{"title": "Koh-i-noor Hardtmuth", "context": "KOH-I-NOOR HARDTMUTH a.s. sídlící v jihočeských Českých Budějovicích je český výrobce psacích a výtvarných potřeb. Firma byla založena roku 1790 Josefem Hardtmuthem ve Vídni. Název firmy je odvozen od slavného diamantu. Roku 1802 si nechala firma patentovat recept na výrobu tuhy do tužek, ta sestávala ze směsi jemného jílu a grafitu smíchaných v určitém poměru. Roku 1945 byla firma znárodněna, roku 1992 přešla do soukromých rukou a od roku 2007 je společnost součástí skupiny KOH-I-NOOR holding a.s. Společnost má obchodní kapacity ve více než 80 zemích světa. Majitelem společnosti je od roku 2000 podnikatel Vlastislav Bříza. Pastelky Pastely vodovky Obyčejné tužky Mikrotužky, verzatilky Potřeby a nástroje k rýsování a kreslení Kancelářské potřeby Společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH je v současnosti jedním z největších světových producentů a distributorů uměleckých, školních a kancelářských potřeb. Je součástí skupiny KOH-I-NOOR holding a.s. Součástí společnosti je i závod 7 Logarex, který se zaměřuje na výrobu plastových pravítek (včetně logaritmických) a jiných plastových věcí. Podnik založil Josef Hardtmuth roku 1790 ve Vídni, odkud byla výroba grafitových jader roku 1848 přesunuta Carlem Hardtmuthem do Českých Budějovic. Tužky KOH-I-NOOR slavily postupně úspěchy na různých světových výstavách. Ocenění si do Čech přivezly z mnoha světových výstav, například roku 1855 z New Yorku, roku 1856, 1900 a 1925 z Paříže, 1862 z Londýna, 1882 z Vídně nebo roku 1905 z Milána. V současné době je vůbec největším výrobcem svého druhu ve střední a východní Evropě. Ochranná známka KOH-I-NOOR byla poprvé zaregistrována v roce 1894 a dnes je chráněna v 73 zemích světa. Společnost nabízí více než 4 500 různých produktů určených pro školní, kancelářské, technické a umělecké využití, jenž jsou prodávány ve více než 65 zemích světa. V průběhu let se k výrobě grafitových tuh přidal kompletní sortiment zboží ve čtyřech základních řadách: umělecký sortiment (ART), školní sortiment (SCHOOL), kancelářský sortiment (OFFICE) a sortiment pro volný čas (HOBBY). Strukturu a šíři jednotlivých kategorií určují potřeby vznikající v jednotlivých kategoriích.", "question": "Od čeho je odvozený název firmy Koh-i-noor Hardtmuth?", "answers": ["slavného diamantu"]}
{"title": "Schaan", "context": "Schaan Schaan Kostel v Schaan znak vlajka Poloha Souřadnice 47°10′5″ s. š., 9°30′40″ v. d. Nadmořská výška 450 m n. m. Stát Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko Schaan Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 26,8 km² Počet obyvatel 6 039 (2019) Hustota zalidnění 225,3 obyv./km² Správa Oficiální web www.schaan.li PSČ 9494 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Schaan je obec v Lichtenštejnsku. Leží ve střední části země, přibližně 2 km severně od hlavního města Vaduzu, s nímž tvoří souměstí. Popis Schaan je důležitou dopravní křižovatkou a průmyslovým centrem. V roce 2019[1] zde žilo přes 6039 obyvatel a bylo tak největší obcí v zemi. Při západním okraji obce protéká Rýn, který zde tvoří lichtenštejnsko-švýcarskou přirozenou hranici. Obcí prochází železniční trať z rakouského Feldkirchu do švýcarského Buchsu. Sídlí zde ředitelství společností Ivoclar Vivadent AG, největšího výrobce zubních protéz, a Hilti Aktiengesellschaft, jež je významným výrobcem elektrického ručního nářadí a předním dodavatelem produktů do stavebnictví. Pamětihodnosti Farní kostel sv. Vavřince z roku 1893. Kostelní věž je vysoká 81 metrů. Od roku 1968 je zde 6 zvonů. V letech 2003–2005 byl kostel rekonstruován. Výstavbu kostela z velké části financoval kníže Jan II. z Lichtenštejna, který zde má památník. Základy římské pevnosti ze 4. století Kostel sv. Petra Radnice a muzeum z let 1844–1846. Do roku 1975 sloužila budova jako škola Klášter sv. Alžběty řádu sester Ctitelek krve Kristovy (ASC) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Schaan na Wikimedia Commons Autoritní data: AUT: ge948495 | GND: 4367460-4 | LCCN: no98068251 | VIAF: 236984171 | WorldcatID: lccn-no98068251 ↑ https://www.llv.li/files/as/bevolkerungsstatistik-vorlaufige-ergebnisse-31-dezember-2019.pdf", "question": "Ředitelství jakých společností sídlí v Schaanu?", "answers": ["Ivoclar Vivadent AG, největšího výrobce zubních protéz, a Hilti Aktiengesellschaft"]}
{"title": "World of Warcraft", "context": "Při zakládání charakteru ve hře si lze vybrat, na jakém realmu chcete hrát. Oficiální servery sice nemají českou podporu, ale existují realmy s početnou českou a slovenskou komunitou (např. Drak'Thul, Thunderhorn, Burning Blade). Za hraní se platí v podobě předplacených karet nebo pomocí internetové platební karty. Měsíc hraní stojí 250-400 Kč dle typu a délky platby. Je také možné si založit takzvanou Starter Edition, která je velice omezenou verzí kompletní hry a je zdarma. Jistou alternativou je hraní na tzv. free serverech. Tyto servery jsou provozovány samotnými hráči nebo skupinou dobrovolníků, kteří nejsou nijak spřízněni s firmou Blizzard, tudíž hraní na takových serverech je do jisté míry rizikové. Na free serverech sice nejsou vyžadovány žádné měsíční poplatky, daní za ně je ale velká míra výskytu chyb ve hře - tzv. bugů - které vyplývají ze samotné podstaty free serverů. Ty jsou totiž provozovány na tzv. emulátorech - komunitně vyvíjeném softwaru snažícím se funkčností co nejvíce přiblížit oficiálním serverům, čehož je ale prakticky nemožné dosáhnout. Legálnost free serverů je do jisté míry diskutabilní. Faktem však zůstává, že již samotnou editací souboru realmlist na straně klienta, která je nutná pro hraní na každém free serveru, je porušována EULA Blizzardu. WoW, na rozdíl od všech svých předchůdců, není hra typu RTS, ale jde o žánr MMORPG. Ve hře se vaše postava pohybuje v rozlehlém virtuálním světě, setkává se, baví se a bojuje s jinými hráči, ale také s tzv. NPC postavami. Některé z nich jsou určeny k zabíjení, jiné zadávají takzvané questy, což jsou úkoly, pomocí kterých je hráč postupně prováděn po celém světě. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ras a skupin ve Warcraftu. Ve WoW je v současné době 13 hratelných ras. Jsou rozlišeny na dvě skupiny podle strany, za niž bojují, a to na Alianci (Alliance) a Hordu (Horde). Rasy Aliance si jsou celkem podobné a mají stejný ideologický základ - víru v dobro a světlo, odmítajíce temnotu. Frakce Horda je složena z ras, které hledají své místo ve světě a ctí tradice. Rozhodně se tyto dvě frakce nedají rozdělit na dobro a zlo, obě strany mají v sobě od každého trochu. Rasa Pandaren je nejdříve neutrální.Jak dokončíte poslední quest tak jsi zvolíte jestli chcete reprezentovat Hordu nebo Alianci. Kromě rasy si každý hráč zvolí také povolání, jichž je celkem jedenáct.", "question": "Jaká je zkratka pro World of Warcraft?", "answers": ["WoW"]}
{"title": "Žlutá", "context": "Žlutá je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce mezi 565 nm a 590 nm. Žlutá barva patří mezi základní barvy při subtraktivním míchání používaném při barevném tisku (viz CMYK), jejím doplňkem je modrá. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem žluté barvy nachová.) == Použití a symbolika žluté barvy == Žlutá je velice výrazná barva, maximum slunečního záření je právě v oblasti žluté barvy, lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé. Z toho důvodu se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování a podobně: Žlutá je (též v přírodě) barvou signální. Nejvyššího účinku dosahuje v kontrastu s černou. Na semaforu znamená žlutá barva \"pozor\", signalizuje brzkou změnu signálu. Ve sportu žlutá barva slouží pro varování (žlutá karta), při automobilových závodech signalizuje žlutá vlajka výstrahu, auta se nesmí předjíždět. Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz. V Kanadě a USA jsou školní autobusy natřeny na žluto z důvodu viditelnosti a bezpečnosti. Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti. Jako \"žlutá rasa\" se označují asiaté. V USA ve 20. století byli imigranti z Číny a jiných východoasijských zemí hanlivě nazývání \"Žlutá hrozba\". V tradičním západním umění je žlutá barvou bohatství, otcovství, ale též závisti, Jidáše, Židů a synagogy. Žlutá barva byl symbol čínských císařů a čínské monarchie. Byla to také barva Nové Strany v Čínské republice. Tužky mají žlutou barvu kvůli své spojitosti s Čínou, kde se nachází nejlepší grafit. Pouze tužky s čínským grafitem se barvily na žluto. V některých zemích jsou běžně žlutá taxi. Počátek této praxe nalezneme v New Yorku, kde Harry N. Allen natřel své taxi na žluto, když zjistil, že žlutá je na dálku nejlépe viditelnou barvou. Žlutá je mezi mezinárodními politickými organizacemi barva liberálů. Žlutého papíru užívají Zlaté stránky – součást telefonního seznamu, který je tříděn podle kategorií.", "question": "Proč se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování?", "answers": ["lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé"]}
{"title": "Oblek", "context": "Pánský oblek se skládá ze saka a kalhot ze stejného materiálu. Třídílný oblek navíc z vesty. Společenský oblek bývá většinou z jemné česané vlny; také se používá hedvábí, mohér či kašmír, obvykle jako příměs vlněné látky. Kvalitní vlněný materiál bývá označen slovem Super a číslem (např. Super 120'S). Čím vyšší je toto číslo, tím jemnější a kvalitnější látka. Levné obleky se vyrábějí z umělých vláken nebo směsi vlny a umělého vlákna, nejčastěji polyesteru. Vycházkové obleky bývají obvykle v chladných měsících z hrubší vlny (např. flanel nebo tvíd) nebo z bavlněného manšestru, v teplých měsících pak z lehčí bavlny nebo lnu. K obleku se nosí košile s vyztuženým ohrnutým límcem a dlouhým rukávem, přičemž manžeta rukávu košile by měla o kousek (cca 1-2 cm) přesahovat rukáv saka. Nosí-li muž košile s manžetovými knoflíčky, měla by délka rukávu saka umožnit, aby knoflíčky byly viditelné. Jako obuv se k obleku nosí kožené šněrovací boty, často doplňuje oblek vesta, kravata nebo motýlek, kabát a klobouk. Pověstný je také Karel Gott který na každý koncert či jiné setkaní se společností si bral jiné sako, nikdy toto pravidlo neporušil.[zdroj? ] == Druhy obleků == Společenský oblek, také nazýván formální, může mít různé barvy, tradičně šedou a tmavě modrou pro nošení ve městě a hnědou nebo olivovou na venkov. V současnosti je populární i černá barva, dříve vyhrazená pouze pro smokingy a fraky.", "question": "Jaké obleky se vyrábějí z umělých vláken?", "answers": ["Levné"]}
{"title": "Chufuova pyramida", "context": "Chufuova pyramida (též Cheopsova pyramida nebo Velká pyramida) je největší pyramida v Egyptě, největší známá kamenná stavba vybudovaná v období starověku, první a současně jediný do dnešní doby zachovaný z klasických divů světa. Dnes je pokládána za nejcharakterističtější symbol staroegyptské civilizace. Proto je také jedním z míst nejvíce zatížených turistickým ruchem. Pyramida se nachází na pyramidovém poli v Gíze na předměstí současné Káhiry. Je ústřední částí rozsáhlého pyramidového komplexu vybudovaného v období Staré říše jako hrobka panovníka 4. dynastie Chufua v oblasti někdejšího egyptského hlavního města Mennoferu nejspíše podle projektu vezíra Hemiuna. Egypťany byl komplex nazýván Achtej Chufu – \"Chufu je na obzoru\", což nevyjadřuje dojem velikosti stavby zastiňující vše ve svém okolí, jak dříve tvrdili někteří autoři, ale staroegyptskou představu králova posmrtného života ve spojení s kosmickým cyklem hvězd, případně slunce. I bez ohledu na svou velikost vykazuje ve srovnání s ostatními pyramidami Chufuova pyramida určité jedinečné rysy; z tohoto důvodu byla (resp. celý Chufuův pyramidový komplex) jedním z archeologicky nejzkoumanějších objektů v Egyptě a také se stala jedním z nejvíce interpretovaných starověkých artefaktů, a to nejen vědou, ale i mimovědeckými disciplínami. V polovině 19. století vznikl až do současnosti živý zvláštní proud nazývaný pyramidologie reflektující pyramidy (a z nich z pochopitelných důvodů především Chufuovu) v duchu hermetismu a esoteriky jako nositele odvěké moudrosti či zvláštních tajemství, která jsou zde \"zašifrována\" a která třeba \"odhalit\". V nejnovější době bývají nejrůznějšími způsoby dávány do souvislosti s údajnou existencí mimozemských civilizací nebo s dávnými a současné vědě neznámými lidskými kulturami disponujícími pokročilými technologiemi (např. Atlantida). Společným znakem všech těchto teorií je, že odmítají akceptovat nejen primární účel pyramid jako hrobek, ale i jejich datování egyptologií, takže posouvají dobu jejich vzniku hlouběji do minulosti. V případě Chufuovy pyramidy bývá v této souvislosti nejčastěji poukazováno na neprůkaznost Chufua jako stavebníka. Pyramida má v současnosti rozměr základny 230,38 × 230,38 m, (což odpovídá ploše třinácti fotbalových hřišť v jejich minimálním rozměru 90x45m) její současná výška je 138.8 m, i když původně byla ještě o 2 m na každé straně delší a o 9 m vyšší. Sklon pyramidy je asi 51°50́. Až do 80. let 19. století byla nejvyšší lidskou stavbou na světě. Zabírá plochu 5,15 hektarů. Chybějící špička, kazící dojem dokonalého jehlanu, je zřejmá na první pohled – díky tomuto defektu byla za druhé světové války na vrcholu pyramidy protiletecká pozorovatelna.", "question": "Jak se nazývá největší pyramida v Egyptě?", "answers": ["Chufuova pyramida"]}
{"title": "Děvčátko", "context": "Děvčátko (2002) je český film režiséra Benjamina Tučka, jedná se o jeho filmový debut. == Ocenění == Jana Hubinská získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, dále byl film nominován v kategorii nejlepší střih. == Obsazení == == Externí odkazy == Děvčátko v Česko-Slovenské filmové databázi Děvčátko na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo je režisérem filmu Děvčátko?", "answers": ["Benjamina Tučka"]}
{"title": "M1919 Browning", "context": "Oproti M1917 měl M1919 hlaveň chlazenou vzduchem a z toho vyplývá, že mohl střílet kratšími dávkami než M1917, ale byl snadněji přenosný. Používaný byl především v tancích, jejichž výroba se za první světové války v USA rozbíhala. S koncem války byla většina zakázek zrušena, ale kulomet se nadále vyvíjel. M1919 byl vyráběn v řadě verzí velmi dlouhou dobu – jeho přednostmi byla velká spolehlivost a použití v jakýchkoliv podmínkách (např. severní Afrika, západní Evropa, východní Asie). Většinou byl používán s trojnožkou, ale i na různých lafetách na zemi i na vozidlech (např. Jeep Willys). V některých státech na světě se můžete setkat s kulomety M1919 dodnes. Z tohoto kulometu konstrukčně vychází také Browning vz. 1924 později velmi známý jako Browning M2, který se používá dodnes v hojném množství. == Konstrukce == Kulomet využívá krátký zákluz hlavně, nábojová komora je uzamčena přímoběžným závěrem s uzamykací závorou vloženou do pouzdra zbraně. Závora má tvar vertikálně posuvného klínu. Pro pohyb nosiče závorníku oproti závorníku při odemykání a pro urychlení nosiče vzad je použit pákový zrychlovač otáčející se ve vodorovné rovině. Zásobování kulometu je řešeno tkaninovým nábojovým pásem vkládaným do kulometu zleva. To je při použití s náboji s drážkou zvláštní. Použito u kulometů Maxim a odvozených Vickers, ty ovšem používají náboje s okrajovou nábojnicí. Kovové nábojové pásy se nejdříve zaváděly pro zbraně v letadlech a s jejich použitím u pěchoty se zpočátku nepočítalo. Po vylodění spojenců se u pěchoty mohly objevit kovové pásy M1 ale jednalo se spíše o výjimky. Větší rozšíření nastalo během války v Koreji, ale i zde se stále objevovaly látkové pásy. Oproti většině ostatních kulometů střílí M1919 z uzavřeného závěru. To znamená, že před výstřelem je náboj vložený v komoře. Toto řešení zvyšuje přesnost střelby, ale zároveň může vést k samovolné střelbě zbraně, při iniciaci náboje teplem v hlavni přehřáté delší střelbou. == Verze používané pozemním vojskem == M1919A1 – První pokus o úpravu jako lehký kulomet, byl proto osazen lehkou hlavní a dvojnožkou. Velmi rychle se ukázalo, že se u něj rychle přehřívala hlaveň a proto mohl střílet pouze krátké dávky a jako podpůrná zbraň je v této podobě nepoužitelný.", "question": "Jakým nábojovým pásem je zásobován kulomet M1919 Browning?", "answers": ["tkaninovým"]}
{"title": "Theodor Mommsen", "context": "Christian Matthias Theodor Mommsen (30. listopadu 1817, Garding, Šlesvicko-Holštýnsko - 1. listopadu 1903, Charlottenburg, Berlín) byl německý historik, právník a politik, který působil jako univerzitní profesor v Lipsku, Curychu, Vratislavi a v Berlíně. Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902. Mommsen pocházel z rodiny německého protestantského kněze. V letech 1838 až 1843 vystudoval právní vědu a filozofii práva u B. G. Niebuhra a J. G. Droysena na univerzitě v Kielu. Po skončení studia získal stipendium na další vědecké studium ve Francii a Itálii. Zde se zabýval především antickými nápisy. Během pobytu v Itálii jich shromáždil několik tisíc a roku 1853 je využil pro vydání souboru latinských nápisů Corpus inscriptionum Latinarum. Toto dílo nápisů z území celé Římské říše, které odborníci doplňují dodnes, je základem každé epigrafické práce. Theodor Mommsen připravil osm svazků z prvních patnácti. Dnes je známo asi 400 000 těchto nápisů. Po návratu z ciziny působil Mommsen jako profesor občanského práva na univerzitě v Lipsku. Pro své liberální názory a aktivní podporu revoluce v roce 1848 (stal sa poslancem parlamentu a psal články do revolučních novin) byl donucen roku 1851 na své profesorské místo rezignovat. Ale již roku 1852 se stal profesorem Římského práva v Curychu a roku 1854 ve Vratislavi. Roku 1858 se natrvalo usídlil v Berlíně, stal se členem pruské akademie věd v Berlíně, v roce 1861 profesorem římských dějin na berlínské univerzitě (zde působil do roku 1887), a v letech 1873 až 1895 byl opět poslancem německého parlamentu. Roku 1897 vystoupil Theodor Mommsen velice ostře proti českým národním a státoprávním snahám. Ve svém spise Poslání Němcům v Rakousku obvinil Čechy z rozbíjení jednoty německého národa a tvrdil, že když nejsou schopni přijmout logické důvody, musí být proti nim použity násilné praktiky (\"Buďte tvrdými. Rozum lebka Čechů nepřijme, avšak ranám i ona porozumí\").", "question": "Je Theodor Mommsen nositelem Nobelový ceny za literaturu za rok 1900?", "answers": ["Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902."]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština. Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný. Za \"hlavní\" název tohoto článku je zvolena staroslověnština, neboť jde o pojem v češtině běžnější a vžitější. Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století). Zasloužili se o to věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přeložili do staroslověnštiny řadu křesťanských textů, když se připravovali na svou misi na Velkou Moravu. Slovanské jazyky tehdy ještě nebyly příliš diferencované - pravděpodobně existoval pouze jazyk západoslovanský, východoslovanský a jihoslovanský. Staroslověnština odpovídala posledně jmenovanému, ale i západní Slované na Velké Moravě jí nejspíš dobře rozuměli. Po pádu Velkomoravské říše (10. století) vytlačila staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území latina. Staroslověnština se však udržela na Balkáně díky žákům Cyrila a Metoděje. Kliment Ochridský se podílel na jejím zavedení jako liturgického jazyka v nově osamostatněném Bulharsku, kde nahradila řečtinu. S pravoslavím se pak šířila do Srbska, Rumunska a Kyjevské Rusi. Kyjev se stal novým centrem církevněslovanského písemnictví, z něj se staroslověnština šířila dále po Kyjevské Rusi. Na zmíněných územích fungovala staroslověnština nejen jako jazyk liturgický, ale zpočátku do jisté míry i jako jazyk úřední (podobně jako latina v západní Evropě). Národní jazyky ještě neměly své spisovné normy, proto jim spisovným jazykem byla staroslověnština. Přestože nešlo o běžný lidový dorozumívací jazyk, podléhala vlivům místních (vesměs slovanských) jazyků a měnila se její výslovnost i pravopis. Příklad: nazální vokály, které existovaly v praslovanském jazyce i původní staroslověnštině, se dodnes uchovaly pouze v polštině. V původní staroslověnské abecedě jsou jim věnovány znaky Ѧ (ę) a Ѫ (ǫ) (malý a velký jus). V ruské církevní slovanštině se malý jus vyslovuje \"ja\" (jako analogie k hláskovým změnám u podobných slov v ruštině), velký jus více méně vymizel.", "question": "Kdy vytlačila latina staroslověnštinu z moravského území?", "answers": ["Po pádu Velkomoravské říše"]}
{"title": "Tádžikistán", "context": "V Tádžikistánu se nacházejí velké přehrady: Kajrakkumská, Nurecká, Farchadská. Nejdelším horským ledovcem Asie je Fedčenkův ledovec v pohoří Pamír a je 71 km dlouhý. Přehradní nádrž Róghun má největší hráz na světě (306 m). === Podnebí === Podnebí je kontinentální s horkým suchým létem a chladnou zimou. Průměrná lednová teplota v Dušanbe je 1 °C, ale v horách -25 °C, červencová 28 °C, na horách 0 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 100 mm, na horách 1 400 mm. == Obyvatelstvo == Tádžikové jsou indoárijského původu, i když většina okolních etnik jsou původu mongolského. Tádžičtina patří do íránské větve jazyků. Okolo 65 % obyvatel jsou Tádžikové. Nejvýznamnější menšinou jsou Uzbeci (24 %), kteří v některých oblastech tvoří drtivou většinu obyvatel. Rusové tvoří nyní pouze 1,1 % obyvatel a jejich počet se díky emigraci stále snižuje. V roce 1989 tvořili Rusové 7,6% obyvatel. Dalšími etniky jsou například Tataři či Kyrgyzové. Počet Ukrajinců a Němců silně poklesl v důsledku emigrace. Obyvatelé jsou převážně muslimští sunnité, v zemi žijí také menšiny ismailitů a křesťanů. Vláda je obviňována z antisemitismu.", "question": "Patří tádžičtina do íránské větve jazyků?", "answers": ["Tádžičtina patří do íránské větve jazyků."]}
{"title": "Luminografie", "context": "Dean Chamberlain 1977 Jacques Pugin 1979 Vicki DaSilva 1980 John Hesketh 1985 Tokihiro Sato 1988Lourdes Grobet Erich Hartmann Philipp von Ostau Manfred Kielnhofer Eliška Bartek – květiny, Měsíc,...Mezi další dobré zahraniční luminografisty patří například: Eric Staller, David Lebe, Dean Chamberlain, Vicki DaSilva, Troy Paiva, Bruno Mesrine, Patrick Rochon, Aurora Crowley, Arturo Aguiar, Lapp-Pro, Lichtfaktor, Chanette Manso, Dana Maltby, Jason D. Page, Janne Parviainen, Trevor Williams, Michael Bosanko, Jadikan-LP, Nocturne, Jeremy Jackson, Jake Saari === České země === Ve volné i užité tvorbě využívá techniku luminografie Jan Pohribný, který se dlouhodobě zaměřuje na aranžovanou a konceptuální fotografii v přírodě – volném prostoru. Zajímá ho vztah předmětu a prostoru ať už ve formě stopy pohybu (cyklus Pigmenty 1983–85) nebo předmětná podoba vytržená ze souvislosti na prázdné ploše oblohy (Nebe, modrý nebe 1983) či otázku času, okamžiku (Létavci 1985–86). Od roku 1988 vytváří své vize a reflexe na posvátná a kultovní místa prehistorické Evropy (cyklus Nová doba kamenná). Zde spojuje nejen předešlé principy pohybu, výrazných barevných stop či monochromatických řešení, ale využívá mj. významně světelné malby, která \"zviditelňuje\" energie zvolených přírodních lokalit či posvátných kamenů vztyčených lidskou rukou. Obdobně konfrontuje s prostorem a živly ve svých instalacích také křehké objekty z ručního papíru Jana Činčery (cyklus JanČin), který vzniká paralelně od r. 1993. Od poloviny devadesátých let pracuje na cyklu Osvícené city, ilustrující vzpomínky i vize míst, kde dlouhodobě pobýval nebo která jej významně oslovila. Od roku 1999 se skrze konfrontaci lidského těla a krajiny zaměřuje na \"hledání ztraceného ráje\" (cyklus Andělé) reflektující autorovo znepokojení nad vytrácejícími se přirozenými vazbami člověka a přírody, nad duchovní vyprázdněností současné západní civilizace. Tvůrčí postupy uplatňuje i v užité tvorbě, například v reklamě nebo v knižní ilustraci. Jozef Sedlák 1980 Kamil Varga 1983 Jiří ŠigutJan Vávra (1953 Praha) se zaměřuje na inscenovanou konceptuální fotografii a je představitelem tzv. neopiktorialismu. V letech 1994–6 se věnoval intenzívně fotografování předmětů a zátiší, vznikl cyklus fotografií \"Nalezené věci\", kde autor usiloval o nové pojetí prostoru, využíval různé techniky (kresby světelnou tužkou), budoval objekty. , které fotografoval a okamžitě po expozici demontoval, experimentoval v noční krajině, používal doplňkových světelných zdrojů, časové expozice apod. Do výsledných fotografií často zasahuje nejrůznějšími technikami; v tomto období byly výsledkem jeho snah fotografie-objekty, v nichž usiloval o nalezení a ztvárnění zcela nového pojetí prostoru a jeho funkce. == Technika == === Využití režimu bulb ===", "question": "Který český fotograf, který se dlouhodobě zaměřuje na aranžovanou a konceptuální fotografii v přírodě, využívá techniku luminografie?", "answers": ["Jan Pohribný"]}
{"title": "Městečko South Park", "context": "Městečko South Park (v anglickém originále South Park) je americký komediální animovaný seriál, který vytvořili Trey Parker a Matt Stone. V USA je vysílá stanice Comedy Central od roku 1997. V Česku ho v letech 1997 - 2004 vysílaly stanice HBO a TV Nova až do 6. série. Od roku 2012 navázala Nova na svém kanále Fanda 7. sérií a od roku 2016 seriál vysílá Prima Comedy Central. Seriál popisuje život v zapadlém coloradském městečku South Park, přičemž hlavními hrdiny jsou čtyři žáci základní školy. Svým charakteristickým, velice agresivním, vulgárním a často značně kontroverzním humorem se tvůrci vyjadřují k různým politickým a společenským, často tabuizovaným, problémům, např. euthanasii, potratům, víře, nebo aféře s karikaturami proroka Mohameda. Městečko South Park poběží nejméně do konce roku 2016 a s nynějšími 20 sériemi se tak stává druhým nejdelším americkým animovaným seriálem všech dob, více epizod mají pouze Simpsonovi. V Česku vysílala seriál HBO a TV Nova, která odvysílala celkem šest sérií, od července roku 2012 jej začala opět vysílat stanice Fanda.", "question": "V jakém roce se začal vysílat South Patrk?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Dějiny Brna začínají v raném středověku, přičemž první písemná zmínka pochází z roku 1091. Trvalé lidské osídlení zde však existovalo již dlouhou dobu před tímto datem, přímým předchůdcem města je slovanské hradiště Staré Zámky. První doklady o přítomnosti člověka na území současného Brna pochází již z pravěku. Nejstarším dokladem lidského osídlení území Brna je rukou opracovaný kámen nalezený na Červeném kopci starý přibližně 700 000 let. V oblasti Brna žil také člověk kromaňonský. Významným nalezištěm se stopami osídlení starší doby kamenné je Stránská skála, kde je ovšem i osídlení z období pozdějších (eneolit). Počínaje mladší dobou kamennou (neolit) byl prostor Brna osídlen nepřetržitě, přičemž v některých obdobích pravěku a celý středověk zde existovaly sídelní útvary centrálního významu. Další významná archeologická naleziště jsou např. Bystrc (sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou), Hradisko u Obřan (hradiště z období popelnicových polí), Staré Zámky u Líšně (hradiště z období eneolitu a doby hradištní),. Holásky (mohyly z doby halštatské, Brno-Maloměřice (sídliště z mladší doby kamenné, laténské pohřebiště), Řečkovice (osada z doby halštatské), Kotlářská ulice (hrob kovotepce z doby stěhování národů), bohaté na archeologické nálezy je ovšem celé území Brna, jelikož Brněnská kotlina byla velmi příhodná k osídlení (vlídné klima, úrodné půdy, komunikační uzel ap.).", "question": "Ze kterého roku pochází první písemná zmínka o Brně?", "answers": ["1091"]}
{"title": "Chřestýšovití", "context": "Jsou to zrohovatělé články, které má had na konci ocasu. Při vyrušení třese had ocasem a vydává tak silný chřestivý zvuk, který slouží jako upozornění pro ostatní živočichy, aby se nepřibližovali. Ostatní chřestýšovití (chřestýšovci, křovináři, ploskolebci, ...) chřestidlo nemají. Zástupci rodu Sistrurus mají na vrchu hlavy velké, symetrické štítky, naopak hadi z rodu Crotalus mají štítky na hlavě rozpadlé na drobné šupinky. Některé druhy se často chovají v zajetí a pravidelně se rozmnožují. Často se chová chřestýš brazilský, který dorůstá až 1,5 metru a je velmi krásně zbarvený. Nejčastěji se chovají krásně zbarvené stromové druhy, které dorůstají maximálně do jednoho metru. Jejich toxicita není příliš vysoká, přesto je nutné i u nich dodržovat vysokou opatrnost. Jsou vejcoživorodí a v zajetí se dobře rozmnožují. Zřídka se chovají některé druhy křovinářů ze Střední a Jižní Ameriky a ploskolebci, kteří se vyskytují v Americe, jihovýchodní Asii a jihovýchodní Evropě. Nejčastěji se pohybují tzv. vlněním U velkých hadů (1,5 m) = přímočaře pomocí břišních štítků tzv. \"tahací harmonika\" postranní posouvání - např. chřestýš rohatý Podčeleď: Chřestýšovití (Crotalinae) - 18 rodů, 154 druhů (. a další poddruhy) Rod: Agkistrodon - ploskolebec 9 druhů Rod: Atropoides - bez českého ekvivalentu 2 druhy Rod: Bothriechis - křovinář 7 druhů Rod: Bothriopsis - bez českého ekvivalentu 7 druhů Rod: Bothrops - křovinář 32 druhů Rod.", "question": "Kolika metrů se dorůstá chřestýš brazilský?", "answers": ["až 1,5 metru"]}
{"title": "Mont Blanc", "context": "Největší z nich nese jméno Mer de Glace. V letech 1957-1965 byl pod Montblanským masivem vybudován 11,6 km dlouhý Montblanský tunel, spojující města Chamonix (Horní Savojsko, Francie) a Courmayeur (Valle d'Aosta, Itálie). Po východním úbočí Mont Blanku vede visutá lanovka z francouzského Chamonix (1030 m n. m.) do italského Courmayeru (1370 m n. m.). Překonává horní část ledovce Mer de Glace zvanou Vallée Blanche celkem v šesti úsecích. Nejvyšší přestupní stanice je na Aiguille du Midi (3842 m n. m.) Na vrchol poprvé vystoupili Francouzi 8. srpna 1786 Jacques Balmat a Michel Paccard. První ženou, zdolavší Mont Blanc, byla 14. července 1808 Marie Paradisová. Datum jejího výstupu však není jisté: uvádí se i léta 1809 či 1811. První fotografie na vrcholu Mont Blancu pořídili bratři Louis-Auguste Bisson a Auguste-Rosalie Bisson (1826-1900) v roce 1861. Putovalo s nimi pětadvacet nosičů technického vybavení. Museli nahoru dopravit celou temnou komoru včetně kamínek na rozehřátí sněhu, vše okolo 250 kg. Fotografie byly provedeny s využitím kolodiového procesu na velkoformátové negativy, často až 30 × 40 cm. Na vrchol Mont Blancu je možné vystoupit čtyřmi výstupovými trasami nižší obtížnosti (tzv. normálky) a značným množství horolezeckých výstupů vyšších obtížností. Trasami nižší obtížnosti jsou: Cesta přes Dôme du Goû (obtížnost PD-). V létě nejfrekventovanější cesta výstupu na Mont Blanc, nejčastější cesta vůdců s klienty a zákazníky cestovních kanceláří.", "question": "Jaká je nejvyšší hora států EU ?", "answers": ["Mont Blanc"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998.", "question": "Jaké studia byly zákonem zřízeny ve městě Brno?", "answers": ["České televize a Českého rozhlasu"]}
{"title": "Epica (hudební skupina)", "context": "Epica je nizozemská symfonicmetalová hudební skupina, která dává důraz na operní prvky kombinované s typickým death metalovým chrapotem (growling). Zakládajícím členem je kytarista a zpěvák Mark Jansen, který kapelu založil v roce 2003 pod jménem po svém odchodu z After Forever. Na konci roku 2002 opustil Mark Jansen skupinu After Forever kvůli neshodám v tvorbě a začal hledat muzikanty k založení nového projektu, zpočátku pojmenovaného Sahara Dust. Na začátku roku 2003 počítala kapela s Helenou Michaelsenovou (z Trail of Tears) jako svou frontwomankou, ale ta byla po krátké době vystřídaná do té doby neznámou mezzo-sopranistkou Simonou Simonsovou, Jansenovou přítelkyní. Kapelu doplnili kytarista Ad Sluijter, bubeník Jeroen Simons, basista Yves Huts a klávesista Coen Janssen. Změnili si jméno na Epica, inspirováni albem Epica od americké formace Kamelot. Epica poté sestavila sbor - složený z šesti mužů a šesti žen - a smyčcový orchestr - troje housle, dvě violy, dvě violoncella a kontrabas - který měl hrát s nimi. Producentem jejich debutového alba The Phantom Agony byl Sascha Paeth (předtím byl producentem kapel jako Angra, Rhapsody of Fire, Kamelot) a bylo vydáno ke konci roku 2003. Jejich druhé album bylo nazváno Consign to Oblivion. V songu \"Trois Viegres\" můžeme slyšet hosta - Roye Khana (z kapely Kamelot). Epica se také přidala ke Kamelotu jako podpůrná kapela na jejich turné k albu The Black Halo a jejich vystoupení v Rockefeller Music Hall v Oslu bude na živém DVD Kamelotu, které by mělo být vydáno roku 2006. The Score – An Epic Journey bylo vydáno v září 2005 a jedná se o soundtrack k holandskému filmu Joyride, přesto je bráno jako jejich třetí album.", "question": "Proč opustil Mark Jansen skupinu After Forever?", "answers": ["kvůli neshodám v tvorbě"]}
{"title": "Němčina", "context": "Němčina je západogermánský jazyk, kterým hovoří přibližně 200 milionů lidí na celém světě. V Evropě je z hlediska počtu rodilých mluvčích němčina s asi 100 mil. mluvčími druhým nejrozšířenějším jazykem po ruštině. V Evropské unii je němčina nejpoužívanějším mateřským jazykem. Patří také mezi 10 nejpoužívanějších jazyků na světě. Píše se latinkou se spřežkovým pravopisem. Zvláštností je, že podstatná jména se píší velkými počátečními písmeny. Poslední reforma pravopisu proběhla v roce 1996 a přepracována byla v letech 2004 a 2006. Němčina je úředním jazykem v těchto zemích Německo (80 mil. mluv.) Rakousko (7,9 mil. mluv.) Lichtenštejnsko (31 tis. mluv.) Švýcarsko (4,3 mil.. mluv.) – spolu s francouzštinou, italštinou a rétorománštinou Lucembursko (270 tis. mluv.) – spolu s lucemburštinou a francouzštinou Belgie (110 tis. mluv.) – Německojazyčné společenství v provincii Lutych. spolu s nizozemštinou a francouzštinou Itálie (260 tis. mluv.) – Jižní Tyrolsko (autonomní provincie Bolzano) Německy dále hovoří menšiny v těchto zemích Francie (1,5 mil. mluv.) – Alsasko a Lotrinsko.", "question": "Jak se píše němčina ?", "answers": ["latinkou"]}
{"title": "Německo", "context": "Emmy Noetherová byla nejlepší matematičkou své doby, teorii čísel i matematickou statistiku ovlivnil Johann Peter Gustav Lejeune Dirichlet, Richard Dedekind zkonstruoval množinu reálných čísel, Felix Klein revolučním způsobem počal propojovat geometrii s algebrou, za otce moderní matematické analýzy je označován Karl Weierstrass. Ernst Karl Abbe, Carl Zeiss a Joseph von Fraunhofer založili moderní optiku. Friedrich Wilhelm Bessel jako první změřil paralaxu hvězdy a spočítal její vzdálenost od země. Georgius Agricola je vnímán jako zakladatel mineralogie. Otto von Guericke vynalezl vývěvu. Friedrich August Kekulé popsal zákonitosti řetězení uhlíku. Johann Gottfried Galle objevil planetu Neptun. August Ferdinand Möbius je zakladatelem topologie. Výzkum buněk významně posunuli kupředu Rudolf Virchow a Matthias Jacob Schleiden. Samuel Hahnemann založil stále diskutovanou homeopatii. Za praotce kvantové fyziky lze označit Arnolda Sommerfelda. Johannes Wilhelm Geiger sestrojil první měřič radioaktivity. Průkopníkem astrofotografie byl Max Wolf. Emile Berliner vynalezl mikrofon a gramofon. Významným kartografem byl Martin Waldseemüller, všestranností vpravdě renesanční vynikl jezuitský učenec Athanasius Kircher.", "question": "Kdo objevil planetu Neptun?", "answers": ["Johann Gottfried Galle"]}
{"title": "Paulo Coelho", "context": "Paulo Coelho (* 24. srpna 1947, Rio de Janeiro) je populární brazilský spisovatel. Paulo Coelho se narodil v brazilské středostavovské rodině katolického vyznání. Navštěvoval jezuitské gymnázium, které v 17 letech opustil. Jeho touhu psát rodiče neschvalovali, celkem třikrát ho poslali do psychiatrické léčebny, kde se musel podrobit elektrošokové terapii. Ve 20 letech začal studovat práva, ale školu opustil. V 60. letech se přidal ke hnutí hippies, koketoval s drogami, magií Aleistera Crowleye. Živil se jako dramatik, novinář, televizní scenárista a písňový textař brazilských zpěváků. V roce 1996 byl jmenován zvláštním poradcem programu UNESCO pro duchovní sbližování a dialog mezi kulturami. Je podruhé ženatý. V 80. letech se přiklonil ke katolicismu, vykonal tisícikilometrovou pouť do Santiaga de Compostela a zážitky z ní zužitkoval ve své první úspěšné knize Poutník - Mágův deník. Celosvětovou proslulost mu přineslo pohádkové podobenství Alchymista vydané v roce 1988, které se stalo největším brazilským bestsellerem všech dob. Ve svých knihách, jejichž hrdiny jsou převážně lidé hledající změnu v životním stereotypu, nabádá k duchovnímu rozvoji a zodpovědnému přístupu k životu. Píše také fejetony uveřejňované v mnoha světových novinách. V roce 1995 francouzský ministr kultury jmenoval Coelha rytířem Řádu umění a literatury. V roce 1999 byl oceněn prestižní cenou Crystal Award (uděluje ji Světové ekonomické fórum) a téhož roku mu francouzská vláda udělila řád Čestné legie. Dalšími cenami, které Coelho získal, byly německá cena Bambi 2001, cena Club of Budapest Planetary Arts Award 2002 a Corine Award 2002. Byl zvolen do prestižní brazilské akademie ALB. Je držitelem řady dalších ocenění. Silně jej ovlivnila pouť do Santiaga de Compostela. V roce 1998 podnikl Coelho úspěšné turné po Asii a Evropě. V květnu roku 2000 přijel Coelho do Íránu a stal se tak prvním nemuslimským spisovatelem, který tuto zemi oficiálně navštívil. Procestoval také řadu dalších zemí. V březnu 2016 zavítal znovu do Prahy, kde se mj. setkal po 34 letech s malířem Ivanem Tomkem, který pro něj nakreslil v roce 1982 ve Zlaté uličce portrét jeho ženy. Poutník - Mágův deník, 2002 (O Diário de um Mago, 1987) Alchymista, 1995; zvuková dramatizace, 2003 (O Alquimista, 1988) Brida, 2008 (Brida, 1990. ) U řeky Piedra jsem usedla a plakala, 1999 (Na margem do rio Piedra eu sentei e chorei, 1994) Pátá hora, 1998 (A Quinta Montanha, 1996) Veronika se rozhodla zemřít, 2000 (. Veronika decide morrer, 1998) Ďábel a slečna Chantal, 2001 (O Demônio e a srta Prym, 2000) Jedenáct minut, 2003 (Onze Minutos, 2003) Záhir, 2005 (O.", "question": "Odkud je Paulo Coelho", "answers": ["brazilský"]}
{"title": "Loutka", "context": "Nejstarším známým dokladem použití loutky je plastika vyřezaná z mamutího klu, nalezená v hrobě z období mladého paleolitu na Francouzské ulici v Brně. Celý charakter výbavy zemřelého nasvědčuje tomu, že zde byl pohřben šaman a je tedy pravděpodobné, že i loutka byla rituálním předmětem. Aby byl objekt na divadelním jevišti považován za loutku, musí nést význam bytosti a projevovat živost (např. mluvit, pohybovat se). Nejčastěji loutka představuje člověka (často historickou, literární nebo divadelní postavu - Doktor Faust,Don Juan, nadpozemskou mytologickou bytost sudičky, ďábel či Kašpárek, z nich odvozenou pohádkovou bytost nebo nějaké člověku blízké zvíře, ale může jí být i personifikovaný předmět. Loutka může být vyrobena prakticky z jakéhokoli materiálu, i když nejčastější bývají loutky dřevěné, hadrové, kožešinové nebo papírové. Také pohyblivost loutek je značně variabilní, některé se pouze posouvají po jevišti, u jiných mohou loutkoherci vytvořit celou škálu pohybů. Rovněž velikost loutek se pohybuje v širokém rozmezí, limitována je pouze technickými parametry - loutka nesmí být příliš malá, aby byla na jevišti dostatečně viditelná, ani příliš velká, aby s ní loutkoherec mohl pohybovat. Existují však i loutky v nadživotní velikosti. Zvláštní druh loutek představují loutky pro loutkový animovaný film. Loutky se dělí jednak podle materiálu (sláma, látka, dřevo, plastik), ale zejména podle techniky vedení čili oživování.", "question": "Jak se nazývá figurka člověka nebo zvířete určena k animaci?", "answers": ["Loutka"]}
{"title": "Musala", "context": "Musala (bulharsky М) je s nadmořskou výškou 2925 m nejvyšší horou v Bulharsku a na celém Balkánu. Musala se nachází v pohoří Rila, v Rilském národním parku nedaleko hlavního města Sofie. Jméno hory vzešlo z \"Mus Allah\", \"Alláhova hora\" a pochází z období, kdy bylo Bulharsko součástí Osmanské říše. Staré bulharské jméno hory je Tangra. V letech 1949-1962 se jmenovala po sovětském vůdci Stalinovi. Musala je významná svojí bohatou florou, která zahrnuje například makedonskou borovici a bulharský smrk, a také faunou s velkým výskytem různých ptačích druhů. Musala má subarktické podnebí s dlouhými chladnými zimami a krátkými léty. Přes zimu teploty obvykle nepřekračují bod mrazu po několik měsíců. Přes léto se teploty zřídkakdy dostávají nad 14-15 °C. V období 1931-1970 byla absolutně nejvyšší zaznamenaná teplota 18,7 °C a nejnižší -31,2 °C. Nejpohodlnější výstup na vrchol Musaly je z lyžařského střediska Borovec (Б), odkud je vrchol vzdálen přibližně 13 km. Asi 1 km jihozápadně od Borovce je vesnice Bistrica (Б), kde začíná červeně značená cesta. Ta po dalších 8 km nastoupá k chatě Musala (х М) ve výšce 2389 m n. m., kde je možné se občerstvit i přenocovat. Cesta dál stoupá k jezeru Ledenoto (Л е) (3 km od chaty Musala), u nějž ve výšce 2709 m n. m. stojí nejvyšší bulharský horský přístřešek zvaný Everest (х Л е), kde lze doplnit tekutiny, případně i přenocovat. Od něj už zbývá jen 1 km na vrchol ve výšce 2925 m n. m., kde se kromě vrcholové mohyly nachází i meteorologická a pozorovací stanice. Celý výstup trvá 6-7 hodin. Alternativou je přiblížení lanovkou z Borovce až na vrchol Jastrebec (Я) (2369 m n. m.) a odtud po hřebeni k chatě Musala a dál po zmíněné červeně značené cestě. Obrázky, zvuky či videa k tématu Musala ve Wikimedia Commons Výstup na Musalu na HoryInfo.cz Výstup na Musalu na CestouNecestou.com Výstup na Musalu na SummitPost.org (anglicky) Výstup na Musalu na Virtualmountains.co.uk (anglicky)", "question": "Jaká je nejvyšší hora Balkánu?", "answers": ["Musala"]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "Sir Terence David John \"Terry\" Pratchett, OBE (28. dubna 1948 Beaconsfield, Buckinghamshire, Anglie - 12. března 2015 Broad Chalke, Wiltshire, Anglie) byl anglický spisovatel věnující se převážně žánru fantasy. Je známý především svou sérií knih Úžasná Zeměplocha. Do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek. Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham Davidovi a Eileen Pratchettovým. Své vzdělání připisuje High Wycombe Technical High School a Beaconsfieldské veřejné knihovně. Prvním vydaným dílem byla krátká povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu), uveřejněná v jeho školním časopise když mu bylo 13 a poté, v roce 1963, znovu v časopise Science Fantasy, za což obdržel 14 liber. Druhá uveřejněná práce se jmenovala Night Dweller (Noční tvor) a objevila se v 156. čísle časopisu New Worlds v listopadu 1965. Po odchodu ze školy v roce 1965 získal práci v místních novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších regionálních novinách v jihozápadní Anglii včetně Western Daily Press a Bath Chronicle. V tomto novinářském období byl vyslán udělat interview s Petrem Bander van Durenem, jedním z ředitelů malého vydavatelství, kde právě vycházela nová kniha. V průběhu rozhovoru se zmínil, že sám napsal knihu The Carpet People (česky Kobercové). Ta byla nakonec vydána v roce 1971 a slavnostně představena v oddělení koberců obchodního domu Heal's na Tottenham Court Road v Londýně.", "question": "Kde se Pratchett narodil?", "answers": ["v Beaconsfieldu"]}
{"title": "Hoří, má panenko", "context": "Hoří, má panenko je česko-italský hraný film režiséra Miloše Formana z roku 1967. Původně se měl film natáčet na černobílý filmový materiál, Formanovi však bylo nabídnuto točit na barevný, čehož Forman využil. Důležité je podotknout, že postavy vystupující ve filmu jsou ztvárněny převážně neherci z řad vrchlabských hasičů. Ve Vrchlabí v Podkrkonoší se také natáčelo. Místní společenský sál, ve kterém byl film natočen, zde stojí dodnes. Jedná se o poslední film Miloše Formana natočený v Československu před jeho emigrací do USA. Jan Vostrčil, Josef Kolb, Josef Valnoha, Josef Šebánek, František Debelka, Jan Stöckl, Stanislav Holubec, Alena Květová Děj se odehrává na hasičském bále, kde se baví vesničtí lidé. Jako zpestření je pro ně připravena tombola, která je však rozkradena, a rovněž volba miss, která však také skončí neslavně. Film byl jako druhý český film v pořadí po Marketě Lazarové digitálně restaurován. Uveden byl v roce 2012 na MFF v Karlových Varech a v září 2012 v distribuci kin. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Hoří, má panenko na webu České televize Hoří, má panenko v Česko-Slovenské filmové databázi Hoří, má panenko na Kinoboxu.cz Hoří, má panenko ve Filmové databázi (anglicky) Hoří, má panenko v Internet Movie Database", "question": "Kdy byl natočen film hoří, má panenko?", "answers": ["1967"]}
{"title": "American Philosophical Society", "context": "Benjamin Franklin byl zvolen prvním prezidentem.Po americké revoluci vedl společnost Francis Hopkinson, jeden ze signatářů Deklarace nezávislosti. Pod jeho vlivem společnost získala pozemky od vlády Pensylvánie, spolu s pozemkem ve Filadelfii, kde stojí American Philosophical Society Hall. Během let se stali členy Charles Darwin, Robert Frost, Louis Pasteur, Elizabeth Cabot Agassizová, John James Audubon, Linus Pauling, Margaret Meadová, Maria Mitchellová a Thomas Edison. == Ocenění == V roce 1786 společnost založila Magellanic Premium, cenu za přínos v \"navigaci, astronomii nebo přírodní filozofii\", nejstarší vědeckou cenu udělovanou americkou institucí, která je stále udělována. Dalšími cenami jsou Barzun Prize za kulturní historii, Judson Daland Prize za klinickou medicínu, Benjamin Franklin Medal, Lashley Award za neurobiologii, Lewis Award a Thomas Jefferson Medal za dobré výsledky v oblasti umění, humanitních věd nebo společenských věd. == Publikace == APS publikuje Transactions of the American Philosophical Society již od roku 1771. Každý rok vyjde 5 čísel. Proceedings of the American Philosophical Society je vydáváno od roku 1838. Společnost také zveřejnila různé sebrané spisy (Benjamin Franklin, Joseph Henry, William Penn, Meriwether Lewis a William Clark). == Budovy == === Philosophical Hall === Philosophical Hall, stojící na 104 South Fifth Street, mezi Chestnut a Walnut Streets, jižně od radnice, byla postavena v letech 1785-89 jako sídlo společnosti podle návrhu Samuela Vaughana. Druhé patro bylo přistavěno v roce 1890 pro rozšiřující se knihovnu, ale bylo odstraněno v letech 1948-50 při rekonstrukci do původní podoby před zařazením do Independence National Historical Park.", "question": "Kde sídlí Americká filozofická společnost?", "answers": ["ve Filadelfii"]}
{"title": "Most", "context": "V 19. století a 20. století dosáhla ocel takové pevnosti, že mohly být budovány mosty řetězové a lanové o velkých rozpětích. Ve 20. století byl pro konstrukci mostů a viaduktů rozhodující beton, železobeton a předpjatý beton. == Typy mostů == === Podle konstrukce === Prvními mosty byly nejspíše vhodně položené a dostatečně silné kmeny – most tohoto druhu je označován jako trám. Takový trám je namáhán současně tlakem (při horním povrchu) a tahem (při spodním povrchu) – neboli ohybem. Střední část průřezu trámu je namáhána méně, proto se zde může ušetřit materiál. (Příkladem je válcovaný nebo svařovaný nosník tvaru I nebo nerovnoměrné rozdělení výztuže v železobetonu). Trám se často kombinuje s ostatními konstrukcemi mostů pro zvýšení jejich tuhosti. Z přírodních materiálů lze na vhodných místech postavit i visutý most, který však vyžaduje dostatečné zakotvení na obou koncích. Lano mostu je namáháno výhradně tahem. Třetí ze základních mostních konstrukcí je klenba (oblouk). V ideálním případě je klenba namáhána pouze tlakem, v praxi ovšem při nerovnoměrném zatížení nutně dojde i k namáhání tahem. Smělost (plochost) klenby se měří velikostí vodorovné síly (druhá mocnina rozpětí dělená vzepětím klenby, v metrech). Mosty rozlišujeme podle konstrukce na: konzolový most visutý most obloukový most zavěšený most trámový most pohyblivý most (viz dále) === Podle použitého materiálu === dřevěné (trám, věšadlo, vzpěradlo, oblouk) kamenné (klenba) ocelové (trám – příhradový nebo plnostěnný nosník, oblouk, visutý či zavěšený most) ocelobetonové – na ocelové trámové nosníky se vybetonuje mostovka beton (klenba)", "question": "Jak se jmenuje dopravní stavba sloužící k převádění dopravní cesty přes vodní tok?", "answers": ["Most"]}
{"title": "Magdalena Dobromila Rettigová", "context": "Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. Osobně se stýkala s vlastenci, s Františkem Palackým, s Josefem Jungmannem, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími. S mnoha vlastenci vedla korespondenci. Výhradním vydavatelem jejích děl a jejím přítelem byl Jan Hostivít František Pospíšil, královéhradecký knihtiskař a nakladatel. První literární pokusy M. D. Rettigové byly v němčině, podobně jako u jejích vrstevníků. Jako spisovatelka byla velmi plodná, napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Pod vlivem svého muže a přátel se odhodlala psát a publikovat česky. Nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce v časopisech Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský, v almanachu Milozor a alamanachu Milina. Postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám, byla výbornou vypravěčkou a může být pokládána za zakladatelku české červené knihovny. Později se věnovala výhradně literatuře prakticky zaměřené. Její tvorba nikdy nedosahovala vysokých uměleckých kvalit. Největší význam má Rettigová šířením národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí, a především díky své Domácí kuchařce, kterou nejenže rozšířila znalectví české kuchyně a sbírku kuchařských receptů, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. Z díla Rettigové je dodnes nejznámější Domácí kuchařka vydaná poprvé roku 1826 a dále v mnoha vydáních více než sto let. Sbírka rozličných myšlenek – upistografie – veršovaná blahopřání, naivní poezie, připomínající lidovou tvořivost Chudobičky – milostné povídky a dramatické hříčky pro učenou společnost Kafíčko – jak připravit kávu a zákusky včetně rad společenské konverzace Bílá růže – žertovné dvouaktové drama Dostupné online Mařenčin košíček - příběhy. s ponaučením pro dívky Domácí kuchařka – beletristicky psaná, základní myšlenkou je nejen rozmanitost, vzhled a chuť jídla, ale také činorodý přístup ženy k domácím pracím Alois Jirásek: Magdalena Dobromila Rettigová, veselohra o třech jednáních; dnes málo známá, ve své době oblíbená životopisná divadelní hra, kromě jiného se zmiňuje uvedená kuchařská kniha. Pamětní síň M. D. Rettigové je v muzeu v Litomyšli Portrétní busta M. D. Rettigové (kolem 1860) je vystavena rovněž v muzeu v Litomyšli Jednotlivé památky vlastní muzeum v Ústí nad Orlicí Portrétní kresba (akvarel) a vyšívaný gratulační lístek jsou ve sbírce Národního muzea v Praze Literární pozůstalost spravuje Památník národního písemnictví v Praze Od června 2010 funguje na zámku v autorčiných rodných Všeradicích Galerie a muzeum Magdaleny Dobromily Rettigové", "question": "Ve kterém roce byla poprvé vydaná Domácí kuchařka od M. D. Rettigové?", "answers": ["1826"]}
{"title": "Mateřská škola", "context": "Mateřská škola ve státech střední Evropy znamená předškolní zařízení pro děti od 3 do 6 let. V mnoha jiných zemích se nazývá \"kindergarten\" (z němčiny - \"zahrada pro děti\") a označuje první stupeň vzdělání pro děti ve třídě (nultá úroveň ISCED). Tedy termín mateřská škola v některých zemích označuje součást formálního školního systému, zatímco v jiných zemích může znamenat předškolní zařízení nebo opatrovatelskou péči. Název se někdy neoficiálně, hovorově nahrazuje pojmem mateřská školka nebo jen školka, případně mateřinka. Friedrich Fröbel otevřel oficiálně první mateřskou školu v roce 1840 na oslavu 400. výročí objevení knihtisku Gutenbergem. První mateřskou školu v USA založila v roce 1856 Margarethe (Margaretta) Meyerová Schurzová (manželka státníka jménem Carl Schurz), a to ve městě Watertown ve státě Wisconsin. Od roku 1873 byla provozována jako veřejná instituce. Předchůdcem mateřské školy byly tzv. Opatrovny, které začaly vznikat v 1. polovině 19. stol. z důvodu rozšíření manufakturní výroby (do pracovního procesu byly zařazeny i ženy - matky a tak se předškolní děti potulovaly bez dozoru po okolí, zařazovaly se do různých žebráckých gangů nebo umíraly na zranění). V Čechách byl průkopníkem opatroven Jan Svoboda (1803 - 1844). V roce 1832 založil \"vzornou opatrovnu\" v Praze na Hrádku pod Emauzy. Pomocí her, říkanek a zpěvu vštěpoval tříletým až šestiletým dětem nenásilnou formou morální zásady a učil je základům čtení, psaní i němčiny. Vydal i několik vlivných publikací, např. Školka, Malý čtenář, Malý písař, Malý Čech a Němec. V 2. polovině 19. stol. se v Čechách začaly objevovat německé Kindergarten neboli dětské zahrádky podle Friedricha Fröebela - původně pro matky s dětmi, které se zde učily správné výchově svých dětí. První Kindergarten v Čechách byla založena roku 1862 v Praze ve Spálené ulici. Kindergarten byly zakládány českými Němci (docházelo k poněmčování českých dětí) a pracovalo se v nich s tzv. \"dárky\", což byly objekty geometrických tvarů (koule, krychle, hranol, kužel, atd.).", "question": "Ve kterém roce byla oficiálně otevřena první mateřská škola?", "answers": ["1840"]}
{"title": "Tantal", "context": "Tantal je šedý, kujný, velmi pevný kovový prvek, vysoce odolný proti kyselinám, je dobrým vodičem tepla a elektřiny. Při teplotách pod 150 °C je téměř chemicky inertní, nereaguje dokonce ani s lučavkou královskou. Za teplot pod 4,48 K se stává supravodičem I typu. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové (HF), kyselých roztocích obsahujících fluoridové ionty a kapalném oxidu sírovém (SO3). Poměrně snadno se tantal rozkládá alkalickým tavením. V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Ta+3 a Ta+5. Tantal je na Zemi velmi vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 2 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými metodami a uvádí se, že je nižší než 0,000 0025 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom tantalu na 1 500 miliard atomů vodíku. Tantal se v přírodě vyskytuje v minerálu tantalitu ((Fe,Mn)Ta2O6) a euxenitu (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Ložiska rud s prakticky využitelným obsahem tantalu se nalézají v Austrálii, Brazílii, Kanadě, jižní Africe a Egyptě. Výroba čistého kovu je značně komplikovaná, protože ve všech přírodních rudách jej doprovází niob, jehož chemické chování je velmi podobné. Obvykle se pro separaci těchto dvou kovů používá krystalizace jejich fluorokomplexů nebo frakční destilace pětimocných chloridů. Po přečištění sloučenin se elementární kovový tantal vyrábí elektrolyticky. Hlavní použití nachází tantal při výrobě elektronických součástek, hlavně tantalových kondenzátorů.", "question": "Jaká je chemická značka tantalu?", "answers": ["Ta"]}
{"title": "DC", "context": "George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let 20. století. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit \"Friday On My Mind\". Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku). Malcolm a Angus Youngovi založili AC/DC v listopadu 1973. Dalšími členy se stali baskytarista Larry Van Kriedt, zpěvák Dave Evans a Colin Burgess, bývalý bubeník kapely The Master's Apprentices. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Chequers v Sydney 31. prosince 1973. Později podepsali smlouvu s labelem Albert Productions. Sestava kapely se často měnila, jako první byl vyhozen Colin Burgess a posléze se v kapele vystřídalo několik baskytaristů a bubeníků. Ve stejné době začal Angus Young při koncertech nosit svou charakteristickou školní uniformu. Uniforma údajně pocházela z Ashfield Boys High School, kde studoval, a s nápadem, aby ji při koncertech nosil, přišla jeho sestra Margaret. Angus zkoušel také další kostýmy, například Spider-Mana, Zorra, gorilu, nebo parodii na Supermana jménem Super-Ang. V úplných začátcích také kapela experimentovala se saténovým oblečením, ale této myšlenky se členové vzdali, když zjistili, že stejně se obléká kapela Skyhooks z Melbourne. Bratři Youngovi dospěli k názoru, že Evans není dobrým frontmanem, protože jim připadal spíše jako glam rocker jako například Gary Glitter.", "question": "Kdy kapela AC/DC odehrála svůj první koncert?", "answers": ["31. prosince 1973"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území nynější České republiky. Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60. letech 20. století československá nová vlna. Snímky Obchod na korze (1965), Ostře sledované vlaky (1967) a Kolja (1996) získaly Oscara za nejlepší cizojazyčný film, šest dalších se dostalo do užší nominace. Do české kinematografie je někdy zahrnována i tvorba českých exulantů, jako je Miloš Forman, Ivan Passer či Vojtěch Jasný. Vůbec prvním filmovým záznamem pořízeným na území dnešní České republiky byl americký film The Horitz Passion Play z roku 1897 věnovaný velkolepým pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě. Prvním českým režisérem a kameramanem byl Jan Kříženecký, který od konce 90. let 19. století natáčel krátké dokumenty, zvané filmové aktuality. S hercem Josefem Švábem-Malostranským spolupracoval na krátkých filmových skečích, jako byl Výstavní párkař a lepič plakátů. První stálé kino založil Viktor Ponrepo v roce 1907 v Praze v domě U Modré Štiky. Před tím měla kina podobu kočovných stanů, film byl putovní atrakce. Po osamostatnění Československa se často natáčely nacionalistické filmy, mimo jiných Utrpením ke slávě (1919, režie Richard F. Branald) nebo Svatý Václav (1929, režie Jan S. Kolár). Zvuk byl v Československu poprvé použit ve filmu Když struny lkají .[zdroj? ] V září 1930 se v Československu konaly krajně pravicovým tiskem vyvolané nacionalistické demonstrace Čechů proti filmům mluveným v němčině. Vedly k zákazu všech potenciálně pobuřujících německých filmů v Československu, včetně protiválečného snímku Na západní frontě 1918 (režie Georg Wilheim Pabst). Stát ve 30. letech omezoval import zahraničních filmů a protežoval domácí tvůrce. V roce 1932 byl zaveden kontingentní systém, byla stanovena kvóta, podle níž směl za jeden film vyrobený v Československu jeho výrobce dovézt 7 zahraničních filmů. Později byla kvóta snížena na 1:5. Roku 1934 byl kontingentní systém zrušen a nahradil jej registrační systém; regulace dovozu byla zrušena, importéři za jeden dovezený film nadále platili registrační poplatek 20 tisíc korun. Tyto peníze se přes Fond pro podporu domácí výroby dostávaly formou dotací k československým tvůrcům. V roce 1933 byly zprovozněny ateliéry A-B Barandov. Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 došlo k první ze tří emigračních vln. Československo opustil herec a režisér Hugo Haas. Ve Spojených státech se jako experimentální filmař a dokumentarista uplatnil Alexander Hackenschmied, který v exilu používal příjmení Hammid. Do USA odešli též Jiří Voskovec, Jan Werich a skladatel Jaroslav Ježek. Válečné dokumentaristice se ve Velké Británii po dobu války věnoval Jiří Weiss.", "question": "Kdo byl prvním českým režisérem?", "answers": ["Jan Kříženecký"]}
{"title": "Genocida", "context": "Genocida (latinsky genocidium) je zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem jako \"úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny\" ačkoliv co znamená \"část\" je předmětem debaty právníků. Genocidu definuje Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN. == Etymologie == Pojem \"genocida\" vymyslel Raphael Lemkin, právník polsko-židovského původu v roce 1944, z řeckého kořenu slova génos (γ) (narození, rasa, rod); a latinské přípony -cidium (zabít) skrze francouzské -cide. V roce 1933 Lemkin navrhl \"zločin barbarství\" právní radě Společnosti národů v Madridu. To byl první pokus o vytvoření zákona proti tomu, co bude později nazýváno genocidou. Koncept návrhu pocházel z jeho mládí, kdy poprvé slyšel o osmanském masovém vraždění (arménská genocida) křesťanského obyvatelstva během první světové války a anti-asyrské perzekuci v Iráku. Jeho návrh byl odmítnut a jeho práce přivodila nesouhlas polské vlády, která provozovala politiku usmíření s nacistickým Německem. V roce 1944 Carnegie Endowment for International Peace publikoval Lemkinovu nejdůležitější práci pod názvem Axis Rule in Occupied Europe ve Spojených státech amerických. Tato kniha zahrnovala obsáhlou právní analýzu německé nadvlády v zemích okupovaných nacistickým Německem během druhé světové války, včetně definice pojmu genocidy (\"zničení národa nebo etnické skupiny\").Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů norimberského procesu (obvinění specifikovaná 3. bodem obžaloby, že obvinění \"spáchali úmyslnou a systematickou genocidu – zejména vyhlazení rasových a národnostních skupin\"). Lemkin prezentoval návrh úmluvy o genocidě řadě zemí ve snaze přesvědčit je k podpoře resoluce. S podporou USA, návrh resoluce byl předložen Valnému shromáždění ke zvážení. V roce 1943 Lemkin napsal: == Genocida jako zločin == === Mezinárodní právo === Následkem holokaustu Lemkin úspěšně prosadil všeobecné přijetí mezinárodních zákonů definujících a zakazujících genocidu. V roce 1946 první zasedání Valného shromáždění OSN přijalo resoluci 96, ve které potvrdilo, že genocida je zločinem podle mezinárodního práva, ale nezajistilo právní definici zločinu genocidy. V roce 1948 Valné shromáždění přijalo Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia, která poprvé stanovila právní definici genocidy. ==== Definice podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN ====", "question": "Kdo vymyslel pojem genocida?", "answers": ["Raphael Lemkin"]}
{"title": "Lepra", "context": "Lepra (též malomocenství či Hansenova nemoc) je infekční onemocnění, způsobované bakterií Mycobacterium leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější oblasti těla - kůži a sliznice. Počínaje rokem 1954 připadá na 31. ledna Světový den pomoci malomocným. Původně řecké slovo \"lepra\" označuje chorobu, při níž se loupe kůže (od slovesa Λ - loupu se). Tradiční český název \"malomocenství\" odkazuje zřejmě na poškození hmatu, které choroba způsobuje. Nejstarší zmínka o lepře pochází z období cca 1500 př. n. l., nejstarší tělesné pozůstatky vykazující jasné známky tohoto onemocnění sahají až do 4. tisíciletí př. n. l. V antických dobách najdeme zmínky zejména v starověkém Egyptě nebo např. v Indii, tradičně se jako lepra překládá jméno starozákonní choroby cara'at, moderní biblistika však má za to, že šlo o jinou kožní chorobu. Později byla zavlečena do Evropy, kde se rozšířila hlavně za křižáckých válek. Od 15. století ji v Evropě významem poněkud předčila tuberkulóza,[zdroj? ] způsobovaná příbuznými bakteriemi. Lepra byla považována za boží trest, malomocní byli soustředěni v tzv. leprosáriích. Poslední leprosárium v Evropě je v rumunském Tichileşti v deltě Dunaje. Původce nákazy objevil v roce 1869 norský mikrobiolog Gerhard Armauer Hansen, proto bývá Mycobacterium leprae také označován po svém objeviteli jako 'Hansenův bacil'. Ten se geneticky od středověku nezměnil, ale omezila se příčina šíření. Mezi přenašeče této nemoci patří také divoká zvířata, jako např. pásovec devítipásý. Nemoc často probíhá bez příznaků a není nijak zvlášť nakažlivá (vyjma kožní formy vytvářející vředy, která je velmi nakažlivá). Za určitých okolností může ale dojít k rozvinutí její destruktivní formy. Ta napadá ve velkém Schwannovy buňky a makrofágy v periferní nervové soustavě. Ničí lidský imunitní systém a způsobuje znetvořeniny na končetinách a na obličeji (tzv. \"Lví obličej\" - facies leontina). Lepra se vyskytuje zejména v Latinské Americe, ve střední Africe, na Madagaskaru (Marana) a v jihovýchodní Asii (tzn. Indii, Bangladéši), známé jsou ale i případy z jižní Evropy, zejména Španělska a také z Rumunska. V Rumunsku se vyskytuje minimálně od 50. let, což ale bylo tajeno Ceauşescovým režimem. Výskytem lepry jsou známé ale i Havajské ostrovy, konkrétně ostrov Molokai (Kalaupapa), či ostrov Spinalonga ležící v Egejském moři. Podle WHO výrazně pokleslo množství lidí trpících leprou, a to asi z 5,2 miliónů lidí v roce 1985 přes 0,8 miliónů lidí v roce 1999 asi na 200 000 případů registrovaných v roce 2011.", "question": "Na který den připadá Světový den pomoci malomocným?", "answers": ["na 31. ledna"]}
{"title": "Německá demokratická republika", "context": "Takovéto jednání pobouřilo občany NDR, kteří se následně zúčastnili celostátních demonstrací. NDR je v diskusi o dopingových skandálech označována jako \"Německá dopingová republika\".[zdroj? ] == Zánik NDR == 3. října 1990 došlo ke sjednocení se Spolkovou republikou, přičemž byly země obnoveny a Východní Berlín byl sjednocen se Západním Berlínem do jednotné spolkové země. Nedošlo však k obnově historických hranic zemí (viz mapa spolkových zemí v letech 1990-1993). == Klasifikace NDR == Dobová literatura v tehdejším Československu psala o NDR například jako o \"demokratickém státu, který je reprezentantem německého lidu, budujícího demokratický, mírumilovný a socialistický stát\". == Administrativní členění == Od 7. října 1949 do 22. července 1952 formálně federace složená ze 6 zemí (Länder): Berlín, Braniborsko, Durynsko, Meklenbursko, Sasko, Sasko-Anhaltsko Postupně docházelo k čím dál silnější centralizaci a zákonem \"Gesetz über die weitere Demokratisierung des Aufbaus und der Arbeitsweise der staatlichen Organe in den Ländern der Deutschen Demokratischen Republik\" z 23. července 1952 (který vstoupil okamžitě v platnost) pak dochází na území NDR k definitivnímu odstranění posledních zbytků federalismu a přeměně NDR v centralistický stát a k faktickému zrušení zemí. 25. července 1952 se ve všech dosavadních zemích NDR konaly poslední schůze zemských sněmů. Ty měly nyní za úkol odhlasovat zákony stanovující nové rozdělení na kraje a okresy, které již nerespektovaly stávající hranice zemí, které byly až na výjimky historické (ještě z dob Vídeňského kongresu; a v případě tehdejších meklenbursko-braniborských hranic staré řadu staletí). NDR se pak členila na 15 krajů (Bezirke): Berlín, hlavní město NDR, Drážďany, Karl-Marx-Stadt, Lipsko, Gera, Erfurt, Suhl, Halle, Magdeburg, Chotěbuz, Postupim, Frankfurt nad Odrou, Neubrandenburg, Schwerin, Rostock. Ty se dále členily na okresy (Kreise) a městské okresy (Stadtkreise). == Obyvatelstvo == Počet obyvatel poklesl z 19 milionů v roce 1948 na 16 milionů v roce 1990, to bylo způsobeno především houfným útěkem obyvatel do Západního Německa - celkem jedna čtvrtina obyvatel emigrovala přes západní Berlín předtím, než byla v roce 1961 postavena Berlínská zeď.", "question": "Jakou zkratku měla Německá demokratická republika?", "answers": ["NDR"]}
{"title": "Jmelí", "context": "Celkově se však rozlišuje asi 70–100 druhů. == Popis == Jednotlivé druhy mohou být jednodomé nebo dvoudomé. Větve jsou na stonku uspořádány vstřícně, po dvou nebo v přeslenech. Listy jsou někdy zakrnělé na pouhé šupiny, jindy jsou plně vyvinuté. Vidličnaté květenství je úžlabní nebo koncové a skládá se z 1-7 květů. Květní stopky jsou zakrnělé nebo chybí. Plody bývají kulovité, oválné či elipsoidní, oplodí je na povrchu hladké či s mírnými výstupky, nepukavé, obvykle rozšiřované ptáky. == Mytologie == Lidé jsou fascinováni touto rostlinou již od pradávna. Řecký filozof a vědec Theofrastos zkoumal některé základní rysy této rostliny již několik set let před naším letopočtem. Keltskými druidy bylo jmelí považováno za posvátné, protože si drželo svou zelenou barvu po celou zimu. Věřili, že vyléčí každou chorobu a funguje i jako protijed. V antice sloužilo jmelí i jako kadidlo a vykuřovaly se s ním domy. Dodnes jmelí symbolizuje plodnost a štěstí. V Evropě a Severní Americe jsou populární polibky pod vánočním jmelím, které mají dotyčným přinést štěstí a lásku. == Odkazy == === Reference === === Literatura === ZÍBRT, Čeněk. Hoj, ty štědrý večere : Od vánoc koledou do Nového roku.", "question": "Jak bylo v antice využíváno jmelí?", "answers": ["jako kadidlo"]}
{"title": "Nokia", "context": "Nokia (NYSE: NOK) je nadnárodní společnost se sídlem ve finském Espoo. Divize společnosti Nokia Solutions and Networks je největším světovým producentem infrastruktury pro telekomunikační sítě. Do roku 2014 zaměstnávala přes 130 000 zaměstnanců ve 120 zemích světa. Společnost hrála do roku 2014 velkou roli ve finské ekonomice, přičemž byla zdaleka největší finskou společností. Podíl Nokie na finském HDP dosahoval až 4 % (v roce 2015 klesl pod 1%) a společnost zajišťovala skoro čtvrtinu finského exportu. Od roku 2006 byl její obrat vyšší než celý státní rozpočet Finska. Akcie společnosti jsou kótovány na burzách v Helsinkách, New Yorku a Frankfurtu. Asi 46 % akcií drží investoři z USA. Společnost není přímo ani nepřímo kontrolována jinou společností či státem. Začátkem roku 2008 byla největším akcionářem banka Morgan Stanley, když vlastnila 8,3 % akcií. Nokia byla v letech 1998–2011 největším světovým výrobcem mobilních telefonů. Nedokázala však zareagovat na nástup nových chytrých telefonů a svou pozici vedoucího světového výrobce mobilních telefonů postupně zcela ztratila. V roce 2011 do čela firmy nastoupil bývalý vysoký představitel Microsoftu Stephen Elop, který mobilní divizi firmy v roce 2014 odprodal Microsoftu. Nokia však provedla restrukturalizaci [zdroj? ] a v roce 2017 byla výroba telefonů pod značkou Nokia obnovena, o výrobu a distribuci se však stará společnost HMD Global na základě licence. Společnost byla založena roku 1865 Fredrikem Idestamem ve městě Nokia nedaleko Tampere jako papírna. Později začala vyrábět i gumárenské výrobky. Po druhé světové válce rozšířila svou výrobu o telefonní a telegrafní kabely. V 70. letech minulého století pronikla na trhy telekomunikační elektroniky. Své gumárenské divize se zbavila až na konci 20. století. Název značky vznikl podle řeky Nokianvirta v jihozápadním Finsku.", "question": "Ve kterých letech byla společnost Nokia největším výrobcem mobilů?", "answers": ["1998–2011"]}
{"title": "Dům umění města Brna", "context": "Ředitelkou je od března 2013 Terezie Petišková. Pod DUMB spadá i Galerie G99 a Dům pánů z Kunštátu. Hlavní budova DUMB se nachází na Malinovského náměstí a byla postavena ve stylu vídeňské secese v roce 1910. Už od počátku sloužila jako Künstlerhaus čili Dům umělců. Po druhé světové válce byla budova Bohuslavem Fuchsem přestavěna ve stylu funkcionalismu. Konají se v ní výstavy současného umění, vernisáže. Cena Jindřicha Chalupeckého se v této instituci koná každé dva roky, v roce 2006 zvítězila Barbora Klímová, cenu diváků získali Rafani.", "question": "Kde se nachází hlavní budova DUMB?", "answers": ["Malinovského náměstí"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Je možné, že planeta má tvrdé kamenné jádro tvořené těžšími prvky. Jupiter byl prozkoumán několika automatickými sondami, nejčastěji na začátku programu Pioneer a programu Voyager, kdy všechny tyto sondy kolem planety proletěly. Později přímo k Jupiteru zamířila sonda Galileo, která kolem planety po necelých osm let obíhala. Nejnovější data pocházejí ze sondy New Horizons, která v únoru 2007 použila planetu pro zvýšení rychlosti na své cestě k Plutu. V současnosti se plánují další mise do soustavy Jupiteru, které by měly za cíl prozkoumat převážně hypotetické oceány pod ledovou kůrou jeho měsíce Europy. Jupiter má nejméně 79 měsíců. První čtyři z nich objevil v roce 1610 Galileo Galilei a nezávisle na něm pravděpodobně i Simon Marius. Jde o čtyři velké měsíce Io, Europu, Ganymed a Callisto (nyní známé jako Galileovy měsíce), u jejichž nebeského pohybu bylo zřetelné, že jeho centrem není Země. Tato skutečnost byla hlavním bodem obhajoby Koperníkovy heliocentrické teorie o pohybu planet; Galileiho vyhlášení podpory Koperníkově teorii jej dostalo do problémů s inkvizicí. Jupiter vznikl z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice až posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti. Protože úniková rychlost na \"povrchu\" Jupiteru je 59,54 km/s, což daleko převyšuje tepelnou rychlost molekul, zůstalo na něm nejspíše původní složení atmosféry, kterou nabalil už během vzniku z protoplanetárního disku. Teorie gravitačního kolapsu na druhou stranu předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě Jupiteru trval jen několik století.", "question": "Má Jupiter více než 70 měsíců ?", "answers": ["Jupiter má nejméně 79 měsíců."]}
{"title": "Glukóza", "context": "Glukóza (dříve běžně glukosa) (z řec. γ, tj. glykys, česky sladký nebo γ, gleukos, česky mošt, sladké víno), v běžné řeči označovaná jako hroznový cukr nebo krevní cukr, je jedním z monosacharidů ze skupiny aldohexóz. V chemických vzorcích oligosacharidů a polysacharidů se značí symbolem Glc. V čistém stavu je glukosa bílá krystalická látka sladké chuti. V přírodě běžná konformace glukózy je D-glukóza, která stáčí polarizované světlo doprava, odtud pochází její staré označení dextróza, které se doposud běžně používá v lékařské literatuře. D-glukóza se může připravit krystalizací z rostlinných šťáv, zejména z hroznů vinné révy, ale hlavní metodou její výroby je kyselá nebo enzymatická hydrolýza rostlinného škrobu, v Česku především bramborového. Glukóza existuje ve dvou enantiomerech, a to jako D-glukóza (vyskytující se v přírodě), nazývaná též dextróza, a její zrcadlový obraz, L-glukóza. Svými chemickými a fyzikálními vlastnostmi neliší, s výjimkou toho, že jejich vodný roztok stáčí rovinu polarizovaného světla opačným směrem. V živých organismech jsou však nezaměnitelné, protože L-glukóza nemůže být fosforylována hexokinázou a nemůže tedy vstoupit do metabolismu cukrů. Některé bakterie ovšem mají enzymy schopné L-glukózu zpracovat. L-glukóza chutná stejně jako D-glukóza a byla navržena jako umělé sladidlo, kvůli vysokým nákladům na výrobu ovšem nebyla rozšířená. Vzhledem k přítomnosti aldehydické skupiny patří glukóza k redukujícím sacharidům, tj. např. redukuje soli dvojmocné mědi na jednomocné, což se v minulosti užívalo ke kvalitativnímu i kvantitativnímu stanovení cukru v roztoku (například v moči).", "question": "Jakým symbolem ve vzorcích sacharidů se značí Glukóza?", "answers": ["Glc"]}
{"title": "Alkoholický nápoj", "context": "V přírodě vzniká kvašením, při kterém kvasinky mění cukr na oxid uhličitý a alkohol. Začne-li se nám kazit jablečný mošt, dělají se v něm bublinky. Mošt kvasí a přestane být sladký (cukr se přeměnil), je nakysle trpký, říkáme navinulý. Podobným způsobem se vyrábí jablečné víno nebo víno z vinných hroznů, které daly nápoji jméno. Víno běžně obsahuje 10 až 15 % alkoholu, pivo přibližně polovinu, vyšších koncentrací již přirozenou fermentací nelze dosáhnout, takzvané pálenky se vyrábí destilací. Po konzumaci alkoholických nápojů nesmí lidé v mnoha zemích řídit dopravní prostředky, protože by mohli být nebezpeční sobě i druhým. Člověku, který alkohol nikdy nepije, se říká abstinent. Soustavným požíváním alkoholických nápojů v nadměrné míře se může vyvinout (jak duševní tak i tělesné) onemocnění – alkoholismus. Ohledně přiměřené dávky alkoholu se studie rozcházejí. Půjde však pravděpodobně o vliv systematické chyby studií, kdy do skupiny abstinentů například spadají lidé, kteří nepijí ze zdravotních důvodů. Některé alkoholické nápoje (např. víno) mohou částečně organismu prospět (jistými ovocnými látkami jako jsou flavonoidy), ale podle výzkumu Cincinnatské univerzity vlastní alkohol zdraví škodí i v této míře bez ohledu na typ nápoje. Od malých dávek způsobuje i například karcinom prsu – dvě alkoholové jednotky (půl litru piva s 4 % alkoholu) za den zvyšují riziko této rakoviny o 24 %.", "question": "Jak se říká člověku, který alkohol nikdy nepije?", "answers": ["abstinent"]}
{"title": "Motivace", "context": "Motivy jsou osobní příčiny určitého chování – jsou to pohnutky, psychologické příčiny akcí a reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb. Za základní formu motivů jsou pokládány potřeby, ostatní formy se vyvíjejí z potřeb. Potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme. Potřeby dělíme na: biologické (biogenní, primární, vrozené) - potřeba dýchání, potravy, bezpečí, spánku apod. Slouží k přežití, reprodukci nebo k udržení zdraví. sociální (psychogenní, sekundární, získané) - kulturní (vzdělání, kulturní život apod.) a psychické (radost, štěstí, láska apod.). Zajišťují adaptaci na sociální podmínky, reagují na nedostatek v sociálním bytí. Motivace může vycházet z vnitřních nebo vnějších pohnutek a podnětů. Často bývá kombinací obou. vnitřní motivace - výsledek potřeb a zájmů člověka (potřeba poznávací, seberealizace, kulturní potřeby) vnější motivace - je určena působením vnějších podnětů (hrozba trestu, možnost odměny) Americký psycholog Abraham Maslow je autorem stupňovitého řazení potřeb, které v hierarchickém systému organizoval podle jejich naléhavosti pro člověka. Potřeby vyšší se objevují až po uspokojení potřeb nižších. Člověk má obvykle potřebu seberealizace, pokud není hladový, je v bezpečí, milován a uznáván. Např. člověk netouží po nových závěsech do pokoje nebo obraze (5. stupeň), když je ohrožován nějakou katastrofou nebo je hladový (nenaplněný 1. a 2. stupeň). Pud – vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pud pohlavní, mateřský apod.) Zájem – získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají po stránce poznávací nebo citové. Vyhraněný zájem označujeme pojmem záliba. Aspirace (ambice) – snaha o sebeuplatnění, vyniknutí. Někdy se označuje také jako ctižádost. Cíl – uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat apod. Ideály – jsou vzorové cíle, např. ideál životního partnera, způsobu života apod. Zvyk – tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost.", "question": "Z čeho může vycházet motivace?", "answers": ["z vnitřních nebo vnějších pohnutek a podnětů"]}
{"title": "Kryptografie", "context": "Kryptografie neboli šifrování je nauka o metodách utajování smyslu zpráv převodem do podoby, která je čitelná jen se speciální znalostí. Slovo kryptografie pochází z řečtiny – kryptós je skrytý a gráphein znamená psát. Někdy je pojem obecněji používán pro vědu o čemkoli spojeném se šiframi jako alternativa k pojmu kryptologie. Kryptologie zahrnuje kryptografii a kryptoanalýzu, neboli luštění zašifrovaných zpráv. Kryptografie se po staletí vyvíjela k větší složitosti zároveň s lidskou civilizací a mnohokrát ovlivnila běh dějin. Zejména utajení či vyzrazení strategických vojenských informací může mít zásadní vliv. Ale také prozrazení politických intrik, přípravy atentátů nebo i jen prozrazení milenců a podobně, to vše může úzce záviset na bezpečném přenosu informací a na schopnostech protivníka šifru rozbít. První doložení o zašifrování zprávy pochází z roku 480 př. n. l. za období Řecko-Perských válek v bitvě u Salamíny. Do historie kryptografie se zapsal i významný římský vojevůdce a politik Julius Caesar, a to vynalezením šifry, která byla pojmenována jako Caesarova šifra. Ta byla ovšem dosti primitivní, nicméně obor šifrování se velice rychle rozvíjel a již na přelomu středověku a novověku dosáhl pozoruhodných pokroků a šifry nečekaného stupně odolnosti. Např. expertům španělské tajné služby trvalo v roce 2017 i s veškerým moderním vybavením celého půl roku, než prolomili šifrování korespondence mezi španělským králem Ferdinandem Aragonským a jeho generálem Gonzalem Fernándezem de Córdoba, který vedl tažení španělských vojsk na Apeninském poloostrově na přelomu 15. a 16. století.Celé období kryptografie můžeme rozdělit do dvou částí.", "question": "Ze kterého jazyka pochází slovo kryptografie?", "answers": ["z řečtiny"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Dne 14. února 1919 se Einstein rozvedl s Milevou a 2. července téhož roku se oženil se svou sestřenicí Elsou Löwenthalovou, rozenou Einsteinovou (Löwenthalová bylo příjmení po jejím prvním manželovi Maxovi). Elsa byla Albertovou první sestřenicí z matčiny strany a druhou sestřenicí z otcovy strany. Byla o tři roky starší než Albert a pomohla mu se uzdravit po částečném nervovém kolapsu kombinovaném s žaludečními obtížemi. Toto manželství zůstalo bezdětné. Roku 1922 se Einstein se svou ženou Elsou vydal na lodi Kitano Maru do Japonska. Cesta je přivedla také do dalších asijských přístavů, například do Singapuru, Hongkongu a Šanghaje. Einstein zemřel v Princetonu 18. dubna 1955. Zanechal zobecněnou teorii gravitace nevyřešenou. Kremace jeho těla proběhla ještě tentýž den v Trentonu v New Jersey. Jeho popel byl rozptýlen na utajeném místě. Jeho mozek se nicméně zachoval v nádobě Dr. Thomase Stolze Harveye, patologa, který prováděl pitvu Einsteina. Harvey na něm neshledal nic nenormálního, ale další analýzy v roce 1999 týmem na McMasterově Univerzitě odhalily, že jeho jedna část Einsteinovi chyběla a kvůli její kompenzaci byl Einsteinův temenní lalok o 15 % větší než obyčejně bývá. Tato oblast mozku je zodpovědná za matematické myšlení, vizuálně prostorové vnímání a představy pohybu. == Osobnost == Albert Einstein byl respektovaný pro svou přátelskost zakořeněnou v jeho pacifismu.", "question": "kde zemřel Albert Einstein ?", "answers": ["Princetonu"]}
{"title": "Georges Danton", "context": "Georges Jacques Danton (26. října 1759 – 5. dubna 1794) byl francouzský právník a politik, který se stal vůdčí osobností rané fáze Velké francouzské revoluce. == Biografie == Danton se narodil 26. října 1759 v Arcis-sur-Aube jako syn Jacquese Dantona a Mary Camusové. Po studiu práv se stal advokátem v Paříži. Roku 1787 se oženil s Antonietou Gabrielou Charpentier. V letech 1785–1791 byl advokátem královské rady. V roce 1790 založil spolu s Camillem Desmoulinsem (novinářem a přítelem z mládí) a J.-P. Maratem klub kordelierů. V roce 1791 se stal členem Pařížské komuny. Roku 1792 se významně podílel na svržení monarchie, proto také po ustanovení nové vlády získal post ministra spravedlnosti. Jeho podíl na zářijových masakrech je nejasný, ví se však, že je schválil a nesnažil se jim zabránit. Téhož roku byl zvolen do národního konventu, po porážce francouzských armád rezignoval z místa ministra spravedlnosti. V lednu roku 1793 hlasoval pro smrt krále. Významně se podílel na vytvoření revolučního tribunálu a stal se členem nového rozhodovacího orgánu výboru pro veřejné blaho. Navštěvoval francouzské vojáky a podporoval je, prosazoval nový systém vzdělávaní a byl členem legislativního výboru pro vytváření nového systému vlády. Zúčastnil se svržení Girondistů a chopil se s dalšími kordeliéry absolutní moci. Vytvořil z Výboru pro veřejné blaho diktátorský orgán. Brzy však byl zavražděn jeho spojenec Marat a Danton byl donucen opustit křeslo Výboru pro veřejné blaho. Protože se snažil zabránit teroru, dostal se do boje s radikálními jakobíny v čele Robespierra. Teror zastavit však nedokázal a roku 1794 po popravě Hébertistů, byl s ostatními kordeliéry Robespierrem obviněn z korupce a 5. dubna 1794 popraven. Jeho poprava otevřela dveře extremní části revoluce. == Odkazy == === Literatura === FURET, François. \"Francouzská revoluce. Díl 1. Od Turgota k Napoleonovi 1770-1814\". Praha: Argo, 2004. 450 s. ISBN 80-7203-452-9. MAUROIS, André: \"Dějiny Francie\". TINKOVÁ, Daniela. \"Revoluční Francie 1787-1799.\" Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Georges Danton ve Wikimedia Commons Osoba Georges Jacques Danton ve Wikicitátech Encyklopedické heslo Danton v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Kdy se narodil Georges Danton ?", "answers": ["26. října 1759"]}
{"title": "Autismus", "context": "Pro diagnostiku dospělých se navíc používají zcela odlišné testové sady. Dříve (do devadesátých let) běžně docházelo k záměně za lehkou mozkovou dysfunkci, schizofrenii a různé další formy poruchy osobnosti. Řada probíhajících výzkumů naznačuje nové možnosti především rané diagnostiky autismu (funkční magnetická rezonance, analýza motoriky, analýza hlasu, EEG markery, hladiny metaloproteinů), zatím žádná z těchto metod však neprokázala obecnou platnost, byť výsledky některých postupů jsou nadějné. Vyvíjejí a upřesňují se i definice jednotlivých forem autismu, významnou změnu přinesla nová verze amerického diagnostického manuálu psychických chorob DSM-5, tato změna je nicméně často diskutovaná a někdy vnímaná kontroverzně. Termín autismus vymyslel a poprvé použil švýcarský psychiatr Eugene Bleuler v roce 1911, podle řeckého slova pro \"sám, já\", aby popsal obtíže schizofreniků při komunikaci s druhými lidmi. Detailnější popis autismu v dnešním smyslu vymyslel teprve v roce 1943, kdy psychiatr Leo Kanner v Baltimoru pozoroval 11 dětí s podobnými příznaky nedostatku zájmu o druhé. Ve stejné době prováděl ve Vídni podobná pozorování Hans Asperger, i když dnes je jeho jméno spojeno spíše s odlišnou lehčí formou autismu, přezdívanou jako Aspergerův syndrom. Jeho práce zůstala během druhé světové války neznámá a jeho články byly znovu objeveny až teprve v polovině devadesátých let.", "question": "Kdo vymyslel termín autismus?", "answers": ["Eugene Bleuler"]}
{"title": "A-1 Pictures", "context": "A-1 Pictures (japonsky 株・ワ・ピ, Kabušiki kaiša É Wan Pikučázu) je japonské animační studio založené v roce 2005, zaměřující se na tvorbu anime seriálů. Je dceřinou společností produkční společnosti Aniplex, kterou vlastní Sony Music Entertainment Japan. Zenmai zamurai (v koprodukci se studiem No-Side; 2006–2009) Ókiku furikabutte (2007) Robby & Kerobby (2007–2008) Persona: Trinity Soul (2008) Tecuwan Birdy (. 2008) Kannagi (v koprodukci se studiem Ordet, 2008) Kurošicudži (2008) Valkyria Chronicles (2009) Fairy Tail (v koprodukci se studiem Satelight; 2009–2013) Working. !! (2010) So ra no wo to (2010) Ókiku furikabutte: Nacu no taikai-hen (2010) Senkó no Night Raid (2010) Kurošicudži II (2010) Seikimacu okaruto gakuin (2010. ) Togainu no či (2010) Fractale (v koprodukci se studiem Ordet, 2011) Ao no Exorcist (2011) Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai. (2011) Uta. no Prince-sama: Madži Love 1000% (2011) The IDOLM@STER (2011) Working'!! (2011) Učú kjódai (2012–2014) Curitama (2012. ) Sword Art Online (2012) Šinsekai jori (2012) Čó soku henkei Gyrozetter (2012) Magi (2012) Ore no kanodžo to osananadžimi ga šuraba sugiru (2013) Vivid Red Operation (. 2013) Ore no imóto ga konna ni kawaii wake ga nai. (2013) Uta no Prince-sama: Madži Love 2000% (2013) Servant x Service (2013) Gin no sadži (2013. ) Magi: The Kingdom of Magic (2013–2014) Galileo Donna (2013) Gin no sadži (2014) Sekai seifuku: Bórjaku no Zvezda (2014) Fairy Tail (v koprodukci. se studiem Bridge; 2014–2016) Rjúgadžó Nanana no maizókin (2014) Sword Art Online II (2014) Aldnoah Zero (v koprodukci se studiem Troyca; 2014–2015) Persona 4. : The Golden Animation (2014) Kurošicudži: Book of Circus (2014) Šigacu wa kimi no uso (2014–2015) Nanacu no taizai (2014–2015) Magic Kaito 1412. (2014–2015) Saenai Heroine no sodatekata (2015) The Idolmaster Cinderella Girls (2015) Uta no Prince-sama: Madži Love Revolutions (2015) Mahó šódžo Lyrical Nanoha ViVid (2015). Gunslinger Stratos: The Animation (2015) Denpa kjóši (2015) Gate: Džieitai kano či nite, kaku tatakaeri (2015) Working!!! (2015) The Idolmaster Cinderella Girls 2 (2015. ) Subete ga F ni naru (2015) Gakusen toši Asterisk (2015) Boku dake ga inai mači (2016) Hai to gensó no Grimgar (2016) Gjakuten saiban (2016) Qualidea Code (2016) Nanacu no taizai: Seisen no širuši (2016) Uta no Prince-sama: Madži Love Legend Star (2016) Granblue Fantasy (?", "question": "Která společnost vlastní produkční společnost Aniplex?", "answers": ["Sony Music Entertainment Japan"]}
{"title": "Japonsko-rjúkjúské jazyky", "context": "Japonsko-rjúkjúské jazyky jsou jednou z jazykových rodin a jsou rozšířeny hlavně na ostrovech Japonska. Jednotlivé jazyky, ačkoliv v mluvené formě vzájemně nesrozumitelné, jsou často považovány za pouhé dialekty japonštiny. Příbuznost s jinými jazyky je nejasná – nejčastěji se hledá u korejštiny a jazyků altajských, s tím, že japonsko-rjúkjúské jazyky byly výrazně ovlivněny původním jazykovým substrátem, snad podobným ainštině či jazykům austronéské rodiny. Japonština (日) (130 milionů mluvčích) hačijó – starobylé dialkety ostrova Hačijódžima a ostrovů Daitó. vlastní japonština východní japonština západní japonština dialekty ostrova Kjúšú sacuma-ben – dialekt jižního Kjúšú (Sacagú) Rjúkjúské jazyky (琉). amamština (奄) (130 000 mluvčích, občas bývají její severní a jižní nářečí považována za dva samostatné jazyky) mijakština (mjáku haci, 宮) (55 000 mluvčích) okinawština (učinágači,. 沖) (900 000 mluvčích) Kunigamština (méně než 100 000 mluvčích, občas považována za dialekt okinawštiny) jaejamština (jaima muní, 八) (45 000 mluvčích) jonagunština (与) (1 800 mluvčích, občas považována za dialekt jaejamštiny) Seznam jazyků Japonština Rjúkjú", "question": "Kde jsou rozšířeny Japonsko-rjúkjúské jazyky?", "answers": ["hlavně na ostrovech Japonska"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Česká televize skončila s premiérovým vysíláním Simpsonových v první polovině roku 2010, kdy dokončila 20. řadu a reprízovala 19. a 20. řadu, na které v té době ještě vlastnila vysílací práva. Od 20.10.2015 vysílá FTV Prima prvních 20 řad (až do epizody Hysterka Líza - poslední díl ve standardním formátu) v širokoúhlé HD kvalitě. Do 21. řady se na překládání seriálu do češtiny vystřídala celá řada překladatelů. Od té doby jej překládá Vojtěch Kostiha. Režisérem českého znění Simpsonových je Zdeněk Štěpán. Za dabingovou režii Simpsonů získal v letech 2000 a 2013 cenu Františka Filipovského. Slovenský dabing Simpsonových neexistuje, neboť televizní stanice na Slovensku užívají českou jazykovou verzi. Simpsonovi v průběhu své televizní existence získali řadu ocenění. Tak například Bart Simpson byl časopisem Time vedle Franka Sinatry či Stevena Spielberga umístěn do žebříčku padesáti nejvlivnějších osobností v zábavním průmyslu (byl jedinou fiktivní postavou). Simpsonovi mají také svou vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a také překonali dosavadní rekord seriálu Flintstoneovi v počtu dílů. Pokud se zpomaleně krokují jednotlivé snímky animace, je možno nalézt nečekané vtípky od tvůrců The Simpsons. Obvykle jde o nápisy, tváře postav známých osobností, které se mihnou v pozadí, děj v pozadí je v rozporu s logikou příběhu a podobně.", "question": "V kterém roce získal Zdeněk Štěpán cenu Františka Filipovského?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Slovanské jazyky", "context": "Slovanské jazyky představují jednu ze skupin indoevropských jazyků. Studiem těchto jazyků se zabývá slavistika. Všechny slovanské jazyky začínaly jako indoevropský prajazyk, ze kterého se později zřejmě oddělil baltsko-slovanský prajazyk. Ten se poté rozdělil na dva jazyky: prabaltštinu a praslovanštinu, která byla východiskem pro všechny slovanské jazyky. západoslovanské jazyky česko-slovenské jazyky čeština slovenština lužickosrbské jazyky hornolužická srbština dolnolužická srbština lechické jazyky polština pomořanština kašubština severní slovinština – mrtvý jazyk polabština – mrtvý jazyk slezština. – někdy pokládána pouze za nářečí polštiny východoslovanské jazyky běloruština ukrajinština ruština rusínština smíšené jazyky suržyk (směs ukrajinštiny a ruštiny) trasjanka (směs běloruštiny a ruštiny) russenorsk (směs ruštiny a norštiny) jihoslovanské jazyky západní větev chorvatština srbština bosenština černohorština. slovinština zámuřština východní větev makedonština bulharština staroslověnština – mrtvý jazyk církevní slovanština – liturgický jazyk pravoslavných církví slovio slovianski mezislovanský glagolica proslava ruslavsk (varianta slovia) novoslovienskij jazyk Existuje domnělá větev tzv. severoslovanských jazyků, na níž se usuzuje kvůli nalezení záznamů staronovgorodštiny, která se značně odlišuje od soudobých slovanských jazyků. Na slovanské jazyky se odkazují i konstruované jazyky některých nadšenců, které jsou inspirované převážně absencí živých severoslovanských jazyků: ve světě Ill Bethisad vozgičtina (vuozgašu) skuodština ostatní severoslovanské jazyky lydnevi sievrosku (sevorian) slaveni slavisk Slovanské jazyky v současnosti používají několik variant latinky: západoslovanské jazyky a západní jihoslovanské jazyky (kromě srbštiny) a několik variant cyrilice: východoslovanské jazyky, východní jihoslovanské jazyky a srbština. Historické je především nejstarší slovanské písmo hlaholice, patrně autorství věrozvěstů Cyrila a Metoděje a užívané pro církevní účely dosud. Historickou výjimkou byly středověké, zejména staročeské, glosy v židovských spisech, psané hebrejským písmem, zvané lešon Kenaan (kenánský jazyk).", "question": "Která věda se zabývá studiem slovanských jazyků?", "answers": ["slavistika"]}
{"title": "Müsli", "context": "Müsli (původně Birchermüesli nebo Müesli ve švýcarské němčině, Müsli ve spisovné němčině, [ˈ̥li]) je druh pokrmu z obilnin, v některých částech světa oblíbený jako snídaně. Základní verze se skládá z tepelně neupravených ovesných vloček a ovoce. Ve Švýcarsku je jedí též jako lehkou večeři; pojmem Birchermüesli complet se pak rozumí müsli, chléb s máslem a káva s mlékem. Obsahuje vlákninu Müsli se připravuje ve dvou hlavních podobách: jako čerstvé a suché. První druh müsli je sypká směs zejména ovesných vloček a kousků různého sušeného ovoce, ořechů a semínek. Běžně obsahuje i jiné obilné vločky, například pšeničné či žitné. Suché müsli je v současnosti běžně dostupné v podobě průmyslově balených směsí, ačkoli řada lidí si ráda připravuje vlastní. Existuje řada druhů müsli, například s medem, různým kořením či čokoládou. Suché müsli lze pohodlně skladovat po řadu let. Jeho příprava je rychlá, stačí je smísit s mlékem, jogurtem či ovocnou šťávou a případně kousky čerstvého ovoce. Druhý typ müsli (původní) představuje čerstvě připravená směs ovesných vloček, předem namočených ve vodě nebo ovocné šťávě, a na jemno nastrouhaného nebo rozmixovaného jablka. Mezi další obvyklé přísady patří na kousky nakrájené nebo strouhané čerstvé ovoce (např. banány, lesní plody, hrozny, mango), sušené ovoce, mléčné výrobky (např. jogurt, smetana, kondenzované mléko, čerstvý sýr, tvaroh), citronová šťáva, strouhané ořechy, semínka, koření (především skořice) a med. K přípravě čerstvého müsli není vhodné čerstvé mléko, neboť se snadno sráží působením kyselin z jablka. Müesli vynalezl okolo roku 1900 švýcarský lékař Maximilian Bircher-Benner pro pacienty ve své nemocnici, kde strava bohatá na čerstvé ovoce a zeleninu tvořila stěžejní část léčby. Vzorem mu prý byl podobně \"podivný pokrm\", který jemu a jeho manželce podali během túry ve švýcarských Alpách. Bircher-Benner sám jídlo pojmenoval jako \"d'Spys\" (švýcarská podoba německého \"die Speise\", neboli pokrm). Výraz Müesli je pak zdrobnělina švýcarského podstatného jména \"Mues\" (německy \"Mus\"), tedy kaše. Ve své současné podobě je müsli oblíbeno na Západě od 60. let 20. století v rámci rostoucího zájmu o zdravou a vegetariánskou stravu. Aşure", "question": "Jaké národnosti byl Maximilian Bircher-Benner, lékař, který vynalezl müesli?", "answers": ["švýcarský"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboře v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Okolo této terapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Systém má několik větví, z nichž nejvýznamnější je pudová teorie (libido, vývojová stadia libida, narcismus, pud smrti), tzv. první topika (přání, výklad snů, oidipovský komplex, nevědomí, předvědomí, vědomí) a tzv. druhá topika (ego, superego a id). Velkou pozornost věnoval též kultuře a náboženství. Byl 3. nejcitovanějším psychologem 20. století. Jeho předci žili od 15. století v Kolíně nad Rýnem, odkud utekli před pogromem východním směrem. V 19. století se z Litvy stěhovali do Haliče a poté zakotvili v Rakousko-Uhersku. Jeho původní židovské jméno znělo Šlomo Simcha. Freud je německým překladem hebrejského Simcha, což značí \"radost\". Jméno Šlomo (či Solomon) obdržel po dědovi, který zemřel nedlouho před jeho narozením. Šlomo Simcha pak znamená \"moudrý muž, který se těší z učení\". Podle jiné teorie nese jméno po burgundském králi svatém Zikmundovi, českém národním patronu (nezaměňovat s českým králem Zikmundem Lucemburským). Motivací volby tohoto jména měla být snaha po konformitě s českým (a zároveň katolickým) okolím. Byl nejstarším z osmi dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami Ja'akova Freuda s Amálii Nathanovou. Narodil se do společenství asimilovaných židů v Příboře na Moravě, kde rodina žila do Sigmundových tří let.", "question": "Jaké je rodné jméno Sigmunda Freuda?", "answers": ["Sigismund Šlomo Freud"]}
{"title": "Prokop Holý", "context": "Prokop Holý, později též známý jako Prokop Veliký (asi 1380 – 30. květen 1434, Lipany), byl radikální husitský kněz, politik a vojevůdce, který se stal duchovním správcem táborské obce a neformální hlavou husitských Čech. O jeho mládí historické prameny prakticky nehovoří, známá je pouze skutečnost, že byl vychován u svého strýce, který byl bohatým pražským obchodníkem, a že patrně z jeho vůle dosáhl kněžského vysvěcení. Po vypuknutí husitské revoluce ideově následoval hejtmana Jana Žižku, po jehož smrti se postupně propracoval mezi přední husitské představitele. Od roku 1426 se v čele táboritů, a ve spolupráci s ostatními husitskými svazy, snažil získat většinu Čech pod husitskou kontrolu a kombinací diplomatického a vojenského nátlaku (rejsy do Uher, německých a rakouských zemí, Slezska a Lužice) přinutil západní katolické představitele k jednání o programu čtyř pražských artikulů. V lednu až dubnu 1433 stál v čele delegace přizvané k rokování na basilejském koncilu, nicméně ještě v září téhož roku po roztržce před obleženou Plzní odešel ze své funkce u vojska a věnoval se pouze politické činnosti. Do čela ozbrojených sil husitského radikálního křídla se vrátil patrně v dubnu 1434. Zahynul na konci následujícího měsíce v bitvě u Lipan. == Mládí == O místě a čase narození Prokopa Holého, stejně jako u většiny osobností husitských válek, historické záznamy nehovoří. Podle informací o jeho životě však část historických badatelů předpokládá, že se tak stalo mezi lety 1370–1379, část pak toto datum klade teprve do let po roce 1380. O jeho dětství a letech dospívání také není prakticky nic známo, existují pouze dvě lakonické zprávy, jež naznačují, že byl vychován u svého strýce z matčiny strany, kterým byl podle některých historiků Jan z Cách, bohatý patricij původem z německých Cách, podle jiných jeho syn Jindřich; oba mužové ve své době patřili k nejbohatším pražským obchodníkům a váženým patricijům. První zmínka pochází z pera italského humanisty Enea Silvia Piccolominiho, pozdějšího papeže Pia II., jenž se s Prokopem Holým osobně setkal při jednání na basilejském koncilu. Druhou relací je věta zapsaná polským kronikářem Janem Długoszem v literárním díle Annales Poloniae:", "question": "Kde zemřel Prokop Holý ?", "answers": ["Lipany"]}
{"title": "Slunce", "context": "Slunce je hvězda hlavní posloupnosti, spektrální třídy G2V. Obíhá okolo středu Mléčné dráhy ve vzdálenosti od 25 000 do 28 000 světelných let. Oběh trvá přibližně 226 milionů let. Tvoří centrum sluneční soustavy, od Země je vzdálená 1 AU (asi 150 milionů km). Jde tedy o hvězdu Zemi nejbližší. Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem se pohybuje v rozmezí 147 097 000 km (perihélium) až do 152 099 000 km (afélium). Tyto změny vzdálenosti však nejsou příčinou střídání ročních období na Zemi. Od zdánlivého pohybu Slunce se současně odvozuje i pravý sluneční čas. Jeho upravená hodnota v podobě středního slunečního času je základem měření času v běžném životě. Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy, které na Zemi probíhají. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty, významně se podílí na přílivu a odlivu. Pomáhá udržet na zemském povrchu vodu v kapalném skupenství, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin a umožňuje živočichům vidět.", "question": "Jaká je teplota na povrchu Slunce?", "answers": ["asi 5 800 K"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zahradních jahodách. Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí. Ve většině případů se však nejedná o alergickou, ale tzv. pseudoalergickou reakci. Tato se vyznačuje podobnými příznaky, nejčastěji kopřivka, které jsou však vyvolávány jiným mechanismem. Jahody se konzumují jak za syrova po utržení z keříku, tak i po tepelné úpravě, přidávají se jako náplň například do ovocných (jahodových) knedlíků, do pečiva (jahodový koláč, jahodová bublanina atd.). Často se také zavařují do kompotů, využívají se pro výrobu moštů. Vyhlášená je konzumace jahod se šlehačkou. Jahody se používají i jako dekorační doplněk pro míchané nápoje a značné obliby v celosvětovém zastoupení má konzumace jahod spolu se sektem.", "question": "Považují se jahody za příčinu alergických reakcí?", "answers": ["Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí."]}
{"title": "Opera", "context": "Zpěvoherní produkce v místních jazycích se postupně rozrůstala, ale především v \"nízkých\" žánrech – často nenazývaných \"opera\", protože samotné toto slovo implikovalo italský text – a nikoli ve dvorních divadlech, ale v divadlech určených širším vrstvám. Pouze ve Francii dominovala opera ve francouzštině, ačkoli i italská opera zde byla trvale přítomna. Až ve 2. polovině 18. století pod vlivem myšlenek osvícenství a postupné demokratizace společnosti, včetně operního publika, začíná být podporována tvorba a produkce v domácích jazycích i uvádění cizích (zejména francouzských a italských) oper v překladech. Italština kolem roku 1800 mizí z divadel ve Francii a ve střední Evropě (v Praze roku 1807), po roce roku 1850 i ve Španělsku a Rusku, nepřetržitě se udržuje jen v Londýně (v Royal Opera House se hrálo výlučně italsky do roku 1892). Ve střední a severní Evropě částečně a dočasně nahradila italštinu jako operní jazyk němčina, protože i v mnoha městech mimo německy mluvící území (Amsterdam, Kodaň, Praha, Budapešť, Lublaň) městské elity němčinu ovládaly. Repertoár a produkce v národních jazycích právě v opeře jako v té době nejprestižnějším uměleckém oboru se ale staly významným znakem kulturní samostatnosti řady evropských národů v době národního probuzení a ve 2. polovině 19. století bylo systematické překládání všech libret v naprosté většině evropských divadel pravidlem. Publikování libret za účelem jejich studia v průběhu představení skončilo se zavedením zatemnění hlediště koncem 19. století. Ve velkých divadlech anglosaského prostoru se však kolem roku 1900 prosadilo uvádění oper v originálním jazyce (to souviselo i s nedostatkem původního anglickojazyčného repertoáru), tedy vedle italštiny též ve francouzštině a v němčině; jiné jazyky jako ruština nebo čeština přišly na řadu až mnohem později. Po 2. světové válce na tuto praxi přešla další velká evropská divadla (např. roku 1956 znovuotevřená Vídeňská státní opera pod Herbertem von Karajanem).", "question": "Proč němčina nahradila italštinu jako operní jazyk ve střední a severní Evropě?", "answers": ["protože i v mnoha městech mimo německy mluvící území (Amsterdam, Kodaň, Praha, Budapešť, Lublaň) městské elity němčinu ovládaly"]}
{"title": "Vlajka Evropské unie", "context": "Vlajka Evropské unie je symbolem EU, zobrazuje kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí. Přestože je vlajka spojována s Evropskou unií, původně byla užívána Radou Evropy a měla reprezentovat celou Evropu, nikoliv konkrétní organizaci. == Historie == Když začátkem padesátých let Evropská komise hledala vhodný motiv pro budoucí vlajku EU, navrhl šlechtic japonsko-rakouského původu Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi přejmout vlajku, jím založené, Panevropské unie. Ta se skládala z červeného kříže ve žlutém kruhu na modrém pozadí, přičemž kruh odkazuje k japonské vlajce, neboť Kalergi se narodil své japonské matce roku 1894 v Tokiu. Tento návrh byl však zamítnut kvůli protestům Turecka proti přítomnosti kříže, nicméně hlavní motiv japonské vlajky, kruh uprostřed jednobarevného pozadí, zůstal i na na finálním návrhu Arsè Heitze. Číslo 12 jako počet hvězd bylo nakonec vybráno kvůli politické neutrálnosti, později Haitz připustil inspiraci mariánskou ikonografií. Podoba vlajky byla Radou Evropy přijata 8. prosince 1955 a navrhl ji hlavní herold Irska Gerard Slevin. Symbolem Evropského společenství se vlajka stala 26. května 1986. Evropská unie, vzniklá na základě Maastrichtské smlouvy v roce 1992, která Společenství nahradila, převzala také jeho vlajku. Ovšem zrušením Maastrichtské smlouvy a jejím nahrazením Lisabonskou smlouvou nebyla tato vlajka, v nové smlouvě deklarována jako vlajka EU. Tak se stalo, že oficiálně EU žádnou vlajku nemá. Proto některé státy EU prohlásily, že ji jako symbol uznávají. Mezi těmi, které takové vyjádření nevydaly je i ČR. Vlajka je vyobrazena na přední straně všech eurobankovek, na mincích je pouze kruh hvězd. === Počet hvězd === Počet hvězd je ustálen na dvanácti a nesouvisí s počtem členů Evropské unie. V roce 1953 měla Rada Evropy 15 členů. Bylo navrženo, aby budoucí vlajka měla jednu hvězdu pro každého člena, přičemž by se počet při přijetí nových členů již neměnil. Proti tomu se postavilo Západní Německo, neboť jedním ze členů Rady bylo sporné území Sársko a vlastní hvězda by vyvolávala představu samostatnosti území. V této souvislosti Francie protestovala proti 14 hvězdám, neboť by to vyvolalo představu pohlcení Sárska Německem. Je mýtem, že by poté italský zástupce protestoval, že 13 je nešťastné číslo a rovněž poukazoval na skutečnost, že původní vlajka Spojených států měla tento počet hvězd. Hvězdy symbolizují ideály jednoty, solidarity a souladu mezi evropskými národy.", "question": "Jaká je barva hvězd na vlajce Evropské unie?", "answers": ["zlatých"]}
{"title": "Slunce", "context": "Oběh trvá přibližně 226 milionů let. Tvoří centrum sluneční soustavy, od Země je vzdálená 1 AU (asi 150 milionů km). Jde tedy o hvězdu Zemi nejbližší. Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −.", "question": "Jak staré je zhruba Slunce?", "answers": ["4,6 miliard let"]}
{"title": "Neverbální komunikace", "context": "Neverbální komunikace, někdy též označována jako nonverbální, je souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem. Probíhá při komunikační výměně, též může probíhat i při sociální interakci. Volně opsáno jde o komunikaci beze slov. Produkované neverbální signály jsou mnohovýznamnové a mohou se lišit jak na úrovní kulturní, tak na úrovni individuální. Neverbální projevy se obvykle dělí do skupin (podle abecedy): haptika - dotyk kinezika a její součást gestika - pohyby celého těla a rukou mimika - pohyby obličeje oční kontakt (občas též vizika) posturika - postoj celého těla proxemika - vzdálenost komunikujících chronemika - nakládání s časem při neverbální komunikaci Prostřednictvím neverbální komunikace si s druhými lidmi předáváme informace o tom, jak vnímáme sami sebe, jak svého partnera a o vlastních emocích, napětí a rozpoložení. Neverbální signály vysíláme většinou podvědomě a přijímáme je také podvědomě. Mnozí z nás však pod tlakem konvenční morálky předstírají, že jsme jim sympatičtí, že je něco zajímá, že všemu rozumí apod. Pak se snaží přizpůsobit i mimoslovní komunikaci předstíranému dojmu. Podívejme se například do novin na fotografie politiků: mnoho z nich používá naučeného gesta otevřených dlaní, které mimoslovně vyjadřují \"nemám zbraň, jdu do toho s čistými, přátelskými úmysly. Často je patrné, že je to naučené a záměrně použité gesto, které má vyslat pozitivní signály. Při \"čtení\" mimoslovní komunikace se nelze spoléhat jen na výraz obličeje. Může poskytnout cenné informace, ale mnohé může být účelově předstírané. Pokud se chceme orientovat podle řeči těla druhých lidí, pak si můžeme být jisti pouze tehdy, když jsou alespoň tři projevy mimoslovní komunikace v souladu, vyjadřují totéž, když tři signály vyjadřují například rozpaky, pohodu, nervozity, agresivitu nebo oddanost.", "question": "Jak je nazývána komunikace beze slov ?", "answers": ["Neverbální"]}
{"title": "Elektrické křeslo", "context": "Elektrické křeslo je zařízení sloužící k popravě pomocí elektrického proudu. Tento způsob popravy je používán téměř výlučně jen ve Spojených státech. V USA byl hledán způsob popravy, který by byl humánnější než oběšení. Vynález elektrického křesla byl doprovázen konkurenčním bojem Thomase Alva Edisona a George Westinghouse na konci 19. století (Edison chtěl ukázat, jak je střídavý proud od Westinghouse nebezpečný). Současné elektrické křeslo nicméně vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který jako první přišel s nápadem popravovat elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888, první popravený byl William Kemmler v roce 1890. Jiní známí vězni popravení elektrickým křeslem jsou např. Ted Bundy, Leon Czolgosz, Albert Fish, Charles Starkweather, John Joubert, Julius Rosenberg či Donald Henry Gaskins. Měl na něm být popraven i Oscar Collazo, neúspěšný atentátník na prezidenta Trumana. V současnosti je v USA elektrické křeslo možno použít jako alternativu k smrtící injekci ve státech Alabama, Florida, Jižní Karolína a Virginie.[zdroj? ] Jediným státem jiným než USA, ve kterém byl tento způsob popravy využíván, byly Filipíny (poprvé 1924 za americké okupace, naposledy 1976).", "question": "Kdo přišel na nápad popravovat elekřinou?", "answers": ["Alfred P. Southwick"]}
{"title": "Imagine Dragons", "context": "Imagine Dragons je americká rocková skupina z Las Vegas založená v roce 2008. Jejími členy jsou zpěvák, klavírista, kytarista a bubeník Dan Reynolds, baskytarista Ben McKee a kytarista Wayne Sermon a také bubeník Dan Platzman. Skupina je přirovnávána k takovým kapelám jako jsou The Killers nebo Arcade Fire. Pro širokou veřejnost na celém světě se poprvé proslavili písní \"Radioactive\". == Vznik a charakteristika == V roce 2008 hlavní zpěvák Dan Reynolds poznal bubeníka Andrewa Tolmana na Brigham Young University, kde oba studovali. Tolman do kapely přivedl svého kamaráda ze střední školy, Daniela Wayna Sermona, který absolvoval na Berklee College of Music. Tolman poté do skupiny angažoval svou ženu Brittany Tolman, aby zpívala doprovodné vokály a hrála na klávesy. Sermon poté přišel se svým spolužákem Benem McKeem, aby se přidal ke kapele a tím se doplnili členové kapely. Skupina se proslavila v Provu v Utahu, svém rodném městě a pak přesídlila do Las Vegas, rodného města Dana Reynoldse, kde nahrála a vydala své první tři extended play. Jejich hudba je často popisována jako pozitivní a povznášející. Skupina se zdržuje od používání hrubých výrazů ve svých textech nebo na jejich koncertech. Jméno skupiny je anagram, původní slova jsou známá pouze členům kapely. == Historie skupiny == === První roky (2008–2010) === Skupina vydala dvě extended play nazvané Imagine Dragons a Hell and Silence v roce 2010 a obě nahrála v Battle Born Studios. Do tohoto studia se vrátili v roce 2011. Další EP s názvem It's Time bylo vytvořené ještě před podpisem nahrávací smlouvy. === Continued Silence, Hear Me a Night Visions (2011–2014) === V listopadu 2011 podepsali Imagine Dragons smlouvu s nahrávací společností Interscope Records. Úzce spolupracují s producentem Alexem Da Kidem, se kterým nahráli své první velké nahrávky ve Westlake Recording Studios v Západním Hollywoodu v Kalifornii.", "question": "Kdo je bubeníkem skupiny Imagine Dragons?", "answers": ["Dan Platzman"]}
{"title": "Anime", "context": "Anime se obvykle vysílá v televizi, distribuuje na DVD nebo publikuje jako videohry. Anime bývá často ovlivněno nebo přímo inspirováno japonskými komiksy manga, nebo občas naopak takové komiksy inspiruje. Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů. Anime produkuje řada japonských animátorských studií, mezi nejznámější patří studio Ghibli nebo Gainax. V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky. Dospělí fanoušci tohoto žánru pokládají za reprezentativní např. tituly jako Hrob světlušek, Ghost in the Shell, Neon Genesis Evangelion, Princezna Mononoke, Vampire Hunter D nebo Akira. Historie anime začala na počátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci experimentovali s animačními technikami, které se vyvíjely ve Francii, Německu, Spojených státech amerických a Rusku. Animace se v Japonsku stala populární jako alternativní forma dějového vyprávění v porovnání s málo rozvinutým japonským hraným filmem. Oproti například Americe, kde jsou hrané pořady a filmy štědře dotované, v Japonsku je hraný filmový průmysl malý a tak trpí nízkými státními dotacemi, umístěním i omezením počtu herců. Film se také obtížně uchycuje na evropském nebo americkém trhu díky nedostatku účinkujících západního vzezření. Zato různorodé použití animace umožňuje tvůrcům vytvářet postavy a prostředí, která nevypadají japonsky a tak jsou západnímu světu blíže. Během 70. let 20. století došlo ke zvýšení popularity manga komiksů – které často později získávaly též anime podobu – obzvláště pak mang Osamy Tezuka, nazývaným \"legenda\" a \"bůh mangy\".", "question": "Jaká jsou neznámější animátorská studia?", "answers": ["Ghibli nebo Gainax"]}
{"title": "Oxetan", "context": "Oxetan (systematický název 1,3-propylenoxid) je cyklická organická sloučenina, známý izomer propylenoxidu. Rozpouští se ve vodě, alkoholu, etherech a velice dobře v acetonu a jiných organických rozpouštědlech. Pokud je tato sloučenina zahřáta na teplotu rozkladu vydává štiplavý kouř a dráždivé páry. Při úniku se rychle rozkládá (fotochemické reakce a rychlý výpar). Testování na zvířatech prokázalo tuto sloučeninu jako vysoce karcinogenní, genotoxicita nebyla zatím prokázána. == Využití == Oxetan je využit při výrobě takzvaných světlo-emitujících diod (OLED). Využívá se také při polymeraci a má velký potenciál využití ve farmacii právě díky jeho fotochemické reaktivnosti. Je schopný tvořit jakousi kostru pro vznik různorodým komplexních molekul, které se dají využít jako léčiva, ochranné prostředky zemědělských plodin apod. Látky modifikované oxetanem se rychleji dostávají do buněk a mohou například tlumit genovou expresi (přepis a translaci genů do proteinů). Tím je možné regulovat takzvané protoonkogeny, způsobující rakovinu. Výzkum je zatím ale spíše v začátcích a ani toxicita této látky není zatím plně prozkoumána. == Reference == Oxetan na PubChem Oxetan na Hazardous Substances Data Bank Gómez-Bombarelli R, et all. Alkylating potential of oxetanes. Chem Res Toxicol, 2010, 19;23(7):1275-81. doi: 10.1021/tx100153w. Wuitschik G, et all. Oxetanes in drug discovery: structural and synthetic insights. J Med Chem. 2010 Apr 22;53(8):3227-46. doi: 10.1021/jm9018788.", "question": "Je Oxetan karcinogenní?", "answers": ["Testování na zvířatech prokázalo tuto sloučeninu jako vysoce karcinogenní, genotoxicita nebyla zatím prokázána."]}
{"title": "Empire State Building", "context": "Empire State Building je 102 patrová budova postavená ve stylu art deco, nacházející se v New Yorku v USA na křižovatce Páté Avenue a West 34th Street. Po jejím dokončení v roce 1931 se stala na více než 40 let nejvyšší budovou světa, v roce 1972 ji překonala severní věž Světového obchodního centra. Po zřícení budov při teroristických útocích 11. září 2001 se Empire State Building stala nejvyšší budovou New Yorku a třetí nejvyšší v USA (hned po Willis Tower a Trump International Hotel and Tower). Roku 2013 však byla dostavěna náhrada za \"dvojčata\", nové světové obchodní centrum nazvané One World Trade Center, které svou výškou Empire State Building opět překonalo. V roce 1986 se budova zařadila na seznam národních kulturních památek. Budova je vlastněna a řízena společností W & H Properties. Je neodmyslitelnou součástí města, podobně jako Eiffelova věž patří k Paříži. Empire State Building navrhl William F. Lamb z architektonické firmy Shreve, Lamb a Harmon, stavební výkresy byly navrženy za pouhé dva týdny, byly ovšem inspirovány předchozími plány pro Reynolds Building ve Winston-Salem v Severní Karolíně a Carew Tower v Cincinnati, stát Ohio. Původní návrh značil pouze 80patrovou budovu, ale poté co se navýšila plánovaná výška Chrysler Building, byla podstatně zvednuta i výška Empire State Building. Generální dodavatelé byli Starrett Brothers and Eken (Starrettovi bratři a Eken) a projekt financovali především John J. Raskob a Pierre S. du Pont. Stavební firmě předsedal Alfred E. Smith, bývalý guvernér státu New York. Společnost James Farley's General Builders Supply Corporation dodala stavební materiály. Pozemky byly koupeny od Williama Waldorfa Astora. Ten na daném místě předtím postavil původní hotel Waldorf Astoria, který musel být zbourán. První výkopové práce začaly 22. ledna 1930, stavba základů budovy začala symbolicky 17. března, na Den svatého Patrika, patrona New Yorku, před davem 5 tisíc lidí. Na stavbě pracovalo asi 3400 zaměstnanců, převážně přistěhovalců z Evropy. Podle oficiální zprávy zemřelo během stavby 5 pracovníků. Všichni zemřeli následkem pádu z výšky, protože tehdy pracovali bez lanového zajištění.", "question": "Ve kterém roce byla dokončena stavba budovy Empire State Building?", "answers": ["1931"]}
{"title": "Parkour", "context": "Parkour (někdy též Le Parkour a také jako zkratka PK) neboli l'art du déplacement (umění pohybu/umění přemístění) je disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a účinně (efektivně) za použití vlastního těla. Pomáhá v překonávání libovolných překážek v okolním prostředí – od větví přes kameny a skály až po zábradlí a betonové zdi – a může být provozován jak ve městě, tak na venkově. Muž provozující parkour je traceur, žena pak traceuse (někdy je možno se setkat s počeštěným výrazem traceurka). Definován Francouzem Davidem Bellem, parkour se zaměřuje na trénink účinných pohybů a rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích (a především kritických) uměl pohybovat klidně a sebejistě. Parkour je fyzická aktivita, které lze jen těžko přiřadit kategorii. Není to extrémní sport, ale spíše umění nebo disciplína, která se podobá sebeobraně v bojových uměních. Podle Davida Bella je fyzická část parkouru založená na překonávání všech překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení – chcete se pohybovat takovým způsobem, za použití jakéhokoliv pohybu, který vám pomůže dostat se od/k někomu/něčemu. Při střetu s protivníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok, parkour je formou tréninku pro útěk. Kvůli této složitosti určení a zařazení se často poznamenává, že parkour má svou vlastní kategorii – parkour je parkour. Důležitou charakteristikou parkouru je efektivita (účinnost). Traceur se nesnaží pohybovat jen nejrychleji jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je ê et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje předcházení zraněním krátko i dlouhodobým. Je známo, že parkour ovlivňuje i traceurův proces myšlení.", "question": "Lze parkouru lehce přiřadit kategorii?", "answers": ["Parkour je fyzická aktivita, které lze jen těžko přiřadit kategorii."]}
{"title": "Klement Gottwald", "context": "Klement Gottwald (23. listopadu 1896 Heroltice - 14. března 1953 Praha) byl československý komunistický politik, jenž od roku 1929 zastával úřad poslance Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra ve své první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa. Je přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců i nevinných lidí (mezi nimi i dr. Milady Horákové). Klement Gottwald se narodil v Herolticích u Vyškova jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Jeho narození je ale zapsáno v rodné matrice pro Dědice a jako adresa narození je uvedeno Dědice 102. Před první světovou válkou se vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se účastnil činnosti mezi sociálnědemokratickou mládeží. Klement Gottwald byl ženatý s Martou Gottwaldovou, která podobně jako on pocházela z chudé rodiny sedláka a byla také nemanželským dítětem. I když jeho žena při něm stála a byla jeho věrnou společnicí, nikdy nevstoupila do KSČ. Měli spolu dceru Martu. V letech 1915-1918 byl vojákem rakousko-uherské armády. Traduje se, že bojoval v bitvě u Zborova, což by znamenalo, že zde stál i proti budoucímu generálu a prezidentu Ludvíku Svobodovi, který bojoval na straně čs. legií. Podle vojenského historika Aleše Knížka to sice nelze vyloučit, ale ani potvrdit. Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu označil Gottwaldovu účast u Zborova za legendu - Gottwald měl být v době bitvy v nemocnici ve Vídni. V létě roku 1918 Gottwald z rakouské armády dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil dva roky v Československé armádě. V letech 1920-1921 pracoval v Rousínově jako stolařský dělník. Po roztržce ve Svazu dělnických tělovýchovných jednot (SDTJ) si komunisticky zaměřená část jednot vytvořila v roce 1921 novou organizaci, Federaci dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ). Gottwald dokázal získat všechny jednoty svého okresu do nové organizace a byl starostou 20. okresu FDTJ.", "question": "Kde se narodil Klement Gottwald ?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Singapur", "context": "Singapur je městský stát v jihovýchodní Asii na stejnojmenném ostrově a přilehlých 54 ostrůvcích při jižní výspě Malajského poloostrova. Počet obyvatel se blíží pěti a půl milionům (v roce 2000 byl 4 117 700). Úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština. Jeho název je odvozen ze sanskrtu a v překladu znamená Lví město. Singapur založil v roce 1819 Sir Thomas Stamford Raffles z Britské východoindické společnosti. V roce 1867 se stal britskou korunní kolonií jako součást Průlivových osad. Přístav je velice strategické místo a Britové zde udržovali početnou vojenskou posádku. I přesto byl přístav dobyt během druhé světové války Japonci. Na konci války s blížící se porážkou Japonska získali přístav opět Britové. Singapur byl přijat do Malajské federace roku 1963, ale roku 1965 z ní byl kvůli závažným neshodám vyloučen a zůstal dodnes nezávislou republikou. Hlavou státu je prezident a zákonodárná moc je v rukou parlamentu, který má 81 členů. Singapur leží na ostrově, který je oddělen od malajského poloostrova úzkým Johorským průlivem. Ostrov je mírně zvlněný a má uprostřed kopec Bukit Timah, dosahující výšky 163,63 m n. m. Ostrovy jsou rozšiřovány tím, že je okolní moře zasypáváno pískem. Od roku 1965 do roku 2015 se zvětšila rozloha Singapuru z 580 km2 na 710 km2, do roku 2030 je plánováno zvětšení o dalších 55 km2. Klima je po celý rok velmi teplé a ve spojení s vysokou vlhkostí nepříjemné.", "question": "Kdo založil Singapur?", "answers": ["Sir Thomas Stamford Raffles"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu.", "question": "Protéká Brnem řeka Svratka ?", "answers": ["Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel."]}
{"title": "Silniční válec", "context": "Silniční válec je stavební stroj určený pro hutnění povrchů silnic. Jeho pracovním nástrojem je běhoun - ocelový válec, lidově též zvaný \"kulidlo\". statické - působí pouze svojí statickou hmotností vibrační - mimo svoji statickou hmotnost působí též vibračním účinkem parní válce válce poháněné spalovacím motorem válce tandemové - mají 2 běhouny (obvykle pro hutnění živic) válce tahačové - mají 1 běhoun a nápravu vybavenou. pneumatikami (obvykle pro hutnění zemin) válce pneumatikové - místo běhounu mají sadu pneumatik s hladkým pláštěm, patří mezi statické válce válce tříkolové - rovněž statické válce, vybavené jedním běhounem vepředu a dvěma ocelovými koly vzadu válce tažené (s jedním běhounem. , tažené jiným strojem, např. traktorem) s pevným rámem (řízení natáčením vlastních běhounů) kloubové (řízení natáčením předního a zadního rámu vzájemně) Z uvedeného výčtu mají dnes praktický význam pouze válce vibrační a statické válce pneumatikové. Ostatní kategorie slouží pouze pro historickou úplnost. Obrázky, zvuky či videa k tématu silniční válec ve Wikimedia Commons", "question": "Co je pracovním nástrojem silničního válce?", "answers": ["běhoun - ocelový válec"]}
{"title": "Box", "context": "Stále se však bojovalo do rozhodnutí na neomezený počet kol. Nejdelší známý souboj trval 106 kol (cca 7 hodin). Za významného propagátora boxování v rukavicích byl celosvětově proslulý Jem Mace. Z pohledu společnosti zůstával box ke konci devatenástého století na okraji zájmu. Fanoušci boxu byli z řad studentů středních a vysokých škol a z nižších vrstev společnosti. Jejich záliba v nočním životě, sázení, alkoholismu šla ruku v ruce s boxerskými turnaji. Slavní boxeři té doby spolupracovali na propagaci tabákového a alkoholického zboží. Tyto marketingové aktivity alkoholických/tabákových společností postupem času narážely na omezení (prohibice) a vedly až k úplnému zákazu prodeje alkoholických nápojů ve Spojených státech amerických. Se zákazem reklam na alkoholické a tabákové výrobky poklesly peníze tekoucí do boxu a box potřeboval radikální změny. Změn bylo dosaženo vytvořením regulačních orgánů. V roce 1891 vzniká v Londýně \"National Sporting Club\". Zavádí se bodování v zápasech. Omezuje se počet kol. Jsou zavedeny váhové kategorie. Větší počet váhových kategorií znamená více zápasů a tím i více prodaných lístků. Vznik regulačního orgánu do boxu vedl k rozdělení na amatérskou a profesionální oblast. Amatérský box se na rozdíl od profesionálního boxu ohrazoval vůči sázení. Promotéři turnajů dělali maximum pro zdraví boxerů. Důraz na bezpečnost byl hlavním rozdílem mezi amatérským a profesionálním boxem. V amatérském boxu není důležité vyhrát před časovým limitem na k.o., ale cílem úderu je technicky správně zasáhnout soupeře. Cílem amatérského boxu je vítězství na body (za technickou převahu), tj. předvedení stylu, taktiky, čistoty boje a správného chování. Amatérský box měl svá specifika. Populární byl na univerzitách v členských klubech v Británii a ve Spojených státech. K významným propagátorům amatérského boxu patřili náboženské spolky - křesťanské (YMCA, CYO), židovské (Maccabi) a armáda.", "question": "Ve kterém roce vznikl sportovní box ?", "answers": ["1891"]}
{"title": "Mahátma Gándhí", "context": "Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí (v dévanágarí मोहास क्द गांधी; 2. října 1869, Pórbandar, Kathiawar Agency, Britská Indie – 30. ledna 1948, Nové Dillí, Indie), byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha, založeného na jogínském principu ahimsá (nenásilnost), který nakonec dovedl Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátma (मात्मा), \"Velký duch\", které mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur a v Indii také pod přízviskem bápú, \"otec\". V Indii se neformálně nazývá \"Otec národa\" a 2. říjen, den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajanti (Oslava Gándhího). 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za \"Světový den nenásilí\". Gándhí se narodil jako občan anglické kolonie a z původně loajálního občana Britského impéria se postupně stal vůdcem indického boje za nezávislost. Narodil se v Pórbandaru, malém přístavu v dnešním Gudžáratu, jako čtvrtý syn obchodníka z poměrně vysoké kasty banijá. Jeho otec, Karamčand Gándhí, stejně jako jeho děd, už nepracoval jako obchodník, nýbrž byl v Pórbandaru dívánem (ministerským předsedou) a pracoval tedy ve státní správě. V rodinném domě žilo i pět otcových bratří s rodinami. Gándhiové se hlásili k višnuismu, což je spíše monoteistická forma hinduismu, která zdůrazňuje modlitbu a zbožnost. Do domu však přicházeli i věřící jiných forem hinduismu, stejně jako muslimové, pársové a přívrženci džainismu. Toto staré náboženství bylo v Gudžáratu velmi rozšířeno a trvalo na přísném nenásilí (ahinsá) a na spojení duše a těla. Matka Putlíbáí byla v domácnosti, byla velmi zbožná a měla na Gándhího veliký vliv. Roku 1876 se rodina přestěhovala do města Rajkot, politického střediska státu Gudžárat, kde byl otec smírčím soudcem a mediátorem. Gándhí zde navštěvoval základní školu a učil se chápat, co je to vyjednávání. Starší muslimský přítel ho prý přemluvil, aby ochutnal kozí maso, což višnuisté pokládají za těžký hřích.", "question": "Kdy zemřel Mahátmá Gándhí?", "answers": ["30. ledna 1948"]}
{"title": "Slezské písně", "context": "Palackého; Didus ineptus; Dombrová I; Dombrová II; Dva hrobníci; Dvě dědiny; Dvě mohyly Hanácká ves; Hanys Horehleď; Hölderlin nad Neckarem; Hrabyň; Hučín Chycený drozd Idyla ve mlýně Já; Jedna melodie Kalina I; Kalina II; Kalina III; Kantor Halfar; Kaštany; Kdo na moje místo? ; Koniklec; Kovkop; Krásné Pole; Kyjov Labutinka; Lazy; Leonidas; Ligotka Kameralna Markýz Gero; Maryčka Magdonova; Maškarní ples; Michalkovice; Mohelnice; Motýl Nápis na hrob bojovníkův; Návrat. Ondráš; Oni a my; Opava; Ostrava; Osud Papírový Mojšl; Par nobile; Pětvald I; Pětvald II; Pluh; Plumlov I; Plumlov II; Pole na horách; Polská Ostrava. ; Praga caput regni; Ptení Rybníky za Paskovem Sedm Havranů; Setkání; Slezské lesy; Smrt césarova; Starček; Střebovský mlýn; Sviadnov I; Sviadnov II Škaredý zjev Tošonovice; Ty a já Úspěch Valčice; Vrbice Z Ostravy do Těšína; Zem pod horami Žermanice; Žně Autorství Petra Bezruče je v novější době zpochybňováno. Někteří odborníci - zejména Drahomír Šajtar - tento názor nesdíleli. Doc. Jiří Urbanec odmítl možnost, že by Ondřej Boleslav Petr mohl být autorem Slezských písní. Byl však přesvědčen, že jeho vliv na Vladimíra Vaška byl silný. Lexikon české literatury z roku 1985 uvedl jako autora výhradně Petra Bezruče. K pochybnostem ohledně autorství přispělo:[zdroj? ] Skrývání identity pod pseudonymem Petr Bezruč. Skrývání se před veřejností, také záměrné Vaškovo překrucování a mlžení o vlastní minulosti. Pochyby spisovatelů, literárních badatelů, převážně přímo ze Slezska, např. Joži Vochaly a především Jana Drozda. Ojedinělý vztah básníka ke svému dílu. Vladimír Vašek přehlížel mnoho změn, chyb a redaktorských úprav ve svých zásadních básních.", "question": "Kdo je autorem básnické sbírky Slezské písně?", "answers": ["Petra Bezruče"]}
{"title": "Dwight D", "context": "Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. == Původ a mládí == Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pennsylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pennsylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy (Vojenskou akademii Spojených států) v městě West Point ve státě New York.", "question": "Od které strany získal Dwight D. Eisenhower nominaci na prezidenta Spojených států?", "answers": ["Republikánské"]}
{"title": "Mateřídouška vejčitá", "context": "Mateřídouška vejčitá neboli mateřídouška polejová (Thymus pulegioides L.) je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých. Patří k našim nejrozšířenějším mateřídouškám. == Popis == Mateřídouška je drobná bylina s plazivou, u země dřevnatějící lodyhou. Tvoří trsnaté keříky o výšce 10 až 30 cm. Po rozemnutí je pro ni typická vůně, která se může lišit podle stanoviště a genetické mutace. Listy jsou vstřícné, vejčité až široce eliptické (7-12 × 4-6 mm), krátce řapíkaté. Květy jsou drobné a fialové, uspořádané do hlavatého květenství, oboupohlavné nebo funkčně samičí (se zakrnělými tyčinkami). Kvete od července do října. == Výskyt == Roste téměř po celé Evropě až do poloviny evropské části Ruska. V České republice se vyskytuje mimo jižní Moravu. Preferuje nízké či pravidelně sekané louky, travnaté a kamenité svahy (například i hráze, železniční náspy apod.), paseky, okraje lesů, případně obrůstá hliněná mraveniště. Je tolerantní k půdnímu pH, vyžaduje ale substrát chudší na živiny. == Použití == Mateřídouškový čaj je účinný pří onemocněních horních cest dýchacích (kašel, chřipka, zánět průdušek), při poruchách zažívání spojených s plynatostí a kolikami (zvyšuje vylučování žaludečních šťáv). Rovněž navozuje klid, příjemný spánek, pomáhá při bolestech hlavy, závratích a nervových slabostech. Využívá se na výrobu čajů nebo jako koření. Dříve se prášek z usušených listů používal k odpuzování blech (odtud pochází název pulegioides - latinsky Pulex = blecha). == Účinné látky == Mateřídouška, jak je pro hluchavkovité typické, obsahuje množství silic (thymol, cymol, karvakrol, linalol, terpineol), kyselinu ursolovou, flavonoidy, flavony, karvanol, třísloviny a hořčiny. == Poddruhy == mateřídouška vejčitá / polejová pravá (Thymus pulegioides subsp. pulegioides) - běžný poddruh mateřídouška vejčitá / polejová kraňská (Thymus pulegioides subsp. carniolicus) - nemá lysé listy, v ČR jen v lomu u Hněvotína == Odkazy == === Související články ===", "question": "Jakou barvu mají květy mateřídoušky vejčité?", "answers": ["fialové"]}
{"title": "Frankfurt nad Mohanem", "context": "Frankfurt nad Mohanem (německy Frankfurt am Main, česky též Frankobrod) se nachází v jižní části německé spolkové země Hesensko, jehož je největším městem a zároveň pátým největším městem Německa. Leží na řece Mohanu. Frankfurt je multikulturním velkoměstem s nádechem Ameriky, jehož charakter je často srovnáván s New Yorkem, proto Frankfurt Němci rádi přezdívají na \"Big Ebble\" (New York je přezdíván \"Big Apple\"). Frankfurt je také přezdíván \"Bankfurt\", protože je finančním srdcem Evropy, v jehož centru sídlí bankovní instituce světového významu. Tato oblast Frankfurtu se nachází na jednom břehu řeky Mohanu a je podle něj označována \"Mainhattan\". Frankfurt nad Mohanem je důležitým veletržním městem a pro Evropu významným dopravním a internetovým uzlem. Frankfurt nad Mohanem, ležící na obou březích Mohanu, se rozkládá se na ploše 24 830,6 hektarů, ze severu na jih čítá délku 23,3 km, z východu na západ 23,4 km. Obvodová hranice města je dlouhá 113 km. Nejvyšším bodem Frankfurtu je Berger Warte (212 m n. m.), nejnižším je břeh Mohanu v oblasti Frankfurt/Sidlingen/Okriftel (88 m n. m.). Centrem města je Hauptwache, které je zároveň dopravním uzlem a nákupním centrem. Délka břehu řeky Mohan v rozmezí hranic Frankfurtu je 16 km. Frankfurt nad Mohanem byl poprvé zmíněn 22. února 794 v listině Karla Velikého pro Řezenský klášter Sv. Emmerama. V této listině bylo latinsky uvedeno: \"... Actum super fluvium Moine in loco nuncupante Franconofurd\" - \"vystavené na řece Mohan na místě, zvané Frankfurt.\" Nepřetržité osídlení této pahorkatiny je však dokázáno od mladší doby kamenné. Na tomto místě vznikl po římském vojenském táboře v Merovejovských časech franský královský dvůr. V roce 843 bylo ve Frankfurtu dočasně nejdůležitější královské Falcko východofranské říše a sídlo říšského sněmu. V roce 1220 se stal Frankfurt svobodným říšským městem. Zlatá bula stanovila Frankfurt od roku 1356 stálým volebním městem římského krále poté, co se zde uskutečnilo od roku 1147 nejvíce voleb králů. Od 1562 byly ve Frankfurtu korunováni i císaři. Posledním byl v roce 1792 František II. Po pádu Svaté římské říše vstoupil Frankfurt pod vládu knížecího arcibiskupa von Dalbergia, který jej spolu se svými knížectvími Řeznem a Aschaffenburgu sjednotil jako samostatný stát do Rýnského svazu.", "question": "Proč je Frankfurt přezdíván \"Bankfurt\"?", "answers": ["protože je finančním srdcem Evropy"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Na vrchol vede ze 4,5 km vzdálené Pece pod Sněžkou kabinková lanovka. Severní, polská strana spadá do údolí řeky Lomničky, západní do Úpské rašeliny, jihozápadní část do Obřího dolu, jihovýchodní do údolí Jeleního potoka a východní přecházejí v Obří hřeben. Vrcholek hory je skalnatý a má rozlohu okolo 120 000 m2. Jelikož je Sněžka nejvyšší hora v širokém okolí, je z vrcholu rozsáhlý panoramatický rozhled. Vrchol slouží jako častý turistický cíl a pro jeho dosažení je možné využít celou řadu turistických cest a to jak pěších, cyklistických tak i běžkových. Georgius Agricola v roce 1546 označil horu názvem Risenberg. V roce 1871 je poprvé zaznamenáno množné číslo Riesengebirge (Obří hory) jako dosud užívaný německý název pro celé pohoří. Původní německý název dosud zanechal dozvuky v dnešních názvech Obří důl a Obří hřeben. Přibík Pulkava již v roce 1380 pro celé Krkonoše použil název Sněžné hory. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozen od pojmenování Sněžná - jako \"sněhem pokrytá\". První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. Narazit lze i na názvy Sněhovka či doslovný překlad z němčiny Sněhkopa. V němčině se zase kromě častějšího Schneekoppe objevoval i tvar Riessenkoppe. První v historii zaznamenaný výstup je z roku 1456, kdy jistý Benátčan hledal v horách drahé kamení. V letech 1563-1566 se pokusil změřit nadmořskou výšku hory slezský učenec Kryštof Schilling. Naměřil neuvěřitelných 5880 m (o 1000 metrů více než má Mont Blanc). V roce 1569 pan Jiřík z Řásně naměřil 2035 m. Dne 23. srpna 1935 vyjel na Sněžku ve Škodě Popular Břetislav Jan Procházka a Mojmír Urbánek.", "question": "Jaká je nejvyšší hora České republiky?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Telepatie", "context": "Telepatie (z řeckého τ vzdálený a π cítění) je údajný přenos informací umožněný mimosmyslovými schopnostmi, tedy nevyužívající technické pomůcky ani známé smysly. Jako jev ji předpokládá parapsychologie či psychotronika. Zkušenosti, které si lidé vykládají jako telepatii, interpretuje také psychiatrie, psychologie a hlubinná psychologie. Podle tvrzení některých nových náboženských hnutí jim bylo jejich učení předáno rovněž telepatickou cestou. Víra v telepatii je v západních společnostech poměrně běžná a telepatie je časté téma i v populární kultuře.[zdroj? ] Existence telepatie není prokázána. Všeobecně přijímaná vědecká teorie nevysvětluje, jak by telepatie mohla fungovat, a pokusy v rámci experimentální psychologie, včetně těch konaných na vojenskou zakázku, nenašly empirický důkaz existence tohoto jevu. Je také obtížné telepatii definičně odlišit od jiných parapsychologických jevů, například jasnozřivosti. Termín telepatie zavedl Frederic W. H. Myers a oficiálně se začal používat od založení Society for Psychical Research, která vznikla roku 1882. Termín původně vyjadřoval schopnost lidského myšlení působit na dálku bez pomoci zjevné vnější vibrace. Pojem telepatie se v Československu objevuje na začátku 20. století spolu s metapsychologií. Propagátory metapsychologie byli u nás Viktor Mikuška a Karel Kuchynka. Fenomén telepatie byl spolu s fenoménem jasnovidectví studován okultisty tzv. metapsychologií subjektivní, která pojednávala o psychických manifestacích vycházejících z nevědomí a podvědomí člověka.", "question": "Kdo zavedl termín telepatie?", "answers": ["Frederic W. H. Myers"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988).", "question": "Kdy byla založena Organizace spojených národů?", "answers": ["24. října 1945"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Přesvědčoval Wilsona, že válku je možno vyhrát jedině tehdy, bude-li rozbito Rakousko-Uhersko, největší spojenec Německa. Žádal o americkou pomoc s dopravou Československých legií z Ruska do Evropy, vyslovil se ale proti zamýšlené západní intervenci v občanské válce v Rusku. 18. října 1918 Wilson veřejně změnil svoje dosavadní stanovisko a přispěl tak rozhodujícím způsobem k rozpadu Rakouska-Uherska. Podpořil tím i vznik samostatného Československa. Masarykova Washingtonská deklarace se tak stala v podstatě zakládající listinou nového demokratického československého státu, Republiky československé, ke dni 28. října 1918. Cesta po Evropě Československo bylo mezinárodně uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem. S dcerou Olgou se vrátili lodí Carmania, po přistání v Británii přes Francii, Itálii a Rakousko dále vlakem. Přehlídku legií ve Francii, kde se setkal s francouzským prezidentem Raymondem Poincaré, provedl v Darney 9. prosince 1918. Citát z jeho tamějšího projevu: \"Bratři, vy jste to vyhráli, dejme teď jen pozor, když jsme na kopečku, abychom tam zůstali! \". V Itálii ho se všemi poctami přijal král Viktor Emanuel III. Cesta po českém území, první projev ve vlasti a prezidentský slib Čerstvé československé hranice překročil Masaryk se svým doprovodem (jen jeho vlak měl 19 vagonů a dvě lokomotivy, před ním jel ještě vlak s legionáři) v pátek 20. prosince v Horním Dvořišti na rakousko-české hranici, kde ho přivítalo nově zvolené Národní shromáždění Republiky československé.", "question": "Kdy byl Masaryk zvolen prezidentem Československa?", "answers": ["14. listopadu 1918"]}
{"title": "Brigadýrka", "context": "Brigadýrka je pokrývka hlavy se štítkem, umístěným na čelní straně této čepice. Jedná se nejčastěji o pracovní důstojnickou čepici pracovníků státních struktur Ministerstva obrany a vnitra, proto dost často bývá nad štítkem umístěn rozlišující symbol či znak konkrétních ozbrojených sil. == Související články == Přilba (vojenská výstroj) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Brigadýrka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo brigadýrka ve Wikislovníku", "question": "Na které straně brigadýrky je umístěn štítek?", "answers": ["čelní"]}
{"title": "Indie", "context": "Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za Palkovým průlivem leží 65 km jihovýchodně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán. Hlavní město Indie se nazývá Nové Dillí. Název Indie je odvozen od staroperské verze slova Sindhu, historického místního jména pro řeku Indus. Ústava Indie uznává jako běžné používání i výraz Bhárat (hin.:भार / bh̪ /) jako oficiální pojmenování stejného statusu. Tento název je odvozen od sanskrtského jména krále Bharaty, jehož příběh je zmíněn v epické básni Mahábhárata. Třetí jméno, Hindustán (hin.:हिन्दुस्तान / hin̪d̪ust̪ɑ /) (per. Hindská země) se používá od 12. století ačkoli jeho současné použití je omezeno z důvodů vnitrostátních konfliktů o tom, jak toto slovo reprezentuje zemi. Související informace naleznete také v článku Dějiny Indie. Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem. Indoevropské kmeny ze střední Asie a východní Evropy migrovaly do Indie v několika vlnách a postupně se smísily s Drávidy nebo je vytlačily na jih Indie.", "question": "Jak se jmenuje druhá nejlidnatější země na světě?", "answers": ["Indie"]}
{"title": "Akciová společnost", "context": "Majetek je rozdělen na určitý počet akcií, původně vydaných s určitou nominální či emisní hodnotou; jak se s akciemi obchoduje, vzniká a mění se i jejich tržní hodnota. Jak se podle poptávky a nabídky na burze mění cena těchto akcií, mění se i hodnota pro vlastníky celého podniku, a to často i rychle a značně. Společnost za svoje závazky odpovídá celým svým majetkem, akcionář za závazky společnosti neručí a ani není povinen uhradit ztrátu společnosti. Od roku 2014 už akciová společnost nemusí pro případ ztráty vytvářet povinný rezervní fond. Rezervní fond však zřídit může dobrovolně. Každá akciová společnost musí mít uvedenou ve své firmě zkratku, obvykle a.s. (jak to mají dnes v České republice téměř všechny společnosti), případně akc. spol. === Založení a vznik společnosti === Při utváření akciové společnosti jsou zásadní dva momenty – založení a vznik. Společnost může být založena jedním zakladatelem či více zakladateli. K založení akciové společnosti postačuje přijetí stanov zakladateli. Stanovy musí mít povahu veřejné listiny. Založení akciové společnosti je účinné, splatil-li každý zakladatel případné emisní ážio a alespoň 30 % hodnoty upsaných akcií v době určené ve stanovách, nejpozději však do okamžiku podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Minimální výše základního kapitálu akciové společnosti je 2 000 000 Kč nebo 80 000 EUR, vede-li společnost účetnictví v EUR.Akciová společnost vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. === Orgány společnosti === V českém právu je tradičním dualistický systém vnitřní struktury akciové společnosti (evropský, resp. kontinentální, model), ve kterém se zřizuje představenstvo jako statutární orgán a dozorčí rada jako kontrolní orgán. Zákon o obchodních korporacích ale umožňuje zvolit také systém monistický, kde za společnost jedná statutární ředitel, který je doplňován správní radou jako orgánem kontrolně-řídícím (anglosaský, resp. angloamerický, model). ==== Dualistický systém ==== Valná hromada – je shromáždění všech akcionářů (tedy vlastníků), nejvyšší orgán akciové společnosti. Ustavující valná hromada rozhodne o založení společnosti, další rozhodují pak například o změnách stanov, volí orgány společnosti, schvalují rozdělení zisku a účetní závěrku. Každý z akcionářů zde má počet hlasů, dle počtu vlastněných akcií.Představenstvo – je statutární orgán, který má za úkol řídit společnost v době mezi valnými hromadami, operativně rozhodovat a vést účetnictví.", "question": "Jakou zkratku má akciová společnost?", "answers": ["a.s."]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Embryonální vývoj ptáků. Podrobnější informace naleznete v článku Kůže ptáků. Kůže (cutis) společně se sliznicemi trávicího, dýchacího, močového a pohlavního traktu představují nejen primární mechanické bariéry, kterými se ptáci chrání proti vstupu patogenů do organismu, ale také se podílejí na imunitních reakcích. Kůže ptáků je velmi tenká a takřka neobsahuje kožní žlázy. Skládá se z pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkoží (subcutis). Od kůže jsou také odvozeny kožní deriváty (appendices carnosae) – např. hřebínek, lalůčky, ušnice aj. Unikátním útvarem u ptáků je peří. Podrobnější informace naleznete v článku Kostra ptáků. Vzhledem ke způsobu života a pohybu vykazuje kostra ptáků řadu anatomických odchylek v porovnání se savci (nižší relativní hmotnost, pevnost, pneumatizace většiny kostí a redukce jejich počtu srůstem v některých částech kostry aj.). Kosti jsou díky vysokému obsahu minerálních látek velmi tvrdé a pevné, ale také křehké. Zvláštnostmi ptačí kostry jsou zejména bezzubý zobák, vysoká pohyblivost horního zobáku, plně vyvinutý pletenec hrudní končetiny přeměněné v křídlo, osifikace hrudních úseků žeber a zpevnění hrudníku pomocí háčkovitých výběžků. Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru.", "question": "Obsahuje kůže ptáků kožní žlázy?", "answers": ["Kůže ptáků je velmi tenká a takřka neobsahuje kožní žlázy."]}
{"title": "Otaku", "context": "Otaku (お) je japonský výraz pro počítačového nadšence (tj. geek) nebo označující osobu, která je posedlá zálibami jako je anime, manga či elektronické hry. Slovo otaku je odvozené z japonského termínu pro cizí dům nebo rodinu (お, otaku), které je též užíváno jako uctivé osobní zájmeno \"vy\" (velmi vzdáleně přirovnatelné ke španělskému výrazu usted). Dnešní slang se liší od starého užití tím, že je psáno pouze v hiraganě (お) nebo katakaně (オ). Jeho první použití se datuje od 80. let 20. století. Zdá se, že jej poprvé veřejně použil humorista a esejista Akio Nakamori roku 1983 v sérii Vyšetřování Otaku (お Otaku no Kenkjú), vydávané v lolicon magazínu Manga Burikko. Akio Nakamori si povšiml, že je toto oslovení běžně používáno mezi počítačovými nadšenci (tzv. geek). Označení popisovalo osobu, která komunikuje se sobě rovnými pomocí odtažitých, formálních zájmen a tráví většinu času doma. Slovo vstoupilo v Japonsku do běžné řeči kolem roku 1989.", "question": "Kdo je otaku?", "answers": ["osobu, která je posedlá zálibami jako je anime, manga či elektronické hry"]}
{"title": "Seznam britských králů", "context": "Toto je seznam britských králů a vládnoucích královen. Od 1. května 1707 se na základě zákonů o sjednocení Anglie a Skotsko spojily do jednoho suverénního státu – Království Velké Británie. Anna Stuartovna se stala jeho první královnou a zároveň zůstala královnou Irska. == Stuartovci == == Hannoverská dynastie == == Dynastie Sachsen-Coburg-Gotha (od roku 1917 Windsorská dynastie) == == Rodokmen == == Literatura == DAVIES, Norman. Ostrovy : dějiny. Praha: BB art, 2003. 975 s. ISBN 80-7341-090-7. MORGAN, Kenneth O., a kol. Dějiny Británie. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 656 s. ISBN 978-80-7106-432-9. == Související stránky == Seznam nejdéle vládnoucích britských panovníků Seznam vládnoucích britských panovníků podle délky života Linie následnictví britského trůnu Seznam australských panovníků Seznam kanadských panovníků Seznam hannoverských panovníků Seznam novozélandských panovníků Dějiny Anglie Dějiny Skotska Dějiny Irska Spojené království Velké Británie a Irska Dějiny Spojeného království Spojené království Britské impérium Seznam filmů o britských panovnících == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam britských králů ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo se stal první královnou Velké Británie?", "answers": ["Anna Stuartovna"]}
{"title": "ZK 383", "context": "Kulometná pistole ZK-383 byla zbraň vyvinutá konstruktérem Josefem Kouckým a vyráběná Československou zbrojovkou v Brně. Stala se prvním čekoslovenským sériově vyráběným samopalem. Zbraň byla sice velmi precizní, ale její nevýhodou bylo, že většina dílů byla vyrobena třískovým obráběním, z toho důvodu byla zbraň poměrně drahá a tudíž nevhodná k masové válečné výrobě. Největším odběratelem zbraně se staly jednotky SS, které si mohly dovolit dražší ale kvalitnější zbraně. == Vývoj == Vojenský technický a letecký ústav se v roce 1937 obrátil na zbrojní závody v zemi s požadavkem na konstrukci automatické zbraně s malým balistickým výkonem. Konstrukce Samopalu se ujal Josef Koucký, který se ve zbrojovce Brno zabýval konstrukcí samopalu od roku 1935 a měl už několik patentů týkajících se samopalů. První zkoušky zbraně v ráži 9mm browning proběhly v září 1938 na střelnici pobočného závodu ve Vsetíně. Protože Československá armáda neprojevila o samopal Brněnské zbrojovky zájem a zavedla do výzbroje kulometnou pistoli vz 38 strakonické zbrojovky, rozhodla se zbrojovka Brno dále vyvíjet samopal na export do zahraničí. V průběhu prosince 1938 předělal Josef Koucký zbraň na náboje ráže 9 mm Parabelum. Později vznikly i vzorky v ráži .45 ACP.ZK 383 v běžné verzi byla koncipována jako zbraň pro palebnou podporu družstva, z tohoto důvodu byla vybavena dvojnožkou a snadno vyměnitelnou hlavní. Tento způsob využití samopalu, kdy nahrazoval lehký kulomet, nebyl příliš rozšířený. == Konstrukce == Zbraň fungovala na principu dynamického závěru střílejícícho ze zadní polohy. Hlaveň byla kryta perforovaným pláštěm, který kromě ochrany před popálením střelce plnil také funkci uchycení hlavně ve zbrani. Do samopalu se zasouval segmentový zásobník zleva (dodatková pismena sz za názvem zbraně znamenají stranový zásobník). Standardní verze samopalu byla vybavena lehkou dvojnožkou, která se sklápěla dozadu do předpažbí. Kadenci zbraně bylo možné zvýšit odebráním závaží ze závěru.", "question": "Byla kulometová pistole ZK-383 vyráběna v Brně?", "answers": ["Kulometná pistole ZK-383 byla zbraň vyvinutá konstruktérem Josefem Kouckým a vyráběná Československou zbrojovkou v Brně."]}
{"title": "Daniel", "context": "Daniel je mužské jméno hebrejského původu. V hebrejštině výraz דַנִיֶל (Daníél) znamená \"Bůh je můj soudce\". Ve Starém zákoně je Daniel židovským mladíkem, obdařeným výjimečnou moudrostí, schopností vykládat sny a viděním do budoucnosti. Daniel (také \"Danel\") je však znám již z předžidovské literatury jako muž, o němž kolovaly různé příběhy[zdroj? ]. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání několika roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Procentní zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR vzrostlo za 10 let o polovinu, což svědčí o značném nárůstu obliby tohoto jména. Podle údajů ČSÚ se za rok 2008 jednalo o 11. nejčastější mužské jméno novorozenců. Procentní zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR vzrostlo za 10 let o polovinu, což svědčí o strmém nárůstu obliby tohoto jména. Dan, Daneček, Daník, Dany, Danek, Dáda, Danda Latinsky, německy, francouzsky, finsky, švédsky, dánsky, španělsky, polsky: Daniel Italsky: Daniele Rusky. : Daniil, zdrobnělina Dáňa Srbsky: Danijel Bulharsky: Danail Maďarsky: Dániel Irsky: Domhnall nebo Dónall Anglicky: Dany nebo Daniel Data jmenin: Český kalendář: 17. prosince Slovenský kalendář: 21. července. Římskokatolický církevní kalendář: nevyskytuje se Daniel (prorok) Daniel II. – pražský biskup Daniel Adam z Veleslavína – český nakladatel a spisovatel Daniel Craig - britský herec Daniel Defoe – anglický spisovatel Daniel Gabriel Fahrenheit – německý fyzik Daniel Barenboim – argentinsko-izraelský pianista. a dirigent Daniel Michael Blake Day-Lewis – irský a anglický herec Daniel Landa – český zpěvák Daniel Kolář – český fotbalista Daniel Hůlka – český zpěvák Daniel Krob – kytarista, skladatel (Arakain,Kreyson,Zeus) Daniel Bambas – český. filmový a divadelní herec Daniel Radcliffe – britský herec Daniel Dangl – slovenský herec a režisér, moderátor pořadu Partička Daniel James Howell – britský youtuber (danisnotonfire) Daniel Stach – český novinář a moderátor, moderátor pořadu Hyde Park Civilizace Daniel Štrauch – slovenský youtuber Danny Smiřický – literární postava z románů Josefa Škvoreckého, posléze i filmová postava Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Daniel ve Wikislovníku", "question": "Co znamená jméno Daniel v původním hebrejského překladu ?", "answers": ["Bůh je můj soudce"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích, v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1852–1853 a 1863–1864 pak jejím direktorem (předsedou). Roku 1845 byl jmenován členem jazykové komise při Matici české a začal se tak podílet na formování spisovné češtiny. Rok 1848 nebyl moc příznivý pro muže, který se hodlal zabývat historií, proto se pustil Erben do politiky. V květnu tohoto roku byl Erben poslán do Chorvatska, aby obeznámil tamní občany s děním v Čechách a zároveň dopisoval do Prahy o důležitých věcech mezi Jihoslovany. Na podzim téhož roku byl jmenován překladatelem u zemské vlády. Roku 1850 byl Erben ustanoven sekretářem Českého muzea (dnešního Národního muzea). O rok později byl zvolen archivářem města Prahy – konečně se mu tak dostalo uspokojivého finančního ohodnocení. Erben se také podílel na projektu vědeckého a kritického časopisu Obzor a byl jedním ze zakladatelů dodnes vycházejícího časopisu Právník. Roku 1864 byl Erben jmenován ředitelem pomocných kanceláří úřadů města Prahy, ve stejný rok také vydává Prostonárodní české písně a říkadla a o rok později Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních. Zemřel 21. listopadu 1870 v domě U Tří tykví na Starém Městě v Praze v Michalské ulici. Byl pohřben na Malostranském hřbitově na pražském Smíchově, jeho ostatky však byly v roce 1908 přemístěny na pražské Olšanské hřbitovy. == Adresy pobytu, pamětní desky a pomníky == 1857–1867: Dům U Velkého střevíce (také dům U Velké boty), Vlašská 333/30, Praha - Malá Strana, 1867 (16. 1.) – 1870 (21. 11.): dům U Jelena (také U Pěti tykví), Michalská 440/11, Praha - Staré Město.", "question": "Kam byl Erben poslán roku 1848 ?", "answers": ["do Chorvatska"]}
{"title": "Platónské těleso", "context": "Platónské těleso je v geometrii pravidelný konvexní mnohostěn (polyedr) v prostoru, tj. z každého vrcholu vychází stejný počet hran a všechny stěny tvoří shodné pravidelné mnohoúhelníky. Zde je ukázka všech pěti Platónských těles v trojrozměrném prostoru: == Tabulka vlastností platónských těles == Platónských těles existuje v trojrozměrném euklidovském prostoru právě pět a jsou to: == Dualismus == Při pohledu na tabulku je nápadné, že zatím co např. krychle má 8 vrcholů a 6 stěn, u osmistěnu je tomu právě naopak. Proto je krychle duální k osmistěnu. Podobně je dvanáctistěn duální k dvacetistěnu (20 vrcholů, 12 stěn a naopak). Čtyřstěn je duální sám k sobě (má 4 vrcholy a 4 stěny). == Historie == Platónská tělesa byla známa již ve starověku. Nazývají se podle řeckého filosofa Platóna (427–347 př. n. l.), který krychli, osmistěn, čtyřstěn a dvacetistěn považoval za představitele čtyř základních živlů: země, vzduch, oheň a voda. Dvanáctistěn byl představitelem jsoucna neboli všeho, co existuje. Eukleidés sepsal kompletní matematický popis Platonských těles ve svých Základech, poslední kniha (kniha XIII) je věnována jejich vlastnostem. Tvrzení 13-17 v knize XIII popisují stavbu čtyřstěnu, krychle, osmistěnu a dvanáctistěnu a dvacetistěnu v uvedeném pořadí. Pro každé Platonské těleso Euklid našel poměr průměru opsané kulové plochy s délkou hrany. Tvrdil, že žádné další pravidelné konvexní mnohostěny neexistují. Johannes Kepler se pokusil mezi šest tehdy známých planet vložit těchto pět platónských těles.", "question": "Kolik je Platónských těles ?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Většina paleontologů ale upřednostňuje zahrnout do Aves i taxony stojící mimo skupinu tvořenou všemi žijícími druhy a definovat jej jako Archaeopteryx, žijící ptáci, jejich poslední společný předek a všichni jeho potomci\". Pak se nejstarším ptákem stává sám pozdně jurský Archaeopteryx, žijící asi před 150 miliony let. Příbuznosti mezi ptáky a dinosaury nasvědčuje mnoho společných znaků, významným potvrzením této vývojové vazby byl především objev opeřených dinosaurů v Číně od roku 1996 (dnes je známo již 30 rodů opeřených dinosaurů). Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu. Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45tisíckrát (létavé formy jen 10tisíckrát), zatímco např. u savců je tento vztah v poměru 1:60 miliónům. Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího je považován kolibřík kubánský (Calypte helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 g. V Evropě jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5–7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m), kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel mořský (rozpětí až 2,5 m). Ještě větší byly některé vymřelé druhy. Novozélandští ptáci moa (Dinornithiformes) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím). Z létavých byl největší Argentavis magnificens, který vážil 60 až 110 kg a v rozpětí křídel měřil přes 8 m. Vnější vzhled současných ptáků je velmi podobný. Liší se pouze velikostí těla, tvarem a velikostí zobáku, v délce krku a typu nohy. Většina druhů ptáků patří mezi suchozemské obratlovce se schopností aktivního letu. Dnešní ptáci jsou charakterizováni peřím, čelistmi bez zubů, přeměněnými rohovinovými ramfotékou v zobák, vysokým stupněm metabolismu, dýcháním skrze vzdušné vaky, pronikající do postkraniální kostry, a kostrou s výskytem mnoha srostlých elementů (pygostyl, karpometakarpus, tarzometatarzus a tibiotarzus). Ptáci mají přední končetiny přeměněny v křídla umožňující let, přestože běžci a někteří další, zejména endemické ostrovní druhy, tuto schopnost k letu ztratily.", "question": "Jsou kolibříci a pěvci považováni za nejmenší ptáky světa?", "answers": ["Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci."]}
{"title": "Jean-Paul Sartre", "context": "Jean-Paul Sartre [ʒ̃ pɔ saʁ] IPA [žán pol sártr] (21. června 1905 - 15. dubna 1980) byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní, vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922-1924 byl v přípravné třídě (classe préparatoire) na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty, Simone Weil, Emmanuel Mounier či Claude Lévi-Strauss. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži. V letech 1933-1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde se seznámil s fenomenologickou filozofií. Ovlivnili ho především Hegel, Soren Kierkegaard, Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Edmund Husserl a René Descartes, dalším impulsem k jeho tvorbě byli francouzští moralisté (filozofický směr). V průběhu druhé světové války byl roku 1940 jako francouzský voják v Alsasku zajat a internován, a po svém propuštění se následujícího roku vrátil do Paříže, kde začal spolupracovat s hnutím odporu Résistance. Od roku 1945 působil jako spisovatel na volné noze.", "question": "Kdy se narodil Jean-Paul Sartre?", "answers": ["21. června 1905"]}
{"title": "Prázdná množina", "context": "Množina, která není prázdná, tzn. množina obsahující nějaké prvky, bývá označována jako neprázdná množina. V dnes nejčastěji používaném axiomatickém systému Zermelově-Fraenkelově teorii množin se existence prázdné množiny dokazuje ze schématu axiomů vydělení a axiomu existence (existuje alespoň jedna množina) formulí pro množinu : : : x : : {\\displaystyle x} definujme : : : ∅. := { y ∈ x ; : y ≠ y } : : {\\displaystyle \\emptyset :=\\{y\\in x;\\,y\\neq y\\}} . Z axiomu extenzionality pak plyne, že prázdná množina je jediná, t.j. libovolné dvě prázdné množiny jsou si rovny. Prázdná množina je podmnožinou libovolné množiny: ∀ A: ∅ ⊆ A Libovolná množina se sjednocením s prázdnou množinou nemění: ∀ A: ∅ ∪ A = A Průnik libovolné množiny s prázdnou množinou je prázdná množina: ∀ A: ∅. ∩ A = ∅ Kartézský součin libovolné množiny s prázdnou množinou je prázdná množina: ∀ A: ∅ × A = A × ∅ = ∅ Jedinou (a to nevlastní) podmnožinou prázdné množiny je právě prázdná množina; žádné vlastní podmnožiny prázdná. množina nemá: ∀ A: A ⊆ ∅ ⇒ A = ∅ Mohutnost prázdné množiny je nula, prázdná množina je tedy konečná: |∅| = 0 Prázdná množina jako topologický prostor je zároveň otevřená, uzavřená a kompaktní.", "question": "Jsou si dvě prázdné množiny rovny?", "answers": ["Z axiomu extenzionality pak plyne, že prázdná množina je jediná, t.j. libovolné dvě prázdné množiny jsou si rovny."]}
{"title": "Sluha dvou pánů", "context": "Sluha dvou pánů je klasická divadelní hra, situační komedie Carla Goldoniho z roku 1745, spadající do specifického žánru commedia dell'arte. == Děj == Do Benátek přijíždí Beatrice převlečená za svého bratra. Chce tam najít svého milence Florinda. Ubytuje se v hostinci, který patří Brighelle a najme si sluhu Truffaldina. Ten je ale zaměstnán i u Florinda, slouží tedy dvěma pánům. Z toho vyplývá hodně komických situací, třeba když je obsluhuje při obědě, je z toho pěkný zmatek. Jednou má vyvětrat šatník svých pánů, ale samozřejmě poplete jaké šaty patří do jakého kufru. Dostane se tak daleko, že řekne svým pánům o smrti toho druhého. Sluha Truffaldino sehraje mnoho ztřeštěných kousků a dokonce se i zamiluje do Klaričiny služky Smeraldiny. Nakonec Beatrice odhalí svou totožnost, shledá se s Florindem. Sluha se přizná, že sloužil dvěma pánům a může si konečně vzít svoji milovanou Smeraldinu. == Současnost == Mezi nejznámější současné inscenace této hry patří provedení činohry pražského Národního divadla v režii Ivana Rajmonta s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. === Inscenace Národního divadla === V Národním divadle byla hra poprvé uvedena 30. června 1994. Oficiální premiéru měla 22. září 1994. Poslední, šestisté představení se konalo 27. 12. 2016. ==== Obsazení ====", "question": "Kdo je autorem divadelní hry Sluha dvou pánů?", "answers": ["Carla Goldoniho"]}
{"title": "Walt Whitman", "context": "Walter \"Walt\" Whitman [volt vitmen] (31. května 1819, West Hills, Long Island, New York - 26. března 1892 Camden, New Jersey) byl americký spisovatel, básník a novinář; jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, průkopník civilismu. Narodil se na Long Islandu ve státě New York v chudé quakerské rodině. Kvůli těžké ekonomické situaci rodiny bylo jeho dětství spíše problematické. Aby mohl finančně podpořit svou rodinu, opustil v roce 1830 školu a pracoval jako poslíček. Od roku 1832 pracoval jako tiskařský učeň, později jako sazeč. V 18 letech (1837) se stal venkovským učitelem a o dva roky později (1839) vydavatelem, redaktorem a tiskařem malých novin Long Islander. O dva roky později (1841) musel tyto noviny opustit. Tehdy začal zveřejňovat své první básně a povídky. V této době se také začal zajímat o politiku, stal se příznivcem levého křídla demokratické strany. Roku 1846 se stal redaktorem brooklynského časopisu Daily Eagle, kde napsal více než 200 úvodních kritik. Pro své radikální názory však byl propuštěn. Od roku 1848 do roku 1850 vedl noviny s názvem Freeman, které odpovídaly jeho radikalismu. Zde bojoval proti otrokářství. Za americké občanské války (války Severu proti Jihu) pracoval jako dobrovolný ošetřovatel. Po válce získal místo úředníka, ale opět byl propuštěn pro svoje radikální postoje. Roku 1873 prodělal mrtvici a od té doby byl dlouhodobě upoután na lůžko. Předpokládá se, že byl homosexuál či bisexuál. Whitman tvrdil, že básník vidí nejdál a tudíž jeho \"víra je nejpevnější. Jeho myšlenky jsou chvalozpěvem na všechno, co je.\" Přiklonil se k tomu, co by se dalo nazvat kosmickým vědomím. Prohlásil, že tato vnitřní inspirace povede k novému řádu básníků, kteří nahradí náboženství, čímž předpojal tzv. Beat generation. Tento nový básník bude \"lidský kněz, neuzná za vhodné obhajovat nesmrtelnost nebo Boha nebo dokonalost věcí nebo znamenitou krásu a skutečnost duše. Povstanou v Americe a najdou odezvu ze všech ostatních koutů Země\". K zamyšlení je Whitmanovo filozofické prohlášení: \"Takto bys měl konat: Miluj zemi a slunce a zvěř, opovrhuj bohatstvím, dávej almužnu každému, kdo si o ni řekne, zastávej se hlupců a bláznů, věnuj své příjmy. a práci druhým, nenáviď tyrany, nepři se o Bohu, k lidem buď trpělivý a shovívavý, neskláněj se před známým ani neznámým nebo před mužem či muži, jednej upřímně se silnými nevzdělanými osobami a matkami od rodin, čti tyto.", "question": "Kdy zemřel Walt Whitman?", "answers": ["26. března 1892"]}
{"title": "Česko", "context": "Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Již 29. prosince 1989 byl prezidentem republiky zvolen dosavadní disident a dramatik Václav Havel. Společenská transformace zároveň způsobila dramatický nárůst kriminality, značné zadlužení státu a prohlubování federalizace až k rozpadu společného státu Čechů a Slováků. Od roku 1990 totiž začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, rychle narůstaly rozpory (viz pomlčková válka), které nakonec vedly k rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky. === Samostatnost Česka === Samostatnost nabylo 1. ledna 1993 jako nástupnický stát Československa, předtím existovalo jako jedna ze dvou republik československé federace. Zapojila se do západoevropských politických struktur. 12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.Prezidentem České republiky byl až do března 2003 Václav Havel, který byl již československým prezidentem. Jeho nástupcem byl zvolen Václav Klaus, poprvé nastoupil do funkce 7. března 2003, podruhé v březnu 2008. Od března 2013 je prezidentem republiky Miloš Zeman, který je prvním prezidentem zvoleným v lidovém hlasování. Ve volbách v roce 2018 svůj mandát obhájil. == Geografie == Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km. Celková rozloha činí 78 866 km2, z toho 2 % tvoří vodní plochy. === Geologie, geomorfologie a půdy === Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách).", "question": "Kdy vstoupila Česká republika do NATO?", "answers": ["1. května 2004"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Kniha se stala hitem a dočkala se i rádiového vysílání 30. října 1938. Vysílání bylo natolik přesvědčivé, že mnozí posluchači, kteří si zapnuli rádio později, se domnívali, že se jedná o skutečnou událost, což vyústilo v paniku a chaos. Dalším slavným dílem je Marťanská kronika od amerického spisovatele Raye Bradburyho, která líčí zkázu marťanské civilizace nešťastnou náhodou způsobenou lidmi a neschopnost lidí se z této chyby poučit. V 60. letech 20. století o Marsu psali Edgar Rice Burroughs a Robert A. Heinlein. Mars se v literatuře vyskytoval již dříve před vznikem moderní sci-fi. Například spisovatel Jonathan Swift ve své knize Gulliverovy cesty v devatenácté kapitole popisuje dva měsíce Marsu, přibližně 150 let před tím, než byly skutečně objeveny astronomem Asaphem Hallem. Před vysláním sond Mariner a Viking, které přinesly první podrobné snímky o skutečném povrchu Marsu bez života, se většina knih zabývala tématem inteligentních Marťanů a jejich vztahy s lidmi. Když se ale ukázalo, že život na Marsu není a že možná ani nikdy nebyl, téma knih se změnilo.", "question": "Jak se jmenuje čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Daniel Nekonečný", "context": "Daniel Nekonečný, vlastním jménem Daniel Konečný (29. června 1966 Boskovice – 23. března 2019 Praha-Řeporyje), byl český zpěvák, tanečník, herec a šoumen. == Život == Nekonečný vyrůstal v jihomoravských Boskovicích. Dva roky studoval herectví DAMU. Poté prošel různými povoláními, například pracoval v porodnici či jako hrobník.Jako zpěvák začínal v kapele Laura a její tygři. V roce 1990 založil kapelu Šum svistu, s níž nahrál třeba hity Sexy Hafanana nebo Jsem boss. Jejich vystoupení byla typická atmosférou brazilských karnevalů. Měl v oblibě žlutou barvu, exotická zvířata jako lvy, tygry či papoušky. Sólově nahrál album Nekonečný šum. Označoval se za krále rozkoše. Jako herec účinkoval například v televizní sérii Historky od krbu (1994) nebo ve filmech Eliška má ráda divočinu (1999) a Jak se krotí krokodýli (2006). V úterý 26. března 2019 byl nalezen mrtvý ve svém bytě (podle některých zdrojů a fotografií v pronajatém rodinném domě) v pražských Řeporyjích, kde žil od roku 2009. Jeho přítelkyně Zuzana Kardová později uvedla za příčinu smrti infarkt myokardu a že zemřel 23. března 2019, což bylo prokázáno z pitvy. Příčinou byl neléčený zvýšený krevní tlak.Pohřeb zpěváka proběhl 4. dubna 2019, spíše než o smuteční událost šlo o oslavu života Daniela Nekonečného. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniel Nekonečný Oficiální stránky Daniel Nekonečný v Česko-Slovenské filmové databázi Daniel Nekonečný v Internet Movie Database (anglicky) Daniel Nekonečný na Kinoboxu.cz Daniel Nekonečný ve Filmové databázi", "question": "Kde vyrůstal Daniel Nekonečný?", "answers": ["v jihomoravských Boskovicích"]}
{"title": "Wintersun", "context": "Wintersun je finská melodic deathmetalová hudební skupina založená zpěvákem a kytaristou Jarim Mäenpäänem v roce 2003 v Helsinkách. Název Wintersun kombinuje dva různé elementy; zimu a vesmír. Debutové album skupina vydala v roce 2004 pod eponymním názvem Wintersun, druhá deska ovšem vyšla až o osm let později. Jednalo se o konceptuální album Time I, jehož příběh měl pokračovat na další desce Time II. Vydáni tohoto alba se opět neustále odkládalo, podle Mäenpäänena především z důvodu absence vlastního studia. Skupina kvůli výstavbě svého studia chtěla uspořádat crowdfundingovou kampaň, to jim ale zamítlo jejich vydavatelství Nuclear Blast. Třetí deska tedy nakonec vyšla v létě roku 2017, nejednalo se ale o Time II, nýbrž o jiné konceptuální album. To bylo inspirováno Vivaldiho concerty grosso Čtvero ročních dob a pojmenováno The Forest Seasons. Nové album je naplánováno na rok 2019. == Sestava == Jari Mäenpää − zpěv, klávesy, kytara (od 2003) Teemu Mäntysaari − kytara, doprovodný zpěv (od 2004) Asim Searah – kytara, doprovodný zpěv (od 2017) Jukka Koskinen − basová kytara, doprovodný zpěv (od 2004) Kai Hahto − bicí (od 2003) Bývalí členovéOliver Fokin – kytara (2004) == Diskografie == Wintersun (2004) Time I (2012) The Forest Seasons (2017) == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Wintersun ve Wikimedia Commons Oficiální stránky (anglicky)", "question": "Kdo je zakladatel kapely Wintersun?", "answers": ["Jarim Mäenpäänem"]}
{"title": "Secese", "context": "Secese (francouzsky art nouveau [a:r nuvo:], německy Jugendstil) je mezinárodní uměleckých sloh z přelomu 19. a 20. století (období označovaného jako fin de siè) a posledním stylem souhrnného umění, též Gesamtkunstwerk, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale i v dekoraci a užitém umění. Secese vychází z květinových koncepcí britského textilního designéra Williama Morrise a hnutí Arts and Crafts, jež se vracelo k lidovým tradicím a romantismu řemeslnému fortelu středověkých mistrů a stavělo se tak proti jednoduchosti zpracování průmyslových výrobků hnaných průmyslovou revolucí. Tento styl byl také silně ovlivněn anglickými malíři označovanými jako Prerafaelité. Největšího rozmachu secese dosáhla mezi lety 1890 a 1910 v Evropě a ve Spojených státech. Ve Francii se nazývá Art nouveau, v Německu Jugendstil, český název \"secese\" (něm. Sezession, z latinského secessio odštěpení) pochází od uměleckých spolků, které se v Berlíně (1891), v Mnichově (1892) a zejména ve Vídni (Wiener Sezession, 1896) oddělily od konservativních akademií. Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, která vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, secese se snaží překonat gravidní tematiku historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo). Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, vitráže) a v literatuře. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence. Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí rytmizace věty a verše, opakování slov a hláskových skupin.", "question": "Čím se vyznačovala secese ?", "answers": ["ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů"]}
{"title": "Umocňování", "context": "Umocňování je matematická operace, která vyjadřuje opakované násobení. Umocňování je k násobení v podobném vztahu, v jakém je samo násobení ke sčítání. Umocňování slouží ke zkrácenému zápisu vícenásobného násobení: : : : : : : : z ⋅ z ⋅ z ⋯ z : ⏟ : : : n : - k r : : : a ́ : : : t : : : = : z : n :. : : : {\\displaystyle \\underbrace {z\\cdot z\\cdot z\\cdots z} _{n\\operatorname {-kr{\\acute {a}}t} }=z^{n}} : V tomto vzorci se z označuje jako základ mocniny (mocněnec) a n se nazývá exponent (mocnitel). Výsledek je \"n-tá mocnina čísla z\", \"z na n-tou\". Například 3 · 3 · 3 · 3 = 81 je \"tři na čtvrtou\", což zapisujeme 34. Exponent může být obecně reálné, nebo dokonce komplexní číslo (viz #Definice). Speciálním případem prázdného součinu je z0 = 1 (pro z ≠ 0, jinak viz #Nula na nultou). Pro nulový základ a kladný exponent (n > 0) pak platí 0n = 0.", "question": "Co vyjadřuje opakované násobení?", "answers": ["Umocňování"]}
{"title": "Člověk", "context": "Stále není jasné, z jaké linie hominidů se rod Homo vyvinul. Většina vědců se shoduje, že předkem byla jedna linie australopitéků (Australopithecus), tzv. gracilní australopitéci, mezi něž patří např. A. africanus či A. afarensis. Tato linie australopitéků měla menší čelist i zuby a živila se pravděpodobně jemnější potravou. Nejstarším paleontologickým nálezem, zařazovaným do rodu Homo, je africký Homo habilis, starý až 2,5 milionu let. Už tento primitivní člověk měl proti australopitékům větší mozek (asi 600–750 ml) a také ustupující čelisti. Také u něj byly nalezeny jednoduché kamenné nástroje. Předpokládá se, že H. habilis nikdy neopustil africký kontinent. Opustit Afriku se podařilo až člověku vzpřímenému, tedy druhu Homo erectus, který žil mezi 1,8 – 0,5 miliony lety. H. erectus osídlil například Indonésii, ale podle nejnovějších objevů relativně brzy i Evropu. Nejmladší jsou fosílie druhů Homo neanderthalensis a Homo sapiens. Druhý z nich, tedy člověk moudrý, je jediným recentním zástupcem rodu. V únoru 2017 žilo na světě 7,3 miliard a počet neustále roste. Lidé již osídlili všechny kontinenty a dostali se i na zemskou orbitu. DUNBAR, Robin. Příběh rodu homo. Překlad Jana Enderlová. Praha : Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1715-4. SVOBODA, J. - MACHLÁŇ, M., Předkové.", "question": "Osídlili lidé všechny kontinenty?", "answers": ["Lidé již osídlili všechny kontinenty a dostali se i na zemskou orbitu."]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Ф М Д; 30. říjnajul./ 11. listopadu 1821greg. Moskva – 28. lednajul./ 9. února 1881greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. Vystudoval vojenské technické učiliště (obor konstrukce mostů), ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. \"Petraševci\"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I . V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Čas (Vremja) a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností.[zdroj? ] Odmítal se sžít se soudobým Ruskem.[zdroj? ] Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy.[zdroj?", "question": "Patřil Fjodor Michajlovič Dostojevskij do skupiny, která vystupovala proti carovi?", "answers": ["Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. \"Petraševci\"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I ."]}
{"title": "SpaceX", "context": "K nehodě došlo při testovacím tankování druhého stupně. Rampa byla silně poškozena a měla by být zprovozněna v létě 2017. Součástí kosmodromu je také bývalý Launch Complex 13, který byl přejmenovaný na Landing zone 1 a je využíván pro přistávání prvních stupňů. Rampu SLC-4E na Vandenbergově letecké základně využívá Falcon 9 pro lety na polární dráhu. Z této rampy by měl mít možnost startovat i Falcon Heavy, i když se v současné době o této možnosti už nemluví. Rampu LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku nabídla NASA v roce 2013 pro komerční zájemce. SpaceX podepsala nájemní smlouvu 14. dubna 2014. Nájemní smlouva by měla platit dvacet let. SpaceX vybudovala u rampy nový hangár. Rampa byla plánována pro starty Falconu Heavy a lety s Crew Dragonem, u kterých se předpokládá potřeba delší přípravy na start. Po nehodě Falconu 9 v roce 2016 na rampě SLC-40 byla úprava rampy urychlena a první start Falconu 9 z této rampy proběhl 19. února 2017. V létě 2017 (po skončení oprav rampy SLC-40) bude rampa LC-39A dodatečně upravena pro starty Falconu Heavy a postupně by mělo být demontováno i obslužné rameno pro raketoplány. V srpnu 2014 SpaceX oznámila a zahájila stavbu plně komerčního kosmodromu na Boca Chica v Texasu. === Zařízení pro vývoj satelitů === V lednu SpaceX oznámila svůj vstup do podnikání v oblasti výroby satelitů. Továrna by měla být umístěna v Seattlu, státě Washington. Zpočátku zde bude zaměstnáno přibližně 60 inženýrů, v průběhu několika let by však počet zaměstnanců mohl vzrůst až na 1000. V červenci 2016 SpaceX získala dalších 740 čtverečních metrů v Irvine, CA, s cílem zaměřit se na satelitní komunikaci. === Oblastní kanceláře === SpaceX má oblastní kanceláře v Hustonu v Texasu, Chantilly ve Virginii, ve Washingtonu D.C. a otevřela kanceláře v oblasti Seattlu v roce 2014, kde nabírá inženýry a vývojáře softwaru. == Úspěchy == 28. října 2008 při 4. zkušebním letu společnost úspěšně vypustila kosmickou raketu Falcon 1 která umístila na oběžnou dráhu 165 kg těžkou družici. Společnost se tak stala historicky 1. soukromým subjektem, který z ryze privátních zdrojů vyvinul kapalinovou raketu a úspěšně s ní dosáhl oběžné dráhy Země. 4. června 2010 raketa Falcon 9 dopravila po startu z floridského mysu Canaveral maketu kosmické lodi Dragon na oběžnou dráhu ve výšce 250 km.", "question": "Kde buduje SpaceX plně soukromý kosmodrom?", "answers": ["Texasu"]}
{"title": "Metamfetamin", "context": "Metamfetamin, též metylamfetamin nebo (mimo odborný kontext nejčastěji) pervitin (dřívější obchodní název), MA, desoxyefedrin, methedrin je syntetické stimulancium z řad amfetaminů. Poprvé byl připraven v roce 1887 v Japonsku. Zprvu byl odhalen jeho potenciál při léčbě chorobné spavosti a astmatu, masově byl poté spolu s amfetaminem použit jako povzbuzující prostředek během II. světové války (na obou stranách, především osazenstvem letadel a tanků), dodnes je FDA povolen k léčbě syndromu ADHD, ke krátkodobému zvládání extrémní exogenní obezity a k léčbě narkolepsie. V dnešní době je MA hlavně zneužíván jako snadno připravitelná pouliční droga, která stimuluje centrální nervovou soustavu. Metamfetamin velmi účinně potlačuje únavu a potřebu spánku, zrychluje psychomotorické tempo, očekávaným účinkem je rovněž extrémní euforie a zvýšená sebedůvěra. Tato vlastnost je dána rozsáhlým uvolňováním dopaminu, noradrenalinu a serotoninu do synaptických štěrbin v mozku. Dlouhodobé nadužívání však může vést k poškození až zániku nervových buněk působením oxidačního stresu (neurotoxicita). Se zneužíváním je spojen i negativní dopad na kardiovaskulární systém. Častějším užíváním dochází k rozvoji tolerance a riziku psychické závislosti. Návyk bývá často provázen depresemi, citovou labilitou, největším rizikem je pak toxická psychóza připomínající paranoidní schizofrenii. U těžce závislých osob byla rovněž popsána dilatační kardiomyopatie, parkinsonismus i trvalé poškození mozku. V České republice je častěji prodáván v podobě bílého nebo různě zbarveného prášku. Ve Spojených státech je dodnes vyráběn jako léčivo pod názvem Desoxyn, indikován zejména k terapii poruch pozornosti. Metamfetamin je značně rozšířen ve Spojených státech a Asii. V Evropě se zejména vyskytuje na území bývalého Československa, kde je nezákonně syntetizován, již od 70. let, z pseudoefedrinu extrahovaného z léčiv proti chřipce a rýmě (Nurofen stopgrip, Modafen, dříve i aspirin apod.) v amatérských varnách. Nezákonná syntéza je levná, jednoduchá, ale i velmi nebezpečná, neboť k reakci je používán velmi hořlavý červený fosfor, žíravá kyselina chlorovodíková i jedovatá ředidla (toluen či aceton).", "question": "Kde byl poprvé připraven metamfetamin?", "answers": ["Japonsku"]}
{"title": "Kodaň", "context": "Ve 12. století význam Kodaně rostl a město bylo posíleno zemními pracemi. Římskokatolická církev vybudovala katedrály v Roskilde a Lundu a položila tak základ k rozvoji těchto sídel. Kodaň, která se nachází mezi těmito městy, tak měla ideální polohu pro dopravu a obchod. Nejstarší písemná zmínka o Kodani pochází z 12. století, kdy o ní píše Saxo Grammaticus jako o Portus Mercatorum, v tehdejší dánštině tedy Kø. Papež Urban III. nazval město v dopise z roku 1186 jako Hafn, zde šlo ale zřejmě o zkrácenou verzi. Rozvoj města a suburbanizace má v Kodani jasný řád. Jak píše Dan Christensen v publikaci Copenhagen: views a visions, kterou vydala sama Kodaňská radnice, tak v roce 1948 vydala radnice plán na rozvoj města. Ve výše zmíněné publikaci se přímo uvádí následující. Regionální plánování začalo po druhé světové válce, když byl v lednu 1948 publikován návrh \"Regionálního plánu pro větší Kodaň\". Navrhoval rozvoj města podél S-trains linek, což zajistilo rychlejší dopravu do města. Město mělo zůstat centrem výroby a služeb, okolo stanic vlaku se měly soustředit servisní střediska. Okolo každé stanice mělo být postaveno bydlení pro 10 000 obyvatel. Tomuto plánu se věnuje i Stan Major, který tvrdí, že plán měl pokrýt 3 000 km2 a naplánovat bydlení pro 1 milion lidí. V 60. letech byl rozvoj města podle tohoto plánu neudržitelný, rozvoj byl příliš rychlý. Proto byl vypracován nový plán Figure 2. V tomto plánu byl připraven rozvoj jihozápadní oblasti okolo města. Jelikož rychlost rozvoje města byla neudržitelná i podle druhého plánu, začala nad rozvojem Kodaně diskuze. Vznikla instituce, která se zabývala rozvojem města, The Regional Planning Council. Výsledkem dlouhé debaty a práce instituce byl roku 1973 \"Regionální plán 1973\" (Figure 3). Plán měl řešit problém s dopravou. Jelikož do té doby byla doprava vedena hlavně okolo S-train linek směrem z předměstí do města byla potřeba vybudovat okruh, který odvede dopravu z centra.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Dánska?", "answers": ["Kodaň"]}
{"title": "Mistrovství světa v házené mužů o 11 hráčích 1963", "context": "6. mistrovství světa v házené o jedenácti hráčích proběhlo ve dnech 3. – 9. června ve Švýcarsku. Mistrovství se zúčastnilo osm mužstev, rozdělených do dvou čtyřčlenných skupin. Vítězové skupin hráli finále, týmy na druhém místě hrály o třetí místo a týmy na třetím místě o páté místo a poslední ve skupině hráli o sedmé místo. == Výsledky a tabulky == === Finále === NDR - SRN14:7 (9:2) === O 3. místo === Švýcarsko - Polsko 10:6 === O 5. místo === Rakousko - Nizozemsko 22:19 === O 7. místo === Izrael - USA16:5 == Konečné pořadí == == Soupisky == 1. NDR Trenér: Heinz Seiler a Herbert Dittrich 2. SRN 3. Švýcarsko == Externí odkazy == (en) IHF-Archív (en) Sportovní statistiky (cs) Achiv časopisů === Reference ===", "question": "Kde se konalo 6. mistrovství světa v házené o 11 hráčích?", "answers": ["ve Švýcarsku"]}
{"title": "Richard z Acerra", "context": "Richard z Acerra (italsky Riccardo di Acerra, zemřel 5. prosince 1196) byl hrabě z Acerra, syn Rogera z Acerra a bratr sicilské královny Sibyly. Podporoval svého švagra Tankreda během snahy o získání sicilské koruny, bojoval se straníky štaufské kandidatury na sicilský trůn. Roku 1190 se mu v bitvě podařilo zajmout Rogera z Andrie, bývalého pretendenta sicilského trůnu a jako přeběhlíka na stranu Jindřicha VI. jej nechal popravit. Po Tankredově smrti v únoru 1194 nebyla královna Sibyla jako regentka nezletilého syna Viléma schopná ubránit království. Sicílie se již na podzim zmocnil Jindřich VI. a na vánoce 1194 byl v Palermu slavnostně korunován. Pár dní poté nechal pro podezření ze spiknutí zajmout Sibylu i s dětmi a společně s významnými muži země nechal odvézt do Německa. Richard se pokusil uprchnout, ale byl zrazen a vydán do rukou císařova muže Děpolta z Vohburgu, který jej nechal uvěznit. Roku 1196 se dočkal rozsudku od samotného císaře. Údajně byl nejdříve tažen koňmi ulicemi Capuy a poté byl živý pověšen hlavou dolů. Po dvou dnech agónie byl údajně stále naživu. Kronikář Ansbert zase tvrdí, že jej císař nechal nejdříve pověsit, pak stít a jeho hlavu vztyčit na bráně. Jeho hrabství získal Děpolt z Vohburgu. Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard z Acerry ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy zemřel Richard z Acerry, bratr sicilské královny Sibyly?", "answers": ["5. prosince 1196"]}
{"title": "HTTP 404", "context": "Kódy chyb se staly součástí specifikace HTTP verze 0.9, jako základ se použily stavy z FTP protokolu, který už byl zaveden v roce 1985. Ostré nasazení se dočkaly stavové kódy ve verzi HTTP 1.0. Stavové hlášení se skládá z čísla a popisu v anglickém jazyce. Rozlišujeme pět kategorií, přičemž nejznámější značení je 4xx a 5xx. Tedy hlášení o chybě na straně klienta 4xx, nebo na straně serveru 5xx. Poslední dvě čísla pak udávají konkrétní chybu. == Přehled == Pokud je odeslán požadavek, webový server na něj odpoví kódem. První čtyřka znamená, že chyba je způsobena klientem, další dvě číslice vyjadřují, že klient zažádal o neexistující adresu. Odezva obsahuje kód a označení chyby v lidem srozumitelné podobě - specifikace navrhuje frázi Not Found. Většina serverů ponechává výchozí. Chyba 404 bývá vrácena, i pokud požadovaný soubor existoval a byl přesunut, nebo smazán. V prvním případě je vhodnější použít kód HTTP 301, v tom druhém HTTP 410. Chyby 404 by neměly být zaměňovány s chybami DNS (např. nebyl nalezen server). == Vlastní chybové stránky == Většina webových serverů umožňuje nastavit si vlastní chybovou stránku. Internet Explorer (do verze 7) nedokázal zobrazit chybovou stránku menší než 512 bajtů. Namísto ní zobrazil vlastní \"přívětivou\" chybu. Podobnou funkcionalitu obsahuje i Google Chrome, který na ní zobrazí návrhy. == Falešná 404 == Některé servery nevrací kód 404, ale kód HTTP 200, což může způsobit problém programům kontrolujícím funkčnost odkazů. == Odkazy == Související články Hypertext Transfer Protocol Stavové kódy HTTPExterní odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu HTTP 404 ve Wikimedia Commons Error 404 a další chyby, co číhají na webu", "question": "Jaký je stavový číselný kód vrácený serverem, když nenalezne požadovaný soubor?", "answers": ["404"]}
{"title": "Křovinář ostnitý", "context": "Křovinář ostnitý (Bothriechis schlegeli) patří k nejhezčím jedovatým hadům Jižní Ameriky. Je zástupcem podčeledi chřestýšovitých. Tento had je zajímavým příkladem biologické konvergence. Svým vzhledem i chováním je téměř dokonalou kopií asijských chřestýšovců rodu (Trimereserus) a afrických stromových zmijí rodu (Ateris). Všichni tito hadi jsou přizpůsobeni k životu v korunách stromů tropického pralesa a jsou si proto tak podobní, že je, např. na fotografii, od sebe těžko rozliší i odborník. Tento had se vyskytuje ve deštných pralesích Střední a severní poloviny Jižní Ameriky, od jižního Mexika po Ekvádor a Peru. Jeho biotopem jsou deštné pralesy a mlžné lesy, zvláště na svazích hor. Vyskytuje se především na území těchto států: Kostarika Panama Peru Ekvádor Venezuela Je to malý had, který dorůstá délky maximálně 70 cm. Jeho zbarvení je velmi proměnlivé, může být v závislosti na lokalitě a poddruhu, trávově zelené, tyrkysové, jasně žluté, světle hnědé či olivové, zpravidla s tmavšími skvrnami na hřbetě. Toto zbarvení hada maskuje ve větvích pralesních stromů či na jejich kůře pokryté lišejníkem. Nad očima má zvětšené šupiny, které tvoří jakési růžky či ostny, podle nichž dostal jméno. Je to noční druh, přizpůsobený životu v korunách stromů. Má chápavý ocas, s jehož pomocí se dokáže udržet ve větvích a ochranné zbarvení. Živí se ptáky, stromovými žábami, zřídkakdy plazy a savci, hlavně drobnými vačicemi. Tento druh je vejcoživorodý. Samice klade 10 - 12 vajec, z nichž se ihned po opuštění jejího těla líhnou mláďata. Jeho jed je hemotoxický, což znamená, že způsobuje rozklad krve. Není však tak silný jako u jiných druhů křovinářů a smrtelná uštknutí nejsou častá. Navíc je tento had poměrně vzácný a neútočný. Chřestýšovití Křovinář Křovinář němý Křovinář sametový Obrázky, zvuky či videa k tématu Křovinář ostnitý ve Wikimedia Commons", "question": "Do jaké čeledi se řadí křovinář ostnitý?", "answers": ["chřestýšovitých"]}
{"title": "Burger King", "context": "Hlavním produktem je hamburger Whopper, který je prodáván také v dalších variantách od nejmenšího Whopper Junior až po Triple Whopper. Skládá se z grilovaného mletého hovězího masa v housce posypané sezamovým semínkem s majonézou, zeleninou a případně dalšími přísadami. První restaurace Burger King v Česku byla otevřena 25. listopadu 2008 v nákupním centru Metropole Zličín v Praze. V Česku získala jako první franchisingovou licenci polská, v Nizozemí registrovaná firma AmRest, provozující též restaurace KFC, Pizza Hut nebo kavárny Starbucks v Polsku a Bulharsku, nyní nově také v Česku, na Slovensku a ve Slovinsku. Kromě těchto licencovaných značek provozuje restaurace pod vlastními značkami freshpoint a Rodeo Drive. Její akcie jsou kotovány na burze ve Varšavě. Jejich zastoupení pro značku Burger King ale není pro ČR exkluzivní a licenci může získat každý, kdo splní podmínky centrály Burger King. V Česku zatím drží další licence také firma JLV (Jídelní a lůžkové vozy), resp. její dceřiná firma BK Team (restaurace Florenc, Václavské nám., Praha 4 - Chodovská ul., dálnice D11), nebo italský stravovací gigant Autogrill (restaurace Praha hl.n. a Šlovice). V Česku jsou otevřeny tyto provozovny: Praha 1 - ulice 28. října Praha 1 - hlavní nádraží Praha 1 - OC Palladium Praha 1 - Václavské náměstí Praha 4 - Chodovská ulice - s \"Drive Thru\" Praha 5 - Metropole Zličín Praha. 6 - Letiště Václava Havla Praha 8 - ÚAN Florenc Praha 9 - D11, 3.km - s \"Drive Thru\" Praha 9 - Galerie Harfa Praha 9 - OC Letňany Brno - OC Olympia Ostrava - Forum Nová Karolina Kladno - OC Central Plzeň - OC Plaza ZAVŘENO: Liberec - OC Fórum Ústí nad Labem - U Nádraží 1135 Praha 4 - Centrum Chodov - od ledna 2015 Šlovice - D5", "question": "V kterém nákupním centru byla v ČR otevřena první restaurace Burger King?", "answers": ["Metropole Zličín"]}
{"title": "DNA", "context": "Eukaryotické organismy, jako je třeba člověk, mají velmi komplikovaně sbalenou DNA. Souvisí to s délkou jejich DNA – např. lidský genom má na délku dva metry, přitom buněčné jádro má na délku několik mikrometrů. Dvouvlákno DNA se nejprve nabaluje na bazické proteiny známé jako histony; DNA nabalená na osm histonů vytváří tzv. \"nukleozom\", a tak na této úrovni DNA vypadá jako řada korálků (nukleozomů) na provázku (DNA). Tyto korálky se však obvykle ještě stáčí do 30 nanometrů tlusté šroubovice. Na vzniku chromozomů se podílí ještě vyšší úrovně sbalení DNA, které jsou však méně prostudované a vznikají jen v určitých fázích buněčného cyklu. DNA je polymerní sloučeninou s vysokou molární hmotností. Molární hmotnost závisí na délce DNA a zhruba platí, že s každým nukleotidem stoupá molární hmotnost o 330 g/mol, v případě dvouvláknové DNA na jeden pár bází připadá asi 650 g/mol. Deoxyribonukleová kyselina je záporně nabitá (díky fosforečnanovým skupinám), a je tedy polárního charakteru. Díky tomu je rozpustná ve vodě, naopak v ethanolu se sráží (neboť dochází k vyvázání záporných nábojů). Po vysrážení má DNA bílou barvu. Izolovaná DNA zaujímá dvoušroubovicové uspořádání, to je však možné rozrušit v procesu denaturace. Typicky se denaturace provádí zvýšením teploty, ale denaturaci způsobuje i nízká iontová síla roztoku nebo silně zásadité prostředí. Naopak kyselé prostředí není vhodné, protože dochází k hydrolýze glykosidových vazeb mezi cukrem a bází. DNA absorbuje v UV oblasti s absorpčním maximem při vlnové délce 260 nm. Při denaturaci DNA se absorbance v této oblasti zvyšuje – tomuto jevu se říká hyperchromní efekt. Je to dáno tím, že na absorpci se v největší míře podílejí báze DNA, které jsou v dsDNA \"schované\" uvnitř dvoušroubovice.", "question": "Jaká je zkratka pro deoxyribonukleovou kyselinu?", "answers": ["DNA"]}
{"title": "Šódžo", "context": "Šódžo (japonsky 少, anglicky shō či shoujo, v překladu \"dívka\") je japonské slovo užívané k označení mangy nebo anime určeného hlavně pro dívky ve věku 11-19 let, na rozdíl od šónen zaměřeného na chlapce. Mangy a anime tohoto zaměření jsou převážně romantické, někdy obohacené o milostný mnohoúhelník (například Fušigi júgi). Hlavní postavou je zpravidla dospívající dívka čelící nejrůznějším konfliktům, ať už jsou to každodenní dilemata, romantické pletky, nebo se jen snaží zachránit svět. Šódžo nepostrádá akci a zaměřuje se také na tělesný vývoj jedince. Ao haru Ride Bokura ga ita Card Captor Sakura Fruits Basket Full Moon o sagašite Med a čtyřlístek Kaičó wa Maid-sama Kaleido Star Kareši kanodžo no džidžó Kimi no todoke Maria-sama ga miteru Nana Ouran High School Host Club Sailor Moon Vampire Knight", "question": "Pro koho je určeno šódžo?", "answers": ["pro dívky"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Kromě Tritonu a dalšího původně známého měsíce Nereida objevila dalších šest měsíců americká sonda Voyager 2 při průletu kolem Neptunu v průběhu roku 1989. Dalších 5 měsíců bylo objeveno v letech 2002 a 2003. Poslední, v pořadí 14. měsíc S/2004 N 1 byl objeven pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu v roce 2013. Předpokládá se, že některé měsíce Neptunu, např. Triton, jsou tělesa, která původně vznikla v jiné části sluneční soustavy, jako nejpravděpodobnější se jeví oblast Kuiperova pásu. Tato tělesa byla později zachycena Neptunem do gravitační pasti, čemuž napovídá například retrográdní rotace měsíce Tritonu. Společně se zachycením Tritonu došlo nejspíše ke vzniku vnitřních měsíců. Přílet Tritonu do soustavy mohl způsobit narušení oběžných drah ostatních těles, jelikož se Triton stal největším měsícem v soustavě Neptunu, což způsobilo pozdější vzájemné srážky menších těles, jejich rozpady a spojování vedoucí k celkové přeměně vnitřních měsíců. Jako první opakovaně pozoroval Neptun svým nedlouho předtím zkonstruovaným dalekohledem italský fyzik Galileo Galilei na přelomu let 1612 a 1613.", "question": "Jaké je nejchladnější těleso pozorované ve sluneční soustavě ?", "answers": ["Triton"]}
{"title": "Japonština", "context": "Japonština (japonsky: 日, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži). Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny. Od prvních kontaktů s Evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a nizozemštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina. Japonština patří do rodiny japonsko-rjúkjúských jazyků. Do této rodiny patří i jazyky souostroví Rjúkjú, ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen prajazyk, který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům.", "question": "Kolik lidí mluví japonsky?", "answers": ["přibližně 130 milionů"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Karel Jaromír Erben (7. listopadu 1811 Miletín – 21. listopadu 1870 Praha) byl český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození. Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825.", "question": "Jak se jmenuje 13. balada ze sbírky Kytice, která vyšla později než ostatní?", "answers": ["Lilie"]}
{"title": "Dějiny filmu", "context": "Prapočátky filmu tvoří němý film. Ten vznikl koncem 19. století. Promítal se s hudebním doprovodem s pomocí gramofonu, klavíru apod. Optické hračky, hrátky se stínem, \"magické lucerny\", a vizuální triky existují již tisíce let. Mnoho vynálezců, vědců a výrobců pozorovalo vizuální fenomén, kde se řada individuálních statických snímků dala do pohybu a vytvořily iluzi pohybu – koncept pojmenovaný jako Persistence of Vision. Tuto iluzi poprvé popsal britský lékař Peter Roget v roce 1824 a stala se prvním krokem k vývoji kinematografie. Řada technologií – jednoduché optické a mechanické hračky týkající se pohybu a vize – byla vyvinuta na konci 19. století a předcházela tak zrození filmového průmyslu: V 17. století v Římě byla vynalezen Athanasiusem Kircherem první primitivní \"magická lucerna\". Byl to přístroj s objektivem, který promítal obraz z fólie na stěnu s jednoduchým zdrojem světla (např. svíčkou). 1824 – vynález Thaumatropu (první verze optického klamu, který využíval konceptu Persistence of Vision, poprvé uvedeném ve vědeckém. článku Petera Rogeta), který pojmenoval anglický lékař Dr. John Ayrton Paris. 1831 – objev zákonu elektromagnetické indukce anglickým vědcem Michaelem Faradayem, princip k výrobě elektřiny a pohánění motorů a ostatních strojů (včetně filmových technik).", "question": "Kdo poprvé popsal Persistence of Vision?", "answers": ["Peter Roget"]}
{"title": "Makrobiotika", "context": "Makrobiotika (z řeckého makrós – velký, dlouhý a bios – život) je životní styl a dietní režim, který je založen na taoistickém učení jin a jang. Makrobiotika jako základní potravinu předepisuje obilniny a doplňuje je o další potraviny (místní zelenina a další lokální produkty). Zakazuje požívání průmyslově zpracovaných potravin a většinu živočišných produktů. Makrobiotické učení také omezuje množství tekutin, zakazuje přejídání a požaduje, aby potrava byla před polknutím důkladně rozžvýkána. Standardní makrobiotický talíř tvoří z 50 % celozrnné obilniny, z 30 % zelenina (hlavně tepelně upravená a kvašená), z 15 % luštěniny a mořské řasy, z 5 % polévky. Doplňkově lze zařadit ryby, ovoce mírného pásma, semena, ořechy, oleje apod. Nejstarší zaznamenané použití termínu makrobiotika je v Hippokratově spisu O vzduchu, vodách a místech, jenž pojednává o vlivu prostředí a výživy na lidské zdraví. Slovo \"makrobiotika\" použil v roce 1796 německý lékař Christoph Wilhelm Hufeland (1762–1836) ve své knize Makrobiotika, neboli umění, jak prodloužit lidský život. Hufeland byl profesorem lékařství v Jeně a později prvním děkanem medicíny na univerzitě v Berlíně. Hufeland postuluje \"životní sílu\", která se podle něj nachází nejen v živých organismech, ale v menší míře i v ostatních látkách; tuto sílu mohou posilovat nebo oslabovat vlivy prostředí. Podle Hufelandova názoru lze nemocem zabránit především správnou výživou a životosprávou. Japonský vojenský lékař Sagen Išizuka (1850–1909) během své profesní kariéry došel k názoru, že tradiční japonské lékařství je účinnější než západní medicína.", "question": "Které potraviny převládají v makrobiotické stravě ?", "answers": ["celozrnné obilniny"]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, napsaný s přestávkami v letech 1937-1949. Patří mezi nejznámější fantasy příběhy, někdy bývá označován za zakládající dílo žánru. Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher. Dílo bylo několikrát zfilmováno - první díl a část druhého jako animovaný film roku 1978 (režisér Ralph Bakshi), poslední díl jako televizní animovaný film roku 1980 (režiséři Bass a Rankin) a v letech 2001-2003 celý příběh Peterem Jacksonem jako filmová trilogie. Na motivy knihy také vzniklo velké množství počítačových her. Také hry na hrdiny často hledají inspiraci v Tolkienových příbězích. Český překlad pořídila pro osobní potřebu v letech 1979-1980 Stanislava Pošustová, pracovnice knihovny anglistiky FF UK.", "question": "Kdy byl napsán román Pán prstenů?", "answers": ["1937-1949"]}
{"title": "Philip K", "context": "Během jeho života byla vydána pouze jedna kniha z klasické beletrie, a to Confessions of a Crap Artist (1975, Král úletů). V roce 1963 zavrhl naději na psaní klasické literatury a plně se oddal žánru sci-fi a fantasy. Téhož roku získal ocenění, cenu Hugo, za román Man In the High Castle (1962. Muž z Vysokého zámku). Přesto nezískal podporu velkých nakladatelů a nedokázal se protlačit k mainstreamovým čtenářům. I kvůli tomu během většiny svého života zažíval finanční problémy. Po roce 1978 se Dickovi konečně začalo dařit a stal se slavným a uznávaným spisovatelem. Psal stále méně beletrie a stále více článků o podstatě vesmíru, byly s ním uskutečňovány rozhovory, mimo jiné pro časopis Playboy, dohlížel také na natáčení filmu Blade Runner, jehož pracovní verzi měl možnost zhlédnout roku 1981. Jeho posledním románem je kniha The Transmigration of Timothy Archer (Převtělení Timothyho Archera), která byla vydána krátce po jeho smrti v roce 1982. Za svůj život napsal 36 románů a 121 povídek. Roku 1975 získal za román Flow My Tears, the Policeman Said (Kaňte, mé slzy, řekl policista) cenu John W. Campbell Memorial za nejlepší sci-fi román. Roku 1978 získal za román A Scanner Darkly (Temný obraz) cenu britské asociace BSFA za nejlepší sci-fi román a o rok později na festivalu v Metách vyhrál s tímto románem cenu Graouilly d'Or. Od roku 1983 je každoročně udělována cena Philipa K. Dicka.", "question": "Kdy se stal Dick slavným a uznávaným spisovatelem?", "answers": ["Po roce 1978"]}
{"title": "Livermorium", "context": "Livermorium, chemická značka Lv, pův. ununhexium, lat. Livermorium je transuran s protonovým číslem 116. V roce 2011 IUPAC předložila k veřejné diskusi své doporučení pojmenovat prvek livermorium na počest sídla ústavu Lawrence Livermore National Laboratory, kde v roce 1977 poprvé proběhl pokus o syntézu prvku. Návrh vychází z dohody objevitelů prvků 114 a 116 a jejich společného návrhu. Ruští objevitelé předtím navrhovali jméno moscovium na počest Moskevské oblasti, kde leží sídlo Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Nové jméno bylo oficiálně schváleno IUPAC 30. května 2012. V roce 1999 oznámili vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory objev prvků livermoria a oganessonu, článek byl publikován v časopise Physical Review Letters. O rok později svůj objev stáhli zpět na základě faktu, že se přípravu nepovedlo provést v jiné laboratoři. V roce 2001 publikovali vědci ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně přípravu 292Lv ostřelováním atomů 248Cm atomy 48Ca, pozdější analýzou byl výsledný izotop změněn na 293Lv (namísto 4 neutronů byly v reakci emitovány pouze 3). : : : : : : : 20 : : 48 : : : C a : + : : : 96 : : 248 : : : C m : → : : : 116 : : 296 : : : : L v : : ∗ : :.", "question": "Kde poprvé proběhl pokus o syntézu livermoria?", "answers": ["ústavu Lawrence Livermore National Laboratory"]}
{"title": "Francie", "context": "V šedesátých letech 20. století se prostřednictvím dvoustranných smluv se Španělskem, Portugalskem, Jugoslávií a zeměmi bývalých kolonií, tj. Marokem a Tuniskem, silněji rozvinula snaha o najímání pracovní síly z jižní a jihovýchodní Evropy a také ze severní Afriky. V polovině padesátých a šedesátých let 20. století dosáhl počet úředně hlášených cizinců (bez Alžířanů) čísla 2,3 milionu. V letech prudkého rozvoje se imigrace vymkla kontrole. Migranti přicházeli stále častěji spontánně nebo na osobní výzvy. Ztráta kontroly nad imigrací na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století a zvýšený nárůst nelegálních pracovních poměrů vedly k tomu, že došlo k omezování možností jak přiblížit způsoby zprostředkování práce a pracovní či bytové možnosti minimálním sociálním požadavkům. Nelegální práce a vysoká nezaměstnanost vedly ke stupňování napětí mezi domácími obyvateli a imigranty, především severoafrickými, ale také mezi jednotlivými etnicko-kulturními skupinami přistěhovalců. Počátkem osmdesátých let 20. století začalo docházet k otevřeným vzpourám a pouličním bitkám s policií. Ukončení náboru pracovních sil změnilo charakter imigrace, který se projevil zvýšeným příchodem dalších rodinných příslušníků především z mimoevropských oblastí (ze severní Afriky a Turecka). V polovině devadesátých let 20. století odvozovalo svůj původ z celkového počtu 55 milionů Francouzů asi 18 milionů alespoň částečně od rodičů nebo prarodičů pocházejících ze zahraničí. Podle článku 2 ústavy je úředním jazykem Francie francouzština, románský jazyk odvozený z latiny. Dále je používána němčina a arabština. Tradičně dominantní římskokatolická země se znatelným protiklerikálním vlivem. Svoboda náboženství je dána ústavou; inspirace pochází ze Všeobecné deklarace lidských práv. Dominantní koncept vztahu mezi veřejnou sférou a věřícími zabezpečuje, že vláda a vládní instituce (jako například školy) by neměly zasahovat do věcí víry a stejně tak církev by se neměla žádným způsobem angažovat v politické činnosti. Vláda samotná neudržuje statistiky o víře svých občanů. Statistiky The World Factbook ukazují následující čísla: Římskokatolické křesťanství 83-88 %, islám 5-10 %, protestantismus 2 %, židovské náboženství 1 %. Avšak podle průzkumu z roku 2003 považuje 41 % lidí existenci boha za vyloučenou, 33 % se považuje spíše za ateisty a 51 % lidí o sobě řeklo, že jsou křesťané. Na počátku 20. století žilo ve Francii mnoho lidí na venkově a řídili se podle křesťanských tradic. Během tohoto století nastalo ale mnoho změn: došlo k vylidnění venkova a mnoho lidí se odvrátilo od křesťanství. Toto vedlo k mnoha změnám ve společenských zvycích. Mnoho mladých muslimů ve Francii čelí diskriminaci[zdroj? ] a vysoké nezaměstnanosti, která na předměstích Paříže dosahuje přes 50%, a na jejich komunitu mají stále větší vliv radikální islamističtí salafisté.", "question": "Jaký jazyk je úředním jazykem Francie?", "answers": ["francouzština"]}
{"title": "Oštěp", "context": "Oštěp je původně vrhací a bodná zbraň. Dnes také sportovní náčiní. Oštěp je vrhací a bodná zbraň, jedná se o historickou bodnou zbraň která je lehčí a kratší variantou kopí, dnes běžně užívanou především jako sportovní náčiní. Podlouhlá zbraň, s tělem (ratištěm) určité délky opatřeným hrotem. Ratiště historických oštěpů bylo zpravidla dřevěné nebo bambusové. Moderní oštěpy jsou konstruovány z duralu nebo kompozitních materiálů. Hrot může být například kamenný, kostěný nebo u modernějších oštěpů kovový. Nejprimitivnější oštěpy byly zakončeny pouze zaostřeným koncem ratiště. U oštěpu je nutností, aby byl rovný, kvůli zachování správné dráhy letu. Nejjednodušším oštěpem je zaostřený bambus.[zdroj? ] Oštěp římských legionářů zvaný \"pilum\" je mnohými považován za nejdokonalejší ve své kategorii. Skládá se z až 40 cm dlouhé úzké kovové části zakončené hrotem, která je k ratišti připojena dřevěnými nýty. Takovýto oštěp byl schopen projít štítem prvního muže, mužem samým a posléze se ještě zabodnout do štítu muže stojícího za ním. I když náhodou prošel jen štítem, po dopadu se vlastní vahou ohnul a nebylo ho možno vytáhnout. Výše zmíněný dřevěný spoj sloužil k tomu aby se oštěpy po dopadu rozpadly ve dví a nemohly být nepřítelem vrhnuty nazpět. Jako sportovní náčiní je vyroben z duralu. Hod oštěpem je například součástí olympijské lehkoatletické disciplíny desetiboje (obecně atletického víceboje). Lovecký oštěp Kopí Desetiboj Hod oštěpem Vrhač oštěpů Obrázky, zvuky či videa k tématu oštěp ve Wikimedia Commons", "question": "Co je to oštěp ?", "answers": ["vrhací a bodná zbraň"]}
{"title": "Národní muzeum", "context": ") České muzeum hudby (Karmelitská ulice, Praha) Muzeum Bedřicha Smetany (Novotného lávka 1, Praha) Muzeum Antonína Dvořáka (Ke Karlovu 20) Památník Jaroslava Ježka (Kaprova ulice, Praha) Památník. Antonína Dvořáka (Nelahozeves) Památník Bedřicha Smetany (Jabkenice) Památník Josefa Suka (Křečovice) Lapidárium Národního muzea (Výstaviště, Praha) 7 - Holešovice Národopisné muzeum Národního muzea (Letohrádek Kinských) Praha 5 Národní památník na Vítkově (U Památníku 1990, Praha) Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra (Palackého ulice, Praha) Muzeum české loutky a cirkusu (Prachatice) Zámek Vrchotovy Janovice Klavír? Klavír! Klavír! Tajemství i krása klávesových nástrojů v proměnách staletí (Státní zámek Litomyšl) Památník Jiřího Melantricha z Aventina (Rožďalovice) Podrobnější informace naleznete v článku Knihovna Národního muzea. Součástí Národního muzea je také knihovna. Všeobecná část knihovny a oddělení rukopisů a starých tisků je umístěno v hlavní budově muzea, unikátní soubor historických i současných novin a časopisů je uložen v Místodržitelském letohrádku v pražské Stromovce. Knihovna NM také zajišťuje provoz Muzea knihy v zámku ve Žďáru nad Sázavou. Podrobnější informace naleznete v článku Archiv Národního muzea. Od počátků patří k Národnímu muzeu, v současné době jsou jeho pracoviště a studovna v Praze 7, Na Zátorách.", "question": "Je součástí Národního muzea v Praze také knihovna?", "answers": ["Součástí Národního muzea je také knihovna."]}
{"title": "Hollywoodský chodník slávy", "context": "Hollywoodský chodník slávy je chodník na Hollywood Boulevard a Vine Street v Los Angeles v USA, které zdobí více než 2000 pěticípých hvězd se jmény a příjmeními známých osobností filmu, hudby a televize. Hvězdu zde nemusí mít pouze žijící osoby, ale i fiktivní postavy. První hvězdu zde položili 8. února 1960 pro herečku Joanne Woodwardovou.Chodník spravuje společnost Hollywood Historic Trust. Podmínkami, které jsou potřeba k získání hvězdy, jsou souhlas k uspořádání ceremoniálu a zaplacení 25 000 dolarů k tomuto ceremoniálu. == Charakteristika == Chodník slávy je uzavřený, přibližně 5,6 km dlouhý. Umístění hvězd je trvalé s výjimkou oprav a technických přestaveb chodníku. Každá hvězda je vyrobena z růžového broušeného betonu, orámovaná bronzem a vložená do černého čtverce. Ve hvězdě je z bronzu vyroben nápis se jménem honorované osobnosti. Pod jménem je kruhový bronzový emblém, znázorňující kategorii, ve které osobnost svoji hvězdu získala. Chodník slávy (stejně tak jako známý nápis Hollywood) se občas objevuje i v některých amerických filmech odehrávajících se přímo v Hollywoodu, mezi nejznámější z nich patří romantický film Pretty Woman z roku 1990. == Odkazy == === Literatura === ZUNA, Pavel. Den, kdy vznikl hollywoodský chodník slávy (8. únor) [film online]. Střih: Lucie Douchová. Dramaturg: Pavel Zuna. Produkce: Lucie Dřízhalová. Šéfproducent: Lukáš Záhoř. Stream.cz, 8. 2. 2016 [cit. 2016-02-08]. Dostupné online. === Reference === === Související články === Seznam chodníků slávy Kanadský chodník slávy === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Hollywoodský chodník slávy ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké útvary se nachází na Hollywoodském chodníků slávy?", "answers": ["pěticípých hvězd"]}
{"title": "LZ 127 Graf Zeppelin", "context": "LZ 127 Graf Zeppelin byla nejúspěšnější vzducholoď z celé éry těchto strojů. Byla pojmenována po slavném staviteli vzducholodí, hraběti Ferdinandu von Zeppelinovi. Podobné jméno nese i letadlová loď Graf Zeppelin. Vzducholoď Graf Zeppelin byla postavena v dílnách v německém Friedrichshafenu podle projektu Ludwiga Dürra, který se podílel i na konstrukcích všech předchozích zeppelínů. Jejím hlavním prosazovatelem a později i kapitánem byl Hugo Eckener. Poprvé vzlétla 18. září roku 1928. Objem vodíkové náplně činil 85 036 m3, délka 236 m, cestovní rychlost 115 km/h, maximální rychlost 130 km/h, dolet 12 000 km. Vzducholoď byla vybavena pěti motory Maybach VL 2 po 390 kW, poháněnými speciálně vyvinutým Blauovým plynem, nazvaným podle vynálezce Hermanna Blaua z Augsburgu (směs propylenu, methanu, ethanu, ethynu, butylenu a vodíku), který měl stejnou hustotu jako vzduch a jeho spotřeba se tedy neprojevovala změnou vztlaku vzducholodi. Jeho zásoby, uložené ve speciálním balonetu, činily 30 000 m3. Vzducholoď měla duralovou tuhou kostru s centrálním kýlem, cestující a posádka dleli v gondole umístěné pod přední částí trupu. V roce 1929 provedla vzducholoď propagační dvoutýdenní cestu kolem zeměkoule jako první létající dopravní prostředek s platícími pasažéry na palubě. V květnu 1930 se konal první zkušební let do Jižní Ameriky a o rok později tam začala vzducholoď dopravovat pasažéry na pravidelné lince. V roce 1931 absolvoval Graf Zeppelin úspěšnou polární výpravu mapující severní pobřeží Ruska. V dalších letech vzducholoď létala na pravidelné lince z Německa do Brazílie. Během deseti let úspěšného provozu urazil Graf Zeppelin za 17 177 letových hodin (to jsou 2 roky čistého času) 1 700 000 km, dopravil 34 000 cestujících a 78 tun pošty. Měsíc po katastrofě vzducholodi Hindenburg v roce 1937 byl Graf Zeppelin vyřazen z provozu a přemístěn do muzea. V březnu 1940 byl na příkaz ministra vzdušných sil Hermanna Göringa rozebrán do šrotu. == Odkazy ==", "question": "Kdo byl kapitánem vzducholodi Graf Zeppelin?", "answers": ["Hugo Eckener"]}
{"title": "Lithium", "context": "Lithium se výrazně liší svými vlastnostmi od vlastností ostatních alkalických kovů, ale v mnohém se podobá vlastnostem kovů alkalických zemin. Rychle reaguje s kyslíkem i vodou a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin, za vyšší teploty slučuje přímo s dusíkem na nitrid lithný Li3N. Ze skupiny alkalických kovů je lithium nejméně reaktivní, avšak jako jediný alkalický kov se slučuje za vyšší teploty přímo s uhlíkem na karbid Li2C2 a křemíkem na silicid Li6Si2. Elementární kovové lithium lze dlouhodobě uchovávat např. překryté vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta. Lithium se stejně jako i ostatní alkalické kovy vyskytuje pouze v oxidačním stavu Li+. Soli lithia barví plamen karmínově červeně. Bylo objeveno roku 1817 švédským chemikem Johannem Arfvedsonem v aluminosilikátových horninách petalitu. Brzy na to bylo lithium dokázáno a objeveno i ve spodumenu a lepidolitu. Podobnost lithia s dalšími již objevenými alkalickými kovy zpozoroval již Johann Arfvedson. Lithium dostalo název z řeckého lithos - kámen. Červené zbarvení plamene lithia pozoroval poprvé Leopold Gmelin roku 1818. Čisté lithium bylo poprvé připraveno Robertem Wilhelmem Bunsenem a Michaelem Matthiessenem v roce 1855 elektrolýzou roztaveného chloridu lithného. Ve vesmíru patří lithium přes svoji velmi nízkou atomovou hmotnost mezi poměrně vzácné prvky - na jeden jeho atom připadá přibližně 1 miliarda atomů vodíku. Při termonukleárních reakcích horkých hvězd vzniká totiž jen přechodně a brzy se zpětně štěpí na lehčí prvky. Lithium na Zemi tudíž nepochází z protoplanetárního disku (na rozdíl od většiny prvků), ale vznikalo až jaderným rozpadem těžších kovů.", "question": "Jakou chemickou značku má lithium?", "answers": ["Li"]}
{"title": "Forsing", "context": "Forsing (používá se též anglický termín forcing) je v matematice obecná důkazová technika, která je základní metodou pro dokazování relativních konzistencí v teorii množin. Poprvé ji použil roku 1962 americký matematik Paul Cohen. O rok později užitím forsingu dokázal bezespornost negace hypotézy kontinua s axiomy Zermelo-Fraenkelovy teorie množin. Ještě v 60. letech 20. století byla rozpracována Dana Scottem, Robertem Solovayem a Petrem Vopěnkou do teorie booleovsky ohodnocených modelů. Forsing je v současné době v podstatě univerzální metodou pro dokazování relativních konzistencí v teorii množin. Tento odstavec obsahuje velmi zjednodušené podání základní myšlenky forsingu, které má pouze motivační smysl a je matematicky zcela nepřesné. Přesný popis metody forsingu je v následujících odstavcích. Metoda forsingu spočívá v rozšiřování modelů teorie množin do modelů nových přidáním prvků, které zajistí platnost požadovaného tvrzení v takto rozšířeném modelu. V obecné výchozí situaci je tedy dán nějaký model : : : M : : {\\displaystyle M} teorie množin, o kterém díky Löwenheim-Skolemově větě můžeme předpokládat, že je spočetný (to je čistě technický požadavek, který je možno obejít). Předpokládejme, že je dán nějaký model teorie množin : : : N : : {\\displaystyle N} rozšiřující : : : M : : {\\displaystyle M} , tj. : : : M ⊆ N : : {\\displaystyle M\\subseteq N} . V této situaci mohou existovat prvky modelu : : : N : : {\\displaystyle N} , které nejsou prvky : : : M : : {\\displaystyle M} , ale jsou podmnožinami : : : M : : {. \\displaystyle M} , tj. taková : : : x : : {\\displaystyle x} , že : : : x ∈ N ∖ M : : {\\displaystyle x\\in N\\setminus. M} a : : : x ⊆ M : : {\\displaystyle x\\subseteq M} (taková x jsou pak \"polomnožinami\" v : : : M : : {\\displaystyle M} ). Cílem forsingu je sestrojit nějaký model : : : M [ G ] : : {\\displaystyle M[G]} ležící mezi : : : M : : {\\displaystyle M} a : : : N :.", "question": "Který matematik jako první použil důkazovou techniku forsing?", "answers": ["Paul Cohen"]}
{"title": "Rumunsko", "context": "V roce 2015 byl rumunský premiér Victor Ponta obviněn z korupce a praní špinavých peněz a po protestech odstoupil z funkce i s celou svou vládou. Kvůli podezření z korupce v roce 2015 ve funkci skončili i ministr financí nebo předseda Úřadu pro bezúhonnost, který má za úkol boj proti korupci. Před soudem se ocitli i bývalý premiér Adrian Năstase nebo mediální magnát Adrian Sarbu. Speciální prokuratura v letech 2014 až 2016 obžalovala ze zneužití postavení 2000 lidí a škodu v souvislosti s jejich korupčním jednáním vypočítala na částku 27 miliard korun. V lednu 2017 vydala rumunská vláda dekret o beztrestnosti některých trestných činů spojených s korupcí, který by poskytl \"amnestii\" politikům odsouzeným z korupce. Z korupčního jednání je mimo jiné obviněn i předseda vládní strany Liviu Dragnea. Proti vládnímu nařízení protestovaly statisíce Rumunů a vláda nakonec nařízení v únoru 2017 stáhla. Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Rumunska. Národnostní skupiny (údaje z roku 2002): Rumuni 89,5 % Maďaři 6,6 % Romové 2,5 % Ukrajinci 0,8 % Němci 0,3 % Rusové 0,2 % Turci 0,2 % další 0,4 % Komunita Čechů žijících v oblasti Banátu od první poloviny 19. století podle údajů z roku 2010 čítá 2 242 osob. Před deseti lety nicméně v banátských vesnicích žilo dvakrát více Čechů – jejich počet se kvůli emigraci každým rokem snižuje, především z důvodu vysoké nezaměstnanosti. Na vytváření nových pracovních míst, především pro mladé, se soustřeďuje organizace Člověk v tísni, působící v místě již od roku 2000. V roce 1992 žilo v Rumunsku 5 800 Čechů. V Karpatech žijí maďarští Sikulové, kteří byli v minulosti pověřeni ostrahou uherských hranic. Němci v Sedmihradsku tzv. Sasové se v oblasti usazovali již ve 13. století a ještě v roce 1930 žilo v Rumunsku 745 000 Němců. V deltě Dunaje žijí ruští Lipované, potomci starověrců, a také Ukrajinci, kteří jsou potomci záporožských kozáků. Část Ukrajinců v rumunských Karpatech se označuje za Rusíny. Na území Dobrudže žijí ještě z dob Osmanské říše Turci, Tataři a Nogajci. V roce 1930, před holokaustem, žilo v Rumunsku 728 000 Židů.", "question": "kolik odhadem Čechů žije v oblasti rumunského Banátu?", "answers": ["2 242"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak. == Vznik == Vědecká teorie jejího vzniku předpokládá, že před více než 4,6 miliardami let se v Galaxii začaly shlukovat částečky prachu a plynu – vznikal jakýsi obrovský prachoplynný mrak. Pravděpodobně přeměna nedaleké hvězdy v supernovu, kterýžto děj doprovázely tlakové vlny, přiměla mračno k pohybu. Částečky prachu a plynu se zformovaly do prstenců rotujících kolem hustého a hmotného středu mraku.", "question": "Jak se jmenuje nejmenší trpasličí planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Ceres"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Anna Lucemburská (1366-1394), anglická královna ∞ 1383 Richard II. (1367-1400) 8. Zikmund Lucemburský (1368-1437), uherský a český král a římský císař 1/ 1385 Marie Uherská (1371-1395) 2/ 1408 Barbora Celjská (mezi 1390 a 1395-1451) 9. Jan Zhořelecký (1370-1396), braniborský markrabě a zhořelecký vévoda ∞ 1388 Kateřina Meklenburská (kolem 1371-1400) 10. Karel (1372-1373) 11. Markéta \"Mladší\" Lucemburská (1373-1410) ∞ Jan III. z Hohenzollernu (* kolem 1369-1420) 12. Jindřich (1377-1378) Z neznámé souložnice: Vilém, levoboček, doložený z jediné listiny r. 1377 Roku 2005 Česká televize uspořádala anketu Největší Čech, v níž diváci měli zvolit největší osobnost českých dějin. Šlo o soutěž založenou na formátu britské BBC Greatest Britons. Za největšího Čecha byl zvolen právě Karel IV., když získal 68 713 hlasů. S odstupem skončil druhý Tomáš Garrigue Masaryk, který získal 55 040 hlasů. Karel IV. je vyobrazen též na české bankovce o nominální hodnotě 100 Kč, která je v oběhu od 30. června 1993. Roli krále Karla v českém kolektivním vědomí ilustruje i fakt, že se stal součástí populární kultury. K jeho oblibě přispěla například hudební komedie Zdeňka Podskalského z roku 1973 Noc na Karlštejně, natočená na motivy stejnojmenné hry Jaroslava Vrchlického. Ve filmu Karla ztvárnil Vlastimil Brodský. O Karlově životě pojednává i komedie Slasti Otce vlasti režiséra Karla Steklého z roku 1969. Mladého panovníka zde hrál Jaromír Hanzlík. U příležitosti 700 let od Karlova narození natočila roku 2016 Česká televize výpravný snímek Hlas pro římského krále, pojednávající především o vztahu Karla a jeho otce Jana.", "question": "V jaké anketě zvítězil Karel IV. v roce 2005?", "answers": ["Největší Čech"]}
{"title": "Nico (balet)", "context": "Nico je balet velšského hudebníka a skladatele Johna Calea. Autorem choreografie je nizozemský choreograf Ed Wubbe. Poprvé byl předveden dne 4. října 1997 v divadle Schouwburg v Rotterdamu baletním souborem Scapino Ballet. Cale později, v roce 1998, vydal audiozáznam představení na albu Dance Music. Balet byl inspirován životem německé zpěvačky a herečky Nico, se kterou skladatel Cale během jejího života často spolupracoval. Na začátku představení je tanečnice zabalena do hliníkové fólie a postupně se jí svými pohyby zbavuje. Později se na jevišti objevuje více tanečníků. == Reference ==", "question": "Kdy byl poprvé předveden balet Nico?", "answers": ["4. října 1997"]}
{"title": "Linux", "context": "Linux nebo GNU/Linux (viz GNU/Linux kontroverze) je v informatice označení pro svobodný a otevřený počítačový operační systém, který je založený na linuxovém jádru. Linuxové systémy jsou šířeny v podobě distribucí, které je možné nainstalovat nebo používat bez instalace (tzv. live CD). Používané licence umožňují systém zdarma a velmi volně používat, distribuovat (kopírovat, sdílet) i upravovat. Tím se odlišuje od proprietárních systémů (např. Microsoft Windows či Mac OS X), za které je nutné platit a dodržovat omezující licence. Operační systém Linux používá unixové jádro, které vychází z myšlenek Unixu a respektuje příslušné standardy POSIX a Single UNIX Specification. Název je odvozen z křestního jména jeho tvůrce Linuse Torvaldse a koncovka písmenem \"x\" odkazuje právě na Unix (podobně jako XENIX, Ultrix, IRIX, AIX a další UN*Xy). Jádro Linuxu umožňuje spouštět více programů (úloh) najednou. Každý program se může skládat z jednoho nebo více procesů, tedy se jedná o víceúlohový systém. Každý proces potom může mít jeden nebo více podprocesů. Operační systémy, které umožňují běh více procesů, nebo dokonce podprocesů současně, jsou schopny využít i vícejádrové a víceprocesorové počítače a výrazně zefektivnit práci uživatele. Jádro Linuxu je víceuživatelské, takže umožňuje spouštět programy různých uživatelů, například jeden uživatel může obsluhovat počítač přímo, zatímco další mohou obsluhovat stejný počítač například přes síť nebo dokonce Internet. Příslušné uživatelské účty jsou před neoprávněným přístupem chráněny autentizací, například jménem a heslem. Uživatelé mají přidělena různá práva, od naprosté kontroly nad systémem, kterou má obvykle správce (root), až do různé míry omezené účty uživatelů. V současné době je označením Linux míněno nejen jádro operačního systému, ale zahrnuje do něj též veškeré programové vybavení (software), které uživatelé používají (tj. aplikace, utility, grafické uživatelské rozhraní apod.) i přesto, že je vyvíjeno nezávisle na samotném jádře Linuxu. Linux je šířen v podobě linuxových distribucí, které obsahují jak zmíněné jádro, tak zmíněný doplňující software v takové formě, která usnadňuje jeho instalaci a používání (instalace někdy není nutná, viz Live CD). Linux je open source software, což znamená, že jsou k dispozici jeho zdrojové kódy, které lze za dodržení jistých podmínek upravovat a vše dále šířit. Pro ochranu před zneužitím zdrojových kódů používá open source software různé licence. Samotné jádro Linuxu je chráněno a šířeno pod licencí GPLv2 (s důležitou výjimkou).", "question": "Na čem je založen Linux?", "answers": ["linuxovém jádru"]}
{"title": "Malý princ", "context": "Malý princ (francouzsky Le petit prince) vydaný v roce 1943 je nejznámější literární dílo francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Jde současně o jeden z nejznámějších pohádkových příběhů moderní světové literatury. Kniha obsahuje mnoho metafor a přirovnání, lze zde najít myšlenky, které autor konkrétněji vyjádřil v Zemi lidí. Kniha vypráví příběh pilota (samotného Exupéryho), který ztroskotá na Sahaře a tam se setkává s Malým princem, jenž sem přišel z daleké planetky. Kniha obsahuje také autorovy kresby, které jsou reprodukovány ve většině vydání. Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů. Prodalo se celosvětově více než 80 milionů kopií. Jde o jednu z 50 nejprodávanějších knih[zdroj? ]. Dílo bylo zpracováno v několika filmových adaptacích, včetně filmového muzikálu Lernera Loeweho, dvou oper a jednoho animovaného seriálu. Jde o vhodnou knihu pro začátečníky při studiu francouzského jazyka. Vypravěč v osmi kapitolách seznamuje čtenáře s příběhem Malého prince. Vypravěč (samotný Antoine de Saint-Exupéry) uvízne v poušti a snaží se opravit svůj letoun, když se náhle objeví Malý princ. Prosí vypravěče, aby mu nakreslil beránka. Vypravěč, který neví, jak jej nakreslit, nakreslí hroznýše se slonem uvnitř žaludku, kresbu, kterou považovali dospělí za klobouk. \"Né Né\" říká princ. \"Já nechci hroznýše se slonem uvnitř! Já chci beránka...\" Vypravěč nakreslí beránka, ale kresby se Malému princi nelíbí. Nakonec vypravěč nakreslí bednu, ve které je beránek. Malý princ, který vidí beránka v bedně, tak, jak vidí slona v hroznýši, říká \"To je perfektní.\" Vypravěč hovoří o asteroidu, domovu malého prince. Malý princ žije na planetce B612 o velikosti domu. Tráví svůj den péčí o ni, vytrhává baobaby, které tam neustále zakořeňují. Stromy by proměnily planetku v prach, kdyby je někdo nevytrhal. Malý princ si zamiluje růžičku, a ta, zdá se, jeho cit opětuje, protože největší ho nechá odejít a to je projevem čisté lásky. Na planetce jsou také tři sopky (dvě činné a jedna vyhaslá). Malý princ opouští svůj domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek (číslovaných od 325 do 330), každá obývaná jiným dospělým. Král, který vládne celému vesmíru, káže hvězdám činit to, co dělají i bez něj. Každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné.", "question": "Kdo napsal Malého prince?", "answers": ["Antoina de Saint-Exupéryho"]}
{"title": "Hydrologie", "context": "Hydrologie (z řečtiny: Yδ, Yδ+Λ, Hydrologia, \"studium vody\") je věda zabývající se pohybem a rozšířením vody na Zemi. Studuje také hydrologické cykly a vodní zdroje. Odborník zabývající se hydrologií je hydrolog. Může pracovat v geografických či jiných přírodovědných oborech nebo ve vodohospodářství, případně v ochraně přírody. Součástmi hydrologie jsou hydrografie, hydrometeorologie a hydroklimatologie, hydrologie povrchových vod, hydrogeologie a výzkum kvality vody. Oceánografie a meteorologie nejsou zahrnuty, protože voda je zde pouze jedním z důležitých aspektů. Hydrologický výzkum není užitečný pouze pro lepší poznání okolního světa, ale také pro lepší pochopení ochrany přírody, jejích zásad a plánování. Hydrologické znalosti a dovednosti lidstvo získává již po tisíce let. Například už kolem roku 4000 př. n. l. byl přehrazen Nil,[zdroj? ] aby se zvýšila zemědělská produkce okolní vyprahlé krajiny. Města v Mezopotámii byla před povodněmi chráněna vysokými hliněnými valy. Řekové a Římané rozvinuli stavbu akvaduktů, zatímco Číňané budovali zavlažovací a protipovodňová díla.[zdroj? ] Marcus Vitruvius popsal v 1. stol př. n. l. filosofickou teorii hydrologického cyklu, v kterém jsou srážky dopadající v horách pohlcovány zemským povrchem, což vede k vytváření pramenů a vodních toků.", "question": "Je součástí hydrologie hydrorafie?", "answers": ["Součástmi hydrologie jsou hydrografie, hydrometeorologie a hydroklimatologie, hydrologie povrchových vod, hydrogeologie a výzkum kvality vody."]}
{"title": "Spejbl a Hurvínek", "context": "Ještě dříve, r. 1938, přišla na svět paní Drbálková, vytvořená a mluvená Janem Vavříkem-Rýzem. R. 1955 vznikla paní Švitorková, kterou navrhl Radko Haken a vyřezal Bohumil Rubeš a kterou do r. 1961 mluvila Míla Mellanová. Další postavy zatím asi přibývat nebudou. Dialogy obou protagonistů postavil na principu zaskočeného učitele, maskujícího svou nedotknutelnost rodičovskou autoritou a důsledně zvídavého žáka. Jeho loutkové postavičky si záhy získaly obrovskou popularitu a rozhovory obou hrdinů byly nahrávány na gramofonové desky, které jejich slávu dále šířily. Po smrti Josefa Skupy propůjčil svůj hlas loutkám Spejbla a Hurvínka Miloš Kirschner. Máničku mluvila Anna Kreuzmannová, od r. 1945 Božena Weleková a od r. 1969 mluví Helena Štáchová Máničku i Paní Kateřinu. Po smrti M. Kirschnera se třetím interpretem Spejbla a Hurvínka stal Martin Klásek. Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka (1972) Znovu u Spejbla a Hurvínka (1974-1975) Hurvínek vzduchoplavcem (1997) Hurvínkův rok (2003) Divadlo Spejbla a Hurvínka Spejbl Hurvínek Obrázky, zvuky či videa k tématu Spejbl a Hurvínek ve Wikimedia Commons Divadlo Spejbla a Hurvínka Hurvínkova planetka (CZ Fan web) Loutka Spejbl", "question": "Kdo propůjčil svůj hlas loutkám Spejbla a Hurvínka po smrti Josefa Skupy?", "answers": ["Miloš Kirschner"]}
{"title": "K2", "context": "V roce 2008 zde během série nehod při jediném výstupu zemřelo 11 horolezců. První člověk na světě, který zdolal K2 dvakrát, je český horolezec Josef Rakoncaj (1983 a 1986). Po něm se to doposud podařilo pouze španělskému horolezci Juanitovi Oiarzabalovi (1994 a 2003) a Šerpovi Jangbu (2000 a 2001 s kyslíkovým přístrojem). Josef Rakoncaj se spolulezcem Agostinem da Polenzou také v roce 1983 přežili nejvyšší bivak v historii K2, po dosažení vrcholu hory museli přenocovat jen 50 metrů pod ním. Jediné dva (neúspěšné) pokusy o zimní výstup na K2 provedli Poláci klasickou cestou v letech 1987/1988 a 2003/2004. Protože K2 se nachází mnohem blíže centrální Asii než Everest, zimy jsou zde daleko studenější a delší. Na K2 dnes vede 10 tras, z nichž většina nebyla pro svou obtížnost opakována. 1954 - Abruzziho pilíř. Klasický a nejfrekventovanější výstup na K2 vede JV pilířem. Pojmenován byl po Luigi Amadeovi vévodovi Abruzzském, který se jako první (s bratry Brochelerovými) pokusil touto cestou prostoupit v roce 1909. Dosáhl tehdy asi 6200m. Následovaly tři neúspěšné americké výpravy v letech 1938, 1939 a 1953. Reálnou šanci dosáhnout vrcholu měl Fritz Wiessner roku 1939, dosáhl tehdy v dobrém čase a za pěkného počasí 8400m, ale sestoupil na naléhání Šerpy Pasanga Dava-lamy, který ho doprovázel. První výstup se podařil Italům roku 1954 (viz výše). Celkově strmý výstup překonává v 7700m obtížnou skalní stěnu nazývanou Černá pyramida, výše v 8200m navazuje nejnebezpečnější část - sněhový kuloár Butylka pod převislou ledovou stěnou (zde došlo k velkému neštěstí v roce 2008). 1978 - SV hřeben.", "question": "Na jakém světadíle leží K2?", "answers": ["Asii"]}
{"title": "Latinka", "context": "Latinka byla původně vyvinuta pro latinu odvozením z řecké abecedy zprostředkované Etrusky asi v 7. století př. n. l. Ve starověku se vyvinuly dvě formy latinského písma: kapitála a starší římská kurzíva, která se ve 3. století vyvinula v mladší římskou kurzívu, zatímco na kapitálu navázala unciála a polounciála. V důsledku stěhování národů a christianizace se začala vyvíjet národní písma. Ve snaze sjednotit způsob zápisu latinky vznikla v 8. století karolinská minuskule; i ta ovšem podléhala změnám až se nakonec ve 12. století proměnila v gotické písmo. V 15. století se z důvodu rostoucí potřeby hojnějšího a rychlejšího psaní hledaly nové tvary písma: humanisté proto na základě tvarů kapitály a karolinské minuskuly vytvořili humanistické písmo, zatímco gotické písmo se přeměnilo v novogotické písmo, v němž nabyla navrch jeho kurzívní podoba. Humanistické písmo v následujících staletí postupně novogotické vytlačovalo, až se novogotické písmo nakonec roku 1941 přestalo používat úplně. Latinské písmo vzniklo asi v 7. století př. n. l. odvozením od řeckého písma, které Římané přejali od Etrusků. Postupně tak vznikla archaická latinka (7.-4. století př. n. l.), v níž mělo jedno písmeno více tvarů. Od 4. století př. n. l. probíhala stabilizace jednotlivých liter a na epigrafické památky po roce 200 př. n. l. jsou psány již stabilizovaným písmem monumentálním (capitalis monumentalis), jehož nejvýznamnějšími zástupci jsou scriptura quadrata a scriptura actuaria. V knižních písmech se objevovala zejména kvadrátní kapitála (capitalis quadrata) a rustická kapitála (capitalis rustica).", "question": "Z čeho je odvozené latinské písmo?", "answers": ["řeckého písma"]}
{"title": "Kinoautomat", "context": "V Československu si uvedení projektu vyžádalo nákladnou rekonstrukci pražského kina Světozor: byla nainstalována speciální technická kabina, šatna za plátnem a do všech (několika set) sedadel zabudováno hlasovací zařízení se zeleným a červeným tlačítkem, aby každý z diváků mohl hlasovat osobně. Československá premiéra se odehrála v roce 1968 za účasti Miroslava Horníčka a Zuzany Neubauerové. Hrálo se často více než 2× denně, kromě Horníčka ovšem i s alternacemi (Eduard Hrubeš, Saskia Burešová, Václav Čapek, Jaroslava Panýrková a Regina Rázlová). Postupně však sláva upadala, v roce 1971 už byla návštěvnost 10 – 15 lidí na představení, technické zařízení bylo stále poruchovější a úřední zákaz filmu \"z ideových důvodů\", který přišel roku 1972, už tedy ve skutečnosti byl jen \"ranou z milosti\". V 90. letech film dvakrát uvedla Česká televize. Vysílala jej současně na obou programech ČT1 a ČT2, přičemž na každém kanálu běžela příslušná paralelní verze, takže diváci si vývoj filmu vybírali přepínáním programů ve stanovenou chvíli. V roce 2006 byla Českým centrem v Londýně uvedena obnovená premiéra Kinoautomatu a zároveň bylo ohlášeno připravované vydání nového DVD s tímto filmem a doprovodnou knihou. Dne 29. května 2007 uvedla Alena Činčerová, dcera vynálezce Kinoautomatu, obnovenou premiéru Kinoautomatu v kině Světozor. Ve zrekonstruovaném biografu s digitální projekcí se ovšem hlasuje dálkovými ovladači a moderátory jsou na střídačku Tomáš Matonoha, Eduard Hrubeš a Josef Polášek. V dubnu 2008 bylo vydáno DVD. Také tato verze filmu je doprovázena výstupem moderátora v klíčových okamžicích, kdy má divák možnost volby. Moderátorem v české DVD verzi je Eduard Hrubeš. Podrobnější informace naleznete v článku Rozpaky kuchaře Svatopluka.", "question": "Jak se jmenuje dcera vynálezce Kinoautomatu?", "answers": ["Alena Činčerová"]}
{"title": "Holokaust", "context": "Tj. (chronologicky): politických odpůrců (zejména komunistů a sociálních demokratů), Svědků Jehovových, tělesně či mentálně postižených, homosexuálů, Židů, Romů, Poláků a občanů Sovětského svazu. V rámci genocidy namířené na židovské etnikum bylo vyvražděno kolem 6 milionů Židů. Pokud pod pojmem holokaust chápeme nacistickou perzekuci jako celek, hovoříme o počtu obětí holokaustu mezi 11 až 17 miliony lidí. V českých textech se lze setkat jak s variantou holokaust, tak i s původní anglickou odvozeninou holocaust. Obě varianty jsou v češtině rovnocenné. Anglický termín holocaust (naprosté zničení, úplná katastrofa, masakr) je odvozen z řeckého slova holokauston (zápalná oběť, přeneseně zničení ohněm nebo úplné zničení), česky celopal (označení pro náboženskou obětinu, která se celá spálí). Moderní anglický termín holocaust však už (po obsahové stránce) nemá s původním náboženským termínem prakticky nic společného. Až do konce 70. let 20. století bylo anglické slovo holocaust v anglofonním prostředí používáno pro označení prakticky jakékoli katastrofy. Uvádí se, že patrně první, kdo použil slovo holocaust pro nacistické vyhlazování Židů, byl nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel (* 1928), a to ve svém románu Noc (La Nuit, 1958) ve smyslu \"zničení ohněm\". Nicméně až do vzniku amerického televizního seriálu Holocaust (1978) zůstával tento termín prakticky neznámý. V posledních letech je situace taková, že například izraelský státní ústav Jad vašem a řada židovských historiků vztahují pojem holocaust především na vyvražďování Židů nebo jiných skupin označených jako rasově méněcenné (Romové) za druhé světové války. Obecný konsensus nad rozsahem pojmu holokaust však neexistuje. Někteří Židé z těchto důvodů preferují pro genocidu svého národa za druhé světové války hebrejský výraz šoa (hebrejsky ה zničení, záhuba, zmar). S ohledem na nejasné vymezení tohoto pojmu se lze setkat i s řadou jeho dalších aplikací. Někdy je užíván k označení pro jakoukoliv genocidu či masakr, bez ohledu na lokalitu a konkrétní událost – například pro etnické čistky ve Rwandě či genocidu Arménů v Turecku po 1. světové válce.", "question": "Kdo je autorem termínu holokaust?", "answers": ["Elie Wiesel"]}
{"title": "Malý princ", "context": "Malý princ (francouzsky Le petit prince) vydaný v roce 1943 je nejznámější literární dílo francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Jde současně o jeden z nejznámějších pohádkových příběhů moderní světové literatury. Kniha obsahuje mnoho metafor a přirovnání, lze zde najít myšlenky, které autor konkrétněji vyjádřil v Zemi lidí. Kniha vypráví příběh pilota (samotného Exupéryho), který ztroskotá na Sahaře a tam se setkává s Malým princem, jenž sem přišel z daleké planetky. Kniha obsahuje také autorovy kresby, které jsou reprodukovány ve většině vydání. Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů. Prodalo se celosvětově více než 80 milionů kopií. Jde o jednu z 50 nejprodávanějších knih[zdroj? ]. Dílo bylo zpracováno v několika filmových adaptacích, včetně filmového muzikálu Lernera Loeweho, dvou oper a jednoho animovaného seriálu. Jde o vhodnou knihu pro začátečníky při studiu francouzského jazyka. Vypravěč v osmi kapitolách seznamuje čtenáře s příběhem Malého prince. Vypravěč (samotný Antoine de Saint-Exupéry) uvízne v poušti a snaží se opravit svůj letoun, když se náhle objeví Malý princ. Prosí vypravěče, aby mu nakreslil beránka. Vypravěč, který neví, jak jej nakreslit, nakreslí hroznýše se slonem uvnitř žaludku, kresbu, kterou považovali dospělí za klobouk. \"Né Né\" říká princ. \"Já nechci hroznýše se slonem uvnitř! Já chci beránka...\" Vypravěč nakreslí beránka, ale kresby se Malému princi nelíbí. Nakonec vypravěč nakreslí bednu, ve které je beránek. Malý princ, který vidí beránka v bedně, tak, jak vidí slona v hroznýši, říká \"To je perfektní.\" Vypravěč hovoří o asteroidu, domovu malého prince. Malý princ žije na planetce B612 o velikosti domu. Tráví svůj den péčí o ni, vytrhává baobaby, které tam neustále zakořeňují. Stromy by proměnily planetku v prach, kdyby je někdo nevytrhal. Malý princ si zamiluje růžičku, a ta, zdá se, jeho cit opětuje, protože největší ho nechá odejít a to je projevem čisté lásky. Na planetce jsou také tři sopky (dvě činné a jedna vyhaslá). Malý princ opouští svůj domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek (číslovaných od 325 do 330), každá obývaná jiným dospělým. Král, který vládne celému vesmíru, káže hvězdám činit to, co dělají i bez něj. Každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné.", "question": "Kdy byla vydána kniha Malý princ?", "answers": ["1943"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí. Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě). V barevném značení odporů znamená červená barva číslici 2 nebo toleranci ±2% Červená barva symbolizuje také ocenění nebo uznání: vysokoškolský diplom studentů, kteří prospěli s vyznamenáním, má červené desky (červený diplom). Červená barva je takzvanou barvou muže, protože znamená krev, popřípadě válku. Červená barva je dále považována za barvu revoluce a změn systému obecně. Červenou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky, z nichž teče horká voda. Červená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách a tarokových kartách, kde je znázorněna červenými srdíčky. Podobně je tomu ale i u hracích karet francouzského a španělského typu, kde se používají červená srdce a červená kára. Červená řeka Červené blato Červené jezero Obrázky, zvuky či videa k tématu červená ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červený ve Wikislovníku", "question": "Jaká je typická barva komunistických stran?", "answers": ["Červená"]}
{"title": "Románské jazyky", "context": "Stejně jako latina náleží do skupiny indoevropských jazyků. Někdy se označují také jako novolatinské. Tyto jazyky vznikly především tam, kde se kdysi rozkládala (západo) římská říše, v níž latina byla úředním jazykem. Každá oblast byla přitom ovlivněna původními jazyky obsazených území a národů. Často tedy vznikaly různé pidžiny nebo kreolské jazyky. Romanskými jazyky mluví 800 miliónů lidí po celém světě. západorománské jazyky ibersko-románské jazyky galicijsko-portugalské jazyky galicijština - 3 mil. mluvčích v Galicii falština - 10 tis. mluvčích ve Španělsku portugalština - 230 mil. mluvčích v Portugalsku a Brazílii, několik tisíc. v Asii, 26 mil. v Africe judeo-portugalština - vymřelá aragonština - 10 tis. v Aragonu asturština (mirandština, leónština) extremadurština - v Extremaduře španělština - 360 mil. mluvčích ve Španělsku a Americe ladino - židovský dialekt španělštiny. portuñ (portunhol, fronterizo) - okolo 100 tis. mluvčích v Uruguay a jižní Brazílii gallo-románské jazyky okcitánsko-katalánské jazyky katalánština - 6,5 mil. mluvčích ve Španělsku, Andorře, Francii a Itálii okcitánština - 2 mil. mluvčích ve. Francii franko-provensálština - především ve městě Lyon a okolí rétorománské jazyky furlanština - Furlansko-Julské Benátsko, Argentina, Kanada, Austrálie atd. ladynština - Dolomity rétorománština - 66 tis. mluvčích ve Švýcarsku oï jazyky poitevin-saintongeaiština burgundština champenoiština franko-komtoiština lotrinština francouzština - 70 mil.. v Evropě a 12 mil. v Americe galština normanština jerseyština - na ostrově Jersey picardština valonština gallo-italské jazyky ligurština monégasqština piemontština lombardština emilijština venetština dalmatština - vymřelý jazyk v Chorvatsku východorománské jazyky italské jazyky italština - 60 mil. v Itálii korsičtina neapolština - 8 mil. ve středojižní Itálii sicilština - 5 mil. na Sicílii romanesco istrijština judeo-italština - 4 tis. v Itálii rumunština arumunština jihorománské jazyky africká románština - vymřelý jazyk v Maroku a Alžírsku mozarabština - vymřelý jazyk v jižním Španělsku a Portugalsku sardština - 300 tis. na Sardinii Jelikož se např. jihoitalské dialekty vyvinuly samostatně z latiny, je možné je z lingvistického a komparativního hlediska považovat také za samostatné jazyky, i když jako takové nejsou uznány.", "question": "Ze kterého jazyka se vyvinuly románské jazyky?", "answers": ["z latiny"]}
{"title": "Detoxikace", "context": "Detoxikace (z lat. de-, od a toxicus, jedovatý) je proces odstranění nebo zneškodnění toxické látky. Detoxikace může být jednou ze složek dekontaminace. Na detoxikaci lze pohlížet různými způsoby: první část článku popisuje detoxikaci z hlediska odstranění toxické látky z neživých předmětů i živých organismů, které byly kontaminovány především povrchově., druhá část je zaměřena na toxikinetiku, neboli na osud chemické látky v lidském organismu. Popisuje cestu chemické látky lidským organismem od jejího příjmu až po vyloučení. Vzhledem k faktu, že tento proces probíhá fyziologicky automaticky a jeho cílem je vyloučení dané chemické látky, jedná se vlastně o přirozenou biologickou detoxikaci lidského organismu, v závěrečné části budou zmíněny další možné výklady slova detoxikace. Detoxikace je podmnožinou dekontaminace. Detoxikace je definována jako soubor metod, postupů, prostředků a organizačního zabezpečení k účinnému odstranění toxické látky nebo snížení škodlivého účinku toxické látky na bezpečnou úroveň, která neohrožuje život a zdraví osob a zvířat, a její následnou likvidaci. Druhá část této definice reaguje na skutečnost, že zpravidla není možné stoprocentní odstranění toxické látky a dochází ke vzniku tzv. zbytkové kontaminace (6, 10, 12, 35). Detoxikace je významné opatření aktivní ochrany proti působení toxických látek (12, 35). Nutnost detoxikace vyplývá z faktu, že pokud není toxická látka odstraněna, působí nejen na vlastní zasažený objekt ale i na další objekty v jeho okolí. Nelze vyloučit ani vznik dominového efektu způsobeného vzájemným přenosem toxické látky z objektu na objekt. Tato skutečnost je rizikem hlavně pro zdravotnická zařízení. V případě mimořádné události, jejíž následkem je kontaminace osob současně se zraněními způsobenými např. destrukčními účinky výbuchu (popáleniny, zlomeniny apod.), je nutné nejprve osoby detoxikovat a až poté přesunout do zdravotnických zařízení.", "question": "Co je to detoxikace?", "answers": ["proces odstranění nebo zneškodnění toxické látky"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Podle doby sklizně jsou někdy prodejci rozdělovány odrůdy jahodníku velkoplodého na: jednouplodicí odrůdy které dávají jednu nebo dvě sklizně do roka \"stáleplodicí\" - mezi odrůdy \"stáleplodících\" jahodníků zařazujeme odrůdy, které v podmínkách ČR plodí dvakrát ročně. Mimo tyto období je u těchto odrůd plodnost spíše žádná. \"měsíční\" jahody jsou řazeny do druhu Fragaria vesca, nejde o jahodník velkoplodý. Pěstované kultivary plodí opakovaně, až dvakrát ročně menší plody nebo velmi malé plody v nevelkém množství. Jde o velmi dekorativní ovoce (a rostliny). \"Day neutral\" - jahodníky plodící celý rok. Tyto jahodníky ovšem dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta. Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku. Hlavní období sklizně je nejčastěji v červnu a červenci. Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zahradních jahodách. Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí. Ve většině případů se však nejedná o alergickou, ale tzv. pseudoalergickou reakci. Tato se vyznačuje podobnými příznaky, nejčastěji kopřivka, které jsou však vyvolávány jiným mechanismem. Jahody se konzumují jak za syrova po utržení z keříku, tak i po tepelné úpravě, přidávají se jako náplň například do ovocných (jahodových) knedlíků, do pečiva (jahodový koláč, jahodová bublanina atd.). Často se také zavařují do kompotů, využívají se pro výrobu moštů. Vyhlášená je konzumace jahod se šlehačkou. Jahody se používají i jako dekorační doplněk pro míchané nápoje a značné obliby v celosvětovém zastoupení má konzumace jahod spolu se sektem. Jahody mají výrazné aromatické vlastnosti, čehož se využívá u celé škály výrobků. Jahodová příchuť je tak známá u žvýkaček, bonbónů, čokolády, sušenek, vůní, ale také například u kondomů. Jahody se využívají také v kosmetice, jelikož obsahují velké množství manganu, který je prospěšný pro pevnost a růst vlasů a pokožky. Dříve se jahody využívaly i pro bělení zubů.", "question": "Používají se jahody v kosmetice?", "answers": ["Jahody se využívají také v kosmetice, jelikož obsahují velké množství manganu, který je prospěšný pro pevnost a růst vlasů a pokožky."]}
{"title": "Sluch", "context": "Sluch je schopnost vnímat zvuky, která je společná všem vyšším živočichům, kteří jsou vybaveni speciálním smyslovým orgánem, uchem. Zvuk, který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku. Lékařský obor, který zkoumá lidský sluch, se nazývá audiologie. Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat zabarvení zvuků, tedy[zdroj? ] jednotlivé tóny, se u lidí různí. Tato schopnost se označuje jako relativní sluch. Odhaduje se, že asi jeden člověk z 10 000 má absolutní sluch, takže dokáže rozlišit i nepatrné rozdíly v tónech. Díky tomu, že člověk má uši po stranách hlavy, umožňuje sluch orientaci v prostoru, nicméně podstatně hůře než zrak. Zejména původ hlubokých nebo táhlých tónů se pomocí sluchu obtížně lokalizuje. Některá zvířata, například šelmy nebo přežvýkavci, dokážou natáčet ušní boltce, což jejich schopnost lokalizace původu zvuku zlepšuje.", "question": "Jaké frekvence dokáže slyšet člověk?", "answers": ["20 Hz až 20 kHz"]}
{"title": "Suity pro sólové violoncello", "context": "Suity pro sólové violoncello německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha je cyklus šesti skladeb pro sólový smyčcový nástroj, jenž byl vytvořen pravděpodobně kolem roku 1720 v Köthenu. První suita (BWV 1007) je psána v tónině G dur, druhá (BWV 1008) v d moll, třetí (BWV 1009) v C dur, čtvrtá (BWV 1010) v Es dur, pátá (BWV 1011) v c moll a šestá (BWV 1012) v D dur. Pátá suita existuje i ve verzi pro loutnu (BWV 995). Bach standardní formu suity (allemanda – courante – sarabanda – gigue) v tomto díle rozšířil o úvodní předehru (preludium) a navíc mezi sarabandu a gigue vkládal ještě takzvanou galanterii, taneční větu v uspořádání A B A. V prvních dvou suitách jsou galanteriemi menuety, v dalších dvou autor použil bourrée a v posledních dvou suitách tvoří galanterii gavoty. Struktura Bachových violoncellových suit tedy vypadá takto: Prélude Allemande Courante Sarabande Galanterie I – Galanterie II – Galanterie I da capo GigueProvedení každé následující suity zabere víc času než předchozí. Například na nahrávce, kterou pořídil Heinrich Schiff, je trvání suit následující: I. 14:49, II. 18:17, III. 20:46, IV. 21:05, V. 21:55, VI. 26:24; celkem tedy více než 123 minut hudby. Suity se dochovaly ve třech dobových rukopisech, jeden pochází z pera Anny Magdaleny Bachové, další dva od Bachových žáků. Dlouho byly považovány spíše za technicky náročnou instruktivní literaturu, než za díla vhodná ke koncertnímu provedení. Tento pohled změnil až na počátku 20. století Pablo Casals, který suity veřejně hrál a později pořídil i jejich nahrávku.", "question": "Co je to galanterie ve suitě?", "answers": ["taneční větu v uspořádání A B A."]}
{"title": "Zápalky", "context": "Na přelomu 19. a 20. století byly hlavičky ze hmoty, která obsahovala jedovatý bílý fosfor nebo sulfid fosforu. Bílý fosfor byl pro výrobu zápalek v roce 1903 zakázán. Nejznámějším výrobcem zápalek v Česku byl do roku 2008 podnik SOLO Sušice. V současnosti většina zápalek chytá výhradně v důsledku patřičně energického škrtnutí hlavičky o speciálně připravenou plochu – škrtátko. Toto řešení prakticky vylučuje samovolné či nekontrolované vzplanutí zápalky náhodným otřením zápalky o jiný povrch. Hlavička zápalek se nyní skládá zejména z chlorečnanu draselného, sulfidu antimonitého, síry, barviva a mletého skla, které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým parafínem, který usnadňuje hoření a fosforečnanem sodným, který zamezuje doutnání zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje červený fosfor, mleté sklo a pojivo. Škrtnutím zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200–1100 °C[zdroj? ], což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka. Tento druh se nazývá bezpečnostní zápalky. Standardní malé zápalky (tzv. kuřácké) mají délku cca 4 cm a prodávají se nejčastěji v papírových krabičkách s rozměry přibližně 5 x 3,5 x 1,5 cm, se škrtátkem po obou stranách krabičky. Počet zápalek v krabičce bývá přibližně 40. Ploché zápalky odlamovací (knížečkové) – dřevěné nebo papírové zápalky jsou vlepené do plochého papírového přebalu, zápalka se před použitím odlomí či odtrhne. Oblíbené například v USA nebo jako reklamní. Standardní prodloužené nebo dlouhé zápalky (tzv. domácnostní) jsou delší (cca 5 cm) – za účelem usnadnění zapálení hořáku, na kterém stojí např. hrnec. Prodávají se buď ve standardních krabičkách s prodlouženou délkou, nebo ve velkých krabičkách (např. 8 × 5,5 × 3 cm), které obsahují přibližně 200 zápalek. Krbové zápalky jsou prodloužené na cca 20 cm (účel vyplývá z názvu). Krabičky jsou různé, obecně však bývají dlouhé a úzké. Nebezpečnostní (tzv. kovbojské) zápalky – není potřeba škrtátko, lze škrtat o různé drsné povrchy. Voděodolné zápalky – opatřené impregnací proti vlhkosti; impregnovat lze i běžné zápalky například ponořením do rozehřátého parafínu. Větruodolné zápalky – s prodlouženou hlavičkou. Dále existuje velké množství jiných druhů zápalek, vyznačujících se zvláštními rozměry nebo balením, které často slouží k reklamním účelům nebo jako upomínkové předměty. Zápalky slepované lepidlem se využívají pro výrobu modelů a různých kuriózních předmětů. Věnoval se jim například Tomáš Korda z Vrchlabí, jehož dílo vystavuje Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Zápalka je jeden z běžně používaných předmětů ilustrujících měřítko velikosti v makrofotografii. Filumenie – zápalky a obzvláště nálepky z jejich krabiček jsou předmětem sběratelství.", "question": "Jakou délku mají standardní prodloužené zápalky?", "answers": ["cca 5 cm"]}
{"title": "Proxima Centauri", "context": "Jeden rok by byl v této vzdálenosti od hvězdy dlouhý sotva 6,3 pozemského dne. I tak pomalá rotace by stačila k vytvoření magnetického pole a jádro planety by zůstalo roztavené. Jestliže by magnetické pole planety bylo slabé, nestačilo by ochránit její atmosféru před výbuchy korony a planeta by ztrácela atmosféru.Protože na Proximě neustále dochází k protuberancím, je na takové planetě život sotva možný. Během několika minut se může svítivost hvězdy zdvojnásobit až trojnásobit. Takové protuberance by zničily atmosféru jakékoliv planety, která se nachází v obyvatelné zóně hvězdy. == Mezihvězdná cesta == Proxima Centauri je často díky své malé vzdálenosti navrhována jako smysluplný cíl prvního mezihvězdného letu, přestože eruptivní proměnná hvězda nepředstavuje lehký cíl. Při dnešních dosažitelných rychlostech by mezihvězdná sonda letěla 4 světelné roky 32 000 let. S projektem Longshot existuje koncept, jak Proximy a sousední soustavu alfy Centauri A a B dosáhnout během 100 let. == Objev hvězdy == Po dlouhou dobu byla alfa Centauri považována za hvězdu nejbližší Sluneční soustavě, až v roce 1915 Robert Innes, tehdejší ředitel hvězdárny v Johannesburgu, porovnáním fotografických desek objevil maličkou hvězdičku v sousedství alfy Centauri a zjistil, že hvězdy vykazují stejný pohyb. V roce 1917 změřil holandský astronom J. Voû na Royal Observatory na Mysu Dobré naděje trigonometrickou paralaxu a potvrdil, že hvězda je ve stejné vzdálenosti jako alfa Centauri a tím se Proxima stala tehdy hvězdou s nejmenší známou svítivostí. Když vešlo ve známost, že Proxima je ještě o trošku blíže, navrhl Innes jméno hvězdy Proxima Centauri. V roce 1951 Harlow Shapley publikoval, že Proxima Centauri je eruptivní proměnnou hvězdou. Porovnání fotografických desek potvrdilo, že v 8 % pozorování je hvězda jasnější než obvykle. Tím se v té době stala nejaktivnější eruptivní proměnnou hvězdou. == Proxima Centauri v science fiction == V povídce \"Proxima Centauri\" od Murraye Leinstera publikované v roce 1935 se k Proximě Centauri blíží vesmírná loď Adastra.", "question": "Co je nejbližší hvězda sluneční soustavy?", "answers": ["Proxima Centauri"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Simpsonovi (anglicky The Simpsons) jsou americký animovaný seriál vytvořený Mattem Groeningem v produkci Jamese L. Brookse, Ala Jeana a Sama Simona pro televizní síť FOX. Seriál satiricky pojednává o životě americké střední třídy představované rodinkou Simpsonů, zahrnující Homera, Marge, Barta, Lízu, Maggie, dědu Simpsona, psa Spasitele a kočku Sněhulku. Odehrává se ve fiktivním městě kdesi ve Spojených státech, Springfieldu. Paroduje americkou kulturu, společnost, televizi a mnoho aspektů lidského života obecně. Groening pojmenoval animovanou rodinku po členech své vlastní rodiny, přičemž Bart (anagram angl. brat – spratek) měl představovat samotného Matta. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, seriál má aktuálně 618 odvysílaných dílů ve 28 řadách. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ale jen jako dvouminutový skeč v The Tracey Ullman Show. Kresby skečů byly neumělé a během tří řad jich vzniklo 48. Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou. Ve Spojených státech se seriál vysílá v hlavním vysílacím čase. V Československu měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1992 na prvním kanálu České televize, tehdy ještě Československé televize. Základní koncept Simpsonových vymyslel jejich tvůrce Matt Groening během patnácti minut, kdy seděl v čekárně u producenta Jamese L. Brookse, kterému měl dát námět na animovaný seriál. Groening původně uvažoval, aby byl seriál podle jeho komiksových stripů Life in Hell, pak ho napadl námět na Simpsonovy, jako na nefunkční rodinu.", "question": "Jak se jmenuje pes Simpsonových ?", "answers": ["psa Spasitele"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropské unie. Ve snaze o prevenci hrůz druhé světové války, ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO). Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952. Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby.", "question": "Kdy byla naposledy rozšířena Evropská unie?", "answers": ["1. července 2013"]}
{"title": "Božena", "context": "Božena je ženské křestní jméno slovanského původu. Podle českého kalendáře má svátek 11. února. Je to česká varianta jmen Benedikta, Teodora, Beatrice, Beáta, tj. \"blahoslavená\", \"bohem obdařená\". Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky 1999-2002) je -5,9%, což svědčí o poměrně značném poklesu obliby tohoto jména. Božena (kněžna) – druhá manželka knížete Oldřicha Božena Benešová – česká básnířka a spisovatelka Božena Bobková – česká a československá politička Božena Brodská – česká tanečnice, historička baletu a pedagožka dějin baletu na AMU Božena Česká – dcera Václava I. Božena Fialová – česká. a československá politička Božena Folkmanová – česká zooložka a parazitoložka Božena Fuchsová – česká a československá politička Božena Fuková – slovenská a československá ekonomka Božena Hašplová – česká a československá politička Božena Havlová – česká výtvarnice a módní návrhářka, matka Václava Havla Božena Holečková – česká a československá.", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek ženského jména Božena?", "answers": ["11. února"]}
{"title": "Genocida", "context": "V roce 1933 Lemkin navrhl \"zločin barbarství\" právní radě Společnosti národů v Madridu. To byl první pokus o vytvoření zákona proti tomu, co bude později nazýváno genocidou. Koncept návrhu pocházel z jeho mládí, kdy poprvé slyšel o osmanském masovém vraždění (arménská genocida) křesťanského obyvatelstva během první světové války a anti-asyrské perzekuci v Iráku. Jeho návrh byl odmítnut a jeho práce přivodila nesouhlas polské vlády, která provozovala politiku usmíření s nacistickým Německem. V roce 1944 Carnegie Endowment for International Peace publikoval Lemkinovu nejdůležitější práci pod názvem Axis Rule in Occupied Europe ve Spojených státech amerických. Tato kniha zahrnovala obsáhlou právní analýzu německé nadvlády v zemích okupovaných nacistickým Německem během druhé světové války, včetně definice pojmu genocidy (\"zničení národa nebo etnické skupiny\").Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů norimberského procesu (obvinění specifikovaná 3. bodem obžaloby, že obvinění \"spáchali úmyslnou a systematickou genocidu – zejména vyhlazení rasových a národnostních skupin\"). Lemkin prezentoval návrh úmluvy o genocidě řadě zemí ve snaze přesvědčit je k podpoře resoluce. S podporou USA, návrh resoluce byl předložen Valnému shromáždění ke zvážení. V roce 1943 Lemkin napsal: == Genocida jako zločin == === Mezinárodní právo === Následkem holokaustu Lemkin úspěšně prosadil všeobecné přijetí mezinárodních zákonů definujících a zakazujících genocidu. V roce 1946 první zasedání Valného shromáždění OSN přijalo resoluci 96, ve které potvrdilo, že genocida je zločinem podle mezinárodního práva, ale nezajistilo právní definici zločinu genocidy. V roce 1948 Valné shromáždění přijalo Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia, která poprvé stanovila právní definici genocidy. ==== Definice podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN ==== Čl. II.: V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;", "question": "Ve kterém roce přijalo Valné shromáždění OSN resoluci 96?", "answers": ["1946"]}
{"title": "Fernã de Magalhã", "context": "Fernã de Magalhã (vys: fernau de magaljajnš (port.), nesprávně magalienš, španělsky: Fernando Magallanes, latinsky: Ferdinandus Magellanus; jaro 1480, Sabrosa, Portugalsko – 27. dubna 1521, Mactan, Filipíny) byl portugalský mořeplavec, který sloužil španělské koruně. Jeho jméno nese například Magalhã průliv nebo také galaxie Velký a Malý Magellanův oblak. Důkaz o kulatosti Země přinesla výprava, již Magalhã vedl a která ve službách španělského krále Karla V. poprvé obeplula celou zeměkouli. Z pěti lodí po třech letech obeplutí zeměkoule dokončila jen jedna, (Victoria), sám Magalhã zahynul (pravděpodobně rukama domorodců) na Filipínách. V době, kdy Magalhã se svými námořníky uskutečňoval nebezpečnou výpravu, se Španělé zaměřili na dobývání nově objevené Severní Ameriky. == Mládí a mořeplavby v portugalských službách == Magalhã se narodil ve zchudlé šlechtické rodině v severoportugalské provincii Trás-os-Montes na severovýchodě Portugalska. Jeho otec, Pedro Rui de Magalhã, byl starostou města Sabrosy. Fernã měl dva sourozence, bratra a sestru. Jeho rodiče zemřeli, když mu bylo deset. Ve dvanácti letech se stal pážetem na královském dvoře Jana II. a královny Eleonory. Zde v Lisabonu se svým bratrancem Franciskem Serrã pokračoval ve svém vzdělávání. Zaujala ho geografie a astronomie. V některých věcech byl vyučován Martinem Behaimem. V roce 1496 se stal Magalhã panošem, ve svých dvaceti letech se dostal poprvé na moře. V roce 1505 byl poslán do Indie, kde chtěl budoucí místokrál Francisco de Almeida vytvořit vojenské a námořní základny. Zde se také setkal poprvé s bitvou.", "question": "Kdo vedl výpravu která poprvé obeplula celou zeměkouli?", "answers": ["Magalhã"]}
{"title": "Corn dog", "context": "Corn dog je specialita rychlého občerstvení pocházející z USA. Název znamená doslova \"kukuřičný pes\" a jde o variantu hot dogu. Párek nebo jiná uzenina (klobása, chorizo) se napíchne na dřívko, obalí v těstíčku z kukuřičné mouky, mléka a vajec a usmaží v oleji do zlatohněda. Při konzumaci se corn dog drží za dřívko, podává se s kečupem a hořčicí, obvyklou přílohou jsou hranolky nebo tater tots. Pokrm začali připravovat počátkem 20. století němečtí přistěhovalci v Texasu. Corn dogy byly typickým jídlem na státním veletrhu v Dallasu, odtud se rozšířily na různé poutě a veřejné slavnosti po celých USA, podávají se také v Disneylandu. V supermarketech se dají koupit jako polotovary, které stačí pouze usmažit. Staly se populárním pouličním občerstvením ve východní Asii, v Argentině jsou známy pod názvem panchuker a v Québecu jako pogo. Třetí březnová sobota, kdy se hraje finále univerzitního basketbalového mistrovství, je v USA známá jako National Corndog Day. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Corn dog ve Wikimedia Commons The Science Of Corn Dogs. CBS News The Short, Sad History of the Corn Dog. Village Voice National Corndog Day", "question": "Ze které země pochází corn dog?", "answers": ["z USA"]}
{"title": "Fotografie", "context": "Při stejném průměru clony projde objektivem s delší ohniskovou vzdáleností méně světla než u objektivů s kratší ohniskovou vzdáleností, což je dáno odlišnou propustností světla. Čím je clonové číslo menší, tím větší je efektivní clona. Současný systém clonových čísel se nazývá Britský standard (BS-1013) a byl standardizován na mezinárodním shromáždění v roce 1963. Během 20. století však byly používané i jiné stupnice, jako například Evropská stupnice, Střední nastavení nebo Jednotná stupnice navržená roku 1881 Královskou fotografickou společností. Všechny tyto stupnice jsou však v současnosti z velké části zastaralé. Někdy jsou udávána i T-čísla, která berou v potaz propustnost světla daného objektivu a lze je vypočítat vynásobením clonového čísla a odmocniny propustnosti. Pokud je clonové číslo zmenšeno o násobek √2, průměr clony se o stejný násobek zvětší, přičemž plocha clony se zvětší o násobek 2. Mezi clonová čísla, která se vyskytují na běžném objektivu, se řadí 2.8, 4, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32. Když clonové číslo o jednu hodnotu snížíme, množství světla dopadajícího na film nebo čip se zdvojnásobí. Pokud naopak o jedno číslo přicloníme, bude na něj dopadat, oproti původní hodnotě, pouze polovina množství světla. Snímek můžeme zachytit pomocí různých kombinací závěrky, clony a citlivosti. Různá nastavení clony a doby expozice mohou umožnit pořizování snímků na určitých hodnotách citlivosti, v různých světelných podmínkách, při pohybu subjektu či fotoaparátu a slouží i k dosažení požadované hloubky ostrosti. Při menší citlivosti je na snímku v případě filmu menší zrnitost, v případě digitálních fotoaparátů pak menší šum. Vyšší citlivost však umožňuje kratší čas expozice, který může sloužit např. k redukci pohybové neostrosti, a použití vyššího clonového čísla, které vede ke zvýšení hloubky ostrosti.", "question": "Co určuje hloubku ostrosti snímku ?", "answers": ["nastavení clony a doby expozice"]}
{"title": "C (programovací jazyk)", "context": "Na druhou stranu programátor má plnou zodpovědnost za alokaci paměti, není zde tedy závislost na automatickém dealokátoru paměti (garbage collector). Jazyky Java a C♯, oba odvozené od C, používají méně univerzální způsob odkazování alokovaných proměnných, který snižuje pravděpodobnost chyby v programu. Jazyk C++, původně rozšíření jazyka C, ovšem zodpovědnost programátora za alokaci zachoval (s výjimkou norem C++11 a vyšších, kde je to možnost volby). Vývoj jazyka C začal v Bellových laboratořích AT&T mezi léty 1969 a 1973. Ritchie tvrdí, že nejpřínosnější období bylo v roce 1972. Pojmenování \"C\" zvolili, protože mnoho vlastností přebírali ze staršího jazyka zvaného \"B\", jehož název byl zase odvozen od jazyka BCPL (ale to není jisté, neboť Thompson také vytvořil jazyk Bon na poctu své ženy Bonnie). V roce 1973 se stal jazyk C dostatečně stabilním. Většina zdrojového kódu jádra Unixu, původně napsaného v assembleru PDP-11, byla přepsána do C. Unix tedy patří mezi první operační systémy, které byly napsané v jiném než strojovém jazyce či assembleru. Předchozí byl například systém Multics (napsaný v PL/I) a TRIPOS (napsaný v BCPL). V roce 1978, Ritchie a Brian Kernighan vydali první vydání knihy The C Programming Language. Tato kniha, mezi programátory C známá jako \"K&R\", sloužila po mnoho let jako neformální specifikace jazyka. Verze C, kterou takto popsali, bývá označována jako \"K&R C\". (Druhé vydání knihy popisovalo novější standard ANSI C.) K&R zavedli následující vlastnosti jazyka: datový typ struct datový typ long int datový typ unsigned int Operátor =+ byl změněn na +=, a podobně (=+ mátl lexikální analyzér překladače C). K&R C je považován za základní normu, kterou musejí obsahovat všechny překladače jazyka C. Ještě mnoho let po uvedení ANSI C to byl \"nejmenší společný jmenovatel\", který využívali programátoři v jazyce C kvůli maximální přenositelnosti, protože.", "question": "Pro potřeby kterého operačního systému byl vyvinut programovací jazyk C?", "answers": ["Unix"]}
{"title": "Québec", "context": "Québec (čti [kebek], francouzsky též Ville de Québec, anglicky Quebec City) je hlavní město kanadské provincie Québec. Leží na levém břehu řeky Svatého Vavřince v jihovýchodní části provincie. Quebecké Staré město (Vieux-Québec) je od roku 1985 uvedeno na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Patří mezi nejstarší americká města ležící severně od Mexika a je mezi nimi jediným, v němž stále existují městské hradby. Málokteré město Nového světa má také tak evropský ráz. Město založil Francouz Samuel de Champlain v roce 1608 a pojmenoval ho algonkinským výrazem Kebec, který znamená \"řeka se zde zužuje\". Už o 73 let dříve, v roce 1535, zde na své druhé plavbě přistál francouzský objevitel Jacques Cartier a nalezl tu irokézskou osadu Stadacona. V roce 1629 město dobyli Angličané, ale o tři roky později ho na základě mírové smlouvy vrátili Francii. Québec se stal centrem kolonie Nová Francie. Střety s Brity se později opakovaly, až nakonec roku 1759 Angličané zvítězili v rozhodující bitvě na Abrahamových pláních. Pařížská smlouva z roku 1763 přiřkla celou Kanadu anglické koruně. V roce 1775 se ještě pokusili dobýt Québec američtí revolucionáři, ale neuspěli. Po osamostatnění Kanady v roce 1867 se město Québec stalo hlavním městem stejnojmenné provincie. Status hlavního města muselo později dočasně přepustit Montréalu, ale za hospodářské krize po roce 1929 se sem provinční vláda vrátila. Michael Sarrazin (1940 - 2011), herec Marc Garneau (* 1949), astronaut Guy Laliberté (* 1959), podnikatel Alain Vigneault (* 1961), hokejista Kevin Dineen (*. 1963), hokejista Francis Leclerc (* 1971), režisér Martin Biron (* 1977), hokejista Mathieu Biron (* 1980), hokejista Simon Gagné (* 1980), hokejista. Erik Guay (* 1981), sjezdový lyžař Yan Šťastný (* 1982), hokejista Paul Šťastný (* 1985), hokejista Obrázky, zvuky či videa k tématu Québec ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Quebec ve Wikislovníku", "question": "V jakém roce se město Québec stalo hlavním městem stejnojmenné provincie?", "answers": ["1867"]}
{"title": "Mekka", "context": "Mekka (arabsky م Makka, v novější době většinou م اّم Makka al-Mukarrama' Mekka, ctihodná) je město s 2 000 000 obyvateli (stav v roce 2012) v západní části Saúdské Arábie. Je hlavním městem provincie Mekka v regionu Hidžáz. Mekka je rodištěm Mohameda, proroka islámu, a je nejsvětějším městem islámu. Každým rokem putuje na pouť během hadždže (islámský měsíc dhú'l-hidždža) do Mekky tři milióny muslimů, přičemž nevěřícím je vstup do města tradičně zakázán. Mekka leží ve vzdálenosti přibližně 90 km od Rudého moře, 73 km od Džiddy, mezi přímořskou nížinou a vysočinou v pánvi pouštního charakteru, mezi dvěma horskými hřebeny. Níže položená část města kolem Káby je staré jádro města; výše položená část města leží na severu. Vzhledem k mnoha kopcům a výšinám na teritoriu města bylo nutno postavit větší množství silničních tunelů. V posledních letech rostl značně počet obyvatel, až o 200 tisíc ročně, tím je spojená přestavba města okolo svatých míst. Celé přízemní části města byly zbořeny, aby udělaly místo pro velkostavby, především hotely pro poutníky. Jižně od Velké mešity stojí od roku 2010 hotelový komplex, v jehož středu stojí 600 metrů vysoká věž, Abraj Al Bait Towers, která tvoří novou siluetu města. Mekka má pouze malé letiště bez pravidelné dopravy do města. Jeddah Abdulaziz International Airport a přístav v Džiddě jsou proto důležitou infrastrukturou pro poutníky. V budoucnosti má být vybudováno železniční spojení z Džiddy do Mekky španělským konsorciem. Jsou plánovány i linky metra. Počátek dějin Mekky není znám. Je jisté, že již v předislámské době sloužila jako poutní místo. Cílem poutníků byla Kába. Již v předislámských dobách byla budova arabskými kmeny využívána jako svatyně k uctívání boha Hubala. K předislámské době sloužila Kába mimo uctívání Alláha uctívání staroarabských bohyní al-Lát, Manát a al-Uzzá. Islám převzal kult uctívání černého meteoritického kamene v Kábě z staroarabského náboženství, stejně jako pouť do Mekky. Přikázání islámu k rituální čistotě (tahára) má původ v přikázáních staroarabského náboženství. Značný počet poutníků byl příčinou, že se Mekka stala obchodním centrem, i když sama málo produkovala a neležela na strategickém místě. Mekka ležela v suchém a neúrodném údolí.", "question": "Kde leží Mekka?", "answers": ["v západní části Saúdské Arábie"]}
{"title": "Regionální doprava", "context": "Regionální doprava je neoficiální název pro část osobní veřejné dopravy, zejména veřejné, určenou k zajišťování místní dopravní obsluhy. Zpravidla se toto označení používá v kontextu větších oblasti včetně měst a jiných obcí, které se v nich nacházejí, nikoliv pro samotné systémy městské hromadné dopravy uvnitř území velkých měst. V České republice je regionální doprava zajišťována především autobusy, ale v menší míře také železniční dopravou (přesto však Česká republika patří mezi státy s nejhustší sítí železničních tratí). Počátky regionální autobusové dopravy v České republice spadají do 1. poloviny 20. století (kromě soukromých dopravců zřizovaly autobusové linky také tehdejší Československé státní dráhy nebo poštovní správa), od 50. let 20. století pak došlo k jejímu velkému rozvoji pod hlavičkou ČSAD. Regionální doprava je také pojem v dopravě železniční. Regionální neboli lokální trať po které jezdí menší motorové vlaky či jednotky, slouží pouze pro obce či malé města, která jsou spojena se železniční dopravou. Např.: trať Frýdek-Místek - Český Těšín.", "question": "Především autobusy je zajišťována která doprava v České republice?", "answers": ["regionální"]}
{"title": "Dopravní podnik města Brna", "context": "Dopravní podnik města Brna akciová společnost vznikl dne 1. ledna 1998 přeměnou z Dopravního podniku města Brna, státního podniku, který byl zrušen bez likvidace. DPMB se v roce 2007 řídil stanovami upravenými a schválenými rozhodnutím jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Dne 25. listopadu 2013 zavedl DPMB prodej SMS jízdenek. Tato služba byla zavedena se zpožděním roku a půl oproti původnímu plánu, neboť jejího provozovatele se podařilo vybrat teprve ve třetím výběrovém řízení. Od 1. ledna 2017 zavedl DPMB elektronické odbavování cestujících s předplatními jízdenkami. Jízdní doklad je nahrán přímo na platební kartě, což je rozdíl oproti jiným městům v ČR, které používají vlastní karty, ať je to ODISka, nebo Lítačka. Generální ředitel: Ing. Miloš Havránek (od 16. května 2011), Ing. Bedřich Prokeš (1998 - 15. května 2011) Technický ředitel: Ing. Jaromír Holec (od 1. ledna 2012). , Ing. Rudolf John (do 31. prosince 2011) Provozní ředitel: Ing. Jiří Valníček Ekonomická ředitelka: Ing. Zuzana Ondroušková (od 1. ledna 2012), Ing. Hana Černochová (od 1. ledna 2008), Marie Marhanová (do 31. prosince 2007) Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Brně.", "question": "Jakou zratku má Dopravní podnik města Brna?", "answers": ["DPMB"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak. == Vznik == Vědecká teorie jejího vzniku předpokládá, že před více než 4,6 miliardami let se v Galaxii začaly shlukovat částečky prachu a plynu – vznikal jakýsi obrovský prachoplynný mrak. Pravděpodobně přeměna nedaleké hvězdy v supernovu, kterýžto děj doprovázely tlakové vlny, přiměla mračno k pohybu. Částečky prachu a plynu se zformovaly do prstenců rotujících kolem hustého a hmotného středu mraku. Jak se mračno hroutilo, prach a plyny byly gravitační silou přitahovány do jeho středu, kde se zvyšovala teplota. Jádro mračna se ohřálo natolik, že v něm začala probíhat termonukleární reakce. Vzniklo Slunce a s ním se objevil sluneční vítr, jenž \"rozfoukal\" zbylý prach a plyn směrem ke vznikajícím planetám.", "question": "Jak se jmenuje nejhmotnější trpasličí planeta sluneční soustavy ?", "answers": ["Eris"]}
{"title": "Tesla (automobilka)", "context": "V červnu 2014 oznámil Elon Musk, že Tesla v dobré víře umožní komukoliv užívat její technologické patenty. Důvodem bylo především motivovat talentované zaměstnance a urychlit pokrok na trhu s elektromobily. \"Realita je taková, že produkce elektromobilů u hlavních výrobců je malá, až neexistující, což představuje v průměru méně než 1% jejich celkových prodejů vozidel,\" dodal Musk. Tesla zůstane stále držitelem jiného duševního vlastnictví, jako jsou ochranné známky a obchodní tajemství, které zabrání přímému kopírování automobilů značky. == Výrobní zařízení a prodejny == Centrála firmy se nachází v Palo Alto v Kalifornii. Ke konci roku 2016 měla Tesla pobočky ve 21 zemích světa. === USA === Tesla byla založena v San Carlos v Kalifornii. V roce 2007 společnost otevřela své kanceláře v Rochester Hills v Michiganu. Kanceláře byly později zrušeny z důvodu ztrátovosti. Část zaměstnanců se přesunula do menší kanceláře v Auburn Hills v Michiganu, zatímco většina se vrátila do Kalifornie. Tesla zpočátku otevřela tyto prodejny: v Los Angeles v dubnu 2008, v Menlo Park v Kalifornii v červenci 2008 a v New Yorku v červenci 2009. V roce 2010 Tesla přesunula svou centrálu do nového vývojového střediska v Palo Alto v Kalifornii. Automobily společnosti jsou vyráběny ve Fremontu v Kalifornii. ==== Gigafactory ==== V Nevadě je v současnosti ve výstavbě také obří továrna na baterie pro elektromobily zvaná Gigafactory, do roku 2020 se zde začnou vyrábět lithium-iontové akumulátory pro automobil Tesla Model 3. Dle tvrzení firmy bude továrna zaměstnávat okolo 6500 lidí a masová produkce baterií ve spolupráci s firmou Panasonic by měla snížit jejich cenu asi o 30%.", "question": "Ve kterém městě sídlí automobilka Tesla?", "answers": ["Palo Alto v Kalifornii"]}
{"title": "Slunce", "context": "Tyto rozdíly mezi pravým slunečním časem a středním slunečným časem vyrovnává časová rovnice. Související informace naleznete také v článku Zatmění Slunce. Zatmění Slunce je astronomický jev, který nastane, když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže jej částečně, nebo zcela zakryje. Taková situace se objevuje, jen pokud je měsíc v novu a Slunce i Měsíc jsou při pohledu ze Země v jedné přímce. Na části Země, kde je zatmění pozorováno, dochází k výraznému setmění, ochlazení, kolem černého středu slunce je vidět výrazná záře sluneční koróny, objeví se hvězdy i některé planety a známé jsou také neobvyklé reakce zvířat. Tyto průvodní jevy v některých kulturách v minulosti vedly ke spojování události s náboženstvím a přisuzování mystických významů. V moderní době jsou však duchovní významy zatmění Slunce většinou odmítány v důsledku snadnosti pochopení jeho příčin. Slunce je na denní obloze velmi jasné těleso, které se nedoporučuje pozorovat nechráněným okem, jelikož jeho delší pozorování by mohlo vést k poškození zraku. Přímý pohled do Slunce způsobuje fosfenové vizuální jevy a dočasnou částečnou slepotu. Při přímém pohledu působí Slunce na sítnici výkonem asi 4 miliwatty, což vede k zahřívání sítnice a k jejímu možnému poškození. Během východu a západu Slunce je sluneční světlo zeslabeno rozptylem světla díky obzvláště dlouhému průchodu zemskou atmosférou; za těchto podmínek lze Slunce bez nebezpečí pozorovat. Mlha, atmosférický prach a vysoká vlhkost přispívají k atmosférickému zředění.[zdroj? ] Pozorování Slunce optikou soustřeďující záření, jako je dalekohled, je bez ochranného filtru tlumícího záření velmi nebezpečné. Je důležité použít vhodný filtr; improvizované filtry mohou propustit UV záření, které může při vysoké jasnosti poškodit zrak. Nefiltrovaný dalekohled může na sítnici doručit 500krát více slunečního světla než prosté oko, čímž téměř okamžitě zabíjí buňky sítnice. I krátký pohled do poledního Slunce přes nefiltrovaný dalekohled může způsobit trvalou slepotu. Bezpečný způsob, jak pozorovat Slunce, je promítnutí jeho obrazu na plátno či papír pomocí dalekohledu nebo malého teleskopu. Doporučuje se, aby pozorovatel byl vybaven speciálními ochrannými pomůckami i během pozorování slunečního zatmění a to jak celkového, tak i částečného. Jako nejvhodnější ochrana se doporučuje používat speciální brýle pro pozorování Slunce.", "question": "Proč může při přímém pohledu na Slunce dojít k poškození sítnice?", "answers": ["zahřívání sítnice"]}
{"title": "Metropolitní muzeum umění", "context": "Nachází se v newyorském Fort Tryon Parku, na návrší při severním konci Manhattanu, odkud je výhled na řeku Hudson. Zdejší sbírka čítá asi pět tisíc středověkých evropských uměleckých děl, zejména z období od 12. do 15. stolet, od drobných předmětů až po architektonické celky (kvadratury, kaple), přivezené většinou z Francie. == Fotografie == Muzejní kolekce fotografií obsahuje více než 20.000 děl, je zaměřena na pět hlavních sbírek plus ještě vedlejší akvizice. Proslulý fotograf Alfred Stieglitz muzeu daroval první velkou sbírku svých fotografií. Její součástí je komplexní přehled piktorialistických fotografů, bohatý soubor grafických listů mistra Edwarda Steichena a kolekce Stieglitzových fotografií z jeho vlastního studia. Muzeum Stieglitzovu sbírku doplnilo 8500 kusy kolekce takzvané Gilman Paper Company Collection, Rubel Collection a Ford Motor Company Collection, které obsahují díla rané francouzské a americké fotografie, rané britské fotografie a americké i evropské fotografie z doby po první světové válce. Muzeum také získalo osobní sbírku fotografií Walkera Evanse. Přestože oddělení získalo stálou expozici v roce 1997, nejsou z archivu vystavena všechna díla, vzhledem k citlivým materiálům. Nicméně fotografické oddělení v nedávné minulosti zorganizovalo některé z nejlepších výstav, včetně výstavy Diane Arbus a také rozsáhlé retrospektivy věnované tématu fotografie. Muzeum vlastní díla umělců jako jsou například Gustave Le Gray (Francouz, 1820–1884), Édouard Baldus (Francouz, nar. v Prusku, 1813–1889), Nadar (Francouz. , 1820–1910), Eugè Cuvelier (Francouz, 1830–1900), Diane Arbus (Američanka, 1923–1971)., Bernd a Hilla Becherovi (. Němci, 1931–2007; nar. 1934), Rineke Dijkstra (Holanďanka, nar. 1959), Thomas Ruff (Němec, nar. 1958) nebo Yousuf Karsh (Kanaďan arménského původu 1908 - 2002). Muzeum v roce 1984 zakoupilo od André Kertésze (1894 - 1985) 100 fotografií, což byl doposud největší muzejní přírůstek od žijícího umělce. == Galerie obrazů == == Odkazy == === Reference === === Související články === Muzeum moderního umění v New Yorku Guggenheimovo muzeum v New Yorku === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Metropolitan Museum of Art ve Wikimedia Commons Metropolitan Museum of Art: oficiální stránky The Metropolitan Museum of Art presents a Timeline of Art History The New York Times Metropolitan Museum of Art Topic Page Watsonline: The Catalog of the Libraries of The Metropolitan Museum of Art Artwork owned by The Metropolitan Museum of Art", "question": "Kde se nachází Metropolitní muzeum umění?", "answers": ["New Yorku"]}
{"title": "Kiss", "context": "Od 11. srpna 1999 má skupina Kiss svou hvězdu na Hollywood Walk of Fame v kategorii hudebního průmyslu. 13. srpna byla premiéra filmu s tématem skupiny Kiss, který měl název Detroit Rock City o čtyřech teenagerech z roku 1978, kteří jsou schopní udělat cokoliv, aby se dostali na koncert skupiny Kiss v Detroitu. Následující měsíc skupina spolupracovala se zápasníkem World Championship Wrestling, který byl známý jako The Kiss Demon. Tvář měl namaskovanou jako Gene Simmons. Na jeho uvedení během WCW Thursday Night Thunder skupina naživo zahrála skladbu God of Thunder. Tato zápasnická postava neměla dlouhou životnost. Všechny vazby byly ukončeny, když WCW už v září toho roku rozvázalo pracovní poměr se šéfem Ericem Bishofem. Dne 10. února 2000 Kiss oznámili Turné na rozloučenou. Na australské a japonské části turné nahradil Petera Crisse (v jeho masce catmana) předešlý bubeník Eric Singer, kvůli neshodám ohledně financí. Když se skupina rozhodla neukončit kariéru a pokračovat dál, na místo bubeníka se vrátil Peter Criss, ale v té době opustil Kiss Ace a na jeho místo nastoupil Tommy Thayer, který už několik let s Kiss pracoval. V této sestavě skupina zrealizovala svůj dlouhodobý plán, 28. února 2003 nahráli koncertní album s melbournským symfonickým orchestrem a vydali ho 22. července 2003 pod jménem Kiss Symphony: Alive IV. Poté skupinu znovu opustil Peter Criss a na jeho místo opět nastoupil Eric Singer. V této sestavě, která vydržela dodnes, objeli Kiss v roce 2004 planetu s Rock the nation world tour. Na tomto turné skupina natočila koncerty ve Washingtonu a Virginia Beach a vydali je na DVD Rock the Nation Live!", "question": "Kdy Kiss oznámili turné na rozloučenou?", "answers": ["10. února 2000"]}
{"title": "Harald", "context": "Harald je mužské křestní jméno. Pochází z anglosaského jména Hereweald a je stvořeno ze slov here, \"vojsko\", a weald, \"síla, velitel, vládce\" – tedy znamená \"velitel vojska\", \"vládce boje\". Staroseverské jméno Haraldr je s ním příbuzné. Jmenovalo se tak pět králů Norska a tři králové Dánska. == Známí nositelé == panovníciHarald I. (911 – 986), dánský král Harald I. Krásnovlasý, norský král v letech 872-930 Harald II. Dánský Harald II. Norský, norský král v letech 961 – 970 Harald III. Dánský, král v letech 1074 až 1080 Harald III. Norský Harald III. Sigurdsson Harald IV. Gille, norský král v letech 1130 – 1136 Harald IV. Norský Harald V., norský králostatníHarald Bohr, dánský matematik Harald Brattbakk, norský fotbalový útočník Heinz-Harald Frentzen, německý pilot Harald Gimpel, východoněmecký vodní slalomář Harald zur Hausen, německý vědec Harald Hennum, norský fotbalový útočník Harald Paetz, dánský fotograf Harald Schmid, německý atlet Harald Schumacher, německý fotbalový brankář Harald Strø, norský rychlobruslař a fotbalista == Literatura == PhDr. Miloslava Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat? == Externí odkazy == Behind the Name", "question": "Je Harald mužské křestní jméno?", "answers": ["Harald je mužské křestní jméno."]}
{"title": "Cholera drůbeže", "context": "Podle zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb. představuje cholera nebezpečnou nákazu hrabavé i vodní drůbeže, která probíhá ve formě akutní hemoragické septikémie s vysokou morbiditou i mortalitou nebo ve formě chronické, případně jako lokalizovaná (latentní) infekce. Její výskyt i průběh jsou ovlivňovány prostředím. Historický význam sehrála v začátcích bakteriologie. Jako pasteurelóza se obecně označují infekce ptáků, příp. i onemocnění, vyvolané bakteriemi z rodu Pasteurella. Pasteurelóza byla popsána u mnoha druhů ptáků z čeledí bažantovitých (Phasianidae) a kachnovitých (Anatidae), u krůt, pštrosů, papoušků, holubů, dravců (Falconiformes) i pěvců (Passeriformes). Existují značné druhové rozdíly ve vnímavosti k infekci i k onemocnění. Nejzávažnější pasteurelózou u ptáků je cholera drůbeže. Epizootie cholery u drůbeže jsou popisovány již v 18. století. Název \"cholera drůbeže\" poprvé použil Mailet (1836). Benjamin (1851) prokázal její kontagiozitu a formuloval způsoby její prevence. V roce 1879 prokázal Toussaint bakteriální etiologii a Pasteur (1880) izoloval bakterie v čisté kultuře a připravil vůbec první očkovací látku záměrným oslabením patogenity bakterií. V USA jsou první popisy cholery známy již před rokem 1867. V minulosti se cholera v Evropě hojně vyskytovala a způsobovala značné ztráty. Se zlepšováním podmínek hygieny chovů a kvality krmných směsí se frekvence výskytu i průběh onemocnění postupně snižovaly a dnes se cholera objevuje sporadicky, většinou jen v chronické nebo lokalizované formě.", "question": "Ve kterém roce byl poprvé použit název cholera drůbeže?", "answers": ["1836"]}
{"title": "ČSN", "context": "45 Hlubinné vrtání a těžba nafty 46 Zemědělství 47 Zemědělské a lesnické stroje 48 Lesnictví 49 Průmysl dřevozpracující 50 Výrobky průmyslu papírenského 51 Strojní zařízení potravinářského průmyslu 52 Strojní zařízení potravinářského průmyslu 53 Strojní zařízení potravinářského průmyslu 56 Výrobky potravinářského průmyslu 57 Výrobky potravinářského průmyslu 58 Výrobky potravinářského průmyslu 62 Průmysl gumárenský, pryž 63 Průmysl gumárenský, pryžové výrobky 64 Plasty 65 Výrobky chemického průmyslu 66 Výrobky chemického průmyslu 67 Výrobky chemického průmyslu 68 Výrobky chemického průmyslu 69 Strojní zařízení chemického průmyslu 70 Výrobky ze skla a tavených hornin 71 Sklo a tavené horniny - materiálové listy a výrobní zařízení 72 Stavební suroviny, materiály a výrobky 73 Navrhování a provádění staveb 74 Části staveb 75 Vodní hospodářství 76 Služby 77 Obaly a obalová technika 79 Průmysl kožedělný 80 Textilní suroviny a výrobky 81 Strojní zařízení textilního průmyslu 82 Stroje a zařízení pro úpravu povrchu 83 Ochrana životního prostředí, pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojních zařízení a ergonomie 84 Zdravotnictví 85 Zdravotnictví 86 Zdravotnictví 87 Telekomunikace 88 Průmysl polygrafický 89 Hudební nástroje 90 Kancelářské, školní a kreslicí potřeby 91 Vnitřní zařízení 93 Výstrojné zboží 94 Výstrojné zboží 95 Výstrojné zboží 96 Výstrojné zboží 97 Výměna dat 98 Zdravotnická informatika 99 Metrologie == Reference == == Externí odkazy == Slovníkové heslo ČSN ve WikislovníkuÚřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Zákon č. 84/1948 o závaznosti hospodářských a technických norem na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 1948 na MVČR.cz.", "question": "Jakou zkratkou se označují české technické normy?", "answers": ["ČSN"]}
{"title": "Sagrada Família", "context": "Chrám Sagrada Familia (česky chrám Svaté rodiny) se nachází na východním pobřeží Španělska v Barceloně. Stavební práce na něm začaly v roce 1882, trvají dodnes. Chrám je hlavní stavbou slavného architekta Antonia Gaudího. Toto neobyčejné stavební dílo mělo podnítit návrat k učení římskokatolické církve. Chrám byl vysvěcen 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., který ji také propůjčil titul basillica minor. Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury. Zajímal se o Art nouveau, jeho přístup k architektuře je však velmi individuální a nekonvenční. Místo přesných projektů zhotovoval neostré skici, často chodil na staveniště a pozoroval všechny detaily, aby je mohl případně pozměnit. Gaudí převzal projekt Sagrada Familia ve velmi raném stadiu (v roce 1883), věnoval mu hodně energie. V roce 1926 však zemřel a ukázalo se nemožné pokračovat ve stavbě v jeho duchu. Předpokládá se, že by Gaudí nezůstal u zbarvení přírodního kamene, měl rád barvy a řada jeho prací ukazuje nadměrné používání různých tónů barev. Gaudí zamýšlel ze Sagrady Familii vybudovat \"poslední velkou svatyni křesťanství\", a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly.", "question": "Ve kterém roce začaly stavební práce na výstavbě chrámu Sagrada Familia?", "answers": ["1882"]}
{"title": "Guy de Maupassant", "context": "Pro románovou tvorbu je typické zaměření na měšťanskou a aristokratickou vrstvu. V dílech Silná jako smrt a Naše srdce jsou tentokrát hlavními postavami ženy. Hlavním tématem je milostný vztah mezi umělcem a ženou z vysokých poměrů. Téměř všechny významné okamžiky autorova života se vtiskují do jeho tvorby. V novele Dědictví vstupujeme do úřednického prostředí samotného ministerstva námořnictva, v Miláčkovi se dokonce stylizoval do hlavní postavy Georgese Duroye a své časté pobyty v lázních mohl uplatnit v románu Mont-Oriol. Kulička (Boule de suif), 1880 – asi nejpopulárnější Maupassantova povídka z prostředí prusko-francouzské války. Ústřední postavou je prostitutka Elisabeth Rousset, zvaná Kulička, jež zachrání občany městečka tím, že poskytne služby pruskému důstojníkovi. I přes tento \"hrdinský čin\" jí ostatní neustále pohrdají. Objevuje se však rozpor, kdo je mravnější a větší vlastenec: prostitutka, která se obětovala, nebo \"slušní\" lidé, kteří se snaží vše jen přežít? Dílo dostupné online. Slečna Fifi (Mademoiselle Fifi), 1882 – opět z prusko-francouzské války, zobrazuje barbarské chování pruských vojáků. Příběh jednoho života, 1883 Miláček (Bel-Ami), 1885 – společensko-kritický román, v němž si mladý novinář za pomoci své přitažlivosti buduje kariéru využíváním žen. Nakonec se cílevědomý mladík dostává až do pařížských šlechtických kruhů. Mont-Oriol, 1887 - román z lázeňského prostředí. Christiane Andermattová se přijede léčit do lázeňského města kvůli domnělé neplodnosti. Zamiluje se však do Paula Brétignyho, se kterým bude mít holčičku. Její manžel William, který je ke své ženě poměrně lhostejný, zatím rozehrává spekulace ohledně pozemků a výstavbě dalšího lázeňského objektu a kasina. Bratr Christiane Gontran, stále v dluzích a využívající svého švagra, přistoupí na svatbu s dcerou Oriola, Louisou, i když se nejprve dvořil její sestře Charlotte. Ta ale nebude mít tak výhodné dědictví, které by spadalo do Williamových plánů. Opuštěnou Charlotte si tak vyhlédne Paul a sám se s ní ožení. Román končí v momentě, kdy si Christiane, zotavující se z porodu, nechá zavolat Paula a posílá jej pryč, když se jejich dcera rozpláče. Román je satirou na lázeňské prostředí, finanční spekulace, \"zázračné\" produkty a reklamu. Petr a Jan, 1887 - naturalistický či realisticko-psychologický krátký román, který se proslavil hlavně předmluvou, ve které Maupassant popisuje svou vizi románu a literární kritiky.", "question": "Jaký typ románu je Miláček ?", "answers": ["společensko-kritický román"]}
{"title": "Volby v Lotyšsku", "context": "Volby v Lotyšsku jsou svobodné. Volí se do parlamentu, Evropského parlamentu a každé čtyři roky probíhají prezidentské volby. Do parlamentu je poměrným volebním systémem voleno 100 poslanců na čtyřleté volební období. == Dominantní politické strany == Sociálně demokratická strana \"Shoda\" Jednota Svazu Zelených a Rolníků Nacionální sdružení Sdružení regionů Lotyšska Ze srdce pro Lotyšsko == Reference ==", "question": "Jsou volby v Lotyšsku svobodné?", "answers": ["Volby v Lotyšsku jsou svobodné."]}
{"title": "Louis Dudek", "context": "Louis Dudek (6. února 1918 – 23. března 2001) byl kanadský básník. Narodil se do rodiny polských emigrantů ve městě Montréal v kanadské provincii Québec. Studoval na montréalské McGillově universitě, kterou v roce 1939 úspěšně dokončil získáním titulu B.A. Později studoval na newyorské Columbia University, kde získal titul PhD. a začal se věnovat pedagogické činnosti a psaní básní. Od konce čtyřicátých let si dopisoval s básníkem Ezrou Poundem, který na něj měl značný vliv a se kterým se také později osobně setkal. Od roku 1951 Dudek vyučoval na McGillově universitě. Zemřel v roce 2001 ve věku 83 let. Jeho synem je informatik Gregory Dudek. == Reference ==", "question": "Narodil se Louis Dudek v Kanadě?", "answers": ["Narodil se do rodiny polských emigrantů ve městě Montréal v kanadské provincii Québec."]}
{"title": "Cizinec (román)", "context": "Cizinec (francouzsky L'Étranger) je román/novela francouzského spisovatele Alberta Camuse z roku 1942. Děj se odehrává v Alžíru ve třicátých letech. Dílo má dvě části. V první části líčí hlavní hrdina Meursault, jak se zúčastnil pohřbu své matky, ale bez jakýchkoli citů. Jistá lhostejnost až indolence charakterizuje i jeho další běžný život, kdy se seznámí se sousedem Raymondem, podezřelým z pasáctví, a pomůže mu se pomstít své arabské přítelkyni, která ho podvedla. Při nedělním výletu na pláž se spolu Raymondem a jeho přítelem dostanou do potyčky s bratrem sousedovy expřítelkyně a jeho arabským přítelem. Bratr jeho bývalé milenky ho zraní nožem a jsou nuceni ustoupit. Meursault se jde poté projít po pláži a narazí na slunícího se araba. Když ho arab zpozoruje, vytáhne pro jistotu nůž, ale Meursault ho bez přemýšlení zastřelí. Druhá část líčí soudní přelíčení, při němž se Meursault ani nehájí a nemůže ani poukázat na to, že by se před vraždou cítil skutečně ohrožen. Román končí Meursaultovými úvahami v cele, kde čeká na vykonání rozsudku. Podle úsudku J.-P. Sartra je \"Cizinec\" jedno z nejvýznamnějších děl raného existencialismu, Camus sám se však s existencialismem rozešel a svůj filosofický postoj charakterizoval spíš jako filosofii absurdity. Román byl přeložen do mnoha jazyků, několikrát zfilmován a inspiroval řadu dalších literárních děl. V roce 1967 natočil stejnojmenné italsko-francouzské drama italský režisér Luchino Visconti s Marcello Mastroiannim v hlavní roli.", "question": "Ve kterém roce byl vydán román Cizinec?", "answers": ["1942"]}
{"title": "Rozmarné léto (film)", "context": "Rozmarné léto je český film režiséra Jiřího Menzela z roku 1968 podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury. Jedno deštivé letní odpoledne se na prázdné staré plovárně malého města sejdou major Hugo (Vlastimil Brodský), abbé Roch (František Řehák) a majitel těchto říčních lázní Antonín Důra (Rudolf Hrušínský). Pánové probírají vznešeným, vzdělaným jazykem naprosté životní nicotnosti, když tu je jejich nečinné klábosení přerušeno a oni vytrženi z letargie příjezdem pouťových komediantů, kouzelníka Arnoštka (Jiří Menzel) a jeho společnice Anny (Jana Preissová). Každý z pánů se svým způsobem snaží s krásnou slečnou rozptýlit. Film je barevný a byl vyroben v ČSSR, Filmové studio Barrandov v roce 1967. Film inspiroval Igora Bauersimu k jeho divadelní hře Launischer Sommer, kterou inscenoval v roce 2001 v düsseldorfském divadle Düsseldorfer Schauspielhaus. Snímek vyhrál hlavní soutěž Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 1968, kde získal Křišťálový glóbus. Z úst Antonína Důry pochází proslulý výrok: \"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.\" Rozmarné léto (film) na Kinoboxu.cz", "question": "Kdy byl natočen film Rozmarné léto?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Nepálská vlajka", "context": "Vlajka Nepálu je tvarem naprosto výjimečná vlajka, která se skládá ze dvou nestejně vysokých karmínových, modře lemovaných pravoúhlých trojúhelníků položených nad sebou (částečně přes sebe). V horním trojúhelníku se nachází stylizovaná bílá silueta Měsíce s osmi paprsky, v dolním pak silueta Slunce s dvanácti paprsky. K poslední změně vlajky došlo v roce 1962, kdy byly vypuštěny kresby tváří ze symbolů Měsíce a Slunce. == Symbolika == Karmínová barva je nepálskou národní barvou a symbolem vítězství, statečnosti Nepálců a národní květiny Pěnišníku. Modrá barva lemu symbolizuje mír a harmonii. Červená s modrou jsou také barvy tepla a chladu, kontrastů nepálského klimatu.Dva trojúhelníky představují dvě hlavní nepálská náboženství: buddhismus a hinduismus, tvar vlajky připomíná pohoří Himálaje.Měsíc a Slunce symbolizují věčný koloběh času a přání existence Nepálu tak dlouho, jako obě vesmírná tělesa. Měsíc byl v době vzniku vlajky symbolem královské rodiny, Slunce rodiny Ránů, která byla u moci až do roku 1951. == Rozměry == V příloze Ústavy království Nepálu ze 16. prosince 1962 ke článku č. 5 jsou uvedeny instrukce k narýsování vlajky. Tyto konstrukční detaily byly beze změn převzaty do nepálské ústavy z roku 1990, prozatímní ústavy z roku 2007 a platí dodnes. Postup tvorby Národní vlajky Nepálu A)Postup tvorby tvaru bez modrého lemu 1.Ve spodní části karmínové tkaniny, narýsujte úsečku AB požadované délky zleva doprava. 2.Z bodu A narýsujte úsečku AC kolmo k AB tak, aby AC se rovnala AB plus jedna třetina AB. Na úsečce AC vyznač bod D tak, aby se úsečka AD rovnala úsečce AB. Spoj BD. 3.Na úsečce BD vyznačte bod E tak, aby se BE rovnala AB. 4.Narýsujte úsečku FG rovnoběžně k AB tak, že bod E náleží FG. Bod F leží na AC. Velikost FG se rovná AB. 5.Spoj CG. B)Postup tvorby Měsíce 6.Na úsečce AB vyznačte bod H tak, že AH se rovná jedné čtvrtině úsečky AB a narýsujte úsečku HI, která je rovnoběžná k AC. Tam, kde protne úsečku CG je bod I. 7.Bod J leží v polovině CF. Narýsujte úsečku JK, která je rovnoběžná k AB. Tam, kde protne úsečku CG je bod K. 8.Bod L leží na průniku úseček JK a HI. 9.Spoj JG. 10.Bod M leží na průniku úseček JG a HI.", "question": "Jakou barvu mají trojúhelníky vlajky Nepálu?", "answers": ["karmínových"]}
{"title": "Vrchní, prchni!", "context": "Vrchní, prchni! je československá filmová komedie z roku 1980, kterou natočil režisér Ladislav Smoljak. == Děj == Pražského knihkupce Dalibora Vránu (Josef Abrhám) si jednoho dne v pohostinství spletou s vrchním číšníkem. Z důvodu své neveselé finanční situace (postižené zejména nutností platit alimenty svým minulým partnerkám) bere Dalibor příležitost pevně do rukou a stává se z něj falešný vrchní. Čas od času si obleče smoking, přijde do lokálu, zkasíruje několik hostů a vzápětí se vytratí. Aby doma vysvětlil náhle zvýšené příjmy, vydává se za úspěšného barového houslistu. Nějakou dobu se mu daří, i díky střídání lokalit a několika namaskování. Pohár začne přetékat v Karlových Varech, kde na něj skuteční vrchní uspořádají hon - falešný vrchní jim však uteče a ještě stihne zkasírovat další lázeňskou restauraci. Nakonec Dalibor doplatí na svého vloudilého souseda pana Pařízka (Zdeněk Svěrák), který v něm pozná podobu s falešným vrchním. Vrána je Bezpečností dopaden ve svém knihkupectví a usvědčen podle svého podpisu na stvrzenkách. Symboly filmu jsou tříkolové vozítko Velorex a píseň Severní vítr (hudba J. Uhlíř, text Z. Svěrák). K nejznámějším scénám patří testování funkcí Pařízkovic nové škodovky (\"stěrače stírají, klakson troubí\") a Vránovo předstírání před vlastní manželkou, že je inženýr Králík (\"Vypadá jako Vrána, ale je to Králík! \"). == Výroba == Námět a scénář: Zdeněk Svěrák Hudba: Jaroslav Uhlíř Kamera: Ivan Šlapeta Střih: Jiří Brožek Režie: Ladislav Smoljak Další údaje: barevný, 85 min, komedie Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1980 == Obsazení == == Zajímavosti == V 1. a 5. díle zábavného pořadu Veselé příhody z natáčení vyprávějí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu. == Externí odkazy == Vrchní, prchni! v Česko-Slovenské filmové databázi Vrchní, prchni! na Kinoboxu.cz Vrchní, prchni! v Internet Movie Database (anglicky) Vrchní, prchni! ve Filmovém přehledu", "question": "Jak se jmenuje režisér filmu Vrchní, prchni?", "answers": ["Ladislav Smoljak"]}
{"title": "Ukrajina", "context": "Ukrajina (ukrajinsky У) je země ležící ve východní Evropě; na východě hraničí s Ruskem, na jihozápadě s Moldavskem (včetně neuznaného Podněstří), Rumunskem, na západě s Maďarskem, Slovenskem a Polskem, na severu s Běloruskem. Jižní hranice je tvořena Černým a Azovským mořem, přičemž mezi těmito dvěma moři se nachází poloostrov Krym. Hlavní město Kyjev leží na Dněpru, největší ukrajinské řece. Ukrajina získala nezávislost roku 1991 po rozpadu Sovětského svazu; zároveň je zakládajícím členem Společenství nezávislých států. Ukrajina je unitární stát, který se dělí na 24 oblastí, dvě města se zvláštním statusem (Kyjev a Sevastopol) a autonomní republiku Krym. Poloostrov Krym včetně města Sevastopolu byl v březnu 2014 anektován Ruskou federací. Slovo Ukrajina je slovanského původu, etymologie však není jednoznačná: nejčastěji se uvádí význam \"okrajové území\", přesněji jednotlivá krajní, hraniční knížectví Kyjevské Rusi. Další výklady hovoří v souvislosti s knížectvími o \"ukrojených\", oddělených zemích. První doložené užití z roku 1187 pochází z Kyjevského letopisu, zachovaného v Pověsti dávných let v Ipaťjevském kodexu z 15. století, kde se hovoří o smrti perejaslavského knížete, jejž \"Ukrajina bohatě oplakala.\" V následujících staletích bylo slovo nadále používáno především v širokém významu krajních území, někdy též oblastí vnějších slovanskému osídlení, sousedních \"ukrajin\". Od 16. století se slovo objevuje i mimo slovanské písemné památky a v průběhu 17. století se začíná etablovat v evropské geografii; postupně začíná odkazovat k \"území obývanému Ukrajinci.\" Označení Ukrajina bylo užíváno spíše v lidové řeči, zatímco polské, resp. ruské úřady používaly zpravidla označení Malá Rus, Malorusko – oproti Velké Rusi, tj. dnešnímu Rusku, Bílé Rusi (dnes Bělorusko) a Červené Rusi. Obyvatelé Ukrajiny bývali označováni zpravidla jako Malorusové či Rusíni; etnonymum Ukrajinec se objevuje přibližně od 18. století, plně se však prosadilo až koncem 19. století.", "question": "Jak se nazývá hlavní město Ukrajiny?", "answers": ["Kyjev"]}
{"title": "Dub", "context": "V téměř celém Středomoří je rozšířen dub kermesový (Q. coccifera), který v křovinatých porostech, nazývaných makchie a rostoucích na místě původních středomořských lesů, nahrazuje původní dub cesmínovitý (Q. ilex). Další druhy mají již omezenější areály výskytu. V západním Středomoří je to dub korkový (Q. suber), na Pyrenejském poloostrově dub alžírský (Q. canariensis), dub portugalský (Q. faginea), dub pyrenejský (Q. pyrenaica) a duby Q. lusitanica. , Q. cerrioides a Q. mas, ve východním Středomoří dub balkánský (Q. frainetto), dub trojský (Q. trojana), dub sivozelený (Q. pedunculiflora), dub šupinatý (Q. macrolepis), dub Hartwissův (Q. hartwisiana) a Q. haas. Dále se v Itálii a na přilehlých ostrovech vyskytuje dub Q. congesta a na Sicílii Q. sicula. V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jsou vedeny jako kriticky ohrožené celkem 4 druhy dubů: Quercus graciliformis, Quercus hinckleyi a Quercus tardifolia z Texasu a Quercus hintonii z Mexika. V kategorii ohrožené druhy je zařazeno 8 druhů, pocházejících ze Severní Ameriky (z USA a Mexika). V Česku je chráněn jako silně ohrožený dub cer (Q. cerris). Drobné, nenápadné květy dubů jsou opylovány větrem. Žaludy našich dubů vyhledává celá řada savců, např. prase divoké, plši a veverky. Duby poskytují potravu celé škále různých druhů hmyzu. Listím se živí housenky různých druhů denních i nočních motýlů, v Česku je to např. obaleč dubový (Tortrix viridana), bourovec dubový (Lasiocampa quercus), ostruháček česvinový (Satyrium ilicis), ostruháček dubový (Neozephyrus quercus), bourovčík toulavý (Thaumetopoea processionea), hřbetozubec Milhauserův (Harpyia milhauseri), stužkonoska úskopásná (Catocala promissa) a mnohé jiné.", "question": "Jak jsou opylovány květy dubů?", "answers": ["větrem"]}
{"title": "Boreás", "context": "Boreás (řecky Β, latinsky Boreas nebo Aquilo) v řecké mytologii je synem Titána Astraia a bohyně ranních červánků Éós. Je bohem severního větru nebo též severní vítr sám. Jeho bratry jsou: Euros nazývaný též Argestés (dle Hésioda) - bůh východního nebo jihovýchodního větru Zefyros - bůh mírného západního větru Notos - bůh jižního větruBoreás je ze všech větrů nejsilnější a nejprudší. Jeho domovské sídlo je v Thrákii, na svých křídlech se však prohání po celém světě. Jeho manželkou se stala Óreithýia, dcera athénského krále Erechthea. Jelikož ona se za něj nechtěla provdat, unesl ji násilím. Spolu měli dva okřídlené syny jménem Kalaís a Zétés, kteří se proslavili mnoha hrdinskými činy, mimo jiné také se zúčastnili výpravy Argonautů do Kolchidy pro zlaté rouno. Kromě nich měli Boreás a Órethýia také dcery Chioné a Kleopatru, která se provdala za thráckého krále Fínea. == Reference == Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974 Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky Publius Ovidius Naso, Proměny Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí", "question": "Byl Boreás řeckým bohem severního větru ?", "answers": ["Je bohem severního větru nebo též severní vítr sám."]}
{"title": "Kód", "context": "Kód je předpis, podle nějž se informace převádějí do jiné reprezentace za účelem jejich přenosu či záznamu. Je to tedy způsob, jakým se informace sdělují nebo zapisují na různá média. Často se slovem kód označuje také sama zakódovaná informace. Kódování je proces převodu informací na symboly kódu, dekódování je opačný proces. Známým příkladem kódu je Morseova abeceda, která převádí písmena na sekvence teček a čárek. Obecně při jakémkoliv přenosu či záznamu je třeba zvolit vhodnou reprezentaci s ohledem na specifické požadavky, mezi které obvykle patří: stručnost (komprese dat), detekce a opravy chyb záznamu či přenosu (samoopravný kód), rychlost a jednoduchost kódování resp. dekódování, technická vhodnost pro přenosové či záznamové médium (linkový kód). Účelem kódování může být také utajení smyslu zprávy před nezasvěceným příjemcem. Ačkoli se dnes k tomuto účelu mnohem častěji používá šifrování, kódy se vyznačují jednoduchostí a například substituce na úrovni slov může někdy poskytnout dostatečnou ochranu. Známé je využití takových kódů při komunikaci mezi zločinci nebo v historii při válečných operacích.", "question": "Jak se jmenuje opačný proces ke kódování?", "answers": ["dekódování"]}
{"title": "Voda", "context": "Voda, sumárním vzorcem (zároveň však racionálním) H2O, systematický název oxidan, je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem, resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevném – led a sníh, v kapalném – voda a v plynném – vodní pára. Systematicky se voda nazývá \"oxidan\" (od názvosloví IUPAC 93), vycházející z toho, že se jedná o anorganický jednojaderný hydrid (proto končí na příponu \"-an\"). IUPAC uvádí ve svých názvoslovných doporučeních i anglický systematický název \"dihydrogen oxide\", obdobný český název \"oxid vodný\" se v odborné literatuře nepoužívá. I v odborném jazyce se však používalo a používá triviální označení \"voda\". Podrobnější informace naleznete v článku Fyzikální a chemické vlastnosti vody. Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105 °. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu. Vlastnosti molekul způsobují dobrou rozpustnost polárních a iontových látek ve vodě, jsou důvodem vysoké elektrické permitivity vody a díky jejich schopnosti zapojovat se do vodíkových vazeb (zvané též vodíkové můstky) jsou důvodem i významné hustotní anomálie vody.", "question": "Z jakých chemických prvků se skládá voda?", "answers": ["vodíku a kyslíku"]}
{"title": "Runy", "context": "Runy jsou znaky, podle jedné hypotézy odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého. Tyto znakové sady se používaly v germánských jazycích, především pak ve Skandinávii a na britských ostrovech, a to v pozdním období rané doby dějinné (též označované jako protohistorie) a v raném středověku. První runové nápisy jsou asi z roku 150 n. l., a runová abeceda byla převážně nahrazena latinkou, v souvislosti s přijímáním křesťanství, ve střední Evropě roku 750 a ve Skandinávii až roku 1100. Nicméně používání runové abecedy ke speciálním účelům (např. k dekoracím) vydrželo na švédském venkově až do začátku 20. století. Původ runových zápisů je stále nejistý. Mnoho znaků staršího futharku je na pohled blízce podobno znakům latinky. Některé další runy se potom podobají znakům severoitalské, rétorománské, lepontské či benátské abecedě z 5. až 1. stol. př. n. l., které jsou si navzájem dosti podobné a jsou následovníky staré italské abecedy. Nicméně souvislost není věrohodně doložitelná a prvotní hypotéza původu, která poukazovala na možnost zjednodušení znaků uvedených abeced, respektive jejich úpravu pro ulehčení záznamu rytím a tesáním, byla opuštěna (nejsilnějším protiargumentem je fakt, že některé tvary run jsou pro rytí/tesání mnohem složitější, než by byly jejich uvažované vzory). Runy by tedy bylo možno nejspíše považovat za nezávisle vzniklé, respektive jen se základním vztahem vzniklé, původní germánskými písmo (z cca 1. až 2. stol. n. l.? ). Runová abeceda se nazývá futhark/futhork (dříve se runa Ansuz vyslovovala jako A, později jako O) a to podle prvních písmen (stejně jako a-be-ce-da) a je rozdělena na 3 sady (skupiny písmen), nazývané potom aettir (pl.) (aett sg.) (= \"rodiny\").", "question": "Z jakého roku jsou první runové nápisy?", "answers": ["asi z roku 150 n. l."]}
{"title": "Cordell Hull", "context": "Cordell Hull (2. října 1871 Olympus – 23. července 1955 Washington, D.C.) byl americký politik. Stal se nejdéle sloužícím ministrem zahraničních věcí USA v historii; tuto funkci zastával 11 let (1933–1944) ve vládě Franklina D. Roosevelta během velké části druhé světové války. V roce 1945 získal Nobelovu cenu za mír za svůj podíl na vzniku OSN; prezident Roosevelt ho nazýval otcem Spojených národů. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cordell Hull na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Cordell Hull ve Wikimedia Commons Osoba Cordell Hull ve Wikicitátech(anglicky)The Cordell Hull Foundation (anglicky)The Cordell Hull Institute (anglicky)The Cordell Hull Museum (anglicky)Cordell Hull State Park", "question": "Za jakou zásluhu dostal Cordel Hull Nobelovu cenu za mír?", "answers": ["za svůj podíl na vzniku OSN"]}
{"title": "Česká obchodní inspekce", "context": "Česká obchodní inspekce (zkráceně ČOI) je orgán státní správy podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Ústředního ředitele ČOI jmenuje ministr průmyslu a obchodu. ČOI byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Je nástupnickou organizací někdejší Státní obchodní inspekce. Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty se sídly v krajských městech. Česká obchodní inspekce kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice), pokud podle zvláštních právních. předpisů nevykonává tento dozor jiný správní úřad. dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků (kromě potravin) včetně jejich zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu; zda se při prodeji zboží používají ověřená měřidla (pokud ověření podléhají. ), a zda používaná měřidla odpovídají příslušným předpisům, technickým normám či patřičnému schválení; dodržování podmínek stanovených právními a jinými příslušnými předpisy pro poskytování určitých služeb a provozování některých specifických činností; zda při uvádění výrobků na trh byly tyto výrobky opatřeny náležitým. povinným označením, popřípadě zda k nim byl vydán či přiložen předepsaný certifikát, zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají příslušným technickým požadavkům a podobně; zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné; zda jsou při sjednávání spotřebitelského úvěru dodržovány povinnosti stanovené právními. předpisy (pokud dozor v daném případě nevykonává Česká národní banka). č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, č.. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, č. 477/2001 Sb., o obalech, č.. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými.", "question": "Kterému ministerstvu je podřízena česká obchodní inspekce?", "answers": ["Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR"]}
{"title": "Oběšení", "context": "Oběšení je rozšířený způsob popravy a sebevraždy, výjimečně vraždy a vzácně je důsledkem nehody, v minulosti též náboženské oběti. Jako poprava se používalo téměř ve všech historických kulturách už od pravěku. Někdy bylo považováno za vznešený, aristokratický způsob popravy (Čína, staří Germáni), zvláště v kombinaci s rituální sebevraždou. Ve středověké Evropě to byl naopak potupný způsob smrti, používaný pro zločince z nízkých tříd. Pravěcí Evropané často oběšením obětovali bohům. Tak Keltové věšeli na stromech oběti Esusovi, bohu větru, aby si je tak mohl náležitě pohoupat. Staří Germáni a Vikingové oběšením vzdávali úctu bohu Ódinovi, který se podle legendy také sám oběsil na světovém stromě Yggdrasilu, aby tak dosáhl osvícení. Oběšení je obvyklým způsobem sebevraždy, zejména u mužů (ženy častěji volí nějakou formu otravy). Oběšení je také jeden z nejčastějších způsobů sebevraždy ve věznicích. V českých věznicích skončili své životy oběšením např. Jaroslav Malý, Stanislav Večeřa, Karel Kopáč či Otakar Tomek. Oběšení bylo také častým způsobem rituální sebevraždy vdov. U starých Achájů, Slovanů, u Germánů (Prokopios z Kaisareie tento zvyk dosvědčuje u Herulů, usazených tehdy i na území ČR) až do novověku se tento zvyk zachoval v Číně. Způsob provedení poprav ve středověké a raně novověké Evropě byl různý, od prostého vytažení na strom po použití speciálně postavené šibenice, obyčejně na veřejném, zdálky viditelném místě (šibeniční vrch).", "question": "V kterých kulturách se používala poprava oběšením?", "answers": ["téměř ve všech historických kulturách"]}
{"title": "Pelíšky", "context": "Pelíšky jsou česká komedie režiséra Jana Hřebejka z roku 1999. Film vyprávěný očima dospívajícího chlapce (Michael Beran) se odehrává na konci 60. let 20. století. Otec chlapce (Miroslav Donutil) je voják, komunista a příliš svému synovi nerozumí. Soused (Jiří Kodet) je bývalý voják, nesnáší komunisty a své dceři rovněž nerozumí. Nová generace má jiné ideály než generace předchozí. Film získal celkem tři České lvy za nejlepší hlavní mužský herecký výkon Jiřího Kodeta, plakát a divácky nejúspěšnější český film. Podle Ivy Janžurové byla role matky Krausové nejprve nabídnuta jí; poté, co trvala na tom, aby její postava nezemřela, a scenárista Petr Jarchovský nebyl ochoten roli přepsat, ke spolupráci nedošlo. Realizace filmu trvala 6 let. Původně mělo jít o dvoudílný televizní film. Rodinná vila se nachází v ulici Schodová 4 v Praze - Košířích. V Prokopském údolí u Prahy se nachází jezírko s \"mužem s koženou brašnou\". Pelíšky v Česko-Slovenské filmové databázi Pelíšky ve Filmové databázi Pelíšky na Kinoboxu.cz Místa natáčení na Filmová místa.cz", "question": "Kdo natočil českou komedii Pelíšky?", "answers": ["Jana Hřebejka"]}
{"title": "Brooklynský most", "context": "Brooklynský most (anglicky Brooklyn Bridge, původně New York and Brooklyn Bridge) je jeden z nejstarších visutých mostů ve Spojených státech amerických. Má délku 486,3 metrů a vede přes řeku East River. Spojuje dvě části New Yorku - Manhattan a Brooklyn. V době jeho otevření se jednalo o největší[zdroj? ] visutý most na světě a první visutý most na ocelových lanech. Jeho mostní věže byly v té době nejvyššími stavbami na celé západní polokouli. Stavba začala 3. ledna 1870. Most byl dokončen po 13 letech a byl otevřen 24. května 1883. Od svého otevření se stal symbolem New Yorku a od roku 1964 patří mezi národní historické památky. Přes tento most také vede trasa Newyorského maratonu. == Historie == === Výstavba === Most se rozhodl vybudovat John Augustus Roebling. Snil o Brooklynském mostě jako svém největším díle. Po strašné zimě 1866 - 1867, kdy zkolabovala doprava, poté, co všechny lodě zamrzly, se rozhodlo, že se postaví most přes řeku East River. Stavba byla schválena roku 1869. Poté začali vybírat místo stavby. Avšak při poslední kontrole místa si Roebling nevšiml připlouvající lodi. Ta mu při nárazu do mola rozdrtila nohu. Museli mu amputovat prsty na noze a dva týdny na to zemřel na infekci. Jeho místo převzal jeho syn Washington Roebling. Stavba byla zahájena 3. ledna 1870. Pro vybudování základů věží pod úrovní hladiny vody byly použity kesony. Velký zvon se spustil do vody tak, aby se jeho spodní hrana zařízla do dna a jeho vrchní část vyčnívala nad hladinu. Pak se z něj odčerpala voda za pomocí vzduchu, který byl vtlačen do zvonu a vodu vytlačil. Věže jsou postaveny z vápence, žuly a cementu. Jsou postaveny v novogotickém stylu, s charakteristickými lomenými oblouky ve věžích. Cena výstavby celého mostu byla vyčíslena na tehdy neuvěřitelných 15,5 miliónu dolarů. Tehdy se ještě moc nehledělo na bezpečnost a zdraví dělníků při práci, také nebyl dostatečně znám princip a možnosti kompenzace kesonové nemoci, a proto zemřelo 27 lidí během jeho výstavby. === Slavnostní otevření === Ve dne 24. května 1883 byl po 13 letech stavby most dokončen a otevřen pro veřejnost, toho dne se u mostu sešly tisíce lidí, které přivítal newyorský starosta Franklin Edson, ale i tehdejší 21. prezident Spojených států Chester Arthur. Ti přecházeli most, aby se setkali s brooklynským starostou Sethem Lowem, který na ně čekal pod mostní věží na brooklynském břehu.", "question": "Přes jakou řeku vede Brooklynský omst", "answers": ["přes řeku East River"]}
{"title": "Aconcagua", "context": "V jazyce Inků se nazývala Anco-cahuac. Tento název v kečuánštině znamená Bílá stráž. To, že Inkové vystoupili na vrchol jako první, dokázáno není, ale nesporně se dostali do velké výšky. Na jiných vrcholech And byly nalezeny jejich stopy a to i ve výškách přes 6000 m. Prvním Evropanem, jenž prozkoumal okolí Aconcaguy byl generál José de San Martín se svou obrovskou armádou o 5300 vojácích, 10 600 mulách a 1600 koních. V r. 1817 se dostal přes masiv And právě v této oblasti. Charles Darwin uviděl Acocaguu v roce 1832. Jako první Evropan se pokusil vylézt na vrchol Paul Gussfeldt, (jeden z nejznámějších horolezců Německa tehdejší doby) který se v roce 1883 dostal do výšky 6560 m. První kdo dosáhl samotného vrcholu hory byl horský vůdce ze Švýcarska Mathias Zurbriggen v roce 1897. Další dva členové expedice vystoupili na vrchol několik dní poté. Aconcagua leží v Argentině v pohoří Andy poblíž hranic s Chile a je ohraničena údolími de las Vacas a de los Horcones Inferior. Hora se nachází v Andesově horském pásmu, v argentinské provincii Mendoza. Vrchol leží asi 5 km od provincie San Juan a 15 km od státní hranice s Chile. Město Mendoza leží 112 km jihovýchodně od Aconcaguy. Je jednou z hor tzv. skupiny Seven Summits (Sedm vrcholů). Zeměpisné souřadnice vrcholu jsou -276,-70.010812. Hora byla vytvořená odejmutím plošiny Nazca Plate pod jihoamerickou deskou během geologicky nedávnou Andeanskou orogenezí. Aconcagua není vulkán. K výstupu na horu je třeba mít povolení, jehož cena je v současné době 700 USD. Vrcholu se ročně pokouší dosáhnout kolem 3500 lidí.Normální trasa - Velká část výstupu vede sutěmi. Na cestě obvykle nejsou žádná sněhová pole, ale v nějakých úsecích je nutností vybavení na ledovec (mačky, cepín), kvůli umrzlému terénu apod. Normálka prochází dolinou Horcones na Plaza de Mulas (4200 m), výstup vede po severozápadním hřebeni a míjí výškové tábory Nido des Condores (4877 m), Berlin (5950 m) a Independencia (6546 m, bývalá nejvýše položená chata na světě, dnes v ruinách).", "question": "Jaká je nejvyšší hora jižní polokoule?", "answers": ["Aconcagua"]}
{"title": "Poděbrady", "context": "Z hloubky 96,7 m pak vytryskl silný pramen kalné železité vody, označovaný dnes jako Bülowův pramen. Objevení minerálních vod město změnilo k nepoznání. V roce 1907 už byly vyvrtány tři veřejné prameny (Bülowův, Hohenlohe a Charicléa) a v roce 1908 byly založeny poděbradské lázně, které měly velký vliv na další rozvoj města. Už 5. června 1908 vysvětil královéhradecký biskup Doubrava budovu Knížecích lázní, založených knížetem Hohenlohe. V červnu 1910 Knížecí lázně odkoupilo město a dalo navrtat další prameny, takže počátkem 20. let tu bylo 12 zřídel a v roce 1930 již 16. Nový ráz města určil zejména architekt a urbanista František Janda, který před válkou vytvořil koncepci rozvoje lázeňského středu v tehdejším secesním slohu. V roce 1919 lázně od města převzala nově vzniklá akciová společnost. Za první republiky se Poděbrady změnily ve významné lázně, které se zásluhou pražského kardiologa profesora dr. Václava Libenského, specializovaly na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí. František Janda v roce 1924 vypracoval urbanistický plán dalšího rozvoje Poděbrad, jejichž lázeňský střed se rozšířil až v železnici (dříve cca 1 km od centra) a založil lázeňský park.", "question": "Ve kterém roce byly založeny poděbradské lázně?", "answers": ["1908"]}
{"title": "Welcome to My Nightmare", "context": "Welcome to My Nightmare je první sólové (předtím alba vycházela jako hudební skupina Alice Cooper) studiové album amerického zpěváka Alice Coopera, vydané v únoru roku 1975. \"Welcome to My Nightmare\" (Alice Cooper, Dick Wagner. ) - 5:19 \"Devil's Food\" (Cooper, Bob Ezrin, Kelley Jay) - 3:38 \"The Black Widow\" (Cooper, Wagner. , Ezrin) - 3:37 \"Some Folks\" (Cooper, Ezrin, Alan Gordon) - 4:19 \"Only Women Bleed\" (Cooper, Wagner) -. 5:49 \"Department of Youth\" (Cooper, Wagner, Ezrin) - 3:18 \"Cold Ethyl\" (Cooper, Ezrin) - 2:51 \". Years Ago\" (Cooper, Wagner) - 2:51 \"Steven\" (Cooper, Ezrin) - 5:52 \"The Awakening\" (Cooper, Wagner. , Ezrin) - 2:25 \"Escape\" (Cooper, Mark Anthony, Kim Fowley) - 3:20 \"Devils' Food\" (Alternate Version) -. 5:13 \"Cold Ethyl\" (Alternate Version) - 2:56 \"The Awakening\" (Alternate Version) - 4:20 Alice Cooper - zpěv Bob Ezrin - syntezátor. , klávesy, zpěv Vincent Price - efekty, zpěv Dick Wagner - kytara, zpěv Steve Hunter - Electric and Acoustic Guitar Josef Chirowski - syntezátor, klávesy, zpěv, clavinet Prakash John - baskytara Tony Levin - baskytara Pentti \"Whitey\" Glan - bicí Johnny \"Bee\" Badanjek - bicí", "question": "Ve kterém roce bylo vydané první sólové album Alice Coopera?", "answers": ["1975"]}
{"title": "Bankovka", "context": "Bankovka neboli cenný papír s určitou peněžní částkou je bezúročný platební prostředek, vydávaný centrální bankou. Bankovkami se zabývá sběratelský vědní obor označovaný jako notafilie. == Historie == Bankovky se historicky vyvinuly z obchodních směnek. V případě předložení směnky byla původnímu majiteli vydána bankovka, kterou se banka zavazovala vyplatit při předložení určité množství zlata popřípadě určitou sumu. Před bankovkami byly v oběhu pouze peníze z drahých materiálů, které samy o sobě byly nositeli hodnoty – na rozdíl od bankovek – nezávisle na bance, státu či úřední moci. Nejčastější byly zlaté mince, jejich nevýhodou bylo to, že byly poměrně těžké a že se opotřebovávaly.Roku 650 našeho letopočtu byly první papírové peníze vydány za císaře Kao Tsunga (Čína), ale za všeobecnou měnu jsou uznány až v 10. století. Marco Polo roku 1298 píše, že bankovky jsou v oběhu i v Persii a Japonsku. Aby se nemusely vyměňovat pytlíky mincí, zavedli ve středověku evropští obchodníci takzvané úvěrové úpisy. Od 17. století vydávaly takové úpisy přímo banky. V té době kovová platidla nestačila pokrývat prudký růst objemu transakcí v obchodním styku. Začaly se používat směnky jakožto cenné papíry, ve kterých se jejich vydavatel zavazuje vyplatit držiteli určitou částku. Se směnkami se tak začalo obchodovat. Směnky měly v praxi několik nevýhod – byly vždy vypsány na pevnou částku a jejich reálná hodnota závisela na platební morálce konkrétního vydavatele (emitenta). Banky proto začaly směnky vykupovat a vyměňovat je za směnky vlastní – bankovky. Ty mohly být kryty vykoupenými směnkami nebo zlatem. Vzhledem k problémům s tímto systémem byl vytvořen monopol na vydávání bankovek, který byl svěřen centrální bance. V České republice tak smí bankovky vydávat pouze Česká národní banka. Neboť je toto dáno zákonem, patří bankovky ČNB (koruny české) mezi měny s nuceným oběhem. První bankovky na území rakouské monarchie se začaly vydávat na konci vlády Marie Terezie. Poukazy začala emitovat Vídeňská centrální banka, proto se začaly nazývat \"Banco-zettel\", doslova \"bankovní lístek\". Počeštěním vznikl název \"bankocetle\" a pro bankovky obecně název \"banknóty\". První oficiální \"bankovka\", vydaná na státní náklady byla vydána v emisi k 1. lednu 1800.[zdroj? ] Lidé však tehdy k novým kreditním, a tím pádem nehodnotným penězům neměli důvěru.", "question": "Jak se označuje sběratelský vědní obor, který se zabývá bankovkami?", "answers": ["notafilie"]}
{"title": "Země", "context": "Celosvětově zaujímají jezera 1,8 % povrchu pevniny. Některá velká bezodtoká jezera se nazývají \"vnitrozemskými moři\", zejména pokud obsahují slanou vodu (např. Kaspické moře, Mrtvé moře, Saltonské moře). Zkoumáním jezer se zabývá věda zvaná limnologie. Související informace naleznete také v článku Řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Ve srovnání s potokem má obvykle větší objemový průtok, délku nebo rozlohu povodí. Tok řeky můžeme rozdělit do tří částí: horní tok, s převahou eroze, charakteristické je říční údolí ve tvaru \"V\" s minimem usazenin střední tok, kde se projevuje eroze i sedimentace, říční údolí je plošší a s již významným podílem usazenin. Koryto toku má tvar písmena \"U\". dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé říční nivy. Související informace naleznete také v článku Atmosféra Země. Země má relativně hustou atmosféru složenou ze 78 % dusíku, 21 % kyslíku, 0,93 % argonu, 0,038 % oxidu uhličitého a stopové množství jiných plynů včetně vodních par. Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů slunečního záření. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské rostliny a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Současná atmosféra je druhotnou atmosférou, kterou pozměnily živé organismy. Primární atmosféra vznikla při zformování planety, obsahovala toxickou směs sopečných plynů, které se uvolňovaly při odplynování magmatu. Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry (troposféry, stratosféry, mezosféry, termosféry a exosféry) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech. Obloha je na Zemi modrá, protože molekuly vzduchu rozptylují všemi směry proti očím pozorovatele ze zemského povrchu ze všech barev slunečního světla nejvíce právě modrou. Celková hmotnost atmosféry je asi 5,1×1018 kg, tedy přibližně 0,000 000 9 celkové hmotnosti Země.", "question": "Z čeho se skládá atmosféra Země?", "answers": ["78 % dusíku, 21 % kyslíku, 0,93 % argonu, 0,038 % oxidu uhličitého a stopové množství jiných plynů včetně vodních par"]}
{"title": "Prokletí básníci", "context": "Prokletí básníci (francouzsky les poétes maudits) je označení francouzských nekonformních básníků poslední třetiny 19. století, poprvé užité Paulem Verlainem ve stejnojmenném eseji roku 1883 (knižně 1884) - viz níže. Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku Poè maudits d'aujourd'hui: 1946-1970 (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10 dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně uznávanými. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe. Prokletí básníci je sbírka Paula Verlaina vydaná roku 1884. Tato práce je pocta těmto autorům: Tristan Corbiè Arthur Rimbaud Stéphane Mallarmé - v 1. vydání sbírky pouze tito tři Marceline Desbordes-Valmorová Adam Auguste Villiers de l'Isle a sám Paul Verlaine - pod pseudonymem Pauvre Lélian Mezi prokleté básníky se také řadí: Charles Cros Charles Pierre Baudelaire Gérard de Nerval Jules Laforgue Comte de Lautréamont Antonin Artaud", "question": "Kdo napsal sbírku Prokletí básnici?", "answers": ["Paula Verlaina"]}
{"title": "DC", "context": "AC/DC je australská hard rocková hudební skupina, kterou v roce 1973 v Sydney založili bratři Angus Young a Malcolm Young. Kapela je spolu s Led Zeppelin, Deep Purple nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu. Členové však styl kapely označují jako rock and roll. Skupina prošla několika změnami sestavy předtím, než v roce 1975 vydala své debutové album High Voltage. K další změně sestavy došlo v roce 1977 na pozici baskytaristy, když Cliff Williams nahradil Marka Evanse. V roce 1979 vydala kapela velice úspěšné album Highway to Hell. Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem a byl nalezen mrtev na zadním sedadle automobilu jeho kamaráda. Kapela uvažovala o ukončení činnosti, ale brzy byl jako nový zpěvák vybrán Brian Johnson, bývalý člen skupiny Geordie. Ve stejném roce vydala kapela své nejúspěšnější album Back in Black. Následující album For Those About to Rock We Salute You bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Další album Stiff Upper Lip vyšlo v roce 2000 a kritikou bylo pozitivně přijato. Zatím posledním albem AC/DC je Rock or Bust z prosince 2014. Tato kapela prodala po celém světě asi 160 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech. Alba Back in Black se celosvětově prodalo 52 milionů kopií, z toho 21 milionů ve Spojených státech amerických. Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona – Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1 a televizí MTV byla vyhlášena \"sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob\". Angus a Malcolm Youngovi tvrdí, že je název kapely napadl, když viděli zkratku AC/DC na šicím stroji svojí sestry Margaret (dle některých zdrojů šlo o vysavač). V angličtině je AC/DC zkratkou termínu \"alternating current/direct current\", tj. \"střídavý proud/stejnosměrný proud\". Bratři měli pocit, že jméno dobře charakterizuje nefalšovanou energii a energická vystoupení skupiny. V některých kulturách však zkratka slangově \"AC/DC\" označuje bisexuály. Skupina se vyjádřila, že si toho nebyla vědoma až do chvíle, kdy jim to po jednom z jejich prvních koncertů řekl taxikář, který je vezl.", "question": "Kdy zemřel Bon Scott?", "answers": ["19. února 1980"]}
{"title": "Továrna na absolutno", "context": "Továrna na absolutno je první antiutopistický román Karla Čapka. Poprvé byl vydán v roce 1922. Druhé vydání z roku 1926 bylo doplněno o předmluvu autora. Původně však dílo vycházelo na pokračování v Lidových novinách ve formě fejetonů. Děj románu líčí události kolem vynálezu zvláštního karburátoru, který dokonalým spalováním hmoty uvolňuje nejen elektrony, ale i tajemné všeovládající absolutno – boha. == Zajímavosti == Dílo mělo mnoho kritiků, kteří autorovi vyčítali, že se nejedná o román se souvislým dějem. Některé kapitoly jsou viditelně protahované, což se projevuje na gradaci děje. V předmluvě ke druhému vydání Čapek kritiku přijímá a vysvětluje, že původně měl v plánu po dokončení R.U.R. napsat fejeton do novin. Ten se nakonec rozrostl na šest fejetonů, které po odevzdání do novin a otištění postupně doplňoval o další kapitoly, vycházející na pokračování. Tak vznikl, jak Čapek sám říká, \"fejetonový seriál\". V reakci na Čapkovo dílo napsal Jiří Haussmann román Velkovýroba ctnosti, který vyšel také v roce 1922. == Příběh == Inženýr Marek vynalezne zázračný stroj \"Karburátor\", který dokáže získávat energii rozkládáním hmoty. Vedlejším produktem tohoto procesu je vytvoření Absolutna, esence, která působí na lidi kolem. Ti se vlivem účinku této božské síly obracejí na víru, konají zázraky, chovají se ušlechtile a jsou šťastní. Brzy se tento stroj začne šířit po celém světě, kde nastává ohromný nárůst výroby a náboženské víry. Po čase se ale vše obrátí a kvůli nadbytku výrobků se hroutí světový trh. Snaha lidí zarputile prosazovat svou víru skončí krvavými náboženskými válkami a nastává všeobecný světový chaos, tzv. \"Největší válka\", do které je zapojen celý svět. Lidé se postupně snaží svět od záhadných karburátorů očistit, válka však nemá jasného vítěze. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Továrna na absolutno ve Wikimedia Commons Dílo Továrna na absolutno ve Wikizdrojích", "question": "Kdo je autorem knihy Továrna na absolutno?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Tantal", "context": "Tantal (chemická značka Ta latinsky Tantalum) je vzácný, tvrdý, modro-šedý, lesklý, přechodný kov. Je vysoce korozivzdorný a používá se pro výrobu chirurgických nástrojů a implantátů, protože je zcela inertní vůči organickým tělesným tkáním. Tantal byl objeven roku 1802 švédským chemikem Andersem G. Ekebergem, čistý prvek byl izolován až v roce 1820 Jönsem Berzeliem. Jméno získal podle bájného krále Tantala z řecké mytologie a je vyjádřením jeho význačné vlastnosti - chemické netečnosti. Tantal patří mezi mimořádně obtížně tavitelné kovy, pouze wolfram a rhenium mají vyšší bod tavení. Chemicky je silně podobný prvku niobu a obvykle jej doprovází v minerálech a rudách. Tantal je šedý, kujný, velmi pevný kovový prvek, vysoce odolný proti kyselinám, je dobrým vodičem tepla a elektřiny. Při teplotách pod 150 °C je téměř chemicky inertní, nereaguje dokonce ani s lučavkou královskou. Za teplot pod 4,48 K se stává supravodičem I typu. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové (HF), kyselých roztocích obsahujících fluoridové ionty a kapalném oxidu sírovém (SO3). Poměrně snadno se tantal rozkládá alkalickým tavením. V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Ta+3 a Ta+5. Tantal je na Zemi velmi vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 2 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými metodami a uvádí se, že je nižší než 0,000 0025 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom tantalu na 1 500 miliard atomů vodíku. Tantal se v přírodě vyskytuje v minerálu tantalitu ((Fe,Mn)Ta2O6) a euxenitu (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Ložiska rud s prakticky využitelným obsahem tantalu se nalézají v Austrálii, Brazílii, Kanadě, jižní Africe a Egyptě.", "question": "Jaká je barva tantalu?", "answers": ["modro-šedý"]}
{"title": "Přelet nad kukaččím hnízdem", "context": "Když to vidí McMurphy, který se už chystal s náčelníkem k útěku, neudrží se a začne Ratchedovou škrtit. Nepodaří se mu to, jeden z dozorců jej udeří zezadu do hlavy. McMurphy na čas z oddělení zmizí. Lékař mu provede lobotomii mozku, aby jej zbavil temperamentu. Jednou v noci jej zřízenci ústavu dovezou zpět na oddělení. Náčelník má radost, že je zpět, konečně mohou spolu utéci. Ale muž bezvládně leží na posteli; už to není dřívější Randall McMurphy. Je to apatická přežívající troska, oběť zvůle osoby, která si vybudovala moc rozhodovat o životech druhých. Náčelník nechce dopustit, aby McMurphy sestře sloužil jako důkaz jejího vítězství a pokoření neposlušného pacienta a raději udusí přítele polštářem. Vzpomene si, že mu Randall v minulosti poskytl návod, jak z léčebny utéct. V koupelně zvedne těžké těleso, prohodí je zadrátovaným oknem a octne se konečně na svobodě. == Obsazení == == Ocenění == Film byl nominován na Oscara v devíti kategoriích. Získal pět ocenění: Oscar za nejlepší film, Oscar za nejlepší režii (Miloš Forman), Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Jack Nicholson), Oscar za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (Louise Fletcher) a Oscar za nejlepší adaptovaný scénář (Laurence Hauben a Bo Goldman). == Zajímavosti == Odborníci filmu vyčítali zkreslený pohled na psychiatrické léčebny a léčbu duševních poruch. Získat všech pět hlavních filmových Oscarů se nepodaří často. V roce 1935 to byl Caprův film Stalo se jedné noci, který dostal ocenění za film, režii, scénář a mužský a ženský herecký výkon v hlavní roli. Pak až v roce 1975 právě Přelet přes kukaččí hnízdo. A uběhlo 16 let, než se to podařilo i snímku Mlčení jehňátek. Text písně Welcome Home (Sanitarium) od thrashmetalové kapely Metallica byl inspirován filmem Přelet nad kukaččím hnízdem.[zdroj? ] == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku One Flew Over the Cuckoo's Nest (film) na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Přelet nad kukaččím hnízdem ve Wikimedia Commons Přelet nad kukaččím hnízdem v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Byl Přelet nad kukaččím hnízdem nominován na Oscara v 6 kategoriích?", "answers": ["Film byl nominován na Oscara v devíti kategoriích."]}
{"title": "Vodní nádrž Orlík", "context": "Byla vybudována v letech 1954-1961 a přehradila tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního jezera. Přípravné stavební práce budoucího vodního díla Orlík začaly již v roce 1954 a to dříve, než projekt byl oficiálně schválen tehdejší vládou. Během stavby se denně střídalo přes 1 500 dělníků a samotná stavba si vyžádala 2 oběti. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961 , 8 měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny následující vesnice a osady: Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m3. Zásobní objem je 374,5 mil. m3, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m3. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m3 s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m3.", "question": "Jaké je nejvyšší těleso v řetězu vltavských přehrad?", "answers": ["Orlické přehrady"]}
{"title": "K2", "context": "K2 (baltsky Čhogori, česky Čchokori, urdsky ک ٹ, transliterováno Ke tū, nebo Lambá Pahár, čínsky 乔, oficiální přepis Qogir, pinyin Qiáogē Fē, český přepis Čchiao-ke-li feng), známá též pod anglickým názvem Mount Godwin-Austen, je hora v pohoří Karákóram v Asii, nejvyšší hora Pákistánu a druhá nejvyšší hora světa. Nachází se na hranici mezi pákistánskou částí Kašmíru a čínskou autonomní oblastí Sin-ťiang. Dosahuje výšky 8611 m nad mořem. Ačkoli se to nezdá, jméno Čhogori (resp. čínské Qogir a další odvozené tvary) dali hoře západní cestovatelé. Vytvořili ho ze dvou slov místního jazyka balti, čhogo = velký a ri = hora. Ve světě se přesto více vžil ještě umělejší název K2. Hora si ho vysloužila v 19. století, kdy expedice, která zkoumala celou oblast, přidělila této hoře i sousedním vrcholkům označení K1 až K5 (K2 zůstalo dodnes, ostatní byly přejmenovány). Expedici vedl Henry Haversham Godwin-Austen, jméno K2 dal hoře T. G. Montgomerie. Po veliteli expedice má K2 své další jméno, Mount Godwin-Austen. Ani to se příliš nevžilo. Urdské Lambá Pahár znamená Vysoká hora, ale i v urdštině se ujalo pojmenování ک ٹ (Ke tū je urdský fonetický přepis anglického K two, tedy česky Ká dvě). K2 drží jeden statistický primát mezi všemi 14 osmitisícovkami - odehrálo se zde nejvíce nezdařených pokusů o výstup na vrchol. Přestože je K2 o 239 metrů nižší než Mount Everest, její relativní převýšení od úpatí na vrchol je větší. Navíc jsou její svahy mnohem strmější a obtížnější.", "question": "Jak vysoká je hora K2?", "answers": ["8611 m"]}
{"title": "Kyselina askorbová", "context": "Kyselina askorbová se účastní tvorby žlučových kyselin a v metabolismu pojivových tkání hydroxyluje aminokyseliny lysin a prolin v kolagenu. Stejně tak podporuje začleňování síranů do mukopolysacharidů. Zapojuje se do syntézy karnitinu, derivátu lysinu a methioninu, a ovlivňuje beta-oxidaci mastných kyselin. Zvyšuje aktivitu mikrosomálních enzymů. Askorbáty jsou soli odvozené od relativně silné kyseliny askorbové v redukované formě koenzymu. Ten hraje roli také v degradaci aminokyseliny tyrosinu, čímž se účastní metabolismu katecholaminů – adrenalinu, noradrenalinu a dopaminu. Snadná oxidace molekuly na kyselinu dehydroaskorbovou – tedy oxidovanou formou, způsobuje její výrazné redukční účinky. Kyselina askorbová je schopna vázat reaktivní formy kyslíku, čímž snižuje rozvoj aterosklérozy a zhoršeného prokrvení tkání, omezuje peroxidaci lipidů a profylakticky působí před cigaretovými oxidanty. Podílí se na menší přilnavosti krevních destiček a bílých krvinek na endotelu stěny cév. Podporuje proces hojení. V rámci biotransformace urychluje detoxikaci cizorodých látek a přispívá ke zvyšování imunity. LD50 při perorálním podání u myši činí 3 367 mg/kg. Cytotoxiký účinek by mohl spočívat v aktivaci DNázy a ničení DNA rakovinných buněk. Znehodnocení kyseliny askorbové nastává v kontaktu s kovy či varem. Doporučená denní dávka pro dospělého jedince je 100 mg. Klinické příznaky snížené hladiny v plazmě se objevují při hodnotách ≤ 10 μ/l, za indikátor nízkého přívodu vitaminu C jsou považovány hodnoty pod 37 μ/l. Z hlediska prevence aterosklerózy a nádorů se za žádoucí považují hodnoty ≥ 50 μ/l. Projevy nadbytku z potravy nejsou uváděny. Přibližně 1 % nevyužitého vitamínu C se transformuje na kyselinu šťavelovou. Riziko tvorby ledvinových kamenů je u zdravých osob nízké. Denní příjem by neměl překročit 1000 mg. Podávání velmi vysokých dávek (přes 5 g) může způsobit průjem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ascorbic acid na anglické Wikipedii. V tomto článku je použit text článku Kyselina askorbová ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.", "question": "Jaké jsou projevy při přebytku vitamínu C ?", "answers": ["může způsobit průjem"]}
{"title": "Černý čaj", "context": "]) než zelený čaj, oolong (polozelený) nebo bílý čaj. Ale všechny tyto typy jsou vyráběny z lístků Camellia sinensis. Černý čaj má silnější vůni než ostatní méně oxidované čaje. V Číně je černý čaj známý pod názvem červený čaj (čínsky 紅,(čínsky pchin-jinem hóngchá); japonsky kóča 紅; korejsky hongcha), který více vystihuje barvu čaje. Pod názvem černý čaj se v Číně spíše setkáme s tradičním puerhem. Tím se Čína liší od západního světa, kde se \"červeným čajem\" rozumí spíše jihoafrický rooibos. Zatímco zelený čaj ztrácí většinou své aroma během jednoho roku, černý čaj si udrží svou vůni po několik let. To byl také důvod, proč byl dlouho využíván v obchodu a v Mongolsku, Tibetu a na Sibiři byl až do devatenáctého století využíván jako měna. Od doby dynastie Tchang byl černý čaj namočený v horké vodě používán jako barvivo na látku pro nižší třídu obyvatelstva, která si nemohla dovolit kvalitnější barvy na oblečení. Černý čaj byl jediný čaj známý západnímu světu. Ačkoliv popularita zeleného čaje postupně roste, černý čaj stále zaujímá více než devadesát procent čaje prodaného na Západě. == Výroba černého čaje == Po sklizni se listy nejprve nechají zavadnout pomocí proudění vzduchu. Poté se černé čaje zpracovávají jednou z následujících cest. CTC (drcení, řezání, stočení) je metoda používaná pro čajové listy nižší kvality, které končí v čajových sáčcích a je prováděna strojově. Klasické zpracování je prováděno jak mechanicky, tak ručně.", "question": "Co se v Číně označuje jako černý čaj ?", "answers": ["tradičním puerhem"]}
{"title": "The Velvet Underground", "context": "Na druhou stranu John Cale, který se do New Yorku přestěhoval z rodného Walesu počátkem šedesátých let, zde hrál s avantgardními hudebníky, jako byl například Tony Conrad, Angus MacLise, La Monte Young nebo Marian Zazeela. Reed někdy počátkem listopadu dostal možnost nahrát skladbu ve vlastní režii. Vybral si skladbu \"The Ostrich\", přičemž na B-straně singlu byla \"Smeaky Pete\". Jako interpret byla na obalu desky uvedena skupina The Primitives. Producent Terry Phillips se koncem listopadu rozhodl, že by chtěl skupinu The Primitives doopravdy založit. Potkal Calea a Conrada a zeptal se jich, jestli by nechtěli s nově vznikající skupinou hrát. Oba nabídku přijít na zkoušku přijali, přičemž Phillipsovi řekli, že přivedou i bubeníka. Spolu s Calem a Conradem tedy přišel i sochař (a bubeník) Walter De Maria. Calea, Mariu a Conrada velmi překvapilo, že při skladbě \"The Ostrich\" jsou všechny struny na kytaře naladěné stejně. Podobně to dělali i oni ve svých minimalistických kompozicích. Skupina nakonec opravdu vznikla a začala i koncertovat. Singl \"The Ostrich\" / \"Smeaky Pete\" vyšel někdy v prosinci 1964. V lednu 1965 začali The Primitives vystupovat častěji, a to v New Yorku a okolních státech, pravděpodobně jen o víkendech, jak vzpomínají Cale a Conrad. Zaměstnanec Pickwick Records Bob Ragona ale tvrdí, že hráli častěji. Členové skupiny poskytli i různé rozhovory pro rozhlasové stanice a vystoupili i v televizi. Skupina se rozpadla v únoru 1965. I po rozpadu The Primitives Reed zprvu pokračoval s psaním písní pro Pickwick Records, později však od nich odešel, a to pravděpodobně z důvodu, že nechtěli vydat jeho skladby \"Heroin\" a \"I'm Waiting for the Man\"; ostatní členové pokračovali v hraní avantgardní hudby. V březnu 1965 Cale s Reedem dali dohromady skupinu s názvem Falling Spikes. Oba spolu také hráli po newyorských ulicích, přičemž Reed hrál na akustickou kytaru a Cale na violu a zobcovou flétnu. Při této činnosti také potkali ženu jménem Elektrah Lobel, která s nimi začala spolupracovat jako kytaristka, a z tohoto období se dochovala nahrávka skladby \"Wrap Your Troubles in Dreams\". Později byla Elektrah ze skupiny \"vyhozena\", protože jí několikrát začaly krvácet ruce kvůli moc tvrdému hraní na kytaru. V této době stále Cale vystupuje s Conradem a jinými. V dubnu 1965 se Reed v metru setkal se svým dávným kamarádem Sterlingem Morrisonem.", "question": "Ve kterém městě byla založena skupina The Velvet Underground?", "answers": ["v New Yorku"]}
{"title": "Česko", "context": "Dle tzv. Visa Restriction Indexu z roku 2016 mají čeští občané možnost bezvízového vstupu do 167 zemí, čímž se zařazují mězi nejméně vízy omezené národy.Hlavní roli v zaměřování a upřesňování zahraniční politiky mají premiér a ministr zahraničních věcí. Pro zahraniční politiku České republiky je zásadní členství v Evropské unii. Té ČR v první polovině roku 2009 i předsedala. Česká republika má silné vazby se Slovenskem, Polskem a Maďarskem, mj. jako člen Visegrádské skupiny. Rozsáhlé styky má Česká republika se sousedním Německem a dalšími členskými státy Evropské unie, se Spojenými státy americkými a s Izraelem. Na Blízkém východě je důležitým partnerem Saúdská Arábie. Česká republika má špatné vztahy s Ruskem a Čínou. Čeští představitelé podporovali disidenty v Barmě, Bělorusku, Moldavsku a na Kubě.Ke slavným českým diplomatům minulosti patřili Edvard Beneš, Jan Masaryk či Jiří Dienstbier. === Ozbrojené síly === Armáda České republiky je rozdělena do tří větví: Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR. Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací. 12. března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance, v rámci níž plní své vojenské závazky. Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců.", "question": "Jak je rozdělena armáda České republiky?", "answers": ["Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR"]}
{"title": "Čínská lidová republika", "context": "Roku 1964 byla provedena úspěšná jaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezi jaderné mocnosti. Podrobnější informace naleznete v článku Kulturní revoluce. Mao Ce-tung upevnil svou moc mezi rolníky přes pozemkovou reformu a také díky popravám mezi 1 a 2 miliony zemědělských hospodářů. Čínská populace se z 550 milionů téměř zdvojnásobila na více než 900 milionů. Ovšem Mao Ce-tungův rozsáhlý projekt ekonomické a sociální reformy tzv. Velký skok vpřed mezi lety 1958 a 1961, měl za následek okolo 45 milionů úmrtí, většinou následkem hladomoru. V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskou kulturní revoluci, jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie, a měla za cíl vymýtit kapitalismus uvnitř strany. Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to, že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel. Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům - starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež, která vytvářela tzv. rudé gardy. Hlavními oběťmi kampaně se stali Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching[zdroj? ], zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec.", "question": "Ve kterém roce inicioval Mao Ce-tung Velkou proletářskou kulturní revoluci?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Konkláve", "context": "Když nemohli dlouho dosáhnout dohody, začal být snižován přísun jídla z venku - pokud hlasování trvalo déle než 3 dny, bylo kardinálům omezeno množství jídla a po dalších 5 dnech byl podáván jen chléb, víno a voda. Brzy se ale zjistilo, že uzavřená volba také umožňuje kardinálům plně se koncentrovat na svůj úkol a vyhnout se možným snahám volbu zvenčí ovlivnit. Voliči mohou snáze dodržet \"Solum Deum prae oculis...\", tedy že budou mít před očima pouze Boha. Přesto byla tato nařízení při dalších konkláve často porušována. Aktuální pravidla konkláve shrnul a upravil roku 1996 Jan Pavel II. Zúčastnit se konkláve je povinností všech kardinálů, kteří v den smrti nebo odstoupení papeže nepřekročili věk osmdesáti let (hranici stanovil papež Pavel VI. v roce 1970), maximální počet volitelů je však 120. Sejít se musí 15 - 20 dnů po papežově smrti či odstoupení. Teoreticky může být papežem zvolen jakýkoli muž - katolík, tradičně je však úřad svěřován kardinálovi. Jan Pavel II. v roce 1996 rozhodl, že pokud jsou tři série skrutinií (33 - 34 hlasování) bezvýsledné, pak postačí pro zvolení prostá většina hlasů. K uplatnění tohoto pravidla nikdy nedošlo, v červnu 2007 je nástupce Jana Pavla II. Benedikt XVI. zrušil - podle nového pravidla se v dalších hlasováních automaticky hlasuje o 2 nejúspěšnějších kardinálech posledního skrutinia třetí série a je třeba získat 2/3 hlasů. Hlasování probíhá v Sixtinské kapli a dohlíží na ně kardinál - komorník (camerlengo). Ráno, v den, kdy konkláve začíná, začíná bohoslužbou v chrámu sv. Petra. Odpoledne se kardinálové v procesí odeberou do Sixtinské kaple. Složí zde přísahu mlčenlivosti a poté ceremoniář přikazuje tzv. extra omnes (\"všichni ven\"). Ti, kteří se volby neúčastní, musí kapli opustit, dveře jsou uzavřeny a volba začíná. Kardinálové hlasují, jedí a spí v uzavřeném prostoru až do doby, kdy je zvolen nový papež. Jakýkoli kontakt s vnějším světem je zakázán s výjimkou naléhavé lékařské pomoci. Jsou odstraněny všechny televizní a rozhlasové přijímače; dovnitř se nesmí dostat žádné noviny nebo časopisy, zakázané jsou také mobilní telefony.", "question": "Kdo shrnul a upravil aktuální pravidla konkláve?", "answers": ["Jan Pavel II."]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Zcela odlišný je útlý typ, nazývaný též štihlý či orientální typ kočky. Kočky tohoto typu mají štíhlé tělo, protáhlou klínovitou hlavu a dlouhé nohy. Extrémně štíhlý typ je typickým znakem současných siamských či orientálních koček. Existují i názory, že zavalitý a svalnatý typ kočky jsou znakem potomků kočky divoké evropské, zatímco útlý typ pochází z kočky plavé. Mezi jednotlivými tělesnými typy existují plynulé přechody. Některá plemena koček se díky selekci stavbou těla výrazněji odlišují, např. japonský bobtail má zkrácený a deformovaný ocas. Americký curl a skotská klapouchá kočka se pak vyznačují změnami ušních boltců. Plemeno munchkin má zase geneticky zkrácené končetiny, podobně jako jezevčík, a stejně jako u nich se jedná o geneticky fixovanou chondrodysplazii. Občas se vyskytují také kočky s polydaktylií, které mají více než pět prstů na každé noze. Kočka je především dokonalý predátor - má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost (udává se 48 km/h) a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti. Hlava kočky je spíše široká a krátká, mezi jednotlivými plemeny však existují poměrně velké rozdíly v jejím tvaru: britské, exotické a perské kočky (obecně zavalitý typ) mají hlavu nápadně kulatou, evropská krátkosrstá, mainská mývalí kočka či turecká angora se vyznačují mírně protáhlejší hlavou, orientální kočky mají lebku velmi protáhlou. Ještě větší rozdíly jsou v nasazení uší či utváření stopu. Vždy jsou nápadné velké čelisti a oči. Kočka je prstochodec, došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Na předních končetinách má kočka pět, na zadních čtyři prsty. Drápy jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech. To kočce umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov. Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovitých. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje. Kůže kočky je kryta srstí, jediná neosrstěná místa jsou nosní zrcátko, polštářky tlapek a bezprostřední okolí struků, genitálií a konečníku. Srst kočky je tvořena až 20 000 chlupy na centimetru čtverečním. U koček se vyskytuje několik typů srsti - krátkosrstá kočka má po celém těle krátkou a přilehlou srst, polodlouhosrsté a dlouhosrsté mají srst delší a zpravidla jemnější.", "question": "Jakou rychlost dokáže vyvinout kočka?", "answers": ["48 km/h"]}
{"title": "Mixed martial arts", "context": "Mezi nejlepší bojovníky světa patří např. Dustin Poirier, Jon Jones Khabib Nurmagomedov, Tony Ferguson, Max Holloway,Conor McGregor. Většina nejlepších bojovníků bojují pod hlavičkou nejprestižnější organizace Ultimate Fighting Championship. Tam zápasy a soupeře mají velice těžké. Zdánlivě neporazitelný bojovník s perfektní bilancí trénující každý den, který lehce poráží své soupeře jako na běžícím páse může v UFC zápasit s těmi nejslabšími. == Počátky == MMA (či Vale-tudo, Free-Fight, Ultimate-Fighting apod.) je fenomén posledních dvou desetiletí, ovšem jeho počátky sahají až do 7. stol. př. n. l. kdy Řekové zavedli na Olympijských hrách Pankration, drsnou směs starověkého boxu a zápasu, ve které byly povolené všechny údery a zápasnické techniky (včetně lámání končetin, vypichování očí a úderů na genitálie), které by vedly k poražení soupeře. Zápasy trvaly často několik hodin a nezřídka končily smrtí. Pankratisty využíval pro jejich legendární schopnosti např. Alexandr Veliký při svých taženích. Tento způsob boje přetrval v Řecku dodnes, ovšem s jasnými a bezpečnými pravidly chránícími oba bojovníky. == Zrod moderní podoby MMA == Zrod moderních MMA je možno vystopovat v Brazílii, v první pol. 20. století, kdy Helio Gracie (rodina Gracie vytvořila Brazilské Jiu-jitsu) vyzýval k boji zástupce různých bojových stylů podle pravidel Vale tudo (portugalsky vše dovoleno) a v těchto bojích většinou vítězil a to i proti mnohem těžším bojovníkům. Učil BJJ i své syny, kteří poté vydali proslulou Gracieovskou výzvu (odměnu 100 000 dolarů tomu, kdo je dokáže porazit), čímž zajistili svému rodinnému stylu nehynoucí slávu a přitáhli k soutěžím ve Vale-Tudo množství diváků. Bojovníky vždycky zajímalo, který styl boje je nejlepší v porovnání s jinými a tato zvědavost vyústila v roce 1994 v amatérský šampionát UFAC (Ultimate Fighting amateur Championship) pořádaný ve Spojených státech. Proti sobě tu nastoupili zástupci různých stylů, jako Savate, Box, Karate, Jiu-jitsu, Zápas apod. Šampionát (stejně jako několik následujících) vyhrál zástupce Brazilského Jiu-jitsu Royce Gracie, který ve finále porazil Petr Muab Baumrukr (Savate) a to díky své technice boje na zemi, kterou ukázal ostatním stylům boje to, co jim chybí, a na kterou nebyly schopné odpovědět. == Dnešní MMA ==", "question": "Jaká je skratka pro smíšená bojová umění?", "answers": ["MMA"]}
{"title": "Prvočíslo", "context": "Prvočíslo je přirozené číslo větší než 1, které je dělitelné jen dvěma děliteli: jedničkou a samo sebou. Jednička není prvočíslo, neboť nemá dva dělitele. Přirozená čísla větší než jedna, která nejsou prvočísly, se nazývají složená čísla. Prvním prvočíslem je číslo 2, které je jediným sudým prvočíslem. == Příklad == Číslo 13 má při dělení dvěma zbytek 1, při dělení 3 zbytek 1, při dělení pěti zbytek 3 atd. Říkáme, že je těmito čísly nedělitelné. Pouze při dělení 1 a 13 je zbytek 0 (dělitelné). Proto je 13 prvočíslo. Číslo 24 je dělitelné čísly 1, 2, 3, 4, 6, 8, 12, 24. Není proto prvočíslem, ale složeným číslem. == Prvočíselnost jedničky == Jak říká základní věta aritmetiky, každé přirozené číslo je možno rozložit na právě jeden prvočíselný součin (např. 12 = 2×2×3). Pokud by byla jednička zahrnuta do množiny prvočísel, bylo by takových rozkladů vždy nekonečně mnoho (12 = 2×2×3 = 1×2×2×3 = 1×1×2×2×3 = ...). Proto se jednička za prvočíslo nepovažuje, přestože podmínku dělitelnosti pouze sebou samým a jedničkou splňuje. V rámci obecnějších teorií jsou prvočísla takzvanými prvočiniteli, zatímco jednička patří mezi takzvané jednotky.", "question": "Proč jednička není prvočíslo?", "answers": ["nemá dva dělitele"]}
{"title": "Studený vrch (přírodní rezervace)", "context": "Studený vrch je přírodní rezervace rozkládající se na vrcholovém kuželu hory Studenec. Rezervace představuje výjimečně cenný komplex lesních porostů a společenstev se složením blízkým přirozené skladbě. == Popis == Rezervace byla zřízena pro ochranu původních listnatých a smíšených lesních porostů, charakteristických pro Lužické hory. Druhová skladba lesů nebyla člověkem výrazněji ovlivněna. Vrchol se suťovými poli pokrývají řídké vzrostlé buky, v nižších polohách s přimíseným javorem klenem. Na vlhčích místech se vyskytuje také jasan, vzácněji pak jilm a javor mléč. V bylinném patře se na severních svazích vyskytují kapraďorosty, na jižních roste mimo jiné bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá, kyčelnice cibulkonosná, měsíčnice vytrvalá a náprstníky. Hojně zde roste netýkavka a mařinka vonná, vzácněji pak samorostlík klasnatý a lilie zlatohlávek. V jarních měsících zde rozkvétají lýkovce. Byly zde učiněny zajímavé nálezy některých druhů měkkýšů, hmyzu a pavouků, které se jinak obvykle vyskytují až ve vyšších nadmořských výškách. V suťové části bez stromového patra se vyskytuje řada vzácných mechorostů a druhů bezobratlých. Často se jedná o tzv. glaciální relikty, tj. druhy, kterým specifické prostředí sutí umožnilo přežít od poslední doby ledové a jejichž výskyt se dnes omezuje na území severní Evropy a Alp.", "question": "Co je Studený vrch?", "answers": ["přírodní rezervace"]}
{"title": "Jan Železný", "context": "Jan Železný (* 16. června 1966 Mladá Boleslav) je bývalý český atlet, oštěpař. Bývá považován za nejlepšího oštěpaře všech dob. Je držitelem tří zlatých medailí (1992, 1996, 2000) a jedné stříbrné medaile z Olympijských her (1988), trojnásobný mistr světa (1993, 1995, 2001), několikanásobný rekordman a držitel současného světového rekordu v hodu oštěpem z roku 1996 (98,48 metru). Od zavedení nových pravidel bylo oštěpem 84krát hozeno přes 90 metrů. Z těchto 84 hodů patří 52 Janu Železnému. Byl vyhlášen Atletem světa (2000), Atletem Evropy (1996, 2000) a českým Sportovcem roku (1993, 1995, 2000, 2001). Jako jediný třikrát přehodil 95 metrů, což se zatím od změny těžiště oštěpu nikomu jinému nepovedlo. Sportovní kariéru ukončil na mítinku v Mladé Boleslavi dne 19. října 2006. V témže roce se ještě nominoval na Mistrovství Evropy v atletice, které se konalo v Göteborgu. Své mezinárodní vystupování tam završil bronzovou medailí za výkon 85,92 metru. Tento výkon je také světovým rekordem v kategorii veteránů nad 40 let. 2006 Göteborg - Mistrovství Evropy - 3. místo 2004 Atény - Olympijské hry - 9. místo 2003 Paříž - Mistrovství světa - 4. místo 2002 Mnichov - Mistrovství Evropy -. 12. místo 2001 Edmonton - Mistrovství světa - 1. místo v rekordu šampionátu 92,80 m 2000 Sydney - Olympijské hry - 1. místo v olym. rekordu 90,17 m 1999 Grand Prix - 2. místo mezi oštěpaři (celkově 24.", "question": "Je Jan Železný držitelem světového rekordu v hodu oštěpem?", "answers": ["Je držitelem tří zlatých medailí (1992, 1996, 2000) a jedné stříbrné medaile z Olympijských her (1988), trojnásobný mistr světa (1993, 1995, 2001), několikanásobný rekordman a držitel současného světového rekordu v hodu oštěpem z roku 1996 (98,48 metru)."]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly stále rychleji. Mnohé oblasti Rumunska však stále připomínaly oblasti z jiného století než z přelomu 20. a 21. Teprve s postupnými změnami v průběhu let se podařilo zajistit i Rumunsku cestu vpřed. Roku 2004 vstoupila země do NATO a roku 2007 společně s Bulharskem do Evropské unie. Přesto patří k nejchudším zemím \"osmadvacitky\", a je proto významným příjemcem mnohých rozvojových plánů. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Rumunska. S rozlohou 238 391 km2 je Rumunsko největší zemí v jihovýchodní Evropě, 3× větší než Česká republika a zabírá 5,4 % rozlohy Evropské unie. Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem. Hranici s Moldavskem tvoří řeka Prut, která se vlévá do Dunaje. Dunaj se vlévá do Černého moře a na rumunském území tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci v Evropě seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO, která je zároveň jedním z 13 rumunských národních parků. Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě. Na západě se také rozkládá pohoří Munț Apuseni. Mezi nejdůležitější sídla patří: Bukurešť Brašov Temešvár Kluž Constanț Craiova Jasy Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Rumunska. Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaț. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky. Prezident, nejvyšší představitel moci výkonné, je rovněž volen přímo a to jednou za pět let (do roku 2004 jednou za 4 roky). Prezident jmenuje Ministerského předsedu. Ten je hlavou rady ministrů, které jmenuje. Současným prezidentem Rumunska je Klaus Iohannis. Od roku 1991 se Rumunsko soudí s Čadem o podobu státní vlajky. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Rumunska. Území Rumunska se dělí na 41 administrativních jednotek (žup) a hlavní město Bukurešť. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Rumunska. Rumunsko bylo jednou z chudších zemí RVHP a dodnes se řadí k méně rozvinutým zemím Evropy. Mezi zeměmi Evropské unie je jeho HDP na obyvatele druhý nejnižší, po Bulharsku. Může za to především dlouholetá autoritativní vláda Nicolae Ceauș, která naprosto znemožnila rozvoj rumunské ekonomiky.", "question": "Mezi které orgány je v Rumunsku rozdělena zákonodárná moc?", "answers": ["Senát a Poslaneckou sněmovnu"]}
{"title": "Papež", "context": "\"; italský primas (primas Itálie); arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae); suverén státu Vatikán; nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus); služebník služebníků Božích (servus servorum Dei). Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul \"papež\" není oficiálním titulem a používá se na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči). Oficiální oslovení: Vaše Svatosti; Svatý Otče. Dříve užívané tituly: patriarcha Západu (opuštěn v roce 2008); vikář Apoštolského stolce; vikář Petrův. hlava Svatého Stolce. Papežové si po svém zvolení vybírají papežské jméno a současně přestávají užívat své původní občanské jméno a příjmení. Původně římští biskupové působili pod svým původním jménem. Tradici papežského jména zavedl v roce 533 Mercurius, který se nechal se nazývat Janem II., protože byl pojmenován podle pohanského boha. Volbou jména papežové odkazují na příslušného světce - patrona, mnohdy vyjadřují i návaznost na předchozí papeže téhož jména. Dosud posledním papežem, který si jméno nezměnil, byl v roce 1555 Marcel II.", "question": "Působili původně římští biskupové pod svým původním jménem?", "answers": ["Původně římští biskupové působili pod svým původním jménem."]}
{"title": "Korýši", "context": "Korýši mají jeden pár složených očí, 2 páry tykadel, 1 pár kusadel a 2 páry čelistí (tzn. celkem tři páry ústních částí). Hruď a zadeček nese množství přívěsků (končetin), včetně žaberních nožek. Na konci těla je telson. Tělo korýšů se skládá z hlavy, hrudi (thorax) a zadečku (abdomen). První dvě jmenované části však často srůstají v hlavohruď (cephalothorax). Společným znakem je naupliová larva, kterou prochází během vývoje. Tělo je víceméně kryto krunýřem, který je prostoupen vápenatými solemi. Krunýř svlékají (proces ekdyze), aby mohli růst. Na přední straně hlavy mají korýši jeden či dva páry tykadel, která slouží při průzkumu okolí. Některé druhy zde mají zabudovány chemoreceptory, kterými rozeznávají látky ve vodě nebo kterými hledají kořist. Následuje pár silných kusadel (mandibul). Dále na osmi článcích trupu je po páru končetin. Přední pár nožek slouží k rozmělnění potravy, dalších pět páru je obecně určeno k pohybu, avšak jejich anatomie i využití se u jednotlivých skupin liší. Většina korýšů je pohyblivá, ačkoliv některé druhy se vyznačují parazitickým způsobem života a tráví život uvnitř hostitele. Také dospělí svijonožci jsou nepohybliví, protože jsou hlavovou částí ukotveni na podkladu. Menší korýši dýchají díky difuzi, větší mívají žábry nebo vzácně i určitý typ plic (u kraba palmového (Birgus latro)). Korýši jsou většinou odděleného pohlaví (gonochoristé), i když několik jich je i hermafroditických.", "question": "Kolik párů složených očí mají korýši?", "answers": ["jeden"]}
{"title": "Fergie", "context": "O rok později se vrátila zpět k profesionální pěvecké kariéře. Toužila však po změně a tak odjela do Los Angeles. Za tu dobu potkala will.i.am z The Black Eyed Peas. Potkávali se spolu často, v různých televizních show. Poté přijala na krátký čas nabídku a pěvecky doprovázela skupinu Trio. Nahrála s nimi 3 songy. The Black Eyed Peas začali pod názvem Lban Klann (1989) ve složení: will.i.am, apl.de.ap a Taboo. Roku 1998 uveřejnili své první dílo s názvem Behind the Front a o dva roky později album Bridging the Gap. Jejich styl hudby byl ojedinělý a neznámý, ale velmi kvalitní, už proto, že s nimi spolupracovaly hvězdy jako např. Macy Gray nebo Wyclef Jean. V roce 2003 vydali své třetí album Elephunk, na kterém už spolupracovala i Stacy. Ta přijala své umělecké jméno Fergie a byla oficiálně přijata jako členka skupiny The Black Eyed Peas. Poté následovalo album Monkey Business (2005). V roce 2009 vydali v pořadí již páté album s názvem The E.N.D, které je považováno za nejlepší album kapely. The Black Eyed Peas se odklonili od R&B stylu spíše k elektru. Nejznámějšími skladbami jsou Boom Boom Pow, nebo Meet Me Halfway, která válcuje všechny hudební stanice. Dále tu máme jejich zatím nejnovější album The Beginning, které vyšlo 30.11.2010. S prvním singlem The Time, která je remakem titulní písně k filmu Hříšný Tanec tato píseň snad projela všemi moderními rádii a stále se hraje! Toto album ale nezanechalo ve fanoušcích The Black Eyed Peas moc velké nadšení jelikož jde spíše o will.i.amovo sólo než o skupinovou práci. Každopádně, k tomuto albu se musí nechat to, že The Black Eyed Peas chtěli pro novější generaci zrenovovat staré hity do novějšího kabátu. Jistě nepotkáte nikoho, kdo by si pouštěl klasickou titulní píseň Hříšného tance. Za toto musíme ovšem The Black Eyed Peas pochválit. Díky velkým úspěchům skupiny se pokoušela Fergie prorazit i v sólové dráze a společně s will.i.amem nazpívala jednu z písní k filmu 50x a stále poprvé (2004) V roce 2006 vydala i své debutové album s názvem The Dutchess, z něhož pochází i úspěšné písně London Bridge, Fergalicious, Glamorous nebo Big Girls Don't Cry.", "question": "Ve které americké hudební skupině působí zpěvačka Fergie?", "answers": ["The Black Eyed Peas"]}
{"title": "Kaple svatého Jana Nepomuckého (Běstvina)", "context": "Kaple svatého Jana Nepomuckého je barokní šestiboká kaple na křižovatce silnic v zámku v obci Běstvina. Kaple byla postavena po roce 1720 na půdorysu šestiboké hvězdy. V minulosti byla mylně připsána známému baroknímu staviteli Janu Blažeji Santinimu. Skutečným tvůrcem kaple je zřejmě Santiniho epigon Jan J. Vogler. Kaple je zaklenutá, s malou centrální věžičkou. Uvnitř kaple se nalézala na šestibokém podstavci dřevěná barokní socha Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od sochaře Ignáce Rohrbacha z kol. 1726 (dříve připisovaná Řehoři Thénymu). Po dlouholetém vystavení povětrnostním podmínkám byla socha z kaple deponována a následně restaurována. V současnosti je dlouhodobě zapůjčena do expozice Muzea Barokních soch v Chrudimi. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaple svatého Jana Nepomuckého ve Wikimedia Commons Kaple Běstvina (stránky obce)", "question": "V jakém stavebním stylu je postavena kaple sv. Jana Nepomuckého v Běstvině?", "answers": ["barokní"]}
{"title": "Jakarta", "context": "Portugalci jako první Evropané vstoupili na začátku 16. století na území tohoto přístavu a získali od tehdejšího krále povolení na stavbu pevnosti. Přístav v Jakartě je dodnes nazýván Sunda Kalapa. V roce 1527 se přístav dostal pod kontrolu vládce sultánátu Bantam ze severu. Dne 22. června 1527 Bantamané změnili jméno města z Kalapy na Jayakarta (odtud dnešní Jakarta), což v javánštině znamená \"vítězný a prosperující\". Tento den je dnes oficiálně považován za den vzniku města Jakarty. Holanďané přišli do Jayakarty ke konci 16. století. V roce 1619 holandské jednotky holandské Východoindické společnosti, vedené Janem Pieterszoonem Coenem, obsadily město a přejmenovaly ho z Jayakarty na Batavia, což je latinské označení domorodých kmenů, které žily v Nizozemsku za Římské říše. Dne 4. března 1621 se Batavie stala hlavním městem Holandské Východní Indie. Britové přepadli v roce 1811 Jávu a okupovali ji pět let, zatímco Nizozemci měli plno starostí s napoleonskými válkami v Evropě a nemohli tak účinně bránit ostrov. Roku 1942, během druhé světové války, převzali vládu nad městem Japonci a změnili jméno na dnešní Jakarta. Jakarta se stala po vzniku Indonésie v roce 1949 hlavním městem. Dne 14. ledna 2016 zaútočili v rušné obchodní čtvrti hlavního města Indonésie sérií bombových útoků teroristé tzv. islámského státu. Cílem měli být cizí státní příslušníci a tamní ozbrojené složky. Policie zabila 5 teroristů, útok si vyžádal dvě oběti. Až do roku 1778 datuje svůj počátek Indonéské národní muzeum (Museum Nasional Indonesia), vzniklé péčí holandských učenců - nejprve jako učená společnost, od roku 1868 z rozhodnutí koloniálních úřadů plnohodnotná muzejní instituce; podle sochy stojící před hlavní budovou zvané též Gedung Gajah (\"Sloní dům\") či Museum Gajah. V Jakartě se nachází rovněž největší mešita v jihovýchodní Asii - mešita Istiqlal. Symbolem indonéského boje za nezávislost je Monas (Národní monument), dokončený v roce 1975. Los Angeles, USA Slovníkové heslo Jakarta ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakarta ve Wikimedia Commons", "question": "Nachází se v Jakartě mešita Istiqlal?", "answers": ["V Jakartě se nachází rovněž největší mešita v jihovýchodní Asii - mešita Istiqlal."]}
{"title": "Erb", "context": "Používaly se jednoznačné a kontrastní barvy a tvary, které byly dobře rozlišitelné i na velkou vzdálenost a umožňovaly rychlou orientaci v bitvě a pomáhaly rychle rozlišit spojence a nepřítele. Erby se takto objevily ve 12. století v době křižáckých výprav, přestože určité dědičné rozlišování pomocí štítů známe již ze starověkých Atén. Jednotlivé části jsou standardizované a mají také vlastní terminologii. Slovní popis erbu sestavený podle heraldických pravidel se nazývá blason. Často existuje pro daný erb i nějaký příběh, který vysvětluje význam jednotlivých barev, proč jsou na erbu použita zvířata a symboly. Tyto legendy byly obvykle přidány až dodatečně. Často se dá erb \"přečíst\", to znamená, že barvy a symboly napoví jméno jeho nositele. Takový erb se nazývá mluvící erb. Erb se skládá z těchto částí Související informace naleznete také v článku Štít (heraldika). Štít je nejdůležitější součástí erbu. Jedná se o jedinou povinnou součást. Bývá kreslen buď kolmo, nebo mírně šikmo. Což je většinou považováno za správnější, neboť to více odpovídá nošení štítů rytíři.", "question": "Jak se nazývá slovní popis erbu podle heraldických pravidel?", "answers": ["blason"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Poprvé deník neúplně rozluštil Jakub Arbes roku 1884, zcela pak Karel Janský (1890-1959) ve 20. letech 20. století, který se zasazoval o jeho nezveřejnění. Máj (1836) zaujímá ústřední místo jak v jeho tvorbě, tak v dějinách české literatury. Na této skladbě intenzivně pracoval na přelomu let 1835 a 1836, ale dochoval se náčrt básně již z roku 1834. Máj byl jedinou knihou, která mu vyšla za jeho života. Musel ji však vydat sám. Tisk provedla pražská tiskárna Jana Spurného. Máj byl vydán 23. dubna 1836. Všech 600 výtisků se brzy rozprodalo. Máj je věnován Hynku Kommovi (1790-1875), pražskému měšťanovi, pekařskému mistru, pozdějšímu radnímu, s nímž byl zřejmě Máchův otec v obchodním styku. K básni je připojen autorův výklad, určený patrně pro cenzuru. Mnohovrstevnatá báseň má 4 zpěvy a 2 intermezza. Básnický jazyk, plný metafor, oxymór a dalších prostředků, líčí tragický příběh, k němuž autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774. Tehdy v Rozprechticích u Dubé došlo k otcovraždě. Máchovi událost vyprávěl hostinský Kampe z Doks. Tematické \"zužování\" Máje na píseň lásky, oslavu přírody či líčení romantického příběhu je zavádějící, avšak ve zjednodušujících výkladech Máje nikoli řídké. Máj je inspirativním, meditativním dílem, které sice těží z motivů lásky, přírody, vlasti, ale jehož myšlenkové zázemí se dotýká otázek spíše metafyzických (především druhý zpěv skladby). Soudobá domácí kritika (Josef Kajetán Tyl, Josef Krasoslav Chmelenský) pro Máj nenašla pochopení (absence národnostního apelu, údajné kopírování Byrona atd.).", "question": "Komu byl věnován Máj?", "answers": ["Hynku Kommovi"]}
{"title": "Oblek", "context": "Vycházkový oblek, také se mu říká neformální, odpolední či denní. Nosí se buď s kravatou či motýlkem nebo s rozepnutou košilí, přičemž kolem krku může být uvázán šátek či tzv. kravatová šála. Je nošen na neformální obchodní schůzky, vycházky, večírky zahradní party apod. Alternativou k vycházkovému obleku je blejzr, což je sako v námořnické modré barvě, obvykle s kovovými knoflíky, nejčastěji nošené s šedými kalhotami. Podle zapínání se obleky dělí na jednořadové a dvouřadové. Dvouřadová saka se během nošení nerozepínají a v současnosti jsou méně častá. Jednořadová saka se rozepínají v sedě a také v uvolněné společnosti. Saka jednořadových obleků mají tradičně tři knoflíky, v současnosti jsou moderní dva knoflíky (střih přejatý od sportovních sak) a občas se setkáme i s jedním nebo naopak čtyřmi knoflíky. Spodní knoflík saka se nezapíná. U saka se třemi knoflíky se zapínají první dva knoflíky od shora u klasických sak, u sak se zvlněnými klopami (tzv 3-roll-2) pouze prostřední. [1] Počet knoflíků na rukávu saka obleku bývá nejčastěji čtyři, méně často tři.", "question": "Jaká saka se během nošení nerozepínají?", "answers": ["Dvouřadová"]}
{"title": "Thajská vlajka", "context": "Vlajka Thajska sestává z pěti pruhů po celé délce vlajky: červeného, bílého, modrého, bílého a červeného v poměru šířek 1:1:2:1:1. Vlajka bývá označována jako trairanga (thajsky trikolóra).Modrá barva vlajky měla v době jejího zavedení připomínat barvu spojenců Siamu v I. světové válce (vlajky téměř všech spojenců, zvláště pak francouzská vlajka, obsahovaly červenou, bílou a modrou). Zároveň je thajskou národní barvou a dle novodobého výkladu symboliky barev představuje království. Červená barva symbolizuje svobodu a prolitou krev za její získání. Bílá barva symbolizuje buddhismus a čistotu národa. I když se Thajsko často nazývalo \"Zemí bílého slona\", obraz slona na thajské státní vlajce není už od konce II. světové války. Slon je však vyobrazen na thajské námořní válečné vlajce (vlajce vojenského loďstva). Historická vlajka se slonem se však dodnes běžně prodává v místních obchodech. == Historie == Území dnešního Thajska (v minulosti známého i pod jménem Siam) bylo od starověku obýváno khmérskými kmeny. Od 7. století sem začali z jižní Číny pronikat Thajové. Ti se kolem roku 1350 zbavili závislosti na Khmérském království (Angkor) a Království Ajutthaja (Ayutthaya) ovládlo většinu Malajského poloostrova. Kolem roku 1656 se začaly objevovat první státní vlajky, prosté červené listy. Červená barva byla v této oblasti tradiční panovnickou vlajkou.Do země začali od 17. století pronikat Evropané ale od roku 1688 se země zcela izolovala. Roku 1767 bylo Království Ajutthaja po barmské invazi zcela zničeno. Roku 1782 založil Ráma I. novou, dodnes panující dynastii Chakri, která Barmánce vyhnala. Hlavním městem se stal Krung Thep, dnešní Bangkok. Ráma I. doplnil červený list vlajky o bílé buddhistické Kolo zákona. To mělo na vnitřní straně ozdobný prstenec a bylo bez loukotí.Roku 1817 přidal Ráma II. do středu kola bílého slona. Podle počtu velmi vzácných bílých slonů se ve své době posuzovala důstojnost a síla siamských králů. V buddhistické víře vstoupil podle legendy Buddha do lůna své matky v podobě bílého slůněte.V roce 1855 odstranil Ráma IV. z vlajky Kolo zákona. Grafická podoba bílého slona hledícího k žerdi se v dalších letech mírně měnila.", "question": "Jaká barva symbolizuje buddhismus a čistotu národa?", "answers": ["Bílá"]}
{"title": "Vysoké učení technické v Brně", "context": "Environmentální technologie IT a komunikační technologie Letecké inženýrství Materiálové inženýrství Nanotechnologie a mikroelektronika Návrhy stavebních a strojních konstrukcí Pokročilé polymerní a keramické materiály Procesní a chemické inženýrství Robotika a umělá inteligence Snímání obrazů a jejich matematické zpracování Výrobní technologie. AdMaS – pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie CEITEC – centrum excelence v oblasti biologických věd, materiálů a technologií vznikající ve spolupráci Vysokého učení technického v Brně s Masarykovou univerzitou, Mendelovou univerzitou v Brně, Veterinární a farmaceutickou univerzitou Brno, Ústavem. fyziky materiálů Akademie věd, a Výzkumným ústavem veterinárního lékařství SIX – Centrum senzorických, informačních a komunikačních systémů Centra materiálového výzkumu v oblasti chemie CVVOZE – Centrum výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie NETME Centre – nové strojírenské technologie Spolupráce VUT v Brně s průmyslem mj. zahrnuje. : inovaci a přípravu nových studijních programů ve spolupráci s průmyslovou sférou přímou spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje s podniky v tuzemsku i v zahraničí osobní účast odborníků z praxe na výuce odborné exkurze a stáže kontaktním bodem pro spolupráci podnikatelské sféry a VUT v Brně je Útvar. transferu technologií – http://www.vutbr.cz/utt Na škole učilo více vynikajících osobností, které získaly trvalý mezinárodní respekt Bohuslav Fuchs Konrád Hruban Jaromír Krejcar Ferdinand Lederer Viktor Kaplan Vladimír List Bedřich Rozehnal František Weyr Oldřich Meduna Tomáš Přibyl Mirek Topolánek Stanislav Bělehrádek Luděk Navara Pavel Novák Rostislav Slavotínek Zdeněk Škromach Martin. Říman Martin Tesařík Milan Šimonovský Václav Mencl Petr Žaluda Dan Ťok Obrázky, zvuky či videa k tématu Vysoké učení technické v Brně ve Wikimedia Commons vutbr.cz – domovská stránka VUT v Brně Statut VUT v Brně Studentský portál – portál studentských organizací VUT v Brně VUT Facebook – VUT v Brně na Facebooku navut.cz – web pro uchazeče o studium na VUT v Brně Absolventi – absolventský portál Útvar transferu technologií VUT v Brně – kontaktní místo pro firmy, které chtějí navázat spolupráci s VUT v Brně", "question": "Která brněnská vysoká škola vznikla jako první ?", "answers": ["Vysoké učení technické"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Nejvyšší hora na území Unie je Mont Blanc (4808 m) na hranici Francie a Itálie (kdyby do EU vstoupilo Turecko, stal by se nejvyšší horou Ararat s 5166 m). Největší jezero je Vänern na jihu Švédska s plochou 5650 km2 a hloubkou 106 m. Nejdelší řeka EU je Dunaj (2850 km, pramení v německém pohoří Schwarzwald a ústí do Černého moře u rumunsko-ukrajinských hranic). EU leží převážně v mírném klimatickém pásmu, severní oblasti Finska spadají do subarktického pásma a Středomoří do pásma subtropického. Jednotlivé země EU mají rozmanité klimatické podmínky. Například v Helsinkách je průměrná teplota v lednu − °C a v červenci 17,8 °C, naproti tomu na Maltě je průměrná teplota v lednu 12,8 °C a v červenci 25,6 °C. Podrobnější informace naleznete v článku Členský stát Evropské unie. Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria, která by noví členové museli splnit (kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách). Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí, Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky, tzv. Kodaňská kritéria: politická kritéria: kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát.", "question": "Jaká je běžně používaná zkratka pro Evropskou unii?", "answers": ["EU"]}
{"title": "Gilotina", "context": "Gilotina (zast. guillotina, z francouzského guillotine) je popravčí stroj, využívaný nejvíce v době Francouzské revoluce. Odsouzencovu hlavu stíná železná sekera s šikmým ostřím. Poměrně značná hmotnost sekery zajišťuje dostatečnou razanci jejího dopadu. Poprava gilotinou je vedle popravy mečem jedním ze základních způsobů dekapitace neboli stětí. Pro svoji rychlost a spolehlivost se považovala za mnohem humánnější způsob popravy. Své jméno dostala gilotina podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto popravčího stroje - francouzského lékaře Dr. Guillotina. Určitě není jejím přímým vynálezcem, neboť popravčí stroje pracující na podobném principu se užívaly v Německu, Velké Británii a Itálii již před rokem 1300. První gilotina spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792 za Velké francouzské revoluce. Byla prosazena J. I. Guillotinem a dr. Louisem. Stroji se nejdříve říkalo \"louison\" a \"louisette\". Nakonec se ustálil název gilotina. Popravy gilotinou byly veřejné a proto dne 21. srpna téhož roku byla gilotina instalována na pařížském náměstí du Carrousel, kde stála až do 7. května 1793. Při příležitosti popravy francouzského krále byla krátce převezena na Náměstí Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo. Přesto se veřejné popravy ve Francii konaly až do roku 1939, poslední veřejná poprava se konala 17. června toho roku. Gilotinou se popravovalo i ve francouzských koloniích, Švýcarsku, Švédsku, Belgii, Německu a Řecku. Dnes se tento způsob popravy již pravděpodobně nepoužívá. Posledním oficiálním popraveným byl Hamida Djandoubi, 10. září 1977. Dne 9. října 1981 byl trest smrti ve Francii zrušen. Odsouzenec je připoután na pohyblivou dřevěnou desku (bascule) tak, aby jeho hlava přečnívala přes její okraj. Pak se deska překlopí do vodorovné polohy a nasune do prostoru pod pár vysokých sloupů, mezi nimiž se v kovových kolejničkách pohybuje čepel gilotiny (tedy vlastní sekera), ke které je připevněno zhruba šedesát kilogramů těžké závaží. Odsouzencův krk je znehybněn dřevěnou deskou s otvorem ve tvaru půlměsíce (lunette).", "question": "Kdy spatřila za Velké francouzské revoluce první gilotina světlo světa?", "answers": ["11. dubna 1792"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Avšak ve své knize Pink Floyd: Od založení do současnosti bubeník Nick Mason tvrdí, že k takové diskuzi nikdy nedošlo. Gilmour opakovaně žádal Waterse o zdržení vydání tohoto alba, aby mohl dopsat dost svého materiálu, ale tato žádost byla zamítnuta. Ladění alba The Final Cut je podobné The Wall, ale více klidnější a jemnější, podobné více skladbě \"Nobody Home\" než \"Another Brick in the Wall, Part II\". Také hudební témata se mnohem více opakují, určité leitmotivy vystupují v průběhu celého alba. Album The Final Cut bylo komerčně úspěšné (1. místo ve Spojeném království, 6. místo v USA), kritiky bylo přijato dobře a mělo i rádiový hit (\"Not Now John\" - jediná hardrocková píseň na albu a zároveň jediná částečně zpívaná Gilmourem). Říká se, že hádky mezi Watersem a Gilmourem byly v té době tak časté, že se nikdy neúčastnili nahrávaní společně a Gilmour byl vypuštěn z popisu na albu jako koproducent. Kapela nekonala na propagaci alba žádné turné, ačkoliv některé písně se objevovaly na sólových koncertech Waterse. Po The Final Cut vydalo Capitol Records v roce 1983 výběrové album Works, na kterém se poprvé objevila Watersova píseň \"Embryo\" z roku 1970 (vyšla již na těžko sehnatelné kompilaci z roku 1970 Picnic - A Breath of Fresh Air pod hlavičkou Harvest Records). Členové kapely se poté rozešli a trávili čas nad svými sólovými projekty. Waters v prosinci 1985 oznámil, že opouští skupinu Pink Floyd, kterou označil za \"kreativně vyčerpanou\", a předpokládal, že bez něj, jakožto hlavního skladatele, kapela zanikne. V roce 1986 však Gilmour a Mason začali pracovat na novém albu. Ve stejné době nahrával Waters své druhé sólové album, jež nazval Radio K.A.O.S. (vyšlo 1987). Zároveň se táhl soudní proces, ve kterém Roger Waters požadoval, aby název Pink Floyd již nemohl být používán. Proces byl nakonec vyřešen mimosoudně ve prospěch Gilmoura a Masona, kterým byl název Pink Floyd přiřknut. Po zvážení a zamítnutí mnoha titulů byl nakonec pro nové album dvoučlenné kapely s najatými studiovými hudebníky vybrán název A Momentary Lapse of Reason (3. místo ve Spojeném království, 3. místo v USA). Bez Waterse, který byl dominantním textařem skupiny po více než deset let, musela skupina shánět pomoc jinde. Protože externího textaře Pink Floyd nikdy ve své historii nepotřebovali, sklidil tento krok hodně kritiky. Bob Ezrin, který obnovil své přátelství s Gilmourem v roce 1983 (koprodukoval jeho sólovou desku About Face), na albu působil jako koproducent a jeden z textařů.", "question": "Oznámil Waters v prosinci 1985, že opouští skupinu Pink Floyd?", "answers": ["Waters v prosinci 1985 oznámil, že opouští skupinu Pink Floyd, kterou označil za \"kreativně vyčerpanou\", a předpokládal, že bez něj, jakožto hlavního skladatele, kapela zanikne."]}
{"title": "Kolumbie", "context": "Andy se v Kolumbii dělí na Kolumbijský masiv (Macizo Colombiano) a na tři další pohoří (Východní, Centrální a Západní). Ty vytváří dvě dlouhá údolí - Magdalena a Cauca - jimi protékají stejnojmenné řeky. Nejvyšším bodem Kolumbie není hora v Andách, ale hory v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta - Pico Cristóbal Colón vysoký 5775 m n. m. a Pico Simon Bolivar se stejnou nadmořskou výškou. Jižní část Kolumbie je tvořena savanou a deštným pralesem. Protékají tudy řeky Amazonka a Orinoco. Severní část nazývaná Los Llanos je region savan (zvláště právě u Orinocského povodí). Jižní část je nazývána Amazonie a je pokryta Amazonským deštným pralesem a patří převážně do Amazonského povodí. Na severu a na západě And jsou pobřežní planiny, Karibská na severu a Pacifická na západě. Kolumbie má pět tradičních krajinných regionů. Andský region, Karibský region, Pacifický region, Orinoquijský region a Amazonský region. Někteří označují ještě za region Insularní region separovaný na pobřeží. Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením. Současný politický systém vznikl na základě procesu modernizace zahájené přijetím Ústavy v roce 1991. V roce 1998 byl podle pravidel nové Ústavy zvolen prezident, viceprezident, Kongres a regionální zastupitelstva. Nová konstituce charakterizuje zemi jako sociální právní stát, unitární a decentralizovanou republiku s částečnou autonomií regionálních úřadů, založenou na participativní a pluralistické demokracii. Pro vnitropolitickou situaci v zemi byla charakteristická zejména vytrvalá snaha o konsolidaci reforem v politické a ekonomické oblasti. S nástupem prezidenta Uribeho v roce 2002 došlo ke zlepšení mezinárodního postavení Kolumbie, převládala snaha o širší projekci hospodářských výsledků do sociální oblasti, problematika boje proti narkomafii a s ním spojeným terorismem. Politika Uribeho administrativy se projevuje nekompromisním vojenským přístupem k řešení vnitropolitické situace, otevřeným ozbrojeným bojem proti gerile FARC a ELN, tlakem na dodržování lidských práv a bojem proti obchodu s drogami. Řídící moc v zemi je rozdělena do tří sfér: výkonné, legislativní a justiční. Soudní moc představují Ústavní soud, Nejvyšší soud, Úřad generálního prokurátora a v záležitostech státní správy a administrace Rada státu. V čele kolumbijské vlády, složené z 13 ministrů, stojí prezident republiky. V čele každého z 32 departementů (zde španělsky označovány jako departament) stojí guvernér. Kolumbie je zemí s politickou pluralitou, ve vládě jsou kromě konzervativní strany také představitelé opoziční liberální strany a nezávislí. Kongres se skládá ze Senátu a Sněmovny reprezentantů, rozdělené do 8 stálých komisí. Sněmovna má 162 členů a Senát 102 členů.", "question": "Je Kolumbie monarchií?", "answers": ["Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením."]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Ganymed (též Ganymedes nebo z angl. Ganymede) je největší Jupiterův měsíc a současně i největší měsíc ve Sluneční soustavě (těsně před Titanem). Společně s Io, Europou a Callisto se řadí mezi Galileovy měsíce. Je větší než planeta Merkur, ale má přibližně jen polovičku její hmotnosti. I tak je ale nejhmotnějším měsícem ve Sluneční soustavě a je 2,01 krát hmotnější než pozemský Měsíc. Ganymed má průměr 5 262 km. Od Jupiteru je vzdálen 1,07 milionu km a jeho doba oběhu okolo planety je 7,15 pozemského dne. Kdyby Ganymed obíhal kolem Slunce místo okolo Jupitera, byl by považován za planetu. Spolu s dalšími měsíci Europa a Io je Ganymed v dráhové rezonanci v poměru 1:2:4 a vůči Jupiteru má vázanou rotaci. Ganymedův povrch je tvořen převážně silikátovými horninami a vodním ledem. Vnitřní stavba je podobně jako u planet plně vyvinuta, ve středu se nachází tekuté jádro s velkým obsahem železa. Předpokládá se, že přibližně 200 km pod povrchem Ganymedu se nachází oceán tvořený slanou tekutou vodou mezi vrstvami ledu. Povrch měsíce je tvořen dvěma rozdílnými typy: tmavými oblastmi, silně posetými impaktními krátery o stáří okolo 4 miliard let, které pokrývají přibližně třetinu měsíce. Druhá část je tvořena mladšími, světlejšími oblastmi, které jsou křížem krážem protkané prasklinami a trhlinami.", "question": "Za kolik celých pozemských dnů oběhne Ganymed svou mateřskou planetu ?", "answers": ["7,15 pozemského dne"]}
{"title": "Kofein", "context": "Podle jedné známé čínské legendy, čínskému císaři Shennongovi, který panoval 3000 let př. n. l., lístky rostliny náhodou spadly do horké vody, a osvěžující a voňavý nápoj byl na světě. O císaři Shennongovi se také mluví v Lu Yuově Cha Jing, slavné a velmi staré knize o čaji. Historie kávy byla zaznamenána znovu až v devátém století. V té době byly kávové boby k dostání pouze v Etiopii. Populární legenda připisuje jejich objevení bájnému pasákovi koz, který se jmenoval Kaldi. Ten si všiml, že kozy, které se pásly na kávovníku, byly čilejší a v noci pak méně spaly. Zkusil sníst několik plodů a zažil stejné osvěžení a povzbuzení jako kozy. Nejstarší literární zmínky o kávě se nacházejí v práci perského lékaře al-Raziho z 9. století. V roce 1587 byla vydána práce Malaye Jaziri, která pojednává o historii a právních omezeních s kávou spojených. Práce se jmenuje \"Undat al safwa fi hill al-gahwa\". Mluví o šejkovi Jamal-al-Din al-Dhabhani, muftím z Adenu, který si jako první zvykl pravidelně pít kávu v roce 1454. V 15. století si jemenští súfisté zvykli popíjet kávu během modliteb, aby neusnuli. V 16. století bylo pití kávy zaznamenáno evropským vyslancem v Egyptě a v této době se také běžně začala používat na Blízkém východě. Z počátku byla káva v Evropě známá jako arabské víno, a to přibližně od počátku 17. století. Poté, co osmanští Turci odtáhli od hradeb nedobyté Vídně, našlo se mezi jejich zavazadly velké množství kávy. Evropané nevěděli, co mají s kávovými boby dělat, protože je neznali. A tak Polák Jerzy Franciszek Kulczycki, který pracoval pro Turky, nabídl, že si je vezme a naučí Vídeňany vařit kávu. Tak byla otevřena první kavárna v západním světě ve Vídni. V Británii byly první kavárny otevřeny v Londýně v roce 1652 v St. Michael's Alley v Cornhillu. Staly se brzy populárními a hrály důležitou úlohu ve společenském životě 17. a 18. století. Ořechy koly tak jako plody kávovníku a čajové listy mají svůj pradávný původ. Byly žvýkány v mnoha západoafrických kulturách, a to jak jednotlivci, tak jako součást sociálních setkání pro svoji schopnost navracet lidem vitalitu a snižovat pocit hladu během hladomorů.", "question": "Z jakého století je nejstarší zmínka o kávě?", "answers": ["9. století"]}
{"title": "Kyselina sírová", "context": "Kyselina sírová (zastarale též vitriol) je silná dvojsytná kyselina. Je jednou z nejdůležitějších průmyslově ve velkém množství vyráběných chemikálií. Její sumární vzorec je H2SO4, který značí, že se skládá ze dvou atomů vodíku, jednoho atomu síry a čtyř atomů kyslíku. Výroba kyseliny sírové probíhá třístupňově, přičemž prvním krokem je příprava oxidu siřičitého, který se obvykle získává buď přímým spalováním síry, : : : : : S : ( s ) + : O : 2 : : : ( g ) : → : S. : O : 2 : : : ( g ) , : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {S\\,(s)+O_{2}\\. ,(g)\\ \\to \\ SO_{2}\\,(g),}}} : nebo pražením pyritu či markazitu : : : : : 4 : F e. : S : 2 : : : ( s ) + 11 : : O : 2 : : : ( g ) : → : 8 : S : O : 2 : : : ( g ) + 2 : F : e : 2 : : :. O : 3 : : ( s ) , : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {4\\,FeS_{2}\\,(s)+11\\,O_{2. }\\,(g)\\ \\to \\ 8\\,SO_{2}\\,(g)+2\\,Fe_. {2}O_{3}(s),}}} : nebo pražením sulfidu železnatého či jiných sulfidů : : : : : 4 : F e S + 7 : : O : 2 : :. : ( g ) : → : 4 : S : O : 2 : : : ( g ) + 2 : F : e : 2 : : : O : 3 : : : ( s ) . : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {4\\,FeS+7\\,O_{2}\\,(g)\\ \\to. \\ 4\\,SO_{2}\\,(g)+2\\,Fe_{2}O_{3}\\,(s).}}} : Druhým krokem je oxidace oxidu siřičitého na oxid sírový. Při této reakci se jako katalyzátoru používá oxidu vanadičného V2O5 : : : : : 2 : S : O : 2 : : : ( g ) + : O : 2 : : : ( g ) : : : → : : V : 2 : : :. O : 5 : : : : : : 2 : S : O : 3 : : : ( g ) : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {2\\,SO_{2}\\,(g)+O_{2}\\,.", "question": "Jaký je sumární vzorec kyseliny sírové?", "answers": ["H2SO4"]}
{"title": "Kriket", "context": "Kriket (Cricket) je kolektivní pálkovací míčová hra, v níž proti sobě nastupují dvě družstva po jedenácti hráčích. Hraje se na oválném hřišti, v jehož středu je obdélníkový pruh (pitch) o délce 22 yardů (20,12 metru). Kriketu se věnuje 120 milionů hráčů v mnoha zemích, což z něj činí druhý nejpopulárnější sport na světě. Nadhazovač (bowler) hází kriketový míč směrem k pálkaři (batsman). Ten se ho snaží odpálit mimo dosah polařů (fielders) tak, aby mohl běžet na druhý konec pruhu a bodovat. Pálkaři zůstávají ve hře, dokud nejsou vyautováni (out). Tým, který je na pálce, pokračuje ve hře, dokud není vyautováno deset pálkařů, případně dokud nadhazovači nedokončí předem určený počet sad (overs) po šesti nadhozech. Potom si oba týmy prohodí role – tým, který byl v poli, jde pálkovat. V profesionálním kriketu může jedno utkání trvat od 20 sad (overs) na každé straně až po tzv. Testovací zápas (Test match), který se hraje na čtyři směny po dobu pěti dní. První zmínky o kriketu spadají před nebo do 16. století. Na konci 18. století se kriket stal anglickým národním sportem. Expanze Britského impéria znamenala rovněž rozšíření kriketu, a v polovině 19. století se konalo první mezinárodní utkání. Hra je nejpopulárnější v Australasii, Anglii, na Indickém subkontinentě, v Západní Indii a Jižní Africe. Národní kriketové federace sdružuje Mezinárodní kriketová rada (ICC, anglicky International Cricket Council), založená 15. června 1909. Generální ředitel této sportovní asociace je Dave Richardson, ústředí společnosti je ve Spojených arabských emirátech. ICC je členem Asociace MOV uznaných mezinárodních sportovních federací (ARISF), kriket je uznaný sport (MOV). Princip hry spočívá v tom, že tým, který je na pálce, se pomocí odpalů snaží získat co nejvíce bodů (runs), zatímco tým, který nadhazuje a je v poli, se pokouší bodování zamezit a pálkaře vyautovat. Cílem hry je získat více bodů než soupeř. V některých formátech kriketu může být rovněž důležité vyautovat všechny soupeřovy pálkaře, v opačném případě by zápas skončil remízou.", "question": "Co je to kriket?", "answers": ["kolektivní pálkovací míčová hra"]}
{"title": "Veverka obecná", "context": "Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi srpnem a listopadem. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25–30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Je schopna vypnout tělo do tvaru křídla, čehož využívá při delších skocích. Není teritoriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají. Veverka je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě, přičemž se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km/h. 60 až 80 % dne tráví hledáním potravy, kterou tvoří především semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutná i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých \"spižíren\" v dutinách stromů, které ji poskytují výbornou zásobárnu potravy v nejtěžších obdobích. Při konzumaci potravy přitom sedí jako většina veverkovců \"na bobku\", přičemž si potravu drží v předních končetinách. U některých jedinců probíhá páření již na konci zimy a na samotném počátku jara, tedy během února a března, většinou je však obvyklejší doba páření v letním období, během června a července. Samec svou partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice vypuzuje.", "question": "Hibernuje veverka v zimě?", "answers": ["V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě."]}
{"title": "Ukrajina", "context": "Národními básníky jsou na Ukrajině krom Ševčenka i Ivan Franko a Lesja Ukrajinka. Průkopníkem moderní ukrajinské literatury byl též Ivan Kotljarevskyj. Králem ukrajinské literatury je bezpochyby světově proslulý satirik Nikolaj Vasiljevič Gogol. Ukrajinský původ má ruský básník Jevgenij Jevtušenko, ač narozen na Sibiři, v Kyjevě se narodil dramatik Michail Bulgakov. V Oděse se narodili Isaak Babel či Anna Andrejevna Achmatovová. Ve Vinnycké oblasti brazilská spisovatelka Clarice Lispectorová. Součástí Ukrajiny je dnes území Haliče, které léta přináleželo k Polsku a také Rakousko-Uhersku. V centru Haliče, Lvově, se narodil například klasik sci-fi Stanisław Lem, básník a esejista Zbigniew Herbert, humorista Stanisław Jerzy Lec či erotický spisovatel Leopold von Sacher-Masoch, po němž byl posléze nazván masochismus. V současnosti jsou populární knihy Jurije Andruchovyče, Andreje Kurkova, či Ihora Pavljuka. Hojně překládánijsou též Oksana Zabužko či Jurij Andruchovyč. Nejslavnějším skladatelem narozeným na území dnešní Ukrajiny je ruský skladatel, pianista a dirigent Sergej Prokofjev. Z interpretů pianista ruského původu Alexander Siloti či baletní tanečník a choreograf Serge Lifar. V Kyjevě se narodil významný avantgardní sochař Olexandr Porfyrovyč Archypenko. K současným známým sochařům patří Mykola Šmatko. Na Ukrajině se narodili i malíři ruského původu Ilja Repin, Vladimir Tatlin, Kazimir Malevič, krajinář Archip Kuindži či představitel socialistického realismu a autor známého Leninova obrazu byl Isaak Brodskij. Významnou malířkou a sochařkou ruského původu byla Marija Baškirceva. Svéráznou performerkou ruského původu, využívající především písek, je Ksenija Simonova. Významnými filmovými režiséry z časů Sovětského svazu byli Olexandr Dovženko a Serhij (Sergej) Bondarčuk. V Kyjevě se narodil také režisér Anatole Litvak. Z modelingu odstartovala k hollywoodské slávě Olga Kurylenková i Milla Jovovichová, známá především z bondovky Quantum of Solace. I v současnosti je živý ukrajinský folklór; bylo obnoveno mnoho venkovských slavností, existují soubory lidových písní a tanců; prvky písňového folklóru ve výrazné míře pronikají i do současné ukrajinské pop-music. Oblíbená je také tradiční ukrajinská kuchyně, která s oblibou užívá obilné či bramborové těsto, slunečnice, zelí, řepu, mleté maso či ryby; typickými pokrmy jsou boršč, pelmeně, varenyky či plněné pirohy; k Ukrajině ovšem patří také vodka (horilka), které v posledních letech částečně konkuruje pivo; oblíbeným nápojem je také kvas. Velikonoce se v ukrajinštině nazývají velykdeň, pascha či paska a jsou stejně jako Vánoce slaveny dle juliánského kalendáře, tj. později než v západní Evropě. Velmi populární je barvení kraslic (pysanky), kterému se v západoukrajinské Kolomyji věnuje unikátní muzeum. Ukrajincem byl matematik Mychajlo Ostrohradskyj. V současnosti je oceňován matematik Vladimir Geršonovič Drinfeld, autor teorie kvantové grupy.", "question": "Jaké je hlavní město Ukrajiny?", "answers": ["Kyjev"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Simpsonovi (anglicky The Simpsons) jsou americký animovaný seriál vytvořený Mattem Groeningem v produkci Jamese L. Brookse, Ala Jeana a Sama Simona pro televizní síť FOX. Seriál satiricky pojednává o životě americké střední třídy představované rodinkou Simpsonů, zahrnující Homera, Marge, Barta, Lízu, Maggie, dědu Simpsona, psa Spasitele a kočku Sněhulku. Odehrává se ve fiktivním městě kdesi ve Spojených státech, Springfieldu. Paroduje americkou kulturu, společnost, televizi a mnoho aspektů lidského života obecně. Groening pojmenoval animovanou rodinku po členech své vlastní rodiny, přičemž Bart (anagram angl. brat – spratek) měl představovat samotného Matta. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, seriál má aktuálně 618 odvysílaných dílů ve 28 řadách. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ale jen jako dvouminutový skeč v The Tracey Ullman Show. Kresby skečů byly neumělé a během tří řad jich vzniklo 48. Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou. Ve Spojených státech se seriál vysílá v hlavním vysílacím čase. V Československu měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1992 na prvním kanálu České televize, tehdy ještě Československé televize.", "question": "Kdo je režisérem animovaného seriálu Simpsonovi a Futurama?", "answers": ["Mattem Groeningem"]}
{"title": "Údolí včel", "context": "Údolí včel je historický román s psychologickými prvky českého spisovatele Vladimíra Körnera, vydaný roku 1975 a zpracovaný podle scénáře stejnojmenného filmu Františka Vláčila s Petrem Čepkem v hlavní roli. Jeho děj se odehrává ve středověké Evropě 13. století. == Příběh == Hlavním hrdinou je Ondřej z Vlkova, který po smrti matky nalézá útočiště v samotě lesa mezi včelími úly. V den, kdy příběh začíná, se jeho otec znovu žení s mladičkou dívkou. Ondřej to nese velmi těžce. Odváží se přijít až na svatební hostinu a přináší maceše jako dar květinový koš. Pod květy jsou však ukryti netopýři, kteří nevěstu vyděsí. Otec je přesvědčen, že to Ondřej udělal schválně, a ve vzteku jím praští o zem tak, že Ondřej upadne do bezvědomí. Okamžitě si však uvědomí chybu, zasažen strachem o život jediného dítěte, a v modlitbě za záchranu Ondřejova života jej přislíbí Bohu. V další kapitole již Ondřej přichází do Pruska do křižáckého řádu, do Stummu; zde se ho ujímá Armin von der Heide. Velice zbožný, tvrdý a asketický rytíř, jehož víra místy přerůstá ve fanatismus. Díky němu Ondřej zapomíná na domov. Stává se součástí řádu, přijímá pevný běh jeho života. Jeho pravidla a nařízení. Zná jen chlad řádového hradu, chlad moře a srdcí kolem. Jeho první střetnutí s vroucí touhou a emocí je pro něj osudným. Jednoho dne ze Stummu uteče jeden s bratrů, Rotgier. Takový útěk je pro rytíře nepřípustný. Ostatní se pod vedením Armina vydávají po jeho stopě, štvou ho jako divou zvěř. Podivnou náhodou jej jako první objeví právě Ondřej. Rotgier se před ním nesnaží utéct. Dál sedí v trávě na břehu řeky. Mluví o domově, o životě... Zbožně hledí k hranici řádového území, která je už nadosah. Přestože mu Ondřej nijak zvlášť nebrání v útěku, omráčí ho a utíká dál. K hranici se však nedostane. Je zajat a odveden zpět. A nakonec předhozen zdivočelým psům. Na hradě začíná půst a řádoví bratři jsou uzamčeni do cel. Ve zbožném rozjímání klíčí v Ondřejově srdci touha po domově.", "question": "Kdo je autorem románu Údolí včel?", "answers": ["Vladimíra Körnera"]}
{"title": "Marketa Lazarová (film)", "context": "Marketa Lazarová je český film natočený režisérem Františkem Vláčilem v roce 1967 podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury. Film vypráví o období středověku na statku loupeživého zemana. Život v té době byl krutý, lidé se museli hodně snažit, aby se uživili, případně ubránili vojsku českého krále. Vláčil a jeho scenárista Pavlíček připravovali zhruba tři roky. Režisér detailně rozkresloval scény a dopodrobna studoval středověkou dobu a její reálie, aby mohl nabídnout její co nejvěrnější průřez. Původně plánoval do filmu zahrnout i scény z královského dvora a jeho okolí, ty však nakonec nebyly realizovány - jak z finančních důvodů (Marketa Lazarová byla nejdražším československým filmem 60. let), tak i kvůli beztak značné časové délce filmu (která se blíží třem hodinám). Přesto dokázal Vláčil ve filmu brilantně prolnout lyrickou a epickou složku, nevinnost a lásku i vypočítavost a utrpení. Stejně tak postihl zemitost pohanství oproti odpoutanosti dematerializovaného křesťanství, podobně jako kontrast mezi vrchností a poddanými tehdejších časů.", "question": "Kdo natočil film Markéta Lazarová?", "answers": ["Františkem Vláčilem"]}
{"title": "Rusko", "context": "Tomu se podařilo úspěšně získat co nejvíce moci a odstranit ideové odpůrce, zejména trockisty. 30. prosince 1922 došlo ke spojení RSFSR, Ukrajinské SSR, Běloruské SSR a Zakavkazské SSR. Vznikl tak Sovětský svaz. Po Leninově smrti roku 1924 se chopil moci Stalin. Probíhala násilná kolektivizace zemědělství, budování těžkého průmyslu a infrastruktury, elektrifikace země; zvyšovala se gramotnost obyvatelstva či dostupnost zdravotní péče, avšak rozvoj země probíhal za cenu likvidace odpůrců režimu a kolektivizace, kteří byli internováni do tzv. gulagů, zejména na Sibiř a Dálný Východ, kde zemřely milióny osob. Polovina 30. let je pak obdobím další rusifikace neruských národů SSSR a brutálních stalinských čistek NKVD v armádě a straně. 22. června 1941 hitlerovské Německo porušilo smlouvu o neútočení (pakt Ribbentrop-Molotov) a bez vyhlášení války napadlo Sovětský svaz. Začala Velká vlastenecká válka. Nacisté ovládli většinu evropské části země, která byla těžce poničena, avšak po bojích u Stalingradu a bitvě u Kurska začíná obrat ve válce ve prospěch SSSR a jeho západních spojenců. Do léta 1944 byla většina země od okupantů osvobozena. V únoru 1945 pak proběhla na Krymu tzv. jaltská konference, kde se Stalinovi podařilo upevnit sovětský vliv na střední a východní Evropu. Německá invaze do Sovětského svazu si vyžádala více než 20 milionů obětí. Sovětský svaz získal porážkou nacistů velkou prestiž, která přispěla k etablování komunistických diktatur ve státech tzv. východního bloku včetně Československa. Po 2. světové válce je SSSR jednou ze stran tzv. studené války. V roce 1953 zemřel sovětský vůdce generalissimus Stalin. Jeho nástupce, Nikita Chruščov, v tajném projevu v roce 1956 kritizoval tzv. kult osobnosti stalinského období. Následující desetiletí provází určité oslabení represí a ekonomický rozvoj; je zahájen sovětský kosmický program. Během své vlády v roce 1954 daroval Chruščov Ukrajině poloostrov Krym při příležitosti 300 let od kozáckého shromáždění Perejaslavské rady a připojení Ukrajiny k Ruskému impériu.", "question": "Po druhé světové válce byl SSSR jednou ze stran tzv. jaké války?", "answers": ["studené"]}
{"title": "William Butler Yeats", "context": "William Butler Yeats (13. června 1865, Sandymount u Dublinu – 28. ledna 1939, Roquebrune-Cap-Martin, Francie) byl anglicky píšící irský básník, dramatik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1923. Yeats se narodil roku 1865 v rodině právníka a významného malíře portrétů. Přestože od roku 1867 do roku 1880 žila jeho rodina v Londýně, Yeats kontakt s rodnou zemí neztratil, protože trávil některé prázdniny u svých prarodičů ve městě Sligo v severozápadním Irsku. Po návratu rodiny do Irska studoval Yeats v letech 1883 až 1886 výtvarnou akademii v Dublinu, kde se seznámil s četnými umělci a literáty. Roku 1885 pak začal v časopisech uveřejňovat své první básně. Roku 1887 se jeho rodina natrvalo přestěhovala do Londýna. Yeats prožil mimo Irsko dvě třetiny svého života, často navštěvoval Francii a velmi na něho zapůsobila cesta do Itálie v roce 1907, kde se setkal s památkami renesanční kultury. Od mládí projevoval značný zájem o esoterická učení, astrologii, alchymii, okultismus a spiritismus.", "question": "Kdy zemřel William Butler Yeats?", "answers": ["28. ledna 1939"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939 byla zavedena tuhá cenzura. Okupanti zřídili dohlížecí instituci Českomoravské filmové ústředí. Okamžitě začali s arizací a germanizací českého filmového průmyslu. Titulky a plakáty musely být česko-německé. Filmy s židovskými herci nesměly být promítány a filmoví pracovníci museli být přezkušováni z němčiny. Nacisté už na počátku války vyvlastnili barrandovské ateliéry. Někteří filmaři stejně jako další umělci byli před rokem 1945 pro protinacistickou činnost popraveni; mezi nimi Vladislav Vančura. Mezi nejslavnější filmy z 50. let patří: Cesta do pravěku, Dobrý voják Švejk, Císařův pekař - Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou, Vynález zkázy, Pyšná princezna a Byl jednou jeden král... Už v průběhu války české intelektuální kruhy diskutovaly o možnosti zestátnění filmového průmyslu, někteří umělci v tomto kroku viděli naději na nezávislost tvorby na komerčních zájmech producentů. K zestátnění došlo krátce po osvobození, ještě před komunistickým převratem. Dekret presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945 o opatření v oblasti filmu stanovil: \"1) K provozu filmových atelierů, k výrobě osvětlených filmů kinematografických (...), k laboratornímu zpracování filmů, k půjčování filmů. , jakož i k jejich veřejnému promítání je oprávněn výhradně stát. (2) K dovozu a vývozu filmů pro celé území Československé republiky jest rovněž oprávněn výhradně stát.\" Po následující čtyři desetiletí tak výrobu, dovoz i distribuci filmů v Československu plně kontroloval stát. V roce 1947 byl natočen první český barevný film, šlo o jiráskovské drama Jan Roháč z Dubé (režie Vladimír Borský). V témže roce byla také v Praze založena Filmová fakulta Akademie múzických umění známá jako FAMU. Po Únoru 1948 odešla do zahraničí další vlna emigrantů.", "question": "Kdy byl natočen první český barevný film?", "answers": ["1947"]}
{"title": "Pražský hrad", "context": "Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad (původně raně středověké hradiště) stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy, na vrchu Opyš. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Dvakrát v dějinách se stal hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské. Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z hradiště založeného v 9. století, se svými rozměry 570 m délky a 128 m šířky je jeden z největších hradních komplexů na světě. Rozloha hradu se obvykle uvádí 7,28 ha, ale dodnes je předmětem sporů. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě. Také je největší doposud obývaný hrad na světě, hned za ním je Anglický Windsor. Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Kromě mnohých českých panovníků (včetně čtyř císařů), pražských biskupů a arcibiskupů, duchovních, šlechticů i jiných lidí spjatých s pražským dvorem jsou v katedrále pochováni i někteří světci - velká část českých zemských patronů (sv. Václav, Vít, Vojtěch, Zikmund nebo Jan Nepomucký). Jsou zde také uloženy české korunovační klenoty. Původně se název \"Praha\" vztahoval především právě na skalnatý ostroh s knížecím hradištěm, začal však současně označovat i okolní osídlení (např. u Ibráhíma ibn Jakúba).", "question": "Od jakého roku je Pražský hrad sídlem prezidenta republiky?", "answers": ["1918"]}
{"title": "Versailleská smlouva", "context": "Smlouva v článku 231 stanovila, že Německá říše a její spojenci jsou jako původci války odpovědni za všechny ztráty a škody na civilním majetku, jež utrpěly státy spojené a sdružené v Dohodě. Německu bylo uloženo, aby zaplatilo státům Dohody značné válečné reparace. Postupně mělo Německo splácet 132 miliard zlatých marek, což podle Londýnského rozvrhu plateb (London Schedule of Payments) z roku 1921 odpovídalo 33 miliardám USD. Později však byla Německu část uložených reparací prominuta. Dále ztratila Německá říše část svého území v Evropě a všechny své dosavadní kolonie v Africe a Oceánii. Ve smlouvě byly poválečné hranice Německa přesně definovány. Kromě toho byla německá armáda (Reichswehr) podmínkami smlouvy omezena na 100 tisíc mužů. Smlouva byla podepsána 28. června 1919 v Zrcadlovém sále zámku ve Versailles blízko Paříže. Byla posléze 10. ledna 1920 ratifikována nově vzniklou Společností národů, jejímž členem Německo tehdy nebylo. V první Československé republice byl text smlouvy vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 217/1921 Sb. == Podmínky smlouvy == Smlouva ustanovila vznik Společnosti národů, hlavní cíl amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Společnost národů měla sloužit jako arbitrážní soudce mezi národy a předejít tak vzniku válek. Podmínky smlouvy zahrnovaly ztrátu německých kolonií a ztrátu německého území: Alsasko-Lotrinsko (francouzsky Alsace-Lorraine, německy Elsass-Lothringen) bylo předáno Francii (rozloha 14 522 km2, počet obyvatel 1 815 000 v roce 1905). Alsasko-Lotrinsko bylo do roku 1871 územím Francie.", "question": "Kdy byla podepsána Versailleská mírová smlouva?", "answers": ["28. června 1919"]}
{"title": "Sophiina volba", "context": "Nakonec i její jediná naděje, začít nový život s Nathanem, se ukáže být klamná a nerealizovatelná, a proto jí nezbývá než navždy zhasit světlo svého života. V Sophině volbě se William Styron pokouší o hloubkovou analýzu nacismu, jeho zhoubného vlivu na průměrně slabého nebo možná jen průměrně silného lidského jedince a ukazuje nacismus v osobních perspektivách. Volí proto hrdinku až absurdní svou nenápadností a svou neprovinilostí vůči ideálům nacismu. Sophie není židovka, nemá neárijské rysy, a dokonce splňuje svým zevnějškem i představy nacistické estetiky. Jestli je Sophie něčím výjimečná, pak pouze citlivostí, vnitřní kultivovaností a inteligencí. Styron používá ve svém vyprávění bohatě členěnou větu (po vzoru Faulknera), která si činí neobyčejné nároky na čtenářovu spolupráci a průběžné dešifrování skrytých významů a souvislostí. Tvorba tohoto díla spočívá v postupném odhalování a to nás do posledních stránek nad Sophiiným osudem udržuje v napětí. Sophiina volba – romantické drama režiséra Alana J. Pakuly z roku 1982, v hlavních rolích Meryl Streepová (za roli Sophie získala Oscara a Zlatý glóbus) , Kevin Kline a Peter MacNicol.", "question": "Jaká ocenění dostala Meryl Streepová za roli Sophie ve filmu Sophiina volba?", "answers": ["Oscara a Zlatý glóbus"]}
{"title": "Google", "context": "Společnost je známá především díky svému internetovému vyhledávači, jehož popularita je taková, že se dnes již používá i sloveso googlovat či googlit ve smyslu hledat na internetu. V roce 2006 se toto sloveso objevilo v Oxford English Dictionary. Z hlediska českého jazyka se Google skloňuje dle vzoru hrad (Google, bez Googlu...). V roce 2006 se podle pravidelného průzkumu Brandz Top 100 agentury Millward Brown ve spolupráci s ekonomickým deníkem Financial Times stal Google nejcennější značkou světa s hodnotou 66,434 miliard dolarů, což znamená meziroční růst o 77 procent. Název Google vychází ze slova \"googol\" označujícího číslo složené z jedničky a sta nul (10100), které bylo poprvé použito v roce 1938 devítiletým Miltonem Sirrotou, synovcem amerického matematika Edwarda Kasnera. == Historie == V roce 2019 dostal Google pokutu 50 milionů $ od Francie za porušení nařízení GDPR. Mateřská společnost Google Alphabet Inc. byla v té době takovouto částku schopna vydělat za asi čtyři hodiny.V květnu 2019 vypověděl Google čínské společnosti Huawei smlouvu, která umožňovala společnosti Huawei využívat klíčové neotevřené komponenty systému Android. Po přechodnou dobu 90 dní mohla Huawei nakupovat služby a komponenty za účelem zachování stávajících sítí a aktualizací, ale ne pro tvorbu nových výrobků. Vypovězení smlouvy v podstatě znamená téměř úplnou likvidaci společnosti Huawei na západním trhu. == Internetové Vyhledávání Google == Vyhledávání Google je v současnosti nejpoužívanější světový internetový vyhledávač. Vyhledávač každodenně obslouží přes dvě miliardy dotazů, probíhá na něm 47,7% vyhledávání (zdroj: Nielsen//NetRatings, vyhledavače.info). Kromě webových stránek umí prohledávat také obrázky, usenetové diskusní skupiny, zpravodajské servery a nabídky on-line prodeje. Od ledna 2012, dokáže vyhledávat i osoby a stránky na své vlastní sociální síti Google+. V červnu 2005 dokázal Google hledat v 8,05 miliardách stránek, 1,3 miliardách obrázků a více než miliardě zpráv z diskusních skupin. Většinu tohoto obsahu také archivuje. I tak ale mapuje přibližně pouze 7 % webu. Google nabízí své rozhraní v mnoha jazycích, včetně češtiny. Výsledky vyhledávání lze omezit podle místa, jazyku a času zveřejnění. Vyhledávač původně navrhli Sergey Brin a Larry Page v rámci svého výzkumu na Stanfordově univerzitě, aby ověřili funkčnost svého algoritmu pro ohodnocování webových stránek PageRank. Záhy se ukázalo, že kvalita jeho výsledků natolik převyšovala tehdy dostupné vyhledávače, že je Google v krátké době téměř převálcoval.", "question": "Který internetový vyhledávač je v současnosti nejpoužívanější?", "answers": ["Google"]}
{"title": "Veverka obecná", "context": "Samice je však kojí až do 8 až 10 týdnů po narození. Nejvíce, 75–85 % mláďat, přitom umírá během svého prvního zimního období. Samice dosahuje pohlavní dospělosti zhruba v druhém roce života, samci o něco později.[zdroj? ] Veverka obecná se v přírodě dožívá průměrně 3 let, v zajetí se může tato hranice vyšplhat až na 10 let. Veverka obecná je ve většině států Evropy chráněným druhem. To platí i v České republice, kde je v současnosti podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. prohlášena za ohrožený druh. V druhé polovině 20. století u nás totiž došlo k příkrému poklesu početnosti tohoto druhu a z původních 60–110 tisíc kusů ulovených ročně ve 20. letech 20. století se počet ulovených veverek o 50 let později snížil pouze na několik stovek jedinců. V posledních dvaceti letech se však v České republice veverky již lovit nesmí. Z celosvětového pohledu však nejde o druh nijak zvlášť ohrožený a v Červeném seznamu IUCN jej nalezneme v kategorii málo dotčených druhů. V některých částech světa, např. na Sibiři, se již od starověku veverky loví pro svou kožešinu, ale také pro maso. Kožešina z šedých veverek byla známa v českém středověku jako popelčina, ale veverčí maso se jedlo v Českých zemích i v západní Evropě až do 17. století.", "question": "Je veverka obecná v České republice chráněná?", "answers": ["To platí i v České republice, kde je v současnosti podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. prohlášena za ohrožený druh."]}
{"title": "Bulat Okudžava", "context": "Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Б Ш О, (9. května 1924, Moskva, Sovětský svaz – 12. června 1997, Paříž, Francie) byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. V několika filmech působil jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, kteří přišli studovat na Komunistickou akademii v Moskvě ve čtvrti Arbat. Dětství strávil střídavě v Tbilisi a v Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek. Otec byl 4. srpna 1937 po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka byla uvězněna v koncentračním táboře \"Karlag\" (К), Karagandská oblast, Kazachstán. Bulat žil s babičkou v Moskvě. V roce 1942 se přihlásil ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Byl několikrát raněn. Po válce studoval filologii v Tbilisi, studia dokončil v roce 1950. V letech 1950–1954 pracoval jako učitel v obcích Šamordinovo (Ш) a Vysokiniči (В) v Kalužské oblasti. V letech 1954–1956 pracoval jako redaktor nakladatelství Molodaja gvardija (М г), kde redigoval poezii v časopisu Litěraturnaja gazeta (Л г). V té době začal psát a od roku 1955 také veřejně zpívat.. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS a po rehabilitaci rodičů vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1959 se přestěhoval zpět do Moskvy. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. V časopisech publikoval od roku 1953. První básnickou sbírku Lyrika (Л) vydal v roce 1956 v Kaluze, druhá sbírka Ostrovy mu vyšla v roce 1959. Jeho prozaickým debutem byla povídka Ahoj študente (Б з, ш). O její vydání se zasloužil Konstantin Paustovskij. Významné autobiografické povídky jsou: Nás vzbudilo ráno již chladné... (Litěraturnaja gazeta 17, 1974) o odchodu mladičkých dobrovolníků do války; Soukromý život Alexandra Sergejeviče Puškina aneb použití nominativu v díle Michaila Jurieviče Lermontova (Litěraturnaja gazeta 47. , 1976), kterou sám autor hodnotí slovy: \"smutná povídka o mých smutných učitelských koncích\"; Dílčí neúspěchy v celé řadě úspěchů (Družba narodov 1, 1979) groteska ze života mladého redaktora.", "question": "Ve kterém městě se narodil básník a šansoniér Bulat Okudžava?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Jaroslav Kubera", "context": "V senátní diskusi 18. července 2007 Kubera mimo jiné řekl: \"Nebyli jsme vedeni vůbec tím, že bychom nechtěli trestat, a vůbec nás nezaujalo, kolika hlasy to bylo ve sněmovně schváleno, protože tyto zákony většinou bývají schváleny. vysokým počtem hlasů, protože i poslanci mají své dny a bojí se toho, že ten kdo hlasuje proti, bude v některých bulvárních médiích označen za pedofila, což je u nás dobrým zvykem, aniž by to někdo relevantně zkoumal.. \"V roce 2007 byl hlavním iniciátorem novely Zákona o pozemních komunikacích, která ruší odpovědnost majitelů přilehlých nemovitostí za škody způsobené závadami ve schůdnosti chodníku a de facto tak ruší jejich tradiční povinnost zajistit zimní údržbu chodníku.I přes výhrady podpořil návrh nového. trestního zákoníku, na němž uvítal zejména zavedení alternativních trestů typu domácího vězení a sledovacích elektronických náramků.V otázce takzvaného \"šrotovného\", tedy státní podpory nákupu nových vozidel v rámci řešení světové ekonomické krize, zastává Kubera názor, že šrotovné by majitelům starých vozidel neměl platit stát, ale automobilky, které mají problémy s odbytem.Po volbách do poslanecké sněmovny v roce 2013 vyzval ODS, aby navázala bližší spolupráci s mimoparlamentní Stranou svobodných občanů. Podle Kubery \"program Svobodných je v podstatě program ODS s malými úpravami\". Předseda Svobodných Petr Mach spolupráci odmítl a naopak vyzval nespokojené členy ODS, aby přešli ke Svobodným.V komunálních volbách v roce 2014 obhájil post zastupitele Teplic, když vedl kandidátku ODS. Strana volby ve městě vyhrála (26,74 % hlasů, 8 mandátů), uzavřela koalici s ČSSD a TOP 09 a v listopadu 2014 se Jaroslav Kubera stal pošesté primátorem statutárního města Teplice.V krajských volbách v roce 2016 byl za ODS zvolen zastupitelem Ústeckého kraje. Na kandidátce původně figuroval na 55. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil druhý. Po volbách do Senátu PČR v roce 2016 se stal místopředsedou Senátu PČR, když dne 16. listopadu 2016 obdržel 59 hlasů od 78 přítomných senátorů.", "question": "Kdo je od listopadu 2018 předseda Senátu Parlamentu České republiky?", "answers": ["Jaroslav Kubera"]}
{"title": "Havárie elektrárny Fukušima I", "context": "Více než 1000 evakuovaných obyvatel zemřelo na následky samotné evakuace, ať již kvůli pokročilému věku, nebo z důvodu chronických onemocnění. Ničivá katastrofa tedy odhalila spoustu chyb v přístupu společnosti TEPCO k jaderné bezpečnosti, dále ukázala na roztříštěnost vedení po katastrofě a odhalila nebezpečnou laxnost kontrolních úřadů. Všechny tyto faktory vyústily do havárie, jež podle vyšetřovací komise založené japonským parlamentem byla \"man-made\", neboli zapříčiněna člověkem. Člověkem se ovšem nemyslí jednotlivec, ale spíše celý systém. Celkově bylo také zanedbáváno informování veřejnosti ať již před havárií nebo v průběhu samotné havárie. Z tohoto důvodu také vznikly různé občanské iniciativy ve snaze získat informace z jiných zdrojů. Nejvýznamnější je organizace Safecast, která posléze navrhla i vlastní přístroje a začala organizovat vlastní radiační monitoring zajišťovaný dobrovolníky. Všechna takto získaná data pak byla zveřejňována na jejich webových stránkách a posléze i na interaktivní mapě - Safecast Tile Map. Právě kvůli nedostatečné informovanosti japonské veřejnosti byla po havárii velmi prudká reakce vůči pokračování jaderné energetiky, což byl vedle bezpečnosti další z důvodů k odstavování zbylých japonských jaderných elektráren. Havárie se stala podnětem k politickým debatám o jaderné energetice po celém světě a vedla i k odborným debatám ohledně jaderné bezpečnosti. Kromě toho došlo ke vzniku nového jaderného regulačního úřadu, jenž oproti minulému nespadá pod Ministerstvo ekonomie, obchodu a průmyslu, ale pod Ministerstvo životního prostředí. Související informace naleznete také v článku Jaderná elektrárna Fukušima I. Jaderná elektrárna Fukušima leží na východním pobřeží Japonska. Nachází se v prefektuře Fukušima ve městech Okuma a Futaba. Elektrárna zabírá svou rozlohou plochu o velikosti zhruba 3,5 km2. Byla vlastněna do té doby největší japonskou elektrárenskou společností TEPCO. Elektrárna byla uvedena do provozu 26. března 1971, a to spuštěním bloku 1. Ostatní bloky byly uváděny do provozu v průběhu 70. let. Elektrárna dosahovala celkového instalovaného výkonu 4,696 GWe. Jaderná elektrárna Fukušima I sestává z šesti bloků s varnými reaktory. Každému bloku náleží řada budov: aktivní zóna, strojovna, sklad vyhořelého paliva, budova pro nakládání s odpady z reaktoru, bazén vyhořelého paliva v aktivní zóně, společný bazén vyhořelého paliva, čerpací stanice chladící vody a další.", "question": "Kde leží elektrárna Fukušima, ve které došlo k jaderné havárii?", "answers": ["v prefektuře Fukušima ve městech Okuma a Futaba"]}
{"title": "Carl Gustav Jung", "context": "Carl Gustav Jung (26. července 1875 Kesswil, Švýcarsko – 6. června 1961 Küsnacht, Švýcarsko) byl švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jako syn protestantského faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po absolutoriu se specializoval v oboru psychiatrie. V letech 1895–1900 studoval na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji klinickou bázi v Burghölzli a Jung se stal jejím lékařem v roce 1900. Ústav vedl Eugen Bleuler, který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem Franzem Riklinem významně přepracovali Bleulerem používaný asociační test, rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých komplexů v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální imaginace a vědomí celé lidské rasy. Studoval mytologii a sbíral materiál přeludů, halucinací a snů pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní. V určitém slova smyslu se hovoří o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s Freudem charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce 1907, jejich spolupráce trvala do roku 1912. Pro Freuda znamenal Jung nejinspirativnější prvek svého psychoanalytického hnutí, především se shodovali ve výzkumech v oblasti hysterie. Freudovská psychoanalýza, která se zaměřovala na sexuální původ neurózy, však připadala Jungovi příliš omezená, přál si pracovat s \"trajektorií\" neurózy a jejími implikacemi pro budoucí vývoj pacienta.", "question": "Z jaké země pocházel psycholg Carl Gustav Jung?", "answers": ["Švýcarsko"]}
{"title": "Uzbekistán", "context": "Uzbekistán, oficiálně Republika Uzbekistán (uzbecky O'zbekiston Respublikasi / Ў Р) je vnitrozemský stát ve Střední Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán na jihu a státy Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Turkmenistán. Uzbekistán byl jednou ze svazových republik Sovětského svazu; nezávislost získal při jeho rozpadu roku 1991. Související informace naleznete také v článku Dějiny Uzbekistánu. Počátky uzbecké historie jsou spjaty s Perskou říší. V 6. století na tomto území vznikl turkinský kaganát a v 8. století sem vpadli Arabové, kteří sem přinesli islám. Země byla násilně islamizována. V letech 1219-1220 vpadl do Uzbekistánu Čingischán. Jeho působení zde je spojeno s rabováním a vražděním místních obyvatel. Název Uzbekistán je odvozen od chána Oz Bega, který vládl zemi v letech 1313-1340. Obrovskou říši rozkládající se především na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu s hlavním městem Samarkand vytvořil ve druhé polovině 14. století Tamerlán (též Timur, nebo Tímur Lenk) (1336-1405). Tento neuvěřitelně krutý dobyvatel nechal bohatství z dobytých zemí vozit do hlavního města jeho říše - do Samarkandu. Byl zakladatelem dynastie Timúrovců. Jeho vnuk Muhammad Taragaj známý jako Ulugbek (1394-1449) byl milovníkem vědy. Za jeho čtyřicetileté vlády ztrácela říše na významu, ale současně se Samarkand stal jedním z nejvýznamnějších vědeckých center té doby. V 16. století začali do země přicházet kočovní Uzbekové. Vytvořili několik chanátů a začali mezi sebou válčit. V 60. letech 19. století zaútočilo na chanáty carské Rusko a celou zemi si podmanilo. Odpor proti ruské nadvládě ale nikdy neuhasl. Po první světové válce se Uzbekistán stal součástí Sovětského svazu. Roku 1924 byla vyhlášena Uzbecká sovětská socialistická republika. Celé období sovětské nadvlády je spojeno s etnickými konflikty v zemi, kde žije na 60 etnických skupin. SSSR využíval Uzbekistán hlavně jako zdroj bavlny.", "question": "Ve kterém roce získal Uzbekistán nezávislost?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Karl Lagerfeld", "context": "Karl Lagerfeld, rodným jménem Karl Otto Lagerfeldt (* 10. září 1933, Hamburk, Německo) je jeden z nejuznávanějších a nejvlivnějších světových módních návrhářů druhé poloviny 20. století. Narodil se v roce 1933 v německém Hamburku jako jediné dítě Otto a Elizabethy Lagerfeldtových. Jeho otec pocházel ze švédské rodiny působící v investičním bankovnictví a vlastní jmění vydělal, když začal v Německu (odkud pocházela Lagerfeldova matka) vyrábět kondenzované mléko. Karl se narodil deset let po jejich sňatku, když bylo Elizabeth 42 a Christianovi 60 let. Z jejich předchozích svazků měl Karl několik nevlastních sourozenců. Podle rodného listu se měl narodit 10. září 1933, on sám však tvrdí, že se narodil až v roce 1938. Německé matriky nejsou veřejně přístupné, ale německý deník Bild am Sonntag zveřejnil rozhovory s jeho třídním učitelem a spolužáky, kteří potvrdili dřívější datum. Proslavil se jako nezávislý tvůrce, který spolupracoval s mnoha módními značkami, včetně Chloé, Fendi a Chanelu. Na počátku 80. let vytvořil vlastní značku Lagerfeld, která se zaměřila na produkci parfémů a kolekčního oblečení. Významnou roli sehrála i jeho spolupráce se známými umělci. V roce 1953 přesídlil se svou matkou do Paříže. V roce 1955, když mu bylo 22 let, si výhrou v soutěži o nejlepší návrh kabátu vysloužil práci u Pierra Balmaina. Soutěže se tehdy účastnil i Yves Saint-Laurent, který si odnesl první cenu v kategorii šatů. \"Yves tehdy pracoval pro Diora. Ostatní mladí lidé, které jsem znal, pracovali pro Balenciagu a mysleli si o něm, že je to bůh, ale na mě žádný velký dojem neudělal,\" vzpomínal Lagerfeld v roce 1976. Po třech letech se přesunul k Jean Patouovi. \"Tam mě to po nějaké době taky přestalo bavit, tak jsem odešel a zkusil zase studovat, ale nebylo to ono, takže jsem následující dva roky strávil hlavně na plážích – myslím, že jsem tam studoval život.\" S pomocí peněz, které mu poskytla jeho majetná rodina, si zařídil malý obchod v Paříži.", "question": "Kdo je Karl Lagerfeld?", "answers": ["módních návrhářů"]}
{"title": "Stanisław Lem", "context": "Po ukončení studia však nepřistoupil k závěrečné zkoušce, aby se vyhnul službě vojenského lékaře, a obdržel pouze diplom, že ukončil studia (nikoli lékařský diplom).V roce 1946 začal psát beletrii, vyšly mu první povídky a v časopise Nový svět novela na pokračování Marťan. V letech 1947–1950 pracoval jako mladší asistent ve vědeckém semináři vedeném doktorem Mieczysławem Choynowskim. Ten Lema nutil učit se anglicky a půjčoval mu knihy z USA a Kanady. Stanisława velmi zaujalo dílo Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů Norberta Wienera. Lemův výrazný zájem o kybernetiku vyústil v napsání knihy, která vyšla v roce 1957 v nepatrném nákladu s plným titulem: Dialogy o atomovém zmrtvýchvstání, teorii nemožnosti, filosofických přínosech kanibalismu, smutku ve zkumavce, kybernetické psychoanalýze, elektrické reinkarnaci duší, zpětných vazbách evoluce, kybernetické eschatologii, charakteru elektrických sítí, falešnosti elektromozků, věčném životě v bedně, konstruování géniů, epilepsii kapitalismu, řídících strojích, projektování společenských systémů od Stanisława Lema. === Období od 50. let === V roce 1953 se oženil s Barbarou Leśniakovou. Společně začali jezdit do zahraničí, Stanisław Lem byl řadovým členem Svazu polských spisovatelů a během výjezdů pořádaných Svazem navštívili manželé např. Jugoslávii, Československo, NDR a Sovětský svaz. Lem trpěl sennou rýmou a v létě jezdíval na několik týdnů do polského podtatranského města Zakopane, aby se zde věnoval literární tvorbě. V zimě sem jezdil s manželkou lyžovat. V roce 1968 se manželům Lemovým narodil syn Tomasz. Kolem roku 1973 navázal Stanisław Lem kontakt s rakouským vydavatelem časopisu Quarber Merkur Franzem Rottensteinerem. Později se mezi nimi vyvinula úzká spolupráce a Rottensteiner se stal Lemovým významným propagátorem v německém jazykovém prostředí.Lem se stal populárním nejen ve východním bloku, ale i např. v USA, kde mu v roce 1970 vyšel román Solaris. Stal se zakládajícím členem Polské astronautické společnosti a později se stal členem Polské kybernetické společnosti.Začátkem osmdesátých let probíhala Polskem vlna stávek vyvolaná odborovým hnutím Solidarita.", "question": "Jaké národnosti byl světoznámý autor sci-fi Stanisław Lem?", "answers": ["polský"]}
{"title": "Baskičtina", "context": "Baskičtina (baskicky: Euskara) je izolovaný jazyk, který nepatří do žádné jazykové rodiny. Proto je velice odlišný od ostatních jazyků, zvláště pak jazyků z okolních území (španělština, francouzština, katalánština). Z typologického hlediska je to jazyk aglutinační. Hlavní oblastí rozšíření je Baskicko, a to nejen kraj Španělska, ale také širší okolí zasahující přes Pyreneje také do Francie. Tato oblast má značnou kulturní i politickou autonomii. Národ žijící na severu Pyrenejského poloostrova mluvící tímto jazykem se nazývá Baskové. Standardizovaná forma baskičtiny, která byla přijata koncem 20. století, se nazývá Batua. Mimo této standardní verze existuje ještě 6 hlavních nářečí baskičtiny – biskajské, gipuzkoanské a hornonavarrské (ve Španělsku) a dolnonavarrské, lapurdianské a zuberoanské (ve Francii). Přesné hranice rozšíření dialektů nekorespondují s hranicemi politickými. V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón. Termín Vascuence byl odvozen z latinského výrazu vasconĭ; během dlouhých staletí útlaku Basků získal poněkud hanlivý výraz. Je užíván v dokumentech přinejmenším od 14. století. Ve Španělsku je v současné době baskičtina uznávána jako jazyk menšiny a má status prvního úředního jazyka autonomní oblasti Baskicko a částí kraje Navarra. V minulosti však - hlavně v době vlády generála Franca - byla tvrdě potírána. Ve Francii pak není jako úřední jazyk uznávána dodnes. Přestože je baskičtina zcela obklopena indoevropskými jazyky, je klasifikována jako Izolovaný jazyk. Je pravděpodobně pozůstatkem předindoevropského osídlení Evropy. První ucelené záznamy jsou z per antických autorů z Řecka a Římského impéria. Důkazem o existenci baskičtiny již v té době jsou, římským autorům dobře známá, osobní jména Nescato a Gison (neskato a gizon znamená \"mladá dívka\" a \"muž\" i v moderní baskičtině). Jazyk je považován za pozůstatek původních jazyků na Iberském poloostrově, které zde byly používány před římským záborem této oblasti.", "question": "Kdy byla přijata standardizovaná forma baskičtiny Batua?", "answers": ["koncem 20. století"]}
{"title": "Želva žlutočelá", "context": "Želva žlutočelá či želva vietnamská (Cuora galbinifrons) je druhem rodu Cuora a patří mezi želvy sladkovodní. Tento druh byl objeven roku 1939 francouzským zoologem Reném Léonem Bourretim. Trvalo ale téměř 40 let do prvního exempláře, který byl dovezen do Evropy a Spojených států. Krunýř má dlouhý asi 19 cm. Karapax má klenutý s červenooranžovou kresbou. Kresby na krunýři může mít různé. Je velmi plachá. Aktivní je při a po setmění. Patří mezi kriticky ohrožené druhy, kvůli malé oblasti jejího rozšíření. Je převážně masožravá, ale nepohrdne ani rostlinnou stravou. Živí se malými obratlovci a bezobratlými živočichy, ale i ovocem a zeleninou. Loví po setmění. Rostoucí mláďata potřebují dostatek všech esenciálních látek. Klade 1 až 3 vejce velká kolem 7mm. Zahrabává vejce do důlku v zemi, často do písku. Vejce snáší od začátku března do května. Inkubační doba trvá asi 90 dní od snůšky, poté se líhnou mláďata, která jsou masožravá. Při chovu v zajetí je k líhnutí vajíček třeba vhodný inkubátor a substrát pro inkubaci vajec. Snesená vajíčka se zahrabou v inkubátoru do substrátu ze 2/3. Obývá především Čínu v jižní provincii Kuang-si, severní Vietnam, Laos a ostrov Chaj-nan. Žije ve sladkých vodách, mělkých tůních, zatopených polích a loukách, potocích s břehy s hustým rostlinným porostem bohatým na vodní hmyz a drobné rybky, především ve vlhkých, listnatých a smíšených lesích v horských oblastech. Většinu času přebývá na souši. Severní a střední druhy želvy vietnamské se kříží v přírodě s želvou hranatou (Pyxidea mouhotii nebo Cuora mouhotii), vytváří se tak nový druh želv Cuora serrata. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indochinese box turtle na anglické Wikipedii.", "question": "Kdo objevil želvu vietnamskou?", "answers": ["Reném Léonem Bourretim"]}
{"title": "System of a Down", "context": "Během amerického turné je doprovázela kapela Gogol Bordello jako předskokané. V roce 2012 proběhlo turné po Austrálii a Americe. V momentální době plánuje Serj Tankian pokračovat ve svých sólo projektech a turné. Daron Malakian chystá vydání druhé desky Scars on Broadway na jaro 2013. Další budoucnost System of a Down tedy nebyla konkrétně specifikována. V následujících letech s největší pravděpodobností zahrají na dalších koncertech a možná zapracují i na další desce. == 2013 == SOAD představují evropské tour, které zahrnuje i Českou republiku (objevili se v Praze po 15 letech). Vystoupili na Festivalu Aerodrome. Dále budou například na švédském Gateway Rock Festivalu nebo také francouzském Rock En Seine Festivalu. Další vystoupení v Praze proběhlo v roce 2017. == Spory o žánr == Kapela System of a Down byla od svého vzniku několikrát označena jako nu-metalová. Tato nálepka bývá obvykle přičítána prvnímu albu, které bylo vydáno v době nu-metalového rozmachu. Ti, kteří nesouhlasí, obvykle argumentují tím, že hudba System of a Down nesplňuje mnoho z typických znaků nu-metalu: Kytarové riffy připomínají spíš thrash metal než nu-metal", "question": "Jaká je zkratka názvu kapely System of a Down?", "answers": ["SOAD"]}
{"title": "Concorde", "context": "Aérospatiale-BAC Concorde 101/102 (z lat. concordia, jednota, svornost) je nadzvukový dopravní letoun, který provozovaly British Airways a Air France. Symbolizoval usmíření rivality mezi Velkou Británií a Francií. Concorde byl po patnáctiletém vývoji zařazen do letové služby a až na neštěstí v roce 2000 nedošlo během 27 let jeho provozu nikdy k větším nehodám nebo problémům. Byl považován za krále vzduchu. Konstrukce byla navržena a postavená firmou Aérospatiale (dnešní Airbus Group) a British Aircraft Corporation (dnes BAE Systems), pohonná jednotka Olympus 593 byla navržena a vyrobena firmou Rolls-Royce (Bristol Siddeley) a Snecma. Přelet přes Atlantik trval přibližně 3 až 3,5 hodiny, letová výška byla 15 km po startu a postupně stoupala na 18 km. == Historie == Concorde byl vyvinut v 60. letech a v té době vzbudil velký zájem u aerolinií. V roce 1967 i německá Lufthansa objednala tři letadla. První let Concordu (F-WTSS) provedla zkušební posádka velitele Andrého Turcata 2. března 1969 z letiště v Toulouse. Zálet britského stroje (G-BSST) provedla posádka Brian Trubshaw, John Cochrane a Brian Watts 9. dubna 1969 z továrního letiště ve Filtonu. Naproti všem očekáváním a hlavně kvůli ropné krizi na začátku 70. let se komerční nadzvuková letadla ukázala jako nezajímavá, hlavně pro enormní provozní náklady. Všechny objednávky byly stornovány, jen letecké společnosti Air France a British Airways musely Concordy převzít. Na trasách Paříž/Londýn – New York byl dokonce dosažen značný zisk v luxusní přepravě cestujících. Koncem 70. let Concorde létal ve spolupráci s British Airways také na trasách dalších leteckých společností – Singapore Airlines a Braniff International. Jedno letadlo mělo dokonce nápis Singapore Airlines. Celkově byly vyrobeny – 2 prototypy, 2 předsériové modely, 16 sériových letadel. V roce 1979 byla výroba zastavena. Od začátku svého provozu 21. ledna 1976 letoun létal i do Ria de Janiera a Singapuru, nakonec však létal jen na lince mezi Paříží resp. Londýnem a New Yorkem. Jedním z důvodů byl krátký dolet (6 000 km) a na mnohých letištích nedostal povolení k přistání, protože byl příliš hlučný (startující Concorde byl slyšet ve vzdálenosti 8 km). Z prestižních důvodů Concorde létal charterové lety i na jiná letiště. === Konec Concordu === Dne 25. července 2000 se Concordu Air France při startu na letišti Charlese de Gaulla v Paříži roztrhla pneumatika. Protrhl ji kovový díl, který odpadl z letounu DC-10 Continental Airlines, který startoval předtím.", "question": "Proč se letadla Concorde nepoužívají ?", "answers": ["pro enormní provozní náklady"]}
{"title": "Pyšná princezna", "context": "Pyšná princezna je česká filmová pohádka z roku 1952 režiséra Bořivoje Zemana. == Děj == Pyšné princezně Krasomile (Alena Vránová) není za manžela dost dobrý hodný a spravedlivý král sousední země Miroslav (Vladimír Ráž). Ten se proto v přestrojení za zahradníka vydá udělit princezně výchovnou lekci. Nejdříve pro ni vypěstuje zpívající květinu, která vydrží s melodií do rána, jen když princezna nebude tak pyšná. Princezna se do zahradníka zamiluje, poté s ním uprchne a cestou pozná život obyčejných lidí. Nakonec přestane být pyšná, a když zjistí, kdo zahradník ve skutečnosti je, už jejich sňatku nestojí nic v cestě. == Základní údaje == Námět: Božena Němcová, Oldřich Kautský, Henryk Bloch Scénář: Bořivoj Zeman, Henryk Bloch, Oldřich Kautský Hudba: Dalibor C. Vačkář Kamera: Jan Roth Režie: Bořivoj Zeman Další údaje: černobílý, 94 min, pohádka Výroba: ČSR, Československý státní film Praha, 1952 == Hrají == Alena Vránová (princezna Krasomila) Vladimír Ráž (král Miroslav) Stanislav Neumann (starý král, otec princezny Krasomily) Mária Sýkorová (chůva) Jaroslav Seník (ministr Jakub) Miloš Kopecký (kancléř) Oldřich Dědek (ceremoniář) Karel Effa (strážce pokladu) Gustav Heverle (Vítek) Josef Hlinomaz (výběrčí daní) Luděk Mandaus (hlasatel) Bohuslav Čáp (švec) Otomar Korbelář (hospodář) Jarmila Kurandová (hospodyně) Jana Werichová (Madlenka) Vladimír Bejval (Ivánek) František Hanus (uhlíř) Nita Romanečová (uhlířova žena) Terezie Brzková (mlynářka) František Kovářík (mlynář) Branko Koreň (mleč) Miloš Nesvadba (princ ze Země zacházejícího slunce) Bohuslav Kupšovský (dlouhý zbrojnoš ve vězení) Rudolf Cortés (zpívající dřevorubec) Václav Švec (dvořan u prince) Jaroslav Orlický (posel) Emil Kavan (malíř) Josef Hořánek (sluha) František Kokejl (řezník) Libuše Bokrová (košíkářka) Jiří Zukal (pomocník kováře) Miloš Hájek (velitel zbrojnošů) == Zpěv == Vladimír Ráž – Rozvíjej se, poupátko, Kdo má milou doma, Vítej slunce v ranním lese Už je to uděláno, už je to hotovo Alena Vránová – Rozvíjej se, poupátko, Vítej slunce v ranním lese, Už je to uděláno, už je to hotovo Stanislav Neumann – Rozvíjej se, poupátko Kühnův dětský pěvecký sbor – Pro pár stromů statný les, Není větší potěšení nad naši krásnou zem;, Pusťte nás tou zlatou branou, Zpívejme a radujme se Rudolf Cortés – Pro pár stromů statný les Luděk Mandaus – Kdo má milou doma Bohuslav Čáp – Narodil se mladej švec", "question": "Kdo režíroval Pyšnou princeznu?", "answers": ["Bořivoje Zemana"]}
{"title": "Předseda Evropské rady", "context": "Předseda Evropské rady (anglicky President of the European Council), známý také nepřesně jako prezident Evropské unie, resp. prezident EU, evropský prezident nebo prezident Evropy, je osoba odpovědná za předsedání Evropské radě a vedení jejích summitů. Předseda Evropské rady rovněž zastupuje Evropskou unii na světové scéně. Od 1. prosince 2014 je předsedou Evropské rady bývalý polský premiér Donald Tusk. Lisabonská smlouva, platná od 1. prosince 2009, uvádí, že Evropská rada volí svého stálého předsedu kvalifikovanou většinou na dva a půl roku, s jednou možností znovuzvolení. Odvolání předsedy Evropské rady (v případě překážky nebo závažného pochybení) rovněž vyžaduje kvalifikovanou většinu. Předseda Evropské rady nesmí současně zastávat žádnou vnitrostátní funkci. Na summitu Evropské rady v Bruselu 19. listopadu 2009 byl historicky prvním stálým předsedou Evropské rady zvolen belgický premiér Herman Van Rompuy, který se svého úřadu ujal 1. prosince 2009. Od roku 1975 až do roku 2009 byl předseda Evropské rady neoficiální pozicí, kterou vykonával šéf exekutivy členského státu řídící v daném období Evropskou radu v rámci každého půl roku rotujícího Předsednictví Evropské rady a Rady Evropské unie. Takto se předsednictví Evropské rady vystřídalo do 1. prosince 2009 71 krát.", "question": "Jak zní jméno současného předsedy Evropské rady ( 2013 ) ?", "answers": ["Herman Van Rompuy"]}
{"title": "Bakalář", "context": "Bakalář (z lat. baccalaureus) je akademický titul označující absolventa vysoké školy v bakalářském studijním programu. Zkratka tohoto titulu je Bc., pro umělecké studijní programy se používá varianta, resp. akademický titul, bakalář umění ve zkratce BcA. (z lat. baccalaureus artis), přičemž obě zkratky titulů se případně umísťují před jméno. Dosažený stupeň vzdělání dle ISCED je 6 (bachelor's degree). Udělování titulu \"bakalář\" (resp. i titulu \"bakalář umění\") se v České republice řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Získá ho zpravidla absolvent tří až čtyřletého studia na univerzitě nebo jiné vysoké škole, případně také student, který ukončil studium na vyšší odborné škole oprávněné tento titul ve spolupráci s vysokou školou udělovat. Dle zákona je studium vedoucí k udělení tohoto gradu zaměřeno především na přípravu k výkonu povolání a též i k dalšímu studiu. Úspěšný absolvent, bakalář, se tedy případně může přihlásit i k dalšímu vysokoškolskému studiu i v jiné oblasti v (navazujícím) magisterském studijním programu (7 v ISCED), ten následně zpravidla trvá 1-3 roky. Jako bakaland se někdy označuje student bakalářského studijního programu, příp. student pracující na své bakalářské práci. Bakalářské studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou (státnice), jejíž součástí většinou bývá i obhajoba bakalářské (diplomové) práce.Obecně je bakalářský titul základním vysokoškolským titulem – vysokoškolskou kvalifikací – udělovanou de facto po celém světě. Bakalář, resp. tyto tituly nižší úrovně, se většinou ve světě v praxi běžně neužívají (nepíší atd.); v některých zemích (Česko, Slovensko) však může být jejich formální užívání v praxi častější, nicméně ani v těchto zemích se formální oslovování v podobě pane bakaláři / paní bakalářko zpravidla běžně neužívá. == Historie == Baccalaureatus (vavřínem ověnčený) označoval původně na středověké univerzitě akademický gradus, jehož student dosáhl po absolvování trivia, které tvořila gramatika, dialektika a rétorika.", "question": "Jaká je zkratka bakalářského titulu?", "answers": ["Bc."]}
{"title": "Ostravice (řeka)", "context": "Ostravice (polsky Ostrawica, německy Ostrawitza) je řeka v okresech Frýdek-Místek a Ostrava-město v Moravskoslezském kraji. Délka toku činí 65,1 km. Plocha povodí měří 827,4 km2. Její tok tvoří zčásti historickou zemskou hranici Moravy a Slezska, zčásti tato hranice podél jejího toku mírně osciluje. Řeka získala název podle svého prudkého (ostrého) toku.[zdroj? ] Řeka vzniká soutokem Černé a Bílé Ostravice u obce Staré Hamry v Moravskoslezských Beskydech. Černá Ostravice pramení na jižním svahu Smrkoviny, která leží západně od osady Bílý Kříž, Bílá Ostravice pramení na úbočí vrcholku Čarták, který leží západně od Bumbálky. Na horním toku řeky leží přehradní nádrž Šance. U stejnojmenné obce Ostravice se nachází zajímavý chráněný přírodní útvar - peřeje. Dále protéká Frýdlantem nad Ostravicí, Paskovem, Frýdkem-Místkem a Ostravou. Tam se vlévá jako pravostranný přítok do řeky Odry. Od soutoku Bílé a Černé Ostravice, (levý/pravý), nejvýznamnější tučně do přehrady Šance Červík (L) Velký potok (L) Jamník (P) Poledňana (L) Řečice. (P) do řeky Ostravice Mazák (P) Bučací potok (L) Sepetný (P) Řasník se Stříbrníkem (L) Čeladenka (L) Bílý potok (P) Frýdlantská Ondřejnice. (L) Satina (P) Sibudov (P) Lubenec (P) Bystrý potok (P) Baštice (P) Morávka (P) Podšajarka (P) Ostravická Datyňka (P) Olešná (L) Lučina (P) Hlásné profily:", "question": "Jaká je délka Ostravice?", "answers": ["65,1 km"]}
{"title": "Redundance", "context": "Redundance (z lat. redundare, přetékat, přebývat) znamená informační nebo funkční nadbytek, například větší množství informace, prvků nebo zařízení, než je nezbytné. Odtud dvojí odlišné užití slova: Redundance jako zbytečnost, plýtvání slovy a prostředky. Redundantní je příslovečné \"páté kolo u vozu\". V jazyce, v komunikaci, v informatice i v technice je však redundance důležitá jako prostředek ke zvyšování spolehlivosti a odolnosti proti chybám. == Redundance v jazyce == Jazyk sám je z informatického hlediska silně redundantní, protože ne všechny kombinace hlásek a písmen dávají v daném jazyce smysl. Ale jen díky tomu může čtenář rozeznat překlepy, tiskové chyby a podobně. Automatické jazykové korektory využívají právě této \"přirozené\" redundance. Naopak telefonní čísla mají redundanci daleko menší a při chybě se uživatel často dovolá jinému účastníkovi než chtěl. Při hlasové komunikaci a za ztížených podmínek nebo u obtížných slov, zkratek atd. se redundance uměle zvyšuje hláskováním: slovo \"pac\" se hláskuje jako \"pé-á-cé\" nebo \"Petr – Adam – Cyril\". To je zvlášť obvyklé v angličtině (spelling), kde se výslovnost často velmi odchyluje od psané formy. Kromě toho se redundance záměrně využívá v rétorice: opakovaná slova a myšlenky si posluchač lépe zapamatuje, v básních se myšlenka často opakuje jinými slovy (hendiadys, paralelismus). == V informatice == Zejména zápisy čísel, kódů a programů mají velmi nízkou redundanci, která se často plánovitě zvyšuje například paritou, kontrolní číslicí nebo kontrolním součtem, které umožňují aspoň odhalení části chyb.", "question": "Znamená redundance nedostatek informací?", "answers": ["Redundance (z lat. redundare, přetékat, přebývat) znamená informační nebo funkční nadbytek, například větší množství informace, prvků nebo zařízení, než je nezbytné."]}
{"title": "Tenochtitlán", "context": "Proto zahájil Moctezuma vojenská tažení směrem na jih, aby si podmanil tamější městské státy a mohl jim uložit daně. Kdo nastoupil v roce 1469 po smrti Moctezumy I. na trůn Tenochtitlánu, není jisté. Zdá se ale, že v roce 1471 po dlouhých jednáních nastala shoda na Axayacatlovi, jednom z vnuků Itzcóatla. Definitivně podmanil v roce 1473 sousední město Tlatelolco, které se stálo více stávalo součástí Tenochtitlánu, a při španělském dobytí Mexika již bylo plně součástí Tenochtitlánu. S dobytím města získali Aztékové také kontrolu na důležitým obchodním střediskem v údolí Mexika. Pod vedením Axayacatlova bratra Tízoce se začalo s rozsáhlým rozšířením chrámu Templo Mayor, který byl centrálním chrámem města a byl zasvěcen bohům Tlalocovi a Huitzilopochtliovi. Při slavnostním zasvěcení, které bylo uskutečněno za příštího krále Auítzotla, bylo v době čtyř dnů pravděpodobně obětováno bohům až dvacet tisíc lidí. Auítzotlovi se podařilo mimo jiné podmanění vzdálené provincie Xoconochco poblíž dnešních hranic Mexika a Guatemaly. Při pokusu vybudovat další akvadukt do města z jezera jihovýchodně od Tenochtitlánu bylo aztécké hlavní mělo zaplaveno a z větší části zničeno. Vybudování vodovodu museli obyvatelé vzdát a samotný Tenochtitlán bylo nutno prakticky postavit znovu. V roce 1502 se stal králem Aztéků Montezuma II. Podnikl vojenská tažení jak na sever, tak i tak i na jih do provincie Oaxaca, aby posílil hospodářskou pozici Tenochtitlánu. Nový vládce také vědomě zvětšil propast mezi šlechtou a lidem, protože propustil mnoho nešlechticů ze státních služeb. Známý je ale Moctezuma II. především svou rolí při dobytí Mexika Španěly. Dopustil, že se v roce 1519 mohli Španělé v Tenochtitlánu usadit, a nechal si jimi dostat do postavení loutkového vládce. Při rebelii, během které byl Moctezuma II. zabit, byli Španělé spolu se svými tlaxcaltekskými spojenci vyhnáni za cenu velkých ztrát z města, ale za několik měsíců se vrátili s posilami z vlasti. Mnoho obyvatel města zemřelo během obléhání Tenochtitlánu hlady a na zavlečené choroby. Pomocí lodí a děl přerušili španělští dobyvatelé zásobování města kanoemi. Při frontálním útoku na hráze vtáhli obránci města Španěly do trpkých bojů o každý dům. Dobyvatelé poté zbořili všechny domy v Tenochtitlánu a dne 13. srpna 1521 zlomili s konečnou platností odpor Tlatelolca. Poslední král Cuauhtémoc byl na útěku chycen v kanoi a vzat do zajetí. Po svém vítězství dovolil Hernán Cortés obyvatelům města volný odchod. Brzy po dobytí města se začalo s opravou ulic a bylo obnoveno zásobování vodou.", "question": "Ve kterém roce se králem Aztéků stal Montezuma II?", "answers": ["1502"]}
{"title": "Tanzanie", "context": "Během této doby se Zanzibar stal centrem obchodu s otroky pro celé východoafrické pobřeží a přes ostrov prošlo ročně až 50 000 otroků.Britové se se zanzibarským sultánem snažili uzavírat dohody, ale v 80. letech 19. století o oblast projevili zájem Němci. V roce 1885 se pobřežní oblast stala protektorátem německé říše, tzv. Německá východní Afrika. Britové získali Zanzibar v roce 1891 výměnou za jiné území. Během 1. světové války došlo z obou stran k odlivu surovin včetně lidských zdrojů do válčící Evropy. Po válce připadlo území Německé východní Afriky pod názvem Tanganika Velké Británii. Po druhé světové válce náleželo území OSN, správu vykonávala Velká Británie. V roce 1954 vznikl Tanganický africký národní svaz (TANU). 3. prosince 1961 byla vyhlášena nezávislost Tanganiky. V roce 1964 došlo ke spojení Tanganiky a Zanzibarské lidové republiky a vznikla Tanzanie. Zanzibarský sultán byl svržen a při revoluci byly povražděny tisíce Indů a Arabů. == Geografie == Z půd převládají červenohnědé půdy savan.", "question": "Jaký stát je na východním pobřeží střední Afriky?", "answers": ["Tanzanie"]}
{"title": "Fénické písmo", "context": "Fénické písmo bylo ve starověku písmo používané pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kanaánských jazycích. Fénické (resp. fénicko-kanaánské) písmo se vyvinulo z písma protosinajského patrně někdy v 14. - 11. století př. n. l. v oblasti Předního východu (Fénicie nebo Kanaán v širším smyslu). Fénické písmo, vycházející z akrofonického protosinajského písma, je písmem hláskovým, fonetickým. Má celkem 22 znaků označujících souhlásky. Oproti moderním písmům původem z řecké alfabety včetně latinky, nezná znaky pro samohlásky, podobně jako většina písem vytvořených pro semitské jazyky. Psalo se jím zprava doleva. Podle místních variant se toto písmo vyvíjelo dál do mnoha zpočátku velmi podobných forem. Fénické písmo tedy stojí u zrodu mnoha dnešních písem. Mezi písma, která z něj vznikla, se řadí starořecké písmo, z něhož dále vznikla řecká alfabeta a z ní vycházející cyrilice, etrusko-latinské písmo a z něj latinka, a také moabské písmo staroaramejské písmo, které je zase předkem kvadrátního. aramejského písma užívaného klasickou i moderní hebrejštinou palmýrského a nabatejského písma, ze kterých vzešlo syrské písmo a arabské písmo, indického kharóšthí; většina indických písem ale pochází z bráhmí, jehož původ je nejasný a inspirace aramejským či spíše fénickým písmem možná, ale sporná, starojihoarabské písmo, které dalo vznik etiopskému písmu, starohebrejské písmo, ze kterého pochází písmo samaritánské.", "question": "Kdy se vyvinulo fénické písmo?", "answers": ["někdy v 14. - 11. století př. n. l."]}
{"title": "Asie", "context": "Velké sibiřské řeky (Ob, Jenisej, Lena) odtékají do Severního ledového oceánu, čínské a indočínské veletoky (Chuang-che, Čchang-ťiang a Mekong) míří na východ do Tichého oceánu, další směřují k jihu do Indického oceánu. Velké oblasti v nitru Asie jsou bezodtoké, tj. bez spojení se světovým oceánem. Řeky se buď ztrácejí v pouštích (např. Gobi, Taklamakan, Karakum, Kyzylkum), nebo končí ve více méně slaných jezerech, odkud se voda vypařuje (Balchaš, Aralské jezero, Kaspické moře). Z významných řek se to týká např. Amudarji, Syrdarji a Tarimu. Naopak nejhlubší jezero světa Bajkal (odkud voda odtéká řekou Angarou) je sladkovodní a odhaduje se, že obsahuje asi pětinu světových zásob sladké vody. == Podnebí == Vzhledem k obrovské rozloze Asie zde najdeme všechny hlavní podnebné pásy. Velká území v nitru kontinentu mají silně kontinentální podnebí s velkými teplotními rozdíly mezi zimou a létem. Tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře dosahuje nejvyšších hodnot v lednu v oblasti Ulánbátaru a Sibiře (103 kPa). Vzniká tlaková výše (anticyklóna) nad střední Sibiří. Naopak velká tlaková níže (cyklóna) vzniká v červenci kolem Dillí (99,5 kPa). Nejnižší lednové teploty na Sibiři mohou klesnout i pod − °C, v jižní Asii zůstávají kolem +25 °C. Rozpětí průměrných červencových teplot je od 5 do 35 stupňů. Množství srážek je ovlivněno především vysokými asijskými horstvy.", "question": "Jak se nazývá největší a nejlidnatější světadíl?", "answers": ["Asie"]}
{"title": "Kolibříkovití", "context": "Kolibříci, kteří tvoří samostatnou čeleď kolibříkovití (Trochilidae), jsou malí, často velmi nápadně zbarvení ptáci. Proto se jim také někdy říká \"létající drahokamy\". Jde o endemické živočichy, kteří se vyskytují jen na americkém kontinentě. (V Česku a střední Evropě může být tento ptačí druh snadno zaměněn za dlouhozobku, což je ovšem motýl z čeledi lišajovitých.) Kolibříci jsou velmi zdatnými letci. Za sekundu mohou mávnout křídly 12× až 90× (v závislosti na druhu), díky čemuž se mohou ve vzduchu doslova zastavit na místě. Dokážou také vyvinout rychlost větší než 15 m/s (54 km/h), a jako jediní zástupci ptačí říše dokážou létat pozpátku. V současné době rozeznáváme zhruba 325–340 druhů (v závislosti na taxonomickém zařazení). Kolibříci jsou ve velikosti viditelně odlišní, nejmenší zástupce celé čeledi, kalypta nejmenší, je zároveň i nejmenším ptákem světa, největším zástupcem je naopak kolibřík velký. Většinou se jedná o nápadně zbarvené, štíhlé ptáky s malými končetinami. S výjimkou hmyzu mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech živočišných druhů. Důvodem je zejména velmi rychlý a pro tělo značně vytížující tlukot křídel. Za minutu přitom jeho srdce vykoná až 1260 tepů, v noci, kdy je jeho metabolismus značně zpomalen, jeho výkon může klesnout až na 50–180 tepů/min. Živí se zejména nektarem rostlin, k čemuž jim napomáhá jejich dlouhý zobák, který je často u různých druhů odlišný a specializovaný pro určitý druh květu. V potravě přitom zcela odmítá nektar s nižším zastoupením cukrů než 10 %. Kvůli tomu, že je nektar málo výživný, požírá také drobný hmyz a jiné bezobratlé živočichy, zvláště pak v období rozmnožování. Létáním a hledáním potravy tráví kolibříci pouze 10–15 % dne, zbývajících 75–80 % zaujímá odpočinek. I přesto však musí denně pozřít značně větší množství potravy, než je jeho celková hmotnost a musí tak denně navštívit stovky květů. V období rozmnožování se samec nijak nepodílí na inkubaci vajec, ani na krmení mláďat. Většina druhů si staví malé, velmi dobře maskované hnízdo, které buduje na větvích stromů nebo keřů. Velikost hnízda je značně odlišná, nejmenší přitom mohou dosahovat velikosti jedné poloviny skořápky vlašského ořechu.", "question": "Na jakém kontitnentě žijí kolibříci?", "answers": ["na americkém"]}
{"title": "Empire State Building", "context": "Empire State Building je 102 patrová budova postavená ve stylu art deco, nacházející se v New Yorku v USA na křižovatce Páté Avenue a West 34th Street. Po jejím dokončení v roce 1931 se stala na více než 40 let nejvyšší budovou světa, v roce 1972 ji překonala severní věž Světového obchodního centra. Po zřícení budov při teroristických útocích 11. září 2001 se Empire State Building stala nejvyšší budovou New Yorku a třetí nejvyšší v USA (hned po Willis Tower a Trump International Hotel and Tower). Roku 2013 však byla dostavěna náhrada za \"dvojčata\", nové světové obchodní centrum nazvané One World Trade Center, které svou výškou Empire State Building opět překonalo. V roce 1986 se budova zařadila na seznam národních kulturních památek. Budova je vlastněna a řízena společností W & H Properties. Je neodmyslitelnou součástí města, podobně jako Eiffelova věž patří k Paříži. Empire State Building navrhl William F. Lamb z architektonické firmy Shreve, Lamb a Harmon, stavební výkresy byly navrženy za pouhé dva týdny, byly ovšem inspirovány předchozími plány pro Reynolds Building ve Winston-Salem v Severní Karolíně a Carew Tower v Cincinnati, stát Ohio. Původní návrh značil pouze 80patrovou budovu, ale poté co se navýšila plánovaná výška Chrysler Building, byla podstatně zvednuta i výška Empire State Building. Generální dodavatelé byli Starrett Brothers and Eken (Starrettovi bratři a Eken) a projekt financovali především John J. Raskob a Pierre S. du Pont. Stavební firmě předsedal Alfred E. Smith, bývalý guvernér státu New York. Společnost James Farley's General Builders Supply Corporation dodala stavební materiály. Pozemky byly koupeny od Williama Waldorfa Astora. Ten na daném místě předtím postavil původní hotel Waldorf Astoria, který musel být zbourán. První výkopové práce začaly 22. ledna 1930, stavba základů budovy začala symbolicky 17. března, na Den svatého Patrika, patrona New Yorku, před davem 5 tisíc lidí. Na stavbě pracovalo asi 3400 zaměstnanců, převážně přistěhovalců z Evropy. Podle oficiální zprávy zemřelo během stavby 5 pracovníků. Všichni zemřeli následkem pádu z výšky, protože tehdy pracovali bez lanového zajištění. Stavební tempo bylo obrovské, v průměru bylo postaveno 4 a půl patra za jeden týden. Budova byla slavnostně otevřena 1. května 1931, tehdejší prezident Herbert Hoover pouhým stisknutím tlačítka rozsvítil osvětlení mrakodrapu přímo z Washingtonu, vzdáleného od New Yorku asi 430 km. V době otevření probíhala Velká hospodářská krize, kvůli které nebyla pronajata velká část kancelářských prostor. Nízké poptávce po kancelářích také napomohl fakt, že budova byla tehdy postavena na nepříliš vhodném místě, poměrně daleko od dopravního spojení.", "question": "Kdo navrhl budovu Empire State Building?", "answers": ["William F. Lamb"]}
{"title": "Rorýs obecný", "context": "Rorýs obecný se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí, pije a páří se, střídá přitom svižný let s plachtěním, během kterého nabírá výšku okolo jednoho až dvou kilometrů, aby následně během spánku mohl klesat. Během klesavého letu upadá do mikrospánku, kdy vypíná jednu polovinu mozku, přičemž druhá kontroluje let. Rorýsové nocují za letu v hejnech. Ve vzduchu létá průměrnou rychlostí 35 km/h, ačkoli může dosáhnout i rychlosti přesahující 200 km/h. Minimální pohyb po pevném povrchu dokazují také jeho zakrnělé končetiny, díky kterým druh získal i binomické jméno (Apus apus – z řeckého apous = bez nohou). Živí se létajícím hmyzem. Na území České republiky přilétá na rozhraní dubna a května, do zimovišť odlétá na přelomu července a srpna. Původně hnízdil na skalách a v dutinách stromů, v současné době však k tomuto účelu využívá převážně otvory a štěrbiny v lidských stavbách (jeho hnízdiště ohrožuje současný trend zateplování budov). Hnízdí v rozmezí od května do července jednou ročně, Samička snáší 2 - 3 vejce, na kterých sedí sama, zatímco sameček ji krmí. Po 18 až 21 dnech se vylíhnou mláďata. Ve stáří 35 až 42 dnů opouštějí mláďata hnízdo. V případě nepříznivého počasí dokáží mláďata snížit teplotu těla a zpomalit tak svůj růst, díky čemuž dokáží přežít i jedno- až dvoutýdenní nedostatek potravy. Dospělí ptáci mají vzhledem ke svým výborným manévrovacím schopnostem v letu jen malé množství predátorů, mezi které patří zejména ostříž lesní (Falco subbuteo) a sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Mláďata jsou v nepřístupných hnízdech obvykle dobře chráněna, ohrozit je dokáže např. poštolka obecná (Falco tinnunculus). Česká společnost ornitologická – Pták roku 2004 Tito ptáci vydrží extrémně dlouho létat bez přistání. Již v roce 1970 švédští biologové předvídali dobu několik měsíců letu. V roce 2015 vyhodnocením \"mikrobatůžku\" s několika funkcemi, byl zaznamenán let v délce 10 měsíců. Tento pták je tedy zřejmě rekordmanem v délce pobytu mimo pevnou zemi.", "question": "Byl rorýs obecný vybrán za ptáka roku 2004?", "answers": ["Česká společnost ornitologická – Pták roku 2004"]}
{"title": "Nordkalottleden", "context": "Nordkalottleden (švédsky; česky Cesta Severní Kalotou, švédsky Nordkalottleden, norsky: Nordkalottruta, finsky: Kalottireitti) je značená turistická stezka v polární oblasti v severských zemích, v oblasti Severní Kalota. Cesta má celkovou délku 800 km a leží podél hranice Norska, Švédska a Finska. Začíná v Kautokeino v severním Norsku a končí na jihu ve vesnici Sulitjelma (Norsko) nebo případně v osadě Kvikkjokk (Švédsko). Z 800 km cesty leží 380 km v Norsku, 350 km ve Švédsku a 70 km ve Finsku. Stezka celkem patnáctkrát překračuje hranici. V roce 1977 se začalo s plánováním turistické stezky na severu. Byly do ní zahrnuty stávající cesty a byla doplněna novými cestami. Do cesty byly zařazeny části cesty švédských stezek Padjelantaleden a Kungsleden, dále norské stezky Nordlandsruta a cesty staré hranice u Tromso. Tyto plány byly dokončeny v roce 1989 a Nordkalottleden byla slavnostně otevřena v roce 1993 na místě zvaném švédsky Treriksröset (Mohyla třech zemí) aneb na trojmezí Norska, Švédska a Finska. Cesta prochází národním parkem Ø Dividal, národním parkem Reisa, národním parkem Rohkunborri, národním parkem Abisko a národním parkem Padjelanta . Tam, kde byla cesta Nordkalottleden nově vytvořena, je řídce a částečně stále viditelně značena kamennými mužiky a barvou. Protože jsou značky řídké, tak je zásadní mít s sebou na cestě kvalitní mapu. Často, zejména na začátku léta, je také cesta zaplavena, takže je nezbytné dělat zacházky od původní trasy. V některých místech se musí brodit řeky a potoky, protože částečně chybí mosty. Ve většině úseků jsou ve vzdálenostech 10-20 kilometrů postaveny chaty a další přístřešky na přenocování. Chaty jsou většinou vybavené zařízením na vaření, postelemi a palivovým dřívím. V chatách se obvykle vyžaduje poplatek za přespání. Očekává se, že všichni turisté berou na vědomí právo veřejné přístupnosti krajiny a že se obecně budou šetrně chovat k přírodě a životnímu prostředí. == Další zajímavá místa na stezce == Kautokeino (Norsko) vodopád Pihtsusköngäs (Finsko) vesnice Kilpisjärvi (Finsko) Přírodní rezervace Malla (Finsko) Innset (Norsko) Abisko (Švédsko) Skjomdalen (Norsko) Nikkaluokta (Švédsko) Ritsem (Švédsko) Sulitjelma (Norsko) Kvikkjokk (Švédsko) == Reference == V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nordkalottruta na anglické Wikipedii a Nordkalottleden na německé Wikipedii.", "question": "Proč je zásadní mít s sebou na cestě kvalitní mapu?", "answers": ["Protože jsou značky řídké"]}
{"title": "Łaziska (Slezské vojvodství)", "context": "Administrativně spadá pod gminu Godów. Vesnice má 1689 obyvatel a leží u hranic s Českou republikou. Ve vesnici se nachází dřevěný kostel všech svatých z roku 1467. Je zde také pěší hraniční přechod Łaziska - Věřňovice. == Externí odkazy == Łaziska na wikimapia", "question": "Ve vesnici se nachází jaký kostel?", "answers": ["dřevěný"]}
{"title": "Don", "context": "Jde o pátou nejdelší evropskou řekou a současně nejdelší přítok Azovského moře. Název řeky je zmíněn ve druhé sloce písně, z níž se stala ukrajinská hymna. == Průběh toku == Pramení ve městě Novomoskovsku v Tulské oblasti na východních svazích Středoruské vysočiny. Na horním toku nad ústím Tiché Sosny teče v relativně úzké dolině. Pravý břeh je vysoký místy až 90 m a silně zbrázděn stržemi, zatímco levý břeh je pozvolný. Koryto je členité a je v něm mnoho peřejí. Na středním toku pod městem Kalač na Donu se údolí znatelně rozšiřuje a dolina řeky dosahuje u Serafimovičů šířky až 6 km. Pravý břeh se i zde vyznačuje větší výškou. Střední tok zakončuje rozsáhlá Cimljanská přehrada jež zvedla hladinu řeky o 26 m a umožnila stavbu Volžsko-donské vodní cesty. Pod přehradou teče řeka v dolině široké 20 až 30 km. Hloubka dosahuje místy až 20 m. Pod Rostovem na Donu začíná delta, jež má rozlohu 340 km2 a ústí do Taganrogského zálivu Azovského moře. === horní tok === zleva – Voroněž zprava – Něprjadva, Krasivaja Meča, Sosna === střední tok === zleva – Bitjug, Chopjor, Medvědica, Ilovlja zprava – Tichá Sosna, Černá Kalitva === dolní tok === zleva – Sal, Manyč zprava – Severní Doněc == Vodní režim == Zdrojem vody jsou převážně sněhové srážky. 70 % ročního odtoku připadá na měsíce březen, duben a květen. Povodí Donu neoplývá velkým množstvím vody. Celkový odtok bez započtení vody na zavlažování představoval 29,5 km3, což odpovídalo průměrnému průtoku 935 m3/s. Ten se po postavení Cimljanské přehrady zmenšil o cca 200 - 250 m3/s. Na horním toku řeka zamrzá na začátku listopadu a rozmrzá v polovině dubna. Na dolním toku zamrzá v první třetině prosince a rozmrzá v poslední třetině března. Běžně se však ledy lámou i několikrát během zimy. Každý rok řeka odnese až 14 Mt pevných částic a 6,2 Mt rozpuštěných minerálních látek. Nízký sklon na dolním toku je příčinou velmi pomalého toku, což dalo za vznik pojmenování \"Tichý Don\". == Využití == Vodní doprava je možná od ústí k městu Liski v délce 1355 km a na jaře až do vesnice Chlevnoje ještě dalších 235 km. Důležitými přístavy jsou Liski, Kalač na Donu, Volgodonsk (na Cimljanské přehradě), Rostov na Donu, Azov. S Volhou je řeka spojena Volžsko-donským kanálem, který je dlouhý 105 km a díky němu je řeka spojena s Baltským, Bílým a Kaspickým mořem.", "question": "Jaká řeka protéká v Tulské, v Lipecké, ve Voroněžské, ve Volgogradské a v Rostovské oblasti v Rusku?", "answers": ["Don"]}
{"title": "Pohraničí", "context": "Pohraničí (pohraniční území, pohraniční oblasti) je území nacházející se podél nebo blíže státních hranic. Pohraničí nezahrnuje území sousedního státu. Příhraničí je oblast ležící při hranici se sousedním státem a zahrnuje i pohraniční území sousedního státu. Geograf Peter Haggett nepřímo definuje příhraniční region tvrzením, že \"každá hranice vytváří kolem sebe zónu tlaku\", s tím, že se tato zóna tlaku vzdáleností od hranic zeslabuje. Zatímco hraniční linie je jednoznačně definována jako lineární oddělení dvou státních územních celků, jako příhraniční okrajové území je označována oblast územně blízká hraniční linii. Definice této oblasti závisí nejen na specifičnosti místních podmínek. Pro každé pohraničí, ale také různá historická období, ji totiž lze definovat individuálně. James Anderson a Liam O'Dowd poukázali na výjimečnou rozrůzněnost hraničních regionů a úloh hranic konstatováním, že \"každá státní hranice a každý pohraniční region jsou unikátní\". Vzhledem k uznávané a nepopiratelné svázanosti hranic a příhraničních oblastí s příslušnými celky (na státní či regionální úrovni) Martin Hampl toto tvrzení zobecnil také na unikátnost všech geografických jevů.V důsledku předlistopadových zkušeností je v české geografické obci pojem \"pohraniční. \" často vnímán jako termín pro oblast jednostranně rozloženou podél státní hranice.Naopak polský geograf Krystian Heffner (v Česku např. geografové Milan Jeřábek a Jaroslav Dokoupil) jako výraz etapy přechodu od periferních k integrujícím se regionům vnímá pod pojmem \"pohraniční\" oblast rozloženou po obou stranách hranice a \"příhraniční\" oblast podél jedné strany hranice.Opak pohraničí se nazývá vnitrozemí. Hraniční regiony často trpí historickými důsledky své periferní polohy, nedostatečnou integrací do převládajících struktur (zejména státních) a z toho vyplývající izolací. Přeshraniční spolupráce v Evropě má pomoci tyto nevýhody vyrovnávat a zlepšovat životní podmínky obyvatel v příhraničních regionech.", "question": "Zahrnuje pohraničí území sousedního státu?", "answers": ["Pohraničí nezahrnuje území sousedního státu."]}
{"title": "Kakaduovití", "context": "Do čeledě kakaduovití jsou řazeni papoušci obývající Austrálii, Indonésii, Oceánii a Filipíny, jejichž typickým znakem je chocholka na hlavě. Nejmenším zástupcem je korela chocholatá, největší kakadu je kakadu arový, který může dosáhnout hmotnosti až 1 kg. Všichni kakaduovití kromě korely jsou zapsáni v příloze CITES, většina je chráněna, některé druhy jsou na pokraji vyhubení nebo zranitelní. Jediná skupina papoušků, která vyměnila pestré barvy za bílou, růžovou a černou aniž by ztratili své kouzlo. Všichni kakaduové mají krásnou ozdobu hlavy - pohyblivou chocholku, podle jejichž pohybů se dá rozpoznat nálada jedince. Žijí ze všech papoušků nejdéle, kakadu žlutočečelatý se dožívá až 119 let. Kakaduové jsou ptáci vysloveně společenští, ve volné přírodě vytvářejí hejna, která se rozpadají pouze v době hnízdění. Čeleď kakaduovití se rozpadá na dvě podčeledi - kakaduové (Cacatuinae) a korely (Nymphicinae) : rod: Callocephalon kakadu přilbový (Callocephalon fimbriatum) rod: Probosciger kakadu arový (Probosciger aterrimus) rod: Eolophus. kakadu růžový (Eolophus roseicapillus) rod: Cacatua kakadu žlutolící (Cacatua sulphurea) kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita) kakadu brýlový (Cacatua ophthalmica) kakadu molucký (Cacatua moluccensis) kakadu bílý (Cacatua alba. ) kakadu filipínský (Cacatua haematuropygia) kakadu Goffinův (Cacatua goffini) kakadu naholící (Cacatua sanguinea) kakadu šalamounský (Cacatua dukorps) kakadu tenkozobý (Cacatua tenuirostris) kakadu inka (Cacatua leadbeateri) rod: Calyptorhynchus kakadu černý (Calyptorhynchus funereus) kakadu havraní (Calyptorhynchus magnificus) kakadu hnědohlavý (Calyptorhynchus lathami) kakadu palmový (\"Probosciger aterrimus\") Jediným zástupcem je korela chocholatá. Je to běžný, travními semeny živící se pták, žijící po celé Austrálii. Je to také populární klecový pták. rod: Nymphicus korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) Obrázky, zvuky či videa k tématu Kakaduovití ve Wikimedia Commons City Parrots kakaduovití na Biolibu", "question": "Který kakadu je největší?", "answers": ["arový"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Thrash metal se zrodil počátkem 80. let. Podobně jako jeho nejbližší příbuzný – speed metal – rovněž thrash vykazuje velký vliv hardcore punku a Nové vlny britského heavy metalu. Nejvýznamnější scéna v Spojených státech, odkud thrash pochází, se nacházela v oblasti sanfranciského zálivu. Thrashové kapely vyvinuly nový sound, který se vyznačoval větší rychlostí a agresivitou v porovnání s původním heavy metalem, i v porovnání s jeho následovníkem – glam metalem. Většinou se tu prolínají nízké kytarové riffy s hlavní shredovou kytarou. Texty převážně rozebírají nihilistický náhled na svět, anebo se zabývají společenskými problémy, využívajíc při tom drsný, neslušný jazyk. Charakterizovali jej slovními spojeními jako \"zkažená městská muzika\" či \"bělošský bratranec rapu\". Thrash zpopularizovala tzv. \"Velká thrashová čtyřka\": Anthrax, Megadeth, Metallica a Slayer. Kreator, Sodom a Destruction, tři německé kapely, nejvíce přispěly k tomu, že se tenhle styl dostal do Evropy. Neméně důležité byly také kapely Testament ze San Franciska, Exodus z New Jersey a brazilská Sepultura. Třebaže thrash pochází z undergroundu (a v prvních deseti letech byl více-méně jen undergroundovým fenoménem), některým skupinám se podařilo získat rovněž komerční publikum. Metallice se roku 1986 podařilo dostat mezi 40 nejlepších alb v hitparádě Billboard s albem Master of Puppets a dva roky nato s albem ...And Justice for All dobyla šesté místo; alba kapel Megadeth a Anthrax měli rovněž alba na vrcholu žebříčku. Slayer si sice nevydobyli takovou popularitu jako zbytek Velké čtyřky, no navzdory tomu vydali jeden ze směrodajných alb žánru: časopis Kerrang!", "question": "Jaké kapely patří do tzv. Velké trashové čtyřky?", "answers": ["Anthrax, Megadeth, Metallica a Slayer"]}
{"title": "Československo", "context": "Československo byl stát ve střední Evropě, který existoval (s krátkou přestávkou během druhé světové války) od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států Rakouska-Uherska. Zahrnovalo území Čech, Moravy, Českého Slezska (jihovýchodní část Slezska), Slovenska a do roku 1939 i Podkarpatské Rusi (\"Horní Uhry\"). Československo zaniklo k 31. prosinci 1992 rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku od 1. ledna 1993. Podrobnější informace naleznete v článku Název Československa. Oficiální název státu procházel vývojem dle toho, jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiálním název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá nebo Česko-Slovenský stát. V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika. Za druhé republiky (1938-1939) byl používán název Česko-Slovenská republika. Po válce bylo opět užíváno názvu Československá republika až do roku 1960. V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí Komunistické strany Československa název státu změněn na Československá socialistická republika. V preambuli ústavy se nový název zdůvodňoval vítězstvím socialismu v zemi, po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin - komunismu. Spolu s názvem byl změněn také státní znak. Po pádu režimu v roce 1989 byl název státu změněn na Československá federativní republika. Po vleklých sporech byl nakonec schválen název (z hlediska pravopisných pravidel nesprávný) Česká a Slovenská Federativní Republika, který se používal až do zániku státu 31. prosince 1992.", "question": "Od kdy existoval stát Československo?", "answers": ["od 28. října 1918"]}
{"title": "Černobyl", "context": "Černobyl (ukrajinsky Ч́б, Čornobyl; rusky Ч́б, Černobyl) je město na severu Ukrajiny (Kyjevská oblast), poblíž hranic s Běloruskem v kraji zvaném Polesí. Protéká jím řeka Pripjať. Město je neslavně proslulé havárií jaderné elektrárny v roce 1986, rozsahem následků nejhorší v dějinách jaderné energetiky. Historie města sahá do roku 1193. Před kozáckými válkami zde byl důležitý komunikační uzel a středisko obchodu. V 19. století zde převažovalo židovské obyvatelstvo (tehdy byl Černobyl také jedním z center chasidismu). V sedmdesátých letech 20. století byla severozápadně od města budována jaderná elektrárna a pro její zaměstnance nové město Pripjať. Po havárii roku 1986 byl Černobyl evakuován, po postupné dekontaminaci se stal částečně obyvatelný. Podrobnější informace naleznete v článcích Černobylská jaderná elektrárna a Černobylská havárie. Roku 1977 byl 18 kilometrů severně od města dobudován 1. reaktor jaderné elektrárny Černobyl. V sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut došlo na jejím 4. reaktorovém bloku k dosud největší zaznamenané havárii jaderné elektrárny. Výbuch způsobil uvolnění velkého množství radioaktivních částic. Okolo 130 000 lidí z blízkého okolí bylo evakuováno. Evakuace však proběhla až několik desítek hodin po havárii. Obyvatelům také dlouho nebylo řečeno, co se vlastně děje, a tak většina z nich ani nevěděla, že jsou během evakuace velmi silně ozařováni. A to stejně tak jako armáda a všichni ostatní, kdo pomáhali odstraňovat, nebo aspoň zmírňovat, následky této havárie. Ačkoliv je celá oblast stále radioaktivní a město oficiálně opuštěné, okolo sedmi set zejména starých lidí se přes nebezpečí rozhodlo vrátit do svého města. Dnes v Černobylu žije asi 3000 lidí, jde o úředníky, obyvatele, zaměstnance elektrárny a pracovníky starající se o \"Zónu\". Střídají se tam po týdnu, který má čtyři pracovní dny. V Černobylu ale stále žije cca 700 obyvatel, kteří se rozhodli do města vrátit.", "question": "V kolik hodin došlo k největší zaznamenané havárii Jaderné elektrárny Černobyl?", "answers": ["1 hodinu 23 minut"]}
{"title": "Vlk obecný", "context": "Vlci jsou převážně monogamní a jednotlivé páry spolu zůstávají až do smrti jednoho z partnerů. Poté si hledají jiného. V zajetí nebo v oblastech s vyšší hustotou populace se může vyskytnout polygamie. Samice zabřezávají ve volné přírodě obvykle po dosažení věku dvou let, v zajetí to může být podstatně méně. Mají pak jeden vrh do roka. Na rozdíl od kojotů jsou produktivní až do smrti. Doba páření probíhá typicky koncem zimy. V té době dochází obvykle k dočasnému rozpuštění smečky. V období březosti, které trvá 62–75 dní, se samice většinou zdržují v okolí doupěte. Vrhají nejčastěji 5–6 vlčat. Mláďata se rodí hluchá a slepá, váží 0,3–0,5 kg a smysly získávají po 9–12 dnech. Po třech týdnech poprvé opouštějí doupata. Samice do té doby zůstávají u nich a o přísun potravy se jim starají samci. Po 1,5 měsíci už jsou vlčata dostatečně rychlá a obratná, aby dokázala uniknout například před člověkem. == Potrava == Vlci jsou predátoři. Protože loví ve skupině, mohou zabíjet zvířata větší, než jsou oni sami. Živí se hlavně jeleny, losy a severoamerickými soby karibu. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona nebo pižmoně. V případě, že není k dispozici dostatek velkých býložravců, vlci žijí mimo smečku nebo mají odlišnou specializaci, je jejich potrava jiná. Loví srny, divoká prasata, králíky, zajíce, sviště, bobry, menší hlodavce, ryby či rozličné plazy. Na některých místech se zaměřují na vodní ptactvo a jeho vejce. Zabíjejí i konkurenční menší predátory – lišky, kuny, lasičky, jezevce, divoké psy, šakaly. Je-li nouze nepohrdnou ani hmyzem a mršinami. Občas doplní svou stravu i ovocem, například hroznovým vínem nebo jablky. V jídle jsou velmi přizpůsobiví a v lovu vynalézaví. Pokud mají šanci, tak zabíjejí i lidmi chovaný dobytek. To je jeden z důvodů, proč jsou tradičně obávaní a po staletí byli nenávidění. Vlk může najednou sníst zřejmě až 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je 1,5–2 kg masa. Když je potřeba, vydrží dlouho hladovět. Nemusí žrát klidně dva týdny, aniž by je to nějak oslabilo a omezilo jejich aktivitu. == Konkurenti a nepřátelé == Vlci dominují nad ostatními psovitými šelmami, kdekoli se vyskytují. Snaží se je likvidovat jako konkurenci, ale málokdy je následně požírají jako potravu. Vlci pronásledují lišky (ty jediné občas i žerou), šakaly, kojoty a psíky mývalovité. V Asii se občas střetávají s dhouly – ryšavými psy.", "question": "Čím se nejčastěji živí Vlk obecný?", "answers": ["jeleny, losy a severoamerickými soby karibu"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropské unie. Ve snaze o prevenci hrůz druhé světové války, ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO). Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952. Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby. Základem této smlouvy byl tzv. Schumanův plán, který 9. května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman. V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv. Římské smlouvy, kterými s platností od 1. ledna 1958 vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnosti ESUO, byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích.", "question": "Jaká cena byla udělena Evropské unii v roce 2012 za úspěšný boj o demokracii a lidská práva?", "answers": ["Nobelova cena za mír"]}
{"title": "Návrat idiota", "context": "Návrat idiota je česká romantická komedie režiséra Saši Gedeona z roku 1999 inspirovaná hlavní postavou knížete Lva Nikolajeviče Myškina románu Idiot od ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, která se vyznačuje úpřimnou nezkaženou duší. Film byl oceněn pěti Českými lvy v kategoriích nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba, celkově byl nominován v 11 kategoriích. Získal řadu dalších ocenění včetně Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň, Kristiána, Ceny českých filmových kritiků, Trilobita, hlavní cenu na Mezinárodním filmových festivalech Sao Paulo, v Soluni nebo Prix Europa Berlín. Snímek byl také za Českou republiku nominován na Oscara. (česky) Návrat idiota v Česko-Slovenské filmové databázi (česky) Návrat idiota na Kinoboxu.cz (česky) Návrat idiota ve Filmové databázi (anglicky) Návrat idiota v Internet Movie Database", "question": "Kdo režíroval film Návrat idiota?", "answers": ["Saši Gedeona"]}
{"title": "Adéla ještě nevečeřela", "context": "Adéla ještě nevečeřela je česká filmová komedie natočená v roce 1977 ve Filmovém studiu Barrandov Oldřichem Lipským jako parodie na filmy o neohrožených detektivech a jejich všehoschopných protivnících. V roce 1980 obdržela cenu Saturn pro nejlepší zahraniční film. Děj se odehrává v Praze na počátku 20. století, v době rozmanitých technických novinek a rozvoje nových detektivních metod. Hlavní hrdina – americký detektiv Nick Carter (Michal Dočolomanský) se s pomocí českého komisaře Ledviny (Rudolf Hrušínský) snaží vyšetřit záhadné zmizení psa z uzavřeného pokoje. Ze zmizení pejska je podezřelá masožravá rostlina – Adéla, kterou mohl vypěstovat jedině zločinec zvaný Zahradník (Miloš Kopecký), který však má být již nebožtíkem. Podaří se ho dopadnout? Na hudbu Ondřeje Brouska vznikl podle filmu muzikál, který je uváděn pražským Divadlem Broadway od října 2008. Recesistické divadelní zpracování filmu bylo dvakrát uvedeno v listopadu 2010 v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově v nastudování místního spolku Proradost.", "question": "Kdo režíroval film Adéla ještě nevečeřela?", "answers": ["Oldřichem Lipským"]}
{"title": "Smrt stopařek", "context": "Smrt stopařek je český kriminální film režiséra Jindřicha Poláka natočený v roce 1979 podle skutečné události. Řidič náklaďáku (Marek Perepeczko) má agresivní sklony. Když jednou vezme dvě mladé stopařky (Jana Nagyová a Dagmar Patrasová), zaveze je do lesa, kde se je snaží znásilnit. Během pokusu však jednu z nich nechtěně zabije. Je tedy nucen odstranit i druhou jako nežádoucího svědka. Ačkoliv stopy po tomto hrůzném činu s chybami zamaskuje, jsou vyšetřovatelé případu úspěšní a po krátkém pátrání jej s přispěním okolí odhalí. Ve verzi uvedené televizí v roce 2008 chybí scéna s odhaleným prsem, která ve verzi filmu vysílané v roce 1987 byla.[zdroj? ] Smrt stopařek – na stránkách Cfn.cz Vrah stopárok (Najväčšie kriminálne prípady Slovenska) Smrt stopařek - filmová místa na Filmová místa.cz", "question": "Ve kterém roce natočil Jindřich Polák film Smrt stopařek?", "answers": ["1979"]}
{"title": "Elbait", "context": "Barevnost zahrnuje téměř jakoukoliv barvu vzhledem k skvělé chemické mísitelnosti mezi jednotlivými odrůdami. == Vznik == Vznik elbaitu je striktně vázán na lithium bohaté granitické pegmatity, často v asociaci s minerály jako je lepidolit a albit. Může se vyskytovat také v rozsypech. == Vlastnosti == Krystaly elbaitu jsou nejčastěji trojboké nebo šestiboké podélně rýhované sloupce, ukončené plochou spodovou nebo častěji plochami nízkých pyramid. U oboustranně ukončených krystalů bývá každý konec krystalu jinak ukončen, čímž se projevuje strukturní polarita elbaitu. Nejen u elbaitu, ale i u turmalínů se vyskytuje piezoelektrický efekt. Je-li krystal zahříván nebo podroben tření či tlaku, elektricky se nabíjí a jeho konce začnou přitahovat jemné částečky z okolí. Jeden konec se nabíjí kladně a druhý záporně. Díky výborné chemické mísitelnosti s ostatními odrůdami se setkáváme také se zonálností elbaitu. Často se tak může stát, že střed krystalu má jinou barvu než jeho zevnějšek nebo se může lišit vrchní a spodní část krystalu. Kombinace těchto zonálností je natolik různorodá, že mnohdy nelze zcela bezpečně odlišit všechny možné variety a dokáže je určit teprve až podrobný rozbor na elektronové mikrosondě. == Využití == Elbait a jeho odrůdy se hojně používají v klenotnictví jako hodnotné drahokamy. Jedná se také o velice překrásnou sbírkovou záležitost a nejkrásnější kousky jsou často k vidění ve světových muzeích. == Odrůdy == === Achroit === Achroit je vzácná bezbarvá odrůda elbaitu. Jeho jméno pochází z řeckého slova achroos, což znamená bez barvy.", "question": "Jaký efekt se vyskytuje u elbaitu i turmalínů?", "answers": ["piezoelektrický"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. === Rodinný život === První manželkou Karla Jaromíra Erbena byla Barbora (Betyna) Mečířová (28. 6. 1818 Žebrák – 20. 8. 1857). Seznámil se s ní na prázdninových pobytech v Žebráku. Svatba se konala po téměř desetileté známosti roku 1842 a manželé Erbenovi měli čtyři děti, Blaženu (1844–1933), Ladislavu (1846–1892), Jaromíra (1848–1849) a Bohuslavu (1850–1924). Po smrti manželky se Karel Jaromír Erben v roce 1859 znovu oženil. S druhou manželkou Žofií Mastnou (14. 5. 1836 Jičín – 23. 9. 1905 Praha) měl ještě syna Vladimíra (1859–1860) a dceru Marii (1862–1864). === Zaměstnání === Roku 1837, poté, co dokončil svá právnická studia, nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník).", "question": "Ve kterém roce se Erben oženil s Barborou Mečířovou ?", "answers": ["1842"]}
{"title": "Obsluhoval jsem anglického krále (film)", "context": "Obsluhoval jsem anglického krále je český film z roku 2006 natočený podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala režisérem Jiřím Menzelem. Film získal ocenění Český lev jako nejlepší film roku 2006. Film byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Začínající číšník Jan Dítě má komplexy kvůli výšce. Začíná u prodeje párků, pak se ale dostane do hotelu Zlatá Praha, později do hotelu Tichota, kde se schází v noci významní lidé s milenkami. Nakonec pracuje v hotelu Paříž, kde je mu vzorem vrchní Skřivánek, který zná obdivuhodně psychologii a sociologii hostů – říkal, že obsluhoval anglického krále. Janovi se poštěstí a jako záskok mohl obsluhovat habešského císaře, od kterého dostal habešský řád. Později si vzal Němku, která ukradla deportovaným Židům cenné poštovní známky. V závěru války však zemřela, když se snažila známky zachránit z hořící budovy bývalého hotelu Tichota. Před únorem 1948 si koupil za utržené peníze za známky hotel. Penězmi si i vytapetoval stěnu. Po únoru 1948 mu byl hotel sebrán a milionáři byli sváženi do komunistických vězení. On tam však odešel dobrovolně, protože chtěl být ve vyšší společnosti za každou cenu, v dobrém i ve zlém. V kriminále ale potká osoby, se kterými dříve spolupracoval a díky svým ambicím se k nim otočil zády, takže ho teď mezi sebe nepřijmou. Za 15 milionů korun dostal Dítě 15 let vězení natvrdo. Díky amnestii byl propuštěn po 14 letech a 9 měsících. Nakonec se z něj stane cestář na samotě v liduprázdných Sudetech. Celý život se snažil přizpůsobit, dostat se do vyšší společnosti, proto i za okupace podlézal Němcům. Ale nikdy se mu to nepodařilo. Pochopí tak, že je zbytečné přizpůsobovat se světu. V závěru se smíří se svým životem. Při natáčení filmu byl použit i zlatý jídelní servis, který dostal rakouský kníže Klemens von Metternich darem od města Paříže v době kdy zde působil jako vyslanec. Tento servis lze dnes zhlédnout na zámku Kynžvart. Po obsazení Československa se z hotelu Tichota stala farma na chov lidí \"čisté rasy\". Takové farmy skutečně existovaly, zřizoval je vůdce SS Heinrich Himmler.", "question": "Kdo režíroval film Obsluhoval jsem anglického krále?", "answers": ["Jiřím Menzelem"]}
{"title": "Rusko", "context": "Velký vliv má v Rusku pravoslavné křesťanství, přestože zemi ovlivnilo období ateistického Sovětského svazu. Další jsou islám, judaismus a buddhismus. Některé oblasti ruské kultury, jako např. literatura 19. století, dosáhly světového úspěchu. Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin. Rusové tvoří 80 % obyvatelstva. Nejpočetnější menšinou jsou Tataři, kteří stejně jako mnohé národy ruského Kavkazu vyznávají islám. Podrobnější informace naleznete v článku Rus (oblast). Jméno země v současné formě bylo na poč. 16. století do ruštiny převzato ze středověké řečtiny – byzantské prameny nazývaly zemi východních Slovanů Ρ, Rhóssía. Ovšem tento řecký výraz sám byl mladší variantou slova Ρ, Rhós neboli Rus (rusky Р, Rus'), označujícího od raného středověku prostor dnešní Ukrajiny, Běloruska a západní části evropského Ruska. Etymologie názvu Rus není zcela jistá, avšak nejběžněji se přijímá tzv. normanská teorie: termín pochází ze staré severštiny, znamená \"veslaři\" a byl odvozen od jména kraje Roden (později zvaného Roslagen), což bylo pobřeží Svealandu, středního Švédska. Z Rodenu se varjagové (švédští vikingové čili Normani) vydávali po mořích a řekách do východoevropských oblastí a Černomoří, Rus částečně kolonizovali a stali se od poloviny 9. století vládnoucí vrstvou, jež vytvořila stát (Kyjevská Rus, viz níže), aby posléze se Slovany splynula.", "question": "Uznává současné Rusko regionální jazyky jednotlivých menšin?", "answers": ["Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin."]}
{"title": "První nikajský koncil", "context": "Níkajský (též nicejský) koncil svolal císař Kónstantínos v roce 325 do maloasijského města Nikaia. Jedná se o první ekumenický koncil - shromáždění biskupů křesťanské církve. Na sněm přijeli biskupové především z východní poloviny Římské říše, sněmu se osobně neúčastnil biskup sídlící ve městě Římě (papež), poslal ovšem své zástupce. Koncil se zabýval sporem o nauku Areia z Alexandrie (srv. heslo ariánská hereze), který se týkal povahy Kristovy osoby a vztahu Božího Syna k Bohu Otci. Koncil odmítl výrazy \"bylo, kdy Syn nebyl\", \"Syn není z jiné usie nebo hypostaze\" a \"(Syn) nebyl, dříve než byl zrozen\", čímž se chtěl jasně vymezit proti Areiovi (či latinsky Ariovi) a jeho nauce. Na koncilu bylo zformulováno nicejské/nikájské vyznání víry, které především výrazy \"Syn je soupodstatný s Otcem\" a \"Syn je z Otcovy podstaty\" znovu arianismus odmítlo. Dalším z výsledků koncilu byla shoda církví na způsobu výpočtu data pro slavení Velikonoc. Tyto svátky, kdy se připomíná smrt Kristova a slaví jeho zmrtvýchvstání, má ústřední místo, a církev proto považovala za důležité Ježíšovo vzkříšení slavit ve stejnou dobu. Koncil byl zahájen 20. května 325 v ústřední budově císařského paláce, kde byla předběžně projednána otázka ariánství. Při této diskusi, které se alexandrijský kněz Arius a jeho egyptští přívrženci nejspíše neúčastnili, hráli důležitou úlohu Areiovi zastánci z řad biskupů, zvláště biskup Eusebios z Nikomédie. Pravidelná zasedání však započala teprve s příjezdem císaře Constantina I. Po úvodní řeči v latině ustanovil císař též koncilní pořádek - způsob, kterým se mělo při jednání postupovat. Předsedajícím koncilu byl nejspíše biskup Hosius z Córdoby. Po zasedání, které trvalo celý měsíc, koncil slavnostně vyhlásil Nicejské vyznání víry. Toto vyznání víry přijala většina přítomných biskupů. Do jednání o vyznání víry aktivně vstoupil Eusebios z Kaisareie. Přednesl vlastní vyznání víry, s nímž císař a většina biskupů souhlasila. Hlavní Eusebiovou snahou byl pokoj v církvi a Eusebios se v této věci snažil vyjít císaři vstříc. Císař Kónstantínos navrhl připojit k Eusebiovu vyznání pojem homoúsios. Nejspíše tato iniciativa vedla k vytvoření nového kréda, které se lišilo od Eusebiova vyznání nejen přijetím obratu homoúsios tó patri, \"soupodstatný s Otcem\" a bylo sněmem v Níkaii přijato jako Níkajské vyznání víry. 25. července 325 byl koncil ukončen. Při závěrečné řeči Constantinus opět zdůraznil, jak mu záleží na pokoji v církvi i říši.", "question": "V kterém roce byl svolán níkajský koncil?", "answers": ["325"]}
{"title": "Včela medonosná", "context": "Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce: Matka – její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva Trubec – jeho úlohou je oplodnit mladé matky; v případě potřeby pomáhá zahřívat včelí plod, díky své vyšší tělesné teplotě, než jakou mají. dělnice Dělnice – vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: vyhledávání a přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda), zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování správné teploty v úlu a řada dalších činností. Matka je včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány (dělnice je mají zakrnělé). Od dělnic se liší na první pohled svými většími rozměry. Matky měří 20–25 mm a jejich hmotnost se po vylíhnutí pohybuje v rozmezí 175–240 mg. Oplozená matka váží 225–290 mg. Od dělnice se dále liší tím, že nemá orgány uzpůsobené ke sběru, tedy pylové košíčky, voskotvorné žlázy, ani hltanové žlázy. Matka se také na rozdíl od dělnic nepodílí na pracích v úlu. Své žihadlo má uzpůsobené nejen k obraně (a to pouze v případě konfliktu s jinou matkou; nemá na žihadle protiháčky, proto po bodnutí nehyne, jako je to u dělnic) ale její žihadlo funguje zejména jako kladélko ke kladení vajíček.", "question": "Co je to včelí matka ?", "answers": ["včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány"]}
{"title": "Židle", "context": "Židle (zastarale nebo nářečně sesle z něm. Sessel) je nábytek, který je určen k sezení a k podpírání těla. Typická židle se skládá z opěrátka, sedáku a nosné části (většinou se jedná o 4 nohy, ale výjimkou nejsou více- či méněnohé varianty). Doplňkem židle je područka (opěrátko na ruce), se kterým se už zařazuje do skupiny nábytku sloužícího především k odpočinku, jakožto křeslo. Židle může a nemusí být polstrovaná; křeslo je polstrované vždy. Židle je určena pro jednu osobu a neslouží pouze k relaxačním účelům, ale například i při stolování, k úlevové poloze nebo při různé práci. Pohovka, lavička, gauč atd. jsou určeny pro více osob a využití nacházejí hlavně v odpočinkové činnosti. Židle je vyrobena téměř z libovolného pevného materiálu, ale mezi nejčastější patří židle vyrobené ze dřeva (např. ratan), plastu, kovu, pleteného proutí atd. Výška sedáku by měla být v rozmezí 40 až 50 cm tak, aby sedící člověk měl nohy v kolenou ohnuté v tupém úhlu. Úhel opěradla by měl být takový, aby byla osoba při opření v mírném záklonu (5°). Výška opěradla by měla být přibližně taková, aby dosahovala pod lopatky nebo k ramenům těla. Kancelářská židle poskytuje sedícímu vyšší komfort, má prvky aktivního sezení a jde o typ ergonomické židle pro dlouhodobé sezení. Artefakt Židle Magdaleny Jetelové se stal symbolem povodně z roku 2002.", "question": "Jak se říká nábytku určenému k sezení?", "answers": ["Židle"]}
{"title": "Quo vadis", "context": "Quo vadis je román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze z roku 1895. Děj se odehrává v římském impériu za vlády císaře Nerona. Na pozadí milostného příběhu římského patricije Vinicia a křesťanky Lygie popisuje počátky křesťanství, krutosti ze strany Říma, Neronovu znuděnou zvrhlost, požár Říma atd. Významnou roli hraje také Petronius, Viniciův strýc a Neronův arbiter elegantiarum neboli soudce ve věcech vkusu. Název tohoto díla vychází ze staré křesťanské legendy, která je vylíčena v závěru románu. Svatý Petr je v době Neronova pronásledování křesťanů přesvědčen svými stoupenci, aby odešel z Říma do bezpečí. Cestou potkává Ježíše Krista, který kráčí do města, a Petr se ho překvapeně ptá: \"Quo vadis, Domine? \" (Kam kráčíš, Pane? ), \"Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé.\", odpovídá mu Ježíš. Poté se Petr obrací nazpět a později umírá na kříži stejně jako jeho Pán. Z pokory však, aby Ježíše nenapodoboval, si Sv. Petr vyprosí, aby jej ukřižovali jinak – hlavou dolů. Vinicius se zamiloval do Lygie, dcery krále Lygů, která je už od mala jako rukojmí v domě vznešené římské rodiny Aulů. Zvyklý, že vše, co chce, dostane, nese velmi těžko Lygiinu nedostupnost. Když o všem poví svému strýci Petroniovi, oblíbenci císaře, dostanou s jeho pomocí Lygii z domu tak, že Petronius přemluví císaře Nerona, aby nechal dívku převézt do svého paláce. Tam se jí má Vinicius dvořit. Na večeři v paláci však opilý Vinicius Lygii prozradí, že zítra si pro ni přijedou jeho otroci, aby Lygii odvezli k němu domů. Ona ale nechce dělat milenku Viniciovi, a i když ho miluje, tak raději večer uteče. Vinicius běsní a nechává prohledat Řím. Lygie se zatím ukryje u lidí, kteří jsou křesťané stejně jako ona. V té době ještě bylo křesťanství římskými úřady pronásledováno a jeho vyznavači se museli ukrývat v katakombách. Petronius chce Viniciovi pomoct a najme Chilóna, člověka z ulice, aby našel Lygii. Když Chilón Lygii najde, chce ji s pomocí jednoho gladiátora unést, ale Lygii přijde na pomoc silný barbar Ursus, který gladiátora zabije a Vinicia zraní. Vinicius zjistí, že Lygie je křesťanka a když se mu znovu ztratí, chce se dozvědět o křesťanství. Zprvu si myslí, že ho Lygie nemiluje, protože je zaslíbená Ježíši Kristu, ale postupně se začne o křesťanské učení zajímat a dokáže Lygii chápat. Jednoho dne nechá znuděný císař Nero zapálit Řím, aby dostal inspiraci pro dokonalou báseň, v níž chce opěvovat hořící Tróju.", "question": "Kde se odehrává děj románu Quo vadis?", "answers": ["v římském impériu za vlády císaře Nerona"]}
{"title": "Aiolský modus", "context": "Aiolský modus je pojem z oblasti hudební nauky, který se používá pro posloupnost tónů diatonické durové stupnice zahrané od jejího šestého stupně. Tento modus je shodný s diatonickou mollovou stupnicí. == Vlastnosti aiolského modu == Aiolský modus vznikne z durové stupnice jejím zahráním od šestého stupně, například v případě C dur je základním tónem aiolského modu A a znění aiolského modu: a-h-c-d-e-f-g. Jedná se o mollový modus (s malou tercií), který je charakteristický malou sextou i septimou. Nejbližším tvrdším modem je dórský modus, který se od aiolského liší velkou sextou. Nejbližším měkčím modem je frygický modus, který se od aiolského liší malou sekundou. === Intervalové složení === == Složení v jednotlivých tóninách == Následující tabulka obsahuje složení aiolského modu pro jednotlivé tóniny. == Charakteristické akordy == Pro aiolský modus je charakteristický mollový kvintakord, ze septakordů pak malý mollový septakord. Kompletní tónový materiál modu je vyjádřen sedmizvukem (tercdecimovým akordem) X m i 13 − {\\displaystyle Xmi^{13-}\\,\\! } (X je základní tón aiolského modu). Následující tabulka obsahuje charakteristické akordy aiolského modu v tónině C dur. Použitelné jsou i další akordy, které vzniknou vynecháním některých intervalů v A m i 13 − {\\displaystyle Ami^{13-}\\,\\! } , například: A m i a d d 9 , A m i a d d 11 , A m i 7 a d d 11 {\\displaystyle Ami^{add9},Ami^{add11},Ami^{7add11}\\,\\! } == Související články == Modus Tónika Dórský modus Frygický modus Mollová stupnice Durová stupnice == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Aiolský modus ve Wikimedia Commons", "question": "Od kterého stupně se hraje diatonická durová stupnice v aiolském modu?", "answers": ["šestého"]}
{"title": "Papyrus", "context": "Ve vodě se dřeň máčela cca 6 dní pro výrobu světlého a 12 dnů, měl-li být výsledkem tmavě hnědý papyrus. Panovalo přesvědčení, že nejlepší je nilská voda, ale toto tvrzení nemá opodstatnění. Poté se proužky (např. paličkou) jemně zpracovaly a válečkem slisovaly, aby byly ploché, a následně rovnaly těsně vedle sebe nebo s malým překryvem na rovný podklad. Na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být několik, podle toho, jak měl být list papyru silný. Obvykle ale byly dvě. Výsledné příčně přeložené plátky byly vloženy na několik dnů pod mechanický lis, kde se zároveň několik (podle novodobé výroby šest) dní sušily. Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán. Nakonec výrobce zarovnal hrubý povrch a případně ořezal nerovné okraje. Jednotlivé listy papyru se lepily za sebe škrobovou kaší, tak že mohl vzniknout i několik metrů dlouhý svitek. V pozdějších dobách (přelom letopočtu) se kromě svitků používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy tak byly popsány z obou stran, čímž se šetřilo místem. V současnosti existuje v oblastech kolem Luxoru a Asuánu výrobny papyru, nyní již jako suvenýru pro turisty. Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou. Nejdražší se používaly na knihy, nejlevnější na osobní dopisy, záznamy apod. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana, zůstávala čistá. Podobně v případě dopisů, které se po sepsání skládaly a sešívaly či svazovaly šňůrkou, se též psalo na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa. Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků. Tento způsob zápisu se přenesl později i na kodexy, kde se též objevují sloupce.", "question": "Na papyrus se psalo násadkami z jakého rákosu?", "answers": ["seříznutého"]}
{"title": "Frekvence", "context": "Frekvence (též kmitočet) je fyzikální veličina, která udává počet opakování periodického děje za daný časový úsek. Například v obvodu střídavého proudu takto označujeme počet kmitů napětí či proudu za jednotku času. == Frekvence == Symbol veličiny: f nebo ν {\\displaystyle \\nu } (řecké písmeno ný) Jednotka SI: hertz, značka jednotky: Hz (rozměr 1 Hz = 1 s−1) Často používané násobky: kilohertz (kHz), megahertz (MHz) a gigahertz (GHz) Další jednotky: otáčky za minutu (ot./min) == Vztah k jiným veličinám == Mezi frekvencí f {\\displaystyle f} a časovou periodou T {\\displaystyle T} platí vztah f = 1 T {\\displaystyle {f}={\\frac {1}{T}}} Při popisu kmitání a vlnění se používá také úhlová frekvence (úhlový kmitočet) ω = 2 π f = 2 π T {\\displaystyle \\omega =2\\pi \\ f={\\frac {2\\pi }{T}}} === Frekvence a délka vlny === U periodického vlnění se vlnová délka (délka vlny) určí podle vzorce λ = v f = 2 π v ω {\\displaystyle \\lambda ={\\frac {v}{f}}=2\\pi {\\frac {v}{\\omega }}} , jednotky [m; m/s, Hz], kde v {\\displaystyle v} je rychlost šíření vlnění v prostředí, λ {\\displaystyle \\lambda } délka vlny a f {\\displaystyle f} frekvence. Pro elektromagnetické vlnění ve vakuu je v = c {\\displaystyle v=c} rychlost světla ve vakuu, pro zvukové vlny jde o rychlost zvuku v daném prostředí. == Dřívější užití v rozhlasovém vysílání == Dříve se místo frekvence (resp. kmitočtu) např. nosné vlny rozhlasových stanic udávala délka vlny. Údaj vysíláme na vlně 183 m tedy znamenal vysílání s nosnou frekvencí 1640 kHz. Udávání frekvence pomocí délky vlny je považováno za zastaralé. Užitečná je ale její znalost u nižších frekvencí, protože ovlivňuje vhodnou velikost antén a schopnost průniku překážkami. Dnes používáme označení jednotku Hz a její násobky. Před užíváním jednotky Hz se také používala zkratka cykly tedy např. 100 MHz se označovalo jako 100 megacyklů (100 Mcyc/s, cykly za 1 s). Názvy megacykly a kilocykly se dnes nepoužívá. Přestože se nejedná o jednotku SI, používá se u vzorkování jako vzorkovací frekvence jednotky vzorků za sekundu (100 MS/s, vzorky za 1 s). == Odkazy == === Reference === === Související články === Kmitání Vlnění Úhlová frekvence === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu frekvence ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo frekvence ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá fyzikální veličina, která udává počet opakování periodického děje za daný časový úsek.", "answers": ["Frekvence"]}
{"title": "Bible", "context": "Přezdívá se jí také Kniha knih. Bible se skládá ze dvou částí, které se označují jako Starý a Nový zákon. Bible je nejvíce překládanou a vydávanou knihou, první Gutenbergovo vydání z roku 1452 je první tištěnou knihou na Západě. První český překlad celé bible vznikl kolem roku 1360. Slovo \"bible\" pochází z řeckého biblia, knihy – množné číslo od neutra τ β (to biblion, zdrobnělina slova biblos). Antické knihy měly podobu svitku a jejich řecké označení pochází ze slova byblos, česky papyrus, ze kterého se svitky vyráběly. Množné číslo biblia převzala latina, ve které výraz později pochopili jako jednotné číslo feminina a slovo bible se tak začalo na Západě užívat v jednotném čísle. Hebrejské slovo tóra (naučení, příkaz, zákon) přeložila Septuaginta do řečtiny jako diathéké (závěť, smlouva) a latinské překlady jako testamentum (závěť, odkaz). Staroslověnský překlad použil slovo zavět a český slovo zákon, které původně snad znamenalo ustanovení a odkaz. Křesťanská bible tvoří dva oddělené soubory knih. Starší a podstatně obsáhlejší Starý zákon je tvořen posvátnými židovskými texty. Mladší, čistě křesťanský Nový zákon je věnován Ježíši Kristu, jeho učení a počátkům křesťanství. Podrobnější informace naleznete v článku Starý zákon. První část, Starý zákon nebo Stará smlouva, obsahuje posvátné knihy (tóra, později tanach), které křesťané převzali z judaismu a jsou oběma náboženstvím společné. Někdy se označují jako hebrejská bible. Knihy Starého zákona vznikaly postupně od 9. do 1. století př. n. l. a byly psány v hebrejštině, pouze některé pasáže aramejsky.", "question": "Co tvoří první část Bible?", "answers": ["Starý zákon"]}
{"title": "Tadeusz Kutrzeba", "context": "Tadeusz Kutrzeba [tadeuš kutřeba] (15. dubna 1885 nebo 1886, Krakov – 8. ledna 1947, Londýn) byl polský divizní generál považovaný za jednoho z nejlepších polských velitelů druhé světové války. == Biografie == V roce 1906 ukončil s vyznamenáním Vojenskou technickou akademii v Mödlingenu a stal se podporučíkem ženijního vojska. V září 1939 (nyní již jako generál) vedl Armádu Poznaň složenou ze 4 pěších divizí a dvou jízdních brigád. Aby ulevil tlaku na Varšavu a poté posílil její obránce, naplánoval a vedl zoufalý protiútok trosek armád Poznaň a Pomoří na křídlo a týl skupiny armád Jih generála Gerda von Rundstedta (bitva na Bzuře), který byl po počátečních úspěších rozdrcen obrovskou přesilou německých jednotek a metodickými údery Luftwaffe. Byl zajat po pádu Varšavy a jako válečný zajatec vězněn v táborech Hohenstein, Königstein a Murnau. Po válce byl předsedou Komise historické zářijové kampaně, která zasedala v Londýně. Zde také zemřel na rakovinu. Je pochován na 'Cmentarzu Wojskowym na Powązkach' ve Varšavě. === Vyznamenání === Byl vyznamenán řádem Virtuti Militari (2., 3. a 5. třídy), Řádem Odrodzenia Polski 3. a 5. třídy, řádem Krzyż Walecznych (3x), řádem Złoty Krzyż Zasługi a řadou dalších zahraničních vyznamenání. == Fotogalerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Tadeusz Kutrzeba ve Wikimedia Commons", "question": "Zemřel Tadeusz Kutrzeba na otravu krvi?", "answers": ["Zde také zemřel na rakovinu."]}
{"title": "Akvamarín", "context": "Akvamarín je šesterečný minerál, hlinitokřemičitan berylnatý (chemický vzorec Be3Al2Si6O18). Název minerálu je odvozený z latinského aqua marina (mořská voda). == Původ == Akvamarín je odrůda berylu. Má světle modrou až zelenomodrou barvu. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7,5 – 8, křehký, hustota 2,6 – 2,8 g/cm3, štěpnost nedokonalá podle {0001}, lom nerovný, lasturnatý. Optické vlastnosti: Barva: modrá,modrozelená,vzácně žlutá. Lesk skelný, matný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý. Chemické vlastnosti: Složení: Be 5,03 %, Al 10,04 %, Si 31,35 %, O 53,58 %, příměsi Fe, Ti. Rozpustný v HF, před dmuchavkou se netaví. == Využití == V klenotnictví jako drahý kámen (fasetové brusy, kabošony). == Náleziště == Brazílie – ve státech Minas Gerais (u města Marambaia byl v roce 1910 nalezen největší akvamarín na světě - vážil 110 kg), Espírito Santo a Bahia USA - Mt. Antero v Sawatch Range (Colorado) Rusko Srí Lanka Zambie Madagaskar Malawi Tanzanie Keňa == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu akvamarín ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu má akvamarín?", "answers": ["světle modrou až zelenomodrou"]}
{"title": "Escherichia coli", "context": "Escherichia coli (původním názvem Bacterium coli) je gramnegativní fakultativně anaerobní spory netvořící tyčinkovitá bakterie pohybující se pomocí bičíků. Spadá pod čeleď Enterobacteriaceae, jež také zahrnuje mnoho patogenních rodů mikroorganismů. E. coli patří ke střevní mikrofloře teplokrevných živočichů, včetně člověka. Z tohoto důvodu je její přítomnost v pitné vodě indikátorem fekálního znečištění. Člověku je jako součást přirozené mikroflory prospěšná, jelikož produkuje řadu látek, které brání rozšíření patogenních bakterií (koliciny) a podílí se i na tvorbě některých vitamínů (např. vitamín K). Byla objevena německo-rakouským pediatrem a bakteriologem Theodorem Escherichem v roce 1885. E. coli patří k nejlépe prostudovaným mikroorganismům, jelikož je modelovým organismem pro genové a klinické studie. Joshua Lederberg jako první r. 1947 pozoroval a popsal na bakterii E. coli výměnu genetického materiálu tzv. konjugaci. == Popis E. coli == === Morfologická charakteristika === E. coli je nesporotvorná tyčinka, jež se pohybuje pomocí bičíku. Bakterie dosahuje délky 2–3 μ a šířky 0,6 μ. Některé druhy mohou tvořit slizovité obaly, jež jsou složeny z polysacharidů. Na svém povrchu nese dva typy fimbrií. První typ fimbrií se skládá z kyselého hydrofobního proteinu tzv. fimbrinu. Umožňuje bakterii přichytit se na epitel hostitele a následně jej kolonizovat. Kolonizace je usnadněna vysokým počtem fimbrií prvního typu na buňku (100-1000 ks/buňka). Tyto fimbrie jsou vysoce antigenní, jelikož obsahují tzv. F antigeny. Druhým typem fimbrií jsou tzv. sex pili, jež hrají důležitou úlohu při konjugaci. Bakterie se může pohybovat pomocí bičíků. Ty jsou složeny z tzv. flagelinu (na lysin bohatý protein).", "question": "Kdo objevil bakterii E. coli?", "answers": ["Theodorem Escherichem"]}
{"title": "Lumírovci", "context": "Jako lumírovci bývá označována skupina spisovatelů 70. a 80. let 19. století sdružující se okolo časopisu Lumír. Společně s ruchovci tvořili novou generaci spisovatelů, která přebírala vliv po odcházejících májovcích. Jejich největší snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň. Poslední třetina 19. století se vyznačovala aktivizací kulturního života v českých zemích. Roku 1881 (1883) bylo otevřeno Národní divadlo, 1882 byla Univerzita Karlova rozdělena na část českou a německou, vznikají nová nakladatelství (např. r. 1871 nakladatelství Jan Otto, r. 1872 nakladatelství J. R. Vilímka) a vychází množství almanachů (např. r. 1868 almanach Ruch, r. 1871 Anemonky r. 1878 nový almanach Máj). Do středu veřejného zájmu se opět dostávají Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský. Cílem lumírovců bylo přiblížit české písemnictví vyspělým evropským literaturám. Prostřednictvím překladů (především z románské literatury) uváděli do české literatury evropské trendy, jak tematické tak formální. Literárně hodně experimentovali, objevují se u nich například dosud v české literatuře neobvyklé básnické formy – sonet, gazel, rondel. Neztotožňovali se s požadavkem, že literatura má především sloužit národu. Filosofickým základem jejich tvorby se stala myšlenka, že lidstvo se neustále vyvíjí k humanitě.", "question": "Ve kterém roce bylo otevřeno Národní divadlo?", "answers": ["1881"]}
{"title": "Taneční sport", "context": "Taneční sport je sportovní disciplína, která vychází ze společenského tance. Taneční páry, tedy muž a žena či chlapec a dívka, tancují figury zvolené podle předepsaných pravidel na náhodnou hudbu odpovídající tanci a snaží se co nejlépe vyjádřit charakteristické rysy tance i rytmus, melodii a strukturu hudby. Pravidelně se konají soutěže. Soutěží vždy několik párů najednou na parketě. V jednotlivých kolech jsou páry hodnoceny porotci a ty s nejvyšším hodnocením od všech porotců postupují podle postupového klíče dále, postupně až do finále, kde se určí tři nejlepší páry soutěže. Do jednotlivých kategorií jsou páry rozděleny podle věku a výkonnostní třídy. V posledních letech je přáním mnoha tanečníků, aby se taneční sport stal olympijskou disciplínou. == Disciplíny == Tančí se odděleně ve dvou tanečních disciplínách, a to ve standardních a latinskoamerických tancích. Každá disciplína se skládá z 5 soutěžních tanců. === Standardní tance (zkráceně STT) === Tyto tance jsou charakterizovány uzavřeným párovým držením. Pro čtyři je typický švihový pohyb. Pouze tango není švihový tanec. Pánové mají na sobě fraky (příp. vesty), dámy dlouhé šaty. Největší vývoj zaznamenaly během 30. let 20. století, kdy začaly vznikat základní popisy figur a technik, které se používají do současnosti. Současný standardní styl se vyznačuje dravostí, obdivem ke kráse, romantičnosti a citovým prožitím hudby a pohybu. Mezi soutěžní standardní tance patří waltz, tango, valčík, slowfox (neboli slowfoxtrot) a quickstep. Valčík je původem z Rakouska, proto se někdy nazývá také vídeňský valčík (anglicky Viennese Waltz). Tango jako jediné ze standardních tanců pochází ze země mimo Evropu, a to z jihoamerické Argentiny. Ostatní tance, tedy waltz, slowfox a quickstep jsou klasické standardní a jsou z Anglie. === Latinskoamerické tance (zkráceně LAT) === Někdy také nazývané zkráceně latinské. Tance v této disciplíně jsou uvolněnější v držení párů, v oblečení i v pohybu. Latinské tance charakterizují rytmická přesnost, temperament, smyslnost a velký citový náboj. Mezi soutěžní latinskoamerické tance patří samba, cha-cha, rumba, paso doble a jive. Na soutěžích v ČR se k této disciplíně u dětských kategorií přidává polka, byť není latinsko-americkým tancem. Brazilská samba má své kořeny v Africe. Jak rumba, tak nejmladší ze všech soutěžních tanců, cha-cha, pocházejí z Brazílie, přestože vznik rumby je nejasný a současný kubánský styl byl tomuto tanci připsán až po standardizaci pro soutěže v Evropě. Paso doble jako jediný latinskoamerický tanec nepochází z Ameriky, nýbrž ze Španělska a bere si inspiraci z tamních býčích zápasů. Na severoamerický Jive měl vliv swing, boogie-woogie i rock and roll, díky kterému je jive velmi fyzicky náročný.", "question": "Z jakého tance vychází taneční sport?", "answers": ["společenského"]}
{"title": "Slunce", "context": "Po vyčerpání zásob hélia v jádře dojde opětovně k pozastavení termojaderných reakcí, což povede k tomu, že již žádná síla nebude působit proti gravitačnímu působení a Slunce se začne smršťovat do malého tělesa. Jádro zkolabuje, scvrkne se a změní se na bílého trpaslíka. Vnější vrstvy budou během tohoto pochodu odmrštěny do okolního prostředí – vznikne planetární mlhovina, která bude obsahovat značné množství různých prvků rozšiřujících se do okolního vesmíru. Bílý trpaslík bude pozvolna chladnout, až vychladne zcela. Hypotézu rotace Slunce poprvé vyslovil roku 1609 Johannes Kepler ve své knize Astronomia nova. Všechna hmota na Slunci se díky extrémní teplotě vyskytuje v podobě plazmatu. To umožňuje, aby Slunce rotovalo rychleji na rovníku než ve vyšších zeměpisných šířkách. Díky tomuto rozdílu je magnetické pole Slunce deformované a tvarem připomíná silotrubici. Tato deformace magnetického pole způsobuje erupce a spouští vznik slunečních skvrn a protuberancí. Slunce rotuje okolo své osy v porovnání s jinými hvězdami pomalu. Rychlost rotace není všude na povrchu stejná. Na rovníku se Slunce otočí jednou za 25,38 dne, na pólech za 36 dní. Tento jev se nazývá diferenciální rotace. Vnitřek Slunce se otáčí jako tuhé těleso jednotnou rychlostí jednou za 27 dní. Toto je synodická doba rotace, která je počítána vzhledem k Zemi. Vůči okolním nehybným objektům se Slunce otočí jednou za 25,38 dne. Související informace naleznete také v článku Galaxie Mléčná dráha. Slunce se vůči Zemi a ostatním tělesům sluneční soustavy téměř nepohybuje. Z pohledu Galaxie však Slunce není stacionárním tělesem, ale obíhá kolem galaktického jádra přibližně ve vzdálenosti 30 000 světelných let od jádra rychlostí přibližně 250 km·s−1. Slunce oběhne střed Galaxie ve vzdálenosti 25 000 až 28 000 světelných let jednou za 226 miliónů let. Tento oběh nemá tvar kružnice a ani elipsy, ale vykonává zvláštní pohyb po tzv. galaktických epicyklech. Jedná se o elipsu, jejíž střed obíhá kolem středu Galaxie po kružnici. Jeden oběh Slunce okolo středu Galaxie se nazývá galaktický rok. Země obíhá okolo Slunce a zároveň rotuje kolem své osy. Díky rotaci Země směrem od západu k východu se Slunce zdánlivě pohybuje po obloze opačným směrem, tedy od východu na západ. Azimut jeho východu a západu se mění v závislosti na ročním období. V rámci zeměpisné šířky zůstává stejný jen úhel, pod kterým vychází a zapadá. Na 48° severní zeměpisné šířky (jižní části Slovenska) Slunce vychází a zapadá pod úhlem 42°. Na rovníků je tento úhel roven 90°.", "question": "Za jak dlouho oběhne Slunce střed Galaxie?", "answers": ["za 226 miliónů let"]}
{"title": "Darkwoods My Betrothed", "context": "Darkwoods My Betrothed je finská black metalová kapela založená hudebníkem s pseudonymem Emperor Nattasett na jaře 1993 původně pod názvem Virgin's Cunt. V roce 1994 se přejmenovala na Darkwoods My Betrothed. Čerpá ze severské mytologie.V roce 1993 vyšlo první demo Reborn In The Promethean Flame (ještě pod názvem Virgin's Cunt) a v roce 1995 první studiové album s názvem Heirs of the Northstar. == Diskografie == === Demo nahrávky === Reborn In The Promethean Flame (1993) – ještě pod názvem Virgin's Cunt Dark Aureoles Gathering (1994) === Studiová alba === Heirs of the Northstar (1995) Autumn Roars Thunder (1996) Witch-Hunts (1998) === Kompilace === Dark Aureoles Gathering (2000) The Eerie Sampler (1999) === Split nahrávky === Sacrament of Wilderness (1998) – split s kapelami Nightwish a Eternal Tears of Sorrow == Odkazy == === Reference === === Související články === Seznam blackmetalových skupin === Externí odkazy === Darkwoods My Betrothed v databázi Encyclopaedia Metallum (anglicky) Darkwoods My Betrothed, Discogs.com (anglicky) Darkwoods My Betrothed, Last.fm (anglicky) Darkwoods My Betrothed, Myspace (anglicky)", "question": "Ve kterém roce vznikla finská black metalová skupina Darkwoods My Betrothed?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Litomyšl", "context": "Litomyšl (něm. Leitomischl) je město na samém východě Čech v Pardubickém kraji, 18 km severozápadně od Svitav. Má přes 10 tisíc obyvatel. První zmínka o Litomyšli se vztahuje k roku 981 v Kosmově kronice české (Lutomisl), která ale vyšla až ve 12. století. Tehdy na litomyšlském návrší stával strážní hrad střežící panství Slavníkovců a nedaleko procházející obchodní cestu evropského významu - tzv. Trstěnickou stezku. Po vyvraždění Slavníkovců roku 995 přešlo území do rukou Přemyslovců. Olomoucký biskup Jindřich Zdík pozval do Litomyšle v polovině 12. století řád premonstrátů a založil roku 1145 premonstrátský klášter Olivetská hora (lat. Mons oliveti). Premonstráti dosáhli vysoké úrovně hospodářské a kulturní, a tak byla Litomyšl povýšena roku 1259 na město. Znak města (stříbrná lilie na červeném poli) byla převzata právě ze znaku premonstrátů (zlatá lilie na modrém poli). Díky úspěšné premonstrátské kolonizaci a umístění Litomyšle mezi Prahou a Olomoucí založil Karel IV. v roce 1344 biskupství litomyšlské. V postavení litomyšlských biskupů působili např.: Jan ze Středy, Albrecht ze Šternberka a Jan Železný. Husité město napadli ve dvou vlnách v letech 1421 a 1425. Město velice poškodili také kvůli účinkování Jana Železného na Kostnickém koncilu. Král Zikmund svěřil panství Kostkům z Postupic. Kostkové na svém panství podporovali Jednotu bratrskou a i přistěhovalectví. Za jejich vlády vzniklo v Litomyšli Nové Město s vlastním ohrazením, náměstím a radnicí. Kostkům z Postupic však bylo panství za účast ve stavovském odboji roku 1547 zabaveno. Dalšími majiteli se stali Pernštejnové. Vratislav II. z Pernštejna působil jako nejvyšší kancléř Království českého a byl prvním Čechem, který se stal nositelem Řádu zlatého rouna. Nechal postavit litomyšlský zámek, jehož stavitelem byl hlavně Giovanni Battista Aostalli. Roku 1649 prodali Pernštejnové panství Trauttmansdorffům. Prostřednictvím sňatku se dostalo do vlastnictví Valdštejn-Vartemberkům a posledními majiteli byli po roce 1855 Thurn-Taxisové. V 19. století město ztrácelo na významu, zejména z důvodu vedení významných železničních tratí mimo město.", "question": "Kde zazněla poprvé zmínka o městě Litomyšl?", "answers": ["v Kosmově kronice české"]}
{"title": "Jaderná elektrárna Temelín", "context": "Hodnocení vlivů jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí, 2004, Česko, České Budějovice, sborník z konference, Ministerstvo životního prostředí a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, (Zemědělská fakulta), editoři Emilie Pecharová, Hana Broumová; ISBN 80-7040-710-7 [5] Rizika přesahující hranice: případ Temelín, Helmut Böck, Dana Drábová; Praha, Česká nukleární společnost Praha, 2006; ISBN 80-02-01794-3, ke stažení ve formátu PDF Vliv provozu JE Temelín na životní prostředí: předpoklady a skutečnost, sborník materiálů ze semináře pořádaného Českou nukleární společností 19. října 2006 v hotelu Gomel v Českých Budějovicích (sestavili Václav Bláha a Martina Kortanová), Praha 2006, Český svaz vědeckotechnických společností; ISBN 80-02-01871-0 [6] Zhodnocení výstavby a spouštění jaderné elektrárny Temelín, sborník referátů z konference v Srní 11.–13. prosince 2002, Česká nukleární společnost, Česko 2003 Využití energií z jaderné elektrárny Temelín, sborník z konference z 3.–4. října 1989 v Českých Budějovicích, ISBN 80-02-99697-6, Příprava, realizace výstavby a provozu JE Temelín v ČSSR, České Budějovice, Dům techniky ČSVTS, 1989, ISBN 80-02-99062-5, Technické problémy při uvádění Jaderné elektrárny Temelín do provozu, Ing. František Hezoučký, habilitační přednáška ke stažení, PDF[nedostupný zdroj] Vliv vleček chladicích věží na počasí a klima, výzkumná zpráva, 78 stran, Daniela Řezáčová, Zbyněk Sokol, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, květen 2000 === Související články === Jaderná energie Temelín Protokol z Melku Vodní nádrž Hněvkovice Jaderná elektrárna Dukovany Jaderná elektrárna Loviisa Jaderná elektrárna Krško Jaderná elektrárna Mochovce Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice Jaderná elektrárna Ignalina Jaderná elektrárna Kozloduj MAPE Mydlovary === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaderná elektrárna Temelín ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaderná elektrárna Temelín Dílo Protokol z Melku ve Wikizdrojích Slovníkové heslo Temelín ve Wikislovníku Oficiální stránky Zpravodaj České nukleární společnosti zabývající se často Temelínem temelinky.cz, Zpravodaj jaderné elektrárny Temelín Stručné heslo na energyweb.cz (\"Encyklopedie energie\" vydaná ČEZ) Obsáhlá reportáž webu technet.cz, soustřeďující se převážně na technickou stránku věci Obejde se Rakousko bez Temelína? ; Neviditelný pes AKW Temelin (německy) (JE Temelín), stránky rakouského ministerstva zahraničí s dokumentací k problematice JETE Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany – informace o českých jaderných elektrárnách Rizika přesahující hranice; Případ Temelín, publikace, PDF Obsáhlý článek Jiřího Pálky na blisty.cz Dokončení Temelína odloženo o pět let Virtuální prohlídka elektrárny", "question": "Jaký typ elektrárny je Temelín?", "answers": ["Jaderná"]}
{"title": "Český lev 1993", "context": "Český lev 1993 je první ročník výročních cen České filmové a televizní akademie Český lev. Proběhl ještě bez nominací. Hlasováním poroty byla v každé kategorii vyhodnocena vždy první tři místa. Tvůrce či film na prvním místě pak získal Českého lva. Vítězové byli vyhlášeni 25. února 1994. Večerem provázeli Roman Holý a Miloš Kohout. Nejlepším filmem byl vyhlášen muzikálový snímek Šakalí léta, který také získal Lvů nejvíce. Šakalí léta Jan Hřebejk (Šakalí léta) Václav Šašek (Helimadoe) Jaroslav Brabec (Krvavý román) Ivan Hlas (Šakalí léta) Jiří Brožek (Krvavý román) Jaroslav Brabec (Krvavý román) Josef Abrhám (Šakalí léta) Jiřina Bohdalová (Nesmrtelná teta) Jurský park František Vláčil Blade Runner Šakalí léta Kanárská spojka Český lev 1993 na stránkách ČFTA", "question": "Který film získal jako první Českého lva ?", "answers": ["Šakalí léta"]}
{"title": "Naruto", "context": "Pět kagů mezitím čelí oživenému Madarovi Učihovi, který je všechny téměř zabije a jde pomoci svému parťákovi tajemnému Tobimu. Při souboji Tobiho s Narutem se však ukazuje, že tím, kdo se za Tobiho celou dobu vydával, je Obito Učiha, Kakašiho bývalý kamarád, který údajně zemřel při třetí velké válce nindžů. Obitovi a Madarovi se ale nakonec podaří vyvolat desetiocasého démona, který má být prostředkem k ovládnutí světa. Desetiocasého ale nejde přemoci tak rychle. Během pokusů o jeho zničení zemřou i některé hlavní postavy, například Nedži, Inoiči nebo Šikaku. Naruto propadá zoufalství, ze kterého ho nakonec vytáhne Hinata. Oba se chystají i se zbytkem armády zničit nadobro desetiocasého démona. == Manga == Masaši Kišimoto uveřejnil pilotní kapitolu v časopise Akamaru Jump již v roce 1997, kde sklidila velmi příznivé ohlasy. O dva roky později se začala manga vydávat v časopise Šúkan šónen Jump. Prvních 238 kapitol se zaměřuje na příběh Naruta ve věku dvanácti až třinácti let, děj od kapitoly 245 se odehrává o dva a půl roku později. Mezi tyto dvě části je vložen Kakašiho gaiden (kapitoly 239–244). Doposud bylo nakladatelstvím Šúeiša v Japonsku vydáno 72 svazků mangy formátu tankóbon, přičemž úvodní svazek byl vydán 3. března 2000. Část Narutova příběhu v období dvanácti až třinácti let včetně zmíněného Kakašiho gaidenu popisuje prvních 27 svazků. Poslední – sedmdesátý první – svazek byl v Japonsku vydán 4. listopadu 2014. Šúeiša vydává mangu i ve formátu pro mobilní telefony na stránkách Manga Capsule.V Česku mangu vydává od 28. července 2011 nakladatelství CREW, které doposud vydalo třicet osm svazků. == Anime ==", "question": "Kdy byla uveřejněna pilotní kapitola?", "answers": ["v roce 1997"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn - 30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených. Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, v níž Německo nakonec utrpělo drtivou porážku. Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa.", "question": "Jaké je datum smrti Hitlera ?", "answers": ["30. dubna 1945"]}
{"title": "Vila Tugendhat", "context": "Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety a Fritze Tugendhatových. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Vila Tugendhat se nachází na adrese Černopolní 45, na území městské části Brno-sever v katastrálním území Černá Pole na parcele č. 3365. Patří k ní i přilehlá zahrada s parcelním číslem 3366. Pozemek v příkrém svahu byl součástí velkého pozemku, patřícího k vile otce Grety Tugendhatové, známého brněnského textilního průmyslníka Alfreda Löw-Beera, který horní část svého pozemku dceři věnoval jako svatební dar a celou stavbu domu také financoval. Vila je označována, spolu s německým pavilónem na výstavě EXPO v Barceloně (1929), za nejvýznačnější předválečné dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století. Zároveň je to stavba, která spoluurčila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury - funkcionalismu. Výjimečné postavení vily je dáno řadou okolností. Architekt van der Rohe dostal v roce 1928 od investorů volnou ruku včetně finančního rámce. Stavba přišla na pět milionů prvorepublikových Kč, za tu cenu se dalo postavit 30 běžných rodinných domů. Díky dostatku peněz se tu však mohly použít unikátní technologie a moderní materiály. Dodnes architekti napodobují zejména propojení zahrady a interiéru. Výjimečnost vily spočívá i ve smutném faktu, že většina staveb, které vytvořil van der Rohe v Evropě, byla zničena. Právě vila Tugendhat a jeho německý pavilon v Barceloně (1929) jsou přitom pokládány za jeho nejlepší předválečná díla. Známý je především prosklený hlavní obytný prostor vily Tugendhat se zimní zahradou. Dům byl ve své době převratný z několika důvodů: obyvatelný nepřerušovaný prostor okna hlavního obytného prostoru bylo možné zcela spustit do podlahy a splynutí interiéru s přírodou v zahradě bylo velmi působivé nosný systém budovy tvoří ocelový skelet, stropy tudíž nenesou zdi, ale 29 ocelových nýtovaných sloupů profilu kříže, v obytných místnostech obaleny chromovaným plechem.", "question": "Ve kterém roce byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Budapešť", "context": "Budapešť (maďarsky Budapest) je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země, 9. největší město Evropské unie. Je také správním centrem Pešťské župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se rozkládá na obou březích řeky Dunaje. Na ploše o rozloze 525 km2 zde žije 1,74 milionu obyvatel (2012), v aglomeraci pak 2,45 milionu osob. Budovy podél břehů Dunaje, Budínský hrad a Andrássyho třída jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dunaj, který protéká městem od severu k jihu v délce 28 km, vytváří několik ostrovů; nejvýznamnější z nich jsou Markétin (Margit-sziget), který se rozkládá v centrální části města a Csepelský (Csepel-sziget), na kterém se rozkládá velká část jižní Budapešti. Průměrný průtok Dunaje v maďarské metropoli činí 2 330 m3/s. Řeka dělí město na dvě části výrazně odlišného krajinného rázu. Zatímco levobřežní část (Pešť) se rozkládá na rovině, pravý břeh je (hlavně v severní části) značně kopcovitý - Budínské vrchy (Budai-hegység) dosahují na území města výšky 527 m (János-hegy); nejnižším místem je hladina Dunaje (98 m). Centrum města leží v nadmořské výšce 105 m. V Budínských vrších se nachází několik turisticky přístupných jeskyní (Pálvölgyi-barlang, Mátyás-barlang). Hlavním přírodním bohatstvím města jsou termální prameny, díky nimž je Budapešť jedním z největších lázeňských měst světa. Podnebí je středoevropské, mírně kontinentální. Průměrná lednová teplota je -2 °C, v červenci pak 22 °C; roční úhrn srážek se pohybuje kolem 620 mm. Již v 1. století př. n. l. u pramenů na úpatí Gellértova vrchu sídlili Keltové. Kolem roku 89 n. l. založili Římané severně od dnešního centra osadu Aquincum. K ochraně zdejšího přechodu přes Dunaj bylo i na protějším (pešťském) břehu zřízeno opevněné Contra Aquincum (poblíž dnešního Náměstí 15. března). V Aquincu byla umístěna vojenská posádka a roku 106 se stalo hlavním městem provincie Pannonia Inferior.", "question": "Dělí Dunaj město Budapešť na dvě části?", "answers": ["Řeka dělí město na dvě části výrazně odlišného krajinného rázu."]}
{"title": "Traktor", "context": "Traktor (internacionalismus z latinského tractor 'tahač', a to z trahere – táhnout) je trakční stroj resp. motorové vozidlo sloužící především k tahu. Může sloužit ale také k nesení, tlačení a pohonu zemědělských strojů. Je určen pro práci i dopravu zejména v zemědělství, na poli, v lese nebo jiném nerovném nebo nezpevněném terénu. Traktor a podobné stroje se běžně používají i v jiných oborech, například při údržbě silnic nebo stavebních pracích. Zvláštním typem jsou vojenské traktory, které sloužily a někde ještě stále slouží jako tahače vojenské techniky. Má obvykle čtyři kola, existuje ale i pásový traktor (lidově zvaný pásák), který se podobá tanku či sněžné rolbě. Většinou je poháněn dieselovým motorem s hnanou zadní nebo přední nápravou (někdy i oběma). Traktor je přizpůsoben k pohybu v náročném terénu a vyšší svahové dostupnosti. Na zádi traktoru (někdy i na přídi) se obvykle nachází tříbodové hydraulické zařízení, na které je možno upnout další příslušenství. V zadní části se je instalována vývodová hřídel předávající točivý moment motoru zapřaženým zařízením. Tato hřídel se u některých traktorů může nacházet i vpředu. Předchůdcem traktoru je kromě dobytka (kůň, vůl, kráva) též parní lokomobila. Podle institutu World Resources Institute je na Zemi přes 25 milionů traktorů (96 tisíc v Českých zemích). První všeobecně použitelný traktor sestrojili Američané roku 1901. Výrobci v tehdejším Československu byly firmy Kolben a Daněk, Wichterle-Kovařík, Praga, Svoboda a Škoda. Éru malých traktorů ukončily velké lány při kolektivizaci po roce 1950. Z českých výrobců traktorů dodnes přežil jen Zetor v Brně. Jeho Zetor 15 z roku 1948 měl 15 koní.", "question": "Jak se jmenuje traktor podobný traktor podobný tanku?", "answers": ["pásový"]}
{"title": "Karel Čapek", "context": "=== Původ a studium === Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře MUDr. Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor. S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. V Úpici také absolvoval základní školu Na Blahovce, která byla později, po Karlově smrti, přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a získal doktorát. V letech 1910–1911 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně. === Počátky literární činnosti === Karel Čapek trpěl od svých 21 let Bechtěrevovou nemocí, což je chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů. Pro svou nemoc nebyl odveden do rakouské armády a nemusel proto bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou a jejími následky velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině; v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše. Jako vychovatel však údajně působil pouze tři měsíce, a brzy přešel k novinařině. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech: v Národních listech (1917–1921), v týdeníku Nebojsa (1918–1920) a v Lidových novinách (od roku 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. === Vrcholné období === V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou československého odboru PEN klubu.Karel Čapek a jeho bratr Josef byli zhruba od roku 1925 aktéry pravidelného pátečního setkávání osobností politického a kulturního života. Tyto schůzky se staly zavedenou \"institucí\". Roku 1927 se pro jejich účastníky všeobecně vžil název pátečníci. Mezi pátečníky patřili kromě bratří Čapků mj. prezident T. G. Masaryk, ministr zahraničí Edvard Beneš, historik Josef Šusta a novinář Ferdinand Peroutka. Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem (sepsány 1928–1935, ve 3 svazcích (v roce 1938 shrnuty do jednoho svazku) jsou jedinečným svědectvím o T. G. Masarykovi, o jeho názorech nejen politických, filozofických, ale i lidských, a jeho vzpomínek.", "question": "Proč nebyl Karel Čapek odveden do rakouské armády?", "answers": ["Pro svou nemoc"]}
{"title": "Zlato", "context": "Zlato (latinsky Aurum, chemická značka prvku Au) je chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako platidlo. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněn jeho nízký přechodový odpor a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Vznik zlata je spojen v menší míře s explozí supernov a ve větší pak s kolizí neutronových hvězd. Tyto kosmické procesy poskytují dostatečné množství energie k tomu, aby se protony a neutrony mohly sloučit do podoby těžkého atomu zlata. Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou (HNO3]-:HCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitého aniontu [Au(Cl)4]-. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]-. Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti, amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj? ] Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov. Zlato je také rozpustné ve vodném roztoku jodidu draselného a jodu. Pomocí tohoto roztoku lze snadno rozpouštět především tenké vrstvy zlata. Zlato je mimořádně trvanlivé a odolné vůči povětrnostním i chemickým vlivům. Pevnost a tvrdost zlata je možné zvýšit přidáním jiných kovů. Pozlacené průhledné plastické fólie mají vynikající odrazivost světelných a tepelných (infra-) paprsků. Zlatá fólie může chránit před únikem tělesného tepla (např. v porodnictví nebo v extrémních přírodních podmínkách). Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 - 5 ppb (μ/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná - uvádí se hodnota 0,011 μ Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku.", "question": "Je zlato odolný kov ?", "answers": ["Zlato je chemicky velmi odolný kov."]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Přítomnost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonské požadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USA k uvalení ropného embarga na Japonsko, čímž bylo vážně poškozeno jeho hospodářství. Podle militantního křídla japonské vlády, v jehož čele stál Hideki Tódžó, si Japonsko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asii zajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou. Císařský generální štáb proto vypracoval plán obranného perimetru v Asii a v Tichém oceánu, umožňujícího Japonsku nerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedení defenzivní války. Nezbytným předpokladem úspěchu tohoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flotily. 7. prosince 1941 se z japonských letadlových lodí, jež nepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů, vznesly stovky japonských letadel, které krátce před osmou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou námořní základnu v Pearl Harboru. Během dvouhodinového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řada amerických bitevních lodí a jiných plavidel. Po tomto zákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku. Na stranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Německo a Itálie. Už před vstupem do konfliktu USA pozvolna opouštěly svoji izolacionistickou politiku a zastávaly jen formálně neutrální postoj k válčícím stranám. V březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence, když prosadil zákon o půjčce a pronájmu umožňující Britům, Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní a jiné dodávky bez nutnosti okamžitého splacení. Konečně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromné americké průmyslové kapacity plně zapojily do boje proti Ose. 11. prosince 1941 vyhlásilo nacistické Německo válku Spojeným státům americkým a Adolf Hitler osobně schválil přípravu na provedení sabotážních a teroristických útoků na území USA (např. Operace Pastorius v roce 1942).", "question": "Kdy vstoupily do války Spojené státy americké?", "answers": ["7. prosince 1941"]}
{"title": "Vrbovka růžová", "context": "Vrbovka růžová (Epilobium roseum) je druh rostliny z čeledi pupalkovité (Onagraceae). == Popis == Jedná se o vytrvalou rostlinu dosahující výšky nejčastěji 20–90 cm. Oddenky jsou poměrně krátké, koncem léta se vytváří turiony, které později vystupují na povrch, zezelenají a vyvíjí se v malé listové růžice. Lodyha bohatě větvená (řidčeji skoro jednoduchá), dole lysá nebo skoro lysá, v horní části přitiskle pýřitá s odstálými žláznatými chlupy, od listů sbíhají 2 úzké linie. Dolní listy jsou vstřícné, ve střední a horní části pak střídavé, relativně dlouze řapíkaté, řapíky 5–20 mm dlouhé. Čepele jsou nejčastěji kopinaté až vejčitě kopinaté, nejčastěji tmavě zelené, asi 3–8 cm dlouhé a 1,5–3,5 cm široké, na okraji jemně pilovité, na každé straně s 10–70 zuby. Květy jsou uspořádány v květenstvích, vrcholových hroznech a vyrůstají z paždí listenu. Květy jsou čtyřčetné, kališní lístky jsou 4, nejčastěji 3–3,5 mm dlouhé. Korunní lístky jsou taky 4, jsou nejčastěji 4–6 mm dlouhé, na vrcholu mělce vykrojené, bělavé, později bledě růžové s tmavšími žilkami. Ve střední Evropě kvete nejčastěji v červenci až v září. Tyčinek je 8 ve 2 kruzích. Semeník se skládá ze 4 plodolistů, je spodní, čnělka je přímá, blizna je celistvá, kyjovitá. Plodem je asi 4–6 cm dlouhá tobolka, je přitiskle pýřitá s odstálými žláznatými chlupy, v obrysu čárkovitého tvaru, čtyřhranná a čtyřpouzdrá, otvírá se 4 chlopněmi, obsahuje mnoho semen. Semena jsou cca 0,9–1 mm dlouhá, na vrcholu s chmýrem a osemení je hustě papilnaté. Počet chromozómů je 2n=36. == Rozšíření ve světě == Vrbovka růžová je rozšířena ve velké části Evropy, na sever až po jižní Skandinávii, roste i ve Velké Británii a Irsku. V jižní Evropě se vyskytuje jen málo, skoro chybí na Pyrenejském poloostrově. Na východ je rozšířena i v evropské části Ruska přibližně po řeku Don, v Malé Asii na Kavkaze, další enklávy výskytu jsou i dále v Asii včetně Číny. Zavlečena do Severní Ameriky. == Rozšíření v ČR == V ČR se vyskytuje roztroušeně od nížin do nižších horských poloh. Nejčastěji ji najdeme na rumištích, podél struh a potoků a v rákosinách. == Reference ==", "question": "Jaká je čnělka vrbovky růžové?", "answers": ["přímá"]}
{"title": "Death metal", "context": "Žánr, původem odnož thrash metalu, vznikl, aby vzdával hold temným, principiálním idejím, které zůstávaly v metalu nevyužity. Zaměření se na smrt a extrémy dalo podnět na pojmenování žánru. Existují tři teorie o původu termínu \"death metal\". První se vztahuje na skladbu s názvem \"Death Metal\" od kapely Possessed z jejich prvního alba \"Seven Churches\" (1985). Ale toho roku se také objevila skladba \"Death Metal\" na albu \"Power from Hell\" od anglických thrasherů Onslaught. Také demo kapely Death se nazývalo \"Death by Metal\". Druhá teorie tvrdí, že žánr byl pojmenován podle průkopníků tohoto stylu, Death. Říká se, že jejich strohý název se ujal jako jméno pro nový metalový žánr. Třetí teorie se objevila roku 2003, když Quorthon, zesnulý zakladatel blackmetalové skupiny Bathory, v rozhovoru s britským novinářem vyhlásil, že on vymyslel pojem \"death metal\" už v roce 1984, i když jeho kapela nikdy k death metalu nepatřila. Death metal se vyvinul z thrash metalu. Thrash metal je žánr extrémů: rychlá tempa, hlučnost, nestálost, řev (screaming) a nepředvídatelné struktury skladeb. Thrash-metalové kapely experimentovaly s novými technikami a nápady, aby posunuly žánr dál od komerčního rocku. Nejextrémnější thrash-metalové kapely vytvořily proto death-metalový zvuk tím, že hrály ještě rychlejší, tvrdší a temnější thrash. Okolo roku 1983 se začaly formovat agresivní americké kapely jako floridští Death, kalifornští Possessed a chicagští Master. Ze jmenovaných kapel jako první vydali ukázku \"raného death metalu\" Possessed, a to album \"Seven Churches\" (1985), dál také Švýcaři Messiah (album \"Hymn to Abramelin – 1986) a Kanaďané Slaughter (Strappado – 1986); v roce 1987 potom Death vydali \"Scream Bloody Gore\" a Necrophagia \"Season of the Dead\". Morbid Angel je další kapela, která silně ovlivnila death-metalovou scénu početnými demo nahrávkami. Tyto \"rané death-metalové\" kapely vytvořily žánr, který se podstatně liší od svého nejbližšího příbuzného, thrash metalu. Koncem 80. let se začal hrát death metal ve Skandinávii, obzvlášť ve Švédsku. Začátkem 90. let vydaly svoje první alba kapely jako Nihilist (později Entombed), God Macabre, Carnage (později Dismember), Unleashed a Grave.", "question": "Z čeho se vyvinul death metal ?", "answers": ["z thrash metalu"]}
{"title": "Sumó", "context": "Sumó (japonsky: 相; česky doslova: bránit se) je sport, starý více než 1 000 let, mající svoje počátky v japonském šintoismu. Japonským národním sportem se stalo sumó během období Edo (1600–1868). První zmínka o tomto sportu se však objevuje již v kronice Kodžiki z roku 712. Jedná se sport plný tradic, precizních pravidel a symbolů, ale především pevně daných obřadů. Zápasy sumó se odehrávají na čtvercovém vyvýšeném (50–70 cm) ringu \"dohjó\" v jehož středu je 28 snopy z rýžové slámy vyznačeno kruhové zápasiště o průměru 4,57 m. Cílem zápasu je vytlačit soupeře za okraj vyznačeného zápasiště nebo ho donutit, aby se dotkl povrchu země jakoukoliv jinou částí těla, než je chodidlo. Snahou je tedy především vyvést svého soupeře z rovnováhy. Slavnostnímu vstupu zápasníků před vlastními zápasy do ringu se říká dohjóiri (土) a jedná se o obřadní představení zápasníků. Soupeři před samotným zápasem tráví čas v kruhu předváděním obřadních dřepů \"šiko\" a soubojem očí se soupeřem. Poté oba zapasníci vystoupí z kruhu, napijí se \"vody síly\", otřou si ústa \"papírem síly\" a poté naberou do hrsti sůl, kterou rozhodí po zápasišti, což má zahnat zlé duchy. Rozhodčí se nazývá gjódži (行). Je oblečen do kostýmu šlechtice ze 14. století. Za pasem nosí malý nůž tantó jako vzpomínku na doby, kdy v případě mylného rozhodnutí spáchal rozhodčí sebevraždu seppuku. Japonská uctivost velí i dnes v případě chyby ze strany rozhodčího požádat o odchod do důchodu. Tato žádost však bývá v drtivé většině případů zamítnuta.", "question": "Co je to sumó?", "answers": ["sport"]}
{"title": "Crookesův mlýnek", "context": "Crookesův mlýnek je jednoduchý fyzikální přístroj, demonstrující působení energie elektromagnetického záření. Skládá se ze skleněné baňky, z níž je částečně vyčerpán plyn. Uvnitř je na jehlovém ložisku umístěn mlýnek se čtyřmi listy. Listy jsou z jedné strany černé (pohlcuje záření) a z druhé strany bílé (odráží záření). Dopadající záření způsobí, že se tmavé strany listů začnou pohybovat směrem od zdroje záření. Pro funkci mlýnku se uvádějí dvě vysvětlení závislá na stupni vakua v baňce: černá plocha se více zahřeje a protože teplý vzduch za listem má vyšší kinetickou energii, začne se \"mlýnek\" otáčet proti směru dopadajících fotonů - tento jev nastane při tlaku kolem 1 Pa a je způsoben přeneseným teplem nikoliv částicovým charakterem fotonů. Při tlaku řádově 10−4 Pa se mlýnek zastaví. lesklá plocha odráží fotony, foton při dopadu předá kinetickou energii, tmavá plocha je pohlcuje - tato hypotéza je ale mylná, jelikož kinetická síla dopadajících fotonů je příliš malá pro buzení takového makroskopického pohybu. Pro důkaz částicového charakteru světla (fotonu) je nutno použít Nicholsův radiometr. Přístroj vynalezl v roce 1873 chemik William Crookes jako vedlejší produkt svého výzkumu. Snažil se jím změřit působení světla, které ovlivňovalo jeho přesná kvantitativní chemická měření. Toto zařízení je také někdy využíváno v experimentální parapsychologii v pokusech snažících se prokázat existenci telekineze. Testované osoby se mají pokusit pouhou silou vůle roztočit mlýnek opačným směrem než kterým ho otáčí světlo - tento jev je ale způsoben přenosem tepla z ruky testované osoby. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Crookesův mlýnek ve Wikimedia Commons Jak funguje světelný mlýnek? Heslo Radiometr v Ottově slovníku naučném", "question": "Používá se Crookesův mlýnek v parapsychologických pokusech?", "answers": ["Toto zařízení je také někdy využíváno v experimentální parapsychologii v pokusech snažících se prokázat existenci telekineze."]}
{"title": "Astrometrie", "context": "Astrometrie je odvětví astronomie, které se zabývá přesnými měřeními a vysvětlováním pozice a pohybů hvězd a ostatních nebeských těles. Kvůli omezené přesnosti přístrojů se až do konce 19. století zdálo, že astrometrie bude stát na okraji vědeckého zájmu. Se zlepšujícími se přístroji a nástupem automatizace se informace získávané astrometrií staly velmi důležité při studiu a výzkumu pohybu a fyzikálního původu naší sluneční soustavy a naší galaxie Mléčná dráha. == Hledání exoplanet == Jednou z možností využití astrometrie je hledání exoplanet. Je to v tomto oboru nejstarší metoda, používána asi 50 let. Zjišťujeme-li dlouhodobě a precizně polohu určité hvězdy, bude se po obloze pohybovat ne po přímce, ale po vlnovce s periodou jednoho roku, což souvisí s oběhem Země okolo Slunce. Odhlédneme-li od tohoto pohybu, bude se zkoumaná hvězda pohybovat po přímce. Pokud ovšem obíhá okolo hvězdy jinak neviditelná planeta, bude hvězdu svou gravitaci ovlivňovat a její pohyb se nebude jevit přímý, ale opět po vlnovce s periodou oběžné doby planety a s amplitudou úměrnou poměru hmotností hvězdy a planety. V hledání exoplanet za použití astrometrie byl nejznámější astronom Peter van de Kamp svými \"objevy\" dvou objektů u Barnardovy hvězdy. Domnělé objevy byly ve skutečnosti výsledkem chyby přístrojů. == Ve fikcích == Ve sci-fi seriálu Star Trek: Vesmírná loď Voyager je astrometrická laboratoř jednou z často používaných scén. Ve sci-fi seriálu Battlestar Galactica je astrometrická laboratoř uváděna v mnoha dialozích. == Zdroje == Obrázky, zvuky či videa k tématu astrometrie ve Wikimedia Commons Jean Kovalevsky a P. Kenneth Seidelman, Fundamentals of Astrometry, Cambridge University Press, 2004, ISBN 0-521-64216-7.", "question": "Čím se zabývá astrometrie?", "answers": ["přesnými měřeními a vysvětlováním pozice a pohybů hvězd a ostatních nebeských těles"]}
{"title": "Benitoit", "context": "Benitoit je vzácný Ba a Ti cyklosilikát modré barvy. Byl objeven v roce 1907 na lokalitě San Benito River, podle které byl také pojmenován. Jeho jednoznačně určujícím znakem je schopnost fluorescence pod krátkými vlnami UV světla, kdy září silně modrou barvou. Má také menší tepelnou odolnost v porovnání s ostatními drahokamy, tudíž ho nelze tepelně upravovat pro zvýšení kontrastu modré barvy. Jedná se o oficiální drahokam státu Kalifornie a nachází se zde i jediný komerční důl zabývající se jeho těžbou. Jedná se o vůdčí minerál benitoitové skupiny a také titanem obohacený analog minerálu pabstitu. == Vznik == Benitoit je hydrotermálního původu a vyskytuje se v asociaci s natrolitem, neptunitem a albitem (kterým je často obalen a musí se louhovat v HCl), na kontaktech serpentinitových těles a zelených břidlic. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6 – 6,5, hustota 3,61 - 3,68 g/cm3, štěpnost nezřetelná podle {1011}, lom lastrunatý. Září sytě modře pod krátkými vlnami UV světla. Optické vlastnosti: Barva je světle a tmavě modrá, lesk skelný, průhlednost: průhledný i průsvitný, vryp bílý. Chemické vlastnosti: Složení: Ba 33,21 %, Ti 11,58 %, Si 20,38 %, O 34,83 %.", "question": "Jakou barvu má benitoid?", "answers": ["modré"]}
{"title": "Klasický Hollywood", "context": "Pojmem klasický Hollywood se označuje období americké kinematografie zhruba od konce 20. let do pozdních 60. let. Přičemž tento termín zahrnuje jednak specifický styl natáčení filmů a jednak specifický mód produkce, distribuce a uvádění filmů v americké kinematografii tohoto období. Klasický Hollywood je často označován jako \"Zlatý věk Hollywoodu\" a specifické stylové prostředky, rozvinuté během této periody, se nazývají klasický hollywoodský styl. Zlatý věk Hollywoodu trval více než 30 let, od konce němé éry v americkém filmu na konci 20. let do pozdních 60. let. Klasická hollywoodská kinematografie byla velmi \"žánrová\", většina hollywoodských filmů tohoto období se striktně držela určitého žánru, populární byly například westerny, nebo muzikály. S nástupem klasického Hollywoodu, tedy během pozdních 20. let a raných 30. let, byly v americké kinematografii rozšířené filmy, které byly značně provokativní a z morálního hlediska velmi kontroverzní v tehdejší společnosti. Jednalo se například o celý žánr gangsterského filmu, nebo o snímky, které byly dosti sexuálně odvážné. Toto krátké, nicméně slavné období americké kinematografie, je známo jako Pre-kodexové období Hollywoodu. V roce 1930 prezident The Motion Pictures Producers and Distributors Association (MPPDA) Will Hays proto zavedl Produkční kodex, nazývaný také \"Haysův kodex\", který vyžadoval plnění určitých předem daných cenzurních opatření, přičemž tento kodex byl chápán jako \"menší zlo\" a vznikl jako reakce na možné zavedení nechtěné státní cenzury v americké kinematografii. Nicméně produkční kodex nebyl v praxi uplatňován až do roku 1934, kdy byla vlivná katolická organizace Legie slušnosti extrémně pobouřena kvůli dvěma sexuálně provokativním filmům z roku 1933, ve kterých hrála Mae West.", "question": "Označuje se pojmem klasický Hollywood období americké kinematografie zhruba od konce 20. let do pozdních 60. let?", "answers": ["Pojmem klasický Hollywood se označuje období americké kinematografie zhruba od konce 20. let do pozdních 60. let."]}
{"title": "Forrest Gump", "context": "Forrestovi je čtyřicet a má spoustu snů, ale jsou to jen sny, neví co se bude dít dál, ale je rád, že si může říct, že neměl nudný život. Jedno vám teda povim: bejt idijot není žádnej med. Lidi se vám akorát smějou a nemají s váma trpělivost a chovaj se hnusně. Vono se toho namluví jak by na nás postižený měly bejt hodný jenomže povídali že mu hráli. Ale nestěžuju si poněvač si myslím že jsem si užil docela zajímavej život. Idijot jsem vod narození. IQ mi zjistili pod sedumdesát takže na to mám i papíry. Teda já bysem tipoval že jsem spíš inbecil nebo možná dokonce debil i když osobně se nejradějc považuju spíš za slabomyslnýho protože jak se řekne idijot lidi si většinou představěj nějakýho mongolojda. To jsou takový ty co maj voči až u sebe a vypadaj jak čínani takže furt sliněj a sahaj si na příro. (Winston Groom \"Forrest Gump\" Praha Nakladatelství XYZ 2010, str. 13, překlad Šimon Pellar. ) V roce 1994 byla natočena filmová adaptace Forrest Gump (režie: Robert Zemeckis, hrají: Tom Hanks, Robin Wright Penn, Gary Sinise, Sally Field) filmová verze zastínila svou literární předlohu, získala 6 Oscarů, film se podstatně liší od literární předlohy Winstona Grooma.", "question": "Kdo přeložil do češtiny román Forrest Gump?", "answers": ["Šimon Pellar"]}
{"title": "Koala medvídkovitý", "context": "Za tuto dobu se mu vyvinou oči a uši, a naroste srst. Později začínává prozkoumávat svět mimo vak a konzumovat malá množství matčiny \"kašičky\" (dříve považována za exkrement, ale pravděpodobně pocházející ze slepého střeva), díky které se do střev mláděte dostanou mikroby nezbytné k trávení listů blahovičníku. Dalších přibližně šest měsíců mládě zůstává s matkou. Když už je na vak příliš veliké, vozí se na matčiných zádech. Živí se mlékem i listy blahovičníku až do úplného odstavení, k němuž dochází kolem 12.měsíce života mláděte. Mladé samičky se tou dobou vydají pryč a usídlí v okolí, zatímco samečci často zůstávají v teritoriu matky až do věku tří či čtyř let. Koala se živí téměř výhradně listy blahovičníků. To je pravděpodobně důsledek adaptace, která byla reakcí na volnou ekologickou niku (v tomto případě velké množství eukalyptových listů bez konzumentů). Listy blahovičníků mají nízký obsah proteinů, zato mají vysoký podíl nestravitelných látek a obsahují fenolické a terpenové složky, kvůli kterým jsou pro většinu živočišných druhů jedovaté. Stejně jako vombati a lenochodi má i koala v porovnání s ostatními savci velmi pomalý metabolismus a tráví 16 až 18 hodin denně bez pohnutí, přičemž většinu tohoto času prospí. Koalové mohou být vůči příslušníkům svého druhu agresivní (přední tlapou si protivníka přidrží a koušou jej), ačkoli většina agresivního chování jsou pouze krátké roztržky. Manipulace s koaly jim může způsobit stres – otázka agresivity a stresu navozeného manipulací s těmito zvířaty je v Austrálii politickým problémem.", "question": "Čím se zejména živí koala?", "answers": ["listy blahovičníků"]}
{"title": "Země", "context": "Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů slunečního záření. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské rostliny a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Současná atmosféra je druhotnou atmosférou, kterou pozměnily živé organismy. Primární atmosféra vznikla při zformování planety, obsahovala toxickou směs sopečných plynů, které se uvolňovaly při odplynování magmatu. Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry (troposféry, stratosféry, mezosféry, termosféry a exosféry) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech. Obloha je na Zemi modrá, protože molekuly vzduchu rozptylují všemi směry proti očím pozorovatele ze zemského povrchu ze všech barev slunečního světla nejvíce právě modrou. Celková hmotnost atmosféry je asi 5,1×1018 kg, tedy přibližně 0,000 000 9 celkové hmotnosti Země. Klima na Zemi je dlouhodobě stabilní, ale mění se v závislosti na zeměpisné šířce. Nejteplejší je v tropech okolo rovníku, nejstudenější pak v polárních oblastech. V historii života na Zemi se klima mnohokrát změnilo, ale vždy umožnilo přežití živých organismů. Ve čtvrtohorách dochází k opakujícím se dobám ledovým, které střídají teplejší období. Poslední doba ledová skončila před asi 10 000 lety. Související informace naleznete také v článku Počasí. Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Související informace naleznete také v článku Oblačnost. Oblačnost je mírou, jež udává stupeň pokrytí oblohy oblaky. Oblačnost je významným meteorologickým a klimatologickým prvkem. V klimatologii se vyjadřuje v desetinách pokrytí oblohy – 0/10 do 10/10. V synoptické meteorologii se používá osmin – 0/8 až 8/8 pokrytí oblohy oblaky. V obou případech znamená 0/10 nebo 0/8 jasnou bezoblačnou oblohu, 10/10 nebo 8/8 znamená zcela zataženou oblohu.", "question": "V závislosti na čem se mění Klima na Zemi?", "answers": ["na zeměpisné šířce"]}
{"title": "Kuba", "context": "Národním ptákem s barvami kubánské vlajky je barevný tocororo (Priotelus temnurus). Životní prostředí na Kubě je silně narušeno aktivitami státu - jak klasickým průmyslem, tak i stavebními aktivitami na pobřeží. Nezávislá kontrola životního prostředí aktivisty je státem blokována, jakákoliv publicita zakazována a kritici znečišťování jsou vězněni. Recyklace surovin je na nízké úrovni. Neexistuje bezolovnatý benzin, při technických kontrolách automobilů se neměří exhalace. Podrobnější informace naleznete v článku Provincie Kuby. Kuba se dělí na 15 provincií (provincias) a ostrov Mládeže. Ten tvoří tzv. zvláštní okrsek, Municipio Especial - Isla de la Juventud. Těchto 16 celků se dále dělí na 169 obcí (municipios). Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kuby. Před rokem 1492 Kubu obývaly indiánské kmeny Sibonejů, Tainů, Karibů a dalších. Ti během španělské kolonizace z velké části vymřeli na infekční nemoci zavlečené z Evropy jako neštovice nebo se smísili se španělskými dobyvateli a původní populace již na ostrově neexistují. V roce 1492 Kubu objevil Kryštof Kolumbus, který také prozkoumal pobřeží ostrova, který pojmenoval Juana. V roce 1511 se na východě ostrova v oblasti Baracoa usadila první španělská kolonie pod vedením Diega Velázqueze. Kuba zůstala španělskou kolonií po následujících 400 let. Otroctví, ve kterém žili černošští obyvatelé ostrova, bylo zrušeno roku 1886. Nezávislost na Španělsku byla vyhlášena 10. října 1868, vedla však k dlouhé válce a plné nezávislosti se země dočkala až později. V roce 1898 proběhla Španělsko-americká válka, ve které Španělsko ztratilo vládu nad Kubou, Portorikem a Španělskou východní Indií. Krátké období byla Kuba pod správou USA. Nezávislá Kuba byla vyhlášena 20. května 1902. USA si jako podmínku stažení svých vojsk udržely v pronájmu vojenskou základnu Guantánamo a zátoku Bahía Honda na druhé straně ostrova. Té se však později vzdaly na oplátku za rozšíření základny v Guantánamu. V roce 1933 se k moci dostal seržant Fulgencio Batista y Zaldívar, který v zemi zavedl nejdříve relativně otevřenou vládu. Kubu v různých podobách kontroloval v letech 1933-1944 a poté opět 1952-1959. V období své první vlády Batista prosadil řadu sociálně laděných zákonů a byl znám dobrou spoluprací s odbory. Za druhé světové války vyhlásil válku Japonsku, Německu a Itálii, válečných operací se však Kuba přímo neúčastnila. V roce 1944 uspořádal v zemi svobodné volby, ve kterých zvítězil nastávající prezident Ramón Grau. Batista následujících 8 let žil v USA, domácí politiky se však účastnil na dálku a byl dokonce zvolen senátorem \"v nepřítomnosti\".", "question": "Objevil Kryštof Kolumbus Kubu v roce 1191?", "answers": ["V roce 1492 Kubu objevil Kryštof Kolumbus, který také prozkoumal pobřeží ostrova, který pojmenoval Juana."]}
{"title": "Člověk", "context": "Do Homo sapiens sensu lato jsou pak řazeni H. helmei, H. rhodesiensis, H. heidelbergensis, H. neanderthalensis a H. sapiens sensu stricto (a patří sem pochopitelně i denisované). Všechny druhy rodu Homo používaly nástroje, jazyk a poměrně vyspělou kulturu. Z anatomických znaků je zásadní především bipedie, zvětšení objemu mozku (vyjma Homo habilis více než 1000 ml), čelo od očí stoupá vzhůru, lebka se zakulacuje, dochází k určité redukci zubů, zkracování rukou a naopak prodlužování nohou. Člověk se (jako ostatní současní hominini) živí rostlinnou i živočišnou potravou, obojí potrava je doložena i v paleontologických nálezech (v sídlištích shromážděné pevné části rostlin - pecky, skořápky - a rozbité kosti ze zvířat) a nově prokázána i analyticky pomocí zastoupení izotopů v kosterních pozůstatcích či analýzou zubního povlaku. Z rostlinné potravy je schopen trávit tuky, bílkoviny a většinu sacharidů (nikoli celulózu), z živočišné potravy přijímá zejména bílkoviny a tuky (kromě masa a vajec se u moderního člověka vyvinula schopnost i v dospělosti trávit mléko). Modernějším druhům člověka, včetně jediného současně žijícího člověka moudrého, je vlastní užívání oděvů jednak pro ochranu před klimatickými vlivy a jinými mechanickými a tepelnými účinky okolního prostředí a jednak jako součást společenského chování a jeho znaků a určení role ve společnosti. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Stále není jasné, z jaké linie hominidů se rod Homo vyvinul. Většina vědců se shoduje, že předkem byla jedna linie australopitéků (Australopithecus), tzv. gracilní australopitéci, mezi něž patří např. A. africanus či A. afarensis. Tato linie australopitéků měla menší čelist i zuby a živila se pravděpodobně jemnější potravou. Nejstarším paleontologickým nálezem, zařazovaným do rodu Homo, je africký Homo habilis, starý až 2,5 milionu let. Už tento primitivní člověk měl proti australopitékům větší mozek (asi 600–750 ml) a také ustupující čelisti. Také u něj byly nalezeny jednoduché kamenné nástroje. Předpokládá se, že H. habilis nikdy neopustil africký kontinent. Opustit Afriku se podařilo až člověku vzpřímenému, tedy druhu Homo erectus, který žil mezi 1,8 – 0,5 miliony lety. H. erectus osídlil například Indonésii, ale podle nejnovějších objevů relativně brzy i Evropu. Nejmladší jsou fosílie druhů Homo neanderthalensis a Homo sapiens.", "question": "Jaký je nejstarší paleontologický nález zařazený do rodu Homo?", "answers": ["africký Homo habilis"]}
{"title": "Frodo Pytlík", "context": "Glum, který se však chtěl zmocnit Frodova prstenu, dovedl oba nic netušící hobity až do doupěte pavoučice Oduly. Odula bodla Froda svým žihadlem, ale Sam ji hrdinně zahnal. Následně podlehl dojmu, že je bodnutý Frodo mrtvý a byl připraven pokračovat v cestě osamocen. Na místo jejich souboje s obří pavoučicí však záhy přišli skřeti, kteří odnesli Frodovo tělo do věže Cirith Ungol. Sam odposlechem jejich rozhovoru zjistil, že Frodo byl pavoučím jedem pouze paralyzován. Jakmile dva skřetí oddíly zaměstnal spor o Frodovy cennosti, podařilo se Samvědovi zajatého Froda ze skřetí věže v Cirith Ungol vysvobodit. Ve skřetím převleku poté Frodo a Sam doputovali až k puklinám Hory osudu, kde jedině mohl být Sauronův prsten zničen. Uvnitř Hory osudu Frodo podlehl vůli Prstenu a odmítl jej zničit, načež byl napaden Glumem, který mu Prsten ukousnul z ruky společně s prstem. Glum však i s Prstenem padl do lávy a Vládnoucí prsten společně se Sauronovým duchem tak byl definitivně zničen. Před smrtí v ohni vybuchující Hory osudu pak Froda a Sama zachránili velcí orli, kteří je odnesli do bezpečí a hobiti tak znovu spatřili své přátele. Po oslavách vítězství a korunovaci krále Elessara se Frodo, Sam, Smíšek a Pipin vydali na cestu zpět do Kraje. Jejich domov však v jejich nepřítomnosti obsadili zlí lidé sloužící čaroději Sarumanovi. Frodo se svými přáteli zorganizovali proti těmto vetřelcům povstání, které vyvrcholilo vítězstvím hobitů nad Sarumanovými sluhy v bitvě u Povodí. Čarodějovou porážkou definitivně skončila válka o prsten. I přesto, že válka skončila a Vládnoucí prsten byl zničen, Frodo se už nikdy nevypořádal se vším, co zažil a jeho zranění morgulským ostřím se nikdy zcela nezahojilo. Po dvou letech od zničení Prstenu, 29. srpna 3021 T. v., společně s Bilbem, Gandalfem, Elrondem, Galadriel a dalšími elfy nastoupil v Šedých přístavech na loď a opustil Středozem. Společně odpluli přes moře na západ k ostrovu Tol Eressëa, čímž skončil třetí věk. Tolkienova trilogie se dočkala mnoha filmových adaptací. V animovaném filmu Ralpha Bakshiho z roku 1978 namluvil postavu Froda anglický herec Christopher Guard. O dva roky později v animovaném filmu The Return of the King zapůjčil této postavě hlas americký herec Orson Bean. V české filmové parodii Pár Pařmenů je hlavní postava filmu autory přejmenována na Fritola Šourka. Ve filmové trilogii Pán prstenů natočené režisérem Peterem Jacksonem v letech 2001 až 2003 ztvárnil postavu Froda americký herec Elijah Wood. Do češtiny jeho postavu nadaboval Jan Maxián.", "question": "Kdo ztvárnil postavu Froda ve filmové trilogii Pána prstenů?", "answers": ["Elijah Wood"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Venus, počeštěné jméno Venuše, znamená původně půvab, krásu, vděk a vnady. Planeta se objevuje na obloze večer po západu Slunce a pak i ráno před jeho východem. Tento jev má za následek, že mnohé národy mají pro Venuši dvě pojmenování a to v závislosti na době, kdy byla planeta pozorována. Staří Řekové nazývali Venuši Hesperos večer anebo ráno Fósforos. V češtině se vyskytuje podobné dvojité pojmenování - Večernice anebo Jitřenka. Jméno Venus se původně používalo pro staroitalskou bohyni jara a probouzející se přírodu a až později bylo dáno i bohyni krásy. Někdy ve 3. století př. n. l. po první punské válce došlo u Římanů ke ztotožnění římské bohyně s řeckou bohyní lásky Afroditou. Jako všechny planety viditelné pouhým okem byla i Venuše od pradávna spojována s božskými principy. Je asociována se sumerskou bohyní Inanou, akkadskou Ištar, asyrskou Mylitou, syrskou Astarté, fénickou Astarot, egyptskou Aštoret, indickou Šukrou, germánskou Freyou, řeckou Afroditou a římskou Vénus. V systému babylónské astrologie byla zařazena mezi tradičních 7 planetárních vládců, chronokratorů (vládnoucí pár světel Slunce, Měsíc a planety Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn). V rámci sedmidenního týdne vládne Venuše pátku, z čehož v některých jazycích vychází i pojmenování tohoto dne (latinsky dies Veneris, v sanskrtu šukravána). Z Pythagorových kosmologických představ Země obalené 7 otáčejícími se planetárními sférami, vydávajícími tzv. hudbu sfér, byly odvozeny starší sedmitónové hudební stupnice, v nichž Venuši náležel tón H. Z lidských smyslů připadla Venuši chuť, z kovů měď. Venuše je všeobecně považována za blahodárnou, dobrou planetu, ve středověku byla dokonce nazývána \"malým dobrodějem\" nebo \"Malým štěstím\". Je asociována s číslem 7. V západní astrologické tradici založené na ptolemaiovském systému vládne Venuše VII. a II. domu, takže její denní dům odpovídá vzdušnému znamení Vah a noční zemskému znamení Býka. Ničí ji protilehlá (exilová) znamení Berana a Štíra, domy jejího konkurenta Marta. Povýšení zažívá v spirituálně sounáležitých Rybách, pád naopak v rozumové a kritické Panně. Některé prvky tohoto systému mohly být inspirovány skutečnými astronomickými zvláštnostmi Venuše. Během 5 synodických oběhů kolem Slunce koná Venuše z geocentrického pohledu 5 retrográdních pohybů v různých částech zvěrokruhu, jejichž posloupnost tvoří vrcholy pěticípé hvězdy kreslené jedním tahem - pentagramu. V očích hermetiků symbolizuje pentagram postavený špicí vzhůru člověka (duchovno), postaven obráceně značí býčí hlavu (hmotné statky).", "question": "Která planeta je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy ?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Kopernicium", "context": "Kopernicium, chemická značka Cn, (lat. Copernicium) je 20. transuranem. Jedná se o silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Jeho jméno, které navrhli objevitelé, oznámila IUPAC 19. února 2010, tedy právě v den narozenin Mikuláše Koperníka, po kterém je prvek pojmenován.Kopernicium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat rtuť. == Historie == První přípravu prvku s atomovým číslem 112 (s dočasným názvem ununbium) oznámili němečtí fyzici 9. února roku 1996 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Bombardováním izotopu olova jádry atomu zinku získali izotop 277Cn s poločasem rozpadu asi 0,2 milisekundy. 20882 Pb + 7030 Zn → 278112 Cn → 277112 Cn + 10 nV květnu roku 2006 detekoval tým výzkumníků v Dubně kopernicium 282Cn jako produkt alfa rozpadu oganessonu. 294118 Uuo → 290116 Lv → 286114 Fl → 282112 CnNejstálejší známý izotop kopernicia je 285Cn s poločasem rozpadu 29 s. Další izotop, 283Cn, se rozpadá na darmstadtium při vyzáření částice alfa.Jako oficiálně existující prvek však kopernicium uznala Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii až v roce 2009. Darmstadtský výzkumný tým vedený prof. Sigurdem Hofmannem pro něj navrhl na počest Mikuláše Koperníka mezinárodní jméno copernicium (česky kopernicium) a značku Cp. Ta byla změněna na konečné Cn. Symbol Cp byl totiž spojen s latinským jménem cassiopeium, navrženým pro prvek dnes zvaný lutecium. == Izotopy == Doposud je známo 10 následujících izotopů kopernicia, přičemž je pravděpodobné, že izotopy s nukleonovým číslem 283 a 285 se vyskytují ve 2 izomerních modifikacích s různým poločasem přeměny: == Poznámky == == Reference == == Související články == 12. skupina Jaderná fyzika == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kopernicium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kopernicium ve Wikislovníku", "question": "Jakou chemickou značku má Kopernicium?", "answers": ["Cn"]}
{"title": "Tennessee Williams", "context": "Tennessee Williams [viljems], vlastním jménem Thomas Lanier Williams, (26. března 1911 - 25. února 1983) byl významný americký dramatik, představitel psychologického dramatu. Vzdělání získal na střední škole v St. Louis, poté studoval žurnalistiku na University of Missouri, ale školu nedokončil. Nakonec se přestěhoval do Los Angeles, kde začal používat jméno Tennessee Williams. Roku 1947 obdržel Pulitzerovu cenu. Ve svých hrách vycházel z vlastních zkušeností, především ze svého mládí. Pocházel z jihu, kde v době po první světové válce platila velmi puritánská pravidla. Hrdinové jeho her často utíkají do světa iluzí. Bitva andělů - 1940, známá spíše pod verzí Sestup Orfeův - 1955 (poprvé inscenováno v r. 1957). Hra je postavena na kombinaci dvou mýtů - řeckého o Orfeovi a křesťanského o Kristovi. Orfea a zároveň Krista představuje tulák s kytarou Val Xavier, který vstupuje do jižanského pekla pokrytecké morálky, rasismu, aby z něj vyvedl Lady (Eurydiku), která svůj vztah a vzpouru proti svému okolí zaplatí životem. Je zastřelena svým manželem, když brání Vala před lynčováním. Skleněný zvěřinec - 1944 (zfilmováno, 1987) Tramvaj do stanice Touha - 1947, psycholog. drama, vrchol americké dramatické tvorby; zevrubná analýza krutého zhroucení iluzivních představ o minulosti, které vedou k sebeklamu; krutost, hrubost, násilí, brutalita - ničení lidských tužeb a nadějí. Hl.postava: Blanche, sestra Stella (zfilmováno) Léto a dým Tetovaná růže - 1951 Sestup Orfeův - 1955, přepracovaná verze Bitvy Andělů Kočka na rozpálené plechové střeše - 1955, zfilmováno. Ústřední postavou, této hry je Maggie, která se vdá za syna jižanského milionáře. Tento milionář dostane rakovinu. Celé dílo je postaveno na snaze mnoha zúčastněných získat přízeň milionáře a tak se dostat do závěti.", "question": "Kdy zemřel Tennessee Williams?", "answers": ["25. února 1983"]}
{"title": "Ateroskleróza", "context": "Ateroskleróza (též arterioskleróza) je kornatění tepen, vzniká v důsledku ukládání tukových látek do stěny tepny (tj. vznikem arterómů). Především ve vyspělých zemích představuje významný zdravotní problém. Faktickou příčinou aterosklerózy je ukládání tukových látek, v první řadě cholesterolu, čímž dochází k přeměně cévní stěny a vzniku tzv. aterosklerotických plátů. Dále dochází k usazování polysacharidů a vápníku. V důsledku ukládaní těchto látek dochází k zúžení stěny tepny, snížení její pružnosti a může se omezit tok krve. Orgány nejsou zásobeny dostatečně kyslíkem a dochází k jejich poškození. Ateroskleróza vede k řadě onemocnění, např. infarkt myokardu, cévní mozková příhoda. Existuje mnoho rizikových faktorů, který tento proces urychlují. Zásadní pro její rozvoj je nadměrný příjem potravy, nejen tedy příliš tučných jídel, jistou roli hraje i genetika. Dochází k poruše transportu tuků v krvi projevované změnou koncentrace lipoproteinů. Při poruše vnitřní výstelky cévy dochází (kouření, zvýšený tlak krve) k průniku lipoproteinů do stěny cévy a ke krystalizaci cholesterolu. Tradiční rizikové faktory: zvýšený celkový cholesterol a LDL kouření hypertenze - vysoký krevní tlak diabetes mellitus fyzická inaktivita obezita dědičné predispozice Nově objevené rizikové faktory: VLDL částice homocystein lipoprotein (a) oxidační stres hemostatické faktory infekční agens C-reaktivní protein Prevencí je zdravý životní. styl, omezit vysokoenergetická (tučná a sladká jídla), zvýšit množství vlákniny (ovoce, zelenina) v potravě, místo živočišných tuků používat rostlinné, zvláště za studena lisované oleje, sportovat a nekouřit. Léčí se příčiny tohoto onemocnění, kdy dochází ke vzniku aterosklerotických plátů (ateromů). V léčbě aterosklerózy dominuje léčba především vysoké hladiny cholesterolu (hypercholesterolemie), dále léčba hypertenze, obezity, cukrovky a odvykání kouření. Při léčbě jednotlivých příčin je důležitý výběr vhodného léku pro pacienta, při kterém se zohledňuje řada faktorů (např. doprovodná onemocnění, interakce s dalšími léky atd).", "question": "Jak se nazývá nebezpečné hromadění tuků do stěn tepen?", "answers": ["Ateroskleróza"]}
{"title": "Alpské lyžování", "context": "Alpské lyžování (někdy též zvané sjezdové lyžování) je odvětví závodního lyžování, v němž se závodník snaží o projetí dané trati ze svahu dolů v co nejkratším čase. Trať je na svahu vyznačena bránami, které závodníci musí projet způsobem odpovídajícím pravidlům konkrétní disciplíny. Slalom se jezdí na trati, která je nejkratší ze všech disciplín a má brány nejblíže u sebe. Dosahované rychlosti jsou nejnižší ze všech disciplín a závodníci trať projíždějí krátkými oblouky v rychlém sledu. Závod se jezdí dvoukolovým systémem na stejném svahu v jednom dni, pro každé kolo je postavena jiná trať. Pořadí je určeno součtem časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem. Doporučená vzdálenost tyčí od sebe je asi 13 metrů (v případě tradičních oblouků). Sjezd je nejrychlejší disciplínou alpského lyžování. Trať je nejdelší ze všech disciplín a brány v podstatě jen ohraničují trať. Sjezd obsahuje náročné oblouky ve vysokých rychlostech, skoky a rovné pasáže. Závod se jezdí jednokolovým systémem. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem. Alpská kombinace (kombinace) se skládá z jednoho kola sjezdu a jednoho kola slalomu (v minulosti bývala slalomová kola dvě).", "question": "Co je to alpské lyžování?", "answers": ["odvětví závodního lyžování"]}
{"title": "První křížová výprava", "context": "První křížová výprava v dějinách byla vyhlášena roku 1095 na clermontském koncilu papežem Urbanem II. a směřovala do Svaté země za znovudobytí Božího hrobu od muslimů. Vyhlášení výpravy bylo částečně reakcí na postupné pronikání tureckých nájezdníků do Anatolie, kde na Byzantské říši dobyli značná území a oslabili moc říše. Byzantský císař Alexios se obrátil na papeže, aby mu pomohl získat dobrovolníky do jeho žoldnéřské armády, díky níž by mohl ztracená území na východě znovu dobýt. Vyhlášení výpravy bylo zároveň motivováno snahou papeže Urbana II. o zmírnění schizmatu mezi západní a východní katolickou církví. Urban II. zároveň mohl využít vyhlášení výpravy k tomu, aby získal navrch nad císařem Jindřichem IV., svým protivníkem v boji o investituru. Papežův apel na pomoc východním křesťanům se zvrtl ve vyhlášení svaté války za osvobození svatých míst, což mělo velký ohlas i mezi evropskými venkovany, kteří se již roku 1096 vydali na cestu do Svaté země. Ti, podněcováni lidovými kazateli, dorazili ze severní Francie až do Byzantské říše, a po cestě plenili a loupili. Císař Alexios byl zklamán, neboť tito poutníci nebyli rytíři, jaké očekával. Dal je proto rychle přepravit na pevninu Malé Asie, kde začali pořádat nájezdy na turecká území. Turci na ně však uspořádali odvetnou výpravu a téměř všechny křižáky pobili. V německých zemích se zatím shromáždily další chudinské houfy, které začaly pořádat židovské pogromy. Německé křižáky však dal už na uherských hranicích rozehnat král Koloman. V druhé polovině roku 1096 se vydala na cestu rytířská vojska. Jejich veliteli byli především francouzští a normanští velmoži, kteří se na přelomu let 1096–1097 dostali do Konstantinopole, kde složili lenní přísahu císaři Alexiovi. Přísahou se křižáci zavázali navrátit všechna území zpět pod vládu Byzantské říše, za to měli slíbený podíl na kořisti a podporu během výpravy ze strany císaře.", "question": "Co bylo cílem První křížové výpravy ?", "answers": ["znovudobytí Božího hrobu od muslimů"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Hagrid Harrymu vysvětluje, že o Mrzimoru se říká, že to je kolej hlupáků, ale že to není pravda. Z Mrzimoru pochází také nejméně černokněžníků. Z ostatních kolejí Mrzimor vychází nejlépe s Nebelvírem. Na koleji studoval např. Cedric Diggory, Mlok Scamander nebo Nymfadora Tonksová. === Nebelvír === Nebelvír (v originále Gryffindor) byl založen Godrikem Nebelvírem. Kolejními barvami Nebelvíru jsou rudá a zlatá. Erbovním zvířetem je lev. Kolejním duchem je Sir Nicholas de Mimsy-Porpington, známější pod jménem Skoro bezhlavý Nick. Ředitelkou koleje je Minerva McGonagallová, která je zároveň zástupkyní ředitele školy (od 7. dílu ředitelkou) a profesorkou přeměňování. Společenská místnost Nebelvíru se nachází v severní věži. Vstup střeží portrét Buclaté dámy a heslo, které se mění. Nebelvírská společenská místnost je malá a útulná. Nebelvír se jmenuje podle svého zakladatele Godrika Nebelvíra, který byl přítelem Salazara Zmijozela. Později se jejich cesty kvůli neshodám o vedení a budoucnosti školy rozešly. Co se týče dědiců, není žádný znám, ale předpokládá se, že to jsou Harry Potter a Neville Longbottom. Oba se totiž narodili 31. července o půlnoci, kdy je znamení lva nejsilnější.", "question": "Jaké jsou typické barvy Nebelvíru?", "answers": ["rudá a zlatá"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016). Česko bylo členem rady bezpečnosti naposledy v letech 1994 – 1995. Roku 2003 hostila 57. zasedání Valného shromáždění, kterému předsedal tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Významné je také předsednictví Hospodářské a sociální radě v roce 1997. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomická a sociální rada OSN. Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) má 54 členů, volených na tříleté období Valným shromážděním. Funkční období členského státu končí 31. prosince posledního roku. Podrobnější informace naleznete v článku Poručenská rada OSN. Poručenská rada má 5 členů: Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA. Rada formálně ukončila činnost 1. listopadu 1994, kdy se nezávislým státem a členem OSN stalo Palau, poslední území pod správou OSN. Rezolucí, která byla ten den přijata, pozměnila Rada svůj jednací řád v tom smyslu, že se nebude scházet každoročně, ale jen podle potřeby, když si to situace vyžádá. O svolání může rozhodnout předseda nebo pokud si to vyžádá většina členů Poručenské rady, VS nebo RB. Podrobnější informace naleznete v článku Mezinárodní soudní dvůr. Mezinárodní soudní dvůr má sídlo v Haagu. Má 15 členů volených Valným shromážděním a Radou bezpečnosti. Soudci jsou voleni na 9leté období, které končí dne 5. února roku, který je uveden v závorce za jmény soudců. Při volbě musí být zohledněna zásada, že mají být zastoupeny všechny regiony světa a také jednotlivé právní kultury. Soud se řídí statutem, který byl přijat spolu s Chartou OSN. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou závazná a definitivní. Může projednávat spory, které mu předloží sporové strany, nebo spory stran, které v minulosti přiznaly jeho generální příslušnost. Současné složení Mezinárodního soudního dvora (k červnu 2015): Ronny Abraham, Francie (od roku 2005); Abdulqawi Ahmed Yusuf, Somálsko (2009); Christopher Greenwood, Velká Británie (2009. ); Xue Hanqin, Čína (2010); Hisashi Owada, Japonsko (2003); Peter Tomka, Slovensko (2003); Joan E. Donoghue, USA (2010.", "question": "Jaká je zkratka Organizace spojených národů?", "answers": ["OSN"]}
{"title": "Astronomie", "context": "Například radioastronomie se začala rozvíjet ve 30. letech 20. století, kdy Karl Guthe Jansky při zkoumání zdrojů šumu rušících rádiové hovory objevil rádiové emise centra naší Galaxie. Atmosféra Země mnoho vlnových délek účinně pohlcuje, takže gama a rentgenové pozorování se mohlo konat jen pomocí stratosférických balónů a výrazný rozvoj se dostavil teprve s pokrokem kosmonautiky. Ještě exotičtější je pozorování jiných částic než elektromagnetického záření. neutrinová astronomie pozoruje neutrina, teleskopy jsou v současnosti velké prostory hluboko pod zemí, zaplněné vodou nebo jiným pozorovacím médiem studium kosmického záření, vysokoenergetických částic mimozemského původu. Využívá metod jaderné fyziky (v kosmickém záření se vyskytují i částice s o mnoho řádů větší energií než jaká je dosažitelná na urychlovačích). Hypotetická gravitační astronomie by měla pozorovat gravitační vlny. V současnosti jsou převažujícím způsobem detekce velké interferometry, nadějný projekt LIGO je ve stádiu ověřování. Obecným teoretickým oborem je astrofyzika. Zabývá se fyzikou hvězd a mezihvězdné hmoty (hustotou, teplotou, chemickým složením atd.). Kosmologie studuje vesmír jako celek a zvláště jeho vznik, současný a budoucí vývoj. Astrobiologie se zabývá možnostmi existence života ve vesmíru.", "question": "Čím se zabývá astrofyzika ?", "answers": ["fyzikou hvězd a mezihvězdné hmoty"]}
{"title": "Evropa", "context": "Délka pobřeží činí 37 000 km. Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola, Skandinávský, Jutský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov, Peloponés a Krym. Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě: klikatobřehá Velká Británie, Island a Irsko. Další ostrovy leží na severu: Nová země a Špicberky, Gotland, Öland, Sjæ a na jihu: Mallorca, Sicílie, Sardinie, Korsika, Kréta a Rhodos. Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n.m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímají nížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje. Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu.", "question": "Jaké je nejnižší místo Evropy?", "answers": ["proláklině Kaspické nížiny"]}
{"title": "Dengue", "context": "U některých lidí se horečka dengue může rozvinout do jedné ze dvou život ohrožujících forem. První z nich je hemoragická horečka dengue, která způsobuje krvácení a výrazné snížení hladiny krevních destiček (umožňujících srážení krve). Druhou formou je šokový syndrom dengue, který je příčinou nebezpečně nízkého krevního tlaku. Existují čtyři odlišné typy viru dengue. Jakmile se člověk nakazí jedním druhem viru, obvykle je pak chráněn před tímto typem po zbytek života. Ochranu před ostatními třemi druhy viru mu to však poskytne jen na krátkou dobu. Pokud se později nakazí jedním z nich, je pravděpodobné, že bude mít vážné zdravotní potíže. Neexistuje žádná účinná vakcína, která by člověka před nakažením chránila, je však možné provést opatření, jež mohou infikování člověka zabránit. Lidé se mohou před komáry chránit a snažit se omezit počet štípnutí. Vědci rovněž navrhují zmenšení rozsahu komářích habitatů, což by vedlo ke snížení počtu komárů. Jestliže člověk onemocní horečkou dengue, obvykle se uzdraví pouze díky přijímání dostatečného množství tekutin (pokud jde o mírnou nebo středně těžkou formu nemoci). V případě závažnější formy horečky dengue mohou pacienti potřebovat aplikaci nitrožilního roztoku nebo krevní transfúzi. Od 60. let 20. století vzrůstá počet lidí, kteří horečkou dengue onemocněli. Nemoc se stala celosvětovým problémem po skončení druhé světové války a dnes je běžná ve více než 110 zemích. Každý rok onemocní touto chorobou asi 50–100 miliónů lidí. Vědci pracují na vývoji vakcíny a léků, které by působily přímo proti viru dengue. První záznamy o horečce dengue pocházejí z roku 1779. Na počátku 20. století vědci zjistili, že nemoc způsobuje virus dengue přenášený komáry. Kolem 80 % lidí, kteří se nakazí virem dengue, nevykazuje žádné nebo jen mírné symptomy (např. prostá horečka). U přibližně 5 % nakažených osob má nemoc závažnější průběh. Nízký počet nemocných je chorobou ohrožen na životě. Příznaky se projevují mezi 3 a 14 dny poté, kdy byl nemocný viru dengue vystaven, nejčastěji mezi 4. a 7. dnem. Pokud se člověk vrátil z oblasti, kde je horečka dengue běžná, a horečka nebo jiné příznaky se u něj objeví více než 14 dní po návratu, pravděpodobně nejsou způsobeny virem dengue. Když horečkou dengue onemocní děti, často jsou příznaky totožné se symptomy nachlazení nebo gastroenteritidy (neboli střevní chřipky) jako je zvracení a průjem). U dětí, které horečkou dengue onemocněly, je však pravděpodobné, že budou mít závažné problémy. Klasickým příznakem horečky dengue je náhlá horečka, bolesti hlavy (obvykle za očima), vyrážka a bolesti svalů a kloubů.", "question": "V kolika zemích je dnes běžná horečka dengue?", "answers": ["ve více než 110"]}
{"title": "Nekonečno", "context": "Nekonečno je abstraktní pojem, který označuje kvantitu (množství) něčeho, co je tak veliké, že nemá konec (od slova konec je odvozeno slovo konečný), typicky se nedá spočíst, změřit, a pokud ano, tak je větší než každé konečné číslo. Objekt, který je tak veliký, že má atributy nekonečna, se někdy nazývá přídavným jménem nekonečný. Nekonečno nemá hranice, ale není totéž co neohraničenost. Nepřítomnost hranic je podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Nekonečno lze ztotožnit s neohraničenosti pouze v eukleidovské geometrii, obecně je nutné rozlišovat ne/konečnost topologickou a metrickou. Např. kulová plocha (povrch koule) je (metricky) konečná, ale neohraničená. Nekonečno má důležité místo v matematice (zvláště v geometrii a teorii množin), v historii matematiky, k jeho studiu přispěli mimo jiné čeští vědci Bernard Bolzano a Petr Vopěnka. Nekonečno vyprovokovalo mnohé úvahy i ve filosofii a teologii. Symbol ∞ pro nekonečno zavedl anglický matematik John Wallis v 17. století. V geometrii se někdy běžný Eukleidovský prostor (i rovina) doplňuje různými nekonečny, \"body\" s nekonečnou vzdáleností v různých směrech. Například v projektivní geometrii se každé dvě rovnoběžné přímky protnou v jediném bodě, který můžeme chápat jako jedno konkrétní nekonečno (právě to, ve kterém se protínají všechny přímky rovnoběžné s jednou danou přímkou). Jiná možnost je doplnit prostor jen o jedno nekonečno (vznikne tak topologická sféra). V teorii množin se zavádějí různé mohutnosti nekonečen. Pro jejich popis se používají pojmy jako kardinály (kardinální čísla) a ordinály (ordinální čísla). Podstatou porovnání mohutnosti (kardinality) je možnost vytvoření vzájemně jednoznačného zobrazení mezi množinami. Z tohoto pohledu je například stejná mohutnost množiny přirozených, celých, racionálních a algebraických reálných čísel, ale tyto množiny mají menší mohutnost, než množina čísel transcendentních, iracionálních nebo reálných. Důležitým krokem k takovému pojetí nekonečna bylo uskutečnění myšlenkového přechodu od potenciálního k aktuálnímu nekonečnu. Potenciálně nekonečná množina je v představách chápána jako konečná s možností podle potřeby přibírat další prvky.", "question": "Kdo zavedl symbol pro nekonečno?", "answers": ["John Wallis"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Tyto změny v jasnosti povrchu jsou způsobené rozdílným druhem povrchového materiálu: světlejší naoranžovělé oblasti obsahují prach a písek bohatý na oxid železitý; tmavší plochy jsou zpravidla kamenitější a skalnatější regiony. Tvary a rozměry těchto oblastí mění se vlivem občasných silných větrů, které prach přemisťují. Povrch Marsu je velmi různorodý. Jižní polokoule s víceméně hornatou krajinou je pokryta krátery, zatímco na severní polokouli jsou rozsáhlé rovné pláně zalité lávou. Obecně je povrch Marsu pokryt skalnatými a nebo kamenitými útvary, které jsou místy překryty prachem a písečnými dunami. Na Marsu se nachází značné množství kráterů, koryt, kaňonů a sopek. Je zde v současnosti nejvyšší známá hora sluneční soustavy - štítová sopka Olympus Mons, která dosahuje výšky přes 21 km. V rovníkové oblasti Marsu se nachází obrovský kaňon Valles Marineris, dlouhý 4 500 km a hluboký 7 km. Objevila ho sonda Mariner 9 mapující Mars v letech 1971-1972, podle které byl kaňon pojmenován. Průzkum sondami Viking přinesl i snímky oblasti Cydonia Mensae, na kterých se objevil zvláštní útvar připomínající lidskou tvář obrácenou k nebi. Tento skalní útvar se později začal označovat jako tzv. \"tvář z Marsu\" a považoval se za umělé dílo mimozemské civilizace. Pozdější kvalitnější snímky ale ukázaly, že se jednalo pouze o hru světla a stínu na obyčejném erodovaném skalním masívu. Pojmenování povrchových útvarů Marsu je složitější než v případě Merkuru a Venuše, jelikož názvosloví vznikalo více než sto let již od prvních pozorování prováděných italským astronomem Giovannim Schiaparellim roku 1877. Ten během pozorování začal pro útvary používat jména známé z Evropy, Asie a Afriky, které spojoval s mytologickými názvy. V práci, kterou Schiaparelli započal, pokračoval i Eugene Antoniadi, v obou případech byly pojmenovány ale výrazné albedové útvary, které ne nutně odpovídaly objektům na povrchu.", "question": "Na které planetě se nachází nejvyšší hora sluneční soustavy ?", "answers": ["Na Marsu"]}
{"title": "Rys ostrovid", "context": "Rys ostrovid (Lynx lynx, dříve Felis lynx) je středně velká kočkovitá šelma přirozeně se vyskytující v Eurasii. Patří do čtyřdruhového rodu rys. Je největší kočkovitou šelmou Evropy a náleží mezi druhy chráněné Bernskou konvencí. Podle českých zákonů náleží mezi silně ohrožené a chráněné druhy, které nelze lovit. Na mnoha oblastech svého původního areálu byl vyhuben, někde pak došlo k úspěšné reintrodukci, což je i případ Česka, kde nyní žije několik malých nepočetných populací náležících ke karpatské populaci, kterou někteří zoologové považují za samostatný poddruh Lynx lynx carpathica. Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou, s délkou těla až 120 cm, délkou ocasu až 25 cm, výškou v kohoutku až 70 cm a hmotností až 35 kg (pouze samci, samice jsou menší). Charakteristickým znakem všech rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci (tzv. chvostky) a černý konec ocasu, mnoho jedinců má lícní chlupy prodloužené a utvářející licousy. Zbarvení je velmi variabilní, obecně lze ale říci, že čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině. Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami. Zimní srst je podstatně delší a hustší, s méně výraznou skvrnitostí. Středem hřbetu se často táhne tmavý pás, břicho je zřetelně světlejší až bílé. Karyotyp somatických buněk sestává z 38 chromozomů se 72 rameny. Délka života rysa ostrovida je 16 - 18 let ve volné přírodě a až 24 let v zajetí. Původní areál druhu zahrnoval lesy mírného pásu v celé Eurasii, ovšem systematický lov ze strany člověka a likvidace přirozeného prostředí vedly k jeho výraznému zmenšení a roztříštěnosti a samozřejmě k výraznému poklesu početnosti druhu. V současné době relativně souvislá část areálu tohoto druhu zasahuje ze severní části Ruska až Fennoskandinávie a do Polska. Další rozšíření (zejména po Evropě) je nesouvislé. Větší území s relativně silnými populacemi lze nalézt v Karpatech, na Balkáně a ve Španělsku. Ve zbytku západní a střední Evropy, kde byl rys až na pár lokálních přežívajících populací v 18. a 19. století vyhuben, existují pouze malé lokální populace, většinou nově vzniklé reintrodukcí nebo migrací.", "question": "Co je charakteristický znak všech rysů?", "answers": ["trojúhelníkovité uši"]}
{"title": "Čest", "context": "Čest (od slovesa ctíti) je vlastnost bytosti (entity, která používá přirozenou inteligenci), nejčastěji člověka, již lze charakterizovat jako morální kredit, vážnost, hodnověrnost nebo dobré jméno. Čest lze vyjádřit jako potenciál k získání důvěry nebo projevu úcty; se zvyšující se ctí tato pravděpodobnost roste. Čest je budována a udržována příkladným plněním závazků, vzdáváním se vlastních požitků nebo jejich vystavení riziku v nějaký prospěch jiného, pracovním nasazením, obecně takovým chováním, které je objektivně vnímáno jako žádoucí pro celou společnost. Pokles nebo ztrátu cti lze naopak očekávat od podvodu, zrady nebo zbabělosti. Čest patří mezi ty základní lidské pojmy, které je obtížné definovat: Websterův slovník uvádí osm různých významových odstínů slova. \"Čest je – čest.\" V tradičních společnostech převládalo pojetí cti jako ocenění a úcty ze strany druhých, čest jako postavení, hodnost nebo pocta. S postupnou individualizací člověka a společnosti se zdůrazňuje spíše čest jako ocenění sebe sama, jako rys člověka, který se nemusí stydět sám před sebou. \"Není to titul, co dává člověku čest, nýbrž člověk, který dodává čest titulu.\" (Machiavelli) V tradičních společnostech se vysoko cenila statečnost a odvaha, zejména v boji. Člověk, který by utekl před nepřítelem, ztrácel svou čest. \"I když už mi zbývá jediná loď, musím pokračovat v ostřelování. Španělsko, královna i já dáváme totiž přednost cti bez lodí před loděmi beze cti.\" Naopak vysoké postavení, moc nebo štědrost přinášely s sebou úctu druhých, vyznamenání a pocty, a tedy čest. Dodnes mluvíme o \"čestné funkci\" (která přináší čest svému nositeli), \"čestném předsednictví\" (jež přináší čest firmě či konferenci), o \"vojenské cti\" a vojáci vzdávají poctu zbraněmi. V povoláních, kde jeden člověk rozhoduje o životech druhých jako vojenský velitel nebo kde musíme své životy někomu svěřit, například kapitánovi lodi nebo letadla, očekáváme, že se tito lidé řídí \"etikou cti\", to jest že za svá rozhodnutí ručí vlastní ctí i životem. Proto kapitán opouští tonoucí loď jako poslední. Pokud se člověka někdo dotkl, poškodil jeho čest, čest jeho ženy, rodiny, vlasti, bylo obvyklé, že bude svou čest hájit tím, že protivníka vyzve na souboj.", "question": "Kolik různých významových odstínů slova čest uvádí Websterův slovník?", "answers": ["osm"]}
{"title": "Mezinárodní kynologická federace", "context": "Mezinárodní kynologická federace (francouzsky Fédération Cynologique Internationale, odtud zkratka FCI) je mezinárodní organizace, která se zabývá plemeny psů a kynologií jako takovou. Má sídlo v Belgii, v městě Thuin. FCI byla založena v roce 1911 Německem, Rakousko-Uherskem, Belgií, Francií a Nizozemskem. Organizace Société Centrale Canine de France a Société Royale Saint-Hubert v Belgii znovu obnovily FCI po roce 1921, když během I. světové války zanikla. Dnes má FCI 80 členských zemí (viz níže). Existuje 468 plemen psů, která jsou u FCI evidována. Nad každým jednotlivým plemenem má patronát určitý členský stát, který sepisuje standard plemene. FCI je zodpovědná za překlad a doplňování. Standardy, stejně jako mezinárodní regule jsou k dispozici ve čtyřech jazycích (angličtina, španělština, němčina a francouzština). Posudky plemen jsou založeny na těchto standardech. Všechna plemena psů jsou rozdělena do deseti skupin. Tyto skupiny jsou založeny na různých znacích, jako např. vzhled nebo využití plemene. Plemena ovčácká, pastevecká a honácká Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi Teriéři Jezevčíci Špicové a psi původního typu Honiči a barváři Ohaři Slídiči, retrívři a vodní psi Společenská plemena Chrti FCI informuje o přehlídkách v každé členské zemi. Výsledky jsou posílány do centra v Belgii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní kynologická federace ve Wikimedia Commons Fédération Cynologique Internationale mapa, na které jsou vyznačeni členové FCI ČeskoMoravská kynologická unie 7 nejprestižnějších psích výstav na světě", "question": "Kterými zvířaty se zabývá Mezinárodní kynologická federace?", "answers": ["psů"]}
{"title": "Žižkovský vysílač", "context": "Žižkovský vysílač (též Žižkovská televizní věž, Žižkovská věž či TVPM) je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší stavbou (216 m) ve městě, obsahuje tedy i nejvyšší stabilní bod ve městě – kótu 474 m n. m. Leží na rozhraní Žižkova a Vinohrad, v oblasti Mahlerových sadů. Byla postavena v letech 1985 až 1992 Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava podle návrhu architekta Václava Aulického, statika Jiřího Kozáka a Alexe Béma. Majitelem věže a provozovatelem vysílací části je společnost České Radiokomunikace, a.s. Samotné technické řešení přineslo několik novinek a dokonce i patentů. Základová železobetonová deska, o průměru 30 m a tloušťce 4 m, se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, z nichž dva vedlejší (jeden s nouzovým schodištěm, druhý se služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Tubusy jsou tvořeny soustřednými ocelovými rourami, jejichž meziprostor tloušťky cca 30 cm je vylit betonem. Na tyto svislé tubusy jsou pak zavěšeny tři kabiny s trojramenným půdorysem: ve výšce 66 metrů se nachází panoramatická restaurace \"Oblaca\" (s barem a bistrem), ve výšce 93 metrů vyhlídková kabina s dohledností až 100 km a nejvýše je umístěna (veřejnosti běžně nepřístupná) kabina s vysílací technikou. Při rekonstrukci v letech 2011–2012 vzniklo přímo nad restaurací luxusní hotelové apartmá, změny se dotkly i Mahlerových sadů v blízkém okolí věže. Z anténního nástavce vysílá digitálně jedenáct televizních a osm rozhlasových stanic. Analogové televizní vysílání bylo definitivně ukončeno 30. dubna 2009, analogově v pásmu VKV odtud vysílá šest rozhlasových stanic. Dále jsou zde vysílače mobilních operátorů a také se zde měří kvalita ovzduší v Praze. Od roku 1974 se datovala potřeba výkonného vysílače rozhlasového a televizního signálu pro obyvatele Prahy. Osazení vysílače do Petřínské rozhledny bylo nutno chápat jako provizorium a tak tehdejší Ministerstvo spojů už od roku 1975 prosazovalo stavbu 160 m vysokého stožáru – také na Petříně, aby podnik Kovoslužba nebyl nucen přesměrovávat antény desetitisícům domácností.", "question": "Podle návrhu jakého architekta byla postavena Žižkovská televizní věž?", "answers": ["Václava Aulického"]}
{"title": "Česko", "context": "Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše. Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království.", "question": "Má Česká republika více než 15 milionů obyvatel?", "answers": ["V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel."]}
{"title": "Kandela", "context": "Z pohledu fotometrických výpočtů je tedy standardní definice křivky poměrné světelné účinnosti monochromatického záření stejně důležitá jako definiční koeficient 683 lm/W. == Starší definice == Nejprve byla tato jednotka definována jako svítivost svíčky definovaného složení. Typů referenčních svíček však existovalo několik (a tomu odpovídalo několik mírně různých jednotek), a navíc bylo složité zachovat přesně stejné podmínky hoření. Později byla proto jednotka předefinována jako svítivost 1/600 000 m2 povrchu absolutně černého tělesa ve směru kolmém k tomuto povrchu při teplotě tuhnutí platiny (1768 °C) při normálním tlaku (101 325 Pa). Tato definice byla přijata na XIII. generální konferenci pro míry a váhy v roce 1967. Současná definice platí od roku 1979.Všechny definice popisují prakticky stejnou jednotkovou svítivost, která stále odpovídá svítivosti plamene jedné běžné svíčky ve vodorovném směru (plamen je vertikálně protáhlý, a proto je ve svislém směru jeho svítivost menší). Pro porovnání: obyčejná žárovka 100 W má přibližně 120 cd; běžná indikační světelná (LED) dioda jen asi 0,5 cd. == Původ názvu == Název jednotky byl odvozen od latinského slova candela, tj. svíce, svíčka. == Vztah mezi lumenem a kandelou == U zdrojů světla s usměrněným svitem (např. LED) výrobci uvádějí svítivost právě v cd. Tato jednotka je však ne vždy přímo porovnávatelná. Musíme k ní znát ještě další údaj – úhel rotačního kužele, ve kterém zdroj vyzařuje. Vztah lm-cd je potom dán poměrem plochy kruhové úseče, kterou tento kužel vytne na povrchu koule a plochy kruhové úseče, kterou vytne prostorový úhel 1 steradián. Takto můžeme přepočítat svítivost [cd] na světelný tok [lm], který má již přímou návaznost na výkon všesměrového, bodového zdroje záření a lze ho porovnávat s dalšími zdroji. Jinými slovy – když mají 2 LED stejnou svítivost, ještě nemusí mít stejný světelný tok a tím ani výkon. Vyzařuje-li zdroj určitou svítivostí Iv (v kandelách) v definovaném prostorovém úhlu, je celkový světelný tok Φ v lumenech dán vztahem: [ l m ] = [ c d ] ⋅ 2 π ⋅ ( 1 − cos ( β / 2 ) ) {\\displaystyle [\\mathrm {lm} ]=[\\mathrm {cd} ]\\cdot 2\\pi \\cdot (1-\\cos(\\beta /2))} kde β je úhel vyzařování svítidla –celkový vrcholový úhel světelného kužele. Například lampa se svítivostí 590 cd a vrcholovým úhlem 40° vyzařuje 224 lumenů. Pokud zdroj vyzařuje světlo rovnoměrně ve všech směrech, může být tok vypočten násobením svítivosti konstantou 4π: všesměrový zdroj 1 kandela vyzařuje 12,6 lumenů. == Externí odkazy == Slovníkové heslo kandela ve Wikislovníku", "question": "Jakou značku má jednotka svítivosti, kandela?", "answers": ["cd"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, \"snesl filosofii z nebe na zem\". Svou dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení. Sókratés sám nezanechal žádné filosofické spisy, ačkoliv podle Platónova dialogu Faidón měl těsně před smrtí napsat báseň a zveršovat Aisópovy bajky. Obával se totiž, zda snad to po něm nechtěl bůh, a nechtěl odejít ze života neposlechnuv boží přikázání. Aristofanés si ze Sókrata, jemuž tehdy bylo po čtyřicítce, dělá legraci ve své komedii Oblaka a v dalších hrách (např. Ptáci, Kalliás, Eupolis a Telekleidés). Hlavním pramenem informací o Sókratovi jsou spisy dvou jeho žáků – Xenofónta a Platóna (Obrana Sókratova, Kritón, Faidón, Symposion, Theaitétos, Parmenidés). Další informace lze nalézt v díle Platónova žáka Aristotela. Sochy a busty, které Sókrata znázorňují jako šeredného muže, se pravděpodobně inspirovaly Platónovým a Xenofónovým popisem, přirovnávajícím jej v žertu k silénům a satyrům (Platón – Symposion, Theaitétos; Xenofón – Symposion). Otcem Sókratovým byl sochař Sofróniskos a matkou porodní bába Fainareté, pocházel z dému Antiochidova a narodil se v 3. roce 77. Olympiády. O jeho mládí nevíme mnoho, zřejmě se mu ale dostalo vzdělání, které mu otec podle athénských zákonů musel poskytnout – gymnastika, hudba, gramatika (zahrnovala četbu Homéra, Hésioda a dalších básníků). Oženil se s Xantippou, s níž měl tři syny. Sókratés sám se zmiňoval o tom, že když se naučil žít s Xantippou, dovedl by se vypořádat s kterýmkoli jiným člověkem právě tak, jako krotitel koní je po zkrocení opravdu divokých zvířat schopen jednoduše nakládat se zvířaty klidnými.", "question": "Jak se jmenoval Sókratův otec?", "answers": ["Sofróniskos"]}
{"title": "Šeřík čínský", "context": "Šeřík čínský (Syringa × chinensis) je rostlina z čeledi olivovníkovité (Oleaceae). Vzrůstem dosahuje velikosti keře vysokého 3 až 4 metry. Jedná se o křížence šeříku obecného (Syringa vulgaris) s druhem šeříku Syringa protolaciniata. Šeřík čínský kvete v měsíci květnu. Jeho květy jsou růžovofialové. Stavbou jsou pak trubkovité, čtyřcípé. Vyznačují se také svojí charakteristickou vůní. Vysazován je díky své nenáročnosti a mrazuvzdornosti. == Externí odkazy == O šeříku čínském – zahradaweb.cz O šeříku čínském – garten.cz", "question": "Jakou barvu mají květy šeříku čínského?", "answers": ["růžovofialové"]}
{"title": "Woody Allen", "context": "Woody Allen vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg (* 1. prosince 1935 New York) je americký filmový režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik, čtyřnásobný držitel Oscara, který v uměleckém světě působí více než 50 let. Jedná se o jednoho z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řade i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenárista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích. V roce 1956 se ve dvaceti letech oženil s Harlene Rosenovou, studentkou filozofie, se kterou se roku 1962 rozvedl. V roce 1966 se zapletl s herečkou z vlastního filmu Banáni Louise Lasserovou, se kterou se o tři roky později rozvedl. Potřetí se oženil roku 1997 s adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrowové Soon-Yi, se kterou později adoptovali dvě děti. V programu \"The Comediańs Comedian\" vysílaném v roce 2005 britskou televizí byl zařazen do první padesátky nejlepších komiků a bavičů všech dob, skončil na třetím místě a i to svědčí o jeho velké oblíbenosti u diváků. Narodil se a vyrostl v New Yorku. Matka Nettie Cherrie pracovala jako účetní v rodinném lahůdkářství a otec Martin Konigsberg pracoval jako rytec drahokamů a číšník. Rodina byla židovského původu. Jeho prarodiče byli imigranti mluvící jazykem jidiš a německy. Má sestru Letty (narozena 1943), která vyrostla v Midwoodu v Brooklynu. Oba rodiče se narodili a vyrostli na Lower East Side v Manhattanu. Jeho dětství nebylo nikterak šťastné. Rodiče spolu nevycházeli dobře a obzvláště s přísnou temperamentní matkou měl vyhrocený vztah. V dětství mluvil jazykem jidiš. Poté, co navštěvoval osm let židovskou školu, odešel na Public School 99 a na Midwood High School.", "question": "Kdo je Woody Allen", "answers": ["režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik"]}
{"title": "Metallica", "context": "Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA. V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek. Za sledované období prodala Metallica jenom v Spojených státech 50 111 000 alb. V roce 2009 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame.", "question": "Jak se nazývá cena, kterou Metallica vyhrála celkem devětkrát?", "answers": ["Grammy"]}
{"title": "Liptovská Mara", "context": "Přehradní nádrž leží přesně mezi Liptovskou Teplou a Liptovským Mikulášem. == Historie == Stavba byla zahájena roku 1965 a dokončena roku 1975; hlavním důvodem její výstavby byla ochrana měst v povodí Váhu před povodněmi. hráz je vysoká 53 m, maximální hloubka nádrže je 45 m, vodní plocha má rozlohu 2 700 ha. S objemem vody 360 mil. m3 je Liptovská Mara největší nádrží na Slovensku na řece Váh. Při výstavbě bylo zaplaveno 7 liptovských vesnic úplně (Liptovská Mara, (Stará) Liptovská Sielnica, Paludza, Parížovce, Sokolče, Vrbie), další pak částečně (Bobrovník, Liptovský Trnovec, Benice - část Čemice). Dnes se na březích nádrže nacházejí velmi známá rekreační centra. Poloostrov Ratkovo s přilehlými vodami je chráněným územím. == Historická osada == Nad přehradní zdí Liptovské Mary, 2 km jižně od obce Bobrovník, na východním úpatí vrchu Úložisko (741,7 m n. m.) sa nachází archeologická lokalita Havránok náležející púchovské kultuře doby laténské - opevnění osady Kotinů s druidskou svatyní z 1. století př. n. l. Je zde vybudován i archeologický skanzen. == Panorama == == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jakým územím je Ratkovo?", "answers": ["chráněným"]}
{"title": "Vlajka", "context": "Vlajka Spojeného království (zvaná Union Jack) vzniklá překrytím starších vlajek Anglie, Skotska a Irska, je dnes jako kanton součástí vlajek mnoha bývalých i stávajících britských kolonií (Australská vlajka, Novozélandská vlajka). Francouzská revoluční trikolóra z roku 1794, zvláště pak její svislé uspořádání, inspirovala mimo jiné italskou, belgickou, mexickou či irskou vlajku. Ruská vodorovná trikolóra, vytvořená po nizozemském vzoru, měla velký ohlas u slovanských národů. Bílá, modrá a červená barva ruské vlajky se jako tzv. panslovanské barvy odrážejí například na slovenské či srbské vlajce. Vliv vlajky Spojených států amerických s hvězdami a pruhy se odráží na kubánské, chilské, liberijské, malajsijské či portorické vlajce. Žlutá, modrá a červená barva někdejší Velké Kolumbie stále spojuje kolumbijskou, venezuelskou a ekvádorskou vlajku. Vliv íránské vlajky, s červenou, bílou a zelenou barvou se odráží na tádžické či kurdské vlajce. Barva černá, bílá a červená (a často zelená) se rozšířily jako tzv. panarabské barvy a odráží se na vlajkách arabských států. Nezávislá Etiopie, k níž vzhlížely kolonizované země Afriky, se stala vzorem i svou vlajkou – její zelená, žlutá a červená se rozšířily jako tzv. panafrické barvy. Vlajky a znaky afrických států často nerespektují vexilologická a heraldická pravidla. == Prapory a vlajky územních samosprávných celků v České republice == Používání vlajek a praporů obcí a zemí má tradici sahající do historie. Zákon o obcích 367/1990 Sb. v § 5 umožnil obcím užívat znak a prapor obce, přičemž pokud nemají historický znak a prapor, mohly jim být na jejich návrh předsednictvem České národní rady uděleny.", "question": "Jaké jsou typické barvy arabských vlajek?", "answers": ["černá, bílá a červená (a často zelená)"]}
{"title": "Děti kapitána Granta", "context": "Děti kapitána Granta (1867-1868, Les enfants du capitaine Grant) je jeden z nejznámějších románů francouzského spisovatele Julesa Verna z jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires). Tento dobrodružný román tvoří první díl autorovy volné trilogie, do které ještě patří Dvacet tisíc mil pod mořem (Vingt mille lieues sous les mers) a Tajuplný ostrov (1875, L'île mystérieuse). Mezi jednotlivými díly Vernovy trilogie však panuje časový nesoulad (viz Časový nesoulad mezi jednotlivými díly trilogie). == Obsah románu == Příběh začíná 26. července roku 1864, kdy posádka jachty Duncan ulovila v Severním průlivu mezi Irskem a Skotskem žraloka kladivouna a v jeho útrobách objevila tři neúplné listiny. Byly napsány francouzsky, anglicky a německy a obsahovaly zprávu o ztroskotání lodi Britannia s kapitánem Grantem a posádkou na 37° 11́ jižní šířky (údaje o zeměpisné délce byly bohužel nečitelné). Majitel jachty lord Glenarvan neváhal ani okamžik a vydal se společně se svou manželkou, kapitánem Johnem Manglesem, majorem Mac Nabbsem, roztržitým zeměpiscem Jacquesem Paganelem a s Mary a Robertem Grantovými, dětmi ztraceného skotského kapitána, na dobrodružnou záchrannou výpravu, která v podstatě znamenala cestu kolem světa po 37. rovnoběžce. Výprava začala pátráním v Jižní Americe, kde však ani pochod přes Andy nepřinesl žádaný výsledek, poté naši přátelé zamířili k břehům Austrálie. Zde se setkali s lodníkem Britannie Ayrtonem. Ten je provázel po Austrálii, vyklubal se z něj však podvodník a vůdce trestanců, kteří chtěli získat jejich majetek. Nakonec se cestovatelé přes velké útrapy dostali na pobřeží, ale jejich jachta tam na ně nečekala, omylem před jejich příchodem odplula. Na malé lodi dopluli Skotové na Nový Zéland. Zde však padli do rukou lidojedů. Naštěstí je zachránil Robert, který uprchl. Díky Paganelovi se dostali k moři a zde je čekalo velké překvapení.", "question": "Kdo je autorem románu Děti kapitána Granta ?", "answers": ["Julesa Verna"]}
{"title": "Válečná fotografie", "context": "Válečná fotografie zaznamenává fotografie z vojenských konfliktů a život ve válečných oblastech. Zobrazuje hrůzy války včetně hrdinských lidských činů. Na rozdíl od malby a kresby z války, fotografie nejsou snadno zaměnitelné, i když v některých případech bylo dokázáno, že fotografové s předměty a zobrazovanou scénou manipulovali, což má za následek, že fotografie nemusí mít zcela objektivní charakter. Vynález fotografie, který byl předložen pro veřejnost roku 1839, vedl k vytváření obrázků, které byly přesnou reprezentací světa. Roku 1859 bylo předpovězeno, že fotografie by mohla vizuálně dokumentovat budoucí války, přesně dokumentovat bitvy, pevnosti, krajiny, vojáky a vojenské důstojníky. Jak vysvětlil Louis Daguerre, vynálezce prvního komerčního fotografického procesu, obrazy vyrobené kamerou obscurou by byly \"absolutní pravdou\" a \"nekonečně přesnější než jakýkoli obraz lidské ruky.\" Fotografie skutečně byly použity pro zaznamenání historických událostí. První systematicky fotografovanou válečnou událostí, o které byla veřejnost informována prostřednictvím zpráv posílaných telegrafem, byla Krymská válka v letech 1853–1856. Nejvlivnějším reportérem byl zřejmě William Howard Russell z The Times, který si jako první novinář vysloužil označení \"válečný zpravodaj\". Prvním fotoreportérem byl Carol Szathmari, dalšími pak britští reportéři William Simpson z Illustrated London Sport, Roger Fenton, James Robertson a Felice Beato. Jejich obrázky byly tehdy v novinách otiskovány jako rytiny, protože tisk polotónových fotografií byl drahý. Díky jejich zprávám v britském tisku se rozšířila povědomost o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války, což v lednu 1855 mohlo také přispět k pádu britské vlády. Daleko méně známý ve své době byl zpravodaj Sedmihradský Němec Károly Pap Szathmáry. Bratři Alessandriové, Antonio (1818- 1893) a Francesco Paolo (1824-1889) patří mezi první válečné reportéry v Itálii, v roce 1862 fotografovali tábory Zouaves pontificaux a v roce 1867 rozsah bitvy u Mentana. Zprávy z americké občanské války (1861–1865) dodával fotograf Mathew Brady, který si uvědomil historický význam války \"Severu proti jihu\" pro budoucí generace a další osud země. Protože chtěl zachycovat průběh války na více bojištích, vytvořil ze svých asistentů několik týmů, které cestovaly s pojízdnými laboratořemi na různých frontách. Bradyho významným týmovým spolupracovníkem byl Alexandr Gardner, který se roku 1863 osamostatnil.", "question": "Který reportér si jako první vysloužil označení válečný zpravodaj?", "answers": ["William Howard Russell"]}
{"title": "Osmotický tlak", "context": "Osmotický tlak je tlak toku rozpouštědla pronikajícího přes semipermeabilní (polopropustnou) membránu do roztoku, ve kterém je vyšší koncentrace rozpuštěných molekul nebo iontů. Je závislý na teplotě a koncentraci roztoku. Rozpouštědlo má tendenci pronikat přes polopropustné membrány do míst, kde je koncentrace osmoticky aktivních látek vyšší a ředit je. Ve výsledku jsou tedy roztoky na obou stranách membrány stejně koncentrované. Osmotický tlak je jedna ze základních sil, které ovlivňují živé buňky, protože cytoplazmatická membrána je polopropustná. Osmotický tlak zředěného roztoku značíme řeckým písmenem π a může být vypočítán za pomoci vzorce: : : : π = c R T : : : {\\displaystyle \\pi =cRT\\,} : kde c je molární koncentrace R je molární plynová konstanta T je absolutní teplota Pro jednobuněčné organismy je životně důležité umět se vyrovnat s neustálým vstupem vody do buněk způsobeným osmotickým tlakem. Pulsující vakuoly některých prvoků fungují jako pumpy přečerpávající nadbytečnou vodu zpět do okolního prostředí. Související informace naleznete také v článku Turgor. Osmotický potenciál buňky je tlak, pod nímž do cytoplazmy přes cytoplazmatickou membránu vniká čistá voda. Je tím vyšší, čím je vyšší koncentrace osmoticky aktivních látek v buňce. Protože rostlinné buňky mají buněčnou stěnu, voda pronikající do buňky ji nemůže rozpínat. Toto napětí působící proti buněčné stěně se nazývá turgor. Turgor jednotlivých buněk tvoří oporu rostlinným tkáním. Při nedostatku vody se turgor snižuje a rostlina vadne. V těle živočichů, v jejich extracelulární tekutině, se udržuje přesně daná koncentrace iontů. Extracelulární prostředí je tak k prostředí uvnitř buňky isotonické a buňky tak nejsou poškozovány nadměrným přísunem vody nebo naopak jejím přílišným úbytkem. Kromě iontů solí se na celkové osmolalitě prostředí podílí anionty proteinů. Koloidně-osmotický tlak proteinů se nazývá tlakem onkotickým. Význam onkotického tlaku proteinů krevní plazmy tkví v umožnění vzniku a následné resorbce tkáňového moku. Na začátku kapilár je hydrostatický tlak (generovaný srdcem) ve vlásečnici větší než onkotický tlak bílkovin krevní plazmy. Krevní plazma se tímto tlakem filtruje do tkání jako tkáňový mok nesoucí živiny. Na konci kapilár hydrostatický tlak poklesne, onkotický tlak je relativně vyšší a tkáňový mok (voda a metabolity buněk) je nasáván zpět do krevního oběhu. Při poklesu koncentrace bílkovin v krvi se objevují otoky, protože onkotický tlak už nestačí k vyčerpání nadbytečného moku. Plazmolýza Deplazmolýza Plazmoptýza Plazmorhiza Difúze Osmóza Tonicita Osmotický potenciál Turgor Vodní potenciál Raoultův zákon", "question": "Na čem je závislý osmotický tlak?", "answers": ["na teplotě a koncentraci roztoku"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Mnoho druhů ptáků podniká každoročně dlouhé migrační cesty a velké množství ptáků absolvuje také krátké nepravidelné tahy. Ptáci jsou sociální živočichové a komunikují pomocí vizuálních signálů, voláním a zpěvem, účastní se sociální činnosti včetně společného lovu, rozmnožování, shromažďování a napadání predátorů. Ptáci jsou převážně společensky monogamní s tím, že u některých druhů se setkáváme s krátkodobým nebo řidčeji i dlouhodobým životem v párech; jiné druhy jsou polygamní nebo polyandrické. Ptáci podobně jako obojživelníci a plazi snášejí vejce, která obvykle ukládají do hnízd, sedí na vejcích a zahřívají je až do doby vylíhnutí mláďat. Tělesná teplota ptáků se pohybuje mezi 39–41 stupni Celsia. Ptáci jsou pro lidi ekonomicky důležití; mnoho z nich je pro ně zdrojem potravy, získávané buď lovem (čižba, myslivost) nebo chovem, poskytují však i jiné produkty. Také jsou užiteční tím, že se živí velkým množstvím hmyzu a jinými \"škůdci\". Některé druhy, jako např. pěvci nebo papoušci, jsou často chováni jako domácí mazlíčci. Ptačí figury hrají významnou úlohu ve všech aspektech lidské kultury od náboženství až po poezii a populární hudbu.", "question": "Jaká je tělesná teplota ptáků?", "answers": ["39–41 stupni Celsia"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Paul Johnson napsal: \"Věnoval stylu stejnou pozornost jako jiní lékaři – autoři povídek (například Arthur Conan Doyle), ale navíc postupoval stejně jako autor První knihy Královské – byl přesvědčený o své pravdě, měl vznešený styl a základem jeho prózy byla víra\". Již jako maturant napsal v dopise příteli Emilu Flussovi: \"Můj profesor mi také řekl, že mám, jak to Herder pěkně nazývá, idiomatický styl, tedy styl, který je zároveň bezchybný i charakteristický. Tento neuvěřitelný fakt mě náležitě udivil, nemarnil jsem čas a tuto šťastnou událost jsem co nejvíc rozhlásil. Například Vám, jenž jste si dosud zřejmě také nepovšiml, že si dopisujete s německým stylistou. Nyní Vám radím, jako příteli, nikoli z vlastního zájmu – tyto listy uchovejte, svažte je, dobře je střežte. Člověk nikdy neví.\" To naznačuje, navzdory ironii, že se možná chtěl stát spisovatelem. Freud vydal čtyři zásadní chorobopisy svých pacientů. Ve všech užíval pro své pacienty přezdívky – Dora, Malý Hans, Krysí muž a Vlčí muž. Dora byla krásnou osmnáctiletou dívkou. Jmenovala se ve skutečnosti Ida Bauerová. Její analýza byla neúspěšná, sama ji přerušila. Přesto Freud zvolil k sepsání ukázkového chorobopisu (nazval ho Zlomek analysy případu hysterie) právě ji, protože potřeboval ilustrovat nové objevy. Roli sexuality v neuróze (ve hře byla masturbace i milostná rivalita v rodinných vztazích), nový způsob výkladu snů (jádrem analýzy byla interpretace dvou Dořiných snů) a nově objevenou roli přenosu – tedy vtažení analytika do hry (což symbolizoval sen, kdy se Doře zdálo o kouři, který Freud vyložil jako symbol sama sebe – \"kde je kouř, je také oheň\" – neboť byl celoživotně silným kuřákem). Malý Hans se ve skutečnosti jmenoval Herbert Graf a byl synem hudebního vědce Maxe Grafa. V pěti letech Hans začal odmítat vycházet na ulici, bál se, že ho kousne kůň.", "question": "Jak se skutečně jmenovala pacientka Dora, kterou léčil Sigmund Freud?", "answers": ["Ida Bauerová"]}
{"title": "NASA", "context": "Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, zkráceně NASA (anglicky National Aeronautics and Space Administration, NASA) je americká vládní agentura zodpovědná za americký kosmický program a všeobecný výzkum v oblasti letectví. Ve Spojených státech od roku 1915 výzkum v oblasti letectví zaštiťoval Národní poradní výbor pro letectví (NACA, National Advisory Committee for Aeronautics) Od roku 1946 se NACA věnovala také experimentům s raketoplány, jako byl nadzvukový Bell X-1. V první polovině 50. let se pozornost NACA a dalších (vojenských) institucí obrátila ke kosmickému výzkumu, především vypuštění první umělé družice Země. Program Vanguard vojenského námořnictva se však zdržel a náhradní armádní Explorer 1 byl předstižen sovětským Sputnikem. Šok ze zpochybnění americké technologické nadřazenosti vedl americkou vládu k rozhodné akci. Dne 29. července 1958 americký prezident Eisenhower podepsal \"National Aeronautics and Space Act\", zákon, kterým vznikl Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). V NASA se soustředil veškerý nevojenský vesmírný výzkum. Vývoj vojenským vesmírných prostředků dostala za úkol současně založená Agentura pro pokročilé výzkumné projekty (ARPA, dnes DARPA). NASA začala fungovat 1. října 1958, přičemž převzala veškeré zaměstnance a objekty NACA - čtyři laboratoře a zhruba 8000 zaměstnanců. Do NASA přešel rovněž personál a prostředky armádní ABMA a části Námořní výzkumné laboratoře. První programy NASA byly zaměřeny na výzkum letů člověka do vesmíru. Program Mercury, zahájený v roce 1958, měl za cíl hlavně zjistit, zda člověk může přežít ve vesmíru. 5. května 1961 uskutečnil Alan Shepard balistický skok v kabině Mercury-Redstone 3 a 20. února 1962 se John Glenn stal prvním Američanem, který obletěl zeměkouli v kosmické lodi Mercury-Atlas 6. Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května 1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise. Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit.", "question": "Kdy začala fungovat NASA?", "answers": ["1. října 1958"]}
{"title": "Otto Wichterle", "context": "Začala tak vznikat první skripta pro organickou i anorganickou chemii, která svým pojetím předbíhala dobu. Později sám napsal dokonce německou a ruskou verzi těchto učebnic. Učebnice průběžně vylepšoval až do roku 1958, kdy byl propuštěn z vysokých škol. Spolu s Lukešem se pokusil zcela od základů změnit výuku na vysokých školách. Na svých poválečných přednáškách zavedl průběžné testy a zkoušky se staly jen formalitou, která doplňovala celkové hodnocení. Tato metoda však neuspěla – kvůli konservatismu profesorů, ale také proto, že toto průběžné hodnocení se dalo jen špatně politicky ovlivnit a bez milosti ukázalo, že \"správná\" politická příslušnost neznamená dobré studijní výsledky - dokonce, že tomu je naopak. Souběžně s dosazováním členů komunistické strany do vedení školy přibývalo Wichterlovi konfliktů a nepřátel. Když byl novým rektorem jmenován Vladimír Maděra, začala politická čistka vedoucí i k propuštění Otty Wichterla dne 31. srpna 1958. I přes odvolání nepozbyla výpověď platnosti. Wichterle poté získal vědecký azyl na Československé akademii věd, kde vládlo přece jen politicky liberálnější prostředí než na vysokých školách. Dne 4. prosince téhož roku byl Wichterle jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek Československé akademie věd (ČSAV), z níž se vyvinul Ústav makromolekulární chemie (ÚMCH) v Praze 6 na Petřinách. Wichterle se pak stal jeho ředitelem (až do tzv. normalizace) a strůjcem většiny jeho úspěchů. Profesor Wichterle vždy hájil nezbytnost širokého základního výzkumu a svobody vědeckého bádání. Vždy zdůrazňoval, že nové praktické výsledky se rodí zejména z rozvoje a mistrovského ovládnutí určité metodiky a teorie, zatímco od počátku násilně cílený či aplikovaný výzkum tyto výsledky nemívá. Tyto principy, které poznal již při svých začátcích v ústavu fy Baťa ve Zlíně, pak po r. 1948 odvážně hájil i při působení jako vysokoškolský profesor a po r. 1958 jako vědecký pracovník tehdejší ČSAV.", "question": "Kdo vynalezl kontaktní čočky?", "answers": ["Otty Wichterla"]}
{"title": "Česko", "context": "==== Sametová revoluce a léta 1990–1992 ==== Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Již 29. prosince 1989 byl prezidentem republiky zvolen dosavadní disident a dramatik Václav Havel. Společenská transformace zároveň způsobila dramatický nárůst kriminality, značné zadlužení státu a prohlubování federalizace až k rozpadu společného státu Čechů a Slováků. Od roku 1990 totiž začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, rychle narůstaly rozpory (viz pomlčková válka), které nakonec vedly k rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky. === Samostatnost Česka === Samostatnost nabylo 1. ledna 1993 jako nástupnický stát Československa, předtím existovalo jako jedna ze dvou republik československé federace. Zapojila se do západoevropských politických struktur. 12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.Prezidentem České republiky byl až do března 2003 Václav Havel, který byl již československým prezidentem. Jeho nástupcem byl zvolen Václav Klaus, poprvé nastoupil do funkce 7. března 2003, podruhé v březnu 2008. Od března 2013 je prezidentem republiky Miloš Zeman, který je prvním prezidentem zvoleným v lidovém hlasování. Ve volbách v roce 2018 svůj mandát obhájil. == Geografie == Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km. Celková rozloha činí 78 866 km2, z toho 2 % tvoří vodní plochy. === Geologie, geomorfologie a půdy === Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor. Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav.", "question": "Kterého dne byla Česká republika přijata do NATO?", "answers": ["12. března 1999"]}
{"title": "Vincenc Červinka", "context": "Vincenc Červinka (2. srpna 1877, Kolín – 2. října 1942, Praha) byl český novinář, publicista, překladatel, divadelní a literární kritik. Během první světové války se zapojil do I. odboje proti Rakousku-Uhersku. == Životopis == Vincenc Červinka se narodil v Kolíně v rodině tamního průmyslníka, dlouholetého člena městské rady a předáka strany Staročechů Josefa Červinky. V roce 1896 odmaturoval na kolínském gymnáziu a začal studovat medicínu na České Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Z medicíny však brzy odešel a začal se věnovat filologii a novinářství, jež studoval v Berlíně a v Petrohradu. Po návratu do Čech se sblížil s Dr. Aloisem Rašínem a jeho skupinou kolem týdeníku Slovo, kde v letech 1901 – 1905 působil jako odpovědný redaktor. Roku 1905 byl vyslán jako zpravodaj Národních listů do Petrohradu, kde strávil zhruba rok. Po návratu založil s Karlem Kramářem časopis Nová česká politika, který byl později přeměněn na deník Den, a stal se jeho redaktorem. Krátce poté začal spolupracovat s časopisem Zlatá Praha vydavatele Jana Otta a stal se členem jeho redakce. Zároveň přispíval do časopisů Osvěta, Česká revue, Lumír a Zvon. Roku 1907 se stal členem redakce Národních listů, roku 1911 jejím tajemníkem, později odpovědným redaktorem a nakonec zástupcem šéfredaktora. Vedl zde rubriku Ze světa slovanského a psal úvodníky. V té době se začal věnovat také literárním překladům, především z ruštiny a dalších slovanských jazyků. Do češtiny jako první přeložil díla Leonida Andrejeva, Arkadije Averčenka, Ivana Bunina, Denise Fonvizina, Vasilije Němiroviče-Dančenka a dalších. Jeho zásluhou byla čeština vůbec prvním jazykem, do nějž byly přeloženy hry vídeňského židovského dramatika Lea Birinského. Jeho Mumraj byl v pražském Národním divadle uveden roku 1912 pouhé tři dny po německých premiérách. Leo Birinski byl i díky Červinkově překladatelskému zaměření na ruštinu mylně považován za spisovatele píšícího rusky.", "question": "Proč Vincenc Červinka ukončil studium medicíny ?", "answers": ["začal se věnovat filologii a novinářství"]}
{"title": "Nizozemská vlajka", "context": "Vlajka Nizozemska má tři vodorovné pruhy v barvách červené, bílé a modré. Pochází z doby povstání nizozemských protestantských provincií proti španělské nadvládě pod vedením prince Viléma Oranžského. O jeho vlajce – někdy jen oranžová, ale většinou oranžová, bílá a modrá – se poprvé mluví roku 1572. Po osvobození sedmi severních provincií od španělského obklíčení a vytvoření Republiky spojeného Nizozemí (1581) se tzv. \"princova vlajka\" v livrejových barvách oranžského domu používala jako symbol generálních stavů společně s vlajkou se znakem Svobodného Nizozemí, od roku 1597 byla zavedená jako jediná nizozemská vlajka. Okolo roku 1630 a hlavně po roce 1648, kdy Španělsko uznalo nizozemskou nezávislost, byl pro lepší viditelnost na moři (hlavně však z politických důvodů) oranžový pruh nahrazený červeným (v roce 1796 bylo používání oranžové barvy výslovně zakázané). Nizozemská vlajka jako první republikánská trikolóra na světě a jako symbol svobody byla vzorem všech dalších trikolór, tedy i francouzské, a byla podle ní vytvořená i ruská vlajka. Když se totiž ruský car Petr Veliký vrátil ze svého pobytu v Nizozemí, použil tady nabytých zkušeností při budování vlastního námořního loďstva a podle nizozemského vzoru navrhl i ruskou obchodní vlajku, změnil pouze pořadí barev vodorovných pruhů na trikolóru bílo-modro-červenou.", "question": "Jaké barvy jsou pruhy nizozemské vlajky?", "answers": ["červené, bílé a modré"]}
{"title": "Island", "context": "Island (islandsky Ísland) je stát na stejnojmenném ostrově na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu. Žije zde přes 350 000 lidí, jeho rozloha je 103 125 km2, což z něj činí nejřidčeji zalidněný evropský stát. Největším městem je Reykjavík, který je i hlavním městem. V jeho aglomeraci žijí dvě třetiny islandské populace. Ostrov je vulkanicky aktivní. Ve vnitrozemí se nacházejí lávová pole, pohoří, ledovce. Břehy ostrova jsou omývány Golfským proudem, který významně ovlivňuje zdejší klima. == Poloha == Island se nachází těsně pod polárním kruhem. Je vzdálen 810 km od Skotska, 970 km od Norska a 287 km od Grónska. == Dějiny == Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové (irští a skotští), kteří přicházeli koncem 9. a v 10. století. Vikinští náčelníci zakládali tzv. \"thingy\", což byly místní sněmy, které veřejně urovnávaly spory a konflikty mezi osadníky. Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament. Když v Norsku, k němuž měl Island kulturně i geograficky blízko, prosadil Olaf Trygvason (norský král v letech 995–1000) šíření křesťanství tou nejtvrdší metodou, pokoušeli se jeho misionáři na Islandu postupovat stejně a ničili především pohanské svatyně. Sněm Althing je prohlásil za psance a vyhlásil, že každý, kdo se bude rouhat bohům, má být vypovězen. Olaf dal zatknout Islanďany přebývající v Norsku a hrozil, že pokud Island nepříjme křesťanství, budou rukojmí popraveni. V důsledku toho přijal Althing v letech 999–1000 kompromisní zákon, že se všichni Islanďané dají pokřtít, že však bude i nadále dovoleno obětovat bohům, ovšem v soukromí. Ve 13. století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě, v roce 1397 se Island společně s Norskem dostal pod nadvládu Dánska a poté následovalo dlouhé období hospodářského úpadku. Až v roce 1874 byla dosažena autonomie. V roce 1783 došlo v jižní části ostrova k erupci několika desítek menších sopek v okolí sopky Laki, které měly za následek hladomor a vymření až 25 % tehdejší populace Islandu. Následky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor. Během následujících 25 let 20 % obyvatelstva Islandu emigrovalo, hlavně do Kanady a Spojených států. Poté se hospodářská situace země začala pomalu zlepšovat. === Samostatnost === Po událostech s vlajkou Islandu pokračovalo osamostatňování Islandu vytvořením společné Dánsko-Islandské komise, která se po dvou týdnech roku 1918 shodla na úplné autonomii pro Island.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Islandu?", "answers": ["Reykjavík"]}
{"title": "Bardoňovo", "context": "První písemná zmínka o obci pochází z roku 1269 pod názvem Barakcha, později Brakcha (1298), Baracha (1327), Nogbrakcha (1394), Barachko (1395), Baracžka (1773), Baracska (1920) a Bardoňovo (1948). Lokalita obce byla osídlená už dávno před tímto obdobím, a to na sklonku mladší doby kamenné, která tu zanechala své stopy. Na území obce je archeologicky doložené sídlo čačanské a velatické kultury z Mladší doby bronzové a římsko-barbarské sídlo. Roku 1291 získali silnější obyvatelé majetek a osídlenci je nazvali Zeměpány. Obec patřila zemanům z Baračky, Berše, Kľačan a Šimonovan. Roku 1395 zeměpán Barakchai Ján daroval svou část Malou Barakchu opatství klášteru v Hronském Beňadiku, který se stal spoluúčastníkem katastru obce. Roku 1601 měla velkostatek a 44 domů, roku 1715 vinice 23 daňovníků, roku 1828 84 domů a 591 obyvatel. Obyvatelé se zaměřovali na polnohospodářství a vinohradnictví. Za první Československé republiky byli v obci velkostatky Kelcsényiho a Hoffera. V letech 1938 až 1945 byla obec připojená k Maďarsku. == Symboly obce == === Znak obce === V patě červeného štítu se nacházejí stříbrné radlice - souměrně skolněný lemeš s dvěma položenými radlicemi po boku. Nad tím zlatovlasí, stříbrno odění, zlato obutí apoštolové svatý Petr se zlatou knihou v ruce před sebou a v levici zlatý perlou zdobený klíč a svatý Pavel v pravici se stříbrným skloněným mečem se zlatou rukovětí a se zlatou knihou v levici před sebou. To vše převýšené třemi stříbrnými hvězdami. === Pečeť obce === Pečeť obce je okrouhlá, uprostřed s obecním symbolem s kruhopisem OBEC BARDOŇOVO. === Vlajka obce === Vlajka obce se skládá z pěti podélných pruhů v barvách žluté 1/7, bílé 1/7, červené 3/7, bílé 1/7 a žluté 1/7. Má poměr 2:3 a ukončená je třemi cípy, t.j. dvěma zástřihy, sahajícími do třetiny jejího listu. == Památky a osobnosti obce == Kaštel s parkem z 18. století Kostel svatého Bartoloměje apoštola Kostel křesťanské reformované církveIzidor Mihályk - zakladatel celostátního samovzdělávacího a důchodového spolku pro nevidící. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Bardoňovo ve Wikimedia Commons (slovensky) Oficiální web obce", "question": "Co se nachází na pečeti obce uprostřed?", "answers": ["obecním symbolem"]}
{"title": "Finsko", "context": "Poprvé v Zimní válce v letech 1939 až 1940 a znovu v Pokračovací válce od roku 1941 do roku 1944, tentokrát s podporou nacistického Německa. Finské jednotky se také zúčastnily obležení Leningradu. Na tuto válku navazovala Laponská válka v letech 1944 až 1945, kdy Finsko přinutilo Německo k odchodu ze severního Finska. Dohody se Sovětským svazem z let 1947 a 1948 obsahovaly závazky a omezení Finska vůči Sovětskému svazu a také další územní ústupky (v porovnání s Moskevskou mírovou dohodou z roku 1940). Po druhé světové válce se Finsko ocitlo v šedé zóně mezi Západem a Sovětským svazem. \"YYA dohoda\" (zkratka ze slov Ystävyys-, yhteistyö- ja avunantosopimus, což znamená Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) dávala Sovětskému svazu možnost vlivu na finskou domácí politiku. Mnoho politiků, jako např. prezident Kekkonen (1956 až 1981), využívalo jejich vztahů s Moskvou k řešení vnitrostranických sporů, což mělo za následek, že Sovětský svaz měl ještě větší vliv. Jiní lidé umíněně pracovali, aby čelili komunistům. Rozpad Sovětského svazu roku 1991 Finsko překvapil a způsobil ekonomickou krizi, ale Finsko mohlo nabrat nový kurz. Finsko je členem Evropské unie (od roku 1995) a eurozóny (od 1999), ale nikoli NATO, podobně jako sousední Švédsko. Finsko v EU podporuje federalismus oproti ostatním severským zemím, které převážně podporují konfederalismus. Podrobnější informace naleznete v článcích Geografie Finska a Národní parky ve Finsku. Finsko je zemí tisíců jezer a ostrovů, necelých 10 % jeho plochy pokrývají jezera. Přesněji je ve Finsku 187 888 jezer větších než 500 m2 a 179 584 ostrovů, z nichž jen 80 897 leží v moři. Jezero Saimaa je čtvrté největší v Evropě. Finská krajina je převážně rovinatá s nízkými kopci. Výjimkou je severozápadní cíp Laponska, u hranice s Norskem a Švédskem, kde se nachází nejvyšší hora Finska Halti s výškou 1328 m n. m. i ostatních 14 finských tisícovek. Kromě mnoha jezer krajině dominují rozsáhlé severské lesy, které zaujímají asi 76 % souše a stále se zvětšují, a obdělávaná půda. Převážná část ostrovů leží jihozápadě (souostroví Å) a podél jižního pobřeží Finska ve Finském zálivu.", "question": "Pokrývají jezera více než 20 % plochy Finska?", "answers": ["Finsko je zemí tisíců jezer a ostrovů, necelých 10 % jeho plochy pokrývají jezera."]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "Ostře kritizoval působení jak Vladimíra Špidly (ačkoliv jej původně doporučil jako svého následovníka), tak jeho nástupce Stanislava Grosse, kterého považoval za hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře. Smír uzavřel až s dalším předsedou ČSSD, Jiřím Paroubkem, a to přesto, že právě Paroubek v minulosti dlouhodobě patřil mezi Zemanovy ostré názorové oponenty. Vztahy mezi ním a Paroubkem však výrazně ochladly po volbách v roce 2006, kdy se Zeman s Paroubkem zásadně rozešli v názorech na nejvhodnější strategii povolebního vyjednávání, zkomplikovaného patovou situací v Poslanecké sněmovně. Spory Miloše Zemana s Jiřím Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007, kdy Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem. Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale později tvrdil, že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě. Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik, že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové, neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD. Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté, co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák, známý pod přezdívkou Večerníček. Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21. března 2007 vystoupil z ČSSD. Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci. Jeden z iniciátorů – Miroslav Šlouf – otevřeně řekl, že cílem této akce je, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky. Jiní představitelé ČSSD to však nepovažovali za reálné. Následně vedle sdružení vznikla také Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, za kterou ohlásil kandidaturu v parlamentních volbách jako lídr v Ústeckém kraji a jejíž významným sponzorem je český zástupce ruské ropné společnosti Lukoil. Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010, ve kterých ZEMANOVCI nepřesáhli 5 %, které jsou nutné pro vstup do poslanecké sněmovny, oznámil svou rezignaci na post předsedy strany.", "question": "Kdo je třetí prezident České republiky?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "Volyňský masakr", "context": "Není znám přesný počet obětí. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50 000 až 60 000 Poláků a 2 000 až 3 000 Ukrajinců.Obdobný masakr UPA spáchala v první polovině roku 1944 také ve Východní Haliči a na Podolí (25 000 až 70 000 obětí), na Lubelsku a v Polesí (10 000 až 20 000 obětí).. Polský prezident Aleksander Kwaśniewski řekl: Ukrajinský prezident Petro Porošenko požádal Poláky za odpuštění za tragédii ve Volyni, při projevu před oběma komorami polského parlamentu. Na místě byl také přítomen prezident Polska. Přesto v září 2014 ukrajinský prezident Porošenko označil bojovníky UPA za \"příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině\" a v dubnu 2015 Parlament Ukrajiny schválil zákon, který udělil příslušníkům OUN a UPA status bojovníků za svobodu Ukrajiny. Podle Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), tedy organizace, která prostřednictvím UPA systematické vyvražďování organizovala a prováděla, mají na masakrech podíl osoby vedené údajně zahraničními zájmy – německými a sovětskými. Za vypuknutí událostí proti Polákům měla podle této obhajoby mít vinu národnostní politika druhé Polské republiky, utlačování Ukrajinců ze strany Poláků v Chelmně, podpora polských a německých okupačních sil sovětskými partyzány a masakry Ukrajinců prováděné Poláky sloužícími v kolaborantských německých policejních jednotkách.", "question": "Kdo požádal Poláky za odpuštění?", "answers": ["Petro Porošenko"]}
{"title": "Bavorsko", "context": "Svobodný stát Bavorsko (německy Freistaat Bayern) je územně největší ze šestnácti spolkových zemí Spolkové republiky Německo, co do obyvatelstva pak druhá nejlidnatější spolková země. Hraničí na východě s Českem a rakouskými spolkovými zeměmi Solnohradskem a Horními Rakousy, na jihu s rakouskými spolkovými zeměmi Tyrolskem, Vorarlberskem a Solnohradskem, na západě s německou spolkovou zemí Bádenskem-Württemberskem, na severu s německými spolkovými zeměmi Hesenskem, Svobodným státem Durynsko a Svobodným státem Sasko. Bavorsko patří mezi nejbohatší spolkové země Německa. Pochází odtud i emeritní papež Benedikt XVI. Hlavním městem je Mnichov (München). Označení \"svobodný stát\" (\"Freistaat\") má demonstrovat demokratický a republikánský charakter země, nikoliv, jak je často mylně uváděno, nějaké zvláštní postavení mezi ostatními spolkovými zeměmi SRN (toto označení používá ze spolkových zemí ještě Sasko a Durynsko). Jde především o historické označení; podobně jako označení \"svobodné hanzovní město\", resp. svobodné a hanzovní město (Freie Hansestadt, Freie und Hansestadt), které používají spolkové země Hamburk a Brémy, má jiný (středověký) původ, souvisí se středověkými výsadami pro města. Povrch území je převážně kopcovitého rázu, který zde zůstal jako památka na prvohorní hercynské vrásnění. Pahorkatiny severního Bavorska jsou tvořeny břidlicemi, granity a rulami, které místy vystupují v zajímavé skalní útvary. Jedná se o Fichtelgebirge (česky Smrčiny) s nejvyšší horou Schneeberg (1051 m n. m.) a Frankenwald (Francký les). Porost býval kdysi jedlový, ale pro svou hospodářské nedůležitost byl nahrazen smrkovým porostem. I smrky podléhají populační explozi. Proto byl v roce 1973 zřízen ve Frankenwaldu na ploše o rozloze 972 km2 přírodní park. Přestože lesy pokrývají pouze polovinu území, je park lákadlem pro mnoho turistů.", "question": "S kým hraničí Bavorsko na západě?", "answers": ["Bádenskem-Württemberskem"]}
{"title": "Hluboká nad Vltavou", "context": "Hluboká nad Vltavou (německy Frauenberg, dříve Fronburg) je město ležící v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji, po obou březích řeky Vltavy zhruba 9 km severně od Českých Budějovic. Počátkem roku 2014 zde žilo přes 5 tisíc obyvatel (v roce 2007 jich bylo 4921) a město se tak posunulo podle počtu obyvatel na 3. místo v okrese České Budějovice. Katastrální výměra 9112 ha činí z Hluboké po Lišově druhou nejrozlehlejší obec Českobudějovicka. PSČ je 373 41 vyjma částí Purkarec a Jeznice, které mají PSČ 373 43. Hluboká nad Vltavou je pro výkon státní správy pověřenou obcí též pro obce Dříteň, Nákří a Olešník ve svém severozápadním sousedství. Vlastní místní část Hluboká nad Vltavou se rozkládá pod zámeckým vrchem v místech, kde řeka Vltava opouští rovinatou Českobudějovickou pánev a začíná si razit cestu Táborskou pahorkatinou. Jádro města (někdejší podhradí) je situováno na levém vltavském břehu. Do nynější podoby se tento sídelní útvar rozrostl spojením Hluboké, Podskalí, Hamrů a pravobřežního Zámostí. (údaje ze sčítání lidu; celkem 1263 domů a 4538 obyvatel k 1. březnu 2001) Bavorovice; katastrální území Bavorovice. , 5,25 km2, 96 domů, 310 obyvatel; od 14. června 1964, předtím samostatná obec Buzkov; k. ú. Jeznice, 0 domů. 0 obyvatel; od 1. července 1985, předtím část. obce Purkarec; úplně zatopen Hněvkovickou přehradou Hluboká nad Vltavou; k. ú. Hluboká nad Vltavou, 34,10 km2, 867 domů, 3591 obyvatel Hroznějovice; k. ú. Hroznějovice, 5,52 km2, 36 domů, 54 obyvatel;. od 1. ledna 1988, předtím část obce Kostelec Jaroslavice; k. ú. Jaroslavice u Kostelce, 3,71 km2, 0 domů, 0 obyvatel; od 1. ledna 1988, předtím část obce Kostelec; úplně zatopeny. Hněvkovickou přehradou Jeznice; k. ú. Jeznice, 6,07 km2, 26 domů, 35 obyvatel; od 1. července 1985, předtím část obce Purkarec Kostelec; k. ú. Kostelec, 4,51 km2, 55 domů,. 134 obyvatel; od 1. ledna 1988, předtím samostatná obec Líšnice; k. ú. Líšnice u Kostelce, 12,57 km2, 26 domů, 31 obyvatel; od 1. července 1988, předtím část obce Kostelec Munice. ; k. ú. Munice, 5,70 km2, 69 domů, 200 obyvatel; od 14. června 1964, předtím samostatná obec Poněšice; k. ú. Poněšice, 6,31 km2, 29 číslovaných domů a několik budov výukového centra. Akademie múzických umění v Praze, 33 obyvatel; od 1. ledna 1988, předtím část obce Kostelec Purkarec; k. ú. Purkarec, 7,39 km2, 59 domů, 150 obyvatel; od 1. července 1985, předtím samostatná obec; z velké části zatopen Hněvkovickou přehradou Dále k městu patří dvůr Vondrov (od roku 1964).", "question": "Ve kterém okrese leží město Hluboká nad Vltavou?", "answers": ["České Budějovice"]}
{"title": "Anatomie", "context": "Anatomie je obor biologie nebo medicíny, který se zabývá makroskopickou a mikroskopickou stavbou organismů. Dále se rozděluje na anatomii živočichů a anatomii rostlin, přičemž samostatný název anatomie se často používá jako synonymum anatomie člověka.[zdroj? ] Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená \"rozříznout\". Anatomie je tudíž vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, kterými tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí. Z určitého hlediska je anatomie příbuzná s embryologií a komparativní anatomií, která má blízko k evoluční biologii a fylogenezi. Anatomie lidského těla je jednou ze základních medicínských věd. Na rozdíl od většiny ostatních vědních oborů se v anatomii důsledně rozlišuje terminologie (odborné názvosloví v širším smyslu) a v jejím rámci nomenklatura, přičemž neměnná anatomická nomenklatura v latinském jazyce je závazná od roku 1895. Anatomii rozdělujeme na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývána topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje. Mikroskopická anatomie studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk. Počátky medicíny z obecného hlediska a morfologických oborů zvláště, jsou s vývojem anatomie úzce spjaty. První pitvy byly prováděny ve starém Egyptě jako součást přípravy těl zemřelých pro mumifikaci, což zároveň vedlo k získávání poznatků o anatomii člověka. Jako první lékař vůbec je označován Imhotep, žijící v době faraóna Džosera z III. dynastie kolem roku 2600 př.n.l. Za zakladatele anatomie jako vědního oboru jsou považováni starověcí lékaři Herophilos a Erasistrakos, představitelé alexandrijské medicíny, kteří působili v Alexandrii v Egyptě kolem roku 270 př. n. l., kteří kromě mrtvol pitvali údajně i odsouzence k smrti.", "question": "Který obor biologie nebo medicíny se zabývá makroskopickou stavbou organismů?", "answers": ["Anatomie"]}
{"title": "Python", "context": "Python je vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Nabízí dynamickou kontrolu datových typů a podporuje různá programovací paradigmata, včetně objektově orientovaného, imperativního, procedurálního nebo funkcionálního. Python je vyvíjen jako open source projekt, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem (Unix, Windows, Mac OS); ve většině distribucí systému Linux je Python součástí základní instalace. Mimo jiné je v něm implementován aplikační server Zope, instalátor a většina konfiguračních nástrojů Linuxové distribuce firmy Red Hat. Python je dynamický interpretovaný jazyk. Někdy bývá zařazován mezi takzvané skriptovací jazyky. Jeho možnosti jsou ale větší. Python byl navržen tak, aby umožňoval tvorbu rozsáhlých, plnohodnotných aplikací (včetně grafického uživatelského rozhraní – viz například wxPython, který využívá wxWidgets, nebo PySide a PyQT pro Qt, a nebo PyGTK pro GTK+). Python je hybridní jazyk (nebo také víceparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe. Python má díky tomu vynikající vyjadřovací schopnosti. Kód programu je ve srovnání s jinými jazyky krátký a dobře čitelný. K význačným vlastnostem jazyka Python patří jeho jednoduchost z hlediska učení. Bývá dokonce považován za jeden z nejvhodnějších programovacích jazyků pro začátečníky.[zdroj? ] Tato skutečnost je dána tím, že jedním z jeho silných inspiračních zdrojů byl programovací jazyk ABC, který byl jako jazyk pro výuku a pro použití začátečníky přímo vytvořen.", "question": "Kdo navrhl Python?", "answers": ["Guido van Rossum"]}
{"title": "Barbados", "context": "Ostrov byl objeven Portugalci v roce 1536 a své jméno dostal zřejmě podle dlouhých liján fíkovníků, které vypadají jako vousy. Od roku 1625 je britskou kolonií, v roce 1627 sem z Anglie doplulo prvních 80 osadníků. Barbados měl rozsáhlou vnitřní autonomii, jeho parlament (House of Assembly, zřízen roku 1639) je třetí nejstarší na západní polokouli. V roce 1780 ostrov zasáhl a strašlivě zpustošil Velký hurikán, zahynulo 4500 obyvatel. Od roku 1930 do roku 1951 získává autonomii. Roku 1951 bylo zavedeno všeobecné volební právo. V letech 1958-1962 byl součástí federace Západoindických ostrovů, ale již roku 1961 získal Barbados vnitřní autonomii a 30. 11. 1966 nezávislost. == Politika == Barbados je nezávislou zemí od roku 1966. Státoprávní uspořádání Barbadosu je parlamentní konstituční monarchie. Hlavou státu je britská královna, která je zastupována generálním guvernérem. Tento guvernér dává např. souhlas k uznání nového, předloženého zákona. Zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Země je členem Commonwealthu; ostrov je územně rozdělen do 11 farností. Barbados je zapojen do několika regionálních karibských organizací např. Karibské společenství, Sdružení karibských států, Regionální bezpečnostní systém. === Administrativní dělení === Barbados se dělí do 11 samosprávních jednotek: Christ Church, Saint Andrew, Saint George, Saint James, Saint John, Saint Joseph, Saint Lucy, Saint Michael, Saint Peter, Saint Philip, Saint Thomas. Všechny části, kromě St. George a St. Thomas , které leží ve středu státu, jsou pobřežními oblastmi. === Přehled nejvyšších představitelů === 30.11.1966-18.5.1967 – Sir John Montague Stow – generální guvernér 18.5.1967-9.8.1976 – Sir Arleigh Winston Scott – generální guvernér 9.8.1976-17.11.1976 – Sir William Randolph Douglas – úřadující generální guvernér 17.11.1976-9.1.1984 – Sir Deighton Harcourt Lisle Ward – generální guvernér 10.1.1984-24.2.1984 – Sir William Randolph Douglas – úřadující generální guvernér 24.2.1984-6.6.1990 – Sir Hugh Worrell Springer – generální guvernér 6.6.1990-19.12.1995 – Dame Ruth Nita Barrowová – generální guvernérka 19.12.1995-1.6.1996 – Sir Denys Ambrose Williams – úřadující generální guvernér", "question": "Jaký typ monarchie je na Barbadosu?", "answers": ["konstituční"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Václav Havel (5. října 1936 Praha – 18. prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003). Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978). Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1999. Výrazně prosazoval také přijetí země do Evropské unie, uskutečněné v roce 2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta. Jako literát se světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabýval tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zaobíral filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Věnoval se také experimentální poezii; básně psané především v 60. letech obsahuje jeho sbírka Antikódy.", "question": "Kdo byl prvním prezidentem České Republiky?", "answers": ["Václav Havel"]}
{"title": "Twitter", "context": "Twitter je poskytovatel sociální sítě a mikroblogu, který umožňuje uživatelům posílat a číst příspěvky zaslané jinými uživateli, známé jako tweety. Tweet je textový příspěvek dlouhý maximálně 140 znaků, který se zobrazuje na uživatelově profilové stránce a na stránkách jeho sledujících (followers). Přispěvatelé mohou omezit doručování příspěvků pouze na okruh určitých účtů nebo povolit přístup k příspěvkům komukoliv (výchozí nastavení). Uživatelé zasílají nebo dostávají tweety přes stránku Twitteru, pomocí krátkých textových zpráv (SMS) nebo externích aplikací. Služba je na Internetu zdarma, ale zasílání SMS zpráv je za běžný poplatek poskytovatele telefonních služeb. Od jeho založení v roce 2006 Jackem Dorsey Twitter získal velký význam a popularitu na celém světě. Často se o něm mluví jako o \"SMS internetu\" díky tomu, že stránky poskytují dobrou funkčnost (díky svému rozhraní pro programování aplikací - API) pro další desktopové, mobilní a webové aplikace, které mohou odesílat a přijímat krátké textové zprávy. Tyto aplikace často zastiňují samotnou službu Twitter. K roku 2011 měl Twitter 200 milionů uživatelů, z nichž se za měsíc připojila alespoň polovina z nich. Každý den se na Twitter přihlásí 50 milionů uživatelů. Ti denně napsali kolem 250 milionů tweetů. Od 6. srpna 2012 byl Twitter dostupný i v češtině, zatím v beta verzi. Nyní už je samozřejmě v plné české jazykové lokalizaci. Hashtag je slovo anebo fráze, která začíná # (dvojkřížkem). Twitter (ale také např. Google+) na hashtag zareaguje a promění jej v odkaz, přes který je možné najít další stejné hashtagy. Pomocí hashtagů je možné dohledat různé trendy (nový film, album, důležitá událost, svátky atd.) anebo označit význam příspěvků (sarkasmus, morální povzbuzení, hněv).", "question": "Jaký je maximální počet znaků Tweetu?", "answers": ["140"]}
{"title": "Šedá", "context": "Šedá je barva (či spíše celá skupina barev) na pomezí bílé a černé. Vzniká smícháním těchto barev v libovolném poměru. Při aditivním míchání barev vzniká šedá při použití stejného množství všech základních barev, tzn. všechny barvy (k; k; k) jsou šedé (o různé světlosti k). Při subtraktivním míchání barevném modelu CMY platí totéž, ovšem v prakticky používaném barevném modelu CMYK se místo toho používá čistě černá barva ve zvolené intenzitě (0; 0; 0; k). == Použití a symbolika šedé barvy == Šedá barva je často označována za stříbrnou. Je to ale barva šedá. Např.: U barvy na vlasy, repro bedny, průkazy od vozidla Šedá je symbolem všednosti a obyčejnosti. Šedý život je výraz pro nezajímavý, průměrný život. Šedá barva označuje něco mezi zlem (černou barvou) a dobrem (bílou barvou). Šedá zóna je výraz pro pomezí mezi zákonným a nezákonným. Šedou barvu měly uniformy vojáků Konfederace v americké občanské válce (vojáci Unie nosili modré). Lidské vlasy ve stáří šediví, takže šedá barva může být chápána jako symbol stáří či vyzrálosti. Bývá spojována s rozumem a přemýšlením, (šedá kůra mozková) V barevném značení odporů znamená šedá barva číslici 8 Obrázky, zvuky či videa k tématu šedá ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká barva stojí na pomezí bílé a černé?", "answers": ["Šedá"]}
{"title": "Apple", "context": "Apple Inc., dříve Apple Computer Inc., je americká firma se sídlem ve městě Cupertino v Kalifornii. Firma byla založena v roce 1976, specializuje na hardware a software. Jejich nejznámějšími produkty jsou: řada počítačů Mac, sada kapesních počítačů a MP3 přehrávačů iPod, chytrý telefon iPhone a tablet iPad, nebo také hodinky Apple Watch. V počítačích Apple je instalován standardně operační systém macOS a dotyková zařízení jsou poháněna operačním systémem iOS. Dalším známým softwarem je program pro přehrávání a uspořádávání hudební kolekce; iTunes. Mezi další aplikace od firmy Apple se řadí sada kancelářského balíku iWork a sada na vytváření hudby, fotek a videí iLife. Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984. Jobs byl z Apple vyhozen kvůli sporům v roce 1985.", "question": "V jaké oblasti byl založen Apple Inc . ?", "answers": ["Silicon Valley"]}
{"title": "Těhotenství", "context": "Těhotenství je proces, kterým žena vynosí živé potomky od početí (koncepce) do doby, kdy je potomstvo schopno života mimo dělohu. Začíná početím, což je proces oplodnění a formování zygoty (oplozená vaječná buňka po splynutí samčí a samičí gamety), a končí porodem, císařským řezem, potratem nebo interrupcí. Někdy se pojem těhotenství vztahuje i na některé další savce, zejména primáty. Pro zvířata se ale obvykle používá termín březost. Těhotenství trvá asi 40 týdnů od prvního dne poslední menstruace do porodu (38 týdnů od oplodnění v případě 28denního menstruačního cyklu). Je rozděleno do tří trimestrů. V prvním trimestru hrozí nejvyšší riziko spontánního či zamlklého potratu plodu. Potrat je často výsledkem defektů plodu, jeho rodičů, nebo poškození způsobeného po početí. Související informace naleznete také v článku oplodnění. První krok těhotenství obvykle začíná sexuálním stykem, kdy jsou mužské pohlavní buňky (spermie) vpraveny do dělohy. Mužské sperma obsahuje nejen pohlavní buňky, ale též cukry, proteiny a jiné látky na udržení životaschopnosti spermií. Lidské spermie přežijí v ženském těle obvykle asi 48 hodin. Spermie mají dlouhý bičík, který používají k pohybu; jsou to jediné lidské buňky s touto vlastností. Tyto buňky jsou haploidy (buňky s jednou sadou chromozómů), které vznikly meiózou ze zárodečných buněk ve varlatech. V jedné ejakulaci (výronu semene) bývá 100 až 300 miliónů spermií. Vajíčka (oocyty II. řádu) jsou haploidní ženské reprodukční buňky, jejichž úlohou je sloučit se s jednou spermií a následné vytvoření oplodněné zygoty. Tyto buňky jsou produkovány meiózou ve vaječnících, kde zůstávají, dokud nejsou aktivovány a uvolněny hormonálními změnami v ženském menstruačním cyklu.", "question": "Do kolika trimestrů je rozděleno těhotenství?", "answers": ["do tří"]}
{"title": "Sagrada Família", "context": "Chrám Sagrada Familia (česky chrám Svaté rodiny) se nachází na východním pobřeží Španělska v Barceloně. Stavební práce na něm začaly v roce 1882, trvají dodnes. Chrám je hlavní stavbou slavného architekta Antonia Gaudího. Toto neobyčejné stavební dílo mělo podnítit návrat k učení římskokatolické církve. Chrám byl vysvěcen 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., který ji také propůjčil titul basillica minor. Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury. Zajímal se o Art nouveau, jeho přístup k architektuře je však velmi individuální a nekonvenční. Místo přesných projektů zhotovoval neostré skici, často chodil na staveniště a pozoroval všechny detaily, aby je mohl případně pozměnit. Gaudí převzal projekt Sagrada Familia ve velmi raném stadiu (v roce 1883), věnoval mu hodně energie. V roce 1926 však zemřel a ukázalo se nemožné pokračovat ve stavbě v jeho duchu. Předpokládá se, že by Gaudí nezůstal u zbarvení přírodního kamene, měl rád barvy a řada jeho prací ukazuje nadměrné používání různých tónů barev. Gaudí zamýšlel ze Sagrady Familii vybudovat \"poslední velkou svatyni křesťanství\", a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly. Jeden z nejpromyšlenějších znaků je 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista. Věže reprezentující evangelisty budou v budoucnosti doplněny sochami zpodobňujícími tradiční symboly těchto světců: býk (sv. Lukáš), anděl (sv. Matouš), orel (sv. Jan) a lev (sv. Marek). Centrální věž Ježíše Krista bude doplněna obrovským křížem. Ví se, že Gaudí také chtěl vybavit chrám třemi monumentálními fasádami: Narození, Umučení a Zmrtvýchvstání a každá z nich měla mít své 4 věže. Do roku 1935, kdy byla stavba přerušena, byla dostavěna pouze východní fasáda - Narození. Na vrcholech jejích věží jsou různé geometrické tvary - při jejich stavbě byl Gaudí pravděpodobně ovlivněn kubismem. Dekorace zahrnuje také mnoho liturgických textů jako \"Hosanna\", \"Gloria\", nebo \"Sanctus\"; na velkých dveřích fasády Narození můžeme číst různé texty z Bible v různých jazycích včetně katalánštiny. O dokončení kostela probíhala řada diskusí. Někteří říkají, že dokončení by bylo jako kdybychom Venuši Mélské přidělali ruce, jiní by s dostavbou jen souhlasili. Nedávno byla postavena úplně nová fasáda představující Kristovo utrpení, která je však místy velice nepodobná Gaudího dílu a jeho myšlence.[zdroj? ] Celkové dokončení katedrály se plánuje na rok 2026 - 100. výročí smrti Antonia Gaudího.", "question": "Ve kterém městě se nachází chrám Chrám Sagrada Familia?", "answers": ["Barceloně"]}
{"title": "Irsko", "context": "Irsko (irsky Éire, anglicky Ireland, také irsky Poblacht na hÉireann a anglicky Republic of Ireland, Irská republika) je stát v severozápadní Evropě, zaujímající zhruba pět šestin povrchu stejnojmenného ostrova. Irsko sousedí na severu s částí Spojeného království – Severním Irskem. Jeho břehy omývá na západě Atlantský oceán, na východě Irské moře, na jihovýchodě Svatojiřský průliv a na jihu Keltské moře. Irsko je unitární parlamentní republika v čele s prezidentem. Hlavním městem je Dublin (irsky Baile Átha Cliath). Samostatné Irsko je výsledkem mnoholetého boje za nezávislost na Spojeném království Velké Británie a Irska. 29. prosince 1937 se Irská republika stala nástupcem Irského svobodného státu, jenž byl založen 6. prosince 1922. Ačkoliv se irský hrubý domácí produkt na hlavu ve světovém měřítku pohybuje mezi 12. až 17. místem, v závislosti na zdroji, bývalo Irsko jedním z nejchudších států západní Evropy a mělo vysokou míru emigrace. V 50. letech 20. století byla zavedena ekonomie protekcionismu a Irsko se v roce 1973 připojilo k Evropskému společenství (současné Evropské unii). V 80. letech 20. století vedla ekonomická krize Irsko k započetí velkých ekonomických reforem. Následná liberální ekonomická politika (mj. výrazné snížení daní ve srovnání s ostatními zeměmi EU) vedlo k celkové ekonomické prosperitě v letech 1995–2007. Období si díky tomu i vysloužilo přezdívku \"Celtic Tiger\" (česky \"keltský tygr\"). Avšak v návaznosti na celosvětovou finanční krizi bylo v roce 2008 toto období rychlého ekonomického růstu uťato. Irsku náleží jedenáctá příčka žebříčku indexu lidského rozvoje (2014). Stát se pyšní největší kvalitou života na světě – drží první místo v indexu kvality života z roku 2005 – a umístil se na šestém místě v světovém indexu míru (2012). Irsko je také velmi dobře hodnoceno za vzdělávací systém, politickou svobodu a lidská práva, svobodu tisku a ekonomickou svobodu. V roce 2012 se Irsko nacházelo na 170. (osmém místě odzadu) v indexu zhroucených států. Irsko je členem Evropské unie a OSN a zakládajícím členem OECD a Rady Evropy. Irská neutrální politika znamená, že není členem NATO, přestože se podílí na mírových operacích OSN. Ve čtvrtém článku Ústavy Irska je uveden irský název státu Éire a jeho anglická alternativa Ireland.", "question": "Kdo stojí v čele Irska?", "answers": ["prezidentem"]}
{"title": "Česko", "context": "Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní vlajka (republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa, jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít), standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Kde domov můj. Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu (znak), husitského hnutí (heslo na prezidentské standartě), národního obrození (hymna) a Československa (vlajka). == Historie == === Původní osídlení === Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 lety. O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů (kultura s nálevkovitými poháry, únětická kultura, lengyelská kultura ad.). Od 3. století př. n. l. obývali tuto oblast Keltové (Bojové) a v 1. století n. l. přicházely kmeny Germánů (Markomani a Kvádové). Prvním historicky doloženým panovníkem na českém území byl markomanský král Marobud. Od konce 5. století se na území dnešního Česka objevovali první Slované. V 7. století vytvořily slovanské kmeny pod vedením franského kupce Sáma tzv. Sámovu říši (asi 623–659), jednalo se však spíše o nadkmenový svaz. V letech 830–833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla pod nadvládou dynastie Mojmírovců Velkomoravská říše, která postupně zahrnula i Čechy (890–894), Slezsko, Lužici, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše byla již plnohodnotným státním útvarem. Byla christianizována, mj. za pomoci byzantské misie Cyrila a Metoděje, již pozval panovník Rostislav. Za jeho následníka Svatopluka I. říše dosáhla maxima své moci. Po jeho smrti však přišel rychlý pád.", "question": "Jaký je první doložený státní útvar na území dnešní České republiky?", "answers": ["Velkomoravská říše"]}
{"title": "Davis Cup", "context": "K zisku salátové mísy je třeba postupně vyhrát čtyři mezistátní zápasy. Dále existují 3 regionální zóny (Americká, Evroafrická a Asijskooceánská), které jsou vnitřně rozčleněny do 4 úrovní. Poražení v 1. kole světové skupiny svoji příslušnost k této skupině potom obhajují v baráži proti nejlepším týmům z 1. úrovní regionálních zón. Utkání dvou týmů se odehrává obvykle ve třech za sebou jdoucích dnech (pátek, sobota, neděle). Kapitán do utkání nominuje čtyři hráče a den před začátkem zápasu se rozlosuje pořadí a obsazení zápasů. První den se uskuteční 2 zápasy jednotlivců (singly), druhý den 1 zápas ve čtyřhře (debl) a třetí den opět 2 singly (obvykle v opačném obsazení než první den). Ve druhém a třetím dnu má však kapitán právo měnit v den utkání obsazení zápasů. Zápasy se hrají na 3 vítězné sety, což se ovšem nemusí dodržet třetí den, pokud je již utkání jako celek rozhodnuté (podle dohody lze potom hrát pouze na 2 vítězné sety). Utkání jako celek vyhraje tým, který vyhraje alespoň 3 zápasy. Jednotliví soupeři se v historii Davis Cupu vzájemně střídají v pořadatelství utkání. Pokud se daní soupeři v historii Davis Cupu ještě neutkali, rozhodne o pořadateli prvního vzájemného utkání los. Pořadatel utkání má za úkol vybrat nejenom místo utkání, ale na jeho volbě je i povrch kurtu, na němž se budou zápasy hrát. Nejdelší zápas v historii Davis Cupu trval 7:02 hodin, byl odehrán 2. února 2013. Po setech 6:4, 5:7, 6:4, 6:7(3) a 24:22 porazil v Ženevě český pár Tomáš Berdych a Lukáš Rosol domácí hráče Stanislase Wawrinku a Marca Chiudinelliho. Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu#Historické rekordy. Tabulka značí, jaký tým měl v danou dobu nejvíce prvních míst. Pokud je pořadí shodné, rozhoduje, který tým tohoto počtu dosáhl dříve. Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v prosinci 2001 se vystřídalo osm týmů. Body každého týmu v Davis Cupu jsou kumulovány ze čtyř posledních ročníků.", "question": "Jak dlouho trval nejdelší zápas v historii Davis Cupu?", "answers": ["7:02 hodin"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě Uranu trval jen několik století. Je pravděpodobné, že Uran nevznikl na současném místě, protože v této vzdálenosti od Slunce zřejmě nebylo v době formování planet dostatečné množství zárodečného materiálu. Jeho zrod (ať akrecí nebo gravitačním kolapsem) proto proběhl blíže ke Slunci a Uran pak postupně migroval do své současné polohy. Uran obsahuje na rozdíl od Jupiteru a Saturnu jen 83 % vodíku, dále 15 % helia a stopová množství metanu a dalších prvků. Jupiter a Saturn jsou složeny téměř výhradně z vodíku. Jádra Uranu a Neptunu se v mnoha směrech podobají jádrům Jupiteru a Saturnu, nemají však masívní obálku tekutého kovového vodíku. Zdá se, že Uran nemá výrazně diferencované kamenné jádro jako Jupiter a Saturn, ale jeho materiál je víceméně rovnoměrně rozložen. Uranova modrozelená barva je způsobena absorpcí červeného světla jeho metanovou atmosférou. Uran je přibližně 14,5krát hmotnější než Země, takže je nejlehčí ze všech plynných obrů. Hustota je 1,27 g/cm3, což je druhá nejmenší hodnota z planet ve sluneční soustavě po Saturnu. Průměr planety je o málo větší než průměr Neptunu a je přibližně 4krát větší než průměr Země, ale Uran je lehčí než menší Neptun. Nízká hustota a hmotnost naznačuje, že planeta je složená převážně z lehkých prvků a sloučenin, jako například vodního ledu, čpavku a metanu. Celková hmotnost ledu obsaženého ve vnitřní stavbě Uranu není přesně známa a odhady se silně liší podle použitého modelu vnitřní stavby, nicméně by měla být mezi 9,3 až 13,5 hmotnosti Země.", "question": "Kolik měsíců má Uran?", "answers": ["27"]}
{"title": "Alexandrín", "context": "Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka), která ale v české poezii není dodržována zcela důsledně. Alexandrínu hojně využívá stará poezie v románských jazycích i některé staré skladby české poezie. Svůj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literatuře se stal reprezentativním veršem klasicistní poezie a tragédie. Často se s ním setkáváme v sonetech. V české literatuře, kde představuje exkluzivní verš zdůrazňující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Březinou, a právě proto Vítězslav Nezval napsal alexandrínem Smuteční hranu za Otokara Březinu. Arthur Rimbaud Karel Hynek Mácha Karel Hlaváček Otokar Březina Jiří Orten Jacek Baluch, Piotr Gierowski, Czesko-polski słownik terminów literackich, Kraków 2016. Josef Brukner, Jiří Filip, Poetický slovník, Mladá fronta, Praha 1997, s. 112. Miroslav Červenka, Český alexandrin, Česká literatura 41, 1993, nr. 5, s. 459-513. Miroslav Červenka, O semantyce czeskiego aleksandrynu, przeł. Lucylla Pszczołowska, [v:] Wiersz i poezja, red. Jacek Trzynadlowski, Wrocław 1966, s. 21-32. Miroslav Červenka, Květa Sgallová, Petr Kaiser, Hlavní česká přízvučná metra v 19. století]],[v:] Słowiańska metryka porównawcza VI.", "question": "Jakými stopami je tvořený alexandrín?", "answers": ["jambickými"]}
{"title": "Sedící býk", "context": "Sedící býk, anglicky Sitting Bull, lakotsky Tȟ Íyotake (březen 1831, Grand River – 15. prosince 1890, Standing Rock), byl významný siouxský náčelník, ale také wičháša wakȟ (svatý muž, šaman), který pocházel z lakotského kmene Hunkpapů. Ve své době patřil mezi nejvýznamnější Indiány a během poslední siouxské války byl nejvyšším válečným náčelníkem spojených siouxských a šajenských kmenů, které roku 1876 přiměly k ústupu armádu USA v bitvě u Rosebudu a následně drtivě porazili 7. kavalérii podplukovníka Custera ve slavné bitvě u Little Bighornu. Sedící býk se tak stal symbolem posledního odporu Indiánů z plání. == Mládí a vzestup == Sedící býk se narodil jako syn náčelníka stejného jména, které v lakotštině zní Tĥ Íyotake (Tatanka Iotanka). Byl vychován otcem a svými strýci v obratného lovce a bojovníka, již ve věku deseti let složil svého prvního bizona a ve čtrnácti poprvé zabil nepřítele v boji a získal jeho skalp. Hrdý otec mu daroval své jméno a sám přijal jméno Splašený býk. Sedící býk postupně prokázal, že vyniká ve všech čtyřech vlastnostech, které Lakotové považovali za nejdůležitější: statečnosti, štědrosti, moudrosti a síle. Stal se členem tajných elitních válečnických spolků, jako byla například Statečná srdce, a byl zvolen mezi významné veřejné kmenové funkcionáře, kteří se nazývali \"oblečení v košilích\". == Války == Vedl často válku proti bělochům (lakotsky wašíču), ale i proti tradičním indiánským nepřátelům, jako byli Arikarové, Vraní Indiáni či Šošoni.", "question": "Co se stalo symbolem posledního odporu Indiánů?", "answers": ["Sedící býk"]}
{"title": "Modrá", "context": "Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice Jako \"modrokabátníci\" (pro barvu uniforem) byli v americké občanské válce označováni vojáci Unie. Světle modrá barva (azzurro) je národní barva Itálie, k vidění např. na reprezentačních dresech jejích sportovců. \"Velká modrá\" či \"Modrá dáma\" je slangové označení firmy IBM. \"Malá modrá\" je slangové označení firmy Microsoft. Ve Stopařově průvodci po Galaxii se několikrát vyskytuje postava \"Húlúvú\" popisovaná jako \"superinteligentní odstín modré barvy\". V barevném značení odporů znamená modrá barva číslici 6 nebo toleranci ± 0,25 % Někteří lidé považují původ názvu hudebního žánru blues za odvozen od pojmenování modré barvy v angličtině (blue). Anglický idiom \"feeling blue\" (doslova \"cítit se modře\") znamená \"být smutný\", \"mít depresi\" (podle řecké mytologie spouštěl Zeus déšť vždy, když byl smutný). Modrou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky z nichž teče studená voda Obrázky, zvuky či videa k tématu modrá ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo modrý ve Wikislovníku", "question": "Která firma se slangově označuje jako \"Modrá dáma\"?", "answers": ["IBM"]}
{"title": "Metr", "context": "Metr je základní jednotka délky, jeho standardní značka je m. Byl zaveden na konci 18. století ve Francii a jeho délka je odvozena od jedné desetimilióntiny délky poledníku od pólu k rovníku. Na metru byla současně založena metrická soustava fyzikálních veličin. Nejběžnější odvozené jednotky jsou milimetr (mm, tisícina metru), centimetr (cm, setina metru) a kilometr (km, 1000 m). Definice metru podle soustavy SI: Metr je délka, kterou urazí světlo ve vakuu za 1/299 792 458 s. == Násobky a díly == Z násobků a dílů metru se častěji používají následující (podle velikosti od nejmenších): Yoktometr Značka ym Zeptometr Značka zm AttometrAttometr (značka am) 10−18 neboli jedna triliontina metru, řádem odpovídá velikosti kvarku. FemtometrFemtometr (značka fm), 10−15 metru neboli 1 biliardtina metru je délková jednotka používaná především v jaderné fyzice, neboť řádem odpovídá rozměrům atomového jádra. Jaderní fyzici ji na počest Enrica Fermiho neoficiálně nazývají fermi (aniž by museli zavádět novou značku jednotky, protože \"fm\" odpovídá oběma názvům). PikometrPikometr (značka pm) je délková jednotka, 10−12 neboli biliontina metru. Například poloměr atomu hélia je 31 pm. NanometrNanometr (značka nm) je délková jednotka, 10−9 neboli 1 miliardtina metru. Například vzdálenosti atomů v pevných látkách jsou řádově zlomky (typicky čtvrtina až pětina) nanometru. MikrometrMikrometr (značka μ) je délková jednotka, 10−6 neboli 1 milióntina metru. Například kapka mlhy má cca 10 μ. MilimetrMilimetr (značka mm) je délková jednotka, 10−3 neboli 1 tisícina metru. Udávání rozměrů v milimetrech je běžné například ve strojnictví, stavebnictví a téměř všech výrobních oborech. V milimetrech za určitou dobu se také udává množství srážek v meteorologii. Jeden milimetr srážek znamená, že na každý metr čtvereční napršel jeden litr srážek (neboť 1 mm × 1 m2 = 1 dm3 = 1 l).", "question": "Byla na metru založena metrická soustava fyzikálních veličin?", "answers": ["Na metru byla současně založena metrická soustava fyzikálních veličin."]}
{"title": "Sopřečský kanál", "context": "Sopřečský kanál je součástí pardubické rybniční soustavy budované Pernštejny v šestnáctém století. Jedná se o odbočnou větev Opatovického kanálu. Dnes slouží k napájení rybníků Černého Nadýmače a Sopřečského rybníku, další jím napájené rybníky již dnes neexistují. Vtok do z Opatovického do Sopřečského kanálu se nachází u jezu v lese asi 0,5 km východně od místní části Výrova - místní části obce Břehy. Kanál je veden lesním porostem převážně severozápadním směrem. V počáteční části jeho toku je k němu přimknuta okružní turistická značená trasa 7259 (tzv. Výrovský okruh). Poté zprava obtéká rybník Černý Nadýmač. Sopřečský kanál má výše položenou hladinu a rybník je napájen krátkou odbočkou za pomoci přepadového stavidla. V závěru svého toku se kanál vlévá do Sopřečského rybníku. Z něj je voda odváděna pomocí Sopřečského potoka (též Mulda) do Labe. Pod hrází rybníka je kanál s potokem spojen suchým příkopem, který slouží k přímému převádění vody v případě přerušení napájení rybníka. V trase kanálu se nachází dvojice akvaduktů. Vzdušná vzdálenost mezi vtokem a ústím kanálu je asi tři kilometry. == Reference ==", "question": "Sopřečský kanál se vlévá do čeho?", "answers": ["do Sopřečského rybníku"]}
{"title": "Operace Karas", "context": "Operace Karas byl krycí název pro pozemní výsadek vyslaný během II. světové války na území Slovenska a organizovaný zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany. == Složení a úkoly == Jediným příslušníkem výsadku byl kpt. Jaroslav Krátký. Jeho úkolem bylo pomáhat při organizování SNP, provádět zpravodajskou činnost a předávat informace do Londýna. Zároveň byl jmenován styčným důstojníkem vrchního velení čs. zahraniční armády u vedení slovenského vojenského odboje, později u velení SNP. == Činnost == Oproti jiným byl výsadek proveden pozemní cestou. Přes Turecko se Krátký v březnu 1944 dostal na Slovensko železničním expresem na platný slovenský pas (na jméno Dezider Bukovinský). V Bratislavě se spojil s odbojovou organizací Flora a dalšími odbojovými organizacemi. Navázal styk i s pplk. Golianem a zapojil se do příprav na povstání. Zároveň se mu podařilo navázat radiové spojení s Londýnem. Po vypuknutí SNP působil u štábu velení povstání jako styčný důstojník MNO. Funkci vykonával až do příchodu gen. Viesta. Kromě činnosti ve štábu Krátký spolupracoval i s výsadkovou skupinou Manganese. Po vojenské porážce SNP ustupoval společně s velením z Banské Bystrice. 1. listopadu 1944 byl při ústupu směrem na Donovaly společně s gen. Viestem a gen. Golianem u Bukovce zajat. Přes Bratislavu a Prahu byl převezen do Berlína, kde byl vězněn a vyslýchán. Počátkem roku 1945 byl pravděpodobně s generály Viestem a Golianem popraven v koncentračním táboře Flosenbürg. Podle nepotvrzených zdrojů válku přežil a byl přepraven do Sovětského svazu, kde zahynul v gulagu. == Reference == == Literatura == REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. == Externí odkazy == Operace Karas na valka.cz Operace Karas a SNP", "question": "Jakým expresem se na Slovensko v roce 1944 dostal kpt. Jaroslav Krátký?", "answers": ["železničním"]}
{"title": "Support vector machines", "context": "Support vector machines (SVM) neboli metoda podpůrných vektorů je metoda strojového učení s učitelem, sloužící zejména pro klasifikaci a také pro regresní analýzu. Na jejím vynalezení se podílel zejména Vladimir Vapnik. Základem metody SVM je lineární klasifikátor do dvou tříd. Cílem úlohy je nalézt nadrovinu, která prostor příznaků optimálně rozděluje tak, že trénovací data náležející odlišným třídám leží v opačných poloprostorech. Optimální nadrovina je taková, že hodnota minima vzdáleností bodů od roviny je co největší. Jinými slovy, okolo nadroviny je na obě strany co nejširší pruh bez bodů (maximální odstup, angl. maximal margin, česky je tento pruh někdy nazýván také pásmo necitlivosti nebo hraniční pásmo). Na popis nadroviny stačí pouze body ležící na okraji tohoto pásma a těch je obvykle málo - tyto body se nazývají podpůrné vektory (angl. support vectors) a odtud název metody. Důležitou součástí techniky Support vector machines je jádrová transformace (angl. kernel transformation) prostoru příznaků dat do prostoru transformovaných příznaků typicky vyšší dimenze. Tato jádrová transformace umožňuje převést původně lineárně neseparovatelnou úlohu na úlohu lineárně separovatelnou, na kterou lze dále aplikovat optimalizační algoritmus pro nalezení rozdělující nadroviny. Trik je v tom, že nadrovina je popsána a při výpočtech je použitý pouze skalární součin, a skalární součin transformovaných dat <f(x), f(x1)> ve vysokorozměrném prostoru se nepočítá explicitně, ale počítá se K(x, x1), tj. hodnota jádrové funkce K na datech v původním prostoru parametrů. Používají se různé kernelové transformace. Intuitivně, vyjadřují podobnost dat, tj. svých dvou vstupních argumentů. Výhodou této metody (a jiných metod založených na jádrové transformaci) je, že transformace se dá definovat pro různé typy objektů, nejen body v Rn. Např. pro grafy, stromy, posloupnosti DNA ... == Lineární SVM == Lineární SVM je jednodušší varianta SVM metody, při které zůstáváme v původním prostoru příznaků a nedochází k žádné jádrové transformaci. Výsledkem potom je čistě lineární klasifikátor. === Separabilní případ === Nejjednodušším případem použití SVM je lineární klasifikátor pro lineárně separabilní data, tedy data, ve kterých lze obě třídy od sebe rozdělit nadrovinou. Mějme množinu trénovacích dat v podobě dvojic ( x → i , y i ) {\\displaystyle ({\\vec {x}}_{i},y_{i})} , kde x → i", "question": "K čemu slouží Support Vector Machine?", "answers": ["klasifikaci a také pro regresní analýzu"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 milionu obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V celosvětovém seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer v roce 2011 se Vídeň umístila na první příčce. Na zasedání výboru pro Světové dědictví UNESCO, které se konalo v červenci 2017 v Krakově, bylo rozhodnuto o zařazení historického centra Vídně na seznam památek Světového dědictví v ohrožení. Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice s Českem a Maďarskem a jen 40 km od hranice se Slovenskem.", "question": "Na jaké příčce v seznamu měst podle kvality života se v roce 2011 se umístila Vídeň?", "answers": ["na první"]}
{"title": "Ronnie James Dio", "context": "Ronnie James Dio (narozen jako Ronald James Padavona, 10. července 1942, Portsmouth, New Hampshire, USA – 16. května 2010 Houston, Texas, USA), byl americký metalový zpěvák s italskými kořeny, který je známý především účinkováním ve skupinách Black Sabbath, Rainbow, Elf a svou vlastní skupinou Dio. Jeho dalším projektem je organizace Hear 'n Aid. Je považován za jednoho z nejschopnějších a technicky nejnadanějších heavymetalových zpěváků všech dob. Proslulý silným hlasem a zpopularizováním znamení \"rohů ďáblových\" v metalové kultuře. Před smrtí byl zapojen do projektu se členy Black Sabbath Tony Iommi, Geezer Butler a Vinny Appice, kteří vystupovali pod názvem Heaven and Hell. Ronnie zemřel 16. května 2010 na rakovinu žaludku. Vystupoval například ve filmu Králové ro(c)ku, kde hrál sebe samého - metalového boha, k němuž se hlavní hrdina modlil. Na Festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích byla po něm na jeho počest pojmenováno hlavní pódium. Diova hudební kariéra začala v roce 1957, když několik Cortlandských hudebníků založilo skupinu The Vegas Kings, která se krátce po založení přejmenovala na Ronnie and the Rumblers. Členové této skupiny byli: Ronald James Padavona (později známý jako Ronnie James Dio ) jako basový kytarista, zpěvák Billy DeWolfe, kytarista Nick Pantas, bubeník Tom Rogers a saxofonista Jack Musci.", "question": "Na co zemřel Ronnie James Dio?", "answers": ["na rakovinu žaludku"]}
{"title": "Jiří Mahen", "context": "Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, (12. prosince 1882, Čáslav - 22. května 1939, Brno, sebevražda) byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Studoval filozofickou fakultu, obory čeština a němčina, avšak před závěrečnou zkouškou studia opustil. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909-1919 byl redaktorem Lidových novin. V letech 1918-1920 působil jako dramatik Národního divadla Brno. V současné době nese budova Národního divadla Brno na Malinovského náměstí jeho jméno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později pak od roku 1937 i ředitelem městské knihovny v Brně. Knihovna, k jejímuž vybudování významnou měrou přispěl, nese od roku 1959 jeho jméno (Knihovna Jiřího Mahena v Brně). Svůj život ukončil sebevraždou, čímž reagoval na okupaci. Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Jeho pozdější tvorba byla ovlivněna impresionismem. Plamínky Duha: cyklus veršů, 1916 Dostupné online Tiché srdce Balady Rozloučení s jihem Požár Tater Kamarádi svobody - román Podívíni Rybářská knížka Měsíc Nejlepší dobrodružství Díže Dvě povídky (1918) - Daemoni, Opájejme se! Co mi liška vyprávěla Dvanáct pohádek Před oponou Režisérův zápisník Janošík Nebe, peklo, ráj Mrtvé moře - Praha, M. Knapp, 1918 Dostupné online Generace Dezertér Ulička odvahy Nasredin čili Nedokonalá pomsta Husa na provázku - libreta", "question": "Kdy zemřel Jiří Mahen?", "answers": ["22. května 1939"]}
{"title": "Voltaire", "context": "Z jeho rozsáhlého literárního díla jsou dnes ceněny především satiry a filosofické eseje na politická, historická, vědecká a morální témata. Za vrchol své tvorby, s čímž nelze nesouhlasit, považoval sám Pannu Orleánskou, groteskní i historicky a filosoficky fundovaný epos vydaný pod pseudonymem abbé Trithéme. Pojem voltairiánství označuje jemnou ironii, kterou jeho tvorba dýchá. Sám literárně (především ve vrcholném díle Panna Orleánská) navazuje na tradici Lúkiana ze Samosaty a Lodovica Ariosta; ovlivňuje velké množství autorů. Mezi jinými G. G. Byrona (Don Juan), Anatola France (Ostrov Tučňáků), z moderních Sinclaira Lewise (Elmer Gantry) nebo Josefa Svatopluka Machara (Boží bojovníci). Uvádíme některá novější vydání: VOLTAIRE. Candide. Přeložil Radovan Krátký. V Praze: Nakladatelství XYZ, 2007, 204 s. ISBN 978-80-7388-002-6. Filozoficky orientovaná novela, jež podává všestranný obraz 18. století. Voltaire dává Candidovi, naivnímu mladému muži, obcovat s filozofy, poznávat vojska, války, inkvisice, panství jesuitů v Paraguayi, krádeže, smilstvo, zřízení některých zemí, aby ukázal nesmyslnost a zvrácenost uspořádání světa. Candide je jedno z největších a nejlepších Voltairových děl. Je v něm zesměšněna filozofie přehnaného metafysického optimismu (\"vše na tom světě je dobré\") tím, že je konfrontována se sociální skutečností. Novela vyznívá jako rozhodný protest proti životnímu zlu. VOLTAIRE a KOPAL, Josef, ed. Romány a povídky. 1. vyd. v SNKLHU. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 546 s. Knihovna klasiků. Spisy Voltairovy; sv. 1. Z beletristického díla Voltairova, které formou pohádek, orientálních a dobrodružných příběhů kritizuje stav společnosti 18. století, jsou do svazku zařazeny tyto rozsáhlejší práce: Zadig, Candide, Prosťáček, Babylónská princezna, Mikromegas, Uši hraběte z Chesterfieldu a kaplan Goudman. Připojeno je 12 povídek. VOLTAIRE a KOPAL, Josef, ed. Zaira; Verše; Výběr z prací dějepisných; Korespondence. 1. vyd. v Odeonu. Praha: Odeon, 1974. 308, [5] s. Voltaire: Spisy; Sv. 2. Knihovna klasiků. Svazek obsahuje proslulou tragédii Zaira, lokalizovanou do Jeruzaléma doby křížových válek, v níž zaznívají ozvuky na zápletku ze Shakespearova Othella; výbor z básnického díla; výběr z dějepisných prací, reprezentovaný studií Století Ludvíka XIV., v níž autor tento věk po diskreditaci v první polovině 18. století rehabilituje, a spisem Esej o mravech a duchu národů; a posléze korespondenci, která přibližuje Voltairův lidský profil. VOLTAIRE. Panna. Přeložil Radovan Krátký. 1. vyd. v SNKLU. Praha: SNKLU, 1963. 338, [5] s. Nesmrtelní; Sv. 64. Slavný pamflet (veršovaná satira) na církví vytvořenou legendu o panenství Jany z Arcu, panny Orleanské, která jediná svou neposkvrněnou čistotou mohla zachránit před Angličany Orleans a pak i bojovat za osvobození celé Francie.", "question": "Kdo byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel?", "answers": ["Voltaire"]}
{"title": "Májovci", "context": "Májovci byla výrazná literární skupina českých básníků a prozaiků druhé poloviny 19. století, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena. Po pádu Metternichova absolutismu (revoluční rok 1848) se na scéně objevila mladá generace, která se zaobírala problematikou městského života a současných sociálních problémů. Nastává kulturní a společenská obroda. Zažívají dobu porevolučních let Bachova absolutismu a dočasné potlačení snah obrozenců o lepší postavení českého národa v rámci Rakousko-Uherska. Roku 1858 byl vydán almanach Máj, který se stal ústředním spojujícím dílem skupiny. Májovci se ve své tvorbě primárně snažili zachytit skutečnost, tak jak jí v okolním světě viděli, a to i s jejími negativními rysy. Odkazovali se nejenom na českou kulturu, ale inspirovali se i směry evropské tvorby (kosmopolité). Neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět, což se projevilo i v časté publicistické tvorbě. Díky jejich práci došlo k povznesení české literatury na evropskou úroveň. Byly založeny spolky Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, vycházejí noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj. Vychází Ottův slovník naučný, je realizována Tylova myšlenka – Národního divadla. Jan Neruda Vítězslav Hálek Karolína Světlá Adolf Heyduk Rudolf Mayer Václav Šolc Jakub Arbes (zdroj: Literatura pro 2. ročník SŠ DIDAKTIS spol. s r. o. 2009) Lumírovci Ruchovci", "question": "Kterého revolučního roku padl Metternichův absolutismus?", "answers": ["1848"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Windows je v informatice označení pro několik různých operačních systémů od firmy Microsoft. Všechny mají grafické uživatelské rozhraní, avšak liší se použitým jádrem, úrovní podpory multitaskingu (současného běhu více úloh najednou) i používanými knihovnami a účelem použití. Grafické uživatelské rozhraní (GUI) bylo poprvé použito v roce 1973 v počítači Xerox Alto pod názvem WIMP. Jeho popularizaci mezi běžnými uživateli zajistil v roce 1983 počítač Apple Lisa a v roce 1984 pak masivně Apple Macintosh. Počítače IBM PC kompatibilní, které byly uvedeny na trh v roce 1981, používaly systém MS-DOS, který používal textové, grafické rozhraní musely řešit programy samostatně (například textový editor Text602), což bylo pro programátory pracné a nevýhodné. Úplně první předběžná vydání Microsoft Windows byly vydány v rocích 1983 až 1985. První Microsoft Windows 1.0 byly uvedeny v roce 1985 jako nadstavba systému DOS. Komerčně úspěšné byly Windows 3.0 vydané v roce 1990. Označení Windows je firmou Microsoft z obchodních důvodů používáno pro několik různých systémů, které používají různá jádra operačního systému. Stejné označení je využíváno jako propagační prvek díky oligopolnímu postavení této firmy na trhu osobních počítačů IBM PC kompatibilních (v roce 2012 Windows 7). Všechny systémy poskytují aplikacím podobné aplikační rozhraní (tj. API, resp. Windows API, dříve Win32). Provozovány mohou být na různých hardwarových platformách, které se nejčastěji liší konfigurací počítače. Windows pro DOS je označení pro první grafický systém, který firma Microsoft začala prodávat v roce 1985, avšak není to termín, který by sama firma Microsoft pro tuto svoji řadu systémů používala (používáno bylo označení Microsoft Windows s číselným označením verze). Nejednalo se o operační systém v pravém slova smyslu, ale o nadstavbu nad 16bitový systém DOS (DOS měl pouze textové uživatelské rozhraní s příkazovým řádkem, systém nezajišťoval plnou kontrolu nad počítačem). Tyto Windows pro DOS se spouštěly jako běžný program až poté, co nastartoval systém DOS. Windows pro DOS používaly DOS pro své I/O operace (zejména pro přístup k souborovému systému).", "question": "Kdy bylo poprvé použito grafické uživatelské rozhraní?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska). Čeština je úředním jazykem Česka a Evropské unie. V úředním styku lze češtinu používat také na Slovensku. Spisovný standard žádný zákon neupravuje, ale kodifikuje jej v praxi svými obecně uznávanými doporučujícími publikacemi Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky a jejich schválením pro výuku i Ministerstvo školství. Čeština je slovanský jazyk a patří tak do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se slovenštinou tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří dále polština, kašubština a lužická srbština (horní a dolní). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků.", "question": "Mezi jaké jazyky patří čeština?", "answers": ["slovanské"]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Povrch měsíce je tvořen dvěma rozdílnými typy: tmavými oblastmi, silně posetými impaktními krátery o stáří okolo 4 miliard let, které pokrývají přibližně třetinu měsíce. Druhá část je tvořena mladšími, světlejšími oblastmi, které jsou křížem krážem protkané prasklinami a trhlinami. Na území světlejších oblastí je četnost impaktních kráterů řídká. Vznik těchto světlejších oblastí nebyl zatím přesně geologicky vysvětlen, ale předpokládá se, že je spojen s tektonickými procesy způsobovanými slapovým zahříváním. Ganymed je jediný známý měsíc ve sluneční soustavě, u kterého byla zjištěna magnetosféra, pravděpodobně tvořená konvekcí probíhající uvnitř tekutého železného jádra. Slabá magnetosféra měsíce je zcela překryta silným magnetickým polem Jupiteru, se kterým je současně i spojena pomocí otevřených siločar. Ganymed denně obdrží dávku ionizujícího záření o velikosti okolo 8 Remů. Měsíc má slabou kyslíkovou atmosféru, která je tvořena molekulami O, O2 a pravděpodobně i O3. Atomární vodík je v atmosféře jen menšinová složka. Není známo, zda se v atmosféře nachází i ionosféra. Ganymed objevil Galileo Galilei během svého pozorování v roce 1610, ale měsíc pojmenoval jiný astronom Simon Marius dle postavy z řecké mytologie Ganyméda, který byl milencem boha Dia a číšníkem bohů.", "question": "Jakou elektromagnetickou oblast má kolem sebe měsíc Ganymed jako jediný měsíc soustavy?", "answers": ["magnetosféra"]}
{"title": "Ovoce", "context": "Některé druhy jádrovin (např. muchovník, temnoplodec, jeřáb) mohou být řazeny do drobného ovoce. Kdoulovec (Chaenomeles superba) není řazen do jádrovin ani do ovoce, ačkoliv plod (malvice) je někdy označován jako jedlý. Plody skalníku Franchetova jsou malvice, jsou pojídány ptáky, nikoliv lidmi. Pro plody nejedlých druhů rostlin lze používat název \"ovoce\" pouze přeneseně, v lyrickém popisu, nikoliv jako odborný termín. ==== Peckoviny ==== Peckoviny je souhrnný název pro skupinu ovocných dřevin. Peckoviny mají pětičetné květy. Slupka je někdy ojíněná (švestky, slivoně), někdy hladká (třešně, višně) nebo typicky plstnatá (meruňky, pravé broskvoně). Jedlý plod obsahuje velkou pevnou strukturu uvnitř, pecku. Dělení je nejčastěji používáno spíše k zjednodušenému vyjádření pro zobecnění společných vlastností některých pěstovaných druhů dřevin (nároky na řez, statistika sklizně, apod). Do peckovin patří například: višeň, slivoň, třešeň, meruňka, broskvoň a mandloň. Plodem peckovin je peckovice. Do peckovin ovšem není například řazen Ořešák královský, Kokosová palma, ani černý bez, jejichž plodem je rovněž peckovice, ani maliník, ačkoliv jeho souplodí tvoří rovněž peckovice. Z uvedeného vyplývá, že všechny druhy ovoce plodících peckovice nelze řadit do peckovin. ==== Skořápkoviny ==== Pěstují se pro výživná a olejnatá semena, ale kromě tuku obsahují i bílkoviny. Plod skořápkovin je buď peckovice (ořešák královský) nebo oříšky (líska). Květy jsou různopohlavné, jednodomé a větrosnubné. ==== Drobné ovoce ==== Plody řazené do skupiny drobné ovoce jsou buď malé bobule (rybíz, angrešt, borůvka...) nebo souplodí (jahoda, malina, ostružina...), popřípadě plodenství (moruše).", "question": "Jak se nazývá plod peckovin?", "answers": ["peckovice"]}
{"title": "Dělení nulou", "context": "V oboru komplexních čísel rozšířených o nekonečno je definováno pro všechny nenulové dělence jako : : : ∞ : : {\\displaystyle \\infty } . Při dělení v plovoucí řádové čárce může být výsledkem speciální hodnota not a number (není číslo) nebo nekonečno. Když se mluví o dělení na základní úrovni, je často považováno za rozdělování množiny objektů na stejné části. Např.: Pokud máme deset kvádrů a rozdělíme je na skupiny po pěti, dostaneme dvě stejně velké části. To by mohla být ukázka toho, že 10/5 = 2. Dělitel je počet kvádrů v každé části a výsledek dělení odpovídá na otázku: \"Pokud mám stejné části po 5 kusech, kolik takových částí musím dát dohromady, abych dostal 10 kusů? \". Pokud tuto otázku aplikujeme na dělení nulou, otázka \"Pokud mám stejné části po 0 kusech, kolik takových částí musím dát dohromady, abych dostal 10 kusů? \" nedává smysl, protože přičítáním částí o 0 prvcích se deset kusů nikdy nezíská. Další metodou, jak popsat dělení nulou, je opakované odečítání. Např.: Pokud chceme vydělit číslo 13 pěti, odečteme od 13 dvakrát 5 a dostaneme zbytek 3. Dělitel se odečítá, dokud není zbytek menší než dělitel. V případě, že je dělitel nula, při opakovaném odečítání nuly od dělence nikdy nedosáhneme zbytku menšího než nula. Brahmasphutasiddhanta od Brahmagupty (598–668) je první známý spis, který považoval nulu za normální číslo a definoval operace ji obsahující. Autorovi se ale nepodařilo vysvětlit dělení nulou, jeho definice vede k absurdním algebraickým závěrům. Brahmagupta píše: Kladné nebo záporné číslo dělené nulou je zlomek se jmenovatelem nula. Nula dělená záporným nebo kladným číslem je buď nula, nebo je vyjádřena jako zlomek s čitatelem nula a konečným množstvím jako jmenovatelem. Nula dělená nulou je nula. Mahavira se v roce 830 neúspěšně pokusil opravit Brahmaguptovu chybu: Číslo zůstává nezměněno, když je děleno nulou.", "question": "Kdo napsal první známý zápis, který považoval nulu za normální číslo?", "answers": ["Brahmagupty"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Saturn je znám svou mohutnou soustavou planetárních prstenců, které jsou viditelné ze Země i malým dalekohledem. Vedle prstenců, které se značí velkými písmeny latinské abecedy, obíhá kolem planety také početná rodina měsíců, jichž je k roku 2009 potvrzeno 62. Největší z nich je Titan, který má jako jediný měsíc ve sluneční soustavě hustou atmosféru. Jeden oběh okolo Slunce vykoná Saturn za 29,46 pozemského roku. Na noční obloze je snadno pozorovatelný pouhým okem jako nažloutlý neblikavý objekt, jasností srovnatelný s nejjasnějšími hvězdami. Od ekliptiky se nikdy nevzdálí na větší úhlovou vzdálenost než 2,5°. Přechod jedním znamením zvěrokruhu trvá více než 2 roky. Předpokládá se, že Saturn vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice až posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti.", "question": "Díky čemu znali lidé Saturn už od pravěku ?", "answers": ["snadno pozorovatelný pouhým okem"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí. Odlišujícím rysem odvrácené strany je téměř úplná absence tmavých skvrn (oblastí s nízkým albedem), tzv. moří. Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc). Každou hodinu se Měsíc posune vzhledem ke hvězdám o vzdálenost zhruba rovnou jeho úhlovému průměru, přibližně o 0,5°. Měsíc se liší od většiny satelitů jiných planet tím, že je jeho orbita blízká rovině ekliptiky a nikoliv rovině zemského rovníku.", "question": "Proč je jedna strana Měsíce stále obrácená k Zemi?", "answers": ["synchronní rotaci se Zemí"]}
{"title": "Čipová sada", "context": "Čipová sada (anglicky chipset) je jeden nebo více integrovaných obvodů (čipů), které jsou navrženy ke vzájemné spolupráci a jsou obvykle prodávány jako jediný produkt. V oblasti počítačů je termín obvykle používán k označení specializovaných čipů na základní desce nebo na rozšiřujících kartách. U počítačů třídy PC tento termín obvykle označuje dva čipy na základní desce – tzv. northbridge (česky severní můstek) a tzv. southbridge (česky jižní můstek). V dnešní době northbridge a southbridge výrobce někdy implementuje do jednoho čipu – funkci obou zastupuje jeden celistvý čip; výrobci takovýchto čipových sad jsou často nezávislí na výrobcích základních desek. Čipová sada se dnes (2009) stará o komunikaci mezi procesorem, sběrnicemi, sloty, řadiči a dalšími součástmi na základní desce. Mezi nejznámější producenty čipů patří společnostem jako NVIDIA, AMD, VIA Technologies, SiS a Intel. Dříve vyvíjené ATI. AMD vždy vyvíjela čipsetové sady pouze pro své platformy. ATI vyvíjela pro Intel i AMD platformy. AMD 900 série AMD 970 AMD 990X AMD 990FX AMD 800 série AMD 870 (jižní můstek SB750) AMD 880G (VGA HD 4250, jižní můstek SB750/SB850) AMD 890GX (VGA. HD 4290, jižní můstek SB850) AMD 890FX (jižní můstek SB850) AMD 700 série AMD 790GX (VGA HD 3300, jižní můstek SB750) AMD 790FX (SB750). AMD 790X (SB750) AMD 785G (HD 4200, SB710) AMD 780G (HD 3200, SB700) AMD 780M (HD 3200, SB700) AMD 780V. (HD 3100, SB700) AMD 770 (SB700) AMD 760G (HD 3200, SB710) AMD 740G AMD 600 série (vyvíjená ATI) AMD M690V AMD M690T – mobilní. verze AMD 690G (Radeon X1250, SB600) AMD 690V (Radeon X1200, SB600) AMD 580X CrossFire (Radeon X200, ALi M1575) AMD 570X. CrossFire (Radeon X200, ALi M1575) AMD 480X CrossFire (Radeon X200, IXP400) AMD Express 1000 série (vyvíjená ATI) ATI Radeon Xpress 1150 (Radeon X.", "question": "je společnost NVIDIA producent čipů?", "answers": ["Mezi nejznámější producenty čipů patří společnostem jako NVIDIA, AMD, VIA Technologies, SiS a Intel."]}
{"title": "Kost", "context": "Kost (lat. os) je tvrdá, mineralizovaná struktura sloužící jako mechanická ochrana vnitřních orgánů a opora těla, tvořící vnitřní konstrukci, na kterou se upínají svaly a šlachy. Pravá kost tvořena kostní tkání se vyskytuje jen u vyšších obratlovců: obojživelníků, plazů, ptáků, savců a některých ryb. Souhrn všech kostí v těle se nazývá kostra. Lidská kostra dospělého člověka má přibližně 209 až 214 kostí. Podrobnější informace naleznete v článku osifikace. Kosti vznikají z vaziva (intramembranózně) nebo chrupavky (enchondrálně) procesem zvaným kostnatění čili osifikace. Růst do šířky se uskutečňuje díky okostici, růst do délky je možný do určitého stadia vývoje jedince díky růstové ploténce. Někteří živočichové, například plazi, ale rostou po celý život. V průběhu zárodečného vývoje obratlovců nejprve vzniká nezralá vláknitá kost bez stop lamelární struktury; v podstatě se jedná o množství kostních buněk obklopených neuspořádanými vlákny kolagenu. Až postupně vzniká kost, která má uspořádanou stavbu – tzv. lamelární kost. Tato lamelární kost následně zraje dvěma způsoby: buď přímým kostnatěním z jistých osifikačních jader, nebo přes chrupavčité stadium. Většina lidských kostí vzniká \"přes chrupavku\". Výjimkou jsou zejména některé dermální kosti (některé kosti lebky, hrudní koš) a sezamoidní kosti, vznikající intramembranózně, tedy v podstatě osifikací vazivové tkáně. Kostní tkáň je typem pojiva, které je typické mineralizací mezibuněčné hmoty. Minerální složku, která může tvořit až 65% hmotnosti kosti, tvoří submikroskopické krystaly fosforečnanu vápenatého, hydroxyapatitu. Krystaly jsou vázány na kolagenní vlákna. Mezibuněčnou hmotu produkují buňky osteoblasty. Mají bohatou organelovou výbavu a dlouhé výběžky, kterými jsou v kontaktu s ostatními osteoblasty a s cévou přivádějící živiny. Nemineralizovaná kostní hmota se nazývá ossein, až postupem času dochází k ukládání minerálů. Ve chvíli, kdy se osteoblast obklopí vyprodukovanou mezibuněčnou hmotou, změní se na osteocyt - buňku uzavřenou okolní kostí, s okolím spojenou pouze výběžky.", "question": "Jak se nazývá souhrn všech kostí v lidském těle?", "answers": ["kostra"]}
{"title": "Měď", "context": "Existují stovky slitin tohoto typu, z nichž mnohé obsahují kromě mědi a cínu řadu dalších kovů jako nikl (dělovina, odporové vodiče, termoelektrické články), mangan, olovo, beryllium, hliník (součástky odolné vyšším teplotám) nebo i fosfor a křemík. Praktické využití bronzů je spojeno především s jejich vysokou odolností proti korozi, přestože jeho cena je výrazně vyšší než u železa nebo oceli. Z bronzu se vyrábějí kovové součástky čerpadel, která pracují s vysokými tlaky v agresivním prostředí, kluzná ložiska, pružinová pera a velmi často součásti lodí a ponorek, protože velmi dobře odolávají působení mořské vody. Stejně jako v minulosti je pak bronz materiálem pro výrobu soch, pamětních desek a mincí, medailí a podobných předmětů. === Mosaz === Slitina mědi se zinkem se nazývá mosaz. Mosaz obsahuje optimálně 32% zinku (maximálně 42%). Existují stovky různých mosazí, jejichž přesné složení je dáno mezinárodními normami a liší se od sebe mechanickými vlastnostmi (tvrdost, pevnost, mechanická opracovatelnost...), bodem tání a zpracovatelnost litím (možnost odlévání). Běžná mosaz je poměrně měkká slitina s jasně zlatavou barvou a s poměrně nízkou chemickou odolností vůči kyselinám a louhům. Proti působení atmosférických vlivů je však mosaz značně odolná. Používá se často k výrobě různých hudebních nástrojů a dekorativních předmětů, zhotovují se z ní součásti pro vybavení koupelen a drobné bytové doplňky, slouží pro výrobu bižuterie jako tzv. kočičí zlato.", "question": "Proč se z bronzu vyrábějí kovové součástky čerpadel, která pracují s vysokými tlaky v agresivním prostředí?", "answers": ["protože velmi dobře odolávají působení mořské vody"]}
{"title": "Rok ďábla", "context": "Rok ďábla je film Petra Zelenky a jeho přátel z roku 2002 s podtitulem: \"Film pro lidi, kteří dokážou slyšet melodie.\" V hlavních rolích filmu hrají Jaromír Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor. Film je fiktivním dokumentem, odehrávajícím se v první polovině 90. let 20. století (ve filmu zmíněné úmrtí Karla Kryla se přihodilo roku 1994), ačkoliv Jaromír Nohavica s Čechomorem spolu koncertovali až na přelomu století. Rok ďábla je příběh člověka, který se sice zbavil závislosti na alkoholu, ale přitom zoufale osaměl. Film získal několik různých českých i zahraničních ocenění. Tvůrci filmu si odnesli 7 Českých lvů (za nejlepší film, režii, střih, zvuk, hudbu, filmový plakát a divácky nejúspěšnější český film) a také hlavní cenu karlovarského filmového festivalu - Křišťálový glóbus.", "question": "Kteří muzikanti si zahráli ve filmu Rok ďábla?", "answers": ["Jaromír Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor"]}
{"title": "Utrpení knížete Sternenhocha", "context": "Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román českého spisovatele Ladislava Klímy, které bylo vydáno v roce 1928 měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za \"groteskní romaneto\". Děj díla se odehrává v Německém císařství přibližně v období vlády kancléře Bismarcka a je v něm jasně patrná filosofie Friedricha Nietzscheho a některých dalších soudobých filosofů. Hlavním hrdinou je zdegenerovaný a bohatý šlechtic Sternenhoch (označuje se za krásného, ale ve skutečnosti je malý, bezzubý, bezvlasý, šilhavý a bezmezně ošklivý, má však styky i s německým císařem), kterého na jakémsi plese zaujme mrtvolně bledá a rovněž ošklivá dívka Helga, kterou si přes obrovský odpor k ní (i varování budoucího tchána) bere za ženu. Helga však během těhotenství zkrásní, také její povaha se však výrazně mění. Stává se z ní nesnášenlivá zrůda, která svého manžela nenávidí. Po narození syna je kníže velice šťastný, ale Helga jej zavraždí (vinu svede na chůvu), protože k němu cítí stejný odpor jako ke Sternhochovi. Ten si začíná uvědomovat, že si nevzal Helgu, nýbrž Démonu. Helga dále zabíjí svého otce, který ji v mládí často bil a jí to v dospělosti téměř ani nepřišlo zvláštní (nechtěl aby byla tichá a nečinná). Přes její zvláštní chování po ní však kníže nepřestává toužit a poté co zjistí, že má milence, probouzí se v něm obrovská vlna žárlivosti. Začíná svou ženu s jejím milencem pozorovat, zjišťuje, že provozují masochistické hrátky a že její milenec se k ní chová povýšeně - nadává jí a bije ji. Přesto s ním Helga plánuje útěk a o svém manželovi mluví jako o Hnusu. Sternenchoch se jejímu odjezdu se záhadným mužem rozhodne zabránit za každou cenu. V den útěku tak Helgu udeří do hlavy a vhodí do hladomorny (zabije i jejího milence a své milované psy). Zde ji surově zbije, poníží a nechá zemřít hlady a žízní. Od té doby ho celý rok pronásleduje její vidina a nejistota, zda se jedná o halucinace či skutečně jeho ženu. Přemýšlí, zda se Helga nemohla z vězení zachránit a zda se mu nemstí (snaží se léčit tím, že na každou ženu, kterou vidí, křičí: \"Strašidlo, do prdele mi vskoč.\").", "question": "Kdo napsal román Utrpení knížete Sternenhocha?", "answers": ["Ladislava Klímy"]}
{"title": "Stoletá válka", "context": "Stoletá válka byl konflikt mezi Anglií a Francií v letech 1337-1453. Příčinou byl spor o nadvládu ve Flandrech a jihozápadní Francii. Jako záminka posloužilo odmítnutí nástupnictví anglického krále Eduarda III. na francouzský trůn. Válka skončila tím, že Angličané ztratili všechna francouzská území (která před válkou vlastnili, viz Normandské vévodství) kromě Calais a Normanských ostrovů. Ačkoliv se pro tuto válku vžilo označení stoletá, trvala celých 116 let. Nešlo však o nepřetržitý sled bojových akcí, ale o střídavá období prudkých bojů následovaná roky příměří. V průběhu války lze rozeznat 3 hlavní fáze (viz níže). Anglie a Francie byla dvě suverénní království a angličtí králové spravovali jako léno značnou část francouzského území. O tento stav se přičinil roku 1066 normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel, který porazil anglického krále Harolda II. Godwinsona v bitvě u Hastingsu. Ponechal si i své državy ve Francii a Angličané v následujících staletích o tato území sváděli boje s Francouzi se střídavým úspěchem. Stoletá válka byla konečným vyvrcholením těchto sporů. Další příčinou stoleté války byl i spor obou království o nadvládu nad důležitým obchodním centrem, Flandrami. Před začátkem stoleté války měli v těchto sporech převahu Francouzi. V roce 1336, tedy rok před začátkem války, dal flanderský kníže Ludvík I. pozatýkat všechny anglické obyvatele své země. Následovalo odvetné opatření ze strany Angličanů: zákaz vývozu anglické vlny do Flander a dovozu flanderských výrobků (především sukna) do Anglie. Ve Flandrech vypuklo lidové povstání pod vedením Jakoba van Artelvede. Anglický král Eduard III. se stal jeho spojencem. Když však francouzský král Filip VI. napadl anglické državy ve Francii, Eduard III. pod záminkou nároku na francouzský trůn vyhlásil Francii válku. Stoletou válku můžeme rozdělit na tři etapy: První etapa (1337 - 1360) Druhá etapa (1360 - 1415) Třetí etapa (1415 - 1453) Na počátku stoleté války měli Angličané především zájem udržet si své území ve Francii stejně jako upevnit své obchodní postavení ve Flandrech. Spojencem Francie bylo Skotsko, které jen těžko snášelo svoji lenní závislost na Anglii. Spojencem Anglie byly samotné Flandry. Vítězství v námořní bitvě u Sluys v roce 1340 zajistilo Angličanům dlouhodobou kontrolu nad průlivem La Manche. Zatímco se Angličanům dařilo v námořních střetech, v pozemních tolik štěstí neměli.", "question": "Kdy probíhala stoletá válka?", "answers": ["1337-1453"]}
{"title": "Londýnské oko", "context": "Londýnské oko, anglicky London Eye (oficiální označení Coca-Cola London Eye, někdy také označováno Millennium Wheel, tedy Kolo tisíciletí) je od roku 1999 největší vyhlídkové kolo v Evropě (do roku 2006 i na světě). Je vysoké 135 m a stojí na západním okraji Jubilee Gardens na jižním nábřeží řeky Temže v Londýnském obvodu Lambeth mezi Westminsterským a Hungerfordským mostem. Sousedí s County Hall a na druhém břehu Temže stojí Ministerstvo obrany ve Westminsteru. Autory návrhu kola byli architekti David Marks, Jule Barfieldová, Malcolm Cook, Mark Sparrowhawk, Steven Chilton a Nic Bailey. Britové vytvořili hlavní otáčecí část, konstrukce vlastního kola vznikla v Holandsku, ložiska a náboj kola byly vyrobeny v České republice, hřídel, na které se kolo otáčí, bylo vyrobeno v Německu, kabiny pro cestující vznikly ve Francii a lana jsou z Itálie. Kolo nese 32 klimatizovaných kabinek pro cestující, uchycených na vnějším kruhu kola. Rychlost pohybu kabin je 0,26 m/s (asi 0,07 km/hod) takže jedna otáčka trvá asi 30 minut. Kolo běžně nezastavuje pro nástup cestujících, protože pohyb je natolik pomalý, že cestující jsou schopni pohodlně vystoupit a nastoupit. Výjimkou je samozřejmě zastavení pohybu pro nástup invalidních nebo starších cestujících. Londýnské oko není prvním podobným typem kola stojícím na tomto místě. Daleko menší kolo podobného typu stálo na konci 19. století naproti stanice Earls Court. Londýnské oko bylo sestaveno po částech, které byly k místu montáže dopraveny na lodích po Temži a sestaveny na plovoucích pontonech. Poté, co bylo kolo sestaveno, bylo vyzvedáváno jeřáby do požadované polohy.", "question": "Kolik metrů měří Londýnské oko?", "answers": ["135"]}
{"title": "Al Pacino", "context": "V roce 1993 to byl film Carlitova cesta (Carlito's Way), kde se opět sešel s Brianem de Palmou a exceloval v roli portorikánského zločince Carlita Briganteho. Další kritikou i diváky velmi pozitivně přijatý film bylo krimidrama z roku 1995, Nelítostný souboj (Heat), kde si opět zahrál s Robertem De Nirem. Roku 1997 natočil další výtečné filmy, kde potvrdil své nesporné herecké kvality, a to thriller Ďáblův advokát (The Devil's Advocate), kde stvořil samotného Satana, a krimidrama Krycí jméno Donnie Brasco (Donnie Brasco), které vzniklo na základě skutečných událostí a vypráví příběh o newyorské mafii. O dva roky později byl do kin uveden snímek Vítězové a poražení (Any Given Sunday), kde ztělesnil roli trenéra Tonyho Damata, a thriller Insider: Muž, který viděl příliš mnoho, který pojednává o nekalých praktikách v tabákovém průmyslu. Oba tyto filmy se můžou pyšnit nadprůměrným hodnocením ze strany diváků i kritiků. V novém tisíciletí se Al Pacino blýskl ve filmu Insomnie, kde si zahrál veterána losangelské policie, thrilleru o CIA Test (The Recruit), v adaptaci klasické divadelní hry Williama Shakespeara, Kupec benátský (The Merchant of Venice) a v dramatu Maximální limit (Two for the Money), kde ztvárnil postavu mocného šéfa obrovské národní korporace, která dává tipy na sportovní sázky. V roce 2003 se Al Pacino objevil po boku hvězd Meryl Streepové a Emmy Thompsonové v pozoruhodné a strhující šestidílné televizní minisérii HBO Andělé v Americe (Angels in America), která byla oceněna pěti Zlatými glóby a jedenácti cenami Emmy. Seriál je natočen podle stejnojmenné hry oceněné Pulitzerovou cenou, pohrává si s realitou a řeší témata jako homosexualita, AIDS a rakovina. V roce 2006 se připojil k filmovým hvězdám Georgi Clooneymu, Bradu Pittovi a Mattu Damonovi a zahrál si ve třetím pokračování filmu Dannyho parťáci (Ocean's Thirteen). V roce 2007 jsme mohli Al Pacina vidět v německém krimi thrilleru 88 minut (88 Minutes), kde si zahrál vysokoškolského profesora Dr. Jacka Gramma, který zároveň pracuje jako forenzní psychiatr FBI. V roce 2008 přišel do kin snímek Righteous Kill, kde se potřetí sešel s Robertem De Nirem. Já, Natálie / Me, Natalie (1969) Panika v Needle Parku / Panic in Needle Park (1971) Kmotr / The Godfather (1972) Strašák / Scarecrow (1973) Serpico (1973.", "question": "Ve filmové adaptaci které hry Williama Shakespeara se objevil herec Al Pacino?", "answers": ["Kupec benátský"]}
{"title": "Stroncium", "context": "Je to silné redukční činidlo. Při reakci s vodou vzniká z hydridu strontnatého hydroxid strontnatý a vodík. Nejsnáze se hydrid strontnatý připraví reakcí zahřátého stroncia ve vodíkové atmosféře, při které často stroncium ve vodíku začne hořet.Oxid strontnatý SrO je bílá, amorfní, práškovitá látka. Reaguje s vodou za vzniku hydroxidu strontnatého. Oxid strontnatý se připravuje hořením stroncia v kyslíkové atmosféře a vyrábí nejčastěji termickým rozkladem uhličitanu strontnatého.Hydroxid strontnatý Sr(OH)2 je lehký, bílý, beztvarý prášek, který je o něco lépe rozpustný ve vodě než hydroxid vápenatý (0,7 gramu ve 100 ml vody). Je to středně silná zásada. Vyrábí se reakcí oxidu strontnatého s vodou nebo reakcí stroncia s vodou.Peroxid strontnatý SrO2 je bílá práškovitá látka, která se obtížně rozpouští ve vodě. Vzniká reakcí peroxidu sodného s hydroxidem strontnatým.Sulfid strontnatý SrS ==== Soli ==== Větší část strontnatých solí se ve vodě rozpuští, ale část se rozpouští hůře nebo vůbec, všechny soli mají bílou barvu (nebo jsou bezbarvé), pokud není anion soli barevný (manganistany, chromany). Strontnaté soli jsou lépe rozpustné než soli hořečnaté a vápenaté. Strontnaté soli vytváří snadno podvojné soli a dnes jsou známy i komplexy, které ale nejsou pro stroncium a i další kovy alkalických zemin typické. Fluorid strontnatý SrF2 je bílá, nerozpustná, krystalická látka. Vzniká srážením roztoků strontnatých solí fluoridovými anionty nebo reakcí hydroxidu strontnatého či uhličitanu strontnatého s kyselinou fluorvodíkovou.Chlorid strontnatý SrCl2 je bílá krystalická látka, velmi dobře rozpustná ve vodě. Připravuje se rozpouštěním uhličitanu strontnatého nebo hydroxidu strontnatého v kyselině chlororvodíkové.Bromid strontnatý SrBr2 a jodid strontnatý SrI2 jsou bílé krystalické látky, velmi dobře rozpustné ve vodě a ethanolu. Obě se používají v lékařství. Jodid i bromid se připravují rozpouštěním hydroxidu strontnatého nebo uhličitanu strontnatého v kyselině bromovodíkové popřípadě kyselině jodovodíkové.Dusičnan strontnatý Sr(NO3)2 je bílá krystalická látka, která je velmi dobře rozpustná ve vodě. Dříve se používal jako hnojivo. Vyrábí se reakcí hydroxidu strontnatého nebo uhličitanu strontnatého s kyselinou dusičnou.Uhličitan strontnatý SrCO3 je bílá práškovitá, ve vodě velmi málo rozpustná látka.", "question": "Stroncium je 4. prvkem z řady jakých kovů?", "answers": ["alkalických"]}
{"title": "Coco Chanel", "context": "S výjimkou jediného butiku (kde se prodával její slavný parfém v charakteristickém flakonu, Chanel No. 5) po vypuknutí druhé světové války uzavřela všechny své salony. Válku prožila s německým důstojníkem Hansem Güntherem von Dincklage, a také se v té době přátelila s Walterem Schellenbergem. Proto byla podezřelá z kolaborace s nacisty a po osvobození musela jako \"zrádkyně\" odejít do Švýcarska, kde posléze strávila devět let. V roce 1954 však svoji dílnu a pařížský butik opět otevřela a znovu po dlouhá léta udávala módní trend. Coco Chanel zemřela 10. ledna 1971 ve věku 87 let. Hlavním návrhářem značky Chanel je od té doby Karl Lagerfeld. Původem byla prostá venkovská dívka; neměla tedy postavení, peníze ani vzdělání. Měla však neobyčejnou povahu, která jí umožnila, aby předběhla svou dobu - čas, kdy společnost bránila ženám projevit svou přirozenost. Byla po dlouhou dobu v podstatě kurtizánou, která využívala pomoci a podpory mužů. Kariéra módní návrhářky byla důsledkem jejího tvořivého ducha i touhy po nezávislosti. Když ve 20. a 30. letech přepracovala pánské střihy na pohodlné dámské oblečení pro volný čas, vynalezla prakticky sportovní oblečení. Navíc propagovala své kreace (včetně pletených vest, žerzejových kostýmků, svetrů a námořnických kalhot) tím, že je sama nosila. Nezbytnou součástí jejího šatníku se staly \"malé černé šaty\", které vycházely z jednoduché košilové linie. Řada jejích doplňků zahrnovala kabelky, pásky, šály a bižuterii.", "question": "Kdo byla francouzská módní návrhářka, která je považována za klíčovou osobnost v oblasti utváření šatníku moderní ženy?", "answers": ["Coco Chanel"]}
{"title": "Česko", "context": "Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě. Samostatným státem se Česko stalo 1. ledna 1993, přičemž navazuje na tradice státnosti Československa, Českého království, Českého knížectví a Velké Moravy, sahající do 9. století. Podle české ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky. Česko je země s tržním hospodářstvím, která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje, index svobody tisku, index svobody internetu od cenzury, patří k vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak, v porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací. Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.", "question": "Kterého dne se Česká republika stala subjektem mezinárodního práva?", "answers": ["1. ledna 1993"]}
{"title": "Manga", "context": "Manga (japonsky 漫, hiragana: ま, katakana: マ) je japonské označení pro japonský komiks, nakreslený stylem, který se vyvíjel v Japonsku po druhé světové válce. Podle některých zdrojů však má tento styl kresby mnohem delší historii, sahající do 11.–13. století. Manga je v Japonsku velmi oblíbená a čtou ji nejenom děti, ale i dospělí a údajně pokrývá 40 % všech tištěných publikací v Japonsku. Manga se v Japonsku vydává nejdříve v časopisech (po jednotlivých kapitolách), ve kterých se nachází více sérií od různých autorů (autor mangy se nazývá mangaka). Pokud je série úspěšná, je celý příběh vydán samostatně, jako sešit s několika kapitolami. Tomuto sešitu se pak říká tankóbon. Příběhy vyskytující se v manze jsou také častým námětem animovaných seriálů a filmů známých jako anime. Na motivy úspěšných mang také občas vznikají konzolové či počítačové hry, knihy či hrané filmy/seriály. Styl kresby, který je pro mangu typický, zahrnuje velké oči, rafinované tvary účesů, malý a špičatý nos, různé velikosti a tvary bublin a časté používání citoslovcí, především pak onomatopoí (zvukomalebných slov). Manga je, na rozdíl od amerických komiksů, tištěna jedinou barvou (s občasnou výjimkou prvních stran knihy) a také se vyznačuje opačným směrem čtení, tedy zprava doleva.", "question": "Co je manga?", "answers": ["komiks"]}
{"title": "Apple", "context": "V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984. Jobs byl z Apple vyhozen kvůli sporům v roce 1985. V 90. letech pak firmu postihl úpadek, dražší počítače Apple válcoval Microsoft se svým operačním systémem Windows fungujícím na platformě PC. V roce 1997 se Jobs do firmy vrátil a začal ji pomalu vracet ke ziskovosti. V roce 2001 byl uveden Mac OS X. V roce 2006 přešel Apple k čipům Intel u všech počítačů řady Mac. Od roku 2007 firma zaznamenává velký úspěch se svými mobilními zařízeními - nejprve iPodem, posléze iPhonem a iPadem. Tato zařízení způsobila ve svých segmentech revoluci a popularizaci MP3 přehrávačů, smartphonů a tabletů.", "question": "Kdy byl uveden na trh Apple Lisa?", "answers": ["lednu 1983"]}
{"title": "Vinný mošt", "context": "Mošt je tekutina z vinných hroznů, získaná buď lisováním rmutu, lisováním celých hroznů, nebo tzv. samotokem. Částečným zkvašením moštu se vyrábí burčák. Existuje také jablečný mošt, což je 100% jablečná šťáva. == Související články == Moštoměr", "question": "Jak se vyrábí burčák?", "answers": ["Částečným zkvašením moštu"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men).", "question": "Byl William Shakespeare bard ?", "answers": ["Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\"."]}
{"title": "Etologie", "context": "je-li vrozené či získané) Vývoj (jak se mění s věkem) Historie (které jiné druhy sdílí tento znak) vrozené - existuje hned po narození a je řízeno instinktem (stěhování ptáků, reflexy) získané -. řízeno napodobováním a zkušenostmi získanými během života jedince (zlepšení techniky lovu) chování obranné: útěk, obrana chování rozmnožovací: námluvy, zásnubní lety chování komfortní: souvisí s péčí - hygiena, koupání neuroetologie ekologická etologie Etologie jako vědní obor vykrystalizovala až na přelomu 19. a 20. století, nicméně práce zabývající se chováním zvířat lze najít daleko před tímto datem, byť se zpravidla nejednalo o díla psaná za tímto účelem. První důkladné popisy chování zvířat lze nalézt ve spisech Hérodotových. Dalšími významnými pracemi jsou Aristotelovy spisy (popsal např. včelí tanec), Historia naturalis Plinia Staršího, De arte venandi cum avibus císaře Fridricha II. Studiem chování zvířat žijících v zajetí se zabýval anglický fyziolog a lékař William Harvey. Dalšími pionýry etologie byli Johan Pernauer z Rosenau a Condillac (oba se zabývali ptactvem), Hermann S. Reinmarus (bezobratlí), Erasmus Darwin, Jean-Baptiste Lamarck, George Cuvier, Saint-Hilairové. Velkou pozornost etologii věnovali oba tvůrci evoluční teorie, Charles Darwin a Alfred Russel Wallace. Další významné práce přednesli John Lubbock (komunikace hmyzu a etologie psů), C. LLoyd Morgan (etologie kuřat a kachen), Edward T. Thorndik (zvířecí inteligence), J. Henri Fabre (chování hmyzu v přírodě), Jakob von Uexküll a další. Za zakladatele etologie jsou považování Konrad Lorenz, Erich von Holst, Karl von Frisch a Nikolaas Tinbergen. Nejvýznamnějším českým etologem byl Zdeněk Veselovský, který je považován za zakladatele české etologie. Slovník Merriam-Webster definuje instinkt jako \"z větší části dědičnou a neměnitelnou tendenci organismu vykonávat komplexní a specifické odpovědi na stimul prostředí bez zapojení rozumu\". Podrobnější informace naleznete v článku Fixed action pattern. Důležitý posun v etologii je spojený s rakouským etologem 19. století, Konradem Lorenzem (přestože objev učinil spíše jeho učitel Oskar Heinroth). Právě Lorenz se přičinil o rozšíření znalosti fixed action patterns (FAPs) - pevně stanovené odpovědi organismu -, které, jak dnes víme \"automaticky\" (bez zapojení zadního mozku) vytvářejí sympatické a parasympatické nervy. Podle současné znalosti jsou hlavním motorem nevědomých tělesných funkcí. Dnes jsou reflexy již dobře zmapované a používají se například k diagnostice nervových poruch v každé neurologické ordinaci. Habituace je jednoduchá forma učení.", "question": "Kdo je považován za zakladatele české etologie?", "answers": ["Zdeněk Veselovský"]}
{"title": "Čedič", "context": "Vyskytuje se však i ve formě škváry, bez viditelných krystalů. Obvykle má šedou či černou barvu, zvětralý čedič má barvu spíše šedou. Termín čedič (bazalt) se používá k označení jemně zrnitých extruzivních, případně mělce uložených intruzivních hornin, hrubě zrnité hlubinné horniny daného složení se označují názvy dolerit a gabro. Termín bazalt, předtím používaný už ve starém Řecku a Egyptě, zavedl v současném pojetí v roce 1546 Georgius Agricola.. Starověké použití termínu je připisováno římskému přírodovědci Pliniovi staršímu. Pro čedič je charakteristická jemnozrnná stavba vzniklá rychlým utuhnutím lávy na povrchu planety. Ve své stavbě obsahuje často velké krystaly minerálů či vesikule, drobné bublinky vyplněné plynem či druhotnou mineralizací, a nebo se vyskytuje ve formě strusky. Odlučnost čediče je obvykle sloupcovitá. Při chladnutí magmatu a pozdějším zvětrávání se tvoří pěti, šesti či sedmiúhelníkové bloky. Textura bývá proudovitá nebo všesměrná. Dle oficiální definice vycházející z pozice čediče v diagramu QAPF je tato hornina jemnozrnná vyvřelá hornina, která má méně než 20 objemových procent křemene a méně než 10 % foidů a minimálně 65 % živců ve formě plagioklasu. Na Zemi vzniká většina čedičových magmat dekompresním tavením pláště. Mimo Země jsou čediče známé taktéž z Měsíce, Marsu, Venuše a dokonce i z asteroidu Vesta. Předpokládá se, že zdrojovými horninami pro částečné tavení jsou jak peridotity tak i pyroxenity.. Čediče tvoří ve velké míře oceánskou kůru, která vzniká na středooceánských hřbetech výstupem (upwelling) plášťového materiálu z hlavní části tvoří. Čedič, lidově \"čadič\", původně nářeční výraz pro očazený černý kámen. Teprve v národním obrození přijat jako termín pro bazalt. Nejvýznamnější složkou bazaltů jsou zásadité (sodno-vápenaté) živce - plagioklasy (labradorit, anortit až bytownit) a pyroxeny (rombické i monoklinické, augit, titanaugit). Ve značném množství může být přítomen i ilmenit a magnetit, pro některé typy bazaltů jsou typické vyšší obsahy minerálů skupiny olivínu.", "question": "Jaká bývá textura čediče ?", "answers": ["proudovitá nebo všesměrná"]}
{"title": "Cizrna", "context": "Cizrna (Cicer) je rozsáhlý rod bobovitých rostlin a jediný rod tribu Cicereae. Po celém světě je známo přibližně 43 druhů. Druh cizrna beraní (Cicer arietinum), známý také jako římský hrách, byl domestikován již v dávných dobách a je pěstován jako luštěnina. Cizrny jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny se složenými listy. Rostliny jsou pokryty žláznatými chlupy. Listy mohou být lichozpeřené nebo sudozpeřené s vřetenem listu na konci přecházejícím v úponku. Lístků je ve složených listech 3 až mnoho a jsou na okraji zubaté. Palisty jsou na okraji zubaté. Květy jsou jednotlivé nebo v chudých úžlabních hroznech. Kalich je zakončen 5 stejnými nebo nestejnými zuby. Koruna má typickou skladbu květů bobovitých a je nejčastěji bílá, fialová nebo růžová. Tyčinek je deset, devět z nich je srostlých nitkami, jedna horní je volná. Semeník je chlupatý, s lysou čnělkou. Plodem je plochý nezaškrcovaný lusk pukající oběma švy a obsahující jedno až deset semen. Semena jsou kulovitá. Rod cizrna zahrnuje asi 43 druhů a je rozšířen od východního Středomoří po Střední Asii. Izolované arely jsou také v Maroku, Etiopii a na Kanárských ostrovech. Nejvíce planě rostoucích druhů se vyskytuje ve střední a západní Asii, kde se cizrny objevují od nížin až po pětitisícová pohoří. V České republice je zřídka pěstována cizrna beraní a výjimečně zplaňuje. V evropské květeně je tento rod zastoupen celkem 4 druhy. Mimo pěstované a zplaňující cizrny beraní se v jihovýchodní Evropě vyskytují druhy Cicer incisum a C. montbretii a v Řecku endemický druh C. graecum. Cizrna beraní je celosvětově třetí nejvýznamnější luštěnina po hrachu setém a fazolu obecném. Byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo v Sýrii, a to pravděpodobně z divokého druhu Cicer reticulatum. V současné době je největším producentem cizrny Indie, pěstuje se však i v jiných klimaticky příhodných oblastech světa, zvláště na Blízkém východě, v severní Africe, ale i v Mexiku. Mimo potraviny se pěstuje i ke krmným účelům. Druhy tohoto rodu se dále rozřazují do čtyř podrodů (někdy se volí poněkud jiný systém, 2 podrody a v rámci nich ještě sekce) Monocicer – např. pěstovaná cizrna beraní a některé jednoletky Chamaecicer – cizrny horských asijských oblastí Polycicer – 25 vytrvalých druhů cizrn Acanthocicer – vytrvalé rostliny střední Asie Obrázky, zvuky či videa k tématu Cizrna ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo cizrna ve Wikislovníku Taxon Cicer ve Wikidruzích", "question": "Jaké listy mají cizrny?", "answers": ["složenými"]}
{"title": "Lamanšský průliv", "context": "Lamanšský průliv neboli kanál La Manche (též Anglický kanál, dříve také Britský průplav) je část Atlantského oceánu, která odděluje ostrov Velká Británie a severní Francii. Spojuje Keltské moře a Severní moře a je nejrušnější lodní dopravní cestou na světě. Průliv je dlouhý asi 350 km, šířka se pohybuje od 240 po 34 km v nejužším místě, takzvané Doverské úžině mezi městy Dover a Calais. Za jasného počasí tak je z mysu Gris-Nez na francouzské straně vidět křídové Bílé útesy doverské na pobřeží Anglie. V angličtině je průliv nazýván The Channel nebo The English Channel, La Manche je pak pojmenování francouzské. Z hlediska geologického vznikl Lamanšský průliv velice nedávno, zhruba před 10 000 lety, teprve po skončení poslední doby ledové, kdy tající ledovce zvýšily hladinu moří. Do té doby byla Velká Británie spojena s evropskou pevninou. Vzdušnou cestou byl Lamanšský průliv poprvé překonán 7. ledna 1785, kdy Francouz Jean-Pierre Blanchard a Američan John Jeffries přeletěli v balonu mezi Doverem a Calais. S letadlem těžším vzduchu uspěl jako první Francouz Louis Blériot 25. července 1909 (směrem z Francie do Anglie). Prvním plavcem přes kanál La Manche (vzdálenost 36 km) byl Angličan Matthew Webb v roce 1875. Překonání průlivu z Doveru do Calais mu trvalo 21 hodin a 45 minut.", "question": "Které země odděluje Lamanšský průliv?", "answers": ["Velká Británie a severní Francii"]}
{"title": "Sémiotika", "context": "Oblastí jejího zájmu nejsou jen jazykové znaky, ale obecně i všechny ostatní znakové systémy (piktogramy, dopravní značky apod.). Vlastní znakové systémy s pravidly gramatickými i sémantickými mají mj. umělecké obory, náboženství, hry nebo rituály. Za zakladatele moderní sémiotiky je považován americký filosof Charles Peirce (1839–1914), jenž rozdělil znaky na ikony, indexy a symboly. Sémiotika se podle obecně uznávaného rozdělení Charlese Morrise dělí na sémantiku, která se zabývá významem znaků syntaktiku, syntax, jež zkoumá vzájemné vztahy mezi znaky pragmatiku, jejíž náplní je užívání znaků, vztahy mezi znaky a jejich uživateli Ferdinand de Saussure, považovaný za otce moderní lingvistiky, používal pro sémiotiku termínu sémiologie a její náplň definoval jako zkoumání \"života znaků v lidské společnosti\". Do znakových systémů zahrnoval mj. i Morseovu abecedu, znakový jazyk neslyšících nebo hru v šachy, pozdější strukturalisté připojili řadu dalších (těsnopis, lidové kroje ad.). Lingvistika pak je disciplínou sémiologii podřazenou, neboť se jako věda zabývá jen jedním z mnoha znakových systémů. Pojmu \"sémiologie\" se jako synonymu k sémiotice v některých státech dává přednost dodnes (např. ve Francii). Roland Barthes Umberto Eco Algirdas Julien Greimas Groupe μ Louis Hjelmslev Jurij Michajlovič Lotman Charles W. Morris Ivo Osolsobě Charles Peirce Ferdinand de Saussure Thomas A. Sebeok Valentin Vološinov Obrázky, zvuky či videa k tématu sémiotika ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo sémiotika ve Wikislovníku Sémiotika v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)", "question": "Kdo je považován za otce moderní lingvistiky ?", "answers": ["Ferdinand de Saussure"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Mount Everest (tibetsky ཇོ་མོ་གླང་མ, Džomolangma; nepálsky साथा, Sagarmátha), je s nadmořskou výškou 8848 m n. m. (podle starších údajů i 8850 m n. m.) nejvyšší hora na Zemi. Mount Everest vznikl spolu se zbytkem Himálaje kolizí indické a eurasijské kontinentální desky. Hora je pojmenována po britském geodetovi George Everestovi. Pohoří Himálají stále roste díky neustálému tlačení Indické desky na Eurasijskou, v důsledku čehož se zvětšuje i nadmořská výška Mount Everestu. Mount Everest se tyčí v Mahálangurském Himálaji v nepálském regionu Khumbu na hranici s Čínou (s Tibetskou autonomní oblastí; západní a jihovýchodní vrchol tvoří hranici). Na nepálské straně je součástí národního parku Sagarmatha, který je součástí světového dědictví UNESCO. Na severní straně se nachází Národní přírodní rezervace Qomolangma. Edmund Hillary a Tenzing Norgay uskutečnili 29. května 1953 prvovýstup na horu. Mount Everest od té doby přitahuje mnoho profesionálních horolezců, ale i fyzicky zdatných lezců a klientů. Výstup jihovýchodní cestou z Nepálu není technicky příliš obtížný, nebezpečím však může být akutní horská nemoc, výkyvy počasí a vítr. V Nepálu je hora nazývána Sagarmátha (साथा, Sagaramā, do nepálštiny převzato ze sanskrtu, kde znamená \"Tvář nebes\"). Tibetský název zní Qomolangma (ཇོ་མོ་གླང་མ, wylie Jo mo glang ma, Džo-mo-lang-ma, znamená \"Matka světa\"). Zkomolením tibetského názvu vzniklo i čínské 珠 (pinyin: Zhū Fē, českým přepisem Ču-mu-lang-ma feng). Českým standardizovaným exonymem je Everest[zdroj? ]. U nás i jinde ve světě zdomácnělo jméno Everest, které hoře dal Brit Sir Andrew Scott Waugh (hlavní zeměměřič pro Indii). Sir George Everest byl předchůdcem Sira Andrew Scott Waugha. Často slyšíme nesprávnou výslovnost [ivrist]. Publikace britského rozhlasu BBC Pronouncing Dictionary of British Names, Oxford University Press z roku 1971 uvádí dva způsoby výslovnosti [everest] a [everist], správná výslovnost je tedy [maunt everest], případně méně často [maunt everist]. Horolezci hovoří vždy o [everestu], včetně R. Messnera, který zdolal jako první všechny osmitisícovky. Čínský deník People's Daily publikoval roku 2002 článek, v němž se ohrazuje proti přetrvávajícímu používání anglického názvu v západním světě. Autor doporučuje používání tibetského jména hory. Udávaná výška 8 848 je oficiálně uznaná Nepálem a Čínou Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdálené Indie.", "question": "Jak vysoká je hora Mount Everest?", "answers": ["8848 m n. m."]}
{"title": "Bylina", "context": "Bylina je rostlina, která má nedřevnatějící nadzemní stonek. Bylinný typ růstu vznikl v rostlinné říší mnohokrát nezávisle, většina čeledí má své bylinné zástupce. Jedná se buď o lodyhu nesoucí listy, neolistěný stvol, případně u trav stéblo. Bylinný stonek bývá různého tvaru na průřezu: válcovitý, čtyřhranný, trojhranný, zploštělý, rýhovaný; podle růstu přímý, vystoupavý, poléhavý, plazivý, popínavý (bylinné liány). Byliny mohou mít různou velikost od nejmenších rostlin na Zemi (drobnička, Wolffia) po obří rostliny. Za nejmohutnější byliny jsou považovány některé druhy banánovníku. Banánovník textilní (Musa textilis), pocházející z jihovýchodní Asie, dorůstá výšky až 8 metrů. Banánovníky mají tzv. nepravý kmen, který je celý bylinný a je tvořen bázemi řapíků listů. == Reference == == Literatura == KUBÁT, Karel. Obecná botanika. Ústí nad Labem: UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA, katedra biologie, 2006. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu bylina ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo bylina ve Wikislovníku Pěstování bylinek v domácím prostředí", "question": "Které byliny jsou nejmohutnější?", "answers": ["banánovníku"]}
{"title": "Trója", "context": "Nálezy z této jámy jsou datovány do pozdní doby bronzové – údajné doby Homérovy Tróje. Korfmann je přesvědčen, že tato díra kdysi mohla označovat venkovní obranu mnohem většího města, než se původně předpokládalo. Toto město je datováno do období kolem roku 1250 př. n. l. Nedávné archeologické důkazy nalezené Korfmannovým týmem nasvědčují tomu, že město bylo vskutku Homérova Trója. Od roku 2006 vede nově povolené výkopy Korfamnnův kolega Ernest Pernicka. Schliemann při svých výzkumech objevil, ačkoliv si toho nebyl zcela vědom, hned několik vrstev legendárního města. Při jeho archeologickém průzkumu se zjistilo, že místo bylo osídleno v průběhu několika tisíciletí. Nejstarší vrstva spadá již do pozdního neolitu – druhá polovina 4. tisíciletí př. n. l. Nejmladší do doby římského císařství. Homérská Trója byla kladena do sedmé vrstvy (15.–12. století př. n. l.). Schliemann ji však omylem (na základě tzv. Priamova pokladu) kladl do vrstvy druhé, z konce 3. tisíciletí př. n. l. Trója I: 2. polovina 4. tisíciletí, období pozdního neolitu Trója II. : 2. – 3. čtvrtina 3. tisíciletí, z této doby nalézáme keramiku kykladského a helladského charakteru a také do této fáze pravděpodobně spadá Schliemannův poklad přisuzovaný homérskému králi Priamovi Trója III – V: Až 18. století př. n. l., město v tomto období nenabylo tak velkého významu jako ve fázích předtím Trója VI: 17. – 15. století př. n. l., nalézáme známky mykénské kultury, toto osídlení bylo pravděpodobně zničeno zemětřesením někdy před. počátkem 13. století Trója VIIa: 1300 – pravděpodobně 1190 př. n. l., podle všeho Homérova Trója; Epos Ilias je však považován za fikci, nikoliv přepis historických událostí a badatelé předpokládají, že Trója VIIa byla zničena útokem. tzv. Mořských národů Trója VIIb1: 12. století př. n. l. Trója VIIb2: 11. století př. n. l. Trója VIIb3: do 950 př. n. l. Trója VIII:. okolo 700 př. n. l. Trója IX: Ilium, 500 př. n. l., Helenistické období, město bylo založeno Římany za vlády Augusta a představovalo důležité město obchodu až do založení Konstantinopole, v byzantské době město upadalo, až nakonec úplně vymizelo Archeologické naleziště Trója se stalo součástí celosvětově chráněných památek UNESCO roku 1998. Největší sbírku nálezů z Tróje vlastní státní muzea v Berlíně.", "question": "Ve kterém městě se nachází největší sbírka nálezů z Tróje?", "answers": ["v Berlíně"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Nejdříve na přelomu 10. a 11. století byla na levobřeží Svratky postavena rotunda, jejíž pozůstatky byly zachyceny v areálu augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí. Tento kostel byl dvakrát přestavěn a roku 1323 založila Eliška Rejčka v jeho těsné blízkosti současný kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící však již nově založenému klášteru cisterciaček. Zdá se, že na Starém Brně bylo i významné centrum přemyslovského státu po ovládnutí Moravy touto dynastií roku 1019, ve 2. polovině 11. a 1. polovině 12. století zde zřejmě sídlila údělná knížata. Z roku 1091 je první zaručená písemná zmínka v Kosmově kronice, věrohodné jsou však i údaje v tzv. listinných falzech hlásících se rovněž do 11. století. Ve 12. století se raně středověká aglomerace, která zahrnula kromě hradu a osídlení v areálu pozdějšího starobrněnského kláštera ještě hospodářské podhradí na pravobřeží Svratky, rozšířila na svahy jižně od Pekařské ulice a zejména do jižní části pozdějšího města. Tehdy byl také vybudován jednolodní kostelík sv. Petra s kryptou; kolem bylo doloženo soudobé osídlení, nikoliv však opevnění na přístupné straně. Palisádový žlab v místě domu Petrov 8 (biskupství) však nevylučuje existenci hrazeného dvorce. Existence přemyslovského správního hradu v 11. a 12. století na Petrově není ve světle archeologických výzkumů pravděpodobná. Osídlení z 8.–12. století, na které navázalo ve 13. století předměstí, bylo archeologicky prokázáno také v areálu ulic Dornych a Spálená. Kolem roku 1200 přišli němečtí (rakouští) a valonští osídlenci, výrazně se rozrostlo osídlení zahrnující do 30. let 13. století celé pozdější historické jádro v hradbách. Tento vývoj vrcholil vznikem institucionálního města asi ve 30., možná již ve 20. letech 13. století. Jeho právní řád byl odvozen od rakouských měst Enže a Vídně. Roku 1243 Brnu král Václav I. udělil městská privilegia. Hrad Špilberk patrně založil v 70. letech 13. století Přemysl Otakar II. Již před polovinou 13. století byla vystavěna kamenná hradba. Roku 1292 obdrželo město právo volit rychtáře. V roce 1349 se Brno stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle Olomouce bylo Brno nejvýznamnějším moravským městem, zasedal zde i zemský soud a od doby Karla IV. se zde vedla jedna řada zemských desk. Obvod sevřený hradbami dosahoval necelých 37 ha, počet obyvatel se v lucemburské době pohyboval kolem 8 000. Husitské války zasáhly Brno v letech 1428 a 1430.", "question": "Kdo Brnu udělil městská privilegia?", "answers": ["král Václav I."]}
{"title": "Tom Hanks", "context": "Thomas Jeffrey \"Tom\" Hanks (* 9. července 1956 Concord) je americký filmový herec, režisér a producent, držitel dvou Oscarů za herecký výkon. Jedná se o jednoho z nejlépe placených herců v dějinách filmu a jednoho ze dvou herců (vedle Spencera Tracyho), který cenu akademie obdržel ve dvou po sobě jdoucích letech (1993 a 1994). == Život == Narodil se v manželství jižanského kuchaře Amose Mefforda Hankse a Angličanky Janet Merilyn Fragerové, která pracovala v nemocnici. Má tři sourozence: sestru Sandru, bratry Lawrence a Jimiho. V pěti letech se jeho rodiče rozvedli. Od střední školy se amatérsky věnoval herectví, které ho provázelo i na vysoké škole. Svoji první opravdovou hereckou zkušenost získal na festivalu Shakespearových her v Ohiu. Tři roky poté v létě vystupoval v Shakespearových hrách a přes zimu účinkoval v divadelní společnosti v Sacramentu. V roce 1978 se oženil s herečkou Samanthou Lewesovou se kterou má 2 děti, ale v roce 1987 se rozvedli. Po práci ve festivalu se přestěhoval do New Yorku, kde dostal po velké snaze svoji první (malou) roli ve filmu He Knows You\\'re Alone (1980). Velký úspěch nezaznamenala a tak se vydal do Los Angeles, kde získal roli v televizním sitcomu Bosom Buddies a v dalších seriálech jako například Mazes and Monsters (1982). První úspěch se dostavil v roce 1984 po filmu Žbluňk (Splash). Poté získal další roli ve filmu Velký (Big) v roce 1988. Při natáčení filmu VOLUNTEERS se seznámil s herečkou Ritou Wilsonovou. Vzali se v roce 1988 a mají spolu dvě děti. Filmová komedie Ohňostroj marnosti byla velice úspěšná a Tom si zahrál po boku Bruce Willise a Melanie Griffithové. Od roku 1993 se jeho úspěchy zvětšovaly. Zahrál si po boku Meg Ryanové, Garyho Sinise, Robin Wright Pennové, Denzela Washingtona, Edworda Burnse, Matta Damona, Helen Huntové, Leonardem DiCapriem, Catherine Zeta-Jonesové, Jeana Rena, Audrey Tautou, Julie Robertsové, Ayelety Zurerové a dalších. == Herecká filmografie == 1980 – Bosom Buddies 1980 – On ví, že jsi sama 1984 – Pánská jízda 1984 – Žbluňk! 1985 – Blázni a dobrovolníci 1985 – Muž s červenou botou 1986 – Dům za všechny peníze 1986 – Pokaždé se loučíme 1986 – Vůbec nic společného 1987 – Zátah 1988 – Pointa 1988 – Velký 1989 – Lidé z předměstí 1989 – Turner a Hooch 1990 – Joe proti sopce 1990 – Ohňostroj marnosti 1992 – Radio Flyer", "question": "Kdo je Tom Hanks?", "answers": ["americký filmový herec, režisér a producent"]}
{"title": "Dendrologie", "context": "Dendrologie v užším slova smyslu je součástí systematické botaniky. Její počátky spadají do poloviny 19. století a jsou spojeny především s rozvojem tehdejšího německého lesnictví. První dendrologické učební texty byly mnohdy součástí učebnic pěstění lesů. Postupně se vyčleňovaly jednotlivé aplikované obory, např. dendrologie: lesnická (poskytující podklady pro pěstování lesů); v užším smyslu též dřevařská sadovnická (zabývá se okrasnými dřevinami) ovocnářská (zabývá se ovocnými dřevinami) meliorační (dřeviny, které lze využít pro zlepšování životního prostředí) arboristika (zabývá se přímo péčí o stromy) Součástí dendrologických studií se také stalo zkoumání možností introdukce a aklimatizace nepůvodních dřevin a pěstování dřevin v arboretech. Dendrologie se neomezuje na pouhou charakteristiku jednotlivých druhů, ale musí se především snažit o pochopení jejich úlohy v ekosystému. Proto je součástí studia dendrologie i informace o stanovištích jednotlivých druhů (taxonů) stromů a keřů, o území jejich přirozeného rozšíření (o areálech) a o klimatu, které tam panuje, o jejich ekologických interakcích atd. V České republice lze dendrologii studovat např. na Fakultě lesnické ČZU v Praze nebo na Lesnické a dřevařské fakultě MZLU v Brně. Specializovaná dendrologická zahrada se nachází v Průhonicích u Prahy. Slovníkové heslo dendrologie ve Wikislovníku Park Arboretum Zahradní architektura", "question": "Jak se nazývá nauka o stromech?", "answers": ["Dendrologie"]}
{"title": "Bělehrad", "context": "Bělehrad leží 116,75 m n. m. při soutoku Sávy s Dunajem na souřadnicích 44° 49' 14 s. z. š. a 20° 27' 44 v. z. d. Původní Bělehradské historické jádro se nachází v oblasti dnešní pevnosti Kalemegdan na pravém břehu řeky. Od 19. století bylo město rozšiřováno směrem na východ a jih. Po druhé světové válce bylo vystavěno na levém břehu řeky Sávy nové město v socialistickém stylu. S městem jsou spojeny menší komunity Zemun, Krnjača a Ovča. Samotný Bělehrad má rozlohu 360 km2 , zatímco rozloha s metropolitní oblastí činí 3 223 km2. V historii tvořil Bělehrad důležitou křižovatku mezi západem a Orientem. Na levém břehu Sávy má město kopcovitý terén, nejvyšším bodem města je Torlak kopec s výškou 303 m. Bělehrad má mírné kontinentální podnebí, střídají se zde čtyři roční období a jsou zde rovnoměrně rozloženy srážky. Průměrná roční teplota ve městě je 11, 7 °C, nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 22, 1 °C. Průměrný roční úhrn srážek v Bělehradě činí zhruba 700 milimetrů. Je zde v průměru 2 096 slunečních hodin.Nejslunnější měsíce jsou červenec a srpen. Nejvyšší oficiálně zaznamenaná teplota v Bělehradě byla 43, 1 °C, nejnižší 10. ledna 1893 činila - °C. Jako jediné město v zemi nad 1 milion obyvatel má Bělehrad dominantní postavení v zemi. Je hospodářským, politickým i kulturním centrem státu. Bělehrad je hospodářsky nejrozvinutější oblastí Srbska. Více než 30 % HDP země se vytváří právě v metropoli, kde je také soustředěno 30 % veškeré pracovní síly. Mezi významné podniky, které v hlavním městě sídlí, patří Národní banka Srbska, Air Serbia, Telekom Srbija, Telenor Srbija, Delta Holding a další. Město je významné také z dopravního hlediska. Křižují se zde panevropské koridory, ústí sem mnohé železniční tratě, poloha na soutoku dvou řek je klíčová pro vnitrozemskou i mezinárodní lodní dopravu. V Surčinu se pak nachází mezinárodní letiště Nikoly Tesly. Metropole má rozsáhlý systém veřejné dopravy, jejímž základem je tramvajová síť; úvahy o vybudování podzemní dráhy trvají i nadále. Z města vedou dálnice do Záhřebu, Subotice, Noviho Sadu, Podgorice, Prištiny a do Skopje. Na bělehradských předměstích jsou i četné, i když většinou nevelké strojírenské závody (především na výrobu obráběcích a zemědělských strojů), dále podniky textilní, kožedělné, dřevozpracující, chemické a potravinářské. V okolí města, nedaleko Smedereva a Pančeva se nachází rozlehlá průmyslová zóna.", "question": "Žije v Bělehradě více než 500000 obyvatel ?", "answers": ["Jako jediné město v zemi nad 1 milion obyvatel má Bělehrad dominantní postavení v zemi."]}
{"title": "Severní Amerika", "context": "Nejjižnější bod: Punta Mariato na poloostrově Azuero v Panamě (7° 12' s. š.) Nejzápadnější bod: Cape Prince of Wales na poloostrově Seward na Aljašce (168° 05' z. d.) Nejvýchodnější bod: mys Charles na Labradoru v Kanadě (55° 40' z. d.)Nejzazší body včetně ostrovů: Nejsevernější bod: mys Morris Jesup v Grónsku (83° 40' s. š.) je současně nejsevernějším výběžkem souše na Zemi, leží pouze asi 700 km od Severního pólu. Nejjižnější bod: Kokosový ostrov v Tichém oceánu pod správou Kostariky (5° 30' s. š.) Nejzápadnější bod: Wrangelův mys na aleutském ostrově Attu (172° 27' v. d.) (Komandorské ostrovy, které na Aleutské souostroví navazují, jsou spravované Ruskem a řadíme je tedy k Asii.) Nejvýchodnější bod: mys Nordostrundingen v Grónsku (11° 39' z. d.) == Etymologie == Existuje všeobecně přijatý názor, že Amerika byla pojmenována po italském cestovateli Amerigovi Vespuccim německými kartografy Martinem Waldseemüllerem a Matthiasem Ringmannem. Vespuccci, který mezi lety 1497 a 1502 objevil Jižní Ameriku, byl první Evropan, jenž tvrdil, že Amerika není Indie, ale odlišný kontinent, Evropanům dosud neznámý. V roce 1507 Waldseemüller vytvořil mapu světa, v níž umístil slovo \"America\" na světadíl Jižní Ameriky, do středu dnešní Brazílie. Původ názvu odůvodnil v doprovodné knize Cosmographiae Introductio: česky Podle Waldseemüllera by nikdo neměl námitky proti pojmenování země po jejím objeviteli. Použil latinizovanou verzi Vespucciho jména (Americus Vespucius), ale v jejím ženském tvaru \"America\", následuje tak vzory \"Europa\" a \"Asia\". Později, když další kartografové přidávali do map Severní Ameriku, rozšířili tak původní název. Roku 1538 Gerard Mercator užil ve své mapě světa název \"America\" pro celou západní polokouli.Odvozenina z Vespucciho jména je však podle některých problematická.", "question": "Po kom byla pojmenována Amerika ?", "answers": ["Amerigovi Vespuccim německými kartografy Martinem Waldseemüllerem a Matthiasem Ringmannem"]}
{"title": "Leopold Potzinger", "context": "Leopold Potzinger (27. září 1870 Oberpurkla – 18. března 1933 Štýrský Hradec) byl rakouský římskokatolický kněz a křesťansko sociální politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v poválečném období poslanec rakouské Národní rady. == Biografie == Vychodil národní školu a gymnázium. Vystudoval pak teologii. Působil jako kaplan v Judenburgu, Rottenmannu, Mitterndorfu a Sankt Lorenzen. Od roku 1909 byl farářem v Abstallu. Angažoval se v Křesťansko sociální straně Rakouska.Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Štýrsko 20. Usedl do poslanecké frakce Křesťansko-sociální klub německých poslanců. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.Profesně byl k roku 1911 uváděn jako farář.Po válce zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung). == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jaký kněz byl Leopold Potzinger?", "answers": ["římskokatolický"]}
{"title": "Zapalovač", "context": "Do tělesa zapalovače je zaveden knot, který je zvlhčen hořlavinou. Při škrtnutí jsou zapáleny hořlavé směsi, což vyvolá plamen. Některé typy zapalovačů mají oblast okolo knotu chráněnou speciální částí, která je děrovaná a umožňuje plamenu hořet i při prudkém foukání větru, či při pádu na zem. Tato technologie je patentována[zdroj? ]. Nejznámějšími benzínovými zapalovači jsou výrobky značky Zippo, které jsou pro jejich uživatele zárukou kvality. Firma poskytuje na veškeré svoje zapalovače doživotní záruku. Další celosvětově rozšířenou značkou je rakouské IMCO s téměř stoletou tradicí výroby benzínových zapalovačů vlastního patentu známých v ČR též pod označením \"rakušák\". === Plynové zapalovače === Plynový zapalovač je založen na spalování plynného butanu, který může vyvíjet teplotu až okolo 750 °C. Butan je skladován v malé nádržce pod křesadlem v kapalném stavu. U některých typů zapalovačů je možné nádržku pro plyn doplňovat z externího zdroje, což prodlužuje životnost zapalovače. Do nádržky je zavedena trubička, kterou je při stisknutí plastového tlačítka regulován únik plynu z trysky. V přední části zapalovače je často umístěno regulační kolečko, kterým je možno regulovat zaškrcení trysky, což vede ke zvětšování či zmenšování plamene. Pokud se kolečko vytočí příliš, dochází k tomu, že plyn uniká ze zapalovače nekontrolovatelně.", "question": "Na spalování čeho je založen plynový zapalovač?", "answers": ["plynného butanu"]}
{"title": "Bill Roper", "context": "Bill Roper (* 27. března 1965 Concord, Kalifornie) je herní vývojář a jedna z nejznámějších postav videoherního průmyslu. Byl viceprezidentem společnosti Blizzard North a ředitelem Blizzard Entertainment v letech 1994–2003. Pracoval v různých pozicích na mnoha komerčně úspěšných hrách a hrál klíčovou roli v úspěch sérií Warcraft, StarCraft a Diablo. Po jeho odchodu z Blizzard Entertainment založil a vedl společnost Flagship Studios, odpovědnou za tituly Hellgate: London (který byl oproti očekáváním přijat průměrně) a (momentálně pozastavený) Mythos. == Hry == Následující seznam obsahuje významnější hry, na kterých nějakým způsobem pracoval. Pro podrobnější informace si může prohlédnout jeho profil na IMDB. Blackthorne (1994) Warcraft: Orcs & Humans (1994) Warcraft II: Tides of Darkness (1995) Warcraft II: Beyond the Dark Portal (1996) Diablo (1996) StarCraft (1998) StarCraft: Brood War (1998) Warcraft II: Battle.net Edition (1999) Diablo II (2000) Diablo II: Lord of Destruction (2001) Warcraft III: Reign of Chaos (2002) Warcraft III: The Frozen Throne (2003) Hellgate: London (2007) == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bill Roper (Video game producer) na anglické Wikipedii.", "question": "Jakou společnost založil Bill Roper?", "answers": ["Flagship Studios"]}
{"title": "Polsko", "context": "V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu. Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná teplota činí v lednu regionálně -8/3 °C a v červenci 20/27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm. Podrobnější informace naleznete v článku Národní parky v Polsku. Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km2 území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků: Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Polska. Polsko je parlamentní republikou. Parlament je od roku 1989 opět dvoukomorový: tvoří jej Sejm (460 poslanců) a Senát (100 senátorů). V Česku má Polsko velvyslanectví v Praze, generální konzulát v Ostravě a konzulát v Brně. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska. Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu \"obec\" oproti polskému - gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu - se v článcích používá výraz gmina. Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství: Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska. Nominální HDP (2015): US$ 474.783 mln. (2008 - 567,4 mld.) HDP podle parity kupní síly (2015): US$ 1.005.449 mln. Struktura HDP (2011): služby 63 %, průmysl 33,6 %, zemědělství 3,4 %. Struktura zaměstnanosti (2011): služby 61,4 %, průmysl 26,2 %, zemědělství 12,4 %. Polsko patří k vyspělým státům bývalého sovětského bloku s vysokým Indexem lidského rozvoje - což je snaha o vyjádření kvality lidského života na území určitého státu, s ohledem na gramotnost, vzdělání, průměrnou délku života, HDP, porodnost a další faktory vypracované OSN.", "question": "Kolik národních parků má Polsko?", "answers": ["23"]}
{"title": "Wales", "context": "Wales (český název [s výslovností Vels nebo Vejls] převzatý z angličtiny; velšsky Cymru), je země Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s omezenou autonomií, rozprostírající se západně od Anglie na západě ostrova Velké Británie. Wales obývá keltský národ Velšanů. Formální název Knížectví Wales, anglicky Principality of Wales, velšsky Tywysogaeth Cymru, se používá vzácně a termín Velšské knížectví nepatří zvláště mezi obyvateli Pembrokeshiru, Cardiganshiru a Gwyneddu k nejoblíbenějším. Wales ve svých současných hranicích nikdy netvořil samostatný stát. Nicméně v 11. století získal nad jeho územím, o téměř dnešním rozsahu, kontrolu Gruffydd ap Llywelyn a lze říci, že od roku 1057 až do Gruffuddovy smrti roku 1063, měl Wales jednoho krále, jehož suverenitu uznala i Anglie, což se již nikdy potom neopakovalo a než jej roku 1282 dobyl anglický král Eduard I., opět se rozpadl na řadu malých království. Od roku 1301 tradičně náleží následníkovi anglického a později britského trůnu titul knížete velšského (Prince of Wales - kníže z Walesu, do češtiny často chybně překládán jako \"princ z Walesu\"). Metropolí Walesu je od roku 1955 Cardiff, třebaže je Caernarfon místem kde je udělován titul kníže z Walesu, a v Machynllethu sídlil parlament, jenž svolal velšský vůdce Owain Glyndŵ během své revolty počátkem 15. století. Od roku 1999 má Wales po dlouhém období přímé anglické a britské správy (trvající od roku 1536, kdy byl Prvním aktem o unii právně i administrativně spojen s Anglií) opět autonomii. V čele Walesu je od té doby Velšské národní shromáždění (National Assembly for Wales), které má omezené pravomoci. Anglické jméno pro Wales pochází z germánského slova Walha, které znamená \"cizinec\" nebo \"cizí\". Podobné etymologie je i Valašsko (i v Rumunsku), Valonsko či Galie (kelt/Keltoi/Galatai, romanizovaný cizinec). Velšané sami sebe nazývají Cymry, což pravděpodobně ve staré velštině znamená \"krajan\". Název se ve velšské literatuře po dlouhou dobu používal společně s Brythoniaid (Britové). Wales se rozkládá na poloostrově na středozápadě Velké Británie. Má rozlohu přibližně 20 779 km2. Od severu k jihu měří asi 274 km a od západu k východu asi 97 km. Wales hraničí na východě s Anglií, a s mořem na ostatních třech stranách: s Bristolským průlivem na jihu, se Svatojiřským průlivem na západě, a Irským mořem na severu. Velšské pobřeží má délku 965 km.", "question": "Tvořil někdy Wales ve svých současných hranicích samostatný stát?", "answers": ["Wales ve svých současných hranicích nikdy netvořil samostatný stát."]}
{"title": "Mercosur", "context": "EU je největším obchodním partnerem Mercosuru. Vývoz EU do čtyř zemí Mercosur činil v roce 2016 41,5 miliardy EUR a obráceně vývoz Mercosuru do EU dosáhl v témže roce 40,6 miliardy eur. Významnou exportní položkou do EU jsou zemědělské, rostlinné a živočišné produkty, vývozy EU do Mercosur zahrnují strojní zařízení, dopravní prostředky, chemické látky či farmaceutické výrobky. Rychle rostoucí ekonomiky Latinské Ameriky představují stále atraktivnější trhy pro evropské firmy a podnikatele. Hlavním tématem současné diskuze je jednoznačně zóna volného obchodu se skupinou států Mercosur. Jednání o FTA, která byla zahájena v roce 1999, byla v roce 2004 pozastavena pro nedostatečnost nabídky ze strany Mercosuru. V květnu 2010 byla jednání znovu obnovena, ale kvůli politické pozici Argentiny později znovu zastavena. Jednání byla znovu otevřena v roce 2015 a do finále by se mohla dostat na začátku září 2018. Co se týká snížení cel, mohla by to pro EU být zatím nejlukrativnější obchodní dohoda. Spornými body zůstávají nadále evropské dotace zemědělcům, kvóty na dovoz hovězího masa a ochranářská opatření členů Mercosur, především v automobilovém průmyslu. == Odkazy == === Reference === === Související články === Latinskoamerická integrace === Externí odkazy ===", "question": "Jakou zkratku má sdružení volného obchodu, jehož zakládjícími státy byly Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay?", "answers": ["Mercosur"]}
{"title": "Ponorka", "context": "Ponorka je plavidlo schopné ponoru s možností ovládání pohybu i pod vodní hladinou. Ponorky mohou pracovat ve velkých hloubkách, do kterých se potápěči nedostanou. Ponorka může být civilní (vědecká nebo turistická) nebo vojenská. Vojenská ponorka bývá vyzbrojena širokým arzenálem zbraní, zvláště torpédy, případně střelami s balistickou nebo plochou dráhou letu. Velký pokrok pro ponorky znamenalo zavedení jaderného pohonu (jaderná ponorka), protože podstatně zvětšuje jejich akční rádius a zbavuje je nutnosti pravidelného a častého vynořování (dostatek elektrické energie umožňuje vytvářet si kyslík elektrolýzou mořské vody). Jaderný pohon je však velmi drahý a až na výjimky je vyhrazen jen pro vojenské ponorky. Moderní jaderná ponorka má zásobu paliva již při výrobě dodanou na palubě v takovém množství, aby pokrylo celou dobu životnosti plavidla. Není tedy nutné nijak doplňovat palivo a ponorka je schopna vydržet pod hladinou na moři téměř neomezenou dobu. Jediné omezení pak tvoří zásoby jídla a jiného spotřebního vybavení (pitná voda, toaletní potřeby atd.) Ponorky mají v trupu podélné dutiny (vyrovnávací tzv. balastní nádrže), které lze naplnit vzduchem nebo vodou.", "question": "Je ponorka plavidlo?", "answers": ["Ponorka je plavidlo schopné ponoru s možností ovládání pohybu i pod vodní hladinou."]}
{"title": "Pardubice", "context": "Koncem padesátých let zde byla vyvinuta plastická trhavina Semtex. Název vznikl kombinací slov Semtín a Explosive. === Elektrotechnický === Elektrotechnický průmysl je ve městě rozvíjen především v průmyslové zóně, vybudované na přelomu tisíciletí poblíž Starých Čivic. Z pardubického závodu Tesla pocházely pasivní radary Ramona a KRTP-86 Tamara. Když se po revoluci rozpadla, byla roku 1994 založena ERA a.s., která vyvinula další generaci pasivního radiolokátoru Věra. ERA vyrábí a dodává pasivní radiolokační systémy pro řízení letového provozu a sledování pohybu letadel jak ve vzduchu, tak na letištních plochách (zde je možno sledovat i pohyb jiných vozidel); její výrobky působí na letištích všech kontinentů. Od roku 2011 patří zbrojařskému koncernu Omnipol. V roce 2013 má začít výstavba nové administrativní budovy. Foxconn je tchajwanská globální firma; vyrábí spotřební elektroniku, komunikační a elektronická zařízení a všechny součásti pro osobní počítače kromě čipů. V Pardubicích má od podzimu 2000 montovnu počítačů s několika tisíci zaměstnanců, z velké části cizinců.Továrna společnosti Panasonic byla v Pardubicích otevřena roku 2001. Vyrábí audiosystémy do automobilů pro evropský i mimoevropský trh; zaměstnává přes tisíc lidí. === Potravinářství: perník a pivo === Pardubice jsou od 16. století proslulé perníkem; tradiční spojení \"pardubický perník\" je chráněné označení původu Evropské unie. Dále zde sídlí výrobce náhražky kávy Kávoviny nebo pekárna Odkolek. Pivo se v Pardubicích vyrábělo již ve 14. století. Největší rozvoj nastal v 15. a 16. století za vlády Viléma z Pernštejna. V roce 1993 byl Pivovar Pardubice transformován na akciovou společnost a zprivatizován. Vyrábí pod značkou Pernštejn několik druhů piva a limonády; originální je 19° tmavé pivo Porter vlastní receptury. Je to malý nezávislý pivovar nepatřící k žádné skupině, vlastní ho několik osob z regionu; výstav je 57 tisíc hektolitrů. V letech 2006–10 se firma přejmenovala Pivovar Pernštejn a.s., ale kvůli expanzi mimo region to změnila na Pardubický pivovar a.s. == Doprava == === Městská hromadná doprava === Autobusová MHD vznikla roku 1950, první trolejbusy vyjely v roce 1952. Následoval poměrně prudký rozvoj (např. tratě na Jesničánky, Slovany, do Ohrazenic, Židova), v 70. letech ale nastala stagnace. Další nová trať na Polabiny byla otevřena až na začátku 80. let, v 90. letech a na počátku 21. století vyrostlo několik dalších úseků.", "question": "Vyrábělo se v Pardubicích pivo již ve 14. století?", "answers": ["Pivo se v Pardubicích vyrábělo již ve 14. století."]}
{"title": "Žlutá", "context": "Žlutá je velice výrazná barva, maximum slunečního záření je právě v oblasti žluté barvy, lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé. Z toho důvodu se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování a podobně: Žlutá je (též v přírodě) barvou signální. Nejvyššího účinku dosahuje v kontrastu s černou. Na semaforu znamená žlutá barva \"pozor\", signalizuje brzkou změnu signálu. Ve sportu žlutá barva slouží pro varování (žlutá karta), při automobilových závodech signalizuje žlutá vlajka výstrahu, auta se nesmí předjíždět. Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz. V Kanadě a USA jsou školní autobusy natřeny na žluto z důvodu viditelnosti a bezpečnosti. Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti. Jako \"žlutá rasa\" se označují asiaté. V USA ve 20. století byli imigranti z Číny a jiných východoasijských zemí hanlivě nazývání \"Žlutá hrozba\". V tradičním západním umění je žlutá barvou bohatství, otcovství, ale též závisti, Jidáše, Židů a synagogy. Žlutá barva byl symbol čínských císařů a čínské monarchie. Byla to také barva Nové Strany v Čínské republice. Tužky mají žlutou barvu kvůli své spojitosti s Čínou, kde se nachází nejlepší grafit. Pouze tužky s čínským grafitem se barvily na žluto. V některých zemích jsou běžně žlutá taxi. Počátek této praxe nalezneme v New Yorku, kde Harry N. Allen natřel své taxi na žluto, když zjistil, že žlutá je na dálku nejlépe viditelnou barvou.", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 4 ve značení odporů?", "answers": ["žlutá"]}
{"title": "Poprava uvařením", "context": "Sice nebylo tohoto trestu užíváno tak často jako jiných metod popravy, zato ale uvaření zaživa bylo široce rozšířené po celé Evropě a Asii po dobu dvou až tří tisíc let. Poprava uvařením se v Evropě používala už v antice. Ve starověkém Římě bylo vaření v kotli používáno jako způsob mučení a popravy, zejména při pronásledování křesťanů. Svatý Vít a apoštol Jan Evangelista byli podle legend odsouzeni k tomuto způsobu popravy, ale vaření zázračně přežili. V období po zániku Římské říše zprávy o popravě vařením chybí, Tato metoda se znovu rozšířila v období vrcholného a pozdního středověku (14.-15. století). Tímto způsobem bylo trestáno padělání peněz, výjimečně i kacířství nebo travičství. Za vlády anglického krále Jindřicha VII. na konci 15. stol. byl tento trest používán pro traviče. V Nizozemsku a některých německých zemích byla tato forma trestu smrti vyhrazena pro padělatele a penězokazy a to především v průběhu pozdního středověku i raného novověku. Ve městě Deventer v Nizozemsku lze ještě dnes vidět kotle, ve kterých se v 15. století vařili popravení. Také ve středověké Francii se takto trestalo padělání peněz. Svědčí o tom verše básníka Villona, který v jedné ze svých básní napsal: \"..tak mince šidíš, než tě kat pak za trest hodí v olej vřelý...\". V Českých zemích byla poprava vařením používána výjimečně, existuje o ní jen několik svědectví, vesměs z 15. století. Husité takto údajně někdy zabíjeli zajaté katolické kněze či mnichy, např. kněz Ambrož nechal roku 1425 během rejsy do Slezska uvařit faráře ve městě Radkově. O něco později byl ve městě Prachaticích katem uvařen jakýsi Lukáš, který padělal mince. Čínský císařský soudní dvůr používal uvaření zaživa jako formu trestu smrti a mučení. Mongolský válečník Džamucha uvařil zaživa některé generály svého rivala Čingischána kolem roku 1200 n. l. V japonském lidovém příběhu o nindžovi Išikawovi Goemonovi je Goemon popraven uvařením v oleji. Také v románu Šógun od Jamese Clavella, který se odehrává v Japonsku v 17. století je jeden anglický námořník popraven uvařením. V Indii byl tento trest používán v 16.-18. století za vlády dynastie Mughalů pro zrádce.", "question": "Za vlády kterého anglického krále byla legální poprava uvařením?", "answers": ["Jindřicha VII."]}
{"title": "E-mail", "context": "Obvykle se však pojmem elektronický podpis míní sofistikovanější nástroj, kdy pomocí speciálního kódu připojeného ke zprávě je možné ověřit jednak to, kdo zprávu skutečně odeslal (samotný údaj v položce From totiž není spolehlivý) a zpravidla i to, že obsah zprávy (tělo zprávy a přílohy) nebyl mezi odesláním a přijetím zprávy změněn. Jinak řečeno – jedná se o prostředek, který umožní ověřit, že elektronický dokument skutečně podepsala daná osoba a že v dokumentu nedošlo k žádným dodatečným změnám. Bez osobních bezpečnostních opatření e-mail nezaručuje soukromí, protože e-mailové zprávy všeobecně nejsou šifrované; e-mailové zprávy musí projít cizími počítači v síti předtím, než dosáhnou cílový počítač, což znamená, že je relativně jednoduché je cestou zachytit a přečíst si cizí zprávu; většina poskytovatelů internetového připojení (Internet service provider) ukládá na své servery kopie vašich e-mailových zpráv předtím, než je doručí. Tyto zálohy můžou zůstat na serveru až několik měsíců, a to i v případě, že si je ve své schránce vymažete. Existují kryptografické (šifrovací) aplikace, které mohou tyto nedostatky řešit, jako např. virtuální privátní sítě, šifrování zpráv pomocí PGP nebo GNU Privacy Guard, šifrovaná komunikace s e-mailovým serverem pomocí Transport Layer Security a Secure Sockets Layer a šifrované autentifikační schéma jako Simple Authentication and Security Layer. Šifrovací aplikace bývají obvykle funkčně propojené s aplikacemi vytvářejícími elektronický podpis. Užitečnost a použitelnost elektronické pošty ohrožují dva fenomény: spam a e-mailoví červi. Velkým problémem se naopak stává nevyžádaná obtěžující pošta zvaná spam (týká se především různých služeb, inzerátů, formulářů, atd.), kvůli kterému je vhodné být opatrný při zveřejňování e-mailové adresy na internetu. Když už vaši adresu zveřejnit chcete je dobré nahradit \"zavináč – @\" například – (at). Spam je nevyžádaná reklamní pošta. Nízké náklady na odeslání zprávy umožňují spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně pomocí laciného internetového připojení. Stovky aktivních spammerů způsobují přetížení počítačů v internetu, které takto dostávají desítky či stovky nevyžádaných e-mailů denně. Dalším typem e-mailových zpráv jsou takzvané hoaxy. Tak se nazývají bludné a zplanělé zprávy kolující po internetu. E-mailoví červi a viry používají elektronickou poštu k tomu, aby se mohli šířit do ostatních zranitelných počítačů. Přestože první e-mailový červ (Morris worm) infikoval UNIXové počítače, tento problém se v současnosti týká především Microsoft Windows. Vliv těchto dvou faktorů způsobuje, že uživatelé dostávají více nevyžádané pošty, což snižuje použitelnost e-mailu.", "question": "Co je spam?", "answers": ["nevyžádaná reklamní pošta"]}
{"title": "Zemské jádro", "context": "Zemské jádro je geosféra nacházející se ve středu Země. Začíná zhruba v hloubce 2900 km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % hmotnosti Země, nejvyšší podíl v něm asi mají železo a nikl. Jádro má 2× větší měrnou hmotnost než zemský plášť. Dělí se na polotekuté vnější jádro (vnější poloměr 3470 km) a pevné vnitřní jádro (poloměr přibližně 1220 km). Mezi vnějším a vnitřním jádrem se v hloubce 5150 km pod povrchem země nachází jakási přechodná vrstva o tloušťce 160-500 km, známá jako diskontinuita Lehmanové. Hranicí mezi jádrem a pláštěm je obdobně Gutenbergova diskontinuita. Průměrné složení jádra je 86,2% železa 7,25% niklu 0,40% kobaltu, 5,96% síry a ostatní siderofilní prvky mají 0,04%. Polotekuté jádro je vyjma železa a niklu tvořeno nejspíše ještě kobaltem, sírou, křemíkem a kyslíkem, což mu dává polotekutou strukturu (silito-likvidní substrát). Jelikož je obal jádra tekutý, zabraňuje pronikání zemětřesných s-vln (sekundární vlny - příčné vlny) skrz tuto část, neboť tyto vlny nejsou schopny procházet skrz kapalinu. Vnější jádro musí obsahovat alespoň 10 % lehkých prvků, jak bylo zjištěno z měření. Působící vysoké tlaky na rozhraní plášť-jádro nedovolují kyslíku, aby mohl vstoupit do jádra a proto se předpokládá, že hlavním lehkým prvkem v zemském jádře je síra, která se zde bude vyskytovat ve formě troilitu (FeS). Pevné vnitřní jádro je tvořeno pevným skupenstvím zmiňovaného železa a niklu. Jeho vznik (před 1 až 1,5 miliardou let) je vysvětlován gravitační krystalizací původní taveniny. Do dnešního dne není přesně známo, zdali bylo jádro roztaveno zcela a nebo jenom jeho část, ale v současnosti se spíše předpokládá, že bylo roztaveno v období planetisimál celé. Jeho tvar neodpovídá kulovému, ale je zploštělé, odpovídá tedy spíše elipsoidu. Pevné jádro se každoročně otočí o 1-3 stupně více než polotekutý obal a zbytek Země, což je nejspíše důvod, proč vzniká magnetické pole planety Země. Jádro není dokonale vycentrované, mění rychlost své rotace a jeho tvar je s rotací proměnlivý. Díky obrovským tlakům (odhadovány na 1,4 miliónu atmosfér) je jádro velice žhavé a má velikou hustotu (teploty do cca 5100 °C a hustota v rozmezí 11,3-17,3 g/cm3, což bylo spočteno pomocí setrvačného momentu). Jádro současné Země tvoří mimo jiné železo pocházející z protoplanety Theia, díky které existuje také Měsíc.", "question": "Jsou převažujícími prvky v zemském jádře železo , nikl , síra a kobalt ?", "answers": ["Průměrné složení jádra je 86,2% železa 7,25% niklu 0,40% kobaltu, 5,96% síry a ostatní siderofilní prvky mají 0,04%."]}
{"title": "Gobi", "context": "Pouštní pohoří Alašan a Pej-šan na západě podle něj už tvoří samostatné celky. Severozápadní hranici tvoří Altaj, na severu Gobi přechází v severomongolskou step, na východě ji ohraničuje Mandžusko. Působením větru se Gobi rozšiřuje dále na jih a místy se blíží na pouhých 70 km k Pekingu. Rozlohou 1 300 000 km2 se Gobi řadí mezi největší pouště na světě. Další primát si Gobi drží vzhledem ke svému geografickému postavení, neboť jde o nejseverněji položenou poušť na zemském povrchu. Do dnešního dne se jedná o velmi málo prozkoumanou část světa. Zabírá přibližně 30% plochy Mongolska a velké oblasti Číny. Rozkládá se v pánevné oblasti, která je situována do nadmořské výšky přes 1000 metrů, což se projevuje na teplotách zde panujících. Celá oblast Gobi rozhodně není poušť v pravém slova smyslu. Na mnoha místech jde spíše o monotónní polopoušť, případně step. Pouhá tři procenta území tvoří typické písečné duny, v Mongolsku nazývané els. Značnou část povrchu tvoří holá skála. V pustině se lze setkat i s jezery, mnohdy slanými. Jde o jednu z nejchladnějších pouští, kde se teploty mohou pohybovat mezi -40 °C v zimě až po 40 °C v létě. Průměrné srážky nepřesáhnou 76 mm vody za rok, což řadí poušť mezi jednu z nejsušších oblastí světa; to se projevuje na její obydlenosti, která patří mezi nejnižší na světě. I přes tyto extrémní parametry však nemůžeme na poušť Gobi pohlížet jako na nekonečné oblasti písečných dun (písečné oblasti zabírají maximálně 3% z celkové rozlohy) - setkáváme i s bohatou biodiverzitou, protože se rozprostírá na obrovském území, kde nechybí hory, lesy či stepi. Historie vzniku pouště sahá hluboko do minulosti naší planety. Před 300 milióny let v karbonu byla Gobi mořským dnem, ale potom nastala horotvorná činnost, která měla za následek vyvrásnění pohoří Altaj či Ťan-šan. V další geologické etapě druhohorách se Gobi stala úrodnou oblastí, kterou v hojných počtech obývali také neptačí dinosauři, po kterých je nyní na poušti možno nalézt mnoho fosilních kosterních pozůstatků. Proslulé paleontologické expedice do této oblasti byly zahájeny Američany ve 20. letech minulého století.", "question": "Co tvoří tři procenta území Gobi?", "answers": ["písečné duny"]}
{"title": "Buřinka", "context": "Buřinka (též tvrďák či bouřka) je tvrdý plstěný pánský klobouk s okrouhlým vrškem. Tato klasická pokrývka hlavy spatřila světlo světa v roce 1849, kdy si ji v legendárním londýnském kloboučnictví Lock's objednal jistý William Coke, údajně pro hajné na svém panství, jimž měla chránit hlavy. Malý, tvrdý a oblý klobouk opravdu výborně odolával překážkám. Říká se, že když Williamu Cokeovi v kloboučnictví ukázali prototyp buřinky, vzal jej před dílnu, položil ho na chodník a šlápl na něj, aby vyzkoušel jeho odolnost. Klobouk tento test vydržel a zákazník si jich několik objednal. Zpočátku se buřince anglicky říkalo \"coke\" na památku člověka, který se zasloužil o její vznik. Později, poté, co ji v roce 1850 začala vyrábět firma Bowler & Son, získala svůj dnešní název, bowler hat.Podle amerického spisovatele a novináře Lucia Beebeho to byla právě buřinka zvaná v Americe derby, kdo dobyl americký západ, nikoli kovbojský klobouk či sombrero. Oblíbili si ji totiž jak kovbojové, tak dělníci na železnici, protože jim nepadala snadno z hlavy za silného větru nebo když vystrčili hlavu z okna jedoucího vlaku. Nosili ji jak strážci zákona, tak psanci jako Bat Masterson, Butch Cassidy, Black Bart či Billy the Kid. Od 20. let minulého století nosily buřinku, zvanou španělsky bombín, kečujské a aymarské ženy v Bolívii. Do země ji s sebou přinesli britští železniční dělníci. Až do 60. let 20. století byla tato pokrývka hlavy symbolem londýnských burzovních makléřů a bankéřů. V současnosti ji nosí již jen důstojníci královské gardy jako součást civilního obleku. Na hlavách burzovních makléřů lze dnes buřinku spatřit již jen stěží. == Významní nositelé == Stan Laurel a Oliver Hardy, komická dvojice z němých filmů z 20. a 30. let Charlie Chaplin, anglický komik Winston Churchill, britský politik a ministerský předseda Jiří Šlitr, český herec, zpěvák a hudebník, partner Jiřího Suchého Henri de Toulouse-Lautrec, francouzský malíř konce 19. století", "question": "Jaký vršek má buřinka?", "answers": ["okrouhlým"]}
{"title": "Markéta Habsburská (1584–1611)", "context": "Markéta Habsburská (25. prosince 1584, Štýrský Hradec – 3. října 1611 San Lorenzo de El Escorial) byla jako manželka Filipa III. Španělského španělská, portugalská, neapolská a sicilská královna z dynastie habsburské. Třetí dcera arcivévody Karla II. Štýrského a Marie Anny Bavorské. Svatba Markéty a mladého krále Filipa III. proběhla v r. 1599 a manželství bylo údajně spokojené. Protivníkem královny, zajímající se o vládnutí, byl králův favorit Francisco Goméz, vévoda z Lermy. Markétě se podařilo vévodu z Lermy díky intrikám vzdálit od královského chotě a dvora, ale její snahu překazila smrt. Zemřela necelé dva týdny po porodu svého osmého dítěte (Alfons). Její manžel se už znovu neoženil a zemřel o deset let později. == Potomci == Z manželství Markéty a Filipa vzešlo osm potomků: Anna Marie (1601–1666) ∞ 1615 francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643) Marie (1603) Filip IV. (1605–1665), španělský král∞ 1/ 1615 princezna Izabela Bourbonská (1602–1644) ∞ 2/ 1649 arcivévodkyně Marie Anna Habsburská (1634–1696)Marie Anna (1606–1646) ∞ 1631 císař Ferdinand III. (1608–1657) Karel (1607–1632) Ferdinand (1609–1641), nozozemský místodržitel, kardinál Markéta Františka (1610–1617) Alfons Mořic (1611) == Vývod předků == == Reference == === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Markéta Habsburská ve Wikimedia Commons == Literatura == HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.", "question": "Kdo byla manželka Filipa III. Španělského?", "answers": ["Markéta Habsburská"]}
{"title": "Organizace zemí vyvážejících ropu", "context": "OPEC založilo na konferenci v Bagdádu dne 14. září 1960 pět zemí, jejichž export ropy výrazně převyšoval domácí spotřebu. V lednu 1961 byly v Caracasu přijaty stanovy OPEC. Zakládající země vytvořily kartel určující objem a cenu exportované ropy, zejména pomocí zavedení těžebních kvót. Kartel organizace byl během své historie úspěšný - dokázal členským zemím zajistit ohromné zisky ze vzrůstajících cen ropy (ty se od založení organizace několikanásobně zvýšily). Na podzim roku 1973 OPEC záměrně snížila těžbu ropy (o přibližně 5 %), aby mohla její cenu ovlivňovat ve svůj prospěch, a zároveň vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války (hlavně USA a Nizozemsko) a odstartovala tak první a prozatím největší ropný šok. Ceny ropy se tehdy zvýšily na čtyřnásobek. == Členské země == Alžírsko (od 1969) Angola (od 2007) Ekvádor (od 1973 do 1992, znovu se připojil 2007) Indonésie (od 1962 do 2008, od roku 2009 došlo k suspendaci země, od 1. ledna 2016 znovu členem[zdroj?", "question": "Jakou zkratku má Organizace zemí vyvážejících ropu?", "answers": ["OPEC"]}
{"title": "Mumlavský vodopád", "context": "Průměrný roční průtok činí 800 l/s. Plocha povodí je zhruba 19 km2. Mohutnost se udává na 7120 m*l/s. První zmínky o Mumlavském vodopádu začínají s prvními turistickými výlety v Krkonoších. První věrohodné záznamy se objevují v díle J. K. E. Hosera z roku 1804, který říčku nazývá Muml. Další zmínky jsou od českých turistů z roku 1882 Řivnáčův Průvodce po království Českém, jež je také nejstarším souhrnným průvodcem po Čechách. Přestože je Mumlavský vodopád zakreslen ve všech turistických mapách a je jedním z nejvýznamnějších vodopádů v ČR, s jeho staršími obrazy či rytinami se z neznámých důvodů ale nesetkáváme. Jedná se o nejdokonalejší typ horizontálního celistvého vodopádu v České republice. Přírodní podmínky jsou po většinu roku drsnější než bývají v údolí. Jedná se zde o horské klima, a tak tomu odpovídají i teploty. Podnebí je tu ovlivněno přilehlými horami, proto je ve vyšších nadmořských výškách přes celý rok obecně chladněji. Geologický podklad Mumlavského vodopádu a přilehlé krajiny tvoří středně zrnitá biotická žula. Jedná se o strukturně-tektonickou, tj. kompaktnější horninovou partii, se systémem podélných a příčných puklin. Významné jsou pak i šikmo příčné či příčně svislé pukliny. Vodopád je ovlivněn zpětnou erozí a lokální erozí Harrachovské kotliny v důsledku tektonického poklesu. Tato lokální eroze proběhla v mladších třetihorách. Vznikla zde nerovnost, která se prohlubovala a dala vzniknout nynější Harrachovské kotlině. Není vyloučeno, že se tento proces neopakoval znovu i v pozdější době. Mumlavský vodopád vytváří horská řeka Mumlava, která protéká Krkonošemi. Ta se skládá z Malé a Velké Mumlavy, které se ve výšce 1030 m n. m. u turistického rozcestníku Krakonošova snídaně spojují.Cestou překonává až 12 m vysoké převýšení tvořené skalními bloky v žulovém řečišti. Mumlava protéká Mumlavským dolem a po 12,2 km se vlévá do Jizery. Tvoří tak hranici mezi Krkonošemi a Jizerskými horami. Mumlavský vodopád má po většinu roku stálý tok a stává se tak jedním z nejvodnatějších vodopádu v ČR.", "question": "Co tvoří geologický podklad Mumlavského vodopádu?", "answers": ["středně zrnitá biotická žula"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "S rovníkovým průměrem okolo 50 000 km spadá mezi menší plynné obry sluneční soustavy. Podobně jako u ostatních plynných obrů je možno přímo pozorovat pouze svrchní vrstvy atmosféry, ve kterých je vidět několik velkých temných skvrn připomínajících skvrny v atmosféře Jupiteru. Neptun má charakteristicky modrou barvu, která je zapříčiněna množstvím metanu v atmosféře.Planeta Neptun je značně podobná Uranu, obě planety mají rozdílné složení než další plynní obři sluneční soustavy Jupiter a Saturn. Uran a Neptun jsou proto někdy vyčleňováni do zvláštní kategorie jako tzv. \"ledoví obři\". Atmosféra Neptunu je složena převážně z vodíku a helia s větším podílem vody, čpavku a metanu. Vnitřní stavba planety je spíše kamenitá a obohacená navíc vodním ledem. Planeta byla objevena v roce 1846 Johannem Gallem a studentem astronomie Louisem d'Arrestem jako vůbec jediná na základě matematických výpočtů gravitačních odchylek okolních těles. Následně planeta dostala své jméno podle starořímského boha moří Neptuna. ==== Trpasličí planety ==== Ceres Podrobnější informace naleznete v článku Ceres (trpasličí planeta) Ceres je nejmenší a zároveň Slunci nejbližší trpasličí planeta. Ceres obíhá Slunce v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Ceres je největší objekt hlavního pásu planetek. Rovníkový poloměr činí 975 km. Svojí hmotností představuje skoro 30% pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem . Ceres byl objeven italským matematikem Giuseppem Piazzim 1. ledna 1801. Pluto Podrobnější informace naleznete v článku Pluto (trpasličí planeta) Pluto je největší a druhá nejhmotnější trpasličí planeta. Byla objevena roku 1930 americkým astronomem Clydem Tombaughem. Do roku 2006 bylo Pluto zařazeno mezi planety, od té doby co se změnila definice planety je Pluto zařazeno mezi trpasličí planety. Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Pluto má pět známých měsíců. Největší, Charon, Nix, Hydra, Kerberos a Styx . Rovníkový poloměr Pluta činí 2 370 km. Haumea Podrobnější informace naleznete v článku Haumea (trpasličí planeta) Haumea je trpasličí planeta nacházející se v Kuiperově pásu. Kolem Haumey obíhají dva její měsíce Hi'iaka a Namaka.", "question": "Která trpasličí planeta je nejblíž Slunci?", "answers": ["Ceres"]}
{"title": "Brno", "context": "NH Brno, lakrosový klub Brno Ravens LC, atletické kluby VSK Univerzita Brno (muži) a AK Olymp Brno (ženy), a další. V Brně probíhají i mezinárodní sportovní soutěže, například v roce 2009: Grand Prix ČR (mistrovství světa silničních motocyklů), Evropský pohár v triatlonu, Mistrovství Evropy kadetů v baseballu, Mezinárodní tenisový turnaj žen WTA, Velká cena Brna CDI-W (světový pohár v drezuře koní), Fed Cup v tenise žen ČR–Španělsko v únoru 2009, Fed Cup v tenise žen ČR–USA v dubnu 2009 a řada dalších. == Architektura a charakter města == Historické jádro města, obklopené řekami Svratkou a Svitavou, rozkládající se pod kopci Petrov a Špilberk, se začalo formovat již začátkem 11. století. Jeho nejvýraznějšími dominantami jsou hrad Špilberk, založený ve 13. století jako královský hrad, a katedrála svatého Petra a Pavla obklopena domy královské stoliční kapituly, její počátky sahají až do 11. století. V historickém jádru lze nalézt velké množství velkých a bohatě zdobených kostelů, náměstí, paláců, pasáží, kašen, fontán, soch, věží a značné množství různých pozoruhodných architektonických detailů. Budovy jsou vystavěny v nejrůznějších architektonických slozích a zpravidla tvoří uzavřené kontinuální bloky přibližně stejné stavební výšky, jejich fasády jsou většinou ve dobrém stavu a jsou zdobeny arkýři, terasami, rizality, helmicemi, kupolemi a podobně. Povrch ulic je obvykle tvořen kamennou dlažbou, většina jádra města je pěší zónou s minimální dopravou.", "question": "Kdy byl založen hrad Špilberk?", "answers": ["ve 13. století"]}
{"title": "Slunce", "context": "Tvoří centrum sluneční soustavy, od Země je vzdálená 1 AU (asi 150 milionů km). Jde tedy o hvězdu Zemi nejbližší. Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −.", "question": "Jak staré je Slunce?", "answers": ["4,6 miliard let"]}
{"title": "Želary", "context": "Želary jsou ucelený cyklus devíti povídek české spisovatelky Květy Legátové, který je navzájem propojený jednotlivými hlavními postavami. Poprvé vyšly roku 2001 v nakladatelství Paseka a o rok později obdržely Státní cenu za literaturu. Děj jednotlivých povídek popisuje osudy obyvatel fiktivní stejnojmenné zapadlé horské vesnice nacházející se na moravsko-slovenském pomezí a jejich bídu v období první republiky.", "question": "Kdo napsal knihu Želary?", "answers": ["Květy Legátové"]}
{"title": "Dolní Bezděkov", "context": "Dolní Bezděkov je obec ležící v okrese Chrudim. Žije zde 218 obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 175 ha. Ve vzdálenosti 6 km západně leží město Chrudim, 11 km severozápadně statutární město Pardubice, 20 km východně město Vysoké Mýto a 22 km jižně město Hlinsko. == Historie == První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318, kdy se připomíná založení obce. Majitelé Bezděkova se často střídali. Byli to vladykové z Bezděkova, Malovcové z Chýnova, Slepotičtí ze Sulic. Za vlády králů Karla IV. a Václava IV. se v pramenech připomíná Jarek z Bezděkova a jeho syn Beneš. Po Benešově smrti roku 1406 připadl Bezděkov jako odúmrť králi, jenž ho dal Janovi z Nismburka k vyšehradskému manství. V polovině 15. století patřil Bezděkov Janovi a Jiřímu z Rejhradu. V 16. století patřil Malovcům z Chýnova, a to sourozencům Petrovi a Kateřině, kteří statek prodali roku 1543 Petrovi Slepotickému ze Sulic. Roku 1548 patřil Bezděkov, Vejvanovice, Třtě, Časy, Chatče a Dvakačovice Petrovu synovi Markvartovi. Ten nechal v obci postavit tvrz, o níž je poslední zpráva z června roku 1623. Markvart tento statek zanechal roku 1569 svým dcerám Anně a Kateřině. Po svatbě Kateřiny s Jetřichem mladším z Lukavce Kateřina statek odkázala svému muži a ten svému bratru Janu Lukavskému. Roku 1584 prodal Jan Lukavský ves Bezděkov s tvrzí, dvorem, krčmou a všemi pozemky Mikuláši z Lobkovic a Nových Hradů, kde byl v té době majitelem Hrochova Týnce. Od té doby sdílela ves osudy Hrochova Týnce. V majetku hrochovotýneckého panství byl Bezděkov až do roku 1848. V té době měl 42 domů a 222 obyvatel. Dvůr panský byl rozdělen familiantům v roce 1784.", "question": "V jakém okrese leží obec Dolní Bezděkov?", "answers": ["Chrudim"]}
{"title": "Mahenovo divadlo", "context": ") vynálezem Thomase Alvy Edisona - elektrickými žárovkami. Projekt elektroinstalace provedli sám legendární Edison a jeho laboratoř v New Jersey, elektroinstalaci pak pařížské a vídeňské firmy. Provoz divadla byl zahájen 14. listopadu 1882 uvedením Beethovenovy předehry a scénické hudby Egmont (na motivy Johanna Wolfganga von Goethe). Po vzniku Československa roku 1918 divadlo přešlo do českých rukou (pod názvem Divadlo na hradbách) a jeho prvním dramaturgem se stal brněnský spisovatel a dramatik Jiří Mahen, jehož jméno dnes divadlo (od roku 1965) nese. Až do postavení nového Janáčkova divadla v roce 1965 sloužilo dnešní Mahenovo divadlo převážně opernímu souboru. V tomto divadle bylo např. poprvé uvedeno šest oper Leoše Janáčka a také světová premiéra baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Od roku 1965 je Mahenovo divadlo mateřskou scénou činoherního souboru Národního divadla v Brně a svá představení zde hrají i ostatní soubory NDB. Činohra Národního divadla v Brně je jedním z nejstarších divadelních souborů v České republice, profesionálně působí od roku 1884. Uprostřed jeviště visí lustr původně vyrobený pro posledního íránského šáha Muhammada Rezu Pahlavího. 20. května 2016 v dopoledních hodinách zasáhl zadní stranu divadla požár, při kterém bylo zraněno 5 osob a byly poškozeny kulisy a rekvizity k některým představením. Plány dnešního Mahenova divadla dodala proslulá vídeňská firma Fellner a Helmer, vlastněná architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem, podobně jako pro řadu jiných evropských divadel. Samotnou stavbu však provedl brněnský městský stavitel Josef Arnold za řízení architekta J. Nebehostenyho. Divadlo je postaveno ve eklektickém slohu, který je kombinací novorenesance, neobaroka a neoklasicismu. Původní počet sedadel byl po řadě úprav snížen z původních 1195 na dnešních pohodlných 572. Roku 1936 byla pražskou firmou Českomoravská Kolben-Daněk provedena rozsáhlá rekonstrukce jeviště, při níž byly instalovány těžké jevištní vozy (dělená podlaha jeviště, mosty a otáčivé jeviště), díky nimž se divadlo tehdy stalo nejmoderněji technicky vybaveným divadlem v Československu. Brno, v době otevření divadla město čítající sto tisíc obyvatel, postavilo první divadlo na evropském kontinentu vybavené elektrickým žárovkovým osvětlením. Ve městě přitom dosud nebyla plošně zavedena elektřina, takže jen pro potřeby divadla musela být postavena malá elektrárna.", "question": "Který Prokofjevův balet měl světovou premiéru v brněnském Mahenově divadle?", "answers": ["Romeo a Julie"]}
{"title": "DNA", "context": "Související informace naleznete také v článcích genom, sekvence DNA a genetický kód. DNA je nositelkou genetické informace všech živých organismů v pravém slova smyslu, ale i mnoha virů. V DNA je zapsána sekvence všech bílkovin a přeneseně je genetickou informací podmíněna existence všech biomolekul a buněčných struktur (k jejichž tvorbě jsou potřeba bílkoviny). Schopnost ukládat a přenášet genetickou informaci je jednou z fundamentálních vlastností života. Bez DNA buňky vydrží žít jen omezenou dobu; například lidské červené krvinky při svém zrání vyvrhují jádro, a protože pak nejsou schopné vyrábět nové bílkoviny a udržovat buňku, jsou po několika měsících poškozeny a musí se z oběhu odstraňovat. Některé viry jsou sice schopné uchovávat svůj genetický materiál v podobě RNA (tzv. RNA viry), jenže RNA genomy nepodléhají opravným mechanismům a rychle mutují, a proto mají limitovanou velikost. Život, tak jak ho známe, je proto závislý na DNA. Konkrétní uložení DNA v buňce závisí na příslušnosti organismu k jedné z dvou základních skupin organismů. Bakterie a archea (souhrnně \"prokaryota\") mají DNA obvykle uloženu volně v cytoplazmě. Obvykle vzniká pouze jistá jaderná oblast, tzv. nukleoid. Mimo to řada bakterií vlastní i malé kruhové molekuly DNA, tzv. plazmidy, které umožňují mimo jiné horizontální výměnu genetické informace. Zbylé organismy, tedy např. člověk, ale i rostliny, živočichové či prvoci, mají DNA uloženu především v buněčné jádře. Dále však se DNA nachází v některých eukaryotických organelách, jmenovitě v mitochondriích a v plastidech, pokud je buňka vlastní (jev zvaný mimojaderná dědičnost). Informace nesená sekvencí nukleotidů v DNA se označuje jako genetická informace. Na každé nukleotidové pozici se nachází jedna ze čtyř bází (A, C, G či T), což znamená, že sekvence o délce n může nabývat 4n stavů.", "question": "Kde se u prokaryotických organismů nachází DNA?", "answers": ["v cytoplazmě"]}
{"title": "Mozzarella", "context": "Její chuť je výraznější, než klasický Eidam. Název souvisí se slovem mozzare – odříznout, protože je formován nožem. Mozzarella je sýr vyrobený z takzvaného točeného tvarohu. Aby se mléko srazilo, přidává se do něj iniciační kultura a syřidlo. Tvaroh se nakrájí na velmi malé kousky a nechá se usadit. Potom se vytáhne ze syrovátky a míchá se ve vařící vodě, dokud se z něho nevytvoří hladká a lesklá masa. Z ní se odkrajují malé kousky, formují se do oválů a namáčejí do slaného roztoku. Originální mozzarella se vyrábí z buvolího mléka. V obchodech je dnes k dostání \"Mozzarella di Bufalla Campana\" D.O.C z buvolího mléka a mozzarella z kravského mléka správně nazývaná \"Fior di latte\" (neboli \"mléčný květ\") i mozzarella smíchaná z obou typu mléka. Prodává se také mozzarella uzená \"affumicata\" (affumicato = uzený), zvaná Provola, s nazlátle hnědou barvou, výraznější chutí, která je tradičně uzená nad ohněm z místních druhů dřev. Mozzarella se vyrábí v různých tvarech a velikostech. Její formy zahrnují kromě klasické koule také \"ciliegine\" (třešničky), \"nodini\" (uzlíky) a další desítky různých dalších tvarů. Mozzarella se nejčastěji přidává na pizzu, těstoviny, maso, do salátů, ale i jinam. Nejznámějším předkrmem je salát Caprese. Tento typicky letní salát je jedním z nejsnadnějších salátů, jaké může italská kuchyně nabídnout.", "question": "Z jakého mléka se vyrábí pravá mozarella?", "answers": ["z buvolího"]}
{"title": "Local Area Network", "context": "Patří mezi ně například switch, router, síťová karta apod. Pasivní prvky jsou součásti, které se na komunikaci podílejí pouze pasivně (tj. nevyžadují napájení) – propojovací kabel (strukturovaná kabeláž, optické vlákno, koaxiální kabel), konektory, u sítí Token Ring i pasivní hub. Opačným protipólem k sítím LAN jsou sítě WAN, jejichž přenosovou kapacitu si uživatelé pronajímají od specializovaných firem a jejichž přenosová kapacita je v poměru k LAN drahá. Uprostřed mezi sítěmi LAN a WAN najdeme sítě MAN. == Od historie k současnosti == První sítě LAN vznikly na konci 70. let 20. století. Sloužily k vysokorychlostnímu propojení sálových počítačů. Na začátku existovalo mnoho technologií, které navzájem nebyly kompatibilní (ARCNET, DECnet, Token ring a podobně). V současné době jsou nejpopulárnější LAN sítě vystavěné s pomocí technologie Ethernet. U osobních počítačů (PC) došlo k rozmachu budování LAN sítí po roce 1983, kdy firma Novell uvedla svůj produkt NetWare. Firma Novell byla v polovině 90. let odsunuta na okraj trhu nástupem firmy Microsoft s produkty Windows for Workgroups a Windows NT. Na počátku sítě LAN s osobními počítači používaly pro svoji jednoduchost rodinu protokolů IPX/SPX (případně NETBEUI, AppleTalk a další specializované proprietární protokoly), avšak s nástupem WWW byly na konci 90. let minulého století nahrazeny rodinou protokolů TCP/IP. == Moderní prvky LAN == V moderních sítích dnes nalézáme pokročilé technologie, které zvyšují jejich propustnost a variabilitu. Jednoduché propojovací prvky (opakovač, resp. HUB) jsou nahrazovány inteligentními zařízeními (bridge, resp. switch, router), které odstraňují kolize, omezují nežádoucí provoz v síti (broadcasty), umožňují monitorování, zabezpečení a další pokročilé zásahy do provozu sítě (např. detekce DoS, filtrování provozu a podobně).", "question": "Jak se jmenuje produkt firmy Novell, který způsobil rozmach LAN sítí?", "answers": ["NetWare"]}
{"title": "Fluor", "context": "Fluor (latinsky Fluorum) je nekovový prvek, značně toxický, zelenožlutý plyn, chemicky mimořádně reaktivní. Vyznačuje se vysokou elektronegativitou. Je nejlehčím prvkem z řady halogenů. V historii se ho lidé pokoušeli velmi dlouho získat, ale kvůli jeho vysoké reaktivitě se to podařilo teprve roku 1886 Henrimu Moissanovi elektrolýzou chlazené směsi KHF2 v HF. Za výrobu fluoru získal Nobelovu cenu. Fluor se na Zemi vyskytuje pouze ve sloučeninách a to v nevelkém množství. Nejvýznamnější minerály fluoru jsou kazivec CaF2 a fluorapatit Ca5(PO4)3F, které se používají k jeho výrobě. Fluor se vyrábí elektrolýzou roztoku KHF2 v HF. Díky extrémní reaktivitě se fluor spotřebovává ihned na místě výroby, kvůli problémům s jeho skladováním. Ze sloučenin fluoru se nejvíce využívá kyselina fluorovodíková, jako základní průmyslová chemikálie, kryolit, který se používá na snížení teploty tání bauxitu při výrobě hliníku a fluorid uranový, který slouží k rozdělení izotopů uranu pro použití v jaderných elektrárnách. Fluor se dále využívá na výrobu teflonu a dalších syntetických organických polymerů. Fluor patří také k biogenním prvkům. Vyskytuje se v kostech a zubech. Fluor je plyn v silné vrstvě zelenožlutý s dráždivým zápachem, který připomíná chlorovodík. Fluor je extrémně jedovatý a toxický plyn, který leptá dokonce i sklo. Kapalný fluor má banánově žlutou barvu. Disociační enthalpie molekuly fluoru je velmi nízká a blíží se disociační enthalpii molekuly jodu, což se vysvětluje malou pevností vazby v molekule fluoru (menší překryv vazebných orbitalů), což může být způsobeno větším odpuzováním atomů fluoru, díky velkému odpuzování volných elektronových párů. Ve svých sloučeninách má pouze oxidační číslo F-, velmi vzácně může mít fluor v některých komplexech oxidační číslo F0 a opravdu pouze formální oxidační číslo F+ má v kyselině fluorné, ve skutečnosti zde má oxidační číslo F-, jelikož má vyšší elektronegativitu než vodík i kyslík. Pro všechny halogeny obecně platí, že halogen s menším protonovým číslem (lehčí) je schopen vytěsnit halogen s větším protonovým číslem (těžší) z jeho halogenidu. Lehčí halogen přechází v halogenid a těžší halogen z halogenidu v halogen. Fluor vytváří převážně iontové sloučeniny s iontovou vazbou a pouze s některými sloučeninami vytváří kovalentní vazbu. Fluor je extrémně reaktivní plyn, který se ochotně až explozivně slučuje již za studena s vodíkem, bromem, jodem, sírou, fosforem, arsenem, antimonem, borem, křemíkem a s mnoha kovy. Některé kovy reagují s fluorem za normálních teplot nebo při mírném zahřátí jen na povrchu a vzniklý povlak brání další reakci - pasivace.", "question": "Jakou barvu má kapalný Fluor?", "answers": ["banánově žlutou"]}
{"title": "Antonín Dvořák", "context": "Rodina Dvořákových byla častými hosty hraběte JUDr. Václava Roberta z Kounic na zámečku ve Vysoké u Příbramě. Zde Antonín Dvořák bydlel nejprve ve správcovském domě hraběte Kounice, který byl jeho švagrem. Později od něj koupil (není zjištěno, že kupní obnos musel uhradit[zdroj? ]) ovčín se špýcharem na východním druhém konci vesnice. Špýchar nechal přestavět na své letní sídlo, kde s nadšením sadařil, choval holuby a komponoval. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získal čestný doktorát v Praze a na Cambridgeské univerzitě. Dvořák se přátelil s ruským skladatelem Čajkovským, který ho v roce 1890 pozval koncertovat v Moskvě a Petrohradě. V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově. Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór. V roce 1895 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později, v roce 1897, oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm. Dvořákovo dílo bylo nyní uváděno a oslavováno doma i v zahraničí.", "question": "Kdo pozval Antonína Dvořáka do Spojených států Amerických ?", "answers": ["Jeanette Thurberová"]}
{"title": "Ebola", "context": "Ebola (též krvácivá horečka ebola) je virové onemocnění ze skupiny krvácivých (hemoragických) horeček, které napadá lidi a některé další primáty. Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Jeho původcem je filovirus ebola. Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe. Symptomy se obvykle začínají projevovat dva až tři týdny po nákaze virem, a to horečkou, bolestí v krku, bolestmi svalů a bolestí hlavy. Dále typicky následuje nevolnost, zvracení a průjem, společně se zhoršeným fungováním jater a ledvin. V této fázi začínají mít někteří lidé problémy s krvácením. Virus ebola se poprvé objevil v roce 1976 a od té doby různé kmeny viru ebola způsobují epidemie s mírou letality dosahující 50–90 %. Místem těchto epidemií byly především africké země jako Demokratická republika Kongo, Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán, během žádné z jednotlivých epidemií nebylo nakaženo více než 500 osob. V roce 2013 vypukla rozsáhlá epidemie v západoafrické Guineji, která se rozšířila i do sousední Libérie a Sierry Leone i nedaleké Nigérie. V srpnu 2014 počet nakažených přesáhl 7 000 lidí a počet mrtvých 3 500 lidí. V současnosti je známo 5 kmenů viru ebola. Tři z nich (ebola-Zair, -Súdán a -Bundibugyo) napadají člověka. Čtvrtý kmen (ebola-Pobřeží slonoviny, anglicky Taï Forest ebolavirus) dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění, když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze, a nebylo smrtelné. Pátý kmen (ebola-Reston) napadá opice a prasata. Jméno ebola bylo převzato od řeky, která protéká oblastí, v níž propukla první epidemie této nemoci. Virus Ebola pochází z tzv. rodiny filovirů, ke které se mimo jiné řadí i Virus Marburg. Byl pojmenován po řece Ebola, v jejíž blízkosti byl poprvé (1976) zaznamenán výskyt tohoto viru doktorem Ngoy Musholaou ve vesnici Yambuku (Demokratická republika Kongo, kmen Ebola-Zair, Ebola-Z), další výskyt byl krátce nato zaznamenán ve vesnici Nzara, v západním Súdánu (kmen Ebola-Súdán, Ebola-S). Z 602 identifikovaných případů bylo 397 smrtelných. Kmen viru Sudan vykazuje menší míru smrtnosti, a to kolem 50 %; v porovnání s 90 % kmenu Ebola Zaire. V roce 1990 byl identifikován další, třetí kmen viru ve městě Reston, Virginia mezi opicemi importovanými z Filipín, pojmenovaný byl Ebola–Reston.", "question": "Kde se vyskytují nejvíce epidemie viru Ebola ?", "answers": ["Demokratická republika Kongo, Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Seriály Star Trek: Stanice Deep Space Nine a Star Trek: Vesmírná loď Voyager se odehrávaly ve stejném čase jako události Nové generace, dle které navíc vznikly i další 4 celovečerní filmy. Prequelový seriál s názvem Star Trek: Enterprise se odehrává asi 100 let před prvním seriálem. Od roku 2009 je Star Trek natáčen v podobě filmového rebootu (zatím tři filmy). Na rok 2017 byl oznámen seriál Star Trek: Discovery, jehož děj má být zasazen do let nedlouho před původním seriálem. Star Trek se stal pojmem, který získal mnoho ocenění, jmenovitě jednoho Oscara, 31 cen Emmy, několik cen BAFTA a mnoho dalších, ale především dal vzniknout široké základně fanoušků, označované jako trekkies, mezi které se počítá např. Bill Gates, Arnold Schwarzenegger nebo Whoopi Goldbergová. Gene Roddenberry pracoval v první polovině 60. let na novém seriálu. Protože probíhala studená válka a zároveň závod o dobývání vesmíru, bylo více než zajímavé uvést seriál o putování mezi planetami, který by se odehrával v době, kdy na Zemi není válek a strachu.", "question": "Kolik cen Emmy získal Star Trek?", "answers": ["31"]}
{"title": "Piešťany", "context": "Piešťany (německy Pistyan, zřídka Bad Püschtin, maďarsky Pöstyén, polsky Pieszczany) jsou lázeňské město na Slovensku, na řece Váh. Leží v Trnavském kraji. Je mezinárodním střediskem léčby revmatických chorob a významním regionálním centrem kultury, školství, sportu a rekreace. Historie města je úzce spjatá se svými lázněmi. Lidské osídlení zde existuje již od prehistorických dob; lidé sem přicházeli hlavně díky minerálním pramenům, které v zimě nezamrzaly. Z této doby pochází Moravanská venuše, malá soška podobná Věstonické venuši. Nalezena byla v obci Moravany nad Váhom, nedaleko Piešťan. První písemná zmínka o městě je z roku 1113. Tehdy neslo název Pescan a skládalo se z několika menších osad. Nacházel sa tady pravděpodobně klášter Johanitů. Na místní minerální prameny bylo poprvé poukázáno v knize \"De admirandis Hungariae aquis hypomnemation\" (O zázračných vodách Uherské monarchie) od autora Georgia Wernhera v roce 1549. V 16. a 17. století bylo město ohrožováno Tureckými výboji a protihabsburskými povstáními. Piešťany až do poloviny 19. století vlastnila rodina Erdődyovců; lázně jim patřily až do 2. světové války.", "question": "Na jeké řece leží Piešťany?", "answers": ["Váh"]}
{"title": "Evropa", "context": "Krajní body na pevnině jsou: na severu mys Nordkinn (Norsko) – 71°08' s. š. na jihu mys Punta Marroqui známý též jako Punta de Tarifa (Španělsko) – 35°59. ' s. š. na západě mys Cabo da Roca (Portugalsko) – 9°29' z. d. na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d.. (pro srovnání: tento poledník prochází např. i Afghánistánem) Absolutní krajní body Evropy (včetně ostrovů) jsou: na severu mys Fligely na Rudolfově ostrově v Zemi Františka Josefa (Rusko) – 81°51. ' s. š. na jihu ostrov Gaudos, při jižním pobřeží Kréty (Řecko) – 34°48' s. š. na západě mys Bjargtangar (Island) – 24°32' z. d.) na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d. Rozloha Evropy činí 10,5 mil. km2, tj. 7 % světové souše. Je to druhý nejmenší světadíl po Austrálii a Oceánii. Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů. Délka pobřeží činí 37 000 km. Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola, Skandinávský, Jutský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov, Peloponés a Krym. Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě: klikatobřehá Velká Británie, Island a Irsko. Další ostrovy leží na severu: Nová země a Špicberky, Gotland, Öland, Sjæ a na jihu: Mallorca, Sicílie, Sardinie, Korsika, Kréta a Rhodos. Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n.m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímají nížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje. Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením.", "question": "Má Evropa pestrý reliéf?", "answers": ["Evropa má pestrý reliéf."]}
{"title": "Josef Čapek", "context": "Josef Čapek (23. března 1887 Hronov – duben 1945 Bergen-Belsen) byl český malíř, grafik, knižní ilustrátor a spisovatel. Byl starším bratrem spisovatele Karla Čapka (1890–1938). == Život == === Mládí === Narodil se v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy. Do tří let žil v lázeňském domě v Malých Svatoňovicích u Trutnova, spolu se starší sestrou Helenou (1886–1961); zde se narodil i mladší bratr Karel (1890–1938). Roku 1890 se rodina přestěhovala do Úpice, kde navštěvoval obecnou (1892–1897) a měšťanskou (1897–1900) školu. Tam však příliš neprospíval, i když výtvarné nadání se mu nedalo upřít. Posléze chodil na německou dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve Vrchlabí. Po jejím absolvování v roce 1903 pracoval rok jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera. Od podzimu 1904 začal žít už natrvalo v Praze, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Zde se také v roce 1910 seznámil se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou (1889-1962).Po absolutoriu na Uměleckoprůmyslové škole a po druhé schůzce s budoucí manželkou odjel na podzim 1910 do Paříže, kam za ním přijel i bratr Karel. Zde J. Čapek navštěvoval Colarossiho akademii. Pobyt, původně plánovaný na tři roky, zkrátil na tři čtvrti roku, aby byl blízko své vyvolené. Spolu s Karlem Čapkem v Paříži rozepsali první verzi dramatu Loupežník.Bratři Čapkové se z cest po Evropě vrátili do Prahy v roce 1911, tedy v době, kdy vyvrcholilo napětí mezi starší a mladou nastupující uměleckou generací v pražském spolku Mánes. Většina mladých umělců, včetně bratří Čapků, nakonec spolek Mánes opustila a založila novou Skupinu výtvarných umělců. Do první světové války Josef Čapek nemusel narukovat z důvodu slabého zraku. === Manželství a střední věk === Po devítileté známosti se oženil se svou dlouholetou láskou Jarmilou, dcerou pražského advokáta Jaroslava Pospíšila. Sňatek se konal 3. května 1919 v kostele sv. Ludmily na Vinohradech. V té době bydleli jak novomanželé, tak bratr Karel v bytě rodičů v pražské Říční ulici. Když se jim narodila jediná dcera Alena Čapková, provdaná Dostálová (1923-1971), přestěhovali se k matce Jarmily Čapkové, Zdence Pospíšilové, na Purkyňovo náměstí (dnes náměstí Míru na Vinohradech).", "question": "Je Josef Čapek starší než Karel Čapek?", "answers": ["Byl starším bratrem spisovatele Karla Čapka (1890–1938)."]}
{"title": "Socha", "context": "Socha je samostatné třírozměrné umělecké dílo vytvořené sochařem. Výkladový slovník od autora Jana Baleky uvádí, že plastika je socha tvořená technikou přidávací (vymodelované sochy z keramiky apod.) a skulptura je socha tvořená technikou odebírající (tesané sochy z mramoru, dřeva apod.). Obvykle se ovšem slovo plastika (z latinského plastos = výtvor od plasso = tvořím, vymýšlím, přetvářím\") používá jako obecné označení pro trojrozměrná výtvarná díla, zatímco socha jako označení pro figurální plastiky, přičemž slovo skulptura bývá považováno za synonymum slova plastika. Socha svým tvarem či proporcemi obvykle vychází z lidské postavy, není to však pravidlem. V moderním sochařství se již od dob začátku abstrakce[zdroj? ] začaly objevovat sochy, které nevycházejí z lidské figury. V dnešní době se tyto \"odlidštěné\" sochy dají nazvat '\"objekty\". Více soch sestavených tak, aby působily jako celek, se nazývá sousoší. Socha může být vyrobena z nejrůznějších materiálů, ale historicky nejběžněji používané jsou keramika, různé druhy kamene, bronz, dřevo apod. Sochy jsou často používány jako součást pomníků či kašen, jako architektonický doplněk exteriérů i interiérů budov i jako samostatná díla, umístěná kdekoliv v přírodě či na veřejných prostranstvích, která mají za úkol zpříjemnit prostředí člověka a vytvořit orientační body v krajině a v zástavbě. Je častý prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě. Zvláštním odvětvím sochařství je drobná plastika medaile nebo též mince. Z hlediska sochařství se jedná o stejné objekty, rozdíl bývá pouze v použití výsledného produktu.", "question": "Co je samostatné třírozměrné umělecké dílo vytvořené sochařem?", "answers": ["socha"]}
{"title": "Los Angeles", "context": "Los Angeles je navíc největším centrem výrobního průmyslu ve Spojených státech. Další příjmy obstarává mezinárodní obchod, turistika, výroba luxusního zboží a nakonec také filmový průmysl. V Los Angeles se nachází přístav, který je nejvýznamnější v Severní Americe a jeden z nejvýznamnějších na světě. Právě tady probíhá přeprava zboží mezi Asií a Severní Amerikou. Obyvatelé jsou označováni jako Angelenos. Je to velice multikulturní město, nachází se tu velké množství etnických čtvrtí, kde žijí např. i Arméni či Kambodžané. Za posledních 15 let se prudce zvyšuje počet hispánských obyvatel. Kromě Hispánců se zvyšuje i počet Asiatů. 'Rasové složení obyvatelstva (odhad z roku 2005) bylo 49 % běloši, 10 % černoši, 1 % indiáni a původní obyvatelé Havaje, 11,1 % Asiaté, 26,9 % jiná rasa, a 2,3 % dvě nebo více ras. 48,9 % byli Hispánci nebo Latinos, zároveň členy jedné z výše uvedených ras a 28,5 % byli běloši nehispánského původu. Více o etnických skupinách v USA se dozvíte v článku Obyvatelstvo Spojených států amerických. V Los Angeles žije 3792621 lidí. Z toho 2 182 144 se narodilo v USA. 1 485 576 lidí se narodilo v Kalifornii, 663 746 v jiném státě USA a 61 792 v jednom z amerických teritorií (Portoriko, Guam, Severní Mariany, Americké Panenské ostrovy. ) Mimo Spojené státy se narodilo 1 512 720 lidí, 100 252 v Evropě, 376 767 v Asii, 64 730 v Africe, 94 104 v Oceánii, 996 996 v Latinské Americe (většinou lidé Hispánského původu) a 13 859 v Severní Americe. Za LA hrají dva baseballové týmy, které hrají hlavní ligu MLB, Národní ligu hrají Los Angeles Dodgers a Americkou ligu Los Angeles Angels of Anaheim.", "question": "Žije v Los Angeles měně než 50000 lidí?", "answers": ["V Los Angeles žije 3792621 lidí."]}
{"title": "Leonardo da Vinci", "context": "Plánoval ostatně jako u většiny svých poznámek vydání souborného spisu. Leonardo získával vědomosti o stavbě lidského těla z četných pitev, které prováděl. Byl ovšem udán svými odpůrci, a tak byl jeho výzkum zakázán papežem Lvem X. Přesto svým studiem výrazně ovlivnil tehdejší anatomické a fyziologické názory. Leonardovy rukopisy a kresby jsou od poloviny května 2007 zpřístupněny zdarma na digitálním archivu E-Leo, který založila Knihovna Leonarda da Vinciho ve Vinci financovaný společně Leonardovou knihovnou a Evropskou unií. Samotná knihovna založená v roce 1928 uchovává část jeho impozantního díla resp. mnoho tisíc svazků leonardovských monografií. Projekt E-Leo má adresu www.leonardodigitale.com. Leonardovy vynálezy lze rozdělit do čtyř základních skupin: létací stroje pracovní nástroje válečné stroje s vodou související vybavení Leonardo, fascinovaný fenoménem létání, vytvořil podrobné studie letu ptáků a plány na sestrojení několika létajících strojů, včetně helikoptéry poháněné čtyřmi lidmi (která by patrně nefungovala, neboť by začala celá rotovat) a lehkého rogalla. V jeho poznámkách se též vyskytuje náčrt létacího stroje, na kterém stojí za povšimnutí precizní propracování koncového kormidla. 3. ledna 1496 neúspěšně vyzkoušel létací stroj, který sám sestrojil. Krom konstrukcí napodobujících křídla ptáků vytvořil též jednu podle netopýřích křídel. Ve svých poznámkách se též zabýval myšlenkou padáku, který však rozpracoval jen teoreticky. Jako pohon pro svoje létací stroje častokrát využíval lidskou sílu (např. pedály jako na kole), i když si uvědomoval, že to může fungovat jen teoreticky.", "question": "Kde jsou zdarma zpřístupněny Leonardovy rukopisy a kresby?", "answers": ["na digitálním archivu E-Leo"]}
{"title": "Zapadlí vlastenci", "context": "Zapadlí vlastenci je venkovský realistický historický román, který napsal Karel Václav Rais a ilustroval Adolf Kašpar. Nejprve byl vydán časopisecky roku 1893 ve Světozoru, roku 1894 u K. Šimáčka knižně. Příběh je ovlivněn zápisky Věnceslava Metelky, učitele v Pasekách nad Jizerou. == Hlavní postavy == Karel Čermák učitel Václav Čížek farář Prokop Stehlík Albínka == Děj == Karel Čermák nastoupil jako učitelský pomocník v Pozdětíně, malé vesničce v horách, kde byl srdečně přijat učitelem Čižkem a jeho rodinou. Pan učitel i pan farář byli muzikanty a když se dozvěděli, že Čermák je také muzikantem, jejich sympatie k němu ještě vzrostly. Pomocník Čermák se při častých návštěvách na faře seznámil s Albínkou, farářovou neteří a zamilovali se do sebe. Pomocníka však sváděla vdova Žaláková. Ta řekla Albínčině otci, že je Čermák nemanželské dítě, což ho velmi pohoršilo, proto poslal Albínku studovat do Prahy. Na jedné slavnosti byl přítomen i inspektor, pravý Čermákuv otec, který když zjistil, že je jeho syn, zhroutil se. Když se jednou s panem učitelem vydal do Prahy, kde se Čermák setkal s Albínkou. Čermák se po čase stane kantorem a Albínčin otec jim svatbu povolí. == Filmová podoba == Dílo bylo v roce 1932 zfilmováno, stejnojmenný český film natočil režisér Miroslav Josef Krňanský. == Odkazy == === Reference === === Dílo online === RAIS, Karel Václav. Zapadlí vlastenci. 1. vyd. Praha: K. Šimáček, 1894. 380 s. Dostupné online. RAIS, Karel Václav. Zapadlí vlastenci. 5. vyd. Praha: Unie, 1909. 461 s. Dostupné online. == Externí odkazy == Zapadlí vlastenci v Digitální knihovně", "question": "Kdo je autorem románu Zapadlí vlastenci?", "answers": ["Karel Václav Rais"]}
{"title": "YouTube", "context": "YouTube je největší internetový server pro sdílení videosouborů. Založili jej v únoru 2005 zaměstnanci PayPalu Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim. V listopadu 2006 byl zakoupen společností Google za 1,65 miliardy dolarů (tehdy asi 37 miliard Kč). Google nyní provozuje tuto stránku jako dceřinou společnost, uživatelské účty mezi těmito společnostmi jsou propojené. YouTube povoluje svým uživatelům nahrát videa, zhlédnout je, hodnotit, sdílet a komentovat. Na YouTube jsou dostupné videoklipy, TV klipy, hudební videa, trailery k filmům a další jako například video-blogy, krátká originální videa, nebo vzdělávací videa. Od 9. 10. 2008 má YouTube i české rozhraní. Byla tak spustěná 25. služba Google v pořadí. Google kromě českého překladu serveru přinesl také spolupráci s místními partnery. Česko se stalo 22. zemí světa a desátou v Evropě, kde byl YouTube lokalizován. V roce 2010 server získal v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v kategorii publikační platformy. V říjnu 2015 byla spuštěna placená verze YouTube nazvaná YouTube Red, umožnující vypnout reklamy u videí a zhlédnout obsah navíc. První video bylo na YouTube publikováno 23. dubna 2005, jednalo se o \"Me at the zoo\" (Já v zoo), kde autor komentoval expozici slonů v zoologické zahradě v americkém San Diegu. Nahrávka měla necelých 20 sekund a natočil ji a na server nahrál Jawed Karim, jeden ze zakladatelů serveru. Původně byl server zaměřen na sdílení domácích videí, postupně ale přibyly hudební videoklipy, videohry nebo filmy. Některé z obsažených videí se staly fenomény v rámci světového nebo národních internetů s velkým počtem zhlédnutí. Od doby založení se zlepšovaly a dále zlepšují možnosti záznamových zařízení a přenosové kapacity a rychlosti sítí a s nimi roste také podporovaná kvalita videí na serveru. Průběžně se měnil a přizpůsoboval i layout a celková nabídka se stále vyvíjí a doplňuje o podporu nových technologií s vyššími technickými nároky.", "question": "Je pravda , že YouTube je v současné době dostupný pouze v angličtině ?", "answers": ["Od 9. 10. 2008 má YouTube i české rozhraní."]}
{"title": "Londýn", "context": "Hlavním dopravním systémem Londýna je metro se svými dvanácti linkami. Jedná se o první metro na světě otevřené roku 1863. Vznikla zde i roku 1890 první elektrifikovaná linka. Denně je využito pro asi 3 miliony cest a ročně pro 1 miliardu. Trasy metra pokrývají centrum a severní část města. Roku 1987 bylo metro doplněno o systém lehké kolejové dopravy (DLR), který používá menší a lehčí soupravy bez řidiče, a jeho síť pokrývá oblast východního Londýna a Greenwiche. Místní a mezinárodní železniční spoje, mimo některých výjimek, neprojíždějí centrem města, ale zastavují na železničních stanicích rozptýlených po okraji jeho centra. Vzrůstající požadavky na dopravu vedly roku 2007 ke schválení plánu na vybudování podzemní východo-západní železniční trati pod centrem města Crossrail, která se momentálně buduje a její zprovoznění se předpokládá v roce 2015. Rychlovlaky Eurostar spojují nádraží St Pancras International s Paříží a Bruselem. Cesta do Paříže trvá asi 2 hodiny a 15 minut a do Bruselu asi 1 hodinu a 51 minut. Síť londýnské autobusové dopravy je jednou z nejrozsáhlejších na světě. Denně vyjíždí asi 8 000 autobusů na 700 linek a týdně přepraví více než 6 milionů cestujících. Každý rok je na obnovu dopravní sítě investováno 850 milionů liber a Londýn má nejrozsáhlejší dopravní síť použitelnou vozíčkáři na světě a od druhé poloviny roku 2003 je lépe přístupná i pro osoby se sluchovým nebo zrakovým postižením. Londýn je hlavní mezinárodní křižovatkou. Letiště Heathrow je nejrušnějším letištěm světa pro mezinárodní dopravu. V březnu roku 2008 byl dokončen již pátý terminál, který má ročně odbavit až 30 milionů cestujících. Další důležitá letiště v dosahu města jsou Stansted, Gatwick, Luton, City, Southend a Biggin Hill, která využívají především obchodní cestující a také nízkonákladové letecké společnosti. Když papež Řehoř I. Veliký vyslal v roce 597 svatého Augustina z Canterbury, aby uvedl do Anglie křesťanství, předpokládal, že se jeho vyslanec stane arcibiskupem londýnským, protože toto město bylo dříve hlavním městem římské kolonie Británie. Vzhledem k tomu, že Augustin byl pohostinně přijat v Kentském království králem Ethelbertem, bylo však v roce 601 ustanoveno arcibiskupství v Canterbury. Přesto byl Londýn vždy důležitým náboženským centrem a canterburští arcibiskupové zde trávili mnoho času.", "question": "Jaké je hlavní město Spojeného království Velké Británie a Severního Irska?", "answers": ["Londýn"]}
{"title": "Voda", "context": "Je to způsobeno polymerizací vodních molekul vodíkovými vazbami a úhlem mezi atomy vodíku – díky tomu může mít molekula v ledu pouze 4 nejbližší sousedy a v krystalové struktuře vznikají prázdné prostory. Tato zvláštnost má např. tyto důsledky: Led se tvoří na povrchu vodních ploch a tím nezmrzlou vodu izoluje, voda tolik nepromrzá do hloubky, přičemž voda o teplotě 3,95 °C se hromadí na dně vodních ploch. Tato skutečnost je velmi důležitá pro přežití vodních organismů. Tento proces urychluje zvětrávání – voda zvětšující svůj objem \"trhá\" horniny a další látky. Zvětšování objemu má význam pro rostliny a zemědělství – při mrznutí dochází ke kypření ornice. Podrobnější informace naleznete v článku Tepelná vodivost. Měrná tepelná kapacita (specifické teplo) je u vody zhruba tři až desetkrát (desetkrát u železa) větší než u většiny ostatních látek, jako jsou horniny, železo, hliník, atd. Proto má voda svou tepelnou setrvačností velký klimatický vliv a s výhodou se používá k transportu tepla (např. ústřední topení). Skupenské přeměny charakterizuje fázový diagram vody, který je ve zjednodušené podobě uveden na obrázku. Ve skutečnosti existuje pevné skupenství vody, tedy led, v mnoha různých fázích, lišících se krystalovou strukturou a fyzikálními vlastnostmi. Podrobnější informace naleznete v článku Led#Exotické fáze ledu. O fázovém přechodu mezi kapalným a pevným skupenstvím podrobněji pojednává odstavec hustota.", "question": "Kolikrát je větší měrná tepelná kapacita u vody než u většiny ostatních látek, jako jsou horniny, železo, hliník, atd.?", "answers": ["tři až desetkrát"]}
{"title": "Bělorusko", "context": "Země má necelých 10 milionů obyvatel, z nichž většinu tvoří Bělorusové, nejpoužívanějším jazykem je však v současnosti ruština, která má stejně jako běloruština úřední status. Bělorusko je nezávislé od roku 1991, kdy se stalo jednou z nástupnických republik Sovětského svazu. Je zakládajícím členem Společenství nezávislých států a zahraničně-politicky je silně orientováno na Rusko, s nímž roku 1997 vstoupilo do svazu. Od roku 1994 je nepřetržitě prezidentem země Alexandr Lukašenko, který je západními zeměmi kritizován za nedemokratické postupy a potlačování opozice. Bělorusko je jediný stát v Evropě, který v praxi vykonává trest smrti. Václav Havel ho označil roku 2005 za \"poslední totalitní stát v Evropě\". Podle statistiky Světové zdravotnické organizace je Bělorusko zemí s první nejvyšší konzumací alkoholu na světě (k 2017). == Dějiny == === Středověk === Příchod slovanských kmenů na území dnešního Běloruska se datuje do prvního století našeho letopočtu. Na tomto území se usadily tři slovanské kmenové svazy: Kriviči, Dregoviči a Radimiči. První zmínky o běloruských knížectvích však pochází až z 9. století. Konkrétně jde o Polocké knížectví, jeden ze tří hlavních celků Kyjevské Rusi; později vznikly i další mocné útvary: Turovské, Grodecké a Novogrodecké knížectví.", "question": "Je Bělorusko největším konzumentem alkoholu na světě?", "answers": ["Podle statistiky Světové zdravotnické organizace je Bělorusko zemí s první nejvyšší konzumací alkoholu na světě (k 2017)."]}
{"title": "Jižní pól", "context": "První výprava, která dosáhla jižního pólu 14. prosince 1911, byla Amundsenova expedice vedená norským polárníkem Roaldem Amundsenem. Ve stejnou dobu se pokoušela jižní pól dobýt také expedice Terra Nova vedená Angličanem Robertem Scottem. Jeho pětičlenná skupina dorazila na točnu o měsíc později a na strastiplné zpáteční cestě všichni její členové zahynuli. V současné době se na jižním pólu nachází trvale obydlená polární stanice Amundsen-Scott. Jižní pól se nachází ve výšce 2835 m nad mořem uprostřed v těchto místech rovného 2850 m silného ledového masivu, který se posouvá rychlostí 10 m za rok. Od postavení polární stanice jsou o jižním pólu známa některá klimatická data. Zaznamenané teploty se pohybují mezi -82,2 a -13,6° C s průměrnou hodnotou -49° C. Vítr zde fouká v průměru 5,5 m/s. Jižní magnetický pól Severní pól Severní magnetický pól Obrázky, zvuky či videa k tématu Jižní pól ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké byl Roald Amunsen národnosti?", "answers": ["norským"]}
{"title": "Michael Emerson", "context": "Získal cenu Emmy \"Outstanding Guest Actor\" v roce 2001 za roli ve filmu The Practice. Dnes je známý díky své roli Zepa Hindla v filmu Saw: Hra o přežití a také díky své roli Benjamina Linuse v televizním seriálu Lost a také seriálem Lovci zločinců, kde hraje geniálního programátora a miliardáře Harolda Finche. Hra snů – 1999 The Practice – 2001 Nevěrná – 2002 Saw: Hra o přežití – 2004 Legenda o Zorrovi – 2005 Lost – 2006 Hunger Games: Catching Fire – 2013 American Experience – 1988 Akta X – 1993 Advokáti – 1997 Zákon a pořádek. : Útvar pro zvláštní oběti – 1999 Policejní okrsek – 2000 Zákon a pořádek: Zločinné úmysly – 2001 Beze stopy – 2002 Ztraceni – 2004/2010 Famílie – 2010 Lovci zločinců – 2011 Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Emerson ve Wikimedia Commons (anglicky)Michael Emerson neoficiální stránka Michael Emerson na Kinoboxu.cz Michael Emerson v Česko-Slovenské filmové databázi Michael Emerson v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "V jakém roce získal americký herec Michael Emerson cenu Emmy?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Kvinterna", "context": "Kvinterna (gyterne, gyttrone, gitteron, guiterne, quinterne, někdy i mandoře) je středověký drnkací nástroj s plochou zadní deskou, třemi nebo čtyřmi střevovými strunami obvykle ve zdvojeném tažení a opražcovaným hmatníkem. Kvinterna byla zřejmě nejvíce rozšířená mezi dvanáctým a patnáctým stoletím, později její obliba klesala, název se ovšem dále používal pro různé nástroje z kytarové rodiny, která se tou dobou začínala v bolestech formovat. Původní nástroje byly obvykle monoxyly (tedy vyrobeny z jednoho kusu dřeva), co do tvaru se různily. Do třináctého století měly dva ozvučné otvory, podobně jako fiduly, později pak jen jeden. V současnosti se běžně používají dvě ladění, která podle středověkých pramenů příslušela fidulám. Jsou to: a-d'-a'-d a g-d'-g'-d. Žádné skladby určené přímo pro kvinterny se nedochovaly, o způsobu hry se ví jen málo. S jistotou můžeme tvrdit pouze to, že se hrálo trsátkem. Jelikož ladění kvinterny umožňuje jak vydrnkávání melodie, tak akordový doprovod, lze se domnívat, že obého bylo využíváno, prvého zřejmě především k doprovodu tanců. Dnes se v drtivé většině kvinterny používá jako konstantního dronu, někteří hráči na hmatník pro jistotu vůbec nesahají, odvážnější hrají melodii na spodní struně a zbytek nechávají proznívat. == Reference ==", "question": "Do jaké skupiny hudebních nástrojů se řadí Kvinterna?", "answers": ["drnkací nástroj"]}
{"title": "Mission: Impossible – Ghost Protocol", "context": "Mission: Impossible – Ghost Protocol je americký film z roku 2011 režírovaný Bradem Birdem. Snímek představuje pokračovaní série Mission: Impossible. Hlavní postavu agenta IMF Ethana Hunta ztvárnil, jako v předchozích filmech Tom Cruise. Natáčelo se v Moskvě, Dubaji, Praze, Mladé Boleslavi, Bombaji a ve Vancouveru. Tentokrát Ethan Hunt operuje v Kremlu. Poté, co ho jeho tým dostane z ruského vězení, je nasazen do mise, v rámci které má zajistit odpalovací kódy k jaderným hlavicím a identitu jednoho ruského špióna. Americký prezident se ovšem od této operace distancuje, a tak Ethan operuje pouze s týmem, který ho dostal z vězení a spolupracuje s šéfanalytikem, kterého ztvárnil Jeremy Renner. Ten přežil útok na kolonu ministra zahraničí. Ukáže se, že na šéfanalytika je příliš dobrý. Dříve také působil v aktivní službě, ale bylo nutno provést šedou operaci a došlo k jeho přeřazení. Zajištění odpalovacích kódu se však zvrtne a tak je nutno rakety znefunkčnit jinak... Obrázky, zvuky či videa k tématu Mission: Impossible - Ghost Protocol ve Wikimedia Commons Mission: Impossible – Ghost Protocol v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Mission: Impossible – Ghost Protocol v Internet Movie Database", "question": "Kdo režíroval snímek Mission: Impossible?", "answers": ["Bradem Birdem"]}
{"title": "Bor (prvek)", "context": "Bor (též bór; chemická značka B, latinsky Borum) je nejlehčím z řady prvků III. hlavní skupiny prvků v periodické tabulce prvků. Patří mezi polokovy vysokým bodem tání i varu – svými vlastnostmi leží na hranici mezi kovy a nekovy. Byl izolován roku 1808 sirem Humphrym Davym, Gay-Lusacem a L. J. Thénardem v nepříliš vysoké čistotě a teprve roku 1824 ho Jakob Berzelius označil za samotný prvek. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Vyskytuje se ve dvou modifikacích – amorfní a kovové. Kovová modifikace patří mezi velmi tvrdé látky – dosahuje hodnoty 9,3 v Mohsově stupnici tvrdosti. == Výroba == Elementární bor lze připravit redukcí oxidu boritého kovovým hořčíkem nebo hliníkem. př.: B2O3 + 3Mg → 2B + 3MgOPro zisk velmi čistého polokovu se využívá redukce vodíkem. Příprava čistého boru je náročná a obtížná procedura. Čistý bor se v praxi používá minimálně. 2 BBr3 + 3 H2 → 2 B + 6 HBrPoužívá se také elektrolytická výroba boru, a sice elektrolýza roztavených boritanů == Výskyt v přírodě == Elementární bor se v přírodě prakticky nevyskytuje, lze se s ním setkat pouze ve sloučeninách. Největší světová naleziště surovin boru leží v USA, Peru, Tibetu a Turecku. Sloučeniny boru jsou v malém množství obsaženy i v mořské vodě (v koncentraci přibližně 5 mg/l) a v některých minerálních pramenech. Kyselina boritá je obvykle přítomna v sopečných plynech, z nichž může být získávána. Z potravin je přítomen především v ovoci, zelenině, luštěninách a oříškách. === Biologický význam === V rostlinách je bor mikrobiogenním prvkem. Jako ostatní minerály je přijímán z vody v půdě, ale jako jediný nikoli ve formě iontů, ale jako elektroneutrální kyselina boritá (H3BO3). Bor se váže na cis-hydroxylové (diolové) skupiny pektinu rhamnogalakturonanu II, což je polysacharid důležitý pro stavbu buněčné stěny rostlin. Pravděpodobně ovlivňuje vlastnosti buněčné stěny a především její pružnost a s tím související schopnost růst. To je důležité i u rychle rostoucí pylové láčky nebo u kořenových špiček a právě u nich se nedostatek boru u rostlin projevuje nejdříve. Pylové láčky nejsou bez boru schopné normálního růstu.Živočichové zpravidla nedostatkem boru netrpí, ale i u nich hraje důležitou roli v řadě fyziologických procesů. Při krmení kuřat či krys potravou bez boru dochází k poruchám ve vývoji kostí, metabolismu minerálních látek, vývoji mozku, funkci imunitního systému či uvolňování inzulinu. Nejvýraznější následky nedostatku boru se projevují při současném nedostatku vápníku či hořčíku. == Využití == Bor se využívá ve sklářství jako přísada do skelných vláken a borokřemičitanových skel pro dosažení vysoké tepelné odolnosti, dále v keramice k výrobě emailů a glazur.", "question": "V jakých plynech je obvykle přítomna kyselina boritá?", "answers": ["sopečných"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna vedla k vytvoření několika novátorských alb, která získala kapele celosvětový věhlas. Jedná se o koncepční alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977) a rockovou operu The Wall (1979). V roce 1985 ohlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové vedeni Gilmourem v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Pink Floyd poté vydali další dvě studiové desky a dosáhli obrovského komerčního úspěchu. Aktivní činnost ukončili v roce 1995. Na charitativním koncertu Live 8 v Londýně se 2. července 2005 uskutečnilo jednorázové vystoupení Pink Floyd, poprvé po 24 letech i s Rogerem Watersem. Syd Barrett zemřel v roce 2006, klávesista Richard Wright o dva roky později. Po dvacetileté odmlce od desky The Division Bell (1994) vydali Pink Floyd v roce 2014 nové studiové album The Endless River. Pink Floyd vznikli z kapely, která se utvořila v roce 1963 a ve které se vystřídalo více hudebníků.", "question": "Kolik alb prodala skupina Pink Floyd v USA?", "answers": ["přibližně 74,5 milionů"]}
{"title": "Česko", "context": "Česká republika má zavedenou strukturu zahraničních vztahů. Je členem OSN, Evropské unie (EU), NATO, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Rady Evropy. Je pozorovatelem Organizace amerických států. Všechny státy (138 států ke dni 3. května 2016, z toho je devět států zastoupeno diplomaty v hodnosti chargé d'affaires) a mezinárodní resp. nadstátní organizace, které mají diplomatické styky s Českou republikou, mají velvyslanectví v Praze, a některé z nich mají generální konzuláty nebo konzuláty v určitých městech, zejména v Brně. Česká republika má ve státech a u mezinárodních resp. nadstátních organizací, se kterými má diplomatické styky, recipročně svá velvyslanectví (ambasády) a konzuláty. Dle tzv. Visa Restriction Indexu z roku 2016 mají čeští občané možnost bezvízového vstupu do 167 zemí, čímž se zařazují mězi nejméně vízy omezené národy.Hlavní roli v zaměřování a upřesňování zahraniční politiky mají premiér a ministr zahraničních věcí. Pro zahraniční politiku České republiky je zásadní členství v Evropské unii. Té ČR v první polovině roku 2009 i předsedala. Česká republika má silné vazby se Slovenskem, Polskem a Maďarskem, mj. jako člen Visegrádské skupiny. Rozsáhlé styky má Česká republika se sousedním Německem a dalšími členskými státy Evropské unie, se Spojenými státy americkými a s Izraelem. Na Blízkém východě je důležitým partnerem Saúdská Arábie. Česká republika má špatné vztahy s Ruskem a Čínou. Čeští představitelé podporovali disidenty v Barmě, Bělorusku, Moldavsku a na Kubě.Ke slavným českým diplomatům minulosti patřili Edvard Beneš, Jan Masaryk či Jiří Dienstbier. === Ozbrojené síly === Armáda České republiky je rozdělena do tří větví: Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR. Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací. 12. března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance, v rámci níž plní své vojenské závazky. Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců. České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR, SFOR, EUFOR v Bosně a Hercegovině, KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu. Od roku 2003 působí čeští vojáci v Iráku. České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států a Islandu.Vysokou prestiž mají tradičně čeští vojenští chemici (dnes 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci).", "question": "Kdo je vrchním velitelem ozbrojených sil ČR?", "answers": ["Prezident České republiky"]}
{"title": "Cheesecake", "context": "V počátcích byl cheesecake pouze pečeným dezertem, v současné době existuje i nepečená varianta. Cheesecake lze připravit podle původní receptury, tedy čistě sýrový, nebo v různých příchutích, jež bývají obohaceny i o třetí vrstvu: ovoce, čokoládu atp. Mezi hlavní ingredience patří tvarohový čerstvý sýr (v Americe je s přípravou cheesecaku spojen sýr Philadelphia), sušenky, máslo, cukr a zakysaná smetana. Obrázky, zvuky či videa k tématu cheesecake ve Wikimedia Commons Popis přípravy cheesecake (oficiální dovozce pro ČR)", "question": "Jaký sýr je v Americe spojován s přípravou dezertu Cheesecake?", "answers": ["sýr Philadelphia"]}
{"title": "Tajemná Řásnovka", "context": "Tajemná Řásnovka je dobrodružná kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Popisuje peripetie formování chlapeckého klubu v městské čtvrti Řásnovka (skutečnou pražskou Řásnovkou jen inspirované). Bylo to první z pětice děl, která Foglarovi vyšla v 60. letech po téměř dvacetileté pauze vynucené komunistickou cenzurou. == Příběh == Jindra Sochor je čestný a citlivý chlapec, který trpí hádkami svých rodičů a nemůže se soustředit na učení. Učitel chemie mu hrozí propadnutím a on v zoufalství uteče z domova. Dostane se do jemu neznámé čtvrti zvané Řásnovka a při přespání v nějakém dvoře natrefí na dvojici výrostků, kteří zde něco schovávají. Jindrovi druhého dne dojde neudržitelnost jeho situace a podpořen svým chápajícím učitelem Holasem se vrátí domů. Na okouzlující Řásnovku ale nemůže zapomenout, a když jeho otec rozhodne, že Jindra musí školy nechat a jít do učení, vybere si Jindra truhlářskou dílnu právě v Řásnovce. Ke svému zděšení však zjistí, že jeden tamní učeň Finťula je jedním z podezřelé dvojice, kterou tehdy přistihl při ukrývání balíku. Ten mezitím z úkrytu zmizel a Finťula podezřívá Jindru. Nemůže mu nic dokázat, ale od té chvíle mu dělá samé nepříjemnosti. Jindra se snaží najít v Řásnovce nějaké kamarády a dostane se do party čtyř hochů, Míry, Ríši, Otíka a vedoucího Vildy.", "question": "Kdo je autorem knihy Tajemná Řásnovka?", "answers": ["Jaroslav Foglar"]}
{"title": "Chloroform", "context": "U krys byla experimentálně stanovena hodnota LD50 při podání v potravě 695 mg/kg, resp. 894 mg/kg při intraperitoneální aplikací (injekcí do břišní dutiny).[zdroj? ] Chloroform je toxický pro játra a ledviny – jsou za ni odpovědné zřejmě metabolity chloroformu, zejména fosgen, karben a chlor, které se váží na makromolekuly jaterních a ledvinových buněk. Toxicita je ovlivněna látkami působícími na jaterní enzymy. Barbituráty, DDT, ethanol apod. zvyšují míru poškození jater a ledvin. Chloroform je prokázaný karcinogen pro myši a potkany. Dlouhodobé požívání velmi malých dávek (0,75 a 75 ppm) v pitné vodě se ukázalo jako dostatečné, aby prokazatelně podpořilo růst a šíření nádorů. Ohledně působení na člověka nejsou dostatečné důkazy pro prokázání karcinogenity, nicméně se chloroform považuje za potenciální karcinogen. Chloroform je prokazatelně teratogenní pro myši, potkany a králíky. Mutagenita nebyla prokázána. Ohledně vlivů tohoto druhu na člověka není k dispozici dostatek informací. Chloroform objevil v červenci 1831 americký lékař Samuel Guthrie (1782–1848) a nezávisle na něm, několik měsíců později, francouzský chemik Eugè Soubeiran (1797–1859) a v Německu Justus von Liebig (1803–1873). Soubeiran připravil chloroform již zmiňovanou Liebenovou reakcí z ethanolu případně acetonu. Chloroform pojmenoval a odvodil jeho chemické složení o tři roky později (1834) Jean-Baptiste Dumas (1800–1884). Jeho narkotické účinky poprvé pozorovali v roce 1847 francouzský fyziolog Marie-Jean-Pierre Flourens (1794–1867) a Robert James Fegle (1790–1842). V roce 1847 v Edinburghu tamější porodník James Young Simpson jako první použil chloroformu k celkové anestezi při porodu. Následně se jeho používání při chirurgických zákrocích rychle rozšířilo po celé Evropě. První anesteziolog z povolání John Snow se proslavil podáním chloroformu britské královně Viktorii v roce 1853 k porodu prince Leopolda (pozdější vévoda z Albany).", "question": "Kdy byl objeven chloroform?", "answers": ["v červenci 1831"]}
{"title": "Rakousko", "context": "Rapid Vídeň hrál dvakrát finále Poháru vítězů pohárů, Austria Vídeň jednou, FC Red Bull Salzburg jednou postoupil do finále Evropské ligy. K nejslavnějším rakouským fotbalistům patří Hans Krankl, vítěz Poháru vítězů s Barcelonou, či Andreas Herzog, který vyhrál Evropskou ligu s Bayernem Mnichov. Úspěšným trenérem byl Ernst Happel, který přivedl Nizozemce ke stříbru na světovém šampionátu a Feyenoord Rotterdam a Hamburger SV k triumfu v Lize mistrů. Nejúspěšnějším rakouským tenistou je Thomas Muster, který roku 1995 vyhrál Roland Garros a o rok později se stal světovou jedničkou. Nejúspěšnějším rakouským ledním hokejistou byl Thomas Vanek, který se prosadil v severoamerické NHL a jako první rakouský hokejista historie byl v Rakousku vyhlášen sportovcem roku. Jasna Merdan-Kolarová a Ausra Fridrikasová byly v letech 1990 a 1999 vyhlášeny nejlepšími házenkářkami světa. Svými extrémními kousky, například skokem ze stratosféry, proslul Felix Baumgartner. == Odkazy == === Reference === === Literatura === WIHODA, Martina. Dějiny Rakouska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7106-239-4. BISCHOF, Günter. Rakousko v první studené válce 1945-1955. Praha : Academia. 2017. ISBN 978-80-200-2706-1 Die wirtschaftliche Lage Österreichs am Ende des ersten Nachkriegsjahres / Hospodářská situace Rakouska na konci prvního poválečného roku, výroční zpráva 31. července 1946 === Související články === Předlitavsko Evropa === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakousko ve Wikimedia Commons Rakousko na OpenStreetMap Slovníkové heslo Rakousko ve Wikislovníku Vše o Rakousku Rakouský turistický portál Rakouský turismus Rakouský lexikon (německy) Informace o Rakousku, jeho vládě a parlamentu na úřadu spolkového kancléře (německy)", "question": "Ve kterém roce bylo Rakousko 3. nejbohatším státem v EU?", "answers": ["2010"]}
{"title": "Bitva u Cullodenu", "context": "Bitva u Cullodenu se odehrála 16. dubna 1746 nedaleko vesnice Culloden na Skotské vysočině. Jednalo se o poslední bitvu vybojovanou na britské půdě. Britská vojska, která vedl William Augustus, vévoda z Cumberlandu, zde porazila vojska jakobitů, jimž velel Karel Eduard Stuart. Jakobitská vojska tvořili skotští horalé ze Skotské vysočiny, Skotové z nížiny a malé množství Angličanů z manchesterského regimentu. Jakobity podporovala Francie a součástí jejich vojsk byly také francouzské a irské oddíly. V britském vojsku bojovali převážně Angličané, větší množství Skotů, oddíl vojáků z Ulsteru a malý počet německých a rakouských žoldnéřů. V krátké bitvě, která trvala asi hodinu, padlo nebo bylo zraněno 1500 až 2000 jakobitů. Ztráty britských vojsk byly mnohem nižší, 50 mrtvých a 259 zraněných. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Cullodenu ve Wikimedia Commons Culloden Memorial Museum Bitva u Cullodenu", "question": "Kdy se odehrála bitva u Cullodenu?", "answers": ["16. dubna 1746"]}
{"title": "Írán", "context": "Zejména ve zbavování se vlivu dolaru jde o dlouhodobější trend. Íránci se v průměru dožívají 70,56 let, u žen je toto číslo 72,07, u mužů 69,12. Průměrný věk činí v současnosti 25 let u žen a 24 let u mužů (celkový průměr 25,8 let). V roce 2007 vzrostl počet obyvatelstva o zhruba 0,66 %. Problémem do budoucnosti se jeví být na rozvojovou zemi nízká porodnost (úhrnná plodnost kolem 1,6 dítěte na ženu). Přitom ještě v 80. letech to bylo 6,5 dítěte na ženu. Tento prudký pokles byl zčásti způsoben politikou íránské vlády, která např. rozdávala zdarma kondomy, platila vasektomie a všichni novomanželé museli povinně navštívit přednášku o antikoncepci. Vláda ale v poslední době obrátila a naopak se snaží porodnost podporovat. V Íránu žijí lidé mnoha vyznání a etnického původu, stmelení perskou kulturou. Peršané, tvůrci starověké perské říše, jsou nejpočetnější složkou populace. Sedmdesát procent Íránců je potomky árjských (indoevropských) kmenů, které začaly do dnešního Íránu migrovat ze Střední Asie v 4. tisíciletí př. n. l. Většina obyvatel hovoří jedním z íránských jazyků, mezi které patří i oficiální jazyk země, perština. Nejvýznamnějšími etnickými skupinami jsou Peršané (51 %), Ázeři (24 %), Gílánci a Mázandaránci (8 %), Kurdové (8 %), Arabové (3 %), Lúrové (2 %) a Turkmeni (2 %). Počet obyvatel Íránu dramaticky vzrostl během druhé poloviny 20. století a roku 2013 překročil hranici 77 milionů. Gramotnost je 79 %. Většina populace mluví perštinou, která je zároveň úředním jazykem země. Ostatní používají jiné íránské jazyky, které náleží do Indoevropských jazyků a jazyky jiných etnik v Íránu. Většina obyvatel Íránu je muslimského vyznání, 90 % Íránců se hlásí k šíitské větvi islámu, 8 % k sunnitské větvi. Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství: Bahá'í, mandaeismu, hinduismu, jazídismu, jarsánismu, zoroastrismu, judaismu a křesťanství. Poslední tři zmíněná náboženství jsou oficiálně uznávaná a chráněná a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu.[zdroj?", "question": "Jaká je gramotnost obyvatel Íránu (v %)?", "answers": ["79 %"]}
{"title": "Glasgow", "context": "Až postupem času se osadníci pustili do zemědělství v širším slova smyslu, obchodování a výroby. V té době se této rybářské osadě ani zdaleka nedalo říkat město. Ještě v době cca 400 n.l. žilo v celém Skotsku méně než 400 000 lidí, roztroušených po venkově a živící se převážně zemědělstvím a rybolovem. Z doby do 6. století jsou jen kusé nálezy. Lze z nich ovšem již vyčíst, že lidé v kraji okolo dnešního Glasgow uměli již tehdy zdatně jezdit na koni, ale i pít alkoholické nápoje. Založení samotného města mělo nastat, dle místní historie, příchodem Svatého Kentigerna (Munga) v 6. století n.l. Ten zde měl vystavět kostel u míst, kde dnes stojí gotická katedrála. Ta zde stojí od třináctého století a je v ní originální (tématem) skotská výzdoba. Dalším významným mezníkem v historii Glasgow je rok 1451 - vznik místní univerzity. Z této doby je také nejstarší dům v Glasgow, jež stojí naproti katedrále a který se podařilo zachránit na začátku 20. století před demolicí. Vývoj od doby vzniku univerzity po konec 17. století víceméně stagnuje, ovšem poté začíná vzkvétat zámořský obchod, což je předzvěstí budoucího rozmachu. Glasgow se dostává do pozornosti světa jako centrum pro obchod s cukrem, hlavně se Severní Amerikou a Západní Indií. Dalším tehdy neméně zajímavým obchodním artiklem pro Glasgow byl tabák ze Severní Ameriky. Obchodu se zámořím se město přizpůsobilo výstavbou velkého přístavu. Později se rozmohl i obchod s textilem, barvami a látkami. Zejména v 18. století se staví podél řeky mnoho obchodnických domů v klasickém viktoriánském stylu. V tomto období již ovládá Glasgow zejména těžký průmysl. Těžba uhlí, železa, stavba lodí, lokomotiv a cukrovarnických zařízeních. Spolu s rozmachem města se rozvíjí i další věci. Glasgow se stává nejvíce rozvíjejícím se viktoriánským městem. Přichází mnoho imigračních skupin a to zejména, z tehdy chudé Itálie, ale přicházejí také početné skupiny Židovských rodin z východu Evropy. Nemalá je i populace Irů, která se usazuje zejména ve východní části města (East End). Spolu s rozmachem města přichází rozmach kriminality, nemocí a sociálních problémů. Pro chudé dělníky se staví narychlo vybudované domy a celé městské části, bez kulturního a sociálního zázemí a to zejména směrem na jih a východ města. Bohatší obyvatelé města se soustřeďují okolo univerzity a v části Kelvinside, okolo řeky Kelvin a Glasgowské botanické zahrady, založené roku 1817 a dostavěné roku 1842. V této éře dosahuje populace až miliónu (1 088 000 r.1931).", "question": "Jak se jmenuje největší skotské město?", "answers": ["Glasgow"]}
{"title": "Velký a Malý Tisý", "context": "Velký a Malý Tisý je národní přírodní rezervace ev. č. 498 poblíž města Lomnice nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec ležící na území CHKO Třeboňsko. Řadí se mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Česku a je významná rozsáhlým litorálním porostem na březích rybníků. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, Natura 2000 a další. Důvodem ochrany je jedna z nejvýznamnějších ornitologických rezervací v Česku. Význam má i z pohledu entomologického. Součástí rezervace je 11 větších rybníků, mimo jiné i dvojice rybníků Velký a Malý Tisý, které daly lokalitě název. Pro rybníky v rezervaci je charakteristické, že mají velmi členité pobřeží tvořené zarostlými břehy, zátokami, poloostrovy a ostrůvky. Na břehy volně navazují podmáčené louky, lesy, vřesoviště a pole. Vlivem rozmanitosti různých stanovišť se zde nachází bohatá řada druhů z flory i fauny, které zde sídlí. Hlavně ptactvo využívá lokalitu jako důležitou migrační zastávku či shromaždiště před pravidelnými tahy. I přes to, že je lokalita po desetiletí chráněna, došlo nevhodnými hospodářskými zásahy v podobě nadměrného chovu ryb od 50. let 20. století k postupné degradaci a ústupu litorálních porostů. Od 90. let 20. století se ochranáři snaží snižováním počtu nasazovaných ryb a změnou jejich druhové skladby společně s vodohospodářskými zásahy do výšky vodní hladiny rybníku Velký Tisý podpořit rozvoj rákosových porostů.", "question": "Která organizace spravuje národní přírodní rezervaci Velký a Malý Tisý?", "answers": ["AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko"]}
{"title": "Trója", "context": "Trója (anglicky Troy, chetitsky Truwisa, řecky Τ, Ί, latinsky Trō nebo Ī, turecky Truva nebo Troia) bylo jednak skutečné, jednak bájné město na území dnešního Turecka v západní Malé Asii. Přesné umístění je na západním pobřeží v kraji zvaném Troas, pahorek Hisarlik. Trója, nazývaná též Ilion (u Homéra Ilios), legendární město, které je všeobecně známé hlavně díky Homérově Iliadě, hrdinskému eposu o téměř desetileté Trójské válce. O událostech před touto válkou a po ní je líčeno v literárních dílech vzniklých až po Homérovi. Většinou se však nedochovalo víc než jen údaje o obsahu a zlomky těchto textů. Přesně určit polohu Tróje, nebo dokonce uspokojivě dokázat její existenci se podařilo až na konci 19. století. Rokem 1870 začal totiž na Hissarliku první archeologické výkopy hlavní objevitel Tróje Heinrich Schliemann a zasvětil jim celý život. Podle Iliady založili Achájové tábor blízko ústí řeky Skamandros, kde také ukotvili své lodě. Město Trója samo stálo na kopci nad krajinou v okolí řeky Skamandros, kde také měly probíhat údajné bitvy o Tróju. Poloha starověkého města je dnes asi 5 kilometrů od pobřeží, avšak zhruba před 3000 lety bylo ústí řeky Skamander přibližně o tutéž vzdálenost městu blíže. Ústí řeky totiž tvořilo veliký záliv – přírodní přístav, který se od dob starověku naplnil naplaveninami. Město se tudíž jako by \"posunulo\" dále od pobřeží. Nedávné geologické objevy umožnily zrekonstruovat podobu původního trójského pobřeží. Až na drobné nesrovnalosti tato rekonstrukce potvrzuje polohu popsanou v homérské Tróji. V listopadu 2001 geologové John C. Kraft z University of Delaware a John V. Luce z Trinity College v Dublinu prezentovali výsledky výzkumů, které začaly rokem 1977.", "question": "Kdo objevil Tróju?", "answers": ["Heinrich Schliemann"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Tím se stala Theresa Mayová, která záhy zahájila přípravy k aktivaci článku. 29. března 2017 zaslala předsedovi Evropské rady Donaldovi Tuskovi dopis, jímž oficiálně započala vystoupení země z EU dle čl. 50 Smlouvy o EU. V současné době je pět kandidátských zemí (stav k červenci 2015): Albánie (přihláška 2009), Makedonie (přihláška 2004), Černá Hora (přihláška 2008), Srbsko (přihláška 2009) a Turecko (přihláška 1987). O členství zažádaly v minulosti i Norsko, Švýcarsko a Island, ale své přihlášky následně stáhly či zamrazily. Kosovo je potenciálním kandidátským státem, Bosna a Hercegovina podala přihlášku ke členství v únoru 2016. O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již od padesátých let 20. století. První asociační dohoda mezi Tureckem a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena v roce 1963. Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987, ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3. října 2005. Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1. Zastánci přijetí Turecka poukazují na to, že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě. Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie. Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí, není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat. Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv. Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to, že většinou území leží v Asii, sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem (členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru) a Arménií (dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915). Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv. Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU, Německo. Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001. Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004, kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku. Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země, ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala.", "question": "Jaká je zkratka Evropské unie?", "answers": ["EU"]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti. V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou \"... jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby. Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého . Sám o tom píše: \"Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné.", "question": "Ve kterém roce dostal Romain Rolland Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1915"]}
{"title": "Bismarck (1939)", "context": "Práce na ní byly zahájeny 1. července roku 1936. Při spouštění na vodu 14. února 1939 byl přítomen i Adolf Hitler, který toužil po ovládnutí Atlantiku a zničení spojeneckých zásobovacích konvojů. Bismarck byl do výzbroje německé Kriegsmarine zařazen 24. srpna 1940. Náklady na jeho stavbu se vyšplhaly téměř na dvě stě milionů říšských marek. Posádku lodi tvořilo zhruba 2000 mužů. Sesterskou lodí Bismarcka byla bitevní loď Tirpitz o výtlaku asi 50 000 tun, největší německá bitevní loď za druhé světové války. Oficiálně udávaný výtlak Bismarcka i Tirpitze činil 35 000 tun; to byl maximální povolený výtlak v souladu s německo-britskou dohodou z 28. července 1935. == Operace Rheinübung == Dne 19. května 1941 vyplul Bismarck pod velením kapitána Lindenmanna z Gdyně poblíž Gdaňsku a následoval tak těžký křižník Prinz Eugen směrem do Norska, odkud se měly lodě přesunout do Atlantiku. Na Bismarcku vztyčil svou vlajku viceadmirál Günther Lütjens, který byl pověřen taktickým velením celého uskupení. Operace dostala jméno 'Rheinübung' a jejím cílem bylo proniknutí obou lodí do Atlantiku za účelem napadání spojeneckých lodí a konvojů. Z tohoto důvodu byla již dříve v Atlantiku rozmístěna řada zásobovacích a cisternových lodí, které mohly zajistit obě lodi v bojových akcích téměř na rok. Začátek operace byl původně stanoven na duben s tím, že se k Bismarcku připojí bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau. V poslední chvíli však Gneisenau utrpěl škody v důsledku britského bombardování brestského přístavu a Scharnhorst měl potíže s hnací soustavou, proto se německé velení rozhodlo v operaci nahradit oba bitevní křižníky těžkým křižníkem Prinz Eugen. Díky úspěchům akcí německých ponorek, které mohly m.j. využívat nově dobyté norské a již dříve získané francouzské přístavy bylo britské loďstvo rozptýleno, britské lodi se ve velké míře účastnily také bojů ve Středomoří a tak se v květnu německé velení rozhodlo operaci odstartovat. Velící důstojník celého uskupení, viceadmirál Lütjens měl sice obavy, že bojová síla obou lodí nebude proti silám britského loďstva dostatečná, ale po rozhovoru s velkoadmirálem Raederem mu bylo jasně řečeno, že pro operaci je vhodná doba a Hitler očekává od loďstva činy. == Pronásledování Bismarcku == === Přesun lodí přes Norsko do Dánského průlivu === Prinz Eugen vyplul z Gdyně kolem 21:00, 18. 5. 1941, následován Bismarckem ve 2:00, 19. května. Obě lodi pluly provázeny torpédoborci separátně a setkaly se u mysu Arkona nedaleko ostrova Rujána.", "question": "Co udělal Günther Lütjens na Bismarcku?", "answers": ["vztyčil svou vlajku"]}
{"title": "Jaromír Geršl", "context": "Jaromír Geršl (* 7. února 1967) v Moravské Třebové je český basketbalista, poté i trenér. Hrál basketbal za kluby Slavia VŠ Praha, Sparta Praha a BK Děčín, celkem 16 sezón v nejvyšší domácí soutěži. Jako hráč reprezentoval Československo a Českou republiku, celkem za reprezentaci odehrál 15 zápasů. Po skončení hráčské kariéry vykonává od roku 2003 funkci trenéra u týmů mužů a dorostenců Sparty Praha a 6 let byl asistentem trenéra reprezentačního družstva České republiky do 20 let. == Sportovní kariéra == === Hráčská === kluby: 1986-1992 Slavia VŠ Praha 1992-1997 Sparta Praha (1993 vicemistr, 1994 3. místo), celkem 5 sezon a 2126 bodů 1997-2002: BK Děčín FIBA Pohár Korač: účast v 5 ročnících soutěže 1992/93 (Sparta doma porazila Fenerbahce Istanbul 96-87), 1993/94, 1994/95, 1995/96, 1996/97, celkem 137 bodů v 18 zápasech Československo a Česká republika: 4x reprezentoval Československo a 11x Českou republiku === Trenérská === klub : 2002/2003 Sparta Praha, asistent trenéra, liga muži (NBL) 2004-2006 Sparta Praha, trenér, liga muži (NBL) od 2007 BA Sparta Praha, trenér 1.liga muži Česká republika 2006-2012 asistent trenéra reprezentace mužů do 20 let (U20), s účastí na Mistrovství Evropy U20: divize A: 2010 Chorvatsko (16. místo), divize B: 2006 Lisabon (. 5.), 2007 Varšava (13.), 2008 Rumunsko (9.), 2009 Makedonie (2. místo, postup do divize A), 2011 Bosna (3.), 2012 Bulharsko (2.) == Související odkazy == Československá basketbalová liga Mattoni NBL BC Sparta Praha == Externí odkazy == Sparta Praha v lize basketbalu mužů, Jaromír Geršl Historická tabulka střelců Sparty v 1.lize, Jaromír Geršl 5 sezon, 2126 bodů Statistiky hráčů Sparty Praha v klubových pohárech Evropy, Geršl 18 zápasů, 137 bodů", "question": "Jakou funkci začal konat Jaromír Geršl po skončení hráčské kariéry?", "answers": ["trenéra"]}
{"title": "Země", "context": "Země je jediným místem ve známém vesmíru, kde je zcela nepochybná existence života, a někteří vědci věří, že život jsou ve vesmíru spíše řídkým jevem. Zemská biosféra je rozdělena do množství biomů, osídlených vždy zhruba typickými organizmy, tedy např. flórou a faunou. Na souši rozdělují biomy především zeměpisná šířka a nadmořská výška. Zemské biomy ležící za polárním kruhem nebo ve velké výšce nad mořem jsou pusté a téměř prosté rostlin a živočichů, nejpočetněji osídlené biomy leží poblíž rovníku. Nejrozšířenější skupinou organizmů jsou však bakterie (asi 5×1030 jedinců), jednobuněčné mikroskopické organizmy. Podobné archebakterie jsou rovněž velice rozšířené a navíc jsou schopné žít v extrémních podmínkách prostředí. Tyto jednoduché organizmy byly zřejmě prvními obyvateli Země. Až před asi 1,8 – 1,3 miliardami lety vznikla eukaryota, do nichž řadíme i dnešní mnohobuněčné skupiny, jako jsou rostliny nebo živočichové. Rostliny se zpravidla vyživují pomocí fotosyntézy, živočichové se živí organickými látkami (heterotrofně). Mezi živočichy patří i člověk, který osídlil Zemi v posledních několika milionech let. Související informace naleznete také v článku Magnetické pole Země. Na rozhraní pevného vnitřního jádra a polotekutého vnějšího jádra dochází k pohybu těchto dvou sfér vůči sobě, čímž se vnitřek Země chová jako dynamo a dochází tak ke generování magnetického pole. Magnetické pole vystupuje z nitra planety pomocí uzavřených siločar a sahá až několik desítek tisíc km okolo Země.", "question": "Jak se jmenuje třetí planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Země"]}
{"title": "Rusko", "context": "Prostřednictvím Kaliningradské oblasti, strategické západní exklávy, dále sousedí s Litvou a Polskem. Ruské Kurilské ostrovy se nacházejí na dohled od Japonska a z ruské Čukotky je velmi blízko na Aljašku (USA). Území je rozděleno do 9 časových pásem a do 84 samosprávných celků, z toho 22 republik. Ruská federace je hlavním následnickým státem Sovětského svazu, který se rozpadl roku 1991; převzala jeho místo v Radě bezpečnosti OSN a je vůdčím členem Společenství nezávislých států. Je členem G20, OBSE, OSKB, SCO, APEC a dalších mezinárodních organizací. Od r. 2014 již není Rusko členem G8. Rusko je také považováno za jednu ze světových vojenských velmocí. Ruská ekonomika od r. 2016 opustila desítku největších světových ekonomik a podle nominální HDP je dvanáctá na světě s 1,8% objemu celkového světového HDP a šestá v HDP dle parity kupní síly. V přepočtu HDP na obyvatele se nachází na 71 místě ve světě ze 187 sledovaných zemí Mezi státy světa má největší zásoby přírodních zdrojů – nerostných surovin, ropy, zemního plynu, dřeva, pitné vody – z energetického hlediska je Rusko soběstačným státem. Ruské hospodářství prodělalo v 90. letech 20. století vleklou krizi po níž následovalo období silného růstu mezi lety 2000 až 2007.", "question": "Kdy se rozpadl Sovětský svaz?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Zaříkávač koní (film)", "context": "Zaříkávač koní (v originálu The Horse Whisperer) je americké romantické drama z roku 1998 společnosti Touchstone Pictures, které bylo natočeno podle stejnojmenné předlohy Nicholase Evanse. Film režíroval Robert Redford, který zde ztvárnil také titulní roli zaříkávače koní Toma a byl i spoluproducentem snímku. Hlavní ženskou roli vytvořila Kristin Scott Thomasová a ve vedlejší roli si zde zahrál i novozélandský herec Sam Neill. Hrála zde také mladá Scarlett Johanssonová, kterou právě tento film dostal mezi známé osobnosti. Ve filmu si také poprvé zahrála, i když menší roli kamarádky Grace Judith, mladá herečka Kate Bosworthová. Naopak roli v tomto filmu odmítla známá Natalie Portmanová, která v té době hrála v divadle Broadwayi. Film zaznamenal úspěch a získal nominaci na Oscara za píseň A Soft place to fall. Mladá třináctiletá dívka Grace McLaean žije v New Yorku, její otec pracuje jako právník, maminka Annie McLean je šéfredaktorkou významného časopisu. Grace je jedináček, má ráda koně a věnuje se ve volném čase jezdectví, její zámožní rodiče jí pořídili jezdeckého koně Pilgrima.", "question": "Kdo režíroval film Zaříkávač koní?", "answers": ["Robert Redford"]}
{"title": "Žabky", "context": "Žabky (někdy též vietnamky, nosí se totiž především v Asii, odkud se přes Spojené státy rozšířily do Evropy, či plážovky nebo ťapky, na Moravě šlapky, na severní Moravě cukle; další pojmenování viz níže v článku) jsou celosvětově nejrozšířenějším druhem otevřené (obvykle letní) obuvi. Jejich charakteristikou je pásek ve tvaru písmene Y, který při nazutí obepíná nohu. Tyto pásky jsou k obuvi obvykle připevněny přibližně v úrovni nártu na noze a dále mezi palcem a ukazovákem. Díky tomu může noha volně dýchat a navíc je prstům umožněn volný pohyb. Oproti sandálům žabky pevně nezajišťují kotník. Nejstarší dochované žabky jsou cca 3500 let staré a jsou uložené v britském muzeu. Obuv se v dnešní podobě začala vyrábět v polovině 20. století na Novém Zélandu, odkud se pak následně rozšířila do celého světa. Žabky jsou též vhodným preventivním obutím i při vstupu do veřejných sprch či koupališť, kde by mohlo hrozit nebezpečí šíření kožních nemocí. Vedle výhod jsou ovšem obuvi vytýkány i nedostatky, a to především v oblasti zdravotní a environmentální. Podešev obuvi je dnes obvykle vyrobena ze syntetických materiálů, například z PVC, což zajistí, že boty jsou poměrně lehké a skladné. K výrobě se ale používají i jiné materiály, kupříkladu palmové lýko, sláma či dřevo. Pásky mohou být vyrobené také ze syntetických materiálů nebo například z látky či provázků. Pokud jsou dané boty určeny pro ženy, mohou být pásky ještě dozdobeny (například barevným potiskem, korálky apod.). Navíc lze i podešev barevně, graficky či tvarově upravit do různých podob. Díky tomu je možné tuto obuv použít i jako reklamní předmět. Pokud je podrážka doplněna o konstrukci připomínající lešení, je možné tuto obuv nosit i v blátě rýžoviště či ve sněhu.", "question": "Jak staré jsou nejstarší dochované boty zvané žabky?", "answers": ["cca 3500 let"]}
{"title": "Rektascenze", "context": "Rektascenze je souřadnice, která udává úhel mezi rovinou deklinační kružnice hvězdy a rovinou deklinační kružnice procházející jarním bodem. Rektascenze se zpravidla neuvádí ve stupních, ale v hodinách, minutách a sekundách. Tento čas uvádí, za jak dlouho po jarním bodu projde měřený bod stejným místem z pohledu pozorovatele. Deklinace Rovníkové souřadnice Sférická astronomie", "question": "Uvádí se rektascenze ve stupních?", "answers": ["Rektascenze se zpravidla neuvádí ve stupních, ale v hodinách, minutách a sekundách."]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru.", "question": "Kdy nastal konec války v Evropě?", "answers": ["8. května 1945"]}
{"title": "Uprchlík na ptačím stromě", "context": "Uprchlík na ptačím stromě je kniha pro děti, kterou napsal a ilustroval Ondřej Sekora. Autorovi se podařilo zajímavě sloučit poznatky o přírodě a životě ptáků s napínavým příběhem o přátelství a svobodě. Patří mezi jeho nejzdařilejší díla. Kniha byla oceněna na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Poprvé ji vydalo nakladatelství Josef Hokr v r. 1943, prozatím naposledy vyšla v r. 2012 (9. vydání). == Shrnutí příběhu == Chovateli cizokrajného ptactva, panu Tichému, nedopatřením uletí z klece jeden malý modroušek. Dostane se na ptačí strom, kde žije mnoho různých ptáků, kteří si navzájem pomáhají – starostliví brhlíci, silák strakapoud, vtipálek zvonek, křehká červenka, pyšná pěnice a další. Jejich hlavním pomocníkem a poradcem je Kubík – velký zelený papoušek, kterému je téměř sto let a po mnohých cestováních žije nedaleko ptačího stromu u zahradníka Moulíka, který ho nechává volně poletovat po okolí. Ptáci Modrouška přijmou mezi sebe a prožije s nimi celé léto a mnohá veselá i nebezpečná dobrodružství. Když přijde podzim, někteří ptáci odlétnou do teplých krajin a Modroušek se stále obtížněji vyrovnává se zhoršujícím se počasím. Objeví jej ornitolog Karas, který zná pana Tichého. Společně Modrouška odchytí a odvezou zpět domů do jeho klece. Modroušek je pak mezi ostatními ptáky pana Tichého hrdinou, protože jim vypráví o prožitých dobrodružstvích. Během zimy k jeho překvapení přiveze panu Tichému zahradník Moulík papouška Kubíka, který už nemůže žít na venkově, protože potřebuje denní péči. Modrouškovi se tak vrací starý přítel a ptačí klec získá zábavného a moudrého společníka. == Související články == Ondřej Sekora", "question": "Kdo je autorem knihy Uprchlík na ptačím stromě?", "answers": ["Ondřej Sekora"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "Vyšel ve třech svazcích, a proto bývá nepřesně označován jako trilogie – Tolkien chtěl Pána prstenů vydat jako jediný román, ale po válce bylo obtížné sehnat papír (kniha by měla přes tisíc stran), proto byl nucen přistoupit na návrh vydavatele vydat román postupně. To s sebou přineslo problém, jak nazvat jednotlivé díly – u názvu Dvě věže autor nikdy nesdělil, které věže měl na mysli, s názvem Návrat krále také moc nesouhlasil – podle jeho mínění příliš naznačuje, jak kniha vyvrcholí. Tolkien k napsání románu potřeboval téměř deset let, během nichž ho povzbuzovali členové jeho klubu Inklings, zvláště pak nejbližší přítel C. S. Lewis, autor knih o Narnii. V 60. letech se Pán prstenů stal ohromně populárním zvláště mezi studenty a od té doby jej nezmenšující se okruh obdivovatelů řadí mezi nejpopulárnější romány 20. století, a to jak podle odhadovaného množství příznivců, tak i podle počtu prodaných výtisků. Pán prstenů byl čtenáři na britském TV kanálu 4 a v řetězci knihkupectví firmy Waterstone zvolen nejvýznamnější knihou 20. století. V roce 1999 zákazníci internetového knihkupectví Amazon.com v hlasování vybrali Pána prstenů jako nejvýznamnější knihu tisíciletí. Když začínal psát první kapitolu Pána prstenů, domníval se, že bude vyprávět pohádku pro děti podobně jako v Hobitovi, ale s postupem času příběh stále temněl a stával se vážnějším. Ačkoliv je Pán prstenů pokračováním Hobita, obrací se spíše na starší publikum, na pozadí hlavního námětu rozehrává útržky dalších příběhů a vykresluje tak fascinující atmosféru neodhalených tajemství starobylé historie světa Středozemě. Mytologie tohoto světa je dále rozvinuta v knize Silmarillion (The Silmarillion) a mnoha dalších, které z pozůstalosti vydal autorův syn Christopher. Tolkien výrazně ovlivnil žánr fantasy, jehož obliba po úspěchu Pána prstenů významně stoupla. Tolkien byl profesionálním lingvistou a jazyky a mytologie, které studoval, přímo ovlivňovaly jeho tvorbu.", "question": "Jaká kniha byla podle knihkupectví Amazon . com nejvýznamnější kniha minulého tisíciletí ?", "answers": ["Pána prstenů"]}
{"title": "Boleslav I", "context": "V každém případě představovala Václavova smrt, ať už byla výsledkem náhody či zlého úmyslu, pro Boleslava I. možnost uskutečnit vlastní záměry. Ty však byly dříve mylně vykládány jako \"slovanské\" či dokonce \"národní\" v kontrastu s údajnou Václavovou podřízeností říši. V roce 938 nechal Boleslav I. převézt a pohřbít ostatky knížete Václava v jižní ze čtyř apsid rotundy sv. Víta (postavené samotným sv. Václavem do tvaru kříže, každá apsida směřovala na jednu světovou stranu). Na jejím místě dnes stojí kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta. == Saská válka == Boleslav I. je českými historiky i přes bratrovraždu respektován jako energický vládce a jako jeden z nejúspěšnějších českých panovníků. Za jeho vlády se české země povznesly politicky i ekonomicky a Boleslav je často označován za skutečného zakladatele české státnosti. Záhy po převzetí moci po svém bratru knížeti Václavovi odmítl Boleslav I. odvádět tribut do říše. Důsledkem byla čtrnáctiletá válka (936–950) s králem Otou I., nástupcem Jindřicha I. Ptáčníka. Ota I. v té době také potlačoval povstání Polabských Slovanů. Hned na jejím počátku, v roce 936, Boleslav napadl vicina subregula (\"vedlejšího podkrálíčka\" – termín užívaný Widukindem z Corvey) ovládajícího území na SZ Čech, který byl zároveň spojencem Sasů.", "question": "Je Boleslav I. často označován za skutečného zakladatele české státnosti?", "answers": ["Za jeho vlády se české země povznesly politicky i ekonomicky a Boleslav je často označován za skutečného zakladatele české státnosti."]}
{"title": "Žabky", "context": "Žabky (někdy též vietnamky, nosí se totiž především v Asii, odkud se přes Spojené státy rozšířily do Evropy, či plážovky nebo ťapky, na Moravě šlapky, na severní Moravě cukle; další pojmenování viz níže v článku) jsou celosvětově nejrozšířenějším druhem otevřené (obvykle letní) obuvi. Jejich charakteristikou je pásek ve tvaru písmene Y, který při nazutí obepíná nohu. Tyto pásky jsou k obuvi obvykle připevněny přibližně v úrovni nártu na noze a dále mezi palcem a ukazovákem. Díky tomu může noha volně dýchat a navíc je prstům umožněn volný pohyb. Oproti sandálům žabky pevně nezajišťují kotník. Nejstarší dochované žabky jsou cca 3500 let staré a jsou uložené v britském muzeu. Obuv se v dnešní podobě začala vyrábět v polovině 20. století na Novém Zélandu, odkud se pak následně rozšířila do celého světa. Žabky jsou též vhodným preventivním obutím i při vstupu do veřejných sprch či koupališť, kde by mohlo hrozit nebezpečí šíření kožních nemocí. Vedle výhod jsou ovšem obuvi vytýkány i nedostatky, a to především v oblasti zdravotní a environmentální. Podešev obuvi je dnes obvykle vyrobena ze syntetických materiálů, například z PVC, což zajistí, že boty jsou poměrně lehké a skladné. K výrobě se ale používají i jiné materiály, kupříkladu palmové lýko, sláma či dřevo. Pásky mohou být vyrobené také ze syntetických materiálů nebo například z látky či provázků. Pokud jsou dané boty určeny pro ženy, mohou být pásky ještě dozdobeny (například barevným potiskem, korálky apod.). Navíc lze i podešev barevně, graficky či tvarově upravit do různých podob. Díky tomu je možné tuto obuv použít i jako reklamní předmět. Pokud je podrážka doplněna o konstrukci připomínající lešení, je možné tuto obuv nosit i v blátě rýžoviště či ve sněhu. Obvykle bývá tato obuv nošena na bosou nohu, ovšem v Japonsku je nošena i se speciálními ponožkami (pojmenovanými tabi), které se vyznačují oddělením palce od zbytku prstů, čímž jsou ideální na nošení v žabkách.", "question": "Kde jsou uloženy nejstarší dochované boty zvané žabky?", "answers": ["v britském muzeu"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Navstěvovali Churchfields School v All Saints ve West Bromwichi. Downing a Hill se stali blízkými přáteli a sdíleli podobné hudební zájmy (Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Jimi Hendrix, The Who , Cream, Yardbirds) a naučili se hrát na nástroje. Kapela byla založena v říjnu 1970 v Birminghamu po místním rozpadlém souboru s názvem \"Judas Priest\" (odvozeno od Dylanovy skladby \"The Ballad of Frankie Lee a Judas Priest\" Původní Judas Priest byli založeny v roce 1969 Alem Atkinsem (. zpěv), Bruno Stapenhillem (basa, narozen jako Brian Stapenhill v roce 1948, Stone Cross, W. Bromwich), Johnem Partridgem (bicí, narozený c. 1948 , W. Bromwich), a Johnem Perrym (kytara). Stappenhill přišel s názvem \"Judas Priest\" a nacvičovali v jeho domě ve Stone Cross. Perry zemřel při automobilové nehodě krátce po vzniku kapely a byl následně nahrazen Erniem Chatawayem (narozen Ernest Chataway v roce 1952 ve Winson Green, Birmingham, Warwickshire, zemřel 13. května 2014). Svůj první koncert skupina odehrála 25. listopadu 1969 v George Hotelu ve Walsallu ve Staffordshire a poté na prosinec 1969 a leden 1970 odjela na tour do Skotska. Tato skupina se rozpadla v dubnu 1970 po jejich posledním koncertu 20. dubna v The Youth Centre v Cannocku ve Staffordshire. Atkins se setkal s další sestavou Judas Priest v kostele s názvem St. James v Wednesbury poblíž W. Bromwiche.", "question": "Kdy vznikla skupina Judas Priest?", "answers": ["v roce 1969"]}
{"title": "Zápalky", "context": "Standardní malé zápalky (tzv. kuřácké) mají délku cca 4 cm a prodávají se nejčastěji v papírových krabičkách s rozměry přibližně 5 x 3,5 x 1,5 cm, se škrtátkem po obou stranách krabičky. Počet zápalek v krabičce bývá přibližně 40. Ploché zápalky odlamovací (knížečkové) – dřevěné nebo papírové zápalky jsou vlepené do plochého papírového přebalu, zápalka se před použitím odlomí či odtrhne. Oblíbené například v USA nebo jako reklamní. Standardní prodloužené nebo dlouhé zápalky (tzv. domácnostní) jsou delší (cca 5 cm) – za účelem usnadnění zapálení hořáku, na kterém stojí např. hrnec. Prodávají se buď ve standardních krabičkách s prodlouženou délkou, nebo ve velkých krabičkách (např. 8 × 5,5 × 3 cm), které obsahují přibližně 200 zápalek. Krbové zápalky jsou prodloužené na cca 20 cm (účel vyplývá z názvu). Krabičky jsou různé, obecně však bývají dlouhé a úzké. Nebezpečnostní (tzv. kovbojské) zápalky – není potřeba škrtátko, lze škrtat o různé drsné povrchy. Voděodolné zápalky – opatřené impregnací proti vlhkosti; impregnovat lze i běžné zápalky například ponořením do rozehřátého parafínu. Větruodolné zápalky – s prodlouženou hlavičkou. Dále existuje velké množství jiných druhů zápalek, vyznačujících se zvláštními rozměry nebo balením, které často slouží k reklamním účelům nebo jako upomínkové předměty. Zápalky slepované lepidlem se využívají pro výrobu modelů a různých kuriózních předmětů. Věnoval se jim například Tomáš Korda z Vrchlabí, jehož dílo vystavuje Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Zápalka je jeden z běžně používaných předmětů ilustrujících měřítko velikosti v makrofotografii. Filumenie – zápalky a obzvláště nálepky z jejich krabiček jsou předmětem sběratelství.", "question": "Jakou délku mají krbové zápalky?", "answers": ["cca 20 cm"]}
{"title": "Rozinka", "context": "Mohou se jíst syrové, především se však používají při pečení (do těsta – např. bábovka, mazanec, vánočka, či se přidávají do náplní – především tvarohové k plnění drobného sladkého pečiva – koláče, šátečky aj.) či vaření (např. některé omáčky, kapr na černo, čatní). Rozinky jsou velmi sladké díky velké koncentraci cukrů. Pokud se rozinky skladují delší dobu, cukr uvnitř krystalizuje, krystalky se však dají rozpustit krátkým ponořením rozinek do nějaké tekutiny (alkohol, ovocná šťáva, mléko či horká voda). == Lidová etymologie == České slovo rozinka pochází z němčiny Rosine, kam přešlo z francouzského raisin, což znamená (suchý) hrozen. Původ je v latinském racē, což znamená zrno, hrozen. Název hrozinky vznikl v české lidové etymologii přikloněním ke slovu hrozen již dávno. Podle současných pravidel pravopisu jsou však obě možnosti pravopisně správné. == Různé typy == === Sytost zabarvení === Různého výsledného odstínu zabarvení rozinek lze dosáhnout i při rozdělení jedné vstupní várky hroznů na dvě dávky, jejich různým způsobem zpracování: Ujgurové v Turfanu již po staletí suší své rozinky tradičně 40 dní v tmavých a relativně chladných větrných sušárnách, tak bobule zůstávají světlé. Když se původně žlutozelené bobule suší na přímém slunci, ztmavnou: Zhnědnou karamelizací. Oxid siřičitý má zásadní vliv na jas, zesvětluje: hnědé rozinky projasní do červena až jantarově oranžova. Původní zelenkavý nádech ještě šťavnatých bobulí ale už vrátit nemůže. Obecně má oxid siřičitý bělicí vedlejší účinky, v potravinářství je však hlavně používán pro své dezinfekční a konzervační účinky. === Odrůdové === Podle původu a odrůdy hroznů lze rozlišovat rozinky: smyrenské rozinky, světlé a velké: z Turecka, Kalifornie, Jihoafrické republiky, Austrálie. Tyto lze dále rozlišovat: sultánky - obzvlášť sladké rozinky sušené z vinných odrůd s velkými, bezsemennými plody, zpravidla žlutozelenými; damascénky a perské sultánky. korintky - malé a tmavé, z odrůdy Korinthiaki, též Zante, z Korintu, též Černý Korint: z Řecka, Kalifornie, Jihoafrické republiky, Austrálie; cibéby - (arabsky zibiba) protáhlé a s peckami, italské - s vůní po muškátu. == Produkce == Světová produkce rozinek byla 1,1 milionu tun (v r. 2005), z toho nejvíce: Turecko 30%, USA 28%, Írán 13%, Řecko a Chile po 6%. V roce 2009/2010 byla čínská roční produkce rozinek předpovězena mezinárodními experty na 155 000 tun, z čehož 75% bylo předpokládáno z Turfanu, tedy 10 % celosvětové produkce. == Zpracování ==", "question": "Jaká látka se používá k prodloužení životnosti rozinek?", "answers": ["oxid siřičitý"]}
{"title": "Tomáš Klus", "context": "Tomáš Klus (* 15. května 1986 Třinec) je český písničkář, textař, skladatel, herec a bývalý moderní pětibojař. V roce 2002 získal zlatou medaili v moderním pětiboji (družstva) na dorosteneckém mistrovství Evropy. Kvůli sportu, kterému se věnoval do svých osmnácti let, přesídlil do Prahy. V roce 2007 vyhrál s písní Dopis pěveckou soutěž CzechTalent Zlín. V roce 2008 mu firma Sony BMG vydala jeho první album Cesta do záhu(d)by. Tentýž rok napsal a nahrál hudbu pro film Anglické jahody a se svým spoluhráčem Jiřím Kučerovským vystupoval jako předskokan skupiny Chinaski na Chinaski Space Tour 2008. V roce 2009 vydal druhé album Hlavní uzávěr splínu a spolu s ním vyšel i jeho první zpěvník \"Já, písničkáŘ\", obsahující písně z prvního a druhého CD. V září 2012 absolvoval studium herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Jako herce jej bylo možno vidět například v seriálu Hop nebo Trop (2004) nebo ve filmu Šejdrem (2008). Roli prince Jakuba si zahrál ve vánoční pohádce Tajemství staré bambitky (2011). Na scéně školního divadla DISK účinkoval ve hrách Malá mořská víla, Kazimír a Karolína, Tartuffe, Markéta Lazarová a Racek. Účinkuje ve hře Deadline v pražském Divadle Ypsilon. V roce 2010 se stal zpěvákem roku hudebních cen TV stanice Óčko i výročních Andělů. V letech 2011 a 2012 získal stříbrného a zlatého Českého slavíka. Podporuje také charitativní projekty. O Velikonocích roku 2011 odvysílala ČT pořad Klus pro Kuře, kde vystoupil jako moderátor i jako jeden z interpretů. V září 2011 vydal album Racek. Součástí bylo i turné po České republice, které bylo dlouho dopředu vyprodáno, včetně tří koncertů v Praze. Při svých koncertech je schopen udržet pozornost publika běžně i po dobu tří hodin. Podíl na tom mají rovněž hudební aranže i výrazný kytarový doprovod Jiřího Kučerovského. Navazuje na českou písničkářskou tradici a svou tvorbu a interpretaci neomezuje hudebními žánry. Pro jeho tvorbu je typický důraz na text a melodii, spolu s vlivy předchůdců a jeho vlastním výrazem. Ve svých textech se nebrání komentování situace ve společnosti. Tomáš Klus vydal další desku Proměnamě a tvrdí, že sám proměnou prošel. Uklidnil se. Může za to spokojený rodinný život, díky němuž nemá potřebu se za čímkoli honit a pro něco se stresovat. Má svou jistotu, kterou tak hledal. Je jí manželka Tamara Kubová, známá finalistka z populární hudební soutěže Hlas Československa, a jejich dcera Josefína.", "question": "Ve kterém roce vydal album Racek?", "answers": ["2011"]}
{"title": "Zlínská radnice", "context": "Zlínská radnice se nachází na náměstí Míru ve Zlíně. Byla postavena v roce 1923 na místě starší vyhořelé renesanční radnice zlínským architektem Františkem Lydií Gahurou. V radnici sídlí Magistrát města Zlína. == Historie == Nejstarší zmínka o zlínské radnici je z roku 1569. Jednalo se o jednopatrovou budovu na západní straně náměstí. Znovu byla postavena v roce 1586 v renesančním slohu. Jedno její křídlo sloužilo jako zájezdní hostinec. V roce 1920 byla vypsána soutěž na novostavbu zlínské radnice. Vítězným se stal návrh zlínského rodáka architekta Františka Gahury. Původní radnice vyhořela 27. srpna 1921. O rok později byl položen základní kámen nové radnice, která byla dokončena v roce 1923. Do dnešní podoby byla radnice dostavěna v letech 1936–1937, kdy došlo k její přístavbě v Bartošově ulici. Dílem architekta a sochaře Františka Gahury je i socha kováře na severní straně budovy. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Zlínská radnice ve Wikimedia Commons Webkamera - pohled z radnice na náměstí Míru Historie zlínské radnice", "question": "Na co sloužilo jedno křídlo zlínské radnice?", "answers": ["jako zájezdní hostinec"]}
{"title": "Bílý dům", "context": "Výstavba Bílého domu začala 13. 10. v roce 1792 a od této doby proběhlo mnoho renovací. Poprvé byl vymalován bílou barvou po Britsko-americké válce (též válka roku 1812, druhá americká válka za nezávislost), kdy Britové Bílý dům 24. 8. 1814 podpálili. Zásadní oprava nastala v roce 1961, kdy Jacqueline Kennedyová nakoupila mnoho historických i nových bytových zařízení. Celý dům zvládla zrenovovat během jednoho roku. Vytvořila zde muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Dnes Bílý dům obsahuje i lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, solárium, vnitřní bazén a úkryt proti jaderným bombám. Nyní v něm bydlí 44. prezident USA Barack Obama. Bílý dům byl na návrh irského architekta Jamese Hobana postaven v roce 1792. Po úpravách a rozšířeních dnes zabírá plochu přes 5100 metrů čtverečních na pozemku o výměře více než sedmi hektarů. Adresa Bílého domu je: 1600 Pennsylvania Ave NW Washington, D.C. 20500 United States of America Bílý dům má 132 pokojů, tři kuchyně, 35 koupelen, 16 ložnic, 412 dveří, 147 oken, 28 krbů, 12 komínů, osm schodišť a tři výtahy. Dále pět celodenních kuchařů, 5000 návštěvníků denně a 1 825 000 návštěvníků ročně, tenisové hřiště, bowlingovou dráhu , kino, plavecký bazén a podzemní úkryt. Nejznámějším pokojem je Oválná pracovna - oficiální pracovna prezidenta USA. Na zahradě je vysazeno více než 300 druhů rostlin a přes 678 květin.", "question": "Jak se jmenuje oficiální sídlo a pracoviště prezidenta spojených států amerických?", "answers": ["Bílý dům"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Pštros dvouprstý (Struthio camelus) je velký nelétavý pták, žijící v Africe. Je jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých (Struthionidae) a rodu Struthio. Pštrosi jsou zvláštní svým vzhledem, dlouhým krkem a nohama a schopností dosáhnout při běhu rychlosti 70 a někdy až 100 km/h. Pštrosi jsou největšími žijícími ptáky světa a jsou chováni po celém světě. Vědecké jméno pštrosa pochází z řeckého výrazu pro \"vrabce\" a \"velblouda\" (struthio a camel). Vznik běžců není dosud plně objasněn. Předpokládá se, že všichni běžci měli společného předka, který na rozdíl od nich létal. Postupem doby však tuto schopnost ztratili a namísto toho se stali rychlými běžci, což jim umožňovalo utéci před nepřítelem a putovat za potravou. Za nejstaršího přímého zástupce považují někteří odborníci známého prapštrosa Palaeotis weigelti, jehož fosílie z eocénu byly nalezeny např. v Německu v Messelském lomu a v Geiseltalu. Toto zvíře však po nových výzkumech vykazuje ještě více podobností s pštrosem nandu a proto by mu spíše slušel název pranandu. Ptáci, patřící nepochybně ke pštrosům, jsou doloženi od miocénu. Jednalo se o obří ptáky s výškou okolo 4 metrů, kteří se rozšířili do Evropy a Afriky. Stalo se tak přibližně před 12 miliony lety a od té doby se jejich výška postupně snižovala, až se asi před 2 miliony let již podobali dnešním pštrosům. Nejstarším známým druhem je Struthio orlovi, nalezený v Moldavsku. V pliocénu žilo několik druhů tohoto rodu v Asii, například v Mongolsku a v Číně (Struthio chersonensis, Struthio mongolicus, Struthio wimani). Asijský pštros (Struthio asiaticus) žil v pleistocénu ve stepích centrální Asie. Ze zatím neznámých důvodů vymizeli postupně pštrosi z Asie a Evropy a rozšířili se pouze v Africe a na Blízkém východě. V pliocénu se také objevil dnes žijící pštros dvouprstý, jehož rozšíření za poslední doby ledové sahalo až do Španělska a Indie. S postupujícími klimatickými změnami, které proměnily zelenou Saharu v poušť zmizeli pštrosi z Blízkého východu i severní Afriky a většina jejich populace dnes žije v Africe na jih od rovníku. Pštrosi obvykle váží mezi 90 a 130 kg, i když byli zaznamenáni i samci o váze až 155 kg. Pera samců jsou černá s příměsí bílých per na křídlech a ocasu. Samice a mladí samci mají peří šedohnědé s pár bílými pery. Malá zakrnělá křídla samci při tokání vystavují na odiv před samicemi. Křídla také mohou používat jako slunečník pro svá mláďata. Pera jsou měkká a slouží jako izolace.", "question": "Je pštros jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých?", "answers": ["Je jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých (Struthionidae) a rodu Struthio."]}
{"title": "Buzola", "context": "Buzola (také busola) je jednoduchý přístroj pro orientaci a navigaci v terénu. Základem buzoly je kompas k určování světových stran doplněný otočným úhloměrem k měření azimutu. První buzolu sestrojil český vynálezce Josef Ressel. Běžná, univerzální buzola má otočný kompas upevněný na průhledné plastové destičce a případně je doplněna výklopným zrcátkem. Kromě toho existují i speciální buzoly či kompasy pro specifické použití. Speciální buzoly se používají na orientační běh a další orientační sporty, kde je kladen důraz na rychlé ustálení střelky kompasu. Specializovaná buzola má úchyt na palec, který zároveň přidržuje mapu, a postrádá azimutální stupnici, azimut se přenáší z mapy do terénu přímo, bez odečítání stupňové hodnoty. Ve vojenství jsou buzoly konstruovány s ohledem na odolnost a často používají jiné dělení obzoru než azimutové stupně, například 6 400 mils v NATO, původně používané pro zaměřování cílů dělostřelectva a odvozené od miliradiánů, tisícin radiánu. Speciální buzoly také používají geodeti a kartografové, které mají precizní provedení s optickým zaměřovačem a přesností 0,5°. Kromě dělení azimutu na 360° používají i dělení na 400 gradů (400 gon). Základem buzoly je kompas, který svou střelkou ukazuje na severní magnetický pól Země. Střelka musí být vyvážena podle magnetické inklinace oblasti, ve které bude používána. Pro optimální funkci střelky mají kvalitní buzoly její osu uloženou do obvykle safírových ložisek a pouzdro naplněné kapalinou, která zpomaluje pohyb střelky a tím urychluje její ustálení. Ve spodní části otočného pouzdra kompasu je branka, značka, kam se umisťuje střelka natočením buzoly při jejím používání.", "question": "Který český vynálezce sestrojil první buzolu?", "answers": ["Josef Ressel"]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň ) byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768-1843) polní podmaršál, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera). Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd. Naučila se kromě rodné němčiny a češtiny i francouzsky, anglicky a italsky. V roce 1856 se odstěhovaly do Vídně k tetě. Zde vzdělaná sestřenice Elvíra měla na Bertu kladný vliv a zasvětila ji do literatury a filozofie. V roce 1873, kdy rodinné jmění (zděděné po otci) bylo téměř vyčerpáno, přijala Berta místo guvernantky v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Sblížila se s Arturem (*1850), nejmladším synem Suttnerů. I přes nesouhlas rodiny se v červnu 1876 Berta za Artura tajně provdala a oba odjeli do Gruzie, na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Jekateriny Dadiani z Mingrelie. Finanční prostředky získávali především vyučováním v tamních šlechtických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a Berlíně. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce a Berta zde poznala velké a zbytečné utrpení. Tato doba byla začátkem její nové filosofie; zbytečné utrpení, přinášené válkou, začalo být zlem, proti kterému je třeba se postavit.", "question": "Kdy získala Bertha von Suttner Nobelovu cenu?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Pláč", "context": "Pláč je doprovodný jev některých emocí, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje, ale i silné radosti. Pro pláč je typická charakteristická mimika a proudění slz. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci. Ne každé ronění slz je pláč - pokud k němu dojde při poranění nebo podráždění oka, pak se o pláč nejedná. Všichni savci mají slzy ke zvlhčování povrchu oka a vyplavování nečistot, ale zřejmě pouze člověk je schopen plakat. Sklon k pláči u každého jedince závisí na kultuře, věku a pohlaví jedince: děti pláčou častěji, ženy průměrně pláčou více než muži, rovněž staří lidé mají práh pláče nižší. Také společenská tolerance pláče se v různých oblastech liší - v Evropě se například muži snaží pláč potlačovat a pláčou jen při velmi žalostných událostech. Při některých duševních poruchách se dostavuje pláč bez příčiny. Při hysterii může pláč trvat i několik hodin. Slzy Hysterie Smutek Smích Bolest NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 254. VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František.", "question": "Co je charakteristické pro pláč?", "answers": ["mimika a proudění slz"]}
{"title": "Kuba", "context": "Kuba je největší ostrovní stát v Karibiku. Je jednou z posledních zemí světa se socialistickým režimem. Země přes moře sousedí se Spojenými státy americkými a Mexikem, ostrovními státy karibské oblasti (Bahamy, Haiti a Jamajka) a dalšími již vzdálenějšími středoamerickými či karibskými státy. Americká Florida je od Kuby vzdálena 150 km severním směrem, nedaleko od Kuby leží i mexický Yucatán a na severozápad od země se nachází mohutný Mexický záliv. Ostatní ostrovní státy leží severovýchodním až jižním směrem. Na východě Kuby se nachází vojenská základna \"Zátoka Guantánamo\", kterou Kuba v roce 1901 pronajala v časově neomezené smlouvě USA. Příjezd do této základny, chráněný protitankovými zátarasy a vojskem, tak tvoří jedinou vnitrozemní hranici na Kubě. Kuba je největším ostrovem souostroví Velké Antily. Hlavní ostrov (15. dle velikosti na Zemi) se táhne v délce 1200 km a místy je široký až 190 km. Většinu jeho povrchu zaujímají nížiny. Pouze na západě, ve středu a na východě ostrova se nachazí vrchovina. V této lokalitě se vyskytují oblasti, kde se vytvořily zajímavé krasové útvary. Na jihovýchodě ostrova se podél pobřeží táhne pohoří Sierra Maestra. V tomto pohoří se nachází i nejvyšší hora ostrova, Pico Turquino, která je vysoká 1974 m n. m. Bažinaté oblasti se nacházejí pouze na poloostrově Zapata. U pobřeží se často nacházejí korálové útesy a atoly. Stát Kuba je vedle hlavního ostrova tvořen přibližně čtyřmi tisíci malých ostrovů a ostrůvků. Druhý největší kubánský ostrov Isla de la Juventud (ostrov Mládeže, před revolucí zvaném Ostrov borovic) se nachází na jih od západní části hlavního ostrova.Ostrovy jsou rozděleny do dvou kategorií. Ty, které mají přírodní zdroj pitné vody se nazývají Isla a druhé bez zdroje pitné vody Caya. Mezi nejvýznamnější souostroví okolo hlavního ostrova patří Jardines de la Reina a Jardines del Rey.", "question": "Je Kuba nejmenším ostrovem souostroví Velké Antily?", "answers": ["Kuba je největším ostrovem souostroví Velké Antily."]}
{"title": "Mastná kyselina", "context": "Jako mastné kyseliny se v biochemii označují vyšší monokarboxylové kyseliny. Mastné kyseliny lze dělit podle různých kritérií – například podle délky řetězce nebo nasycení. První je izoloval roku 1818 francouzský chemik M. E. Chevreul. S některými alkoholy tvoří estery, které se nazývají tuky (estery s glycerolem). Esterifikací s cetylalkoholem, cerylalkoholem a myristylalkoholem (méně často také dalšími mastnými alkoholy) tvoří vosky. V přírodě se vyskytující mastné kyseliny mají většinou sudý počet uhlíkových atomů, protože jejich biosyntéza probíhá adicí acetátu, který má dva uhlíky. Průmyslově se vyrábějí hydrolýzou esterových vazeb v tucích. Mastné kyseliny jsou součástí mnoha biologicky důležitých látek: V organismech mají strukturní funkci v buněčné membráně (fosfolipidy membrán). Glykolipidy mají důležitou funkci v nervové tkáni. Lipidy mají také zásobní funkci: Ze všech živin jsou to nejvydatnější zdroje energie. Eikosanoidy, deriváty eikosa-polyenových mastných kyselin, tedy látky jako prostaglandiny, leukotrieny nebo thromboxany, jsou vnitrobuněčné signalizační molekuly (tzv. autokrinní), které ovlivňují svalový stah, srážení krve, bolest či například zánět. Podrobnější informace naleznete v článku Syntéza mastných kyselin. Syntéza mastných kyselin je proces, při němž vznikají mastné kyseliny prodlužováním acetylkoenzymu A. Proces je v zásadě podobný beta-oxidaci, ale enzymatický aparát, buněčná lokalizace i detaily jednotlivých reakcí se liší. s krátkým řetězcem (SCFA) – méně než 6.", "question": "Kde nalezneme mastné kyseliny se sudým počtem uhlíkových atomů?", "answers": ["V přírodě"]}
{"title": "Zahradníkův rok", "context": "Zahradníkův rok je sbírka fejetonů o zahradničení a zahrádkářství Karla Čapka. Obsahuje fejetony o slastech a strastech zahrádkářů během čtyř ročních dob a za každého počasí. Karel Čapek v nich líčí s humorem a osobitým nadhledem vlastní zkušenosti, pocity a dojmy z této činnosti. == Reference == == Externí odkazy == Dílo Zahradníkův rok ve Wikizdrojích Dílo v elektronické podobě na webu Městské knihovny v Praze www.capek.misto.cz", "question": "Kdo je autorem sbírky fejetonů Zahradníkův rok?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Destilovaná voda", "context": "Destilovaná voda je voda, která byla jednou nebo vícekrát destilována, tedy byla díky změně skupenství na vodní páru zbavena rozpuštěných minerálních látek a následně ochlazením znovu zkapalněna. Někdy tak bývá nepřesně nazývaná výrobně méně nákladná demineralizovaná voda využívaná k podobným účelům. Změna skupenství vody může probíhat zvolna (např. na slunci) nebo zahříváním až k bodu varu. Během destilace je voda separována prakticky od všeho, co se v ní nachází a stává se čistou (H2O). Je to čirá, bezbarvá, v silné vrstvě namodralá kapalina bez chuti a zápachu. Je téměř nevodivá. Za normálního tlaku 101 kPa má teplotu tání 0 °C a teplotu varu 100 °C. Největší hustotu 1,000 g.cm-3 má voda při 3,98 °C. pH destilované vody je neutrální (pH=7). Vodivost destilované vody je nižší než 11 μ.cm-1 a celkové množství rozpuštěných pevných látek musí být pod 10 mg.dm-3. Destilovaná voda se používá především v chemickém průmyslu, při výrobě léčiv, v laboratořích, při chemickém zpracování fotografií, ale i například do chladičů automobilů, k doplňování elektrolytu akumulátorů nebo do napařovacích žehliček. Všude tam, kde je třeba chemicky neutrální vody bez příměsí a rozpuštěných látek. V poslední době se destilovaná voda získaná přes reverzní osmózu používá také v akváriích. Na rozdíl od minerální vody nezbude po odpaření destilované vody žádný nerostný materiál (vodní kámen, kotelní kámen). Za destilovanou vodu nelze považovat vodu srážkovou (déšť a sníh), která vzniká odpařováním z vodních zdrojů a následnou kondenzací v atmosféře. Při návratu na zem déšť zachycuje ze vzduchu bakterie, chemikálie a prachové částice, proto se nedoporučuje k přímé konzumaci, ani přípravě pokrmů.", "question": "Jakým procesem prošla destilovaná voda ?", "answers": ["destilace"]}
{"title": "Oliver Twist", "context": "Oliver Twist je román anglického spisovatele Charlese Dickense. Kniha byla zveřejněna v roce 1838 nakladatelstvím Chapman & Hall. Román byl také mnohokrát zfilmován. Naposledy v roce 2005 ho zpracoval polský režisér Roman Polanski. Ovšem dosud nejznámější a také nejkvalitnější filmové zpracování Olivera Twista pochází z roku 1948, kdy ho zpracoval režisér David Lean. Oliverovi při jeho narození v místním chudobinci/sirotčinci umírá matka, poněvadž není nikdo, kdo by se dítěte ujal, zůstává i nadále jeho \"zajatcem\"; jméno mu tehdy určila obec. Sirotek Oliver vyrůstá v chudobinci pod vládou krutého a nelidského pana Bumbla, kde je všem na obtíž a bylo by lepší, kdyby raději umřel. Děti v sirotčinci trpí podvýživou, a tak jednoho dne Oliver požádá o jídlo navíc, což nakonec vede k jeho vyhazovu ze sirotčince. Má ale štěstí, protože si jej k sobě jako učedníka vezme pan Sowerberry, který vlastní pohřební ústav. Oliver se panu Sowerberrymu velmi zamlouvá; bohužel vše narušuje Sowerberryho manželka, která naopak Olivera nenávidí a snaží se ho vypudit. Ale i bez přičinění manželky pana Sowerberryho se zde Oliverovi vůbec nelíbí a pokouší se o útěk. Ten se mu posléze přece jen podaří. Oliver se útěkem od pana Sowerberryho dostává do Londýna, kde se připojí k bandě mladých zlodějíčků, kterou vede starý a prohnaný Žid Fagin. Ten zlodějíčkům poskytuje za protislužby přístřeší, jídlo a rady, jak koho okrást. Mezi zloději v bandě vyniká John Dawkins, kterému nikdo neřekne jinak než Ferina Lišák. Právě on se stane Oliverovým učitelem, alespoň pokud jde o krádeže. Nacházejí se tu i lupič Bill Sikes se svou společnicí Nancy, která Billa miluje a nedokáže kvůli němu opustit bandu starého Fagina. Zde Oliver nějakou dobu pobude; neřeší, co činí, ale hlavně že má střechu nad hlavou, jídlo a místo kam se k večeru vrátit.", "question": "Kterým nakladatelstvím byla zveřejněna kniha Oliver Twist?", "answers": ["Chapman & Hall"]}
{"title": "Bowling", "context": "Bowling je halový sport, ve kterém se hráč snaží hozenou koulí srazit co možná nejvyšší počet kuželek na konci dráhy. Hra v současné podobě vznikla v polovině 19. století, avšak jejího předchůdce lze nalézt již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Ačkoliv je hra podobná kuželkám, jsou mezi oběma sporty odlišnosti. Pro hraní bowlingu je třeba mít bowlingovou dráhu s deseti kuželkami, specifickou bowlingovou kouli a vhodné jsou i speciální boty. V kuželkách je na dráze jen devět kuželek a liší se i koule. Během bowlingové hry hází hráč v deseti kolech na kuželky a snaží se je všechny porazit. Pokud se mu to nepovede prvním hodem daného kola, má k dispozici ještě hod druhý. V případě, že v posledním – desátém – kole shodí nejpozději druhým hodem kuželky všechny, hází v tomto kole ještě potřetí. Za celou hru lze získat maximálně 300 bodů, přičemž se počítají poražené kuželky a navíc, v případě poražení všech kuželek, existují bodové bonifikace. V bowlingu se pořádají turnaje, a to jak v celosvětovém měřítku, tak v měřítku kontinentálním či národním. V České republice se hráči bowlingu sdružují v České bowlingové asociaci. Výhodou bowlingu je skutečnost, že neklade výrazné fyzické omezení na hráče, takže se v něm mohou vzájemně poměřovat jak mladší, tak i starší hráči.", "question": "Co je potřeba pro hraní bowlingu?", "answers": ["bowlingovou dráhu s deseti kuželkami, specifickou bowlingovou kouli a vhodné jsou i speciální boty"]}
{"title": "Taťána Golovinová", "context": "Taťána Golovinová (rusky: Т Г; narozená 25. ledna 1988 Moskva) je bývalá francouzská profesionální tenistka ruského původu, která na okruhu WTA hrála v letech 2002–2008. Spolu s krajanem Richardem Gasquetem vyhrála smíšenou čtyřhru na pařížském French Open 2004. Čtvrtfinále dvouhry si zahrála na US Open 2006. Nejvýše postavená na žebříčku WTA byla pro dvouhru v únoru 2008 na 12. místě. Profesionální kariéru ukončila předčasně ve dvaceti letech, během sezóny 2008, pro zánětlivé onemocnění bederní páteře. Po skončení aktivní dráhy působí jako tenisová expertka pro francouzskou veřejnoprávní televizi a Canal+. == Osobní život == Narodila se v Moskvě, ale přestěhovala se s rodiči do Paříže. Následně získala francouzské občanství. Má dvě sestry Olgu a Oxanu. Šest let strávila jako talentované dítě v Tenisové akademii Nicka Bollettieriho na Floridě. V roce 2009 ji trénovala bývalá světová jednička Mats Wilander. Před ním jejími kouči byli Brad Gilbert a Dean Goldfine. K roku 2012 žila v Hampsteadu, severně od Londýna, s přítelem Samirem Nasrim, fotbalistou Manchester City FC. == Finálová utkání na Grand Slamu == === Smíšená čtyřhra === ==== Vítězka (1) ==== == Finále na turnajích WTA Tour == === Dvouhra (7) === ==== Výhry (2) ==== ==== Prohry(5) ==== == Odkazy ==", "question": "Po onemocnení čeho ukončila Taťána Golovinová profesionální kariéru?", "answers": ["bederní páteře"]}
{"title": "Intel 8085", "context": "Intel 8085 je osmibitový mikroprocesor firmy Intel uvedený v březnu 1976. Dodával se v 40pinovém DIP provedení. Pětka v názvu znamenala, že procesor potřeboval pouze 5voltové napětí (oproti +5 V, − V a +12 V u Intel 8080). 8085 byl občas využíván v počítačích s operačním systémem CP/M a později též jako mikrořadič (díky menšímu počtu komponent, které ke svému běhu potřeboval). Jako řadič se 8085 mohl těšit dlouhého trvání. Od konce 70. let, kdy byl navržen do rozšiřující řadičové karty DECTape vydržel sloužit často déle než byla životnost těchto výrobků i osobních počítačů, v nichž tepal. Na začátku 80. let byl ovšem zastíněn konkurenčním procesorem Zilog80, který odstartoval éru osmibitových domácích počítačů. von Neumannova architektura. 16bitová adresová sběrnice. 8bitová datová a kontrolní sběrnice. Registry A (střadač, anglicky accumulator), B, C, D, E, H a L. Speciální registry jako Program Counter, Stack Pointer, Flag. Tři maskovatelná a jedno nemaskovatelné přerušení. Dopředně kompatibilní s Intel 8080. Přístup k pomalejším pamětem přes čekací stavy (Wait states). Přímý přístup k paměti – DMA. Taktovací frekvence 3,07–5 MHz, výpočetní výkon 0 37 MIPS. 6 500 tranzistorů, výrobní proces 3 μ. Binárně kompatibilní s 8080. Pro svou odolnost vůči tvrdému záření byla jistá verze 8085 vybrána jako procesor nástrojů v některých misích NASA a ESA, zkoumající fyziku vesmíru na přelomu století.", "question": "Kolik pinů měl procesor Intel 8085?", "answers": ["40"]}
{"title": "Elektrická požární signalizace", "context": "Přenos je zajištěn i v nepřítomnosti, či selhání obsluhy. OPPO: Pro usnadnění obsluhy ústředny EPS jednotkou PO v případě požáru signalizovaného EPS se připojují tzv. Obslužná pole požární ochrany (OPPO), jejichž prostřednictvím je možné provádět základní obsluhu EPS. KTPO: Pro usnadnění vstupu jednotky do objektu je možné použít Klíčový trezor požární ochrany (KTPO), ve kterém je uložen klíč od objektu. ZOKT : Zařízení pro odvod kouře a tepla je zařízení umožňující automaticky nebo ručně (pomocí tlačítka) otevřít střešní okno, které plní funkci kouřové klapky a odvést tak mimo prostory kouř, plyny a teplo vznikající při požáru. Systémy požárního větrání jsou napojeny na ústřednu EPS. Jejich činnost nesmí ovlivnit funkci sprinklerových hlavic a detektorů kouře. Protipožární únikové dveře jsou vyráběny ze speciálních dveřních profilů s utěsněním proti prachu, hluku a úniku tepla. Dveře jsou napojeny na EPS, při požáru se samy otevřou nebo případně po evakuaci objektu naopak zavřou. == Kontroly == Elektrická požární signalizace (dále jen EPS) se řadí mezi vyhrazené požárně bezpečnostní zařízení, a dle vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, je nutné provádět na tomto zařízení pravidelné kontroly provozuschopnosti a zkoušky činnosti za účelem zajištění požární bezpečnosti objektu nebo zařízení. === Požadavky na kontroly === Kromě pravidelných ročních kontrol provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení se na zařízení při provozu provádějí: 1× za měsíc - zkoušky činnosti pro ústředny a navazující zařízení, 1× za 6 měsíců - zkoušky činnosti samočinných hlásičů požáru a zařízení, které EPS ovládá.Zkoušky činnosti provádí osoby pověřené údržbou tohoto zařízení. O provádění jakékoliv kontroly na tomto zařízení musí být předem uvědoměna osoba zodpovědná za provoz a obsluhu EPS. Kontrola provozuschopnosti nahrazuje zkoušku činnosti při shodném termínu provedení. O výsledku půlroční zkoušky činnosti je nutné vyhotovit doklad, a provést zápis do provozní knihy EPS, která je součásti každého systému EPS. K měsíčním zkouškám činnosti postačí zápis do provozní knihy EPS. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektrická požární signalizace ve Wikimedia Commons Galerie Elektrická požární signalizace ve Wikimedia Commons č.246/2001 Sb. – vyhláška o požární prevenci", "question": "Jaká je zkratka pro elektrickou požární signalizaci?", "answers": ["EPS"]}
{"title": "Jinan dvoulaločný", "context": "Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), zvaný také ginkgo biloba, je dvoudomý opadavý strom. Je jediným druhem rodu jinan z monotypické čeledě jinanovitých. Čeleď přísluší do fylogeneticky velmi prastarého řádu jinanotvaré, který má právě jen tuto jedinou čeleď. Podle již překonaného morfologického a anatomického způsobu zařazování flory byly vedle sebe řazeny taxony podobné si vzhledem nebo vlastnostmi. Z toho vyplývá následující. V anglosaské taxonomické literatuře je druh Ginkgo biloba řazen do samostatného oddělení Ginkgophyta, což je podporováno moderními výsledky genetických výzkumů. V evropské literatuře převládá systém, v němž se na úrovni oddělení slučují všechny nahosemenné rostliny jako Pinophyta, včetně tohoto druhu; odděluje se teprve na úrovni samostatného pododdělení (subdivisio) Ginkgophytina, případně na úrovni třídy (classis) Ginkgopsida. Tento posledně jmenovaný přístup také dodržuje i Květena České republiky (viz cit. lit.). S rozvojem vědy a poznáním genetických zákonitostí vzniklo moderní kladistické třídění APG III, ve kterém jsou jednotlivé taxony setříděny na podkladě monofyletického hlediska, vycházejícího z molekulárních dat genových sekvencí určitých úseků DNA, mimo jiné genů pro ribozomální RNA. Podle něho existují 4 řády jinanotvaré, cykasotvaré, borovicotvaré a liánovcotvaré které jsou zařazeny do společné třídy jehličnany. Nejstarší prehistorické stopy po rostlině podobné jinanu vedou až do geologického období rozhraní karbonu a permu v prvohorách, tj. do období asi před 300 až 270 miliony let. Za tak dlouhou dobu si jinan prošel svou érou širokého rozšíření v juře (asi před 200 miliony let), kdy jeho areál zabíral celou Severní polokouli i obdobím postupného úpadku až do dnešních dnů, které mohly být jeho posledními. Z amerického kontinentu vymizel před 7 miliony, z Evropy před 3 miliony let. Přestože se s ohledem na současné přírodní podmínky jeví jako rostlina nenáročná, zůstal v přírodě zachován pouze v jediném druhu a jen na malém území v jihovýchodní Číně, kde byl nově \"objeven\" pro Evropu. Jinan je statný strom s kuželovitou až rozkladitou korunou, který dorůstá do výšky 30 až 40 metrů. Je to dlouhověký strom, nejstarší doložený jinan je starý okolo 4700 let a roste v Číně, provincii Guizhou, v okresu Changshun. Borka kmene je šedá, ve stáří široce brázditá. Větve jsou téměř vodorovně odstálé. Řapíkaté listy vyrůstají ve svazečcích na silně zkrácených větvičkách. Listová čepel je plochá, klínovitá, rozdělená zářezem na dva laloky, s vějířovitou žilnatinou. Olistění jinanů má cévní svazky uspořádané podobně jako jehličnany, jiné vlastnosti jsou však bližší listům opadavých krytosemenných rostlin.", "question": "Je jinan dvoulaločný listnatý , nebo jehličnatý strom ?", "answers": ["zařazeny do společné třídy jehličnany"]}
{"title": "Slovenská národní rada", "context": "Slovenská národní rada (slovensky Slovenská národná rada) byl nejvyšší slovenský zákonodárný orgán, kontinuálně existující v rámci Československa od 40. let 20. století do roku 1992. Slovenská národní rada vznikla koncem roku 1943 jako společný orgán slovenského komunistického i nekomunistického odboje, který uzavřel dohodu o spolupráci (vánoční dohoda). Vznik SNR probíhal zdola, paralelně (a zčásti v rivalitě) s dalšími slovenskými odbojovými skupinami navázanými na zahraniční československý odboj okolo Edvarda Beneše. Zatímco tyto skupiny (Flóra, okruh okolo Vavro Šrobára atd.) prosazovaly v státoprávních otázkách víceméně návrat do předmnichovských poměrů, byť s jistou mírou decentralizace státu, SNR prosazovala česko-slovenský vztah jako vztah rovného s rovným (třebaže přesné obrysy státoprávního uspořádání vánoční dohoda neřešila). V letech 1943–1944 byla Slovenská národní rada jen jednou ze slovenských odbojových skupin (byť významnou), bez faktického vládního vlivu. To se změnilo během slovenského národního povstání od srpna 1944, kdy se SNR stala zákonodárným a výkonným orgánem na území ovládaném povstalci. V počátcích povstání ovšem SNR svedla mocenský boj o vedoucí roli na osvobozeném území. Do Banské Bystrice totiž krátce po vypuknutí revolty přesídlil Vavro Šrobár a ustavil zde Revolučný národný výbor (RNV). Předáci SNR Gustáv Husák a Jozef Lettrich ovšem Šrobára donutili RNV rozpustit a včlenit se do SNR. Fungoval v ní pak jako její předseda. 1. září 1944 vystoupila SNR z ilegality a představila se jako reprezentant státní moci na Slovensku a vzhledem k existenci souvislého povstalci kontrolovaného území se i fakticky ujala těchto pravomocí. Pro exekutivní moc vytvořila Sbor pověřenců. Delegace SNR se zároveň letecky přepravila do Londýna a jednala s Edvardem Benešem. Podrobnější debaty a polemiky o pravomocech SNR a česko-slovenském poměru ovšem nebyly dokončeny, protože na podzim 1944 bylo slovenské národní povstání vojensky poraženo. V období od roku 1945 do roku 1948 byla Slovenská národní rada slovenským zákonodárným sborem.", "question": "Koncem kterého roku vznikla Slovenská národní rada?", "answers": ["1943"]}
{"title": "Želvy", "context": "] Suchozemské želvy jsou proslulé svým pomalým tempem pohybu, který je zapříčiněn jednak jejich těžkým a velkým krunýřem a jednak relativně neefektivním způsobem postavení končetin, které jsou roztažené do stran jako u ještěrek. Sladkovodní želvy, které žijí částečně i na souši, mají na končetinách plovací blány a dlouhé drápy. Pomocí těchto drápů se mohou vyšplhat na břeh či plovoucí klády, kde se pak rády vyhřívají na slunci. Samci mívají drápy delší a používají je ke stimulaci samice při páření. Styl plavání sladkovodních želv připomíná psa (jakoby běh ve vodě), končetiny ale míří do stran. Velké druhy želv plavou spíše méně, ty největší už často jen chodí po dně řek či jezer. Plovací blány mají téměř všechny druhy sladkovodních želv, ale několik druhů, např. karetka novoguinejská, má místo končetin ploutve. Tyto druhy želv pak plavou stejným stylem jako mořské želvy. Mořské želvy žijí téměř výhradně ve vodě a tak mají místo nohou ploutve. Ve vodě pak vypadají jako by se vznášely či létaly.", "question": "Mohou mít želvy ploutve ?", "answers": ["Plovací blány mají téměř všechny druhy sladkovodních želv, ale několik druhů, např. karetka novoguinejská, má místo končetin ploutve."]}
{"title": "Lužánky", "context": "Lužánky (původně Augarten; v hantecu Augec) jsou nejvýznamnějším brněnským městským parkem. Park se nachází v městské části Brno-střed, jeho rozloha činí přibližně 22 hektarů. Jde o nejstarší pro veřejnost otevřený městský park v ČR, prohlášený též za kulturní památku České republiky. První zmínky o Lužánkách pocházejí ze 13. století, kdy brněnský měšťan Niger (Schwarz) věnoval \"lužnou louku\" a na ní postavený hospodářský dvorec nedaleko brněnských hradeb herburskému klášteru. V 16. století přebírají klášter i dvorec jezuité, kteří zde v 18. století budují kapli a okrasnou zahradu pro meditace, duševní činnost a odpočinek. Za vlády Josefa II. byl roku 1786 jezuitský klášter zrušen a celý prostor byl Josefem II. věnován městu Brnu ke zřízení jednoho z prvních veřejných parků ve střední Evropě; pro jeho úpravu uvolnil i svého dvorního zahradníka. Ten místo zchátralého dvorce dal postavit dřevěné kolonády proti dešti s výletní restaurací a Lužánky se tak staly výletním a rekreačním místem Brňanů. V roce 1792 zde byl odpálen první ohňostroj v okolí Brna. Dnešní podobu dal Lužánkám brněnský městský zahradník Antonín Šebánek roku 1840, který přeměnil původní francouzský park na park přírodního charakteru s mnoha vzácnými dřevinami. V roce 1849 byl park stavovským sněmem prohlášen národní památkou, v roce 1958 pak byl prohlášen za kulturní památku. Do 60. let 20. století náleželo území parku ke katastru Velké Nové Ulice a Červené. Od radikální katastrální reformy Brna v této době pak náleželo jeho území ke katastrálnímu území Lužánky, a bylo součástí městského obvodu Brno III.", "question": "Jaká je přibližná rozloha brněnského parku Lužánky?", "answers": ["22 hektarů"]}
{"title": "Mahákášjapa", "context": "Mahákášjapa (sanskrt; v páli Mahákássapa, čínsky 摩, česky Kášjapa Veliký nebo Velký Kášjapa), někdy nazývaný jen Kášjapa, byl jeden z předních žáků Buddhy Šákjamuniho. V zenu je Mahákášjapa považován za 1.patriarchu, v čínských klášterech se jeho socha nachází po Buddhově pravici. == Život == === Za života Buddhy === Mahákášjapa prý žil se svou chotí dvanáct let asketickým životem a v naprosté cudnosti. Jakmile se setkal s Buddhou, okamžitě se stal jeho žákem. Pomáhal mu v šíření nauky a byl znám především svou přísnou askezí. I když mu Buddha Šákjamuni mnohdy nabízel, aby někdy od své askeze upustil a přijal pozvání do domu některého stoupence z laické obce, Mahákášjapa vždy odmítl. Jakmile Buddha umřel, jeho tělo položené na hranici se nepodařilo zapálit. Jakmile dorazil i Kášjapa, hranice vzplála. === První buddhistický koncil === Po Buddhově smrti se Mahákášjapa ujal vedení sanghy. Byl zastáncem přísného dodržování vinajanových zásad. Necelý rok po Buddhově smrti svolal první buddhistický koncil, jelikož nebyl spokojen s dodržováním řádových pravidel, zejména co se týše mnichů ve Vaišálí. Na koncilu došlo k roztržce mezi ním a Ánandou. Mahákášjapa vyčítal Ánandovi, že doposud nedosáhl stavu arhata, i když se koncilu účastnili prakticky samí arhati. Dále mu vyčítal, že se zasloužil o založení řádu mnišek, když o něj prosil kvůli své matce samotného Buddhu. Ánanda dále nechtěl po Buddhovi Šákjamunim přesné instrukce ohledně vinajapitaky. Mělo to za následek pozdější nedodržování řádových pravidel a štěpení hnutí. Poslední věcí se Ánanda provinil v Kášjapových očích tím, že nepožádal Buddhu o to, aby si prodloužil život. Na koncilu se Mahákášjapa dotazoval Ánandy na Buddhovy promluvy, z čehož vznikl první oddíl Tipitaky (sa. Tripitaka) Suttapitaka (sa. Sútrapitaka). Systematicky kladl otázky také mnichu Upálimu. Z jeho odpovědí vznikla druhá část Tripitaky, Vinajapitaka. === Čekání na Maitréju === Podle tradice byl Mahákášjapa pohřben ve stavu hlubokého samádhi do hory, kde očekává příchod buddhy příštího věku, Maitréji. Má tam Šákjamuniho roucho, které mu předá. == Odkazy == === Reference === === Literatura === FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. LOPEZ, Donald S. Příběh buddhismu: průvodce dějinami buddhismu a jeho učením. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2001. ISBN 80-86598-54-3. MILTNER, Vladimír. Vznik a vývoj buddhismu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-410-4. WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002.", "question": "Kdo je v zenu považován za 1. patriarchu?", "answers": ["Mahákášjapa"]}
{"title": "Metr", "context": "Hektometr se prakticky nepoužívá. Jen na železnici je zaveden jako vzdálenost dvou hektometrovníků. Hektometrovníky jsou kamenné (betonové) patníky rozmístěné kolem trati a je na nich vyznačena vzdálenost. Sama poloha bodu na trati se ale udává v kilometrech s přesností na tisíciny (fakticky tedy na metry), např. \"silniční přejezd km 1,456\", případně \"návěstidlo v km 44,500\". KilometrKilometr (značka km) je délková jednotka, 103 neboli 1 tisíc metrů. Udávání vzdáleností v kilometrech je běžné například v dopravě. Při udávání polohy na silnicích se běžně hovoří o půltých kilometrech, např. \"nehoda na 44. a půltém kilometru dálnice D1\". Vyšší násobkyVyšší násobky vyjádřené předponami, jako megametr, gigametr apod. se nepoužívají, pro takové větší rozměry a vzdálenosti se mluví o prostých násobcích (tisících, milionech apod.) kilometrů, případně se vyjadřují jinými, zejména astronomickými délkovými jednotkami - parsek, světelný rok apod. == Historie == === Kyvadlový metr === Roku 1668 anglický klerik a filozof John Wilkins navrhl v eseji desítkovou soustavu měření délek, inspirován Christopherem Wrenem k použití délky kyvadla, jehož půlperioda (kyv, půl kmitu) trvá jednu vteřinu, známého jako sekundové kyvadlo. Christiaan Huygens změřil tuto délku jako 38 královských (nizozemských) palců čili 39,26 anglických palců. Dnes se rovná 997 mm. Oficiálně na to nikdo nereagoval. V roce 1670 lyonský biskup Gabriel Mouton rovněž navrhl univerzální délkovou jednotku opřenou o desítkovou číselnou soustavu založenou na zemské souřadnicové minutě resp. na délce kyvadla s periodou jedné vteřiny. A roku 1675 italský vědec Tito Livio Burattini ve svém díle Misura Universale (Univerzální míra) použil výraz \"metro cattolico\" (\"obecná míra\"), odvozené z řeckého μ κ (métron katholikón) pro označení normové délky odvozené z kyvadla. === Poledníkový metr === Jako výsledek francouzské revoluce francouzská Akademie věd ustavila komisi pro stanovení prosté stupnice všech měr. 7. října 1790 komise doporučila desítkový číselný systém a 19. března 1791 doporučila přijetí termínu \"mè\" (\"míra\"), základní jednotky délky definovanou jako desetimilióntinu vzdálenosti severního pólu a rovníku po pařížském poledníku. Obvod Země tedy činil přesně 40 000 km. Roku 1793 Národní shromáždění Francouzů přijalo tento návrh. Později metr začaly používat i jiné země, např. Anglie od roku 1797. V této podobě poledníkové definice se metr stal základem metrické soustavy.", "question": "Jaká je značka metru?", "answers": ["m"]}
{"title": "Temno (román)", "context": "Praha: Český klub, 2000. 637 s. ISBN 80-85637-53-7.Vycházela i vydání s poznámkami v edici Mimočítanková četba, např.: JIRÁSEK, Alois. Temno: Historický obraz: Mimočítanková četba pro odborné školy. 2., nezm. vyd. v SPN. Praha: SPN, 1959. 598, [2] s.Román byl též zdramatizován: MAREK, Jan a JIRÁSEK, Alois. Temno: Dramatizace [stejnojm.] románu Aloise Jiráska. 1. vyd. Praha: Dilia, 1989. 45 s. ISBN 80-203-0067-8. == Dílo dostupné online == V digitální knihovně Kramerius 4 je veřejně přístupná řada děl Al. Jiráska, a to i několik vydání románu Temno. Uvádíme odkaz na 20. vydání z roku 1930: JIRÁSEK, Alois. Temno: historický obraz. 20. vydání. V Praze: Nakladatelství J. Otto, 1930. 768 s. Dostupné online == Reference == == Literatura == Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. [Viz kapitolu \"Pobělohorská doba – doba temna\" na str. 459–460; napsal Zdeněk Pešat.] FIALA, Jan. Temno, doba Koniášova. 1. vyd. Benešov: EMAN, 2001. 324 s., [11] s. obr. příl. ISBN 80-86211-20-7. [Autor mj. rozebírá i Jiráskovo \"Temno\" a líčí spory, které se o tento román vedly.] JANÁČKOVÁ, Jaroslava.", "question": "Jaký román je Temno?", "answers": ["historický"]}
{"title": "Umělá inteligence", "context": "Umělá inteligence (UI, anglicky Artificial intelligence, AI) je obor informatiky zabývající se tvorbou strojů vykazujících známky inteligentního chování. Definice pojmu \"inteligentní chování\" je stále předmětem diskuse, nejčastěji se jako etalon inteligence užívá lidský rozum. S tímto pojmem poprvé přišel John McCarthy v roce 1955. Výzkum umělé inteligence je vysoce odborný a specializovaný, navíc je rozdělen do několika polí, které často nelze názorově spojit. Celý výzkum se rovněž dělí na několik technických problémů; některá podpole se zabývají řešením konkrétních problémů, některá zase například na použití konkrétních nástrojů či dosažení konkrétních aplikací. Otázka, je-li možné sestrojit umělou inteligenci je také úzce spjata s problémem vědomí, s otázkou výpočtů, které provádí lidský mozek sám nebo s otázkou evoluce kognitivních schopností. Podobnými dilematy se zabývá filosofie umělé inteligence. Mezi hlavní problémy v rámci výzkumu umělé inteligence patří uvažování, znalosti, plánování, učení, zpracovávání přirozeného jazyka (komunikace), vnímání a schopnost se pohybovat či manipulovat s předměty. Dosažení obecné inteligence je stále jedním z hlavních cílů výzkumu v tomto oboru. Z psychosociálního hlediska je umělá inteligence jednou z forem ne-lidské inteligence. Související informace naleznete také v článku Turingův test. Na tomto srovnání spočívá také myšlenka Turingova testu, kterou vyjádřil informatik Alan Turing v roce 1950 ve svém článku \"Computing machinery and intelligence\". Ve zkratce tvrdí, že za inteligentní můžeme stroj prohlásit, nerozeznáme-li jeho lingvistický výstup od lingvistického výstupu člověka. Argument čínského pokoje je často pokládán za protiargument k Turingovu testu. Uvažuje, že by mohl existovat stroj, který by inteligentní chování simuloval připravenou sadou reakcí na všechny možné otázky, aniž by nad čímkoliv \"přemýšlel\". Ve stejném článku, v jakém Alan Turing navrhl svůj slavný test (sám ho nazýval \"imitační hra\") předpovídal, že za padesát let (tj. na přelomu milénií) budou mít počítače paměťovou kapacitu 109 bitů a rozhodčí imitační hry bude mít pouze 70% šanci, že správně pozná lidskou inteligenci. Zatímco se odhad paměťových schopností ukázal být neobyčejně přesným, neumí dnešní počítače pracovat s lidským jazykem zdaleka tak dobře, jak asi Turing doufal. Počáteční nadšení se totiž postupem času měnilo v hlubokou skepsi.", "question": "Kdo poprvé přišel s pojmem Uměla inteligence?", "answers": ["John McCarthy"]}
{"title": "Jan Eskymo Welzl", "context": "Nejzávažnějším omylem je zřejmě Welzlovo tvrzení, že na Novosibiřských ostrovech žili Eskymáci. Ve skutečnosti na tomto sousostroví původní obyvatelé nežili a veškeré osídlení tvořilo několik ruských lovců, rybářů, z nichž někteří měli jakutské pomocníky. Welzl však podrobně popsal kulturu a zvyky novosibiřských Eskymámků a uvádí i ukázky jejich údajného jazyka. Ty jsou ovšem jednoznačně smyšlené a svědčí o tom, že autor žádný z eskymáckých dialektů neovládal. Autor rovněž popisuje nesmyslné metody lovu velryb nebo fantastická zvířata, včetně \"Ďáblovy ryby\", masožravé nestvůry, schopné vylézt na břeh, jíž měl Welzl usmrtit pomocí dynamitu. Welzl o sobě rovněž tvrdil, že se mu povedlo sestrojit perpetuum mobile. Velkým kritikem Welzlova díla byl kanadský polární badatel islandského původu Vilhjalmur Stefansson, který Welzla obviňoval ze lhaní a falšování údajů. Welzl se většiny nepřesností patrně nedopustil úmyslně. Nicméně nerozlišoval mezi vlastními zážitky a zprávami z druhé ruky. Další nepřesnosti a omyly vznikly během úprav a přepisů jeho vyprávění a dopisů. Nelze zapomínat, že skutečnými autory Třiceti let na zlatém severu a dalších \"Welzlových\" knih jsou B. Golombek a E. Valenta, případně R. Těsnohlídek, kteří jim vtiskli svou autorskou invenci a četná fakta značně upravili. Welzlovo dílo inspirovalo také Svěráka a Smoljaka k vytvoření postavy všeumělce, legendárního Járy Cimrmana. Vedle Těsnohlídka, Golombka a Valenty jsou s Welzlovým jménem spojeni také bratři Čapkové, kteří první vydání Třiceti let na zlatém severu opatřili předmluvou. Američany v 30. letech 20. století Welzl uchvátil natolik, že kniha Třicet let na zlatém severu dostala v roce 1932 peněžní ocenění 10 000 dolarů, ale J. E. Welzl ale ani dolar.[zdroj? ] == Ohlasy v kultuře == Divadlo Husa na provázku uvedlo 28. října 1976 podle života J. E. Welzla premiéru inscenace Velký vandr, režie Peter Scherhaufer Televizní film Požírač medvědů(1996) - laskavá komedie ze života polárníka, spisovatele a pábitele J. E. Welzla. Hrají: J. Satinský, V. Javorský, B. Polívka, D. Kaplanová, M. Lasica a další. Kamera V. Myslivec. Scénář a režie P. Jandourek.", "question": "Koho inspirovalo Welzlovo dílo k vytvoření postavy všeumělce, legendárního Járy Cimrmana?", "answers": ["Svěráka a Smoljaka"]}
{"title": "Skylab", "context": "V letech 1973 - 1974 na ní pracovaly tři trojčlenné posádky, vesměs občané USA. Délkou pobytu (28, 59 a 84 dní) vytvořili kosmonautické světové rekordy, překonané po čtyřech letech (1978) posádkou sovětského Sojuzu 26. Původně měl na úspěšný program Apollo navazovat rozsáhlý program Apollo Applications. Byl však vládou a kongresem USA seškrtán rozpočet NASA a projekt předčasně zrušen. Bylo rozhodnuto o redukci plánů, postavit a provozovat orbitální stanici Země. Původně se počítalo s tím, že Skylab bude vynesen na oběžnou dráhu raketou Saturn IB. Vzhledem k její omezené nosnosti se tedy plánovalo, že stanice bude vynesena na oběžnou dráhu v neobyvatelném stavu a že bude dokončena teprve tam. Po zastavení programu Apollo však NASA měla k dispozici nosič Saturn V o podstatně vyšší nosnosti. Projekt byl proto pozměněn a orbitální stanice byla vynesena na oběžnou dráhu v obyvatelném stavu. Jako základ stanice byl využit upravený modul S-IVB, který byl normálně montován buď jako 2. stupeň nosiče Saturn 1B nebo jako 3. stupeň nosiče Saturn 5. Hmotnost stanice byla 77 088 kg, průměr až 6,7 metru, délka i s připojenou dopravní lodí 36,1 metru. Byla tedy několikanásobně větší, než předchozí sovětské stanice Saljut. V spodním patře byla vědecká laboratoř a dvě obytné místnosti, z toho ložnice byla členěna na tři kóje. Dále zde byla toaleta. V horním patře byly skladovací prostory. Mimo těchto prostor byly na stanici další prostory s nádržemi, spojovací adaptér pro obslužné lodě s kosmonauty, na výklopné konstrukci sluneční dalekohled. Zásobování energií obstarávaly sluneční panely. Vynesení stanice Skylab na oběžnou dráhu je označováno jako let Skylab 1.", "question": "Kolik let kroužila kosmická stanice Skylab kolem Země?", "answers": ["6"]}
{"title": "Deismus", "context": "Deismus i osvícenství se více spoléhají na individuální lidské možnosti a schopnosti pokroku, prosazují lidskou samostatnost, individuální svobodu a náboženskou toleranci. Podobné názory se ovšem vyskytovaly už ve starověku (Platón, Epikúros, Plútarchos, Cicero), v buddhismu nebo v raném islámu (Averroes) a od 19. století v Evropě převládají. Německý sociolog Max Weber mluvil o procesu \"odkouzlení světa\". Slovo \"deismus\" v tomto smyslu poprvé použil kalvínský teolog Pierre Viret roku 1564 jako pejorativní označení svých protivníků, kteří odmítali Boží zjevení a Ježíše Krista. Deistické názory vznikly s rozpadem středověkého světa, s oslabením veřejného vlivu náboženství v renesanci, s objevem antické literatury a filosofie, se zvýšeným zájmem o poznávání světa, se zámořskými objevy i zápasem zejména vzdělaných vrstev o větší svobodu. Už mezi vzdělanci 16. století se rozšířily jako reakce na občanské a náboženské války, vyvolané reformací, a z naléhavé potřeby náboženské tolerance. Erasmus Rotterdamský, Thomas More, Michel de Montaigne, Jean Bodin nebo Hugo Grotius, ti všichni se snažili o rozumové umírnění náboženských sporů. Deisté zastávali názor, že náboženství, jaké lidská společnost nutně potřebuje, lze založit na rozumovém náhledu, který je všem lidem stejně vrozený, sami se nazývali \"svobodnými mysliteli\" (freethinkers) a opírali se o přirozenou teologii a přirozené právo. Jakožto racionalistické a individualistické hnutí nebyl deismus dlouho příliš populární a oslovoval především vzdělance. Britský deismus začíná dílem Herberta z Cherbury (1581-1648), zastánce přirozeného, rozumově založeného křesťanství a \"vrozených idejí\", s nimiž si člověk i společnost mohou vystačit. Jeho latinská kniha \"O pravdě\" vyšla poprvé v Paříži roku 1624. Thomas Hobbes (1588-1679) a Baruch Spinoza (1632-1677) k tomu přidali kritiku Bible. Roku 1690 ale vydal John Locke (1632-1704) \"Esej o lidském rozumu\", kde právě myšlenku vrozených idejí ostře kritizoval a odmítl. Oporou deistického myšlení tak přestal být rozum a božský zákon a na jejich místo nastoupila přímá a zejména smyslová zkušenost (empirismus). Teprve v 18. století se mezi deisty objevují radikální skeptici (David Hume) a materialisté, kteří pak převládli ve francouzském osvícenství (Voltaire, Rousseau, Pierre Bayle, encyklopedisté).", "question": "Kdo poprvé použil slovo deismus?", "answers": ["Pierre Viret"]}
{"title": "Noha", "context": "Noha je jedna ze čtyř končetin, nese váhu celého těla, pomáhá udržovat vzpřímený postoj a umožňuje pohyb. Noha se může obecně nazývat zadní končetina. U člověka je nejdistálnějším (nejvzdálenější od trupu) oddílem dolní končetiny, se kterou se nesmí zaměňovat, stejně jako ruka je oddílem horní končetiny. Nepřesně je někdy anatomická struktura zvaná noha zaměňována za dolní končetinu. Noha člověka se skládá z 26 kostí. Hlezenní kloub spojuje nohu s bércem. Kostra nohy je vyklenuta do podélné a příčné klenby. Kosti dolních končetin jsou mnohem pevnější a kvůli tomu také méně pohyblivé. Obrázky, zvuky či videa k tématu noha ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo noha ve Wikislovníku", "question": "Z kolika kostí se skládá noha člověka?", "answers": ["26"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Maximální rozměry 61 x 30 m, minimální 56 x 26 m, rohy hřiště zaobleny hrazením o poloměru 7 až 8,5 m. Pro úpravu ledové plochy se od 50. let 20. století používají rolby. == Puk == Puk (někdy též nazývaný touš či prostě kotouč) je drobný předmět tvaru velmi plochého válce, který se používá ke hře při ledním hokeji. Puk má zhruba průměr 76,2 milimetrů (3 palce anglické míry), výšku 25,4 mm (1 palec anglické míry) a hmotnost od 156 do 170 gramů, ovšem tyto parametry mohou být mírně pohyblivé a liší se třeba pro žákovské kategorie. == Hokejové ligy a turnaje == National Hockey League (NHL) je nejprestižnější hokejová liga na světě, které se účastní týmy z USA a Kanady. Kontinentální hokejová liga (KHL) je druhou nejlepší hokejovou ligou na světě, zúčastňují se jí týmy hlavně z Východní Evropy a Severní Asie. Lední hokej na olympijských hrách se hraje od roku 1920 Mistrovství světa v ledním hokeji se poprvé konalo v roce 1920 v rámci olympijských her Euro Hockey Tour je série hokejových turnajů, kterých se účastní reprezentační výběry Česka, Finska, Švédska a Ruska Czech Hockey Games je hokejový turnaj konající se v Česku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Karjala Cup je hokejový turnaj konající se ve Finsku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Channel One Cup je hokejový turnaj konající se v Rusku.", "question": "Týmy kterých zemí se účastní turnajů Euro Hockey Tour?", "answers": ["Česka, Finska, Švédska a Ruska"]}
{"title": "Pernštejnové", "context": "Páni z Pernštejna (německy von Pernstein) či Pernštejnové byli výrazný šlechtický rod původně z jihozápadní Moravy. Největšího rozmachu dosáhli v 16. století, kdy patřili spolu s Rožmberky k nejmocnějším rodům České koruny. Jen Rožmberkové a právě Pernštejnové mohli mít v areálu Pražského hradu, v sousedství krále, své paláce (ten pernštejnský se dnes nazývá Lobkovický palác). Rozšiřováním pozemkového vlastnictví a rozumným hospodařením, včetně využití tzv. režijního hospodářství, se rod nakonec stal jedním ze tří nejbohatších v českých zemích. Rodu náležela rozsáhlá panství jak na Moravě (Pernštejn, Zubštejn, Aueršperk, Pyšolec, Louka, Mitrov, Jimramov, Víckov, Lísek, Dalečín, Rysov, Jakubov, Helfštejn, Plumlov. , Prostějov, Tovačov, Lipník nad Bečvou, Přerov, Hranice, Drahotuše aj.) tak zejména od přelomu 15. a 16. století i v Čechách (Pardubice, Kunětická hora, Potštejn, Rychnov. nad Kněžnou, Litice, Brandýs nad Labem, Častolovice, Lanšperk, Rychmburk, Lanškroun, Holice, Dašice aj.) Ve východních Čechách významně ovlivnili tamní hospodářství i utváření krajiny založením soustavy rybníků a zavodňovacích struh, z nichž mnohé přetrvaly dodnes. Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí, s průměrným věkem dožití asi 70 let; někteří členové rodu měli potomky i ve více než šedesáti letech. Přesto Pernštejnové nakonec, podobně jako jiné starobylé české rody, vymřeli v neklidném 17. století; po meči roku 1631 (rok po Smiřických, dvacet let po svých velkých soupeřích Rožmbercích), po přeslici roku 1646. Jejich dědici – včetně erbu – se stali Lobkovicové. Užití predikátu \"z Pernštejna\" je doloženo poprvé v roce 1285 a poté roku 1292. Konec 13. století je tak uvažován jako doba přesídlení rodu na rodové sídlo. Jméno Pernštejn je nejčastěji spojováno s německým výrazem Bärenstein (\"medvědí kámen\") – podhradím totiž protéká říčka Nedvědice (Medvědice). Poněmčené názvy byly pro šlechtu ve středověku obvyklé. Rodovým heslem Pernštejnů bylo Kdo vytrvá, vítězí. Za erb přijali černou hlavu zubra se zlatou houžví v nozdrách, pole štítu bylo nejprve stříbrné, od 16. století se zobrazovalo jako zlaté. Přesný původ erbu není znám (erbovní pověst viz níže). Přestože byli Pernštejnové v době renesance takřka nejbohatší rod v českých zemích, o jejich počátcích mnoho informací chybí. Původně se nazývali páni z Medlova. Prapředkem pernštejnského rodu byl syn Gotharda z Medlova Štěpán (†1235), purkrabí hradu Děvičky na jižní Moravě a správce hradu Veveří, poprvé se píšící i po hradě Pernštejně.", "question": "Z které oblasti dnešní České republiky pochází šlechtický rod Pernštejnů?", "answers": ["z jihozápadní Moravy"]}
{"title": "Ekvádor", "context": "Ekvádor, oficiálně Ekvádorská republika (španělsky Ecuador nebo República del Ecuador), je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy. Španělské slovo Ecuador znamená \"rovník\". Vlajka Ekvádoru se skládá ze tří vodorovných pruhů. Vrchní pruh se rozkládá na vrchní polovině vlajky a má barvu žlutou. O spodní polovinu vlajky se dělí barva modrá a červená . Žlutá a červená barva symbolizují vlajku Španělskou, protože Španělsko tuto oblast kolonizovalo. Modrá má symbolizovat oceán kterým je Ekvádor a Španělsko odděleno. Do modré části a kouskem do žluté části pak ještě zasahuje ekvádorský znak, na kterém je obrázek znázornující čistou krajinu Ekvádoru, kolem obrázku jsou větvičky a na obrázku sedí kondor. Ekvádorská vlajka je podobná vlajce kolumbijské a venezuelské. Související informace naleznete také v článku Dějiny Ekvádoru. Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří si indiány podmanili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních velkovlastníků půdy. Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních převratů. V roce 1972 armádní junta provedla puč vlády Velasca Ibarry a započala diktatura Guilermo Rodrígeze. V roce 1979 byl obnoven civilní demokratický režim. Od té doby do současnosti zažil Ekvádor ekonomickou krizi na přelomu 80. a 90. let, otevření se mezinárodnímu obchodu, vzestupy a poklesy vlivu církve, opozice a poměr sil mezi kapitány tamního průmyslu a zástupci původního obyvatelstva. Z událostí z poslední doby, týkající se současného prezidenta, Rafaela Correy, lze připomenout revoltu policistů z 30. září 2010, kdy se země ocitla na týden v chaosu. Související informace naleznete také v článku Geografie Ekvádoru. Krajina Ekvádoru je velmi různorodá a dá se rozdělit do tří částí (západní, centrální Andy a východní), které se od sebe výrazně liší klimatem, biotypem, ale i zvyky.", "question": "Co znamená španělské slovo Ecuador?", "answers": ["rovník"]}
{"title": "Vysoké učení technické v Brně", "context": "Počáteční rozvoj fakulty probíhal za podpory brněnské chemické komunity a zvláště ve spolupráci s chemickým odborem PřF MU v Brně, která tak vrátila chemické fakultě její pomoc, kterou poskytla chemickým oborům po zřízení Masarykovy univerzity v r. 1919. V roce 1994 se fakulta úspěšně podrobila druhé akreditaci společně s chemicko-technologickými fakultami v ČR. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. První elektrotechnický obor byl na VUT vyučován již od roku 1905. Po obnovení univerzity byla v roce 1956 zřízena samostatná fakulta energetická, která byla následně transformována na fakultu elektrotechnickou. V roce 1993 fakulta podchytila masivní nástup výpočetní techniky, změnila svou strukturu a přejmenovala se na Fakultu elektrotechniky a informatiky (FEI). Ani to ale nestačilo, proto v roce 2002 vzniká samostatná Fakulta informačních technologií a mateřská fakulta mění svůj název na Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií. A o rok později získala akreditaci nových moderně pojatých studijních programů ve strukturovaném studiu. Na fakultě studuje asi 4 000 studentů v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu. Studium na fakultě je orientováno na široké spektrum vědeckých oblastí: řídicí technika a robotika, biomedicínské inženýrství, silnoproudá elektrotechnika a elektroenergetika, elektronika a elektrotechnologie, mikroelektronika, radioelektronika, teleinformatika a audioinženýrství. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta informačních technologií VUT v Brně. Již v roce 1964 vznikla na fakultě elektrotechnické katedra samočinných počítačů.", "question": "Odkdy se na Vysokém učení technickém vyučuje elektrotechnika?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Hrubá srst je tvořena hrubými silnými pesíky a velmi hustou podsadou. Upravuje se trimováním. Zvláštní druh srsti se nechává plstnatět a formuje se postupně do provazců nebo ploten. Všichni psi línají, obvykle 2× ročně. U kudrnaté a hrubé srsti se ale odumřelé chlupy zachycují v ostatních chlupech a samy nevypadávají. Základem zbarvení srsti je pigment melanin, přesněji jeho formy, černý eumelanin a hnědý feomelanin. Výsledné zbarvení srsti je fenotypový projev účinku genů, které řídí druh produkovaného pigmentu, tvar pigmentových granulí, množství granulí v chlupu s jejich rozvrstvení. U psů je řízeno asi 12 geny z celkem 12 lokusů. Výsledná barva srsti je výsledkem vzájemného působení těchto genů, přičemž stejný fenotypový projev nemusí znamenat, že psi jsou stejného nebo alespoň podobného genotypu. Například černě zbarvený pes je většinou černý působením tzv. dominantní černé na lokusu K, jedná se o dominantní alelu, která potlačuje vznik feomelaninu. Pes s genotypem Kk a KK bude černý. Ovšem stejnou barvu srsti může mít i jedinec kk, bude-li zároveň recesivním homozygotem v aguti-sérii, tzn. aa kk. Podobně funguje i žluté zbarvení – může být dáno působením genu v aguti-sérii nebo v sérii Extension, nebo zbarvení bílé. Pro podrobnější informace viz článek Genetika zbarvení psů. Počet dechů u malého psa se pohybuje v rozmezí 15 až 30 za minutu, u velkého psa pak mezi 10–20 za minutu. Krev psa tvoří asi 10% jeho tělesné hmotnosti, psí srdce pak skoro 0,8% tělesné hmotnosti, což je více v porovnání s ostatními savci. Tepová frekvence u malých plemen se pohybuje mezi 90 – 120 pulsy za minutu, u velkých plemen 60 – 90 pulsů za minutu, u štěňat je normální tepová frekvence i 200 pulsů za minutu. Pes je teplokrevný živočich a má stálou tělesnou teplotu mezi 37,5–39 °C. U štěňat může být fyziologická teplota až do 39,5 °C. Obecně nejvyšší teplota je naměřena večer, nejnižší ráno, mírně zvýšená teplota může být důsledek stresu, strachu nebo fyzické námahy zvířete. Tělesná teplota se zjišťuje pomocí teploměru zasunutého do konečníku psa, hodnocení povrchové teploty či vlhkosti nosní houby není směrodatné. Feny pohlavně dospívají v 7. až 12. měsíci života. V tomto veku jsou schopné rozmnožovaní, i když krytí se při prvním hárání nedoporučuje z vícerých důvodů. Prvním z nich je nedokončený vývoj kostry a s tím související nedostatečný prostor v pánvi. Dalším je pozastavení tělesného vývoje feny při březosti. Často se můžeme setkat s názorem, že při prvním hárání fena nemůže zabřeznout. Jde o mylný názor.", "question": "Kolikrát za minutu se nadechne velký pes?", "answers": ["10–20"]}
{"title": "Navarrské království", "context": "Navarrské království (baskicky: Nafarroako Erresuma; francouzsky: Royaume de Navarre; španělsky: Reino de Navarra), dříve Pamplonské království, bylo evropské království ležící na Pyrenejském poloostrově u Atlantického oceánu. Vzniklo roku 824, kdy tamní baskický vůdce Íñ Arista získal titul pamplonského krále a ukončil nadvládu Franské říše. Roku 1513 zabrala Kastilie jižní část Navarrského království, to však zůstalo nezávislé až do roku 1589, kdy byla zřízena personální unie s Francií. V roce 1620 se začlenilo do Francouzského království a zaniklo. Ovšem toto území užívalo společně s provincií Béarn jistý stupeň autonomie až do roku 1792. Mapy Znaky a vlajky Seznam navarrských králů Dějiny Španělska Dějiny Francie", "question": "Na kterém poloostrově leželo Navarrské královstvi?", "answers": ["na Pyrenejském poloostrově"]}
{"title": "Kartágo", "context": "Féničané na omezenou dobu dokázali ovládnout celou Sicílii. Celá oblast později přešla pod vedení a ochranu Kartága, které obratem odeslalo své vlastní kolonisty k založení nových měst nebo k posílení těch, které odmítaly Týros a Sidón. První kolonie byly vytvořeny na dvou cestách k iberskému minerálnímu bohatství - podél afrického pobřeží a na Sicílii, Sardínii a Baleárských ostrovech. Centrum Fénického světa by Týros, sloužící jako ekonomické a politické jádro. Moc tohoto města ubývala následkem mnoha obléhání a jeho následném zničením Alexandrem Velikým. Role vůdce pak přešla na Sidón, a případně Kartágo. Každá kolonie sice platila poplatky buď Tyru, nebo Sidonu, ale žádný z nich neměl kontrolu nad koloniemi. To se změnilo s nástupem Kartága, jakmile Kartáginci ustanovili své vlastní starosty k vládě nad městy a samo Kartágo si ponechalo mnoho přímé kontroly nad koloniemi. Tato politika vedla nakonec k přeběhnutí iberských měst k Římanům během punských válek. Kartáginci mluvili punsky, dialektem féničtiny. Kartágo bylo vybudováno na útesu s přístupem k moři na jihu a severu. Pozice města z něj učinila mistra středomořského námořního obchodu. Všechny lodě přeplouvající moře musely proplout mezi Sicílií a pobřežím Tuniska, kde bylo Kartágo postaveno, což dopřálo městu obrovskou moc a vliv. Uvnitř města byly vybudovány dva velké umělé přístavy - jeden jako kotviště obrovské městské flotily 220 válečných lodí a druhý pro obchod. Oba přístavy přehlížela obezděná pevnost. Město mělo pevné hradby, 37 km na délku, delší než hradby srovnatelných měst. Většina hradeb se nacházela na pobřeží a tak mohlo být méně působivé jak kartáginská kontrola nad mořem ztěžuje útok z tohoto směru. 4-5 km dlouhé hradby v mořské úžině na západě byly skutečně neproniknutelné. Město mělo také velké pohřebiště (nekropoli), náboženskou oblast, tržiště, radnici, pevnosti a divadlo a bylo rozděleno do čtyř stejně velkých sídlišť se stejným rozložením. Zhruba v centru města stála vysoká citadela nazývaná Byrsa. Bylo to jedno z největších měst helénistického období (dle některých odhadů byla větší pouze Alexandrie) a až do průmyslové revoluce patřilo mezi největší města v historii. Říše Kartága byla silně závislá na obchodu s Tartéssem a jinými městy na Pyrenejském poloostrově, od kterých získávala obrovské množství stříbra, olova, a mnohem důležitější cínovou rudu, která byla přísadou k výrobě bronzových předmětů. Její obchodní vztahy s Ibery a námořní síla, která zajistila kartaginský monopol v obchodu s Británií bohatou na cín a Kanárskými ostrovy, jí umožnily stát se jediným významným překupníkem cínu a výrobcem bronzu.", "question": "Jakým jazykem se mluvilo v Kartágu?", "answers": ["punsky"]}
{"title": "Kolbachovo číslo", "context": "Kolbachovo číslo je jedním z ukazatelů jakosti sladovnického ječmene a sladu. Udává poměr rozpustného dusíku ve sladině k celkovému obsahu dusíku ve sladu. Udává se v procentech. V současné době se za optimální Kolbachovo číslo považuje hodnota, která se pohybuje okolo 40.", "question": "Jaká je optimální hodnota Kolbachova čísla?", "answers": ["40"]}
{"title": "Oliver Dohnányi", "context": "V roce 2012 tam uvedl také Smetanovu Prodanou nevěstu a v roce 2017 Bizetovu Carmen. V letech 2013 a 2014 dirigoval mimořádně úspěšné novoroční Gala-koncerty s Dallas Symphony Orchestra. Od sezony 2015/16 byl jmenován hlavním dirigentem Uralské opery v Jekatěrinburgu v Rusku. V roce 2015 získal svou první inscenací opery Philipa Glasse \"Satyagraha\" dvě Zlaté masky - nejvyšší celoruské divadelní ocenění, včetně Zvláštní ceny poroty. Produkce byla představena v Moskevském Velkém divadle (Bolshoi Theater) během festivalu Zlatá maska a okamžitě přitáhla pozornost ruských i mezinárodních kritiků i odborníků. V roce 2017 debutoval operou Leoše Janáčka Kátja Kabanová s americkým souborem Opera Seattle. V témže roce se vrátil do argentinského Teatro Colon v Buenos Aires, kde uvedl Wagnerovu prvotinu Zákaz lásky (Das Liebesverbot). Tuto operu dirigoval rovněž v letech 2014-15 v Teatro Verdi, Trieste. V dubnu 2018 obdržel Oliver Dohnányi Zlatou Masku - nejvyšší cenu ruského divadla v kategorii \"Nejlepší práce dirigenta v opeře\" mezi cca. 85 dirigentů, kteří pracují v Rusku. \"Slovenský dirigent Oliver Dohnányi, který vede soubor jekatěrinburgské Opery (Ural Opera Balet), byl oceněn jako nejlepší dirigent v opeře. Operu, kterou provedl, \"The Passenger\" od Mieczyslawa Weinberga (v ruské premiéře) o přeživším holocaustu a jejím mučiteli, získala další cenu za nejlepší ženskou hlavní roli. První představení bylo natočeno na DVD. http://sputnikimages.com/hier_rubric/photo/5476301.html Za pět let svého působení v Jekatěrinburgu se mu povedlo proměnit poměrně nevýrazný oblastní soubor v jedno z nejlepších operních divadel v Rusku. Na jeho premiéry se sjíždějí znalci i operní kritici nejen z celého Ruska, ale i ze zahraničí. Kromě již spomínaných oper uvedl v ruské premiéře taky Řecké pašije Bohuslava Martinů a dílo soudobého maďarského skladatele Petra Eotvose Tři sestry. Z klasického repertoáru zde diriguje zejména opery Turandot, Kouzelná flétna, Rusalka, Carmen, Bludný Holanďan, Otello, La bohéme či Evžen Oněgin. V roce 2019 se představil australským divákům inscenací Bizetovy Carmen v Adelaide se Státní operou South Australia a v zápětí s Operou Queensland v Brisbane s vysoce oceňovanou produkcí Pucciniho Toscy.", "question": "Jak se jmenuje operní a symfonický dirigent narozený roku 1955 v Trenčíně?", "answers": ["Oliver Dohnányi"]}
{"title": "Oldřich Nový", "context": "Zahájil v roce 1934 komedií \"Štěstí do domu\", která dosáhla 55 repríz místo plánovaných deseti. Pokračoval řadou dalších titulů, dosahujících okolo sta repríz a kritikou kladně hodnocených. Po filmových úspěších se Novému podařilo naplnit divadlo tak, že s jedním titulem vydržel celou sezónu. Eduard Bass nazval v roce 1936 představení Další, prosím \"opereta pro kulturní lidi\". Za okupace se Oldřich Nový nejvíc prosadil ve filmu. Poprvé sice získal filmovou roli již v roce 1922 v němém filmu Přemysla Pražského Neznámá kráska, ale od té doby se objevil jen v malých roličkách. Až roku 1939 přišel Mac Frič a jeho Kristián. To byl Nového nejúspěšnější film. Následovalo mnoho hudebních komedií. Dne 11. června 1936 se oženil s uměleckou fotografkou Alicí Wienerovou (1902–1967), dcerou zámožného ředitele pražské banky. Společně vychovali adoptivní dceru Janu (1937–2006), později provdanou Včelákovou. Po nástupu nacismu hrozila Alici deportace do koncentračního tábora, kvůli jejímu židovskému původu. Nový ji bránil tím, že se s manželkou odmítal rozvést. Oba manželé i divadlo trpěli antisemitskými útoky v tisku i na veřejnosti. Nový byl deportován přes Hagiboru do Osterode v Sasku a jeho manželka měla jít do Terezína.", "question": "Jak se jmenuje film, ve kterém se poprvé objevil Oldřich Nový?", "answers": ["Neznámá kráska"]}
{"title": "Hamburk", "context": "Poblíž se nachází i ZOO, kde žije téměř 3000 druhů zvířat. Část hamburského přístavu Moldauhafen má Česká republika pronajatou do roku 2028. Pronájem části Hamburku od Německa je důsledek postavení Československa na straně vítězů 1. světové války. Z právního hlediska bylo Československo s Německem ve válečném stavu od 28.10.1918 (vznik Československa) až do jeho kapitulace 11.11.1918. V této době došlo i k bojům německé armády s československými legiemi na západní frontě ve Francii u Terronu a Vouziers. Německo v rámci mírové smlouvy z Versailles (podepsána dne 28. června 1919), kromě toho, že uznalo Československo v jeho historických hranicích, tj. včetně německých separatistických pohraničních útvarů Německé Čechy, Šumavská župa, Sudetsko a Německá jižní Morava a vnitřních enkláv Jihlava, Brno a Olomouc, odstoupilo Československu dne 10. ledna 1920 ze svého území Hlučínsko a pronajalo část svých přístavů Štětín a Hamburk v roce 1920 Československu na 99 let. V rámci téže smlouvy byly v Německu internacionalizovány vodní toky vedoucí k těmto přístavům. Německo nesmělo zasahovat do provozu plavidel a mohlo zasáhnout pouze v případě ohrožení svých práv. V rámci Versailleské smlouvy bylo navíc podepsáno, že každých 10 let komise složená ze zástupců Československa, Velké Británie a Německa budou prostory vhodné pro pronájem Československu vytyčovat a že Německo, již v den podpisu Versailleské smlouvy dopředu souhlasí se všemi rozhodnutími a závěry této komise. K realizaci Versailleské smlouvy došlo v Hamburku až v roce 1929, kdy město Hamburk pronajalo vhodné prostory Československu. Při rozdělení Československa dne 31. prosince 1992 připadla celá československá část Hamburku České republice. Česká část Hamburku se nachází ve středu města a přístavu. Je tvořena molem s přilehlým prostorem, administrativními a skladovými budovami.", "question": "Jak se nazývá největší přístav Německa?", "answers": ["Hamburk"]}
{"title": "Papež", "context": "Papež je suverénem Vatikánu a také zároveň nejvyšším představitelem hierarchie římskokatolické církve a biskupem města Říma. Tato diecéze se označuje také jako Svatý stolec (případně též Apoštolský stolec), který je též subjektem mezinárodního práva. Podle katolického učení je papež zástupcem (náměstkem) Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového papeže kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů. Současný papež František byl zvolen na konkláve 13. března 2013 poté, co k 28. únoru 2013 odstoupil jeho předchůdce Benedikt XVI. Následující tituly jsou všechny oficiálními papežovými tituly: římský biskup (episcopus Romanus); náměstek (zástupce) Kristův (vicarius Christi); nástupce apoštola Petra - podle teologie Římskokatolické církve označován za \"prvního z apoštolů. \"; italský primas (primas Itálie); arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae); suverén státu Vatikán; nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus); služebník služebníků Božích (servus servorum Dei). Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul \"papež\" není oficiálním titulem a používá se na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči). Oficiální oslovení: Vaše Svatosti; Svatý Otče. Dříve užívané tituly: patriarcha Západu (opuštěn v roce 2008); vikář Apoštolského stolce; vikář Petrův. hlava Svatého Stolce.", "question": "Kdy byl zvolen současný papež František?", "answers": ["13. března 2013"]}
{"title": "Káva", "context": "Kávovníkové stromy nebo keře se dožívají poměrně vysokého věku (až třiceti let), ovšem v této době už poskytují nižší úrodu; nejvyšší výnosy dávají kávovníky po pěti až šesti letech. Co nejvyšším výnosům je třeba pomoci správnou péčí. Kávovníky se musí, stejně jako jiné pro nás méně exotické rostliny, pravidelně přihnojovat, prořezávat a chránit nově vzrostlé rostliny proti prudkému a žhnoucímu slunci. Z jednoho keře lze získat až 2,5 kg zelené kávy a z té 0,5 kg pražené kávy. Existují tři základní druhy kávovníků, které se odlišují růstem, svými nároky na pěstování i finální chutí kávy. Oblast, ve které kávovník roste, má rovněž vliv na chuť kávy. Kávovníky pěstované ve vyšších nadmořských výškách poskytují kávová zrna jemnější chuti a s nižším obsahem kofeinu. Mezi nejvýznamnější druh kávovníku patří Arabský kávovník. Roste ve vysokých nadmořských výškách. Kávovníky rostoucí v těchto výškách jsou méně odolné proti škůdcům a chorobám, jsou také velmi choulostivé na mrazíky. Vyhovují mu mírnější teploty nepřesahující 24 °C. Plody poskytují nejkvalitnější kávová zrna. Káva z tohoto druhu má nízký obsah kofeinu a její chuť je jemná a nasládle lahodná. Tvoří až 70 % z celkové produkce kávy na světě. Její zpracování je poměrně náročné, zrna se zpracovávají takzvanou \"mokrou metodou\", což znamená, že káva projde procesem fermentace. Tento způsob zpracování je finančně náročnější, a proto je také výsledná cena této kávy vyšší než u ostatních druhů. Druhým významným kávovníkem je robusta. Vyznačuje se tmavší barvou, výraznější, zemitější (drsnější), méně vytříbenou chutí než arabský kávovník. Robusta není tolik náročná na pěstování, je odolnější proti škůdcům a poskytuje vyšší výnosy. Tomuto kávovníku vyhovuje stálejší počasí s vyššími teplotami. Nejlépe snáší teploty kolem 30 °C. Kávová zrna jsou zpracována tzv. \"suchou metodou\", která není tak finančně náročná. Výsledkem je cena výrazně nižší. Používá se především do směsí s ostatními druhy. Ve směsi s arabikou snižuje cenu. Nejméně významným druhem kávovníku je Coffea liberica.", "question": "Je robusta významným kávovníkem?", "answers": ["Druhým významným kávovníkem je robusta."]}
{"title": "Horečka Lassa", "context": "Horečka Lassa je závažné nakažlivé virové onemocnění vyskytující se v Africe. Má charakter hemoragické (krvácivé) horečky. Jmenuje se po místě objevu – první popsaný výskyt byl v roce 1969 v městě Lassa v Nigérii jižně od Čadského jezera, kde na nemoc zemřely dvě misionářky. Virus Lassa patří mezi primitivní arenaviry a pochází z Nigérie. V oblastech, kde se Lassa vyskytuje, patří mezi podstatné důvody úmrtí obyvatel. V 80 % případu má Lassa mírný až nepozorovatelný průběh. Ve zbylých 20 % případů jde o vážnou chorobu postihující skoro všechny orgány.", "question": "Po čem se jmenuje horečka Lassa?", "answers": ["po místě objevu"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Expresionisté v Německu a futuristé v Moskvě uváděli vlastní inscenace jeho her. Marxistický dramatik a režisér Bertolt Brecht pod vlivem Shakespeara vymyslel epické divadlo. Básník a kritik T. S. Eliot argumentoval proti Shawovi, že Shakespearova \"surovost\" (primitivnost) ho ve skutečnosti dělá moderním. Eliot spolu s literárním kritikem G. Wilson Knightem a školou Nové kritiky vedl hnutí směrem k užšímu výkladu Shakespearovy obraznosti. V 50. letech vlna nových kritických přístupů nahradila modernismus a vydláždila cestu pro \"postmoderní\" studie Shakespeara. Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek. V 5. generaci, v polovině 20. století, překládali Erik Adolf Saudek, Jiří Valja, František Nevrla, Otto František Babler, v 6. generace, v 60. a 70. letech 20. století, to byli Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Josef Topol, Václav Renč a Břetislav Hodek. K tzv. moderním překladatelům patří Alois Bejblík, Martin Hilský, Jiří Josek, Milan Lukeš a Antonín Přidal. Jeho tvorba bývá dělena do tří období: 1591–1600: Psal především komedie a historická dramata, často zpracovával staré náměty z anglické minulosti a z antiky. 1601–1608: Přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby vniká pesimismus a píše tragédie a sonety. 1608–1612: Smiřuje se s životem a píše hry, mající charakter tzv. romance, tj. obsahující jak prvky tragédie, tak prvky komedie. Král Jan (1596–1597, King John), Richard II. (1595–1596), Jindřich IV. (1. část) (1597–. 1598, Henry IV, Part 1), Jindřich IV. (2. část) (1597–1598, Henry IV, Part 2), Jindřich V. (1598. –1599, Henry V), Jindřich VI. (1. část) (1591–1592, Henry VI, Part 1), Jindřich VI. (2.", "question": "Koho zásluhou došlo k prvnímu českému překladu Shakespearova díla?", "answers": ["Karla Ignáce Tháma"]}
{"title": "Brasília", "context": "Brasília je hlavní město Brazílie. Leží hluboko ve vnitrozemí, asi 1000 km severozápadně od Ria de Janeiro. Ve městě a jeho okolní aglomeraci (tzn. ve Federálním distriktu) žilo v roce 2016 více jak 3 miliony osob, což z Brasílie dělá čtvrté největší brazilské město. == Přírodní podmínky == Brasília leží na náhorní plošině v Centrální brazilské vysočině v oblasti, kde pramení řeka Tocantins. Nachází se v průměrné nadmořské výšce 1172 m, nejnižší bod leží 1067 m nad mořem a nejvyšší ve výšce 1230 m n. m. Průměrná teplota je po celý rok velmi vyrovnaná, v lednu se pohybuje okolo 23 °C a v červenci 22 °C. V lednu spadne průměrně 310 mm srážek, v červenci nespadnou žádné. == Historie města == Brasília je relativně mladé město, vzniklo jako nová brazilská metropole. Až do jejího vybudování bylo hlavním městem Brazílie Rio de Janeiro (již od roku 1763). Brzy poté, co země získala nezávislost, zrodila se (v roce 1822) myšlenka na vybudování nového hlavního města. Společně s tímto návrhem bylo navrženo jméno pro toto město – mělo se jmenovat právě Brasília. V ústavě byla tato idea zapsaná od roku 1891. K realizaci projektu však došlo až v roce 1954, když začaly přípravné práce. Město bylo založeno a vybudováno v letech 1956–1961 brazilským prezidentem českého původu Juscelinem Kubitschekem. Aby nová metropole nebyla izolovaná, bylo nutno též vystavět letiště a silniční infrastrukturu, které nové město spojily se Sã Paulem, Rio de Janeirem a dalšími důležitými sídly v zemi. Rozložení města odráží jeho moderní charakter; jednotlivé čtvrti jsou oddělené, silnice byly vyprojektovány jako široké a dlouhé mnohaproudé komunikace s mimoúrovňovými křižovatkami. Architektura významných budov, hlavně státních úřadů, které se nacházejí v centru města, patří k nejtypičtějším ukázkám architektury 50. a 60. let 20. století. K slavnostnímu otevření nového hlavního města došlo v roce 1960. Součástí slavnostního obřadu byl i náboženský ceremoniál a na Centrálním náměstí byl vztyčen železný kříž z Portugalska.", "question": "Bylo Rio de Janeiro v minulosti hlavním městem Brazílie?", "answers": ["Až do jejího vybudování bylo hlavním městem Brazílie Rio de Janeiro (již od roku 1763)."]}
{"title": "Olympijská vlajka", "context": "Existují tři vlajky, které se liší od ostatních exemplářů v tom, že jsou po obvodu lemovány šestibarevnými třásněmi a k žerdi jsou upevněny pomocí šestibarevné stuhy. Antverpská vlajka Mezinárodnímu olympijskému výboru věnována na Letních olympijských hrách 1920 belgickým městem Antverpy. Tato vlajka byla předávána mezi organizátory letních olympiád až do roku 1988. Oselská vlajka Mezinárodnímu olympijskému výboru věnována na Zimních olympijských hrách 1952 norským městem Oslo. Tato vlajka je předávána mezi organizátory zimních olympiád. Soulská vlajka Mezinárodnímu olympijskému výboru věnována na Letních olympijských hrách 1988 korejským městem Soul. Tato vlajka je předávána mezi organizátory letních olympiád. == Význam barev == Baron de Coubertin vysvětlil podobu vlajky a význam zobrazených symbolů takto: \"Olympijská vlajka má bílé pozadí s pěti protínajícími se kruhy uprostřed: Modrý kruh – Evropa, Žlutý kruh – Asie, Černý kruh – Afrika, Zelený kruh – Austrálie Oceánie , Červený kruh – AmerikaTato podoba je symbolická; reprezentuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, přičemž těchto šest barev (i s bílým pozadím) se objevuje na všech národních vlajkách současnosti.\" (1931) Textes choisis II, p.470. Přestože baron de Coubertin očividně vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly a MOV uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent, stále některé zdroje uvádí seznamy významů barev.", "question": "Kolik kruhů má olympijská vlajka?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Brýle", "context": "Brýle jsou pomůcka pro korekci vidění, případně pro ochranu zraku. Brýle obvykle sestávají z pevné obruby, do které jsou upevněny buď čočky umístěné před očima člověka pro vizuální korekci (dioptrické brýle) nebo průhledné zornice pro oční ochranu. Moderní brýle jsou obvykle posazeny plastovými sedýlky na nosu a stranicemi s obvykle plastovými koncovkami za boltce uší, které by měly kopírovat. Dioptrické brýle slouží ke korekci krátkozrakosti nebo dalekozrakosti, případně v kombinaci s korekcí vad oka jako je například astigmatismus. Míra korekce vidění čočkami se vyjadřuje prostřednictvím optické mohutnosti v dioptriích. == Dioptrické brýle == V případě dioptrických brýlí se rozlišují čočky na optickém základě: rozptylné - pro korekci krátkozrakosti spojné - pro korekci dalekozrakosti cylindrické, resp. torické (mají různou úroveň korekce v různých rovinách; mohou být v součtu spojné, rozptylné i kombinované) - pro korekci astigmatismu bifokální (mají různou lámavost v horní a dolní části skla; mohou být spojné, rozptylné i kombinované, dolní segment mívá každopádně vyšší plusovou dioptrickou sílu) - pro korekci dosavadní vady kombinované s presbyopií nebo při velmi silné vadě trifokální (jako bifokální, ale je přidán ještě třetí segment pro střední vzdálenost) - např. pro kompenzaci afakie multifokální (podobný princip jako bi- a trifokální, ale změna lámavosti skla je plynulá; viz též níže)Většina brýlových čoček je konkávkonvexní nebo konvexkonkávní (tj. z přední i zadní strany jsou prohnuté stejným směrem, ven od oka), ale velmi silná skla mohou být z některé strany rovná (plano) nebo i bikonkávní, resp. bikonvexní. Extrémně silné brýlové čočky často nevyplňují celou obroučku a jsou vybroušeny v prstenci okolního skla; takové se nazývají lentikulární a v případě rozptylek někdy myodisky.", "question": "Co slouží ke korekci krátkozrakosti nebo dalekozrakosti?", "answers": ["Dioptrické brýle"]}
{"title": "Surrealismus", "context": "Surrealismus (výslovnost syrealismus) je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil. Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou - Prsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu (francouzská předpona sur - nad). Počátky surrealismu navazovaly na dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody a poezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby. Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté.", "question": "Od koho dostal surrealismus první impulsy?", "answers": ["od André Bretona"]}
{"title": "Česko", "context": "To je 34,2 % populace. K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 1,5 miliónů obyvatel (13,9 %). Jako věřící, ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob (6,7 %). Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 2,1 miliónů, tedy 20,6 % obyvatel Česka. Celkem 4,7 miliónu obyvatel (45,2 %) tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo. Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství. Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická církev, která měla 1,08 miliónu věřících (10,4 %), což je pokles oproti roku 2001, kdy se k ní hlásilo celkem 2,7 miliónu věřících (26,8 %). Následovaly velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická, s 52 tisíci členů (0,49 %), a Církev československá husitská, s 39 tisíci členů (0,37 %). Vyšší podíl věřících měla ještě Pravoslavná církev, k níž se přihlásilo 21 tisíc lidí, příznivci jediismu s 15 tisíci, Svědkové Jehovovi s 13 tisíci, Církev bratrská, respektive Křesťanská společenství, obě s 10 tisíci věřícími. Počet vyznavačů judaismu byl 1 500 obyvatel, k islámu se hlásilo téměř 3 500 lidí.", "question": "Jaké náboženství je v Česku nejpočetnější?", "answers": ["křesťanství"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Kůže (cutis) společně se sliznicemi trávicího, dýchacího, močového a pohlavního traktu představují nejen primární mechanické bariéry, kterými se ptáci chrání proti vstupu patogenů do organismu, ale také se podílejí na imunitních reakcích. Kůže ptáků je velmi tenká a takřka neobsahuje kožní žlázy. Skládá se z pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkoží (subcutis). Od kůže jsou také odvozeny kožní deriváty (appendices carnosae) – např. hřebínek, lalůčky, ušnice aj. Unikátním útvarem u ptáků je peří. Podrobnější informace naleznete v článku Kostra ptáků. Vzhledem ke způsobu života a pohybu vykazuje kostra ptáků řadu anatomických odchylek v porovnání se savci (nižší relativní hmotnost, pevnost, pneumatizace většiny kostí a redukce jejich počtu srůstem v některých částech kostry aj.). Kosti jsou díky vysokému obsahu minerálních látek velmi tvrdé a pevné, ale také křehké. Zvláštnostmi ptačí kostry jsou zejména bezzubý zobák, vysoká pohyblivost horního zobáku, plně vyvinutý pletenec hrudní končetiny přeměněné v křídlo, osifikace hrudních úseků žeber a zpevnění hrudníku pomocí háčkovitých výběžků. Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru. Svalstvo končetiny se upíná na synsakrum, femur a tibiotarzum. Běhák svalovinu nemá, podélně jím vedou jen šlachy k prstům. Zajímavá je úprava některých svalů zadní končetiny (m. ambiens, mm. flexores perforantes et perforati), která umožňuje automatické sevření prstů hřadujícího ptáka. Při napnutí šlach těchto svalů zapadnou jejich výrůstky do prohlubní šlachových pochev jako řetěz do ozubeného kola, takže sedící pták už nevynakládá žádnou svalovou námahu. Podrobnější informace naleznete v článku Trávicí soustava ptáků.", "question": "Na co se upínají hrudní svaly ptáků?", "answers": ["hřeben kosti hrudní"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Některé úvahy jdou ještě dále a předpokládají, že by se Venuše měla odstínit od Slunce speciálním štítem, vlivem kterého by Venuše přestala přijímat tepelnou energii a začala ji vyzařovat z atmosféry, čímž by došlo k postupnému ochlazování planety. Vlivem ochlazení atmosféry by se její část vypršela na povrch a došlo k jejímu ztenčení, což by usnadnilo případnou terraformaci planety a její osídlení. Venus, počeštěné jméno Venuše, znamená původně půvab, krásu, vděk a vnady. Planeta se objevuje na obloze večer po západu Slunce a pak i ráno před jeho východem. Tento jev má za následek, že mnohé národy mají pro Venuši dvě pojmenování a to v závislosti na době, kdy byla planeta pozorována. Staří Řekové nazývali Venuši Hesperos večer anebo ráno Fósforos. V češtině se vyskytuje podobné dvojité pojmenování - Večernice anebo Jitřenka. Jméno Venus se původně používalo pro staroitalskou bohyni jara a probouzející se přírodu a až později bylo dáno i bohyni krásy. Někdy ve 3. století př. n. l. po první punské válce došlo u Římanů ke ztotožnění římské bohyně s řeckou bohyní lásky Afroditou. Jako všechny planety viditelné pouhým okem byla i Venuše od pradávna spojována s božskými principy. Je asociována se sumerskou bohyní Inanou, akkadskou Ištar, asyrskou Mylitou, syrskou Astarté, fénickou Astarot, egyptskou Aštoret, indickou Šukrou, germánskou Freyou, řeckou Afroditou a římskou Vénus.", "question": "Jak staří Řekové nazývali Venuši ráno?", "answers": ["Fósforos"]}
{"title": "Hemocyanin", "context": "Hemocyanin je dýchací (respirační) protein, který umožňuje vázat molekulu kyslíku (O2). Patří mezi metaloproteiny, protože ve své molekule obsahuje dva atomy mědi. Hemocyanin je obsažen (je volně rozpuštěn) v hemolymfě měkkýšů (kromě vodních plžů z čeledi okružákovití, kde je v hemolymfě krevní barvivo hemoglobin) a u některých členovců, např. u krabů. Oxidovaná forma (CuII) je modrá a neoxidovaná forma (CuI) je bezbarvá. Umožňuje vázat jen asi 70 ml kyslíku na 1 litr hemolymfy, protože molekula O2 se váže na 2 atomy mědi. Hemoglobin umožňuje vázat až 200 ml na 1 litr hemolymfy. Atomy mědi hemocyaninu jsou vázány jako prostetická skupina skládající se z histidinových peptidů. Hemocyanin se skládá z mnoha samostatných proteinových podjednotek a každá z nich obsahuje 2 atomy mědi a každá umožňuje vázat jednu molekulu kyslíku. Každá podjednotka má atomovou hmotnost asi 75 kilodaltonů (kDa). Podjednotky jsou navázány podle živočišného druhu buď jako dimery nebo jako hexamery a mohou se řetězit a přesáhnout tak atomovou hmotnost 1 500 kDa. Podjednotky jsou homogenní nebo heterogenní. Využití při získávání protilátek: Hemocyanin z plžů nadčeledi Fissurelloidea se naváže na protein, který je předmětem našeho zájmu a vpraví se laboratornímu živočichovi. Takto se běžně používá (např. pro protilátku anti-ubiquitin) jako stimulant imunitního systému a živočich produkuje protilátky proti tomu určitému proteinu. Pak izolujeme monoklonální protilátky pro další výzkum. Anatomie měkkýšů: Cévní a vylučovací soustava Obrázky, zvuky či videa k tématu Hemocyanin ve Wikimedia Commons (anglicky) The Molecular Evolution of Arthropod & Molluscan Hemocyanin", "question": "Kolik atomů mědi obsahuje hemocyanin ve své molekule?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Madeta", "context": "MADETA a. s. je česká potravinářská firma zabývající se zpracováním mléka a výrobou mléčných výrobků. Závody firmy zpracovávají 1,5 milionu litrů mléka denně, vyrábí více než 240 druhů výrobků (například Nivu a pomazánkové máslo) a exportují své výrobky do 15 zemí. == Historie == Firma vznikla v roce 1901 v Táboře pod názvem Mlékárenské družstvo táborské. Zkratkou počátečních písmen z tohoto názvu později vznikla (jako akronym) značka MADETA, která byla registrována roku 1944. Už v roce 1913 byla společnost největším zpracovatelem mléka v Čechách[zdroj? ]. V roce 1951 došlo ke znárodnění provozů firmy a v roce 1960 následoval vznik podniku Jihočeské mlékárny, pod který podnik MADETA náležel. Po listopadové revoluci došlo v roce 1992 k restrukturalizaci a koncentrování výroby. O deset let později firma přijala název MADETA, a. s. Ředitelem společnosti je českobudějovický podnikatel Milan Teplý. == Výrobní závody == V současnosti má firma pět výrobních závodů, specializovaných na část sortimentu mléčných výrobků: Český Krumlov – CZ 3704 Jindřichův Hradec – CZ 16 Planá nad Lužnicí – CZ 208 Pelhřimov – CZ 218 Řípec – CZ 615Madeta se skládá z firem Madeta a. s. a Madeta Agro a. s., zabývající se nákupem mléka a poskytováním služeb zemědělcům. Původně třetí samostatná firma MADETA Logistic a. s., zajišťující dopravu a logistiku, byla převzata Madetou a. s. k 1. lednu 2009. == Externí odkazy == Oficiální stránky", "question": "Je MADETA a. s.česká firma?", "answers": ["MADETA a. s. je česká potravinářská firma zabývající se zpracováním mléka a výrobou mléčných výrobků."]}
{"title": "Makemake (trpasličí planeta)", "context": "(136472) Makemake /maki:maki/ je trpasličí planeta obíhající za drahou Neptunu. Její původní označení bylo 2005 FY9. Makemake byla objevena 31. března 2005 a formálně klasifikována jako plutoid dne 11. července 2008. Makemake obíhá Slunce ve vzdálenosti 38–53 AU, tedy jen o málo dále než Pluto. S průměrem 1300–1900 km je třetí největší trpasličí planetou po Plutu a Eris. Toto těleso je relativně jasné, po Plutu jde o nejjasnější transneptunické těleso. Je v dosahu výkonných amatérských dalekohledů, jeho současná zdánlivá jasnost je 16,7 mag. Důvodem této jasnosti je její vysoké albedo (odrazivost světla), které bylo vypočítáno na 80 %. Jedna z hypotéz, vysvětlující tento jev, předpokládá, že na povrchu tělesa mohla v minulosti zmrznout atmosféra. Uvažuje se, že tento proces probíhá i u Pluta – v perihéliu (když je planeta nejblíže ke Slunci) je atmosféra ve velké míře v plynném stavu, ale na druhé straně oběžné dráhy v aféliu plyn vymrzne a může vytvořit hladké lesklé plochy. V dubnu 2016 Hubbelův vesmírný teleskop objevil první měsíc této planety, pracovně nazvaný jako S/2015 (136472) 1.", "question": "Obíhá plutiod Makemake Slunce ve větší vzdálenosti než Pluto?", "answers": ["Makemake obíhá Slunce ve vzdálenosti 38–53 AU, tedy jen o málo dále než Pluto."]}
{"title": "Konrád II", "context": "Konrád II. Ota (1136/1141 - 9. září 1191 u Neapole) byl český kníže (1182 a 1189-1191) a markrabě moravský (1182-1189). Konrád pocházel z dynastie Přemyslovců, jeho otcem byl kníže znojemského údělu Konrád II., matkou Marie Srbská, dcera srbského župana Uroše Bílého. Jeho sestrou byla polská kněžna Helena Znojemská. Původně se jmenoval pouze Konrád a v Čechách vždy vystupoval pouze pod tímto jménem. Druhé jméno získal během pobytu v cizině a používal je mimo knížectví. Byl vzdělaný a zkušený v diplomacii, ale k dosažení cíle neváhal používat i tvrdé prostředky. Po smrti otce roku 1162 převzal Konrád Ota vládu ve znojemském údělu a jeho moc začala rychle vzrůstat. V roce 1173 mu připadl také brněnský úděl, to znamená, že jeho državy zabíraly již polovinu Moravy (zatím mu nepatřilo Olomoucko), kterou bylo stále složitější kontrolovat z Prahy. Dobře se zorientoval v komplikovaných vztazích mezi početnými Přemyslovci, a stal se důležitým činitelem v jejich bojích o pražský trůn. V červnu 1178 spolu s rakouským vévodou Leopoldem vpadl na Olomoucko a pokusil se dokonce dobýt i Olomoucký hrad. Když pomohl pražskému knížeti Bedřichovi udržet si trůn proti dalším kandidátům, očekával, že by za odměnu mohl získat Olomoucko. Ovšem nestalo se tak (Bedřich se rozhodl spravovat tento úděl sám) a Konrád Ota začal pomýšlet na odplatu. Příležitost se naskytla roku 1182, kdy velmoži povstali proti neoblíbenému Bedřichovi a na pražský trůn povolali energického Konráda Otu. Bedřich uprchl do říše k císaři Fridrichu I. Barbarossovi, který jako lenní pán pozval znesvářené strany na říšský sněm do Řezna. Jak vypráví kronikář Jarloch, Čechové se nejprve odmítali dostavit, ale potom dali na čísi radu a před císaře předstoupili. Císař tvrdě zasáhl a zastrašil přítomné Čechy. Toto rozdělení Čech a Moravy mezi Bedřicha a Konráda Otu rozhodně nelze chápat jako osamostatnění Moravy a ani jako její přímé podřízení Říši. Konrád Ota se od té doby tituloval jako moravský markrabí a usiloval o nezávislost na pražském knížeti. Proto historici často vykládali události řezenského sněmu jako státoprávní akt, jímž Fridrich Barbarossa zřídil moravské markrabství, které vyjmul z pravomoci českých knížat a podřídil je říši. To však nebylo přímo řečeno. V každém případě císař jen přilil v situaci závažných rozporů mezi Přemyslovci pověstný olej do ohně.", "question": "Z jaké dynastie pocházel Konrád II. Ota?", "answers": ["Přemyslovců"]}
{"title": "Hana Hegerová", "context": "Hana Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková (* 20. října 1931 Bratislava) je významná česká zpěvačka a herečka slovenského původu, nekorunovaná královna československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, která nemá v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala hlavně schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích. Narodila se v rodině bankovního ředitele. V letech 1937–1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně se chtěla dostat na Vysokou školu ekonomickou. Když nemohla, pracovala v komárenských strojírnách a přednášela na tamní učňovské škole. Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 1951 až 1953 se stala roku 1953 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. V té době již měla dítě. V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka.", "question": "Jak zní rodné jméno zpěvačky Hany Hegerové?", "answers": ["Carmen Mária Štefánia"]}
{"title": "Malířství", "context": "Malířství je vedle sochařství a grafiky jednou z částí výtvarného umění. Je to postup aplikování barviva rozpuštěného v médiu a nanášení (lepivého) činidla na povrch, jakým je například papír, malířské plátno nebo zeď. Člověku zabývajícímu se touto činností se říká malíř; tohoto termínu se užívá zejména, jde-li o jeho profesi. Existují důkazy, že historie malování (jeskynní malířství) je asi šestkrát delší než historie užívání psaného jazyka. Umělecká malba se považuje za jednu z nejdůležitějších forem výtvarného umění. Patronem malířů je sv. Lukáš. == Dělení malířství == Podle funkcemonumentální malířství (souvisí s architekturou – malby na stěnách, stropech, ...) deskové malířství (na dřevěné desce, např. triptych, křídlový oltář) ornamentální malířství – dekorativníPodle technikyolejomalba na plátno nebo desku tempera, enkaustika, akvarel, kvaš atd. na papír nebo lepenku freska, nástěnná malba (al-fresco = na mokro) al secco, nástěnná malba (na sucho) malba na sklo sgrafito (vyškrabování do dvouvrstvé omítky, spodní barevná) graffiti airbrushPodle námětunáboženské obrazy, např. křesťanské", "question": "Kdo je patronem malířů?", "answers": ["sv. Lukáš"]}
{"title": "Palau", "context": "Palauská republika je ostrovní prezidentská federativní republika ležící v Tichém oceáně asi 500 km východně od Filipín. Tvoří nejzápadnější součást souostroví Karolíny. Do roku 1994 bylo Palau poručenským územím OSN pod správou USA. Palauská republika je tedy jedním z nejmladších států světa. Metropolí je město Koror, hlavním městem je však sídlo Ngerulmud ve státě Melekeok na ostrově Babelthuab. Počátky palauské historie jsou zahaleny tajemstvím. První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku 1000 př. n. l. pravděpodobně z Filipín, Indonésie, Nové Guineje a Polynésie Před obdobím kolonialismu měli Palauané komplexní matriarchální společenské zřízení, ve kterém majetek ve vlastnictví klanu dědily ženy. Prvním Evropanem, jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně španělský objevitel Ruy López de Villalobos roku 1543. Španělsko si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku 1686, avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci, Palauské ostrovy byly součástí Španělské Východní Indie. První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s nimi obchodovat byl učiněn až roku 1783, kdy na útesu u palauského ostrova Ulongu (skalnatý ostrov ležící mezi Kororem a Peleliu) ztroskotal se svojí lodí Antelope britský kapitán Henry Wilson. S pomocí kororského nejvyššího náčelníka Ibedula dokázal během 3 měsíců Wilson se svojí posádkou opravit loď. Wilson pak vzal na oplátku náčelníkova syna, prince Lebuu, na studium do Anglie. Ačkoliv Lebua zemřel krátce po příjezdu do Londýna na pravé neštovice, jeho přítomnost podnítila u mnoha Britů zájem o Palau. Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku 1885 nahrazeni Španěly. Během 19. století se španělští kněží neúspěšně pokoušeli šířit mezi obyvateli římskokatolickou víru a Španělé si činili na ostrovy nárok až do roku 1875, kdy je po britských protestech stáhli. Poté co roku 1885 Německo obsadilo některé ostrovy, byl vyřešením sporu pověřen papež Lev XIII., který potvrdil nárok Španělska na Karolíny, ale s výhradou zachování obchodních koncesí pro Brity a Němce.", "question": "Jak se jmenuje oceán, ve kterém leží Palauská republika?", "answers": ["Tichém oceáně"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti. Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Byl to první objevený měsíc Saturnu a šestá objevená oběžnice planety vůbec, hned po Měsíci a čtyřech Galileových měsících obíhajících Jupiter. Titan je v pořadí od Saturnu šestý nejbližší měsíc, který je zároveň elipsoidního tvaru. Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře. Podrobnější informace získala až sonda Cassini-Huygens, která k Saturnu dorazila na konci roku 2004 za účelem studie jeho atmosféry a satelitů a která mimo jiné objevila v oblasti Titanových pólů jezera kapalných uhlovodíků. Povrch měsíce je geologicky mladý a hladký, nalezeno bylo jen několik impaktních kráterů, pohoří a kryovulkánů. Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog. Podnebí, jež zahrnuje i větrnost a kapalné srážky, vytváří na povrchu měsíce útvary podobné pozemským – duny, řeky, jezera, moře (z kapalného methanu) a delty, a vykazuje sezónní změny podobně jako na Zemi. Methan se na Titanu nachází pod povrchem i na povrchu v kapalné fázi, odtud se vypařuje do dusíkové atmosféry a opět ve formě srážek dopadá na povrch – tento methanový cyklus se velmi podobá koloběhu vody na Zemi, probíhá však za výrazně nižších teplot okolo 94 K (−179,2 °C). Vzhledem k existenci atmosféry a přítomnosti organického materiálu existují různé teorie zabývající se možností existence života na Titanu. Podmínky na povrchu jsou obdobné těm, jaké panovaly na pravěké Zemi při vzniku života. Existují zde však značné překážky. Na povrch dopadá jen velmi málo slunečního světla, panují zde trvale teploty hluboko pod bodem mrazu. Voda se na povrchu vyskytuje jen v pevném skupenství.", "question": "Je dusík hlavní složkou atmosféry Titanu?", "answers": ["Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog."]}
{"title": "Mor", "context": "Časem dochází k prasknutí hnisavých ložisek, což může způsobit celkovou sepsi. Plicní forma probíhá jako těžký zápal plic s velmi vysokou smrtností. Při neléčené bubonické formě je smrtnost kolem 60 %, při léčbě antibiotiky významně klesá. Z antibiotik jsou účinné chloramfenikol, aminoglykosidy a chinolony. V místech výskytu je též dostupné preventivní očkování. Související informace naleznete také v článku Morové epidemie v Českých zemích. Podrobnější informace naleznete v článku Justiniánský mor. První historicky doložená epidemie dýmějového moru propukla za panování Justiniána I. v roce 541 v Konstantinopoli, tehdy největším evropském městě. Nákaza se do města dostala zřejmě z Egypta či Etiopie, odkud město dováželo obilí pro své obyvatele. V nejhorších měsících umíralo ve městě až 5000 lidí denně, město ztratilo asi 40 % obyvatel. Epidemie se rozšířila po celé Byzantské říši, zabila asi čtvrtinu obyvatel. Koncem 6. století, v 7. a 8. století se Evropou šířily další vlny nákazy, již méně virulentní. Celkový počet obětí se odhaduje asi na 25 miliónů. Podrobnější informace naleznete v článku Černá smrt. Epidemie zvaná černá smrt vypukla nejdříve ve střední Asii, kde čas od času propukaly pandemie jak u místních kočovných, tak i u již delší dobu usazených civilizací. Důvod jejího rozšíření za hranice střední Asie není zcela jasný, zdá se, že souvisí s výboji Mongolů a pohyby jejich vojsk na velké vzdálenosti. První zprávy o vypuknutí moru pocházejí z Číny z počátku roku 1330, jako první zasáhl provincii Chu-pej ve střední Číně, odkud se rozšířil do jižních i severních provincií.", "question": "Ve kterém roce vypukla první historicky doložená epidemie dýmějového moru?", "answers": ["541"]}
{"title": "Pod junáckou vlajkou", "context": "Pod junáckou vlajkou (1940) je česká kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Vypráví o uličníkovi Mirkovi, který vstoupí do skautského oddílu se záměrem ukrást stan pro potřeby své party, ale prostředí oddílu ho okouzlí a napraví. Na příběh později Foglar navázal románem Devadesátka pokračuje. == Příběh == Mirek Trojan je členem party čtyř kluků, kterou vede Ondra, nejstarší z nich. Mirek chce zapůsobit, a proto slíbí, že vstoupí do skautského oddílu, aby tam pro partu ukradl stan. Během několika schůzek 90. oddílu (zvaného proto \"Devadesátka\") však postupně zjišťuje, že se mu skautské hry a dobrodružství zamlouvají víc než nudné zevlování s partou, a navíc v oddíle najde spoustu přátel v čele s chlapcem Jiřím a vedoucím Tapinem. Ondra však má Mirka v hrsti, protože má úpis, kterým se Mirek ke krádeži stanu zavazuje. Mirek se ale stále více cítí být opravdovým skautem a je už pro něj nepředstavitelné, že by svůj slib splnil. Ondra se pak vážně zraní při práci v dílně a nějakou dobu se léčí, takže Mirek má od něj dočasně pokoj a odjede s oddílem na tábor.", "question": "Kdo napsal knihu Pod junáckou vlajkou?", "answers": ["Jaroslav Foglar"]}
{"title": "Čaj", "context": "Čaj (z výslovnosti čínského 茶 - čcha v mandarínském a kantonském dialektu; v dialektu min významného přístavu Sia-men čteno te - odtud pojmenování v mnoha jiných jazycích) je kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě. Pro samotné lístky se také užívá název čaj. Označení čaj se běžně užívá i pro jiné nálevy - pro zápary a odvary různých jiných rostlin (například tzv. ovocné čaje, bylinné čaje nebo šípkový čaj), které se někdy označují jako nečaje. Čaj má vedle povzbuzujících účinků v mnoha případech díky látkám v něm obsaženým také blahodárný vliv na organismus. Čaj vzniká zpracováním listů čajovníku. Z botanického hlediska je čajovník stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až kolem třiceti metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu. Přirozeně čajovník rostl v jihovýchodní Asii při hranicích Číny a Indie. Jako kulturní rostlina se pěstuje na mnoha místech s příhodnými podmínkami, mezi známé čaj produkující země patří Indie, Pákistán, Írán, Srí Lanka, Čínská republika, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, Argentina a Keňa. Nejlépe se mu daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500 m. Listy čajovníku jsou dlouhé od tří do pětadvaceti centimetrů a široké mezi jedním a deseti centimetry, dospělé listy jsou tlusté, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem. Čajové lístky se většinou sbírají několikrát do roka, v některých oblastech prakticky celý rok.", "question": "Jaký nápoj je obvykle připravovaný louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě?", "answers": ["Čaj"]}
{"title": "Stéphane Mallarmé", "context": "Stéphane Mallarmé (18. března 1842 Paříž - 9. září 1898 Valvins) byl francouzský básník a esejista. Bývá řazen mezi prokleté básníky a považován za nejvýraznějšího představitele symbolismu. Ve svém bytě pořádal od roku 1880 literární salony (zval literáty, hudebníky, malíře...). Jeho tvorba je symbiózou hudby, malířství a poezie - verše mají navodit hudebnost, grafické členění celé básně i jednotlivých veršů pak výtvarný dojem. Báseň má bez ohledu na obsah či formu vyvolávat dojmy. Za důležitou považuje inspiraci - sen, který vsugeruje dojmy. \"Báseň je tajemství, k němuž čtenář musí hledat klíč.\" \"Účinek básně není daný obsahem, formou, ale dojmem, který vzbudí.\" Mallarmého dílo je dílem cizeléra - neprodukoval básnické sbírky, ale spíše jednotlivé básně. Mnohá díla nedokončil (drama Igitur), jiná přepracovával a posléze opustil (drama Herodias). Existuje řada Mallarmého básní, které sám nazýval popěvky, a které se výrazněji neliší od produkce generace Parnasistů. Mallarmé vycházel stylově z Baudelaira, jeho celoživotním vzorem bylo ale dílo Edgara Allana Poea, které překládal do francouzštiny. Oběma autorům se postupně vzdálil důrazem na maximální prokomponovanost relativně krátkých veršových útvarů. Mezi vrcholná Mallarmého díla pak patří jednotlivé sonety, které nesou prostě jména svých úvodních strof (Výšinám dávám zář nehtu s onyxem...; Když vyvstala z obliny a vzepětí..., Krajka, jež ruší sama sebe...). Mallarmé je koncipoval jako hermetická, do sebe se zavíjející sdělení, často ve formě jediné, bohatě rozvinuté věty, dokonale propracované, psané širokodechým vázaným veršem. Pro pochopení Mallarmého díla je dobré znát jeho zájem o filosofii a lingvistiku, o to, jak se liší jazyk hovoru a básně. Většina Mallarmého díla se dotýká toho nejpodstatnějšího s čím se lidská existence v životě potkává: metafyzické zkušenosti. Proto bývá Mallarmé považován za nejvýznamnějšího francouzského symbolistního básníka první generace tohoto směru. Mallarmé sám svou metodu přirovnával ke kabale: veškerá použitá slova, obrazy, figury mají svůj odraz v transcendenci. Typickými tématy Mallarmého jsou prohra, vzepětí, únava, touha, božství, typickými emblémy labuť, váza, hvězdná obloha, podzim, voda. Pro svou zašifrovanost však mohou při nepečlivém čtení působit pouze jako ornamentální jazykové hry. Ve svém vrcholném díle, poémě Vrh kostek, nikdy nezruší náhodu. Mallarmé rezignoval na vázaný verš a kromě zcela volné textové \"partitury\" experimentoval i s roztříštěním narace. Pro použití různých typů fontů je Vrh kostek považován za předchůdce grafické poezie.", "question": "Kde zemřel Stéphane Mallarmé?", "answers": ["Valvins"]}
{"title": "Triton (měsíc)", "context": "=== Atmosféra === Tritonova atmosféra je tvořena především dusíkem se stopami oxidu uhelnatého a blízko povrchu i se stopami metanu. Vznikla nejspíše vypařováním dusíku z povrchu měsíce, stejně jako je to u Pluta. Povrchová teplota dosahuje minimálně 35,6 K (−237,6 °C), protože dusíkatý led má krystalickou hexagonální strukturu a přechod mezi touto teplejší strukturou a krychlovou strukturou nastává právě při této teplotě. Maximální teplota je něco málo nad 40 K. Tento rozsah teploty je menší než na Plutu, kde je průměrná teplota 44 K (−229 °C). Tlak na povrchu měsíce je pouze 1,4–1,9 pascalů (0,014–0,019 millibarů).Turbulence na povrchu měsíce vytváří troposféru, která sahá do výšky 8 km. Triton má místo běžné stratosféry rovnou termosféru ve výšce od 8 do 950 km a nad ní ještě exosféru. Ve vrchních vrstvách atmosféry teplota dosahuje hodnoty 95 ± 5 K, což je více než na povrchu, a to kvůli teplu získanému z vesmíru. Ve většině částech troposféry se nacházejí mlhy složené nejspíše z uhlovodíků a nitrilů, které vznikají působením slunečního záření na methan. Dusík na Tritonu vytváří mračna sahající 1 až 3 km nad jeho povrch.Pozorování ze Země v devadesátých letech 20. století naznačila, že měsíc má hustější atmosféru, než se předtím myslelo z dat sondy Voyager 2. Dalšími pozorováními bylo zjištěno, že se teplota na Tritonu mezi lety 1989 a 1998 zvedla o 5 %. Tato pozorování ukazují, že měsíc se blíží k neobvykle teplému období, které nastává jednou za několik stovek let. Jednou z možných příčin je snížení albeda, které by umožnilo vstřebat více tepla. === Povrch === Všechny znalosti o povrchu měsíce byly zjištěny sondou Voyager 2 v roce 1989. Na 40 % povrchu, které Voyager zmapoval, se vyskytovaly kaňony, skály a ledové plochy, nejčastěji ze zmrzlého methanu.", "question": "Jak se jmenuje největší měsíc Neptunu?", "answers": ["Triton"]}
{"title": "Bavlna", "context": "Bavlna je jemná bílá substance sestávající z vláken získávaných ze semen rostlin, které patří k rodu Gossypium (bavlník). Na začátku 21. století se bavlna podílela cca 1/3 na světové spotřebě textilních vláken, bavlnou se zabývá (od pěstování bavlníku až po obchod s bavlněnými výrobky) asi 200 milionů lidí. Podle dosavadních poznatků se pěstoval bavlník na textilní vlákno už před několika tisíci lety, jak o tom svědčí nálezy ze 4. tisíciletí př. n. l. v Pákistánu nebo 7000 let staré textilie z Egypta nebo z Mexika. Systematické pěstování bavlníku za účelem prodeje vláken bavlny začalo v Egyptě, v Indii a v Peru. Ze 7. století před n.l. pochází asi nejstarší písemná zmínka o exportu bavlny – z Indie do (dnešního) Iráku. Do Evropy se prodala první bavlna asi o 200 let později a do Číny v 6. století n.l.. V 10. století se dostalo pěstování a zpracování bavlny na přízi do Evropy (Španělsko). Až do konce 18. století neexistovaly ani o pěstování ani o spotřebě bavlny žádné souhrnné údaje. Z jednotlivých informací se dá jen velmi zhruba odvodit, že spotřeba (ručně) spřádané bavlny nepřesáhla několik tisíc ročních tun. Podíl bavlny na celkové spotřebě textilních vláken nepřesahoval 5 % (vlna 77%, len a konopí 18%). Teprve po zavedení strojní výroby příze a s vynálezem vyzrňovacího stroje došlo ke značnému nárůstu spotřeby bavlny. V Anglii byla v roce 1771 uvedena do provozu první průmyslová přádelna bavlny na světě, první továrnu tohoto druhu ve střední Evropě postavil v roce 1797 Rakušan Leitenberger ve Verneřicích (okres Děčín). Od roku 1791 do konce 20. století se zvýšila celosvětová spotřeba z 213 000 tun na téměř stonásobek.", "question": "Kde začalo systematické pěstování bavlníku?", "answers": ["v Egyptě, v Indii a v Peru"]}
{"title": "Český lev", "context": "Český lev je česká filmová cena udělovaná od roku 1993. Ocenění symbolizuje křišťálová soška lva a je udělováno v několika kategoriích. V roce 2014 Český lev prošel reorganizací a soutěž nyní pořádá Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která ocenění Český lev uděluje již od roku 1995. Filmy jsou hodnoceny na základě hlasování poroty, která se skládá ze členů České filmové a televizní akademie. ČFTA se skládá z filmových profesionálů jako jsou režiséři, kritici, producenti, herci a další odborníci napříč celým filmovým průmyslem. Akademici hodnotí české celovečerní distribuční filmy, koprodukce a další audiovizuální díla, která měla premiéru mezi 1. lednem a 31. prosincem uplynulého kalendářního roku. V prvním kole akademici na ceny nominují tvůrce a filmy v několika statutárních i nestatutárních kategoriích. Nominace jsou vyhlášeny s předstihem na tiskové konferenci. Samotné udílení cen probíhá na slavnostním galavečeru, který je pokládán za jednu z nejvýznamnějších událostí českého kulturního dění. Vítězové cen Český lev získávají křišťálové trofeje, které od roku 2014 navrhuje český designér Jakub Berdych. V roce 2014 se jednalo o světelný kužel, ve kterém byl umístěn plastický zlacený lev. V roce 2015 soška prošla drobnou úpravou – trofej se zmenšila a lev, který je symbolem soutěže je ve 2D formě. Od roku 2015 je v rámci nestatutárních cen (cena filmových fanoušků, cena za nejlepší filmový plakát a cena za nejlepší studentský film) kromě diplomu rovněž udělována menší trofej ve tvaru elektronky se zlaceným proužkem a logem Český lev. Cenu navrhuje rovněž Berdych, autorem typografického konceptu obou trofejí je Tomáš Brousil. Soutěžní kategorie cen Český lev se od roku založení průběžně proměňují.", "question": "Z čeho je vyrobena soška filmové ceny zvané Český lev?", "answers": ["křišťálová soška"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Přítomnost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonské požadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USA k uvalení ropného embarga na Japonsko, čímž bylo vážně poškozeno jeho hospodářství. Podle militantního křídla japonské vlády, v jehož čele stál Hideki Tódžó, si Japonsko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asii zajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou. Císařský generální štáb proto vypracoval plán obranného perimetru v Asii a v Tichém oceánu, umožňujícího Japonsku nerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedení defenzivní války. Nezbytným předpokladem úspěchu tohoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flotily. 7. prosince 1941 se z japonských letadlových lodí, jež nepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů, vznesly stovky japonských letadel, které krátce před osmou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou námořní základnu v Pearl Harboru. Během dvouhodinového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řada amerických bitevních lodí a jiných plavidel. Po tomto zákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku. Na stranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Německo a Itálie.", "question": "Kdy vstoupily do 2. světové války Spojené státy americké?", "answers": ["7. prosince 1941"]}
{"title": "Univerzita v Cambridgi", "context": "Univerzita sídlí v anglickém městě Cambridge. Dnes má přibližně 19 000 studentů rozdělených v 31 colleges (kolejích), což jsou víceméně nezávislé instituce, které mezi jiným poskytují studentům i ubytování a stravu. Společně s Oxfordskou univerzitou jsou označovány jako Oxbridge. Velmi známá je také jejich rivalita, která se táhne už od založení Cambridgeské university učenci prchajícími z Oxfordu. Podle pověsti založili Univerzitu v Cambridgi v roce 1209 akademici, kteří po neshodách na Oxfordské univerzitě uprchli a založili si vlastní univerzitu. Nejstarší z kolejí je Peterhouse, založená roku 1284 biskupem z Ely Hugem de Balsahamem. Ze všech cambridgeských kolejí (colleges) jsou jenom tři ženské (Murray Edwards, Newnham a Lucy Cavendish), ostatních 28 je smíšených. Christ's Churchill Clare Clare Hall Corpus Christi Darwin Downing Emmanuel Fitzwilliam Girton Gonville and Caius Homerton Hughes Hall Jesus King's Lucy Cavendish Magdalene Murray Edwards (New Hall) Newnham Pembroke Peterhouse Queens' Robinson St Catharine'. s St Edmund's St John's Selwyn Sidney Sussex Trinity Trinity Hall Wolfson Každá kolej má vlastní knihovnu, ale pro případ, kdy student nenajde potřebné informace v ní, funguje zde pověstná centrální knihovna, která patří mezi největší a nejlépe vybavené knihovny v Anglii. Přístup má každý student zdarma. Univerzita je především známa svými skvělými vědci a matematiky, jako jsou Isaac Newton (dynamika, gravitace), Charles Darwin (teorie evoluce), William Harvey (krevní oběh), Paul Dirac, J.. J. Thomson (objev elektronu), Ernest Rutherford (struktura atomu), Jane Goodall, James Clerk Maxwell, Francis Crick, Alan Turing, Stephen Hawking nebo Frederick Sanger. 83 absolventů bylo odměněno Nobelovou cenou, University of Cambridge je tedy univerzitou s největším počtem laureátů Nobelovy ceny (druhá v pořadí s počtem laureátů 82 je University of Chicago).", "question": "Jak se jmenuje nejstarší kolej na Univerzitě v Cambridgi?", "answers": ["Peterhouse"]}
{"title": "Alex Dowis", "context": "Alex Dowis je výtvarník, scénograf, textař, režisér i herec, který se podílel na celé řadě divadelních a filmových produkcí u nás i v zahraničí. Alex se věnuje malbě již od dětství. Podstatnou část jeho rané tvorby tvoří velké nástěnné malby, jako součást vnitřních a venkovních designů, vycházejících zejména z oblasti umění graffity a street art. V letech 2000–2003 se Alex Dowis zabýval provozem hudebního klubu a produkcí desítek kulturních akcí po celém území České republiky. Je také zakladatel produkční agentury DEPO CREW a festivalu HIP HOP KEMP. Od roku 2003 začal zároveň aktivně působit v pražském divadle Archa, se kterým posléze představil četná autorská představení v Evropě, USA a Asii. V roce 2012 se Alex dostal až do finále televizní soutěže Česko Slovensko má talent, kde jako první Čech představil světu Light Art. Podařilo se mu rozšířit svůj ateliér Dowis.cz o další výtvarníky. Se svojí Light Art Show vystupuje v divadle TaFantastika v Praze. Mimo jiné se Alex věnuje filmovým dekoracím, scénografii a je vyhledávaný pro práci na reklamních kampaních (na příklad Babiččina volba). Mezi jeho další aktivity patří živé výtvarné exhibice Sand Art, Speed Painting, ale také workshopy na různých eventech, výstavách a společenských akcích. V roce 2015 vytvořil zahajovací ceremoniál pro Mistrovství světa v hokeji, které se odehrávalo v ČR. Jednalo se o kompletní produkci, včetně návrhu vzhledu maskotů šampionátu, kterými byli Bob & Bobek. V roce 2015 Alex navrhl vzhled poštovních známek pro Českou Poštu. V roce 2019 byl pozván do Španělského televizního pořadu El hormiguero , kde se setkal s hercem Antonio Banderas. Na počest premiéry nového filmu režiséra Pedro Almodóvar Alex maloval motivy z filmu v živém vysílání. V tomto roce byl pozván také do talentové soutěže Americás got Talent. Umění malování světlem tedy prezentoval při natáčení v Los Angeles v rámci prvních Auditions. Letos Alex se svým týmem připravuje celovečerní výtvarnou show Art of Evolution. == Externí odkazy ==", "question": "Co tvoří podstatnou část rané tvorby Alexe Downise?", "answers": ["nástěnné malby"]}
{"title": "IBM", "context": "International Business Machines Corporation (IBM) – přezdívaná Big Blue neboli Velká modrá, fungující od roku 1888, akciová společnost od 15. června 1911 – je přední světová společnost v oboru informačních technologií. Mezi hlavní činnosti společnosti patří v současnosti výroba a prodej počítačového softwaru, hardwaru a desítky služeb. Společnost IBM sídlí v Armonk v New Yorku, USA. V roce 2007 vykázala zisk 41,7 z celkových výnosů o výši 98,8 miliard amerických dolarů. S majetkem v hodnotě 120,4 mld dolarů a 355 766 zaměstnanci patří mezi největší společnosti na světě. Její akcie se účastní obchodování na NYSE (kód: IBM). Dne 12. srpna 1981 byly firmou IBM uvedeny na trh IBM PC kompatibilní (PC – Personal Computer) osobní počítače jako odpověď na úspěch firem Commodore, Atari, Apple a dalších. Počítače IBM PC se rychle staly nejrozšířenějším typem mikropočítače na trhu spotřební elektroniky, protože firma IBM zveřejnila zcela volně technickou dokumentaci a došlo k velmi rychlému rozvoji výroby laciných klonů, což byly identicky funkční počítače jiných výrobců. Firma IBM chtěla licencovat BIOS počítače, ale tuto možnost záhy ztratila díky legálně provedenému reverznímu inženýrství, pomocí kterého mohl být do PC umístěn BIOS levnějších výrobců beze ztráty kompatibility (tj. možnosti bezproblémového provozování software). Úspěch počítačů PC byl způsoben jejich nízkou cenou a vysokou mírou kompatibility i přes to, že z technického hlediska byl návrh PC jednoduchý až zastaralý, k dispozici byly pouze velmi nedokonalé operační systémy bez grafického uživatelského prostředí a též nedokonalé uživatelské programy. Firma IBM přestala PC vyrábět, jedním z důvodů byl problém efektivně konkurovat asijským výrobcům. Posledním krokem bylo v prosinci 2004 prodání divize výroby notebooků ThinkPad čínské firmě Lenovo. IBM se nyní zaměřila především na prodej serverového řešení a služeb s tím spojených, což ve výsledku přináší vyšší zisky, díky vyšší přidané hodnotě outsourcování služeb a komplexních řešení pro zákazníky. V počátcích existence, dlouho před vytvořením prvních elektronických počítačů, se společnost jmenovala Computing Tabulating Recording a zabývala se výrobou předmětů denní potřeby jako vah, automatických kráječů masa, hodin pro kontrolu pracovní doby a rozličného dalšího vybavení. V roce 1924 se přejmenovala na International Business Machines Corporation a pokračovala s výrobou zařízení na zpracování děrných štítků, k čemuž zužitkovala svou akvizici z roku 1911 – podíl ve firmě Dehomag (Deutsche Hollerith Maschinen Gesellschaft) Hermanna Holleritha, pionýra této technologie.", "question": "Jaký výnos vykázala společnost IBM v roce 2007?", "answers": ["98,8 miliard amerických dolarů"]}
{"title": "Člověk", "context": "Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý. Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit. Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety, Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety, Homo floresiensis však až před 12 000 lety. V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí: †Homo naledi †Homo habilis (člověk zručný) †Homo rudolfensis (člověk východoafrický) †Homo ergaster (člověk dělný) †Homo erectus (člověk. vzpřímený) †Homo floresiensis (člověk floreský) †Homo antecessor (člověk předchůdce) †Homo heidelbergensis, někdy Homo erectus heidelbergensis (člověk heidelberský) †Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský). , někdy Homo sapiens neanderthalensis †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský) †Homo georgicus (člověk gruzínský) Homo sapiens (člověk moudrý) Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus). Za samostatný druh zatím nejsou uznáni ani neandrtálcům blízcí denisované, současníci Homo neanderthalensis i Homo sapiens (genetické analýzy naznačují, že se dokonce křížili s člověkem moudrým, konkrétně s Melanésany).", "question": "Jak se nazývá mládě člověka?", "answers": ["dítě"]}
{"title": "Fotbal", "context": "Pohybují se proto nejdále od vlastní branky a do obrany se zapojují jen zřídkakdy. V současné době hrají hráči převážně v rozestavení 4-4-2 (4 obránci, 4 záložníci a 2 útočníci). Dříve se však hrávalo v rozestaveních 3-2-3-2 (80. léta), 4-2-4 (60. léta), 3-2-2-3 (30. léta) i 1-2-7 (19. století). Rozdělení hráčů na jednotlivé posty a stanovení jejich úkolů a obecně herní taktiky je zodpovědností trenéra. Trenéři obou týmů při zápase pobývají nedaleko okraje hrací plochy (poblíž středu jednoho delšího okraje), udílejí rady a pokyny hráčům na hřišti a případně vyměňují hráče na hřišti za náhradníky. Mezi oběma lavičkami náhradníků se zdržuje čtvrtý rozhodčí, který řídí střídání, kontroluje dodržování pravidel osobami na lavičkách, a v případech zranění některého ze tří rozhodčích na hřišti může zraněného rozhodčího vystřídat. Existence hry podobné fotbalu je doložena až do období starověku: nejstarší takovou hrou bylo čínské cchu-ťü, hrané již ve 2. století př. n. l. V Řecku a Římě se hrálo mnoho míčových her, při některých se hrálo nohama. Jedním ze vzdálených předchůdců fotbalu je tak např. římská hra harpastum. Ve středověku se různé hry podobné fotbalu hrály po celé Evropě, jejich pravidla se však výrazně lišila místo od místa i v průběhu doby. Vznik dnešního fotbalu má kořeny v Anglii 16. století. Tamní soukromé střední školy (public schools) v té době začaly žáky nutit ke sportu. Každá ze škol však používala vlastní pravidla odrážející místní podmínky (velikost hřiště apod.), pravidla se navíc postupně měnila. Postupně vykrystalizovaly dvě hlavní formy fotbalu: v jedné verzi pravidel (používané např. v Rugby, Marlborough či Cheltenhamu) hráči míč po hřišti přenášeli rukama, v druhé verzi (např. na Etonu, Harrow, Westminsteru či Charterhouse) se upřednostňovalo kopání do míče. V 40. letech 19. století Anglii zasáhl boom železniční dopravy.", "question": "Kde má kořeny vznik dnešního fotbalu?", "answers": ["v Anglii"]}
{"title": "Geometrická optika", "context": "Geometrická optika (též zvaná paprsková optika) je částí optiky, která se zabývá studiem šíření světla v prostředí, jehož rozměry jsou velké ve srovnání s vlnovou délkou světla. Geometrická optika si tedy nevšímá vlnových vlastností světla. Geometrická optika je postavena na několika principech princip přímočarého šíření světla princip vzájemné nezávislosti paprsků princip záměnnosti chodu paprsků zákon odrazu zákon lomu Tato pravidla posloužila k vytvoření Fermatova principu. Princip přímočarého šíření světla říká, že pokud světlo, které se šíří homogenním prostředím, dopadá na překážky, které jsou dostatečně velké ve srovnání s vlnovou délkou světla, pak pozorujeme, že světlo se šíří přímočaře. Toto přímočaré šíření světla umožňuje zavést představu světelného paprsku. Pokud máme velmi malý (bodový) zdroj světla uzavřený v neprůhledné schránce, v níž se nachází malý kruhový otvor, přičemž kruhový otvor musí být dostatečně velký, aby nedocházelo k ohybovým jevům, pak světlo může unikat ze schránky pouze kruhovým otvorem a šíří se vnějším prostředím, přičemž vytváří světelný kužel s vrcholem ve zdroji světla. Průřez kužele je dán velikostí kruhového otvoru. Světelný kužel lze dobře spatřit na stínítku, které do něj umístíme. Tento světelný kužel je možné spatřit v mírně znečistěném prostředí, např. ve vzduchu s drobnými částečkami prachu apod., kdy dojde k jeho zviditelnění v důsledku rozptylu na znečišťujících částicích. Takový světelný kužel se nazývá svazkem paprsků. Svazek paprsků se obvykle vyznačuje jen některými jejími význačnými paprsky, které svazek charakterizují. Jde např. o paprsek probíhající středem svazku, popř. na nějaké hraně svazku apod. Paraxiálním (nulovým) paprskem se nazývá takový paprsek, které leží v blízkosti optické osy a svírá s ní velmi malý úhel (menší než 2°).", "question": "Čím se zabývá geometrická optika?", "answers": ["šíření světla"]}
{"title": "Milka", "context": "Milka je od roku 1990 mezinárodní značka americké společnosti Mondelē International vyrábějící čokoládu a čokoládové výrobky. Společnost byla založena již v roce 1901 Švýcarem Philippem Suchardem a od svého počátku byly její produkty baleny do fialového obalu, která přetrvala do současnosti a symbolem společnosti se stala fialová kráva tzv. \"Milka\". V současnosti je čokoláda vyráběna na velkém počtu míst převážně v Evropě. Jsou to hlavně závody v Lörrachu (Německo), Bludenz (Rakousko), Svoge (Bulharsko), Bratislava (Slovensko), Braşov (Rumunsko), Jankowice (Polsko) a Trosťanec na Ukrajině. Do roku 2013 se čokoláda vyráběla i v brazilském městě Paraná. Značka byla v roce 1901 zapsána na patentovém úřadě v německém Berlíně na žádost německého výrobce čokolády Philippa Sucharda. Samotný název Milka vznikl spojením německých slov Milch (mléko) a Kakao. Symbol společnosti Milka alpská kráva se poprvé představila veřejnosti v roce 1973, kdy se objevila v televizní reklamě dle návrhu agentury Young&Rubicam. K roku 2009 se objevila již ve 110 reklamních spotech. Jedná se o krávu plemene Fleckvieh[zdroj? ] hledící na pozorovatele, která má fialově bílou barvu. Fialově jsou vybarveny tmavší oblasti jejího těla. Na krku má uvázán zvon.", "question": "Kdo založil společnost Milka?", "answers": ["Philippem Suchardem"]}
{"title": "Pravda", "context": "Všechny uvedené nástroje jsou zneužitelné a nemusí nutně vést k pravdě. Konsenzu lze dosáhnout manipulací, autoritu lze zkorumpovat a výrok \"Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.\" (připisován Josephu Goebbelsovi) nám ukazuje, že i s většinovým názorem lze pohnout. Základním kamenem logiky jsou pravdivé nebo nepravdivé soudy, následující příklady se týkají klasických paradoxních logických soudů. Existuje skupina výroků, o kterých nelze s jistotou prohlásit, zda jsou pravdivé nebo ne: vypovídají o sobě samých takovým způsobem, že předpoklad jejich pravdivosti má za důsledek jejich nepravdivost a naopak. Tyto výroky se nazývají sebevyvracející výroky. Klasickým příkladem známým od starověku je tzv. paradox lháře. Jde o tvrzení Kréťana Epimenida (Ἐ): \"Všichni Kréťané jsou lháři! \". Existuje příklad z běžného života podobný k Epimenidovu paradoxu: když vstoupíte na webovou stránku, která uvádí: \"Na adrese, na niž jste vstoupil, neexistuje webová stránka.\" Na první pohled výrok zní paradoxně, avšak ve skutečnosti není. Pokud je tvrzení nepravdivé, nevzniká paradox. Silnější a podobně nerozřešitelný je ovšem výrok \"Teď právě lžu.\" (\"Tato věta je lživá.\") Všechny tyto pravdivostní paradoxy vyplývají z reálné nemožnosti absolutně definitivně objasnit skutečnost, které se pravdivostní výrok týká, neboť každá \"skutečnost\" je vždy relativní ke svému pozorovateli a tedy ne absolutní sama o sobě. V antické filosofii byla Alétheia (ἀ, řecky pravda, v původním významu neskrytost, taktéž znamená zjevení, živoucí, existující) pro označení skutečného poznání v protikladu k pouhému zdání (doxa); vyjadřuje, že pravda se skrývá pod povrchem jevů a je třeba ji intelektuálně odkrývat. Logika Tautologie Obrázky, zvuky či videa k tématu pravda ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo pravda ve Wikislovníku Téma Pravda ve Wikicitátech Jaroslav Peregrin: Jazyk, magie & literatura. Část: Teď právě lžu.", "question": "Co je shoda tvrzení se skutečností?", "answers": ["Pravda"]}
{"title": "Hlavní město", "context": "Hlavní města evropských států svůj status získala většinou již ve středověku či dříve (např. Řím, Paříž, Londýn, Praha, Vídeň). Hlavní města států Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie vzešla většinou z bývalých koloniálních správních středisek. Výjimkou nejsou ani uměle vzniklá hlavní města, tj. města zbudovaná přímo pro tento účel: Washington (USA), Canberra (Austrálie), Brasília (Brazílie), Abuja (Nigérie). V případě městských států, jako jsou Monako či Vatikán, se hlavní město neuvádí. Některé státy mají více hlavních měst, resp. více sídelních měst, protože jsou rozlišena tím, jaká ústavní instituce či ústřední orgán státní správy v nich sídlí. Příkladem může být Nizozemsko, kde je hlavním městem a zároveň sídlem hlavy státu Amsterdam, ale sídlem parlamentu a vlády je Haag. V případě Jihoafrické republiky jde dokonce o tři města, sídlem vlády je Pretoria, parlamentu Kapské město a nejvyššího soudu Bloemfontein. V České republice je podle čl. 13 Ústavy hlavním městem Praha, za sídelní město ale může být považováno i Brno (Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší státní zastupitelství, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Veřejný ochránce práv) a Jihlava (Energetický regulační úřad).", "question": "Mají některé státy více hlavních měst?", "answers": ["Některé státy mají více hlavních měst, resp. více sídelních měst, protože jsou rozlišena tím, jaká ústavní instituce či ústřední orgán státní správy v nich sídlí."]}
{"title": "Psychoaktivní droga", "context": "K těm patří např. napomáhat náboženským praktikám, prozkoumat self (své vlastní já), změnit náladu, léčit nemoc, uniknout nudě a beznaději, podpořit a zlepšit sociální interakci, zlepšit smyslovou zkušenost a rozkoš, stimulovat uměleckou kreativitu a výkon, zlepšit fyzický výkon, rebelovat, zařadit se mezi vrstevníky, vytvořit si vlastní identitu. === Anestetika === Anestetika jsou třídou psychoaktivních látek užívaných k blokování bolesti a jiných vjemů u lékařských pacientů. Mnoho anestetik způsobuje bezvědomí a umožňuje prodělat lékařské zákroky bez fyzické bolesti či emociálního traumatu. K dosažení bezvědomí působí na GABA a NMDA systémy. Patří mezi ně například éter, ketamin a některé barbituráty. === Analgetika === Analgetika jsou třídou psychoaktivních látek užívaných k tlumení bolesti. Patří mezi ně opioidy jako morfin a kodein. === Psychiatrická léčiva === Psychiatrická léčiva slouží k tlumení mentálních a citových poruch. Existuje jich šest hlavních skupin: antidepresiva, užívané na poruchy, jako je klinická deprese či dystymie. Patří mezi ně například fluoxetin (Prozac). stimulanty, užívané na hyperaktivitu či narkolepsii. Patří mezi ně například pervitin, kokain, kofein či nikotin. antipsychotika, užívané na psychózy, schizofrenii a mánie. stabilizátory nálady, užívané na bipolární a schizoafektivní poruchy. Patří mezi ně například lithium.", "question": "K čemu se užívají analgetika?", "answers": ["k tlumení bolesti"]}
{"title": "Fosfor", "context": "Reaktivnější než červený fosfor je světle červený fosfor, který je jemně rozptýlenou formou červeného fosforu. Tento fosfor vzniká varem bílého fosforu s bromidem fosforitým, rozpouští se v roztocích hydroxidů a vytěsňuje některé kovy z roztoků jejich sloučenin. Červený fosfor má polymerní strukturu a vyskytuje se ve čtyřech modifikacích (např. fialový fosfor). Fialový fosfor má hustotu o něco vyšší než čistý červený fosfor a připravuje se krystalizací z roztaveného olova. Při zahřívání se mění v bílý fosfor. === Fialový fosfor === Fialový fosfor vzniká dlouhodobým zahříváním červeného fosforu na teplotu 550 °C . Bývá označován jako Hittorfův fosfor, podle svého objevitele Johanna Wilhelma Hittorfa, který jej poprvé připravil roku 1865. Jeho struktura je tvořena řetězci fosforu, které jsou propojeny mezi sebou a tvoří roviny. === Černý fosfor === Černý fosfor je velmi stálý a svými fyzikálními vlastnostmi připomíná spíše kovy. Má kovový lesk, je tepelně i elektricky dobře vodivý a má vrstvenou polymerní strukturu. Svými chemickými vlastnosti se velmi podobá červenému fosforu, ale na vlhkém vzduchu se oxiduje rychleji. Vzniká zahříváním červeného fosforu pod tlakem za teploty přes 400 °C nebo zahříváním bílého fosforu za teploty 200 °C a tlaku 12 000 atmosfér nebo pohodlněji zahříváním bílého fosforu za teploty 380 °C a přítomnosti jemně rozptýlené kovové rtuti.", "question": "Jaký fosfor vzniká dlouhodobým zahříváním červeného fosforu na teplotu 550 °C?", "answers": ["Fialový"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Druhé, nebo také centrifugální pelichání, je možné vidět např. u rejdovacích per datlů a šoupálků, přičemž střední pár peří vypadává jako poslední, aby bylo těmto druhům umožněno šplhání po stromech. Základní vzor způsobu pelichání je možné sledovat na vrabci, kdy jako první je nahrazováno vnější peří, poté peří vnitřní a u ocasních per se postupuje ze středu ke krajům. Peří neroste rovnoměrně po celé kůži, ale rozrůstá se na zvláštních plochách nebo pruzích, které se nazývají pernice (latinsky pterylae). Distribuční vzorky těchto plošek nebo proužků jsou využívány v taxonomii a systematice. Před hnízděním, u samic většiny ptačích druhů, vzniká v místě styku jejich těla s vejci takzvaná hnízdní nažina, tedy místo bez peří. Ta bývá buď zcela holá, či jenom řídce porostlá prachovým peřím a je hodně prokrvená, aby byl při sezení na vejcích usnadněn transfer tepla. Základní článek: Ptačí let Schopnost letu je charakteristická pro většinu ptáků a odlišuje je tak od ostatních skupin obratlovců s výjimkou netopýrů a vyhynulých pterosaurů. Tento pro převažující množství druhů hlavní prostředek pohybu slouží při rozmnožování, lovu potravy a útěku před predátory. Ptáci jsou k letu přizpůsobeni různě; mají například lehkou kostru, dva velké prsní svaly zajišťující pohyb křídel dolů (tvoří 15 % hmotnosti ptáka), svaly podklíční zvedající křídla a přední končetiny přeměněné v křídla. Především velikost a tvar křídla určuje u jednotlivých druhů typ letu, který využívají především. Mnoho ptáků kombinuje tzv. veslovací let s méně náročným klouzavým letem nebo plachtěním. Okolo 60 druhů existujících ptačích druhů není letu schopno a podobně nebyly schopni letu i někteří vyhynulí ptáci. Tyto druhy neschopné letu je možno často nalézt na izolovaných souostrovích, pravděpodobně následkem nedostatku pozemních predátorů a omezených zdrojů, jejichž důsledkem je ztráta schopností letu. Tučňáci, kteří také nejsou schopni letu, používají křídla pro veslování při potápění pod vodou, podobně jako alky, buřňáci či skorci. Základním způsobem pohybu ptáků, až na určité výjimky, je aktivní let. Ptáci nejčastěji používají mávavý let, kdy rytmicky zvedají a spouštějí křídla, přičemž rychlost a výšku letu regulují počtem pohybů a nakloněním křídel. Dalším způsobem letu zejména u velkých ptáků je plachtění, kdy se křídla prakticky nepohybují a ptáci využívají jen nosné síly vzdušných proudů. Další formou letu je tzv. třepotavý let, při němž se rychlým máváním křídel pták zastaví ve vzduchu na určitém místě (poštolka, rybák obecný).", "question": "Kolik žaludků mají ptáci?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Chlorečnan draselný", "context": "Chlorečnan draselný (synonymum Bertholetova sůl) je bílá krystalická látka s chemickým vzorcem KClO3. Je vysoce reaktivní. Pro své explozivní a silné oxidační vlastnosti se používá v pyrotechnice. Je jedovatý a používal se k hubení plevele. Vyrábí se elektrolýzou KCl nebo zaváděním Cl do teplého roztoku KOH (hydroxidu draselného). Při reakci s kyselinou šťavelovou se uvolňuje vysoce reaktivní a nestabilní ClO2. == Rizika == Chlorečnan draselný je toxická a zdraví škodlivá látka, která znečišťuje životní prostředí. Může uvolňovat vysoce škodlivé sloučeniny chloru (viz výše). Pro svoje oxidační vlastnosti hoří i pod vodou. Chlorečnan draselný patří mezi látky (tzv. prekurzory výbušnin), které byly navrženy na zákaz prodeje obecné veřejnosti. == Využití == Chlorečnan draselný se využívá hlavně v pyrotechnice, např. pro přípravu Molotovova koktejlu, dále pro výrobu sirek, a pro dnes již nepoužívané chlorátové trhaviny (směs KClO3 a organického paliva – například oleje, dřevěné moučky, vánočních prskavek...). V minulosti se využíval pro barvení kůže. Tuto látku využíval například Baťa. == Související články == Chlorečnan sodný Chloristan draselný Seznam látek považovaných za prekurzory výbušnin == Reference == == Literatura == VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.", "question": "Co dělá chlorečnan draselný ?", "answers": ["znečišťuje životní prostředí"]}
{"title": "Boeing 737", "context": "Boeing 737-600 má kapacitu 110 pasažérů ve dvou třídách, nebo 133 v uspořádání jednotřídka. Přímo mu konkuruje Airbus A318. Boeing 737-600 má dolet 2 480 km, verze-600HGW 5 648 km. 737-700 /-700ER je základní model nové generace, který ve výrobě nahradil předchozí verzi Boeing 737-300 z něhož i koncepčně vychází. Je nabízen ve verzích 737-700C,-700QC,-700HGW,-700ER a BBJ. Standardní verze -700 má u dvoutřídného uspořádání kapacitu 126 míst, maximální kapacita je 149 míst. Přímo mu konkuruje Airbus A319. Boeing 737-700 má dolet 2 852 km, verze-700HGW 6 037 km. 737-800 je prodloužená verze Boeingu 737-700. Vychází z modelu Boeing 737-400, který v produkci přímo nahrazuje. Při standardním uspořádání sedadel nabízí kapacitu 162 pasažérů. Maximální kapacita je 189 pasažérů. Boeing 737-800 má dolet 3 815 km, verze-800HGW 5 445 km. 737-900 /-900ER je nejdelší variantou v řadě 737. Na počátku vývoje letounu Boeing 737-900 stála objednávka dopravní společnosti Alaska Airlines, která 10. listopadu 1997 objednala 10 kusů. Konstruktéři vyšli z předchozího modelu Boeing 737-800, který vložením dvou trupových segmentů před a za křídlo prodloužili o 2,60 m na celkovou délku 42,1 m. Výroba prvního stroje započala 8. března 2000 v závodě ve Wichitě. O tři týdny později se do konstrukčních prací zapojil také závod v Rentonu kompletací nosníku křídla, který provedl i finální montáž. K úvodnímu vzletu 737-900 (výr. č. 30017/596, N737X) s dvojicí motorů CFM56-7B došlo 3. srpna 2000, který realizovali piloti Mike Carriker a Mark Feuerstein. První let v čase 2 hodiny 58 minut vedl z rentonského letiště na Boeing Field v Seattlu.", "question": "Jaký je nejrozšířenější dopravní letoun na světě?", "answers": ["Boeing 737"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti. Protože úniková rychlost na povrchu Saturnu dosahuje 35,49 km/s, což daleko převyšuje tepelnou rychlost molekul, zůstalo na něm nejspíše původní složení atmosféry, kterou nabalil už během vzniku z protoplanetárního disku. Teorie gravitačního kolapsu na druhou stranu předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě Saturnu trval jen několik století. Vznik velkých Saturnových měsíců proběhl pravděpodobně stejným způsobem, jako vznikaly kamenné planety. Jelikož je však Saturn velmi vzdálen od Slunce, v žádné z fází vzniku měsíců nevystoupila teplota na vysoké hodnoty jako v případě okolí Jupitera. Vlivem nízkých teplot tak nedošlo k úniku lehce tavitelných látek z původního disku okolo vznikající planety.", "question": "Proč zůstalo na Saturnu nejspíše původní složení atmosféry, kterou nabalil už během vzniku z protoplanetárního disku?", "answers": ["Protože úniková rychlost na povrchu Saturnu dosahuje 35,49 km/s, což daleko převyšuje tepelnou rychlost molekul"]}
{"title": "Bahamy", "context": "Bahamské ostrovy leží jihovýchodně od Floridy a severovýchodně od Kuby. Souostroví tvoří 30 větších, 700 menších (nazývaných dle velikosti cays nebo keys, odkud pramení také původní název Bahamského souostroví - Lucayské souostroví) a cca 2400 korálových ostrovů. Leží v Atlantském oceáně. Prvním místem, které Kryštof Kolumbus v Americe objevil, byl právě jeden z ostrovů Bahamského souostroví. V roce 1492 přistál na ostrovu San Salvador a prohlásil ho za španělskou državu. Většinu původního obyvatelstva odvezli Španělé jako otroky do zlatých dolů na Kubu a na Haiti, zbytek vymřel. Na počátku 17. století se na ostrově začali usazovat Britové a v roce 1717 se Bahamy staly britskou kolonií. 7. ledna 1964 byla udělena Bahamám samospráva a 10. července 1973 byla vyhlášena nezávislost. Od počátku 80. let 20. století sem přicházejí uprchlíci z Haiti, kteří se snaží uniknout bídě a politickým nepokojům ve své zemi. Bahamy se administrativně dělí na okruhy. Platí to pro všechny oblasti v zemi s výjimkou New Providencu. Je jich 31, z toho 23 se jich vytvořilo v roce 1996, zbytek v roce 1999. Bahamy tvoří dlouhý řetěz nízkých vápencových a korálových ostrovů a více než 2000 drobných skalisek. Na Bahamách nenajdeme pohoří ani strmá pobřeží - převažují rozlehlé pláže. Nadmořská výška ostrovů je proto malá. Podnebí je tropické, pod vlivem severovýchodních pasátů a teplého Golfského proudu. Průměrné teploty dosahují v nejteplejším srpnu 28°C, v nejstudenějším únoru 21 °C. Srážky se pohybují mezi 1100 až 1600 mm za rok, na jihovýchodním konci souostroví méně než 1000 mm. Jediné přírodní bohatství Baham představují pláže, které se nyní každoročně stávají místem radovánek několika milionů návštěvníků, většinou z USA. Cestovní ruch zajišťuje práci více než dvěma třetinám výdělečně činného obyvatelstva. Těží se sůl a dřevo. Jsou zde také rafinérie ropy.", "question": "Kdy byla na Bahamách vyhlášena nezávislost?", "answers": ["10. července 1973"]}
{"title": "Inženýr", "context": "Inženýr (z franc. ingénieur, původně z lat. ingeniator, přechýlená podoba inženýrka) je akademický titul absolventa vysoké školy v magisterském studijním programu v oblasti technických věd a technologií, ekonomie, zemědělství, lesnictví nebo vojenství. V České republice je tento titul udělován na vysokých školách technických, ekonomických, zemědělských a na technických směrech vysokých vojenských škol. Zkratka tohoto titulu je Ing. (dříve se užívala i zkratka ing. nebo inž.), v oblasti architektury se používá varianta, resp. akademický titul, inženýr architekt ve zkratce Ing. arch. (z lat. ingerum architectus), přičemž obě zkratky titulů se případně umísťují před jméno. Dosažený stupeň vzdělání dle ISCED je 7 (master's degree). Obecněji je inženýr označení – bez ohledu na vzdělání či titul – pro odborníka v oblasti nazývané inženýrství. Udělování titulu \"inženýr\" (resp. i titulu \"inženýr architekt\") se v České republice řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Získá ho absolvent 1–3letého studia, v případě navazujícího magisterského studia na bakalářský studijní program, nebo 4–6letého studia v případě magisterského studijního programu (samostatného, celistvého, tedy souvislého a nenavazujícího studia) na univerzitě, případně na jiné vysoké škole. Úspěšný absolvent, inženýr, může případně i dále studovat v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), tedy získat tzv. velký doktorát (8 v ISCED). Jako diplomant se někdy označuje student magisterského studijního programu, příp. student pracující na své diplomové (magisterské/inženýrské) práci. Magisterské studium se v tomto případě řádné ukončuje státní závěrečnou zkouškou (státnice), jejíž součástí je i obhajoba diplomové práce.Tituly této úrovně (inženýrské, resp. master's degree) se většinou ve světě v.", "question": "Jaká je zkratka titulu inženýr?", "answers": ["Ing."]}
{"title": "Argot", "context": "Argot je vrstva slovní zásoby, žargon užívaný společenskou spodinou (zloději, překupníky, narkomany apod.). Účelem tvoření zvláštních pojmenování je utajit obsah sdělení před nezasvěcenými posluchači. Věda, která se argotem zabývá, se jmenuje argotologie. Některé výrazy z argotu mohou být prozrazeny, a tím přestanou být součástí argotu a stanou se součástí běžné slovní zásoby. Příkladem argotu je francouzský verlan, který používá k utajení prohazování slabik. I. Kalita charakterizuje argot jako tajný komunikativní prostředek, který je prostředkem omezeného společenství, jenž se vyvíjel v dichotomické opozici dozorce – odsouzený. Odsouzený vytváří u známých, již existujících lexémů známky sekundární sémantiky, které by neměly být srozumitelné dozorci, anebo odsouzený tvoří lexém úplně nový. Argot vzniká v teritoriálně omezeném prostoru, jeho vznik je podmíněn omezujícím (trestním) rámcem – omezením osobní svobody. Nositelé argotu se nesnaží vyčnívat ve svém prostředí, ale kladou si za cíl izolovat své prostředí od vnějšího. bahno – pivo basa – vězení benga, fízl, chlupatej, švestky – policista/é, strážník/. ci bručet (v base) – sedět ve vězení čokl – pes čorkařit, čórkařit – krást čórnout, lohnout – ukrást dacan – vagabund, darebák, potvora káča – kasa, trezor krochna, stříkačka – pistole love. , prachy, škvára – peníze máčka – marlbora, cigarety značky Marlboro oddělat, voddělat, sejmout - zabít odprásknout, vodprásknout – zastřelit puma – vyšetřovací soudce raky – hodinky rychna – zápach (brn. hantec) skéro – marihuana udělat, vybílit – vykrást velryba – manželka vodprejskni (původně: odprejskni, emaile) – odejdi Oberpfalcer F.: Slang a argot. In Jazykozpyt. JČF, Praha 1932. Oberpfalcer F.: Argot a slangy. In Československá vlastivěda, díl III. Sfinx, Praha 1934. Ouředník P.: Argot v odborné literatuře – Argot v beletrii. In Šmírbuch jazyka českého, Paseka, Praha 2005. ISBN 80-7185-638-X. Kalita I.: Obrysy a tvary nespisovnosti: ruština vs. čeština. Ruský slang v procesu vývoje. Ústí nad Labem, ISBN 978-80-7414-427-1, 2011. Slovníkové heslo argot ve Wikislovníku PRAVDOVÁ, Markéta. Zaražený prdy, křapíček a elpíčko. Jak se mluví mezi zločinci. iDNES.cz [online]. 2014-09-01 [cit. 2014-11-15].", "question": "Jak se v lingvistice říká mluvě spodních vrstev společnosti?", "answers": ["Argot"]}
{"title": "Molybden", "context": "V rudách se vyskytuje jen v nízkých koncentracích. Nejvýznamnější rudou je molybdenit (sulfid molybdeničitý, MoS2), jehož ložiska se nacházejí především v Coloradu v USA. Dalšími rudami jsou wulfenit, molybdenan olovnatý, (PbMoO4) a powellit (Ca(Mo,W)O4). Molybdenit jako MoS2 se těží buď samostatný nebo se získává při výrobě mědi. Po přečištění flotací se pražením převede na oxid molybdenový podle rovnice: 2 MoS2 + 7 O2 → 2 MoO3 + 4 SO2Ten se buď využívá přímo, nebo se aluminotermicky převede na ferromolybden, který nachází použití při výrobě korozivzdorných ocelí. Čistý molybden se vyrábí redukcí oxidu molybdenu vodíkem. MoO3 + 3 H2 → Mo + 3 H2OIonty molybdenu jsou také obsaženy v proteinovém komplexu nitrogenáza, který je využíván mutualistickými fixátory (zpravidla gramnegativní bakterie, mikrosymbionti - zejména Rhizobium) atmosferického molekulárního dusíku, přičemž dochází k obohacování půdy. == Využití == Základní praktické využití nalézá molybden v metalurgii při výrobě speciálních ocelí. Již poměrně malé množství molybdenu ve slitině výrazně zvyšuje její tvrdost, mechanickou a korozní odolnost. Proto se z molybdenových ocelí vyrábějí silně mechanicky namáhané součásti strojů jako například hlavně děl, geologické vrtné hlavice a nástroje pro obrábění kovů. Z molybdenu se také vyrábí povrchová vrstva pístních kroužků. V chemickém průmyslu je materiálem pro reaktory pracující v silně korozivním prostředí za vysokých tlaků a teplot.Používá se pro výrobu petrochemických katalyzátorů sloužících k odstranění sirných sloučenin z ropy a ropných produktů.V zemědělství se jeho sloučeniny využívají jako pro některá umělá hnojiva, například pro pěstování brokolice nebo květáku. Potravinářský průmysl ho používá pro výrobu některých potravinových doplňků. == Sloučeniny == Chemie sloučenin molybdenu je značně pestrá a komplikovaná. Již pouhý fakt, že se molybden vyskytuje v pěti různých valenčních stavech od Mo+2 a po Mo+6, které mohou poměrně snadno přecházet mezi sebou je důvodem, že chemie molybdenu je spíše předmětem diplomových prací než praktického uplatnění v běžném životě.", "question": "Jakou chemickou značku má molybden?", "answers": ["Mo"]}
{"title": "Slapové jevy", "context": "Slapové jevy představují zvyšování a snižování hladiny moře v důsledku působení slapových sil. Zvýšení hladiny se označuje jako příliv, snížení jako odliv, souhrnně se mluví o dmutí mořské hladiny. Slapové jevy jsou důsledkem deformace povrchu oceánu vlivem sil, kterými na vodní masu působí nebeská tělesa, v případě Země především Měsíc a Slunce. Teoreticky mohou slapové síly dokonce způsobit rozpad obíhajícího tělesa, pokud je oběžná vzdálenost nižší než tzv. Rocheova mez. Pravou silou působící dmutí je gravitační síla, důležitá je přitom nehomogenita jejího pole. Protože velikost gravitační síly je nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti, Měsíc přitahuje silněji tělesa na přivrácené straně Země, a naopak slaběji na odvrácené straně. Navíc je však nutno uvážit neinerciálnost soustavy spojené s povrchem Země a tedy působení zdánlivých setrvačných sil. Pro pochopení přílivového dmutí je třeba nahlížet vzájemný pohyb Měsíce a Země ne jako pouhý oběh Měsíce kolem nehybné Země, ale jako rotaci obou těles kolem společného těžiště. Na Zemi tedy působí také setrvačná odstředivá síla, která naopak roste přímo úměrně vzdálenosti od společného těžiště (protože společné těžiště leží pod povrchem Země na přivrácené straně, jak ukazuje obrázek, je odstředivý příspěvek nejsilnější na odvrácené straně, ale částečně přispívá i na přivrácené straně k Měsíci, a to ve stejném smyslu jako jeho gravitace). Zatímco na přivrácené straně k Měsíci převládá gravitační přitažlivost a na odvrácené odstředivá síla, v oblasti mezi tím obě síly působí proti sobě tak, že se prakticky odečítají. Působením sil proto vznikají na světových oceánech dvě přílivové vlny, na straně přivrácené Měsíci a současně i na straně protilehlé. Pro úplnost je potřeba dodat, že dochází i k dmutí zemské kůry a pláště, i když vzhledem k jejich tuhosti zdaleka ne tak znatelnému.", "question": "Proč vznikají slapové jevy?", "answers": ["deformace povrchu oceánu vlivem sil, kterými na vodní masu působí nebeská tělesa, v případě Země především Měsíc a Slunce"]}
{"title": "Balalajka", "context": "Nástroj má 3 struny (někdy 6 v páru). Hmatník je opatřen pražci. V dnešní době se vyskytují v 6 velikostech: piccolo (vzácná) prima sekunda altová basová kontrabasová (existuje i větší kopie - sub-kontrabasová)Nejběžnější sólový nástroj je prima, laděná E-E-A. Někdy je balalajka laděna \"kytarovým stylem\" G-H-D (podobně jako tři nejtenčí struny ruské kytary), hra je pak pro ruské kytaristy jednodušší, i když je tenhle způsob ladění nerad viděn. [zdroj? ]Piccolo, prima a sekunda mají struny vyrobeny ze střev; v dnešní době se ale začíná používat i nylon. == Související články == Brač (hudební nástroj) Citera Kithara Kytara Mandolína == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu balalajka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo balalajka ve Wikislovníku Balalaika and Domra Association of America University of Pennsylvania: Noty Balalaika.fr: Historie, mp3 atd... Online škola [1] [2]", "question": "Jak se jmenuje třístrunný hudební nástroj se skříní ve tvaru trojúhelníku?", "answers": ["balalajka"]}
{"title": "Vodotrysk", "context": "Tryskající voda zde má především estetickou funkci. Vodotrysky bývají součástí zejména fontán, kašen, zahradních a parkových jezírek i domácích osvěžovačů vzduchu. Jsou častým prvkem zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě. == Přírodní vodotrysky == Vzácně se lze setkat se zajímavým přírodním jevem, kterým jsou přírodní vodotrysky. Obvykle se nalézají v místech přirozených vývěrů spodních vod. Takovéto vodotrysky obvykle označujeme slovem gejzír. Může se jednat o přírodní podzemní vodu s vývěrem studené vody nebo o vývěr termálních pramenů např. v místech s bohatou sopečnou činností apod. === Příklady === Kiama Blow Hole - přírodní vodotrysk u australského města Kiama; Vodotrysk u obce Rajecká Lesná na Slovensku v pohoří Strážovské vrchy; Gejzír Herľany na východním Slovensku asi 28 km východně od Košic; termální vývěry vod na Islandu. == Vodotrysky vzniklé v důsledku vodovodních poruch == Velké vodotrysky a gejzíry mohou také někdy nechtěně vzniknout v důsledku poruchy či havárie na vodovodním potrubí, kdy pitná voda nebo užitková voda tryská otvorem v zemi pod velkým tlakem ven. == Související články == Fontána", "question": "Jak se nazývá zařízení, ze kterého je velkým tlakem vytlačována voda a na konci ústí z trysky ven?", "answers": ["Vodotrysk"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Nejlépe prostudovaný je imunitní systém u kura domácího. Na jeho funkci se podílejí nespecifické a specifické obranné mechanismy organismu, které jsou vzájemně provázány a do značné míry se navzájem podmiňují. Morfologickým podkladem imunitního systému je lymfatická tkáň, uspořádaná do lymfatických orgánů souhrnně tvořících lymfatický systém. Obranné mechanismy ptáků jsou analogické savčím, výjimkou je výrazná anatomická dichotomie imunitního systému. Močové orgány regulují příjem a výdej vody a udržují homeostázu. V porovnání se savci mají ptáci odlišnou stavbu ledvin a chybí jim ledvinová pánvička, močový měchýř (výjimkou jsou pštrosi) i močová trubice. Párové pravé ledviny (metanefros) jsou protáhlého tvaru, třílaločnaté a jsou uloženy v zadní části tělní dutiny v prohlubních synsakra. Poprvé je vytvořena Henleova klička, jež přispívá ke zpětné resorpci vody z primární moče a tvorbě vlastní hypertonické moče, a je zvětšen počet glomerulů; kromě toho dochází k resorpci vody i v kloace. Zbytky vrátnicového oběhu v ledvinách jsou zachovány. Kyselina močová se dopravuje krví z jater do Malpighiho tělísek a zde je filtrována z glomerulů. Párové močovody odvádějí tekutou moč přímo do středního oddílu kloaky, odkud se dostává zpět do koprodea. Tam se po odnětí zbylé vody ukládá bělavá kyselina močová a jiné uráty jako povrchový povlak na trus. Trus s močí pak odchází středním a vnějším oddílem kloaky ven z těla. Podrobnější informace naleznete v článku Rozmnožovací soustava ptáků. Způsob rozmnožování je u ptáků dokonalejší než u plazů (jsou u nich vyvinuty různé formy rodičovských instinktů).", "question": "Mají ptáci ledvinovou pánvičku, močový měchýř a močovou trubici?", "answers": ["V porovnání se savci mají ptáci odlišnou stavbu ledvin a chybí jim ledvinová pánvička, močový měchýř (výjimkou jsou pštrosi) i močová trubice."]}
{"title": "Návštěvníci z Mlčící planety", "context": "Návštěvníci z Mlčící plantety je první knihou z Kosmické trilogie britsko-irského autora C. S. Lewise. Jedná se o sci-fi román s výrazným vlivem náboženské tematiky. Kniha poprvé vyšla v roce 1938 v anglickém nakladatelství The Bodley Head v Londýně. == Hlavní postavy == Elwin Ransom profesor Weston Richard Devine == Odkazy == === Související články === Kosmická trilogie Perelandra Ta obludná síla Clive Staples Lewis === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Out of the Silent Planet na anglické Wikipedii. Profil knihy v České bibliografické databázi", "question": "Kdo napsal knihu Návštěvníci z Mlčící planety?", "answers": ["C. S. Lewise"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Praha hlavní nádraží je největší osobní železniční nádraží v Česku a nejvýznamnější pražské nádraží na adrese Wilsonova 300/8. Název Praha hlavní nádraží užívalo od 15. února 1940 do roku 1945, a od ledna 1953 jej užívá dodnes. V minulosti bylo nazývané nádraží císaře Františka Josefa (1871–1919) a Praha Wilsonovo nádraží (1919–1940, 1945[? ]–1953). Kolejiště, Fantova odbavovací budova a nová provozní budova (přiléhající k Seifertově ulici) leží na Vinohradech v Praze 2, nová odbavovací budova na Novém Městě v Praze 1, severní zhlaví zasahuje do Žižkova na Praze 3. Budova stojí v Městské památkové zóně Vinohrady, Žižkov a Vršovice, Fantova budova a hala nad kolejištěm patří mezi nemovité kulturní památky. Vybudování nádraží v současné lokalitě přispělo císařské rozhodnutí z října 1866 o zboření hradeb. Nádraží je v provozu od 14. prosince 1871, kdy z něj byl zahájen železniční provoz Dráhy císaře Františka Josefa na jih do Benešova, Tábora a Vídně. Tehdy se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa. Roku 1872 v blízkosti nádraží Dráhy císaře Františka Josefa byla na samostatné stanici ukončena od severu Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem. Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876.", "question": "Od kdy je v provozu hlavní nádraží v Praze?", "answers": ["od 14. prosince 1871"]}
{"title": "Jimi Hendrix", "context": "Hendrixovo vystupování na pódiu bylo pravděpodobně ovlivněno stylem rockového průkopníka Little Richarda, s jehož kapelou The Upsetters byl svého času na turné. Hendrix se snažil propojit to, co nazýval \"země,\" což byly doprovodné bluesové, jazzové a funky rytmy, s \"vesmírem,\" což naopak byly pronikavé psychedelické zvuky, které vznikaly jeho improvizováním při hře na kytaru. Jako hudební producent, udělal další novátorský krok - začal používat nahrávací studio jako zkušební prostor pro své invence. Byl jedním z prvních, kteří experimentovali se stereofonními a fázovacími efekty přímo během nahrávání. V roce 1992 byl Hendrix uveden do rocḱńrollové síně slávy a v roce 2005 do Britské hudební síně slávy. Od roku 1994 zdobí jeho hvězda Hollywoodský chodník slávy. Roku 2006 bylo jeho debutové album Are You Experienced zařazeno do Národního registru nahrávek Knihovny amerického Kongresu. Hudební magazín Rolling Stone označil v roce 2003 Hendrixe za nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2004 ho v anketě o nejlepšího umělce všech dob zařadil na šesté místo. Americká hudební televizní stanice VH1 jej rovněž označila za třetího nejlepšího hard rockového umělce. Rodina Hendrixů nosila dříve tvar Hendricks. Zjednodušit své příjmení na Hendrix si nechal Jimiho dědeček. Rodina a nejbližší známí z dětství mu nikdy neřekli jinak, než Buster - Cvalík.", "question": "Má Jimi Hendrix vlastní hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy ?", "answers": ["Od roku 1994 zdobí jeho hvězda Hollywoodský chodník slávy."]}
{"title": "Souhláska", "context": "Aproximanty vznikají přiblížením (aproximací) artikulátorů, které není tak těsné jako u konstriktiv, ale těsnější než u samohlásek. Nemají výrazný šum ani tón. Aproximanty jsou nejvíce otevřené souhlásky, a tvoří tedy jakýsi plynulý přechod k samohláskám. ===== Vibranty ===== Vibranty, kmitavé souhlásky, vznikají aerodynamicky podmíněným, opakovaným dotykem artikulátorů (kmitáním). ===== Verberanty ===== Verberanty, někdy též švihy (tento termín není příliš vžitý), se vyznačují rychlým dotykem dvou artikulátorů, který je na rozdíl od vibrant pouze jednorázový. V češtině se obvykle nedůrazné \"r\" artikuluje spíš jako verberant než jako vibrant. ===== Laterální vs. středové souhlásky ===== Většina souhlásek vzniká prouděním vzduchu podél středové linie jazyka. V případě konstriktiv a aproximant však může vzduch proudit také okolo boků jazyka, přičemž špička jazyka se může dotýkat v horní části ústní dutiny. Takové souhlásky se nazývají bokové (laterální). ==== Nepulmonické souhlásky ==== Nepulmonické souhlásky jsou tvořeny proudem vzduchu, který je dáván do pohybu jiným způsobem než plícemi. Tato skupina souhlásek, které se v češtině nevyskytují, zahrnuje mlaskavky, ejektivy a implozivy. === Rozdělení podle místa artikulace === Následující rozdělení souhlásek používá názvosloví, které není zcela systematické, protože částečně pojmenovává oba artikulátory, částečně jen jeden z artikulátorů zapojených do tvoření hlásek.", "question": "Jak vzniká většina souhlásek?", "answers": ["prouděním vzduchu podél středové linie jazyka"]}
{"title": "Chicago", "context": "Za posledních 5 let v Chicagu vzniklo nebo se sem přesunulo velké množství průmyslových firem a výroben (např. Společnost Boeing ze Seattlu). Chicago je i námořním přístavem, protože velké lodě sem mohou připlout vodní cestou svatého Vavřince až z Atlantiku, navíc je Chicago spojené i s Mississippi několika průplavy; tudy se lodě dostanou do New Orleans a do Mexického zálivu. Různými směry vede z Chicaga 27 železničních tratí, kterými vlaky dovážejí a vyvážejí uhlí, železnou rudu, ocel a chemické a potravinářské výrobky. Související informace naleznete také v článku Demografie Chicaga. Lidé žijící v Chicagu jsou nazýváni Chicagoans. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 2 695 598 obyvatel. Podle sčítání z roku 2000 zde žilo 2 896 016 lidí, 1 061 928 domácností a 632 909 rodin žijících přímo v Chicagu. Tento počet tvoří asi jednu pětinu populace státu Illinois a 1% populace Spojených států. Hustota osídlení byla 4 923 obyvatel na km2. Nejvíce obyvatel mělo Chicago v roce 1950 kdy mělo přes 3,6 milionu obyvatel. Od roku 1960 lidí ubývalo, až v posledních letech město zaznamenalo značný přírůstek. Chicago je tavicím kotlem velkého množství kultur a národností. Žije zde i velká menšina Čechů, Slováků a Poláků. Hlavní etnické skupiny jsou Irové, Němci, Italové, Poláci, Číňané a Mexičané. Chicago má velkou populaci Irských Američanů na jihu a jihozápadě města, i když se množství přestěhovalo na předměstí v polovině 20. století. Spoustu městských politiků vzešlo právě z této velké irské populace, včetně současného starosty Richarda M. Daleyho. V Chicagu žije největší polská populace mimo Varšavu, hlavní město Polska. Chicago se zároveň považuje za druhé největší srbské a lotyšské město na světě a zároveň jako třetí největší řecké město na světě. Město má i velkou arabskou (185 tisíc) a rumunskou (přes 100 tisíc) populaci. V Chicagu žije druhá největší populace mexických Američanů v USA, největší je v Los Angeles. Metropolitní oblast Chicaga je důležité centrum pro Indo-Američany a pro Jiho-Asiaty. Chicago má třetí největší jiho-asijskou populaci v USA, po New Yorku a San Franciscu. 21,7 % obyvatel se narodilo mimo USA (12,2 % v Latinské Americe; 5,0 % v Evropě a 3,9 % v Asii). 45,0 % Bílí Američané 32,9 % Afroameričané 0,5 % Američtí indiáni 5,5 % Asijští Američané 0,0 % Pacifičtí ostrované 13,4 % Jiná rasa 2,7 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 28,9 % populace.", "question": "Kde vznikla americká kapela Smashing Pumpkins?", "answers": ["Chicagu"]}
{"title": "Sony Pictures Animation", "context": "Sony Pictures Animation je americká produkční společnost zabývající se výrobou počítačově animovaných filmů a seriálů. Založena byla v roce 2002.", "question": "Čím se zabývá společnost Sony Pictures Animation?", "answers": ["výrobou počítačově animovaných filmů a seriálů"]}
{"title": "Mistrovství světa ve volejbale mužů 2006", "context": "16. Mistrovství světa ve volejbale, se konalo od 17. listopadu do 3. prosince v Japonsku. == Účastníci == Poprvé v historii se závěrečného turnaje zúčastnilo 24 mužstev, rozdělených do 4 skupin po šesti týmech. První čtyři mužstva z každé skupiny se kvalifikovalo do druhého kola turnaje, kde byly jen dvě skupiny. Japonsko se do kvalifikovalo jako hostitel a Brazílie jako úřadující mistr světa. Ostatní mužstva se kvalifikovala z kontinentálních turnajů (9 z Evropy, 4 ze Severní a střední Ameriky, 2 z jižní Ameriky, 2 z Afriky a 5 z Asie a Oceánie). == Místa zápasů == == Výsledky a tabulky == Časové udaje podle místního času (UTC + 9) === Základní skupiny === ==== Skupina A (Saitama) ==== ==== Skupina B (Fukuoka) ==== ==== Skupina C (Nagano) ==== ==== Skupina D (Sendai) ==== === Osmifinále === ==== Skupina E (Sendai) ==== ==== Skupina F (Hirošima) ==== === Play off (Tokio) === ==== Semifinále ==== ==== Finále ==== ==== O 3. místo ==== ==== O 5 až 8. místo ==== ==== O 5. místo ==== ==== O 7. místo ==== ==== O 9 až 12. místo ==== ==== O 9. místo ==== ==== O 11. místo ==== == Přehled nejlepších hráčů == Nejužitečnější hráč: Gilberto Godoy Filho Nejvíce bodující hráč: Héctor Soto Nejlepší útočník: Dante Amaral Nejlepší blokař: Alexej Kulešov Nejlépe podávající hráč: Matey Kaziyski Nejlepší nahrávač: Paweł Zagumny Nejlepší Libero: Alexej Verbov == Mistři světa == 1. Brazílie Trenér: Bernardo Rezende (Bernardinho) == Konečné pořadí == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Mistrovství světa ve volejbale mužů 2006 ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Kde se konalo 16. Mistrovství světa ve volejbale?", "answers": ["Japonsku"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán. Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10-12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života v Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti a štědrosti. Poblíž chrámu ve městě Bubastis, jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště. Slunečního boha Ra vzývali Egypťané rovněž v kočičí podobě. Zabití kočky se trestalo smrtí a uhynulé kočky byly balzamovány.", "question": "Jaké kočky byly považovány za nejposvátněší?", "answers": ["černé"]}
{"title": "Periodická tabulka", "context": "Periodická tabulka prvků, nebo též periodická soustava prvků, je uspořádání všech chemických prvků v podobě tabulky, ve které jsou prvky seskupeny podle rostoucích protonových čísel, elektronové konfigurace a cyklicky se opakujících podobných chemických vlastností. Řídí se tzv. periodickým zákonem, který roku 1869 publikoval Dmitrij Ivanovič Mendělejev, jenž seřadil prvky podle rostoucí hmotnosti jejich atomů. Rovněž používaný název Mendělejevova tabulka prvků je striktně vzato pouze názvem původní Mendělejevovy tabulky. Na počest 150. výročí publikace periodického zákona prohlásila OSN rok 2019 za Mezinárodní rok periodické tabulky prvků. == Charakteristika == Dnes je známo, že některé lehčí prvky jsou až za těžšími (jod stojí za tellurem). Proto roku 1913 Henry Moseley opravil periodický zákon podle rostoucích protonových čísel. V tabulce je obvykle kromě chemického symbolu prvku uvedeno i jeho atomové číslo, relativní atomová hmotnost, případně další údaje o prvcích. V současné době je v tabulce 118 známých prvků, z nichž 94 se přirozeně vyskytuje na Zemi; zbylé byly připraveny pouze uměle a zatím nebyl objeven žádný jejich stabilní izotop. Základem uspořádání prvků je jejich seskupení podle elektronového obalu tak, aby ve skupinách nad sebou ležely prvky se stejným počtem valenčních elektronů. Přitom platí, že prvky, nacházející se ve společné skupině, vykazují i podobné chemické vlastnosti. Někde bývá zvykem dělení skupin na hlavní a vedlejší, prvky v hlavních skupinách mají valenční elektrony ve sférách s a p, prvky vedlejších skupin doplňují valenční elektrony do slupek d a f. Příkladem skupiny prvků jsou alkalické kovy, které (spolu s vodíkem) zaujímají místo v 1. skupině a mají vždy pouze jeden valenční elektron ve slupce s. Jiným příkladem jsou halogeny, prvky nacházející se v 7. hlavní skupině prvků se sedmi valenčními elektrony – dvěma ve slupce s a 5 ve sféře p.", "question": "Kdy byl publikován periodický zákon?", "answers": ["roku 1869"]}
{"title": "Logaritmus", "context": "Logaritmus kladného reálného čísla x při základu a (a ∈ R+- {1}) je takové reálné číslo : : : y = : log : a : : : x : : : : {\\displaystyle y=\\log _{a}x\\,\\! } , pro které platí : : : : a : y : : = x : : : : {\\displaystyle a^{y}=x\\,\\! } . V tomto vztahu se číslo a označuje jako základ logaritmu (báze), logaritmované číslo x se někdy označuje jako argument či numerus, y je pak logaritmem čísla x při základu a. Logaritmická funkce je matematická funkce, která je inverzní k exponenciální funkci. Myšlenka logaritmu vznikla jako rozšíření myšlenky exponentu. Že 2 × 2 = 4 můžeme zapsat také jako 21 × 21 = 22 a místo 4 × 8 = 32 můžeme napsat 22 × 23 = 25. Exponent součinu je tedy součet exponentů obou součinitelů, takže při zvoleném základu (2) můžeme násobení převést na sčítání exponentů, zatím jen pro celé exponenty. Podobně můžeme zapsat i dělení: 32:4 = 25: 22 = 23, čili 8. Stejně 1/2 = 1:2 = 20:21 = 2-1 čili 0,5. Místo dělení stačí odečítat exponenty. Číslo 2 jsme zvolili jako základ a místo \"exponentu dvou\" můžeme psát log2.", "question": "Jak se nazývá inverzní funkce k exponenciální funkci?", "answers": ["Logaritmická"]}
{"title": "Pivo", "context": "Jeden litr piva obsahuje přibližně 400 - 500 kilokalorií představující přibližně 20 % denní spotřeby, což je méně než např. jablečná šťáva, a 200 mg biologicky aktivních látek. Pivo je možno používat jako nápoj vhodný k utišení žízně, ale též pro jeho nutriční hodnotu, především vhodnou vyváženost iontů a minerálních látek, vitaminů a polyfenolů (flavonoidů) s antioxidačním účinkem, který ovšem nemusí být pozitivní. Příznivé účinky piva na lidský organismus se mohou projevit při jeho střídmé konzumaci, kdy nepřevažují negativní účinky alkoholu. Ovšem i střídmé pití však pravděpodobně škodí, protože studie jsou často ovlivněny vlivy systematických chyb, kdy do skupiny abstinentů například spadají lidé, kteří nepijí ze zdravotních důvodů. Pivo obsahuje hořké chmelové látky, které mají pozitivní vliv na sekreci žluči, která přímo podporuje trávení. Současně výrazně podporuje chuť k jídlu, což může vést při nestřídmé konzumaci pokrmů k nárůstu tělesné hmotnosti. Čím vyšší obsah flavonoidů pocházejících z obilnin a chmelu pivo obsahuje, tím vyšší je jeho antioxidační účinek. Obsah flavonoidů zvyšujeme delší a intenzivnější extrakcí sladu, zvýšením množství sladu, resp. přidáním sladu nebo výtažku z dalších obilnin a obilovin, u bylinných a ovocných piv rovněž z bylin a ovoce. Z různých druhů ovoce nejvyšší antioxidační účinky mají flavonoidy ostružin a malin. Barvení kulérem (karamelem) nebo pražením sladu je sice pro pivo charakteristické, avšak antioxidační hodnotu piva nezvyšuje.", "question": "Jakou chuť má pivo?", "answers": ["hořké"]}
{"title": "Únos Michala Kováče mladšího", "context": "Tzv. únos Michala Kováče ml. byl kauzou, ve které byl syn prezidenta Slovenska Michala Kováče násilně zavlečen do rakouského Hainburgu. Událost se odehrála 31. srpna 1995. Z provedené akce byla podezřelá Slovenská informační služba pod vedením Ivana Lexy. == Únos == Podle policejního vyšetřování důstojník SIS Ján Takáč 31. srpna 1995 odpoledne cestoval do Hainburgu. Telefonicky (a anonymně) oznámil rakouské policii, že se před hainburskou policejní stanicí v zaparkovaném Mercedesu nachází člověk, na kterého je vydán mezinárodní zatykač. Šlo o uneseného, zbitého a do bezvědomí opilého Michala Kováče mladšího. Důsledkem únosu mělo být zřejmě odstoupení prezidenta Michala Kováče z funkce, což mohlo být snahou tehdejší vlády kvůli neustálým konfliktům mezi ní a prezidentem. Prezident však ve funkci zůstal až do konce funkčního období. Do ukončení funkčního období prezidenta Kováče se nepodařilo zvolit nového prezidenta, proto po 3. březnu 1998 převzala část jeho kompetencí vláda a její předseda. Hned první den premiér Vladimír Mečiar využil získané prezidentské pravomoci a udělil amnestii pro pachatele únosu. Dne 7. července 1998 vyhlásil Mečiar ještě jednu amnestii na stejné skutky. == Dohra == Tyto amnestie v kombinaci s několika výměnami vyšetřovatelů způsobily, že kauza nebyla nikdy zcela vyšetřena a právně dotažena do konce. 20. prosince 2002 Nejvyšší soud SR zamítl stížnost Generální prokuratury proti zastavení vyšetřování. Odvolání proti tomuto rozhodnutí není možné.V Národní radě Slovenské republiky proběhlo od roku 2002 několik hlasování o zrušení tzv. Mečiarových amnestií, platných od roku 1998. Pro návrh v r. 2002 hlasovalo 78 poslanců koalice vlády Ivety Radičové, potřebných bylo však 90 hlasů. == Odraz v umění == Událost je zpracována v první knize slovenského spisovatele Dominika Dána Popel všechny zarovná z roku 2005. Kniha nebyla označena jako popis skutečného příběhu. Kauza je zachycena také ve filmu Únos Mariany Čengel Solčanské z roku 2017. == Související články == Róbert Remiáš == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zavlečenie Michala Kováča ml. na slovenské Wikipedii.", "question": "Kdy byl unesen syn slovenského prezidenta Michala Kováče ?", "answers": ["31. srpna 1995"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem. Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla ke dni 3. 3. 1958. Dne 24. 10. 1882 byl položen základní kámen římsko-katolického kostela sv. Alberta a 27. 9. 1885 byl kostel vysvěcen. Evangelický kostel byl vysvěcen 9. 7. 1899. Budova české základní školy Petra Bezruče byla postavena v roce 1924. V roce 1929 zde byl založen hokejový klub, dnes HC Oceláři Třinec. 3. 2. 1936 zřízena závodní škola Třineckých železáren (dnes Střední odborná škola Třineckých železáren, jež se nachází v městské části Kanada).", "question": "Jaká řeka protéká Třincem a zároveň tvoří hranici s Polskem?", "answers": ["Olše"]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 520 až 570 nm. Zelenou lze při subtraktivním míchání barev získat jako kombinaci žluté a modré barvy. Zelená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je fialová. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem zelené barvy červená.) Některé kultury (převážně v minulosti) nerozlišují mezi zelenou a modrou barvou. Mají na to jen jedno slovo, které se nově v angličtině nazývá grue. Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika. V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje. Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu. Některé jihoamerické indiánské kmeny mají ve své řeči desítky (uvádí se až 200) výrazů pro pojmenování zelené. Zelená je tradiční barva islámu, je to barva rajských zahrad. Zelená barva všeobecně označuje volno, bezpečí. Používá se na semaforech jako signál volno. V automobilových závodech (např. Formule 1) značí zelená vlajka konec nebezpečí, znovuspuštění závodu. Zelená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení pravé strany (starboard [1]). Na českých silnicích označuje zelená dopravní značka dálniční spojení. Kvůli schopnosti kamufláže je zelená tradiční barvou vojenských uniforem. Malý zelený mužíček je stereotyp mimozemšťana (humanoidní vzhled, zelená kůže, anténky). Zelená barva je asociována se závistí, např. ve rčení zezelenat závistí.", "question": "Je lidské oko nejcitlivější na červenou barvu?", "answers": ["Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená."]}
{"title": "Ikarie XB 1", "context": "Ikarie XB 1 je první a jediný snímek československé kinematografie v žánru klasické (hard) science fiction. Režisér Jindřich Polák natočil snímek v roce 1963 podle románu K Mrakům Magellanovým polského spisovatele Stanisława Lema. Děj se odehrává v roce 2163, kdy se hvězdolet Ikarie XB 1 s početnou vědeckou posádkou vydává hledat život na planety v soustavě Alfa Centauri. Snímek získal ocenění na mezinárodních filmových festivalech a byl také uváděn s anglickým dabingem a upraveným závěrem v kinech USA (pod názvem Voyage to the End of the Universe). Hlavní postavy ztvárnili Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček a další. Píše se rok 2163 a po osmi letech příprav se kosmická loď Ikarie XB 1 se 40 vědci a astronauty na palubě vydává na svou cestu za hledáním života na planetách v soustavě Alfa Centauri. Seznamujeme se s velitelem lodi Abajevem, jeho zástupcem MacDonaldem, vědcem Anthonym a jeho zastaralým robotem a ostatními členy posádky. Po čtyřech měsících cesty slaví posádka Anthonyho narozeniny. Scéna oslavy byla tvůrci pojata velmi futuristicky, posádka předvádí, jak bude vypadat tanec ve 22. století. Oslava je však přerušena poplachem. Automatický řídící systém lodi hlásí neznámé těleso. Posádka cizí těleso analyzuje a po přiblížení je vidět že se nepochybně jedná o kosmické plavidlo talířového tvaru. Velitel rozhodne vyslat expediční raketu se dvěma průzkumníky na palubě. Když se průzkumníci dostanou na palubu cizí lodi, zjistí, že jde o plavidlo ze Země, patrně z 20. století. V prostorách lodi naleznou mrtvé lidi, smrt je zastihla při hraní karet o peníze. Průzkumníci zjistí dále, že posádka byla zabita smrtícím plynem, který vypustil velitel lodi, když docházel kyslík. Při dalším průzkumu loď automaticky aktivuje jaderné zbraně, které má na palubě, a vzápětí exploduje; oba průzkumníci zahynou. Tato část děje je silně protiválečně zaměřená a řada kritiků tvrdí, že je také poplatná době a režimu, za jakého film vznikl. Kapitán pověří dva členy posádky (Svenson a Michal), aby provedli usazení nového expedičního modulu na povrchu Ikarie. Zanedlouho se u Svensona a Michala začnou projevovat příznaky záhadné nemoci.", "question": "Kdy byl natočen film Ikarie XB 1?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Royal Air Force", "context": "Royal Air Force (RAF), česky Královské letectvo, je vojenské letectvo britských ozbrojených sil. == Historie RAF == Jde o nejstarší nezávislé vojenské letectvo na světě, které vzniklo 1. dubna 1918 sloučením Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service. RAF od té doby hrálo významnou roli v britské vojenské historii, především během druhé světové války. Od července 1940 do října téhož roku probíhala takzvaná bitva o Británii. RAF se ubránila mnohonásobné přesile Luftwaffe a zabránila tak Hitlerovi podniknout operaci Lvoun - invazi do Británie. Bojovalo se víceméně nad jižní Anglií. V RAF byly za druhé světové války i československé perutě - 310. stíhací, 312. stíhací, 313. stíhací a 311. bombardovací. RAF se později zúčastnila i dalších konfliktů, jako byla např. korejská válka, válka o Falklandy či invaze do Iráku. RAF s 1114 letouny a 46 800 muži (v roce 2010) patří mezi největší letecké síly na světě. Je také jedno z technologicky nejvyspělejších, tuto pozici významně upevnilo nákupem 232 stíhaček Eurofighter Typhoon. Mezi jeho příslušníky v době vzniku patřil např. Henry Allingham, který zemřel v roce 2009 ve věku 113 let. Karel Janoušek byl jediným Čechoslovákem který získal v RAF hodnost maršála. == Čechoslováci v RAF == V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků. Pětina z nich se konce války nedočkala. Ne všichni ale byli piloty. Vedle známých mužů v modrém tam byl pozemní personál. Další muži působili na administrativních pozicích, jako styční důstojníci u královského letectva nebo ve výcvikových jednotkách. V RAF byli také letci z řady jiných zemí. Čechoslováci si ale u britského letectva vydobyli vynikající pověst stejně jako jejich polští kolegové. Mnozí letci se po únoru 1948 stali oběťmi komunistického režimu. Přicházeli ze Západu a mnozí z nich měli za manželky Angličanky. Dávno před komunistickým pučem dávali otevřeně najevo nespokojenost s tím, jak fungovala poválečná limitovaná demokracie. (Typickým příkladem za všechny může být známý protektorátní odbojář Jan Smudek.) Český personál sloužící u RAF připomíná pražský Památník Okřídleného lva. Padlé letce připomíná památník v Praze-Dejvicích. Dne 9.11.2015 byla v Kroměříži na budově bývalých kasáren odhalena pamětní deska věnovaná místním rodákům z řad RAF. == Seznam letadel == == Poznámky == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Air Force na slovenské Wikipedii.", "question": "Jak se jmenuje jediný Čech, který kdy získal v Royal Air Force hodnost maršála?", "answers": ["Karel Janoušek"]}
{"title": "Chinovník", "context": "Chinovník (Cinchona), dříve nazývaný také chininovník, je rod rostlin z čeledi mořenovité. Jsou to stromy nebo keře s jednoduchými vstřícnými listy a pětičetnými květy v bohatých vrcholových květenstvích. Plodem je tobolka s mnoha semeny. Rod zahrnuje asi 24 druhů a je rozšířen výhradně v tropické Střední a Jižní Americe. Kůra chinovníků obsahuje účinné alkaloidy, z nichž nejvýznamnější je chinin, používaný zejména k léčbě malárie. Nejznámějším druhem je chinovník lékařský, pro produkci chininu je však v dnešní době převážně pěstován jiný, blízce příbuzný druh Cinchona calisaya, vyznačující se vyšším obsahem alkaloidů. == Popis == Chinovníky jsou stálezelené stromy nebo keře s jednoduchými, vstřícnými, řapíkatými listy. Palisty jsou velké, opadavé, interpetiolární. Květy jsou pětičetné, uspořádané v bohatých, vrcholových, latovitých květenstvích se vstřícnými větévkami. Kalich je zvonkovitý, zakončený 5 zuby či laloky. Koruna je různých barev, řepicovitá, na vnější straně pýřitá, uvnitř lysá. Tyčinky jsou buď zanořené nebo částečně vyčnívají z květů. Semeník obsahuje 2 komůrky s mnoha vajíčky. Plodem je podlouhlá tobolka pukající 2 chlopněmi a obsahující mnoho křídlatých semen. Na rozdíl od jiných blízce příbuzných rodů se tobolky otevírají od báze k vrcholu. == Rozšíření == Rod zahrnuje asi 24 druhů. Je rozšířen výhradně v tropické Americe v oblasti od Kostariky po Bolívii. Převážná většina druhů roste na svazích jihoamerických And. Do Střední Ameriky zasahuje jediný druh, chinovník pýřitý, jedná se však pravděpodobně o pozůstatky dávné introdukce v předkolumbovských dobách. == Obsahové látky a jejich účinek == V kůře chinovníku bylo zjištěno celkem 25 různých chinolových alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je chinin, chinidin, cinchonidin a cinchonin.", "question": "Z které čeledi je chinovník?", "answers": ["mořenovité"]}
{"title": "Palladium", "context": "Palladium (chemická značka Pd, latinsky Palladium) je drahý kov šedivě bílé barvy. Ve skupině drahých kovů se vyznačuje největší reaktivitou. Nalézá uplatnění především při výrobě průmyslových katalyzátorů a jako součást slitin pro dentální a šperkařské využití. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Palladium izoloval v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston. V roce 1804 jej pojmenoval podle planetky Pallas objevené roku 1802. Jedná se o ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. Společně s rhodiem a rutheniem patří do triády lehkých platinových kovů. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí, i když téměř vždy ve směsi s jinými drahými kovy. Odhad průměrného obsahu palladia v zemské kůře činí přibližně 0,0075–0,01 ppm (mg/kg). Údaje o koncentraci v mořské vodě nejsou dostupné, protože tato hodnota leží pod mezí detekce i těch nejcitlivějších analytických technik. Předpokládaný výskyt palladia v okolním vesmíru je uváděn přibližně jako 1 atom Pd na 30 miliard atomů vodíku. Snadno se rozpouští v lučavce královské i koncentrované kyselině dusičné. Zajímavá je schopnost palladia pohlcovat značné objemy plynného vodíku. Palladium vykazuje také dobré katalytické vlastnosti a to jak ve sloučeninách, tak jako kovové. == Využití == Zásadního využití doznává palladium v chemickém průmyslu, kde je v nejrůznějších podobách používáno jako velmi účinný katalyzátor v řadě organických syntéz. Nejčastěji se přitom uplatňuje při hydrogenacích organických sloučenin, kdy je do molekuly zaváděn atom vodíku. Společně s platinou se využívá i v katalyzátorech výfukových plynů, které slouží k odstranění nežádoucích látek jako nespálených uhlovodíků a oxidu uhelnatého z výfukových plynů. V omezené míře se palladium používá jako součást slitin pro výrobu šperků, především tzv. bílého zlata, kde slouží jako náhrada levnějšího avšak potenciálně toxického niklu. Poměrně rozšířené jsou dentální slitiny na bázi palladia a stříbra, které slouží jako náhrada dražších slitin na bázi zlata. Palladium se také (i když ne tak často) obchoduje jako investiční kov, podobně jako zlato nebo stříbro. == Mineralogie == Vyskytuje se ryzí a bývá v určitém procentu vždy přítomno v horninách obsahujících platinu a rhodium. Suverénně největším dodavatelem palladia na světový trh je Rusko, které těží na Sibiři 44 % světové produkce palladia. Za ním následuje Jižní Afrika se 40 %, Kanada s 6 % a USA s 5 %.", "question": "Jakou barvu má palladium?", "answers": ["šedivě bílé barvy"]}
{"title": "Fairey Swordfish", "context": "Fairey Swordfish byl britský jednomotorový palubní torpédový letoun vyvinutý firmou Fairey Aviation Company užívaný ve druhé světové válce. Ač se jednalo o na první pohled archaický a zastaralý stroj, prokázalo toto letadlo mnohé služby, přičemž se proslavilo zejména poškozením bitevní lodi Bismarck, které skočilo jejím následným potopením. Jednalo se o pomalé letadlo, které bylo potažené plátnem a jehož rychlost se pohybovala mezi 130–245 km/h. Jeho nosnost byla překvapivě vysoká, dokázalo nést torpédo o hmotnosti 730 kg, nebo osm hlubinných náloží po 45 kg. == Vývoj == Fairey Swordfish byl vyvinut z třímístného letounu TSR (Torpedo-Strike-Reconnaissance) s hvězdicovým motorem Bristol Pegasus II M o výkonu 467 kW. Prototyp TSR (výrobní číslo F1875), postavený bez předchozí objednávky na vlastní náklady společností Fairey, poprvé vzlétl 21. března 1933 pilotován nadporučíkem Chrisem S. Stanilandem. Na počátku léta byl do letounu vestavěn dvouhvězdicový čtrnáctiválec Armstrong Siddeley Panther VI o 460 kW, později byl však opět zaměněn za Pegasus II M, tentokráte v úzkém Townendově prstenci. S dvouplošníkem přeznačeným na TSR I vzlétl Staniland 10. června 1933. Letové zkoušky probíhaly uspokojivě do 11. září, kdy se stroj po nevybrání ploché vývrtky zřítil a pilot Staniland musel stroj opustit na padáku. Fairey S.9/30, označený podle stejnojmenné objednávky britského ministerstva letectví z června 1930, zalétal opět pilot Staniland dne 22. února 1934. Stroj byl téměř identický s TSR I, byl však osazen kapalinovým dvanáctiválcem Rolls-Royce Kestrel II MS o výkonu 386 kW. Zpočátku létal s kolovým podvozkem, v zimě 1934/35 zaměněným za jeden podtrupový centrální plovák a dva vyrovnávací plováky pod křídly. Po havárii TSR I zahájili konstruktéři pod vedením M. Lobella vývoj nové verze letounu označeného Fairey TSR II (číslo K4190). Postavený stroj dostal za pohonnou jednotku hvězdicový devítiválec Bristol Pegasus III M o výkonu až 507 kW s dvoulistou dřevěnou vrtulí Watts. Od původního stroje se odlišoval zejména prodlouženým trupem, změněnou geometrií horního křídla se šípovitostí 4 ° a širší a nižší svislou ocasní plochou. Poprvé vzlétl z továrního letiště 17. dubna 1934. Po dvouměsíčních zkouškách byl přelétnut do Výzkumného ústavu letadel a výzbroje v Martlesham Heath, později byl zkoušen v Královském leteckém ústavu ve Farnborough. Následné zkoušky vzletu a přistání na palubě letadlové lodi probíhaly na HMS Courageous, po jejichž absolvování se vrátil do továrny Fairey v Hamble. Zde byl vybaven dvěma plováky a v této podobě zalétán 10. listopadu 1934. Nakonec se ověřoval u zkušební torpédové jednotky v Gosportu, kde však v únoru 1935 havaroval.", "question": "Čím se proslavil letoun Fairey Swordfish?", "answers": ["poškozením bitevní lodi Bismarck"]}
{"title": "Mamutové čerpadlo", "context": "Mamutové čerpadlo či mamutkové čerpadlo, slangově zvané mamutka, je druh hydraulicko-pneumatického čerpadla. Pracuje na principu spojených nádob. Přitom jednou ze spojených nádob je nádrž s tekutinou, která se čerpá, a druhou nádobu tvoří odtoková trubka, kterou kapalina vytéká. Do dolní části odtokové trubky se pod tlakem vhání stlačený plyn, jehož bubliny snižují hustotu kapaliny v této trubce. Tato lehčí kapalina je tak tlakem druhé spojené nádoby vytlačována nahoru a odtéká z nádrže. Výhodou mamutových čerpadel je jednoduchost a minimální nároky na údržbu částí ponořených pod hladinou, které neobsahují žádné pohyblivé části. Proto se často používá k přečerpávání kalů a odpadních kapalin. Čerpadlo také neohrozí předměty plovoucí v kapalině, takže ho lze použít k čerpání vody obsahující živé organismy, jež nemají být poškozeny, například při odběru biologických vzorků. Nevýhodou je malá účinnost 20 až 40 procent a velmi slabé sání čerpadla. První čerpadlo na tomto principu zkonstruoval německý konstruktér a vynálezce Carl Immanuel Löscher (1750–1813) v roce 1797, v německojazyčné oblasti se proto čerpadlo dříve nazývalo Löscherpumpe (Löscherovo čerpadlo). == Reference ==", "question": "Proč se využívá mamutové čerpadlo na čerpáni odpadových kapalin ?", "answers": ["jednoduchost a minimální nároky na údržbu částí ponořených pod hladinou"]}
{"title": "Září", "context": "Září je devátý měsíc gregoriánského kalendáře a má 30 dní. Kolem 23. září začíná na severní polokouli podzim (podzimní rovnodennost). Staročeské označení tohoto měsíce bylo zářuj nebo zářij, což znamená \"za říje\"; odvozování od slunečního záření je pouze lidovou etymologií. Mnoho jazyků (včetně většiny slovanských) převzalo jeho latinský název september (šlo o sedmý měsíc před reformou kalendáře). V září začíná období podzimní sklizně a školní rok. Kromě ovoce a brambor dozrává také vinná réva a chmel. Proto se v lidové tradici českých zemích odehrávají v tomto měsíci tzv. sklizňové slavnosti - vinobraní, dočesná nebo pro jižní Čechy typická konopická. 28. září je den sv. Václava. Den státního svátku, do nedávné minulosti den, kdy se v hornatých krajích sváděl dobytek z letních pastvin do vsí k přezimování. V některých oblastech také končila roční služba čeledi a zároveň se uzavíraly smlouvy s hospodáři na příští rok. Na Plzeňsku si čeleď ze svých řad volila chudého krále a královnu, kteří pak se svými \"dvořany\" obcházeli ves a se zpěvem prosili o dary (vejce, pečivo). Večer se pak v místní hospodě konala z výslužky hostina.", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc září?", "answers": ["30 dní"]}
{"title": "Antonín Dvořák", "context": "Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově. Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór. V roce 1895 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později, v roce 1897, oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm.", "question": "Byl Harry Burleigh žákem Antonína Dvořáka?", "answers": ["Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů."]}
{"title": "Evropa", "context": "Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích, nebo jako západní část Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus). Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 058 912 km2 (2009) (asi 7 % zemského povrchu), který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km2), takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy (2013) představuje přibližně 9,6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009). Evropa je kolébkou tzv. západní civilizace. Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16. století až po počátek století 20., ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými. Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy, na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek, a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona, a také přijetí amerického dolaru za základní mezinárodní platidlo (tvorba měnových rezerv jednotlivých států apod.). I v současné době politická a jazyková roztříštěnost komplikují integraci Evropy, a to i u zemí, které jsou součástí Evropské unie. Mluví se zde 218 různými jazyky z nejméně 6 jazykových rodin (indoevropská, uralská, altajská, afroasijská, severokavkazská a baskičtina); naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech a existují zde oblasti, které jsou zdrojem závažných národnostních konfliktů (zejména Balkán, země bývalého Sovětského svazu, severní Španělsko a Severní Irsko). Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Evropy. Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou, kudy má přesně vést. Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu, jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou (Mont Blanc vs. Elbrus) konče. Méně problematická je severní část hranice, kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural (vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky). Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří, ale jeho východní úpatí (hranice začíná v Bajdarackém zálivu), Ural tedy leží celý v Evropě. Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze dalšího průběhu hranice je po řece Embě do Kaspického moře, odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře (na mapce vpravo označena písmenem A).", "question": "Co ohraničuje Evropu ze západu?", "answers": ["Atlantský oceán"]}
{"title": "Petrolejové lampy (film)", "context": "Karel Černoch se přiznává, že nezvládl závěrečné postsynchrony, takže ve filmu jej mluví Jaroslav Satoranský. Scenárista Václav Šašek mluví o tom, že jej velmi zaujal román Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka a když bylo později schváleno jeho natáčení, opět si toto rozsáhlé literární dílo přečetl. Chvíli byl na pochybách, jestli se povede románovou předlohu převést do filmové podoby. Musel vypustit několik motivů z knihy a text pro filmové účely \"osekat až na dřeň\". Když psal scénář, nedovedl si představit, kdo bude hrát hlavní ženskou roli (Štěpu), která je v románu vyobrazena sice jako poněkud hřmotná a neohrabaná žena, zato se zlatou povahou. Režisér Juraj Herz román zřejmě nečetl a nebyl tak zatížen fixní představou specifické role, proto dosadil Ivu Janžurovou. Tuto volbu Václav Šašek oceňuje, souhlasí, že šlo o jedinečnou herečku. S obsazením role hejtmana Maliny Petrem Čepkem se Šašek s Jurajem Herzem shodl a domnívá se, že Čepek zde předvedl vrcholný výkon své herecké kariéry. Václav Šašek poznamenává, že ústřední dramaturg barrandovského studia Ludvík Toman nechal z filmu vystřihnout jednu scénu, která byla dle jeho názoru velmi pěkná. Konkrétně moment, kdy se Malina chce pokusit o sebevraždu skokem ze skály a nenajde k tomu odvahu. Nalezne ho Štěpa a na zádech ho odnáší dolů. Nevyzpytatelný Toman v této dojemné scéně nepochopitelně viděl sexuální akt a nařídil ji vystřihnout. Po dokončení byl film promítnut sovětské filmařské delegaci, jejíž vedoucí ho očernila, protože \"problém syfilis (jedno z témat ve filmu) je v Sovětském svazu vyřešen.\" Naprosto nepochopila, že snímek je především o něčem jiném.", "question": "Kdo režíroval film Petrolejové lampy?", "answers": ["Jurajem Herzem"]}
{"title": "Hrad", "context": "Hrad (cizojazyčně a odborně též kastel z latinského castellum) je opevněné feudální sídlo vystavěné většinou v rozmezí jedenáctého až šestnáctého století. Ve spojení \"raně středověký hrad\" označuje raně středověká hradiště. Největším hradem v České republice a zároveň jedním z největších hradů na světě je Pražský hrad. Česká literatura rozlišuje základní typy hradů rozdělené podle rozmístění a vzájemného vztahu budov: Hrad přechodného typu – skupina hradů na rozhraní mezi raně středověkými hradišti a vrcholně středověkými hrady. Vznikaly obvykle v první polovině 13. století, kdy představovaly dočasnou náhradu za plnohodnotné královské hrady. Charakteristické je pro ně mísení prvků obou skupin (hradišť i hradů). Typické je pro ně valové opevnění, ale val je na rozdíl od hradišť tvořen pouze náspem a čelní kamennou zdí. Příkladem jsou Tomášem Durdíkem prozkoumané lokality Angerbach u Kožlan a Hlavačov u Rakovníka v Přemyslovském loveckém hvozdu, Tachov, Týnec nad Sázavou. Některými historiky umění je existence hradu přechodného typu zpochybňována. Hrad s obvodovou zástavbou – rozměrný, obvykle vícedílný typ královského hradu rozvíjený od 13. století.", "question": "Co je to hrad?", "answers": ["opevněné feudální sídlo"]}
{"title": "Mistrovství světa v ledním hokeji 2011", "context": "75. ročník Mistrovství světa v ledním hokeji se konal ve dnech 29. dubna až 15. května 2011 na Slovensku ve městech Bratislava a Košice. V historii samostatného Slovenska bylo toto hostitelství prvotní. V rámci bývalého Československa se však již odehrály v Bratislavě některé zápasy šampionátů v roce 1959 a 1992. IIHF stanovila výstavbu nového zimního stadionu jako podmínku pro přiřčení pořadatelství a organizování turnaje Slovensku. Z nedostatku peněz bylo ale rozhodnuto o rekonstrukci stávajícího bratislavského stadionu Ondreje Nepely, který po dobu mistrovství nesl sponzorský název Orange aréna. Na toto mistrovství světa z I. divize MS 2010 postoupily 2 týmy, a to Slovinsko a Rakousko. == Výběr pořadatelské země == Hlasování se konalo při MS 2006 na kongresu IIHF v Rize. == Přehled skupin == == Stadiony == == Základní skupiny == === Skupina A (Bratislava) === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== === Skupina B (Košice) === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== === Skupina C (Košice) === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== === Skupina D (Bratislava) === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== == Osmifinále == === Skupina E === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ====", "question": "Kde se konal 75. ročník Mistrovství světa v ledním hokeji?", "answers": ["Slovensku"]}
{"title": "Royal Air Force", "context": "Royal Air Force (RAF), česky Královské letectvo, je vojenské letectvo britských ozbrojených sil. == Historie RAF == Jde o nejstarší nezávislé vojenské letectvo na světě, které vzniklo 1. dubna 1918 sloučením Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service. RAF od té doby hrálo významnou roli v britské vojenské historii, především během druhé světové války. Od července 1940 do října téhož roku probíhala takzvaná bitva o Británii. RAF se ubránila mnohonásobné přesile Luftwaffe a zabránila tak Hitlerovi podniknout operaci Lvoun - invazi do Británie. Bojovalo se víceméně nad jižní Anglií. V RAF byly za druhé světové války i československé perutě - 310. stíhací, 312. stíhací, 313. stíhací a 311. bombardovací. RAF se později zúčastnila i dalších konfliktů, jako byla např. korejská válka, válka o Falklandy či invaze do Iráku. RAF s 1114 letouny a 46 800 muži (v roce 2010) patří mezi největší letecké síly na světě. Je také jedno z technologicky nejvyspělejších, tuto pozici významně upevnilo nákupem 232 stíhaček Eurofighter Typhoon. Mezi jeho příslušníky v době vzniku patřil např. Henry Allingham, který zemřel v roce 2009 ve věku 113 let. Karel Janoušek byl jediným Čechoslovákem který získal v RAF hodnost maršála. == Čechoslováci v RAF == V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků. Pětina z nich se konce války nedočkala. Ne všichni ale byli piloty. Vedle známých mužů v modrém tam byl pozemní personál. Další muži působili na administrativních pozicích, jako styční důstojníci u královského letectva nebo ve výcvikových jednotkách. V RAF byli také letci z řady jiných zemí. Čechoslováci si ale u britského letectva vydobyli vynikající pověst stejně jako jejich polští kolegové. Mnozí letci se po únoru 1948 stali oběťmi komunistického režimu. Přicházeli ze Západu a mnozí z nich měli za manželky Angličanky. Dávno před komunistickým pučem dávali otevřeně najevo nespokojenost s tím, jak fungovala poválečná limitovaná demokracie. (Typickým příkladem za všechny může být známý protektorátní odbojář Jan Smudek.) Český personál sloužící u RAF připomíná pražský Památník Okřídleného lva. Padlé letce připomíná památník v Praze-Dejvicích. Dne 9.11.2015 byla v Kroměříži na budově bývalých kasáren odhalena pamětní deska věnovaná místním rodákům z řad RAF. == Seznam letadel == == Poznámky == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Air Force na slovenské Wikipedii.", "question": "Kdy vzniklo Royal Air Force?", "answers": ["1. dubna 1918"]}
{"title": "Dokonalý trik", "context": "Bowie po několika minutách přijal. Piper Perabo – Julia McCulloughová, Angierova manželka. Andy Serkis – pan Alley, Teslův asistent. Serkis prozradil, že hrál postavu s vírou, že \"jednou byl společenský člověk, který byl nadšen nekonformním Teslou, a tak vyskočil z lodi a odešel s ním\". Serkis popisuje svou postavu jako \"strážného\", \"podvodníka\" a \"zrcadlový obraz postavy Michaela Cainea\". Serkis, velký fanoušek Bowieho, byl nadšen tím, že s ním může pracovat. Rebecca Hall – Sarah Bordenová, Bordenova manželka. Kvůli natáčení filmu se Hall musela přemístit ze severu Londýna do Los Angeles, ačkoli samotný film se odehrává na severu Londýna. Hall prohlásila, že byla nadšená jen tím, že se mohla na filmu podílet. Ricky Jay – Milton, starší kouzelník, pro něhož Borden a Angier na začátku příběhu pracovali. Jay, známý americký kouzelník, a Michael Weber trénovali Jackmana a Bale a stručně je instruovali o různých jevištních iluzích. Nejdříve se na Christophera Priesta kvůli adaptaci jeho románu Nežádoucí efekt obrátili producenti režisérů Juliana Jarrolda a Sama Mendese. Na Priesta zapůsobily Nolanovy filmy Sledování a Memento. Následně producentka Valerie Dean získala pozornost Christophera Nolana pro Priestovu knihu. V říjnu 2000 se Nolan vydal do Londýna, aby propagoval své Memento. Tam si přečetl Priestovu knihu a během procházky v Highgate (lokaci, která byla později použita ve scéně, kde Angier vykupuje Bordenova inženýra) se o příběh podělil s bratrem. Hudbu pro Dokonalý trik napsal anglický hudebník a skladatel David Julyan, s nímž Nolan spolupracoval již na filmech Memento a Insomnie. Podobně jako ve filmu byl soundtrack rozdělen do tří částí – Nabídka (Pledge), Změna (Turn) a Prestiž (Prestige). Někteří kritikové byli hudbou filmu zklamaní. Uznávají, že seděla ke kontextu filmu, ale nebyla zároveň příjemná sama o sobě. Dokonalý trik vynesl jen během úvodního víkendu ve Spojených státech více než 14 milionů dolarů, což z něj udělalo nejúspěšnější film víkendu. Doma celkově film utržil 53 milionů a celosvětově více než 109 milionů dolarů. Snímek získal dvě nominace na Oscara a to v kategoriích Nejlepší výprava a dekorace a Nejlepší kamera. Film získal převážně příznivé hodnocení kritiky. Server Rotten Tomatoes na základě 187 recenzí uvádí, že 75 % recenzí filmu bylo kladných. Na Metacritic získal Dokonalý trik na základě 36 recenzí skóre 66 ze 100. Uživatelé Rotten Tomatoes hodnotí snímek 90%, uživatelé Metacritic mu udělují skóre 8,6 z 10 a u uživatelů ČSFD film získal 88%, což z něj činí 75. nejúspěšnější film mezi uživateli ČSFD.", "question": "Kdo napsal hudbu pro Dokonalý trik?", "answers": ["David Julyan"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna, která byla pokřtěna 26. května 1583. Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté a byla pokřtěna dne 2. února 1585. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu.", "question": "Kdy zemřel Shakespeare ?", "answers": ["23. dubna 1616"]}
{"title": "Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha", "context": "Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (originální název z roku 1605 El ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha, později Don Quijote de la Mancha či též Don Quijote [don kichote]) je pravděpodobně nejslavnějším španělským románem a jedním z klíčových děl světové literatury. Jeho autorem je Miguel de Cervantes y Saavedra. Jedná se o román z období renesance, který uvedl do literatury komicky vyjádřený rozpor mezi skutečností a iluzí. V současné době je Don Quijote přeložen do 85 různých jazyků. == Členění románu == Román se skládá ze dvou částí. První část vyšla 16. ledna 1605 v Madridu pod názvem Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (El ingenioso hidalgo don Quijote de la Mancha) a stala se bestsellerem. Je velmi pravděpodobné, že první díl byl napsán během Cervantesova pobytu ve vězení v letech 1597–1602.Roku 1614 vyšlo druhé pokračování knihy, které však nebylo napsáno Cervantesem, pod názvem Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha - que contiene la tercera salida, y es la quinta parte de sus aventuras podepsána pseudonymem Alonso Fernández de Avellaneda, obdivovatelem Lope de Vegy, Cervantesova rivala. Až do této doby Cervantes neplánoval žádné další pokračování Dona Quijota a nebyl zvlášť literárně činný, je ale pobouřen dílem Fernándeze a rychle sepisuje druhý díl své knihy. Byla vydána roku 1615 pod názvem Segunda parte del ingenioso cavallero Don Quixote de la Mancha a zároveň do ní vložil některé své názory ohledně Fernandézova nepovoleného pokračování. == Obsah == První část románu popisuje první dvě výpravy a končí \"nalezenými\" epitafy na dona Quijota. Druhá část popisuje třetí výpravu rytíře a končí popisem jeho smrti. Román začíná představením hlavní postavy – chudého šlechtice neznámého jména (nejspíš \"Alonso Quijano\") z kraje La Mancha, který všechen svůj čas tráví čtením starých rytířských románů. Fiktivní svět ho tak pohltí, že se rozhodne vzkřísit zašlou slávu rytířského stavu tím, že se sám stane potulným rytířem, který napraví křivdy, pomáhá vdovám a sirotkům a ochraňuje slečny.", "question": "Kdo je autorem díla Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha?", "answers": ["Miguel de Cervantes y Saavedra"]}
{"title": "Petr Hájek (novinář)", "context": "Petr Hájek (* 23. října 1951, Praha) je český novinář a spisovatel, bývalý tiskový mluvčí Václava Klause a bývalý zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikace a kultury. Je synem komunistického literárního kritika Jiřího Hájka (1919–1994), někdejšího šéfredaktora časopisu Plamen a normalizačního kulturního periodika Tvorba. Vyučil se elektromontérem, v roce 1970 absolvoval gymnázium v Praze. Po ukončení základní vojenské služby působil od roku 1972 v časopise Čs. voják a poté od roku 1974 v časopise Květy, nejdříve v kulturní rubrice, později ve vnitropolitickém oddělení, kde byl od roku 1982 vedoucí. Od roku 1973 dálkově studoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze (absolvoval v roce 1978). V roce 1990 spoluzakládal společenský týdeník Reflex a tři roky byl jeho šéfredaktorem. Po krátkém čase časopis prodal a věnoval se podnikání v oblasti reklamy a marketingu. Od 90. let spolupracuje s Václavem Klausem, podílel se na kampani ODS a po Klausově zvolení prezidentem v únoru 2003 se stal ředitelem tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. Po odchodu prvního tiskového mluvčího Tomáše Klvani se stal také tiskovým mluvčím prezidenta Klause, a to do roku 2008, kdy jej vystřídal Radim Ochvat. V roce 2008 získal anticenu \"Němá barikáda\" pro nejméně oblíbeného mluvčího roku mezi vybranými novináři. Poté působil jako zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikace a kultury. V letech 1999–2004 byl členem správní rady Nadačního fondu Václava Klause a od roku 2003 je členem správní rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových. Od dubna 2013 je šéfredaktorem internetového periodika Protiproud, který založil jako platformu pro informace a názory, které podle Hájka nedostávají prostor v hlavním proudu sdělovacích prostředků. Proslul mj. tím, že nejenže je těžkým kuřákem, nýbrž že také popírá důkazy škodlivosti kouření pro lidské zdraví.", "question": "Kdy se narodil bývalý mluvčí prezidenta Klause Petr Hájek?", "answers": ["23. října 1951"]}
{"title": "František Gellner", "context": "František Gellner (19. června 1881, Mladá Boleslav – asi 13. září 1914, prohlášen za nezvěstného na haličské frontě 1. světové války) byl nadaný český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. == Život == František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestoval s otcem jako kramář na pouti a díky tomu poznával pouťovou atmosféru, nalézal zde inspiraci. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže. V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech, o rok později však znovu odjel do Paříže. Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako kreslíř v redakci Lidových novin, je autorem mnoha karikatur spisovatelů a novinářů. Později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života. Po vypuknutí 1. světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo. Od roku 1946 je po něm pojmenována ulice Gellnerova v městské části Brno-Jundrov. == Dílo == === Básně === \"Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.\" Od svých současníků se odlišoval antiliterárností: Básničky se podobají písničkám, jsou jednoduché, mají krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se i opakuje jako refrén, nepoužívá obrazná pojmenování, ale pojmenovává přímo, básně mají písňovou formu. Gellnerovy verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíží se prozaickému sdělení. Jsou napsány formou popěvku nebo písně. Gellner ve své básnické tvorbě hojně využíval dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony). Otevřenost sdělení je až šokující. Zdánlivě autor sám sebe v očích čtenářů snižuje. Píše o sobě kriticky a s cynismem, ale cynikem není, pouze se pokouší sám sebe moralizovat.", "question": "Kde František Gellner studoval po maturitě?", "answers": ["Vídni"]}
{"title": "Guanin", "context": "Nukleotidy obsahující guanin jsou součástí nukleových kyselin (DNA i RNA), guanin tvoří komplementární pár s cytosinem, se kterým se váže třemi vodíkovými můstky. U některých živočichů je guanin příčinou fyzikálního zbarvení, např. u obojživelníků. Jeho nukleotid, cyklický guanosinmonofosfát (cGMP) je součástí některých signálních kaskád v mezibuněčné komunikaci, guanosintrifosfát je alternativou ATP v některých biochemických pochodech. Guanin lze izolovat ze šupin některých ryb; v krystalické formě je pak využíván např. v kosmetickém průmyslu jako přídavná látka do šampónů, laků na nehty, očních stínů a dalších výrobků jimž dodává barevně měňavý lesk.", "question": "Do jakých výrobků se guanin přidává v kosmetickém průmyslu?", "answers": ["šampónů, laků na nehty, očních stínů a dalších výrobků jimž dodává barevně měňavý lesk"]}
{"title": "Psací stroj", "context": "Horizontální posun papíru zabezpečuje posuvný vozík. Podle typu stroje se posunuje válec s připevněným papírem po každém úhozu (vytištění jednoho znaku) o jeden krok doleva, nebo psací zařízení o jeden krok doprava. Toto neplatí v případě, jedná-li se o znak umístěný na tzv. mrtvé klávese – například ́, ˇ, ̈. == Historie == Historie psacího stroje sahá až do roku 1714, kdy Henry Mill patentoval jeho první podobu. Jeho řešení se však nedochovalo, ale rozložení kláves nebylo takové, jaké se používá dnes. Další významná událost se odehrála v roce 1874, kdy pánové Christopher Latham Sholes a Carlos Glidden prodali krachující zbrojovce E. Remington & Sons psací stroj, který nazvali Typewriter. Ten uměl psát pouze verzálky a příliš úspěšný nebyl. Za pět let se jej prodalo jen 5000 kusů. Brzy ovšem firma přišla s druhou verzí, která už obsahovala přeřaďovač (shift) a už bylo možné psát malá i velká písmena pomocí stejných kláves.", "question": "Kdo vynalezl psací stroj?", "answers": ["Henry Mill"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "Třebaže byl synem faráře, vyrůstal v chudém prostředí a jeho život se téměř nelišil od života rolnických dětí ze sousedství. Co mu však od dětství nechybělo, byly slovenské knihy a časopisy, jimiž se Pavol Štefánik jako vzdělaný národovec snažil vychovávat svoje potomky. První tři třídy obecné školy vychodil v rodné vsi, kdy mu byl učitelem slovenský vlastenec, absolvent slovenského evangelického gymnázia v Revúci, Martin Kostelný. Podle svědectví učitele byl Milan Rastislav nejlepším žákem na košarišské škole. Otec Pavol se snažil poskytnout synovi co nejlepší vzdělání – aby mohl Milan Rastislav studovat na střední škole, musel se důkladně naučit maďarsky. Proto už v devíti letech odešel z domu do Šamorína, aby se připravil na střední školu. Středoškolské studium započal na evangelickém lyceu v Bratislavě, tehdejším Prešpurku, kde už studovali jeho dva bratři – Igor a Pavol. V oné době bylo lyceum maďarizované a ze slovenských vlasteneckých profesorů na něm učil jen Ján Kvačala.", "question": "Proč se musel Milan Rastislav naučit maďarsky?", "answers": ["aby mohl Milan Rastislav studovat na střední škole"]}
{"title": "Platón", "context": "Zde se také objevuje myšlenka, že poznání spočívá v chápání neměnných forem či idejí, myšlenka nesmrtelné duše a učení o spravedlnosti, pravdě a kráse. Jádrem středního období je Symposion a Ústava. Euthydémos Kratylos Faidón Faidros Symposion či Hostina Ústava či Republika Theaitétos Parmenidés V dialogu Parmenidés se objevují kritiky myšlenky forem či idejí, což se často chápe jako známka, že ji Platón opouští. Sókratés v dialozích chybí nebo hraje jen menší roli. Pozdní dialogy jsou střízlivější a logičtější než předchozí, ale slibují i řešení otázek položených dříve. Zde se asi nejspíš dá hledat zralé Platónovo myšlení. Sofistés Politikos Filébos Tímaios Krítiás Zákony Platónův vliv na celou západní filosofii je nedozírný. Ve starověku na něj navázal střední a nový platonismus, prostřednictvím Augustinovým ovlivnil křesťanské myšlení a znovu ve vrcholném středověku prostřednictvím Prokla a Dionysia Areopagity. I renesanční myšlení se živí zejména Platónem, jehož pilně čtou i myslitelé novověku. Platónovy spisy v překladu F. Novotného (Oikumené) A. Graeser, Řecká filosofie klasického období. Praha 2000 F. Novotný, O Platónovi I–IV. Praha 1948, 1970 J. Patočka, Negativní platonismus. Praha 1990 J. Patočka, Platón. Přednášky z antické filosofie. Praha 1992 G. Reale, Platón. Pokus o novou interpretaci velkých Platónových dialogů ve světle nepsané nauky. Praha 2005 A. Rodziewicz, IDEA I FORMA. Ι Κ Ε. O fundamentach filozofii Platona i presokratyków (IDEA AND FORM. Ι Κ Ε. On the Foundations of the Philosophy of Plato and the Presocratics). Wroclaw 2012 E. A. Wyller, Pozdní Platón. Praha 1996 Luciano De Crescenzo, Příběhy řecké filozofie – Sokrates a ti druzí, Praha 2004 Akademie Platonismus Platónovo pojetí demokracie Platónova nauka Platónské těleso Realismus a nominalismus Obrázky, zvuky či videa k tématu Platón ve Wikimedia Commons Osoba Platón ve Wikicitátech Seznam děl v. Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Platón Texty: Souborné Platónovo dílo v řečtině (a angličtině) Ústava - česky Platón – en Platon - en (Jowett, 1892) Sebrané spisy na ELPENOR - en Dialogy Laches. a Kriton, česky Hesla ve Stanford Encyclopedia of Philosophy: Plato Plato's Ethics Friendship and Eros Middle Period Metaphysics and Epistemology Plato on Utopia Rhetoric and Poetry Články: W. K. C. Guthrie, A History of Greek Philosophy, vol. IV, Plato: The Man and His Dialogues, Earlier Period, Cambridge University Press, 1989, pp. 8-38 Portál Plato and His Works: Plato and His Dialogues by Bernard Suzanne Are There Really Platonic Forms? \"Plato and Totalitarianism: A Documentary Study\" Plato Bibliography at PlatoGeek", "question": "Kdo byl řecký filosof, pedagog a matematik?", "answers": ["Platón"]}
{"title": "Paul Verlaine", "context": "Paul Marie Verlaine [Verlén] (30. března 1844 Mety - 8. ledna 1896 Paříž) byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu. Působil jako úředník v Paříži, po seznámení s Rimbaudem opustil rodinu a začal s ním žít; byl na něm velmi závislý a velmi ho obdivoval. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. V Bruselu (1873) na Rimbauda vystřelil (rozešli se), za to byl odsouzen na 2 roky, ve vězení prodělal léčbu, uchýlil se k víře, ale po čase se vrátil ke svému způsobu života. 18. července 1894 zemřel Leconte de Lisle. Verlaine chtěl kandidovat na uvolněné 14. křeslo Francouzské akademie, ale byl od tohoto úmyslu odrazován a na kandidaturu nakonec rezignoval. Smrtí de Lisleovou se ale rovněž uvolnil titul Kníže básníků (Prince des poè). V srpnu roku 1894 byla vyhlášena anketa na udělení tohoto titulu, kterou organizoval Georges Docquois. Bylo osloveno na čtyři sta literátů ve věku 18-25 let. Odpověď zaslalo 189 z nich. Nejvíce (70 hlasů) získal Verlaine, následovali: José-María de Heredia (38 hlasů), Sully Prudhomme (36 hlasů), Stéphane Mallarmé (36 hlasů) a François Coppée (12 hlasů). Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody). V jeho verších je zajímavým způsobem zdůrazněn rytmus a melodie, dosahuje toho tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí. Tento druh poezie inspiroval mnoho hudebních skladatelů. Saturnské básně (1866) (Les Poemes saturniens) Galantní slavnosti (1869) (Fete galantes) Dobrá píseň (1870) (La Bonne chanson) - v této sbírce oslavuje prostý a klidný život. se svou ženou Mathildou Mauteovou (psáno před setkáním s Rimbaudem) Moudrost (1880) (Sagesse) Kdysi a nedávno (1884) (Jadis et Naguere) Poetické umění - tato báseň obsahuje definici symbolistické poetiky Romance beze slov (1874) (Romances sans paroles) - užívá ve svých textech melodičnost, zvukomalbu, vyjádření citů, nálad, volně spojené obrazy.", "question": "Kdy zemřel Paul Verlaine?", "answers": ["8. ledna 1896"]}
{"title": "Hnědý trpaslík", "context": "Hnědý trpaslík je subhvězdný objekt, který nevyzařuje světlo a energii díky termonukleárním reakcím jako hvězdy hlavní posloupnosti, ale má vodivý povrch a jádro. V jádře sice může dočasně probíhat syntéza helia z deuteria, ale teplota a tlak nestačí na to, aby mohlo dojít k syntéze těžších prvků z (běžného) lehkého vodíku. Vyzařuje rádiové a infračervené záření, někdy také viditelné světlo o velmi dlouhé vlnové délce, tj. červené světlo. Název hnědý trpaslík zavedla Jill Tarterová, aby odlišila tyto subhvězdné objekty od červených trpaslíků, což jsou skutečné, i když málo hmotné hvězdy. Mléčná dráha může mít až 100 miliard hnědých trpaslíků. Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, které vznikne z protohvězdy, která nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat veškeré termonukleární reakce (kromě slučování deuteria). Z tohoto hlediska se považuje za přechod mezi planetou a hvězdou. Jde o objekt s hmotností v rozmezí 13 až 80 hmotností planety Jupiter (MJ). Při vyšší hmotnosti než 80 MJ (odpovídá 0,08 hmotnosti našeho Slunce) dosáhne těleso ve svém jádře teploty potřebné k spalování lehkého vodíku: stane se tedy hvězdou. Naopak při nižší hmotnosti než 13 MJ nedojde ani k deuteriovým reakcím a z objektu se tak stane jen obří planeta.", "question": "Kdo zavedl název hnědý trpaslík?", "answers": ["Jill Tarterová"]}
{"title": "Marianský příkop", "context": "Marianský příkop (v češtině obvykle psán Mariánský příkop) je asi 2550 km dlouhé a průměrně 69 km široké podmořské údolí tektonického původu, které se nachází východně od souostroví Mariany (Mariánské ostrovy), poblíž ostrova Guam. Jeho součástí je i vůči hladině moře nejhlubší místo zemského povrchu, hloubka podle posledního měření činí 10 994 m (dříve uváděno 10 911 m až 11 034 m) pod hladinou severního Tichého oceánu. Jedná se o nejhlubší známý podmořský příkop. Nejblíže ke středu Země je ale Polární hlubokomořská planina v Severním ledovém oceánu. == Vznik == Příkop vzniká na rozhraní dvou subdukujících desek a to přesněji na subdukci Pacifické desky, které se podsouvá pod desku Filipínskou. Maximální hloubka příkopu byla změřena na 10 994 metrů (odpovídá 35 798 stop) pod hladinou moře, což je více, než má Mount Everest nad mořskou hladinou. == Život == V Marianském příkopu byla v hloubce 8187 metrů pozorována dle současných poznatků nejhlouběji žijící ryba – Pseudoliparis swirei. == Průzkum == Příkop byl prvně prozkoumán plavidlem britského námořnictva Challenger II v roce 1951.", "question": "Je Mariánský příkop hlubší než 12 km ?", "answers": ["Jeho součástí je i vůči hladině moře nejhlubší místo zemského povrchu, hloubka podle posledního měření činí 10 994 m (dříve uváděno 10 911 m až 11 034 m) pod hladinou severního Tichého oceánu."]}
{"title": "Přísloví", "context": "Přísloví je ustálený stylizovaný výrok, jenž obsahuje obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy. Tyto jsou vyjádřeny buď přímo, nebo obrazně. Pro snadnější zapamatování má často podobu rýmovaného dvojverší. Přísloví tvoří součást lidové slovesnosti. Přísloví jsou doložena už ve starověkých literárních památkách (asyrských, staroindických atd.) Zajímavé je, a lze to snadno ověřit například v citátech, že i když jsou přísloví v různých jazycích často úplně odlišná, přesto v rámci dané kultury, jejího sociálního a historického kontextu, vystihují naprosto stejný význam. Představují tak pravdu skrytou za symbolickou formou, která se přenáší z generace na generaci bez pozorovatelné degenerace obsahu. Přísloví na rozdíl od výroků nikdy nemají autora a jsou dědictvím zdravého selského rozumu našich předků. Tvoří tak součást národní tradice, která lidem od malička pomáhá se vstřebáním základních morálních a lidských hodnot. Etnograficko-lingvistická věda zkoumající přísloví se nazývá paremiologie. == Přísloví a rčení == Rčení je útvarem podobným přísloví, avšak liší se od něj v několika ohledech: Přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie. Smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání. Smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu. Přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat. Rčení a pořekadla se stávají částmi vět, rčení lze skloňovat i časovat.", "question": "Součást jaké slovesnosti tvoří přísloví?", "answers": ["lidové"]}
{"title": "Dánské království", "context": "Dánské království (dánsky Kongeriget Danmark nebo Danmarks Rige) je státní celek a konstituční monarchie ležící v severní Evropě a částí v Severní Americe. Dánské království se skládá ze tří celků; vlastního Dánska, Faerských ostrovů a Grónska ležícího v Severní Americe. Grónsko a Faerské ostrovy patřící oficiálně také k Dánsku (Dánskému království), disponují autonomií, nepatří do Evropské unie a každý z nich deleguje dva zástupce do parlamentu (Folketingu). Pro vztah kontinentálního Dánska a obou autonomních území (Faerských ostrovů a Grónska) je používán polooficiální termín Rigsfæ. V angličtině je tento pojem někdy uváděn jako Spojené království Dánska. == Související články == Commonwealth Realm Dějiny Dánska Nizozemské království - skládající se z Nizozemska a ostrovních území Aruba, Curaçao a Svatý Martin Novozélandské království Pohřebiště dánských panovníků", "question": "Jakého státního zřízení je Dánsko?", "answers": ["konstituční monarchie"]}
{"title": "Christiane F", "context": "Christiane měla na této knize zájem, protože stejně jako všichni narkomani si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. Všichni členové narkomanské party, kteří dosud žijí, tuto knihu podpořili. Christane byla ve svých 14 letech poslána z Berlína do vesnice blízko Hamburku k příbuzným, kde se seznámila se svým budoucím přítelem Alexandrem, se kterým pak pár let žila v Německu – potom ji opustil. Pak pobývala asi 6 let v Řecku s dalším přítelem, kterého zde poznala. Ten ji také opustil. Po několika turbulentních letech v USA se vrátila zpět do Německa. Tady žila v Kolíně a dnes je zpátky v Berlíně. V roce 1996 porodila syna, který se jmenuje Jan-Niklas Philip. Přibližně do roku 1996 se její heroinová \"nemoc\" pořád opakovala a než otěhotněla, absolvovala několik léčení. V roce 2008 propadla znovu drogám a její jedenáctiletý syn jí byl odebrán.Detlef (její nejbližší přítel v době největší závislosti) žije také v Berlíně se svou přítelkyní a pracuje jako řidič autobusu. V jednom interview tvrdil, že Christiane nikdy nemiloval.", "question": "Kde dnes žije Christiane F.?", "answers": ["v Berlíně"]}
{"title": "Veveří (část Brna)", "context": "Její katastrální území má rozlohu 1,98 km2. Území pozdějšího Veveří bylo k Brnu připojeno v roce 1850. Veveří je od 24. listopadu 1990 součástí samosprávné městské části Brno-střed. Žije zde přes 19 000 obyvatel. Čtvrť sousedí přímo s historickým jádrem Brna a proto má výrazně městský charakter s několika dopravně vysoce vytíženými ulicemi. Zástavbu čtvrtě tvoří mnohapatrové z velké části historické domy a řada reprezentativních domů, jako například honosné secesní nájemní domy na Konečného náměstí, jimž dominuje domovní blok Tivoli na nároží Konečného náměstí a Jiráskovy ulice. Dominantou celé čtvrti jsou tzv. \"Brněnská Trojčata\" na Šumavské ulici. Do katastrálního území patří mimo jiné i Kraví hora, na níž je Hvězdárna a planetárium Brno. Středem Veveří prochází třída Veveří, po níž získala čtvrť název. Druhou nejvýznamnější třídou je ulice Kounicova, kterou lemují významné městské budovy (střední i vysoké školy, areál Sokola, pošta, hotely, finanční ústavy apod.). Dále je významnou třídou na hranici s Černým Polem Lidická a s Ponavou Štefánikova. Dopravní uzly Konečného náměstí a Pionýrská spojuje ulice Kotlářská. Dalšími významnými ulicemi jsou např. Úvoz nebo Údolní. Mezi významná náměstí patří Obilní trh, Janáčkovo náměstí či Konečného náměstí. Ve čtvrti se na ulicích Veveří a Šumavská nachází také několik budov Vysokého učení technického v Brně, z nichž 60metrové výškové budovy Kancelářského komplexu Šumavská tvoří takřka dominantu čtvrti. V sousední Akademické ulici se nachází budova právnické fakulty Masarykovy univerzity a na ulici Kounicova Univerzita obrany, Ústav operačně taktických studií a Moravská zemská knihovna. Na samé jižní hranici čtvrti se nachází na Žerotínově náměstí reprezentativní budova Nového zemského domu, v níž dnes sídlí krajský úřad Jihomoravského kraje. Dalšími významnými stavbami je hvězdárna a planetárium na vrchu Kraví hora, na němž se nachází mimo jiné i koupaliště. Na Obilním trhu se nachází porodnice Fakultní nemocnice Brno. Většina území dnešní čtvrti Veveří bylo připojeno k Brnu 6. července 1850 jako součást tehdejších katastrálních území Křížová, Velká Nová Ulice, Švábka a Malá Nová Ulice; menší část území na severu byla získána od Žabovřesk až okolo roku 1870. Zástavba dnešní čtvrti vznikala postupně, a to hlavně během třetí třetiny 19. století, nicméně nejstarší zástavba ulic Lidické a Údolní vznikla již během středověku a zástavba nejjižnější části ulice Veveří v 17. a 18. století.", "question": "Která ulice spojuje v Brně Konečného náměstí a Pionýrskou?", "answers": ["Kotlářská"]}
{"title": "Masakr v Babím Jaru", "context": "Masakr v Babím Jaru bývá nazývána akce německých jednotek Einsatzgruppen, které na místě poblíž Kyjeva postřílely koncem září 1941 přes 33 tisíc Židů a v průběhu Velké vlastenecké války několik desítek tisíc dalších občanů tehdejšího SSSR. Nutno připomenout, že v roli katů bylo 1 200 Ukrajinců a jen 300 Němců! Až do roku 1961 byl Babyn Jar (Б Я, rusky: Б Я Babij Jar) jednou z největších roklin v blízkosti Kyjeva. Délka rokle dosahovala asi 2,5 km a její hloubka asi 50 m. V jejím středu tekl potok. Babyn Jar je v historických kronikách zmíněn poprvé v roce 1401 v souvislosti s prodejem tohoto pozemku (od staré ženy - rusky baby) dominikánskému klášteru. V průběhu staletí sloužila roklina k různým účelům, včetně vojenských táborů a nejméně dvou hřbitovů - jednoho pravoslavného a druhého židovského, který byl zrušen v roce 1937. V měsíci září 1941 po dobytí Kyjeva německými vojsky byla dána ve známost tato vyhláška: \"Židé žijící v Kyjevě a jeho okolí se dostaví 29. září 1941 v 8 hodin ráno na roh ulic Melnichovská a Dochturovská (u hřbitovů ). S sebou si vezmou osobní doklady, cennosti, peníze, teplé oblečení, spodní prádlo atd. Všichni Židé, kteří neuposlechnou toto nařízení a budou přistiženi kdekoli jinde, budou zastřeleni. Všichni civilisté, kteří vniknou do budov evakuovaných Židů a odcizí jejich majetek, budou zastřeleni.\" Byl to začátek předem připravené akce, kterou naplánoval vrchní velitel SS a policie na Ukrajině Obergruppenführer Friedrich Jeckeln. Židé byli následně 29. září 1941 odvedeni ze shromažďovacích míst Sonderkomandem 4a, jemuž velel Standartenführer Paul Blobel, do rokle Babí Jar, vzdálené 3 km od Kyjeva.", "question": "U kterého velkého města proběhl Masakr v Babím Jaru?", "answers": ["Kyjeva"]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Ф М Д; 30. říjnajul./ 11. listopadu 1821greg. Moskva – 28. lednajul./ 9. února 1881greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. Vystudoval vojenské technické učiliště (obor konstrukce mostů), ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. \"Petraševci\"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I . V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Čas (Vremja) a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností.[zdroj? ] Odmítal se sžít se soudobým Ruskem.[zdroj? ] Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy.[zdroj? ] Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal.[zdroj?", "question": "Ve kterém městě se narodil F. M. Dostojevskij?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Belcanto", "context": "Belcanto či bel canto (italsky krásný zpěv) je pěvecká technika, která vznikla v Itálii počátkem 17. století spolu s vznikem monodie a opery a byla až asi do roku 1840 převládající technikou evropské opery. Vyznačuje se legátovým vedením hlasu, použitím techniky messa di voce (změnou síly hlasu při zpívání jednoho tónu) a používáním různých ozdob (appoggiatury, koloratury, fioritury). Belcanto vyšlo z módy s nástupem Verdiho a verismu; bylo to i z praktických důvodů, protože belcantový zpěv se nemohl prosadit proti rozšířenému orchestrálnímu aparátu.", "question": "Proč vyšlo belcanto z módy s nástupem verismu?", "answers": ["belcantový zpěv se nemohl prosadit proti rozšířenému orchestrálnímu aparátu"]}
{"title": "Norsko", "context": "Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo – Stor Oslo). Norsko je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen, jež leží nedaleko Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetø v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě. Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhø měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Læ tunel, 24,5 km dlouhý). Norsko vytvořilo severský model sociálního státu. Norský stát rovněž udržuje své vlastnictví v klíčových průmyslových odvětvích, jako je těžba ropy a zemního plynu. Ropný průmysl představuje zhruba čtvrtinu hrubého domácího produktu (HDP). Norsko je patnáctým největším světovým producentem ropy na světě. Je největším těžařem ropy (v přepočtu na jednoho obyvatele) mimo Blízký východ. Norsko má 4. nejvyšší HDP na obyvatele na světě (v paritě kupní síly). Od roku 2009 se Norsko umisťuje na první příčce žebříčku Indexu lidského rozvoje, který sestavuje OSN. Norsko se umístilo na prvním místě i ve Zprávě o světovém štěstí OSN v roce 2017.", "question": "Nachází se v Norsku hora vyšší než 1000 metrů?", "answers": ["Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhø měří 2469 metrů."]}
{"title": "Triton (měsíc)", "context": "Triton (nebo také Neptun I) je největší z měsíců planety Neptun. Byl objeven 10. října 1846 britským astronomem Williamem Lassellem. Je to jediný známý velký měsíc ve Sluneční soustavě s retrográdním pohybem, což znamená, že obíhá v protisměru rotace své planety. S 2700 km v průměru se řadí na pozici sedmého největšího měsíce ve Sluneční soustavě. Kvůli retrográdní dráze a složení podobnému Plutu se předpokládá, že pochází z Kuiperova pásu. Zhruba 15–35 % Tritonu tvoří led. Jeho povrch se skládá ze zmrzlého dusíku a vrstvy ledu, která zřejmě skrývá pevné jádro z hornin a kovů. Jádro tvoří až dvě třetiny jeho celkové hmotnosti. Průměrná hustota Tritonu je 2,061 g/cm3.Triton je jako jeden z mála měsíců ve Sluneční soustavě geologicky aktivní. Jeho relativně mladý povrch má složitou geologickou historii a vyskytují se na něm kryovulkány, které chrlí dusík. Jeho dusíkatá atmosféra je velmi řídká, atmosférický tlak dosahuje hodnoty méně než 1/70 000 tlaku na úrovni moře na Zemi.V roce 1989 okolo Tritonu proletěla sonda Voyager 2, která poprvé provedla důkladné pozorování měsíce. Na další vesmírné mise k Tritonu se zatím nepodařilo sehnat finance. == Objevení a pojmenování == Triton objevil ve své observatoři poblíž Liverpoolu britský astronom William Lassell 10. října 1846, pouhých 17 dní po objevení samotného Neptunu německými astronomy Johannem Gottfriedem Gallem a Heinrichem Louisem d'Arrestem, kteří získali souřadnice planety z výpočtů francouzského astronoma a matematika Urbaina Le Verriera. Lassell, povoláním sládek, začal stavět svůj amatérský dalekohled v roce 1820. Když se John Herschel dověděl o objevu Neptunu, napsal Lassellovi, aby zkusil najít jeho potenciální měsíce. Lassell objevil Triton pouhých osm dní poté. Lassell také tvrdil, že objevil Neptunovy prstence. Ale i když byla existence těchto prstenů později opravdu prokázána, jsou tak slabé a temné, že se o tomto Lassellově objevu pochybuje.Triton je pojmenován po řeckém bohu moří Tritonovi (Τ), synu Poseidóna (což je ekvivalent římského boha Neptuna). Toto jméno poprvé navrhl v roce 1880 Camille Flammarion ve své knize Populární astronomie, ale oficiálně byl tak Triton pojmenován až o několik desetiletí později. Až do objevu druhého měsíce Neptunu Nereidy v roce 1949 se Tritonu říkalo \"Neptunův satelit\". Lassell svůj objev nepojmenoval, i když o pár let později navrhl název osmého měsíce Saturnu (Hyperion), svého dalšího objevu. Třetí a čtvrtý měsíc Uranu (Ariel a Umbriel), které Lassell objevil v roce 1851, pojmenoval John Herschel.", "question": "Kdo objevil Neptunův měsíc Triton?", "answers": ["Williamem Lassellem"]}
{"title": "Kyjev", "context": "Roku 1240 město zpustošila mongolská vojska chána Bátúa a zničila mnoho významných architektonických i písemných památek (například slavný Desátkový chrám založený Vladimírem I. nebo Zlatou bránu). Roku 1299 přesídlil kyjevský metropolita do Vladimiru. Papežský vyslanec k mongolskému chánu Giovanni Carpini zanechal roku 1245 svědectví o Kyjevě zničeném při mongolském nájezdu: Od roku 1363 náležel Kyjev k litevskému velkoknížectví (od roku 1471 jako středisko Kyjevského vojvodství) a spolu s ním později v rámci Lublinské unie k Republice obou národů. Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu. Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho postoupení Rusku definitivně potvrdil Věčný mír roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834. Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět (místo \"proletářštějšího\" Charkova) alespoň metropolí Ukrajinské SSR. Po útoku na Sovětský svaz Němci 19. září 1941 dobyli i Kyjev, kde se dopustili nejkrutějších válečných zločinů - mimo jiné 29.-30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Na dobývání a okupaci města se podílely i např. slovenské jednotky (Rychlá divize). Z nacistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu, v jehož rámci jako první do města vstoupily jednotky 1. československé samostatné brigády. Od roku 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin země zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi. V roce 2013 a 2014 zde probíhaly masové nepokoje, zvané Euromajdan, při kterých došlo k svržení prezidenta Viktora Janukovyče. Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru; ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levém břehu (jako například Darnycja) a byly připojeny také vzdálenější pravobřežní čtvrti (např. Oboloň, Podol). Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími se k řece. Do Dněpru u Kyjeva zleva ústí řeka Desna, severně od města Dněpr zadržuje velká Kyjevská přehrada.", "question": "Ve kterém roce se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada?", "answers": ["1917"]}
{"title": "Predikátová logika prvního řádu", "context": ") ) ) . : : {\\displaystyle \\exists x({\\mbox{P}}(x)\\land \\forall y({\\. mbox{T}}(y)\\rightarrow {\\mbox{F}}(x,y))).} : Tentokrát P(x) znamená, že x je osoba, Time(y) je interpretován tak, že y je moment v čase, a F(x,y) značí. , že (osoba) x může být napálena v (čase) y. Pro jasnost, toto prohlášení říká, že \"existuje alespoň jedna osoba, která může být napálena ve všech časových momentech\", což je silnější tvrzení než: \"pro všechny časové momenty existuje alespoň jedna osoba, jež může být napálena\". Druhé tvrzení totiž nespecifikuje, zda je ona napálená osoba jedna a tatáž pro všechny okamžiky. Rozsahem kvantifikátorů rozumíme množinu objektů, které je mohou uspokojit (v předchozích neformálních příkladech nebyl uváděn). Navíc, kromě specifikace významu predikátových symbolů, musí interpretace určit neprázdnou množinu známou jako univerzální množina nebo univerzum, jakožto rozsah pro kvantifikátory. Pak lze o prohlášení ve formě : : : ∃ a : P : ( x ) : : {\\displaystyle \\exists a{\\text{P}}(x)} říci, že je pravdivé vzhledem k určité interpretaci, pokud existuje nějaký objekt z univerza v rámci této interpretace, který zaručí, že interpretace přiděluje správný význam predikátu P. Predikátová logika prvního řádu se skládá ze dvou klíčových částí. Syntax určuje, jaké kolekce (posloupnosti) symbolů jsou legální výrazy predikátové logiky, zatímco sémantika hovoří o významu za těmito výrazy. Na rozdíl od přirozených jazyků, jako Čeština, je jazyk predikátové logiky prvního řádu zcela formální, tedy můžeme zcela mechanicky určit, zda je daný výraz legálně utvořen. Rozlišujeme dva základní druhy výrazů: termy, které intuitivně představují objekty, a formule, jež zahrnují predikáty a mohou být pravdivé nebo nepravdivé. Termy a formule predikátové logiky jsou řetězce symbolů, jež společně tvoří abecedu jazyka. Stejně jako u všech formálních jazyků, je povaha těchto symbolů mimo záběr formální logiky. Často jsou brány jednoduše jako písmena a interpunkční znaménka. Běžně rozlišujeme symboly abecedy na logické symboly, které mají vždy tentýž význam, a mimo-logické symboly, jejichž význam se liší dle interpretace. Např., logický symbol : : : ∧ : : {\\displaystyle \\land } vždy reprezentuje \"a\" (\"a zároveň\"); nikdy není interpretován jako \"nebo\" (či jako jiná spojka).", "question": "Co určuje, jaké kolekce symbolů jsou legální výrazy predikátové logiky?", "answers": ["Syntax"]}
{"title": "Měsíc", "context": "To znamená, že před několika milióny let při slunečním zatmění Měsíc Slunce vždycky úplně zakryl a nemohlo nastat žádné prstencové zatmění. Na druhou stranu, za několik miliónů let už nebude Měsíc schopen Slunce úplně zakrýt a žádná úplná zatmění už nebudou nastávat. Zatmění nastávají jen když jsou Slunce, Země a Měsíc v jedné přímce. Sluneční zatmění mohou nastat jen pokud je Měsíc v novu; zatmění Měsíce jen je-li v úplňku. Podrobnější informace naleznete v článku Měsíční fáze. Měsíc (a také Slunce) se zdají být většími, když se přiblíží k horizontu. Je to čistě psychologický efekt, viz Měsíční iluze. Úhlový průměr Měsíce ze Země je asi půl stupně. Různé světleji a tmavěji zabarvené oblasti (především měsíční moře) tvoří vzor viděný různými kulturami jako Muž na Měsíci, králík a bizon i jinak. Krátery a horské hřbety také patří mezi nápadné měsíční rysy. Během nejjasnějšího úplňku může mít Měsíc magnitudu asi -. Pro srovnání, Slunce má magnitudu -. Měsíc je nejjasnější v noci, ale občas je možné ho vidět i ve dne. Pro libovolné místo na Zemi kolísá největší výška Měsíce ve dne ve stejných mezích jako největší výška Slunce a závisí na ročním období a měsíční fázi. Například v zimě putuje Měsíc nejvýše, pokud je v úplňku a v úplňku putuje nejvýše právě v zimě. Měsíc putuje nejvýše mj. i na jaře v první čtvrti (pobyt na obloze cca 10:00 až 2:00 násl. dne) a na podzim v poslední čtvrti (22:0. 0 až 14:00 násl. dne), nejníže mj. i na jaře v poslední čtvrti (2:00 až 10:00) a na podzim v první čtvrti (14:00 až 22:00). Měsíc vychází a zapadá díky svému oběhu kolem Země cca o 50 minut později než předchozí den. To je průměrná hodnota, neboť zpožďování kolísá v intervalu cca 20-80 minut.", "question": "Co je jedinou známou přirozenou družicí Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "V roce 1956 vystoupil s kritickým projevem na konferenci Svazu spisovatelů v Dobříši. Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 ve stejné pozici v Divadle Na zábradlí. Roku 1959 napsal svou první divadelní hru, jednoaktovku Rodinný večer. Jeho druhou hru, Zahradní slavnost, uvedlo Divadlo Na zábradlí 3. prosince 1963. V průběhu 60. let zároveň pracoval jako asistent režie Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských. Dálkově studoval divadelní fakultu Akademie múzických umění, kterou absolvoval roku 1966, a stal se posléze dramaturgem Divadla Na zábradlí. Po osmileté známosti se 9. července 1964 oženil s Olgou Šplíchalovou. Roku 1965 se stal členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář a v Divadle Na zábradlí uvedl hru Vyrozumění. Roku 1966 vydal svou první knihu Protokoly, jež vedle her Zahradní slavnost a Vyrozumění obsahovala sbírku typogramů a dva eseje. Během Pražského jara se Václav Havel stal jednou z důležitých postav liberálního, nekomunistického křídla podporovatelů reforem. Upozornil na sebe již v předvečer Pražského jara, když v červnu 1967 na IV. sjezdu československých spisovatelů pronesl kritický projev odsuzující dobové cenzurní praktiky, po kterém byl na příkaz Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) spolu s Ivanem Klímou, Pavlem Kohoutem a Ludvíkem Vaculíkem vyškrtnut z kandidátky vedení Svazu československých spisovatelů. V březnu 1968 se připojil k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků adresovanému ÚV KSČ.", "question": "Kdy se Václav Havel poprvé oženil?", "answers": ["9. července 1964"]}
{"title": "Mordor", "context": "Mordor je země ve fiktivním světě anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena. Mordor čili Černá země se nachází na severovýchodě Středozemě. Tento pustý kraj je znám především jako panství Temného pána Saurona. Země Mordor je nejvíce popsána v třetím díle Tolkienovy trilogie Pán prstenů – Návrat krále. Mordor je v ní popisován především při líčení putování hlavního hrdiny románu, Frodo Pytlíka. O historii Černé země ve druhém a třetím věku lze číst v Silmarillionu. Další zmínky o Mordoru jsou také v Tolkienově knize Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě. == Pojmenování a symboly == Mordor v překladu znamenající Černá země (Mor - \"Černý/Temný\", Dor - \"Země\") byl v odkazu na Temného pána Saurona označován též jako Země stínu či Země Nepřítele. Sauronovým symbolem a zároveň znakem Mordoru bylo zlé rudé oko bez víčka na černém poli. == Geografie == Mordor byl nehostinnou zemí ze tří stran ohraničenou vysokými horami. Na severu ji pohoří Ered Lithui dělilo od Bitevní pláně Dagorlad a zbytku Rhovanionu. Pohoří Ephel Dúath tvořilo přirozenou západní a jižní hranici země. Na západ od Mordoru leželo sousední království Gondor a jižněji se rozprostíraly země Haradu. Nejpřístupnější byl Mordor z východu, kde sousedil s Rhû a Chandem. V severovýchodní části Mordoru se tyčila ohnivá Hora osudu, kolem níž se rozprostírala nehostinná a pustá pláň Gorgoroth. Severně od Gorgorothu, na jednom z ostrohů Popelavých hor, ležela Sauronova Temná věž Barad-dû. Jižní část Mordoru zabírala nížinná pláň Nurn rozkládající se okolo jezera Núrnen.", "question": "Kde se nachází Mordor ?", "answers": ["na severovýchodě Středozemě"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Spojené státy americké (anglicky United States of America, krátce také United States, zkratka US nebo USA), zkráceně také Spojené státy, jsou demokratická federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se mezi Atlantským oceánem na východě a Tichým oceánem na západě. Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem. Díky státu Aljaška sahá území Spojených států amerických i k břehům Severního ledového oceánu (Beringova úžina je dělí od asijského území Ruska), zahrnuje také některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, jednoho federálního území s hlavním městem a sídlem prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu (District of Columbia), šesti závislých území (Portoriko, Severní Mariany, Guam, Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa a atol Palmyra) a deseti malých ostrovů či útesů.S rozlohou 9,8 milionu kilometrů čtverečních jsou Spojené státy třetí největší zemí na světě (po Rusku a Kanadě). S více než 327 miliony obyvatel jsou třetí nejlidnatější zemí planety (po Číně a Indii). Populace je tradičně koncentrována na obou pobřežích, na východním leží největší město Spojených států New York, na západním pobřeží druhé největší město Los Angeles. Hlavním městem je Washington. Východní část země je hustěji osídlena než západní. Podle nominálního HDP jsou Spojené státy největší světovou ekonomikou, podle HDP v paritě kupní síly druhou největší (po Číně).", "question": "Se kterými státy na souši sousedí Spojené státy americké?", "answers": ["Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem"]}
{"title": "Burušaskí", "context": "Burušaskí neboli chadžuná je izolovaný jazyk, kterým mluví Hunzové (také zvaní Burúšové) v horských údolích pohoří Karákóram. Původ jazyka je dosud záhadou. Používání dvacítkové početní soustavy a ergativu má s burušaskí společné baskičtina, takže se uvažuje o společných kořenech, sahajících do doby před deseti tisíci lety. Existuje teorie o Dené-kavkazské jazykové rodině, kam patří kromě burušaskí a jazyka Basků také čínština, adygejština, ketština na Sibiři a severoamerické jazyky na-dené. Jiní vědci odvozují původ burušaskí od jazyka starověkých Frygů. Podstatná jména mají v burušaskí čtyři rody: mužský, ženský, střední pro zvířata a věci a čtvrtý rod je určen pro abstraktní pojmy. Od indoevropských jazyků se liší používáním přivlastňovacích předpon. Jazyk má 38 forem množného čísla. Každé ze tří údolí – Hunza, Nágar a Veršikvár (zvané také Jasin) – má vlastní dialekt. Burušaskí nemá vlastní písmo, k zápisu se obvykle používá urdská abeceda. Omniglot.com Ethnologue.com Píseň v burušaskí", "question": "Je původ jazyka chadžuná známý ?", "answers": ["Původ jazyka je dosud záhadou."]}
{"title": "Vídeň", "context": "Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 milionu obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V celosvětovém seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer v roce 2011 se Vídeň umístila na první příčce. Na zasedání výboru pro Světové dědictví UNESCO, které se konalo v červenci 2017 v Krakově, bylo rozhodnuto o zařazení historického centra Vídně na seznam památek Světového dědictví v ohrožení. Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice s Českem a Maďarskem a jen 40 km od hranice se Slovenskem. Příčinou je historický územní vývoj Rakouska, jehož jádro zůstávalo v Dolních Rakousích, ale z někdejších držav se udržely prakticky jen ty alpské, jihozápadně od Vídně. Sama Vídeň se nachází na východním úbočí Vídeňského lesa, pod místem, kde Dunaj protéká Korneuburskou bránou a vstupuje do Vídeňské pánve. Je tedy na Dunaji položena podobným způsobem jako Bratislava nebo Budapešť. Jádro Vídně leží na ostrohu nad ústím říčky Vídeňky (Wien) do ramene Dunaje zvaného dnes Donaukanal (\"Dunajský kanál\").", "question": "Kolik obyvatel má Vídeň?", "answers": ["1,8 milionu"]}
{"title": "Pohlavní dimorfismus", "context": "Mnoho různých typů dimorfismu najdeme u bezobratlých, zejména členovců. Škála je zde nesmírně široká, od pouhých rozdílů ve zbarvení u mnoha druhů vážek či motýlů až po zcela odlišný tvar, velikost i vnitřní stavbu těla, např. u řásnokřídlých, některých červců či motýli vakonošů. Samice členovců bývají často větší než samci, u masožravých druhů, jako jsou kudlanky, sklípkani a další pavouci, je častým jevem kanibalismus, kdy samec při pokusu o kopulaci může padnout za oběť mnohem větší samici. Naproti tomu u mnoha druhů brouků, k např. roháčů, nosorožíků či některých krabů (např. krabovec kamčatský) jsou výrazně větší samci. Samice mnoha druhů bezobratlých poznáme podle vyvinutého kladélka, platí to např. o lumcích, ale také mnoha druzích rovnokřídlých, včetně kobylek a cvrčků. U mnoha druhů dvoukřídlých, včetně komárů a ovádů se pohlaví odlišují stavbou ústního ústrojí a tím i způsobem přijímání potravy. Extrémními příklady pohlavního dimorfismu jsou např. termiti, řásnokřídlí, motýli vakonoši nebo někteří červci, jejichž samičky se zbytnělým zadečkem a zakrnělými smyslovými orgány, křídly a někdy i končetinami, na první pohled příliš hmyz nepřipomínají. Jsou přizpůsobeny ke kladení co největšího počtu vajec. Extrémní případy pohlavního dimorfismu jsou ty, kdy partneři srůstají a jeden z nich degeneruje pouze v přívěsek toho druhého, příkladem může být hlubinná ryba Cryptopsaras couesii z řádu ďasů či měchovec srostlice trvalá (Syngamus trachea) z kmene hlístic. Největším extrémem jsou kostižerky (rod Osedax) nebo mořský bezobratlý živočich rypohlavec. U obou měří samci jen několik mm a žijí uvnitř těla o několik řádů větší samice. Rozdíl mezi oběma pohlavími živočichů jen v barevnosti těla, nikoli jeho tvaru, se nazývá pohlavní dichroismus. Často se vyskytuje u ptáků, zvláště pěvců či papoušků (eklektus různobarvý), a u hmyzu, např. vážek, motýlů nebo brouků.", "question": "Jak se nazývá rozdíl, který je jen v barevnosti těla mezi oběma pohlavími živočichů?", "answers": ["pohlavní dichroismus"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny a krom toho se domnívalo, že pro svůj další hospodářský rozvoj potřebuje kontrolu zdrojů surovin, které nemohlo získávat na svém prostorově omezeném ostrovním území (mj. ropu). V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy diplomatickými kroky k zajištění stabilního míru. V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů se sídlem v Ženevě (ve francouzsky mluvící části Švýcarska), jež měla fungovat jako fórum, na němž by národy mírovým způsobem urovnávaly svoje spory. O pět let později byly v rovněž švýcarském Locarnu sjednány dohody, jimiž byla poskytnuta záruka trvalosti německo-francouzské hranice. Také případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny rozhodčím řízením (arbitráží). V roce 1928 byl nadto uzavřen Briand-Kelloggův pakt, který všem účastenským státům zakazoval vedení útočné války. Mírové snahy však dostaly povážlivé trhliny jednak obnoveným izolacionismem Spojených států amerických, především však rozmachem různých totalitních režimů. K tomu výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství. Již předtím vedla Ruská občanská válka k vytvoření komunistického Sovětského svazu, v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin. Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini, jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu světa. Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl k nastolení výbojného militaristického režimu. Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko, které přeměnilo ve svůj loutkový stát. Ekonomický rozvrat země na počátku třicátých let a již se projevující expanzionistické tendence v Německu měly za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionálních socialistů (NSDAP), který sliboval německému národu zrušení versailleské smlouvy a zajištění \"životního prostoru\" na Východě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem, načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht), a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš. V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní. Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí. V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka. Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány, která byla podporována Sovětským svazem a tzv. mezinárodními brigádami. Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie.", "question": "Jaké je datum jmenování Hitlera říšským kancléřem?", "answers": ["30. ledna 1933"]}
{"title": "Chobotnice", "context": "Chobotnice (Octopoda Leach, 1818) jsou řádem hlavonožců. Obývají mnoho rozličných částí světového oceánu, především korálové útesy. Chobotnice jsou charakteristické osmi rameny, obvykle s přísavkami. Jejich útrobní vak je bez ploutvovitého lemu. Pohybují se lezením a plaváním. podřád Cirrina Grimpe, 1916 čeleď Cirroteuthidae Keferstein, 1866 čeleď Grimpoteuthididae O'Shea, 1999 čeleď Luteuthididae O'Shea, 1999 čeleď Opisthoteuthidae Verrill, 1896 čeleď Stauroteuthidae Grimpe,. 1916 podřád Incirrina Grimpe, 1916 čeleď Alloposidae Verill, 1881 čeleď Amphitretidae Hoyle, 1886 čeleď Argonautidae Tryon, 1879 – argonautovití čeleď Bolitaenidae Chun, 1911 čeleď Idioctopodidae Taki, 1962 čeleď Octopodidae D'Orbigny, 1840 – chobotnicovití čeleď Ocythoidae Gray, 1849 čeleď Palaeoctopodidae Dollo, 1912 † čeleď Tremoctopodidae Tryon, 1879 čeleď Vitreledonellidae Robson, 1932 Chobotnice dokáže měnit barvu i strukturu své kůže, také vylučuje inkoust a tím mate nepřítele. V testech se dokázala chobotnice zbarvit do šachovnice i puntíků. Dalším způsobem, jak se chránit, je i napodobení různých zvířat, v tomto případě jde o Batesovské mimikry. Chobotnice dokáže napodobit hada, platýse, a další i nebezpečné živočichy, aby mohla přeplavat přes nebezpečné území.", "question": "Kolik ramen má chobotnice?", "answers": ["osmi"]}
{"title": "Boris Leonidovič Pasternak", "context": "Pasternak byl jedním ze zakládajících členů futuristické skupiny Centrifuga. Vliv na jeho tvorbu mělo především dobré rodinné zázemí a možnost setkávat se s významnými osobnostmi (zejména na něj zapůsobil R. M. Rilke). Za román Doktor Živago, který psal mezi lety 1945–1955, byl vyloučen ze svazu spisovatelů, hrozilo mu odebrání sovětského občanství a vyhnání na Sibiř. Na jeho obranu vystoupila světová inteligence. V Rusku směl román vyjít až v roce 1988 - do té doby bylo dílo různými způsoby kritizováno, někdy dokonce i s osobně motivovaným odporem. Roku 1958 obdržel Nobelovu cenu za celoživotní dílo, které se na nátlak sovětských orgánů zřekl potom, co ji telefonicky přijal. Cenu po jeho smrti přebral jeho syn Jevgenij. Kromě básnické a prozaické tvorby se Pasternak věnoval také překladům Shakespearových tragédií a gruzínských básníků. Pohřben je u Moskvy v spisovatelském městečku – Peredělkině, kde žil v druhé polovině života. Jeho pohřeb se stal demonstrací lásky a úcty k svobodné tvorbě.", "question": "Ve kterém roce získal Boris Pasternak Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1958"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Freud v závěru Budoucnosti jedné iluze vyslovuje naději, že přesto snad lidstvo jednou překoná onu \"dětskou neurózu\" náboženství a převládne vědecký realismus. Některé zdroje však naznačují, že to s Freudovou protináboženskostí nebylo tak jednoznačné. V mladších letech měl sklon k pověrám numerologického typu. Ty byly součástí i jeho přenosového vztahu k Fliessovi – ten měl zvláštní teorii o periodických cyklech v lidském životě, na jejímž základě Freudovi předpověděl, že zemře v 51 letech. Freud tomu dlouho věřil. V dopise Jungovi to Freud, s ironií, nazval \"specificky mystickou povahou svého mysticismu\". Podle Octava Mannoniho je zřejmé, že jeho analýza pověrečnosti v Psychopatologii všedního života je analýzou jeho vlastní pověrečnosti. V Nové řadě přednášek k úvodu do psychoanalýzy navíc Freud vyslovuje názor, že může existovat telepatický přenos myšlenek mezi lidmi. David Bakan ve své kontroverzní knize dokonce vyslovil názor, že Freud celou psychoanalýzu vyvinul na základě studia tajné židovské mystické nauky – kabaly. To však většina životopisců považuje za nevěrohodné. Podobné spekulace o utajovaném ovlivnění okultismem někdy podporuje i to, že Freud byl člen židovské odnože zednářského hnutí – B'naj B'rit. Jeho členství mělo však spíše význam identifikace s židovskou národností a navíc byl spolek B'naj B'rit prvním, který ho kdy pozval k přednášce o psychoanalytických teoriích – a to v době, kdy byl ještě všude jinde nevítaným hostem. Toho si do konce života velmi cenil. Freudova psychoanalýza je také často obviňována z toho, že není vědou, ale právě novým náboženstvím. Muzikolog Max Graf, jeden z prvních Freudových žáků, prohlásil, že atmosféra vzniku psychoanalýzy skutečně připomínala \"založení nového náboženství\". \"V průběhu několika let jsem prožil všechny etapy dějin církve\", řekl Graf a mínil především sérii exkomunikací z Freudova nejužšího kruhu.", "question": "Za zakladatele čeho je považován Sigmund Freud?", "answers": ["psychoanalýzy"]}
{"title": "Kamil Berdych", "context": "Ve roce 1940 připomněl jeho jméno v Kritickém měsíčníku Kamill Resler, který básníka znal osobně. V roce 1946 vzpomněl v Literárních novinách Kamila Berdycha v rozsáhlem článku s ukázkami veršů Michal Mareš; dodatek k tomuto článku uvedl Kamill Resler v následujícím čísle časopisu.V 90. letech 20. století znovu objeven a doceněn literárními historiky. Podle Lexikonu české literatury byl autorův postoj \"...smutně ironickým protestem a revoltou...\" a \"...vyníká podmanivou hudebností i výrazovou přesností.\" == Dílo == BERDYCH, Kamil. Z melodií bastarda. Praha: J. Veselý, [1907]. 47 s. cnb000562561. BERDYCH, Kamil. Dcera Jairova. [Praha: Klub přátel Tvaru], 2000. 32 s. [Epická báseň.]Ostatní díla zůstala v rukopisech a po básníkově smrti se nezachovala. == Odkazy == === Reference === === Literatura === FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Kamil Berdych, s. 206. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamil Berdych ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kamil Berdych Nýřany oficiální stránky města, Kamil Berdych - životopis", "question": "Kdo byl český anarchistický básník?", "answers": ["Kamil Berdych"]}
{"title": "Steve Jobs", "context": "O rok později zaměstnanec Applu Jef Raskin přivedl na svět Macintosh. V roce 1984 Apple během vysílání Super Bowlu odvysílal televizní reklamu evokující román 1984. 24. ledna 1984 na výroční valné hromadě představil Jobs velice emocionálním způsobem počítač Macintosh. Andy Hertzfeld popsal tuto scénu jako \"vřavu\". Zatímco Jobs byl přesvědčivý a charismatický ředitel Applu, někteří jeho zaměstnanci ho měli za excentrického náladového manažera. Neuspokojivé prodeje způsobily zhoršení pracovního vztahu mezi Jobsem a Sculleym a nakonec se z toho stal boj o pracovní místo mezi Jobsem a Sculleym. Sculley se nechal slyšet, že spolupráce Jobs – Sculley není již nadále pro Apple vhodná, a pokusil se v zasedací místnosti o jakýsi převrat. Na 24. května 1985 svolal schůzi, na které se měla situace vyřešit. Představenstvo Applu sdílelo názor se Sculleym a zakázalo Jobsovi pokračovat v jeho manažerských úkolech v čele divize Macintosh. Jobs byl o pět měsíců později vyhozen z Applu a ještě téhož roku založil NeXT Inc. V roce 2005 Jobs ve svém projevu na Stanfordově univerzitě řekl, že odchod ze společnosti Apple bylo to nejlepší, co se mu mohlo stát. \"Tíhu úspěchu nahradila lehkost toho, že jsem byl znovu začátečník, méně si vším jistý.", "question": "Kdy byla založená společnost NeXT Computer?", "answers": ["1985"]}
{"title": "Tlak", "context": "Zobecněnou definici tlaku (pro síly působící libovolným směrem na obecně nerovinnou plochu) můžeme ve vektorovém tvaru zapsat rovnicí : : : : d : : : F : : s : : = p : d : : S : : : {\\displaystyle. \\mathrm {d} \\mathbf {F} _{s}=p\\mathrm {d} \\mathbf {S} } , kde : : :. : d : : : F : : s : : : : {\\displaystyle \\mathrm {d} \\mathbf {F} _{s}} je složka vektoru síly a kolmá k elementu plochy. : : : : d : : S : : : {\\displaystyle \\mathrm {d} \\mathbf {S} } na který působí, přičemž směr vektoru popisujícího element : : : : d : : S : : : {\\displaystyle \\mathrm {d} \\mathbf {S} } má směr normály k této plošce. V případech, že existuje reálná tečná složka síly, se však pojem tlaku zpravidla nahrazuje obecnější tenzorovou veličinou mechanické napětí. Ve stlačitelných látkách způsobuje tlak deformaci. Při působení tlakové síly na pevné těleso se rozlišuje tah a tlak. Tahová síla způsobuje roztahování tělesa, tlaková jeho stlačování. Tahové a tlakové síly se odlišují pouze směrem působení, přičemž se předpokládá, že způsobené deformace jsou obdobné, avšak s opačnými znaménky. Pokud je tlak v nějaké uzavřené nádobě větší než tlak v jejím okolí, je v nádobě přetlak. Pokud naopak je v ní tlak nižší, je v nádobě podtlak. Přetlaku a podtlaku lze dosáhnout přesunem části hmoty do nebo z uzavřené nádoby, změnou její vnitřní velikosti nebo teploty jejího obsahu. Pro přesun části obsahu se používají pumpy. Sací pumpa pro odčerpání plynů z uzavřené nádoby se nazývá vývěva.", "question": "Co rozlišujeme při působení tlakové síly na pevné těleso?", "answers": ["tah a tlak"]}
{"title": "Lumík norský", "context": "Lumík norský (Lemmus lemmus) je běžný druh lumíka endemický pro severní Evropu, největší populace bychom pak našli v Norsku. Lumík norský vyhledává tundry v blízkosti vody a s množstvím skal. Dospělí jedinci se živí především ostřicemi, travinami, ale i mechem. Jsou aktivní hlavně ve dne, v noci střídají spánek a občasné aktivity. == Taxonomie a populace == Lumíka norského poprvé popsal Linnaeus roku 1758 a jednalo se o dospělého jedince ze severu Norska. Obecně se ale jedná o velmi starý druh, který přežil i Pleistocén díky tomu, že se na krátkou dobu přesunuli do západní Evropy. Jeho blízkými příbuznými jsou lumík amurský (Lemmus amurensis) a lumík sibiřský (Lemmus sibiricus). Stále panuje i tvrzení, že lumíci sibiřští jsou předky těch norských, což ale na základě analýz DNA není pravda. Populace lumíků norských má obecně čtyřleté cykly, přičemž první tři roky je jejich populace udržitelná, čtvrtý rok ale dramaticky narůstá a hned zase upadá. I tak ale platí, že se jedná o druh málo dotčený, tedy nechráněný. == Popis == Lumík norský je drobný hlodavec s nevýrazným pohlavním dimorfismem. Samce od samice lze rozeznat jen těžko, obě pohlaví měří na délku okolo 155 mm a váží do 130 g, v závislosti na stravě a jejím množství. Samotný ocas je dlouhý 10 až 19 mm. Jejich tělo pokrývá řidší, na dotek hrubá srst, která mívá žluto-černé zbarvení. Na břiše pak bývá světlejší. == Život == Lumík norský tráví zimu v norách pod sněhem. Během jarního tání se pak stěhuje do vyšších poloh, kde je sníh stále dostatečně pevný a tedy i bezpečný. V případě nepříznivých podmínek migrují i na velké vzdálenosti směrem k moři, to ale není vědecky prokázáno. Pohlavní dospělosti dosahují lumíci již v jednom měsíci. I to je důvod, proč je jich tak velké množství a jejich populace je poměrně stálá. Od stáří jednoho měsíce pak každá samička porodí vrh o šesti až osmi mladých každé tři až čtyři týdny. Mnoho mláďat se ale nedožije ani několik dní a slabší jedinci umírají již brzy po porodu. == Odkazy ==", "question": "Čím se živí Lumík norský?", "answers": ["ostřicemi, travinami, ale i mechem"]}
{"title": "Štěstí (film)", "context": "Štěstí je český hraný film režiséra Bohdana Slámy z roku 2005 s Tatianou Vilhelmovou a Pavlem Liškou v hlavní roli. Jde o psychologické drama, které se odehrává na Mostecku v úzkém okruhu několika spřátelených osob. Film získal dvě ocenění na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu, Zlatou mušli za nejlepší cizojazyčný film a stříbrnou mušli za herecký výkon pro Annu Geislerovou. V roce 2006 byl vyslán za Česko jako kandidát na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film, mezi pětici nominovaných se však nedostal. Kromě toho získal celkem sedm ocenění Český lev, mimo jiné také za režii, scénář a tři ceny za herecké výkony pro oba hlavní představitele. Štěstí na webu České televize Štěstí v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Štěstí v Internet Movie Database Štěstí na Kinoboxu.cz", "question": "Kde se odehrává děj filmu Štěstí?", "answers": ["na Mostecku"]}
{"title": "Dusík", "context": "Dusík, chemická značka N (lat. Nitrogenium) je plynný chemický prvek, tvořící hlavní složku zemské atmosféry. Patří mezi biogenní prvky, které jsou základními stavebními kameny živé hmoty. V druhé polovině 18. století byla objevena složka vzduchu, která nepodporuje hoření ani dýchání. Tento plyn popsal jako první Němec Carl Wilhelm Scheele v roce 1777 a Francouz Antoine Lavoisier ho pojmenoval jako azote (tento název se používá např. ve francouzštině nebo ruštině (А)), což znamená 'dusivý plyn'. Poté, co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená 'ledkotvorný', který se udržel v latinském označení nitrogenium. Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat. Jeho vysoká reaktivita spočívá v tom, že má ve valenční vrstvě 3 nepárové elektrony.", "question": "Patří dusík mezi biogenní prvky?", "answers": ["Patří mezi biogenní prvky, které jsou základními stavebními kameny živé hmoty."]}
{"title": "Platan v Běstvině", "context": "U zámku v obci Běstvina roste památný platan javorolistý (Platanus hispanica). Jedná se o cca 40 m vysoký strom s obvodem kmene cca 550 cm. Kmen se ve výšce cca 2,5 m rozvětvuje do tří hlavních větví. Jedná se o mimořádně vzrostlý strom, jehož památková ochrana byla vyhlášena v roce 1996.", "question": "V jaké výšce se kmen platanu javorolistého v Běstvině dělí do tří hlavních větví?", "answers": ["cca 2,5 m"]}
{"title": "Sword Art Online", "context": "Sword Art Online (japonsky ソ・オ, Sódo Áto Onrain) je japonská sci-fi série light novel od Reki Kawahary, spisovatele proslulého sérií Accel World s podobným námětem. Série light novel byla převedena do podoby již osmi mang, jednoho anime seriálu a na její motivy byly v Japonsku vydány v březnu 2013 a dubnu 2014 hry Sword Art Online: Infinity Moment pro PSP a Sword Art Online: Hollow Fragment pro PS Vita. Od 5. července do 20. prosince 2014 se vysílala druhá řada seriálu s názvem Sword Art Online II. V srpnu 2016 získala americká společnost Skydance Media práva na zpracování Sword Art Online do podoby hraného televizního seriálu. V roce 2022 vyšla první virtuální MMORPG (dále VMMORPG) s názvem Sword Art Online (SAO), do níž se připojuje pomocí zařízení zvaného NerveGear. Jedná se o helmu, která zachycuje nervové podněty v mozku hráče, pomocí nichž ovládá postavu ve hře. 6. listopadu 2022, kdy se poprvé všichni hráči připojí do hry, se od tvůrce Sword Art Online dozví, že se nemohou odhlásit ze hry. Podaří se jim to jen tehdy, pokud zvládnou projít všech 100 pater věže, kde na ně čeká finální boss. Taktéž jim sdělí, že pokud ve hře zemřou, tak zemřou i jejich těla na druhé straně, tedy v realitě.", "question": "Co je Sword Art Online?", "answers": ["japonská sci-fi série light novel"]}
{"title": "Aconcagua", "context": "Vrchol leží asi 5 km od provincie San Juan a 15 km od státní hranice s Chile. Město Mendoza leží 112 km jihovýchodně od Aconcaguy. Je jednou z hor tzv. skupiny Seven Summits (Sedm vrcholů). Zeměpisné souřadnice vrcholu jsou -276,-70.010812. Hora byla vytvořená odejmutím plošiny Nazca Plate pod jihoamerickou deskou během geologicky nedávnou Andeanskou orogenezí. Aconcagua není vulkán. K výstupu na horu je třeba mít povolení, jehož cena je v současné době 700 USD. Vrcholu se ročně pokouší dosáhnout kolem 3500 lidí.Normální trasa - Velká část výstupu vede sutěmi. Na cestě obvykle nejsou žádná sněhová pole, ale v nějakých úsecích je nutností vybavení na ledovec (mačky, cepín), kvůli umrzlému terénu apod. Normálka prochází dolinou Horcones na Plaza de Mulas (4200 m), výstup vede po severozápadním hřebeni a míjí výškové tábory Nido des Condores (4877 m), Berlin (5950 m) a Independencia (6546 m, bývalá nejvýše položená chata na světě, dnes v ruinách). Aconcagua je při výstupu ze severu po Normální cestě technicky poměrně snadnou horou. Není třeba nějakého skutečně náročného lezení, obtíží je nízký atmosférický tlak ve velké nadmořské výšce, hodnoty tlaku vzduchu jsou přibližně o 40 % nižší oproti tlaku na hladině moře.Polská cesta - vede údolím Vacas do tábora Plaza Argentina umístěném východně od hory. Další postup je stoupání Polským ledovcem z východní strany až na severní žebro nacházející se pod táborem Independencia. Další pokračování Polské cesty je stejné jako u \"normálky\". Náročnější výstup než normální trasa, přesto je schůdná i zdatnými a zkušenými vysokohorskými turisty.Jižní stěna - Jižní stěnou vede několik horolezeckých tras. Všechny varianty jsou náročným lezením ve skále či velmi strmém ledu. Prvovýstup jižní stěnou uskutečnili v r. 1954 Francouzi (Paragot, Poulet, Dagory, Berandini, Lesseur a Denis).", "question": "Jaká je nejvyšší hora Ameriky?", "answers": ["Aconcagua"]}
{"title": "Sapfó", "context": "Sapfó, řecky v attickém dialektu Σ, v aiolském dialektu Ψ (mezi 630 př. n. l. a 612 př. n. l. - po roce 600 př. n. l.), byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu (Eressos) na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně (Mytilini) na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros - Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště (Lesbos) dodnes přežívá v označení ženské homosexuality - lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně (česky ve výboru Písně z Lesbu). Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní (orální) poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skládala v aiolském nářečí řečtiny a že psala především elegie a hymny. Sapfó byla již ve starověku označována (Platónem) jako \"desátá Múza\", Antipatros ji nazval \"Homérem ženského rodu\" a Lúkianos \"sladkou chloubou ostrova Lesbos\". Je po ní pojmenovaná jedna z nejoblíbenějších (v antice) metrických staveb verše, tzv. sapfická strofa.", "question": "Z jakého ostrova pocházela Sapfó?", "answers": ["Lesbos"]}
{"title": "Nacistické Německo", "context": "Jako nacistické Německo se označuje německý stát v době vlády nacistické strany, tedy od roku 1933 (jmenování Adolfa Hitlera německým kancléřem proběhlo 30. ledna 1933 a diktátorské pravomoci Hitler převzal v březnu 1933) do kapitulace Německa na konci druhé světové války 8. května 1945. Oficiální název státu byl Německá říše (německy Deutsches Reich) do roku 1943 a Velkoněmecká říše (německy Großdeutsches Reich) od roku 1943 do jeho zániku roku 1945. K dalším dnes používaným označením nacistického Německa patří pojem Třetí říše, národně-socialistický stát či vůdcovský stát. Adolf Hitler se 30. ledna 1933 dostal legálně k moci, když byl dosazen do funkce říšského kancléře prezidentem tehdejšího Německa Paulem von Hindenburg. Na začátku své vlády předsedal koaličnímu kabinetu, nicméně poměrně záhy se mu podařilo od vlády odstavit ty členy kabinetu, kteří nebyli členy nacistické strany. Po uchopení moci se povedlo nacistickému režimu opět postavit ekonomiku na nohy a ukončit vysokou nezaměstnanost pomocí masových investic do zbrojení. Návrat ekonomické prosperity vedl k nárůstu popularity režimu mezi německým obyvatelstvem, což se projevilo oddaností Němců jeho vládě. Nicméně opozice z řad liberálů, socialistů a komunistů byla tvrdě potlačována tajnou státní policií gestapem pod patronací Heinricha Himmlera. Nacistická strana postupně ovládla soudy, místní vlády a všechny občanské organizace vyjma protestantských a katolických. Veřejné mínění v Říši utvářelo ministerstvo propagandy vedené Josefem Goebbelsem, který k tomu využíval masmédia, film a uhrančivé Hitlerovy projevy. Státní aparát se snažil vykreslit Hitlera jako vůdce německého lidu (Führer) a k tomu účelu mu předával do ruky veškerou výkonnou moc. Na začátku existence nacistického Německa zaujal Hitler zahraniční politiku strachu a vydírání, kdy vznášel zdánlivě důvodné požadavky na své sousedy, kterým v případě neplnění vyhrožoval válkou. Když se ho pokusili jeho protivníci uklidnit ústupky, ty přijal a zaměřil se zas na další oblast. Tímto postupem se mu podařilo získat značné území bez toho, aniž by to vedlo k válce, jako např. v případě Mnichovské dohody a odstoupení československého pohraničí Německu v roce 1938. Agresivní politika Německa vedla k vypovědění Versailleské smlouvy a od roku 1935 se Německo začalo znovuvyzbrojovat.", "question": "Kdy se Adolf Hitler dostal legalně k moci?", "answers": ["30. ledna 1933"]}
{"title": "Světelný rok", "context": "Světelný rok (značka jednotky ly či l.y., z angl. light-year) je jednotka vzdálenosti používaná v astronomii. Jeden světelný rok je vzdálenost, kterou světlo ve vakuu urazí za jeden juliánský rok (a). Ze známé rychlosti světla c lze spočítat, že 1 ly = a × c = 9 460 730 472 580 800 m ≈ 9,46 × 1012 km ≈ 10 bilionů km.Světelný rok tedy není jednotkou času. Používá se především v populární literatuře, např. pro popis vzdálenosti hvězd. Světelný rok (a odvozené jednotky) nepatří mezi jednotky SI. == Odvozené jednotky == V astronomii, ale i relativistické fyzice a telekomunikačních oborech se někdy používají menší jednotky obdobné světelnému roku, zejména světelná sekunda (značka ls či l.s.). Tyto jednotky udávají vzdálenost, kterou světlo urazí za danou menší časovou jednotku, u světelné sekundy konkrétně za 1 sekundu, apod. Protože elektromagnetický signál se šíří rychlostí světla, používají se v telekomunikacích někdy s výhodou i jednotky délky udávající vzdálenost uraženou za dekadické díly sekundy, tedy světelná milisekunda (≈299,8 km), mikrosekunda (≈299,8 m) a nanosekunda (≈29,98 cm). == Další astronomické jednotky délky == V odborné literatuře se dává přednost o něco větší jednotce parsek (pc), vzdálenost, z níž má 1 astronomická jednotka úhlový rozměr jedné vteřiny: 1 pc ≈ 3,262 ly ≈ 30 bilionů kmNa rozdíl od světelného roku je u parseku běžné používání dekadických předpon SI pro jeho násobky: kiloparsek (kpc), megaparsek (Mpc), gigaparsek (Gpc).", "question": "Jak se nazývá rok, který predstavuje vzdálenost, kterou světlo ve vakuu urazí za jeden juliánský rok?", "answers": ["světelný"]}
{"title": "John Galsworthy", "context": "John Galsworthy (14. srpna 1867, Kingston, Surrey – 31. ledna 1933, Londýn) byl anglický prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932. Galsworthy pocházel ze zámožné právnické rodiny a studoval námořní právo na nejlepších anglických školách v Harrow a Oxfordu. Roku 1889 získal doktorát práv, advokátní praxi však neprovozoval a místo toho s podporovou otcových peněz několik let cestoval po celém světě. Roku 1893 se na své cestě po jižních mořích seznámil s Josephem Conradem, tehdy ještě námořním důstojníkem, a oba budoucí spisovatelé se stali důvěrnými přáteli. Toto setkání Galsworthyho definitivně přesvědčilo, aby se vzdal právnické kariéry a zcela se věnoval literatuře. Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance Adě, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností. Práci advokáta se Galsworthy nevěnoval ani po otcově smrti v roce 1904, neboť rodinný majetek, který celý zdědil, mu umožnil vést finančně nezávislý život. Protože po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, mohl se s ní Galsworthy roku 1905 oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život. V následujících desetiletích se Galsworthy věnoval téměř výhradně literatuře a postupem let se stal úspěšným a váženým autorem. V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů PEN klub a byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do své smrti). Jako spisovatel debutoval Galsworthy roku 1897 povídkovým souborem Ze čtyř stran světa a brzy nato vydal své první dva nepříliš úspěšné romány. Teprve třetí román Ostrov pokrytců z roku 1904, v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, mu přinesl výraznější úspěch. Povzbuzen úspěchem díla vydal pak Galsworthy během několika let dalších pěti románů, ve kterých zkoumal jednotlivé vrstvy vysoké anglické společnosti podle jejich charakteristických sociálních rysů. Ve Vlastníkovi (1906), prvním díle jeho pozdější románové trilogie Sága rodu Forsytů to byli velkoobchodníci, advokáti a finančníci, ve Venkovském sídle (1907) statkářské panstvo, v Bratrství (1909) umělecká inteligence, v Patriciji (1911) vysoká šlechta, a v Tmavém květu (1913) opět umělci.", "question": "Kde Galsworthy studoval?", "answers": ["Harrow a Oxfordu"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Server Montek.com doručí zprávu klientovi Romea. Pokud je server Kapuletova.cz na Montek.com blokován, zpráva bude smazána (zpět je zaslána chybová hláška). Pokud není Romeo právě připojen, zpráva se uschová (na montek.com) a bude doručena při nejbližší příležitosti. Jabber ID neboli také JID jsou uživatelská jména, pomocí kterých se přistupuje k XMPP účtu. Obvykle se skládají ze tvaru uzivatel@domena/zdroj. Jsou podobná e-mailovým adresám. Část zdroj dovoluje uživateli individuální připojení na jeden účet z více míst. Například uzivatel@domena/doma a uzivatel@domena/prace. Zdroj není nutný uvádět pro kontaktování uživatele, ale může být vyžadován například při přenosu souborů. JID může, až na několik výjimek, obsahovat libovolné znaky unicode, tzn. i česká písmena s diakritikou. rok 1998 – Jeremie Miller založil projekt Jabber. srpen 1999 – Jeremie podepsal prohlášení zaručující podporu Jabber komunity IETF standardizaci. květen 2000 – Uvolněn první software. červen 2000 – Jeremie a další členové projektu Jabber se upsali koncepci IMPP dokumentující Jabber protokol. Kvůli nesoustředěnosti tehdejší komunity se však nepodařilo plně následovat IMPP či jiné IETF snahy. rok 2001 – Vytvořena Jabber Software Foundation (JSF) pro zajištění organizace nad rostoucím počtem open source projektů a komerčních entit budujících či používajících technologie XMPP. Jedním z hlavních cílů JSF byla dokumentace XML protokolu a jeho další rozvíjení. únor 2002 – Nově podepsána koncepce IETF.", "question": "Jaký protokol využívá služba Google Talk?", "answers": ["XMPP"]}
{"title": "Intel", "context": "Společnost Intel Corporation je největším světovým výrobcem polovodičových obvodů a dalších zařízení. Hlavní sídlo firmy je v kalifornském městě Santa Clara v USA, v lokalitě nazývané Silicon Valley. Celé sídlo Intelu je složeno z komplexu několika budov, centrála je pak v budově pojmenované po zakladateli společnosti Robertu Noyceovi. V sídle Intelu také naleznete muzeum mikroprocesorů. Po celém světě pracuje pro společnost Intel přes 96 500 zaměstnanců. Jako jedna z největších světových společností s ročním obratem 37,6 miliard $ (2008) a hodnotou 127 miliard $ (k 8. červnu 2006) je společnost kótována na mnoha světových burzách (NASDAQ: INTC; SEHK: 4335) Intel je znám mezi běžnými lidmi především svými procesory. Ročně jich vyrobí přes 100 miliónů, což je zhruba 75 % celosvětové produkce x86 procesorů (r. 2000). Kromě procesorů pro osobní počítače vyrábí procesory pro PDA, čipsety, flash paměti, telekomunikační čipy i multimediální vybavení domácností (dětské elektronické mikroskopy a web kamery). Intel se koncem roku 2005 rozhodl změnit své 37 let staré logo i známý slogan. Slogan Intel inside tak nahradil claim Leap ahead (\"skok kupředu\"). Společnost byla založena Robertem Noycem, Gordonem Moorem (který se proslavil díky svému Moorově zákonu), Arthurem Rockem a Maxem Palevskym v roce 1968 pod původním názvem Integrated Electronics Corporation. Moore a Noyce přišli z Fairchild Semiconductor a stali se tím prvními zaměstnanci. Rock nebyl zaměstnanec ale investor. Celková počáteční investice činila 2,5 milionu dollarů směnitelných dluhopisů a 10 tisíc dollarů od Arthura Rocka. Pouze 2 roky poté dokončil Intel svou první nabídku akcií (IPO) a získal 6,8 milionu dolarů (23 dolarů za akcii). Třetí zaměstnanec Intelu Andy Grove byl chemický inženýr, který později ve velké části 80. a 90. let řídil společnost. Související informace naleznete také v článku Procesory Intel. V roce 2008 uvedl Intel dvě nové platformy. Procesory Core i7 založené na architektuře Nehalem do Patice 1366. Dále to byl Atom určený pro netbooky, který je v 441-ball μ pouzdře (letování přímo na PCB). Mezi třetím a čtvrtým kvartálem 2009 uvedl Intel na trh Core i5 a pro něj Patici 1156. V lednu roku 2011 intel zahájil prodej Core i5 a i7 2. generace s produktovým označením Sandy Bridge pro patici 1155 do vydaní Sandy Bridge-E jedná z nejvýkonnějších. Během listopadu 2011 byl uveden procesoru i7 Sandy Bridge-E nejvýkonnější procesory současnosti pro patici 2011.", "question": "Jaký byl původný název společnosti Intel Corporation?", "answers": ["Integrated Electronics Corporation"]}
{"title": "Andělé a démoni", "context": "Andělé a démoni (anglicky: Angels & Demons) je kniha amerického spisovatele Dana Browna. Poprvé publikována byla v roce 2000. Podle knihy byl natočen v roce 2009 stejnojmenný film. Hlavní postavou je Robert Langdon, stejně jako v Brownových románech Šifře mistra Leonarda (anglicky: The Da Vinci Code) a ve Ztraceném symbolu (anglicky: The Lost symbol). Kniha rozvíjí příběh konfliktu mezi římskokatolickou církví a se sektou Iluminátů. == Děj == V CERNu byl brutálně zavražděn vědec Leonardo Vetra, který se snažil dokázat, že věda a církev si neodporují. S dcerou Vittorií zrekonstruovali v laboratoři velký třesk, čímž podle svého přesvědčení dokázali existenci Boha. Sestrojili velmi nebezpečnou antihmotu, která byla ukradena. Robert Langdon zjišťuje, že vraždu mají na svědomí ilumináti, tajné bratrstvo, které se v minulosti skládalo z mnoha vědců, kteří chtěli zahubit církev. Maxmilian Kohler (šéf CERNu) dostává zprávu, že antihmota je ve Vatikánu. Papež nedávno zemřel, a tak se právě koná konkláve, které připravuje camerlengo (papežův komorník, po smrti papeže nejdůležitější osoba ve Vatikánu).", "question": "Kdo je autorem knihy Andělé a démoni?", "answers": ["Dana Browna"]}
{"title": "Železniční stanice Ben Gurionovo letiště", "context": "Železniční stanice Ben Gurionovo letiště (hebrejsky: ת ה נ ה ב, tachanat ha-rakevet Nemal ha-te'ufa Ben Gurion) je železniční stanice na železniční trati Tel Aviv – Modi'in v Izraeli. Leží v centrální části Izraele v pobřežní nížině, v nadmořské výšce cca 40 metrů. Je situována na východní okraj aglomerace Tel Avivu, do prostoru Ben Gurionova mezinárodního letiště. Je začleněna do nových odbavovacích hal letiště dokončených počátkem 21. století. Na silniční síť je napojena pomocí dálnice číslo 1, která prochází okolo letiště.Stanice byla otevřena roku 2003 jako tehdy první stanice nové železniční trati z Tel Avivu. Od starší trati vedoucí z Tel Avivu do města Lod se odděluje nové kolejové těleso poblíž dálniční křižovatky Šapirim u dálnice číslo 1 nedaleko města Bejt Dagan na západním okraji areálu letiště. Je obsluhována autobusovými linkami společnosti Egged. Jsou tu k dispozici parkovací místa pro automobily, prodejní stánky a obchody, nápojové automaty, bankomat a veřejný telefon. == Odkazy == === Reference === === Související články === Izraelské dráhy === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Železniční stanice Ben Gurionovo letiště ve Wikimedia Commons", "question": "V jaké části Izraele leží železničná stanice Ben Gurionovo letiště ?", "answers": ["centrální části Izraele"]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛ/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví asi 7 milionů lidí (2014) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší[zdroj? ]. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění jeho práce.", "question": "Kolik měří Eiffelova věž ?", "answers": ["324 metrů"]}
{"title": "Samuel Velebný", "context": "Samuel Velebný (9. listopadu 1918, Pukanec – 11. října 1991, Košice) byl evangelický kněz, pronásledovaný komunistickým režimem. V roce 1962 byl odsouzen a následně i uvězněn na 21 měsíců ve Valdicích. == Životopis == Samuel Velebný pocházel z rodiny místního kloboučníka jako nejmladší ze tří dětí. Nejprve navštěvoval měšťanskou školu v rodišti, později studoval na evangelickém gymnáziu v Prešově (do roku 1939). Citlivé vnímání života ho přivedlo k rozhodnutí zasvětit svůj život službě lidem, kteří zápasili s těžkými, nejednou existenčními problémy. Proto si po střední škole zvolil studium evangelické teologie v Bratislavě, kde působil do roku 1943. Po ukončení školy se nakrátko stal evangelickým kaplanem v Brezně a do roku 1947 působil jako kaplan při seniorovi Bakossovi. Zde ho zastihlo Slovenské národní povstání a s ním spojené smutné osudy mnoha rodin, kterým se snažil pomoci různým způsobem. Riskantní bylo zejména křtění Židů, aby se zachránili před transportem do koncentračního tábora. Jako farář pomáhal uvězněným v té době, ale i lidem v době povstání, aby mohli přežít. Vedle toho se věnoval mládeži, kterou si získával svou srdečností a otevřeností. V listopadu 1947 byl ustanoven farářem do gemerské obce Sirk.", "question": "Jakým režimem byl pronásledovaný Samuel Velebný?", "answers": ["komunistickým"]}
{"title": "Leopold Sviták", "context": "Jako příčina smrti je uvedena záducha. Pohřben byl rovněž v Rychalticích. Po úmrtí Josefa Svitáka se manželé Svitákovi ujímají dědictví ve smyslu usnesení okresního soudu v Místku ze dne 18. října 1895. V roce 1895 nakupuje firma některé patenty firmy Benz a rozhoduje se stavět automobily. To byl počátek nové, usilovné práce a přemýšlení pro Leopolda Svitáka. Musel totiž vytvářet všechny potřebné součástky sám od základů, neboť v té době neexistovaly žádné továrny, jež by automobilové součástky vyráběly a dodávaly. Toto úsilí bylo korunováno úspěchem – v roce 1897 byl dohotoven první osobní automobil v tehdejším Rakousku-Uhersku. Dostal název \"Praesident\". Ještě téhož roku byla s ním podniknuta první dálková jízda spolehlivosti na trase Kopřivnice – Vídeň (285 km). Jednalo se o sázku vídeňského sportovního klubu. Kromě \"Praesidenta\" se jízdy zúčastnily ještě další dva vozy; všechny vzbuzovaly po celé cestě nebývalou pozornost a údiv nad \"vozem, který jezdí bez koní\". Jeden exemplář \"Praesidenta\" je uložen ve sbírkách Národního technického muzea v Praze na Letné. V roce 1898 byl Leopold Sviták jmenován závodním (Betriebsleiter). Zároveň však v témže roce je v jeho pracovní knížce vyznačen výstup ze služeb firmy dnem 24. listopadu.", "question": "Kdy byl sestrojen první osobní automobil v Rakousku-Uhersku ?", "answers": ["v roce 1897"]}
{"title": "Triptych", "context": "Triptych (z řec. τ, trojitý) je označení pro umělecké dílo rozdělené na 3 části. Je to typ polyptychu, označení pro díla rozdělená na více částí. Jako triptych byly zhotovovány často oltářní obrazy, kde střední část byla dominantní a instalována napevno, zatímco krajní části byly pohyblivé a případně mohly střední část zakrýt. Obrázky, zvuky či videa k tématu Triptych ve Wikimedia Commons", "question": "Označuje polyptych díla rozdělená na více částí?", "answers": ["Je to typ polyptychu, označení pro díla rozdělená na více částí."]}
{"title": "Slezské písně", "context": ", Koniklec, Červený květ Dvanáctá zásilka 12. 5. 1899 - Dědina nad Ostravicí, Dombrová, Opava Třináctá zásilka počátek června 1899 - Sviadnov, Par nobile, Praga caput regni Sedmnáctá zásilka 15. 8.. 1899, Orlová, Ostravice, Hořící keř Dvacátá čtvrtá zásilka 4. 2. 1900 - Čtenáři veršů, Kovkop, Pětvald I, Pětvald II, Křižák z Modré, Dombrová I, Dombrová II,. Lazy, Dvě dědiny, Ondráš, Ligotka Kameralna, Pole na horách, Střebovský mlýn, Uhni mi z cesty, Oni a my, Osud, Vrbice, Slezské lesy, Hanácká ves, Plumlov. , Ptení, Kyjov, Paskovské rybníky, Úspěch, Chycený drozd Třicátá druhá 26. 10. 1902 - Didus ineptus 36. zásilka 1. 8. 1903 - Smrt césarova, Krásné Pole 38. zásilka. (17. 2. 1904) 39. zásilka 17. 3. 1904 Labutinka, Mladá žena, Papírový Mojšl 1864-1904 70.000 Bernard Žár; Blendovice Červený květ; Čtenáři veršů Dědina nad Ostravicí; Den. Palackého; Didus ineptus; Dombrová I; Dombrová II; Dva hrobníci; Dvě dědiny; Dvě mohyly Hanácká ves; Hanys Horehleď; Hölderlin nad Neckarem; Hrabyň; Hučín Chycený drozd Idyla ve mlýně Já; Jedna melodie Kalina I; Kalina II; Kalina III; Kantor Halfar; Kaštany; Kdo na moje místo? ; Koniklec; Kovkop; Krásné Pole; Kyjov Labutinka; Lazy; Leonidas; Ligotka Kameralna Markýz Gero; Maryčka Magdonova; Maškarní ples; Michalkovice; Mohelnice; Motýl Nápis na hrob bojovníkův; Návrat. Ondráš; Oni a my; Opava; Ostrava; Osud Papírový Mojšl; Par nobile; Pětvald I; Pětvald II; Pluh; Plumlov I; Plumlov II; Pole na horách; Polská Ostrava. ; Praga caput regni; Ptení Rybníky za Paskovem Sedm Havranů; Setkání; Slezské lesy; Smrt césarova; Starček; Střebovský mlýn; Sviadnov I; Sviadnov II Škaredý zjev Tošonovice; Ty a já Úspěch Valčice; Vrbice Z Ostravy do Těšína; Zem pod horami Žermanice; Žně Autorství Petra Bezruče je v novější době zpochybňováno. Někteří odborníci - zejména Drahomír Šajtar - tento názor nesdíleli. Doc. Jiří Urbanec odmítl možnost, že by Ondřej Boleslav Petr mohl být autorem Slezských písní. Byl však přesvědčen, že jeho vliv na Vladimíra Vaška byl silný. Lexikon české literatury z roku 1985 uvedl jako autora výhradně Petra Bezruče. K pochybnostem ohledně autorství přispělo:[zdroj? ] Skrývání identity pod pseudonymem Petr Bezruč. Skrývání se před veřejností, také záměrné Vaškovo překrucování a mlžení o vlastní minulosti. Pochyby spisovatelů, literárních badatelů, převážně přímo ze Slezska, např. Joži Vochaly a především Jana Drozda. Ojedinělý vztah básníka ke svému dílu. Vladimír Vašek přehlížel mnoho změn, chyb a redaktorských úprav ve svých zásadních básních.", "question": "Jaký byl literární pseudonym Vladimíra Vaška?", "answers": ["Petra Bezruče"]}
{"title": "Kilimandžáro", "context": "Kilimandžáro je horský masiv téměř na rovníku v Tanzanii při hranici s Keňou. Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů - Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého Afrického kontinentu je vrchol Uhuru (česky vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m. Vrchol přitahuje denně v průměru 58 turistů.[zdroj? ] Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára. Další jména pro tuto horu jsou: Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), Kaiser-Wilhelm-Spitze (Vrch císaře Viléma, německy, nyní Uhuru). Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (1871-1996), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních \"oficiálních\" pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889. V roce 1984 dojeli na Uhuru dokonce dva cyklisté. V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech. Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací. 1400-1800 m n. m. Zde je kultivovaná krajina ve které se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří plodinám. 1800-2900 m n. m. V tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami. 2900-3300 m n. m. V těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť. Ve spodní části pásma převažuje nevlídné počasí s mlhami a dešťovými či kroupovými přeháňkami. 3300-4000 m n. m. Zde je již chladnější a jasnější počasí. Daleko více zde svítí slunce.", "question": "Jaký je výška nejvyššího bodu Afriky?", "answers": ["5895 m"]}
{"title": "Moby", "context": "Moby, vlastním jménem Richard Melville Hall (* 11. září 1965 New York, USA), je americký skladatel, zpěvák, DJ, hudební producent, fotograf a aktivista za práva zvířat. Narodil se v New Yorku, kde řadu let žil. Přezdívku Moby mu po narození rodiče dali podle románu Bílá velryba (anglicky Moby Dick) od Hermana Melvilla, jeho praprapraprastrýce.Je známý též jako Voodoo Child, Barracuda, Brainstorm, UHF, The Brotherhood, DJ Cake, Lopez, Mindstorm, Schaumgummi, Pippy Baliunas a Moby & The Void Pacific Choir. Do popředí světového zájmu se dostal v roce 1999 po vydání alba Play, a to především díky singlům \"Why Does My Heart Feel So Bad? \" a \"Porcelain\". Deska byla dvakrát platinová, prodalo se jí devět milionů kopií. Na úspěch navázal alby 18 a Hotel. 2. března roku 2018 bylo vydáno nejnovější album Everything Was Beautiful, and Nothing Hurt, jež získalo převážně kladné recenze. == Biografie == Richard Melville Hall se narodil v Harlemu v New Yorku. Jeho matka Elizabeth McBrideová byla zdravotní sestřička, zatímco otec James Frederick Hall pracoval jako profesor chemie. Otec Richardovi zemřel, když mu byly pouhé dva roky. Se svou matkou vyrůstal v Darienu v Connecticutu. === Shrnutí kariérní biografie === V mládí hrál na kytaru a byl členem několika kapel – Ultra Vivid Scene, punkové The Vatican Commandos a anarchistické Flipper. Poté, co se koncem osmdesátých let stal dýdžejem, jeho popularita strmě rostla. Jeho první úspěšný singl \"Go\" se dostal do Top 10 ve Velké Británii, známé byly také skladby \"Drop a Beat\" a \"Next Is the E\". Během této doby mu u vydavatelství Instinct Records vyšla celkem tři alba – Moby, Early Underground a Ambient. Po úspěchu přešel k věhlasnějším firmám – v Evropě vydával u společnosti Mute Records, v USA pak u labelu Elektra. Čtvrté album s názvem Everything Is Wrong mělo nečekaný ohlas – v roce 1995 získalo od MTV ocenění \"album roku\" a velice vřele ho přijali jak fanoušci, tak kritici. Deska poprvé obsahovala hudbu nejednoho žánru: prvky house, hardcore, rock, ambient, punk i jungle. V lednu 1996 vydal remixové album Everything Is Wrong – DJ Mix Album, o šest měsíců později pak sedmipísňovou nahrávku The End of Everything, tentokrát však ne pod pseudonymem Moby, ale jako Voodoo Child. Ještě více kontroverzní než album Everything Is Wrong je následující Animal Rights. Techno nahradil hard rock a sám Moby se navíc ujal zpěvu. K nejznámějším písním z této desky patří \"Come On, Baby\" a \"That's When I Reach for My Revolver\".", "question": "Kde se narodil Moby ?", "answers": ["New Yorku"]}
{"title": "Jazyk (lingvistika)", "context": "V mnoha případech je obtížné rozlišit mezi jazykem a dialektem; přesný odhad je tedy závislý na použitých metodách či stanovených kritériích. Akademikové se shodují, že do konce tohoto století vymizí na padesát až devadesát procent současných živých jazyků. České slovo jazyk pochází z praslovanského základu *językъ, kteréžto slovo má nejblíže ke staroperskému slovu insuwis. Rekonstruovaný indoevropský kořen slova je patrně *n̥-ghú-, respektive *dnghu- či *dnghwa-, s významem jazyk (orgán), řeč, mluva, jazyk. První část je předpona *(d)n-, druhá část je kořen, který se promítl i do ostatních indoevropských jazyků (anglicky language či tongue, německy Zunge, rusky Я, francouzsky langage, španělsky lengua, litevsky liežù, latinsky lingua). Kořen mohl být také kontaminován kořenem slovem lízat. Původ hlásky d v germánských a dalších jazycích (gótsky tuggo, staroirsky tege či velšsky tafod) není zřejmý, jedná se buď o zdvojení kořene slova nebo o tabuové důvody. Vědecký obor zabývající se zkoumáním jazyka se nazývá lingvistika. Otázky týkající se filosofie jazyka byly pokládány již ve starověkém Řecku, byly zde otázky typu zda mohou slova reprezentovat zkušenost nebo motivovanost obsahu slov, konkrétními památkami jsou například Platónovy dialogy Gorgias a Faidros. Ještě časnějším dokladem uvažování o jazyku jsou gramatiky sanskrtu, nejranější záznamy o kodifikaci liturgického jazyka a uspořádání znaků do abecedy patří do období 8. století př. n. l. Zásadním dílem je Pā gramatika ze 6. století př. n. l. Významní myslitelé vyjadřující se k jazyku jako třeba Rousseau tvrdí, že jazyk pochází z emocí zatímco Kant je zastáncem názoru o původu racionálním (rozumovém) a v logickém myšlení.", "question": "Jak se nazývá věda , která studuje jazyk ?", "answers": ["lingvistika"]}
{"title": "Temné století", "context": "Jako temné století (lat. saeculum obscurum) se označuje etapa papežství v raném středověku, zhruba vymezená pontifikáty Sergia III. a Jana XII. (904 – 964). == Historie == Termín saeculum obscurum zřejmě jako první použil historik a vrchní vatikánský knihovník Caesar Baronius ve svém díle Annales ecclesiastici (1588). == Události == Po zhroucení Franské říše v době vlády císaře Hadriána II. ztratilo i papežství ochranu před mocnými. Papežové se na počátku 10. století stali objektem manipulací v rukou římských aristokratů a jejich politických záměrů, kteří se kontrolou papežského stolce snažili dosáhnout nadvlády nad městem a jeho příjmy. Během 10. století se vystřídalo na 30 papežů a vzdoropapežů. Papežství prožívalo hluboký úpadek, mnohdy úřad zastávali muži i ženy nevalné pověsti i přímo zločinci, proto se toto období také nazývá pornokracií – vládou prostitutek. Jan XII. navázal spojení s německým císařem Otou I., čímž změnil ochránce franské na německé a svázal papežství s německou říší. == Důsledky == Úpadek papežství v tomto období se uznává jako jeden z významných důvodů, který vedl k velkému schizmatu mezi pravoslavím a římským křesťanstvím. == Příbuzná hesla == Pornokracie Teodora I. Tuskulská Marozia", "question": "Kdo použil pojem saeculum obscurum jako první?", "answers": ["Caesar Baronius"]}
{"title": "Kinematograf", "context": "Kinematograf je zastaralý výraz pro původní konstrukci prvních filmových promítaček. V přeneseném významu se také jednalo o původní název pro dnešní termín kino či biograf. V dnešní době se toto slovo používá jen velice zřídka, pokud ano tak jedině jakožto označení pro přenosné či pojízdné kino - viz Kinematograf bratří Čadíků. Kinematograf vynalezli Auguste a Louis Lumiè roku 1895.", "question": "Kdo vynalezl kinematograf?", "answers": ["Auguste a Louis Lumiè"]}
{"title": "Sysel obecný", "context": "Sysel obecný (Spermophilus citellus) je evropský zástupce rodu sysel. Je jako všichni ostatní veverkovití zástupcem řádu hlodavců. Na rozdíl od příbuzné veverky je to hlodavec zemní. == Popis == Sysel dorůstá délky okolo 20 centimetrů a dosahuje váhy 200-400 gramů. Má hustý, hnědavý, přiléhavý kožich. Sysel má velké oči, malé ušní boltce a krátký ocas. Čtyřprsté přední končetiny jsou o hodně kratší než zadní. == Způsob života == Je to denní zvíře. Hloubí si nory, ve kterých spí. == Rozšíření == Žije především v jihovýchodní Evropě a Malé Asii, ale místa jeho výskytu zasahují až do Polska a České republiky, kam se rozšířil s nástupem zemědělství. Dříve to byl hojný škůdce, dnes se ale v české přírodě stává vzácností. Existují dvě teorie, proč se tak děje. První hovoří o úbytku přirozených ploch pro jeho výskyt, druhá teorie zastává myšlenku, že hranice výskytu druhů se přirozeně mění, a proto není nezvyklé, že zvířata dočasně nebo trvale zmizí. == Ochrana == Sysel je kvalifikován jako kriticky ohrožený druh (C1) a podléhá ochraně z celoevropského hlediska (dle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb.). == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu sysel obecný ve Wikimedia Commons Galerie Sysel obecný ve Wikimedia Commons Informace o záchranném programu Sysla obecného Sysel v ZOO Děčín", "question": "Jak vypadá kožich sysla obecného?", "answers": ["hustý, hnědavý, přiléhavý"]}
{"title": "Jára Cimrman", "context": "Jméno Cimrman vymyslel zřejmě Jiří Šebánek podle chomutovského hokejisty Cimrmana, jehož jméno slyšel dotyčný v rozhlase a zalíbilo se mu. Křestní jméno \"Jára\" bylo dodáno, aby vzbuzovalo zdání uměleckosti. Jako hlavní předobrazy samotné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera (1833–1897), okrajového moravského spisovatele Václava Svobodu Plumlovského (1872–1956), gymnaziálního profesora, amatérského filosofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského (1840–1921) a cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla (1868–1948). Myšlenku založit Divadlo Járy Cimrmana dostali Šebánek, Čepelka, Smoljak a Svěrák v říjnu 1966. Ke hře Akt, která byla pro celovečerní představení příliš krátká, přidali herci ještě fingovanou přednášku o autorovi J. Cimrmanovi, která se následně stala pevnou součástí všech představení a setkala se s značným úspěchem. Herci se tak stylizovali do odborníků (vědců), kteří interpretují dílo \"mistra\" jako součást své vědecké práce. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Nezávisle na nich se Cimrmanem zabýval i Salón Cimrman Jiřího Šebánka. V roce 1969 byl natočen pseudodokument Stopa vede do Liptákova, na něm se ještě podíleli Jiří Šebánek a Karel Velebný. V roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící, který pojednává o Mistrově životě a díle v historických souvislostech. V roce 1984 pak natočili film Rozpuštěný a vypuštěný, který sice Cimrmana přímo nezmiňuje, ale vychází z jeho fiktivních děl (zejména ze hry Vražda v salonním coupé) a postav (inspektor Trachta, továrník Bierhanzl a další). Nejistá sezóna z roku 1987 je pohledem do zákulisí divadelního souboru, který připravuje premiéru nové hry a zároveň se musí vypořádat se zásahy komunistických orgánů. Tvůrci literární postavy Járy Cimrmana, především protagonisté Divadla Járy Cimrmana a dále Jiří Šebánek, během let propracovali jednotlivé aspekty života tohoto fiktivního génia.", "question": "Kdo natočil film Jára Cimrman ležící, spící?", "answers": ["Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák"]}
{"title": "Pieta", "context": "Piety krásného slohu bývají na rozdíl od předchozích označovány jako diagonální - tělo Krista leží v Mariině klíně šikmo, s hlavou výrazně zakloněnou a jen zčásti pootočenou k divákovi. Spolu s mírněji ohnutými koleny tak vzniká celkový zvlněný dynamický dojem. Ruce jsou více překřížené, pravá leží na levé. Postava Marie je výrazněji odkloněná. Výrazy obličeje jsou mnohem dramatičtější, plné citů. === Renesanční a barokní piety === Za nejkrásnější pietu je považována pieta, kterou vytvořil renesanční sochař Michelangelo Buonarroti. Nachází se v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu. == Piety v malířství == Piety nejsou častým námětem obrazů, zde převládá spíše šířeji zachycené Oplakávání či kombinace výjevu se Snímáním z kříže. == Piety milostné == === Piety milostné Čechy a Morava === Pieta Bohosudovská - Bohosudov Pieta Jihlavská - Jihlava Pieta Přeštická - Přeštice Pieta Svatojakubská - Praha == Přenesený význam slova == V přeneseném významu slova se jedná o obecné synonymum pro zbožnou úctu, uctivý ohled, nepředstírané uctívání apod.", "question": "Co je zobrazení Panny Marie na klíně s tělem Krista po jeho snětí z kříže ?", "answers": ["Pieta"]}
{"title": "Jan", "context": "Dukas Laskaris (1250– kolem 1305), nikájský císař Jan IV. Etiopský (1837-1889), etiopský císař Jan IV. Krnovský (1440-1483), kníže krnovsko-ratibořský Jan V. Bretaňský (Moudrý; 1389-1442), bretaňský vévoda, hrabě z Montfortu Jan V. Palaiologos (1332-1391), byzantský císař Jan V. Portugalský (1689-1750), portugalský král Jan VI. Portugalský (1767–1826), král Portugalska, Brazílie a Algarve Jan VII. Palaiologos (1370-1408), byzantský císař Jan VIII. Palaiologos (1392-1448), byzantský císař Jan Aragonský, více osob, rozcestník Jan Aragonský a Kastilský (1478-1497), španělský následník trůnu a dědic Kastilie a Aragonu Jan Bezzemek (John Lackland; 1166-1216), král Anglie z rodu Plantagenetů Jan Bourbonský (1913-1993), hrabě barcelonský Jan z Brienne (1148? –1237), král jeruzalémský Jan Cicero Braniborský (1455-1499), kurfiřt Braniborského markrabství Jan Fridrich Württemberský (1582-1628), mezi lety 1608 až 1628 vévoda württemberský Jan z Gentu (1340–1399), 1. vévoda z Lancasteru z rodu Plantagenetů. Jan Habsbursko-Lotrinský (1782-1859), rakouský arcivévoda a vojevůdce Jan Jindřich Lucemburský (1322-1375), markrabě moravský Jan Jiří I. Anhaltsko-Desavský (1567-1618), kníže Anhaltsko-desavský Jan Jiří I. Saský (1585-1656), saský kurfiřt z rodu Wettinů Jan Karel Habsburský (1605-1619), rakouský arcivévoda Jan Kazimír II. Vasa (1609-1672), polský král Jan Lucemburský (1296-1346), český král Jan Minsterbersko-Olešnický (1509-1565), kníže minsterbersko-olešnický Jan Soběslav Lucemburský (1355. /57-1380), markrabě moravský Jan Tristan z Nevers (1250-1270), hrabě z Nevers a z Valois z dynastie Kapetovců Jan Vilém Falcký (1658-1716). , vévoda jülišský a bergský a kurfiřt-falckrabě Jan Zápolský (1487-1540), uherský král Jan Zhořelecký (1370-1396), braniborský markrabě a vévoda zhořelecký Jan Zikmund Braniborský (1572-. 1619), braniborský markrabě a kurfiřt Jan Zikmund Zápolský (1540-1571), uherský král Kněz Jan – postava středověké křesťanské legendy o mocném křesťanském vládci v Asii Libor Jan – český historik Český kalendář: 24.. června (Jan), 6. července (Jan Hus) Slovenský kalendář: 24. června Římskokatolický kalendář: 5. ledna (Jan Nepomuk Neumann), 31. ledna (Jan. Bosco), 6. května (Jan Sarkander), 16. května (Jan Nepomucký), 24. června (Jan Křtitel – narození), 4. srpna (Jan.", "question": "Jaké je druhé nejčetnější české křestní jméno?", "answers": ["Jan"]}
{"title": "Zemní plyn", "context": "Ta se vybuduje na základě analýzy seismických profilů ve 2D nebo 3D modelu a do jisté míry i ze satelitních snímků nebo z terénní práce. Geochemická, geologická a paleontologická data ze starších vrtů se musí integrovat do vznikajícího modelu tak, aby vznikl co nejpřesnější obrázek podpovrchových struktur. Geochemik provede analýzu zdrojových hornin (pokud existují vzorky), a analýzu vzorků ropy buď z existujících vrtů nebo z míst kde ropa prosakuje na povrch. Tím se potvrdí věk a typ zdrojové horniny, a její stupeň termální maturace. Paleontolog provede analýzu podpovrchových vzorků z vrtů a povrchových vzorků z výchozu. Určí věk hornin ve studované oblasti a v některých případech i jejich sedimentární původ. Ze studia fosilních společenstev se dá určit v jakém prostředí byla ta která hornina uložena, zda v mělkém moři nebo v hluboké vodě apod. Geofyzik a geolog integrují výsledky paleontologické analýzy dohromady se seismickými profily, profily interpretují a společně zmapují oblast. Připraví strukturní podpovrchové mapy klíčových horizontů a identifikují možné prospekty k vrtání. Zvláštním úkolem geofyzika je získat ze seismických profilů kvantitativní informace o porozitě a kapalinovém obsahu studovaných horizontů. Tým potom společně s ropným inženýrem a ekonomem odhadne možné rezervy. Jakýkoliv průzkum neodvratně obsahuje element rizika.", "question": "Jaký typ paliva je zemní plyn?", "answers": ["fosilní"]}
{"title": "Peyo", "context": "Pierre Culliford (25. června 1928, Brusel - 24. prosince 1992, tamtéž), známý také jako Peyo, byl belgický kreslíř komiksů, nejvíce známý jako autor Šmoulů. Peyův otec byl Angličan, matka Belgičanka. Pierre Culliford, narozen v Bruselu, jako nejmladší z dětí anglického otce, investora a belgické matky. Měl sestru a bratra. V mládí kreslil do svých školních sešitů a knih. Do školy chodil rád, miloval především gymnastiku a historii. Kromě toho hrál při škole divadlo, miloval četbu a zpíval ve sboru. Při pravidelných rodinných setkáních vždy vyprávěl příběhy, které znal z hodin dějepisu a později z novin - příběhy Myšáka Mickey Mouse apod. Byl členem katolických skautů - de Fédération des Scouts Catholiques. Jeho středoškolské studium proběhlo jak na houpačce: začal v obchodním směru, ale musel první rok opakovat. Během druhého ročníku skončil a přestoupil na teoretičtější směr studia. Jeho spolužáci měli náskok a Culliford studia ukončil. Jeho otec zemřel v roce 1935, a tak si musel ve věku 15let hledat zaměstnání. Nastoupil do kina jako asistent. Při této práci setrval rok po konci druhé světové války. Práce mu připadala nudná. Poté dělal jiné, krátkodobé práce. Setrvával ve skautu, od svých sedmnácti již ne v katolickém. V roce 1945 nastoupil jako asistent do kreslícího studia CBA, pro retuše s kvašem. Stal se nejmladším kolegou pánů - André Franquin, Eddy Paape, en Morris. Firma však o několik měsíců později, v roce 1946 zbankrotovala. Zůstal však ve styku s ostatními, kteří šli pracovat pro znovuzaložené Spirou ( Robbedoes ). Culliford se u nich pokusil žádat o práci, ale nebyl přijat. Aby si zlepšil svou kreslířskou techniku, začal studovat na akademii umění v Bruselu. Po třech měsících skončil, neboť se chtěl naučit kreslit humoristicky, ne akademicky. Vstoupil do reklamního sektoru. V té době také podepsal poprvé svůj vlastní komiks jménem \"Peyo\", jak jeho bratranec vyslovoval jeho přezdívku ( Pierrot ). - přeloženo z wikipedie.be Šmoulové", "question": "Kdo je autorem Šmoulů?", "answers": ["Pierre Culliford"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Předpokládá se, že prstence Uranu jsou relativně mladé, jejich stáří nepřesahuje více než 600 milionů let. Prstence vznikly pravděpodobně kolizemi menších měsíců, které kdysi obíhaly kolem planety. Po srážce se měsíce pravděpodobně rozpadly na mnoho menších částic, které do dneška přežily jako úzké a opticky husté prstence. První prstence byly objeveny v podstatě náhodou při zákrytu hvězdy Uranem v březnu 1977 Jamesem L. Elliotem, Edwardem W. Dunhamem a Douglasem J. Minkem v Kuiperově letadlové observatoři (Kuiper Airborne Observatory). Objev byl potvrzen sondou Voyager 2 v roce 1986. Hubbleův vesmírný dalekohled zpozoroval v srpnu 2003 další slabé prachové prstence Uranu. V letech 2007-2008 následovaly další objevy pozemskými teleskopy i Hubbleovým dalekohledem. Podrobnější informace naleznete v článku Měsíce Uranu. Uran má 27 známých měsíců. Mezi pět hlavních patří Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon. Největší jsou Titania a Oberon s průměry přes 1500 km. Všechny měsíce jsou málo jasné na to, aby je šlo pozorovat běžnými dalekohledy. Měsíce se dají rozdělit do tří skupin, které se obvykle nazývají rodiny. Vnitřní měsíce s pravidelnými drahami obíhají v blízkosti planety po kruhových drahách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety. Do této rodiny patří Ophelia, Bianca, Cressida, Desdemona, Juliet, Portia, Rosalind, Belinda, Puck, Perdita, Mab a Cupid. Všechny leží mezi Uranovými prstenci nebo v jejich těsné blízkosti. Vnější měsíce s pravidelnými drahami obíhají ve střední vzdálenosti až za prstenci. Jejich dráhy jsou také prakticky kruhové a leží téměř přesně v rovině rovníku. Do této rodiny patří největší Uranovy měsíce Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon. Měsíce s nepravidelnými drahami obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných drahách. Jedná se pravděpodobně o zachycená transneptunická tělesa. Do této rodiny patří Caliban, Stephano, Trinculo, Sycorax, Margaret, Prospero, Setebos, Francisco a Ferdinand. Vznik velkých Uranových měsíců proběhl pravděpodobně stejným způsobem jako vznikaly kamenné planety.", "question": "Má Uran měsíce?", "answers": ["Uran má 27 známých měsíců."]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Na základě snímků mohla být vytvořena animace jevů v atmosféře pomáhající vědcům sledovat pohyby mračen v horních částech atmosféry či sledovat silný jet stream v oblasti rovníku. Současně pomohl po šestiletém sledování objevit sezónní změny v atmosféře a umožnil vznik hypotézy o střídání ročních období (planeta byla snímkována v letech 1996, 1998 a 2002). Kromě Hubbleova dalekohledu byl použit pro podpůrná měření i Spitzerův vesmírný dalekohled sledující vesmír v infračerveném spektru. Související informace naleznete také v článku Voyager 2. Za celou dobu kosmických letů byl Neptun pro svoji velkou vzdálenost od Slunce zkoumán pouze jedinou planetární sondou, jíž byl americký Voyager 2, který v roce 1989 prolétl okolo planety. Nejbližší přiblížení k Neptunu nastalo 25. srpna 1989, ale sonda pozorovala planetu od června do října. Protože to byla poslední velká planeta, kterou mohl Voyager 2 zkoumat, bylo rozhodnuto prolétnout blízko severního pólu planety (ve vzdálenosti 5000 km nad pólem) a pak i kolem měsíce Triton (ve vzdálenosti 40 000 km). Během průletu kolem Neptunu sonda objevila Velkou tmavou skvrnu, již však Hubbleův vesmírný dalekohled později nenalezl, což vedlo k názoru, že skvrna již zmizela a že se podobně jako u Jupiteru jednalo o atmosférickou poruchu. Původně se předpokládalo, že se jedná o obrovské mračno. Později se usoudilo, že se jednalo o mezeru v oblačnosti Neptunu, která umožňovala spatřit nižší vrstvy atmosféry planety. V oblasti pólu sonda pozorovala polární záři. Během průletu kolem planety sonda odeslala k Zemi okolo 10 000 fotografií. Sonda pomohla změřit velikost planety, rychlost rotace atmosféry a objevila magnetické pole planety. Současně potvrdila existenci Neptunových prstenců a objevila šest nových měsíců. Do roku 2009 nebyla oficiálně schválena žádná další mise k Neptunu či některému z měsíců planety. Existuje řada studií a inženýrských návrhů, jak by sonda měla vypadat, ale žádný z nich ještě nebyl schválen či definitivně odsouhlasen. Koncepty předpokládají například atmosférickou sondu pro studium atmosféry planety, která oproti Jupiteru a Saturnu bude zřejmě bližší původní mlhovině, ze které vznikla sluneční soustava. Některé odhady z roku 2004 hovoří o startu sondy mezi roky 2016 až 2018 s příletem k planetě v roce 2035. Pro úspěšné vyslání sondy je potřeba taktéž vyvinout jiný druh napájení sondy, než se zpravidla používá. Pro přílišnou vzdálenost od Slunce nebude možné u Neptunu používat fotovoltaické panely, ale energii bude potřeba získávat radioaktivním rozpadem prvků v radioizotopovém generátoru. Novější plány počítají s vysláním sondy mezi lety 2015 až 2020, kdy bude možné využít gravitační prak Jupiteru a Saturnu pro urychlení letu a příletu sondy k planetě ke konci 20. let 21. století.", "question": "Která planeta je v pořadí osmá od Slunce?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Japonsko", "context": "Podle statistického průzkumu, provedeného Japonským Ministerstvem školství, kultury, sportu, vědy a technologií (文 [Monbu-kagaku-šó], MEXT) jsou přibližné počty věřících: šintoismus - 107 mil. obyv., budhismus - 89 mil. obyv., křesťanů - 3 mil. obyv., jiné 10 mil. obyv. Běžně se uvádí údaje cca 70 % šintoisté, 30 % buddhisté. Tyto údaje je však třeba považovat za zavádějící, jelikož většina Japonců pouze udržuje některé národní zvyky, tradice a pověry (lze srovnat s tím, když český ateista slaví Vánoce). Běžně je v šintoistické svatyni koutek pro buddhisty a naopak. Ke křesťanství se hlásí 1 % obyvatel (podle jiných údajů až 6 %). V zemi také působí mnoho sekt, které tato náboženství kombinují, na vzestupu jsou nyní sekty vyznávající boha Kušizaka, které jsou známé svým velmi pozitivním přístupem k tělesné lásce. Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Japonska. Velmi známé je japonské umění krásného písma - kaligrafie, komiksy - manga (čtou se, jak je pro Japonsko typické, zprava doleva), origami (skládačky z papíru), ikebana (umění aranžování květin), a čajové obřady. Významným symbolem Japonska je i kimono (tradiční japonský oděv), mnohdy viděný na umělkyních zvaných gejša (společnice, které baví tradičními tanci, hrou na hudební nástroje, příjemnou konverzací apod.); třebaže se jako běžný oděv již téměř nenosí, často (v rodinách či u osob ctících tradici) je používán při významných příležitostech (svatba ap.) Tradiční japonské divadlo nó a japonské divadlo kjógen byly vyhlášeny jako světové nemateriální kulturní dědictví UNESCO. Japonská kinematografie obohatila filmy o žánry: anime - jde o kreslené filmy či seriály, džidaigeki - japonské historické filmy o samurajích, japonský horor (J-horor), filmy s obřími netvory (kaidžú), pink filmy (název z angličtiny) - japonská \"softcore\" pornografie, filmy o Jakuze. Podrobnější informace naleznete v článku Fotografie v Japonsku. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Japonsku mimo jiné důsledkem změny technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění. Fotografie se v Japonsku vyvíjela za silné spoluúčasti a zájmu od počátků tohoto umění k úspěchům značného počtu Japonců ve světě fotografie do dnešních dní. Situaci ovlivnila izolace země, která byla stranou od okolního světa až do roku 1854.", "question": "Jak se jmenuje tradiční japonský oděv?", "answers": ["kimono"]}
{"title": "Spektroskopie", "context": "Spektroskopie je fyzikální obor zabývající se vznikem a vlastnostmi spekter. Je to metoda založená na interakci elektromagnetického záření se vzorkem. == Historie == Zakladatelem spektroskopie je sir Isaac Newton, který pomocí optického hranolu objevil monochromatické světlo. Také si všiml, že čím čistější monochromatické světlo získává, tím slabší je jeho intenzita. Tato skutečnost je pravdou, kterou překonaly až lasery a synchrotrony. První spektrometr vytvořili Kirchhoff a Bunsen v roce 1860. == Dělení == Spektroskopie se dá rozdělit podle několika hledisek. Prvním hlediskem může být typ interakce záření s hmotou. Atom nebo molekula mohou záření pohltit (absorpce), nebo může naopak uvolnit energii ve formě záření (emise), nebo může záření pohltit a po čase jej opět emitovat (fluorescence a fosforescence). Základní fyzikální vlastností látek je, že se jedná o záření určitých specifických vlnových délek. Absorbované nebo emitované spektrum není spojité, ale skládá se z mnoha linií (čar nebo pásů), které jsou specifické pro každou látku. Neexistují dvě chemicky odlišné látky mající stejné absorpční nebo emisní spektrum. V kapalné a pevné fázi pozorujeme spektra pásová. V plynné fázi mají spektra podobu separovaných linií v případě molekul sdružených do pásů. Ve vzdálené infračervené oblasti odpovídá každá linie změně rotace molekuly. Ve střední a blízké infračervené oblasti změně vibrace a rotace molekuly. Ve viditelné a ultrafialové oblasti spekter dochází k elektronovým změnám (přeskokům z orbitalů různých energií) ve vnějších slupkách molekulových a atomových orbitalů, v oblasti rentgenového záření ke změnám ve vnitřních slupkách atomů. Radioaktivní záření gama vede k přeskokům jaderných částic mezi jednotlivými energetickými hladinami jádra. Jak bylo zmíněno, vlnové délky linií odpovídajících těmto změnám v energii molekul a atomů jsou specifické podle druhu specie. Druhým hlediskem může být použitá vlnová délka, tedy typ záření. Rozdělení podle tohoto hlediska ukazuje tabulka:Se zkracující se vlnovou délkou záření se zvyšuje jeho energie a také účinek záření na atomy, či molekuly je znatelnější. Zatímco radiové vlny svým dopadem ovlivní jen orientaci jaderného spinu a účinek na molekulu je téměř nulový, tak gama záření je schopno zničit i atomová jádra.", "question": "Který fyzikální obor se zabývá vznikem a vlastnostmi spekter?", "answers": ["Spektroskopie"]}
{"title": "Predikát (logika)", "context": "Predikát je v logice takové jazykové sdělení (výraz), o němž má po obsahové stránce smysl tvrdit, že je buď pravdivé (označuje se slovem true nebo číslicí 1) , nebo nepravdivé (označuje se slovem false nebo číslicí 0). Je-li výrok pravdivý, říkáme že platí, v opačném případě, je-li nepravdivý - neplatí. Je to věta nebo část, která prohlašuje něco o subjektu. Je jím část soudu, nebo výroková funkce, vypovídající o subjektu nebo proměnné.", "question": "Jakou číslicí se v logice označuje nepravdivý predikát?", "answers": ["0"]}
{"title": "Google", "context": "V roce 2010 získalo vyhledávání společnosti Google poprvé první místo v Křišťálové Lupě.Vyhledávání Google funguje i jako kalkulátor (např. 7*5-4, e^(i pi) – viz Eulerova rovnost),. převod jednotek (např. 100 km/h in mph), poskytuje užitečné hodnoty (speed of light, answer to life, the universe, and everything – viz Odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec), definice pojmů (např. define:ad hoc), informace o filmech a hercích, apod. === Hardware === Google běží na několika serverových farmách používajících operační systém GNU/Linux. Tyto farmy fungují jako distribuovaný systém, ve kterém je veškerá funkcionalita redundantně jištěna. Přesné informace o vlastnostech a umístění této techniky nejsou známy, podle informací z roku 2000 (John Hennessy, David Patterson: Computer Architecture: A Quantitative Approach) tehdy cluster Googlu obsahoval asi 6 000 procesorů a 12 000 běžných IDE disků, přičemž sídlil ve čtyřech lokalitách: dvou v Silicon Valley a dvou ve Virginii. Každá lokalita měla k dispozici připojení k Internetu typu OC 48 (2 488 Mb/s; širokopásmové internetové připojení) a připojení typu OC 12 (622 Mb/s) k ostatním lokalitám. Podle informací uveřejněných firmou Google při jejím vstupu na burzu v dubnu 2004 se současný obsah serverové farmy odhaduje na:[zdroj? ] 719 racků 63 272 počítačů 126 544 procesorů 253 088 GHz výpočetního výkonu 126 544 GiB operační paměti 5 062 TiB kapacity pevných diskůPodle tohoto odhadu by serverová farma Googlu tvořila nejvýkonnější superpočítač na světě. === Software, PageRank === Program nazývaný Googlebot pravidelně žádá aktuální verze všech webových stránek, o kterých ví. Pokud na nějaké stránce nalezne (hypertextový) odkaz na jemu dosud neznámou stránku, přidá ji do své databáze.", "question": "Jak se jmenuje nejpoužívanější internetový vyhledávač?", "answers": ["Google"]}
{"title": "Kytice (sbírka)", "context": "Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná původní kniha, kterou kdy vydal. Jedná se o sbírku 13 balad inspirovaných lidovou slovesností poukazující na hodnotu mezilidských vztahů. == Doba vzniku Kytice == Polovina básní byla napsána a otištěna před souhrnným vydáním. Z nich nejstarší je Polednice (z roku 1834, tiskem vydána 1840) a Poklad (z roku 1837, tiskem 1838). Starší je též Zlatý kolovrat, Štědrý den a Holoubek. Ostatní balady vznikly v letech 1851-1852. == Raná vydání == Sbírku Kytice z pověstí národních vydal poprvé roku 1853 pražský nakladatel Jaroslav Pospíšil. Sbírka obsahovala 12 básní a nebyla ilustrována. Druhé vydání z roku 1861 (opět nakladatel Jaroslav Pospíšil) bylo rozšířeno o baladu Lilie (a také oddíl Písně). Toto a další dvě Pospíšilova vydání (1871 a 1874) ilustroval dřevorytec František Richter st..Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Zde je vypuštěn oddíl Písně. == Popis a charakteristika díla == Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nikdy nepoužíval); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu.", "question": "Kdo poprvé vydal sbírku Kytice ?", "answers": ["Jaroslav Pospíšil"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Nejnovější data pocházejí ze sondy New Horizons, která v únoru 2007 použila planetu pro zvýšení rychlosti na své cestě k Plutu. V současnosti se plánují další mise do soustavy Jupiteru, které by měly za cíl prozkoumat převážně hypotetické oceány pod ledovou kůrou jeho měsíce Europy. Jupiter má nejméně 79 měsíců. První čtyři z nich objevil v roce 1610 Galileo Galilei a nezávisle na něm pravděpodobně i Simon Marius. Jde o čtyři velké měsíce Io, Europu, Ganymed a Callisto (nyní známé jako Galileovy měsíce), u jejichž nebeského pohybu bylo zřetelné, že jeho centrem není Země. Tato skutečnost byla hlavním bodem obhajoby Koperníkovy heliocentrické teorie o pohybu planet; Galileiho vyhlášení podpory Koperníkově teorii jej dostalo do problémů s inkvizicí. Jupiter vznikl z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice až posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti.", "question": "Jaká je největší planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Jupiter"]}
{"title": "Evropa", "context": "Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1 360 000 km2, s průměrným ročním průtokem 8220 m3). Dalšími velkými řekami jsou Don, Dněpr, Dunaj, Pád, Rhôna, Ebro, Seina, Temže, Rýn, Labe, Odra a Visla. Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě.", "question": "Jaká je nejvyšší činná sopka Evropy?", "answers": ["Etna"]}
{"title": "Zelený čaj", "context": "zvýšení oxidace tuků (pomáhá tělu využít tuk jako zdroj energie) a podpora látkové výměny, snížení nechuti k jídlu, podpora močení, někdy i 5x za hodinu.Japonští výzkumníci také tvrdí, že pokud je vypito denně pět šálků zeleného čaje, spálí tělo navíc 70 až 80 kalorií. Dr. Nicholas Perricone, specialista na boj se stárnutím, tvrdil v televizní show, že pokud člověk pije čaj namísto kávy, výrazně během 10 týdnů zhubne. Existují ale také negativní účinky při nadměrném pití čaje, a to kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji. Vedlejší účinky z množství kofeinu v těle mohou být nevolnost, nespavost a časté močení. === Vědecké studie === Studie z roku 2006 publikovaná 13. září v magazínu Journal of the American Medial Association[kdo? ] uvádí \"Konzumace zeleného čaje je spojená se snížením úmrtnosti zapříčiněným rakovinou\". Studie, vedená japonskou univerzitou Tohoku, sledovala 40 520 dospělých japonců ve věku mezi 40 a 79 lety, kteří neměli mrtvici, srdeční záchvat nebo rakovinu při zahájení výzkumu v roce 1994. Studie sledovala všechny účastníky po celých 11 let a monitorovala všechny příčiny úmrtí a po sedm let monitorovala specifická úmrtí. Účastníci, kteří pili pět a více šálků čaje denně měli o 16 procent nižší riziko předčasného úmrtí a o 26 procent nižší riziko výskytu kardiovaskulárních chorob, než účastníci, kteří pili méně než jeden šálek čaje denně. Studie dále uvádí, že \"pokud zelený čaj chrání člověka proti kardiovaskulárním chorobám nebo rakovině, lze očekávat, že pití tohoto nápoje se bude částečně podílet na prodloužení života, kde právě kardiovaskulární choroby a rakovina jsou dvě celosvětově nejčastější příčiny předčasného úmrtí. \"Studie publikovaná v magazínu American Journal of Clinical Nutrition uvádí ve vydání z února 2006, že \"větší konzumace zeleného čaje je spojená s menším výskytem poruch kognitivních funkcí u člověka.\"V květnu 2006 uveřejnili výzkumníci Yaleovy univerzity článek porovnávající více než 100 různých studií zaměřených na kladné zdravotní účinky zeleného čaje.", "question": "Existují negativní účinky při nadměrném pití čaje?", "answers": ["Existují ale také negativní účinky při nadměrném pití čaje, a to kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji."]}
{"title": "Kilimandžáro", "context": "Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů - Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého Afrického kontinentu je vrchol Uhuru (česky vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m. Vrchol přitahuje denně v průměru 58 turistů.[zdroj? ] Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára. Další jména pro tuto horu jsou: Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), Kaiser-Wilhelm-Spitze (Vrch císaře Viléma, německy, nyní Uhuru). Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (1871-1996), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních \"oficiálních\" pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889. V roce 1984 dojeli na Uhuru dokonce dva cyklisté. V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech. Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací. 1400-1800 m n. m. Zde je kultivovaná krajina ve které se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří plodinám. 1800-2900 m n. m. V tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami. 2900-3300 m n. m. V těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť. Ve spodní části pásma převažuje nevlídné počasí s mlhami a dešťovými či kroupovými přeháňkami. 3300-4000 m n. m. Zde je již chladnější a jasnější počasí. Daleko více zde svítí slunce. Ustupují mlhy. Rostou zde unikátní rostliny. 4000-4800 m n. m. V tomto pásmu jsou již velmi tvrdé podmínky.", "question": "Jaký je nejvyšší bod Afriky?", "answers": ["Uhuru"]}
{"title": "Bojnický zámek", "context": "Bojnický zámek je romantický zámek s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v Trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitří. Je postaven na travertinové skále a tvoří ho vnitřní a venkovní hrad s třemi nádvořími. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku. Archivní doložené zprávy o hradu, respektive o hradišti nacházejícím se na tomto místě, sahají až do začátku 12. století. První písemná zmínka o hradu se nachází v listině zoborského opatství z roku 1113. Původní hradiště bylo dřevěné. Až v průběhu 13. století, kdy hrad patřil rodu Poznanů (některé zdroje uvádějí jméno rodu jako Hont-Poznanů), byl přestavěn na kamenný hrad. Prvními feudálními majiteli, jejichž jména se dochovala v historických pramenech, byli právě synové velmože Kazimíra z rodu Poznanů. Na konci 13. století hrad získal Matúš Čák Trenčanský, který byl jeho majitelem až do roku 1321. Po smrti Matúše Čáka Trenčínského se hrad stal královským majetkem, a tak několikrát změnil majitele. V průběhu 14. a 15. století patřil hrad rodu Gilethů, Ladislavu z Opole, Leustachům, pánům z Jelšavy a Noffryům. Právě Noffryové se zasloužili o rozšíření hradu a vybudovali i opevnění. Po vymření jejich rodu přešel hrad do vlastnictví Jánoše Korvína, který byl nemanželským synem Matyáše Korvína. Podle pověstí král Matyáš Korvín často navštěvoval Bojnice. Úřední listiny diktoval a podepisoval pod lípou nacházející se před vstupem do hradu. Dokumenty končil vždy větou: \"Sub Nostra dilectis Tillis bojniciensibus\", tedy \"Pod našimi milými lipami Bojnickými.\" Po smrti Matyáše Korvína hrad získali Zápolští, kteří byli jeho majiteli od konce 15. století až do roku 1526. Po nich získali v roce 1527 hrad Turzové. František Turzo hrad značně rozšířil a nechal zpevnit opevnění. Změnil i charakter stavby - do té doby gotický hrad nechal přestavět na renesanční zámek. Když rod Turzů vymřel, zámek se stal královským majetkem. V roce 1644 ho král daroval rodině Pálfyů, kteří ho v druhé polovině 17. století přestavěli do barokního stylu. Tuto přestavbu respektovali pro vysokou uměleckou hodnotu i při pozdějších stavebních úpravách. Při této přestavbě zámku vznikla v roce 1662 barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou, která byla doplněna o figurální fresku s náboženskými motivy. Vybudovaly se i nové obytné budovy, které se situovaly do někdejšího předhradí. V letech 1889 až 1910 uskutečnil poslední feudální majitel Ján František Pálfi poslední rozsáhlou přestavbu zámku, která byla v neogotickém stylu.", "question": "V jakém měste leží Bojnický zámek?", "answers": ["Bojnice"]}
{"title": "Čaj", "context": "Z těch známějších to jsou Pu-erh (tmavý čaj) (hei cha): Popisuje se jako \"dvakrát fermentovaný\", u \"druhé fermentace\" už opravdu jde o působení mikroorganismů. Dříve bylo toto dosaženo až několikaletým zráním v zemi, Žlutý čaj (黄): Stejně jako u zeleného čaje jsou enzymy způsobující oxidaci zničeny teplem. Poté se však nesuší rychle, nýbrž pozvolna v silných vrstvách. Kukicha: Řapíkový čaj, vedlejší produkt při výrobě japonského práškového čaje Matcha. Hojicha: Japonský čajový produkt, vzniká pražením řapíků. Lapsang souchong (Zheng shang xiao zhong nebo pravá malá horská odrůda): Černý čaj sušený nad pálícím se borovým dřívím, získává specifické kouřové aroma. (U Lapsangů pochybné kvality je černý čaj zakouřen dodatečně a aroma je spíše dehtové.) Rize (Çay): Čaj z turecké provincie Rize. Zvyk pít čaj o páté (tzn. v pět hodin odpoledne) vznikl ve Francii, ačkoliv je přisuzován Anglii, která ho od Francouzů pouze převzala.[zdroj? ] Jako čaje o páté se v Československu za socialismu označovala setkávání mládeže (hovorově mejdany, sleziny apod.) v tento čas, kde se nepil alkohol, ale čaj (alkohol se samozřejmě pil, ale oficiálně se o tom nemluvilo). Čaj (nápoj) Čajovna Čajový sáček Lisovaný čaj Kofein Třísloviny Bílý čaj: neoxidovaný Zelený čaj: neoxidovaný Žlutý čaj: neoxidovaný, ale na rozdíl do zeleného sušený pomalu pod vrstvou lněné látky Polozelený čaj: částečně oxidovaný Černý čaj. : čaj dokonale oxidovaný Puerh: 2× oxidovaný, podruhé oxidovaný za přítomnosti bakterií Obrázky, zvuky či videa k tématu čaj ve Wikimedia Commons Téma Čaj ve Wikicitátech Slovníkové heslo čaj ve Wikislovníku e-cajovna.net - Internetový portál o čaji a čajovnách icajove-more.cz - Čajový magazín, mapa čajoven a obchodů s čajem Jak se co dělá - Čaj", "question": "Kde vznikl zvyk pít čaj o páté?", "answers": ["Francii"]}
{"title": "Žert (film)", "context": "Žert je český film natočený v roce 1968 režisérem Jaromilem Jirešem podle stejnojmenného románu Milana Kundery. Námět: Milan Kundera Další údaje: černobílý, 80 min, drama Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1968 Muž na služební cestě (Josef Somr) se chopí příležitosti pomstít se svému bývalému příteli (Luděk Munzar), který mu kdysi ublížil, tím, že mu svede ženu (Jana Dítětová). V okamžiku, kdy se mu to povede a její nevěra má vyjít najevo, zjistí, že přítel již dávno žije s jinou, mladší ženou.", "question": "Kdo režíroval film Žert?", "answers": ["Jaromilem Jirešem"]}
{"title": "Pivo", "context": "Orientačně se občas uvádí čas okolo 2 hodin a 10 minut pro 80 kg vážícího muže u 10° piva a 3 hodiny a 50 minut u ženy o hmotnosti 60 kg. Pro 12° pivo se pak uvádí při stejných fyziologických parametrech doba 2 hodiny a 50 minut respektive 4 hodiny a 30 minut. Jedním ze základních faktorů schopnosti odbourávat alkohol je enzym ADH - alkoholdehydrogenáza. Tento enzym však některým národům úplně chybí (eskymáci, indiáni, některé asijské národy). V právním řádu České republiky se pivem zabývá zejména vyhláška č. 335/1997 Sb., která provádí zákon o potravinách (zákon č. 110/1997 Sb.). Vyhláška obsahuje jak definici piva, tak požadavky na výrobu a jakost, rozdělení druhů piva a jeho označování. Podrobnější informace naleznete v článku Voda. Voda je při výrobě piva nejdůležitější ze základních surovin, která je využívána pro samotnou výrobu nápoje, tak i v procesech, které s výrobou souvisí, z čehož vyplývá, že pro výrobu piva je potřeba velké množství vody - na 1 litr vystaveného piva je spotřebováno čtyřikrát až osmkrát více vody. Její použití přímo ovlivňuje kvalitu výsledného produktu. Pivovary jsou tak budovány v místech, kde jsou výrazné zdroje kvalitní vody. Podrobnější informace naleznete v článku Chmel otáčivý. Chmel je jedna ze základních surovin pro výrobu piva, která mu dodává charakteristickou nahořklou chuť pomocí chmelových pryskyřic a chmelové aroma vlivem silic. Pro přípravu piva se používají samičí chmelové hlávky, které se zpracovávají na tzv. chmelové produkty. Jedná se o granule připravené z hlávek po usušení, rozemletí a následném peletizaci. Pro výrobu českých piv se používá česká odrůda chmele tzv. žatecký poloraný červeňák, který bývá řazen mezi nejkvalitnější na světě. Řadí se do skupiny jemných aromatických chmelů. Chmel je na území Česka pěstován ve třech hlavních oblastech - Žatecké, Úštěcké a Tršické, a to již od 8. století. Chmelové hlávky jsou chemicky složité, jelikož obsahují např. alfa kyseliny známé jako humolony. Podrobnější informace naleznete v článku Slad. Slad se vyrábí ze speciálně vyšlechtěných druhů obilí, nejčastěji ječmene či méně často pšenice, které mají výrazný podíl na výsledné chuti piva, jeho barvě a aromatu. Rozlišuje se světlý a tmavý slad(slad plzeňský a bavorský) podle barvy a dále jsou slady speciální (karamelový, pražený, diastatický apod.). Pro výrobu piva se využívá ječné zrno tzv. obilka, která se skládá z obalu, zárodku klíčku a endospermu. U sladu se následně sleduje hlavně klíčivost a klíčivá energie.", "question": "Je chmel jednou ze základních surovin pro výrobu piva?", "answers": ["Chmel je jedna ze základních surovin pro výrobu piva, která mu dodává charakteristickou nahořklou chuť pomocí chmelových pryskyřic a chmelové aroma vlivem silic."]}
{"title": "Viktor Orbán", "context": "Po ohlášeném odstoupení premiéra Ference Gyurcsányho dne 21. března 2009 Orbán, stejně jako prezident republiky László Sólyom, opakovaně žádal vypsání předčasných voleb. Když se 14. dubna 2009 rozhodovalo o zvolení Gordona Bajnaie do úřadu premiéra, shromáždilo se asi 5000 příznivců Orbánova Fideszu na náměstí před parlamentem a vyzývali poslance, aby Bajnaie při hlasování nepodpořili. Poslanci MSZP a SZDSZ však Bajnaie zvolili premiérem a očekávalo se od něj, že povede úřednickou vládu až do termínu řádných voleb na jaře 2010. Popularita jeho Maďarské socialistické strany, hlavního rivala Fideszu, se však tehdy pohybovala na historicky nejhorší úrovni od vzniku této strany. Viktor Orbán, který veřejně prohlásil, že podpoří snahy Maďarů žijících za hranicemi Maďarska o vytvoření jejich autonomie, se už v květnu 2009 cítil příštím maďarským premiérem.Dne 23. května 2009 Orbán prohlásil na předvolebním shromáždění slovenské Strany maďarskej koalície - Magyar Koalíció Pártja, která se konala v maďarském městě Esztergom, že nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou záležitostí všech Maďarů žijících v Karpatské kotlině. Orbán prohlásil během svého výstupu: Každého Maďara, který 7. června odevzdá svůj hlas, bude s očekáváním sledovat jiný Maďar za hranicemi. . Slovenský premiér Robert Fico následně tato slova tvrdě kritizoval a dokonce označil Orbána a předsedu SMK-MKP Pála Csákyho za hrozbu pro Slovensko. Orbánova slova zkritizoval i bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, jehož vláda si s Orbánovou vládou v letech 1998–2002 poměrně dobře rozuměla.Růst popularity Fideszu a Viktora Orbána se projevil během voleb do Evropského parlamentu 2009, kdy Fidesz (v koalici s KDNP) získal 16 mandátů a hlavní rival MSZP jen 4 mandáty. Do Evropského parlamentu se dostala také krajně pravicová strana Jobbik se 3 mandáty a liberálně konzervativní MDF obhájilo svůj 1 mandát. === Volby 2010 a podruhé premiérem === Viktor Orbán byl kandidátem strany na post premiéra pro Parlamentní volby 2010. Již podle předvolebních průzkumů se preference Fidesz pohybovaly od 53% do 68%, zatímco preference levicové MSZP byly jen od 17% do 23%. Bylo tedy již předem vcelku jasné, že se Fidesz stane vítězem voleb. Parlamentní volby 2010 se pak pro stranu Fidesz podle očekávání staly nejúspěšnějšími volbami od jejího samotného vzniku.", "question": "Kdo je předseda maďarské strany Fidesz-MPS?", "answers": ["Viktor Orbán"]}
{"title": "ENIAC", "context": "Obsahoval 21 501 elektronek, 7200 krystalových diod, 1500 relé, 70 000 rezistorů, 10 000 kondenzátorů, okolo 5 miliónů ručně pájených spojů, vážil 30 tun, zabíral 63 m3 (2,6 m × 0,9 m × 26 m), spotřebovával 150 kW elektrické energie a jeho vývoj stál 500 000 dolarů. Vstup i výstup obstarávaly děrné štítky a tisk se prováděl na specializovaném stroji (pravděpodobně IBM 405 nebo podobný). ENIAC byl poměrně poruchový, téměř každý den vyhořelo několik vakuových elektronek. K závadám na elektronkách docházelo nejčastěji při zapínání nebo vypínání počítače (traduje se, že když byl zapojen, pouliční světla Philadelphie slabě poblikávala). Tento problém byl jednoduše (i když nákladně) vyřešen nepřetržitým provozem. Poté se závada na elektronkách vyskytla jednou za dva dny, přičemž k jejímu nalezení stačilo 15 minut. Do jeho modifikace v roce 1948 zabíralo odstraňování jeho závad až polovinu užitného času. Přímým následovníkem ENIACu byl počítač MANIAC (Mathematical Analyser Numerical Integrator And Computer), který byl sestaven roku 1945 a uveden do provozu John von Neumannem. Byl konstruován k matematickým výpočtům popisujícím fyzikální děje a byl využit i k vývoji vodíkové bomby.", "question": "Kdo uvedl do provozu počítač MANIAC?", "answers": ["John von Neumannem"]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "V dnešní době její území zhruba odpovídá Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu. Mezopotámie byla kolébkou civilizace. První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše. Okolo roku 150 př. n. l. se Mezopotámie zmocnili Parthové, ve 2. století našeho letopočtu opět Peršané. V roce 637 se vlády nad Mezopotámií ujali muslimští Arabové. Od té doby se Mezopotámii říkalo El Irák el'Arabi, jak ji Arabové nazvali. Studiem starověké Mezopotámie se zabývá asyriologie, protože první archeologové se zajímali o Asýrii, kde byly zkoumané materiály dostupnější. Nejznámějšími objekty pocházejícími z Mezopotámie jsou Visuté zahrady Semiramidiny, Chammurapiho zákoník, Epos o Gilgamešovi a Ištařina brána. Mezopotámie leží v povodí řek Eufrat a Tigris. Řeky pramení v Arménské vysočině na území dnešního Turecka, kde se na jednom místě jejich tok přibližuje na vzdálenost asi 30 kilometrů. Poté Tigris teče rychle na východ a pak na jihovýchod, zatímco Eufrat na jihozápad a poté na jih a jihovýchod. Tigris má více přítoků než Eufrat, kterým protéká méně vody a jehož proud je tak mírnější. Podzimní deště zvedají hladiny obou řek a záplavy vrcholí v dubnu a květnu. Kvůli tomuto přírodnímu procesu se v níže položených oblastech podél Eufratu a Tigridu nahromadily nánosy bahna, zatímco v kopcích se vytvořila úrodná údolí. Východní okraj Mezopotámie je ostře ohraničen pohořím Zagros, součástí Íránské vysočiny. Na severu je ohraničena Arménskou vysočinou, na západě pouštěmi Arabské platformy a na jihu Perským zálivem. Mezopotámii tradičně dělíme na Horní a Dolní.", "question": "Jaká věda studuje starověkou Mezopotámii?", "answers": ["asyriologie"]}
{"title": "Bílý čaj", "context": "Nepanuje všeobecná shoda na definici bílého čaje; některé zdroje používají tento termín k označení čaje, který je pouze sušen a dále není zpracováván, někteří tak označují čaj vyrobený z pupenů a nezralých čajových lístků, které se sklízejí krátce předtím, než se pupeny zcela otevřou, a pak se nechají zavadnout a usušit na slunci[zdroj? ], zatímco jiní sem řadí pupeny a velmi mladé listy, které byly před sušením spařeny (aby se deaktivoval enzym polyfenoloxidáza). Většina definic se ale shoduje v tom, že lístky bílého čaje nejsou svinovány ani oxidovány; výsledkem je jemnější a sladší chuť než u zelených nebo tradičních černých čajů. Bílý čaj dostal své jméno podle jemných stříbřitě bílých chloupků na neotevřených pupenech čajovníku. Nálev z bílého čaje již není bílý, ale bledě žlutý až žlutohnědý. Bílý čaj se tradičně sklízí v Číně, a to hlavně v provincii Fu-ťien, ale v poslední době se pěstuje i ve východním Nepálu, Tchaj-wanu, severním Thajsku, Galle (jižní Srí Lance) a Indii. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku White tea na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu bílý čaj ve Wikimedia Commons", "question": "Kde se tradičně sklízí bílý čaj?", "answers": ["Číně"]}
{"title": "Glam metal", "context": "V hudbě se většinou jako kytarový efekt používá distortion, rychlá sóla, tvrdé údery bicích a jako doplněk baskytara. Také obsahuje prvky klasického (často zjemněného) heavy metalu a popové muziky. Styl oblékání má napodobovat prostitutky. Roztrhané punčochy, make-up; i muži si dávají rtěnku a používají sprej na vlasy. Mezi nejznámější představitele patří kapely, Def Leppard, W.A.S.P., Poison, Mötley Crüe, Twisted Sister a Steel Panther V letech 1981–1984 bylo několik významných alb, která stvořila tvar žánru, a změnu kurzu hudby během osmdesátých let. Byla mezi nimi tato alba: Quiet Riot - Metal Health Mötley Crüe - Too Fast for Love W.A.S.P. - W.A.S.P. Ratt - Out Of The Cellar Mötley Crüe - Shout at the Devil Dokken - Tooth and Nail Twisted Sister. - Stay Hungry Autograph - Sign In Please Def Leppard - Pyromania Bon Jovi - Bon Jovi Skupiny, které již byly dlouhodobě zavedeny v heavy metalové a hard rockové hudbě, byly v sedmdesátých letech paradoxně ovlivněny glam metalovými kapelami a začaly experimentovat se žánrovou stylovostí. Příkladem je album od Kiss Lick It Up. Koncem osmdesátých let potom mnoho jiných skupin vystupovalo podobně jako Alice Cooper v roce 1989 s albem Trash, a albem od Aerosmith Permanent Vacation, či Whitesnake s jejich albem z roku 1987, které uvedlo velice úspěšný hit Here I Go Again. Během glam metalové éry vydali Judas Priest v roce 1986 album Turbo a aby udrželi krok s dobou, akceptovali pestřejší a barevnější image a přidáním syntezátorů dali své hudbě větší pocit opojení. Střední 80. léta byla definována dvěma oddíly. Na normální straně byly skupiny jako Bon Jovi, jejíž album Slippery When Wet mělo obrovský úspěch v Top 40 rádiích a MTV, stejně jako Europe se singlem \"The Final Countdown\" byli hitem číslo jedna v 26 zemích; skupiny v tomto stylu byly a stále jsou popisovány jako Pop Metal. Podobné kapely včetně Firehouse a Winger byla plochou v další části tohoto desetiletí. Los Angeles podporovalo více ostrovní scénu kolem Sunset Strip od roku 1984-1985. Toto hnutí se nakonec plodilo kapely jako Poison, Faster Pussycat, London, a L.A. Guns.", "question": "Jak se nazývá album od Judas Priest vydané v roce 1986?", "answers": ["Turbo"]}
{"title": "Dr", "context": "Dr. Popov s.r.o. je česká společnost, výrobce bylinných čajů a mastí, přírodní kosmetiky, produktů s psylliem a potravních doplňků. Staví na základech rodinné bylinářské tradice. Současný majitel firmy RNDr. Pavel Popov je již třetí generací, která se bylinami a přírodní léčbou zabývá. == Historie a zaměření == Společnost je českým výrobcem bylinných čajů, mastí a doplňků stravy. Na českém trhu působí od roku 1993. Navazuje na dlouholetou rodinnou bylinářskou tradici. Dědeček zakladatele firmy, MUDr. Mitrofan Popov, původem Rus, byl řadu let lékařem ve francouzských koloniích v Africe, druhou část života strávil v Čechách jako venkovský lékař. Po celý život používal k léčbě svých pacientů též byliny. Na jeho práci navázal syn Ing. Vladimír Popov, lidový léčitel a velký znalec bylin. V rodinné tradici pokračuje nyní vnuk, Pavel Popov, který v roce 1993 založil firmu, jejímž je majitelem. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy (1985–1989).Výroba produktů probíhá na dvou místech. Přírodní kosmetika se vyrábí v Tachově, zatímco v blízké Plané je soustředěna výroba čajů a potravních doplňků. Firma distribuuje produkty prostřednictvím specializovaných obchodů, lékáren a internetového obchodu.Od roku 1998 společnost na český trh dodává vlákninu psyllium.", "question": "Kdo je majitelem firmy Dr. Popov?", "answers": ["Pavel Popov"]}
{"title": "Seinen", "context": "Seinen (青, neplést s \"dospělou osobou\" (成 seinen)) je termín, jímž se označují mangy, popřípadě anime, která je přednostně zaměřena na muže ve věkovém rozmezí 18–30 let. Tento směr se vyznačuje širokou paletou výtvarných stylů a tematických otázek, od avantgardy až k pornografii. Ženská obdoba seinen mangy je džosei manga. Tento termín je srovnatelný s výrazem \"pro dospělé\". Obvyklá cesta, jak zjistit, zda se jedná o seinen, je podívat se, zda není nad originálním kandži názvem použita furigana. Absence furigany by mohla znamenat, že je titul určen pro dospělé publikum. Napomoci může i informace o jménu časopisu, ve kterém bylo seinen publikováno. Obyčejně mají japonské manga časopisy zaměřené na seinen ve svém názvu slovo mladý (anglicky young), například Young Jump. Mezi známé časopisy o seinen manze se řadí Ultra Jump, Afternoon a Big Comic. Toto je seznam manga titulů, které byly vydávané v seinen sbírkách předtím, než byly shromážděny do tankóbon formy, tj. svazku: ((anglicky)) Anime News Network – vysvětlení pojmu seinen", "question": "Na jaké věkové rozmezí je zaměřen seinen?", "answers": ["18–30 let"]}
{"title": "Španělština", "context": "Španělština (neboli kastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 400 miliónů. Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latiny římských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s odlišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština. Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy. Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádí Slovník španělského jazyka Královské akademie výrazy kastilština a španělština jakožto synonyma. Nejvýraznější fonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat. vita → špaň. vida – život, iuventus → juventud – mládí), diftongizace (terra → tierra – země) či palatalizace. Španělština se zapisuje latinkou, ke které se přidává znak ñ; používají se spřežky ch a ll. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen: A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E,. F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L.", "question": "Do které kategorie jazyků spadá španělština?", "answers": ["románských jazyků"]}
{"title": "Liberec", "context": "Jejich průměrný úhrn je 803,4 mm ročně - nejdeštivějším měsícem je srpen s 88,4 mm, nejsušší je únor s 46,2 mm. Průměrná teplota vzduchu je 7,2 °C, nejteplejším měsícem je červenec s 16,2 °C, nejchladnější leden, kdy je průměrná teplota - °C. Původ jména města je stále nejasný, býval předmětem mnoha diskusí, často dokonce národnostně podbarvených. Patrně nejstarším uváděným názvem je Reychinberch z roku 1352 a Raichmberg (1369). Přípona -berg znamená německy \"hora\" a reich \"bohatý\". Protože však tehdejší osada zvláštním bohatstvím neoplývala, považuje se jméno buď za přání osadníků, nebo za jméno přinesené z Německa. Český ekvivalent jména vznikl zkomolením: Rychberk (1545), Lychberk (1592), Libercum (1634), Liberk (1790) a konečně Liberec (1845). V případě, že po sobě následovala v jednom slově dvě písmena \"r\", docházelo v lidové mluvě ke změně jedné z nich na \"l\", podobným vývojem prošel také název osady Liberk (původně Rehberg či Richnberg) u Rychnova nad Kněžnou. Přípona -ec se do slova dostala přes přídavné jméno \"liberecký\", jehož původní tvar \"liberkský\" byl obtížně vyslovitelný. Znak města Liberce tvoří stříbrný štít, na kterém je hradební zeď rubínové barvy s dvojicí věží a cimbuřím. Na stříbrných závěsech zavěšené zlaté veřeje brány jsou otevřené, horní polovinu brány uzavírá zlatá padací mříž se stříbrem kovanými špičkami. V každé z věží se nachází otevřená branka, nad kterou je střílna a podlouhlé okénko dělené křížem. Věže mají stříšku rubínové barvy zakončenou zlatou makovicí s modrým, vlajícím praporkem. Na zdi nad bránou visí štít lazurově modré barvy se stříbrným kolem, které bylo znakem Redernů. Na cimbuří mezi věžemi stojí rozkročen zlatý lev s korunkou na hlavě, červeným jazykem a vztyčeným ocasem.", "question": "Z kolika obcí se skládá okres Liberec?", "answers": ["59"]}
{"title": "Lionel Messi", "context": "Lionel Andrés Messi Cuccitini (* 24. června 1987 Rosario, Argentina) je argentinský fotbalista a reprezentant, který v současnosti hraje za katalánský klub FC Barcelona a nosí číslo dresu 10. Stylem hry bývá přirovnáván k slavnému argentinskému fotbalistovi Diego Maradonovi. V sezóně 2011/12 nastřílel ve španělské lize rekordních 50 gólů a ve všech soutěžích nastřílel též rekordních 73 gólů. Vstřelil nejvíce gólů v jednom utkání hlavní fáze Ligy mistrů UEFA, v odvetě osmifinále LM 2011/12 7. března 2012 proti Bayeru Leverkusen nastřílel 5 gólů (Barcelona zvítězila 7:1 a postoupila dál). 21. října 2014 ho v této statistice vyrovnal Brazilec Luiz Adriano. 9. prosince 2012 po dosažení 86. branky překonal o gól předchozí světový rekord německého útočníka Gerda Müllera z roku 1972 v počtu gólů nastřílených za kalendářní rok (dosáhl toho v utkání La Ligy proti Betisu Sevilla). 74 gólů dal v dresu Barcelony, dalších 12 za argentinskou reprezentaci. Rekord zpochybnil zambijský fotbalový svaz a brazilský fotbalový klub CR Flamengo. Zambijský fotbalový svaz tvrdil, že zambijský hráč Godfrey Chitalu si v roce 1972 údajně připsal 107 gólů. Flamengo zase upozorňovalo, že jeho hráč Zico dal v roce 1979 celkem 89 gólů. FIFA se vyjádřila, že góly zambijského fotbalisty nelze ověřit a tak Messiho rekord zůstává v platnosti. Celkem Messi vstřelil za rok 2012 91 gólů, překonal tak předchozí rekord Gerda Müllera o 6 branek. Současně Messi 9. prosince 2012 překonal rekord historicky nejlepšího střelce Barcelony Césara Rodrígueze, který v letech 1939-1955 nastřílel 190 gólů. Lionel Messi docílil v utkání proti Seville 191 gólů, přičemž někteří statistikové uvádí, že vstřelil za FC Barcelona dokonce 192 branek. 22. listopadu 2014 vstřelil hattrick v ligovém zápase proti Sevilla FC, čímž docílil 253. branky v Primera División a stal se historicky nejlepším střelcem nejvyšší španělské ligy (překonal 251 gólů Telmo Zarry z roku 1955).", "question": "Jaké číslo dresu nosí Lionel Messi v klubu FC Barcelona?", "answers": ["10"]}
{"title": "Junák – český skaut", "context": "Po sametové revoluci v roce 1989 byla 2. prosince 1989 opět obnovena činnost Junáka a 28. prosince téhož roku byly schváleny stanovy organizace Český Junák - svaz skautů a skautek, na IV. řádném sněmu Junáka v roce 1990 byla starostkou Junáka zvolena Dagmar Burešová, starostou Jarmil Burghauser a náčelníkem Václav Břicháček, téhož roku byly československé skautky opět přijaty do světové organizace WAGGGS a skauti do WOSM. V roce 1993 byly vytvořeny nové organizace pro rozdělenou republiku a opět byly přijaty do světových organizací. Junák je zakládajícím členem České rady dětí a mládeže založené roku 1998. V roce 2011 a 2012 proběhly oslavy 100. výročí vzniku skautingu v Česku. Na XIV. Valném sněmu Junáka, který se uskutečnil od 28. do 30. března 2014 v Litomyšli, se delegátky a delegáti vzhledem k novému občanskému zákoníku rozhodli změnit název spolku na Junák – český skaut, z. s. Po sto letech se tak čeští skauti vrátili ke stejnému názvu. Pro jednotlivé věkové kategorie vydává 5x ročně Tiskové a distribuční centrum Junáka časopisy: Ben Já Mína – benjamínci (předškolní děti) Světýlko – vlčata a světlušky (5–10 let) Skaut – skauti a skautky (. 11–15 let) Roverský kmen – roveři a rangers (16–24 let) Skauting – metodická podpora dobrovolníkům (18+ let) Skautský svět – dospělí, vedoucí, rodiče, příznivci skautingu (18+ let) Skaut – český skauting ABS YMCA–SKAUT ČR Klub Pathfinder Svaz skautů a skautek České republiky Asociace skautů a skautek Evropy Skautský oddíl Velena Fanderlika Harcerstwo Polskie w Republice Czeskiej", "question": "Jak se nazývá největší česká skautská organizace?", "answers": ["Junák"]}
{"title": "Bedřich Smetana", "context": "Velmi si vážil reforem Richarda Wagnera, zejména jeho představy hudebního dramatu, ve svých dílech je však nijak důsledně nesledoval: například Smetanova práce s motivy vychází spíše ze staršího německého romantismu a Liszta než z Wagnera a na rozdíl od něj se nevyhýbal ansámblům. V mnohém ohledu, zejména dramaturgickém, se často opíral o francouzské vzory a přes své výhrady k italskému stylu využíval nezřídka i belcantové pasáže. Nikdy také nezavrhnul koncept uzavřených hudebních čísel, i když kladl stále větší důraz na jednotu díla. Sám svůj operní styl označil jako \"Smetanovský, tj. sloučení melodijích, i jednodušejších se vždy svědomitě volenou harmonisaci a promyšleným plánem a ve stavbě, souvyslosti a jednotě celé opery, jako jedná velká synfonie, arcit zde - co je nejhlavnejší - s textem spojená.\" Smetanovy opery lze rozdělit do tří okruhů. Prvním z nich jsou vážné opery: Braniboři v Čechách (1862-63), kombinující základní schéma historické grand opera s prvky vážné opery italské a wagnerovského hudebního dramatu. Tvarově čistší je Dalibor (1866-67), tragická opera hlásící se k \"novoněmecké\" škole důrazem na motivickou práci a posílením úlohy orchestru. Libuše (1869-72) je (před Parsifalem) ojedinělým mytologickým obrazem, který se na jedné straně nejvíce přibližuje Wagnerovu deklamačnímu opernímu jazyku, na druhé straně účinně využívá velkooperní obřadnosti. Komické opery Prodaná nevěsta (1864-66) a Dvě vdovy (1873-74) obě vycházejí z různých podob francouzské opéra comique (původně i s mluvenými dialogy), totiž vesnického žánrového obrázku a salónní konverzační komedie, i zde s využitím podnětů italské (Rossini) a německé (Mozart, Lortzing) komické opery. Trojice oper na libreta Elišky Krásnohorské (Hubička 1875-76, Tajemství 1877-78, Čertova stěna 1880) méně sledují tradiční operní schémata a jsou skladatelovou osobitou formou lyrické opery střídající komická a vážná místa; uzavřená čísla jsou podřízena celkové stavbě utvářené mimo jiné pomocí pamětných motivů a motivické transformace.", "question": "Do kolika okruhů lze rozdělit Smetanovy opery?", "answers": ["do tří"]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Harry Potter a kámen mudrců Pevná vazba: 6,1 milionů Paperback: 10,9 milionů Harry Potter a tajemná komnata Pevná vazba: 7,1 milionů Paperback: 7,5 milionů Harry Potter a vězeň z Azkabanu Pevná vazba: 7,6 milionů Paperback: 5,2 milionů Harry. Potter a ohnivý pohár Pevná vazba: 8,9 milionů Paperback: 3,4 milionů Harry Potter a Fénixův řád Pevná vazba: 12,2 milionů Paperback: 1,6 milionů Harry Potter a princ dvojí krve 6,9 milionů (během prvních 24 hodin), 11 milionů (k 21.9.2005) Harry Potter a relikvie smrti 11 milionů (během prvních 24 hodin) Po velkém úspěchu knih byly rovněž natočeny filmy, na které autorka přímo dohlížela. Trvala také na tom, aby všichni herci byli Angličané, a aby šlo o hrané filmy.[zdroj? ] V nich byly do značné míry dodrženy události a prostředí z knihy, ve třetím díle jsou pak rozdíly větší. Harryho Pottera ve všech dílech ztvárnil Daniel Radcliffe. Návštěvnost filmů o Harrym Potterovi je velmi vysoká a vedle jednotlivých dílů Pána Prstenů, Hvězdných válek, Pirátů z Karibiku a filmů Titanic a Avatar se řadí k nejúspěšnějším filmům všech dob. Druhý díl Harryho Pottera k 31. 12. 2004 obsadil třetí místo s celosvětovou tržbou 968,8 mil. dolarů, první díl pak osmé místo s tržbou 866,3 mil. dolarů. Třetí díl, který je ovšem v některých státech stále v distribuci, pak čtrnácté místo s tržbou 789,5 mil. dolarů. Poznámky: U dílu Harry Potter a Kámen mudrců byly všechny scény, v nichž byl zmíněn Kámen mudrců, točeny dvakrát, neboť v USA je tento kámen nazýván \"Sorcerer's Stone\". Navíc film měl být natáčen s americkými herci v USA v poněkud modernějším pojetí, což autorka jednoznačně zamítla.", "question": "Kdo hraje Harryho Pottera ?", "answers": ["Daniel Radcliffe"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Zde získal titul bakaláře přírodních věd a v rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Během první světové války sloužil jako zdravotník v Innsbrucku. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledek se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii. Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu. Byl ženatý s Marií, rozenou Kořánovou (9. září 1903 – 27. října 1983) a měl dvě děti, Jitku Černou (17. ledna 1929 – 17. dubna 2016) a Michaela Heyrovského (29. května 1932 – 12. dubna 2017), oba se věnovali vědecké činnosti v oblasti přírodních věd.", "question": "Kdy získal Jaroslav Heyrovský Nobelovu cenu?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Daiquiri", "context": "Daiquiri je koktejl, který obsahuje rum, limetový džus, cukrový sirup a tlučený led. Byl vymyšlen kolem r. 1896 ve městě Santiago de Cuba americkým důlním inženýrem Jenningem Coxem ve chvíli nedostatku ginu. Název dostal podle místního dolu na železnou rudu a přilehlé pláže. Tento koktejl měl v oblibě také známý spisovatel Ernest Hemingway, který ho ale pil bez cukru.", "question": "Který známý spisovatel rád pil Daiquiri bez cukru?", "answers": ["Ernest Hemingway"]}
{"title": "Boleradice", "context": "Děti do 14 let věku tvořily 14,5% obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,6%. Z celkem 735 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 37,7% střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 6,9% a bez vzdělání bylo naopak 0,4% obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 410 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 87,6% z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 67,8% patřilo mezi zaměstnance, 2,7% k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 48% občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 286 obyvatel obce (což je 33,3%), se hlásilo k české národnosti. Dále 311 obyvatel bylo Moravanů a 3 Slováků. Celých 213 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo. === Struktura === Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení. === Náboženský život === Obec je sídlem římskokatolické farnosti Boleradice. Ta je součástí děkanátu Hustpopeče – Brněnské dicéze v Moravské provincii. Při censu prováděném v roce 2011 se 370 obyvatel obce (43%) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 327 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 296 obyvatel k římskokatolické církvi (34% ze všech obyvatel obce) a 7 k českobratrským evangelíkům. Úhrnem 152 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 338 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět. == Pamětihodnosti == Kostel svatého Jana Křtitele Kaple svatého Rocha z roku 1898 Kříž Rozhledna na Nedánově Velký Kuntínov – přírodní rezervace == Osobnosti == Vilém z Kunštátu a Boleradic († 1371? ), moravský šlechtic, zakladatel boleradicko-loučské větve rodu", "question": "Sídlem jaké farnosti jsou Boleradice?", "answers": ["římskokatolické"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý, o stáří přibližně půl miliardy let. Venuše vznikla podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,6 či 4,5 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismu a tektonických procesů. Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch. Vzhledem k velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi a často je popisována jako její \"sestra\" či \"sesterská planeta\". Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší než v případě Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 %.", "question": "Proč je Venuśe označována jako \" sesterská planeta \" Země ?", "answers": ["velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana - 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Přiložený obrázek je nejrozšířenější podobizna básníka. Vznikla až nějaký čas po jeho smrti. Když tuto podobiznou ukázali jeho bývalé partnerce Eleonoře Šomkové, odpověděla, že takhle Mácha nevypadal. Narodil se jako Ignác Mácha v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi). Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769-1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781-1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal (1812-1871).", "question": "Kde se narodil Mácha ?", "answers": ["Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla"]}
{"title": "Projekt GNU", "context": "Projekt GNU je projekt zaměřený na svobodný software, inspirovaný operačními systémy unixového typu. Původní cíl byl vyvinout operační systém se svobodnou licencí, který však neobsahuje žádný kód původního UNIXu. Jeho jméno je rekurzivní zkratka pro GNU's Not Unix (česky GNU Není Unix). Projekt GNU založil v roce 1983 programátor Richard Stallman, vlastní softwarový vývoj začal o rok později. Cílem projektu bylo vytvořit kompletní svobodný operační systém. To se podařilo naplnit v roce 1992, kdy byla poslední chybějící součást, jádro (kernel), doplněna nezávisle vytvořeným svobodným jádrem Linux. Ačkoliv se takovému systému často říká Linux, přesnější pojmenování je GNU/Linux. Operační systém GNU totiž může používat i jiná jádra, např. jádro Hurd (systém se pak nazývá GNU/Hurd) vyvíjené v rámci projektu GNU nebo jádro Solaris vyvinuté společností Sun Microsystems (Nexenta) a další. Dnes řídí chod GNU Projektu Free Software Foundation. Organizace GNU je autorem licencí GPL a GFDL, které mohou používat i jiní autoři softwaru a dokumentace. Například Wikipedie používala právě licenci GFDL (než přešla na licenci CC-BY-SA). Další z licencí GNU je LGPL, původně chápaná jako knihovní licence, která umožňuje využití i v softwaru, který není svobodný. Dnes GNU používání této licence obecně nedoporučuje (... prosíme, uvažte, zda licenci LGPL nenahradit GPL). Slovo \"gnu\" v angličtině znamená též \"pakůň\", proto byl pakůň vybrán maskotem projektu GNU. == Počátky == Když GNU projekt odstartoval, existoval pouze textový editor Emacs s funkcionálním programovacím jazykem Lisp pro psaní příkazů editoru, debugger, yaac kompatibilní generátor syntaktických analyzátorů a linker (sestavovací program). Aby se GNU systém mohl stát svobodným softwarem, bylo potřeba vyvinout vlastní překladač jazyka C a další nástroje. V červnu 1987 se nashromáždily jednotlivé části projektu a byl vyvinut svobodný software pro assembler, téměř byl dokončen překladač pro jazyk C (GCC), textový editor (GNU Emacs) a různé unixové nástroje (jako ls, grep, awk, make a ld).", "question": "Kdy byl založen projekt GNU?", "answers": ["1983"]}
{"title": "Ocas", "context": "Ocas (latinsky cauda) je podlouhlá končetina, která se nachází u některých živočichů na zadním konci jejich těla. Tzv. pravý ocas je ocas strunatců, do kterého nezasahuje trávicí trubice (nachází se celý až za řitním otvorem, je tedy postanální). U člověka je však zakrnělý a zbývá z něj jen kostrč. Šířeji tento termín označuje veškeré ohebné přívěsky připojené k trupu. == Funkce == Ocas jako orgán slouží k mnohým účelům. U ovcí se v něm skladují tukové zásoby. U kopytníků, jako je například tur, slouží k odhánění obtížného hmyzu. U bobrů slouží k pohybu ve vodním prostředí. Chápani na ocase mají výběžek, díky němuž se s ocasem mohou velmi dobře zachytávat na větvích v korunách stromů. I další savci žijícím v korunách stromů využívají ocasu k pohybu, ale zejména jako kormidlo při skákání ze stromu na strom. Ocasy veverek jsou tak huňaté, že zachytávají vzduch a prodlužují skok. Také u klokanů slouží ocas k pohybu - pomáhá jako pružina při skákání.Někteří živočichové jsou schopni odvrhnout ocas čili provést tzv. kaudální autotomii. Odvrhnout ocas jsou v případě nebezpečí schopny konkrétně mnozí ocasatí obojživelníci, haterie novozélandská, někteří ještěři, amfisbény, ale i několik hadů, a dokonce někteří hlodavci.Pokud ocas ztratil funkci, obvykle zakrňuje (stává se z něj rudiment, např. u člověka kostrč). Dalším příkladem jsou lenochodi a koaly. Ti se sice pohybují v korunách stromů, ale neskáčou a pohybují se v korunách velice obezřetně. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu ocas ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo ocas ve Wikislovníku", "question": "Jak se jmenuje podlouhlá končetina, která se nachází u některých živočichů na zadním konci jejich těla?", "answers": ["Ocas"]}
{"title": "Joule", "context": "Joule [džaul] (značka J) je jednotka práce a energie. V soustavě SI patří joule mezi odvozené jednotky, ze základních jednotek je odvozen vztahem: J = kg · m2 · s-2 (též N · m), kde kg je kilogram, m je metr, s je sekunda, N je newton 1 Joule je definován jako práce, kterou koná síla 1 N působící po dráze 1 m ve směru pohybu. Jednotka joule byla pojmenována na počest anglického fyzika Jamese P. Joulea. K zapamatování základních jednotek, ze kterých je složena, lze využít rovnici [[E = m c2]] (E je energie v joulech, m hmotnost v kilogramech, c rychlost světla v metrech za sekundu). Protože jednotka 1 joule je relativně malá, používají se v praxi její násobky (kilojoule, megajoule, gigajoule, terajoule), případně se používají jednotky odvozené z jednotky výkonu (1 Watt) - například kilowatthodina (kWh). Samotné jednotce joule je pak ekvivalentní wattsekunda. Přepočty joule na kWh: 1 J = 2,778×10-7 kWh 1 J = 1 Ws 1 kWh = 3 600 000 J = 3,6 MJ = 1,343 hph (horse power hour - hodin koňské síly) Starší jednotky energie jsou kalorie (značka cal) a erg. Pro malé energie na atomární úrovni se používá též jednotka elektronvolt (značka eV). 1 cal = 4,187 J 1 kcal = 1000 Cal = 4187 J (energie nutná za standardních podmínek k ohřátí 1 kg vody o 1 °C. ) 1 erg = 10-7 J 1 eV = 1,602×10-19 J V souvislosti se spotřebou energie se občas vyskytuje i jednotka zvaná ekvivalent tuny ropy (Ton of Oil Equivalent - TOE nebo toe). Odpovídá energii získané z jedné tuny ropy. Řidčeji se objevují jednotky jako ekvivalent barelu ropy (Barrel of oil equivalent - BOE). Další zavedené jednotky jsou BTU (British Thermal Unit - britská tepelná jednotka), therm a tTNT (tuna trinitrotoluenu). 1 J = 2,39×10-11 TOE 1 TOE = 41,868×109 J 1 BOE = 0,146 TOE ≈ 6,113×109 J 1 BTU = 1055 J 1 therm = 105 MJ ≈ 1 000 000 BTU 1 tTNT = 4,187×109 J ≈ 1 Gcal Slovníkové heslo joule ve Wikislovníku", "question": "Po kterém fyzikovi je pojmenovaná jednotka joule?", "answers": ["Jamese P. Joulea"]}
{"title": "První vláda Marka Rutteho", "context": "První vláda Marka Rutteho byla od 14. října 2010 do 5. listopadu 2012 nizozemská menšinová koaliční vláda dvou politických stran – Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD, 31 mandátů) a Křesťanskodemokratické výzvy (CDA, 21 mandátů) v čele s Markem Ruttem za podpory Strany pro svobodu (PVV, 24 mandátů), která se vlády přímo neúčastní. Jmenována byla královnou Beatrix 14. října 2010. Její složení vzešlo z výsledku parlamentních voleb, které se uskutečnily 9. června 2010. Navázala na čtvrtý kabinet Jana Petera Balkenendeho. Díky podpoře PVV vláda disponovala v parlamentu těsnou většinou až do 20. března 2012, kdy PVV opustil poslanec Hero Brinkman. Ačkoli Brinkman prohlásil, že bude vládu podporovat i nadále jako nezávislý, PVV odvolala svou podporu vládě 21. dubna 2012, když selhala jednání o nových úsporných opatřeních. Tím byla zahájena cesta k předčasným volbám, po nichž byla vláda nahrazena druhou vládou Marka Rutteho. == Složení vlády == Vláda je tvořena dvanácti ministry a osmi státními sekretáři (tzv. náměstci ministrů neboli mladší ministři). Posty jsou rozděleny paritně, VVD i CDA obsadily po šesti ministrech a čtyřech státních sekretářích. Stranický lídr VVD Mark Rutte je předsedou vlády, stranický lídr CDA Maxime Verhagen pak obsadil křeslo místopředsedy vlády a ministra. === Členové vlády === == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rutte cabinet na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu První vláda Marka Rutteho ve Wikimedia Commons (nizozemsky) Nizozoemská vláda na oficiální stránce", "question": "Od kdy byla první vláda Marka Rutteho?", "answers": ["od 14. října 2010"]}
{"title": "Srdce", "context": "Při úplném uzávěru tepny dojde k infarktu myokardu. Je to velmi vážný stav, který může vyústit až do srdeční zástavy. Jakmile dojde k odumření srdeční svaloviny, je to nevratný stav, protože srdce se dokáže hojit jen vazivovou jizvou. == Velikost srdce a jeho uložení == U dospělého člověka je srdce asi 12 cm dlouhé a 8–9 cm široké. Hmotnost srdce se liší podle pohlaví, u muže se pohybuje kolem 280-340 g, u žen kolem 230-280 gramů. Průměrně srdce udělá okolo 100 000 úderů každý den. Srdeční základna leží pod pátým až sedmým hrudním obratlem, hrot zasahuje do pátého mezižebří. === U domácích savců === === U dinosaurů === Velcí sauropodní dinosauři jako byl Giraffatitan měli obří srdce, jejichž hmotnost zřejmě dosahovala až kolem 200 kg a průměr kolem 1,5 metru. Objem krve v těle u těchto dinosaurů mohl dosahovat až kolem 3000 litrů. U známého teropoda rodu Tyrannosaurus zase srdce dosahovalo velikosti mikrovlnné trouby (asi 75 x 50 cm) a bylo tak zhruba 100 - 150krát větší než lidské srdce. == Práce srdce == Srdeční cyklus se rozpadá do dvou hlavních fází: Systola je koordinovaný stah srdeční svaloviny síní nebo komor Diastola je uvolnění (relaxace) srdečního svaluPři diastole síní (za současné systoly komor) přitéká do pravé síně oběma dutými žilami krev z velkého tělního oběhu, zatímco do levé síně přitéká krev z plicních žil.", "question": "Kolik úderů průměrně vykoná lidské srdce za jeden den?", "answers": ["okolo 100 000"]}
{"title": "Aragorn", "context": "Aragorn je literární hrdina z knižní trilogie Johna Ronalda Reuela Tolkiena Pán prstenů. Ve filmové trilogii Petera Jacksona jej ztvárnil americký herec Viggo Mortensen. == Život == Aragorn se narodil 1. března 2931 Třetího věku a je synem Arathorna II. a Gilraen. Aragorn byl po obou rodičích potomkem králů Isildura a Elendila. Přes ně pak prvního krále Númenoru Elrose Tar-Minyatura a skrze něj pak i všech Tří vládnoucích rodů Edain i Eldar. Prostřednictvím ženy krále Thingola Melian i božského řádu Maiar. Aragornův otec zemřel, když byly chlapci pouhé dva roky, načež se Aragorn se svou matkou uchýlil do Roklinky. Aragorn byl nazván Estel (sindarský výraz pro \"naději\") a vyrůstal zde až do r. 2951. V té době mu Elrond prozradil jeho pravou totožnost a daroval mu úlomky Narsilu a Barahirův prsten. Aragorn odmítl Žezlo Annúmiasu, dokud nedospěje k právu držet je. Zhruba v té době se také zamiloval do Elrondovy dcery Arwen. Od té doby žil Aragorn s Hraničáři v divočině a střežil hranice Kraje a mír v Eriadoru.", "question": "Kdo hrál ve filmech Pán Prstenů postavu Aragorna ?", "answers": ["Viggo Mortensen"]}
{"title": "Strašilky", "context": "Strašilky (Phasmatodea) jsou řád tropického hmyzu bizarního zjevu. Mohou vypadat jako větvička, starý list nebo kus kůry a dokonale tak splývat s prostředím. Jedná se o výlučně býložravý hmyz. Vyskytují se ve všech tropických a subtropických oblastech, převážně ve vlhčích lesních biomech. Nejvíce druhů žije v jihovýchodní Asii a Malajsii (Indomalajská oblast). Některé druhy osídlily i teplejší části mírného pásu, hlavně na jižní polokouli. Například některé druhy, zavlečené z Nového Zélandu, dokáží přežívat v jihozápadní Anglii. V Evropě jsou původní druhy pakobylek Bacillus rossius a Clonopsis gallica, které žijí ve Středozemí. Většina strašilek je větších než 50 mm, ale najdou se i druhy, které dorůstají až do velikostí větších než 250 mm, výjimečně i přes 600 mm. Mnoho druhů strašilek ztratilo schopnost létat, jejich křídla jsou zkrácená či zcela zakrnělá. Většinou mohou létat samci a samice nikoliv, ale u některých druhů nelétají obě pohlaví. Naproti tomu existují i druhy s letuschopnými samicemi. Strašilky jsou morfologicky velmi variabilní. Dají se rozdělit do tří typů: typ hůlkovitý nebo větévkovitý, často neobyčejně úzký, štíhlý a dlouhonohý - tyto typy označujeme obecně jako pakobylky, druhý typ je kratší a robustnější, přičemž tělo je pokryto trny nebo jinými výrůstky, někdy i neobvykle velikými a mohutnými, tyto typy se označují jako strašilky v užším slova smyslu, třetí typ připomíná jak zbarvením, tak i tvarem list, přičemž celek je neobyčejně mimetický – takové druhy obecně označujeme jako lupenitky. České označení \"lupenitky\" se kryje s taxonomickým, tedy označuje přesně danou čeleď Phylliidae, respektive podčeleď Phylliinae (podle použitého systému). Naproti tomu označení \"pakobylka\" a \"strašilka\" (v užším smyslu) se vůbec nekryje s taxonomickým systémem, ale popisuje pouze vzhled (navíc názor na to, co je ještě strašilka a co už pakobylka se může subjektivně různit). Prvotním ochranným mechanismem strašilek je jejich kryptické zbarvení a tvar těla, díky kterému splývají s prostředím, v němž žijí. Tento efekt často ještě umocňují svým chováním. Většina druhů pakobylek (vypadají jako větvičky) přikládá přední nohy k sobě natažené v ose těla, čímž opticky prodlouží \"větvičku\", za kterou se vydávají. Mnoho druhů strašilek se při pohybu pohupuje a napodobuje tak větvičku nebo list ve větru. Čerstvě vylíhlé nymfy některých druhů (například strašilka australská) se podobají vzhledem i způsobem chůze mravencům, starší nymfy i dospělci strašilky australské připomínají zase štíry (svým zvednutým zatočeným zadečkem).", "question": "Je strašilka býložravá?", "answers": ["Jedná se o výlučně býložravý hmyz."]}
{"title": "Argentina", "context": "Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi a mluví španělsky. Argentina je se svými 2 780 400 km2 osmou největší zemí světa, čtvrtou největší na americkém kontinentu a největší španělskojazyčnou zemí planety. Má druhou největší ekonomiku v Jižní Americe a druhou nejvyšší kvalitu života. Je členem G 20. Spolu s ostatními státy v oblasti vytváří sdružení volného obchodu Mercosur a politické společenství Unie jihoamerických národů, jež mělo být vytvářeno podle vzoru Evropské unie, v posledních letech však uvízlo na mrtvém bodě. Argentina je prezidentská republika a federální stát rozdělený na 23 provincií a jedno autonomní město, Buenos Aires. Každá provincie má vlastní ústavu. Argentina si činí nárok na část Antarktidy a s Velkou Británií vede dlouhodobý spor o Falklandy (Malvíny) a Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy. Území Argentiny bylo kulturně silně ovlivněno španělskou kolonizací, která začala v 16. století, ale i následnými vlnami migrace z Evropy, obzvláště z Itálie. První státní útvar v současných hranicích se nazýval Místokrálovství Río de la Plata, vznikl roku 1776, ale byl stále územím koloniálním. V letech 1810-1818 proběhla válka za nezávislost, v níž Argentinci zvítězili. Následovala však občanská válka, takže nový stát byl ustaven až roku 1861. Následoval prudký rozvoj a na počátku 20. století byla Argentina sedmou nejbohatší zemí světa.", "question": "Je Argentina monarchií?", "answers": ["Argentina je prezidentská republika a federální stát rozdělený na 23 provincií a jedno autonomní město, Buenos Aires."]}
{"title": "Podpatek", "context": "Podpatek je část obuvi, která ji zvyšuje pod patou. Nízké podpatky jsou vhodné pro stabilní chůzi a vyskytují se, mimo jiné, na trekingových botách, dále také na pánské obuvi určené pro sportovní tanec. Dámské společenské boty mívají podpatky vysoké, tato obuv se pak podle svého tvaru, který se podobá loďce, nazývá \"lodičky\". Boty s vysokým podpatkem zdaleka nejsou moderním vynálezem a obojí, pánské i dámské, mají bohatou historii. O tom, kdy spatřily světlo světa, panují určité dohady. Ačkoli jsou boty s vysokým podpatkem vyobrazeny již na staroegyptských nástěnných malbách v hrobkách a v chrámech, nejstarší dochované záznamy o mužích a ženách nosících boty se zvýšeným podpatkem pocházejí ze starověkého Řecka. Panuje obecný předpoklad, že boty s vysokým podpatkem se poprvé objevily na svatbě Kateřiny Medicejské s Vévodou orléanským, pozdějším králem Jindřichem II., v roce 1533. Nevěsta měla boty, které jí pro tuto příležitost zhotovili florentští ševci. Následně se tyto italské boty staly normou dámské obuvi na vévodově dvoře ve Francii.", "question": "Jak se nazývají dámské společenské boty s vysokým podpatkem?", "answers": ["lodičky"]}
{"title": "Nightwish", "context": "Nightwish byl myšlenkou Tuomase Holopainena (viz dokument End of Innocence), kterého tato věc napadla po jedné noci strávené s přáteli u táboráku. Skupina byla založena krátce poté, v červenci 1996. Holopainen sezval do kapely kytaristu Erna \"Emppu\" Vuorinena, kterého znal již od dětství a zpěvačku Tarju Turunen, která byla na škole, do které oba chodili, známá především svými úžasnými vokálními schopnostmi. Jejich styl byl tehdy založen na Tuomasových experimentech s klávesami, akustickými kytarami a Tarjiným operním zpěvem. Poté tito tři muzikanti mezi říjnem a prosincem 1996 nahráli akustické demo album, kde byly tři písně: Nightwish (podle které se skupina nazvala), The Forever Moments a Etiäinen. Prvotní myšlenkou kapely bylo dělat hudbu, která by se dala hrát při táboráku. Ovšem Tuomas se rozhodl, protože Tarjin hlas byl pro projekt jako tento moc mohutný, přidat do hudby metalové prvky. Na začátku roku 1997 se ke skupině přidal bubeník Jukka \"Julius\" Nevalainen. Tehdy byla také akustická kytara nahrazena elektrickou. V březnu se kapela zavřela do studia, aby nahrála 7 písní, včetně vylepšené verze demo-písně Etiäinen. Tyto songy byly vydány na limitované edici alba Angels Fall First. V květnu toho samého roku podepsala kapela smlouvu na dvě alba s finskou nahrávací společností Spinefarm Records. Angels Fall First bylo vydáno v listopadu a dosáhlo 31. příčky ve finské hitparádě prodejnosti alb. Ještě předtím vydaný singl The Carpenter byl 3. ve finském žebříčku singlů. Kritika přijala Angels Fall First rozdílně. All Music Guide ohodnotilo album 2 body z 5 a zdroje jako The Metal Observer prohlásily, že toto jejich debutové album bylo až neuvěřitelně mdlé ve srovnání s jejich pozdější prací. Avšak na Encyclopaedia Metallum, která staví na recenzích posluchačů, dosáhlo album průměrného hodnocení 91 %. V prosinci 1997 hráli Nightwish ve svém rodném městě první koncert. Během zimy 1997-1998 hrála kapela už jen sedmkrát, protože Nevalainen a Vuorinen museli na vojnu a Tarja Turunen ještě nedokončila svá studia. V roce 1998 se ke kapele přidal baskytarista Sami Vänskä, Tuomasův dlouholetý přítel. Po natočení videa k písni The Carpenter vydala kapela album Oceanborn, následovníka Angels Fall First. Po stránce aranží a textů bylo Oceanborn propracovanější a progresivnější než jejich první album. Podle samotných členů kapely bylo album Oceanborn technicky nejnáročnější album, které natočili. Ve dvou písních se tu objevil i Tapio Wilska (bývalý člen Finntroll) – Devil & The Deep Dark Ocean, a The Pharaoh Sails to Orion. Ve finské hitparádě alb dosáhlo 5. místa.", "question": "Odehráli Nightwish svůj první koncert ve svém rodném městě?", "answers": ["V prosinci 1997 hráli Nightwish ve svém rodném městě první koncert."]}
{"title": "Paříž", "context": "Paříž (francouzsky Paris) je hlavní a zároveň největší město Francie. Je současně i správním centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z departementů (fr.: département de Paris). Je přirozeným centrem Pařížské aglomerace, která je s 552,7 miliardami € HDP (2008) hospodářsky nejaktivnější oblastí ve Francii. V Paříži sídlí vedení téměř poloviny všech francouzských společností, stejně jako kanceláře hlavních mezinárodních firem a ředitelství mnoha mezinárodních organizací jako je UNESCO, OECD nebo ICC. Paříž je proto významným světovým kulturním, obchodním i politickým centrem. Počet obyvatel města činil v roce 2008 zhruba 2,2 miliónu, v celé aglomeraci pak asi 10,3 miliónů. Město je nositelem Řádu čestné legie, Válečného kříže 1914-1918 a Řádu osvobození. Slovo Paris je ve francouzštině mužského rodu a vyslovuje se [paʀ], v angličtině [ˈ]. Původní latinské jméno města bylo Lutetia [lutecia] nebo Lutetia Parisiorum (ve francouzštině Lutè [lytɛ], v češtině Lutécie), které později ustoupilo ve prospěch jména Paříž. Název je odvozen od galského kmene Parisiů, jehož jméno může pocházet z keltsko-galského slova parios, znamenajícího \"kotel\". Ovšem tato teze není zcela jistá. Jiní autoři se domnívají, že označení kmene Parisiů pochází z keltsko-galského slova parisio, znamenajícího \"pracující muži\" nebo \"řemeslníci\". Od počátku 20. století byla Paříž známá i pod slangovým jménem Paname [panam]. Toto lidové označení se objevuje především v písních, jak dokládá např. skladba Amoureux de Paname (Zamilovaný do Panamy, tj. Paříže) Renauda Séchana z roku 1975 \"Moi, j'suis amoureux de Paname, du béton. et du macadam...\" (\"Jsem zamilovaný do Paříže, betonové a makadamové...\") nebo píseň Loin de Paname (Daleko od Panamy, tj. Paříže) použitá ve filmu Paříž 36, která byla v roce 2010 nominována na filmovou cenu Oscar.", "question": "Jak zní původní jméno města Paříž v počeštěné verzi?", "answers": ["Lutécie"]}
{"title": "Žralok bílý", "context": "Žralok bílý (Carcharodon carcharias) či velký bílý žralok, dříve často nazývaný žralok lidožravý, je žralok z čeledi lamnovití vyskytující se většinou v pobřežních vodách. Dosahuje maximální délky přes 6 metrů a hmotnosti i více než 3 tun. Pohlavně dospělý bývá až po 26 letech a dožívá se i více než 70 let, což z něj činí jednu z nejdéle žijících chrupavčitých paryb. Patří k nejrychlejším žralokům, může nakrátko zrychlit až na 56 km/h. Je považován za člověku velmi nebezpečného predátora, neboť je zodpovědný za nejvíce nevyprovokovaných útoků na lidi mezi všemi žraloky a jako takový byl dlouhodobě systematicky huben námořníky a rybáři. Jeho pronásledování ještě zesílilo po uvedení úspěšného filmu Čelisti. Ve skutečnosti tito žraloci člověka systematicky neloví, smrtelných útoků bývá v průměru jen 1,5 ročně. Živí se především mořskými rybami a savci (zvláště ploutvonožci), v menší míře i plazy a ptáky. Jeho jediným predátorem mimo člověka je kosatka dravá. Podle kritérií IUCN je veden jako zranitelný druh, který může v brzké době čelit hrozbě vyhubení. V roce 1758 dal Carl Linné velkému bílému žralokovi první vědecké pojmenování Squalus carcharias. Později změnil zoolog Andrew Smith rodové jméno na Carcharodon, což pochází z řečtiny a znamená \"roztřepený zub\". Jako druh se velký bílý žralok objevuje ve středním miocénu. Nejstarší známý fosilní nález je přibližně 16 mil. let starý, stáří druhu pak bude o něco vyšší. Fylogeneze je však poněkud nejasná a je předmětem sporů. Původně se předpokládalo, že spolu s obřím druhem Carcharodon megalodon sdíleli společného předka. Jejich zuby jsou tvarově podobné, ale megalodon dosahoval podstatně větších rozměrů (až 17 - 18 m a 59 tun) než velký bílý. Navzdory rozdílným rozměrům jsou řazeni do stejného rodu. Nová hypotéza nicméně tvrdí, že jsou příbuzní jen vzdáleně s tím, že pouze patří do stejné čeledi Lamnidae. Velmi blízkým příbuzným velkého bílého byl archaický žralok mako Isurus hastalis. Tuto teorii se zdá podporovat nález 222 zubů a 45 obratlů přechodného druhu Carcharodon hubbelli v roce 1988 a následná publikace výsledků výzkumu v roce 2012. Další hypotéza řadí megalodona do rodu Carcharocles, kam jsou řazeni další velkozubí žraloci jako např. Otodus obliquus. Ze současných druhů má bílý žralok nejblíže k žralokovi mako (Isurus oxyrinchus), žralokovi východnímu (Isurus paucus), žralokovi sleďovému (Lamna nasus) a žralokovi tichooceánskému (Lamna ditropis). Velký bílý žralok žije téměř ve všech pobřežních vodách rozličných oceánů a moří, kde se teplota vody pohybuje mezi 12 °C až 24 °C. Vyšší výskyt druhu je při pobřeží severovýchodu USA a Kalifornie, Jižní Afriky, jižní Austrálie, Japonska, některých ostrovů Oceánie, Chile a Středomoří.", "question": "Je žralok bílý býložravec ?", "answers": ["Živí se především mořskými rybami a savci (zvláště ploutvonožci), v menší míře i plazy a ptáky."]}
{"title": "William Seward Burroughs", "context": "Na sklonku svého života - ač je to k neuvěření - vydělával na svých obrazech více než na ostatních tantiémách. Ve spolupráci s dalšími osobnostmi opiátové subkultury, mj. Nickem Cavem a Tomem Waitsem publikoval v roce 1987 sbírku krátkých próz Smack my Crack, později vydanou jako mluvené album. V roce 1991 natočil režisér David Cronenberg rozpačitou filmovou adaptaci Nahého oběda, se kterou sice nebyl spokojen ani Burroughs, ani jeho příznivci, která ale přesto vzbudila další vlnu zájmu o něj. O dva roky později vstupuje Burroughs do společnosti The Illuminates of Thanateros založené v roce 1978 britskými okultisty Rayem Shervinem a Peterem Carollem, vyznavačů magie chaosu. Burroughs zemřel 2. srpna 1997 v 18:50 následkem srdečního selhání, ke kterému došlo předchozího dne, ve městě Lawrence ve státě Kansas. Duchovní cvičení tibetské školy Ňingma nad jeho tělem po čtyři dny prováděl jeho blízký přítel a básník John Giorno. 6. srpna kolem desáté hodiny se dostavili James Grauerholz a Ira Silverberg, aby připravili Burroughse na cestu do zásvětí. Do rakve mu dali osmatřicítku s pěti náboji, neboť Burroughs tvrdil, že v žádné situaci nemůže být člověk dost ozbrojen, dávku heroinu, něco marihuany, zlatou minci do kapsy, na klopu řád francouzské i americké Akademie, vycházkovou hůl s kordem uvnitř, oblíbený klobouk, červený šátek, vestu, kterou dostal od Briona Gysina, a několik dalších předmětů včetně oblíbené propisovačky. Uložen byl do rodinné hrobky v Bellefontaine Cemetry v St. Louis ve státě Missouri na 38.690310° severní šířky a 90.231720° západní délky.", "question": "Ve kterém roce se zemřel William S. Burroughs?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Grand Prix USA", "context": "Grand Prix USA je automobilový závod, který se poprvé jel v roce 1908 pod jménem American Grand Prize. V roce 1959 se stal součástí kalendáře Formule 1. Od roku 2012 se závod koná na okruhu Circuit of the Americas v Texaském Austinu, již šestém okruhu, který hostí závody F1, a šestnáctém okruhu celkem. Nejvíce vítězství, pět, vybojoval Michael Schumacher, všechny na okruhu Indianopolis. Červené podbarvení představuje závody, které nebyly součástí Mistrovství světa Formule 1. Červeně podbarvení představuje závody, které nebyly součástí Mistrovství světa Formule 1.", "question": "Ve kterém roce se jel poprvé Grand Prix USA, jeden ze závodů Formule 1?", "answers": ["1908"]}
{"title": "Luminiscence", "context": "Luminiscence je spontánní (samovolné) záření (obvykle) pevných nebo kapalných látek, které vzniká jako přebytek záření tělesa nad úrovní jeho tepelného záření v dané spektrální oblasti při dané teplotě, přitom toto záření má určitou dobu doznívání, tedy trvá i po skončení budícího účinku. Lze také říci, že luminiscence je děj, při němž záření o kratší vlnové délce (větší frekvenci) vyvolává v látce určitého složení vznik záření o delší vlnové délce (nižší frekvenci) - jakýsi \"rudý posuv\". Luminiscence u zvířat – např. u světlušek nebo medúz – se nazývá bioluminiscence. Luminiscence vzniká excitací atomu působením jiného záření, elektronů apod., a následným návratem atomu do základního stavu, čímž dojde k vyzáření fotonu. Luminiscenci látky lze tedy pozorovat po jejím ozáření jiným zdrojem záření. Pokud po odstranění zdroje ozařování látky luminiscence vymizí (v řádu nanosekund), hovoříme o fluorescenci. Pokud luminiscence přetrvává i po odstranění zdroje ozařování, jedná se o fosforescenci. Fluorescence je přechod mezi tzv. povolenými stavy atomu a tudíž jí nic nebrání ve vypouštění fotonů již za pár nanosekund. Fosforescence proti tomu je přechod tzv. zakázaný. Vzhledem k duálnímu charakteru částic a principu neurčitosti existuje jistá pravděpodobnost, že elektron překoná potenciálovou bariéru zakázaného stavu, přesune se do energeticky nižší hladiny a vyzáří foton. Tato pravděpodobnost je velice nízká a roste se zvyšujícím se časem stráveným v excitovaném stavu, proto se fosforescence projevuje i po dobu několika minut. Ve zdrojích světla se neuplatňuje jen tepelné záření, ale i děj, který označujeme jako luminiscence. Setkáváme se s ním např. u zářivek, které vyzařují světlo, ale jejich povrch je chladný. Zářivka je tvořena trubicí, v níž probíhá výboj v plynu.", "question": "Jak se nazývá luminiscence u zvířat?", "answers": ["bioluminiscence"]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Ten byl letmo zmíněn na začátku pátého dílu. Fakt, že se jeho příjmení shoduje s rodným příjmením Harryho matky (Lily Evansová, provdaná Lily Potterová), vedlo mnoho fanoušků k závěru, že Mark bude hrát významnou roli v závěrečných dílech série. Rowlingová to vyvrátila s tím, že se v příběhu pravděpodobně už ani neobjeví. Do této chvíle vyšlo o Harrym Potterovi 8 knih. Kromě jednotlivých dílů série napsala autorka pod pseudonymy další tři doplňkové publikace (Bajky barda Beedleho, Famfrpál v průběhu věků a Fantastická zvířata a kde je najít) pro britskou nadaci Comic Relief. Celkem se na celém světě prodalo okolo 450 miliónů výtisků a knihy o Harry Potterovi v ČR obsadily první místo v anketě o nejoblíbenější knihu českých čtenářů. Tato anketa probíhala v českých knihovnách a na internetu v roce 2004. Harry Potter a kámen mudrců, v originále jako Harry Potter and the Philosopher's Stone Vydání originálu: 26. červen 1997 Vydání překladu: únor 2000 Poznámka: Ve Spojených státech byl název změněn na Harry Potter and the Sorcerer's Stone, protože tamější vydavatel předpokládal, že americké děti legendu o kameni mudrců neznají. Harry Potter a tajemná komnata, v originále jako Harry Potter and the Chamber of Secrets Vydání originálu: 1998 Vydání překladu: říjen 2000 Harry Potter a vězeň z Azkabanu, v originále jako Harry Potter and the Prisoner of Azkaban Vydání originálu:. 1999 Vydání překladu: 2000 Harry Potter a Ohnivý pohár, v originále jako Harry Potter and the Goblet of Fire Vydání originálu: 2000 Vydání překladu: prosinec 2001 Harry Potter a Fénixův řád, v originále jako Harry Potter and the Order of. the Phoenix Čas děje: 1995-1996 Vydání originálu: 21. červen 2003 Vydání překladu: 29. února 2004 Harry Potter a princ dvojí krve, v originále jako Harry Potter and the Half-Blood Prince Vydání originálu:. 16. červenec 2005 Vydání překladu: 19. prosinec 2005 Harry Potter a relikvie smrti, v originále jako Harry Potter and the Deathly Hallows Vydání originálu: 21. červenec 2007 Vydání překladu: 31. leden 2008 Harry Potter.", "question": "Je první díl knih o Harrym Potterovi starší než 20 let ?", "answers": ["Vydání originálu: 26. červen 1997"]}
{"title": "Chromozom", "context": "První detailní popis chování chromozomů při jaderném a buněčném dělení pochází od německého lékaře Walthera Flemminga (1882). Že chromozomy nesou genetickou informaci, dokázal svými pokusy souvisejícími s vazbou genů u octomilky americký genetik Thomas Morgan (1910). Chromozom sestává z histonových bílkovin, které tvoří jakousi kostru, na níž se namotává molekula DNA (1,6–8,2 cm), a zároveň se podílí na různých dalších úkolech (replikace DNA, ochrana DNA, regulace replikace atd.). Tento komplex DNA a bílkovin se nazývá chromatin. V oblastech chromozomu se strukturní funkcí se ještě může vyskytovat RNA. Struktura chromatinu má několik úrovní. Základní jednotkou je nukleozom, struktura tvořená histonovými molekulami omotanými vláknem DNA (asi 80 párů bází). Vyšší strukturou je solenoid, spiralizované uspořádání nukleozomů (1 závit tvoří asi 6 nukleozomů a nese 1 200 párů bází). Solenoidy se uspořádávají do smyček, z nichž každá obsahuje okolo 50 otoček solenoidu a nese stovky tisíc párů bází. 18 smyček pravidelně uspořádaných okolo základní proteinové matrice vytváří základní segment chromozomu. Morfologie (tvarové uspořádání) těla řádně spiralizovaného chromozomu je nejlépe pozorovatelná ve stadiu metafáze nebo rané anafáze, v jiných fázích jaderného dělení je již zkreslován despiralizací (jinak též dekondezací) chromozomu. Chromozom je tedy pentlicovitý útvar tvořený zpravidla dvěma podélně orientovanými chromatidami (výjimkou jsou tzv. polyténní chromozomy), které jsou propojeny centromerou v oblasti tzv. primární konstrikce. Primární konstrikce rozděluje chromatidy na dvě ramena.", "question": "Co je základní jednotkou chromatinu?", "answers": ["nukleozom"]}
{"title": "Cholesterol", "context": "Dále pak dochází k dekarboxylaci a vznikají 2 produkty v rovnováze - isopentenyldifosfát a dimethylallylfosfát, které kondenzují a vzniká geranylfosfát. Dále syntéza prochází přes farnesyldifosfát, skvalen, 2,3-epoxyskvalen, lanosterol (který je považován za hlavní prekurzor cholesterolu) a následnými 19 kroky se ztrátou 3 methylových skupin vzniká cholesterol. Cholesterol se v těle váže na proteiny (apolipoproteiny) a tvoří s nimi lipoproteiny. Existují tři hlavní třídy lipoproteinů podle hustoty: vysokodenzitní lipoprotein (HDL) – tvoří jej shluky velikosti zhruba 10 nm obsahující převážně apolipoprotein A1 uvolňující cholesterol do jater, vysoký podíl cholesterolu v séru vázaný v HDL je známkou dobré schopnosti vyloučit nadbytečný cholesterol z. organismu nízkodenzitní lipoprotein (LDL) – vzniká v játrech (velikost okolo 20 nm), obsahují apolipoprotein B odpovědný za ukládání cholesterolu, hlavně ve VLDL jako důsledek štěpení jejich triglyceridů, vážou se na membránový receptor velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL) – lipoprotein (velikosti 30 až 80 nm) o velmi nízké hustotě, syntetizuje se v játrech a část ve střevech, má velký náklad TG (triglyceridů) a nejmenší množství apolipoproteinů. Podle vzniku se rozlišuje cholesterol: exogenní – vnější (čili z potravy) endogenní – vnitřní (ten si tělo vyrábí samo) Doporučená hladina celkového cholesterolu (cholesterolemie) v krvi je do 5,00 mmol/l (milimolů na litr). Hladina od 5,01 do 6,5 mmol/l je označována za zvýšenou. Lidé s touto hladinou cholesterolu by si měli více všímat svého jídelníčku a upravit svůj životní styl. Nad 6,5 mmol/l je hladina označována jako riziková. Lidem s takto vysokým cholesterolem hrozí větší riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění, proto by měli být v péči lékaře. V případě zvýšené hodnoty je důležité znát nejen svůj celkový cholesterol, ale také hladinu \"hodného\" HDL a \"zlého\" LDL cholesterolu v krvi. Zvýšená hladina LDL cholesterolu (nad 3 mmol/l) totiž způsobuje usazování nadbytečného cholesterolu v cévních stěnách, kde tvoří sklerotické pláty. Tím cévy ztrácejí pružnost a zužuje se prostor pro průtok krve. HDL cholesterol má naopak ochrannou funkci, neboť krev zbavuje nadbytečného cholesterolu (odvádí ho zpět do jater, kde je metabolizován). Ovšem jeho přínos není jednoznačný. Při zvýšené hladině cholesterolu je třeba upravit životosprávu a dodržováním zásad zdravého životního stylu se snažit o její snížení. Častým mýtem je přesvědčení, že je třeba hlídat pouze příjem cholesterolu. Denně bychom proto měli ve stravě přijmout max. 300 mg cholesterolu, v případě, že máme zvýšenou hladinu cholesterolu pak maximálně 200 mg denně. Ještě důležitější je ale zaměřit se na složení tuků, protože nevhodné tuky ovlivňují hladinu LDL cholesterolu v krvi.", "question": "Jaké onemocnění hrozí lidem s rizikovou hladinou cholesterolu?", "answers": ["srdečně-cévních"]}
{"title": "Master's Hammer", "context": "Kapela ovlivnila i ranou norskou black metalovou scénu; norský hudebník Fenriz z Darkthrone poznamenal k první desce Ritual., že je to \"první norské black metalové album\", ačkoli (Master's Hammer) jsou z Československa. František Štorm - zpěv/kytara/baskytara/syntezátor Honza Přibyl - bicí Tomáš Kohout (Necrocock) Silenthell - tympány Miroslav Valenta Ferenc Fečo Míla Křovina Ulric For Bathory (Milan Fibiger) Carles R. Apron The Ritual. Murder (demo, 1987) Finished (demo, 1988) The Mass (demo, 1989) The Fall of Idol (demo, 1990) Jilemnický okultista (demo, 1992). Ritual. (1991) Jilemnický okultista (1992) Šlágry (1995) Mantras (2009) Vracejte konve na místo. (2012) Vagus Vetus (2014) Formulæ (2016. ) Klavierstück (EP, 1991) Master's Hammer (singl, 2012) Ritual / The Jilemnice Occultist (2001) Demo Collection #1: The Ritual Murder / Live in Zbraslav (. 2003) Demo Collection #2: Finished / The Mass (2003) Demo Collection #3: The Fall of Idol / Jilemnický okultista (2003) Demos (2013) Live in Zbraslav 18.5.1989 (1989) Master's Hammer / Blackosh (2013) - split s Blackosh Master's Hammer / Blackosh (2014) - split s Blackosh", "question": "V jakém roce vyšlo album Ritual?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Metro v Dubaji", "context": "Jsou plánovány i další linky, Fialová (49 km, 8 stanic) a Modrá (47 km). Související informace naleznete také v článku Tramvajová doprava v Dubaji. Součástí rozvojového plánu RTA je kromě 4 linek metra o celkové délce 318 km také 7 tramvajových linek o celkové délce 270 km, 90 tras autobusů o délce 2500 km a 5 nových vodních cest o délce 210 km. Záměrem je zvýšit podíl veřejné dopravy v Dubaji do roku 2020 z původních 6 % na 30 %. Ve dnech 10. až 14. dubna se má v Dubaji konat 59. kongres UITP spojený s výstavou o městské dopravě. Metro je automatické, soupravy nemají strojvedoucího. Napájeny jsou z třetí kolejnice. Provozovány jsou pětivozové jednotky od japonského výrobce Kinki Sharyo, kterých má být do celé sítě dodáno 87. Jednotky mají kapacitu 643 míst a jsou rozděleny do tří tříd – luxusní (Gold), ženské+dětské a ekonomické (Silver). Velká okna umožňují rozhled do města. Vlaky mají maximální rychlost 90 km/h. Interval na Červené lince je desetiminutový, u stanic jsou terminály návazné autobusové dopravy, parkoviště P+R a stanoviště taxislužby. Dekorativní osvětlení v přestupní stanici mezi zelenou a červenou linkou Burjuman a ve stanici Al Rigga navrhla česká firma Lasvit. Pasažéři si mohou vybrat mezi dvěma třídami - zlatá (první) a stříbrná (druhá). V metru je vyhrazený také vagón pro ženy a děti. Všechny stanice i vozy metra jsou klimatizované. Pokud máte místní telefonní číslo, připojíte se ve stanicích a často i mezi nimi k Wi-Fi síti. Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Dubaji ve Wikimedia Commons Galerie Metro v Dubaji ve Wikimedia Commons RTA Portal, Roads & Transport Authority, Government of Dubai (arabsky, anglicky) Informace na stránkách UrbanRail.net. (včetně mapy, anglicky) UITP vítá první linku metra v Dubaji, místě příštího kongresu UITP 2011, BUSportál.cz, 11. 9. 2009 Skúška metra v Dubaji, BUSportál.sk, 10. 9. 2009 (fotografie) Fantastické lustry v unikátním metru v Dubaji vytvořili Češi, iDnes.cz, 3. 11. 2009", "question": "Jaké je největší město v Spojených arabských emirátech?", "answers": ["Dubaji"]}
{"title": "Osobní počítač", "context": "V jejích počátcích byly používány jednoúlohové operační systémy DOS (MS-DOS, DR-DOS a další, dnes též FreeDOS), které byly většinou nahrazeny víceúlohovými operačními systémy. Současnými nejrozšířenějšími operačními systémy na osobních počítačích jsou systémy Microsoft Windows a v menším rozsahu pak také unixové systémy Apple macOS a Linux. == Historie == Pojem byl používán již v průběhu 70. let 20. století, kdy společnost Apple a řada dalších uvedly první osmibitové osobní počítače na trh. Je ale obecně velmi málo známo, že systémy technologicky velmi podobné tehdejším prvním mikropočítačům Apple již tehdy vyráběly i jiné společnosti, kupř. společnost Hewlett-Packard či Texas Instrument a další. Jako další zlomové datum je uváděno datum kdesi v lednu 1977, kdy vyšlo první číslo Personal Computing Magazine. Ale teprve s uvedením počítače IBM PC (IBM 5150) na trh v srpnu 1981 se ustálilo označení PC (nebo Personal computer) pro počítač s procesorem Intel x86 kompatibilní (tj. vnitřní architekturou a tím i komponentami a programovým vybavením slučitelný) s tímto modelem. Zde je nutno podotknout, že vývoj v oblasti výpočetní techniky v té době probíhal velmi překotným ba až hektickým způsobem a to, že se právě tato počítačová platforma nakonec mnohem později stala de facto průmyslovým standardem bylo dáno shodou příznivých náhod a vynikající marketingovou prací zainteresovaných firem. V této době nebylo ještě vůbec jasné, kterým směrem půjde vývoj, systémy firmy Apple byly v mnoha ohledech technicky dokonalejší než IBM PC. Zásadní roli zde však sehrál fakt, že firma IBM zvolila otevřenou politiku, která umožnila třetím výrobcům vyrábět komponenty pro PC. Politika drahého značkového výrobku, kterou razila firma Apple nakonec neuspěla, protože díky obrovské konkurenci uvnitř trhu komponent pro potomky IBM PC, začaly nakonec její výrobky zaostávat i po technické stránce. V přeneseném slova smyslu je srdcem počítače procesor, respektive mikroprocesor (odtud pak pochází název mikropočítač).", "question": "Jaká je skratka pro osobní počítač?", "answers": ["PC"]}
{"title": "Oscar", "context": "Kuriozitou je ovšem Umělec, nejlepší film roku 2011, který vzdává hold němému filmu a jako takový je též koncipován. Nejvíce Oscarů (11) proměnily tři filmy: Ben-Hur (1960), Titanic (1998) a Pán prstenů: Návrat krále (2003). Pán prstenů: Návrat krále měl současně největší úspěšnost, neboť získal cenu v každé kategorii, ve které byl nominován. Naopak, největší smolař co se proměňování oscarových nominací týče, jsou zvukař Kevin O'Connell (20 neproměněných nominací) a hudebník Victor Young (21 nominací). Nejvíce nominací (14) měly filmy All about Eve (1950) a Titanic (1998). Pouze tři filmy získaly pětici Oscarů v nejuznávanějších kategoriích (též zvanou Big Five - nejlepší film, režisér, herec, herečka, scénář). Byly to: Stalo se jedné noci (1934), Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), Mlčení jehňátek (1991) Nejvíce Oscarů získal za své filmy (Sněhurka a sedm trpaslíků, Mickey Mouse, ...) Walt Disney celkem - 22, z toho mezi lety 1931/1932 až 1939 osm sošek v řadě (s ostatními kategoriemi deset), čímž drží další rekord. Mimo to, mezi lety 1950 a 1954 získal další čtyři Oscary v řadě za čtyři krátké filmy a v letech 1953-1954 dva Oscary dokumentární filmy The Living Desert a The Vanishing Prairie. V historii předávání cen byl nejvícekrát nominován právě Walt Disney (59×), z žijících osobností pak skladatel filmové hudby John Williams (48×). Dvěma hercům a dvěma herečkám se podařilo získat Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli dvakrát po sobě. Z hereček to byly Luise Rainerová (1936-1937) a Katharine Hepburnová (1967-1968), z herců Spencer Tracy (1937-1938) a Tom Hanks (1993-1994). Žena, která získala nejvíce Oscarů, je kostýmní výtvarnice Edit Head - odnesla si jich 8, nominací měla dokonce 35. Nejvíce Oscarů za nejlepší makeup - celkem 7 - získal Rick Baker. V roce 1969 se poprvé a zatím naposled stala remíza, při které Oscara za nejlepší herečku získaly herečky Katharine Hepburnová a Barbra Streisandová. Katharine Hepburnová je nejúspěšnější herečka - získala 4 Oscary, všechny za nejlepší herečku v hlavní roli. Nejvíce Oscarů za režii získal John Ford - čtyři.", "question": "Kdo získal za své filmy nejvíce Oscarů?", "answers": ["Walt Disney"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Nejen mezi \"Hradem\" a jeho protivníky, jak dokládají četné vládní a volební krize. Zájmy nových i starých zájmových skupin prorůstaly se zájmy četných úředníků státní správy a policie převzatých z dob monarchie. Za starých dob narostlá administrativa, sloužící ze značné části \"místodržení\" a lokálním mocenským zájmům, se teprve pozvolna začala přeměňovat. Masarykovi a jeho spojencům v československé politice se nepodařilo prosadit rozluku církve a státu, neboť odpor konzervativních katolických kruhů proti oslabení jejich vlivu byl příliš silný. Na výtku spisovatele Emila Ludwiga, že Masaryk jako prezident málo \"socializuje\", T. G. Masaryk reagoval: \"Stát nemá tolik peněz, aby mohl firmy od jednotlivců vykupovat.\" (E. Ludwig: Duch a čin.) Nepodařilo se vyřešit národnostní problémy ČSR v duchu federativního uspořádání podle švýcarského vzoru. Prosadila se centralistická koncepce podle francouzského vzoru, která vedla k částečné diskriminaci národnostních menšin v Československu (německé, maďarské a polské) a k tzv. \"čechoslovakismu\". Tím byla oslabena pozice předválečné ČSR vůči rostoucímu vlivu nacistického Německa i dalších expanzivních sousedů (Maďarsko, Polsko) na československém území. Velmi dobré podmínky měli naopak ruští imigranti, kteří většinou patřili ke špičkové inteligenci. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo zákonem č. 232/1935 Sb. z 21. prosince 1935. Celkem sedmnáctkrát byl Masaryk navržen na Nobelovu cenu míru. Po Masarykovi je pojmenován řád Tomáše Garrigua Masaryka, jedno ze státních vyznamenání České republiky a bývalého Československa. Zasadil se o založení brněnské Masarykovy univerzity, která byla po něm pojmenována již v roce 1919. Roku 1997 vydala americká skupina Faith No More album Album of the Year s fotografií Masaryka na obalu. Jméno Tomáše Garrigua Masaryka nese celá řada ulic a náměstí v České republice i v zahraničí. V seriálu Gottwald (1986) hrál Masaryka Gustav Opočenský, ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1990) Svatopluk Beneš. V seriálu České století (2013) jej ztvárnil Martin Huba, v televizním filmu Zločin v Polné (2016) Karel Roden. (stručný přehled) 1872 – maturita ve Vídni, zápis na fakultu filosofickou Vídeňské univerzity.", "question": "Kdo byl první prezident Československé republiky?", "answers": ["Tomáš Garrigue Masaryk"]}
{"title": "Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Funkční období děkana je čtyřleté a stejná osoba může být děkanem nejvýše dvakrát v řadě. Děkan jmenuje a odvolává proděkany a rozhoduje o jejich činnosti a počtu. == Symboly fakulty == === Logo a barva === Znak fakulty obsahuje symboly hospodářství, obchodu a správy. Ve středu znaku je Merkurova hůl, nazývaná Caduceus. Okolo ní se obtáčejí dva hadi. Merkur, římský bůh, byl patronem obchodu, obchodníků a cest. Hůl s hady kříží maršálská hůl, která symbolizuje řízení a správu světských věcí. Dominantou loga je průčelí antického chrámu. Jeho význam může být různý – jako znak vzdělanosti podle symbolu chrámu Athény, nebo jako symbol instituce, nebo jako symbol ekonomické vědy obecně. Barva fakulty byla hnědá (Pantone 1815 C).Od roku 2018 fakulta užívá nové logo dle nového vizuálního stylu Masarykovy univerzity vytvořeným studiem Najbrt. Barvou fakulty se tak stala růžová (Pantone 226 C/U). Zároveň s přijetím nového loga fakulta změnila svou zkratku na ECON MUNI. === Insignie === Ekonomicko-správní fakulta používá při významných událostech, jako jsou slavnostní promoce, insignie. Na své medaili má portrét prvního rektora Masarykovy univerzity Karla Engliše. Na své druhé straně je motto \"Výkonnost, hospodárnost, solidnost\". Hlavici žezla tvoří motiv okřídlené přilby. Návrh řetězu i žezla vytvořil sochař Michal Vitanovský. Žezlo podle návrhu Vitanovského zhotovil sochař Pavel Filip. Své insignie užívá fakulta od listopadu 1995. == Katedry == Katedra ekonomie Katedra financí Katedra podnikového hospodářství Katedra regionální ekonomie a správy Katedra veřejné ekonomie", "question": "Jaká je fakultní barva Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity ?", "answers": ["růžová"]}
{"title": "Mikroprocesor", "context": "Výchozí návrh mikroprocesoru ve světě vesmírného letu byl RCA 1802 od Radio Corporation of America (též známy jako CDP1802, RCA COSMAC), který NASA použila v programu vesmírných sond Voyager a Viking v sedmdesátých letech a na palubě sondy Galileo na Jupiter (1989-1995). CDP1802 byl použit proto, že má velmi nízkou spotřebu a protože jeho výrobní proces zajišťoval lepší ochranu proti kosmickému záření a elektrostatickým výbojům než jakýkoli jiný procesor té doby; proto se o 1802 hovoří jako o prvním procesoru se zvýšenou odolností vůči radiaci. CPU se v současné době dělí podle podporované instrukční sady jsou (podle doby zrodu) CISC, RISC, VLIW a EPIC. Mezi představitele CPU s instrukční sadou CISC patří v současnosti zejména mikroprocesory řady x86-64. Mezi představitele CPU s instrukční sadou RISC patří zejména mikroprocesory ARM, SPARC, MIPS, PowerPC a Alpha. Mezi představitele VLIW patří zejména mikroprocesory Tilera a některé GPU fy AMD. Nakonec, představitelé instrukční sady typu EPIC jsou mikroprocesory IA-64 a ev. mikroprocesory Elbrus. CPU v prvních mikroprocesorech byly 4bitové, což bylo dáno tím, že často počítaly přímo s čísly v desítkové soustavě. Brzy přišly 8bitové procesory, u nichž se zjednodušeně dá říci, že umí přímo počítat s čísly od 0 do 255, zatímco 16bitový procesor s čísly od 0 do 65535 (tj. 0 až 216-1) atd. Operace s většími čísly pak musí být rozděleny do několika kroků. Procesory se slovem 32bitů byly dlouho dostačující, ale protože kvůli návrhu dokázaly přímo adresovat jen 4 GB virtuální paměti, byly nahrazeny procesory 64bitovými. Existovaly i procesory, které měly exotické šířky slova, například 10 nebo 24 bitů (například DSP z řady Motorola 56000). V počítačích se však prosadily procesory s šířkou slova danou mocninou 2 (kvůli jednodušší manipulaci a vzájemné zaměnitelnosti jednotlivých operandů). Procesory RISC s redukovanou sadou strojových instrukcí a CISC procesory s velkým počtem strojových instrukcí.", "question": "Umí 8bitový procesor počítat s čísly od 0 do 65535 přímo?", "answers": ["Brzy přišly 8bitové procesory, u nichž se zjednodušeně dá říci, že umí přímo počítat s čísly od 0 do 255, zatímco 16bitový procesor s čísly od 0 do 65535 (tj. 0 až 216-1) atd."]}
{"title": "Vladimir Vysockij", "context": "Vladimir Semjonovič Vysockij (rusky В С В, 25. ledna 1938 Moskva – 25. července 1980 Moskva) byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947 - 1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta (William Shakespeare) nebo Galilea (Bertolt Brecht). Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech - viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Zúčastnil se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru (romance), slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah.", "question": "Kdy zemřel ruský písničkář Vladimir Vysockij?", "answers": ["25. července 1980"]}
{"title": "Rychlost", "context": "Rychlost je charakteristika pohybu, která určuje, jakým způsobem se mění poloha tělesa (hmotného bodu) v čase. Rychlost je vektorová fyzikální veličina, neboť udává jak velikost změny, tak i její směr. Pokud dva běžci závodí na stejné trati, pak se pohybují po stejné trajektorii a po skončení závodu mají za sebou také stejnou dráhu. Pokud však jeden ze závodníků doběhne do cíle dříve, nebudou pohyby obou závodníků stejné. Závodníci urazí tedy danou dráhu v rozdílném čase. Veličina charakterizující rozdíl v těchto pohybech je právě rychlost. Rozlišuje se rychlost okamžitá a průměrná. Pokud není uvedeno jinak, označuje rychlost časovou změnu polohy při mechanickém pohybu. Obecněji se rychlost používá pro označení časové změny jakéhokoliv pohybu (např. rychlost chemické reakce, rychlost společenských změn apod.). Časová změna rychlosti se nazývá zrychlení, záporné zrychlení se nazývá zpomalení; obě veličiny vyjadřuji změnu resp. přírůstek či úbytek okamžité rychlosti v nekonečně krátkém čase (jedná se o druhou derivaci dráhy podle času). == Značení == Značka: v {\\displaystyle \\mathbf {v} } , popř. v {\\displaystyle v} pro velikost rychlosti (z anglického velocity) == Jednotky == Hlavní jednotka SI: metr za sekundu, m·s−1 , m/s. Další používané jednotky: V běžné praxi (rychlost dopravních prostředků, větru apod.) se používá kilometr za hodinu, km/hod., km·h−1 (1 m·s−1 = 3,6 km·h−1), v (některých) anglicky mluvících zemích je namísto něho běžná míle za hodinu V námořní praxi a v letectví se užívá jednotka uzel (anglicky \"knot\", zkratka \"kn\" nebo \"kt\"), což je námořní míle za hodinu Vzhledem k vysokým rychlostem astronomických objektů se v astronomii někdy používá tisícinásobek hlavní jednotky SI: kilometr za sekundu. km/s. == Průměrná rychlost == Od okamžité rychlosti se průměrná rychlost liší tak, že je definována jako celková vzdálenost uražená za určitý čas. Např. pokud je vzdálenost 80 kilometrů ujetá za 1 hodinu, pak je průměrná rychlost 80 kilometrů za hodinu. Podobně, pokud je 320 kilometrů ujeto za 4 hodiny, je průměrná rychlost opět 80 kilometrů za hodinu. Pokud je vzdálenost v kilometrech (km) vydělena časem v hodinách (h), výsledkem jsou kilometry za hodinu (km/h).", "question": "Jaké dva typy rychlosti rozlišujeme?", "answers": ["okamžitá a průměrná"]}
{"title": "BORA - hansgrohe", "context": "BORA - hansgrohe je profesionální cyklistická stáj, která sídlí v německém městě Raubling. Byla založena v roce 2010 pod názvem Team NetApp, v roce 2015 se stala hlavním sponzorem firma BORA vyrábějící kuchyňská zařízení, v roce 2016 do stáje vstoupil výrobce sanitární techniky Hansgrohe. Stáj používá kola americké firmy Specialized Bicycle Components. Pro sezónu 2017 získala licenci nejvyšší kategorie UCI WorldTeam. Generálním manažerem je Ralph Denk. Za Bora-hansgrohe jezdí Jan Bárta, Leopold König, Shane Archbold, Rafał Majka nebo Rüdiger Selig, na konci roku 2016 tým posílil dvounásobný mistr světa Peter Sagan z Team Tinkoff-Saxo. == Historie názvu týmu == 2010-2012 Tým NetApp (APP) 2013-2014 Tým NetApp-Endura (TNE) 2015-2016 Bora-Argon 18 (BOA) 2017-Bora Hansgrohe (BOH) == Sezóna 2019 == == Externí odkazy == https://www.bora-hansgrohe.com/ http://www.procyclingstats.com/team.php?id=1411", "question": "Jezdí za tým Bora-hansgrohe Peter Sagan?", "answers": ["Za Bora-hansgrohe jezdí Jan Bárta, Leopold König, Shane Archbold, Rafał Majka nebo Rüdiger Selig, na konci roku 2016 tým posílil dvounásobný mistr světa Peter Sagan z Team Tinkoff-Saxo."]}
{"title": "Vražda", "context": "V právu se vraždou rozumí zločin spáchaný člověkem na jiné lidské bytosti, jenž způsobí smrt bez právního ospravedlnění (resp. v širším pojetí bez morálního ospravedlnění) a je vykonán s úmyslem zabít. Ve většině[zdroj? ] zemí se jedná o nejzávažnější zločin a bývá trestán nejvyššími dostupnými tresty. Člověk, který vraždí, se nazývá vrah, zavražděný pak oběť. Vražda může být provedená v afektu anebo naplánovaná. Výzkumem chování vrahů, motivů k vraždám vedoucím a dalšími pojmy s vraždou spojenými se z psychologického hlediska zabývá forenzní (soudní) psychologie. V obecném (římském, kontinentálním) právu je vražda definována jako protizákonné zabití jiného člověka se stavem mysli známým jako \"zlý úmysl\". První tři elementy jsou relativně přímočaré. Ovšem koncept \"zlého úmyslu\" je složitější, protože nemusí nutně znamenat předběžnou úvahu. Jako formy \"zlého úmyslu\" se rozlišují následující stavy mysli: úmysl zabít, úmysl způsobit vážnou tělesnou újmu blízkou smrti, naprostá lhostejnost vůči neopodstatněně vysokému riziku pro život člověka, nebo úmysl spáchat nebezpečný zločin (doktrína \"zločin-vražda\"). U stavu mysli (1), tedy úmyslu zabít, se uplatňuje pravidlo smrtící zbraně. Tedy pokud obviněný úmyslně použije smrtící zbraň nebo nástroj proti oběti, toto použití zakládá hypotézu úmyslu zabít. Příkladem smrtící zbraně nebo nástroje je střelná zbraň, nůž, ale i automobil, pokud je úmyslně použit ke sražení oběti. U stavu mysli (3), ..., musí zabití vzejít z takového jednání obviněného, které zahrnuje naprostou lhostejnost k lidskému životu a vědomou nedbalost ohledně bezdůvodného rizika smrti nebo vážného zranění. Příkladem je praxe v Kalifornii, kdy osoba může být obžalována a odsouzena za vraždu druhého stupně, pokud zabije jiného v případě, že řídí motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, drog nebo jiných kontrolovaných látek.", "question": "Jak se nazývá člověk který vraždí?", "answers": ["vrah"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "John Ronald Reuel Tolkien, CBE (3. ledna 1892 Bloemfontein – 2. září 1973 Bournemouth) byl anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor, nejznámější jako autor Hobita a Pána prstenů. Na Univerzitě v Oxfordu působil v letech 1925–1945 jako profesor staré angličtiny, v letech 1945–1959 pak jako profesor anglického jazyka a literatury. Byl význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré severštiny. Spolu s nejbližším přítelem C. S. Lewisem byl členem literárního diskusního klubu Inklings (\"Tušitelé\" nebo \"Inkousťata\"). 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria. Kromě Hobita, Pána prstenů, vědeckých pojednání a překladů zahrnuje Tolkienovo dílo množství textů z pozůstalosti o historii fiktivního světa Středozemě, v níž se Hobit a Pán prstenů odehrávají. Část z nich pod názvem Silmarillion uspořádal a vydal autorův syn Christopher. Tolkien pro všechny tyto příběhy používal slovo legendárium. Zbylá Tolkienova díla jsou pohádky a příběhy původně vyprávěné jeho dětem a nevztahují se přímo ke Středozemi. Pro neutuchající popularitu a vliv je Tolkien často považován za nejdůležitějšího z otců žánru moderní hrdinské fantasy. Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v Bloemfonteinu, hlavním městě Oranžského svobodného státu (dnes provincie Svobodný stát Jihoafrické republiky), Arthuru Tolkienovi, řediteli tamní bankovní pobočky, a jeho ženě Mabel Tolkienové (rozené Suffieldové). Tolkienova rodina pocházela ze Saska, ale žila v Anglii už od 18. století. Příjmení Tolkien je poangličtěnou verzí Tollkiehn (tj. německy tollkühn, \"šíleně odvážný\"). Jméno profesora Rashbolda v The Notion Club Papers (příběh z IX. svazku The History of Middle-earth) je vtipem narážejícím na tuto skutečnost, neboť v angličtině znamená totéž. O křestních jménech jeho otec Arthur 4. ledna 1892 napsal své matce: \"... Bude mít první jméno 'John' po dědečkovi, dohromady asi John Ronald Reuel. Mab chce, aby se jmenoval Ronald, a já chci zachovat Johna a Reuela...\" Tolkien měl pouze jednoho sourozence, bratra Hilaryho Arthura Reuela Tolkiena, který se narodil 17. února 1894. Ve věku tří let odcestoval do Anglie spolu s matkou, která nemohla přivyknout africkému podnebí. Nejprve bydleli u příbuzných na farmě Bag End v Worcestershire, což bylo pravděpodobně inspirací pro název Dno pytle v jeho knihách.", "question": "Na které univerzitě byl roku 1925 Tolkien jmenovaný profesorem anglosaštiny?", "answers": ["Oxfordu"]}
{"title": "Špilberk", "context": "Od 10. června 1841 do 29. května 1855 byl na Špilberku uvězněn mimo jiné vězeň č. 1042, vlastním jménem Václav Babinský. V roce 1855 pak císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil a její prostory se přeměnily na vojenská kasárna, kterými zůstaly dalších sto let. Za první světové války zde kromě vojáků byli vězněni i civilní odpůrci rakouského režimu. V prvním roce nacistické okupace Československa zde bylo vězněno několik tisíc českých vlastenců, z nichž několik také zemřelo. Německá armáda provedla v letech 1939-1941 na Špilberku rozsáhlé úpravy a vytvořila kasárna v romanticko-historizujícím duchu tehdejší velkoněmecké ideologie. V roce 1959 opustila Špilberk posádka československé armády a definitivně tak skončila jeho vojenská funkce. Následujícího roku se hrad stal sídlem Muzea města Brna. V současnosti je turistickým lákadlem a zejména v letních měsících se zde konají různé kulturní akce, hudební a divadelní festivaly, jsou odtud odpalovány ohňostroje Ignis Brunensis. S proměnami funkcí Špilberku souvisel i jeho stavební vývoj. Z původního gotického hradu 13. - 15. století se dochovalo poměrně málo, pouze v jeho východním křídle.", "question": "Kde se nachází hrad Špilberk?", "answers": ["Brna"]}
{"title": "Rozhlas", "context": "Rozhlas je telekomunikační zařízení pro jednosměrný přenos zvuku na dálku. Hovorově se rozhlas označuje slovem rádio (z lat. radius, paprsek a radiatio, záření). Rádio bylo vynalezeno v Itálii. Obvykle jako přenosové médium slouží rádiové vlny (elektromagnetické záření), jak z pozemních, tak satelitních vysílačů, ale používalo se i kovové vedení (rozhlas po drátě, místní rozhlas) a v poslední době se rozhlas šíří i pomocí internetu. Spojením rádiový či rozhlasový přijímač se obvykle označuje technické zařízení pro přijímání informací, kdežto vysílání samo se označuje slovem rozhlas. == Princip == Přenášený akustický (zvukový) signál je tvořen z poměrně nízkých kmitočtů (zhruba 30 Hz – 15 kHz), které by se jako elektromagnetické vlny nedaly vysílat a šířit. Proto se zvukový signál moduluje na podstatně vyšší kmitočty tzv. nosné vlny. Pro rozhlasové vysílání se nejčastěji užívaly kmitočty v pásmu dlouhých vln (30 – 300 kHz, vlnová délka), středních vln (300 kHz – 3 MHz) a krátkých vln (3 MHz – 30 MHz), které se z vysílací antény šíří prostorem. Na těchto pásmech se užívá amplitudová modulace, při níž se podle zvukového signálu mění amplituda (rozkmit) nosné vlny. Dlouhé vlny se šíří na velké vzdálenosti, vyžadují však velmi rozměrné a vysoké vysílací antény a velké vysílací výkony. Do pásma dlouhých vln se také vejde malý počet vysílačů, které se i na velkou vzdálenost mohou rušit. Střední vlny se šíří do vzdálenosti tisíců kilometrů a do pásma se vejde mnohem větší počet vysílačů, vysílací anténa i výkon však musí být poměrně vysoké. Střední vlny byly nejběžnějším pásmem pro příjem rozhlasu až do 60. let 20. století. Šíření krátkých vln je složitější, protože se šíří jak tzv. přímou, tak také odraženou vlnou od vrstev stratosféry. Antény i výkony mohou být poměrně malé, šíření však více závisí také na počasí. Pro rozhlasové vysílání jsou na krátkých vlnách vyhrazena oddělená pásma, která se zpravidla označují délkou vlny: 10 m (30 MHz), 15 m (20 MHz), 20 m (15 MHz), 30 m (10 MHz) nebo 40 m (7 MHz), případně i 80 a 160 m. Od poloviny 20. století se těžiště rozhlasového vysílání přesunulo na velmi krátké vlny (VKV, 30 – 300 MHz), případně ultra krátké vlny (UKV, 300 MHz – 3 GHz), které vystačí s malými anténami a vysílacími výkony, šíří se však také jen do malých vzdáleností (až stovky km).", "question": "Co je telekomunikační zařízení pro jednosměrný přenos zvuku na dálku ?", "answers": ["Rozhlas"]}
{"title": "Jihomoravský kraj", "context": "Po roce 1990 tento kraj sice ještě formálně existuje, ale už nemá správní orgány s obecnou působností, je pouze obvodem Krajského soudu Brně a některých dalších orgánů státní správy. Už prehistorické doby proslavily jižní Moravu více než jiné části dnešního Česka. Dolní Věstonice, u nichž se našly známé památky z doby lovců mamutů v čele s tzv. věstonickou Venuší, leží právě zde. Na jižní Moravě bylo jedno z center Velkomoravské říše v 8. a 9. století. Po dobytí Moravy českým knížetem Oldřichem se její jih dělil na úděl brněnský a znojemský. Ve Znojmě najdeme jednu z nejstarších rotund na území dnešní České republiky. Brno, dnešní hlavní město kraje, bylo už od 14. století sídlem moravských markrabat a zasedal zde Moravský zemský sněm, který ovšem střídavě zasedal také v Olomouci a v době svého vzniku i ve Znojmě. Jednou ze světově nejproslulejších událostí, které se na jižní Moravě udály, je také bitva tří císařů u Slavkova 2. prosince 1805, v níž francouzský císař Napoleon porazil spojená vojska rakouského císaře Františka a ruského cara Alexandra. == Hospodářství == === Průmysl === Nejvýznamnější roli v hospodářství má strojírenský průmysl. Centrem strojírenského průmyslu je Brno (První brněnská strojírna, Siemens, výroba turbín, traktorů Zetor). Další významnou oblastí strojírenského průmyslu je Blansko (ČKD Blansko Holding, Metra), Kuřim (TOS Kuřim), Boskovice (Minerva, Novibra) nebo Břeclav (OTIS Escalators). Více než stoletou tradici má v kraji i elektrotechnický průmysl (Siemens Drásov, VUES, ZPA). Potravinářský průmysl je rozmístěn hlavně na jihu a východě kraje (Brno, Znojmo, Břeclav, Mikulov).", "question": "Jaký průmysl má centrum v Brně?", "answers": ["strojírenského"]}
{"title": "Hobit", "context": "Hobiti (anglicky hobbits, sindarsky Periannath, lidskou západštinou \"Banakil\", Hobitsky \"Kudukové\", nebo také půlčíci (angl. Halflings)) jsou lidem podobné bytosti drobného vzrůstu ze Středozemě, popsané v díle britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. Hobit Bilbo Pytlík je hlavní hrdina románu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (The Hobbit Or There and Back Again, 1937). Jeho synovec Frodo Pytlík je potom jeden z hlavních hrdinů volného pokračování Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1953-4). Hobiti se vyznačují malým vzrůstem, zhruba polovičním oproti běžnému člověku (proto se jim rovněž říká půlčíci, anglicky halflings), dorůstají výšky přibližně tří až čtyř stop (90–120 cm). Jsou jen o málo menší než trpaslíci, ale mají drobnější postavy. Vzhledem ke svému vzrůstu mají velká, chlupatá chodidla s velmi tvrdou kůží, takže zpravidla chodí bosí. Největšího vzrůstu s výškou přes čtyři a půl stopy (140 cm) dosáhli hobiti Smělmír Brandorád a Peregrin Bral díky kouzelným nápojům, jimiž je pohostil ent Stromovous. Nejsou nijak zvlášť pohlední, ale působí příjemně a přátelsky. Zpravidla mají kudrnaté vlasy a téměř žádným z nich nerostou vousy. Dožívají se zpravidla kolem sta let; za plnoleté jsou považováni po dosažení 33 let věku. Hobiti nemají vlastní jazyk – přesně řečeno jejich původní jazyk nebyl nikdy zaznamenán a byl zapomenut, jeho pozůstatkem jsou hobití křestní jména, která jiné národy Středozemě nepoužívají.", "question": "Díky čemu dosáhli Smělmír Brandorád a Peregrin Bral vzrůstu přes čtyři a půl stopy?", "answers": ["díky kouzelným nápojům, jimiž je pohostil ent Stromovous"]}
{"title": "Innsbruck", "context": "Habsburský (1415–1493), římský císař Hermann Buhl (1924–1957), horolezec Leopold Josef Lotrinský (1679–1729), otec Františka I. Štěpána Lotrinského Barbara Schettová (* 1976), tenistka Anna Tyrolská (1585–1618), římská císařovna a česká královna, manželka Matyáše Habsburského Klaudie Felicitas Tyrolská (1653–1676), římská císařovna a česká královna, manželka Leopolda I. == Správní členění == Innsbruck se člení do devíti katastrálních obcí (tyto se dále dělí do menších částí). Jsou jimi: Innsbruck-střed: Altstadt, Dreiheiligen, Saggen, St. Nikolaus, Mariahilf Wilten: Mentlberg, Sieglanger, Wilten West Pradl: Pradler-Saggen Reichenau Hötting: Höttinger Au, Hötting West, Sadrach, Allerheiligen, Kranebitten Hungerburg/Hoch-Innsbruck Mühlau Amras: Roßau Arzl: Neuarzl, Olympisches Dorf Vill Igls == Klimatické poměry == Průměrná roční teplota činí 8,6 °C, průměrné roční srážky 911 mm. == Doprava == === Letecká doprava === V Innsbrucku se na západě města ve čtvrti Kranebitten nachází mezinárodní letiště. To v roce 2015 přepravilo za rok poprvé přes milion cestujících. === Silniční doprava === Město leží na dálnici A12 (Inntalautobahn), která město spojuje západním směrem se silnicí S16 Arlbergschnellstraße a východním směrem s křižovatkou Autobahndreieck Rosenheim, z které vychází dálnice do Mnichova a Salzburgu. Jižním směrem od města se nachází Brennerský průsmyk s dálnicí A13 (Brenner Autobahn). Severním směrem vede silnice B177 (Seefelder Straße) přes Zirler Berg do města Seefeld in Tirol a dále přes Mittenwald do německého Garmisch-Partenkirchen. === Železniční doprava === Innsbruck je mezinárodní železniční křižovatkou. Leží na dráze Unterinntalbahn, která je součástí Westbahn, vedoucí z Vídně přes Linec, Salzburg, Wörgl a Innsbruck do Curychu/Basileje a Bregenzu. Z Innsbruck vychází západním směrem úsek zvaný Arlbergbahn. Východním směrem jezdí po Westbahn také vlaky, které ze stanice Wörgl pokračují po trati Giselabahn ve směru Klagenfurt a Štýrský Hradec, z nichž některé pokračují do Bělehradu. Trať mezi Innsbruckem a Wörglem je jednou z nejvytíženějších v Rakousku (až 430 vlaků denně) a v současnosti probíhá v rámci výstavby koridoru TEN (Berlín - Palermo) její zečtyřkolejnění. V severojižním směru vede přes město trať Mnichov-Verona, která se z Innsbrucku na jih nazývá Brennerbahn a vede přes Brennerský průsmyk. Severním směrem vede trať Mittenwaldbahn do německého Garmisch-Partenkirchen Uzlem těchto tratí je hlavní nádraží. == Partnerská města == Aalborg, Dánsko, 1982 Freiburg im Breisgau, Německo, 1963 Grenoble, Francie, 1963", "question": "Nachází se v Innsbrucku letiště?", "answers": ["V Innsbrucku se na západě města ve čtvrti Kranebitten nachází mezinárodní letiště."]}
{"title": "Ultrafialové záření", "context": "Označení \"hluboké ultrafialové\" záření (deep ultraviolet, DUV) je používáno ve fotolitografii a technologiích používající principu laseru. === UVA === Má vlnovou délku od 315 do 400 nm. Asi 99 % UV záření, které dopadne na zemský povrch, je ze spektrální oblasti UVA. === UVB === Záření UVB má vlnovou délku v rozsahu od 280 do 315 nm. Je z převážné většiny absorbováno ozónem ve stratosféře, resp. ozónové vrstvě. Z typického slunečního záření 350–900 W/m2, které dopadá na nejvyšší vrstvy atmosféry, neproniká prakticky žádné UV záření s vlnovou délkou pod cca 295 nm; od této hranice se na zemský povrch dostává měkčí UV záření – záření UVA o vlnové délce 400 nm se na zem dostane 550 mW/m2 (z přibližně 1700 mW/m2 z horních vrstev atmosféry). Jinými slovy lze říci, že ozón a kyslík propustí na povrch Země zhruba třetinu UV záření.Záření UVB je zhoubné pro živé organismy. Jeho energie je schopná rozkládat nebo narušovat bílkoviny nebo jiné životně důležité organické sloučeniny s vážnými následky pro metabolismus postiženého jedince, nebo (je-li zasažena DNA) vedoucí ke vzniku rakoviny. Např. zvýšení intenzity UVB záření o každá 2 % může znamenat zvýšení výskytu rakoviny kůže o 3–6 %. Kromě kůže má UVB největší dopad i na oči (potažmo zrak) – takto tvrdé záření dokáže poničit až zcela spálit tyčinky a čípky, gangliové buňky a nervová zakončení v rohovce (tzv. \"sněžná slepota\"). Větší dopad má na jednobuněčné organismy, které dokáže zničit zcela (dokáže změnit strukturu molekuly DNA nesoucí genetickou informaci, vyvolat poškození funkcí organel, ovlivnit osmotický tlak nebo spustit lyzi). Proniká i vodou, ale jen do hloubky několika metrů (kde je však soustředěna většina podvodních organismů).", "question": "Jaká zkratka se používá pro ultrafialové záření?", "answers": ["UV"]}
{"title": "Severoatlantická aliance", "context": "Spojené státy, Spojené království a téměř všechny další členské státy NATO odporovaly snahám o zavedení pravidla souhlasu Rady bezpečnosti OSN s vojenskými operacemi Aliance, mezi které patřila např. operace v Srbsku v roce 1999. Nutnost souhlasu OSN požadovala Francie, Rusko a Čína. První strana tvrdila, že by to podlomilo autoritu Aliance, a poznamenala, že Rusko a Čína by útok na Jugoslávii vetovaly a stejně tak by mohly dělat i v budoucnosti, čímž by zmařily všechen potenciál a účel Aliance. Související informace naleznete také v článcích Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly a Rozhodná podpora. Teroristické útoky z 11. září 2001 přiměly NATO poprvé v historii uplatnit článek 5 Severoatlantické smlouvy. Podle něj je útok na jakéhokoli člena Aliance považován za útok proti všem. 2. října 2001 NATO potvrdilo, že zmíněné teroristické útoky pod tento článek spadají. Mezi osm oficiálních operací provedených NATO patří operace Eagle Assist (Pomoc orla; hlídání amerického vzdušného prostoru) a operace Active Endeavour (Aktivní snaha), námořní operace mající za cíl zabránit pohybu teroristů a zbraní hromadného ničení a obecně zvýšit bezpečnost námořní dopravy, která probíhá od 4. října 2001. V srpnu 2003 NATO započalo svou první operaci mimo Evropu, když převzala kontrolu nad Mezinárodními bezpečnostními podpůrnými sílami (ISAF) v Afghánistánu. ISAF měly původně za úkol zajistit Kábul a okolí proti Tálibánu a Al-Káidě, aby mohla fungovat vláda Hámida Karzaje. 13. října 2003 Rada bezpečnosti OSN jednohlasně schválila rozšíření působnosti ISAF na zbytku území Afghánistánu. K březnu 2012 v Afghánistánu působilo téměř 130 000 vojáků pod vedením NATO. Ukončení bojových operací v zemi proběhlo na konci roku 2014. V roce 2015 byla zahájena nová koaliční operace s názvem Rozhodná podpora, která má za úkol s využitím 12 500 zahraničních vojáků provádět v této zemi výcvik, poradenství a podporu afghánských ozbrojených sil. Související informace naleznete také v článku Válka v Iráku. V roce 2004 NATO započala na žádost irácké vlády výcvikovou misi v Iráku (NATO Training Mission Iraq, NTM-I), která se starala o výcvik nové irácké armády. Cílem bylo poskytnout demokraticky vedený a schopný obranný sektor.", "question": "Jakou má zkratku Severoatlantická aliance?", "answers": ["NATO"]}
{"title": "Státní ústav pro kontrolu léčiv", "context": "Věstník SÚKL je vydáván Státním ústavem pro kontrolu léčiv měsíčně již od roku 1994. Poskytuje odborné veřejnosti informace o léčivech a zdravotnických prostředcích a ze zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, zajišťuje ve Věstníku SÚKL zveřejnění vydaných rozhodnutí o registraci léčivých přípravků. Pravidelně jsou publikována opatření při závadách kvality a nežádoucích účincích léčiv, opatření při nežádoucích příhodách zdravotnických prostředků, informace o publikovaných technických normách zaměřených na zdravotnické prostředky, informace o dokumentech vydaných Evropskou lékovou agenturou, číselné údaje o stavu žádostí v SÚKL, měsíční. přehled nově schválených výrobců a distributorů léčiv v ČR, čtvrtletní přehled nově schválených lékáren, seznamy léčivých přípravků, u nichž skončí do 3 měsíců platnost rozhodnutí o registraci a seznamy, u nichž v daném měsíci skončila platnost rozhodnutí o registraci. V souladu s citovaným zákonem jsou měsíčně publikovány přehledy nově registrovaných léčivých přípravků a změn v registracích. Ve Věstníku SÚKL jsou dále publikovány všechny nové pokyny SÚKL a jejich aktuální seznam, pokud dojde k jeho obměně, čtvrtletně je zveřejňován článek o \"spotřebě\" léčiv po zpracování příslušného čtvrtletí a rovněž jsou publikovány různé informace SÚKL určené regulovaným subjektům. Od roku 2003 je zavedena farmakovigilanční rubrika Černý trojúhelník. Redakční radu Věstníku SÚKL tvoří ředitel ústavu a vedoucí pracovníci útvarů přímo řízených ředitelem ústavu. Tito pracovníci jsou odpovědni za pravidelné rubriky v souladu s jejich náplní a za příspěvky nepravidelné, jejichž publikování schvaluje redakční rada na pravidelné poradě výkonného managementu SÚKL. Státní ústav pro kontrolu léčiv vydává od roku 2009 Věstník SÚKL pouze v elektronické podobě. === Další publikace === Bulletin Farmakoterapeutické informace vychází měsíčně a jako nezávislý lékový bulletin je členem Mezinárodní společnosti lékových bulletinů (ISDB). Farmakoterapeutické informace jsou určeny především lékařům a lékárníkům. Výroční zpráva obsahuje souhrn všech informací o činnosti SÚKL. Informační zpravodaj Nežádoucí účinky léčiv má sloužit k předávání důležitých informací z farmakovigilančního systému, tedy informací o nežádoucích účincích léčiv po jejich uvedení do klinické praxe a také by měl plnit funkci nástroje zpětné vazby. Díky rozvoji mezinárodní spolupráce na poli soustavného hodnocení poměru přínosů a rizik léčiv se budete moci prostřednictvím zpravodaje setkávat s novinkami nejen z ČR, ale i Evropské unie a celého světa.", "question": "Jakou zkratku má státní ústav pro kontrolu léčiv?", "answers": ["SÚKL"]}
{"title": "STS-85", "context": "STS-85 byla mise raketoplánu Discovery. Celkem se jednalo o 86. misi raketoplánu do vesmíru a 23. pro Discovery. Cílem mise bylo vynesení kryogenního infračerveného spektrometru a teleskopu. == Posádka == Curtis Brown (4) velitel Kent Rominger (3) pilot Nancy Davisová (3) letový specialista 1 Stephen Robinson (1) letový specialista 2 Robert Curbeam (1) letový specialista 2 Bjarni Tryggvason (1) specialista pro užitečné zatížení 1, CSAV závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku STS-85 na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu STS-85 ve Wikimedia Commons (anglicky) Stránka o letu na stránkách NASA", "question": "Co bylo cílem mise STS-85?", "answers": ["vynesení kryogenního infračerveného spektrometru a teleskopu"]}
{"title": "Jazyk (lingvistika)", "context": "Znaky a gramatická pravidla jednotlivých jazyků jsou široce arbitrární, což znamená, že motivovanost spojení výrazu s obsahem může mít nejrůznější konotace ovlivněné nesčetnými okolnostmi a obsah také nemusí být motivován vůbec ničím. Interakce, které zahrnují komunikační prostředky zvířat, jsou většinou geneticky determinované. Některé druhy zvířat si dokázaly prostřednictvím sociálního učení osvojit několik druhů sebevyjádření prostřednictvím lexigramů. Podobně mnoho druhů ptáků a velryb se učí své písně imitací členů stejného druhu, ale zatímco se některá zvířata mohou naučit mnoho slov a znaků, žádné si ale nedokázalo osvojit více než čtyřleté dítě a cokoliv získaného ani vzdáleně nepřipomínalo komplexní gramatiku či lexikální rozmanitost lidského jazyka. Lidský jazyk se především liší od jakéhokoli druhu zvířecího komunikačního systému tím, že rozlišuje gramatické a sémantické kategorie jako jsou podstatná jména nebo slovesa, přítomnost, minulost a budoucnost, které mohou být užity k velmi komplexním sdělením. Také je jediným známým přirozeným jazykem, který je modálně nezávislý. To znamená, že může být použit ke komunikaci ne pouze prostřednictvím jednoho kanálu či media, ale skrze několik. Například mluvený jazyk užívá modality auditivní, znakové jazyky a zápis funguje na vizuální modalitě a Braillovo písmo rozlišuje taktilní modalitu. Jazyk je také unikátní tím, že může odkazovat na abstraktní skutečnosti a na smyšlené či hypotetické události ,stejně tak na události, které se udály v minulosti nebo se stanou v budoucnosti. Tato schopnost referovat ke skutečnostem, které se neváží na aktuální čas a prostoru, se nazývá displacement (dislokace). Některé druhy zvířecí komunikace vykazují známky dispacementu, například komunikace včel při hledání nektaru. Stupeň této vlastnosti v lidské řeči je však považován za unikátní.", "question": "Jak se nazývá systém sloužící jako základní prostředek lidské komunikace?", "answers": ["Jazyk"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "V roce 1988 Suicidal Tendencies, kteří byli předtím poctivou hardcore kapelou, vydali své první album u velké společnosti - How Will I Laugh Tomorrow If I Can't Even Smile Today? Album mělo thrashové kytarové riffy a zvuk byl celkově \"metalový\", s komplikovanější strukturou skladeb než na předcházejících albech a vzhledem ke kořenům kapely v hardcore byly skladby melodické a měly chytlavé refrény. Okolo roku 1988 už byl thrash nasycený novými kapelami, ale klasické počiny se nepřestávaly nahrávat. Třetí album Sepultury, Beneath the Remains (1989) kapele přinesl pozornost mainstreamového publika. Vio-lence vydali album Eternal Nightmare (1988), které v sobě spojuje nekompromisnost thrashových riffů s hardcorovými vokály. Progresívní album Rust in Peace (1990) se do dnešního dne považuje za nejvydařenější kousek Megadeth. Svou skladbou \"One\" z alba ...And Justice for All (1988), s extrémně komplexní strukturou skladby, Metallica položila základy progresivního metalu. Thrashové skupiny 90. let přišly s novějším, progresívnějším zvukem, zatímco tradiční thrash metal byli částečně vnímané už jen jako přežitek. Ale i z tohoto období vzniklo několik skvělých kousků, například album Night of the Stormrider (1992) od Iced Earth, které kombinovalo power metal s thrashem nebo Sacred Reich a jejich třetí deska Independent (1993).", "question": "Kolikáté je album Beneath the Remains od Sepultury ?", "answers": ["Třetí"]}
{"title": "UNESCO", "context": "Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je jedna z 15 mezistátních odborných organizací (agentur) OSN. Sídlí v Paříži. Organizace má 195 členských zemí, poslední z nich (v tomto případě autonomní území), která je v současnosti v procesu přijetí, je Palestina. Spojené státy americké, Izrael a Kanada zareagovaly pozastavením svých příspěvků této organizaci s tím, že probíhající konflikt má být řešen vyjednáváním. Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy právě skončené druhé světové války. Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě (digital divide [en]). Ústava organizace definuje tři hlavní orgány: Generální konference UNESCO Výkonná rada UNESCO Sekretariát", "question": "Jaká je zkratka Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu?", "answers": ["UNESCO"]}
{"title": "Asie", "context": "Tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře dosahuje nejvyšších hodnot v lednu v oblasti Ulánbátaru a Sibiře (103 kPa). Vzniká tlaková výše (anticyklóna) nad střední Sibiří. Naopak velká tlaková níže (cyklóna) vzniká v červenci kolem Dillí (99,5 kPa). Nejnižší lednové teploty na Sibiři mohou klesnout i pod − °C, v jižní Asii zůstávají kolem +25 °C. Rozpětí průměrných červencových teplot je od 5 do 35 stupňů. Množství srážek je ovlivněno především vysokými asijskými horstvy. Jih a jihovýchod kontinentu je extrémně vlhký, naopak ve srážkovém stínu za Himálajem leží velmi suché pouštní oblasti. Roční období v Himálaji a na jih od něj jsou ovlivňována pravidelnými monzuny. V Asii rozlišujeme tyto klimatické oblasti podle Köppena: Tundrové podnebí Boreální podnebí Stepní podnebí Mírně teplé monzunové podnebí Monzunové podnebí Podnebí tropického deštného pralesa Studené pouště Horké pouště Středomořské podnebí == Vegetace == V severní Asii (na Sibiři) jsou hlavními biotopy tundra, lesotundra a tajga. V mírném podnebném pásu najdeme listnaté opadavé lesy mírného pásu, lesostep a step, dále na jih pak polopouště a pouště. V jižní a jihovýchodní Asii pak původní společenstva spadají pod monzunové opadavé lesy a tropické deštné lesy. Velká území na Sibiři pokrývá trvale zmrzlá půda (permafrost). Dále na jih ji lze nalézt v Tibetu kvůli vysoké nadmořské výšce. Ledovce se zachovaly v nejvyšších pohořích (např. Himálaj, Pamír, Ťan-šan), ale kvůli globálnímu oteplování se zkracují. == Obyvatelstvo == Kolem roku 1900 žilo v Asii 947 milionu lidí. Od té doby počet obyvatel Asie vzrostl čtyřnásobně a v roce 2012 dosáhl 4 175 038 363 a stále stoupá. Polovinu tvoří obyvatelstvo do 20 let. V Asii žijí přibližně dvě třetiny obyvatelstva světa. Nejvíce obyvatel má Čína s 1,3 mld. == Politická geografie == == Regiony a státy == == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Externí odkazy === Galerie Asie ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Asie ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Asie ve Wikislovníku Kategorie Asie ve Wikizprávách Průvodce Asie ve Wikicestách Fyzická geografie Asie Fyzická geografie Asie (středoškolské učební materiály)", "question": "Jaký je největší, nejhustěji osídlený a nejlidnatější světadíl?", "answers": ["Asie"]}
{"title": "Trailer", "context": "Trailer (kinoupoutávka, kinotrailer) je krátká, ne více než tři minuty trvající upoutávka na budoucí film, uvolněná až půl roku před premiérou a většinou ve formě sestřihu stěžejních nebo vizuálně nejzajímavějších částí. Jde vlastně o reklamu na film, ovšem určenou pouze pro kinosály. Kinoupoutávky jsou poté zpravidla využity ještě jednou, jako bonusové materiály na DVD. K hollywoodským filmům s vyššími rozpočty vzniká ne jeden, ale i několik (někdy i přes 20) kinoupoutávek, v závislosti na tom, pro jaké promítání jsou určeny (např. před promítáním filmu hodnoceného PG-13 se v kinoupoutávce nesmí objevit záběry, které by podléhaly hodnocení R, proto se pro taková představení vyrábějí speciální kinoupoutávky, ve kterých se nevhodné scény vypustí). Náklady na výrobu kinoupoutávky k vysokorozpočtovým filmům mohou dalece přesahovat milion dolarů. Kategorií samou o sobě jsou televizní upoutávky, které bývají mnohem kratší než plnohodnotné kinoupoutávky (obvykle 20–30 sekund) a v USA, Velké Británii a Austrálii obsahují i nezbytnou informaci o kategorizaci filmů (podle MPAA: G, PG, PG-13, R, NC-17). I přesto, že se trailery i TV spoty pod upoutávky řadí, jsou to dvě různé kategorie, které by neměly být zaměňovány. Kinoupoutávky se (zejména v poslední době a v souvislosti s rozvojem internetu) stávají velmi důležitou součástí v reklamě filmů a mnohé jsou zdarma k dispozici ke stažení na internetu. == Související články == Teaser Immediate Music X-Ray Dog Two Steps from Hell == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu trailer ve Wikimedia Commons (česky) Stránky věnující se trailerům (anglicky) Seznam kalifornských firem produkujících trailery (česky) Jak tě trailer dostane do kina - pořad Čajovna o standardech českých i hollywoodských trailerů na Českém rozhlase Vltava", "question": "Je trailer reklamou na film?", "answers": ["Jde vlastně o reklamu na film, ovšem určenou pouze pro kinosály."]}
{"title": "Vladimír Medek", "context": "Vladimír Medek (* 11. května 1940, Pardubice) je český ekonom a překladatel z angličtiny, španělštiny a portugalštiny. Do širšího povědomí veřejnosti vstoupil (spolu se svým bratrem Pavlem) překladem sedmidílné ságy Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. == Život a dílo == Vladimír Medek absolvoval v roce 1962 studium na VŠE v Praze a od roku 1965 pracoval ve sklářském průmyslu. Počátkem šedesátých let pobýval pracovně na Kubě, od roku 1991 pak ve Španělsku. Knižně publikuje od roku 1963, ale známým se stal především jako překladatel ze španělštiny a angličtiny. Přeložil např. Sto roků samoty a Dobrodružství Miguela Littína v Chile Gabriela Garcíi Márqueze, také díla Maria Vargasse Llosy, či z angličtiny Sheckleyův sci-fi román Desátá oběť.Spolu se svým bratrem Pavlem přeložili sedmidílnou ságu Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. Nakladatelství Albatros oslovilo Vladímíra Medka s nabídkou překladu prvního dílu ságy Harry Potter a kámen mudrců v roce 1998. Přeložil i druhý díl – Harry Potter a tajemná komnata. K překladu třetího dílu ságy pak přizval svého bratra Pavla. Důvodem byla snaha vydavatelství dohnat skluz ve vydávání Harryho Pottera proti ostatním světovým nakladatelům. Čtvrtý díl Harry Potter a Ohnivý pohár přeložil opět Vladimír Medek a Pavel Medek se pak ujal překladu zbylých dílů ságy. Překlad bratří Medků je mistrovský; při práci nejen zohlednili cílovou skupinu čtenářů z prvního stupně základních škol a věnovali velkou péči například i překladu vlastních jmen a neologismů, ale dokázali také postihnout proměnu vypravěčského stylu od dětské knihy až po thriller pro dospělé, řešící závažné existenciální otázky. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Medek Překladatel Vladimír Medek: Nejraději mám Ufňukanou Uršulu", "question": "Z jakých jazyků překládá Vladimír Medek?", "answers": ["angličtiny, španělštiny a portugalštiny"]}
{"title": "Zlato", "context": "V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněn jeho nízký přechodový odpor a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Vznik zlata je spojen v menší míře s explozí supernov a ve větší pak s kolizí neutronových hvězd. Tyto kosmické procesy poskytují dostatečné množství energie k tomu, aby se protony a neutrony mohly sloučit do podoby těžkého atomu zlata. Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou (HNO3]-:HCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitého aniontu [Au(Cl)4]-. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]-. Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti, amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj? ] Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok.", "question": "Jakou chemickou značku má zlato?", "answers": ["Au"]}
{"title": "Zlatá bula sicilská", "context": "Zlatá bula sicilská (lat. Bulla Aurea Siciliæ) je soubor tří navzájem provázaných listin, jejichž význam v dějinách českého státu procházel významnými proměnami. Přemyslu Otakarovi I. ji 26. září 1212 vydal v Basileji budoucí římský král Fridrich II. jako odměnu za podporu, již mu Přemysl poskytl v boji o říšskou královskou korunu. Název listiny, resp. listin, je odvozen od pečeti, která je k dokumentu přivěšena. Fridrich II. jako král Sicílie disponoval tehdy pouze pečetí tohoto království. Říšskými insigniemi, a tím i říšským typářem, na své vlastně první cestě do říše ještě nedisponoval. == Obsah prvního privilegia == Samotná intitulace basilejského privilegia obsahuje interpretační problém, neboť Fridrich II. se představuje na prvním místě jako \"imperator electus\". Tradiční překlad tohoto titulu jako \"zvolený císař\" je zřejmě nesprávný, protože v té době Fridrich II. nebyl ještě zvolen. Toto označení využívala ve skutečnosti římská kurie, která tím designovala svého kandidáta na říšský trůn, a proto by se mělo spíše překládat jako \"vyvolený\" (budoucí) \"římský císař.\" Sicilský král potvrdil Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I. královskou hodnost. Důvodem je vděčnost za jeho podporu Fridrichovi II. při zvolení římským králem. Privilegium zřejmě potvrzuje starší výsady, které český panovník obdržel od římských králů Filipa Švábského a Oty IV. Brunšvického, ačkoliv v listině je zmíněn jen první jmenovaný. To je pochopitelné, protože v roce 1212 bylo totiž nevhodné připomínat, že Přemyslovec kdysi podporoval welfskou stranu, soupeřící se Štaufy o prvenství v říši. Jedinečnost Zlaté buly sicilské bývá často spatřována ve skutečnosti, že českému panovníkovi byla královská hodnost přiznána poprvé dědičně. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Už privilegium z roku 1158 pro knížete Vladislava II. obsahuje pasáž o dědicích královské hodnosti. Přemysl Otakar I. musel o dědičnost svého království ještě svést tuhý boj. Fridrich II. dále potvrdil, že udělí odznaky královské moci každému, kdo bude zvolen v Čechách.", "question": "Kdo získal pro české země tzv. Zlatou bulu sicilskou?", "answers": ["Přemyslu Otakarovi I."]}
{"title": "Britské muzeum", "context": "Muzeum bylo zpřístupněno pro veřejnost 15. ledna 1759 a bylo umístěno v Montagu House v Bloomsbury, na místě kde se nachází současná budova muzea. Britské muzeum obsahuje sbírky obsahující více než sedm miliónů předmětů ze všech kontinentů dokumentujících historii lidstva od počátku až do současnosti. Mnohé objekty jsou uschovány mimo budovu muzea z důvodu nedostatku místa. Vstup do muzea, podobně jako do mnoha dalších britských muzeí je volný, platba vstupného je požadována pouze na některé specializované akce. Původně byly obsahem sbírek muzea umělecké předměty a starožitnosti. V současné době je muzeum zaměřeno jako všeobecné muzeum. První kolekce věnovaná Hansem Sloanem obsahovala asi 40 000 knih, 7 000 rukopisů, tisky Albrechta Dürera a mnohé starožitnosti z Egypta, Řecka, středního a dalekého východu a Ameriky. Zakládací listina z 7. června 1753 zařadila do sbírek muzea i další dvě knihovny – Cottonian Library sira Roberta Cottona a Harleian Library – prvního a druhého hraběte z Oxfordu. Roku 1757 byla do sbírek přidána i Royal Library. Správní rada muzea (jejímiž členy byli až do roku 1693 a Arcibiskup Canterburský, lord kancléř a mluvčí Dolní sněmovny) rozhodla o umístění muzea v Montagu House, který byl odkoupen od rodiny Montaguových za 20 000 £. Návrh na umístění do Buckingham House (později dobudovaný na Buckinghamský palác) bylo z důvodu vysokých nákladů a nevhodného umístění odmítnuto. Po svém založení muzeum obdrželo další dary včetně Thomason Library a David Garrick's Library obsahující 1000 tištěných her ale ve sbírkách bylo pouze málo starověkých předmětů a nebylo veřejností vnímáno jako moderní muzeum. Prvním významným rozšířením sbírek o předměty staršího data byl roku 1782 nákup sbírek řeckých a římských artefaktů od sira Williama Hamiltona. Po porážce Francie v bitvě u Abukiru roku 1801 získalo muzeum mnoho egyptských soch. Po roce 1805 se sbírky rozšířily i o řecké sochy především z Towneley collection. Rozsah sbírek narůstal a stal se kritickou poté co byla roku 1822 muzeu darována osobní knihovna Jiřího III., obsahující 65 000 svazků, 19 000 spisů, map a topografických nákresů.", "question": "V kterém roce bylo založeno Britské muzeum v Londýně?", "answers": ["1753"]}
{"title": "Karel Gott", "context": "Karel Gott se v roce 1958 přihlásil na soutěž amatérských zpěváků, kde získal první místo a začal častěji vystupovat v různých kavárnách. Tato večerní vystoupení se dostávala do konfliktu s jeho zaměstnáním, a proto se v roce 1960 rozhodl definitivně odejít z ČKD a začít se věnovat profesionálně zpěvu (v dokumentu z roku 1986 na tento krok vzpomínal s tím, že pak míval časté špatné sny o tom, jak zpívá před sálem, kde sedí pouze jeho mistr a jeho otec, který říká: \"Proč jen se ten chlapec raději nedržel řemesla...\")[5]. Začal studovat na pražské státní konzervatoři, kde studoval do roku 1963 operní zpěv u prof. Konstantina Karenina (žák ruského pěvce Šaljapina) a do roku 1966 studoval dálkově. Zpočátku u publika budil smíšené a kontroverzní pocity, způsobené jeho projevem, který se zcela vymykal zažitým trendům ze začátků 60. a celých 50. let v Československu. Až éra twistu v letech 1962–64 přinesla do české populární hudby výrazné oživení. Tehdy se začala také prosazovat divadla malých forem, v nichž se rodila moderní česká populární hudba. V roce 1962 se stal jeho duet s Vlastou Průchovou hitem roku. Milníkem kariéry Karla Gotta byla nabídka v roce 1962 na angažmá do divadla Semafor od Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Tato dvojice mu napsala píseň Oči sněhem zaváté, která ovládla první příčku československých hitparád, stala se hitem roku a píseň Karlu Gottovi dopomohla k získání prvního Zlatého slavíka. === Růst popularity === V roce 1965 po odchodu ze Semaforu založil se svými novými spolupracovníky, bratry Štaidlovými (textařem a skladatelem), vlastní divadelní scénu Apollo a stal se její hlavní hvězdou až do roku 1967, kdy bylo divadlo rozpuštěno. Od té doby ho na všech koncertech doprovázela nově založená Skupina Ladislava Štaidla. V tomto roce Karel Gott také vydal singl, který se později stal rock'n'rollovým hitem – jednalo se o píseň Trezor, která je známá dodnes.", "question": "Kdo byl do roku 2019 nejúspěšnější český hudební interpret ?", "answers": ["Karla Gotta"]}
{"title": "Hedvábí", "context": "Přírodní neboli pravé hedvábí je tvořeno výměšky žláz motýla bource morušového (Bombyx mori). Tyto výměšky na vzduchu rychle tuhnou a vytváří dvojice tenkých vláken spojených sericinem (druh klihu). Z nich si motýl vytváří kuklu. Hedvábné vlákno se získává následným rozvinutím této kukly. Průměrná délka dosahuje 300 až 900 metrů. Přírodní hedvábí bylo vytlačováno syntetickým hedvábím. Dodnes si však udržuje nezastupitelné místo na oděvním trhu, a to hlavně pro své užitné vlastnosti – saje pot, v létě příjemně chladí a naopak v zimě hřeje. S výrobou hedvábí je od počátku úzce spjato i jeho dekorování. Kromě tradičních dekoračních technik, jako jsou akvarel a batika, se v poslední době do povědomí dostává i tzv. Serti technika, využívající malbu na hedvábí s pomocí gutty a kontur. První speciální barvy na hedvábí fixované teplem (Super Tinfix) se objevily ve Francii v 60. letech minulého století. Všechna umělá textilní vlákna se vyrábějí také ve formě hedvábí. Tyto materiály (syntetické a přírodní polymery, sklo atd.) nahradily přírodní hedvábí tam, kde je předčí určitými specifickými vlastnostmi, například pevností, izolační schopností, specifickou hmotností a podobně. Přírodní hedvábí zůstává významnou surovinou pro oděvní výrobky se zvláštním, často exkluzivním omakem, leskem a celkovým vzhledem. Obrázky, zvuky či videa k tématu hedvábí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo hedvábí ve Wikislovníku Příroda.cz Genom bource morušového", "question": "Jakým hedvábím bylo přírodní hedvábí vytlačováno?", "answers": ["syntetickým"]}
{"title": "Bitva u Zamy", "context": "Bitva u Zamy byla svedena 19. října roku 202 př. n. l. Byla poslední a rozhodující bitvou druhé punské války. Římská armáda vedená Publiem Corneliem Scipionem (Africanem) porazila kartaginské vojsko pod velením Hannibala. Krátce po této porážce požádal kartaginský senát o mír. == Před bitvou == Po návratu Hannibala z Itálie v roce 203 př. n. l. doufali Kartaginci ve zmírnění tvrdých mírových podmínek stanovených Římany. Hannibal vyslal vyjednávače do Scipionova tábora, kteří ale svůj úkol nesplnili. Scipio je přesto nechal volně odejít ze svého tábora, což bylo neobvyklé. Přitom si všimli, že Římané neoplývají příliš silnou jízdou. Hannibal se proto odhodlal k bitvě, aniž by se dozvěděl, že Scipiona ještě krátce před bitvou posílil numidský náčelník Massinissa s téměř 6000 jezdci. Massinissa sice bojoval na počátku války po boku Kartaginců, avšak kvůli svatbě svého konkurenta, numidského krále Syfaka, s dcerou Hasdrubala Giscona, která byla původně přislíbena právě Massinissovi, ochotně změnil strany a přidal se k Římanům. == Průběh bitvy == Zama byla jedinou bitvou druhé punské války, ve které Římané postavili do pole méně pěchoty než Hannibal. Naproti tomu římská a numidská jízda početně převyšovala kartaginskou. Hannibal umístil do první linie kolem 80 válečných slonů, kteří ale byli málo trénovaní. Jeho pěchota byla odstupňována do tří řad. První dvě linie měly za úkol římské legionáře nejprve vyčerpat a uvést v nepořádek. Veteráni, kteří provázeli Hannibala během jeho tažení v Itálii, tvořili poslední řadu a jejich cílem bylo přivodit vlastní rozhodnutí bitvy. Bitva byla zahájena překvapivým Scipionovým manévrem: Na místo obvyklého šachovnicového uspořádání byly jednotlivé manipuly seřazeny za sebe, takže mezi nimi vznikly kolmo k bitevní linii značné mezery. Těmi později prošla většina válečných slonů, kteří byli vyplašení strašlivým rámusem a řevem Římanů, aniž by jim přitom způsobili vážnější škody.", "question": "Porazila Římská armáda kartaginské vojsko v bitvě u Zamy ?", "answers": ["Římská armáda vedená Publiem Corneliem Scipionem (Africanem) porazila kartaginské vojsko pod velením Hannibala."]}
{"title": "Trojúhelník", "context": "Trojúhelník je geometrický útvar určený třemi body, neležícími v jedné přímce. Jednou ze základních vlastností trojúhelníku v \"obyčejné\" euklidovské rovině je skutečnost, že součet velikostí jeho vnitřních úhlů je roven 180° (π v obloukové míře). Naproti tomu sférický trojúhelník na kulové ploše má součet velikostí vnitřních úhlů vždy větší než 180° a trojúhelník v hyperbolické (Lobačevského) rovině vždy menší než 180°. Vlastnosti trojúhelníku tedy podstatně závisí na geometrických vlastnostech roviny, v níž leží. Následující poznatky platí většinou jen pro trojúhelník v euklidovské rovině. Úsečky, které spojují vrcholy, se nazývají strany trojúhelníku. Úhly, které svírají strany, se nazývají vnitřní úhly trojúhelníku. Úhly vedlejší k vnitřním úhlům, se nazývají vnější úhly trojúhelníku. Každý trojúhelník má 3 strany, 3 vnitřní úhly, 6 vnějších úhlů (u každého vrcholu dva). Trojúhelník nemá úhlopříčky. Trojúhelník se znázorňuje pomocí jeho vrcholů a stran. Vrcholy se označují velkým tiskacím písmenem, strany se označují malým písmenem příslušným protějšímu vrcholu, úhly se označují malým řeckým písmenem. Trojúhelník se zapisuje symbolem Δ následovaným výčtem všech vrcholů. Trojúhelník může být určen: (sss) délkou všech tří stran, (sus) délkou dvou stran a velikostí úhlu, který svírají, (usu) délkou strany a velikostí úhlů, které k ní přiléhají, (Ssu) délkou dvou stran a velikostí úhlu proti větší z nich. Ke konstrukci trojúhelníku se mohou použít i výšky, těžnice atd. Strany trojúhelníku splňují trojúhelníkové nerovnosti: Součet dvou libovolných stran trojúhelníku je vždy delší než strana třetí, neboli a + b > c a + c > b b + c > a : : :. : | : a - b : | : < c : : {\\displaystyle |a-b|<c} : : : : : | : a - c : | : < b : : {\\. displaystyle |a-c|<b} : : : : : | : b - c : | : < a : : {\\displaystyle |b-c|<a} : Součet všech vnitřních úhlů je v každém trojúhelníku 180°. Součet vnitřního a příslušného vnějšího úhlu je 180°. Součet dvou vnitřních úhlů se rovná vnějšímu úhlu u zbývajícího vrcholu. Proti většímu úhlu leží větší strana. α + α' = β + β' = γ + γ' = 180° α + β = γ' α + γ = β' β + γ= α'. α + β + γ = 180° α' + β' + γ' = 360° : : : sin : α + sin : β + sin : γ = 4 cos : : : α 2 : : cos :.", "question": "Kolik musí bát součet vnitřních úhlů v trojúhelníku?", "answers": ["180°"]}
{"title": "Federico García Lorca", "context": "Federico García Lorca [Garsia Lorka] (5. června 1898 - 19. srpna 1936) byl španělský básník a dramatik. Zastřelen frankisty v Granadě (Víznaru). Od roku 1909 žil v Granadě, kde studoval střední školu. Roku 1914 začal studovat filosofii, literaturu a práva a od roku 1919 pokračoval ve studiích v Madridu, který se stal ohniskem umělecké avantgardy. Pravděpodobně byl homosexuál. V letech 1929-1930 studoval v USA na Kolumbijské universitě. Poté strávil několik měsíců na Kubě a v letech 1933-1934 byl v Argentině, pak se vrátil zpět do Granady, kde byl v r. 1936 popraven. Jeho tvorba je ovlivněna především andaluským folklórem, dále je z jeho díla patrný i vliv surrealismu, jeho kombinace avantgardních prvků s lidovou slovesností jižního Španělska - Andalusií je ojedinělá. Velmi inspirativní byl i jeho vztah k Salvadoru Dalímu, do něhož byl zamilován, o čemž svědčí jejich vzájemná korespondence. Zda byl tento cit opětován není známo, Salvador Dalí se k tomuto tématu odmítal až do konce života vyjádřit a Lorcu označoval vždy jen za přítele z mládí. Podle svého významného životopisce anglického historika Iana Gibsona byl Lorca homoeroticky orientován. Jeho básnické období můžeme rozdělit na dvě období: V prvním období bylo na Lorcově tvorbě patrné působení rodného kraje, který ho ovlivnil zejména svými nářečími. V jeho díle je i značný vliv Juana Ramóna Jiméneze a Jorge Giulléna s tzv. \"poesía pura\" - čistou poezií.", "question": "Zastřelili Federica García Lorcu frankisté?", "answers": ["Zastřelen frankisty v Granadě (Víznaru)."]}
{"title": "Bulat Okudžava", "context": "Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Б Ш О, (9. května 1924, Moskva, Sovětský svaz – 12. června 1997, Paříž, Francie) byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. V několika filmech působil jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, kteří přišli studovat na Komunistickou akademii v Moskvě ve čtvrti Arbat. Dětství strávil střídavě v Tbilisi a v Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek. Otec byl 4. srpna 1937 po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka byla uvězněna v koncentračním táboře \"Karlag\" (К), Karagandská oblast, Kazachstán. Bulat žil s babičkou v Moskvě. V roce 1942 se přihlásil ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Byl několikrát raněn. Po válce studoval filologii v Tbilisi, studia dokončil v roce 1950. V letech 1950–1954 pracoval jako učitel v obcích Šamordinovo (Ш) a Vysokiniči (В) v Kalužské oblasti. V letech 1954–1956 pracoval jako redaktor nakladatelství Molodaja gvardija (М г), kde redigoval poezii v časopisu Litěraturnaja gazeta (Л г). V té době začal psát a od roku 1955 také veřejně zpívat.. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS a po rehabilitaci rodičů vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1959 se přestěhoval zpět do Moskvy. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. V časopisech publikoval od roku 1953. První básnickou sbírku Lyrika (Л) vydal v roce 1956 v Kaluze, druhá sbírka Ostrovy mu vyšla v roce 1959. Jeho prozaickým debutem byla povídka Ahoj študente (Б з, ш). O její vydání se zasloužil Konstantin Paustovskij. Významné autobiografické povídky jsou: Nás vzbudilo ráno již chladné... (Litěraturnaja gazeta 17, 1974) o odchodu mladičkých dobrovolníků do války; Soukromý život Alexandra Sergejeviče Puškina aneb použití nominativu v díle Michaila Jurieviče Lermontova (Litěraturnaja gazeta 47. , 1976), kterou sám autor hodnotí slovy: \"smutná povídka o mých smutných učitelských koncích\"; Dílčí neúspěchy v celé řadě úspěchů (Družba narodov 1, 1979) groteska ze života mladého redaktora. V roce 1962 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR.", "question": "Ve kterém městě zemřel básník a šansoniér Bulat Okudžava?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Krev", "context": "Krev je kapalná červená tkáň a její hlavní funkcí je transport kyslíku nutný pro život – okysličování tkání, orgánů,... Též zásobuje tkáně živinami (cukry, tuky, bílkoviny, minerály, vitamíny), odvádí odpadní produkty (oxid uhličitý) a obsahuje různé komponenty imunitního systému. Buňky imunitního systému jsou leukocyty (bílé krvinky), které chrání tělo před infekcí. Krví jsou přenášeny také hormony, které působí na různé orgány – stimulují je. Průměrný lidský organismus obsahuje asi 4–6 litrů krve, což je asi 8 % tělesné hmotnosti. Dospělí lidé mají asi 60 ml krve na kilogram tělesné hmotnosti. Ženy mívají méně krve než muži. Množství krve se může měnit. Normální objem krve u dospělého člověka se nazývá normovolémie. Pokud dojde ke zvýšení objemu krve, dochází k hypervolémii. Snížení objemu krve je hypovolémie. Stejný poměr platí i u ostatních savců a ptáků, krev tvoří asi 8 % hmotnosti těla. Krev je červená v rozsahu od světle červené – když je okysličená, po tmavě červenou – když není. Červená barva pochází z hemoglobinu, což je metaloproteinová sloučenina obsahující železo ve formě chemické struktury – kofaktoru hemu, na který se váže kyslík a oxid uhličitý. Existují populární mylné představy, že odkysličená krev je modrá a že krev se stane červenou, jen když přijde do kontaktu s kyslíkem. Krev nikdy není modrá, ale žíly jsou modré, protože světlo je rozptýleno kůží. Navíc krev uvnitř je tmavě červená a vykazuje slabý světelný odraz. Ve skutečnosti při pitvě nebo operaci vypadají tepny a žíly téměř stejně. Krev se pohybuje v cévách a její oběh je zajišťován srdcem, svalovou pumpou. Proudí do plic pro okysličení a pak je cirkulována tělem přes tepny. Rozptyluje svůj obsažený kyslík přechodem přes tenké krevní cévy zvané kapiláry (vlásečnice). Pak se vrací do srdce žílami. Krev transportuje metabolické odpadní produkty, léky a jiné cizí chemikálie do jater na eliminaci a do ledvin na vyloučení močí. Tlumivý roztok kyseliny uhličité (H2CO3) a bikarbonátu (HCO−3) je přítomný v proudu lidské krve pro udržení pH mezi 7,35 a 7,45. Související informace naleznete také v článku Anatomie měkkýšů. U některých bezobratlých jako např. hmyz je kyslík jednoduše rozpuštěn v plazmě. Větší zvířata používají respirační proteiny na zvýšení kapacity pro přenos kyslíku. Hemoglobin je v přírodě nejčastější takový protein. Hemocyanin (modrý) obsahuje měď a je přítomen u korýšů a měkkýšů.", "question": "Proč jsou žíly modré, když krev nikdy není modrá?", "answers": ["protože světlo je rozptýleno kůží"]}
{"title": "Dionýsos", "context": "Dionýsos (řecky Δ, latinsky Dionysus, Bacchus) je v řecké mytologii synem nejvyššího boha Dia a jeho milenky Semely. Je bohem vína a nespoutaného veselí. Původně byl i bohem úrody a plodnosti. == Původ == Narodil se v Thébách, ale uvádí se také Naxos, Kréta, Élis a další místa. Když se žárlivá manželka Héra dozvěděla, že její manžel Zeus přivede na svět dítě se svou milenkou Semelé, dcerou Thébského krále Kadma, rozhodla se, že to tak nemůže nechat. Navštívila ve změněné podobě Semelu a přesvědčila ji, že se má ujistit o tom, že její milenec je skutečně bůh. Ať ho požádá, aby se před ní objevil v celé své božské nádheře. Protože jí Zeus předem slíbil splnit jakékoliv přání, objevil se před ní opravdu s celou parádou, se všemi svými blesky a hromy. Následky byly hrozné: Jeden blesk zapálil Kadmův palác, plameny zasáhly Semelu a ta předčasně porodila. Pomoci jí už nebylo, ale Zeus zachránil dítě, nechal kolem něj vyrůst šlahouny břečťanu, které ho uchránily. Potom si dítě nechal zašít do boku a sám ho donosil. V pravý čas se syn \"podruhé\" narodil a dostal jméno Dionýsos. Posel bohů Hermés předal chlapce do výchovy Semelině sestře Ínó, která byla manželkou orchomenského krále Athamanta. Netrvalo dlouho a dopátrala se toho Héra, seslala na Athamanta šílenství, ve kterém zabil své syny, ale Dionýsa Hermés zachránil. Pak ho vychovávaly nymfy v jeskyni porostlé révou. Odtud později přinesl lidem první sazenici vína. Dal ji Íkariovi, athénskému pastýři, a naučil ho, jak z hroznů vyrábět víno. == Povaha, působení == Dionýsos se se svou družinou, v níž byl Silénos - jeho učitel, Satyrové a Mainady (známější jako Bakchantky podle latinského jména Bakchus), vydal na tažení světem - přes Egypt, Indii, Frýgii, Thrákii, Boiótii - tam všude šířil bujné veselí, ale své protivníky nešetřil.", "question": "Byl bůh Dionýsos řeckým bohem vína?", "answers": ["Je bohem vína a nespoutaného veselí."]}
{"title": "Kyselina askorbová", "context": "V ATC klasifikaci léčiv patří do farmakoteraputické skupiny Vitaminy, kód: A11GA01. Maďarský biochemik Albert Szent-Györgyi získal v roce 1937 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství \"za objevy v oblasti biologického spalovacího procesu, zvláště ve vztahu k vitamínu C a katalýze kyseliny fumarové.\" Již mezi roky 1918–1923 uvedli první zprávy o charakteru a izolaci látky Zilva a Hardena. Roku 1928 pak Szent-Györgyi izoloval tzv. kyselinu hexuronovou z nadledvin a papriky, aby byla následně potvrzena strukturní shoda s \"redukčním faktorem\" Zilvy. Walter Haworth, Edmund Hirst a Tadeus Reichstein paralelně syntetizovali redukční faktor a potvrdili původně navržený model sloučeniny Karrerem, Micheelem a Kraftem. Pro hexuronovou kyselinu, neboli antiskorbutický faktor, použil Szent-Györgyi nový název kyselina askorbová v důsledku jeho léčebných účinků skorbutu. Šest let po objevu vitamínů biochemikem polského původu Kazimierzem Funkem zavedl v roce 1919 Jack Cecil Drummond termín \"ve vodě rozpustný C\". Kyselina askorbová je ve volné přírodě přítomna také ve vázané formě jako \"askorbigén\", jenž ze zelí roku 1956 získal Procházka. V moderní době přísluší daný termín jen jedné z forem kyseliny v rostlinné čeledi brukvovité (Brassicaceae). Etymologický původ má \"kyselina askorbová\" v latinských: a (nepřítomnost) + scorbutus (kurděje – onemocnění při deficitu vitamínu). Kyselina askorbová se účastní tvorby žlučových kyselin a v metabolismu pojivových tkání hydroxyluje aminokyseliny lysin a prolin v kolagenu. Stejně tak podporuje začleňování síranů do mukopolysacharidů. Zapojuje se do syntézy karnitinu, derivátu lysinu a methioninu, a ovlivňuje beta-oxidaci mastných kyselin. Zvyšuje aktivitu mikrosomálních enzymů. Askorbáty jsou soli odvozené od relativně silné kyseliny askorbové v redukované formě koenzymu. Ten hraje roli také v degradaci aminokyseliny tyrosinu, čímž se účastní metabolismu katecholaminů – adrenalinu, noradrenalinu a dopaminu. Snadná oxidace molekuly na kyselinu dehydroaskorbovou – tedy oxidovanou formou, způsobuje její výrazné redukční účinky. Kyselina askorbová je schopna vázat reaktivní formy kyslíku, čímž snižuje rozvoj aterosklérozy a zhoršeného prokrvení tkání, omezuje peroxidaci lipidů a profylakticky působí před cigaretovými oxidanty.", "question": "Jaký je chemicky přesný název pro vitamín C?", "answers": ["Kyselina askorbová"]}
{"title": "Madagaskar", "context": "Ostrov je protáhlý v jihojihozápadně-severoseverovýchodním směru, je dlouhý asi 1600 km a v nejširším místě měří asi 560 km. Pobřeží je dlouhé 4 828 km a je poměrně málo členité (nejvíce na severozápadě). Pro srovnání, Madagaskar je přibližně 7,5x větší než Česko. Je to jeden z největších ostrovů světa, čtvrtý v pořadí za Grónskem, Irianem (Novou Guineou) a Kalimantanem (Borneem). Zároveň je to zdaleka největší ostrov Afriky (druhá Sokotra je o dva řády menší). Stát Madagaskar si za základní linií nárokuje tato mořská území: pobřežní moře - 12 námořních mil (22,2 km) přilehlá zóna - 24 námořních mil (44,4 km) od základní linie výlučná ekonomická zóna - 200 námořních mil (370,4 km) od základní linie kontinentální šelf - 200 námořních mil (370,4 km) Klima ostrova je tropické, ovlivňované východními pasáty. Nejvíce srážek přes 3 000 mm spadne ročně na návětrném východním pobřeží, ve srážkovém stínu na západě a jihozápadě ostrova spadne nejméně 500 mm srážek. Poloostrovu Masoala se dokonce říká \"nočník Madagaskaru\", protože na něm spadne 4 000 - 6 000 mm srážek ročně. Západ je sušší: 500 - 1 000 mm srážek ročně. Roční teploty na Madagaskaru se pohybují v rozmezí od 20 °C v chladnějším období po 27 °C v období teplejším. Rostlinná společenstva na Madagaskaru jsou různorodá a to díky různé nadmořské výšce. V nejvyšších horách najdeme horské louky, níž tropické deštné pralesy, které čelí lidské těžbě a vypadá to, že brzy budou zcela zničeny. Místo původních opadavých lesů zde najdeme bambusové křoviny. Na jihozápadě, kde je extra suché podnebí (350 mm srážek ročně), se nacházejí trnité buše nebo savany. Degradovaným travnatým porostům se říká badlandy. Najdeme zde však i mangrovové porosty. Na Madagaskaru se kvůli dlouhé izolaci od okolních pevninských bloků (asi 130 mil. let) vyskytuje velké množství organismů, které jsou vázány pouze na tento ostrov. Jsou to například lemuři, kterých zde žije na 20 druhů. Jiné druhy zde však chybí, například dravé šelmy. Výjimkou je fosa madagaskarská. Po osídlení člověkem se začala krajina měnit, ubylo postupně mnoho unikátních živočichů, vyhuben byl např. i lemur Megaladapis, který byl dle kosterních pozůstatků velký jako osel a vážil 200 kg. Druhy, které na Madagaskaru přežily, označujeme za živoucí fosilie, všude jinde již dávno v nelítostné konkurenci podlehly mladším, modernějším, zde však nepoznaly žádnou konkurenci.", "question": "Jaké klima panuje na ostrově Madagaskar?", "answers": ["tropické"]}
{"title": "Literatura", "context": "Má značný význam při konstituci lokálních (zejména národních) podob kultury a umožňuje šířit standardizovaný jazyk a vytvářet vědomí moderních jazykových a národních komunit. Literatura je však zároveň kosmopolitním fenoménem a je možné ji chápat jako propojený celek – autoři literárních děl bývají ovlivněni také cizojazyčnými texty a mezi jednotlivými národními literaturami probíhá výměna vlivů a idejí. Přestože značná část literatury oficiálně vychází tiskem, některá literární díla zůstávají v rukopisech, popřípadě jsou rozšiřována samizdatem nebo publikována na internetu. V minulosti byla literatura tradičně rozlišována na klasickou (kanonickou, uměleckou, kvalitní a hodnou pozornosti) a na populární (brakovou, nehodnotnou). V souvislosti s postmodernismem a novými přístupy a proudy v literární vědě bylo však toto rigidní rozdělení zpochybněno a upouští se od něj, přičemž také populární literatura se stává předmětem výzkumu. Literaturou se zabývá literární věda. Pod tu spadá literární teorie (zkoumá a popisuje obecné zákonitosti literatury jako uměleckého jevu), literární historie (zkoumá dějiny literatury) a literární kritika (zkoumá, hodnotí a třídí literární díla). Významnou disciplínou literární vědy je také literární komparatistika, někdy nazývaná pouze komparatistika či obecná a srovnávací literatura. == Definice literatury == V užším slova smyslu je jako literatura chápán pouze umělecký text. Ten může být vymezen čistě naratologicky, tedy jako fikce, imaginativní, smyšlené psaní. Slabinou tohoto pojetí je však existence nefikčních literárních děl, stejně jako fikcí, jež se za literaturu obecně nepovažují, popřípadě také děl o jejichž fikčnosti či historičnosti nelze rozhodnout.Existuje také lingvistické vymezení, chápání literatury jako textů zvláštním způsobem zacházejících s jazykem, přesněji řečeno textů obsahující jazykovou intenzifikaci, deformaci a ozvláštnění. Tento názor zastávali formalisté, například Šklovskij nebo Jakobson.", "question": "Jaká věda se zabývá literaturou ?", "answers": ["literární věda"]}
{"title": "Sluneční vítr", "context": "Sluneční vítr je proud částic, který vychází ze Slunce. Má obvykle rychlost asi 450 km/s (1,5 ‰ rychlosti světla). Pochází-li z jiných hvězd než z našeho Slunce, je nazýván hvězdný vítr. Zdrojem slunečního větru je sluneční korona. Její teplota je tak vysoká, že zdejší částice mají vysokou energii a sluneční gravitace je zde nedokáže udržet. Dodnes však není objasněn mechanismus, jak mohou být částice slunečního větru urychlovány na tak vysokou rychlost. == Složení slunečního větru == Sluneční vítr obsahuje: protony částice alfa (jádra hélia) elektrony == Vliv na Zemi == Intenzita slunečního větru se zvyšuje po velkých slunečních erupcích. Sluneční vítr interaguje s magnetickými poli planet a komet. Způsobuje ionizaci zemské atmosféry, která se projevuje výskytem polární záře, poruchou příjmu na krátkých rádiových vlnách (Dellingerův efekt) či kolísáním a výpadky v elektrické síti. Planeta Země je před slunečním větrem částečně chráněna svým magnetickým polem (popis viz obrázek). Pomocí detektoru částic na sondě NASA Polar bylo rovněž dokázáno, že sluneční vítr je zodpovědný za únik plynů ze zemské atmosféry, zejména kyslíku. == Využití pro kosmické cestování == Sluneční vítr nehraje v podstatě žádnou roli pro připravované sluneční plachetnice, protože jeho tlak je velmi malý oproti tlaku slunečního záření (asi 10 000krát menší). == Výzkumné družice == Zkoumání slunečního větru bylo prováděno v rámci obsáhlejšího vědeckého programu na družicích HEOS (ESRO) a celou řadou družic USA Explorer.", "question": "Co je zdrojem slunečního větru?", "answers": ["sluneční korona"]}
{"title": "Kiss", "context": "Gallupův ústav výzkumu veřejného mínění zjistil, že skupina Kiss je nejpopulárnější skupina Ameriky. V japonské Budokan Hall v centru Tokia uspořádala skupina Kiss 5 vyprodaných koncertů, čím o jeden koncert překonala tehdejší rekord skupiny Beatles. Vyšla remixovaná kompilace jejich hitů, dvojalbum Double Platinum. V této době se na trh dostal materiál, který neměl s hudbou nic společného. Kromě zmíněného komiksu to byl inkoust s \"příměsí pravé krve\", ve stylu skupiny graficky zpracovaný pinball, \"Kiss Your Face Makeup\" - šminkové sety, kissácké masky na Halloween, stolní hry s postavičkami skupiny a mnoho dalších \"pozoruhodných suvenýrů\". Mezi roky 1977 až 1979 se na tomto materiálu prodávaném v obchodech a během koncertů podařilo podle odhadu vydělat asi 100 mil. dolarů. Skupina Kiss se v roce 1978 dostávala na svůj vrchol komerční úspěšnosti. V průběhu dvou let měla čtyři platinová alba, průměrná návštěvnost koncertů byla 13 350 lidí, hrubý příjem skupiny za rok 1977 byl 10,2 mil. dolarů. Členové skupiny spolu s kreativním manažérem Billem Aucoinem hledali cestu, jak se dostat do další úrovně popularity. Pro rok 1978 Bill určil dva způsoby, jak situaci využít. Prvním byl nápad vydat čtyři sólová alba členů skupiny současně. I když na výrobě těchto alb navzájem nespolupracovali, byla vydána jako alba skupiny Kiss s podobným designem obalů.", "question": "Jaká byla průměrná návštěvnost koncertů skupiny Kiss kolem roku 1978?", "answers": ["13 350"]}
{"title": "Centrální procesorová jednotka", "context": "Centrální procesorová jednotka (zkratka CPU, anglicky central processing unit) je v informatice označení základní elektronické součásti v počítači, která umí vykonávat strojové instrukce, ze kterých je tvořen počítačový program a obsluhovat jeho vstupy a výstupy. Historicky byl CPU složen z velmi mnoha elektronických součástek, avšak kolem roku 1970 byly všechny potřebné obvody sloučeny do jednoho integrovaného obvodu, který je označován jako mikroprocesor. Následující článek se zabývá obecnou stavbou procesoru. Informace o současných procesorech najdete v článku mikroprocesor. Procesor, který by vykonával program zapsaný ve vyšším programovacím jazyku, by byl příliš složitý, a především omezený zaměřením daného jazyka. Proto jsou i moderní procesory stále založeny na zpracování strojového kódu, to jest nevelké sady strojových instrukcí, které více odpovídají způsobu práce procesoru (např. přesun čísla z registru do registru) než způsobu práce programátora. Každá architektura procesorů definuje svůj vlastní strojový jazyk. Například procesory x86 od firmy Intel používají jiný strojový kód než architektura ARM. Programy psané ve vyšších jazycích se obvykle překládají do strojového kódu dané architektury – ať už předem (pomoci tzv. překladače) nebo až za běhu programu (pomoci interpretu).", "question": "Co vykonává procesor?", "answers": ["strojové instrukce"]}
{"title": "Filament", "context": "V odborné češtině se však (odlišně od mezinárodního standardu) filament definuje jako \"jedničné nekonečné vlákno z chemického hedvábí \". (Například podle německého Zákona o označování textilií se jako hedvábí (Seide) smějí označovat pouze výrobky z přírodního hedvábí). Chemické vlákno bez omezení délky se dodává k textilnímu zpracování nejčastěji jako svazek elementárních vláken (zpravidla sdružených ze všech otvorů jedné zvlákňovací trysky). Těmto elementárním vláknům se dříve říkalo kapiláry, dnes se pro ně často používá také označení filamenty. Počet elementárních vláken ve filamentové přízi se označuje písmenem f, např. polyesterová příze s jemností \"5 tex f 18\" sestává z 18 jednotlivých vláken. Filamenty pro určité účely (rybářské šňůry, štětiny kartáčů) se zvlákňují přes trysku s jedním otvorem a zůstávají jako jednoduchá (poměrně tlustá) nit. Tato vlákna se nazývají monofily. Svazku jednotlivých vláken se říká multifil. Světová výroba filamentů se v 1. dekádě 21. století zvýšila asi o 70 %. V roce 2015 obnášela celková produkce 44 miliony tun, z toho většina polyesterových a polyamidových vláken. Výraz filament se vyskytuje v několika jiných oborech (elektrotechnika, biologie, astronomie) bez jakékoliv souvislosti s textilními vlákny. Schenek: Lexikon Garne und Zwirne str. 156-157, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3-87150-810-1 Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 38 a 469 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5", "question": "Jaké je mezinárodní označení v textilní terminologii pro všechna vlákna neomezené délky?", "answers": ["Filament"]}
{"title": "Tučňáci", "context": "Tučňáci (Sphenisciformes) jsou nelétaví ptáci, kteří jsou dokonale přizpůsobeni lovu a potápění ve vodě, ale mají křídla. Žijí výhradně v oblastech chladných mořských proudů na jižní polokouli (jeden druh, hnízdící na Galapágách, okrajově zasahuje na severní polokouli). V současné době žije na světě a je klasifikováno asi 17 druhů řazených do šesti rodů jediné čeledi tučňákovití (Spheniscidae). == Etymologie == České slovo tučňák bylo vytvořeno v době národního obrození a pochází od slova tučný. Zajímavější je však etymologie mezinárodně užívaného názvu Penguin (v angličtině) či Pingvin (v ruštině, němčině, španělštině). Jeho původ se vysvětluje dvěma způsoby. Často se předpokládá, že má původ ve velšském pen gwyn, tj. \"bílá hlava\", což byl název, jímž Velšané označovali alku velkou, severského mořského ptáka, který připomínal tučňáky a byl již vyhuben. Alka totiž měla nad okem výraznou bílou skvrnu. Popsaný vznik slova však neodpovídá velšské slovotvorbě. Slovo pinguin je však poprvé doloženo v deníku italského učence Antonia Pigafetty, který se účastnil Magalhã námořní výpravy kolem světa. Slovo se i proto spojuje s latinským slovem pinguis – \"tučný, šťavnatý\"; či obrazně \"těžký, těžkopádný\". == Objevení tučňáků == Tučňáci byli objeveni námořníky, kteří v 16. stol. hledali námořní cesty kolem pobřeží Jižní Ameriky a Afriky. V lodních denících slavných mořeplavců jako byli Vasco da Gama a Fernã de Magalhã či pirátů Francise Drakea a Williama Dampiera se dochovaly zmínky o tučňácích. Někteří mořeplavci je pokládali za opeřené ryby, jiní, například Francise Drake, se o nich zmiňují jako o nelétavých černobílých husách. Mořeplavci tučňáky chytali a jedli, i když jim jejich tučné, rybinou páchnoucí maso moc nechutnalo.", "question": "Vyskytují se tučňáci na Galapágách?", "answers": ["Žijí výhradně v oblastech chladných mořských proudů na jižní polokouli (jeden druh, hnízdící na Galapágách, okrajově zasahuje na severní polokouli)."]}
{"title": "Vltavská kaskáda", "context": "Vltavská kaskáda je soustava vodních děl na řece Vltavě. Jde o celkem 9 přehrad, z nichž první byly budovány ve 30. letech 20. století. Do Vltavské kaskády patří přehrada zadržující největší objem vody z českých nádrží (Orlík) i přehrada největší co do plochy hladiny (Lipno). Vodní elektrárny v přehradách kaskády produkují elektrický výkon až 750 MW. První jezy na Vltavě byly stavěny již za Ferdinanda I., spolu s dalšími úpravami zlepšujícími splavnost. V letech 1640–1643 strahovské opatství na žádost Ferdinanda III odstranilo skalisko Horní slap, které nebezpečně zasahovalo do poloviny řečiště. Na zbytku skály byl na památku vztyčen Ferdinandův sloup, zvaný též Solný. V roce 1722 k němu přibyla socha svatého Jana Nepomuckého, po níž Svatojánské proudy získaly jméno. Obě památky byly přemístěny pod hráz Slapské nádrže poblíž budovy elektrárny. První ucelený projekt usplavnění Vltavy mezi Mělníkem a Českými Budějovicemi zpracovala roku 1894 firma Lanna a Vering. V té době byla Vltava hojně využívaná pro voroplavbu a klasickou plavbu, zejména přepravu dřeva, kamene a soli. Po první světové válce se objevuje námět na postavení dvou vysokých přehrad, u Slap a u Orlíku. Nový, energetický zájem se dostal do střetu s dosavadními hospodářskými zájmy. První dvě vodní díla kaskády, Vrané a Štěchovice, byla budována ve 30. letech 20. století, ještě s ohledem na plavební účely. Ačkoliv účelem výstavby prvních děl Vltavské kaskády byla výroba elektrické energie, po druhé světové válce byla upřednostněna akumulační funkce a z ní vyplývající nadlepšení průtoků na Vltavě a na dolním Labi. Vltavské nádrže mají význam především energetický (výroba el.energie v hydroelektrárnách, zejména při špičkovém odběru) a ochranný před povodněmi, dále plavební, rekreační a vodárenský. Vedlejšími přínosy jsou ochrana před povodněmi, usplavnění některých částí Vltavy, stabilizace hladiny pro odběr vody k průmyslovým účelům i pro výrobu pitné vody, vytvoření nových rekreačních míst. Vodní hospodaření na Vltavě umožňuje ovlivnit i splavnost Labe pod Mělníkem. Kaskáda je podle platného manipulačního řádu schopna zcela zastavit povodeň do velikosti dvacetileté vody a povodně větší zmírnit (transformovat). Například během povodně v roce 2002, byl max. přítok do VD Orlík v hodnotě 3900 m3·s−1, překračující úroveň tisícileté povodně, snížen transformací na VD Orlík o 800 až 900 m3·s−1. Také technické řešení a architektura přehrad je předmětem obdivu. Výstavba přehrad však znamenala také zničení jedinečných přírodně i historicky cenných míst, například Svatojánských proudů a mnoha vesnic i osad. Také ukončila tradiční vltavskou voroplavbu. Výstavbou se stabilizovala teplota řeky pod přehradami, takže v Praze již v zimě obvykle mimo slepá ramena nezamrzá a v létě je naopak příliš chladná na koupání.", "question": "Kolik přehrad čítá Vltavská kaskáda?", "answers": ["9"]}
{"title": "Kvantová fyzika", "context": "displaystyle \\lambda _{k}} operátoru : : : L : : {\\displaystyle L} ) a dávající jen některou z možných hodnot, totiž příslušnou vlastní hodnotu : : : : l : k : : :. : {\\displaystyle l_{k}} operátoru (tj. : : : : : : L ^ : : : : λ : k : : = : l : k : : : λ : k : : : : {. \\displaystyle {\\hat {L}}\\lambda _{k}=l_{k}\\lambda _{k}} ), a. to s pravděpodobností, kterou lze z : : : Ψ : : {\\displaystyle \\Psi } a : : : : λ : k : : : : {\\displaystyle \\lambda _{k}} spočítat. Vlastní hodnoty : : : : l : k : : : : {\\displaystyle l_{k}} nemusí tvořit spojitou řadu, proto název kvantování. Zejména energie : : : E : : {\\displaystyle E} soustavy se může měnit nejen spojitě (např. elektron s kladnou energií v atomu vodíku), ale i nespojitě (elektron se zápornou energií v atomu vodíku). Rozdíly : : : : E : k : : − : E : n : : = Δ E : : {\\displaystyle E_{k}-E_{n}=\\Delta E}. se pak nazývají kvanta energie a realizují se elektromagnetickou energií - fotonem s energií : : : Δ E : : {\\displaystyle \\Delta E} a frekvencí : : : ν = Δ E : / : ħ : : {\\displaystyle \\nu =\\Delta E/\\hbar } , kde : : : ħ : : {\\displaystyle \\hbar } je redukovaná Planckova konstanta. Obvykle v rámci kvantové teorie rozlišujeme kvantovou mechaniku a kvantovou teorii pole, které, ač postaveny na stejných postulátech, užívají rozdílné metody při praktických výpočtech. Počátky kvantové teorie sahají k přelomu 19. a 20. století, kdy Max Planck odvodil vztah pro frekvenční rozdělení energie záření černého tělesa z předpokladu, že světlo je vyzařováno po malých kvantech, jejichž energie je úměrná frekvenci (konstanta úměrnosti : : : ħ : : {\\displaystyle \\hbar } se nazývá Planckovou konstantou). Tehdejší teorie elektromagnetického záření předpokládaly čistě vlnový charakter světla. Související informace naleznete také v článku kvantová mechanika. Bohrův model atomu (1913) vysvětloval rozložení spektrálních čar vodíku. Předpokládal, že moment hybnosti elektronu je celým násobkem Planckovy konstanty. Einstein pak vysvětlil podobným způsobem fotoelektrický jev, za což mu byla udělena Nobelova cena za rok 1921. Na počátku dvacátých let kvantová mechanika pomáhala vysvětlit pouze mikroskopické jevy. De Broglie tedy navrhl uvažovat u veškeré látky dvojí podstatu, vlnovou a částicovou. Tím byly vysvětleny interferenční jevy při rozptylu částic (viz Youngův experiment pro různé typy částic).", "question": "Kdo odvodil vztah pro rozdělení frekvence záření černého tělesa?", "answers": ["Max Planck"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "V letech 1940–1944 byl vybudován druhý vinohradský tunel. Veškerá doprava byla převedena do něj, aby mohla být provedena rekonstrukce prvního tunelu. Po jejím dokončení byly tratě do Vršovic a na Smíchov definitivně rozděleny. Související informace naleznete také v článku Dějiny metra v Praze. Dne 15. března 1967 začala stavba metra Hlavní nádraží (první a nejstarší stanice metra v Praze), podle prvních plánů ještě jako podpovrchové tramvaje. O vybudování metra namísto tramvaje vláda rozhodla až po zahájení stavby, v srpnu 1967, proto má stanice méně typická dvě boční nástupiště namísto jednoho středového. Dne 9. května 1974 byl zahájen provoz stanice metra Hlavní nádraží. V letech 1972–1979 vznikla na základě architektonické soutěže nová pozdemní odbavovací hala (slohově ji lze řadit k brutalismu), které ustoupila část dosavadních sadů. Autory nové budovy jsou Josef Danda, Jan Bočan, Julie Trnková a Alena a Jan Šrámkovi. Po střeše haly vede Severojižní magistrála, která tak odřízla historickou budovu od okolí. V letech 1983–1989 byl dobudován třetí vinohradský tunel na jižní straně nádraží. V roce 1985 byla na severním zhlaví provedena rekonstrukce výhybek a zabezpečovacího zařízení. Až do té doby zde fungovala mechanická návěstidla a výhybky byly přestavovány ručně. Bylo zbořeno stavědlo Sakrabonka stojící na místě bývalé stejnojmenné usedlosti, která v roce 1870 ustoupila stavbě nádraží. V roce 1994 byla na hlavním nádraží zprovozněna další tři nástupiště, s čísly 5 až 7, která mají samostatná klenutá zastřešení.", "question": "Od kdy je v provozu stanice metra v prostorách hlavního nádraží v Praze ?", "answers": ["9. května 1974"]}
{"title": "Sudokopytníci", "context": "Nejstarší sudokopytníci se objevili už v eocénu (−55 mil. let). Velmi dlouho žili ve stínu lichokopytníků, během miocénu ale začali lichokopytníci vymírat a na jejich místo se rozšířili přežvýkaví. Není jasné, jestli ústup lichokopytníků umožnil rozšíření sudokopytníků, nebo jestli vymírání lichokopytníků způsobila naopak konkurence sudokopytníků. Pravděpodobně došlo k ústupu lesů a rozšíření travnatých stepí a sudokopytníci mohli novou potravu trávit lépe než lichokopytníci. Také došlo k rozvoji velkých šelem, a přežvýkaví sudokopytníci měli výhodu ve schopnosti rychle zkonzumovat velké množství potravy a tu pak zpracovat někde v ústraní. Přežvykování, tedy dvojí zpracování potravy, která je fermentována v předžaludcích, se u sudokopytníků vyvinulo dvakrát, nezávisle na sobě. Velbloudi mají tříkomorový žaludek, stejně tak jako kančilovití, ostatní přežvýkaví sudokopytníci mají dokonalejší čtyřkomorový žaludek. Zdá se, že kytovci jsou blízkými příbuznými hrochů, proto se kytovci spolu se sudokopytníky (Artiodactyla) řadí do jednoho řádu Cetartiodactyla. Mezi nepřežvýkavé patří sudokopytníci s jednokomorovým žaludkem (s výjimkou hrochů). Nepřežvykují. Jsou to všežravci, sklovina stoliček tvoří hrboly, zuby mají uzavřenou dřeňovou dutinu a nedorůstají. Špičáky bývají přeměněné v kly. Na končetinách mají čtyři dobře vyvinuté prsty (výjimku tvoří pekariovití).", "question": "Kolik komor má žaludek velblouda ?", "answers": ["tříkomorový žaludek"]}
{"title": "Obléhání Brna (1645)", "context": "Obléhání Brna (3. května – 23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojáků generála Lennarta Torstensona. Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce). Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů. Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně. Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny. Krytou cestou (strada coperta) pak spojil vlastní město se Špilberkem. Svou rozhodností a přístupem k zajištění obrany města si velitel de Souches brzy získal vážnost. Velký nedostatek zbraní odstraňoval usilovnou výrobou, na níž se podíleli obyvatelé Brna. Počet obránců města byl také malý, ve zbrani bylo 1 475 mužů, z nichž bylo pouze 426 vojáků. Všichni byli přesto odhodláni čelit osmnáctinásobné převaze obléhajících Švédů. Obléhání Brna trvalo od 3. května 1645 až do 23. srpna 1645, kdy Švédové odtáhli – obrovské nadšení, odvaha a hrdinství obránců města bylo tedy korunováno úspěchem. Zásobování potravinami - zákaz prodeje dobytka bez souhlasu magistrátu, píce pro dobytek a koně byla vydávána na denní příděly. Ve městě se začal projevovat nedostatek ledku, který je nutný k výrobě střelného prachu, také zásobování vázlo. Problémy ale měli i Švédové – nedostatek potravin, vojenské neúspěchy.", "question": "Od kterého roku bylo město Brno sídlem všech hlavních královských a zemských úřadů?", "answers": ["1642"]}
{"title": "Manufaktura", "context": "Manufaktura (z latinského manu facere pracovat rukama) je velká dílna, ve které je práce rozdělena mezi velký počet dělníků, z nichž každý dělá jen dílčí úkony, a to bez významného využití strojů. Manufaktury představují tradiční podobu kapitalistického hospodaření a k tomuto uskutečnění bylo potřeba mnoho podmínek, např. koncentrace individuálního kapitálu, masa dělníků a široký trh pro prodej vyrobených výrobků. Předpokladem vzniku manufaktury byla velká poptávka po určitém druhu zboží a nahromadění prostředků, který její založení umožnil. První manufaktury vznikly ve 14. století ve Flandrech a v italské Florencii. Vyrábělo se v nich především sukno. V 16. století byly soukenické manufaktury hojně zakládány v Anglii. Manufaktury se staly předstupněm strojové tovární velkovýroby. Výhody Dělba práce umožnila snížení nákladů a tedy i nižší cenu zboží. Nevýhody Výrobek již nebyl \"vizitkou\" konkrétního člověka, takže někdy byl méně kvalitní. Existují dva základní typy manufaktur: Rozptýlené manufaktury Byly přechodným jevem a postupně buď zanikly nebo se přeměnily v manufaktury soustředěné. Princip manufaktur rozptýlených byl následující. Dělníci pracovali v několika dílnách, někdy ve svých domech. Domy obešel faktor, rozdal surovinu, vybral hotové zboží a zaplatil mzdu. Předstupněm rozptýlené manufaktury byl nákladnický systém. Soustředěné manufaktury Byly velké dílny, do nichž byla soustředěna veškerá výroba. KLÍMA, Arnošt. Manufakturní období v Čechách. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1955. 523 s. MRÁZEK, Otakar. Vývoj průmyslu v českých zemích a na Slovensku od manufaktury do roku 1918. Praha : Nakladatelství politické literatury, 1964. 490 s. Obrázky, zvuky či videa k tématu manufaktura ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo manufaktura ve Wikislovníku Litvínovská hraběcí manufaktura na výrobu sukna - kniha Jana Josefa Valdštejna vydaná roku 1728 v Praze digitalizovaná v rámci služby eBooks on Demand v Národní technické knihovně v Praze", "question": "Co se jako první vyrábělo pomocí tzv. manufaktur ?", "answers": ["sukno"]}
{"title": "Divadlo", "context": "Divadlo je výkonné čili múzické umění, při němž herci (případně zpěváci a tanečníci) na jevišti předvádějí divadelní hru. Diváci při tom obvykle sedí v hledišti kryté nebo otevřené divadelní budovy. Divadlem se zabývá divadelní věda čili teatrologie. Divadlo vzniká tak, že kolektiv tvůrců (dramaturgové, herci, režiséři, choreografové, scenáristé, inspicient, korepetitor, scénograf atd.) a technických spolupracovníků (technici, zvukaři, osvětlovači) tvoří. společně divadelní inscenaci, která je předvedena buďto jednorázově nebo ve vícero reprízách divákům. volba dramatického textu (scénáře, dramatu, komedie, tragédie) zkoušky, na kterých je dramatický text převáděn do jevištní podoby hry herců,. scénografií, hudbou a tancem pod vedením režiséra (u hudebně-dramatických žánrů také v úzké spolupráci s dirigentem divadelního orchestru) Jedná se o kolektivní umění (na rozdíl od literatury apod.), tedy o společné dílo několika tvůrců (dramatik, režisér, herec, scénograf, případně i hudební skladatel atd.), které také publikum v hledišti vnímá kolektivně. Žádné umění není v tak úzkém vztahu ke společnosti jako divadlo. Divadlo však též ovlivňuje společnost. Zatímco u výtvarných umění a literatury divák a čtenář vnímá definitivně ukončené umělecké dílo, v divadle se zúčastňuje jako aktivní složka při jeho dotváření. Obdobně je tomu i u jiných interaktivně vytvářených děl, kde divák dotváří výsledné dílo svou vlastní účastí (např. zvukové objekty, speciální umělecké instalace, digitální interaktivní díla apod.) Tématem klasického divadla (na rozdíl od jiných typů umění) musí být vždy nějaká lidská nebo společenská událost, divadlo se musí zabývat člověkem, neboť hlavním nositelem divadelního výrazu je vždy člověk-herec. To však nemusí platit pro experimentální divadlo. Divadlo je umění opticko-akustické a časově-prostorové. Ostatní druhy umění vnímáme buď zrakem (literatura, klasické výtvarné umění), nebo jen sluchem (hudba, zpěv), kdežto divadlo všemi lidskými smysly současně. Obdobně je tomu v některých proudech současného výtvarného umění, jako je procesuální umění, akční umění, performance, kinetické umění, multimediální umění, interaktivní umění apod. Do divadelní struktury vstupují i jiné druhy umění jako její složky. Některé jsou i mimo divadlo samostatnými uměními (malířství, hudba, architektura, zpěv, tanec), jiné existují v divadle (herectví, režie, scenáristika) a v divadlu příbuzných oborech jako je film, rozhlas nebo televize. V současném výtvarném umění od začátku 20. století (futuristé a dadaisté) a potom od poloviny 50. let (Jackson Pollock, Robert Rauschenberg, akční umění a performance) je umělec též integrovanou součástí uměleckého díla. Kromě základní estetické úlohy může divadlo plnit i mnoho dalších funkcí – etickou, výchovnou, politickou, zábavnou, náboženskou nebo didaktickou – které podporují jeho účinek a zvyšují jeho celkovou společenskou prestiž v kultuře.", "question": "Co předvádejí v divadle herci na jevišti?", "answers": ["divadelní hru"]}
{"title": "Kabát (hudební skupina)", "context": "Na prvním byl výčet v té době největších hitů skupiny, plus jako bonus předělaná verze písně \"Má jí motorovou\" a nová píseň \"Pohoda\". Ta se na kompilaci objevila na nátlak manažera skupiny a její nahrávání provázely projevy nespokojenosti ze strany textaře Špalka, kterému se vůbec nelíbila. Nakonec se ovšem stala jedním z největších hitů skupiny. Druhé CD obsahovalo zvukový záznam z koncertu z turné k předchozímu albu Go satane go. Kompilace se nakonec prodalo přes 130 000 kusů, stala se v té době nejprodávanějším albem kapely a získala šestiplatinovou desku. Následující rok Kabáti jako první České republice připravili turné, během kterého bylo pódium umístěno ve středu sportovních hal. Celkem turné navštívilo 60 000 fanoušků, čímž byla překonána návštěvnost minulého turné k albu Go satane go. Na podzim téhož roku kapela odletěla do USA na své první větší turné v zahraničí. Poté bylo vydáno historicky první DVD skupiny nazvané Suma sumárum - Best of video, čímž se kapela přidala k hrstce českých interpretů, kteří do té doby vydali DVD. Na něm se objevili jak videoklipy skupiny, tak záznam koncertu z turné Go satane go z pražské sportovní haly Tipsport arena. V Českém slavíku se Kabát umístil na třetím místě. Dalším albem je deska Dole v dole, která vyšla 14. října 2003 a následně se stala čtyřplatinová. Před vydáním desky skupina koncertovala na Slovensku a v den vydání se přesunula do Česka, kde začalo halové turné. Kapela poprvé ve své historii vyprodala všechny zimní stadiony, ve kterých během turné vystoupila. V prosinci poté Kabát přebral ve Státní opeře Praha svého prvního zlatého slavíka v kategorii skupina roku. Následující rok kapela zvítězila v cenách Anděl v kategoriích album roku rock, skupina roku a nejprodávanější titul roku, kterého se v té době prodalo přes 78 000 nosičů. Poté skupina vyrazila na své první samostatné open-air turné, během kterého vystoupila na deseti fotbalových stadionech v Česku a na jednom na Slovensku. Celková návštěvnost turné byla přibližně 180 000 fanoušků a průměr návštěvnosti na koncert 15 000 diváků. Ještě ten samý rok Kabáti vydali DVD Kabát 2003-2004. To obsahovalo záznam vystoupení z koncertu v pražské T-Mobile areně, záznam z koncertu na atletickém stadionu Slavia a dokument k turné 2004. Poté skupina s velkým náskokem obhájila první místo v Českém slavíkovi. Na jaře 2006 začali Kabáti pracovat na nové studiové desce.", "question": "Kdy získala skupina Kabát svého prvního Českého slavíka ?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Dórský modus", "context": "Dórský modus je pojem z oblasti hudební nauky, který se používá pro posloupnost tónů diatonické durové stupnice zahrané od jejího druhého stupně. == Starořecký a středověký církevní dórský modus == V antickém Řecku byla pojmem dórský modus označována sestupná posloupnost tónů tvořená dvěma dórskými tetrachordy (posloupnost čtyř tónů s intervaly 2-2-1) oddělenými celým tónem. Výsledek je totožný s modem, který je dnes označován jako frygický. Počínaje evropským středověkem je pojmem dórský modus označován modus durové stupnice popsaný v úvodním odstavci. O něm pojednává celý zbytek tohoto článku. == Vlastnosti dórského modu == Dórský modus vznikne z durové stupnice jejím zahráním od druhého stupně, například v případě C dur je základním tónem dórského modu D a znění dórského modu: d-e-f-g-a-h-c. Jedná se o mollový modus (s malou tercií), který je charakteristický \"tvrdou\" velkou sextou, kterou se liší od běžné mollové stupnice. Nejbližším tvrdším modem je mixolydický modus, který se od dórského liší velkou tercií. Nejbližším měkčím modem je aiolský modus, který se od dórského liší malou sextou. === Intervalové složení === == Složení v jednotlivých tóninách == Následující tabulka obsahuje složení dórského módu pro jednotlivé tóniny. == Charakteristické akordy == Pro dórský mód je charakteristický mollový kvintakord, ze septakordů pak malý mollový septakord. Kompletní tónový materiál modu je vyjádřen sedmizvukem (tercdecimovým akordem) X m i 13 {\\displaystyle Xmi^{13}\\,\\! } (X je základní tón dórského modu). Následující tabulka obsahuje charakteristické akordy dórského modu v tónině C dur. Použitelné jsou i další akordy, které vzniknou vynecháním některých intervalů v D m i 13 {\\displaystyle Dmi^{13}\\,\\! } , například: D m i 6 , D m i a d d 9 , D m i 7 a d d 11 {\\displaystyle Dmi^{6},Dmi^{add9},Dmi^{7add11}\\,\\! } == Související články == Modus Tónika Aiolský modus Mixolydický modus Mollová stupnice Durová stupnice == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Dórský modus ve Wikimedia Commons Kytarové prstoklady dórského modu", "question": "Od kterého stupně se hraje diatonická durová stupnice v dórském modu?", "answers": ["druhého"]}
{"title": "Zemská kůra", "context": "Zemská kůra je označení pro svrchní vrstvy planety Země složený z utuhlých hornin. Vznikla přinejmenším před 4,6 miliardami let, tedy do 150 miliónů let od vzniku Země. Zemské těleso se skládá ze tří soustředných sfér: zemské kůry, zemského pláště a zemského jádra. Hranice mezi sférami tvoří plochy nespojitosti (diskontinuity). Tyto plochy vyjadřují náhlé změny chemických a fyzikálních vlastností látek uvnitř Země. Kůru od pláště odděluje tzv. Mohorovičičova plocha diskontinuity, na níž se odrážejí a lomí zemětřesné vlny. I v kůře existují další podružné plochy nespojitosti, jejichž průběh však není souvislý. Nejdůležitější z nich je tzv. Conradova plocha, považovaná za hranici mezi svrchní (granitovou) a spodní (bazaltovou) vrstvou kůry. Zemská kůra (tzv. SIAL) je tvořena žulovou (granitovou) a čedičovou (bazaltovou) vrstvou. Její mocnost (tloušťka) se pohybuje od 5 km do 70 km. Nejsilnější je na kontinentech pod pohořími, nejtenčí (5 až 10 km) pod oceány, kde chybí žulová vrstva. V Českém masívu se mocnost kůry pohybuje kolem 35 km. Hlavními minerály kůry jsou živce, křemen a slídy (muskovit, biotit). Názvy granitová a čedičová neznamenají petrografické složení, jde o subjektivní označení vrstvy názvem, který nejvíce odpovídá známým fyzikálním vlastnostem horniny skládajících tyto vrstvy. Složení pevninské kůry je značně pestřejší následkem složitějšího vývoje pevnin. Během vývoje Země se do kůry z pláště přesunuly lehce tavitelné a specificky lehčí složky, především sloučeniny křemíku, draslíku, hliníku, vápníku, sodíku a pod. Průměrná hustota kůry činí 2,85 g/cm3. Zemskou kůru tvoří různé horniny složené z nerostů. Kromě nich jsou v zemské kůře obsaženy i plyny a voda s různým množstvím rozpuštěných látek. V zemské kůře se nacházejí téměř všechny chemické prvky. kontinentální kůra - má 3 vrstvy a proměnlivou tloušťku, tvoří kontinenty, šelfy, kontinentální svahy oceánská kůra - dvouvrstvá, tenčí, tvořící dna oceánu, pánve, příkopy přechodná. - nejvzácnější, třívrstvá (dno Černého moře) SiO2 - 69 % Al2O3 - 14 % Fe2O3 + FeO - 4 % Ostatní 5 % SiO2 - 48 % Al2O3 - 15 % CaO - 11 % Fe2O3 + FeO - 11 % MgO - 9 % Ostatní 6 %", "question": "Co je to zemská kůra?", "answers": ["svrchní vrstvy planety Země"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "I v následujících letech vydávala EK každoroční posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické, právní, politické i dalších oblastech. Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi: Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem a Slovenskem (tzv. Helsinská skupina, skupina, v niž byla i Česká republika, se nazývala Lucemburská). Kvůli zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol (tzv. screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou). Vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí členských států EU (jednání vždy řídila předsednická země EU) s kandidátskými zeměmi. Pro vstup nových zemí byla důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003, která připravila evropské instituce na rozšíření. V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datem vstupu byl 1. květen 2004. Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty stávajících členských zemí EU a Evropský parlament. Některé přistupující státy ratifikovaly vstup do EU v parlamentu, některé zvolily referendum včetně ČR, kde v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 77,3 % voličů, volební účast byla 55,2 %.", "question": "Kdy se Česká republika stala členem Evropské Unie ?", "answers": ["1. květen 2004"]}
{"title": "Formule 1", "context": "Formule 1, (zkráceně F1), je série závodů formulí založena v roce 1950 a je označována za královskou disciplínu automobilového sportu pro takzvané monoposty. Spadá pod Mezinárodní automobilovou federaci (FIA), která je nejvyšší organizační složkou. Mistrovství světa F1 sestává ze série závodů, které jsou označovány jako Grand Prix (Velká cena). Soutěží se na uzavřených autodromech či tratích a městských okruzích různých tvarů a délek. Vozy jsou jednomístné, k tomuto účelu speciálně vyrobené, a jejich technické parametry se mění vzhledem k pravidlům, která se každoročně upravují. Od roku 1950 se pořádá Mistrovství světa jezdců a od roku 1958 pohár konstruktérů. Evropa je tradičním operačním centrem Formule 1 a nejvýznamnějším trhem. Postupem času si získala tato sportovní disciplína na popularitě a prosadila se ve všech částech světa. Mezi nejnovější pořadatele se zařadili Bahrajn, Čína, Malajsie a Turecko, novými kandidáty na pořádání Grand Prix jsou Jižní Korea, Bulharsko, Rusko, Dubaj a Indie. Je zřejmé, že v zájmu FIA je rozšíření aktivit směrem na východ a do Asie. V USA, kde se uskutečnilo nespočet Velkých cen, se Formule 1 netěší takové popularitě jak tomu je v Evropě.", "question": "V kterém roce byla založena Formule 1?", "answers": ["1950"]}
{"title": "Thomas Jefferson", "context": "Thomas Jefferson (13. dubna 1743 v Shadwellu ve Virginii - 4. července 1826 v Charlottesville ve Virginii), byl třetí americký prezident (1801-1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776). Během americké revoluce byl guvernérem Virginie (1779-1781) a později americkým velvyslancem ve Francii (1785-1789). Po návratu z Francie se stal prvním ministrem zahraničí ve vládě prezidenta George Washingtona (1790-1793). Jeho sympatie k Velké francouzské revoluci vedly k jeho konfliktu s Alexandrem Hamiltonem. V roce 1793 kvůli tomuto konfliktu rezignoval. Označoval se za materialistu. Jako deista zkoumal pravdivost Bible. Tíhnul k \"zdravému rozumu\" a přírodním zákonům. Stavil se do opozice vůči bankám a dluhům, které mj. brání koloniální nezávislosti na království. Bojoval za nezávislost a rovnost. Přestože mu sloužili otroci, bojoval například i proti mezinárodnímu obchodu s otroky. V roce 1788 postavil v USA v Richmondu budovu pro zákonodárné shromaždění, která je dnes stavební památkou. V roce 1825 rok před svou smrtí spoluzaložil Virginskou univerzitu, na jejím konci byla postavena cihlová rotunda. V roce 1796 kandidoval na funkci prezidenta USA, ale prohrál o tři hlasy s Johnem Adamsem. Druhým prezidentem se tak stal John Adams, on sám byl zvolen viceprezidentem, avšak nespolupracoval s Adamsem. Postavil se proti jeho zákonům omezujícím poskytnutí amerického státního občanství přistěhovalcům a zákonům omezujícím kritiku státních úředníků. Zemřel jen o několik hodin dříve než John Adams. Šlo o nadšence do šifrování a tajných kódů, kteroužto zálibu sdílel s Robertem Pattersonem. V jeho pozůstalosti se jako pozůstatek přátelského soutěžení mezi oběma muži nachází zašifrovaný dopis, který mu Patterson bez klíče poslal coby dárek k Vánocům v roce 1801. Není známo, že by jej on sám někdy rozluštil, s největší pravděpodobností nikoliv, a určitě považoval šifru za natolik důmyslnou, že zvažoval její použití ve státní správě. Šifra odolávala přes dvě stě let, než ji v roce 2009 s pomocí počítačů prolomil odborník na kryptologii a matematiku Lawren Smithline. K jeho zábavám patřilo také chovatelství, především drůbeže a ovcí. Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons Osoba Thomas Jefferson ve Wikicitátech Galerie Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo byl hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti?", "answers": ["Thomas Jefferson"]}
{"title": "Chráněné krajinné oblasti v Česku", "context": "Zákon České republiky č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, charakterizuje CHKO jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. CHKO se vyhlašují vládním nařízením. Na území České republiky je vyhlášeno 26 CHKO o celkové rozloze 1 076 111 ha. Mezi nejznámější a také nejnavštěvovanější CHKO v ČR patří např. CHKO Šumava, CHKO Český ráj, CHKO Moravský kras nebo CHKO Český kras. V roce 1960 byly v českých krajích Československa 2 CHKO, o 10 let později jich bylo v České socialistické republice 7, v roce 1991 jich bylo v České republice evidováno 24. Nejstarší CHKO v Česku byla CHKO Český ráj, zřízená v roce 1955. Správa chráněné krajinné oblasti má na území CHKO pravomoci státní správy, tedy vede správní řízení a je dotčeným orgánem ve stavebním řízení. Správy CHKO sdružuje jedna zastřešující organizace – Agentura ochrany přírody a krajiny se sídlem v Praze. Chráněná území v Československu byla vyhlašována od roku 1838, tehdy vznikly první dvě rezervace.", "question": "Kolik je v Česku chráněných krajinných oblastí?", "answers": ["26"]}
{"title": "The Social Network", "context": "The Social Network je americký dramatický film režiséra Davida Finchera. Jeho námětem je založení a začátky Facebooku a s tím spojené právní spory. Film byl pozitivně přijat kritiky, získal také Zlatý glóbus za nejlepší dramatický film a další tři glóby. Získal také tři Oscary - za adaptovaný scénář, hudbu a střih, dalších pět nominací neproměnil.", "question": "Kdo je režisérem filmu The Social Network?", "answers": ["Davida Finchera"]}
{"title": "Loket (hrad)", "context": "Loket (německy Elbogen) je český hrad, který se tyčí nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Goticko-románský hrad Loket byl založen v první polovině 13. století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Když se však Přemysl stal sám králem, zřídil kolem Lokte léna, o která se staral jeho zástupce loketský purkrabí. Tato léna propůjčoval německým pánům a rytířům za vojenskou pomoc v kraji. Na základě privilegia vydaného Janem Lucemburským v roce 1341 měli leníci tyto statky v dědičném držení, ale bez práva odkazovat je nečlenům rodu. V době husitských válek byl purkrabím Půta z Ilburka, který řídil obranu celého kraje proti husitům. V letech 1421,1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu. 20. září 1434 zastavil král Zikmund hrad Loket s městem, Andělskou horu, město Ostrov a panství hroznětínské, falknovské a hartenberské svému kancléři Kašparu Šlikovi. Po smrti Kašparova bratra a dědice Matese roku 1487 došlo k dvojímu dělení šlikovských panství mezi Matesovy syny Mikuláše, Kašpara a Jeronýma 1487 a 1489. Mocenský vzestup a spojení s evangelickými stavy přivedly Šliky do konfliktu s královskou mocí. Ve šmalkaldské válce (1546–1547) prohráli a jejich panství (předně Loket a Jáchymov) jim král zkonfiskoval. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Habsburský Loket s purkrabstvím pánům z Plavna, ale pro jejich špatné hospodaření jim v r. 1562 Loket odebral a propůjčil ho loketským měšťanům. V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn Jiří Popel z Lobkovic který zde v roce 1613 zemřel (druhé nejčastěji uváděné datum je 1607). Pohromy postihly město i hrad za třicetileté války. Evangeličtí stavové s pomocí mansfeldské posádky pod vedením rytíře Globnara po dlouhém obléhání (1620–1621) podlehli valdštejnským vojskům. V letech 1631–1632 se evangeličtí emigranti s rytířem Globnarem načas vrátili, ale poté museli definitivně odejít do exilu. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku a obnoven byl až roku 1751. První známá přestavba hradu byla již v době krále Václava I. Další stavební úpravy a přístavba byly prováděny za Jana Lucemburského, který hrad často využíval jako dočasné sídlo královského rodu. Zároveň s hradem bylo opevněno i město Loket. K nejstarším částem hradu patří markrabský dům a hlavní hradní věž (konec 14. století).", "question": "V jakém stylu je postaven hrad Loket?", "answers": ["Goticko-románský"]}
{"title": "Sebevražda", "context": "Ve východním Středomoří je počet sebevražd mužů a žen téměř vyrovnán. Počet sebevražd žen je nejvyšší v Jižní Koreji - 22 na 100 000 obyvatel; obecně jsou tyto údaje rovněž vysoké v jihovýchodní Asii a západním Tichomoří. U statistického zpracování a interpretace záleží, jakým způsobem je míra sebevražednosti vyjádřena. V řadě zemí je počet sebevražd nejvyšší u osob středního věku nebo starších lidí. Absolutní počet sebevražd je ale nejvyšší ve věku mezi 15 a 29 lety, neboť tato věková skupina je nejpočetnější. Ve Spojených státech jsou údaje nejvyšší u mužů europoidní rasy starších 80 let, přestože mladí lidé se o sebevraždu pokoušejí častěji. Sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí u adolescentů a mladých mužů, hned po úmrtí na následky nehody. U mladých mužů v rozvinutém světě jde o příčinu smrti v téměř 30 % případů. V rozvojovém světě jsou tyto údaje podobné, tvoří však nižší procento všech úmrtí v důsledku vyššího počtu úmrtí zaviněných jinými úrazy. V jihovýchodní Asii dochází na rozdíl od jiných oblastí světa k sebevraždám mladých žen mnohem častěji než u žen starších. Sebevražda je v ČR nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí. V období let 2001-2005 bylo v Česku zaznamenáno 8 023 sebevražd (pro srovnání v tomto období zemřelo 7 010 osob při dopravní nehodě), což tvoří 1,48 % celkového počtu úmrtí a 23,3 % úmrtí vnějšími příčinami. V roce 2007 v Česku dobrovolně odešlo ze světa celkem 1 375 lidí, v roce 2012 to bylo 1 647 lidí a v roce 2013 pak 1 740 lidí.[zdroj?", "question": "Kolik procent z celkového počtu úmrtí tvoří sebevraždy?", "answers": ["1,48"]}
{"title": "Kateřina Neumannová", "context": "Ačkoli ona sama nikdy oficiálně neuvedla, kdo je otcem její dcery Lucie, je veřejným tajemstvím, že jím je právě Jindra. Až do konce její závodní kariéry sportovní novináři zachovávali nepsanou gentlemanskou dohodu a o Jindrově otcovství se nezmiňovali. Kromě osobního života ji s Jindrou spojuje i podnikání – jsou spolumajiteli luxusního penzionu na Churáňově (byl otevřen na podzim 2005, jeho stavba údajně stála 30 milionů Kč), oba jsou podílníky ve společnosti DNA. V médiích se spekulovalo o tom, že Jindra měl vliv i na překvapivé jmenování Neumannové do funkce prezidentky organizačního výboru Mistrovství světa v severském lyžování 2009 v červenci 2007, čtyři měsíce po ukončení její sportovní kariéry. Kritici jí vytýkají, že nemá ekonomické vzdělání a větší manažerské zkušenosti a že výbor ze zákulisí řídí Jindra. 15. září 2009 byla zvolena místopředsedkyní komise sportovců asociace evropských olympijských výborů EOC.Neumannová poté působila jako poradkyně na ministerstvu obrany pod vedením Alexandra Vondry, ve stejné funkci by měla působit od srpna 2014.V červnu 2014 získala po pětiletém studiu a státnicích titul Mgr. v oboru andragogika.V létě 2016 byla během Letních olympijských her v Riu tváří projektu \"Jižní Čechy olympijské\" a olympijského parku na Lipně. == Největší úspěchy v běhu na lyžích == === Zimní olympijské hry === Albertville 1992: 6. místo štafeta, 13. místo 5 km klasicky, 14. místo 15 km klasicky, 22. místo 10 km volně Lillehammer 1994: 6. místo 10 km volně, 8. místo 5 km klasicky, 9. místo štafeta, 14. místo 15 km klasicky", "question": "Proč kritici vytýkali jmenování Kateřiny Neumannové do funkce prezidentky organizačního výboru Mistrovství světa v severském lyžování?", "answers": ["nemá ekonomické vzdělání a větší manažerské zkušenosti"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Titan (Saturn VI) je největší z 62 do roku 2017 objevených měsíců planety Saturn. Je jediným měsícem sluneční soustavy, u něhož byla objevena silná atmosféra, a kromě Země je jediným objektem ve vesmíru, u něhož byla s jistotou ověřena přítomnost stálých kapalných struktur na jeho povrchu. Titan je o 50 % větší a 80 % hmotnější než zemský Měsíc, po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti. Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Byl to první objevený měsíc Saturnu a šestá objevená oběžnice planety vůbec, hned po Měsíci a čtyřech Galileových měsících obíhajících Jupiter. Titan je v pořadí od Saturnu šestý nejbližší měsíc, který je zároveň elipsoidního tvaru. Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře.", "question": "Je Saturnův měsíc Titan větší než Merkur ?", "answers": ["Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti."]}
{"title": "Moravské zemské desky", "context": "Zápisem majetku do zemských desk se majetek stával dědičným majetkem rodu. Pokud byl ve městech, byl osvobozen od daní. V deskách zemských byla však také zapisována veškerá ustanovení zemských sněmů – tedy vlastně tehdejších zákonů, a další obecně závazné dokumenty. Na Moravě došlo k obnovení desk podle vzoru zemských desk v Čechách v roce 1348 a to ve dvou řadách půhonných a trhových. Na rozdíl od Čech byly vedeny na dvou místech současně v sídlech moravského zemského soudu a to v Olomouci a Brně. V roce 1642 dochází ke sloučení obou soudů a k zápisům dochází pouze v Brně. Tam také byly jednotlivé kvaterny desk trhových rozděleny a nadále vedeny jednotlivě podle krajů. Moravské zemské desky jsou nyní uloženy v Moravském zemském archivu v Brně. Moravské zemské desky jsou nejstarším dokumentem tohoto druhu, nepřetržitě vedeném v rozmezí 600 let, na světě.[zdroj? ] CHLUMECKÝ, Petr - CHYTIL, Josef - DEMUTH, Karl - WOLFSKRON, Adolf. Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren). I. sv. řady brněnské 1348 - 1466, Brno 1856. Dostupné online KALINA, Tomáš. Moravské zemské desky.", "question": "Kde jsou uloženy Moravské zemské desky?", "answers": ["v Moravském zemském archivu v Brně"]}
{"title": "Infekční laryngotracheitida drůbeže", "context": "Infekční laryngotracheitida drůbeže je akutní, prudce nakažlivé onemocnění dýchacích cest, které postihuje hrabavou drůbež. Původcem nemoci je herpes virus. Podle veterinárního zákona se jedná o nebezpečnou nákazu, která podléhá hlášení. K nákaze je vnímavý kur, krůta, bažanti a perličky. Nemoc není přenosná na jiné druhy zvířat kromě hrabavé drůbeže. Mimo hostitele je virus velmi odolný, kromě přímé nákazy kapénkovou infekcí od již nemocných kusů je proto možný (a častý) také nepřímý přenos, při kterém původce do hejna pronikne pomocí kontaminovaného krmiva, vody, pomůcek nebo na oděvech osob. Do organismu ptáků virus proniká přes sliznice dýchacího nebo trávicího traktu, nebo přes spojivku. Inkubační doba trvá 5-12 dní. Typické klinické příznaky u akutní infekce jsou dyspnoe, chrapot, kašel, ptáci při nádechu natahují krky, mohou třepat hlavou a vykašlávat hlen a hnis. Častá je sinusitida a hnisavý výtok z nozder a očí. Kvůli nedostatečném u okysličování krve se může objevit cyanóza periferních částí těla. Ptácí jsou malátní, neaktivní a nepřijímají potravu, u nosnic dochází k poklesu snášky. Patognomickým nálezem je krev, hlen a sýrovitý zánětlivý výpotek vytvářející se v průdušnici postižených ptáků, histologicky je patrná nekrotická tracheitida s deskvamací epitelií, v počátečních fázích nemoci lze nalézt také intranukleární virové inkluze. V hejnu se nemoc rychle šíří, morbidita může dosáhnout až 80%, mortalita pak v případě nákazy virulentním kmenem viru až 50%", "question": "Co je původcem infekční laryngotracheitidy drůbeže?", "answers": ["herpes virus"]}
{"title": "Heřmánek pravý", "context": "Odborný název pochází pravděpodobně z latinského slova mater (matka), resp. matrix, tj. děloha, zřejmě podle dutého květního lůžka nebo podle toho, že je bylinou užívanou též k léčení ženských nemocí a hygieně. Český výraz heřmánek potom z latinského armanilla s přidáním počátečního \"h-\" (staročesky ještě ormánek). === Systematické zařazení === V rámci čeledi hvězdnicovitých patří rod Matricaria do její nejrozsáhlejší podčeledi Asteroideae a v ní dále do tribu Anthemidae. V něm podle molekulárních studií spoluvytváří monofyletický subtribus Matricariinae společně rody Achillea (řebříček) v rozšířeném pojetí (včetně rodů Leucocyclus a Otanthus), Anacyclus a Heliocauta. === Nomenklaturická poznámka === Taxon Matricaria recutita L., 1753, má celou řadu synonym, vzhledem k poměrně komplikované nomenklatorické historiiː == Vzhled == Je to jednoletá nebo ozimá, 15 až 50 cm vysoká, příjemně vonící bylina. Lodyha je přímá nebo vystoupaná, lysá, příp. pod úbory řídce chlupatá a zpravidla bohatě větvená. Listy jsou řídké, střídavě přisedlé, 3-7 cm dlouhé, 2-3x zpeřené v drobné čárkovité až niťovité úkrojky. Kořen je krátký, vřetenovitého tvaru.Květy jsou jako u ostatních hvězdnicovitých rostlin drobné, uspořádané do úborů o průměru 10-25 mm vyrůstajících na 3-10 cm dlouhých stopkách; úbory jsou uspořádány v řídkém vrcholičnatém květenství a na jedné rostlině jich může být až 200. V úboru jsou květy dvojího druhuː bílé jazykovité květy s 6-9 mm dlouhou ligulou, kterých je nejčastěji 15, jsou uspořádány po obvodu; brzy po rozvití úboru se sklánějí směrem dolů. V terči úboru jsou květy žluté, trubkovité, pětičetné a jsou umístěny na kuželovitě vyklenutém květním lůžku, které je uvnitř duté a na povrchu je bez plevek. Zákrov je polokulovitý, jeho listeny jsou víceřadě uspořádané, světle zelené s tmavší hnědou žilkou uprostřed, tupě podlouhlé, s širokým suchomázdřitým lemem.Heřmánek kvete od května či června do srpna až září; opylován je hmyzem, docházet může i k autogamii. Plodem je drobná neochmýřená nažka, která je asi 1 mm dlouhá, lehce zakřivená a smáčklá, na bázi zúžená, na vnitřní straně s 4-5 nízkými žebry. Semena jsou běžně šířena živočichy, včetně člověka. Ploidie druhu je 2n=18.", "question": "Jak voní heřmánek?", "answers": ["příjemně"]}
{"title": "Python", "context": "Python je vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Nabízí dynamickou kontrolu datových typů a podporuje různá programovací paradigmata, včetně objektově orientovaného, imperativního, procedurálního nebo funkcionálního. Python je vyvíjen jako open source projekt, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem (Unix, Windows, Mac OS); ve většině distribucí systému Linux je Python součástí základní instalace. Mimo jiné je v něm implementován aplikační server Zope, instalátor a většina konfiguračních nástrojů Linuxové distribuce firmy Red Hat. Python je dynamický interpretovaný jazyk. Někdy bývá zařazován mezi takzvané skriptovací jazyky. Jeho možnosti jsou ale větší. Python byl navržen tak, aby umožňoval tvorbu rozsáhlých, plnohodnotných aplikací (včetně grafického uživatelského rozhraní – viz například wxPython, který využívá wxWidgets, nebo PySide a PyQT pro Qt, a nebo PyGTK pro GTK+). Python je hybridní jazyk (nebo také víceparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe. Python má díky tomu vynikající vyjadřovací schopnosti. Kód programu je ve srovnání s jinými jazyky krátký a dobře čitelný. K význačným vlastnostem jazyka Python patří jeho jednoduchost z hlediska učení. Bývá dokonce považován za jeden z nejvhodnějších programovacích jazyků pro začátečníky.[zdroj? ] Tato skutečnost je dána tím, že jedním z jeho silných inspiračních zdrojů byl programovací jazyk ABC, který byl jako jazyk pro výuku a pro použití začátečníky přímo vytvořen. Python ale současně bourá zažitou[zdroj? ] představu, že jazyk vhodný pro výuku není vhodný pro praxi a naopak. Podstatnou měrou k tomu přispívá čistota a jednoduchost syntaxe, na kterou se při vývoji jazyka hodně dbá.", "question": "Python je statický jazyk?", "answers": ["Python je dynamický interpretovaný jazyk."]}
{"title": "Industrial Light & Magic", "context": "Industrial Light & Magic (ILM) je americká společnost zabývající se vizuálními efekty. Jejím zakladatelem je George Lucas, který pro svůj první snímek ze série Hvězdných válek tuto společnost založil pro tvorbu speciálních efektů ve filmech. Firma si za tu do dobu od roku 1977 vypracovala jméno ve světě a dodnes jí patří k nejlepším ve svém oboru.[zdroj? ] Za svá díla byla firma oceněna 30 cenami Akademie za nejlepší efekty ve filmu.", "question": "Kdo založil společnost Industrial Light & Magic?", "answers": ["George Lucas"]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království.", "question": "Kdy vznikla Itálie?", "answers": ["1861"]}
{"title": "Titanic", "context": "Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line - Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania.", "question": "Vybouchl Titanic nad ránem 15 . dubna poté , co se srazil s ledovcem ?", "answers": ["Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu."]}
{"title": "Brno", "context": "Podle ní má v Brně v roce 2050 žít 600 tisíc obyvatel, má zde růst moderní architektura, fungovat spolupráce v rámci metropolitní oblasti, plánuje se zavedení politiky otevřených dat či participativní správy občany. V oblasti dopravní má jít o napojení města na vysokorychlostní tratě a zvýšení provozu na tuřanském letišti, vize dále počítá např. s využíváním obnovitelných zdrojů. == Geografie == Brno leží na jihovýchodě České republiky na soutoku řek Svratky a Svitavy a protékají jím potoky Veverka, Ponávka, Říčka a několik dalších menších toků. Tok Svratky je v Brně dlouhý přibližně 29 km, u Svitavy délka činí asi 13 km. V katastru města se nachází Brněnská přehrada a několik malých rybníků a jiných vodních ploch, například Žebětínský rybník nebo nádrže v Mariánském údolí. Brno je ze tří stran chráněno zalesněnými kopci Brněnské vrchoviny, na jihozápadě pak začínají nížiny Dyjsko-svrateckého úvalu, nadmořská výška města se pohybuje mezi 190–497 m n. m., značná část území Brna (6379 ha, 28 %) je pokryta lesy.", "question": "Na jihovýchodě čeho leží Brno?", "answers": ["České republiky"]}
{"title": "Karel Nedbal", "context": "Karel Nedbal (29. října 1836, Schwarzbach – 26. února 1899, Praha) byl advokát, organizátor hudebního života v Táboře, otec českého dirigenta a skladatele Oskara Nedbala. == Život == Karel Nedbal pocházel z početné rodiny (12 dětí), vyrůstal v Německu (ale rod Nedbalů pochází z Lomnice nad Lužnicí). Vystudoval gymnázium a práva ve Vídni, pracoval jako advokátní koncipient u švagra v Pelhřimově. Po složení advokátní zkoušky v roce 1862 si otevřel v Táboře právní kancelář a od roku 1864 zde v Palackého ulici 355 i s rodinou bydlel. Později pracoval jako předseda ředitelství Městské spořitelny Tábor a dlouhá léta aktivně pracoval v městské radě a obecním zastupitelstvu města. Se svojí manželkou Annou, rozenou Hejnovou (1840–1920) vychovali sedm dětí a vedli je ke vztahu k hudbě. Ve svých šedesáti letech (1896) vážně onemocněl, byl hospitalizován v Praze, kde po třech letech zemřel. Pohřben byl na pražských Olšanských hřbitovech. == Zásluhy == JUDr. Karel Nedbal, všestranně vzdělaný, se stal váženým občanem Tábora a zejména měl velký podíl na vzestupu hudebního dění ve městě. Známé byly jeho domácí komorní koncerty, kdy se postupně hry účastnily i jeho děti. Nedbal založil v Táboře roku 1877 Hudební spolek. Také Nedbalovou zásluhou rostl v Táboře počet veřejných koncertů i zájem předních českých hudebníků. Hostem rodiny Nedbalovy býval Zdeněk Fibich a také Antonín Dvořák (ten zde často bydlel, např. i 20. prosince 1879, když v místním divadle se konal koncert a přítomný skladatel sklidil velké ovace po zaznění svých Slovanských tanců).", "question": "Zemřel Karel Nedbal v Praze ?", "answers": ["Ve svých šedesáti letech (1896) vážně onemocněl, byl hospitalizován v Praze, kde po třech letech zemřel."]}
{"title": "Bohuslav Reynek", "context": "Po maturitě studoval (zřejmě na přání svého otce) zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně (později byly vydány ve sbírce Žízně). V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est la..., básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si poté roku 1926 vzal za manželku. Následujících deset let (1926-1936) žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. (První roky se zcela uzavřel a ani neopouštěl dům.) V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan Martin Jirous vulgo Magor). V roce 1964, kdy ovdověl, směl poprvé po pětatřiceti letech znovu vystavovat. Na konci roku 1969 ještě stihl vydat jeden svazek své poezie (byly to sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně a Podzimní motýli).", "question": "Kde se narodil Bohuslav Reynek?", "answers": ["Petrkov"]}
{"title": "Mexiko", "context": "Největší horou poloostrova je El Picacho del Diablo – 3095 m n. m. 500 km od pobřeží na západ leží vulkanické ostrovy Revillagigedo. Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraniční Río Bravo del Norte (v USA zvaná Rio Grande), dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá, je významnější jen řeka Conchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které jsou bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco, která ústí do Mexického zálivu. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají z pobřežních horských pásem, a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui, Fuerte, Río Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1 116 km2), a na severu řeka Balsas. Největšími řekami mexického jihu jsou Usumacinta (1000 km) a Grijalva (velké přehrady). Usumacinta tvoří část hranice s Guatemalou. Východní pobřeží Yucatánského poloostrova lemuje Mezoamerický korálový útes, druhý největší korálový útes na Zemi. Sever Mexika leží v subtropickém pásu, jih v tropickém pásu. To se ale týká jen nížin (převážně na pobřeží), podnebí jinak závisí zejména na nadmořské výšce. Země se dělí na čtyři výšková podnební pásma. Horká země (tierra caliente) do výšky 800 m n. m. má průměrnou roční teplotu přes 23 °C. Mírná země (tierra templada) do 1700 m n. m. má průměrnou teplotu od 17 °C do 23 °C. Chladnou zemi (tierra fría) do 2500 m n. m. s teplotou méně než 17 °C střídá pásmo věčného sněhu (tierra helada). Na jihu se dělí rok na období sucha a dešťů – ty dosahují maxima v letních měsících. Na východním pobřeží závisí srážková činnost v létě na pasátu vanoucím z Atlantiku, v zimě na větru ze severu. Pacifické pobřeží je sušší.", "question": "V jakém podnebném pásu leží sever Mexika?", "answers": ["v subtropickém"]}
{"title": "Plazma", "context": "Stupeň ionizace plazmatu (poměr počtu ionizovaných částic vůči celkovému počtu částic) je jedním z nejdůležitějších parametrů, který určuje chování plazmatu. Závisí především na teplotě a lze ho v prvním přiblížení odhadnout ze Sahovy rovnice pro jedenkrát ionizované plazma v termodynamické rovnováze. Podle stupně ionizace rozlišujeme slabě ionizované plazma a silně ionizované plazma. V slabě ionizovaném plazmatu je koncentrace nabitých částic zanedbatelně malá v porovnání s koncentrací neutrálních molekul. Naproti tomu v silně ionizovaném plazmatu převládá koncentrace nabitých částic. Podle teploty se rozlišují 2 druhy plazmatu. Je to vysokoteplotní a nízkoteplotní plazma. Vysokoteplotní plazma má střední energii nabitých částic větší než 100 eV, což odpovídá řádově 106 K. Vyskytuje se ve hvězdách a při experimentech s řízenou termonukleární syntézou. Nízkoteplotní plazma se vyskytuje např. v zářivkách a výbojkách, také v elektrickém oblouku. V plazmatu může být teplota elektronů o několik řádů vyšší než teplota kladných iontů a neutrálních molekul. Plazma obsahuje volné elektrické náboje, proto je elektricky vodivé. Díky elektrické vodivosti působí na plazma i silné magnetické pole, jehož silové účinky pocházejí od Lorentzovy síly. S rostoucí koncentrací nabitých částic se mění i koeficienty tepelné vodivosti a dynamické viskozity ionizovaného plynu. Elektromagnetické síly a dobrá elektrická vodivost plazmatu (která může být v mnoha případech považována za blížící se nekonečnu) obvykle zajistí, že hustota kladných a záporných nábojů se vyrovná (\"kvazineutralita\"). Je-li v plazmatu významný nadbytek kladných nebo záporných nábojů, v extrémním případě, je-li složeno jen z kladných nebo jen záporných nábojů, tak v takovém plazmatu hraje elektrické pole dominantní roli. Příkladem jsou nabité paprsky částic, elektronový oblak v Penningově pasti a pozitronové plazma. Podle hustoty elektrického proudu se plazma vyskytuje ve třech formách: temný výboj, doutnavý výboj a obloukový výboj. Při průchodu elektrického proudu plazmatem dochází ke stlačení v kolmém směru, tzv. pinch efektu. Elektrické proudy obvykle následují magnetické indukční čáry. Mají typický zkroucený tvar způsobený superpozicí vnějšího magnetického pole s magnetickým polem daného elektrického proudu. Jednou ze základních vlastností plazmatu je tzv. kvazineutralita. Jedná se o přibližnou rovnost koncentrací kladně nabitých iontů a záporně nabitých elektronů v oblastech plazmatu, kde všechny tři lineární rozměry jsou podstatně větší než Debyeova délka. Díky přítomnosti volných nabitých částic se v objemu plazmatu vytváří prostorový náboj a elektrostatické pole, které zpětně silově působí na nabité částice. Výsledkem je kompenzace fluktuací hustoty náboje a plazma se ve větším měřítku jeví jako elektricky neutrální.", "question": "Jak se nazývá čtvrté skupenství hmoty?", "answers": ["Plazma"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Tento útvar do určité míry připomíná atmosférické víry nad zemskými póly, planetology však zaráží, že nemá zaoblený tvar. Šestiúhelník je vnořený 100 km do atmosféry a zachovává si svůj tvar minimálně do 75 km hloubky. V současnosti je tento útvar zahalený do tmy polární noci, proto ho sonda Cassini může pozorovat jen pomocí infračerveného mapovacího spektrometru. Vědci z oxfordské univerzity prováděli experimenty s dynamikou tekutin a podařilo se jim dosáhnout obdobného šestiúhelníkového tvaru. V rotujícím válci s vodou vytvořili další proudy, po obarvení tekutin viděli podobný šestiúhelník. To nasvědčuje tomu, že hexagon na severním pólu Saturnu skutečně je výsledkem dynamické interakce mezi jednotlivými proudy v atmosféře. Na Saturnu se střídají dvě roční období a to léto a zima. Léto nastává, když je Saturn nakloněný ke Slunci tak, že je Slunce v rovině s prstenci Saturnu a sluneční paprsky dopadají na povrch pod menším úhlem než v zimě, a tedy se jich méně odráží do okolního prostředí. Tato dvě roční období se na planetě střídají přibližně každých 15 let. Na planetě se však roční období nijak neprojevují, což je způsobeno vlivem atmosféry a vnitřními procesy v Saturnu. Ve výskytu mohutných bouřkových útvarů se však projevuje jistá periodicita. Mezi výskytem třech největších dosud pozorovaných útvarů uplynulo vždy přibližně 57 let, což jsou 2 oběhy Saturnu kolem Slunce.", "question": "Má Saturn čtyři roční období?", "answers": ["Na Saturnu se střídají dvě roční období a to léto a zima."]}
{"title": "Žárovka", "context": "Z optického hlediska se vlákno žárovky nechová jako absolutně černý zářič, ale jako by bylo o několik set kelvinů teplejší (wolfram je selektivní zářič). Obyčejná žárovka se dosud často používá v domácnostech a je také základem většiny přenosných svítidel.[zdroj? ] V automobilových světlometech nebo v domácnostech, když má být světlo soustředěno do jednoho místa, se často využívají halogenové žárovky. Mezi hlavní výhody žárovky, jako světelného zdroje, patří vysoce automatizovaná výroba, vynikající podání barev (Ra = 100), možnost přímého napájení z elektrické sítě, absence zdraví škodlivých látek. Mezi nevýhody patří především nízká účinnost a měrný výkon (kolem 10 - 15 lm/W), a velká závislost parametrů (včetně životnosti) na napájecím napětí. Technologicky výrobu žárovky zdokonalil a patentoval Thomas Alva Edison v roce 1879 - první žárovka byla rozsvícena 21. října 1879 a svítila 40 hodin. Na trh byly uvedeny žárovky v provedení s bambusovým vláknem a standardní šroubovací paticí E 27 v roce 1881. Svítily asi 600 hodin a byly drahé - 1 dolar a 15 centů. Edison ale není původním vynálezcem žárovky. Jeho předchůdcem byl Heinrich Göbel. První pokusy se žárovkou (principiálně vznik světla žhavením materiálů průchodem elektrického proudu) lze datovat k roku 1802 (Humphry Davy).", "question": "Kdy byla rozsvícena první žárovka?", "answers": ["21. října 1879"]}
{"title": "Pardubice", "context": "Spojily se kluby FK Junior (dorost a žáci), MFK Pardubice (přípravky) a Tesla Pardubice (oddíly dospělých), aby pod hlavičkou v roce 2006 vzniklé akciové společnosti Fotbal Pardubice a.s. vybudovaly silný tým s kvalitní mládežnickou základnou. FK Pardubice hraje domácí zápasy FNL na stadionu Pod Vinicí, jelikož starý Letní stadion za zimním stadionem přestal již požadavkům soutěže vyhovovat, mládež se většinou soustředí ve sportovním areálu Ohrazenice. Klub má dva týmy dospělých (FNL a krajský přebor), čtyři dorostenecké oddíly (oddíl FK Pardubice U-19 hraje 1. dorosteneckou ligu), šest žákovských celků a stejný počet přípravek. Strategií klubu je soustředit se na výchovu mládeže a využívat fotbalistů, kteří jsou buď přímo odchovanci, nebo pocházejí z východočeského regionu. A-tým FK Pardubice, který navazuje na družstvo dospělých Tesly Pardubice, postoupil po sezóně 2009/2010 z divize do ČFL a z ní po dvou sezónách do 2. ligy (FNL). == Školství == V Pardubicích sídlí Univerzita Pardubice, kterou tvoří sedm fakult a jeden vysokoškolský ústav a kde studuje asi deset tisíc studentů a studentek. V Pardubicích je také celkem 19 středních škol (např. Střední průmyslová škola chemická Pardubice), z toho dále 4 gymnázia: Gymnázium Dašická, Gymnázium Mozartova, Sportovní gymnázium a Anglické gymnázium. == Příroda == V Pardubicích se nachází mnoho parků a památných stromů. Mezi nejvýznamnější parky Pardubic patří Tyršovy sady a také park \"Na Špici\", vymezený soutokem řek Labe a Chrudimka, který byl v roce 2014 opraven. Na území města Pardubic se nachází čtyři maloplošná zvláště chráněná území: přírodní památka Labiště pod Opočínkem, přírodní památka Mělické labiště, přírodní památka Nemošická stráň a přírodní památka U Pohránovského rybníka a tři evropsky významné lokality (Dolní Chrudimka, Pardubice – zámek a U Pohránovského rybníka). Z hlediska ochrany přírody je významný tok obou hlavních řek, Chrudimky i Labe.", "question": "Kde se nachází nejvýznamnější železniční uzel východních Čech?", "answers": ["Pardubice"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také díky svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu \"Running Free\"). K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards. Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil. Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock. Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným. Volba nakonec padla na Rona Matthewse. Skupina Iron Maiden (česky železná panna, mučicí nástroj) vznikla na Štědrý den roku 1975 v sestavě Harris (baskytara), Matthews (bicí), Dave Sullivan (kytara), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara).", "question": "Kolik alb prodala skupina Iron Maiden k roku 2010?", "answers": ["přes 95 milionů"]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Romain Rolland se narodil roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti. V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou \"... jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby. Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého . Sám o tom píše: \"Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti.\" Výsledkem této touhy byl román Colas Breugnon roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije.", "question": "Ve kterém roce vyšel román Jan Kryštof?", "answers": ["1914"]}
{"title": "David Pastrňák", "context": "David Pastrňák (* 25. května 1996, Havířov), přezdívaný Pasta, je český hokejový útočník momentálně hrající v týmu Boston Bruins v americké NHL. Dne 27. června 2014 byl draftován již v prvním kole draftu 2014 jako 25. celkově týmem Boston Bruins. Svých prvních 2 branek v NHL se dočkal 10. ledna 2015 v zápase proti Philadelphii Flyers. Poprvé překonal kanadského brankáře Raye Emeryho bekhendem po dorážce střely švédského hokejisty Marcuse Krügera. Druhý gól pak přidal zakončením bez přípravy po přihrávce od krajana Davida Krejčího. Navíc mohl zkompletovat hattrick, avšak prázdnou klec soupeře trefil až po konci vypršení základní hrací doby. Ke dvěma zásahům mu navíc stačily pouhé dvě střely na branku za celé utkání.V současnosti je jedním z nejlepších českých hokejistů. V roce 2015 ovládl kategorii Junior v anketě Zlatá hokejka. V roce 2017, 2018 a 2019 vyhrál v anketě Zlatá hokejka, čímž se stal nejmladším výhercem této soutěže. == Hráčská kariéra == === Česko === Svou hokejovou kariéru načal v rodném Havířově. První hokejové krůčky udělal na havířovském zimním stadionu v září 1999, kdy ho zde ve 3 letech přivedla maminka Marcela. Pastrňák začínal hrát hokej v dívčích krasobruslařských bruslích, ale i s nimi zvládl potřebné základy bruslení. Když mu bylo 6 let, byly už jeho hokejové dovednosti na takové úrovni, že ještě jako předškolák hrával zápasy za 1., 2., ale i za 3. třídu. Později již v 15 letech hrál i za A tým havířovského klubu. === Zámoří === Dne 27. června 2014 byl vybrán jako 25. celkově týmem Boston Bruins v prvním kole draftu NHL 2014. O několik dní později, 15. července 2014, uzavřel tříletý nováčkovský kontrakt s tímto týmem. Před začátkem nové sezóny absolvoval Pastrňák předsezónní tréninkový kemp Bruins, na kterém si na konci září poranil rameno, a po kterém byl 7. října 2014 poslán do farmářského týmu Providence Bruins v American Hockey League (AHL). Tam se mu dařilo, když si do začátku listopadu připsal v sedmi zápasech devět kanadských bodů za dvě branky a sedm asistencí, za což byl vyhlášen nejlepším útočníkem a nováčkem měsíce října v AHL.", "question": "Proč David Pastrňák nezkompletoval hattrick 10. ledna 2015?", "answers": ["prázdnou klec soupeře trefil až po konci vypršení základní hrací doby"]}
{"title": "První parta", "context": "První parta je román Karla Čapka, který byl poprvé vydán v roce 1937. Román o lidské statečnosti vypráví příběh hrstky lidí, kteří v extrémních podmínkách musejí zmobilizovat veškerou svou odvahu, kamarádství a solidaritu. Děj se odehrává v průběhu dvou až tří dnů a je omezen na zážitky příslušníků první záchranné čety na místě důlního neštěstí. Autor se záměrně nesoustředil na detailní kresbu hornického prostředí, ani na sociální problémy, jeho pozornost se soustředila především na vykreslení vzájemných vztahů uvnitř této různorodé lidské skupiny. == Zajímavosti == Kniha nebývá řazena mezi Čapkova nejzdařilejší díla. Přesto je významným svědectvím o podmínkách, které panovaly v uhelných dolech meziválečného období. Materiál pro práci na románu získával Karel Čapek pobytem mezi horníky v dolech na Kladensku. == Příběh == Hlavní postavou románu je Standa Půlpán, sirotek, který kvůli nedostatku financí musí zanechat školy a odchází pracovat jako vozač v dole. Jednoho dne dojde k havárii a v dole jsou uvězněni tři horníci, všichni otcové od rodin. Standa se jako první přihlásí do záchranné akce. Jeho statečnost vidí další horníci, přihlásí se také a první parta se pustí do zasypané šachty. Standa nejprve překonává strach a pocity stísněnosti, ale postupně ho práce začne bavit. Když se začne ozývat ťukání, signál od zasypaných horníků, Standa je hrdý na svou práci. Večer v hospodě se z celého kolektivu stane opravdová parta. Druhý den se v průběhu směny zbortí strop a zavalí Standovi ruku. V nemocnici mu musí na jedné ruce amputovat několik článků prstů. Když Standu propustí, jde se podívat do dolu na konec směny.", "question": "Kdy byl poprvé vydán román První parta?", "answers": ["v roce 1937"]}
{"title": "Remoska", "context": "Vaření-pečení v Remosce je velmi snadné a jídla v ní připravená neztrácejí vodu, maso nevysychá a např. kuře pečené v běžné troubě nesnese srovnání s kuřetem připraveným v Remosce, ať jde o dnešní nebo tehdejší provedení. Původní Remoska bez skleněného okénka se ukázala být výhodnější, okénkem totiž unikala část tepla a střed pečené potraviny se tak snáze nedopekl. Remosku vytvořil počátkem padesátých let Oldřich Homuta, který prototyp dále vylepšoval se svými spolupracovníky. První remoska tak nesla označení HUT (Homuta, Uher, Tyburec). Malá Homutova dílna byla znárodněna a připojena k podniku místního hospodářství REMOS (= revize, elektro, montáže, opravy, servis). (Podnik REMOS vyráběl například i držáky přístrojových pojistek). První Remosky se začaly sériově vyrábět ve Zdicích, protože zdejší podnik se specializoval na pečicí trouby (a jeho výrobky nesly značku ESČ již od roku 1926). V roce 1957 byla výroba přenesena do nového závodu v Kostelci nad Černými Lesy, kde se všech velikostí Remosky do roku 1991 vyrobilo 2,7 miliónu kusů. Pak zde byla výroba zastavena. Roku 1994 zakoupila ochrannou známku Remosky dvojice Blažek, Uličník, kteří založili také nový výrobní závod Remoska s.r.o. ve Frenštátě pod Radhoštěm. V roce 1999 byla zakoupena licence DuPont na postřik teflonovou vrstvou. Roku 2003 začal export do Velké Británie a vzápětí na to postupně do desítky zemí. Přes 50% výroby se exportuje. Cena znovuzrozené Remosky činí v roce 2014 cca Kč 3000,-, cena v šedesátých letech byla Kčs 180,- u menšího a 210,- u většího provedení.", "question": "Vyrábí se remoska dodnes ?", "answers": ["Pak zde byla výroba zastavena."]}
{"title": "Dietrich Bonhoeffer", "context": "Procesní spisy proti Bonhoefferovi, které shořely během bombardování Berlína, nebyly posuzovány. Protože soudu nebyli přítomni žádní svědci, mohli pak Thorbeck s Huppenkothenem po válce tvrdit, že proces proběhl právně podle zákona. Na popraviště byl Dietrich Bonhoeffer veden 9. dubna 1945 za svítání. Odsouzenci se museli úplně svléct a jít k šibenici nazí. Místní táborový lékař, který celou scénu pozoroval, o ní v roce 1955 podal písemné svědectví: Bonhoeffer, kterého tehdy ještě neznal, působil klidně a soustředěně, rozloučil se se všemi spoluvězni, na popravišti se krátce pomodlil, k šibenici kráčel smířeně a zemřel během několika vteřin. Dietrich Bonhoeffer byl svébytným teologem a křesťanským etikem, který zdůrazňoval význam Kázání na hoře a Následování Ježíše, jak slovem, tak i svým osobním příkladem. Ve svých dopisech z vězení (posmrtně vydáno jako Widerstand und Ergebung) nastínil svoji vizi budoucího dospělého člověka i nenáboženské interpretace Bible a křesťanství. Tato myšlenka byla v Čechách populární zvláště v 50. a 60. letech 20. století, a to zejména mezi evangelickými teology Nové orientace či civilní interpretace, ale dnes je spíš[kým? ] odmítána a kritizována. *** A dále: Starokatolická církev v České republice si ho připomíná (nejpozději od října 2011) jako mučedníka (Viz www.getsemany.cz, říjen 2011).", "question": "Jak se jmenoval německý evangelický teolog, etik, filosof a bojovník proti nacismu?", "answers": ["Dietrich Bonhoeffer"]}
{"title": "Raetie", "context": "Raetie, případně latinsky Raetia, bylo území a později provincie římské říše, jež sahalo zhruba od Bodamského jezera (Lacus Brigantinus) směrem na východ k řece Inn (Aenus). Severní hranici provincie tvořila řeka Dunaj (Danuvius), za níž se rozkládalo neklidné území \"svobodné Germánie\". Penninské Alpy na západě a na jihu oddělovaly Raetii od Horní Germánie a Itálie, zatímco na východě se nacházelo Noricum. V současnosti toto území zaujímá střední a východní Švýcarsko, jižní Bavorsko, jihovýchod Bádenska-Württemberska, Lichtenštejnsko, Vorarlbersko a většinu Tyrolska (včetně jeho italské části). Raety jako nejmocnější alpský kmen poprvé připomínal Polybios, ovšem až do zániku republiky se zmínky o nich vyskytovaly v dílech římských historiků jen velmi sporadicky. O historii Raetů toho tudíž není mnoho známo. Livius byl přesvědčen o jejich etruském původu. Tuto domněnku s ním sdíleli také historikové Niebuhr a Mommsen. Podle tradičního výkladu zaznamenaného Justinem a Pliniem starším představovali Raetové část Etrusků, která sídlila nejprve v údolí řeky Pádu, odkud byla ale vypuzena Kelty na přelomu 5. a 4. století př. n. l. Označení Raetové prý přijali podle svého náčelníka, jménem Raetus. Bližší realitě však zřejmě bude hypotéza, podle níž byl název tohoto kmene odvozen z keltského výrazu rait (\"horská země\"). Bez ohledu na to, zda přijmeme teorii o etruském původu Raetů, skutečností zůstává, že v době, kdy Římané navázali první kontakty s obyvateli Raetie, byla tato země plně v moci keltských kmenů.", "question": "Co se nacházelo na východě od Raetie?", "answers": ["Noricum"]}
{"title": "José Luis Cuciuffo", "context": "José Luis Cuciuffo (1. únor 1961, Córdoba – 11. prosinec 2004, Bahía San Blas) byl argentinský fotbalista. Nastupoval většinou na postu obránce. S argentinskou reprezentací vyhrál mistrovství světa v Mexiku roku 1986.. V národním mužstvu odehrál 21 utkání. Krom argentinských klubů (Chaco For Ever, Talleres de Córdoba, Vélez Sársfield, Boca Juniors, Belgrano de Cordoba) hrál též tři sezóny francouzskou první ligu v Nîmes Olympique.Zemřel roku 2004, když byl nešťastnou náhodou zastřelen při lovu. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Odehrál José Luis Cuciuffo v národním mužství více než 30 utkání?", "answers": ["V národním mužstvu odehrál 21 utkání."]}
{"title": "Delfín obecný", "context": "Délka jeho těla činí 1,8-2,6 m, hmotnost 90-140 kg. Je tedy menší než delfín skákavý. Jeho tělo je štíhlé, základní zbarvení hnědé až černé, na břiše bělavé, na bocích světlé skvrny a pruhy. Hlava zaoblená, 40-47 zubů v každé polovině čelisti. Hřbetní ploutev ostrá, prsní ploutve zakřivené. Delfín obecný je rozšířen téměř ve všech mořích od tropického po mírné pásmo. Žije zejména v pobřežních vodách, kde je dostatek potravy. Je nejpočetnějším druhem delfína. Velikost populace je neznámá, odhaduje se na několik miliónů jedinců. Delfín obecný je velmi aktivní a společenský, žije ve společenství o deseti až několika tisících jedincích. Upřednostňuje hluboké vody v pobřežních oblastech, často se za účelem lovu kořisti sdružuje mnoho skupin dohromady a jindy spolu různé skupiny soupeří. Ke spánku využívá jen polovinu mozku, druhou hemisférou je bdělý, přičemž obě poloviny může střídat. Plave rychlostí až 60 km/h s maximální hloubkou ponoru 300 metrů. Má silnou ocasní ploutev, ta mu umožňuje dlouhé skoky nad hladinu i poskakování ve vzpřímeném postoji za pomoci rychlých úderů o hladinu. Pod vodou je schopen zůstat až 10 minut na jedno nadechnutí, ale většinou se vynořuje častěji. Domlouvá se pomocí echolokace na frekvencích 1000 Hz-150 kHz. Březost trvá 10-11,5 měsíce, období rozmnožování je jaro a podzim, v tropickém pásmu celoročně. Samice rodí jedno mládě. Mláďata se rodí ocasem napřed o délce 0.8-1 m a hmotnost přibližně 10 kg. Delfíni se dožívají až 30 let. Jeho nejčastější potrava jsou sledi a makrely, doplňují je hlavonožci. Loví společně, ve skupině shánějí ryby k sobě a nahánějí je k hladině. Delfín obecný byl znám již v době antiky mezi Řeky a Římany a hrál důležitou roli v jejich mytologii. Rovněž vystupuje v příbězích, předávaných z generace na generaci, ve kterých vozili malé děti na hřbetě jako koně a zachraňovali tonoucí.", "question": "Je delfín obecný samotář?", "answers": ["Delfín obecný je velmi aktivní a společenský, žije ve společenství o deseti až několika tisících jedincích."]}
{"title": "Mnichovská dohoda", "context": "Mnichovská dohoda (neboli Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu. Podle Matěje Spurného, Jana Urbana, Ivo Cermana a Jana Tesaře byla Mnichovská dohoda završením politických a diplomatických selhání československé vlády. Obdobné stanovisko zastává sudetoněmecká interpretace, podle které nese československá politika sama odpovědnost za zničení státu. Podle mezinárodněprávní teze Hermanna Raschhofera, uveřejněné v roce 1953, byla Mnichovská dohoda pouze prováděcí dohodou zásady odstoupení Sudet, kterou československá vláda údajně přijala již 21. srpna 1938, a je tudíž platná. Stejné tvrzení obsahuje sborník prací sudetoněmeckých historiků a politiků \"Mnichovská dohoda a osud sudetských Němců\", vydaný v roce 2012 v Brně. Od roku 1925 bylo Československo vázáno podle Locarnských dohod, kde se zavázalo vzájemné spory řešit prostřednictvím arbitrážních smluv. Zásadním bodem Locarnských dohod byl bezpečnostní charakter mezinárodních záruk německých západních hranic prostřednictvím Rýnského garančního paktu, ovšem východní hranice Německa smluvně zaručeny nebyly, naopak zde existovala možnost jejich revize. Od roku 1933, kdy se nacisté chopili moci v Německu, bylo Československo ve vážném nebezpečí stran německé expanze, která měla své motivy politické (revizionismus), ideologické (nároky na bývalá území německé říše a expanze na východ), strategické (průmyslový potenciál českých zemí a jejich poloha). Tomuto nebezpečí se Československo snažilo čelit jak budováním silné moderní armády a pohraničních opevnění, tak i posilováním spojeneckých svazků nově i se Sovětským svazem. Francie a SSSR, hlavní spojenci Československa, neměli zájem o další krvavý konflikt s Německem. Podstatnou slabinou byla, neurčitá formulace Spojenecké smlouvy s Francií navržena československou diplomacií, vázaní pomoci SSSR na kroky Francie a nedostatečné kroky československé diplomacie u dalších velmocí, které by zaručovaly neměnnou podobu východních hranic Německa.", "question": "Jakým příkladem politiky je mnichovská dohoda?", "answers": ["ústupků, appeasementu"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Neptun je velmi daleko od Slunce, a proto na jednotku plochy dostává 900krát méně sluneční energie než Země. Zajímavostí však je, že vyzařuje 2,7krát více energie, než přijímá. V současnosti zdroj této vnitřní vyzařované energie není známý. Vyzařovaná energie však vysvětluje existenci bouřlivých procesů v atmosféře Neptunu. Neptun obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 4 498 252 900 km. Planeta se přibližuje ke Slunci nejvíce na 4 459 631 496 km a vzdaluje na 4 536 874 325 km. Vlivem velké excentricity dráhy Pluta se Neptun může dočasně ocitnout dál od Slunce než Pluto. Když se Pluto počítalo za planetu, docházelo tak k tomu, že se Neptun v takových dobách dostával na devátou pozici v pořadí planet podle vzdálenosti. Okolo Slunce Neptun oběhne jednou za 165 let a kolem své osy se otočí za 16 hodin a 7 minut. Podrobnější informace naleznete v článku Neptunovi trojáni. Podobně jako v případě Jupiteru byla i v libračních bodech Neptunu objevena tělesa, která sdílejí stejnou oběžnou dráhu jako planeta Neptun. Tento objev z roku 2003 přispěl k poznatku, že tito takzvaní trojáni se vyskytují i u dalších planet sluneční soustavy, a ne pouze v okolí Jupiteru, což se ostatně již déle před samotným pozorováním těchto těles u Neptunu předpokládalo. V květnu 2008 bylo známo celkem 6 trojánů kopírujících oběžnou dráhu Neptunu, které se nacházejí kolem čtvrtého libračního bodu L4 ležícího před samotnou planetou v úhlu 60°.", "question": "Za jak dlouho se Neptun otočí kolem své osy?", "answers": ["za 16 hodin a 7 minut"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Mezi dnešními plemeny psů existují obrovské rozdíly co do velikosti i tělesných proporcí: nejmenším plemenem je čivava, s ideální hmotností 1,5 až 3 kg, obecně největšími psem je irský vlkodav s kohoutkovou výškou minimálně 71 cm, rekordmanem je nicméně německá doga s kohoutkovou výškou přesahující 1 metr, nejtěžšími psy jsou bernardýn a anglický mastif, s hmotností přesahují 100 kg. Feny (samice psa domácího) jsou všeobecně menšího vzrůstu, nižší váhy, jsou méně mohutné než psi. Chováním jsou spíše něžnější, přítulnější a věrnější. Mají klidné, vyrovnané chování, obvykle se dají lépe cvičit. Mají méně dominantní chování. Obtížněji ovladatelná je fena v době hárání, kdy se snaží utíkat ke psům. U některých fen se někdy objevuje tzv. falešná březost, kdy se chovají, jako by očekávaly štěňata. Naopak psi (samci psa domácího) jsou všeobecně většího vzrůstu, jsou mohutnější a těžší. Obvykle jsou vytrvalejší při práci i při sportu, často se dokáží naučit více cviků než feny. Mají dominantnější chování a větší ambice být pánem smečky nebo rodiny. Bývá hůře ovladatelný, je proto nutná tvrdší ruka, ale psům tvrdší výcvik nevadí tolik jako fenám. Největší problémy jsou s ovládáním v blízkosti háravé feny. Některé problémy (např. nechtěná štěňata, utíkání za háravými fenami, dominantní chování) se dají omezit nebo vyřešit kastrací. Podrobnější informace naleznete v článku Anatomie psa domácího. Kostra psa se bez ohledu na plemennou příslušnost psa skládá z 271–282 kostí. Kostra se dělí na tři hlavní části – lebku, která chrání mozek a nese silné čelisti umožňující masožravý způsob života, osový skelet – páteř a hrudní koš, které tvoří osu těla a chrání vnitřní orgány, a kostru končetin. U většiny psů je růst dlouhých kostí do délky dokončen mezi 10. a 12. měsíci věku, Kosterní svaly psa se šlachami upínají na kosti a přenáší na ně svalovou práci, čímž umožňují pohyb celého zvířete. V psích svalech je jen málo vazivové složky, převládá svalová tkáň, přičemž v hlubokých svalech končetin zcela převládají pomalá červená vlákna typu I, která zajišťují neustálé napětí, aniž by se unavila. V povrchových svalech jsou červená vlákna společně s rychlými bílými vlákny typu II.A, která umožňují rychlý silový pohyb a přitom jsou rovněž velmi odolná proti únavě. Svaly odpovídají přizpůsobení psa jako vytrvalého běžce. Pes ale nemá žádný mechanismus pro neúnavné stání a v klidu usedá nebo lehá.", "question": "Kolik kostí tvoří kostru psa?", "answers": ["271–282"]}
{"title": "Venezuela", "context": "Venezuela, oficiálním názvem Bolívarovská republika Venezuela (španělsky República Bolivariana de Venezuela), je federativní republika na severním pobřeží Jižní Ameriky při pobřeží Karibského moře, v tropech severně od rovníku. Skládá se z pevninské části a mnoha ostrovů v Karibském moři, z nichž největší je Isla de Margarita. Sousedí na západě s Kolumbií, na jihu s Brazílií, a na východě s Guyanou, na jejíž západní polovinu (tzv. Guayana Esequiba či \"Zona en Reclamación\") si Venezuela činí nárok. Poněkud severněji pak leží Trinidad a Tobago, Grenada, Curaçao, Bonaire a Aruba. Počet obyvatel přesáhl v roce 2014 28,8 milionů. Hlavním městem je Caracas. Úředním jazykem je španělština. Nejvíce lidí se hlásí ke katolické církvi. Jméno země je španělskou zdrobnělinou názvu Venezia (Benátky). Adjektivum \"bolívarovská\" odkazuje k postavě Simóna Bolívara, místního slavného rodáka. Související informace naleznete také v článku Dějiny Venezuely. V roce 1492 objevil pobřeží Kryštof Kolumbus. V roce 1522 započala kolonizace území založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města Cumaná. Území dnešní Venezuely bylo dále součástí španělského impéria. Zprvu bylo pod správou místokrálovství Peru, od roku 1717 spadalo pod místokrálovství Nová Granada. Roku 1776 byl zřízen generální kapitanát Venezuela, což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Dne 5. července 1811 byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských. Do čela boje za nezávislost Venezuely a dalších jihoamerických států na Španělsku se postavil venezuelský rodák Simón Bolívar. Roku 1819 se stala Venezuela součástí Velké Kolumbie. Z ní vystoupila a v roce 1830 se prohlásila samostatnou republikou. Během bojů za nezávislost zahynula až třetina venezuelské populace. V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie námořní blokádu Venezuely, aby ji přinutily splácet zahraniční dluh. Související informace naleznete také v článku Geografie Venezuely. Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsou Andy, kde se nachází nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezerem Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And. Na jih od řeky Orinoco se rozprostírá Guyanská vysočina. Je to rozsáhlá pahorkatina s ojedinělými svědeckými vrchy.", "question": "Kdy byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských?", "answers": ["5. července 1811"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Tyto \"vrcholy věčného světla\" mohou existovat díky extrémně malé výchylce měsíční osy, která na druhé straně umožňuje také existenci věčného stínu na dnech mnoha polárních kráterů. Na méně hornatém jižním pólu oblasti věčného světla nenajdeme, i když okraj kráteru Shackleton je osvětlen po 80 % měsíčního dne. Obrázky z Clementine byly získány, když severní měsíční polokoule zažívala letní období - nicméně pozorování sondy SMART-1 stejné oblasti během zimního období naznačují, že se může jednat o místa s celoročním slunečním osvětlením. V roce 2009 naměřila americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter v místech trvalého stínu v kráterech okolo jižního pólu nejnižší dosud známou teplotu ve sluneční soustavě - °C, což je jen o přibližně 33 °C více, než je absolutní nula. Při popisu fyzických rysů Měsíce je problematické používání termínu geografie či jiných slov s předponou geo-, protože tato předpona ve svém latinském původu referuje k Zemi. Je tedy nelogické její použití pro mimozemská tělesa.", "question": "Jaké je latinské označení pro Měsíc?", "answers": ["Luna"]}
{"title": "The Beatles", "context": ") The Beatles' Ballads (Parlophone, 13. října 1980) 20 Greatest Hits (Parlophone, 18. října 1982) Reel Music (Parlophone, 29. března 1983) Past Masters Volume. 1 (Parlophone, 8. března 1988) Past Masters Volume 2 (Parlophone, 8. března 1988) Live At The BBC (Apple, 30. listopadu 1994) Anthology 1 (Apple. , 21. listopadu 1995) Anthology 2 (Apple, 18. března 1996) Anthology 3 (Apple, 28. října 1996) Yellow Submarine Songtrack (Apple, 13. září 1999. ) 1 (Apple, 13. listopadu 2000) Love (Apple, 2006) Beatles Stereo Box Set - remasterováno (EMI, 9. září 2009) [1] Tomorrow Never Knows. 24. červenec (Apple, 2012; pozn.: Pouze pro digitální trh.) Perný den, černobílý celovečerní hraný film Scénář: Alun Owen Kamera: Gilbert Taylor Režie: Richard Lester Dále hrají: John Junkin, Norman Rossington, Wilfred Brambell, Victor Spinetti Help! , barevný celovečerní hraný film Scénář: Marc Behm Kamera: Gilbert Taylor Režie: Richard Lester Dále hrají: Eleanor Bron, Leo McKern, Roy Kinnear, Victor Spinetti Yellow Submarine, barevný animovaný film Scénář: Lee. Minoff, Al Brodax Výtvarník: Heinz Edelmann Režie: George Dunning Magical Mystery Tour, barevný televizní film Námět, scénář, režie: The Beatles Let It Be, barevný hraný dokumentární film Kamera: Tony Richards Režie: Michael Lindsay-Hogg Beatles Cartoon, barevný animovaný film Matzner Antonín: Beatles, výpověď o jedné generaci. Mladá Fronta, 1987, OCLC 85618421, OCLC 39407088; 2. dopl. vyd. 1996, ISBN 80-204-0581-X Černá Miroslava, Černý Jiří: Poplach kolem Beatles. PANTON, 1966, OCLC 42161054 Clifford Mike a spol.: Album Rocku. Mladé letá (Bratislava), 1991, ISBN 80-06-00394-7 Černý Jiří: Hvězdy tehdejších hitparád. PANTON, 1989, OCLC 24413638 Bairdová Julie, Giuliano Geoffrey: John Lennon - můj bratr. Český filmový ústav, 1992, ISBN 80-7004-072-6 John Lennon Paul McCartney George Harrison Ringo Starr Brian Epstein George Martin Pete Best Stuart Sutcliffe Obrázky, zvuky či videa k tématu The Beatles ve Wikimedia Commons Téma The Beatles ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR. , jejichž autorem nebo tématem je The Beatles (anglicky) Oficiální stránky, beatles.com Brouci.com Beatles-komplet.cz Revoluce jménem Beatles - video z cyklu České televize Historický magazín (anglicky) Audio a video s The Beatles pro volnému použití pod licencí Creative Commons", "question": "Členem které britské hudební skupiny byl George Harrison ?", "answers": ["The Beatles"]}
{"title": "Uzurpátor", "context": "Uzurpátor je v obecném slova smyslu osoba, která si přisvojuje cizí práva a požitky, ať už násilím nebo svévolným jednáním. Termín se nejčastěji objevuje v historické literatuře, kde označuje uchvatitele trůnu. V rámci dějin antického Říma se pojem uzurpátor užívá pro aspiranty římského trůnu, kteří ve svých snahách neuspěli – byli poraženi, zavražděni, rezignovali atd. Protože však jako uzurpátoři začínali i mnozí \"legální\" císaři (např. Decius či Licinius Valerianus), hraje při rozhodování, kdy jde o uzurpaci a kdy nikoli, hlavní roli otázka uznání. Jen ten, kdo byl uznán v celé říši (nebo v její podstatné části), se pokládá za legálního císaře, bez ohledu na to, jak svou moc získal (např. jako uzurpátor proti jinému \"legálnímu\" císaři). Sami Římané označovali uzurpátory termínem tyrannus, který dnes působí zavádějícím dojmem – také z tohoto důvodu je vhodnějším výrazem uzurpátor. Francouzská roajalistická opozice užívala termín uzurpátor pro Napoleona Bonaparta, který podle jejího názoru svévolně uchvátil vládu náležející Bourbonům. Sporadicky byl uzurpátorem nazýván i Napoleon III. (německy) Egon Flaig: Den Kaiser herausfordern – Die Usurpation im Römischen Reich, Frankfurt am Main 1992", "question": "Je uzurpátor zvíře?", "answers": ["Uzurpátor je v obecném slova smyslu osoba, která si přisvojuje cizí práva a požitky, ať už násilím nebo svévolným jednáním."]}
{"title": "Nacistické Německo", "context": "Jako nacistické Německo se označuje německý stát v době vlády nacistické strany, tedy od roku 1933 (jmenování Adolfa Hitlera německým kancléřem proběhlo 30. ledna 1933 a diktátorské pravomoci Hitler převzal v březnu 1933) do kapitulace Německa na konci druhé světové války 8. května 1945. Oficiální název státu byl Německá říše (německy Deutsches Reich) do roku 1943 a Velkoněmecká říše (německy Großdeutsches Reich) od roku 1943 do jeho zániku roku 1945. K dalším dnes používaným označením nacistického Německa patří pojem Třetí říše, národně-socialistický stát či vůdcovský stát. Adolf Hitler se 30. ledna 1933 dostal legálně k moci, když byl dosazen do funkce říšského kancléře prezidentem tehdejšího Německa Paulem von Hindenburg. Na začátku své vlády předsedal koaličnímu kabinetu, nicméně poměrně záhy se mu podařilo od vlády odstavit ty členy kabinetu, kteří nebyli členy nacistické strany. Po uchopení moci se povedlo nacistickému režimu opět postavit ekonomiku na nohy a ukončit vysokou nezaměstnanost pomocí masových investic do zbrojení. Návrat ekonomické prosperity vedl k nárůstu popularity režimu mezi německým obyvatelstvem, což se projevilo oddaností Němců jeho vládě. Nicméně opozice z řad liberálů, socialistů a komunistů byla tvrdě potlačována tajnou státní policií gestapem pod patronací Heinricha Himmlera. Nacistická strana postupně ovládla soudy, místní vlády a všechny občanské organizace vyjma protestantských a katolických. Veřejné mínění v Říši utvářelo ministerstvo propagandy vedené Josefem Goebbelsem, který k tomu využíval masmédia, film a uhrančivé Hitlerovy projevy. Státní aparát se snažil vykreslit Hitlera jako vůdce německého lidu (Führer) a k tomu účelu mu předával do ruky veškerou výkonnou moc. Na začátku existence nacistického Německa zaujal Hitler zahraniční politiku strachu a vydírání, kdy vznášel zdánlivě důvodné požadavky na své sousedy, kterým v případě neplnění vyhrožoval válkou. Když se ho pokusili jeho protivníci uklidnit ústupky, ty přijal a zaměřil se zas na další oblast. Tímto postupem se mu podařilo získat značné území bez toho, aniž by to vedlo k válce, jako např. v případě Mnichovské dohody a odstoupení československého pohraničí Německu v roce 1938. Agresivní politika Německa vedla k vypovědění Versailleské smlouvy a od roku 1935 se Německo začalo znovuvyzbrojovat.", "question": "Jaký je neoficiální název nacistického Německa ?", "answers": ["Třetí říše, národně-socialistický stát či vůdcovský stát"]}
{"title": "Necyklopedie", "context": "Necyklopedie, v anglickém originále Uncyclopedia, je satirická \"encyklopedie\" parodující Wikipedii (i když sama tvrdí opak). Uncyclopedia vznikla jako anglofonní projekt, postupně však vzniklo několik jejích jazykových mutací. Necyklopedie je sbírkou absurdních hesel, která nemají zdánlivě nic společného se skutečností – například Wikipedie je v ní definována jako \"satirická 'encyklopedie' parodující Necyklopedii\". Jedním z hlavních principů je \"satirical point of view (SPOV, satirický úhel pohledu)\", což je parodie na wikipedistické \"neutral point of view (NPOV, nezaujatý úhel pohledu)\". == Česká Necyklopedie == V lednu 2005 byl na anglické verzi (Uncyclopedia) založen první článek v češtině, věnovaný Rossovi Hedvíčkovi. Od srpna 2005 běží česká Necyklopedie. Česká verze byla založena v lednu 2005, v září 2005 v ní bylo přibližně 14 000 hesel, na začátku září 2006 18 000 hesel, v srpnu 2007 přes 23 000, v roce 2015 měla přes 30 000 článků, což ji činilo druhou největší po verzi portugalské. V dubnu 2016 má Necyklopedie 3 374 hesel, prakticky bez pahýlů; případné pahýly totiž tamější správci likvidují. Do 25. května 2018 Necyklopedie měla i obdobný vzhled jako Wikipedie, používala stejný software MediaWiki, běžěla na webhostingu pro internetové encyklopedie Wikia, s Wikipedií však organizačně spojena nebyla.[zdroj? ] Na Necyklopedii je uplatňován podobný systém jako na Wikipedii, fungují tam správci a edituje se tam velmi podobně jako na Wikipedii. Mnoho článků a zmínek je inspirovaných i osobními či věcnými spory na Wikipedii jelikož mnozí editoři Necyklopedie editovali či editují též na Wikipedii. Ke dni 25. května 2018 hostitelský portál FANDOM (Wikia) s odvoláním na směrnici GDPR zrušil stránkami typu Uncyclopedia dosud užívaný \"wikipedický\" vzhled (skin) Monobook, a nahradila jej svým implicitním skinem Oasis. Výrazně se tím změnil celkový vzhled všech tímto rozhodnutím postižených ***pedií, tedy i Necyclopedie. Ohlas tímto rozhodnutím postižených byl převážně negativní, viz: Postižena tak byla i na webhostingu FANDOM/wikia provozovaná anglofonní Uncyclopedia, zatímco samostatná, na wikia nezávislá Uncyclopedia si svůj \"wikipedický\" vzhled zachovala. Dne 26. 2. 2019 oznámil FANDOM, že k 31. 3. 2019 ukončí provoz projektů z rodiny Uncyclopedia. Těm pak nezbylo, než se přesunout na jiné hostingy, což různé jazykové komunity řešily různým způsobem, přičemž však propojení mezi nimi zůstalo. [1]", "question": "Co je Necyklopedie?", "answers": ["satirická \"encyklopedie"]}
{"title": "Google Talk", "context": "Google Talk je jednoduchý instant messenger a komunikační služba společnosti Google, založená na protokolu XMPP. Kromě textové komunikace nabízí i službu VoIP, založenou na protokolu Jingle. V souvislosti s těmito službami pak poskytuje i možnost videochatu, sdílení souborů a hlasové schránky. Použití služby, která je zcela zdarma, je podmíněno registrací účtu Google nebo na poštovním serveru Gmail, se kterým je úzce propojen (sdílení kontaktů, oznamování nové pošty, integrovaný klient ve webovém rozhraní). Aplikaci lze používat v operačních systémech Windows 2000, XP, Vista a Windows 7. Službu Google Talk lze používat i na jiných klientech pro instant messaging. Jsou to například Miranda, QIP, Pidgin, Psi, Trillian, Kopete nebo Mozilla Thunderbird. Od 16. února 2015 Google přestal podporovat klientskou aplikaci. 26. června 2017 budou všichni uživatelé Google Talk přepnuti na Google Hangouts. Jednoduchý a hezký klient (program). Propojení s emailovou schránkou Gmail. Webové rozhraní. Přenos hlasu. Součást XMPP sítě - bezproblémová komunikace mezi uživateli, možnost použít jiného klienta. Transporty do a z jiných sítí (ICQ, Yahoo, MSN a další) Možnost integrace různých služeb (předpověď počasí, televizní program, posílání SMS, ...) Oproti např. ICQ u Jabberu není omezení délky zprávy Komunikace může být zašifrovaná Adresa je v lidsky čitelném formátu Jednoduchý přenos souborů (pouhým přetažením na jméno v kontaktech nebo do komunikačního okna) Nestandardní protokol pro přenos souborů. Nestandardní chování offline zpráv (zaslány jako e-mail a ne jako jabber zpráva) Nestandardní blokování uživatelů. Nestandardní implementace konferencí (Multi-User Chat). Zvláštní chování při připojení z Apple iChat. Shrnutí anglicky zde. Obrázky, zvuky či videa k tématu Google Talk ve Wikimedia Commons Domovská stránka: Google Chat - Chat with family and friends Google Talk (služba) na Jabber.cz Wiki: Google Talk (server) - Jabber.cz Wiki Google Talk (klient) na Jabber.cz Wiki: Google Talk - Jabber.cz Wiki", "question": "Na jakém protokolu je založena služba Google Talk VoIP?", "answers": ["Jingle"]}
{"title": "Nový Zéland", "context": "Nový Zéland (anglicky New Zealand, maorsky Aotearoa) je stát v jihozápadní části Tichého oceánu (Pacifiku). Tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní, a další menší ostrůvky. Nejbližší sousední stát je asi 2000 km vzdálená Austrálie. Nový Zéland není součástí australského kontinentu, protože se nenachází na jeho kontinentálním šelfu; je však částí ponořeného kontinentu Zélandie. Zélandie společně s Austrálií tvoří širší region Australasie, jenž je součástí Oceánie. Není známo, zdali měli Maorové před příchodem Evropanů název pro Nový Zéland, je však jisté, že měli název pro Severní ostrov (Te Ika a Mā) a Jižní ostrov (Te Wai Pounamu nebo Te Waka o Aoraki). Na začátku 20. století byl původně Severní ostrov také označován jako Aotearoa, což znamená země dlouhého bílého oblaku (ao = oblak, tea = bílý, roa = dlouhý). V moderní maorštině se tento název užívá pro celý Nový Zéland. Slovo Aotearoa se také běžně používá v novozélandské angličtině. První evropský objevitel ostrovů Abel Tasman, který zde v roce 1642 přistál, ostrovy pojmenoval Staten Landt. Tasman si však myslel, že objevil část Jižní Ameriky objevenou v roce 1615 nizozemským námořníkem Jacobem Le Mairem.", "question": "Jaký je nejbližší stát Nového Zélandu?", "answers": ["Austrálie"]}
{"title": "DNA", "context": "Deoxyribonukleová kyselina, běžně označovaná DNA (z anglického deoxyribonucleic acid, česky zřídka i DNK), je nukleová kyselina, nositelka genetické informace všech organismů s výjimkou některých nebuněčných, u nichž hraje tuto úlohu RNA (např. RNA viry). DNA je tedy pro život velmi důležitou látkou, která ve své struktuře kóduje a buňkám zadává jejich program a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. U eukaryotických organizmů (jako např. rostliny a živočichové) je DNA hlavní složkou chromatinu, směsi nukleových kyselin a proteinů, a je uložena zejména uvnitř buněčného jádra, zatímco u prokaryot (např. bakterie a archea) se DNA nachází volně v cytoplazmě. DNA je biologická makromolekula – polymer v podobě řetězce nukleotidů. Nukleotidy jsou vždy složeny z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází. Informační funkci mají právě báze, jimiž může být adenin (A), guanin (G), cytosin (C) nebo thymin (T). První dvě patří mezi puriny, zbylé mezi tzv. pyrimidiny. Dvě vlákna DNA se často spojují a vytvářejí dvoušroubovici, jejíž tvar je tak slavný, že se stal kulturní ikonou moderní doby. Dvoušroubovici DNA tvoří dvě navzájem spletené šroubovice, každá mířící opačným směrem (jsou antiparalelní). Mezi protilehlými bázemi obou vláken se vytvářejí vodíkové můstky, a to tři mezi guaninem a cytosinem nebo dva mezi adeninem a thyminem. Existují i jiné způsoby uspořádání řetězců, vymykající se tradiční představě dvoušroubovice.", "question": "Z čeho jsou tvořeny nukleotidy?", "answers": ["z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází"]}
{"title": "Tučňák královský", "context": "V těchto oblastech totiž tučňák královský obvykle přečkává zimu, a v období rozmnožování migruje na již zmíněný ostrov Maquarie. Avšak jsou známy drobné kolonie na vzdálených ostrovech Campbellových a Kerguelenech, nebo dokonce až v Jižní Georgii. Dost často se ale v takových případech jedná pouze o záměnu s tučňáky žlutorohými. Řada jedinců do jiných oblastí s největší pravděpodobností zatoulá, ale ať už z jakéhokoli důvodu, nejedná se prozatím o populaci významnou nebo trvale hnízdící. == Popis == Tučňák královský může být vysoký až 75 cm, a vážit až 8 kg. Avšak při pelichání nebo v období rozmnožování několik dní i týdnů hladoví, a za takových okolností může vážit o dva až čtyři kilogramy méně. Dospělý tučňák královský má šedé až černé peří na hlavě, vrchní straně křídel, a na zádech a ocasu. Zbytek jeho těla už pokrývá jen bílé peří (snad jen vnitřní strana křídel může být místy ozdobena nepravidelným černým flekem), ale na rozdíl od svých příbuzných má i bíle tváře a bradu, kvůli čemuž je výrazněji odlišný. Nad očima má řadu volně visících peříček (chocholku) zlatavé barvy, rostoucích až do délky 10 cm. Disponuje silným červeno-hnědým zobákem, jež je nezbytnou součástí k soužití v těsné kolonii. Duhovky jsou rovněž červené a nohy jsou růžové, přičemž podrážky černé. Mladí ptáci jsou snadno rozpoznatelní. Zprvu má jejich tmavý odstín šatu hnědý nádech, a světlá pera jsou spíše našedlá nežli bílá. Zobák pak mají prostě černý. Vyspělý jedinci s juvenilním šatem jsou již dospělým zdánlivě podobní, ale zobák a chocholky mají stále nevýrazné. Odlišně vypadají celé období chovu, do doby než kolonii opustí, čímž je zajištěno, že se k nim ostatní dospělý nebudou chovat agresivně. == Chování == === Potrava a způsob lovu === Jako velmi zdatný plavec se tučňák královský živí potravou v moři. Primárně pak různými korýši a krilem, např. krunýřovkou krillovou (Euphausia superba) či druhem Euphausia vallentini.", "question": "Jaká je barva mláďat tučňáka královského ?", "answers": ["hnědý"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Předpokládá se, že je zde bohatě zastoupeno zejména železo, a to buď v čistém stavu, nebo vázané se sírou ve formě sulfidu železnatého. Na rozhraní jádra a pláště se odhadují teploty okolo 3 500 °C, v jádře by mohly dosahovat až k 4 000 °C. Venuše podobně jako Země překonala gravitační diferenciaci, období krátce po svém zformování, kdy těžší prvky klesaly do středu planety, čímž došlo k vytvoření jádra, zatímco lehčí prvky stoupaly směrem k povrchu. Důkazem diferenciace je vznik sekundární atmosféry planety. Poslední výsledky z gravitačního měření sondy Magellan nasvědčují, že kůra Venuše je silná přibližně 35 km. Existuje teorie, že Venuše neuvolňuje vnitřní energii pohyby tektonických desek jako Země, ale namísto toho v pravidelných intervalech vyvíjí masivní vulkanickou činnost, vlivem které se její povrch zalévá čerstvou lávou. Tuto teorii podporuje skutečnost, že nejstarší geomorfologické útvary na povrchu jsou staré pouze 800 milionů let, zatímco zbytek povrchu je mladšího data (řádově několik stovek milionů let). V současnosti se předpokládá, že Venuše je stále vulkanicky aktivní v izolovaných geologických obdobích. Pozorování povrchu zařízením VIRTIS na palubě sondy Venus Express přineslo poznatky, že Venuše byla vulkanicky aktivní v rozmezí 2,5 miliónu až 250 000 let, což je z geologického hlediska v podstatě současnost. Související informace naleznete také v článku Povrch Venuše. Průzkum povrchu Venuše je vzhledem k husté atmosféře obklopující planetu ve viditelném spektru nemožný.", "question": "Jak silná je kůra Venuše?", "answers": ["35 km"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Tato zhuštění mají i vlastní pojmenování: Volnost, Rovnost a Bratrství. Po prstenci Adams následuje bezejmenný prstenec se stejnou oběžnou drahou, jako má měsíc Galatea. Za ním je prstenec Leverrier s vnějším protažením v podobě Lassella a Arga a nejblíže k planetě se nachází tenký, ale široký prstenec Galle. Podrobnější informace naleznete v článku Měsíce Neptunu. V současné době známe 14 měsíců Neptunu. Největší z nich je Triton, který byl objeven jen 17 dní po objevu vlastní planety. Je to nejchladnější těleso pozorované ve sluneční soustavě. Teplota jeho povrchu je - °C (45 K). Kromě Tritonu a dalšího původně známého měsíce Nereida objevila dalších šest měsíců americká sonda Voyager 2 při průletu kolem Neptunu v průběhu roku 1989. Dalších 5 měsíců bylo objeveno v letech 2002 a 2003. Poslední, v pořadí 14. měsíc S/2004 N 1 byl objeven pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu v roce 2013. Předpokládá se, že některé měsíce Neptunu, např. Triton, jsou tělesa, která původně vznikla v jiné části sluneční soustavy, jako nejpravděpodobnější se jeví oblast Kuiperova pásu. Tato tělesa byla později zachycena Neptunem do gravitační pasti, čemuž napovídá například retrográdní rotace měsíce Tritonu. Společně se zachycením Tritonu došlo nejspíše ke vzniku vnitřních měsíců. Přílet Tritonu do soustavy mohl způsobit narušení oběžných drah ostatních těles, jelikož se Triton stal největším měsícem v soustavě Neptunu, což způsobilo pozdější vzájemné srážky menších těles, jejich rozpady a spojování vedoucí k celkové přeměně vnitřních měsíců. Jako první opakovaně pozoroval Neptun svým nedlouho předtím zkonstruovaným dalekohledem italský fyzik Galileo Galilei na přelomu let 1612 a 1613. Planetu, která se tehdy při pohledu ze Země nacházela v blízkosti Jupiteru, však mylně považoval za hvězdu a náznakům jejího (ve dnech pozorování obzvlášť slabého) pohybu nevěnoval další pozornost. Počátkem 19. století francouzský astronom Alexis Bouvard publikoval podrobné tabulky poloh tří tehdy známých obřích planet. Ukázalo se, že v případě planety Uranu se nová pozorování s tabulkovými propočty znatelně rozcházejí.", "question": "Jak se jmenuje osmá planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou. Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO. Historické městské jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. K turisticky atraktivním lokalitám patří také Chráněná krajinná oblast Moravský kras, jejíž nejjižnější část zasahuje na území města.", "question": "Kolik obyvatel má Brno?", "answers": ["381 tisíc"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Identita ostatků je některými moderními muzikology zpochybňována, a přestože se dochovaly kosti jeho syna Carla Philippa Emanuela, test DNA nebyl dosud proveden. Posledním dílem, na němž Bach před svou smrtí pracoval, byl slavný cyklus Umění fugy (nedokončen). Z dvaceti Bachových dětí se čtyři staly skladateli: Wilhelm Friedemann, Carl Philipp Emanuel, Johann Friedrich Christoph a Johann Christian. Od roku 1950 se také na jeho počest koná v Lipsku Mezinárodní hudební soutěž J. S. Bacha. == Dílo == Johann Sebastian Bach byl mistrem polyfonie a přivedl k dokonalosti hudební formu fugy. Ve své bohaté tvorbě dokázal vyjádřit hluboké myšlenky umělecky přesvědčivým způsobem. Jeho hudební myšlení je pronikavé a jasné, přitom však nepostrádá výraznou citovost. Bach nebyl extravagantním umělcem, ale spořádaným otcem rodiny, praktickým a zároveň hluboce věřícím člověkem, který měl zároveň smysl i pro běžné pozemské radosti, což se vše odráží i v jeho díle. Jeho hudba se povznáší do dimenzí téměř nadpozemských a zároveň stojí pevnýma nohama na zemi, najdeme v ní pokoru a soucit s lidským utrpením i vřelou oslavu světského života. Přestože většina jeho skladeb byla psána na objednávku, Bach je dokázal naplňovat hlubokým obsahem. Z Bachova díla víme o celkem 1126 hudebních kompozicích (označují se zkratkou BWV a pořadovým číslem) nejrůznějších forem. Přitom se velké množství dalších skladeb nedochovalo a do celkového počtu nejsou započítány ani autorem revidované verze skladeb a nejrůznější hudební kusy sloužící k výuce - celkově tak Bach složil nejméně kolem 1400 děl. V Bachově díle jsou čitelné vlivy italské hudby (forma kantáty), přímým vzorem při komponování instrumentálních koncertů mu byl italský skladatel Vivaldi, kterého obdivoval. Navázal a propracoval formu taneční suity, v jejichž pomalých větách jsou patrné vlivy francouzské hudby. Velmi si vážil umění svých současníků, v mládí usiloval o to být žákem Buxtehudeho a nelitoval ujít pěšky (v říjnu 1705) 320 kilometrů dlouhou cestu, jen aby si jej vyposlechl. Bachovo nepopiratelně originální a hluboké dílo je jeho vlastní svébytnou a vědomou syntézou a rekapitulací předchozího vývoje německé, italské a francouzské hudby. === Klávesové skladby === Největší podíl ve skladatelově odkazu mají skladby pro klávesové nástroje, především Fugy", "question": "Kolik skladeb Bach složil ?", "answers": ["kolem 1400"]}
{"title": "Indie", "context": "Například slavný Tádžmahal nebo jiné památky jsou příkladem islámém inspirované architektury, která byla zděděna po Mughalech. Jsou výsledkem synkretické tradice, která kombinuje elementy ze všech částí země. Indická společnost je široce pluralitní, mnohojazyčná a mnohonárodnostní. Indické tradiční oblečení je odlišné mezi jednotlivými regiony. Značně se liší ať už barvami nebo styly. Záleží na různých faktorech jako podnebí. Nejpopulárnější oděv pro ženy se nazývá sárí a nejtradičnějším oděvem mužů je dhótí (řasená bederní rouška). Vzdělání je vysoce ceněno členy každé socioekonomické vrstvy obyvatelstva. Tradiční indické hodnoty jako rodina jsou vysoce respektovány a považovány za posvátné, ačkoli městské rodiny začínají preferovat rodinu dvou partnerů z důvodů socioekonomických omezení daných systémem skupinové rodiny. Náboženství v Indii je velmi společenskou událostí se spoustou praktik provázených okázalostí a vitalitou a je nedílnou součástí každodenního života. První literární zmínky v Indii měly většinou ústní formu a až později byly převedeny do písemné podoby jako například Védy, nebo eposy Mahábhárata a Rámájana. V Indii je také množství významných a moderních spisovatelů píšících v indických jazycích a angličtině. Jediným nositelem Nobelovy ceny za literaturu byl bengálský spisovatel Rabíndranáth Thákur. Indie ročně vyprodukuje největší počet filmů ve světě. Filmová produkce má svou základnu v Bombaji, která je často označována jako \"Bollywood\". Indická hudba je reprezentována širokým spektrem forem. Dva hlavní proudy klasické hudby jsou karnátacká z Jižní Indie a hindustanská ze Severní Indie. Populární formy hudby také převládají, za zmínku stojí například filmová hudba. V Indii také existuje množství druhů klasických tanců včetně takových jako Bharata Natyam, Kathakali a Kathak. Často mají formu příběhu a obsahují duchovní a náboženské prvky. Indie má také rozmanité festivaly, z nichž je mnoho oslavovaných bez ohledu na kastu a vyznání. Nejznámější a nejpopulárnější oslavy zahrnují hinduistické festivaly Diwali, Holi a Dussehra a muslimské oslavy Eid. Národní sport Indie je pozemní hokej, ale nyní je i přesto velmi populárním sportem kriket. V některých státech, zejména na severovýchodě, je nejpopulárnějším sportem fotbal a je široce sledován i přesto, že se Indie umístila mimo top 100 národních týmů ve světovém žebříčku FIFA.", "question": "Vyprodukuje Indie ročně největší počet aut ve světě?", "answers": ["Indie ročně vyprodukuje největší počet filmů ve světě."]}
{"title": "Facebook", "context": "V roce 2010 vznikl americký film The Social Network, který pojednává o počátcích Facebooku. == Historie == K založení Facebooku vedla dohoda mezi mladým studentem počítačového programování Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity a Eduardem Saverinem. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 26. září 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let.[2] Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace. Po založení Facebooku se Mark Zuckerberg dostal do sporu s dvojčaty Cameronem a Tylerem Winklevossovými, kteří Marka Zuckerberga obvinili, že jim nápad na síť ukradl. Spor vyvrcholil v roce 2011, kdy jim Mark Zuckerberg vyplatil 65 milionů dolarů. Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. Hodnota společnosti byla v roce 2006 odhadována na 100 miliónů USD. Podle serveru TechCrunch, mělo v roce 2005 na Facebooku profil 85 % studentů amerických univerzit, z nichž se 60 % přihlašovalo denně, 85 % alespoň týdně a 93 % alespoň jednou měsíčně.Okolo roku 2008 se Facebook dostal nad hranici 100 milionů uživatelů. Po celou svou dosavadní dobu a ještě dalších asi pět let po té měl Facebook problém s pěnězi. Facebook tou dobou získával finance především z fondů rizikového kapitálu. V té době se předpovídalo, že klasickou reklamu nahradí lajky a sdílení uživatelů, co je potřeba si koupit, a Facebook potřeboval třetí firmy, který by tento nový \"nereklamní reklamní\" model prodávaly. Jako tyto třetí firmy, které Facebook potřeboval, vyrostly Socialbakers a Cambridge Analytica, které mohly jako základní nástroj využívat Facebookvé Graph API, které ve verzi 1.0 umožňovalo z profilů uživatelů a jejich přátel stáhnout téměř jakékoliv jejich informace.", "question": "Kolik měl Facebook v prosinci 2007 aktivních uživatelů?", "answers": ["57 milióny"]}
{"title": "Blizna", "context": "Blizna (někdy stigma) je část pestíku v květech rostlin. Vyrůstá z čnělky a je chloupkatá nebo žláznatá. Slouží k zachytávání pylových zrn, která pak mohou začít prorůstat čnělkou do semeníku a oplodnit vajíčka. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu blizna ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo blizna ve Wikislovníku", "question": "Jaká je funkce blizny?", "answers": ["zachytávání pylových zrn"]}
{"title": "Mahenovo divadlo", "context": "Od roku 1965 je Mahenovo divadlo mateřskou scénou činoherního souboru Národního divadla v Brně a svá představení zde hrají i ostatní soubory NDB. Činohra Národního divadla v Brně je jedním z nejstarších divadelních souborů v České republice, profesionálně působí od roku 1884. Uprostřed jeviště visí lustr původně vyrobený pro posledního íránského šáha Muhammada Rezu Pahlavího. 20. května 2016 v dopoledních hodinách zasáhl zadní stranu divadla požár, při kterém bylo zraněno 5 osob a byly poškozeny kulisy a rekvizity k některým představením. Plány dnešního Mahenova divadla dodala proslulá vídeňská firma Fellner a Helmer, vlastněná architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem, podobně jako pro řadu jiných evropských divadel. Samotnou stavbu však provedl brněnský městský stavitel Josef Arnold za řízení architekta J. Nebehostenyho. Divadlo je postaveno ve eklektickém slohu, který je kombinací novorenesance, neobaroka a neoklasicismu. Původní počet sedadel byl po řadě úprav snížen z původních 1195 na dnešních pohodlných 572. Roku 1936 byla pražskou firmou Českomoravská Kolben-Daněk provedena rozsáhlá rekonstrukce jeviště, při níž byly instalovány těžké jevištní vozy (dělená podlaha jeviště, mosty a otáčivé jeviště), díky nimž se divadlo tehdy stalo nejmoderněji technicky vybaveným divadlem v Československu. Brno, v době otevření divadla město čítající sto tisíc obyvatel, postavilo první divadlo na evropském kontinentu vybavené elektrickým žárovkovým osvětlením. Ve městě přitom dosud nebyla plošně zavedena elektřina, takže jen pro potřeby divadla musela být postavena malá elektrárna. Autor projektu elektrického osvětlení, T. A. Edison, navštívil Brno až o dvacet pět let později, aby zhlédl jím navržené dílo. Části Edisonovy původní elektroinstalace jsou vystaveny v malé expozici ve foyeru divadla. Obrázky, zvuky či videa k tématu Mahenovo divadlo ve Wikimedia Commons Národní divadlo Brno Historie Mahenova divadla, ndbrno.cz Mahenovo divadlo v Brně v databázi TACE", "question": "Kolik bylo původně v Mahenově divadle sedadel?", "answers": ["1195"]}
{"title": "Rtuť", "context": "Je to bílá krystalická látka velmi málo rozpustná ve vodě stejně jako AgCl. Je sice toxický jako všechny soli rtuti, ale vzhledem k nízké rozpustnosti se jen velmi obtížně může dostat z trávicího traktu do krevního řečiště. V dřívějších dobách byl dokonce medicínsky využíván jako projímadlo. Značný význam má však kalomel v analytické chemii. V elektrochemii je prakticky nejvíce používanou referenční elektrodou kalomelová elektroda, jejíž potenciál je prakticky neměnný a je dán pouze velmi nízkou ale stálou koncentrací iontů Hg 2+2 uvolněných z kalomelu v roztoku chloridu draselného (KCl). Na přípravu roztoku rtuťné soli se používá dusičnan rtuťný (Hg2(NO3)2), přičemž na dno roztoku se dává kapka kovové rtuti, aby nedocházelo k nežádoucím redoxním dějům. Další uplatnění nalézá kalomel v gravimetrické analýze platinových kovů, kde působí jako selektivní redukční činidlo. Podle podmínek reakce (teplota roztoku, kyselost) redukuje přídavek kalomelu různé skupiny drahých kovů jako platina, rhodium a iridium. === Sloučeniny Hg2+ === Svým chemickým chováním připomínají měďnaté soli.", "question": "Jakou chemickou značku má rtuť?", "answers": ["Hg"]}
{"title": "Ropa", "context": "Pohybuje se v rozmezí od 0,61–0,85 g/cm3 pro lehké ropy, 0,85–0,93 g/cm3 pro středně těžké až 0,93–1,05 a víc g/cm3 pro velmi těžké ropy. Celková hustota ropy je dána proporcemi jednotlivých uhlovodíků ve směsi. Lehké ropy obsahují více uhlovodíků s kratšími řetězci (C5–10), zatímco těžké ropy obsahují více sloučenin s dlouhými řetězci. Nejtěžší ropy jsou tzv. ropné písky, které obsahují tuhé uhlovodíky a je nutné je dolovat, protože tradiční těžba pomoci vrtů není možná. Pro měření objemu ropy se používá míry 1 barel = 42 amerických galonů = 35 britských galonů = 158,97 litrů. 1 barel ropy tak v závislosti na druhu ropy váží od 96,972 kg do 166,92 kg. Množství ropy se také někdy udává v tunách, jedna tuna ropy tak odpovídá přibližně 6 - 10,32 barelu. Přibližnou představu o složení ropy dávají následující hmotnostní podíly: Uhlík: 84–87 % Vodík 11–14 % Kyslík až 1 % Síra až 4 % Dusík až 1 % Uhlovodíky jako jsou ropa a plyn vznikají v přírodě dvěma způsoby: organicky a anorganicky. Uhlovodíky mohou vznikat redukcí oxidu uhličitého, což je proces který probíhá například při tuhnutí magmatu. Většina uhlovodíků v komerčních nalezištích je však organického původu a vznikla buď biogenezi nebo termogenezi organické hmoty Anorganický původ ropy Anorganický původ ropy předpovídal Mendělejev. Podle něj vznikla působením přehřáté páry na karbidy těžkých kovů které se používají v petrochemii, v dobách, kdy se vyskytovaly blízko zemského povrchu. Ve prospěch této teorie svědčí jednak laboratorní příprava pevných, kapalných i plynných uhlovodíků z karbidů uranu, lanthanu i ceru a také neustálý únik metanu ze zemského nitra v některých oblastech. Moderní výzkum dokázal přítomnost uhlovodíků v oceánských hřbetech, kde se rodí nová oceánská kůra. Tyto uhlovodíky prokazatelně nejsou z organického zdroje. Nalezená množství jsou sice velmi malá, přesto dokazují, že část uhlovodíků na Zemi pochází z anorganického zdroje. Někteří vědci se však domnívají, že ropa vzniká převážně abioticky. Organický původ ropy Organická teorie je uznávána naprostou většinou vědců, předpokládá, že ropa vznikla termogenickým rozkladem organické hmoty (živočišných a rostlinných zbytků). Organický materiál se vlivem tepla a tlaku přemění nejprve na kerogen a pak na ropu a zemní plyn. Ropa se začíná tvořit při cca 60 stupních Celsia termogenickým rozpadem (krakováním) kerogenu. Tento proces pokračuje až do cca 120 stupňů Celsia. Při cca 100 stupních začíná tvorba plynu, která pokračuje zhruba do 200 stupňů Celsia.", "question": "Kdo předpovídal anorganický původ ropy?", "answers": ["Mendělejev"]}
{"title": "Beverly Hills", "context": "Nápad vztyčit zde sochu přišel z hlavy samotného otce Rodeo Drive Freda Haymana. The Beverly Hills Hotel se nachází na bulváru Sunset, a je to jeden z nejikoničtějších hotelů světa. Hotel je často asociován s hollywoodskými herci, hudebnímy hvězdami, a jinými celebritami. Hotel má 208 pokojů a 28 domků; všechny mají fasádu natřeno na broskvově růžovou s prvky zelené, což je tradiční barva hotelu. The Beverly Hills Hotel byl postaven roku 1912, což bylo ještě před existencí samotného města. Původnímy majiteli byly bohatá vdova Margaret J. Anderson a její syn Stanley S. Anderson. Beverly Hills City Hall je radnice a historická památka v Beverly Hills. Radnice je obklopena bulváry North a South Santa Monica, North Roxford Drive, a North Crescent Drive, přičemž hlavní vchod do radnice se nachází na North Roxford Drive. Předtím, než byla vybudována tato budova se coby radnice používaly prostory hotelu Beverly Hills. Od poloviny dvacátých let se radnicí stala dvoupodlažní budova na Burton Way. Současná radnice byla dokončena roku 1932. Budovu navrhovali designéři a architekti William J. Gage a Harry O. Koerner. Radnice je postavená ve španělském kolonizačním stylu. Téhož roku ji noviny Los Angeles Times nazvali \"Nejdražší a nejokázalejší radnicí široko daleko.\" Roku 1982 budova radnice prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Beverly Hills Civic Center je pamětihodnost, která slouží jako hlavní náměstí Beverly Hills. Civic Center bylo vybudováno roku 1982 při rekonstrukci radnice, v jejíž bezprostřední blízkosti se Civic Center nachází. Beverly Hills Financial Center je budova, jež se nachází na bulváru Wilshire. Stavba je vysoká 42 metrů. Roku 1952 dokončil americký architekt Frank Lloyd Wright práce na své poslední stavbě v Los Angeles; touto budovou je Anderson Court Shops. Tato stavba je malé třípatrové obchodní centrum. Ačkoliv je dům třípatrový, tak zde nabízí své produkty pouze šest společností. Elektrická fontána je vodní fontána ve městě. Nachází se na křižovatce bulvárů Santa Monica a Wilshire. Fontána zde vyrostla začátkem 30. let minulého století. Wilshire Beverly Center je pamětihodnost, kterou lze nalézt na rohu bulváru Wilshire a Beverly Drive. Tato devítipatrová budova byla postavena roku 1962.", "question": "Kde se nachází město Beverly Hills?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "Okulár", "context": "Okulár (z latinského oculus, oko, a ocularis, oční) je čočka nebo soustava čoček, jimiž se pozoruje obraz předmětu, vzniklý v ohniskové rovině objektivu dalekohledu, mikroskopu a podobně. Okulár přizpůsobuje oku a obvykle zvětšuje obraz předmětu, který vzniká v ohniskové rovině objektivu. Výstupní pupila okuláru má odpovídat vstupní pupile oka. Posouváním okuláru ve směru optické osy se obraz zaostřuje. Galileiho okulár je dvojvydutá rozptylka, která neobrací obraz vzhůru nohama, dovoluje však jen malé zvětšení. Keplerův okulár je spojná čočka, která umožňuje větší zvětšení, obrací však obraz. Huygensův okulár se skládá ze dvou plankonvexních spojných čoček, mezi nimiž je clona. Umožňuje korekci barevné chyby a dodnes se užívá u laciných přístrojů. Ortoskopický okulár podle Ernsta Abbe se skládá ze vstupní clony, tmelené spojné skupiny tří čoček a z výstupní konvex-konkávní spojky. Díky čtyřem čočkám umožňuje dokonalou korekci barevné chyby a je to standard u astronomických přístrojů. Okulár Ploessel-Steinheilův se skládá ze dvou tmelených dvojčlenných achromatů, obrácených proti sobě. Koriguje barevnou chybu stejně dobře jako Abbeův, může však být výrobně levnější. Zejména pro širokoúhlé soustavy se užívají i okuláry složitější, se šesti a více čočkami, případně s nesférickými povrchy, které jsou však výrobně drahé.", "question": "Čím se zaostřuje obraz v okuláru?", "answers": ["Posouváním okuláru ve směru optické osy"]}
{"title": "Tur", "context": "Tur (lat. Bos) je rod přežvýkavců z čeledi turovitých. Jsou to velcí, ve stádech žijící býložravci. Všechny v současnosti žijící divoké druhy žijí pouze v Asii, domestikovaný tur domácí se díky člověku vyskytuje prakticky na celém světě. Charakteristickým znakem turů jsou rohy oválného nebo okrouhlého tvaru, u tura domácího byla ovšem vyšlechtěna i bezrohá plemena. Tuři žijí v matriarchálních skupinách, které jsou tvořeny telaty, jalovicemi a krávami, samčí skupiny žijí odděleně. Staří býci mohou být teritoriální. Pouze během reprodukční sezóny jsou stáda smíšená. Krávy rodí jediné tele, vazba mezi matkou a mládětem je velmi silná. Pasou se na vegetaci za úsvitu a za soumraku, na pastvinu je skupina vedena starou, zkušenou krávou. V některých oblastech migrují. Rod: Tur (Bos) Druh: † pratur (Bos primigenius) Domestikovaná forma: tur domácí (Bos primigenius f. taurus) Druh: gaur (Bos gaurus) Poddruh: gaur indický (. Bos g. gaurus) Poddruh: gaur siamský (Bos g. readei) Poddruh: gaur malajský (Bos g. hubbacki) Domestikovaná forma: gayal (Bos gaurus f. frontalis) Druh: banteng (Bos. javanicus) Poddruh: banteng jávský (Bos j. javanicus) Poddruh: banteng bornejský (Bos j. lowi) Poddruh: banteng barmský (Bos j. birmanicus) Domestikovaná forma: tur domácí baliský (Bos banteng. ) Druh: kuprej (Bos sauveli) Druh: jak divoký (Bos mutus) Domestikovaná forma: jak domácí (Bos mutus f. grunniensis) Obrázky, zvuky či videa k tématu Tur ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo tur ve Wikislovníku Taxon Bos ve Wikidruzích", "question": "Kde žijí divoké druhy turu?", "answers": ["v Asii"]}
{"title": "Občanství", "context": "Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky: trvale se zdržuje v cizině,není v České republice přihlášen k trvalému pobytu aje zároveň státním občanem cizího státu, nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto státního občanství.Do 31. prosince 2013 (za účinnosti zákona č. 40/1993 Sb.) bylo možné pozbýt občanství České republiky rovněž nabytím cizího státního občanství. == Doklady o státním občanství == Občanský průkaz České republiky Cestovní doklad České republiky Osvědčení ne starším 1 roku Listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku == Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství == Evropská úmluva o státním občanství (vyhlášena pod č. 76/2004 Sb. m. s.) Úmluva o státním občanství vdaných žen (vyhlášena pod č. 72/1962 Sb.) Úmluva o omezení případů bezdomovectví (vyhlášena pod č. 43/2002 Sb. m. s.) Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhlášena pod č. 62/1987 Sb.) Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnostiDle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem. == Odkazy == === Reference === === Legislativa === Zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, dostupný např. na zakonyprolidi.cz Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, dostupný např. na zakonyprolidi.cz Ústava České republiky, dostupná např. na zakonyprolidi.cz Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, dostupný např. na zakonyprolidi.cz Listina základních práv a svobod, dostupná např. na zakonyprolidi.cz Vyhláška č. 433/2013 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka a českých reálií pro účely udělování státního občanství České republiky, dostupná např. na zakonyprolidi.cz Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dostupný např. na zakonyprolidi.cz === Související články === Apatrida Ius soli Ius sanguinis Expatriace Repatriace Státní občanství České republiky Občanství Evropské unie Měšťanské právo === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu občanství ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo občanství ve Wikislovníku Slovníkové heslo bipolitismus ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Občanství státní v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Informace k novému zákonu o státním občanství ČR, mvcr.cz, Ministerstvo vnitra ČR.", "question": "Jak se nazývá právní svazek fyzické osoby a daného státu?", "answers": ["Občanství"]}
{"title": "Pelíšky", "context": "Pelíšky jsou česká komedie režiséra Jana Hřebejka z roku 1999. Film vyprávěný očima dospívajícího chlapce (Michael Beran) se odehrává na konci 60. let 20. století. Otec chlapce (Miroslav Donutil) je voják, komunista a příliš svému synovi nerozumí. Soused (Jiří Kodet) je bývalý voják, nesnáší komunisty a své dceři rovněž nerozumí. Nová generace má jiné ideály než generace předchozí. Film získal celkem tři České lvy za nejlepší hlavní mužský herecký výkon Jiřího Kodeta, plakát a divácky nejúspěšnější český film. Podle Ivy Janžurové byla role matky Krausové nejprve nabídnuta jí; poté, co trvala na tom, aby její postava nezemřela, a scenárista Petr Jarchovský nebyl ochoten roli přepsat, ke spolupráci nedošlo. Realizace filmu trvala 6 let. Původně mělo jít o dvoudílný televizní film. Rodinná vila se nachází v ulici Schodová 4 v Praze - Košířích. V Prokopském údolí u Prahy se nachází jezírko s \"mužem s koženou brašnou\". Pelíšky v Česko-Slovenské filmové databázi Pelíšky ve Filmové databázi Pelíšky na Kinoboxu.cz Místa natáčení na Filmová místa.cz", "question": "Kdo je režisérem filmu Pelíšky?", "answers": ["Jana Hřebejka"]}
{"title": "Jakob Kaschauer", "context": "Jakob Kaschauer, též Jacob von Kaschau a Jakub z Košic (* kolem 1400, Košice, něm. Kaschau - 29. srpna 1463, Vídeň) byl rakouský pozdně gotický řezbář. == Život == O jeho školení nejsou informace. Prvně uváděn roku 1429, kdy řídil svatoštěpánskou stavební huť a jeho dílna dodala obraz, sochu a vitráž pro dóm sv. Štěpána. Roku 1433 vlastnil dům ve Vídni, po roce 1456 je několik dokladů o zakoupení a prodeji domu Jakobem Kaschauerem. Roku 1454 a 1458 uváděn jako hlava cechu \"Bratrstva Božího těla\" (Gottsleichnamsbruderschaft) při kostele sv. Michala. Roku 1436 dodal oltář a vitráže pro karmelitánský kostel ve Vídni, 1443 pro Freisingského biskupa Nikodéma della Scala dodal hlavní oltář, 1449 oltář (dnes nezvěstný) pro kostel sv. Michala. V určení jeho identity panují nejasnosti - v dobových dokumentech je uváděn jako malíř, ale jeho dílna dodávala především sochy a vyřezávané oltáře. Podle posledních zjištění ho nelze ztotožnit s mistrem označovaným \"Meister des Albrechtsaltars\".Kaschauer pracoval spolu se sochaři Peterem von Pusica a Nicolausem Gerhaertem van Leyden pro rakousko - německého krále (1440) a od roku 1452 císaře Svaté říše římské Friedricha III.. Byl ženatý s Margaretou Hirschvogel z Norimberka a je pohřben v kostele sv. Michala ve Vídni. Je po něm pojmenováno náměstí ve Vídni Donaustadtu. == Dílo == Kaschauerova postava Marie z Freisingu patří spolu s Multscherovou sochou Boží matky v Landsbergu ze stejné doby ke klíčovým dílům německého sochařství kolem roku 1440. Nový styl řezbářské práce, patrný ve stavbě objemu sochy, pojednání drapérie a posunu k monumentalitě, ji spojuje s holandským uměním Roberta Campina (\"Mistra z Flémale\"). Pozdější Kaschauerovy práce vznikly zjevně pod přímým vlivem Hanse Multschera. Socha panny Marie a sv. Korbiniana z vyřezávaného oltáře ve Freisingu jsou dnes v Bayerisches Nationalmuseum v Mnichově. Jaromír Homolka dává Kaschauerovu tvorbu do souvislosti s dílem Mistra ukřižování v kostele sv. Bartoloměje v Plzni, Albert Kutal s prací Mistra suchdolské Barbory === Známá díla === 1436 Albrecht Altar, Hlavní oltář karmelitánského kostela, vitráže, Am Hof, Vídeň hlavní oltář kostela ve Freisingu 1445-49 hlavní oltář, kostel sv. Michala (Michaelerkirche), Vídeň fragment Korunování Panny Marie, Bode Museum, Berlín Svatá Anna samotřetí, Wallfahrtskirche Annaberg u Sankt Pölten Madona na půlměsíci, soukromá sbírka, Vídeň kamenná socha vévody Fridricha V., kaple sv. Jiří ve Vídni (před 1452) kamenná socha Madony, Württembergischen Landesmuseum Stuttgart socha Madony na kašně, Mariazell (pravděpodobně dílna J. Kaschauera)", "question": "Ve kterém roku dodal Jakob Kaschauer oltář a vitráže pro kostel ve Vídni?", "answers": ["1436"]}
{"title": "Freikorps", "context": "Přesto se jejich členové v březnu 1920 účastnili Kappova puče, jehož cílem bylo svrhnout Výmarskou republiku. Puč však skončil neúspěchem. Podrobnější informace naleznete v článku Sudetoněmecký Freikorps. V době Mnichovské krize v roce 1938 byla v českém pohraničí, osídleném Sudetskými Němci, vytvořena tajná teroristická organizace Sudetoněmecký Freikorps (SdFK – Sudetendeutsches Freikorps). Na jeho vyzbrojování a výcviku se podílel Wehrmacht, SS i SA. Do českého pohraničí pronikali němečtí důvěrníci, kteří vyhledávali mezi sudetskými Němci dobrovolníky, kteří pak ilegálně přecházeli do Německa, kde se jim dostalo výcviku. Ten byl především zaměřen na přepady vojenských a četnických hlídek, přepadávání celních a četnických stanic, pošt, úřadů státní správy a další záškodnickou činnost na československém území. Kromě tohoto výcviku byly cvičeny i speciální jednotky, které měly v případě války Německa s Československem přepadat objekty lehkého opevnění a ničit překážky v liniích pohraničního opevnění. Záškodníci z Freikorpsu byli vyzbrojováni většinou zbraněmi ze skladů rakouské armády. Příslušníci Freikorpsu skládali slib mlčenlivosti a přísahu doživotní věrnosti Adolfu Hitlerovi. Na kontě organizace je přibližně 200 teroristických akcí, při kterých členové Freikorpsu zavraždili více než 100 osob. Zhruba 2000 osob členové Freikorpsu násilně unesli z území Československa do nacistického Německa. Někteří pozdější členové, a také vůdci nacistů byli členy Freikorps, včetně Ernsta Röhma, hlavy SA, či Rudolfa Hösse, velitele vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau u polské Osvětimi. Během Hitlerovy Třetí říše zůstala však většina členů Freikorps stranou hlavního dění, mnozí sloužili v SS. Mezinárodní trestní tribunál v Norimberku označil Freikorps za zločineckou teroristickou organizaci. Někteří její členové byli potrestáni, v Československu padlo několik trestů smrti a řada trestů žaláře. Jak poukázali mnozí historici[kdo? ], ze strany Sudetoněmeckého Landsmannschaftu existuje dlouhodobá snaha zločiny Freikorpsu zamlčovat či relativizovat. Mnoho bývalých členů Freikorpsu bylo velmi aktivně činných ve vedení této organizace až do 90. let. Sám Landsmannschaft se od činnosti Freikorpsu nikdy nedistancoval a jednotliví jeho bývalí členové se za jeho zločiny nikdy neomluvili. Stráž obrany státu Úderná skupina záolšanských povstalců Obrázky, zvuky či videa k tématu Freikorps ve Wikimedia Commons", "question": "Byl Ernst Röhm původně i ve sborech Freikorps ?", "answers": ["Někteří pozdější členové, a také vůdci nacistů byli členy Freikorps, včetně Ernsta Röhma, hlavy SA, či Rudolfa Hösse, velitele vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau u polské Osvětimi."]}
{"title": "Praha", "context": "Praha je hlavní a současně největší město České republiky a 15. největší město Evropské unie. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, parlament, vláda, ústřední státní orgány a jeden ze dvou vrchních soudů. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran, hnutí a iniciativ a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR. Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má skoro 1,3 milionu obyvatel, v pražské metropolitní oblasti o rozloze 4 983 km2 žijí 2 miliony obyvatel. Zároveň je Praha také vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s výjimečně vysokou životní úrovní, přičemž tímto vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy. Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé Evropské unie (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %).", "question": "Kolik století se Praha vyvíjela do dnešní podoby?", "answers": ["jedenáct"]}
{"title": "Jack Black", "context": "Jack Black, rodným jménem Thomas Jack Black, Jr. Znám je také pod přezdívkami JB, nebo Jables (* 28. srpna 1969, Hermosa Beach, Kalifornie) je americký herec a zpěvák. Společně s Kyle Gassem tvoří komediální a rockové duo Tenacious D.Oba hráli ve vlastním pořadu Tenacious D na HBO z roku 1997 a zde také zazněly písně, které byly později v roce 2001 vydány v jejich prvním albu. Jack Black účinkoval např. ve filmech Vodní svět, Škola rocku, Rok jedna, Závist, King Kong, Prázdniny nebo Kung Fu Panda 1 a 2. V roce 2006 s Kylem Gassem natočili komediální film Králové ro(c)ku. Tenacious D (\"Tenacious defense\" =Neústupná obrana) je kapela, kterou založil Jack se svým nejlepším přítelem Kylem Gassem. Kyle začínál v reklamách na 7-UP kde tehdy v roce 1986 přijali šestnáctiletého Jacka. Oba dva se nesnášeli, ale časem se srovnali a stali se přáteli, Gass učil Jacka kytaře a tak založili skupinu Tenacious D. Mají velmi satirické texty. Black se narodil v roce 1969 v Santa Monice v Kalifornii dvěma satelitním inženýrům Judith Black (rozené Cohen), která pracovala na Hubble Space Telescope (Hubblově kosmickém dalekohledu) a Thomasu Williamu Blackovi.", "question": "Jack Black se narodil v roce 1986?", "answers": ["Znám je také pod přezdívkami JB, nebo Jables (* 28. srpna 1969, Hermosa Beach, Kalifornie) je americký herec a zpěvák."]}
{"title": "Bakteriální skvrnitost čiroku", "context": "Bakteriální skvrnitost čiroku je choroba způsobovaná bakterií Pseudomonas syrigae napadající rostliny rodu čirok (Sorghum). Rezervoárem je půda, posklizňové zbytky, osivo a čirok halapenský (Sorghum halapensis). Šíří se hmyzem a deštěm; do rostlin proniká průduchy a ranami. Příznaky jsou drobné kulovité skvrnky, které později přecházejí v tmavě zelené vodnaté skvrny s červeným okrajem. Tyto příznaky se objevují na spodní straně listů. V ochraně rostlin se doporučuje setí zdravého osiva, likvidace posklizňových zbytků a rezervoárových porostů čiroku halapenského. Též je nutné dodržovat přiměřený osevní postup s rotací plodin.", "question": "Jaká bakterie způsobuje bakteriální skvrnitost čiroku?", "answers": ["Pseudomonas syrigae"]}
{"title": "Střídavý proud", "context": "Střídavý proud, též AC (alternating current), je termín označující elektrický proud, jehož směr se v čase mění, na rozdíl od stejnosměrného proudu DC (direct current), který protéká obvodem stále stejným směrem, i když jeho velikost může být proměnná. == Průběh střídavého proudu == Střídavý proud může mít periodický nebo neperiodický průběh. periodický průběh - okamžité hodnoty proudu se po určité době, označované jako perioda, znovu opakují (například proud v rozvodné síti) neperiodický průběh - hodnoty okamžitého proudu jsou v čase náhodné (takový charakter má například šum, nebo záznam lidské řeči)Speciálním periodickým průběhem střídavého proudu je tzv. harmonický střídavý proud. Okamžitá hodnota harmonického střídavého proudu se v čase mění podle funkce sinus: i ( t ) = I m ⋅ sin ( ω t + φ 0 ) {\\displaystyle i(t)=I_{m}\\cdot \\sin(\\omega t+\\varphi _{0})} ,Harmonický střídavý proud prochází obvodem s lineární zátěží (odpor, indukčnost, kapacita) při napájení ze zdroje harmonického střídavého napětí: u ( t ) = U m ⋅ sin ( ω t + φ 0 + φ ) {\\displaystyle u(t)=U_{m}\\cdot \\sin(\\omega t+\\varphi _{0}+\\varphi )} ,kde Im je amplituda střídavého proudu, Um amplituda střídavého napětí, ω je úhlová frekvence, φ0 je počáteční fáze střídavého napětí, φ je fázový posuv mezi napětím a proudem (často se zkráceně mluví o fázi). Střídavý proud může mít libovolný obecný průběh např. trojúhelníkový, pilový, obdélníkový, impulsní apod., ale každý periodický střídavý signál můžeme pomocí Fourierovy transformace převést na řadu harmonických sinusových signálů, to znamená že můžeme na tento průběh pohlížet jako na součet sinusových průběhů o různých frekvencích a amplitudách. === Obvody střídavého proudu a napětí === Pokud v konstantním magnetickém poli rovnoměrně otáčíme cívkou (osa otáčení je kolmá na osu cívky i na siločáry pole), pak se na jejích vývodech indukuje harmonické střídavé napětí. Pokud předpokládáme pasivní lineární zátěž, pak střídavý proud a střídavé napětí v jednom obvodu mají stejnou frekvenci, ale podle charakteru zátěže má proud vůči napětí různý fázový posuv. Na součástkách s kapacitou (kondenzátor) má proud proti napětí fázový předstih, na součástkách s indukčností (cívka) má proud proti napětí fázové zpoždění (viz též RLC obvody).", "question": "Jaký elektrický proud vzniká v alternátoru?", "answers": ["Střídavý"]}
{"title": "Štěstí", "context": "Protože si štěstí zároveň představují jako něco, co by měli dostat zvenčí, propadají často hráčské vášni a snaží se štěstí nějak vynutit. Toho rovněž masově využívají různé sázky, loterie a hazardní hry, které zdánlivě nabízejí \"štěstí\" v podobě velké výhry. Novější myšlení sice uznává nečekanou a nezaslouženou povahu štěstí, varuje však před představou, že by se dalo vynutit: Francouzský spisovatel André Gide si v \"Deníku\" poznamenal, že: == Štěstí jako předmět vědeckého zkoumání == Vědecký výzkum štěstí se vede zejména ve dvou liniích: Srovnávací psychologické výzkumy pocitu štěstí a hledání korelací s jinými veličinami. Neurobiologický výzkum fyziologických příčin a podmínek štěstí.Jakkoli výsledky nejsou zatím zdaleka jednoznačné, aspoň některé z nich ukazují vysokou korelaci štěstí s náboženskou vírou (zejména v USA),[zdroj? ] kdežto podle neurobiologických zkoumání je šance na štěstí z poloviny vrozená, asi z 15 % vysvětlitelná vnějšími okolnostmi (zdraví, blahobyt atd.)[zdroj? ] a zbytek je silně individuální. Magnetická rezonance ukazuje na souvislost pocitu štěstí s oblastí mozku zvané precuneus (v temenním laloku). == Odkazy == === Reference === === Literatura === E. Fink, Oáza štěstí. Praha: Mladá fronta 1992 R. Spaemann, Štěstí a vůle k dobru. Praha: Oikúmené 1998, ISBN 978-80-86005-01-0. === Související články === Talisman Flow === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu štěstí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo štěstí ve Wikislovníku Téma Štěstí ve Wikicitátech(anglicky) History of Happiness – přehled významných teorií štěstí The World Database of Happiness – přehled výzkumů o subjektivním pocitu štěstí Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Pleasure Coaching to happiness, Happiness inventory", "question": "Co je jednou z vůdčích myšlenek buddhismu?", "answers": ["Štěstí"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Thrash metal je mnohem rychlejší odnoží heavy metalu. Jeho charakteristickým rysem je především agresivnější zvuk kytary a zpěvu a dodávání hardcore punkových vlivů do metalu. Původ thrash metalu se dá vystopovat na konec 70. a začátek 80. let, kdy bylo mnoho skupin ovlivněno NWOBHM a prvky hardcore punku (nezvyklá tempa bicích) a tím vytvořili nový styl. Na rozdíl od svého nejbližšího příbuzného, speed metalu, je tento styl o dost agresivnější a spontánnější. Jde o významný přechod z jedné metalové kategorie do druhé, která je ovlivněna i jinými styly, jako např. klasickou hudbou a jazzem. Thrash metal je založený na rychlém tempu, rychlých či komplikovaných rytmicky sekaných kytarových riffech, občas na pozadí kytarových sól. Právě rychlost a členitá rytmická struktura skladeb je to, co běžně definuje thrash metal. Také se vyznačuje rychlým, intenzívním bubnovaním (thrashoví bubeníci často používají dvojpedálové bicí). Začátkem 90. let minulého století dosáhl thrash metal svého vrcholu popularity, která následně začala klesat. Kapely co zůstaly věrné stylu, další nové kapely a obrovská masa příznivců (známí jako thrasheri) ho udržují při životě dodnes. Poprvé byl termín thrash metal použit v recenzi na album Spreading the Disease (1985) od skupiny Anthrax. Právě Anthrax byli v osmdesátých letech, spolu se skupinami jako Slayer, Exodus a Testament, Metallica a Megadeth považováni za průkopníky thrash metalu. Mezi vůbec nejklasičtější alba jsou všeobecně považována hlavně Reign in Blood (1986) od Slayer, dále Master of Puppets (1986) od Metallicy, deska Among The Living (1987) od Anthrax, debut Bonded by Blood (1985) od Exodus a z Evropy hlavně Eternal Devastation (1986) od Destruction nebo Pleasure to Kill (1986) od Kreator. Nejznámější evropské jsou Destruction, Kreator a Sodom, které dodnes hrají. Nejznámějšími českými thrashmetalovými kapelami jsou Arakain a Debustrol. I když se pro většinu fanoušků historie thrash metalu začíná psát až rokem 1981, skutečné počátky tohoto stylu se datují o mnoho dřív: první riff písně \"Symptom of the Universe\" (1975) legendárních Black Sabbath je pravděpodobně jeden z prvních thrashových riffů, i když jejich písně \"Into the Void\" a \"Children of the Grave\" (obě 1971) měly také velký význam pro rozvoj tohoto hudebního stylu.", "question": "Je trash metal založený na rychlém tempu?", "answers": ["Thrash metal je založený na rychlém tempu, rychlých či komplikovaných rytmicky sekaných kytarových riffech, občas na pozadí kytarových sól."]}
{"title": "Městečko South Park", "context": "Kim (majitel čínské restaurace City Wok) Ježíš Satan Saddám Husajn Scott Tenorman Pan Klobouk (maňásek Pana Garrisona) Pan Větvička (náhradník Pana Klobouka) Bůh Terrance a Phillip obrko*ot Scott Dougie (\"Generál Zmatek\") Kyle Schwartz (Kyleův bratranec) Šesťáci Mojžíš Smrt Mr. Kitty/Číča (Cartmanova kočka) Fluffy (Cartmanovo prase) Sparky (Stanův teplý pes) Gobbles/Bubla (Timmyho ochočený krocan) ... a další Podrobnější informace naleznete v článku Seznam dílů seriálu Městečko South Park. Na motivy seriálu byl v roce 1999 natočen film South Park: Bigger, Longer & Uncut (přesný překlad znamená \"South Park: Větší, Delší & Nesestříhaný\", v České republice uveden pod názvem South Park: Peklo na Zemi). Na začátku roku 2007 vyšla v nakladatelství Blackwell kniha South Park a filosofie. Nejznámější tváře současné světové filosofie zde poukazují na fakt, že tento kontroverzní seriál není pouze směs fekálního humoru s rasovým podtextem, ale že se jeho prostřednictvím autorská dvojka Trey Parker a Matt Stone tvrdě otírají o problémy světové politiky, filosofie, etiky a. navíc se u toho dobře pobavíte. 1999 South Park: Chef's Luv Shack - hra pro Nintendo 64, Dreamcast, PlayStation, Microsoft Windows/PC/ 1999 South Park Rally - hra pro PlayStation. , Microsoft Windows/PC/, Nintendo 64 a Dreamcast 2012 South Park: Tenorman's Revenge - hra Xbox Live Arcade 2014 South Park: The Stick of Truth - RPG hra pro Microsoft Windows/PC. /, PlayStation 3, Xbox 360 Obrázky, zvuky či videa k tématu Městečko South Park ve Wikimedia Commons (anglicky) South Park Studios - oficiální stránka (anglicky) Městečko South Park v Internet Movie Database Městečko South Park v Česko-Slovenské filmové databázi South-Park.cz - česká fanouškovská stránka", "question": "Kdo jsou autoři animovaného seriálu Městečko South Park?", "answers": ["Trey Parker a Matt Stone"]}
{"title": "Rčení", "context": "Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka vyjadřující určitou životní zkušenost, např. \"Nechá si pro krejcar koleno vrtat\" či \"má obě ruce levé\". == Související pojmy == Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky; já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice \"jako\", ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání: \"za\" – má sílu za koně; komparativ + než – má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa); \"nad\", \"přes\" – je chytrý nad lišku; přímá metaforická označení, např. baba, tele, křečekPodobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech: přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti; rčení je produktem lidové fantazie smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání; smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat; rčení a pořekadla se stávají částmi vět a lze je časovat == Sbírka českých rčení == Pravděpodobně nejobsáhlejší sbírkou českých lidových rčení je kniha Jaroslava Zaorálka Lidová rčení. Kniha poprvé vyšla v roce 1947, takže pochopitelně neobsahuje nově vzniklá rčení z moderní doby. == Reference == == Literatura == ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: Academia, 2000. == Související články == Aforismus Anekdota Folklór Frazeologizmus Idiom Přísloví == Externí odkazy == Kategorie Česká rčení ve Wikislovníku", "question": "Jaké slovesnosti je útvar rčení?", "answers": ["lidové"]}
{"title": "Kilometr", "context": "Může být zapsán vědeckou notací jako 1×103 m (inženýrská notace) nebo 1 E+3 m (exponenciální notace) – oboje znamená 1 000 × 1 m. Kilometr se jako jednotka délky používá zejména pro měření vzdálenosti v dopravě, vzdálenosti v rámci Země a v nejbližším vesmírném okolí. Je z něj odvozen kilometr za hodinu, běžně používaná jednotka rychlosti. Odpovídající jednotka plochy je čtvereční kilometr (= milion čtverečních metrů) a odpovídající jednotka objemu je krychlový kilometr (= miliarda krychlových metrů). == Poměr k jiným jednotkám délky == 1 kilometr je roven: 1 000 metrů (1 metr je roven 0,001 km) cca 0,621 (angloamerických) mílí (1 míle = 1,609344 km) cca 0,540 námořních mílí (1 NM = 1,852 km) cca 0,9374 verst (1 versta = 1,066781 km) cca 1 094 yardů (1 yrd = 0,0009144 km) cca 3 281 stop (1 stopa = 0,0003048 km)1 světelný rok činí 9 460 730 472 580 km (cca 10 bilionů km) === Vztah k dalším násobkům metru === Každá značka < znamená rozdíl jednoho řádu. pikometr <<< nanometr <<< mikrometr <<< milimetr < centimetr < decimetr < metr < dekametr < hektametr < kilometr <<< megametr == Související články == Předpona soustavy SI Řádová velikost Kilometrovník == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kilometr ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kilometr ve Wikislovníku", "question": "Jaké zkrácené označení má kilometr?", "answers": ["km"]}
{"title": "Hajao Mijazaki", "context": "Hajao Mijazaki (宮, Mijazaki Hajao) (* 5. ledna 1941, Tokio) je jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších tvůrců japonských animovaných filmů – anime. Spolu s Isao Takahatou založil a nyní vede animátorské studio Ghibli, které produkovalo jeho nejznámější filmy. Mijazaki je tvůrcem mnoha populárních celovečerních anime i několika japonských komiksů (mangy). Jeho filmy slavily velké úspěchy co se týče hodnocení kritiky i výdělečnosti dříve zejména v Japonsku a jihovýchodní Asii. Teprve v roce 1999 na západ Miramax uvedl film Princezna Mononoke. Film se v Japonsku krátce stal nejvýdělečnejším filmem všech dob; byl překonán Titanikem, kterého ale opět překonal v roce 2001 jiný Mijazakiho film, Cesta do fantazie, který získal i Oscara za nejlepší celovečerní animovaný film. Mijazakiho tvorba se vyznačuje opakujícími se tématy, jako vzájemný vztah člověka, přírody a techniky, obtížnost jednání podle pacifistické etiky, nebo pouť mladých lidí za nezávislostí a vlastní identitou. Hrdinové jeho filmů bývají často silné, nezávislé dívky nebo mladé ženy; ze \"zloduchů\" se však často stávají neurčité postavy s vlastními kvalitami - postavy se málokdy dělí černobíle na dobré a zlé, pokud se vůbec v Mijazakiho filmech záporné postavy vyskytují. V jeho dílech se ovšem opakují i jiné prvky - Mijazaki je například náruživým milovníkem létání, které hraje významnou úlohu téměř ve všech jeho filmech. Mijazaki bývá považován za Walta Disneyho japonské animace. Toto přirovnání se může skutečně naplnit, neboť úspěchy jeho filmů ho řadí do stejné ligy. Mijazaki sám se však nevidí jako člověk budující animátorské impérium, ale pouze jako animátor, který měl dost štěstí, aby dostal příležitost tvořit filmy, na kterých zanechal osobní stopu.", "question": "Čím se vyznačuje Mijazakiho tvroba ?", "answers": ["tvorba se vyznačuje opakujícími se tématy, jako vzájemný vztah člověka, přírody a techniky, obtížnost jednání podle pacifistické etiky, nebo pouť mladých lidí za nezávislostí a vlastní identitou"]}
{"title": "Bohumín", "context": "Vrbice se již roku 1892 stala samostatnou obcí. V roce 1906 došlo ke sloučení Pudlova s Bohumínem a v r. 1924 byl zrušen název obce Šunychl a nahrazen názvem Nový Bohumín. Zároveň byla tato obec povýšena na město. Obec Bohumín byla rozdělena na dvě obce: Bohumín a Pudlov. Roku 1949 byl spojen Bohumín s Novým Bohumínem, Pudlovem, Skřečoní, Vrbicí a Záblatím v jednu obec pod názvem Bohumín. Roku 1952 se oddělila Vrbice a v roce 1954 byl Bohumín rozdělen na pět městských částí: Bohumín I – město (později Starý Bohumín), Bohumín II – Nový Bohumín, Bohumín III – Pudlov, Bohumín IV – Skřečoň a Bohumín V – Záblatí. V roce 1956 přijalo město Bohumín název Starý Bohumín. Roku 1960 se tyto části opět osamostatnily jako správní obce. Od roku 1973 po spojení s Novým Bohumínem byl zaveden znovu název Bohumín. V letech 1850 až 1948 byl Bohumín sídlem okresního soudu a v letech 1855 až 1868 i okresního úřadu. V letech 1910–1948 přináležel do politického okresu Fryštát a od roku 1949 do roku 1957 do správního okresu Ostrava, pak Ostrava-venkov a od roku 1960 je Bohumín součástí okresu Karviná. Za nacistické okupace byl součástí okresu Teschen (Těšín) v letech 1939-1941 v rámci Řísské provincie Slezsko a mezi roky 1941-1945 v rámci Říšské župy Horní Slezsko. Bohumín byl tedy v časech druhé světové války přímou součástí Německé říše. == Pamětihodnosti == Architektonický komplex současné budovy radnice Katolický kostel Božského srdce Páně Budova římskokatolické fary Kostel Panny Marie Sedmibolestné ve Skřečoni Hřbitovní filiální kaple Všech svatých Evangelický kostel Slezské evangelické církve augsburského vyznání Kaple Jména Panny Marie v Šunychlu Farní kostel Narození Panny Marie Národní dům č. p. 37 Výpravní budova železniční stanice", "question": "Byl Bohumín v časech druhé světové války přímou součástí Německé říše?", "answers": ["Bohumín byl tedy v časech druhé světové války přímou součástí Německé říše."]}
{"title": "Opočno (zámek)", "context": "V přestavbách pokračoval Zdeněk Trčka z Lípy, který v letech 1517 až 1573 provedl řadu změn v goticko-renesančním stylu. Nejvýznamnější přestavby provedl Vilém Trčka z Lípy v letech 1560 až 1567, kdy hrad přebudoval na zámek, dostavěl příjezdové křídlo a část západního křídla s arkádami a fasády byly opatřeny sgrafitovou výzdobou. K přestavbě byl Vilém Trčka inspirován při své cestě do Itálie, kde se v Janově s renesancí jako stavebním stylem seznámil. Na původní hradní zástavbu napojil na severu a západě nově vybudované zámecké prostory jejichž součástí jsou i monumentální arkády. Po přestavbě vybudoval další objekty v okolí zámku, zejména sakrálního a hospodářského rázu jako např. v roce 1567 výstavba kaple Nejsvětější Trojice a v ní trčkovská hrobka v renesančním stylu. V roce 1602 byla Janem Rudolfem Trčkou založena obdélná renesanční zahrada a započata stavba letohrádku. V roce 1635 došlo k přístavbě míčovny, která překlenula městský příkop. V roce 1635 po zavraždění Jana Rudolfa Adama Erdmana v Chebu bylo konfiskací ukončeno vlastnictví Opočna rodem Trčků.", "question": "Jaká stavba je opočenský zámek?", "answers": ["renesanční"]}
{"title": "Jaromír Jágr", "context": "Na tomto šampionátu si Jágr připsal 9 bodů za 6 gólů a 3 asistence a stal se tak po Jakubu Voráčkovi druhým nejproduktivnějším hráčem českého výběru. Po šampionátu byl zvolen Nejužitečnějším hráčem (MVP) a také do All-star Teamu turnaje a následně oznámil ukončení reprezentační kariéry.Trenéři národního týmu mu nabízeli možnost účasti na Mistrovství světa 2016, Jágr se ale po vypadnutí Floridy v prvním kole play off omluvil s odkazem na náročnou sezónu a celkovou únavu. Podobnou možnost měl i pro Světový pohár, ale i v tomto případě se na konci května 2016 rozhodl záporně. == Osobní život == V dětství jezdil na prázdniny za svým dědečkem do Nezdic. Zde se také rozvíjely začátky jeho sportovní kariéry. Ráno brzy vstával a chodil se svým dědečkem trénovat hokej na lední plochu. V Kladně začal studovat na Střední průmyslovou školu stavební, studium však kvůli tréninkům nedokončil. V roce 2002 si doplnil vzdělání získáním maturity na Soukromém středním učilišti hotelového provozu.Do svých třiceti let byl známý svým sázením v kasinech.Jágr je pravoslavným křesťanem, pravidelně se modlí, čte Bibli a účastní se liturgie.", "question": "Kde trávil Jaromír Jágr v dětství prázdniny?", "answers": ["Nezdic"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Vznik názvu Slovensko a etnonyma Slováci je pevně spjat s existencí uherského státu. Tím, že předkové Slováků žili na vymezeném území odděleném státní hranicí od jim jazykově blízkých Čechů, Moravanů a Poláků a zároveň je od zdejšího německého a maďarského obyvatelstva odlišovaly jiný jazyk a kultura, došlo v rámci uherského státu k vytvoření zárodků slovenského povědomí. V oficiálních pramenech většinou byli obyvatelé dnešního Slovenska nazýváni Slavus či Sclavus, aby tak byli odlišeni od Chorvatů, Poláků, Čechů a dalších slovanských národů. Termín slovenský se často užíval například v názvech obcí a u toponym, a to především v místech, kde se ve větší míře spolu stýkaly jednotlivé neslovanské národy Uher s původní slovanskou populací Slovenska. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Slovenska. Nejstarší osídlení předchůdci člověka je na území Slovenska doloženo z období před zhruba 250 000 lety. Prvním známé etnikum, které tuto oblast osídlilo, představují ve druhé polovině 4. století př. n. l. Keltové. Na přelomu letopočtu pronikli na slovenské území Germáni soupeřící s Římskou říši, jejíž hranici zde tehdy tvořila řeka Dunaj. První známý \"státní útvar\" na území Slovenska bylo Vanniovo království rozkládající se zde na počátku 1. století. Slované osídlovali toto území přibližně od 5. století. Od roku 568 byla země pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše.", "question": "Na kolik let je volený prezident Slovenska", "answers": ["5"]}
{"title": "Island", "context": "Islandská hudba je příbuzná s nordickou hudbou a zahrnuje tradiční folkovou a popovou hudbu. Mezi nejznámější islandské interprety patří skupina Sigur Rós (s frontmanem Jón Þ Birgissonem), zpěvačka Björk a Emilíana Torrini, jež se proslavila písní v jednom z dílů filmové trilogie Pán prstenů. Dále lze jmenovat skupiny Múm, Of Monsters and Men, The Sugarcubes, Amiina, Sólstafir, GusGus, Kaleo, Skálmöld či FM Belfast, zpěváka Páll Óskara Hjálmtýssona. Originálním multiinstrumentalistou je Ólafur Arnalds. Z oblasti vážné hudby lze vzpomenout dirigenta a klavíristu Vladimira Ashkenazyho, jenž má mj. islandské občanství a v minulosti vedl i Českou filharmonii. Státní hymnou Islandu je Lofsöngur. Píseň je také známa pod názvem Ó Guð vors lands (Bože naší země). Slova napsal Matthías Jochumsson a hudbu složil Sveinbjörn Sveinbjörnsson. Píseň vznikla v roce 1847 u příležitosti oslav tisíciletého výročí osídlení ostrova. Za hymnu byla píseň přijata v roce 1944. Píseň má tři sloky, ale jako hymna slouží pouze první sloka. === Školství === Systém školství na Islandu je založený na americkém systému. Islandské školství se skládá z mateřské školky, základní školy, střední školy a vysoké školy. Mateřská a základní škola je povinná. Povinné základní vzdělání je pro děti od 6 do 16 roků. Mnoho institucí požaduje od státu více soukromých škol. Ve škole se kromě islandštiny učí anglicky a dánsky. ==== Islandská univerzita ==== Islandská univerzita (isl.: Háskóli Íslands) je islandská státní univerzita, která sídlí v Reykjavíku. Škola byla založena v roce 1911. V současnosti má jedenáct fakult a studuje ji okolo 8 000 studentů. === Kuchyně === Hlavním pokrmem islandské kuchyně jsou ryby, potom jehněčí a mléčné výrobky. Þ (Thorramatur) je tradiční islandské jídlo, vhodné pro mnoho různých pokrmů. Jí se nejčastěji ve měsíci Þ, což je leden a únor. Tradičními pokrmy jsou Skyr, Scrota, žralok a ovce. Skyr je tradiční islandský mléčný výrobek podobný jogurtu. Skyr obsahuje 12 % proteinů, 3 % sacharidů, 0,5 % tuku a hodně vápníku. Nyní je islandská strava velmi odlišná, zahrnuje kuchyně po celém světě. Do normální islandské snídaně patří chléb, cereálie a ovoce. Večeře je odlišnější. Jako jinde ve světě, i zde je rozšířený fast food. === Sport === Sport na Islandu je velmi populární, ačkoli se v minulosti vyměnilo mnoho sportů, Islanďané zůstávají velmi zdravý národ. Dnes je na Islandu nejpopulárnější fotbal, házená, basketbal a atletika. Golf, tenis, plavání, šachy a jízda na koni je také populární. Tradiční sport na Islandu je Glíma. Glíma je podobné wrestlingu.", "question": "Jaké je hlavní město Islandu?", "answers": ["Reykjavík"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Sir Isaac Newton ([ˌ ˈ] IPA 4. ledna 1643 - 31. března 1727 v Londýně) byl anglický fyzik, matematik (profesor naturální filosofie), astronom, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval výkladům Bible. Někteří odborníci se domnívají, že měl Aspergerův syndrom. Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince 1642) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu. Za manžela si vzala rev. Barnabase Smithe. Od té doby, až do otčímovy smrti, se o Newtona starali matčini rodiče. Rodina Ayscoughů stála výše na společenském žebříčku než Newtonové (Newtonův dědeček James Ayscough byl šlechticem a matčin bratr William farářem, který studoval na Trinity College v Cambridge) a proto se díky nim Newtonovi dostalo vzdělání.", "question": "Jaké národnosti byl Isaac Newton?", "answers": ["anglický"]}
{"title": "Marcel Proust", "context": "Valentin Louis Georges Eugè Marcel Proust ([maʁ pʁ], 10. července 1871, Auteuil - 18. listopadu 1922, Paříž) byl francouzský romanopisec, kritik a esejista. Nejvíce se proslavil monumentálním cyklem Hledání ztraceného času, který vyšel v sedmi dílech v letech 1913 až 1927. Marcel Proust se narodil v roce 1871 v Auteuil v 16. pařížském obvodu v domě svého prastrýce dva měsíce poté, co frankfurtská smlouva formálně ukončila francouzsko-pruskou válku. Jeho narození bylo poznamenáno násilnostmi, které provázely potlačení Pařížské komuny a jeho dětství spadalo do období konsolidace Třetí republiky. Mnoho motivů z Hledání ztraceného času se dotýká rozsáhlých společenských změn, zejména úpadku aristokracie a vzestupu střední třídy, ke kterým došlo ve Francii během Třetí republiky a fin de siè. Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, zodpovědný za opatření proti šíření cholery, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Matka Jeanne Clémence Weilová pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Byla gramotná a sečtělá, její dopisy ukazují na dobře vyvinutý smysl pro humor. Díky své znalosti angličtiny mohla pomáhat synovi s překládáním próz Johna Ruskina. V devíti letech postihla Prousta první vážná ataka astmatu a od té doby byl považován za neduživé dítě. Proust trávíval dlouhé prázdniny v Illiers. Tato vesnice a také dům Proustova prastrýce v Auteuil se staly předlohou pro smyšlené město Combray, kde se odehrávají některé důležité scény z Hledání ztraceného času. (U příležitosti stého výročí Proustova narození bylo Illiers přejmenováno na Illiers-Combray.) V roce 1882, ve věku jedenácti let, se Proust stal žákem prestižního Lycée Condorcet.", "question": "Kde zemřel Marcel Proust?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Albertina", "context": "Albertina je galerie umění založená v roce 1776 ve Vídni vévodou Albertem Sasko-Těšínským a jeho ženou Marií Kristinou, (rakouskou arcivévodkyní, čtvrtou dcerou císařovny Marie Terezie). Obsahuje jednu z největších světových sbírek grafiky. Sbírky galerie tvoří cca 50 000 kreseb, leptů a akvarelů a více než 1,5 milionu rytin. Katalog uvádí 43 kreseb Raffaela Santiho, 145 Albrechta Dürera, 70 Rembrandta (tedy více, než kterákoli jiná galerie na světě) či 150 prací Egona Schieleho. Mezi dalšími autory jsou zastoupeni Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarotti, Peter Paul Rubens, Hieronymus Bosch, Pieter Brueghel, Paul Cézanne, Pablo Picasso, Henri Matisse, Gustav Klimt či Oskar Kokoschka. Významná je rovněž sbírka fotografií, dokumentující vývoj tohoto média. Od poloviny 18. století sloužil palác jako residence místodržícího rakouského Nizozemska, dnešní Belgie. V roce 1794 daroval císař František II. palác vévodovi Albertovi Sasko-Těšínskému, který byl jako místodržící z Belgie Francouzi vypuzen. Palác je pojmenovaný podle něj. Albert se sňatkem přiženil do habsburského rodu. Až do roku 1919 byla pak Albertina majetkem některého z členů Habsburků. Roku 1802 byla dokončena přístavba nového reprezentačního křídla, které bylo vybaveno nábytkem, jenž měl Albert ve svém belgickém sídle. Druhá velká adaptace proběhla v letech 1822–1825 za spolupráce architekta Josefa Kornhäusela a sochaře Josefa Kliebera. Část prostor byla vybavena v duchu klasicismu. Při další větší úpravě v poslední třetině 19. století získala Albertina fasádu, která odpovídá historizujícímu slohu sousední Ringstraße. Roku 1919 byl palác jeho majiteli, arcivévodovi Bedřichu Rakousko-Těšínskému, jako příslušníkovi habsburského rodu i se sbírkami vyvlastněn. Arcivévodovi však bylo povoleno odvézt si do exilu v Maďarsku, kde mu byl majetek ponechán, všechno cenné vybavení. V březnu roku 1945 byla Albertina vážně zasažena bombardováním. Počátkem 90. let 20. století byla Albertina v důsledku velké rekonstrukce uzavřena, zpřístupněna veřejnosti byla opět v roce 2003. Během rekonstrukce se podařilo zakoupit zpět většinu původního vybavení, odvezeného počátkem 50. let.", "question": "Kolik rytin obsahují sbírky galerie?", "answers": ["více než 1,5 milionu"]}
{"title": "Analfabetismus", "context": "Analfabetismus neboli negramotnost je neschopnost číst a psát. Jejím opakem je gramotnost. Člověk, který neumí číst a psát, je negramotný neboli analfabet. Vzájemný poměr gramotné a negramotné části populace se využívá jako jeden z ukazatelů vzdělanosti určité skupiny obyvatelstva. Pokud je procento negramotných příliš velké, jedná se o problém ekonomický, jelikož pracovní trh je plný nekvalifikované pracovní síly. Vlády se snaží proti němu bojovat vzděláváním obyvatelstva povinnou školní docházkou a dalšími vzdělávacími projekty. Kampaním proti negramotnosti se říká alfabetizace. Negramotnost byla i v dnes vyspělých zemích velmi vysoká až do 19. století, zejména na venkově, kde lidé číst a psát nepotřebovali. Teprve moderní společnosti ji vyžadují u každého a v průběhu 19.-20. století se zde skutečně podstatně snížila. V poslední době ovšem opět vzniká takzvaná sekundární negramotnost, spojená s tím, jak se prosazuje obrazová a hlasová komunikace, především zásluhou televize. Kromě toho se užívá pojem funkční negramotnost. Funkčně negramotná osoba může umět číst (např. velmi obtížně a pomalu) a psát (jednoduché věty a s omezenou slovní zásobou), ale není schopná číst nebo psát v dostatečné míře na to, aby se vyrovnala s každodenními požadavky života ve společnosti, ve které žije.", "question": "Jak se nazývá člověk , který neumí číst a psát ?", "answers": ["negramotný neboli analfabet"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Sókratés (4. června 469 v Athénách – 399 př. n. l. v Athénách), řecky Σ, bez diakritiky Sokrates, byl athénský filosof, učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, \"snesl filosofii z nebe na zem\". Svou dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení. Sókratés sám nezanechal žádné filosofické spisy, ačkoliv podle Platónova dialogu Faidón měl těsně před smrtí napsat báseň a zveršovat Aisópovy bajky. Obával se totiž, zda snad to po něm nechtěl bůh, a nechtěl odejít ze života neposlechnuv boží přikázání. Aristofanés si ze Sókrata, jemuž tehdy bylo po čtyřicítce, dělá legraci ve své komedii Oblaka a v dalších hrách (např. Ptáci, Kalliás, Eupolis a Telekleidés). Hlavním pramenem informací o Sókratovi jsou spisy dvou jeho žáků – Xenofónta a Platóna (Obrana Sókratova, Kritón, Faidón, Symposion, Theaitétos, Parmenidés). Další informace lze nalézt v díle Platónova žáka Aristotela.", "question": "Dochovaly se nějaké spisy Sókratovy?", "answers": ["Sókratés sám nezanechal žádné filosofické spisy, ačkoliv podle Platónova dialogu Faidón měl těsně před smrtí napsat báseň a zveršovat Aisópovy bajky."]}
{"title": "Otakar Vávra", "context": "Já jsem... nahoře.\" Film byl promítán v menších kinech a později byl stažen z distribuce a byl promítán pouze příležitostně ve filmových klubech. Dalším z jeho tvůrčích vrcholů se stala Romance pro křídlovku (1966). Černobílý film je založen na stejnojmenné básni Františka Hrubína o lásce mezi studentem, který si užívá letní prázdniny, a dcerou principála. Milenci se rozhodnou utéct, ale otec vybere pro dívku jiného nápadníka. On sám tento svůj film označoval za vůbec nejlepší. Krakatit (1947) je film natočený na motivy stejnojmenného románu Karla Čapka z roku 1924. Vynálezce nebezpečné výbušniny se snaží uchovat svůj objev v tajnosti, aby nemohl být zneužit. Černobílá verze byla v roce 1980 následována barevnou, která nese název Temné slunce. Remake snímku posunul příběh do moderní doby a nevyhnul se propagandě. Často je považován za jeho nejslabší práci. V padesátých letech společně s jinými českými režiséry pomohl založit FAMU, na které vyučoval po pět dekád (od roku 1963 jako profesor). Jeho studenty byli Miloš Forman a jiní představitelé české nové vlny. Z FAMU odešel v roce 2008. Jeho žáky byli například Miloš Forman, Jiří Menzel, Věra Chytilová, Evald Schorm, Jan Schmidt, Emir Kusturica nebo Lordan Zafranović.", "question": "Jak se jmenuje barevná verze filmu Krakatit z roku 1980?", "answers": ["Temné slunce"]}
{"title": "Egyptské hieroglyfy", "context": "Egyptské hieroglyfické písmo (z řeckého ἱ γ, hiera glyfé – \"posvátný znak, symbol\") vzniklo kolem roku 2900 př. n. l. při sloučení Horního a Dolního Egypta. Egypťané sami jej nazývali \"písmo bohů\" neboť věřili, že jej vynalezl a lidem předal bůh Thovt. Egypťané nepoužívali při psaní samohlásky a pro většinu z nich neměli žádný písemný ekvivalent, třebaže v mluvené řeči se vyslovovaly. Boha, který se v písemné podobě jmenuje Sbk, nazýváme Sobek, třebaže Egypťané mu mohli říkat například Sebak. Neexistuje ale způsob, jak bychom to z psané podoby jména mohli zjistit. Hieroglyfický systém písma je velmi komplikovaný, používá přes 700 různých znaků. Hieroglyfy se psaly zleva doprava, zprava doleva (orientace textu se pak určovala orientací znaků) nebo shora dolů. U takovéhoto textu pak sloupce znaků bývají od sebe odděleny svislými čarami. V prvopočátcích písma byl nejprve každý předmět případně i činnost reprezentován vlastním obrázkem, nazývaným piktogram. Jak se písmo vyvíjelo, piktogramy začaly reprezentovat nejenom pojmy či přímo slova, ale i hlásky či skupinu hlásek. Ovšem původní smysl znaků přitom nevymizel a byl zachován. Obecně se dají egyptské znaky rozdělit do tří skupin: Tyto znaky si podržely svoji původní hodnotu, čili jeden znak se rovná jednomu slovu. Je to odkaz na kořeny tohoto písma, které se projevovaly po celou dobu jeho existence a nikdy nevymizely. Fonogramy již mají fonetickou hodnotu a jejich skládáním se tvoří slova. Představují buď hlásku či skupinu hlásek. Tyto znaky lze dále dělit na jednoslabičné (jedna hláska či slabika) dvouslabičné a trojslabičné znaky. Tato poslední sada znaků je poměrně specifická. Tyto znaky, třebaže neměly žádnou fonetickou hodnotu, přesto mohly ovlivňovat význam i výslovnost zapsaného slova. Determinativy však nejsou ani interpunkcí ani diakritikou a v našem písmu pro ně neexistuje žádný ekvivalent (a naopak pro interpunkci neexistuje ekvivalent v hieroglyfech).", "question": "Jak egypťané nazývali egyptské hieroglyfické písmo?", "answers": ["písmo bohů"]}
{"title": "Antarktida", "context": "Antarktida (název pochází z řečtiny a znamená \"naproti Arktidě\", tedy v přeneseném významu \"naproti severu\") je čtvrtý největší kontinent. Zároveň je tak pojmenována jižní polární oblast rozprostírající se kolem jižního pólu Země. Krajina i podnebí jsou v Antarktidě natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo. Jedinými obyvateli tohoto kontinentu jsou vědci, kteří tu pracují na výzkumných projektech. Antarktický smluvní systém zmrazuje nároky států na území Antarktidy, zakazuje jakékoliv vojenské aktivity a také například zakazuje těžbu nerostných surovin (minimálně do roku 2048). K roku 2012 vzneslo územní nároky na Antarktidu 7 různých států, jejichž požadavky jsou díky Smlouvě o Antarktidě pozastaveny. Antarktida leží na Jižním pólu. Nemá tedy nejzápadnější ani nejvýchodnější bod, protože na pólu se sbíhají všechny poledníky. Z ostatních kontinentů se nejvíce přibližuje Jižní Americe, kterou od Antarktického poloostrova odděluje asi 1000 km široký Drakeův průliv. K Antarktidě lze přiřadit některé vesměs neobydlené ostrovy v Jižním, Atlantském, Indickém a Tichém oceánu. Nejzazší body na pevnině: Nejsevernější bod: Brown Bluff na Antarktickém poloostrově (63°13' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Nejzazší body včetně ostrovů: Nejsevernější bod: Crozetovy ostrovy pod správou Francie (45°57' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Antarktidy. Před desítkami miliónů let v Antarktidě nebyla ledová pokrývka, ale lesy. Ovšem led zde byl i před 14 milióny let, tedy dříve než se předpokládalo. Jižní polární kruh jako první pravděpodobně překročili novozélandští Maorové. Anglický mořeplavec James Cook roku 1773 zavítal na ledovou návrš, obklopující kontinent. Po něm následovaly britské, ruské a francouzské expedice a také lovci tuleňů z mnoha států. Na počátku 20. století bylo vnitrozemí Antarktidy jedním z posledních dosud neprozkoumaných míst na světě. Robert Falcon Scott sem vedl výpravu v letech 1900 až 1904 a roku 1909 se Ernest Shackleton dostal do vzdálenosti 150 km od jižního pólu. V roce 1911 nakonec dosáhl pólu Nor Roald Amundsen.", "question": "Na kterém pólu Země je Antarktida ?", "answers": ["jižní polární oblast"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Odhaduje se, že efuzivní vulkanismus byl aktivní převážně před ~4,1 až 3,55 miliardami let, kdežto explozivní se odehrával od 3,9 po 1 miliardu let. === Atmosféra === Merkur má velmi tenkou atmosféru, která odpovídá v podstatě vakuu. Tvoří ji atomy vyražené z jeho povrchu slunečním větrem, což je důsledek slabého gravitačního pole poměrně lehké planety. Jelikož je povrch Merkuru velmi horký, tyto atomy rychle unikají do vesmíru. Proto je – oproti Zemi nebo Venuši, jejichž atmosféry jsou stabilní – atmosféra Merkuru proměnlivá a musí být neustále doplňována. Tlak atmosféry na povrchu je menší než 10−10 Pa, což v pozemském měřítku odpovídá tlaku ultra-nízkému (daleko vyšší tlak má i vakuum v běžné žárovce). Jelikož planeta nemá silnější atmosféru, obloha na Merkuru je vždy černá. Atmosféra se skládá především z kyslíku, sodíku, vodíku a helia. Helium pochází pravděpodobně ze slunečního větru, i když část plynu se může uvolňovat také z nitra planety, zatímco ostatní prvky jsou uvolňovány z povrchu a doneseného meteoritického materiálu fotoionizací dopadajícím slunečním zářením. V atmosféře byly pozorovány i nízké obsahy molekul oxidu uhličitého a vody, což naznačuje sopečnou aktivitu na planetě. Merkurova atmosféra je tak řídká, že atomy plynů se v ní pohybují po balistických drahách a daleko častěji se srážejí s povrchem planety než samy mezi sebou.Vlivem velice nízké hustoty atmosféry, která se dá v podstatě považovat za vakuum, se v Merkurově atmosféře nevyskytují žádné meteorologické jevy, jež by bylo možno pozorovat.", "question": "Jakou barvu má obloha na Merkuru?", "answers": ["černá"]}
{"title": "Roup dětský", "context": "Roup dětský (Enterobius vermicularis) je parazitický hlíst z řádu Oxyurida. Roup dětský parazituje pouze u člověka a to v tlustém střevě. Samičky během spánku hostitele vylézají z konečníku a kladou vajíčka v jeho okolí. Onemocnění vyvolané tímto střevním parazitem se odborně nazývá enterobióza. Roup dětský je červ bělavé, bílé barvy, žije v tenkém a tlustém střevě. Samice je větší než sameček, zatímco samec dosahuje délky 6 mm, samice až 12 mm. Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka. Člověk se nakazí ústy pozřením vajíček. Nejčastěji se vyskytuje u dětí, které se snadno nakazí ve školkách a školách, kde si mnohdy zapomenou umýt ruce a přenášení vajíček má tak volnou cestu. Nakazit se můžou ale i dospělí. Oplozená vajíčka způsobují nepříjemný pocit svědění, pálení uvnitř a kolem konečníku. Dítě se škrábe a na konečcích prstů mohou ulpět oplozená vajíčka. Neumyté ruce mohou být zdrojem opětné nákazy - autoinfekce. Vajíčka jsou velmi lehká a mohou být roznášena dokonce prouděním vzduchu a mouchami. Onemocnění se projevuje únavou, časté potřeby se vyprázdnit, bolesti břicha, průjem, podrážděností, svěděním a kopřivkami.", "question": "Jakou barvu má Roup dětský?", "answers": ["bělavé"]}
{"title": "Kardinál", "context": "Kardinálové se podílejí na řízení katolické církve, tvoří poradní sbor papeže a pokud jsou mladší 80 let (limit stanovil papež Pavel VI.), jsou povinni se účastnit konkláve, které papeže volí. Hlava katolické církve je kardinály volena od roku 1059 (přičemž do roku 1179 se volby účastnili i další biskupové). Podle rozhodnutí Jana XXIII. z roku 1962 kardinál, který dosud nebyl biskupem, obdrží po svém jmenování biskupské svěcení. Existují ale případy, kdy nově jmenování kardinálové požádali o dispens od této povinnosti a bylo jim vyhověno. Příkladem může být nyní již zemřelý kardinál Špidlík. Po konzistoři v listopadu 2010 byli bez biskupského svěcení tito kardinálové: Domenico kardinál Bartolucci Roberto kardinál Tucci SJ Albert kardinál Vanhoye SJ == Znaky kardinálské hodnosti == Znakem kardinála je jasně červená barva – nosí červeně lemovanou kleriku, červené cingulum a solideo. Slavnostní oděv je celý jasně červený, krom bílé rochety a rovněž bílé mitry. Součástí jeho znaku je červený kardinálský klobouk s 2x15 střapci. Kardinálovi přísluší oslovení Vaše Eminence (od roku 1630). Při svém jmenování dostane kardinálský biret, jmenovací dekret a kardinálský prsten. Diplomatický protokol přisuzuje kardinálovi pocty náležející zástupci vladaře a následníkovi trůnu.", "question": "Jaká barva je znakem kardinála?", "answers": ["jasně červená"]}
{"title": "Heliodor Píka", "context": "Generál (armádní generál i. m.) Heliodor Prokop Píka (3. července 1897 Štítina - 21. června 1949 Plzeň) byl československý voják a legionář, významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje a po únorovém převratu oběť komunistického režimu. Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v Štítině u Opavy v rodině vesnického koláře Ignáce Píky. Roku 1915 ukončil studium na českém gymnáziu v Opavě a chtěl studovat farmacii, ale byl odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě. O rok později (1916) byl odeslán na haličskou frontu, kde v řadách 15. zeměbraneckého pluku byl pak 28. července 1916 ve Volyňské oblasti v Berestečku zajat ruskými jednotkami. Již za tři měsíce poté se přihlásil v Babrujsku do Československých legií. Do legií, tehdy Československé střelecké brigády a jejího záložního praporu byl zařazen 21.7.1917 v hodnosti vojína. V Rusku byl až do roku 1917, kdy se na příkaz T. G. Masaryka s částí legií přesunul lodí z Vladivostoku na západní frontu - přes Anglii do Francie, kde v Le Havre prošel intenzivním vojenským výcvikem. Byl zařazen jako vojín k 33. střeleckému pluku. Vzhledem ke své lékárenské praxi byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií, později vykonával funkci nejprve četaře a později poručíka obrany proti plynům.", "question": "Kdy se narodil Heliodor Píka?", "answers": ["3. července 1897"]}
{"title": "Česko", "context": "Před rokem 1989 však čeští hokejisté NHL mohli hrát jen výjimečně, přesto měli světovou úroveň. Velkých úspěchů dosáhla slavná generace čtyřicátých let jako byli Vladimír Bouzek, Stanislav Konopásek, Bohumil Modrý, Václav Roziňák, Vladimír Zábrodský, Augustin Bubník a Jaroslav Drobný. V padesátých a šedesátých letech vynikli Vlastimil Bubník, Bronislav Danda a Václav Pantůček. V sedmdesátých letech pak Jiří Bubla, Ivan Hlinka, Jiří Holeček, Jiří Holík, Oldřich Machač, Vladimír Martinec, František Pospíšil, Miroslav Dvořák, Václav Nedomanský, Milan Nový, Jaroslav Holík, Milan Chalupa. Vladimír Růžička je jediným hráčem, který zažil největší úspěch 80. let (zlato z MS 1985) i let devadesátých (zlato z Nagana). Jiří Šlégr je spolu s Jágrem jediným českým členem prestižního Triple Gold Clubu, do něhož symbolicky vstupují hráči, kteří vyhráli mistrovství světa, olympijské hry i Stanleyův pohár. Mužstvo Československa vyhrálo mistrovství světa roku 1947, 1949, 1972, 1976, 1977 a 1985. Mužstvo České republiky pak v letech 1996, 1999, 2000, 2001, 2005 a 2010. Pět zlatých z MS má František Kaberle a David Výborný, čtyři Pavel Patera a Martin Procházka. Kluby, které vyhrály českou hokejovou ligu, jsou HC Olomouc, HC Vsetín, HC Sparta Praha, HC Slavia Praha, Zlín, Dynamo Pardubice, HC Karlovy Vary, HC Oceláři Třinec, HC Škoda Plzeň, HC Litvínov", "question": "Kolik Čechů dostalo Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["jediný"]}
{"title": "Morena Baccarin", "context": "Morena Silva de Vaz Setta Baccarin (* 2. června 1979, Rio de Janeiro, Brazílie) je brazilsko-americká herečka, dcera brazilské herečky Vera Setty. K jejím nejvýznamnějším rolím patří Inara Serra v seriálu Firefly, Adria v seriálu Hvězdná brána, Anna v seriálu V, Jessica Brodyová v seriálu Ve jménu vlasti a Leslie Thompkinsová v seriálu Gotham. == Životopis == V deseti letech se se svými rodiči přestěhovala z Brazílie do Greenwich Village v New Yorku, kde později navštěvovala konzervatoř Fiorella LaGuardiy (Fiorello H. LaGuardia High School of Music & Art and Performing Arts) a divadelní obor na Juilliardově škole. == Kariéra == Svou první roli získala v komedii ze světa módy Parfém (2001), následovala hlavní role ve filmu Way Off Broadway (2001). V Los Angeles pak získala roli ve sci-fi seriálu Firefly (2002–2003) a navazujícím filmu Serenity (2005), kde ztvárnila roli společnice (luxusní prostitutky) Inary Serry. V desáté sérii Hvězdné brány (2006–2007) a navazujícím filmu Hvězdná brána: Archa pravdy (2008) hrála Adriu, dceru Valy Mal Doran a představitelku Orici. V roce 2009 dostala hlavní roli v seriálu stanice ABC V, v němž do roku 2011 hrála Annu, vůdce Návštěvníků. V letech 2011–2013 účinkovala jako manželka amerického válečného veterána v seriálu Ve jménu vlasti, mezi roky 2015 a 2019 působila v seriálu Gotham jako doktorka Leslie Thompkinsová. Od roku 2014 dabuje počítačový program Gideon v seriálu The Flash. V roce 2016 se představila ve snímku Deadpool, tuto roli si zopakovala i v následujícím filmu Deadpool 2 (2018). == Osobní život == V listopadu 2011 si vzala amerického filmového producenta a režiséra Austina Chicka. Dne 22. října 2013 se jim narodil syn Julius. V červenci 2015 zažádala o rozvod, v květnu 2016 se oficiálně rozvedli. V roce 2015 oznámila, že s hercem Benem McKenziem, kterého potkala na natáčení seriálu Gotham, čeká dítě.", "question": "Jak se jmenuje postava Moreny Baccarin v seriálu Gotham?", "answers": ["Leslie Thompkinsová"]}
{"title": "Soustava CGS", "context": "Soustava CGS (systém CGS, z centimetr-gram-sekunda, též absolutní systém (soustava) jednotek) představuje starší systém jednotek, používaný v letech 1874-1889. Pro různé obory existovaly různé modifikace této soustavy. Systém CGS byl v roce 1889 nahrazen soustavou MKS (metr-kilogram-sekunda), která byla roku 1960 nahrazena soustavou SI. Dnes se běžně nepoužívá; výhodné zůstává jeho použití v teoretické fyzice. == Reference == == Související články == Soustava SI Soustava MKS == Externí odkazy == CGS systém: http://www.converter.cz/cgs.htm http://elektrika.cz/data/clanky/volt-watt-franklin-gauss-gilbert-maxwell 130 let od vzniku Metrické konvence: https://web.archive.org/web/20061216044014/http://www.cscasfyz.fzu.cz/2006/04/240.html", "question": "Co znamená CGS?", "answers": ["starší systém jednotek"]}
{"title": "Káně lesní", "context": "Káně lesní (Buteo buteo), známá také pod starším názvem káně myšilov, je středně velký druh dravce z čeledi jestřábovitých (Accipitridae). Dorůstá 50–57 cm, v rozpětí křídel měří 113–130 cm a váží 775–975 g. Má kompaktní postavu, dlouhá široká křídla s černými konci letek, v letu široce rozevřený, krátký, zakulacený ocas s tmavým pruhováním a s tmavou páskou na konci, žluté neopeřené končetiny a žlutý, na konci černě zbarvený zobák. Jinak má však káně lesní ze všech ptačích druhů jedno z nejproměnlivějších zbarvení opeření, které se může pohybovat od čistě bílé až po téměř černou. Obecně přitom platí, že svrchu je pták zbarven jednolitě, zatímco spodinu těla mívá světlejší a alespoň částečně pruhovanou. Pohlaví jsou zbarvena stejně. Ve střední Evropě hrozí záměna s velmi podobnou, ale vzácnější kání rousnou (Buteo lagopus), která má světlý ocas a izolovanou tmavou skvrnu v ohbí spodiny křídla, a s včelojedem lesním (Pernis apivorus), který má na rozdíl od káně lesní žluté oči a užší křídla. Ozývá se nejčastěji mňoukavým, daleko slyšitelným \"vijé\", které často napodobuje sojka obecná (Garrulus glandarius). Mláďata již od prvního dne žebrají o potravu protáhlým \"kiiij kiiij\"[1], které se s přibývajícím věkem stává hlubší a hlasitější ( nahrávka s varovným hlasem). Hnízdí v téměř celé Evropě s výjimkou Islandu, části Irska a Skandinávského poloostrova, východně zasahuje v podobě širokého pruhu přes střední Asii až po Japonsko.", "question": "Jaký je starší název káněte lesního?", "answers": ["káně myšilov"]}
{"title": "Ikebana", "context": "Ikebana (japonsky: 生, 活 nebo い, doslova \"oživené květiny\") je japonské umění aranžování květin, také známé jako kadó (華 nebo 花) – \"cesta/umění květin\". Na rozdíl od dekorativního aranžování květin v západních zemích se japonská ikebana snaží vytvořit harmonii lineární konstrukce, rytmu a barvy. Zatímco lidé na západě se snaží zvýrazňovat množství a barvy květin a soustředí svou pozornost hlavně na krásu květů, Japonci zdůrazňují lineární aspekty aranžování. Ikebana věnuje pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejnou měrou jako květům. Celá struktura japonského aranžování květin je založena na liniích alegorizujících nebe, zemi a lidstvo. Ikebana tyto linie používá jako tři rozměry. Jedním z prvních pedagogů ikebany byl Senkó Ikenobó, zakladatel jedné z významných škol ikebany. Mělké misky nejdříve používal Unšin Ohara, jeden ze zakladatelů stylu moribana. Ve dvacátém století byly vedeny rozepře, zda je ikebana umění, řemeslo nebo pouhá hra. Dva z nejslavnějších japonských šógunů, Hidejoši a Jošimasa, nacházeli přínos v ikebaně pro zklidnění své mysli. Mary Averill uvádí že je proto ikebana považována za \"cenný trénink i pro mužský mozek\". Podrobnější informace naleznete v článku Historie ikebany. Vzhledem k tomu, že aranžování květin převzali Japonci z Číny spolu s buddhismem, bylo zpočátku přirozeně naplněno čínskou buddhistickou filozofií. Buddhistická touha uchovat život tak leží u kořene celé ikebany a vytvořila většinu pravidel uspořádání květin, výběr a tvary květinové vázy. Je uvažováno, že čínské kytice měly původně jistý vliv na založení ikebany. M. Averill popisuje:\"Odporné pohřební kytice uspořádané jako masy skvělých květin na krátkých stoncích, hrubě a pevně svázané dohromady, vypadají jako původní kytice v Japonsku, které tak byly uspořádány několik generací. Číňané nárokují původ ikebany pro svoji zemi a prohlašují ikebanu za svůj vynikající způsob aranžování květin.\" Ale přitom podle autorky není zřejmé, zda původní tvar je skutečně původně čínský. Je stejně tak řecký jako čínský v hlavních rysech, takže je zde značná pochybnost, zda je uvedený způsob aranžování řecký nebo čínský. První květinová výzdoba vytvořila systém známý jako Šin no hana (真), což znamená soustředné aranžování květin. Byl to první pokus reprezentovat přírodní krásu pomocí ikebany, napodobit přírodní scény. Jošimasa (japonsky: 足 義 (20. ledna 1435 - 27. ledna 1490), osmý šógun dynastie Ašikaga a velkorysý patron umění, byl největším propagátorem čajového obřadu čanoju (japonsky 茶) a ikebany. Slavný malíř Sóami, pokrokový umělec a přítel Jošimasy, je tím, kdo zřejmě ovlivnil další vývoj japonského umění ikebana. Sóami (相, ? - 12. listopadu 1525) vytvořil koncept, kdy mají linie reprezentovat tři prvky - nebe, lidstvo, a zemi.", "question": "Co je to ikebana?", "answers": ["japonské umění aranžování květin"]}
{"title": "Network File System", "context": "Network File System (NFS) je internetový protokol pro vzdálený přístup k souborům přes počítačovou síť. Protokol byl původně vyvinut společností Sun Microsystems v roce 1984, v současné době má jeho další vývoj na starosti organizace Internet Engineering Task Force (IETF). Funguje především nad transportním protokolem UDP, avšak od verze 3 je možné ho provozovat také nad protokolem TCP. V praxi si můžete prostřednictvím NFS klienta připojit disk ze vzdáleného serveru a pracovat s ním jako s lokálním. V prostředí Linuxu se jedná asi o nejpoužívanější protokol pro tyto účely. Za kolegu NFS lze považovat protokol NIS (Network Information Service), který slouží k distribuci nejrůznějších konfiguračních dat v počítačové síti (např. uživatelé, doménová jména aj.). NFS server se nastavuje pomocí konfiguračního souboru /etc/exports, který na jednotlivých řádcích obsahuje definice sdílených adresářů. Jako první je název adresáře a pak seznam povolených klientů (zde jsou uvedeny názvy server, stanice a IP adresa) s přidanými volitelnými parametry: /usr 10.1.2.3(ro) stanice(ro) /. home 10.1.2.3(rw,no_root_squash) stanice(rw) ro (read-only) - pouze pro čtení rw (read-write) - povoleno čtení i zápis no_root_squash - nemapovat požadavky uživatele root na běžného uživatele (obvykle nobody) (server tak bere id uživatele od klienta, což může být bezpečnostní riziko) Klient připojuje adresář ze serveru do svého adresářového stromu stejným způsobem, jako jsou připojovány jednotlivé systémy souborů. V současné době je obvykle nutné na klientovi spustit též démona portmap: mount -t nfs server:/home /home mount -t nfs server:/usr /mnt/usr-from-server Od této chvíle může klient s daty v adresáři /home a /mnt/usr-from-server pracovat stejně, jako kdyby byly umístěny na lokálním počítači.", "question": "Která společnost vyvinula Network File System (NFS) protokol?", "answers": ["Sun Microsystems"]}
{"title": "Angína", "context": "Angína čili tonzilitida je zánět krčních mandlí. Jedná se o onemocnění bakteriálního, virového, nebo výjimečně mykotického původu. Šíří se formou kapénkové infekce. Angína je běžné onemocnění a v případě bakteriálního původu je dobře léčitelná antibiotiky. Její inkubační doba je 1-3 dny. Angína znamená v překladu svíravá bolest (z latinského slova angere = svírat). Bakteriální - nejčastěji Streptococcus pyogenes - v případě produkce Virová - vyskytuje se vzácněji adenoviry, např.: Herpes simplex virus Mezi příznaky patří bolesti v krku a s tím související obtížné polykání, chrapot, kašel, otok mandlí, bolest hlavy, bolest v uších, zimnice a horečka, dávení a zvracení, ucpání nosu, nosní výtok a zvětšené mízní uzliny. Když se angína zkomplikuje, může vzácně způsobit i absces a dušení, případně až bakteriální postižení ledvin, srdce a kloubů. Může probíhat také nejprve zvýšením teploty, zvětšené uzliny v oblasti krku, bolest šíje a následně hlavy a nepříjemného pocitu mrazení při otáčení hlavy. Po odeznění příznaků přichází po pár dnech kromě zvětšených uzlin bolest v krku při polykání a téměř nemožnost polknout tuhou stravu. Objevuje se hnis na mandlích. K léčbě se používají antibiotika a analgetika. Pokud dojde ke vzniku abscesu, je nutná chirurgická drenáž. Pokud lékař předepíše antibiotika, doporučuje se jíst jogurt a užívat přípravky pro obnovení střevní mikroflóry (lactobacilus) (ne však současně s antibiotiky, nýbrž po jejich dobrání).", "question": "Jaká je inkubační doba angíny?", "answers": ["1-3 dny"]}
{"title": "Ohňová země", "context": "Ohňová země (španělsky: Tierra del Fuego) je souostroví u jižního pobřeží Jižní Ameriky a také jeho hlavní ostrov (Isla Grande de Tierra del Fuego) u jižního cípu Jižní Ameriky. Nachází se mezi Magalhã průlivem (ten ji odděluje od pevniny) a Drakeovým průlivem. Souostroví se skládá z hlavního ostrova Isla Grande de Tierra del Fuego, který je rozdělen mezi Chile a Argentinou, o rozloze 48.100 km2, a skupinou menších ostrovů, včetně mysu Horn. Ohňovou zemi objevil v roce 1520 Fernã de Magalhã a pojmenoval ji podle ohňů, které uviděl v noci na ostrovech. Od roku 1881 je Ohňová země rozdělena mezi Argentinu a Chile. == Základní údaje == Rozloha: 71 500 km2, podle jiných zdrojů 73 646 km2 Počet obyvatel: v argentinské části asi 100 000, v chilské části asi 7 500 Podnebí: oceánické, chladné Krajina: na jihu jehličnaté lesy And (nejvyšší hora Cordillera Darwin 2469 m n. m.), v severních částech stepi == Přehled ostrovů == == Geografie == Souostroví se skládá z hlavního ostrova (Isla Grande de Tierra del Fuego) s rozlohou 48 100 km2, a skupinou menších ostrovů. Hlavní ostrov je rozdělen mezi dvě země: 18 507,3 km2 (38,57 %) patří Argentině, 29 484,7 km2 (61,43 %) patří k území Chile. K území Chile patří: Polovina ostrova Isla Grande de Tierra del Fuego a ostrovy na západ a na jih od něj. Hlavní město je Punta Arenas. Největší chilské město je Porvenir. K území Argentiny patří: Východní část souostroví, ostrovy v jižním Atlantiku, jejíž základní kapitál tvoří Ushuaia, největším město souostroví.", "question": "Kdo objevil Ohňovou zemi ?", "answers": ["Fernã de Magalhã"]}
{"title": "Japonština", "context": "Japonština (japonsky: 日, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži). Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny. Od prvních kontaktů s Evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a nizozemštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina. Japonština patří do rodiny japonsko-rjúkjúských jazyků. Do této rodiny patří i jazyky souostroví Rjúkjú, ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen prajazyk, který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům. Mezi nejčastější teorie o příbuznosti patří: Příbuznost s jazyky severní Asie Příbuznost s korejštinou (ta je často přiřazována k altajské větvi) Altajská nebo uralo-altajská větev Předpoklad, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata Rjúkjúština – dnes se považuje za jazyk. , byl ale původně totožný s japonštinou (dialekt) Příbuznost s jazyky jižní Asie Malajsko-polynéská hypotéza, austro-asiatická hypotéza, tibeto-burmská hypotéza Hypotézy, které japonštinu spojují s indoevropskými jazyky Ostatní hypotézy, které se věnovaly komparaci japonštiny s perštinou, řečtinou, baskičtinou a sumerštinou. Poslední dvě teorie jsou převážnou většinou lingvistů odmítané. Nejdéle diskutovanou a nejsystematičtější je hypotéza, která řadí japonštinu k altajským jazykům. Hypotéza, která japonštinu spojuje s korejštinou nebyla nikdy definitivně prokázána. Příbuznost (zejména gramatická) moderní japonštiny a korejštiny je ale tak blízká, že často umožňuje doslovný překlad. Předmoderní jazyková stadia ovšem vykazují velké rozdíly mezi starou japonštinou a korejštinou a napovídají ke genealogické nepříbuznosti. Také moderní teorie stavící na altajských hypotézách tvrdí, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata.", "question": "Kolik lidí mluví japonštinou?", "answers": ["přibližně 130 milionů"]}
{"title": "Al-Káida", "context": "V rámci svého úsilí o prosazení islámského práva šarí'a si ideologicky ospravedlňují zabíjení bezvěrců i muslimů vlažných ve víře. == Vznik organizace == Al-Káida měla být založena na konci 80. let 20. století, často bývá uváděn rok 1988. Její počátky však sahají již do doby zahájení okupace Afghánistánu sovětskými vojsky v roce 1979. Řada jeho členů se totiž rekrutovala z arabských mudžáhidů, kteří v té době bojovali proti okupačním sovětským vojskům. K podpoře al-Káidy se připojil Usáma bin Ládin, který zasílal pomoc ze sousedního Pákistánu. Američané mudžáhidům poskytovali zbraně a finanční podporu během boje proti sovětské okupaci Afghánistánu. Po odchodu sovětských vojsk tak v zemi zůstaly velké skupiny bojovníků, které byly velmi dobře vyzbrojeny a kvalitně vycvičeny v boji. S řadou z těchto mudžáhidů navázal Usáma bin Ládin kontakt a nabídl jim místo v nově vznikající ryze islámské organizaci al-Káida. == Organizační systém == Organizační schéma al-Káidy je vytvořeno velmi propracovaně. Celá struktura se skládá z tříčlenných skupinek (buněk), jejichž členové se znají navzájem. Velitelé nad nimi jsou opět v kontaktu s pouze třemi buňkami a tak až prakticky k vrcholnému velení. Výhoda této struktury je především v jejím utajení a jen velmi obtížné infiltraci zvenčí. Pokud dojde k prozrazení jedné tříčlenné skupiny a její členové jsou pozatýkáni, nemohou prakticky prozradit žádného dalšího člena kromě svého přímého velitele.", "question": "Kdo stál v čele teroristické organizace Al-Káida?", "answers": ["Usáma bin Ládin"]}
{"title": "DC", "context": "V květnu 2003 přijal Malcolm Young cenu Teda Edwarda za skvělou službu australské hudbě (Ted Albert Award for Outstanding Service to Australian Music) při příležitosti Music Winner Awards, kde současně vzdal úctu Bonu Scottovi. Ve stejném roce RIAA aktualizovala počet prodaných alb AC/DC ve Spojených státech amerických z 46,5 milionu na 63 miliony, čímž se AC/DC stali pátou nejúspěšnější kapelou ve Spojených státech amerických. Vyšší prodejnosti dosáhly jen kapely The Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd a Eagles. RIAA také ocenila album Back in Black dvakrát diamantovou deskou za více než 20 milionů prodaných kopií, čímž se album stalo šestým nejúspěšnějším albem ve Spojených státech amerických a v roce 2005 se s 21 miliony prodaných kopií posunulo na páté místo. Dne 30. července 2003 vystoupili AC/DC před půl milionem diváků spolu s Rush a The Rolling Stones na Molson Canadian Rocks for Toronto, což byl koncert, který měl městu pomoci překonat následky epidemie SARS. Šlo o největší koncert v dějinách Severní Ameriky, na kterém se vybíralo vstupné. Dne 1. října 2004 byla hlavní dopravní tepna v Melbourne, Corporation Lane, přejmenována na počest kapely. Představitelé města však zamítli použití lomítka v názvu ulice a ta se tak jmenuje ACDC Lane. Ulice se nachází poblíž Swanston Street, kde byl v roce 1975 natočen videoklip k písni \"It's a Long Way to the Top (If You Wanna Rock 'n' Roll)\". Již 2. března 2000 byla jedna ulice v Leganés ve Španělsku pojmenována \"Calle de AC/DC\". AC/DC byli v roce 2005 s příjmy 25 miliony australských dolarů druhou nejvíce vydělávající australskou kapelou a to i přesto, že nevydali žádné album, ani nekoncertovali. Nejvíce (50 milionů aus$) pak vydělala kapela The Wiggles. AC/DC byli do Rock and Roll Hall of Fame uvedeni v březnu 2003. Během ceremoniálu zahráli písně \"Highway to Hell\" a \"You Shook Me All Night Long\" spolu se Stevenem Tylerem z Aerosmith. Ten popsal jejich power chords jako \"blesk zespodu, který vám dá druhý nejsilnější proud, která může projít vašim tělem.\" Při svém projevu citoval Brian Johnson píseň \"Let There Be Rock\" z roku 1977: Odkaz kapely je stále aktuální. AC/DC se dočkali mnoha hudebních ocenění, ať už od kritiků, nebo od podobně slavných a respektovaných umělců.", "question": "který album je druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie?", "answers": ["Back in Black"]}
{"title": "Bor (prvek)", "context": "Z potravin je přítomen především v ovoci, zelenině, luštěninách a oříškách. === Biologický význam === V rostlinách je bor mikrobiogenním prvkem. Jako ostatní minerály je přijímán z vody v půdě, ale jako jediný nikoli ve formě iontů, ale jako elektroneutrální kyselina boritá (H3BO3). Bor se váže na cis-hydroxylové (diolové) skupiny pektinu rhamnogalakturonanu II, což je polysacharid důležitý pro stavbu buněčné stěny rostlin. Pravděpodobně ovlivňuje vlastnosti buněčné stěny a především její pružnost a s tím související schopnost růst. To je důležité i u rychle rostoucí pylové láčky nebo u kořenových špiček a právě u nich se nedostatek boru u rostlin projevuje nejdříve. Pylové láčky nejsou bez boru schopné normálního růstu.Živočichové zpravidla nedostatkem boru netrpí, ale i u nich hraje důležitou roli v řadě fyziologických procesů. Při krmení kuřat či krys potravou bez boru dochází k poruchám ve vývoji kostí, metabolismu minerálních látek, vývoji mozku, funkci imunitního systému či uvolňování inzulinu. Nejvýraznější následky nedostatku boru se projevují při současném nedostatku vápníku či hořčíku. == Využití == Bor se využívá ve sklářství jako přísada do skelných vláken a borokřemičitanových skel pro dosažení vysoké tepelné odolnosti, dále v keramice k výrobě emailů a glazur. Uplatňuje se při výrobě mýdel a detergentů, v metalurgii neželezných kovů a žáruvzdorných materiálů. Využívá se i v jaderné energetice. Jeho jedinečné jaderné využití je založeno na velkém účinném průřezu izotopu 10B vůči tepelným neutronům a je výhodné i proto, že produkty reakce jsou stálé neradioaktivní Li a He. Takto se využívá bor, podobně jako beryllium, k výrobě řídicích tyčí v reaktorech a neutronových zrcadel v jaderných reaktorech. Bor je jeden z mála prvků, které přicházejí v úvahu jako palivo pro jadernou fúzi. Bor a jeho sloučeniny barví plamen intenzivně zeleně. Tento jev se uplatňuje při přípravě směsí pro pyrotechnické účely a v analytické chemii slouží jako důkaz přítomnosti boru v analyzovaném vzorku. Významné místo patří sloučeninám boru ve sklářském a keramickém průmyslu. Tzv. borosilikátová skla se vyznačují vysokou tepelnou odolností a pod označením Pyrex (v Česku Simax) slouží k výrobě chemického i kuchyňského nádobí. V keramice nalézá bor uplatnění především jako složka glazur. Směs neodymu, železa a boru je využívána pro výrobu permanentních NdFeB magnetů s vynikajícími vlastnostmi. == Sloučeniny == Boridy jsou sloučeniny boru s kovy. Existuje široká škála boridů s různou stechiometrií a krystalickou strukturou. Tyto sloučeniny vykazují často velmi zajímavé vlastnosti. Jsou to mimořádně elektricky i tepelně vodivé, tvrdé, žáruvzdorné, chemicky netečné a netěkavé materiály s vysokými teplotami tání.", "question": "Jakou barvou hoří bor?", "answers": ["zeleně"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "\"Paroháč\", široce rozšířené gesto, zpopularizoval vokalista Ronnie James Dio během účinkovaní v kapelách Black Sabbath a Dio. Gene Simmons ze skupiny Kiss tvrdí, že to on byl první, který udělal toto gesto během koncertu. Návštěvníci metalových koncertů netančí v běžném slova smyslu; Deena Weinstein tvrdí, že to může být následkem toho, že publikum bývá převážně mužské a většinou heterosexuální. Rozlišuje především dva tělesné pohyby, které mají být náhradou za tanec: metlení a šťouchání, které je jednak výrazem porozumění, jednak rytmickým gestem. Oblíbeným \"tancem\" posluchačů metalu, ať už doma nebo na koncertě, je předstírání hry na kytaru (angl. \"air guitar\"). Mezi další oblíbené činnosti diváků patří: skákání do obecenstva (stage diving), surfování v davu (crowd surfing), tlačení a postrkovaní v chaotických šarvátkách (moshing) a \"paroháč\", na některých koncertech i pogo. Deena Weinstein tvrdí, že silná, uzavřená, převážně mužská subkultura umožnila heavy metalu vytrvat na výsluní podstatně delší dobu než se to podařilo mnohým jiným rockovým žánrům. Metalové publikum se skládá zejména z pracujících bělochů mužského pohlaví (v britském hrabství West Midlands a státech USA: New York, Kalifornie a Washington byl metal většinou hudbou 'dělnické mládeže').", "question": "Jaké pohyby především jsou na metalových koncertech náhradou za typický tanec?", "answers": ["metlení a šťouchání"]}
{"title": "Andorra", "context": "Andorra je 16. nejmenší zemí na světě podle rozlohy (468 čtverečních kilometrů), 11. nejmenší podle počtu obyvatel (asi 77 000) a šestou nejmenší v Evropě. Její hlavní město Andorra la Vella, jež se nachází v údolí řeky Valira, je nejvýše položeným hlavním městem Evropy, leží 1023 metrů nad mořem. Andořané jsou románská etnická skupina, katalánského původu. Úředním jazykem je katalánština, ačkoli se běžně mluví také španělsky, portugalsky a francouzsky. Andorra je členem několika mezinárodních organizací jako OSN (od 1993) a Rada Evropy. Není členem Evropské unie, přijala však euro. Andorra je diarchií (dvojvládím), v níž se o roli monarchy z titulu své funkce dělí francouzský prezident a urgellský biskup (viz heslo spolukníže Andorry). Celé území státu Andorra je součástí Urgellské diecéze s episkopálním sídlem ve městě Urgell ve Španělsku). Andorru navštíví každoročně okolo 10 milionů turistů. V roce 2013 měli obyvatelé Andorry nejvyšší očekávanou délku života na světě, více než 81 let. == Historie == V roce 803 osvobodil Karel Veliký (742-814) s podporou místních obyvatel území zpod nadvlády muslimských Maurů, za což měli získat tzv. list svobody.", "question": "Je Andorra oficiálním členem Evropské unie ?", "answers": ["Není členem Evropské unie, přijala však euro."]}
{"title": "Irština", "context": "Irština (také irská gaelština) je goidelský (gaelský) jazyk keltské větve indoevropské jazykové rodiny, blízce příbuzný skotské gaelštině. Irštinou se mluví v Irské republice a Severním Irsku jako menšinovým jazykem (vedle angličtiny), získala však status národního a úředního jazyka Irska. Irsky mluvící obyvatelé se soustřeďují především v oblastech zvaných Gaeltacht, které jsou v situovány přibližně do oblastí západně od Galway s přilehlými Aranskými ostrovy, oblast v okolí města Bangor a přilehlého poloostrova. Menší oblasti jsou i ve vnitrozemí. Na západě ostrova mluví irštinou jako mateřským jazykem asi 50 tisíc lidí. V Severním Irsku není irština úředním jazykem, nicméně je úředně považována za menšinový jazyk. Dnes se irská vláda snaží o jakési \"znovuvzkříšení\" irštiny na základě různých programů, např. zavedení irštiny na úřadech, školách, v televizi a rozhlase. Pro turistu vyvstávají jisté potíže, když se dostane do oblastí Gaeltacht, kde se setká pouze s ukazateli v irštině, na což mapy často nemyslí. Po celé zemi je většina nápisů dvojjazyčných v podobě anglicko-irské. Jen malá část mladé generace umí jazykem předků mluvit, větší část populace je schopna pasivně rozumět. Asi 30 000 žáků mimo Gaeltacht navštěvuje základní a střední školy s výukou vedenou v irském jazyce, jejich počet přitom narůstá. O chod těchto škol se stará nevládní organizace Gaelscoileanna. Některé obory lze v irštině studovat na univerzitě, především na Národní universitě v Galway (Ollscoil na hÉireann). Irská státní televize TG4 vysílaná v irštině, podobně i rádiová stanice. V Severním Irsku je malá část vysílání BBC vedena v irštině, případně s výukovými programy. Irština se až do 60. let minulého století psala irskou unciálou, písmem užívaným od raného středověku. Opuštění unciály ve prospěch moderních typů písma bylo dlouho předmětem sporu, podobně jako v Německu opuštění fraktury. Před příchodem křesťanství se irština psala keltským oghamem. Teprve 13. června 2005 se irština stala jedním z úředních jazyků EU (s účinností od roku 2007), tedy po více než třech desetiletích od vstupu Irska v roce 1973. == Charakteristika ==", "question": "Do jaké skupiny jazyků patří irština?", "answers": ["keltské"]}
{"title": "Český lev", "context": "Český lev je česká filmová cena udělovaná od roku 1993. Ocenění symbolizuje křišťálová soška lva a je udělováno v několika kategoriích. V roce 2014 Český lev prošel reorganizací a soutěž nyní pořádá Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která ocenění Český lev uděluje již od roku 1995. Filmy jsou hodnoceny na základě hlasování poroty, která se skládá ze členů České filmové a televizní akademie. ČFTA se skládá z filmových profesionálů jako jsou režiséři, kritici, producenti, herci a další odborníci napříč celým filmovým průmyslem. Akademici hodnotí české celovečerní distribuční filmy, koprodukce a další audiovizuální díla, která měla premiéru mezi 1. lednem a 31. prosincem uplynulého kalendářního roku. V prvním kole akademici na ceny nominují tvůrce a filmy v několika statutárních i nestatutárních kategoriích. Nominace jsou vyhlášeny s předstihem na tiskové konferenci. Samotné udílení cen probíhá na slavnostním galavečeru, který je pokládán za jednu z nejvýznamnějších událostí českého kulturního dění. Vítězové cen Český lev získávají křišťálové trofeje, které od roku 2014 navrhuje český designér Jakub Berdych.", "question": "Která cena je v ČR pravidelně udělována v oblasti filmu?", "answers": ["Český lev"]}
{"title": "Svratka", "context": "Svratka (německy Schwarza(ch) nebo Schwarzawa) je řeka na Moravě, největší přítok Dyje a hlavní tok procházející městem Brnem. Protéká postupně okresy Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina a Brno-venkov, Brno-město, opět Brno-venkov a Břeclav v Jihomoravském kraji. Je dlouhá 173,9 km, plocha povodí činí 7112,79 km2. Na Vysočině mezi Cikhájí a Jimramovem tvoří řeka nebo její břehy části historické zemské hranice Čech a Moravy, i když na řadě míst se zde zemská hranice od říčního koryta drobně odchyluje. Název Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova \"svorti\" - vinout se. V minulosti byla také, pod vlivem německého pojmenování, nazývána Švarcava. Svratka pramení na úbočí Křivého javoru a Žákovy hory ve Žďárských vrších, druhý významný pramen vzniká u hájovny Blatky (někdy značen jako Břimovka). Teče pak zhruba jihojihovýchodním směrem, skrze Hornosvrateckou vrchovinu, kde je na ní vybudována soustava přehrad Vír I a Vir II. Nad Tišnovem přijímá Loučku a u Veverské Bítýšky přetíná Boskovickou brázdu. Následuje Brněnská přehrada a kotlina města Brna. Zde Svratka mění směr na jižní a u Přízřenic přijímá svůj největší levý přítok Svitavu. Soutok Svratky se Svitavou se nachází na území města Brna. Pokračuje napřímeným korytem rovinou Dyjsko-svrateckého úvalu a v Židlochovicích se do ní vlévá Litava. Těsně před deltovým vyústěním do střední nádrže vodního díla Nové Mlýny na Dyji se Svratka stéká s Jihlavou, která je technicky vzato jejím největším přítokem, ale často se bere za rovnocenný přítok Dyje. Průměrný průtok v ústí (spolu s Jihlavou) činí 27,24 m3/s. Tok Svratky je na třech místech uměle přehrazen: vodní nádrž Vír I, říční km 114,9 vodní nádrž Vír II, říční km 111,6 vodní nádrž Brno, říční km 56,2 Svratka Jimramov Štěpánov nad Svratkou Nedvědice Tišnov Veverská Bítýška Brno Modřice Rajhrad Židlochovice Jedná se o řeku vodácky využitelnou.", "question": "Vychází název Svratky pravděpodobně ze staročeského slova \"svorti\" – vinout se?", "answers": ["Název Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova \"svorti\" - vinout se."]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Heyrovský byl první. Svět vědy. 2005, roč. 3, čís. 12, s. 44-45. Dostupné online. ISSN 1214-9365. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 455–456. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Heyrovský ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Heyrovský Osoba Jaroslav Heyrovský ve Wikicitátech Stránka komise Nobelových cen o Jaroslavu Heyrovském Výstava Příběh kapky na webu Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR Nadační fond Jaroslava Heyrovského Příběh kapky Video o polarografii a Jaroslavu Heyrovském v pořadu České televize PORT, 2. 12. 2009 Jaroslav Heyrovský a příběh rtuťové kapky Zvukový záznam z pořadu Českého rozhlasu Planetárium, 19. 11. 2011 Rozhovor se synem Jaroslava Heyrovského Michaelem Heyrovským v pořadu Českého rozhlasu Vstupte! , 19. 11. 2008 Pořad Českého rozhlasu Všechny věci na světě nejsou krásné, obsahuje množství unikátních ukázek s hlasem Jaroslava Heyrovského včetně reportáže švédského rozhlasu z roku 1959 z udělení Nobelovy ceny", "question": "Kdo je objevitel a zakladatel polarografie?", "answers": ["Jaroslav Heyrovský"]}
{"title": "Fotosyntéza", "context": "Fotosyntéza (z řeckého fós, fótos – \"světlo\" a synthesis – \"shrnutí\", \"skládání\") nebo také fotosyntetická asimilace je složitý biochemický proces, při kterém se mění přijatá energie světelného záření na energii chemických vazeb. Využívá světelného, např. slunečního, záření k tvorbě (syntéze) energeticky bohatých organických sloučenin – cukrů – z jednoduchých anorganických látek – oxidu uhličitého (CO2) a vody. Fotosyntéza má zásadní význam pro život na Zemi. Fotosyntéza probíhá v chloroplastech zelených rostlin a mnohých dalších eukaryotických organizmů (různé řasy), ale také v buňkách sinic a některých dalších bakterií. Jedná se o tzv. autotrofní výživu. Některé otázky týkající se jejího průběhu dosud nejsou dostatečně objasněny. Průběh se dělí do dvou fází. Ve světelné fázi barevné pigmenty pohlcují světlo, z něhož získávají energii pro následné děje. V této fázi dochází k rozkladu vody a uvolnění kyslíku (který pak využívají i jiné organismy k dýchání). Biochemické děje v temnostní fázi již světlo nepotřebují, ale využívají energii, která z něj byla ve světelné fázi získána. V této fázi dochází k zabudování oxidu uhličitého do molekul cukrů, které dále slouží buď jako zásobárna a zdroj energie, nebo jako stavební složky pro tvorbu složitějších molekul (polysacharidů, glykosidů aj.). Procesy temnostní fáze probíhají v cyklech a liší se podle druhu organismu. Vnější faktory, na nichž průběh fotosyntézy závisí, jsou světlo, teplota, voda a koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu. Rozlišujeme fotosyntézu oxygenní (při které vzniká kyslík a pro jejíž zahájení je potřeba voda) a anoxygenní (při které kyslík nevzniká a do jejíhož zahájení nezasahuje voda), přičemž rozeznáváme různé typy anoxygenní fotosyntézy podle toho, zda je pro její zahájení potřeba sulfan, nebo organické kyseliny. Celkový průběh fotosyntézy shrnuje rovnice: : : : : : 6 : C : O : 2 : : + 12 : : H : 2 : : O : → : : C : 6 : : : H : 12 : : : O : 6 :.", "question": "Jaké barvy jsou rostliny ve kterých probíha fotosyntéza ?", "answers": ["zelených"]}
{"title": "J", "context": "V témže roce vydávají také videokazetu s názvem V deseti letí desetiletím. Na další řadové album si fanoušci museli počkat až do roku 2002, kdy vyšlo album Nervák, které se od rockových prvků více obrátilo k popu a disku - samozřejmě s převažujícím funkem. Album se prezentovalo především singly Metamegamastítko a Jsem pohodlný, ke kterým byly natočeny videoklipy. Klip Jsem pohodlný režíroval osvědčený Zdeněk Suchý, autor klipů pro Monkey Business nebo Dana Bártu. V roce 2006 vyšlo další řadové album Armáda špásu, které se stylem vrátilo k rockovějším opusům kapely. Album obsahuje dva singly: Superpéro a Doufám, který má i klipovou podobu. J.A.R. v pravém slova smyslu nefunguje jako kapela, spíše jako příležitostné setkání předních českých jazzmanů a hudebních producentů. Členové J.A.R. figurují ve svých vlastních kapelách a věnují se svým projektům. Kapela každoročně absolvuje několik koncertů a vždy 17. listopadu pak tradiční koncert ve velkém sále Lucerny, kde tak slaví narozeniny. V letošním roce (2014) tak oslavila skupina již 25. narozeniny. V roce 2011 vydali J.A.R sedmé řadové album Dlouhohrající děcka. Roman Holý - klávesy, zpěv Michael Viktořík - rap Oto Klempíř - rap, tamburína Dan Bárta - zpěv, rap Mirek Chyška - kytary Pavel Bady Zbořil - bicí Robert Balzar - baskytara Filip Jelínek - trombón, dechová sekce Splash Hornz Radka Kaspar. - saxofon, dechová sekce Splash Hornz František Kop - saxofon, dechová sekce Splash Hornz Vít Kučaj - kytara , 1990 Marek Minárik - baskytara, 1997 Jiří Šíma (hudebník) - saxofon, 1990-1991 Karel Růžička - saxofon, 1997 1992 Frtka (Monitor) 1994 Mydli-to! (BMG) 1997 Mein Kampfunk (Bonton) 1999 Homo Fonkianz (Sony Music/Bonton/Columbia) 1999 V deseti letí desetiletím - VHS video (Sony Music/Bonton/Columbia) 2000 Ťo ti ťo jemixes (Sony Music/Bonton/Columbia) 2000 Frtka/Mydli-to! (Sony Music/Bonton/Columbia) - reedice, 2 CD 2002 Nervák (Sony Music/Bonton/Columbia) 2006 Armáda špásu (Sony BMG/Columbia) 2009 DVD & CD (1989-2009) (Sony BMG/Columbia) 2011 Dlouhohrající děcka (Sony BMG/Columbia)", "question": "Jak se jmenuje sedmé řadové album J.A.R.?", "answers": ["Dlouhohrající děcka"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Za starých dob narostlá administrativa, sloužící ze značné části \"místodržení\" a lokálním mocenským zájmům, se teprve pozvolna začala přeměňovat. Masarykovi a jeho spojencům v československé politice se nepodařilo prosadit rozluku církve a státu, neboť odpor konzervativních katolických kruhů proti oslabení jejich vlivu byl příliš silný. Na výtku spisovatele Emila Ludwiga, že Masaryk jako prezident málo \"socializuje\", T. G. Masaryk reagoval: \"Stát nemá tolik peněz, aby mohl firmy od jednotlivců vykupovat.\" (E. Ludwig: Duch a čin.) Nepodařilo se vyřešit národnostní problémy ČSR v duchu federativního uspořádání podle švýcarského vzoru. Prosadila se centralistická koncepce podle francouzského vzoru, která vedla k částečné diskriminaci národnostních menšin v Československu (německé, maďarské a polské) a k tzv. \"čechoslovakismu\". Tím byla oslabena pozice předválečné ČSR vůči rostoucímu vlivu nacistického Německa i dalších expanzivních sousedů (Maďarsko, Polsko) na československém území. Velmi dobré podmínky měli naopak ruští imigranti, kteří většinou patřili ke špičkové inteligenci. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo zákonem č. 232/1935 Sb. z 21. prosince 1935. Celkem sedmnáctkrát byl Masaryk navržen na Nobelovu cenu míru. Po Masarykovi je pojmenován řád Tomáše Garrigua Masaryka, jedno ze státních vyznamenání České republiky a bývalého Československa. Zasadil se o založení brněnské Masarykovy univerzity, která byla po něm pojmenována již v roce 1919. Roku 1997 vydala americká skupina Faith No More album Album of the Year s fotografií Masaryka na obalu. Jméno Tomáše Garrigua Masaryka nese celá řada ulic a náměstí v České republice i v zahraničí. V seriálu Gottwald (1986) hrál Masaryka Gustav Opočenský, ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1990) Svatopluk Beneš. V seriálu České století (2013) jej ztvárnil Martin Huba, v televizním filmu Zločin v Polné (2016) Karel Roden. (stručný přehled) 1872 – maturita ve Vídni, zápis na fakultu filosofickou Vídeňské univerzity. , obor filologie 1876 – doktorát vídeňské univerzity v oboru filosofie (stručný přehled) 1876–1877 – roční pobyt na univerzitě v Lipsku 1879 – habilitace, soukromý docent na Vídeňské univerzitě 1882 – mimořádný profesor filozofie, Česká univerzita v Praze. 1896 – řádný profesor Karlovy univerzity (ordinář) 1850 – narozen v Hodoníně 1869 – odchod z Brna do Vídně 1877 – setkání s Charlottou Garrigue v Lipsku, zasnoubení 1878 – sňatek v New Yorku 1879 – narození dcery Alice 1880 – narození syna Herberta.", "question": "Je řád Tomáše Garrigua Masaryka státní vyznamenání?", "answers": ["Po Masarykovi je pojmenován řád Tomáše Garrigua Masaryka, jedno ze státních vyznamenání České republiky a bývalého Československa."]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Staroslověnština neboli stará církevní slovanština je nejstarší slovanský spisovný jazyk. Spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století. S určitými změnami se používá pod názvem církevní slovanština dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu (řeckokatolická, pravoslavná). Staroslověnským jazykem a písemnictvím se zabývá vědní obor nazývaný paleoslovenistika. Staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné fáze existence praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny - jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků - se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek (9. století) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo. Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština. Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný.", "question": "Co je nejstarší spisovný slovanský jazyk?", "answers": ["Staroslověnština"]}
{"title": "Temže", "context": "Temže (anglicky Thames) je řeka protékající jižní Anglií, která spojuje Londýn s mořem. Je 346 km dlouhá. Povodí má rozlohu 12935 km2. Pramení asi 1 km severně od vesnice Kemble, poblíž Cirencesteru ve vysočině Cotswolds. Protéká městy Lechlade, Oxford (pod latinským jménem Isis), Abingdon, Wallingford, Reading, Henley-on-Thames, Marlow, Maidenhead, Windsor, Eton, Staines, Weybridge a poté přitéká k okraji Velkého Londýna. Od hranice Velkého Londýna teče podél Syon House, Hampton Court, Kingstonu, Richmondu a Kew až se dostane do centra Londýna. Odtud protéká Greenwichem, Dartfordem a u Southend-on-Sea ústí do Severního moře, přičemž vytváří estuár. Šířka řeky v Londýně se pohybuje od 200 do 250 m, na začátku estuáru nedaleko okraje města dosahuje už 650 m a poblíž ústí téměř 16 km. Z pohledu hrabství pramení Temže v Gloucestershire, tradičně vytváří hranice jednotlivých hrabství - Gloucestershire a Wiltshire, Berkshire a Oxfordshire, Berkshire a Buckinghamshire, Berkshire a Surrey, Surrey a Middlesex a Essex a Kent. Povodí řeky je možno rozdělit na nepřílivové a přílivové. Nepřílivové povodí má rozlohu asi 9 948 km2 a v úseku od pramene do Teddingtonu obsahuje množství malých a 38 hlavních přítoků. Hlavní přítoky v této oblasti jsou Churn, Leach, Cole, Coln, Windrush, Evenlode, Cherwell, Ock, Thame, Pang, Kennet, Loddon, Colne, Wey, Mole Přílivové povodí začíná asi 90 km od moře, kde se na řece projevuje vliv přílivu ze Severního moře. To způsobuje, že voda v řece je brakická (částečně slaná). Hlavní přítoky v této oblasti jsou Brent, Wandle, Effra, Westbourne, Fleet, Ravensbourne, Lea, Darent, Ingrebourne. Plocha povodí Temže (pokud se započítá i povodí řeky Medway) dosahuje 12 935 km2. Řeku charakterizuje dešťový (pluviální) odtokový režim. Průměrný průtok dosahuje v Londýně až k 66 m3/s. To je méně než některé další britské řeky, například Severn a Tay. Nejvyšší vodnosti dosahuje v zimě. Led se na řece vyskytuje jen ve výjimečně tuhých zimách. Výška přílivu v Londýně dosahuje 6 až 6,5 m a přílivová vlna dosahuje až k Teddingtonu, kde je koryto přehrazeno. Na ochranu okolí řeky a estuáru od zatopení byly vybudovány ochranné hráze a ve městech nábřeží.", "question": "Jakou rozlohu má povodí Temže?", "answers": ["12935 km2"]}
{"title": "Noční směna", "context": "Noční směna může být: označení pro pracovní směnu, trvající přes noc Noční směna (kniha) – soubor povídek spisovatele Stephena Kinga z roku 1978. Noční směna (film) – americký hororový film z roku 1990. Noční směna (seriál) – americký dramatický seriál Noční směna (Spongebob) – díl seriálu Spongebob v kalhotách", "question": "Jak se nazývá pracovní proces probíhající přes noc?", "answers": ["Noční směna"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Pokud Slunce předbíhá, je možné pozorovat planetu chvíli před východem Slunce, než zanikne v narůstajícím slunečním světle. Planetu je možné pozorovat pouhým okem či triedrem. Merkur se nikdy nevzdaluje od Slunce dále než na 28°, což znemožňuje jeho přímé pozorování ze Země s větším rozlišením a přesností. Jasnost Merkuru se mění od 1,7 do − magnitudy a podobně jako u Měsíce je možné u Merkuru pozorovat měnící se fáze. První pozorování Merkuru pomocí dalekohledu provedl v roce 1610 italský astronom Galileo Galilei. O 21 let později byl poprvé pozorován přechod Merkuru přes sluneční disk Francouzem Pierrem Gassendimem. Další italský astronom Giovanni Battista Zupi pozoroval v roce 1639 fáze Merkuru, což byl nezvratný důkaz obíhání Merkuru kolem Slunce a nikoliv kolem Země. O dva roky později se německý astronom Johann Franz Encke pokusil o první reálný odhad hmotnosti planety podle ovlivňování dráhy komety Encke. Skutečnost, že existují oběžné poruchy v dráze Merkuru, začala pak vést některé astronomy k úvaze, že by se mezi Merkurem a Sluncem mohla nacházet ještě jedna planeta, kterou začali nazývat Vulkán. Vulkán ale nakonec nebyl nikdy pozorován. Ke konci 18. století se objevil názor, že Merkur má vlastní atmosféru viditelnou dalekohledem. Byla poprvé pozorována Johnem Flamsteedem a Johannem Schröterem při přechodu Merkuru přes Slunce.", "question": "Na které planetě se nachází největší kráter sluneční soustavy?", "answers": ["Merkuru"]}
{"title": "Návštěva staré dámy", "context": "Návštěva staré dámy je tragická komedie o třech dějstvích švýcarského spisovatele Friedricha Dürrenmatta. Její premiéra s Therese Giehse v hlavní roli se konala 29. ledna 1956 v Curychu. Hra dosáhla světového úspěchu a svému autorovi přinesla finanční nezávislost. Návštěvníci Claire Zachanassian, roz. Klara Wäscher (multimiliardářka; Armenian-Oil) Její manželé VII–IX Komorník Toby (se žvýkačkou) Roby (se žvýkačkou) Koby (slepý) Loby (slepý) Navštívení Ill Jeho žena Jejich dcera. Jejich syn Starosta Farář Učitel Doktor Policista První (obyvatel města) Druhý (obyvatel města) Třetí (obyvatel města) Čtvrtý (obyvatel města) Malíř První žena Druhá žena Třetí žena Ostatní Přednosta stanice Strojvůdce Průvodčí Exekutor Otravní Novinář I Novinář II Radioreportér Kameraman Miliardářka Claire Zachanassian, ona titulní \"stará dáma\", prijíždí na návštěvu do zchudlého maloměsta Güllen. Tam kdysi vyrůstala, ještě jako Klárka Wäscherová. Obyvatelé městečka si od návštěvy slibují finanční podporu, Claire zase pomstu za dávnou křivdu: v mládí otěhotněla s Gülleňanem Alfrédem Illem, ten však otcovství popřel a za pomoci falešných svědků vyhrál následný soudní proces. Klára musela v hanbě, bez peněz a bez pomoci opustit domov, později ale díky sňatku s ropným magnátem a několika dalším manželstvím získala obrovský majetek. Nyní již vysoce vážená \"stará dáma\" učiní Güllenským nehoráznou nabídku: věnuje městu miliardu, jestliže Illa někdo z obyvatel zavraždí. Ti nejprve návrh jednoznačně odmítnou, postupně však začnou podezřele utrácet a dělat dluhy, jako by počítali tím, že se jejich finanční situace brzo zlepší.", "question": "Návštěva jaké dámy je tragická komedie?", "answers": ["staré"]}
{"title": "Mojmír Stránský", "context": "Mojmír Stránský (29. června 1924 Česká Třebová – 13. června 2011 Česká Třebová) byl český konstruktér a vynálezce. Během 2. světové války sestrojil se svým starším bratrem Františkem (20. září 1914 Veselí nad Moravou – 25. ledna 1954 Česká Třebová) motorovou tříkolku Oskar, která se po skončení války začala v České Třebové a později v Solnici vyrábět pod názvem Velorex. Bratr František zahynul v České Třebové právě ve Velorexu při dopravní nehodě. V roce 1955 zkonstruoval ruční řízení automobilu, které účinkovalo na mechanickém principu a bylo použitelné pro všechny typy automobilů tehdy u nás provozovaných. Tato přestavba byla patentována a do dnešních dnů je známá (a ještě používaná) pod označením systém Stránský. Svého času se montovala do vozidel v autodílně v České Třebové – Javorce. V pozdějších letech se začal věnovat zpracování a výrobě z laminátu a termoplastů a byl autorem několika patentů a zlepšovacích návrhů v této oblasti. Konec života prožil v domově důchodců v rodné České Třebové.", "question": "Kdo vynalezl Velorex?", "answers": ["Mojmír Stránský"]}
{"title": "Želatovice", "context": "Jejich katastrální území má rozlohu 446 ha. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1282. V roce 2016 zde žilo 545 obyvatel. Socha sv. Jana Nepomuckého", "question": "Kolik obyvatel žilo v roce 2016 v obci Želatovice?", "answers": ["545"]}
{"title": "Magdalena Dobromila Rettigová", "context": "Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Angažovala se ale i jinak, vedla svůj společenský salón (kafíčkovou společnost), v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. Osobně se stýkala s vlastenci, s Františkem Palackým, s Josefem Jungmannem, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími. S mnoha vlastenci vedla korespondenci. Výhradním vydavatelem jejích děl a jejím přítelem byl Jan Hostivít František Pospíšil, královéhradecký knihtiskař a nakladatel. První literární pokusy M. D. Rettigové byly v němčině, podobně jako u jejích vrstevníků. Jako spisovatelka byla velmi plodná, napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Pod vlivem svého muže a přátel se odhodlala psát a publikovat česky. Nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce v časopisech Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský, v almanachu Milozor a alamanachu Milina. Postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám, byla výbornou vypravěčkou a může být pokládána za zakladatelku české červené knihovny. Později se věnovala výhradně literatuře prakticky zaměřené. Její tvorba nikdy nedosahovala vysokých uměleckých kvalit. Největší význam má Rettigová šířením národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí, a především díky své Domácí kuchařce, kterou nejenže rozšířila znalectví české kuchyně a sbírku kuchařských receptů, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. Z díla Rettigové je dodnes nejznámější Domácí kuchařka vydaná poprvé roku 1826 a dále v mnoha vydáních více než sto let. Sbírka rozličných myšlenek – upistografie – veršovaná blahopřání, naivní poezie, připomínající lidovou tvořivost Chudobičky – milostné povídky a dramatické hříčky pro učenou společnost Kafíčko – jak připravit kávu a zákusky včetně rad společenské konverzace Bílá růže – žertovné dvouaktové drama Dostupné online Mařenčin košíček - příběhy.", "question": "V jakém jazyce byly první knihy M. D. Rettigové?", "answers": ["v němčině"]}
{"title": "Kanárské ostrovy", "context": "Kanárské ostrovy (španělsky Canarias nebo Islas Canarias) jsou autonomní společenství Španělska a souostroví sedmi hlavních ostrovů a několika dalších menších ostrůvků sopečného původu v severním Atlantiku, přibližně 100 km západně od pobřeží Maroka a Západní Sahary. Náleží do geografické oblasti Makaronézie (Macoronesia, spolu s Kapverdami, Madeirou, Azory). Název je odvozen z latinského označení pro psa: \"canis\", protože tyto ostrovy byly podle legendy hlídány obrovskými psy. První obyvatelé přišli na Kanárské ostrovy ze severní Afriky pravděpodobně okolo roku 3 000 před K. Ve 2. století před K. přišli na ostrovy Guančové, rovněž ze severní Afriky. Guančové žili převážně usedle v malých vesnicích, používali kamenné nástroje a věnovali se jednoduchému zemědělství. Jejich jazyk je doložen jen fragmentárně v podobě několika vět a jednotlivých slov (včetně základních číslovek). I z těchto zbytků je však zřejmé, že jazyk patřil do berberské skupiny afroasijské jazykové rodiny. Guančové měli světlejší pleť, žili na úrovni mladší doby kamenné, neznali lodě a populace jednotlivých ostrovů od sebe byly izolované. Kanárské ostrovy byly ve starověku známé díky řeckým a římským mořeplavcům. Ptolemaios je v roce 150 uvádí ve své mapě. V následujících stoletích se však na ostrovy \"zapomnělo\". V roce 1312 je znovuobjevil Janovan Lanzarotto Malocello. V průběhu 14. století na Kanárské ostrovy dopluli Italové, Portugalci a Katalánci. Na počátku 15. století je dobyl normanský král Jean de Béthencourt pro Kastilskou korunu. V té době žilo na ostrovech okolo 35 000 Guančů. Žili především na Gran Canarii a Tenerife (30 000), La Palmě (4 000) a El Hierru (1 000). Na zbylých hlavních ostrovech žilo jen pár stovek obyvatel. V roce 1479 získali ostrovy na základě smlouvy s Portugalci Španělé, výměnou za Azorské ostrovy, Kapverdy a Madeiru. Následoval boj s Guanči a v roce 1495 byly ostrovy plně pod španělskou správou. Město Santa Cruz de Tenerife se stalo důležitým přístavem pro námořníky plující do Nového světa. V polovině 16. století italský historik Girolamo Benzoni zjistil, že původní obyvatelé Guančové zde již nežijí, buď byli prodáni do otroctví nebo se asimilovali. V 16. století došlo k nárůstu počtu obyvatel, kteří se usazovali zejména na ostrovech Gran Canaria a Tenerife. Hlavním ekonomickým zdrojem obyvatel se stal vývoz cukru. Rozsáhlé plantáže cukrové třtiny však vznikaly na místě původního lesa, což způsobilo narušení ekosystému ostrovů, erozi půdy. V průběhu 16. a 17. století docházelo k častým útokům na ostrovy ze strany pirátů a otrokářů z Evropy i severozápadního pobřeží Afriky.", "question": "Na kolik provincií se dělí Kanárské ostrovy?", "answers": ["2"]}
{"title": "Alabama", "context": "Protestantů bylo 80 %, z čehož největší denominace byli baptisté, následovaní metodisty. === Města === Hlavní město je Montgomery (201 568 obyvatel). Největší město je Birmingham (849 194 obyvatel včetně aglomerace). == Zajímavosti == Alabamě je neoficiálně přezdíváno Yellowhammer State, v překladu Strnadí stát. Dále je též známa jako Heart of Dixie, neboli Srdce Dixie. Státním stromem je borovice bahenní a státní květinou kamélie. Mottem státu je \"We defend our rights\", květinou zlatobýl, stromem borovice bahenní, ptákem datel zlatý a písní Sweet home Alabama. Teprve v roce 2000 (jako v posledním státě USA) byl v Alabamě oficiálně zrušen zákon, který zakazoval smíšená manželství s černochy, ačkoliv již 33 let byl v konfliktu s rozsudkem Nejvyššího soudu Spojených států amerických, který tato manželství legalizoval bez ohledu na místní zákony. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Alabama ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Alabama ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Alabama v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích (anglicky) Oficiální stránky", "question": "O jakém státu je píseň \" Sweet home Alabama \" ?", "answers": ["Alabama"]}
{"title": "Vodík", "context": "Vodík (chemická značka H latinsky Hydrogenium) je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo v chemické syntéze nebo metalurgii a také jako náplň meteorologických a pouťových balonů a do 30. let 20. století i vzducholodí. Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje. Je 14,38krát lehčí než vzduch a vede teplo 7krát lépe než vzduch.[zdroj? ] Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s fluorem se slučuje za pokojové teploty. Je značně reaktivnější při zahřátí, především s kyslíkem a halogeny se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této reakce je nutná inicializace (např. jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve vodě, ale některé kovy ho pohlcují (nejlépe palladium). Vodík vytváří sloučeniny se všemi prvky periodické tabulky (s výjimkou vzácných plynů), zejména pak s uhlíkem, kyslíkem, sírou a dusíkem, které tvoří základní stavební jednotky života na Zemi. Vodík je schopen tvořit zvláštní typ chemické vazby, nazývaný vodíková vazba nebo také vodíkový můstek, kde vázaný atom vodíku vykazuje afinitu i k dalším atomům, s nimiž není poután klasickou chemickou vazbou. Mimořádně silná je vodíková vazba s atomy kyslíku, což vysvětluje anomální fyzikální vlastnosti vody (vysoký bod varu a tání atd.).", "question": "Je vodík hořlavý?", "answers": ["Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje."]}
{"title": "Bílý dům", "context": "Vytvořila zde muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Dnes Bílý dům obsahuje i lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, solárium, vnitřní bazén a úkryt proti jaderným bombám. Nyní v něm bydlí 44. prezident USA Barack Obama. Bílý dům byl na návrh irského architekta Jamese Hobana postaven v roce 1792. Po úpravách a rozšířeních dnes zabírá plochu přes 5100 metrů čtverečních na pozemku o výměře více než sedmi hektarů. Adresa Bílého domu je: 1600 Pennsylvania Ave NW Washington, D.C. 20500 United States of America Bílý dům má 132 pokojů, tři kuchyně, 35 koupelen, 16 ložnic, 412 dveří, 147 oken, 28 krbů, 12 komínů, osm schodišť a tři výtahy. Dále pět celodenních kuchařů, 5000 návštěvníků denně a 1 825 000 návštěvníků ročně, tenisové hřiště, bowlingovou dráhu , kino, plavecký bazén a podzemní úkryt. Nejznámějším pokojem je Oválná pracovna - oficiální pracovna prezidenta USA. Na zahradě je vysazeno více než 300 druhů rostlin a přes 678 květin. Zahrada obklopuje celý objekt. Děti se každý rok na Velikonoční pondělí účastní tradičního koulení vajíček na trávě.", "question": "Kolik dveří má Bílý dům?", "answers": ["412"]}
{"title": "Zemská kůra", "context": "Zemská kůra je označení pro svrchní vrstvy planety Země složený z utuhlých hornin. Vznikla přinejmenším před 4,6 miliardami let, tedy do 150 miliónů let od vzniku Země. Zemské těleso se skládá ze tří soustředných sfér: zemské kůry, zemského pláště a zemského jádra. Hranice mezi sférami tvoří plochy nespojitosti (diskontinuity). Tyto plochy vyjadřují náhlé změny chemických a fyzikálních vlastností látek uvnitř Země. Kůru od pláště odděluje tzv. Mohorovičičova plocha diskontinuity, na níž se odrážejí a lomí zemětřesné vlny. I v kůře existují další podružné plochy nespojitosti, jejichž průběh však není souvislý. Nejdůležitější z nich je tzv. Conradova plocha, považovaná za hranici mezi svrchní (granitovou) a spodní (bazaltovou) vrstvou kůry. Zemská kůra (tzv. SIAL) je tvořena žulovou (granitovou) a čedičovou (bazaltovou) vrstvou. Její mocnost (tloušťka) se pohybuje od 5 km do 70 km. Nejsilnější je na kontinentech pod pohořími, nejtenčí (5 až 10 km) pod oceány, kde chybí žulová vrstva. V Českém masívu se mocnost kůry pohybuje kolem 35 km. Hlavními minerály kůry jsou živce, křemen a slídy (muskovit, biotit).", "question": "Jak se jinak nazývá zemská kůra ?", "answers": ["SIAL"]}
{"title": "Boloňská univerzita", "context": "I když se neví přesně, kdy byla založena, většina pramenů hovoří o roku 1088. Jiné údaje uvádí rok 1119, i tak by byla univerzitou nejstarší.Historicky je především známa pro výuku světského a kanonického práva. Univerzita má téměř 100 000 studentů (během akademického roku se počet obyvatel města zvýší ze 400 000 na téměř 500 000) na 23 fakultách. Je členem Coimbra Group, asociace sdružující nejvýznamnější evropské univerzity. == Slavní absolventi == Mezi její absolventy patřili například Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Mikuláš Koperník , Guglielmo Marconi, Tomáš Becket a Umberto Eco. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Boloňská univerzita ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Která univerzita je nejstarší na světě?", "answers": ["Boloňská univerzita"]}
{"title": "Joanne Woodwardová", "context": "Hollywoodský chodník slávy je chodník na Hollywood Boulevard a Vine Street v Los Angeles v USA, které zdobí více než 2000 pěticípých hvězd se jmény a příjmeními známých osobností filmu, hudby a televize. Hvězdu zde nemusí mít pouze žijící osoby, ale i fiktivní postavy. První hvězdu zde položili 8. února 1960 pro herečku Joanne Woodwardovou. Chodník spravuje společnost Hollywood Historic Trust. Podmínkami, které jsou potřeba k získání hvězdy, jsou souhlas k uspořádání ceremoniálu a zaplacení 25 000 dolarů k tomuto ceremoniálu. Chodník slávy je uzavřený, přibližně 5,6 km dlouhý. Umístění hvězd je trvalé s výjimkou oprav a technických přestaveb chodníku. Každá hvězda je vyrobena z růžového broušeného betonu, orámovaná bronzem a vložená do černého čtverce. Ve hvězdě je z bronzu vyroben nápis se jménem honorované osobnosti. Pod jménem je kruhový bronzový emblém, znázorňující kategorii, ve které osobnost svoji hvězdu získala. Chodník slávy (stejně tak jako známý nápis Hollywood) se občas objevuje i v některých amerických filmech odehrávajících se přímo v Hollywoodu, mezi nejznámější z nich patří romantický film Pretty Woman z roku 1990.", "question": "Komu patřila první hvězda na Hollywoodském chodníku slávy?", "answers": ["Joanne Woodwardovou"]}
{"title": "Václav III", "context": "K hodnostářům a úředníkům uherského (1301-1304), českého a polského (1305-1306) krále Václava III. Mediaevalia historica Bohemica. 2007, roč. 11, s. 103-113. ISSN 0862-979X. MARÁZ, Karel. K vládě, osobnosti a vraždě Václava III. In: FIFKOVÁ, R. Sága moravských Přemyslovců : život na Moravě od XI. do počátku XIV. století : sborník a katalog výstavy pořádané Vlastivědným muzeem v Olomouci a Muzeem města Brna k 700. výročí tragické smrti Václava III., posledního českého krále z dynastie Přemyslovců. Olomouc ; Brno: Vlastivědné muzeum v Olomouci ; Muzeum města Brna, 2006. ISBN 80-85037-42-4. S. 51-64. POJSL, Miloslav; ŘEHOLKA, Ivan; SULITKOVÁ, Ludmila. Panovnická kancelář posledních Přemyslovců Václava II. a Václava III. Sborník archivních prací. 1974, roč. 24, čís. 2, s. 261-365. ISSN 0036-5246. SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. SOVADINA, Miloslav. Rok vlády Václava III. In: SMUTNÁ, Kateřina. Sto let od narození profesora Jindřicha Šebánka. Sborník příspěvků.. Brno: Moravský zemský archiv, 2000. ISBN 80-238-7225-7. S. 155-167. ŠTĚPÁN, Václav. K otázce vraždy krále Václava III. v Olomouci roku 1306. Časopis Slezského zemského muzea. Série B. 1976, roč. 25, s. 115-133. ISSN 1211-3131. ŠUSTA, Josef. České dějiny II./I. Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví. Praha: Jan Laichter, 1935. 803 s. ŠUSTA, Josef. Dvě knihy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje. Kniha první. Poslední Přemyslovci a jejich dědictví. Praha: Argo, 2001. 538 s. ISBN 80-7203-376-X. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. 2. vyd. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav III. ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Václav v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích (německy) Genealogie Heslo v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918 (polsky) Václav III. Václav III. Poslední noc krále Václava Konrád z Botenštejna Durynk zabil krále... První chemická válka... Špatná pověst Václava III. Zavraždění Václava III. – video z cyklu České televize Historický magazín", "question": "Jak se jmenoval poslední český král z rodu přemyslovců?", "answers": ["Václav III."]}
{"title": "Březen", "context": "Březen je podle gregoriánského kalendáře třetí měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází z rašení bříz a začátek březosti zvířat. V období kolem 21. března nastává jarní rovnodennost. Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu protíná světový rovník - přechází z jižní polokoule na severní. Původně byl březen v římském kalendáři první měsíc v roce. Březen začíná vždy stejným dnem v týdnu jako listopad a v nepřestupný rok jako únor. Bouřka v březnu klade na dobrý rok. Březen bez vody, duben bez trávy. Březen hřmí - květen sněží. Březen, za kamna vlezem. Březnový sníh škodí polím. Druhdy i v březnu hýl na nos se posadí. Lépe býti od hadu uštknutu, nežli v březnu od slunce ohřitu. Suchý březen, chladný máj - bude humno jako ráj. Suchý březen, mokrý máj - bude humno jako ráj. Obrázky, zvuky či videa k tématu březen ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo březen ve Wikislovníku Březen - za kamna vlezem, duben -- ještě tam budem, máj - vyženem kozy v háj. březen 1848 - viz Měsíce v českých dějinách měsíc knihy měsíc internetu (1998-2008) měsíc čtenářů (od roku 2009)", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc březen?", "answers": ["31 dní"]}
{"title": "Helium", "context": "Na počátku 20. století byly objeveny velké zásoby helia v ložiscích zemního plynu v Great Plains a Spojené státy americké se staly světovým dodavatelem tohoto plynu. V roce 1907 Ernest Rutherford a Thomas Royds demonstrovali fakt, že částice alfa jsou jádra hélia tím, že nechali částice proniknout tenkou skleněnou stěnu evakuované trubice a následným výbojem pozorovali spektrální čáru D3. V roce 1908 poprvé zkapalnil helium holandský fyzik Heike Kamerlingh Onnes ochlazením plynu na teplotu méně než jeden Kelvin (0K = -°C). Neúspěšně se pokusil dalším snižováním teploty také o převedení helia do pevného stavu, což dokázal až v roce 1926 jeho žák Willem Hendrik Keesom ovšem za použití vyššího tlaku. V roce 1938 objevil Petr Leonidovič Kapica supratekutost isotopu 4He při teplotách blízkých absolutní nule. Helium je na Zemi přítomno jen velmi vzácně. V zemské atmosféře se vyskytuje jen ve vyšších vrstvách a díky své mimořádně nízké hmotnosti postupně z atmosféry vyprchává do meziplanetárního prostoru. V atmosféře Země (do výšky 200 km) tvoří 0,000524 objemových procent (tj. 5,24 ppm). Poprvé bylo helium izolováno z minerálu smolince. V menším množství až 9 % se nachází v zemním plynu, z něhož se také získává vymrazováním. Vzácně vyvěrá helium i trhlinami v zemi, nejznámější oblasti těchto vývěrů leží ve Skalistých horách v USA a v Kanadě. Předpokládá se, že veškeré toto helium je produktem jaderného rozpadu prvků v zemské kůře (částice alfa jsou jádry atomů helia). Ve vesmírném měřítku je helium druhým nejvíce zastoupeným prvkem. Vyskytuje se především ve všech svítících hvězdách, kde je jedním z mezistupňů termonukleární syntézy, jež je podle současných teorií základním energetickým zdrojem ve Vesmíru. Tvoří přibližně 25 % hmoty okolního pozorovatelného Vesmíru. Helium se vyskytuje v atmosféře plynných obrů, kde se jeho objemová koncentrace pohybuje mezi 3 a 19%, a po vodíku je nejrozšířenější prvek v jejich atmosféře. Z kamenných planet se vyskytuje zejména na Merkuru, a rovněž se vyskytuje na Měsíci.", "question": "Je helium přítomno na Zemi ve velkém množství?", "answers": ["Helium je na Zemi přítomno jen velmi vzácně."]}
{"title": "Džoser", "context": "Džoser (\"Posvátný\" nebo \"Nádherný\") byl zakladatel a první panovník 3. dynastie ve starověkém Egyptě na počátku Staré říše. Ve své době byl znám pod jménem Necerichet (jméno Džoser je doloženo až ve Střední říši), řecky Tosorthros. Vládl přibližně v letech 2690/2640–2670/2620 př. n. l. Panováním krále Džosera začíná jedno z nejskvělejších období Staré říše, někdy též nazývané \"Džoserovo století\". Sám faraon vládl jako teokratický despota. Z nápisu ve Vádí Hammámat víme, že vyslal expedici na Sinaj (v čele byl velitel králových vojáků a správce pouštní oblasti Negtanch), kde docílil četných územních zisků (zde ho zajímaly hlavně měděné a tyrkysové doly ve Vádí Magháře). Kvůli ochraně jižních hranic Egypta dal údajně vybudovat hradbu u prvního nilského kataraktu za Asuánem. Patrně přesunul královskou rezidenci z Ceneje (Thinis) do Mennoferu, města nacházejícího se na pomezí Horního a Dolního Egypta. Nedaleko vybudoval malou svatyni, z níž jsou dnes už jen ruiny. Za jeho vlády prý vypukl veliký hlad, protože se Nil už nevyléval ze svého koryta. O tom víme pouze z Ptolemaiovské desky (tzv. hladová stéla), jež říká: \"7 let byla bída a hlad\". Král nevěděl proč, a tak se obrátil ke kněžím. Ti po usilovném pátrání zjistili, že se na ně hněvá bůh Chnum, že jeho sandály brání toku Nilu. Chnumovi byl druhý den obětován chléb, pivo a drůbež a záplavy začaly. Imhotep, vezír Hesire, vrchní architekt, písař a lékař Související informace naleznete také v článku Džoserova pyramida. Džoser si nechal postavit symbolickou hrobku na královském pohřebišti v Abydu (Ebozev). Je na místě zvaném Bét-Challáf a převyšuje všechny ostatní; je jen z nepálených sušených cihel. Jeho skutečná hrobka je v Sakkáře (tzv. sakkárský komplex leží na ploše měřící přibližně 15 ha). Stavitelem této první egyptské pyramidy byl Imhotep. Imhotep dal odvést písek a vyrovnat na staveništi vápencový povrch. Potom byly v kameni vyhloubeny asi 28 m dlouhé šachty a jejich dno bylo obloženo žulou. Ta se v okolí netěžila, proto se musela dovážet z lomů 800 km od Sakkáry a kvádry byly dopravovány po Nilu. Stupňovitá Džoserova pyramida je od Velké pyramidy v Gíze vzdálena asi 14 km. Byla původně jen mastabou, která původně patrně patřila královu pravděpodobnému předchůdci Sanachtovi (Nebka). Imhotep tuto základní stavbu navýšil o dva stupně, později přidal ještě tři další – tak vznikla první pyramida.", "question": "Z kolikáté dynastie je egyptský panovník Džoser?", "answers": ["3. dynastie"]}
{"title": "Endoplazmatické retikulum", "context": "Endoplazmatické retikulum (ER) je soustava vzájemně propojených miniaturních membránových cisteren a kanálků, která se nachází v cytoplazmě drtivé většiny eukaryotních buněk. Napojuje se na buněčné jádro a obvykle i na Golgiho aparát. Endoplazmatické retikulum zvětšuje vnitřní povrch buňky, což má velký význam pro metabolické procesy. Rozlišujeme drsné ER, na jehož vnějším povrchu jsou přisedlé ribozómy, a hladké ER bez přisedlých ribozómů. Drsná část endoplazmatického retikula se specializuje na syntézu některých bílkovin a procesy s tím související, jako je skládání těchto proteinů a jejich oligomerizace či navěšování jistých cukerných zbytků na tyto bílkoviny. V drsném ER také probíhá rozklad špatně sbalených či poškozených bílkovin – mechanismus za to zodpovědný se označuje jako ER-asociovaná degradace proteinů. V hladkém endoplazmatickém retikulu se odehrávají zcela odlišné procesy – odstraňování toxických látek, některé části metabolismu lipidů a metabolismu hemu. Dále se mohou z hladkého ER regulovaně uvolňovat vápenaté ionty. První pozorování endoplazmatického retikula se uskutečnila již světelným mikroskopem, ale výzkumníci neměli představu o tom, co vlastně pozorují. Příkladem jsou Nisslova tělíska objevená Franzem Nisslem v nervových buňkách v roce 1884. Endoplazmatické retikulum jako takové tak bylo ve srovnání s ostatními organelami objeveno až poměrně pozdě – v roce 1945 – a to díky použití elektronového mikroskopu ke studiu buněk. Práce se jmenovala A Study of Tissue Culture Cells by Electron Microscopy a jejími autory byli Keith R. Porter, Albert Claude a Ernest F. Fullam. Bylo popsáno ve fixovaných ptačích buňkách jako systém vzájemně propojených váčků a vláken o velikosti kolem 100–150 mikrometrů.", "question": "Kde se nachází endoplazmatické retikulum?", "answers": ["v cytoplazmě"]}
{"title": "Motocykl", "context": "Má obvykle jen přímý záběr (dvourychlostní převodovka je pouze pro závody na dlouhých a na ledových dráhách). Konstrukce je uzpůsobená pro jízdu smykem v levotočivých zatáčkách. Motor je na alkoholové palivo. Technickými předpisy je omezeno používání elektroniky. Technické parametry plochodrážních strojů motocykl s jednoválcovým čtyřventilovým motorem, pro ledovou plochou dráhu pouze dvouventilový motor s minimální dovolenou hmotností 80 kg. motocykl není vybaven brzdou.Motor čtyřventilový jednoválec SOHC chlazený vzduchem obsah 493 cm3 maximální výkon 48 - 51 kW vrtání x zdvih 90 x 77,6 mm kompresní poměr 13,5 - 16:1 maximální otáčky 11 000 1/min palivo methanol hmotnost 28-30 kg ==== Kaskadérský motocykl ==== Někdy označovaný jako street. Motocykl určený pro extrémní až kaskadérské jízdní úkony jako je jízda po zadním/předním kole, drifting a další prvky náročné na sehranost jezdce se strojem. Je žádoucí aby byl motocykl co nejlehčí (odstrojeny kapoty, tuningové odlehčené díly) a aby měl co nejlepší výkon a kroutící moment (-tuningové úpravy motoru, výkonnostní kity). Konstrukční stavby nejvíce vycházejí z nejsilnější kategorie závodních motocyklů ale není to pravidlem. ==== Dragster ==== Specializovaný stroj na závody ve zrychlení, obvykle na 402 m (čtvrt míle) s pevným startem. === Motocykl se sajdkárou (postranním vozíkem) === Méně obvyklá varianta, kdy je k motocyklu připojen postranní vozík pro přepravu třetí osoby nebo nákladu. V některých případech jsou poháněna obě zadní kola (motocyklu i vozíku) což je velká výhoda v obtížném terénu. Motocykl s postranním vozíkem tvoří jedno vozidlo, tzv. tříkolku. Nelze jej tedy v silničním provozu používat střídavě se sajdkárou anebo bez ní. === Kapotovaný motocykl === Český kapotovaný motocykl dálník, známý také jako švýcarský ekomobil, je dopravním prostředkem stojícím na pomezí mezi motocyklem a automobilem. === Jednostopé přípojné vozidlo === Typickým představitelem je historický přívěsný vozík PAv. Sloužil pro přepravu drobného nákladu. == Odkazy == === Literatura === Příručka pro automechanika; Rolf Gscheidle a kolektiv; Sobotáles Praha 2005 === Související články === Dálník Moped === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu motocykl ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo motocykl ve Wikislovníku http://www.motomagazin.cz/index.php?action=pav& http://www.justride.cz - motorkářský portál plný článků, reportáží, kalendáře akcí, apod. http://www.motozpravodaj.cz - rozcestník motorkářských serverů, kde naleznete všechny články přehledně a na jednom místě", "question": "Jak se nazývá dvoukolový dopravní prostředek poháněný motorem?", "answers": ["Motocykl"]}
{"title": "Schutzstaffel", "context": "Průvod se neobešel bez násilí a v jeho průběhu došlo k celé řadě pouličních bitek, což mělo za následek další propagaci síly SS respektive celé NSDAP. Rozrůstající se násilí ze strany oddílů SA a SS vedlo 13. dubna 1932 německou vládu k vydání nouzového nařízení \"k zajištění státní autority\", čímž byla zakázána činnost organizací SA a SS. Zákaz legální činnosti SA a SS se nacistů dotkl, a tak 14. června téhož roku přislíbil Adolf Hitler, že pokud budou zákony o zákazu jeho úderných oddílů zrušeny, bude jeho strana respektovat a tolerovat Papenův kabinet. Problémy s SA a SS však i nadále přetrvávaly, což vedlo Mezinárodní vládní komisi pro Sársko, že 11. listopadu 1932 nařídila rozpustit formaci obou nacistických křídel. 2. května 1933 došlo v Německu k likvidaci odborů, jejich úřadovny byly masově obsazovány členy oddílů SA a SS. V noci z 29. na 30. června 1934 vyvrcholila vnitrostranické krize, v níž se Hitler zbavil svých dlouhodobých oponentů včetně osob nepřijatelných pro špičky tehdejší německé armády a upevnil tak svou moc ve straně i navenek. Událost vešla do historie pod názvem Noc dlouhých nožů a došlo během ní k vyvraždění vrcholných příslušníků SA. Významný podíl na vraždění měly oddíly SS, které byly odměněny vyřazením ze svazku SA a postavením samostatné složky nacistického režimu, podléhající pouze Hitlerovi. 31. března 1935 převzaly jednotky SS strážní a dozorčí službu ve zřízených koncentračních táborech a pozvolna začaly naplňovat své plány o nastolení konečného řešení. 17. června 1936 byl Heinrich Himmler jmenován do funkce šéfa německé policie. Tím byl položen základ struktury SS v dalších letech, kdy byly SS rozčleněny na: Allgemeine-SS - původní teritoriálně členěné SS, které se s postupem doby staly jakousi rezervou pro další složky nacistického režimu Waffen-SS - ozbrojené křídlo, vybudované jako stranická paralela Wehrmachtu. SS-Totenkopfverbände - oddíly strážní služby v koncentračních táborech policejní jednotky - kromě samostatné pořádkové policie (Ordnungspolizei - Orpo) byla součástí SS i bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei - Sipo) zahrnující kriminální policii (Kriminalpolizei - Kripo) a gestapo. Sipo byla později spojena se stranickou bezpečnostní službou Sicherheitsdienst v RSHA pod vedením Reinharda Heydricha.", "question": "Co se stalo v Noci dlouhých nožu ?", "answers": ["vyvraždění vrcholných příslušníků SA"]}
{"title": "Nekrotická enteritida drůbeže", "context": "Nekrotická enteritida drůbeže (NE) je akutně nebo chronicky probíhající onemocnění (toxikóza) střevního traktu drůbeže i mnoha jiných ptáků, způsobované bakterií Clostridium perfringens a jejími toxiny. Nezbytným předpokladem vzniku NE jsou predispoziční faktory poškozující střevní sliznici (např. kokcidióza) nebo střevní mikroflóru (dietetické závady). Onemocnění způsobuje ekonomicky závažné problémy zejména ve výkrmu kuřat a krůťat. Nekrotickou enteritidu u kuřat poprvé popsal Parish v roce 1961, který ji také experimentálně reprodukoval. Postupně byla NE diagnostikována v mnoha zemích světa s komerční produkcí hrabavé drůbeže. Nejzávažnější problémy způsobuje u výkrmových kuřat, kde ztráty v neléčených chovech mohou dosahovat 10 i více procent; u starších ptáků je výskyt sporadický. Mezi vysoce vnímavé také patří ptáci z čeledí Tetraonidae (tetřevovití) a Odontophoridae (křepelovití). Původcem onemocnění je podmíněně patogenní bakterie Clostridium perfringens, která je součástí normální střevní mikroflóry zvířat a člověka. Ve značném množství se také vyskytuje v půdě, v prachu, v bahně, ve fekáliích a v odpadních vodách. Nekrózu střevní sliznice nejčastěji způsobují toxiny produkované C. perfringens typů A nebo C. Z případů nekrotické enteritidy u mladých pštrosů byla také izolována bakterie C. difficile. C. perfringens je grampozitivní, sporogenní, nepohyblivá tyčinka velikosti 1 x 8 μ, někdy opouzdřená polysacharidovým pouzdrem. Produkuje řadu biologicky aktivních látek, z nichž nejdůležitější jsou letální a nekrotizující toxiny. Podle jejich zastoupení se kmeny C. perfringens dělí do skupin (typů) A - E. Roste poměrně rychle na krevním agaru inkubovaném anaerogenně při 37 °C za vzniku hemolýzy. Na krevním agaru s ovčími (králičími, lidskými) erytrocyty vzniká vnitřní zóna úplné hemolýzy, která je obklopena vnější zónou neúplné hemolýzy. Kolonie jsou kulaté, šedobílé barvy a průměrné velikosti 2-5 mm. Většina kmenů C. perfringens fermentuje glukózu, maltózu, laktózu a sacharózu, nefermentuje manitol. Variabilně fermentuje salicin. Základními produkty fermentace jsou kyseliny octová a máselná. Želatina je hydrolyzována, indol není produkován. Pro určení druhu je významná tvorba lecitinázy a nepřítomnost lipázy. C. perfringens se vyznačuje vysokou odolností ve vnějším prostředí. Přirozené výskyty nekrotické enteritidy byly popsány u kura domácího ve věku od 2 týdnů do 6 měsíců, nejčastěji ale u brojlerů ve věku 2-5 týdnů chovaných na hluboké podestýlce. NE se také může vyskytovat u mladých krůťat a krůt, často v souvislosti s kokcidiózou nebo askaridiózou. Subklinická nekrotická enteritida u brojlerů zhoršuje využití krmiva a zpomaluje jejich růst. Bakterie C. perfringens se běžně vyskytuje v přírodě i v prostředí s chovanou drůbeží; spory dlouhodobě přetrvávají v půdě, krmivu i v podestýlce.", "question": "Ve kterém roce byla poprvé popsána nekrotická enteritida u kuřet?", "answers": ["1961"]}
{"title": "Marek Žežulka", "context": "Marek Žežulka (* 7. března 1974 Praha) je český hudebník. Bubnoval léta v Arakainu, nyní u Divokýho Billa a Dana Landy, prošel si i black metalovou kapelou Törr. Účinkoval též v rockové úpravě W. A. Mozarta – Rockquiem. Marek Žežulka je firemním hráčem značky Zildjian a Gretsch. Používá bicí sadu New Classic a činely řady \"A Custom\" a \"Z Custom\". == Externí odkazy ==", "question": "Bubeníkem které české kapely byl Marek Žežulka?", "answers": ["Arakainu, nyní u Divokýho Billa a Dana Landy, prošel si i black metalovou kapelou Törr"]}
{"title": "Perl", "context": "Perl (výslovnost [purl] či [pɜ] IPA) je interpretovaný programovací jazyk vytvořený Larry Wallem v roce 1987. S rozvojem internetu se Perl stal velmi populárním nástrojem pro tvorbu CGI skriptů. Perl zahájil svou éru jako skriptovací jazyk, náhrada jazyka AWK a interpretru sh. Největšího rozšíření dosáhl ve verzi 4 z roku 1991. Verze 5 přinesla četná vylepšení, především výkonné datové struktury a možnost objektového programování. V poslední době získal Perl oblibu mimo jiné v bioinformatice. PC Magazine zařadil Perl v roce 1998 mezi finalisty soutěže Technical Excellence Award v kategorii Development Tool. Slovo Perl najdete v Oxford English Dictionary. Larry Wall se při konstrukci jazyka řídil heslem \"dá se to udělat více způsoby\" (anglicky there's more than one way to do it). Umožňuje psát krátké programy jednoduše a rychle a přitom nebrání v psaní těch složitých. Jeden ze způsobů je přitom obvykle velmi stručný, takže Perl získal nezaslouženou pověst jazyka, ve kterém se tvoří nesrozumitelný a neudržovatelný kód. Tato kritika ale není oprávněná, Perl je vhodný k řešení malých i velkých problémů. Schopnosti a nástroje, které se používají u velkých projektů, lze použít i v krátkých skriptech. Dobrý programátor má podle Larryho Walla být líný, netrpělivý a sebevědomý (Laziness, Impatience and Hubris). == Výhody Perlu == výhody \"interpretovaného\" jazyka, především rychlý vývoj bez nutnosti kompilace a linkování – program je zkompilován po každém spuštění a je kdykoli možné \"přikompilovat\" další kód. Je možno i provést část kódu před kompilací zbytku a nastavit tak konstanty, které následně může využít optimalizační část kompilace. A například vynechat kód pro ladicí výpisy, pokud není program spuštěn s určitým parametrem. přes 18 000 volně dostupných modulů třetích stran v Comprehensive Perl Archive Network CPAN. Pojmenování, kategorizace, dokumentace, testování a instalace modulů jsou standardizovány. Moduly zpřístupňují prakticky veškerá dostupná rozhraní a knihovny. efektivita programování – v programech, které nejsou přímo závislé na rychlosti běhu, je výhodnější jazyk, který vyžaduje méně řádek kódu automatická práce s pamětí (není třeba explicitně alokovat a uvolňovat paměť) a pokročilé datové typy např. asociativní pole neboli hash (lineární seznamy a binární stromy již nejsou třeba)", "question": "Kdo vytvořil programovací jazyk Perl.", "answers": ["Larry Wallem"]}
{"title": "Paršovice", "context": "Paršovice jsou obec v okrese Přerov, v oblasti zvané Záhoří, cca 10 km od Hranic, 12 km od Bystřice pod Hostýnem. Jsou součástí mikroregionu Záhoran. Leží v nadmořské výšce kolem 322 m, katastrální území má 1356 hektarů. Nejstarší doloženou památkou byl stříbrný kalich s letopočtem 1059, který byl zapsán v inventáři paršovického kostela v roce 1806. První písemná zmínka o obci se nachází v listině z roku 1141, další potom v roce 1371, kdy obec koupil Vok z Kravař a stala se tak na téměř 500 let součástí majetku pánů z Helfštýna. Někteří badatelé kladou její vznik ještě dál – až do 10. století, ale tyto informace nejsou nijak věrohodně doloženy. Dominantou obce je empírový kostel sv. Markéty posvěcený v roce 1906 – jediný empírový kostel v okrese Přerov. Již v 11. století zde stál dřevěný kostel – jeden z nejstarších kostelů v okolí, v období reformace přeměněný na českobratrský, poté opět na katolický. Nový kostel z roku 1826 v létě roku 1900 vyhořel a po šest let byl budován kostel nynější. Součástí výzdoby kostela je mramorový oltář a cenný obraz Vidění sv. Markéty, jehož autorem je mistr Urban. U kostela se nachází dřevěný tzv. misijní kříž a kamenný kříž v lidovém stylu. Naproti kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1860, na křižovatce u odbočky na Valšovice u budovy sokolovny socha Panny Marie s Ježíškem, na dolním konci dřevěný kříž, v obci a okolí lze najít ještě několik dalších malých kapliček a božích muk. Další pamětihodností v Paršovicích je školní budova z roku 1898, tehdy nazvaná \"Jubilejní škola císaře pána Františka Josefa I.\" Název obce pochází zřejmě z mužského jména Bartoloměj – Bartoš, staročesky Pareš.", "question": "Jakou rozlohu má katastrální území obce Paršovice?", "answers": ["1356 hektarů"]}
{"title": "Elektrokardiogram", "context": "Říkáme jim Goldbergerovy svody a na rozdíl od Einthovenových bipolárních svodů, kde každý svod representuje rozdíl potenciálu mezi dvěma elektrodami, se jedná o svody unipolární, kde každý svod representuje potenciál jen jedné příslušné elektrody. == Standardní končetinové svody == Doplněním Einthovenových bipolárních svodů I, II, III o Goldbergerovy unipolární svody aVR, aVL a aVF získáme celkem 6 os, vzájemně natočených o 30 stupňů, do kterých se může promítat vektor elektrické srdeční osy. Vzhledem k tomu, že všech šest uvedených svodů je odvozeno z potenciálu tří končetinových elektrod, nazýváme je šesti standardními končetinovými svody. Rovina, ve které odpovídající souřadné osy leží, je zhruba rovnoběžná s plochou stolu, na kterém leží na zádech vyšetřovaný pacient. == Hrudní svody == Průběhem doby vznikla potřeba vyšetřovat pohyb elektrického srdečního vektoru v prostoru, tj. bylo nutno umístit elektrody v rovině pokud možno kolmé na tuto rovinu. Toho se dosáhlo pomocí šesti elektrod V1 až V6, umístěných přímo na hrudníku vyšetřované osoby tak, že elektrody V1 a V2 leží ve čtvrtém mezižebří vpravo a vlevo od sterna, dále vlevo elektroda V3 a dále stále ekvidistantně umísťované elektrody V4, V5 a V6 leží v pátém mezižebří: V4 v čáře probíhající středem levého klíčku, V5 v čáře probíhající přední řasou podpažní jamky a konečně V6 v čáře pod středem podpažní jamky. == Použití == Posouzení, zda je srdeční aktivita normální, nebo zda dochází k jejím poruchám. Odhaluje akutní či proběhlé poškození srdečního svalu, především infarkt myokardu. Může odhalit poruchy distribuce elektrolytů. Detekce poruchy převodního systému srdečního a blokád I. a II. řádu. Nástroj pro screening ischemické choroby srdeční během zátěžových testů. == Související články == Elektroencefalograf Převodní systém srdeční Srdeční arytmie == Externí odkazy == EKG kniha (1400 stran) Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektrokardiogram ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo EKG ve Wikislovníku Výukový kurs EKG vyšetření ve Wikiverzitě", "question": "Jakou zkratku má elektrokardiogram?", "answers": ["EKG"]}
{"title": "Gutenbergova bible", "context": "Tisk bible začal na začátku padesátých let 15. stol., pravděpodobně v roce 1452. Jedná se o první knihu, která byla vytištěna pomocí knihtiskařského stroje. Dnes je známo celkem 51 jejích kopií, z nichž 12 bylo vytištěno na pergamen a 39 na papír. 20 kopií se dochovalo ve výborném stavu. Jednalo se o takzvaný prvotisk, inkunábuli. Některé verze mají na stránce 42 řádků a jiné mají 36 řádků. Kniha byla napsána latinsky.Tzv. 42řádková bible o 1282 stranách byla vytištěna v nákladu 180 exemplářů, z toho 30 luxusnějších na pergamenu, ostatní na papíru. Ač jde o první velké dílo knihtisku, je technicky dokonalé, s harmonickou sazbou, zarovnanými pravými okraji sloupců a stejnoměrně sytou černí tisku.V Britské knihovně se nachází ve dvou exemplářích, jednom na papíru a jednom na pergamenu. Jiná kopie se nachází například v americké Knihovně Kongresu. Až do počátku 19. století byl jeden z dochovaných exemplářů na pergamenu součástí empírové knihovny v Nostickém paláci na Malé Straně, kde dnes sídlí Ministerstvo kultury ČR.", "question": "Kolik řádků měla jedna strana první Gutenbergovy bible.", "answers": ["42 řádků a jiné mají 36 řádků"]}
{"title": "Ronnie James Dio", "context": "Ronnie James Dio (narozen jako Ronald James Padavona, 10. července 1942, Portsmouth, New Hampshire, USA – 16. května 2010 Houston, Texas, USA), byl americký metalový zpěvák s italskými kořeny, který je známý především účinkováním ve skupinách Black Sabbath, Rainbow, Elf a svou vlastní skupinou Dio. Jeho dalším projektem je organizace Hear 'n Aid. Je považován za jednoho z nejschopnějších a technicky nejnadanějších heavymetalových zpěváků všech dob. Proslulý silným hlasem a zpopularizováním znamení \"rohů ďáblových\" v metalové kultuře. Před smrtí byl zapojen do projektu se členy Black Sabbath Tony Iommi, Geezer Butler a Vinny Appice, kteří vystupovali pod názvem Heaven and Hell. Ronnie zemřel 16. května 2010 na rakovinu žaludku. Vystupoval například ve filmu Králové ro(c)ku, kde hrál sebe samého - metalového boha, k němuž se hlavní hrdina modlil. Na Festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích byla po něm na jeho počest pojmenováno hlavní pódium. Diova hudební kariéra začala v roce 1957, když několik Cortlandských hudebníků založilo skupinu The Vegas Kings, která se krátce po založení přejmenovala na Ronnie and the Rumblers. Členové této skupiny byli: Ronald James Padavona (později známý jako Ronnie James Dio ) jako basový kytarista, zpěvák Billy DeWolfe, kytarista Nick Pantas, bubeník Tom Rogers a saxofonista Jack Musci. V roce 1958, společně s několika personálními změnami, skupina opět mění název na Ronnie and the Red Caps. V této skupině již Padavona nahradil zpěváka DeWolfa. Skupinu také opustil saxofonista Jack Musci. Skupina pod tímto názvem vydala dva singly: \"Lover\" / \"Conquest\" a druhý \"An Angel Is Missing\" / \"What'd I Say\". V roce 1961 skupina znovu mění název, tentokrát na Ronnie Dio and the Prophets. Skupině tento název vydržel až do roku 1967 a v tomto období skupina vydala několik singlů a jedno album. V roce 1967 se skupina rozpadá a vzniká nová, s názvem The Electric Elves později jen The Elves a nakonec se jménem, které kapelu nejvíce proslavilo, Elf.", "question": "Je po Ronniem Jamesi Diovi pojmenováno hlavní pódium na festivalu Masters Of Rock?", "answers": ["Na Festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích byla po něm na jeho počest pojmenováno hlavní pódium."]}
{"title": "Los evropský", "context": "Los evropský (Alces alces) je největší zástupce čeledi jelenovitých. Žije v severních lesích Evropy, Asie a Ameriky. Je původním zvířetem i ve střední Evropě, kde byl však v 15. století vyhuben. Jedná se o geologicky mladý druh (doklady až od pleistocénu, cca před 80.000 lety. Z vývojového hlediska stojí los mezi ostatními jelenovitými poměrně osamoceně. Studium chromozomomové výbavy a molekulární analýzy prokázaly, že jeho nejbližším příbuzným mezi žijícími jelenovitými je překvapivě srnec obecný. == Poddruhy == Los evropský (Alces alces alces), Česká republika, Polsko, Skandinávie, pobaltské státy, Bělorusko, severní Rusko po Ural Los kamčatský (Alces alces buturlini), východ Sibiře Los sibiřský (Alces alces pfizenmayeri), západ Sibiře Los amurský (Alces alces cameloides), povodí Amuru, Mongolsko, Mandžusko a Korejský poloostrov Los aljašský (Alces alces gigas), Aljaška Los východokanadský (Alces alces americanus), východ Kanady a Maine Los západokanadský (Alces alces andersoni), západ Kanady a Minnesota Los yellowstonský (Alces alces shirasi), severozápad Spojených států a kanadská Alberta == Tělesné znaky == Dospělý samec (býk): váha 220–450 kg (výjimečně i přes 500 kg), délka těla 2–3 m, výška v kohoutku 180–235 cm. Losice: celkově menší, váží 275–375 kg. Losi mají šedohnědou až černou srst, na krku jim vyrůstá hříva. Velká protáhlá hlava je zakončena silným přečnívajícím horním pyskem. Losi jsou dobře vybaveni pro pohyb v měkké půdě. Jejich nohy vybavené roztažitelnými spárky mají velkou našlapovací plochu. Mohou se pohybovat i rychlostí 50 km/h. Dobře plavou. Paroží losího býka může vážit až 20 kg a dosáhnout rozpětí 160 cm. Tvarem připomíná lopaty. Losi ho každý rok shazují. Dožívají se až 20 let. == Rozmnožování == Dospělosti dosahují losi ve 2,5 letech. Říje probíhá od srpna do října, obvykle v září. Samci se při ní ozývají sténavým nebo kvílivým hlasem. Na rozdíl od jiných jelenovitých nevytvářejí harém samic, ale páří se s několika samicemi postupně. Losí býci jsou v době říje velmi agresivní a mohou zaútočit i na člověka nebo dokonce na automobil.", "question": "Jaký tvar má hlava Losa evropského ?", "answers": ["Velká protáhlá hlava"]}
{"title": "Budapešť", "context": "Nejen z Budapešti, ale z celého Maďarska bylo \"odesláno\" na podzim roku 1944, do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz Birkenau (Oswietim a Březinka), na 438 000 maďarských židů, z nichž se vrátilo zpátky jen několik desítek. V roce 1944 ustupující německá armáda vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a následujících 6 měsíců se zuřivě bránila na pravém břehu řeky Dunaje - Hradní vrch, Citadela. Zejména Hradní čtvrť byla dělostřeleckou palbou téměř srovnána se zemí. Během několika let po osvobození byly nejhorší rány zaceleny, ačkoliv například obnova mostů byla časově a hlavně finančně velmi nákladná. Město bylo osvobozeno od nacismu a fašismu Rudou armádou 13. února 1945. V roce 1950 bylo zavedeno dodnes platné správní členění města. Na podzim 1956 se právě Budapešť stala centrem revoluce, která se pokusila o odstranění komunistické moci. Lidové povstání bylo krvavě potlačeno sovětskými tanky. Konsolidovaný režim Jánose Kádára od 60. let podnikl určité liberální ústupky, čímž si vysloužil přezdívku \"gulášový socialismus\". V polovině 80. let dosáhla Budapešť největšího počtu obyvatel (2,1 milionu); od té doby se toto číslo pomalu snižuje. Komunistickou éru definitivně ukončily svobodné volby 1990. Související informace naleznete také v článku Městské obvody v Budapešti. Z hlediska správního je Budapešť rozdělena do 23 obvodů (kerületek, jednotné číslo kerület) označených římskými číslicemi. Číslování jde přibližně ve směru hodinových ručiček od středu k okraji města. Toto rozdělení pochází z roku 1950.", "question": "Jaké je hlavní město Maďarska?", "answers": ["Budapešť"]}
{"title": "Kategorie:Meteorologie", "context": "Obrázky, zvuky či videa k tématu Meteorologie ve Wikimedia Commons Meteorologie je věda zabývající se atmosférou. Studuje její složení, stavbu, vlastnosti, jevy a děje v ní probíhající.", "question": "Čím se zabývá meteorologie?", "answers": ["atmosférou"]}
{"title": "CPython", "context": "CPython je referenční implementace interpretu programovacího jazyka Pythonu. Protože jde zároveň o implementaci nejrozšířejnější, bývá často nazývána stručně Python. Naopak podobný název Cython označuje jiný projekt – interpret Pythonu rozšířeného o některé prvky jazyka C. Sám CPython je naprogramovaný v C a před spuštěním si pythonový zdrojový kód překládá do bajtkódu. Není obecně nejrychlejším – v některým testech ho překonává RPython, naopak Jython je výrazně pomalejší u krátkých programů, u kterých může nahrání javovského virtuálního stroje zabrat čas v řádu sekund.Mezi výrazné nevýhody CPythonu patří skutečnost, že využívá globální zámek interpretu pro své interní proměnné a fakticky tak může běžet v jeden okamžik jen jedno vlákno – interpret tedy neumí sám efektivně plně využít moderní vícejádrové procesory. Mezi interprety Pythonu tím CPython ovšem není výjimečný (stejné omezení má například Stackless Python), ovšem existují i interprety bez toho omezení (např. Jython). == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku CPython na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Společná domácí stránka Pythonu a CPythonu", "question": "Je Cython jiným označením pro CPython?", "answers": ["Naopak podobný název Cython označuje jiný projekt – interpret Pythonu rozšířeného o některé prvky jazyka C. Sám CPython je naprogramovaný v C a před spuštěním si pythonový zdrojový kód překládá do bajtkódu."]}
{"title": "Emil Kolben", "context": "Od roku 1935 dodávala firma tanky a v roce 1936 vyjel první trolejbus pro Prahu. Významnými událostmi v Kolbenově životě byly oslavy jeho 70. a 75. narozenin. Při druhé jmenované příležitosti mimo jiné pronesl: Vyzbrojen rozsáhlými vědomostmi a zkušenostmi ve všech odvětvích silnoproudé elektrotechniky a drže krok s tehdejším nejmodernějším pokrokem ve výrobě elektrických strojů a zařízení, pomyslel jsem v srpnu 1896 na to, že dám své bohaté znalosti a zkušenosti do služeb své české domoviny. V tehdejším Rakousku bylo jen málo menších elektrotechnických výroben, a to pouze v počátečním stadiu vývoje. Zdálo se mi nejlepším, abych sám zřídil moderní elektrotechnickou továrnu ve středu velké průmyslové oblasti, v tradičním sídle vysoce rozvinutého strojírenství: v Praze. Tak vznikla ... továrna, která se stala základem dnešního největšího elektrotechnického podniku československého. Od podzimu 1938 mnoho lidí doporučovalo Kolbenovi emigraci, on však odmítal. Jeho syn Hanuš a mladší dcera Lilly s rodinami nechtěli otce opustit, jen starší Greta s rodinou emigrovala v květnu 1939 do Anglie. Po vzniku protektorátu Čechy a Morava musel Kolben pro svůj židovský původ nejprve odejít z ČKD a prodat své podíly v Káblovce a v Elektroizolační společnosti. V srpnu 1940 zemřela jeho žena Malvína. V roce 1942 byl zatčen a deportován jeho zeť Vilém Lieder-Kolben a dva vnuci. Dne 6. června 1943 byl ve věku 80 let deportován také Emil Kolben spolu se synem Hanušem a vnukem Jindřichem do koncentračního tábora Terezín. Ačkoliv pro něj protektorátní vláda žádala o výjimku, ta mu nebyla udělena. Emil Kolben zemřel 3. července 1943 ve věku 80 let v Podmokelských kasárnách. Podle svědectví vnuka Jindřicha měl u sebe kromě pár osobních věcí kufřík se 180 akciemi ČKD. Ve Strančicích stojí dodnes Kolbenův rodný dům. Podle Emila Kolbena se dnes nazývá stanice pražského metra (linky B) Kolbenova ve Vysočanech, kde byla umístěna i jeho busta, kterou však neznámí pachatelé odcizili koncem července 2013. Ulice ve Vysočanech, která vede podél plochy, na níž stávala Kolbenova továrna, byla po roce 1989 přejmenována na Kolbenovu. Podle informací na webu městské části Praha 9 se chystá vybudování pomníku k uctění Emila Kolbena.", "question": "V kolika letech byl Emil Kolben deportován do koncentračního tábora Terezín?", "answers": ["80"]}
{"title": "Brno", "context": "=== Stav ovzduší === V roce 2013 přesahoval v Brně počet dní, po které smí být legálně překročen denní limit pro polétavý prach. Město mělo dlouhodobé problémy s překračováním limitů pro znečištění oxidem dusičitým nebo rakovinotvorným benzo-a-pyrenem. Od roku 2010 se situace výrazně zlepšuje, čísla koncentrací, která byla naměřena v roce 2016, jsou nižší o desítky procent než před šesti lety. == Kultura == Brněnský magistrát vynakládá na oblast kultury ročně kolem tří čtvrtin miliardy korun. Ve městě působí řada muzeí, divadel a dalších kulturních institucí, pořádá se zde řada festivalů a nejrůznějších kulturních akcí. Krom toho je v Brně je také zřízena Hvězdárna a planetárium Brno, tři botanické zahrady, nebo například Zoo Brno, jež je svojí rozlohou 65 ha jednou z největších v Česku. Brno od 90. let zažívá kulturní \"znovuzrození\", fasády jsou opravovány, různé výstavy, přehlídky apod. jsou zakládány a rozšiřovány, do města se postupně vrací rytmus \"menšího evropského velkoměsta\", Brnu se ovšem stále ještě někdy může dostávat ne zcela lichotivé pověsti \"nudného maloměsta\". V roce 2007 se v Brně konal summit 15 prezidentů zemí Evropy, roku 1996 navštívila Brno britská královna Alžběta II., v roce 2010 její syn, princ Charles, v roce 2009 papež Benedikt XVI. a další. Brno i přes svůj městský charakter zachovává tradiční moravskou lidovou kulturu včetně lidových slavností, na kterých nechybí moravské kroje, moravská vína (město je vinařskou obcí v rámci Velkopavlovické vinařské podoblasti s několika viničními tratěmi, včetně obnovené vinice na svahu Špilberku), moravská dechová hudba, lidové tance a soutěže. Na rozdíl od menších obcí v Brně mají své hody lokálně jednotlivé městské části, ovšem ne všechny. Mezi městské části, kde se pravidelně pořádají tradiční hody, patří například Řečkovice a Mokrá Hora, Židenice, Líšeň nebo Ivanovice. V Brně se nachází řada tzv. \"kamenů zmizelých\" - Stolpersteine, které zde byly do chodníků vsazeny 9. června 2010 a 16. června 2011 německým umělcem Gunterem Demnigem.", "question": "Kolik korun ročne vynakládá brněnský magistrát na oblast kultury?", "answers": ["kolem tří čtvrtin miliardy"]}
{"title": "Socha", "context": "Výkladový slovník od autora Jana Baleky uvádí, že plastika je socha tvořená technikou přidávací (vymodelované sochy z keramiky apod.) a skulptura je socha tvořená technikou odebírající (tesané sochy z mramoru, dřeva apod.). Obvykle se ovšem slovo plastika (z latinského plastos = výtvor od plasso = tvořím, vymýšlím, přetvářím\") používá jako obecné označení pro trojrozměrná výtvarná díla, zatímco socha jako označení pro figurální plastiky, přičemž slovo skulptura bývá považováno za synonymum slova plastika. Socha svým tvarem či proporcemi obvykle vychází z lidské postavy, není to však pravidlem. V moderním sochařství se již od dob začátku abstrakce[zdroj? ] začaly objevovat sochy, které nevycházejí z lidské figury. V dnešní době se tyto \"odlidštěné\" sochy dají nazvat '\"objekty\". Více soch sestavených tak, aby působily jako celek, se nazývá sousoší. Socha může být vyrobena z nejrůznějších materiálů, ale historicky nejběžněji používané jsou keramika, různé druhy kamene, bronz, dřevo apod. Sochy jsou často používány jako součást pomníků či kašen, jako architektonický doplněk exteriérů i interiérů budov i jako samostatná díla, umístěná kdekoliv v přírodě či na veřejných prostranstvích, která mají za úkol zpříjemnit prostředí člověka a vytvořit orientační body v krajině a v zástavbě. Je častý prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě. Zvláštním odvětvím sochařství je drobná plastika medaile nebo též mince. Z hlediska sochařství se jedná o stejné objekty, rozdíl bývá pouze v použití výsledného produktu. Jedná se o tak odlišný obor užitého sochařství, že se tvůrci medailí a mincí postupně z klasického sochařství vyčlenili, začalo se jim říkat medaileři. Některé druhy soch: Medaile", "question": "Jak se nazývá více soch sestavených tak, aby působily jako celek?", "answers": ["sousoší"]}
{"title": "Írán", "context": "Pod dohledem okupačních vojsk se ve dnech 28. listopadu až 1. prosince 1943 konala v íránském hlavním městě Teheránská konference za účasti Roosevelta, Churchilla a Stalina. Muhammad Rezá Pahlaví po válce umožnil jisté uvolnění politických poměrů a v Íránu se tak na legální bázi zformovaly politické strany. V roce 1951 se stal ministerským předsedou vůdce Národní fronty Muhammad Mosaddek, který měl podporu komunistů a islamistů, jehož vláda znárodnila íránský ropný průmysl, kontrolovaný od počátku století Brity. Toto opatření vyvolalo mezinárodní krizi ve vztazích s Velkou Británií (viz íránská krize) a vyústilo ve státní převrat, zorganizovaný šáhem za podpory CIA. Od té doby vládl Muhammad Rezá Pahlaví diktátorsky pomocí tajné policie SAVAK, přičemž zahraničněpoliticky se orientoval na spojenectví s USA. Jeho autokratické metody a přílišné prosazování západní kultury postavily proti monarchii téměř celou společnost. Podrobnější informace naleznete v článku Íránská islámská revoluce. V roce 1978 vypukly v celém Íránu rozsáhlé protivládní demonstrace, které přerostly v revoluci a skončily svržením starého režimu. Šáh musel 16. ledna 1979 odejít do exilu a mocenské vakuum vyplnil charismatický duchovní, ájatolláh Rúholláh Chomejní, který se naopak z exilu vrátil. V následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury, referendem schváleno ustavení islámské republiky a do ústavy zakomponovány teokratické prvky. Chomejní postupně prosadil svou politickou doktrínu \"o nadvládě teologa\", jež v praxi znamenala, že moc převzalo šíitské duchovenstvo. Čímž byl sekulární, modernizující se Írán pod vládou Šáha uvržen do islámské republiky pod vládou teokratů Zahraničněpoliticky se nový režim dostal téměř ihned do konfliktu s USA (viz Americká rukojmí v Íránu), dosavadním nejužším spojencem, a se sousedním Irákem ovládaným světskou stranou Baas Saddáma Husajna. V roce 1980 překročila irácká armáda hranice Íránu a začala íránsko-irácká válka, jež trvala osm let a stála zhruba milion lidských životů. Vnější ohrožení Chomejnímu a jeho okolí umožnilo ještě více omezit svobodu ve vnitropolitickém smyslu – popravy byly na denním pořádku. Sestřelení íránského civilního letadla Iran Air 655 křižníkem USS Vincennes v roce 1988 dále vyostřilo vztahy se Spojenými státy.", "question": "Kolik národních parků je v Íránu?", "answers": ["16"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Od 20.10.2015 vysílá FTV Prima prvních 20 řad (až do epizody Hysterka Líza - poslední díl ve standardním formátu) v širokoúhlé HD kvalitě. Do 21. řady se na překládání seriálu do češtiny vystřídala celá řada překladatelů. Od té doby jej překládá Vojtěch Kostiha. Režisérem českého znění Simpsonových je Zdeněk Štěpán. Za dabingovou režii Simpsonů získal v letech 2000 a 2013 cenu Františka Filipovského. Slovenský dabing Simpsonových neexistuje, neboť televizní stanice na Slovensku užívají českou jazykovou verzi. Simpsonovi v průběhu své televizní existence získali řadu ocenění. Tak například Bart Simpson byl časopisem Time vedle Franka Sinatry či Stevena Spielberga umístěn do žebříčku padesáti nejvlivnějších osobností v zábavním průmyslu (byl jedinou fiktivní postavou). Simpsonovi mají také svou vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a také překonali dosavadní rekord seriálu Flintstoneovi v počtu dílů. Pokud se zpomaleně krokují jednotlivé snímky animace, je možno nalézt nečekané vtípky od tvůrců The Simpsons. Obvykle jde o nápisy, tváře postav známých osobností, které se mihnou v pozadí, děj v pozadí je v rozporu s logikou příběhu a podobně. Za zmínku stojí i fakt, že čeští dabéři občas nestihnou přeložit některé nápisy v pozadí či na cedulích (např. protože probíhá dialog mezi zásadními postavami nebo není dostatečně zřetelný kontext), které jsou mnohdy velmi vtipné až sarkastické. Z mnohých dílů jsou patrné i osobní názory autorů na svět, politiku Spojených států, globální problémy atd. [zdroj? ] V úvodní znělce většiny dílů píše Bart na tabuli větu, kterou dostal za trest. Text věty je téměř pokaždé jiný (např.: \"Už nikdy nebudu použ. zkr.\") až na malé výjimky, kdy se scéna s tabulí opakuje pouze asi ve 3 dílech (např. Písek není příchuť do sendviče [Sandwich → Sand = písek], Nejsem drzý). Většina dílů obsahuje i drobný vtípek, kdy rodina usedá na gauč před televizi a během této činnosti se jí přihodí drobný problém.", "question": "V jakém jazyce se vysílá seriál Simpsonovi na Slovensku?", "answers": ["českou jazykovou verzi"]}
{"title": "Morseova abeceda", "context": "Ty je možné přenášet na dálku jednodušším způsobem než všechny znaky abecedy. K přenosu morseovky je možné použít zvukový signál, elektrický signál (telegraf), optický signál (signalizace vlajkami, záznam na papír pomocí teček a čárek). Nejběžnější použití je dnes v amatérské radiotelegrafii. Rychlost komunikace se pohybuje od 60 do 250 znaků za minutu. Kódování abecedy vymyslel americký vynálezce, malíř a sochař Samuel Morse. Ten také uskutečnil v roce 1844 první telegrafické spojení mezi Washingtonem a Baltimorem. Původní abeceda byla ještě v roce 1918 zdokonalena. Při volbě kódování byly znaky voleny tak, aby nejfrekventovanějším písmenům (v angličtině) odpovídaly nejkratší sekvence teček a čárek. Proto má také nejfrekventovanější písmeno \"E\" znak \"•\" (tečka), tedy jeden jediný krátký signál. (Na podobné optimalizaci, kdy nejčastěji používaným znakům je přiřazen nejkratší kód, je založeno také Huffmanovo kódování užívané při bezeztrátové komprimaci dat.) Morseovka se používala na celém světě k vysílání a příjmu zpráv telegrafem (elektrický signál po drátech), nebo radiotelegrafem (přenos radiovými vlnami). Přenášená zpráva se nazývá telegram. V pozdější době byly tyto způsoby komunikace nahrazeny telefonií, dálnopisem a v současné době také internetovými službami.", "question": "Byl Samuel Morse malíř?", "answers": ["Kódování abecedy vymyslel americký vynálezce, malíř a sochař Samuel Morse."]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "K tomu došlo 1. července 2004 a 25. prosince se od sondy oddělil přistávací modul Huygens, který byl navržen a vyroben Evropskou kosmickou agenturou pro přistání na měsíci Titan. Po oddělení začal modul samostatnou třítýdenní cestu a 14. ledna 2005 úspěšně přistál na povrchu Titanu. Během přistání sonda Cassini sloužila jako translační stanice pro signál vysílaný z přistávacího modulu na Zemi. Modul přistál na zmrzlém povrchu tvořeném směsí křemičitanových hornin a tuhého metanu. Nad očekávání dobře přežil přistávací manévr a na povrchu fungoval více než 4 hodiny. Spojení se sondou Cassini bylo ale ztraceno už po dvou hodinách, protože sonda zmizela za horizontem. Sonda Cassini pokračuje z oběžné dráhy ve výzkumu Saturnu a jeho měsíců. Saturn patří mezi plynné obry, takže nemá pevný povrch jako terestrické planety. U těchto planet se předpokládá, že případný život by mohl teoreticky vznikat pouze v atmosféře v oblastech, kde se nacházejí kapičky vody a dostatek slunečního záření. Objevily se spekulace, ve kterých se tvrdilo, že by v takovém prostředí dokázaly žít i vícebuněčné organismy. Na Zemi se však zatím nenašly žádné organismy, které by byly schopny žít výhradně v mracích, dokonce ani na místech, kde jsou mraky přítomny téměř neustále. Analogicky můžeme předpokládat podobnou situaci pro všechny tělesa sluneční soustavy s atmosférou a tedy i pro Saturn. Naopak za možné kandidáty na mimozemský život v Saturnově rodině se považují měsíce Titan a Enceladus. Složení atmosféry Titanu připomíná složení atmosféry Země v raném stádiu vzniku. Uvažuje se též o možnosti výskytu jednobuněčných organismů, které by zde mohly přežívat. Po přistání sondy Huygens však Fransois Raulin, jeden z expertů projektu prohlásil, že život na Titanu je velmi nepravděpodobný z důvodu nepřítomnosti vody na povrchu měsíce. Měsíc Enceladus vědce překvapil přítomností vody v kapalném skupenství, kterou chrlí gejzíry na jeho povrchu. Tyto podmínky by mohly dovolovat existenci primitivního života.", "question": "Která planeta má nejkratší den?", "answers": ["Saturn"]}
{"title": "Praděd", "context": "Staří Slované říkali hoře Stará vatra [zdroj? ], koncem 14. století se nazývala Keilichter Schneberg neboli Keilichtská Sněžná hora (Keilicht bylo jméno jiné hory nad Červenohorským sedlem). Posléze byla nazývána Klínovcová hora a Niská Sněžka. Až v 19. století získala po Pradědovi, legendárním ochránci Jeseníků, jméno Altvater, což byl základ pro české jméno Praděd. Turistická oblast okolo Pradědu je širokou veřejností označována za \"Slezský ledovec\", a to díky dobrým sněhovým podmínkám po celou zimu, jež jsou celorepublikový unikát. [1] Praděd je přístupný z několika směrů. Na vrchol vede asfaltová silnice z Karlovy Studánky přes sedlo Hvězda a chatu Ovčárna, kterou kopíruje i zelená turistická značka (9 km). Turisticky je Praděd přístupný také po hlavní červeně značené hřebenovce od Červenohorského sedla (asi 10 km). Nejprudší výstup vede po modře značené cestě z Koutů nad Desnou kolem dolní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně (asi 14 km s převýšením 800 m). Dalšími možnostmi jsou cesta od severovýchodu ze sedla Vidly nebo od jihozápadu ze sedla Skřítek. Na vrcholu původně stála kamenná rozhledna, vysoká 32,5 m, postavená v letech 1903 až 1912 Moravskoslezským sudetským horským a turistickým spolkem. Věž byla postavena v romantickém duchu starého gotického hradu. Původně se nazývala Habsburgwarte, v roce 1938 byla přejmenovaná na Adolf-Hitler-Turm. Po druhé světové válce chátrala a zřítila se 2. května 1959. Napodobenina této rozhledny (německy Altvaterturm) stojí od roku 2004 na hoře Wetzstein u Lehestenu v Durynském lese (něm. Thüringer Wald) v Německu. S rozmachem televizního vysílání v 60. letech na vrcholu vyrostla dřevěná konstrukce s vysílačem. V roce 1968 bylo započato s výstavbou 146 m vysokého vysílače. Jako první byla vybudována asfaltová silnice z Ovčárny na vrchol Pradědu. Výstavba vysílače byla dokončena roku 1983 otevřením restaurace. Z vyhlídky ve výšce 80 m je za dobrého počasí vidět Lysou horu, Sněžku a Radhošť, vzácně, při dobré viditelnosti i Vysoké Tatry a Malou Fatru na Slovensku, a Nízké Alpy v Rakousku. Související informace naleznete také v článku Praděd (národní přírodní rezervace). V roce 1955 byla na Pradědu vyhlášena národní přírodní rezervace. Euroregion Praděd Slovníkové heslo Praděd ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Praděd ve Wikimedia Commons Praděd na eJeseniky.com Praděd na Rozhlednyunas.cz Ski areál Praděd na Ceske-sjezdovky.cz Praděd na Tisicovky.cz", "question": "Jaká je nejvyšší hora Hrubého Jeseníku?", "answers": ["Praděd"]}
{"title": "Růženín", "context": "Růženín je průsvitná až průhledná odrůda křemene s růžovou barvou. Obvykle netvoří krystaly (pokud ano, tak jejich délka nepřesahuje 1 cm), vyskytuje se v podobě masivních agregátů. Růžové zbarvení dotváří stopy manganu a mléčný vzhled jehličkovité inkluze rutilu. == Vzhled == Růžový nebo broskvově zbarvený křemen se nazývá růženín a je používán hlavně pro svou ozdobnou řezbu. Jeho barva je způsobena přítomností malého množství manganu. Při zahřátí na 575 °C zbarvení mizí, také na vzduchu po delší době zšedne.[2] Krystaly růženínu jsou velmi vzácné; obvykle se nachází v podobě celistvých kusů, které mohou být řezány nebo broušeny ve tvaru čočkovce nebo jako korále. Průhledný materiál je vzácný; růženín je obvykle zakalený nebo popraskaný, zčásti proto, že je křehký. Uzavřeniny rutilu v růženínu mohou vytvořit asterický efekt, je-li kámen vybroušen ve tvaru čočkovce. == Naleziště == Růženín se vyskytuje v pegmatitech. Nejlepší materiál je z Madagaskaru, větší množství však produkuje Brazílie. Další naleziště jsou ve Skotsku, v Jižní Africe, Indii, v zemích bývalého Sovětského svazu, v Coloradu (USA) a ve Španělsku. == Vznik == Růženín by podle některých hypotéz mohl být šokovým minerálem, tj. minerálem přeměněným při dopadu meteoritu. Růženín je velmi často protkán bílými lamelami, které mohou představovat nahloučení dutin po ultrazvukové kavitaci.", "question": "Jakou barvu má růženín?", "answers": ["růžovou"]}
{"title": "Slad", "context": "Slad je název pro naklíčené a usušené obilné zrno, převážně ječmenné. Výroba sladu se nazývá sladování a věnují se jí sladovníci ve sladovnách. Slad je jedna ze základních surovin pro výrobu piva a whisky. Sladování se provádí proto, aby se rozštěpily v sladu uložené polysacharidy na jednoduché sacharidy vhodné ke kvašení. Podrobnější informace naleznete v článcích Sladování a Sladovna. Sladování je několikadenní proces probíhající ve sladovnách. Dnes se nejčastěji sladuje ve velkých poloautomatických sladovnách. Dříve byla sladovna v každém pivovaru. Zrno se během sladování namáčí a nechá se klíčit. Cílem je uvolnění cukrotvorných enzymů. Potom se suší a podle délky a teploty sušení je ovlivněna barva a další vlastnosti sladu. Po obracení vrstvy zrn (hromady) v různých stádiích klíčení se tato hromada zarovnávala (vydrovala) zvláštním druhem dřevěné lopaty, takzvanou vydrou. Předcházelo se tím ztrátám z rozptýlených zrn. Tento nástroj je dodnes ve znaku sladoven a pivovarů. Rozdělení sladů podle barvy: světlý – neboli plzeňský slad s nejsvětlejší barvou určený převážně pro výrobu světlých piv plzeňského typu bavorský – takzvaně polotmavý slad určený pro mírné dobarvení světlých piv či k výrobě piv polotmavých a tmavých karamelový – velmi tmavý slad - dělí se dále na světlý a tmavý. U světlého je použita teplota sušení 120-130 °C, u tmavého 150-170 °C barevný – v podstatě pražený slad, který je přidáván jen pro tmavší barvu výsledného moku. Pražení probíhá při teplotách 210-220 °C. Tento slad neobsahuje žádné enzymy. Speciální slady diastatický – při sušení (hvozdění) se používá teplota max 50 °C. Slad má vysokou enzymatickou účinnost a přidává se k sladům, jež obsahují enzymů málo. proteolitický – v ČR se v podstatě nevyrábí. Při jeho výrobě se slad kvasí za pomoci mléčné kultury. Slad zlepšuje kyselost a pěnivost výsledného piva. nakuřovaný – při hvozdění se používá při dosušování kouř z rašeliny - používá se k výrobě whisky a výjimečně piva (např. Rittmayer Smokey George).", "question": "Jak se nazývá výroba sladu?", "answers": ["sladování"]}
{"title": "Hyde Park (Londýn)", "context": "Hyde Park je jeden z největších parků v centru Londýna v obvodu Westminster a jeden z královských parků v Londýně. Park je rozdělen Serpentinovým jezerem na dvě poloviny. Hyde Park sousedí s Kensingtonskými zahradami, které jsou často považovány za součást Hyde Parku. Hranici mezi oběma parky tvoří West Carriage Drive. Plocha Hyde Parku činí 1,4 km2 a Kensingtonských zahrad 1,1 km2. Nejstarší část parku patřila panství Ebury. Plocha této části byla jeden hide (plocha 0,24–0,49 km2) a z tohoto slova pochází název parku. Pozemek získal Jindřich VIII. v roce 1536 od mnichů Westminsterského opatství. Autorem většiny vybavení parku je architekt Decimus Burton. Park byl původním místem, kde stál Křišťálový palác, navržený Josefem Paxtonem pro Velkou výstavu v roce 1851. Park se také stal dějištěm několika velkých koncertů včetně Rolling Stones (1969), Pink Floyd (1970), Queen (1976) a Red Hot Chili Peppers (2004). Později se zde konal koncert Live 8. Autorem návrhu Velké brány byl Decimus Burton. Obsahuje několik ionských sloupů se třemi oblouky pro vjezd vozidel a dvěma pro pěší. Brána je vyrobena z železa, pokryta bronzem a uchycena do pilířů kruhy z materiálů používaného pro výrobu děl.", "question": "Jak se jmenuje jezero, které rozděluje londýnský Hyde Park na dvě poloviny?", "answers": ["Serpentinovým"]}
{"title": "Zeď (kniha)", "context": "Zeď (francouzsky: Le Mur) je název souboru pěti novel Jeana Paula Sartrea. Kniha byla vydána v roce 1939. Příběhy jsou koncipovány jako existencialistické fikce. Autor dílo dedikoval své dlouholeté přítelkyni Olze Kosakiewiczové, bývalé studentce Simone de Beauvoirové. Cyklus pěti příběhů vznikl v průběhu tří let. Několik novel bylo vydáno před rokem 1939 samostatně, ovšem po souborném vydání knihy Zeď již byly povídky uvolňovány pouze společně. Titulní povídka knihy napsané v roce 1939 je z období španělské občanské války. Pojednává o třech zatčených levicových republikánech, kteří jsou bez řádného soudního procesu falangisty odsouzeni k smrti zastřelením. Rozsudek má být vykonán následující ráno. Jedná se o mladého Juana Mirbala, který tvrdí, že se neúčastnil žádných akcí na rozdíl od svého anarchistiského bratra Josého. Nechápe, proč byl uvězněn a odsouzen k smrti. Druhým odsouzencem je Tom Steinbock sloužící v Mezinárodní brigádě, jenž v rozhovoru s kolegy noc před popravou popisuje své činy a vraždy. Osobou, jež vypráví děj je Pablo Ibbieta. Hlavní část se odehrává během noci v suterénní místnosti přestavěné nemocnice, kde čekají tři republikáni na popravu. Jsou zde nastíněny psychické a fyzické stavy vědomí a organizmu v konfrontaci s nevyhnutelností blízké smrti. Do místnosti je přizván belgický lékař, aby odsouzené doprovázel, i když není znám jeho skutečný důvod přítomnosti. Nad ránem jsou Juan a Tom odvedeni na popraviště. Pablo překvapivě zjišťuje, že se ocitá v jiné místnosti, kde má poskytnout informace o úkrytu vůdce skupiny Ramóna Grise výměnou za svůj život.", "question": "Ve kterém roce byla vydána kniha Zeď?", "answers": ["1939"]}
{"title": "Epica (hudební skupina)", "context": "Na konci roku 2002 opustil Mark Jansen skupinu After Forever kvůli neshodám v tvorbě a začal hledat muzikanty k založení nového projektu, zpočátku pojmenovaného Sahara Dust. Na začátku roku 2003 počítala kapela s Helenou Michaelsenovou (z Trail of Tears) jako svou frontwomankou, ale ta byla po krátké době vystřídaná do té doby neznámou mezzo-sopranistkou Simonou Simonsovou, Jansenovou přítelkyní. Kapelu doplnili kytarista Ad Sluijter, bubeník Jeroen Simons, basista Yves Huts a klávesista Coen Janssen. Změnili si jméno na Epica, inspirováni albem Epica od americké formace Kamelot. Epica poté sestavila sbor - složený z šesti mužů a šesti žen - a smyčcový orchestr - troje housle, dvě violy, dvě violoncella a kontrabas - který měl hrát s nimi. Producentem jejich debutového alba The Phantom Agony byl Sascha Paeth (předtím byl producentem kapel jako Angra, Rhapsody of Fire, Kamelot) a bylo vydáno ke konci roku 2003. Jejich druhé album bylo nazváno Consign to Oblivion. V songu \"Trois Viegres\" můžeme slyšet hosta - Roye Khana (z kapely Kamelot). Epica se také přidala ke Kamelotu jako podpůrná kapela na jejich turné k albu The Black Halo a jejich vystoupení v Rockefeller Music Hall v Oslu bude na živém DVD Kamelotu, které by mělo být vydáno roku 2006.", "question": "Kolik mužů a žen bylo ve sboru, který měl hrát s Epicou?", "answers": ["šesti mužů a šesti žen"]}
{"title": "Klavír", "context": "V širším slova smyslu se tento termín začal v minulosti používat pro všechny klávesové nástroje, jakými jsou např. cembalo, spinet, klavichord apod., neboť hudební skladatel dedikoval (věnoval) svoji skladbu pro \"klavír\", aniž by blíže specifikoval, o jaký nástroj se jedná. V současné době se tímto termínem míní většinou fortepiano a o tomto nástroji bude dále řeč. Slova piano a pianoforte (a jejich odvozeniny) pocházejí z italských slov piano (tj. potichu) a forte (tj. silně) a vyjadřovala přednost tohoto nástroje měnit intenzitu produkovaného zvuku v závislosti na síle úhozu prstu na klávesu. == Úvod == Klavír, stejně jako ostatní strunné nástroje – klavichord a harpsichord, pracuje na principu rozeznívání ocelové struny. Ta se rozechvívá stiskem klávesy, jež v případě klavichordu kovovým hrotem, v případě harpsichordu hrotem brku a v případě klavíru dřevěným kladívkem strunu rozkmitá. Od 80. let 20. století se používají rovněž elektronická piana, kde je složitá mechanika klavíru nahrazena elektronickým tónovým generátorem. Mezi výhody klavíru patří, že na něj může hrát téměř každý, od malého dítěte až po starého člověka. Klavírní literatura je velmi široká a může uspokojit jak začínající klavíristy, tak náročné hráče. Zvuk klavíru je oblíben i mezi těmi, kteří sami klavírní hudbu neprovozují, a klavírní recitály či koncerty patří ke stálému programu koncertních domů. Nevýhodou klavíru je jeho vysoká hmotnost, špatná skladnost a mobilita. == Stavba klavíru == Klavír je nesmírně složitý nástroj skládající se z mnoha částí, jejichž jednotným cílem a účelem je vytvářet čisté a zvučné tóny. === Skříň klavíru a ozvučná deska === Celou konstrukci klavíru a všech jeho částí nese masivní baraš čili půda s rezonanční deskou (nebo u křídla korpus) s litinovým rámem (polopancéřový nebo celopancéřový). U celopancéřového pianina sahá litinový rám až k hornímu okraji skříně (zahrnuje i prostor ladicích kolíků, kdežto polopancéřový nástroj má ladicí kolíky mimo rám. Baraš či korpus nese skříň, v níž je uložen mechanismus klavíru se strunami a klávesnicí.", "question": "Je klavír lehký?", "answers": ["Nevýhodou klavíru je jeho vysoká hmotnost, špatná skladnost a mobilita."]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek. V 5. generaci, v polovině 20. století, překládali Erik Adolf Saudek, Jiří Valja, František Nevrla, Otto František Babler, v 6. generace, v 60. a 70. letech 20. století, to byli Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Josef Topol, Václav Renč a Břetislav Hodek. K tzv. moderním překladatelům patří Alois Bejblík, Martin Hilský, Jiří Josek, Milan Lukeš a Antonín Přidal. Jeho tvorba bývá dělena do tří období: 1591–1600: Psal především komedie a historická dramata, často zpracovával staré náměty z anglické minulosti a z antiky. 1601–1608: Přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby vniká pesimismus a píše tragédie a sonety. 1608–1612: Smiřuje se s životem a píše hry, mající charakter tzv. romance, tj. obsahující jak prvky tragédie, tak prvky komedie.", "question": "Ve kterém roce byl poprvé přeložen do češtiny Macbeth?", "answers": ["1786"]}
{"title": "Vladimir Kesarev", "context": "Vladimir Petrovič Kesarev rusky В П К (26. února 1930 Moskva – 19. ledna 2015 Moskva) byl sovětský fotbalista ruské národnosti. Nastupoval především na postu obránce. Se sovětskou reprezentací vyhrál první mistrovství Evropy roku 1960 (tehdy nazývané Pohár národů), byť na závěrečném turnaji do bojů nezasáhl. Zúčastnil se rovněž světového šampionátu ve Švédsku roku 1958. V národním týmu působil v letech 1957–1960 a nastoupil ke 14 zápasům.Takřka celou kariéru (1956-1965) strávil v FK Dynamo Moskva, třikrát s ním získal titul mistra Sovětského svazu (1957, 1959, 1963). == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jaký fotbalista byl Vladimir Petrovič Kesarev?", "answers": ["sovětský"]}
{"title": "Tommy Dorsey", "context": "Tommy Dorsey (19. listopadu 1905, Shenandoah, Pennsylvania – 26. listopadu 1956, Greenwich, Connecticut) byl americký jazzový trombónista, trumpetista, skladatel a dirigent big band éry. Mezi jeho přezdívky patří \"The Sentimental Gentleman of Swing\" či \"TD\". Měl staršího bratra, Jimmy Dorseyho. Jeho sentimentální trombonový styl se stal typickým soundem ve swingové éře. V roce 1996 americká národní pošta nechala vytisknout poštovní známky s jeho podobiznou. == Soukromý život == Oženil se ve věku sedmnácti let s tehdy šestnáctiletou Mildred Kraft. Později se opět oženil, tentokrát s Jane Carl New, se kterou přečkal až do jeho smrti. V roce 1956 ve věku 51 let zemřel. Udusil se těžkým jídlem, které měl před spaním. Ke všemu si ještě vzal prášky na spaní, což se negativně podílelo na jeho smrti. [Kategorie:Úmrtí v Greenwichi (Connecticut)]", "question": "Jaká pošta v roce 1966 nechala vytisknout poštovní známky s podobiznou Tommyho Dorseye?", "answers": ["americká národní pošta"]}
{"title": "Mezinárodní olympijský výbor", "context": "Mezinárodní olympijský výbor (MOV, francouzsky: Comité International Olympique, anglicky: International Olympic Committee, IOC) je organizace sídlící v Lausanne ve Švýcarsku, založená Pierrem de Coubertinem spolu s Demetriusem Vikelasem a Jiřím Guthem v Lausanne ve Švýcarsku 23. června 1894 s cílem obnovit tradici antických olympijských her. K MOV patří 205 národních olympijských výborů. Celosvětově uznávané stanovy této organizace jsou všeobecně známy pod názvem Olympijská charta. Od roku 2013 je jeho předsedou Němec Thomas Bach Mezinárodní olympijský výbor organizuje letní a zimní olympijské hry. První moderní letní olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách v Řecku. První zimní olympijské hry se konaly v roce 1924 v Chamonix ve Francii. Olympismus je životní filosofie, spojující vyrovnanost a kvality těla a ducha. Sport se míchá s kulturou a výchovou, olympismus hledá a vytváří životní styl založený na principu radosti z úsilí, výchovné hodnoty dobrého příkladu a respektování morálních principů. Amnesty International kritizovala MOV za to, že nedokázal vyvinout dostatečný tlak na dodržování lidských práv v Číně. MOV se také smířil s cenzurou Internetu v Číně během olympijských her., což bylo v rozporu s 5. hlavní zásadou olympismu, definovanou v Olympijské chartě v části Základní principy olympismu. Demetrius Vikelas (1894-1896) Pierre de Coubertin (1896-1925) Henri de Baillet-Latour (1925-1942) Sigfrid Edström (1942-1952) Avery Brundage (. 1952-1972) Lord Killanin (1972-1980) Juan Antonio Samaranch (1980-2001) Jacques Rogge (2001-2013) Thomas Bach (2013) - současný předseda Letní olympijské hry Zimní olympijské hry Letní olympijské hry mládeže Zimní olympijské hry mládeže", "question": "Kterého dne byl založen Mezinárodní olympijský výbor?", "answers": ["23. června 1894"]}
{"title": "Unschooling", "context": "Zatímco v běžné škole \"autorita\" (ať už v podobě učitele, legislativy, či systému výuky) povinně předepisuje obsah a rozsah znalostí a dovedností, které musí vzdělávaný zvládnout a hodnotí jej (zpravidla v porovnání s jinými), unschooling je založený na iniciativě vzdělávaného. V rámci unschoolingu tedy neexistují předem vymyšlené osnovy – učení probíhá samovolně např. hraním si, diskutováním a zkoumáním okolí. Tento vzdělávací směr stojí vůči klasickému školství v opozici a odmítá jeho metody, jako je např. známkování, věkové rozdělení do tříd a studijní plány. Oproti klasickému modelu vzdělávání se jedná o přechod z prostředí vytvořeného dospělými do prostředí tvořeného dětmi, případně studenty. Unschooling je založený na poznatku, že nejlépe a nejpřirozeněji se člověk učí věci, které považuje za užitečné a potřebné, zavrhuje tresty, odměny, známkování atd.. ([2]) Pro unschooling je proto důležité co nejpodnětnější prostředí – materiální i personální. == Historie == Pojem \"unschooling\", v češtině někdy překládaný jako \"odškolení\", poprvé použil americký spisovatel a pedagog, zastánce domácího vzdělávání a průkopník v oblasti teorie práv dítěte John Holt Holt mnoho let bojoval za reformu školství. Doufal, že se mu podaří iniciovat hluboké přehodnocení školského systému a chtěl, aby se školy staly pro děti přátelštějšími místy. Jak plynul čas, dospěl k přesvědčení, že školy odpovídají požadavkům většinové společnosti, a že k výraznější reformě školství za jeho života nedojde. V roce 1980 Holt řekl: \"Nepovažuji domácí výuku za odpověď na špatné školy. Myslím, že domov je vhodnou základnou pro zkoumání světa, kterému říkáme učení a vzdělávání. Domov by byl nejlepším místem bez ohledu na to, jak dobré by školy byly.Správný vztah škol k domovu je jako vztah mezi knihovnou a domovem, nebo kluzištěm a domovem.", "question": "Kdo poprvé použil pojem unschooling?", "answers": ["John Holt"]}
{"title": "Baskičtina", "context": "Proto je velice odlišný od ostatních jazyků, zvláště pak jazyků z okolních území (španělština, francouzština, katalánština). Z typologického hlediska je to jazyk aglutinační. Hlavní oblastí rozšíření je Baskicko, a to nejen kraj Španělska, ale také širší okolí zasahující přes Pyreneje také do Francie. Tato oblast má značnou kulturní i politickou autonomii. Národ žijící na severu Pyrenejského poloostrova mluvící tímto jazykem se nazývá Baskové. Standardizovaná forma baskičtiny, která byla přijata koncem 20. století, se nazývá Batua. Mimo této standardní verze existuje ještě 6 hlavních nářečí baskičtiny – biskajské, gipuzkoanské a hornonavarrské (ve Španělsku) a dolnonavarrské, lapurdianské a zuberoanské (ve Francii). Přesné hranice rozšíření dialektů nekorespondují s hranicemi politickými. V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón. Termín Vascuence byl odvozen z latinského výrazu vasconĭ; během dlouhých staletí útlaku Basků získal poněkud hanlivý výraz. Je užíván v dokumentech přinejmenším od 14. století.", "question": "Jak se nazývá standardizovaná forma baskičtiny?", "answers": ["Batua"]}
{"title": "Bota jménem Melichar", "context": "Bota jménem Melichar je český dětský film z roku 1983 režiséra Zdeňka Trošky. == Děj == Děj se odehrává ve škole. Žákům vadí nová školní budova a také časté nucené přezouvání. Prvňák Honzík dopadne zlodějku bot ztěžující život celé škole. Natáčeno v ZŠ Bítovská – Praha 4. == Externí odkazy == Bota jménem Melichar v Česko-Slovenské filmové databázi Bota jménem Melichar na Kinoboxu.cz Bota jménem Melichar na FDB", "question": "Kdo zrežíroval film Bota jménem Melichar?", "answers": ["Zdeňka Trošky"]}
{"title": "Klement I", "context": "Svatý Klement I. či Kliment I. či Klement Římský je v tradici katolické církve považován za čtvrtého římského biskupa, a tedy čtvrtého papeže. Jeho pontifikát se datuje do let 88/92 – 97/101. Ostatky svatého Klimenta údajně našli svatí Cyril a Metoděj, a je proto spojen s počátky křesťanství na Velké Moravě i v Čechách. == Život == Svatý Klement I., nazývaný také Klement Římský (na rozdíl od Klementa Alexandrijského), je v křesťanské tradici uváděn jako čtvrtý římský papež. Někteří znalci církevních dějin jej však považují za přímého nástupce svatého Petra. Rozpor je vysvětlován tak, že pokud byl svatý Petr na cestách, spravovali římskou církev Linus a Anaklét. Po smrti svatého Petra měl spravovat církev Klement; aby zamezil rozkolu v církvi, ustoupil Linovi a Anaklétovi a římským biskupem se stal až po jejich smrti. Starověký dějepisec Eusebios z Kaisareie Klementa I. ztotožnil s Klementem, o němž píše svatý Pavel v listě Filipským, který je součástí Nového zákona. Podle tohoto podání Klement pocházel z města Filippi v Makedonii a na křesťanskou víru jej obrátil svatý Pavel. Jeho jménem označujeme třetího nástupce apoštola Petra. Patří tedy k nejstarším církevním otcům, apoštolským. Setkáváme se s ním i v díle jiného autora, v tzv. Pastýři Hermově. Tam Klement vystupuje jako biskup zplnomocněný k zasílání listů církevním obcím mimo Řím. === Působení === O jeho papežském působení není mnoho známo. Údajně ustanovil v každém římském okrese sedm zapisovatelů (notářů), kteří měli za úkol zaznamenávat skutky křesťanských mučedníků. Svými dopisy církvím mimo Řím se zasloužil o zachování jednoty církve. Známý je List ke Korintským, i když jeho autorství bylo zpochybněno. Rovněž se zasloužil o šíření křesťanství vysíláním hlasatelů víry i do vzdálených zemí. === Smrt === Legendy jsou značně rozporné. Podle první legendy císař Trajanus poslal Klementa do vyhnanství na Chersonésos (dnešní poloostrov Krym v Černém moři). Když Klement ani tam nepřestal hlásat křesťanskou víru, byl na císařův rozkaz v letech 100–101 vhozen do moře s kotvou uvázanou okolo krku. Odtud je časté zobrazení svatého Klementa s kotvou. Krymští křesťané jeho tělo nalezli, pohřbili a nad jeho hrobem vystavěli kapli. Svatý Konstantin (známý jako slovanský věrozvěst Cyril) v roce 861 nalezl nejen onu kotvu, ale i ostatky. Roger, biskup chalonský, podal zprávu, že když v roce 1048 navštívil Kyjev, aby dojednal sňatek Jindřicha I. s Annou Kyjevskou, ukazoval mu car Jaroslav Moudrý lebku svatého Klementa, kterou získal při válečném tažení na Krym.Druhá verze legendy uvádí, že Klement v roce 100 nebyl utopen v moři, ale v řece Tibeře v Římě.", "question": "Kdo je považován za čtvrtého římského biskupa?", "answers": ["Svatý Klement I."]}
{"title": "Saskatchewan", "context": "=== Podnebí === Saskatchewan má větší počet slunečných hodin než jakákoliv jiná kanadská provincie. Tato provincie leží poměrně daleko od význačnějších vodních ploch a tento fakt, společně se zeměpisnou šířkou, určuje teplou variantu humidního kontinentálního klimatu (Köppnův typ Dfb) ve střední, většině východní části a také v Cypřišových kopcích, od nichž se podnebí postupně vysušuje až semiaridnímu stepnímu klimatu (Köppnův typ BSk) v jižní a jihozápadní části provincie. Severní části Saskatchewanu – zhruba od La Ronge na sever – má subarktické klima (Köppnův typ Dfc). Léta mohou být velmi horká, občas s teplotami přes 32 °C během dne. Vlhkost se snižuje od severu k jihozápadu. Teplé jižní větry vanou ze Spojených států amerických po většinu července a srpna, zatímco zimy mohou být mrazivé až do morku kostí, s nejvyššími teplotami nepřesahujícími -17 °C po celé týdny. Teplé větry chinook často vanou ze západu, přinášejíce období mírnějšího počasí. Roční srážkové průměry jdou od 300 do 450 milimetrů napříč provincií, s největšími objemy srážek v červnu, červenci a srpnu.Historicky nejvyšší teploty naměřené v Kanadě jsou ze Saskatchewanu.", "question": "Snižuje se vlhkost v Saskatchewanu od jihu k západu?", "answers": ["Vlhkost se snižuje od severu k jihozápadu."]}
{"title": "Povídky o ženách", "context": "Povídky o ženách (2007) je povídková kniha nakladatelství Listen z edice Česká povídka (svazek 17 nebo 18 - v ediční poznámce je uvedeno 18). Obsahuje 11 povídek různých českých spisovatelů na zadané téma. Ilustrace na titulu knihy je dílo Luďka Bárty. == Povídky == Halina Pawlowská – Jenom kousek k lásce Michal Viewegh – Smilstvo Petr Šabach – Království za story Iva Pekárková – Špendlík na krokodýla Eva Kantůrková – U moře Eva Hauserová – Deníček sebevražedkyně Daniela Fischerová – Jednooká, jednoruká a já Irena Dousková – Potřetí toho dne Libuše Koubská – Ještě jednou, prosím! Olga Walló – Velká láska Věra Nosková – Falešný Mičurin == Nakladatelské údaje == Povídky o ženách, Listen, Jihlava, 2007 ISBN 978-80-86526-30-0", "question": "Kolik povídek je v Povídkách o ženách?", "answers": ["11 povídek"]}
{"title": "FreeBSD", "context": "FreeBSD je svobodný unixový operační systém, který vznikl z BSD verze Unixu vyvinutého na Kalifornské Univerzitě v Berkeley. Běží na IBM PC kompatibilních systémech rodiny Intel x86 (IA-32), DEC Alpha, SUN UltraSPARC, Itanium (IA-64), AMD64, PowerPC, ARM, MIPS, NEC PC-98 a Microsoft Xbox. Podpora dalších architektur je v různém stádiu vývoje. FreeBSD je vyvíjen jako kompletní operační systém – jádro, ovladače zařízení a všechny uživatelské utility jako například shell jsou vyvíjeny ve stejném stromu systému pro správu verzí zdrojových kódů (CVS). V tomto se odlišuje od Linuxu, ve kterém je typicky každý program vyvíjen jinou skupinou vývojářů, a ty jsou poté vydány jako kompletní operační systém jinými vývojáři ve formě Linuxových distribucí. FreeBSD je obecně pokládán za poměrně spolehlivý a robustní operační systém a z operačních systémů, které hlásí uptime (doba, po kterou operační systém běží) je FreeBSD jedním z nejčastěji se vyskytujících svobodných operačních systémů v seznamu 50 web serverů s největším uptimem (uptime na některých operačních systémech, jako například některých verzí Linuxu nemůže být vypočítán) společnosti NetCraft. Vývoj FreeBSD odstartoval roku 1993 převzetím zdrojových kódů 386BSD poté, co nebyl dlouho vyvíjen. Jakkoliv – díky obavám o legalitu všech zdrojových kódů použitých v 386BSD a následující soudní při mezi Novellem (tehdejším vlastníkem Copyrightu UNIX) a Kalifornskou Univerzitou v Berkeley ve FreeBSD došlo k přepsání většiny systému ve verzi FreeBSD 2.0 v lednu roku 1995 s použitím zdrojových kódů verze 4.4BSD-Lite Kalifornské univerzity v Berkeley. FreeBSD manuál obsahuje více historických informací o zrození FreeBSD. Pravděpodobně nejvýznamnějším zlepšením FreeBSD 2.0 bylo obnovení originálního Mach systému virtuální paměti, který byl optimalizován pro práci pod vysokým zatížením a vytvoření systému FreeBSD portů, který učinil stahování, sestavení a instalaci softwaru třetích stran velmi jednoduché. FreeBSD 3.0 přineslo mnoho změn: přechod na ELF formát binárek, započetí podpory SMP systémů a 64bitové Alpha platformy. Toho času byla větev 3.X několikrát kritizována, protože mnoho změn nebylo evidentně prospěšných a postihly výkon, nicméně byl to potřebný krok pro vyvinutí toho, co se mělo stát velmi úspěšnou větví 4.X. Na počátku FreeBSD použilo jako své logo FreeBSD démona, avšak roku 2005 byla uspořádána soutěž o nové logo. 8. října 2005 soutěž skončila a návrh Antona K. Gurala byl zvolen jako nové FreeBSD logo. FreeBSD démon však nadále zůstává maskotem projektu FreeBSD. Poslední a finální vydání FreeBSD z větve 5-STABLE je 5.5 a bylo vydáno v květnu 2006.", "question": "Kdy odstartoval vývoj FreeBSD?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Arnošt Lustig", "context": "Arnošt Lustig (21. prosince 1926 Praha – 26. února 2011 Praha) byl český židovský spisovatel a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu. == Životopis == Pocházel z rodiny malého obchodníka. Narodil se v Praze-Libni, kde s rodiči a sestrou Hanou bydlel na Královské třídě čp. 428 (Sokolovská) a po čase na Královské čp. 137. Zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (jako Žid), poté se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína; později poznal i další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau), a ukrýval se až do konce války v Praze. Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války. Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal také přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, kde se velmi spřátelil a stal žákem F. R. Krause. Poté byl vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl i scenáristou Čs. filmu (Barrandov): napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání. Byl členem Komunistické strany Československa.V srpnu 1968 trávil Arnošt Lustig se svou rodinou a dalšími novináři a umělci dovolenou v Itálii. Zde se ráno 22. srpna dozvěděl o invazi vojsk Varšavské smlouvy v Československu. Do Prahy se už se ženou a dětmi nevrátili. Nejdříve odjeli do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žili v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadili v USA, kde Lustig od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem. V roce 1995 se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy. V sobotu 26. února 2011 zemřel v Praze na rakovinu. == Odkaz == K prvnímu výročí spisovatelova úmrtí v roce 2012 byla Česko-izraelskou smíšenou obchodní komorou zřízena Cena Arnošta Lustiga. Oceněnými se stávají osobnosti, které v sobě spojují vlastnosti jako jsou \"odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost\".", "question": "Proč se spisovatel Arnošt Lustig zabýval ve svých dílech holokaustem?", "answers": ["Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo"]}
{"title": "Teplota", "context": "Teplota je charakteristika tepelného stavu hmoty. V obecném významu je to vlastnost předmětů a okolí, kterou je člověk schopen vnímat a přiřadit jí pocity studeného, teplého či horkého. V přírodních a technických vědách a jejich aplikacích je to skalární intenzivní veličina, která je vzhledem ke svému pravděpodobnostnímu charakteru vhodná k popisu stavu ustálených makroskopických systémů. Teplota souvisí s kinetickou energií částic látky. Teplota je základní fyzikální veličinou soustavy SI s jednotkou kelvin (K) a vedlejší jednotkou stupeň Celsia (°C). Nejnižší možnou teplotou je teplota absolutní nuly (0 K; -273,15 °C), ke které se lze libovolně přiblížit, avšak nelze jí dosáhnout. K měření teploty se používají teploměry. Teplota je ústředním pojmem termiky a klíčovou veličinou pro popis tepelných jevů. Projevuje se i v mnoha dalších fyzikálních jevech a závisí na ní mnohé makroskopické mechanické, elektromagnetické i chemické vlastnosti látek. Její význam zasahuje do širokého spektra oborů lidské činnosti, je důležitým pojmem např. v průmyslových aplikacích, lékařství a ekologii. Teplota jako pojem byla primárně zavedena pro podnět či příčinu určitého druhu smyslových pocitů a podráždění. Zde má původ i její mezinárodní název (latinské slovo \"temperatura\" lze přeložit jako \"příjemný pocit\"). Již potřeba popsat lépe tyto pocity vedla ke snahám kvantifikaci a měření teploty. Postupně bylo pozorováno, že zvýšení teploty působí změnu rozměrů, tvaru nebo skupenství předmětů. Tyto jevy tak umožňovaly pomocí viditelných projevů indikovat velikost teploty a začít ji měřit. Nejprve se začalo používat měření teploty pomocí roztažnosti kapalin. První doklady jsou ze starověku. Hérón Alexandrijský popsal vzduchový termoskop, který je nejstarším doloženým přístrojem k indikaci tepelných stavů. Základ pro moderní a přesné měření později poskytly závislosti elektrických jevů na teplotě. Symbol veličiny: : : : t , : T , : θ , : Θ : : : {\\displaystyle t,\\,T,\\,\\vartheta ,\\,\\. Theta \\,} , přičemž velké symboly se zpravidla používají pro absolutní (termodynamickou) teplotu Jednotkou v soustavě SI (a zároveň základní jednotkou této soustavy) je 1 kelvin, značka K. 1 kelvin je 273,16. část termodynamické teploty trojného bodu vody.", "question": "Používa se teploměr k meření teploty?", "answers": ["K měření teploty se používají teploměry."]}
{"title": "Vix pervenit", "context": "Vix Pervenit (O lichvě a dalších nepoctivých ziscích) byla encyklika vyhlášená papežem Benediktem XIV. 1. listopadu 1745 adresovaná italským biskupům odsuzující přijímání úroků z půjčky a označujíc to za lichvu. Pro celou katolickou církev bez územního omezení byla encyklika znovuvydána 29. července 1836 papežem Řehořem XVI.. Encyklika zopakovala učení církve s poukazem na závěry Nicejského koncilu z roku 325 o nepřípustnusti úročení a Třetí lateránský koncil ohledně neposkytování svátostí lichvářům včetně zádušní mše. Postupem času se otázka vybírání úroků dostávala na okraj zájmu teologů ve prospěch obchodních věd. V polovině 19. století papež Pius VIII. souhlasil se zněním Napoleonského občanského zákoníku v různých zemích Evropy, který placení úroků umožňoval.", "question": "Komu byla adresována encyklika Vix Pervenit?", "answers": ["italským biskupům"]}
{"title": "Vidlička", "context": "Vidlička resp. jídelní vidlička tvoří vedle lžíce a jídelního nože součást jídelního příboru. == Použití == Vidlička se používá při vaření a při stolování k napichování a přemisťování potravy (do úst). Její použití při jídle zabraňuje přenosu nákazy z rukou na konzumované jídlo. Používá se při stolování především v západní kultuře; na Východě se používají jídelní hůlky == Popis == Skládá se z rukojeti, na jejímž konci je několik (tři, většinou čtyři) rovnoběžných mírně prohnutých hrotů. Tvar celé vidličky, zvláště pak rukojeti může být různý, rukojeť bývá často zdobena nebo vyrobena z jiného materiálu (dřevo, porcelán). Rozmanitý je rovněž materiál: v současnosti nejhojněji nerezová ocel, v minulosti zase často luxusnější stříbro nebo jeho slitiny (alpaka) či (v nejvyšších vrstvách společnosti) dokonce zlato. V minulém století bylo velmi rozšířené používání hliníku. V současnosti je především ve fast foodech rozšířeno i používání jednorázových plastových vidliček. Vidličky se používají buď samostatně, nebo mohou být součástí jídelního příboru. Vyskytují se v několika různých tvarech a velikostech: jídelní vidlička, někdy též jenom \"vidlička\", je větší, slouží k přenášení pevných částí stravy do úst; jednotlivá sousta se buď napichují nebo nahrnují na vidličku dezertní vidlička – používá se ke konzumaci dezertů, jeden krajní hrot je zesílen a plochý, aby bylo možno odkrajovat jednotlivá sousta servírovací vidlička – větší vidlička, většinou jen se dvěma delšími hroty; používá se k přenášení jednotlivých porcí jídla se servírovacích mis na talířExistuje řada dalších speciálních vidliček (např. dlouhé vidličky s krátkými hroty na fondue aj.). == Historie == První vidličky užívali již staří Řekové, zmínky o výskytu tohoto nářadí je možné nalézt v Bibli v knize Samuel. Podobně i v archeologických nálezech z období starověkého Říma se vyskytují doklady vidliček datované do 2. století n. l.", "question": "Co tvoří jídelní příbor kromě lžíce a nože?", "answers": ["vidlička"]}
{"title": "Semmering (lyžařské středisko)", "context": "Semmering je nejstarší lyžařské středisko v Evropě. Jeho součástí jsou lyžařská střediska nacházející se na horách Stuhleck a Hirschenkogel. Středisko bylo založeno v roce 1888, dnes je to lyžařské středisko s celoročním provozem s lyžařskými a saňovými trasami v zimě a s parkem pro cyklisty a s pěšími trasami v létě. V Semmeringu se několikrát konal Světový pohár v alpském lyžování. == Geografie == Semmering se nachází na pomezí Dolního Rakouska a Štýrska v nadmořské výšce 1000 metrů a je obklopen lesy. Obec Semmering se nachází v okrese Neunkirchen asi 100 km od Vídně. == Doprava == Lyžařské středisko je dostupné z Vídně, cesta autem po dálnici trvá zhruba hodinu. Cesta vlakem po rakouské jižní dráze trvá jednu hodinu a čtvrt. Každý den mezi rakouským hlavním městem a lyžařským střediskem jezdí asi 10 přímých vlakových spojů. Železniční trať Semmering, jež prochází obcí, byla v roce 1998 vyhlášena objektem světového dědictví UNESCO. Jde o první horskou železnici na světě, vlak zde překonává mnoho viaduktů a projíždí množstvím tunelů. Nejbližší letiště je vídeňský Schwechat (106 km). == Infrastruktura == === Zimní sezóna === Lyžařská sezóna trvá od poloviny listopadu do začátku dubna. V zimě Semmering je lyžařským místem s: 14 km tras pro celodenní lyžování (z nich 3 km pro začátečníky, 10 km - střední úrovni, 1 km – obtížná trasa) 13 km tras pro noční lyžování 12 km tras jsou vhodné pro běžecké lyžování 3 kilometrová saňová skluzavka s nočním osvětlením snowboard park (halfpipe, quarter-pipe) 3 vlekyRozdíl ve výšce do 400 m. === Letní sezóna === V létě se lyžařské středisko mění na sportovní centrum pro rodiny a také na místo konání extrémních cyklistických akcí - nachází se zde jeden z největších cyklistických parků v Evropě. Pořádá se zde například celodenní cyklistický závod \"Race the night\". V létě jsou v Semmeringu k dispozici: Split-park s 16 figury 7 cyklistických zón různých úrovní složitosti, včetně dětské zóny 185 km dobře vybavených pěších tras jízda na koni golfové hřiště SPA a wellness programy === Ubytování === V Semmeringu je 19 hotelů, jedním z nejznámějších je Hotel Panhans založený v roce 1888, který během své historie hostil mnoho slavných spisovatelů, umělců a osobností veřejného života: Arcivévoda Karel František Josef, Oskar Kokoschka, Karl Kraus, Adolf Loos, Peter Altenberg, Arthur Schnitzler, Gerhart Hauptmann nebo Stefan Zweig.", "question": "Jak se nazývá nejstarší lyžařské středisko v Evropě?", "answers": ["Semmering"]}
{"title": "Opavice", "context": "Opavice (lidově Zlatá Opavice, německy Goldoppa, polsky Opawica, slezsky Złota Opawica) je levostranný přítok řeky Opavy v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji. Délka toku činí 35,7 km. Plocha povodí měří 194,2 km2. Řeka pramení severozápadně od Heřmanovic na jihozápadních svazích Příčného vrchu (974 m) v nadmořské výšce 850 m. Nejprve její tok směřuje na jihovýchod, protéká výše zmíněnou obcí. Pod ústím Tisové se říčka stáčí více na východ k obci Holčovice. Odtud v délce zhruba 3 km teče severovýchodním směrem k osadě Hynčice, kde se obrací opět k jihovýchodu. Po dalších čtyřech kilometrech protéká Opavice Městem Albrechtice, pod nímž v délce cca 10 km tvoří státní hranici s Polskem (Opolské vojvodství). Od zhruba 3,0 říčního kilometru až ke svému ústí řeka protéká okrajem Krnova. levé – Komorský potok, Solný potok, Valštejnský potok, Láč (Láčský potok), Mohla (polsky Potok Mokry nebo Radynka) pravé – Tisová, Burkvízský potok, Kobylí potok, Hůrka, Ježnický potok Průměrný průtok v Krnově činí 1,5 m3/s. Hlásný profil: V úseku Opawica – Chomiąża tvoří řeka Opavice hranici polského Přírodního parku Rajón Mokre - Lewice.", "question": "Jak dlouhá je řeka Opavice?", "answers": ["35,7 km"]}
{"title": "Globální oteplování", "context": "Koncentrace oxidu uhličitého se zvýšila oproti období před začátkem průmyslové revoluce z tehdejších 280 ppm na dnešních více než 400 ppm (leden 2017). Jelikož v předcházejících 8 000 letech (před rokem 1750) byla hladina CO2 relativně stabilní, dá se předpokládat, že by se, nebýt lidského zásahu, udržela stabilní i nadále. Nárůst množství atmosférického CO2 je výsledkem lidských aktivit: hlavně spalování fosilních paliv, odlesňování a dalších změn ve využívání půdy jako je pálení biomasy, rostlinná výroba a přeměna pastvin na ornou půdu. Průmyslová revoluce narušila přirozený koloběh uhlíku, protože do ovzduší začala dodávat velká množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Uhlík, který byl před mnoha miliony let uložen do rezervoárů fosilního uhlíku pod zem (a tím i mimo uhlíkový cyklus), se velmi rychle vrací do oběhu v emisích oxidu uhličitého. Zhruba 2/3 antropogenních emisí CO2 od roku 1750 pochází ze spalování fosilních paliv a zhruba 1/3 ze změn ve využití půdy. Asi 45 % tohoto dodatečného CO2 zůstalo v atmosféře, zatímco zbylých 55 % pohltily oceány a pozemská biosféra. Od roku 1750 vzrostly koncentrace i dalších přírodních skleníkových plynů: methanu ze 700 na 1800 ppb, oxidu dusného z 270 na 320 ppb a troposférického ozonu z 25 na 34 ppb. Do ovzduší se dostaly i umělé látky – freony. Jejich koncentrace jsou sice ještě o několik řádů nižší, mají však silný relativní účinek.", "question": "Proč průmyslová revoluce narušila přirozený koloběh uhlíku?", "answers": ["protože do ovzduší začala dodávat velká množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů"]}
{"title": "Svratka", "context": "Protéká postupně okresy Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina a Brno-venkov, Brno-město, opět Brno-venkov a Břeclav v Jihomoravském kraji. Je dlouhá 173,9 km, plocha povodí činí 7112,79 km2. Na Vysočině mezi Cikhájí a Jimramovem tvoří řeka nebo její břehy části historické zemské hranice Čech a Moravy, i když na řadě míst se zde zemská hranice od říčního koryta drobně odchyluje. Název Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova \"svorti\" - vinout se. V minulosti byla také, pod vlivem německého pojmenování, nazývána Švarcava. Svratka pramení na úbočí Křivého javoru a Žákovy hory ve Žďárských vrších, druhý významný pramen vzniká u hájovny Blatky (někdy značen jako Břimovka). Teče pak zhruba jihojihovýchodním směrem, skrze Hornosvrateckou vrchovinu, kde je na ní vybudována soustava přehrad Vír I a Vir II. Nad Tišnovem přijímá Loučku a u Veverské Bítýšky přetíná Boskovickou brázdu. Následuje Brněnská přehrada a kotlina města Brna. Zde Svratka mění směr na jižní a u Přízřenic přijímá svůj největší levý přítok Svitavu. Soutok Svratky se Svitavou se nachází na území města Brna. Pokračuje napřímeným korytem rovinou Dyjsko-svrateckého úvalu a v Židlochovicích se do ní vlévá Litava. Těsně před deltovým vyústěním do střední nádrže vodního díla Nové Mlýny na Dyji se Svratka stéká s Jihlavou, která je technicky vzato jejím největším přítokem, ale často se bere za rovnocenný přítok Dyje. Průměrný průtok v ústí (spolu s Jihlavou) činí 27,24 m3/s. Tok Svratky je na třech místech uměle přehrazen: vodní nádrž Vír I, říční km 114,9 vodní nádrž Vír II, říční km 111,6 vodní nádrž Brno, říční km 56,2 Svratka Jimramov Štěpánov nad Svratkou Nedvědice Tišnov Veverská Bítýška Brno Modřice Rajhrad Židlochovice Jedná se o řeku vodácky využitelnou. Vodácky využívaný je úsek řeky mezi vodní nádrží Vír II. a Doubravníkem, pod kterým pak řeka protéká pěkným údolím se skalami. Za vyššího stavu vody je možné řeku sjet už z Milov, kde je řeka rychle tekoucí a úzká. Mezi vodními nádržemi Vír I. a II. je vybudován krátký slalomový kanál, sjízdný pouze při chodu vodní elektrárny. Básník a spisovatel Vítězslav Nezval napsal báseň \"Na břehu řeky Svratky\", která vyšla v jedné z jeho posledních sbírek Chrpy a města.", "question": "Na území kterého města se nachází soutok Svratky se Svitavou?", "answers": ["Brna"]}
{"title": "Nitrox", "context": "Čím více kyslíku je v dýchací směsi obsaženo, tím dříve je směs toxická. Maximální parciální tlak kyslíku používaný při rekreačním potápění je 160 kPa (1,6 bar). Na základě toho se stanovuje maximální operační hloubka.Pro potápění s Nitroxem je zapotřebí speciální kurz, který potápěči rozšiřuje jeho stávající kvalifikaci. == Označení Nitroxu == Nitrox se až na malé výjimky označuje jako EANx. EAN je anglická zkratka pro vzduch obohacený o kyslík (Enriched Air Nitrox) a za x se dosazuje procentuální zastoupení kyslíku. Tedy například EAN50 je nitrox s 50% kyslíku a 50%dusíku. Výcviková společnost ANDI (American Nitrox Divers International) používá pro Nitrox označení \"SafeAir\", toto označení nitroxu však přísluší pouze směsím připraveným podle vysokých standardů ANDI a ve schváleném středisku ANDI (ANDI facility). == Standardizované směsi == Pro běžné potápění se nejčastěji používají tyto plyny: EAN32 32% kyslíku EAN36 36% kyslíkuPro akcelerovanou dekompresi se standardně používá EAN50. V případě náročnější dekomprese se doplňuje čistým kyslíkem. == Rizika používání Nitroxových směsí == Zvýšené množství kyslíku má kromě výše zmíněné kyslíkové toxicity ještě jednu podstatnou nevýhodu. Tou je vysoká reaktivnost kyslíku s organickými tuky jež vyvolává prudké hoření až výbuch. Potápěčská výstroj přicházející do styku s nitroxovými směsmi o větším obsahu kyslíku než 40% (lahve, plicní automatika) tedy musí být kyslíkově kompatibilní a dokonale odmaštěna. Lahve plněné parciální metodou musejí být kyslíkově čisté i v případě, že výsledná směs obsahuje méně než 40% kyslíku. Taková výstroj musí být nezaměnitelně označena, aby nedošlo k její kontaminaci např. silikonovými tuky, které se běžně používají k lubrikaci ostatní potápěčské techniky. Standardně se nitroxová výstroj označuje kombinací žluté a zelené barvy s nápisem NITROX a popisem směsi u hrdla lahve.", "question": "I v jakém případě musejí lahve plněné parciální metodou být kyslíkově čisté?", "answers": ["výsledná směs obsahuje méně než 40% kyslíku"]}
{"title": "Cardiff", "context": "Loď přestavěna v pozdně gotickém perpendikulárním stylu. V roce 1473 stavba dokončena věží. Uvnitř mimo jiné řezby hlav na kazatelně, několik starých epitafů a barevná skla. Ebeneser Chapel – bývalá kaple je postavena z balastu (různobarevné kameny) lodí, které vyvážely z Walesu do celého světa uhlí a nazpět pluly prázdné zatížené pouze balastem. Návrh provedl architekt R. G. Thomas. St David's RC Cathedral (římsko-katolická katedrála sv. Davida) – římsko-katolický kostel z roku 1887 vznikl z důvodu přílivu katolických Irů do města a stojí v Charles Street. Od roku 1916 je katedrálou. Bombardován během druhé světové války a opraven v 50. letech 20. století. Cardiff Central Market (Cardiffská centrální tržnice) – krytá tržnice z litiny a skla byla otevřena roku 1891 na místě staršího tržiště. Coal Exchange (Uhelná burza) – bývalá uhelná burza postavená v letech 1883 až 1886. V této budově byla poprvé v historii uzavřena obchodní transakce za více než 1 milion liber. Norwegian Church (Norský kostel) – přenesený dřevěný kostel, rekonstruovaný ke stavu z roku 1889. V kostele byl pokřtěn spisovatel Roald Dahl. Pierhead Building – novogotická stavba z roku 1896. Civic Centre (Městské centrum) – komplex veřejných budov vystavěný v 90. letech 19. století na bývalých pozemcích 3. markýze Buteho. Mezi budovami se nalézá neoklasicistní radnice z portlandského kamene otevřená roku 1906. Radnici dominuje 59 metrů vysoká hodinová věž a kupole. V budově je mramorová hala se sochami velšských hrdinů.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Walesu?", "answers": ["Cardiff"]}
{"title": "Mafie", "context": "Jim Colosimo vzal poté Torria k sobě a svěřil mu dohled nad svými záležitostmi. Torrio postupně získal kontrolu nad kriminální říší Colosima, kterého nakonec nechal v roce 1920, v době začínající prohibice, zastřelit. Důvodem bylo Colosimovo negativní stanovisko na Torriův zájem zapojit se do alkoholových kšeftů. Torrio se stal neomezeným vládcem chicagského podsvětí a jako pravou ruku a vykonavatele špinavé práce povolal z New Yorku mladého Al Capona. Od sedmdesátých let 19. století se v rostoucím New Yorku rozšířil kriminální gang \"Whyos\". Od tohoto gangu se někteří členové oddělili a vytvořili \"Five-Points-Gang\" ke kterému patřil např. Johnny Torrio,Frankie Yale, Al Capone, nebo Lucky Luciano. Jedinou jeho vážnou konkurencí byl Monk Eastman's Gang. V roce 1903 proběhla v ulicích New Yorku velká bitva, která měla rozhodnout, která z obou skupin získá nadvládu. Výsledek byl nerozhodný, postupně však byla moc gangu Monk Eastman's oslabena. Členové gangu Five Points Gang se pak zařadili do struktur vznikající mafie. Prvními oběťmi mafie byli vlastní krajané. Nečinili totiž žádné potíže. Chtěla poplatek za opatření práce, za její udržení, za volnou postel, za obchodní prostor, za provozování téměř jakékoliv činnosti. Mafie po několika letech začala vydírat i starousedlíky a obchodníky kteří, pokud \"ochranu\" mafie odmítli, našli druhý den prádelnu, řeznictví či pekárnu bez oken a příště jejich obchody lehly popelem.", "question": "Kolik mafiánských klanů bojovalo v tzv. Castellamarské válce ?", "answers": ["obou"]}
{"title": "Osmdesátiletá válka", "context": "Osmdesátiletá válka je označení období nizozemských povstání a bojů za nezávislost proti španělské nadvládě s pomocí Anglie a Francie mezi roky 1568 a 1648. Samotná datace však není zcela jednotná, například nizozemský historik Pieter Geyl vyčleňuje z osmdesátileté války pojem nizozemská revoluce, jehož počátek posouvá až k roku 1555, kdy končil svoji vládu Karel V., a ukončuje ho rokem 1609, kdy bylo podepsáno dvanáctileté příměří. Vestfálský mír roku 1648 uzavřel osmdesátiletou válku s tím, že Republika spojených nizozemských provincií obdržela nezávislost. == Související články == Nizozemská revoluce == Reference ==", "question": "Kdy byl uzavřen vestfálský mír?", "answers": ["roku 1648"]}
{"title": "Black metal", "context": "=== Texty a vokály === Zřetelný je tvrdý (harsh) styl vokálů, často velmi hrdelní skřehot (False Chord Scream, growling) nebo vysoko-intenzivní vřískot (screaming). Vokál současně doplňuje hudbu svou dramatickou podstatou zkleslení. Některé skupiny, zvláště v symfonickém black metalu, vkládají do písní tradiční vokály, často uváděné jako 'čisté' vokály. Také některé blackmetalové skupiny, jako je Arcturus, používají 'čisté' vokály pro všechny písně. Často se využívá efektu ozvěny hlasu k vytvoření hudby více plné a atmosférické. Stejně jako gregoriánský chorál jsou některé blackmetalové písně doplněny o ženský nebo mužský pěvecký sbor. V textech klade black metal velký důraz na odpor proti křesťanství (satanismus, pohanství, okultismus). Texty často zmiňují zimu, temnotu, lesy a jiné přírodní elementy. Dále mohou opěvovat folklór a historii těchto zemí. Texty se zabývají spíše temnými stránkami života, včetně války, misantropie, bídy a násilí. Mohou být také inspirovány světem fantasy. Zejména se mnoho skupin zaměřuje na fiktivní kontinent Středozemě od J. R. R. Tolkiena, např. rakouská skupina Summoning, či norský Burzum. Jiné skupiny si mnohdy vytváří své vlastní smyšlené říše. Například určité písně od skupiny Immortal vyobrazují imaginární království nazvané Blashyrkh. Bal-Sagoth si také vytváří své vlastní fantasy příběhy, které jsou inspirovány spisovateli Robert E. Howardem a H. P. Lovecraftem.", "question": "Na co klade black metal důraz ve svých textech?", "answers": ["na odpor proti křesťanství"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Neptun je osmá a od Slunce nejvzdálenější planeta sluneční soustavy; řadí se mezi plynné obry. S rovníkovým průměrem okolo 50 000 km spadá mezi menší plynné obry sluneční soustavy. Podobně jako u ostatních plynných obrů je možno přímo pozorovat pouze svrchní vrstvy atmosféry, ve kterých je vidět několik velkých temných skvrn, připomínajících skvrny v atmosféře Jupiteru. Neptun má charakteristicky modrou barvu, která je zapříčiněna mj. přítomností většího množství metanu v atmosféře. Planeta Neptun je značně podobná Uranu, obě planety mají rozdílné složení než další plynní obři sluneční soustavy Jupiter a Saturn. Uran a Neptun jsou proto někdy vyčleňováni do zvláštní kategorie jako tzv. \"ledoví obři\". Atmosféra Neptunu je složena převážně z vodíku a hélia s větším podílem vody, čpavku a metanu. Vnitřní stavba planety je spíše kamenitá a navíc obohacená vodním ledem. Planeta byla objevena v roce 1846 Johannem Gallem a studentem astronomie Louisem d'Arrestem jako vůbec jediná na základě matematických výpočtů gravitačních odchylek okolních těles. Následně planeta dostala své jméno podle římského boha moří Neptuna. Předpokládá se, že Neptun vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických (kamenných) planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti. Teorie gravitačního kolapsu naopak předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě planety Neptun trval jen několik století. V poslední době existují názory popírající tyto teorie vzniku.", "question": "Mezi jaké obry se řadí Neptun?", "answers": ["plynné"]}
{"title": "Železniční trať Margecany – Červená Skala", "context": "Železniční trať Margecany - Červená Skala je jednokolejná železniční trať vedená z Margecan (na trati Košice - Žilina) údolím Hnilce do obce Červená Skala, kde navazuje trať do Banské Bystrice. Stavba tratě byla zahájena 31. května 1931. Z důvodu nedostatku státních financí jako důsledek světové hospodářské krize stavba probíhala pomalu, takže dokončena byla až v roce 1936. S výjimkou úseku Margecany - Gelnica, kde bylo pro stavbu dráhy použito těleso bývalé úzkokolejky, se jednalo o úplnou novostavbu, která byla stavěna v náročném horském terénu. Trať byla dána do provozu 26. července 1936. Na trati se nachází devět tunélů o celkové délce 3800 metrů. Nejzajímavější stavbou je smyčka u Telgártu o délce 2,3 km, pomocí níž trať překonává výškový rozdíl 31 metrů. Součástí smyčky je nejdelší tunel na trati (1239 m dlouhý) a kamenný viadukt o délce 86 metrů a výšce 22 metrů nad údolím. V Besnickém tunelu pod Besnickým sedlem, kterým trať překonává rozvodí mezi Hnilcem a Hronem, se v nadmořské výšce 955,5 m nachází nejvýše položený bod na normálněrozchodných tratích Slovenska. V roce 1951 byl o stavbě trati natočen propagandisticky laděný film Boj sa skončí zajtra.", "question": "V jaké výšce leží nejvyšší bod normálněrozchodných tratí na Slovensku?", "answers": ["955,5 m"]}
{"title": "Potáplice pacifická", "context": "Potáplice pacifická (Gavia pacifica) je středně velký druh potáplice, vodního ptáka ze stejnojmenného řádu. Do roku 1985 byla považována za severoamerický poddruh potáplice severní (Gavia arctica), od níž je jen obtížně rozlišitelná. == Rozšíření == Potáplice pacifická hnízdí na hlubokých jezerech v tundře na Aljašce, v severní Kanadě (na východ po Baffinův ostrov) a na severovýchodním okraji Sibiře na východ od řeky Leny; zimuje podél pobřeží Tichého oceánu od Aljašky na jih po Mexiku a na západě u pobřeží Japonska, Koreje a jižní až východní Číny. Jako zatoulanec byla zjištěná také na Havajských ostrovech, v Grónsku a Hongkongu.V roce 2007 byl poprvé prokázán výskyt potáplice pacifické v Evropě, když byl mladý pták pozorován od 12.1. do 4.2. v North Yorkshire ve Velké Británii; ve stejném roce byl pozorován ještě na dalších dvou místech Británie.Celková populace potáplice pacifické je odhadována na 930 000 až 1 600 000 ptáků. == Určování == Potáplice pacifická je velmi podobná potáplici severní, od níž se liší především kulatějším temenem a tmavými boky. Ptáci v prostém šatu mají tmavý proužek na bradě a bílá barva boků se táhne podél celého těla (u potáplice severní tvoří skvrnu v zadní části těla). == Potrava == Jako všechny ostatní potáplice je specializovaná k lovu ryb pod vodou. Mimo to může lovit také korýše a žáby. == Literatura == Birch, A. and Lee, C-T, 1997, Field identification of Arctic and Pacific Loons, Birding 29: 106-115. Birch, A and Lee, C-T, 1995, Identification of the Pacific Diver - a potential vagrant to Europe, Birding World 8: 458-466. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu potáplice pacifická ve Wikimedia Commons", "question": "Komu je podobná Potáplice pacifická?", "answers": ["potáplici severní"]}
{"title": "Prvočíslo", "context": "Prvočíslo je přirozené číslo větší než 1, které je dělitelné jen dvěma děliteli: jedničkou a samo sebou. Jednička není prvočíslo, neboť nemá dva dělitele. Přirozená čísla větší než jedna, která nejsou prvočísly, se nazývají složená čísla. Prvním prvočíslem je číslo 2, které je jediným sudým prvočíslem. == Příklad == Číslo 13 má při dělení dvěma zbytek 1, při dělení 3 zbytek 1, při dělení pěti zbytek 3 atd. Říkáme, že je těmito čísly nedělitelné. Pouze při dělení 1 a 13 je zbytek 0 (dělitelné). Proto je 13 prvočíslo. Číslo 24 je dělitelné čísly 1, 2, 3, 4, 6, 8, 12, 24. Není proto prvočíslem, ale složeným číslem. == Prvočíselnost jedničky == Jak říká základní věta aritmetiky, každé přirozené číslo je možno rozložit na právě jeden prvočíselný součin (např. 12 = 2×2×3). Pokud by byla jednička zahrnuta do množiny prvočísel, bylo by takových rozkladů vždy nekonečně mnoho (12 = 2×2×3 = 1×2×2×3 = 1×1×2×2×3 = ...). Proto se jednička za prvočíslo nepovažuje, přestože podmínku dělitelnosti pouze sebou samým a jedničkou splňuje. V rámci obecnějších teorií jsou prvočísla takzvanými prvočiniteli, zatímco jednička patří mezi takzvané jednotky. == Vlastnosti == Pokud je p {\\displaystyle p} prvočíslo a p {\\displaystyle p} dělí součin čísel a {\\displaystyle a} a b {\\displaystyle b} , pak p {\\displaystyle p} dělí a {\\displaystyle a} nebo p {\\displaystyle p} dělí b {\\displaystyle b} Každé složené číslo lze jednoznačně vyjádřit jako součin prvočísel. Proces rozkladu čísla na jeho prvočíselné činitele (prvočinitele) se nazývá faktorizace. Např. 24 = 2 3 ⋅ 3 {\\displaystyle 24=2^{3}\\cdot 3}", "question": "Je číslo 13 prvočíslo ?", "answers": ["Proto je 13 prvočíslo."]}
{"title": "Koala medvídkovitý", "context": "Zároveň na základě přesvědčivých důkazů tvrdí, že stavy populací divokých koalů vážně klesají v celé oblasti výskytu tohoto druhu. Ačkoli se koala vyskytuje na plošně rozsáhlém území, z jejich přirozeného prostředí zůstávají pouze \"zbytky\". Vhodné prostředí je ničeno invazemi plevelů, odlesňováním ze zemědělských důvodů nebo je zabíráno developery. Další hrozby představují těžba dřeva, chybný management, útoky zdivočelých a domácích zvířat a doprava. Australská vláda uvádí koalu na čelním místě seznamu druhů, jejichž ochranářský status je nutno posoudit. Vláda odhaduje celkové množství jedinců v stovkách tisíc, ačkoli jiné studie tvrdí, že ve volné přírodě zbylo již jen 80 000 jedinců. Australská Nadace pro koaly odhaduje, že se ve volné přírodě vyskytuje přibližně 100 000 jedinců. Koalové, stejně jako většina původních australských zvířat, nemohou být dle zákona chováni jako domácí mazlíčci ani v Austrálii, ani kdekoli jinde. Jediní lidé, kterým je dovoleno chovat koaly, jsou pracovníci v útulcích pro zraněná divoká zvířata a občas výzkumníci. Tito lidé obdrží speciální povolení k péči o koaly, ale musí je vrátit do volné přírody hned, jakmile jsou v dostatečně dobré kondici, a v případě mláďat hned, jakmile jsou dostatečně stará. Tento druh žije na území čtyř australských států, kde je považován za: Queensland – \"málo dotčený druh\" po celém území státu s výjimkou bioregionu severovýchodního Queenslandu, kde je veden jako \"zranitelný\" Nový Jižní Wales – \". zranitelný\" v celostátním měřítku, ale místně kolísá mezi \"stabilizovaný\" a \"lokálně vymřelý\" Jižní Austrálie – \"vzácný\" (ačkoli populace na Klokaním ostrově prosperuje) Victoria - početnou a prosperující populaci (dle článku naposledy revidovaném 29. října 2007) Koala medvídkovitý je jediný zástupce čeledi koalovitých. Protože se vak koalů, stejně jako vak vombatů, otevírá dozadu, s největší pravděpodobností budou vombati nejbližší příbuzní koalů.", "question": "Mohou být koalové chováni jako domácí mazlíčci?", "answers": ["Koalové, stejně jako většina původních australských zvířat, nemohou být dle zákona chováni jako domácí mazlíčci ani v Austrálii, ani kdekoli jinde."]}
{"title": "Javořice", "context": "Javořice (837 m n. m.) (německy:Jaborschützberg) je nejvyšším vrcholem Jihlavských vrchů a současně nejvyšším vrcholem celé Českomoravské vrchoviny, Kraje Vysočina a okresu Jihlava. Leží 9 kilometrů severozápadně od Telče a 5 kilometrů severovýchodně od Studené. Vrchol spadá do katastrálního území Mrákotín u Telče, jihozápadní úbočí do k. ú. Světlá pod Javořicí (obec Studená) a severozápadní úbočí do k. ú. Klatovec. Vrcholek je ukryt v rozlehlém komplexu jehličnatých lesů. Nachází se zde 166 metrů vysoký stožár televizního vysílače z roku 1989. Z luk na jižním svahu se otevírá výhled na jihovýchod (klášter v Nové Říši, alpský Schneeberg) až jihozápad (Novohradské hory, Šumava). Částečný výhled do krajiny poskytuje rovněž blízká Míchova skála. Přímo z vrcholu Javořice vyhlídka není, střežený areál vysílače není přístupný veřejnosti.Trvá myšlenka stavby rozhledny, jež na vrcholu kdysi stála. V roce 2018 Josef Herbrych zmínil, že plány na rozhlednu stále trvají. == Přístup == Přístup k vrcholu je možný od Světlé (2 km), po žluté a následně zelené turistické značce od Studené (7 km), nebo po červené značce od Telče (12 km). Hustá síť cyklostezek vede rovněž až na vrchol. Automobilem je možno přijet k Velkému pařezitému rybníku (poblíž leží autokemp Řásná), odkud vede k vrcholu zelená značka (3 km). Nejbližší železniční stanicí je nádraží v Jihlávce, vzdálené asi 5 km. Vzhledem k jeho nízké vytíženosti se v roce 2019 Kraj Vysočina rozhodl o zrušení osobních vlaků vedených přes tuto stanici. Trať mají nadále obsluhovat rychlíky, které by měly zastavovat ve stanicích Počátky-Žirovnice, Horní Cerekev a Batelov, které jsou vzdálené od Javořice 10–12 km. == Turistické cíle == Asi 500 m pod vrcholem je na severním svahu odpočinkové místo s pramenem známým jako Studánka Páně. Severovýchodně, na zelené turistické značce, po které lze dojít až ke hradu Roštejn, se nachází skalní útvar Míchova skála. U Velkého Pařezitého rybníka je arboretum a autokemp. Od Telče prochází javořickými lesy Naučná stezka Otokara Březiny. Zřícenina hradu Štamberk se nachází poblíž Řásné, památník příchodu Cyrila a Metoděje severovýchodně nad obcí Světlá. V rámci Geoparku Vysočina byla plánována stezka v korunách stromů v Roštejnské oboře, spojená s přírodovědně-výukovým centrem. Nyní je však tento plán zřejmě pozastaven či dále upravován, přičemž je zvažována i stavba samotné rozhledny. == Javořice v literatuře a tisku == Javořice je zmiňována např. v povídce v knize Příšerné příběhy od Egona Bondyho, v básních Zdeňka Šeříka (sbírky Rybničná země, Nedokončená) , v povídkách Vlasty Javořické (sbírky Pod horou Javořicí, Obrázky z Vysočiny) a v různém periodickém tisku.", "question": "V komplexu jakých lesů se nachází vrchol Javořice?", "answers": ["jehličnatých"]}
{"title": "Erbium", "context": "Erbium (chemická značka Er, latinsky Erbium) je měkký stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, 12. člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě speciálních slitin pro jadernou energetiku a ve sklářském a keramickém průmyslu. Významnou roli též hraje v konstrukci optických vláknových zesilovačů EDFA. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Erbium je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je erbium méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů. Na suchém vzduchu je prakticky stálé, ve vlhkém prostředí se pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách za vývoje vodíku. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Er3+. Soli Er3+ vykazují vlastnosti podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Erbité soli mají obvykle červenou nebo narůžovělou barvu. Erbium objevil roku 1843 švédský chemik Carl Gustaf Mosander v minerálu gadolinitu, avšak čistý elementární kov byl připraven až v roce 1943. Jméno dostalo erbium podle vesnice Ytterby, švédské vesnice, poblíž které bylo poprvé nalezeno. Od ní je odvozen i název pro ytterbium, yttrium a terbium == Výskyt a výroba == Erbium je v zemské kůře obsaženo v koncentraci přibližně 2,6 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí.", "question": "Jaká je barva erbia?", "answers": ["stříbřitě bílý"]}
{"title": "Mořčák evropský", "context": "Znám je i ze Středozemního a Černého moře. Chybí v Baltském, Barentsově, Bílém a Kaspickém moři. == Ekologie == Obývá pobřežní vody do 100 m hloubky, ale běžněji se vyskytuje v mělkých vodách, v pobřežní zóně, v ústí řek či v lagunách. V létě žije v pobřežních vodách a ústí řek, ale v chladnějším počasí se pohybuje v pobřežních vodách a v zimě se stěhuje do hlubokých vod na severu. Snáší velké teplotní rozdíly, pohybuje se ve vodě o teplotě 5-28 °C. == Potrava == Je to dravý druh, který se živí převážně malými pelagickými rybami, jako jsou sardinky a smáčci. Také se živí korýši a chobotnicemi. Mladí jedinci konzumují spíš bezobratlé. Je to oportunistický predátor, živí se jakýmkoli druhem kořisti, který je v určitém místě sezónně hojný. Během svého života rozvíjejí různé strategie, aby byl lov kořisti co nejefektivnější. == Rozmnožování == Tření probíhá ve skupinách. Jikry jsou pelagické. Ve Středomoří se mořčák prvně zapojuje do reprodukce mezi 2. až 4. rokem života, zatímco v Atlantiku se to děje o něco později (samci ve věku 4-7 let a samice 5-8 let).", "question": "Je možné najít Morčáka obrovského v teplotách okolo 2 °C?", "answers": ["Snáší velké teplotní rozdíly, pohybuje se ve vodě o teplotě 5-28 °C."]}
{"title": "Stratosféra", "context": "Stratosféra je od další vrstvy oddělena stratopauzou. Až do 30 km je v ní stálá teplota od − do − °C (podle zeměpisné šířky). V horní vrstvě stratosféry teplota s výškou stoupá až na − °C. Vrstva stratosféry mezi 25 až 35 km se nazývá ozonová vrstva, protože obsahuje relativně vysokou koncentraci ozonu (O3). Molekuly ozónu pohlcují krátkovlnné, především ultrafialové záření, které má zhoubný vliv na tkáně živých organismů. Díky ozónové vrstvě se k povrchu Země dostává jen asi 1 % ultrafialového záření přicházejícího ze Slunce. Ozónová vrstva se při tom zahřívá. Tím si vysvětlujeme zvýšenou teplotu v horní vrstvě stratosféry. Ozón vzniká tak, že fotony slunečního záření rozbijí běžné dvouatomové molekuly kyslíku (O2) a vzniklé kyslíkové radikály O• se slučují s molekulami O2 na molekuly O3. Lze v ní pozorovat perleťová oblaka a vznikají zde vzdušné proudy o rychlosti až několika set kilometrů v hodině. Ve stratosféře téměř chybí vodní pára a prach pozemského původu, nicméně v případě energetických sopečných erupcí může nastat situace, že vznikne pyroklastické mračno stoupající desítky kilometrů nad zemský povrch, tedy dosahujíc až do stratosféry. V takovém případě je do stratosféry dodáno velké množství vodní páry, sopečného prachu a sopečných plynů, převážně oxid siřičitý (SO2) a sulfan (H2S). Vlivem silných větrů je pak materiál rychle rozprostřen z místa erupce, bodového zdroje, globálně, jako se tomu stalo například v roce 1982 při erupci sopky El Chichón a v roce 1991 při erupci sopky Pinatubo. Tehdy stačilo 22 dní na to, aby se vyvržený sopečný materiál rozšířil po celém světě.", "question": "Proč se vrstva stratosféry mezi 25 až 35 km nazývá ozonová vrstva?", "answers": ["protože obsahuje relativně vysokou koncentraci ozonu"]}
{"title": "Předseda vlády České republiky", "context": "Předseda vlády České republiky je hlavou vlády České republiky. Sídlí v Kramářově vile v Praze. Od prosince 2017 je předsedou vlády Andrej Babiš z hnutí ANO 2011, podruhé jmenovaný v červnu 2018. Předseda vlády je jmenován prezidentem republiky. Jestliže dvakrát neuspěje při sestavení vlády (vláda nezíská důvěru parlamentu), pro třetí pokus jmenuje prezident předsedu na základě návrhu předsedy Poslanecké sněmovny. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta. Jeho demise znamená zároveň demisi celé vlády jen podle dosavadní ústavní zvyklosti. Je držitelem jednoho ze sedmi klíčů od dveří do Korunní komory v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kde jsou uloženy české korunovační klenoty. == Kompetence == Podle Ústavy České republiky předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem. Vykonává rovněž další činnosti, které mu svěří ústava nebo jiné zákony. Spolupodepisuje zákony, zákonná opatření Senátu a nařízení vlády. Na jeho návrh prezident republiky jmenuje a odvolává další členy vlády. Jeho prostřednictvím také podávají další členové vlády demisi do rukou prezidenta. Kromě toho kontrasignuje rozhodnutí prezidenta republiky podle článku 63 a nese za ně spolu s celou vládou odpovědnost. Kontrasignací může pověřit jiného člena vlády. V případě uvolnění úřadu prezidenta nebo pokud nemůže prezident svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší mu výkon některých funkcí dle článku 63. Konkrétně to jsou: zastupování státu navenek sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv je vrchním velitelem ozbrojených sil přijímání vedoucích zastupitelských misí pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí propůjčování a udělování státních vyznamenání jmenování soudců nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo udělování amnestie výkon pravomocí neuvedených v ústavních zákonech, ale v běžných zákonech == Postavení == Jeho pozice v rámci vlády je poměrně silná. Ačkoli vláda rozhoduje ve sboru, směřování politiky určuje její předseda. Přesto nesmí přímo ovlivňovat činnost jednotlivých ministerstev. Jeho výsadní postavení dokládá zejména to, že na jeho návrh jsou jmenováni a odvoláváni další členové vlády. Na druhou stranu je fakticky v tomto obvykle omezen koaliční smlouvou.Přestože pro to není opora v ústavě, jeho demise je podle zavedené praxe považována za demisi celé vlády. Tento názor je také obecně přijímán v právní teorii, ovšem někteří právníci jej nesdílejí.", "question": "Kdo je předseda vlády České republiky?", "answers": ["Andrej Babiš"]}
{"title": "Lebka", "context": "Lebka (lat.: cranium) je složitá součást kostry obratlovců, která chrání mozek a smyslové orgány. Je vytvořena z řady lebečních kostí a je navázána pohyblivě na páteř. Většina kostí je v lebce spojena suturami, což jsou pevné vazivové spoje. Aby při porodu nedošlo ke zlomenině, mají novorozeňata mezi lebečními kostmi mezery, které jsou vyplněny vazivovými membránami (fontanely). Spojení na lebce - švy - jsou nepohyblivé. Pohyblivý je jedině kloub spojující mandibulu (dolní čelist) s lebkou. U lebky obvykle rozeznáváme část obličejovou (splanchocranium) a mozkovnu (neurocranium). Obličejová část obsahuje vyústění smyslových orgánů a ústní otvor. Dutá mozková část chrání mozek. Jednotlivé oddíly lebky jsou: Klenba lebeční - lat. neurocranium Báze lební Kostra obličeje - lat. splanchocranium Horní čelist Dutiny pro sluchový aparát Dutina lební (v ní je uložen mozek) Kostra lebky (cranium) je tvořena větším počtem kostí, které jsou obvykle s výjimkou dolní čelisti navzájem pevně spojeny. Podrobnější informace naleznete v článku Lebka člověka. Lebka člověka se skládá z 22 kostí. U novorozence jsou kosti relativně volné - prostor mezi nimi tvoří pružné vazivové lupínky (fontanely). Ty v průběhu prvních 2 let života postupně zarůstají (osifikují) a lebka tak srůstá. Cranium se občas také dělí na 2 důležité celky, a to na NEUROCRANIUM(NCR) a SPLANCHNOCRANIUM(SPCR). NCR - důležitý obal okolo mozkové kůry a částí mozku. vrstva, která dává signály k podnětnému vyjadřování mozkových činností. SSPCR - vrstva, již z kostí, která chrání mozek ( lat. cerebrum) Obrázky, zvuky či videa k tématu Lebka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo lebka ve Wikislovníku", "question": "Jsou švy na lebce pohyblivé?", "answers": ["Spojení na lebce - švy - jsou nepohyblivé."]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Protože při studiu na gymnáziu vynikal v chemii, matematice a fyzice, rozhodl se studovat obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. O rok později začal na poloviční úvazek pracovat v Mathematical Centre v Amsterdam a právě tato práce zvýšila jeho zájem v programování. Po ukončení studia na vysoké škole a získání titulu v oboru fyziky začal se Dijkstra zabývat programováním. V té době se ale setkal s problémem, kterým byl fakt, že programování se oficiálně ještě nepovažovalo za profesi. Z toho důvodu pokračoval v práci v Mathematical Centre až do 1970, kdy přijal pracovní místo ve výzkumu pro Burroughs Corporation v USA. Za necelé dva roky byl oceněn a získal ACM Turing Award, dále pak AFIPS Harry Goode Memorial Award. Dijkstra se poté odstěhoval do Austinu v Texasu, kde byl jmenován předsedou oboru informatiky na Texaské univerzitě v Austinu, kde po zbytek svého života zůstal. Mezi Dijkstrovy nejznámější příspěvky informatice patří algoritmus pro nalezení nejkratší cesty v grafu, označovaný dnes jako Dijkstrův algoritmus, a idea semaforu, nástroje pro synchronizaci vícero procesorů a programů. Jeho slavný dokument Go To Statement Considered Harmful (Příkaz Go To považován za škodlivý; název je nicméně dílem Niklause Wirtha, tehdejšího editora Communications of the ACM) kritizoval použití příkazu GOTO a byl jedním z důležitých kroků k jeho všeobecnému zavržení a téměř úplnému nahrazení řídicími strukturami, jakou je např. cyklus. Dijkstra byl členem týmu, který vytvářel úplně první překladač programovacího jazyka ALGOL 60.", "question": "Čím byl Edsger Dijkstra?", "answers": ["informatik"]}
{"title": "Doom", "context": "Doom, čti [du:m], je akční počítačová hra, vydaná 10. prosince 1993 společností ID Software. Na hru navázala další 3 pokračování: Doom II z roku 1994, Doom 3 z roku 2004 a reboot Doom vyšel v pátek 13. května 2016. Podle hry byl natočen i film a vyšly i různé stolní hry a komiksy. == Příběh == Doom vykresluje sci-fi/horor příběh elitního mariňáka vyslaného na Mars po napadení svého velícího důstojníka, který nařídil, aby jeho jednotky začaly střílet na civilisty. Pro mariňáky je Mars tím nejnudnějším místem. Společnost UAC (Union Aerospace Corporation) tajně experimentovala s teleportací vytvořením brány mezi dvěma měsíci Marsu: Phobosem a Deimosem. Zpočátku šlo vše dobře - teleportace fungovala bez problému. Cosi se ale pokazilo, počítačové systémy na Phobosu hlásily poruchu a Deimos zmizel úplně. Z teleportační brány začli vylézat démoni z pekla, kteří zabíjeli nebo posedli všechny zaměstnance UAC. Obdržíte zprávu od vědců se zběsilým voláním o pomoc. Proto se skupinou dalších vojáků odletíte na Phobos. Mariňák má hlídat obvod pouze s pistolí, zatímco zbytek skupiny postupuje dovnitř. Později, co se komunikace přeruší, vyjde mariňákovi vše najevo. Všichni jsou mrtví, jen on přežil.", "question": "Jaká hra je Doom?", "answers": ["akční"]}
{"title": "Pidgin", "context": "Pidgin (dříve známý jako Gaim, původně jako GTK+ AOL Instant Messenger) je multiprotokolový multiplatformní klient pro instant messaging. Tento program podporuje celou řadu komunikačních protokolů: AIM, Bonjour, Gadu-Gadu, Google Talk, GroupWise, ICQ, IRC, MSN, MXit, SILC, SIMPLE, Sametime, XMPP (Jabber), Yahoo! a Zephyr. Tato aplikace je svobodný software vytvářený pod licencí GNU GPL. Program je napsán pod knihovnou GTK+ 2 a k dispozici jsou verze pro Linux, Windows, macOS, BSD, Qtopia (například Sharp Zaurus) a další. Pidgin slouží jako klient pro několik komunikačních protokolů, které umožňuje uživateli využívat zároveň. Program je možno rozšířit množstvím pluginů. Pidgin podporuje textovou komunikaci ve stylu ICQ, posílání souborů přes některé protokoly, chaty a IRC kanály. Uložené kontakty je možno sledovat, Pidgin je schopen automaticky odeslat zprávu kontaktu při jeho připojení, upozornit uživatele, že se daný kontakt přihlásil, vrátil z nečinnosti, odhlásil se... Jednotlivá okna chatů, kanálů a rozhovorů mezi uživateli je možno sdružovat do jednoho okna se záložkami. Pidgin automaticky zaznamenává veškerou komunikaci do historie, ve které je možno vyhledávat klíčová slova. Program podporuje Zprávy o nepřítomnosti (informace pro ostatní uživatele, že uživatel není přítomen, nepřeje si být rušen...), různá kódování textové komunikace, ale stává se, že má problém s přijímáním zpráv od klientů, kteří nejsou schopni správně pracovat s kódováním (a nebo informace o kódování neodesílají). Okno kontaktů je možno minimalizovat do tzv. \"Oznamovací oblasti\". Pro běh programu pod operačním systémem Windows je nutno mít nainstalovány knihovny GTK+ 2. Tento program podporuje mnoho jazykových verzí, včetně české. Aplikace je svobodný software licencovaný pod GNU GPL a proto může kdokoliv přispívat k jeho vývoji. Pidgin je primárně vyvíjen skupinou vývojářů okolo projektu. Hlavním sponzorem je společnost Linspire. V minulosti došlo k rozštěpení projektu (fork) a vznikla varianta Gaim-vv, která podporuje přenos videa a zvuku.", "question": "Je možné program pidgin rozšířit?", "answers": ["Program je možno rozšířit množstvím pluginů."]}
{"title": "Prázdninová škola Lipnice", "context": "Prázdninová škola Lipnice je občanské sdružení pořádající kurzy rozvoje osobnosti, užívající metod zážitkové pedagogiky. == Historie == Založena byla v roce 1977, jako občanské sdružení se ustavila krátce po sametové revoluci. V roce 1991 se PŠL stala členem mezinárodní organizace Outward Bound, roku 1993 založila společnost Outward Bound – Česká cesta s.r.o., nabízející zážitkové kurzy na komerčním základě, především jako služby tzv. teambuildingu pro firemní zákazníky. PŠL měla v oblasti zážitkové pedagogiky v Československu dosti průkopnické postavení a její metodika inspirovala mnoho dalších podobných kurzů a ovlivnila práci dalších výchovných organizací. (Prvky zážitkové pedagogiky ovšem byly v práci některých výchovných organizací, např. skautingu, značně zastoupené již dříve.) V současné době PŠL nabízí několik stálých projektů (Zdrsem - první pomoc zážitkem, Sborovna, Gymnasion - časopis pro zážitkovou pedagogiku a další). Základním kamenem práce PŠL jsou však autorské kurzy. Cílem těchto kurzů je poskytnout účastníkům silný impuls vedoucí především k jejich dalšímu rozvoji a práci na sobě. Jde jak o kurzy letní (Karibu, Tam, kde žijí divočiny, Deja-vu atd.), tak i zimní expediční a pobytové kurzy (Wintertouch, Zafúkané, Život je gotickej pes). Nejnovějším trendem je podpora změny životního stylu za pomoci metod zážitkové pedagogiky (iCan). == Zdrsem == ZDrSEM – první pomoc zážitkem je projekt, který vznikl v roce 1996. Po světovém Červeném kříži mají kurzy ZDrSem v ČR nejdelší tradici. Vychází z poslání PŠL využívat a rozvíjet zážitkovou pedagogiku jako cestu k rozvoji osobnosti člověka. ZDrSem se snaží být metodickým centrem výuky první pomoci a kromě pořádání množství vlastních kurzů (pro cílové skupiny od lékařů, přes školy, rodiče, sportovce, firmy až k široké veřejnosti) pořádá i akreditovaný výcvik budoucích lektorů s názvem Školitel. Jako první v ČR se začal zaměřovat na důkladnější práci se simulovanými situacemi, které jsou následně reflektovány lektory tak, aby si účastník odnesl reálnou život zachraňující dovednost a zejména sebevědomí pro poskytnutí první pomoci i v emočně vypjatých situacích. Důležitá je práce s reálnými prožitky a stresem, který je s první pomocí neoddělitelně spjatý. Od doby jeho vzniku se v ČR postupně objevuje stále více subjektů, které uznávají výuku zážitkem a více či méně se ZDrSemem inspirují (namátkou např. PrPom, Rescue Training, Vitalus či Jak resuscitovat). Od roku 2014 není ZDrSEM pod hlavičkou Prázdninové školy Lipnice, ale působí jako samostatný subjekt.", "question": "Jakou pedagogiku používá prázdninová škola Lipnice?", "answers": ["zážitkové"]}
{"title": "Utah", "context": "Na severovýchodě státu se táhne další pohoří, Uinta Mountains, které je však orientováno přibližně z východu na západ. Taktéž je součástí Skalnatých hor a jejich nejvyšší hora, Kings Peak (Královský vrchol), je zároveň nejvyšší horou Utahu. Východní Utah je vysokopoloženou oblastí, jehož krajina má nejčastěji charakter náhorních plošin a pánví. Ekonomice dominuje těžba nerostů a rud, ropy a zemního plynu, zemědělství a rekreace. Velká část východního Utahu je součástí Uintah and Ouray Indian Reservation, sídlí zde i Navahové. Velice populárním místem přitahujícím turisty je Dinosaur National Monument na severovýchodě země. V jižních oblastech, pokrytých mohutnými vrstvami usazenin, lze nalézt řadu pozoruhodných pískovcových útvarů, v tomto ohledu vynikají zejména Navajo Sandstone, Kayenta Sandstone a oblast okolo řeky Colorado a jejích přítoků, které se během staletí zaryly hluboko do pískovcového podloží a vytvořily divokou krajinu plnou kaňonů a dalších roztodivných útvarů. V oblasti je vytyčena celá řada chráněných území, např. Národní park Arches, Národní park Canyonlands, Národní park Zion, Národní park Capitol Reef, Cedar Breaks National Monument atd. Jihozápadní Utah je nejnižší a nejteplejší oblastí Utahu. Je mu přezdíváno Dixie, neboť první osadníci zde (podobně jako v jižanských státech nesoucích tutéž přezdívku) pěstovali bavlnu. U hranice s Nevadou se zde nachází Beaver Dam Wash, nejnižší místo státu (664 m n. m.) Zasahuje sem Mohavská poušť. Oblast se stala oblíbenou rekreační destinací a místem oblíbeným důchodci a počet obyvatel v ní poměrně rychle roste. Krajinu západního Utahu reprezentují převážně hřebeny a pánve pouštního charakteru a na severu zejména Bonnevilleská solná planina (Bonneville Salt Flats). V ní se nacházejí slaná jezera, která jsou pozůstatkem starověkého sladkovodního jezera Bonneville, které kdysi pokrývalo většinu východní části Velké pánve: Velké Solné jezero (Great Salt Lake), Utažské jezero (Utah Lake), Sevir (Sevier Lake), Raš (Rush Lake) a Malé Solné jezero (Small Salt Lake).", "question": "Je jihozápadní Utah nejnižší a nejteplejší oblastí Utahu?", "answers": ["Jihozápadní Utah je nejnižší a nejteplejší oblastí Utahu."]}
{"title": "Durham Wasps", "context": "Durham Wasps byl hokejový klub z Durhamu, který hrál Britskou hokejovou ligu v Británii. Klub byl založen roku 1947. Zanikl roku 1996. Jejich domovským stadionem byl Durham Ice Rink s kapacitou 2860 lidí. Heineken Premier League Champions - 1985, 1986, 1989, 1991, 1992 Autumn Cup - 1984, 1988, 1989, 1991", "question": "V jakém roce byl založen hokejový klub Durham Wasps z Durhamu ?", "answers": ["1947"]}
{"title": "Lomnický štít", "context": "Lomnický štít je s nadmořskou výškou 2634 m druhá nejvyšší hora Vysokých Tater a Slovenska. Vrchol již není přístupný po turistické stezce, je však možné využít lanovku ze Skalnatého plesa, nebo si zaplatit výstup se zkušeným horským vůdcem. Vrchol proto patří mezi nejnavštěvovanější vrcholy Vysokých Tater. Nachází se zde nejvýše položená meteorologická stanice na Slovensku. Lomnický štít patří k nejznámějším štítům Vysokých Tater. V minulosti byl dlouho považován za nejvyšší štít Tater. Z vrcholu, jenž připomíná trojhrannou pyramidu převyšující okolí, vedou tři hřebeny: severozápadním, směrem k Pyšnému štítu, Malému Pyšnému štítu, Spišskému štítu po Baranie sedlo a dále přes Baranie rohy k 3. Baraní strážnici, kde se napojuje jako rozsocha na hlavní hřebenem Vysokých Tater; severovýchodním, který vede přes Vidlový hřeben a Kežmarský štít, kde se rozděluje k Huncovskému štítu a přes Malý Kežmarský štít k Veleké Svišťovce; jižním, Lomnický hřeben, vedoucí přes Lomnickou kopu, Lomnické sedlo, Velký Lomnický hrb, nad Zamkovského chatu až po Lomnickou vyhlídku. Na vrcholu Lomnického štítu se nalézá nejvýše položená meteorologická stanice na Slovensku. Vede k ní visutá lanovka ze Skalnatého plesa. Na vrcholové stanici lanové dráhy se nacházejí astronomická a meteorologická pracoviště Slovenského hydrometeorologického ústavu, od roku 1957 také televizní retranslační stanice. Prvně vylezl na vrchol Lomnického štítu obuvník a amatérský horník Jakub Fábry (v období let 1760-1790) cestou přes Měděné lávky. První zaznamenaný turistický výstup provedl 16. srpna 1793 z Malé Studené doliny anglický lékař, přírodovědec a cestovatel Robert Townson během své cesty po zemích Rakouské monarchie. Robert Townson barometrickým měřením určil jen s malou chybou výšku Lomnického štítu (2 633 m n. m.). První zimní výstup na štít provedli Theodor Wundt a Jakob Horvay v roce 1891. Nejpopulárnější stěnou Lomnického štítu je jeho západní stěna, ve které vede řada populárních horolezeckých cest, od výstupů polských klasiků Stanislawského, Orlowského, Birkenmajera, přes pověstnou Hokejku, pojmenovanou podle převisu tvaru hokejky po extrémní výstupy (Bonbónová cesta, Arnoldova cesta, Šokuj opicu). Další významnou stěnou je stěna jihovýchodní, kde je řada výstupů vhodných hlavně na zimu. Štít není přístupný po turistickém značeném chodníku. Běžní turisté se na něj mohou od 19. listopadu 1941 vyvézt visutou lanovkou ze Skalnatého plesa (svého času se jednalo o nejmodernější lanovku v Evropě), toto Lomnickému štítu zabezpečuje prvenství v návštěvnosti mezi tatranskými štíty.", "question": "Na vrcholu jaké hory se nalézá nejvýše položená meteorologická stanice na Slovensku?", "answers": ["Lomnického štítu"]}
{"title": "Bordetelóza krůt", "context": "Bordetelóza krůt je bakteriální onemocnění horního respiračního traktu ptáků vyvolávané bakterií Bordetella avium. U ptáků představují bordetely oportunní patogeny, které mohou ojediněle vyvolávat primární respirační onemocněníc, ale častěji se uplatňují jako sekundární a komplikující faktor jiných bakteriálních a virových infekcí. Ekonomický význam má bordetelóza zejména v oblastech či zemích s rozvinutým chovem krůt. U krůťat je onemocnění charakterizováno chronickým zánětem respirační sliznice, což se projevuje náhlým výskytem kýchání, výpotkem z očí a nosu, dýcháním s otevřeným zobákem, submandibulárním (podčelistním) edémem, změnou hlasového projevu, kolapsem průdušnice, zakrslostí a predispozicí k jiným infekčním nemocem. Bakterie rodu Bordetella se vyznačují schopností kolonizovat řasinkový epitel a způsobovat respirační onemocnění u obratlovců. Původcem bordetelózy ptáků je bakterie Bordetella avium. Bordetella avium představuje gramnegativní kokobakterie až tyčinky velikosti 0,4-0,5 x 1-2 μ. Je pohyblivá, opouzdřená a roste striktně aerobně. Roste na mnoha pevných půdách, včetně MacConkey agaru, krevním a peptonovém agaru. Nejvhodnější jsou selektivní média, která inhibují růst jiných bakteriálních druhů. Optimální je aerobní inkubace při teplotě 35-37 °C po 24-48 hodin; teplota 45 °C ji zabíjí. Většina izolátů B. avium roste v podobě drobných, konvexních, hladkých a lesklých kolonií, které po 48hodinové inkubaci dosahují průměrné velikosti 1-2 mm. Podobně jako B. bronchiseptica i B. avium nefermentuje cukry a je oxidáza, kataláza a citrát pozitivní. Liší se ale tím, že je ureáza negativní, nitráty neredukuje a na krevním agaru nehemolyzuje. B. avium-like bakterie nehemaglutinují a rostou v médiu s 6,5 % NaCl, kdežto u B. avium je to naopak.", "question": "Jaká bakterie vyvolává bordetelózu krůt?", "answers": ["Bordetella avium"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Tento koncept (vznikl při poradě skupiny u Masonova kuchyňského stolu) inspiroval kapelu a společně napsali několik motivů (některé z nich Waters poté využil na dalších albech) jako např. \"Us and Them\", píseň o násilí a zbytečnosti války, nebo motiv šílenství a neurózy v \"Brain Damage\". Složitá a precizní výstavba alba je zásluhou Alana Parsonse, který tímto stanovil nový standard v kvalitě zvuku. Tento aspekt se stal poté typickým rysem skupiny a zároveň pomohl v prodejnosti alba, neboť chtiví zvukofilové si po \"ojetí\" desky běželi koupit novou kopii. Ve snaze zúročit svou nabytou popularitu vydali Pink Floyd v roce 1974 výběrové dvojalbum A Nice Pair, jež obsahuje znovuvydané první dvě desky skupiny, The Piper at the Gates of Dawn a A Saucerful of Secrets. Album Wish You Were Here, vydané roku 1975, obsahuje motiv nepřítomnosti. Nepřítomnosti lidskosti v hudebním průmyslu a nejvýrazněji nepřítomnosti Syda Barretta. Album je dobře známé díky stejnojmenné písni, rovněž obsahuje dlouhou instrumentální skladbu \"Shine On You Crazy Diamond\" skládající se z devíti částí, jež byla složena jako pocta Sydu Barretovi.", "question": "Kdy vydali Pink Floyd dvojalbum A Nice Pair?", "answers": ["v roce 1974"]}
{"title": "Mezinárodní vesmírná stanice", "context": "Mezinárodní vesmírná stanice (anglicky International Space Station, rusky М́д ќч с́н, М), známější pod zkratkou ISS, je v současné době jediná trvale obydlená vesmírná stanice. První díl stanice, modul Zarja, byl vynesen na oběžnou dráhu 20. listopadu 1998. Od 2. listopadu 2000, kdy na stanici vstoupila první stálá posádka, je trvale obydlena. V současné době je posádka, která se každých 6 měsíců obměňuje, tvořena 6 členy (od dubna do července 2017 byla pětičlenná). Stanice je umístěna na nízké oběžné dráze Země ve výšce kolem 400 km. Při průměrné rychlosti okolo 7 700 m/s (27 720 km/h) pak pravidelně obíhá Zemi s periodou cca 92 minut. V mnoha ohledech ISS reprezentuje sloučení předchozích plánovaných nezávislých stanic, ruské stanice Mir 2 a americké Freedom. Kromě ruských a amerických modulů plánovaných pro tyto stanice je ke stanici připojen evropský laboratorní modul Columbus a japonský laboratorní modul Kibó. Mezinárodní vesmírná stanice je společným projektem pěti kosmických agentur: NASA, Roskosmos, JAXA, CSA a ESA (účastní se 11 z jejích členů; Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie). Kosmonauti musí mluvit anglicky a rusky.Brazilská kosmická agentura (Brazílie) se účastní na základě zvláštního kontraktu s NASA. Podobně Italská kosmická agentura má oddělené smlouvy pro různé aktivity, které nedělá v rámci úloh Evropské kosmické agentury pro ISS (jejíž je Itálie také plným účastníkem). Dopravu kosmonautů na stanici a zpět zajišťují transportní pilotované kosmické lodě Sojuz. Zásobování stanice zajišťují automatické nákladní kosmické lodě – ruské Progressy, americké Dragony a Cygnusy a japonské HTV. Kosmonauty i zásoby dříve vozily na stanici i americké raketoplány Space Shuttle, zásoby evropské automatické lodi ATV. Původně plánovaná životnost ISS byla do roku 2016, v zimě 2013–2014 bylo zajištěno finanční krytí vládou USA až do roku 2024. == Historie == Historie Mezinárodní vesmírné stanice se začala psát již roku 1984, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil plán stavby vesmírné stanice pojmenované Freedom. Následující roky byly ve znamení oddalování začátku výstavby a finančních potíží.", "question": "Pod jakou zkratkou je známa Mezinárodní vesmírná stanice?", "answers": ["ISS"]}
{"title": "Kolonizace Severní Ameriky", "context": "Kolonizace Severní Ameriky probíhala od 16. století až do dob obsazení posledních míst patřících domorodým obyvatelům (indiánům) v 19.století. V kolonizaci Severní Ameriky se angažovali Španělé, Angličané, Francouzi, Nizozemci a v menší míře také Švédové a Rusové. Geograficky se Angličané a Francouzi soustředili především na oblasti dnešního USA a Kanady, tedy do severnějších oblastí Severní Ameriky. Ty nejsevernější oblasti dnešní Aljašky byly kolonizovány Ruskem, které Aljašku prodalo USA v roce 1868. Naopak jih dnešního USA byl celý pod kontrolou Španělska, které ovládalo celou či většinu Kalifornie, Texasu, Arizony, Nového Mexika i Floridy. Dnešní Mexiko bylo dobyto španělskými conquistadory hned na počátku 16. století jako jedna z prvních oblastí pod evropskou kontrolou na americkém kontinentě vůbec. == Historický vývoj == === Začátky kolonizace dnešních Spojených států a Kanady === První Evropané, kteří podnikali cesty do severnějších oblastí Severní Ameriky, byli Španělé a Francouzi. Španělé cestovali především do míst, kde se dnes nachází státy USA, jako například Nové Mexiko, Kalifornie a Texas. Naopak Francouzi prozkoumávali spíše sever Ameriky, kterému dali název Kanada. Tordesillaská smlouva přisoudila všechny dosud neobjevené země Španělům a Portugalcům, což se nelíbilo francouzskému králi Františku I. Ten prohlásil, že monopolní postavení svých sousedů nebude již nadále respektovat a bez ohledu na smlouvu pověřil roku 1523 velmi zkušeného italského mořeplavce Giovanniho da Verrazano nalezením legendárního průjezdu do Číny přes Severní Ameriku. Verrazano proplul okolo pobřeží dnešní Severní Karolíny a Nové Anglie k Novému Foundlandu a pak zpět do Francie. Výprava nepřinesla žádné informace o zmíněném průplavu, přesto krále velmi potěšila, nyní si mohl činit nároky na tato území pojmenované Nová Francie. Války v Evropě Františkovi znemožnily další výpravy, dokud roku 1533 neobdržel dopis od Jacquese Cartiera. Cartier byl rybářem v severním Atlantiku a posledních několik let trávil přepadáním španělských lodí, králi se nabídl jako vůdce nové výpravy pátrající po průjezdu do Číny. František neváhal a roku 1534 poskytl Cartierovi dvě menší lodě.", "question": "Které národy se angažovaly v kolonizaci Severní Ameriky?", "answers": ["Španělé, Angličané, Francouzi, Nizozemci a v menší míře také Švédové a Rusové"]}
{"title": "Robert Fico", "context": "Několik hodin před začátkem sjezdu však Fico kandidaturu stáhl ve prospěch Ľubomíra Fogaše, jeho bývalého kolegy z Právnické fakulty Univerzity Komenského. Po volbách v roce 1998 vznikala široká koalice stran SDK, SDĽ, SMK a SOP. Robert Fico, jakožto člen vládní SDĽ začal proti této koalici vystupovat, především útočil na spolupráci se Stranou maďarské koalice (SMK), když tvrdil, že se strana pokouší otvírat tzv. Benešovy dekrety. V té době byl ve své straně nejpopulárnějším politikem a ve volbách získal rovněž nejvíce preferenčních hlasů z politiků SDĽ. Kvůli neshodám stranu však následně opustil. V prosinci 1999 založil novou politickou stranu s názvem SMER (česky SMĚR). Hned po svém založené začal SMER působit jako alternativa, jak vůči tehdejší vládní koalici pod vedením Mikuláše Dzurindy, tak vůči opozici. Ještě v témže volebním období (1998-2002) přijala strana do svého názvu přívlastek \"třetí cesta\". Podle tvrzení představitelů strany se tím definovala jako strana moderního progresivního středolevého politického proudu typu britských labouristů nebo německé SPD. Preference strany postupně rostly a naopak preference SDĽ klesaly. Tehdy vládní strana SDĽ se v následujících volbách do parlamentu nedostala, a k 1. lednu 2005 zanikla, když byla pohlcena právě SMERem. V těchto volbách byl Fico opět zvolen poslancem NR SR, kde se stal členem Výboru NR SR pro lidská práva, národnosti a postavení žen. Strana SMER se stala se ziskem 13,6% voličských hlasů třetí nejsilnější politickou stranou na Slovensku, za ĽS-HZDS a SDKÚ-DS a obsadila tak v Národní radě 25 poslaneckých křesel. Naproti tomu, průzkumy veřejného mínění dlouhodobě předpovídaly pro stranu lepší výsledek. SMERu se po volbách do vlády dostat nepodařilo, tu nakonec vytvořil opětovně Mikuláš Dzurinda z SDKÚ-DS (druhá vláda Mikuláše Dzurindy) a SMER zůstal v opozici. Během celého volebního období soupeřil SMER s ĽS-HZDS o vedoucí postavení v opozici. V průzkumech veřejného mínění následně SMER dosud dlouhodobě nejpopulárnější stranu ĽS-HZDS předstihl. V roce 2004 se Ficovi podařilo uskutečnit projekt sjednocení levicových stran. Tři levicové strany s dlouhodobě zanedbatelnými volebními preferencemi Strana demokratické levice (SDĽ), Sociálně demokratická alternativa (SDA) a Sociálně demokratická strana Slovenska (SDSS) se tak dohodly na společné integrací se SMERem. Integraci schválily sněmy jednotlivých stran na podzim roku 2004 a od 1. ledna 2005 strany SDĽ, SDA a SDSS zanikly. SMER si následně změnil název na současný \"SMER - sociálna demokracia\" (česky \"SMĚR - sociální demokracie\"). Významný politický zisk pro SMER z této integrace byl zisku nových voličů a získání značky sociální demokracie. Strana se následně stala členem Strany evropských socialistů.", "question": "Kdy zanikla vládní strana SDĽ?", "answers": ["1. lednu 2005"]}
{"title": "Španělština", "context": "Španělština (neboli kastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 400 miliónů. Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latiny římských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s odlišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština. Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy. Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království).", "question": "Do jaké skupiny jazyků patří španělština?", "answers": ["románských"]}
{"title": "Apollo a Marsyas", "context": "Obraz je v Kroměříži od roku 1673 a byl dlouho pozapomenut, protože se nacházel daleko od hlavních sbírek benátské malby. Tudíž \"nevstoupil do kritické literatury až do roku 1909\". Ve 30. letech 20. století jej již historici umění \"přijali jako důležitou pozdní práci\" Tiziana, ale byl málo znám širší veřejnosti. Na své první moderní výstavě v zahraničí byl \"uvítán s užaslým obdivem\" jako \"hvězdná atrakce\" významné výstavy v londýnské Královské akademii roku 1983. Pro většinu diváků byl nový a John Russell jej v New York Times popsal jako \"nejúžasnější obraz výstavy\". V úvodu své rozsáhlé analýzy sir Lawrence Gowing napsal, že \"celé měsíce – nepřeháním – je Londýn uchvácen kouzlem tohoto mistrovského díla, v němž tragický pocit, který ovládl Tizianovu poezii po dosažení sedmdesátky, dospěl ke krutému a vážnému vyvrcholení. Po většinu hodin ve většině dnů je před ním shluk ohromených a zmatených návštěvníků... Na Akademii se lidé stále ptají a v rádiu seriózní kritici debatují, jak je možné, že se v umění krása nebo velikost může projevit skrze tak děsivě bolestné téma.\"", "question": "Kdo je autorem obrazu Apollo a Marsyas?", "answers": ["Tiziana"]}
{"title": "Zrak", "context": "Tato vlákna umožňují lepší vidění za šera, protože světelné paprsky, které projdou sítnicí, se odrazí a procházejí sítnicí zase nazpět, takže mohou podráždit fotoreceptory dvakrát. Odražené světlo je příčinou \"svítících očí\" těchto zvířat. U zraku dochází především k poruchám ostrosti, poruchám vnímání barev a celkovému oslabení zraku. Poruchy ostrosti jsou způsobeny špatnou akomodací oční čočky. Je to: krátkozrakost dalekozrakost astigmatismus Špatné rozlišování barev je způsobeno chybnou činností čípků nebo tyčinek. Důsledkem špatné činnosti tyčinek je šeroslepost, tedy omezená schopnost vidění za šera. Při špatné činnosti čípků člověk ztrácí schopnost vidět barvy. Přitom jen asi jeden člověk ze 100.000 vidí pouze v odstínech šedé, ostatní barvoslepí pouze nerozlišují některé odstíny. Nejčastější je zaměňování červené se zelenou, méně časté je zaměňování žluté s modrou. Pokud je zrak oslaben mluvíme o slabozrakosti, při úplné ztrátě zraku hovoříme o slepotě. Podrobnější informace naleznete v článku Binokulární vidění. Vnímání prostoru je umožněno polohou očí, kdy do každého oka dopadá mírně odlišný obraz, z nichž se v mozku skládá prostorový obraz prostředí. Částečně ho ovlivňuje i zaostřování oční čočky, které pomáhá odhadnout vzdálenost, takže i jednooký člověk má určitou prostorovou orientaci. Pokud má živočich oči po stranách hlavy, získává tím široký přehled okolí (a možnost uvidět včas hrozící nebezpečí), který je však velmi plochý (kopytníci, kytovci aj.). Naopak poloha očí vedle sebe umožňuje dokonalý prostorový přehled, ale užší rozhled (šelmy, primáti, dravci). Oko Lidské oko Slepota Slepá skvrna Smysl (biologie) Optický klam Oční kontakt Zrakový systém Barvoslepost Obrázky, zvuky či videa k tématu Zrak ve Wikimedia Commons Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat: Lokální odkaz: Vision Wikidata: Visual perception Slovníkové heslo zrak ve Wikislovníku", "question": "Čím je umožněno vnímání prostoru?", "answers": ["polohou očí"]}
{"title": "Federální služba bezpečnosti", "context": "Federální služba bezpečnosti (zkratka FSB, rusky Ф с б Р Ф – Feděralnaja služba bezopasnosti Rossijskoj Feděracii) je hlavní domácí bezpečnostní služba Ruské federace, hlavní následník Výboru státní bezpečnosti. Jejím úkolem je zajištění úlohy kontrarozvědky a vnitřní bezpečnosti. Její ředitelství je v Moskvě a služba je řízena ministerstvem spravedlnosti a jejím ředitelem je od roku 2008 Alexandr Vasiljevič Bortnikov. Dnes služba zaměstnává údajně až dvě stě tisíc lidí. Přímým předchůdcem FSB byla Federální služba kontrarozvědky (FSK). Prezident Boris Jelcin podepsal 3. dubna 1995 zákon, který nařizoval reorganizaci FSK a touto reorganizací vznikla FSB. == Odkazy == === Související články === Otrava Alexandra Litviněnka Armáda trollů === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Federal Security Service (Russia) na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Federální služba bezpečnosti ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo nařídil reorganizaci FSK?", "answers": ["Boris Jelcin"]}
{"title": "Lukáš Vydra", "context": "Lukáš Vydra (* 23. srpna 1973 Praha) je bývalý český atlet, běžec, který se věnoval středním tratím. Jeho specializací byl běh na 800 metrů. V roce 1998 vybojoval na této trati bronzovou medaili na evropském šampionátu v Budapešti. Dne 12. srpna 1998 zaběhl v Curychu dosud platný český rekord v běhu na 800 metrů, jehož hodnota je 1:44,84. O několik dní dříve, 5. srpna ve Stockholmu zaběhl nový český rekord v běhu na 1000 metrů (2:16,56). == Kariéra == Jako žák zaběhl trať 800 m za 1:57,4 a jako dorostenec se zlepšil na 1:51,67. Od roku 1991 závodil za Olymp Praha a od roku 1994 za Duklu Praha. První významnější úspěch v mezinárodním měřítku zaznamenal v roce 1996 na halovém mistrovství Evropy ve Stockholmu, kde obsadil výkonem 3:46,20 čtvrté místo v běhu na 1500 metrů. V letech 1997 a 1998 získal titul mistra České republiky v běhu na 800 m. Na halovém světovém šampionátu v japonském Maebaši v roce 1999 obsadil ve třetím semifinálovém kole 4. místo a do finále běhu na 800 nepostoupil. Osobní rekord v běhu na 800 m (pod širým nebem) si vytvořil v roce 1998, ale v následujících letech se jeho výkony postupně zhoršovaly. === Výkonností vývoj === == Odkazy == === Reference === === Literatura === Kdo byl kdo v české atletice - Jan Jirka a kol. Praha Olympia 2004, ISBN 80-7033-864-4, str. 201 === Externí odkazy === (anglicky) Lukáš Vydra na stránkách IAAF Profil na stránkách ČAS (česky)", "question": "Specializoval se Lukáš Vydra na běh na 800 metrů?", "answers": ["Jeho specializací byl běh na 800 metrů."]}
{"title": "Jižní Korea", "context": "Ve válce bylo zabito nebo pohřešováno až 3,5 milionů vojáků a civilistů. 27. května 2009 Severní Korea oznámila že se příměřím již necítí vázána. 8. březen 2013 Korejská lidově demokratická republika oficiálně oznamuje, že korejská dohoda o příměří se s okamžitou platností ruší. Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovena krátká doba občanské vlády. Avšak vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolil diktaturu, která trvala 18 let, během níž ekonomika prudce posílila. Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překvapivým převratem se zmocnil moci generál Čon Tu-hwan. Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 měly za následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu (Povstání v Kwangdžu). Občanské nepokoje způsobily konec vojenské vlády a demokratické reformy postupně pokračovaly pod vládou Ro Tche-ua, Kim Jong-sama a Kim Te-džunga. V 90. letech se Jižní Korea stala jednou z velkých světových ekonomik. V roce 1996 se Jižní Korea připojila k OECD. Přestože národ velice ekonomicky strádal během Asijské finanční krize, Jižní Korea je dnes plně fungující moderní demokracií a jedním z asijských tygrů. Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova. Ze západu je omývána vodami Žlutého moře, na východě vodami Japonského moře. Zajímavostí je, že poválečná nevraživost vůči Japonsku se promítla i do geografických názvů: Korejci Žluté moře nazývají Západní moře, Japonské moře pak nazývají Východní moře. Terén je, obdobně jako v Severní Koreji, velmi hornatý (pohoří Diamantové hory), a většina půdy není obdělávatelná. Na jihozápadě a jihovýchodě země jsou nížiny, ty ale zaujímají jen 30% plochy země. V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 000 menších ostrovů a ostrůvků, z nichž největší je ostrov Čedžu (1 845 km2), asi 100 km od jižního pobřeží. Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje, vyhaslá sopka Halla-san (1 950 m n. m.). Podnebí je v jižní Koreji mírné. V létě nastává krátké období dešťů, zimy mohou být velmi tuhé. Průměrná lednová teplota v Soulu je od -7 °C do +1 °C, průměrná teplota v červenci je od 22 °C po 29 °C. Zimní teploty jsou nižší na východním pobřeží.", "question": "Leží Jižní Korea na Korejském poloostrově ?", "answers": ["Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova."]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Curie-Skłodowská, rozená Maria Salomea Skłodowska, v polštině Maria Skłodowska-Curie (7. listopadu 1867 Varšava, Polsko - 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie) byla významná francouzská vědkyně polského původu. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia. Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia. Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala. Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894. Rovněž v roce 1894 poznala svého budoucího manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali. Pierre byl bez vyznání a Maria byla nábožensky vlažná, proto měli občanský sňatek, což na nějaký čas vedlo k roztržce Marie s její polskou katolickou rodinou.", "question": "Byla Curie-Skłodowská vyznamenána Nobelovou cenou?", "answers": ["Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou."]}
{"title": "Deflace", "context": "Deflace je absolutní meziroční pokles cenové hladiny v ekonomice. Obvykle se měří indexem spotřebitelských cen. Opakem deflace je inflace. Deflace byla jedním z charakteristických rysů Velké hospodářské krize 30. let 20. století. Irving Fisher (1933) na základě této negativní zkušenosti popsal fenomén dluhové deflace, kdy pokles cenové hladiny zvyšuje reálnou hodnotu dluhů, což dále podrývá poptávku v ekonomice a vede k dalšímu snižování cen a zvýšení reálné dluhové zátěže. Prostřednictvím tohoto mechanismu může tedy deflace velmi negativně ovlivnit nejen makroekonomický vývoj, ale i finanční stabilitu. Za velmi negativní zkušenost s deflací jsou považovány i tzv. dvě ztracené dekády v Japonsku. Na rozdíl od Velké hospodářské krize, která deflaci vyvolala jako důsledek, v meziválečném Československu byla už dříve záměrem měnové politiky. První ministr financí Alois Rašín úspěšně oddělil československou měnu, aby ji uchránil před poválečnou inflací, a stáhl značné množství oběživa. Jako žák A. Bráfa a přívrženec rakouské školy byl přesvědčen, že základem prosperity je pevná měna a zavedl důslednou deflační politiku. Trval na zlatém standardu a přes varování Karla Engliše se snažil zpevnit kurs koruny k zahraničním měnám právě deflací, a to s úspěchem.", "question": "Co znamená deflace?", "answers": ["pokles cenové hladiny"]}
{"title": "Ferenc Liszt", "context": "V devíti letech ztratila rodiče a musela se přestěhovat do Vídně, kde pracovala jako služka jedenáct let. 11. ledna 1811 se provdala za Slováka Adama Lista (nebo Liszta) z obce Unterfrauenhaid v dnešním Burgenlandsku, v části, která byla původně slovenská. Lisztův otec byl amatérský pianista a cellista a úředník na dvoře knížete Nicholase II. Esterházyho. Jeho příjmení je známo ve slovenském znění List i v německé či maďarské verzi Liszt. Původní příjmení si Adam List začal psát jako Liszt, protože bylo v němčině a také v maďarštině nesprávně vyslovováno jako \"lišt\". Také Franz byl pokřtěn jako Franciscus List, sám se ale později podepisoval jménem Franz, protože slovenština tehdy nebyla uznaným jazykem. Liszt mluvil slovensky, německy, ale ještě lépe uměl francouzsky. V Lisztově rodině se maďarsky nemluvilo, ani sám Franz tento jazyk nikdy dobře neovládal. Franz Liszt, kterého základům klavírní hry učil již od šesti let jeho otec, projevil záhy výjimečné hudební nadání. Hudbu skládal od osmi let a první koncerty byl schopen absolvovat již v devíti letech. Díky finanční podpoře uherské šlechty mohl od roku 1821 studovat hudbu ve Vídni, kde jej učili Carl Czerny hře na klavír a Antonio Salieri hudební kompozici.", "question": "Uměl Ferenc Liszt maďarsky ?", "answers": ["V Lisztově rodině se maďarsky nemluvilo, ani sám Franz tento jazyk nikdy dobře neovládal."]}
{"title": "William Harvey", "context": "William Harvey (1. dubna 1578, Folkestone – 3. června 1657, Hampstead) byl anglický lékař, který je známý svým objevem krevního oběhu v lidském těle a rovněž tím, že odmítl teorii samoplození. V roce 1603 si do svých poznámek poznamenal, že \"krev bez přestání proudí a obíhá dokola, a to v důsledku tlukotu srdce\". Bylo to úžasné pozorování, které zcela odporovalo Galenovým představám. Proč Harvey čekal s uveřejněním poznatku pětadvacet let? Protože jeho teorie protiřečila Galenovi, musel si být naprosto jistý, že má pravdu. Celá léta trpělivě prováděl pokusy a pozorování. Pomocí stříkačky vstřikoval zvířatům do cév barviva. Později je pitval a studoval. Rozřezal jim srdce a studoval srdeční chlopně. Logickou úvahou vyvodil, že srdce čerpá krev, která obíhá v těle. Když konečně v roce 1628 publikoval své dílo Anatomické pojednání o pohybu srdce a krve, stal se terčem posměchu. Mnozí lékaři ho považovali za \"potrhlého\" a jeho teorii za absurdní, nemožnou a škodlivou. Než však v roce 1657 zemřel, museli uznat, že měl pravdu. Byl také zakladatel embryologie.", "question": "Kdo byl William Harvey?", "answers": ["anglický lékař, který je známý svým objevem krevního oběhu v lidském těle a rovněž tím, že odmítl teorii samoplození"]}
{"title": "Oscar Wilde", "context": "Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde (16. října 1854, Dublin - 30. listopadu 1900, Paříž) byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Jeho otec William byl přední irský oční a ušní chirurg, jeho matka Jane byla úspěšnou spisovatelkou a irskou nacionalistkou, píšící pod jménem \"Speranza\". Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost. Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů - Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 udržoval blízký vztah s lordem Alfredem \"Bosie\" Douglasem, což naráželo na nevoli Bosieho otce, markýze Queensberryho. Ten se 19. února 1895 pokusil vyvolat skandál na premiéře Wildeovy hry Jak je důležité míti Filipa, načež Bosie přesvědčil Wildea, aby otce žaloval pro urážku na cti. Probíhající soudní spor se však posléze obrátil proti němu. Markýz Queensberry byl osvobozen a naopak Wilde byl 5. dubna téhož roku zatčen pro přečin proti mravopočestnosti. Dne 6. dubna započal soudní proces, na jehož konci byl Wilde odsouzen na dva roky vězení a nucených prací. Trest si odbyl ve Wandsworthu a poté v Readingu. Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi.", "question": "Kdy zemřel Oscar Wilde?", "answers": ["30. listopadu 1900"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Atentát vzbudil na mezinárodním poli vlnu sympatií k Rakousko-Uhersku. Velká část populace v monarchii i mimo ni se proto z vyhlášení války Srbsku radovala a chápala ji za trestnou výpravu vůči jakési podivné zemi na Balkáně.[zdroj? ] Původní představa o bleskové válce se však během následujících několika měsíců rozplynula a nadšení z války vystřídaly existenční obavy. Už v poslední třetině 19. století se začaly vytvářet spojenecké bloky imperiálních velmocí. Byla to doba vypjatého nacionalismu. Základ těchto bloků položilo spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, Dvojspolek v roce 1879, ke kterému se v roce 1882 připojila Itálie (Trojspolek). Francie a Rusko podepsaly spojeneckou smlouvu v roce 1894. V roce 1904 se sblížily Británie a Francie a podepsaly Srdečnou dohodu. Dotvoření druhého vojenského bloku, Dohody, se zakončilo podepsáním rusko-anglické smlouvy v roce 1907. Roku 1908 si František Josef I. přisvojil Bosnu a Hercegovinu, o kterou usilovalo také Srbsko. Když rakousko-uherská armáda uskutečnila v Bosně velké vojenské manévry, obyvatelé Bosny a Hercegoviny se nechtěli smířit s nedávným připojením svého území[zdroj? ] k Rakousko-Uhersku a jejich odboj podporovalo Srbsko. Manévry se konaly při srbských hranicích. Následník trůnu František Ferdinand d'Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry společně se svou chotí, Žofií Chotkovou a na jejich závěr manželský pár navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny. Zde na ně byl 28. června 1914 spáchán srbskými radikály atentát, kterému ještě týž den podlehl on i jeho žena Žofie.", "question": "Kdy si František Josef I. přisvojil Bosnu a Hercegovinu?", "answers": ["1908"]}
{"title": "Joan Miró", "context": "Miró se v Konstelacích snaží hledat nacisty ztracenou jistotu v harmonii symbolů svých obrazů. Symboly na plátnech obsahují hledání jednotnosti, ornamenty a plnost kosmického pořádku, působí klidem a vyrovnaností. Po válce v roce 1947 Miró odjíždí na osm měsíců do New Yorku, kde je na jeho počest uspořádána výstava v Muzeu moderního umění. Jeho práce vzbudí takový ohlas, že je Miró požádán, aby dělal rozsáhlé nástěnné malby. Nachází úspěch i v sochařství a tak se jeho návštěva USA stává rozšířením jeho uměleckých obzorů. Miró byl jedním z největších surrealistů, našel cestu z neznámých uliček podvědomí, našel nesmírnou sílu symbolů a kombinací barev svou tvořivostí. Joan Miró zemřel 25. prosince 1983 v Palmě de Mallorca. Byl pohřben v rodné Barceloně (Montjuï). Na Miróova díla napsal sbírku veršů básník Rafael Alberti. Obrázky, zvuky či videa k tématu Joan Miró ve Wikimedia Commons Osoba Joan Miró ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Joan Miró Joan Miro: A Virtual Art Gallery", "question": "Jak se jmenuje básník, který napsal sbírku veršů na Miróova díla?", "answers": ["Rafael Alberti"]}
{"title": "Reinhard Heydrich", "context": "Ty byly do těla zavlečeny střelným poraněním výbušninou a usídlily se zejména v hrudní dutině, v bránici a krajině sleziny a tam se pomnožily. Pohřben byl s nejvyššími poctami na hřbitově invalidů v Berlíně, dnes je již jeho hrob znám. Německé represálie na území Protektorátu Čechy a Morava, jež následovaly po atentátu a zejména po jeho smrti, neznaly míru (toto období se označuje jako heydrichiáda). Lidé byli stříleni bez soudu a vyvraždění obcí Lidice a Ležáky bylo jen jednou z epizod tehdejšího německého útlaku. Celkem bylo v bezprostřední odvetě za jeho smrt zabito minimálně 1585 lidí, což je údaj stanných soudů, celkový počet obětí bude nicméně podstatně vyšší. Atentát na Heydricha byl považován za nejvýznamnější odbojový čin v okupované Evropě a měl takový ohlas, že Británie a Francie odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem, který v roce 1938 připravil Československo o více jak třetinu jeho území. V celé historii druhé světové války šlo o zcela ojedinělý případ, kdy se úspěšně podařilo násilně zlikvidovat některého z vysokých nacistických pohlavárů, v tomto ohledu šlo o zcela unikátní akci. Kruté řádění nacistů, které mělo být odvetou za Heydrichovu smrt, pak v mnohém usnadnilo uznání pozdějšího odsunu německého obyvatelstva ze strany západních spojenců. Ve funkci zastupujícího říšského protektora Heydricha nahradil Kurt Daluege. == Lidé v jeho okolí == Adolf Hitler, vůdce německé nacistické strany NSDAP a kancléř Třetí říše Heinrich Himmler, říšský vedoucí SS, Heydrichův přímý nadřízený Konstantin von Neurath, říšský protektor, který postupně ztrácel moc a kterého Heydrich jako zastupující říšský protektor ve funkci de facto nahradil", "question": "Kdo prosazoval konečné řešení české otázky?", "answers": ["Heydrich"]}
{"title": "Biomasa", "context": "Klimatologie zkoumá souvislosti mezi změnami klimatu a nárůstem či poklesem tvorby určité složky biomasy (např. rostlin nebo řas nebo organismů v krychlovém metru vody). Jde například o vliv globálního oteplení nebo snížení prostupnosti atmosféry pro sluneční záření. Energetické využití biomasy zahrnuje: Rozeznáváme především zbytkovou (odpadní) biomasu - dřevní odpady z lesního hospodářství a celulózo-papírenského, dřevařského a nábytkářského průmyslu, rostlinné zbytky ze zemědělské prvovýroby a údržby krajiny, komunální bioodpad a odpady z potravinářského průmyslu - a cíleně pěstovanou biomasu - energetické byliny a rychlerostoucí dřeviny. Statková hnojiva jsou podle § 2 zák. č. 308/2000 Sb. \"o hnojivech\" hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinného původu vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány. Zařízení, která produkují z biomasy výrobky získávané obvykle pouze z ropy, se nazývají biorafinérie. Evropská agentura pro životní prostředí ve studii z roku 2006 stanovila tzv. evropský potenciál biomasy, který by respektoval ochranu biologické rozmanitosti a vedl jen k minimu nepříznivých dopadů. V roce 2030 by mohlo být asi 15 % energetické poptávky v Evropské unii pokryto energií vyrobenou ze zemědělských, lesnických a odpadních produktů z čistě evropských zdrojů. Do roku 2030 by mohlo asi 18 % tepla, 12,5 % elektřiny a 5,4 % paliva pro dopravu pocházet z biomasy evropského původu.", "question": "Jak se nazývají zařízení, která produkují z biomasy výrobky získávané obvykle pouze z ropy?", "answers": ["biorafinérie"]}
{"title": "Kuvajt (město)", "context": "Město Kuvajt (též Kuwait City nebo Al-Kuwait; arabsky ا) je hlavní a největší město ve státě Kuvajt, ležícího na severozápadním pobřeží perského zálivu. Město má podle odhadu 534.964 obyvatel (odhad z roku 2014) uvnitř hranic města a 2,38 milionu v metropolitní oblasti. Ve městě se nachází kuvajtský parlament (Majlis al-Umma), většina vládních úřadů, sídlo většiny kuvajtských společností a bank a je také politickým, kulturním a ekonomickým centrum emirátu. Město Kuvajt bylo poprvé osídleno na počátku 18. století klanem Al-Sabah, později vládnoucí rod v Kuvajtu, větev kmene Al-Utū, jenž je spojená s rodem Al-Chálífa, která vládne v Bahrajnu). Město má své jméno odvozené z opuštěné pevnosti, která se zde nachází a jejíž název zní \"Kut\" (ك), což je arabský výraz pro pevnost u moře. Od roku 1760, kdy zde byl postaven první dům, se osada rychle rozrůstala a časem mělo město svou vlastní flotilu složenou z arabských plachetnic \"Dhow\" a mělo mnoho obchodních vztahů s Bagdádem a Damaškem.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Kuvajtu?", "answers": ["Kuvajt"]}
{"title": "Bangkok", "context": "Pro Thajce je park místem, kam se mohou schovat před rušným a uspěchaným životem ve městě. Ráno park může sloužit jako sportovní aréna, kde je možno využít 2,5 km dlouhou běžeckou trať nebo večer, jako romantické místo, kde si můžete pronajmout loďku a plout na umělém jezeře. Pokud park navštívíte, můžete se zastavit i v hadí farmě, která je součástí Chulalongkornovy nemocnice, kde se předvádí, jak se odebírá hadům jed a jak se má s nimi zacházet. Hřiště Bangkoku se nachází nedaleko letiště Don Muang a zabírá plochu 70 akrů. Najdete tu prakticky vše, co k zábavnímu parku patří. Horské dráhy, miniatury slavných budov, umělý sníh a mnoho dalšího. Připravte si však hodně peněz, protože řadě atrakcí prostě neodoláte. Vstupné se vrací za případného deště delšího než 2 hodiny. V Bangkoku žije 8280925 obyvatel, podle sčítání lidu v roce 2010. Nicméně množství lidí, kteří dojíždějí do města ze sousedních provincií, zvýší počet obyvatel na 14 565 547. Bangkok je kosmopolitní město, sčítání lidu prokázalo, že zde žije 81 570 Japonců a 55 893 čínských státních příslušníků, stejně jako 117 071 cizích státních příslušníků z jiných asijských zemí, 48 341 z Evropy, 23 418 z Ameriky, 5 289 z Austrálie a 3 022 z Afriky. Z přistěhovalců ze sousedních zemí je zde 303 595 z Barmy, 63 438 z Kambodži a 18 126 obyvatel z Laosu. Sport je pro Thajce neodmyslitelnou součástí každodenního života. Provozuje se zde celá řada sportů. Ten nejznámější je zajisté thajský box. Zápasy se odehrávají hlavně na stadionech Rajadamnern a Lumpini a jsou pravidelně vysílány v televizi. Dalším sportem je golf.", "question": "Kolik lidí žíje, podle sčítání lidu v roce 2010, v Bangkoku?", "answers": ["8280925"]}
{"title": "Taktovka", "context": "Taktovka je v podstatě tenká světlá tyčka vyrobená z plastu nebo z tvrdého dřeva o přibližné délce 40 až 48 centimetrů, která je na jednom konci opatřena vhodně ergonomicky tvarovanou rukojetí tak, aby dirigentovi při dirigování neklouzala z ruky. Kvalitní taktovky bývají také vybaveny doplňkovým ochranným pouzdrem tak, aby se při transportu a skladování v mimohudebním provozu nepoškodily (resp. nezlomily). Některé speciální typy taktovek mohou být vyrobeny jakožto skládací z lehkých slitin kovů, jedná se o klasickou teleskopickou konstrukci známou např. z prutových antén nebo skládacích deštníků. == Historie == === Období před 16. stoletím === Historicky první použití taktovky je datováno do roku 709 př. n. l. Pherekydes z Patry udával rytmus máváním zlatou hůlkou a hudebníci, hrající na flétny a citery, stáli v kruhu kolem něj. === 16.–18. století === Než se začala taktovka standardně používat, udával rytmus cembalista (např. srolovanými notami) nebo první houslista (smyčcem). Také bylo běžnou praxí, že dirigent stál zády k orchestru a dirigoval rukama. Teprve v době Jeana-Baptiste Lullyho, dvorního skladatele Ludvíka XIV., se začala používat barokní taktovka: dlouhá hůl (franc. bâton) pro vedení orchestru. Dirigent stál zády k orchestru a takt udával boucháním holí o zem. 8. ledna 1687 uvedl Lully své Te Deum k oslavě uzdravení krále Ludvíka XIV. Pro dirigování orchestru použil právě tuto dlouhou hůl. V průběhu dirigování si taktovkou prorazil nohu, což mu způsobilo absces, který vyústil v gangrénu. Protože Lully dlouho odmítal amputování končetiny (ke kterému došlo až příliš pozdě), zemřel na následky o dva měsíce později (22. března). === 19. století – současnost === Klasická taktovka, jak ji známe dnes, zažívá rozmach v letech 1820-1840. Jako první zavedl použití taktovky u dirigentského pultu skladatel Carl Maria von Weber. Dirigent již stojí čelem k orchestru, nikoli zády. == Přenesený význam slova == Slovo se někdy používá i v přeneseným významu zejména ve frazeologizmu \"být pod taktovkou\", a to i v mimohudebním světě, zde ve smyslu \"být někým přímo řízen\". == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baton (conducting) na anglické Wikipedii. === Související články === Orchestr Dirigent == Externí odkazy == Slovníkové heslo taktovka ve Wikislovníku", "question": "Kdo jako první zavedl použití taktovky u dirigentského pultu?", "answers": ["Carl Maria von Weber"]}
{"title": "Vladimír List", "context": "Po absolvování vojenské služby pokračoval v letech 1900–1901 ve studiu na univerzitě v belgickém Lutychu. Po návratu pracoval jako šéfkonstruktér v Křižíkových závodech, kde se podílel na projektu hořínské hydroelektrárny u Mělníka, elektrické dráhy Tábor–Bechyně a dalších projektech. V roce 1904 se Vladimír List oženil s Helenou Gebauerovou, dcerou bohemisty Jana Gebauera. V roce 1907 přijal Vladimír List nabídku stát se profesorem na České vysoké škole technické v Brně. Po svém nástupu začal kromě výuky a psaní skript také budovat nové laboratoře. Roku 1909 zde založil Ústav konstruktivní elektrotechniky. V letech 1917–1918 byl rektorem České vysoké škole technické v Brně a několikrát zastával funkci děkana odboru strojního a elektrotechnického inženýrství (v obdobích 1910–1911, 1919–1920 a 1939–1940). Na České vysoké škole technické v Brně působil jako profesor až do roku 1948, kdy byl na pokyn komunistické strany penzionován. Vladimír List aktivné působil v oblasti elektrotechniky i mimo rámec brněnské vysoké školy. V roce 1910 se podílel na založení odborného časopisu Elektrotechnický obzor. Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifikaci Moravy, který byl předložen ke schválení v roce 1913, a osobně se zasazoval o vybudování páteřní sítě vysokonapěťových elektrických vedení. Působnost zákona, který platil až do roku 1948, byla po vzniku Československa rozšířena na území celého státu. V roce 1919 byl zvolen předsedou Elektrotechnického svazu československého. Měl zásluhy na sjednocení elektrického napětí v nízko- i vysokonapěťové elektrorozvodné síti na celém území Československa. Byl rovněž spoluautorem prvního projektu pražského metra, který spolu s Bohumilem Beladou vypracoval v roce 1926. Významně se podílel na vytváření a prosazování technických norem, nejprve v rámci Elektrotechnického svazu československého, a od roku 1922 také v Československé společnosti normalisační, které předsedal. V roce 1926 prosadil označování materiálů, které odpovídaly normám a byly ověřeny zkušebnou, logem ESČ, které se dodnes používá jako doklad bezpečnosti elektrotechnických zařízení. Ve stejném roce zastupoval Československo při podpisu zakládací listiny Mezinárodní normalizační federace (ISA). V roce 1928 se stal místopředsedou ISA a v letech 1932–1934 byl jejím předsedou. Vladimír List publikoval jako autor nebo spoluautor více než 600 odborných knih, skript a článků. Jeho publikace Normalisace z roku 1930 významně ovlivnila standardizaci součástek československých strojírenských a elektrotechnických výrobků. Roku 1947 obdržel čestný doktorát brněnské techniky a roku 1956 titul doktor věd (DrSc.).", "question": "Kdy byl vypracován první návrh výstavby pražského metra?", "answers": ["1926"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem. Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla ke dni 3. 3. 1958.", "question": "Je Třinec statutárním městem?", "answers": ["Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska."]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Krátce před svou smrtí započal Mozart kompozici slavného Requiem, které však napsal sám jen asi ze dvou třetin. Po jeho smrti oslovila vdova Constanze Mozartová postupně několik hudebníků, kteří však přispěli k dokončení díla minimálně, až se Requiem dostalo do rukou skladatele Franze Xavera Süssmayra. Süssmayr použil všechny Mozartovy originální partitury, které se dochovaly. Sám zkomponoval nový materiál pro další části (jako např. zbytek \"Lacrimosa\"). Zopakoval, resp. znovu použil Mozartovy motivy z \"Introitus\" a \"Kyrie\" a Requiem dovedl do finálního, dnes známého pojetí. Později ovšem byla jeho práce mnoha odborníky kritizována. V roce 1971 předložil hudebník Franz Beyer kompletně přepracovanou verzi Rekviem, ve které upravil Süssmayrovy nástrojové hlasy (instrumentaci) a opravil některá problematická místa Süssmayrova zpracování, zvláště v části \"Lacrimosa\". Jeho verze celého díla byla uznána mnoha znalci jako kongeniální a uvedena a nahrána význačnými dirigenty Leonardem Bernsteinem, Nikolausem Harnoncourtem a Nevillem Marrinerem. Mozart složil během svého krátkého života neuvěřitelných 626 děl: symfonie, komorní hry, opery a sborové skladby. Je dlouhodobě jedním z nejpopulárnějších klasických skladatelů a jeho vliv na vývoj hudebního umění je hluboký. Ludwig van Beethoven skládal své vlastní rané práce ve stínu Mozarta a Joseph Haydn napsal, že \"potomci neuvidí takový talent znovu za 100 let.\" Na podzim roku 1791 se Mozart nakazil infekční nemocí a 5. prosince 1791 ve Vídni zemřel. Své poslední dílo Requiem již nemohl dokončit. To učinil až jeho žák, Franz Xaver Süssmayr, na výzvu Mozartovy ženy Constanze. Brzo se objevily spekulace, podle nichž byl Mozart otráven a jako nepohodlný odstraněn. Z tohoto domnělého zločinu byl často obviňován Antonio Salieri, domněnky však nebyly nikdy potvrzeny a neexistují pro ně absolutně žádné důkazy ani indicie. Pro nedostatek peněz bylo Mozartovo mrtvé tělo pohřbeno do \"všeobecného jednoduchého hrobu\" (nikoliv do hromadného hrobu pro chudé), který se však nedochoval. Na vídeňském hřbitově Sankt Marx (Sankt Marxer Friedhof) v dnešním 3. městském okrese Landstrasse (je součástí Vídně teprve od roku 1850), kde byl Mozart pohřben, byl však pro něho postaven památník.", "question": "Kolik děl vytvořil za svého života Wolfgang Amadeus Mozart?", "answers": ["626"]}
{"title": "Ivan Olbracht", "context": "Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Albrecht Zeman (6. ledna 1882 Semily – 30. prosince 1952 Praha), byl český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec (1947). == Život == Jeho otcem byl advokát a spisovatel Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman), jenž se vyznačoval velkým sociálním cítěním, které přenášel i do svých knih. Matka pocházela z bohaté židovské rodiny (za svobodna se jmenovala Kamila Schönfeldová), ale krátce před svatbou se zřekla židovského náboženství a přestoupila ke katolické víře. Mladý Kamil studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, maturoval v r. 1900. Již jako gymnazista podepisoval své drobné literární pokusy pseudonymem Ivan Olbracht. Dle jeho vlastního svědectví vznikl tento pseudonym spojením Kamilova biřmovacího jména \"Ivan\" s jeho druhým křestním jménem \"Albrecht\", které obměnil (popolštil) na \"Olbracht\". Po maturitě studoval v Berlíně a v Praze nejprve práva, ve třetím ročníku přestoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde si zvolil obor historie a zeměpis. V roce 1903 byl povolán k jednoroční vojenské službě, kterou vykonával u 94. pěšího pluku v Liberci a v Terezíně. Dosáhl hodnosti kadeta-aspiranta, ale již v r. 1905 byl degradován kvůli aktivní účasti na sociálnědemokratických politických akcích. I když po skončení vojenské služby opět pokračoval ve studiu, státní zkoušky v úplnosti neabsolvoval (v roce 1906 složil jen první, jazykovou část státní zkoušky) a v roce 1909 univerzitních studií zanechal. Věnoval se pak novinářskému povolání, které ho lákalo již od středoškolských dob.", "question": "Kde studoval Ivan Olbracht ?", "answers": ["Dvoře Králové"]}
{"title": "Hliník", "context": "Hliník (chemická značka Al, latinsky Aluminium), je velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu, široce používaný v elektrotechnice a ve formě slitin v leteckém průmyslu a mnoha dalších aplikacích. Neušlechtilý stříbřitě šedý, nestálý, kujný kov, elektricky velmi dobře vodivý. Při teplotách pod 1,18 K je supravodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ve formě sloučenin, nejznámější rudou je bauxit Al2O3 . 2 H2O (dihydrát oxidu hlinitého). Vytváří sloučeniny v oxidačních číslech +I až +III, nejběžnější a nejstabilnější jsou sloučeniny hlinité. V kyselém prostředí tvoří ve vodném roztoku hlinitý kation, v alkalickém prostředí pak hlinitanový anion [AlO2]-. Hliník je v čistém stavu velmi reaktivní, na vzduchu se rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu Al2O3, která chrání kov před další oxidací. Hliník je velmi dobře rozpustný ve zředěných kyselinách, koncentrovaná kyselina dusičná jej však stejně jako vzdušný kyslík pokryje pasivační vrstvou oxidu. Také hydroxidy alkalických kovů snadno rozpouštějí kovový hliník za vzniku hlinitanů (AlO2)-. Hliník a slitiny hliníku jsou velmi dobře svařitelné téměř všemi metodami svařování. Výjimkou je slitina dural, která je svařitelná obtížně. Hliník byl v kovové formě izolován roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Ø. Díky velké reaktivitě hliníku se v přírodě setkáváme prakticky pouze s jeho sloučeninami. Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří hliník 7,5-8,3 % zemské kůry. V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, pouze 0,01 mg Al/l a ve vesmíru připadá na jeden atom hliníku přibližně půl milionu atomů vodíku.", "question": "Jaká je barva hliníku?", "answers": ["bělavě šedé"]}
{"title": "Krtek", "context": "Krtek je české jméno pro 13 rodů malých savců, hmyzožravců z čeledi krtkovitých (Talpidae). Jejich nejznámějším zástupcem je krtek obecný, žijící i na území ČR. Toto zvířátko inspirovalo výtvarníka Zdeňka Milera k vytvoření animované postavičky Krtečka (resp. Krtka). Krtci žijí v podzemních chodbách, které si vyhrabávají velkými tlapami. Krtek se živí bezobratlými, které vyhledává pomocí sluchu a čichu. Především žere žížaly, které loví ve svých chodbách. rod: Condylura krtek hvězdonosý (Condylura cristata) rod: Euroscaptor Euroscaptor mizura Euroscaptor parvidens krtek dlouhonosý (Euroscaptor longirostris) krtek jihočínský (Euroscaptor grandis) krtek Klossův. (Euroscaptor klossi) krtek východní (Euroscaptor micrura) rod: Nesoscaptor Nesoscaptor uchidai rod: Neurotrichus krtek rejskovitý (Neurotrichus gibbsii) rod: Parascalops krtek bělohlavý (Parascalops breweri) rod: Parascaptor krtek asámský. (Parascaptor leucura) rod: Scalopus krtek východoamerický (Scalopus aquaticus) rod: Scapanulus krtek čínský (Scapanulus oweni) rod: Scapanus krtek pobřežní (Scapanus orarius) krtek širokostopý (Scapanus latimanus). krtek západoamerický (Scapanus townsendii) rod: Scaptochirus krtek lesklý (Scaptochirus moschatus) rod: Scaptonyx krtek dlouhoocasý (Scaptonyx fusicaudus) rod: Talpa krtek anatolský (Talpa levantis) krtek balkánský (Talpa stankovici. ) krtek iberský (Talpa occidentalis) krtek kavkazský (Talpa caucasica) krtek obecný (Talpa europaea) krtek perský (Talpa streeti) krtek římský (Talpa romana) krtek sibiřský (Talpa altaica) krtek slepý (Talpa caeca) rod: Urotrichus krtek horský (Urotrichus pilirostris) krtek japonský (Urotrichus talpoides) Obrázky, zvuky či videa k tématu Krtek ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo krtek ve Wikislovníku", "question": "Kde žijí krtci?", "answers": ["v podzemních chodbách"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. ==== Mars ==== Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary.", "question": "Po kom je pojmenována planeta Mars?", "answers": ["po římském bohu války Martovi"]}
{"title": "Magdalena Dobromila Rettigová", "context": "Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová (31. ledna 1785 Všeradice – 5. srpna 1845 Litomyšl), byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce, Františka Artmanna (+1792), purkrabího na panství Všeradice u Hořovic, a smrt sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalénou odstěhovala nejprve do Plzně. Magdaléna odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kaunice, vedl Magdalénu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Matka ji sama také vyučovala německy, teprve v 10 letech ji poslala do školy. Další stěhování čekalo Magdalénu k tetě do Prahy. Zde se musela již starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Do svých 18 let Magdaléna žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení se a manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem, se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. J. A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettigová s ním tak pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let v Litomyšli. Rettig, který poznal schopnosti své ženy, ji neomezoval, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Byl moderním mužem uznalým k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Angažovala se ale i jinak, vedla svůj společenský salón (kafíčkovou společnost), v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu.", "question": "Kdy se narodila spisovatelka Magdalena Dobromila Rettigová?", "answers": ["31. ledna 1785"]}
{"title": "Den svatého Valentýna", "context": "Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn), se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů. Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do \"urny lásky\" vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho \"miláčkem\" v následujícím roce. Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven. K Valentýnu se váže celá řada zvyků, které pomalu pronikají i do českého prostředí - a to zejména pod tlakem obchodníků. Jedná se především o společnou oslavu svátku zamilovanými páry, darování valentynských přáníček - vyznání lásky (tzv. Valentýnky) nebo uzamykání zámečků lásky, které původně s Valentýnem ale téměř nesouvisí. Není bez zajímavosti, že právě období Valentýna každoročně zvedá poptávku po visacích zámcích, na což reagují také výrobci, kteří nabízí visací zámečky s valentýnskými motivy.", "question": "Kdy se slaví Den svatého Valentýna?", "answers": ["14. února"]}
{"title": "Chlorofyl", "context": "Chlorofyl je zelený pigment obsažený v zelených rostlinách, sinicích a některých řasách. Chlorofyl v průběhu fotosyntézy absorbuje energii světelného záření a používá ji k syntéze sacharidů z oxidu uhličitého a vody. Působení chlorofylu představuje první krok fotosyntézy, kdy působí jako transformátory světelných kvant na biologicky zpracovatelnou formu tím, že je schopný ji převést na makroergní chemickou vazbu. Tím je uvedená reakce zdrojem energie pro všechny další biochemické a biologické reakce na této planetě. Chlorofyl patří k fotosyntetickým pigmentům spolu s fykobiliny a karotenoidy, které však mají jinou barvu a absorbují energii z odlišné části viditelného světelného spektra. Chlorofyl je zelený, protože absorbuje modrou a červenou část světelného spektra a ostatní odráží; tím se jeví jako zelený a udává tak základní barvu všem fotosyntetizujícím rostlinám. Chemicky se řadí mezi porfyriny obsahující hořčík. Jsou známy chlorofyly a, b, c, d, e a f a příbuzné bakteriochlorofyly (vyskytující se v bakteriích mimo sinic) a, b, c, d, e a g. Molekuly chlorofylu se nacházejí na thylakoidních membránách, které jsou u rostlin umístěné v chloroplastech, kde s bílkovinami a dalšími pigmenty tvoří základ fotosystému I a II. == Biosyntéza chlorofylu == Biosyntéza začíná připojením glutamátu na tRNA. Vzniklá glutamyl-tRNA může být použita jak pro syntézu proteinů, tak dále při syntéze chlorofylů. Glutamyl-tRNA se přeměňuje na glutamyl-1-semialdehyd, ten na kyselinu 5-aminolevulovou a ta v porfobilinogen. Porfobilinogen je už cyklický a obsahuje pyrrolové jádro. Čtyři porfobilinogeny formují protoporfyrin IX, který obsahuje porfyrin. Do něj je buď enzymem Fe chelatasou zabudováno železo a vzniká hem, z něhož lze získat cytochrom či fytochrom, nebo Mg chelatasou zabudován hořčík a vzniká protochlorofylid a. Ten je fotochemickou reakcí za spotřeby dvou fotonů a jednoho NADPH změněn reduktasou na chlorofylid a. Připojením fytolu pak vzniká chlorofyl a, jehož oxidací vzniká chlorofyl b. Fotochemická reakce při vzniku chlorofylidu a je příčinou neschopnosti rostlin tvořit chlorofyl ve tmě a důvodem blednutí etiolovaných rostlin. To se beze zbytku týká rostlin nahosemenných, rostliny krytosemenné umí tvořit chlorofyl v malé míře i ve tmě. == Typy chlorofylu == == Reference == == Literatura == Fyziologie rostlin, Academia Praha, 1995 == Související články == Bakteriochlorofyl – chlorofyl vyskytující se v bakteriích", "question": "Obsahuje chlorofyl hořčík?", "answers": ["Chemicky se řadí mezi porfyriny obsahující hořčík."]}
{"title": "Harry Potter (postava)", "context": "Harry James Potter (* 31. červenec 1980 Godrikův důl) je hlavní postava stejnojmenné série od J. K. Rowlingové. Narodil se v Godrikově dole. Jeho rodiči byli James Potter a Lily Potterová, rozená Evansová. Byli však zavražděni zlým čarodějem jménem Lord Voldemort. Harry útok přežil a byl vychováván u své tety a strýce. Vernon Dursley, Petunie Dursleyová i jejich syn Dudley Dursley byli mudlové (lidé bez kapky čarodějné krve) a chovali se k Harrymu skoro celých deset let jako ke kusu hadru. Mezi čaroději je známou celebritou. Ačkoliv téměř nikdo (včetně něho) neví, jak to udělal, stal se nejen jediným, kdo přežil Voldemortův útok kletbou Avada kedavra, ale navíc přitom Voldemorta těžce zranil. Později se dozví, že důvodem jeho přežití byla oběť jeho matky. Navíc bylo předpovězeno, že Harry a Voldemort jsou spojeni věštbou, podle níž ani jeden z nich nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu, tedy že jeden musí zabít druhého (existence této věštby byla také důvodem Voldemortova útoku na něj). Ve filmech Harryho Pottera hrál Daniel Radcliffe, v českém znění ho namluvil Vojtěch Kotek.", "question": "Kde se narodil Harry Potter ?", "answers": ["v Godrikově dole"]}
{"title": "Citoslovce", "context": "Citoslovce (interjekce) je neohebný slovní druh, který vyjadřuje nálady a pocity, vůli mluvčího, označuje hlasy a zvuky. Obyčejně nemá žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce mohou sloužit také na vyplnění prázdných částí věty. Od ostatních slov (jestliže se cítí jako samostatné) se oddělují čárkou nebo vykřičníkem. Jen některá, zvláště taková, která označují zvuky, někdy nahrazují slovesný přísudek. Taková citoslovce se čárkami neoddělují. Citoslovcím jsou sémanticky i syntaktickou funkcí blízké ideofony, slovní druh, který onomatopoicky vyjadřuje zvuk, pohyb či způsob. Vytváří jakýsi \"zvukový obraz\". Ve větě mají funkci přísudku nebo častěji příslovečného určení. Na ideofony je bohatá např. japonština, baskičtina či africké jazyky, v indoevropských jazycích jsou vzácné. Z českých slov lze jako ideofony interpretovat např. slova cik cak, halabala apod. Citoslovce se zřejmě vyskytují ve všech jazycích. Citoslovce dělíme na: subjektivní: impulzivní - vyjadřují projevy citových hnutí: ach, ouvej, fuj imperativní (rozkazovací) - vyjadřují vůli mluvčího: haló, hybaj objektivní (onomatopoická, zvukomalebná) - převádějí zvuky vnějšího světa do artikulované podoby - chacha, haf, buch. Od těchto citoslovcí se tvoří i slova jiná jako chechtat se, břinknout, apod. Podle původu rozdělujeme citoslovce na: vlastní - mají povahu citoslovcí od počátku nevlastní - vznikla ustrnutím tvarů jiných slovních druhů, např. panečku, holenku (5. pád podstatného jména), běda (1. pád podstatného jména), hybaj (rozkazovací způsob slovesa) Onomatopoeia Pareidolie NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 68-69. Obrázky, zvuky či videa k tématu citoslovce ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo citoslovce ve Wikislovníku", "question": "Který neohebný slovní druh může vyjadřovat různé zvuky a pocity?", "answers": ["Citoslovce"]}
{"title": "Pyramida", "context": "Pyramida (z řeckého π, pyramis) je jehlanovitá stavba. Základem pyramid bývá zpravidla čtyřúhelník nebo trojúhelník, obecně to však může být jakýkoliv polygon. To znamená, že pyramida má obvykle tři nebo čtyři strany. Tyto strany musí být trojúhelníkové. Konstrukčně nejjednodušší je udělat pyramidu na čtvercové (resp. přibližně čtvercové) základně, protože nevzniká problém spojit stěny do jednoho bodu. Tuto vlastnost má drtivá většina starověkých pyramid. V pyramidách se vybudovala bludiště proti zlodějům hrobek. Jsou známy egyptské pyramidy, núbijské, které byly odvozeny od egyptských, ale byly menší, čínské, mezoamerické, andské, francouzské, Cestiova pyramida v Římě, a další. Podrobnější informace naleznete v článku egyptské pyramidy. Pyramidy v Egyptě jsou nejznámější a nejstarší z pyramidových staveb, patří k největším stavbám v historii. Cheopsova pyramida je řazena mezi sedm divů světa a byla nejvyšší stavbou světa až do dostavby Washingtonova monumentu v roce 1884, který měří 169 metrů.[zdroj? ] Egyptské pyramidy jsou postaveny z velkých kamenných bloků, nebo z cihel. Stavba pyramid probíhala bez znalosti železa a složitějších technologií. První pyramida pochází z období III. dynastie, poslední pak z XIII., někdy bývá uváděno XIV. dynastie (tzn. že všechny byly postaveny v mezi lety 2700 a 1700 př. n. l.)[zdroj? ] Přestože o účelu i vzniku egyptských pyramid koluje řada mýtů, které jsou označovány za nevědecké, a i vědecká obec je v této otázce rozdělena, panuje obecně přijímaná teorie, že pyramidy sloužily za hroby králů.[zdroj? ] U některých pyramid je jedna či více dalších, menších pyramid, o nichž se předpokládá, že sloužily jako hroby manželek.[zdroj? ] Některé z těchto staveb sloužily k náboženským účelům, egyptologové se domnívají že v nich přebývala králova Ba. Někteří králové si nechali postavit dvě pyramidy, což bývá vysvětlováno jako projev egyptského dualismu (příslušní faraoni byli králové Horního i Dolního Egypta). Zajímavostí je, že existují i pyramidy, které sice měly být hrobkou, ale král se nechal pohřbít jinam.[zdroj? ] Egyptologové se domnívají, že pyramidy se vyvinuly z mastab a že jsou egyptským vynálezem, neovlivněným cizími vlivy.[zdroj? ] Podrobnější informace naleznete v článku núbijské pyramidy. Núbijské pyramidy byly postaveny panovníky říše Kuš na třech místech současného Súdánu. Tyto pyramidy jsou ovlivněny egyptskými, ale proti nim jsou menší a strmější. V Núbii byly stavěny zhruba do roku 300, vzniklo asi 220 takových staveb. Tyto pyramidy nejsou hroby, ale pouze pomníkem mrtvého krále.", "question": "Mohou být strany pyramidy čtyřúhelníkové?", "answers": ["Tyto strany musí být trojúhelníkové."]}
{"title": "Max Planck", "context": "Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858 Kiel - 4. října 1947 Göttingen) byl německý fyzik, považovaný za jednoho ze zakladatelů kvantové teorie. Studoval u vynikajících německých fyziků Helmholtze a Kirchhoffa. V červenci 1879 získal doktorát na mnichovské univerzitě. V roce 1880 dokončil dizertační práci a stal se soukromým docentem na mnichovské univerzitě. V roce 1885 byl s pomocí otce jmenován mimořádným profesorem na univerzitě v Kielu. V roce 1892 nastoupil po Helmholtzovi na místo řádného profesora teoretické fyziky na berlínské univerzitě. V Berlíně pak působil až do konce své vědecké kariéry. Zpočátku pracoval na termodynamice, později jej zaujala Kirchhoffova práce o záření a začal se zabývat problémem záření černého tělesa, kde dosáhl největších vědeckých úspěchů. Roku 1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanou Planckova konstanta. Téhož roku popsal sadu tzv. Planckových jednotek, udávající přirozená měřítka času, prostoru a hmotnosti. O rok později pak objevil správný zákon vyzařování černého tělesa - průlomový článek v Annalen der Physik vyšel roku 1901. Pro vysvětlení zákona vyzařování formuloval hypotézu kvantování energie oscilátorů. (Skutečný dosah myšlenky kvantování si ovšem uvědomil teprve Albert Einstein o pět let později, postuloval kvantování energie elektromagnetického pole a touto teorií okamžitě vysvětlil fotoelektrický jev.) V letech 1905 - 1909 předsedal Německé fyzikální společnosti (Deutsche Physikalische Gesellschaft). V roce 1918 byl za práci na záření černého tělesa oceněn Nobelovou cenu za fyziku.", "question": "Jaké národnosti byl Max Planck?", "answers": ["německý"]}
{"title": "Modrá", "context": "Modré límečky je v angličtině označení dělníků - proti bílým límečkům úředníků Modrá barva obecně označuje muže či chlapce, oproti růžové, která označuje ženy a dívky. Termín \"člověk s modrou krví\" označuje člověka z aristokracie. Důvodem je, že skrz neopálenou kůži jsou lépe vidět modře zbarvené žíly. V Microsoft Windows se jako \"modrá smrt\" označuje havárie operačního systému, při které se chybové hlášení zobrazí přes celou modře zbarvenou obrazovku (viz BSOD). Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice Jako \"modrokabátníci\" (pro barvu uniforem) byli v americké občanské válce označováni vojáci Unie. Světle modrá barva (azzurro) je národní barva Itálie, k vidění např. na reprezentačních dresech jejích sportovců. \"Velká modrá\" či \"Modrá dáma\" je slangové označení firmy IBM. \"Malá modrá\" je slangové označení firmy Microsoft. Ve Stopařově průvodci po Galaxii se několikrát vyskytuje postava \"Húlúvú\" popisovaná jako \"superinteligentní odstín modré barvy\". V barevném značení odporů znamená modrá barva číslici 6 nebo toleranci ± 0,25 % Někteří lidé považují původ názvu hudebního žánru blues za odvozen od pojmenování modré barvy v angličtině (blue). Anglický idiom \"feeling blue\" (doslova \"cítit se modře\") znamená \"být smutný\", \"mít depresi\" (podle řecké mytologie spouštěl Zeus déšť vždy, když byl smutný). Modrou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky z nichž teče studená voda Obrázky, zvuky či videa k tématu modrá ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo modrý ve Wikislovníku", "question": "Jaká je národní barva Itálie?", "answers": ["Světle modrá"]}
{"title": "Čeština", "context": "Číslo Rozlišuje se dvojí mluvnické číslo: jednotné (singulár) a množné (plurál). Kromě toho se při skloňování vyskytují pozůstatky dvojného čísla (duálu). Skloňování Podrobnější informace naleznete v článku České skloňování. Čeština má 7 pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál), které se uplatňují při skloňování podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek. Základním tvarem (lemmatem) jmen je zpravidla nominativ singuláru (1. pád jednotného čísla). Časování Podrobnější informace naleznete v článku Česká slovesa. Česká slovesa vyjadřují 3 časy: minulý (préteritum), přítomný (prézens) a budoucí (futurum). Mají též sémantickou schopnost rozlišit vztah k plynutí času a ukončenosti děje pomocí vidu (aspektu). Z tohoto hlediska se dělí na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Dokonavá slovesa nemají schopnost vyjádřit přítomnost, jejich přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Rozlišují se 3 slovesné způsoby: oznamovací (indikativ), podmiňovací (kondicionál) a rozkazovací (imperativ). Vztah podmětu k ději se vyjadřuje činným (aktivum) nebo trpným (pasivum) rodem. Základním tvarem u sloves je infinitiv. Slovosled Podrobnější informace naleznete v článku Český slovosled. Slovosled je velmi flexibilní (volný), řídí se především tzv. aktuálním větným členěním. Základní slovosled je typu SVO (podmět–přísudek–předmět). Podrobnější informace naleznete v článku Úřední jazyk. Češtinu používá převážná většina obyvatel České republiky, její používání však není dáno speciálním jazykovým zákonem. Podle příslušných zákonů soudy, orgány činné v trestním řízení a úřady vedou jednání a vyhotovují rozhodnutí v českém jazyce (finanční úřady též ve slovenštině). Kdo neovládá češtinu, má nárok na jednání v jazyce, který ovládá (de facto na tlumočení). Prodávané zboží musí být opatřeno návodem v češtině. Podle Listiny základních práv a svobod (součást ústavního pořádku ČR) mají národnostní a etnické menšiny právo na vlastní jazyk. Čeština je též (od května 2004) jedním z 24 (stav k roku 2013) oficiálních (úředních) jazyků Evropské unie. Formálně jsou si všechny oficiální jazyky EU rovné. Za autoritu v záležitostech českého jazyka je tradičně pokládán Ústav pro jazyk český, který je jedním z vědeckých ústavů Akademie věd České republiky. Jeho úkolem je základní i aplikovaný výzkum současné češtiny i její historie. Vydává doporučující publikace (například Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny, Akademický slovník cizích slov) a provozuje jazykovou poradnu pro veřejnost. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy schvaluje užívání uvedených příruček ke školní výuce češtiny, případně závazně vyžaduje respektování těchto zásad při výuce češtiny ve školách.", "question": "Jakému jazyku je čeština nejpodobnější?", "answers": ["slovenštině"]}
{"title": "Samuel Beckett", "context": "Samuel Barclay Beckett [Bekit] (13. dubna 1906 - 22. prosince 1989) byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla. Narodil se ve Foxrocku nedaleko Dublinu v dobře situované protestantské rodině zeměměřiče Williama Becketta a zdravotní sestry Mary Roeové. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu a poté na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky (francouzštinu a italštinu). Po ukončení studia (1927) pracoval jako učitel v Belfastu, ale již rok nato odjel přednášet angličtinu do Francie, kde mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně. Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské dráze. Dědictví, které mu připadlo po smrti otce, mu umožnilo usadit se v Londýně, kde se mezi lety 1935-1936 kvůli svým neutuchajícím depresím podrobil psychiatrické léčbě. Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Do básnického světa vstoupil v roce 1930 svou 98veršovou sbírkou Děvkoskop. V tomto dramatickém monologu si hlavní postava René Descartes krátí čekání na omeletu ze zkažených vajec rozjímáním nad obskurností teologických záhad, plynutím času a blížící se smrtí. Po sbírce následoval soubor esejí Proust (1931) a román Víc píchanců než kopanců (1934). Od roku 1933-1936 žil Beckett v Londýně. Přibližně v té době se seznámil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, studentkou hry na piano, se kterou se v roce 1961 oženil. Jeho románová kariéra naplno odstartovala v roce 1938 knihou Murphy, která líčí vnitřní boj hrdiny zmítajícího se mezi touhou po milence-prostitutce a naprostém útěku do temných zákoutí mysli.", "question": "Jak se jmenovala matka Samuela Becketta?", "answers": ["Mary Roeové"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Na začátku roku 1743 se Marie Terezie vypravila do Prahy, aby se zde nechala korunovat. Do Prahy dojela 29. dubna 1743 a korunovace se konala 12. května 1743. V těch dobách se již Marii Terezii poměrně dařilo, 27. června 1743 Rakousko s Anglií porazilo Francii v Bitvě u Dettingenu a Francouzi se museli stáhnout opět za Rýn. Díky tomuto vítězství mohla Marie Terezie začít uvažovat o znovu dobytí Lotrinska a také Štrasburku, který si již dříve hodně oblíbila. Na podporu svého snažení uzavřela Marie Terezie dne 13. září 1743 ve Wormsu spojenectví s Anglií a sardinsko-piemontským královstvím. V létě roku 1744 vpadl Fridrich II. podruhé do Čech, čímž porušil mír sjednaný roku 1742 Anglií. Dále uzavřel s Francií alianci a 19. září 1744 opět dobyl Prahu. Na sklonku roku 1744 navíc porodila sestra Marie Terezie – Marie Anna mrtvé dítě a sama dne 16. prosince 1744 zemřela. 31. ledna 1745 přivedla Marie Terezie na svět dalšího syna – Karla Josefa. I přes tuto radostnou událost vládla v Rakousku spíše špatná nálada, jelikož 4. června 1745 u Dobroměře a 30. září 1745 u Ždáru u Trutnova prohrálo Rakousko bitvy proti Fridrichu II.", "question": "Kdy se konala korunovace Marie Terezie v Praze?", "answers": ["12. května 1743"]}
{"title": "John Galsworthy", "context": "John Galsworthy (14. srpna 1867, Kingston, Surrey – 31. ledna 1933, Londýn) byl anglický prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932. Galsworthy pocházel ze zámožné právnické rodiny a studoval námořní právo na nejlepších anglických školách v Harrow a Oxfordu. Roku 1889 získal doktorát práv, advokátní praxi však neprovozoval a místo toho s podporovou otcových peněz několik let cestoval po celém světě. Roku 1893 se na své cestě po jižních mořích seznámil s Josephem Conradem, tehdy ještě námořním důstojníkem, a oba budoucí spisovatelé se stali důvěrnými přáteli. Toto setkání Galsworthyho definitivně přesvědčilo, aby se vzdal právnické kariéry a zcela se věnoval literatuře. Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance Adě, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností. Práci advokáta se Galsworthy nevěnoval ani po otcově smrti v roce 1904, neboť rodinný majetek, který celý zdědil, mu umožnil vést finančně nezávislý život. Protože po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, mohl se s ní Galsworthy roku 1905 oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život. V následujících desetiletích se Galsworthy věnoval téměř výhradně literatuře a postupem let se stal úspěšným a váženým autorem. V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů PEN klub a byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do své smrti). Jako spisovatel debutoval Galsworthy roku 1897 povídkovým souborem Ze čtyř stran světa a brzy nato vydal své první dva nepříliš úspěšné romány. Teprve třetí román Ostrov pokrytců z roku 1904, v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, mu přinesl výraznější úspěch. Povzbuzen úspěchem díla vydal pak Galsworthy během několika let dalších pěti románů, ve kterých zkoumal jednotlivé vrstvy vysoké anglické společnosti podle jejich charakteristických sociálních rysů.", "question": "Co Galsworthy studoval?", "answers": ["námořní právo"]}
{"title": "Louvre", "context": "Louvre je muzeum v Paříži, které patří k největším muzeím na světě. Sídlí v palácovém komplexu Palais du Louvre, bývalém sídle francouzských králů. Leží v 1. obvodu na pravém břehu řeky Seiny obklopený ulicí Rue de Rivoli ze severu, Tuilerijskými zahradami ze západu a kostelem Saint-Germain-l'Auxerrois z východu. Název pochází od původního loveckého zámečku, který kdysi stával v těchto místech uprostřed lesa zvaného Louparie či Louverie. Druhá možnost je ale také, že vznikl ze slova leovar nebo leawer, což znamená opevněné místo. Ve 14. století byla postavena tvrz, která se za vlády Karla V. stala jeho rezidencí. František I. pak založil roku 1541 palác nový, v jehož stavbě postupně pokračovali další panovníci a stavitelé. Nejdříve Pierre Lescot za vlády Jindřicha II. Po jeho smrti jeho žena Kateřina Medicejská rozšířila palác o křídlo, na jehož místě dnes stojí Galerie Apollon. Za Jindřicha IV. (1589–1610), pracovali na dalších částech stavitelé Thibauld a Louis Métézeau, pak Baptiste a Jacques Androuet DuCerceau.", "question": "Ve kterém palácovém komplexu se nachází muzeum Louvre?", "answers": ["Palais du Louvre"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za \"vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku\". Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. == Raná léta == === Mládí a univerzita === Einstein se narodil roku 1879 v Ulmu v německém Württembersku, asi 100 km východně od Stuttgartu v židovské rodině. Jeho rodiči byli Hermann Einstein (1847–1902), obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, a jeho žena Pauline rozená Kochová (nepřechýleně Koch, 1858–1920). Albert navštěvoval katolickou obecnou školu a na naléhání své matky bral hodiny houslí. Když bylo Albertovi pět let, jeho otec mu ukázal kapesní kompas a Einstein poznal, že něco v \"prázdném\" prostoru musí působit na střelku. Později tuto zkušenost popsal jako jednu z nejdůležitějších ve svém životě. Stavěl pro zábavu fyzikální modely a mechanická zařízení. V roce 1894, poté, co zkrachovala otcova elektrotechnická firma, se Einstein přestěhoval s rodiči z Mnichova do Pavie v Itálii. Albert kvůli tomu nedokončil střední školu. Ve svých 16 letech, 1895, se přihlásil na přijímací zkoušky na Spolkovou vysokou technickou školu (Eidgenössische Technische Hochschule, ETH) ve švýcarském Curychu. Ve zkouškách z fyziky a matematiky sice dopadl na výbornou, ale nezvládl obecnou část zkoušek.", "question": "Ve kterém roce se narodil Einstein ?", "answers": ["1879"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016). Česko bylo členem rady bezpečnosti naposledy v letech 1994 – 1995. Roku 2003 hostila 57. zasedání Valného shromáždění, kterému předsedal tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Významné je také předsednictví Hospodářské a sociální radě v roce 1997. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomická a sociální rada OSN. Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) má 54 členů, volených na tříleté období Valným shromážděním.", "question": "Jakou zkratku má Organizace spojených národů?", "answers": ["OSN"]}
{"title": "Sluch", "context": "Zvuk, který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku. Lékařský obor, který zkoumá lidský sluch, se nazývá audiologie. Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat zabarvení zvuků, tedy[zdroj? ] jednotlivé tóny, se u lidí různí. Tato schopnost se označuje jako relativní sluch. Odhaduje se, že asi jeden člověk z 10 000 má absolutní sluch, takže dokáže rozlišit i nepatrné rozdíly v tónech. Díky tomu, že člověk má uši po stranách hlavy, umožňuje sluch orientaci v prostoru, nicméně podstatně hůře než zrak. Zejména původ hlubokých nebo táhlých tónů se pomocí sluchu obtížně lokalizuje. Některá zvířata, například šelmy nebo přežvýkavci, dokážou natáčet ušní boltce, což jejich schopnost lokalizace původu zvuku zlepšuje. Omezená schopnost sluchu se nazývá nedoslýchavost, úplná ztráta sluchu je hluchota. Poškození sluchu může být vrozené nebo získané v důsledku nemoci, operace, působení nadměrného hluku atd. K poškození sluchu zpravidla dochází, pokud hladina akustického tlaku překročí 140 decibelů, nicméně pokud se člověk trvale pohybuje v prostředí s hlasitostí pouze 85 decibelů, může si rovněž sluch poškodit. V důsledku toho, že člověk poměrně nepřesně lokalizuje původ zvuku, snadno podléhá sluchovým halucinacím - například se domnívá, že někdo chodí po jeho bytě, že slyší ve tmě šepotání apod. Zajímavým jevem je akuse hudby, stav, kdy má člověk pocit, že zvnějšku slyší hrát hudbu, přitom si je však vědom přeludu (jedná se tedy o pseudohalucinaci). Jde o poměrně vzácný jev, který častěji mohou pozorovat lidé se sluchovou vadou a zřejmě také s určitými hudebními vlohami. Vyvolání jevu také podporuje hlučné prostředí, únava a stresující situace.", "question": "Jakou frekvenci má běžný lidský hlas?", "answers": ["od 200 Hz do 800 Hz"]}
{"title": "Srážky", "context": "Významné jsou především na horských překážkách. Konvektivní – srážky způsobené výstupem vzduchu v důsledku konvekce, které vzniká při nerovnoměrném zahřívání zemského povrchu. Bublina zahřátého vzduchu, který má menší hustotu, vystupuje nahoru; stoupá, dokud je teplejší než okolní vzduch. Při dosažení hladiny kondenzace vzniknou kupovité oblaky. Při intenzivní konvenci se oblaka vyvíjí vertikálně do podoby bouřkového oblaku (typické v létě). Cyklonální – srážky vznikající při výstupu vzduchu způsobeném celkovým pohybem vzduchových hmot. déšť mrznoucí déšť mrholení mrznoucí mrholení sníh sněhové krupky sněhová zrna krupky zmrzlý déšť kroupy ledové jehličky rosa jinovatka námraza ledovka déšť mrholení rosa mrznoucí déšť mrznoucí mrholení sníh sněhové krupky sněhová zrna zmrzlý déšť krupky kroupy ledové jehličky zmrzlá rosa jíní námraza ledovka Při teplotách lehce nad 0 °C. Při teplotách pod 0 °C Lze sledovat dobu trvání, intenzitu i prosté množství srážek. Množství srážek bývá udáváno v milimetrech kapalné vody spadlé na zemský povrch (1 mm = 1 l/m2). Sníh či kroupy zachycené srážkoměrem je proto třeba před měřením nechat roztát. Výraz srážkoměr může odkazovat na různá zařízení. Přístroj k měření úhrnu srážek se nazývá hyetometr. Velmi zjednodušeně jej lze popsat jako nádobu s nálevkou. Přístroj zaznamenávající časový průběh dešťových srážek (např. pomocí plováku) bývá označován termínem ombrograf. Přístroj na zjišťování množství rosy má název drosometr (může mít podobu síťky spojené s vahami). V současnosti se ke sledování intenzity srážek široce využívá meteorologických radarů. Srážkový úhrn je charakterizován jako výška vodního sloupce srážek za určitý časový úsek. Obvykle bývá uváděn v jednotkách mm/hod, mm/rok. Stojí-li v cestě převládajícímu směru větrného proudění horské pásmo, vypadne převážná většina srážek (zejména dešťových) na návětrné straně a v závětří hor tak vzniká srážkový stín. Typickým příkladem takto orograficky zeslabených srážek může být Žatecko a Roudnicko v závětří Krušných hor a Českého středohoří, kde roční úhrn srážek dosahuje pouze kolem 450 mm/rok. Naopak příkladem zesílených srážek na návětrné straně jsou Jizerské hory, zejména severozápadně orientované údolí říčky Smědé, na jehož konci dosahují průměrné roční úhrny kolem 1700 mm, což je nejvíce v celé České republice. Průměrný úhrn srážek se zvyšuje s nadmořskou výškou a maxima dosahuje (ve středoevropských podmínkách - například v Alpách či Tatrách) v nadmořské výšce kolem 2500 m n. m. Nad touto hranicí se projevuje takzvaná inverze srážek, tedy pokles srážkových úhrnů. Rekordy pozemské neživé přírody Obrázky, zvuky či videa k tématu srážky ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo srážka ve Wikislovníku", "question": "Čím se měří srážky ?", "answers": ["hyetometr"]}
{"title": "Měď", "context": "Roku 1951 se podařily připravit také měditany KCuO2 a Ba(CuO2)2. Poté se podařilo připravit ještě několik dalších sloučenin, ale žádná z nich nemá praktický význam, protože se na vzduchu rozkládají. === Komplexní sloučeniny === ==== Oxidační stav IV (d7) ==== Komplexní sloučeniny CuIV nejsou stabilní na vzduchu, a proto nemají praktický význam (např. Cs2[CuIVF6]). ==== Oxidační stav III (d8) ==== Komplexy mědi v oxidačním čísle III jsou neobyčejně náchylné k redukci. Účastní se ale některých biologických dějů. Působením fluoru na směs 3 dílů chloridu draselného a 1 dílu chloridu měďného vzniká zelený paramagnetický hexafluoroměditan draselný K3[CuF6]. Je jediným vysokospinovým komplexem CuIII a snadno se redukuje. Ostatní komplexy jsou nízkospinové diamagnetické a většinou mají čtvercovou koordinační sféru. ==== Oxidační stav II (d9) ==== Jednoduché soli tvoří téměř se všemi anionty, pouze s CN- a I- tvoří kovalentní sloučeniny. V roztocích je přítomen modrý hexaaquaměďnatý kationt [Cu(H2O)6]2+. Technicky nejdůležitější solí je modrá skalice CuSO4•5H2O. Se šesti molekulami vody krystalizuje pouze chloristan a dusičnan (častější je však trihydrát). Koordinační čísla u mědi jsou 4, 5 a 6. Nejčastěji tvoří tetraedrické uspořádání. Komplexy s fluorem a vodou jsou však oktaedrické. Měď díky svému uspořádání valenčních elektronů nedokáže vytvářet pravidelný oktaedr, a proto je okaedr deformován. Komplexní sloučeniny tvoří přednostněji s dusíkatými ligandy a to zejména s amoniakem než s kyslíkatými ligandy jako je například voda. Amoniakáty mědi vznikají reakcí měďnatých solí s amoniakem. Nejčastější je tetraamminměďnatý ion [Cu(NH3)4]2+ intenzivně fialové barvy. Existují však i amminměďnatý ion [Cu(NH3)]2+, diamminměďnatý ion [Cu(NH3)2]2+, triamminměďnatý [Cu(NH3)3]2+ a pentaamminměďnatý ion [Cu(NH3)5]2+, které jsou však méně časté. Tato reakce se v analytické chemii používá jako důkaz přítomnosti iontu Cu2+ v roztoku. Takovéto komplexní sloučeniny mědi mohou být připraveny i jako pevné krystalické látky.", "question": "Jaká je chemická značka mědi ?", "answers": ["Cu"]}
{"title": "Claude Arabo", "context": "Claude Arabo (3. října 1937 Nice – 3. července 2013 Villefranche-sur-Mer, Francie) byl francouzský sportovní šermíř, který se specializoval na šerm šavlí. Francii reprezentoval v šedesátých letech. Na olympijských hrách startoval v roce 1960, 1964 a 1968 v soutěži jednotlivců a družstev. V soutěži jednotlivců vybojoval na olympijských hrách 1964 stříbrnou olympijskou medaili. V roce 1962 obsadil třetí místo na mistrovství světa v soutěži jednotlivců. S francouzským družstvem kordistů vybojoval na mistrovství světa v roce 1965, 1966 a 1967 třetí místo. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claude Arabo na francouzské Wikipedii.", "question": "Byl Claude Arabo francouzský sportovní šermíř?", "answers": ["Claude Arabo (3. října 1937 Nice – 3. července 2013 Villefranche-sur-Mer, Francie) byl francouzský sportovní šermíř, který se specializoval na šerm šavlí."]}
{"title": "Brněnská přehrada", "context": "Brněnská přehrada (v hantecu Prýgl nebo Prygl) nebo Vodní nádrž Brno, dříve též Kníničská přehrada, je vodní dílo na Svratce. Vznikla vystavěním hráze na 56. říčním kilometru Svratky a zatopením údolí s obcí Kníničky. Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno (nyní se využívá vody z Vírské přehrady a vody z vrtů v Březové), k rekreaci a také jako zdroj elektrické energie. Většina plochy přehrady je součástí přírodního parku Podkomorské lesy. Myšlenka na stavbu přehrady na Svratce se objevovala od začátku 20. století, ale k její realizaci došlo až v letech 1936-1940. Hlavním investorem bylo tehdejší ministerstvo veřejných prací a vedle Brna se na ní 25 % podílela také Země Moravskoslezská . Vzdutí přehrady začíná pod splavem u Tejkalova mlýna ve Veverské Bítýšce a k hrázi na hranici brněnských městských částí Brna-Bystrce a Brno-Kníničky měří necelých 10 km. Zatopená plocha je 259 ha. Stálé nadržení dosahuje 7,6 milionů m3, zásobní prostor pak 10,8 milionů m3. Betonová gravitační hráz má v koruně šířku 7,14 m a délku 120 m, v nadmořské výšce 233,72 m ční 23,5 m nade dnem. V hrázi se nachází Vodní elektrárna Kníničky. Na konci druhé světové války ustupující německá armáda vozovku zaminovala a umístila na hráz sud s trinitrotoluenem (původně měly být výbušniny umístěny do potrubí hráze, ale to bylo zaměstnanci z rozkazu ochrany před sabotáží zabetonováno) a do domku hrázného Šikuly kulomety. Šikula s několika lidmi, ukrytými ve strojovně elektrárny, konvoj Rudé armády varovali, ale Šikula byl postřelen. V současnosti je na hrázi umístěná jeho plaketa. Brněnská přehrada je oblíbeným místem rekreace místních i návštěvníků. Po obou stranách je lemována rozlehlými lesy (Obora na levém břehu, Podkomorské lesy na pravém) a nabízí tak příležitost nejenom ke koupání a vodním sportům, ale i k turistice a cykloturistice. Častým cílem výletníků je také hrad Veveří, který se tyčí na skále nedaleko Veverské Bítýšky. U hradu byl přes přehradu vybudován most pro chodce a pro cyklisty. Přehrada je využitelná celoročně a koupání je pro lidské zdraví bezpečné. Sinice se vyskytují pouze na severním cípu přehrady, ale i to jen výjimečně. Na hladině bystrcké části přehrady se pravidelně koná významná mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis.", "question": "Využívá se v současnosti Brněnská přehrada jako zásobárna vody pro Brno?", "answers": ["Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno (nyní se využívá vody z Vírské přehrady a vody z vrtů v Březové), k rekreaci a také jako zdroj elektrické energie."]}
{"title": "Uran (prvek)", "context": "Uran je radioaktivní chemický prvek stříbrobílé barvy, která díky oxidaci po čase přechází k šedé barvě. Patří mezi kovy, přesněji do skupiny aktinoidů. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth a v čisté formě byl uran izolován roku 1841 Eugene-Melchior Peligotem. Prvek byl pojmenován podle tehdy nově objevené planety Uran, která dostala jméno podle boha Urana v řecké mytologii (otec Titánů a první bůh nebes, manžel bytosti Gaia). Uran se tak stal prvním prvkem pojmenovaným podle nově objevené planety - později následovaly ještě neptunium a plutonium. Uran je v čistém stavu stříbrobílý lesklý kov, který na vzduchu pozvolna nabíhá - pokrývá se vrstvou oxidů. Rozmělněný na prášek je samozápalný. Není příliš tvrdý a dá se za obyčejné teploty kovat nebo válcovat. Při zahřívání se stává nejprve křehkým, při dalším zvyšování teploty je však plastický. Za teplot pod 0,68 K se stává supravodičem I typu. Hustota (specifická hmotnost) uranu při 25 °C je 19,01 g.cm-3, uran tak patří k nejtěžším prvkům vůbec, je o asi 70 % těžší než olovo.", "question": "Kdo objevil uran?", "answers": ["Martin Heinrich Klaproth"]}
{"title": "Wonder Woman (pilotní díl)", "context": "Wonder Woman je pilotní díl nerealizovaného amerického dobrodružného fantasy televizního seriálu. Vznikl v roce 2011 a natočil jej Jeffrey Reiner. Televizní snímek na motivy komiksových příběhů o Wonder Woman byl vyroben jako pilot pro plánovaný seriál stanice NBC, která se však rozhodla si pořad neobjednat. Realizovaný pilotní díl nebyl nikdy oficiálně vysílán. == Příběh == Diana Themyscira vede v Los Angeles velkou společnost Themyscira Industries, zároveň ale bojuje proti zločincům jako Wonder Woman. Diana se svou superhrdinskou činností nijak neskrývá a vystupuje tak i v médiích, aby však měla klid pro sebe, používá navíc i skrytou totožnost Diany Prince. V podobě Wonder Woman podezřívá svoji obchodní konkurentku, Veronicu Cale, že distribuuje nelegální drogy, které dávají uživatelům nadlidské schopnosti a které ovšem můžou také lidi znetvořit. == Obsazení == Adrianne Palicki jako Wonder Woman / Diana Themyscira / Diana Prince Elizabeth Hurley jako Veronica Cale Tracie Thoms jako Etta Candy Pedro Pascal jako Ed Indelicato Cary Elwes jako Henry Detmer Justin Bruening jako Steve Trevor == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wonder Woman (2011 TV pilot) na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Wonder Woman v Internet Movie Database (anglicky) Wonder Woman v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Byl realizován seriál s pilotním dílem Wonder Woman ?", "answers": ["Realizovaný pilotní díl nebyl nikdy oficiálně vysílán."]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Kalifornie (anglicky California [ˌ] IPA, oficiálně State of California) je stát nacházející se na západním pobřeží Spojených států amerických, v oblasti pacifických států v západním regionu USA. Kalifornie hraničí na severu s Oregonem, na východě s Nevadou, na jihovýchodě s Arizonou a na jihu s mexickým státem Baja California. Západní ohraničení státu tvoří Tichý oceán. Se svou rozlohou 423 970 km2 je Kalifornie třetím největším státem USA, v počtu obyvatel (39,3 milionů) je nejlidnatějším státem Unie a s hodnotou hustoty zalidnění 93 obyvatel na km2 je na 11. místě. Hlavním městem je Sacramento se 490 tisíci obyvatel. Největšími městy jsou Los Angeles s 4,0 miliony obyvatel, dále San Diego (1,4 milionu obyv.), San José (1,0 milionu obyv.), San Francisco (860 tisíc obyv.) a Fresno (520 tisíc obyv.). Kalifornii patří 1352 km pobřeží Tichého oceánu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Whitney s nadmořskou výškou 4421 m v pohoří Sierra Nevada, jenž je nejvyšší horou kontinentálních Spojených států. Pláň Badwater v Údolí smrti s nadmořskou výškou - m je naopak nejníže položeným místem USA. Největšími toky jsou řeky Colorado, jež tvoří hranici s Arizonou, a San Joaquin. Kalifornské pobřeží bylo Evropany poprvé prozkoumáno v roce 1542, pozemní španělské expedice posléze probíhaly během 16. a 17. století. Region byl pojmenován zřejmě podle mýtické země z tehdy populárního španělského románu. Název se původně vztahoval ke Kalifornskému poloostrovu, ale později se rozšířil i na severnější oblast.", "question": "S kterým oceánem hraničí Kalifornie ?", "answers": ["Tichý oceán"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurentku. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti. Největším problémem se ukázala volba místa pro tuto univerzitu. Ačkoliv všeobecně převládal názor, že by měla být založena v zemském hlavním městě Brně, proti byli zejména brněnští Němci, kteří Brno politicky zcela ovládali a báli se oslabení svého vlivu. To bylo dokonce zdrojem nacionálních konfliktů, které vyvrcholily tragickými pouličními střety v roce 1905 u příležitosti tzv. Volkstagu, při kterých přišel o život český dělník František Pavlík.", "question": "Je počtem studentů Masarykova univerzita největší vysokou školou v České republice?", "answers": ["Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice."]}
{"title": "Miron Białoszewski", "context": "Miron Białoszewski [bjauoševski] (30. června 1922 - 17. června 1983), byl polský básník, prozaik a dramatik. Narodil se 30. července 1922 ve Varšavě. Když se rozpoutala 2. světová válka, byl v třetí třídě gymnázia. Během okupace složil maturitu a začal studovat polonistiku na ilegální Varšavské univerzitě, které však - kvůli válce - absolvovat nemohl. Po kapitulaci Varšavského povstání byl s otcem odvezen na nucené práce do opolského kraje, který tehdy byl částí říše. Po konci války se vrátil do hlavního města. K jeho básnickému debutu došlo v roce 1955, a rok později se ukázala první sbírka jeho tvorby. Rovněž roku 1955 založil a vedl experimentální divadlo Teatr na Tarczyńskiej, jehož zkoušky a soukromé inscenace amatérsky natáčel. Během dalších deseti let se stal dost slavným a díky protekci známých osobnosti dostal byt, v kterém bydlel se svým dlouholetým partnerem - Leszkiem Solińským. V roce 1970 vyšlo jeho nejvýznamnější dílo - \"Památník z Varšavského povstání\" (\"Pamiętnik z powstania warszawskiego\"). Popsal v něm na velmi jednoduchý, obyčejný způsob noční můru, hrůzu pokusu varšavských obyvatelů ukázat okupantovi sílu Poláků, jejich víru ve svobodu. Rád psal krátké básně, stručné texty - věřil, že jen takové jsou důležité. Měl dost divný přístup k lidem - na jedné straně je neměl rád, na druhé straně nemohl bez nich žít. Když tvořil, musel být sám; vadilo mi sluneční světlo, veškeré zvuky, hlasy.", "question": "Kdy zemřel Miron Białoszewski?", "answers": ["17. června 1983"]}
{"title": "Lysá hora (Krkonoše)", "context": "Lysá hora (německy Kahleberg) je vrchol ležící v Českého hřbetu, v Krkonoších. Výška hory činí 1344 m . Z Rokytnice nad Jizerou míří k vrcholu sedačková lanovka až do výše 1310 m, kde se nachází její horní stanice. Lanovka je v provozu pouze v zimním období. Při velmi dobré viditelnosti je Lysá Hora spolu s hřebenem Krkonoš k zahlédnutí i z Prahy z dálky 120 km. Lysá hora se nachází zhruba 4 km severovýchodně od zimního střediska Rokytnice nad Jizerou. Jedná se o kupovitou horu s plochým vrcholem ležící na západě mezi vrcholem Plešivec a horou Kotel na východní straně. Samotný vrchol, na němž je upevněn geodetický bod, je pokryt klečovým porostem s občasnými holinami, kde se rozprostírají smilkové loučky se vzácnou květenou. V nižších polohách rostou poměrně zachovalé smrkové lesy. Vzhledem k tomu, že přes samotný vrcholek hory nevede značená turistická cesta a nachází se v I. zóně KRNAP, je přístup na něj zakázán. Pod vrchol se lze tedy dostat v zimě lanovkou, od jejíž vrcholové stanice je vzdálen 200 metrů východním směrem. Dále vede na východ od horní stanice lanovky zimní běžecká cesta opatřená tyčovým značením. Lanová dráha Rokytnice nad Jizerou - Lysá hora Obrázky, zvuky či videa k tématu Lysá hora (Krkonoše) ve Wikimedia Commons Lysá hora na Tisicovky.cz Provozovatel lanové dráhy na Lysou horu", "question": "V jakém pohoří leží Lysá hora?", "answers": ["Krkonoších"]}
{"title": "Ruthenium", "context": "Ruthenium (chemická značka Ru, latinsky Ruthenium) je drahý kov šedivě bílé barvy. == Chemické vlastnosti a výskyt == Ruthenium bylo objeveno roku 1844 v sibiřské platinové rudě chemikem Karlem Ernstem Clausem. Jméno pochází z latinského názvu Ruska. Je to ušlechtilý, poměrně tvrdý, i když křehký, kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. Společně s rhodiem a palladiem patří do triády lehkých platinových kovů. V přírodě doprovází ostatní platinové kovy, hlavní naleziště jsou na Urale a v Americe. Ruthenium je jedním ze tří prvků, které mohou (za běžných podmínek) vytvořit oxid s prvkem v nejvyšším oxidačním čísle (patří k nim ještě osmium a xenon). == Využití == Menší množství ruthenia bývá někdy legováno do slitin s platinou a palladiem pro zvýšení jejich tvrdosti a mechanické odolnosti. Přídavek malého množství ruthenia do titanových slitin zvyšuje podstatným způsobem jejich odolnost proti korozi. Slitina platiny s přídavkem 5% ruthenia je používána pro výrobu luxusních náramkových hodinek s maximální odolností vůči mechanickému nebo chemickému poškození. Katalyzátory na bázi oxidu ruthenia jsou úspěšné v odstraňování sulfanu z ropy a ropných produktů. V poslední době jsou farmaceutickým průmyslem intenzivně zkoumány komplexní sloučeniny ruthenia, které se mohou stát základem účinných cytostatik. Roku 2005 dostal Robert Grubbs Nobelovu cenu za chemii za objev nové katalytické reakce založené na rutheniu, která se jmenuje metateze olefinů. Rutheniové komplexy jsou absorpcí záření (377 až 430 nm) schopny katalyzovat rozklad vody na směs vodíku a kyslíku (objeveno Davidem G. Whittenem, 1973-80 Profesorem, University of North Carolina). Rutheniový komplex je donorem i akceptorem elektronu a v této dvojstrannosti spočívá jeho význam pro rozklad vody světlem (Doc. RNDr. Josip Kleczek, DrSc., 1981, Sluneční energie).", "question": "Jaká je barva ruthenia?", "answers": ["šedivě bílé"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici. Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30-50 g v jednom litru). Kromě alkoholu obsahuje pivo také přibližně 2 000 dalších látek. Obsahuje významné množství vody, takže se jedná o výrazně zavodňující nápoj, dále obsahuje také sacharidy v podobě tzv. \"rychlých kalorií\", bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky. Kombinace těchto složek dává fyziologicky vyrovnaný roztok, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve. Významné je zastoupení minerálů v pivu, kde nacházíme kromě draslíku a sodíku, které jsou zde v příznivém poměru, také chloridy, vápník, fosfor, hořčík a křemík. Z vitamínů obsažených v pivu jsou nejvýznamnější vitaminy skupiny B - thiamin (3 % denní spotřeby v jednom litru piva), riboflavin (20 %), pyridoxin (31 %), niacin (45 %) a kyselina listová (52 %). Jeden litr piva obsahuje přibližně 400 - 500 kilokalorií představující přibližně 20 % denní spotřeby, což je méně než např. jablečná šťáva, a 200 mg biologicky aktivních látek.", "question": "Řadí se pivo mezi alkoholické nápoje?", "answers": ["Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30-50 g v jednom litru)."]}
{"title": "Jaderné letadlo", "context": "Hlavním důvodem, proč se vůbec o tomto pohonu uvažovalo, byl jednoznačně operační dolet. V počátcích studené války ještě nebyly dostupné technologie mezikontinentálních balistických střel, ani doplňování paliva za letu, které by umožňovaly úder hluboko v nepřátelském území. A tak dvě největší mocnosti studené války, Spojené státy americké a Sovětský svaz, soupeřily i v oblasti vývoje jaderných letadel. Během výzkumu ale vyvstala celá řada problémů, které se ne zcela dařilo překonat. V první řadě se jednalo o problémy spojené s ozářením posádky. Kvůli vysoké hmotnosti radiačních štítů nebylo zcela možné posádku odstínit. Další rizika byla ekologická spojená s případnou havárií letadla a možnou kontaminací území. Pád letadla na nepřátelském území neslo také riziko vyzrazení draze zaplaceného vývoje. Z technického hlediska byl největší problém s hmotností letadla a vytvořením dostatečně silného motoru s potřebným tahem. Nejjednodušší pohonný systém samotný vážil okolo 80 tun, což je několikanásobně více než používané pohonné soustrojí té doby. Celková cena programu USA dosáhla 24 miliard dolarů. I přesto, že se tento typ pohonu v letectví neujal, došlo během vývoje k posunu v mnoha odvětvích včetně zmenšení reaktorů, vylepšení stínění a stínících materiálů, vývoji nových typů jaderných paliv, reaktorů a řídící elektroniky. == Jaderný pohon letadel == Pro pohon letadel byly vyvíjeny dva typy systémů. Jednodušším byl pohon s přímým cyklem a tím druhým pohon s nepřímým cyklem. Princip je u obou podobný klasickému proudovému motoru s tou výjimkou, že vzduch se před expanzí v turbíně neohřívá zažehnutím paliva, ale tepelnou energií vytvořenou v jaderném reaktoru. Pohon s přímým cyklem spočívá v kompresi a nasávání vzduchu přímo do reaktoru, odkud proudí přes turbínu do výstupní části pohonu. Nevýhodou tohoto typu pohonu je vypouštění radioaktivního materiálu do atmosféry. Nepřímý cyklus má mezi reaktorovou částí a pohonnou jednotkou vložen tepelný výměník, a tím pádem problémy s vypouštěním radioaktivních látek odpadají. Naproti tomu je o mnoho těžší a technicky náročnější a nikdy nebyl dokončen ani prototyp. Spojené státy otestovaly reaktory s keramickým palivem moderovaným lehkou vodou nebo hydridy a chlazené vodou a vzduchem. Sovětský svaz také vyzkoušel několik variant pohonného systému. === Systémy HTRE === Systémy HTRE (Heat Transfer Reactor Experiment) byly experimentální pohonné systémy vytvořené ve Spojených státech pro výzkum materiálů a komponent. Celkem byly odzkoušeny tři systémy s označením arabskými číslicemi 1 až 3. Reaktor systému HTRE-1 byl moderovaný vodou a chlazený vzduchem. Strukturální části byly chlazené vodou o teplotě okolo 70 °C. Vzduch dosahoval teplot přes 700 °C. Palivo bylo disperzního typu, oxid uraničitý byl rozptýlen v chrom-niklové oceli.", "question": "Jaký pohon pro svůj let využívá jaderné letadlo?", "answers": ["jaderný"]}
{"title": "Český svaz tanečního sportu", "context": "Jedná se o nepolitickou a neziskovou zájmovou společenskou organizaci respektive spolek ustavený ve smyslu platných právních norem, jehož předmětem činnosti je taneční sport prováděný jak na rekreační tak i na výkonnostní úrovni. Jeho sídlo je v Ústí nad Labem. == Činnost svazu == Jeho činnost spadá do oblasti zájmové umělecké činnosti v oblasti společenského tance, tuto činnost dále rozvíjí a přetváří na speciální sportovní odvětví - taneční sport. Ve sportovní oblasti organizuje pravidelnou soutěžní činnost, provádí jeho metodickou, organizační i hospodářskou podporu, snaží se vytvářet vhodné prostředí pro masové provozování rekreačního tanečního sportu, usiluje o dosažení vyšší sportovní a umělecké úrovně nejlepších tanečních sportovců a i tanečních kolektivů. Jde zde o co nejširší zapojení zájemců o společenský tanec ze všech věkových vrstev, zejména malé lidi, děti a juniory tak, aby byla pro tento sport vytvořena co nejširší sportovní personální základna. Svaz se také snaží český taneční sport pozdvihnout na srovnatelnou úroveň v širším mezinárodním měřítku. == Odkazy == === Reference === === Související články === Taneční sport Světová federace tanečního sportu (WDSF) === Externí odkazy === Oficiální stránky ČSTS Informace o organizaci na stránkách Statutárního města Ústí nad Labem", "question": "Jakou zkratku má Český svaz tanečního sportu?", "answers": ["ČSTS"]}
{"title": "Triton (měsíc)", "context": "Dráha oběhu Tritonu kolem Neptunu má tvar téměř dokonalé kružnice s téměř nulovou excentricitou. Působením slapových sil se zmenšuje průměrná vzdálenost Tritonu od Neptunu a předpokládá se, že asi za 3,6 miliard let Triton překročí Rocheovu mez Neptunu. Triton se potom buď srazí s atmosférou Neptunu a nebo se rozpadne a vytvoří prstenec podobný tomu okolo Saturnu. == Původ a vývoj == Měsíce s retrográdní dráhou nemohly vzniknout ve stejné oblasti sluneční mlhoviny jako planety, které obíhají. Předpokládá se, že Triton má původ v Kuiperově pásu, odkud ho Neptun zachytil. Kuiperův pás je prstenec složený převážně z malých zmrzlých těles rozkládající se od oběžné dráhy Neptunu až do vzdálenosti přibližně 55 AU od Slunce. Nachází se v něm ale i několik trpasličích planet, například Pluto. Triton je jen o málo větší než Pluto a má téměř stejné chemické složení, takže obě tělesa pravděpodobně vznikla ve stejné oblasti Sluneční soustavy.Navrhovaná myšlenka zachycení Tritonu by mohla vysvětlit několik vlastností Neptunova systému, jako například neobvykle velikou excentricitu měsíce Nereidy a malý počet měsíců v porovnání s ostatními plynnými obry. Tritonova původní excentrická dráha by se křížila s drahami nepravidelných měsíců a přerušila by dráhy menších přirozených satelitů gravitačními silami.Excentrická dráha po zachycení Tritonu by také měla za následek oteplování vnitřku měsíce. Kvůli tomu by vnitřek Tritonu zůstal několik miliard let v tekutém stavu, což podporují současná zjištění. Tento vnitřní zdroj tepla zmizel se zakulacením dráhy. Zachycení Tritonu mohlo proběhnout dvěma způsoby.", "question": "Jak se jmenuje největší z měsíců planety Neptun?", "answers": ["Triton"]}
{"title": "Matematika", "context": "Matematika (z řeckého μ (mathematikós) = milující poznání; μ (máthema) = věda, vědění, poznání) je věda zabývající se z formálního hlediska kvantitou, strukturou, prostorem a změnou. Matematika je též popisována jako disciplína, jež se zabývá vytvářením abstraktních entit a vyhledáváním zákonitých vztahů mezi nimi. Matematika je založena a budována jako exaktní věda. Její exaktnost (podobně jako jiných exaktních věd) tkví v tom že, jak matematické objekty, tak i operace nad nimi jsou exaktně vytyčeny (tj. s nulovou vnitřní vágností) , tedy tak, že každý v matematice (v dané exaktní vědě) vzdělaný člověk naprosto přesně (bez jakýchkoli pochyb) ví, co znamenají. To je podstata exaktnosti této disciplíny. V rámci matematiky existuje ale ještě jinak chápaná exaktnost, a to exaktnost použitých metod a jejich výsledků: Příkladem může být exaktní a neexaktní řešení: Některé aplikace jsou řešitelné pouze opuštěním přísného a omezujícího požadavku exaktnosti výsledku. Například proto, že neexistuje matematická funkce, která by byla (exaktním) řešením dané diferenciální rovnice. Může ale existovat posloupnost funkcí, která s libovolnou přesností (nikoli však exaktně), řešením té rovnice je. Dosazením exaktního výsledku (řešení) do výchozího vztahu (rovnice) dostáváme identitu. Neexaktní výsledek se od exaktního liší o \"chybu \", takže po jeho dosazení identitu nedostaneme. Charakteristickou vlastností matematiky je její důraz na absolutní přesnost metod a nezpochybnitelnost výsledků. Tyto vlastnosti, které matematiku odlišují od všech ostatních vědních disciplín, mají původ již v antickém Řecku. Nejstarším dochovaným příkladem tohoto přístupu je kniha řeckého matematika Euklida Základy pocházející z 4. století př. n. l. Široké veřejnosti je známa tzv. elementární matematika, která se zabývá operováním s čísly, řešením praktických úloh, jednoduchých rovnic a popisem základních geometrických objektů.", "question": "Jako jaká věda je matematika založena a budována?", "answers": ["exaktní"]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, napsaný s přestávkami v letech 1937-1949. Patří mezi nejznámější fantasy příběhy, někdy bývá označován za zakládající dílo žánru. Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher. Dílo bylo několikrát zfilmováno - první díl a část druhého jako animovaný film roku 1978 (režisér Ralph Bakshi), poslední díl jako televizní animovaný film roku 1980 (režiséři Bass a Rankin) a v letech 2001-2003 celý příběh Peterem Jacksonem jako filmová trilogie.", "question": "Kdo je autorem fantasy románu Pán prstenů?", "answers": ["Johna Ronalda Reuela Tolkiena"]}
{"title": "Richard Wagner", "context": "Wilhelm Richard Wagner (22. května 1813, Lipsko – 13. února 1883, Benátky) byl německý hudební skladatel, výrazný představitel hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří opery Rienzi, Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, operní tetralogie Prsten Nibelungův a jeho poslední opera Parsifal. Mnoho let žil mimo Německo – především v Lotyšsku, Francii, Rakousku a Itálii. Nejdelší období však strávil ve Švýcarsku, kde se usadil poté, když po nezdařené revoluci v roce 1848 musel uprchnout z Německa. Několikrát navštívil i Čechy – především Prahu, kde uvedl některá svá díla. Měsíc strávil i v Teplicích; výlet na hrad Střekov jej inspiroval ke složení opery Tannhäuser. V Bayreuthu mu bylo v roce 1873 umožněno s pomocí bavorského krále Ludvíka II. postavit pro inscenace svých oper divadlo s tehdy vynikající akustikou a založit zde tradici Hudebních slavností v Bayreuthu (Bayreuther Festspiele), které si svoji světovou proslulost udržují až dodnes. Pro skladatelovy protižidovské názory bylo jeho dílo již za Německého císařství jednostranně posuzováno a zejména v období nacismu přímo zneužito. Wagner bývá (ne zcela logicky) spojován s Adolfem Hitlerem z toho důvodu, že Wagnerova snacha Winifred Marjorie Wagner (rozená Williamsová) byla dlouholetou Hitlerovou osobní přítelkyní. Narodil se 22. května 1813 v Lipsku jako osmé dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera (1770–1813) a dcery pekaře Johanny Rosine Wagnerové, roz. Pätzové (1774–1848). Šest měsíců po jeho narození, 23. listopadu 1813, zemřel jeho otec na tyfus. V srpnu 1814 se jeho matka znovu provdala za herce a básníka Ludwiga Geyera (1780–1821), který se ujal celé rodiny a kterého si Wagner sám velice vážil. Johanna Rosine Wagnerová měla s Geyerem ještě dceru Cäcilii (1815–1893). Objevily se také spekulace, že by Geyer mohl být dokonce jeho biologickým otcem, nebyly ale nikdy potvrzeny ani vyvráceny.", "question": "Který hudební směr představoval Richard Wagner?", "answers": ["romantismu"]}
{"title": "Guns N' Roses", "context": "Kvůli incidentu byly následující přenosy vysílány s pětisekundovým zpožděním. Jejich píseň \"Sweet Child O' Mine\" byla vyhlášena jako nejlepší píseň z žánru pop/rock. Nakladatelství začalo požadovat po některých členech, aby změnili své chování. Rose hrozil, že skupinu rozpustí, pokud se nebudou léčit, čímž donutil členy léčení podstoupit. === Use Your Illusion (1991-1993) === V roce 1990 se skupina vrátila do studia, kde začala nahrávat svůj zatím nejambicióznější projekt. Bubeník Steven Adler nebyl v důsledku svých potíží s kokainem a heroinem schopen pokračovat v nahrávání. Rose říkal v interview, že když Guns N Roses nahrávali píseň \"Civil War\", povedlo se jim ji nahrát až na šedesátý pokus kvůli problémům se Stevenem. Nakonec byl Adler v dubnu 1990 ze skupiny vyhozen. Nahradil jej Matt Sorum, bývalý bubeník skupiny The Cult. Členem Guns N' Roses se stal také klávesista Dizzy Reed. Nakonec bylo nahráno dost materiálu pro vznik dvojalba, ale členové se rozhodli vydat dvě samostatná alba, Use Your Illusion I a Use Your Illusion II. Alba debutovala na americkém žebříčku na prvních dvou místech, což se předtím nikomu nepodařilo.Po vydání alb se skupina vydala na 28 měsíců trvající světové turné nazvané Use Your Illusion Tour, které zaznamenalo obrovský úspěch, ale zároveň při něm došlo k několika incidentům. V létě 1991 během koncertu v St. Louis skočil Axl Rose mezi diváky a napadl jednoho z nich, protože si nahrával jejich vystoupení na videokameru. Poté Rose ukončil koncert a odešel do zákulisí a dav fanoušků začal páchat výtržnosti, při kterých bylo zraněno několik desítek lidí. Rose byl obviněn z vyprovokování výtržností, ale déle než rok se jej nepodařilo zatknout, protože kapela koncertovala v zahraničí. Soud ale nakonec rozhodl, že Rose incident nevyprovokoval a osvobodil jej. Mezitím skupinu opustil kvůli sporům s Rosem kytarista Izzy Stradlin a nahradil jej Gilby Clarke.", "question": "Bubeníkem které kapely je Frank Ferrer?", "answers": ["Guns N' Roses"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Hertfordu roku 1968. V tvorbě této skupiny docházelo ke spojení klasické hudby, jejímž propagátorem byl zejména Jon Lord, a hardrockových motivů, které prosazoval Ritchie Blackmore. Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. V 60. letech vznikla skupina Episode Six, která vydala několik singlů. Tuto skupinu tvořili Ian Gillan zpěv, Graham Dimmock kytara, Roger Glover baskytara, Tony Lander kytara, Sheila Carter klávesové nástroje a Harvey Shields bicí. Skupině se však i přes četná turné nepodařilo prorazit. V roce 1967 pak byla založena skupina nazvaná The Flower Pot Men and their Garden, předtím známá jako The Ivy League. Toto nové jméno bylo odvozeno z názvu dětského představení \"The Flowerpot Men\", což byla zřejmá slovní hříčka narážející na éru \"flower power\" a pěstování \"konopí\" v květináčích.", "question": "Kde byla založena skupina Deep Purple?", "answers": ["v Hertfordu"]}
{"title": "Turecká vlajka", "context": "Vlajka Turecka: dnešní podoba turecké vlajky pochází z roku 1844. Je to červený list s bílým půlměsícem a bílou pěticípou hvězdou, starými symboly islámu: půlměsíc byl na osmanské vlajce už v 16. století a hvězda (dříve byla osmicípá) od roku 1793. Hvězda se zvenku zhruba dotýká jedním cípem pomyslné spojnice dvou rohů půlměsíce a celý emblém je posunutý od středu kousek k žerdi.V letech 1920–1923 byla základní barva vlajky zelená. Dnešní podoba vlajky byla naposledy schválená roku 1936. Z turecké vlajky byla odvozená vlajka tuniská. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Turecka Turecká hymna Dějiny Turecka === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Turecká vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu má půlměsíc na turecké vlajce?", "answers": ["bílým"]}
{"title": "Metro v Praze", "context": "Pražské Metro tvoří v současnosti základ sítě pražské městské hromadné dopravy. Jde o tzv. \"těžké\" metro sovětského typu. V roce 2013 přepravilo 584 miliony cestujících, v průměru tedy 1,6 milionu denně. Jedná se o jedinou síť podzemní dráhy a zároveň jedinou dráhu, která je podle českého zákona o dráhách kategorizována jako speciální železniční dráha. Provozovatelem dráhy i drážní dopravy na ní je Dopravní podnik hlavního města Prahy a. s. První úsek pražského metra byl otevřen 9. května 1974 (úsek Florenc (původně Sokolovská) – Kačerov trasy C), dosud poslední úsek byl otevřen 6. dubna 2015 (prodloužení trasy A v úseku Dejvická– Nemocnice Motol). Metro má v současné době tři linky značené písmeny a barvami: A (zelená), B (žlutá) a C (červená); do budoucna se plánuje nová linka D (modrá). Dohromady měří jeho síť 65,2 km. Soupravy metra zastavují celkem v 61 stanicích, z nichž tři páry stanic jsou přestupní (Muzeum, Můstek a Florenc). Linky podzemní dráhy jsou na čtyřech místech vedeny pod řekou Vltavou. Linka C je nad zemí v tubusu Nuselského mostu, linka A vede po otevřeném povrchu v areálu depa Hostivař, stejně tak i linka B vede nad zemí, a to mezi stanicemi Hloubětín a Černý Most a také mezi stanicemi Hůrka a Lužiny, kde je vedena v tubusu nad povrchem země. Pražské metro je tzv. \"těžké\" metro sovětského typu, budované se snahou o dosažení co nejvyšší přepravní kapacity v porovnání s lehčími systémy, jako je například lehké metro, podpovrchová tramvaj aj. I o realizaci takovýchto druhů metra se v souvislosti s Prahou hovořilo. Většina úseků podzemní dráhy je vedena pod povrchem, pouze některé úseky na okraji sítě jsou povrchové či nadzemní. Jednotlivé linky metra se nekříží přímo, ale v různých úrovních; vlaky mohou mezi nimi přejíždět pomocí manipulačních spojek, cestující přecházejí přestupními chodbami. Pod centrem města jsou jednosměrné tunely podzemní dráhy většinou ražené a stanice trojlodní, založené hluboko pod zemí (cca 30–40 m), tzv. pražského typu. S povrchem je spojují šikmo vyražené eskalátorové tunely.", "question": "Kdy byl otevřen první úsek pražského metra ?", "answers": ["9. května 1974"]}
{"title": "Univerzita Karlova", "context": "Rozpočet univerzity činil v roce 2009 přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet). Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování (Koleje a menzy, KaM), vydavatelská činnost (nakladatelství Karolinum) a knihovny. Celkový knihovní fond činí 4,66 mil. svazků, z toho 721 tisíc ve volném výběru. Při univerzitě působí tři hudební sbory: Sbor Univerzity Karlovy, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy a Smíšený pěvecký sbor Univerzity Karlovy a jeden orchestr (Orchestr Univerzity Karlovy). UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex. Medaile Emanuela Bořického Bolzanova cena Karlova univerzita patří mezi 1,5% nejlepších světových univerzit. Je hodnocena jako nejlepší univerzita ČR a jedna z nejlepších univerzit ve Střední a Východní Evropě soutěžící s nejlepší Ruskou Lomonosovovou univerzitou. Karlova univerzita se umístila na 31. místě v Times BRICS & Emerging Economies Rankings 2014 (23. byla Varšavská univerzita). V celosvětovém měřítku se Karlova Univerzita umístila v roce 2013 jako 201-300. mezi 500 hodnocenými dle Academic Ranking of World Universities (Šanghajský žebříček), 233. z 500 v QS World University Rankings, 401-500. z 800 (výsledek v roce 2015) hodnocených in Times Higher Education World University Rankings a 485. dle CWTS Leiden Ranking zohledňujícím 500 univerzit. Dřívější výsledky viz tabulky níže: V QS žebříčku dle předmětů patří Karlova univerzita mezi 51-100 nejlepších univerzit na světe v geografii a lingvistice. Leopold Hasner von Artha (1818-1891), politik Edvard Beneš (1884-1948), sociolog a 2. prezident Československa Václav Bělohradský (* 1944), filozof a sociolog Bernard. Bolzano (1781-1848), matematik a filozof Max Brod (1884-1968), německy píšící pražský spisovatel Carl Ferdinand Cori (1896-1984), biochemik, nositel. Nobelovy ceny Gerty Coriová (1896-1957), biochemička, nositelka Nobelovy ceny Karel Čapek (1890-1938), spisovatel Eduard Čech (1893-1960), matematik Václav.", "question": "Jak se jmenuje internetový magazín Univerzity Karlovy?", "answers": ["iForum"]}
{"title": "Jeřáb popelavý", "context": "Hmotnost se pohybuje v rozmezí 4–7 kg. Peří je převážně šedavě modrošedé, s šedočernými letkami a černobílou hlavou a krkem. Lysina v zadní části temene je červená. V létě má většina ptáků rezavohnědě zbarvený hřbet, který je po zbytek roku šedavý. Obě pohlaví jsou podobná, samci jsou pouze o něco větší. Mladí ptáci se liší světle rezavohnědým zbarvením hlavy a krku a méně objemnými ramenními letkami.Létá v klínovitých formacích nebo v šikmých řadách, s nataženým krkem a nohama. Ozývá se nezaměnitelnými troubivými zvuky. Zpěv jeřábů v lesích u Josvainiů v Litvě == Rozšíření == Má palearktický typ rozšíření, na východě pokrývající téměř celý pás severských lesů, včetně asijských stepí rozkládajících se na jihu. V Evropě byl areál druhu v důsledku lidské činnosti značně zredukován a v současné době je soustředěn hlavně do její střední a východní části. Od roku 1960 se však jeho hranice opět posunují k jihu, a jeřáb popelavý se jako hnízdič šíří do dalších zemí (Anglie, Francie, ČR). Tažný druh, zimuje ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétá převážně v průběhu října, na hnízdiště se vrací během února a března. === Výskyt v ČR === Na území ČR se jeřáb popelavý objevoval až do 80. let 20. století pouze jako řídce protahující druh, od roku 1981 je vzhledem k výskytu v hnízdní době možné usuzovat na hnízdění. To však bylo poprvé prokázáno až v roce 1989 u Doks, a v následujících letech i na jiných lokalitách Českolipska: roku 1990 v Heřmaničkách, v roce 1997 opět v Doksech, roku 1999 ve Starých Splavech. Českolipsko je hlavní hnízdní oblastí i v současné době (od roku 1999 zde pravidelně hnízdí minimálně 6 párů), dalšími oblastmi jsou Děčínsko, Chebsko, Královéhradecko, Mladoboleslavsko, Strakonicko a Hodonínsko.Celková početnost i počet obsazených lokalit dlouhodobě stoupá; v letech 1985-89 byla odhadnuta na 1-5 párů, v letech 1990-94 na 5-10 párů a v roce 2000 bylo potvrzeno hnízdění u 8 párů a u dalších 4 bylo považováno za možné.", "question": "Co vydává Jeřáb popelavý?", "answers": ["nezaměnitelnými troubivými zvuky"]}
{"title": "Makrobiotika", "context": "Makrobiotika (z řeckého makrós – velký, dlouhý a bios – život) je životní styl a dietní režim, který je založen na taoistickém učení jin a jang. Makrobiotika jako základní potravinu předepisuje obilniny a doplňuje je o další potraviny (místní zelenina a další lokální produkty). Zakazuje požívání průmyslově zpracovaných potravin a většinu živočišných produktů. Makrobiotické učení také omezuje množství tekutin, zakazuje přejídání a požaduje, aby potrava byla před polknutím důkladně rozžvýkána. Standardní makrobiotický talíř tvoří z 50 % celozrnné obilniny, z 30 % zelenina (hlavně tepelně upravená a kvašená), z 15 % luštěniny a mořské řasy, z 5 % polévky. Doplňkově lze zařadit ryby, ovoce mírného pásma, semena, ořechy, oleje apod. Nejstarší zaznamenané použití termínu makrobiotika je v Hippokratově spisu O vzduchu, vodách a místech, jenž pojednává o vlivu prostředí a výživy na lidské zdraví. Slovo \"makrobiotika\" použil v roce 1796 německý lékař Christoph Wilhelm Hufeland (1762–1836) ve své knize Makrobiotika, neboli umění, jak prodloužit lidský život. Hufeland byl profesorem lékařství v Jeně a později prvním děkanem medicíny na univerzitě v Berlíně. Hufeland postuluje \"životní sílu\", která se podle něj nachází nejen v živých organismech, ale v menší míře i v ostatních látkách; tuto sílu mohou posilovat nebo oslabovat vlivy prostředí. Podle Hufelandova názoru lze nemocem zabránit především správnou výživou a životosprávou. Japonský vojenský lékař Sagen Išizuka (1850–1909) během své profesní kariéry došel k názoru, že tradiční japonské lékařství je účinnější než západní medicína. Jeho dietní doporučení odpovídají tradiční japonské stravě (rozumí se před \"pozápadněním\" Japonska, k němuž došlo kolem roku 1870). Podle Išizuky závisejí zdraví a dlouhověkost na rovnováze mezi sodíkem a draslíkem a kyselinami a zásadami. Jídlo je určujícím faktorem této rovnováhy. Vliv mají i další faktory, jako jsou přírodní podmínky a podnebí, fyzická aktivita nebo psychický stres. Išizukův následovník, filosof George Ohsawa (1893–1966) se narodil v chudé rodině samuraje a neměl prostředky na vyšší vzdělání. Kolem roku 1913 se setkal s Manabu Nišibatou (přímým žákem Išizuky) a studoval s ním v Tokiu. Později cestoval do Evropy, zejména do Paříže, kde začal šířit svou filosofii (tehdy prý přijal pseudonym \"Ohsawa\" podle francouzského \"oh, ça va\", což je obvyklá odpověď na otázku \"Jak se máš? \"). Po několika letech se vrátil do Japonska. Za druhé světové války byl za své pacifistické ideály vězněn a jen těsně unikl trestu smrti.", "question": "Na kterém učení je založen dietní režim nazvaný makrobiotika?", "answers": ["taoistickém učení jin a jang"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Odhady jeho hmotnosti byly v průběhu 20. století několikrát významně opraveny, přesněji však mohla být stanovena teprve až po objevu jeho měsíce Charona, kdy astronomové s pomocí 3. Keplerova zákona dospěli k hodnotě 0,2 % hmotnosti Země. Taková hmotnost byla příliš nízká na to, aby mohla vysvětlit pozorované odchylky v oběžné dráze Uranu. Následovaly tedy další pokusy nalézt planetu X (které se začalo říkat též \"Transpluto\"), která by je mohla způsobovat, ovšem bez úspěchu. Roku 1992 pak americký astronom E. Myles Standish s využitím údajů získaných během průletu sondy Voyager 2 kolem Neptunu přepočítal hmotnost této obří planety a obdržel hodnotu o 0,5 % nižší, než se dříve udávalo. To současně znamenalo změnu v jeho uvažovaném gravitačním vlivu. Novým výpočtům se pak Uran již na své oběžné dráze nijak nevymykal. Pluto tedy sice byl nalezen poměrně blízko místa, kde Lowell na základě údajných odchylek v dráze Uranu předpověděl pozici planety X, ovšem podle dnešních poznatků se jednalo jen o náhodu. V současné době se většina astronomů shoduje, že žádná planeta X, jak ji definoval Lowell, neexistuje. Oběžná doba Pluta je 248 pozemských let. Charakteristiky jeho oběžné dráhy jsou podstatně odlišné od oběžných drah planet, které jsou téměř kruhové a neoddalují se od roviny ekliptiky. Pluto na rozdíl od nich obíhá po velmi výstřední a velmi nakloněné dráze, svírající s ekliptikou úhel větší než 17°. V důsledku této výstřednosti se také v malém úseku své dráhy nachází blíže Slunci, než Neptun. Naposledy tato situace nastala v období od 7. února 1979 do 11. února 1999, přičemž perihéliem prošel 5. srpna 1989. Z dlouhodobého hlediska je oběžná dráha Pluta chaotická. Jeho pozice může být relativně spolehlivě vypočtena na několik milionů let dopředu (i do minulosti), ovšem po uplynutí 10 až 20 miliónů let se již všechny předpoklady stávají spekulativními. V důsledku své malé hmotnosti je totiž Pluto citlivý i na poměrně malé vlivy, které mohou jeho dráhu narušovat.", "question": "Kolik let trvá doba oběhu Pluta kolem Slunce?", "answers": ["248"]}
{"title": "Stenostiridae", "context": "Čeleď Stenostiridae je malá čeleď zpěvných ptáků, zahrnující několik afrických a asijských \"lejsků\", dříve řazených do tří různých nadčeledí. V současné době tvoří tuto čeleď 9 druhů ve třech rodech. == Fylogeneze a taxonomie == Čeleď Stenostiridae je součástí malého kladu na bázi nadčeledi Sylvioidea, do kterého dále patří čeledi moudivláčkovití (Remizidae) a sýkorovití (Paridae). Podle některých výzkumů jsou sesterským kladem všech ostatních skupin Sylvioidea, někdy dokonce jako samostatná nadčeleď Paroidea. Čeleď Stenostiridae zahrnuje tři rody, řazené původně do jiných čeledí a nadčeledí – rod Stenostira mezi pěnicovité (Sylviidae, Sylvioidea), rod Elminia mezi lejskovcovité (Monarchidae, Corvoidea) a rod Culicicapa mezi lejskovité (Muscicapidae, Muscicapoidea). Tři druhy rodu Elminia přitom byly řazeny do samostatného rodu Trochocercus. Při novějších analýzách bylo zjištěno, že jsou druhy této nové čeledi jen vzdáleně spřízněné s ostatními zpěvnými ptáky. Nedávné výzkumy objevily devátý druh této malé čeledi - pávíka žlutobřichého (Chelidorhynx hypoxantha). Tento druh byl řazen do rodu Rhipidura, přesto byl považován za neobvyklého člena této skupiny. Ve skutečnosti je sesterským druhem krejčiříka ťuhýkovitého (Stenostira scita). Zajímavé je, že oba hlavní klady čeledi (Chelidorhynx/Stenostira a Culicicapa/Elminia) zahrnují vždy africký a asijský druh. K oběma rozštěpením došlo zhruba ve stejné době; podobné případy africko-asijského rozšíření jsou známy i u jiných ptačích čeledí. === Kladogram a druhy čeledi === == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Stenostiridae ve Wikimedia Commons Taxon Stenostiridae ve Wikidruzích", "question": "Tvoří čeleď Stenostiridae 11 druhů?", "answers": ["V současné době tvoří tuto čeleď 9 druhů ve třech rodech."]}
{"title": "Předseda Evropské rady", "context": "Předseda Evropské rady (anglicky President of the European Council), známý také nepřesně jako prezident Evropské unie, resp. prezident EU, evropský prezident nebo prezident Evropy, je osoba odpovědná za předsedání Evropské radě a vedení jejích summitů. Předseda Evropské rady rovněž zastupuje Evropskou unii na světové scéně. Od 1. prosince 2014 je předsedou Evropské rady bývalý polský premiér Donald Tusk. Lisabonská smlouva, platná od 1. prosince 2009, uvádí, že Evropská rada volí svého stálého předsedu kvalifikovanou většinou na dva a půl roku, s jednou možností znovuzvolení. Odvolání předsedy Evropské rady (v případě překážky nebo závažného pochybení) rovněž vyžaduje kvalifikovanou většinu. Předseda Evropské rady nesmí současně zastávat žádnou vnitrostátní funkci. Na summitu Evropské rady v Bruselu 19. listopadu 2009 byl historicky prvním stálým předsedou Evropské rady zvolen belgický premiér Herman Van Rompuy, který se svého úřadu ujal 1. prosince 2009. Od roku 1975 až do roku 2009 byl předseda Evropské rady neoficiální pozicí, kterou vykonával šéf exekutivy členského státu řídící v daném období Evropskou radu v rámci každého půl roku rotujícího Předsednictví Evropské rady a Rady Evropské unie. Takto se předsednictví Evropské rady vystřídalo do 1. prosince 2009 71 krát.", "question": "Jakou metodou je volen předseda Evropské rady?", "answers": ["kvalifikovanou většinou"]}
{"title": "Finsko", "context": "Existenci čilého výměnného systému dokládají nálezy osinku a mastku z východního Finska, křemene z jižní Skandinávie a Ruska, dlát od Oněžského jezera a hrotů oštěpů ze severní Skandinávie. Dnes se soudí, že mluvčí ugrofinského jazyka přišli do Finska během doby kamenné, pravděpodobně již mezi prvními mezolitickými osadníky. Příchod kultury šňůrové keramiky (také kultura sekeromlatů) do jižního Finska mezi lety 3200 až 2500 př. n. l. se považuje za počátek zemědělství. Přesto lov a rybolov zůstal důležitou součástí hospodaření, obzvláště v severních a východních částech země, kde se i nadále vyskytovala kultura hřebenové keramiky. První známky zemědělství pocházejí z období asi 2300 př. n. l. Výrazná změna v kultuře napovídá příchodu nového obyvatelstva, pravděpodobně z Pobaltí, které se stalo vyšší vrstvou a zřejmě i významně ovlivnilo místní jazyk. Doba bronzová (1500 - 500 př. n. l.) a doba železná (500 př. n. l. - 1200 n. l.) byly ve znamení rozsáhlých kontaktů se Skandinávií, severním Ruskem a Pobaltím. Kolem roku 500 př. n. l. se ve Finsku výrazně ochladilo, což vedlo ke značnému úbytku obyvatelstva. Opětovný rozmach přišel až s římskou dobou železnou po roce 50 n. l., která byla dříve spojována s příchodem Finů, což podporují i lingvistické teorie. Novější archeologické nálezy ale tuto hypotézu nijak nepotvrzují. Na konci doby železné žilo ve Finsku asi 50 000 lidí. Téměř sedmisetletá příslušnost Finska k Švédskému království je tradičně spojována s rokem 1154 a údajným příchodem křesťanství spolu se švédským králem Erikem. Podle archeologických záznamů ale bylo mezi finskými pohany mnoho křesťanů již předtím. Švédština se stala dominantním jazykem administrativy a výuky. Finština zůstala jazykem obyčejných lidí, ve které se tiskla náboženská literatura. Kolem roku 1697 během malé doby ledové zasáhl Finsko ničivý hladomor, který zahubil až 1/3 populace. V letech 1808-1809 Finsko dobyly armády ruského cara Alexandra I.. Ruský car, vědom si vazeb na Švédsko a odlišné kultury, ustanovil Finsko velkoknížectvím v personální unii s carským Ruskem. Aby ruština nahradila švédštinu a také aby se zpřetrhaly citové vazby se Švédskem, carský dvůr a finská vláda začaly prosazovat finštinu. Přidalo se také silné nacionalistické obrozenecké hnutí. Milníkem dalšího vývoje se stalo vydání národního eposu Kalevala. Ten vyšel poprvé roku 1833 jako tzv. Pra-Kalevala (finsky Alku Kalevala).", "question": "Jaké nábožnetsví převažuje ve Finsku?", "answers": ["křesťanství"]}
{"title": "Labe", "context": "Schwinge, Oste, Medem zprava v Česku - Pančava, Žlábský ručej, Korytová strouha, Medvědí ručej, Krakonošova strouha, Honzova strouha, Vojákův potok, Čerstvá voda, Sachrův ručej, Budská strouha,. Šindelova strouha, Hlemýždí potok, Hamerský potok, Bělá, Principálek, Sovinka, Kalenský potok, Debrnský potok, Borecký potok, Brusnický potok, Netřeba, Jezbinský potok Jordán, Trotina, Olšovka. , Strašovský potok, Svárava, Veletovský potok, Hluboký potok, Bačovka, Cidlina, Mrlina, Vlkava, Mlynařice, Jizera, Pšovka, Liběchovka, Úštěcký potok, Blatenský potok, Luční potok. , Pokratický potok, Tlučeňský potok, Rytina, Němčický potok, Průčelský potok, Novoveský potok, Kojetický potok, Bahniště, Olešnický potok, Homolský potok, Luční potok, Těchlovický potok, Kamenička. , Ploučnice, Kamenice v Německu - Křinice, Lachsbach, Wesenitz, Prießnitz, Lößnitzbach, Gosebach, Černý Halštrov, Havola, Rossel, Stepenitz, Löcknitz, Sude, Elde, Delvenau. , Bille, Alster, Flottbek, Wedeler Au, Pinnau, Krückau, Stör, Ramme, Mehe, Mehe-Aue, Twiste, Bever Špindlerův Mlýn, Vrchlabí, Hostinné, Dvůr Králové nad Labem. , Jaroměř, Hradec Králové, Pardubice, Přelouč, Kolín, Poděbrady, Nymburk, Lysá nad Labem, Čelákovice, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Neratovice, Mělník, Štětí, Roudnice nad Labem. , Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem, Děčín, Bad Schandau, Pirna, Drážďany, Míšeň, Torgau, Lutherstadt Wittenberg, Dessau, Magdeburg, Wittenberge, Hamburg, Cuxhaven (. V závorce uvedena kilometráž od Mělníka, bez závorky od státní hranice.) řkm (249,0) přehrada Labská, Špindlerův Mlýn řkm (248,9) jez řkm (248,7) jez řkm (242,5).", "question": "Jaká říčka se v Nymburce zprava vlévá do Labe?", "answers": ["Mrlina"]}
{"title": "Herbert von Karajan", "context": "Herbert von Karajan, (5. dubna 1908, Salzburg – 16. července 1989, Anif, Rakousko) byl rakouský dirigent. Byl jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších dirigentů 20. století a byl dominantní postavou v evropské klasické hudbě od roku 1960 až do své smrti. Pracoval s mnoha prestižními symfonickými orchestry – 35 let byl dirigentem Berlínských filharmoniků, působil při významných operních domech a publikoval řadu nahrávek klasické hudby. Aranžoval také hymnu Evropské unie. Karajanové byli rodem řeckého nebo arumunského původu. Jeho pra-pra-dědeček Georg Karajan (Georgios Karajánnis, řecky Γ Κ) se narodil v Kozani, provincii Západní Makedonie, v Řecku (osmanská provincie Rumélie) v roce 1767 přesídlil Vídně a následně do Saské Kamenice (Chemnitzu) v Saském kurfiřtství. On a jeho bratr se podíleli na založení saského textilního průmyslu, a oba byli za své služby Fridrichem Augustem I. dne 1. června 1792 povýšeni do šlechtického stavu. Tak se dostala předpona von do příjmení. Z příjmení Karajánnis se stal Karajan. Ačkoli tradiční životopisy připisují srbský nebo jednoduše slovanský původ jeho matky, tak Karajanovi předkové z matčiny strany, přes jeho dědečka, který se narodil ve vesnici Mojstrana v Kraňsku (dnešním Slovinsku), byli Slovinci. Přes tuto linii byl Karajan příbuzný s rakouským skladatelem slovinského původu Hugo Wolfem.", "question": "Ve kterém století žil dirigent Herbert von Krajan ?", "answers": ["20. století"]}
{"title": "Mikroregion Údlicko", "context": "Mikroregion Údlicko je zájmové sdružení právnických osob v okresu Chomutov, jeho sídlem jsou Údlice a jeho cílem je koordinace obecních územních plánů a územní plánování, slaďování zájmů a činností, koordinace významných investičních akcí, vytváření, zmnožování a samospráva společného majetku sdružení. Sdružuje celkem 5 obcí a 1 základní školu a byl založen v roce 2003. == Obce sdružené v mikroregionu == Údlice Nezabylice Bílence Hrušovany Všehrdy ZŠ Údlice == Externí odkazy == Mikroregion Údlicko na Regionálním informačním servisu oficiální stránky", "question": "Sdružuje Mikroregion Údlicko 8 obcí a 4 slony?", "answers": ["Sdružuje celkem 5 obcí a 1 základní školu a byl založen v roce 2003."]}
{"title": "Ainština", "context": "Dříve se tímto jazykem mluvilo také na Kurilských ostrovech, severní části Honšú a jižní polovině Sachalinu. Ačkoliv je v některých ohledech typologicky podobný japonštině, je ainu považován za izolovaný jazyk bez známých vztahů k ostatním jazykům. Občas je řazen k paleoasijským jazykům (paleosibiřským jazykům), což je však pouze souhrnný pojem pro několik izolovaných a malých jazykových rodin, u nichž se věří, že se jimi mluvilo na Sibiři před příchodem tureckých a tunguských mluvčích; není skutečnou jazykovou rodinou. Většina lingvistů věří, že sdílený slovník mezi ainu a nivchštinou je způsoben přejímáním slov. Navrhovaná příbuznost s japonštinou a altajskými jazyky (Patrie 1982) si získala jen malou podporu mezi odborníky. V dřívějších letech se jej někteří pokoušeli spojit s austronéskými jazyky na základě slovníkových a kulturních srovnání, kupříkladu japonský lingvista Šičiro Murajama. Alexandr Vovin (1993) předložil důkazy naznačující vzdálené propojení s austroasijskými jazyky; sám však označuje svou hypotézu jako předběžnou. Ainu je skomírající jazyk. V Nibutani (část města Biratori na ostrově Hokkaidó), kde žije mnoho zbývajících rodilých mluvčích, je asi 100 mluvčích, z nichž na konci 80. let 20. století používalo jazyk denně pouze 15. Na celém Hokkaidó je asi 1 000 rodilých mluvčích, kteří s několika výjimkami nejsou mladší než 30 let. Používání mezi rodilými mluvčími stoupá, takže už asi nebude přesné říkat, že pouze 15 lidí jej užívá pravidelně, protože zde existuje hnutí snažící se zvrátit úbytek mluvčích dříve než bude příliš pozdě. Většina ze 150 000 lidí prohlašujících se v Japonsku za etnické Ainu (mnoho dalších Ainu si není vědomo svých kořenů nebo je tají z obavy před diskriminací) mluví pouze japonsky, je zde však vzrůstající množství uživatelů, pro které není mateřštinou, zvláště na Hokkaidó, především díky vlivu aktivistů ainu a bývalého člena japonského parlamentu Šigeru Kajano, který byl sám rodilým mluvčím. Ainu byl v posledních desetiletích ohroženým jazykem. Má nízký, ale poslední dobou zvyšující se počet mluvčích. Jejich dnešní počet (ať už pro tento pojem používáme jakoukoliv definici) není znám s jistotou. Mezi mluvčími (ve smyslu širší definice) v současné době nad rodilými převažují ti, co se jej naučili jako další jazyk. Slabiky ainu jsou typu CV(C) (tj. tvořené v pořadí souhláskou, samohláskou a někdy i další souhláskou) a proto zde vzniká málo skupin souhlásek.", "question": "Kolik rodilých mluvčích jazyka Ainu je na celém Hokkaidó?", "answers": ["asi 1 000"]}
{"title": "Stát", "context": "Stát je základní územní mocenská jednotka, instituce (či organizace) disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti (státu). Stát je vymezen státní mocí, státním lidem (státním občanstvím) a státním územím. Svrchovaný stát není podřízen žádné jiné (státní) moci a to jak vnější, tak vnitřní. Stát zahrnuje ozbrojené síly, státní aparát (byrokracii), soudy a bezpečnostní sbory (policii). Niccolò Machiavelli poprvé definoval \"stát\" jako pojem, který vyjadřuje politický útvar, aniž by sledoval typ režimu, který v něm je. Stát je neutrální, neboť nezahrnuje myšlenku dobra ani zla. Jeho hlavním a jediným zájmem je rozšíření a udržení moci, či jeho stability, kterou neudržuje řád, ale vojenská síla. Max Weber definuje \"stát\" jako lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol legitimního násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako prostředek vynucování státního zájmu, tak by stát zanikl a místo něj by nastoupila anarchie. Kritéria státu jsou definována v Konvenci o právech a povinnostech států z Montevidea, která byla podepsána roku 1933. Podle této mezinárodní konvence je stát subjektem mezinárodního práva splňující tato kritéria: stálé obyvatelstvo, vymezené státní území, státní moc - vláda a státní aparát, schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy (tzv. mezinárodněprávní subjektivita). Montevideo je oblastní Americká konvence, ale principy obsažené v tomto článku byly obecně uznány v mezinárodním právu. Je otázka, zda tato kritéria jsou dostatečná. Každopádně první tři z uvedených kritérií jsou všeobecně uznávána, čtvrté de facto nastupuje automaticky při splnění prvních třech, proto se většinou v mezinárodní právu ani neudává. Praktickou podmínkou (a v minulosti hlavní) pro existenci státu je samozřejmě jeho uznání ostatními státy.", "question": "Jak se nazývá základní územní mocenská jednotka, instituce disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti?", "answers": ["stát"]}
{"title": "Hewlett-Packard", "context": "Ale poté, se rozhodlo, že by bylo jednodušší koupit jiný malý tým než byl DEC, a HP vstoupila v roce 1966 na trh s minipočítačí HP 2100 / HP 1000. Tyto počítače měly jednoduché ALU s registry uspořádanými podobně jako Intel x86, jejichž architektura se používá dodnes. Tato série byla vyráběna 20 let, a to i přes několik pokusů nahradit ji. Byla předchůdcem HP 9800 a HP 250 série domácích i firemních počítačů. === 1970 === HP byl označen v časopisu Wired jako první na světě, kdo začal hromadně vyrábět osobní počítač, jenž nesl název Hewlett-Packard 9100A a na trh byl uveden v roce 1968. HP ho pojmenovala jako stolní kalkulátor, protože podle Billa Hewletta se nepodobali počítačům firmy IBM, na které jsou lidé zvyklí. Byl to v této době inženýrský triumf, neboť logické obvody byly vyrobeny bez jakéhokoliv integrovaného obvodu, montáže procesorů byly zcela provedeny z diskrétních součástek. S CRT displejem, magnetickou pamětí a tiskárnou, se cena pohybovala kolem 5000USD. Klávesnice byla křížencem vědeckého kalkulátoru a přídavným zařízením. Nebyla zde abecední klávesnice. Společnost získala celosvětový respekt k řadě produktů. V roce 1972 představil světově první kapesní vědecký elektronický kalkulátor (HP-35), v roce 1974 první kapesní počítač (HP-65), v roce 1979 se rozšířil na alfanumerický, programovatelný (HP-41C) a první symbolický a grafický kalkulátor (HP-28c).", "question": "Pod jakou zkratkou je známa společnost vyrábějicí elektroniku Hewlett-Packard?", "answers": ["HP"]}
{"title": "Houby", "context": "U štětičkovce druhu Penicillium notatum byla objevena antibiotika. V potravinářství se vyrábí např. plísňové sýry (camembert, niva, hermelín, ...) Jiné druhy hub se využívají k očkování prken a tím se ochrání dřevo před cizími živočichy a houbami. Houby obsadí celý kus dřeva a nepustí jiného parazita na jejich místo, samy však dřevo nepoškodí a nezničí. Dokonce je dřevo díky tomu pevnější. Tento postup objevili vědci v USA na Floridě.[zdroj? ] U hub známe pohlavní i nepohlavní rozmnožování. V obou případech mohou hrát roli výtrusy čili spory. Při nepohlavním rozmnožování nedochází ke tvorbě pohlavních buněk. Nejjednodušším způsobem mohou dva jedinci vzniknout prostou fragmentací (rozpadem) vláknité stélky vedví. Co se týče jednobuněčných kvasinek, ty se mohou dělit v procesu pučení. Druhou fundamentální možností, jak se nepohlavně rozmnožovat, je u hub také produkce nepohlavních výtrusů, a to buď ve specializovaných sporangiích (takové sporangiospory vznikají např. u rodu Mucor), nebo přímo na houbových vláknech konidioforech (z nichž vznikající spory se označují jako konidie). Pohlavní rozmnožování je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub. Je spojeno se splýváním buněčných jader a meiotickými děleními, načež jsou touto pohlavní cestou vytvořeny spory (výtrusy). Typicky se útvary, v nichž dozrávají výtrusy pohlavní cestou, označují jako plodnice. Pohlavní rozmnožování se dá rozdělit na několik fází: Plazmogamie - splynutí cytoplazmy buněk Karyogamie - splynutí jader buněk, vzniká zygota s chromozomy jako ostatní buňky Meióza - redukční dělení; vznik haploidních buněk (haploidní gamety - meiospory) Příkladem výsledných meiospor jsou askospory vřeckovýtrusných hub anebo basidiospory stopkovýtrusných hub. Gamety splynou a vznikne zygota. U některých hub splývají hyfy (nemají gametangia) Podrobnější informace naleznete v článku Klasifikace hub. Systematicky se houby dělí na několik oddělení. Dříve se houby dělily na nižší houby a vyšší houby, ale toto dělení neodpovídá nárokům na fylogenetickou příbuznost druhů, a tak se od něho upustilo. Houby vyšší mají vyvinutý klobouk. Níže uvedený seznam uvádí jednu z dosud používaných podob klasifikace hub. U každého jsou uvedeny jejich základní charakteristické znaky. Chytridiomycety (Chytridiomycota) - mají bičíkaté pohyblivé spory Houby spájivé (Zygomycota) - v životním cyklu je odolné zygosporangium Houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) - pohlavní spory uložené ve vřeckách Z nich většina v třídě vřeckovýtrusé (Ascomycetes) Houby.", "question": "Jaké rozmnožování je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub?", "answers": ["Pohlavní"]}
{"title": "OMV", "context": "Ve střední Evropě provozuje síť více než 2500 stejnojmenných čerpacích stanic. V České republice koupil čerpací stanice ARAL (z ARALu se stal OMV). I před jeho koupí se OMV na tomto trhu vyskytoval. Firma je jednou z největších společností v Evropě. Působí ve 13 zemích a zaměstnává více než 34.000 zaměstnanců. OMV je veřejně obchodovanou společností. OIAG (31,5%) IPIC (20,0%) Volně prodejné akcie na trhu (48,3%) Vlastní akcie (0,2%) OMV vlastní i podíly v několika ropných a petrochemických společností. Nejdůležitější podíly jsou: Petrom SA (51 %) Borealis A/S (36 %) Agrolinz Melamine International (AMI) GmbH (51 %) MOL Group (20 %) Bayernoil Raffineriegesellschaft. GmbH (45 %) EconGas GmbH (50 %) Petrol Ofisi A.Ş. (34 %) Nabucco Gas Pipeline International GmbH (16.67 %) V Česku působí OMV od roku 1991 a na jejím území provozuje 220 čerpacích stanic. Zaměstnává 84 lidí a nepřímo dalších více než 1.500 na čerpacích stanicích. Obrázky, zvuky či videa k tématu OMV ve Wikimedia Commons České stránky OMV", "question": "Kolik čerpacích stanic provozuje OMV na území Česka?", "answers": ["220"]}
{"title": "Ozobí", "context": "Ozobí (Cera) je měkká, většinou neopeřená část ptačího těla, tvořená kůží, která se nachází nad zobákem. Obvykle jsou v něm umístěny nosní otvory (kromě sov, které mají nosní otvory mimo ozobí). Ozobí bývá u samce a samice různobarevné, například známá je barevná různorodost ozobí u andulek, kde má samec ozobí modré a samice růžové až hnědé. Ozobí je typické například u holubů, sov, papoušků a krocanů. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beak#Cere na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Ozobí ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu má ozobí samce andulky?", "answers": ["modré"]}
{"title": "Karel Čapek", "context": "V dílech Karla Čapka se uplatňuje individualistický přístup, a z toho vyplývající uznávání silných jedinců, neuznává jednoznačnou pravdu, ale pouze pravdu z pohledu jednotlivce. Jeho dílo samozřejmě také ovlivnila první světová válka a později nástup fašismu v Itálii a hlavně nacismu v Německu, blížící se druhá světová válka a hrozby proti první Československé republice. Jeho dílo bývá děleno na dvě základní části: Část zabývající se vnitřním životem člověka jako jedince a jehož prostřednictvím se Čapek pokouší zkoumat možnosti i hranice lidského poznání, mnohost pohledů na realitu, zabývá se noetikou (Boží muka, noetická trilogie...). utopická část – sem se řadí jeho utopické romány a dramata, ve kterých Čapek kritizuje společenské problémy celé moderní společnosti, zároveň je zde často vyjadřována obava ze zneužití techniky proti člověku a v dílech je i patrná obava z nastupujícího fašismu. Pro tato díla bývají oba[ujasnit] bratři Čapkové považováni za předchůdce sci-fi literatury. Kritičnost jeho děl často oslabuje idylizující nebo harmonizující závěr, ve svých vrcholných dílech[ujasnit] tuto tendenci opustil. Činnost novináře poskytla Čapkovi řadu tvůrčích podnětů a ovlivnila vnitřní organizaci jeho literárních děl, jejich jazyk, sloh, ale i výraz a tvar. Jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu tradičních i nově vzniklých novinářských útvarů. A to především jazykovou svěžestí a slovesnou propracovaností. Jeho působení v tisku je spojeno především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Jana Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, které později vycházely v různých souborech. Dále se vyjadřoval k aktuálním problémům ve sloupcích, které v Lidových novinách zaváděl spolu s Karlem Čapkem Karel Poláček. === Próza === Zářivé hlubiny (1916) – jedná se o knižní vydání jeho povídek otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem Boží muka (1917) – filosofické povídky, které se zamýšlejí (filosofují) nad záhadami lidské duše a osudovými náhodami v životě člověka. První kniha, kterou Karel Čapek napsal sám", "question": "Co často oslabuje kritičnost děl Karla Čapka?", "answers": ["idylizující nebo harmonizující závěr"]}
{"title": "Kometa", "context": "Kometa, zastarale vlasatice, je malé těleso sluneční soustavy složené především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné (excentrické) eliptické trajektorii kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy. Velmi často jsou popisované jako \"špinavé sněhové koule\" a z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami. V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například Jupiter je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například Halleyova, Hale-Bopp nebo Kohoutkova kometa. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí. Jádro – pevná část komety o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů. Koma – kulová obálka kolem jádra, složena především z plynů. Ohon – plyn a prachové částice směřující od Slunce (někdy je též označovaný jako chvost nebo ocas). Složení: Jádro se skládá především z vodního ledu, tuhého oxidu uhličitého, oxidu uhelnatého, dalších zmrzlých plynů a prachu. Koma obsahuje různé nedisociované i disociované molekuly, radikály a ionty, např. OH-, NH2-, CO, CO2, NH3, CH4, CN, (CN)2 aj. Říká se, že kometární materiál si můžete udělat i doma: vezměte trochu vody, smíchejte s tonerem z tiskárny a ještě přidejte trochu organických látek z vlastních slin. Tuto směs promíchejte s pevným oxidem uhličitým (suchým ledem) a nechte zmrznout.", "question": "Která planeta mění dráhy planet?", "answers": ["Jupiter"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Tommy Bolin později zemřel v Miami na předávkování heroinem. Později většina bývalých členů Deep Purple měli značný úspěch v mnoha kapelách, například v Rainbow. V roce 1980 jel Rod Evans turné se skupinou mladých hudebníků pod jménem Deep Purple. Protože byl jediný původní člen a byl trochu známý u většiny fanoušků, fanoušci i tisk se této skupině vysmívali a byli označováni za podvod. Skupina měla několik koncertů v Mexiku a USA, než jim úřady zakázaly používání tohoto jména. Ale v roce 1984, osm let po rozpadu Deep Purple, se uskutečnilo opravdové a legální opětovné sjednocení. Bylo to oznámeno v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show že klasické složení z počátku sedmdesátých let - Blackmore, Gillan, Glover, Lord, a Paice spolu opět nahrávají. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Polydor a Mercury v Severní Americe. Album Perfect Strangers bylo vydáno v říjnu 1984 a turné následovalo, začínajíc na Novém Zélandu a pokračovalo svoji cestu kolem světa oklikou přes Evropu. Mělo ohromný úspěch. Skupina nahrála The House of Blue Light v roce 1987, a živé album Nobody's Perfect. Ve Spojeném království byla vydána nová verze Hush k dvacátému výročí Deep Purple. V roce 1989 byl Ian Gillan vyhozen ze skupiny, kvůli svým neshodám s Blackmorem. Byl nahrazen zpěvákem Rainbow Joe Lynn Turnerem.", "question": "Kde bylo roku 1984 oznámeno, že skupina Deep Purple opět nahrává?", "answers": ["v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Války o rakouské dědictví. Uplynulo jen několik dní vlády Marie Terezie a Prusko v čele s Fridrichem II. žádalo od Rakouska celé Slezsko výměnou za dva milióny zlatých, za záruku rakouských držav v Říši a za zasazení se o zvolení jejího manžela císařem. Tato nabídka byla Marii Terezii učiněna dne 15. listopadu 1740. Fridrich II. čekal na odpověď měsíc a den. Dne 16. prosince 1740, když nedostal odpověď, obsadila pruská vojska postupně celé Slezsko a začaly Války o rakouské dědictví. Protiakcí bylo vyslání přibližně 16 000 rakouských vojáků proti dvojnásobné přesile pruských vojáků. Obě armády se střetly 10. dubna 1741 u Małujowic (Mollwitz) a rakouská vojska byla poražena. Hlavním důvodem neúspěchu bylo osamocení Rakouska v boji, nezanedbatelnou roli hrála i skutečnost, že Karel VI. zanechal své dceři armádu v nepříliš dobrém stavu. V této době byla spojencem Rakouska pouze Anglie, která jej podporovala penězi, ovšem Rakousko daleko více potřebovalo posily vojenské. Dne 13. března 1741 Marie Terezie porodila syna Josefa. Neúspěch u Małujowic se stal pobídkou pro ostatní nepřátelské státy – Francii, Španělsko, Bavorsko a Sasko, které se spojily s Pruskem. Jejich hlavním cílem bylo učinit z Rakouska slabý stát a získat na jeho úkor co nejvíce území. V červnu 1741 odcestovala Marie Terezie do Prešpurku, aby zjistila postoj Uher k pragmatické sankci (která zajišťovala dědičné právo pro ženské následovníky trůnu v Habsburské monarchie pod vládou Habsburků včetně Uher) a také, zda podpoří Rakousko. Uherští se vyjádřili ve prospěch listiny, potvrdili svůj podpis a rozhodli se podpořit Rakousko i vojensky. Cenou ovšem byla větší samostatnost pro Uhry. Panovnice před říšským sněmem Maďarům potvrdila předešlá privilegia, osvobodila šlechtu od daní a rovněž potvrdila, co již slíbil Karel VI., že pokud zemřou potomci Karla VI., Josefa I. a Leopolda I., tak si Uhry budou moci zvolit vlastního krále. Pravděpodobnost, že by vymřeli tito následovníci byla malá, jelikož Marie Terezie v té době měla už budoucího dědice trůnu Josefa II. a další tři dcery. Marie Terezie se poté stala královnou uherskou, korunována byla 25. června roku 1741. Tím si v Uhrách získala mnoho příznivců. Na podzim 1742 získala první část slíbené uherské vojenské podpory a její armáda se zvětšila na přibližně 30 000 mužů ve zbrani. Uhry tímto poprvé ve své existenci povolaly své vojáky k obraně celé Rakouské říše, nikoli jen uherské části, jak tomu bylo dosud.", "question": "Kdy Marie Terezie porodila syna Josefa?", "answers": ["13. března 1741"]}
{"title": "Diabetes mellitus", "context": "Nedílnou součástí léčby diabetu je kvalitní edukace diabetika, bez níž by úspěch nebyl možný. Experimentální terapie diabetu 1.typu: Ve fázi klinických zkoušek (USA, Německo) je využití kmenových buněk z pupečníkové krve. Předpokládaným mechanismem účinku je ovlivnění autoimunitního procesu a podpora regenerace beta-buněk Langerhansových ostrůvků. glukometr kontinuální monitor glykémie inzulinová pumpa inzulinové pero inzulin GlucaGen HypoKit diabetický deník DiaPhan diagnostické proužky Zásady diabetické diety jsou v podstatě totožné s pravidly racionální výživy. Tudíž rozdělení nutričních hodnot odpovídá asi 55 % sacharidů, 30 % tuků a 15 % bílkovin z celkového kalorického příjmu. Sacharidy by měly být přijímány převážně ve formě škrobů a nestravitelné vlákniny, lipidy nejlépe ve formě nenasycených tuků. Kvalita i kvantita přijímané potravy by měla být taková, aby diabetik netloustnul ani nehubnul, a při tom měl glykemickou křivku v normě. Složení potravy musí také přispívat k dosažení optimální hladiny krevních tuků v krvi (HDL, LDL), jejichž nerovnováha přispívá k ateroskleróze, což je kornatění tepen způsobené ukládáním tuku do jejich stěn. Všeobecně převládá názor, že diabetici nemohou jíst sladké. Při léčbě DM 2 je toto tvrzení oprávněné, protože DM 2 se většinou léčí pouze dietou a perorálními antidiabetiky, a tudíž má skladba jídla v léčbě obrovský význam. Avšak diabetici I. typu jsou vždy léčeni inzulinem, takže diabetik I. typu si může do své diety zakomponovat i malé množství sladkého jídla, které však musí být náležitě kryto inzulinem. Každý diabetik by měl znát glykemické indexy (případně inzulinový index) a počty výměnných jednotek základních potravin, aby měl přehled, jak bude glykemie reagovat na potravinu, kterou hodlá sníst. Hlavním zdrojem energie pro pohyb těla je štěpení glukózy. V prvních minutách fyzické aktivity je glukóza získávána ze svalového glykogenu. Později dochází k odbourávání jaterního glykogenu, který je znovu syntetizován z glukózy v krevní plazmě, čímž dochází k poklesu glykemie. Klesá spotřeba vnějšího příjmu inzulinu a zvyšuje se vnímavost těla na inzulin. Po fyzické aktivitě tělo doplňuje deficit spotřebovaného jaterního glykogenu během cvičení, což znamená, že fyzická aktivita má hypoglykemizující vliv ještě několik hodin po ukončení cvičení. Ovlivnění glykémie pohybem také záleží na intenzitě a délce trvání fyzické aktivity, přičemž člověk spotřebuje více energie při dlouhodobějším pohybu s menší intenzitou než při několikaminutovém, velmi intenzivním pohybu. Fyzická aktivita je nevhodná pouze v případě špatné kompenzace diabetu (kdy glykemie je vyšší než 17 mmol/l), kvůli deficitu inzulinu (glukóza se nemůže dostat do buňky), čímž se urychlují katabolické děje, při nichž se rozkládají tuky na ketolátky.", "question": "Čím se lěčí cukrovka ?", "answers": ["perorálními antidiabetiky"]}
{"title": "Margaret Thatcherová", "context": "Podařilo se jí též uchránit nově zřízenou Open University před zrušením. Současně omezovala finanční prostředky neproduktivním vzdělávacím programům,[zdroj? ] čímž si znepřátelila levicové akademické funkcionáře (jichž byla na univerzitách většina).[zdroj? ] Po prohře Konzervativců ve volbách v roce 1974 se stala stínovou ministryní životního prostředí. 11. února 1975 byla po odstoupení Edwarda Heatha zvolena vůdkyní Konzervativní strany. V zahraniční politice vystupovala útočně proti Sovětskému svazu, jeden z jejích projevů jí vynesl v sovětských novinách Rudá hvězda přezdívku Železná lady. Thatcherová přestala podporovat dřívější iniciativy konzervativců k přenesení vládních kompetencí pro Skotsko, kritiku vyvolaly i její výroky o lidech jiné barvy pleti. V zimě 1978-1979 dokázala dobře využít vlny stávek a rostoucí nezaměstnanosti za labouristické vlády a zvítězila ve volbách roku 1979. Předsedkyní vlády Spojeného království se Margaret Thatcherová stala 4. května 1979 a jako hlavní úkoly si vytyčila zastavení ekonomického propadu a zeslabení role státu v národním hospodářství. V zahraniční politice se snažila posílit pozici Spojeného království, zejména prostřednictvím spolupráce se Spojenými státy americkými (USA), vedenými prezidentem Ronaldem Reaganem. Počátkem své vlády musela čelit hladovce přívrženců Irské republikánské armády, kteří se domáhali obnovení statutu politických vězňů pro své kolegy. Přestože tyto požadavky odmítla, připustila v Anglo-irské dohodě z roku 1985 právo Irské republiky na společný dohled nad situací v Severním Irsku. V ekonomické oblasti šlo o přívrženkyni teoretického směru zvaného monetarismus, amerického ekonoma Miltona Friedmana. Měla ale také blízko k tzv. rakouské škole ekonomie[zdroj? ], jejímž čelným představitelem byl Friedrich Hayek, ačkoliv monetarismus a rakouská škola se od sebe značně liší například v oblasti peněžní politiky.", "question": "Kdy se Margaret Thatcherová stala předsedkyní vlády Spojeného království?", "answers": ["4. května 1979"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem. Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876. Původní budova ani kolejiště kapacitně přestávaly rozvoji železnice stačit. Začátkem dvacátého století bylo proto nádraží zrekonstruováno a zvětšeno. Nová hlavní budova v secesním slohu byla postavena v letech 1901–1909 podle vítězného návrhu Josefa Fanty na základě architektonické soutěže. Pokladny byly umístěny v přízemí kopule ve střední části budovy, v místech dnešní kavárny. Kopuli zdobí secesní motivy a sochy od Stanislava Suchardy a Ladislava Šalouna zpodobňující česká města. Cestujícím sloužily velkoryse pojaté čekárny v levém křídle budovy a dvě restaurace různých cenových hladin. Budova od počátku disponovala také kancelářemi a salonky pro významné hosty, na vlak v nich čekali například Tomáš Garrigue Masaryk, Thomas Alva Edison, Le Corbusier nebo Charlie Chaplin. Spolu se novou budovou byly vybudovány podchody a kolejiště bylo zastřešeno dvoulodní ocelovou obloukovou halou o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m, jejichž autory byli J. Marjanko a R. Kornfeld. Konstrukci zhotovila firma S. Bondy v Bubnech. Hala zastřešuje současná nástupiště číslo 1 až 4, nástupiště č. 1A je mimo hlavní zastřešení vysunuto k vinohradskému zhlaví, nástupiště 5 až 7 mají vlastní zastřešení, které tvarově odkazuje na konstrukci haly. Již v roce 1910 začalo rakouské ministerstvo dopravy uvažovat o elektrizaci železnice ve Vídni a v Praze. Podnikatel Emil Kolben tehdy dal Rakousko-uherským státním drahám nabídku na elektrizaci pražských spojek soustavou 10 kV 16 Hz, ale ta nebyla přijata.", "question": "Kdy bylo zvětšeno hlavního nádraží v Praze ?", "answers": ["Začátkem dvacátého století"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko má velmi hustou říční síť. Největší splavné řeky Visla a Odra odvádějí vodu asi z 90 % území Polska do Baltského moře. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu. Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná teplota činí v lednu regionálně -8/3 °C a v červenci 20/27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm. Podrobnější informace naleznete v článku Národní parky v Polsku. Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km2 území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků: Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Polska. Polsko je parlamentní republikou. Parlament je od roku 1989 opět dvoukomorový: tvoří jej Sejm (460 poslanců) a Senát (100 senátorů). V Česku má Polsko velvyslanectví v Praze, generální konzulát v Ostravě a konzulát v Brně. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska. Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu \"obec\" oproti polskému - gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu - se v článcích používá výraz gmina. Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství: Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska. Nominální HDP (2015): US$ 474.783 mln. (2008 - 567,4 mld.) HDP podle parity kupní síly (2015): US$ 1.005.449 mln. Struktura HDP (2011): služby 63 %, průmysl 33,6 %, zemědělství 3,4 %.", "question": "Ve kterém městě v České republice se nachází generální konzulát Polska?", "answers": ["v Ostravě"]}
{"title": "Matka Tereza", "context": "Po dvouměsíční poradě nakonec sestry generální kapituly řádu zvolily za novou představenou řádu třiapadesátiletou sestru Nirmalu, konvertitku z hinduismu. Matka Tereza zemřela 5. září 1997. V Indii byl vyhlášen státní smutek. Tělo zesnulé bylo vystaveno v kalkatském kostele sv. Tomáše - rozloučit se přišly statisíce lidí. V době její smrti měl její řád přes 4 000 sester v 610 misiích (123 zemí). V sobotu 13. září byla Matka Tereza pohřbena - osm indických vojáků vyneslo z chrámu její tělo zabalené do státní vlajky a položilo na dělovou lafetu, na které před padesáti lety spočívalo tělo mrtvého Mahátmy Gándhího. Pohřebního obřadu se účastnilo na dvacet tisíc hostů. 26. července 1999 - V Kalkatě se na základě zvláštní dispenze Jana Pavla II. zahájil proces blahořečení Matky Terezy. 15. srpna 2001 - Diecézní proces byl uzavřen a materiály odeslány do Říma k přezkoumání. 20. prosince 2002 - papež Jan Pavel II. vydal dva dekrety, v nichž se oficiálně uznávají heroické ctnosti Matky Terezy a také zázrak, na jehož základě může být Matka Tereza prohlášena za blahoslavenou. Jednalo se o nevysvětlitelně náhlé uzdravení mladé indické ženy, vyznavačky animistického náboženství. 19. října 2003 v průběhu Světového misijního dne byla Matka Tereza slavnostně prohlášena za blahoslavenou. Dne 17. prosince 2015 uznal František druhý zázrak na její přímluvu, jednalo se o zázrak, který proběhl před 7 lety, šlo o uzdravení pacienta, který trpěl zánětem mozku virového původu v brazilském Santosu.. Dne 15. 2. 2016 podepsal papež František dekret k jejímu svatořečení.", "question": "Kdy byla Matka Tereza slavnostně prohlášena za blahoslavenou?", "answers": ["19. října 2003"]}
{"title": "Písně kosmické", "context": "Písně kosmické je název básnické sbírky českého básníka Jana Nerudy vydané v roce 1878. == Charakteristika sbírky == Sbírku tvoří 38 básní, v nichž je opěvováno lidské poznání, které se stále rozšiřuje a objevuje dosud nepoznané skutečnosti přírody. V kontradikci malého elementu člověka a velkého, rozlehlého vesmíru se jedná o oslavu lidského ducha a jeho činů nového objevování. Sbírka ukazuje, že nelze klást racionální a pozitivisticky zaměřenou vědu do opozice vůči poezii, která jako v tomto případě staví na jejich závěrech. Ve sbírce jsou oslavována vesmírná tělesa. Z vědeckého hlediska se jedná o verše, které jsou víceméně v souladu s vědeckým poznáním, tak jak bylo známo v Nerudově době. Podle názoru Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR neobsahují Písně kosmické věcné chyby a jsou bezchybné dodnes.Jan Neruda měl dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejím základům vyučoval i bratry Fričovy, pozdější zakladatele Hvězdárny v Ondřejově. Dnes stojí na pozemku hvězdárny busta Josefa Jana Friče s žábou a za ní v pracovně lze číst nápis \"Jsou-li tam žáby taky\", z básně sbírky. == Na palubě raketoplánu == Díky astronautu Andrew Feustelovi, který se účastní mise STS-125, raketoplán Atlantis vynesl do vesmíru českou vlajku a český a anglický výtisk Písní kosmických. České vydání je téměř 90 let staré. Matka astronautovy manželky je Češka pocházející ze Znojma, její otec pak Ind. == Ukázka z díla == == Seznam básní == Letní ty noci zářivá Když k vám vesel hledím, zlatá vy Kuřátka Ach, jaké to blaho: poležet Což třepotá se to tu hvězdiček Snad jiní jinak uvidí Věřte, že také hvězdičky Po nebi hvězdic je rozseto Poeto Světe, co jsi eón prožil Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách Paprsku z Alkyony mé", "question": "Kdo je autorem básnické sbírky Písně kosmické?", "answers": ["Jana Nerudy"]}
{"title": "Asunción", "context": "Asunción (v jazyce guaraní Paraguaý) je hlavní město Paraguaye. V jeho hranicích žije 542 000 obyvatel, zároveň je však střediskem aglomerace Gran Asunción, která má přes 2 miliony obyvatel. Je sídlem vlády, přístavem na řece Paraguay, střediskem průmyslu a kultury země. Bylo založeno roku 1537 a jedná se tedy o jedno z nejstarších měst v Jižní Americe; proto mu bylo předzíváno \"Matka měst\" (Madre de las ciudades). Název města znamená v češtině \"Nanebevzetí\", plný název zní La Muy Noble y Leal Ciudad de Nuestra Señ Santa María de la Asunción. == Partnerská města == == Galerie == == Externí odkazy == Galerie Asunción ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Asunción ve Wikimedia Commons (španělsky) Oficiální stránky", "question": "Proč bylo město Asunción přezdíváno \"Matka měst\"?", "answers": ["jedno z nejstarších měst v Jižní Americe"]}
{"title": "Gotický metal", "context": "Gotický metal, gothic metal či goth metal, je hudební styl, který vznikl na počátku 90. let 20. století ve Velké Británii zkombinováním death/doomu a gothic rocku. Protože gothic metal zahrnuje široké spektrum naprosto odlišných metalových stylů, lze se setkat i s jiným zařazením, než jaké je uvedeno níže. Hodně se využívá kláves a ženského zpěvu. Mužský zpěv je obvykle hluboko posazený a často se setkáme s growlingem. Naopak ženské hlasy jsou výrazně operní. Texty jsou většinou temné až depresivní, zabývající se smrtí, beznadějí, náboženstvím, vampýrismem, hororovou fikcí, ale třeba i romantickou literaturou. Počáteční fáze gothic metalu se dá definovat jako gothic rock s metalovými texty. Ačkoli Glenn Danzigova skupina Samhain se v tomto směru také projevila, největší vliv na toto období se přisuzuje kapele Christian Death. Hluboký baryton Rozze Williamse a Valora Kanda, sestupné basové kytary a děsivé synthy udělaly na spoustu následujících kapel velký dojem. Např. u blackmetalových Celtic Frost sehrála kapela výraznou roli pro jejich pozdější \"gotický\" zvuk. V devadesátých letech dvacátého století si pár mladých kapel v severní Anglii vypůjčilo zvuk gothic rocku osmdesátých let a spojily jej s tehdy vznikajícím death/doomem, který kombinoval growling a beatblasty death metalu s hutností a ponurou atmosférou doomu. Vzniklý styl byl neoficiálně nazýván gothic doom nebo také gothic death a lze ho považovat za druhou fázi vývoje tohoto žánru.", "question": "Kdy vznikl gotický metal?", "answers": ["na počátku 90. let 20. století"]}
{"title": "Univerzita Karlova", "context": "Rozpočet univerzity činil v roce 2009 přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet). Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování (Koleje a menzy, KaM), vydavatelská činnost (nakladatelství Karolinum) a knihovny. Celkový knihovní fond činí 4,66 mil. svazků, z toho 721 tisíc ve volném výběru. Při univerzitě působí tři hudební sbory: Sbor Univerzity Karlovy, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy a Smíšený pěvecký sbor Univerzity Karlovy a jeden orchestr (Orchestr Univerzity Karlovy). UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex. Medaile Emanuela Bořického Bolzanova cena Karlova univerzita patří mezi 1,5% nejlepších světových univerzit. Je hodnocena jako nejlepší univerzita ČR a jedna z nejlepších univerzit ve Střední a Východní Evropě soutěžící s nejlepší Ruskou Lomonosovovou univerzitou. Karlova univerzita se umístila na 31. místě v Times BRICS & Emerging Economies Rankings 2014 (23. byla Varšavská univerzita). V celosvětovém měřítku se Karlova Univerzita umístila v roce 2013 jako 201-300. mezi 500 hodnocenými dle Academic Ranking of World Universities (Šanghajský žebříček), 233. z 500 v QS World University Rankings, 401-500. z 800 (výsledek v roce 2015) hodnocených in Times Higher Education World University Rankings a 485. dle CWTS Leiden Ranking zohledňujícím 500 univerzit.", "question": "Jakou zkratku má Univerzita Karlova v Praze ?", "answers": ["UK"]}
{"title": "Mahátma Gándhí", "context": "Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí (v dévanágarí मोहास क्द गांधी; 2. října 1869, Pórbandar, Kathiawar Agency, Britská Indie – 30. ledna 1948, Nové Dillí, Indie), byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha, založeného na jogínském principu ahimsá (nenásilnost), který nakonec dovedl Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátma (मात्मा), \"Velký duch\", které mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur a v Indii také pod přízviskem bápú, \"otec\". V Indii se neformálně nazývá \"Otec národa\" a 2. říjen, den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajanti (Oslava Gándhího). 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za \"Světový den nenásilí\". Gándhí se narodil jako občan anglické kolonie a z původně loajálního občana Britského impéria se postupně stal vůdcem indického boje za nezávislost. Narodil se v Pórbandaru, malém přístavu v dnešním Gudžáratu, jako čtvrtý syn obchodníka z poměrně vysoké kasty banijá. Jeho otec, Karamčand Gándhí, stejně jako jeho děd, už nepracoval jako obchodník, nýbrž byl v Pórbandaru dívánem (ministerským předsedou) a pracoval tedy ve státní správě. V rodinném domě žilo i pět otcových bratří s rodinami.", "question": "Ve kterém městě zemřel Mahátmá Gándhí?", "answers": ["Nové Dillí"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h. Předpokládá se, že Uran vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let.", "question": "Kdy byla objevena planeta Uran ?", "answers": ["13. března 1781"]}
{"title": "Rostliny", "context": "Rostliny (Plantae, též nově Archaeplastida či Primoplantae) je říše eukaryotických a převážně fotosyntetických organismů. Odhaduje se, že se na Zemi vyskytuje asi 350 000 druhů rostlin (včetně semenných rostlin, mechorostů a kapraďorostů). Zatím bylo popsáno asi 290 000 druhů, z nichž je asi 260 000 semenných, 15 000 mechorostů a zbytek tvoří zejména kapraďorosty a zelené řasy. Typickým znakem rostlin jsou plastidy s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a prokaryotní cyanobakterie (sinice). Mitochondrie mívají ploché kristy, centrioly většinou chybějí. Je vyvinutá buněčná stěna, která obsahuje celulózu, zásobní látkou jsou různé formy škrobu. Většina rostlin získává energii procesem zvaným fotosyntéza, při němž se energie ze slunečního záření používá k výrobě organických látek s vysokým obsahem energie. Při něm rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Podle používaných fotosyntetických barviv se rostliny dělí na dvě skupiny: Glaukofyty a ruduchy mají chlorofyl a fykobiliny stejně jako sinice, zeleným řasám a rostlinám fykobiliny chybějí. Glaukofyty jsou zvláštní tím, že u nich je endosymbióza se sinicí teprve v počátcích - nemají pravé plastidy, ale cyanely, které stojí někde na půl cesty mezi plastidem a cyanobakterií a mají zachovalou peptidoglykanovou buněčnou stěnu. Podrobnější informace naleznete v článku botanika. Lidé se zabývali rostlinami již od pradávna. Využití nacházely například různé léčivé byliny. Znalosti o rostlinách byly také zásadní například pro rozvoj zemědělství, který nastal přibližně před 12 tisíci lety. Zmínky o různých typech rostlin se objevují ve staroindických védách, rostlinami se zabývá i antické dílo Historia plantarum ze 4. století př.n. l., jehož autor Theofrastos je někdy považován za otce botaniky. Ve středověku se rozvíjela botanika v arabském světě: ke známějším patří například Al-Dinawari či Al-Nabati. S novověkem přichází do botaniky zcela nové pohledy a metody. Robert Hooke objevil rostlinné buňky v korku, o sto let později Carl von Linné rozdělil rostliny ve svém Systema naturae na 25 tříd. Podrobnější informace naleznete v článku rostlinná buňka. Buňky se řadí mezi poměrně typické eukaryotické buňky, ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. Typická je zejména přítomností plastidů, centrální vakuoly, celulózové buněčné stěny, obvykle i mezibuněčných spojů - plazmodezmat. Velikost sahá od 1 μ u zelené řasy Ostreococcus až po více než metr u zelených řas Caulerpa. U vyšších rostlin pak z buněk podobného tvaru a funkce vznikají rostlinná pletiva a různé vegetativní a generativní orgány. Podrobnější informace naleznete v článku anatomie rostlin. Některé rostliny (zpravidla vodní řasy) jsou jednobuněčné, u většiny rostlinných skupin se však vyvinula mnohobuněčnost.", "question": "Do jaké říše patří rostliny?", "answers": ["eukaryotických"]}
{"title": "Nikl-metal hydridový akumulátor", "context": "Tato slitina je většinou složena z niklu, kobaltu, manganu, případně hliníku a některých vzácných kovů – lanthanu, ceru, neodymu, praseodymu. Kladná elektroda je z oxid-hydroxidu niklitého – NiO(OH) a elektrolytem je vodný roztok hydroxidu draselného. Celková reakce vybíjení: MH + NiO(OH) → M + Ni(OH)2Na záporné elektroděMH + OH− → M + H2O + e−Na kladné elektroděNiO(OH) + H2O + e− → Ni(OH)2 + OH−Kde M a MH je výše zmíněná slitina s případně navázaným vodíkem. Při nabíjení probíhají uvedené reakce opačným směrem. == Vlastnosti == Jmenovité napětí je 1,2 V. Napětí (naprázdno) plně nabitého článku je 1,4 V; napětí vybitého článku je 1,0 V. Nevýhodou tohoto akumulátoru je dosti velká úroveň samovybíjení – asi 15-30 % za měsíc při pokojové teplotě. Při nižších teplotách se samovybíjení podstatně sníží. Uvedená úroveň samovybíjení se týká klasických NiMH akumulátorů s vysokou kapacitou (2500 - 2700 mAh u AA a 1000 - 1200 mAh u AAA). V praxi je dnes hojně využíváno akumulátorů s nižší kapacitou (kolem 2000 mAh AA a 800 mAh u AAA), ale s daleko nižším samovybíjením a mnohem delší životností (reálně až 1000 nabíjecích cyklů). Takovéto akumulátory se nazývají \"ekologické\" a často bývají přednabity z výroby (označení \"Ready to use\"). Obecně tedy platí, že čím nižší celková kapacita, tím delší životnost. Tyto akumulátory se používají do stále používaných přístrojů, jako jsou vysílačky, dětské chůvičky a přenosné telefony. Nízkokapacitní NiMH akumulátory (1000 - 1400 mAh u AA a 500 - 600 mAh u AAA) totiž můžeme nabíjet při jakémkoliv stavu nabití, bez větších poškození. === Výhody NiMH === Jak je výše uvedeno, má NiMH akumulátor oproti starším NiCd akumulátorům až 2,5× větší kapacitu. Dokáže dodávat relativně vysoké proudy. Má dlouhou životnost, malé pořizovací náklady, možnost rychlonabíjení bez většího poškození. Napětí 1,2 V v podstatě během vybíjení neklesá. === Nevýhody NiMH === Při nízkých teplotách (5 °C a méně) se baterie začínají \"blokovat\" (zdá se, že nemají energii, ale při ohřátí se zase vrátí). Napětí je pak pouze 1,2 V, což může být pro některé elektronické přístroje nedostatečné. == Odkazy == === Literatura === CETL, Tomáš: Aplikace elektrochemických zdrojů, vydavatelství ČVUT 2004, ISBN 80-01-02859-3 MAREK, J., STEHLÍK, L.: Hermetické akumulátory v praxi, vydavatelství IN-EL, ISBN 80-86230-34-1 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikl-metal hydridový akumulátor ve Wikimedia Commons Nikl-metalhydridová akumulátorová baterie NiMH akumulátory v Abecedě baterií a akumulátorů", "question": "Jaká je kapacita NiMH akumulátoru oproti starším NiCd akumulátorům?", "answers": ["větší"]}
{"title": "Ostrov dravců", "context": "Ostrov dravců je kniha obsahující společné české vydání dvou vědeckofantastických románů pro mládež Jiná země (1972, Une Autre Terre) a Ostrov dravců (1973, L'Île aux Enragés), které napsal francouzský spisovatel Pierre Pelot. Toto společné vydání vyšlo v překladu Gustava Francla v nakladatelství Albatros roku 1983 jako 160. svazek edice Knihy odvahy a dobrodružství. Romány na sebe navazují, odehrávají se na počátku 32. století a spojuje je postava Ariana Daye. Jejich hlavní myšlenkou je varování před zneužitím vědeckých poznatků. == Obsah románů == === Jiná země === Román má dvě dějové linie, které se na konci spojí. V první z nich se seznamujeme s Arianem Dayem, jedním z lidí utlačovaných obludnou společností Říše pozemské galaxie. Té vládne Elita, která od narození usměrňuje životy lidí k předem určenému cíli bez ohledu na vrozené vlastnosti a zbavuje je svobodné vůle. Arian je vybaven falešnými doklady od Výboru podzemní organizace Psanců s jejichž pomocí pronikne do města Gardisu na bývalém kontinentu Amerika, kde se stane zaměstnancem Ústředny pro biologické a exobiologické vyzbrojení. Má za úkol zničit sto tisíc zárodků budoucích vojáků určených pro galaktickou válku s vysoce vyspělou humanoidní civilizací označující se jako H2. Arianovi se úkol podaří a zárodky věčně mladých lidských robotů, imunních proti radioaktivnímu záření a netečných vůči možnostem násilné smrti, zničit. Je přitom zajat, ale členové Elity, kteří stojí na straně Psanců, jej osvobodí. Od nich se dozví, že je vybrán pro další úkol. S mužem jménem Corian, který se díky neznámé síle objevil na Zemi z paralelního světa, se má do tohoto světa vypravit a v zemi zvané Lyra najít pro omezený počet lidí nové místo k životu a umožnit jim tak přežit galaktickou válku, která nevyhnutelně skončí zánikem lidstva. Pro větší úspěšnost mise se Arian podrobí biochemické kůře, která mu zajišťuje fyzickou i psychickou dlouhověkost.", "question": "Jaké národnosti byl autor románu Ostrov dravců?", "answers": ["francouzský"]}
{"title": "Jahodník trávnice", "context": "Jahodník trávnice (Fragaria viridis) je vytrvalá, asi 5–20 cm vysoká bylina z čeledi růžovitých. Spolu s jahodníkem obecným (Fragaria vesca) a jahodníkem truskavcem (Fragaria moschata) je jeden ze tří volně žijících druhů jahodníku na území České republiky. Často bývá zaměňován s jahodníkem obecným, od kterého se liší svým drobnějším vzrůstem a nápadně malým prostředním zubem na středním lístku. Kvete na konci května až začátkem června. Oddenek je krátký, šikmý, s velkým počtem niťovitých kořenů. Z něj vyrůstá lodyha, která je na povrchu kryta žláznatými a krycími chlupy, jež jsou v dolní polovině odstálé. V horní polovině se lodyha větví a v přízemní části vytváří listovou růžici. Listy v přízemní růžici jsou řapíkaté, trojčetné a z jejich paždí vyrůstají šlahouny. Ty jsou velmi krátké nebo zcela chybí. Řapík i lístky listů jsou kryty velmi hustě chlupy. Lístky jsou pilovitě zubaté. Tyto zuby jsou srpovitě protažené, výrazně směřují dopředu a na koncích nabývají červené barvy. Prostřední lístek je řapíkatý a jeho prostřední zub je výrazně menší než ostatní zuby, čímž se liší od ostatních druhů jahodníku. Barva těchto lístků je trávově zelená. Palisty jsou úzké, kopinaté, světlé až tmavohnědé barvy. Jejich svrchní strana je lysá, na spodní straně jsou kryty chlupy. Květy jsou pětičetné a oboupohlavné v chudém vrcholíku.", "question": "Kolik druhů volně rostoucích jahodníků se vyskytuje v České republice?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Kometa", "context": "Kometa, zastarale vlasatice, je malé těleso sluneční soustavy složené především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné (excentrické) eliptické trajektorii kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy. Velmi často jsou popisované jako \"špinavé sněhové koule\" a z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami. V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například Jupiter je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například Halleyova, Hale-Bopp nebo Kohoutkova kometa. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí. Jádro – pevná část komety o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů. Koma – kulová obálka kolem jádra, složena především z plynů. Ohon – plyn a prachové částice směřující od Slunce (někdy je též označovaný jako chvost nebo ocas).", "question": "Kde se po většinu času zdržuje většina komet?", "answers": ["za oběžnou dráhou Pluta"]}
{"title": "Stehlík obecný", "context": "Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je malý pěvec z čeledi pěnkavovití s rozsáhlým areálem rozšíření. Délka těla: 12 cm Rozpětí křídel: 23 cm Hmotnost: 16 g Stehlík obecný má štíhlé tělo, dlouhá křídla, silný zašpičatělý narůžovělý zobák a hnědé končetiny. Je velice pestře zbarvený, svrchu béžově, křídla má zčásti černá s bílými skvrnami a jasným žlutým pruhem, zespodu je bílý, hlava má charakteristickou červenou masku, zbytek hlavy je černobílý. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně a je často obtížné je rozlišit. Samec má však větší a výraznější červenou masku, která pokrývá větší část hlavy než u samice a zasahuje až za oko, ramena křídel jsou u samce celá černá, zatímco u samice z části šedivá. Jiná je také geometrie zobáku, samec mívá zobák delší a užší, není to však pravidlem. Mladí ptáci postrádají červenou masku. Hojně se vyskytuje v celé Evropě vyjma větší části Skandinávského poloostrova, v Asii východně až po Bajkalské jezero a jižně po Himálaj a v severní a severovýchodní Africe. Jedinci, kteří unikli z umělých odchovů, vytvořili stálou populaci i v Austrálii a na Novém Zélandu.", "question": "Má samec a samice stehlíka obecného rozdílné zbarvení?", "answers": ["Obě pohlaví jsou zbarvena stejně a je často obtížné je rozlišit."]}
{"title": "Platýsi", "context": "Platýsi (Pleuronectiformes) je řád převážně mořských paprskoploutvých ryb, obývajících zejména mořské dno. Nachází se v pobřežních vodách, ale jeho rozšíření je až po nejhlubší místa na Zemi (Mariánský příkop). Živí se zejména jinými rybami a plži. Dosahují hmotností od několika gramů do desítek kilogramů a jsou hospodářsky významnou kategorií ryb. Charakteristické v období dospělosti je pro ně plování po jedné straně diskovitého těla. Z přechodu od svislého plování k obrácenému o 90° dochází během změny z larválního stádia. Dochází rovněž k barevné změně, mimikrám, zejména kvůli způsobu života na mořském dně. Svrchní strana těla se podobá barvě mořského dna, do kterého se při nebezpečí nebo číhání na kořist často zahrabávají. Barva strany přivrácené ke dnu, tzv. slepé strany, je taková, aby splynula s vodou při pohledu zespoda, když ryba vystoupí výše (bílá, modrá, stříbrná atp.). Některé druhy dokáží měnit barvu i se změnou prostředí. Během dospívání dochází rovněž ke změně lebky, kdy dojde k postupnému přemístění jednoho oka ze strany, která bude později přisedlá ke dnu k oku na svrchní straně. Přisedání levou nebo pravou stranou je dáno příslušností k čeledi. řád platýsi (Pleuronectiformes) čeledi: kambalovcovití (Psettodidae) platušicovití (Citharidae) kambalovití (Bothidae) rod: kambala (Bothus) kambalkovití. (Achiropsettidae) pakambalovití (Scophthalmidae) pakambala velká (Psetta maxima) platýsovcovití (Paralichthyidae) platýsovití (Pleuronectidae) platýs velký (Pleuronectes platessa) platýs bradavičnatý (Platichthys flesus) – flundra obecná. platýs limanda (Limanda limanda) – falešný mořský jazyk, citrónový jazyk platýs obecný (Hippoglossus hippoglossus) – halibut samaridovití (Samaridae) jazykovkovití (Achiridae) jazykovití (Soleidae) jazyk obecný (Solea solea) – mořský jazyk jazykovcovití (Cynoglossidae) Obrázky, zvuky či videa k tématu Platýsi ve Wikimedia Commons http://www.biolib.cz/cz/taxon/id16138/", "question": "Zejména čím se živí platýsi?", "answers": ["jinými rybami a plži"]}
{"title": "Jindřich Zdík", "context": "Její dosažení viděl ve spolupráci s českým knížetem, a proto Jindřich Zdík podporoval českého knížete Soběslava I. a později jeho nástupce knížete Vladislava II. Prosazoval také aktivně celibát pro kněze. == Rozpory s moravskými údělnými knížaty == Roku 1136 se Jindřich Zdík dostal do sporu s brněnským údělným knížetem Vratislavem o statky v Blansku. V letech 1137–38 vykonal druhou pouť do Jeruzaléma. Ze Svaté země si dovezl relikvii sv. Kříže. V roce 1139 se zúčastnil Druhého lateránského koncilu v Římě. Po smrti českého knížete Soběslava I. se postavil za Vladislava II. a podporoval ho v jeho boji o nástupnictví s moravskými údělnými knížaty (ti se opírali o seniorátní právo). Roku 1142 dal Jindřich Zdík údělníky do klatby a vyhlásil nad diecézí interdikt a odešel do Prahy. Předtím se však pokusil údělníky odradit od vystoupení proti Vladislavovi. Po porážce Vladislava v bitvě u Vysoké ho Jindřich Zdík následoval do Německa, kde úspěšně žádali o pomoc římského krále Lothara III.. V roce 1144 se navrátil do Olomouce. Od římského krále Konráda III. a později od knížete Vladislava II. si vymohl tzv. imunitu (poddaní biskupa byli vyjmuti z pravomocí údělníků a zbaveni zemských povinností) a právo ražby mincí. Díky imunitě se Olomoucké biskupství stalo na Moravě samostatným církevně-politickým útvarem, který napříště nespadal pod moc moravských údělných knížat.Počátkem roku 1145 byl na cestě do Říma u Úsobrna přepaden brněnským údělníkem Vratislavem, znojemským Konrádem II. a přemyslovcem Děpoltem (bratr Vladislava II.). Jindřichovi Zdíkovi se však podařilo prchnout a ukrýt se.V letech 1146–48 byl zprostředkovatelem mezi znepřátelenými polskými knížaty, a to na žádost papeže a krále Konráda III. V roce 1147 se stal účastníkem neúspěšné křížové výpravy proti polabským Slovanům. Také přesvědčil Vladislava II. k účasti na křížové výpravě do Svaté země. == Zakládání klášterů a osobnost biskupa ==", "question": "Kdo prosazoval reformu majetku a organizace církve na Moravě?", "answers": ["Jindřich Zdík"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Téhož dne císař opustil i Schönbrunnský zámek ve Vídni, tímto Rakousko-Uhersko definitivně zaniklo. Osamocené Německo 11. listopadu 1918 podepsalo v Compiè příměří, čímž první světová válka skončila. Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku, téhož dne začalo ostřelování Bělehradu (Srbská kampaň první světové války). v roce 1914 proběhly tři rakousko-uherské útoky na Srbsko, útočící vojska byla pokaždé poražena a zahnána zpět roku 1915 zaútočila. na Srbsko současně rakousko-uherská a bulharská vojska, srbská armáda byla zdecimovaná, její zbytky byly přepraveny po Jaderském moři na ostrov Korfu roku 1916 byly srbské jednotky přepraveny do Řecka na Soluňskou frontu. 28. srpna vypovědělo Rumunsko válku Rakousku-Uhersku 2. července. 1917 vypovědělo Řecko válku Centrálním mocnostem v září 1918 byla na Soluňské frontě zahájena ofenzíva, bulharská armáda se zhroutila, poté došlo k zhroucení celé balkánské fronty a osvobození Srbska Podrobnější informace naleznete v článku Italská fronta (první světová válka). Ač byla Itálie dříve spojencem Německa a Rakousko-Uherska v rámci Trojspolku (1882), do války zprvu nevstoupila a byla neutrálním státem. 23. května 1915 se ale přidala na stranu Dohody (za slib území na Balkáně – Istrie,. Dalmácie (Terst). 11 bitev mezi italskou a rakousko-uherskou armádou o řeku Soču (jižně od Julských Alp a severně od Jaderského moře) na podzim roku 1917 proběhla bitva u Caporetta, při které se fronta posunula k řece Piavě až do konce války probíhala bitva na Piavě po celou dobu konfliktu se bojovalo také ve vysokohorských prostorách Alp na frontě táhnoucí se od hranic Švýcarska až po současné Slovinské Alpy. Dějištěm bojů byla plošina Ortles, Fleimstalské Alpy, Dolomity, Karnské Alpy a Julské Alpy. Podrobnější informace naleznete v článku Západní fronta (první světová válka). Německo zaútočilo na Francii přes Belgii, aby se vyhnulo francouzským pevnostem. Schlieffenplan, plán dobytí Francie, aby se Německo mohlo následně soustředit na Rusko a na závěr se zbavilo Velké Británie. Německá ofenzíva se však zastavila na řece Marně kvůli protiútoku Dohody z 5. až 15. září 1914.", "question": "Ve kterém roce skončila první světová válka ?", "answers": ["1918"]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Korjačtina je jazyk z malé izolované čukotsko-kamčatské rodiny, kterým hovoří Korjaci, malý národ sídlící na ruském Dálném východě, především na Kamčatském poloostrově. Při sčítání lidu v roce 2002 uvedlo znalost korjackého jazyka 3 019 osob, tedy 34,5 % z celkového počtu Korjaků v Rusku. Procento Korjaků, kteří jazyk bez potíží ovládají, je však patrně mnohem nižší, podle některých odhadů jen 5,4 %. Z hlediska morfologické typologie se korjačtina řadí k aglutinačním jazykům s výskytem sufixů, prefixů i cirkumfixů (tedy afixů složených z prefixové a sufixové části). Oproti příbuzné čukotštině zde existuje navíc opozice dvojného a množného čísla (čukotský příznak plurálu -t odpovídá korjackému duálu, zatímco korjacký plurál nemá v čukotštině ekvivalent) a specifické pádové formy. Základní větná konstrukce je ergativní. Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud: Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu. V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany). Články v korjačtině občas vychází i v regionálním deníku Narodovlastije. Ve všech médiích se používá čavčuvenský dialekt, který nemusí být všem mluvčím korjačtiny bez problémů srozumitelný.", "question": "Pro který dialekt byla vytvořena první korjacká abeceda?", "answers": ["pro čavčuvenský"]}
{"title": "Harmonie", "context": "Slovo harmonie znamená obecně soulad, souzvuk, souznění. Jeho nejčastější užití spočívá v akustice při studiu současně znějících tónů a akordů v hudbě, jedná se tedy o název pro nauku zabývající se hudební harmonií po teoretické stránce. Zároveň ale může jít o označení pouhého souzvuku či souladu, méně často se tímto slovem také označuje soubor dechových nástrojů – dechová harmonie. Opakem harmonie je disharmonie, která v hudbě označuje nehezký či nepříjemný souzvuk. Nelze jej ovšem obecně chápat jako něco objektivně nepatřičného, neboť může být zcela záměrnou součástí skladby. == Původ slova == Slovo harmonie pochází z řečtiny ἁ (harmonía), které znamená \"hodit se k sobě nebo spojovat\". Koncept harmonie pochází od Pythagora. == Pojem == Harmonie spolu s melodií a rytmem patří k základním prvkům, definujícím hudební projev klasického evropského typu. V praxi se pak o harmonii hovoří jako o \"vertikálním\" aspektu hudby, zatímco \"horizontálním\" aspektem je právě melodie. Harmonie je považována za určitý protipól polyfonie, která je založená na současném znění několika melodických linek nebo motivů. Harmonie je nejčastěji výsledkem současného souznění dvou nebo více tónů, přesto je možné tvořit harmonii i s použitím pouze jediné melodické linky. Existuje mnoho skladeb pro sólové nástroje (např. housle), kde je použití akordů velmi vzácné, přesto vytvářejí dojem plné harmonie. == Odkazy == === Literatura === Jaroslav Kofroň: Učebnice harmonie === Související články === Konsonance Disonance Akord Chromatický akord Rytmus Tonalita Vedení hlasu Kvintový kruh Melodie Tón Hudební kinetika Barva zvuku (hudba) Tektonika (hudba)", "question": "Co v hudbě označuje disharmonie?", "answers": ["nehezký či nepříjemný souzvuk"]}
{"title": "Kréta", "context": "Kréta (též Candia, řecky Κ, anglicky Crete) je největší řecký a celkově pátý největší ostrov ve Středozemním moři. Zahrnuje více než 99 % rozlohy stejnojmenného kraje a nacházejí se na něm čtyři řecké regionální jednotky – Iraklio, Chania, Rethymno a Lasithi. Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia – vládce olympských bohů. Hlavní město je Iraklio, dalšími významnějšími městy jsou Chania, Rethymno a Ágios Nikólaos, která zároveň představují centra jednotlivých prefektur. == Geografické údaje == Rozloha ostrova činí 8261 km2. Ze severu ho omývá Krétské moře (jižní část Egejského moře) a z jihu Libyjské moře. Kréta je hornatý ostrov, nejvyšší hora Psiloritis v pohoří Idi Ori má 2456 m n. m., druhá nejvyšší hora Páhnes v pohoří Levka Ori má 2453 m n. m. Severní pobřeží je pozvolné, na jihu však je strmé a jsou tam útesy. Krétu tvoří vápencová kra, která byla vytvořena při stejném vrásnění jako Balkánské pohoří. Výjimku tvoří Mesarská nížina, která je největší v celém Řecku. === Klima === Počasí na ostrově Kréta je typicky středozemní a patří k nejteplejším z Řecka, jeho ostrovů i celé Evropy. Léta jsou zde horká a suchá, zimy mírné se sněhem v horských oblastech a deštěm v nížinách. Za celý rok tu spadne pouze 500 mm srážek. Teploty na pobřeží zřídkakdy klesnou pod 10 °C, zatímco na horách může ležet sníh až do konce května. V zimě a v jarních měsících je Kréta vzhledem k vysokým teplotám, dostatku srážek a vysoké vlhkosti jeden z nejzelenějších ostrovů ve Středozemním moři. Hornatost Kréty dává jejímu počasí nevyzpytatelný charakter. Jeho změny mohou být velmi náhlé. V létě je ale téměř vždy slunečno a jasno s vysokými teplotami, které činí snesitelné jen severní vítr Meltemi, také nazýván Etesian. Teploty mají své maxima mezi 35 a 40 °C ve dne a mezi 25 a 30 °C v noci.", "question": "Jaká je nejvyšší hora na Krétě?", "answers": ["Psiloritis"]}
{"title": "Čukotka", "context": "Čukotský poloostrov, zkráceně Čukotka (rusky Ч п, Ч) je nejvýchodnější poloostrov Asie. Je součástí Ruska, administrativně spadá pod Čukotský autonomní okruh. Na sever od něj se nachází Čukotské moře, na jih Beringovo moře (Anadyrský záliv), na východě, kde je pevnina zakončena Děžňovovým mysem, odděluje Čukotku od americké Aljašky Beringův průliv. Rozloha poloostrova je asi 49 000 km2. Nejvyšší bod je Ischodnaja s výškou 1 158 m n. m. Osídlení je velmi řídké, žijí tu zejména Čukčové, převážně na východním pobřeží. Hlavním přístavem je Providěnija (2 082 obyvatel). Podnebí je subpolární, rostlinstvo tundrové. Loví se tu ryby a zvěř, vyskytuje se tu cín, wolfram a zlato.", "question": "Součástí kterého státu je Čukotka?", "answers": ["Ruska"]}
{"title": "Americká občanská válka", "context": "Hlavním městem Konfederace se stalo město Montgomery ve státě Alabama a později Richmond ve Virginii. Konec nadějí na smírné řešení znamenal útok jižanských jednotek na federální pevnost Fort Sumter u Charlestonu 12. dubna 1861. Oficiálním začátkem války je 15. duben 1861, kdy Lincoln povolal 75 000 dobrovolníků (přihlásilo se 500 000). 19. dubna 1861 vyhlásil blokádu jižanských přístavů. Ke Konfederaci se následně přidaly další čtyři státy: Virginie, Arkansas, Tennessee a Severní Karolína. V Unii však nadále zůstávaly otrokářské státy Maryland, Kentucky, Delaware a Missouri. Na začátku války to vypadalo, že výhodu má Jih. Přestože Sever byl průmyslově rozvinutější a měl k dispozici větší kapitál, suroviny a zbraně, nedostávalo se mu zkušených vojevůdců, protože většina důstojníků pocházela z Jihu a odešla do konfederačních sil. Navíc Sever musel útočit. Jihu stačilo bránit se. == Průběh občanské války == === Důstojníci z Evropy === Většina důstojníků armády USA vstoupila na počátku konfliktu do služeb Konfederace, což se v armádě Unie projevilo nedostatkem kvalitních velitelů. Agenti Unie se pak snažili naverbovat důstojníky v Evropě. V Rakousku tak Unie získala do svých služeb hraběte Gustava Alba, v Německu 57 vyšších důstojníků v čele s baronem Ottou von Steubenem, ve Švédsku Charlese A. Strohlbranda nebo Ludwiga von Holstein, v Itálii Luigiho Palmu de Cesnolu, v Rusku Ivana Vasiljeviče Turchanina. Další důstojníci byli naverbováni ve Velké Británii a Francii. Unie stála také třeba o Giuseppa Garibaldiho, ale ten nabídku odmítl. V důstojnickém sboru armády Unie sloužila dále celá řada emigrantů, kteří museli opustit Evropu po revolučním roce 1848. === Prvotní úspěchy Konfederace === Zpočátku docházelo pouze k menším ozbrojeným střetům, ovšem velká bitva přišla velice rychle. První velká bitva byla svedena 21. července 1861 u Bull Runu (též Manassas). Tato bitva skončila nerozhodně, ale armáda Unie se dala při ústupu na útěk i s početným davem civilistů, který bitvě přihlížel.", "question": "Proč se Severu nedostávalo zkušených vojevůdců?", "answers": ["protože většina důstojníků pocházela z Jihu a odešla do konfederačních sil"]}
{"title": "Andské státy", "context": "Andské státy či andské země. Leží na západním pobřeží jihoamerického kontinentu. Andské státy je označení skupiny jihoamerických států, jimiž prochází Andy. Za andské státy jsou považovány: Kolumbie Ekvádor Bolívie Peru ChileZ čistě zeměpisného pohledu mezi andské státy patří i Venezuela a Argentina. Panují tady drsné podmínky, těží se zde nerostné suroviny, ale také se chová dobytek, lamy, kozy..", "question": "Co označuje pojem andské státy?", "answers": ["skupiny jihoamerických států, jimiž prochází Andy"]}
{"title": "Paul McCartney", "context": "Paul ve škole prospíval velmi dobře, mluví německy i španělsky, ale dal přednost muzice a tak místo učení začal vystupovat se skupinou po Británii a místo dalšího studia začal pracovat jako pomocník strojvedoucího na lokomotivě a stáčet drát v továrně. Na podzim roku 1958 se skupina Quarry Men přejmenovala na Johnny and The Moondogs a v roce 1959 se skupina opět přejmenovala, tentokrát na The Silver Beetles. V roce 1960 se skupina naposledy přejmenovala na The Beatles (slovní hříčka - beetle znamená brouk, beat znamená tlouci, bít, tep...) a dostala angažmá v německém Hamburku. Díky odchodu původního basového kytaristy Stuarta Sutcliffa jeho nástroj přebírá McCartney. Paul působil ve skupině The Beatles do jejího rozpadu v roce 1970. Po smrti manažera skupiny Briana Epsteina, se stal nepsaným vůdcem kapely a především jejím nejaktivnějším členem. Mezi jeho nejlepší a nejznámější písně éry Beatles patří Eleanor Rigby (1966), Can't Buy Me Love (1964), Let It Be (1970) a především Hey Jude (1968) a Yesterday (1965). V roce 1967 začal Paul (stejně jako ostatní členové skupiny) užívat ve větší míře drogy a o rok později se celá skupina vydává do Indie, aby zde meditovala. Kromě drog Paul experimentuje jako první člen Beatles s elektronickou hudbou a natáčí soukromé undergroundové filmy.", "question": "Ve kterém roce se skupina The Beatles rozpadla?", "answers": ["1970"]}
{"title": "Andrej Hlinka", "context": "Andrej Hlinka (27. září 1864, Černová, dnes část Ružomberku – 16. srpna 1938, Ružomberok) byl slovenský katolický kněz, politik, vůdčí osobnost slovenského národního hnutí, signatář Martinské deklarace a zakladatel a vůdčí osobnost Hlinkovy slovenské ľudové strany (tzv. Ľuďáků). Hlinka absolvoval kněžský seminář při Spišské kapitule, na kněze byl vysvěcen v roce 1889. Byl farářem na různých místech, naposledy v Ružomberku. Už v mládí začal politickou kariéru v řadách křesťanskodemokratické Ľudové strany, vedené hrabětem Zichym. Stranu opustil poté, co se vzdala principů národnostní tolerance, a stal sa významným představitelem pravicového křídla Slovenské ľudové strany. V roce 1897 se stal redaktorem Ľudových novin, v roce 1906 založil Ľudovou banku a v roce 1910 slovenské tiskárny v Bratislavě. Mezitím byl v letech 1906–1909 ve vězení, protože se vyslovil proti národnostnímu útlaku v Uhersku a žádal pro Slováky slovenské školy. Ve vězení se setkal a polemizoval s pozdějším maďarským komunistickým vůdcem Bélou Kunem. Psal a překládal teologická díla. V roce 1918 se Hlinka stal členem nově vytvořené Slovenské národní rady. Na samém počátku byl nakloněn myšlence jednotného \"československého národa\", rychle ji však opustil.", "question": "Kdo byl Andrej Hlinka?", "answers": ["slovenský katolický kněz, politik, vůdčí osobnost slovenského národního hnutí, signatář Martinské deklarace a zakladatel a vůdčí osobnost Hlinkovy slovenské ľudové strany"]}
{"title": "Metro", "context": "Výhodou tohoto systému je možnost snížení výšky tunelu, ve kterém by jinak muselo být ještě v bezpečné výšce nad vozy soupravy umístěno trolejové vedení, zvýšení odolnosti proti poruchám a delší životnost napájecí kolejnice proti troleji. Nevýhodou naopak je, že tato kolejnice, která je trvale pod napětím, představuje nebezpečí pro lidi, kteří by se dostali do kolejiště, proto musí být i úseky metra vedené po povrchu odděleny od okolí zábranami znemožňujícími vstup do kolejiště. Český zákon o drahách od roku 1994 řadí metro do kategorie speciálních železničních drah (pražské metro je zřejmě jedinou existující dráhou, která do této kategorie patří). Podle předchozího drážního zákona spadalo do kategorie \"městské rychlodráhy\" a nepatřilo mezi železniční dráhy. == Historie metra == Název Metro je zkrácenina názvu Metropolitan Railway, tedy metropolitní železnice. Z tohoto označení přes francouzštinu a ruštinu proniklo i do češtiny.[zdroj? ] V některých jazycích se označuje jako podzemní dráha (např. v Německu název U-Bahn, který vznikl zkrácením slova Untergrundbahn). Dějiny metra začínají roku 1863; tehdy byl první takový systém vybudován v Londýně. Jednalo se o spojnici dvou nádraží, mezi nimi jezdil parní vlak. Parní trakce však byla do jisté míry problematická, a tak se uvažovalo o zavedení nějakého jiného druhu pohonu. Mluvilo se o nekonvenčních systémech, jako je například pohon lanem (takový byl zrealizován v Glasgowském metru), nakonec se však uplatnila elektřina, vedená pomocí boční přívodní kolejnice.", "question": "Kde bylo vybudováno první metro?", "answers": ["v Londýně"]}
{"title": "Sever", "context": "Sever, ve staré češtině též půlnoc, je jedna z hlavních světových stran. Ve většině zemí jde o primární světovou stranu. Zkratkou je písmeno \"S\" nebo \"N\" z německého slova \"Nord\" či anglického \"North\". Skutečný sever je směr k severnímu pólu Země (nebo i jiného rotujícího tělesa), který se nachází na vaší levé straně pokud stojíte na rovníku ve směru otáčení. Směr k severnímu magnetickému pólu, tedy kam ukazuje střelka kompasu. Odchylka mezi zeměpisným a magnetickým severem se nazývá magnetická deklinace. Pravděpodobně proto, že zdánlivá osa podle které se na obloze otáčejí hvězdy byla pro většinu obyvatel Země na severu, většina národů na Západě uznává sever jako hlavní směr. Díky tomu: Směr na sever je na mapách většinou nahoru. Globy jsou orientovány severem nahoru. Sever (respektive zkratka N) bývá často na směrových růžicích označen zdobněji nebo zvýrazněně. Na magnetický sever ukazuje střelka kompasu. Sever lze určit mnoha způsoby Podle kompasu či buzoly (magnetický sever) nebo gyrokompasu (opravdový sever) Podle hodinek: Hodinky se natočí tak, aby hodinová (malá) ručička směřovala na slunce (Pozor na letní čas) V polovině úhlu mezi ručičkou (sluncem) a dvanáctkou (v létě jedničkou) je na severní polokouli Jih, na jižní polokouli sever. V blízkosti rovníku nelze sever tímto způsobem spolehlivě určit. Podle staveb (kostely mívají často oltář na východní straně) Podle přírodních jevů (není příliš přesné) rovník poledník rovnoběžka jih východ západ Slovníkové heslo sever ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá světová strana, která se ve staré češtině označuje také jako půlnoc?", "answers": ["Sever"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Právnická fakulta v důsledku politických změn krátce po nástupu komunismu roku 1950 zanikla a obnovena byla až v roce 1969. Pedagogická fakulta byla roku 1953 vyčleněna jako samostatná Vyšší pedagogická škola v Brně a posléze od roku 1959 fungovala jako tzv. Pedagogický institut v Brně, než se v roce 1964 vrátila do svazku univerzity. V krátkém období let 1952–1960 existovala na Masarykově univerzitě ještě Farmaceutická fakulta (zkratka FaF), která navázala na studium farmacie realizované po druhé světové válce na Přírodovědecké fakultě. Když byla vládním nařízením zrušena, studium bylo převedeno do Bratislavy a Brno se obnovení vlastní farmaceutické fakulty dočkalo až v roce 1991, tehdy už však jako součásti samostatné Vysoké školy veterinární (dnes nesoucí název Veterinární a farmaceutická univerzita Brno). Rektorát Kariérní centrum Masarykovy univerzity Ústavy Ústav výpočetní techniky (ÚVT) Středoevropský technologický institut (CEITEC) Jiná pracoviště Archiv Masarykovy univerzity Centrum jazykového vzdělávání (CJV) Centrum zahraniční spolupráce (CZS) Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky. (Teiresiás) Centrum pro transfer technologií (CTT) Institut biostatistiky a analýz (IBA) Mendelovo muzeum Centrum vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích (CERIT) Centrální řídící struktura projektu CEITEC Univerzitní centrum Telč Účelová zařízení Správa kolejí a menz (SKM) Nakladatelství Masarykovy univerzity Správa Univerzitního kampusu Bohunice (UKB) Masarykova univerzita využívá množství budov v různých částech města Brna. Rektorát sídlí v Kounicově paláci na Žerotínově náměstí. Již od založení univerzity se uvažovalo o stavbě univerzitní čtvrti, původně na Kraví hoře a na souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím, projekt však od počátku provázely značné průtahy a nakonec se z něj na zamýšleném Akademickém náměstí podařilo realizovat jen budovu právnické fakulty. Univerzitní kampus byl nakonec v Brně-Bohunicích otevřen až v roce 2010, ačkoliv první rozhodnutí o jeho výstavbě bylo vydáno již v roce 1945.", "question": "Jakou zkratku měla Farmaceutická fakulta, která byla v letech 1952–1960 součástí Masarykovy univerzity?", "answers": ["FaF"]}
{"title": "Forrest Gump (film)", "context": "Film dosáhl velkého úspěchu u diváků a vydělal celosvětově přes 667 milionů dolarů. Byl nominován na 13 Oscarů, z nichž 6 cen získal, včetně ceny nejlepší film, nejlepší režisér (Robert Zemeckis) a nejlepší herec (Tom Hanks). Film vypráví příběh jednoduchého muže, Forresta Gumpa, který se i přesto, že má pouze IQ 75, setká s mnoha historickými osobnostmi, včetně 3 amerických prezidentů a je přítomen u mnoha historických událostí, jako vloupání do hotelu Watergate. Film se podstatně liší od knihy na jejíž motivy byl natočen.", "question": "Který herec získal Oscara za roli ve filmu Forrest Gump?", "answers": ["Tom Hanks"]}
{"title": "Paršovice", "context": "Paršovice jsou obec v okrese Přerov, v oblasti zvané Záhoří, cca 10 km od Hranic, 12 km od Bystřice pod Hostýnem. Jsou součástí mikroregionu Záhoran. Leží v nadmořské výšce kolem 322 m, katastrální území má 1356 hektarů. Nejstarší doloženou památkou byl stříbrný kalich s letopočtem 1059, který byl zapsán v inventáři paršovického kostela v roce 1806. První písemná zmínka o obci se nachází v listině z roku 1141, další potom v roce 1371, kdy obec koupil Vok z Kravař a stala se tak na téměř 500 let součástí majetku pánů z Helfštýna. Někteří badatelé kladou její vznik ještě dál – až do 10. století, ale tyto informace nejsou nijak věrohodně doloženy. Dominantou obce je empírový kostel sv. Markéty posvěcený v roce 1906 – jediný empírový kostel v okrese Přerov. Již v 11. století zde stál dřevěný kostel – jeden z nejstarších kostelů v okolí, v období reformace přeměněný na českobratrský, poté opět na katolický. Nový kostel z roku 1826 v létě roku 1900 vyhořel a po šest let byl budován kostel nynější. Součástí výzdoby kostela je mramorový oltář a cenný obraz Vidění sv. Markéty, jehož autorem je mistr Urban. U kostela se nachází dřevěný tzv. misijní kříž a kamenný kříž v lidovém stylu. Naproti kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1860, na křižovatce u odbočky na Valšovice u budovy sokolovny socha Panny Marie s Ježíškem, na dolním konci dřevěný kříž, v obci a okolí lze najít ještě několik dalších malých kapliček a božích muk.", "question": "V jaké nadmořské výšce leží obec Paršovice?", "answers": ["322 m"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Judas Priest je anglická heavy metalová skupina zformovaná v roce 1969 v anglickém Birminghamu. První album Judas Priest s názvem Rocka Rolla vyšlo v roce 1974 a od doby vydání alba Stained Class v roce 1978 se skupina Judas Priest stále drží na metalové špičce. V následujících letech Judas Priest nahráli mnoho dalších alb jako British Steel, Screaming for Vengeance či Turbo. Z několika desítek singlů vyniká například Breaking the Law. Skupina sehrála významnou úlohu také v tom, že vytvořila typickou metalovou módu, Rob Halford poprvé předvedl kožené oblečení, cvočky, pyramidy atd. Inspiraci hledal v gay klubech,což byla reakce na zvýšení popularity punkové mody a vzhled glam rockových hudebníků jako je například skupina Kiss nebo Alice Cooper. K. K. Downing, Ian Hill, a John Ellis se znali již od dětství a vyrůstali ve čtvrti Yew Tree estate ve městě West Bromwich. Navstěvovali Churchfields School v All Saints ve West Bromwichi. Downing a Hill se stali blízkými přáteli a sdíleli podobné hudební zájmy (Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Jimi Hendrix, The Who , Cream, Yardbirds) a naučili se hrát na nástroje. Kapela byla založena v říjnu 1970 v Birminghamu po místním rozpadlém souboru s názvem \"Judas Priest\" (odvozeno od Dylanovy skladby \"The Ballad of Frankie Lee a Judas Priest\" Původní Judas Priest byli založeny v roce 1969 Alem Atkinsem (. zpěv), Bruno Stapenhillem (basa, narozen jako Brian Stapenhill v roce 1948, Stone Cross, W. Bromwich), Johnem Partridgem (bicí, narozený c. 1948 , W. Bromwich), a Johnem Perrym (kytara). Stappenhill přišel s názvem \"Judas Priest\" a nacvičovali v jeho domě ve Stone Cross. Perry zemřel při automobilové nehodě krátce po vzniku kapely a byl následně nahrazen Erniem Chatawayem (narozen Ernest Chataway v roce 1952 ve Winson Green, Birmingham, Warwickshire, zemřel 13. května 2014). Svůj první koncert skupina odehrála 25. listopadu 1969 v George Hotelu ve Walsallu ve Staffordshire a poté na prosinec 1969 a leden 1970 odjela na tour do Skotska. Tato skupina se rozpadla v dubnu 1970 po jejich posledním koncertu 20. dubna v The Youth Centre v Cannocku ve Staffordshire.", "question": "Ve kterém roce vydávají Judas Priest album Stained Class?", "answers": ["1978"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno/konzervováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán. Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10-12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života v Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti a štědrosti. Poblíž chrámu ve městě Bubastis, jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště.", "question": "Ve které zemi se konzumuje kočičí maso?", "answers": ["Číny"]}
{"title": "Drum and bass", "context": "Drum and bass /dɹ ə beɪ/ (zkráceně drum'n'bass, d'n'b či dnb) je hudební žánr elektronické taneční hudby vzniklý v 90. letech 20. století. Pro tento styl jsou charakteristické převážně instrumentální skladby, založené na výrazné basové lince spolu s bicími – od toho se odvíjí i původ jména stylu – anglicky drum'n'bass = buben a basy (basová linka). Tyto linky bývají někdy doplněny o další vokální či instrumentální samply. Drum'n'bass je oblíben mezi diskžokeji, pořádají se taneční party zaměřené pouze na tento styl hudby (např. Let It Roll). V raných šedesátých letech začali rastafariáni na Jamajce tvořit hudbu s prvky z karibské hudby a soulu, kterou nazvali ska. Později bylo tempo ska zpomaleno a tím vzniknul nový styl nazývaný reggae. Umělci do své hudby vkládali své náboženství, globální problémy, lásku a ještě mnoho dalšího. Ještě později se z reggae vyvinul nový hudební styl nazývaný ragga, který byl více elektronický a obsahoval více skatových vokálů. Ragga a reggae byly prvními a hlavními styly, které daly vzniknout drum'n'bassu. Silně zapuštěné kořeny černé kultury z Jamajky se v dnb promítají po celou dobu jeho existence. O pět let později, v raných osmdesátých letech, byl hip-hop znám především ve velkých městech USA. Tancování na rapovou hudbu se stalo kulturou samo o sobě. Někoho tehdy napadlo, že by se dalo bojovat tancem, založeným na \"breakdownech\" v hudbě. Tento tanec se stal známým jako breakdance a vysunul do popředí právě ty údery, které tvoří \"breakdowny\". Vznikl nový hudební styl nazvaný breakbeat, který se stal třetím a nejdůležitějším prvkem pro vývoj drum'n'bassu. V této době dali lidé okolo Warehouse klubu v Chicagu vzniknout stylu, vycházejícímu z disco hudby, housu. House samotný nebyl pro zrod drum'n'bassu příliš důležitý, ale dal vzniknou stylu, který rozhodně byl – ravu. Na konci osmdesátých let začali producenti housu experimentovat s basovým syntetizérem, známým Rolandem TB 303. Tato mašinka se spolu s Rolandem TR-808 a 909 stala páteří acid housu. Acid house si svoje pojmenování vysloužil svým \"kyselým\" zvukem a také tím, že na party byste těžko hledali někoho, kdo by v sobě neměl kyselinu LSD nebo MDMA. Acid houseové party se rozšířily za oceán do staré dobré Anglie, do klubů jako např. Shoom, kde začínala spousta dnes dobře známých housových DJ. Detaily o místě konání se přenášely pouze ústně mezi clubbery. Fakt, že o těchto parties věděli pouze vybraní lidé, je činil velmi přitažlivými.", "question": "Kdy vznikl hudební žánr zvaný Drum'n'Bass?", "answers": ["v 90. letech 20. století"]}
{"title": "Plexis", "context": "Další album To (1998) nahrané v nové sestavě už zní zase punkově. V roce 1998 se ke kapele připojí druhý kytarista Zdeněk Petr, původně jen na turné k albu TO, avšak zůstává déle jak 10 let. V roce 2000 následuje album Už mi to kroutí nohy. V roce 2002 se soubor odmlčí, aby se vrátil koncertem k výročí 20 let existence v pražském klubu Abaton. Zahrají tam ještě E! E, SPS, Do Řady a další. Jako překvapení vystoupí s písní Sid Vicious kapela Tři Sestry, která zahraje ještě tři písně ze svého repertoáru. Za komunismu měli Plexis stejně jako všechny punkové skupiny mnoho problémů s StB, avšak sám Hošek je na oficiálních seznamech Ministerstva vnitra vedený jako agent StB s krycím jménem Sid. Hošek se k tomu odmítá vyjadřovat, proto mu také organizátor Trutnovského festivalu Martin Věchet neumožňuje na festivalu vystupovat. Pořadatelé Českého Woodstocku Petra Hoška požadali o vyjádření, ten však nereagoval a od té doby na tomto festivalu Plexis nevystupují.V roce 2009 Plexis oslaví 25 let své existence, během večera 6. listopadu vystoupí v pražském KC Vltavská kolegové z punkové scény jako S.P.S., N.V.Ú. nebo E! E. Přímo s kapelou si poprvé od roku 1991 zahrál ve dvou písních bývalý bubeník Plexis Adolf Vitáček. Vychází také album Best Off , které obsahuje výběr 22 nejlepších skladeb plus 3 nové skladby. Tou dobou (2010) odchází z kapely kytarista Zdeněk Petr z důvodu časově náročného působení v kapele Tři Sestry, kam přišel v roce 2003, kdy Plexis zažívají pauzu. Po obnovení Plexis v roce 2004 hraje jen ve volných chvílích, kdy nekoncertuje se Sestrama. V roce 2010 pak Plexis na letních festivalech začínají odtajňovat písně z připravovaného nového alba. Nová deska vychází pod názvem Vohul to! v červnu 2011 u nezávislého vydavatelství Papagájův Hlasatel Records, nejprve na klasickém CD, později také na vinylu. Koncem léta pak vyšlo ještě DVD Antihero, které obsahuje dokument o životních eskapádách frontmana Petra Hoška. Na podzim 2017 vychází nová řadová deska \" Kašpar v nesnázích \".", "question": "Kolik skladeb obsahuje album Best Off skupiny Plexis?", "answers": ["výběr 22 nejlepších skladeb plus 3 nové skladby"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec patří k nejreligióznějším městům ČR, neboť při sčítání lidu v roce 2001 se v něm k nějakému náboženství přihlásilo 60,5 % obyvatel. Náboženská skladba věřících je velmi pestrá – kromě římských katolíků má ve městě své sbory řada protestantských církví a od roku 2006 zde vyvíjejí činnost vyznavači mesiánského judaismu. Obvod města Třince tvoří jeden ze seniorátů Slezské církve evangelické augsburského vyznání, která má ve městě čtyři sbory. Jsou zde zastoupeny i jiné církve, nikoliv svými chrámy, ale svými sbory. Aktivní jsou Svědci Jehovovi popř. Církev adventistů sedmého dne, Církev Bratrská a Církev Apoštolská apod. == Okolí Třince == V okolí Třince se nacházejí Moravskoslezské Beskydy a směrem na východ nižší Slezské Beskydy. Tato dvě karpatská pohoří jsou od sebe navzájem oddělena Jablunkovskou brázdou, jejíž osu tvoří řeka Olše, která Třincem protéká. Třinec je také východiskem turistických tras na okolní vrcholy Javorový vrch, Ostrý a Velká Čantoryje. == Vybrané charakteristiky == Průmysl: hutnický (Třinecké železárny), potravinářský Doprava: železnice (trať 320), silnice I/11, evropská silnice E 75, městská autobusová doprava (16 linek, Veolia Transport Morava a. s.) Administrativa: obec s rozšířenou působností, obec s pověřeným obecním úřadem == Kultura a sport == Muzeum Třineckých železáren, a.s. a města Třince – Frýdecká 389 Knihovna Třinec – Lidická 541 Den s IZS – ukázka spolupráce policie, hasičů a záchranné služby na nám. Svobody (před KD Trisia) (nám. Svobody 526) Třinecké kulturní léto Hutník - Každoroční hudební událost roku v Třinci Beskydská laťka v Třinecké Werk Aréně HC Oceláři Třinec – v sezónách 2010/2011 a 2018/2019 dvojnásobný hokejový mistr České republiky, hraje extraligu, nejvyšší soutěž České republiky FK Fotbal Třinec - v sezóně 2017/2018 hrál FNL Od 26. prosince 2019 do 5. ledna 2020 má Třinec a Ostrava hostit Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2020 == Školy == == Osobnosti == Čestný občan TřinceOtto Gavenda – sportovec, trenér, novinář a fotograf Rudolf Labaj – sportovní trenér Gertruda Milerská, rozená Lachsová – účastnice národního boje za osvobození a Československý politický vězeň, členka sdružení \"Ukrývané dítě - Hidden Child\" Arnošt Steiner – důstojník 1. Armádního čs. sboru v SSSR, válečný hrdina Václav Štývar – pedagog a sbormistr Tereza Mašková – zpěvačka a vítězka Superstar 2018.Cena města TřinecJarek Cemerek – choreograf, tanečník Lenka Cenková – bývalá tenistka", "question": "Kolik hektarů zabírá město Třinec", "answers": ["541"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Saturn (starý český název Hladolet) je v pořadí planet na šestém místě a po Jupiteru druhá největší planeta sluneční soustavy. Planeta byla pozorována již starověkými astronomy a byla pojmenována po římském bohu Saturnovi, který byl obdobou řeckého boha Krona. Astronomický symbol pro Saturn je ♄. Saturn patří mezi velké plynné obry, pro které je typické, že nemají pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru, která postupně přechází do pláště. Atmosféra je tvořena převážně lehkými plyny, a to hlavně vodíkem, který tvoří 96,3 % jejího objemu. Při pozorování Saturnu z dálky je planeta světle žlutá, což způsobuje vrstva mraků s nejasnými pásy různých barevných odstínů, které jsou přibližně rovnoběžné s rovníkem planety. Teplota v horní oblačné vrstvě atmosféry dosahuje -140 °C. Objem planety je 764krát větší než objem Země, má však ze všech planet nejmenší hustotu, která dosahuje pouze 0,6873 g/cm3. Jedná se o jedinou planetu ve sluneční soustavě, která má menší střední hustotu než voda. Saturn je znám svou mohutnou soustavou planetárních prstenců, které jsou viditelné ze Země i malým dalekohledem. Vedle prstenců, které se značí velkými písmeny latinské abecedy, obíhá kolem planety také početná rodina měsíců, jichž je k roku 2009 potvrzeno 62. Největší z nich je Titan, který má jako jediný měsíc ve sluneční soustavě hustou atmosféru. Jeden oběh okolo Slunce vykoná Saturn za 29,46 pozemského roku. Na noční obloze je snadno pozorovatelný pouhým okem jako nažloutlý neblikavý objekt, jasností srovnatelný s nejjasnějšími hvězdami. Od ekliptiky se nikdy nevzdálí na větší úhlovou vzdálenost než 2,5°. Přechod jedním znamením zvěrokruhu trvá více než 2 roky.", "question": "Co je typické pro plynné obry?", "answers": ["pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru, která postupně přechází do pláště"]}
{"title": "Japonština", "context": "Japonština (japonsky: 日, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži). Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny. Od prvních kontaktů s Evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a nizozemštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina. Japonština patří do rodiny japonsko-rjúkjúských jazyků. Do této rodiny patří i jazyky souostroví Rjúkjú, ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen prajazyk, který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům.", "question": "Má japonština úrovně zdvořilostní promluvy?", "answers": ["Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy."]}
{"title": "Elektron", "context": "antičástice: pozitron (pro sjednocení názvů byla snaha přejmenovat elektron na negatron) hypotetickým supersymetrickým partnerem elektronu je selektron. == Elektron v atomu == Elektrony jsou (společně s protony a neutrony tvořícími atomová jádra) základními stavebními částicemi hmoty, neboť tvoří elektronový obal atomu, který má rozhodující vliv na chemické vlastnosti atomu a jím tvořené látky, jakož i na charakteristické zářivé vlastnosti (vyzařované i absorpční spektrum). Kolem jádra - v elektronovém obalu - se v každém atomu vyskytuje přesný počet elektronů, který je stejný jako počet protonů v jádře. Dojde-li k odtržení nebo přidání elektronu, stává se z atomu iont. Jako ostatní elementární částice lze chování elektronů v atomovém obalu dobře popisovat a vysvětlovat pouze v rámci kvantové teorie. Názornějších zjednodušujících představ o struktuře elektronů v obalu je více. Podle popisu blízkého Schrödingerově obrazu kvantové mechaniky (tzv. vlnové mechaniky) se elektrony vyskytují v různých orbitalech daných elektronovou konfigurací každého elektronu. Jednotlivé orbitaly neurčují přesně polohu elektronu, ale pouze největší pravděpodobnost jeho výskytu a dalšího pohybu. V chemických reakcích se též používá představa o uspořádání elektronů do slupek (opět podle elektronové konfigurace), z nichž se chemické vazby účastní pouze poslední slupka (valenční slupka). Přechody elektronů mezi jednotlivými energetickými hladinami v elektronovém obalu jsou doprovázeny emisí nebo absorpcí fotonů elektromagnetického záření. K vysvětlení základních spektrálních charakteristik vodíku podobných atomů postačuje zjednodušený Bohrův model atomu, k vysvětlení vlastností spekter atomů se složitějším obalem a změny spekter v magnetickém poli je již potřeba Schrödingerova kvantově-mechanického popisu a započtení vzájemné kvantové interakce spinů elektronů, jemná a hyperjemná struktura spektra již vyžadují relativistický Diracův popis a započtení kvantové interakce se spinem atomového jádra. === Elektronová konfigurace === Stav elektronu v atomu je popsán elektronovou konfigurací, která je určena několika kvantovými čísly: Hlavní kvantové číslo je určeno energií elektronu, n = 1, 2, ... Vedlejší kvantové číslo je určeno orbitálním momentem hybnosti elektronu, l = 0, 1, ..., n-1 Magnetické kvantové číslo je určeno orbitálním magnetickým momentem hybnosti elektronu, m = -l, ..., -1, 0 ,1, ..., l Spin je určen spinovým momentem hybnosti ms = +1⁄ nebo -1⁄ == Historie ==", "question": "Co je subatomární částice se záporným elektrickým nábojem?", "answers": ["Elektron"]}
{"title": "Draslík", "context": "Draslík (chemická značka K, latinsky Kalium) je důležitým prvkem z řady alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organizmech. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl. Draslík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. Je měkčí než mastek, lithium i sodík a jeho tvrdost se v Mohsově stupnici pohybuje okolo stupně 0,5. Draslík je lehčí než voda a plave na ní. Draslík vede velmi dobře elektrický proud a teplo. Má nízký bod tání a varu ve srovnání s ostatními kovy. V jeho parách se kromě jednoatomových částic vyskytují i dvouatomové molekuly. Páry mají modrou až modrozelenou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrého roztoku. Elementární kovový draslík lze dlouhodobě uchovávat pouze tak, že zabráníme jeho styku se vzduchem nebo vodními parami. Obvykle se proto překrývá vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje. Draslík se v přírodě vyskytuje pouze v jednom oxidačním stavu a to jako draselný ion K+. V laboratoři lze však také připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít draslík draslidový anion K-. K tomu může dojít, protože draslík tak zaplní s-orbital a vytvoří stabilní elektronovou konfiguraci. Takovéto sloučeniny jsou však velmi nestabilní, protože draslík má nízkou ionizační energii, ale velmi vysokou elektronovou afinitu, proto dojde velmi snadno k oxidaci, a tak tyto sloučeniny patří mezi nejsilnější redukční činidla. Velmi rychle až explozivně reaguje draslík s kyslíkem na superoxid draselný a vodou na hydroxid draselný a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin. Reakce draslíku s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem samovolně explozivně vzplane. Draslík se také za mírného zahřátí slučuje s vodíkem na hydrid draselný KH, s dusíkem na nitrid draselný K3N nebo azid draselný KN3. Nepřímo se také slučuje s uhlíkem. Soli draslíku barví plamen intenzivně fialově, ale i při stopách sodné sloučeniny ve vzorku se plamen barví do žluta, proto je nutné se na takový plamen dívat skrz modré kobaltové sklo.", "question": "Je draslík kovem ?", "answers": ["Draslík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem."]}
{"title": "Heinrich Himmler", "context": "V tajných dokumentech britské zpravodajské služby v Londýně byly nalezeny záznamy o tom, že se koncem 2. světové války pokusil získat politický azyl pro sebe a 200 předních nacistů výměnou za 3500 Židů v koncentračních táborech. Podle dokumentů byli vězni z jednoho koncentračního tábora odesláni do Švýcarska ve dvou nákladních vlacích. Krátce po ukončení 2. světové války v Evropě prchal na západ společně se svými dvěma pobočníky směrem přes Labe v přestrojení za rotmistra vojenské politické policie (Geheime Feldspolizei) a s padělaným dokladem na jméno Heinrich Hitzinger. Na půli cesty mezi Brémami a Hamburkem byl dne 21. května 1945 britskými vojáky zajat, nicméně nebyl vůbec nikým poznán a dva dny byl považován za bezvýznamného anonymního zajatce. Teprve 23. května kolem poledne se sám bez donucení v internačním táboře v Bertfeldu přiznal ke své pravé totožnosti, o pravých důvodech tohoto jeho kroku však není nic známo, jde o tajemství, které si vzal s sebou do hrobu. Nicméně ještě téhož dne po převozu do Lüneburgu v britském zajetí spáchal sebevraždu kyanidem, který měl ukryt mezi svými zuby (poznámka: jeden z britských zpravodajských důstojníků, který byl 21. května svědkem jeho zatčení, výslechu a internace, byl i pozdější izraelský prezident Chaim Herzog). Pohřben byl o dva dny později pouze jedním britským seržantem zcela anonymně na Lüneburském vřesovišti do neoznačeného hrobu, z jeho osobních věcí se do dnešních dob dochoval pouze monokl, který se nachází v muzeu v dánské Kodani. Bruce, George: Nacisté Knopp, Guido: Hitlerovi pomocníci Pool, James: Kdo financoval nástup Hitlera k moci Pool, James: Tajní spojenci Adolfa Hitlera Padfield, Peter: Himmler, Reichsfuhrer SS,. Votobia 1996, ISBN 80-7198-283-0 Gestapo Holokaust SS Poznaňský projev Druhá světová válka Adolf Hitler Generalplan Ost Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Himmler ve Wikimedia Commons Galerie Heinrich Himmler ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heinrich Himmler Osoba Heinrich Himmler ve Wikicitátech Životopis na stránkách druhé světové války Životopis", "question": "Jak zemřel Heinrich Luitpold Himmler , říšský vůdce ?", "answers": ["spáchal sebevraždu"]}
{"title": "Linux", "context": "Software, který je spolu s Linuxem šířen, je chráněn nejrůznějšími licencemi (GPL, LGPL, MPL, Licence MIT, BSD licence atd.). Většina distribucí vybírá software podle jeho licencí tak, aby vyhovoval buď volnějšímu výkladu open source nebo naopak přísnějšímu výkladu svobodného software (anglicky free software), což nemá na koncového uživatele přímý vliv, ovlivňuje to však zejména pohled na další vývoj jednotlivých součástí Linuxu. Linus Torvalds začal vyvíjet jádro Linuxu v roce 1991 jako svůj koníček. Mezi důvody pro vznik právě unixového systému patřil fakt, že Unix je systém, který upřednostňuje jednoduchost a je přednášen na univerzitách[zdroj? ] (Torvalds studoval na finské univerzitě v Helsinkách obor Informatika). Torvalds byl dále inspirován MINIXem od Andrewa Tanenbauma, který napsal svoji verzi unixového systému jako doprovodný projekt ke své výuce a knihám o operačních systémech. Na rozdíl od něj však Torvalds nevyužil svůj projekt komerčně, protože preferoval otevřený vývoj (viz open source software). První verze linuxového jádra (0.01) byla na Internetu zveřejněna 17. září 1991. K Linusově překvapení byl o jeho nedokonalý systém velký zájem a záhy začal dostávat e-mailem další podněty, opravy a zdrojové kódy.", "question": "Kdy začal vývoj Linuxu?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Čočka (optika)", "context": "Optická čočka je optická soustava dvou centrovaných ploch, nejčastěji kulových, popř. jedné kulové a jedné rovinné plochy. Čočka je tvořena z průhledného materiálu. Slouží především v optice, ale také v jiných oborech, pro ovlivnění šíření světla v širším smyslu, tj. viditelného světla, infračerveného a ultrafialového záření. Čočky jsou nejčastěji skleněné, ale k jejich výrobě se běžně používají také plasty. Materiál čočky je charakterizován indexem lomu, který je vždy větší než jedna, a indexem absorpce, který je pro vlnové délky v rozsahu použitelnosti čočky blízký nule. Nejjednodušší popis šíření paprsků čočkou poskytuje geometrická optika. Nejstarší zmínka o čočce pochází ze starověké Indie , mladý Ind vynalezl čočku spojením dvou kamínku. Paprsek, dopadající na libovolné místo povrchu čočky se uvnitř čočky láme podle Snellova zákona a podle stejného zákona se lomí na protilehlém povrchu. Kromě toho se malá část světla odráží zpět. Na obrázku je schematické znázornění čočky s indexem lomu : : : n : : {\\displaystyle n} , která je umístěna v okolním prostředí s indexem lomu : : : : n : ' : : : : {\\displaystyle n^{\\prime }} . Vzhledem k tomu, že okolním prostředím je obvykle vzduch, lze s dostatečnou přesností předpokládat platnost vztahu : : : : n : ' : : = 1 : : {\\displaystyle n^{\\prime }=1} . Osa : : : o : : {\\displaystyle o} je optická osa čočky, body : : : : F : 1 : : , : F : 1 : : ' : : : : {\\displaystyle F_{.", "question": "Co popisuje geometrická optika?", "answers": ["Nejjednodušší popis šíření paprsků čočkou"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Tento jev má za následek, že mnohé národy mají pro Venuši dvě pojmenování a to v závislosti na době, kdy byla planeta pozorována. Staří Řekové nazývali Venuši Hesperos večer anebo ráno Fósforos. V češtině se vyskytuje podobné dvojité pojmenování - Večernice anebo Jitřenka. Jméno Venus se původně používalo pro staroitalskou bohyni jara a probouzející se přírodu a až později bylo dáno i bohyni krásy. Někdy ve 3. století př. n. l. po první punské válce došlo u Římanů ke ztotožnění římské bohyně s řeckou bohyní lásky Afroditou. Jako všechny planety viditelné pouhým okem byla i Venuše od pradávna spojována s božskými principy. Je asociována se sumerskou bohyní Inanou, akkadskou Ištar, asyrskou Mylitou, syrskou Astarté, fénickou Astarot, egyptskou Aštoret, indickou Šukrou, germánskou Freyou, řeckou Afroditou a římskou Vénus. V systému babylónské astrologie byla zařazena mezi tradičních 7 planetárních vládců, chronokratorů (vládnoucí pár světel Slunce, Měsíc a planety Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn). V rámci sedmidenního týdne vládne Venuše pátku, z čehož v některých jazycích vychází i pojmenování tohoto dne (latinsky dies Veneris, v sanskrtu šukravána). Z Pythagorových kosmologických představ Země obalené 7 otáčejícími se planetárními sférami, vydávajícími tzv. hudbu sfér, byly odvozeny starší sedmitónové hudební stupnice, v nichž Venuši náležel tón H. Z lidských smyslů připadla Venuši chuť, z kovů měď. Venuše je všeobecně považována za blahodárnou, dobrou planetu, ve středověku byla dokonce nazývána \"malým dobrodějem\" nebo \"Malým štěstím\". Je asociována s číslem 7. V západní astrologické tradici založené na ptolemaiovském systému vládne Venuše VII. a II. domu, takže její denní dům odpovídá vzdušnému znamení Vah a noční zemskému znamení Býka. Ničí ji protilehlá (exilová) znamení Berana a Štíra, domy jejího konkurenta Marta. Povýšení zažívá v spirituálně sounáležitých Rybách, pád naopak v rozumové a kritické Panně. Některé prvky tohoto systému mohly být inspirovány skutečnými astronomickými zvláštnostmi Venuše. Během 5 synodických oběhů kolem Slunce koná Venuše z geocentrického pohledu 5 retrográdních pohybů v různých částech zvěrokruhu, jejichž posloupnost tvoří vrcholy pěticípé hvězdy kreslené jedním tahem - pentagramu. V očích hermetiků symbolizuje pentagram postavený špicí vzhůru člověka (duchovno), postaven obráceně značí býčí hlavu (hmotné statky).", "question": "Která planeta sluneční soustavy je druhá od Slunce?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Dwight D", "context": "Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. == Původ a mládí == Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pennsylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pennsylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera.", "question": "Kolik funkčních období zastával Dwight D. Eisenhower úřad prezidenta USA?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Platón", "context": "Platón (řecky Π, 427 př. n. l. – 347 př. n. l.) byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích.", "question": "V jakém roce se narodil Platón?", "answers": ["428 nebo 427 př. n. l."]}
{"title": "Mistrovství světa v ledním hokeji 2015", "context": "79. mistrovství světa v ledním hokeji se konalo od 1. do 17. května 2015. Pořadatelskou zemí bylo Česko. Rozhodl o tom kongres IIHF v Kolíně nad Rýnem 21. května 2010. Turnaj se odehrával v Praze a Ostravě. MS se v Praze pořádalo už po desáté (1933, 1938, 1947, 1959, 1972, 1978, 1985, 1992, 2004), v Ostravě potřetí (1959, 2004). Turnaje se zúčastnilo celkem 16 týmů, 14 nejlepších z minulého mistrovství a 2 postupující z minulého ročníku skupiny A divize 1 - Slovinsko a Rakousko. Obhájcem mistrovské trofeje byl výběr Ruska, který však ve finále nestačil na tým Kanady, které podlehl poměrem 1:6. == Výběr pořadatelské země == O pořádání 79. ročníku Mistrovství světa v ledním hokeji právě v Česku bylo rozhodnuto na základě hlasování kongresu Mezinárodní hokejové federace (IIHF) 21. května 2010 v Kolíně nad Rýnem. Jediným protikandidátem Česka v kandidatuře byla Ukrajina, která ovšem prohrála výrazným poměrem hlasů 84 ku 22.Kandidující státy: == Stadiony == Pořadatelé šampionátu v roce 2015 vybrali pro pořádání pražskou O2 arenu a ČEZ Arénu v Ostravě stejně jako při pořádání MS 2004. == Maskoti šampionátu == Maskoty turnaje byli králíci z klobouku Bob a Bobek. Populární večerníčkovou dvojici poprvé představili zástupci Českého svazu ledního hokeje 9. září 2014 na tiskové konferenci v hotelu Clarion v Praze. Prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král vysvětlil výběr maskotů takto: \"Maskot je pro vyznění akce jednou ze stěžejních záležitostí, které jsme se v rámci organizačního výboru intenzivně věnovali.", "question": "Konalo se mistrovství světa v ledním hokeji 2015 v Praze ?", "answers": ["Turnaj se odehrával v Praze a Ostravě."]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Korjačtina je jazyk z malé izolované čukotsko-kamčatské rodiny, kterým hovoří Korjaci, malý národ sídlící na ruském Dálném východě, především na Kamčatském poloostrově. Při sčítání lidu v roce 2002 uvedlo znalost korjackého jazyka 3 019 osob, tedy 34,5 % z celkového počtu Korjaků v Rusku. Procento Korjaků, kteří jazyk bez potíží ovládají, je však patrně mnohem nižší, podle některých odhadů jen 5,4 %. Z hlediska morfologické typologie se korjačtina řadí k aglutinačním jazykům s výskytem sufixů, prefixů i cirkumfixů (tedy afixů složených z prefixové a sufixové části). Oproti příbuzné čukotštině zde existuje navíc opozice dvojného a množného čísla (čukotský příznak plurálu -t odpovídá korjackému duálu, zatímco korjacký plurál nemá v čukotštině ekvivalent) a specifické pádové formy. Základní větná konstrukce je ergativní. Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud:", "question": "K jakým jazykům se řadí korjačtina z morfologického hlediska?", "answers": ["k aglutinačním"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem.", "question": "Sídlí v Třinci ocelářské závody?", "answers": ["Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny."]}
{"title": "Syrská vlajka", "context": "10. června 1940 – pod koloniální správou vichistické Francie 21. června 1941 – obsazena společným britským a francouzským vojskem 16. září 1941 – nominální vyhlášení nezávisle Syrské republiky 29. září 1941 – zrušen francouzský mandát Společnosti národů 1. ledna 1944 – deklarována nezávislost na Francii 1945 – pokus Francie o obnovení koloniální závislosti 1946 – odchod britských a francouzských vojsk 17. dubna 1946 – nezávislost Sýrie de factoPo celou dobu však byla zachována vlajka z roku 1932.1. února 1958 vznikla spojením Egypta a Sýrie Sjednocená arabská republika. 22. února byla zavedena vlajka vycházející z egyptské vlajky o poměru 2:3 se třemi vodorovnými pruhy: červeným, bílým a černým. Uprostřed bílého pruhu byly umístěny dvě zelené pěticípé hvězdy, symbolizující oba členy federace.Ve stejné době (8. března 1958 – 26. prosince 1961) existovala (spíše na papíře) i konfederace Sjednocené arabské státy (Egypt, Sýrie a Jemen). 28. září 1961 byla vyhlášena nezávislá Syrská arabská republika. Po rozpadu federace byly následně znovupřijaty státní symboly z roku 1932.8. března 1963 byla po převratu strany Baas zavedena nová vlajka. Vlajka měla znovu, podle egyptského vzoru, tři vodorovné pruhy: červený, bílý a černý. Uprostřed bílého pruhu byly umístěny tři zelené pěticípé hvězdy, které symbolizovaly Egypt, Irák a Sýrii. Černá barva symbolizovala statečnost v boji, bílá šlechetnost, černá historická vítězství muslimů a zelená je tradiční barva islámu. K federativnímu spojení sice nedošlo, vlajku si však Sýrie ponechala. Irák užíval tuto vlajku v letech 1963–1991.2. září 1971 byla ustanovena Federace arabských republik (Egypt, Libye a Sýrie). Od 1. ledna 1972 byla zavedena společná vlajka o poměru 2:3, tvořená červenými, bílými a černými vodorovnými pruhy se znakem federace uprostřed. Znakem byl stylizovaný zlatý sokol, heraldicky hledící vlevo. Sokol (symbol kmene Kurajšovců, z něhož pocházel prorok Mohamed) měl na hrudi prázdný žlutý štít, který držel v pařátech stuhu s arabským textem Federace arabských republik.", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovné pruhy na Syrské vlajce ?", "answers": ["červený, bílý a černý"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Pštros dvouprstý (Struthio camelus) je velký nelétavý pták, žijící v Africe. Je jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých (Struthionidae) a rodu Struthio. Pštrosi jsou zvláštní svým vzhledem, dlouhým krkem a nohama a schopností dosáhnout při běhu rychlosti 70 a někdy až 100 km/h. Pštrosi jsou největšími žijícími ptáky světa a jsou chováni po celém světě. Vědecké jméno pštrosa pochází z řeckého výrazu pro \"vrabce\" a \"velblouda\" (struthio a camel). Vznik běžců není dosud plně objasněn. Předpokládá se, že všichni běžci měli společného předka, který na rozdíl od nich létal. Postupem doby však tuto schopnost ztratili a namísto toho se stali rychlými běžci, což jim umožňovalo utéci před nepřítelem a putovat za potravou. Za nejstaršího přímého zástupce považují někteří odborníci známého prapštrosa Palaeotis weigelti, jehož fosílie z eocénu byly nalezeny např. v Německu v Messelském lomu a v Geiseltalu. Toto zvíře však po nových výzkumech vykazuje ještě více podobností s pštrosem nandu a proto by mu spíše slušel název pranandu. Ptáci, patřící nepochybně ke pštrosům, jsou doloženi od miocénu. Jednalo se o obří ptáky s výškou okolo 4 metrů, kteří se rozšířili do Evropy a Afriky. Stalo se tak přibližně před 12 miliony lety a od té doby se jejich výška postupně snižovala, až se asi před 2 miliony let již podobali dnešním pštrosům. Nejstarším známým druhem je Struthio orlovi, nalezený v Moldavsku. V pliocénu žilo několik druhů tohoto rodu v Asii, například v Mongolsku a v Číně (Struthio chersonensis, Struthio mongolicus, Struthio wimani). Asijský pštros (Struthio asiaticus) žil v pleistocénu ve stepích centrální Asie. Ze zatím neznámých důvodů vymizeli postupně pštrosi z Asie a Evropy a rozšířili se pouze v Africe a na Blízkém východě. V pliocénu se také objevil dnes žijící pštros dvouprstý, jehož rozšíření za poslední doby ledové sahalo až do Španělska a Indie. S postupujícími klimatickými změnami, které proměnily zelenou Saharu v poušť zmizeli pštrosi z Blízkého východu i severní Afriky a většina jejich populace dnes žije v Africe na jih od rovníku. Pštrosi obvykle váží mezi 90 a 130 kg, i když byli zaznamenáni i samci o váze až 155 kg. Pera samců jsou černá s příměsí bílých per na křídlech a ocasu. Samice a mladí samci mají peří šedohnědé s pár bílými pery.", "question": "Je pštros největší pták světa?", "answers": ["Pštrosi jsou největšími žijícími ptáky světa a jsou chováni po celém světě."]}
{"title": "Výkřik", "context": "Výkřik (někdy také Křik, norsky Skrik) je expresionistický obraz, nejvýznamnější dílo norského malíře Edvarda Muncha. Zachycuje výkřikem znetvořenou postavu s lysou lebkou na pozadí stylizované krajiny a krvavého nebe. Tématem \"krvavého nebe\" se obraz řadí do trojvariace Beznaděj – Výkřik – Úzkost. Obraz existuje ve třech verzích, které vznikaly od roku 1893 do roku 1910; také existuje litografická verze. Jednotlivé verze vlastní norská Národní galerie, Munchovo muzeum v Oslu a soukromý sběratel. Obraz se stal několikrát terčem profesionálních zlodějů umění. Jedna z verzí byla ukradena z Národní galerie v roce 1996 a po několika měsících nalezena. Jiná verze byla ukradena spolu s Madonou v roce 2004, nalezena v roce 2006 a po drobných opravách zpřístupněna v roce 2008. Verze obrazu ze soukromé sbírky (do té doby ze sbírek Pettera Olsona) byla v květnu 2012 prodána za přibližně 120 milionů dolarů na aukci v newyorském aukčním domě Sotheby's. V té době se jednalo se o nominálně nejvyšší cenu, za jakou byl kdy v aukci jakýkoliv obraz prodán, při započtení inflace by však Výkřik byl až na čtvrtém místě tehdejšího žebříčku. == Vznik a inspirace == Velmi zásadní inspirací pro vytvoření obrazu se Munchovi stala příhoda, respektive specifický přírodní úkaz, o kterém si zapsal do deníku na konci ledna roku 1892 toto: Z poznámky je patrný důležitý motiv krvavého nebe, což byl meteorologický jev běžně viditelný v severské přírodě a ve svých dílech ho zachytili již romantičtí krajináři, nicméně se mimoto objevila teorie, že Munch mohl sledovat jev erupcí sopky Krakatoa, který byl viditelný na přelomu let 1883 a 1884.", "question": "Dílo kterého norského malíře je expresionistický obraz Výkřik?", "answers": ["Edvarda Muncha"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Tělo Irvina ani fotoaparát, který oba měli s sebou a který by mohl mnohé objasnit, však nikdy nalezeny nebyly. Podle některých teorií oba horolezci dosáhli vrcholu, mezi zkušenými horolezci však tato varianta příliš příznivců nemá. Také v následujících letech se uskutečnily další expedice s pokusy o výstup, žádný však nedosáhl ani nadmořské výšky druhého pokusu z britské expedice v roce 1924. V roce 1950 povolil Nepál vstup cizinců na své území, což otevíralo další možnosti. V roce 1952 se tak uskutečnila úspěšná švýcarská expedice. Jejím cílem nebyl výstup na vrchol, ale průzkum trasy výstupu z Nepálu. Nejvýše vystoupili Raymond Lambert a Šerpa Tenzing Norgay, kteří dosáhli nadmořské výšky 8595 metrů, což byl nový výškový rekord (s výhradou neznámé výšky dosažené Mallorym). Norgay získal zkušenosti, které již o rok později zúročil. Jako první stanuli na vrcholu Mount Everestu 29. května 1953 Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. První ženou na Everestu byla Japonka Džunko Tabei dne 16. května 1975 po výstupu klasickou jižní cestou. Jen o 11 dní později ji následovala Tibeťanka Phantog po výstupu severní cestou s čínskou expedicí. Třetí ženou a první Evropankou na Everestu se stala asi nejúspěšnější himálajská horolezkyně - Polka Wanda Rutkiewiczová v roce 1978 (jižní cestou). První výstup v zimě dokončila 17. února 1980 JV hřebenem polská expedice vedená Andrejem Zawadou. Na vrchol vystoupili Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki. Polští horolezci byli v zimním lezení v Himálaji průkopníky. Během výstupu na Everest čelili mrazům kolem - °C a prudkým vichřicím.", "question": "Kdo první stanul na vrcholu Mount Everestu ?", "answers": ["Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay"]}
{"title": "Sovy", "context": "Podobně jako dravci mají zahnutý zobák. Nohy jsou u většiny druhů opeřené po prsty, u některých až po drápy; u ketup je běhák zcela neopeřený. Čtvrtý prst, tzv. vratiprst, se může otočit dopředu nebo dozadu. Sovy se společně s papoušky a krkavcovitými řadí k ptákům s nejdokonalejším mozkem a nejrozvinutější mozkovou činností. Souvisí to patrně s velmi výkonnými smysly, zvláště zrakem a sluchem. Oči sov patří k nejdokonalejším zrakovým orgánům mezi ptáky. Jsou teleskopického typu, přizpůsobeného k vidění při minimálním světle. Mají obrovskou, téměř kulovitou duhovku, silně vyklenutou rohovku a pouze malý oční vějířek. Silný a vysoký sklerotikální prsten jim dodává tvar komolého kužele, který je základnou vsazen nehybně do velké očnice. Zatímco na dálku sovy vidí velmi dobře, na předměty zcela blízké nedokáží kvůli nehybnosti očí zamířit. Proto se, například při porcování kořisti, řídí pomocí štětinovitých pírek u kraje zobáku (vibrisy). Zorný úhel obou očí je menší než u ptáků s postranním postavením očí (160°), sovy však tento nedostatek dokáží kompenzovat schopností otáčet hlavou až o 270°. Na rozdíl od všech ostatních ptáků používají při mrkání horní, nikoli dolní víčko. Velmi dobře vyvinutý mají též sluch, který dokáže vnímat zvuky v rozsahu od cca 50 do 21 000 Hz. Citlivost sluchu u sov je tak výrazně větší než u ostatních ptáků, což jim umožňuje lovit i v podmínkách, kdy mohou kořist přesně lokalizovat pouze pomocí sluchu. K tomu jim napomáhá také asymetričnost sluchového aparátu (jedno ucho je umístěno výše než druhé), díky které jsou schopny určit pozici nejen jako stranový, ale i výškový úhel. Jejich velikost je značně rozmanitá. Nejmenším zástupcem celého řádu je kulíšek trpasličí (Micrathene whitneyi), který dorůstá sotva 13,5 cm a váží 31 g, největšími jsou naopak dva druhy výrů – výr velký (Bubo bubo) a výr Blakistonův (Bubo blakistoni), kteří mohou dorůstat velikosti mezi 60 – 71 cm, v rozpětí křídel měřit téměř 2 m a vážit až 4,5 kg. Většina sov loví za soumraku a v noci, k čemuž jsou přizpůsobeny nehlučným letem a vysoce specializovaným zrakovým a sluchovým ústrojím. Živí se hlavně malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků, některé, např. ketupy, jsou specializovány na lov ryb a druhotně mohou požírat i kraby. Kořist uchvacují na zemi do ostrých drápů a často ji polykají vcelku, nestravitelné části (srst, peří, kosti) pak vyvrhují ve formě vývržků. Hnízda zpravidla nestaví, ale vejce kladou do starých hnízd jiných ptáků, dutin stromů, na zem a v případě jednoho druhu (sýčka králičího) do vyhloubených nor.", "question": "Vidí sovy lépe na blízko, nebo na dálku?", "answers": ["na dálku"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Titan (Saturn VI) je největší z 62 do roku 2017 objevených měsíců planety Saturn. Je jediným měsícem sluneční soustavy, u něhož byla objevena silná atmosféra, a kromě Země je jediným objektem ve vesmíru, u něhož byla s jistotou ověřena přítomnost stálých kapalných struktur na jeho povrchu. Titan je o 50 % větší a 80 % hmotnější než zemský Měsíc, po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti. Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Byl to první objevený měsíc Saturnu a šestá objevená oběžnice planety vůbec, hned po Měsíci a čtyřech Galileových měsících obíhajících Jupiter. Titan je v pořadí od Saturnu šestý nejbližší měsíc, který je zároveň elipsoidního tvaru. Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře. Podrobnější informace získala až sonda Cassini-Huygens, která k Saturnu dorazila na konci roku 2004 za účelem studie jeho atmosféry a satelitů a která mimo jiné objevila v oblasti Titanových pólů jezera kapalných uhlovodíků. Povrch měsíce je geologicky mladý a hladký, nalezeno bylo jen několik impaktních kráterů, pohoří a kryovulkánů. Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog. Podnebí, jež zahrnuje i větrnost a kapalné srážky, vytváří na povrchu měsíce útvary podobné pozemským – duny, řeky, jezera, moře (z kapalného methanu) a delty, a vykazuje sezónní změny podobně jako na Zemi.", "question": "Objevil Christiaan Huygens Titan?", "answers": ["Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655."]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety.", "question": "V jakém pořadí jsou planety od Slunce?", "answers": ["Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun"]}
{"title": "Camembert", "context": "Camembert je měkký sýr krémovité konzistence. Je pojmenován po francouzské vesnici Camembert ležící v departementu Orne v Normandii, kde vznikl. Normandský camembert získal roku 1983 označení Apellation d ́Origine Contrôlée a jeho výroba je povolena v departementech Seine-Maritime, Calvados, Eure, Manche a Orne. == Historie == O původu sýru s bílou plísní na povrchu, francouzského Camembertu, panují různé legendy. První z nich vypráví o tom, že jistá selka zapomněla sýr ve sklepě. Když ho po čase našla, byl obrostlý bílou plísní. Nejdříve ho chtěla vyhodit, když ho ale ochutnala, byla překvapena jeho báječnou chutí. Nejstarší písemné zmínky o tomto typu sýru pochází z roku 1554. Tím, kdo tento sýr skutečně proslavil, byla Marie la Fontaine Harel z vesnice Roiville okolo roku 1791. Její dcera pokračovala ve výrobě tohoto sýru a byla to ona, kdo jej nazvala podle nedalekého města Camembert. == Výroba == Camembert se vyrábí z nepasterovaného kravského mléka, zraje ve formách za přítomnosti plísní Penicillium camemberti (synonymum Penicillium candidum) a nejméně tři týdny. Vyrábí se v malých nízkých válečcích o hmotnosti 125 gramů, které jsou baleny do papíru a poté do krabiček. == Vlastnosti == Charakteristická chuť sýra se postupně mění s jeho stárnutím, od jemné až po palčivou. Patří k výtečným dezertním sýrům. == Varianty == Sýr se vyrábí a na trh dodává v různých variantách a baleních, mnohdy odlišných i dle místa výroby. Ligueil je sýr typu camembert, který se vyrábí ve střední Francii, v oblasti Poitiers z kravského mléka. == Odkazy == === Reference === === Související články === Hermelín Le Rustique === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Camembert ve Wikimedia Commons Marie Harel and the camembert of Normandii", "question": "V které oblasti se vyrábí Ligueil?", "answers": ["Poitiers"]}
{"title": "E-mail", "context": "Ze schránky adresáta si zprávu stáhne pomocí protokolu POP (POP3) nebo IMAP nebo ji adresátovi umožní prohlédnout poštovní klient příjemce nebo webová služba. Bývalo zvykem, že kterýkoliv MTA přijímal zprávy pro kteréhokoli uživatele na internetu a udělal, co se dalo, aby zprávu doručil. Takové MTA se nazývají open mail relays. To bylo důležité v začátcích internetu, když byla síťová spojení nespolehlivá a nepermanentní. Když MTA nemohl doručit zprávu do cíle, mohl ji alespoň poslat agentovi bližšímu k cíli. Ten by měl větší šanci ji doručit. Ukázalo se však, že tento mechanizmus byl zneužitelný lidmi posílající nevyžádanou hromadnou poštu (spam), a proto velmi málo ze současných MTA jsou open mail relays (tj. přijímají poštu pro známé uživatele resp. domény). Prakticky všechny open relays jsou rychle odhalené a zneužité spammery, kteří neustále prohledávají (skenují) IP rozsahy celého internetu. Pro e-mail je definován přenos 7bitové ASCII informace. Přesto je většina e-mailových přenosů 8bitových, kde ale nelze zaručit bezproblémovost. Z toho důvodu byla elektronická pošta rozšířena o standard MIME, aby bylo umožněno kódování vkládaných HTML a binárních příloh, obrázků, zvuků a videí. Typický sled událostí, který se uskuteční, když Jana napíše e-mail Petrovi: Jana napíše zprávu pomocí svého e-mailového klienta nebo ve formuláři webového rozhraní. Přitom také napíše nebo zvolí z adresáře e-mailovou adresu svého adresáta. Potom klikne na tlačítko \"Odeslat\". Programy poštovní klient, MTA server s pomocí informace od DNS serveru a mail exchange server a poštovní klient na straně adresáta se postarají o doručení zprávy adresátovi, popřípadě odesílateli (Janě) zašlou chybovou, varovnou nebo potvrzující zprávu. Petr klikne na tlačítko \"zkontrolovat novou poštu\" ve svém e-mailovém klientu (popřípadě má poštovní klient nastavený tak, že program v určitých časových intervalech poštu stahuje sám) a ten vyzvedne poštu pomocí protokolu POP (POP3). Popřípadě může Petr pomocí webové služby nebo příslušně nastaveného poštovního klienta prohlížet doručené e-maily přímo ve schránce na mail exchange serveru. Internetové e-mailové zprávy se skládají ze dvou hlavních částí: Hlavička – předmět zprávy, odesílatel, příjemce a jiné informace o e-mailu Tělo – Samotná zpráva, obyčejně obsahuje na konci blok s podpisem. Tělo e-mailu začíná zpravidla pozdravem. K e-mailu je možné přikládat jako přílohy i obrázky a jiné soubory.", "question": "Obsahuje elektronická pošta standard MIME?", "answers": ["Z toho důvodu byla elektronická pošta rozšířena o standard MIME, aby bylo umožněno kódování vkládaných HTML a binárních příloh, obrázků, zvuků a videí."]}
{"title": "Zoologická zahrada", "context": "Počátkem 15. století byla do Číny admirálem Čeng Che dovezena první žirafa. V Evropě chovali od 11. století zejména dravé ptáky, medvědy a lvy angličtí, francouzští i římskoněmečtí panovníci, ale také papežové. Známými milovníky zvířat byli angličtí králové Vilém Dobyvatel, Jindřich III. či Eduard II. Ve 13. století choval Fridrich II. Sicilský ve zvěřincích v Luceře a Palermu např. velbloudy, slony, žirafu nebo ledního medvěda. Když se roku 1234 císař vypravil do Německa potrestat odbojného syna Jindřicha, nechal za sebou ve slavnostním průvodu německými městy vést zvěřinec včetně žirafy. Zejména lvy chovali také čeští králové. První zmínka o lvech v Praze je z roku 1280, kdy benátský dóže upomíná královnu Kunhutu o zaplacení dvou lvů. Chov lvů rozšířili Karel IV. a zvláště Václav IV., který choval kočkovité šelmy, medvědy i dravé ptáky. Vladislav II. Jagellonský choval kolem roku 1500 bílého kakadu, kterého dostal darem od své manželky královny Anny. O století později, za vlády Ferdinanda I., byl vystavěn Lví dvůr a v oborách na místě dnešní Stromovky či Jeleního příkopu byli chováni různí kopytníci či exotičtí ptáci. Ferdinand Tyrolský a Rudolf II. zvěřinec dále rozšiřovali, za Rudolfa II. v něm byly chovány i opice a údajně i dronte mauricijský. Zvěřinec pražského hradu přežil třicetiletou válku a zanikl až v průběhu 18. stol., za vlády Marie Terezie, přibližně v téže době, kdy byla založena menažerie (pozdější zoo) ve vídeňském Schönbrunnu. V 16. a 17. století byla do Evropy v souvislosti se zámořskými plavbami dovážena zvířata z Asie, Afriky i Ameriky. Zvěřince byly nezbytnou součástí panovnických zahrad v celé Evropě od Moskvy po Edinburgh a Lisabon. Chovali se zvláště lvi a tygři, medvědi nebo sloni. Ve zvěřincích byly předváděny i souboje zvířat, zejména lvů a medvědů s velkými psy, ale také např. slona s tygrem (poč. 18. stol. v Paříži) či nosorožcem (v 16. stol v Lisabonu). Zápasy většinou nekončily zabitím zvířat, zejména z důvodu jejich vysoké ceny a obtížné dostupnosti. Sloni či medvědi také defilovali před panovníkem nebo předváděli různé kousky, právě proto se ubikace zvěřinců nazývaly zwingery (od něm. slovesa zwingen - \"nutit\"). zvířecí zápasy zakázala na území Habsburské monarchie až Marie Terezie roku 1752, např. ve Španělsku či Rusku ale tato tradice přežila až do počátku 19. století.", "question": "Kde byla otevřena první zoologická zahrada?", "answers": ["ve vídeňském Schönbrunnu"]}
{"title": "Velkoměsto", "context": "Za velkoměsto se považuje město, které má více než 100 000 obyvatel. Termín byl takto definován na Mezinárodní statistické konferenci v roce 1887. Velkoměsta jsou zpravidla kulturními, ekonomickými i politickými centry zemí a regionů. V českých velkoměstech žije jedna pětina obyvatelstva. Dlouhodobě je výrazně největším českým velkoměstem Praha, má více než 1,2 milionu obyvatel. S odstupem následuje Brno (380 tisíc) a Ostrava (300 tisíc), pak Plzeň (170 tisíc). Kolem stotisícové hranice se pohybuje Liberec a Olomouc, dříve ji dosáhly i Ústí nad Labem a Hradec Králové, nejvíce se k ní přiblížily České Budějovice a Pardubice. Podle věkové struktury obyvatel je nejstarším velkoměstem Praha a nejmladším Ostrava. Evropská velkoměsta vznikala v době průmyslové revoluce v 19. století a rychle se rozrůstala až do poloviny století minulého, od této doby již k nárůstu nedochází. V mnoha městech západní Evropy od poloviny 20. století existují národnostní menšiny, většinou přistěhovalců z rozvojových zemí. V USA existuje asi 15 měst, která mají přes 1 milion obyvatel, přesto samy nejsou ani hlavními městy států, ke kterým náležejí. Protože na rozdíl od Evropy tam populace přibývá, tato města se tak neustále rozšiřují a propojují se dohromady, vzniká tak souvislá městská krajina (východní pobřeží USA, okolí Los Angeles). Obdobná situace je i v Jižní Americe, tam se města rozrůstají ale hlavně díky přistěhovalectví venkovanů, vznikají tak ještě větší celky než v USA. Ve východní Asii dochází od začátku 90. let minulého století k ohromnému rozvoji velkoměst, města jako např. Šanghaj nebo Tokio mají desítky milionů obyvatel a mnoho nových budov, staví se zde nejvyšší mrakodrapy na světě (Taipei 101, Petronas Towers).", "question": "Kolik obyvatel musí mít město, aby bylo považováno za velkoměsto?", "answers": ["100 000"]}
{"title": "Mensa International", "context": "Mensa je mezinárodní nevýdělečná organizace založená v roce 1946 v Oxfordu. Sdružuje lidi s IQ mezi horními 2 % populace (minimální IQ dle české stupnice 130, podle Stanford-Binetovy 132, podle Cattellovy 148). Členem se může stát každý, kdo tohoto výsledku dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. Ve více než 100 zemích má přes 100 tisíc členů – formálně se skládá z jednotlivých národních organizací (v Česku je to Mensa ČR) a zastřešující Mensy International.", "question": "Kde byla založena mezinárodní organizace Mensa?", "answers": ["v Oxfordu"]}
{"title": "Gluon", "context": "Gluony jsou elementární částice zprostředkující silnou interakci mezi kvarky. Důsledkem působení gluonů je možnost vzniku atomového jádra, neboť umožňuje vytvoření vazby mezi protonem a neutronem v atomovém jádře. Název vychází z anglického glue – lepidlo, protože gluony jsou tím, co drží jádro atomu pevně pohromadě. Zajímavostí je, že se každý gluon může vyskytovat v jedné z až 8 variant barevného náboje. Uvnitř hadronu se navíc děje silná interakce vždy tak, že si kvarky (jež mají také každý svůj barevný náboj) mezi sebou navzájem posílají gluony o takových barevných nábojích, aby se pomocí \"subtraktivního míchání barev\" docílilo zase neutrální kombinace barev nábojů kvarků po narušení rovnováhy samotnou interakcí. Byl objeven v roce 1979 v DESY v Hamburgu po deseti letech od jeho předpovězení. Gluony mají nulovou klidovou hmotnost a nulový elektrický náboj. Gluon je částice se spinem 1, tzn. jde o boson. Gluon je svojí vlastní antičásticí. Důležitou vlastností gluonů je jejich barevný náboj. Nevyskytují se jako volné částice. Gluony tvoří spolu s kvarky za speciálních podmínek kvark-gluonové plazma. Intermediální částice Silná interakce", "question": "Kolik variant barevného náboje má gluon?", "answers": ["8"]}
{"title": "Maďarština", "context": "Maďarština je ugrofinský jazyk, kterým se hovoří v Maďarsku, v částech srbské Vojvodiny, na jihu Slovenska, na jihu ukrajinské Zakarpatské oblasti, v částech rakouské spolkové země Burgenlandu, na severozápadě Rumunska a v částech Chorvatska. Maďarsky mluví celkem zhruba 13,3 milionů lidí, což je většina současných mluvčích celé uralské jazykové rodiny. Pravopis: Pro zápis se v maďarštině používají spřežky, krátké a dlouhé samohlásky, krátké a dlouhé souhlásky, přehlásky a dlouhé přehlásky. Maďarština se řadí do uralské jazykové rodiny, a to do její ugrofinské větve, spolu s jazyky, kterými se hovoří na severovýchodě Evropy (např. finština, estonština). Přes jistou podobnost mluvnického systému a společné kořeny slovní zásoby však je příbuznost s těmito jazyky dosti vzdálená - asi jako slovanských jazyků s jazyky keltskými či íránskými. Nejbližšími jejími příbuznými jsou jazyky nepočetných západosibiřských Chantů a Mansijců, čili jazyky obsko-ugrické. Maďarská jazyková oblast je izolovaná - v okolí se hovoří zcela odlišnými indoevropskými jazyky (slovanskými, románskými a germánskými). Maďarština není s žádným jazykem příliš srozumitelná. Areálově maďarština spadá do jazykového svazu dunajského. Maďarsky se hovoří v následujících oblastech: Zdroj: National census, Ethnologue Jádrem maďarské jazykové oblasti je Maďarsko. Maďarština je dále rozšířena v okolních zemích, které byly v minulosti součástí Uherského království: jižní Slovensko, Podkarpatská Rus na Ukrajině, bývalé Sedmihradsko (dnes součást Rumunska), srbská provincie Vojvodina a rakouská spolková země Burgenland. Přibližně milion maďarských mluvčích žije v dalších zemích světa: Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Kanada, Česko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Itálie, Švýcarsko, Spojené království, USA, Venezuela a jiné.", "question": "Jakým jazykem je maďarština?", "answers": ["ugrofinský"]}
{"title": "Jacob Grimm", "context": "Jacob Ludwig Carl Grimm (4. ledna 1785 Hanau – 20. září 1863 Berlín) byl německý právník, který proslul jako jazykovědec, lexikograf, spoluzakladatel germanistiky jako vědního oboru a sběratel lidových pohádek (spolu s bratrem Wilhelmem Grimmem). V roce 1822 formuloval první hláskoslovný zákon pro germánské jazyky, který je dodnes znám jako \"Grimmův zákon\". Je autorem významného díla Deutsche Mythologie. == Fotogalerie == == Odkazy == === Související články === Bratři Grimmové === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacob Grimm ve Wikimedia Commons Autor Jacob Grimm ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacob Grimm", "question": "Jak se jmenoval bratr Jacoba Grimma?", "answers": ["Wilhelmem Grimmem"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Jiní znalci poukazují na skladbu \"Stone Cold Crazy\" (1974) od anglických Queen, která byla na svou dobu neobyčejně tvrdá a rychlá a později ji do svého repertoáru zařadila nejúspěšnější a nejznámější dříve thrashová skupina Metallica. Podobná této byla i píseň \"Modern Times Rock And Roll\" z prvního alba Queen (1973). Nejrychlejší ukázky rané thrashové muziky měla na svém albu pravděpodobně německá progresivní parta Night Sun. Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, kteří svými skladbami \"I Got a Right\" a \"Gimme Some Skin\" hluboce ovlivnili Motörhead. Newyorská kapela Overkill (název si zvolili podle alba Motörhead Overkill, 1979) v roce 1981 napsala song \"Unleash the Beast Within\", který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. O něco později kapela Leather Charm, ve které působil James Hetfield, napsala skladbu \"Hit the Lights\". Když se kapela rozpadla, James ji zařadil do repertoáru své další skupiny Metallica. Skupina Metal Church v letech 1980-81 vyprodukovala několik protothrashmetalových skladeb, podobných pokusům rané Metallicy a Overkillu. První thrash-metalové demo nahráli pravděpodobně Metal Church pod názvem Red Skies koncem roku 1981. Toto instrumentální demo nezískalo většího ohlasu, na rozdíl od jejich dalšího dema z října 1982 Four Hymns. Metallica přišla na thrashovou scénu jako druhá (demo Power Metal v dubnu 1982, a potom No Life 'til Leather v červenci) a první se studiovým albem (Kill 'Em All, července 1983). V Evropě mezitím Artillery nahráli demo We Are the Dead, silně ovlivněné tvorbou Black Sabbath; nebylo proto tak rychlé jako americký thrash, i když mělo podobné riffy jako Metallica.", "question": "Jak se nazývá song, který je považován za první skutečnou trashovou skladbu?", "answers": ["Unleash the Beast Within"]}
{"title": "Tuvalu", "context": "Tuvalu, dříve Lagunové ostrovy, později Elliceovy ostrovy, je ostrovní stát v Oceánii. Leží mezi Havají a Austrálií. Domorodý název Tuvalu vznikl asi v 18. století po osídlení většiny ostrovů a znamená v tuvalštině shluk nebo skupina osmi (podle počtu, do té doby, osídlených, ostrovů). Vyjma Vatikánu má nejmenší počet obyvatel ze všech nezávislých států. Kvůli malé nadmořské výšce (5 metrů) jsou ostrovy tvořící tento malý stát do budoucna ohroženy zvedáním hladiny světových oceánů. Obyvatelé se během příštích desetiletí mohou odstěhovat na Nový Zéland nebo Niue - malý ostrov v Tichém oceánu (nezávislý, ale přidružený k Novému Zélandu), jenž není ohrožen zvedáním hladiny oceánů, nebo na fidžijský ostrov Kioa, který si již Tuvalané pronajímají. Tuvalané jsou Polynésané, kteří ostrovy osídlili před 2000 lety. Prvním Evropanem, který Tuvalu spatřil, byl roku 1568 Španěl Alvaro de Mendañ y Neyra, který narazil na ostrov Nui, ale nemohl se vylodit. Žádní další Evropané se zde neobjevili až do konce 18. století. Začátkem 19. století se v oblasti vyskytovali velrybáři, ale ostrov navštěvovali jen zřídka kvůli obtížím při přistávání. Peruánští lovci otroků pročesávali Pacifik mezi roky 1862 – 1864 a Tuvalu bylo jedním z nejpostiženějších souostroví s více než 400 zajatými lidmi z Funafuti a Nukulaelae, z nichž se nikdo nevrátil. V roce 1865 protestanští kongregacionalisté Londýnské misijní společnosti počali proces evangelizace Tuvalu. Konverzi ke křesťanství dokončili ve dvacátých letech 20. století. Koncem 19. století se na ostrovech počali usazovat evropští obchodníci, kteří doufali ve velké výnosy z místního bohatství. Evropané také přinesli, v Tichomoří do té doby neznámé nemoci, jež na Tuvalu způsobily mnohá úmrtí. V roce 1892 se ostrovy staly britským protektorátem Gilbertovy ostrovy a Elliceovy ostrovy, čímž se Tuvalu začalo nazývat Elliceovy ostrovy. Protektorát se stal kolonií v roce 1915. V roce 1943 během II. světové války bylo Tuvalu vybráno jako operační základna spojeneckých vojsk bojujících v Pacifiku s Japonci.", "question": "Co znamená Tuval v tuvalštině?", "answers": ["shluk nebo skupina osmi"]}
{"title": "Helium", "context": "Toho se využívá při výrobě výbojek. Helium září intenzivně žlutě. Helium je jediná látka, která při nízkých teplotách a normálním tlaku zůstává kapalná až k teplotě absolutní nuly. Pevné helium lze získat pouze za zvýšeného tlaku. Helium má také ze všech známých látek nejnižší bod varu. Kapalné helium je látka, která vyniká velkým množstvím zajímavých vlastností. Při teplotách pod 2,1768 K je supratekuté, to znamená, že dokáže bez tření protékat libovolnými předměty a téct bez tření po libovolných předmětech. Tepelná vodivost tekutého helia je tři milionkrát větší než u mědi při pokojové teplotě. Samotný objev helia byl učiněn zkoumáním spektra sluneční korony, kdy v roce 1868 při zatmění Slunce francouzský astronom Pierre Janssen objevil neznámé žluté spektrální linie, které byly přiřazeny doposud neznámému prvku, pojmenovaném po starořeckém bohu Slunce, Héliovi. Teprve v roce 1895 se britskému chemikovi Williamu Ramsayovi podařilo izolovat plynné helium na Zemi. V roce 1868 astronomové, francouz Pierre-Jules Janssen a angličan Joseph Norman Lockyer, pozorovali nezávisle na sobě ve slunečním spektru na vlnové délce 587,49 nm žlutou spektrální čáru, která nepatřila žádnému do té doby známému prvku na Zemi. Vzhledem k blízkosti spektrálních čar sodíku D1, D2, byla označena jako spekrální čára D3. Lockyer postuloval, že se jedná o nový prvek a podle starořeckého boha Slunce (Helios) jej nazval helium.", "question": "Komu se podařilo izolovat plynné helium?", "answers": ["Williamu Ramsayovi"]}
{"title": "Čeština", "context": "Po porážce stavovského povstání v roce 1620 došlo k postupnému úpadku česky psané literatury, který byl zapříčiněn zejména nucenou emigrací české nekatolické inteligence (Jan Amos Komenský, Pavel Stránský aj.). Přesto však i v této době vycházela česká literatura, která ovšem podléhala přísné cenzuře. Obnovené zřízení zemské (1627, 1628) zavedlo jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě němčinu, která byla zrovnoprávněna s češtinou (fakticky však díky politickému tlaku získala němčina během následujících staletí navrch). Snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích habsburského soustátí se objevuje v 18. století (Marie Terezie, Josef II.). Byla vedena hlavně praktickými (spíše než národnostními) důvody. Ukázala se však jako nereálná, neboť česky mluvící obyvatelstvo bylo početné a po ztrátě většiny území poněmčeného Slezska mělo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení nevolnictví umožnilo pak na konci 18. století vznik hnutí označovaného jako národní obrození. Díky snahám národních buditelů byla v průběhu 19. století opět vyzdvižena úroveň česky psané literatury. A díky povinné školní docházce a vysoké gramotnosti obyvatelstva přestal být spisovný jazyk záležitostí úzké vrstvy inteligence. Z různých pokusů o kodifikaci byla nakonec všeobecně přijímána gramatika Josefa Dobrovského, která poprvé vyšla roku 1809. K obnově české slovní zásoby přispělo zejména vydání pětidílného Slovníku česko-německého (1830–1835) Josefa Jungmanna. Rozvíjí se publicistika a umělecká tvorba se snaží přiblížit živému jazyku. Byly odstraněny některé pozůstatky zastaralého pravopisu Bible kralické (např. slovo její bylo do té doby psáno jako gegj).", "question": "Jakou spřežku používá čeština?", "answers": ["ch"]}
{"title": "Google", "context": "Obsahuje služby Gmail, Google Talk, Kalendář Google, Dokumenty Google, Page Creator a Úvodní stránka, které doplňuje Ovládací panel správce. V češtině jsou nabízeny tři verze, bezplatné Standard a Education (pro školy), a placená Premier (zpoplatněno roční platbou za uživatele). Verze Education a verze Premier mají navíc přístup k API pro integraci do stávající infrastruktury, k aplikacím a službám třetích stran, k nástrojům pro migraci pošty a k nepřetržité asistenci, včetně telefonické podpory, pro případ kritických problémů. Od prosince 2012 není bezplatná verze dostupná. === Google Desktop Search === Google Desktop Search je aplikace umožňující prohledávání e-mailů, souborů, fotografií, hudby, chatů, pošty Gmail, navštívených webových stránek atd. Aplikace umožňuje shromažďování nových informací z webu a udržování pořádku prostřednictvím miniaplikací a postranního panelu. Miniaplikace Google jako např. počasí, zprávy, poznámky apod. je možné umístit kamkoliv na plochu. Pro větší pořádek je možné si aplikace umístit do postranního panelu. Aplikace je přeložena i do českého jazyka. === Google Directory === Google Directory (Google adresář) vám umožní vyhledávat stránky podle kategorií. V tomto projektu Google spolupracuje s katalogem Open Directory Project, který je, podobně jako Wikipedie, administrován komunitou dobrovolníků z řad uživatelů internetu.", "question": "Která společnost provozuje nejpoužívanější internetový vyhledávač ?", "answers": ["Google"]}
{"title": "Ču-jin fu-chao", "context": "Bopomofo (oficiálně 注, ču-jin fu-chao, zhuyin fuhao – \"fonetické znaky\") je čínské písmo, vytvořené na počátku dvacátého století jako fonetická alternativa znakového písma. Byla vytvořena Výborem pro sjednocení výslovnosti v letech 1912-1913, formálně vyhlášena byla v roce 1928. Zhruba od padesátých let bylo v pevninské Číně vytlačováno pchin-jinem (pinyinem), tedy upravenou latinkou, na Tchaj-wanu se však bopomofo stále běžně používá k výuce znaků na základních školách a také jako způsob zadávání čínského textu do počítačů a mobilních telefonů, i na Tchaj-wanu se však od bopomofa upouští ve prospěch latinky (viz také tchajwanský pchin-jin). Je používán jako primární písmo pro některé domorodé tchaj-wanské jazyky a je na něm také založena čínská varianta Braillova písma. Cílem bopomofa nebylo nahradit znakové písmo, ale umožnit pomocný fonetický přepis čínštiny pro vědecké a výukové účely. Znaky písma bopomofo vytvořil filolog a kaligraf Čang Ping-lin zjednodušením čínských znaků, převážně různých starobylých a zaniklých variant. Znaků je třicet sedm, zastupují hlásky a některé hláskové skupiny tak, aby bylo možné zapsat všechny čínské slabiky (později bylo připojeno několik dalších znaků pro vyjádření nářečních hlásek). Tóny se v bopomofo značí diakritikou, píše se zleva doprava.", "question": "Co je Bopomofo?", "answers": ["čínské písmo"]}
{"title": "Tygr", "context": "Tygr (Panthera tigris) je velká kočkovitá šelma žijící v Asii. Ze současných kočkovitých šelem je největší a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti nezaměnitelný. Rozlišujeme osm až devět poddruhů. Z těch, které nebyly vyhubeny, je největší rozdíl mezi malým, velmi kontrastně zbarveným tygrem sumaterským a velkým, světleji zbarveným tygrem ussurijským. Tygr sumaterský má délku trupu od 140 cm, délku ocasu kolem 60 cm s váhou od 120 kg u samce a 90 kg u samice. Tygr ussurijský a indický naproti tomu běžně dosahují délky trupu přes 2 m, délka ocasu bývá až 90 cm a váha samců mnohdy více než 200 kg; samice jsou výrazně menší, dosahují váhy kolem 130 kg. Díky těmto parametrům je tygr po ledním a hnědém medvědovi třetím největším suchozemským predátorem. Jako běžné poddruhy stojící mezi oběma výše zmíněnými extrémy můžeme označit tygra čínského a tygra indočínského. Nejmenším poddruhem byl dnes již vyhubený tygr balijský. Tygři jsou obvykle samotáři. Jejich hlavní kořistí jsou velcí sudokopytníci. Obývají různé biotopy, od tropických lesů, přes stepi a mokřady až k severským tundrám. Původně areál rozšíření sahal od Kavkazu a východního Turecka do středoasijských stepí, od indického subkontinentu přes Zadní Indii a východní Čínu na ruský dálný východ. Areál také zahrnoval indonéské ostrovy Sumatra, Jáva a Bali. Dnes tygr obývá pouze malé zbytky původního areálu, tři poddruhy byly již vyhubeny. Podle odhadů v současnosti žije v divočině 3 000 až 5 000 tygrů, většinou v národních parcích či rezervacích. Tygr je klasifikován IUCN jako ohrožený druh. Slovo \"tygr\" je odvozeno z latinského tigris, což je zase odvozenina řeckého τ (tígris). Prapůvod slova je však orientální, pravděpodobně íránský. Může zde být příbuznost s avestánským tigri- (šíp) a staroperským tigra- (špička), případně staroindickým teĵ (je ostrý). Indoíránská slova se vykládají jako domácí odvozenina z pra-indoevropského kořene (s)tieg- (píchat, být ostrý). Tygr patří mezi velké kočky. Kvůli nedostatku fosilních nálezů je však rekonstrukce evolučního vývoje tygra v ramci ródu Panthera relativně obtížná. Rod Panthera má svůj původ pravděpodobně v Asii, co se však týče přesnějšího určení, vědci zatím tápou v temnotě. Morfologické a genetické výzkumy ukazují, že tygr je bazální sesterskou skupinou k ostatním žijícím druhům rodu Panthera (lev, jaguár, levhart, irbis). Nejstarší fosilní nálezy velké kočky podobné tygrovi pochází z Číny a byly popsány jako Panthera palaeosinensis. Tato kočka žila na počátku pleistocénu (zhruba před 2 miliony let) a byla menší než dnešní tygr. První pravé tygří fosilie pochází z Jávy a jsou datované do doby zhruba před 1,6 až 1,8 miliony let.", "question": "Je pro tygra charakteristický tmavý pruh na zlatožluté či rudohnědé srsti?", "answers": ["Ze současných kočkovitých šelem je největší a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti nezaměnitelný."]}
{"title": "Radhošť", "context": "V dnešní době je na vrcholu několik zajímavých míst, jako například kříž z roku 1805, Kaple sv. Cyrila a Metoděje z let 1896-98, sousoší obou věrozvěstů z roku 1931 a televizní vysílač. Kaple je nejvýše položený chrám v ČR.[zdroj? ] V kapli je bronzová deska, připomínající návštěvu prezidenta republiky T.G. Masaryka na tomto místě 23. června 1928. Asi 300 m jihovýchodně od vrcholu stojí hotel Radegast, mezi hotelem a vrcholem je ještě služebna Horské služby. Těsně pod vrchol vede od západu lyžařský vlek, přímo na vrcholu je geodetický bod. Související informace naleznete také v článku Radhošť (národní přírodní rezervace). Na Radhošti byla v roce 1955 vyhlášena národní přírodní rezervace. Radhošť je nejsnáze přístupný z Pusteven, kam vede lanovka z Trojanovic a kde je také parkoviště. Odtud vede západním směrem modře značená hřebenovka přes vrchol Radegast a kolem sochy Radegasta až na vrchol (4 km). Naopak nejhodnotnější výstup vede z Rožnova pod Radhoštěm po červené turistické značce (7 km s převýšením kolem 800 m). Směrem k jihu jsou viditelné rovnoběžně uspořádané hřbety Hostýnsko-vsetínské hornatiny, Javorníků a Bílých Karpat. Východnímu obzoru dominují beskydské vrcholy Lysá hora, Smrk, Kněhyně a Čertův mlýn. V dálce jsou viditelné Strážovské vrchy, masív Malé Fatry a štíty Tater. Směrem k severu se otevírá pohled na Ostravskou pánev, kterou částečně zakrývá izolovaný masív Ondřejníku. Na severozápadě v popředí vystupuje oblá kopule Velkého Javorníku, za ní v dálce Velký Roudný a v pozadí Hrubý Jeseník. Směrem na západ se rozprostírá Moravská brána, lemovaná vyzdviženou plošinou Nízkého Jeseníku. Za výjimečně výborné dohlednosti lze spatřit i 261 km vzdálený alpský vrchol Schneeberg. Po Radhošti se v současnosti (2015) jmenuje jeden pár vlaků EuroCity společností České dráhy a ZSSK v trase: Praha - Olomouc - Horní Lideč - Žilina a zpět. MAUR, Eduard. Paměť hor. Šumava - Říp - Blaník - Hostýn - Radhošť. 1. vyd. Praha : Havran, 2006. 376 s. (Krok; sv. 3.). ISBN 80-86515-60-5. Od Radegastova kultu k masové turistice: Radhošť, s. 313-342. (česky) Obrázky, zvuky či videa k tématu Radhošť ve Wikimedia Commons Radhošť na VBeskydech.cz Radhošť na Frenstat.info Radhošť na Tisicovky.cz", "question": "Jaká je sedmá nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd ?", "answers": ["Radhošť"]}
{"title": "Synchronicita", "context": "Synchronicita (z řec. synchronos, současný) je pojem, který zavedl švýcarský psycholog C. G. Jung jako označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam. Pojem synchronicity je však spojován také s objektivním nahromaděním jevů, které si žádají společnou interpretaci, v čase nebo prostoru, ač mezi nimi není přímá kauzální souvislost, a vymykají se novověké představě o náhodě, kupříkladu souběžný vzestup nacismu i komunismu na přelomu 20. a 30. let 20. století anebo kulturní revoluce v 60. letech, která zasáhla Čínu, Evropu, USA i katolickou církev. Pojem zavedli švýcarský psycholog Carl Gustav Jung a švýcarský fyzik Wolfgang Pauli roku 1952, protože si Paulli nedokázal vysvětlit hodnotu 137 obsaženou v konstantě jemné struktury. Za předchůdce tohoto pojmu je považován například pojem zákon sérií (Seriengesetz), který zavedl Paul Kammerer v roce 1919, v roce 1972 podobný pojem Arthur Koestler nazval koincidence (coincidence). Stanislav Komárek vedle pojmu synchronicita používá také pojem syntopicita, protože ke koincidenci dochází nejen v čase, ale i v prostoru, synmorficita pro některé mimetické jevy, kdy podobnosti navzájem nepříbuzných druhů organismů dokáží kauzalistické metody vysvětlit jen v malém počtu případů, přičemž tato vysvětlení jsou mnohdy spíše etiologickými mýty. atd. Wolfgang Pauli se zabýval synchronicitou v souvislosti s kvantovou fyzikou a principem neurčitosti, kde klasické pojetí kauzality selhává. Moderní evropské pojetí kauzality navazuje na Aristotelovo myšlení a středověké arabské myšlení. Naproti tomu důraz na synchronicitu převažoval v čínské kultuře a projevil se i například v evropském renesančním myšlení. Podle Stanislava Komárka, který cituje Batesona (\"dva popisy jsou lepší než jeden\") jsou oba způsoby myšlení \"jaksi komplementární, na sebe kolmé či mimoběžné, a nelze říci, že jeden je správný a druhý mylný – jsou případy, které přímo volají po kauzalistním popisu a jiné zas po synchronicistním\", i když novověká přírodověda neuznává synchronicistní popis jako \"vysvětlení\" jevů, avšak kauzalita je v podstatě jedním z typů synchronicity.", "question": "Kdo zavedl pojem synchronicita?", "answers": ["C. G. Jung"]}
{"title": "Italská literatura", "context": "Literatura s uniformnejšími znaky se objevila na jihu Itálie, zvláště po roce 1230, který označuje začátek tzv. Sicilské školy. Její význam je spíše v jazyce (vytvoření první standardní italštiny) jako v předmětu - písně o lásce z části tvořeny na základě poezie v provensálštině importované na jih Normany a Šváby pod vedením Fridricha II. Ačkoli může vypadat uměle, tak se tato poezie liší od francouzské v jejím pojetí ženy, určitě platoničtějším a méně erotickém. Znak, který se dále rozvíjel Dolce stil nově později ve 13. století v Bologni a Florencii. Na rozdíl od italských trubadurů není ani řádek napsán ve francouzštině. Namísto toho se běžný repertoár rytířských termínů přizpůsobil italské fonetice, čímž vznikla nová italské slova. Francouzské přípony -iÀ a -ce vytvořily stovky italských slov končících na -iera a -za jako riv-íra, costan-za. Takové přípony a předpony si přisvojili Dante jeho současníci a převzala je další generace italských spisovatelů. K této \"škole\" patřil Enzo, sardinský král, Pier delle Vigne, Inghilfredi, Guido a Odo delle Colonne, Jacopo d'Aquino, Rugieri Pugliese, Giacomo da Lentini, Arrigo Testa a jiní. Nejznámější je No m'aggio posto in core od Giacoma da Lentiniho, hlavy hnutí, ale i poezie napsaná samotným Fridrichem. Giacomo da Lentinimu se také připisuje vynalezení Sonetu, který později zdokonalil Dante a Petrarca. Nevýhodou poezie sicilské školy byla cenzura nastolená Fridrichem II.: Do literatury nesměla vstoupit žádná politická témata. V tomto ohledu byla severní literatura, stále rozdělena do komun nebo městských států s poměrně demokratickou vládou schopna poskytovat nové myšlenky, a přesně to dělal žánr sirventés a později Danteho komedie: jeho řádky jsou plné invektiv současných politických vůdců a dokonce papežů. Přestože během vlády Fridricha (a později Manfrediho) převažovaly konvenční písně o lásce, v contraste (za autora se považuje Cielo d'Alcamo) nacházíme zajímavého reprezentanta spontánnější poezie o níž samotní moderní italští kritici mnoho napsali. Tento contraste (rozpor) mezi dvěma milenci v sicilském dialektu jistě není třeba považovat za nejstarší či jedinou báseň populárního druhu. Bezpochyby patří do dob vládce Fridricha II. (Ne později než roku 1250) a je významná jako důkaz, že zde existovala populární poezie nezávislá od literatury. Dnes se většina kritiků shoduje na tom, že contraste Ciela d'Alcamo je pravděpodobně učenecké přepracování některého ztraceného lidového rýmu a má nejblíže k druhu literatury, která zanikla nebo snad byla pohlcena starou sicilskou literaturou.", "question": "Který z největších italských básníků je pozoruhodný díky své Božské komedii?", "answers": ["Dante"]}
{"title": "Hippies", "context": "== Politická orientace == Z politických ideologií má hnutí nejblíže k anarchismu, komunismu či zelenému liberalismu. Hippies navazovali na myšlenky bohémských intelektuálů jako jsou William Blake, Walt Whitman, Ralph Waldo Emerson, Henry David Thoreau, Hermann Hesse, Arthur Rimbaud, Oscar Wilde, Aldous Huxley,ale i myslitelů Guya Deborda, Friedricha Nietzscheho a u některých byla též oblíbená postava Chea Guevary. V období největšího rozkvětu hippies zaznamenala ve Spojených státech a v západní Evropě nárůst i takzvaná Nová levice (New Left). Stoupenci tohoto hnutí, většinou vysokoškolští studenti a intelektuálové, sdíleli s hippies některé názory na svět, prosazovali mír, socialismus, lidská práva, feminismus, velkou míru osobní svobody, legalizaci lehkých drog atd. Z Nové levice vzešla i zelená politika, tedy ideologický základ moderních \"zelených\" stran. Někteří z hippies se přikláněli také k anarchoprimitivismu.[zdroj? ]Ačkoliv ve Spojených státech a v západní Evropě hnutí odmítalo nacionalismus a prosazovalo kosmopolitismus (\"občané světa\"), v zemích tzv. sovětského bloku (Polsko, baltské republiky SSSR a sovětská Ukrajina, Československo v roce 1968 atd.) často docházelo k míšení ideálů hnutí hippies a vlastenectví, respektive odporu k Sovětskému svazu. To se projevovalo například oblibou folkových motivů, jako jsou vyšívané plátěné košile nebo hudebních interpretů, jako byl Karel Kryl.[zdroj?", "question": "Jaká politika vzešla z Nové levice?", "answers": ["zelená"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici. Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30-50 g v jednom litru). Kromě alkoholu obsahuje pivo také přibližně 2 000 dalších látek. Obsahuje významné množství vody, takže se jedná o výrazně zavodňující nápoj, dále obsahuje také sacharidy v podobě tzv. \"rychlých kalorií\", bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky. Kombinace těchto složek dává fyziologicky vyrovnaný roztok, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve. Významné je zastoupení minerálů v pivu, kde nacházíme kromě draslíku a sodíku, které jsou zde v příznivém poměru, také chloridy, vápník, fosfor, hořčík a křemík. Z vitamínů obsažených v pivu jsou nejvýznamnější vitaminy skupiny B - thiamin (3 % denní spotřeby v jednom litru piva), riboflavin (20 %), pyridoxin (31 %), niacin (45 %) a kyselina listová (52 %). Jeden litr piva obsahuje přibližně 400 - 500 kilokalorií představující přibližně 20 % denní spotřeby, což je méně než např. jablečná šťáva, a 200 mg biologicky aktivních látek.", "question": "Kolik látek obsahuje pivo?", "answers": ["přibližně 2 000"]}
{"title": "Andrzej Sapkowski", "context": "Andrzej Sapkowski (* 21. června 1948, Lodž) je polský spisovatel, který je považován za jednoho z nejlepších autorů slovanské fantasy. Je velice populární nejen v Polsku, ale také v České republice, Slovensku, Rusku, Německu, v Portugalsku, Francii, Švýcarsku a obrovskou popularitu si vydobyl ve Španělsku. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a osmidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie a princezně Ciri. Tato část jeho díla byla i zfilmována. Od filmu a seriálu se však sám Sapkowski důrazně distancoval.[zdroj? ] Andrzej Sapkowski se narodil v Lodži a jelikož má nadání na jazyky, tak po studiu vysoké školy pracoval v oblasti zahraničního obchodu. Svou první povídku publikoval v roce 1986 a již o dva roky později byl jedním z nejoblíbenějších spisovatelů fantasy v Polsku. Kromě knih píše i povídky, recenze, komentáře a fejetony, zejména pak do polských fantasy časopisů Fantastika a Magie a Meč (v orig. Fantastyka a Magia i miecz) Mezi jeho novější díla patří \"sága o Reinmarovi z Bělavy\", známější pod názvem Husitská trilogie, je to historická fantasy, která se odehrává v období husitských válek, především ve Slezsku a Čechách. Pro svůj košatý jazyk s množstvím latinských citátů a mistrovskou gradaci děje bývá přirovnávána ke Křižákům Henryka Sienkiewicze. Sapkowski zde projevuje skvělou znalost historických reálií (čerpal zejména z Polské kroniky Jana Dlugosze), v příběhu vystupuje mnoho historických osobností z tehdejšího Slezska, Uher a Polska. Podobně jako v jiných románech zde Sapkowski uplatňuje svou pověstnou ironii a skvělý smysl pro detail. Povídky o Zaklínači Zaklínač - Stříbrný meč ISBN 80-900912-5-3 (Winston Smith, Praha 1992) Zaklínač - Věčný oheň ISBN 80-85643-22-7 (Winston Smith, Praha 1993) Zaklínač - Meč osudu ISBN 80-85643-23-5 (Winston Smith, Praha 1993) Zaklínač I - Poslední přání ISBN 80-85951-14-2 (Leonardo, Ostrava 1999) Zaklínač II - Meč osudu ISBN 80-85951-23-1 (Leonardo, Ostrava 2000) Ostatní povídky Maladie - antologie polských povídek, titulní pov. Sapkowského Tandaradei! (Leonardo, Ostrava 1994) Magické střípky ISBN 80-85951-28-2 (Leonardo, Ostrava 2002) Krev elfů ISBN 80-85951-00-2 (Leonardo, Ostrava 1995) Čas opovržení ISBN 80-85951-01-0 (Leonardo, Ostrava 1996) Křest ohněm. ISBN 80-85951-03-7 (Leonardo, Ostrava 1997) Věž vlaštovky ISBN 80-85951-07-X (Leonardo, Ostrava 1998) Paní jezera ISBN 80-85951-19-3 (Leonardo, Ostrava 2000) Pozn.: Knihy byly vydány znovu jako: Zaklínač. I - Poslední přání ISBN 978-80-85951-65-3 (Leonardo, 2011) Zaklínač II - Meč osudu ISBN 978-80-85951-66-0 (Leonardo, 2011) Zaklínač III - Krev elfů ISBN 978-80-85951-69-1 (Leonardo, 2011) Zaklínač IV - Čas opovržení ISBN.", "question": "Jaké národnosti je spisovatel Andrzej Sapkowski?", "answers": ["polský"]}
{"title": "Ottawa", "context": "Městem protéká řeka Rideau, která se na severním konci města vlévá do řeky Ottawy, dělící města Ottawu a sousedící město Gatineau na Qubecké straně. Řeka Ottawa rozděluje kanadské provincie Ontario a Québec. V městě jsou početné chodníky pro cyklisty a chodce. Část z nich probíhá podél řek Ottawa, Rideau a vodní cesty Rideau Canal. Cyklistika je populární mezi obyvateli, v aglomeraci Ottawa-Gatineau je k dispozici víc než 220 km tratí V roce 2011 byly v centru města uvedeny do provozu cyklistické tratě oddělené od silnic betonovými zábranami. Bezpečný provoz cyklistů podporuje dorovolnická organizace Citizens for Safe Cycling. Od roku 1960 jsou ulice v centru Ottawy v neděli rezervovány výhradně pro chodce a cyklisty. Ottawu protínají kanadské dálnice 417 a 416. Dále se v ní nachází mezinárodní letiště. Městská doprava je vcelku fungující a je založena na systému autobusových koridorů, kde je časový rozestup mezi spoji nižší než pět minut. Hlavním zaměstnavateli v Ottawě jsou vládní sektor a odvětví informačních technologií. Město má třetí nejvyšší příjem na obyvatele v zemi a třetí nejnižší nezaměstnanost. Město je domovem Ottawa Senators, jediného profesionálního týmu, hrajícího v National Hockey League.", "question": "Protínají Ottawu dvě kanadské dálnice?", "answers": ["Ottawu protínají kanadské dálnice 417 a 416."]}
{"title": "Mobilní telefon", "context": "Edward Snowden tvrdí, že mohou mobil vypínat a zapínat, zjišťovat polohu a nahrávat zvuky. Patrně každý mobilní telefon lze hacknout. Světovou jedničkou v prodeji mobilních telefonů je dlouhodobě společnost Samsung. Jihokorejské LG se v roce 2008 stalo třetím největším výrobcem mobilů, v roce 2006 prodala společnost 64,4 milionů mobilů, v roce 2007 80,5 milionů mobilních telefonů a v roce 2008 již 196,6 milionů MT. Ekonomická krize nejvíce postihla americkou společnost Motorola, která zaznamenala v roce 2008 propad v prodeji oproti roku 2006 více než 127 % (2006: 217,4 mil; 2007: 159 mil; 2008: 99,9 mil.). Sony Ericsson sice zaznamenal výrazný nárůst v prodeji v uplynulých letech, rok 2008 byl ale pro společnost ztrátovým (2006: 74,8 mil; 2007: 103,4 mil; 2008: 99,9 mil. prodaných MT). Celkem bylo v roce 2008 prodáno 1177 mil. mobilních telefonů (2007: 1125,5 mil., 2006: 1018,8 mil.). Rok 2009 by měl být podle odborníků nejhorším rokem v novodobé historii mobilních telefonů počínaje rokem 1983. V roce 2009 se prodalo 1133 mil. mobilů, což je sice poprvé méně než v roce předchozím, ale k nějakému dramatickému propadu nedošlo. Na 100 lidí připadá 130 mobilních čísel, tzn. penetrace 130 %. 70 procent Čechů si nepamatuje ani pět uložených čísel a polovina má v mobilu více než 150 kontaktů, navíc 42 % lidí si vůbec kontakty nezálohuje. Nejvíce telefonních čísel si ukládají muži ve věku 35 až 44 let. Třetina uživatelů mobilní telefon ztratila, nejvíce jde o muže do 24 let. Průměrná měsíční platba za mobil činí do 800 korun a dvě třetiny osob používají přístroj jako organizátor času. Nejčastěji si Češi mění přístroj jednou za dva roky – kupují nejvíce přístroj nižší střední třídy s fotoaparátem. Mobilní telefon vlastní každý druhý senior (už pro ně existují i speciální mobily pro seniory) a téměř každý student. Android (od Open Handset Alliance a Googlu) Bada (od Samsungu) iOS (od Applu) Symbian (od Nokie) Windows Mobile (od Microsoftu) Windows Phone (od Microsoftu) MeeGo (od Nokie) Maemo Java BlackBerry OS Palm OS webOS Windows CE Tizen (od Samsungu) Mozila OS", "question": "Která společnost je dlouhodobě světovou jedničkou v prodeji mobilních telefonů?", "answers": ["Samsung"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "V roce 2000 vznikla v oblasti jižní polokoule bouře v atmosféře, která je velice podobná Velké rudé skvrně, ale která je menší. Vznikla jako výsledek sloučení několika menších bouří v jednu. Tři menší bílé bouře pozorované již od roku 1938 se spojily v listopadu 2005 a vytvořily tuto novou bouři, která byla pojmenována Ovál BA a dostala přezdívku Velká rudá skvrna junior. Od doby vzniku narostla její intenzita a došlo ke změně její barvy z bílé na červenou během prosince 2005. Podrobnější informace naleznete v článku Magnetické pole Jupiteru. Jupiter má velmi rozsáhlou a silnou magnetosféru. Projevy jeho magnetického pole lze vidět i ze Země, mohou se jevit až 5krát větší než Měsíc v úplňku, přestože Jupiter je mnohem vzdálenější. Pole je přibližně 14krát silnější než zemské, jeho intenzita se pohybuje v rozsahu 4,2 gausse (odpovídá 0,42 mT) v oblasti rovníku a 10 až 14 gaussů (1 až 1,4 mT) v oblastech pólů. Toto magnetické pole vytváří mohutné výrony urychlených částic v Jupiterových radiačních pásech, interaguje s měsícem Io a vytváří vodivou trubici a plazmový prstenec okolo něj. Jupiterova magnetosféra je největší strukturou sluneční soustavy (je větší než magnetosféra Slunce). Věří se, že pole vzniká vířivými proudy uvnitř jádra tvořeného kovovým vodíkem. Pole zachytává ionizované částice ze slunečního větru, čímž dochází ke vzniku vysokoenergetického pole mimo planetu, v tzv. magnetosféře. Elektrony z tohoto plazmatického povlaku ionizují mračna oxidu siřičitého ve tvaru torusu vzniklá vulkanickou aktivitou na měsíci Io. Vodíkové částice, uniklé z Jupiterovy atmosféry, jsou taktéž zachyceny v magnetosféře planety. Elektrony v magnetosféře generují silné rádiové signály v rozmezí 0,6-30 MHz. Sonda Pioneer 10 v roce 1973 potvrdila existenci Jupiterova mohutného magnetického pole. Citlivé přístroje na palubě odhalily, že Jupiterův \"severní\" magnetický pól je na jižním geografickém pólu planety s odchylkou 11 stupňů od jupiterské osy rotace a se středem pole posunutým mimo střed Jupitera, podobně jako je tomu u magnetického pole Země. Pioneer zaznamenal rázovou vlnu jupiterské magnetosféry ještě ve vzdálenosti 26 miliónů kilometrů a magnetický ohon dosahující až za Saturnovu oběžnou dráhu.", "question": "Které těleso sluneční soustavy má největší magnetosferu?", "answers": ["Jupiterova"]}
{"title": "Soos", "context": "Národní přírodní rezervace Soos je unikátní přírodní rezervace na sever od Františkových Lázní, z větší části na území Skalné (Kateřina – Hájek – Nový Drahov), kterou spravuje muzeum Františkovy Lázně. Národní přírodní rezervace Soos byla vyhlášena v roce 1964, její rozloha činí 221 ha. Slovo \"Soos\" znamená v egerlandském, tj. chebském německém nářečí \"močál\". NPR Soos je součástí Svazku obcí Kamenné Vrchy. Naučná, 1,2 km dlouhá stezka vede po dřevěných chodnících na dně vyschlého slaného jezera, ve kterém ze schránek jezerních řas rozsivek vznikla evropská rarita – tzv. křemelinový štít. Nyní je z jezera vlastně rozlehlé rašeliniště a slanisko s dozvuky vulkanické činnosti v podobě unikátních tzv. mofet, ze kterých vybublává CO2, dále zde vyvěrají minerální prameny, např. Císařský pramen. Díky pozdní vulkanické činnosti, rašelině i dalším vlivům je krajina v této rezervaci jako z jiného světa, nemá ve střední Evropě obdoby. Národní přírodní rezervace Soos je hojně navštěvovaná turisty. V rezervaci žijí druhy chráněných živočichů a roste zde celá řada významných mokřadních a slanomilných rostlin. V rezervaci bylo zjištěno 31 druhů měkkýšů (29 druhů plžů a 2 druhy mlžů).", "question": "Co znamená slovo Soos?", "answers": ["močál"]}
{"title": "Golfský proud", "context": "Golfský proud a jeho severní větve - Irmingerův, Norský a Severoatlantický proud - je silný, teplý a poměrně rychlý mořský proud Atlantského oceánu. Vzniká v Mexickém zálivu, díky čemuž má i své jméno (gulf = anglicky záliv). Pokračuje Floridským průlivem, sleduje pobřeží Severní Ameriky k ostrovu Newfoundland, kde se odchyluje od pevniny a pak přechází přes Atlantský oceán. Přibližně na 40° s. š. a 30° z. d. se rozděluje na dvě větve: severní proud míří k severní Evropě a jižní se obrací k západnímu pobřeží Afriky. Golfský proud je zhruba 100 kilometrů široký a 800 až 1200 metrů hluboký. Golfský proud ovlivňuje podnebí východního pobřeží Severní Ameriky od Floridy po Newfoundland a západního pobřeží Evropy. Severní větev Golfského proudu, nazývaná Severoatlantický proud, zmírňuje v západní Evropě zimy, zejména na severu. Ty jsou tak teplejší než na jiných místech Země se stejnou zeměpisnou šířku. Například v lednu činí rozdíl průměrných teplot mezi pobřežím Norska a severními částmi Kanady přibližně 30 °C. Na Golfský proud má vliv stav atmosféry a proudění v ní. Tato tzv. severoatlantická oscilace mění rychlost proudu a je s ním v přímé i nepřímé interakci. Golfský proud je také součástí termohalinní cirkulace probíhající v oceánském bazénu. Slovníkové heslo Golfský proud ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Golfský proud ve Wikimedia Commons Surface Currents in the Atlantic Ocean", "question": "Kde vzniká Golfský proud?", "answers": ["v Mexickém zálivu"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Teprve konec války a rozpad Rakouska-Uherska přinesl příznivější podmínky pro založení nové univerzity. Za její sídlo byla navrhována např. i Olomouc, ale přednost byla jednoznačně dána většímu a významnějšímu hlavnímu zemskému městu – Brnu. Zřízena byla jako druhá česká universita zákonem ze dne 28. ledna 1919 č. 50 Sb. z. a n. a v době svého vzniku měla čtyři fakulty (právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou). Ačkoli zákon předpokládal výstavbu nového univerzitního areálu do roku 1930, podařilo se realizovat pouze budovu právnické fakulty. Nacistická okupace způsobila univerzitě těžké ztráty materiální i lidské (například z přírodovědecké fakulty byla popravena nebo umučena čtvrtina profesorského sboru). Další neblahé zásahy následovaly ze strany komunistické moci po únoru 1948. Nejrozsáhlejší čistky proběhly na právnické fakultě, kterou muselo opustit 46 % studentů; v roce 1950 byla zrušena úplně. V letech 1960–1990 nesla univerzita z politických důvodů jméno Universita Jana Evangelisty Purkyně. Roku 1946 byla zřízena pedagogická fakulta, která však mezi lety 1953 a 1964 stála mimo svazek univerzity. Obnovení svobodných poměrů po listopadu 1989 umožnilo univerzitě další rozvoj i návrat k původnímu názvu \"Masarykova univerzita\". Byly založeny čtyři nové fakulty (ekonomicko-správní, informatiky, sociálních studií, sportovních studií) a byl vystavěn univerzitní kampus. V letech 1998–2005 byla univerzita podle přílohy zákona o vysokých školách z 1998 vedena jako Masarykova univerzita v Brně. V roce 2006 se sídelní město, mylně uváděné v názvu, opět vypustilo. Až do září 2016 tak Masarykova univerzita byla podle této přílohy zákona ze všech veřejných a státních vysokých škol jedinou, která u svého názvu neuváděla své sídlo. Univerzita od 1. března 1999 používá pro administrativu studia svůj vlastní informační systém. Za jeho vývoj a inovace obdržela v roce 2005 evropskou cenu EUNIS Elite Award.", "question": "V jakých letech fungovala Masarykova univerzita pod názvem Universita Jana Evangelisty Purkyně?", "answers": ["1960–1990"]}
{"title": "Socha Krista Krále", "context": "Socha Krista Krále je nejvyšší socha Ježíše Krista na světě (pokud se do výšky sochy započítává i koruna). Nachází se v Polsku, ve městě Świebodzin. Sochu si roku 2000 objednala diecéze zelenohorsko-gorzowská. Socha je vysoká 52 m a váží 440 tun. Slavnostně byla odhalena 21. listopadu 2010. Památník je postavený na ul. Sulechowskiej v Świebodzinĕ na 16m vysokém návrší z kamenů a suti. Pomník má výšku 36 metrů (s korunou) a je postaven z vláknobetonu vyztuženého ocelovou výztuží. Koruna, která je celá pozlacená, má v průměru 3,5 metru a je 3 metry vysoká. Hlava Krista je 4,5 m vysoká a váží 15 tun. Každá ruka je 6 metrů dlouhá a vzdálenost mezi konci prstů činí 24 m. Autorem je sochař Mirosław Kazimierz Patecki. == Související články == Bazilika Matky Boží Bolestné Královny Polska == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Socha Krista Krále ve Wikimedia Commons Pomnik Chrystusa Króla – oficiální web", "question": "V jakém městě stojí Socha Krista Krále?", "answers": ["Świebodzin"]}
{"title": "Metr", "context": "A roku 1675 italský vědec Tito Livio Burattini ve svém díle Misura Universale (Univerzální míra) použil výraz \"metro cattolico\" (\"obecná míra\"), odvozené z řeckého μ κ (métron katholikón) pro označení normové délky odvozené z kyvadla. === Poledníkový metr === Jako výsledek francouzské revoluce francouzská Akademie věd ustavila komisi pro stanovení prosté stupnice všech měr. 7. října 1790 komise doporučila desítkový číselný systém a 19. března 1791 doporučila přijetí termínu \"mè\" (\"míra\"), základní jednotky délky definovanou jako desetimilióntinu vzdálenosti severního pólu a rovníku po pařížském poledníku. Obvod Země tedy činil přesně 40 000 km. Roku 1793 Národní shromáždění Francouzů přijalo tento návrh. Později metr začaly používat i jiné země, např. Anglie od roku 1797. V této podobě poledníkové definice se metr stal základem metrické soustavy. === Tyčový metr === V sedmdesátých letech 19. století ve světle novodobé přesnosti se zabývala metrickým standardem řada mezinárodních konferencí. Metrická dohoda (Convention du Mè) z roku 1875 pověřila správou Mezinárodní úřad vah a měr (BIPM: Bureau International des Poids et Mesures) v Sè ve Francii. Tato nově ustavená organizace uchovávala prvotní metrovou tyč, poskytovala národní prototypy a udržovala převody s nemetrickými normami. Tato organizace vytvořila tyčový etalon roku 1889 na první Všeobecné konferenci vah a měr (CGPM: Conférence Générale des Poids et Mesures), a tím ustavila mezinárodní prototyp metru jako vzdálenost mezi dvěma ryskami normové tyče ze slitiny 90% platiny a 10% iridia při tavném bodu ledu. Později se zjistilo, že tento první vzor byl o 200 mikrometrů kratší kvůli chybě výpočtu zploštění Země. Nicméně tato délka se stala normou, standardem. Prvotní vzor zůstává v definovaných podmínkách z roku 1889 nadále. === Vlnový metr === Pozdější fyzikální definice odstranily závislost na prototypu tím, že délku metru vyjádřily pomocí fyzikálních konstant. První taková definice byla schválena roku 1960 a zněla: Metr je délka, rovnající se 1 650 763,73 násobku vlnové délky záření šířícího se ve vakuu, které přísluší přechodu mezi energetickými hladinami 2p10 a 5d5 atomu kryptonu 86.", "question": "Jakou zkratku má jednotka délky metr?", "answers": ["m"]}
{"title": "Edikt nantský", "context": "Jindřich IV. měl k vydání ediktu i osobní důvody; sám byl totiž původním náboženstvím protestant. Poprvé se zřekl své víry po bartolomějské noci, kdy byl Karlem IX. držen v Louvru. V roce 1576 Jindřich, tehdy ještě král navarrský, uprchl z Paříže a vrátil se k protestantské víře. Aby se mohl roku 1594 stát francouzským králem a přispět tak k ukončení náboženských válek, rozhodl se opět změnit víru na katolickou a proslul výrokem \"Paříž stojí za mši\". Edikt nantský pak po čtyřech letech skutečně nastolil mír a přispěl k upevnění jednoty Francie. Část hugenotů s ním ovšem spokojená nebyla, protože jejich náboženství zůstávalo oproti katolickému pořád méněcenné. Protestantské obřady se mohly konat pouze na určitých místech, jejich chrámy mohly být stavěny pouze na předměstích katedrálních měst a jejich knihy byly cenzurovány. Edikt musely schválit regionální parlamenty, což trvalo jedenáct let. Poslední jej schválil roku 1609 parlament v Rouenu. V roce 1685 Ludvík XIV. ediktem z Fontainebleau edikt nantský zrušil a prohlásil protestantské náboženství za ilegální. Náboženské války proto sice nevzplanuly, protestanti se však stali předmětem perzekucí, pronásledování a teroru; proto se mnozí z nich rozhodli Francii opustit. Odcházeli do Anglie, Německa a Holandska i za moře. Francie tak přišla o mnoho schopných lidí a Ludvík XIV. se stal ideologickým nepřítelem protestantské Evropy. Edikt se skládal ze čtyř listin, které obsahovaly 92 obecných a 52 tajných článků. Na základě ediktu mohli hugenoti sloužit své bohoslužby jednak v oblastech, kde hugenotští šlechtici disponovali soudním právem, dále ve dvou lokalitách, které byly za tímto účelem vybrány v každém rychtářství (francouzsky bailliage) královskými komisaři a nakonec všude tam, kde hugenoti vyznávali svou víru před rokem 1597, ale pouze za předpokladu, že se jim to podařilo dokázat. Po vydání ediktu mohli hugenoti získat libovolný státní úřad či povolání ve Francii. Bylo jim také umožněno studovat na všech školách a univerzitách a léčit se ve všech špitálech. Případné právní spory mezi katolíky a protestanty měly řešit speciální tribunály, kde by zasedali jak hugenoti, tak katolíci. Edikt také garantoval protestantům určitou míru politické a vojenské nezávislosti. Mohli udržovat vojenské posádky přibližně v padesáti svých opevněných městech a 230 dalších pevnostech.", "question": "Kdo zrušil edikt nantský?", "answers": ["Ludvík XIV."]}
{"title": "Verifikace", "context": "Verifikace (z latinského verum facere, činit pravdivým) je ověřování, kontrola pravdivosti výroku, hypotézy, argumentu, logického systému, nebo funkce přístroje konfrontací s fakty, nebo ověřování platnosti úsudku formální analýzou. Experimentální verifikace je soubor operací, které umožňují dokázat platnost nějaké hypotézy tím, že její důsledky srovnávají se zkušeností. Soudobá teorie vědy (Karl Popper) nahlíží obtížnost verifikace a zdůrazňuje spíš možnost hypotézy vyvracet (falzifikovat). Formální verifikace je postup, který pomocí logických operací ověří shodu s přijatými axiomy. V oblasti počítačových systémů formální verifikace dokazuje nebo vyvrací správnost systému vzhledem k dané formální specifikaci nebo vlastnosti, použitím matematických formálních metod. Pojem verifikace pochází od novopozitivistů. Tento filozofický směr volně vyústil z Vídeňského kroužku (Schlick, Carnap, Reichenbach, Wittgenstein), vzniká roku 1929 a nazval se novopozitivismem s odvoláním na filozofii A. Comtea. Jejich cílem bylo zavedení sjednoceného vědeckého jazyka na základě symbolické logiky, pravého jazyka společného všem vědám. Předpokládají možnost univerzální báze všech jazyků, jež by umožnila verifikaci každé výpovědi se skutečností. Představitelé tohoto směru jsou přesvědčeni, že pokud se naleznou kritéria, podle nichž by se spolehlivě prokázala smysluplnost jakéhokoli výroku, zmizí mnoho zdánlivě vážných problémů tradiční filozofie (prokáže se, že výroky, které jsou vyjádřeny, nemají smysl). Dnes je novopozitivismus považován za první fázi mohutného proudu tzv. analytické filozofie (neboli filozofie jazyka), která má rozhodující vliv na filozofické diskuse současnosti.", "question": "Co znamená pojem verifikace?", "answers": ["ověřování"]}
{"title": "Kamenný most v Písku", "context": "Kamenný most v Písku (neoficiálně také Jelení most) je nejstarším dochovaným mostem v Česku (historicky v pořadí druhý po zaniklém Juditině mostu). Most, postavený v gotickém slohu, překlenuje řeku Otavu asi 110 km jižně od hlavního města Prahy. Na mostě jsou umístěny repliky barokních soch a kříže. == Název == Neoficiálně se most jmenuje Jelení, je tomu podle pověsti proto, že ve středověku bylo rozhodnuto, že se bude jmenovat podle prvního, kdo přes něj přejde na druhý břeh Otavy. Stalo se ale něco, co nikdo nečekal a prvním chodcem se stal jelen z blízkých lesů, a tak je dnes most pojmenován podle něho. Pokud ale zavítáte do královského města Písek, většina lidí ho bude nazývat \"starý most\".V roce 2007 bylo rozhodnuto, že se most bude oficiálně jmenovat Kamenný most v Písku, čímž skončil dlouholetý spor o název památky. == Stavba == Most byl vybudován zřejmě ve 3. čtvrtině 13. století během vlády Přemysla Otakara II. První písemné záznamy o mostu však pocházejí až z roku 1348, kdy se o něm zmiňuje Karel IV., který výnosem nařídil, že pokuty vybírané v městě musí být používány na jeho údržbu. Zajímavostí je, že byl stavěn na suchu. Až po jeho dostavbě byla řeka uměle převedena do nového koryta, které procházelo pod mostem. Most se stal důležitou spojnicí na Zlaté stezce, která spojovala baltské oblasti se Středomořím a dovážela se po ní sůl z Bavor do píseckého solné skladu, který zanikl po vydání královského patentu v roce 1707. Patent přikazoval prodávat v Čechách sůl výhradně z habsburských soliváren. Od roku 1797 vedla po mostu erární silnice z Vodňan do Blatné a Nepomuku, za kterou erár platil městu paušál více jak 743 zlatých. Proto most v roce 1825 převzal do státní režie a v roce 1827 do státní správy. Most je dlouhý 109,75 m včetně zdí na levém předmostí a široký 6,25 metrů, z toho vozovka 4,5 m. Most stojí na 6 pilířích a je tvořen 7 oblouky. Oblouky mostu byly často poškozovány povodněmi, do dnešního dne se zachovalo 6 původních oblouků o rozpětí 7,0-8,2 m, z roku 1768 pochází segmentový oblouk o rozpětí 13 m. Tento oblouk byl určený k proplouvání vorů.", "question": "Je kamenný most v Písku postaven v barokním stylu?", "answers": ["Most, postavený v gotickém slohu, překlenuje řeku Otavu asi 110 km jižně od hlavního města Prahy."]}
{"title": "Cha-cha", "context": "Cha-cha-cha (výslovnost: [ča-ča-ča]), zkráceně Cha-cha, česky čača nebo ča-ča, je velmi svižný latinskoamerický tanec pocházející z Kuby. Rytmus se vyvinul z kubánského tance Danzon synkopováním čtvrté doby. Cha-cha-cha je jedním z pěti latinskoamerických soutěžních tanců, mezi něž se zařadil jako poslední v pořadí, a ve zjednodušené formě se vyučuje také v tanečních kurzech. Základní pohyb i většina jednoduchých figur je stejná pro oba partnery (zrcadlově). Typická je pro tento tanec cha-cha-cha přeměna na synkopovanou dobu 4 (tedy v rytmizaci 4a1), při které zní výrazný zvuk kubánského hudebního nástroje giro. Cha-Cha se tancuje jak na původní latinskou hudbu nebo na latin rock či latin pop. Základní pohyb v jednom taktu se skládá z tří pomalých kroků a dvou rychlých. Slovo cha-cha vzniklo na Haiti podle zvuku zvonku, na který se hrávalo při tradičních tancích. Melodie cha-chi se vyvinula především z mamba. Na konci 40. let bylo mambo v USA velmi populární, ale náročné kvůli svojí rychlosti. Proto se začalo hrát pomaleji a vznikla cha-cha. V roce 1951 hudebník Enrique Jorrín, jehož orchestr hrál v havanské kavárně Prado di Neptune, představil tento zpomalený rytmus pod dnešním názvem na Kubě. V roce 1953 se jeho melodie La Engañ a Silver Star staly hity.", "question": "Kolik je latinskoamerických soutěžních tanců?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Ortodoxní synagoga (Bratislava)", "context": "Ortodoxní synagoga v Bratislavě je synagoga z roku 1926. Nachází se na Heydukově ulici č. 11 v bratislavském Starém Městě a je dílem architekta Artura Szalatnaie. Ortodoxní synagoga patří společně s žilinskou neologickou synagogou k významným slovenským sakrálním stavbám 20. století. Spojuje se v ní modernost s orientální tradicí – jsou zde použity stylizované ornamenty, společně se železobetonovou konstrukcí. == Popis == Projekt vznikl na základě soutěže, v níž zvítězil Artúr Szalatnai, slovenský architekt židovského původu. Navrhl ji jako první velké dílo, poté co přišel z Budapešti do Bratislavy jako čerstvý absolvent vysoké školy. V té době na nové Heydukově ulici ještě neexistovaly okolní stavby. Monumentální budovu prostého klasicizujícího charakteru architekt umístil tak, že do uličního průčelí orientoval boční stěnu hlavního prostoru a vstup do objektu umístil směrem na východ, do průjezdu z ulice na dvůr. V objektu jsou po stranách vstupního vestibulu dvě schodiště na galerii pro ženy. Průčelí tvoří sedm mohutných hranolových pilířů, zakončených jednoduchými hlavicemi, které nesou nevysoký architráv. Ve stěně za pilíři jsou okna s geometrizovanou treláží. Objekt má travertinové architektonické články, které kontrastují se stěnami žluté a hnědočervené barvy. Na pilíři vpravo od vstupu do podjezdu je uveden architekt a rok vzniku stavby podle židovského letopočtu. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ortodoxná synagóga v Bratislave na slovenské Wikipedii. === Literatura === Dulla Matúš, Majstri architektúry, Perfect, str, 56 - 57 Barkány Eugen, Židovske náboženské obce na Slovensku, Vesna, str.48 - 49 === Externí odkazy === http://www.fa.stuba.sk/docs/udta/exkurzia.pdf", "question": "Kde se nachází Ortodoxní synagoga v Bratislavě?", "answers": ["na Heydukově ulici č. 11 v bratislavském Starém Městě"]}
{"title": "Hmat", "context": "Ve skutečnosti je hmat spíše soubor několika různých smyslů, které pomocí receptorů v kůži umožňují získávat informace z bezprostředního okolí -, te vpichu, vibrací atd. - souhrnně se tyto stimulace nazývají taktilní kontakt. Mezilidský kontakt pomocí doteku se nazývá haptika. Hmatové receptory jsou v kůži rozprostřeny s různou hustotou - nejcitlivější místo hmatu je na konečcích prstů a na špičce jazyka, naopak nejméně je jich na zádech. Slepí lidé nemohou číst proto se učí zvláštní abecedu z vyvýšených bodů, zvanou Braillovo písmo. Body nahmatávají špičkami prstů.", "question": "Jak se nazývá mezilidský kontakt pomocí doteku?", "answers": ["haptika"]}
{"title": "Pošta", "context": "Mezinárodní výměna pošty bývá často fungující službou i v dobách vojenských konfliktů mezi nepřátelskými státy. Zejména v dobách války bývají zřízeny specializované poštovní úřady přímo v armádě v poli (tzv. polní pošta). Podrobnější informace naleznete v článcích Česká pošta a Dějiny poštovních známek a poštovnictví v Československu. Počátky výměny zpráv spadají už do starověkých zemí, např. Egypta, Persie a Indie. Slovo pošta vzniklo z latinského termínu statio posita (umístěná stanice). Označoval domy postavené u silnice v Římské říši, vybavené pro službu organizací, které doručovaly zprávy, později i lidi a náklad. V českých zemích započal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Organizované dopravy zpráv na území České republiky jsou spojeny s volbou arciknížete Ferdinanda z Habsburské dynastie českým králem v roce 1526. V souvislosti s volbou Ferdinanda I. za českého krále vznikla vlastně v naší zemi regulérní pošta, a to dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt u nás nastalo za vlády Marie Terezie, kdy byl poštovní úřad převzat do státní správy. Ferdinand využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už dříve poštovní přepravu takřka monopolně organizovali po velké části Evropy. Jednomu z členů rozvětvené rodiny, nejvyššímu dvorskému poštmistru Antoniu Taxisovi uložil, aby co nejrychleji zřídil pravidelné spojení mezi Vídní a Prahou.", "question": "Kdo založil poštu na území Česka ?", "answers": ["Ferdinand"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu. Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45tisíckrát (létavé formy jen 10tisíckrát), zatímco např. u savců je tento vztah v poměru 1:60 miliónům. Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího je považován kolibřík kubánský (Calypte helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 g. V Evropě jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5–7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m), kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel mořský (rozpětí až 2,5 m). Ještě větší byly některé vymřelé druhy. Novozélandští ptáci moa (Dinornithiformes) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím). Z létavých byl největší Argentavis magnificens, který vážil 60 až 110 kg a v rozpětí křídel měřil přes 8 m. Vnější vzhled současných ptáků je velmi podobný. Liší se pouze velikostí těla, tvarem a velikostí zobáku, v délce krku a typu nohy. Většina druhů ptáků patří mezi suchozemské obratlovce se schopností aktivního letu. Dnešní ptáci jsou charakterizováni peřím, čelistmi bez zubů, přeměněnými rohovinovými ramfotékou v zobák, vysokým stupněm metabolismu, dýcháním skrze vzdušné vaky, pronikající do postkraniální kostry, a kostrou s výskytem mnoha srostlých elementů (pygostyl, karpometakarpus, tarzometatarzus a tibiotarzus). Ptáci mají přední končetiny přeměněny v křídla umožňující let, přestože běžci a někteří další, zejména endemické ostrovní druhy, tuto schopnost k letu ztratily.", "question": "Jak se nazývá největší pták světa?", "answers": ["pštros dvouprstý"]}
{"title": "Instant messaging", "context": "Instant messaging (zkratka IM) je internetová služba, umožňující svým uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli a i jinak komunikovat. Hlavní výhodou oproti používání např. e-mailu spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Jinými slovy zpráva je doručena ve velmi krátké době od odeslání (většinou v rámci stovek milisekund). Instant messaging zrychluje komunikaci a umožňuje snadnou spolupráci mezi více lidmi. Na rozdíl od e-mailu nebo telefonu druhá strana ví, zda je účastník k dispozici či nikoliv. Většina IM systémů umožňuje nastavit away message, tedy zprávu, podle které lze zjistit, zda je uživatel přítomen přímo u svého počítače. Na druhou stranu uživatele nikdo nenutí, aby na zprávy odpovídali ihned. Tímto způsobem se IM komunikace stává méně vyrušující než třeba telefon a to je částečný důvod, proč je tento způsob komunikace stále více oblíben v obchodním prostředí. Instant messaging je ideální pro rychlou výměnu internetových adres, kusů zdrojového kódu a dalších věcí, které se např. v telefonní komunikaci špatně přenášejí. První IM službou byla síť IRC (Internet Relay Chat), která vznikla v roce 1988. Širokou adopci v netechnické veřejnosti způsobil program ICQ izraelské firmy Mirabilis představený v roce 1996. Díky jeho velmi rychlému růstu se stal hrozbou pro komerční IM síť amerického poskytovatele internetu AOL Instant Messenger, který na to zareagoval zakoupením firmy Mirabilis. Během několika let bylo vyvinuto mnoho alternativních IM klientů (Yahoo Messenger, MSN Messenger, Excite, Ubique, či bezpečnější program Lotus Sametime od firmy IBM), každý s vlastním protokolem (pochopitelně navzájem nekompatibilním). Uživatelé proto museli provozovat několik klientů simultánně. S velkým úspěchem se proto setkaly multiprotokolové klienty jako Digsby, Pidgin (dříve Gaim), Miranda, Trillian, SIM nebo Kopete. S ICQ je také kompatibilní nenáročný ruský klient QIP, který podporuje pouze tuto síť (v nové verzi QIP Infium už podporuje i síť XMPP a XIMMS).", "question": "Co umožňuje instant messaging ?", "answers": ["snadnou spolupráci"]}
{"title": "Jihlava", "context": "Akce je podle amatérského historika Jiřího Vybíhala hodnocena jako jedna z největších železničních diverzních akcí partyzánů v období Protektorátu Čechy a Morava. Německá hlášení mluví o smrti 65 a zranění 124 vojáků. V roce 1969 se v Jihlavě na náměstí na protest proti normalizaci upálil Evžen Plocek. Jeho pamětní deska se nachází u morového sloupu v horní části Masarykova náměstí. Zrušení zemského uspořádání a nové krajské zřízení z roku 1949 přineslo Jihlavě status krajského města, centra Jihlavského kraje. Další správní reformou roku 1960 však byla Jihlava přičleněna k Jihomoravskému kraji s centrem v Brně a zůstala pouze městem okresním. K 1. lednu 1951 se Jihlava dočkala rozšíření svého území o Bedřichov, Helenín, Hruškové Dvory, Staré Hory a Pančavu, přičemž Bedřichov a Staré Hory patří do Čech. Tím vznikla tzv. \"Velká Jihlava\". K 17. květnu 1954 byly Hruškové Dvory od Jihlavy odděleny a naopak byla k Jihlavě připojena osada Sasov. V roce 1960 se Jihlava stala okresním městem Jihomoravského kraje s krajským městem Brnem. K 1. lednu 1968 byla Jihlava rozšířena o obec Pávov. Další rozšíření proběhlo k 1. srpnu 1976, kdy byly k Jihlavě připojeny Antonínův Důl, Červený Kříž, Henčov, Heroltice, Hruškové Dvory, Hybrálec, Pístov, Popice, Rančířov, Smrčná, Vysoká a Zborná. K 1. dubnu 1980 byly k Jihlavě připojeny Horní Kosov, Hosov, Malý Beranov a Kosov. V historickém jádru města (od roku 1982 vyhlášeno městskou památkovou rezervací) lze najít domy mnoha historických slohů a velké zbytky městských hradeb ze 14. a 15. století. K 1. lednu 1989 došlo k zatím poslednímu rozšíření města, při němž k němu byly připojeny Rantířov, Měšín, Cerekvička, Loučky, Vílanec, Čížov, Rosice. V létě 1990 se naopak řada částí Jihlavy osamostatnila. Od roku 2000 je Jihlava znovu centrem kraje, který se nicméně z původního staronového názvu Jihlavský kraj brzy přejmenoval na Kraj Vysočina. Patří tak spolu s Karlovými Vary mezi zdaleka nejmenší česká krajská města. Město Jihlava leží ve stejnojmenném okrese v Kraji Vysočina, v centrální části České republiky. Je vzdáleno 21 km jižně od Havlíčkova Brodu, 27 km východně od Pelhřimova, 30 km severozápadně od Třebíče, 115 km jihovýchodně od Prahy a 78 km severozápadně od Brna.", "question": "Kdy byla Jihlava rozšířena o obec Pávov?", "answers": ["1. lednu 1968"]}
{"title": "Krychle", "context": "} jako: : : : V = : a : 3 : : : : : : {\\displaystyle V=a^{3}\\,\\! } : : : : S = 6 ⋅ : a : 2 : : : : : : {\\displaystyle S=6\\cdot a^{2}\\,\\! } : Délka stěnové úhlopříčky je vlastně délkou úhlopříčky čtverce ve vztahu ke straně: : : : : u : s : : = a ⋅ : : 2 : : : : : : {\\displaystyle u_{s}=a\\cdot {\\sqrt {2}}\\,\\! } : Délku úhlopříčky krychle (tj. vzdálenost dvou vrcholů, které neleží ve stejné stěně) lze vypočítat z Pythagorovy věty: : : : u = a ⋅ : : 3 : : : : : : {\\displaystyle u=a\\cdot {\\sqrt {3}}\\,\\! } : Krychle má šest shodných stěn čtvercového tvaru, osm vrcholů a dvanáct hran stejné délky. Krychle je středově souměrná podle svého středu (tj. průsečíku tělesových úhlopříček). Krychle je osově souměrná podle 9 os: tří spojnic středů protilehlých stěn šesti spojnic středů protilehlých hran Krychle je rovinově souměrná podle devíti rovin: tří rovin rovnoběžných se stěnami a procházejících středem krychle šesti rovin určených dvojicí protilehlých hran Krychle je speciálním případem kvádru - patří tedy mezi mnohostěny. Díky shodnosti všech svých stěn i hran patří mezi takzvaná platónská tělesa. Každé dvě stěny krychle jsou rovnoběžné nebo kolmé. Zajímavý na objemu krychle je jeho vztah k teorii celých čísel. Konkrétně jde o následující problém: Existuje krychle s celočíselnou délkou hrany taková, že má objem rovný součtu objemů dvou menších krychliček rovněž s celočíselnými délkami hran? Tento problém je zvláštním případem obecnější Velké Fermatovy věty. Nemožnost existence takové krychle dokázal již Euler.", "question": "Je krychle středově souměrná podle svého středu?", "answers": ["Krychle je středově souměrná podle svého středu (tj. průsečíku tělesových úhlopříček)."]}
{"title": "Zlatá bula sicilská", "context": "Českému králi bylo rovněž potvrzeno právo investitury pražských a olomouckých biskupů, přičemž však všechny svobody, které biskupové obdrželi od předchozích římských králů, mají být zachovány. Pravděpodobně se naráží na privilegium, kterým Fridrich I. Barbarossa uznal pražského biskupa za říšského knížete. Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči říši, až na účast na říšských sněmech, pokud se konaly v Merseburku, Norimberku nebo Bamberku, tedy nedaleko území českého království. Stejně tak v případě doprovodu římského krále na jeho korunovační jízdě do Říma byl český král povinen vypravit 300 jezdců nebo zaplatit 300 hřiven stříbra (náklady na jejich vypravení).K větě o návštěvě sněmu v Merseburku jsou připojena nejasná slova o tom, že \"pokud by kníže polský přijal pozvání, mají mu dát průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové čeští činívali.\" Není přesně zřejmé, jaký význam má tato věta v kontextu celého privilegia. Polské záležitosti se ovšem vždy nějakým způsobem prolínaly s osudy českých králů. První český král Vratislav byl korunován i na krále polského. V korunovačním privilegiu Vladislava II. z roku 1158 se dočteme o polském censu, který má být vyplácen českému králi. Není známo, zda tato věta je jen zmateným pozůstatkem historické paměti, či zda Přemysl Otakar I. chtěl roli přímluvce polského knížete na říšském dvoře konkrétně využít. Zlatá bula sicilská garantovala vnitřní nezávislost českého státu a zároveň jeho formálním začleněním do Svaté říše římské nabízela českým králům jako říšským knížatům nové možnosti aktivní zahraniční politiky. Přispěla tak ke zvýšení prestiže českého království ve střední Evropě i k upevnění pozic jeho panovníků jak mezi evropskými vládci, tak na domácím poli. Někteří současní badatelé[kdo? ] se na druhou stranu kloní k názoru, že význam Zlaté buly sicilské byl nadhodnocen v 19. století, kdy sloužila jako právní doklad o historickém nároku českého národa na vlastní státnost. Odtud byla tato interpretace přenesena do učebnic a do veřejného povědomí. Přitom stejně důležitými listinami mohla být potvrzení darování královské hodnosti Filipem Švábským a Otou IV. Brunšvickým, která se ovšem nedochovala. Důvody pro budování důležitosti Zlaté buly sicilské byly údajně její majestátní vzhled a důležité místo, které jí ve své panovnické koncepci určil Karel IV., který se tak snažil navázat na starší domácí přemyslovskou tradici.", "question": "Co garantovala Zlatá bula sicilská?", "answers": ["vnitřní nezávislost českého státu"]}
{"title": "Kladno", "context": "I Jiříkův synovec a od roku 1574 dědic Kladna (syn Jiřího bratra Jana staršího) – rytíř Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru (1545–1615) byl úspěšným hospodářem a hodnostářem (zemský soudce, hejtman Menšího města Pražského, purkrabí karlštejnský) a český místodržící císaře Matyáše. Za jeho vlády prožívalo Kladno další vzestup. Ctibor Tiburcí zbudoval ve městě školu a spolu s chotí Sibylou Hradišťskou z Hořovic zřídil špitál (neboli lazaret, v sousedství dnešní Floriánské kaple) a chudobinec. Kromě toho založil ve městě roku 1586 společný cech řemeslníků a i jinak podporoval hospodářství na svých panstvích. Po smrti Ctibora Tiburcího (roku 1615) přešlo panství na jeho jediného syna Jana Jiřího Žďárského ze Žďáru a na Kladně (asi 1581–1626). Ten se na rozdíl od předků v politice příliš neangažoval a žil ponejvíce na zámcích v Kladně, v Červeném Újezdě či v rodovém domě v Praze. Druhá polovina 16. století byla pro Kladno příznivá. Městečko bylo sice malé (čítalo jen něco přes třicet domů), ale bylo sídlem rozsáhlého dominia Žďárských, sahajícího především východním a jihovýchodním směrem na přípražské Červenoújezdecko (tj. u Hostivice), které rodině taktéž patřilo. Ač katolíci, připojil za českého stavovského povstání roku 1619 kladenský pán Jan Jiří Žďárský ze Žďáru (asi 1581–1626) i jeho \"synovec\" (syn jeho bratrance Jana ml. Žďárského ze Žďáru a na Tachlovicích (kol. 1566–1598)) a dědic kladenského a červenoújezdeckého velkostatku Florián Jetřich Žďárský (1598–1653) svůj podpis pod stavovskou konfederaci. Zároveň se však Florián Jetřich na jaře roku 1620 oženil v Pasově s Alžbětou Koronou Bořitovou z Martinic (asi 1603/4-1649), dcerou jednoho z nejvlivnějších představitelů císařské strany Jaroslava Bořity z Martinic, pána na sousedním Smečně. V době českého stavovského povstání postihlo Kladno velké neštěstí. V předvečer bitvy na Bílé hoře – dne 7. listopadu 1620 – bylo totiž městečko vydrancováno obávanými polskými kozáky v císařských službách – tzv. Lisovčíky. Ti tehdy táhli s císařským vojskem od Rakovníka ku Praze. Tam se druhý den císařské jednotky střetly se stavovskými v legendární bělohorské bitvě. Při přepadu za své vzal i archiv ostrovsko-svatojánského kláštera benediktinů, který si tamější opat Martin Bytomský na bytelném kladenském zámku u svého katolického souseda uschoval, tak i část rodového archivu rytířů Žďárských. Po porážce stavů byly rytíři Floriánu Jetřichovi Žďárskému ze Žďáru i jeho příbuznému – kladenskému pánu Janu Jiřímu Žďárskému dřívější poklesky prominuty, ba naopak, již roku 1622 se oba dočkali povýšení do panského stavu a hrdě začali užívat titul baronů (s pouhým predikátem:) \"ze Žďáru\".", "question": "Byla druhá polovina 16. století pro Kladno příznivá?", "answers": ["Druhá polovina 16. století byla pro Kladno příznivá."]}
{"title": "Ebola", "context": "Ebola (též krvácivá horečka ebola) je virové onemocnění ze skupiny krvácivých (hemoragických) horeček, které napadá lidi a některé další primáty. Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Jeho původcem je filovirus ebola. Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe. Symptomy se obvykle začínají projevovat dva až tři týdny po nákaze virem, a to horečkou, bolestí v krku, bolestmi svalů a bolestí hlavy. Dále typicky následuje nevolnost, zvracení a průjem, společně se zhoršeným fungováním jater a ledvin. V této fázi začínají mít někteří lidé problémy s krvácením. Virus ebola se poprvé objevil v roce 1976 a od té doby různé kmeny viru ebola způsobují epidemie s mírou letality dosahující 50–90 %. Místem těchto epidemií byly především africké země jako Demokratická republika Kongo, Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán, během žádné z jednotlivých epidemií nebylo nakaženo více než 500 osob. V roce 2013 vypukla rozsáhlá epidemie v západoafrické Guineji, která se rozšířila i do sousední Libérie a Sierry Leone i nedaleké Nigérie.", "question": "Má vir Ebola více kmenů ?", "answers": ["Virus ebola se poprvé objevil v roce 1976 a od té doby různé kmeny viru ebola způsobují epidemie s mírou letality dosahující 50–90 %."]}
{"title": "Jukio Mišima", "context": "Jukio Mišima (japonsky 三, vlastním jménem Kimitake Hiraoka, japonsky 平, 14. ledna 1925 - 25. listopadu 1970) byl japonský spisovatel, na Západě se proslavil svou rituální sebevraždou seppuku. Narodil se v Tokiu, jeho otec Azuma Hiraoka byl vládní úředník. V dětství ho vychovávala babička Nacu, která měla uzurpátorské sklony a malému chlapci neustále zdůrazňovala jeho \"samurajský\" původ. Podle některých životopisců právě jeho babička ovlivnila jeho fascinaci smrtí, která se projevila v jeho dílech; svůj čas musel obvykle trávit v jejím pokoji a zřídka kdy mu dovolila hrát si venku (odůvodňovala to chlapcovo chatrným zdravím), hrát si směl pouze s pečlivě vybranými dívkami ze sousedství, a tak si v raném dětství osvojil ženskou řeč a dívčí chování. Ve dvanácti letech se vrátil do domácnosti svých rodičů, kde se ho snažil přísně vychovávat jeho otec, který mu naplánoval kariéru úspěšného právníka. Z tohoto důvodu zaujímal nepřátelský postoj k Mišimovým literárním pokusům, chlapec proto psal tajně s podporou své matky. Chlapec v šesti letech vstoupil na základní školu elitního vzdělávacího zařízení Gakušúin (\"Šlechtická škola\"), ve dvanácti letech postoupil v rámci Gakušúinu na nižší střední školu.", "question": "Kdy zemřel Mišima Jukio?", "answers": ["25. listopadu 1970"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Albert Einstein (14. března 1879 Ulm, Německo – 18. dubna 1955 Princeton, New Jersey, USA) byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za \"vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku\". Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. == Raná léta == === Mládí a univerzita ===", "question": "Proč dostal Albert Einstein Nobelovu cenu za fysiku ?", "answers": ["vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku"]}
{"title": "Lichtenštejnsko", "context": "Lichtenštejnsko, úředně Lichtenštejnské knížectví, (německy Fürstentum Liechtenstein), je jeden z nejmenších států Evropy, který leží na svazích Alp (pohoří Rätikon) a v údolí Rýna. Rozprostírá se na 160 km2, má přibližně 37 tisíc obyvatel a je rozděleno na 11 samosprávných oblastí. Hlavní město je Vaduz a největší město je Schaan. Lichtenštejnsko sousedí se Švýcarskem (společná hranice 41,2 km), se kterým je úzce hospodářsky a politicky spojeno (mj. měnovou a celní unií), a s Rakouskem (společná hranice 36,7 km), a je vklíněno mezi území těchto dvou států, které spolu na sever i na jihovýchod od Lichtenštejnska hraničí přímo. Lichtenštejnsko je konstituční monarchie (knížectví), jejíž hlavou je lichtenštejnský kníže. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lichtenštejnska. Název země pochází, dnes jako jediné země na světě, od vládnoucího šlechtického rodu, kteří své jméno odvozují od hradu Lichtenštejna v Dolním Rakousku, na okraji Vídeňského lesa, poprvé písemně zmíněného roku 1136. Lichtenštejnové jej opustili kolem roku 1300. Lichtenštejnské knížectví bývalo součástí Chursko-rétského vévodství při dělení v roce 536 od franckých králů. Za panování Karla Velikého. Když tento (od r.800 římský císař) roku 768 usedl na francký trůn, bylo Rétské vévodství včleněno do \"Vévodství Švábsko a Raetie\". Také nástupci Karla Velikého silou ovládali hrabství. V roce 1180 připadlo na více než dvě století (1180-1400) Vaduzské a část \"Schellenberského hrabství\" rodu hrabat z Monfortu. Od roku 1400 do 1507 bylo vévodství v držení svobodných pánů z Brandis. Moderní Lichtenštejnsko vzniklo sloučením panství Schellenbergu (Lichtenštejny koupeno 1699, dnes \"Dolní země\", Unterland) a hrabství Vaduzu (1712, dnes \"Horní země\", Oberland), a roku 1719 bylo římským císařem uznáno jako knížectví. Od rozpadu středověké Svaté říše římské národa německého roku 1806 suverénní stát v Rýnském spolku, od roku 1815 nezávislý stát v rámci Německého spolku. Proces sjednocení Německa v 19. století se Lichtenštejnska nedotklo, neboť s jeho územím nehraničí.", "question": "Je Lichtenštejnsko konstituční monarchie ?", "answers": ["Lichtenštejnsko je konstituční monarchie (knížectví), jejíž hlavou je lichtenštejnský kníže."]}
{"title": "William Styron", "context": "William Clark Styron, Jr. [stajrn] (11. června 1925 Newport News, Virginie – 1. listopadu 2006 Martha's Vineyard, Massachusetts) byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Proslul především románem Sophiina volba. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil pro několik nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra, svérázného zásadového Jižana, v podmanivé atmosféře kouzelného Jihu, v němž však mladý Styron vycítil i ovzduší, jež ironicky označuje jako arktický kraj \"Byrdland\", \"absolutní srdce zmrtvělé kultury\", světa, kde duch ante bellum, to je doby před vítězstvím Unie nad Konfederací, byl stále ještě realitou. V roce 1942 vstoupil na presbyteriánskou Davidson College a odtud o rok později na Dukeovu univerzitu; tam vzhledem k válečnému stavu zároveň prodělával výcvik u jednotky námořní pěchoty. I když byl vyslán do války, příme akce se díky svému mladistvému věku nezúčastnil. Po válce se na Dukeovu univerzitu vrátil a absolvoval v roce 1947. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Navštěvoval tu také seminář tvůrčího psaní a tedy vznikly jeho první pokusy o povídkovou tvorbu. Budoucí velká témata signalizují krátké prózy Dlouhá temná cesta a Chvíle v Terstu. Úspěch prvního díla Ulehni v temnotách mu umožnil, aby se po relativně krátkém redaktorském působení v nakladatelství McGraw-Hill a v redakci slavné The Paris Review věnoval cele a výhradně dráze spisovatelské. Poválečný pobyt v armádě Styrona vyprovokoval k napsání jednoho z nejpůsobivějších děl trpce ironizujících nevykořenitelný militarismus, útlé novelky Dlouhý pochod. K problému amerického zla a případu jeho individuální anarchické likvidace se vrací románem Zapal tento dům. Jeho čtvrtý román Doznání Nata Turnera vzbudil bouři nevole, a to i v řadách černošského obyvatelstva (román pojednává o osudu vzdělaného čenocha a vůdce černošské vzpoury z roku 1831), zřejmě pro nepochopení autorova záměru: Styron nezamýšlel pouze ilustrovat dějiny a kopírovat historickou osobnost, ale sestoupením do hrdinovy mysli se chtěl dobrat pravdy o zasutých i otevřeně planoucích alergiích ve vztahu černých a bílých, detailně evokovat myšlenkové pochody a zjitřené cítění v mysli a srdci černošského rebela.", "question": "Jakou cenou byla roku 1968 oceněna kniha Doznání Nata Turnera?", "answers": ["Pulitzerovu cenu"]}
{"title": "Studio Ghibli", "context": "Studio Ghibli (japonsky 株, Kabušiki gaiša Sutadžio Džiburi) je japonské animátorské filmové studio a pobočka vydavatelství Tokuma šoten. Jejich anime filmy jsou celosvětově úspěšné a sklízejí ohlas u kritiky i publika – řada z nich se řadí k nejsledovanějším anime filmům známým mimo Japonsko. Někdy se studiu Ghibli přezdívá \"japonské studio Disney\" podle podobné míry popularity jeho děl v Japonsku. Studio Ghibli bylo založeno v roce 1985 a vede jej všeobecně respektovaný režisér Hajao Mijazaki spolu se svým kolegou Isao Takahatou. Počátky studia se datují zpět do roku 1983 k filmu Naušika z Větrného údolí, po jehož vydání bylo vytvořeno studio, aby zastřešilo další produkci týmu. Jeho mateřskou společností je Tokuma, která také nakládá s právy na jednotlivé filmy. Jméno Ghibli pochází z italské přezdívky pro saharská průzkumná letadla z druhé světové války, původně z arabského výrazu ghibli (v italštině sirocco, jiný výraz pro horký vítr vanoucí Saharou). Jeho japonská výslovnost je však /džibri/ nebo /džiburi/. Podle jedné domněnky za jménem stojí úmysl zakladatelů do světa anime vnést nový vítr; jeden ze zakladatelů, Hajao Mijazaki, je známým milovníkem létání a italskému letectvu také později věnoval film Porco Rosso.", "question": "V kterém roce bylo založeno studio Ghibli?", "answers": ["v roce 1985"]}
{"title": "Skauting", "context": "Steně jako jiným výchovným a náboženským organizacím, nevyhnuly se ani skautům pedofilní skandály. Jedním z nejznámějších tuzemských případů je zřejmě kauza, kdy vedoucí s přezdívkami Piškot a Meluzín z Ústí nad Labem postupně zneužili asi čtyři desítky dětí. Své oběti přinutili k diskrétnosti výzvou, že jednou z hlavních zásad skauta je mlčení. Známý je také případ skautského vedoucího a bývalého pražského policisty Stejskala. Příznivci skautingu ale tvrdí, že za posledních 30 let nebylo v Junáku – českém skautu takových případů víc než pět.[zdroj? ] === Diskriminace LGBTQ+ osob === Některé skautské organizace, např. majoritní americká Boy Scouts of America (BSA), v minulosti neumožňovaly členství LGBT osob v souvislosti se svým náboženským zaměřením. Do ledna 2014 BSA neumožňovali členství \"otevřeně se projevujícím\" homosexuálům; do července 2015 bylo těmto osobám zakázáno působit ve vedení organizace, byť jako pomáhající dobrovolníci. V lednu 2017 začali BSA přijímat do svých řad transgender chlapce. == Český skauting == Skauting v Česku funguje od roku 1912. V současnosti dominantní českou skautskou organizací je Junák – český skaut, z. s., s počtem členů překračujícím 60 tisíc a nadále rostoucím. Je zakládající a jedinou českou členskou organizací WOSM, WAGGGS a ISGF. Jejím zakladatelem byl Antonín Benjamín Svojsík. Vedle Junáka působí v Česku několik dalších skautských organizací, např. Svaz skautů a skautek České republiky. === Chronologický předhled českého skautingu === 1911 A. B. Svojsík se v Anglii seznamuje se skautingem. 1912 A. B. Svojsík vydal knihu Základy junáctví a uspořádal první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice. 1914 Založen spolek Junák – český skaut. 1915 Založen dívčí skauting. První tábor skautek. 1938 Zemřel A. B. Svojsík. 1939 Sjednoceny skautské organizace ve svazu Junák. 1940 Z některých junáckých oddílů jsou vylučováni chlapci a děvčata židovského původu. 1940 Junák rozpuštěn nacisty. 1945 Junák obnoven ihned při Pražském květnovém povstání. 1948 Likvidace Junáka komunisty. 1950 Oficiální zánik Junáka. 1968 Junák obnoven. 1970 Junák opět rozpuštěn komunisty. 1989 Junák potřetí obnoven. 1990 Chlapecký kmen Junáka přijat do WOSM, dívčí kmen Junáka opětovně získal status zakládajícího člena WAGGGS. Po rozpadu Československa WOSM požadoval nové přihlášení skautů z obou následovnických států do mezinárodního skautského hnutí, Junák tak byl opětovně přijat do WOSM v r. 1996, Slovenský skauting v r. 2000", "question": "Kdo přinesl do Česka skauting?", "answers": ["Antonín Benjamín Svojsík"]}
{"title": "Dlouhá Třebová", "context": "Dlouhá Třebová (německy Langentriebe) je obec v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Táhne se v údolí podél řeky Třebovky od hranic s Českou Třebovou k hranicím s Ústím nad Orlicí, a proto se stala přirozeným středem konurbace (souměstí) Třebová - Ústí. Žije zde přibližně 1 300 obyvatel. První zmínka o této obci je z roku 1304. Na počátku 20. století byl postaven novogotický kostel sv. Prokopa, který se stal dominantou Dlouhé Třebové a na jehož věži je zavěšena nejstarší památka obce – zvon Prokop z roku 1753. == Název obce == S velkou pravděpodobností museli první obyvatelé místo pokryté lesy, vykácet, vymýtit – staročesky tříbiti. Od tohoto nyní již v jiném významu užívaného slovesa je odvozováno podstatné jméno Třebová i název řeky Třebovka. Blízkost vodního toku byla rozhodující pro založení sídla. Je možné se domnívat, že protáhlý tvar vzniklé osady dal rozlišující název Dlouhá, čímž se odlišuje od pojmenování sousedního města Česká Třebová. V minulosti (před vytyčováním katastrů obcí) sahala obec Dlouhá Třebová až do Hylvát (dříve Krátká Třebová, dnes Ústí nad Orlicí II), asi k Čáslavkovu statku. V literatuře (A. Profous – Místní jména v Čechách z roku 1949) se uvádí šest verzí možného vzniku jména Třebová, avšak vpředu nastíněná varianta se jeví jako nejvěrohodnější. Jisté však je, že v průběhu dějin se název obce neměnil. V historických záznamech se setkáváme s následujícími názvy naší obce: Longa Trebovia villa (1292 i 1304), Dlauha Tržebowa (1654), Dlauha Třebowa (1837). V abecedních seznamech obcí se používalo i obráceného slovosledu Třebová Dlouhá, Třebová Česká atd. Překlad názvu obce do němčiny nebyl jednotný.", "question": "Kolik obyvatel má Dlouhá Třebová?", "answers": ["1 300"]}
{"title": "Vitamín", "context": "Vitamíny (také vitaminy) jsou nízkomolekulární látky nezbytné pro život. V lidském organismu mají vitamíny funkci katalyzátorů biochemických reakcí. Podílejí se na metabolismu bílkovin, tuků a cukrů. Existuje 13 základních typů vitamínů. Lidský organismus nedokáže, až na některé výjimky, vitamíny vyrobit, a proto je musí získávat prostřednictvím stravy. Při nedostatku vitamínů, tzv. avitaminóze, se mohou objevovat poruchy funkcí organismu nebo i vážná onemocnění. Přebytečných vitamínů (hypervitaminóza) rozpustných ve vodě se organismus dokáže zbavit a pokud přestaneme vitamín přijímat, organismus z těla nadbytečné množství vyloučí pomocí moči. U vitamínů rozpustných v tucích to však nefunguje – nejrizikovější je v tomto ohledu vitamín A, u nějž existují případy smrtelných otrav nebo otrav s doživotními následky. Vitamíny jsou nutné pro udržení mnohých tělesných funkcí a jsou schopny posilovat a udržovat imunitní reakce. Vitamin B1 objevil polský biochemik Kazimierz Funk v roce 1912 v otrubách rýže. Funk navrhl název vitamín podle latinského vital a amine = \"životně důležité aminy\". Ačkoli podle dnešních poznatků nejde o aminy, název se ujal. Tento termín byl později rozšířen na všechny podobné látky (vitaminy A, B, C, ... K a pseudovitamíny). Vitamín A (retinol) Vitamín D (kalciferol)- slunce Vitamín E (tokoferol) Vitamín K (fylochinon) Vitamín C (kys. askorbová, E300) Vitamín H (. biotin, koenzym R či vitamín B7) Vitamín B Vitamín B1 (také thiamin nebo aneurin) Vitamín B2 (riboflavin) Vitamín B3 (niacin) Vitamín B5 (kyselina pantothenová) Vitamín B6 (pyridoxin) Vitamín B7 (biotin ,vitamín H) Vitamín B9 (kyselina listová) Vitamín B12 (kobalamin) Podrobnější informace naleznete v článku B-komplex. Komplex vitaminů B Pro člověka má význam B1, B2, B6, B12, H a PP faktor. Význam vitaminů B je vztah k látkové výměně ve svalech a nervové tkáni a ke krvetvorbě. Antivitaminy jsou přirozené nebo syntetické látky narušující funkci vitaminů nebo jejich vstřebávání do těla, například tím, že vitaminy štěpí na neúčinné látky, nebo s nimi tvoří v těle nevyužitelné komplexy.", "question": "Kolik je základních vitamínů?", "answers": ["13"]}
{"title": "Cesium", "context": "Chlorid cesný CsCl je bílá krystalická látka. Chlorid cesný i ostatní cesné halogenidy mají silný sklon k tvorbě polyhalogenidů. Vyrábí se reakcí kyseliny chlorovodíkové s uhličitanem cesným nebo hydroxidem cesným. Ostatní cesné halogenidy nemají praktické využití.Dusičnan cesný CsNO3 je bílá krystalická látka, která se svými vlastnostmi velmi podobá dusičnanu draselnému. Vyrábí se reakcí kyseliny dusičné s hydroxidem cesným nebo uhličitanem cesným.Uhličitan cesný Cs2CO3 je bílá krystalická, silně hygroskopická látka. Snadno se rozpouští ve vodě a v ethanolu. Nejlépe se připravuje reakcí síranu cesného s hydroxidem barnatým a následným odpařením s uhličitanem amonným. Dá se také připravit reakcí hydroxidu cesného se vzdušným oxidem uhličitým.Síran cesný Cs2SO4 je bílá krystalická látka, která se svými vlastnostmi podobá síranu draselnému. Velmi snadno tvoří podvojné sloučeniny, popřípadě smíšené soli. Připravuje se reakcí uhličitanu cesného nebo hydroxidu cesného s kyselinou sírovou.Fosforečnan cesný Cs3PO4 === Organické sloučeniny === Mezi organické sloučeniny cesia patří zejména cesné soli organických kyselin a cesné alkoholáty. K dalším cesným sloučeninám patří organické komplexy cesných sloučenin tzv. crowny a kryptáty.", "question": "Jaká je chemická značka cesia?", "answers": ["Cs"]}
{"title": "Nazca (tektonická deska)", "context": "Hřbet je dělícím prvkem mezi deskou Nazca a Pacifickou deskou. Severní strana je rovněž divergentním okrajem oddělujícím desku od kokosové desky, kde dochází k rozcházení dna podél galapážského hřbetu. Desku ohraničují dva trojné body. Trojný bod styku severních tří desek (kokosové, Nazca a pacifické) se nachází západně od pobřeží Kolumbie. Jižním tzv. Chilským trojným bodem (styk desek Nazca, pacifické a antarktické) je jižně od pobřeží Chile. Tento trojný bod je nestandardní i proto, že zde dochází k podsouvání středooceánského hřbetu (chilský hřbet) pod jihoamerickou desku. V oblasti této subdukční zóny mělo hypocentrum i doposud nejsilnější zemětřesení na Zemi (místní magnitudo 9,5). Proběhlo 22. května 1960 a je známé jako velké chilské zemětřesení. V každém z těchto trojných bodů se nachází neobvyklá menší mikrodeska, na severu to je galapážská deska a na jihu deska Juan Fernandéz. Severně od desky Juan Fernandéz se nachází třetí mikrodeska Easter Island. Na desce Nazca se mimo souostroví Juan Fernandéz nenachází mnoho obydlených ostrovů. Topografii desky dominuje tzv. Carnegiův hřbet, asi 1350 km dlouhý a do 300 km široký pás oceánského dna, který na svém západním konci zahrnuje i souostroví Galapágy. Podobně jako kokosový hřbet a hřbet Malpelo jsou zřejmě pozůstatky po pohybu horké skvrny. Pohyb desky vzhledem k jihoamerické desce, pod kterou subdukuje, je kolem 3,7 cm/rok směrem na východ. Nazca je jednou z nejrychleji se pohybujících tektonických desek. == Vznik == Předchůdcem desky Nazca byla farallonská deska, která se rozpadla před asi 23 milióny let na hranici oligocénu a miocénu. Rozpadem vznikly desky Nazca a kokosová. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Platňa Nazca na slovenské Wikipedii.", "question": "Je Nazca jednou z nejrychleji se pohybujících tektonických desek?", "answers": ["Nazca je jednou z nejrychleji se pohybujících tektonických desek."]}
{"title": "Slavonice", "context": "Slavonice (německy Zlabings), někdy přezdívané \"malá Telč\", jsou město v okrese Jindřichův Hradec, v moravské části Jihočeského kraje. Leží 11 km jihozápadně od Dačic, na česko-moravsko-dolnorakouském pomezí. Městem protéká Slavonický potok, který nedaleko Slavonic, u Stálkova, pramení. Na konci roku 2014 žilo ve Slavonicích 2 484 obyvatel. Město je konečnou stanicí železniční tratě Kostelec u Jihlavy - Slavonice. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice. Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v roce 1680-1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto velkých útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Úpadek města, který po těchto událostech následoval ještě prohloubilo přeložení poštovní cesty z Vídně do Jihlavy přes Znojmo v roce 1760. Dům č. p.62 byl v této době přepřahací stanicí na této cestě. 7. září 1902 byla vybudována a uvedena do provozu železniční trať mezi Slavonicemi a Telčí a také budova železniční stanice ve Slavonicích. O rok později, v roce 1903 došlo k propojení Slavonic s rakouským Waidhofen an der Thaya a dále pak se stanicí Schwarzenau na císařské železnici z Vídně do Českých Budějovic.", "question": "Ve kterém okrese leží město Slavonice?", "answers": ["Jindřichův Hradec"]}
{"title": "Házená", "context": "Starší žačky - Velikost č. 1 Starší žáci - Velikost č. 2 Mladší dorost - Velikost č. 2 Starší dorost (ženy), dospělé kategorie (ženy) - Velikost č. 2 (obvod míče 54 až 56 centimetrů, hmotnost 325 až 400 gramů) Starší dorost (muži), dospělé kategorie (muži) - Velikost č. 3 (obvod míče 56 až 60 centimetrů, hmotnost 425 až 475 gramů) == Házená v České republice == V České republice se v současné době nejvyšší mužská soutěž nazývá Strabag Rail Extraliga házené, avšak dříve se jmenovala Tipgames extraliga a před tím ZUBR extraliga. Ženy hrají společně se slovenskými družstvy Interligu (ve zkratce WHIL), která v mužském provedení už zanikla. Posledním vítězem extraligy (v sezoně 2017- 2018) se stalo družstvo HCB Karviná, když ve finále play-off zdolalo celek M.A.T. Plzeň 3–1 na zápasy. U žen v sezoně 2017-2018 vyhrálo družstvo Baníku Most, které ve finále play-off porazilo Slavii Praha 2–0 na zápasy. V dosavadní historii české, respektive československé klubové mužské házené je nejúspěšnějším klubem HC Dukla Praha. Získala jednatřicetkrát titul mistra republiky, šestkrát Český pohár a především v letech 1957, 1963 a 1984 se Dukla stala vítězem Poháru mistrů evropských zemí. Největším úspěchem československé reprezentace bylo vítězství na mistrovství světa v roce 1967, stříbrné medaile na MS v letech 1958 a 1961 a bronzové medaile v letech 1954 a 1964. Československé reprezentaci se připisuje i autorství tzv. trháku, tj. rychlého protiútoku jednoho nebo více hráčů.[zdroj? ]Mezi největší úspěchy klasické házené v Česku patří bezpochyby také vyhlášení Filipa Jíchy nejlepším světovým hráčem házené za rok 2010 a až do teď je vzorem malých,ale i velkých házenkářů...nedávno přestoupil z německého klubu,který hrál a hraje Bundes Ligu [Kiel]do Barcelony kde i přesto že je zraněný hraje a podílí se na týmové hře.", "question": "Co je kolektivní míčový sport, ve kterém proti sobě nastupují dva sedmičlenné týmy?", "answers": ["Házená"]}
{"title": "Boleslav II", "context": "Boleslav II. Pobožný (932? – 7. února 999) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 967/972–999, podle kronikáře Kosmy \"muž nejkřesťanštější, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených\". == Boleslav II. == Boleslav II. byl syn Boleslava I. Ukrutného a jeho choti Biagoty, bratr Strachkvase, Doubravky a Mlady Marie. Není známo, kdy přesně se Boleslav narodil, jen že byl starší než Strachkvas, který se prý narodil v den smrti svatého Václava, tedy zřejmě 28. září 935, popřípadě ještě 929. Z toho se odvozuje, że Boleslav se narodil před rokem 935. Jak udává kronikář Widukind z Corvey, v roce 950, když Ota I. Veliký chystal vojenskou výpravu do Čech, setkal se s Otou Boleslav I. se synem. Není samozřejmě jisté, zda tím synem nutně byl Boleslav II. == Český stát v době Boleslava II. == Za Boleslavovy vlády tvoří území českého státu Čechy vyjma Chebska, do přemyslovského státu patří rovněž Olomoucko, část Slezska, Krakovsko a tzv. Červené hrady (nebo Červená Rus) v dnešním jihovýchodním Polsku, východní výspy panství dosahují až k řece Bug. Boleslavská říše tedy mohla být rozsáhlejší než dnešní ČR, na většině jejího území však Přemyslovci nevládli přímo. Smyslem východního směřování expanze bylo ovládnutí kontinentální obchodní stezky mezi Norimberkem a Kyjevem, z jejíž kontroly plynuly pro českého knížete velké zisky. V roce 973 bylo zřízeno pražské biskupství, které bylo podřízeno arcibiskupství v Mohuči. Pražské biskupství pro českého panovníka znamenalo větší váhu na mezinárodním politickém poli a také větší politickou (ale hlavně církevní) nezávislost.", "question": "Je známo, kdy se přesně Boleslav II. narodil?", "answers": ["Není známo, kdy přesně se Boleslav narodil, jen že byl starší než Strachkvas, který se prý narodil v den smrti svatého Václava, tedy zřejmě 28. září 935, popřípadě ještě 929."]}
{"title": "Vatikán", "context": "Vatikán (oficiálně Městský stát Vatikán) je vnitrozemský suverénní městský stát, enkláva uvnitř města Řím, hlavního města Itálie. S rozlohou přibližně 44 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Stát Vatikán vznikl roku 1929 na základě Lateránských smluv, které podepsal kardinál Pietro Gasparri jménem Svatého stolce a předseda vlády Benito Mussolini jménem království Itálie. Smlouvy o Vatikánu hovoří jako o novém útvaru (preambule a článek III.), nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (756-1870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870. Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchický, kterému vládne doživotně volený římský biskup - papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Od svého návratu z Avignonského zajetí v roce 1377 papežové sídlí převážně v Apoštolském paláci, který se nyní nachází ve Vatikánu. Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem pro 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Nezávislý městský stát vznikl roku 1929 na základě Lateránské smlouvy mezi Svatým stolcem a Itálií.", "question": "Jaký je nejmenší stát na světě?", "answers": ["Vatikán"]}
{"title": "Kid Cudi", "context": "Scott Ramon Seguro Mescudi (* 30. leden 1984, Cleveland, Ohio), lépe známý pod pseudonymem Kid Cudi, někdy psáno KiD CuDi, je americký rapper, zpěvák a herec. Je zakládajícím členem rockové skupiny WZRD (dříve známé jako 2 Be Continuum a Wizard). Je zakladatelem hudební nahrávací společnosti Wicked Awesome Records. Také byl spoluzakladatelem dnes již zaniklého labelu Dream On Records. == Biografie == === Dětství === Narodil se v Clevelandu, stát Ohio, v roce 1984. Vyrůstal v clevelandských předměstí Shaker Heights a Solon. Jeho otec, malíř pokojů, byl Američan mexického původu. Jeho matka, učitelka, je Afroameričanka. V roce 1995 zemřel jeho otec na rakovinu, což velmi ovlivnilo Scottovu osobnost a později i jeho hudbu. Dva roky navštěvoval střední školu ve čtvrti Shaker Heights, poté přestoupil na školu ve čtvrti Solon. Vzdělání zakončil všeobecným srovnávacím testem GED. Rok studoval filmovou školu na University of Toledo, z té byl ovšem vyloučen. == Hudební kariéra == S rapováním započal krátce před ukončením střední školy, velmi ho ovlivnily alternativní hip-hopové skupiny The Pharcyde a A Tribe Called Quest. Když mu bylo okolo dvaceti let, přestěhoval se do newyorské čtvrti Brooklyn, aby se snáze prosadil v hudební branži.", "question": "Jak se jmenuje hudební nahrávací společnost, kterou založil Kid Cudi?", "answers": ["Wicked Awesome Records"]}
{"title": "Brno", "context": "Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol.", "question": "V jakém roce započal provoz Brněnského výstaviště?", "answers": ["1928"]}
{"title": "Černá díra", "context": "Černá díra je natolik hmotný objekt, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti časoprostoru natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Černá díra byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem. Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic jako její datum objevu. Avšak můžeme s určitostí říci, že prvním vážným a dnes již prokázaným kandidátem se stala v roce 1971 hvězda v binárním systému v souhvězdí Labutě kryjící se s rentgenovým zdrojem Cygnus X-1. Bylo zjištěno, že jde o těleso, které má příliš velkou hmotu na to být neutronovou hvězdou. Další efekty spojené s pozorováním, především rentgenové záření, byly v perfektní shodě s teoretickou predikcí černé díry. Dnes považujeme za obecně prokázané, že černé díry se nacházejí v centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup. Podle obecné relativity nemůže žádná hmota ani informace proudit z nitra černé díry k vnějšímu pozorovateli. Například není možné získat žádnou její část ani odražené světlo vyslané z vnějšího zdroje či jakoukoli informaci o hmotě, která vstoupila do černé díry. Existují však kvantově-mechanické procesy, které způsobují vyzařování černých děr. Předpokládá se, že vyzařování nezávisí na tom, co do černé díry spadlo v minulosti. Představu tělesa tak hmotného, že z něho nedokáže uniknout dokonce ani světlo, navrhl anglický geolog John Michell v roce 1783 v práci zaslané Královské společnosti.", "question": "Kým byla předpovězena černá díra ?", "answers": ["Albertem Einsteinem"]}
{"title": "Ajmarština", "context": "Ajmarština, aymarština, ajmara nebo aymara (španělsky aimara, aimará, aymara či aymará, vlastní název aymar aru) je indiánský jazyk z And. Mluví se jím v západní Bolívii, jižním Peru a severním Chile, další mluvčí žijí v Limě, Santiagu de Chile a mezi bolivijskými imigranty v Buenos Aires a na dalších místech Argentiny. V Bolívii a Peru je jedním z úředních jazyků. Z hlediska počtu mluvčích je v současnosti třetím nejrozšířenějším domorodým jazykem Ameriky, po kečuánštině a guaraníjštině. Ajmarština je rodným jazykem asi 2,2 milionu lidí. Uvádí se, že název jazyka má původ ve slovním spojení jaya mara aru – starodávný jazyk (doslova daleký/daleko rok jazyk), ale dnes se odborníci přiklánějí spíše k názoru, že je odvozen od jména etnické skupiny Aymaraes, která v minulosti obývala oblast na jihu nynějšího peruánského regionu Apurímac. Jeho význam je však nejasný. Na základě glotochronologické metody se předpokládá, že k rozpadu původního jazyka na centrální větev, jaqaru a kawki došlo kolem roku 500 n.l. K rozrůznění dialektů v bolivijském Altiplanu došlo odhadem kolem roku 1500. Na rozdíl od kečujštiny jsou ale ajmarské dialekty navzájem srozumitelné. Původně se ajmarsky hovořilo na území kolem dnešního města Lima. Postupně se jazyk šířil na jih, přičemž největšího rozsahu dosáhl přibližně kolem roku 1300. Postupně byl na severu a v části departamentu Oruro nahrazen kečujštinou. V Bolívii tento proces asimilace na kečujštinu trvá dodnes. Ajmarské dialekty se liší zejména na fonologické úrovni, často například alternují fonémy /t/ a /th/, /j/ a /x/, /t/ a /th/ (a jiné s aspirací) apod. Poměrně často také docházi k přesmyčce, jako u chawlla a challwa \"ryba\". Některé dialekty také velmi zřídka užívají sufixů pro vyjádření aktuálního větného členění. Na úrovni morfologie a syntaxe jsou rozdíly menší (s výjimkou dialektů silně ovlivněných kečujštinou), např. munktti \"nechci\" (La Paz, Bolívie) vs. muntsa (Colchane, Chile), manq'asktawa \"(právě) jíš\" (La Paz) vs. manq'jtawa (Colchane). Kromě regionálních variant existují také varianty sociální, konkrétně jaqi (=lidé; zde znamená indiáni) a q'ara (pejorativní označení pro bílé a mestice). Tyto dvě varianty (z nichž druhá se používá zejména při oficiálních příležitostech a v Radio Aymara) se liší kromě sémantiky některých sloves počtem fonémů a syntaktickou strukturou vět.", "question": "Odkud je ajmarština?", "answers": ["z And"]}
{"title": "První světová válka", "context": "První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè.", "question": "Proč vypukla 1. světová válka?", "answers": ["úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu"]}
{"title": "Jade Ewen", "context": "Odmala zpívala a hrála - ve věku dvanácti let se ucházela o roli Naly v představení divadla na West End, Lví král. V roce 2005 začala působit v dívčí skupině Trinity Stone, která obdržela nahrávací smlouvu od vydavatelství Sony BMG, avšak žádné album nevydala a po dvouletém působení se rozpadla. Mezitím se snažila prosadit jako herečka v televizních produkcích v Anglii a Austrálii. Počátkem roku 2009 se zúčastnila reality-show Your Country Needs You, jejíž autoři si za cíl dali vybrat reprezentanta Spojeného království na Eurovizi. Autorem soutěžní skladby pro vítěze byl sir Andrew Lloyd Webber. 31. ledna zvítězila a vydala se na promo tour po Evropě (kromě Anglie vystoupila na Maltě, Ukrajině, v Řecku, Bosně a Hercegovině, Rusku, Polsku a Nizozemsku. 16. května 2009 vystoupila v mezinárodním finále Eurovize v Moskvě. Při vystoupení ji na klavír doprovodil Andrew Lloyd Webber. Na konci hlasování Jade obdržela 173 bodů (včetně nejvyššího dvanáctibodového ohodnocení z Řecka, sedmi bodů ze Slovenska a šesti z České republiky), díky čemuž obsadila 5. místo, nejlepší výsledek pro Spojené království od roku 2002. Po vystoupení na Eurovizi začala pracovat na debutovém albu a vydala singl \"My Man\". V září 2009 nahradila Keishu Buchanan v populární dívčí popové formaci Sugababes. Od počátku jejího působení ve skupině dívky dosáhly dvakrát top 10 britské hitparády singlů a vydaly Sweet 7. Od roku 2011 si skupina dává pauzu - v roce 2013 hodlají vydat nové album. Od roku 2009 udržovala vztah s anglickým hercem Rickym Norwoodem. V září 2011 se rozešli. Její diskografie během působení ve skupině Sugababes je k nalezení v článku o této formaci. Eurovision Song Contest 2009 Sugababes Andrew Lloyd Webber Obrázky, zvuky či videa k tématu Jade Ewenová ve Wikimedia Commons Oficiální web Sugababes Twitter IMDb Vystoupení ve finále Eurovize 2009 (YouTube) Videoklip \"It's My Time\" (YouTube)", "question": "V jaké dívčí popové skupině působí anglická zpěvačka Jade Louise Ewen, narozená 24. ledna 1988?", "answers": ["Sugababes"]}
{"title": "Chemické listy", "context": "Chemické listy jsou recenzovaným časopisem s měsíční periodicitou, vydávaným Českou společností chemickou. == Historie == Chemické listy byly založené v roce 1876 Karlem Preisem, profesorem pražské polytechniky. Časopis byl původně zaměřen na publikování prací z praktické a technické chemie, po roce 1882 však začaly převažovat příspěvky vědeckého charakteru. V roce 1922 v Chemických listech Jaroslav Heyrovský (pozdější nositel Nobelovy ceny za chemii, 1959) poprvé publikoval základní princip polarografie. == Šéfredaktoři == 1876–1907 Karel Preis 1908–1926 Josef Hanuš 1927–1945 Otakar Webr 1946–1951 Josef Koštíř 1952–1954 Josef Rudinger 1955–1957 Blahoslav Sedláček 1958 Miloš Kraus 1959–1996 Jiří Gut 1996–2011 Bohumil Kratochvíl 2012–2015 Pavel Chuchvalec 2016–současnost Bohumil Kratochvíl (podruhé) == Zaměření == Chemické listy publikují v češtině, slovenštině a angličtině (pouze zvané příspěvky): Úvodníky Referátové články o chemii a příbuzných oborech Původní články o laboratorní technice a postupech Recenze nových knih Diskusní příspěvky týkající se chemické komunity Osobní zprávy, konference, redakční poznámky atd. == Abstrakty a rejstříky == Chemické listy jsou abstrahovány službami Chemical Abstracts, Current Contents/Physical, Chemical & Earth Sciences, Science Citation Index, Scopus a dalších. Podle Journal Citation reports má časopis impakt faktor 0.279 (2015). == Klon == Klonem Chemických listů je sborník \"Czech Chemical Society Symposium Series\", který publikuje abstrakta a plné texty příspěvků z konferencí a sympózií pořádaných Českou společností chemickou a jinými odbornými společnostmi.", "question": "Kdy byly Chemické listy založeny?", "answers": ["v roce 1876"]}
{"title": "Nikola Tesla", "context": "Po předvedení bezdrátové telekomunikace v roce 1893 a po vítězství v tzv. \"válce proudů\" proti Thomasi A. Edisonovi byl všeobecně respektován jako nejvýznamnější srbský elektrotechnický inženýr. Jeho práce daly základ moderní elektrotechnice a mnoho jeho objevů mělo zásadní význam pro budoucnost. Přestože byl Tesla velmi plodný vynálezce, neměl výraznější podnikatelské schopnosti, či ambice, a často se kvůli svým experimentům a projektům zadlužoval. Měl také potíže s uznáváním svých patentů, přičemž se dostával do konfliktů s jinými vynálezci a podnikateli, především s Edisonem a s Marconim. Později se zabýval vizionářskými a v důsledku potenciálně převratnými, ale podle jeho sponzorů, především J. P. Morgana, málo výdělečnými projekty. Kvůli všem těmto faktorům se dostal do finančních problémů, uchýlil se do ústraní a zemřel poměrně chudý a zapomenutý. == Život == Nikola Tesla (v srbské cyrilici Н Т) se narodil 10. července 1856 srbským rodičům ve vesnici Smiljan blízko města Gospić v kraji Lika, tehdy ležícím v Chorvatském království (v personální unii s Uherskem). Po absolvování gymnázia v Karlovaci odešel studovat fyziku a matematiku na polytechniku ve Štýrském Hradci. V prvním ročníku složil deset zkoušek s vyznamenáním. Profesoři brzy poznali Teslův talent a umožnili mu, aby pomáhal při fyzikálních pokusech. Při studiu se Tesla setkal s Gramovým dynamem a po mnoha pokusech s ním se utvrdil v tom, že motory na stejnosměrný proud se nehodí pro praktické využití a v létě 1883 zkonstruoval první motor na střídavý proud. Otec přesvědčil Teslu, aby studoval na Karlově univerzitě v Praze, kterou navštěvoval v letním semestru 1880. Zde byl ovlivněn Ernstem Machem.", "question": "Jaké národnosti byl Nikola Tesla?", "answers": ["srbský"]}
{"title": "Facebook", "context": "Facebook (výslovnost v angličtině [feɪ] IPA, fejsbuk) je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svými 2 miliardami aktivních uživatelů (červen 2017) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do sedmdesáti tří jazyků. Jméno serveru vzniklo z papírových letáků zvaných Facebooks, které se rozdávají prvákům na amerických univerzitách. Tyto letáky slouží k bližšímu seznámení studentů mezi sebou. V roce 2010 vznikl americký film The Social Network, který pojednává o počátcích Facebooku. == Historie == K založení Facebooku vedla dohoda mezi mladým studentem počítačového programování Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity a Eduardem Saverinem. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 26. září 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let.[2] Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace. Po založení Facebooku se Mark Zuckerberg dostal do sporu s dvojčaty Cameronem a Tylerem Winklevossovými, kteří Marka Zuckerberga obvinili, že jim nápad na síť ukradl. Spor vyvrcholil v roce 2011, kdy jim Mark Zuckerberg vyplatil 65 milionů dolarů. Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. Hodnota společnosti byla v roce 2006 odhadována na 100 miliónů USD. Podle serveru TechCrunch, mělo v roce 2005 na Facebooku profil 85 % studentů amerických univerzit, z nichž se 60 % přihlašovalo denně, 85 % alespoň týdně a 93 % alespoň jednou měsíčně.Okolo roku 2008 se Facebook dostal nad hranici 100 milionů uživatelů. Po celou svou dosavadní dobu a ještě dalších asi pět let po té měl Facebook problém s pěnězi.", "question": "Kdo založil společenský webový systém Facebook?", "answers": ["Markem Zuckerbergem"]}
{"title": "Hliník", "context": "Hliník je velmi dobře rozpustný ve zředěných kyselinách, koncentrovaná kyselina dusičná jej však stejně jako vzdušný kyslík pokryje pasivační vrstvou oxidu. Také hydroxidy alkalických kovů snadno rozpouštějí kovový hliník za vzniku hlinitanů (AlO2)-. Hliník a slitiny hliníku jsou velmi dobře svařitelné téměř všemi metodami svařování. Výjimkou je slitina dural, která je svařitelná obtížně. Hliník byl v kovové formě izolován roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Ø. Díky velké reaktivitě hliníku se v přírodě setkáváme prakticky pouze s jeho sloučeninami. Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří hliník 7,5-8,3 % zemské kůry. V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, pouze 0,01 mg Al/l a ve vesmíru připadá na jeden atom hliníku přibližně půl milionu atomů vodíku. Nejběžnější horninou na bázi hliníku je bauxit, Al2O3 · 2 H2O. Obvykle bývá doprovázen dalšími příměsemi na bázi oxidů křemíku, titanu, železa a dalších. Jiným významným minerálem je kryolit, hexafluorohlinitan sodný Na3AlF6, používaný především jako tavidlo pro snížení teploty tání oxidu hlinitého při elektrolytické výrobě hliníku. Minerály na bázi oxidu hlinitého Al2O3 patří mezi velmi významné i ceněné.", "question": "Kým byl izolován hliník v kovové formě?", "answers": ["Hansem Christianem Ø."]}
{"title": "Rudyard Kipling", "context": "Podnikl cesty do Číny, Japonska a Spojených států. Po sňatku s Američankou Caroline Balestierovou roku 1892 žil čtyři roky ve Vermontu v USA, kde napsal své slavné Knihy džunglí. V Londýně, kam se s manželkou roku 1896 přestěhoval, vydal své další romány, ale stále psal i poezii. Ve vlasti byl ceněn především jako básník opěvující mužnost a vlastenectví, jeho próza nebyla tak vyzdvihována. Čtenáře zaujal především cizokrajnou tematikou, popisem přírody a zvyků domorodců a pozoruhodným uměleckým jazykem. Přelom století pak znamenal vrchol jeho literárních úspěchů a roku 1907 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu \"... s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu idejí a umění kresby\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Třebaže Kipling psal až do počátku třicátých let, nedosáhl již předchozích úspěchů. Navíc těžce nesl smrt svého syna Johna na bojišti 1. světové války, jeho osud zachycuje film \"Legenda o mém synovi\". Po spisovatelově smrti na mozkovou mrtvici vyšla ještě jeho autobiografie Something of Myself (1937). Kipling ukazuje britské impérium ještě v plné síle a velikosti a jako přesvědčený vlastenec a humanista zobrazuje Brity ve vztahu k Indům jako velké bílé bratry s povinností vést je a učit, jak to popsal ve své básni Břímě bělochů (1899, The White Man's Burden). Protože se v básni o domorodcích nevyjadřoval ale příliš vlídně (například pohanů blud a tupost), byl později často označován za imperialistu a horlivého zastánce kolonialismu, nikdo mu však nemohl upřít talent velkého vypravěče. Proslulá je také jeho báseň If z roku 1895, známá v českém přebásnění Otokara Fischera pod názvem Když..., ve které Kipling vystihl obraz a ideál mužných vlastností a požadavky na statečného člověka v životním zápase v přemáhání každodenních všelidských problémů. Departmental Ditties (1886, Oddílové popěvky), Barrack-Room Ballads and Other Verses (1892, Kasárenské balady), The Seven Seas (1896, Sedm moří), The Five Nations (1903.", "question": "Ve kterém roce dostal Joseph Rudyard Kipling Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1907"]}
{"title": "Čajovna", "context": "Čajovna je veřejné místo, kam se chodí pít čaj. Tento termín se ale také používá pro zvláštní domácí místnosti nebo domky určené k pití čaje například v Japonsku. První čajovna se na českém území objevila už v roce 1908, kdy cestovatel Joe Hloucha založil spolu se svým bratrem na pražském výstavišti japonskou čajovnu. Nicméně hlavní rozmach čajoven přišel až po roce 1989. Tehdy vznikají první čajovny v dnešní podobě, tedy většinou tichá místa s tlumeným osvětlením, kde se za doprovodu nejčastěji meditativní hudby, hudby New Age nebo world music pijí nejen čaje, ale také jihoamerické maté nebo africký rooibos. Obecně lze říct, že čajovny se snaží vždy navodit pocit intimního a zabydleného prostředí. Snaha vytvořit pro návštěvníky \"obývák někde jinde\" je typická. Odráží se to kupříkladu ve způsobu, jakým je používáno osvětlení – to je často velice jemné nebo tlumené. Stejně je tomu i s vnějším světlem. Jen málo čajoven má velká prosklená okna bez záclon.[zdroj? ] V českých čajovnách se často podávají malá jídla a téměř vždy se jedná o nekuřácké prostory (s výjimkou vodních dýmek). K roku 2016 bylo v Česku více než tři sta čajoven. Jejich koncentrace tak zde byla nejvyšší na světě. V Číně se v čajovnách odjakživa odehrával veškerý společenský život. Čajovna byla vždy jakýmsi zrcadlem čínské společnosti.[zdroj? ] V čínských čajovnách, nebo spíše čajových teráskách (čajovny nebyly situovány do uzavřených místností nebo sklepů), bychom marně hledali oázu klidu pro meditaci. Hromadně a hlasitě se tu debatovalo na všechna témata, jaká jen Číňany napadla. Dokonce i za války, kdy bylo na všech veřejných (mnohdy i soukromých) místech trestné mluvit o \"věcech státu\", se nesly čajovnami ostré kritiky.", "question": "Jak se jmenoval cestovatel, který založil první čajovnu na pražském výstavišti?", "answers": ["Joe Hloucha"]}
{"title": "Václav II", "context": "Václav II. (27. září 1271 Praha – 21. června 1305 Staré Město pražské) byl šestý český a první polský král z dynastie Přemyslovců. Byl synem českého krále Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty. Po Přemyslově smrti v bitvě na Moravském poli roku 1278 se poručníkem sedmiletého Václava stal Ota V. Braniborský a ten se pro uchování kontroly nad situací v zemi rozhodl odvézt chlapce do Braniborska. Po několika letech zmatků, hladomoru a nejisté politické situace souhlasil Ota s Václavovým návratem zpět do Čech. Teprve dvanáctiletý Václav se konečně ujal vlády, hlavní roli však hrál nový partner Václavovy matky Záviš z Falkenštejna. Závišův vliv byl pouze dočasný, dospívající Václav jej uvěznil a po jeho popravě zahájil expanzi do Polska, kde se mu podařilo podmanit Malopolsko a také získat moc nad většinou Horního Slezska. Po smrti svého tchána Rudolfa Habsburského nepodpořil kandidaturu svého švagra Albrechta na římský trůn, ale prosadil volbu hraběte Adolfa Nasavského. Adolf však nesplnil své předvolební sliby a Václav se podílel na jeho pádu a nové volbě Albrechta Habsburského. V následujících letech pokračoval Václav v politice územní expanze, když v roce 1300 získal polskou korunu a o rok později pro svého syna Václava III. i korunu uherskou. Růst přemyslovské moci vedl k zformování protičeské koalice, v níž kromě římského krále Albrechta stanul i pretendent uherského trůnu Karel Robert z Anjou a soupeř přemyslovské moci v Polsku Vladislav I. Lokýtek. Na podzim 1304 vtrhla nepřátelská vojska do Čech a oblehla Kutnou Horu. Albrechtovi se nepodařilo Václava strhnout k rozhodující bitvě a po neúspěšném dobývání se dalo jeho vojsko s blížící se zimou na ústup. Toto vítězství nedokázal Václav zužitkovat, protože zhoršující se tuberkulóza, která mu již po nějakou dobu činila značné zdravotní potíže, způsobila jeho předčasnou smrt. Během své vlády se Václav spoléhal spíše na umění diplomatické než válečné, využíval rozsáhlého nerostného bohatství, zejména stříbra, jež se v té době v Čechách nacházelo. Zavedením pražského groše se mu podařilo stimulovat hospodářský vývoj a zahraniční obchod, vytvořením nového horního zákoníku Ius regale montanorum se definovala role státu ve vztahu k hornické činnosti. Václav byl literárně činný a byl i velkým mecenášem minesengrů.", "question": "Byl Václav II. synem krále Přemysla Otakara I.?", "answers": ["Byl synem českého krále Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty."]}
{"title": "Chlorid sodný", "context": "Extrémním příkladem vysoce salinitních vod je Mrtvé moře, kde celkový obsah solí dosahuje hodnot až 35 %, ale obsah NaCl k jiným solím jen 30 %. Pevný, krystalický, chlorid sodný se nalézá v oblastech, kde v geologické minulosti Země došlo k vysušení oddělené části moře nebo oceánu a následnému překrytí vrstvy solí jinými geologickými vrstvami. Tato ložiska soli jsou intenzivně těžena např. v Polsku, USA nebo Německu. Chlorid sodný je důležitá surovina pro potravinářský a chemický průmysl. V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin (a ochucení) používá při konzervaci masa nasolením. V chemickém průmyslu je surovinou pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové a mnoha dalších sloučenin. Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Významné je též jeho využití ve zdravotnictví ve formě 0,9% roztoku, jenž se nazývá fyziologický roztok. Zásadní význam má chlorid sodný v zimní údržbě komunikací. Prakticky ve všech zemích EU je naprosto převažujícím posypovým materiálem, a posypová sůl NaCl byla například v ČR v roce 2001 s cenou v rozmezí 1 700 až 2 200 Kč za tunu asi 6krát levnější než druhá nejužívanější rozmrazovací látka, chlorid vápenatý. V České republice bylo v zimní sezóně 2000/2001 na posyp vozovek silniční sítě v ČR použito 168 000 tun soli, z toho v 98 % se používal chlorid sodný, ve zbylém podílu chlorid vápenatý a jen v nepatrném rozsahu chlorid hořečnatý.[zdroj? ] Eutektický bod, tedy teplota, do které má sůl rozmrazovací účinek, je pro chlorid sodný ve vodném roztoku s ideální koncentrací cca 22 % asi − °C. V praxi však není možné rovnoměrně dosáhnout ideální koncentrace a navíc se ředí vodou z rozmrazeného povrchu, padajícím sněhem apod.; proto hranice skutečné účinnosti leží výše. Pro běžné potřeby zimního ošetřování komunikací účinkuje kuchyňská sůl do teploty − °C, maximálně − °C. Při teplotách pod − °C již bývá zcela neúčinná (chlorid vápenatý je velmi účinný až do − °C, při velkých mrazech se používá zpravidla jen jako příměs chloridu sodného). Kuchyňská sůl normálně prodávaná v běžných obchodech s potravinami bývá ze zdravotních důvodů jodizovaná – je do ní přidáno malé množství jódu ve formě jodidu draselného nebo jodičnanu draselného. Je tím zabezpečeno, že v populaci nevzniká deficit jódu, který by mohl být příčinou vleklých zdravotních poruch či nemocí – především štítné žlázy.", "question": "Který chlorid se též označuje jako kuchyňská sůl?", "answers": ["sodný"]}
{"title": "Chajim Oron", "context": "Chajim Oron (hebrejsky: ח א, též Chajim Džumas Oron, ח ג'ו א) je izraelský politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Nové hnutí-Merec. == Biografie == Narodil se 26. března 1940 v Tel Avivu. Bydlí ve vesnici Lahav. Je ženatý, má čtyři děti. Sloužil v izraelské armádě, kde působil u jednotek nachal. Hovoří hebrejsky a anglicky. == Politická dráha == Pracoval ve vedení mládežnické organizace ha-Šomer ha-ca'ir. V letech 1968–1971 a 1984–1988 byl tajemníkem hnutí ha-Kibuc ha-arci sdružujícího kibucy napojené na ha-Šomer ha-ca'ir. Je jedním ze zakladatelů hnutí Mír nyní. V letech 1994–1995 byl pokladníkem odborové centrály Histadrut.Do Knesetu nastoupil už po volbách roku 1988, ve kterých kandidoval za stranu Mapam. V letech 1988–1992 v parlamentu působil jako člen finančního výboru a výboru pro státní kontrolu. Mandát obhájil ve volbách roku 1992, nyní již za stranu Nové hnutí-Merec, tehdy nazývanou Merec. Byl pak předsedou etického výboru parlamentu a členem výboru House committee, výboru finančního a výboru pro státní kontrolu. Byl opětovně zvolen ve volbách roku 1996 a v následujícím funkčním období zasedal ve výboru House Committee a ve finančním výboru. Uspěl i ve volbách roku 1999. Mandátu se ale vzdal předčasně v únoru 2000.Ve volbách roku 2003 byl znovu zvolen. Usedl potom do finančního výboru a do etického výboru.", "question": "Kde se narodil Chajim Oron?", "answers": ["v Tel Avivu"]}
{"title": "Český rozhlas", "context": "Český rozhlas (ČRo) je český veřejnoprávní rozhlasový subjekt zřízený zákonem. V současnosti Český rozhlas provozuje čtyři celoplošné stanice (Radiožurnál, Dvojka, Vltava a Plus), ve všech krajích také regionální vysílání, digitální stanice (Rádio Junior, Radio Wave, D-dur, Jazz) a internetové streamy (Rádio Junior – písničky a příležitostně Rádio Retro). Český rozhlas provozuje na objednávku státu také zahraniční vysílání Českého rozhlasu – Radio Praha. Signál je šířen prostřednictvím pozemních vysílačů analogového rozhlasového vysílání, prostřednictvím DVB-T (všechny celoplošné stanice a 4 digitální jsou vysílány v digitálním multiplexu č. 1), dále jsou jeho stanice šířeny v kabelových televizích (DVB-C), prostřednictvím IPTV, nekódovaně na satelitu Astra 3A (DVB-S), na internetu a v DAB+. Od roku 2013 používá jako logo symbol R, který je tvořen čtyřmi vodorovnými pruhy v tmavě modré barvě. Jednotlivé stanice jsou odlišeny barevně (Radiožurnál – červená, Dvojka – fialová, Vltava – světle modrá, Plus – oranžová, Radio Wave – zlatá, regionální stanice – zelené, ostatní stanice, speciální stanice – tmavě modré). Vydává periodikum Týdeník Rozhlas. Československý rozhlas (tehdy Radiojournal) začal pravidelně vysílat 18. května 1923 ve 20.15 hod. ze stanu u letiště v Kbelích. Déle než rok byl poslech programu nepříjemně rušen stálým tónem ve výši 500 Hz. Tato technická závada byla vyvolána nedostatečnou filtrací usměrněného proudu a byla odstraněna až v listopadu 1924. Mezitím se místo vysílání několikrát změnilo. Nejprve se improvizované studio přestěhovalo do Hloubětína, pak zpět do Kbel a v roce 1924 do Poštovní nákupny na tehdejší Fochově (dnes Vinohradské) ulici č. 58 – bylo to první studio přímo v Praze. V roce 1925 přišlo další stěhování, tentokrát do Orbisu na Fochově ulici č. 62 (poblíž Vinohradské tržnice). V roce 1927 se vysílací studio přemístilo do Národního domu na Náměstí Míru, odkud Radiojournal vysílal až do roku 1933. Pak už se definitivně přemístil do dnešního sídla do Vinohradské ulice č. 12 do budovy Ředitelství pošt a telegrafů. Památkově chráněná budova Československého respektive Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze hrála významnou úlohu v moderních dějinách.", "question": "V kolik hodin vysílal Československý rozhlas v roce 1923?", "answers": ["20.15"]}
{"title": "Generátor překladačů", "context": "V závislosti na požadovaném typu syntaktického analyzátoru mohou tyto akce vytvářet derivační strom (anglicky parse tree) nebo syntaktický strom (anglicky abstract syntax tree) nebo přímo generovat proveditelný kód. Jedním z prvních, ale překvapivě výkonných, generátorů překladačů je META II vytvořený roku 1964, který přijímal gramatiky a pravidla pro generování kódu a byl schopen přeložit sebe sama i jiné jazyky. Některé pokusné generátory překladačů používají jako vstup formální popis sémantiky programovacího jazyka. Tento přístup je často nazývaný 'používání sémantického překladu' a vyvinul jej Peter Mosses jako Systém implementace sémantiky (SIS) v roce 1978. Nicméně jak generované překladače, tak kód, který vytvářejí, byly časově i prostorově neefektivní. V současnosti nejsou žádné překladače přepisovacích pravidel vytvářeny tímto způsobem, ale výzkum pokračuje. Projekt Production Quality Compiler-Compiler v Carnegie-Mellon University neformalizuje sémantiku, ale používá poloformální rámec pro popis stroje. Existuje mnoho variant generátorů překladačů, včetně generátorů přepisovacích strojů zdola nahoru (viz JBurg) používaných pro pokrytí derivačních stromů podle přepisovací gramatiky pro generování kódu a generátory syntaktických analyzátorů používající atributové gramatiky (jako například ANTLR) může být používán pro současnou typovou kontrolu, šíření konstant a další úkoly během fáze analýzy. == Historie == První generátor překladačů, který používal jméno Compiler-Compiler, vytvořil Tony Brooker v roce 1960 a sloužil pro vytvoření překladače pro počítač Atlas na University of Manchester, včetně překladače Atlas Autocode. Tyto nástroje se však značně lišily od moderních generátorů překladačů a dnes by pravděpodobně byl zařazován někam mezi vysoce přizpůsobitelné obecné překladače a jazyky s rozšiřitelnou syntaxí. Přestože název Compiler-Compiler – generátor překladačů by byl daleko přilehavější pro Brookerův systém než pro většinu moderních generátorů překladačů, které jsou často pouhými generátory syntaktických analyzátorů. Je téměř jisté, že název \"Compiler Compiler\" se rozšířil díky programu Yacc, a ne Brookerova výtvoru. Dalšími příklady generátorů syntaktických analyzátorů ve stylu programu Yacc jsou ANTLR, Coco/R, CUP, GNU bison, Eli, FSL, SableCC a JavaCC. Přestože jsou užitečné, prosté generátory syntaktických analyzátorů řeší z celého překladače pouze analýzu jazyka. Nástroje se širším záběrem, jako například PQCC, Coco/R a DMS Software Reengineering Toolkit poskytují významnou podporu pro obtížnější činnosti následující po syntaktické analýze, jako například sémantickou analýzu, generování a optimalizaci kódu.", "question": "Kdo vytvořil první generátor překladačů?", "answers": ["Tony Brooker"]}
{"title": "Ununtrium", "context": "Ununtrium, chemická značka Uut, (lat. Ununtrium) je transuran připravený alfa rozpadem ununpentia. 1. února 2004 publikoval tým ruských fyziků z Dubna a amerických vědců z Lawrence Berkeley National Laboratory zprávu o přípravě ununtria a ununpentia.", "question": "Co je ununtrium?", "answers": ["transuran připravený alfa rozpadem ununpentia"]}
{"title": "Fotoelektrický jev", "context": "Fotoelektrický jev či fotoefekt je fyzikální jev, při němž jsou elektrony uvolňovány (vyzařovány, emitovány) z látky (nejčastěji z kovu) v důsledku absorpce elektromagnetického záření (např. rentgenové záření nebo viditelného světla) látkou. Emitované elektrony jsou pak označovány jako fotoelektrony a jejich uvolňování se označuje jako fotoelektrická emise (fotoemise). Pokud jev probíhá na povrchu látky, tzn. působením vnějšího elektromagnetického záření se elektrony uvolňují do okolí látky, hovoří se o vnějším fotoelektrickém jevu. Fotoelektrický jev však může probíhat i uvnitř látky, kdy uvolněné elektrony látku neopouští, ale zůstávají v ní jako vodivostní elektrony. V takovém případě se hovoří o vnitřním fotoelektrickém jevu. Pokud na látku dopadají elektrony, které způsobují vyzařování fotonů, mluví se o inverzním (obráceném) fotoelektrickém jevu. Studium fotoelektrického jevu mělo vliv na pochopení duality vln a částic. Bylo zjištěno, že při osvětlení některých látek (především kovy) se tyto látky nabijí. Např. zinek osvětlený ultrafialovým světlem se nabije kladně. Při ozáření vzorku spektrem elektromagnetického vlnění byly přitom pohlceny krátké vlnové délky a delší vlny ve spektru zůstaly. Pro krátké vlnové délky došlo k emisi vodivostních elektronů z kovu. Počet těchto elektronů rostl s intenzitou vlnění. Jev byl ale pozorován jen pro krátké vlnové délky, pro velké délky vln jev nenastal při libovolné intenzitě.", "question": "Jak se nabije zinek po osvětlení ultrafialovým světlem?", "answers": ["kladně"]}
{"title": "Dukelský průsmyk", "context": "Průsmykem vede důležitá silnice mezi Slovenskem a Polskem, silnice I/73 spojující slovenské město Svidník s polským městem Dukla, podle kterého byl průsmyk pojmenován. Také jde o významnou křižovatku turistických cest: červeně značená mezinárodní trasa E3 z Porubského sedla po státní hranici dál na východ, vychází odtud červeně značená Cesta hrdinů SNP (součást mezinárodní trasy E8) do obce Medvedie. Na polské straně se připojují další dvě turistické stezky. Pod průsmykem se nalézá velké parkoviště, bufet a hotel. V roce 1915 přešlo u Dukelského průsmyku do ruského zajetí 1800 mužů z 28. pěšího pluku. Dukelský průsmyk je znám z doby 2. světové války kdy zde probíhala Karpatsko-dukelská vojenská operace, při které v období od 8. září 1944 do 27. listopadu 1944 zahynulo nebo bylo zraněno až 85000 sovětských a 6500 československých bojovníků. Památník a hřbitov příslušníků 1. československého armádního sboru je národní kulturní památkou, na hřbitově se nacházejí hroby se jmény 1265 padlých bojovníků. Pod sedlem stojí kamenný pylon (výška 28 m) s monumentálním sousoším (slovenský název: \"Vďaka matky sovietskemu vojakovi za oslobodenie\") a obřadní síní.", "question": "Kolik československých bojovníků zahynulo nebo bylo zraněno u Dukelského průsmyku?", "answers": ["6500"]}
{"title": "Dagestán", "context": "Republika Dagestán neboli Dagestánská republika (rusky: Р Д) je nejjižnější autonomní republika Ruské federace ležící na západním pobřeží Kaspického moře. Na jihu hraničí s Ázerbájdžánem a na jihozápadě s Gruzií; v rámci Ruské federace pak s Kalmyckou republikou, Čečenskem a Stavropolským krajem. Její rozloha je 50 300 km2, počet obyvatel je 2 miliony. Dagestán leží v asijské části Ruska (řeka Kuma tvoří jeho severní hranici), podle některých názorů na vedení evropské hranice by však patřil ještě do Evropy. Patří mezi tzv. kavkazské republiky. Hlavním městem je Machačkala. Území dnešního Dagestánu je obydlené již od dob paleolitu. Ve 4. století př. n. l. bylo součástí tzv. Kavkazské Albánie. V 3. a 4. století mu vládli Sásánovci, v 7. století je vystřídal chazarský chán; po pádu chazarské říše (969) se tu postupně rozšířil islám. V 10. a 11. století země prosperovala, později ji ale ovládali Seldžučtí Turci. Koncem 12. století vznikl avarský chanát. Po vpádu Mongolů byl začleněn do Zlaté hordy. S úpadkem mongolské moci se později oblast Dagestánu se stala podobně jako sousední Ázerbájdžán předmětem soupeření mezi Persií a Osmanskou říší (z turečtiny, resp. perštiny pochází i současný název území: doslova \"Země hor\"). Od konce 18. století pronikalo na území Dagestánu i Rusko, které jej roku 1813 i formálně připojilo. Během 19. století tu proběhla řada protifeudálních povstání. Ovládnutí horské oblasti se však Rusku podařilo až po potlačení Šamilova povstání v 60.letech. V prosinci roku 1917 se tu k moci dostali bolševici, a byla ustavena sovětská vláda.", "question": "Kolik žije na území Dagestánu místních etnik?", "answers": ["30"]}
{"title": "Obléhání Brna (1645)", "context": "Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně. Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny. Krytou cestou (strada coperta) pak spojil vlastní město se Špilberkem. Svou rozhodností a přístupem k zajištění obrany města si velitel de Souches brzy získal vážnost. Velký nedostatek zbraní odstraňoval usilovnou výrobou, na níž se podíleli obyvatelé Brna. Počet obránců města byl také malý, ve zbrani bylo 1 475 mužů, z nichž bylo pouze 426 vojáků. Všichni byli přesto odhodláni čelit osmnáctinásobné převaze obléhajících Švédů. Obléhání Brna trvalo od 3. května 1645 až do 23. srpna 1645, kdy Švédové odtáhli – obrovské nadšení, odvaha a hrdinství obránců města bylo tedy korunováno úspěchem. Zásobování potravinami - zákaz prodeje dobytka bez souhlasu magistrátu, píce pro dobytek a koně byla vydávána na denní příděly. Ve městě se začal projevovat nedostatek ledku, který je nutný k výrobě střelného prachu, také zásobování vázlo. Problémy ale měli i Švédové – nedostatek potravin, vojenské neúspěchy. Další pokus Torstensona o vyjednávání je opět neúspěšný. Brňané nechtěli nic slyšet o tom, že by se měli vzdát, naopak na výsměch Švédům na hradbách vyhrávala hudba, vlály prapory. Nato brněnští podnikli opět výpad do nepřátelského tábora a Švédy překvapili.", "question": "Kterého dne skončilo obléhání města Brna v roce 1645?", "answers": ["23. srpna"]}
{"title": "Otmar Oliva", "context": "Oliva je jediným Čechem, který tuto medaili kdy vytvořil. === Výzdoba pro trnavskou katedrálu sv. Jana Křtitele === V roce 2010 u Otmara Olivy objednal tehdejší arcibiskup Róbert Bezák liturgickou výzdobu pro katedrálu sv. Jana Křtitele v Trnavě. Oliva v rámci zakázky za tři miliony korun se svými spolupracovníky vytvořil bronzový oltář, křtitelnici, monstrance, svícny či biskupskou berlu. Bezák byl však ze svého úřadu v červenci 2012 odvolán. Oliva dílo dokončil, Bezákův nástupce Ján Orosch však jeho smlouvu neuznává. Jednak po výtvarníkovi nově požaduje zaplatit DPH ve výši 700 tisíc, jednak si nepřeje v katedrále moderní umění. Instalaci děl v chrámu podle Orosche brání technické důvody, dal by proto přednost jejich umístění v méně významném kostele. \"Já jsem to dělal do katedrály... Když sochař dělá nějakou věc, tak to dělá přesně na to místo,\" uvedl Oliva.V listopadu 2013 Oliva nechal dopravit dílo do Trnavy. Místo v katedrálo skončilo ve skladu arcibiskupství. == Dílo == Mezi významné Olivovy práce patří: interiéry: kaple Redemptoris Mater výzdoba liturgického prostoru v bazilice na Velehradě, v kostele v Kyselovicích, v Salaši u Velehradu, v Olomouci-Chválkovicích, na Svaté Hoře u Příbrami, kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně", "question": "Jaké umění si Ján Orosch nepřeje v trnavské katedrále?", "answers": ["moderní"]}
{"title": "Přívalový déšť", "context": "Přívalový déšť (liják) je druh deště s obrovským množstvím srážek, které spadnou za krátkou dobu. Obvykle trvá asi 5 minut. Jde o hlavní příčinu přívalové neboli bleskové povodně. Dešťové kapky v něm bývají mnohem větší než u běžných kapek, někdy dochází i ke krupobití. Přívalové deště v jarním a letním období bývají také velmi často spojeny s velkým poklesem atmosférického tlaku a teploty vzduchu (studená fronta), což jsou meteorologické jevy, které obvykle bývají doprovázeny i silným nárazovým větrem. Bouře a vítr pak v kombinaci s velkým množstvím vody pak může způsobit celou řadu komplikací například v dopravě. Blesky mohou vést i ke vzniku požárů, velmi často dochází k lokálním záplavám v níže položených místech nebo i v místech v intravilánu lidských sídel, kde kanalizace není schopna najednou odvést pryč velké množství vody. Velká masa vody pak odtéká i místy, kde se za normálních okolností nemůže objevit (viz obrázek). Průvodním jevem přívalových dešťů často bývají zatopené sklepy, podchody, podjezdy, jámy apod., dále také popadané stromy, utržené větve, stržené střechy, ucpaná kanalizace, poškozené části budov, poškozené venkovní rozvody elektrické energie atd. V úterý 3. června 2008 odpoledne přívalový déšť spláchl ornici a bahno z polí nad vsí Olešná. V noci ze středy 20. června 2012 se přehnala bouřka s přívalovým deštěm nad Rokycanskem. Např. vsí Němčovice protekla voda a ornice, která se nevsákla na kukuřičného pole nad vsí. V neděli 9. června 2013 v podvečer zaplavil přívalový déšť část pražské čtvrti Karlín. Přívalová povodeň", "question": "Jaká je hlavní příčina bleskové povodně ?", "answers": ["Přívalový déšť"]}
{"title": "Saaremaa", "context": "=== Geologie === Ostrov je tvořen převážně vápenci, místy také ledovcovými a mořskými usazeninami. Povrch je nížinný, místy bažinatý. Půdy jsou chudé, štěrkovité. Vznikají na produktech zvětrávaných vápenců. Na ostrově jsou naleziště dolomitů (Kaarma) a vápenců. === Flóra === Rostlinstvo ostrova je poměrně bohaté, vyskytuje se zde 80 % ze všech druhů rostlin, které jsou v Estonsku doma. Asi 120 druhů rostlin je chráněných. Přibližně 40 % ostrova pokrývají lesy, tvořené hlavně borovicí lesní a jalovcem obecným. Z bylin je nejvzácnější endemitický rhinanthus osiliensis (estonsky Saaremaa robirohu), ale roste tu také 35 z celkem 36 estonských druhů orchidejí. === Fauna === Poměrně bohatá je i zvířena ostrova, byť kvůli oddělenosti souše zaostává za pevninskou. V pobřežních vodách žije několik druhů tuleňů, z nich nejtypičtější je tuleň kuželozubý. Na pobřeží hnízdí mnoho druhů mořského ptactva, ostrovem rovněž procházejí linie ptačího tahu, takže je tu na jaře a na podzim možno setkat se s jinde vzácnými druhy jako jsou berneška tmavá nebo kajka mořská. Na pevnině hojní medvěd hnědý a rys ostrovid jsou zde kvůli omezenosti ostrova vzácnější. === Ochrana === V jihozápadní části Západoostrovní vysočiny se nachází přírodní rezervace Viidumäe. Přibližně 20 km severovýchodně od Kuressaare v Kaali se nachází chráněný přírodní výtvor, skupina kráterů vzniklých po dopadu meteoritu. == Osídlení == Saaremaa správně náleží do stejnojmenného kraje, jehož většinu rozlohy též sama tvoří. Ostrov má přibližně 33 tisíc obyvatel, z nichž necelá polovina žije ve městě Kuressaare na jižním pobřeží ostrova, které je rovněž správním centrem kraje.", "question": "Jak se jmenuje největší ostrov Estonska?", "answers": ["Saaremaa"]}
{"title": "Euro", "context": "Podle evropských předpisů[zdroj? ] se v nominativu jednotného čísla ve všech úředních nebo státních jazycích zemí EU užívá tvar euro. V ostatních případech používání názvu euro plně podléhá pravidlům úředních nebo státních jazyků členských států EU. V rámci celé Evropské unie se používají tři různá písma – latinka, cyrilice a řecké písmo. Název společné měny států eurozóny v jednotlivých písmech má následující podobu. Z kodifikovaných pravidel českého jazyka plyne, že euro je slovo ohebné, středního rodu, skloňované standardně podle vzoru město. Cent (eurocent) je slovo ohebné, mužského rodu a skloňuje se podle vzoru hrad. Psaná podoba názvu měny euro se odlišuje od psané podoby názvu kontinentu Evropa; kromě toho se předpona euro- standardně používá pro záležitosti spojené s EU (Evropskou unií). Výslovnost psaných slov euro a cent v češtině je /eu.ro/ a /cent/. Pro používání slova euro platí následující skutečnosti. V češtině jsou správná tato užití názvu/zkratky/symbolu euro po číslovkách: 1 euro / 1 EUR / 1 € / 1 Eur – obdoba výrazu 1 koruna / 1 CZK / – / 1 Kč 2 (3,. 4) eura / 2 EUR / 2 € / 2 Eur – obdoba výrazu 2 (3, 4) koruny / 2 CZK / – / 2 Kč 5 (6, 7...) eur / 5 EUR /. 5 € / 5 Eur – obdoba výrazu 5 (6, 7...) korun / 5 CZK / – / 5 Kč Slovo euro (po číslovkách nebo samostatně) se skloňuje takto: jednotné číslo: euro (. N) – eura (G) – euru (D) – euro (A) – euru (L) – eurem (I) množné číslo: eura (N) – eur. (G) – eurům (D) – eura (A) – eurech (L) – eury (I) Vysloveně nesprávné jsou kupříkladu tvary: 1 Euro, 2 Euro, 5 Euro. (slovo euro se píše s malým e a skloňuje se) Kromě toho je nutné poznamenat, že: zkratka Eur je podle některých názorů ekvivalentem zkratky Kč (stejně jako EUR je ekvivalentem zkratky CZK), tato zkratka však není.", "question": "Podle kterého vzoru se v českém jazyce skloňuje slovo euro?", "answers": ["město"]}
{"title": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998", "context": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998 se uskutečnily v pátek 19. června od 14:00 do 22:00 a sobotu 20. června od 8:00 do 14:00. O 200 míst v Poslanecké sněmovně se ucházelo 18 stran a hnutí. Šlo o předčasné volby, protože předchozí se konaly jen o dva roky dříve. Čtyřleté volební období Poslanecké sněmovny ale bylo zkráceno zvláštním ústavním zákonem č. 69/1998 Sb. Hlasování se zúčastnilo 74,03 % oprávněných voličů, z nichž 99,58 % (5 969 505) hlasovalo platně. Nejsilnější poslaneckou frakcí se se 74 poslanci stala sociální demokracie, na druhém místě byla ODS. S výrazným odstupem pak následovala KSČM, KDU-ČSL a Unie svobody. Předsedou poslanecké sněmovny se stal Václav Klaus. ČSSD pod vedením Miloše Zemana po delších jednáních sestavila menšinovou vládu s podporou ODS garantovanou tzv. Opoziční smlouvou. == Výsledky == === Podrobné výsledky === ==== Podrobné výsledky stran ==== ==== Výsledky podle krajů (v procentech) ==== ==== Rozdělení mandátů podle krajů ==== ==== Mapy výsledků ==== Mapy výsledků pěti stran, které se dostaly do nové sněmovny. == Reference == == Externí odkazy == Stránka Českého statistického úřadu věnovaná volbám do PSP ČR v roce 1998", "question": "Vyhrála ODS parlamentní volby roku 1998 ?", "answers": ["Nejsilnější poslaneckou frakcí se se 74 poslanci stala sociální demokracie, na druhém místě byla ODS."]}
{"title": "Železo", "context": "Železo (chemická značka Fe, latinsky Ferrum) je nejrozšířenější přechodný kovový prvek a druhý nejrozšířenější kov na Zemi, je také hojně zastoupen i ve vesmíru. Lidstvu je znám již od pravěku. V přírodě se minerály železa vyskytují velmi hojně a železo se z nich (ve formě slitiny s uhlíkem) získává redukcí ve vysoké peci. Objev výroby a využití železa byl jedním ze základních momentů vzniku současné civilizace. Železo má mnohostranné využití k výrobě většiny základních technických prostředků používaných člověkem, zhotovovaných ze slitin železa nazývaných oceli a litiny. Velmi významné jsou také sloučeniny železa, ať už jde o anorganické, organické nebo komplexní. Železo je také velmi významným biogenním prvkem, v organismu se podílí na přenášení kyslíku k buňkám a tím umožňuje život mnoha organismů na naší planetě. Nedostatek železa vede k chudokrevnosti, která se projevuje sníženou kapacitou krve pro dýchací plyny. Železo je poměrně měkké, světle šedé až bílé. Je to ferromagnetický kov s malou odolností proti korozi. Železo je ferromagnetické do teploty 768 °C - Curieův bod - kdy tuto vlastnost ztrácí. Lidstvu je známo již od pravěku (objeveno na konci pravěku - období halštatské a laténské), přesto však jeho průmyslová výroba v masovém měřítku začíná teprve v 18. století našeho letopočtu. Železo patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-orbitalu. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Fe2+ a Fe3+, sloučeniny Fe4+ jsou velmi nestálé a nemají praktický význam. Sloučeniny Fe6+ jsou velmi silná oxidační činidla, ale nejsou stabilní, a proto se nevyužívají. Chemicky je elementární železo značně nestálé a reaktivní. Velmi snadno se rozpouští působením minerálních kyselin. V kyselině chlorovodíkové se rozpouští za vzniku chloridu železnatého, který se velmi rychle oxiduje rozpuštěným kyslíkem ve vodě na chlorid železitý. Ve zředěné kyselině sírové se železo rozpouští za vzniku síranu železnatého, který se ovšem delším stáním na vzduchu oxiduje na síran železitý, v koncentrované kyselině sírové se železo nerozpouští vlivem pasivace.", "question": "Jakou barvu má železo?", "answers": ["světle šedé"]}
{"title": "Erysipel", "context": "Erysipel (latinsky erysipelas), též růže, je akutní erytémové onemocnění kůže a vrchní vrstvy podkoží vyvolané většinou beta-hemolytickými streptokoky skupiny A. Onemocnění nezanechává imunitu. Méně často vyvolávají erysipel i beta-hemolytické streptokoky skupiny B, C a G, Haemophilus influenzae ev. Staphylococcus aureus. U nemocných s poruchou imunity mohou erysipel vyvolat i jiné baktérie. Vyskytuje se zhruba 200 případů na 100 000 obyvatel, postihuje převážně mladé nebo starší jedince. Erysipel vzniká zejména u lidí oslabených, po traumatu, podchlazení a s oslabenou imunitou (diabetici). Vstupní branou infekce jsou čerstvá nebo stará poranění (po otevřených frakturách), vředy na dolních končetinách, ragády při dermatomykózách na končetinách, lymfostáza na končetinách (při městnání srdečním, po exenteraci axilárních uzlin), erose u vchodu nosního při rýmě. Kromě dolních a horních končetin postihuje obličej (víčka, uši) a může postihnout i vulvu nebo penis, kde je často komplikován nekrózou a gangrénou. Onemocnění začíná prudkým vzestupem teplot ke 40 °C spojeným s celkovou zchvácenností, zimnicí a třesavkou, bolestmi hlavy, nauzeou až zvracením. Teprve v průběhu následujících hodin až 1 dne, výjimečně 2 dnů, se objevují kožní projevy. Jde o zarudnutí, palpační citlivost a mírný edém v místě infekce. Ložisko je spíše růžové až světle červené barvy, přesně ohraničené a do okolí se šíří jazykovitými výběžky. Kůže v místě postižení je lesklá. Můžeme nalézt hmatné a bolestivé spádové uzliny. Nejčastěji se erysipel vyskytuje na dolních končetinách a na tvářích. Kromě tohoto typického obrazu může mít erysipel charakter vesikulózní (e. vesicullosum) až bulózní (e. bullosum) s hemoragiemi do puchýřků a okolí. Někdy mohou ložiska přecházet v nekrózu (e. gangrenosum) nebo flegmónu. Tyto formy se vyskytují převážně na dolních končetinách. Typickým jevem u erysipelu jsou recidivy onemocnění, předpokládá se, že po zhojení zůstává streptokok opouzdřen v tkáni a za vhodných podmínek (oslabení organismu) se opět aktivuje. V klinickém obrazu mohou v těchto případech chybět některé celkové příznaky jako horečka, zvracení - bývá jen nauzea nebo bolest hlavy. Erytém rovněž nemusí být tak výrazný a typický. Při recidivách erysipelu dochází ke sklerotizaci podkožních lymfatických cév, tím dochází k edému končetiny a následně vývoji elefantiázy. V laboratorních vyšetřeních zjišťujeme zvýšení sedimentace erytrocytů, leukocytózu a vzestup ASLO. Výtěry provedené z míst bran vstupu nebývají příliš přínosná, protože pozitivita je kolem 25 %. Pokud brána vstupu není zřejmá, tak kožní stěry jsou negativní, proto na zahájení terapie tyto metody nemohou mít vliv. Diagnóza je postavena na klinickém obrazu, tj. vysokých teplotách následovaných vznikem ostře ohraničeného erytému a někdy může pomoci i anamnéza (časté recidivy).", "question": "Jakým typem streptokoka je vyvolaný erysipel ?", "answers": ["beta-hemolytickým"]}
{"title": "Ernst Biberstein", "context": "Ernst Emil Heinrich Biberstein, narozený jako Ernst Szymanowski (15. února 1899, Hilchenbach – 8. prosince 1986, Neumünster) byl evangelický pastor, který se stal členem NSDAP a SS, kde dosáhl hodnosti Obersturmbannführera. Stal se hlavou 6. oddílu skupiny C zvláštních jednotek Einsatzgruppen, jež vraždily civilní obyvatelstvo za frontou, převážně Židy. Jeho oddíl zavraždil dva až tři tisíce Židů na Ukrajině. V roce 1947 byl postaven před americký vojenský tribunál v Norimberku v rámci procesu s příslušníky Einsatzgruppen. Byl shledán vinným zločiny proti lidskosti, válečnými zločiny a členstvím ve zločineckých organizacích, za což byl 10. dubna 1948 odsouzen k trestu smrti oběšením, který mu byl cestou milosti v roce 1951 změněn na doživotní vězení. Na svobodu se ovšem dostal již v roce 1958. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Biberstein na anglické Wikipedii. == Literatura == (německy) Stephan Linck: Ernst Symanowski alias Biberstein – Ein Theologe auf Abwegen, in: Klaus-Michael Mallmann, Gerhard Paul a kolektiv: Karrieren der Gewalt – Nationalsozialistische Täterbiographien, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 2004, ISBN 3-534-16654-X", "question": "Byl Ernst Biberstein oběšen?", "answers": ["Byl shledán vinným zločiny proti lidskosti, válečnými zločiny a členstvím ve zločineckých organizacích, za což byl 10. dubna 1948 odsouzen k trestu smrti oběšením, který mu byl cestou milosti v roce 1951 změněn na doživotní vězení."]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, napsaný s přestávkami v letech 1937-1949. Patří mezi nejznámější fantasy příběhy, někdy bývá označován za zakládající dílo žánru. Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher.", "question": "Kdo je autorem epického románu Pán Prstenů?", "answers": ["Johna Ronalda Reuela Tolkiena"]}
{"title": "Eminem", "context": "Jeho deváté studiové album Revival uniklo na internet dva dny před řádným datem vydání, kterým byl 15. prosinec 2017. Album debutovalo na 1. příčce žebříčku Billboard 200 (se 267 000 ks prodanými během prvního týdne po započítání streamů), jako již Eminemovo osmé v řadě, čímž se stal prvním hudebním umělcem, který toho dosáhl. Album se setkalo s průměrným přijetím u hudebních kritiků. Na serveru Metacritic, který agreguje recenze, obdrželo 50 bodů ze 100. Skóre je založeno na 24 profesionálních recenzích. V prosinci vydal druhý oficiální singl, píseň \"River\" (ft. Ed Sheeran). Píseň se umístila na 11. příčce v US žebříčku a například na 1. příčce ve Spojeném království. Další dvě písně vydané jako singly \"Nowhere Fast\" a \"Remind Me\" v USA nezabodovaly. V lednu 2018 vydal remix písně \"Chloraseptic\" z alba Revival, který nově obsahoval sloky od 2 Chainze a Phreshera. Na písni Eminem zesměšňoval kritiky svého posledního alba. Eminem později zveřejnil fotografii, na které byl ve studiu s producenty Dr. Drem a Mike Will Made It. V srpnu 2018 na sociálních sítích uveřejnil teaser nové písně s popiskem Venom. O den později na streamovacích službách vydal, bez předchozí propagace, své desáté studiové album Kamikaze. Výkonným producentem alba byl Dr. Dre. Na produkci písní se vedle Eminema podílel třemi písněmi také trapový hitmaker Mike Will Made It, a to i přesto, že Eminem v textech kritizuje současný zvuk a témata trapu. Album obsahuje píseň \"Venom\", která pochází ze soundtracku k tehdy nadcházejícímu filmu Venom. Album debutovalo na 1. příčce žebříčku Billboard 200 se 434 000 prodanými kusy během prvního týdne prodeje (252 000 ks v běžném prodeji + 225 milionů streamů). Kamikaze tak bylo již Eminemovým devátým albem za sebou, které se umístilo na nejvyšší příčce amerického žebříčku. Všech jedenáct písní z alba se objevilo v žebříčku Billboard Hot 100, nejlépe se umístily písně \"Lucky You\" (6. příčka) a \"The Ringer\" (8. příčka). Eminem tak byl historicky pátým umělcem, jehož dvě písně současně debutovaly v Top 10 písních amerického žebříčku. Do konce roku 2018 se alba prodalo celkem 916 000 ks.Album Kamikaze obsahovalo několik disstracků na jiné, zejména mladé rappery.", "question": "Pod jakým jiným jménem ja také známý Marshall Bruce Mathers III.?", "answers": ["Eminem"]}
{"title": "Pouta (film, 2010)", "context": "Pouta (2010) je český film producenta Vratislava Šlajera, scenáristy Ondřeje Štindla a režiséra Radima Špačka oceněný pěti Českými lvy a pěti Cenami české filmové kritiky. Děj se odehrává v bezejmenném českém městě někdy v 80. letech 20. století (původně plánované vročení do roku 1982 pomocí titulku na začátku filmu bylo nakonec zrušeno). Hlavním hrdinou je Antonín Rusnák (Ondřej Malý), příslušník Státní bezpečnosti. V tom je film podobný německému oskarovému filmu Životy těch druhých (2006), ke kterému bývá přirovnáván, vyznění Pout je ale opačné. Antonín, příslušník tajné policie v sobě má obrovský nezacílený vztek a všechno kolem - práce i rodinný život - ho ubíjí a nudí. Upne se na pro něj nedosažitelnou dívku Kláru, neví, co od ní chce, ale chce to strašně. Není v tom láska ani jiný druh čisté vášně – pouze spalující touha po iluzi útěku z klece nudného života beze smyslu. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací i proti vlastním lidem a systému. Pokud ale Antoním porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské nebo dokonce politické – je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. Antonínova zkáza v sobě ale možná nese i jakousi prchavou naději. Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý. Hybatelem příběhu je Antonín, nevyzpytatelná osobnost, nebezpečná svému okolí, s mocí a možnostmi příslušníka tajné policie v totalitním režimu. Za svým cílem jde sebezničujícím způsobem. Všechny postavy filmu, a s nimi i diváka, udržuje ve stálém napětí. Scénář filmu vznikal během osmi let, první verze začal scenárista a filmový publicista Ondřej Štindl psát koncem roku 2001. Napsal přes deset verzí, v pozdějších fázích spolupracoval s dramaturgem Jiřím Soukupem, detaily také diskutoval s režisérem Radimem Špačkem a kameramanem Jaromírem Kačerem. Štindl měl během natáčení filmu poměrně silnou kontrolu nad výsledkem, což je u scenáristů výjimečné.", "question": "Kdo režíroval film Pouta?", "answers": ["Radima Špačka"]}
{"title": "Ostrava", "context": "Do 19. století bylo obyvatelstvo národnostně nevyhraněné, většina obyvatel byla německy hovořící. Od poloviny 19. století, zejména vlivem příchodu kvalifikovaných dělníků a intelektuálů z Čech, se město začalo počešťovat. Po roce 1945 dochází k odsunu německého obyvatelstva. V devadesátých letech se většina obyvatel přihlásila k české národnosti a tzv. moravské národní hnutí se zde do dnešních dnů téměř vůbec neprosadilo. Ve městě je rovněž početná romská, slovenská, polská a vietnamská menšina. Ostrava je centrem druhé největší české aglomerace, která v Moravskoslezském kraji kromě přilehlých obcí zahrnuje většinu velkých měst: především Opavu, Karvinou, Havířov, Frýdek-Místek, Třinec, Kopřivnici, Nový Jičín, Orlovou, Bohumín nebo Český Těšín. Žije v ní téměř 1 milion obyvatel, což tvoří 79 % obyvatel kraje. Ostrava leží na soutoku Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice. Díky umístění v Moravské bráně spadá Ostrava do teplé klimatické oblasti s průměrnou nadmořskou výškou 210 m n. m., která svědčí řadě druhů fauny a flóry typických pro střední Evropu. Proti jiným regionům se také liší určitými zvláštnostmi, způsobenými vysokou koncentrací průmyslu, hustou zástavbou a specifickými podmínkami Ostravské pánve. Díky tomu zde panuje klima s horkými, vlhkými léty a mírnými zimami. Průměrná roční teplota je 10,2 °C (leden: - °C, červenec: 23,5 °C) s ročním průměrem srážek kolem 580 mm. Ze severu na jih (Antošovice-Nová Bělá) měří Ostrava 20,5 km, z východu na západ (Bartovice-Krásné Pole) 20,1 km. Délka místních komunikací činí 828 km. Města v okruhu 300 km, s počtem obyvatel 200 tisíc a víc: Související informace naleznete také v článku Správní a územní vývoj Ostravy. Město o rozloze 214 km2 je tvořeno 23 městskými obvody. Dne 14. září 1990 Národní výbor města Ostravy rozhodl, že Ostrava bude dělena na 22 obvodů (s účinností od 24. listopadu 1990). 1. ledna 1994 se od Poruby oddělil nejmladší městský obvod - Plesná.", "question": "Na soutoku kolika řek leží Ostrava?", "answers": ["Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice"]}
{"title": "Ploskoroh pestrý", "context": "Ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius; Scopoli, 1763) je hmyz z čeledi ploskorohovití. Ploskoroh pestrý se vyskytuje na zachovalý skalních a sprašových stepních trávnících. Poletují pouze za teplých slunečných dnů, jinak usedají na vegetaci se střechovitě složenými křídly. Ploskoroh je charakteristický třepotavým letem, během letu loví drobný hmyz i kopuluje. Jedná se o dravce. == Popis == Dospělci mají černě chlupaté tělo 25-35 mm dlouhé. Křídla jsou částečně bezbarvá se žlutými a černohnědými skvrnami. Charakteristická jsou dlouhá nitkovitá tykadla zakončená paličkou. Tělo samců je zakončeno klíšťkami, které slouží k přidržování samice při kopulaci. == Ekologie == Samice kladou 40-50 vajíček ve dvou řadách na vegetaci. Vajíčka jsou oválná načervenalá a asi 2mm velká. Z nich se líhnou larvy podobné larvám mravkolvů. Larvy leží nehybně na zemi a čekají na potravu. Živí se různými bezobratlými, potravu tráví mimotělně podobně jako pavouci. Larvy dvakrát přezimují, třetí instar si vytváří na vegetaci zámotek obalený detritem v kterém se zakuklí. Přibližně po třech týdnech se líhne dospělec. == Výskyt == Ploskoroh pestrý se vyskytuje především v jihovýchodní Evropě a jihozápadní Asii. V České republice se vyskytuje na dvou oddělených oblastech a to ve středních Čechách a na jižní Moravě. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu ploskoroh pestrý ve Wikimedia Commons Taxon Libelloides macaronius ve Wikidruzích Ploskoroh pestrý na BioLib.cz Ploskoroh pestrý na Naturbohemica.cz", "question": "Má ploskoroh pestrý dlouhá tykadla?", "answers": ["Charakteristická jsou dlouhá nitkovitá tykadla zakončená paličkou."]}
{"title": "Perský záliv", "context": "Perský záliv je záliv Indického oceánu a představuje pokračování Ománského zálivu, se kterým je spojen Hormuzským průlivem. Rozkládá se mezi Arabským poloostrovem a Íránem. V důsledku ústupu moře, se záliv za poslední 2000 let znatelně zkrátil (například starověké město Ur leželo na jeho pobřeží, zatímco v současnosti leží jeho pozůstatky ve vnitrozemí Iráku). O pojmenování Perského zálivu referoval například Sir Arnold Wilson ve své knize vydané v roce 1928: Řada arabských států jej označuje jako Arabský záliv nebo jen Záliv, Írán ale trvá na pojmenování Perský záliv. A to tak vášnivě, že v jednom z případů vyhostil řeckého stewarda, který jej nazval Arabský záliv, v jiném pak pohrozil žalobou společnosti Google kvůli nepoužívání názvu Perský záliv. Má rozlohu 239 000 km2, délku asi 1000 km a šířku 35–380 km. Převládají však malé hloubky do 50 m, maximální hloubka je zde 102 m. Teplota vody v létě 30–33 °C, v zimě 15–21 °C, slanost 37–40 ‰. Je zde horké a tropické, letní teploty zde dosahují prakticky nejvyšších hodnot na severní polokouli. Ve městech jako Kuvajt (město), Ahváz či Abú Zabí teploty šplhají až k 53 °C, v noci mnohdy neklesají pod 35 °C. Zimy jsou teplejší na jihu, v oblasti Ománu či SAE, kdy průměrná. teplota se pohybuje kolem 20 °C, kdežto na severu v okolí Kuvajtu dosahuje zimní průměr 13 °C. Místní klima je rovněž charakterizováno vysokou vlhkostí vzduchu, která často přesahuje 50 %, a tak vysoké teploty pocitově ještě zvyšuje. Perský záliv je také největším světovým nalezištěm ropy. Ropná naleziště se nacházejí asi v největším počtu na jeho severozápadním pobřeží, kolem hranic mezi Kuvajtem, Irákem a Íránem. V Saúdské Arábii se zase dováží ropa vytěžená v obřím poli Ghawar do jednoho ze dvou největších překladišť světa v Ras Tanuře, situované na jihozápadním pobřeží zálivu, ne příliš vzdáleného od sousedního Bahrajnu. Ve severovýchodní části Perského zálivu, na ostrově Kiš, se nachází jedna z pěti světových burz svého druhu, Íránská ropná burza. Více než 25 % světové produkce ropy je dováženo z Perského zálivu. Na bezpečnost v regionu Perského zálivu a tamní vývoz ropy dohlížela armáda Spojeného království až do roku 1972, kdy se z této oblasti stáhla. Náhlé bezpečnostní vakuum, navíc v době, kdy se íránský šáh Páhlaví stával ve své zemi čím dál méně populární, chtělo vyplnit Rusko, ale ve stejné době zareagoval americký prezident Nixon. Zavedl v zálivu stálou vojenskou přítomnost. Prezident Jimmy Carter 23. ledna 1980 prohlásil Perský záliv za americkou zónu vlivu a uvedl, že \"každý pokus vnější moci získat vliv nad Perským zálivem bude [Spojenými státy] vnímán jako zásadní útok na životně důležité zájmy USA a tento útok.", "question": "Jakým průlivem je spojen Perský záliv s Ománským zálivem?", "answers": ["Hormuzským"]}
{"title": "Pařížská mírová konference (1919)", "context": "Pařížská mírová konference byla mírová konference pořádaná vítězi první světové války roku 1919, během které byly sjednány mírové smlouvy mezi vítěznými státy Dohody a poraženými Centrálními mocnostmi. Na konferenci byly uzavřeny mírové smlouvy s Německem, Rakouskem, Maďarskem, Bulharskem a Osmanskou říší. Na řízení konference a vyjednávání měly největší vliv státy, které měly největší podíl na konečném vítězství, šlo o tzv. \"Velkou pětku\", tedy Spojené království, Francie, Itálie, USA a Japonsko, nicméně role japonské delegace byla malá. Konference byla zahájena 18. ledna 1919 a s několika přestávkami trvala až do 21. ledna 1920. Účastnili se jí představitelé celkem 32 států. Na základě mírového programu, Čtrnácti bodů, které sepsal a 8. ledna 1918 přednesl v Kongresu USA prezident Spojených států amerických Woodrow Wilson, byly s jednotlivými poraženými státy uzavřeny Pařížské předměstské smlouvy, každá pojmenovaná podle jiného pařížského předměstí, ve kterém byla podepsána. Dominantními diplomatickými osobnostmi mírové konference se stali Georges Clemenceau, ministerský předseda Francie; David Lloyd George, ministerský předseda Spojeného království; Woodrow Wilson, prezident Spojených států amerických a Vittorio Orlando, ministerský předseda Itálie, nazývaní též jako \"Velká čtyřka\" nebo \"Rada čtyř\" – anglicky \"Big four\". == Organizace mírové konference == První světová válka skončila příměřím s Německem dne 11. listopadu 1918. Vysoký počet států, které byly s poraženým Německem a jeho spojenci ve válečném stavu, vyžadoval vhodnou organizaci celé mírové konference. Formální zahájení proběhlo 18. ledna 1919 na ministerstvu zahraničních věcí Francie za předsednictví prezidenta Francie Raymonda Poincaré. Pět hlavních velmocí určilo, kolik mohou mít ostatní státy Dohody delegátů a jak se mohou účastnit jednotlivých slyšení v plénu a v komisích. Určující byl jednací konferenční řád (reglement de la conférence), který rozdělil spojené a sdružené státy Dohody do tří skupin. V první skupině byly mocnosti s obecnými zájmy, a to Spojené království, Spojené státy americké, Francie, Itálie a Japonsko. Tyto velmoci se mohly účastnit všech schůzí vedených na konferencích a v komisích. V druhé skupině byly státy se zvláštními zájmy, a to Belgie, Brazílie, Britská dominia, Indie, Čína, Kuba, Řecko, Guatemala, Haiti, Hedžáz, Honduras, Libérie, Nikaragua, Panama, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Srbsko, Siam a Československo.", "question": "Kdy začala Pařížská mírová konference?", "answers": ["18. ledna 1919"]}
{"title": "Bianka Panovová", "context": "== Život == Připravovala se v klubu Levski Sofia pod vedením trenérky Nešky Robevové. V roce 1985 debutovala na Mistrovství světa v moderní gymnastice, kde vyhrála ve cvičení se stuhou a byla třetí ve víceboji. O rok později získala tři zlaté a jednu stříbrnou medaili na mistrovství Evropy a dvě zlaté ve finále Světového poháru. Největší úspěch zaznamenala na domácím MS v roce 1987 ve Varně, kde jako první závodnice v historii vyhrála víceboj i všechna čtyři nářadí. Za všechny své sestavy také dostala plný počet deseti bodů, tento výkon byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů. V olympijském roce 1988 se rozešla s trenérkou, což mělo vliv na její výkonnost. Na mistrovství Evropy vyhrála v soutěži s obručí a stuhou, ale ve víceboji byla až pátá. Na olympiádě pokazila cvičení s kužely a skončila na čtvrtém místě. Pod vedením nového trenéra, svého pozdějšího manžela Čavdara Ninova, získala na mistrovství světa 1989 tři zlaté medaile a druhé místo ve víceboji, poté ukončila závodní kariéru. V roce 1988 účinkovala ve filmu Georgi Djulgerova AkaTaMus. Od roku 1990 působila po Evropě jako gymnastická trenérka, od roku 1993 žije s manželem a dvěma syny v Belgii a vede taneční akademii. V roce 2008 vyhrála bulharskou verzi televizní taneční soutěže Dancing with the Stars. Vydala autobiografickou knihu, v níž otevřeně popsala drastické metody tréninku, které vedly ke světové nadvládě bulharských moderních gymnastek. == Reference == == Literatura == Bianka Panovová: autobiografie, ISBN 9789542812289 == Film == 1998: AkaTaMus, režie: Georgi Djulgerov == Externí odkazy == http://www.nsa.bg/bg/faculty/department/branch,48/subpage,93 https://web.archive.org/web/20110718150059/http://www.gymn.ca/gymnasticgreats/rsg/panova.htm", "question": "Vydala Bianka Panovová knihu?", "answers": ["Vydala autobiografickou knihu, v níž otevřeně popsala drastické metody tréninku, které vedly ke světové nadvládě bulharských moderních gymnastek."]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Při expedici v roce 1933 byl nalezen Irvinův cepín pod prvním výšvihem (first step) v nadmořské výšce 8560 metrů, v roce 1999 pak Malloryho tělo v 8155 metrech. S vysokou pravděpodobností lze říci, že v době nehody oba horolezci již slaňovali zpět do nejvyššího základního tábora. Tělo Irvina ani fotoaparát, který oba měli s sebou a který by mohl mnohé objasnit, však nikdy nalezeny nebyly. Podle některých teorií oba horolezci dosáhli vrcholu, mezi zkušenými horolezci však tato varianta příliš příznivců nemá. Také v následujících letech se uskutečnily další expedice s pokusy o výstup, žádný však nedosáhl ani nadmořské výšky druhého pokusu z britské expedice v roce 1924. V roce 1950 povolil Nepál vstup cizinců na své území, což otevíralo další možnosti. V roce 1952 se tak uskutečnila úspěšná švýcarská expedice. Jejím cílem nebyl výstup na vrchol, ale průzkum trasy výstupu z Nepálu. Nejvýše vystoupili Raymond Lambert a Šerpa Tenzing Norgay, kteří dosáhli nadmořské výšky 8595 metrů, což byl nový výškový rekord (s výhradou neznámé výšky dosažené Mallorym). Norgay získal zkušenosti, které již o rok později zúročil. Jako první stanuli na vrcholu Mount Everestu 29. května 1953 Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. První ženou na Everestu byla Japonka Džunko Tabei dne 16. května 1975 po výstupu klasickou jižní cestou. Jen o 11 dní později ji následovala Tibeťanka Phantog po výstupu severní cestou s čínskou expedicí. Třetí ženou a první Evropankou na Everestu se stala asi nejúspěšnější himálajská horolezkyně - Polka Wanda Rutkiewiczová v roce 1978 (jižní cestou). První výstup v zimě dokončila 17. února 1980 JV hřebenem polská expedice vedená Andrejem Zawadou. Na vrchol vystoupili Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki. Polští horolezci byli v zimním lezení v Himálaji průkopníky. Během výstupu na Everest čelili mrazům kolem - °C a prudkým vichřicím. První výstup bez použití umělého kyslíku na Mount Everest úspěšně zakončili 8. května 1978 Reinhold Messner a Peter Habeler. Messner pak v roce 1980 předvedl první kompletní sólovýstup, samozřejmě opět bez kyslíku.", "question": "Jaký první cizinec vystoupil na vrchol hory Mount Everest ?", "answers": ["Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay"]}
{"title": "Pittsburgh Penguins", "context": "Pittsburgh Penguins je profesionální americký hokejový klub. Hraje Metropolitní divizi v severoamerické NHL od roku 1967. V týmu hrají současné hokejové hvězdy Sidney Crosby a Jevgenij Malkin.Visí tam i dres Jaromíra Jágra. NHL/Sheraton Road Performer Award Jevgenij Malkin: 2008-2009 Ab McDonald 1967-1968 bez kapitána 1968-1973 Ron Schock 1973-1977 Jean Pronovost 1977-1978 Orest Kindrachuk 1978-1981 Randy Carlyle. 1981-1984 Mike Bullard 1984-1986 Mike Bullard a Terry Ruskowski 1986-1987 Dan Frawley a Mario Lemieux 1987-1988 Mario Lemieux 1988-1994 Ron Francis 1994-1995 Mario Lemieux 1995. -1997 Ron Francis 1997-1998 Jaromír Jágr 1998-2001 Mario Lemieux 2001-2004 Mario Lemieux & bez kapitána 2005-2006 bez kapitána 2006-2007 Sidney Crosby 2007- Tučně - Stanley Cup Obrázky, zvuky či videa k tématu Pittsburgh Penguins ve Wikimedia Commons Oficiální stránka Pittsburgh Penguins Česká stránka o tomto klubu", "question": "Od kterého roku hraje Pittsburgh Penguins Atlantickou divizi v severoamerické NHL?", "answers": ["1967"]}
{"title": "Petr Bezruč", "context": "Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval český básník Vladimír Vašek (15. září 1867 Opava - 17. února 1958 Olomouc). Je autorem jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů (řadíme jej pouze do téže doby, jeho názory se neztotožňovaly s \"buřiči\"[zdroj? ]). Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu. Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové (roz. Brožkové). Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník.", "question": "Kdy zemřel Petr Bezruč?", "answers": ["17. února 1958"]}
{"title": "Nightwish", "context": "První singl z tohoto alba, Sacrament of Wilderness, skončil okamžitě na prvním místě v singlové hitparádě. Druhý singl, který vydali, nesl název Walking in the Air. Byla to předělávka písně Howarda Blakea ze soundtracku k filmu The Snowman. V roce 1999 vydali k příležitosti zatmění Slunce v Německu singl Sleeping Sun (Four Ballads of the Eclipse). Během prvního měsíce se ho v Německu prodalo 15 000 kopií[zdroj? ]. Album Oceanborn se v srpnu toho roku stalo zlatým. V roce 2000 se Nightwish s písní Sleepwalker účastnili finské kvalifikace na Eurovision Song Contest. Skončili na druhém místě. Sice vyhráli veřejné hlasování, ale porota to zamítla a Finsko tehdy reprezentovala Nina Å. Když v roce 2006 vyhrála finská skupina Lordi celou Eurovizi, ptali se v jednom rozhovoru Tuomase, jestli si myslí, že Nightwish by byli lepší (protože obě skupiny spadají pod metalový žánr). Tuomas odpověděl, že toho nelituje; Lordi jsou prý skvělí a je pyšný na to, že mohli ukázat, co Finsko dokáže. V květnu vydala kapela album Wishmaster, které okamžitě vyletělo na 1. místo v prodejnosti alb a zůstalo tam tři týdny. Během této doby bylo oceněno jako zlaté. Navzdory dlouho očekávaným vydáním alb skupin Iron Maiden či Bon Jovi, která vyšla současně s ním, získal Wishmaster v německém časopise Rock Hard titul album měsíce. V roce 2000 Nightwish nahráli předělávku písně Garyho Moora, Over the Hills and Far Away, společně s několika dalšími novými písněmi a upravenou verzí jedné starší. Všechno to pak bylo vydáno jako EP Over the Hills and Far Away.", "question": "Ve kterém roce Nightwish nahráli předělávku písně Garyho Moora Over the Hills and Far Away?", "answers": ["2000"]}
{"title": "René Descartes", "context": "Ve své Geometrii předvádí také obecné řešení tzv. Pappovy úlohy, kterou starověký matematik dokázal vyřešit jen pro dvě přímky. Obecné řešení úlohy platilo za významný signál, že novověká věda už předčila řeckou. Nejsoustavnější výklad Descartovy fyziky je ve spisu O světě, který sice napsal už 1633, nicméně nepublikoval, aby se nedostal do konfliktu s církví. Spis je totiž pokusem o výklad hypotetického vzniku světa, kde chce Descartes ukázat, že každý \"možný\" svět musí nutně vypadat tak, jak vypadá ten skutečný. Descartova fyzika je \"geometrická\", protože ztotožňuje hmotu s rozlehlostí a ruší starší představy tíže a účelu, cíle. Zákony pohybu zahrnují princip setrvačnosti, zachování souhrnné hybnosti při nárazu a přednost kruhového pohybu. Ve své Optice formuluje Descartes zákony odrazu a lomu světla (dnes Snellův zákon) a uvádí index lomu skla a vody. Na tomto základě podává také úplnou teorii duhy, navrhuje složitější soustavy čoček a svůj mikroskop. Les Météores je pokusem o většinou mechanické vysvětlení různých jevů v ovzduší, mraků, deště, duhy a podobně. Descartovy Vášně duše jsou pokusem o soustavný výklad \"pohybů\" lidské duše. Na rozdíl od starší, aristotelské psychologie, která pokládala duši za princip života a přisuzovala ji tedy i rostlinám a živočichům, připisuje Descartes duši hlavně intelektuální schopnosti a pokládá ji za výsadu člověka. Duše se neřídí fyzikálními zákony (například působí pohyby), a je tedy odlišnou substancí; s tělem je ovšem těsně spojena a působí na ně prostřednictvím mozkové šišinky. Život a chování živočichů vysvětluje Descartes mechanicky, stejně jako fungování lidského těla: krevní oběh i dýchání je ochlazování a ohřívání krve a dalších tělesných tekutin. Zabývá se afekty - \"vášněmi\": rozlišuje 6 základních: údiv, touhu, smutek, radost, lásku, nenávist a od nich odvozuje cca 40 dalších. Například naděje je kombinací radosti a touhy - duše věří, že se stane to, po čem touží. Většina afektů je podle něj vyvolávána podněty přicházejícími z těla. Je přesvědčen, že škodlivé silné afekty lze potlačit pomocí vůle.", "question": "Proč je Descartova fyzika nazývána geometrickou?", "answers": ["ztotožňuje hmotu s rozlehlostí"]}
{"title": "Praha", "context": "Tak vzniklo Menší Město pražské – Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil Nové Město pražské a vytyčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplňováno měšťanskými domy, prostornými tržišti, zahradami, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký. V době Karlově ovšem byla většina jím založených kostelů jen rozestavěna. Bohatým italským městům jako Řím, Florencie, Benátky se nemohla rovnat.[zdroj? ] Tehdy Praha sice patřila mezi největší města v Evropě a stala se rozlohou třetím největším v celé Svaté říši římské, ale počet obyvatel Prahy byl tehdy ovšem menší než v Římu, Benátkách, Janovu, Florencii, Milánu, Cařihradu, Paříži či Londýně. K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami, které bylo největší v českých zemích. Roku 1893 byla zahájena pražská asanace, která zasáhla Josefov a Podskalí; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň. Související informace naleznete také v článku Velká Praha. Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství. Přitom byly zničeny nebo odstraněny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a pomník maršála Václava Radeckého (socha byla umístěna v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti a pomník nahrazen – později rovněž odstraněným – pomníkem Ernesta Denise) na Malostranském náměstí nebo socha císaře a krále, Habsburka Františka I. na Smetanově nábřeží, kam se v roce 2003 vrátila.", "question": "Kdo legalizoval sjednocení pražských měst?", "answers": ["Ludvík Jagellonský"]}
{"title": "Sýček obecný", "context": "Sýček obecný (Athene noctua), dříve známý také jako sýc obecný, je malá sova z čeledi puštíkovití rozšířená v severní Africe, celé Evropě kromě Skandinávského poloostrova, na Blízkém východě a ve střední Asii až po Koreu. Během 19. století byla uměle vysazena i ve Velké Británii a v roce 1906 také na Novém Zélandu. == Popis == Délka těla: 23–25 cm Rozpětí křídel: 50–56 cm Hmotnost: 150–250 gSýček obecný dorůstá sotva velikosti holuba domácího. Má robustní tělo, širokou a nízkou hlavu, krátký ocas a silné končetiny s ostrými a silnými drápy. Hřbet a hlavu má tmavě hnědé se světlejším skvrněním, břicho hnědě pruhované, spodní část ocasu a končetiny čistě bílé. Výrazné jsou i velké žluté oči a zobák a bílý pruh nad očima, který poskytuje sýčkovi charakteristický vážný výraz v obličeji. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou jednotvárnější a mají méně viditelný bílý pruh nad očima. == Chování == Sýčka celoročně nalezneme především v otevřených krajinách, nejčastěji na polích nebo loukách, na okrajích listnatých lesů a v poslední době docela hojně i na vesnicích a ve městech s dostatečným stromovým porostem. Je aktivní zejména v noci, ačkoli v kulturní krajině často již přešel na denní aktivitu. Většinu dne tráví jako přikrčený na svých vyvýšených pozorovatelnách a bedlivě sleduje svým káravým pohledem okolí. Nejčastěji se ozývá výrazným \"uhuí\" nebo \"kliuú\", samec se při toku ozývá silným \"guuk\" a jako varovný signál používá svižné \"kju\". Živí se především drobnými hlodavci, nejčastěji hraboši polními, jinými menšími savci, hmyzem, ještěrkami, žábami nebo hady, pro mláďata hrají hlavní složku potravy především žížaly. Po spatření kořisti ji sýček překvapuje rychlým výpadem ze své pozorovatelny a následně ji uchopuje do svých silných drápů. Menší kořist požírá na zemi, větší si většinou vynáší na vyvýšené místo. Hnízdí od dubna do července. Nejčastěji se zahnizďuje v dutinách většinou starých a listnatých stromů, ale i ve stodolách, na půdách, v opuštěných budovách, příležitostně i v ptačích budkách. Samice mívá ročně jednu snůšku obsahující 4 až 5 vajec o rozměrech 33,5 × 28,5 mm, na kterých sedí 28 dní. Na rozdíl od většiny sov začíná samice na vejcích sedět až po snesení posledního vejce, což má za následek, že mezi mláďaty nejsou značné věkové rozdíly.", "question": "Liší se vzhledově samec a samice sýčka obecného ?", "answers": ["Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou jednotvárnější a mají méně viditelný bílý pruh nad očima."]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Ústava zahrnuje ustanovení \"zachovat svobodu\" a základní práva podle Listiny práv (\"Bill of Rights\") a dodatků ústavy jež zahrnují svobodu slova, svobodu vyznání a svobodu tisku, právo na spravedlivý proces, právo držet a nosit zbraň, všeobecné volební právo, a právo vlastnické. Zároveň všem státům zaručuje republikánské zřízení. === Politický systém === Spojené státy americké jsou zastupitelskou demokracií a prezidentskou republikou. Politický systém je většinový. K americké politické kultuře patří velká soupeřivost mezi dvěma největšími stranami a vysoký podíl veřejnosti v politice. Americké politice dominují dvě největší strany – Republikánská strana a Demokratická strana. Členové těchto dvou stran drží převážnou většinu volených úřadů v celé zemi na federální, státní i místní úrovni. Nezávislí nebo kandidáti menších stran bývají nejúspěšnější převážně pouze ve volbách do místních zastupitelstev, ačkoliv několik nezávislých senátorů má svá křesla i v senátu. V americké politické kultuře je Republikánská strana vnímána jako \"pravostředová\" nebo konzervativní, Demokratická strana pak jako \"levostředová\" nebo liberální. Velikost obou stran ovšem způsobuje značné rozdíly i uvnitř jich samotných. Po volbách v roce 2006 drží poprvé od roku 1994 většinu ve sněmovně reprezentantů i v senátu Demokratická strana, která získala ještě větší náskok v roce 2008, včetně úspěchu v prezidentských volbách. Od roku 2017 je prezidentem Spojených států republikán Donald Trump. === Přední politické strany === Republikánská strana – strana se hlásí ke konzervatismu a snaží se např. o rozvoj podnikání. Jedna ze dvou hlavních stran, má status pravice. Demokratická strana – oficiálně liberální strana, soustředí se na rozvoj sociální a státní oblasti. V Americe má status levice, v Evropě je vnímána spíše jako středová, protože je ekonomicky konzervativnější než evropské levicové strany. === Zahraniční politika === ==== Vývojové tendence ==== Spojené státy ovlivňují v širokém měřítku celosvětový ekonomický, politický a vojenský vývoj. Tento vliv vyvolává četné diskuze o jejich zahraniční politice po celém světě. Téměř všechny státy mají ve Washingtonu svá velvyslanectví a mnoho z nich konzuláty po celé zemi. Nicméně Írán, Severní Korea, Bhútán a Súdán diplomatické styky se Spojenými státy neudržují. Spojené státy jsou zakládajícím členem Organizace spojených národů se stálým zastoupením v Radě bezpečnosti OSN a právem veta. Jsou členem mnoha dalších mezinárodních organizací.", "question": "Kdo je od roku 2017 prezidentem Spojených států?", "answers": ["Donald Trump"]}
{"title": "Lucie Výborná", "context": "Lucie Výborná (* 30. června 1969 Hradec Králové) je česká rozhlasová a televizní moderátorka a novinářka, autorka knihy Fit maminka. == Život a profese == Ještě jako studentka Fakulty sociálních věd UK pracovala v zahraniční redakci televizních novin v ČT. Od roku 1992 moderovala na ČT1 hudební pořad Bago. V roce 1994 přešla do začínající TV Nova. Tam moderovala pořady Hejbni kostrou, Tutovka, Vánoční kometa, Rozhovory s V.I.P. osobnostmi a především Snídani s Novou. Zároveň od počátku 90. let moderuje na českých rozhlasových médiích − vyzkoušela rádio Bonton, City, až se od roku 1994 usadila v rádiu Frekvence 1. Dlouho moderovala pořad Kavárna u Lucie, od roku 1998 talkshow Kočkovaná a od roku 1999 také nedělní podvečerní talkshow Osobnosti na Frekvenci 1. Objevila se i v divadle Jiřího Grossmana v talkshow Meloucháři s Martinou Kociánovou. Z Frekvence 1 odešla v dubnu 2006. Od roku 2000 znovu působila v České televizi s pořady Když se řekne profese a Český dobrodruh. Řadu let moderovala Koncerty Lidí dobré vůle z Velehradu. V roce 2001 se také stala šéfredaktorkou týdeníku Story. V roce 2006 nastoupila do televize Prima jako moderátorka pořadu Extra, který se vysílal do února 2007.Od počátku roku 2008 se stala moderátorkou dopoledního vysílání Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, kde uvádí dopolední blok mezi 9–12 hodinou, každý den také s hostem po deváté hodině (do konce roku 2016 po desáté hodině). K roku 2011 moderovala na ČT1 kvíz Autoškola národa a každoročně také vodní špektákl Svatojanské Navalis. Jejím manželem je Jaroslav Poříz, ekonom a bývalý vicemistr světa v Sumó. Mají spolu dceru Vanessu. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucie Výborná ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy odešla Lucie Výborná z Frekvence 1?", "answers": ["v dubnu 2006"]}
{"title": "Belo Kapolka", "context": "Belo Kapolka (22. dubna 1935, Hostie − 18. dubna 1994, Vysoké Tatry) byl slovenský spisovatel, chatař, nosič a horolezec působící ve Vysokých Tatrách. Pocházel z učitelské rodiny a vzdělání získával v Brně na Vojenské akademii. Vystřídal mnoho zaměstnání. Nosič, lyžař, člen Horské služby, chatař, ale především spisovatel. Tragicky zahynul na Hrebienku, když si při dosednutí v autě prostřelil tepnu ve slabinách devítkou, kterou měl za opaskem. == Tvorba == První literární díla začal uveřejňovat již na počátku 60. let 20. století, knižně v roce 1967 sbírkou povídek Kanadské smrky. Věnoval se psaní zejména krátkých prozaických útvarů (beletrizované reportáže, úvahový rysy, povídky), přičemž čerpal z prostředí Vysokých Tater, v nichž roky žil. Kromě popisů tatranské přírody se zabýval i ztvárněním života lidí, kteří se v horách pohybovali, zdůrazňoval potřebu domova a rodinné harmonie. Jeho díla měla poutavé dějové zápletky i rozuzlení a nepostrádala dramatičnost, snažil se o demolici mýtů o horských nosičích, ale také se vyjadřoval k problematice turistiky, zimních sportů a problémům tatranského regionu. Nevyhýbal se ani vztahům a konfliktům mezi rodiči a dětmi, zobrazování světa dětí a mladých lidí, jejich problémům a specifikám, které na ně klade život v horském prostředí. == Dílo == === Díla pro dospělé === 1967 – Kanadské smreky 1999 – Strecha 1975 – Chodníky bez značiek 1971 – Sivá hmla kryje sýteho sysľa 1936 – Aby nám neodišlo srdce 1991 – Kapolkov chodník, soubor nepublikovaných esejí a úvah (vyšlo posmrtně, sestavili Drahoslav Machala a Dušan Mikolaj) === Díla pro děti a mládež === 1984 – Mesiac nad Prostredným hrotom (zfilmováno jako šestidílný televizní seriál \"Chlapec a pes\" (1989, režisér Ľubomír Fifík)) == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belo Kapolka na slovenské Wikipedii.", "question": "Kde zahynul Belo Kapolka ?", "answers": ["Hrebienku"]}
{"title": "Občanská demokratická strana", "context": "Vláda byla jmenována 13. července a Poslanecká sněmovna jí vyslovila důvěru 10. srpna. Během prvního roku vlády došlo k výměně některých ministrů nejmenšího koaličního partnera a také ke změně na postu ministra životního prostředí, kterým se v lednu 2011 stal Tomáš Chalupa. V říjnu pak na pozici ministra zemědělství vystřídal Ivana Fuksu dřívější ministr dopravy Petr Bendl. V komunálních volbách, které se uskutečnily spolu s prvním kolem voleb do Senátu 15. a 16. října 2010, obhájila ODS své prvenství mezi politickými stranami v počtu získaných mandátů. V dresu ODS tak bylo zvoleno celkem 5 112 zastupitelů. Výchozí situace před senátními volbami byla pro ODS obtížná. Strana obhajovala vůbec nejvyšší počet mandátů, 18 z celkového počtu 27. Ve dvoukolovém senátním klání ODS získala 8 mandátů, když celkovým ziskem 12 mandátů zvítězila ČSSD. Rozložení sil v Senátu nezměnily ani doplňovací volby, ve kterých v březnu 2011 na Kladensku uspěla ČSSD. Volby do zastupitelstev krajů se v roce 2012 uskutečnily 12. a 13. října. ODS zvítězila v Plzeňském kraji a celkově obsadila s 12,28 % hlasů třetí místo. Občanští demokraté potvrdili roli lídra pravice, když více hlasů dokázali získat jen sociální demokraté a komunisté. Ve stejné dny roku 2012 proběhlo i první kolo voleb do Senátu. ODS obhajovala 14 mandátů, do druhého kola postoupilo 10 kandidátů.", "question": "Jakou zkratku má občanská demokratická strana?", "answers": ["ODS"]}
{"title": "Bob Bryar", "context": "Robert Cory Bryar (* 31. prosince 1979 v Chicagu, Illinois, USA) byl bubeník skupiny My Chemical Romance. Bob se připojil k My Chemical Romance po tom, co ze skupiny během turné v Japonsku v roce 2004 odešel bývalý bubeník Matt Pelissier. == Kariéra == Stejně jako Frankie Iero není členem My Chemical Romance od začátku – v roce 2004 nahradil Matta Pelissiera. Předtím dělal zvukového technika skupinám jako The Used atd. Podílel se na vydání alba MCR Three Cheers for the Sweet Revenge, ke kapele se přidal krátce po jeho vydání. Ačkoli do té doby ještě nebyl oficiálním členem kapely, hrál v některých jejich videích. Na začátku roku 2010 kapelu My Chemical Romance opustil. == Vybavení == Bob používá bubny C & C Custom Drums s činely Sabian ze série Sabian's Paragon. Má americké klasické rockové paličky Vic Firth s Vic Firth Victape. Bob Bryar používá dvě soupravy bicích.", "question": "Bubeník které skupiny byl Robert Cory Bryar?", "answers": ["My Chemical Romance"]}
{"title": "Cukrová třtina", "context": "Cukrová třtina (Saccharum officinarum) je druh jednoděložné rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae). V dnešní době je hojně pěstovaná především kvůli vysokému obsahu cukru. Cukrová třtina je víceletá, značně mohutná tráva se vzpřímenými masivními stébly, která mohou být až 6 m vysoká a 5 cm tlustá. Stéblo má v průměru asi 20 až 40 kolének a je vyplněno měkkou dření, která obsahuje až 20 % cukru (především tedy sacharózy, dále také malé množství fruktózy a glukózy), který se zde ukládá jako produkt fotosyntézy. Nad každým kolénkem je řada adventivních kořenů, nazývaných kořenový prstenec, uspořádaná případně i v několika kruzích. Těchto kořínků se využívá při vegetativním rozmnožování, kdy rostlina v této části zakoření a vyrostou z ní nové výhonky. Cukrová třtina na plantážích se proto rozmnožuje výhradně řízky stébel. Teprve nad prstencem kořenů leží interkalární meristém (dělivé pletivo), který rychlým růstem opět vzpřímí polehlé stéblo. Listy cukrové třtiny dosahují délky 100-200 cm a šířky okolo 7 cm a jejich uspořádání je střídavé. Počet listů se odvíjí od počtu kolének, neboť z každého kolénka vyrůstá právě jeden list. Listy mají mohutné bílé střední žebro a na okrajích jsou jemně zoubkované. Díky ukládání kyseliny křemičité jsou velmi tvrdé a ostré. Listové pochvy přiléhají pevně ke stéblu. Listy jsou buď zelené barvy, žlutavé, nebo fialově zbarvené, některé odrůdy mohou být i barevně pruhované. Květem třtiny je bohatá jehlancovitá, až 80 cm vysoká lata. Květ se skládá ze tří tyčinek, plenek, které představují zbytek okvětí, a pestíku se dvěma pérovitými bliznami. Plodem cukrové třtiny je obilka. Avšak na plantážích je květenství cukrové třtiny nežádoucí, neboť s květem se snižuje obsah cukru ve stéblech, čímž se snižuje hodnota rostliny pro pěstitele. Společně s kukuřicí, rozličnými druhy prosa a některými dalšími užitkovými rostlinami představuje cukrová třtina typ tzv. tropických vysoce výnosných plodin. Pomocí zvláštního fyziologického triku mohou tyto rostliny během časové jednotky vázat podstatně více oxidu uhličitého z atmosféry v procesu fotosyntézy než ostatní zelené rostliny. Obsahují enzymatický systém, který pracuje podobně jako pumpa oxidu uhličitého a při poměrně malé spotřebě vody přináší významné produkční výnosy. Tento přídatný mechanismu je však ve většině případů vázán na dosti vysoké teploty, a proto nalezneme užitkové rostliny s typem látkové výměny podobné právě cukrové třtině přednostně pouze v teplých oblastech Země.[1] Optimální teplota pro růst cukrové třtiny je 30 °C. Při 20 °C se její růst silně zpomaluje a pod 15 °C úplně zastavuje.", "question": "Jaké výšky může dorůst cukrová třtina?", "answers": ["6 m"]}
{"title": "James Nachtwey", "context": "James Nachtwey (* 14. března 1948 Syracuse (New York)) je vlivný americký fotožurnalista a válečný fotograf. Pracuje jako korespondent pro časopis Time v Bagdádu, byl členem agentury Magnum Photos od roku 1986 do 2001. V zámoří byl celkem pětkrát oceněn Klubem zahraničních novinářů (v letech 1983, 1984, 1986, 1994 a 1998) a obdržel od ní Zlatou medailí Roberta Capy. V roce 2003 byl při útoku na jeho konvoj v Bagdádu zraněn granátem, když tam pracoval pro magazín Time. Nachtwey začal pracovat jako fotograf pro malé nakladatelství v Novém Mexiku v roce 1976. V roce 1980 se přestěhoval do New Yorku a začal pracovat jako fotograf na volné noze. V roce 1981 se zúčastnil svého prvního úkolu v Severním Irsku, kde dokumentoval občanské nepokoje. Od roku 1984 pracoval jako fotograf pro magazín Time. Pro Black Star pracoval od roku 1980 do roku 1985 a členem Magnum Photos byl od roku 1986 do roku 2001. V roce 2001 byl jedním ze zakládajících členů představenstva agentury VII Photo Agency. Po celou svou kariéru fotografoval ozbrojené konflikty a sociální problémy v Jižní Africe, Latinské Americe a na Středním východě. V zemích bývalého Sovětského svazu dokumentoval válečné konflikty, hlad, a znečištění. V západní Evropě a v USA fotografuje podmínky ve věznicích. Vyfotil také první volby bez rozlišení ras v Jižní Africe. Nachtwey pracoval také na reportáži postižených míst tsunami v jihovýchodní Asii 26. prosince 2004. Vytvořil také známou sérii fotografií s názvem Body of work z průběhu útoků na Světové obchodní centrum 11. září 2001. V současné době žije v New Yorku. International Center of Photography, New York Museum of Photographic Arts, San Diego Culturgest, Lisabon Bibliothè nationale de France, Paříž Palazzo Esposizione, Řím El Círculo de Bellas Artes, Madrid Galerie Fahey/Klein, Praha Karolinum.", "question": "Pro jaký časopis pracuje James Nachtwey jako korespondent?", "answers": ["Time"]}
{"title": "Maurice Ravel", "context": "Joseph-Maurice Ravel [žozef móris ravel] (7. března 1875 Ciboure – 28. prosince 1937 Paříž) byl francouzský hudební skladatel švýcarsko-španělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny, expresionismu a neoklasicismu. == Život == === Mládí a studia === Otec Maurice Ravela, Joseph, pocházel ze Švýcarska. Pracoval jako inženýr na výstavbě železnice ve Španělsku, kde se seznámil s Marií Delouartovou, svou budoucí ženou a matkou dvou synů, Maurice a Edouarda. Manželé se usadili na francouzské straně Pyrenejí, v Ciboure, poblíž španělských hranic. Rodina záhy po Ravelově narození přesídlila do Paříže, kde se usadila na bulváru Pigalle. Ravel studoval hru na klavír u Charlese W. de Bériota a později kompozici na Pařížské konzervatoři, mezi jeho učitele patřil např. Gabriel Fauré. Na konzervatoři s ním studoval i Ricardo Viñ, pozdější interpret jeho klavírních děl. Maurice Ravel se neúspěšně ucházel o Římskou cenu, kdy podle zadání vytvořil tři dnes málo známé kantáty – Alcyone, Alyssa a Myrrha; za Myrrhu, kterou pojal z ironie trochu sladkobolně, dostal 2. místo. I tato epizoda jistě přispěla k tomu, že později odmítl Řád Čestné legie, zahraniční pocty ovšem přijímal, tak se stal rytířem Belgického království i doktorem honoris causa v Oxfordu. Po počátečních nezdarech si definitivně získal respekt Španělskou rapsodií, již dříve ovšem zaujal klavírními Vodotrysky, všeobecně oblíbenou se stala i Pavana za mrtvou infantku. Za války se Ravel dobrovolně přihlásil do armády, kam ho kvůli malému vzrůstu a nízké váze málem nepřijali.", "question": "Odkud pocházel otec Maurice Ravela?", "answers": ["Švýcarska"]}
{"title": "Iron Man 2", "context": "Iron Man 2 je americký akční film z roku 2010, který natočil režisér Jon Favreau podle komiksů o Iron Manovi. V hlavní roli Tonyho Starka, miliardáře, který svůj obrněný oblek využívá pro mírové účely a je tak slavnou celebritou, se opět představil Robert Downey Jr., jenž si zahrál i v předchozím snímku Iron Man (2008) a navazujícím filmu Iron Man 3 (2013). Jedná se o třetí celovečerní snímek z filmové série Marvel Cinematic Universe. Ruská média informují o odhalení Tonyho Starka, že on sám je Iron Manem. Anton Vanko zrovna umírá a jeho syn Ivan, který zprávy sleduje, začne stavět miniaturní obloukový reaktor podobným tomu Starkovu. O šest měsíců později je Stark obletovanou celebritou, využívá svůj oblek Iron Mana k mírumilovným účelům a odolává tlaku americké vlády, aby prodal jeho konstrukční schémata. Obnoví veletrh Stark Expo ve Flushing Meadows a chce pokračovat v odkazu svého otce Howarda. Palladiové jádro obloukového reaktoru, které udržuje Starka naživu a také pohání jeho oblek, ho však také tráví a Tony nedokáže za něj nalézt náhradu. Kvůli své očekávané smrti je deprimovaný a zároveň lehkomyslný, nicméně rozhodne se neříct o svém zdravotním stavu nikomu. Svoji stávající osobní asistentku Pepper Pottsovou jmenuje ředitelkou Stark Industries a najme zaměstnankyni Natalii Rushmanovou jako svoji novou asistentku. Společně odletí do Monaka, kde se Stark zúčastní historické Grand Prix, při jejímž závodu je ale napaden Ivanem Vankem, který drží v rukou elektrické biče. Tony si nasadí oblek Iron Mana a ruského vědce porazí, nicméně jeho výstroj utrpí vážné škody. Vanko prozradí, že jeho záměrem bylo dokázat světu, že ani Iron Man není neporazitelný. Tento útok udělá dojem na Justina Hammera, Starkova rivala v podnikání, jenž nafinguje Vankovu smrt, zatímco ho ve skutečnosti dostane z vězení. Poté ho požádá o pomoc při výrobě mnoha obrněných obleků, kterými chce zastínit Tonyho. Ten se mezitím během svého narozeninového večírku doma v Kalifornii (o kterém si myslí, že je jeho poslední) v Iron Manově obleku opije.", "question": "Kdo ztvárnil postavu Tonyho Starka ve filmu Iron Man 2 ?", "answers": ["Robert Downey Jr."]}
{"title": "Astronomie", "context": "Z gravitačního zákona vychází eliptický pohyb planet. Roku 1929 studoval Edwin Hubble daleké galaxie, zjistil rudý posuv, který se zvětšuje se vzdáleností, to byl důkaz o rozpínání vesmíru. Fakt, že se od sebe objekty vzdalují, naznačuje, že někdy v minulosti byly objekty velmi blízko od sebe, tím se zrodily myšlenky o velkém třesku, místě a čase, kdy byl vesmír nekonečně malý a hustý. V letech 1905–1915 napsal Albert Einstein teorii relativity – speciální, ve které zavedl konečnou rychlost světla a obecnou relativitu o gravitaci, čase a prostoru ve velkých rozměrech. Na začátku 20. století vznikla kvantová teorie o chování elementárních částic. Čínská astronomie má velice dlouhou historii a dějepisci považují Číňany za \"nejdůslednější a nejpřesnější pozorovatele nebeských jevů na světě před Araby.\" Jména hvězd později rozdělili do 28 kategorií (\"panství\", [říší? ]) v dobách dynastie Šang (Shang) v čínské době bronzové a zřejmě se zformovaly za vlády Wu-Tinga (Wu Ding) (1339-1281 př. n. l.). Podrobné záznamy astrologických pozorování započaly v éře válek kolem 4. století př. n. l. a vzkvétaly dále od období dynastie Chan. Čínská astronomie byla rovníková soustředěná na podrobná pozorování hvězd z okolí pólu a byla založená na jiných principech než převládaly v západoevropské astronomie, kde východ a západ slunce zodiakálních souhvězdí tvořil základní ekliptický rámec. Některé prvky indické astronomie se dostaly do Číny při expanzi buddhismu po dynastii Chan (25–220 n.l.), ale nejpodrobnější vtělení indické astronomie Nastalo za dynastie Tchang (Tang, 618-907), kdy mnozí indičtí astronomové přesídlili do čínského hlavního města a čínští učenci, jako velký tantrický buddhistický mnich a matematik Ji-Šing (Yi Xing) propracoval její systém.", "question": "Kdy vznikla kvantová teorie o chování elementárních částic?", "answers": ["Na začátku 20. století"]}
{"title": "Turecké osmanské písmo", "context": "Turecké osmanské písmo (ا elifbâ) byla verze arabského písma používaná v osmanské turečtině za Osmanské říše a v prvních letech turecké republiky až do 1. listopadu 1928, kdy Mustafa Kemal Atatürk zavedl používání latinky. Tak jako v arabském písmu má většina písmen čtyři formy: samostatnou, začáteční, středovou a koncovou. Osmanská turečtina také používala číslice používané v arabském světě, odlišné od těch našich \"arabských\" číslic. Zde je seznam arabských číslic a jejich název v turečtině. ٠ 0 (sı) ۱ 1 (bir) ۲ 2 (iki) ٣ 3 (üç) ٤ 4 (dört) ٥ 5 (beş) ٦ 6 (altı) ٧ 7 (yedi) ٨ 8 (sekiz) ٩ 9 (dokuz) ۱٠ 10 (on) Osmanská turečtina", "question": "Do kdy bylo používáno turecké osmanské písmo?", "answers": ["do 1. listopadu 1928"]}
{"title": "Lofoty", "context": "Během vikinské éry bylo postaveno mnoho osad se sídly vikinských náčelníků. Kopie náčelníkova sídla byla postavena v Borgu, kde je součástí vikinského musea. Od čtrnáctého století ovládali obchod s rybami obchodníci z Bergenu. Bergen byl rovněž administrativním centrem vybírajícím daně. Kvalita života na Lofotech dlouhou dobu závisela na výsledcích rybolovu. Okolo roku 1860 došlo k největší přistěhovalecké vlně, která vedla ke vzniku současných sídel. == Krajina == Lofotská krajina byla po dlouhou dobu holá, protože lidé většinu stromů pokáceli za účelem výstavby lodí, svých obydlí a konstrukcí pro sušení ryb. V současnosti na mnoha místech Lofot došlo k významnému obnovení lesů. Osídlena je převážně východní část ostrovů, protože tam vítr a mořské proudy nepůsobí tam silně jako na západě, neboť až více než 1200 m vysoké hory jsou schopny zastavit či zmírnit výkyvy počasí. Mezi jednotlivými ostrovy mohou působením slapových sil vznikat silné a nebezpečné mořské proudy a vodní víry. Nejznámějším proudem je Mahlstrom známý též jako Moskenstraumen. == Klima == Díky působení Golfského proudu je klima na Lofotech vzhledem k jejich poloze za severním polárním kruhem relativně mírné. Jižní část Lofot je nejsevernějším místem na Zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu a tvoří tak významnou klimatickou anomálii. == Hospodářství == Hlavním zdrojem obživy Lofoťanů jsou turistický ruch, rybolov a s ním spojená odvětví.", "question": "Kde se nachází nejsevernější místo na Zemi, kde průměrná    k2eAgFnSc1d1 teplota nikdy neklesá pod nulu?", "answers": ["Jižní část Lofot"]}
{"title": "Wales", "context": "Wales je převážně hornatý, zvláště na severu a ve středu. Hory byly vymodelovány během poslední doby ledové. Nejvyšší hory ve Walesu se nacházejí ve Snowdonii. Nejvyšší horou Walesu je zdejší hora Snowdon (1085 m). V západním Walesu se rozkládá Kambrijské pohoří, na které na jihu navazuje pohoří Brecon Beacons s nejvyšší horou Pen y Fan (886 m). Moderní hranice Walesu a Anglie jsou hodně umělé; byly definovány převážně v 15. století na základě feudálních hranic. S výjimkou potvrzení Monmouthshiru jako části Walesu v roce 1968 nebyly nikdy schváleny v žádném referendu a neurčila je žádná hraniční komise a kopírují Ofův val pouze přibližně. Wales je známý také různými krkolomnými názvy obcí, např Cwmbran Town Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Walesu. Oblast Walesu je již osídlena minimálně 29 tisíc let, ačkoliv nepřetržité osídlení začíná až po poslední době ledové. Ve Walesu je mnoho památek z období neolitu (především hrobky), ale také z doby bronzové a železné.", "question": "Nachází se Kambrijské pohoří ve východním Walesu?", "answers": ["V západním Walesu se rozkládá Kambrijské pohoří, na které na jihu navazuje pohoří Brecon Beacons s nejvyšší horou Pen y Fan (886 m)."]}
{"title": "Wi-Fi", "context": "Následníkem Wi-Fi by měla být bezdrátová technologie WiMAX, která se zaměřuje na zlepšení přenosu signálu na větší vzdálenosti. Wi-Fi zajišťuje komunikaci na spojové vrstvě, zbytek je záležitost vyšších protokolů (na rozdíl od Bluetooth, který sám o sobě zajišťuje nejrůznější služby). Typicky se proto přenášejí zapouzdřené ethernetové rámce. Pro bezdrátovou komunikaci na sdíleném médiu (šíření elektromagnetického pole prostorem) je používán protokol CSMA/CA (Ethernet používá na vodičích CSMA/CD). Bezdrátová síť může být vybudována různými způsoby v závislosti na požadované funkci. Ve všech případech hraje klíčovou roli identifikátor SSID (Service Set Identifier), což je řetězec až 32 ASCII znaků, kterými se jednotlivé sítě rozlišují. SSID identifikátor je v pravidelných intervalech vysílán jako broadcast, takže všichni potenciální klienti si mohou snadno zobrazit dostupné bezdrátové sítě, ke kterým je možné se připojit (tzv. asociovat se s přístupovým bodem). Aby mezi sebou mohla komunikovat zařízení různých výrobců i různých platforem, existují mezinárodní standardy. Jejich specifikací se zabývá institut IEEE (z angl. Institute of Electrical and Electronic Engineers) - specifikace standardů bezdrátových lokálních sítí jsou publikovány pod číslem 802.11. Tento dokument dále obsahuje užší specifikace rozlišené revizními písmeny: např. 802.11b a 802.11g. Oba tyto nejčastěji se vyskytující standardy definují bezdrátové sítě pracující ve volném pásmu 2,4 GHz, liší se maximální dosažitelnou rychlostí (u standardu 802.11b je nejvyšší dosažitelnou rychlostí 11 Mb/s, u 802.11g je to až 54 Mb/s). Nejjednodušším způsobem, jak bezdrátovou síť skrýt, je zamezit vysílání SSID. Připojující se klient pak musí SSID předem znát, jinak se nedokáže k druhé straně připojit. Protože je však SSID při připojování klienta přenášeno v čitelné podobě, lze ho snadno zachytit a skrytou síť odhalit. Související informace naleznete také v článku SSID. V ad-hoc síti se navzájem spojují dva klienti, kteří jsou v rovnocenné pozici (peer-to-peer). Vzájemná identifikace probíhá pomocí SSID. Obě strany musí být v přímém rádiovém dosahu, což je typické pro malou síť nebo příležitostné spojení, kdy jsou počítače ve vzdálenosti několika metrů. Typická infrastrukturní bezdrátová síť obsahuje jeden nebo více přístupových bodů (AP – Access Point), které vysílají své SSID. Klient si podle názvů sítí vybere, ke které se připojí. Několik přístupových bodů může mít stejný SSID identifikátor a je plně záležitostí klienta, ke kterému se připojí.", "question": "Jak se označuje identifikátor, kterým se jednotlivé bezdrátové sítě rozlišují?", "answers": ["SSID"]}
{"title": "Podnikatel roku", "context": "Olomoucký kraj – Miroslav Študent, SIWATEC Pardubický kraj – Tomáš Brýdl a Filip Brýdl, STORY DESIGN Kraj Vysočina – Jindřich Procházka, SAPELI Moravskoslezský kraj – Pavel Juříček, BRANO GROUP Světový Podnikatel roku 2005 – Wayne Huizenga, Huizenga Holdings,. Spojené státy americké Podnikatel roku 2005 – Radim Jančura, STUDENT AGENCY Technologický podnikatel roku – Radim Králík, GRAPO Začínající podnikatel roku – Jan Řežáb, REDBOSS Speciální ocenění poroty – Jana Procházková, GLOBAL EXPRESS GROUP Středočeský kraj – Ivo Lukačovič, Seznam. cz Plzeňský kraj – Vladimír Zábranský, První chodská stavební společnost Jihomoravský kraj – Radim Jančura, STUDENT AGENCY Moravskoslezský kraj – Ladislav Kraus, BOCHEMIE Světový Podnikatel roku 2004 – Tony Tan Caktiong, Jolibee Foods Corporation, Filipíny Podnikatel roku. 2004 – Miroslav Řihák, ANECT Technologický podnikatel – Jiří Konečný, ELKO EP Světový Podnikatel roku 2003 – Narayana Murthy, Infosys Technologies, Indie Podnikatel roku 2003 – Zbyněk Frolík, L I N E T Světový Podnikatel roku 2002 – Stefan Vilsmeier. , BrainLAB, Německo Podnikatel roku 2002 – Kvido Štěpánek, Isolit-Bravo Světový Podnikatel roku 2001 – Paolo della Porta, Saes Getters, Itálie Podnikatel roku 2001 – Zdeněk Jandejsek, RABBIT Trhový Štěpánov Podnikatel roku 2000 – Kateřina Forstingerová, Moravia IT", "question": "Ve kterém roce začala společnost Ernst & Young pořádat soutež Podnikatel roku v České republice?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Praha", "context": "Mimo to se v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska: kovodělný průmysl výroba strojů a zařízení chemie a farmaceutický průmysl průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty výroba dopravních prostředků Další odvětví hrají spíše méně významnou roli. Praha měla ke dni 1. ledna 2017 celkem 1 280 508 obyvatel, evidováno k trvalému pobytu jich bylo 1 301 489. Je 15. největším městem Evropské unie. Roku 2011 žilo v Praze 613738 mužů a 655058 žen. Průměrný věk všech obyvatel činil 41,2 let, u mužské části pak 39,7 let, u ženské části 42,7 let. V roce 2011 do Prahy dojíždělo za prací a studiem 199 360 lidí, z toho 128 675 (65 %) ze Středočeského kraje. Z Prahy vyjíždělo 23 332 lidí, z toho 16 989 (73 %) do Středočeského kraje. Ve městě je několik romských komunit, podíl Romů v populaci je nižší než průměr v ČR (při sčítání lidu v roce 2001 bylo procento uvedené romské národnosti poloviční proti celorepublikovému průměru, nižší je pouze v Kraji Vysočina). Podle výzkumu pro MPSV a ESF z roku 2006 je v Praze šest sociálně vyloučených romských lokalit s odhadovaným počtem obyvatel přes 9 000, nacházejí se ve čtvrtích Smíchov, Žižkov, Libeň, Karlín, Černý Most a Harfa. Dle sčítání pražského magistrátu z roku 2007 se ve městě pohybovalo zhruba 2 000 bezdomovců.", "question": "Kolik národních kulturních památek se nachází na území Prahy?", "answers": ["37"]}
{"title": "Madagaskarská vlajka", "context": "Vlajka Madagaskaru je odvozená z vlajky kmene Hovo. Má bílý svislý pruh u žerdi (zabírá třetinu délky vlajky) a dva vodorovné pruhy v červené a zelené barvě. Bílá barva symbolizuje čistotu ideálů, červená nezávislost, zelená naději ve šťastnou budoucnost. Bílá a červená barva byly už v 19. století na vlajce madagaskarského království Hovů, zelená reprezentuje obyvatele pobřeží. Bílá spojuje s knížecím rodem Volafotsů, červená s rodem Volamenů ze 17. století. Vlajka vznikla v roce 1958, o rok později byla schválená ústavně. == Galerie == == Historicke prezidentské vlajky == V roce 1959 byla pro prvního madagaskarského prezidena Philibert Tsiranana (tehdy ještě autonomní republiky) schválena první vlajka. Po roce byla v již samostatné republice schválena pro stejného prezidenta nová personalizovaná vlajka. Vlajky madagaskarských prezidentů se s osobou prezidenta mění a liší se i lícove a rubové strany. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Madagaskaru na slovenské Wikipedii. === Související články === Státní znak Madagaskaru Madagaskarská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Madagaskarská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu mají dva vodorovné pruhy na vlajce Madagaskaru?", "answers": ["červené a zelené"]}
{"title": "Stonek", "context": "Stonek (cauloma) je nadzemní rostlinný orgán spojující kořen s listy a květy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na uzliny (nody, kde vyrůstají listy a články) a internodia (kde se stonek prodlužuje). Stonek s listy se dohromady nazývají prýt. Stonek je základním orgánem velké většiny cévnatých rostlin. Jako takový má i některé zásadní funkce. Nese orgány fotosyntézy (listy) a orgány pohlavního rozmnožování (květy, plody). Stonek dále rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a organické asimiláty z listů do růstových pletiv. Nejméně důležitá je i skutečnost, že umožňuje růst rostliny, na něm se opět podílejí dělivá pletiva, umístěná ve vzrostném vrcholu. Stonek také pomáhá orientovat listy ke světlu a vyzdvihuje květy nad ostatní rostlinné části. Někdy mají stonky i další, méně významné funkce. Mladé stonky s chlorenchymem pod pokožkou mají například funkci asimilační. Některé modifikace stonku mají zásobní funkci. Podle tvaru Dužnaté stonky Lodyha (caulis), bylinný stonek, který nese listy, Stvol, stonek, který nenese listy Stéblo (culmus), dutý stonek trav s kolénky kmen, hlavní stonek stromů Lodyžka. , \"stonek\" některých mechorostů Dřevnaté stonky Dochází k dřevnatění původně dužnatého stonku. keř (šípek) strom (javor) polokeř (borůvka) keřík Podle polohy přímý poléhavý plazivý vystoupavý ovíjivý popínavý Podle specializovaných funkcí se často mění tvar a uspořádání stonku. Existují různé metamorfozy: oddenek: podzemní ztlustlý stonek, např. přeslička šlahoun: nadzemní výběžky např.: jahodník oddenková hlíza: podzemní část stonku ztloustne, má funkci zásobní, např. brambor stonková hlíza: ztlustlá nadzemní část stonku. , např. kedluben úponky: k zachytávání se na podkladě, popínavé rostliny, např. réva vinná stonkové trny – kolce: ochrana před býložravci, např. trnka zdužnatělé stonky: zásobárna vody, např. u kaktusů rozšiřování stonku do plochy:. souvisí s asimilační funkcí, mívá podobu listů (listnatec) brachyblast: např.: modřín (to je modifikace, nemění se funkce) Růst stonku se uskutečňuje dělením buněk na vegetačním vrcholu a dále zvětšováním buněk v internodiích. Tloustnutí stonku se děje buď zvětšováním buněk, nebo vytvářením druhotných pletiv, produkovaných kambiem. Výška stonku je velmi různorodá. Některé druhy vůbec stonek v pravém smyslu nevytváří (např. okřehek). Naopak, nejvyšší stonek má liána rotan rákosovitý (Calamus rotang), a to 200–300 metrů. Stonek se skládá zejména z těchto částí (viz příčný řez): centrální dřeň slouží hlavně jako zásobárna živin kůra stonek chrání provazce sklerenchymu a kolenchymu zajišťují pevnost Související informace naleznete také v článku větvení. Stonek se často větví: vidličnaté (dichotomické) větvení – hlavně u některých cévnatých výtrusných rostlin (plavuně, vranečky) postranní (holoblastické) větvení. monopodiální – hlavní stonek stále dorůstá, postranní větve jsou kratší, hlavní nepřerůstají; sympodiální – postranní větve mohutnější a přerůstají hlavní stonek, někdy postranní větev zatlačí hlavní stonek do strany a pokračuje ve směru jeho růstu (réva vinná).", "question": "Jak se nazývá základní orgán velké většiny cévnatých rostlin?", "answers": ["Stonek"]}
{"title": "Valčík", "context": "Valčík je postupový, kolový tanec v 3/4 taktu nebo zřídka (spíše dříve) v 3/8 taktu, důraz je kladen na první dobu. Tempo je 60 taktů za minutu. Tento tanec se tančí v páru, a to tak, že jeden z páru vždy uhýbá druhému, který jde dopředu a během taktu otočí celý pár. Zajímavostí je, že byl prvním tancem, který se tančil v poměrně těsném držení, což bylo v tehdejší městské společnosti převratem. Valčík vznikl v Alpách, kde se vyvinul spolu s dalšími podobnými tanci z lidového vzoru, z rakouského Ländleru, z německého Deutscheru. Divadelní premiéru měl roku 1787 v opeře Una cosa rara (Vzácná věc, autorem je Vincent Martin) a ihned se stal velice populární. Později se objevil v řadě děl význačných skladatelů: např. Johanna Strausse staršího, Johanna Strausse mladšího, Josefa Lannera, atd... Z hudebního hlediska se rozlišují dva druhy valčíků: vídeňský valčík - řetěz několika valčíkových melodií za sebou pařížský valčík - předehra a trio Typickým příkladem valčíkové melodie je píseň Pásla ovečky. Otáčka vpravo - Natural Turn Otáčka vlevo - Reverse Turn Uzavřené změny vpřed - Closed Forward Changes Uzavřené změny vzad - Closed Backward Changes Valčík na místě vpravo - Natural Fleckerl Valčík na místě vlevo - Reverse Fleckerl Protizarážka - Contra Check", "question": "Jaké je tempo valčíku ?", "answers": ["60 taktů za minutu"]}
{"title": "Slon africký", "context": "Slon africký (Loxodonta africana) je savec z řádu chobotnatců. Je to největší suchozemský savec, který dorůstá výšky až 4 m. Slon africký se vyskytuje roztroušeně v celé Africe jižně od Sahelu, ale v dřívějších dobách se prokazatelně vyskytoval v mnohem hojnějším počtu na celém kontinentu, i v severní Africe. Obývá poměrně rozmanité prostředí. Slony můžeme najít v deštných lesích, na savanách a vystupují až do horských oblastí do 5000 m n. m. Sloni jsou poměrně přizpůsobiví - důležité je pro ně jen dostatek potravy, vody v teritoriu. == Rozměry == Slon africký je v současnosti největším žijícím suchozemským živočichem. Samci tohoto chobotnatce dosahují hmotnosti kolem 6000 kilogramů, rekordní změřený jedinec dosahoval výšky 3,96 metru a hmotnosti 10 400 kg (původní odhad byl dokonce 12 250 kilogramů). Výška v kohoutku: 3–4 m Délka těla: 7–9 m (samice 6,5-8,5m) Hmotnost: 6-7 tun (samice 4 tuny) Rychlost běhu: až 40 km/h Délka života: 65-90 let == Vzhled == Slon africký má silnou, ale pružnou kůži šedivého až šedohnědého zbarvení bez srsti. Chlupy má jen na konci ocasu. Na celém těle je pokrytý hmatovými chloupky, které jsou více koncentrované na chobotu. Mezi charakteristické znaky patří dva citlivé \"prstíky\" na konci citlivého chobotu, který slouží k dýchání, čichání, pití, sprchování a podávání potravy. Dalším výrazným znakem jsou obrovské silně prokrvené ušní boltce na jeho velké hlavě, pomocí nichž ztrácí mnoho přebytečného tepla, a předchází tak přehřátí během horkých afrických dní. Má vysoké nohy a štíhlou postavu, čelo ubíhající dozadu a prohnutý hřbet. Samec i samice mají kly, které rostou celý život. Největší kly, jaké byly u slona zjištěny, měřily přes 3 metry a vážily přes 100 kg. Sloni mají velmi jemný čich a dobrý sluch, kterým vnímají i pro lidi neslyšitelné infrazvuky (5–24 Hz), jimiž se dorozumívají na velké vzdálenosti.", "question": "Jaké výšky dosahuje slon africký?", "answers": ["4 m."]}
{"title": "Orel mořský", "context": "Izolovaná populace orlů mořských v Grónsku, která dosahuje v rámci druhu i největších rozměrů, bývá některými autory označována za poddruh H. a. groencaldicus. Orel mořský je největší evropský orel a největší dravec vyskytující se v Česku. Délka jeho těla dosahuje 76–92 cm a v rozpětí křídel měří 190-240 cm. Hmotnost u samce je cca 4 kg, u samice 7 kg. Zbarvení tmavohnědé, jen ocas bílý, případně i jiné světlejší oblasti na hlavě a krku. Za letu se snadno pozná podle charakteristického vzhledu dlouhých širokých křídel s dlouhými ručními letkami. Ocas je klínovitý, jeho zbarvení se v průběhu života výrazně mění. Přechází od hnědé mladých ptáků, přes hnědobíle mramorovanou k bílé barvě s hnědými okraji rýdovacích per u pohlavně dospělých jedinců. Podobně postupně světlá starším ptákům nejen hlava a hruď, kde může původní hnědá (bíle kropenatá) barva přejít až do hnědožluté, ale i zobák, který z hnědé přechází v jasně žlutou. Neopeřené nohy jsou žluté. Samec a samice se navzájem liší pouze velikostí. Hlasem je zdaleka slyšitelné \"kjikjikjiklieklikklik\"; samec má vyšší hlas, než samice. Orel mořský je rozšířen v Evropě a Asii mimo tropické oblasti (palearktický typ rozšíření). Na severu tvoří hranici výskytu lesotundra, na jihu hranice probíhá od Balkánu přes Turecko k jižnímu pobřeží Kaspického moře. Jako okrajové oblasti výskytu lze označit i některé středomořské ostrovy, Island, Kamčatka, a ostrovy podél severovýchodního pobřeží Asie. Dospělí ptáci jsou převážně stálí a zimu tráví obvykle v okolí hnízdišť, ptáci z nejsevernějších populací však táhnou do jižnějších oblastí, kde vyhledávají nezamrzající vodní plochy. Někdy zaletují i mnohem dále na jih, například do oblasti Perského zálivu nebo severní Indie. Mladí ptáci jsou potulní až tažní a mohou podnikat přesuny nejen na jih, ale i na sever (z Balkánu do střední Evropy apod.). Orel mořský byl ve velké části původního areálu vyhuben, nebo zde byly výrazně sníženy jeho početní stavy. Začátkem 20. století vymizel z Irska, roku 1916 naposledy zahnízdil ve Skotsku, v roce 1980 v Dánsku, v roce 1964 na Slovensku, roku 1946 v Rakousku. V posledních letech se však situace zlepšuje a znovu se šíří zpět do původních lokalit; od roku 1983 hnízdí opět ve Skotsku, od roku 1987 v Litvě, od roku 1984 i v ČR. Celková početnost v Evropě je odhadována na 5.000 párů.", "question": "Který je největší dravý pták vyskytující se v České republice?", "answers": ["Orel mořský"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "účast na sjezdu pro svobodu náboženství, další veřejná vystoupení, přednášky a setkání s osobnostmi, mj. s americkými Čechy a Slováky 1909 – protest proti zinscenovanému Záhřebskému procesu, úspěšné odhalení komplotu ministerstva zahraničí v Říšském sněmu 1910 – třetí cesta do Ruska 1914. – v září a říjnu cesty ve věci české samostatnosti do Holandska (v červenci propukla první světová válka), v prosinci do Itálie a Švýcarska, kde už zůstal (s dcerou Olgou), psal velení ruské carské armády. , aby nestříleli po československých přeběhlících, kteří odhodí zbraň, budou mít bílý šátek kolem krku a začnou zpívat \"Hej Slované..\" Švýcarsko 1914–15 ze Ženevy společně s ostatními organizace exilového hnutí proti Rakousku-Uhersku, kontakty k. exilu a krajanům v Evropě, USA 1915 1915 – v březnu ve Švýcarsku první tajná schůze pozdější Maffie 4. a 6. července – proslovy v Curychu a v Ženevě, vyhlášení požadavku české samostatnosti mimo Rakousko-Uhersko (což se rovnalo velezradě. ) 3. září – ve Švýcarsku veřejné prohlášení Maffie k zastupování českého národa v zahraničí, rozdělení úloh (Masaryk do Londýna na universitu, Beneš do Paříže, Sychrava ve Švýcarsku pro tajné spojení s Prahou) Paříž, Londýn 1915. září – odjezd z Ženevy, přes Paříž do Londýna říjen – nástupní přednáška na Londýnské univerzitě (profesura slavistiky), mj. o samostatnosti národů a rozpuštění Rakouska-Uherska v Paříži založeno Comité d'action tchè à l'étranger exilovými. a krajanskými organizacemi Čechů a Slováků14. listopadu vyhlásilo zřízení nezávislého česko-slovenského státu za svůj cíl Masaryk předkládá britskému ministrovi zahraničních věcí plán na vytvoření budoucího společného státu Čechů, Srbů a Chorvatů (přesněji – předpokládané \"Svobodné Čechy\" se měly. spojit s předpokládaným \"Srbochorvatskem\"). 1916 únor – Comité d'action tchè à l'étranger přejmenováno na Česko-slovenskou národní radu, Masaryk zvolen předsedou také v únoru Masarykovo jednání s francouzským premiérem Aristidem Briandem,. umožněné Štefánikovým prostřednictvím, zprávy o jednání a požadavku samostatnosti ve francouzském a anglickém tisku další jednání v Anglii o budoucím samostatném státě Rusko 1917 květen – Masarykův příjezd do Ruska a jednání o založení československých jednotek včetně jejich rozšiřování červenec–srpen – Masarykovy návštěvy v. lazaretech, zajateckých táborech a u legií září–říjen – Masarykova příprava přezimování legionářských korpusů 15. říjen – první transport téměř 1500 čs. legionářů z Ruska do Francie lodí tzv. severní cestou (lodí z Murmaně) prosinec – Francie. povolila zřízení čs. jednotek na svém území 1918 únor – Spojenci uznali čs. jednotky v Rusku jako část čs. jednotek ve Francii, záměrem bylo je přesunout do Francie a tam je spojit, záměr se nezdařil (jednotky se z.", "question": "Jaké národnosti byl Masarykův otec?", "answers": ["Slovák"]}
{"title": "Andragogika", "context": "Dále se projekt zaměřuje na několik dílčích tematických studií do jednotlivých oblastí daných dominantními životními rolemi dospělé populace u nás. Konkrétně v oblasti vzdělávací podpory v předseniorském a seniorském věku (včetně podpory v rozvoji funkční gramotnosti), vzdělávací podpory v rodičovské roli, v občanské roli, v profesním a kariérním rozvoji (včetně možností využívání ICT), vzdělávací podpory zdravotně handicapovaných dospělých a vzdělávací podpory v oblasti rozvoje zájmů v rámci naplňování volného času dospělé populace. Při řešení projektu jsou využívány jak kvantitativní (survey na reprezentativním vzorku české populace ve věkové kategorii 20–65 let), tak kvalitativní (biografická metoda, hloubkové rozhovory v rámci zakotvené teorie, skupinové rozhovory, obsahová analýza dokumentů jednotlivých zainteresovaných institucí a poskytovatelů programů pro vzdělávání dospělých) metody, přičemž jejich dominantní uplatnění odpovídá dílčím výzkumným záměrům pro jednotlivé fáze projektu. Řešitelem projektu je Ústav pedagogických věd FF MU. == Odkazy == === Literatura === BARTOŇKOVÁ, Hana. Foucaultovo andragogické kyvadlo. Praha: MJF Praha, 2004. 292 s. ISBN 80-86284-46-1. BENEŠ, Milan. Andragogika. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 216 s. ISBN 80-86432-23-8. BENEŠ, Milan. Úvod do andragogiky. Praha: Karolinum, 1999. 129 s. ISBN 80-7184-381-4. DVOŘÁKOVÁ, Miroslava - ŠERÁK, Michal. Andragogika a vzdělávání dospělých.", "question": "Jak se nazývá obor, který se zabývá vzděláváním a výchovou dospělých?", "answers": ["Andragogika"]}
{"title": "Atlantida", "context": "Atlantida je legendární kontinent, na kterém měla sídlit vysoce vyvinutá civilizace, kterou zničila mohutná přírodní katastrofa přibližně v roce 9600 př.n.l. Přestože existence tohoto kontinentu nebyla nikdy přesvědčivě potvrzena, vedou se dodnes debaty o její existenci a možné poloze. Jediným zdrojem informací jsou Platónovy spisy, v nichž popisuje atlantskou kulturu, státní zřízení a polohu; měla ležet někde za Héraklovými sloupy (dnešní Gibraltarský průliv). Platónovy písemné dialogy Timaios a Kritias, napsané v roce 360 př. n. l., jsou jediným zdrojem informací o Atlantidě. V těchto dialozích odkazuje Platón na vyprávění řeckého státníka Solóna, který se prý vše o Atlantidě dozvěděl při své cestě do Egypta. Podle Platóna existoval 9000 let před dobou, kdy žil Solón (tj. 9600 př. n. l.), za Herkulovými sloupy (dnešní Gibraltarský průliv) kontinent o velikosti Asie (tj. dnešní Malé Asie) a Libye (tj. severní Afriky). Podle řecké mytologie této oblasti panuje Poseidón, bůh moří; název \"Atlantida\" je odvozen od jména jeho nejstaršího syna Atlanta (pozor na záměnu s titánem Atlantem, podle něhož byl pojmenován Atlantský oceán). Poseidón měl se svou manželkou Kleitó celkem deset synů (patery dvojčata) a Atlantida se proto administrativně dělila do deseti provincií. Atlantida měla být velice úrodná a hustě zalidněná země. Hlavní město měřilo na obvodu 3000 krát 2000 stadií, okolo centrálního chrámového pahorku byly vystavěny tři soustředné kruhové vodní kanály spojené s mořem, které sloužily jako přístav. Duchovním centrem Atlantidy byl Poseidónův chrám uprostřed města. Jako stavební materiál sloužil přírodní kámen, který se zde vyskytoval v bílé, černé a červené barvě. V Atlantidě byly dva prameny, jeden s horkou a druhý se studenou vodou. Díky tomu bylo možné zřídit pro všechny vrstvy obyvatelstva početné lázně. Vzkvétal také obchod s dalšími vyspělými civilizacemi v zahraničí. Platón se také zmiňuje o válce, která propukla mezi zeměmi před a za Héraklovými sloupy (tj. Atlantida bojovala proti Egyptu, pra-Athénám a ostatním státům ve Středomoří). Před začátkem této války si Atlanťané podmanili velkou část Středomoří až k Egyptu. Mnohem menším, ale početnějším pra-Athénám se podařilo Atlanťany porazit a osvobodit země až k Herkulovým sloupům. Později, po mohutném zemětřesení, se celý atlantský kontinent potopil do moře.", "question": "Od koho pochází jediný zdroj informací o Atlantidě ?", "answers": ["Platónovy"]}
{"title": "Allen Ginsberg", "context": "Ginsberg cestoval po Severní i Jižní Americe, Evropě i Asii. Byl vyhoštěn z Kuby, protože kritizoval vládní úřady. Poté vedl kampaně proti zneužívání moci v mezinárodní politice. V roce 1965 byl vyhoštěn z Československa - studenti jej v Praze zvolili králem Majálesu a Ginsberg byl na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen a deportován na letiště. Tehdejší československý tisk jej obvinil z kažení československé mládeže. V roce 1965 poradil studentům Berkeley University před jejich protiválečnou demonstrací, aby ozdobili první řady květinami; tato demonstrace je považována za počátek hnutí hippies a jejich myšlenky flower power. Zajímal se jak o americkou, tak o evropskou kulturu, z asijské ho zaujal především indicko-japonský zen-buddhismus. Výrazem jeho snahy o sblížení západního a východního filozofického myšlení bylo založení Kerouacovy školy osvobozené poetiky (Jack Kerouac School of Disembodied Poetics) na univerzitě Náropa ve městě Boulder v Coloradu (1974). Ginsberg byl jejím spoluzakladatelem a příležitostně zde přednášel. Kromě dalších beatnických autorů byl Ginsbergovi inspirací Walt Whitman (pro svůj humanismus a demokratický optimismus), William Carlos Williams (pro neotřelou dikci) a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru. Allen Ginsberg zemřel 5. dubna 1997 v New Yorku ve věku 70 let na selhání jater v důsledku hepatitidy. V San Franciscu se 7. října 1955 Allen Ginsberg zúčastnil oficiálního zrodu Beat generation, za nějž je považováno čtení \"šesti andělů na jednom jevišti\". Kromě Ginsberga předčítali svá díla Kenneth Rexroth, Gary Snyder, Philip Whalen, Philip Lamantia a Michael McClure. Ginsberg četl svou báseň Kvílení, kterou napsal dva týdny předtím a jíž doslova ohromil naslouchající publikum - silou a také výraznou živou recitací. Toto předčítání se záhy stalo legendárním a Ginsberg byl opakovaně zván na podobné akce v okolí San Francisca. Přestože je báseň obrazem zoufalství a strádání jedné generace, autorovo čtení z ní dělalo explozi, závan svobody v zatuchlém muzeu společenských konvencí. K popularitě Kvílení přispělo soudní řízení o šíření nemravné literatury (viz Beat generation). Ginsberg se stal jakýmsi hlasatelem transcendentních ideálů. Na počátku 60. let 20. stol. pozval ruskou delegaci při OSN na předčítání poezie do Judson Church na Washington Square, na němž vystupoval společně s Peterem Orlovským.", "question": "V kolika letech zemřel Allen Ginsberg ?", "answers": ["70"]}
{"title": "Andorra", "context": "Nejznámějším andorrským spisovatelem je Albert Salvadó, autor knih pro děti, historických románů i detektivek. Píše v katalánštině i španělštině. Organizátorem andorrského literárního života byl dlouhá léta novinář a spisovatel Rossend Marsol Clua, který emigroval ze Španělska pro své proti-francovské postoje a katalánské vlastenectví. Nejznámější andorrskou hudební skupinou je metalová Persefone. Udržován je i folklór, například lidové tance contrapà a marratxa, zvláště v oblasti Sant Julià de Lò. Spolu s Katalánci Andořané udržují tradici tance zvaného sardana. Patronkou Andorry je Panna Maria Meritxellská a její svátek 8. září je také největším svátkem v zemi. Andorra disponuje řadou velmi starých památek, často románských. K nejvýznamnějším patří kostel Sant Joan de Caselles nedaleko Canilla, kostel Sant Martí v La Cortinada nebo kostel v Santa Coloma.V roce 1997 byla založena státní Andorrská univerzita (Universitat d'Andorra). Velmi rozvinuto je na ní virtuální vyučování. V oblasti sportu dosahují Andořané největších úspěchů ve skialpinismu, Ariadna Tudel Cuberesová a Sophie Dusautoir Bertrandová mají v tomto sportu bronzové medaile z mistrovství Evropy. Sjezdový lyžař Marc Oliveras získal stříbrnou medaili na zimní univerziádě roku 2015, Carmina Pallasová na stejné akci získala stříbro a bronz. Běžec Antoni Bernadó je prvním a dosud jediným člověkem, který běžel pět olympijských závodů v maratónu. Basketbalový klub BC Andorra hraje nejvyšší španělskou soutěž.", "question": "Kdo je patronkou Andorry?", "answers": ["Panna Maria Meritxellská"]}
{"title": "Světelný meč", "context": "Světelný meč (anglicky lightsaber) je fiktivní zbraň z filmů, her a literárních příběhů vesmíru Star Wars. Jedná se o futuristickou verzi klasického meče, která má místo kovové čepele proud jasně zářící bílé energie obklopené barevnou korónou (vzhledem připomíná barevnou zářivku). Samotný meč tvoří jen asi 20 cm dlouhý kovový jílec, který ukrývá zařízení emitující energetický paprsek čepele. Světelný meč je původním vynálezem, zbraní a symbolem rytířů řádu Jedi, ale převzali ho od nich i jejich protivníci, Sithové, kteří používají meče s rudou korónou. Ti také vyvinuli pec pro vyrábění syntetických krystalů. Tradičně si svůj meč vyrábí každý sám. == Barvy == V původní trilogii existovaly světelné meče ve čtyřech barevných variantách: červené, modré, fialové a zelené . Později (v PC hře Jedi Knight: Dark Forces a pak i v nové filmové trilogii a dalších hrách) se objevilo mnoho dalších barevných variant (žlutá, oranžová, černá, zlatá...). Barvu meče ovlivňují agamarské krystaly usazené uvnitř rukojeti, které usměrňují energii emitovanou uvnitř meče do čepele o délce do 1 m. Tyto krystaly se nacházejí ve volné přírodě na mnoha světech, ale jde je i velmi složitým způsobem vytvářet synteticky. Například Sithští lordi si své červené krystaly v sithských mečích vytváří většinou uměle. == Provedení == Běžnou verzí je \"obyčejný\" meč s čepelí na jednom konci, v průběhu historie od vzniku prvních světelných mečů však vzniklo mnoho různých modifikací. Existuje i vzácně se vyskytující varianta (používána většinou jen do jedné ruky) u které je rukojeť mírně zahnutá, takže se pohodlně drží a dovoluje provádět velmi efektní triky a výpady. Tento typ meče používal např. Darth Tyranus, alias Hrabě Dooku, nebo jeho učednice Asajj Ventress. Ventress používala hned dva takovéto meče, navíc si je mohla spojit dohromady a vytvořit tak poslední variantu - oboustranný meč (kvůli zahnutým rukojetím je pak celková spojená rukojeť mírně zakroucená, kopírující tvar ~ ). A tak se dostáváme k další - poměrně vzácné modifikaci. A tou je oboustranný světelný meč, který emituje hned dvě čepele - každou na jednom konci rukojeti.", "question": "Jaký meč je zbraní ze Star Wars?", "answers": ["Světelný"]}
{"title": "Grafické uživatelské rozhraní", "context": "Grafické uživatelské rozhraní (anglicky Graphical User Interface, známe pod zkratkou GUI) je uživatelské rozhraní, které umožňuje ovládat počítač pomocí interaktivních grafických ovládacích prvků. Na monitoru počítače jsou zobrazena okna, ve kterých programy zobrazují svůj výstup. Uživatel používá klávesnici, myš a grafické vstupní prvky jako jsou menu, ikony, tlačítka, posuvníky, formuláře a podobně. GUI lze použít v počítačích, přenosných zařízení, jako jsou přehrávače MP3, přenosné přehrávače médií a herní zařízení, domácích spotřebiče, kancelářské a průmyslové vybavení, a jiné. GUI představuje informace a akce, které jsou pro uživatele zobrazována pomocí grafických ikon a vizuálních indikátorů, což je rozdíl oproti textovým rozhraní (CLI) nebo textové navigace. Akce jsou obvykle prováděny prostřednictvím přímé manipulace s grafickými prvky. Termín GUI je omezena na rozsah dvojrozměrných obrazovek se schopností popsat generické informace. Uživatelskému rozhraní se věnuje zejména výzkum počítačové vědy na PARC (Palo Alto Research Center). Termín GUI není obvykle aplikován na jiné typy rozhraní s nízkým rozlišením, které nejsou generické, jako například videohry, kde se dává přednost termínu HUD (Head-Up-Display). == Historie == První grafické uživatelské rozhraní (WIMP) bylo vyvinuto v roce 1973 ve vývojových laboratořích společnosti Xerox. Oblibu mezi uživateli získalo spolu s počítači Mac kolem roku 1984 a následně i v Microsoft Windows === Předchůdci GUI === Jeden z předchůdců GUI byl vyvinut v Stanford Research Institute. Práce vedl Douglas Engelbart. V prostředí byly odkazy, se kterými se manipulovalo pomocí myši a to z důvodu malého rozlišení tehdejších obrazovek. Tento koncept odkazů byl dále vylepšován a rozšířen pracovníky Xerox PARC, zejména Alanem Kayem. GUI bylo primární rozhraní pro počítače Xerox Alto. Mnoho dalších moderních a univerzálních GUI bylo odvozeno z tohoto systému. Ivan Sutherland vyvinul v roce 1963 systém \"Sketchpad\". Používalo se pero pro vytvoření objektů a manipulaci s nimi v technických výkresech.", "question": "Pomocí čeho umožňuje grafické uživatelské rozhraní ovládat počítač?", "answers": ["interaktivních grafických ovládacích prvků"]}
{"title": "Hanča", "context": "Hanča, též handža, (znaky: 漢, hangul: 한, foneticky /한/, /han.tɕ/) je korejský název pro čínské znaky. Přesněji řečeno, jsou to ty čínské znaky, které byly včleněny do korejského jazyka, přičemž původní \"čínská\" výslovnost se přizpůsobila korejskému fonologickému systému. Název \"hanča\" se skládá ze dvou čínských znaků: 漢 (한 /han/), který označuje sjednocený čínský národ Chanů, a znak 字 (자 /tɕ/), který označuje písmo. Na druhé straně název pro korejskou abecedu Hangul (한) je složenina dvou slabik: han (韓/한), tj. korejský, a kul (글), písmo/znak. Hanča jsou téměř identické s tradičními čínskými znaky. Korejskému názvu hanča odpovídá v čínštině název chan-c' (pinyin: hanzi) a v japonštině název kandži. Ale na rozdíl od kandži či současných čínských znaků, které byly zjednodušeny, si hanča zachovaly svůj původní vzhled a po staletí se téměř nezměnily. Hančao (한/漢) jsou taková korejská slova, která se dají zapsat pomocí znaků hanča. Avšak původní korejská slova a morfémy se dají zapsat jedině pomocí abecedy hangul. Ještě před vytvořením abecedy v roce 1443 byly pokusy vytvořit systém písma na základě zjednodušených znaků, které by reprezentovaly korejské morfémy – hjangčchal (향/鄕), kugjol (구/口) a idu (이/吏). Ale tyto systémy byly velmi těžkopádné a naučit se psát tímto způsobem vyžadovalo i tak znalost komplikovaného systému čínských znaků. Ve skutečnosti se všechny dokumenty psaly v klasické čínštině (podobnou pozici měla v Evropě latina).", "question": "Co je hanča?", "answers": ["korejský název pro čínské znaky"]}
{"title": "Mikuláš Dzurinda", "context": "Mikuláš Dzurinda (* 4. února 1955 Spišský Štvrtok) je slovenský politik, bývalý předseda strany SDKÚ-DS. V minulosti působil jako předseda vlády Slovenska (1998–2006) a jako ministr zahraničních věcí Slovenské republiky (2010–2012). Mikuláš Dzurinda absolvoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině, kde také získal titul kandidáta věd. Pracoval ve Výzkumném ústavu dopravním, později na oblastním ředitelství Československých státních drah. Do politiky vstoupil v roce 1990 jako jeden ze zakládajících členů KDH (Kresťanskodemokratické hnutie). Po volbách se stal náměstkem ministra dopravy a pošt SR, v roce 1992 se stal poslancem Slovenské národní rady. V roce 1994 byl slovenským ministrem dopravy, pošt a veřejných prací. Po volbách v roce 1994 se stal opozičním poslancem. V roce 1997 se KDH stalo členem opozičního koaličního sdružení Slovenská demokratická koalice, Dzurinda se 4. července 1998 stal jejím předsedou a po vítězných volbách také poprvé předsedou vlády SR (od 30. října 1998). V lednu 2000 pak založil novou stranu, SDKÚ, ve které se také stal předsedou. Po volbách v roce 2002 sestavil s koaličními partnery KDH, SMK a ANO novou pravicovou vládu SR. Premiérem SR byl do 4. července 2006, kdy jej vystřídal Robert Fico. Mikuláš Dzurinda často sportuje, pravidelně se účastní maratónských běhů. Je ženatý, má dvě dcery. 1991 – náměstek ministra dopravy a pošt 1992 – poslanec za KDH, člen výboru pro rozpočet a finance březen 1994 – říjen 1994 - ministr dopravy, pošt a veřejných prací 1994–1998 – poslanec.", "question": "Jakou vysokou školu absolvoval Mikuláš Dzurinda?", "answers": ["Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "Jaroslav Foglar (6. července 1907, Praha – 23. ledna 1999, Praha) byl populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel. Pod skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po většinu svého života chlapecký (původně klasický skautský, později jinak nazývaný) oddíl, Pražskou Dvojku. Část jeho díla (zejména příběhy Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky) přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly. == Životopis == === Dětství === Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic (Ústí nad Labem) a následně do Poděbrad. Když byly Foglarovi 4 roky, 17. července 1911 zemřel na srdeční nemoc jeho otec Jindřich (v Poděbradech, kam se celá rodina přestěhovala kvůli léčbě) ve věku 39 let. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem.V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová se svými dvěma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy.", "question": "Kdo byl Jaroslav Foglar?", "answers": ["populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel"]}
{"title": "Amplituda pravděpodobnosti", "context": "Amplituda pravděpodobnosti je v kvantové mechanice komplexní číslo přiřazené neurčitému nebo neznámému procesu nebo veličině. Pravděpodobnost, že daný proces nastane, je pak udána jako kvadrát (druhá mocnina) absolutní hodnoty amplitudy pravděpodobnosti. Amplitudu pravděpodobnosti nelze přímo měřit. == Amplituda a hustota pravděpodobnosti == Ke kvantovému stavu s vlnovou funkcí ψ {\\displaystyle \\psi } lze přiřadit hustotu pravděpodobnosti jako ψ ⋆ ψ {\\displaystyle \\psi ^{\\star }\\psi } , neboli | ψ | 2 {\\displaystyle {|\\psi |}^{2}} Tato veličina se v kvantové fyzice označuje jako hustota pravděpodobnosti. amplituda pravděpodobnosti: ψ ( x ) {\\displaystyle \\psi (x)\\,} hustota pravděpodobnosti: | ψ ( x ) | 2 = ψ ( x ) ∗ ψ ( x ) {\\displaystyle |\\psi (x)|^{2}=\\psi (x)^{*}\\psi (x)\\,} === Amplituda pravděpodobnosti pro polohu === Amplitudou pravděpodobnosti pro polohu nějaké částice je komplexní funkce (tedy funkce, jejímiž hodnotami jsou komplexní čísla) souřadnic, označujeme ji Ψ ( x , y , z ) {\\displaystyle \\Psi (x,y,z)} , jde o hustotu pravděpodobnosti ρ ( x , y , z ) {\\displaystyle \\varrho (x,y,z)} výskytu zkoumané částice v daném bodě prostoru se souřadnicemi ( x , y , z ) {\\displaystyle (x,y,z)} Platí tedy ρ ( x , y , z ) = | Ψ ( x , y , z ) | 2 = Ψ ∗ Ψ , {\\displaystyle \\varrho (x,y,z)=|\\Psi (x,y,z)|^{2}=\\Psi ^{*}\\Psi ,} hvězdičkou je označeno komplexně sdružené číslo. Pro funkci Ψ ( x , y , z ) {\\displaystyle \\Psi (x,y,z)} se používá název vlnová funkce, alternativně tedy vlnová funkce ψ přiřazuje každé možné poloze částice v prostoru hustotu amplitudy pravděpodobnosti. Z toho, že zkoumaná částice se v prostoru musí nacházet, vyplývá, že pokud si prostor rozdělíme na malé části a sčítáme pravděpodobnosti nalezení částice v některé z těchto malých částí, suma těchto pravděpodobností musí být rovna 1 (jistou událost). Uvedenému součtu odpovídá integrál přes celý prostor Ω {\\displaystyle \\Omega } a je rovný jedné. Platí tedy ∫ Ω | Ψ ( x , y , z ) | 2 d x d y d z = 1. {\\displaystyle \\int _{\\Omega }|\\Psi (x,y,z)|^{2}\\,\\mathrm {d} x\\,\\mathrm {d} y\\,\\mathrm {d} z=1.} Je to takzvaná normovací podmínka pro vlnovou funkci", "question": "Lze přímo měřit amplitudu pravděpodobnosti?", "answers": ["Amplitudu pravděpodobnosti nelze přímo měřit."]}
{"title": "Operační systém", "context": "Operační systém je v informatice označení pro základní programové vybavení počítače (tj. software), které je zavedeno do paměti počítače při jeho startu a zůstává v činnosti až do jeho vypnutí. Operační systém se skládá z jádra (též označovaného jako kernel) a pomocných systémových nástrojů. Hlavním úkolem operačního systému je zajistit uživateli možnost ovládat počítač, vytvořit pro procesy aplikační rozhraní (API) a přidělovat jim systémové zdroje (procesor, paměť, přístup k souborům atd). Jeho vývoj je náročný na bezchybnost a efektivitu. Nachází na mnoha zařízeních, která obsahují \"počítač\" a provádějí různé úkoly najednou, například mobilní telefon, herní konzole, server. Mezi nejznámější zástupce patří Microsoft Windows, Linux, macOS. == Historie == První počítače operační systém neměly. Zárodky operačních systémů lze vysledovat v knihovnách pro obsluhu vstupních a výstupních zařízení. Na počátku 60. let 20. století výrobci počítačů dodávali propracované nástroje pro řízení dávkového zpracování spouštěných programů. První operační systémy byly dodávány k sálovým počítačům (mainframe). V roce 1967 byl firmou IBM vydán operační systém MFT, který podporoval v omezené míře multitasking. Návrh a vývoj operačního systému Multics (1964) vycházel z myšlenky dodávky výpočetního výkonu podobným způsobem, jako jsou realizovány dodávky elektřiny, plynu nebo vody. Multics přinesl řadu nových myšlenek a stal se inspirací pro vytvoření operačního systému Unix, který je používán dodnes, a který se dále stal inspirací pro pozdější systémy (CP/M, DOS, Microsoft Windows, macOS, Linux atd.). == Typy operačních systémů == Neexistuje univerzální operační systém, který by mohl splnit všechny požadavky, protože mnoho z požadavků je protichůdných. U některých zařízení je dokonce operační systém nežádoucí (např. řízení kávovaru, některé vestavěné systémy). === Desktop === Desktop je počítač sloužící uživateli na stole. Patří mezi ně osobní počítače (PC, Mac Pro, notebooky). Cílem systému je nabídnout jednoduchost, univerzálnost, práci s mnoha aplikacemi. Mezi nejznámější operační systémy pro desktopové počítače patří Microsoft Windows, MacOS od firmy Apple, Linux. === Mobilní zařízení === Mobilní zařízení jsou konstruována jako přenosné počítače. Cílem systému pro mobilní zařízení je snadnost obsluhy v terénu (z ruky), úspora energie akumulátoru, univerzálnost: telefonování, e-mail, Internet, sociální sítě, specializované aplikace (bankovní, navigační), bezpečnost (v případě krádeže, útoku) atd. Mobilních zařízení je na světě už více než klasických desktopových počítačů a dále se jejich počet zvyšuje. Tím vzrůstá důležitost systémů pro takové počítače, mezi které patří Android a iOS.", "question": "Jak se jinak jmenuje jádro operačního systému ?", "answers": ["kernel"]}
{"title": "Nuclear Blast", "context": "Nuclear Blast je nezávislé hudební vydavatelství a zásilkový hudební distributor s dceřinými společnostmi v Německu, Spojených státech a v Brazílii. toto hudební vydavatelství bylo založeno v roce 1987 Markusem Staigerem v Německu. Původně vydávalo především hardcore punkové nahrávky a později i melodický death metal, grindcore, power metal nebo black metal stejně jako tribute alba. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nuclear Blast na anglické Wikipedii.", "question": "Co je Nuclear Blast?", "answers": ["hudební vydavatelství"]}
{"title": "Neutron", "context": "1 2 {\\displaystyle {\\frac {1}{2}}} (tj. je to fermion) a izospin = 1 2 {\\displaystyle {\\frac {1}{2}}} Antičásticí neutronu je antineutron. Protony a neutrony se označují společným názvem nukleony. Jádra všech atomů, vyjma nejběžnějšího izotopu vodíku 1H, tvořeného pouze protonem, obsahují protony i neutrony. == Význam == Ve fyzice a zejména chemii má význam počet neutronů v jádře, tzv. neutronové číslo, na základě kterého se rozlišují různé izotopy konkrétního prvku. V jaderné fyzice mají volné neutrony význam jako iniciátor štěpné jaderné reakce. Aby mohla v jaderném reaktoru probíhat řízená štěpná reakce, musí být neutrony zpomalovány pomocí některého z typů moderátoru neutronů. V astronomii je speciálním tělesem neutronová hvězda tvořená převážně neutrony. Vzniká jako závěrečná fáze vývoje hvězdy po výbuchu některých typů supernovy, kdy po gravitačním kolapsu vznikají neutrony spojením elektronů a protonů za vyzáření neutrin. == Historie == Existenci atomového jádra objevil a publikoval Ernest Rutherford v roce 1911 (Rutherfordův model atomu) a v roce 1920 formuloval hypotézu o jeho složení z protonů a neutronů. Experimentální důkaz neutronu včetně vysvětlení podal jeho žák James Chadwick v roce 1932. Publikoval jej v Nature 2. února. Měření, která neutron detekovala, provedli před tím i další fyzikové, ale mylně je interpretovali jako záření gama. == Dělení neutronů == Neutrony se mohou dělit podle své kinetické energie na: chladné neutrony <0,002 eV tepelné neutrony 0,002 – 0,5 eV rezonanční neutrony 0,5 – 1000 eV neutrony středních energií 1 keV – 500 keV rychlé neutrony 500 keV – 10 MeV neutrony s vysokými energiemi 10 MeV – 50 MeV neutrony s velmi vysokými energiemi >50 MeV == Reference == == Související články == Nukleon Baryon == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu neutron ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy objevili neutron?", "answers": ["v roce 1932"]}
{"title": "Kladivo", "context": "Používá se ale i pro dělení předmětů t.j. pro jejich rozbíjení na více částí. Kladivo samozřejmě může sloužit i jako speciální ruční zbraň. Jedno z nejběžnějších použití je zatloukání spojovacích součástek (hřebík), kde slouží k vzájemnému spojování dvou různých částí. Pro spojování dvou či více předmětů navzájem pomocí kladiva se používají spojovací součásti (kupř. hřeby, hřebíky, nýty, cvoky, kramle a další spojovací prvky - používá se kupř. v tesařství, truhlářství, zednictví, kovářství, zámečnictví, čalounictví, brašnářství a v mnoha dalších řemeslech). Kladivo lze samozřejmě použít i pro rozpojování navzájem spojených částí. Speciální kladiva se používají pro poklep, tedy pro výrobu cíleného hluku (třeba aukční kladívko), kladivo v tomto speciálním případě působí ve funkci paličky. Tento jednoduchý ruční nástroj se obvykle skládá z dřevěné rukojeti respektive z topůrka a vlastní hlavy kladiva. Topůrko je vsazeno do oka kladiva a může být zde fixováno, podobně jako u sekery, klínkem (obvykle klínkem kovovým). Hlava bývá u pracovních kladiv obvykle vyrobena z oceli nebo železa (v minulosti se mohlo jednat i o kladivo kamenné). Během vývoje vzniklo mnoho specializovaných druhů kladiv lišících se hmotností, tvarem, velikostí i počtem rukou nutných k jeho správnému držení. Je využíváno v mnoha druzích řemesel i lidských činností (např.geologické kladivo). Vedle nože a sekery je kladivo jeden z nejběžnějších ručních pracovních nástrojů. Specializovaná aukční či soudní kladívka apod. mohou být vyrobena z vhodného nekovového materiálu (kupř. z pryže či ze dřeva), jedná se o kladívka, která se používají spíše ve funkci zvláštní poklepové paličky, která vydává především hluk a žádné předměty obvykle nijak nedeformuje.", "question": "Jak se nazývá mechanický ruční nástroj, který umožňuje předat kinetickou energii nějakému jinému tělesu?", "answers": ["Kladivo"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Ekonomický rozvrat země na počátku třicátých let a již se projevující expanzionistické tendence v Německu měly za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionálních socialistů (NSDAP), který sliboval německému národu zrušení versailleské smlouvy a zajištění \"životního prostoru\" na Východě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem, načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht), a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš. V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní. Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí. V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka. Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány, která byla podporována Sovětským svazem a tzv. mezinárodními brigádami. Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie. V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv. Osu Berlín-Řím. O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví, nazvané pakt proti Kominterně, čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio. V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu, čímž započala druhá čínsko-japonská válka. Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír, aby společně čelili cizím útočníkům. I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj, Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země. Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12. března 1938 k tzv. anšlusu Rakouska, tedy připojení tohoto malého státu k Německé říši, proti čemuž Británie a Francie, přes své znepokojení německým postupem a stále se stupňujícím zbrojením, nijak nezasáhly. 12. září 1938 pohrozil Hitler Československu válkou, pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané sudetskými Němci. Toto vyvolalo v českém pohraničí puč organizovaný Sudetoněmeckou stranou. Československá armáda sice tento puč potlačila, ale od 19. září začaly proti Československu útočit jednotky Sudetoněmeckého Freikorpsu vyzbrojovaného Německem. Datum začátku této teroristické kampaně bylo pozdější československou exilovou vládou v Londýně určeno jako datum, kdy Československo vstoupilo do válečného stavu s Německem.", "question": "Ve kterém roce začala druhá čínsko - japonská válka?", "answers": ["1937"]}
{"title": "Helena (Montana)", "context": "Helena je hlavní město amerického státu Montana a současně sídelní město kraje Lewis and Clark. V roce 2010 mělo samotné město 28 190 obyvatel, s metropolitní aglomerací kraje Lewis and Clark a Jefferson pak 67 636 obyvatel. Město bylo založeno 30. října 1864, nedlouho po objevení zlata v potoku Last Chance Creek. Katedrála svaté Heleny Státní Kapitol The University of Montana - technická univerzita pro cca 1000 studentů, otevřená v roce 1939 Caroll College - římskokatolická univerzita liberálních umění pro 1500 studentů, otevřená v roce 1909 komunální centrum lyžařský areál Great Divide Ski Area Regionální letiště Helena Helena. se nalézá na jižní hranici Montany na 46,59 severní rovnoběžce; podnebí je kontinentální, ovlivněné Skalistými horami, s průměrnými teplotami v rozmezí 0° až -10 °C v zimě a +11° až 28 °C v létě. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 28 190 obyvatel. 93,3% Bílí Američané 0,4% Afroameričané 2,3% Američtí indiáni 0,7% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 0,6% Jiná rasa 2,6% Dvě nebo více ras Obyvatelé. hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 2,8% populace. 22,4 % do 18 let 11,1 % 18-24 26,6 % 25-44 26 % 45-64 a 13,9 % 65+ let Průměrný příjem domácnosti: 34 416 dolarů Roční příjem. průměrné rodiny: 50 018 dolarů Roční příjem per capita: 20 020 dolarů 14,5 % populace žije na nebo pod hranicí chudoby Gary Cooper (1901 - 1961), herec Dirk Benedict (* 1945), herec, scenárista a režisér V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helena, Montana na anglické Wikipedii.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Montana?", "answers": ["Helena"]}
{"title": "Tavoliere", "context": "Tavoliere je poměrně rozsáhlá nížina na jihovýchodě Itálie, v Apulii, v provincii Foggia. Rozkládá se na ploše více než 3 000 km2. Je složena z mořských pliocenních a čtvrtohorních nánosů. Jedná se o nejrozlehlejší nížinu v Itálii po Pádské nížině. == Geografie a podnebí == Oblast je ohraničena řekou Fortore na severu a řekou Ofanto na jihu. Na západě leží pohoří Monte del Daunia, které je součástí kampánských Subapenin. Na východě tvoří hranici poloostrov Gargano a Jaderské moře. Tavoliere je nejsušším územím v Itálii. Srážek je méně než 300 mm ročně. == Využití == Oblast je využívána především k zemědělské produkci. Pěstuje se zde pšenice, červená řepa, rajčata, olivy a vinná réva. == Reference ==", "question": "Po čem je Tavoliere nejrozlehlejší nížina v Itálii?", "answers": ["po Pádské nížině"]}
{"title": "Španělština", "context": "Španělština (neboli kastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 400 miliónů. Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latiny římských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s odlišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština. Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy. Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádí Slovník španělského jazyka Královské akademie výrazy kastilština a španělština jakožto synonyma. Nejvýraznější fonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat. vita → špaň. vida – život, iuventus → juventud – mládí), diftongizace (terra → tierra – země) či palatalizace. Španělština se zapisuje latinkou, ke které se přidává znak ñ; používají se spřežky ch a ll. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen: A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E,.", "question": "Do kategorie jakých jazyků spadá španělština?", "answers": ["románských"]}
{"title": "Třetí bitva u Yper", "context": "Bitva u Passchendale (31. červenec – 6. listopad 1917) čili Třetí bitva u Yper (nebo u Yprů či u Ypry) bylo střetnutí zákopové fáze první světové války. Bitva probíhala na západní frontě od července do listopadu 1917 a bojovalo se o kontrolu nad hřebeny, které se nacházejí na jihu a východě od belgického města Ypry v Západních Flandrech. Probíhala od července do listopadu 1917. Tato bitva je jedním z příkladů nesmyslnosti válek, neboť lidské ztráty celkem na obou stranách prokazatelně dosáhly neuvěřitelného počtu více jak 500 000 životů, ale ani za tuto cenu žádná ze zúčastněných stran nedosáhla významného územního ani materiálního zisku. Velení obou stran (z politických a strategických důvodů) po dobu několika měsíců odmítalo vzdát boj o území velké v podstatě jen několik kilometrů. Mnoho obětí přitom nepadlo v boji, ale zahynulo v močálech. O šílenství těchto událostí dostatečně vypovídá i fakt, že současné odhadované počty obětí se podle různých odhadů liší o statisíce, celkem padlo na obou stranách mezi 500 000 až 700 000 vojáků. Vojska Dohody docílila jen toho, že se fronta posunula zhruba o 8 km, ovšem v některých částech byla tato území ztracena již pět měsíců poté - když bez odporu padla do rukou Němcům po bitvě u Lys, součásti jarní ofenzívy roku 1918. Belgičané, ve snaze zabránit Němcům v postupu, vypustili v předstihu mořské hráze, a tak se krajina proměnila v močál. V takovém terénu se pak drželo bahno i v období, kdy bylo delší dobu sucho. Všechny britské útoky se tak potýkaly s blátem. V některých fázích bitvy se odhaduje, že zhruba třetina obětí se utopila v močále. Německé protiútoky měly prakticky stejné obtíže. Britové své pozice zajistili mimo jiné i podzemními minami, které při jednom z německých útoků odpálili. Během jedné minuty tak zemřelo více než 10.000 německých vojáků. Celkové ztráty bitvy u Paschendale se pohybují okolo 310 000 mužů na britské, 85 000 mužů na francouzské a 260 000 mužů na německé straně (v maximálních odhadech až 400 000).", "question": "Jaký fakt vypovídá o šílenství těchto událostí?", "answers": ["že současné odhadované počty obětí se podle různých odhadů liší o statisíce"]}
{"title": "Láska", "context": "Podobně jako křesťanství a židovství, i islám rozlišuje mezilidskou lásku a lásku mezi Bohem a člověkem, tu ale rozděluje ještě na dva další druhy. Tzv. rafah nebo rahmah je Boží láska zahrnující všechny živé bytosti bez rozdílu, zatímco hub nebo wudda jsou názvy pro lásku Boha pouze k věřícím, kteří dodržují všechna přikázání. Podle koránu tedy Alláh miluje všechny lidi bez rozdílu, zároveň si ale lidé musí vysloužit jeho náklonnost svou poslušností. === Východní náboženství === Buddhismus, podobně jako starověké Řecko, rozlišuje několik druhů lásky. Káma je smyslná, sexuální mezilidská láska. Zároveň je ale překážkou na cestě k probuzení, protože je egoistická. Karuná je soucit se všemi bytostmi bez rozdílu; snižuje utrpení druhých. Doplňuje se s moudrostí a je nezbytná na cestě k osvícení. Mettá je \"dobrotivá\" láska. Podobně jako starořecká agapé spočívá v osvobození od svých tužeb a nezištném pomáhání ostatním. Je to velmi pokročilý bod na cestě za probuzením, protože vyžaduje velké sebeuvědomění. Cílem buddhistů je osvobodit se od utrpení (tzn. dosáhnout probuzení vymaněním se za samsáry). Hinduismus používá stejné rozdělení jako buddhismus, ale ještě navíc rozlišuje tzv. prema, povznesenou láska a bhakti, lásku k bohu.", "question": "Jak se nazývá soucit se všemi bytostmi bez rozdílu?", "answers": ["Karuná"]}
{"title": "Chinin", "context": "Chinin (přes něm. Chinin a ital. china, chinina ze špan. quino a to z kečuánštiny) je alkaloid využívaný jako základní antimalarikum (lék proti malárii) a jeden z pěti základních léčiv. Chinin je methoxyderivát cinchoninu. Chemický vzorec chininu je C20H24N2O2. Jedná se o alkaloid. Vzorec byl sestaven Augustem Wilhelmem Hofmanem v první polovině 19. století. Chinin má hořkou chuť, v menších dávkách povzbuzuje chuť k jídlu, v ultrafialovém světle fluoreskuje. Jelikož se jedná o alkaloid, má chinin zásadité vlastnosti. Působí jako slabé analgetikum, protože tlumí centrum bolesti v centrálním nervstvu. Působí také jako mírné antipyretikum, protože tlumí udržování tělesné teploty a potlačuje látkovou přeměnu. Snižuje tak horečku. Zpomaluje srdeční akci. Snižuje tak tlak krve. Má příznivé účinky při léčbě lupus erythematodes. V humánní medicíně se využívá jako antimalarikum, to znamená lék proti malárii. Působí na parazity v krvi, ale nepůsobí na parazity v játrech. V současné době vznikají kmeny malárie odolné proti chininu, především v jihovýchodní Asii, chinin ale stále zůstává relativně účinný a využívá se jako hlavní lék v případě vážných případů malárie. Chinin je stále významným lékem proti malárii, i když z části byl nahrazen syntetickými léky. V dnešní době se chinin podává orálně, nebo ve vážnějších případech intravenózně. V dřívějších dobách (18. století) se připravoval lék proti malárii rozdrcením kůry chinovníku a rozpuštěním vzniklého prášku ve víně (protože je dobře rozpustný v etanolu). Příznaky při předávkování jsou nevolnost, hučení v uších a poruchy vidění, někdy se objevují i křeče. Smrtelná dávka pro člověka je 8-10 gramů chininu. Chinin je používán jako součást různých likérů, je také součástí toniků. Obsah výskytu chininu v tonicích se pohybuje od 27,7 do 79,7 mg/l. Dále se chinin přidává do dalších různých výrobků: vlasové a opalovací oleje, šampóny, insekticidy. V gumárenském průmyslu se používá jako vulkanizační prostředek. Chinin byl nalezen v kůře chinovníku, z něhož ho izoloval francouzský chemik Pierre-Joseph Peletiere. Získává se zejména z druhů chinovník lékařský a chinovník pýřitý. Jejich kůra obsahuje 4-5, výjimečně 14-16, procent chininu. Obsah chininu v kůře stromů rodu Remijia je 0,5 - 2 %. Tato kůra je levnější než kůra chinovníku a má výraznou chuť, proto se využívá pro výrobu toniků. Vyskytuje se také ve vrbové kůře. Odvar z ní doporučoval k léčbě malárie již Hippokrates. Hahnemanova alergie Cinchonin Chinidin je antiarytmikum a využívá se proti srdeční arytmii.", "question": "Jakou chuť má chinin?", "answers": ["hořkou"]}
{"title": "Počasí", "context": "Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Počasí je jedním jedinečným stavem atmosféry. Počasí je obvykle chápáno jako stav troposféry, protože ta je člověku nejblíže a bezprostředně ho obklopuje. Obecný typ počasí v oblasti se nazývá podnebí nebo klima. Počasí se může měnit velmi rychle, změna klimatu je obvykle velmi pozvolná. Kromě počasí se také používá, respektive používalo, termínu \"povětří\" či \"povětrnost\". Oba termíny jsou však zastaralé a mohou mít také jiný význam. Velká pozornost je věnována předpovědi počasí, protože počasí ovlivňuje všechny lidské činnosti. Počasím se zabývá meteorologie, respektive fyzika atmosféry. Nejchladnější teplota byla zaznamenána na výzkumné stanici Vostok v Antarktidě, kde 21. července 1983 naměřili -89,2 °C. Nejtepleji bylo v libyjské El 'Azizie, kde se 13. září 1922 teplota vyšplhala na 57,8 °C. Nejsušším místem na Zemi je Arica v Chile, kde téměř vůbec neprší. Žádné srážky nebyly zaznamenány téměř 14 let. Podnebí Klima Globální cirkulace atmosféry Atmosféra Atmosféra Obrázky, zvuky či videa k tématu počasí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo počasí ve Wikislovníku www.chmu.cz – Český hydrometeorologický ústav www.yr.no www.meteocentrum.cz www.meteopress.cz", "question": "Na jaké výzkumné stanici byla zaznamenána nejchladnější teplota?", "answers": ["Vostok"]}
{"title": "Nobelova cena", "context": "fyziologii nebo lékařství – udělována institutem Karolinska Nobelova cena za literaturu – udělována Švédskou akademií Nobelova cena za mír – udělována komisí norského parlamentu Roku 1968 se Švédská národní banka rozhodla založit Nobelovu cenu za ekonomii, pod názvem \"Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela\". Tuto cenu uděluje švédská Královská akademie věd, ale jelikož není zmíněna v Nobelově závěti, peněžní odměna se nevyplácí z Nobelova fondu, a nejedná se tedy o \"Nobelovu cenu\". Přesto se uděluje společně s ostatními cenami. V roce 1968 však bylo rozhodnuto, že žádné další ceny \"na památku Alfreda Nobela\" již zaváděny nebudou. Poprvé byly Nobelovy ceny udělovány roku 1901; ceremoniál se konal ve Stockholmu. Od roku 1902 je většina cen předávána švédským králem na slavnostním večeru, který se koná vždy 10. prosince, v den výročí Nobelovy smrti, ve Stockholmu; Nobelova cena za mír je ve stejný den předávána na ceremoniálu v Oslu. Jména držitelů cen jsou však zveřejněna předem; jednotlivé komise je zveřejňují v průběhu října. Jedna Nobelova cena může být v jednom roce rozdělena i mezi více osob (roku 1968 bylo rozhodnuto, že nejvýše mezi tři osoby). Nobelovu cenu nelze udělit posmrtně (in memoriam), s výjimkou situace, kdy držitel zemře mezi zveřejněním svého jména a slavnostním předáváním. (Toto pravidlo bylo zavedeno roku 1974, do té doby mohla být cena udělena i tehdy, pokud již nominovaný člověk zemřel po prvním únoru příslušného roku.) Nad udělování Nobelovy ceny stojí správní orgán dohlížející na stockholmské nadace.", "question": "V kterém městě se poprvé udělila Nobelova cena?", "answers": ["Stockholmu"]}
{"title": "Avatar", "context": "Avatar (z anglického přepisu) je (především vizuální) reprezentace uživatele ve virtuální realitě. Touto reprezentací může být trojrozměrný model, dvourozměrný obraz nebo třeba jediný znak – v textových MUDech je to často zavináč. Avatar v počítačové hře je virtuální postava ovládaná hráčem, který se s avatarem v jistém smyslu slova ztotožňuje a skrze něj jedná ve virtuálním světě. Tento pojem je užíván zejména v online hrách na hrdiny (MUD, MMORPG). Avatary se ovšem používají i v neherních světech, především pro rozšíření komunikace. Na diskusních fórech (např. na serverech založených na programu phpBB) se pojem avatar používá pro ikonku uživatele, která se objevuje u jeho příspěvků. Programy virtuální reality často obsahují trojrozměrný model, který je avatarem uživatele. Termín je odvozen z hinduistického pojmu avatár, znamenajícího pozemské vtělení duchovní bytosti. V počítačové sféře se jedno z prvních použití pojmu objevuje roku 1985 v počítačové hře Ultima – stát se avatárem bylo cílem Ultimy IV. V pozdějších hrách se již předpokládalo, že avatarem jste. Později byl termín avatar použit ve stolní hře na hrdiny Shadowrun (1989) nebo v online hře Habitat (1987). Pro rozšíření termínu bylo významné jeho použití v kyberpunkovém románu Neala Stephensona Sníh (v originále Snow Crash, 1992) ve významu virtuální simulace lidského těla ve virtuální realitě Metaverse. Sociální postavení v Metaversu bylo často založeno na kvalitách avatara: detailní avatar znamenal, že uživatel je hacker a programátor, zatímco méně talentovaní si museli kupovat konfekční modely. Stephenson tvrdí, že termín avatár vymyslel nezávisle a až později se dozvěděl, že jak tento termín, tak některé další prvky jeho románu se už objevily ve hře Habitat. V další kyberpunkové literatuře se termín avatar vyskytuje i ve významu elektronicky zaznamenaného a interpretovaného vědomí konkrétního člověka bez jeho fyzické podoby (tzn. zatímco jeho tělo může být po smrti, jeho avatár je stále schopen komunikovat s ostatními).", "question": "Co je avatar v počítačové hře?", "answers": ["virtuální postava ovládaná hráčem"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti. Teorie gravitačního kolapsu na druhou stranu předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě Uranu trval jen několik století. Je pravděpodobné, že Uran nevznikl na současném místě, protože v této vzdálenosti od Slunce zřejmě nebylo v době formování planet dostatečné množství zárodečného materiálu. Jeho zrod (ať akrecí nebo gravitačním kolapsem) proto proběhl blíže ke Slunci a Uran pak postupně migroval do své současné polohy. Uran obsahuje na rozdíl od Jupiteru a Saturnu jen 83 % vodíku, dále 15 % helia a stopová množství metanu a dalších prvků. Jupiter a Saturn jsou složeny téměř výhradně z vodíku. Jádra Uranu a Neptunu se v mnoha směrech podobají jádrům Jupiteru a Saturnu, nemají však masívní obálku tekutého kovového vodíku. Zdá se, že Uran nemá výrazně diferencované kamenné jádro jako Jupiter a Saturn, ale jeho materiál je víceméně rovnoměrně rozložen. Uranova modrozelená barva je způsobena absorpcí červeného světla jeho metanovou atmosférou. Uran je přibližně 14,5krát hmotnější než Země, takže je nejlehčí ze všech plynných obrů. Hustota je 1,27 g/cm3, což je druhá nejmenší hodnota z planet ve sluneční soustavě po Saturnu. Průměr planety je o málo větší než průměr Neptunu a je přibližně 4krát větší než průměr Země, ale Uran je lehčí než menší Neptun. Nízká hustota a hmotnost naznačuje, že planeta je složená převážně z lehkých prvků a sloučenin, jako například vodního ledu, čpavku a metanu. Celková hmotnost ledu obsaženého ve vnitřní stavbě Uranu není přesně známa a odhady se silně liší podle použitého modelu vnitřní stavby, nicméně by měla být mezi 9,3 až 13,5 hmotnosti Země.", "question": "Která planeta sluneční soustavy je nejchladnější?", "answers": ["Uran"]}
{"title": "Lebka člověka", "context": "Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra. dolní čelist (Mandibula): Skládá se s těchto částí: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese tzv. zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončené hlavičkou pro kloub čelistní. kost radličná (Vomer): Je svisle postavená plochá kost, tvoří část nosní přepážky. čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran. jazylka (os hyoideum) je podkovitá kůstka zavzatá do svalů krčních mezi dolní čelistí a kostrou hrtanu. Na jazylce je zavěšen hrtan. Tato kost má tzv. malé a velké rohy (cornua majora et minora). Kromě hrtanu se zde upínají dvě skupiny svalů, které ji stabilizují, tedy svaly nadjazylkové (suprahyoidní) a svaly podjazylkové (infrahyoidní). kost slzní (os lacrimale) tvoří drobné párové kůstky vsazené vpředu do vnitřní stěny. očnice. sluchové kůstky: kladívko (malleus), kovadlinka (incus), třmínek (stapes), který má dokonce svůj stabilizační sval - třmínkový sval (musculus stapedius) Dutina lebeční (cavum cranii) je určena pro mozek. Při pohledu shora na bázi lebeční jsou patrné přední, střední a zadní jáma lebeční, uložené stupňovitě za sebou. V přední jámě lebeční leží čelní mozku, ve střední jámě je v tureckém sedle uložen podvěsek mozkový (hypofýza) a po stranách spánkové laloky mozku. Uprostřed zadní jámy lebeční leží prodloužená mícha a Varolův most, po stranách polokoule mozečku. Očnice (orbita) je párový prostor ve tvaru čtyřbokého jehlanu, ve kterém je uložena oční koule s přídatnými orgány. Dutina nosní (cavum nasi osseum) je nosní přepážkou rozdělena na dvě poloviny. Každá polovina je dále rozčleněna nosními skořepami (konchami) na horní, střední a dolní nosní průduch. ELIŠKOVÁ, Miloslava; NAŇKA, Ondřej. Přehledová anatomie. Praha : Karolinum, 2006. 309 s. ISBN 80-246-1216-X.", "question": "Co se nachází uvnitř lebky ?", "answers": ["mozek"]}
{"title": "Fed Cup", "context": "Fed Cup je ženská týmová soutěž v tenise, do roku 1995 známá jako Pohár federace (Federation Cup), kterou pořádá Mezinárodní tenisová federace. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis). Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 17 ročníků a 11krát odešly jako poražený finalista. Od února do listopadu 2017 probíhá 55. ročník. Trojnásobným obhájcem titulu je Česká republika, která ve světovém finále předchozího ročníku porazila Francii 3:2 a získala tak jubilejní desátou trofej. Mužskou obdobou je týmová soutěž Davis Cup, jejíž první ročník proběhl v roce 1900. Třetí a méně prestižním kolektivním turnajem je Hopmanův pohár, určený pro smíšené páry. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu. Historie Fed Cupu sahá do roku 1963. Tehdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže. Za léta své existence Fed Cup (název platí od roku 1995) prokázal, že má své opodstatnění v tenisovém světě.", "question": "Která organizace pořádá Fed Cup?", "answers": ["Mezinárodní tenisová federace"]}
{"title": "Mongolsko", "context": "Mongolsko, oficiálním názvem Stát Mongolsko, je vnitrozemský stát ve střední Asii, hraničící na severu s Ruskem a na jihu s Čínskou lidovou republikou. Země zaujímá plochu 1566500 km2 (dvacetkrát více než ČR), ale vzhledem ke svým pouze 2,7 milionům obyvatel je Mongolsko státem s nejnižší hustotou zalidnění na světě. Velkou část Mongolska pokrývají stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je kočovné pastevectví. Pro hospodářství země a její vývoz jsou důležité výrobky z vlny, například látky a další výrobky z kašmíru, a výrobky z kůže. V současné době se velkým tempem rozvíjí těžba nerostných surovin, která byla hlavním zdrojem příjmů státu již před rokem 1990. Hlavním městem je Ulánbátar, jehož 1,3 milionu obyvatel představuje téměř polovinu populace země. Dalšími městy jsou například Erdenet, Darchan a Čojbalsan. Území Státu Mongolsko se rozkládá na části území tzv. Vnějšího Mongolska, zatímco tzv. Vnitřní Mongolsko je dnes jako autonomní oblast součástí Čínské lidové republiky. Související informace naleznete také v článku Dějiny Mongolska. Kočovné kmeny Siungnuové, kvůli nimž byla budována Velká čínská zeď, vytvořili ve starověku na území Mongolska mocný kmenový svaz. Někteří Siungnuové se přesunuli na západ, kde se smísili s dalšími etniky a dali vznik Hunům. Ve 13. století bylo území dnešního Mongolska centrem Mongolské říše založené Čingischánem, největší říše všech dob. (Roku 1241 táhla mongolská vojska Moravou a vyplenila klášter Hradisko.) Po více než sto letech se Mongolská říše rozpadla a země se vrátila do stavu vnitřních sporů a potyček. Po pádu mongolské dynastie Jüan v r. 1368 začal dlouhodobý střet mezi východními chalšskými a západními ojratskými Mongoly, který měl za následek postupné vytlačování Ojratů na západ (část Ojratů migrovala do Ruska k povodí Volhy, odkud jsou známi pod jménem Kalmykové). To v pozdější době umožnilo dobytí části Mongolska mandžuskou dynastií Čching, ovládající Čínu od roku 1636. Tím došlo k rozdělení země na Vnitřní (ovládané Čchingy) a Vnější Mongolsko.", "question": "Jaká je rozloha Mongolska?", "answers": ["1566500 km2"]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Edsger Wybe Dijkstra [ˈ ˈ] IPA (11. května 1930 Rotterdam - 6. srpna 2002 Nuenen) byl nizozemský informatik. V roce 1972 obdržel Turingovu cenu za své příspěvky rozvoji programovacích jazyků. Edsger Wybe Dijkstra se narodil v Rotterdamu, Nizozemsko roku 1930. Oba jeho rodiče byli velmi vzdělaní lidé. Jeho otec pracoval jako chemik a matka byla matematička. V roce 1942 nastoupil Dijsktra jako dvanáctiletý chlapec na Gymnasium Erasminium. Byla to střední škola pro neobyčejně nadané studenty, v níž se mu dostalo vzdělání v mnoha různých předmětech zahrnujícich latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, biologii, matematiku a chemii. Roku 1945 se Dijsktra rozhodoval o dalším studiu, které se mělo s největší pravděpodobností týkat práva, aby pak mohl pracovat jako představitel Spojených národů v Nizozemí. Protože při studiu na gymnáziu vynikal v chemii, matematice a fyzice, rozhodl se studovat obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. O rok později začal na poloviční úvazek pracovat v Mathematical Centre v Amsterdam a právě tato práce zvýšila jeho zájem v programování. Po ukončení studia na vysoké škole a získání titulu v oboru fyziky začal se Dijkstra zabývat programováním.", "question": "Kde zemřel Edsger Dijkstra?", "answers": ["Nuenen"]}
{"title": "Musíme si pomáhat", "context": "Musíme si pomáhat je české filmové drama režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 2000. Odehrává se za německé okupace Československa během 2. světové války a popisuje hrdinství rodiny, která schovávala doma židovského uprchlíka z koncentračního tábora. Film získal pět Českých lvů a byl mezi pěti nominovanými na Oscara za nejlepší zahraniční film. Petr Jarchovský později pro Divadlo Na Jezerce předělal film do stejnojmenného divadelního představení. 1937 Automobil s řidičem a dvěma cestujícími zastavuje u cesty a pasažéři se jdou vymočit. Totéž udělá i řidič, ale trvá mu to déle a muži mu jakoby naschvál chtějí ujet. Řidič s rozepnutým poklopcem klopýtá za automobilem, než se nad ním slitují a zastaví mu. Řidič je český Němec a jmenuje se Horst Prohaska, cestujícími jsou Josef Čížek a mladý Žid David Wiener. Čížek je zaměstnán u rodiny Wienerů, Prohaska tam pracuje také na nižší pozici. 1939 Rodina Wienerů je nucena vystěhovat se ze svého honosného domu. U vystěhování asistuje Prohaska, nyní kolaborant s nacisty. David prozradí Čížkovi, že v pracovně zůstala v tajné skrýši část šperků a že je může vyzvednout, kdyby bylo nejhůř. Nikomu jinému to neprozradil. Wienerovi se stěhují do domu k Čížkům. 1941 Wienerovi musí nastoupit na transport do koncentračního tábora Terezín. David se loučí s manželkou Josefa Čížka a říká jí, že podle tetina dopisu z Terezína je o ně dobře postaráno, jenom jim není jasné, proč psala, že strýc Otto kašle, když už je 15 let po smrti. 1943 Davidu Wienerovi se podařilo ještě s jedním mužem uprchnout z koncentračního tábora v Polsku (kam byli posláni z Terezína, poté uplatili vojáka SS) a vrátit se domů. Potřebuje pomoci, ale lidé mají strach. Když jej na ulici spatří bývalý soused, okamžitě se na něj pokusí zavolat německého vojáka na sajdkáře: \"Jude ist hier! (Je tady Žid! )\" Německý voják ho ale neslyší a jede pryč. David se ukryje v bývalém domě své rodiny. Penzionovaný Josef Čížek (Bolek Polívka) se zatím během války snaží spolu se svou ženou Marií (Anna Šišková) přežívat v co největší tichosti. Jednoho dne mu vlezlý Prohaska prozradí, že do domu po Wienerech se nastěhují noví obyvatelé.", "question": "Kolik Českých lvů získal film Musíme si pomáhat?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Příbor (okres Nový Jičín)", "context": "Jako zástavní držitelé panství Hukvald ovládali město bývalí husitští hejtmané Mikuláš Sokol z Lamberka v letech 1435 - 1438 a Jan Čapek ze Sán v letech 1438 - 1452 a bratřický hejtman Jan Talafús z Ostrova v letech 1452 - 1465. Zástavní držitel Hukvald Dobeš z Boskovic vymohl na králi Vladislavu II. Jagelonském udělení městu dvou výročních trhů v roce 1493. Olomoucký biskup Marek Khuen udělil městu čtyři výroční trhy a jeden trh týdenní v roce 1560. Nejpočetnější ze všech cechů byl významný cech soukeníků, jenž svá sukna od poloviny 16. století vyvážel do Krakova, Poznaně, Lvova, Levoče a Prešova a dalších měst. V roce 1615 postoupil městu kardinál František Ditrichštejn řadu privilegií a práv jako městské právo olomoucké, osvobození od robot, rozšíření rybolovu v řece Lubině a mnohé jiné. Kardinál někdy přespával na náměstí v domě čp.6, na němž je dodnes jeho znak. V roce 1617 si Příbor od olomouckého biskupa pronajal celé panství Hukvaldy na 6 let za plat 9 600 zl. ročně. Za třicetileté války město třikrát vyhořelo v letech 1621 od Valachů, 1626 od dánského generála Mansfelda a 1643 od Švédů. Na konci 16. století zdejší školu navštěvoval sv. Jan Sarkander. V roce 1694 byla založena piaristická kolej a gymnázium, nastal velký rozmach školství. Piaristé hráli divadlo, provozovali hudbu a spravovali knihovnu s 30 prvotisky (tisky před rokem 1500). V Příboře vzniklo nejstarší české ochotnické divadlo na Moravě v roce 1809. Dále tu byl založen první vzdělávací dělnický spolek Harmonie na Moravě v roce 1869. 6. května 1856 se v Příboře narodil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (1856 - 1939). V roce 1875 tu byl založen český učitelský ústav, druhý na Moravě - město se stalo centrem vzdělanosti severní Moravy.", "question": "Jaké panství si Příbor pronajal od biskupa v roce 1617?", "answers": ["Hukvaldy"]}
{"title": "Titanic", "context": "RMS Titanic a RMS Olympic byly sesterské lodě, přičemž Olympic byl dokončen dříve (31. května 1911). Určitou dobu byly obě lodě vyráběny současně vedle sebe v téže loděnici. Stavba Titanicu byla poněkud zpožděna v době, kdy musel ustoupit nutné opravě Olympicu po jeho nešťastné srážce s křižníkem Hawkee - z této doby pocházejí také společné fotografie obou lodí v Belfastu. Rozdíl mezi Titanicem a Olympicem byl na první pohled patrný pouze ze zábradlí na palubě A, které bylo změněno na poslední chvíli.[zdroj? ] Obě lodě měly trup stejně dlouhý (rozdíl činil 10 cm), jen Titanic měl větší registrovanou hmotnost (BRT) a obě lodě měly i velmi podobný vzhled. Lišily se v tom, že přední promenáda na palubě A Titanicu byla uzavřena pro ochranu cestujících před počasím, paluby B měly jiné uspořádání a na Olympicu nebyla \"Café Parisien\". Ta byla na Olympic přestavěna v roce 1912, díky oblibě, kterou si získala na Titaniku. Při stavbě Titanicu byly odstraněny i některé konstrukční nedostatky zjištěné na Olympicu.", "question": "Kterého roku ztroskotal parník Titanic?", "answers": ["1912"]}
{"title": "Romance pro křídlovku (film)", "context": "Romance pro křídlovku je český hořký poeticko-romantický film režiséra Otakara Vávry z roku 1966 natočený na námět stejnojmenné básně Františka Hrubína, který byl u tohoto snímku i spoluautorem scénáře. V hlavních rolích zde vystupuje tehdy mladičký herec Jaromír Hanzlík a slovenská herečka Zuzana Cigánová, nezapomenutelný herecký výkon zde předvedla i Miriam Kantorková. V širším kontextu československé kinematografie se jedná o poměrně vzácnou ukázku unikátního filmového díla, které je pokusem o vizuální přepis většího básnického díla (filmová báseň) spadajícího do oblasti klasické české literatury 20. století. Téměř celý děj filmu se odehrává v okolí Lešan na dolní Sázavě, kde František Hrubín prožil své mládí. Smutný poetický příběh o setkání mladého člověka studenta Vojty (Jaromír Hanzlík) jak s první velkou láskou Terinou (Zuzana Cigánová) i se smrtí (Vojtův dědeček). Jaromír Hanzlík (student Vojta) Zuzana Cigánová (Terina) Štefan Kvietik (Viktor) Miriam Kantorková (Tonka) Július Vašek (Vojta - padesátiletý) Janusz Strachocki (Vojtův dědeček) Jaroslav Rozsíval (Vojtův otec) Jiří Štancl (Terinin otec) Věra Crháková (Terinina matka) Romance pro křídlovku (film) v Česko-Slovenské filmové databázi Filmová databáze", "question": "Kdy byl natočen film Romance pro křídlovku?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Batman", "context": "Batman je komiksová postava, stvořená Bobem Kanem a Billem Fingerem. Postava Batmana se poprvé objevila v Detective Comics #27 (květen 1939). Od té doby se tento superhrdina vyskytuje i v dalších komiksech DC Comics. Původní Batman se nazýval pouze Bat-Man, než došlo k úpravě do dnešního názvu. Tomuto netopýřímu muži se přezdívá různě: \"The Caped Crusader\", \"The Dark Knight\", \"The Darknight Detective\" a \"The World's Greatest Detective\". Batman se stal populární ihned po svém uvedení v komiksové sérii Detective Comics, kde debutoval v čísle 27 v květnu 1939 (The Case of the Chemical Syndicate). Už v několika prvních číslech se objevila myšlenka, že Batman své protivníky nikdy nezabíjí (vůbec poprvé v historii komiksu). Série Detective Comics skončila v říjnu 2011 s číslem 881. Druhou hlavní sérií byla Batman, která poprvé byla vydána na jaře 1940 a skončila také v říjnu 2011 s číslem 713. Batmanovy příběhy byly dále vydávány v komiksu World's Finest Comics, jehož první číslo vyšlo na jaře 1940 a série byla zastavena v lednu 1986 číslem 323. V šedesátých letech začala být vydávána série The Brave and the Bold, v jejím 67. čísle se znovu objevil Batman a i tuto sérii si pro sebe získal.", "question": "Kdy se poprvé objevila postava Batmana?", "answers": ["květen 1939"]}
{"title": "Supinum", "context": "V současnosti se vyskytuje již jen v některých východních aukštockých nářečích. Ve spisovném jazyce je nahrazované infinitivem. V latině bývá supinum zakončeno na -tum, méně často -sum. Jeho funkce je v podstatě trojí: Samostatně se klade po slovesech pohybu (ire, venire apod.) a posílání (mittere) namísto infinitivu a vyjadřuje cíl/ účel daného děje: např. Dormitum imus (= Jdeme spát). Zde má stejnou funkci jako zřídka se objevující archaismus v českém spojení jít spat. Tento typ se někdy označuje též jako tzv. supinum I. V redukované podobě, zakončené na -tu nebo -su, se supinum klade po určitých adjektivech zpravidla zakončených na -ilis/e: e. g. horribile visu (doslova \"strašné k vidění\", tj. strašná věc na pohled, je strašné se na to dívat), difficilis factu (obtížný k provedení) apod. Tento typ se někdy označuje též jako tzv. supinum II. Od supina se odvozuje tzv. participium perfekta pasiva (≈ české příčestí minulé trpné), např. vocatus/a/um (zavolaný/á/é). Formálně má podobu přídavného jména, stejně jako v češtině, a dále se využívá při tvoření různých pasivních tvarů, např. v perfektu (sanatus (vyléčený) + tvar slovesa esse (být) = sanatus sum (byl jsem vyléčen, resp. jsem vyléčený). od supinového kmene se odvozuje v latině také řada substantiv. Např. sloveso vincere (vítězit, porážet) má supinum victum, od jehož kmene vict- jsou odvozena substantiva victor (vítěz) a victoria (vítězství). Švédština jako jediný germánský jazyk používá supinum ve spojení se slovesem ha (mít) k tvoření perfekta a plusquamperfekta: jag har skrivit (napsal jsem). U slabých sloves má shodný tvar jako pasivní participium (příčestí trpné) ve tvaru středního rodu, např. älskat (milováno), köpt (koupeno). U silných a nepravidelných sloves má supinum zakončení -it, zatímco střední rod trpného příčestí -et: brevet är skrivet (dopis je napsán) × jag har skrivit ett brev (napsal jsem dopis). Poznámka: Důsledné rozlišení tvarů -it/-et je kodifikováno ve standardní švédštině. V různých nářečích se však tyto tvary často zaměňují podle místních zvyklostí.", "question": "Který germánský jazyk používá supinum?", "answers": ["Švédština"]}
{"title": "Marmolada", "context": "Marmolada (ladinsky: Marmoleda, německy: Marmolata) (3343 m n. m.) je nejvyšší hora Dolomit, které jsou součástí Alp. Nachází se východně od Trenta v severovýchodní Itálii asi 100 kilometrů severo-severovýchodně od Benátek, ze kterých je za jasného dne viditelná. Tvoří ji hřeben orientovaný od západu k východu. Na jih se téměř kolmo láme do skalní stěny 2 km široké a 800 m vysoké. Na severní straně je poměrně plochý Marmoladský ledovec, jediný velký ledovec v Dolomitech. Na vrcholu je během léta v provozu malá horská chata. Hřeben se skládá z několika vrcholů se snižující se výškou od západu k východu: Punta Penia (3343 m), Punta Rocca (3309 m), Punta Ombretta (3230 m), Monte Serauta (3069 m), a Pizzo Serauta (3035 m). Během lyžařské sezony je hlavní sjezdovka Marmolady otevřená pro lyžaře a snowboardisty. Před první světovou válkou probíhala Marmoladou část hranice a fronty mezi Rakouskem a Itálií. Rakušané v ledovci vybudovali celé vojenské městečko, ale při největším lavinovém neštěstí v Alpách přišli o 300 vojáků. Ústup ledovců dnes občas vyplavuje mrtvé, výzbroj a výstroj. První výstup - rakouský horolezec Paul Grohmann s italskými vůdci A. a F. Dimaiovými vystoupil na nejvyšší bod v roce 1864. Už předtím byly uskutečněny výstupy na hřeben, ne však na Punta Penia.", "question": "Jak vysoká je Marmolada?", "answers": ["3343 m"]}
{"title": "Elamština", "context": "Elamština je jeden z mrtvých jazyků Blízkého východu, který byl úředním jazykem Elamské říše a od 6. století i Achaimenovské říše. Společně se starou perštinou a babylonštinou ji lze nalézt na achaimenovských kamenných reliéfech v Bísotúnu, Gandž Náme a Persepoli. Poslední památky s výskytem elamštiny se objevily po dobytí perské říše Alexandrem Velikým. Nejstarší elamské epigrafické památky lze najít v Súsách. Tento jazyk nazýváme proto-elamštinou a její písmo je tvořeno více než 1000 znaky, z nichž většina jsou ideogramy. Později, v době vlády Akkadských vládců, začali písaři používat nový druh písma odvozený od sumerského písma. Tento druh písma se však používal pouze 250 let. Mezi lety 2500–331 př. n. l. se začalo pro zápis elamštiny akkadského klínového písma, který se skládal ze 130 znaků.", "question": "Kdy se objevily poslední památky s výskytem elamštiny?", "answers": ["po dobytí perské říše Alexandrem Velikým"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Základními kameny romantismu jsou cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středověku) a v exotických zemích. Proti osvícenskému rozumu staví romantismus často iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii. Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci a odhodlání k (rovněž marné) oběti. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění, hudba), ale i životní postoje. Termín romantismus byl odvozen od slova román [zdroj? ], tedy od označení literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické (sentimentální román) či mystické (gotický román) prvky. \"Kdo praví romantismus, praví umění moderní. , to jest intimita, duchovost, barva, touha po nekonečnu, vyjádřená všemi prostředky, jimiž umění vládne.\" (Charles Baudelaire) Rozvoji romantismu napomohl mj. anglický gotický román, který v druhé polovině 18. století v Anglii rozpoutal vášeň pro tajemno a středověk, a německé preromantické literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které ovlivnilo několik generací na přelomu 18. a 19. století.", "question": "Romantismus je umělecký směr a životní postoj jaké kultury?", "answers": ["euroamerické"]}
{"title": "Hydrofon", "context": "Hydrofon je podvodní mikrofon, umožňující pasivně naslouchat zvukům z okolní vody (aktivním zařízením je sonar). Hydrofon byl prvním podvodním čidlem vyvinutým na počátku 20. století. Představoval důležitý prostředek protiponorkového boje, který umožňoval odhalit a částečně i lokalizovat ponořenou ponorku. Naopak ponořená ponorka jím mohla získat informace o svém okolí. Hydrofon byl v protiponorkovém boji používán už za první světové války a přispěl tak k ochraně spojeneckých konvojů. Používá se také v seismologii. == Odkazy == === Související články === Sonar Radar === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu hydrofon ve Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydrophone na anglické Wikipedii.", "question": "Jak ze nazývá podvodní mikrofon, umožňující pasivně naslouchat zvukům z okolní vody?", "answers": ["Hydrofon"]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín – 12. července 1932 Otrokovice) byl československý podnikatel, \"král obuvi\" – tvůrce světového obuvnického impéria, starosta Zlína (1923–1932) a veřejný činitel. Spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnickou firmu Baťa a postupně z ní vytvořil rozsáhlý komplex výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu a také systém motivace pracovníků (Baťova soustava řízení), dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou stále užívány jako příklady top managementu.[zdroj? ] Rozsahem svých aktivit (35 oborů výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí) působil na úroveň podnikání v Československu, nízkými cenami svých bot ovlivnil profil spotřebního průmyslu. Spolu s budováním svého továrního areálu dokázal podle svých představ přebudovat město Zlín. Jako jeho starosta prosadil koncepci zahradního města s originální funkcionalistickou architekturou; ze Zlína se tento styl šířil spolu s Baťovými továrnami do dalších míst v Československu, Evropě a Severní Americe. Vytvořil rozvětvený vzdělávací systém. Své zaměstnance motivoval k využívání zdokonalovacích kurzů celoživotního vzdělávání, zřídil pro ně odbornou školu (Baťova škola práce pro Mladé muže a Mladé ženy). Jako starosta Zlína prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství (zlínské pokusné školství). Zřízením nemocnice ve Zlíně položil základy k moderní péči ve městě a regionu. Prosazováním projektů dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy mířil ke zlepšení soustavy komunikací v rámci zlínského regionu i celého Československa. Velkou celoživotní oporou Tomáše Bati, jak v soukromém životě, tak i v podnikání, byla jeho žena Marie, vídeňská Češka z velmi[zdroj? ] dobré rodiny. Byla velmi činnou v sociální a zdravotní sféře. Díky svým aktivitám se stala velmi uznávanou osobností ve Zlíně. == Dětství == Tomáš Baťa pocházel z rodiny, která se po staletí zabývala ševcovstvím. První zmínka o ševci jménem Lukáš Baťa (Batiu, Batiku, Batu) je z roku 1667. V sousedních Želechovicích je již roku 1644 téhož příjmení (snad významem \"táta\") Jánoš Baťů a Jan Batík a již roku 1580 Václav Batiů. Tomáš, třetí dítě Antonína Bati, se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně v Dlouhé ulici. Ve věku 8 let mu zemřela matka. O dva roky později se jeho otec rozhodl znovu oženit a zároveň přestěhovat rodinu a živnost do Uherského Hradiště. Tomáš tak přešel do tamní školy, kde se místo českého jazyka vyučoval jazyk německý.", "question": "Jak se jmenovala sestra Tomáše Bati?", "answers": ["Annou"]}
{"title": "Michael Ventris", "context": "Zájem o nerozluštěné mykénské a další písma u něj již ve 14 letech vzbudila přednáška slaveného objevitele krétského Knóssu Arthura Evanse v roce 1936. Výsledkem jeho systematického zájmu byl článek o krétském písmu, který v jeho 18 letech publikoval prestižní americký archeologický časopis. Znovu se k tématu vrátil až po dokonční studia a v roce 1950 publikoval zprávu o stavu bádání egejských písem, kterou sestavil na základě dotazníku rozeslaného významným světovým badatelům v dané oblasti. Tuto zprávu označil za svůj poslední příspěvek k dané problematice, což tak bylo chápáno i ze strany odborníků, mezi které jako laik nebyl počítán. Přes toto prohlášení se však v letech 1950–1952 systematicky věnuje luštění lineárního písma B, ale závěry si nenechává pro sebe a pravidelně s nimi seznamuje další badatele. Přesto to byl právě Ventris, komu se písmo podařilo rozlušit. Svůj výzkum založil na matematicko-statistické analýze znaků a výsledky pak aplikoval na předpokládané krétské místní názvy v textu. Překvapivě tak zjistil, že text je psán řecky, protože 16 let vycházel z Evansovy teze, že Kréťané byli neřečtí příbuzní Etrusků. Na dalším luštění písma spolupracoval Ventris s mladým filologem Johnem Chadwickem. Jimi publikovaným závěrům se dostalo širšího přijetí až na základě nových tabulek nalezených americkám archeologem Carla Blegena v Pylu roku 1952. Výsledky svých výzkumů oba mladí badatelé publikovali v roce 1955 pod názvem Documents in Mycenaean Greek (Dokumenty v mykénské řečtině). Michael Ventris zemřel již následujícího roku na následky dopravní nehody. Metody a výsledky jeho rozluštění se pak ještě staly předmětem vědeckých sporů, ale nakonec byla jejich správnost uznána. publikace autora (anglicky) Ventris, Michael and Chadwick, John(1956). Documents in Mycenaean Greek. Second edition (1974). Cambridge UP. ISBN 0-521-08558-6. (anglicky) Ventris, Michael(1988). Work notes on Minoan language research and other unedited papers. Edizioni dell'Ateneo 1988 Roma. monografie BATONĚK, Antonín. Zlatá Egeis. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1969. Mojdl, Lubor: Encyklopedie písem světa I – Písma Evropy, Kavkazu a helénské oblasti. Praha. 2005 (str. 101) (anglicky) Chadwick, John(1958). The Decipherment of Linear B. Second edition (1990). Cambridge University Press. ISBN 0-521-39830-4. (anglicky) Robinson, Andrew(2002). The Man Who Deciphered Linear B: The Story of Michael Ventris. Thames & Hudson Ltd. ISBN 0-500-51077-6. (anglicky) Simon Tetlow, Ben Harris, David Roques and A. G. Meredith - Michael Ventris Remembered (Stowe School, 1984)", "question": "Kdo se roku 1952 zasloužil o rozluštění lineárního písma B ?", "answers": ["Michael Ventris"]}
{"title": "Spitzerův vesmírný dalekohled", "context": "Spitzerův vesmírný dalekohled či Space Infrared Telescope Facility (zkráceně SIRTF nebo i Spitzer) je vesmírná observatoř určená k pozorování objektů v infračerveném oboru světla. Jedná se o největší infračervený teleskop, který byl vypuštěn do vesmíru, a představuje poslední článek projektu Velkých observatoří spadajícího pod americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku. Tento teleskop, vypuštěný 25. srpna 2003, učinil celou řadu objevů, mezi něž patří např. přímé zachycení světla exoplanet HD 209458 b a TrES-1, potvrzení teorie, že galaxie Mléčná dráha je ve skutečnosti spirální galaxií s příčkou nebo zmapování atmosféry exoplanety HD 189733 b. S jeho pomocí byla vytvořena fotografická mozaika Mléčné dráhy skládající se z 800 tisíc samostatných snímků. Celou misi společně řídí Jet Propulsion Laboratory a Spitzer Science Center (Pasadena, USA). Základní délka mise činila dva a půl roku, poté byla prodlužována až do stádia, kdy došlo k vyčerpání zásob chladicího helia, bez něhož není nadále možné v některých částech spektra provádět měření. Tato skutečnost konkrétně nastala ke dni 15. května 2009. Od tohoto data až doposud (2014) pokračuje tzv. \"Teplá mise\" (ang. Warm Mission), během níž se dalekohled postupně zahřál na teplotu T ≈ 30 K. Pozorovací možnosti dalekohledu tedy již nedosahují takových výkonů, jako tomu bylo v období před vyčerpáním hélia, nicméně se ukázalo, že je pro vědu i přesto stále velmi přínosným. Předpokládá se, že mise bude pokračovat nejméně do konce září 2014, s teoretickou možností prodloužit celou misi až do roku 2016. Dalekohled byl pojmenován dle Lymana Spitzera, amerického teoretického fyzika, který jako první prosazoval myšlenku umisťovat dalekohledy do vesmíru, když ve své práci Report to Project Rand: Astronomical Advantages of an Extra-Terrestrial Observatory z roku 1946 vysvětlil výhody vesmírného prostředí pro astronomická pozorování.", "question": "Které spektrum světla primárně pozoruje Spitzerův vesmírný dalekohled?", "answers": ["infračerveném oboru světla"]}
{"title": "Fernã de Magalhã", "context": "Proto bylo Jižní moře Magellanem překřtěno na Tichý oceán (španělsky El mar pacífico = klidné, tiché moře). Pluli na sever, aby se dostali z nepříznivého podnebí, ale tak nešťastně, že neviděli západní pobřeží Jižní Ameriky. Výprava skoro čtyři měsíce nenarazila na kousek země, posádku trápil hlad, žízeň a většina mužstva onemocněla kurdějemi. Jejich strádání popsal Antonio Pigafetta takto: Minuli jen dva skalnaté ostrovy. Po překročení rovníku změnili kurz na západ a naštěstí 6. března 1521 dorazili na Marianské ostrovy, kde nalezli spoustu jídla a pití. Dne 9. března výprava opět vyplouvá a 16. března dorazili námořníci na ostrov Homonhon na Filipínách. V tuto dobu měla výprava 150 mužů. Magalhã mohl komunikovat se zdejšími domorodci, protože jeho otrok – malajský tlumočník – se uměl domluvit jejich jazykem. Zde si vyměnil dary s králem Limasawy rádžou Ka Lambem. Ka Lambo je pozval na ostrov Cebu, kde se vylodili 7. dubna 1521. Přivítal je zdejší král rádža Humabon a přijal křesťanství. Tomu také Magalhã slíbil, že mu pomůže ve válce proti sousednímu kmenu na ostrově Mactan. V bitvě 27. dubna 1521 byl Magalhã na ostrově Mactan zabit. === Výprava po Magalhã smrti === Do čela výpravy se pak postavil Juan Sebastián del Cano, původně kormidelník lodi Victoria, který musel rychle prchnout před domorodci, přičemž ztratil přes dvacet mužů a třetí loď, Concepción, musela být na útěku spálena. Výprava pokračovala na Borneo a pak Moluky, kde nabrali koření pro španělského krále. Avšak zchátralá vlajková loď Trinidad náklad neunesla a prohnilý trup praskl. Loď byla vytažena z vody a opravována. Na zpáteční cestu se tak vydala jen Victoria s padesátkou mužů. Trinidad byla opravena a pokusila se o návrat cestou zpět přes Pacifik, ovšem kvůli bouřím a nepříznivým větrům se musela navrátit zpět na Moluky. Byla však zajata portugalskou hlídkou. Z tohoto zajetí se zpět do Španělska vrátil roku 1527 pouze kapitán Gonzales de Espinoza se třemi muži.", "question": "Kde byl zabit Fernã de Magalhã ?", "answers": ["ostrově Mactan"]}
{"title": "Trinitární teologie", "context": "Trinitární teologie (z lat. trinitas trojice) je odvětvím teologie, které se zabývá křesťanským dogmatem o Nejsvětější Trojici. Trinitární teologie náleží vedle christologie k základním teologickým odvětvím. Učení o Nejsvětější Trojici formulovala církev na prvních čtyřech ekumenických koncilech a je zahrnuto v křesťany obecně uznávaných vyznáních víry, zvláště v nicejsko-konstantinopolském vyznání. Mezi významné trinitární spisy patří De trinitate Hilaria z Poitiers ze 4. století a De trinitate Aurelia Augustina z první třetiny 5. století. V Augustinově trinitární teologii hraje klíčovou úlohu jeho teorie vnitrobožských vztahů. Boží podstata je jednoduchá, nepodléhající žádné změně, není v ní případkové bytí. Proto Augustin hledal rozlišení Otce, Syna a Ducha Svatého pomocí kategorie vztahu (nebyl prvním, toto řešení má svůj počátek v teologii sv. Řehoře Naziánského). V Bohu tak jsou subsistující vztahy otcovství, synovství a pasivního darování. Otec věčně plodí Syna a Syn \"vydechuje\" Ducha Svatého, Syn je věčně plozen a \"vydechuje\" Ducha Svatého, Duch Svatý je věčně \"vydechován\" Otcem a Synem. Mají společný, věčný a naprosto dokonalý úkon vědění, chtění a bytí. Jednají jako \"jediný princip\". == Literatura == Augustinus, A., De Trinitate. Přel. A. W. Haddan. (online) (anglicky) Z. Kučera, Trojiční teologie: základ teologie ve zjevení. Brno: Marek 2002 J.-H. Nicolas, Syntéza dogmatické teologie. I, Bůh v Trojici. Praha: Krystal OP 2003 C. V. Pospíšil Ježíš Kristus - Pravda dějin: trojiční a christocentrická teologie dějin Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2009 C. V. Pospíšil, Jako v nebi, tak i na zemi: náčrt trinitární teologie.", "question": "Jak se říká teologii, která se zabývá křesťanským dogmatem o Nejsvětější Trojici?", "answers": ["Trinitární"]}
{"title": "Jihoafrický rand", "context": "Jihoafrický rand (anglicky South African rand, afrikánsky Suid-Afrikaanse rand) je zákonným platidlem Jihoafrické republiky. Jeho ISO 4217 kód je ZAR (tento kód pochází z nizozemského Zuid-Afrikaanse rand). Jedna setina randu se nazývá cent. Jihoafrická republika je jedním ze členů Jihoafrické celní unie (další členové jsou Namibie, Botswana, Lesotho a Svazijsko). Tři státy této skupiny utvořily spolu s Jihoafrickou republikou měnovou unii s názvem \"Společný měnový prostor\". Jeho fungování spočívá v tom, že měny těchto států jsou pevně navázány na rand v poměru 1:1. Navíc je možné platit v těchto zemích jak místní měnou, tak i randem. V Jihoafrické republice ale měny ostatních států použít nelze. == Historie == V koloniálním období byl na území dnešní Jihoafrické republiky používán monetární systém té evropské mocnosti, která zrovna spravovala toto území (především britský a nizozemský). V roce 1920 vznikla jihoafrická libra, která byla pevně navázána na britskou libru v paritním poměru 1:1 a dělila se na 20 šilinků a 240 pencí. Rand byl uvolněn do oběhu v roce 1961, kdy nahradil libru v poměru 1 libra = 2 randy. Zároveň začal používat desítkovou soustavu. == Mince a bankovky == Mince randu mají hodnoty 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů a 1, 2, 5 randů. Na reversní straně všech mincí se nachází státní znak Jihoafrické republiky. Tato současná série vnikla do oběhu v roce 1989. Mince nejnižších hodnot (1 a 2 centy) se přestaly razit v roce 2002, přesto však zůstávají zákonným platidlem. V běžné cirkulaci se však již prakticky neobjevují, v Jihoafrické republice se používá systém zaokrouhlení na nejbližších 5 centů. Bankovky jsou tisknuty v hodnotách 10, 20, 50, 100, 200 randů. Na reversní straně bankovek jsou vyobrazena místní divoká zvířata - tzv. Velká pětka: nosorožec (10 randů), slon (20 randů), lev (50 randů), buvol (100 randů) a levhart (200 randů). Nejnovější série bankovek tištěných od roku 2012 má na aversní straně portrét Nelsona Mandely. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jihoafrický rand ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá jedna setina randu?", "answers": ["cent"]}
{"title": "Mléko", "context": "Podobně jako mlezivo přenáší z matky nejen živiny, ale i protilátky. Lidské mléko - je řídké a má vysoký obsah laktózy (primární[zdroj? ] cukr). Kravské mléko Mléko se liší svým obsahem tuku, bílkovin a ostatních látek podle plemenné příslušnosti zvířat. Kravské mléko má nižší obsah cukru (4,5–5 % laktózy) a vyšší obsah bílkovin (3,2–3,6 %), a obsahuje asi 3,5 %–6,5 %[zdroj? ] mléčného tuku, 8,5 %–9,0 % tukuprosté sušiny a asi 88 % vody. Jeho hlavní protein (80 %) je sýrovina (kasein), zatímco syrovátka tvoří většinu zbytku. Kozí mléko Ovčí mléko Kobylí mléko Lamí mléko Velbloudí mléko Buvolí mléko Savčí kojenci produkují enzym laktázu, který štěpí mléčný cukr laktózu. U lidí to funguje stejně, s tím, že někteří dospělí lidští jedinci konzumují mléko jiných zvířat (kravské, kozí, ovčí, koňské, lamí...). Tvorba laktázy u lidí v dospělosti klesá (podle etnického původu), v mnoha případech do té míry, že se cukr laktóza stane nestravitelný. Dotyčným pak je od určité dávky z mléka špatně nebo trpí nadměrnou plynatostí a průjmy, trpí zejména intolerancí laktózy – velikost dávky pak závisí na podílu zkonzumovaného mléka na celé stravě a osobních dispozicích. Mléko se nejvíce konzumuje v Evropě a Severní Americe. V Asii pak méně a u obyvatel Afriky je schopnost trávit mléko nejmenší. Lidé, kteří nemohou trávit mléko s obsahem laktózy mají tzv. laktózovou intoleranci, což vzhledem k původnímu účelu mléka není třeba považovat za onemocnění. Intolerance na laktózu se může objevit i kdykoliv v průběhu věku v případě vysazení mléka na delší dobu. Mléko se pro lidskou výživu upravuje klasickou pasterizací (v případě mléka se jedná o zahřátí na cca 61,5 °C, mléko je pak vhodné pro krátkodobé skladování) nebo ultravysokým záhřevem UHT (částečná chemická změna, při aseptickém balení možnost dlouhodobého uchovávání při pokojové teplotě). Kromě prodloužení trvanlivosti dochází i k ničení patogenů (proti nemocem jako je například tuberkulóza). Mléko se zpracovává na mléčné výrobky jako jsou smetana, máslo, jogurt, sýr, syrovátka, laktóza, sušené mléko a mnoho jiných potravinových přísad a průmyslových produktů. O mléku je rozšířena pověra, že jeho konzumace zvyšuje sekreci hlenu. V případě, že dotčená osoba není alergická na mléčné produkty, vědecké studie dokazují, že tento efekt je smyšlený. mateřské mléko kravské mléko kozí mléko kokosové mléko sójové mléko rýžové mléko mandlové mléko Obrázky, zvuky či videa k tématu mléko ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo mléko ve Wikislovníku www.mlieko.sk", "question": "Co je základním zdrojem výživy mláďat savců ?", "answers": ["mléko"]}
{"title": "Step", "context": "Ve starověku to byli např. Kimmeriové, Skythové a Sarmati, v období stěhování národů Hunové a Avaři a ve středověku obávaní Mongolové (Tataři) nebo turkičtí Kumáni, kteří se pod tlakem Mongolů usadili ve 13. století na území Malé a Velké Kumánie v Maďarsku. Stále zemědělské osídlení jihoruských a ukrajinských stepí (tzv. Divoká pole) neumožňovaly až do 18. století nájezdy obávaných Krymských Tatarů. Čína na tom byla po celou svou historii stejně, ba dalo by se říci ještě hůř, protože oblast stepí byla blíže, ostřeji ohraničená a lépe dostupná, což přimělo starověké Číňany k postavení slavné Velké čínské zdi na ochranu před kočovnými nájezdy. Přesto však byla Čína kočovníky několikrát ovládnuta, např. Mongoly, kteří založili dynastii Jüan. Později Čína zničila jednu z posledních velkých nomádských říší Džúngarský chanát. V Severní Americe byly prérie velice rychle osídleny Indiány po příchodu bělochů, kteří s sebou přivezli zvíře životně důležité k přežití ve stepi - koně. Tyto kultury však byly o několik staletí později zničeny rozpínajícími se Spojenými státy a prérie z větší části rozorány, ačkoli dodnes některé kmeny přežívají v rezervacích. Podobně dopadla část eurasijských stepí – nejprve byly zúrodněny stepi na Ukrajině a evropském Rusku, od roku 1954 i celiny v Kazachstánu. Pokus o zúrodnění celin se však nesetkal s přílišným úspěchem, především kvůli suchému klimatu. Mongolská step je již pro zemědělství téměř zcela nevyužitelná kvůli nehostinnému klimatu. Proto si některé národy eurasijských stepí dodnes zachovaly svůj původní kočovný styl života, jedná se především o Mongoly a Kazachy. Ten však dnes ustupuje postupné urbanizaci - lidé se stěhují do měst za prací a příslibem lepší životní úrovně. Louka Savana Stepní běžci Obrázky, zvuky či videa k tématu step ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo step ve Wikislovníku", "question": "V čem se využívá pampa?", "answers": ["zemědělství"]}
{"title": "Čeština", "context": "Karel IV. nechává vyhotovit první překlad Bible do češtiny. Používá se spřežkový pravopis. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje návrh na reformu pravopisu, který zaváděl do češtiny používání diakritických znamének. Propagátorem tohoto návrhu byl Jan Hus, není však jasné, zda byl také jeho autorem. Velký rozvoj zažila česky psaná literatura zejména po vynálezu knihtisku v 15. století. Nejstarší tištěná kniha psaná v českém jazyce je Kronika trojánská, která byla vytištěna v Plzni nejspíše roku 1468. Jako vzor spisovného jazyka byla po dlouhou dobu používána tzv. Bible kralická (1579). Po porážce stavovského povstání v roce 1620 došlo k postupnému úpadku česky psané literatury, který byl zapříčiněn zejména nucenou emigrací české nekatolické inteligence (Jan Amos Komenský, Pavel Stránský aj.). Přesto však i v této době vycházela česká literatura, která ovšem podléhala přísné cenzuře. Obnovené zřízení zemské (1627, 1628) zavedlo jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě němčinu, která byla zrovnoprávněna s češtinou (fakticky však díky politickému tlaku získala němčina během následujících staletí navrch). Snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích habsburského soustátí se objevuje v 18. století (Marie Terezie, Josef II.). Byla vedena hlavně praktickými (spíše než národnostními) důvody. Ukázala se však jako nereálná, neboť česky mluvící obyvatelstvo bylo početné a po ztrátě většiny území poněmčeného Slezska mělo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení nevolnictví umožnilo pak na konci 18. století vznik hnutí označovaného jako národní obrození.", "question": "Kolik má čeština souhlásek?", "answers": ["27"]}
{"title": "Želva sloní", "context": "Želva sloní (Geochelone nigra complex) je spolu se želvou obrovskou největší žijící pozemní druh želvy. Chelonoidis nigra Harlan, 1827 Želva sloní může být až 1,2 m dlouhá a dosahuje hmotnosti 200 kg. Tvar krunýře se liší podle poddruhu želvy: některé mají krunýř sedlovitý a v přední části klenutý, což jim umožňuje zvednout hlavu a dosáhnout tak i na vyšší zdroje potravy, jiné mají krunýř klenutý a živí se nižšími rostlinami. Vždy je černě zbarvený. Končetiny jsou robustní, s krátkými prsty. Je to endemit souostroví Galapágy. Toto souostroví je sopečného původu. Želvy tak žijí na velmi úrodné půdě, zároveň ale také na černém sopečném popelu, který je vysoce výhřevný. Většinu života tráví pastvou v malých skupinách a vyhříváním se v loužích nebo válením v bahně. V období rozmnožování se samci stávají teritoriální a hledají partnerky. Technika zásnub je u samců želv sloních nekompromisní. Jakmile samec vyhledá příhodnou samici, drsně jí vnutí podřízené postavení, kouše a štípe ji do nohou, aby ji přinutil k nehybnosti.", "question": "Jaké hmotnosti dosahuje želva sloní?", "answers": ["200 kg"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury. V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance. Mnoho ze Shakespearových her bylo publikováno již během jeho života ve vydáních různé kvality a s různou přesností. Nicméně v roce 1623 John Heminges a Henry Condell, dva Shakespearovi přátelé a herečtí kolegové, publikovali takzvané První folio, první konečné a souhrnné znění Shakespearových her.", "question": "S kým se v 18 letech Shakespeare oženil ?", "answers": ["Anne Hathaway"]}
{"title": "Ho Či Min", "context": "Mluvil plynně francouzsky, anglicky, rusky, kantonsky a mandarínsky. Jako prezident bydlel v domku zahradníka vedle bývalého paláce francouzského guvernéra. Zemřel 2. září 1969 na srdeční selhání ve svém hanojském domě ve věku 79 let. Jeho nabalzamované tělo je vystaveno v mauzoleu na náměstí Ba Đì' v Hanoji navzdory tomu, že si přál zpopelnění. 8. května 1978 bylo bývalé hlavní město jižního Vietnamu Saigon přejmenováno na Ho Či Minovo Město. == Návštěva Československa == Ho Či Min 17. července 1957 přicestoval do Československa. Setkal se zde s prezidentem Antonínem Zápotockým, Antonínem Novotným, položil věnec na hrob neznámého vojína v Národním památníku na Vítkově, v ČKD Sokolovo ve Vysočanech se zajímal o výrobu lokomotiv, navštívil Lidice a jednotné zemědělské družstvo v Horních Salibách na Slovensku. V roce 2017 byla při příležitosti výročí 60 let od Ho Či Minovy návštěvy odhalena v Horních Salibách pamětní deska. Během své cesty navštívil taktéž pionýrský tábor v okrese Nové Strašecí a setkal se s vietnamskými dětmi v Chrastavě. V roce 1956 poslal Vietnam do Chrastavy více než 100 dětí na několikaletý pobyt. Vietnamské děti byly ubytovány v budově pozdějšího výchovného ústavu a chodily do základní školy spolu s místními dětmi. Před touto školou vietnamská ambasáda v roce 2015 plánovala zhotovení pomníku, který by pobyt vietnamských dětí připomínal. == Odkaz ==", "question": "Kdo přicestoval do Československa 17. července 1957?", "answers": ["Ho Či Min"]}
{"title": "Podplukovník", "context": "V Armádě České republiky jde v pořadí o šestou (druhou nejvyšší) důstojnickou hodnost. Hodnost podplukovník je vyšší než major a nižší než plukovník. Armádní označení jsou dvě zlaté pěticípé hvězdy s postranní tzv. kolejničkou (jeden proužek zlaté barvy). Podplukovník zpravidla velí praporu nebo někdy pluku. == Odkazy == === Související články === Vojenské hodnosti === Externí odkazy === Slovníkové heslo podplukovník ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Podplukovník v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Hodnosti Policie ČR Důstojnické hodnosti Armády ČR", "question": "Velí podplukovník praporu?", "answers": ["Podplukovník zpravidla velí praporu nebo někdy pluku."]}
{"title": "Želatovice", "context": "Želatovice jsou obec ležící v okrese Přerov. Jejich katastrální území má rozlohu 446 ha. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1282. V roce 2016 zde žilo 545 obyvatel. Socha sv. Jana Nepomuckého", "question": "Jakou rozlohu má katastrální území obce Želatovice?", "answers": ["446 ha"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Kde se dochovalo několik verzí hry, tak se každá navzájem liší jedna od druhé. Tyto rozdíly mohou plynout z chyb přebíraných při kopírování z poznámek herců nebo členů publika či ze Shakespearových vlastních pracovních poznámek. V některých případech, například v Hamletovi, Troilovi a Kressidě a Othellovi, Shakespeare mohl mezi vydáními quarto a folio změnit znění. Avšak v případě Krále Leara, u kterého většina moderních vydání odpovídá verzí folia z roku 1623, jeho odlišnost od vydání quarto z roku 1608 způsobila, že ve známém Oxfordském vydání byly otištěny obě verze s argumentem, že nemohou být beze zmatku sjednoceny. V letech 1593 a 1594, kdy byla divadla kvůli moru uzavřena, Shakespeare publikoval dvě narativní básně s erotickou tematikou, Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie. Věnoval je Henrymu Wriothesleymu, hraběti ze Southamptonu. Ve Venuši a Adonisovi nevinný Adonis odmítá sexuální návrhy Venuše, zatímco ve Znásilnění Lukrecie je ctnostná žena Lukrecie znásilněna chlípným Tarquinem. Ovlivněny Ovidiovými Proměnami, básně ukazují vinu a morální zmatek, který vyplývá z nekontrolovaného chtíče. Obě se ukázaly jako populární a byly v průběhu Shakespearova života často přetiskovány. Třetí narativní báseň Milenčin nářek, ve které si mladá žena stěžuje na své svedení přesvědčivým nápadníkem, byla vytištěna v prvním vydání Sonetů z roku 1609.", "question": "Psal Shakespeare básně s erotickou tematikou?", "answers": ["V letech 1593 a 1594, kdy byla divadla kvůli moru uzavřena, Shakespeare publikoval dvě narativní básně s erotickou tematikou, Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie."]}
{"title": "Parlament České republiky", "context": "Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku. Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění). Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění. Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996. Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna.", "question": "Jakým systémem jsou voleni senátoři ?", "answers": ["většinovým systémem"]}
{"title": "Exoplaneta", "context": "Exoplaneta, též extrasolární planeta, je planeta obíhající kolem jiné hvězdy než kolem Slunce. První exoplaneta byla objevena v roce 1988, na své potvrzení musela počkat až do roku 2002; první potvrzená exoplaneta byla objevena v roce 1992. Od prvního objevu do 1. prosince 2018 bylo objeveno 3 903 exoplanet. Nalézají se v 2 909 planetárních soustavách, z nichž 647 je vícenásobných. Nejvíce exoplanet objevil vesmírný teleskop Kepler, aktivní především v letech 2009–2013. Má na svém kontě přes 2 000 exoplanet a několik tisíc planetárních kandidátů Prvním dalekohledem specializovaným na exoplanety byl spektrograf HARPS stále pracující na observatoři La Silla v Chile. Od roku 2004 objevil přes 130 exoplanet. Podle dosavadních pozorování připadá v průměru na každou hvězdu nejméně jedna planeta, přičemž velké procento hvězd má více planet. Přibližně jedna z pěti hvězd podobných Slunci má planetu velikosti Země v obyvatelné zóně. Za předpokladu, že v naší Galaxii se nachází 200 miliard hvězd, lze odhadnout, že v ní existuje 11 miliard potenciálně obyvatelných planet pozemského typu, a dalších 40 miliard, pokud zahrneme i planety obíhající okolo početných červených trpaslíků.Nejméně hmotnou známou planetou je Draugr (PSR B1257+12 A nebo PSR B1257+12 b), která má dvojnásobek hmotnosti Měsíce a obíhá okolo pulsaru. Největší planeta uvedená v NASA Exoplanet Archive je DENIS-P J082303.1-491201 b, která má přibližně 29násobek hmotnosti Jupitera, je ale podle některých definic na planetu příliš hmotná. Je možné, že je hnědým trpaslíkem. Existují planety, které oběhnou svou hvězdu za několik hodin, a jiné, jejichž oběžná doba trvá tisíce let. Některé jsou tak daleko od své hvězdy, že je těžké zjistit, zdali jsou na ni gravitačně vázané.", "question": "Který vesmírný teleskop objevil nejvíce exoplanet?", "answers": ["Kepler"]}
{"title": "Kyslík", "context": "Kyslík (chemická značka O, latinsky Oxygenium) je plynný chemický prvek, tvořící druhou hlavní složku zemské atmosféry. Je biogenním prvkem a jeho přítomnost je nezbytná pro existenci většiny živých organismů na této planetě. Autorem jeho českého názvu je Jan Svatopluk Presl. Při dýchání vzduchu o obsahu kyslíku větším než 75 % však dochází k většinou nenávratnému poškození plic. Podrobnější informace naleznete v článku Alotropické modifikace kyslíku. Kyslík vytváří řadu alotropických modifikací: volné kyslíkové radikály dikyslík trikyslík (neboli ozon) tetrakyslík (neboli oxozon) pevný kyslík 15. století – Leonardo da Vinci sledoval vlastnosti vzduchu. Určil, že jedna z jeho složek podporuje hoření. 1608 – Cornelius Drebbel navrhl výrobu kyslíku zahřátím salnytru (ledku). 1772 – Carl Wilhelm Scheele objevil kyslík a pojmenoval ho \"ohnivý vzduch\". Objev byl však publikován až v roce 1777. 1774 – Joseph Priestley objevuje kyslík dva roky nezávisle po Scheeleovi. Publikuje však svůj objev jako první. 1779 – Antoine Lavoisier navrhuje název \"oxygen\" (kyselinu tvořící) pro \"dýchatelnou\" část vzduchu, která se účastní hoření. 1781 – Henry Cavendish zjišťuje, že voda. je sloučeninou kyslíku a vodíku. 1785 – van Marun popisuje pach kyslíku, mylně ho však přisuzuje unikátní formě kyslíku, ozonu O3 1833 – Paul Bert upozorňuje na výhodu dýchání čistého kyslíku v procesu dekomprese - základy kyslíkové rekompresní lečby 1840 – Christian Schönbein objevuje.", "question": "Jakého skupenství je kyslík?", "answers": ["plynný chemický prvek"]}
{"title": "Idiot", "context": "Možnosti vzdělávání při takto silném postižení jsou většinou silně omezené. Česká psychiatrie v současné době slovo idiot nepoužívá zejména z důvodu jeho pejorativního výrazu a nahrazuje jej podle míry deficitu označením těžká nebo hluboká mentální retardace. Světová zdravotnická organizace podle vlastního třídění mentální retardace označuje za idiocii IQ jedince nižší než 35, přičemž v rozmezí 20-35 jde o idiocii prostou, při IQ nižším než 20 o idiocii těžkou. Snížené IQ však není jediným kritériem, podle MKN 10 je v případě hluboké idiocie chápání a používání řeči omezeno na porozumění základním příkazům a na vyhovění jednoduchým požadavkům. Postižený dokáže zpravidla získat nejzákladnější jednoduché zrakově-prostorové dovednosti v třídění a srovnávání a také se může při vhodném dohledu a vedení podílet malým dílem na domácích a praktických úkonech. Ve většině případů lze určit organickou etiologii. Běžné jsou dále těžké neurologické nebo jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, jako např. epilepsie a poškození zraku a sluchu. Obzvláště časté, a to především u pohyblivých pacientů, jsou nejtěžší formy pervazivních vývojových poruch, zvláště atypický autismus. Slovo idiot je odvozeno z řeckého idiō, které znamenalo \"soukromník\" a v městských státech antického Řecka označovalo muže, kteří se starali jen o své soukromé záležitosti a vyhýbali se účasti na veřejných věcech. V dialozích Mikuláše z Kusy († 1464) se jako \"idiota\" (soukromník) označuje velmi bystrý řemeslník bez formálního vzdělání. Slovo idiot se používá též jako nadávka. Z francouzštiny pochází dále nepříliš často používaný termín \"idiot savant\" (česky učený idiot), označující osoby s mentálním deficitem, ale se současným vysokým, avšak jednostranně zaměřeným nadáním. Zpravidla jde o mimořádnou mechanickou paměť, zapamatování si zdánlivě neomezeného množství údajů, výjimečnou schopnost numerických operací (zejména sčítání) či malování. Součástí symptomatiky je zpravidla sebepřeceňování a nedostatek kritického myšlení a zařazování vědomostí do širších souvislostí (tedy rysy podobné některým poruchám autistického spektra). Mentální retardace Slovníkové heslo idiot ve Wikislovníku", "question": "Je slovo idiot používáno jako nadávka?", "answers": ["Slovo idiot se používá též jako nadávka."]}
{"title": "René Descartes", "context": "V Paříži se seznámil s Otcem Mersennem, významným matematikem a všestranným učencem, který vedl obsáhlou korespondenci se současnými vědci (Pascal, Pierre de Fermat, Torricelli a další); z této skupiny později vznikla Královská akademie. Také Descartes vedl svoji korespondenci hlavně s Mersennem a jak víme z Beeckmanových zápisů, psal o algebře a kuželosečkách; kolem roku 1628 vznikla i jeho Pravidla (Regulae ad directionem ingenii). Roku 1627 mu papežský legát kardinál Bérulle uložil, aby se věnoval filosofii. Descartes tedy hledal samotu, kde by ho nikdo nerušil, nejprve v Bretagni a od roku 1629 v Holandsku, kde se věnoval matematice a zkoumání živých organismů a asistoval také u řady pitev. Tak vznikl spis O světě a Pojednání o člověku i řada dalších, které se zachovaly jen v Leibnizových výpiscích. Po odsouzení Galileově (1633) se vrací k filosofii, píše a vydává svá nejznámější díla: Rozprava o metodě, Geometrie a Optika (1637), Meditace o první filosofii (1641) a Principy filosofie (1644). Roku 1635 měl s hospodyní Helenou dcerku Francine, která však už 1640 zemřela a způsobila mu \"největší zármutek života\". 1638 také čte Komenského Pansofii a posuzuje ji zprvu příznivě, ale nakonec odmítá. 1641 vydává Odpovědi na Hobbesovy námitky proti Meditacím, 1642 se v Leidenu setkává s Komenským a 1643 s Alžbětou, nejstarší dcerou Fridricha Falckého, s níž si pak dlouho dopisuje. Roku 1646 napsal Mersennovi: \"Od nynějška už nemohu číst žádné knihy, leda dopisy přátel. Nemíchám se také do vědy, leda pro vlastní poučení.\" O rok později se přesto v Paříži setkal s Pascalem a navrhl mu pokusy s atmosférickým tlakem. 1649 odjel na pozvání královny Kristiny, která se už dlouho zajímala o jeho filosofii, do Stockholmu.", "question": "Ve kterém spisu se Descartes věnuje fyzice?", "answers": ["O světě"]}
{"title": "Francie", "context": "Úpadek říše se za následníků Ludvíka XIV. stále prohluboval a byl jednou z příčin Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789 a vedla 3. září 1791 k nahrazení absolutistické monarchie konstituční, 22. září 1792 byla následně nastolena První republika. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopilo direktorium. Následně v roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte, stal se prvním konzulem a 18. května 1804 státním převratem založil první francouzské císařství, jehož se stal prvním panovníkem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným Královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny. Po neúspěšné invazi do Ruska a porážce v bitvě u Lipska už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu 1814 abdikoval. Poté došlo k restauraci bourbonského království. Během Vídeňského kongresu uprchl z vyhnanství na ostrově Elba a nakrátko obnovil císařství. Definitivně poražen byl v bitvě u Waterloo. V roce 1830 dala Červencová revoluce vzniknout konstituční monarchii v čele s vedlejší větví Bourbonů, nahrazené roku 1848 Druhou republikou. Její existence byla zanedlouho ukončena zvolením dosavadního prezidenta a císařova synovce Ludvíka Napoleona císařem (jako Napoleona III.), který byl zajat po prohrané prusko-francouzské válce roku 1870, kdy vznikla Třetí republika.", "question": "Z kolika regionů se skládá Francie?", "answers": ["18"]}
{"title": "Zvonek jesenický", "context": "Zvonek jesenický roste v trsech, obvykle v malých škvírách skalnatého, kyselého podloží. Dává přednost plochám přímo osvíceným sluncem, ale některým rostlinám se daří i ve stínu. K životu potřebuje hodně vláhy, protože té však na Petrových kamenech není mnoho, je odkázán na deště či vysráženou mlhu. Většinou se rozmnožuje vegetativně, protože možnosti pohlavního rozmnožování jsou omezovány nepříznivými klimatickými podmínkami jeho stanoviště. Kvete od poloviny července do konce srpna. Podobně jako i u jiných zvonků se v květech rozvíjí blizna až poté, co se uvolnil pyl z prašníků, což brání samoopylení. Ačkoliv je zvonek jesenický kriticky ohroženým druhem a v 70. letech 20. století byl na pokraji vyhynutí, v současné době se jeho populace zdá stabilizovaná. Ohrožují jej zejména lyžaři projíždějící zakázaným územím a rozšiřování jiných druhů jako metlice trsnatá, maliník obecný a třezalka skvrnitá. Zvonek jesenický je na seznamu zvláště chráněných rostlin České republiky uvedenému ve vyhlášce 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a tak je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit ve vývoji. Zvonek jesenický byl také zařazen na Červený seznam ohrožených rostlin České republiky do kategorie C1 (kriticky ohrožené), na Červený seznam ohrožených druhů IUCN, kategorie E, a do bernské Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť. Místo jeho výskytu je součástí soustavy chráněných území Natura 2000. Zaměstnanci Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky také zvonek jesenický pěstují ve Staré Vsi u Rýmařova. Obrázky, zvuky či videa k tématu Zvonek jesenický ve Wikimedia Commons Taxon Campanula gelida ve Wikidruzích", "question": "Je povoleno zvonek jesenický trhat nebo vykopávat?", "answers": ["Zvonek jesenický je na seznamu zvláště chráněných rostlin České republiky uvedenému ve vyhlášce 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a tak je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit ve vývoji."]}
{"title": "Kapsaicin", "context": "V roce 1878 izoloval kapsaicin také maďarský lékař Endre Hogyes a prokázal, že je tato látka odpovědná za pálivý pocit při styku se sliznicemi a že zvyšuje sekreci žaludečních šťáv. Synteticky připravili kapsaicin roku 1930 E. Spath a F. S. Darling. Později byly z papriky izolovány ještě další látky podobného typu, které dnes označujeme společným názvem kapsaicinoidy. == Působení na organismus == Při styku se sliznicemi vyvolávají kapsaicinoidy pocit pálení spojený s bolestí. Pálí nejen v ústech, ale i na sliznici nosu či oka, což se využívá v pepřových sprejích sloužících k osobní obraně. Intenzivní dráždění sliznic kapsaicinoidy, provázené pálením a prudkou bolestí, je zprostředkováno přes nociceptory. Molekulární podstata účinku kapsaicinoidů a jim podobných substancí spočívá v jejich vazbě na specifické kapsaicinové nebo též vanilloidové receptory, které jsou podstatou nociceptorů vnímajících pálivou chuť. Vanilloidové receptory fungují jako iontové kanály pro masivní vstup iontů vápníku do neuronu a jsou otevírány látkami typu kapsaicinu nebo též tepelným podnětem. Jsou to specifické receptory pro vnímání bolestivých podnětů. Citlivost vanilloidových receptorů na kapsaicin je obrovská, takže naše nociceptory jsou schopny rozpoznat kapsaicin a jemu podobné látky již ve zcela nepatrných koncentracích. V dobách, kdy nebylo možné koncentrace kapsaicinu přesně měřit, byl pro hodnocení pálivosti zaveden Scovillův test pálivosti.", "question": "Za jakou chuť je zodpovědný kapsaicin?", "answers": ["pálivou"]}
{"title": "Columbus (Ohio)", "context": "Bylo založeno v roce 1812 na soutoku řek Scioto a Olentangy. Hlavním městem Ohia je od roku 1816. Podle sčítání obyvatel v roce 2000 měl Columbus 711 470 obyvatel, byl největším městem státu a 15. největším městem v USA. V roce 2005 vzrostl počet obyvatel na 730 657 s přilehlou metropolitní oblastí na 1 708 625 lidí. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 787 033 obyvatel. 61,5% Bílí Američané 28,0% Afroameričané 0,3% Američtí indiáni 4,1% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 2,9% Jiná rasa 3,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 5,6% populace. Ve městě působí hokejový klub Columbus Blue Jackets. Z města Columbus pochází hudební skupina Twenty One Pilots. Prescott Bush (1895 - 1972), senátor a bankéř, jeho syn George H. W. Bush a vnuk George W. Bush byli prezidenty USA Donn Eisele (1930 - 1987), vojenský letec a astronaut Majel Barrettová (1932. - 2008), herečka Rahsaan Roland Kirk (1935 - 1977), jazzový multiinstrumentalista R. L. Stine (* 1943), spisovatel Philip Michael Thomas (* 1949), herec Beverly D'. Angelo (* 1951), herečka a zpěvačka Richard Biggs (1960 - 2004), herec Josh Radnor (* 1974), herec a režisér Lilia Osterlohová (* 1978), tenistka Maggie Grace. (* 1983), herečka Roman Atwood (* 1983), YouTuber, režisér, herec Tyler Joseph (* 1988), zpěvák skupiny Twenty One Pilots Josh Dun (* 1988), bubeník skupiny Twenty One Pilots Columbus má 10 partnerských měst. Prvním se stal v roce 1955 italský Janov.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Ohia, státu USA?", "answers": ["Columbus"]}
{"title": "Esperanto", "context": "Esperanto (původně Lingvo Internacia – \"mezinárodní jazyk\") je nejrozšířenějším mezinárodním plánovým jazykem. Název je odvozen ze pseudonymu, pod nímž roku 1887 polský židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof základy této řeči publikoval. Záměrem tvůrce bylo vytvořit snadno naučitelný neutrální jazyk, vhodný pro použití v mezinárodní komunikaci; jeho cílem však nebylo nahradit ostatní národní řeči. Ačkoliv žádná země nepřijala esperanto jako úřední jazyk, je používáno komunitou o odhadovaném počtu 100 000 až 2 000 000 mluvčích, z čehož asi tisícovku tvoří mluvčí rodilí. Dosáhlo také některých mezinárodních uznání, jako jsou dvě rezoluce UNESCO či podpora známých osobností veřejného života. V současnosti je esperanto využíváno pro účely cestování, dopisování, mezinárodních setkání a kulturních výměn, kongresů, vědeckých diskuzí, původní i překladové literatury, divadla a kina, hudby, tištěného i internetového zpravodajství, rozhlasového a televizního vysílání. Slovní zásoba esperanta pochází především ze západoevropských jazyků, zatímco jeho skladba a tvarosloví poukazují na silný slovanský vliv. Morfémy jsou neměnné a lze je téměř bez omezení kombinovat do rozmanitých slov; esperanto má tedy mnoho společného s izolujícími jazyky jako je čínština, zatímco vnitřní struktura jeho slov připomíná jazyky aglutinační jako je japonština, svahilština nebo turečtina. == Dějiny == === Zamenhofovo dětství === U zrodu esperanta stál Ludvík Lazar Zamenhof. Vyrůstal v mnohojazyčném, tehdy k Ruskému impériu náležejícím, dnes polském městě Bělostoku, kde byl svědkem častých rozepří mezi jednotlivými etniky (Rusové, Poláci, Němci, Židé). Protože za jednu z hlavních příčin těchto konfliktů považoval neexistenci společného jazyka, začal již jako školák pracovat na projektu nové vhodné řeči, která by tuto roli mohla plnit. Měla by být – na rozdíl od národních jazyků – neutrální a snadno naučitelná, tedy také přijatelná jako druhý jazyk pro všechny, jazyk vyučovaný společně s těmi národními a používaný v situacích vyžadujících dorozumění mezi národy. === První pokusy === Zamenhof nejdříve uvažoval o oživení latiny, kterou se učil ve škole, ale usoudil, že je pro běžné dorozumívání zbytečně složitá. Když studoval angličtinu, povšiml si, že časování sloves podle osoby a čísla není nutné a že gramatický systém jazyka může být mnohem jednodušší, než si předtím myslel. Stále však zůstávala překážka v učení se velkému množství slovíček nazpaměť. Jednou Zamenhofa zaujaly dva ruské nápisy: ш [švejcarskaja] (vrátnice, odvozeno od ш [švejcar] – vrátný) a к [konditěrskaja] (cukrárna, odvozeno od к [konditěr] – cukrář). Tato slova stejného zakončení mu vnukla myšlenku, že užívání pravidelných předpon a přípon by mohlo významně snížit množství slovních kořenů nutných k dorozumění. Aby byly kořeny co nejmezinárodnější, rozhodl se převzít slovní zásobu především z románských a germánských jazyků, tedy těch, jež byly tehdy ve školách na celém světě vyučovány nejčastěji.", "question": "Co je esperanto?", "answers": ["nejrozšířenějším mezinárodním plánovým jazykem"]}
{"title": "Kanada", "context": "Zahrnuje tzv. Kanadskou chartu práv a svobod (\"Canadian Charter of Rights and Freedoms\") zaručující základní práva a svobody, jež v obecném měřítku nemohou být potlačeny žádnými legislativními nebo procedurálními kroky na žádné z úrovní vlády. Federálnímu parlamentu a provinčním správám nicméně umožňuje na pět let některé její další části potlačit. Funkce premiéra náleží vůdci strany, jež získá důvěru většiny dolní komory kanadského parlamentu. Generální guvernér zastupující královnu formálně jmenuje vládu i premiéra. Podle konvencí však volbu premiéra respektuje. Kanadská vláda tradičně sestává ze členů strany prvního ministra, jež mají křeslo v parlamentu, většinou v dolní sněmovně. Její členové jsou vázáni přísahou ke Královnině tajné radě pro Kanadu a stávají se ministry britské koruny. Premiér má širokou politickou moc především při jmenování dalších vysokých úředníků. Současným generálním guvernérem je od roku 2010 Jeho excelence David Lloyd Johnston, současným premiérem je od roku 2015 vůdce Kanadské Liberální strany Justin Trudeau. Kanadský parlament je složen ze dvou komor, z volené dolní komory parlamentu, sněmovny lidu, a jmenovaného senátu. Každý ze členů sněmovny lidu je volen většinovým volebním systémem. Všeobecné volby vypisuje generální guvernér na žádost předsedy vlády.", "question": "Je kanadský parlament složen ze dvou komor?", "answers": ["Kanadský parlament je složen ze dvou komor, z volené dolní komory parlamentu, sněmovny lidu, a jmenovaného senátu."]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h. Předpokládá se, že Uran vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby: teorie akrece a teorie gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet.", "question": "Má Uran nejchladnější atmosféru ve sluneční soustavě?", "answers": ["Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C."]}
{"title": "Trenčkot", "context": "Trenčkot (v angličtině Trench coat) je druh svrchního pláště. Trenčkot je druh pláště, obvykle vyráběného z odolné bavlny, popelínu, gabardénu, vlny či kůže. Typickou vlastností je mechanická odolnost tkaniny, nepromokavost, které je dosahováno impregnací tkaniny ještě před jejím zapletením do látky a s tím spojená paropropustnost. Může mít vyjímatelnou vložku. Délka trenčkotu obvykle dosahuje kolen. Vynalezení trenčkotu si nárokují dvě firmy. První je Aquascutum, která kolem roku 1853 produkovala užitné kabáty pro armádní důstojníky v Krymské válce. S kabáty je spojen příběh dvou britských důstojníků, kteří díky těmto kabátům, které se nelišily od těch užívaných ruskou armádou, pochodovali spolu s nepřítelem, než se mohli vytratit a připojit se ke svým vlastním jednotkám. Firma užívá k dosažení nepromokavosti patentovanou impregnaci vlny. Druhou společností je Burberry, ten dosahuje nepromokavosti použitím patentovaného nepromokavého gabardénu. Právě Thomas Burberry si roku 1901 nechal patentovat vzor trenčkotu a roku 1914 začal dodávat trenčkot pro britské důstojníky. Trenčkoty se po první světové válce rozšířily i mezi civilní obyvatelstvo. Největšího rozmachu v armádě se dočkaly trenčkoty za druhé světové války, kdy se jejich použití rozšířilo i mezi další armády, příkladmo ruskou, francouzskou, americkou. Trenčkot byl běžně používán jako ochrana proti větru, případně proti dešti. Jako módní doplněk se objevil v mnoha filmech a u některých se stal dokonce jejich nedílnou součástí: Obrázky, zvuky či videa k tématu trenčkot ve Wikimedia Commons (anglicky) Historie trenčkotu (anglicky) Historie trenčkotu od Burberryho", "question": "Co je to trenčkot ?", "answers": ["druh pláště"]}
{"title": "Ústava Spojených států amerických", "context": "Ústava Spojených států amerických (anglicky Constitution of the United States of America) je základní zákon Spojených států amerických. Je základním rámcem pro organizaci moci ve Spojených státech a pro vztah mezi jednotlivými složkami moci, občany a všemi lidmi na území Spojených států. Ústava Spojených států amerických (dále jen Ústava) stanovuje republikánské zřízení se třemi pilíři státní moci: mocí zákonodárnou, představovanou dvoukomorovým Kongresem, mocí výkonnou, jejímž hlavním představitelem je prezident, a mocí soudní, na jejímž vrcholu stojí Nejvyšší soud, a také specifikuje dosah a povinnosti každé ze jmenovaných složek moci. První americkou ústavou byly tzv. Články Konfederace a trvalé unie, které však dávaly centrální vládě jen velmi omezenou moc. Jimi ustanovený Kontinentální kongres trpěl trvale nedostatkem financí, což prakticky znemožňovalo jeho akceschopnost. Nová ústava, jejímž hlavním účelem bylo umožnit vytvoření silnější centrální vlády, byla přijata 17. září 1787 na ústavním konventu ve Filadelfii v Pensylvánii a \"ve jménu lidu\" ratifikována konventy v každém státě. K Ústavě bylo dosud přijato celkem 27 dodatků, z nichž prvních deset je známo jako tzv. Listina práv. Způsob, jakým je Ústava včetně svých dodatků chápána, do velké míry závisí nejen na jejím textu samotném, ale také na rozhodnutích Nejvyššího soudu učiněných v soudních sporech týkajících se jejích ustanovení. Nejvyšší soud má také pravomoc přezkoumávat a případně i rušit federální zákony či zákony jednotlivých států, pokud je shledá neústavními.Ústava Spojených států amerických je považována za nejstarší stále platnou psanou ústavu na světě. Je ústředním bodem amerického práva a americké politické kultury. Originál, který perem napsal písař Jacob Shallus, je vystaven v budově National Archives and Records Administration ve Washingtonu. == Historie == === Období první ústavy === První ústavou Spojených států byly tzv. Články Konfederace a trvalé unie (dále jen Články Konfederace). Hlavním problémem, kterému v tomto období Spojené státy čelily, byl nedostatek financí.Tzv. Kontinentální kongres sice mohl peníze tisknout, ovšem tato improvizovaná měna se velmi brzy zhroutila a roztočila se inflace. Kontinentální kongres na základě Článků Konfederace požadoval platby od jednotlivých států, ovšem žádný z nich neplatil v plné výši – např. Georgie neplatila vůbec. Několik států platilo do federální pokladny částku rovnou úroku národního dluhu vůči jeho občanům, ale nic víc.", "question": "Kde byla podepsána nová ústava USA?", "answers": ["ve Filadelfii"]}
{"title": "Časoprostor", "context": "Vícerozměrný objekt vykresluje v časoprostoru tzv. světoplochu. Termíny prostoročas a časoprostor označují totéž - tentýž pojem. V odborných kruzích se nyní používá termín prostoročas (podobně jako angličtina a ostatní světové jazyky používají \"spacetime\", \"Raumzeit\", \"espace-temps\" apod.). Ve speciální teorii relativity se někdy zapisují složky polohového čtyřvektoru v pořadí první tři souřadnice prostorové a čtvrtá s imaginární jednotkou, tedy (x1; x2; x3; x4 = ict) , což umožňuje snadný zápis vzdálenosti jako součet čtverců, byť metrika je jen pseudoeuklidovská . Často se však používá pořadí obrácené a s výhradně reálnými souřadnicemi, tedy (x0 = ct; x1; x2; x3); v obecné teorii relativity se toto pořadí užívá vždy. Vzdálenost mezi dvěma událostmi v prostoročasu se označuje jako prostoročasová vzdálenost (interval). Související informace naleznete také v článku Speciální teorie relativity. Prostoročas užívaný ve speciální teorii relativity je čtyřrozměrný, přičemž souřadnice x, y, z představují prostorové souřadnice a časová souřadnice je vyjadřována jako ct, kde c je rychlost světla. Čtveřice souřadnic tvoří čtyřvektor. Všechny souřadnice (prostorové i časová) mají tedy prostorový rozměr (jejich jednotkou jsou metry). Takto vytvořený čtyřrozměrný prostor je použitelný pouze tehdy, pokud vzdálenost v tomto prostoru je invariantní vzhledem k Lorentzově transformaci.", "question": "Jak se označuje vzdálenost mezi dvěma událostmi v časoprostoru ?", "answers": ["prostoročasová vzdálenost"]}
{"title": "Fotografický film", "context": "Instantní (okamžitý) film, představený společností Polaroid v pozdních čtyřicátých letech 20. století, poskytuje fotografie během několika sekund nebo minut od pořízení obrázku, s použitím fotografického přístroje navrženého speciálně pro tento účel. V instantním filmu jsou emulze a zpracovávající chemické látky spojeny v obsažené obálce nebo na samotném fotografickém papíru. Expozice, vyvolání i kopie na speciální papír se odehrávají uvnitř těla fotoaparátu. Polaroid, vůdčí výrobce tohoto typu filmu, používá běžnou emulzi halogenidů stříbra. Po expozici a vytvoření negativního obrazu je negativ stlačen s fotografickým papírem a chemickými reaktanty, závojové činidlo přenese negativní obraz do fotografického papíru, čímž vytvoří jeho pozitivní obtisk. Také v 35milimetrovém formátu se vyrábí množství instantních filmů, a to jak černobílých, tak barevných. Podrobnější informace naleznete v článku Formát filmu. 135 film (známý jako \"35mm film\") Advanced Photo System (APS) svitkový film 110 126 127 120/220 (používaný ve středoformátové fotografii. ) viz 120 film Deskový film (pro použití ve velkoformátové fotografii) Diskový film (zastaralý formát používaný v kotoučových fotoaparátech) Film pro kamery: 8mm film, 16mm film, 35 mm a 70mm film (Tabulka pochází z roku 2006, od té doby se mnoho změnilo.)", "question": "Která společnost představila instantní film?", "answers": ["Polaroid"]}
{"title": "Binární kód", "context": "Binární kód je v informatice způsob uložení informace v počítači definovaný jako konečný počet bitů, z nichž každý může nabývat právě jednu ze dvou hodnot (obvykle označených 0 nebo 1). Pro snadnější zápis uložených hodnot (čísel) se dnes převážně používá byte (bajt) s délkou slova osm bitů. Pro výpočet hodnoty binárního zápisu se používá binární soustava (tj. poziční číselná soustava se základem dva). == Význam == Binární kód je označení, které se používá v případě, že člověk neví, jaká informace je v zápisu hodnot použita. Obvykle je tak označován obsah souboru, který obsahuje strojový kód procesoru (tj. strojové instrukce nebo data) nebo jiná data, která člověk nemůže přímo z čísel pochopit (například digitální obrázek, text). Aby mohla být informace uložena a později opět obnovena, používá se při převodu do binárního kódu vždy nějaké kódování, které určuje, jak je informace převedena do číselného zápisu (a stejně i zpět). Například pro text je používána dohodnutá znaková sada, kde každému znaku odpovídá nějaké číslo. Například v kódování ASCII je pro znak písmene A definován kód 65 (v desítkové soustavě), který je možné vyjádřit šestnáctkově jako číslo 41 (resp. 0x41) a binárně 1000001. Podobným způsobem jsou ukládány i strojové instrukce procesoru, kdy každá instrukce je vyjádřena vybraným číslem a procesor musí toto číslo po načtení z paměti nejprve dekódovat (zjistit, jaký má význam) a teprve potom ji může provést. Pro zjednodušení práce s počítačem se používají různé počítačové programy, které dokážou uloženou informaci interpretovat, tj. zprostředkovat člověku. Obrázky se zobrazují pomocí programu označovaného jako prohlížeč obrázků, strojový kód dokáže zobrazit disassembler, text je zobrazován pomocí textového editoru atd. Organismy se mohou racionálně rozhodovat i na základě dvoustavových podnětů. == Historie == Binární kód poprvé představil v 17. století německý matematik a filozof Gottfried Wilhelm Leibniz. Leibniz se snažil najít systém, který by převáděl logické slovní prohlášení na čistě matematické. Poté, co byly jeho nápady ignorovány, narazil na klasický čínský text nazvaný I-ťing (anglicky Book of Changes), který používá určitý typ binárního kódu. Kniha potvrdila jeho teorii, že život může být zjednodušen nebo zredukován na řadu jednoduchých problémů. Vytvořil systém, skládající se z řady nul a jedniček. Během této doby Leibiniz nenašel využití pro tento systém. Další matematik a filozof George Boole vydal v roce 1847 článek nazvaný Matematická analýza logiky, který popisuje algebraický systém logiky, nyní známý jako booleova algebra.", "question": "Jaký kód je typický používaním dvoch hodnot?", "answers": ["Binární"]}
{"title": "Ernst Schneider (vynálezce)", "context": "Ernst Leo Schneider (18. června 1894, Kyjov – 1. června 1975, Vídeň) byl strojní inženýr a vynálezce lodního šroubu Voith-Schneider. Narodil se v Kyjově gymnazijnímu profesorovi Franzi Schneiderovi a jeho manželce Henrietě. Rodiče pocházeli z Trutnova a obě jeho babičky byly Češky. Dětství prožil v Gmundenu a Linci. Tam také maturoval. Po ukončení vojenské služby studoval strojírenství a elektrotechniku na Vysoké škole technické ve Vídni. Věnoval se plachtění a výzkumu cykloidních drah. V roce 1925 si nechal patentovat lodní šroub, který v sobě spojuje pohon i řízení. Ve spolupráci s firmou Voith se mu podařilo roku 1928 šroub zkonstruovat a použít na člunu Torqueo. V roce 1930 instaloval dva takové šrouby do dunajského remorkéru Uhu a o tři roky později byla šroubem vybavena zaoceánská loď Makrele. V roce 1932 svůj výzkum shrnul v práci Cykloidová křídla, kinematika, vztahy proudění a sil a všeobecné souvislosti. == Reference ==", "question": "Co vynalezl Ernst Schneider?", "answers": ["lodního šroubu Voith-Schneider"]}
{"title": "Portugalsko", "context": "O deset let později přistál Vasco da Gama v Indii, kde vznikají další portugalské kolonie(od roku 1505 tzv. Portugalská Indie). Ve stejné době pronikají Portugalci také do Jižní Ameriky, kde vznikla jejich největší kolonie - Brazílie. Portugalská koloniální říše měla v celosvětovém měřítku nejdelší trvání: kupříkladu Východní Timor se osvobodil až v roce 1975, Macao bylo předáno Číně roku 1999. Dodnes je v mnoha někdejších koloniích používána portugalština a vyznáváno katolictví. Globální expanze Portugalsko vyčerpala a při nástupnické krizi roku 1580 bylo přinuceno k personální unii se Španělskem. Nezávislost byla obnovena roku 1640 za Jana IV., Španělé ji však uznali až po vzájemných bojích v roce 1668. V roce 1755 postihlo Lisabon velmi silné zemětřesení. První ministr, markýz de Pombal, vedl obnovu města v imperiálním stylu a prosadil merkantilistické a různé osvícenské reformy. Coby tradiční spojenec Anglie bylo Portugalsko roku 1808 napadeno Napoleonem. Královský dvůr v té době přesídlil do Ria de Janeiro a ovládal své državy (od r. 1815 Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarves) odtud až do návratu roku 1820. Roku 1822 se však Brazílie osamostatnila. V letech 1828-1830 probíhaly tzv. liberální války mezi absolutisty a konstitucionalisty. V roce 1890 utrpělo spojenectví s Anglií poté, co se střetla s portugalskými koloniálními zájmy v Africe.", "question": "Jaké je hlavní město Portugalska ?", "answers": ["Lisabon"]}
{"title": "Ukrajinská vlajka", "context": "Vlajka Ukrajiny je tvořena listem o poměru 2:3 se dvěma vodorovnými pruhy, modrým a žlutým. Byla přijata 28. ledna 1992.Modrý pruh symbolizuje nebe a žlutý pruh symbolizuje zralá pšeničná pole. == Historie == V letech 882–1169 bylo dnešní hlavní město Ukrajiny – Kyjev – hlavním městem nejstaršího východoslovanského státu Rus, historiky později nazvaného Kyjevská Rus. Po rozpadu na několik nezávislých knížectví (1132) byl roku 1240 při mongolském vpádu do Evropy Kyjev dobyt. Od konce 14. století byla země rozdělena mezi Polsko a Litvu. Po pokusu o vytvoření nezávislého státu v letech 1648–1654 však docházelo k postupnému připojování ukrajinského území k Rusku.Od konce 18. století do začátku 20. století se Ukrajina ocitla pod vládou dvou impérií – carského Ruska a Habsburské monarchie (později od roku 1804 Rakouského císařství a od roku 1867 Rakouska-Uherska). V roce 1848 se začaly užívat modro-žluté vlajky se žlutým lvem ve skoku, které byly inspirovány starým haličským znakem (viz Haličsko-volyňské knížectví). V krátké době však byl lev odstraněn a užívala se pouze modro-žlutá, vodorovná bikolóra, shodná se současnou vlajkou. Po první ruské revoluci v roce 1905 se vlajka rozšířila po celé Ukrajině.Na jaře roku 1917 založená Ústřední rada začala na Ruské prozatímní vládě požadovat autonomii (a v červnu ji i vyhlásila).", "question": "Jakou mají barvu pruhy na vlajce Ukrajiny?", "answers": ["modrým a žlutým"]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Rumunsko (rumunsky România) je stát ležící z větší části na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře. Rumunsko je jednou ze zemí bývalého východního bloku. V současnosti je členem Evropské unie a Severoatlantické aliance. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Rumunska. Původní obyvatelé Dákové byli poraženi v roce 106 Římany, území si však i poté ponechalo značnou míru samostatnosti. Ve středověku bylo Rumunsko rozděleno do tří knížectví. První dvě, Valašsko a Moldávie, byla od 16. století závislá na Osmanské říši, Sedmihradsko bylo zprvu součástí Uher, v 16. století mělo na Osmanské říši větší míru nezávislosti, roku 1699 pak bylo znovu připojeno k Uhrám. Valašsko a Moldávie získaly roku 1829 autonomii, v roce 1858 se sjednotily a položily tak základ samostatnému Rumunsku, které vzniklo roku 1878.[zdroj? ] Od roku 1881 bylo Rumunsko královstvím. Roku 1916 vstoupilo Rumunsko do první světové války na straně Dohody. Po první světové válce se Rumunsko rozšířilo o Sedmihradsko, Bukovinu a Besarábii, čímž vzniklo tzv. Velké Rumunsko. Po anexi Besarábie byla uzavřena obranná aliance s Polskem proti Rusům. Maďaři s tímto rozdělením samozřejmě nesouhlasili a pokoušeli se své ztracené země dobýt zpět. Rumunské ozbrojené síly však vedly tuhý odpor, který posléze přerostl v rázný útok a maďarské síly byly rychle zahnány hluboko do vnitrozemí dnešního Maďarska. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí Malé dohody.", "question": "Do kolika knížectvích bylo Rumunsko ve středověku rozděleno?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Chikungunya", "context": "Chikungunya (vyslov čikuguňa) je nemoc vyvolána arbovirem z rodu alphavirů (čeleď Togaviridae). Jméno viru je odvozeno od držení těla nemocných osob, protože v jazyce makonde to znamená \"kráčet skloněný\". Virus, který způsobuje onemocnění chikungunya, vědci poprvé izolovali v roce 1952 v Tanzanii a Ugandě. Ojediněle se tento virus objevil v Evropě (například v severní Itálii). Hlavními projevy tohoto onemocnění je horečka, bolesti kloubů, hlavy a svalů. Někteří nemocní pacienti mají další příznaky, například vyrážku, nevolnost, únavu, krvácení z nosu nebo dásní. Inkubační doba je pět až sedm dní. Přenašečem horečky chikungunya je hmyz (mušky, komáři). Zdrojem infekce v době epidemie je člověk. Kauzální léčba není možná, provádí se pouze symptomatické řešení příznaků (horečka, bolesti, atd.).", "question": "Kdy poprvé izolovali vědci virus, který způsobuje onemocnění chikungunya?", "answers": ["v roce 1952"]}
{"title": "Řada (matematika)", "context": ": ∞ : : : a : n : : : : {\\displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }a_{n}} konverguje neabsolutně. Pokud konverguje řada : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : | : : a : n : : : | : : : {\\displaystyle \\sum _{n=1}. ^{\\infty }|a_{n}|} i řada : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : a : n : : : : {\\. displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }a_{n}} , pak říkáme, že řada : : : : ∑ : n = 1 : :. ∞ : : : a : n : : : : {\\displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }a_{n}} konverguje absolutně. Pro absolutně konvergentní řady platí komutativní, asociativní a distributivní zákony. Přesouváním členů absolutně konvergentní řady se nezmění konvergence ani součet řady. Máme-li dvě absolutně konvergentní řady : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : a : n : : , : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : b : n : : : : {\\. displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }a_{n},\\sum _{n=1}. ^{\\infty }b_{n}} se součty : : : : s : a : : , : s : b : : : : : {\\displaystyle s_{a}. ,s_{b}\\,} , pak platí : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : ( : a : n : : + : b : n : : ) = : s.", "question": "Jaký zákon, popři komutativním a asociativním, platí pro absolutně konvergentní řady?", "answers": ["distributivní"]}
{"title": "Řasy", "context": "Některé řasy vyřešily problém vysychání symbiózou s houbou a tvoří součást lišejníků. Většina řas je schopná fotosyntézy a je proto autotrofní. Chloroplasty vznikly primární endosymbiózou se sinicí nebo až sekundárně symbiózou s jinou řasou. Některé jednobuněčné řasy jsou mixotrofní nebo sekundárně chloroplasty dokonce úplně ztratily. Řasy jsou součástí vodních ekosystémů, ruduchy a chaluhy poskytují potravu i úkryt, mikroskopické řasy tvoří fytoplankton. Věda, která studuje řasy, se nazývá algologie či fykologie. Vodní řasy lze v závislosti na druhu využít jak jako potravinu, tak palivo či surovinu na výrobu vodíku, metanu a biopaliva. Řasy se mohou dělit různě. Dělí se například podle barvy jako třeba: Zelené řasy Jednobuněčné Jednobuněčné koloniální Mnohobuněčné Hnědé řasy Červené řasy Mezi zelené řasy patří například zelenivka (ta se používá jako doplněk stravy), krásnoočko, pláštěnka (způsobuje zelený zákal ve vodě) nebo například zrněnka (ta žije na souši) - všechny tyto řasy jsou jednobuněčné, jednobuněčné koloniální vznikají při dělení - nerozdělí se úplně nebo zůstanou blízko u sebe. Takové soužití je výhodné (komunikace, dělení úkolů). Mnohobuněčné organismy jsou podobné - jen buňky nemohou žít samostatně. U jednobuněčných funguje pouze jedna buňka. Řasy spadají podle současného pojetí do několika říší: Archaeplastida Archeplastida zahrnuje všechny fotosyntetizující organismy, které mají chloroplasty s dvoujednotkovou membránou. Plastidy vznikly primární endosymbiózou se sinicí. zelené řasy (Chlorophyta sensu lato) Chlorophyta sensu stricto Charophyta - parafyletická skupina; dohromady s vyššími rostlinami tvoří monofyletickou skupinu Streptophyta. červené řasy čili ruduchy (Rhodophyta) Glaucophyta Excavata U krásnooček jsou plastidy obklopené trojitou membránou. Vznikly zřejmě pozřením zelené řasy pradávným krásnoočkem. krásnoočka (Euglenozoa) Chromista Rhizaria U této skupiny je membrána chloroplastů dokonce čtyřjednotková.", "question": "Jak se nazývají jednoduché fotosyntetizující organismy, řazené mezi nižší rrostliny?", "answers": ["Řasy"]}
{"title": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity (PrF MU) je jedna z devíti fakult Masarykovy univerzity. Založena byla spolu s celou univerzitou v Brně roku 1919. V meziválečném období se proslavila školou normativní teorie práva, v roce 1950 byla zrušena a obnovena roku 1969. Sídlí v klasicizující budově na Veveří, nabízí vysokoškolské právní vzdělání na bakalářské (Bc.), magisterské (Mgr. a JUDr.) i doktorské (Ph.D.) úrovni a ve srovnání všech čtyř českých veřejných právnických fakult je pravidelně hodnocena jako nejlepší z nich. Související informace naleznete také v článku Seznam děkanů Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Tradice univerzitní výuky práva na Moravě pochází z konce 17. století, v Brně se ale právo přednášelo jen v krátkém období 1778–1782, kdy sem byla přeložena olomoucká univerzita. Po zrušení její právnické fakulty v roce 1855 vznikla citelná potřeba existence nejen právnických studií, veškeré snahy o zřízení druhé české univerzity, která by byla situována do moravského hlavního města Brna a samozřejmě měla svou právnickou fakultu, v nichž se mj. angažoval tehdejší profesor a pozdější československý prezident T. G. Masaryk, však vyšly naprázdno. Bylo tomu tak zejména kvůli odporu Němců, kteří chtěli zachovat převážně německý charakter města, pouze některé právní obory byly vyučovány na české technice. Až po vzniku československé republiky mohla být tato myšlenka uskutečněna, roku 1919 vznikla Masarykova univerzita se sídlem v Brně a její právnická fakulta spolu s lékařskou zahájily výuku ještě ve školním roce 1919/1920. Prvním děkanem se stal František Weyr, profesorský sbor dále tvořili Bohumil Baxa pro právní dějiny, Josef Vacek pro srovnávací pravovědu a církevní právo, Karel Engliš pro ekonomické nauky, Jaromír Sedláček pro občanské právo, Jaroslav Kallab pro trestní právo a Rudolf Dominik pro správní a zpočátku i římské právo. Problémem však bylo umístění fakulty, své provizorní sídlo našla v budově bývalého alumnátu na Antonínské 1 v Brně (dnes rektorát VUT). V plánu bylo vystavět na svazích Kraví Hory a souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím celou akademickou čtvrť, která by navazovala na budovy české techniky a kde měla být umístěna nejen celá univerzita a univerzitní knihovna, ale také třeba konzervatoř nebo Nejvyšší soud.", "question": "Jakou zkratku má Právnická fakulta Masarykovy univerzity?", "answers": ["PrF MU"]}
{"title": "Kombajn", "context": "Pojem se užívá ve více významech: nejčastěji Obilní kombajn (sklízecí mlátička)dále také Bramborový kombajn Chmelový kombajn (což je statická česačka chmele) Řepný kombajn Podvodní kombajn Důlní kombajn Kombajn na borůvky == Externí odkazy == Slovníkové heslo kombajn ve Wikislovníku", "question": "Jak se říká kombinovanému stroji, který plní účel kompletní výrobní linky, obvykle určený ke sklizni či těžbě?", "answers": ["Kombajn"]}
{"title": "Delfín kapverdský", "context": "Delfín kapverdský, též delfín skvrnitý, delfínovec skvrnitý nebo prodelfín skvrnitý, je druh delfína žijícího v Atlantickém oceánu. Od podobného delfína mexickéh se liší kratším zobákem, plošším a silnějším tělem a světlým pruhem táhnoucím se od ramen až k ocasní ploutvi. Dospělý delfín kapverdský dosahuje hmotnosti až 140 kg a délky až 2,5 m. Mláďata se rodí beze skvrn. Ty se nejdříve objevují na břiše a teprve později s přibývajícím věkem se šíří na hřbet. Žije v až patnáctičlenných skupinách, ale při sledování sezónně vyskytující se potravy se mohou shlukovat i do větších stád. Je dravý, loví v blízkosti hladiny i ze středních hloubek, především ryby a hlavonožce, jako jsou olihně. Samice je březí 14-15 měsíců, novorozené mládě je dlouhé 0,8 - 1,2 m. Delfín kapverdský žije pouze v Atlantickém oceánu, v pásu od pobřeží Brazílie k Nové Anglii na západě a při africkém pobřeží na východě.", "question": "Ve kterém oceánu žije delfín kapverdský?", "answers": ["Atlantickém"]}
{"title": "Slovensko", "context": "V 7. století se obyvatelstvo stalo součástí Sámovy říše a poté hrály oblasti západního Slovenska významnou roli především jako jedno z krystalizačních center Velké Moravy. Po zániku tohoto státního útvaru se Slovensko stalo součástí uherského státu. Po vymření uherské dynastie Arpádovců se v Uhrách vystřídalo několik rodů domácího i cizího původu, dokud v 16. století nezískali do svých rukou uherský trůn Habsburkové. S příchodem osvícenství a později během 19. století proběhlo slovenské národní obrození, v rámci něhož Ľudovít Štúr kodifikoval roku 1846 slovenštinu jako národní jazyk Slováků. Do roku 1918 trvaly snahy o prosazení slovenské jazykové autonomie a povznesení slovenské kultury, které byly potírány maďarizační politikou uherské vlády. Po roce 1918 se Slovensko stalo součástí Československa, v rámci něhož získali Slováci statut státotvorného národa. Mezi lety 1939–1945 existovala na území Slovenska takzvaná Slovenská republika, která byla satelitem nacistického Německa. Roku 1945 byl obnoven československý stát, o tři roky později se vlády zmocnil komunistický režim, který byl svržen během listopadové revoluce roku 1989. Neshody mezi českými a slovenskými politickými elitami vyústily roku 1993 v rozdělení Československa, důsledkem čehož vznikla Slovenská republika jakožto suverénní slovenský stát. Od roku 2004 je Slovensko součástí NATO a Evropské unie, v roce 2009 byla v zemi zavedena jednotná evropská měna euro. Slovensko je parlamentní republikou s demokratickými institucemi. V hospodářství se vyznačuje převážně soběstačnou zemědělskou produkcí, modernizovaným průmyslem a rozvíjejícím se sektorem služeb, který převažuje jak v podílu hrubého domácího produktu, tak pracovní síly. Celkově je ekonomika Slovenska velmi úspěšná a patří mezi jedny z nejrychleji rostoucích v regionu. Dopravní infrastruktura je vzhledem ke geografickému profilu země řidčeji rozprostřena, avšak v současnosti dochází k jejímu rozšíření a modernizaci. V oblasti výroby elektřiny převažují jaderné elektrárny, následované tepelnými a vodními. Slovenská armáda je integrovaná do struktur NATO, podílí se na zahraničních misích a v současnosti je plně profesionalizovaná. Z okolních států má Slovensko pevné svazky především s Českou republikou, naopak se nelepší konfliktní vztahy s Maďarskem. V zemi existuje silná maďarská a romská menšina. Slovensko má rovněž bohatou kulturní i vědeckou tradici jako i množství přírodních a historických památek. Vznik názvu Slovensko a etnonyma Slováci je pevně spjat s existencí uherského státu. Tím, že předkové Slováků žili na vymezeném území odděleném státní hranicí od jim jazykově blízkých Čechů, Moravanů a Poláků a zároveň je od zdejšího německého a maďarského obyvatelstva odlišovaly jiný jazyk a kultura, došlo v rámci uherského státu k vytvoření zárodků slovenského povědomí.", "question": "Je Slovenský stát parlamentní republikou ?", "answers": ["Slovensko je parlamentní republikou s demokratickými institucemi."]}
{"title": "Ionizace", "context": "Ionizace je proces, při kterém se z elektricky neutrálního atomu nebo molekuly stává iont. Pojem \"ionizace\" také označuje stav hmoty, která obsahuje ionty. Opačným dějem k ionizaci je rekombinace. Vznik záporných iontů, aniontů, je zpravidla způsoben dodáním záporného elektrického náboje - prostřednictvím jednoho nebo více elektronů - do elektronového obalu částice. Vznik kladných iontů, kationtů, je naopak podmíněn odtržením jednoho či více elektronů z elektronového obalu, k čemuž je potřeba částici dodat energii, nejčastěji ve formě dopadajícího elektromagnetického záření - fotonů. Minimální energie potřebná k odstranění jednoho elektronu se označuje jako ionizační potenciál (ionizační energie). Je to minimální energie, kterou musí mít dopadající částice, aby mohlo dojít k ionizaci a vytvoření kationtu. Ionizační potenciál se udává v elektronvoltech (1 eV = 1,6×10−19 J). Pro vodík má hodnotu 13,53 eV, kyslík 15,8 eV a rtuť 10,4 eV. Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, kterou označujeme jako elektronovou afinitu. Tento proces funguje trochu odlišně v závislosti na tom, zda je iont vytvářen s kladně nebo záporně nabitým elektrickým nábojem. Kladně nabité ionty, jsou vytvářeny, když elektrony vázané na atom (nebo molekulu) absorbují dostatek energie k úniku z elektronového obalu. Množství energie potřebné k úniku se nazývá ionizační energie. Záporně nabité ionty vznikají, když se volný elektron srazí s atomem a následně se zachytí uvnitř elektronového obalu. Obecně lze ionizace rozdělit do dvou typů: sekvenční ionizace a ne-sekvenční ionizace.", "question": "Co je opačným dějem k ionizaci?", "answers": ["rekombinace"]}
{"title": "Zvonek jesenický", "context": "Dává přednost plochám přímo osvíceným sluncem, ale některým rostlinám se daří i ve stínu. K životu potřebuje hodně vláhy, protože té však na Petrových kamenech není mnoho, je odkázán na deště či vysráženou mlhu. Většinou se rozmnožuje vegetativně, protože možnosti pohlavního rozmnožování jsou omezovány nepříznivými klimatickými podmínkami jeho stanoviště. Kvete od poloviny července do konce srpna. Podobně jako i u jiných zvonků se v květech rozvíjí blizna až poté, co se uvolnil pyl z prašníků, což brání samoopylení. Ačkoliv je zvonek jesenický kriticky ohroženým druhem a v 70. letech 20. století byl na pokraji vyhynutí, v současné době se jeho populace zdá stabilizovaná. Ohrožují jej zejména lyžaři projíždějící zakázaným územím a rozšiřování jiných druhů jako metlice trsnatá, maliník obecný a třezalka skvrnitá. Zvonek jesenický je na seznamu zvláště chráněných rostlin České republiky uvedenému ve vyhlášce 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a tak je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit ve vývoji.", "question": "Kdy byl zvonek jesenický na pokraji vyhynutí?", "answers": ["v 70. letech 20. století"]}
{"title": "Sinokvět chrpovitý", "context": "Vytrvalá bylina dorůstající do výše 25 až 70 cm. Vyrůstá z málo větveného, až do 2 až 2,5 m hluboko sahajícího kůlovitého kořene. Z něj vodorovně vyrůstají mělce uložené výběžkaté kořeny ze kterých pučí listové růžice. Přímé jednoduché nebo jen řídce větvené lodyhy jsou podélně rýhované a řídce porůstají chloupky. Mladé rostliny mají listy kopinaté až čárkovité, celistvé a na okrajích podvinuté. U starších rostlin jsou dlouze řapíkaté listy s okrouhlou peřenosečnou čepelí, která mívá pět až šest párů úzce kopinatých úkrojků až 40 mm dlouhých a 4 mm širokých. Listy jsou na svrchní straně řídce pavučinatě chlupaté a na spodní hustě stříbřitě plstnaté. Na vrcholu lodyh nebo větví vyrůstají jednotlivě kulovité květní úbory o průměru 2 až 3 cm. Rostlina jich mívá jeden až dvanáct. Jsou tvořeny oboupohlavnými pětičetnými kvítky s červenofialovou trubkovitou korunou s asi 5 mm dlouhými čárkovitými cípy. Střechovitý zákrov úboru je kulovitý, víceřadý a jeho listeny dlouhé 16 až 18 mm jsou kopinaté až čárkovité, na konci špičaté a mívají červenofialový nádech. Květy rozkvétají od července do září, nažky dozrávají do konce října. Tyto cizosprašné rostliny jsou opylovány běžnými druhy hmyzu z řádů blanokřídlých, dvoukřídlých a motýlů. Dozrávající nažky vyžírají larvy motýlů zavíječů rodu Dioryctria. == Rozmnožování == Sinokvět chrpovitý se běžně rozmnožuje vegetativně (postranními růžicemi rostoucími z podzemních výběžků) a generativně (semeny s hladkými nebo zbrázděnými čtyřhrannými nažkami s chmýrem). Na českých lokalitách však po mnoho let nebyla zjištěná nová rostlina vyrostlá ze semene, druh se na těchto stanovištích pravděpodobně množí jen vegetativně. Rozšiřuje se pomalu a na krátké vzdálenosti rozrůstáním kořenových výběžků, vytváří klony. Z jednoho úborů může být 50 až 100 nažek, avšak většinou jsou neplodné, bez embrya. Hranaté semeno bývá dlouhé i široké okolo 2 mm, váží průměrně 4,3 mg a chmýr nažky nejčastěji dosahuje délky 12 mm. Tato poměrně těžká semena bývají větrem zavátá jen do vzdálenosti nejvíce 10 m, neudrží se ani v srsti zvířat. Mají jen krátkou dobu životnosti a proto jich v půdě nebývá zásoba. Plodná semena nejsou dormantní a někdy klíčí již na podzim, častěji však až v březnu a dubnu příštího roku. Prvým rokem vytvoří rostliny listovou růžici a ve druhém roce se vytvoří kořenové odnože s dceřinými růžicemi, které zůstanou dlouhodobě propojeny s mateřskou rostlinou.", "question": "V jakém útvaru ma květy Sinokvět chrpovitý ?", "answers": ["květní úbory"]}
{"title": "Státní symboly České republiky", "context": "Pravidla pro užívání státního znaku a státní vlajky stanovil zákon České národní rady č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky (od roku 2001 nahrazen zákonem č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů). Státních symbolů České republiky je podle zákona 3/1993 Sb. celkově šest: velký státní znak České republiky a malý státní znak České republiky státní barvy České republiky (trikolóra) státní vlajka České republiky vlajka prezidenta České republiky (dříve prezidentská standarta) státní pečeť České republiky státní hymna České republiky - Kde domov můj? (první sloka) Přijetí nové vlajky České republiky v podobě dosavadní vlajky ČSFR bylo v rozporu s dohodami mezi českou a slovenskou politickou reprezentací, zakotvenými i v čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR (\"Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní republiky.\"). V čl. 112 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. (Ústava ČR) je ovšem stanoveno, že až na výslovné výjimky se z dosavadních ústavních zákonů stávají běžné zákony (\"Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.\"').", "question": "Co patří mezi státní symboly?", "answers": ["velký státní znak České republiky a malý státní znak České republiky státní barvy České republiky (trikolóra) státní vlajka České republiky vlajka prezidenta České republiky (dříve prezidentská standarta) státní pečeť České republiky státní hymna České republiky - Kde domov můj?"]}
{"title": "Uruguay", "context": "V roce 2011 pří sčítání lidu Státním statistickým úřadem (Instituto Nacional de Estadística (INE)) v hodnocení pro převládající rodový původ (byla povolena jen jedna volba ) bylo zjištěno, že 93,9% respondentů uvedlo převažující evropský rodový původ, 4,9% černý nebo africký, 1,1% původní domorodý a 0,1% asijský nebo žlutý. V nedávné době sem také přišlo množství Brazilců a Argentinců, kteří ze své vlasti uprchli buď kvůli sporům se zákony či za zlepšením životních podmínek. Migrační zákon, který prošel v roce 2008, dává přistěhovalcům stejná práva a příležitosti, jaké mají státní příslušníci, s předpokladem prokazování měsíčního příjmu $650 (amerických dolarů). Druhou nejvýznamnější skupinou obyvatel (okolo 8 %) jsou míšenci Evropanů a Indiánů. Afrického původu jsou asi 4 % obyvatelstva. Původní indiánské obyvatelstvo dnes tvoří asi 1 % populace země. Největší skupinou mezi indiány jsou kmeny Guaraní. V posledních dvou desetiletích[kdy? ] ze země odešlo okolo 500 000 Uruguayců a to hlavně do Argentiny, Španělska a Spojených států. Díky poměrně malé míře porodnosti (15,1 ‰), vysoké délce života (průměr 76,4 let) a emigrantům (0,32 emigrantů/1 000 obyvatel) uruguayjská společnost rychle stárne. Přírůstek obyvatelstva je ročně 0,24 % (odhad z roku 2011). Téměř čtvrtině populace je méně než 15 let a asi sedmina je ve věku 60 a více let. Úředním jazykem je španělština. Ovšem jelikož byly původními kolonizátory Portugalci, je rovněž velmi rozšířena směs portugalštiny a španělštiny, tzv. portuñ. Zhruba 450 000 Uruguayců má tento jazyk za mateřský, či jako druhý jazyk. 66 % Uruguayců se hlásí ke katolické církvi, což je nápadně méně oproti jiným latinskoamerickým zemím. Naopak zřetelně vyšší oproti okolním státům je podíl ateistů (30 %), protestantů (2 %) a židů (2 %). Z protestantských skupin mají zvláštní postavení valdenští, kteří si v Uruguay zbudovali svou jihoamerickou základnu. Židovská imigrace měla dvě vlny, Sefardé z Turecka přišli v roce 1904, Aškenázové z Ruska roku 1906. Usazovali se zejména v Montevideu, které se atmosférou dosti lišilo od jiných silně katolických metropolí v Jižní Americe. Ještě v 60. letech měla Uruguay největší židovskou diasporu (na počet obyvatel země) na světě. Od té doby však počty setrvale klesají, mnoho z uruguayských židů odešlo do Izraele. == Kultura == === Umění ===", "question": "K jaké církvi se hlásí 66 % Uruguayců?", "answers": ["ke katolické"]}
{"title": "DNA", "context": "Je to dáno tím, že na absorpci se v největší míře podílejí báze DNA, které jsou v dsDNA \"schované\" uvnitř dvoušroubovice. Po denaturaci dochází k \"obnažení\" bází, které tak mohou lépe absorbovat UV zážení. Poločas rozpadu DNA činí dle studia kosterních nálezů asi 521 let. DNA je považována za stabilní molekulu, což vynikne zejména při srovnání s RNA jakožto druhou významnou nukleovou kyselinou. V molekule DNA není na 2' uhlíku OH skupina – u RNA tam tato reaktivní skupina je a způsobuje nižší stabilitu RNA. DNA se v laboratoři dlouhodobě skladuje při −° nebo − °C, kde vydrží i několik let. Při teplotě 4 °C v TE pufru vydrží několik týdnů. Existuje mnoho různých metod k uchování DNA na delší čas (zmrazení vzorků tekutým dusíkem, FTA karty, plastové mikrozkumavky, uchování pomocí chitosanu). Uvnitř těl živých organismů však DNA musí snášet i poměrně vysoké teploty, a přesto vydrží. Krajním případem jsou hypertermofilní organismy, které žijí i při teplotách kolem 100 °C. Jejich DNA čelí jak riziku denaturace, tak i termodegradaci (rozpadu pevných chemických vazeb).", "question": "Jak je běžně označovaná deoxyribonukleová kyselina?", "answers": ["DNA"]}
{"title": "Slunce", "context": "Od zdánlivého pohybu Slunce se současně odvozuje i pravý sluneční čas. Jeho upravená hodnota v podobě středního slunečního času je základem měření času v běžném životě. Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy, které na Zemi probíhají. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty, významně se podílí na přílivu a odlivu. Pomáhá udržet na zemském povrchu vodu v kapalném skupenství, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin a umožňuje živočichům vidět. Zemská atmosféra propouští jen část spektra slunečního záření – všechny složky viditelného spektra, část ultrafialového, infračerveného a radiového záření. Ultrafialové záření podněcuje tvorbu vitaminu D vznikajícího v lidské kůži. Při dlouhodobějším působení ale může způsobovat i nepříznivé efekty v podobě mutací a vzniků nádorových onemocnění či slepoty. Slunce bylo ve starověku v mnoha kulturách uctíváno jako božstvo. V antickém Řecku byl bohem Slunce Helios, který cestoval každý den po obloze ve svém zlatém voze. Ve starověkém Římě se nazýval Sol a ve starověkém Egyptě pak Ré, Ra či Amon. V astrologii je Slunce symbolem vitality a zdraví. Většina kultur považovala Slunce za symbol života a znovuzrození, což bylo spojeno s jeho pravidelným objevováním se na obloze každé ráno. První písemné zmínky o pozorování Slunce pocházejí období 2 000 let př. n. l. ze starověké Číny. V roce 762 př. n. l. bylo pozorováno první zatmění Slunce v Asýrii, o kterém se dochovaly písemné zmínky v podobě hliněné destičky psané klínovým písmem.", "question": "Jak se nazýval bůh Slunce ve starověkém Římě?", "answers": ["Sol"]}
{"title": "Albatrosovití", "context": "Albatrosovití (Diomedeidae) je čeleď největších mořských ptáků z řádu trubkonosých. Od svých příbuzných čeledí buřňákovitých, buřňáčkovitých a buřníkovitých se zřetelně odlišují tím, že mají trubkovité nozdry umístěné po obou stranách horní čelisti zobáku, kdežto ti druzí mají nozdru jen jedinou uprostřed. Čeleď albatrosovití je tvořena čtyřmi recentními rody, všechny mají stejné české jméno albatros. Albatrosi se vyskytují převážně na jižní polokouli v okolí Antarktidy a jihu Austrálie a Afriky, včetně Jižní Ameriky. Výjimku tvoří jen albatrosi bělohřbetí, albatrosi černonozí a albatrosi laysanští žijící v severním Pacifiku na Havajských ostrovech, v Japonsku, Kalifornii a na Aljašce, dále ještě albatrosi galapážští hnízdící na Galapážských ostrovech a lovící v chladném Peruánském proudu. V severní části Atlantického oceánu žádní albatrosi nežijí, přestože na pobřežích se nacházejí jejich fosilní kosterní pozůstatky. Patří vůbec mezi největší létající ptáky, jsou vysocí až 50 cm, mohou dosáhnout váhy 10 kg a rozpětí jejich křídel je i přes 3 metry. Křídla mají dlouhá, úzká s extrémně dlouhou loketní části. Při letu využívají speciální techniky (dynamic soaring) - rozdílné rychlosti větru těsně nad hladinou a ve větší výšce několika metrů. Získají energii letem po větru ve větší výšce, a vrací se zpět mírnějším protivětrem u hladiny, případně využijí i závětří v brázdě mezi vlnami. S každým takovým cyklem se pak přebytek jejich kinetické energie zvyšuje, což pak využívají k postupnému bočnímu pohybu směrem k cíli, a to i částečně proti větru - a bez potřeby mávání křídly. Člověk tuto techniku nezávisle objevil teprve před necelými 50 lety, a díky analogickému postupu s využitím svahu a rozdílné rychlosti větru nad kopcem a v závětří dnes bezmotorové RC větroně dosahují špičkových rychlostí až 800km/h. U žádného jiného ptáka tato technika zatím nebyla pozorována. Proto nemusí mávat křídly, a překonává dlouhé vzdálenosti i proti větru s minimálním výdejem energie. Spotřebují nejvíce sil při lovu, kdy musí opakovaně vzlétat.", "question": "Jaké jméno mají všechny 4 recentní rody albatrosovitých?", "answers": ["albatros"]}
{"title": "Projekt Manhattan", "context": "Projekt Manhattan je pozdější hovorová zkratka pro Manhattan Engineering District (MED), tedy krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za 2. světové války. Název Projekt Manhattan označuje zejména začátek projektu, tedy období 1942–1946. Celkové náklady dosáhly sumy přes 2 miliardy tehdejších dolarů, což odpovídá sumě 26 miliard dolarů v roce 2016. Výzkumné a výrobní provozy se nacházely na 30 místech v USA, Velké Británii a Kanadě. Projekt Manhattan zaměstnával celkem 225 000 lidí. Dalších 600 000 lidí na něm pracovalo nepřímo, ale převážná většina personálu ani nevěděla, že pracuje na atomové bombě – na jednom z nejdůležitějších válečných úkolů za druhé světové války. Poznatky získané v Projektu Manhattan byly využity při konstrukci pum Little Boy a Fat Man, které byly 6. a 9. srpna 1945 shozeny na japonská města Hirošima a Nagasaki. Na přelomu 19. a 20. století se štěpením atomu zabývali převážně evropští vědci. V roce 1896 objevil Henri Becquerel radioaktivitu a dokázal, že všechny sloučeniny uranu jsou radioaktivní. V roce 1898 objevili Pierre a Marie Curie radioaktivní prvek radium, což umožnilo další výzkumy v oblasti jaderné fyziky. V roce 1902 Ernest Rutherford vypracoval teorii radioaktivního rozpadu a v roce 1911 objevil atomové jádro. Rutherfordův model atomu využil v roce 1913 Niels Bohr k vypracování teorie stavby atomu. Neutron následně objevil v roce 1932 James Chadwick a Enrico Fermi již v roce 1934 poprvé neutrony použil k \"bombardování\" atomového jádra. Prvním, kdo rozeznal a popsal řetězovou reakci (a v roce 1936 i princip atomové bomby), byl Leó Szilárd, který si přeměnu prvků pomocí řetězové reakce dal v roce 1934 i patentovat. V roce 1937 Irè Joliot-Curie objevila dělení uranu působením pomalých neutronů. Atomová fyzika v té době rychle pokračovala a na základě zjištění Irè Curieové byl proveden i úspěšný berlínský experiment profesora Otta Hahna, Fritze Strassmanna a jejich spolupracovníků. Skupině se podařilo experimentálně rozštěpit jádra uranu jejich bombardováním neutrony, přičemž se uvolnilo velké množství energie. Výsledky těchto pokusů nakonec správně objasnila Lise Meitnerová, asistentka Otta Hahna, a její synovec Otto Frisch, který v té době pracoval u Nielse Bohra.", "question": "Jaký byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za 2. světové války?", "answers": ["Projekt Manhattan"]}
{"title": "Dana Zátopková", "context": "Dana Zátopková (roz. Ingrová, * 19. září 1922 Fryštát) je bývalá česká atletka – oštěpařka, olympijská vítězka. Byla manželkou jednoho z nejslavnějších českých sportovců Emila Zátopka. Zajímavostí je, že se narodila ve stejný den a rok jako on. Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Karviné vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti. Její kroky ovšem nevedly automaticky k hodu oštěpem, který ji o několik let později proslavil. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně (1948), kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě se Dana provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů (50,47 m). Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958, překonání světového rekordu z roku 1958 (55,73 m), či zisk stříbrné medaile ze XVII. olympijských her v Římě v roce 1960, to vše dokazuje, že úspěch v Helsinkách nebyl náhodným vítězstvím, ale vrcholem kariéry vynikající sportovkyně. Po ukončení aktivní sportovní kariéry roku 1962 se Dana Zátopková věnovala trenérské činnosti. V letech 1960–1972 byla rovněž členkou ženské komise Mezinárodní atletické federace. Dodnes se Dana Zátopková aktivně účastní českého olympijského hnutí.", "question": "Ve kterém roce se stala Dana Zátopková olympijskou vítězkou?", "answers": ["1952"]}
{"title": "Platón", "context": "Platón (řecky Π, 427 př. n. l. – 347 př. n. l.) byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii.", "question": "Založil Platón athénskou akademii?", "answers": ["Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím."]}
{"title": "Briliant", "context": "Briliant je diamant či jiný drahokam, vybroušený do zvláštní formy s mnoha ploškami tak, aby vynikl jeho lesk. Brilantový (od francouzštiny Brilliant, \"zářící, jasný\") je diamant s puncem výjimečnosti. Tyto dva pojmy \"diamant\" a \"briliantový\" se často mylně zaměňují: Diamant je nerost, materiál. Jako pravý briliant by měl být označen pouze kulatý diamant (round brilliant) s tímto brusem. Jiné kameny s tímto brusem by měly nanejvýše nést přívlastkové označení, například \"zirkon s brilantovým brusem\". == Briliantový brus == Brilantový brus je znám asi od roku 1910, má celkem 56 (57) faset (plošek). Avšak autorem výpočtu moderního briliantového brusu je Marcel Tolkowski, který dokázal (v roce 1917) spočítat ideální sklon úhlů faset tak, aby se světlo procházející diamantem odráželo co nejlepším způsobem v celém barevném spektru a maximální intenzitě. Na dobře vybroušených briliantech je pak obdivován jejich tzv. \"černý plamen\", optický jev při pohledu přímo do vnitřku vrcholu, kolmo skrz základovou plochu: Uvnitř totiž vrchol zafunguje obráceně, jako kout, tedy jako reflektor. Ideální brus má: 32 horních faset a jednu horní plošku (tou se při broušení začíná), spodní část je vybroušena do 24 faset. Poslední ploška navíc je tolerovaná: Jde o hrot jehlanu, kde se má ideálně sbíhat hned hned několik bočních plošek do jediného hrotu, což je ale v praxi takřka nemožný úkol.", "question": "Je diamant nerost?", "answers": ["Diamant je nerost, materiál."]}
{"title": "Galapágy", "context": "Galapágy (španělsky Islas Galápagos), oficiálně Galápagos archipiélago (tj. Galapážské souostroví) je název ekvádorského souostroví 18 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru. Jsou proslulé pouze na těchto ostrovech žijícími, zvláštními druhy zvířat, např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli. Jde o druh tučňáka galapážského (Spheniscus mendiculus). Galápago značí želvu - název znamená tedy něco jako \"želví ostrovy\", na některých ekvádorských mapách lze nalézt pojmenování Archipiélago de Colón. Galapágy objevil Tomáš z Berlanga 10. března 1535 při plavbě z Panamy do Peru. V té době nebyly ostrovy obydlené. Poprvé se souostroví objevilo v námořních mapách až roku 1570. V 17. a 18. století používaly ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé k doplňování zásob vody. Až do roku 1832 nepatřily ostrovy nikomu, pak je anektoval Ekvádor. V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin. Strávil zde 5 týdnů pozorováním živočichů. Mezi jeho životopisci panuje obecná shoda v tom, že právě na základě výsledků těchto pozorování začal Darwin formulovat své proslulé teorie, jejichž výsledkem bylo později vydání i práce O původu druhů. Ostrovy jsou pro svou jedinečnou faunu od roku 1934 jedním velkým národním parkem. V roce 1978 byly Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle studie z roku 1952, jejímž autorem byl Thor Heyerdahl a Arne Skjø se na více místech nacházely střepiny a jiné artefakty. Tyto nálezy naznačují, že souostroví nejspíš navštívili původní jihoameričtí obyvatelé před Španěly. Galapágy se nacházejí po obou stranách rovníku. Ten přetíná severní část největšího ostrova Isabela. Souostroví má rozlohu 7 844 km2 a tvoří jednu z ekvádorských provincií. Hlavní město je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal. Galapágy jsou velmi řídce osídleny, celkový počet obyvatel je asi 31 tisíc. Nejlidnatějším městem je Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz se zhruba 10 000 obyvateli. Souostroví je tvořené z kuželů mladých sopek. Některé jsou činné dodnes. Na největším ostrově Isabela se nachází i nejvyšší hora souostroví, sopka Wolf s 1 707 m n. m. Jejím kráterem prochází rovník.", "question": "Žijí na Galapágách tučňáci?", "answers": ["Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli."]}
{"title": "Integrovaný dopravní systém", "context": "V kraji Vysočina se kolem roku 2005 zavedení IDS předpokládalo a sociálně-demokratické vedení se zavázalo vytvořit koncepci dopravní obslužnosti kraje a zavést integrovaný systém, ale po dvou letech zastupitelstvi připravený návrh v roce 2010 odmítlo jako příliš drahý a problematický a protože stávající dopravní obsluha kraje byla v analýze zhodnocena jako velmi dobrá V roce 2007 vedení kraje zdůvodňovalo nepotřebnost IDS tím, že v kraji nejsou velká městská centra, železniční síť je řídká a zavedení IDS by nepřineslo výraznější výhody, ale připustili možnost lokální integrace například v okolí Jihlavy Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje IDS JMK Integrovaný dopravní systém Olomouckého kraje IDSOK Zlínská integrovaná doprava ZID KORIS, Komplexní odbavovací, řídící a informační systém veřejné hromadné dopravy ve Zlínském kraji, v přípravě, organizátor Koordinátor veřejné dopravy Zlínského kraje s. r. o. (KOVED) Plánované spuštění 15.12.2019 Integrovaný dopravní systém Moravskoslezského kraje ODISVětšina integrovaných dopravních systémů je organizována prostřednictvím společností či příspěvkových organizací zřízených vesměs kraji, z nichž většina je sdružena v České asociaci organizátorů veřejné dopravy, některé kraje organizují dopravu přímo a v této asociaci zastoupení nemají. Sdružení pro dopravní telematiku v roce 2008 v rámci projektu zpracovaného pro Ministerstvo dopravy navrhlo, aby se Ministerstvo dopravy ČR stalo garantem tzv. národního dopravního standardu, který by zahrnul a respektoval již existující systémy platebně identifikačních systémů ve veřejné dopravě a vytvoření jednotné platformy celoplošných nebo nadregionálních jízdenkových produktů, která je podle zpracovatele v prostředí ČR poptávána.", "question": "Jakou zkratku má integrovaný dopravní systém?", "answers": ["IDS"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Jahoda je souplodí nažek na šťavnatém zdužnatělém květním lůžku, rostoucí na jahodníku (Fragaria). Toto souplodí nažek vytváří nepravý plod. Jahoda patří mezi drobné ovoce. Jahody jsou velmi bohatým zdrojem vitamínu C. Jeho obsah je srovnatelný s citrusovými plody. V závislosti na odrůdě může dosahovat od 40 do 90 mg/100 g plodu. Vyjma vysokého podílu vitamínu C jsou také bohatým zdrojem vitamínu A, B, E a organických kyselin (jako například kyseliny jablečné, citrónové, chininové, šťavelové, salicylové či ellagová, která působí v prevenci nádorových chorob. Organické kyseliny jsou důležitým faktorem udávající typickou a charakteristickou vůni a chuť. Jahoda obsahuje také lehce stravitelnou vlákninu, což umožňuje snadné další tepelné úpravy a výrobu marmelád, či džemů. Z minerálních látek je v jahodě zastoupen převážně draslík, zinek, hořčík, síra, vápník a pak některé netypické prvky jako je bor, fluor, kobalt či molybden. Jsou také výrazným zdrojem tekutin, jelikož plody jsou tvořeny z 87 % z vody. Oproti ostatním druhům ovoce obsahují malý podíl přírodních cukrů. Konzumace jahod má údajně pozitivní účinek na tvorbu testosteronu, který aktivuje spermie. Podporuje krevní oběh v pohlavních orgánech díky vysokému obsahu antioxidantů. Dále podporují metabolismus, vylučování, působí proti vzniku močových a žlučových kamenů, snižují nachlazení, pomáhají při léčbě chorob srdce. Jahoda není bobule, ačkoliv je často za bobuli nebo plod považována. U bobulí jsou semena obklopena více nebo méně šťavnatou dužninou.", "question": "Jsou jahody bohatým zdrojem vitaminu C ?", "answers": ["Jahody jsou velmi bohatým zdrojem vitamínu C. Jeho obsah je srovnatelný s citrusovými plody."]}
{"title": "Zeměplocha", "context": "Zeměplocha (v anglickém originále Discworld; český vydavatel na začátku 90. let tuto sérii označil jako Úžasná Zeměplocha, tohoto označení se drží dosud, nicméně není podloženo originálem a jinde se používá jen málo) je knižní série psaná Terrym Pratchettem čítající 41 románů, pět povídek a řadu různých dalších publikací odehrávající se na Zeměploše, fiktivním světě ležícím na hřbetě želvy plující vesmírem. Drží se převážně zvyklostí moderní fantasy literatury. Knihy jsou humoristické a satirické a často parodují prvky z děl Tolkiena, Roberta E. Howarda nebo H. P. Lovecrafta, ale také různé motivy z mytologie, folklóru a pohádek. Od roku 1983, kdy vyšla první kniha Barva kouzel, se série postupně rozšiřovala a inspirovala různé projekty, například zeměplošskou hudbu, komiks nebo divadelní představení (v České republice pražské Divadlo v Dlouhé). Nově vydávané knihy obvykle dosahují prvního místa v žebříčku prodejnosti v The Sunday Times; Pratchett sám byl v devadesátých letech nejprodávanějším britským autorem; později byl sice překonán knihami o Harrym Potterovi od spisovatelky J. K. Rowlingové, stále však drží rekord pro autora, jehož knihy se nejvíce kradou. V ČR knihy vydává nakladatelství Talpress a překládá je Jan Kantůrek. Kniha Muži ve zbrani získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší fantasy roku 1997; v letech 1995-1999 byla Zeměplocha oceňována i jako nejlepší cyklus.", "question": "Co obsahuje knižní série psaná Terrym Pratchettem?", "answers": ["41 románů, pět povídek a řadu různých dalších publikací odehrávající se na Zeměploše"]}
{"title": "Občanská válka v Sýrii", "context": "Poté byla dohodnuta evakuace posledních skupin povstalců, zakončená 22. prosince 2016, kdy armáda převzala na městem plnou kontrolu. Jedná se o největší vítězství Syrské armády v této válce. === Bitva o Kusajr === Dne 5. června 2013 se syrské armádě s podporou Hizballáhu podařilo po téměř dvou letech bojů dobýt město Kusajr u hranice s Libanonem. Povstalci v Homsu tak byli z velké části odříznuti od zásob. Následkem bitvy o Kusajr se Syrské armádě podařilo osvobodit Homs. == Zúčastněné strany == === Vláda === Na jedné straně stojí současná syrská vláda v čele s prezidentem Bašárem al-Asadem, který je podezřelý z válečných zločinů. Asadova vláda je podporována syrskou arabskou armádou (SAA) čítající 125 000 aktivních bojovníků a její dobrovolnickou ozbrojenou milicí Národní obranné jednotky (NDF) čítající přibližně 100 000 bojovníků, stranickou milicí Šabíhá, která je také podezřelá z vážných zločinů, a libanonskou šíitskou milicí Hizballáh, řazenou mezi teroristické organizace. Ta se snaží udržet u moci režim, jenž ji dlouhá léta podporoval ve střetech s Izraelem. Většina alavitů, ke kterým patří i Asad a jeho rodina, syrských křesťanů a drúzů podporuje syrskou vládu, protože se bojí represí proti menšinám v případě vítězství sunnitských islamistů. Asad má podporu i některých umírněných sunnitů, kteří se bojí přílivu džihádistů napojených na al-Kajdu. Syrští křesťané vytvořili milice bojující proti povstalcům. Odhaduje se, že až třetina z 250 000 alavitských mužů bojujících na straně vlády zahynula v občanské válce. V květnu 2013 podle jednoho odhadu z 94 000 obětí války bylo 41 000 alavitů.K nejvýznamnějším zahraničním podporovatelům režimu patří Rusko, které mu dodává zbraně výměnou za peníze a blokuje všechny rezoluce namířené proti němu v radě bezpečnosti OSN. Od podzimu 2015 zasahuje Rusko v Sýrii také nasazením svého vojenského letectva, které bombarduje bojovníky Islámského státu (IS), Fronty an-Nusrá a jiné povstalce. Předseda vojenského výboru NATO generál Pavel tvrdil, že na samém začátku vojenské akce Rusko útočilo na ISIS jen ve třetině případů. Dále britský ministr Philip Hammond, humanitární organizace Amnesty International a organizace Lékaři bez hranic obvinili Rusko z útoků na civilisty, humanitární pracovníky a informovali o bombardování několika nemocnic.", "question": "Proč většina alavitů, ke kterým patří i Asad a jeho rodina, syrských křesťanů a drúzů podporuje syrskou vládu?", "answers": ["protože se bojí represí proti menšinám v případě vítězství sunnitských islamistů"]}
{"title": "Slunce", "context": "Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem se pohybuje v rozmezí 147 097 000 km (perihélium) až do 152 099 000 km (afélium). Tyto změny vzdálenosti však nejsou příčinou střídání ročních období na Zemi. Od zdánlivého pohybu Slunce se současně odvozuje i pravý sluneční čas. Jeho upravená hodnota v podobě středního slunečního času je základem měření času v běžném životě. Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy, které na Zemi probíhají. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty, významně se podílí na přílivu a odlivu. Pomáhá udržet na zemském povrchu vodu v kapalném skupenství, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin a umožňuje živočichům vidět. Zemská atmosféra propouští jen část spektra slunečního záření – všechny složky viditelného spektra, část ultrafialového, infračerveného a radiového záření. Ultrafialové záření podněcuje tvorbu vitaminu D vznikajícího v lidské kůži. Při dlouhodobějším působení ale může způsobovat i nepříznivé efekty v podobě mutací a vzniků nádorových onemocnění či slepoty. Slunce bylo ve starověku v mnoha kulturách uctíváno jako božstvo. V antickém Řecku byl bohem Slunce Helios, který cestoval každý den po obloze ve svém zlatém voze. Ve starověkém Římě se nazýval Sol a ve starověkém Egyptě pak Ré, Ra či Amon. V astrologii je Slunce symbolem vitality a zdraví. Většina kultur považovala Slunce za symbol života a znovuzrození, což bylo spojeno s jeho pravidelným objevováním se na obloze každé ráno.", "question": "Které záření podněcuje tvorbu vitaminu D vznikajícího v lidské kůži?", "answers": ["Ultrafialové"]}
{"title": "Štěstí", "context": "Výše naznačené rozlišení dvojího významu štěstí a blaženosti se vyskytuje i v mnoha jiných jazycích: v řečtině eutychia a eudaimonia, v latině fortuna a beatitudo, ve francouzštině bonne chance a bonheur, v angličtině luck a happiness. == Štěstí ve filosofii == Sókratés v dialogu \"Gorgias\" polemizuje s Kalliklem, pro něhož štěstí je blahobyt a nezkrocená svoboda. Aristotelés v \"Etice Nikomachově\" vysvětluje, že člověk nemůže dosáhnout skutečného štěstí (eudaimonia) ani sám, ani pouze v rodině, ale jen v obci svobodných. Štěstí není nahodilý pocit, nýbrž výsledek rozumně vedeného dobrého života. Po rozpadu řecké polis však i filosofové hledají individuální štěstí, a to buď jako rozumové ovládání vášní a odolnost proti vnějším dojmům a vlivům (kynismus, stoicismus – ataraxia), anebo jako vyhledávání a užívání příjemností života (epikureismus). Kautilja vyvozuje, že štěstí (sukham) je výsledkem sebeovládání (džitátmá, doslova vítězství nad sebou, tj. touhami po hmotném požitku). Totéž popisuje Bhagavadgítá 5.16-24. Štěstí jako soustavné vyhýbání se utrpení a potlačování žádosti je jednou z vůdčích myšlenek buddhismu. V křesťanství se sice objevuje i stoické dědictví ukázněného života, ale cílem života je spása, takže štěstí zde nehraje velkou roli.", "question": "Kdo vyvozuje, že štěstí (sukham) je výsledkem sebeovládání?", "answers": ["Kautilja"]}
{"title": "Matouš (evangelista)", "context": "V bibli je zmiňován jako celník či výběrčí daní v Kafarnaum, v Lukášově a Markově evangeliu je nazýván Levi (Lukáš, 5:27, Marek, 2:14), vzhledem k tomu, že zbytek textu, který se k těmto osobám váže, je ve všech evangeliích prakticky identický, všechno nasvědčuje tomu, že jde o tutéž osobu. Je možné, že se zprvu skutečně jmenoval Levi a jméno Matouš přijal až v pozdějším věku. Poté, co byl přijat mezi Kristovy učedníky, uspořádal pro ně velkou hostinu (Lukáš, 5:29). Poslední zmínka o něm je ve Skutcích apoštolů, 1:13, je také zmiňován v apokryfních textech, jako je Tomášovo evangelium, což svědčí o jeho velkém významu pro prvotní církev. Evangelium podle Matouše dle legendy nadiktoval dlouhou dobu po Kristově smrti, a to v Etiopii, kam odešel, a kde byl zabit. Detaily ohledně jeho umučení jsou sporné, datum zcela neznámé (svátek svatého Matouše se slaví 21. září v západních církvích a 16. listopadu ve východních církvích). Ani informace, že zemřel v Etiopii, není zcela jistá. Učenec a církevní otec Epifanus klade umučení evangelisty Matouše do Hierapolis. Mimoto dokument ze čtrnáctého století uvádí jako místo hrobu evangelisty Matouše jakési \"místo, zvané Issyk-Kul\" (ztotožnění s jezerem Issyk-Kul v Kyrgyzstánu je s největší pravděpodobností nesprávné). Jeho ostatky byly přeneseny do Kampánie, poté do Salerna, kde jsou v kryptě tamní katedrály dodnes. Ve výtvarném umění je svatý Matouš zobrazován většinou s andělem, který mu podle legendy diktoval slova jeho evangelia. Z jeho zobrazení je nejslavnější obraz Povolání svatého Matouše od Caravaggia, umístěný v římském kostele San Luigi dei Francesi. Svatý Matouš je patronem účetních, celníků a výběrčích daní, města Salerna a dalších.", "question": "Který z apoštolů je zobrazován s andělem ?", "answers": ["Matouš"]}
{"title": "Poštolka rudonohá", "context": "Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) je malý druh dravého ptáka z čeledi sokolovitých. == Popis == Velikosti poštolky obecné (délka těla 28–34 cm, rozpětí křídel 65–76 cm). Samec je celý modrošedý, s červenými kalhotkami a podocasními krovkami a stříbřitě šedými letkami. Samice má spodinu rezavou bez proužkování, hřbet šedý s tmavým proužkováním a hlavu žlutavě bílou. Mladí ptáci se podobají ostříži lesnímu. == Rozšíření == Souvislý areál rozšíření sahá od západní Ukrajiny, Běloruska a Ruska východně po 120. poledník na Sibiři. Ostrůvkovitě hnízdí i v některých dalších státech Evropy. Tažný druh, zimuje v jižní Africe. Hnízdí v otevřené krajině s lesíky, ve stepích a v údolích kolem řek. === Výskyt v Česku === V České republice poštolka rudonohá dříve hnízdila, poslední hnízdění bylo prokázáno v roce 1973 u Grygova na Olomoucku. Od té doby bývají pozorováni jednotliví ptáci nebo páry i v hnízdním období (především na jižní Moravě), další hnízdění však doloženo nebylo. Každoročně hnízdí poštolka rudonohá na Ostravsku ( pozorování v letech 2010 až 2013) == Hnízdění == Hnízdí většinou v koloniích ve starých hnízdech krkavcovitých ptáků (např. havranů), vzácně i samostatně. Snůška čítá 3-4 (-5) nažloutlých nebo rezavých, hustě tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 36,8 x 29,2 mm, jejichž inkubace trvá 22-23 dnů. Sedí oba ptáci. Mláďata krmí zpočátku pouze samice, která na hnízdě porcuje potravu přinášenou samcem, později oba rodiče. Vzletnosti dosahují ve věku 26-28 dnů a pohlavně dospívají po 1. roce věku. == Potrava == Loví hlavně hmyz, méně i drobné savce.", "question": "Jakou barvu má samec Poštolky rudonohé?", "answers": ["modrošedý"]}
{"title": "Listopad", "context": "Listopad je jedenáctý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Název je odvozen od padání listí, které je v tuto roční dobu ve středoevropských přírodních podmínkách typické. V římském kalendáři byl listopad devátým měsícem (proto se jmenuje v jiných jazycích november, podle novem = devět). V roce 153 př. n. l. byly přidány ještě další dva měsíce. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, advent začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince. 17. listopadu se slaví státní svátek. Jedná se o Den boje za svobodu a demokracii. V České republice je daný dle § 1 zákona číslo 245/2000 Sb. Obrázky, zvuky či videa k tématu listopad ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc listopad?", "answers": ["30 dní"]}
{"title": "Václav Bláha (zpěvák)", "context": "Václav Bláha zvaný Venda (* 24. září 1976) je český zpěvák a kytarista, člen skupin Divokej Bill a Medvěd 009. Povoláním je umělecký truhlář. == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Bláha (zpěvák)", "question": "Zpěvákem které České kapely je Václav Bláha?", "answers": ["Divokej Bill"]}
{"title": "Atom", "context": "V atomovém jádře může být nukleon nahrazen hyperonem, zpravidla hyperonem Λ Jedná se pak o atom s hyperjádrem. Elektron v atomovém obalu může být nahrazen mionem (nebo lehčím záporně nabitým mezonem, např. pionem). Takový atom se pak nazývá mioatomem (resp. mezoatomem). Vzhledem k větší hmotnosti je klasický Bohrův poloměr mioatomu mnohem menší, mion je vázán těsněji a je vysoká pravděpodobnost záchytu mionu jádrem (obdoba záchytu elektronu u radioaktivní přeměny beta). Atomové orbitaly mezoatomů se liší nejen kvůli odlišné hmotnosti, ale také tím, že k popisu kvantověmechanického chování mezonu v obalu je nutno použít Kleinovu-Gordonovu rovnici (na rozdíl od Diracovy rovnice pro elektron). Také jádro (proton u atomu lehkého vodíku) může být také nahrazeno antimionem nebo kladně nabitým mezonem - v r. 2016 tak např. byla prokázána existence exotických atomů složených z pionu a kaonu (jak K+π− tak π+K−). Někdy bývá za exotický atom považováno i tzv. pozitronium, vázaná soustava pozitronu a elektronu, a mionium, název nesystematicky používaný jak pro soustavu antimionu a elektronu, tak antimionu a mionu. Ve všech těchto případech kladně nabitý antilepton nahrazuje klasické atomové jádro. Mohou existovat i vázané soustavy atomového jádra a antiprotonu, nahrazujícího elektron v obalu. Takové soustavy se nazývají baryonové atomy. V r. 1991 bylo objeveno antiprotonové hélium (atomové jádro hélia s \"obalem\" tvořeným antiprotonem a elektronem), v r. 2006 pak byla prokázána produkce protonia čili antiprotonového vodíku, vázané soustavy protonu a antiprotonu.", "question": "Jak se jmenuje nejmenší částice běžné hmoty, kterou nelze chemickými prostředky dále dělit?", "answers": ["Atom"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval výkladům Bible. Někteří odborníci se domnívají, že měl Aspergerův syndrom. Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince 1642) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu.", "question": "Jaké je náboženské vyznání Newtona?", "answers": ["křesťanem"]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈ ˈ alɛ ˈ ɕ] IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska - 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos. Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813-1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820-1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie. Brzy se objevily i jeho první beletristické pokusy (např. povídka Na zmar z roku 1872), které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami. Již roku 1876 navštívil Německo, roku 1877 Belgii, Francii a Anglii a v témže roce se vydal na dlouhou cestu do Spojených států, kde žil romantickým životem jako jeden z členů fourierovské komunity mladých lidí uprostřed přírody jižní Kalifornie. Dále navštívil Itálii, Řecko, Turecko a Španělsko a roku 1891 odjel na lovecké safari do východní Afriky. Roku 1884 se stal jako už velmi populární spisovatel hlavním redaktorem varšavského Słowa. V té době byl autorem mnoha črt, povídek a novel, v podstatě realistických obrazů ze života, ve kterých na jedné straně vykreslil obraz bídy a zaostalosti nižších společenských vrstev a na druhé straně problematické, vnitřními rozpory zmítané postavy inteligentů, snažících se o nápravu. Nesmírný zájem však Sienkiewicz vzbudil teprve svým prvním románem Ohněm a mečem (1884, Ogniem i mieczem) z jeho veliké historické trilogie, kam patří ještě Potopa (1886, Potop) a Pan Wołodyjowski (1888). Světové proslulosti pak dosáhl svým románem z římských dějin Quo vadis (1896). Stal se oblíbeným a uznávaným doma i v zahraničí. Roku 1900 mu vděčný národ daroval statek Oblegorek, zakoupený z veřejných darů.", "question": "Kdy dostal Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz Nobelovu cenu?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Unschooling", "context": "Některé země předepisují doma vzdělávaným dětem dokonce komisionální zkoušky. Dochází tedy k paradoxní situaci, kdy rodiče, kteří jsou primárními vzdělavateli svých dětí, nemají vliv na jejich hodnocení. V zemích s povinným vzděláváním je nutné prokazovat pouze fakt, že se dítě vzdělává a vyvíjí. V řadě zemí (např. některé státy USA, Anglie) nemusí rodiče svůj záměr vzdělávat své děti doma vůbec oznamovat, v jiných zemích mají rodiče pouze povinnost tento záměr oznámit, a to například místnímu školskému úřadu (například ve Francii, kde je domácí vzdělávání legální už od roku 1882), jen některé země požadují, aby rodiče o domácí vzdělávání žádali. == Situace v České republice == Česká republika patří mezi státy s povinnou školní docházkou, k níž se novelou (178/2016 Sb.) školského zákona od září 2017 přidalo povinné předškolní vzdělávání pro všechny pětileté děti. V ČR je v současnosti povoleno plnit povinnou školní docházku individuálním způsobem § 41 školského zákona[7], každé takto vzdělávané dítě však musí být zapsáno v konkrétní ZŠ, jejíž ŠVP musí také dodržovat. Z výše uvedeného vyplývá, že v České republice není možné unschooling legálně provozovat, protože dítě nemá svobodu volit si co, kdy, kde, jak, s kým a jakým způsobem se bude učit, ale musí plnit požadavky rámcového vzdělávacího programu MŠMT ČR, potažmo školního vzdělávacího programu konkrétní školy. == Překlad == Do češtiny je možné tento termín přeložit jako učení nebo vzdělávání svobodné, přirozené, nezávislé, dětmi řízené, studenty řízené, zájmy řízené. Dále je možné použít termín odškolení nebo jednoduše žití.", "question": "Je v České republice možné legálně provozovat unschooling?", "answers": ["Z výše uvedeného vyplývá, že v České republice není možné unschooling legálně provozovat, protože dítě nemá svobodu volit si co, kdy, kde, jak, s kým a jakým způsobem se bude učit, ale musí plnit požadavky rámcového vzdělávacího programu MŠMT ČR, potažmo školního vzdělávacího programu konkrétní školy."]}
{"title": "Zeměplocha", "context": "Zeměplocha (v anglickém originále Discworld; český vydavatel na začátku 90. let tuto sérii označil jako Úžasná Zeměplocha, tohoto označení se drží dosud, nicméně není podloženo originálem a jinde se používá jen málo) je knižní série psaná Terrym Pratchettem čítající 41 románů, pět povídek a řadu různých dalších publikací odehrávající se na Zeměploše, fiktivním světě ležícím na hřbetě želvy plující vesmírem. Drží se převážně zvyklostí moderní fantasy literatury. Knihy jsou humoristické a satirické a často parodují prvky z děl Tolkiena, Roberta E. Howarda nebo H. P. Lovecrafta, ale také různé motivy z mytologie, folklóru a pohádek. Od roku 1983, kdy vyšla první kniha Barva kouzel, se série postupně rozšiřovala a inspirovala různé projekty, například zeměplošskou hudbu, komiks nebo divadelní představení (v České republice pražské Divadlo v Dlouhé). Nově vydávané knihy obvykle dosahují prvního místa v žebříčku prodejnosti v The Sunday Times; Pratchett sám byl v devadesátých letech nejprodávanějším britským autorem; později byl sice překonán knihami o Harrym Potterovi od spisovatelky J. K. Rowlingové, stále však drží rekord pro autora, jehož knihy se nejvíce kradou. V ČR knihy vydává nakladatelství Talpress a překládá je Jan Kantůrek. Kniha Muži ve zbrani získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší fantasy roku 1997; v letech 1995-1999 byla Zeměplocha oceňována i jako nejlepší cyklus. Jan Kantůrek strávil prakticky celá devadesátá léta jako nejlepší překladatel téže akademie. Svět Zeměplochy byl již zaznamenán ve 41 knihách a pěti povídkách. Obálky všech britských edicí knih až po Zloděje času kreslil Josh Kirby (zemřel v říjnu 2001); s jeho přebaly vyšly knihy i u nás. Obálky amerických edic jsou tvořeny různými kreslíři a od smrti Joshe Kirbyho jsou celosvětově využívány ilustrace Paula Kidbyho. Jen velmi málo zeměplošských knih je rozděleno do kapitol; ve většině z nich je několik proplétajících se příběhů. To však neplatí v Zaslané poště, která kromě kapitol obsahuje také jejich stručný obsah, podobně jako kniha Medvídek Pú. První kniha v sérii Barva kouzel, stejně jako později Pyramidy, byly rozděleny do úseků zvaných \"knihy\". Podle Pratchettových vlastních slov si on sám \"nikdy nezvykl na psaní po kapitolách\" a ve svých knihách pro mládež je použil, protože \"jeho nakladatel křičel tak dlouho, dokud je tam nedal\". Mnoho knih sdílí své hlavní postavy a probíhá v nich jejich vývoj. V některých dílech se postavy, jinde hlavní, objevují jen krátce (například Mrakoplaš v Mortovi).", "question": "Kolik knih ze série Zeměplochy bylo již vydáno?", "answers": ["41"]}
{"title": "Orgasmus", "context": "Orgasmus neboli vyvrcholení je výsledkem fáze plató (plateau) sexuálního reakčního cyklu. Orgasmus se vyznačuje intenzivní fyzickou rozkoší, kontrolovanou autonomním nervovým systémem. Je doprovázen rychlými cykly svalových kontrakcí (stahy) v dolních pánevních svalech, které obklopují primární pohlavní orgány a anus (řitní otvor). Orgasmy u mužů i žen jsou často spojeny s jinými mimovolnými reakcemi, např. se svalovými křečemi v jiných částech těla a s vydáváním zvuků. Při mužském orgasmu většinou dojde k výronu semene ejakulace, ale ejakulace není podmínkou k dosažení orgasmu. Orgasmus též zpravidla provází euforické vnímání. Vyvrcholení je fáze sexuálního styku, jejímž smyslem je dopomoci početí. Svalovými stahy kolem mužských pohlavních orgánů je zajištěn silný výstřik semene a svalové stahy kolem ženských pohlavích orgánů mají zajistit snazší pohyb mužských pohlavních buněk – spermií – až k uvolněnému vajíčku – ženské pohlavní buňce. Následně orgasmus obvykle způsobuje znatelnou únavu a muži i ženy si po něm potřebují odpočinout. To se obvykle připisuje uvolnění prolaktinu. Prolaktin je typickou odezvou endokrinního systému při depresivní náladě nebo podráždění. Příčinou také může být potřeba krátkého odpočinku po intenzivní fyzické aktivitě. Mezi časté průvodní jevy, projevující se krátce po pohlavním styku patří také výrazně zvýšená chuť k jídlu nebo pití. Probíhající výzkum v Lékařském univerzitním centru v Groningenu, Nizozemí, zkoumá, co se děje v mozku žen a mužů během orgasmu. Používané techniky zahrnují pozitronovou emisní tomografii (PET) a magnetickou resonanci (MR). Ženské i mužské mozky se v průběhu orgasmu chovají téměř stejně. Skenování mozků ukázalo, že rozsáhlé oblasti mozkové kůry během orgasmu dočasně utlumí svou aktivitu. V literatuře se udává, že zhruba 20–30 % žen při souloži vaginálního orgasmu nedosahuje nikdy, případně ho dosahuje málokdy. Přes zatím nevelké množství dat se zdá, že tato ženská anorgasmie je častěji asociována s psychologickými, emocionálními či sociálními faktory než s faktory fyziologickými. Osobnostními rizikovými faktory jsou introverze, emocionální nestabilita, malá míra otevřenosti vůči zkušenosti, dalšími rizikovými faktory jsou pohlavní zneužívání v dětství, nemanželský stav, bezdětnost, také manželské nebo vztahové problémy, výskyt depresí nebo úzkosti. Byla též prokázána významná souvislost mezi frekvencí dosahování orgasmu při souloži i masturbaci a emoční inteligencí. U žen s nízkou emoční inteligencí (dolní kvartil) je 2x zvýšené riziko, že budou dosahovat orgasmu jen zřídka.", "question": "Provází orgasmus zpravidla euforické vnímání?", "answers": ["Orgasmus též zpravidla provází euforické vnímání."]}
{"title": "Becherovka", "context": "Becherovka (celým jménem Becherovka Original) je tradiční český bylinný likér, vyráběný v Karlových Varech společností Jan Becher – Karlovarská Becherovka, kterou vlastní koncern Pernod Ricard. Vyrábí se z více než dvaceti druhů bylin a koření a neobsahuje žádné chemické přísady. Někdy se jí přezdívá \"třináctý karlovarský pramen\". Roku 1805 přijíždí do Karlových Varů doktor Christian Frobrig z Anglie, který při odjezdu Becherovi daruje recept. Od roku 1807 Josef Becher začíná prodávat likér pod jménem English Bitter. Ročně je vyrobeno cca 8 mil. litrů. Becherovka je momentálně nejprodávanějším likérem v segmentu hořkých bylinných likérů. Becherovka se připravuje podle tajné receptury, po celou dobu stejným způsobem. Většina bylin pochází z Česka, ale ve směsi se najdou také suroviny ze vzdálených exotických oblastí, například Zanzibaru, Srí Lanky či ze zemí Jižní Ameriky. Existuje ale také informace, že zhruba tři čtvrtiny bylin a koření pocházejí ze zahraničí. Některé druhy prý rostou přímo v okolí Karlových Varů. Z limitované edice 2017 je známo, že obsahuje Achillea millefolium, Eugenia aromatica, Cinnamomum Aromaticum a Hyssopus Officinalis. Výroba probíhá v místnosti zvané \"Drogikamr\" (název užívaný ještě z doby Becherů) a trvá několik týdnů až měsíců. Hotová směs je přesypána do pytlů z přírodního materiálu a na jeden týden ponořena do alkoholu, aby dokonale prosákla. Vzniklý extrakt se smíchá s vodou a přírodním cukrem a poté se vkládá do digeračních tanků.", "question": "Kdy byla becherovka uvedena na trh ?", "answers": ["1807"]}
{"title": "Škrkavka dětská", "context": "Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) je celosvětově rozšířený parazit člověka a lidoopů. Jedná se o hlístici s přímým vývojovým cyklem, jejíž dospělci měří 15-20 cm a lokalizují se v tenkém střevě hostitele. Je jedním z nejběžnějších parazitů člověka vůbec, celosvětově je infikováno kolem 1,4 miliardy lidí. Vyskytuje se především v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky a Ameriky. Ačkoliv je patogenita škrkavky nízká, pro člověka mohou být fatální komplikace v podobě perforace nebo obturace (ucpání) střeva, či dýchacích cest během migrace larválních stádií. Na tyto komplikace ročně na světě umírá 8 000–100 000 lidí. Nejvíce příbuzným druhem je Ascaris suum parazitující u prasat. Nejdříve vznikají oplozená vajíčka, která se dostanou z těla hostitelského jedince ven výkaly. Samice vyprodukuje asi 200 000 vajíček za den. Po opuštění těla se ve vajíčku vyvine larva (to trvá asi 2 až 3 týdny) a poté se vajíčko stává infekční. Následuje pozření infekčních vajíček člověkem (většinou kvůli nedostatečné hygieně), larva škrkavky putuje do žaludku, odkud proniká do krevního oběhu. Larva škrkavky se dostává krevním oběhem do plic, kde vyvolá kašel a způsobí vykašlání hlenu, který se při spolknutí opět dostává do žaludku. V plicích larva zůstává asi 1–2 týdny. Zpět do žaludku se dostává ve 3. týdnu nákazy. V poslední fázi se larvy dostávají do tenkého střeva, kde pohlavně dospívají. Dospělý jedinec se dožívá 1–2 let. Askarióza", "question": "Co je Škrkavka dětská?", "answers": ["parazit"]}
{"title": "Svitava", "context": "Svitava je řeka na Moravě. Protéká postupně okresy Svitavy v Pardubickém kraji a Blansko, Brno-město a Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Je dlouhá 97 km. Plocha povodí měří 1150 km2. Pramení severozápadně od Svitav u obce Javorník, teče převážně k jihu, mezi Blanskem a Brnem proráží hlubokým úzkým údolím okraj Moravského krasu, ústí v Brně zleva do Svratky. Na řece leží Svitavy, Letovice, Blansko, Adamov a Brno. V červenci 1997 se v povodí Svitavy vyskytly mimořádné povodně, v které se v menším rozsahu opakovaly i na jaře 2006. Řeka Svitava v minulosti protékala Boskovickou brázdou a Malou Hanou k jihu, ve třetihorách horotvorné procesy změnily průběh toku řeky současným směrem. Křetínka, zprava, ř. km 66,4 Bělá, zleva, ř. km 49,5 Punkva, zleva, ř. km 32,9 Hlásné profily: S výjimkou úseku mezi Blanskem a Brnem a také úseku nad Březovou nad Svitavou (kde se nachází významné prameniště odkud je dodávána pitná voda pro Brno a okolí) je celé údolí Svitavy velmi hustě osídleno. Na jejím toku leží města a městyse Svitavy, Hradec nad Svitavou, Březová nad Svitavou, Letovice, Svitávka, Skalice nad Svitavou, Blansko, Adamov, Bílovice nad Svitavou, Brno. Jedná se o řeku vodácky využitelnou a sice za vyššího stavu vody prakticky po celém toku. Nejhezčí úsek je v hlubokém údolí mezi Blanskem a Adamovem. Na řece je velké množství špatně přenositelných jezů, řeka je zde místy zarostlá a meandruje v úzkém korytě. Nejstarší papírny na řece Svitavě v okrese Svitavy, byly budovány v polovině 17.století v Dlouhé, Březové nad Svitavou, Brněnci a Rozhrání. Podrobný vývoj zachycuje článek Miroslava Kučery, Historie papíren na řekách okresu Svitavy (sborník Pomezí Čech a Moravy, svazek 4).", "question": "Jak je dlouhá Svitava?", "answers": ["97 km"]}
{"title": "Chameleoni", "context": "V klidovém stadiu je dutý a uložený v hltanu a v okamžiku, kdy je spatřena kořist, se naplní tekutinou. Jazyk chameleon vystřeluje na kořist kontrakcí kruhového svalstva v řapíku jazyka a stahy svalu, který spojuje jazylku s hrudním košem. Na jeho konci je rozšířený a nachází se tam sliznice s lepkavým adhézním sekretem zajišťující jeho lepkavost, která pomáhá při uchopení kořisti. Některé africké druhy tuto sliznici nemají, ale je to nahrazeno malým chápavým prstíkem, který též pomáhá uchopit kořist. Proces vystřelení, uchopení kořisti a zpětného zatažení zpět do úst je velice rychlý, proto většina potravy je proti tomuto způsobu lovení úplně bezbranná. Jazyk často přesahuje délku celého těla samotného chameleona, někdy je dokonce dvakrát delší než jeho tělo. Ocas chameleona je přibližně stejně dlouhý (u některých druhů někdy i delší) jako tělo, u těla kulatého průřezu, pak je průřez elipsovitý, ze stran je stlačen a na vrcholu je zahrocený. Ocas je chápavý a při šplhání slouží jako pátá končetina. Když je ocas utrhnut nebo useknut, není schopen regenerace. Při šplhání po stromech slouží jako dodatečná pátá končetina a v klidu nebo ve spánku je spirálovitě stočený. Zabarvení a chování chameleonů se sebou úzce souvisí. Jednak podle zbarvení těla můžeme poznat, jak se chameleon cítí nebo jakou má náladu, a jednak to slouží i k domluvě mezi samotnými chameleony (např. si zbarvením dávají najevo svou přítomnost, aniž by se museli hýbat) a namlouvání (pomocí zbarvení se zajišťují, že se nespáří s jiným druhem). Samotná změna barvy netrvá dlouho, stačí na to 3 sekundy. Zabarvení nezáleží ale pouze na náladě a prostředí, ale také na stavu, teplotě, intenzitě a spektru osvětlení, denní době, ročním období, atd. Barvy jsou mimořádně pestré, avšak není pravda, že se chameleoni mohou vybarvit do jakékoliv barvy - každý druh má svou omezenou paletu barev.", "question": "Co slouží chameleonům při šplháni jako pátá končetina?", "answers": ["Ocas"]}
{"title": "Nezaměstnanost", "context": "Nezaměstnanost je stav na trhu práce, kdy část obyvatelstva není schopna nebo ochotna najít si placené zaměstnání. Obecně se (dle metodiky Mezinárodní organizace práce) za nezaměstnaného považuje osoba, která: je starší patnácti let, aktivně hledá práci, je připravena k nástupu do práce do 14 dnů. Za vážný ekonomický problém je považována dlouhodobá nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný nemá práci déle než 1 rok. V takovém případě je velmi těžký návrat zpět do práce. Míra nezaměstnanosti je pak podíl nezaměstnaných ke všem osobám schopným pracovat (tedy i zaměstnaným a nezaměstnaným) : : : u = : : U : E + U : : : : : {\\displaystyle u={\\frac. {U}{E+U}}} neboli : : : u = : : U L : : : : {\\displaystyle u={\\frac {U}{.L}}} , kde: : : : u : : {\\displaystyle u} – míra nezaměstnanosti (v praxi se často uvádí v procentech, tedy hodnota : : : u ⋅ 100 : % : : {. \\displaystyle u\\cdot 100~\\%} ), : : : U : : {\\displaystyle U} – počet lidí bez práce, : : : E : : {\\.displaystyle E} – počet zaměstnaných lidí, : : : L : : {\\displaystyle L} – celkový počet pracovních sil ( : : : L = E + U : : {\\displaystyle L=E+U} ). V praxi se přesnost takového měření těžko zajišťuje, každá metoda má své nedostatky. V České republice jsou zjišťovány dva ukazatelé míry nezaměstnanosti - obecná a registrovaná. Jedná se o ukazatel míry nezaměstnanosti zjišťovaný Českým statistickým úřadem. Tato míra je vypočítána na základě výběrového šetření pracovních sil - vychází tedy z reprezentativního vzorku společnosti. Tento ukazatel je v kompetenci Ministerstva práce a sociálních věcí. Je vypočítáván na základě údajů úřadů práce. Nezaměstnanost může být také rozlišována jako: dobrovolná – osoba setrvává dobrovolně nezaměstnaná, není ochotna přijmout práci za nabízenou mzdu (nezahrnuje se do statistik nezaměstnaných, viz výše) frikční (dočasná) – jedná se o krátkodobou nezaměstnanost spojenou zpravidla. s obdobím mezi ukončením zaměstnání a nalezením nového zaměstnání; jedná se o nejčastější typ nezaměstnanosti, pro ekonomiku neznamená závažnější problém systémová (strukturální) – nezaměstnanost způsobená změnou struktury ekonomiky; nezaměstnaný nemůže sehnat práci ve svém oboru, souvisí s nesouladem nabídky práce a poptávky po práci (např. nadbytek horníků po uzavření dolů v regionu). Řešením může být rekvalifikace. cyklická – souvisí s průběhem hospodářského cyklu.", "question": "Jak se určuje míra nezaměstnanosti?", "answers": ["podíl nezaměstnaných ke všem osobám schopným pracovat"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "V Čechách jsou známy nálezy dokládající její pozorování z archeologické lokality Makotřasy z období asi 2700 let př. n. l. Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v Unicode: ♀). Povrch Venuše mohl být zkoumán až díky radaru a kosmickým sondám. První úspěšné přistání provedla sonda Veněra 7 15. prosince 1970. V první polovině 90. let 20. století zhotovila americká sonda Magellan detailní mapu téměř celého povrchu planety. Tyto výzkumy přinesly poznatky o silné sopečné aktivitě na povrchu Venuše, což spolu s přítomností síry v atmosféře vedlo k domněnkám, že se na Venuši nachází aktivní vulkanismus i v současnosti, což v roce 2009 potvrdily měření povrchu v infračerveném spektru. Při průzkumu snímků ale nebyly nalezeny žádné doklady lávových proudů, které by pocházely z nedávné doby. Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý, o stáří přibližně půl miliardy let. Venuše vznikla podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,6 či 4,5 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismu a tektonických procesů. Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch. Vzhledem k velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi a často je popisována jako její \"sestra\" či \"sesterská planeta\". Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší než v případě Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 %. Nicméně podmínky na povrchu Venuše jsou od pozemských zcela odlišné. Na povrchu panují extrémní podmínky způsobené silným skleníkovým efektem. Atmosféra je složena převážně z oxidu uhličitého (96,5 %). Bez možnosti změřit šíření seismických vln skrz jednotlivé vrstvy planety a znalosti momentu setrvačnosti je jen velmi málo způsobů, jak zjistit více informací o vnitřní stavbě a složení planety. Nicméně podobnost rozměru a hmotnosti Venuše se Zemí naznačuje, že tyto dvě planety si budou podobné i ve vnitřní stavbě.", "question": "Má Venuše pevný povrch?", "answers": ["Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch."]}
{"title": "Ladění", "context": "Ladění (temperatura) stanovuje přesné vzdálenosti jednotlivých tónů v hudební stupnici. Ladění tak určuje frekvence jednotlivých tónů a poměry mezi nimi. == Základy ladění == === Tón a jeho charakteristika === Každý zvuk vzniká chvěním nějakého tělesa. Tělesa kmitající pravidelně, s určitou frekvencí, vydávají tóny (například chvějící se struna); nepravidelně kmitající tělesa, jejichž kmity nemají konstantní frekvenci, vydávají hluky či šramoty (například činely). Základní charakteristiky tónu jsou výška, barva, délka a síla. Pro teorii ladění je důležitá pouze výška tónů, ačkoliv s laděním hluboce souvisí i barva tónu, jak bude objasněno dále. Vnímaná výška tónu je závislá především na frekvenci kmitání tělesa. Čím vyšší je počet kmitů za sekundu (frekvence), tím vyšší tón vnímáme. Podstata barvy tónu byla objevena až na přelomu 17. a 18. století. V té době bylo zjištěno, že každý tón obsahuje i celou řadu tónů dalších, které již jako samostatné tóny neslyšíme. Tyto tzv. alikvotní tóny (též tzv. vyšší harmonické frekvence) vznikají tak, že předmět vydávající zvuk se chvěje velmi složitým způsobem, v němž se kromě chvění vcelku zároveň odráží i chvění stále menších a menších částí tělesa. Struna se tedy chvěje celá (schéma 1), zároveň se však chvějí i její poloviny (schéma 2), třetiny (schéma 3) apod., teoreticky až do nekonečna.", "question": "Co určuje ladění ?", "answers": ["frekvence jednotlivých tónů a poměry mezi nimi"]}
{"title": "Metrický prostor", "context": "Metrický prostor je matematická struktura, pomocí které lze formálním způsobem definovat pojem vzdálenosti. Na metrických prostorech se poté definují další topologické vlastnosti jako např. otevřenost a uzavřenost množin, jejichž zobecnění pak vede na ještě abstraktnější matematický pojem topologického prostoru. Maurice Fréchet zavedl pojem metrického prostoru ve své práci Sur quelques points du calcul fonctionnel, Rendic. Circ. Mat. Palermo 22 (1906) 1–74. Pojem \"metrický prostor\" vznikl proto, aby se některé pojmy (definované pomocí vzdálenosti bodů na reálné ose) daly zavést pro širší skupinu matematických objektů. Příkladem takových pojmů jsou: Otevřené a uzavřené množiny Spojité zobrazení Cauchyovská a konvergentní posloupnost Kompaktní množina Tyto pojmy mají své definice na reálné ose, které silně využívají pojem \"vzdálenost\" (tedy absolutní hodnota rozdílu dvou reálných čísel). Lze je však zobecnit na jakoukoli množinu, kde je pojem \"vzdálenost\" nějak definovaný, například množinu bodů v rovině a prostoru. Nebo množinu spojitých funkcí na intervalu, kde vzdáleností je maximum jejich rozdílu. Pak se lze ptát, zda je nějaká množina funkcí uzavřená, zda posloupnost funkcí konverguje apod. Jelikož studium těchto analogií (mezi reálnou osou a složitějšími množinami) přináší mnoho užitečných výsledků, jsou formalizovány pojmem \"Metrický prostor\", což je množina spolu se zobrazením, které každé dvojici bodů přiřadí tzv. metriku. Pojmy \"metrika\" a \"vzdálenost\" se při neformálním vyjadřování užívají záměnně, ale pojem \"metrika\" se snaží zdůraznit, že může jít o libovolné zobrazení splňující axiomy níže, nejen o vzdálenost v klasickém smyslu. Na téže množině (např. body v rovině) lze zavést několik různých metrik.", "question": "Kdo zavedl pojem metrického prostoru?", "answers": ["Maurice Fréchet"]}
{"title": "Aristotelés", "context": "Po Filipově smrti se Aristotelés vrátil zpět do Athén, kde se plně věnoval vědě a kde roku 335 př. n. l. založil vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion, nebo také peripatetická škola (z názvu krytého sloupořadí peripatos (π), kde se žáci učili, nebo od slovesa peripatein (procházet se), neboť Aristotelés se prý se svými žáky při výuce procházel). Během 13 let, které strávil v Athénách, vznikla většina jeho spisů, někdy spíše poznámek nebo záznamů z přednášek. Roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristotelés v rámci reakce proti Alexandrovi obviněn z rouhání bohům a odsouzen, takže odešel do vyhnanství do Chalkidy, odkud pocházela jeho matka a kde v následujícím roce zemřel. Zachovala se jeho závěť s přáním, aby byl pochován vedle své ženy. Na rozdíl od svého učitele Platóna, který se věnoval převážně otázkám člověka a společnosti, snažil se Aristotelés obsáhnout a uspořádat i všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění. Zpočátku sice psal také dialogy jako jeho učitel, z těch se však zachovaly jen zlomky, kdežto téměř celé Aristotelovo dílo má podobu soustavných pojednání, traktátů. Zatímco Platónův učitel Sókratés se svými partnery diskutoval a hleděl dosáhnout jejich souhlasu, Aristotelovy spisy už obsahují přesnou a závaznou argumentaci, jak ji má svým žákům přednášet učitel. Platón v Sedmém listě výslovně říká, že žádnou svoji nauku nikdy nenapsal a nenapíše, protože vychází z vlastního přemýšlení a vyžaduje vnitřní úsilí a konfrontaci různých názorů, z níž teprve jako třením dřev o sebe \"vyšlehne oheň poznání a rozumu\". V Aristotelově myšlení hraje naproti tomu mnohem větší roli věcná zkušenost, která je všem společná a o níž se tedy lze přesvědčit.", "question": "Kdo byl Platónův nejvýznamnější žák a vychovatel Alexandra Makedonského?", "answers": ["Aristotelés"]}
{"title": "Yoko Ono", "context": "V roce 1962 se na dva roky vrátila zpět do Japonska. V následujících několika letech se rozvedla, znovu vdala (za filmového producenta Anthony Coxe) a znovu rozvedla. V srpnu 1963 se jí narodila dcera Kyoko Chan Cox. V polovině 60. let se stala součástí uměleckého hnutí Fluxus. Začala se zabývat videoartem, happeningy, tvorbou uměleckých objektů a protestními mírovými akcemi, kterým se věnuje dodnes. Vydala knihu básní Grapefruit. V roce 1966 navštívila Londýn se svým dílem Cut piece (česky ustřihnout kousek něčeho), kdy klečela na pódiu a diváci z ní mohli odstřihovat kousky ošacení. Vystoupení mělo úspěch a tak dostala nabídku na uspořádání vlastní výstavy nazvané Nedokončené obrazy a předměty v Indické galerii. Tam se, dne 9. listopadu 1966, poprvé setkala s Johnem Lennonem. Lennona naprosto očarovala, její osobní kouzlo ho natolik pohltilo, že prohlásil, že teprve s ní poznal, co je to láska. V květnu 1968 John Lennon nahrál společně s ní první společné album Unfinished Music No. 1: Two Virgins, na jehož obalu jsou oba nazí, proto se gramofonová deska musela prodávat v papírovém sáčku. Album obsahuje koláž zvuků a mluveného slova. V listopadu 1968 bylo rozvedeno Lennonovo manželství s Cynthií Powellovou aby 20. března 1969 mohli John a Yoko v tichosti na Gibraltaru uzavřít sňatek. Rok 1969 je kritický pro skupinu Beatles. John Lennon začal na nahrávání vodit Yoko Ono, proti čemuž protestoval hlavně Paul McCartney. Lennon a Yoko založili skupinu Plastic Ono Band a začali se politicky angažovat a protestovat proti válkám. Pořádali různé veřejné akce a mírové happeningy, nejznámější - Bed In - se odehrál v květnu 1969 v Montrealu. Novomanželé Lennonovi strávili 8 dní v posteli, vzývali mír, pořádali mírové dýchánky a společně s přáteli (mj. Timothy Leary) nahráli dnes již kultovní skladbu Give Peace a Chance. Také spolu natočili několik filmových experimentů, ale hlavně nahrávali další hudební alba. V roce 1970 se Beatles oficiálně rozpadli. O rok později se manželé Lennonovi přestěhovali natrvalo do USA a zabydleli se v domě zvaném Dakota House na newyorském Manhattanu. Ve Spojených státech měl John Lennon problémy s imigračním úřadem kvůli dřívějšímu přechovávání drog.", "question": "Je rok 1969 úspěšný pro skupinu Beatles?", "answers": ["Rok 1969 je kritický pro skupinu Beatles."]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. === Rodinný život === První manželkou Karla Jaromíra Erbena byla Barbora (Betyna) Mečířová (28. 6. 1818 Žebrák – 20. 8. 1857). Seznámil se s ní na prázdninových pobytech v Žebráku. Svatba se konala po téměř desetileté známosti roku 1842 a manželé Erbenovi měli čtyři děti, Blaženu (1844–1933), Ladislavu (1846–1892), Jaromíra (1848–1849) a Bohuslavu (1850–1924). Po smrti manželky se Karel Jaromír Erben v roce 1859 znovu oženil. S druhou manželkou Žofií Mastnou (14. 5. 1836 Jičín – 23. 9. 1905 Praha) měl ještě syna Vladimíra (1859–1860) a dceru Marii (1862–1864). === Zaměstnání === Roku 1837, poté, co dokončil svá právnická studia, nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích, v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1852–1853 a 1863–1864 pak jejím direktorem (předsedou).", "question": "S kým se oženil Erben?", "answers": ["Barbora (Betyna) Mečířová"]}
{"title": "Neipyijto", "context": "Neipyijto, Nepjito nebo také Nepyito (anglicky: Naypyidaw nebo Nay Pyi Taw) je od listopadu 2005 hlavním městem Myanmaru. Název města znamená v překladu Královské město a je pojmenováno podle gigantických soch barmských králů ve městě. Leží v Mandalajské oblasti, tři kilometry na západ od Pjinmany (a přibližně 320 km severně od bývalého hlavního města, Rangúnu). Ve městě žije přibližně 900 000 lidí. Stavební práce na novém hlavním městě uprostřed tropického deštného pralesa probíhaly po dva a půl roku v přísném utajení před zahraničními médii. Město je administrativně rozděleno na obytnou a administrativní jednotku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Neipyijto ve Wikimedia Commons", "question": "Co v překladu znamaná název města Neipyijto?", "answers": ["Královské město"]}
{"title": "Evanescence", "context": "Evanescence je americká hudební skupina hrající spojení gothic rocku, alternative rocku a alternative metalu. Název skupiny může být přeložen jako \"pomíjivost\", \"nestálost\", \"zmizet jako pára\". Zakladatelka skupiny o své kapele řekla, že hrají především epicky dramatickou, temnou rockovou hudbu. Po textové stránce Evanescence zahrnuje témata od lásky přes zoufalství až po temnou beznaděj. Díky milionům prodaných desek také získali dvě sošky Grammy. == Historie == === Vznik skupiny === Rocková formace Evanescence vznikla v roce 1998 v arkansaském městě Little Rock. Založili ji zpěvačka Amy Lee a kytarista Ben Moody, kteří se seznámili v teenagerských letech na dětském táboře, kde Amy občas zpívala a hrála na klavír. Ben ji uslyšel, jak zpívá píseň I'll Do Anything For Love a později ji přesvědčil o společném založení skupiny. === Začátky a první EP === Evanescence o sobě nejprve dali vědět v Little Rocku na konci devadesátých let. Ale jak se dalo předpokládat, rocková kapela tohoto ražení to vzhledem k místním hudebním tradicím na americkém Středozápadu neměla nejjednodušší. \"Mladí lidé zde většinou poslouchají death metal, starší generace zase podstatně měkčí hudbu,\" vysvětluje Lee. \"Vlastně si nevzpomenu ani na jednu zdejší kapelu, která by měla v čele zpěvačku.\" A tak začali, ovlivněni širokým spektrem umělců, vydávat svá první EP. Ačkoli nedisponovali reputací získanou živými vystoupeními, rychle si vybudovali velmi dobré renomé. \"Paradoxně jsme s Amy zůstávali skrytí, hodně v ústraní,\" vzpomíná Moody. \"Když jsme napsali druhou skladbu – sedmiminutový gothic-rockový hymnus Understanding, začala ho z nám neznámého důvodu hodně často hrát jedna místní rádiová stanice. Najednou jsme byli ve městě populární, jenže nikdo nás vlastně neznal, nikdo netušil, kde by nás mohl najít.", "question": "Získala hudební skupina Evanescence cenu Grammy?", "answers": ["Díky milionům prodaných desek také získali dvě sošky Grammy."]}
{"title": "Wisława Szymborská", "context": "Byla členkou Polské sjednocené dělnické strany (PSDS; PZPR až do roku 1966. V roce 1953 podepsala společnou rezoluci skupiny členů krakovské organizace ZKP, odsuzující duchovní odsouzené v procesu kněží krakovské kurie. Již v r. 1957 Szymborska navázala kontakty s pařížskou Kulturou a Jerzym Giedroyciem. V roce 1964 se Szymborska ocitla mezi signatáři státními orgány podvrženého protestu odsuzujícího Rádio Svobodná Evropa za odvysílání Dopisu 34. V roce 1975 podepsala protestní dopis 59, ve kterém přední polští intelektuálové protestovali proti změnám v ústavě, které zařazovaly ustanovení o vedoucí roli PSDS a věčném spojenectví se SSSR. Szymborska je neoddělitelně spojena s Krakovem a mnohokrát zdůrazňovala své pouto s tímto městem. V letech 1953 až 1981 byla členem redakce revue Literární život (Życie Literackie), kde od roku 1968 vedla stálou rubriku Nepovinná četba (Lektury nadobowiązkowe), která byla později publikována i v knižní formě. V letech 1981–1983 byla také členkou redakční rady krakovského měsíčníku List (Pismo). Básně Szymborské mají jedinečnou lyriku s hlubokou intelektuální reflexí, obsahující často zřetelný filozofický podtext. Její tvorbu charakterizuje preciznost slova, lapidárnost, časté užití ironie, paradoxu, posměchu anebo žertovného odstupu pro vyjádření hlubokých obsahů. Autorka se často obrací k moralistickým tématům a uvažuje o existenciální situaci člověka jednotlivce i lidského společenství. Laureátka Goetheho ceny z roku 1991 a později také Herderovy ceny. Přímluvcem poezie Szymborské v Německu je Karl Dedecius, překladatel polské literatury. Výbor Nobelovy ceny ve zdůvodnění přiznání ceny básnířce napsal: \"za poezii, která s ironickou přesností umožňuje historickým i biologickým souvislostem projevit se ve fragmentech lidské skutečnosti\". Byla členkou Syndikátu polských spisovatelů (Stowarzyszenie Pisarzy Polskich). Roku 1996 obdržela titul Člověk roku týdeníku Wprost.", "question": "S jakým městem je Szymborska spojena?", "answers": ["s Krakovem"]}
{"title": "Cín", "context": "Kovový cín se vyskytuje ve třech alotropních modifikacích: šedý α, krystalizující v kubické soustavě, bílý β, který se vyskytuje v tetragonální krystalické soustavě, a γ krystalizující v kosočtverečné soustavě. Přechod mezi formou bílého a šedého cínu nastává při teplotě 13,2 °C. Jsou-li cínové předměty (nádoby, sošky) dlouhodobě vystaveny takto nízkým teplotám, může dojít k přechodu původně bílého cínu na šedou modifikaci a předmět se rozpadne na prach. Tento jev je označován jako cínový mor a byl znám již od středověku, kdy přes zimu teploty v hradních místnostech mohly klesnout pod uvedenou hodnotu a došlo ke zničení cínových nádob. γ vzniká z bílého β až při 160 °C. Za extrémně nízkých teplot pod 3,72 K je cín supravodičem I. typu. Celkově je cín v zemské kůře poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2-4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů vodíku. Hlavní cínovou rudou je kasiterit neboli cínovec, chemicky oxid cíničitý SnO2, který obsahuje 78,62 % cínu. Další, ale vzácná cínová ruda, je například stannin Cu2S.FeS.SnS2. Cínovec se vyskytuje v cínovcových žilách a pegmatitech, hromadí se v náplavech. V České republice jsou poměrně bohatá naleziště cínových rud, např. Cínovec, Horní Krupka, Horní Slavkov. Světová ložiska jsou především v Barmě, Indonésii, Malajsii, Bolívii, Brazílii, Rusku (Jakutsko a Čukotka), Nigérii a Austrálii. Dalšími méně známými rudami cínu jsou franckeit Pb5Sn3Sb2S14, stanin Cu2FeSnS4 (resp. Cu2S•FeS•SnS2) a cylindrit Pb3Sn4FeSb2S14. Výroba kovového cínu z rudy je jednoduchá, jde o žárovou redukci uhlím v šachtových nebo plamenných pecích: SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO Ve strusce, která vzniká při tomto pochodu je ještě stále velké množství cínu a lze jej získat redukčním pochodem (tavením strusky v plamenných pecích s oxidem vápenatým a uhlím) nebo srážecím pochodem (tavením se železnými odpadky).", "question": "Jakou chemickou značku má cín?", "answers": ["Sn"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "V letech 1960–1990 nesla univerzita z politických důvodů jméno Universita Jana Evangelisty Purkyně. Roku 1946 byla zřízena pedagogická fakulta, která však mezi lety 1953 a 1964 stála mimo svazek univerzity. Obnovení svobodných poměrů po listopadu 1989 umožnilo univerzitě další rozvoj i návrat k původnímu názvu \"Masarykova univerzita\". Byly založeny čtyři nové fakulty (ekonomicko-správní, informatiky, sociálních studií, sportovních studií) a byl vystavěn univerzitní kampus. V letech 1998–2005 byla univerzita podle přílohy zákona o vysokých školách z 1998 vedena jako Masarykova univerzita v Brně. V roce 2006 se sídelní město, mylně uváděné v názvu, opět vypustilo. Až do září 2016 tak Masarykova univerzita byla podle této přílohy zákona ze všech veřejných a státních vysokých škol jedinou, která u svého názvu neuváděla své sídlo. Univerzita od 1. března 1999 používá pro administrativu studia svůj vlastní informační systém. Za jeho vývoj a inovace obdržela v roce 2005 evropskou cenu EUNIS Elite Award. Mezinárodní spolupráce je realizována mimo jiné v rámci Compostela Group of Universities a Utrecht Network. Od roku 2005 vydává univerzita vlastní zpravodajský měsíčník Muni, jenž se v roce 2012 stal Firemním médiem roku v kategorii tiskovina veřejné a státní správy v soutěži pořádané Komorou PR. Podpisem memoranda o spolupráci se spolkem Wikimedia Česká republika se Masarykova univerzita od roku 2015 zavázala k účasti na rozvoji internetové encyklopedie Wikipedie. Pravidelně se každý rok v hale Rondo koná hokejový souboj s výběrem Vysokého učení technického, Masarykova univerzita celou sérii vede.", "question": "Kde sídlí Masarykova univerzita?", "answers": ["Brně"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Jaroslav Heyrovský - 50. výročí udělení Nobelovy ceny za chemii. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 900-901. ISSN 1213-7103. SKRAMLÍK, Pavel. Heyrovský byl první. Svět vědy. 2005, roč. 3, čís. 12, s. 44-45. Dostupné online. ISSN 1214-9365. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 455–456. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Heyrovský ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Heyrovský Osoba Jaroslav Heyrovský ve Wikicitátech Stránka komise Nobelových cen o Jaroslavu Heyrovském Výstava Příběh kapky na webu Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR Nadační fond Jaroslava Heyrovského Příběh kapky Video o polarografii a Jaroslavu Heyrovském v pořadu České televize PORT, 2. 12. 2009 Jaroslav Heyrovský a příběh rtuťové kapky Zvukový záznam z pořadu Českého rozhlasu Planetárium, 19. 11. 2011 Rozhovor se synem Jaroslava Heyrovského Michaelem Heyrovským v pořadu Českého rozhlasu Vstupte! , 19. 11. 2008 Pořad Českého rozhlasu Všechny věci na světě nejsou krásné, obsahuje množství unikátních ukázek s hlasem Jaroslava Heyrovského včetně reportáže švédského rozhlasu z roku 1959 z udělení Nobelovy ceny", "question": "Jak zní jméno českého držitele Nobelovy ceny za chemii?", "answers": ["Jaroslav Heyrovský"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury. V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance.", "question": "V jakem městečku vyrůstal William Shakespeare ?", "answers": ["Stratfordu nad Avonou"]}
{"title": "Nivchština", "context": "Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Н д; japonsky: ニ/ギ, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu. Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské.", "question": "Kolik procent Nivchů mluví nivchštinou?", "answers": ["přibližně 20 %"]}
{"title": "Curych", "context": "Curych (německy Zürich) je největší město Švýcarska a hlavní město stejnojmenného kantonu. Leží v předhůří Alp u severního konce Curyšského jezera, na obou březích řeky Limmat, která zde z jezera vytéká. Je obklopeno lesnatými kopci, nejvyšší z nich Uetliberg dosahuje výšky 869 m n. m. Město se dělí na 12 okresů (Bezirk) a v roce 2014 zde žilo přes 404 783 obyvatel, v celé aglomeraci přes 1,1 milionu obyvatel. Místo bylo osídleno už v neolitu, město Turicum založili Římané. Ve středověku bylo svobodným říšským městem, od roku 1351 členem Švýcarské konfederace. Roku 1519 zde vznikla švýcarská reformace Ulricha Zwingliho. Curych je bankovní středisko světového významu a jedno z nejbohatších měst na světě. Je to dopravní uzel celoevropského významu v letecké, železniční i dálniční dopravě. Patří k hospodářským a kulturním centrům země a podle různých průzkumů mezi nejdražší města, ale také s nejvyšší kvalitou života na světě, na rozdíl od dalších švýcarských měst, zde žije poměrně velký počet cizinců. V úrodném místě hustého neolitického osídlení se usadili Helvétové. Kamenné město založili Římané roku 15 př. n. l., měli zda celní stanici a město nazvali Turicum. V 5. století je osídlili germánští Alamani, ze severovýchodu sem pronikali křesťanští misionáři. Roku 835 se poprvé připomíná hrad, založený na místě římské pevnosti císařem Ludvíkem Němcem, který zde roku 853 založil první ženský benediktinský klášter, později nazývaný Fraumünster. Od roku 1218 byl Curych císařským městem pod vládou abatyše zmíněného kláštera. Brzy nato si město o rozloze 38 hektarů vybudovalo hradby, z nichž se dochovaly dvě brány. Počátkem 14. století zde vznikl Kodex Manesse, jeden z nejkrásnějších iluminovaných rukopisů kurtoazní kultury a hlavní pramen středověké německé poezie a heraldiky. Feudální vládu abatyše nahradila roku 1336 cechovní samospráva (Zunftordnung) a roku 1351 se měšťané přísahou připojili jako pátý člen Švýcarské konfederace (Confederatio helvetica, německy Eidgenossenschaft), jímž Curych zůstal až do roku 1798. Roku 1520 se stal hlavním kazatelem v kostele sv. Petra Ulrich Zwingli, který zahájil švýcarskou reformaci a roku 1531 zde vyšel jeho překlad Bible (Zürcher Bibel). Z konfliktů se sousedními katolickými kantony vznikly Kappelské války. Roku 1624 si Curych vybudoval nákladné opevnění a vymáhání daní vyvolalo selské vzpoury, které město tvrdě potlačilo. Roku 1648 se prohlásil patricijskou republikou. Helvetská revoluce roku 1798 pozvala do země francouzské republikánské vojsko, které zemi bez boje obsadilo. Republika pod francouzskou patronací sice brzy padla, zrušila však feudální vládu města nad kantonem a připravila půdu pro moderní uspořádání.", "question": "Žije v Curychu malo cizinců?", "answers": ["Patří k hospodářským a kulturním centrům země a podle různých průzkumů mezi nejdražší města, ale také s nejvyšší kvalitou života na světě, na rozdíl od dalších švýcarských měst, zde žije poměrně velký počet cizinců."]}
{"title": "Maria (matka Ježíšova)", "context": "Maria se podrobila Boží vůli se slovy: \"Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.\" Lk 1, 38 (Kral, ČEP)). Poté se vydala na dalekou cestu navštívit svoji těhotnou příbuznou Alžbetu, která žila se svým manželem Zachariášem. Hned jak vešla do jejich domu a pozdravila Alžbetu, ta jí vzdala úctu jako matce svého Pána a Maria jí odpověděla chvalozpěvem na Pána známým jako Magnificat. (Lk 1, 46–55 (Kral, ČEP)) Po třech měsících se Maria vrátila domů do Nazaretu. Jejímu snoubenci Josefovi se zjevil ve snu anděl, který mu oznámil: \"Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.\" (Mt 1, 20 (Kral, ČEP)). Josef si ji pak vzal k sobě, navzdory tomu, že byla těhotná. Mezitím Augustův výnos o sčítání lidu stanovil, aby každý odešel do svého rodného města a dal se tam zapsat. Proto se Josef s těhotnou Marii vydal na cestu do Betléma. V hostinci nenašli ubytování, protože město bylo plné, a tak byli nuceni přespat ve chlévě. Tak se stalo, že se Ježíš narodil v Betlémě (Lk 2, 1–7 (Kral, ČEP)). Následují přinesení Ježíše do chrámu, útěk do Egypta, protože král Herodes usiloval Ježíšovi o život, návrat zpět a usídlení se v Nazaretu (Mt 2, 13–23 (Kral, ČEP)). Z dalších 30 let života zaznamenávají evangelia pouze pouť do Jeruzaléma, když bylo Ježíšovi 12 let.", "question": "Proč Marie a Josef nenašli v Betlémě ubytování v hostinci?", "answers": ["protože město bylo plné"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Ještě v témž roce předložil ve Vídeňské říšské radě návrh na zřízení druhé české univerzity na Moravě. Této otázce se věnoval i v dalších letech – ve svých článcích a sháněním podpory mezi vědeckou veřejností a studenty. V září 1893 se ale obou mandátů vzdal kvůli sporům s radikálním vedením strany. Přispěla také skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti – Jana a Olgu. V roce 1897 byl jmenován řádným profesorem a i nadále byl literárně činný. Napsal mnoho studií i vědeckých statí, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a také psal články do odborných časopisů, jako byly Naše doba nebo Čas (který v letech 1901-1915 vycházel jako deník), na jejichž vzniku se aktivně podílel. Masaryk kritizoval omezený rozhled a okruh zájmů českých politických i kulturních kruhů. Příčil se mu český nacionalismus a vystupoval i proti pověrám antisemitismu. V roce 1899 se zasadil o obnovení procesu se Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl odsouzen za vraždu mladé Češky Anežky Hrůzové v Polné. Podle pověry, že Židé užívají krev mladých křesťanů při svých obřadech, část veřejnosti vraždu považovala za \"rituální\". Podobně jako za sporů o Rukopisy byl opět vystaven ostrým útokům, a to i ze strany studentů, dokonce uvažoval o odchodu do země své ženy, ale Charlotta jej utvrdila, že jeho místo je právě v Čechách. V Čapkových \"Hovorech\" Masaryk vzpomíná na proces v Polné a tzv. hilsneriádu takto: \"Zlá kampaň byla ta \"hilsneriáda\", když jsem se musel rvát s pověrou o rituální vraždě. Já jsem se zprvu o ten Hilsnerův proces nezajímal, ale přijel za mnou můj bývalý žák z Vídně, spisovatel Sigismund Münz, Moravan, a ten mě přiměl k tomu, že jsem vystoupil.", "question": "Co Masaryk kritizoval?", "answers": ["omezený rozhled a okruh zájmů českých politických i kulturních kruhů"]}
{"title": "Apollo a Marsyas", "context": "Syslova analýza i pozdější průzkum Petra, Tomáše a Vlastimila Bergerových provedený technikou infračervené reflektografie prokázaly, že vznik obrazu byl velmi složitý, malíř některá místa mnohokrát přemalovával a lze na nich zjistit i několik desítek barevných vrstev.Prvním historikem umění, který se obrazem podrobněji zabýval, byl Eugen Dostál roku 1924. Obraz, který označil za \"symfonii barevných skvrn\", připsal Tizianovi a navrhl jako pravděpodobnou dobu vzniku roky 1565–1570. Později se obrazu věnovala celá řada interpretů; významný byl přínos Jaromíra Neumanna, jenž počátkem 60. let 20. století nabídl vlivnou obsahovou interpretaci v duchu promyšlené novoplatónsko-křesťanské alegorie, ztotožňující Apolla s Kristem a Midase s člověkem vysvobozovaným z pozemské schrány k. vyššímu poznání, a navrhl také hypotézu, že postava Midase je Tizianovým autoportrétem.V moderní době byl obraz vystaven v Praze poprvé roku 1965, v zahraničí pak v Londýně v letech 1983–1984 a 2003, ve Washingtonu v roce 1986 a dále v Paříži, Vídni, Benátkách a Římě a naposledy v New Yorku jako exponát výstavy nedokončených uměleckých děl Unfinished: Thoughts Left Visible v galerii Met Breuer v roce 2016. == Vizuální zdroje == Postava Marsya byla známým tématem římského a helénistického sochařství. Známé je typické zobrazení svázaného satyra visícího s rukama nad hlavou. Pravděpodobně vzniklo v helénistickém Pergamonu a bylo často využíváno v pozdní renesanci; například ho použil Raffael na stropě sálu Stanza della Segnatura ve Vatikánu. Ale tento typ nemá na Tizianovu kompozici přímý vliv.Mnohem blíž je \"ošklivý náčrt pro nyní poškozenou fresku\" od Giulia Romana v paláci Te v Mantově (1524–34), od něhož také pochází kresba v Louvru; to je zjevně hlavní zdroj kompozice kroměřížského obrazu. Skica obsahuje všechny jeho postavy a prvky s výjimkou chlapce a psů, a to zhruba ve stejných pozicích – včetně Marsya uvázaného hlavou dolů, nejspíš poprvé v dějinách umění. Stojící postava vlevo je sluha držící lyru, a ne Tizianův hráč na liru da bracchio. Sedící postava Midase má oslí uši a je zřetelněji otřesena, drží si ruce na obličeji. Apollo, který neklečí, ale sklání se, neřeže, ale stahuje kůži jako oděv.Midasův soud Andrey Schiavoneho v britské královské sbírce (v roce 2017 byl vystaven v galerii v Kensingtonském paláci) je asi o dvacet let starší, vznikl kolem let 1548–50 a je srovnatelný s Tizianem atmosférou a několika detaily kompozice.", "question": "V jakém sochařství byla námětem postava Marsya?", "answers": ["římského a helénistického"]}
{"title": "Alexej Jedunov", "context": "Alexej Jedunov (* 11. března 1986) je ruský profesionální fotbalista, záložník. == Fotbalová kariéra == Hrál za FK Šinnik Jaroslavl, FC Biokhimik-Mordovia Saransk, FC Nara-Desna Naro-Fominsk, FK Anži Machačkala, FC Spartak Trnava, FC Chernomorets Novorossiysk, FC Nosta Novotroitsk, rezervu FC Lokomotiv Moskva, FC Dynamo Stavropol a FC Hradec Králové. Ke konci sezóny 2011–2012 nastoupil v české lize k 7 utkáním. == Ligová bilance == == Externí odkazy == Worldfootball.net Hradecký Rus Jedunov: Ve Spartaku nás učili hrát kombinačně Player History", "question": "Kdy nastoupil Alexej Jedunov v české lize k 7 utkáním?", "answers": ["Ke konci sezóny 2011–2012"]}
{"title": "Sinice", "context": "Důležitá je také přítomnost heterocytů a akinet. Když se díky mikroskopickým a biochemických studiím ukázalo, že jsou sinice jednou z podskupin bakterií, získaly nejen botanické, ale i druhé, bakteriologické názvosloví. Botanické názvosloví ustanovuje tzv. Mezinárodní kód botanické nomenklatury (ICBN), zatímco klasifikaci bakterií se zabývá Mezinárodní bakteriologický kód (ICNB). Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století se přešlo z botanického na bakteriologické názvosloví, ale dosud bylo pod platným bakteriologickým názvoslovím publikováno jen velmi málo druhů sinic. Další významnou změnou je skutečnost, že jsou dřívější prochlorofyty považovány za sinice, přestože mají některé specifické vlastnosti. Klasifikace sinic je stále v pohybu. Thomas Cavalier-Smith zařadil v roce 2002 oddělení sinic do velké skupiny Glycobacteria a naznačil jejich příbuznost zejména s kmeny Firmicutes a Actinobacteria. Dále dělí sinice na skupiny Gloeobacteria (pro rod Gloeobacter, neobsahující thylakoidy) a Phycobacteria (ostatní sinice včetně prochlorofytů). Druhou jmenovanou skupinu Cavalier-Smith rozdělil na pět obvyklých řádů, jež jsou uznávány i botaniky: Chroobacteria Chroococcales (včetně prochlorofytů) Pleurocapsales (někdy řazena do Chroococcales) Oscillatoriales Hormogoneae Nostocales Stigonematales Systém NCBI prakticky přejímá Cavalier-Smithovo uspořádání, ale s jedním rozdílem. Zde figuruje skupina Prochlorales jako samostatný řád. Naopak velmi odlišné je pojetí systému sinic v publikaci Bergey's Manual of Systematic Bacteriology. V této knize je rozdělen kmen sinice na pět sekcí (I-V) bez taxonomického označení, které v určitých ohledech korespondují se systémem Cavalier-Smithe. Zmíněný systém pěti sekcí vyjmenovává jen rody sinic, druhy podle autora u sinic nelze rozlišit. V literatuře se přiklání k tomuto typu klasifikace i další autoři. Tak či onak, molekulárně biologické studie některé navrhované taxony nepotvrdily a označují je za nepřirozené z hlediska vývoje života na Zemi. Z metabolického hlediska jsou sinice fototrofní a autotrofní (podobně jako většina rostlin), tedy zkráceně fotoautotrofové. Vyznačují se především fotosyntézou oxygenního typu, při níž je voda donorem elektronů, oxid uhličitý je fixován na organické sloučeniny a jako vedlejší produkt se uvolňuje kyslík. Tato reakce se dá zjednodušeně vyjádřit rovnicí: 6 CO2 + 12 H2O → C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O", "question": "Co je centrem fotosyntetických reakcí u sinic (vyjma sinice Gloeobacter)?", "answers": ["thylakoidy"]}
{"title": "Apple", "context": "Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984. Jobs byl z Apple vyhozen kvůli sporům v roce 1985. V 90. letech pak firmu postihl úpadek, dražší počítače Apple válcoval Microsoft se svým operačním systémem Windows fungujícím na platformě PC. V roce 1997 se Jobs do firmy vrátil a začal ji pomalu vracet ke ziskovosti. V roce 2001 byl uveden Mac OS X. V roce 2006 přešel Apple k čipům Intel u všech počítačů řady Mac. Od roku 2007 firma zaznamenává velký úspěch se svými mobilními zařízeními - nejprve iPodem, posléze iPhonem a iPadem.", "question": "Kdo představil tablet iPad?", "answers": ["Apple"]}
{"title": "Muammar Kaddáfí", "context": "O den později započala pod vedením NATO mezinárodní vojenská intervence v Libyi. 18. června se dostaly na veřejnost zprávy o ukořistěných vojenských rozkazech vydaných vysoce postavenými generály Kaddáfího, které mají údajně svědčit o úmyslném páchání válečných zločinů. 27. června byl na Kaddáfího vydán zatykač Mezinárodního trestního soudu, stejně jako na jeho syna Sajfa Isláma a na šéfa libyjské rozvědky Abdalláha Sanúsího. Kaddáfí byl stíhán za vraždy, zatýkání a věznění stovek civilistů, kteří se postavili jeho vládě v polovině února. Kaddáfí se tak stal po súdánském prezidentu Bašírovi druhou hlavou státu v historii MTS, která byla stíhána za zločiny proti lidskosti. Na podporu Kaddáfího probíhaly i vládou organizované demonstrace, které směřovaly proti NATO. V průběhu července 2011 se konalo několik demonstrací ve městech Tripolis, Zlitán, Tarhúna, Sabhá, Al-Khoms a v Syrtě. Demonstrace v Tripolisu se podle odhadů zdrojů nakloněných režimu zúčastnilo až 1,7 milionů demonstrantů, tedy údajně 95 % populace města. Povstalci díky letecké podpoře ze strany států NATO postupně ovládli všechna města při pobřeží Středozemního moře, přičemž jako jedno z posledních padlo Tripolis. Dne 23. srpna povstalci dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju, aniž by v něm nalezli samotného diktátora, který nadále unikal. Dne 29. srpna Alžírské ministerstvo zahraničí oznámilo, že Kaddáfího příbuzní překročili v 8:45 (9:45 SELČ) hranici do Alžírska, kam prý uprchli jeho manželka Safíja, dcera Ajša a synové Hannibal i Muhammad. V Libyi tak nadále zůstával Kaddáfí osobně, Sajf Islám a Mutasím Kaddáfí. Dle prohlášení syrsko-irácké satelitní televize al-Raí, která zveřejňovala oficiální stanoviska vlády (včetně Kaddáfího projevů), byl téhož dne zabit u města Tarhúna Kaddáfího syn Chámis, velitel 32. Posílené brigády. 31. 8 Kaddáfí odmítl kapitulovat, ale místo jeho pobytu bylo neznámé. Muammar Kaddáfí byl dopaden 20. října 2011 za úsvitu poblíž rodného města Syrta, když se skrýval v odpadové rouře poté, co se pokoušel uprchnout v konvoji aut, na který zaútočilo letectvo NATO. Povstalci byl postřelen do hlavy a hrudi. Zemřel na následky smrtelného střelného poranění; předtím byl lynčován davem. K vyšetření okolností jeho smrti vyzvala Amnesty International, neboť se na základě zveřejněných videí domnívá, že případné zabití Kaddáfího po jeho dopadení by mohlo představovat válečný zločin. Jeho tělo bylo pohřbeno na neznámém místě v poušti dle islámských zvyklostí a za přítomnosti několika příbuzných. Oslavování Kaddáfího a jeho éry bylo krátkou dobu po revoluci zakázáno z rozhodnutí Národní přechodné rady. Dne 14. června 2012 následně nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil, neboť dle jeho úsudku porušoval Ústavní deklaraci přechodné rady z 11. srpna 2011.", "question": "V jakém městě se narodil Muammar Kaddáfí?", "answers": ["Syrta"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Přes vrchol Sněžky prochází česko-polská hranice, nejvyšší bod se nachází na polské straně hranice, několik metrů západně od kaple sv. Vavřince. Na vrchol vede ze 4,5 km vzdálené Pece pod Sněžkou kabinková lanovka. Severní, polská strana spadá do údolí řeky Lomničky, západní do Úpské rašeliny, jihozápadní část do Obřího dolu, jihovýchodní do údolí Jeleního potoka a východní přecházejí v Obří hřeben. Vrcholek hory je skalnatý a má rozlohu okolo 120 000 m2. Jelikož je Sněžka nejvyšší hora v širokém okolí, je z vrcholu rozsáhlý panoramatický rozhled. Vrchol slouží jako častý turistický cíl a pro jeho dosažení je možné využít celou řadu turistických cest a to jak pěších, cyklistických tak i běžkových. Georgius Agricola v roce 1546 označil horu názvem Risenberg. V roce 1871 je poprvé zaznamenáno množné číslo Riesengebirge (Obří hory) jako dosud užívaný německý název pro celé pohoří. Původní německý název dosud zanechal dozvuky v dnešních názvech Obří důl a Obří hřeben. Přibík Pulkava již v roce 1380 pro celé Krkonoše použil název Sněžné hory. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozen od pojmenování Sněžná - jako \"sněhem pokrytá\". První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. Narazit lze i na názvy Sněhovka či doslovný překlad z němčiny Sněhkopa. V němčině se zase kromě častějšího Schneekoppe objevoval i tvar Riessenkoppe. První v historii zaznamenaný výstup je z roku 1456, kdy jistý Benátčan hledal v horách drahé kamení. V letech 1563-1566 se pokusil změřit nadmořskou výšku hory slezský učenec Kryštof Schilling. Naměřil neuvěřitelných 5880 m (o 1000 metrů více než má Mont Blanc). V roce 1569 pan Jiřík z Řásně naměřil 2035 m. Dne 23. srpna 1935 vyjel na Sněžku ve Škodě Popular Břetislav Jan Procházka a Mojmír Urbánek. Před nimi však na vrchol Sněžky vyjel v roce 1932 již konstruktér Josef Bašek, arci méně náročnou cestou po tehdejší československo-německé hranici. 28. srpna 2014 se na Sněžce při seskoku z rogala s wingsuitem zabil nejlepší český BASE jumper Martin Trdla. Vrchol Sněžky je poměrně rozlehlý. Nejstarší stavbu najdeme na polské (slezské) straně vrcholu. Je to 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince, o jejíž stavbu se zasloužil šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Čech?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Genitální bradavice", "context": "Genitální bradavice, jinak též kondylom (pl. kondylomy r.m. nebo kondylomata r.s.; latinsky condylomata acuminata), venerické bradavice, anální bradavice, případně anogenitální bradavice, jsou vysoce nakažlivou sexuálně přenosnou infekcí, způsobenou některým z podtypů lidského papilomaviru (HPV). Šíří se prostřednictvím přímého kontaktu během orálního, genitálního či análního sexu s infikovaným partnerem. Bradavice jsou nejsnadněji rozpoznatelným příznakem genitální HPV infekce. Mohou být způsobeny HPV kmeny 6, 11, 30, 42, 43, 44, 45, 51, 52 a 54; a za 90 % případů genitálních bradavic jsou zodpovědné HPV typy 6 a 11. Jiné typy HPV způsobují karcinom děložního hrdla a většinu z análních karcinomů. Genitální HPV infekce mají ve Spojených státech odhadovanou prevalenci mezi 10 až 20 % a klinický projev u 1 % dospělé sexuálně aktivní populace. Přibližně 80 % nakažených je ve věku 17–33 let. Přestože léčba může bradavice odstranit, neodstraní HPV, takže po léčbě může dojít k opětovnému vzniku bradavic (v 50–73 % případů), či jejich spontánnímu vymizení. Genitální bradavice můžeme obvykle identifikovat podle jejich vzhledu. Pro jejich lepší zviditelnění lékaři při diagnostice používají roztok kyseliny octové. Důležité je jejich odlišení od zhoubného kožního bujení (rakoviny), proto při nejisté diagnóze má být vždy odebrán vzorek tkáně k mikroskopickému vyšetření. Totéž platí pro ženy s bradavicemi na děložním hrdle. Odebrané vzorky jsou následně odeslány na HPV DNA test, s jehož pomocí lze stanovit, zda se jedná o typ viru HPV, který je zodpovědný za vznik karcinomu děložního čípku. Léčba genitálních bradavic patří vždy do rukou lékaře. Rozhodně nepoužívejte k jejich léčbě volně dostupné přípravky, které si koupíte v lékárně. Vždy navštivte kožního lékaře, který vám předepíše vhodná léčiva a doporučí vhodný postup léčby. Mezi nejčastěji používané způsoby léčby genitálních bradavic patří přípravky Aldara (Imiquimod) a Condylox, Wartec či Warticon (Podophylox). Kromě krémů se genitální bradavice také odstraňují s pomocí kryochirurgie, kyseliny trichloroctové anebo s pomocí elektrokauterizace, laserové ablace či chirurgické excize. Lze také použít interferony.", "question": "Co jsou genitální bradavice?", "answers": ["vysoce nakažlivou sexuálně přenosnou infekcí"]}
{"title": "Den nezávislosti (Spojené státy americké)", "context": "Den nezávislosti, anglicky Independence Day, (v USA známý spíše jako \"the Fourth of July\" nebo \"July Fourth\") je státní svátek oslavující přijetí Deklarace nezávislosti Spojených států dne 4. července 1776 Druhým kontinentálním kongresem. Touto deklarací Spojené státy uplatnily svou nezávislost na Velké Británii vyhlášením základních práv člověka a soupisem stížností proti britské říši. == Historické pozadí == 2. července 1776 schválil Druhý kontinentální kongres Rezoluci nezávislosti, a tím i oddělení 13 původních amerických kolonií z nadvlády Velké Británie. Autorem rezoluce byl Richard Henry Lee a rezoluce informuje o tom, že kolonie již nejsou pod britskou nadvládou. Dva dny na to, 4. července 1776, byla schválena i Deklarace nezávislosti Spojených států amerických. Za hlavního autora deklarace je považován třetí prezident Spojených států amerických Thomas Jefferson. Cílem deklarace bylo zdůvodnění, proč došlo k vyhlášení nezávislosti. Velká Británie uznala samostatnost USA v roce 1783 Pařížským mírem, čímž byla ukončena i válka za nezávislost. == Oslavy a zvyky == Oficiálním federálním svátkem byl Den nezávislosti uznán až v roce 1941, v tento den tak jsou všechny státní instituce uzavřeny. Američané oslavují vznik svobodných Spojených států přehlídkami, společným grilováním masa, celodenními pikniky, baseballovými zápasy, soutěžemi, koncerty a v závěru dne velkolepými ohňostroji doprovázené národní hudbou a dalšími různými událostmi veřejnými i soukromými, které oslavují historii, vládu a tradice Spojených států.", "question": "Kdy Druhý kontinentální kongres přijal Deklarace nezávislosti Spojených států?", "answers": ["4. července 1776"]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království. Další státy (například Benátsko nebo Papežský stát) byly připojovány postupně v následujících letech. V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915, po válce připojila území Jižního Tyrolska, přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy. Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války. V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini. Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu. Postupně ovládl zemi. Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu.", "question": "Na kterém poloostrově leží Itálie?", "answers": ["na Apeninském"]}
{"title": "2", "context": "PSP je psaná v periodách, což naznačuje periodické chování chemických vlastností prvků (např. růst protonového čísla). Nová perioda naznačuje opakování vlastností (tzn. prvky s podobnými vlastnostmi jsou v sloupečku pod sebou). Druhá perioda obsahuje tyto prvky: lithium, beryllium, bor, uhlík, dusík, kyslík, fluor a neon. Valenční elektrony prvků 2. periody mohou být pouze v 2s a 2p orbitalech (tzn. nemohou excitovat do d orbitalu, což ovlivňuje jejich reaktivitu). Všechny prvky této periody, s výjimkou beryllia a neonu, tvoří dvouatomové molekuly.[zdroj? ] == Trendy v periodické tabulce == 2. perioda je první periodou v periodické tabulce, ze které lze odvodit periodické trendy. 1. perioda, která obsahuje pouze dva prvky (vodík a helium), je příliš malá, než aby se z ní nějaké daly odvodit. U všech prvků 2. periody se zvyšuje atomové číslo, klesá atomový poloměr prvků, zvyšuje se elektronegativita a ionizační energie. V druhé periodě jsou pouze dva kovy (lithium a beryllium), což je nejmenší počet kovů v kterékoliv periodě kromě první, zároveň tato perioda obsahuje pět, tedy nejvíce, nekovů. Prvky v 2. periodě mají často extrémní vlastnosti typické pro své skupiny, například fluor je nejvíce reaktivní halogen, neon je nejvíce inertní vzácný plyn, a lithium je nejméně reaktivní alkalický kov.", "question": "Obsahuje druhá perioda periodické tabulky helium ?", "answers": ["1. perioda, která obsahuje pouze dva prvky (vodík a helium), je příliš malá, než aby se z ní nějaké daly odvodit."]}
{"title": "Tokio", "context": "Tokio (japonsky: 東, Tókjó) je hlavní město Japonska a sídlo japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město. Tokio není v Japonsku oficiálně město. Jde o jednu z několika prefektur (dále Saitama, Čiba, Kanagawa, okrajově i další, viz též článek prefektura Tokio), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě. Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof: 1923 - Velké zemětřesení v Kantó při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel 9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel. Byl to nejsmrtelnější letecký útok v historii. Zcela zničena byla oblast o rozloze přes 40 km2, tj. zhruba čtvrtina území města. Podobně dopadla další japonská města Kóbe, Ósaka, Jokohama... 20. března 1995 zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti (poprava ještě nebyla vykonána) A další menší či větší otřesy a vlny tsunami každý rok. Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací je největší město na světě (38 milionů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat se bude. Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy. Toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění. Město bylo známo svým celoročním smogovým příkrovem, avšak v posledních letech se situace podstatně mění k lepšímu, za jasných dnů lze dokonce z některých míst spatřit horu Fudži.", "question": "Co znamená název Tokio?", "answers": ["Východní hlavní město"]}
{"title": "Albinismus", "context": "U albinotických jedinců tak nedochází k jeho tvorbě, což se projevuje na zbarvení částí těla, za něž je melanin zodpovědný. Charakteristická je bezbarvá kůže a červeně zbarvené oči (zbarvení způsobuje prosvítající krev v kapilárách). Absence pigmentu v očích způsobuje světloplachost a problémy s viděním, albinotičtí jedinci se tak stávají snadnou kořistí predátorů nebo zahynou při srážce s jinými objekty. == Nepřesnost používání termínu == Termín \"albinismus\" bývá často používán nepřesně kvůli nepochopení jeho podstaty. Albinismus je poruchou tvorby melaninu – neovlivňuje tedy tvorbu jiných pigmentů, např. karotenů. Albinotičtí jedinci tedy nemusí být nezbytně bílí, části těla obarvené jinými pigmenty si zachovávají původní barvu. Často je rovněž používán termín částečný albín, většinou při popisu jedinců s poruchou distribuce melaninu, u nichž jsou části těla bílé a části normálně zbarvené. Z definice albinismu vyplývá, že nic jako \"částečný albinismus\" existovat nemůže - při poruše tvorby melaninu žádný melanin nevzniká. Rovněž ne všechna celkově bílá zvířata jsou albíny - pokud nemají červené oči a světlou (růžovou) kůži. V obou těchto případech se jedná o jinou barevnou odchylku – leucismus. == Albinismus u člověka == Charakteristickými znaky lidí (tzv. albínů) je bílá kůže, která se zdá až průhledná, velmi světlé vlasy i ochlupení a někdy i nebarevnost duhovky. V takovém případě se zdá být narůžovělá (kapiláry prosvítají na povrch oka). Albinismus je velmi vzácný, může se však projevit u kteréhokoliv živočišného druhu. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu albinismus ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo albinismus ve Wikislovníku Galerie albinismus ve Wikimedia Commons", "question": "Co způsobuje porucha tvorby barviva melaninu?", "answers": ["Albinismus"]}
{"title": "Apollo 17", "context": "Buď se vymění pouze Schmitt a poletí záložní posádka Apolla 14 (Cernan a Evans) se Schmittem namísto Engleho, či se vymění celá posádka a poletí záložní posádka Apollo 15, tedy ta, se kterou Schmitt trénoval, a ta, která měla letět až jako Apollo 18. Bylo rozhodnuto o první možnost a došlo k přeřazení Harrisona Schmitta na místo Josepha Engla. David Scott (3) - velitel Alfred Worden (1) - pilot velitelského modulu James Irwin (1) - pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru. John Young (4) - velitel Stuart Roosa (1) - pilot velitelského modulu Charles Duke (1) - pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru. Záložní posádkou se stala základní posádka letu Apollo 15 až když se vědělo, že Apollo 17 bude poslední misí na Měsíční povrch. Avšak po skandálu se známkami při letu Apollo 15, kdy Scott, Worden a Irwin měli prodat dopisní obálky s upomínkou na jejich let, které nebyly výslovně schváleny, německému obchodníku s poštovními známkami a zisk z prodeje byl použit pro založení svěřeneckého fondu pro děti posádky Apolla 15, byli nahrazeni velitelem a pilotem lunárního modulu Apolla 16 Youngem a Dukem a Roosou z Apolla 14 jakožto pilotem velitelského modulu. Apollo 17 odstartovalo 7. prosince 1972 z mysu Canaveral na Floridě. Zatímco velitelský modul America s Ronem Evansem na palubě pokračoval v obletech Měsíce (celkem 75 obletů), lunární modul Challenger s posádkou Eugene A. Cernan a Harrison Schmitt přistál 11. prosince 1972 na povrchu Měsíce v údolí Taurus-Littrow v měsíčním Mare Serenitatis. Den předtím na povrch asi 350 km daleko dopadl poslední stupeň nosné rakety Saturn. Posádka strávila na povrchu Měsíce celkem 75 hodin.", "question": "Odkud 7. prosince 1972 odstartovalo Apollo 17?", "answers": ["z mysu Canaveral na Floridě"]}
{"title": "Konrád II", "context": "Čechy a Morava se tak spojily do jednoho státního celku, protože novopečený kníže rezignoval na titul markraběte moravského. To vše se stalo se souhlasem císaře. Během své vlády se kníže choval smířlivě k ostatním členům dynastie. Ti, kteří uprchli během rozbrojů ze země, se nyní mohli bez obav vrátit. Chladné vztahy přetrvávaly pouze mezi Konrádem Otou a Přemyslem. Konrád Ota neusiloval o předání trůnu dědicům, protože jeho manželství s Hellichou z Wittelsbachu zůstalo bezdětné. V roce 1190 společně se svou matkou Marií založil premonstrátský klášter v Louce u Znojma. Od samého počátku své vlády v knížectví se Konrád Ota aktivně zapojil do politiky v říši. Například roku 1189 vyrazil na popud císařova syna Jindřicha do Míšeňska, kde došlo ke sporům mezi zde panujícími Wettiny. V zimě roku 1190 se s velmi početným českým oddílem zapojil do císařské korunovační jízdy Jindřicha VI., nástupce Fridricha I. Barbarossy. Toto tažení se mu stalo osudným. Stal se jednou z obětí moru, který vypukl v Jindřichově táboře nedaleko Neapole, kterou se císařští marně pokoušeli dobýt. Měkké části Konrádova těla byly pochovány v benediktinském klášteře v Monte Cassino, kosti byly později převezeny do Prahy. Před svým odjezdem do Itálie uspořádal Konrád II. Ota nástupnické poměry v českém státě. Poté, co do Čech dorazila zpráva o jeho skonu, byl bez problémů nastolen jím určený kandidát, nejmladší syn Soběslava I., kníže Václav II. Přestože Konrád Ota zastával knížecí hodnost pouhé dva roky, patří k nejvýznamnějším vládcům z přemyslovské dynastie ve 12. století. Mnozí historici mu přiznávají zásluhy za sjednocení státu a upevnění jeho právních základů, navzdory tomu, že mu vyčítají přílišnou ctižádostivost a občasné nečestné jednání. Nejvýznamnějším panovnickým činem knížete bylo vydání Statutu Konráda Oty, nejstaršího českého zákoníku, který byl vyhlášen roku 1189 na sněmu velmožů v Sadské u Nymburka. Hlavním cílem tohoto kroku byla kodifikace zvykového (nepsaného) práva, především z trestní oblasti. Důležitým ustanovením bylo také uzákonění dědičnosti lén. Přestože se nedochovaly originály těchto dokumentů, pouze opisy (nejstarší z let 1222), nemají historici pochyby o jejich pravosti. Diskuse se ale vede o to, zda byly vydány výhradně pro Moravu (které se týkají dochované exempláře) nebo pro celý český stát.", "question": "Jak se nazývá nejstarší český zákoník?", "answers": ["Statutu Konráda Oty"]}
{"title": "River Raid", "context": "River Raid je akční videohra, kterou v roce 1982 navrhla a naprogramovala Carol Shaw ze společnosti Activision. Hráč ovládá letoun letící nízko nad řekou a ničí nepřátelské lodě, letouny, helikoptéry a mosty. V průběhu letu musí doplňovat palivo. Z důvodu omezené velikosti ROM (4 096 bajtů) a RAM (128 bajtů) je koryto řeky i rozmístění nepřátel generováno pomocí posuvného registru s lineární zpětnou vazbou. == Reference ==", "question": "Kdo naprogramoval videohru River Raid?", "answers": ["Carol Shaw"]}
{"title": "Ucho", "context": "Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice (tuba Eustachi, tuba auditiva, sluchová středoušní trubice), která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu. Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu spánkové kosti (os temporalia). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Části kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou: 3 polokruhovité kanálky, vejčitý váček, kulovitý váček a hlemýžď. Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího vláskové buňky (receptory sluchu). Každá buňka má vlásky zapuštěné do krycí membrány a zjišťuje její chvění, o kterém vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk. Rovnovážný (vestibulární, statokinetický) orgán slouží k detekci polohy a zrychlení. Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku (utriculus a sacculus), které detekují polohu, a tří polokruhovitých kanálků detekujících zrychlení. Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu obsahujícímu krystalky uhličitanu vápenatého. K vnímání zrychlení slouží vláskové buňky na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc. K častým chorobám uší patří: Otitis media – zánět středního ucha, častý u dětí, bolestivý. Tinnitus – neustálé zvonění nebo pískání v uchu. Vertigo – porucha polokruhovitých kanálků vnitřního ucha způsobující pocit, že se okolí točí (závrať). Zalepené ucho – tvorba tekutiny ve středoušní dutině, způsobující hluchotu, časté u dětí.", "question": "Co je to Tinnitus?", "answers": ["neustálé zvonění nebo pískání v uchu"]}
{"title": "Nobelova cena", "context": "Nobelova cena je ocenění každoročně udělované za zásadní vědecký výzkum, technické objevy či za přínos lidské společnosti. Uděluje se v následujících oborech: fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura, mír; dále se také uděluje Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, běžně označovaná jako \"Nobelova cena za ekonomii\", která však není skutečnou Nobelovou cenou (viz níže). Nobelova cena je udělována každoročně od roku 1901 na základě poslední vůle švédského vědce a průmyslníka Alfreda Nobela, vynálezce dynamitu. Ve všech oblastech, v nichž je udělována, je považována za nejprestižnější ocenění. Alfred Nobel ve své závěti napsal, že z jeho pozůstalosti mají být každoročně udělovány ceny za vynikající činy v pěti oblastech lidské činnosti: Nobelova cena za fyziku – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za chemii – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za. fyziologii nebo lékařství – udělována institutem Karolinska Nobelova cena za literaturu – udělována Švédskou akademií Nobelova cena za mír – udělována komisí norského parlamentu Roku 1968 se Švédská národní banka rozhodla založit Nobelovu cenu za ekonomii, pod názvem \"Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela\". Tuto cenu uděluje švédská Královská akademie věd, ale jelikož není zmíněna v Nobelově závěti, peněžní odměna se nevyplácí z Nobelova fondu, a nejedná se tedy o \"Nobelovu cenu\". Přesto se uděluje společně s ostatními cenami. V roce 1968 však bylo rozhodnuto, že žádné další ceny \"na památku Alfreda Nobela\" již zaváděny nebudou. Poprvé byly Nobelovy ceny udělovány roku 1901; ceremoniál se konal ve Stockholmu. Od roku 1902 je většina cen předávána švédským králem na slavnostním večeru, který se koná vždy 10. prosince, v den výročí Nobelovy smrti, ve Stockholmu; Nobelova cena za mír je ve stejný den předávána na ceremoniálu v Oslu. Jména držitelů cen jsou však zveřejněna předem; jednotlivé komise je zveřejňují v průběhu října. Jedna Nobelova cena může být v jednom roce rozdělena i mezi více osob (roku 1968 bylo rozhodnuto, že nejvýše mezi tři osoby).", "question": "Kterého roku byla udělena 1 . Nobelova cena ?", "answers": ["od roku 1901"]}
{"title": "New York", "context": "Je to také jediná městská část s výjimkou Manhattanu, která má své obchodní centrum. K Brooklynu náleží dlouhá pláž a Coney Island založený v 70. letech 19. století jako jedna z prvních rekreačních oblastí ve Spojených státech. Manhattan (New York County: 1 620 867 obyvatel) je nejhustěji osídlená městská část, nachází se zde většina mrakodrapů a také Central Park. Manhattan je finančním centrem nejen města, ale i celého světa. Sídlí zde mnoho významných společností a také New York Stock Exchange. Na Manhattanu se nachází také sídlo OSN, několik univerzit, galerií, muzeí, divadla na Broadwayi, Greenwich Village a Madison Square Garden. Manhattan se neoficiálně dělí na dolní, střední a horní část. Horní Manhattan je pak dělen Central Parkem na Upper East Side a Upper West Side. Nad parkem se rozkládá Harlem. Queens (Queens County: 2 270 338 obyvatel) je nejrozlehlejší a etnicky nejdiverzifikovanější okres ve Spojených státech a díky rostoucí populaci by se mohl stát nejlidnatější newyorskou městskou částí. Původně se zde nalézalo několik malých měst a vesnic založených Nizozemci, dnes zde žije především střední třída. Jde o jediný velký okres ve Spojených státech, kde medián příjmů černochů dosahuje 52 000 USD za rok, což je více než u bělochů. Nachází se zde Shea Stadium, domovský stadion New York Mets a každoročně se zde koná U.S. Open. V Queensu se nacházejí také dvě největší newyorská letiště: Kennedyho a LaGuardiovo. Staten Island (Richmond County: 481 613 obyvatel) má nejvýraznější suburbánní charakter ze všech městských částí. S Brooklynem jej spojuje Verrazano-Narrows Bridge a s Manhattanem Staten Island Ferry, což je současně i jedna z nejpopulárnějších atrakcí ve městě, neboť nabízí skvělý výhled na Sochu svobody, Ellis Island a dolní Manhattan. Na Staten Islandu se nacházejí parky o rozloze 25 km2 s 56 km turistických stezek a jeden z posledních nedotčených lesů ve městě, které jsou od roku 1984 začleněny do systému ochrany přírody. Ačkoliv se město nalézá na pobřeží, je pro New York typické vlhké klima (Köppenova klasifikace podnebí - Dfa). Zimy jsou v New Yorku studené, ale díky umístění na pobřeží jsou zdejší teploty mírně vyšší než ve vnitrozemí. Každý rok zde napadne 63,5 až 88,9 cm sněhu. Období mezi posledním mrazivým dnem a prvním mrazivým dnem další zimy trvá v průměru 199 dní.", "question": "Kdo nechal založit město New York?", "answers": ["Nizozemci"]}
{"title": "Transcendentální meditace", "context": "Transcendentální meditace, krátce TM, je meditační technika, kterou z véd obrodil a v roce 1958 začal vyučovat Mahariši Maheš Jógi. Vzhledem k přirozenosti a jednoduchosti této techniky a možnosti naučit se ji ve své mateřské řeči od učitelů TM, se tato technika rozšířila během následujících 50 let do více jak 180 zemí celého světa, mimo jiné i do České republiky. Komplexní účinek programu Transcendentální meditace je dokumentován mezinárodními vědecko-výzkumnými studiemi a TM-program je součástí systému vzdělání založeného na rozvoji vědomí (CBE), který umožňuje komplexní rozvíjení osobnosti. Přestože velké množství vědeckých výzkumů uvádí příznivé účinky této meditační techniky v mnoha oblastech života [zdroj? ], je TM-program pro mnohé nedostupný vzhledem k vysoké finanční nákladnosti tohoto programu. V tomto smyslu je třeba rozlišovat mezi dvěma zcela odlišnými pojmy: Meditační technika a TM-hnutím, které tuto techniku propaguje v mnoha TM-programech. Princip Transcendentální meditace spočívá ve využití schopnosti mysli zklidnit se. TM využívá k tomuto zklidňování speciálních zvuků, manter. Tento způsob zklidňování proudu myšlenek popisuje Mahariši Maheš Jógi v knize Věda o Bytí a umění žití analogií s oceánem a bublinou následujícím způsobem: –Mahariši Maheš Jógi, Věda o Bytí a umění žití Mahariši Maheš Jógi vyškolil docenty TM v tradičním způsobu výuky (ceremonie díků k poctě tradice védských mistrů), která zaručuje přesné předání této techniky bez jakéhokoliv individuálního vlivu.", "question": "Ve kterém roce se začala vyučovat transcendentální meditace?", "answers": ["1958"]}
{"title": "Supremum", "context": "Supremum (někdy též spojení) je matematický pojem z oboru teorie uspořádání, který je často používán především při zkoumání vlastností reálných čísel. Supremum je zaváděno jako alternativa k pojmu největší prvek, oproti největšímu prvku je však dohledatelné u více množin – například omezené otevřené intervaly reálných čísel nemají největší prvek, ale mají supremum. Duálním pojmem (opakem) suprema je infimum. Předpokládejme, že množina : : : X : : {\\displaystyle X} je uspořádána relací : : : R : : {\\displaystyle R} . O prvku : : : a ∈ X : : {\\displaystyle a\\in X} řekneme, že je supremum podmnožiny : : : Y ⊆ X : : {\\displaystyle Y\\subseteq X} , pokud je to nejmenší prvek množiny všech horních závor množiny : : : Y : : {\\displaystyle Y} . Tuto skutečnost značíme : : : a = : sup : R : : ( Y ) : : {\\displaystyle a=\\sup _{R}(Y)} . Supremum má každá shora omezená množina, přestože ne každá má maximum (největší prvek). Například otevřený interval : : : I = ( a , b ) : : {\\displaystyle I=(a,b)} maximum nemá (pro každé : : : c ∈ I : : {.", "question": "Jaký je duální pojem suprema?", "answers": ["infimum"]}
{"title": "František Josef I", "context": "Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. HAMANNOVÁ, Brigitte. Moje milá, dobrá přítelkyně! Milostný vztah císaře Františka Josefa I. a herečky Kateřiny Schrattové. Praha: Brána : Knižní klub, 2002. 217 s. ISBN 80-7243-145-5. PERNES, Jiří. František Josef I. Nikdy nekorunovaný český král. Praha: Brána, 2005. 495 s. ISBN 80-7243-217-6. PERNES, Jiří. Pod habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století. Praha: Brána, 2006. 205 s. ISBN 80-7243-290-7. RAK, Jiří. Zachovej nám, Hospodine. Praha: Havran, 2013. ISBN 978-80-87341-15-5. Kapitola Osmdesáté narozeniny, Válečný epilog, s. 384-409. URBAN, Otto. František Josef I. Praha: Argo, 1999. 297 s. ISBN 80-7203-203-8. VOCELKOVI, Michaela a Karl. František Josef I. Císař rakouský a král uherský 1830-1916. Překlad Zlata Kufnerová. Praha: Paseka, 2017. 416 s. ISBN 978-80-7432-806-0. WEITLANEROVÁ, Juliana. František Josef I. Život císaře slovem i obrazem. Praha: Vitalis, 2016. 80 s. ISBN 978-3-89919-455-5. HOŁDA, Renata. \"Dobry władca\" : studium antropologiczne o Franciszku Józefie I.. 1. vyd. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2008. 198 s. (Prace Naukowe Uniwersytetu Śląskiego w Katowicach; nr 2579). ISBN 978-83-226-1707-6. === Související články === Dějiny Rakouska Dějiny Česka Rakouská císařská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu František Josef I. ve Wikimedia Commons Galerie František Josef I. ve Wikimedia Commons Autor František Josef I. ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Josef I. První internetové muzeum Františka Josefa a 1. světové války Císař František Josef I. z cyklu České televize Historický magazín, 3. 7. 2006 (video) František Josef, po 100 letech, Historie.cs (video) Daniel Rovný: František Josef, člověk, co přežil svoji dobu, Britské listy 30. 11. 2006", "question": "Kdo byl v roce 1907 český král a rakouský císař?", "answers": ["František Josef I."]}
{"title": "Mexiko", "context": "Revoluce roku 1910 vyústila v občanskou válku, která si vyžádala přes milion obětí, a vyvrcholila pozemkovou reformou a znárodňováním za vlády prezidenta Cárdenase. Díky objevu ropy v Mexickém zálivu je životní úroveň v zemi relativně vyšší, než v ostatních latinskoamerických zemích. Mexiko má činné sopky a je ohrožováno zemětřeseními. Roku 1985 jedno takové napáchalo velké škody v hlavním městě. V 90. letech 20. století se v chudých částech Mexika (především Chiapasu) zformovalo hnutí EZLN, vedené osobou nazývanou jako Subcomandante Marcos,které od roku 1994 revoltuje proti mexické vládě a nakonec vytvořilo na jihu země vlastní autonomní oblast a dodnes je v konfliktu s mexickou vládou. Od roku 2008 se v Mexiku dramaticky zintenzívnila drogová válka mezi státem a drogovými kartely, která si vyžádala už téměř 140 000 obětí. Spojené státy mexické jsou americká země. Na severu hraničí s USA a na jihu s Guatemalou a Belize. K Mexiku patří také několik ostrovů ležících na západě v Tichém oceánu, a na východě okolo pobřeží v Mexickém zálivu, či Karibském moři. Nejnižším bodem je proláklina nedaleko Mexicali (–10 m). Mexiko leží na západní polokouli, v jižní části Severní Ameriky. Na severu sousedí s USA. Hranici v délce 2597 km tvoří částečně řeka Rio Grande. Na jihu hraničí Mexiko s Guatemalou (962 km) a Belize (176 km). Celková délka mexického pobřeží je 9219 km. Na západě je to tichomořské pobřeží, na východě atlantské pobřeží, část východního pobřeží oblévá Mexický záliv a část Karibské moře.", "question": "Leží Mexiko na východní polokouli?", "answers": ["Mexiko leží na západní polokouli, v jižní části Severní Ameriky."]}
{"title": "Kampylobakterióza", "context": "Infekce C. jejuni se u drůbeže projevuje dilatací střevního traktu v důsledku akumulace hlenu a vodnaté tekutiny. V závislosti na cytotoxických vlastnostech infikujícího agens se mohou vyskytovat i hemoragie, podobně jako u lidí. U bažantů, sýce rousného a lysek byla pozorována hemoragická enteritida, u racků eroze na svalnatém žaludku. Diagnóza kampylobakteriózy je založena na klinickém a pitevním nálezu, na izolaci a identifikaci původce. Kampylobakterové enteritidy u nově líhnutých kuřat je nutné odlišit zejména od infekcí Salmonella spp. a E. coli. Také bakterie z rodu Vibrio se mohou vyskytovat u ptáků, především u vodních. V poslední době byla také u kura a krůt prokázána bakterie podobná Brachyspira hyodysenteriae, způsobující střevní poškození. Kampylobakterióza většinou probíhá subklinicky, enteritidy bývají přehlíženy nebo jsou často považovány za důsledek jiných infekcí či onemocnění. V případě potvrzení diagnózy a zjištění citlivosti původce se mohou použít účinné antimikrobiální látky. Častý je ale návrat nemoci po ukončení léčby. Nevhodné používání antibiotik může mít za následek vznik rezistentních kmenů. Jako preventivní se doporučují všechna opatření, která ničí původce a zabraňují zavlečení a šíření infekce, i když kompletní eradikace kampylobakterů z chovů drůbeže asi není možná. Mnohem významnější jsou opatření na porážkách drůbeže. Před porážkou se nedoporučuje zvířata krmit, transportní prostředky nutno dezinfikovat. Při porážení dbát na to, aby nedocházelo ke kontaminaci povrchů opracovaných kuřat střevním obsahem, případně provádět dekontaminaci povrchu kuřat suchým vzduchem, organickými kyselinami nebo zářením. Kampylobaktery přežívají na potravinách skladovaných v chladničkách, částečně mohou přežít i mražení. Jsou inaktivovány teplotou nad 48 °C, takže pasterizaci nebo vaření v kuchyni nepřežijí. Při manipulaci se syrovým masem je nutné dodržovat základní hygienická pravidla.", "question": "Při jaké teplotě jsou inaktivována kampylobaktery?", "answers": ["nad 48 °C"]}
{"title": "Argon", "context": "Argon, chemická značka Ar, (lat. Argon) je chemický prvek patřící mezi vzácné plyny, které tvoří přibližně 1 % zemské atmosféry. Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní, úplně inertní. V 1 litru vody se rozpustí 33,6 ml argonu (je dokonce rozpustnější než kyslík). Ještě o něco lépe se rozpouští v nepolárních organických rozpouštědlech. Argon lze adsorbovat na aktivním uhlí. Argon se stejně jako ostatní vzácné plyny snadno ionizuje, a v ionizovaném stavu září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Argon září při větší koncentraci červeně, při nižších přechází přes fialovou a modrou až k bílé barvě. V roce 2000 byla připravena první sloučenina argonu - HArF. Syntéza byla provedena reakcí argonu s fluorovodíkem v matrici z jodidu cesného při teplotě 8 K. Sloučenina je stabilní do teploty 40 K. Henry Cavendish a Joseph Priestley předpokládal přítomnost argonu ve vzduchu již v roce 1785, když se jim podařilo ze vzduchu odstranit kyslík reakcí s rozžhavenou mědí, oxid uhličitý rozpuštěním ve vodě a dusík odstranili působením elektrických výbojů na jeho směs s kyslíkem, při čemž vznikají oxidy dusíku a ty se rozpouští ve vodě za vzniku kyseliny dusičné. Plyn, který v nádobě zůstal, je atmosférický argon, který obsahuje pouze další vzácné plyny. Objev argonu je oficiálně připisován lordu Rayleighovi a Williamu Ramsayovi roku 1894, kteří prvek objevili stejným způsobem jako Henry Cavendish a Joseph Priestley a pomocí zkoumání spektrálních čar došli k názoru, že se jedná o nový prvek a pojmenovali ho podle jeho netečnosti argon - líný. Argon je hojně zastoupen v zemské atmosféře. Tvoří přibližně její 1 % (ve 100 l vzduchu je 934 ml argonu) je proto poměrně snadno získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Atmosférický argon lze získat způsobem popsaným v historickém vývoji nebo frakční adsorpcí na aktivní uhlí při teplotě kapalného vzduchu. Inertních vlastností argonu se využívá především při svařování kovů, kde tvoří ochrannou atmosféru kolem roztaveného kovu a zabraňuje vzniku oxidů a nitridů a tím zhoršování mechanických vlastností svaru.", "question": "Jakou chemickou značku má argon?", "answers": ["Ar"]}
{"title": "Erich Tylínek", "context": "S hokejem začínal v Kladně v roce 1922, později hrál v Praze za Slávii a za Spartu. Po válce se stal hrajícím trenérem, nejprve švýcarského HC Chur, později pak v HC Vysoké Tatry. Tylínek byl jedním z prvních hokejistů používajících ochrannou masku. Fotografie z roku 1927, na které je s maskou zachycen, je první zdokumentované užití hokejové masky na světě. Svoji hokejovou kariéru ukončil v roce 1953. Fotografoval zejména zvířata, a to jak v přirozeném prostředí, tak chovaná v zajetí. Jeho fotografie vyšly například v knihách S kamerou po evropských ZOO a S kamerou světem. Byl roku 1983 oceněn titulem zasloužilý umělec. == Reference ==", "question": "Byl Erich Tylínek oceněn jako zasloužilý umělec?", "answers": ["Byl roku 1983 oceněn titulem zasloužilý umělec."]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Mikuláš Koperník (polsky Mikołaj Kopernik) (19. února 1473, Toruň - 24. května 1543, Frombork) byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie. Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník) a na Marsu (Koperník). a také v roce 2009 objevený prvek kopernicium s protonovým číslem 112. Narodil se v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech.", "question": "Jaké povolání měl Mikuláš Koperník?", "answers": ["astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie"]}
{"title": "Spalovač mrtvol", "context": "Záběry vybraných obrazů divákovi představuje psychiku hlavního hrdiny, jak vidno např ve scéně u rámaře Holého. Obrazy jsou ve filmu také použity k podtržení výhradně hudebních nebo mluvených pasáží. Nejpatrněji je toto vidět ve scéně, kdy Kopfrkingl představuje svoji koncepci velkých pecí v místnosti s pravým křídlem triptychu Zahrada pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche: jak se projev stává intenzivnější začne kamera bloudivě zabírat detaily díla, následně se objeví i záběry z obrazů jako Nesení kříže, Let do nebe a Sedm smrtelných hříchů. Významnou roli ve výsledné expresivitě filmu hrají též exteriéry a interiéry krematorií, z nichž nejvýznamnější je pardubické krematorium, ale také se zde objevily záběry urnového háje v Plzni či krematoria v Praze-Strašnicích. V pražském krematoriu se natáčelo spalování, záležitosti s pecemi. Scénář filmu je postaven na stejnojmenné novele Ladislava Fukse z roku 1967. Režiséru Juraji Herzovi se zamlouval název, který u něho způsobil první zájem o vytvoření filmu. Po přečtení ale zjistil, že se mu vlastní děj příliš nezamlouvá pro natočení, rozhodl se proto k úpravám. Scénář vznikal ve spolupráci s autorem knihy přibližně dva roky a Fuks nechal Herzovi téměř volnou ruku ke změnám. Produkce filmu se ujala tvůrčí skupina Jiřího Šebora a Vladimíra Bora. Juraj Herz si našel kameramana Stanislava Milotu, se kterým napsal technický scénář, společně popsali každý záběr. Ve filmu se pak tohoto scénáře striktně drželi. Pro hlavní roli měl Herz vyhlédnutého Rudolfa Hrušínského, kterému se ale technický scénář příliš nezamlouval (málo hereckého prostoru pro hlavní postavu). Nakonec souhlasil a po několika úvodních dnech se mu natáčení začalo líbit, byla s ním poté výborná spolupráce.", "question": "Kdo je autorem literární předlohy k filmu Spalovač mrtvol?", "answers": ["Ladislava Fukse"]}
{"title": "Meteorologie", "context": "Studuje její složení, stavbu, vlastnosti, jevy a děje v ní probíhající, například počasí. Meteorologie je považována za část fyziky, proto je často chápána jako \"fyzika atmosféry\" a je vyučována na matematicko-fyzikálních fakultách. Na mnoha univerzitách je meteorologie často vyučována jako součást věd o Zemi, což zohledňuje souvislost atmosféry s dalšími krajinnými sférami. Poznatky meteorologie jsou nezbytné v mnoha odvětvích lidské činnosti – doprava, zemědělství, vojenství. S meteorologií úzce souvisí hydrologie. Tematickými okruhy meteorologie jsou: složení a stavba atmosféry, oběh tepla a tepelný režim v atmosféře a na zemském povrchu včetně radiačních procesů a různých mechanismů neradiační výměny mezi atmosférou a aktivním povrchem a v atmosféře samé, oběh vody a její fázové změny v atmosféře v interakci se zemským povrchem, atmosférické pohyby − všeobecnou cirkulaci atmosféry, její složky a místní cirkulace, elektrické pole atmosféry, optické a akustické jevy v atmosféře. Meteorologie se zabývá především troposférou a stratosférou, neboť tyto části atmosféry jsou nejdůležitější z hlediska předpovědi počasí. Studiem vysoké atmosféry se zabývá aeronomie. Předpověď počasí je umožněna díky matematickým meteorologickým modelům počasí. V České republice existují dva hlavní modely: ALADIN používaný ČHMÚ MEDARD používaný AV ČR Pozvolna se osamostatňujícím se oborem meteorologie je klimatologie, která je však správněji zařazována mezi vědy geografické. Klimatologie je věda o podnebích (klimatech) na Zemi, o podmínkách a příčinách jejich utváření a rovněž o působení klimatu na objekty činnosti člověka, na samotného člověka i na různé přírodní děje a naopak. Úkolem klimatologie je studovat obecné zákonitosti klimatických jevů, utváření zemského klimatu, jeho změny a kolísání s cílem využití poznatků pro předpovídání a melioraci klimatu. 5000 př. n. l. – zemědělská revoluce – člověk se stává závislým na počasí. 5. st. př. n. l. – vyvěšována tzv. parapegmata, která obsahovala i informace meteorologického rázu, hlavně o proudění (\"věž větrů\" v Athénách). 4. století př. n. l. – Platón meteora = věci nadzemské kolem 340 př. n. l. – Aristoteles – Meteorologica 64 n. l. – Seneca mluví o znečištěném vzduchu v Římě.", "question": "Jaké modely umožňují předpověď počasí?", "answers": ["matematickým meteorologickým modelům"]}
{"title": "Motion Picture Association of America", "context": "The Motion Picture Association of America (zkráceně MPAA) je nezisková obchodní organizace sídlící ve Spojených státech, která byla založena v roce 1922 jako Motion Picture Producers and Distributors of America (MPPDA) na ochranu zájmů filmových studií. Jejími členy je tzv. Velká šestka hlavních hollywodských továren na sny: Buena Vista Sony Pictures Paramount Pictures 20th Century Fox Universal Studios Warner Bros.Organizace je známá díky svému systému hodnocení přístupnosti filmů nebo aktivitám proti nelegálnímu šíření audiovizuálních materiálů. Oficiální stránky této organizace MPAA.org se v roce 2009 podařilo hacknout a zobrazit zde velkou nabídku torrentů z The Pirate Bay. Tato asociace se stala častým terčem hlavně kvůli boji právě proti velmi populární webové stránce The Pirate Bay, která indexuje BitTorrenty a může být tak využita podobně jako webové vyhledávače k získání torrentů, nikoli však samotného nelegálního obsahu. == Hodnocení filmů dle MPAA == G – General Audiences – vhodné pro jakýkoliv věk. Například Hledá se Nemo, Lví král.PG – Parental guidance suggested – některé scény nemusí být vhodné pro děti. Například Shrek, Harry Potter, Letopisy Narnie.PG-13 – Parents strongly cautioned – některé scény mohou být nevhodné pro děti pod 13 let. Například Titanic, Spider Man, Piráti z Karibiku, nebo český Kolja.R – Restricted – Mladiství pod 17 let pouze v doprovodu rodičů či dospělého poručníka. Například Umučení Krista, Matrix Reloaded, 300: Bitva u Thermopyl.NC-17 – Pod 17 let nepřístupné. Například Showgirls, Henry & June, Snílci.", "question": "Jakou zkratku používá obchodní organizace The Motion Picture Association of America?", "answers": ["MPAA"]}
{"title": "Nukleová báze", "context": "Nukleové báze jsou základní součástí nukleových kyselin. Dělí se na báze purinové (adenin, guanin) a báze pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin). Vytvářejí doplňkové dvojice (komplementární páry, zkratka bp), v nichž se typicky vždy 1 purinová a 1 pyrimidinová báze vzájemně vážou vodíkovými vazbami (tzv. komplementarita bází). Guanin se váže s cytosinem a adenin s thyminem nebo s uracilem. Tvoří kód k zápisu genetické informace. Komplementární párování pak umožňuje tuto informaci realizovat při procesech replikace, transkripce a translace. Genom daného organizmu má poměrně stálý počet komplementárních párů bází (bp). Udává se často v kilobázích (resp. kbp - kilobase pair, tedy 1000 bp), megabázích (resp. Mbp - megabase pair, tedy milion bp) či gigabázích (resp. Gbp - gigabase pair, tedy miliarda bp). Kromě základních pěti bází je známo více než 100 modifikovaných bází. Nejběžnější z nich tvoří následující nukleosidy: modifikace uridinu: ribothymidin dihydrouridin thiouridin pseudouridin methylkarbonyl[zdroj? ] modifikace cytidinu 5-methylcytidin 5-hydroxymethylcytidin 5-formylcytidin 5-karboxylcytidin 2-lysylcytidin modifikace adenosinu inosin N6-methyladenosin N6-isopentenyladenosin modifikace guanosinu N7-methylguanosin queosin wyosin Nejčastější modifikované purinové báze Nejčastější modifikované pyrimidinové báze Vědcům se podařilo syntetizovat již mnoho kandidátů na nepřirozené nukleové báze, jen naprostá menšina z nich je však skutečně replikovatelná DNA polymerázami a ještě menší počet umožňuje transkripci do RNA. Pouze u jediného umělého páru nukleových bází byla dosud prokázána in vivo funkční ekvivalence s přirozenými páry (cytosin-guanin, adenin-thymin). Jedná se o báze \"5SICS\" a \"NaM\" (jako deoxynukleotidy značeny d5SICS resp. dNaM), které nejsou odvozeny z purinu a pyrimidinu, ale obě obsahují dva kondenzované aromatické cykly.", "question": "Na jaké dvě skupiny se dělí nukleové báze?", "answers": ["purinové (adenin, guanin) a báze pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin)"]}
{"title": "Replikace DNA", "context": "Zato u eukaryot se obvykle replikace odehrává pouze v tzv. S fázi (\"S\" podle slova \"syntéza\") buněčného cyklu. Mimo S fázi se syntéza DNA omezuje na drobné opravné mechanismy. Ve vzácných výjimkách (především tzv. endoreduplikace) však může i u eukaryot docházet k replikaci DNA bez ohledu na buněčný cyklus. Příkladem jsou slinné žlázy octomilky (Drosophila), v nichž se mnohonásobně nakopíruje genom, ačkoliv k replikaci nedojde. Chybovost replikace DNA byla (u bakterií) odhadnuta na jednu chybu za 109–1010 nukleotidů (po proběhlém proofreadingu a korekci párování bází, tzv. mismatch repair). Oprava DNA je zřejmě důvod, proč pracuje DNA polymeráza pouze v jednom směru (5'–>3'), v opačném směru by po opravě špatně začleněného nukleotidu nemohla pokračovat elongace řetězce DNA. Rychlost replikace genomu je u Escherichia coli asi 50 000 bází za minutu, zatímco u eukaryot je mnohem nižší. U pivní kvasinky činí 3 600 bází za minutu, u myši pouze 2 200 bází za minutu. Je tedy vidět, že ačkoliv mají eukaryota více replikačních počátků (kvasinka 400, myš kolem 2 500), je přesto tempo replikace jejich genomu pomalejší. Kdyby byl u eukaryot k dispozici pouze jeden replikační počátek, trvalo by neúnosně dlouho, než by se celý genom replikoval: u člověka totiž rychlost DNA polymerázy činí pouhých 50 nukleotidů za sekundu. Celý lidský genom (~3,2 mld. párů bází = ~3,2 Gb) by se tak z jediného replikačního počátku replikoval ~740 dní. Při replikaci DNA vznikají v typickém případě z jedné dvoušroubovice DNA dvě tyto dvoušroubovice. Původní DNA se označuje jako matrice či templát, nově vytvořená DNA je někdy označována jako replika.", "question": "U které bakterie byla objevena první DNA polymeráza?", "answers": ["Escherichia coli"]}
{"title": "Claire Danesová", "context": "Film byl velmi dobře přijat a dokonce i sama Grandin chválila Danesin výkon. V roce 2011 začala účinkovat v seriálu Ve jménu vlasti, kde ztvárnila agentku CIA, trpící bipolární afektivní poruchou, aniž by o tom věděl zaměstnavatel. Její postava podezřívá z plánování teroristického útoku dva bývalé příslušníky námořních sil, kteří byli zajati v Iráku a po osmi letech se objevili zpět na americkém území. Další hlavní role v seriálu ztvárnili Mandy Patinkin a Damian Lewis. Za svou roli vyhrála v roce 2012 Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v televizním seriálu. == Film == Po skončení seriálu Tak tohle je můj život se rozhodla působit ve filmu. V roce 1994 si zahrála Elizabeth \"Beth\" Marchovou v adaptaci filmu Malé ženy, společně s Winonou Ryderovou, Kirsten Dunstovou, Samanthou Mathisovou, Trini Alvaradovou, Christianem Balem, Susan Sarandonovou a Gabrielem Byrnem. Také se objevila jako dcera Holly Hunterové ve filmu Jodie Fosterové, Domů na svátky. Hrála společně s francouzskou herečkou Jeanne Moreau a Judem Lawem ve filmu Má mě rád, nemá mě rád. Poté si zahrála roli Rachel ve filmu Nezvaný host. Její první hlavní role ve filmu přišla v roce 1996. Hrála Julii Kapuletovou ve filmové adaptaci Sheakesperova Romea a Julie a roli Romea Monteka hrál Leonardo DiCaprio. Později bylo oznámeno, že odmítla hlavní ženskou roli ve filmu Titanic. Nicméně ona sama říkala, že mohla být na roli zvažována, ale tato role ji nikdy nabídnuta nebyla. V roce 1997 pracovala po boku dvou velice uznávaných režisérů. Zahrála si týranou manželku Kelly Rikerovou ve filmu Vyvolávač deště, který režíroval Francis Ford Coppola, stejně jako roli kýčovité a hloupé Jenny ve filmu režiséra Olivera Stona U-Turn.", "question": "Hrála Claire Danesová někdy ve stejném filmu jako Leonardo di Caprio?", "answers": ["Hrála Julii Kapuletovou ve filmové adaptaci Sheakesperova Romea a Julie a roli Romea Monteka hrál Leonardo DiCaprio."]}
{"title": "Korejština", "context": "Korejština (한 / 조; Hangukmal / Čosŏ), je jazyk, kterým mluví kolem 78 milionů lidí v Jižní a Severní Koreji, ale i komunity korejských emigrantů po celém světě (hlavně v Číně, Rusku, Spojených státech, Austrálii, Kanadě, Japonsku, Brazílii a na Filipínách). Korejština je aglutinační jazyk s mnoha stupni vyjádření zdvořilosti. Studijní obor, který se zaobírá studiem korejštiny se nazývá koreanistika. V Jižní Koreji a v Severní Koreji se pro korejštinu používají různé názvy založené na různém pojmenování samotné Koreje v obou státech. V Severní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Čosŏ (조) nebo formálněji Čosŏ (조). V Jižní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Hangukmal (한), formálněji Hangugŏ (한) nebo Gugŏ (국, \"národní či domácí jazyk\"). Lidově se také používá označení Urimal (\"náš jazyk\"; 우 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji). K zápisu korejštiny se původně používaly čínské znaky (hanča). Dnes se používá převážně korejská abeceda hangul a čínské znaky se někdy mohou používat jen k zápisu sinokorejských slov. V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let. Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina. Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě. GLOMB, VLADIMÍR; PUCEK, VLADIMÍR: Klasická korejština. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013. ISBN 978-80-7308-461-5 Obrázky, zvuky či videa k tématu korejština ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo korejština ve Wikislovníku Korejsko-český slovník online (anglicky)(německy)(francouzsky)(španělsky)(rusky) Korean Broadcasting System – Kurzy základů korejštiny", "question": "Jaké znaky se původně používaly k zápisu korejštiny?", "answers": ["hanča"]}
{"title": "Komorová voda", "context": "Komorová voda (též komorový mok, nitrooční tekutina) je hustá tělní tekutina, která vyplňuje prostor mezi čočkou a rohovkou. Funkcí komorové vody je zachovávat nitrooční tlak oka, vyživovat okolní tkáně, odvádět odpadní produkty metabolismu a transportovat vitamín C do rohovky (antioxidant). Komorová voda také obsahuje imunoglobuliny, takže se zdá, že funguje v imunitní odpovědi. Komorová voda se z 99% skládá z vody, dále obsahuje některé ionty, proteiny, vitamín C, glukózu a kyselinu mléčnou či aminokyseliny. S komorovou vodou souvisí porucha oka, tzv. glaukom. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aqueous humour na anglické Wikipedii.", "question": "Z kolika procent se komorová voda skládá z vody?", "answers": ["99"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Cestou dolů jim nikdo nebyl ochotný pomoci a Nadav se stal oprávněně hrdinou. V roce 2006 se učitel matematiky z britského městečka Gainsborough pokusil vylézt na Mount Everestu s cestovní kanceláří Asian Trekking. Zdolal vrchol, ale cestou dolů ho opustily síly a ukryl se v malé jeskyni. Během několika hodin ho míjelo mnoho dalších horolezců. Po dalších deseti hodinách přišla výprava natáčející dokument pro Discovery Channel. Zeptali se Davida: \"Kdo jsi? \". Ten odpověděl \"Jmenuji se David Sharp, jsem tu s Asian Trekking a jen se chci trochu vyspat\". Poskytli mu zásobu kyslíku a nechali ho samotného. David Sharp zemřel. Celkem při výstupu (či sestupu) na Mount Everest zahynulo v letech 1922 až 2010 219 horolezců, včetně dvou Čechů (Libor Kozák v roce 2007 a Věslav Chrzaszcz v roce 2009). V dubnu 2015 způsobilo zemětřesení v oblasti Nepálu smrt přibližně 3 700 lidí, na 200 lidí bylo v oblasti Mount Everestu pohřešovaných. Největší počet výstupů na vrchol zvládl k roku 2011 Šerpa Appa - celkem 21 výstupů. Nejmladšímu lezci na Everestu bylo 13 let, byl jím Američan Jordan Romer, nejstarší byl Šerpa ve věku 77. Everest má dvě hlavní horolezecké cesty, jihovýchodní z Nepálu a severovýchodní z Tibetu, ale existují i další méně časté cesty. Jihovýchodní cesta z Nepálu je technicky méně obtížná než severozápadní cesta z Tibetu, také proto je mnohem frekventovanější. Jihovýchodní cestou šli také Hillary a Tenzing. Výběr prvovýstupu byl ovšem předurčen politickou situací v oblasti, neboť Tibet byl v roce 1949 pro cizince uzavřen. Většina pokusů o výstup je během dubna a května před letní monzunovou sezónou, kdy se také snižuje rychlost tzv. tryskového proudění. Nicméně k pokusům o výstup dochází i po letní monzunové sezóně v září a říjnu, ale výška sněhové pokrývky činí výstupy mnohem obtížnějšími. První výstup po letní monzunové sezóně se podařil na podzim 1973 japonské expedici jihovýchodním hřebenem. Samostatnou kapitolou jsou zimní výstupy, tedy výstupy v období zimního monzunu, kdy horolezci musí čelit polárním teplotám a častým vichřicím. Na druhou stranu v zimě v Himálaji méně sněží. Úspěšných zimních výstupů na Everest je méně než deset.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora světa?", "answers": ["Mount Everest"]}
{"title": "Nostradamus", "context": "Později se zdokonaloval v Agenu pod dohledem lékaře a filologa Julese-Césara Scaligera. Jeho manželka a dvě děti podlehly morové epidemii. Po jejich smrti počal Nostradamus studovat morovou problematiku v Marseilles a v Aix-en-Provence. Stal se z něj odborník, který na rozdíl od většiny současníků nevěřil, že mor je nezvratným Božím trestem. Snažil se vyrobit lék na bázi cypřiše, kosatce, červené růže a dalších složek. Tvrdil, že všichni, kdo si směsí potřou rty, jsou před morem chráněni. Navrhoval hygienická opatření, radil polévat vše octem a výtažky z rostlin kvůli dezinfekci, chránit si nos a ústa, mýt si ruce před jídlem atp. Stejně jako všichni tehdejší lékaři opíral se Nostradamus při určování příčin nemoci o astrologii. V té době se věřilo, že všechny části těla jsou ovlivněny pohybem planet a jejich konstelací. Na hvězdách zakládá svá proroctví. Když v jednom z nich předpověděl téměř přesně smrt Jindřicha II., získal si důvěru Kateřiny Medičejské, která jej přijala do svých služeb. Vrcholu kariéry dosáhl roku 1564, kdy byl jmenován dvorním lékařem a rádcem krále Karla IX. O dva roky později Nostradamus umírá v Salon-de-Provence jako jeden z nejuznávanějších mužů francouzského království. == Životopis == === Dětství === Narozen 14. nebo 21. prosince roku 1503 v Saint-Rémy-de-Provence v jižní Francii, kde je dosud dochován dům, v němž se narodil. Michel de Nostredame pocházel z početné rodiny. Jeho otec Jaume (Jacques) de Nostredame (obchodník s obilím a církevní notář) a matka Reyniè (Renée) de St-Rémy měli nejméně dalších osm potomků. Rodina nosila původně židovské příjmení, ale otec Jaume, Guy Gassonet, okolo roku 1455 konvertoval ke křesťanství a přijal křesťanské jméno \"Pierre\" a příjmení \"Nostredame\". Michelovi sourozenci – Delphine, Jehan (asi 1507–1577), Pierre, Hector, Louis (*1522), Bertrand, Jean (*1522) a Antoine (*1523). O dětství Nostradama není mnoho známo; předpokládá se, že jej vzdělával dědeček ze strany matky Jean de St. Rémy. === Studentská léta === V patnácti letech nastoupil Nostradamus na Avignonskou univerzitu. Z Avignonu, kde by za běžných okolností dostudoval trivium (skládalo se z gramatiky, rétoriky a logiky), byl nucen odejít, protože univerzita byla uzavřena kvůli propuknutí morové epidemie. Nostradamus poté (podle svých vlastních slov) cestoval osm let krajem. Od roku 1521 vynalézal léky z bylinek (našimi slovy: amatérsky se zabýval lékárnictvím) a po několika letech této činnosti nastoupil 3. října 1529 na univerzitu v Montpellier ve snaze získat diplom z lékařství.", "question": "Kdo byl francouzský lékař, proslul jako věštec?", "answers": ["Nostradamus"]}
{"title": "JAXA", "context": "JAXA, Japan Aerospace Exploration Agency (宇 nebo ジ), je japonská národní vesmírná agentura. JAXA byla založena 1. října 2003 spojením tří dosud nezávislých organizací. Agentura již úspěšně zvládla umístění družice na oběžnou dráhu a je zapojena do mnoha dalších projektů jako je průzkum asteroidů a případná pilotovaná cesta na Měsíc. == Historie == Japonská agentura JAXA vznikla v říjnu 2003 sloučením tří nezávislých agentur, ISAS (*1955), NAL (*1955) a NASDA (*1969). == Odkazy == === Související články === Akari IKAROS – první sluneční plachetnice Hajabusa Kibó === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu JAXA ve Wikimedia Commons JAXA na Techblog.cz Jaxa na webu Observatory.cz", "question": "Jaký je zkrácený název Japonské národní vesmírné agentury?", "answers": ["JAXA"]}
{"title": "Občanská válka v Libyi (2011)", "context": "Spekulovalo se o tom, že plukovník Kaddáfí zemi opustil. Ten však dne 22. února vystoupil v televizi a prohlásil, že \"vůdcem revoluce\", kterou vede již déle jak 40 let, zůstane. Zároveň pohrozil, že začnou jatka. Vyzval také své příznivce k veřejné podpoře, den na to se jich však sešlo jen asi 150. 28. února poskytl západním médiím rozhovor, ve kterém odmítl rezignaci, protože nezastává žádnou oficiální funkci a postěžoval si na to, že jej západní země opustily a nerozumí politickému systému Libye. Také se vyjádřil v tom smyslu, že všichni jeho lidé jej \"milují\" a zemřeli by, aby ho ochránili.Poté, co režim ztratil kontrolu nad východem země, kde se nachází mj. druhé největší libyjské město Benghází, začali tamní lidé oslavovat a odevzdávat ukořistěné zbraně. Při oslavách začali používat červeno-zeleno-černé vlajky, připomínku období před Kaddáfím. Pod kontrolou Kaddáfího zůstalo jen několik měst na západě země a především hlavní město Tripolis, o které média předpokládaly nejtěžší boje, protože Kaddáfí se nemínil vzdát a opřít se mohl minimálně o svou elitní prezidentskou gardu, kterou tvořilo 3 000 dobře vyzbrojených a vycvičených mužů. Podle zpráv z místa byli v ulicích hlavního města tanky a žoldáci z cizích zemí, které Kaddáfí najal a kteří stříleli i po těch, co se snažili pomoci zraněným.Jako vedoucí složka povstání se zformovala Dočasná národní přechodná rada (arabsky: ا ا al-Jumhū al-Lī), též označovaná jako Národní rada. Tato rada uskutečnila svoje ustavující setkání 5. března 2011 v Benghází, kdy se také označila za \"jediného představitele celé Libye\" a zemi začala označovat pojmenováním Libyjská republika. První zemí, která Radu oficiálně uznala jako představitele libyjského státu, byla Francie 10. března 2011. Z arabských států jako první uznal rebely ustavenou vládu Katar, který také jako první z arabských zemí vojensky podpořil vytvoření bezletové zóny nad Libyí. == Reakce ve světě == Ibrahim Dabáší, velvyslanec Libye při OSN, v rozhovoru pro televizi Al-Džazíra mimo jiné prohlásil, že se \"jedná o genocidu\" a že \"je to konec režimu Muammara Kaddáfího\".", "question": "Proč média předpokládaly nejtěžší boje o město Tripolis?", "answers": ["protože Kaddáfí se nemínil vzdát a opřít se mohl minimálně o svou elitní prezidentskou gardu, kterou tvořilo 3 000 dobře vyzbrojených a vycvičených mužů"]}
{"title": "PowerPC", "context": "PowerPC je architektura mikroprocesorů typu RISC vytvořená aliancí Apple-IBM-Motorola roku 1991. Původně byly určeny pro použití v domácích počítačích, staly se ale také populární v embedded zařízeních i mezi vysoce výkonnými procesory. V 90. letech byly procesory PowerPC základním kamenem PReP a Common Hardware Reference Platform, největší úspěch ale architektura našla v osobních počítačích firmy Apple v letech 1994-2006 (poté firma Apple přešla na platformu Intel). Na poli osobních počítačů jsou procesory PowerPC využívány v nové otevřené počítačové platformě Pegasos a AmigaOne X1000.[zdroj? ] PowerPC je z velké části založen na starším procesoru IBM POWER a je s ním téměř úplně kompatibilní. Novější čipy řady POWER obsahují kompletní instrukční sadu PowerPC. Obrázky, zvuky či videa k tématu PowerPC ve Wikimedia Commons Czech PowerPC User Group - česká uživatelská skupina podporující otevřené PowerPC platformy Pegasos, EFIKA a operační systém MorphOS Procesory PowerPC - seriál o procesorech PowerPC (Czech PowerPC User Group) PowerPC overview (. anglicky) IBM, Apple, RISC, and the Roots of the Power Mac (anglicky) Recenze systému OS/2 Warp, PowerPC Edition (anglicky) A developer's guide to the POWER architecture (anglicky) POWER to the people (anglicky) Freescale.com - Power Architecture Processors (anglicky)", "question": "Kdy byla architektura PowerPC vytvořená?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Bohumín", "context": "== Turistické zajímavosti == Aquacentrum Park Petra Bezruče Zimní stadion Mauglího stezka v parku P. Bezruče == Obyvatelstvo == Většina obyvatel se jako jinde v Českém Slezsku v drtivé většině hlásí k české národnosti. Město je však vzhledem ke složité historii etnicky velmi promíchané. Bohumín je rovněž znám pro svou řeckou menšinu, která zde přišla během řecké občanské války. Žijí zde rovněž velmi početní Romové, dále pak Poláci a Vietnamci. Obyvatelstvo zde bylo až do 19. století národnostně nevyhraněné. V 19. století se obyvatelé začali hlásit k německé, polské či české národnosti. Češi zde získali početní převahu až po vyhlášení ČSR. Před rokem 1945 se rovněž u nemalé části slovanského obyvatelstva vyskytoval fenomén tzv. šlonzáctví, což byli lidé, kteří se považovali za tzv. Šlonzáky, nehlásili se k žádné většinové národnosti, cítili se obecně jako Slezané, nepoužívali žádnou formu spisovného jazyka, nýbrž mluvili česko-polsko-německým nářečím \"po naszymu\". Šlonzáctví, jakožto i toto specifické nářečí, však na území Bohumínska po roce 1945 ustupuje do pozadí. V Bohumíně se nyní mluví ostravským dialektem. Do holocaustu žilo v Bohumíně také asi šest set osob židovského vyznání, stála zde i synagoga. === Rodáci === Dawid Emannuel Bachrach - Bareé (1863–1943), malíř P. PhDr. ThDr. Joseph Blokscha (1892–1960), římskokatolický duchovní a vysokoškolský pedagog P. Heinrich Dörner (1906–1981), zakladatel česko-německé farnosti na území augsburské diecéze Otokar Weisl (* 1912), novinář a publicista, spisovatel Hermann Hochfelder (1914–1991), filolog a kapitán britské armády František Čečetka (1917–1982), spisovatel, scenárista, redaktor Milan Švajgr (* 1925), běžec na střední a dlouhé tratě Svatopluk Havelka (1925–2009), hudební skladatel ThDr. Milan Salajka (1928–2012), teolog, duchovní Církve československé husitské, profesor Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy Ondřej Bednarčík (1929–1998), varhaník, sbormistr, hudební skladatel, vysokoškolský pedagog Lubomír Man (* 1930), spisovatel Milan Šimečka (1930–1990), publicista, filozof a pedagog, signatář Charty 77, člen kolegia prezidenta republiky Václava Havla Tomáš Pospíchal (1936–2003), fotbalista (stříbrná medaile z MS v Chile 1962), fotbalový trenér (Baník Ostrava, Plzeň, Bohemians – titul Mistr ČSSR 1983, Slavia Praha) MUDr. Siegfried Trotnow (1941–2004), gynekolog (specializace na reprodukční medicínu) a spoluzakladatel metody oplodnění in vitro (IVF) v Německu", "question": "Jakým dialektem se nyní mluví v Bohumíně?", "answers": ["ostravským"]}
{"title": "Milan Knížák", "context": "] V březnu 2009 ministr kultury Václav Jehlička oznámil, že hodlá odvolat všechny ředitele, kteří jsou v čele příspěvkových organizací ministerstva déle než šest let a vyhlásit konkurz na jejich místa. To se týká i Milana Knížáka, který je v čele Národní galerie devátým rokem: \"Není v tom nic osobního,\" potvrdil v rozhovoru pro tisk. Během roku 2011 vznikl mezi Milanem Knížákem a Davidem Černým další konflikt poté, co Černý Knížáka v lednovém dokumentu České televize \"Cena Jindřicha Chalupeckého\" počastoval výrokem \"kriploidní čurák\". Knížák následně podal na Černého i Českou televizi trestní oznámení. Podle Knížáka ho tím chtěl Černý úmyslně znevážit, a zasáhl tak do jeho práva na čest a důstojnost. V roce 2012 Národní galerie přesunula monumentální sochy umístěné před budovou Veletržního Paláce z důvodu objemného zábradlí, které limitovalo pohyb návštěvníků. Zábradlí zde bylo umístěno kvůli slepcům, jak praví vyhláška 398/2009 Sb. Milan Knížák se stěhováním svých děl nesouhlasil. Cena Jiřího Koláře v roce 1977, Praha Grand Prix na V. mezinárodním Triennale kresby, 1992, Wroclav, Polsko Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně za pedagogickou činnost, 1997, Praha Historická pečeť města Plzně. , 1997, Plzeň Cena roku za celoživotní uměleckou činnost, \"ARTeon\", 2002, Poznan, Polsko Udělení ceny Nadace Universitas Masarykiana, Olomouc, 2006 Vynikající výrobek roku 2006 kolekce klik New Generation, Design. centrum ČR Medaile Za zásluhy I. stupně, 2010 University of Kentucky, Lexington (přednášel), 1969, KY., USA UCLA Los Angeles (přednášel), 1969 CA., USA HfBK. Hamburg (přednášel), 1983, Německo Profesor International Sommerakademie, 1987, 1990, 1993, 1996, 2003, 2007, Salzburg, Rakousko Rektor Akademie výtvarných umění v Praze 1990-1997. Profesor Intermediálního ateliéru AVU v Praze 1990 až dosud Profesor Sommeracademie 1991, Berlin, Německo Profesor Summerakademie Gomera, Kanárské ostrovy, 1995,1996,1997 Profesor Ecal école cantonale d'art de Lausanne, 1998, Švýcarsko Obrázky,. zvuky či videa k tématu Milan Knížák ve Wikimedia Commons Osoba Milan Knížák ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Knížák oficiální stránky na doméně milanknizak.com Milan Knížák v IS abART Rozhovor se čtenáři časopisu Reflexu Knížák. za deset let v čele NG počáteční naděje nenaplnil, ČTK, 4. 7. 2009 Milan Knížák ve Výstavní síni Mánes, 2007 Škola Intermediální tvorby Milana Knížáka na pražské Akademii výtvarných umění, 2007 Milan Knížák ve videoreportážích na Artyčok.", "question": "Kde se narodil Milan Knížák?", "answers": ["Plzeň"]}
{"title": "Kravaře", "context": "Město Kravaře (německy Deutsch Krawarn, slezština Krawôrz) leží v okrese Opava. Má přes 6 tisíc obyvatel. Ve vzdálenosti 8 km západně leží statutární město Opava, 13 km východně město Hlučín, 19 km jižně město Bílovec a 20 km východně statutární město Ostrava. S výjimkou Dvořiska bylo území Kravař součástí Hlučínska, s nímž sdílelo jeho osudy. Dvořisko Kouty Kravaře Kravaře ve Slezsku Česky Kravaře (dříve Kravaře u Opavy), německy Deutsch Krawarn (dříve Krawarn), polsky Krawarze, Krawarz. Česky Dvořisko (1880 Dvoříště), německy Oppahof, polsky Dworzysko. Česky Kouty, německy Kauthen, polsky Kąty. První zmínka o obci pochází z roku 1224. Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové rodu Benešoviců. barokní zámek Kravaře, ve kterém se nachází Zámecké muzeum (Muzeum Hlučínska). Jeho nejhodnotnější částí je zámecká kaple s původním dochovaným interiérem z počátku 18. století (ostatní interiéry byly zničeny při požáru zámku r. 1937) a zámecká zahrada (cca 20 ha, na velké části bylo zbudováno golfové hřiště, z dřevin jsou cenné především mohutné exempláře dubu letního a lip srdčitých).", "question": "Kolik má město Kravaře obyvatel?", "answers": ["přes 6 tisíc"]}
{"title": "Kilt", "context": "I díky těmto hlubokým a hustým skladům je délka materiálu použitého na výrobu kvalitního kiltu šitého na míru cca 7,5 m. Tradičním zvykem je nenosit pod kiltem spodní prádlo (u vojenských jednotek je to dokonce vojenským řádem vyžadováno). Výjimku tvoří pouze tanečníci a sportovci oblékající kilt a to z ryze praktických důvodů. === Materiál === Typický moderní kilt je vyroben z kepru, utkaného z česané ovčí vlny. Látka je tkána zvláštním způsobem, který vytváří diagonální strukturu. Je-li na látce ještě barevný vzor, nazývá se tkanina tartan. Pro srovnání, tradiční irský kilt se vyráběl z jednobarevné tkaniny, nejčastěji šafránově nebo zeleně obarvené. Kepr se vyrábí v různé tloušťce, podle toho, pro jaké použití je finální výrobek určen. Pro aktivní pohyb (tradiční tance) se používá tenčí materiál, než pro kilt určený pro pobyt v chladném prostředí. === Vzorek === Nejcharakterističtějším prvkem skotského kiltu jsou barevné vzory. Mnoho těchto vzorů je tradičně spojováno s určitými klany a rodinami, i když pro to neexistují historické podklady, ale existují také tartany s charakteristickým vzorkem pro oblasti, hrabství, podniky, školy a univerzity. Vzorek je orientován svisle a vodorovně, nikdy ne úhlopříčně. Vzorky jsou označovány podle souslednosti barev a šířky. Například tartan Wallace se označuje jako \"K/4 R32 K32 Y/4\" (K je černá, R červená, Y žlutá). Tento kód znamená, že černá v šířce 4 jednotek je následována červenou v 32 jednotkách atd. Jednotka obvykle označuje počet vláken.", "question": "Jakou barvu měl tradiční irský kilt ?", "answers": ["šafránově nebo zeleně"]}
{"title": "Gibson ES-335", "context": "Gibson ES-335 je první, dnes již legendární sériově vyráběná pololubová kytara. První kusy byly vyrobeny v roce 1958 jako série ES (Elektrické španělky). Kytara je osazena dvěma snímači typu Humbucker. Některé modely jsou též vybavené dvojzvratným tremolem. Až do roku 1952 Gibson vyráběl jen lubové kytary, které jsou při větším zesílení náchylné ke zpětné vazbě. Roku 1958 bylo představeno několik modelů s masivním tělem, které měly mnohem lepší odolnost vůči zpětné vazbě, avšak postrádaly teplejší tón jak tomu bylo u lubových nástrojů. Jako reakce na tenhle fakt vznikla kytara ES-335, která má být kompromisem mezi masivním a lubovým tělem: teplejší tón než nástroj s plným tělem a téměř nulová zpětná vazba. Středem těla prochází blok masivního dřeva jenž je doplněn o boční luby. Luby jsou duté, a na vrchní desce jsou vyřezány dva otvory ve tvaru písmene f (tzv. efa). == Umělci == Umělci, kteří hráli na tento model kytary: Alvin Lee B. B. King Dave Grohl Dennis Coffey Eric Clapton Eric Johnson Johnny Marr John McLaughlin Chuck Berry Larry Carlton Sheryl Crow The Edge Tal Farlow Slash == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Gibson ES-335 ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky kytary", "question": "Jaký kytar je Gibson ES-335?", "answers": ["pololubová"]}
{"title": "Klub ligových kanonýrů", "context": "Komisí pro historii a statistiku FAČR ve spolupráci s vedením AS Press, které je vydavatelem internetového týdeníku GÓL (www.gol.cz), majitele práv na Klub ligových kanonýrů GÓLU, a majetkově patří fotbalové asociaci, byla schválena nová pravidla, která byla zveřejněna na tiskové konferenci 3. prosince 2016 zároveň s novým (přepočítaným) aktuálním pořadím Klubu ligových kanonýrů GÓLU. Do KLK Gólu přibylo devět nových jmen: Pavel Černý, Pavol Diňa, Ivan Hašek, Ladislav Kubala, Ľubomír Luhový, Tibor Mičinec, Jozef Obert, Antonín Panenka a Jiří Sobotka. U jedenácti stávajících členů (A. Hájek, V. Daněk, A. Scherer, M. Luhový, M. Griga, T. Skuhravý, P. Bičovský, J. Silný, L. Vízek, P. Herda, P. Janečka) došlo k navýšení jejich konta, nejvíce u Václava Daňka, kterému přibylo 35 branek vstřelených v Innsbrucku do 31.12.1990. Tím se tento kanonýr dostal na pozici nejlepšího střelce poválečné historie. Na toto uznání čekal dlouhých 25 let. Členem Klubu ligových kanonýrů GÓLU se může stát: Fotbalista s českým občanstvím, který vstřelí minimálně 100 gólů v nejvyšších soutěžích v Česku či v Československu nebo v zahraničí. Fotbalista s československým občanstvím (před rokem 1993), který vstřelí minimálně 100 gólů v nejvyšších soutěžích v Česku či v Československu nebo v zahraničí. Podmínkou je, aby většinu z těchto gólů vstřelil v československé nebo v české lize nebo aby reprezentoval Československo (například L. Kubala nebo Ľ. Luhový, kteří splnili podmínku, že reprezentovali Československo; P. Diňa, který splnil podmínku, že vstřelil většinu gólů v československé lize. Není rozhodující, zda a kdy majitel toto občanství pozbyl nebo znova nabyl - příklad A. Scherer atd. Góly vstřelené v zahraničí před nabytím občanství se nezapočítávají – např. Kubala před příchodem na Slovensko). Cizinec (nositel jiného občanství), který dosáhl nejméně 100 branek v české nebo československé lize (např. R. Braine).", "question": "Kolik gólů musí fotbalista v prvních ligách vstřelit, aby byl zařazen do Klubu ligových kanonýrů?", "answers": ["100"]}
{"title": "Astronomie", "context": "Astronomie, řecky α z ά (astron) hvězda a ν (nomos) zákon, česky též hvězdářství, je věda, která se zabývá jevy za hranicemi zemské atmosféry. Zvláště tedy výzkumem vesmírných těles, jejich soustav, různých dějů ve vesmíru i vesmírem jako celkem. Astronomie se podobně jako další vědy začala rozvíjet ve starověku. Na území Babylonie však nebylo k popisu používáno již vynalezené geometrie (grafy). První se z astronomie rozvíjela astrometrie, zabývající se měřením poloh hvězd a planet na obloze. Tato oblast astronomie měla velký význam pro navigaci. Podstatnou částí astrometrie je sférická astronomie sloužící k popisu poloh objektů na nebeské sféře, zavádí souřadnice a popisuje významné křivky a body na nebeské sféře. Pojmy ze sférické astronomie se také používají při měření času. Další oblastí astronomie, která se rozvinula, byla nebeská mechanika. Zabývá se pohybem těles v gravitačním poli, například planet ve sluneční soustavě. Základem nebeské mechaniky jsou práce Keplera a Newtona. Aristotelés ve svém díle O nebi z roku 340 př. n. l. dokázal, že tvar Země musí být kulatý, jelikož stín Země na Měsíci je při zatmění vždy kulatý, což by při plochém tvaru Země nebylo možné. Řekové také zjistili, že pokud sledujeme Polárku z jižnějšího místa na Zemi, jeví se nám níže nad obzorem než pro pozorovatele ze severu, kterému se bude její poloha na obloze jevit výše. Aristotelés dále určil poloměr Země, který ale odhadl na dvojnásobek skutečného poloměru. V aristotelovském modelu Země stojí a Měsíc se Sluncem a hvězdami krouží kolem ní, a to po kruhových drahách. Myšlenky Aristotelovy rozvinul ve 2. století našeho letopočtu Klaudios Ptolemaios, který také stavěl Zemi do středu a další objekty nechal obíhat kolem ní ve sférách: první byla sféra Měsíce, dále sféry sluneční soustavy - Slunce a planet : Merkuru, Venuše, Marsu, Jupitera, Saturna a sféra stálic - hvězd, jež byly považovány za nehybné, jak to plyne z názvu, měly se pohybovat jen společně s oblohou. Tento model dostatečně vyhovoval polohám těles na obloze. Roku 1514 navrhl Mikuláš Koperník nový model, ve kterém bylo ve středu soustavy Slunce a planety obíhaly kolem něj po kruhových drahách, setkal se ale s problémy při pozorováních, objekty se nenacházely na správných souřadnicích.", "question": "Kdy se začala astronomie vyvíjet?", "answers": ["starověku"]}
{"title": "Německo", "context": "Nejnižší bod Německa je proláklina 3,54 metrů pod úrovní mořské hladiny u Neuendorf-Sachsebbande v Šlesvicku-Holštýnsku. Rovněž ve Šlesvicku-Holštýnsku se nachází nejhlubší zatopený bod Německa: 39,10 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně Hemmelsdorfer See severoseverovýchodně od Lübecku. Nejnižší umělý vytvořený bod Německa je 293 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně hnědouhelného dolu Hambach východně od Jülichu v severním Porýní-Vestfálsku. === Vodstvo === Území Německa odvodňují z největší části řeky Rýn, Dunaj, Labe, Odra, Vezera a Emže. Německé území je odvodňováno do Severního moře, Baltského moře a Černého moře. Přes německé území vede hlavní evropské rozvodí. Nejvýznamnější německou řekou je Rýn, který má v Německu délku 865 kilometrů. Rýn dominuje jihozápadu a západu Německa. Nejdůležitějšími přítoky jsou Neckar, Mohan, Mosela a Rúr. Ekonomický význam Rýna je značný, jedná se o jednu z hospodářsky nejvýznamnějších řek Německa a Evropy. Na jihu má na německém území Dunaj délku 647 kilometrů, odvodňuje skoro celé předhůří Alp. Dunaj teče směrem do Rakouska a jihovýchodní Evropy. Jeho nejdůležitějšími přítoky jsou Iller, Lech, Isar a Inn. Na východě Německa má na německém území Labe délku 725 kilometrů.", "question": "Jakou délku má v Německu řeka Rýn?", "answers": ["865 kilometrů"]}
{"title": "Filozofická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Sídlí v ulici Arna Nováka v Brně a počtem zapsaných studentů je nejen největší z filozofických fakult ale rovněž největší fakultou v České republice vůbec. Zdejší studium je členěno na bakalářské, na ně navazující magisterské a doktorské studijní programy, fakulta nabízí jednooborová i dvouoborová studia, také dálkovou formu a řadu studií celoživotního vzdělávání. Na začátku akademického roku 2015/2016 zde studovalo celkem 8 879 studentů. Současným děkanem je od roku 2014 profesor pedagogiky Milan Pol. Vznik filozofické fakulty je spojen se založením celé Masarykovy univerzity. Krátce po vzniku samostatného Československa došlo k realizaci dlouho trvající diskuse o druhé české univerzitě a již 28. ledna 1919 byl vydán zákon o založení univerzity v Brně pojmenované po prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi. Vznikla šestičlenná komise složená z pracovníků Univerzity Karlovy a odborníků z moravských vědeckých institucí, jež dostala za úkol sestavit základ profesorského sboru nové fakulty. Po krátké době byli na tato místa ustanoveni: pro germánskou jazykovědu Antonín Beer, pro německou literaturu Jan Krejčí, pro všeobecné dějiny Julius Glücklich s Bohumilem Navrátilem, pro románskou filologii Prokop Miroslav Haškovec s Karlem Titzem, pro anglickou literaturu František Chudoba, pro klasickou filologii František Novotný, pro českou literaturu Arne Novák, pro českou řeč a literaturu Stanislav Souček, pro československé dějiny Rudolf Urbánek, pro slovanskou filologii Václav Vondrák a konečně pro filosofii a estetiku Otakar Zich. Prvním děkanem byl zvolen a na schůzi profesorského sboru 13. září 1920 jmenován Bohumil Navrátil. Výuku však nebylo možné zahájit, neboť fakulta nezískala při svém založení žádnou vhodnou budovu. Až po několika neúspěšných návrzích a pokusech jí byla přidělena budova bývalého sirotčince na tehdejší Falkensteinerově dnes Gorkého ulici, kterou používá dodnes. Této budovy se však domáhalo také ředitelství státních drah, takže po nějakou dobu obývaly společné prostory obě instituce.", "question": "Kdy vznikla Filozofická fakulta Masarykovy univezity?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Ethylcinnamát", "context": "Ethylcinnamát (též ethylester kyseliny skořicové či ethyl-3-fenyl-2-propenát) je ester kyseliny skořicové a ethanolu, jeho sumární vzorec je C11H12O2. Je přítomen v esenciálním oleji skořice. Čistý ethylcinnamát má \"ovocnou a balzámovou vůni, připomínající skořici s trochou jantaru\". p-methoxy substitut se uvádí jako inhibitor monoaminoxidázy (MAOI). == Související články == Kyselina skořicová Cinnamaldehyd == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ethyl cinnamate na anglické Wikipedii.", "question": "Jakou vůni má čistý ethylcinnamát?", "answers": ["ovocnou a balzámovou vůni, připomínající skořici s trochou jantaru"]}
{"title": "Monako", "context": "Monako - Monacké knížectví (francouzsky: Principauté de Monaco nebo Monaco) je stát ležící na středomořském pobřeží francouzské riviery - Azurového pobřeží. Monako má rozlohu 2,02 km2 s počtem obyvatel 37 800. Jde o druhý nejmenší stát na světě a současně země s druhou největší hustotou osídlení. Jeho jediným sousedem je Francie. Pevninská hranice činí 4,4 km a hranice s pobřežím je dlouhá 4,1 km. Monako je starý, mezi bohatými lidmi a turisty velmi oblíbený stát. Patří k hlavním ekonomickým mocnostem ve Středomoří. V roce 2014 tvořili milionáři 30 % populace. Podobně na tom byly například Ženeva nebo Curych. V 5. století př. n. l. byla na území dnešního Monaka založena fénická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Na konci 13. století padla monacká pevnost do rukou Françoise Grimaldieho, poté, co (podle legendy) využil lsti, žádaje o vstup do pevnosti v rouše františkánského mnicha. Monako Grimaldiovci definitivně ovládli v roce 1419, od 15. století převážně pod francouzskou ochranou (vláda tohoto rodu, s výjimkou několika kratších období, pokračuje dodnes). V roce 1793 bylo Monako francouzskými revolučními vojsky dobyto a pod francouzskou správou zůstalo až do roku 1814.", "question": "S kterou zemí sousedí stát Monako?", "answers": ["Francie"]}
{"title": "Chráněné krajinné oblasti v Česku", "context": "Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. CHKO se vyhlašují vládním nařízením. Na území České republiky je vyhlášeno 26 CHKO o celkové rozloze 1 076 111 ha. Mezi nejznámější a také nejnavštěvovanější CHKO v ČR patří např. CHKO Šumava, CHKO Český ráj, CHKO Moravský kras nebo CHKO Český kras. V roce 1960 byly v českých krajích Československa 2 CHKO, o 10 let později jich bylo v České socialistické republice 7, v roce 1991 jich bylo v České republice evidováno 24. Nejstarší CHKO v Česku byla CHKO Český ráj, zřízená v roce 1955. Správa chráněné krajinné oblasti má na území CHKO pravomoci státní správy, tedy vede správní řízení a je dotčeným orgánem ve stavebním řízení. Správy CHKO sdružuje jedna zastřešující organizace – Agentura ochrany přírody a krajiny se sídlem v Praze. Chráněná území v Československu byla vyhlašována od roku 1838, tehdy vznikly první dvě rezervace.", "question": "Kdy byla vyhlášena první chráněná krajinná oblast v Česku ?", "answers": ["v roce 1955"]}
{"title": "Indigovník pravý", "context": "Indigovník pravý (Indigofera tinctoria) je subtropická kulturní rostlina, jeden z mnoha druhů velmi rozsáhlého rodu indigovník. Je lidmi pěstován již více než 2000 let, získává se z něj jasně modré barvivo \"indigo\" pro barvení textilií a výrobu inkoustu. == Rozšíření == Rostlina pochází ze západní Afriky odkud se dostala téměř do všech tropických a subtropických oblastí. Největšího rozšíření se jí dostalo v 18. století, kdy začala být ve velké míře pěstována hlavně v Indii, odkud se dostala do Jihovýchodní Asie, Arábie, většiny Afriky, Austrálie i tropické Ameriky. Byla vysazována i na jihu Evropy, do Střední Evropy k vůli chladnému klimatu nedoputovala. V současnosti je přírodní indigo při průmyslovém barvení látek vytlačeno chemickými barvivy a rostliny se pěstují jen řídce. == Ekologie == Vyskytuje se v sezóně zaplavovaných travnatých oblastech jen rozptýleně porostlých vzrostlými stromy. Obvykle roste v nadmořské výšce do 1000 m a v místech, kde je průměrná roční teplota nad 22 °C a úhrn srážek za rok se pohybuje od 500 do 1500 mm. Dlouhotrvající deště a záplavy, stejně jako nadměrné teplo a suché větry způsobují vadnutí rostlin. Porost indigovníku pravého pro technické účely se získává výsevem skarifikovaných, nebo předem namáčených semen do sponu 30 × 30 cm, semena klíčí do týdne; lze také vysazovat semenáče vypěstované ve školce. Po vyrašení již nepotřebuje mnoho péče, roste rychle a pleje se pouze výjimečně. Protože dokáže kořenovými bakteriemi fixovat vzdušný dusík, dá se úspěšně pěstovat i na nevyhnojených půdách. == Popis == Polokeřovitá, vytrvalá rostlina s bylinnými, hodně rozvětvenými prýty dorůstající do výše 1 až 2 m. Stonky jsou porostlé krátkými, štětinovými palisty a spirálovitě uspořádanými, lichozpeřenými, řapíkatými listy dlouhými 4 až 8 cm (které se podobají známému trnovku akátu). Oválné až obvejčité lístky, vyrůstající ve čtyřech až sedmi párech, bývají dlouhé 1,5 až 3 cm a široké 1 až 1,5 cm. Na bázi u krátkého řapíčku jsou čepele lístků tupé nebo špičaté, na vrcholu zaoblené neb hrotité a spodní stranu mají jemně chlupatou.", "question": "Jaké barvivo se získává z Indigovníku pravého?", "answers": ["modré"]}
{"title": "Alchymista (román)", "context": "Dá se jen usuzovat, že to muselo být nejdříve po roce 1887. V tom roce se začalo používat esperanto, které se naučil Angličan putující s pastýřem v karavaně. Děj se odehrává ve španělské Andalusii, ve městě Tarifa, Tanger, v poušti Sahara nebo u egyptských pyramid. Vzdálenost mezi Tangerem a pyramidami, kterou musel pastýř Santiago s karavanou urazit, měří vzdušnou čarou přes 3 500 km. Hlavní postavou je andaluský chlapec, pastýř Santiago. Poté co se mu již dvakrát zdá stejný sen o pokladu ukrytém u pyramid v Egyptě, dojde za vědmou, aby mu ho vyložila. Při cestě od ní narazí Santiago na starce, který mu začne vyprávět o Osobním příběhu, o znameních, o Řeči a Duši světa a o lidech, kteří se rozhodli jít za svým Osobním příběhem. Chlapec se tedy vydá za oním snem a několikrát už se málem vzdá a chce jít zpět. Vždy v takové chvíli se mu však opět ukáže nějaké znamení a on se rozhodne pokračovat. Jeho cesta je plná nástrah a překvapení, po cestě objeví svou opravdovou lásku, až nakonec svůj poklad najde. Podrobnější vyprávění: Na začátku nás příběh zavede do starého opuštěného kostela.", "question": "Jak se jmenuje hlavní postava románu Alchymista?", "answers": ["Santiago"]}
{"title": "Zuzana Čaputová", "context": "Zuzana Čaputová, rozená Strapáková (* 21. června 1973 Bratislava), je slovenská politička, advokátka, občanská aktivistka a od 15. června 2019 prezidentka Slovenské republiky. Úřadu se ujala jako první žena a ve svých 45 letech také jako nejmladší osoba v nejvyšší ústavní funkci. V letech 2018–2019 byla místopředsedkyní hnutí Progresívne Slovensko, zvolena byla na ustavující schůzi tohoto subjektu. Dlouhodobě působila v neziskovém sektoru jako spolupracovnice občanského sdružení VIA IURIS, které se věnuje posílení právního státu a prosazování spravedlnosti ve vybraných oblastech práva. == Osobní život == === Vzdělání a právnická kariéra === Od roku 1991 studovala na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Studium práv zakončila v roce 1996. Během studia a po jeho skončení pracovala v místní samosprávě v Pezinku, nejprve jako asistentka na právním oddělení, poté jako zástupkyně přednosty městského úřadu. Později působila v neziskovém sektoru, kde se věnovala veřejné správě a problematice týraných a zneužívaných dětí. Je autorkou a spoluautorkou několika publikací a členkou celosvětové sítě environmentálních právníků ELAW (Environmental Law Alliance Worldwide). V roce 2016 byla jako právnička občanské iniciativy Skládka nepatří do města vyznamenána Goldmanovou environmentální cenou za boj o uzavření skládky odpadu v Pezinku. Problematice pezinské skládky se aktivně věnovala 14 let. Právě při této příležitosti se dostala do sporu s kontroverzním podnikatelem Mariánem Kočnerem, ten zastupoval firmu, která chtěla novou skládku v Pezinku založit.V září 2017 oznámila odchod z týmu VIA IURIS a pokračovala v advokátské praxi. V rámci advokacie plánovala věnovat se i nadále environmentálním tématům. === Rodinný život === Zuzana Čaputová žije s dvěma dcerami v Pezinku. V září 2018 se rozvedla s Ivanem Čaputou. V únoru 2019 na facebookovém účtu poprvé oficiálně naznačila partnerský vztah s hudebníkem, výtvarníkem, básníkem a překladatelem Peterem Konečným, pocházejícím také z Pezinku, jenž ji následně začal doprovázet v prezidentské kampani. == Politická kariéra == === Místopředsedkyně Progresivního Slovenska === V prosinci 2017 oznámila vstup do vznikajícího politického hnutí Progresívne Slovensko a v lednu 2018 byla na ustavujícím sněmu zvolena místopředsedkyní. Této funkce se vzdala 19. března 2019 po prvním kole prezidentských voleb a na sněmu 8. května téhož roku požádala o zrušení členství v hnutí. === Kandidatura v prezidentských volbách 2019 === Na tiskové konferenci 29. května 2018 ohlásila kandidaturu na post prezidentky Slovenské republiky ve volbách v roce 2019.", "question": "Kdy byla zvolena Zuzana Čaputová prezidentkou?", "answers": ["2019"]}
{"title": "Zrak", "context": "Zrak je smysl, který umožňuje živočichům vnímat světlo, různé barvy, tvary. Pro člověka je to smysl nejdůležitější, asi 80 % všech informací vnímáme zrakem. Zrak je zaměřen především na vnímání kontrastu, proto dovoluje vidění kontur předmětů, jejich vzdálenost a významně se podílí na orientaci v prostoru. Vlastní vnímání světla je založeno na citlivosti zrakových pigmentů (např. rodopsin) na světlo. Světlem se zrakové pigmenty rozkládají, čímž zahájí řetěz chemických reakcí, které vedou k převedení signálu na elektrický potenciál, vzruch, který přenáší informaci do zrakových center mozku. Fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400–760 nm. Absolutní práh citlivosti je 10−19 J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu.[zdroj? ] Rodopsin je zřejmě nejvýznamnější oční pigment zodpovědný za vnímání světla, ale nikoliv jediný. V čípkách se vyskytují především tzv. jodopsiny, které umožňují barevné vidění. Mechanismus jejich funkce však je podobný. Rodopsin je transmembránový protein složený z proteinové složky opsinu a karotenové složky retinalu. Retinal je schopný cis-trans izomerie. Cis konfigurace retinalu je pevně vázána na lysinový zbytek opsinového proteinu a představuje klidový stav. Retinal je však schopen prudce reagovat na dopadající fotony světla. Když totiž dojde k absorpci světla cis-retinalem, změní se na all-trans izomer a uvolní se do cytoplazmy. Změnou konformace rodopsinu se aktivuje G protein transducin. Ten aktivuje cGMP fosfodiesterázu, která rozkládá cGMP na otevřený GMP. Když však v tyčinkách není cGMP, dojde k uzavření sodíkových iontových kanálů, a tak dochází k hyperpolarizaci membrány. To inhibuje synapse na tyčinkových buňkách a vede to k zastavení produkce jistých neurotransmiterů. Jejich nedostatek způsobí depolarizaci membrány nervových buněk v sítnici a vznik akčního potenciálu v očním nervu. Následně dojde k dodání této informace do mozku. Retinal je derivát vitamínu A. Při jeho nedostatku se zpomalí adaptace na tmu (kdy je nutná syntéza většího množství pigmentů), výsledkem je šeroslepost. Zraková ostrost je schopnost odlišit dva body v prostoru. Závisí na schopnosti optického aparátu zaostřit paprsky na sítnici, ale také na průhlednosti oka, intenzity osvětlení a hustotě a zapojení fotoreceptorů v daném místě sítnice. Minimální zorný úhel ve žluté skvrně, kde je největší množství čípků, je 1 úhlová minuta - vzdálenost obrazů na sítnici je pak pouhých 5 μ, mezi dvěma podrážděnými světločivými buňkami je jedna nepodrážděná. Související informace naleznete také v článku Lidské oko. Smyslovým orgánem je oko (oculus), které je složeno z oční koule a přídatných orgánů. Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky.", "question": "Na čem je založeno vnímání světla?", "answers": ["na citlivosti zrakových pigmentů"]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 520 až 570 nm. Zelenou lze při subtraktivním míchání barev získat jako kombinaci žluté a modré barvy. Zelená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je fialová. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem zelené barvy červená.) Některé kultury (převážně v minulosti) nerozlišují mezi zelenou a modrou barvou. Mají na to jen jedno slovo, které se nově v angličtině nazývá grue. Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika. V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje. Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu. Některé jihoamerické indiánské kmeny mají ve své řeči desítky (uvádí se až 200) výrazů pro pojmenování zelené. Zelená je tradiční barva islámu, je to barva rajských zahrad. Zelená barva všeobecně označuje volno, bezpečí. Používá se na semaforech jako signál volno.", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 5 ve značení odporů?", "answers": ["zelená"]}
{"title": "Apple", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku iPod. iPod je multimediální přehrávač. Tento název se užívá pro celou rodinu přenosných MP3 přehrávačů od Apple. Název iPod také dlouho používal nejvyspělejší \"klasický\" iPod, který dostal později přízvisko Classic. iPody mají jednoduché uživatelské rozhraní, které se ovládalo pomocí dotykového kolečka (tzv. click wheel). Výjimkou byl dříve pouze model iPod Touch, který se ovládal pomocí velkého dotykového displeje, podobně jako mobilní telefon iPhone. Obdobné ovládání dostaly později i další modely iPod. Podrobnější informace naleznete v článku iPhone. iPhone je produkt, který v sobě spojuje funkce mobilního telefonu s fotoaparátem, multimediálního přehrávače (iPod) a zařízení pro mobilní komunikaci s internetem. Ovládá se pomocí velkého dotykového displeje s virtuální klávesnicí. Funguje na chytrém operačním systému iOS. Podrobnější informace naleznete v článku iPad. Tablet iPad je produkt spojující multimediální přehrávač iPod Touch s plnohodnotným osobním počítačem, jeho cesta je někde mezi těmito stroji. I přesto, že definoval novou kategorii technologií zaznamenal obrovský komerční úspěch a postupně vytlačil z trhu netbooky. Podrobnější informace naleznete v článku macOS. macOS je operační systém pro počítače Macintosh. První Mac OS X v10.0 byla vydána 24. března 2001. Vznikl jako kombinace několika různých technologií. Základ systému se jmenuje Darwin a je složen z hybridního unixového jádra XNU (anglicky XNU's Not Unix) spolu s množstvím BSD, GNU a dalších open source nástrojů. Nad jádrem je množina knihoven, služeb a technologií, které jsou přejaty většinou z NeXTSTEPu a předchozího operačního systému Mac OS. Grafické uživatelské rozhraní se jmenuje Aqua a bylo vyvinuto společností Apple. Upravenou verzi macOS pojmenovanou iOS využívá mobilní telefon Apple iPhone, multimediální kapesní přehrávač iPod Touch a tablet iPad. Systém společnosti Apple je často aktualizovaný a nově přináší noční režim. iOS je mobilní operační systém vytvořený společností Apple Inc. Původně byl určen pouze pro mobilní telefony iPhone, později se však začal používat i na dalších mobilních zařízeních této firmy, jako jsou iPod Touch, iPad a nejnověji Apple TV.", "question": "Jaký přehrávač je iPod?", "answers": ["multimediální"]}
{"title": "Gregoriánský kalendář", "context": "Pravoslavné církve obecně (např. v Řecku, Rusku, Srbsku) úpravu nepřijaly nikdy. Mimoevropské země pod nadvládou evropských koloniálních mocností nebo s převládajícím křesťanským obyvatelstvem přijaly zpravidla kalendářní reformu spolu s mateřskými zeměmi. Tak v současnosti gregoriánský kalendář s naším letopočtem jako občanský kalendář používají všechny země světa kromě čtyř zemí, kde ovšem v mezinárodním styku náš letopočet a kalendář nutně užívat musí také: Saúdské Arábie, kde platí islámský kalendář, Etiopie s etiopským kalendářem a Írán a Afghánistán, kde se řídí perským kalendářem. Dvě země kromě Gregoránského kalendáře používají i tradiční kalendář a letopočet: Izrael se židovským kalendářem a Indie, která si zavedla indický národní kalendář. Další dvě země používají modifikovanou verzi gregoriánského kalendáře: Thajsko s thajským solárním kalendářem: Thajská modifikace gregoriánského kalendáře spočívá v tom, že se roky počítají nikoliv podle našeho letopočtu, ale od počátku (tj. epochy) éry Buddhasakarat (Buddhistické éry – B.E.) o 543 let delší (číselně větší), než křesťanský letopočet. Rok 2012 n.l. je tedy rok 2555 B.E. Japonsko s japonským kalendářem: Japonská modifikace spočívá v dělení na éry posmrtných jmen (年, nengó) panujících císařů, rok 2012 je rokem Heisei 24, to znamená 24. rokem vlády císaře Akihita (posmrtné jméno Heisei). Druhou modifikací je, že datum jarní rovnodennosti jako začátku jara není určováno úředně, ale astronomicky. To znamená, že namísto pevného, administrativního stanovení jarní rovnodennosti na 21. března v japonském kalendáři kolísá mezi 19. a 21. březnem. Naše datování podle našeho (Dionysiova) letopočtu a křesťanského juliánského kalendáře je také široce rozšířené. Gregoriánský kalendář se řídí podle délky tropického roku, která v současnosti činí 365,242 192 129 dne (365 dní 5 h 48 min 45,4 s). Průměrná délka juliánského roku je 365,25 dne (365 dní 6 h). Gregoriánský kalendář ustanovením přestupných století délku roku upravil na 365,2425 dne (365 dní 5 h 49 min 12 s), což od délky tropického roku činí rozdíl pouze 26,6 s (zatímco rozdíl délky tropického roku s juliánským kalendářem je až 11 min 14,6 s; rozdíl délky obou kalendářů tedy činí 10 min 48 s). Gregoriánský kalendář se proto od tropického roku odchýlí o jeden den nejdříve za několik tisíciletí a diskuse o jeho reformě ohledně přestupných dnů jsou jen teoretické. Chybu pak opět na řadu tisíciletí snadno odstraní jednorázové vynechání přestupného dne, pokud ji budou lidé považovat za významnou.", "question": "Jaký kalendář nahradil juliánský kalendář ?", "answers": ["Gregoriánský"]}
{"title": "Olymp", "context": "Olymp (řecky Ό) je pohoří nacházející se v Řecku. Nejvyšší hora pohoří je Mytikas (2917 m). Tyčí se nad Soluňským zálivem mezi údolími řek Pinios a Aliakmon. Severní a západní hranici pohoří vymezuje tok řeky Mavroneri, která tak odděluje Olymp od masivu Pieria. Na jihu tvoří hranici pohoří údolí řeky Pleria, dělící nižší část pohoří - Kato Olympos - od skupiny Ossa. Soluňský záliv ohraničuje Olymp od východu. Složení horstva je tvořeno několika plášti. V jádru se nacházejí krystalické horniny (žula, břidlice), jež jsou ve vnějších vrstvách obaleny vápencovými usazeninami. Na pohoří je dodnes patrno původní zalednění, ač se nachází na jihu Evropy. Výrazné jsou zejména stopy ve formě silného zvětrávání hornin a svahů, nápadné věže a skalní útvary. Geograficky je masiv řazen do Thrácko-makedonské soustavy. Pohoří je tvořeno jediným, vějířovitě tvarovaným hřebenem skládajícím se ze sedmi vrcholů. Tento hřeben výrazně převyšuje blízké údolí Kania, kterému tvoří dominantu. Hlavní hřeben je tvořen sedmi nejvyššími vrcholy. Dalších 46 vrcholů v pohoří Olymp převyšuje hranici 2000 metrů a 47 má výšku mezi 1000-2000 metry. Mytikas (2917 m) Stefani (2911 m) Skolios (2903 m) Skala (2866 m) Agios Antonis (2815 m) - na vrcholu je meteorologická stanice a horská služba Profitis Ilias (2803.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora v Řecku?", "answers": ["Mytikas"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Mezi vůbec nejklasičtější alba jsou všeobecně považována hlavně Reign in Blood (1986) od Slayer, dále Master of Puppets (1986) od Metallicy, deska Among The Living (1987) od Anthrax, debut Bonded by Blood (1985) od Exodus a z Evropy hlavně Eternal Devastation (1986) od Destruction nebo Pleasure to Kill (1986) od Kreator. Nejznámější evropské jsou Destruction, Kreator a Sodom, které dodnes hrají. Nejznámějšími českými thrashmetalovými kapelami jsou Arakain a Debustrol. I když se pro většinu fanoušků historie thrash metalu začíná psát až rokem 1981, skutečné počátky tohoto stylu se datují o mnoho dřív: první riff písně \"Symptom of the Universe\" (1975) legendárních Black Sabbath je pravděpodobně jeden z prvních thrashových riffů, i když jejich písně \"Into the Void\" a \"Children of the Grave\" (obě 1971) měly také velký význam pro rozvoj tohoto hudebního stylu. Jiní znalci poukazují na skladbu \"Stone Cold Crazy\" (1974) od anglických Queen, která byla na svou dobu neobyčejně tvrdá a rychlá a později ji do svého repertoáru zařadila nejúspěšnější a nejznámější dříve thrashová skupina Metallica. Podobná této byla i píseň \"Modern Times Rock And Roll\" z prvního alba Queen (1973). Nejrychlejší ukázky rané thrashové muziky měla na svém albu pravděpodobně německá progresivní parta Night Sun. Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, kteří svými skladbami \"I Got a Right\" a \"Gimme Some Skin\" hluboce ovlivnili Motörhead. Newyorská kapela Overkill (název si zvolili podle alba Motörhead Overkill, 1979) v roce 1981 napsala song \"Unleash the Beast Within\", který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. O něco později kapela Leather Charm, ve které působil James Hetfield, napsala skladbu \"Hit the Lights\". Když se kapela rozpadla, James ji zařadil do repertoáru své další skupiny Metallica. Skupina Metal Church v letech 1980-81 vyprodukovala několik protothrashmetalových skladeb, podobných pokusům rané Metallicy a Overkillu. První thrash-metalové demo nahráli pravděpodobně Metal Church pod názvem Red Skies koncem roku 1981. Toto instrumentální demo nezískalo většího ohlasu, na rozdíl od jejich dalšího dema z října 1982 Four Hymns.", "question": "Kdo působil v kapele Leather Charm?", "answers": ["James Hetfield"]}
{"title": "Sodík", "context": "Předpokládá se, že zemská kůra obsahuje 2,4 - 2,6 % sodíku, čímž se řadí na 5. místo ve výskytu prvků na zemi. Mořská voda obsahuje sodík jako hlavní kation v koncentraci přibližně 10,5 g Na/l. Ve vesmíru připadá jeden atom sodíku přibližně na 800 tisíc atomů vodíku. Vzhledem k vysoké rozpustnosti většiny sloučenin sodíku došlo v průběhu geologických přeměn zemské kůry k vyplavení značné části sodíku z povrchových vrstev pevninské zemské kůry do oceánských vod. Obecně je právě chlorid sodný NaCl považován za základní složku mořské soli i když se v mořské vodě setkáme prakticky se všemi prvky Mendělejevovy periodické soustavy prvků. Značný obsah sodíkových iontů nalézáme také ve všech podzemních minerálních vodách, které se dostaly do dlouhodobého kontaktu s horninami a sodíkové ionty se do nich vyloužily. Z minerálů, obsažených v zemské kůře je nejznámější halit (sůl kamenná), chemicky chlorid sodný NaCl. Ložiska tohoto minerálu mají původ ve vyschlých jezerech a mořích minulých geologických období. Příkladem minerálů biogenního původu je chilský ledek, chemicky dusičnan sodný NaNO3, který se nachází na chilském pobřeží. Další minerály sodíku jsou kryolit Na3AlF6, thenardit Na2SO4, Glauberova sůl Na2SO4. 10 H2O, glauberit Na2SO. 4.CaSO4, glaserit NA2SO4.3 K2SO4, solfatarit NaAl(SO4)2. 12 H2O, soda Na. 2CO3, trona Na2CO3.NaHCO3.2 H2O, borax Na2B4O7.10 H2O a další mnohé živce, slídy, alkalické pyroxeny, alkalické amfiboly a zeolity. Sodík patří mezi biogenní prvky a nachází se ve všech buňkách rostlinných i živočišných tkání. Dříve se sodík vyráběl elektrolýzou taveniny hydroxidu sodného, který se připravoval elektrolýzou roztoku chloridu sodného. Bylo to proto, že hydroxid sodný má nižší teplotu tání než chlorid sodný, a proto byla výroba volena touto, ač trochu komplikovanější cestou. Od té doby se vhodnými přísadami podařilo výrazně snížit teplotu tání chloridu sodného a kovový sodík se dnes průmyslově vyrábí elektrolýzou roztavené směsi 60 % chloridu vápenatého a 40 % chloridu sodného při teplotě 580 °C. Vápník vzniklý elektrolýzou ve sběrné nádobě tuhne, protože jeho teplota tání je vyšší než sodíku a tím se od sodíku odděluje. Materiálem katody je obvykle železo, anoda je grafitová. Dalším produktem této elektrolýzy je plynný chlór, který bývá obvykle ihned dále zužitkován pro chemickou syntézu.", "question": "Jakou chemickou značku má sodík?", "answers": ["Na"]}
{"title": "Břišní tyfus", "context": "Břišní tyfus (starší český název hlavnička) je nemoc způsobená baktérií Salmonella typhi. Toto závažné onemocnění je přenášené stravou nebo kontaminovanou vodou. Bakterie se množí v krvi infikované osoby, jsou absorbovány do zažívacího traktu a vyloučeny. Inkubační doba u břišního tyfu je 7 - 14 dnů a obvykle probíhá bezpříznakově. Diagnóza je potvrzena kultivací z krve, kostní dřeně nebo stolice. Léčba spočívá v podávání antibiotik. vysoká horečka (39-40 °C) zimnice nízká srdeční frekvence celková slabost průjem bolest hlavy bolesti svalů nechutenství zácpa bolest břicha v některých případech výskyt plochých, růžově zbarvených flíčků jsou možné i extrémní projevy, jako například perforace nebo krvácení ze střeva, zmatenost apod. Břišní tyfus je rozšířený ve všech zemích s teplým klimatem a nízkým hygienickým standardem. Celosvětově je odhadován výskyt onemocnění na 16 milionů nových případů ročně a 600 tisíc souvisejících úmrtí. Nakazí se přibližně 1 cestovatel z 25-30 tisíc, na indickém subkontinentě 1 ze 3 tisíců. V průmyslově vyspělých zemích se břišní tyfus stal vzácným onemocněním, a to především díky dobrým hygienickým podmínkám a kvalitnímu zdravotnictví. Většina nových případů v těchto zemích je importována cestovateli nebo imigranty. Problémem zůstává tyfus především v rozvojových zemích Asie, Střední a Jižní Ameriky a Afriky. Inkubační doba u břišního tyfu činí 7-14 dnů a obvykle probíhá bezpříznakově. Samotné onemocnění se projevuje vysokou horečkou (39-40 °C), bolestmi hlavy, nechutenstvím, malátností, vyrážkou, bolestmi břicha. Tyto příznaky jsou dále spojeny s ospalostí, vyčerpaností, zřetelně zastřeným vědomím během dne a s noční nespavostí. K průjmu dochází jen ve dvou třetinách případů. Klinické příznaky u léčených pacientů rychle ustupují během 2-5 dnů. Onemocnění však může být provázeno komplikacemi jako například krvácení do střev, vzácně i protržení střev, zánět pobřišnice nebo zánět žlučníku, který se častěji vyskytuje u žen a vede k bacilonosičství. U dětí bývá průběh břišního tyfu mírnější, naopak u starších osob toto onemocnění doprovázejí komplikace. Téma bacilonosičství břišního tyfu zpracovává film Pozor, vizita! V USA byla známou bacilonosičkou břišního tyfu tyfová Mary. skvrnitý tyfus paratyfus", "question": "Jaká nemoc je způsobena baktérií Salmonella Typhi?", "answers": ["Břišní tyfus"]}
{"title": "Duha", "context": "Duha je fotometeor (optický úkaz), projevující se jako skupina soustředných barevných oblouků, které vznikají lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře. Podobný úkaz může vzniknout i v drobných ledových krystalech v atmosféře. Za deště nebo mlhy prochází světlo každou jednotlivou kapkou. Protože má voda větší index lomu než vzduch, světlo se v ní láme. Index lomu je různý pro různé vlnové délky světla a povrch kapky má tvar koule. Světlo se tedy na okrajích dešťových kapek rozkládá na jednotlivé barevné složky, které se odrážejí na vnitřní stěně a opouštějí pod různými úhly kapku. Kapky, které jsou ve stejné úhlové vzdálenosti od zdroje světla (Slunce či Měsíce), se pak jeví, jako by měly stejnou barvu. Proto má duha tvar kruhu, případně jeho části. Vztah mezi úhlem dopadu, úhlem lomu, indexem lomu optického prostředí a rychlosti šíření elektromagnetického záření (světla) vyjadřuje Snellův zákon. Aristoteles usoudil, že duha vzniká odrazem světla ve vodních kapkách. Prvním, kdo duhu vědecky popsal, byl René Descartes v letech 1635–1637, nicméně vznik barev duhy nedokázal vysvětlit. To se podařilo až Isaacu Newtonovi, který pochopil, že se paprsek při průchodu hranolem nebo dešťovou kapkou rozkládá na jednotlivé barvy. Velikost oblouku závisí na výšce slunce nad obzorem a výšce pozorovatele – pokud je slunce právě na horizontu, duha bude tvořit půlkruh; pokud je pozorovatel např. v balónu, může někdy spatřit duhu i jako celý uzavřený kruh. Duha je tím zřetelnější, čím větší jsou dešťové kapky. Úhlový poloměr duhy je přibližně 40°–42°. a fialové zbarvení je uvnitř kruhu, červené vně. V dešťové kapce může dojít nejen k jednomu, ale k více odrazům světelného paprsku. Při dvou vnitřních odrazech lze pozorovat druhou, tzv. sekundární duhu neboli vedlejší duhu. Hovoří se také o dvojité duze. Sekundární duha se objevuje nad první duhou (která se pak označuje jako primární nebo hlavní), tzn. má větší úhlový poloměr než primární duha (asi 50°–54°), a posloupnost barev v sekundární duze je opačná než v duze primární. Sekundární duha bývá také obvykle výrazně slabší než primární duha. Za vhodných podmínek lze pozorovat také třetí, tzv. terciární duhu. Hovoří se pak o trojité duze.", "question": "Kdo první vědecky popsal duhu?", "answers": ["René Descartes"]}
{"title": "Zentiva", "context": "V České republice působí společnosti Zentiva, k.s. (dříve Zentiva, a.s. a Léčiva a.s.) a Zentiva Group, a.s. S více než 2500 zaměstnanci a dvěma výrobními závody – v Praze a Bukurešti – je cílem samostatné Zentivy dosáhnout vůdčí pozici v oblasti generik a volně prodejných léků. Portfolio v současnosti tvoří 500 produktů a 800 lékových forem. Pokrývá širokou škálu terapeutických oblastí. Mezi hlavní produktové skupiny patří léky proti kardiovaskulárním chorobám, analgetika, přípravky proti chorobám centrálního nervového systému, a trávící soustavy, ženská medicína a léky proti chorobám močového traktu a pohlavní soustavy. V oblasti doplňků stravy se jedná zejména o vitaminové přípravky. == Historie == Kořeny největšího českého farmaceutického podniku lze vystopovat až k lékárně \"U Černého orla\" umístěné ve středověku na pražské Malé Straně. V roce 1857 tuto lékárnu zakoupil Benjamin Fragner (1824–1886). Plány na její rozšíření realizoval až jeho syn, dr. Karel Fragner (1861–1926). O další rozšíření podniku se zasloužil jeho syn dr. Ing. Jiří Fragner (1900–1977). Ten vybudoval za účasti svého bratra, architekta Jaroslava Fragnera, novou moderní farmaceutickou továrnu ve vesnici Dolní Měcholupy, která je dnes součástí Prahy. Na místě původní továrny se nyní nachází hlavní sídlo společnosti Zentiva. Továrna \"Benjamin Fragner\" zahájila provoz v srpnu 1930. Její profitabilita byla postavena na solidním základě výroby účinných látek a zároveň byl rozvinut v této oblasti široký výzkum. V období 2. světové války, po uzavření českých vysokých škol v důsledku nacistické okupace, se podnik stal díky pochopení a podpoře svého majitele útočištěm mnoha význačných odborníků.", "question": "Kdy zakoupil Benjamin Fragner lékárnu U Černého orla?", "answers": ["1857"]}
{"title": "Kost", "context": "Při tvorbě každé kosti (růstu i hojení) je vytvořena nejprve nezralá vláknitá (fibrilární) kost. Je pouze dočasná a je postupně nahrazena zralou sekundární kostí. V dospělosti fibrilární kost nacházíme v malém množství v místě úponu šlach na tuberositates ossium. Podobnou stavbu má i zubní cement. Kost lamelární (vrstevnatá) se v organismu vyskytuje častěji než kost vláknitá. Tato kostní tkáň dospělých má kolagenní vlákna charakteristicky uspořádaná do lamel, které jsou uloženy paralelně jedna vedle druhé nebo koncentricky kolem kanálku s cévami. Bylo zjištěno, že kolagenní vlákna tvoří po délce osteonu šroubovici. Výška závitu této šroubovice je v sousedních lamelách natolik různá, že v každém bodě jsou kolagenní vlákna v sousedních lamelách vzájemně orientována přibližně kolmo. Mezi lamelami leží vrstvy osteocytů, které jsou uloženy v komůrkách zvápenatělé kostní matrix, které se označují jako lakuny. V každé lamele probíhají kolagenní vlákna paralelně. Podrobnější informace naleznete v článku Okostice. Na povrchu je kost pokryta pevnou vazivovou blánou, okosticí (lat. periost). Kromě fibroblastů, elastických a kolagenních vláken obsahuje cévní pleteně a nervová zakončení. Vyskytuje se zde také nemalé množství osteoblastů a osteoklastů. Okostice zajišťuje cévní zásobení kosti, upínají se na ní svaly, umožňuje růst kostí do šířky a hojení zlomenin. Podrobnější informace naleznete v článku Kostní dřeň. Kostní dřeň se nachází uvnitř kostí savců. Je tvořena hemopoetickou tkání a probíhá v ní krvetvorba. Existují tři druhy kostní dřeni, červená kostní dřeň (medulla ossium rubra), žlutá kostní dřeň (medulla ossium flava) a šedá kostní dřeň (medulla ossium grisea). U mladých jedinců se uvnitř všech kostí nachází červená kostní dřeň, později je nahrazována žlutou kostní dření a přetrvává pouze v plochých kostech, hrudní kosti, žebrech, lebečních kostech, pánvi a stehenní kosti. Žlutá kostní dřeň je tvořena tukovou tkání. Šedá kostní dřeň je degradovaná žlutá dřeň, můžeme ji najít u starých, podvyživených jedinců. Řídnutí kostí nastává po ukončení menstruačního období a nazývá se osteoporóza. Podle tvaru se kosti dělí na dlouhé, krátké, ploché a nepravidelné. Typickou kostí je dlouhá kost (os longum). Tvoří kosti končetin. Má protáhlý tvar, prostředek kosti se nazývá diafýza, dva konce kosti pak epifýzy. Kost není kompaktní tkání v celém rozsahu. Pouze na povrchu kosti je tenká vrstva skutečně kompaktní kosti, substantia compacta. Epifýzy jsou tvořeny spongiózní kostí (substantia spongiosa). Ta je tvořena trámci kostní tkáně uspořádaných ve směru největšího zatížení kosti.", "question": "Co se nachází uvnitř kostí savců?", "answers": ["Kostní dřeň"]}
{"title": "HMS King George V (41)", "context": "HMS King George V byla britská bitevní loď, první z pěti lodí stejnojmenné třídy, které do služby vstupovaly na počátku druhé světové války. King George V se 27. května 1941 výrazně podílel na potopení německé bitevní lodi Bismarck. Loď v pořádku přečkala válku a dne 4. prosince 1949 byla převedena do rezervy. V roce 1957 byla prodána k sešrotování. == Reference == == Literatura == Obrázky, zvuky či videa k tématu HMS King George V ve Wikimedia Commons PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)", "question": "Kdy byla potopena bitevní loď Bismarck?", "answers": ["27. května 1941"]}
{"title": "Mezinárodní federace ledního hokeje", "context": "Mezinárodní federace ledního hokeje (anglicky International Ice Hockey Federation, zkratka IIHF) je federace národních hokejových asociací řídící sportovní odvětví lední hokej a inline hokej pro muže i ženy, se sídlem v Curychu. Byla založena v roce 1908, do roku 1957 pod názvem Ligue Internationale de Hockey sur Glace (LIHG). V současnosti má 74 členů.Mezinárodní federace ledního hokeje organizuje většinu významných mezinárodních turnajů v ledním hokeji, s výjimkou Světového poháru. Má výrazný vliv na hokejové dění hlavně v Evropě. Evropské národní ligové soutěže respektují hokejová pravidla stanovená IIHF a ta organizuje turnaje pro profesionální kluby a i pro národní výběry. IIHF má tak jistou rozsáhlou pravomoc v oblasti udělování trestů pro hráče, vydávání celoevropských zákazů činnosti. Proti rozhodnutí IIHF se může hráč odvolat na Sportovní arbitrážní soud v Lausanne ve Švýcarsku. IIHF není respektována v Severní Americe[zdroj? ], kde se lední hokej hraje podle pravidel NHL. == Založení == Na dny 15. a 16. května 1908 svolal Louis Magnus do Paříže schůzku, které se zúčastnili kromě něho další dva francouzští zástupci R. Planque a Robert van der Hoeven, dva Belgičané Eddie Declercq a Eduard Malaret, dva Švýcaři Eduard Mellor a L. Dufour a jeden Angličan, pan Mavrogrodato. Pozvánku dostali i Rusko a Německo, ale nedostavili se. Z dvoudenní debaty vzešlo rozhodnutí založit mezinárodní federaci ledního hokeje pod názvem Ligue Internationale de Hockey sur Glace (LIHG) a ihned byli zvoleni první funkcionáři. L. Magnus se stal předsedou a jeho krajan Robert Planque, jeden z účastníků schůzky, generálním sekretářem. Účastníci se rozjeli domů, kde referovali o událostech v Paříži a národní svazy se postupně přihlašovali za členy LIHG. Přihlášky přicházely v následujícím pořadí: == Vstup Čech do LIHG == Dosavadní česká literatura označovala Emila Procházku za funkcionáře poněkud dobrodružné povahy. Nález zásadních dokumentů o založení Českého svazu ledního hokeje v archívu Zemského místodržitelství – Procházkovy žádosti o schválení stanov a odpovědi příslušného orgánu naznačuje, že se spíše jednalo o neobyčejně energického muže, který nehodlal ztrácet čas. O schůzce, svolané Magnusem na 15. – 16. května 1908 do Paříže, se dozvěděl někdy v následujících měsících.", "question": "Jakou zkratku má Mezinárodní federace ledního hokeje?", "answers": ["IIHF"]}
{"title": "Káva", "context": "Káva je (obvykle horký) nápoj z upražených a rozemletých semen plodů kávovníku. Označují se tak i samotná semena, případně semena rozemletá na prášek. Káva je charakteristická svou silnou vůní (aroma) a černou barvou. Obsahuje mimo jiné alkaloid kofein, který povzbuzuje srdeční činnost a zvyšuje krevní tlak. Především se káva pije pro své povzbuzující účinky. Je také velmi oblíbeným nápojem při setkávání lidí a je často podávána po jídle (jako jakási \"tečka\" či pro lepší trávení). Káva se odborně připravuje jako směs z různých druhů kávovníku. Nejčastěji se setkáváme s druhem Coffea robusta a Coffea arabica (méně používané Coffea excelsa a Coffea liberica se na trhu vyskytují zřídka). Pro přípravu kávy v našich zeměpisných šířkách se používají jen dva základní typy: káva arabica a robusta. Arabika (cca 70 % světové produkce) je káva s menším obsahem kofeinu a širokým spektrem jemných chutí a vůní. Pěstuje se ve větších nadmořských výškách (900–2800 m n. m.), často na sopečné půdě, či jako lesní forma (např. etiopská káva Harar či Wild Forest). Zrna jsou větší než u robusty a během pražení i při samotné přípravě nápoje jsou zrnka arabiky velice citlivá na teplotu. Robusta je méně náročná odrůda kávovníku. Její podíl na světové produkci je asi 25 %. K největším producentům patří Brazílie, Vietnam, Kolumbie a Indonésie. Zrnka jsou menší, obsahují cca 2x více kofeinu a nápoj je chuťově výraznější, zemitější. Káva je po ropě nejprodávanější komoditou na světě [zdroj?]. == Kávovník == Kávová semena jsou semena plodů rostliny zvané kávovník. Jedná se o ovoce. Plod lze přirovnat k tvrdé třešni, nejen tvarem, ale i barvou, která bývá v době sklizně červená nebo červenofialová. Uvnitř plodu jsou ukryta dvě proti sobě položená semena – zelená kávová zrna. Tato rostlina patří do čeledi mořenovitých rostlin. Původně divoce rostoucí strom se pěstuje na kávovníkových plantážích na mnoha místech celého světa buď jako strom nebo keř. Existující druhy kávovníků se mezi sebou kříží a šlechtí se, aby bylo dosaženo větší odolnosti proti škůdcům, kteří pokud napadnou kávovníky na plantážích, mohou způsobit rozsáhlé škody. Například cizopasná houba dokáže totálně zničit i celé plantáže. Jako příklad této zkázy můžeme uvést ostrov Cejlon, kde musely být kávovníkové plantáže zcela nahrazeny čajovníky.", "question": "Z čeho se připravuje káva ?", "answers": ["směs z různých druhů kávovníku"]}
{"title": "Hlásnice (Trpín)", "context": "Hlásnice (německy Wachteldorf) je vesnice v okrese Svitavy. Nachází se asi 2 km na sever od Trpínu. V roce 2009 zde bylo evidováno 62 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 64 obyvatel.Hlásnice je také název katastrálního území o rozloze 3,22 km2. == Historie == První písemná zmínka o obci pochází z roku 1437. == Památky == pomník obětem první světové války u požární zbrojnice s nápisem: 1914 – 1918 / Vzpomeňte na nás / padli jsme za Vás./ Bureš Vilém č. 42, Bureš Václav č. 5, Brtoun Josef č. 52, Mach Antonín č. 28. , Mach Václav č. 28, Král Václav č. 47, Peterka Josef č. 9, Peterka Antonín č. 10, Peterka Václav č. 11, Peterka Václav č. 11, Peterka Antonín č. 14, Peterka Václav č. 28, Peterka Antonín č. 32, Peterka Leopold č. 32. Peterka Adolf č. 36, Peterka Antonín č.36 mramorový kříž před kaplí s nápisem: Postaven v jubilejním roce 1908 nákladem manželů Peterkových z Hlásnice č. 35. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Hlásnice ve Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Hlásnice na webu ČÚZK", "question": "Ze kterého roku pochází první písemná zmínka o obci Hlásnice (Trpín)?", "answers": ["1437"]}
{"title": "Králík domácí", "context": "Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Králíci jsou domácím zvířetem, které lze poměrně snadno chovat v malochovech pro maso, bílé králičí maso obsahuje v porovnání s ostatními domácími zvířaty nejméně cholesterolu. Zakrslá plemena jsou pak oblíbeným zvířetem chovaným jako společníci, hlavně v městských bytech. Je oblíben převážně u malých dětí. Divocí králíci pochází z Pyrenejského poloostrova, kde byli oblíbenou lovnou zvěří už od pravěku. Staří Římané na přelomu letopočtu chovali divoké králíky v oborách, tzv. leporáriích a jejich maso, zejména z mláďat (dokonce i dosud nenarozených), považovali za pochoutku. Římané také králíky vysadili na Baleárských ostrovech, kde se tak přemnožili, že za císaře Augusta musela být k jejich likvidaci nasazena armáda. V raném středověku chovali králíky především mniši v klášterech, neboť maso s neosrstěných mláďat bylo pokládáno za postní pokrm, což potvrdil sám papež Řehoř Veliký. Ve středověku byli králíci chováni ve stájích pro zábavu, a také proto, aby uklízeli zbytky potravy po koních. Od druhé poloviny 16. století pak známe první bílé králíky, ale též barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii. V 17. století se chov zaměřoval hlavně na králíky chované pro kožešinu, od 19. století se středem pozornosti stala masná produkce. Centrem chovu byla tradičně Francie, oblast dnenší Belgie a Nizozemí či Anglie, do střední Evropy se chov králíků rozšířil až po napoleonských válkách a v Česku se chov králíků rozvíjel až na sklonku 19. století. Dnes je uznáváno asi 100 plemen králíků (65 základních, 35 jsou rexové a zakrslá plemena). Co má králík společného s králem? Ve skutečnosti nic, ale přesto spolu obě slova souvisejí. Protože králík nebyl v Čechách původním zvířetem, neměli pro něj naši předkové vlastní jméno.", "question": "V čem staří Římané chovali králíky?", "answers": ["oborách, tzv. leporáriích"]}
{"title": "Petrof", "context": "1880 – Otevření pobočného provozu v Temešváru v Uhrách. 1881 – Zahájena vlastní výroba klávesnic a konstrukce mechanik. 1883 – Zavedena výroba pianin. 1895 – Začátek vývozu nástrojů do ciziny, sklad a servisní středisko ve Vídni. 1899 – Antonín Petrof byl císařem jmenován dvorním továrníkem pian Rakousko-Uherska a tajným radou. Oba tituly později přešly na syny. 1908 – Firma přeměněna na veřejnou obchodní společnost. Marie Petrofová je prokuristkou firmy. Vedle zakladatele firmy zde pracují i synové Jan, Antonín a od roku 1914 i nejmladší Vladimír (II. generace). 1915 – Zemřel Antonín Petrof i jeho žena Marie. Ve válečných letech řídí společnost nejmladší ze synů Vladimír. 1924 – Zavedena výroba elektropneumatických pian, později radioakustických. Export Japonsko, Čína, Austrálie, Jižní Amerika. 1928 – Firma Petrof společně s významnou americkou firmou Steinway otevřela pobočku v Londýně na Wigmore Street. Vedení podniku rozšířilo správu podniku o III. generaci Petrofů: Dimitrije, Eduarda a Eugena. 1934 – Grand Prix, na světové výstavě v Bruselu získaly nástroje Petrof zlatou medaili. V továrně pracovalo 400 lidí. 1948 – Znárodnění továrny, Petrofovi zbaveni majetku a svých práv. 1954 – Založeno vývojové oddělení pianin a klavírů. 1958 – Ukončena výroba harmonií. Na EXPO Brusel ocenění zlatou medailí za koncertní křídlo PETROF Mondial. 1991 – Začátek procesu privatizace a nástup Ing. Jana Petrofa (IV. generace) po 43 letech totalitního režimu. 1994 – Otevření nového moderního výzkumného centra s vlastní velkoobjemovou bezodrazovou měřící komorou, největší svého druhu v ČR. 1997 – Založena Továrna na pianina, a. s. v Hradci Králové. 1998 – Dokončení privatizace firmy společností PETROF, spol. s r. o. 1999 – 135. výročí založení firmy Petrof. 2001 – Továrna přešla plně do rukou rodině Petrofů, nástup V. generace. 2003 – Byla patentovaná magneticky akcelerovaná mechanika (MAA). 2004 – Byl vyroben první nástroj s použitím mechaniky MAA a prezentován na Frankfurtu 2004 v Německu. 140. výročí založení firmy PETROF – do čela firmy se postavila Mgr. Zuzana Ceralová Petrofová (V. generace). Obnovena výroba pianinových a klavírových mechanik vlastní konstrukce. 2005 – Zuzana Ceralová Petrofová jmenována prezidentkou Evropské konfederace výrobců hudebních nástrojů (CAFIM). 2006 – Výrobní řada pěti délek křídel, doplnění o koncertní křídlo P 210 Pasat a PETROF VI. Na přání zákazníka je možno opatřit nástroj vlastní magneticky vyvažovanou klávesnicí.", "question": "Co vyrábí firma PETROF?", "answers": ["klavírů"]}
{"title": "Fonologie", "context": "Na rozdíl od fonetiky ji však zajímají pouze zvukové rozdíly, které mají v daném jazyce nějakou funkci (schopnost rozlišovat význam). Fonologie je nauka o funkci hlásek, zatímco fonetika je nauka o tvorbě hlásek ve zvukovém ústrojí, jejich šíření a vnímání. == Foném == Hlavním zájmem zkoumání ve fonologii je foném – nejmenší zvuková jednotka, která odlišuje slova mezi sebou. Výslovnostní varianty fonému jsou alofony: V češtině se např. nerozlišují fonémy /n/ a /ŋ/ (\"n\" ve slově náš proti \"n\" ve slově banka), protože rozdíl mezi nimi nemůže měnit význam. Vyslovované [n] a [ŋ] jsou proto považovány za alofony jediného fonému /n/. Naproti tomu v angličtině tento rozdíl hraje roli, viz např. thin [θ] (tenký) vs. thing [θ] (věc). Alofonní výslovnost je především zájmem fonetiky, která sleduje, jak se to které slovo správně vyslovuje, proto ji musí zajímat i rozdíly, které význam nerozlišují. == Morfoném == Fonologie také studuje zákonitosti, na jejichž základě dochází v daném jazyce k hláskovým změnám (alternacím) při ohýbání a odvozování slov (nestuduje však ohýbání slov samotné, to je předmětem zájmu morfologie).", "question": "Jak se nazývá nejmenší zvuková jednotka?", "answers": ["foném"]}
{"title": "Věnec", "context": "Při vypichování je možné použít i jiné materiály, jako je kůra, kameny apod. Navázané materiály musí mít konec drátu se dvěma \"nožičkami\", které se zapichují. Skobičkovaný věnec je zhotoven tak, že dekorativní materiál pokrývající tělo (korpus) věnce, omotaného začišťovacím materiálem je připevněn skobičkami nebo špendlíky. Omotávaný věnec je druh věnce, kdy je materiál na korpus upevněn omotáváním drátem nebo provázkem. Někdy jsou věnce podmotávány, věnec je omotán nejdříve méně hodnotným materiálem, který je překryt dražším materiálem. Někdy jsou omotávané věnce pokryty dekorativním materiálem celé, jindy, ekonomicky, jen viditelná horní část věnce. Lepený věnec je považován za jednoduše a rychle zhotovitelný druh věnce, kdy je dekorace lepena na podklad. Podklad musí být odolný použitému druhu lepidla, tedy nesmí být deformován teplem, povrch dekorace nesmí být poškozen a potřísněn lepidlem. Proplétaný věnec je zhotovený proplétáním z větví dřevin vhodného druhu (vrby, líska) Navlékaný věnec se zhotovuje navlékáním materiálů na drát nebo konstrukci. Často jsou použity listy a plody nebo jejich části. Vitý věnec se připravuje navazováním materiálu na sebe, nemá zvláštní podklad. == Přízdoba věnce == Učebnice Floristika doporučuje, aby přízdoba věnce kopírovala jeho tvar s tím, že by přílišné vybočení narušilo jeho symboliku. Velikost přízdoby by měla tvořit 1/3 korpusu věnce a výškou by měla být 2x vyšší. Přízdoba umístěná v jednom nebo dvou bodech korpusu věnce, výrazně vyvýšená oproti korpusu, podložená chvojím, se nazývá \"hlava\". Tato ozdoba se umisťuje na věnce s jinak nezdobeným tělem. Na věnci lze rovněž připevnit nebo vytvořit dekoraci připomínající položenou kytici. Za vhodné ozdobení věnce je považována formálně lineární ozdoba. Časté a zákazníky preferované jsou však věnce zdobené po celé ploše, které jsou ovšem dražší.", "question": "Jaký věnec se připravuje navazováním materiálu na sebe?", "answers": ["Vitý"]}
{"title": "Divadlo Reduta", "context": "Divadlo Reduta je součástí Národního divadla v Brně, sídlí na Zelném trhu. Brněnská Reduta je zmiňována již roku 1608 a je tak nejstarší divadelní budovou ve střední Evropě. V prosinci 1767 zde koncertoval malý Wolfgang Amadeus Mozart. Budova není zařízená pro provoz stálé divadelní scény, hrají v ní tak různé hostující soubory. V budově je divadelní sál, redutní sál a salonek. Jako jediná budova z komplexu Národního divadla v Brně nemá jméno po známé osobnosti.", "question": "Která je nejstarší divadelní budova ve střední Evropě?", "answers": ["Brněnská Reduta"]}
{"title": "První židovská válka", "context": "Jako první židovská válka se označuje židovské celonárodní povstání proti Římu, které vypuklo v Jeruzalémě v roce 66. Povstání potlačily až římské legie pod vedením nejprve Vespasiana, od roku 69, kdy se Vespasianus stal císařem, pak jeho syna Tita. Válka skončila dobytím Jeruzaléma na podzim roku 70, při němž byl zničen Druhý chrám. Válka prakticky skončila dobytím hlavního židovského města, ale měla i dohru spočívající v dobývání posledních pevností, z nichž první byla Machairús na východním břehu Mrtvého moře, a poslední Masada na západním břehu. Ta padla v roce 73 (podle jiných až v roce 74). Podrobnou zprávu o této válce zanechal její očitý svědek, účastník a zpočátku jeden z velitelů židovských sil, Flavius Iosephus ve své knize Válka židovská. Když roku 66 n. l. vypukla První židovská válka, nejednalo se v žádném případě o překvapující událost. Živná půda pro toto povstání vznikala dlouhou dobu. Nespokojenost v židovské společnosti průběhem času celkově vzato stoupala. Projevem tohoto byly myšlenkové skupiny, které postupně vznikaly již od makabejského povstání. Jako první se zřejmě ještě během povstání vydělila skupina esejců, když někteří zbožní Židé viděli, že toto povstání nejenže nevede ke kýženým výsledkům, ale že dokonce samotní Hasmonejci, zejména Alexandr Janaj (podle některých Jochanan Hyrkán), koncentrují v rukách moc královskou i kněžskou a sami podléhají vlivům helénismu.", "question": "Kdy vypukla v Jeruzalémě první židovská válka?", "answers": ["v roce 66"]}
{"title": "Santiago de Chile", "context": "V 17. a 18. století město poničilo několik zemětřesení, navíc město napadaly nájezdy Araukánců, indiánských kmenů, které zde před kolonizací žily. V roce 1778 se město stalo metropolí, v roce 1810 se stalo hlavním centrem bojů za nezávislost Chile. O deset let později do města vstoupila armáda vedená Bernardem O'Higginsem a José de San Martínem. Díky tomu Santiago povýšilo téhož roku na hlavní město Republiky Chile. V Santiagu je velkým problémem odlišit staré město od nových čtvrtí. Jedním z nejzajímavějších míst je návrší Santa Lucía. Na úpatí tohoto opevněného kopce stojí Neptunova fontána a galerie indiánského umění. Pamětní desku zde má i Charles Darwin a mozaiku chilská básnířka Gabriela Mistralová, která v roce 1951 získala Nobelovu cenu za literaturu. Čtvrť Bellavista je typická svými romantickými zákoutími a klidnými uličkami. Zde chilský básník Pablo Neruda (nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1971) postavil své milované ženě dům, ve kterém dnes sídlí jeho muzeum. Z koloniálních dob se mnoho staveb nezachovalo – velká část z nich byla zničena při četných zemětřeseních. Santiago de Chile leží na 33 ° jižní šířky. V zimě (od června do srpna) je zde chladné a deštivé počasí – teploty v noci bývají kolem 3 °C, výjimkou nejsou ani několikastupňové mrazy. Díky inverzím bývá kvalita vzduchu často horší. Léta jsou zde suchá, v lednu a únoru obvykle téměř neprší. Teploty stoupají až ke 35 o. Roční úhrn srážek činí 312 mm. Město má integrovaný systém veřejné dopravy s názvem \"Transantiago\" tvořený převážně autobusy. Ten je propojen s místním metrem, největší městskou železniční sítí v Jižní Americe.[zdroj? ] Letiště Santiago de Chile je největší v zemi a má připojení hlavně s jinými americkými zeměmi, dále s lokalitami v Evropě a Oceánii.", "question": "Jaké je hlavní město Chile?", "answers": ["Santiago de Chile"]}
{"title": "Bismarck (1939)", "context": "V květnu 1941 se vydal na svoji první a poslední plavbu do Atlantiku, během níž 24. května potopil britský bitevní křižník HMS Hood. Po několikadenním pronásledování byl vážně poškozen torpédovými bombardéry Swordfish z letadlové lodě HMS Ark Royal a posléze potopen 27. května po souboji s bitevními loděmi HMS Rodney, HMS King George V a dalšími menšími plavidly. == Stavba lodi == Bitevní loď Bismarck byla dílem hamburské firmy Blohm & Voss. Od počátku byl konstruován jako vlajková loď německého námořnictva. Práce na ní byly zahájeny 1. července roku 1936. Při spouštění na vodu 14. února 1939 byl přítomen i Adolf Hitler, který toužil po ovládnutí Atlantiku a zničení spojeneckých zásobovacích konvojů. Bismarck byl do výzbroje německé Kriegsmarine zařazen 24. srpna 1940. Náklady na jeho stavbu se vyšplhaly téměř na dvě stě milionů říšských marek. Posádku lodi tvořilo zhruba 2000 mužů. Sesterskou lodí Bismarcka byla bitevní loď Tirpitz o výtlaku asi 50 000 tun, největší německá bitevní loď za druhé světové války. Oficiálně udávaný výtlak Bismarcka i Tirpitze činil 35 000 tun; to byl maximální povolený výtlak v souladu s německo-britskou dohodou z 28. července 1935. == Operace Rheinübung == Dne 19. května 1941 vyplul Bismarck pod velením kapitána Lindenmanna z Gdyně poblíž Gdaňsku a následoval tak těžký křižník Prinz Eugen směrem do Norska, odkud se měly lodě přesunout do Atlantiku. Na Bismarcku vztyčil svou vlajku viceadmirál Günther Lütjens, který byl pověřen taktickým velením celého uskupení. Operace dostala jméno 'Rheinübung' a jejím cílem bylo proniknutí obou lodí do Atlantiku za účelem napadání spojeneckých lodí a konvojů. Z tohoto důvodu byla již dříve v Atlantiku rozmístěna řada zásobovacích a cisternových lodí, které mohly zajistit obě lodi v bojových akcích téměř na rok. Začátek operace byl původně stanoven na duben s tím, že se k Bismarcku připojí bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau.", "question": "Jak se jmenovala sesterská loď bitevní lodě Bismarck?", "answers": ["Tirpitz"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboře v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Okolo této terapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Systém má několik větví, z nichž nejvýznamnější je pudová teorie (libido, vývojová stadia libida, narcismus, pud smrti), tzv. první topika (přání, výklad snů, oidipovský komplex, nevědomí, předvědomí, vědomí) a tzv. druhá topika (ego, superego a id). Velkou pozornost věnoval též kultuře a náboženství. Byl 3. nejcitovanějším psychologem 20. století. Jeho předci žili od 15. století v Kolíně nad Rýnem, odkud utekli před pogromem východním směrem.", "question": "Kde zemřel Sigmund Freud?", "answers": ["Londýn"]}
{"title": "Nikon", "context": "Japonská firma Nikon (nebo také Nikon Corporation či Nikon Corp., japonsky: 株, Kabušiki gaiša Nikon) je jedním z předních světových výrobců klasických i digitálních fotoaparátů a fotografické optiky. Mimo vybavení pro fotografii vyrábí i další optické přístroje, jako jsou například mikroskopy, dalekohledy, brýlové čočky, geodetické přístroje, přístroje pro výrobu polovodičových součástek, a další jemná zařízení, jako například krokové motory. V roce 1917 se spojili tři malí japonští výrobci optiky a vytvořili optickou firmu Nippon Kogaku K.K.. V roce 1921 zahájila firma výrobu prvních malých binokulárních dalekohledů MIKRON. V roce 1925 byla zahájena výroba mikroskopu JOICO. V roce 1932 byla poprvé pro fotografickou optiku použita dodnes používaná značka Nikkor. Hlavní rozvoj prodělala firma za 2. světové války. Díky armádním zakázkám a získání technologií ze spřáteleného Německa zvětšila svou velikost více než 100x. Po druhé světové válce v roce 1948 firma zahájila výrobu prvního malého fotoaparátu Nikon I. V témže roce přestal optiku Nikonu používat jeho největší konkurent - Canon. V roce 1959 začala firma vyrábět Nikon F – svou první jednookou zrcadlovku Vzhledem k popularitě fotoaparátů Nikon ve Spojených Státech, NASA v šedesátých letech firmu Nikon vybrala pro vývoj kinofilmového fotoaparátu pro kosmický výzkum. První aparát pro kosmický výzkum sice vycházel z osvědčeného Nikonu F, ale musel být pro splnění přísných kritérií NASA výrazně přepracován. Poprvé byl použit až v roce 1970 v misi Apollo 15 (čtvrté přistání na Měsíci). Nikon poznatky získané při vývoji a využití tohoto aparátu aplikoval pro svůj další vývoj, takže další aparáty založené na komerčních F2 a F3 již potřebovaly pro použití v NASA výrazně menší úpravy a aparát z roku 1989 založený na komerčním F4 má již jen několik kosmetických úprav týkajících se snadnějšího ovládání ve skafandru a beztížném stavu. V roce 1974 postavila firma 105cm Schmidtův teleskop v tokijské observatoři. V roce 1997 zahájila výrobu prvního digitálního fotoaparátu Nikon Coolpix 100. V roce 1999 vyrobila svou první digitální jednookou zrcadlovku Nikon D1.", "question": "Která firma vybrala firmu Nikon pro vývoj kinofilmového fotoaparátu pro kosmický výzkum?", "answers": ["NASA"]}
{"title": "Ústavní soud České republiky", "context": "Ústavní soud České republiky je specializovaná česká soudní instituce, která stojí mimo systém obecných soudů a jejímž základním posláním je garantovat ústavnost právního řádu a poskytovat ochranu základních lidských práv fyzických a právnických osob na základě ústavního pořádku České republiky, a to i proti rozhodnutím obecných soudů, která by nebyla v souladu s ústavním pořádkem. Sídlem Ústavního soudu je Brno, soud je umístěn v budově bývalé Moravské Zemské sněmovny, ve které od roku 1991 sídlil již Ústavní soud ČSFR. Shromáždění občanů v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná, jsou zakázána. Ústavní soud Československé republiky existoval už od roku 1921, institut ústavní stížnosti ale nebyl zaveden. Soud sídlil v Praze, byl sedmičlenný a funkční období bylo desetileté. Prvním předsedou se stal Karel Baxa. Činnost prvorepublikového ústavního soudu je hodnocena jako nevýznamná a málo frekventovaná. Po uplynutí prvního funkčního období nedošlo sedm let k jeho znovuobnovení, ustavující schůze krátce působícího druhého ústavního soudu proběhla až v roce 1938, jeho předsedou byl Jaroslav Krejčí. V období druhé světové války zanikl a po válce svou činnost už neobnovil. Ústava Československé republiky z 9. května 1948 ústavní soud nezřídila. Navrhovatelé to zdůvodnili tím, že \"Národní shromáždění se stává opravdu nejvyšším orgánem ve státě\" a proto \"...odstraňujeme všechny zvláštní orgány, které byly více méně byrokratické povahy a které fakticky stály nad Národním shromážděním. Mám na mysli především ústavní soud,\" přičemž parlament, prezident a vláda \"mají spolupracovat jako orgány jednotné lidové moci, nikoli pracovat proti sobě jako představitelé nějakých zvláštních mocí\". Rovněž v Ústavě Československé socialistické republiky z roku 1960 se s ústavním soudem nepočítalo. Institut ústavního soudu federace a zároveň i ústavních soudů obou republik byl zaveden až od 1. ledna 1969 Ústavním zákonem o československé federaci, který ve svém článku 101 stanovil: \"V České socialistické republice a v Slovenské socialistické republice působí ústavní soudy republik. Jejich působnost a zásady organizace stanoví ústavní zákony národních rad.\" Toto ustanovení československé ústavy však bylo pouze formální, nikdy nebylo naplněno, stejně jako tehdejší ustavení federálního ústavního soudu. Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky nakonec vznikl až v roce 1991 na základě zvláštního ústavního zákona.", "question": "Kde je sídlo Ústavního soudu České republiky?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Massachusetts", "context": "Následovali je puritáni, kteří v Massachusettském zálivu roku 1630 založili v místě pozdějšího Bostonu další kolonii. Ta byla pojmenována podle místního indiánského kmene Mesečusetů, v jejichž jazyce tento název název, jak se sami označovali, znamená \"lid z velkých kopců\". Obě kolonie byly v roce 1692 královskou listinou sloučeny do společné provincie, která se poté stala jedním z původních třinácti zakládajících států USA. Massachusetts jako šestý stát v pořadí ratifikovalo Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 6. února 1788. Ve státě Massachusetts sídlí Harvardova univerzita a Massachusettský technologický institut. Bylo to právě Massachusetts, kde se usadili první Otcové poutníci - v osadě Plymouth. Zpočátku tvořilo Massachusetts i dnešní Maine a New Hampshire, ty se ale později odtrhly. V roce 1643 kolonie Massachusettská zátoka, Plymouth, Connecticut a New Haven zformovaly Novoanglickou konfederaci. Massachusetts bylo silně puritánskou kolonií, která netolerovala ostatní náboženství - po roce 1660 se odtrhly kvakerské Connecticut a Rhode Island. Po roce 1675 se v Massachusetts rozmohl zvyk \"otroka do každé počestné rodiny\". Massachusetts jako takové vznikly 1691 sloučením Plymouthu a Massachusettské zátoky. Salemské procesy s čarodějnicemi zde vypukly okolo roku 1692. Životem za ně zaplatilo 24 osob a také dva psi.", "question": "Jak se jmenovala osada, ve které se usadili první Otcové poutníci?", "answers": ["Plymouth"]}
{"title": "Kytara", "context": "Kytara je drnkací strunný nástroj (chordofon) s hmatníkem. Tón vzniká rozechvěním struny napjaté mezi dvěma pevnými body – nultým pražcem a vložkou kobylky. Struny jsou rozechvívány drnkáním prsty nebo plektrem (lidově trsátko). Hmatník umožňuje získávat další tóny zkracováním chvějné délky struny přitlačením struny na pražec. Z hlediska akustického patří kytara mezi nástroje s doznívajícím tónem. Kytara je akordický nástroj – umožňuje jednohlasou i vícehlasou hru. Klasická kytara má šest strun povětšinou laděných takto: ehgdae. Pro snadnější zapamatování se používá věta: Emil hodil granát do atomové elektrárny. Notuje se v houslovém klíči a zní o oktávu níže, než se píše. Rozsah kytary v případě ladění E A d g h e1 je E–h2. Dvanáctistrunné kytary Často se také používají kytary dvanáctistrunné, kde je každá struna zdvojena. Dvojice strun h a e1 jsou laděny stejně, u strun E A d g je vždy druhá struna naladěna o oktávu výš. Dvanáctistrunné kytary mají bohatší zvuk a používají se především v country hudbě. Méně časté, ale zvukově o to zajímavější, je též ladění do konkrétního akordu, např.: G, D, apod. Při ladění do G se struny E,A,e1 podladí o celý tón, tedy na D,G,d1, čemuž je přirozeně třeba přizpůsobit akordické hmaty. Využívá se mj. v blues a country. Jiné počty strun Existují také některé varianty kytar s 9 nebo 7 strunami a podobně. Další výjimkou jsou kytary basové a kytary havajské, které se též ladí do akordu a vyžadují tedy odlišný styl hraní. Korpus Vrchní deska je nejdůležitější částí korpusu. Má podstatný vliv na kvalitu zvuku nástroje. Přejímá kobylkou chvění strun a zesiluje jejich zvuk, kterému dává zabarvení, sílu a určuje délku tónu. Vrchní deska musí být zhotovena z kvalitního dřeva hustých, pravidelných a rovných let.", "question": "Kolik strun má kytara?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Itálie", "context": "Kampánské souostroví (Arcipelago Campano), Eolské ostrovy (Isole Eolie), Tremitské ostrovy (Isole Tremiti), Isole Pelagie, Isole Egadi poloostrovy: Apeninský poloostrov, Salentina, Kalabrijský poloostrov,. Gargano pohoří: Apeniny, Alpy, Dolomity jezera: Gardské jezero (Lago di Garda), Como, Lago Maggiore, Trasimenské jezero řeky: Pád, Adiže (Adige), Tibera (Tevere), Arno, Piave, Ofanto, Sineto sopky: Etna, Vesuv (Vesuvio), Stromboli Alpy leží v mírném pásu s rozdíly mezi vrcholy hor a údolími. Pádská nížina má chladný vnitrozemský charakter. Zbytek území leží v Středozemním klima s typickým horkým suchým létem a mírnou zimou bohatou na srážky. Podrobnější informace naleznete v článku Italské provincie. Itálie se dělí na 20 krajů (regioni), z toho 5 má autonomní status. Oblasti se dále (až od roku 2013) dělí na celkem 109 provincií. Území státu se člení na 20 krajů (regione) a ty dále na 109 okresů/provincií (provincia) a dále na obce, které jsou seskupeny v oblasti pod jednu větší zvanou comune. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament, který tvoří Poslanecká sněmovna a Senát. Ústava je kontrolována Ústavním soudem. Prezident je volen parlamentem a krajskými sbory. Voliči volí své zástupce do senátu, parlamentu a regionálních rad.", "question": "Na kolik krajů se dělí Itálie ?", "answers": ["20"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Na české straně traverzuje jihovýchodní úbočí zeleně značená pěší cesta dlážděná velkými kameny mezi Jelenkou a rozcestím Nad Růžovohorským sedlem. Na polské straně protíná severní stěnu stará Slezská silnice vydlážděná kočičími hlavami, po které dodnes ve výjimečných případech vyjede terénní auto. Slezská silnice je v zimě uzavřena kvůli lavinovému nebezpečí. Sněžka je tradičním místem pro turistické i extrémní lyžování. V současné době je většina sjezdových tras uzavřena z důvodu ochrany přírody. Na běžkách se dá sjet dlouhým bezpečným sjezdem na Pomezní Boudy. Zpočátku s lyžemi v rukou a potom na běžkách se jezdí na Růžovou horu a Portášky. V současnosti jsou skialpinistické sjezdy možné jen po výše uvedených značených cestách a to z důvodu, že vrchol Sněžky leží v 1. zóně KRNAP, což nedovoluje pohyb mimo značené stezky. Historické (dnes zakázané) sjezdové trasy vedou skalnatou jižní stěnou do Obřího dolu a dál do Pece pod Sněžkou. Sutí zasypanou severní stěnou se sjíždí do Karpacze. Další varianty jsou možné z Obřího sedla na sever i na jih a z Růžovohorského sedla na západ.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Krkonoš?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také díky svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu \"Running Free\"). K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards. Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil. Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock. Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným. Volba nakonec padla na Rona Matthewse. Skupina Iron Maiden (česky železná panna, mučicí nástroj) vznikla na Štědrý den roku 1975 v sestavě Harris (baskytara), Matthews (bicí), Dave Sullivan (kytara), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara). Podle Harrise její název vznikl podle filmu Muž se železnou maskou (The Man in the Iron Mask), který právě v té době byl v televizi.", "question": "Kdy byla založená skupina Iron Maiden?", "answers": ["v roce 1975"]}
{"title": "Amazonka", "context": "Jsou to postupně: zdrojnice zprava Ucayali (Apurímac(-Lloqueta), Urubamba) zleva Marañ (Morona, Pastaza, Huallaga, Tigre) Solimõ zprava Javari, Jandiatuba, Jutaí, Juruá. , Coari, Purus zleva Nanay, Napo, Içá/Putumayo, Japurá, Rio Negro (Rio Branco a Casiquiare) Amazonka zprava Madeira, Tapajós (Juruena), Xingu zleva Uatuma. , Trombetas, Paru, Jari Pará Tocantins (Araguaia) Řeky (přítoky) v povodí Amazonky dle délky toku: 3 379 km - Purus 3 280 km - Juruá 3 239 km - Madeira 2 820 km - Japurá 2. 750 km - Tocantins 2 575 km - Araguaia (přítok Tocantinsu) 2 250 km - Rio Negro 2 100 km - Xingu 1 900 km - Tapajós 1 749 km - Guaporé (přítok Mamoré) 1 600 km - Ucayali 1 575 km. - Içá/Putumayo 1 415 km - Marañ 1 300 km - Iriri (přítok Xingu) 1 240 km - Juruena (přítok Tapajós) 1 200 km - Tapájos 1 130 km - Madre de Dios (přítok Madeiry) 1 100 km - Huallaga (přítok Marañ) Amazonka má složitý a svérázný vodní režim. Má vysoký stav vody po celý rok. Pravé přítoky, jejichž povodí jsou na jižní polokouli a levé přítoky, jejichž povodí jsou na severní polokouli se navzájem doplňují ve svých stavech vody v průběhu roku. Vysoké stavy vody jsou v létě a to je na severní polokouli od dubna do října (levé přítoky) a na jižní polokouli od října do března (pravé přítoky). Tím je sezónní kolísání průtoku u Amazonky vyrovnáno. Jižní přítoky dosahují nejvyšší vodnosti v květnu až v červenci a v srpnu a v září jejich hladina klesá. Maximální průtok dosahuje 300 000 m3/s i více.", "question": "Jak se jmenuje nejdelší řeka na světě?", "answers": ["Amazonka"]}
{"title": "Issyk-kul", "context": "Issyk-kul (kyrgyzsky Ы, rusky И, znamená teplé jezero) je bezodtoké jezero na severu Ťan-šanu ve stejnojmenné oblasti severovýchodní části Kyrgyzstánu. Je to jedno z největších horských jezer na světě. Nachází se v mezihorské Issykkulské kotlině mezi hřbety Kungej-Alatau na severu a Terskej-Alatau na jihu. Má rozlohu 6236 km2 (podle jiných zdrojů 6 330 km2). Je dlouhé 178 km a maximálně široké 60 km. Průměrnou hloubku má 278 m a maximální dosahuje 668 m (nebo až 702 m podle jiných zdrojů). Objem vody je 1738 km3. Povodí jezera Issyk kul je asi 21 900 km2. Leží v nadmořské výšce 1608 m. Po jezeře Titicaca je to druhé největší horské jezero světa. Jezero Issyk-kul a přilehlá oblast centrálního Ťan-šanu o celkové rozloze 4 311 588 ha byly v roce 2001 zapsány na seznam biosférických rezervací UNESCO. == Pobřeží == Pobřeží je slabě členité, hluboké zálivy jsou pouze na východě a jihovýchodě (Tjupský záliv, Džergalanský záliv, Pokrovká zátoka). Délka pobřeží je 597 km. Polovinu z toho tvoří písečné pláže, vyskytují se také jílové a oblázkové břehy. == Vodní režim == Do jezera ústí 50 řek, jejichž celkový roční přítok činí 3 km3. Největší jsou řeky Džergalan (střední průtok v ústí 22 m3/s) a Tjup, který se do jezera vlévá z východu. Řeka Ču, která protéká západním okrajem kotliny není v současné době s jezerem spojená. Odtok z jezera do řeky Ču existoval pouze v letech s velkým množstvím vody, když byla hladina o 10 až 12 m výše než dnes. Poslední taková epocha byla v 17. až 18. století. Zdroj vody v řekách je smíšený, převážně sněhový, s největšími stavy na konci jara a v létě. O rozsahu změn výšky hladiny, způsobených změnami klimatu, svědčí jezerní terasy vysoké 8 až 10 m a podvodní rozvaliny vesnic v hloubce do 8 m. V průběhu posledních dvou století se hladina jezera snižuje od r. 1886 o 4 m (podle jiných zdroj; až o 7 m) s tím, že tento pokles není konstantní, ale jeho rychlost kolísá. S neotektonickým vzestupem je spojeno vytvoření vysokých teras (30 až 40 m). Klima jezerní kotliny je teplé, suché a mírné.", "question": "Co je Issyk-kul?", "answers": ["bezodtoké jezero"]}
{"title": "Lalokoploutví", "context": "Lalokoploutví (Coelacanthiformes, příp. Coelacanthimorpha) je podtřída nozdratých ryb. Lalokoploutvé ryby žily dle odhadů před 410–65 miliony let, ale jak dokazují úlovky z roku 1938, kdy byla odchycena na břehu jižní Afriky nejznámější zástupce lalokoploutvých – latimérie podivná, stále žije. Kromě latimérie podivné je znám ještě jeden recentní druh této skupiny (objevený až v roce 1998) – latimérie celebeská (Latimeria menadoensis). Lalokoploutví je skupina ryb. Až donedávna se předpokládalo,že lalokoploutvé ryby vyhynuly před 70 miliony let. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Silvio Renesto & Rudolf Stockar (2018). First record of a coelacanth fish from the Middle Triassic Meride Limestone of Monte San Giorgio (Canton Ticino, Switzerland). Rivista Italiana di Paleontologia e Stratigrafia (Research in Paleontology and Stratigraphy), 124(3): 639-653. doi: https://doi.org/10.13130/2039-4942/10771 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu lalokoploutví ve Wikimedia Commons", "question": "Jaký druh zvířete je nejznámějším zástupcem lalokoploutvých ryb?", "answers": ["latimérie podivná"]}
{"title": "Karlstad", "context": "Karlstad je švédské město, hlavní město provincie Värmland. Město leží na břehu největšího švédského jezera Vänern. V roce 2010 mělo 61 685 obyvatel. Město Karlstad je pokládáno za jedno z nejslunečnějších měst ve Švédsku. Karlstad je sídlem několika středních škol a také vysoké školy (Karlstads universitet). Kořeny města sahají až do období Vikingů před rokem 1000 našeho letopočtu. Statut města udělil Karlstadu 5. března 1584 švédský vévoda Charles, který byl později korunován králem Švédska, jako Karel IX. Město odvozuje svůj název od krále – Karlstad znamená Karlovo město. Vévoda také ustanovil Karlstad regionálním hlavním městem a přidělil mu značné množství pozemků. Ve městě si vévoda postavil dům, který se nazývá Kungsgå. Na tomto místě v letech 1724–1730 postavil Christian Haller katedrálu. Karlstad se významným způsobem zapsal do moderních dějin celého Švédska. V noci 7. března 1809 část švédské armády, které velel podplukovník Georg Adlersparre, obsadila Karlstad. Zde podplukovník 9. března oficiálně vyhlásil úmysl svrhnout švédského krále, kterým byl tehdy Gustav IV. Adolf. Švédská armáda poté zahájila pochod na Stockholm, kde 13. března krále zajala a uvěznila. Karlstad utrpěl čtyři velké požáry. Při posledním požáru 2. července 1865 bylo – kromě katedrály a několika domů – prakticky celé město zničeno. Karlstad byl potom přestavěn podle v moderním stylu se širokými ulicemi, obklopenými stromy. V roce 1905 byla v Karlstadu podepsána dohoda o zrušení unie mezi Norskem a Švédskem. V Karlstadu je oblíbeným sportem lední hokej. Nejpopulárnějším hokejovým klubem je Färjestads BK. Tým hraje ve švédské nejvyšší soutěži a několikrát vyhrál švédský šampionát, naposledy v roce 2011. Je nejúspěšnějším mužstvem ve Švédsku od roku 1975, kdy byla zřízena švédská Elitserien. Za hokejový tým Färjestads BK hráli i známí švédští hokejisté Hå Loob a Jörgen Jönsson. Další hokejové kluby působí v nižších soutěžích. Ve městě je i několik fotbalových klubů, ale v současnosti žádný z nich nehraje ve švédské nejvyšší soutěži. Ve městě se provozují i další populární sporty. Bandy – kolektivní míčový sport hraný na ledové ploše – je snad nejvíce populárním sportem ve městě. Město je domovem dvou historicky nejúspěšnějších klubů ve Švédsku, Boltic a IF-Karlstad Göta.", "question": "Jaké je hlavní město švédské provincie Värmland?", "answers": ["Karlstad"]}
{"title": "František Palacký", "context": "Některé pasáže (především husitství) podléhaly rakouské teologické cenzuře. 1. díl (do r. 1125) 2. díl (1125-1403) 3. díl (1403-1439. ) 4. díl (1439-1471) 5. díl (1471-1526) Pomůcky ku poznání řádů zemských království Českého v druhé polovině XIII. století - pokus o shrnutí života v polovině 13. století. Pomůcky ku poznání staročeského práva i řádu soudního Přehled současných nejvyšších důstojníků a ouředníků zemských i dvorských v královstvím Českém, od nejstarších časův až do nynějška - vyšlo i německy. Popis království Českého - soupis všech obcí v Čechách se základními údaji (vydáno 1848, data z let 1843-6). Stručné dějiny Prahy (Skizze einer Geschichte von Prag) Idea státu rakouského - (1865) popis jeho představ o federálním uspořádání Rakouska, přeje si jeho zachování. Františka Palackého korrespondence a zápisky, Praha 1863 Dále se zachovala část jeho korespondence s významnými osobnostmi této doby a značné množství novinových článků. sochy a pomníky: Praha - Palackého náměstí Stanislav Sucharda 1902; Panteon Národního muzea, Písek Ladislav Wurzel (. 1886), Hodslavice, Čelechovice - na úpatí Velkého Kosíře (1898), Kozí hora Brno-Žabovřesky, busty: Praha Palackého 7, Antonín Popp 1898; Tomáš Seidan (Národní muzeum),. Jindřich Wielgus (Národní muzeum), posmrtná maska a odlitek pravé ruky; 1876 plakety: Stanislav Sucharda 1912 tříčtvrteční postava, olejomalba na plátně, Josef Vojtěch Hellich, 1846 (Národní muzeum) poloviční postava,. olejomalba na plátně, Agathon Klemt (Národní muzeum) svatební portrétní miniatura, kvaš na slonovině, Jindřich Schödl, 1827 (Národní muzeum) litografie, Adolf Dauthage, 1855 Tříčtvrteční postava v klobouku, litografie. , Max Švabinský, 1835 četné fotografie, např. ateliér Angerer, Vídeň medaile: F.Seidan 1861; 1876; Čermákové Hořovice 1895, I.Pichl 1897, A. Popp 1898; B.Vlček 1898;. V. Šmakal (několik pro různá města) 1898- 1899, K. Babka 1948 medaile- insignie pro řetězy Univerzity Palackého v Olomouci (Ot.Španiel, J. Benda) 1946 tisícikorunová česká bankovka, Oldřich Kulhánek, Praha 1993. 200 korunová stříbrná mince, Vladimír Oppl, Praha 1998 poštovní známka Česká republika 1998 Byt rodin Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera v Palackého ulici č. 7 v Praze 1 byl zásluhou Palackého vnučky Libuše Bráfové proměněn v Památník a od roku 1930 zčásti zpřístupněn veřejnosti k občasným prohlídkám.", "question": "Ve kterém městě zemřel František Palacký?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Sinclair Lewis", "context": "Harry Sinclair Lewis (7. února 1885, Sauk Centre, Minnesota - 10. ledna 1951, Řím, Itálie) byl americký prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1930. Harry Sinclair Lewis se narodil roku 1885 v Sauk Centre v Minnesotě jako třetí syn venkovského doktora. Jeho matka zemřela na tuberkulózu, když mu bylo šest let. Ve věku třinácti let utekl z domova, protože se chtěl stát bubeníkem ve španělsko-americké válce, ale jeho otec jej brzy našel v jednom železničním skladišti. Roku 1902 začal studovat na Oberlinově akademii v Ohiu a krátce poté na Yaleově univerzitě, kde začal přispívat do univerzitního časopisu Yale Literary Magazine. Již během studií cestoval (navštívil Anglii a Panamu) a dokonce pracoval jako zřízenec v utopické osadě amerického spisovatele Uptona Sinclaira. Po dokončení studia roku 1908 se živil jako žurnalista, cestoval po USA, psal nepříliš hodnotné romantické příběhy (např. o rytířích) a další své literární nápady prodával (např. Jacku Londonovi[zdroj? ]). Jeho první publikovanou knihou byl chlapecký dobrodružný příběh Výlet a letadlo z roku 1912, který vydal pod pseudonymem Tom Graham. Nakonec se usídlil v New Yorku, roku 1912 se oženil s redaktorkou Grace Livingston Heggerovou a roku 1917 se jim narodil syn Wells (manželství však skončilo roku 1925 rozvodem). Podruhé se oženil v roce 1928 s americkou novinářkou Dorothy Thompson (1893-1961). Měli spolu syna Michaela. Manželé se rozvedli v roce 1942. Do roku 1920 vydal Lewis pět humorných a mírně satirických románů napsaných pod vlivem H. G. Wellse, které líčí příběhy drobných lidí. Jako jízlivý satirik, kritizující neřesti střední vrstev, vynikl až v románech Hlavní třída (1920) a Babbitt (1922), které vzbudily zaslouženou senzaci a Lewis byl literární kritikou společně s Sherwoodem Andersonem a Edgarem Lee Mastersem zařazen do line tzv. \"vzpoury proti maloměstu\".", "question": "Kolik let bylo Harrymu Sinclairu Lewisi v době, kdy zemřela jeho matka?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Kimono", "context": "Kimono (japonsky: 着, doslova \"oděv\", \"šat\") je tradiční japonský oděv. Původně slovo kimono označovalo všechny typy oblečení, ale později se začalo používat pro zvláštní typ tradičního plně dlouhého roucha. Originální a přesný název by měl být wafuku (和, doslova \"oblečení japonského stylu\"). Kimona jsou rovně střižená roucha tvaru T sahající po kotníky, s límcem a širokými, dlouhými rukávy. Kimona se váží kolem těla, vždy levou stranou přes pravou (výjimkou je pouze oblékání mrtvého při pohřbu) a upevněná širokým pásem nazývaným obi, který je obvykle vázán vzadu. Kimona se většinou nosí s tradiční obuví (především s dřeváky geta nebo sandály zóri) a \"ponožkami\" s odděleným palcem – tabi. Dnes kimono nosí především ženy, a při zvláštních příležitostech. Tradičně nosí svobodné ženy při zvláštních příležitostech kimono nazývané furisode, které má rukávy až k zemi. Už jen velmi málo žen, hlavně starších, a ještě méně mužů nosí kimono jako běžné oblečení. Tradiční japonské oblečení rovněž nosí muži a ženy určitých tradičních povolání jako jsou např. šintoističtí a buddhističtí kněží, šintoistické kněžky miko a gejši a osoby věnující se tradičním uměním (čajový obřad, ikebana, kaligrafie ap). Japonci si často oblékají kimono i při zvláštních a formálních příležitostech (svatbách, pohřbech, promocích...). Zvláštní druhy kimon pak nosí ženy i muži při určitých druzích sportu, jako je např. kendó. Profesionální zápasníci sumó jsou často vídáni v kimonech, protože je u nich vyžadováno nošení tradičního japonského oblečení, kdykoliv se objeví na veřejnosti. Nadšenci pro kimona mohou také v Japonsku navštěvovat lekce jak oblékat a nosit kimono. Hodiny se týkají vybírání vzorů a látek odpovídajících ročnímu období a příležitosti, sladění spodních dílů kimona a doplňků, vrstvení spodních dílů kimona podle přesného významu, výběr a vázání obi a další témata.", "question": "Co je to kimono?", "answers": ["japonský oděv"]}
{"title": "Victor Kraus", "context": "Během prusko-francouzské války sloužil v polním lazaretu a získal za to pruské vyznamenání. Ve válce přišel o oko. Po návratu do Vídně se angažoval v německých národoveckých organizacích a roku 1880 byl jedním z šesti zakladatelů spolku Deutscher Schulverein, zaměřeného na podporu německého školství, zejména v národnostně smíšených regionech Předlitavska. Stal se jeho prvním místopředsedou. Do jeho referátu spadala velká část Čech.Působil taky jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1883 za kurii městskou v Štýrsku, obvod Hartberg, Feldbach, Fürstenfeld, Weiz, Gleisdorf atd. poté, co zemřel poslanec Oskar Falke. Slib složil 4. prosince 1883. Mandát zde obhájil v řádných volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako rytíř Dr. Victor von Kraus, gymnaziální profesor, bytem Vídeň.V roce 1883 i po volbách roku 1885 se uvádí coby člen klubu Sjednocené levice, který utvořilo několik ústavověrných politických proudů liberálního a centralistického ražení. Byl předsedou klubu Pokrokové strany v Leopoldstadtu. Na Říšské radě se zabýval hlavně školskými tématy. Vystupoval proti obnovování konfesijního charakteru školství a podporoval moderní pedagogické metody.V roce 1890 se uvádí na Říšské radě jako poslanec nacionalistického klubu Deutschnationale Vereinigung.", "question": "Na podporu kterého školství se zaměřoval spolek Deutscher Schulverein?", "answers": ["německého"]}
{"title": "Willis Eugene Lamb", "context": "Willis Eugene Lamb, Jr. (12. července 1913, Los Angeles - 15. května 2008, Tuscon) byl americký fyzik. Spolu s Polykarpem Kuschem získali v roce 1955 Nobelovou cenou za fyziku. Lamb za objevy týkající se jemné struktury vodíkového spektra. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willis Lamb na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Willis Eugene Lamb ve Wikimedia Commons", "question": "Kde zemřel Willis Eugene Lamb?", "answers": ["Tuscon"]}
{"title": "Synonymum", "context": "Synonyma též slova souznačná, jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat. Dodávají jazyku bohatství, umožňují jemné odstínění významů v závislosti na kontextovém a stylistickém zabarvení. Pokud k jednomu jevu existuje více synonymních výrazů, vytvářejí tzv. synonymickou řadu. Za jádro takové řady se považuje nejvíce stylisticky i emocionálně neutrální výraz. Synonyma se zpravidla rozdělují na: úplná, neúplná. Úplná (čistá, absolutní) synonyma jsou ta, která mají zcela totožný význam a lze je volně zaměnit ve všech kontextech, kromě ustálených obratů (přísloví, pořekadel apod.). Takových synonym je ovšem velice málo. Příklady: hezký – pěkný, chlapec – hoch. I synonyma, která se jeví jako absolutní, mají tendenci se v běžném úzu spojovat s různými slovy, čímž dochází k postupnému oddalování jejich významů – např. slova statečný a odvážný lze považovat za absolutní, ale výraz statečný se spojuje spíše s osobami (statečný rytíř, voják), odvážný spíše s abstraktními výrazy (odvážný kousek, plán, projekt). Zvláštní kategorií jsou synonyma, která se liší pouze stylovou platností (táta – tatínek) a dvojice českého pojmu s přejatým, tzv. jazykové ekvivalenty (přeprava – transport). Daleko běžnější jsou synonyma neúplná (částečná), jejichž významy jsou navzájem blízké, ale nikoli totožné. Částečná synonyma se liší kontextovým a stylovým užitím, obsahem i rozsahem významu (červený – rudý), intenzitou (práce – dřina), dobovým užitím (krmě – jídlo), frekvencí užití (málokdy – zřídkavě).", "question": "Jak se nazývají slova se stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat?", "answers": ["Synonyma"]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "Byl nejvyšším správcem, zákonodárcem, soudcem a vojenským velitelem. V této tradici pokračovali další babylonští a asyrští panovníci. V novobabylonském období došlo k oddělení panovníka od role velekněze, což posílilo postavení kněžstva. Někteří z panovníků Mezopotámie byly ženy, které vládly buď tak, že iniciativou překonávaly své manžely panovníky, nebo i samostatně. Mezi ně patří např. Kubaba a Semiramis. Otroctví bylo základním rysem mezopotámské společnosti. Právně se rozlišovalo mezi otroky v soukromých a veřejných službách, mezi otroky domácími (mezopotámskými) a cizími a mezi otroky narozenými v domě pána a pořízenými odjinud. Třída otroků se rozšiřovala např. o válečné zajatce, kteří byli původně zabíjeni, o dlužníky, kteří nebyli schopni uspokojit své věřitele, a o pachatele trestných činů. Otroci bývali označováni, a to buď zavěšením tabulky, tetováním, oholením vlasů na přední polovině hlavy nebo propíchnutím uší (v Asýrii). Související informace naleznete také v článku Nábytek Mezopotámie. Mezopotámie měla spolu s Egyptem ve starověku nejlepší podmínky pro zemědělství. Bylo tam (a stejně tomu je v dnešním Iráku) kontinentální podnebí s velkými výkyvy teplot (zhruba od +50 °C do − °C). V únoru až březnu, kdy začínalo jaro, docházelo k rozvodnění Eufratu a Tigridu. Období sucha začínalo ke konci června a končilo v září. Pole se nehnojila, protože to obstarávaly záplavy, a k setbě se využíval mimo jiné pluh. Nejúrodnější půda se nacházela v Babylonii. Hlavními obilninami v Mezopotámii byly ječmen, který sloužil k přípravě potravin, pšenice dvouzrnka, která sloužila k přípravě chleba a k výrobě piva, a pšenice jednozrnka. Dále se tam pěstovaly např. sezam, hrách setý a boby.", "question": "Jaké je označení pro oblast mezi řekami Eufrat a Tigris?", "answers": ["Mezopotámie"]}
{"title": "Guambiano", "context": "Guambiano je jihoamerický domorodý jazyk barbakoské jazykové rodiny. Hovoří jím asi 23 500 domorodců v andské části Kolumbie. Tento jazyk se vyučuje na školách a jeho písmem je latinka.", "question": "Kolik domorodců hovoří jazykem Guambiano?", "answers": ["asi 23 500"]}
{"title": "Perla", "context": "Perla je malý lesklý kulovitý předmět vzniklý uvnitř perlotvorky, mořské ústřice nebo perlorodky. Stejně jako perlorodky jsou i perly tvořeny vrstvami uhličitanu vápenatého. Ideální perly jsou dokonale kulaté a hladké, většina přírodních perel však vzniká v různých nepravidelných tvarech a barvách (barokní perly). Perly jsou ceněné především ve šperkovnictví. Přírodní perly vznikají, pokud do schránky ústřice vnikne cizí tělísko - např. zrnko písku. To vyvolá obrannou reakci ústřice, která začne vylučovat perleťovou hmotu usazující se na cizím tělese. V jedné ústřici může růst současně pouze jedna perla. Přírodní perly jsou velmi vzácné a více či méně žádané v závislosti na množství, kvalitě a tvaru perleťové hmoty; lze je koupit převážně na aukcích. Většina v současnosti prodávaných perel pochází z chovů. Tyto perly vznikají podobně jako perly přírodní s tím rozdílem, že cizí tělísko je do ústřic zavedeno úmyslně. Doba růstu perly se pohybuje od jednoho roku do několika let. K hlavním oblastem chovu perel patří Čína, Japonsko, Tahiti a Vietnam. Lze rozlišit několik základních druhů perel: Perly Akoya (japonsky slaná voda) pocházejí z Číny, Vietnamu či Japonska. Mívají velikost 5 až 9 mm a jejich barva může mít rozličné zbarvení: krémové, růžové, stříbřité nebo zelené. V teplejších vodách při pobřeží Číny mohou perly růst až dvakrát rychleji než v chladnějších japonských vodách. Tahitské perly jsou produkovány zvláštním druhem ústřic s černými okraji vyskytujícím se v oblasti Francouzské Polynésie. Tyto perly jsou vzácné i proto, že těchto ústřic v chovech přežívá jen malá část. Jednotlivé perly se od sebe navzájem značně odlišují, takže např. pro sestavení náhrdelníku je jich potřeba roztřídit stovky.", "question": "Kolik perel může růst současně v jedné ústřici?", "answers": ["jedna"]}
{"title": "Česká advokátní komora", "context": "Česká advokátní komora (ve zkratce ČAK) je stavovským sdružením advokátů. Její sídlo je v Praze a má pobočku v Brně. Členství v ní je pro všechny advokáty ze zákona povinné, a jedná se tak o největší právnické profesní sdružení samosprávy v České republice. Jejím posláním je vykonávat samosprávu advokacie a tím chránit a garantovat kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty. Komora je veřejnoprávní korporací, není tedy součástí státu. Jako právnická osoba veřejného práva je zřizována zákonem a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Brněnská pobočka zajišťuje působnost komory pro evropské advokáty a pro advokáty a jejich koncipienty se sídlem v obvodu olomouckého vrchního soudu. Česká advokátní komora sídlí v Praze na Národní třídě čp. 16, v Kaňkově paláci, což je budova, kterou vdova po advokátovi JUDr. Janu Kaňkovi odkázala roku 1895 nadaci pro chudé advokáty, jejich vdovy a sirotky. Sídlila zda pražská Advokátní komora, od roku 1952 Ústřední advokátních poraden a po roce 1990 se dostala do vlastnictví ČAK. Brněnská pobočka pak sídlí v Kleinově paláci na náměstí Svobody. Současná organizace České advokátní komory je upravena v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii. Jejími orgány jsou: sněm – nejvyšší orgán komory představenstvo – výkonný orgán komory o 11 členech předseda komory – zastupuje komoru navenek kontrolní rada – kontrolní orgán komory o 54 členech kárná komise – provádí u advokátů kárné řízení, má 83 členů odvolací kárná komise – odvolací instance v kárném řízení o 11 členech zkušební komise – provádí advokátní zkoušky, zkoušky způsobilosti a uznávací zkoušky Funkce v orgánech komory jsou čestné.", "question": "Má Česká advokátní komora pobočku v Brně?", "answers": ["Její sídlo je v Praze a má pobočku v Brně."]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň ) byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768-1843) polní podmaršál, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera). Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd.", "question": "Kde se narodila Bertha von Suttner?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1996", "context": "XXVI. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 19. července až do 4. srpna 1996 v Atlantě v USA. Zúčastnilo se jich 10281 sportovců ze 197 zemí. Soutěžilo se v 271 disciplínách. V průběhu volby pořadatelského města se hodně spekulovalo o tom, zda by čest hostit letní olympiádu neměly mít Athény (na počest stého výročí prvních novodobých olympijských her). Volba ale nakonec rozhodla pro Atlantu, americké město ve státě Georgia. Hry tradiční formulkou otevřel prezident Bill Clinton a olympijský oheň zapálil bývalý americký boxer Muhammad Ali, v té době postižený Parkinsonovou chorobou. Atmosféra olympiády byla poznamenána teroristickým útokem 27. července 1996, kdy výbuch bomby v olympijském parku zabil jednoho člověka a 110 lidí zranil. Vlajky visely na půl žerdi, ale soutěže nebyly přerušeny. Nejlepším výkonem celých her se 1. srpna 1996 stala fenomenální dvoustovka sprintera Michaela Johnsona v čase nového světového rekordu 19,32 s. Ten byl o 2 setiny sekundy (19,30 s.) překonán až o 12 let později jamajským sprinterem Usainem Boltem na OH v Pekingu. Her se zúčastnili sportovci z celkového počtu 197 zemí. Z nich se 24 účastnilo letních olympijských her poprvé (z toho 11 nástupnických zemí po rozpadu SSSR). Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi. Podrobnější informace naleznete v článku Česko na Letních olympijských hrách 1996. Obrázky, zvuky či videa k tématu Letní olympijské hry 1996 ve Wikimedia Commons www.olympic.cz", "question": "Sportovci z kolika zemí se zúčasnili XXVI. letních olympijských her?", "answers": ["197"]}
{"title": "Antonín Novotný", "context": "Antonín Josef Novotný (10. prosince 1904 Letňany - 28. ledna 1975 Praha) byl třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Úřadoval v letech 1957 až 1968. Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného (* 1874) z Letňan a Barbory, roz. Hlaváčové (* 1882) z Velkých Čakovic. Narodil se v Letňanech, tehdejší č. p. 28 (kde měli bydliště i jeho otec Antonín a děd Antonín) a 13. prosince dostal při křtu v kostele sv. Remigia ve farnosti Čakovice jména \"Antonín Josef\". Vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Podle zápisu v matrice v únoru 1921 vystoupil z církve a téhož roku vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí (v pražské organizaci), v letech 1937-1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany (1938) pracoval jako dělník ve vysočanské Včele. Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. V letech 1945-1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946-1968 byl členem ÚV KSČ, v roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ.", "question": "Kolikátým prezidentem byl Antonín Novotný od vzniku Československa?", "answers": ["šestý"]}
{"title": "Voda", "context": "Čistá voda je ovšem extrémní situace: I proto ji přes její velkou schopnost polarizace do kondenzátorů nepoužíváme. Voda je často dávána za příklad nestlačitelné kapaliny. Její skutečná stlačitelnost sice není úplně nulová, nicméně tato hodnota je natolik malá, že se běžně zanedbává. Voda vzniká prudkým až explozivním slučováním vodíku s kyslíkem (hořením bezbarvým plamenem) podle rovnice: 2H2 + O2 → 2H2O, za vývinu velkého množství tepla (exotermní reakce). Kromě toho vzniká jako vedlejší produkt vedle solí při neutralizaci kyselin zásadami, např. HCl + NaOH → H2O + NaCl. Voda je obsažena ve spalných plynech při hoření většiny organických látek, např. methanu CH4 + 2O2 → 2H2O + CO2, nebo oktanu (hlavní složky benzínu) 2C8H18 + 25O2 → 18H2O + 16CO2. Vodné roztoky mohou vykazovat kyselou, neutrální nebo zásaditou reakci. Kyselost (acidita) a zásaditost (bazicita) se vyjadřuje ve stupnici hodnot pH. Rozsah stupnice je od 0 do 14 pH, přičemž hodnotě pH 7 odpovídá roztok neutrální. Hodnoty nižší označují roztok kyselý, hodnoty vyšší zásaditý čili alkalický.", "question": "Jaký sumární vzorec má voda?", "answers": ["H2O"]}
{"title": "John Douglas Cockcroft", "context": "John Douglas Cockcroft (27. května 1897 Todmorden, Spojené království - 18. září 1967 Cambridge, Spojené království) byl britský fyzik, který získal spolu s E. T. S. Waltonem v roce 1951 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za objevné práce přeměny atomových jader uměle urychlenými jadernými částicemi.", "question": "Kde zemřel John Douglas Cockcroft?", "answers": ["Cambridge"]}
{"title": "Knoflíkáři", "context": "Knoflíkáři je český barevný film z roku 1997 režiséra Petra Zelenky natočený podle jeho vlastního námětu a scénáře Českou televizí. Film obsahuje šest povídek: Štěstí z Kokury, Taxíkář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci, Duch amerického pilota V několika navzájem provázaných povídkách jsou ukázány různé typy lidiček a jejich životní osudy – od taxikáře s nevěrnou ženou, přes psychologa s každodenními rituály, pitomce, který umí doplivnout na lokomotivu, až k lidem, kteří pomocí umělého chrupu v zadnici ucvakávají knoflíky z gaučů (ve filmu nazývaní Tverpové). Ale především je tento film o atomové bombě. Knoflíkáři v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Knoflíkáři v Internet Movie Database Knoflíkáři na Kinoboxu.cz", "question": "Kolik povídek obsahuje film Knoflíkáři?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Lionel Messi", "context": "FIFA se vyjádřila, že góly zambijského fotbalisty nelze ověřit a tak Messiho rekord zůstává v platnosti. Celkem Messi vstřelil za rok 2012 91 gólů, překonal tak předchozí rekord Gerda Müllera o 6 branek. Současně Messi 9. prosince 2012 překonal rekord historicky nejlepšího střelce Barcelony Césara Rodrígueze, který v letech 1939-1955 nastřílel 190 gólů. Lionel Messi docílil v utkání proti Seville 191 gólů, přičemž někteří statistikové uvádí, že vstřelil za FC Barcelona dokonce 192 branek. 22. listopadu 2014 vstřelil hattrick v ligovém zápase proti Sevilla FC, čímž docílil 253. branky v Primera División a stal se historicky nejlepším střelcem nejvyšší španělské ligy (překonal 251 gólů Telmo Zarry z roku 1955). Ještě v témže měsíci 25. listopadu se stal nejlepším střelcem Ligy mistrů UEFA (nepočítaje kvalifikační část), překonal 71 gólů Raúla. Začátkem prosince 2014 překonal hranici 400 gólů v dresu FC Barcelona ve všech zápasech (včetně přípravných). S fotbalem začal v pěti letech, kdy začal hrát s týmem Grandoli, kde trénoval jeho otec. V roce 1995 začal působit v CA Newell's Old Boys. V jedenácti mu byl diagnostikován nedostatek růstových hormonů.", "question": "Za který tým hraje v současnosti Lionel Messi?", "answers": ["FC Barcelona"]}
{"title": "Jaroslav Hašek", "context": "V české a slovenské veřejnosti je Jaroslav Hašek zafixován jako bohém. Možná dokonce jako prototyp bohéma začátku dvacátého století. Ve skutečnosti jde z velké části o legendu a možná dokonce o vlastní Haškovu sebestylizaci. Jako autor byl Hašek velmi produktivní, což přece jen vyžaduje přiměřenou vnitřní disciplínu. Z jeho děl je také cítit, že měl rozsáhlé (možná trochu nesystematické) humanitní vzdělání. Nejzajímavější je sledovat Haškovo působení v Rusku v letech 1916-1920. Zde nikdy nebyl a dodnes není vnímán jako bohém a pouhý humoristický spisovatel. Naopak, jako velmi zodpovědný bolševický armádní funkcionář a vážený intelektuál. V letech 1916-1918 pracoval v Kyjevě v legionářských časopisech, později přeběhl k bolševikům. Roku 1918 se vyznamenal jako odvážný velitel oddílu československých rudoarmějců při obraně Samary. Samara byla v tu dobu obsazována od směru z Lipjagu Československými legiemi, které bojovaly po boku bílých vojsk za obnovení carského režimu. Legionáři se snažili zachovávat v podstatě neutralitu a do bojů s bolševiky se pouštěli jen v nevyhnutelných případech. Dne 8. 6. 1918 byla Samara legiemi dobyta. Je proto zřejmé, že Jaroslav Hašek se v této době setkal s \"bratry\", které mohl pobízet, aby opustili demokratizační stranu, na které bojovaly čs. legie v Rusku a připojili se k bolševikům. Po pádu Samary se několik měsíců skrýval na území kontrolovaném bílými vojsky (kontrolovaná také čs. legiemi). Na konci roku 1918 působil jako velitel oddílu Čuvašů v Rudé armádě a jako zástupce vojenského velitele bugulmského okresu. Podle všeho se choval dosti brutálně a nařídil značný počet poprav, nechal zastřelit např. právníka Nikolaje Skalona, otce známého sovětského biologa Vasilije Skalona.[zdroj? ] Jako komisař sloužil v politickém oddělení Tuchačevského 5. armády Východního frontu[zdroj? ] a potom na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatštině \"Jur\" (úsvit).[zdroj? ] Roku 1920 byl v Irkutsku, kde působil jako člen městského sovětu, zraněn při vražedném útoku. V témže roce pravděpodobně podnikl v sovětských službách záhadnou misi do Mongolska. Je možné, že ve specifických revolučních ruských podmínkách dostal Hašek možnost uplatnit ty stránky svého charakteru, které se nemohly projevit ve stabilizovaných a v podstatě maloměstských českých poměrech.", "question": "Kdo byl autorem nejpřekládanější knihy české literatury?", "answers": ["Jaroslav Hašek"]}
{"title": "Titanic", "context": "Spouštění člunů se na Titanicu neobešlo bez potíží: nebylo posádkou nacvičeno a ani cestující, pod vlivem stále svítících světel na palubě, nechtěli nastupovat do člunů a ponořit se do tmy nad oceánem a taktéž se některé manželské páry nechtěly rozdělit. Nastupování ztěžovala i nevhodná organizace záchranných prací, i když stevardi John Edward Hart a William Denton Cox úspěšně vedli skupiny cestujících z třetí třídy do záchranných člunů. Z různých důvodů se nepodařilo spustit skládací čluny A a B. Z Titanicu se ve člunech zachránilo 706 cestujících a členů posádky. Poslední dva záchranné čluny již nebyly použitelné, skládací člun B byl dnem vzhůru, další částečně zaplaveny poté, co bylo plátno bočnic protrženo pádem ze střechy kajut důstojníků. Mezitím, v 00:15, začali radisté Jack Phillips a Harold Bride vysílat mezinárodní nouzový signál \"CQD\", který postupně zachytilo několik lodí jako Mount Temple společnosti Canadian Pacific, Frankfurt společnosti Norddeutscher Lloyd, Virginian společnosti Allan Line, sesterská loď Olympic, ruský parník Birma i japonská loď Ypiranga. Vedle tradičních znaků CQD vysílal Jack Phillips i nový signál \"SOS\" - na upozornění druhého radisty, že tento signál byl již dříve u White Star Line použit v roce 1909 při ztroskotání lodě SS Florida. Jako první toto volání zachytil radista Cottam na parníku Carpathia v témže čase, kdy bylo odvysíláno. Ihned informoval kapitána Arthura Rostrona o nouzovém vysílání a ten okamžitě nařídil změnu kurzu. Carpathia byla nejbližší lodí, která mohla přispěchat na pomoc. Vzdálenost 58 mil (93 km) nemohla však překonat dříve než za 4 hodiny. V 00:26 vysílali radisté opravenou polohu Titanicu a žádali o pomoc parník Frankfurt. Sdělili mu, že se Titanic potápí.", "question": "Které společnosti patřil parník RMS Titanic?", "answers": ["White Star Line"]}
{"title": "Hrnek", "context": "Hrnek je menší nádoba, sloužící pro rozlévání nápojů z větších nádob a jejich konzumaci. Oproti skleničce má úchyt (lidově \"ucho\"), umožňující snadnější přenášení studených, ale hlavně horkých nápojů jako je čaj, káva, mléko či kakao k ústům. Jeho subtilnější podoba se nazývá šálek, který se používá na podávání kávy a čaje a ostatních nápojů již v menší míře a je také více zdobený. Hrnek je nejčastěji vyráběn z porcelánu, ale mohou být také dřevěné, či plechové (tzv. plecháčky) a v poslední době i plastové nebo v moderní podobě tzv. termohrnku, který po delší dobu izoluje horký obsah od chladnějšího okolí. Hrnky se zpravidla nevyrábějí ze skla, jelikož pro skleněné nádoby se používá jiné pojmenování a to půllitr, či třetinka nebo sklenička a jsou určeny převážně pro konzumaci piva a různých limonád, protože nevydrží velkou teplotu jako hrnek. Hrnek je zpravidla válcovitá nádobka různé velikostí. Dno a stěny uvnitř jsou hladké. Vnější stěny mohou být ozdobeny různými obrázky (květiny, zvířátka, nápisy apod.).", "question": "Jak se nazývá subtilnější podoba hrnku?", "answers": ["šálek"]}
{"title": "Trója", "context": "Trója (anglicky Troy, chetitsky Truwisa, řecky Τ, Ί, latinsky Trō nebo Ī, turecky Truva nebo Troia) bylo jednak skutečné, jednak bájné město na území dnešního Turecka v západní Malé Asii. Přesné umístění je na západním pobřeží v kraji zvaném Troas, pahorek Hisarlik. Trója, nazývaná též Ilion (u Homéra Ilios), legendární město, které je všeobecně známé hlavně díky Homérově Iliadě, hrdinskému eposu o téměř desetileté Trójské válce. O událostech před touto válkou a po ní je líčeno v literárních dílech vzniklých až po Homérovi. Většinou se však nedochovalo víc než jen údaje o obsahu a zlomky těchto textů. Přesně určit polohu Tróje, nebo dokonce uspokojivě dokázat její existenci se podařilo až na konci 19. století. Rokem 1870 začal totiž na Hissarliku první archeologické výkopy hlavní objevitel Tróje Heinrich Schliemann a zasvětil jim celý život. Podle Iliady založili Achájové tábor blízko ústí řeky Skamandros, kde také ukotvili své lodě. Město Trója samo stálo na kopci nad krajinou v okolí řeky Skamandros, kde také měly probíhat údajné bitvy o Tróju. Poloha starověkého města je dnes asi 5 kilometrů od pobřeží, avšak zhruba před 3000 lety bylo ústí řeky Skamander přibližně o tutéž vzdálenost městu blíže. Ústí řeky totiž tvořilo veliký záliv – přírodní přístav, který se od dob starověku naplnil naplaveninami. Město se tudíž jako by \"posunulo\" dále od pobřeží. Nedávné geologické objevy umožnily zrekonstruovat podobu původního trójského pobřeží. Až na drobné nesrovnalosti tato rekonstrukce potvrzuje polohu popsanou v homérské Tróji. V listopadu 2001 geologové John C. Kraft z University of Delaware a John V. Luce z Trinity College v Dublinu prezentovali výsledky výzkumů, které začaly rokem 1977. Porovnali dnešní geologii krajiny a pobřežních útvarů s těmi, jež jsou popsány v Iliadě a jiných klasických zdrojích (např. Strabo's Geographia), a došli k závěru, že zde existuje shoda mezi polohou Schliemannovy Tróje a dalšími místy, jako například zmiňovaným řeckým táborem, geologickými svědectvími, popisy topografie a úvahách o bitvě v Iliadě. Další práce Johna Krafta a jeho společníků byla publikována roku 2003.", "question": "Kdo je považován za hlavního objevitele bájného města Trója?", "answers": ["Heinrich Schliemann"]}
{"title": "John William Strutt, 3", "context": "Lord Rayleigh - John William Strutt, 3. baron Rayleigh (12. listopadu 1842 - 30. června 1919) byl anglický fyzik. Zjistil anomálii hustoty dusíku izolovaného z atmosféry, kterou publikoval na svých přednáškách. Tato anomálie zaujala Williama Ramsaye a spolu s Rayleighem objevil argon (Nobelova cena za fyziku 1904) a další vzácné plyny. Zabýval se také akustikou, optickým a elektromagnetickým rozptylem světla, je objevitelem jednoho z vyzařovacích zákonů. Ve své nobelovské přednášce Rayleigh řekl: \"Hustota plynů zaujala značnou část mé pozornosti již před 20 lety.... Zaměřil jsme svou pozornost na dusík, dělal jsem sérii experimentů... Vzduch bublal přes kapalný amoniak prošel trubkou obsahující měď rozžhavenou do rudého žáru. kde vzdušný kyslík je pohlcen vodíkem ze čpavku, přemíra čpavku se následně odstranila s kyselinou sírovou.... Udělal jsem takto sérii souhlasných pozorování.... Poté, nicméně,... Jsem ustoupil na více ortodoxní proceduru které se obešla bez průchodu vzduchu přímo přes červenou rozžhavenou měď. K mému překvapení se výsledky těch dvou metod se lišily o tisící část - rozdíl malý, ale nebyl způsoben experimentálními chybami. Co tvořilo rozdíl mezi dvěma druhy dusíku? .....nový plyn\" Většina historiků a přírodovědců oceňuje jeho vědeckou důkladnost a přesnost, která mu vynesla celou řadu ocenění. Roku 1873 se stává Strutt členem Královské společnosti, kde působil v letech 1885-1896 jako tajemník a v letech 1905-1908 jako prezident. V roce 1904 se stává laureátem Nobelovy ceny za fyziku, kterou získal za izolování inertního atmosférického argonu. Na zdi kaple svatého Ondřeje ve Westminsterském opatství byla 30. listopadu 1921 na jeho počest odhalena mramorová deska s tímto nápisem: An Unerring Leader in the Natural Knowledge (Neomylný vůdce v rozvoji přírodního poznání). V roce 1861 nastoupil mladý J. W. Strutt na univerzitu do Cambridge na Trinity College (roku 1865 zde získává cenu nejlepšího studenta v oboru matematiky, téhož roku získal i Smithovu cenu, další cambridgeské studentské ocenění).", "question": "Byl John William Strutt Lordem Rayleighim?", "answers": ["Lord Rayleigh - John William Strutt, 3. baron Rayleigh (12. listopadu 1842 - 30. června 1919) byl anglický fyzik."]}
{"title": "Kost", "context": "Kost (lat. os) je tvrdá, mineralizovaná struktura sloužící jako mechanická ochrana vnitřních orgánů a opora těla, tvořící vnitřní konstrukci, na kterou se upínají svaly a šlachy. Pravá kost tvořena kostní tkání se vyskytuje jen u vyšších obratlovců: obojživelníků, plazů, ptáků, savců a některých ryb. Souhrn všech kostí v těle se nazývá kostra. Lidská kostra dospělého člověka má přibližně 209 až 214 kostí. Podrobnější informace naleznete v článku osifikace. Kosti vznikají z vaziva (intramembranózně) nebo chrupavky (enchondrálně) procesem zvaným kostnatění čili osifikace. Růst do šířky se uskutečňuje díky okostici, růst do délky je možný do určitého stadia vývoje jedince díky růstové ploténce. Někteří živočichové, například plazi, ale rostou po celý život. V průběhu zárodečného vývoje obratlovců nejprve vzniká nezralá vláknitá kost bez stop lamelární struktury; v podstatě se jedná o množství kostních buněk obklopených neuspořádanými vlákny kolagenu. Až postupně vzniká kost, která má uspořádanou stavbu – tzv. lamelární kost. Tato lamelární kost následně zraje dvěma způsoby: buď přímým kostnatěním z jistých osifikačních jader, nebo přes chrupavčité stadium. Většina lidských kostí vzniká \"přes chrupavku\".", "question": "Jak se nazývá souhrn všech kostí v tělě?", "answers": ["kostra"]}
{"title": "Město malomocného krále", "context": "Město malomocného krále (1904, La citta del re lebbroso) je dobrodružný román italského spisovatele Emilia Salgariho z prostředí siamského dvora poloviny 19. století. == Obsah románu == Královský ministr a generál Lakon-tay, pověřený péčí o posvátné bílé slony, upadne v královu nemilost, když v jediném měsíci zahyne sedm slonů. Král uvěří podlému našeptávačovi, královskému katovi Mien-Mingovi a odmítnutému nápadníkovi Lakon-tayovy dcery Len-Pry, který se chce pomstít, a vyšle ministra pro zlatý bodec na slony, který je podle jedné dávné pověsti ukryt v dalekých zříceninách opuštěného města malomocného krále (s pomocí tohoto bodce chce pak král získávat nové bílé slony). Len-Pra se rozhodne, že pojede se svým otcem. Doprovází je italský lékař Roberto Galeno, který miluje Len-Pru a ta jeho lásku opětuje. Mien-Ming sežene bandu domorodých zloduchů, která se neštítí ničeho. Přesto ministr, který věnoval slonům všechnu péči a je nevinen, pachatele násilné smrti posvátných zvířat odhalí. Mien-Ming je nakonec zajat a při pokusu probodnout krásnou Len-Pru i zastřelen. Siamský král generála omilostní a doktor Galeno si vezme generálovu dceru za ženu... == Česká vydání == Město malomocného krále, Alois Hynek, Praha 1925, přeložil Jindřich Entlicher. Město malomocného krále, Albatros, Praha 1974, přeložil Vladimír Henzl, znovu Hanácké nakladatelství, Vyškov 1992 a Albatros, Praha 1999. == Externí odkazy == (česky) http://www.kodovky.cz/kniha/132 (česky) http://www.kodovky.cz/kniha/197", "question": "Kdo napsal dobrodružný román Město malomocného krále?", "answers": ["Emilia Salgariho"]}
{"title": "Zla Kolata", "context": "Zla Kolata (Kolac, albánsky Kollata ë Keqe) je nejvyšší hora Černé Hory, s výškou 2534 m n. m. Je to zároveň 16. nejvyšší hora v Albánii. Jméno hory znamená Špatná Kolata. Dalším vedlejším vrcholem masivu Bjeliče je vrchol Dobra Kolata (albánsky Kollata e mirë, česky Dobrá Kolata), která je s 2528 m n. m. druhou nejvyšší horou Černé Hory a která je jen něco málo přes 100 m na severovýchod a je oddělena sedlem 2416 m n. m. Význam slova Kolata je nejasný, ale Kolac, což je další jméno pro Kolatu, znamená v černohorštině/srbštině hromadu. Zla Kolata se nachází na hranicích Černé Hory a Albánie, 10 km jižně od černohorského městečka Gusinje. Leží v Dinárských horách, přesněji v pohoří Prokletije, v horském celku Bělič. Je severní rozsochou nejvyššího vrcholu Bjeliče, Maja Kolats (albánsky Rodi e Kollatës nebo také Maja e Kollatë, 2556 m), který se už nachází na albánském území. Severně od hory Zla Kolata, přes malé sedlo leží Dobra Kolata, vysoká 2 528 m n. m. Zla Kolata leží necelých deset kilometrů severovýchodně od Maja e Jezercës a necelých dvacet kilometrů západně od Djeravica, dvou nejvyšších hor Prokletije. Zla Kolata má tvar mohutného skalního zubu. Vrchol je, ostatně stejně jako celý masiv Bjeliče, budován z vápence. K horskému celku Bjelič se lze dostat z černohorského městečka Gusinje na jih údolím Ropojana do vesnice Vusanje.", "question": "Jak se jmenují hory, ve kterých leží Zla Kolata, na hranicích Černé Hory a Albánie?", "answers": ["Dinárských horách"]}
{"title": "Indiana", "context": "V 70. a 80. letech 18. století se stal součástí nově vzniklých Spojených států, které jej v roce 1787 začlenily do právě zřízeného Severozápadního teritoria. Po vyčlenění Ohia vzniklo roku 1800 indianské teritorium, které bylo v následujících letech dále zmenšováno. Jeho zbytek se posléze stal státem USA. Indiana jako 19. stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 11. prosince 1816. Ze severu ji ohraničují jezero a stát Michigan, z východu Ohio, z jihovýchodu a jihu Kentucky a ze západu Illinois. Hlavním a zároveň největším městem je Indianapolis. Původně se odhadovalo, že první indiánští obyvatelé osídlili území Indiany někdy 8 tisíc let př. n. l., ovšem poslední archeologické výzkumy ukazují, že se tak patrně stalo už o dva tisíce let dříve. Okolo roku 900 zde vytvořili poměrně vyspělou civilizaci, jejíž součástí byla až 30 tisícová města. Tato kultura zanikla z neznámých příčin o 550 let později. Prvními Evropany, kteří vstoupili na území Indiany, byli Francouzi, kteří ji v 17. století prohlásili za území Francie. Ta je posléze ztratila ve francouzsko-indiánské válce se Spojeným královstvím, které však toto území ztratilo, když se zrodily Spojené státy americké. V roce 1800 bylo zřízeno teritorium Indiana, z kterého se v roce 1816 stal 19. stát Unie. Obyvatelé Indiany se nazývají Hoosiers. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 6 483 802 obyvatel. 84,3 % Bílí Američané 9,1 % Afroameričané 0,3 % Američtí indiáni 1,6 % Asijští Američané 0,0 % Pacifičtí ostrované 2,7 % Jiná rasa 2,0 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 6,0 % populace. Převážná většina obyvatel se řadí k protestantům, značný vliv však má i římskokatolická církev, jejíž přítomnost je zvýrazněna i existencí jedné z nejvýznamnější katolických vysokých škol v USA, University of Notre Dame ve městě South Bend. Ve velkých městech dominují největší protestantské proudy a katolíci, na venkově mají silnou pozici evangelikálové a další (ultra)konzervativní protestantské směry. Křesťané – 82 % protestanti – 62 % baptisté – 15 % metodisté – 10 % luteráni - 6 % letniční církve – 3 % menonité - 1 % jiní protestanti - 23 % římští katolíci – 19 % jiní křesťané – 1 % jiná náboženství – <1 % bez vyznání – 17 % Mottem státu je \"The Crossroads of America\", květinou pivoňka, stromem liliovník tulipánokvětý, ptákem kardinál a písní On the Banks of the Wabash.", "question": "Jak se nazývají obyvatelé Indiany?", "answers": ["Hoosiers"]}
{"title": "Neurotoxin", "context": "Neurotoxin je druh jedu, který negativně působí na nervový systém. Jedná se o často smrtelně nebezpečné jedy, které využívají některé organismy k obraně nebo útoku. Mezi bakteriemi má velice silný neurotoxin Clostridium botulinum, která může při nesprávné výrobě nebo přípravě osídlit konzervy nebo domácí zavařeniny a vytvářet v nich botulotoxin, který je i v malém množství smrtící (smrt způsobí rychle ochrnutím dýchacích svalů). Proti jedu botulotoxinu existuje serum antibotulinum. Mezi pavouky má neurotoxin např. Atrax robustus, který je vzdáleným příbuzným běžně chovaných sklípkanů. I u nich se však vyskytuje několik rodů disponujících neurotoxinem, i když slabším, ale nebezpečným. Jedná se např. o rod Poecilotheria, jehož jed způsobuje ochrnutí dlouhých svalů. Žádný z pravých sklípkanů smrt člověka nikdy nezpůsobil. Mnoho druhů štírů se také pyšní neurotoxickým jedem. Nejnebezpečnějším z nich jsou Androctonus australis a Leiurus quinquestriatus, jejichž silný jed může dokonce zabít člověka. Neurotoxiny využívá ve světě plazů například kobra královská. Mezi rybami jej využívá například čtverzubci, známí z japonské kuchyně jako fugu. U nich se jedná o neurotoxin tetrodotoxin a smrt nastává při paralýze dýchacích svalů. Mezi obojživelníky využívají smrtelný neurotoxin žáby pralesničky (Dendrobatidae). Je zajímavé, že tyto žáby se v zajetí stávají neškodnými, svůj jed totiž získávají z mravenců. - neonikotinoidy \"Opioidy indukovaná toxicita nastává v případě, že tyto látky při svém odbourávání v játrech uvolňují toxické metabolity. Neurotoxicita může být vyvolána oxidací dvojné vazby v chemické struktuře opioidu a na základě toho mohou vznikat volné radikály poškozující tkáň.\" Odmašťování kovů, čištění oděvů, součást ředidel [[1]] - etylbenzen - sirouhlík - thujon - methylrtuť - diethylrtuť - dimethylrtuť", "question": "Odkud získávají žáby pralesničky svůj jed?", "answers": ["z mravenců"]}
{"title": "Children of Bodom", "context": "Children of Bodom je finská metalová kapela z města Espoo. Kapela byla založena v roce 1993 pod jménem IneartheD, ale později si na návrh nahrávací společnosti změnila jméno na Children of Bodom, odvozené z proslulých \"bodomských vražd\", které se udály u jezera Bodom v Espoo v roce 1960. Tématem skladeb je většinou právě jezero Bodom, dále smrt a problémy v osobních vztazích. Zpěvák Alexi Laiho užívá chraplavě křičícího vokálu (screaming) s často k nepoznání zkomolenými slovy, proto je často mylně považován za zpěváka s velmi špatnou anglickou výslovností, ačkoli ve skutečnosti mluví anglicky plynule. == Sestava == === Současní členové === Alexi Laiho – vokály, kytara Daniel Freyberg - rytmická kytara Janne Wirman – klávesy Henkka T. Blacksmith – baskytara Jaska W. Raatikainen – bicí === Bývalí členové === Alexander Kuoppala – kytara, 1993-2003 Erna Siikavirta – klávesy (na turné) Kimberly Goss – klávesy (na turné) Roope Latvala – rytmická kytara Antti Wirman – rytmická kytara (na turné) === Časová osa === == Diskografie == Something Wild (1997) Hatebreeder (1999) Follow the Reaper (2000) Hate Crew Deathroll (2003) Are You Dead Yet? (2005) Blooddrunk (2008) Relentless Reckless Forever (2011) Halo of Blood (2013) I Worship Chaos (2015) Hexed (2019)Koncertní albaTokyo Warhearts (1999) Chaos Ridden Years – Stockholm Knockout Live (2006)OstatníChildren of Bodom - split singl (1997) Bestbreeder from 1997 to 2000 – best of/kompilace (2003) Thrashed, Lost & Strungout – EP (2004) Skeletons in the Closet – kompilace (2009) == Odkazy == Oficiální stránky (anglicky) Children of Bodom na MySpace Oficiální fanouškovské fórum", "question": "Kdo je zpěvákem a kytaristou skupiny Children of Bodom ?", "answers": ["Alexi Laiho"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "Postoj Itálie k otázce jihoslovanského státu byl však odmítavý. Po návratu do Paříže se Štefánik plně věnoval ustanovení samostatného česko-slovenského vojska. Za tímto účelem odcestoval do Ruska. Dne 25. srpna 1916 se dostal v Mogiľove k Maurice Janinovi, šéfovi francouzské mise v Rusku. Janin Štefánika zavedl k náčelníkovi generálního štábu Alexejevovi a i k caru Mikulášovi a podařilo se mu posílit postavení ČSNR ve vojenských kruzích. Dne 29. srpna podepsali Dürich a Štefánik tzv. Kyjevskou dohodu společně s představitelem amerických Slováků G. Košíkem, kterou společně uznali ČSNR za vedoucí orgán českého a slovenského hnutí v zahraničí. Francouzské velení potom poslalo Štefánika do Rumunska, kde se mu podařilo získat 1500 dobrovolníků. Začátkem roku 1917 se vrátil do Ruska. Po počátečních komplikacích s Dürichem, který nerespektoval dohody a měl téměř pro-carskou orientaci, však přece měla Štefánikova mise v Rusku úspěch. Tomu napomohla i nová prozatímní vláda, která vznikla po pádu carismu a postavení ČSNR se tak upevnilo. 2. června 1917 odplul Štefánik do USA. Prvním úkolem byl nábor dobrovolníků. Štefánikovi se podařilo získat na 3000 mužů. Druhým byla konsolidace krajanů v USA a získání jejich podpory pro ČSNR. Jeho činnost byla úspěšná a jeho politickou aktivitu mezi Američany ocenily i francouzské kruhy a 20. října byl Štefánik vyznamenán křížem důstojníka Čestné legie. Po návratu do Paříže se Štefánik zapojil do diplomatických jednání o ustavení samostatné československé armády. Výsledkem byl dekret o vytvoření Česko-Slovenské armády ve Francii, který vydala francouzská vláda 16. prosince 1917. Podle tohoto dekretu se vytvořila samostatná Česko-Slovenská armáda, která podléhala velení ČSNR v Paříži. V Paříži se Štefánik opět setkal s Janinem. Ten potom se souhlasem francouzského velení přijal funkci velitele vytvářejícího se československého vojska, které čítalo 10 tisíc mužů. 14. listopadu 1918 se stal ministrem vojenství ve vládě Karla Kramáře, v této funkci působil až do své smrti v roce 1919.", "question": "Kdy odplul Štefánik do USA?", "answers": ["2. června 1917"]}
{"title": "Květen", "context": "Květen je pátý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 31 dní. Už od 13. století je měsíc květen spojen s lidovými oslavami, např. stavění májek nebo pálení čarodějnic, je považován za měsíc lásky. 1. května je mezinárodní svátek práce a druhou květnovou neděli se slaví svátek matek. Měsíc květen začíná ve stejný den v týdnu jako leden příštího roku. Žádný jiný měsíc v běžném roce nezačíná stejným dnem v týdnu jako květen. Mokrý máj - v stodole ráj Svatá Žofie políčka často zalije Na Urbana pěkný, teplý den - bude suchý červenec i srpen. Vinná réva nedbá toho - bude míti vína mnoho. Déšť svatého Floriána je ohňová rána. Březen, za kamna vlezem, duben ještě tam budem, trnopuk s kamen fuk. Slovo květen pochází od slova kvést (rostliny kvetou), původně máj. Slovo květen se poprvé objevilo v Jungmannově překladu Ataly z roku 1805 jako poetismus a překlad za fr. lune des fleurs[1], ale rychle se vžilo. Na Jungmanna zřejmě působilo polské slovo kwiecień (\"duben\"). měsíc lásky měsíc obětí komunismu měsíc požární ochrany Obrázky, zvuky či videa k tématu květen ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo květen ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má květen?", "answers": ["31"]}
{"title": "Ježíš Kristus", "context": "Ježíš Kristus (mezi 7 a 1 př. n. l. – mezi 29 a 36 n. l.), známý také jako Ježíš Nazaretský či Ježíš z Nazareta, je ústřední postavou křesťanství. Ježíš veřejně působil jako pocestný kazatel v oblasti dnešního Izraele a západního břehu Jordánu. Hlásal brzký příchod Božího království a vyzýval k obrácení či pokání. Kolem roku 30 jej Římané v Jeruzalémě ukřižovali. Křesťané považují Ježíše za Židy očekávaného Mesiáše, Spasitele lidstva a Božího Syna, vyznavači islámu za jednoho z nejvýznamnějších proroků. Kritickým historickým bádáním došlo od 19. století k odlišení náboženské postavy Ježíše Krista a historické osoby Ježíše Nazaretského. Od nepřesně vypočítaného data Ježíšova narození se počítají léta našeho letopočtu. Podrobnější informace naleznete v článcích Ježíš (jméno) a Kristus. Jméno Ježíš je česká podoba řeckého Ί (Iésús), které vzniklo helenizací vlastního jména יְהֹשֻׁע (Jehošua), případně staženého tvaru יְשׁוּע (Ješua), což je židovská forma jeho jména, spolu s přívlastkem ha-Nocri tj. Nazaretský. První část jména (יָה) je zkrácenou formou Božího jména \"JHVH\", druhou část pak tvoří sloveso יָשַע (jáša') \"pomáhat\", \"zachraňovat\", \"spasit\". Celé jméno pak lze přeložit jako \"záchrana přichází od Boha\". V přesném smyslu \"Bůh je záchrana\". Přívlastek \"Kristus\" je taktéž řeckého původu (χ christos) a je doslovným překladem hebrejského מָשִׁיַ (mašíach), jež znamená \"pomazaný\", \"mesiáš\", tedy židy očekávaný vykupitel Izraele. Přívlastek Nazaretský se v řeckém originále vyskytuje ve tvaru Nazarénos a Nazóraios a jeho původ není jasný. Z koncilní interpretace řecké přejímky Nazoraios ve smyslu Apo Nazaret vychází překlad \"z Nazaretu\". Tvar Nazoraios snad etymologicky pochází z aramejského Nasuraia (aram. \"Ten Hledící\" nebo \"Hlídající\"), označujícího původně mystické či gnostické kazatele vysvěcené Janem Křtitelem.", "question": "Za koho považují křesťané Ježíše Krista?", "answers": ["Židy očekávaného Mesiáše, Spasitele lidstva a Božího Syna, vyznavači islámu za jednoho z nejvýznamnějších proroků"]}
{"title": "William Lawrence Bragg", "context": "Sir William Lawrence Bragg (31. března 1890, Adelaide, Austrálie - 1. července 1971, Ipswich, Suffolk County), syn Williama Henryho Bragga, byl britský fyzik, zakladatel rentgenové strukturní analýzy a rentgenové spektroskopie. Spolu s otcem v roce 1913 vyvinuli Braggovu metodu (metodu otočného krystalu) na určování krystalové struktury pomocí rentgenového záření a na měření vlnové délky. Metoda umožnila zjistit krystalovou strukturu mnohých anorganických látek, např. diamantu či kamenné soli. Lawrence Bragg nadto formuloval Braggovu rovnici (vyjadřující podmínku pro ohyb monochromatického rentgenového záření vlnové délky lambda na krystalech). Bragg takto umožnil zjištění atomové struktury nerostů, slitin a silikátů. Za tyto objevy dostal spolu s otcem roku 1915 Nobelovu cenu za fyziku. Napsal například Electricity, Atomic structure of minerals, X-rays and crystal structure (spolu s otcem) a The history of X-ray analysis. Obrázky, zvuky či videa k tématu William Lawrence Bragg ve Wikimedia Commons Osoba William Lawrence Bragg ve Wikicitátech www.aldebaran.cz nobelprize.org Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2", "question": "Kdy zemřel Sir William Lawrence Bragg?", "answers": ["1. července 1971"]}
{"title": "Petr Zelenka", "context": "V roce 2015 měl premiéru jeho film Ztraceni v Mnichově o papouškovi francouzského premiéra Édouarda Daladiera, inspirovaný statí Mnichovský komplex historika Jana Tesaře. Příběhy obyčejného šílenství, premiéra 16. listopadu 2001, Dejvické divadlo Teremin, premiéra 17. listopadu 2005, Dejvické divadlo Herci hra na motivy Michaela Frayna, Studio Dva, premiéra 13. března 2008 Divadlo Ta Fantastika. , obnovená premiéra 19. března 2010, Divadlo Palace Ohrožené druhy měla světovou premiéru v pražském Národním divadle (Nová scéna) v listopadu 2011 Dabing Street, premiéra 1. prosince 2012, Dejvické divadlo Job Interviews, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, květen 2014 Arthur Conan Doyle: Pes baskervillský, dramatizace Petr Zelenka a Olga Šubrtová, Otáčivé hlediště Český Krumlov, červen 2015 Maria Goos: Fuk! , Divadlo pod Palmovkou, premiéra: 18. prosince 2015 1996 – Mňága - Happy End 1997 – Knoflíkáři – cena Český lev za nejlepší film, režii a scénář 2000 – Samotáři 2002 – Rok ďábla – cena Český lev za nejlepší film a režii 2005 – Příběhy obyčejného šílenství 2008 – Karamazovi – cena Český lev za nejlepší film a režii", "question": "Který film získal Českého lva v roce 1997?", "answers": ["Knoflíkáři"]}
{"title": "Lotyština", "context": "Lotyština (lotyšsky latviešu valoda) patří do skupiny baltských jazyků. Je to úřední jazyk Lotyšska, kde jím mluví přibližně 2 milióny lidí. == Historie == Baltské jazyky jsou pro lingvisty velmi zajímavé, protože se v nich zachovalo mnoho archaických tvarů pocházejících z rané indoevropštiny. To je důkaz o odštěpení balto-slovanské větve od ostatních jazyků. Baltská a slovanská větev se od sebe oddělily přibližně v 10. století př. n. l. Zatímco výskyt archaických tvarů slov je nezpochybnitelný, přesný způsob, jakým se baltské jazyky vyvíjely z indoevropštiny, není znám. Východobaltské jazyky se oddělily od západobaltských (podle teorie o prabaltském jazyce) někdy mezi lety 400 a 600 n. l. Rozdílnost mezi lotyštinou a litevštinou začala být patrná v 9. stol., dlouhé období neexistoval jeden jazyk, ale mnoho různých nářečí. Tato přechodná nářečí existovala do 15. a možná až do 17. století. Lotyština se jako samostatný jazyk objevila v 16. století, vyvinula se z ní latgalština a asimilovala s kuronštinou, zemgalštinou a sélštinou. Nejstarší známé nálezy psané lotyštiny jsou překlady množství kostelních písní z roku 1530 Nicholase Ramma, německého pastora z Rigy. == Klasifikace == Lotyština je jeden ze dvou posledních živých baltských jazyků (druhým je litevština), patřících k indoevropské jazykové rodině. Lotyšský a litevský jazyk si udržely mnoho rysů prajazyka, ačkoli ve věcech hláskosloví a tvarosloví vykazují mnoho zdokonalení (u lotyštiny mnohem větší než u litevštiny).", "question": "Do jaké skupiny jazyků patří lotyština?", "answers": ["baltských"]}
{"title": "Řecká abeceda", "context": "Používá se téměř výhradně pro zápis řečtiny (s výjimkou koptštiny), i do jiných jazyků však pronikají řecká písmena např. jako matematické symboly. Písmo bylo vyvinuto v geometrickém období (kolem 9. století př. n.l.), pravděpodobně na základě fénického písma, a s několika změnami se používá dodnes. Z alfabety do značné míry vychází i slovanské písmo cyrilice a nezpochybnitelnou příbuznost vykazuje i námi používaná latinka. V kódování Unicode jsou znaky řeckého písma umístěny v rozsahu 0370–03FF (hexadecimálně). Poznámka: Pro velká písmena řecké abecedy v HTML napište první písmeno za & velké.", "question": "Z čeho vychází cyrilice?", "answers": ["Z alfabety"]}
{"title": "Antonymum", "context": "Antonymum (z řec. α anti proti; ὄ onoma jméno), též opozitum označuje slovo opačného, protikladného významu. Jedno slovo může mít více antonym s různými významy, podle toho, o který druh antonymie jde, v jakém kontextu a na které významové škále k antonymii dochází, popřípadě ke kterému z více významů slova se vztahuje. Na rozdíl od synonymie a homonymie, které vznikají v podstatě náhodně (nejsou podmíněny vnější realitou), antonyma vznikají v každém jazyce přirozeně z důvodu vyjádřit významový protiklad k některému výrazu. Některá slova antonymní protějšek nemají (zejména číslovky určité, citoslovce). Antonyma dělíme na: polární, komplementární. K antonymii se zpravidla řadí i antonyma: konverzní kontextová. Antonyma polární, nebo též vlastní, graduální, kontrastní, z hlediska logiky kontrární, jsou antonyma, která vyjadřují protilehlé body na polární škále, nepokrývají však celý rozsah nadřazeného pojmu, protože mezi nimi nebo vně nich je ještě alespoň jeden další stupeň: velký × malý obrovský × malinký teplý × studený sever × jih černý × bílý Komplementární nebo též hlediska z logiky kontradiktorní antonyma svými významy rozdělují rozsah nadřazeného pojmu na dvě poloviny. Jde zejména o dvojice slov, z nichž druhé je z prvního odvozeno předponou ne-, ale existují i jiné dvojice: přítomný × nepřítomný katolík × nekatolík pravda × lež hluchý × slyšící Některá antonyma fungují jako polární nebo komplementární v různých kontextech: muž. × žena (v právním a běžném významu komplementární, biologicky i polární) uvnitř × venku (pokud se nepočítá s mezipolohou) Mezi komplementární antonyma se řadí i reverzní antonyma, která popisují opačný proces nebo opačný směr (vektorová antonyma. ): vejít × vyjít od × k sestavit × rozebrat nakládka × vykládka svolaný × rozpuštěný Konverzní nebo též vztahová antonyma vytvářejí takové dvojice, v nichž jedno slovo vyjadřuje vztah z hlediska jednoho subjektu a druhé slovo tentýž vztah z hlediska druhého subjektu:. rodič × dítě učitel × žák prodávat × kupovat Kontextová, paralelní, případová nebo nekompatibilní antonyma vytvářejí dvojice slov, která jsou v určitém kontextu vnímána jako protiklady, ačkoliv obecně jsou dvěma z více pojmů téže kategorie: křesťan × muslim křesťan ×. nevěřící mluvit × zpívat mluvit × být potichu Čech × Němec jablko × hruška černý × hnědý (uhlí) elektrický × plynový (sporák) Autoantonymum, též antagonymum je slovo, které má více významů, z nichž některé jsou si navzájem některým z výše uvedených způsobů protikladná – jde tedy vlastně o homonymní antonyma.", "question": "Jak se dělí antonyma?", "answers": ["polární, komplementární"]}
{"title": "Trypanosoma", "context": "Trypanosoma (česky také trypanozoma) je zdravotnicky významný rod parazitických prvoků z kmene Euglenozoa, třídy bičivky a řádu trypanozomy. Jejich hostiteli jsou různí obratlovci a přenáší je zejména dvoukřídlý hmyz a ploštice. Trypanozomy jsou heterotrofní organismy, které, podobně jako další Mastigophora, mají charakteristickou stavbu bičíku a podobně jako ostatní Kinetoplastida mají v dlouhé mitochondrii kinetoplast. Buňka trypanozom se může v závislosti na životním cyklu a umístění v rámci hostitelského organismu měnit na tři morfologické typy: trypomastigot, epimastigot a amastigot. Pozice a orientace kinetoplastu je klíčovým znakem, kterým se tyto tři formy dají rozlišit. Zajímavými strukturami v buňce jsou kalcizomy a rezervozomy. Trypanosoma brucei - způsobuje onemocnění nagana, přenáší Glossina morsitans Trypanosoma cruzi - Chagasova choroba, přenáší tropické krevsající ploštice Trypanosoma gambiense - spavá nemoc, přenáší Glossina gambiense", "question": "Jsou trypanozomy autotrofními organismy?", "answers": ["Trypanozomy jsou heterotrofní organismy, které, podobně jako další Mastigophora, mají charakteristickou stavbu bičíku a podobně jako ostatní Kinetoplastida mají v dlouhé mitochondrii kinetoplast."]}
{"title": "Metamfetamin", "context": "Metamfetamin, též metylamfetamin nebo (mimo odborný kontext nejčastěji) pervitin (dřívější obchodní název), MA, desoxyefedrin, methedrin je syntetické stimulancium z řad amfetaminů. Poprvé byl připraven v roce 1887 v Japonsku. Zprvu byl odhalen jeho potenciál při léčbě chorobné spavosti a astmatu, masově byl poté spolu s amfetaminem použit jako povzbuzující prostředek během II. světové války (na obou stranách, především osazenstvem letadel a tanků), dodnes je FDA povolen k léčbě syndromu ADHD, ke krátkodobému zvládání extrémní exogenní obezity a k léčbě narkolepsie. V dnešní době je MA hlavně zneužíván jako snadno připravitelná pouliční droga, která stimuluje centrální nervovou soustavu. Metamfetamin velmi účinně potlačuje únavu a potřebu spánku, zrychluje psychomotorické tempo, očekávaným účinkem je rovněž extrémní euforie a zvýšená sebedůvěra. Tato vlastnost je dána rozsáhlým uvolňováním dopaminu, noradrenalinu a serotoninu do synaptických štěrbin v mozku. Dlouhodobé nadužívání však může vést k poškození až zániku nervových buněk působením oxidačního stresu (neurotoxicita). Se zneužíváním je spojen i negativní dopad na kardiovaskulární systém. Častějším užíváním dochází k rozvoji tolerance a riziku psychické závislosti. Návyk bývá často provázen depresemi, citovou labilitou, největším rizikem je pak toxická psychóza připomínající paranoidní schizofrenii. U těžce závislých osob byla rovněž popsána dilatační kardiomyopatie, parkinsonismus i trvalé poškození mozku. V České republice je častěji prodáván v podobě bílého nebo různě zbarveného prášku. Ve Spojených státech je dodnes vyráběn jako léčivo pod názvem Desoxyn, indikován zejména k terapii poruch pozornosti. Metamfetamin je značně rozšířen ve Spojených státech a Asii. V Evropě se zejména vyskytuje na území bývalého Československa, kde je nezákonně syntetizován, již od 70. let, z pseudoefedrinu extrahovaného z léčiv proti chřipce a rýmě (Nurofen stopgrip, Modafen, dříve i aspirin apod.) v amatérských varnách.", "question": "V jakém roce byl poprvé připraven metamfetamin?", "answers": ["1887"]}
{"title": "Nespoutaný Django", "context": "Nespoutaný Django (v anglickém originále Django Unchained) je americký western režiséra Quentina Tarantina z roku 2012. Film se odehrává v jižních státech USA a zaměřuje se na Djanga, osvobozeného otroka, který cestuje napříč Spojenými státy v doprovodu doktora Kinga Schultze, nájemného lovce lidí. V hlavních rolích hrají Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washingtonová a Samuel L. Jackson. Snímek získal dva Zlaté glóby v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl ještě nominován v kategoriích Nejlepší film (drama), Nejlepší režie (Quentin Tarantino) a Nejlepší herec ve vedlejší roli (Leonardo DiCaprio). Získal také dva Oscary v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší původní scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl také nominován v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší kamera (Robert Richardson) a Nejlepší střih zvuku (Wylie Stateman).", "question": "Který režisér natočil film Nespoutaný Django?", "answers": ["Quentina Tarantina"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "V 19. století kritický obdiv k Shakespearovu géniovi často hraničí s pochlebováním. \"Toto je král Shakespeare\", napsal esejista Thomas Carlyle v roce 1840, \"nejen že záři, ale korunuje svrchovanost nad námi všemi, protože je nejušlechtilejší, nejjemnější, přesto nejsilnější ze shromážděných; nezničitelný.\" Ve viktoriánském období se jeho hry uváděly jako opulentní podívané ve velkém měřítku. Dramatik a kritik George Bernard Shaw zesměšňoval kult uctívání Shakespeara jako \"bardolatrii\" (parafráze na idolatrie = modloslužebnictví) s tvrzením, že nový naturalismus Ibsenových her učinil Shakespearovy hry zastaralými. Modernistické revoluce v umění na počátku 20. století místo toho, aby Shakespeara odvrhly, nadšeně zapojily jeho díla do služeb avantgardy. Expresionisté v Německu a futuristé v Moskvě uváděli vlastní inscenace jeho her. Marxistický dramatik a režisér Bertolt Brecht pod vlivem Shakespeara vymyslel epické divadlo. Básník a kritik T. S. Eliot argumentoval proti Shawovi, že Shakespearova \"surovost\" (primitivnost) ho ve skutečnosti dělá moderním. Eliot spolu s literárním kritikem G. Wilson Knightem a školou Nové kritiky vedl hnutí směrem k užšímu výkladu Shakespearovy obraznosti. V 50. letech vlna nových kritických přístupů nahradila modernismus a vydláždila cestu pro \"postmoderní\" studie Shakespeara. Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek. V 5. generaci, v polovině 20. století, překládali Erik Adolf Saudek, Jiří Valja, František Nevrla, Otto František Babler, v 6. generace, v 60. a 70. letech 20. století, to byli Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Josef Topol, Václav Renč a Břetislav Hodek.", "question": "V kterém roce bylo u nás jako poprvé přeloženo Shakespearovo dílo?", "answers": ["1786"]}
{"title": "Lana Del Rey", "context": "Album nese dva názvy - Rock Me Stable; Young Like Me -, ale názvy písní jsou dodnes neznámé. Mezi roky 2005 a 2006 nahrála Sirens pod jménem May Jailer, které bylo vydáno v květnu 2012. O pár let později podepsala smlouvu s 5 Point Records. V roce 2008 vydala svoje první EP Kill Kill se třemi písněmi a poté v lednu 2010 na iTunes plnohodnotné album jako Lana Del Ray a.k.a. Lizzy Grant. Její otec Robert jí pomohl s marketingem, ale album bylo po několika týdnech staženo z prodeje. Před tím, než na konci června 2011 podepsala smlouvu s vydavatelstvím Stranger Records a v říjnu vydala debutový singl Video Games, nahrávala svoje písně na svůj YouTube. K písním si vytvářela svoje vlastní videa. Jak se později ukázalo, většina nahrávek byla demo verzí písní z alba Born to Die. Ve stejném měsíci s ní podepsalo smlouvu další vydavatelství, Interscope Records. Lana původně nechtěla působit jako sólová zpěvačka, především proto, aby nebyla kritizována sama za sebe, ale vydavatelství na tom trvalo. Video Games vyhrálo na podzim roku 2011 ocenění Q award za \"Next big thing\". 30. prosince 2011 vydala druhý singl Born to Die, ke kterému zároveň natočila první profesionální video s režisérem Woodkidem. Dne 4. ledna 2012 podepsala smlouvu s NEXT Model Management agency. 14. ledna 2012 byla host v pořadu SNL. Již před vystoupením přiznala, že je nervozní, jelikož je to poprvé, co vystupuje v americké televizi. Vystoupení byl skandál, její výkon byl pro mnohé kritiky parodií na originál, a od té doby má Lana odpor k americkým mediím. Ve francouzské show Taratata během rozhovoru prozradila, že její první deska ponese týž název jako druhý singl a vyjde 30. ledna 2012. Born to Die se prodalo doposud přes 7 milionů kopií a stalo se v roce 2012 pátým nejprodávanějším albem roku. Další singl vydala 8. dubna, Blue Jeans. Na Twitteru prohlásila: \"Ukážu vám, že není nic krásnějšího než smrt.\" , což se vztahovalo ke klipu, ve kterém již podruhé na konci zemře. Další singly Summertime Sadness a National Anthem byly vydány 22. června a 8. července. Mezitím Lana album propagovala na různých festivalech v rámci Born to Die Tour. V červnu Lana potvrdila, že pracuje na další desce, kterou vydá na podzim.", "question": "Kdy vydala Lana Del Rey druhý singl Born to Die?", "answers": ["30. prosince 2011"]}
{"title": "Franck Ribéry", "context": "Malý chlapec pak proletěl předním sklem auta. Od té doby nosí na pravé tváři dlouhou jizvu, která se stala jeho poznávacím znamením. Stejně jako jiný fotbalista se stejnou vizáží, argentinský útočník Carlos Tévez, i Ribéry plastickou operaci odmítá. \"Není to nic, za co bych se měl stydět,\" stojí si za svým. Ve Francii byl vyšetřován za sex s nezletilou prostitutkou, 30. ledna 2014 byl zproštěn obvinění. V lednu roku 2005 podepsal kontrakt s tureckým Galatasarayem Istanbul. Pomohl mu k zisku tureckého poháru, když v semifinále vstřelil jedinou branku a pak dalším gólem přispěl ve finále k vítězství 5:1 nad rivalem Fenerbahçe. Fanoušci Galatasaraye byli uchváceni jeho hrou a dali mu přezdívku \"FerraRibery\". Je považován za největší objev MS 2006. V Istanbulu ale dlouho nevydržel jeho dalším působištěm se stala jeho rodná Francie. Odešel do Marseille, což se neobešlo bez problémů. Galatasaray nakonec vysoudil náhradu 10 miliónů eur.[zdroj? ] V Olympique Marseille měl dvě úspěšné sezóny. V sezóně 2005/06 s Marseille dokráčel až do finále Poháru UEFA. Jeho tým však ztroskotal na Valencii. V ročníku 2011/12 se probojoval s Bayernem do finále DFB Pokalu proti Borussii Dortmund, v něm vstřelil jeden gól.", "question": "Z jaké země pochází Franck Ribéry?", "answers": ["Francie"]}
{"title": "Niob", "context": "Niob (chemická značka Nb, latinsky niobium) je kovovým, přechodným prvkem 5. skupiny periodické tabulky. Nachází využití v elektronice a metalurgii při výrobě speciálních slitin. Niob byl objeven roku 1801 Charlesem Hatchttem a byl pojmenován podle Niobé, dcery bájného krále Tantala. Hatchett objevil niob v minerálu columbitu (psáno někdy také kolumbit) a pojmenoval ho proto columbium. Pro velmi podobné vlastnosti niobu a tantalu panoval dlouho názor, že se jedná o jeden prvek. Teprve v roce 1844 prokázal Heinrich Rose, že columbit obsahuje dva prvky - tantal a niob. Niob je šedý, kujný, kovový prvek, poměrně značně chemicky stálý. Jeho zbarvení se při dlouhodobém působení vzduchu mění na namodralé. Při manipulaci za vyšší teploty jej však musíme chránit v inertní atmosféře před působením vzdušného kyslíku. Oxidace vzduchem začíná při teplotě 200 °C. Poměrně dobře se rozpouští v kyselině fluorovodíkové (HF), kyselých roztocích obsahujících fluoridové ionty a snadno se rozkládá alkalickým tavením. V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Nb+2, Nb+3 a Nb+5. Niob je na Zemi poměrně vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 15-25 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je velmi nízká, odhaduje se na přibližně 0,000 01 mg/l (0,01 ppb). Ve vesmíru připadá jeden atom niobu na 40 miliard atomů vodíku. Prvek se nikde nevyskytuje čistý, v minerálech je obvykle doprovázen tantalem. Nejznámějšími minerály jsou kolumbit ((Fe,Mn)(Nb,Ta)2O6), coltan ((Fe,Mn)(Ta,. Nb)2O6) a euxenit ((Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6). Ložiska rud s prakticky využitelným obsahem niobu se nalézají v Rusku, Brazílii, Kanadě, jižní Africe a v Nigérii.", "question": "Kdy byl objeven niob?", "answers": ["1801"]}
{"title": "Trojúhelník", "context": "Trojúhelník je geometrický útvar určený třemi body, neležícími v jedné přímce. Jednou ze základních vlastností trojúhelníku v \"obyčejné\" euklidovské rovině je skutečnost, že součet velikostí jeho vnitřních úhlů je roven 180° (π v obloukové míře). Naproti tomu sférický trojúhelník na kulové ploše má součet velikostí vnitřních úhlů vždy větší než 180° a trojúhelník v hyperbolické (Lobačevského) rovině vždy menší než 180°. Vlastnosti trojúhelníku tedy podstatně závisí na geometrických vlastnostech roviny, v níž leží. Následující poznatky platí většinou jen pro trojúhelník v euklidovské rovině. Úsečky, které spojují vrcholy, se nazývají strany trojúhelníku. Úhly, které svírají strany, se nazývají vnitřní úhly trojúhelníku. Úhly vedlejší k vnitřním úhlům, se nazývají vnější úhly trojúhelníku. Každý trojúhelník má 3 strany, 3 vnitřní úhly, 6 vnějších úhlů (u každého vrcholu dva). Trojúhelník nemá úhlopříčky. Trojúhelník se znázorňuje pomocí jeho vrcholů a stran. Vrcholy se označují velkým tiskacím písmenem, strany se označují malým písmenem příslušným protějšímu vrcholu, úhly se označují malým řeckým písmenem. Trojúhelník se zapisuje symbolem Δ následovaným výčtem všech vrcholů. Trojúhelník může být určen: (sss) délkou všech tří stran, (sus) délkou dvou stran a velikostí úhlu, který svírají, (usu) délkou strany a velikostí úhlů, které k ní přiléhají, (Ssu) délkou dvou stran a velikostí úhlu proti větší z nich. Ke konstrukci trojúhelníku se mohou použít i výšky, těžnice atd. Strany trojúhelníku splňují trojúhelníkové nerovnosti: Součet dvou libovolných stran trojúhelníku je vždy delší než strana třetí, neboli a + b > c a + c > b b + c > a : : :. : | : a - b : | : < c : : {\\displaystyle |a-b|<c} : : : : : | : a - c : | : < b : : {\\. displaystyle |a-c|<b} : : : : : | : b - c : | : < a : : {\\displaystyle |b-c|<a} : Součet všech vnitřních úhlů je v každém trojúhelníku 180°. Součet vnitřního a příslušného vnějšího úhlu je 180°. Součet dvou vnitřních úhlů se rovná vnějšímu úhlu u zbývajícího vrcholu. Proti většímu úhlu leží větší strana. α + α' = β + β' = γ + γ' = 180° α + β = γ' α + γ = β' β + γ= α'. α + β + γ = 180° α' + β' + γ' = 360° : : : sin : α + sin : β + sin : γ = 4 cos : : : α 2 : : cos :.", "question": "Kolik stran má trojúhelník?", "answers": ["3"]}
{"title": "Megadeth", "context": "Megadeth je americká heavy metalová skupina, již založil roku 1983 kytarista a zpěvák Dave Mustaine a basový kytarista Dave Ellefson. Mustaine chtěl vytvořit rychlejší a lepší kapelu než Metallica, ze které byl vyhozen kvůli závažnému alkoholismu. V dokumentu Get Trashed James Hetfield však jako skutečný důvod uvádí vzájemnou nevraživost mezi Cliffem Burtonem a Davem Mustainem.[zdroj? ] Od vzniku kapely vyšlo patnáct studiových alb. Megadeth jsou označování za pionýry thrashmetalového hnutí, společně se zbytkem \"velké thrashové čtyřky\" - skupinami Metallica, Slayer a Anthrax. Megadeth je známý díky textům zabývajícím se politikou, válkou, závislostí, vztahy a náboženstvím. Sestava Megadeth se mnohokrát měnila, jediný Mustaine je členem kapely po celou její historii. Po nalezení stabilního obsazení v roce 1989 Megadeth nahráli zlatá a platinová alba, například Rust in Peace (1990) či na Grammy nominované multi-platinové Countdown to Extinction (1992). Kapela v roce 2002 ukončila činnost kvůli zranění ruky, které utrpěl Dave Mustaine. Po dvou letech úspěšné terapie Mustaine kapelu znovu oživil. Ještě téhož roku (2004) vyšlo The System Has Failed, v roce 2007 United Abominations. Roku 2009, už s novým kytaristou Chrisem Broderickem, vydala skupina album Endgame, o dva roky později Thirteen a za další dva roky pak Super Collider. Technickým vrcholem a zároveň všeobecně nejuzávanějším albem kapely je Rust in Peace z roku 1990.[zdroj?", "question": "Jsou texty písní od Megadeth například o politice a válkách?", "answers": ["Megadeth je známý díky textům zabývajícím se politikou, válkou, závislostí, vztahy a náboženstvím."]}
{"title": "Božena Němcová", "context": "Ta se podle jeho hypotézy mohla narodit ve Slezsku v květnu 1818. Od roku 1850 strávila Němcová v Praze 13 let, které přerušila jen krátkým pobytem v Drážďanech a třemi cestami na Slovensko (oblasti Banské Štiavnice, Sliače, Brezna, Horní Lehoty, Velké Revúce, Chýžně) a do Uher (1851, 1852, 1855). V Praze je známo jejích 14 adres. Všechna bydliště byla na pravém břehu Vltavy. Pražské adresy jsou očíslovány, ostatní události jsou odraženy: 1820 - : Vídeň, Alservorstadt č. 206 (dnes na tomto místě ústí Sensengasse do Spitalgasse) - Barbora Panklová se narodila 4. února 1820 panskému kočímu, rakouskému Němci Johannu. Panklovi (1794-1850) a Terezii Novotné (1797-1863), panské pradleně. 1820 (5. února): Vídeň, Alserstraße 17 (kdysi Alser Grund), kostel Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeitskirche) - křest rodina - 1820 (7. srpna): Česká Skalice - svatba rodičů Ratibořice - manželé Panklovi sloužili u vévodkyně Zaháňské. Babička z matčiny strany Magdaléna Novotná, tkadlena z Náchodska, pobývala u své dcery v letech 1825-1829 a pomáhala s výchovou. školní docházka - 1824 (nebo až 1826) - 1830 (nebo 1833): Česká Skalice školní docházka - 1830-1833: Chvalkovice zámek - na vychování v rodině zámeckého úředníka Augustina Hocha. Učila se němčinu, hrát na klavír, šít a panské mravy. Poprvé zde přišla do styku s literaturou. svatba - 1837 (12. září): Červený Kostelec - v kostele svatého Jakuba Většího se provdala za dvakrát staršího člena finanční stráže (později komisaře) Josefa Němce, oslava se odehrála v hotelu U Českého lva. 1837 (září) - 1838 (30. dubna): Červený Kostelec - ulice Boženy Němcové 127. Sem se provdala.", "question": "Kdy se narodila Božena Němcová?", "answers": ["4. února 1820"]}
{"title": "Já, robot (kniha)", "context": "Frederika Pohla, tou dobou literárního agenta Isaaca Asimova napadlo, že by se mohla sestavit knížka z již vydaných povídek. Významné nakladatelství Doubleday o ni nemělo zájem, ale projevilo ho malé nakladatelství Gnome Press. Ačkoli Asimov chtěl titul Mind and Iron, nakladatelství si prosadilo název I, robot (Já, robot) přes autorovy protesty, že stejně se jmenuje povídka od Eando Bindera. Byla to druhá kniha, která spisovateli vyšla (tou první byl román Oblázek na obloze). Nezpůsobila sice na trhu žádný převrat, ale pomalu a jistě se rok od roku prodávala. Během 5 let byla vydána i ve speciální úpravě pro armádu a v levnější vázané edici, také vyšla v Německu (byl to první překlad knihy Isaaca Asimova). \"Robbie\" (anglicky \"Robbie\" nebo \"Strange Playfellow\") - Westonovi pořídí své dceři Glorii chůvu, kterou je nemluvící robot Robbie. Zatímco Glorie si jej zamiluje, její matce se přestane líbit. \"Hra na honěnou\" (anglicky \"Runaround\" nebo \"Cycle Fermé\") - Mike Donovan a Greg Powell mají na Merkuru testovat nové roboty. Potřebují ale selen a tak pro něj vyšlou robota Rychlíka. Ten se přiblíží k selenovému jezírku a začne běhat kolem dokola dodržuje zákony robotiky. \"Rozum\" (anglicky \"Reason\") - Mike Donovan a Greg Powell zkonstruují nový typ robota CHTR-1, jenž dokáže samostatně uvažovat. Robot nemůže pochopit, že ho stvořili lidé, tedy méně inteligentní bytosti než je on sám.", "question": "Kdo napsal soubor sci-fi povídek Já, robot?", "answers": ["Isaaca Asimova"]}
{"title": "Přízvuk", "context": "Obvykle má podobu zesílení a zároveň zvýšení hlasu. Patří mezi tzv. suprasegmentální prvky jazyka. Umístění slovního přízvuku v některých jazycích má vliv na výslovnost přízvučné slabiky i některých dalších hlásek před přízvukem či za přízvukem. Někdy se přízvukem (cizím přízvukem) rozumí celkově pozměněná přízvučnost řeči, ovlivněná zpravidla jiným jazykem nebo dialektem; může být příznakem nedostatečného osvojení daného jazyka, ale i neurologické poruchy (tzv. syndrom cizího přízvuku). V jazycích s pevným slovním přízvukem je přízvukována vždy nebo zpravidla jen určitá slabika (např. první v češtině, předposlední (penultima) v polštině). V latině je přízvučná druhá slabika od konce slova, pokud je dlouhá přirozeně nebo polohou, jinak třetí slabika od konce. V jazycích s pohyblivým slovním přízvukem (např. ruština, angličtina) může být přízvučná kterákoliv slabika, různá poloha přízvuku může mít distinktivní (význam rozlišující) funkci. V některých jazycích může být přízvuk v písmu značen, například v ruštině se v učebních textech značí čárkou nad samohláskou. Přízvuk může ovlivňovat výslovnost hlásek. Například v ruštině, angličtině či němčině dochází k redukované výslovnosti nepřízvučných samohlásek (např. psané e se vyslovuje jako ə (v zahraniční literatuře často označované jako Schwa (něm.) / schwa (angl.) (pravopis i v angličtině. zůstává německý, až na psaní s velkým písmenem), označení šva v tomto významu není v české literatuře tak běžné – česky nejjednoznačněji jako redukované e, něm. též Murmellaut), např. angl. about [ə],. obsession [ə], taken [ˈ], něm. Frage [ˈ:gə], v neodlučitelných, a tudíž nepřízvučných předponách, např. bekommen [bə]). Přízvuk též často ovlivňuje i délku slabik (v ruštině se přízvučné samohlásky vyslovují delší než nepřízvučné, ve švédštině jsou přízvučné slabiky vždy dlouhé, nepřízvučné vždy krátké). V češtině k takovýmto jevům nedochází. U delších slov se kromě hlavního přízvuku může vyskytovat i slabší vedlejší přízvuk. Ve fonetickém přepisu výslovnosti (IPA) se hlavní přízvuk označuje horní kolmičkou ( ˈ ), vedlejší přízvuk dolní kolmičkou ( ˌ ), např. ve slově předposlední [ˈ̝̊ɛ.po.ˌ.ɲ:]. Některá slova, tzv. klitika, jsou nepřízvučná a tvoří přízvučný celek s předchozím (příklonky) nebo následujícím (předklonky) slovem. Příklonky jsou slova trvale nepřízvučná, protože se připojují za přízvučné slovo. Předklonky stojí před přízvučným slovem a spojují se s ním. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Přízvuk ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo přízvuk ve Wikislovníku", "question": "Kde stojí předklonky?", "answers": ["před přízvučným slovem"]}
{"title": "Kakaduovití", "context": "Do čeledě kakaduovití jsou řazeni papoušci obývající Austrálii, Indonésii, Oceánii a Filipíny, jejichž typickým znakem je chocholka na hlavě. Nejmenším zástupcem je korela chocholatá, největší kakadu je kakadu arový, který může dosáhnout hmotnosti až 1 kg. Všichni kakaduovití kromě korely jsou zapsáni v příloze CITES, většina je chráněna, některé druhy jsou na pokraji vyhubení nebo zranitelní. Jediná skupina papoušků, která vyměnila pestré barvy za bílou, růžovou a černou aniž by ztratili své kouzlo. Všichni kakaduové mají krásnou ozdobu hlavy - pohyblivou chocholku, podle jejichž pohybů se dá rozpoznat nálada jedince. Žijí ze všech papoušků nejdéle, kakadu žlutočečelatý se dožívá až 119 let. Kakaduové jsou ptáci vysloveně společenští, ve volné přírodě vytvářejí hejna, která se rozpadají pouze v době hnízdění. Čeleď kakaduovití se rozpadá na dvě podčeledi - kakaduové (Cacatuinae) a korely (Nymphicinae) : rod: Callocephalon kakadu přilbový (Callocephalon fimbriatum) rod: Probosciger kakadu arový (Probosciger aterrimus) rod: Eolophus. kakadu růžový (Eolophus roseicapillus) rod: Cacatua kakadu žlutolící (Cacatua sulphurea) kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita) kakadu brýlový (Cacatua ophthalmica) kakadu molucký (Cacatua moluccensis) kakadu bílý (Cacatua alba. ) kakadu filipínský (Cacatua haematuropygia) kakadu Goffinův (Cacatua goffini) kakadu naholící (Cacatua sanguinea) kakadu šalamounský (Cacatua dukorps) kakadu tenkozobý (Cacatua tenuirostris) kakadu inka (Cacatua leadbeateri) rod: Calyptorhynchus kakadu černý (Calyptorhynchus funereus) kakadu havraní (Calyptorhynchus magnificus) kakadu hnědohlavý (Calyptorhynchus lathami) kakadu palmový (\"Probosciger aterrimus\") Jediným zástupcem je korela chocholatá. Je to běžný, travními semeny živící se pták, žijící po celé Austrálii. Je to také populární klecový pták. rod: Nymphicus korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) Obrázky, zvuky či videa k tématu Kakaduovití ve Wikimedia Commons City Parrots kakaduovití na Biolibu", "question": "Jsou kakaduové společenští?", "answers": ["Kakaduové jsou ptáci vysloveně společenští, ve volné přírodě vytvářejí hejna, která se rozpadají pouze v době hnízdění."]}
{"title": "Rýže", "context": "Celkově rýže pokrývá asi dvacet procent kalorické spotřeby lidské populace. Rýže (Oryza L.) je rod lipnicovitých (Poaceae) rostlin ze skupiny rýžovitých (Oryzeae) zahrnujících asi 21–25 druhů a tisíce taxonů nižších než druh. Rod rýže (Oryza) zavedl v roce 1753 Carl Liné poté, co popsal druh rýže seté (Oryza sativa) pěstované v té době v Etiopii. Později bylo popsáno více než 100 druhů rýže, které jsou uloženy v různých herbářích. Většinou se ale jedná o stejné druhy nebo o taxony nižší než druh, protože v dnešní době je uznáváno asi 21–25 druhů rýže. Hospodářský význam má rýže setá (Oryza sativa L.) a rýže africká (Oryza glaberrima Staud.), též nazývaná rýže červená. Ostatní druhy rýže jsou divoké nebo chápané jako plevelné v rýžovištích uvedených dvou druhů. Podle počtu chromozomů se rozlišuje rýže diploidní (24 chromozomů, sady AA, BB, CC, EE, FF a GG) a tetraplodní (48 chromozomů, sady BBCC, CCDD, HHJJ a HHKK). Diplodními druhy jsou pouze divoké rýže Oryza alta, O. australiensis, O. barthii, O. brachyantha, O. coarctata, O. eichingeri, O. grandiglumis, O. granulata, O. latifolia, O. longiglumis, O. malampuzhaensis, O. meyeriana, O. minuta, O. officinalis, O. perennis, O. punctata, O. rhizomatis, O. ridleyi a O. schlecteri. Tetraplodních je 9 druhů včetně 2 pěstovaných: O. rufipogon, O. nivara (synonymě Oryza sativa f. spontanea), O. glumipatula (syn. Oryza glumaepatula), O. meridionalis, O. breviligualata, O. logistaminata (syn. Oryza glumaepatula), O. sativa a O. glaberrima. Rýže pochází z povodí Perlové řeky v Číně, kde byla domestikována před 8 200–13 500 lety. Dnes je rozšířena všude ve světě, hlavně v tropech a subtropech. Rýže setá (O. sativa) vznikla pravděpodobně z divoké Oryza rufipogon. Další pěstovanou rýží je Oryza glaberrima, která se pěstuje v povodí Nigeru. Rýže (Oryza) je jednoletá či víceletá rostlina. Nejpěstovanější druh rýže setá (O. sativa) je jednoletá bylina. Má mohutný svazčitý kořenový systém s řadou odnoží. Rýže klíčí ve vlhkém prostředí jedním primárním kořenem, který se později větví ve dva adventivní kořeny. Ty se dále větví v další postranní kořeny. Mohutnost kořenového systému závisí na druhu a odrůdě, ale i na půdě a používané agrotechnice. Kořeny jsou tvořeny aerenchymem a jsou bílé, později nahnědlé až světle hnědé. Kořenový systém se vyvíjí v průběhu růstu rostliny a kvetení. Po ukončení kvetení se již nerozvíjí.", "question": "Z povodí jaké řeky pochází rýže?", "answers": ["Perlové"]}
{"title": "Smrt", "context": "Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí. Umírání je postupný proces, na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. Nicméně délka života je charakteristická pro každý druh organismu; vychází z jeho genetického základu, ale poměrně výrazně ji ovlivňují i vnější okolnosti. Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje - díky kvalitnější zdravotní péči, hygieně a zdravějšímu životnímu stylu. To, co má smrtelné následky (např. určitá dávka jedu, nevhodný léčebný postup atd.), se označuje jako letální, tedy smrtelné. Věda, zabývající se umíráním a smrtí, se nazývá thanatologie. Usnadněním umírání se zabývá paliativní péče. V běžné mluvě se pojem smrt používá prakticky výhradně ve vztahu k celému organismu, ale v přírodních vědách a lékařství se běžně lze setkat například s pojmem buněčná smrt, kde se slovo smrt vztahuje k části organismu.", "question": "Jak se nazývá proces, na jehož konci je smrt?", "answers": ["Umírání"]}
{"title": "Radiometrie", "context": "Radiometrie je část optiky, která se zabývá měřením elektromagnetického záření, včetně viditelného světla. Radiometrie se zabývá měřením elektromagnetického záření v prostoru a používá tedy absolutní veličiny, zatímco fotometrie studuje obdobné veličiny, avšak z hlediska jejich působení na lidské oko. Radiometrie našla důležité uplatnění v astronomii. Fyzikání veličiny měřené v radiometrii se označují jako radiometrické veličiny (popř. energetické veličiny), popisují přenos energie zářením. Integrální veličiny (například zářivý tok) popisují celkový účinek záření všech vlnových délek nebo frekvencí, zatímco spektrální veličiny (například spektrální zářivý tok) popisují účinek záření jedné vlnové délky λ nebo frekvence ν Ke každé integrální veličině existují odpovídající spektrální veličiny, například zářivému toku Φ odpovídá spektrální zářivý tok Φ a Φ. Abychom z integrální veličiny zjistili její spektrální protějšek, využijeme limitního přechodu. To vychází z představy, že pravděpodobnost, že existuje foton, který má právě požadovanou vlnovou délku, je nulová. Ukažme si tedy vztah mezi nimi na příkladu zářivého toku: Integrální veličina – zářivý tok s jednotkou W: : : : : Φ : : e : : : : : {\\displaystyle \\Phi _{\\mathrm {. e} }} : Spektrální zářivý tok podle vlnové délky s jednotkou W/m: : : : : Φ : : e : λ : : = : : : : d : : Φ : : e : : : : :.", "question": "Co měří radiometrie?", "answers": ["elektromagnetického záření"]}
{"title": "Rýže", "context": "Na okraji je drsná, rub a líc se neliší. Někdy bývá obalena chloupky a je od báze pigmentovaná. Praporcový list je širší než ostatní. Řada delších listů je v polovině ohlá směrem k zemi. Jednotlivé kvítky vyrůstající v klasech a sdružují se v laty různého uspořádání. Latu obvykle tvoří 40–500 jednokvětých klásků. Květ je na krátkém vřetenu obalen pětižilnou, kožovitou, často osinatou a chlupatou pluchou. Tvoří ho šest tyčinek ve dvou kruzích a jednopouzdrý semeník obalený dvěma plenkami s pérovou bliznou rozdělenou na dvě části. Rýže setá (O. sativa) má jednokvěté klásky o 6 tyčinkách v latách. Plodem je obilka, která bývá po stranách smáčklá s různě barevným oplodím. Je obalena pluchou a pluškou. Obilka bývá 5–14 mm dlouhá a 1,9–3,7 mm široká s embryem umístěným v bazální části. U rýže seté (O. sativa) je obilka obalena pluchou a pluškou. Obsahuje 70–80 % škrobu a dále bílkoviny a vitamín B. Obilka obsahuje asi 8–12 % bílkovin, 2,4 % tuků, 68–72 % sacharidů, 10 % vlákniny a 4–5 % minerálních látek. Dále vitamíny B1, B2 a B3. Průměrný výnos rýže seté (O. sativa) je 3–5 t/ha při dvou až třech sklizních za rok. Rýže setá (O. sativa) je nejdůležitější obilovinou světa. Jako hlavní příjem potravy ji má asi 1/4 obyvatelstva zeměkoule. Rýže se dále zkvašuje a vyrábějí se z ní alkoholické nápoje jako arak, rýžové pivo či víno; z rýžové slámy se vyrábí cigaretový papír. Řada agrochemických firem se pokouší získat kontrolu nad produkcí rýže její genetickou modifikací a následným patentováním takto získaného GMO. Firma Bayer provedla pro zvýšení odbytu svého herbicidu genetickou modifikaci zajišťující odolnost GM rýže vůči tomuto herbicidu (GM rýže LL62). V 90. letech 20. století proběhly v evropskách laboratořích mnohé genetické studie s cílem zvýšení hektarové produkce rýže. Většinu z nich vedla nizozemská organizace HNGAC. Tyto výzkumy byly později zastaveny kvůli nedostatečnému financování. Problémem se ukazuje nelegální kontaminace potravinářské rýže neschválenými a neprověřeným odrůdami geneticky modifikovaných rýží. Tento problém odhalily odpovědné orgány také v České republice přírodní / natural – obilky světle hnědé barvy bílá – s obilkami, jež mohou být dlouhozrnné nebo krátkozrnné arborio – kulatozrnná rýže, vhodná do italského rizota basmati – používá se v indické kuchyni jasmínová – voňavá, používá se v čínské kuchyni lepkavá černá, lepkavá bílá – používá se do nákypů, součást kuchyně dálného východu Ještě se používá název \"planá rýže\" – pro semena severoamerické vodní trávy, která není pravá rýže.", "question": "Je rýže setá nejdůležitější obilovinou světa?", "answers": ["Rýže setá (O. sativa) je nejdůležitější obilovinou světa."]}
{"title": "Třeboň", "context": "Třeboň (německy Wittingau, tj. \"Wittingův či Vítkův Luh\", latinsky Trebonis) je město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, 22 km východně od Českých Budějovic, v Třeboňské pánvi na Zlaté stoce mezi rybníky Svět a Rožmberk. V roce 2014 zde žilo téměř 8,5 tisíce trvale hlášených obyvatel. Je lázeňským a rekreačním městem, městskou památkovou rezervací a střediskem CHKO Třeboňsko. Počátky města sahají až do poloviny 12. století, kdy v místě vznikl dvorec a poté osada. Farní kostel je v Třeboni (Witingenowe) připomínán kolem roku 1280 Název \"Třeboň\" pochází nejpravděpodobněji ze slova \"tříbit\" či \"třebit\", které znamená šlechtit, zlepšovat či zdokonalovat (viz význam slova \"vytříbený\"). Tříbila se zde půda po vykácených stromech. Téměř celé Třeboňsko bylo původně zalesněné a podmáčené (lužní lesy), od počátků osídlení se zde těžily a zpracovávaly stromy; krajina resp. půda se tříbila/třebila pro hospodářské využití. Obdobně získala jména obce Třebonín, Třebíč, Třebová, Třebichovice, Třebušín apod. (některé zdroje uvádějí význam slova třebit jako kácet či ničit les) 1341: Třeboň získala statut města a v letech 1376 a 1378 tzv. právo měst královských a výsadu na dovoz soli.", "question": "Ve kterém kraji leží město Třeboň?", "answers": ["Jihočeském"]}
{"title": "Logický člen", "context": "Zatímco pod pojmem logický člen je myšlen prvek realizující logickou funkci. Existují dva způsoby značení logických členů (oba definované ANSI/IEEE Std 91-1984 a jeho dodatkem ANSI/IEEE Std 91a-1991). Prvním jsou obdélníkové (čtvercové) značky (IEC, DIN). Druhým způsobem jsou značky složené z křivek (ANSI), které jsou rozšířeny v profesionálních systémech pro návrh logických obvodů. U obou způsobů značení existují v praxi drobné varianty. Negovaný výstup je často označen kolečkem. Pomocí logických členů AND, OR a NOT lze realizovat libovolný logický obvod a tedy i číslicový systém. Členy AND a OR jsou za pomoci členu NOT komplementární. To znamená, že je možné je vhodným způsobem vzájemně nahradit. Lze implementovat jakýkoliv číslicový systém pouze za pomoci logických členů NAND nebo NOR nebo AND a NOT a nebo OR a NOT (vždy stačí členy se dvěma vstupy), nikoli však například pomocí členu XOR. NAND a NOR se nazývají univerzální logické členy. Následuje seznam nejdůležitějších logických členů včetně rovnice v Booleově algebře. Nejjednodušším logickým členem je opakovač, který realizuje funkci identity. Může pracovat i jako buffer - zpožďovací člen s velmi krátkým zpožděním, typicky ns (nanosekundy), oddělovací člen s otevřeným kolektorem, výkonový budič (například sběrnice). Dalším nejjednodušším logickým členem je invertor. Realizuje funkci tzv. logické negace. Někdy se místo něj používá negovaného logického součtu s přivedením hodnoty pouze na jediný vstup (v tomto případě \"A\"). Vzhledem k tomu, že na zbylém a nebo zbylých vstupech bude logická 0, nebude mít tento vstup již na provedení operace vliv. Taktéž je možno použít negovaného logického součinu, kdy se všechny vstupy propojí paralelně (mezi sebou). Tento člen provádí funkci tzv. logického součinu (konjunkce). Tento člen provádí funkci tzv. logického součtu (disjunkce). Tento člen provádí funkci tzv. negovaného logického součinu (Shefferovu funkci) neboli součet negací. Je to nejběžněji používané hradlo . Propojením vstupů je schopno pracovat jako invertor. Lze pomocí něho realizovat většinu klopných obvodů. Tento člen provádí funkci tzv. negovaného logického součtu (Peirceovu funkci) neboli součin negací. Propojením vstupů je schopen pracovat jako invertor.", "question": "Který logický člen realizuje funkci tzv. logické negace ?", "answers": ["invertor"]}
{"title": "Thomas Alva Edison", "context": "Tesla prosazoval střídavý proud kvůli efektivnějšímu přenosu, snazšímu dosažení vysokých napětí a mimo další důvody i proto, že je vhodnější pro vytvoření točivého magnetického pole (elektromotory). Edison střídavý proud odmítal z důvodu údajného vyššího nebezpečí provozu. Také by v prohraném sporu přišel o nemalé investice do již zavedené infrastruktury na bázi stejnosměrného proudu. Aby Edison prokázal nebezpečnost střídavého napětí, podporoval kampaň na zavedení elektrického křesla a také pokusy, při nichž byla střídavým proudem zabíjena zvířata, hlavně psi a koně. Ale usmrcení slonice Topsy v roce 1903 (deset let poté, co skončila válka proudů) se podle všeho Edisonovi připisuje neprávem.. Ránou Edisonově snažení byla elektrifikace Světové Kolumbovy výstavy v Chicagu v roce 1893, kterou zajistila firma Westinghouse Electric Corporation. V roce 1893 získala firma Westinghouse Electric Corporation zakázku na výstavbu elektrárny na Niagarských vodopádech s rozvodným systémem využívajícím transformátory napětí a podíl spotřebičů napájených střídavým proudem na trhu dosáhl 80 %. V tuto chvíli již bylo jasné, že Edison válku proudů prohrál. Thomas Alva Edison šel velmi pragmaticky a cílevědomě za výsledkem, kterým bylo využití jeho nápadů k výrobě prodejných produktů. Proto během svého života založil řadu firem. Zaměstnával v nich mnoho nadaných lidí, jež pečlivě osobně vybíral. Nejslavnějším zaměstnancem v celé historii Edisonových firem je Nikola Tesla, který však poté, co mu Edison nezaplatil za zakázku, firmu opustil. Nejvýznamnější Edisonovou firmou je zřejmě v roce 1889 založená Edison General Electric Company. V roce 1892 se změnila ve společnost General Electric, která je dnes jednou z největších nadnárodních firem celého světa. Z mnoha společností lze uvést filmové studio Black Maria v New Jersey (1893) nebo Edison Botanic Research Company, která od roku 1927 hledala náhražku přírodního kaučuku. Jedna z firem, Edison Illuminating Company, zaměstnávala od roku 1891 pozdějšího automobilového magnáta Henryho Forda.", "question": "Jaké je celé jméno amerického vynálezce Edisona?", "answers": ["Thomas Alva Edison"]}
{"title": "Zelený čaj", "context": "zastavení některých neurodegenerativních onemocnění, jako jsou Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba, prevence a léčba rakoviny, léčba sklerózy multiplex, prevence degradace buněčných membrán neutralizací šíření volných radikálů (což nastává při oxidačních procesech), snížení negativních účinků cholesterolu LDL (\"špatný cholesterol\"), snížením úrovní triglycerinů a zvýšením produkce cholesterolu HDL (\"dobrý cholesterol\"), zvýšení oxidace tuků (pomáhá tělu využít tuk jako zdroj energie) a podpora látkové výměny, snížení nechuti k jídlu, podpora močení, někdy i 5x za hodinu.Japonští výzkumníci také tvrdí, že pokud je vypito denně pět šálků zeleného čaje, spálí tělo navíc 70 až 80 kalorií. Dr. Nicholas Perricone, specialista na boj se stárnutím, tvrdil v televizní show, že pokud člověk pije čaj namísto kávy, výrazně během 10 týdnů zhubne. Existují ale také negativní účinky při nadměrném pití čaje, a to kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji. Vedlejší účinky z množství kofeinu v těle mohou být nevolnost, nespavost a časté močení. === Vědecké studie === Studie z roku 2006 publikovaná 13. září v magazínu Journal of the American Medial Association[kdo? ] uvádí \"Konzumace zeleného čaje je spojená se snížením úmrtnosti zapříčiněným rakovinou\". Studie, vedená japonskou univerzitou Tohoku, sledovala 40 520 dospělých japonců ve věku mezi 40 a 79 lety, kteří neměli mrtvici, srdeční záchvat nebo rakovinu při zahájení výzkumu v roce 1994. Studie sledovala všechny účastníky po celých 11 let a monitorovala všechny příčiny úmrtí a po sedm let monitorovala specifická úmrtí. Účastníci, kteří pili pět a více šálků čaje denně měli o 16 procent nižší riziko předčasného úmrtí a o 26 procent nižší riziko výskytu kardiovaskulárních chorob, než účastníci, kteří pili méně než jeden šálek čaje denně. Studie dále uvádí, že \"pokud zelený čaj chrání člověka proti kardiovaskulárním chorobám nebo rakovině, lze očekávat, že pití tohoto nápoje se bude částečně podílet na prodloužení života, kde právě kardiovaskulární choroby a rakovina jsou dvě celosvětově nejčastější příčiny předčasného úmrtí. \"Studie publikovaná v magazínu American Journal of Clinical Nutrition uvádí ve vydání z února 2006, že \"větší konzumace zeleného čaje je spojená s menším výskytem poruch kognitivních funkcí u člověka.\"V květnu 2006 uveřejnili výzkumníci Yaleovy univerzity článek porovnávající více než 100 různých studií zaměřených na kladné zdravotní účinky zeleného čaje. Upozornili na něco, co nazvali \"asijským paradoxem\", kdy navzdory velmi rozšířenému kouření cigaret je v Asii malý výskyt srdečních chorob a rakoviny.", "question": "Kvůli čemu existují negativní účinky pití čaje?", "answers": ["kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji"]}
{"title": "Rock", "context": "Rock je žánr populární hudby, který se do hlavního proudu dostal v 60. letech 20. století. Má kořeny v rocḱńrollu, rhythm and blues a country hudbě 40. a 50. let, ale je také ovlivněn folkem, jazzem a vážnou hudbou. Jako nástroje se nejčastěji používají elektrická kytara, baskytara, bicí nástroje a klávesové nástroje jako hammondovy varhany, klavír nebo od konce 60. let syntezátor. V rocku se často objevují kytarová, ale někdy i klávesová, saxofonová nebo harmoniková sóla. Na konci 60. a na začátku 70. let se z rocku vyvinulo několik podžánrů. Spojením s folkem vznikl folk rock, smícháním s blues blues rock a rock s jazzem stvořily jazz fusion. V 70. letech rock ovlivnily Soul, funk a latinskoamerická hudba. V tomto období také vznikly další podžánry jako soft rock, glam rock, heavy metal, hard rock, progresivní rock a punk rock. V 80. letech syntézou punk rocku s mnoha dalšími styly vznikla tzv. Nová vlna, na druhou stranu se punk rock zradikalizoval za vzniku hardcore, což položilo základy alternativnímu rocku a grunge. V 90. letech britský alternativní rock vykristalizoval v britpop, indie rock. V americe vznikl nu metal. Skupina hudebníků soustřeďujících se na rockovou muziku se nazývá rocková kapela. Mnoho rockových kapel se skládá z kytaristy (hrajícího na elektrickou kytaru), hlavního zpěváka, basáka a bubeníka, takže tvoří kvarteto. Některé kapely jednu nebo více z těchto rolí vynechají nebo využijí zpěváka i na hraní nějakého nástroje, takže tvoří trio nebo duo; některé naopak nějakého hudebníka přidají. Rockové kapely nějakých žánrů, hlavně těch založených na rocḱńrollu, používají i saxofon. Méně často se používají strunné smyčcové nástroje jako housle nebo violoncello a žesťové nástroje jako trubka nebo pozoun. Podrobnější informace naleznete v článku Rock and roll. Základní kámen rockové hudby je rocḱńroll, který vznikl ve Spojených státech během konce 40. a začátkem 50. let a rychle se rozšířil do velké části světa.", "question": "Je rock ovlivněn mimo jiné i vážnou hudbou?", "answers": ["Má kořeny v rocḱńrollu, rhythm and blues a country hudbě 40. a 50. let, ale je také ovlivněn folkem, jazzem a vážnou hudbou."]}
{"title": "Guglielmo Marconi", "context": "Marchese Guglielmo Marconi (25. dubna 1874 Griffona u Bologne - 20. července 1937 Řím) byl italský fyzik, vynálezce, podnikatel a politik. Marconi je považován za autora bezdrátového telegrafu, prvního způsobu radiového spojení. Ve skutečnosti si ale stejný vynález patentoval o několik let dříve Nikola Tesla. Založil několik úspěšných společností podnikajících v oboru radiotelegrafického spojení. Pro papeže Pia XI. vybudoval Radio Vatikán (provoz zahájilo v roce 1931). V roce 1909 obdržel společně s Karlem Braunem Nobelovu cenu za fyziku. Od roku 1930 byl předsedou Italské královské akademie, v roce 1936 se stal členem Papežské akademie věd. Následující rok zemřel. Již během studií na univerzitě v Bologni se zajímal o výsledky pokusů Heinricha Hertze a pokoušel se je zopakovat. 2. června 1896 získává patent na bezdrátový telegraf. V roce 1897 zakládá telegrafní společnost a vysílá na vzdálenost 15 km. V roce 1898 provádí spojení z palub lodí a první sportovní reportáž. 12. prosince 1901 provedl první transatlantické bezdrátové spojení. Byl autorem mnoha dalších vynálezů (magnetický detektor, duplexní radiotelegrafie, rotační jiskřiště, vodorovná směrová anténa a tak dále). Jeho autorství je však v některých případech sporné - americký nejvyšší soud ochranu některých jeho patentů v roce 1943 zrušil s tím, že byly obsaženy v o deset let starších patentech Nikoly Tesly.", "question": "Kdy zemřel Guglielmo Marconi?", "answers": ["20. července 1937"]}
{"title": "Miloš Forman", "context": "Jeho první manželkou (v letech 1958-1962) byla Jana Brejchová. Jeho synové z druhého manželství s Věrou Křesadlovou jsou dvojčata, divadelníci Petr a Matěj Formanovi. Potřetí se oženil s výrazně mladší Martinou Zbořilovou, která o jejich seznámení vydala knihu. Mají spolu další syny, dvojčata Andyho a Jima Formanovy. Jeho polovičním bratrem je matematik Joseph Kohn žijící v USA[zdroj? ]. Narodil se v protestantské rodině Anně Formanové (rozené Švábové) provozující hotel u Máchova jezera a Rudolfovi Formanovi, který působil jako středoškolský učitel. Jeho pravým otcem však byl známý pražský architekt židovského původu Otto Kohn. O svém pravém otci se však Miloš Forman dozvěděl až po válce. Mládí prožil jednak v rodné Čáslavi a střídavě i v penzionu Rut ve Starých Splavech. Hotel i s penzionem fungoval jen v létě, na zimu se rodina vracela do Čáslavi. Jako velmi mladý osiřel poté, co jeho rodiče byli zatčeni; otec pro své členství v odbojové skupině, matka pro pouhé falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky. Než zatkli matku, odstěhovala se s dětmi do Starých Splavů, kde byl nucen chodit do německé školy (jiná tu nebyla). Neuměl německy a spolužáci mu to dávali natolik znát, že se s matkou raději vrátil do Čáslavi. Oba rodiče byli po několik roků vězněni a se svou matkou se setkal pouze jednou krátce v Petschkově paláci v Praze. Matka poté 1. března 1943 zahynula na tyfus v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau a otec v Buchenwaldu. Vyrůstal u příbuzných a v poděbradské internátní škole krále Jiřího, kde jeho spolužáky byli mj. Václav Havel, bratři Mašínové a Zbyněk Janata. Po válce se osiřelí chlapci (Miloš a jeho o 12 let starší bratr Pavel) do penzionu Rut vrátili, začali jej opravovat, po znárodnění v roce 1948 o něj přišli. On sám měl možnost bydlet v jedné z jeho místností, ale když roku 1953 dosáhl plnoletosti, musel se odstěhovat. Formanovi penzion ve Starých Splavech získali zpět v roce 1991 v restituci. Vystudoval scenáristiku na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU), již během studií působil jako pomocný režisér a asistent Alfréda Radoka. V Československu do roku 1968 společně s Miroslavem Ondříčkem natočil několik úspěšných snímků vyznačujících se sžíravým, až černohumorným pohledem na společnost.", "question": "Kde se narodil Miloš Forman?", "answers": ["Čáslav"]}
{"title": "Blizzard Entertainment", "context": "Blizzard Entertainment je společnost vyvíjející a publikující počítačové hry se sídlem v Kalifornii. Firmu založili Mike Morhaime, Allen Adham a Frank Pearce v únoru 1991. Blizzard je mezi fanoušky notoricky známý pro zcela markantní a pravidelné nedodržování ohlášených dat vydání svých her. Na druhou stranu téměř všechny hry od této společnosti se stávají velmi populárními a legendárními klasikami, z nichž nejznámější jsou série her Warcraft, Diablo a StarCraft. Blizzard se také velkou měrou podílel na hraní počítačových her po internetu. Ve svých hrách (počínaje hrou WarCraft II) vytvořil prostředí pro hraní a chatování zvané Battle.net. Toto prostředí nyní propojuje všechny jejich hry, takže spolu hráči mohou komunikovat, ať už hrají kteroukoliv z nich. The Lost Vikings (1992) Rock & Roll Racing (1993) - závodní hra Blackthorne (1994) - fantasy The Death and Return of Superman (1994) Warcraft (1994) - fantasy, strategie. Justice League Task Force (1995) bojová hra The Lost Vikings II (1995) Warcraft II (1995) - fantasy, strategie Warcraft II: Beyond the Dark Portal (1996) - datadisk Diablo (. 1996) - akční RPG Diablo: Hellfire (1997) - datadisk StarCraft (1998) - sci-fi strategie StarCraft: Brood War (1998) - datadisk Diablo II (2000) - akční RPG Diablo II. : Lord of Destruction (2001) - datadisk Warcraft III: Reign of Chaos (2002) - fantasy, strategie Warcraft III: The Frozen Throne (2003) - datadisk World of Warcraft (2004.", "question": "V jakém roce byl založen Blizzard Entertainment?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Avalon (ostrov)", "context": "Avalon je legendární ostrov artušovských legend. Název ostrova je pravděpodobně odvozen z keltského slova abal, tzn. jablko, kterými byl tento ostrov znám. V symbolice jablka se tak promítá jak keltská, tak i křesťanská symbolika, přičemž u křesťanských autorů docházelo i k ovlivnění řeckou mytologií. V literatuře se ostrov Avalon poprvé objevuje v díle Historia regum Britanniae (pravděpodobně z roku 1136), jehož autorem je Geoffrey z Monmouthu. Artušovská legenda praví, že bájný ostrov Avalon je místem posledního odpočinku legendárního krále Artuše a jeho ženy. Toto tvrzení vzniklo na základě hledání posledního místa odpočinku krále Artuše, které popisuje na sklonku 12. století v roce 1195 Giraldus Cambrensis ve svých poznámkách.", "question": "Jak se jmenuje bájný ostrov , na němž je podle legendy pochován král Artuš a jeho žena ?", "answers": ["Avalon"]}
{"title": "Živočichové", "context": "Živočichové (Metazoa, Animalia) je říše mnohobuněčných heterotrofních organismů, které se již na buněčné úrovni odlišují od rostlin a hub. Jejich buňky nemají plastidy ani buněčnou stěnu. Jsou dnes řazeni do skupiny Opisthokonta spolu s houbami a některými prvoky. Říše živočichů je v dnešním pojetí totožná se svou bývalou podříší \"mnohobuněční\" (Metazoa), nezahrnuje tedy žádné prvoky. Skupina Myxozoa je jednobuněčná sekundárně v důsledku parazitického způsobu života, patří ale do pravých Metazoa - předpokládá se její příbuznost s žahavci. Jako živočichové v širším slova smyslu (Holozoa) je označována skupina Metazoa, o které pojednává tento článek, rozšířená a její některé jednobuněčné příbuzné (konkrétně o parafyletickou skupinu trubének (Choanozoa). Jako heterotrofní organismy jsou živočichové závislí na autotrofních organismech, především na rostlinách. Někteří živočichové žijí v symbióze s autotrofními jednobuněčnými organismy, které jim poskytují potravu. Přibližně třetina kmenů má parazitické zástupce, některé kmeny jsou výhradně parazitické. V živočišném těle často dochází ke značné specializaci jednotlivých částí (tkáně, orgány). Houbovci (Porifera) a vločkovci (Placozoa) pravé tkáně nemají a jejich buňky jsou do jisté míry schopné autonomie, to však neznamená, že jsou fylogeneticky nejpůvodnější. Stavba těla houbovců připomíná v mnoha aspektech kolonie některých trubének. Tkáně a orgány živočichů lze pak přiřadit dvěma základním zárodečným listům - vnějšímu ektodermu a vnitřního entodermu; u vývojově pokročilejších bilaterií k nim přibývá střední mezoderm (může mít ektodermální nebo entodermální původ) a některé studie považují za další zárodečný list obratlovců neurální lištu (s ektodermálním původem). Je známo přes 35 kmenů mnohobuněčných. Zhruba polovina je výhradně mořských, všechny kmeny kromě drápkovců (Onychophora) mají i vodní zástupce. Všechny kmeny, včetně drápkovců, však vznikly v moři. Podle fosilních záznamů existují trojlistí živočichové (Bilateria) na Zemi již přinejmenším 585 miliónů let. V případě, že by se prokázala příslušnost části ediakarské \"fauny\" k trojlistým živočichům, existují i fosilní záznamy staré přibližně 610 miliónů let. U dvojlistých živočichů je problém s fosilizací (neexistence pevných schránek, neexistence stop pohybu po dně moří) a přiřazení fosílií je spekulativnější. Úplně nejstarší známý nález fosilií, které by mohly být řazeny k živočichům (konkrétně k primitivním houbovcům) pochází z hornin 665 miliónů let starých. Podrobnější informace naleznete v článku Klasifikace živočichů. Systém živočichů je zpracován podle knihy Jana Zrzavého Fylogeneze živočišné říše a upraven podle pozdějších objevů. Taxon kmen se v následujícím přehledu používá zpravidla v tradičním smyslu; některé studie se mohou lišit v tom, že za kmen považují nadřazené úrovně, uvedené bez taxonomického ranku.", "question": "Mají buňky živočichů plastidy?", "answers": ["Jejich buňky nemají plastidy ani buněčnou stěnu."]}
{"title": "Brněnské výstaviště", "context": "] Exponáty výstavy bylo i několik moderních domů ve svahu nad výstavištěm. V době německé okupace výstavní areál využívala německá armáda. Na konci 2. světové války byl areál těžce poškozen, takže se uvažovalo o jeho zrušení. Ale roku 1947 byla zahájena obnova, na které se brigádnicky podílelo mnoho dobrovolníků z řad Brňanů. Předchůdcem dnešních strojírenských veletrhů se staly výstavy československého strojírenství pořádané od roku 1955. V roce 1959 se konal první mezinárodní strojírenský veletrh. Od té doby se mezinárodní strojírenské veletrhy konají každoročně na podzim. V prvních letech to bylo vždy na počátku září, později začal být termín konání koordinován s ostatními veletrhy v Evropě a posunut i na počátek října. V dnešní době (na počátku 21. století) se na brněnském výstavišti koná průměrně 40 výstavních akcí do roka. K nejrozsáhlejším patří Mezinárodní strojírenský veletrh nebo výstava informačních technologií Invex. Areál výstaviště provozuje akciová společnost Veletrhy Brno, v níž většinu drží město Brno a drobní akcionáři. Její předchůdkyní byla po dlouhou dobu společnost BVV - Brněnské veletrhy a výstavy. S veletrhy je spojena i výstavba nových pavilonů, která stále pokračuje. Svým tvarem nejvýraznější je pavilon Z se samonosnou ocelovou kupolí o průměru 122 m. Jednopatrová kruhová budova u hlavního vstupu do areálu byla počátkem šedesátých let prodloužena a na jejím konci byla postavena výšková správní budova. Před vstup bylo instalováno sousoší Vincence Makovského Nový věk (dovezeno sem z bruselského výstaviště Expo 58, kde získalo Velkou cenu). V areálu výstaviště se nachází také vyhlídková věž, která pochází z období výstavby areálu a měří 45 metrů. Projekt věže vytvořil architekt Bohumír Čermák jakožto součást pavilonu G. Při rekonstrukci v letech 1957-1958 byl původní výtah nahrazen novým, vysokorychlostním, který však způsoboval závažná poškození nosné konstrukce, která začala deformovat celou stavbu. Poté byl obvodový plášť oddělen. Původní stav věže se navrátil až při rekonstrukci v roce 1996.", "question": "Kolik průměrně výstavních akcí se do roka v dnešní době době koná na brněnském výstavišti?", "answers": ["40"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Horstva jsou však menšinovým činitelem, většinu povrchu nejspíše zabírají lávové planiny dvojího typu: mezikráterové a hladké. Rozdíl mezi nimi spočívá v četnosti kráterů, které se na nich nacházejí. Předpokládá se, že hladké planiny jsou mladší.Oproti povrchu Měsíce či Marsu chyběly u Merkuru doklady sopečné aktivity na povrchu planety až do roku 2008, kdy tam sonda MESSENGER objevila sopky. Předpokládá se, že během kontrakce obvodu Merkuru se mohla planeta zmenšit až o 0,1 %, což se projevilo masivním zvrásněním kůry a jejím popraskáním. Vznikly tak útesové zlomy vysoké několik kilometrů a dlouhé až stovky kilometrů. Je pravděpodobné, že se díky chladnutí planety za posledních 3,8 miliardy let zmenšil její průměr o 14 km na nynějších 4879 km. Od roku 2008 se pak povedlo na povrchu Merkuru identifikovat jak projevy efuzivního vulkanismu v podobě lávových proudů, tak i explozivního vulkanismu v podobě uloženin pyroklastického materiálu. Odhaduje se, že efuzivní vulkanismus byl aktivní převážně před ~4,1 až 3,55 miliardami let, kdežto explozivní se odehrával od 3,9 po 1 miliardu let. === Atmosféra === Merkur má velmi tenkou atmosféru, která odpovídá v podstatě vakuu. Tvoří ji atomy vyražené z jeho povrchu slunečním větrem, což je důsledek slabého gravitačního pole poměrně lehké planety. Jelikož je povrch Merkuru velmi horký, tyto atomy rychle unikají do vesmíru. Proto je – oproti Zemi nebo Venuši, jejichž atmosféry jsou stabilní – atmosféra Merkuru proměnlivá a musí být neustále doplňována. Tlak atmosféry na povrchu je menší než 10−10 Pa, což v pozemském měřítku odpovídá tlaku ultra-nízkému (daleko vyšší tlak má i vakuum v běžné žárovce). Jelikož planeta nemá silnější atmosféru, obloha na Merkuru je vždy černá. Atmosféra se skládá především z kyslíku, sodíku, vodíku a helia. Helium pochází pravděpodobně ze slunečního větru, i když část plynu se může uvolňovat také z nitra planety, zatímco ostatní prvky jsou uvolňovány z povrchu a doneseného meteoritického materiálu fotoionizací dopadajícím slunečním zářením. V atmosféře byly pozorovány i nízké obsahy molekul oxidu uhličitého a vody, což naznačuje sopečnou aktivitu na planetě. Merkurova atmosféra je tak řídká, že atomy plynů se v ní pohybují po balistických drahách a daleko častěji se srážejí s povrchem planety než samy mezi sebou.Vlivem velice nízké hustoty atmosféry, která se dá v podstatě považovat za vakuum, se v Merkurově atmosféře nevyskytují žádné meteorologické jevy, jež by bylo možno pozorovat. ==== Teplota ====", "question": "Jak se jmenuje planeta, která je nejblíže ke Slunci?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Dynamit", "context": "Dynamit je výbušnina založená na explozivním potenciálu nitroglycerínu, který se v ní vyskytuje absorbován na křemelině. Oproti klasickému tekutému nitroglycerínu se vyznačuje mnohonásobně vyšší stabilitou oproti tlaku nebo nárazu. Dynamit vynalezl švédský chemik Alfréd Nobel v roce 1866, patent získal v roce 1867. Slovo pochází z původně Nobelem navrženého názvu Kieselgur-dynamite (Kieselgur je německy křemelina, dynamite řecky plná síly), byl také zpočátku dodáván jako Nobelův výbušný prach. Dynamit se obvykle skládá ze tří dílů nitroglycerínu, jednoho dílu křemeliny a malého množství jedlé sody. Tato směs je tvarována obvykle do podoby tyček. Později byla ve směsi nahrazena křemelina (infusoriová hlinka) dusičnanem draselným (KNO3) a dusičnanem sodným (NaNO3) a pro lepší nasákavost se přidávaly suché dřevité piliny. Dynamit mrzne při 8 °C, a proto se obtížně používal v chladném počasí. Proto se používal zimní dynamit (tzv. IZ dynamit), který obsahoval nemrznoucí příměsi jako di-nitro-glycerin nebo trinitrotoluen. K výbuchu je potřeba rozbuška. Samotný dynamit je poměrně stálý na rozdíl od samotného nitroglycerínu, který vybuchuje již při malém nárazu. Po určité době se mohou na povrchu dynamitu objevit kapky nitroglycerínu. Proto je třeba se starším dynamitem zacházet extrémně opatrně - je podobně citlivý na sebemenší náraz jako samotný nitroglycerín. V českých zemích byla postavena první továrna na dynamit roku 1870 v Zámecké rokli poblíž Prahy. Slovníkové heslo dynamit ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu dynamit ve Wikimedia Commons", "question": "V jakém roce získal Alfréd Nobel patent na dynamit?", "answers": ["1867"]}
{"title": "Pangram", "context": "Pangram (z řeckého pan gramma, \"každé písmeno\") je věta či úsek textu obsahující všechna písmena abecedy. Jedná se zpravidla o slovní hříčku, cílem je zpravidla vytvořit co nejkratší, popř. vtipný či jinak zajímavý text s touto vlastností. Prakticky se pangram využívá např. jako způsob náhledu na písmo, resp. na test počítačových tiskáren, psacích strojů apod. Příkladem takové věty v angličtině je říkanka: The quick brown fox jumps over a lazy dog. (\"Rychlá hnědá liška skáče přes líného psa.\") Jackdaws love my big sphinx of quartz. (\"Kavky milují mou velkou křemennou sfingu.\")Francouzský pangram: Portez ce vieux whisky au juge blond qui fume! (Doneste tu starou whisky blonďatému soudci, jenž kouří! )Slovenský pangram: Vypätá dcéra grófa Maxwella s IQ nižším ako kôň núti čeľaď hrýzť hŕbu jabĺk. (\"Vypjatá dcera hraběte Maxwella s IQ nižším než kůň nutí čeleď kousat spousty jablek.\") Kŕdeľ šťastných ďatľov učí pri ústí Váhu mĺkveho koňa obhrýzať kôru a žrať čerstvé mäso. (\"Hejno šťastných datlů učí u ústí Váhu zamlklého koně okusovat kůru a žrát čerstvé maso.\") Pokud se v pangramu vyskytuje každé písmeno abecedy právě jednou, jde o dokonalý pangram. Příklad anglického dokonalého pangramu: J.Q. Vandz struck my big fox whelp. == Pangramy pro speciální česká písmena == Pangram pro úplnou sadu znaků české abecedy: Nechť již hříšné saxofony ďáblů rozezvučí síň úděsnými tóny waltzu, tanga a quickstepu.Jako delší příklad může posloužit následující báseň: V přílivu žluťoučkých květů včelky se vznášejí. Hleď, toť čarovný je loužek, kde hedvábné štěstíčka září. Vodní žíňky běží kolem lesní tůně a kadeřemi svými čeří stříbrosvit měsíce. Qvído, kouzelníkův učeň s ďolíčky utírá prach z vílích křídel. Ó, náhlý úsvit oblažil zemětvář prolínajícím hřejivým dotekem svým.Variantou je pangram, ve kterém se bere ohled pouze na to, aby byla zastoupena všechna písmena s diakritikou.", "question": "Může se v panagramu vyskytovat každé písmeno abecedy jen jednou?", "answers": ["Pokud se v pangramu vyskytuje každé písmeno abecedy právě jednou, jde o dokonalý pangram."]}
{"title": "Gisela Francouzská", "context": "– 1002) byla hraběnka z Ponthieu z dynastie Kapetovců. == Život == Narodila se okolo roku 969 jako dcera krále Huga Kapeta a Adély, dcery akvitánského vévody Viléma III. Byla provdána za hraběte Huga I. z Ponthieu. Pár měl minimálně dva syny, Enguerrand zdědil hraběcí titul a Vít se věnoval církevní kariéře, stal se opatem v Saint-Riquier.", "question": "Kdo byl otec Gisely Francouzské?", "answers": ["Huga Kapeta"]}
{"title": "Národní parky v Česku", "context": "Národní parky v Česku jsou velkoplošná, zvláště chráněná území v Česku. V České republice se nachází čtyři národní parky. Jejich status upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nejstarší z nich je Krkonošský národní park (vyhlášen v roce 1963), největší je Národní park Šumava (69 030 ha). Pro národní parky se užívá zkratka NP. Národní park je definován v § 15 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: V roce 1956 byl vydán zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který definoval pojem i jeho náplň na území Československa. Rozsahy vyhlášených chráněných území se dodatečně měnily vládními nařízeními. Vývoj názorů na ochranu přírody vedl v roce 1992 k přijetí nového zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.", "question": "Kolik je v Česku národních parků?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Brno", "context": "Město Brno se tehdy stalo sídlem Brněnského kraje a po reformě v roce 1960 sídlem Jihomoravského kraje. V roce 1949 ztratilo Brno postavení statutárního města. Roku 1968 se podle zákona o národních výborech stalo znovu statutárním městem, k obnovení tohoto statusu došlo také po sametové revoluci v roce 1990. Roku 2000 vznikl samosprávný Jihomoravský kraj, jehož krajským městem se Brno stalo. V průběhu 20. století se Brno několikrát rozšiřovalo. Kromě vzniku Velkého Brna v roce 1919 se jednalo o roky 1944 (připojen městys Líšeň), 1957 (okolí Brněnské přehrady), 1960 (čtyři obce), 1971 (osm obcí) a naposledy 1980, kdy se součástí města stal Útěchov. === 21. století === V roce 2017 vytvořilo město strategii zvanou Brno 2050, v níž popsalo vize do budoucnosti ve třech oblastech: kvalita života, městská správa a zdroje. Podle ní má v Brně v roce 2050 žít 600 tisíc obyvatel, má zde růst moderní architektura, fungovat spolupráce v rámci metropolitní oblasti, plánuje se zavedení politiky otevřených dat či participativní správy občany.", "question": "Ve kterém roce bylo připojeno sousední město Královo Pole?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Virus Marburg", "context": "Virus Marburg je RNA virus patřící do skupiny tzv. filovirů. Marburg byl objeven v Německu v roce 1967. Tehdy se jím ve městě Marburg nakazilo 25 laboratorních pracovníků, dalších 6 lidí včetně lékařů a patologa se nakazilo od nemocných lidí. Sedm nakažených zemřelo. Původ nákazy pocházel od opic dovezených na pokusy z africké Ugandy. Jedna z největších nákaz tímto virem propukla v letech 2004 a 2005 v Africe. Epidemie zasáhla jih Afriky, Demokratickou republiku Kongo a Angolu. Z 399 nakažených osob jich tehdy zahynulo 355. V roce 2008 se tímto virem nakazila Nizozemka během dovolené v Ugandě, kde navštívila jeskyně obývané netopýry. Žena následně viru podlehla po selhání jater a silném krvácení. Stejně jako ebola způsobuje krvácivé (hemorhagické) horečky. Dalšími příznaky je průjem, zvracení a silné krvácení z tělesných otvorů. Nakažené oběti obvykle umírají do týdne. Virus Marburg se šíří tělesnými tekutinami, včetně krve, výkalů, slin, a zvratků. Na Marburg podobně jako na ebolu neexistuje účinný lék ani preventivní očkování. Je zároveň nebezpečnější než ebola, mortalita dosahuje 87 %. Původ viru Marburg není znám. Vědci však zjistili, že se nachází u některých druhů kaloňů a netopýrů, kterým ale nezpůsobuje žádné zdravotní komplikace. Vyskytuje se v Ugandě a Angole. Obrázky, zvuky či videa k tématu Virus Marburg ve Wikimedia Commons Filovirus Ebola", "question": "Jaké jsou projevy viru Marburg ?", "answers": ["krvácivé (hemorhagické) horečky"]}
{"title": "Ketština", "context": "Ketština (к) je poslední živý představitel jenisejské jazykové rodiny, používaný národem Ketů, kteří dříve podle toponymických údajů obývali rozsáhlé oblasti Západní Sibiře, dnes jsou však jako samostatné etnikum na pokraji vymizení. V roce 2002 čítal počet lidí, kteří se považovali za Kety, 1494 osob, počet mluvčích ketštiny však nepřesahuje 150 lidí. Žijí v Krasnojarském kraji v oblasti řeky Jenisej. Zatím není zjištěna příslušnost ketského jazyka k některé z velkých jazykových rodin, existuje však hypotéza, že tvoří \"spojovací článek\" mezi sinokavkazskou a indoevropskou rodinou. Ketština je úzce příbuzná s dnes již prakticky vymřelou jughštinou. Řada sovětských vědců se pokoušela najít souvislost s izolovaným jihoasijským jazykem burušaski nebo sinotibetskými jazyky, často bývá ketština řazena do navrhované dené-kavkazské jazykové rodiny. Žádná z těchto hypotéz nebyla zatím definitivně potvrzena. Americký jazykovědec Joseph Greenberg navrhl spojitost mezi ketštinou (a dalšími jenisejskými jazyky) a severoamerickou jazykovou rodinou na-dené. V duchu této domněnky publikoval lingvista Edward Wajda v únoru 2008 studii, která spřízněnost obou rodin demonstrovala. Článek byl příznivě přijat významnými odborníky jak na jenisejské jazyky, tak i na jazyky na-dené (Michael Krauss, Jeff Leer, James Kari, Heinrich Werner) a dalšími známými lingvisty (např. Bernard Comrie, Johanna Nichols, Victor Golla, Michael Fortescue a Eric Hamp), což vneslo do otázky klasifikace konsenzus. Někteří odborníci na jenisejské jazyky zůstávají však nadále skeptičtí nebo tuto hypotézu úplně odmítají (např. Stefan Georg).", "question": "Kolik čítal v roce 2002 počet lidí, kteří se považovali za Kety?", "answers": ["1494"]}
{"title": "Vodík", "context": "Lavoisier syntetizoval vodu hořením vodíku v proudu kyslíku a kvantitativní výsledky potvrdily, že voda není element, což se po 2000let považovalo za zřejmé, nýbrž sloučenina těchto dvou prvků. Lavoisier provedl rovněž rozklad vody rozžhaveným železem v roce 1783. Rozklad vody elektrickým proudem na jedntotlivé složky, kyslík a vodík, poprvé provedli Jan Rudolph Deiman and Adriaan Paets van Troostwijk v roce 1789. Český název pro hydrogen (vodík) pochází od Jana Svatopluka Presla, který spolu s Karlem Slavojem Amerlingem vytvořil v polovině 19. století české názvy pro tehdy známé prvky, ještě před tím než Mendělejev publikoval v roce 1869 svůj objev periodické tabulky prvků. Vodík je jeden z deseti tzv. archaických názvů prvků, které se v češtině používají dodnes, ostatní názvy se neujaly. Vodík je jediný prvek, jehož isotopy mají vlastní chemické názvy a značky. Deuterium (D, 2H) je isotop tvořený jedním protonem a jedním neutronem v jádře atomu, Tritium (T, 3H) je isotop tvořený jedním protonem a dvěma neutrony v jádře atomu. Pro samotný vodík je vyhrazen název protium, ale značka P se nepoužívá, protože je obsazena značkou fosforu (P). IUPAC umožňuje používání značek D, T, ale preferuje 2H, 3H. Plynný vodík se vyskytuje ve dvouatomové molekule H2, která je mnohem stabilnější než atomární vodík. Za normální teploty se vodík chová tak, jako by byl směsí tří objemů ortho- a jednoho objemu para-.H2 Při skladování kapalného vodíku probíhá přeměna ve směru ortho --> para, která je exotermická natolik, že může dojít ke ztrátě až 2/3 původní kapaliny.", "question": "Jak se jmenuje nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek?", "answers": ["Vodík"]}
{"title": "Flettner Fl 282", "context": "Flettner Fl 282 Kolibri (Kolibřík) byl německý jednomístný vrtulník s otevřeným kokpitem a dvěma prolínajícími se protiběžnými rotory. Jeho konstruktérem byl vrtulníkový průkopník Anton Flettner. Kolibri byl jednou z prvních helikoptér, které byly použity v boji. Během druhé světové války testovalo nacistické Německo tento typ na bojištích v oblasti Středozemního moře. Plány na stavbu tisíců Kolibříků byly opuštěny, když Spojenci vybombardovali Flettnerovy továrny. Válku přežily pouze tři Fl 282; zbylé byly zničeny, aby nepadly do rukou nepříteli. Posádka: 1 (pilot) Délka: 6,65 m Průměr rotoru: 11,96 m Výška: 2,20 m Plocha rotoru: 224,69 m2 Hmotnost (prázdná): 760 kg Maximální vzletová hmotnost: 1 000 kg Pohon. : 1× Bramo Sh 14A sedmiválcový hvězdicový motor, 119 kW (160 k) Maximální rychlost: 150 km/h Dolet: 170 km Dostup: 3 300 m Obrázky, zvuky či videa k tématu Flettner Fl 282 ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo byl konstruktérem neměckého jednomístného vrtulníku Kolibri?", "answers": ["Anton Flettner"]}
{"title": "Andorra", "context": "Financuje komisi pro katalánskou toponymii (la Comissió de Toponímia d'Andorra) a poskytuje bezplatné kurzy katalánštiny přistěhovalcům. Andorrské televizní a rozhlasové stanice používají výhradně katalánštinu. Andorra je jednou ze čtyř evropských zemí (spolu s Francií, Monakem a Tureckem), které nikdy nepodepsaly Rámcovou úmluvu Rady Evropy o národnostních menšinách. Drtivá většina obyvatel, 88.2% se hlásí k římskokatolické církvi.Dvě třetiny obyvatelstva nemají andorrskou státní příslušnost a nemají tudíž právo volit ve volbách. Kromě toho nesmějí být zvoleni předsedou vlády, nebo vlastnit více než 33% základního kapitálu soukromé obchodní společnosti. == Kultura == Nejznámějším andorrským spisovatelem je Albert Salvadó, autor knih pro děti, historických románů i detektivek. Píše v katalánštině i španělštině. Organizátorem andorrského literárního života byl dlouhá léta novinář a spisovatel Rossend Marsol Clua, který emigroval ze Španělska pro své proti-francovské postoje a katalánské vlastenectví. Nejznámější andorrskou hudební skupinou je metalová Persefone. Udržován je i folklór, například lidové tance contrapà a marratxa, zvláště v oblasti Sant Julià de Lò. Spolu s Katalánci Andořané udržují tradici tance zvaného sardana.", "question": "Kdo je nejznámějším Andorrským spisovatelem?", "answers": ["Albert Salvadó"]}
{"title": "Parník", "context": "Parník byla původně loď poháněná parním strojem, později i parní turbínou. V současné době je tímto slovem neodborně označována i motorová loď pro hromadnou dopravu osob. Nejznámější podobou parníku z minulosti je kolesový parník. Šroubové parníky byly pak ve velkém stavěny od 19. až do poloviny 20. století. První parník sestrojil Robert Fulton roku 1803. Související informace naleznete také v článku Vodní doprava v Česku. Parníky brázdily od 19. století i vody Vltavy a Labe, z Prahy po Vltavě na Slapskou přehradu nebo po Labi od saských Drážďan přes Děčín, Litoměřice a Mělník a po Vltavě až po Prahu. V některých úsecích (například jižně od Prahy) měly původně i nemalý dopravní význam, protože podél řek vedlo méně silnic a železnic. Jedním z prvních, kdo experimentoval s paroplavebními pokusy byl Josef Božek, který předvedl skutečnou paroloď v Praze ve Stromovce 1. června 1817. K praktickému využití parníků ale došlo až o dvě desetiletí později. Nemalou měrou k tomu přispělo odstranění četných cel, které do té doby značně komplikovala a zdržovala plavbu po Labi. Toto uvolnění plavby na lodi posléze využila skupina pražských podnikatelů a v květnu 1822 byla založena Pražská plavební společnost, později přejmenovanou na Pražskou společnost pro plavbu parní a plachetní. V roce 1865 byla založena Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě, důležitou roli v tomto sehrál pozdější primátor František Dittrich. Prvním parníkem, který byl po udělení koncese císařem Františkem spuštěn na vodu, byl parník Praha - Prag. I přes ekonomické problémy v roce 1866 v době prusko-rakouské války se společnosti dařilo velmi dobře a koncem století se flotila parníků značně rozrostla. V roce 1921 už čítala 8 velkých a 2 menší kolesové parníky, 13 vrtulových parníků a 23 lodí s vlastním pohonem. Pražské parníky vstoupily i do české humoristické literatury knihou Vzpoura na parníku Primátor Dittrich, tentýž parník pak vystupoval ve filmu Vlasty Buriana Hrdinný kapitán Korkorán.", "question": "Po kterých dvou českých řekách jezdily od 19. století parníky?", "answers": ["Vltavy a Labe"]}
{"title": "Sgrafito", "context": "Sgrafito je technika grafické výzdoby omítkových povrchů staveb, která vznikla a prodělala největší rozkvět v období renesance a znovu v novorenesanci. Princip spočívá v nanesení dvou (výjimečně více) různobarevných vrstev omítky, přičemž části horní ještě vlhké vrstvy se odstraní škrabáním, odhalená kontrastující spodní vrstva pak tvoří požadovanou dekoraci vnější fasády, případně i stěn interiérů staveb. Motiv sgrafita bývá figurální nebo ornamentální, charakteristická jsou obdélníková tzv. psaníčka (psaníčkové sgrafito). == Popis techniky == Dvoubarevného sgrafitového vzoru se dosahuje tak, že spodní vrstva tmavé omítky obarvená podle tradičního renesančního způsobu jemně mletým uhlím nebo popelem ze spálené slámy se nechá zaschnout a do svrchní tenké vrstvy omítky světlé barvy zpravidla s hlazeným povrchem se za vlhka proškrabují vzory. Je-li postup opačný ve smyslu, že spodní omítka je světlá a vzory jsou proškrabovány do svrchní tmavé omítky, vzniká tzv. kontrasgrafito. Často je postup zjednodušován tak, že se vzory proškrabují do jednobarevné světlé omítky. Po zdrsnění hladké plochy fasády vyrytím vzorů se zakrátko vlivem povětrnosti škrábané části v jednobarevné omítce barevně odliší.", "question": "Kdy prodělalo sgrafito největší rozkvět?", "answers": ["v období renesance"]}
{"title": "Železník", "context": "Železník (29. duben 1978 - 22. prosinec 2004) byl český dostihový kůň, který jako jediný dokázal čtyřikrát (1987, 1988, 1989 a 1991) vyhrát Velkou pardubickou. Jeho matka Želatina porodila celkem šest hříbat (Želka, Žeton, Žitomír, Žikava, Žerotín a Železník). Želatina se na dráze příliš neprosadila. Navzdory dobrému původu měla velice slabou výkonnost. Jejím otcem byl Le Loup Garou (FR). Železníkův otec Zigeunersohn patřil v NDR ke špičce na dráze a byl i velmi úspěšným plemeníkem. Startoval v 23 dostizích, z nichž 12 vyhrál. Někteří o něm mluví jako o českém Secretariatovi. Narodil se v Šamoríně 29. dubna 1978 a uhynul 22. prosince 2004 v Malé Morávce. Matka ruského chovu se jmenovala Želatina, otec Zigeunersohn byl plemeníkem v Německu. V říjnu 1979 ho koupil Agrochemický podnik ve Slavkově u Brna. Zpočátku běhal rovinné dostihy a až v roce 1982 poprvé zkusil proutěnky. Následovalo zranění zadní nohy na pastvině a kůň byl prodán do Státního statku Světlá Hora. Železník se nakonec uzdravil a mohl pokračovat v dostizích, zpočátku s Antonínem Novákem v sedle. Steeplechase začal běhat od roku 1983. Ještě v témže roce začal vítězit. První Velkou pardubickou běžel 6. října 1985 s Antonínem Novákem v sedle. Přestože se Železník bez potíží kvalifikoval a vítězil v mnoha dostizích sezóny, nepovedlo se mu vyhrát Velkou pardubickou ani v roce 1986. Zvítězit se mu podařilo až v roce 1987 s žokejem Josefem Váňou v sedle a novým traťovým rekordem 9:56,13. S žokejem Váňou zvítězili ještě v letech 1988, 1989 a 1991. První tři vítězství vyhrál Železník, jak uvádí výrok dostihové komise, velmi lehce. To se však nedá říci o jeho vítězství čtvrtém, kdy Železník upadl na Poplerově skoku. Žokej Váňa na ryzáka znovu nasedl a po stíhací jízdě zvítězili před druhým Drakem.", "question": "Kolikrát vyhrál kůň Železník Velkou pardubickou?", "answers": ["čtyřikrát"]}
{"title": "Stendhal", "context": "Stendhal nebyl za svého života příliš čten a prakticky zůstal neznámý. Byl objeven a pochopen (podle vlastní předpovědi) až po roce 1880. Jeho náklonnost k Itálii a její kultuře se objevuje ve většině jeho děl. Jedna z prvních Stendhalových knih, později oblíbený spis O lásce (De l'Amour, 1822), byla vydána bez zájmu. Koncem dvacátých let začíná Stendhal psát romány, z nichž prvním je Armance aneb několik scén z Pařížského salonu (Armance, ou quelque scè d'un salon de Paris, 1827), po něm následuje patrně nejslavnější dílo, Červený a černý (Le Rouge et le Noir 1830). Po Červencové revoluci v roce 1830 byl Stendhal jmenován konzulem v Terstu, ale protože rakouská vláda odmítla přijmout policejně stíhaného cizince, byl přeložen do Papežského státu. V Itálii strávil Stendhal víceméně zbytek života a zde také napsal další velké romány: Lucien Leuwen (1832 - 1835) a autobiografické dílo Život Henri Brularda (Vie de Henri Brulard, 1836). Posledním z trojice velkých románů byla Kartouza parmská (La Chartreuse de Parme, 1839) a nedokončený román Lamiela (1840). Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842, kdy jej na ulici postihla mrtvice. Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre. Romány Armance (1827) Červený a černý (někdy se používá Červená a černá, v originále Le Rouge et le noir, 1830) - román, v němž Stendhal červenou barvou symbolizuje revoluci a černou barvou tmářství a despotismus; jde o dvojdílný román s podtitulem Kronika roku 1830 - líčí osudy chudého mladíka, jenž se za restaurace Bourbonů pokusí po Napoleonově vzoru o společenský vzestup a je společností rozdrcen.", "question": "Kde napsal Stendhal autobiografické dílo Život Henri Brularda?", "answers": ["V Itálii"]}
{"title": "Indie", "context": "V čele země stojí strana Indická národní kongres (INC), která si udržuje svůj vliv už od vzniku nezávislé Indie. INC, často vedená členem rodiny Nehrú - Gándhí, se těšila parlamentní většině s výjimkou krátkých období během 70. a 80. let. Mezi lety 1996 a 1998 nastalo období politické nestability a vláda byla nejprve sestavena pravicovou nacionalistickou stranou Bháratíja džantá (BJ) a později levicovou koalicí United Front. V roce 1998 BJ s menšími regionálními stranami vytvořila Národně demokratickou alianci (NDA) a stala se první nekongresovou stranou, která dokončila celé pětileté volební období. Ve volbách v roce 2004 zvítězila Národní kongresová strana a získala dostatečný počet křesel, aby mohla vytvořit koalici s pomocí levicových stran. Indie si udržuje přátelské vztahy s většinou zemí, ale roky, které následovaly po vyhlášení nezávislosti, jsou poznamenány neustálými konflikty s Pákistánem a Čínou o území Kašmíru a Arunáčalpradéše. Během studené války se Indie pokusila udržet si svou neutralitu a byla jedním ze zakládajících členů Hnutí nezúčastněných zemí. Po čínsko-indické válce v roce 1962 se zlepšily vzájemné vztahy Indie se Sovětským svazem, což ale narušilo vztahy se Spojenými státy. Stav se opět ustálil po skončení studené války. Současně přátelské nabídky předkládané Indickou vládou posílily vztahy se Spojenými státy, Čínou a Pákistánem. V ekonomické sféře má Indie blízký vztah s jinými rozvojovými zeměmi v Jižní Americe, Asii a Africe, hlavně s Brazílií a Mexikem. Indie je také zakládající člen OSN a do velké míry přispěla k úspěchu operací OSN probíhajících na čtyřech kontinentech. Více než 55 000 indických příslušníků bojových a policejních sil sloužilo ve 35 mírových misích Spojených národů. Indie je také součástí BRICS. Indie si udržuje třetí největší ozbrojené síly na světě. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a dalších pomocných složek. Nejvyšším velitelem ozbrojených sil je indický prezident. Jelikož hlavní indičtí rivalové Čína a Pákistán vlastní jaderné zbraně, tento typ zbraní vyvinula také Indie. První jadernou zkoušku provedla v roce 1974. Vlastní balistické rakety nesoucí jaderné hlavice. V roce 2010 se Indie stala největším světovým importérem zbraní.", "question": "Je Indie jeden ze zakládajících členů OSN?", "answers": ["Indie je také zakládající člen OSN a do velké míry přispěla k úspěchu operací OSN probíhajících na čtyřech kontinentech."]}
{"title": "Motýlek (oděvní doplněk)", "context": "Motýlek je doplněk společenského či formálního oděvu. Nosí se uvázaný na krku – kolem límečku košile. Je vhodný pro všechny příležitosti, pro které je vhodná kravata; o trochu méně častější je v byznyse a naopak o trochu více na kulturních akcích. Muži jej nosí už přibližně čtyři století.Motýlek je tradičně doplněk pánského oblékání, ale před několika desetiletími se dostal i do dámské módy (kde však soupeří se šátky a ascoty); lze sehnat i motýlky pro děti. Doporučená délka motýlku by měla odpovídat vzdáleností mezi okraji obočí. == Příležitosti nošení == Pro večerní formální obleky, tedy frak nebo smoking, je motýlek předepsanou součástí a to (podle typu události – black tie event, white tie event) striktně černé nebo bílé barvy. Nejčastěji se nosí na plesy a taneční kursy, či bývají součástí pracovních uniforem číšníků, krupiérů a podobných profesí. Častěji jej také nosí akademici, uvaděči, zápasoví rozhodčí, operní zpěváci, dirigenti, hudebníci big bandů a vážné hudby, je součástí i některých uniforem. Motýlky (jiných barev, vzorů, materiálů) ale mohou být součástí i poloformálního, dokonce i volnočasového oblečení. == Rozdělení == Vázaný motýlek je historicky starší, klasičtější a formálnější podobou motýlka. Je tvořen buď jediným kusem látky (poté je ale určen jen na jeden konkrétní obvod krku) nebo je po svém obvodu opatřen sponou, pomocí níž jde upravit jeho délku. Jeho tvar je symetrický, uprostřed užší pás, na koncích rozšířený ve tvaru jedné a půl vlny. Typický vázaný motýlek široký zhruba 7 cm v nejširším místě, 2-3 cm podél krku a jeho délka se pohybuje kolem 85 cm.", "question": "Čemu by měla odpovídat doporučená délka motýlku?", "answers": ["vzdáleností mezi okraji obočí"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je kvašený alkoholický nápoj hořké chuti vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a (nikoli nezbytně, ale většinou) chmele pomocí pivovarských kvasinek (Saccharomyces cerevisiae ssp.) (eventuálně divokých kvasinek), který se těší značné oblibě v Česku i v zahraničí. Na území Česka se jedná o nejkonzumovanější alkoholický nápoj. Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název české pivo chráněno jako zeměpisné označení. Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici.", "question": "Je pivo v současnosti konzumováno pouze v České republice ?", "answers": ["V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě."]}
{"title": "Kain", "context": "Bude na zemi bezdomovcem a tulákem a každý, kdo jej najde, může jej zabít. Hospodin mu řekl, že tak to nebude, kdokoliv by Kaina zabil, přivodí si sedminásobnou pomstu. A Hospodin vložil na Kaina znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. Raši uvádí, že Bůh umístil na Kainovo čelo jedno z písmen tetragramu svého jména. Kain odešel od Hospodina a pobýval v zemi Nódu na východ Edenu. Nestal se z něj ateista, stal se z něj člověk, který Hospodina zná, ale odešel od něj. Po nějakém čase poznal Kain svou ženu. Ta otěhotněla a porodila Kainovi Enocha. Kain stavěl město a nazval jméno toho města podle jména svého syna. Dál Bible sleduje Kainovu rodovou linii přes Enocha až k Túbal-kainovi a jeho sestře Naamě, která se podle Midraše stala manželkou Noema. Kain je novozákonní částí Bible interpretován jako příklad člověka, který byl ze Zlého. Motivem vraždy, které se Kain dopustil, byl hněv člověka, obtíženého vinou vlastních zlých skutků, vůči usvědčující spravedlnosti bratra. Kain přinesl Bohu oběť. Není tedy příkladem člověka nevěřícího, či ateisty. Nebyla to ovšem oběť, skrze kterou by se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech. Novozákonní list Judův vyslovuje biblické \"běda\" těm, kteří se vydali Kainovou cestou.", "question": "Jak se jmenuje nejstarší syn Adama a Evy?", "answers": ["Kain"]}
{"title": "Mensa ČR", "context": "Mensa České republiky je společenská organizace, česká pobočka organizace Mensa International; dobrovolné, nepolitické, nezávislé a neziskové sdružení. Mensa na území ČR byla založena Dr. Hanou Drábkovou (která učinila první pokusy o založení již v roce 1968) na jaře roku 1989, registrována pak byla v březnu 1991. Členem Mensy se může stát každý, kdo dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. (MIL), výsledku mezi horními dvěma procenty celkové populace. Dle svých stanov Mensa přispívá k rozvíjení inteligence členů. Tento svůj účel Mensa ČR naplňuje tím, že se v současné době zaměřuje mj. na.: vyhledávání talentovaných dětí (soutěž Logická olympiáda, 49.000 registrovaných v roce 2014 ), provoz školy pro nadané děti (Mensa gymnázium,. dříve nazývané Osmileté gymnázium Buďánka), Mensa NTC Learning – projekt rozvoje rozumových schopností dětí v předškolním věku, zakládání herních klubů pro podporu aktivního trávení volného času (Kluby nadaných dětí), pořádání letních táborů pro nadané děti, příměstských táborů podpora a poradenství pro rodiče talentovaných dětí testování IQ v krajských i menších městech, podpora vzájemné komunikace a seberealizace členů. Vedení a fungování Mensy řídí Rada Mensy v čele s předsedou organizace. Rada Mensy je volena každé dva roky. Hlasování je tajné, hlasy mají rovnou váhu. Současným předsedou Mensy ČR je Martin Sedláček. Mensa České republiky organizuje vstupní testování IQ, vede agendu členů, vydává časopis Mensa, spravuje své internetové stránky a minimálně jednou ročně svolává valnou hromadu. Za to vše je zodpovědná devítičlenná rada Mensy, redakční a internetová rada a skupina osob s autorizací pro vstupní testování. Mensa je dobrovolnickou organizací. Všechny aktivity a projekty Mensy jsou vykonávány dobrovolníky, členy Mensy, zdarma a v jejich volném čase. Vlastní provoz Mensy je financován z členských příspěvků členů, testovaní IQ, grantů. Pod vlastním provozem se myslí nutná režie vedení neziskové společnosti, poznávací a vzdělávací akce (především exkurze a přednášky), pořádání setkání v rámci místních skupin (sdružují členy Mensy geograficky), pořádání akcí v rámci zájmových skupin (sdružují členy Mensy tematicky), pořádání celostátních setkání mensanů.", "question": "Kdo založil Mensu na území ČR?", "answers": ["Hanou Drábkovou"]}
{"title": "Absint", "context": "Absint (též absinth; francouzsky absinthe; z latinského absinthium a řeckého ἀ apsinthion, pelyněk) je tvrdý alkoholický nápoj, jenž se vyrábí z pelyňku, anýzu a fenyklu (jedná se o tzv. svatou trojici). Pro dochucení se často se využívají další bylinky, kupř. yzop lékařský, meduňka lékařská nebo badyán. Absint má přírodní zelenou barvu, ale může být taktéž bezbarvý. Nápoj je nezřídkakdy označován jako \"zelená víla\". Pojmenování absint je kodifikováno v pravidlech českého pravopisu, nicméně kvůli velkému exportu českých absintů jsou výrobky pojmenovány absinth, případně absinthe, což je nyní mezinárodně uznávaný název tohoto nápoje. Absint lze dělit na dva základní druhy. První je francouzský, který se někdy označuje přídomkem pravý. Druhým typem je východoevropský absint, titulovaný přídomkem český nebo bohémský; často je modravé barvy. Jejich rozdíl netkví v místě vzniku, ale ve způsobu výroby. Pravé absinty se vyrábějí máčením výše zmíněných tří a dalších bylin v alkoholu, jeho následné destilaci a barvením, kdežto české absinty zpravidla vynechávají některé bylinné složky, obcházejí následnou destilaci a výsledný produkt se pouze filtruje, tudíž je oproti pravým absintům velmi hořký. Někteří zastánci pravého absintu tyto \"bohémské\" absinty za absint nepovažují a toto základní rozdělení popírají. Roku 1915 byl absint v USA a takřka v celé Evropě (kromě Portugalska, Rakouska-Uherska, Španělska, Švédska a Velké Británie) zakázán. Přestože byl na konci své doby označen za zdraví škodlivý, do dnešního dne nebyl doložen důkaz o tom, že by se jednalo o škodlivější produkt, než kterýkoliv jiný vysokoprocentní alkoholický nápoj. Psychotropní účinky absintu jsou i dnes nikoli výjimečně přeceňovány. Oživení absintu přišlo v 90. letech 20. století, kdy Evropská unie znovu povolila jeho výrobu a prodej; bylo to však podmíněno regulacemi, týkajícími se obsahu thujonu. Počátkem roku 2008 se na světě vyrábělo kolem dvou set značek absintů; mezi zeměmi původu své zastoupení měly Česká republika, Francie, Německo, Španělsko a Švýcarsko. V současnosti většina zemí nemá zákonnou definici absintu (ve smyslu skotské whisky, brandy nebo ginu), tudíž výrobci mohou svůj produkt nazvat absintem, aniž by museli dodržet jakoukoliv normu. Výjimkou je kupř. Švýcarsko - tamější absint musí být po maceraci destilován a nesmí být uměle barven.", "question": "Jakou charatkteristickou barvu má absint?", "answers": ["přírodní zelenou"]}
{"title": "Plukovník", "context": "Plukovník je vojenská hodnost, využívaná v bezpečnostních sborech, má zkratku plk. V Armádě České republiky jde o pátou nejvyšší důstojnickou hodnost, u bezpečnostních sborů o čtvrtou. Hodnost plukovník je vyšší než podplukovník a nižší než brigádní generál. Armádní označení jsou tři zlaté pěticípé hvězdy s postranní tzv. kolejničkou (jeden proužek zlaté barvy), u bezpečnostních sborů se označení liší. Plukovník zpravidla velí brigádě či pluku, někdy také praporu. == Související články == Vojenské hodnosti Hodnosti příslušníků bezpečnostních sborů ČR == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu plukovník ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo plukovník ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Plukovník v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Jakou zkratku má hodnost plukovník?", "answers": ["plk."]}
{"title": "Cetina", "context": "Cetina je řeka v centrální Dalmácii v Chorvatsku (Splitsko-dalmatská župa). Její celková délka činí 105 km, odvodňuje oblast 3700 km2, a sestupuje z výšky 385 m (od pramene až k hladině Jaderského moře, do něhož se vlévá). Cetina pramení v severozápadních svazích Dinárského pohoří v malé vesničce nazvané Cetina, která se nachází 7 km severně od Vrliky. Cetina pak dále pokračuje do nižší části krasového pole u Sinje. Následně se stáčí na východ a posléze opět na západ kolem hory Mosor, poté, ve městě Omiš, vtéká do Jadranu. V místě, kde se stáčí řeka na západ u Zadvarje, protéká řeka hlubokým kaňonem, kde tvoří malebné vodopády. Malebný je i pohled na řeku poblíž Omiše z úbočí pohoří Mosor. Poměrně velký výškový spád na konečné části Cetiny byl využit pro stavbu několika významných vodních elektráren. Její voda je rovněž balena a prodávána pod názvem Cetina. Díky malebnosti krajiny, silnému proudu a množství peřejí je její dolní tok také hojně využíván vodáky. Obvykle se sjíždí na raftu.", "question": "Jaká je délka v kilometrech řeky jménem Cetina?", "answers": ["105"]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛ/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví asi 7 milionů lidí (2014) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší[zdroj? ]. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění jeho práce. Pod balkonem první plošiny se po celém obvodu nachází nápis složený ze 72 jmen významných vědců. Věž byla předlohou mnoha imitací, například i pro Petřínskou rozhlednu či Blackpool Tower. První plány stavby byly zahájeny už v roce 1878. Stavba probíhala v letech 1887 až 1889 jako vstupní brána na Světové výstavě 1889, jako symbol oslav 100 let od Francouzské revoluce.", "question": "Kolik metrů měří včetně antény Eifellova věž?", "answers": ["324"]}
{"title": "Lana Del Rey", "context": "Začala hrát v nočních klubech pod různými pseudonymy jako \"Jump Rope Queen\", \"Lizzy Grant\" nebo \"Phenomena\". Přiznala se, že neměla v plánu pokračovat a se svojí budoucí kariérou zpěvačky to nebrala vážně. 25. dubna 2005 bylo registrováno album se sedmi písněmi pod jménem Elizabeth Woolridge. Album nese dva názvy - Rock Me Stable; Young Like Me -, ale názvy písní jsou dodnes neznámé. Mezi roky 2005 a 2006 nahrála Sirens pod jménem May Jailer, které bylo vydáno v květnu 2012. O pár let později podepsala smlouvu s 5 Point Records. V roce 2008 vydala svoje první EP Kill Kill se třemi písněmi a poté v lednu 2010 na iTunes plnohodnotné album jako Lana Del Ray a.k.a. Lizzy Grant. Její otec Robert jí pomohl s marketingem, ale album bylo po několika týdnech staženo z prodeje. Před tím, než na konci června 2011 podepsala smlouvu s vydavatelstvím Stranger Records a v říjnu vydala debutový singl Video Games, nahrávala svoje písně na svůj YouTube. K písním si vytvářela svoje vlastní videa. Jak se později ukázalo, většina nahrávek byla demo verzí písní z alba Born to Die. Ve stejném měsíci s ní podepsalo smlouvu další vydavatelství, Interscope Records. Lana původně nechtěla působit jako sólová zpěvačka, především proto, aby nebyla kritizována sama za sebe, ale vydavatelství na tom trvalo. Video Games vyhrálo na podzim roku 2011 ocenění Q award za \"Next big thing\".", "question": "Kdy vydala Del Rey první nahrávku?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Tristan Tzara", "context": "Tristan Tzara [Cara], vlastním jménem Samuel Rosenstock (16. dubna 1896, Moineș, Bacău, Rumunsko - 25. prosince 1963, Paříž, Francie) byl francouzský básník a dramatik rumunsko-židovského původu. Jedná se o jednoho ze zakladatelů dadaismu. Básně začal psát již během studia na gymnáziu v Bukurešti. Svůj umělecký pseudonym si zvolil v roce 1915. V roce 1916 žil v Curychu, kde byl jednou z osobností, které založily v kabaretu Voltaire hnutí dada. V roce 1919 odešel do Paříže, kde ovlivnil kubistické a futuristické umělce. Spolupracoval s Louisem Aragonem, André Bretonem a Phillipe Soupaultem. Tato spolupráce skončila okolo roku 1924, protože Tzara odmítl vznikající surrealismus. Po roce 1929 však začíná publikovat i v surrealistických časopisech. V letech 1925-1926 si nechal zbudovat vlastní dům v Paříži od architekta Adolfa Loose. Tento dům je považován za jednu z nejvýznamnějších realizací tohoto architekta. Ve třicátých letech spolupracoval s levicovými politiky, angažoval se proti fašismu a nacismu a ve prospěch republikánů ve španělské občanské válce. V pozdějších letech se věnoval i literární a výtvarné kritice. V březnu 1946 přednášel v Praze. Je znám také svou aférou s českou herečkou Natašou Gollovou. Položil základní kámen dadaistické literatury dílem La premiè aventure céleste de Monsieur Antipyrine (První nebeské dobrodružství pana Antipyrine, 1916). 1918 Vingt-cinq poè (Dvacet pět básní) 1920 Cinéma calendrier du cœ abstrait maisons (Kalendářní biograf abstraktního srdce. ) 1922 Le Cœ à gaz (Srdce na plyn) 1924 Sept manifestes Dada (Sedm manifestů Dada) 1923 De nos oiseaux (O našich ptácích) 1931 L'Homme approximatif (Přibližný člověk) 1932.", "question": "Kdy se Tristan Tzara narodil ?", "answers": ["16. dubna 1896"]}
{"title": "Kabát (hudební skupina)", "context": "Kabát je česká rocková skupina z Teplic existující od roku 1983 a na hudební scéně aktivně působící od roku 1989. Za svou více než 25letou kariéru skupina vydala 11 studiových alb, kterých se prodalo přes 1 000 000 kopií, reprezentovala Česko na soutěži Eurovision Song Contest ve Finsku v roce 2007, kde ovšem neuspěla, a v roce 2015 vyhrála desátého slavíka za 1. místo v anketě Český slavík. Návštěvnost jejich vystoupení se pohybuje okolo 20 000 lidí na jeden koncert. Největším úspěchem skupiny bylo výroční vystoupení na pražském Vypichu roku 2014, kam dorazilo přes 70 000 fanoušků. Kapela je veřejností považována za nejúspěšnější aktivně působící českou hudební skupinu. Od roku 1989 hraje bez personální změny a nikdy od té doby nepřerušila svoji činnost. Hudební skupinu Kabát založil v roce 1983 v Teplicích spolu s kamarády ze školy baskytarista Milan Špalek. K původně thrashmetalové skupině se připojil zpěvák Josef Vojtek, kytarista Tomáš Krulich a bubeník Radek Hurčík. V roce 1985 byli někteří členové skupiny odvedeni na tehdy povinnou vojenskou službu a Kabát přibližně na tři roky zastavil svoji činnost. Podle skupiny došlo ke zlomu v roce 1989, kdy vydali některé své písně na projektových albech Rockmapa a Ultrametal. Tehdy Kabáti vystupovali s kytaristy Jiřím Buškem a René Horňákem, kteří kapelu chvíli poté opustili a byli nahrazeni vracejícím se Tomášem Krulichem a novým kytaristou Otou Váňou. Ten samý rok obsadila skupina třetí místo v anketě Objev roku se skladbou \"Koleda, koleda\". V letech 1989 a 1990 natočila skupina své první demo s názvem Orgazmus, které ovšem nikdy oficiálně nevyšlo a šířilo se mezi posluchači na audiokazetách. V roce 1991 poté Kabáti uvedli na trh pod společností Monitor své debutové album, Má jí motorovou. Na vydání desky měl velkou zásluhu také Petr Janda, který kapele umožnil zveřejnění některých písniček na projektu Rockmapa. Zde si jich všimli právě lidé z vydavatelství Monitor a nabídli kapele Kabát spolupráci. Alba se celkově prodalo 69 000 kusů. Skupina díky tomuto úspěchu vyhrála ceny Anděl v kategorii Objev roku a zároveň obsadila 3. místo ve vídeňské soutěži talentů. S vydáním první desky se managementem skupiny stala společnost Sokol's Power Voice, se kterou Kabát spolupracoval až do roku 1999. V roce 1992 Kabáti vydali koncertní album Živě! , které bylo nahráno na koncertech v Brně a Břeclavi.", "question": "Od jakého roku existuje skupina Kabát?", "answers": ["1983"]}
{"title": "Klement VII", "context": "Klement VII., vlastním jménem Giulio di Guiliano de Medici, (26. května 1478 Florencie - 25. září 1534 Řím) byl papežem v letech 1523-1534. Kardinálem byl v letech 1513-1523. Byl strýcem Kateřiny Medicejské. Po smrti jejích rodičů se ujal Kateřininy výchovy. Podařilo se mu ji jako čtrnáctiletou provdat 28. října 1533 v Marseille za stejně starého Jindřicha II., vévodu Orleánského, druhorozeného syna francouzského krále Františka I. Narodil se ve Florencii jeden měsíc poté, co byl jeho otec Giuliano de Medici zabit při spiknutí Pazziů. Ačkoliv jeho rodiče neuzavřeli formální manželství, pouze byli zasnoubeni per sponsalia de presenti, skulina v právu umožnila, aby Guilio byl považován za legitimního. Byl synovcem Lorenza Medicejského, který ho v mládí vzdělával. Giulio byl ustanoven rytířem z Rhodu a velkopřevorem z Capuy a po zvolení bratrance Giovanniho de Medici do úřadu papeže jako Lva X. se brzo stal v Římě mocnou postavou. Po vstupu svého bratrance do papežství se stal Giulio jeho hlavním ministrem a důvěrníkem, především při prohlubování zájmů rodiny Medici ve Florencii a arcibiskupem v tomto městě. 23. září 1513 se stal kardinálem a 29. září byl vysvěcen. Měl pověst hlavního ředitele papežské politiky během celého pontifikátu Lva X. V době dlouhého konkláve po smrti Lva X. v roce 1521 byl považován kardinál Medici za zvláště pravděpodobného kandidáta. Ačkoliv nebyl schopen získat papežství pro sebe nebo svého spojence Alessandra Farnese (oba upřednostňovaní kandidáti císaře Karla V.), měl hlavní slovo při neočekávaném zvolení Hadriána VI., na kterého měl rovněž obrovský vliv při jeho krátkém pontifikátu. Po smrti Hadriána VI. 14. září 1523 Medici konečně uspěl v další papežské volbě (19. listopadu 1523) a přijal jméno Klement VII. Na papežský trůn si přinesl vysokou reputaci pro své politické schopnosti a ve skutečnosti měl všechny vlastnosti mazaného diplomata. Na druhou stranu byl považován za světáckého a netečného k tomu, co se kolem něho dělo, včetně pokračující protestantské reformace. Při svém nástupu poslal Klement VII. arcibiskupa z Kapuy, kardinála Mikuláše ze Schönbergu, ke králům Francie, Španělska a Anglie, aby mezi nimi zprostředkoval mír.", "question": "Kdy byl Klement VII. kardinálem", "answers": ["1513-1523"]}
{"title": "Rudolf Ludwig Mössbauer", "context": "Rudolf Ludwig Mössbauer (31. ledna 1929, Mnichov - 14. září 2011, Mnichov) byl německý fyzik, který studoval gama záření. Za výzkum rezonanční absorpce gama záření a s tím spojený objev po něm pojmenovaného jevu (1957) získal v roce 1961 společně s Robertem Hofstadterem Nobelovu cenu na fyziku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Ludwig Mössbauer ve Wikimedia Commons (anglicky) Biografie na stránkách Nobelprize.org", "question": "Kde zemřel Rudolf Ludwig Mössbauer?", "answers": ["Mnichov"]}
{"title": "Klobása", "context": "Klobásy se konzumují zpravidla s pečivem jako je chléb nebo houska. Jako příloha se obvykle podávají křen, hořčice nebo kečup. Výroba klobás je známa od starověku, vyráběli ji starověcí Sumerové, Číňané, Řekové, Římané a další národy. Potravina byla vyráběna zejména z důvodu trvanlivosti, což umožňovalo její dlouhodobější skladování. O této potravině psal např i Homér ve své Odyseji, dramatik Epicharmus nazval jednu ze svých divadelních her Klobása. Klobásy byly známy od nepaměti i v českých zemích, jednak se na venkově vyráběly podomácku, jednak je vyráběli ve městech uzenáři, kteří byli od 13. století v témže cechu s řezníky. Maso se konzervovalo nejen uzením, ale i sušením. V mnoha domácnostech se zejména v zimním období udí klobásy podle tradičních receptur dodnes. Kvalita klobás i ostatních uzenářských výrobků byla vždy pečlivě hlídána, za šizení výrobků docházelo už od středověku až k drastickým trestům. Na konci 19. století byl vydán Rakouský potravinářský kodex, který platil v českých zemích s obměnami až do roku 1948, kdy byl nahrazen státními normami. Všechny tyto předpisy a normy zakazovaly přidávat do masných výrobků jakékoli cizorodé látky s výjimkou soli, koření, vody v povoleném množství při solení nastřikováním, vitamínů či minerálních látek. Počátkem 90. let 20. století však byly tyto normy zrušeny a na českém trhu se začaly objevovat výrobky deklarované jako párky či klobásy, které však obsahují různé náhražky, jako je drůbeží separát, škrob, rostlinné bílkoviny, mouka, zahušťovadla, apod.", "question": "Jaký byl hlavní důvod začátku výroby klobás?", "answers": ["trvanlivosti"]}
{"title": "Josef Lada", "context": "Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal (k nejznámějším patří Kocour Mikeš a O chytré kmotře lišce), ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy Jaroslava Haška, dále Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy Karla Havlíčka Borovského, Erbenovy a Drdovy pohádky a další. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy. V oblasti výtvarného umění vytvořil asi 400 volných obrazů a okolo 15 tisíc ilustrací. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je v podstatě malebným slovním doprovodem k jeho známým obrázkům. Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. \"moderní pohádky\" v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec. Dne 18. června 1923 oženil s Hanou Budějickou (1888-1951) a narodily se jim dcery Alena (1925-1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 17 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945. Byl po něm pojmenován asteroid 17625 Joseflada. V Ladově kraji se nacházejí dvě naučné stezky - Cesta kocoura Mikeše a Pohádkové Hrusice. Tancovačka (1929) Sváteční hospoda (1932) Rodná chalupa (1933) Zabijačka (1935) Triptych s českou krajinou (1935) cyklus 4 Dětských her (1936-37) Pokoj lidem. dobré vůle (1938) Velikonoce (1938) Vánoce (1938) Vodník (1939) cyklus 12 měsíců (1941) Betlém v zimě (1942) Ponocný v letní noci (1942). Zima na splavu (1943) Rvačka v hospodě (1943) Slouha (1945) Narodil se Ježíšek (1948) Mikuláš, anděl a čert (1948) Hastrmanův podzim (1949) Ponocný (. 1951) Tichá noc (1951) Sáňkující děti (1952) Podzim (U ohníčku) (1954) Jaro (1954) Děti v zimě (1955) U vánočního stromku (1955.", "question": "Jak se jmenovala manželka Josefa Lady ?", "answers": ["Hanou Budějickou"]}
{"title": "Česko", "context": "Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918. Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. Roku 1939 bylo území současné České republiky okupováno německou armádou a vznikl loutkový protektorát Čechy a Morava. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název Československá socialistická republika. Ta byla roku 1969 federalizována, přičemž v rámci tohoto procesu vznikla Česká socialistická republika, formálně svrchovaný národní stát, z hlediska mezinárodního práva přímý předchůdce současné České republiky. Tento oficiální název nese český stát od 6. března 1990, kdy bylo po pádu komunistického režimu vypuštěno z názvu slovo \"socialistická\". Československo získalo v roce 1990 nový oficiální název: Česká a Slovenská Federativní Republika. Krátce nato, ke konci roku 1992, však zaniklo a místo něj vznikly dva nové státy, Česko a Slovensko. Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1. ledna 1993, se zánikem federace. Dne 1. ledna 1993 vstoupila v platnost Ústava České republiky, podle jejíž preambule navazuje nový stát na tradice státnosti Československa a bývalých zemí Koruny české. Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznávají všechny státy světa. Do 8. září 2009, kdy byly navázány diplomatické vztahy, nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska. Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o tématech majetkového charakteru (majetkové spory existovaly již mezi Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, nově šlo i o vyvlastnění majetku rodu Lichtenštejnů podle Benešových dekretů).", "question": "Pod jakým názvem byla zřízena Česká republika v letech 1969?", "answers": ["Česká socialistická republika"]}
{"title": "Mezinárodní den památky obětí holocaustu", "context": "Mezinárodní den památky obětí holokaustu připadá na 27. ledna. Byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů 1. listopadu 2005 na jeho 42. plenárním zasedání. Tento den má připomínat utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí, 2 milionů Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za druhé světové války. Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, jelikož 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Návrh na vyhlášení tohoto dne byl podán Izraelem, Spojenými státy, Austrálií, Kanadou a Ruskem. Podpořilo jej 91 členských zemí.", "question": "Na který den v roce připadá Mezinárodní den památky obětí holokaustu?", "answers": ["27. ledna"]}
{"title": "Cordelia (měsíc)", "context": "Cordelia je první měsíc planety Uran. Obíhá planetu ve vzdálenosti 49750 kilometrů. Je veliký 13 kilometrů. Objev měsíce je datován do roku 1986, kdy byla planeta navštívena americkou sondou Voyager 2. Hmotnost je ~4,4×1016 kg. Jeden oběh kolem planety mu trvá 0,335033 dne. Doba rotace kolem vlastní osy není známa. Cordelia je spolu s měsícem Ophelia tzv. pastýřským měsícem k Uranově prstenci Epsilon. Svou gravitací ovlivňuje částice v prstenci a drží tak prstenec pohromadě.", "question": "V jaké vzdálenosti obíhá Cordelia Uran?", "answers": ["49750 kilometrů"]}
{"title": "Verzatilka", "context": "Verzatilka (či versatilka, lidově krajón) je mechanická padací tužka umožňující výměnu tuhy. Jedná se o výrobek českobudějovické firmy Koh-i-noor, jež byl poprvé uveden roku 1950. Název \"verzatil\" je odvozen ze slova verzatilní = variabilní, proměnný, přizpůsobivý. Lidový název \"krajón\" má původ ve francouzském crayon = tužka a do češtiny se původně dostal jako označení dřevěné šestihranné tužky. Je to v podstatě kleštinový držák tuhy. Kleština je sevřena pomocí pružiny, která ji vtahuje do kuželové díry. Kleština se uvolňuje zatlačením na zadní konec pouzdra na tuhu, v němž je obvykle zašroubováno hrotítko (ořezávátko). Vyrábí se celá škála těchto tužek odstupňovaná dle průměru tuhy. Tužky pro průměr tuhy přes 3 mm jsou určeny k výtvarným účelům. Tuhy se dají dokoupit samostatně i v barevných sadách. Na trhu jsou i držáky mazací gumy nebo rýsovací jehly v tomto provedení.", "question": "Co je to verzatilka?", "answers": ["tužka umožňující výměnu tuhy"]}
{"title": "Friedrich Nietzsche", "context": "Ve Wagnerových kruzích se Nietzsche seznámil s Malwidou von Meysenburg, s Hansem Guidem von Bülow a spřátelil se s Paulem Rée, pod jehož vlivem opustil kulturní pesimismus svých prvních prací. Zklamán z prvního festivalu v Bayreuthu roku 1876, kde ho odpudila banalita činohry a nízká úroveň publika, se rozhodl rozejít se s Wagnerem a z nadšeného ctitele se postupně stal jeho rozhodným odpůrcem. Když vyšlo Lidské, příliš lidské (1878), byl rozchod s Wagnerovou a Schopenhauerovou filosofií zřejmý a také přátelství k Deussenovi a Rohdemu viditelně ochladlo. V této době podnikl Nietzsche několik pokusů najít mladou majetnou ženu, jež by se chtěla vdávat, v čemž ho podporovala hlavně von Meysenburgová. Tyto plány se ale nevydařily. Nemoci, které jej sužovaly od dětství - silná krátkozrakost vedoucí prakticky až ke slepotě, záchvaty migrény a žaludeční potíže sílily, takže si musel brát delší a delší volno od své profesorské práce. Roku 1879 musel kvůli prudkým bolestem hlavy a očí a častému zvracení předčasně odejít do penze. Jak Nietzsche hledal příznivé podnebí pro své choroby, od roku 1879 hodně cestoval a žil na různých místech jako autor na volné noze; v létě nejčastěji v Sils-Maria v jižním Švýcarsku, v zimě v Itálii (Janov, Rapallo, Turín) a také v Nice. Občas také navštívil svoji rodinu v Naumburgu, kde se střídavě přel a smiřoval se sestrou.", "question": "Navštívil někdy Nietzsche Sils-Maria v jižním Švýcarsku?", "answers": ["Jak Nietzsche hledal příznivé podnebí pro své choroby, od roku 1879 hodně cestoval a žil na různých místech jako autor na volné noze; v létě nejčastěji v Sils-Maria v jižním Švýcarsku, v zimě v Itálii (Janov, Rapallo, Turín) a také v Nice."]}
{"title": "Harry Potter a kámen mudrců", "context": "Harry Potter a kámen mudrců (anglicky Harry Potter and the Philosopher's Stone) je kniha J. K. Rowlingové z roku 1997 o Harrym Potterovi. Jedenáctiletý Harry Potter žije v domě č. 4 v Zobí ulici v Kvikálkově u své tety a strýce - pana a paní Dursleyových - není to pro něj však procházka růžovým sadem... Právě naopak, jejich synáček Dudley dělá Harrymu ze života pořádné peklo. Ale jeho život neznepříjemňují pouze předpojatí příbuzní, ale také Harryho pomalu se projevující kouzelnické schopnosti. Pár dní, před Harryho jedenáctými narozeninami, mu přijde podivný dopis v zelené obálce. Strýc Vernon dopis pozná a zničí ho. Stejně tak i nadcházející haldy dopisů, které se do jejich domu dostanou přes plata vajec, pod dveřmi, skrz komín... Snaha jeho i tety Petunie zamezit Harrymu styk s kouzelnickým světem však přesto vyjde vniveč, když vezme Vernon Dursley celou rodinu na opuštěný ostrov, o němž si myslí, že tam nikdo žádnou poštu posílat nebude. V tom se ale mýlí. O půlnoci, přesně v tu chvíli, kdy se malý Harry Potter před jedenácti lety narodil, vtrhne do polorozpadlé chaty, kde nocují, jakýsi obr. Představí se jako Rubeus Hagrid klíčník a šafář v Bradavicích a oznámí překvapenému Harrymu to, co se mu snažily sdělit dopisy - že má od září nastoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích, kde se bude učit kouzlům. Harry se zároveň dozvídá také pravdu o smrti svých rodičů, kteří nezemřeli - jak si do té doby myslel, při autonehodě, ale že je zabil zlý čaroděj lord Voldemort, nejobávanější a nejkrutější čaroděj všech dob. Ráno Harry s Hagridem navštíví hostinec Děravý kotel, kde potkají několik Hagridových známých, mezi ně patří i nový učitel Obrany proti černé magii, profesor Quirrell. Harry se tam také přesvědčí o tom, že je ve světě kouzelníků doopravdy slavný, jak tvrdil Hagrid. Slavný díky něčemu, co si stěží pamatuje. Lord Voldemort, neboli Tom Rolvoj Raddle, se totiž při vraždě jeho rodičů pokusil zabít i jeho, ale nedokázal to. Nedokázal zabít toho malého chlapce. A tak se Harry Potter stal prvním člověkem v historii co přežil kletbu Avada Kedavra, což je kletba smrtící. Následně navštíví Příčnou ulici, kde si Harry vybere ve slavné Gringottově bance peníze, zděděné po rodičích a Hagrid zde vyzvedne ještě jeden nadmíru podivný balíček.", "question": "Z jakého roku je kniha Harry Potter a kámen mudrců?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Jan Svěrák", "context": "V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté v roce 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s. r. o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale i také filmy jiných tvůrců. Např. v roce 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti. Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů (např. i na látky z nichž posléze vznikly filmy Pravidla moštárny, Nevěsta přes internet a Čokoláda), všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. V roce 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu (RAF) během 2. světové války. V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolářovou, která hrála jeho manželku, ztvárnil hlavní roli stárnoucího učitele. Film vznikal 5 let a po vážných neshodách Jana a Zdeňka Svěrákových ohledně scénáře, což dokumentuje i životopisný dokument Tatínek aneb Mramorizace Zdeňka Svěráka z roku 2004, byl film Vratné lahve nakonec v roce 2006 realizován. Čtyři roky poté zaexperimentoval loutkovým/hraným fantasy filmem Kuky se vrací (2010), který vznikl díky výtvarné inspiraci Františka Skály. Ten poskytl autorům důležité rady, ale rozhodl se filmového projektu neúčastnit. Jan Svěrák tedy film natočil s výtvarníkem Jakubem Dvorským.", "question": "Jak zní křestní jméno otce českého filmového režiséra Jana Svěráka?", "answers": ["Zdeňka"]}
{"title": "Máslo", "context": "Máslo je mléčný výrobek. Obecně se vyrábí zakoncentrováním mléčného tuku (smetany) a následnou reverzí fází na emulzi vody v oleji. Klasické máslo obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku, zbytek tvoří voda (do 16 %) a mléčná sušina (bílkoviny, laktóza). Čerstvé máslo - na obalu musí být slovo \"čerstvé\" a toto máslo má trvanlivost pouze 20 dnů od výroby, teplota skladování je max 8 °C Stolní máslo - už není označeno jako čerstvé a doba skladování je mnohem delší. Lze skladovat při chladírenských teplotách (2 - 8 °C) asi tři měsíce nebo při mrazírenských teplotách (- 18 °C) více než rok. Máslo - také není označeno jako čerstvé a doba skladování je cca 35 - 55 dní od data výroby. Na obale je vyznačeno datum min.trvanlivosti při dodržení skladovacích podmínek. Máslo přepuštěné - v legislativě nazývané \"mléčný bezvodý tuk\", obsah mléčného tuku více než 99,9%, v ČR ho momentálně vyrábí společnost Mádhava. V minulosti ho vyráběla společnost A+Z Milk s.r.o. Máslo - klasické máslo vyrobené pouze ze smetany obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku. Zakotveno v dodatku II nařízení EU, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty [online]. . Dostupné online. Máslo se smetanovým zákysem - minimálně 75 % mléčného tuku Máslo se sníženým obsahem tuku - minimálně 61 % mléčného tuku Máslo s nízkým obsahem tuku - minimálně 41 % mléčného tuku Smetana získaná z mléka odstřeďováním o tučnosti asi 40% (optimálně 37 - 42 %) se pasteruje při teplotách nad 95 °C po dobu několika sekund.", "question": "Kolik procent mléčného tuku obsahuje klasické máslo?", "answers": ["80"]}
{"title": "Emil Zátopek", "context": "Po roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa. 10. června 1950, po vyhlášení rozsudku v procesu se skupinou Milady Horákové, vyšlo Zátopkovo prohlášení v Rudém právu. K odsouzeným opakovaně poznamenal, že jejich počínání bylo \"hanebné\" a rozsudek schválil slovy \"toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován\". Od poloviny roku 1956 byl tajným spolupracovníkem Vojenské kontrarozvědky s krycím jménem Macek. Vzhledem ke sportovnímu vytížení se ale v politice příliš neangažoval, např. během svého působení v předsednictvu Československého výboru obránců míru se schůzí tohoto orgánu účastnil jen poskrovnu. V 60. letech podporoval demokratické křídlo strany, za okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se účastnil v ulicích protestů a po Pražském jaru byl odvolán ze všech důležitých pozic. V roce 1969 se připojil k žalobě čtyř dalších osobností (Luboš Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina), kterou podali kvůli křivému nařčení v souvislosti s upálením Jana Palacha na komunistického poslance Viléma Nového. Ten o nich prohlásil, že prý Palacha k činu naváděli, oni ale Palacha vůbec neznali. Zátopek při projednání žaloby v červenci 1970 před Městským soudem v Praze ale žalobu odvolal a Novému se omluvil. Žaloba zbývajících čtyř byla zamítnuta se zdůvodněním, že \"žalující nemají právo hájit svou čest před socialistickým soudem, neboť jako známí antisocialisté a pravicoví oportunisté tuto čest stejně již ztratili\". Po nuceném odchodu z armády jej nikde nesměli zaměstnat, místo našel až u podniku Stavební geologie, takže šest let jezdil a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři. Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: \"Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu? \" Na počátku 70. let se potupně zřekl své proreformní orientace, kterou zastával v průběhu let 1968-1969 a nakonec patřil mezi signatáře Anticharty.", "question": "Jak se jmenovala manželka Emila Zátopka?", "answers": ["Dany Zátopkové"]}
{"title": "Josef Václav Radecký z Radče", "context": "Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast. Ruští a sovětští maršálové. Brno: JOTA, 2005. 290 s. ISBN 80-7217-354-5. Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 579. Maršál Radecký, od vojevůdce k pomníku, jubilejní sborník u příležitosti 250 let narození Jana Josefa Václava Radeckého z Radče (1766-2016); editoři Zdeněk Hojda, Jarmila Štogrová, Jan Bárta; autoři Emanuel Bechinie-Lažan, Jiří Rak, Jiří Koťátko, Milan Buben, Giorgio Ferrari, Božidar Jezernik, Zdeněk Hojda, Adam Hnojil, Dana Stehlíková, Kateřina Bečková, Karel Pavelka. Bondy Praha 2016 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Václav Radecký z Radče ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Václav Radecký z Radče Záznam o křtu v matrice Občanské sdružení Radecký 1766-2016 Stránka o Radeckém Článek k zamyšlení o současném vnímání maršála Radeckého Maršál Radecký a spor o jeho pomník – video z cyklu České televize Historický magazín Josef Václav Radecký z Radče - český voják brání trůn - monografie [1] - rodokmen maršála Radeckého", "question": "Jak se jmenoval významný rakouský vojenský velitel, stratég a politik narozený v roce 1776?", "answers": ["Josef Václav Radecký z Radče"]}
{"title": "Dusík", "context": "NH4NO2 → N2+2 H2O Často se ještě dusík v laboratoři připravuje vedením vzduchu přes rozžhavenou měď. Měď reaguje s kyslíkem a vzniká černý oxid měďnatý. Vzniklý dusík není úplně čistý, protože vzduch obsahuje okolo 1 % argonu a dalších vzácných a netečných plynů. Tomuto dusíku se říká atmosferický dusík. Další možná příprava dusíku v laboratoři, při které získáme obzvláště čistý dusík, je tepelný rozklad amoniaku. Při tomto postupu vedeme amoniak přes práškový nikl při teplotě 1000 °C. Vodík poté od dusíku oddělíme na základě odlišných teplot varu. Dusík se dříve technicky připravoval vedením vzduchu přes rozžhavené uhlí nebo koks, čímž se kyslík spálí na oxid uhličitý. Oxid uhličitý se následně od dusíku odstraní promýváním ve vodě. Takto získaný dusík obsahuje okolo 1% vzácných a dalších netečných plynů a nazývá se atmosferický dusík. Dusík se dnes prakticky výlučně vyrábí nízkoteplotní rektifikací zkapalněného vzduchu a tvoří přitom spíše přebytky při výrobě více žádaného kyslíku. Při postupném ochlazování nejprve dochází k oddělení kapalného CO2. Dále dochází ke zkapalnění kyslíku s dusíkem, případně ještě argonem.", "question": "Jak se jmenuje plynný chemický prvek, tvořící hlavní složku zemské atmosféry?", "answers": ["Dusík"]}
{"title": "Sinice", "context": "Vyskytují se velmi hojně ve vodním prostředí, ale i v půdě a mnohdy také v extrémních podmínkách, jako jsou pouště či polární oblasti. Velmi často také vstupují do symbiotických vztahů. Vyjma endosymbioticky vzniklých plastidů je možné se setkat s mnoha případy, kdy sinice pomáhají svému hostiteli fixovat dusík či uhlík. Sinice se pravděpodobně vyvinuly z anaerobních fotosyntetizujících bakterií, jako jsou dnešní purpurové bakterie či chlorobakterie (Chloroflexi). Nejstarší známé důkazy o existenci sinic na Zemi v podobě fosílií jsou staré 3,5 miliardy let a pochází především z formace Apex Chert v Austrálii. Tyto prekambrijské nálezy tzv. stromatolitů možná představují vůbec nejstarší nálezy buněčných organismů. Některé studie však tvrdí, že tyto nálezy jsou abiotického původu a představují jen složité struktury vzniklé devitrifikací horniny na bázi uhlíku. Lépe zachované fosilní nálezy sinic pochází z období mezi 2-0,9 miliardami let. Vzhledem jsou identické s dnešními sinicemi a pokud je nějaká fosílie zařazena do určitého současného rodu, před daný rodový název se často dává předpona \"paleo\". Udává se, že tyto sinice patří do řádů Chroococcales a Oscillatoriales.", "question": "Z jakého kontinentu pochází nejstarší známé důkazy o existenci sinic?", "answers": ["Austrálii"]}
{"title": "Jan Vanáč", "context": "Jan Vanáč (* 21. července 1963 Pardubice) je český politik a lékař, od roku 2006 radní a zastupitel města Lázně Bohdaneč, bývalý lékař české hokejové reprezentace. == Život == Vystudoval medicínu, je specialistou v oboru chirurgie a sportovní medicíny. V minulosti byl primářem oddělení úrazové chirurgie v krajské Nemocnici Pardubice, působil také jako lékař české hokejové reprezentace. Řadu let je klubovým lékařem pardubického extraligového hokejového klubu (v současnosti HC Dynamo Pardubice). Pracuje jako lékař v Poradně pro sportovní traumatologii při Chirurgickém oddělení Nemocnice Pardubického kraje a rovněž jako lékař na Poliklinice Vektor, která provádí služby chirurgické ambulance a poradny pro sportovce. Od roku 2015 rovněž soukromě podniká. Jan Vanáč žije ve městě Lázně Bohdaneč na Pardubicku. == Politické působení == Do komunální politiky vstoupil, když byl jako nestraník za hnutí Nestraníci zvolen z pozice lídra na kandidátce subjektu \"Koalice pro Lázně Bohdaneč, Sdružení politického hnutí Nestraníci a nezávislých kandidátů\" v komunálních volbách v roce 2006 zastupitelem města Lázně Bohdaneč. Funkci městského zastupitele obhájil ve volbách v roce 2010, když jako nezávislý vedl kandidátku sdružení nezávislých kandidátů. Ve volbách v roce 2014 pak uspěl jako nezávislý na kandidátce sdružení nezávislých kandidátů \"Lázeňské město kultury a sportu\".", "question": "Je Jan Vanáč popelář?", "answers": ["Jan Vanáč (* 21. července 1963 Pardubice) je český politik a lékař, od roku 2006 radní a zastupitel města Lázně Bohdaneč, bývalý lékař české hokejové reprezentace."]}
{"title": "Joanne Rowlingová", "context": "V roce 1993 se jim narodila dcera Jessica Rowlingová Arantesová. Manželství ale nevydrželo a Rowlingová se ještě před rozvodem v roce 1994 vrátila spolu se svojí dcerou do Edinburgu. Nezaměstnaná Rowlingová dokončila v tomto skotském městě práce na prvním dílu, přičemž některé části psala po edinburských kavárnách. Koluje pověst o tom, že v kavárnách psala, aby se vyhnula svému nevytápěnému bytu. Ona sama to však popřela. Po obrovském úspěchu prvního dílu napsala Rowlingová 6 dalších pokračování a 3 doplňkové knihy, které byly vydány ve prospěch nadace Comic Relief. Prodej knihy udělal z Rowlingové multimilionářku, v roce 2001 si tak mohla koupit luxusní sídlo ve stylu 19. století u břehu řeky Tay ve Skotsku. V tom samém roce se zde vdala za Dr. Neila Murraye. Série o Harry Potterovi má celkem 7 částí. Překladatelem většiny částí je Pavel Medek. Všechny knihy byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Nakladatelství Albatros, které má v ČR na tuto sérii exkluzivní práva, vydalo český překlad první knihy 31. ledna 1998. Přes obrovský úspěch knih (nebo snad právě kvůli němu) se Rowlingové nevyhnula ani řada problémů. Vydání pátého dílu (Harry Potter a Fénixův řád) se zdrželo kvůli nařčení z plagiátorství spisovatelkou Nancy Stoufferovou. Soud nakonec rozhodl ve prospěch Joanne Rowlingové. Autorka si také chtěla od psaní na chvíli odpočinout, protože během psaní čtvrtého dílu se cítila přepracovaná. Nakonec však donutila nakladavatelství posunout datum publikace a na pátý díl celé série tak měla celé tři roky klidného psaní. Rowlingová prohlásila, že část tohoto času strávila i na psaní jiných knih než pokračování Harryho Pottera. Na konci roku 2003 dostala Rowlingová nabídku televizního producenta Russella T. Daviese na spolupráci při tvorbě slavného britského sci-fi seriálu Doctor Who. I když byla nabídkou nadšená, musela ji nakonec odmítnout, protože už pracovala na dalším dílu série.", "question": "Jak se jmenuje řada knih o čarodějnickém učni od spisovatelky Joanne Rowlingové?", "answers": ["Harry Potterovi"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa. Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Polska však vyvolalo globální válku, v níž bylo Německo zprvu úspěšné. Roku 1940 německá armáda zvítězila nad Francií, následujícího roku přepadla Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943 však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Roku 1944 vyvázl z atentátu, který zosnovala skupina důstojníků v čele s plukovníkem Stauffenbergem, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením schylovalo. Na jaře 1945 Hitler uvízl v obleženém hlavním městě a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku. Narodil se 20. dubna 1889 v městečku Braunau am Inn v Rakousku nedaleko bavorských hranic. Matka Adolfa Hitlera se jmenovala Klára Hitlerová, za svobodna Pölzlová. Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera. V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens. Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler. Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti.", "question": "Jak se jmenovala matka Adolfa Hitlera?", "answers": ["Klára Hitlerová"]}
{"title": "Brighton", "context": "Existuje zde i mnoho soukromých galerií, z nichž některé se nachází v arkádách na pobřeží. Běžným zvykem je prodej uměleckých děl v kavárnách nebo dokonce i barech. Mezi nejvýznamnější divadla v Brightonu patří nedávno rozšířené Komedia a Theatre Royal. Dalšími divadly jsou Marlborough Theatre a Nightingale Theatre, oba se nacházejí nad hospodami a přitahují tak místní producenty. Brighton má také bohatou filmovou historii a Duke of York's Picture House je v provozu od 22. září 1910. Rada města Brighton and Hove spravuje 80 škol v tomto dvouměstí, z nichž se 54 nachází v Brightonu. University of Brighton navštěvuje asi 20 000 studentů. Učebny této vysoké školy jsou rozptýleny v několika částech města a některé se nachází i v Falmeru a Eastbourne. Centrem University of Sussex je soustředěno v oblasti mezi Stanmer Park a Falmerem asi 5 km od centra města. Tato škola má si 10 500 studentů. V Brightonu se nachází i mnoho soukromých škol včetně Brighton College, Roedean School, Steiner School a Montessori School. Mezi významné, státem podporované školy, je možno zařadit Dorothy Stringer, Varndean, Hove Park a Cardinal Newman (velká katolická střední škola). V době letních prázdnin se do města sjíždí mnoho mladých studentů ze zahraničí aby navštěvovali kursy výuky anglického jazyka v některých z mnoha škol v Brightonu a Hove. Ve městě také existuje specializovaná hudební škola Brighton Institute Of Modern Music. V Brightonu sídlí Brighton & Hove Albion Football Club a basketbalový klub Brighton Bears. Každý rok je na pobřeží pořádán turnaj v plážovém fotbalu, jehož utkání se odehrávají na přechodně postaveném hřišti vzniklém navezením písku na pláž. V Brightonu je také pořádán dostihový závod Brighton Racecourse. Zvláštností je skutečnost, že pro dosažení potřebné délky trasy je na část ulice Wilson Avenue položen trávník a tak je v době dostihu uzavřena. V Brightonu také sídlí jeden z nejstarších ragbyových klubů Anglie – Brighton Rugby Club. Royal Pavilion je bývalý královský palác postavený pro prince regenta na počátku 19. století a je pozoruhodný architekturou inspirovanou Indií a orientálním interiérem. Budovu paláce a okolní pozemek odkoupilo roku 1849 město za 53 000 £. Brighton Pier (nebo také Palace Pier, plným názvem \"The Brighton Marine Palace and Pier\") byl otevřen roku 1899 a je největším molem v Brightonu. Obsahuje zábavní park, restaurace a arkádové haly. West Pier bylo postaveno roku 1866 a bylo uzavřeno roku 1975 pro následnou rekonstrukci.", "question": "Se kterým městem tvoří jihoanglický Brighton souměstí?", "answers": ["Hove"]}
{"title": "Prokletí básníci", "context": "Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku Poè maudits d'aujourd'hui: 1946-1970 (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10 dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně uznávanými. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe. Prokletí básníci je sbírka Paula Verlaina vydaná roku 1884. Tato práce je pocta těmto autorům: Tristan Corbiè Arthur Rimbaud Stéphane Mallarmé - v 1. vydání sbírky pouze tito tři Marceline Desbordes-Valmorová Adam Auguste Villiers de l'Isle a sám Paul Verlaine - pod pseudonymem Pauvre Lélian Mezi prokleté básníky se také řadí: Charles Cros Charles Pierre Baudelaire Gérard de Nerval Jules Laforgue Comte de Lautréamont Antonin Artaud", "question": "Kdy byla vydaná sbírka Prokletí básnici?", "answers": ["roku 1884"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Škola čar a kouzel v Bradavicích, zkráceně Bradavice (anglicky Hogwarts School of Witchcraft and Wizardry, zkráceně Hogwarts) je kouzelnická škola v příbězích o Harrym Potterovi. Škola byla před více než tisíci lety založena čtyřmi největšími čarodějkami a čaroději té doby – Godrikem Nebelvírem, Helgou z Mrzimoru, Rowenou z Havraspáru a Salazarem Zmijozelem. Podle nich byly pojmenovány čtyři koleje – Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Heslem školy je Draco dormiens nunquam titillandus – \"Nikdy nelechtej spícího draka\". Existuje také hymna Bradavic. Škola je rozlehlá, stojí na skále nad jezerem někde ve Skotské vysočině. Mudlům se díky kouzlu jeví jako zřícenina a bojí se tam chodit. Studenti se do školy dostanou vlakem, který odjede 1. září z londýnského nádraží King's Cross vždy v jedenáct hodin z nástupiště 9 a 3/4. == Koleje == === Zařazování do kolejí === Žáci jsou do kolejí zařazováni první večer před Slavnostní hostinou hned po příjezdu. Zástupce/zástupkyně ředitele vyvolává postupně jména nových žáků, vyvolaný si vždy sedne na stoličku a na hlavu je mu položen Moudrý klobouk, který rozhodne, do jaké koleje žák patří. === Havraspár === Havraspár (v originálu Ravenclaw, spojení slov raven – krkavec či havran a claw – pařát, spár) byl založen Rowenou z Havraspáru. Kolejními barvami jsou modrá a bronzová (ve filmech modrá a stříbrná), erbovním zvířetem je orel. Ředitelem koleje je Filius Kratiknot, který je zároveň profesorem kouzelných formulí. Kolejním duchem je Šedá dáma, což je dcera Roweny z Havraspáru, vlastním jménem Helena z Havraspáru. Památkou po Roweně je diadém, (který ukradla Helena své matce) ze kterého udělal lord Voldemort svůj viteál. Později byl ale diadém zničen zložárem a s ním zanikla i další část Voldemortovy duše. Havraspárská společenská místnost se nachází v západní věži hradu. Vchodem jsou dveře bez kliky s klepadlem v podobě havrana. Po klepnutí vydá klepadlo otázku, na kterou je nutné odpovědět.", "question": "Jaké kolejní barvi má Havraspár?", "answers": ["modrá a bronzová"]}
{"title": "Evropský soud pro lidská práva", "context": "Evropský soud pro lidská práva (ESLP; anglicky European Court of Human Rights) se sídlem ve Štrasburku byl zřízen roku 1959 k projednávání porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (1950). Podle původního znění Úmluvy se kontrolní mechanismus kromě Soudu skládal ještě z Evropské komise pro lidská práva, která projednávala příslušnost stížností zaslaných jednotlivci, zjišťovala skutečnosti a případně se pokusila o smírné řešení sporu. Soud pak projednával ty případy, které mu předložila Komise nebo některý ze smluvních států. Nepružnost a pomalost systému si vyžádala změnu uskutečněnou Protokolem č. 11 k Úmluvě. Od 1. listopadu 1998 funguje místo Komise a Soudu jen jediný orgán – stálý Soud. Výboru ministrů Rady Evropy byla také omezena pravomoc pouze na dohlížení nad rozsudky Soudu. Co do počtu soudců jde o jeden z největších mezinárodních soudních orgánů, neboť každý smluvní stát je zastoupen jedním soudcem (v současnosti přes 40 soudců). Stát však nutně u Soudu nemusí mít svého zástupce, není ani omezen počet soudců stejné národnosti. Každá smluvní strana může navrhnout až tři kandidáty (tedy i cizince), ze kterých jsou soudci voleni Parlamentním shromážděním Rady Evropy na 6 let bez možnosti znovuzvolení (Článek 23 odstavec 1 Úmluvy). Věkový limit pro soudce je 70 let. Za Českou republiku je soudcem Aleš Pejchal. Stížnost na porušení Úmluvy může k Soudu podat buď některý smluvní stát (mezistátní stížnost) nebo jednotlivci, skupiny jednotlivců či nevládní organizace (individuální stížnost). Individuální stížnost je přípustná pouze v případě, že k porušení základního práva chráněného Úmluvou došlo státní mocí, tedy ze strany členského státu Rady Evropy. O přijatelnosti individuálních stížností rozhoduje tříčlenný Výbor, který ji může jednomyslně odmítnout nebo přijmout. Věc pak postupuje sedmičlennému Senátu, jenž rozhodne o jejím meritu. Sedmičlenný Senát také rozhoduje o přijatelnosti a meritu mezistátních stížností. Pokud jde o mimořádně závažnou kauzu, může Senát postoupit věc Velkému senátu složenému ze sedmnácti soudců. Rozsudek Velkého senátu je konečný. Po vynesení rozsudku sedmičlenným Senátem můžou ve výjimečných případech sporné strany do tří měsíců ještě podat žádost o projednání před Velkým senátem. Podmínky přijatelnosti individuální stížností: Musí být vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky. V České republice to znamená zamítnutí stížnosti Ústavním soudem. Stížnost musí být podána do šesti měsíců od konečného vnitrostátního rozhodnutí. Nesmí jít o anonymní stížnost. Překážka rei iudicatae – musí jít o věc novou, která nebyla už Soudem projednána, nebo nebyla předložena k projednání jinému mezinárodnímu orgánu.", "question": "Ve kterém městě sídlí Evropský soud pro lidská práva?", "answers": ["ve Štrasburku"]}
{"title": "Peking", "context": "I přes nevelkou vzdálenost od moře je podnebí kontinentální s mrazivou zimou, kterou způsobuje sibiřská anticyklóna, suchým a prašným jarem, horkým vlhkým létem pod vlivem jižního monzunu a suchým mírným podzimem. Roční průměr teploty je 11 °C (-4 °C v lednu, 26 °C v červenci), z průměrného úhrnu srážek 620 mm spadne většina během letních měsíců. Nejvhodnější dobou k návštěvě města je září a říjen. Vážným problémem je znečištění ovzduší. I když se s plošnou asanací starých přízemních domků, vytápěných uhlím, snižuje množství emisí způsobených topením, prudký rozvoj individuálního motorismu nedává v tomto směru mnoho nadějí na celkové výrazné zlepšení. Mezi městské stromy patří zeravec východní (Platycladus orientalis) a jerlín japonský (Sophora japonica). Městskými květinami jsou chryzantéma (Chrysanthemum morifolium) a čínská růže (Rosa chinensis). Peking se rozprostírá podél neviditelné severojižní osy, která tvoří zároveň páteř města. Tvoří ji Chrám nebes na jihu, dále náměstí Tian'anmen, Zakázané město a park Jingshan, a Bubnová a Zvonová věž na severu. Podrobnější informace naleznete v článku Zakázané město. Zakázané město bylo sídlem císařů od 15. století, kdy jej císař Jung-le nechal postavit. Většina dochovaných budov však pochází až z 18. století. Reprezentovalo vzdáleného a nedotknutelného císaře. Od ostatních částí města bylo odděleno mohutnými příkopy a hradbami. Směl se tu zdržovat jen císař s doprovodem, ostatním smrtelníkům sem byl vstup pod hrozbou smrti přísně zakázán po dobu pěti set let. Město bylo domovem 24 císařů dvou dynastií - Ming a Čching.", "question": "Kdo nechal postavit Zakázané město?", "answers": ["císař Jung-le"]}
{"title": "Londýn", "context": "Přesto občasné útoky Vikingů pokračovaly a dosáhly svého vrcholu v roce 1013, kdy dánský král Knut město dobyl a donutil anglického krále Ethelreda II. k útěku. Eduard III. po svém nástupu na trůn nechal obnovit Westminsterské opatství a Westminsterský palác. Po vítězství v bitvě u Hastingsu byl Vilém Dobyvatel korunován na krále roku 1066 v nově dokončeném Westminsterském opatství. Vilém přiznal obyvatelům města zvláštní privilegia, ale nechal na jeho jihovýchodním okraji postavit hrad, který mu umožnil město kontrolovat. Roku 1097 začal Vilém II. stavět v blízkosti opatství Westminster Hall, která byla ve středověku královskou rezidencí. Westminster se stal sídlem královského dvora a vlády, zatímco City se stala centrem obchodu a byla spravována vlastní institucí Corporation of London. Obě sousedící části města se postupně rozrůstaly a staly se základem moderního centra Londýna a ve 12. století převzaly po Winchesteru roli hlavního města. Ve středověku se počet obyvatel z 18 000 v roce 1100 zvýšil na 100 000 v roce 1300. V polovině 14. století zasáhla Londýn morová epidemie (Černá smrt), která způsobila smrt asi jedné třetiny obyvatel. Mor zasáhl město i v letech 1665 až 1666 (velký mor).", "question": "V jakém roce byl Vilém Dobyvatel korunován na krále v nově dokončeném Westminsterském opatství?", "answers": ["1066"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování.", "question": "Od kterého století se objevuje Česky psaná literatura?", "answers": ["14. století"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Kalifornie (anglicky California [ˌ] IPA, oficiálně State of California) je stát nacházející se na západním pobřeží Spojených států amerických, v oblasti pacifických států v západním regionu USA. Kalifornie hraničí na severu s Oregonem, na východě s Nevadou, na jihovýchodě s Arizonou a na jihu s mexickým státem Baja California. Západní ohraničení státu tvoří Tichý oceán. Se svou rozlohou 423 970 km2 je Kalifornie třetím největším státem USA, v počtu obyvatel (39,3 milionů) je nejlidnatějším státem Unie a s hodnotou hustoty zalidnění 93 obyvatel na km2 je na 11. místě. Hlavním městem je Sacramento se 490 tisíci obyvatel. Největšími městy jsou Los Angeles s 4,0 miliony obyvatel, dále San Diego (1,4 milionu obyv.), San José (1,0 milionu obyv.), San Francisco (860 tisíc obyv.) a Fresno (520 tisíc obyv.). Kalifornii patří 1352 km pobřeží Tichého oceánu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Whitney s nadmořskou výškou 4421 m v pohoří Sierra Nevada, jenž je nejvyšší horou kontinentálních Spojených států. Pláň Badwater v Údolí smrti s nadmořskou výškou - m je naopak nejníže položeným místem USA. Největšími toky jsou řeky Colorado, jež tvoří hranici s Arizonou, a San Joaquin. Kalifornské pobřeží bylo Evropany poprvé prozkoumáno v roce 1542, pozemní španělské expedice posléze probíhaly během 16. a 17. století. Region byl pojmenován zřejmě podle mýtické země z tehdy populárního španělského románu. Název se původně vztahoval ke Kalifornskému poloostrovu, ale později se rozšířil i na severnější oblast. Území bylo součástí místokrálovství Nové Španělsko, na konci 18. století zde vznikaly první křesťanské misie. Moderní Kalifornie byla součástí Horní Kalifornie, která se v roce 1821 stala částí nezávislého Mexika a kterou na základě výsledku mexicko-americké války získaly v roce 1848 Spojené státy.", "question": "Který stát USA je nejlidnatější?", "answers": ["Kalifornie"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. 28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Atentát vzbudil na mezinárodním poli vlnu sympatií k Rakousko-Uhersku. Velká část populace v monarchii i mimo ni se proto z vyhlášení války Srbsku radovala a chápala ji za trestnou výpravu vůči jakési podivné zemi na Balkáně.[zdroj? ] Původní představa o bleskové válce se však během následujících několika měsíců rozplynula a nadšení z války vystřídaly existenční obavy. Už v poslední třetině 19. století se začaly vytvářet spojenecké bloky imperiálních velmocí. Byla to doba vypjatého nacionalismu. Základ těchto bloků položilo spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, Dvojspolek v roce 1879, ke kterému se v roce 1882 připojila Itálie (Trojspolek). Francie a Rusko podepsaly spojeneckou smlouvu v roce 1894. V roce 1904 se sblížily Británie a Francie a podepsaly Srdečnou dohodu.", "question": "Kdo zastřelil Františka Ferdinanda d'Este?", "answers": ["Gavrilo Princip"]}
{"title": "James M", "context": "James Mallahan Cain (1. července 1892 – 27. října 1977) byl americký spisovatel a novinář. Ačkoliv Cain striktně odmítal \"škatulkování\", je často spojován s tzv. drsnou školou amerického detektivního románu (anglicky: hardboiled school of American crime fiction) a je považován za jednoho z tvůrců románu noir. Několik jeho detektivních románů se stalo předlohou úspěšných hollywoodských filmů (např. Pošťák vždy zvoní dvakrát, Mildred Pierceová nebo Pojistka smrti). == Bibliografie == Our Government (1930) The Postman Always Rings Twice (Pošťák vždy zvoní dvakrát, 1934) Serenade (1937) Mildred Pierce (Mildred Pierceová, 1941) Love's Lovely Counterfeit (1942) Career in C Major and Other Stories (1943) Double Indemnity (1943) (Pojistka smrti, poprvé publikováno v Liberty Magazine, 1936) The Embezzler (1944) (poprvé publikováno jako Money and the Woman v Liberty Magazine, 1938) Past All Dishonor (1946) The Butterfly (1947) The Moth (1948) Sinful Woman (1948) Jealous Woman (1950) The Root of His Evil (1951) (publikováno také jako Shameless) Galatea (1953) Mignon (1962) The Magician's Wife (1965) Rainbow's End (1975) The Institute (1976) The Baby in the Icebox (1981); krátké povídky Cloud Nine (1984) The Enchanted Isle (1985) The Cocktail Waitress (editace: Charles Ardai, 2012) == Odkazy == === Související články === Raymond Chandler Dashiell Hammett Film noir === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu James M. Cain ve Wikimedia Commons", "question": "S jakou školou je spojován James M. Cain?", "answers": ["drsnou"]}
{"title": "Selen", "context": "Selen (chemická značka Se, latinsky Selenium) je polokov ze skupiny chalkogenů, významný svými fotoelektrickými vlastnostmi. Selen je poměrně vzácný prvek, byl objeven roku 1817 Jönsem Jacobem Berzeliem. Elementární selen se vyskytuje v několika krystalických formách, jejichž barva je buď šedá nebo tmavě červená. Je prakticky nerozpustný ve vodě, poměrně dobře se rozpouští v sirouhlíku. V přírodě se vyskytuje nejméně v šesti alotropických modifikacích, ve třech červených moniklinických (jednoklonných) formách, v krystalické šedé, hexagonální (šesterečné) formě pak jako černý sklovitý selen. Selen obvykle doprovází síru a tellur v jejich rudách. Je proto také obvykle získáván z odpadů po spalování síry při výrobě kyseliny sírové nebo ze zbytků po elektrolytické výrobě mědi ze sulfidických rud. Relativní zastoupení selenu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je selen přítomen v koncentraci 0,005-0,09 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace na hranici měřitelnosti analytickými technikami, obvykle je uváděna hodnota 0,09 mikrogramů/l. Předpokládá se, že ve vesmíru na 1 atom selenu připadá půl miliardy atomů vodíku. Elementární selen je za normálních podmínek stálý, poměrně snadno se slučuje s kyslíkem a halogeny. Ve sloučeninách se selen vyskytuje v mocenství Se2-, Se2+, Se4+ a Se6+. Vyskytuje se jako minerál selen. Oxidy selenu vytváří reakcí s vodou příslušné kyseliny a existují i jejich soli s elektropozitivními prvky, nejstálejší z nich jsou selenany a seleničitany alkalických kovů. Technologický význam selenu spočívá v současné době ve výrobě fotočlánků. Jedná se o zařízení, která za využití fotoelektrického jevu po ozáření světlem přímo produkují elektrickou energii. Selenidy mědi, gallia a india jsou v tomto směru velmi perspektivními sloučeninami a dnes fungují fotoelektrické články na bázi selenu jako zdroje elektrické energie především v kosmickém výzkumu pro napájení přístrojů na oběžné dráze pomocí solárních panelů. Fotočlánky s obsahem selenu se však používají i pro měření intenzity dopadajícího světla jako expozimetry, například ve fotoaparátech a kamerách.", "question": "Jak se latinsky nazývá selen?", "answers": ["Selenium"]}
{"title": "Někdo to rád horké", "context": "Někdo to rád horké (Some Like It Hot) je americká filmová komedie z roku 1959. Scénář k filmu napsal Billy Wilder společně s I.A.L. Diamondem. Inspirací se stala německá fraška Fanfaren der Liebe (1951, režie Kurt Hoffmann). Film proslul zejména závěrečnou větou: Děj je zasazen do Chicaga roku 1929. Dva mladí jazzoví muzikanti se na den svatého Valentýna stanou nechtěnými svědky masakru tamní mafie. Utíkají před svými pronásledovateli a převlečou se za ženy. Jako Josefína a Dafné odjíždějí v převleku za ženy společně s výhradně dívčí jazzovou kapelou na Floridu. Joe se zde však zamiluje do hlavní zpěvačky Sugar a naopak do Dafné se zamiluje postarší milionář Osgood Fielding. Situace se ještě více zkomplikuje, když v závěru dorazí do floridského hotelu také gangsteři, kteří muzikanty pronásledují. Hlavní postavu Sugar si zahrála Marilyn Monroe, která je zde, jako v jiných filmech, zobrazena jako sexuální symbol. Předvedla zde však i polohu zranitelné osamělé sólové zpěvačky. Hlavní mužské postavy hrají Jack Lemmon (Jerry - Dafné) a Tony Curtis (Joe - Josefína). Snímek byl nominován na Oscara v kategoriích nejlepší herec v hlavní roli (Jack Lemmon), kostýmy, výprava, kamera, režie a nejlepší adaptovaný scénář.", "question": "Ze kterého roku je americká filmová komedie Někdo to rád horké?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Gallium", "context": "Používá se pro výrobu Galinstanu, náhrady rtuti pro lékařskou techniku jako je například teploměr. Soli gallité se ve vodě hydrolyticky štěpí. Soli galnaté tvoří ve svých sloučeninách dimerní kation Ga 4+ 2 . Chlorid gallitý GaCl3 je bílá krystalická látka. Používá se při urychlování některých organických syntéz. Vodný roztok chloridu gallitého reaguje kysele a ve vodě se snadno tvoří hydroxid gallitý. Připravuje se zahříváním gallia v proudu chloru nebo chlorovodíku. Bromid gallitý GaBr3, jodid gallitý GaI3 ani fluorid gallitý GaF3 nejsou nijak významné. Oxid gallitý Ga2O3 je bílý prášek, který má podobné vlastnosti jako oxid hlinitý. Oxid gallitý se vyskytuje v několika krystalických modifikacích. Připravuje se termickým rozkladem dusičnanu gallitého nebo síranu gallitého. Sulfid gallitý Ga2S3 je žlutá látka, která se vodou rozkládá na oxid gallitý a sulfan. Sulfid gallitý lze snadno redukovat na sulfid galnatý Ga2S2, který je jasně žlutý. Sulfid gallný Ga2S, který při redukci také vzniká je hnědočerný. Sulfid gallitý vzniká zahříváním gallia se sírou. Síran gallitý Ga2(SO4)3 je bílá krystalická látka, která se snadno rozpouští ve vodě. V roztoku tvoří podvojné soli - kamence, které se ve středověku, novověku a někdy i dnes používají k barvení látek (např. kamenec gallitoamonný NH4Ga(SO4)2). Nitrid gallitý GaN je tmavošedý prášek, který zahříváním s kyslíkem přechází v oxid gallitý. Připravuje se zahříváním amoniaku s galliem. Chlorid galnatý Ga2Cl4 je bezbarvá krystalická látka. Je to dobrý vodič elektrického proudu. Připravuje se nedokonalým spálením gallia v chloru nebo redukcí chloridu gallitého. Oxid gallný Ga2O je tmavěhnědý prášek. Připravuje se reakcí oxidu gallitého s vodíkem nebo oxidu gallitého s galliem. Hydrid gallitý GaH3 je bezbarvý plyn, který se velmi snadno rozkládá. Tato látka snadno polymeruje. Ve vodě se hydrid gallitý rozkládá za vzniku vodíku a oxidu gallitého. COTON F.A., WILKINSON J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, Academia, Praha 1973 Holzbecher Z.: Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 REMY Heinrich: Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 GREENWOOD N. N., EARNSHAW A.: Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu gallium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo gallium ve Wikislovníku", "question": "Jakou chemickou značku má gallium?", "answers": ["Ga"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Roku 1965 začal pracovat na své doktorské práci u profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl titulu Ph.D. Stal se nejdříve výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge. Po tom, co opustil Astronomický institut, přešel v roce 1973 do oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky a od roku 1979 zastával pozici Lukasiánského profesora matematiky, kterou ve své poslední vůli založil v roce 1663 člen univerzitního parlamentu reverend Henry Lucas. Lukasiánským profesorem byl v minulosti také Isaac Newton. Je držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem mnoha významných učených společností, mimo jiné britské Královské společnosti (od roku 1974), Papežské akademie věd (od 1986) a Národní akademie věd USA. I přes své postižení se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život (má tři děti a tři vnoučata) s výzkumy v oboru teoretické fyziky a náročným cestovním programem veřejných přednášek. Roku 2010 prohlásil, že je možné cestovat časem, ale jenom dopředu, a že by tak bylo možné, aby se obydlila v té době již zničená planeta. [zdroj? ] Roku 2014 prohlásil, že klasicky vnímaná černá díra neexistuje. Už na počátku studia v Oxfordu se projevily první příznaky jeho nemoci, amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii - SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla. Od roku 1968 se může pohybovat jen za pomoci vozíčku a od roku 1985 s okolním světem komunikuje jen pomocí speciálního počítače. V mládí jezdil na koni a hrál si s ostatními dětmi. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského týmu, což mu, jak se sám vyjádřil, pomohlo ulehčit nesmírnou univerzitní nudu. Příznaky choroby se poprvé objevily, když se zapsal na univerzitu v Cambridge. Ztratil rovnováhu na schodech a spadl, přičemž si poranil hlavu. Protože se bál, že přišel o svůj talent, podstoupil Mensa test, aby si ověřil, že jeho intelektuální schopnosti nebyly narušeny.", "question": "Trpí Stephen Hawking vážnou amyotrofickou laterální sklerózou?", "answers": ["Už na počátku studia v Oxfordu se projevily první příznaky jeho nemoci, amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii - SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla."]}
{"title": "Zimní olympijské hry 1924", "context": "V Lausanne pak bylo rozhodnuto, po složitých zákulisních jednáních se zástupci severských zemích, že pokud Francie získá právo uspořádat VIII. olympijské hry v roce 1924, připadne jí také právo zorganizovat v Chamonix pod patronátem MOV \"Týden zimních sportů\", který však nebude součástí olympiády. Po schválení Paříže za pořadatele VIII. letní olympiády se tak pootevřely dveře i k pořádání zimních olympiád. Definitivně bylo rozhodnuto o pořádání zimních olympijských her až na 23. kongresu MOV v Praze roku 1925. Po obrovském úspěchu Týdne zimních sportů v Chamonix rok předtím tak bylo završeno čtvrtstoletí úsilí o jejich pravidelné pořádání. Vždyť již v roce 1899 navrhoval český průkopník sportu, Josef Rössler-Ořovský, jejich uspořádání v Krkonoších. Zároveň také byl zpětně na Pražském kongresu uznán Týden zimních sportů z roku 1924 za zimní olympiádu a přijatá Charta zimních olympijských her tak olympiádě v Chamonix přidělila pořadové číslo 1. Formálně se akt uznání Týdne zimních sportů za 1. olympijské hry završil na 24. zasedání MOV v Lisabonu. Pro Týden zimních sportů v Chamonix byl navržen plakát legendárním francouzským plakátovým umělcem Augustem Matissem. Bylo ho vytištěno zhruba 5.000 kusů. Protože byl vydán v době, kdy ještě nebylo zpětně rozhodnuto o tom, že se v Chamonix konaly hry první zimní olympiády, ani plakát se o ničem takovém nezmiňuje. Nápis na něm lze volně přeložit jako \"připojeno k mistrovským soutěžím VIII.", "question": "Ve kterém roce se konaly 1. zimní olympijské hry?", "answers": ["1924"]}
{"title": "Robert K", "context": "Robert King Merton (původním jménem Meyer Robert Schkolnick, syn židovských uprchlíků z Ruska; 4. července 1910, Filadelfie, Pensylvánie – 23. února 2003, New York) byl americký sociolog, představitel sociologického funkcionalismu, profesor Columbia University v New Yorku. Je považovaný za jednoho z největších sociologů své doby a otce sociologie vědy. Zavedl do sociologie pojem sociologické paradigma. Za svůj život vydal více než 20 knih a napsal přes 300 článků a recenzí. V roce 1994 obdržel od prezidenta USA Billa Clintona Národní vyznamenání za vědu za \"položení základů sociologie vědy a průkopnický přínos ke studiu společenského života, zejména pak sebenaplňující předpovědi a nezamýšlených důsledků společenského jednání.\" == Život == Merton se narodil jako mladší ze dvou dětí. Od dětství se zajímal o vědu, historii a literaturu. Ve 14 letech si změnil jméno na Roberta Kinga Mertona.V domovské Filadelfii studoval střední školu a navštěvoval také další instituce, které mu pomohly formovat jeho myšlení, jako Carnegieho knihovnu, Hudební akademii nebo Muzeum umění.Svá vysokoškolská studia započal na Temple University ve Filadelfii, kde působil jako asistent sociologa George E. Simpsona. Nakonec získal bakalářský titul z filosofie a sociologie. Pro pokračování svého studia si vybral Harvardovu univerzitu. K tomuto kroku se rozhodl po setkání se sociologem, Pitirimem Alexandrovičem Sorokinem, který v té době působil jako vedoucí katedry sociologie na této univerzitě. Mezi lety 1931 až 1937 byl žákem T. Parsonse. Svá studia úspěšně zakončil získáním doktorátu.Po vystudování se Merton rozhodl pro akademickou dráhu. V roce 1939 začal pracovat na Tulane University a v roce 1941 odešel na Kolumbijskou univerzitu. Zde působil až do roku 1979. Učit přestal v roce 1984. Zemřel v 23. února 2003 v New Yorku. Robert King Merton se za svůj život dvakrát oženil a se svojí první manželkou měl tři děti – syna a 2 dcery.", "question": "Kdy zemřel americký sociolog Robert K. Merton ?", "answers": ["23. února 2003"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Na podzim 1968 se stal členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kde zůstal až do rozpuštění svazu roku 1970. Svaz spisovatelů, v jehož čele stál Jaroslav Seifert, ještě v červnu 1969 na svém sjezdu protestoval proti okupační politice a cenzuře, byl však brzy nato komunistickou mocí potlačen a jeho čelní představitelé ztratili možnost publikovat. V únoru 1969 se v časopise Tvář zapojil do polemiky s článkem Milana Kundery \"Český úděl\" z prosince předchozího roku a v opozici proti Kunderově odkazu na minulé národní hrdinství nastolil program aktivního, do budoucnosti zaměřeného boje za trvalé humánní a kulturní hodnoty. Po potlačení Pražského jara musel Václav Havel opustit divadlo a jeho díla se v Československu přestala vydávat a hrát. Byl však již autorem uznávaným i v zahraničí – již roku 1968 obdržel Velkou rakouskou státní cenu za evropskou literaturu a dvakrát v New Yorku získal cenu Obie za hry Vyrozumění (1969) a Ztížená možnost soustředění (1970). To pro něho v následujících dvaceti letech normalizace znamenalo jistou finanční nezávislost a podporu světového veřejného mínění, kdykoli byl komunistickým režimem za své názory vězněn. K prvnímu výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, 21. srpna 1969, vyšla petice Deset bodů ostře odmítající okupaci a její politické a kulturní důsledky. Spolu s ostatními prominentními signatáři byl policií vyšetřován a později obviněn z \"podvracení republiky\". Ještě koncem roku 1969 však byl uveřejněn Havlem uspořádaný sborník prací osmnácti autorů Podoby 2. V roce 1972 podepsal další spisovatelskou petici, požadující propuštění politických vězňů. Roku 1974 devět měsíců pracoval v trutnovském pivovaru jako dělník.", "question": "Kolikátým prezidentem České republiky byl Václav Havel?", "answers": ["prvním"]}
{"title": "Poušť", "context": "Poušť je neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody (za horní hranici srážek se považuje 250 mm ročně). Jedním z charakteristických rysů je nedostatek vegetace. Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků. Klasickým příkladem pouště je Sahara či Arabská poušť. Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě, tzn. v oblastech polárních tlakových výší. == Základní druhy pouští == Erg je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Erg Šigaga, Erg Šebbí, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště. Pouštní zvířata jsou sice na vysoké teploty aklimatizována a uzpůsobena, ale většina z nich si nemůže dovolit přehřívat svůj organismus tím, že by při nich vyvíjela nějakou aktivitu a plýtvat tělesnými tekutinami. Pouštní život je tedy zpravidla život noční, který začíná s večerním šerem a končí nejpozději dopoledne.", "question": "Co je klasickým příkladem pouště?", "answers": ["Sahara či Arabská poušť."]}
{"title": "World of Warcraft: The Burning Crusade", "context": "World of Warcraft: The Burning Crusade (zkráceně TBC) je prvním datadiskem hry World of Warcraft. Byl vydán v lednu roku 2007. Zvýšil maximální level na 70, přidal nové hratelné rasy - Krvaví Elfové a Draeneiové, oblasti (polorozpadlé zbytky světa Draenor - nyní nazývané Outland), profese (Šperkařství - Jewelcrafting) a další mnohé změny jak herního světa tak samotného systému hry. V roce 2008 byl nahrazen dalším datadiskem World of Warcraft: Wrath of the Lich King. Mnoho hráčů však považuje tento datadisk za nejlepší.[zdroj? ] Historie Outlandu Lokace Hellfire Peninsula - (57-63) Zanganmarsh - (60-64) Blede's Edge Mountain - (65-68) Netherstorm - (67. -70) Nagrand - (64-67) Terokkar Forest - (62-65) Shadowmoon Valey - (67-70) Nové město Shattrath City Nové Rasy Draenei - Výborní šamani a paladinové, kteří na Azeroth docestovali pomocí jejich mezidimenzionální lodi Exodar (momentální hlavní město Draenei), která zde ztroskotala. Poté se přidali na stranu Aliance. Krvaví Elfové - Staronová rasa za Hordu, vedená princem Kael'thase. Jsou to vynikající mágové. Nová Profese Klenotnictví (Jewelcrafting) - Primární, výrobní profese zabívající se zpracováním surovin z těžení rud. Umožňuje hráči vyrábět prsteny, náhrdelníky, náušnice a šperky, vylepšující ostatní části zbroje. Obrázky, zvuky či videa k tématu World of Warcraft: The Burning Crusade ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Burning Crusade Oficiální stránky Burning Crusade", "question": "V jakém roce byl vydán první datadisk hry World of Warcraft?", "answers": ["2007"]}
{"title": "Letec (film)", "context": "Letec (angl. The Aviator) je americký životopisný film z roku 2004 režiséra Martina Scorsese, který vypráví příběh Howarda Hughese, známého leteckého průkopníka, režiséra, producenta a ropného magnáta. Snímek byl nominován na 11 Oscarů, z nichž získal 5 a to za kameru, výpravu, kostýmy, střih, herečka ve vedlejší roli Cate Blanchett.", "question": "Který režisér natočil film Letec?", "answers": ["Martina Scorsese"]}
{"title": "Noc na Karlštejně (divadelní hra)", "context": "Zajímavostí této divadelní hry je také to, že bývala pravidelně hrána na letní scéně pod širým nebem přímo na nádvoří hradu Karlštejna, kde často vystupovali herci z pražského Národního divadla. Hra byla poprvé provozována v Národním divadle 28. května 1884. Hra byla v roce 1956 natočena i v Československém rozhlase, později byla vydána i na gramofonových deskách. Režii rozhlasové hry provedl Jiří Horčička. Císaře a krále Karla IV. zde hrál Otomar Korbelář, Alžbětu jeho manželku Jiřina Petrovická. Novější verze, císaře a krále hrál Luděk Munzar, královnu a císařovnu Alžbětu pak Jana Drbohlavová. Podle námětu z této divadelní hry vznikl v roce 1973 stejnojmenný filmový muzikál režiséra Zdeňka Podskalského s písněmi Karla Svobody a Jiřího Štaidla.", "question": "Ve kterém roce byl natočen český filmový muzikál Noc na Karlštejně ?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Filmová kamera", "context": "Poháněcí elektromotor musí být vyroben velice přesně, neboť celý mechanizmus kamery musí pracovat pod dlouhou dobu s přesnou konstantní rychlostí. Profesionální i amatérské kamery bývají vybaveny regulací počtu snímků za sekundu (například od 1 do 50), takže lze s pomocí takto vybavené kamery obraz při promítání zrychlovat nebo zpomalovat. == Pohon kamery == Pohon kamery obstarává elektromotorek. V dávných dobách filmové prehistorie byly první filmové kamery poháněny pouze ručně kameramanem pomocí kliky. Pozdější menší kamery měly pohon na pero, které se natahovalo ručně - například československé amatérské kamery značky Admira. == Filmový pás == Klasický 35 mm kinofilm se do kamery původně vkládal z kazet, ve kterých byl mechanicky namotán na kovové cívce. Kazeta se připevnila na kameru, filmový pás do kamery vstupoval vstupním otvorem. Exponovaný film ze navíjel na druhou cívku v jiné (na počátku prázdné) kazetě. == Současnost == V současné době, kdy dochází k nástupu elektroniky a digitální techniky prakticky ve všech oblastech lidského života, tyto trendy neminuly ani klasické filmové kamery. Moderní profesionální kamery mají zcela běžně paralelní výstup pro digitální videozáznam, který také umožňuje prakticky okamžitou kontrolu právě nasnímané sekvence pomocí náhledového monitoru. Všechny profesionální kamery jsou vybaveny špičkovými výměnnými objektivy případně transfokátory, vlastní tělo kamery se v současnosti vyrábí z odlehčených kompozitních materiálů, což radikálně snižuje celkovou hmotnost přístroje do té míry, že je v případě potřeby kamery nosit i v ruce (nepoužívat stativy). == Příslušenství == === Optické === kompendium (mattebox) objektivy, transfokátory předsádkové filmy kamerové očnice ostřící kolečko režisérský hledáček === Ostatní === kamerové baterie montážní úchyty na stativ a stativové hlavy náhledové monitory pláštěnky a ochranné clony == Související články == filmový pás filmová promítačka - přesněji promítací stroj televizní kamera filmový jeřáb fotografická kamera triková kamera časosběrná kamera == Zdroje == Encyklopedie fyziky: Filmová kamera Filmové kamery a řemeslo == Reference ==", "question": "Jak se říká optickému zařízení, jehož prostřednictvím je možno zachytit obrazy pro kinematografii?", "answers": ["Filmová kamera"]}
{"title": "Stránská skála", "context": "Stránská skála je skalní útvar ležící v nejsevernější části katastru brněnské městské části Brno-Slatina. Nachází se mezi Slatinou (zastávka Hviezdoslavova, linka MHD 31 nebo 33, nebo konečná tramvaje č. 10) a Líšní, na rozhraní černovické a tuřanské terasy. V minulosti byla součástí katastrálního území Židenice. Roku 1978 byla vyhlášena národní přírodní památkou, nové vyhlášení bylo provedeno vyhláškou č. 205/2013 Sb. ze dne 4. července 2013. V geologickém vývoji Stránské skály se prolíná historie dvou velkých středoevropských geologických jednotek - Českého masivu a Západních Karpat. Starší jednotka, Český masiv, byla vyvrásněna kadomským vrásněním (přelom prekambria a prvohor); k této etapě patří žula, na kterou většinou nasedají devonské slepence, vápence a břidlice. Na Stránské skále vystupuje přes 50 m mocný sled vápenců starých cca 156 miliónů let. Důležitou horninotvornou funkci sehrály vedle mikroskopických schránek rozsivek, dírkovců a jehlic i články lilijic (Crinoidea). Vápenité jíly obsahují bohatou mikrofaunu - dírkovci, jehlice živočišných hub, skořepatci, ostny ježovek. Stránská skála je jedním z nejkrásnějších skalních výchozů ve městě. Jurský útvar, ke kterému náleží, byl pojmenován podle pohoří Jura ve Švýcarsku. Pro zájemce o živou a neživou přírodu skýtá Stránská skála četné příležitosti studovat a poznávat na velmi malém prostoru řadu geologických i biologických zajímavostí. Mnohé z nich jsou jedinečné. Paleontologické nálezy (zkameněliny) jsou hojné jak v jurských vápencích, tak ve čtvrtohorních sedimentech.Dlouholeté výzkumy odborníků i návštěvy obyčejných výletníků objevily mnoho fosilií, především mořských bezobratlých a vzácné objevy zubů žraloků a ryb. Výčet fosilií: dírkovci, jehlice živočišných hub, skořepatci, ježovky, hlavonožci (amoniti, belemniti), členovci (vzácně krunýře mořských ráčků), obratlovci (ryby, ryboještěři, žraloci), korály. V Absolonově jeskyni bylo objeveno 645 kostí pleistocénních ptáků, které náleží k 19 rodům a nejméně 24 druhům. Množství zkamenělin, které zde byly objeveny, je uloženo ve sbírkách geologicko-paleontologického oddělení Moravského zemského muzea. Mezi důležité nálezy z tohoto období patří kamenný kvádr s otisky zubů dýkozubce moravského, umístěný v Anthroposu v Brně-Pisárkách, který zde byl prve popsán, a proto je latinský název této pravěké šelmy Homotherium Moravicum. Vedle uměle hloubených štol se zde nacházejí tři pásma vápencových jeskyní, které posloužily domovem pravěkému člověku. Celkem bylo nalezeno asi 29 jeskyní. Výskyt rohovců, vhodných pro výrobu kamenných nástrojů, ovlivnil osídlení lokality již od starého paleolitu, kdy jsou zde doloženy první doklady těžby suroviny a výroby štípaných nástrojů.", "question": "Ve které městské části leží Stránská skála?", "answers": ["Brno-Slatina"]}
{"title": "Kolja", "context": "Kolja je český hraný film režiséra Jana Svěráka natočený v roce 1996. Uspěl doma i v zahraničí. V České republice ho vidělo 1 346 669 diváků (zůstává nejnavštěvovanějším českým filmem), získal šest Českých lvů, včetně toho za nejlepší film. V zahraničí získal ocenění Oscar a Zlatý glóbus jako nejlepší neanglicky mluvený film. Byl uveden ve 40 zemích světa, kde ho viděly asi tři miliony diváků. Hlavní hrdina filmu - starý mládenec Louka (Zdeněk Svěrák) se pro peníze fingovaně ožení s Ruskou. Situace se zamotá, když mu na krku po její emigraci do Západního Německa zůstane její malý syn Kolja (Andrej Chalimon). Chlapec neumí česky a zpočátku mezi nimi panuje vzájemná nedůvěra. Později se muž s chlapcem spřátelí, i když má kvůli němu potíže s úřady.", "question": "Kolik českých lvů získal film Kolja?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Čarodějův synovec", "context": "Kniha Čarodějův synovec (v anglickém originálu The Magician's Nephew) je jednou ze sedmi knih série Letopisů Narnie C. S. Lewise. Vydána byla jako předposlední, ale chronologicky je první - jedná se tedy o prequel, stejně jako u knihy Kůň a jeho chlapec. V českém překladu vyšla kniha dosud třikrát, poprvé v roce 1993 v nakladatelství Orbis pictus, podruhé v roce 1999 v nakladatelství Návrat domů a potřetí roku 2006 v nakladatelství Fragment s ilustracemi Pauline Baynesové. Příběh se odehrává v 19. století v našem světě a na počátku světa Narnie, kde popisuje jeho stvoření. Tím dotváří kontinuitu celé sedmidílné série, protože prozrazuje původ Narnie, čarodějnice Jadis, skříně, skrz niž se v další knize dostali do Narnie Pevensiovi a také profesora, který jim jako jediný věřil. == Příběh == (V závorce jsou jména použitá ve 3. českém vydání, která většinou odpovídají originálu).V Londýně se spolu spřátelí dvě děti, Diviš (Digory) a Gábina (Polly), a rozhodnou se prozkoumat půdu domu, vedle kterého bydlí. Nechtěně se přitom tak dostanou do pracovny Divišova strýčka Ondřeje (Andrewa), který nabídne Gábině žlutý prsten; ta však po dotyku s ním zmizí. Diviš se dozví od strýčka, že již dlouho provádí pokusy s magií a potřebuje si ověřit domněnku, že žluté prsteny přenesou člověka do jiného světa a zelené zase zpět. Gábina bude ztracena, pokud se pro ni Diviš nevypraví. Diviš je znechucen Ondřejovou lstivostí a zbabělostí, ale vydá se přivést Gábinu zpět, vybaven žlutým a dvěma zelenými prsteny. Ocitne se u Gábiny v lese plném jezírek, zvaném Les mezi světy. Každým jezírkem se lze dostat do jiného světa. Před návratem se rozhodnou jeden z nich prozkoumat a tak se dostanou do zpustošeného světa jménem Šárn (Charn). V jednom rozpadlém paláci najdou paličku a zvonek. Když se Gábina chce vrátit, Diviš jí v tom násilím zabrání a zazvoní; tím oživí čarodějnici Jadis, která kdysi vyvolala v tomto světě zkázonosnou válku.", "question": "Do jaké série patří kniha Čarodějův synovec?", "answers": ["Letopisů Narnie"]}
{"title": "Středa", "context": "Podle hebrejské bible je středa dnem kdy bylo stvořeno Slunce a Měsíc. Středa má také pozici uprostřed pěti pracovních dnů v týdnu, které začínají pondělím a končí pátkem. Anglický jazykový idiom pro středu je \"hump day\" (den hrbu), což odkaz na to, že se pracovní týden převalil do své druhé poloviny. Jedná se tak o neformální odkaz na vrchol týdne. Kvakeři tradičně referují o středě jako o \"čtvrtém dnu\", aby se vyvarovali pohanského původu anglického názvu tohoto dne. Podle thajského solárního kalendáře je středa spojena se zelenou barvou. Astrologické znamení planety Merkur reprezentuje středu - Dies Mercurii u Římanů, s podobnými názvy odvozenými z latiny v románských jazycích jako francouzsky Mercredi a španělsky Miércoles. Podle lidových tradic platila středa za nešťastný den. Byla např. dnem pro tzv. tiché svatby (např. pro padlé dívky). Podle učení ortodoxní církve byla středa dnem, kdy Jidáš Iškariotský zaprodal Ježíše Krista. Proto je středa normálně v ortodoxní církvi postním dnem, stejně jako pátek.", "question": "S jakou barvou je spojena středa podle thajského solárního kalendáře?", "answers": ["se zelenou"]}
{"title": "Friedrich Nietzsche", "context": "Starším a váženým kolegou byl historik Jacob Burckhardt, který však byl vůči Nietzschemu spíše rezervovaný. Již v r. 1868 se Nietzsche v Lipsku seznámil s Richardem Wagnerem a jeho pozdější ženou Cosimou. Oba velmi uctíval a od začátku svého pobytu v Basileji byl častým hostem v mistrově domě v Tribschenu u Luzernu. Wagner, který byl pro něho po jistou dobu \"otcovskou postavou\", ho občas zval do svých nejužších kruhů, především však spoléhal na jeho pomoc při propagaci založení Festspielhausu v Bayreuthu. Roku 1872 vydal Nietzsche svou první větší práci Zrození tragédie z ducha hudby, kde na místo exaktní filologické metody nastoupila filosofická spekulace. Jeho filologičtí kolegové včetně Ritschela ji většinou nepochopili a mlčky odmítli, ale díky polemickému článku Filologie budoucnosti! od Ulricha von Wilamowitz-Moellendorffa vznikl krátký veřejný spor, ve kterém Rohde, toho času profesor v Kielu, a dokonce i Wagner Nietzscheho podpořili. Ten si samozřejmě všiml, že se jeho izolace ve filologické oblasti prohlubuje, a už roku 1871 se neúspěšně ucházel o místo profesora filosofie v Basileji, které získal Rudolf Christoph Eucken.", "question": "Jak se jmenuje první větší práce, kterou roku 1872 napsal Nietzsche?", "answers": ["Zrození tragédie z ducha hudby"]}
{"title": "Winston Churchill", "context": "Jeho popularitu nezvýšily ani výroky, které znevažovaly myšlenku veřejné zdravotní péče či zlepšení standardů všeobecného vzdělání mas. Navíc mezi obyvatelstvem pořád existovaly vzpomínky na chyby konzervativních vlád ve 30. letech. Toto byly důvody, proč těsně po skončení války v červnu 1945 konzervativní strana a Churchill jako její vůdce prohráli všeobecné volby. Zdálo se, že sedmdesátiletý Churchill ve vysoké politice skončil, ale on již od roku 1946 pracoval na svém návratu. Odmítl nabízený titul vévody (čímž by se dostal do Horní sněmovny) a zůstal vůdcem opozice v Dolní sněmovně. Přednášel (například známý Fultonský projev, kde uvedl do veřejného povědomí původně Goebbelsův pojem železná opona) a psal (např. šestidílnou historii 2. světové války, za kterou dostal v roce 1953 Nobelovu cenu za literaturu). Byl také vřelým stoupencem evropské integrace a jedna ze tří hlavních budov Evropské unie v Bruselu nese jeho jméno. Bylo Churchillovou nemalou zásluhou, že Francie získala stálé místo v Radě bezpečnosti OSN (tak mohla další evropská mocnost vyvažovat stálé místo SSSR). Do velké politiky se Winston Churchill vrátil ještě jednou, a to v roce 1951 jako předseda konzervativní strany, která ve volbách získala těsnou většinu v parlamentu. Churchill i přes doléhající stáří a zdravotní problémy (v roce 1949 prodělal záchvat mrtvice) během tohoto volebního období obnovil přátelské vztahy s USA a zapojil se do vytváření \"nové Evropy\". Jeho hlavním zájmem se stala (vzhledem k vývoji událostí a množství mezinárodních krizí i musela stát) zahraniční politika. Na počátku 50. let musel řešit íránskou krizi vzniklou znárodněním Anglo-íránské ropné společnosti vládou Muhammada Mosaddeka v roce 1951. O rok později došlo kvůli pozemkové reformě v Keni k povstání (Povstání Mau Mau), které přerostlo v občanskou válku. V Malajsii se vystupňovalo povstání, které zde proti britské nadvládě vypuklo již v roce 1948.", "question": "Ve kterém roce dostal Winston Churchill Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1953"]}
{"title": "Střevo", "context": "Střevo (intestinum, enteron) je nejdelší úsek trávicí trubice. Navazuje na vrátník žaludku a končí řitním otvorem. Je to orgán přizpůsobený trávení a vstřebávání potravy. U některých ryb slouží střevo i k dýchání vzdušného kyslíku. U savců včetně člověka střevo rozdělujeme na dvě části: Tenké střevo (intestinum tenue) Tlusté střevo (intestinum crassum)V tenkém střevě je žaludkem natrávená potrava dále štěpena enzymy slinivky břišní, smísena se žlučí a vstřebávána sliznicí. V tlustém střevě je resorbována voda a trávenina se zde zahušťuje, vzniklé výkaly jsou pak vylučovány z těla. Zde také žijí symbiotické bakterie, které rozkládají jinak nestravitelné zbytky. Délka střeva člověka je asi 7 metrů, z toho přes 5 metrů připadá na tenké střevo. Obecně platí, že relativní délka střeva závisí na potravě, u masožravců dosahuje troj až pětinásobku délky těla, u koně desetinásobku, u prasete patnáctinásobku u malých přežvýkavců až dvacetipětinásobku délky těla. Ve střevech některých druhů ryb, často u dravců se vyskytují tzv. pylorické výběžky, které mají funkci sekrece trávících enzymů == Střevo ptáků == I u ptáků rozlišujeme tenké a tlusté střevo. Tlusté střevo ústí do kloaky, společného vyústění trávicí, močové a pohlavní soustavy.", "question": "V jakém střevě je u člověka resorbována voda?", "answers": ["V tlustém"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Nicméně neon obsažený ve svrchní atmosféře je zastoupen pouze poměrem 20 částic na milión, což je okolo desetiny průměrné hodnoty u Slunce. Zastoupení hélia je nízké, dosahuje pouze 80 % zastoupení oproti Slunci. Nízký podíl hélia může být výsledkem srážkové činnosti hélia, které se takto dostává do vnitřních oblastí planety. Průměrné zastoupení těžších plynů v atmosféře Jupiteru je přibližně dvakrát až třikrát hojnější než u Slunce. Jak ukazují spektroskopická měření, Saturn je složením nejspíše podobný Jupiteru, naproti tomu další plynní obři jako Uran a Neptun mají relativně mnohem méně vodíku a hélia. Nicméně detailnější data o složení atmosféry a zastoupení těžších prvků u plynných obrů vyjma Jupiteru chybí, jelikož jejich atmosféry zatím nebyly prozkoumány žádnými atmosférickými sondami. Jupiter je téměř 2,5× hmotnější než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. Jeho hmotnost ovlivňuje výrazně těžiště (barycentrum) sluneční soustavy. Odchylka způsobená Jupiterem je 742 792 km, čímž by se toto těžiště nacházelo mimo těleso Slunce. Vzhledem k působení ostatních těles sluneční soustavy (především ostatních plynných obrů) je ale těžiště sluneční soustavy 36% času uvnitř Slunce a střední vzdálenost Slunce od tohoto těžiště je 0,00228 AU. Je 317,81× hmotnější než Země, rovníkový poloměr má 11,21× větší a objem 1321× větší než Země.", "question": "Jak se jmenuje největší planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Jupiter"]}
{"title": "Bible", "context": "Prohloubené porozumění - přímo naplnění - Božího zákona přinesl Ježíš Kristus společně s pozváním do Božího království pro ty, kdo v Něj věří. Nově tak přinesl milost, odpuštění a slitování proti požadavkům Zákona (Mojžíšova)pro ty, kteří Zákon uznali a pro něž Zákon existuje (zákon existuje proto, aby si lidé uvědomili, kde až je hranice \"dobra\", \"dokonalosti\" a že jí nemohou vlastními silami ani skutky nikdy dosáhnout, a proto potřebují odpuštění, které je, podle křesťanství, Boží milostí dovedeno k dokonalosti). Svou smrtí a svým vzkříšením získal Ježíš pro ty, kdo v něho uvěřili, záchranu a smíření s Bohem. Ježíš Kristus si vyvolil své učedníky, apoštoly, a na nich zbudoval nový Boží lid (církev), který s nadějí očekává Ježíšův příchod na konci časů a naplnění jeho zaslíbení. Bible jako základní kniha silně dominantního náboženství měla vliv na formování takzvané západní kultury. Pozornost byla věnována nejen knize samotné (první tištěná kniha na Západě), ale zejména jejímu obsahu, který byl až do 19. století jedním z hlavních inspiračních zdrojů výtvarného umění. Biblická témata pronikala i do literatury (Quo vadis) a některé motivy se staly všeobecně známými (např. Adam a Eva, potopa světa, jako solný sloup, milosrdný Samaritán, velbloud uchem jehly ad.).", "question": "Která kniha je nejpřekládanější na světě?", "answers": ["Bible"]}
{"title": "Paměť", "context": "Zpracovávají se v ní informace dodané senzorickou pamětí a informace vyvolané z paměti dlouhodobé, která není dostupná vědomě. Krátkodobá paměť dokáže uchovat vjemy smyslových orgánů a emoce pomocí přeměny (kódování) v mentální reprezentace. Ty může paměť dále zpracovávat a uchovávat. Krátkodobá paměť je omezena na 5–9 prvků (tzv. magické číslo 7±2), které při zamezení opakování uchová na 15–20 sekund. Kapacitu lze zvýšit spojováním prvků do logických celků (např. mnemotechnické pomůcky). Pro zachování informace v krátkodobé paměti je třeba si informaci opakovat (tzv. fonologická smyčka), jinak je paměťová stopa nenávratně ztracena. Tříjednotkový model krátkodobé paměti udává 3 mechanismy zpracování: fonologická smyčka – dočasně ukládá zvukové a řečové informace vizuoprostorový náčrtník – dočasně ukládá vizuálně prostorové informace centrální výkonnostní smyčka – třídí a specifikuje krátkodobé informace Dlouhodobá paměť je relativně pasivní část paměti uchovávaná v nevědomí. Její kapacita je hypoteticky neomezená. Ukládá významné zkušenosti, např. poznatky nutné k vykonávání nějaké činnosti či poznatky životně důležité. Vštěpování informace do dlouhodobé paměti trvá přibližně 30 minut, a může probíhat buďto záměrně (např. mechanickým opakováním – memorováním), nebo bezděčně. Lépe zapamatovatelné jsou smysluplné obsahy a logické celky, což může vést ke zkreslování vzpomínek. Při začleňování nových informací se totiž proměňují i stávající znalosti. Lépe se také pamatují poznatky, které mají citový nádech a které jsou často vybavovány. Takové informace paměť považuje za důležité a tudíž i nutné k dlouhodobému uchování. Biologicky staví dlouhodobá paměť na strukturální nebo molekulární změně dendritů (části neuronu). Začíná přibližně od 4 let. Zajímavé je, že mozek si informace ukládá do dlouhodobé paměti během spánku. Je proto velkou chybou mnoha studentů, pokud se učí na úkor spánku, který je nezbytný pro uložení látky do dlouhodobé paměti.", "question": "Jak dlouho trvá vštěpování informací do dlouhodobé paměti?", "answers": ["30 minut"]}
{"title": "Česko", "context": "12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.Prezidentem České republiky byl až do března 2003 Václav Havel, který byl již československým prezidentem. Jeho nástupcem byl zvolen Václav Klaus, poprvé nastoupil do funkce 7. března 2003, podruhé v březnu 2008. Od března 2013 je prezidentem republiky Miloš Zeman, který je prvním prezidentem zvoleným v lidovém hlasování. Ve volbách v roce 2018 svůj mandát obhájil. == Geografie == Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km. Celková rozloha činí 78 866 km2, z toho 2 % tvoří vodní plochy. === Geologie, geomorfologie a půdy === Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor. Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin (Šumava, Český les, Krušné hory, Děčínská vrchovina, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky, Českomoravská vrchovina). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Moravskoslezské Beskydy, Bílé Karpaty, Javorníky). Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (. 1,05 %) ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m.", "question": "S kolika státy sousedí Česká republika?", "answers": ["čtyřmi"]}
{"title": "Ben Nevis", "context": "Další raný výstup se podařil v roce 1774 Johnu Williamsu, který přinesl první informace o geologickém složení hory. Až v roce 1847 byla hora oficiálně uznána jako nejvyšší v Británii, vyšší než její jiný skotský rival, Ben Macdhui. Observatoř na vrcholu byla zbudována v létě 1883 a zůstala v provozu 21 let. První cesta na vrchol byla zbudována zároveň s observatoří a umožňovala dopravu zásob na koních. Otevření stezky a observatoře učinilo výstupy na Ben Nevis velice oblíbené, obzvláště po příchodu železnice do Fort William v roce 1894. Přibližně v téže době se objevily první návrhy na ozubnicovou železnici vedoucí na vrchol, žádný z nich však nebyl uskutečněn. V roce 2000 byly pozemky, pokrývající jižní stranu hory a vrchol, zakoupeny charitativní organizací Scottish conservation charity. Koňská stezka, zbudovaná v roce 1883 (známá také jako Ben Path), zůstává dodnes nejjednodušším a nejoblíbenějším způsobem výstupu. Začíná v Achintee na východní straně údolí Glen Nevis asi 2 km od centra města Fort William a v nadmořské výšce asi 20 m. Mosty z informačního centra a youth hostelu nyní umožňují přístup i ze západní strany údolí. Cesta prudce stoupá k sedlu Lochan Meall an t-Suidhe (570 m n. m.), potom cik-cak vychází zbývajících 700 m po kamenném západním úbočí Ben Nevis. Nejvyšší místo je označeno mohutnou, pevně zbudovanou kamennou mohylou, na jejímž vrcholu je umístěn triangulační bod. Výstup na Ben Nevis je součástí výzvy Three Peaks Challenge, spočívající ve výstupu na 3 vrcholy jednotlivých britských zemí - skotský Ben Nevis (1344 m n. m.), anglický Scafell Pike (978 m n. m.) a velšský Snowdon (1085 m n. m.). Výstupové trasy jsou předepsané a pro splnění výzvy je třeba stihnout všechny 3 výstupy do 24 hodin, přičemž do tohoto času se započítávají i přesuny autem. Vrchol hory tvoří rozsáhlá kamenná plošina o výměře asi 40 hektarů. Na vrcholu jsou nápadné zbytky budovy meteorologicke observatoře. Na vrcholu věže observatoře byl zbudován nouzový přístřešek pro turisty chycené špatným počasím. Vedle observatoře je památník obětem druhé světové války. Z vrcholu je za dobrého počasí daleký rozhled, až do vzdálenosti 190 km. \"Ben Nevis\" je poangličtěnou verzí jména Beinn Nibheis ze skotské gaelštiny. Zatímco beinn je nejčastějším gaelským slovem pro \"horu\", nibheis je chápáno různě, ačkoliv je jméno obvykle překládáno jako \"zlomyslná\" nebo \"vzteklá hora\". Podle jiného výkladu je Beinn Nibheis odvozeno z beinn-neamh-bhathais, z Neamh \"nebe, mraky\" a bathais \"vrchol lidské hlavy\". Doslovný překlad by proto byl \"hora, která má hlavu v oblacích\", ačkoliv překlad \"nebeská hora\" je také často užíván.", "question": "Jak vysoký je Ben Nevis?", "answers": ["1344 m"]}
{"title": "Ainština", "context": "Ainu byl v posledních desetiletích ohroženým jazykem. Má nízký, ale poslední dobou zvyšující se počet mluvčích. Jejich dnešní počet (ať už pro tento pojem používáme jakoukoliv definici) není znám s jistotou. Mezi mluvčími (ve smyslu širší definice) v současné době nad rodilými převažují ti, co se jej naučili jako další jazyk. Slabiky ainu jsou typu CV(C) (tj. tvořené v pořadí souhláskou, samohláskou a někdy i další souhláskou) a proto zde vzniká málo skupin souhlásek. Sekvence /ti/ je realizována jako [ʧ], /s/ před /i/ a na konci slabik přechází v [ʃ]. Mezi dialekty existují rozdíly; na ostrově Sachalinu přecházejí /p, t, k, r/ na konci slabik v /h/. V jazyce se uplatňuje systém melodického přízvuku; slova včetně afixů mají vysokou intonaci na kmeni nebo na první slabice, pokud je zavřená nebo má dvojhlásku. Jiná slova mají vysokou intonaci na druhé slabice. Ainu je SOV jazyk (tj. slova ve větě mají pořadí: podmět, předmět, přísudek) s příklonkami. Podmět a předmět jsou obvykle označovány právě příklonkami. Podstatná jména sdružováním modifikují jedno druhé; klíčové je na konci. Slovesa, která jsou vnitřně buďto přechodná nebo nepřechodná, přijímají různé odvozovací přípony. Jedná se o polysyntetický jazyk. Oficiálně je jazyk ainu psán v modifikované verzi japonské slabikové abecedě katakana. Existuje zde také abeceda založená na latince. Ainu Times jsou publikovány v obou verzích. Část Unicode zvaná Katakana Phonetic Extensions (31F0-31FF) obsahuje znaky katakana určené především pro jazyk ainu. V ainu se často používá katakana pro koncové souhlásky, které se nevyskytují v japonštině. Je třeba si však uvědomit, že původně jazyk Ainu nezná psanou formu a lid Ainu nepoužíval písmo, pouze ústní tradici, viz níže heslo Yukar. Ainu má bohatou ústní tradici v hrdinské epice zvané Yukar, ve které se uchovalo mnoho gramatických a lexikálních archaismů. I v České republice jsou známá některá slova tohoto jazyka díky japonské počítačové hře Final Fantasy X, ve která se někteří z hlavních hrdinů a předměty jmenují podle tohoto jazyka (například Yuna je jméno květiny a Wakka znamená \"voda\").", "question": "V jaké abecedě je oficiálně psán jazyk ainu?", "answers": ["katakana"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "První sondou u Merkuru byla americká sonda Mariner 10 v 70. letech, která nasnímala přibližně 45 % povrchu. V roce 2008 dorazila k planetě další sonda MESSENGER, která provedla tři průlety kolem Merkuru a v v roce 2011 byla navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Po vyčerpání veškerého paliva ukončila svou misi plánovaným pádem na povrch Merkuru dne 30. dubna 2015. Snímky z těchto dvou sond umožnily prozkoumat povrch planety, ten silně připomíná měsíční krajinu plnou impaktních kráterů, nízkých pohoří a lávových planin. Vlivem neustálých dopadů těles všech velikostí na povrch Merkuru je většina povrchu erodována drobnými krátery. Povrch je nejspíše vlivem smršťování planety rozpraskán množstvím útesových zlomů dosahujících výšky několika kilometrů a délky stovek kilometrů. Současně je povrch neustále bombardován fotony i slunečním větrem – proudem nabitých částic směřujících vysokou rychlostí od Slunce. Nepřítomnost atmosféry je příčinou velkých rozdílů teplot mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí. Rozdíly dosahují hodnot téměř 700 °C. Na polokouli přivrácené ke Slunci může teplota vystoupit na téměř 430 °C. Na polokouli odvrácené panuje mráz až −180 °C.", "question": "Jak se jmenuje nejmenší planeta sluneční soustavy ?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Bavorsko", "context": "Svobodný stát Bavorsko (německy Freistaat Bayern) je územně největší ze šestnácti spolkových zemí Spolkové republiky Německo, co do obyvatelstva pak druhá nejlidnatější spolková země. Hraničí na východě s Českem a rakouskými spolkovými zeměmi Solnohradskem a Horními Rakousy, na jihu s rakouskými spolkovými zeměmi Tyrolskem, Vorarlberskem a Solnohradskem, na západě s německou spolkovou zemí Bádenskem-Württemberskem, na severu s německými spolkovými zeměmi Hesenskem, Svobodným státem Durynsko a Svobodným státem Sasko. Bavorsko patří mezi nejbohatší spolkové země Německa. Pochází odtud i emeritní papež Benedikt XVI. Hlavním městem je Mnichov (München). Označení \"svobodný stát\" (\"Freistaat\") má demonstrovat demokratický a republikánský charakter země, nikoliv, jak je často mylně uváděno, nějaké zvláštní postavení mezi ostatními spolkovými zeměmi SRN (toto označení používá ze spolkových zemí ještě Sasko a Durynsko). Jde především o historické označení; podobně jako označení \"svobodné hanzovní město\", resp. svobodné a hanzovní město (Freie Hansestadt, Freie und Hansestadt), které používají spolkové země Hamburk a Brémy, má jiný (středověký) původ, souvisí se středověkými výsadami pro města. Povrch území je převážně kopcovitého rázu, který zde zůstal jako památka na prvohorní hercynské vrásnění. Pahorkatiny severního Bavorska jsou tvořeny břidlicemi, granity a rulami, které místy vystupují v zajímavé skalní útvary. Jedná se o Fichtelgebirge (česky Smrčiny) s nejvyšší horou Schneeberg (1051 m n. m.) a Frankenwald (Francký les).", "question": "Jaké je hlavní město Bavorska?", "answers": ["Mnichov"]}
{"title": "Los Angeles", "context": "Všechna města jsou pak součástí metropolitní oblasti Los Angeles, Los Angeles County. West Hollywood leží západně od Hollywoodu, středem města prochází třída Santa Monica Boulevard, jižně od této ulice leží Melrose Ave s řadou obchodů s módou, butiky, obchody se starožitnostmi a menšími galeriemi. V severozápadní části města se nachází oblast podél ulice Sunset Blvd Sunset Strip, která je považovaná za jedno z center nočního života v LA. Místo s řadou restaurací, barů, rockových klubů a obchodů. V severovýchodní části města, blízko Sunset Blvd, najdeme losangeleskou kulturní památku hotel Chateau Marmont postavený v roce 1927 ve stylu francouzských královských rezidencí. Město Beverly Hills leží západně od West Hollywoodu. Více než o město, se jedná o jednu z nejbohatších rezidenčních čtvrtí na světě. Klidné ulice jsou lemovány vzrostlými stromy a stavbami rodinných domů. Centrum Beverly Hills se nazývá Rodeo Drive (nachází se v severní části této ulice, dále je vymezené třídami Santa Monica Blvd a Wiltshire Blvd). Zde se nachází luxusní obchody a sídlí zde světové obchodní \"značky\". Ve střední části Beverly Hills, na třídě Santa Monica Blvd, najdeme budovu radnice Beverly Hills, stavbu z roku 1932 v historizujícím španělském koloniálním stylu (ve své době označovanou jako nejdražší radnici ve Spojených státech). Santa Monica leží na pobřeží Pacifiku, v jihozápadní části Los Angeles, na úpatí vrchů Santa Monica Mountains. Je nejstarším a největším letoviskem v oblasti LA. Má rozlohu 22 km2 a žije zde okolo 85 000 obyvatel. Centrum města se nachází při pobřeží. Dva bloky od pobřežní ulice Ocean Ave leží 3rd St., kde je pěší zóna Santa Monica Promenade s obchody a restauracemi. Tato část města v mnohém připomíná španělská či evropská města. Známé je také molo na pláži - Santa Monica Pier s velkým kolem z roku 1922 a řadou obchodů, stánků a občerstvení. Jižně od města Santa Monica, za čtvrtí Venice, pláží Playa del Rey a losangeleským letištěm, se nachází známá a oblíbená města Manhattan Beach, Hermosa Beach, Redondo Beach a Long Beach.", "question": "Jaké město je největším centrem výrobního průmyslu ve Spojených státech?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "Hlaholice", "context": "Písmo tvořilo základ kultury a vzdělanosti Velké Moravy, později se rozšířilo do jiných slovanských zemí, kde se nejdéle udrželo v Chorvatsku. Během 10. století Slované přešli buď k latince nebo cyrilici (která má na hlaholici nezávislý původ) a hlaholice byla odsunuta na okraj. Hlaholici vytvořil Konstantin ze Soluně (svatý Cyril) kolem 862-863. Podnětem k tomu mu byla jeho mise na Moravu (žádost moravského vládce Rastislava u východořímského císaře Michala III.) a nutnost vytvořit písmo pro přijatelný zápis slovanštiny, do níž bylo třeba překládat bohoslužebné i jiné texty. Hlaholice měla původně 41 znaků, některé pro hlásky, které se vyskytovaly jen ve slovech přejatých z řečtiny. Z nich 24 grafémů je pravděpodobně odvozeno ze středověkých kurzivních minuskulních znaků řeckého písma. Původ ostatních znaků není znám, část z nich je pravděpodobně odvozena z písmen hebrejského a samaritánského písma (s nimi se Konstantin seznámil na své předchozí cestě k Chazarům), některé mohou mít i spojitost s abecedou koptskou, gruzínskou a s latinkou.", "question": "Kdo vytvořil hlaholici?", "answers": ["Konstantin ze Soluně"]}
{"title": "Paříž", "context": "Obyvatelé Paříže jsou označování jako Pařížané, ve francouzštině jako Parisiens [paʀ̃] a v angličtině jako Parisians [pə] nebo [pə.ʒ̩z]. Slovo Parigot (znamenající \"Pařížan\" a vyslovující se [paʀ]) je někdy používáno ve francouzském slangu. Často je vnímáno jako hanlivé. Ovšem Parigot může někdy mít i kladný význam, jako například v písni Mimile (un gars d'Ménilmontant) od Maurice Chevaliera: \"C'est un gars d'Ménilmontant, un vrai p'tit Parigot...\" (\"Je to chlapík z Ménilmontant, opravdový malý Pařížan...\"). Lokálně jsou obyvatelé pařížských předměstí hovorově nazýváni jako banlieusards [bɑ̃ljø], tj. obyvatelé banlieue (\"předměstí\"). Obyvatelé regionu Île-de-France (oblast Paříže) jsou oficiálně označováni jako Franciliens [fʀ̃siljɛ̃]. Pařížané označují obyvatele z oblastí mimo Île-de-France jako provinciaux (tj. z provincie). Používají tento termín při odkazování na zbytek Francie jako na la province. Tento výraz je někdy považován za hanlivý. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Paříže. První nálezy osídlení oblasti Paříže pocházejí z období zhruba 4500 př. n. l. Kolem roku 300 př. n. l. osídlili kraj Galové z kmene Parisiů; v roce 52 př. n. l. kraj dobyli Římané a pojmenovali jej Lutetia (francouzsky Lutè; tj. \"bažinaté místo\"), respektive Lutetia Parisiorum. V té době byl osídlen pouze dnešní ostrov Île de la Cité, kde dnes stojí katedrála Notre-Dame. Římské osídlení rychle rostlo a během padesáti let se začalo šířit i na levý břeh Seiny. Po pádu římské nadvlády v roce 508 Chlodvík I. učinil z města hlavní město Franské říše. Chlodvík I. zahájil v roce 511 výstavbu katedrály sv. Štěpána (St- Étienne) na Île de la Cité. Tam také vyrostla pevnost na obranu před Vikingy po roce 800, avšak 28. března 845 byla Paříž vikinskými nájezdníky dobyta. Slabost posledních karolínských francouzských králů vedla k postupnému nárůstu moci pařížských hrabat. Odo, hrabě pařížský, byl zvolen králem Francie navzdory nárokům Karla III.", "question": "Po stranách jaké řeky se rozkládá Paříž?", "answers": ["Seiny"]}
{"title": "Metalurgie", "context": "Metalurgie (česky též hutnictví; z řeckého metallourgos, pracovník s kovem < metallon, kov + ergon, práce) je věda a výrobní odvětví zabývající se získáváním a zpracováním kovů a jejich slitin. Prakticky se jedná o výrobu železa a oceli, výrobu barevných kovů, a jejich následné zpracování. Významnou úlohu při pochopení a vysvětlení dějů probíhajících v kovech zde sehrává fyzikální metalurgie a též také fyzika kovů. Prvním člověkem opracovaným kovem bylo s největší pravděpodobností zlato. V jeskyních, jež se dnes nacházejí na území dnešního Španělska, byla nalezena malá množství metalurgicky nezpracovaného zlata ze starší doby kamenné. V eneolitu se objevuje zpracování mědi v oblasti Blízkého východu (5. tisíciletí př. n. l.). Metalurgie se pak do celého světa rozšířila podél řek a pobřeží. Používání metalurgických postupů při zpracovávání kovů je pak doloženo u mnoha kultur a civilizací. Příkladem jsou antická a středověká království, říše Středního a Blízkého východu, antický Egypt, Anatolie (dnešní Turecko), Incká říše, Řecká i Římská říše v antické Evropě, středověká Evropa, staré i středověké Japonsko. , Čína a Indie, atd. Dlouho před tím, než se staly běžnými v Evropě, byly mnohé výrobní postupy a zařízení používané v metalurgii známé v Číně (jde například o vysokou pec, lití železa, výrobu oceli, ale i hydraulické kovací lisy). Kovy se zpracovávají litím, kováním, tvářením za studena, válcováním, protlačováním, slinováním, kovoobráběním, stříháním a tvářením.", "question": "Co je to metalurgie?", "answers": ["zpracováním kovů a jejich slitin"]}
{"title": "Země", "context": "Rozpad Gondwany nastává před 140 milióny let, kdy se rozpadá na Atlantiku, budoucí oblasti Jižní Ameriky, Afriky, Arábie a Indie, a na Antarktidu. Před 100 milióny let vzniká Indický oceán. Desky se neustále pohybovaly dále, až vznikl současný vzhled Země. V současnosti jsou desky neustále v pohybu a tvář Země se tak v budoucnosti značně změní. Velké riftové údolí v Africe se oddělí a stane se tak novým ostrovem, zatím co se celá Afrika bude posouvat na sever a spojí se tak s Evropou, čímž zanikne Středozemní moře, ale naopak se nárazem kontinentů zvětší Alpy, podobný případ jako u Indie s Asií. Související informace naleznete také v článku Zeměpisné souřadnice. Vlivem gravitačního působení je Země formována do tvaru, jenž je velmi blízký kouli. Pro přesné určení pozice na této kouli, se zavedly zeměpisné souřadnice, které přesně definují polohu bodu na povrchu Země. Používané souřadnice jsou souřadnice geocentrické, tedy jejich střed leží ve středu Země. Zemské těleso protíná v oblasti severního a jižního pólu rotační osa. Kolmo na ní se proloží rovina ve středu Země, čímž vznikne rovina rovníku, která na povrchu Země tvoří kružnici, tzv. zemský rovník. Kolmo na rovník s počátky v obou pólech procházejí poledníky, které tak leží v rovině stejné jako zemská osa. Každým bodem na zemském povrchu prochází právě jeden poledník. Ze zemského poledníku je definována námořní míle jako jeho jedna úhlová minuta, kdy má 360 stupňů 360×60=21600 úhlových minut. Obvod země je tedy přibližně 21600 námořních mil nebo 21600×1,852=40.003,2 km. Protože obvod země má 360 úhlových stupňů a oběh země 1440minut, je rychlost západu slunce 15 námořních mil za 1 min. Velikost časového pásma je 360\\24=15 úhlových stupňů. Pro početní operace zavedl sir George Airy v roce 1851 nultý poledník procházející anglickým Greenwichem v Londýně. Vzhledem k tomu, že tento nultý poledník se začal rychle používat v lodní dopravě pro námořní mapy, kde se stal dominantním, brzy se přijal celosvětově i pro ostatní mapy. Místní poledník procházející daným bodem určuje přesně severní a nebo jižní zeměpisnou šířku, která vzniká jako úhel mezi rovinou rovníku a spojnicí středu Země s místním poledníkem. Pro určení pozice daného bodu je potřeba ale znát i přesnou zeměpisnou délku, která se určuje dle rovnoběžky.", "question": "Proč je rychlost zdánlivého pohybu slunce po povrchu Země 15 námořních mil za 1 min?", "answers": ["Protože obvod země má 360 úhlových stupňů a oběh země 1440minut"]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Některé výzkumy naznačují, že jádro měsíce by mělo být v současnosti natolik vychladlé, že by tekutý pohyb v jádře, jakož i magnetické pole, měly být již zaniklé. Navrženým východiskem je podobné zdůvodnění, jako u popraskaného povrchu – slapové jevy by dostatečně zahřívaly plášť a bránily tak jádru vychladnout. Dalším vysvětlením by mohla být remanentní magnetizace křemičitanových hornin v plášti, způsobená v minulosti silným magnetickým polem generovaným magnetohydrodynamickým dynamem.Vedle vlastního magnetického pole má Ganymed, podobně jako Callisto a Europa, také indukované dipólové magnetické pole. Vzniká v důsledku proměnlivosti magnetického pole Jupiteru v okolí Ganymedu. Je asi o řád slabší než vlastní magnetické pole a jeho převládající orientace je v radiálním směru, tedy směrem od nebo k Jupiteru. U rovníku v místech, kde je nejsilnější, dosahuje jeho magnetická indukce hodnoty až 60 nT. Jeho existence naznačuje, že měsíc by mohl mít velké množství podpovrchové slané vody s vysokou elektrickou vodivostí. == Oběžná dráha a rotace == Ganymed obíhá Jupiter ve vzdálenosti 1 070 400 km, a mezi Galileovými měsíci je tedy od Jupitera druhý nejvzdálenější (po Callisto). Jeden oběh mu trvá asi sedm dní a tři hodiny. Jako většina známých měsíců má Ganymed vázanou rotaci, takže je k planetě stále přivrácen stejnou stranou. Jeho oběžná dráha je lehce výstřední a mírně nakloněná k Jupiterovu rovníku. Výstřednost (excentricita) oběžné dráhy a její naklonění (inklinace) se kvaziperiodicky mění vlivem gravitačního rušení Jupitera a Slunce. Tyto změny se odehrávají v časovém měřítku staletí, přičemž excentricita se mění v rozsahu 0,0009–0,0022 a inklinace v rozsahu 0,05–0,32°. Tyto oběžné změny současně způsobují, že se sklon rotační osy (úhel mezi rotační a oběžnou osou) mění mezi 0 až 0,33°. Měsíce Io, Europa a Ganymed se nacházejí v tzv. dráhové rezonanci 4 : 2 : 1. To znamená, že během jednoho oběhu Ganymeda kolem Jupiteru oběhne Europa dvakrát a Io čtyřikrát. Horní konjunkce Europy a Io nastává vždy v bodě, kdy je Io nejblíže Jupiteru (tzv. perijovium) a Europa nejdále (tzv. apojovium). Horní konjunkce Europy a Ganymeda nastává, když je Europa v perijoviu. Jednoduché poměry oběžných dob těchto těles (tzv. Laplaceova rezonance) také umožňují konjunkce trojité.Současná Laplaceova rezonance již nedokáže více zvýšit výstřednost dráhy Ganymedu. Nyní excentricita dosahuje přibližné hodnoty 0,0013, která je pravděpodobně pozůstatkem z dávné historie satelitu, kdy zvyšování výstřednosti dráhy ještě bylo možné.", "question": "Jaký je největší měsíc ve Sluneční soustavě?", "answers": ["Ganymed"]}
{"title": "Snědek pyrenejský", "context": "V dřívějších taxonomických systémech byl řazen do čeledi hyacintovité (Hyacinthaceae), případně do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). == Popis == Jedná se o asi 30-90 cm vysokou vytrvalou rostlinu s cibulí, která má do 2 cm v průměru. Listy jsou jen v přízemní růžici, víceméně sivozelené, přisedlé. Čepele jsou čárkovité, žlábkovité. Květy jsou v květenstvích, kterým je podlouhle válcovitý hrozen, listeny na bázi květních stopek jsou dole nejsou rozšířeny v postranní bezžilné laloky a do špičky se zužují pozvolna. Okvětních lístků je 6, jsou volné. Mají zelenavě až vodově bílou barvu, na okraji nejsou zvlněné, na rubu mají nevýrazně ohraničený zelený proužek. Tyčinek je 6, nitky jsou bez zoubků. Čnělky jsou asi 3-4 mm dlouhé. Gyneceum je srostlé ze 3 plodolistů, plodem je tobolka,. == Poddruhy == Jsou rozlišovány 2 poddruhy, často považované za samostatné druhy, snědek pyrenejský pravý (Ornithogalum pyrenaicum subsp. pyrenaicum) a snědek pyrenejský kulatoplodý (Ornithogalum pyrenaicum supbp. sphaerocarpum (Kerner) Hegi, syn.: Ornithogalum sphaerocarpum Kerner, Loncomelos sphaerocarpus (Kerner) Hrouda, Loncomelos pyrenaicus subsp. spaehaerocarpus (Kerner) Holub). Někteří autoři, jako Dostál (1989) druh řadí do rodu Loncomelos, Loncomelos sphaerocarpus nazývá snědovka kulatoplodá. == Rozšíření ve světě ==", "question": "Jaký tvar květenství má Snědek pyrenejský?", "answers": ["válcovitý hrozen"]}
{"title": "Walt Davis", "context": "Walter Francis \"Buddy\" Davis (5. ledna 1931, Beaumont, Texas) je bývalý americký atlet a basketbalista, olympijský vítěz ve skoku do výšky. == Sportovní kariéra == Jako dítě se devět let vyrovnával s dětskou obrnou, nakonec úspěšně. V 19 letech dosáhl druhého nejlepšího světového výkonu ve skoku do výšky 205 cm. O rok později, v roce 1952, se stal mistrem USA výkonem 209 cm a na olympiádě v Helsinkách zvítězil v novém olympijském rekordu 204 cm. V následující sezóně vylepšil světový rekord ve skoku do výšky na 213 cm. Krátce poté ukončil atletickou kariéru a věnoval se basketbalu. Hrál nejdříve za tým Philadelphia Warriors, později přestoupil do St. Louis Hawks a stímto týmem se stal vítězem NBA v roce 1958. == Externí odkazy == Profil na www.sports-reference.com Profil na basketball-reference.com", "question": "Se kterým týmem se stal Walt Davis vítězem NBA v roce 1958?", "answers": ["St. Louis Hawks"]}
{"title": "Albert", "context": "Albert (za alternativu téhož jména se někdy považuje Albrecht), je mužské jméno německého původu (Adalberaht). Vykládá se jako adal - vznešený, beraht - zářící. Podle českého občanského kalendáře má jmeniny 21. listopadu. Al, Albi, Albík, Albertík, Bert, Bertík, Berťa Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat. trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky) je +3,7%, což svědčí o nárůstu obliby tohoto jména. Německy: Albert nebo Adalbert (Adalbert je protějšek jména Vojtěch) Italsky,španělsky alberto Svatý Albert Veliký, přírodovědec a teolog Albert Camus, francouzský spisovatel Albert Einstein, fyzik Albert Arnold Gore, americký politik Albert Hofmann. , švýcarský chemik Albert Kesselring, německý maršál Albert Maysles, americký dokumentarista, průkopník direct cinema Alberto Moravia, italský spisovatel Albert Sasko-Kobursko-Gothajský, manžel britské královny Viktorie Albert Schweitzer, německo-francouzský teolog, filosof a lékař Albert Speer, německý architekt v době nacistické říše, později ministr zbrojního průmyslu. Viz článek Albert (příjmení).", "question": "Kdy má jmeniny Albert?", "answers": ["21. listopadu"]}
{"title": "Prokletí básníci", "context": "Prokletí básníci (francouzsky les poétes maudits) je označení francouzských nekonformních básníků poslední třetiny 19. století, poprvé užité Paulem Verlainem ve stejnojmenném eseji roku 1883 (knižně 1884) - viz níže. Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku Poè maudits d'aujourd'hui: 1946-1970 (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10 dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně uznávanými. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe. Prokletí básníci je sbírka Paula Verlaina vydaná roku 1884. Tato práce je pocta těmto autorům: Tristan Corbiè Arthur Rimbaud Stéphane Mallarmé - v 1. vydání sbírky pouze tito tři Marceline Desbordes-Valmorová Adam Auguste Villiers de l'Isle a sám Paul Verlaine - pod pseudonymem Pauvre Lélian Mezi prokleté básníky se také řadí: Charles Cros Charles Pierre Baudelaire Gérard de Nerval Jules Laforgue Comte de Lautréamont Antonin Artaud", "question": "Kdo poprvé použil termín prokletí básníci?", "answers": ["Paulem Verlainem"]}
{"title": "Hovězí maso", "context": "Hovězím masem v užším slova smyslu se myslí příčně pruhovaná svalovina, k ní přiléhající tkáně (kosti, tuková tkáň, pojivo, a to včetně nervové tkáně a krevních a mízních cév). Nejdůležitější a nejhodnotnější částí masa je svalová tkáň. Jeho jakost je dána jemností svalových vláken, obsahem tuku a jeho typem, podílem svalové tkáně a dalšími faktory.Mladé kusy mají jemně vláknité maso, svalovina starších jedinců je hrubě vláknitá. Staří býci a dojnice mají nízký obsah intramuskulárního tuku, takové maso bývá tvrdší a méně chutné. U jalovic a volů naproti tomu dochází k brzkému ukládání všech typů tuku, který maso výrazně prorůstá, takže při řezu je vidět mramorování. Vnitrosvalový tuk zřetelně zlepšuje chuťové vlastnosti masa, nashromáždí-li se však větší množství mezisvalového tuku, je to už vnímáno jako nežádoucí. Průměrný obsah tuku v jatečně opracovaných půlkách by proto neměl přesahovat 5,7–6,2 %, libové hovězí maso obsahuje do 3 % tuku. Hovězí maso je biologicky velmi hodnotné, má vysoký obsah esenciálních aminokyselin, železa a vitamínu B2. Nutriční profil kulinářsky a technologicky zpracovaného masa – dušená hovězí kýta, plátek 85 g == Dělení hovězího masa == Po rozporcování hovězí půlky se rozlišují různé díly hovězího masa.", "question": "Proč mají staří býci a dojnice tvrdší a méně chutné maso?", "answers": ["nízký obsah intramuskulárního tuku"]}
{"title": "Třicetiletá válka", "context": "Daniel Defoe ve Vzpomínkách kavalíra (1720) popsal příběh na pozadí třicetileté a anglické občanské války. Ve 20. století se k tématu vrátil další Němec Bertolt Brecht, který použil pro svoji Matku Kuráž a její děti (1939) historické motivy od Grimmelshausena. Válka, především potom život Albrechta z Valdštejna, se stala důležitou součástí díla Jaroslava Durycha, jak je patrno v Bloudění (1929) a v Rekviem (1930). Za zmínku též stojí František Kubka se svými dvěma historickými romány Říkali mu Ječmínek (1974) a Ječmínkův návrat (1974), popisujícími život mladého moravského rytíře, který slouží u českého krále Fridricha a který s ním prožívá útrapy třicetileté války. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Literatura === ABELINUS, Johann Philipp. Theatrum Europaeum 1, 2. Frankfurt: Matthäus Merian, 1618–1718. (němčina, latina) Rozsáhlé dobové dílo zabývající se především třicetiletou válkou, doplněno mědirytinami. BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války: politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v zemích Koruny české. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2011. 510 s. ISBN 978-80-86829-61-6. ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české 1618-1683. 1. vyd. Svazek VIII. Praha: Paseka, 2008. 711 s., [32] s. barev. obr. příl s. ISBN 978-80-7185-947-5. DRŠKA, Václav; STELLNER, František; SKŘIVAN, Aleš. Kapitoly z dějin evropské politiky do roku 1648. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1995. 205 s. ISBN 80-85241-87-0. ENGLUND, Peter. Nepokojná léta: historie třicetileté války. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 679 s. ISBN 80-7106-355-X. FUKALA, Radek. Sen o odplatě: dramata třicetileté války. Praha: Epocha, 2005. 389 s. ISBN 80-86328-84-8. FUKALA, Radek. Třicetiletá válka, nebo všeobecný evropský konflikt 17. století? : otázky, úvahy a problémy. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2012. 193 s. ISBN 978-80-86829-81-4. KLUČINA, Petr. Třicetiletá válka: obraz doby 1618-1648. 2. vyd. Litomyšl: Paseka, 2004. 409 s. ISBN 80-7185-663-0. MUNCK, Thomas. Evropa sedmnáctého století: 1598-1700. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2002. 468 s. ISBN 80-7021-508-9. PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem: historie habsburské armády 1526-1918. Svazek 18. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. (Militaria). ISBN 80-902745-5-2. PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4., autorem dopl. a přeprac. vyd. Praha: Rodiče, 2004. 318 s. ISBN 80-86695-44-1. POLIŠENSKÝ, Josef. Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1970. 284 s. PRÁŠEK, Justin Václav. Čeští exulanti ve vojskách války třicetileté. Československý legionář. 1922, roč. IV, čís. 7, 8, 10 a 11. REZEK, Antonín.", "question": "Ve kterém roce skončila Třicetiletá válka ?", "answers": ["1648"]}
{"title": "Černá díra", "context": "Tato představa také vysvětluje, proč neexistují žádné k nám blízké kvasary. I když detaily ještě nejsou úplně jasné, zdá se, že růst černých děr má spojitost s růstem kulovité části – eliptická galaxie nebo vypouklina ve spirální galaxii – ve které existuje. Je zajímavé, že neexistuje důkaz pro hmotné černé díry ve středech uzavřených hvězdokup, což ukazuje na jejich fundamentální odlišnost od galaxií. Kromě Sagittarius A*, černé díry v centru naší galaxie Mléčné dráhy, existuje několik bližších kandidátů na černé díry. Všechny jsou binární systémy, které vysávají hmotu z partnera přes akreční disk. Mají hmotnost od tří do několika desítek hmotností slunce. Černá díra z pohledu klasické fyziky je těleso velmi stálé, které nemůže zaniknout vlivem ztráty své hmoty, jelikož žádná částice není podle klasické fyziky schopna překonat rychlost světla a jedinou přirozenou cestou zániku černé díry se tak jeví její pohlcení jinou černou dírou tzv. gravitační srážka. Při pohledu na systém černé díry z moderní fyziky však vyvstává další možnost, jak může černá díra zaniknout. Kvantová mechanika připouští proces, při kterém vlivem neurčitosti v počtu částic ve vakuu neustále vznikají a opět zanikají páry částice-antičástice. Pokud jedna z takto vzniklých částic vznikne nad horizontem událostí a druhá pod ním, může první z nich uniknout do nekonečna a snížit tím hmotnost černé díry. Tento proces se nazývá Hawkingovo záření, nebo kvantové vypařování černých děr a byl poprvé popsán britským astrofyzikem Stephenem Hawkingem. Jsou-li dvě černé díry gravitačně vázané a obíhají dostatečně blízko společného těžiště, vyzařují podle předpovědi obecné teorie relativity gravitační vlny. To způsobuje, že tato soustava ztrácí energii a černé díry se k sobě stále více přibližují. V určitém momentu dojde k tomu, že gravitační interakce je natolik silná, že se horizonty černých děr začnou deformovat, až se obě díry setkají a spojí. Celková plocha jejich horizontů se přitom v souhlasu s termodynamikou černých děr zvětší.", "question": "Je černá díra z pohledu klasické fyziky nestálé těleso?", "answers": ["Černá díra z pohledu klasické fyziky je těleso velmi stálé, které nemůže zaniknout vlivem ztráty své hmoty, jelikož žádná částice není podle klasické fyziky schopna překonat rychlost světla a jedinou přirozenou cestou zániku černé díry se tak jeví její pohlcení jinou černou dírou tzv. gravitační srážka."]}
{"title": "Kvark", "context": "Kvarky jsou podle standardního modelu částicové fyziky elementární částice, ze kterých se skládají hadrony (tedy například protony a neutrony). Tyto částice mají spin 1⁄ , což znamená, že se jedná o fermiony. Dle standardního modelu částicové fyziky nemají kvarky vnitřní strukturu a jsou spolu s leptony a kalibračními bosony \"nejmenší\" známé částice, ze kterých se skládá hmota. Baryony (například proton) se skládají ze tří kvarků, mezony (například pion) se skládají z jednoho kvarku a z jednoho antikvarku. Teoreticky byly předpovězené roku 1964 Murray Gell-Mannem (a nezávisle na něm i Georgem Zweigem) ve snaze vysvětlit vlastnosti tehdy známých částic, za což roku 1969 dostal Nobelovu cenu za fyziku. Pozdější objevy dalších částic si vyžádaly zavedení dodatečných tří kvarků. V současné době tedy známe šest druhů kvarků. Kvarková struktura byla teoreticky předpovězena nezávisle na sobě M. Gell-Mannem a G. Zweigem v roce 1964. O pět let později došlo k potvrzení na lineárním urychlovači SLAC ve Stanfordu při rozptylových experimentech s protony. Kvarky, které nejsou pozorovány přímo, byly dlouho považovány za teoretický nástroj umožňující objasnit chování hadronů a mezonů. Dnes jsou však již chápány jako reálné částice, přestože je lze teoreticky popsat i jako kvazičástice. Název kvark pochází z knihy Finnegans Wake (česky Plačky nad Finneganem) od autora Jamese Joyce. Slovo kvark i jednotlivé názvy pochází od Gell-Manna, který k nim nakreslil i ilustrační obrázky. Již v roce 1974 se objevily první modely počítající s tím, že kvarky se skládají z dalších menších částic, tzv. preonů. Dodnes však pro tyto teorie neexistuje jediná experimentální indicie, kvarky se chovají jako bodové až do rozměrů řádově 10−18 metru a tam je i hranice současných experimentálních možností. Také teoretické koncepty rozpracovávané v současnosti se od preonových teorií liší a potenciální nebodovost kvarků řeší nejčastěji pomocí strun. Kvarky jsou jediné elementární částice, které podléhají všem známým základním interakcím. Kvarky nelze při nízkých energiích pozorovat jako volné částice (to je důsledek tzv. asymptotické volnosti), ale pouze prostřednictvím rozptylových experimentů a na základě symetrií ve vlastnostech pozorovaných hadronů. Vysoce energetická srážka hadronů však může způsobit jejich \"roztavení\" a vznik tzv. kvark-gluonového plazmatu.", "question": "Kolik druhů kvarků v současné době známe?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Josef Jungmann", "context": "Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, (16. července 1773 Hudlice - 14. listopadu 1847 Praha) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr byl členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Josef v letech 1784 až 1788 navštěvoval piaristické gymnasium v Berouně, odkud přešel do Prahy, roku 1792 absolvoval piaristické gymnázium v Panské ulici na Novém Městě. Dále studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792-1795) filozofii. Později (do roku 1799) studoval také práva, ale studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel. Od r. 1799 vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích, od roku 1800 na tamním gymnáziu vyučoval češtinu, za což nepobíral plat, a byl tak prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě. Jeho nástupcem tam pak byl Jan Jodl. Dnešní litoměřické gymnázium nese Jungmannovo jméno. Roku 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem (prefektem) Akademického gymnázia. Český jazyk Jungmann vyučoval také na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal rektorem. Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. 2. (preromantické) generace obrozenců.", "question": "Kdy se narodil Josef Jungmann?", "answers": ["16. července 1773"]}
{"title": "Slapové jevy", "context": "Na Zemi tedy působí také setrvačná odstředivá síla, která naopak roste přímo úměrně vzdálenosti od společného těžiště (protože společné těžiště leží pod povrchem Země na přivrácené straně, jak ukazuje obrázek, je odstředivý příspěvek nejsilnější na odvrácené straně, ale částečně přispívá i na přivrácené straně k Měsíci, a to ve stejném smyslu jako jeho gravitace). Zatímco na přivrácené straně k Měsíci převládá gravitační přitažlivost a na odvrácené odstředivá síla, v oblasti mezi tím obě síly působí proti sobě tak, že se prakticky odečítají. Působením sil proto vznikají na světových oceánech dvě přílivové vlny, na straně přivrácené Měsíci a současně i na straně protilehlé. Pro úplnost je potřeba dodat, že dochází i k dmutí zemské kůry a pláště, i když vzhledem k jejich tuhosti zdaleka ne tak znatelnému. Obě přílivové vlny se pohybují po povrchu Země od východu na západ spolu s pohybem Měsíce. K přílivu a odlivu tak dochází s dvojnásobkem frekvence odpovídající průchodu Měsíce nad příslušným poledníkem, tj. každých 12 hodin 25 minut a 14 sekund, mluvíme o půldenním dmutí. Interval mezi přílivem a odlivem na stejném místě je tedy 6 hodin, 12 minut a 37 sekund. Vlivem deklinace Měsíce je v některých oblastech každé druhé dmutí velmi málo patrné, proto se mluví o jednodenním dmutí. Půldenní dmutí probíhá především v Atlantském a Severním ledovém oceánu, jednodenní zejména v Jávském a Ochotském moři; v mnoha oblastech se oba typy střídají. V oblastech s výrazným dmutím lze přílivové vody využít k výrobě elektrické energie. Slapové síly Slunce jsou oproti měsíčním přibližně o polovinu slabší (tvoří přibližně 4/9 slapových sil Měsíce). Pokud Měsíc, Země a Slunce stojí v jedné řadě, slapové síly obou těles se sečtou a dmutí je velmi výrazné, označuje se jako skočné dmutí. Pokud naopak Slunce, Země a Měsíc svírají pravý úhel, slapové síly se částečně vyruší a nastává hluché dmutí. Ke skočnému dmutí dochází, když je Měsíc ve fázi novu nebo úplňku, k hluchému tehdy, pokud je Měsíc v polovině fáze dorůstání nebo ubývání; perioda je tedy přibližně 15 dní. Kromě vzájemné polohy Země, Měsíce a Slunce a polohy místa na Zemi ovlivňuje výšku dmutí také tvar pobřeží a úhel dna. Na volném moři se výška hladiny mění asi o 0,8 metru. Nejvyšší hranice na světě dosahuje příliv v zálivu Fundy v Kanadě, kde hladina stoupá až o 20 metrů. V Evropě je největší rozpětí přílivu a odlivu poblíž pobřeží Francie v zátoce Mont-Saint-Michel, kde dosahuje asi 13 metrů. Výška přílivu se označuje ve speciálních mapách. Čáry, spojující místa se stejnou dobou nejvyššího přílivu se nazývají izohachie.", "question": "Jaký je název pro slapový jev, který zvyšuje hladinu moře?", "answers": ["příliv"]}
{"title": "Venuše (mytologie)", "context": "Jak přesně došlo k proměně z bohyně jara a přírody na bohyni lásky, to nebylo jasné ani samotným Římanům. V otázce původu Afrodíty nebyly řecké mýty jednotné, za to původ římské Venuše je deklarován jednoznačně: jejím otcem je bůh nebe Caelus. Caelus - řecký Úranos (vládce nad světem po prvotním Chaosu) - byl převzat Římany od Řeků. Podle Římanů byl Caelus synem boha Aethera - podle Řeků byl Úranos synem matky země Gaie, ta jej porodila sama ze sebe, tedy bez otce. Římané Caela pokládali za otce nejen bohyně Venuše, ale i boha Saturn ( řeckého Krona). Řecká bohyně Afrodíta kterou si Římané přisvojili a nazvali ji Venuše, má původ v maloasijském náboženství a pochází pravděpodobně ze syrskofoinické bohyně Astarty. Astarta je odvozována od asyrsko-babylonské bohyně lásky Ištar. Řekové ji převzali už v nejstarších dobách. Do Řecka pronikla asi přes ostrovy Krétu a Kythéru, kde byl její kult nejsilnější. Byli jí zasvěceny myrta, růže, jablko, mák, holubice, delfín, vlaštovka a lípa. Své bohyni postavili Řekové velkolepé chrámy nejen na Knidu, Pafu, Korinthu, Alabandě, Kóu, ale i jinde. Z řeckých osad se pak kult Afrodíty rozšířil do Říma, kde byla ztotožněna se staroitalskou bohyní jara, a jako Venuše uctívána podobně jako v Řecku Afrodíta. Obzvláštní úctě se Venuše těšila za vlády Caesara a Augusta. Pocházeli z rodu Juliů a ti odvozovali svůj původ od Venuše. Podle pověsti byl zakladatelem tohoto rodu Iulus neboli Ascanius. Ascanius měl být synem vůdce trojských přistěhovalů do Itálie Aenea a vnukem bohyně Venuše a dardanského krále Anchísa.Venuše měla na Juliově fóru v Římě svůj chrám.", "question": "Jak se jmenuje římská bohyně krásy a lásky?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Mnoho dalších znaků ptáků tvoří anatomické a funkční adaptace související se schopností letu. Všechny tyto pokročilé adaptace s vysokým stupněm instinktivního jednání učinily z ptáků vývojově velmi úspěšnou skupinu, která osídlila celý svět s výjimkou mořských hlubin a rozrůznila se ve velké množství specializovaných skupin a druhů. Podrobnější informace naleznete v článku Embryonální vývoj ptáků. Podrobnější informace naleznete v článku Kůže ptáků. Kůže (cutis) společně se sliznicemi trávicího, dýchacího, močového a pohlavního traktu představují nejen primární mechanické bariéry, kterými se ptáci chrání proti vstupu patogenů do organismu, ale také se podílejí na imunitních reakcích. Kůže ptáků je velmi tenká a takřka neobsahuje kožní žlázy. Skládá se z pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkoží (subcutis). Od kůže jsou také odvozeny kožní deriváty (appendices carnosae) – např. hřebínek, lalůčky, ušnice aj. Unikátním útvarem u ptáků je peří. Podrobnější informace naleznete v článku Kostra ptáků. Vzhledem ke způsobu života a pohybu vykazuje kostra ptáků řadu anatomických odchylek v porovnání se savci (nižší relativní hmotnost, pevnost, pneumatizace většiny kostí a redukce jejich počtu srůstem v některých částech kostry aj.). Kosti jsou díky vysokému obsahu minerálních látek velmi tvrdé a pevné, ale také křehké. Zvláštnostmi ptačí kostry jsou zejména bezzubý zobák, vysoká pohyblivost horního zobáku, plně vyvinutý pletenec hrudní končetiny přeměněné v křídlo, osifikace hrudních úseků žeber a zpevnění hrudníku pomocí háčkovitých výběžků. Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru. Svalstvo končetiny se upíná na synsakrum, femur a tibiotarzum. Běhák svalovinu nemá, podélně jím vedou jen šlachy k prstům. Zajímavá je úprava některých svalů zadní končetiny (m. ambiens, mm. flexores perforantes et perforati), která umožňuje automatické sevření prstů hřadujícího ptáka. Při napnutí šlach těchto svalů zapadnou jejich výrůstky do prohlubní šlachových pochev jako řetěz do ozubeného kola, takže sedící pták už nevynakládá žádnou svalovou námahu. Podrobnější informace naleznete v článku Trávicí soustava ptáků. Trávicí systém (systema digestorium) odpovídá u ptáků základní stavbě u vyšších obratlovců, až na některé zvláštnosti. Podobně jako u savců lze jej rozdělit na část hlavovou a trávicí trubici.", "question": "Jakým směrem pohybují křídlem hrudní svaly ptáka?", "answers": ["dolů"]}
{"title": "Pouta (film, 2010)", "context": "Pouta (2010) je český film producenta Vratislava Šlajera, scenáristy Ondřeje Štindla a režiséra Radima Špačka oceněný pěti Českými lvy a pěti Cenami české filmové kritiky. Děj se odehrává v bezejmenném českém městě někdy v 80. letech 20. století (původně plánované vročení do roku 1982 pomocí titulku na začátku filmu bylo nakonec zrušeno). Hlavním hrdinou je Antonín Rusnák (Ondřej Malý), příslušník Státní bezpečnosti. V tom je film podobný německému oskarovému filmu Životy těch druhých (2006), ke kterému bývá přirovnáván, vyznění Pout je ale opačné. Antonín, příslušník tajné policie v sobě má obrovský nezacílený vztek a všechno kolem - práce i rodinný život - ho ubíjí a nudí. Upne se na pro něj nedosažitelnou dívku Kláru, neví, co od ní chce, ale chce to strašně. Není v tom láska ani jiný druh čisté vášně – pouze spalující touha po iluzi útěku z klece nudného života beze smyslu. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací i proti vlastním lidem a systému. Pokud ale Antoním porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské nebo dokonce politické – je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. Antonínova zkáza v sobě ale možná nese i jakousi prchavou naději. Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý.", "question": "Kolik lvů získal film Pouta?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Zeus", "context": "velmi výjimečně za matku považována Semelé) Amfíón a Zéthos (matka Antiopa) Perseus (matka Danaé) Mínós, Rhadamanthys a Sarpédón (matka Európa) Epafos (matka Íó) Arkas (matka Kallistó). Polydeukés (viz též Dioskúrové) (matka Léda) Dionýsos (matka Semelé, velmi výjimečně i matka Hérakla) Tantalos Bez matky Athéna (vyskočila mu z hlavy, ale plod pocházel od první manželky Métis, kterou pojal za svou část) Kolem Dia se jako kolem každého významnějšího boha této oblasti vytvořil docela silný kult, ten neměl ustálená pravidla a nijak nevybočoval z rámce rituálů věštných řeckých respektive indoevropských bohů. Co se obětí týče tak v tomto kultu je zaznamenáno několik lidských oběti, později docházelo ke klasicky řeckému způsobu obětování. K jeho poctě se konaly závody v Olympii (olympijské hry) a v Nemei. Dále existovala řada běžných oslav na jeho počest a řada mimořádných oslav, kdy si ho bylo třeba naklonit. Zeus měl relativně důležitou roli v očistných a smírných obřadech. Zeus samozřejmě zasáhl výrazným způsobem do umění, jednak mu bylo zasvěceno několik chrámů a jednak byl často zobrazován ve výtvarném umění. Z chrámů se nejznámějším stal Diův chrám v Olympii, který byl dlouhou dobu největším řeckým chrámem.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší řecký bůh?", "answers": ["Zeus"]}
{"title": "Vodní tok", "context": "Vodní tok (vodoteč) je koryto s vodou, která odtéká z povodí. Tok může být v celé délce nebo v části povrchový nebo podpovrchový, přirozený nebo umělý. Tok je ohraničen korytem, jehož součástí je dno a levý a pravý břeh; k rozlišení břehů se používá směr po proudu toku. V korytě vodního toku rozlišujeme kynetu (prohloubenou a trvale zaplavovanou část koryta) a bermu (prostor zaplavovaný jen při vyšším průtoku). Podélná poloha na toku se udává kilometráží, která se obvykle počítá směrem od ústí nebo soutoku proti proudu. Ta se používá jak k popisu vodní cesty (splavnost, kotviště, propustě, mosty a pod.), tak hydrologických poměrů (průtok, orientace toku, přítoky). Dílčí hydrologická disciplína zabývající se režimem řek a ostatních vodních toků se nazývá potamologie. Podle původu se vodní toky se dělí na přirozené a umělé. Umělými vodními toky jsou například průtočné vodní kanály, náhony, meliorační vodoteče, vodní tunely či akvadukty. Mnohé přirozené vodní toky jsou regulované, t. j. koryto bylo uměle přebudováno. Důvodem regulace vodních toků je například umožnění či zlepšení splavnosti, protipovodňová ochrana, omezení přirozeného rozlivu za účelem využití sousedního území nebo výstavba vodních nádrží. Vodní toky se podle velikosti rozdělují na několik typů, nicméně hranice ani vztah mezi jednotlivými pojmy nejsou pevně dané a ani hydrologové je neužívají jednotně. U jednotlivých toků rozhodují místní zvyklosti a tradice. bystřina – malý vodní tok se značným a proměnlivým sklonem dna, potok – menší vodní tok s vyrovnanějším a mírnějším sklonem, říčka – velikostní přechod mezi potokem a řekou, řeka – větší vodní tok, veletok – obvykle se vymezuje jako řeka alespoň 500 km dlouhá s plochou povodí alespoň 100 000 km2, průtok – spojnice mezi dvěma vodními útvary. Bystřina je obvykle považována za typ potoka, říčka či veletok za typy řek. Pojem říčka je někdy ztotožňován s pojmem potok. Skutečnost, že vedle zdrobnělého označení řeky existuje v některých jazycích pro potok i zvláštní slovo, je považována za doklad, že v chápání těchto vodních toků je rozdíl vnímán nejen jako kvantitativní, ale i jako kvalitativní. V češtině mají obvykle vodní toky vnímané historicky jako řeka nebo říčka název ženského rodu, potoky název mužského rodu.", "question": "Čím je ohraničen vodní tok?", "answers": ["korytem"]}
{"title": "Koruna česká", "context": "Přestože zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1993, nelze to chápat tak, že již k tomuto datu se stala koruna česká skutečnou zákonnou jednotkou – nebylo dosud vydáno žádné prováděcí nařízení (na rozdíl od ČNB, která skutečně vznikla k 1. lednu 1993). Po 1. lednu 1993 tedy existovaly dva suverénní státy se dvěma nezávislými centrálními bankami a jednou společnou měnou, kterou byla nadále koruna československá (s ročníkem ražby 1993 dokonce vyšly ještě dvě československé oběžné desetikoruny a tři stříbrné pamětní mince této měny, přestože byly \"pro jistotu\" uvedeny do oběhu již koncem roku 1992). Teprve zákonem č. 60/1993 z 2. února 1993 o oddělení měny spolu s nařízením vlády č. 61/1993 Sb. k provedení zákona o oddělení měny a vyhláškou ČNB č. 62/1993 Sb., kterou se provádí zákon o oddělení měny, z téhož dne byla měnová unie ukončena ke dni 8. února 1993 – zanikla tak koruna československá a vznikla samostatná česká koruna a následně i slovenská. Nové měny vycházely z předešlé v poměru 1 Kčs = 1 Kč = 1 Sk, ovšem slovenská koruna rychle oslabila. První bankovky samostatné české měny (hodnota 200 Kč), rychle připravené před odlukou, byly postupně uváděny do oběhu od 8. února 1993.", "question": "Jaká je skratka koruny české?", "answers": ["Kč"]}
{"title": "Deimos (měsíc)", "context": "Deimos (z řeckého Δ, česky Hrůza) je vnějším a menším ze dvou známých měsíců planety Marsu. Deimos objevil 11. srpna 1877 Asaph Hall, pouhých šest dní před objevem druhého měsíce Marsu, Phobosu. Objev byl zveřejněn 18. srpna téhož roku. Je zajímavé, že existenci měsíců Marsu předpověděl již Johannes Kepler v roce 1610. Předpověď měsíce Phobos byla založena na dostupných znalostech 17. století, že Venuše nemá žádný měsíc, Země má jeden a Jupiter čtyři. Z této posloupnosti se vyvozovalo, že Mars musí mít měsíce dva a že se mezi Marsem a Jupiterem ukrývá ještě jedna planeta se třemi měsíci. Z toho důvodu se pravděpodobně dostala dvojice měsíců i do knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty z roku 1726 popisující objev dvou měsíčků Marsu hvězdáři vymyšlené země Laputa. Měsíc Deimos velmi nepravidelného tvaru je s největší pravděpodobností zachycenou planetkou, pocházející z oblasti hlavního pásu planetek. Zachycena byla zřejmě vzájemnou kombinací gravitačních poruch působených Jupiterem a samotným Marsem. Podle jiné teorie mohly být oba měsíce vyraženy z povrchu Protomarsu v době tvorby planety akrecí, při dopadech velkých planetesimál. Na základě spektroskopických měření se podobá planetkám typu C, jejichž složení se blíží uhlíkatým chondritům, čemuž nasvědčuje i nízká hustota objektu. Dá se očekávat, že bude obsahovat značné množství uhlíku a uhlíkatých (organických) látek. Na rozdíl od Phobu však zřejmě nemá ve svém tělese větší množství vodního ledu. Vzhledem k jeho chemickému složení je však impaktní teorie jeho vzniku méně pravděpodobná. Deimos nemá žádnou detekovatelnou atmosféru. Povrch měsíce je pokryt krátery, pozůstatky jeho bombardování v minulosti, které jsou většinou částečně zaplněny regolitem, takže jeho povrch je značně hladký. Na povrchu Deimosu je velká nepravidelná prohlubeň o průměru kolem 10 km, která je buď pozůstatkem velkého impaktu, nebo naopak stopou po vzniku tohoto měsíce splynutím dvou menších těles. Dva největší krátery, jediné dosud pojmenované, oba o průměru max. 3 km, nesou jména Swift (viz odstavec \"Deimos v literatuře\") a Voltaire. Na základě rozhodnutí IAU byly útvary na Deimu pojmenovány po spisovatelích. Při pohledu z Deimosu by Mars vyhlížel tisíckrát větší a čtyřistakrát jasnější než úplněk pozemského Měsíce při pozorování ze Země.", "question": "Kdo objevil Deimos?", "answers": ["Asaph Hall"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Tato unie byla výsledkem smlouvy o Unii z roku 1706 a vstoupila v platnost schválením zákona o Unii parlamenty obou zemí, navzdory rozsáhlým protestům v celém Skotsku. Třebaže je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní soukromé i veřejné právo (skotské právo). Oddělení skotského právního a vzdělávacího systému a církve i po uzavření Unie přispělo k pokračování skotské kultury a skotské národní identity a část Skotů v čele se Skotskou národní stranou dlouhodobě usiluje o státní nezávislost na Spojeném království. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Skotska. První osadníci přišli na území dnešního Skotska pravděpodobně v době ledové asi před 11000 lety. První vesnice podle vykopávek vznikaly cca okolo 6000 př. n. l. Průkazné písemnosti o Skotsku pocházejí z dob příchodu Římanů, kteří zemi nazývali Kaledonie. Toto území nebylo díky silnému odporu zdejších barbarských kmenů nikdy dobyto Římskou říší, která načas připojila pouze území jižně od Hadriánova valu. Za zakladatele Skotska se považuje dalriadský král Kenneth Mac Alpin, který si roku 843 podmanil Říši Piktů a založil království Alba, bezprostředního předchůdce Skotského království. Toto království bylo tvořeno šesti severními provinciemi, spravovanými mormaery a několika královstvími na jihu. Mormaerové i králové byli podřízeni skotskému velekráli. K významným společenským změnám došlo ve Skotsku v druhé polovině 11. století, za vlády skotského velekrále Malcolma III., a to především v oblasti práva, majetkových vztahů a v systému následnictví. Reorganizována byla také skotská křesťanská církev. Malcolm III. zavedl v zemi zvyky a zákony převzaté z Anglie.", "question": "Přibližně před kolika lety přišli na území dnešního Skotska první osadníci?", "answers": ["11000"]}
{"title": "Krajinomalba", "context": "Krajinomalba je druh malířství, v němž je na obraze zachycena primárně krajina. Tvorbou takových obrazů se zabývá malíř specialista, tzv. krajinář. Jako autonomní umělecké odvětví, v němž je námětem obrazu samotná krajina, se krajinomalba zrodila v 16. století v Holandsku. Hlavním důvodem byl silný vliv kalvínské reformace v této zemi. Kalvinismus totiž striktně zapověděl tvořit náboženské obrazy, což však vždy bylo hlavním úkolem výtvarného umění - malíři se zde tedy museli začít specializovat na témata, proti nimž nemohlo být z náboženských důvodů námitek. Kromě portrétů to byly různé výjevy z běžného života, zátiší a právě krajiny. V mimoevropském umění se krajinářství pěstovalo především v čínském a japonském umění, které má hlubokou a nesmírně významnou tradici malby krajiny. == Vznik, vývoj a představitelé západní krajinomalby == === Zobrazení krajiny v pravěku a starověku === Malba krajiny nebyla dlouhou dobu předmětem jakéhokoli zájmu tvůrců. V pravěkém umění a také dodnes v dílech domorodých výtvarníků nehraje zobrazení krajiny žádnou významnější roli. Veškerá pozornost se soustředila na zobrazení člověka, případně zvířete. Až později, ve starověkém umění, je na malbách a reliéfech zobrazována také krajina, do níž je výjev zasazen.", "question": "Co je primárně zachyceno v krajinomalbě?", "answers": ["krajina"]}
{"title": "Charles Darwin", "context": "Publikoval úryvky své teorie, ale kontroverznější aspekty jeho \"velké knihy\" - lidský vzestup od dřívějších zvířat, mechanismus pohlavního výběru, stejně jako doporučující možné příčiny podtrhující vývoj společnosti a lidských duševních způsobilostí - byly ještě neúplné. Někteří současní Darwinovi kritici (zpravidla z řad kreacionistů) určují období definování teorie přírodního výběru do období před plavbou na lodi Beagle, neboť Darwin v době svých studií prostudoval Zoonomii svého dědečka Erasma Darwina, na univerzitě studoval pod vedením radikálního evolucionisty Roberta Granta, znal Lamarckovu argumentaci ohledně vývoje druhů a sdílel společné názory se svým otcem i bratrem, oběma význačnými whigovci. Benjamin Wiker tak dochází k závěru, že teorie vznikla ještě předtím, než začal Darwin sbírat důkazy, které by tuto teorii podpořily. Standardní interpretací dobových dokumentů je však to, že formulování teorie přirozeného výběru spadá do období let 1842 (první črty, 35 str.), 1844 (rozšířený koncept, 230 str.) a následně 1856-1859, kdy Darwin v posledním roce urychleně dopisoval zkrácenou verzi kvůli A. R. Wallacemu. Myšlenky a poznatky Charlese Darwina byly rozvíjeny i mimo přírodní vědu ve společenském kontextu - tzv. sociálními darwinisty. Jejich úsilí nakonec vedlo[zdroj? ] až ke vzniku eugeniky a rasových teorií. Darwin zemřel v Downe, v Kentu v Anglii, dne 19. dubna 1882. Myslel, že bude pohřben na hřbitově St. Mary v Downe, ale na žádost Darwinových kolegů a na počest jeho významnosti zařídil William Spottiswoode - tehdejší prezident Královské společnosti pro Darwina státní pohřeb a jeho ostatky jsou uloženy ve Westminsterském opatství, v blízkosti hrobů Williama Herschela a Isaaca Newtona. Evoluční teorii je dnes široce známým dílem Charlese Darwina. Jako geniální přírodovědec však významně zasáhl do více oborů přírodních věd. Podrobnější informace naleznete v článku Atol. Ch. Darwin již při své plavbě na lodi Beagle vypracoval správnou a dnes všeobecně uznávanou a dále rozvíjenou teorii vzniku a vývoje korálových ostrovů. Podle této teorie, známé též jako teorie poklesu, se napřed okolo centrálního sopečného ostrova vytvořil lemový korálový útes. Při následném poklesu centrálního ostrova a současném růstu korálů se okolo ostrova vytvořilo pásmo bariérových útesů a po potopení ostrova vznikla centrální laguna a atol. (Původní díla: 1842) Podrobnější informace naleznete v článku Svijonožci.", "question": "Ve kterém roce byla vydána Darwinova kniha O původu druhů?", "answers": ["1859"]}
{"title": "Fotografický film", "context": "Fotografický film je plastový pás z polyesteru, nitrocelulózy nebo acetátu celulosy, pokrytý tenkou vrstvou emulze obsahující světlocitlivé halogenidy stříbra vázané v želatině, s rozdílnou velikostí krystalů, určující citlivost a zrnitost (rozlišení) filmu. Když je emulze vystavena působení dostatečného množství světla, nebo jiného elektromagnetického záření jako např. rentgen, vytvoří se latentní (neviditelný) obraz. Chemickými procesy se poté na filmu může vytvořit obraz viditelný. V černobílé fotografii je na filmu obvykle jedna vrstva stříbrných solí. Při jejím vystavení světelnému záření se stříbrné soli přemění na kovové stříbro, které vytvoří tmavé části negativního filmu. Barevné filmy mají vrstvy minimálně tři. Do stříbrných solí se přidávají barviva která způsobí citlivost jednotlivých vrstev na rozdílné barvy spektra. Typicky je vrstva citlivá na modrou barvu navrchu, následovaná zelenou a červenou vrstvou. Během zpracování jsou soli stříbra přeměněny na kovové stříbro jako v černo-bílém procesu. Vedlejší produkt této reakce vytvoří barvu. Kovové stříbro je potom při tzv. bělícím procesu převedeno zpět na stříbrné soli, které jsou z filmu odstraněny při ustalování aby dále neovlivňovaly výsledný obraz. Některé filmy, jako Kodacolor II, mají až dvanáct vrstev, z nichž některé jsou složeny až z dvaceti různých chemikálií.", "question": "Čím je pokrytý fotografický film?", "answers": ["tenkou vrstvou emulze"]}
{"title": "Guatemalská vlajka", "context": "Vlajka Guatemaly je tvořena listem o poměru 5:8 se třemi vertikální pruhy - světle modrým, bílým a světle modrým. Uprostřed státní vlajky je znak z roku 1997 (základ znaku je ale již z roku 1871). Je na něm v přirozených barvách quetzal (Kvesal chocholatý, guatemalský národní pták z řádu trogonů), symbolizující svobodu, který svírá pergamenový svitek s textem LIBERTAD 15 DE SEPTIEMBRE DE 1821 (Svoboda a den vyhlášení nezávislosti na Španělsku). Za ním jsou zkřížené pušky značky Remington s nasazenými bodáky a zkřížené šavle uvnitř vavřínového věnce.Barvy vlajky upomínají na Spojené provincie Střední Ameriky, ke kterým Guatemala v letech 1823–1839 patřila, společně s Hondurasem, Kostarikou, Nikaraguou a Salvadorem, na rozdíl od jejich vlajek má však pruhy ve vertikální poloze. Na všech uvedených vlajkách to symbolizuje polohu federace mezi Karibským mořem a Tichým oceánem. Modrá barva znamená nezávislost země, bílá mír. == Historie == Území dnešní Guatemaly bylo součástí Mayské říše do roku 1523, kdy bylo dobyto Španěly. V roce 1560 se toto území stalo součástí Generálního kapitanátu Guatemala, který zahrnoval podstatnou část Střední Ameriky (dnešní Guatemala, Belize, Honduras, Salvador, Nikaragua a Kostarika, ale bez Panamy. Prvními vlajkami v pokolumbovské éře tedy byly španělské vlajky, od roku 1785 státní a válečná vlajka Španělského království.15. září 1821 vyhlásila Guatemala nezávislost a vlajkou se stala španělská vlajka bez státního znaku.5. ledna 1822 byla Guatemala připojena k Mexickému císařství. , a začaly se vyvěšovat jeho vlajky, po svržení císaře (14. dubna 1823 pak vlajky mexické republiky.Po pádu císařství se začaly vyvěšovat neoficiální vlajky: modro-bílo-modré vlajky s horizontálními pruhy. 1. července 1823 vyhlásila Guatemala znovu nezávislost na Mexiku a vytvořila základ Spojených provincií Střední Ameriky (konfederace byla oficiálně založena 10. července). Vlajkou konfederace se stal 21. srpna list s třemi vodorovnými pruhy: modrým, bílým a modrým (pravděpodobně o poměru 3:5), a znakem Spojených středoamerických provincií uprostřed, v kruhovém poli.22. listopadu 1824 byl název konfederace změněn na Federativní republika Střední Ameriky (ve zdroji Středoamerická spolková republika); oficiálně vyhlášena byla 10. dubna 1825.", "question": "Jakými vertikálními pruhy je tvořená Guatemalská vlajka?", "answers": ["světle modrým, bílým a světle modrým."]}
{"title": "Rusko", "context": "Moskva, založená 1147, se stala roku 1325 sídlem hlavy pravoslavné ruské církve. Země však byla nadále poddaná Zlaté hordě, které musela odvádět daně. Byly to těžké časy s častými mongolsko-tatarskými nájezdy, strádáním na zemědělství a rozšíření různých epidemií. Epidemie však nezasáhla Rusko tak silně jako západní Evropu a populaci se podařilo brzy obnovit. Roku 1380 moskevský velkokníže Dimitrij Donský porazil Zlatou hordu v bitvě na Kulikově poli. Moskva postupně vstřebala okolní knížectví, včetně Tveru a Novgorodu, i nadále však odváděla poplatky Zlaté hordě. Moskevský stát se stal na Tatarech plně nezávislým až v roce 1480 za panování Ivana III., který značně rozšířil území Rusi směrem na východ, zatímco některé západní oblasti včetně Kyjeva se dostaly do rukou Polsko-litevského státu. Tataři přišli o politickou moc, nicméně dodnes tvoří nejpočetnější menšinu Ruska, koncentrovanou zejména v Tatarstánu. Ivan III. se oženil s neteří posledního byzantského císaře Konstantina XI, a přijal znak byzantského dvouhlavého orla za svůj vlastní, eventuálně také jako ruský státní znak. Související informace naleznete také v článku Ruské carství. Roku 1547 se pak Ivan IV. Vasiljevič, zvaný Hrozný, nechal korunovat carem a nastolil tak tzv. samoděržaví: centralistickou absolutní monarchii. Za jeho vlády se ruské teritorium směrem na Sibiř zdvojnásobilo, což z Ruska vytvořilo transkontinentální stát. Krymští Tataři, jediní zbývající zástupci Zlaté Hordy, pokračovali v nájezdech do jižního Ruska a odváděli ve velkém obyvatele do osmanského otroctví.", "question": "Kolik procent obvyvatel současného Ruska tvoří Rusové?", "answers": ["80"]}
{"title": "Měsíční prach", "context": "Měsíční prach je hard science fiction román britského spisovatele Arthura C. Clarka vydaný ve Velké Británii v roce 1961. V anglickém originále se kniha jmenuje A Fall of Moondust. Román se dostal do nominace na cenu Hugo v kategorii \"nejlepší román\" za rok 1963. V díle je uvedeno několik měsíčních povrchových útvarů, např. Mare Nubium (Moře mraků), Mare Imbrium (Moře dešťů), Mare Nectaris (Moře nektaru), Sinus Roris (Záliv rosy), Montes Apenninus (pohoří Apeniny), krátery Archimedes, Plato, Aristillus, Eudoxus, hora Mons Pico. Samotný děj je však umístěn do fiktivního Moře žízně (ležícího v Zálivu rosy). Ve 21. století lidé osídlili Měsíc, jenž je otevřen i vesmírným turistům, kteří si to mohou dovolit. Turistická loď Seléné zůstane i s pasažéry po měsíčním zemětřesení uvězněna pod prachem. Nastává souboj s časem o jejich záchranu. Lawrence - hlavní inženýr pro přivrácenou stranu Měsíce. Davis - ředitel Lunární cestovní kanceláře. Thomas Lawson - mladý a bystrý astronom na stanici Lagrange II. Olsen - guvernér Měsíce. otec Vincent Ferraro - duchovní a selenofyzik. profesor Kotelnikov - astronom. Maurice Spencer - novinář, redaktor Meziplanetárního zpravodaje. Jules Braques - kameraman z agentury Meziplanetární zpravodaj. Mike Graham - novinář z agentury Meziplanetární zpravodaj. Jerry Budker - kriminálník z Měsíce. kapitán Anson - kapitán kosmické lodi Auriga. dr. Evans - půdní fyzik. Jones - člen záchranného týmu. Sikorsky - člen záchranného týmu. Coleman - člen záchranného týmu. Matsui - člen záchranného týmu. Bruce - člen záchranného týmu. Hodges - člen záchranného týmu. Greenwood - člen záchranného týmu. Renaldi - člen záchranného týmu. signore Gusalli - amatérský vynálezce ze Sicílie. Robertson - amatérský vynálezce z kanadské provincie Ontario. slečna Johnsonová - stewardka měsíčního člunu Seléné II. Na palubě ztroskotané Seléné: Pat Harris - kapitán Seléné. Zuzana Wilkinsová - stewardka na Seléné. komodor Hansteen - jeden z nejznámějších vesmírných dobrodruhů cestující inkognito na palubě Seléné. Pasažér. Duncan McKenzie - fyzik z hvězdárny Mount Stromlo v Canbeře. Pasažér. Pierre Blanchard - revizní účetní z Clavius City na Měsíci. Pasažér. Phylis Morleyová - novinářka z Londýna. Pasažérka. Karl Johansen - nukleární inženýr z Ciolkovského základny na Měsíci. Pasažér. Robert Bryan - civilní inženýr ve výslužbě.", "question": "Kdo napsal britský román Měsíční prach, vydaný roku 1691?", "answers": ["Arthura C. Clarka"]}
{"title": "Ignis Brunensis", "context": "Ignis Brunensis je mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů zahraničních i českých firem zabývajících se tímto oborem, která se od roku 1998 každoročně (v letech 1999 a 2001 pouze jako nesoutěžní přehlídka) koná v Brně na přelomu května a června v rámci festivalu Brno – město uprostřed Evropy. Samotný název celé události je latinský a v českém překladu znamená Plamen Brna nebo Brněnský plamen a má odkazovat na podstatu celé slavnosti a také její umístění do moravské metropole. Ohňostroje bývají sladěny s hudebním doprovodem, který je vysílán v místních rádiích i reprodukován na místech konání. Soutěžní ohňostroje o délce asi 20 minut jsou odpalovány z hladiny Brněnské přehrady, nesoutěžní preludium o délce asi 14 minut v Denisových sadech na Petrově, závěrečné grandfinále rovněž o délce asi 14 minut z hradu Špilberku. Do roku 2000 byly soutěžní ohňostroje odpalovány na Kraví hoře, po přemístění na Brněnskou přehradu může ohňostroje sledovat více diváků (jednotlivé ohňostroje sleduje i za nepříznivého počasí přes 100 000 diváků, rekordní návštěvnost byla 200 000 diváků), tvůrci mohou používat mohutnější efekty a při kompozici pracovat s odrazy na vodní hladině. V letech 1998 až 2002 odpalovaly ohňostroje pouze domácí firmy, od roku 2003 je soutěžní přehlídka mezinárodní. V roce 2012 se konal 15. ročník ve dnech 25. května až 8. června 2012. Prelude proběhlo na Kraví hoře, finále v Denisových sadech, soutěžní ohňostroje již tradičně na brněnské přehradě. Zúčastnily se jej týmy z České republiky, Rakouska, Španělska, Austrálie a Číny. 10. ročník probíhal od 18. května do 1. června 2007. 11. ročník proběhl od 23. května do 6. června 2008. Při něm se konalo 24. května ještě druhé preludium, uspořádané na Brněnském výstavišti při příležitosti oslav 80. výročí otevření výstaviště. 12. ročník se konal ve dnech 22. května do 5. června 2009. 13. ročník přehlídky probíhal od 21. května do 6. června 2010, přičemž ohňostrojné prelude se poprvé uskutečnilo v nákupním a zábavním centru Olympia. 14. ročník proběhl ve dnech 27. května až 10. června 2011, prelude se konalo v Denisových sadech. Přehlídka Ignis Brunensis bývá jako každá akce většího rozsahu kritizována ze strany některých obyvatel městské části Bystrc pro údajné mrhání penězi, rušení nočního klidu, dopravní komplikace, výtržnosti a poškozování prostředí kolem brněnské přehrady nebo pro negativní ekologické vlivy obecně.", "question": "Od kterého roku se v Brně koná Ignis Brunensis?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Louis de Broglie", "context": "Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Broglie (15. srpna 1892 Dieppe - 19. března 1987 Paříž) byl francouzský kvantový fyzik, který navrhl princip duality částic a vlnění, za což v roce 1929 dostal Nobelovu cenu. Zpočátku studoval na Sorbonně historii, v 18 letech však zahájil studium fyziky, které ovlivnilo celý jeho pozdější život. 1924 - obhajuje doktorát za teorii elektronové vlny. Vlnové vlastnosti částic vyjádřil rovnicí: λ = h/mv, kde λ je vlnová délka, h je Planckova konstanta, m je hmotnost částice a v její rychlost. De Broglieho teorii hmotných vln elektronu později užil Erwin Schrödinger k vytvoření vlnové mechaniky. 1928 - profesorem teoretické fyziky v Ústavu Henriho Poincarého. 1929 - Nobelova cena za fyziku za objev vlnově korpuskulárního dualismu částic. 1945 - poradce francouzské komise pro atomovou energii. Pocházel ze šlechtického rodu Broglia di Chieri, který byl původně piemontský a roku 1643 emigroval do Francie. Jeho otec Victor, duc de Broglie, měl ještě dalšího syna, Maurice de Broglie, který byl také francouzský fyzik. de Broglie napsal řadu populárně vědeckých prací, mj.: Hmota a světlo: Nová fyzika, 1939 Revoluce ve fyzice, 1953 Fyzika a mikrofyzika, 1960 Nové perspektivy fyziky, 1962", "question": "Kdy zemřel Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Brogli?", "answers": ["19. března 1987"]}
{"title": "Hideki Jukawa", "context": "Jukawa Hideki (japonsky 湯 秀, anglicky Yukawa Hideki, 23. ledna 1907 Tokio - 8. září 1981 Kjóto) byl fyzik, první japonský nositel Nobelovy ceny za fyziku (1949), kterou obdržel za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil. Je po něm pojmenován Jukawův potenciál silné interakce. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Hideki Jukawa ve Wikimedia Commons astro.cz Official Nobel site životopis - en Jeho předpověď mezonu - en", "question": "Kde zemřel Jukawa Hideki?", "answers": ["Kjóto"]}
{"title": "Omiš", "context": "Omiš je město v Chorvatsku, ve Splitsko-dalmatské župě. V roce 2004 zde žilo 15 800 obyvatel a město patří dlouhodobě mezi oblíbené turistické cíle střední části dalmatského pobřeží. Omiš leží necelých 30 km jihovýchodně od Splitu při ústí řeky Cetiny do Jaderského moře. Její hluboký a turisticky atraktivní kaňon rozděluje hřebeny pohoří Mosor a Omišské Dináry, které se vypínají nad městem, na kterých můžeme navštívit i pevnost Starigrad, ke které je sice těžký přístup, ale výhled určitě stojí za to. Omiš byl ve starověku osídlen ilyrskými kmeny a později Římany, ve středověku se stal opěrným bodem neretvanských pirátů, kteří byli obávanými protivníky v oblasti Jaderského moře. V 15. a 16. století probíhaly v okolí Omiše vojenské střety mezi Benátskou republikou a Osmanskou říší. Jejich výsledkem bylo potvrzení benátské nadvlády nad Omišem. V roce 1797 se stal Omiš, podobně jako celé Chorvatsko, součástí rakouského císařství. Na rozvoj města měla v minulosti vliv těsně sousedící Poljičská republika, kterou zrušil až Napoleon roku 1807, podobně jako dal povel pro zánik Benátské republiky v roce 1797 a Dubrovnické republiky roku 1808. Patronem města Omiš se stal svatý Jan Nepomucký (Sveti Ivan Nepomuk). Svatý Jan Nepomucký se narodil okolo roku 1345 v dnešním Nepomuku. Studoval na univerzitě v Praze, působil jako notář arcibiskupské soudní kanceláře, farář, byl vysvěcen na kněze, studoval práva na univerzitě v Padově a nakonec se stal generálním vikářem pražské arcidiecéze. Za vlády Václava IV. byl pro svůj odpor k nátlaku vládnoucí moci mučen a posléze utopen ve Vltavě. Stalo se tak 20. března 1393. Za svatého ho prohlásili 9. března 1729. Jeho památka je připomínána 16. května v evropských zemích a v dalších světových zemích. Město v tento den tradičně pořádá Den města Omiš. Po celý týden se slaví a koncertuje. Na jeho počest se vypravují i různá procesí. V poměrně malém přístavním městě se nachází množství zajímavých měšťanských domů a paláců z různých stavebních období. Kostel sv. Michala z roku 1629 je na hlavní ulici staré části města. Nad kostelem je poslední zachovalá část městského opevnění Peovica. V nadmořské výšce 311 m pak trosky pevnosti Stari grad (nazývané také jako Fortica).", "question": "Do jakého moře ústí řeka Cetina?", "answers": ["Jaderského"]}
{"title": "Nobelium", "context": "Nobelium, chemická značka No (lat. Nobelium), je čtrnáctým členem z řady aktinoidů, desátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader curia. Svůj název získal na počest Alfreda Nobela. Nobelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Nobelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů. Nobelium bylo poprvé připraveno v dubnu roku 1958 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč složený z izotopů curia (95 % 244Cm + 4,5 % 246Cm) jádry uhlíku 12C a bylo získáno nobelium 252No s poločasem rozpadu 2,4 sekund. 244 96 Cm + 12 6 C → 256 102 No → 252 102 No + 4 1 0 n Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, John R. Walton a Torbjø Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela. Další umělá příprava nobelia byla oznámena roku 1966, kdy byl bombardován terčík z uranu 238U jádry neonu 22Ne 238 92 U + 22 10 Ne → 260 102 No → 254 102 No + 6 1 0 n Je známo celkem 17 izotopů nobelia, z nichž je nejstabilnější jsou 259No s poločasem rozpadu 58 minut, 255No s poločasem rozpadu 3,1 minuty a 253No s poločasem 1,62 minuty. Zbývající izotopy mají poločas rozpadu menší než jednu minutu. N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Aktinoidy Jaderná fyzika Obrázky, zvuky či videa k tématu nobelium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo nobelium ve Wikislovníku", "question": "Vyskytuje se nobelium v přírodě?", "answers": ["Nobelium se v přírodě nevyskytuje."]}
{"title": "Letní olympijské hry 2004", "context": "XXVIII. letní olympijské hry 2004 se konaly v řeckých Athénách v srpnu 2004. Účastnilo se jich 10625 sportovců z 201 zemí světa. V rámci příprav na olympiádu 2004 v Aténách pořadatelé oslovili Tiësta, zdali by zahrál na uváděcím ceremoniálu. Tím se stal prvním DJem v historii olympijských her, který se vyskytl na pódiu. Do Atén přiletěl v lednu 2004 v rámci schůzky s pořadateli. První poslech proběhl 7. srpna před prázdným stadionem, další den si Tiësta přišlo poslechnout 35 000 lidí. Z těchto lidí, kteří přišli dobrovolně, již někteří rozpoznávali melodie písní Traffic nebo právě zmíněného Adagia. Na poslední zkoušce, kde se účastnilo asi 60 000 lidí, se vyskytly technické problémy. Mixážní pult se poničil, monitory několikrát vypadly. Hudba na stadiónu nebyla pořád na stejné úrovni. Všechny národnosti během slavnosti v pátek 13. srpna 2004 představily své atlety. Dohromady jich bylo 10500 a v publiku bylo 80 000 lidí, ovšem jen 75 000 vědělo o taneční hudbě. V průběhu jeho představení začali nizozemští atleti tancovat přímo před DJ kioskem a nakonec museli být zpacifikování pořadateli. Vystoupení zahrnovalo rovněž nové songy vytvořené přímo pro tuto speciální událost. Tyto písně měly speciální účel a duch olympijských her. V říjnu roku 2004 vyšly pod názvem Parade of the Athletes veškeré skladby hrané na této události v jednom mixu. Později si ale všiml, že tracky, které zahrál, nesplňovaly přesně pravidla zadané mezinárodní olympijskou organizací. Po velkém úspěchu zveřejnil jednotlivě veškeré skladby v plné délce na iTunes. Nejlepším sportovcem her se stal americký plavec Michael Phelps, který získal 6 zlatých a 2 bronzové medaile. Her se zúčastnilo 202 zemí. Poprvé se zúčastnilo Kiribati a Východní Timor. Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi. Podrobnější informace naleznete v článku Česká republika na Letních olympijských hrách 2004.", "question": "Kolik sportovců se zúčastnilo XXVIII. letních olympijských her 2004?", "answers": ["10625"]}
{"title": "Gautama Buddha", "context": "Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama, v páli Siddhattha Gótama (přibližně 564/3 př. n. l. Kapilavastu /v páli Kapilavatthu/ nebo v Lumbiní - podle legendy zemřel 13. října 484/3 př. n. l. Kušinagara /v páli Kusinára/, podle théravádové tradice žil v letech 623-543 př. n. l.) je zakladatel buddhismu. Jméno Buddha znamená probuzený, osvícený. Podle tradice se narodil jako princ královského rodu Šákjů (proto je později nazýván Buddhou Šákjamunim). Do 29 let žil pohodlným životem syna místního vládce, oženil se (manželka Jasódhara) a měl syna (Ráhula). Poté - aniž by spatřil právě narozeného syna - opustil domov a věnoval se nejrůznějším praktikám, pomocí nichž chtěl dosáhnout osvobození z utrpení, které je spojeno s každou existencí, a neustálého koloběhu znovuzrozování (samsáry). Nakonec podle legendy ve věku 35 let objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem, a dosáhl probuzení, konečného osvobození z utrpení a koloběhu životů. Následujících 45 let předával své učení, ať už mnichům (založil první mnišské společenství na světě), tak laikům. Zemřel u Kušinagary obklopen svými mnišskými následovníky. Buddhismus je nejstarší univerzální náboženství. Vznikl před více než dvěma tisíci lety v severní Indii a trvale ovlivnil duchovní život a směřování země, v níž se zrodil. Dlouho předtím, než ve 13. století z Indie vymizel, se rozšířil v Číně a Japonsku, jihovýchodní Asii a Indočíně, Tibetu a později také v Mongolsku. Utvářel kulturu těchto zemí a dodnes je vedle svého náboženského významu určujícím elementem jejich filosofie, literatury a umění, politiky a hospodářství. Přibývá vlivu, který získávají buddhistické ideje v Evropě a Americe. Buddhistické hnutí má svého historického zakladatele v Gautamovi Siddhárthovi, který se nazýval Buddha, \"Probuzený\". Na Západě se ovšem nestal známý pod svým vlastním jménem Siddhártha nebo příjmením Gautama, nýbrž právě pod titulem Buddha. Nelze jednoznačně určit, kdy se Gautama narodil. Podle klasických biografií je sice možné chronologicky seřadit důležité události jeho života, ale prameny nedovolují přesné datování. Buddhistická tradice a výzkum kolísají ve svých předpokladech mezi 6. stoletím př. n. l. až polovinou 4. století př. n. l. V literatuře se běžně zasazuje Gautamův život přibližně do let 560-480 př. n. l..", "question": "Znamená jméno Buddha osvícený?", "answers": ["Jméno Buddha znamená probuzený, osvícený."]}
{"title": "Cyrilice", "context": "Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor řecká alfabeta. V češtině se označení \"cyrilice\" často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. \"abeceda\", \"alfabeta\", \"alefbet\", \"abugida\" nebo \"bopomofo\". Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina. Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708-1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna. Toto písmo nazývané graždanka (\"občanské písmo\") odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů.", "question": "Kdo je autorem písma hlaholice ?", "answers": ["Cyril"]}
{"title": "Děkanát a vikariát", "context": "Děkanát a vikariát jsou v římskokatolické církvi územní jednotky menší než diecéze a větší než farnost, obvykle sestávají z několika farností. Slovo \"děkan\" je odvozeno z latinského decanus (zástupce deseti), slovo \"vikář\" z latinského vicarius (zástupce). Název děkanát se používá např. na Moravě, ve Slezsku či na Slovensku. Sídlem děkanátu je děkanství. V čele děkanátu je děkan, který je do tohoto úřadu jmenován na pět let. Je pomocníkem biskupa v řízení diecéze na území svého děkanátu, svolává kněze na pravidelná setkání, má právo vizitace, a další práva a povinnosti vůči kněžím a farnostem svého děkanátu. Děkanát je totiž tvořen několika farnostmi, v jejichž čele stojí farář. Děkan tyto farnosti vizituje - to znamená zjišťuje jménem místního biskupa stav pastorační, administrativní a ekonomický jednotlivých farností a pomáhá, aby vše bylo v pořádku dle směrnic církve. Odpovídající jednotkou v Čechách je vikariát, v jehož čele je okrskový vikář. Rozdělení Čech na děkanáty bylo kolem roku 1631 pražským arcibiskupem Arnoštem Vojtěchem z Harrachu nahrazeno dělením na vikariáty na základě krajového rozdělení. Vikariát zahrnoval obvykle několik původních děkanátů. V letech 1993 až 1999 existovaly vikariáty rovněž v brněnské diecézi, a to souběžně s děkanáty. Od 1. července 1999 byla brněnská diecéze rozhodnutím biskupa Vojtěcha Cikrleho nově rozdělena podle děkanátů. Aktuální web brněnského biskupství (2012) tak už uvádí pouze děkanáty.", "question": "Kdo je v čele děkanátu?", "answers": ["děkan"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2012", "context": "Letní olympijské hry 2012, oficiálně Hry XXX. olympiády (anglicky Games of the XXX Olympiad), se konaly v anglickém Londýně. Slavnostní zahájení proběhlo 27. července 2012, ukončení se pak uskutečnilo 12. srpna 2012; samotná sportovní klání byla zahájena již 25. července a od 28. července se rozběhla hlavní část her s většinou sportů. Na hrách bylo rozdáno 302 sad medailí ve 26 sportech. Londýn se stal prvním městem, ve kterém se olympijské hry v novodobé historii uskutečnily třikrát. Předtím se zde olympijské hry konaly v letech 1908 a 1948. Po ukončení olympijských her se v Londýně již tradičně konaly i paralympijské hry v termínu od 29. srpna do 9. září 2012. Kandidaturu na pořadatelství her nabídlo celkem devět měst, která podala přihlášku do 15. června 2003. Všechna města prošla výběrovým řízením, které je na základě vyplněných dotazníků ohodnotilo v celkem jedenácti kritériích (jako doprava, finance, ubytování atd.) a stanovilo skóre vyjadřující schopnost pořádat olympiádu: Paříž, Francie - skóre 8,5 Madrid,. Španělsko - skóre 8,3 Londýn, Spojené království - skóre 7,6 New York City, USA - skóre 7,5 Moskva, Rusko - skóre 6,5 Lipsko, Německo - skóre 6,0 Rio de Janeiro, Brazílie - skóre 5,1 Istanbul, Turecko - skóre 4,8 Havana, Kuba - skóre 3,6 Pět nejlepších adeptů bylo vybráno do finálové volby, ze které nakonec vzešlo vítězně město Londýn. Slavnostní zahájení her proběhlo v noci z 27. července na 28. července 2012 od 21 hodin britského času (22.00 hodin letního středoevropského času). Hlavním režisérem uměleckého programu slavnostního zahájení se stal významný filmový režisér Danny Boyle. Při zahájení byla prezentována britská historie a kultura. Hry podle očekávání zahájila hlava hostitelského státu, britská královna Alžběta II. Ta si zahrála sama sebe v předtočeném klipu, kde do Buckinghamského paláce přijede Daniel Craig coby představitel Jamese Bonda a pokyne královně, aby přiletěla ke stadionu helikoptérou.", "question": "Kdy proběhlo slavnostní zahájení Her XXX. olympiády?", "answers": ["27. července 2012"]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Harry Potter je název řady fantasy románů britské spisovatelky J. K. Rowlingové. Romány zachycují dobrodružství mladého čaroděje, Harryho Pottera, a jeho přátel, Ronalda Weasleyho a Hermiony Grangerové, kteří všichni studují na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Hlavním tématem příběhu je Harryho souboj s černokněžníkem Tomem Rojvolem Raddlem (v originále Tom Marvolo Riddle), známým spíše jako Lord Voldemort, jehož cílem je dosažení vlastní nesmrtelnosti, dobytí čarodějnického světa, podmanění nekouzelníků (mudlů) a zničení všech, kdo mu stojí v cestě, zejména pak samotného Harryho Pottera. Romány jsou směsicí žánrů fantasy a tzv. vývojového románu s prvky mystery, thrilleru, dobrodružného románu a romantického románu. Přestože bývají řazeny mezi dětskou literaturu, zabývají se velmi vážnými tématy. Podle Rowlingové je dokonce jedním z hlavních témat smrt. Od publikace první knihy Harry Potter a kámen mudrců (v originále Harry Potter and the Philosopher's Stone) 30. června 1997, si romány získaly obrovskou popularitu po celém světě a dostalo se jim i velmi dobrého přijetí u kritiky. Přesto se objevovaly i kritické ohlasy, zejména kvůli temnému podtónu románů. Rowlingová těmito knihami dosáhla též velkého obchodního úspěchu. Do června 2011 se prodalo přibližně 450 miliónů výtisků, čímž se Harry Potter stal nejlépe prodávanou románovou sérií všech dob. Poslední čtyři romány také dosáhly rekordu, co se týče rychlosti jejich prodeje. Knihy o Harrym Potterovi byly přeloženy do 67 jazyků. Původními hlavními vydavateli knih byla nakladatelství Bloomsbury ve Velké Británii a Scholastic Press ve Spojených státech amerických. Od té doby knihy vydala celá řada dalších vydavatelství po celém světě. Všech sedm románů o Harrym Potterovi bylo společností Warner Bros. Pictures převedeno také na filmové plátno, přičemž poslední z nich byl pro tyto účely rozdělen na dvě části. Celá řada na sebe také navázala různé obchodní aktivity, takže např. britské noviny The Times ocenily roku 2008 značku Harry Potter na více než 15 miliard dolarů. Úvodní díly řady knih o Harrym Potterovi jsou určeny mladším dětem, autorčiným záměrem ale je, aby souběžně s hlavní postavou stárli i čtenáři. Sice se nakonec nepodařilo vydávat každý rok další knihu, nicméně platí, že pozdější díly jsou určeny mnohem staršímu obecenstvu. To se odráží i ve skutečnosti, že kromě \"dětských\" verzí knih jsou vydávány i edice pro dospělé čtenáře (lišící se hlavně obálkou). Nápad na příběh o kouzelnickém učni dostala Rowlingová během cesty vlakem z Manchesteru do Londýna.", "question": "Kdo napsal řadu románů Harry Potter?", "answers": ["J. K. Rowlingové"]}
{"title": "Těstoviny", "context": "Těstoviny jsou potravinový produkt, který se vyrábí z nekynutého a chemicky nekypřeného těsta. Pocházejí z Itálie. Připravují se zejména z pšenice, pitné vody a přídavných látek k jejich obarvení nebo ochucení. Těstoviny se doporučují vařit v osolené vodě (zhruba jeden litr vody na 100 g těstovin). Rozlišujeme těstoviny vaječné a bezvaječné. Dále se můžeme setkat s těstovinami semolinovými, celozrnnými pšeničnými nebo špaldovými, ječnými nebo žitnými. V obchodech zdravé výživy jsou dnes k dostání také těstoviny z bezlepkové mouky - pohankové, kukuřičné nebo rýžové. Těstoviny pocházejí z Itálie, první zmínka o nich pochází z 1. století n. l. ve známé Apiciově knize (který žil v době císaře Tiberia), kde je popisována příprava sekaného masa nebo ryb obložených těstovinami \"lasagne\". Druhý historický záznam pochází z dvanáctého století, kdy Gugliemo di Malavelle popisuje hostinu, při které se podávaly macarrones sen logana, což v překladu znamená těstoviny v omáčce. A o století později se v historii objevuje těstovina Jacopore da Todi. Tortellini: těstovinové taštičky ve tvaru prstýnku, ve kterých se skrývá maso nebo sýrová náplň. Tortellini [čti tortelíny, množné číslo od italského slova tortellino, v překladu \"malý koláček\"] jsou italské semolinové těstoviny v podobě kroužku neboli prstýnku s různými náplněmi pocházející z italské provincie Bologna.", "question": "Odkud pocházejí těstoviny ?", "answers": ["z Itálie"]}
{"title": "C++", "context": "V roce 2006 a 2007 byly přijaty některé aktualizace. Standard označovaný jako C++11, značně rozšířil C++ a byl přijat organizací ISO v září 2011 jako ISO/IEC 14882:2011. Současný standard je C++14. Jazyk C je až na několik jasně definovaných výjimek podmnožinou C++. Jak uvádí Bjarne Stroustrup, všechny programy uvedené ve slavné učebnici jazyka C The C Programming Language od Briana W. Kernighana a Dennise M. Ritchieho jsou zároveň programy v C++. První překladače C++ byly preprocesory, které překládaly z C++ do čistého C. Považovat jazyk C++ za pouhé rozšíření jazyka C by ale bylo chybou, protože není s jazykem C zcela kompatibilní. Některé programy v jazyce C nelze překládat překladači pro C++. C++ obsahuje 18 primitivních datových typů. Celá čísla: Čísla s plovoucí desetinnou čárkou: Znaky: Logická hodnota: bool velikost: min. 8 bitů Koncepce objektů jazyka C++ byla převzata z jazyka Simula 67. Objekty (třídy) jsou pojaty jako přirozené rozšíření datových struktur jazyka C o možnost vkládání členských funkcí. C++ umožňuje řídit viditelnost složek objektů pro ostatní části programu. V C++ existuje na rozdíl od jiných jazyků vícenásobná dědičnost, tj. třída C může dědit od třídy A i B. Pro případ, že by třídy B a C dědily od A a třída D dědila od B i C je nutno u tříd B a C použít virtuální dědění. Kromě virtuální dědičnosti má ještě C++ tři druhy klasické dědičnosti: public (veřejná), modifikátory oprávnění zděděných metod a atributů se nezmění protected (chráněná), veřejné a chráněné složky základní třídy budou v odvozené třídě chráněné private (soukromá), veřejné a chráněné složky základní třídy budou v odvozené třídě sourkomé C++ umožňuje překrývat metody v základních třídách metodami z rozšířených tříd. Tento mechanismus se jmenuje polymorfismus. Pro využití polymorfismu je nutné v základní třídě u polymorfické metody uvést klíčové slovo virtual. Polymorfismus je podobný přetěžování, ale u přetěžování probíhá rozhodování o tom, která metoda se bude volat při překladu, u polymorfismu až za běhu. Podrobnější informace naleznete v článku RTTI. Run-Time Type Information resp. Run-Time Type Identification je způsob, jakým se v C++ získávají informace o typu objektu za běhu programu. RTTI se skládá z dvou hlavních částí, operátoru informací o typu typeid a operátoru přetypování dynamic_cast<>. Na rozdíl od jiných jazyků obsahuje C++ čtyři metody přetypování.", "question": "Rozšířením kterého jazyka vznik programovací jazyk C++?", "answers": ["C"]}
{"title": "Dolní Branná", "context": "Obec Dolní Branná (německy Hennersdorf) se nachází v okrese Trutnov, kraj Královéhradecký, ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 7,91 km2. V roce 2014 zde bylo evidováno 346 adres. Žije zde necelých tisíc obyvatel. Obcí prochází silnice II/295. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1357. Kostel svatého Jiří Barokní kaplička sv. Josefa z 18. století u silnice do Vrchlabí Sloup s krucifixem na kraji vesnice Venkovský dům čp. 179 Vila čp. 208 Bakov Rafanda Bachtíkov Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolní Branná ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém okrese se nachází obec Dolní Branná?", "answers": ["Trutnov"]}
{"title": "Neon", "context": "Při velmi nízkých teplotách je možno neon zachytit na aktivním uhlí. Neon se snadno ionizuje, a v ionizovaném stavu intenzivně září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Neon má ve výbojkách šarlatovou barvu. Poté, co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleightem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neon a krypton. Neon byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakční destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s neonem objevil i krypton a xenon. Neon byl pojmenován dvanáctiletým Ramseyovým synem, který se se zájmem díval na nové, šarlatově červené světlo, které vycházelo ze spektrální trubice. Syn navrhl tento prvek pojmenovat jako nový - neon. Je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 0,001 8 % (Ve 100 litrech vzduchu je přibližně 1,82 ml neonu), je tedy po argonu druhým nejrozšířenějším vzácným plynem v zemské atmosféře a pátým nejrozšířenějším plynem v suchém vzduchu. Je proto získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Další možností získávání neonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí, při teplotách kapalného vzduchu. Elektrickým výbojem v prostředí neonu o tlaku několik torrů (okolo 1% atmosférického tlaku) vzniká intenzivní světelné záření oranžově-červené (šarlatové) barvy. Tohoto jevu se využívá pří výrobě výbojek tzv. neonek, které slouží jako osvětlovací tělesa nebo různé světelné indikátory. Spolu s heliem lze neon využít i v obloukových lampách a doutnavkách. Neonové svítící reklamy si získaly ve 30. letech 20. století takovou popularitu, že neon dal jméno všem svítícím trubicím, i když kromě červených jsou plněné jinými plyny, navíc u mnoha barev světlo nevydává samotný plyn, ale luminofor nanesený na vnitřní stěně trubice.", "question": "Jakou chemickou značku má neon?", "answers": ["Ne"]}
{"title": "Absolutní nula", "context": "Absolutní nula je hypotetický stav látky, ve které se zastaví veškerý tepelný pohyb částic. Absolutní nula je počátek stupnice absolutní teploty, označuje také pro termodynamickou teplotu T = 0 K, tj. – 273,149806372 °C. Absolutní nula byla poprvé navržena Guillaumem Amontonsem v roce 1702, který zkoumal vztah mezi tlakem a teplotou v plynech. Chyběly mu dostatečně přesné teploměry tak byly jeho výsledky velmi nepřesné, přesto prokázal, že tlak plynu se zvětší asi o jednu třetinu mezi \"chladnou\" teplotou a bodem varu vody. Jeho práce jej dovedla k teorii, že dostatečné snížení teploty by vedlo k úbytku tlaku. Problém ovšem byl, že všechny reálné plyny zkapalní během zchlazování k absolutní nule. V roce 1848 William Thomson (lord Kelvin of Largs) navrhl termodynamickou teplotní stupnici. Toto pojetí se vymanilo z omezení plynných látek a definovalo absolutní nulu jako takovou teplotu látky, ve které již nelze odebírat žádné další teplo. V roce 1999 bylo dosaženo dosud nejnižší teploty, pouhých 100 pK = 10−10 K, a to v systému jaderných spinů v kovovém rhodiu. V roce 2003 kolektiv vědců z Massachusettského technologického institutu v Cambridge (A.E. Leanhardt, T.A. Pasquini, M. Saba, A. Schirotzek, Y. Shin, D. Kielpinski, D.E. Pritchard a W. Ketterle) dosáhli do té doby nejnižší mechanicky dosažené teploty 450 pikokelvinů = 0,000 000 000 45 K, a to Boseho-Einsteinově kondenzátu spinově polarizovaných atomů sodíku zachycených v gravitomagnetické pasti. Třetí věta termodynamická tvrdí, že absolutní nuly nelze nikdy zcela dosáhnout, tj. absolutní nula je jen teoretická teplota. Lze se k ní ovšem limitně přiblížit velice blízko. Z pohledu statistické fyziky je absolutní nula stav tělesa s nejmenší možnou (nikoliv však nutně nulovou – viz např. systém složený z kvantově mechanických harmonických oscilátorů) vnitřní energií. Existuje celá řada systémů, jež v blízkosti absolutní nuly zcela mění chování. Typickým příkladem je Bose-Einsteinův kondenzát a s ním spojeny jevy supravodivosti a supratekutosti. V odborné literatuře se zavádí pojem záporné termodynamické teploty. To je možné pouze u systému s omezenou vnitřní energií shora i zdola (tj. s omezeným energetickým spektrem) a konečným počtem energetických stavů. Jedná se o situaci s inverzním obsazením stavů (tj. systém má více obsazené stavy s vysokou energií než nízkou). Tato situace však neporušuje platnost třetího termodynamického zákona, neboť takový systém se chová, jako by byl teplejší, než systém s nekonečnou teplotou. Tedy posloupnost stoupajících teplot lze formálně zapsat : : : 0 + ε < ∞ < − ∞ < 0 − ε : : {\\displaystyle 0+\\epsilon <\\infty <-\\infty <0-\\epsilon } , kde : : : ε : : : {\\displaystyle \\epsilon \\,} označuje infinitezimální přírůstek teploty.", "question": "Kdo navrhnul termodynamickou teplotní stupnici?", "answers": ["William Thomson"]}
{"title": "Trojúhelník", "context": "Ke konstrukci trojúhelníku se mohou použít i výšky, těžnice atd. Strany trojúhelníku splňují trojúhelníkové nerovnosti: Součet dvou libovolných stran trojúhelníku je vždy delší než strana třetí, neboli a + b > c a + c > b b + c > a : : :. : | : a - b : | : < c : : {\\displaystyle |a-b|<c} : : : : : | : a - c : | : < b : : {\\. displaystyle |a-c|<b} : : : : : | : b - c : | : < a : : {\\displaystyle |b-c|<a} : Součet všech vnitřních úhlů je v každém trojúhelníku 180°. Součet vnitřního a příslušného vnějšího úhlu je 180°. Součet dvou vnitřních úhlů se rovná vnějšímu úhlu u zbývajícího vrcholu. Proti většímu úhlu leží větší strana. α + α' = β + β' = γ + γ' = 180° α + β = γ' α + γ = β' β + γ= α'.", "question": "Kolika stupňům je roven součet vnitřních úhlů trojúhelníku ?", "answers": ["180°"]}
{"title": "Jan Pavel II", "context": "Jedním z těchto projektů byla i práce na knize Láska a odpovědnost, kterou vydal v roce 1960 a v níž se zabýval problémy manželského života. 17. června 1962 zemřel krakovský arcibiskup Eugenius Baziak, což vedlo k nominaci, a posléze 16. července i k volbě pomocného biskupa Karola Wojtyły do úřadu kapitulního vikáře krakovské arcidiecéze. 5. října téhož roku odcestoval do Říma na první zasedání Druhého vatikánského koncilu. Počínaje tímto podzimem se až do roku 1965 účastnil všech čtyř zasedání, při nichž živě vstupoval do diskusí a zároveň se významně podílel na důležitých rozhodnutích začleněných v dokumentech Dignitatis humanae a Gaudium et Spes. V roce 1962 přijížděl do Říma jako neznámý biskup, po zakončení koncilu se díky otevřeně interpretovaným názorům a kouzlu osobnosti stal jednou z nejznámějších postav církve jak mezi svými kolegy, tak i mezi novináři. V průběhu koncilu, 30. prosince 1963, papež Pavel VI. kapitulního vikáře Karola Wojtyłu jmenoval krakovským arcibiskupem. Veřejně bylo toto rozhodnutí oznámeno 19. ledna 1964, do úřadu byl uveden o necelé dva měsíce později (8. března) ve Wawelské katedrále. V polovině 60. let 20. století polská komunistická vláda naznačila vatikánským představitelům, že by nebyla proti, kdyby v zemi působil druhý kardinál. Úmyslem vládních činitelů patrně bylo rozpoltit polskou církev na dvě části, jednu v čelem s novým kardinálem, druhou s primasem Wyszyńskim. Na základě tohoto požadavku tedy papež Pavel IV. 29. května 1967 oznámil kardinálskému kolegiu, že do hodnosti kardinála jmenoval arcibiskupa Karola Wojtyłu. Důvodem tohoto rozhodnutí byla zřejmě arcibiskupova intenzivní pastorační činnost v Polsku a fakt, že dokázal srozumitelně, otevřeně a neobyčejně adresně šířit evangelickou zvěst. Kardinálský klobouk od papeže obdržel 28. června téhož roku při obřadu prováděném v Sixtinské kapli.", "question": "Od jakého roku Byl Jan Pavel II. kardinálem?", "answers": ["1967"]}
{"title": "Jan Bosco", "context": "Navíc se ve škole učil věci, které již uměl, a tak bylo rozhodnuto, že se přestěhuje do Chieri a bude studovat tam. Začal chodit rovnou do vyšší třídy, ale i tak byl ze spolužáků nejstarší. Po celou dobu studia měl školu vždy bezplatně, protože dostával stipendium - jako žák s nejlepším prospěchem ze třídy. Během studií se kolem něj vytvořila skupina chlapců, s kterými se společně modlil a rozmlouval nad věroučnými otázkami. Po dokončení studií se rozhodl stát se knězem a vstoupil do semináře. Po vysvěcení na kněze začala Boscova hlavní činnost. Po poradě se svým duchovním patronem donem Cafassem (později blahořečeným) započal svou kněžskou práci v Turíně a práci v útulku a nemocnici svaté Filomény. Začali se kolem něj shromažďovat chlapci a brzy jich v jeho skupině bylo už více než sto. Místa, kde se scházeli, už byla příliš těsná, a tak Bosco hledal nové, kde by mohl vytvořit oratoř. V té době měl další mystický zážitek, který ho nasměroval v jeho dalším působení. Poté, co našel vhodnou kapli, založil 8. prosince 1844 svou první oratoř - oratoř svatého Františka Saleského.", "question": "Ve kterém městě zemřel Don Bosco?", "answers": ["Turín"]}
{"title": "Staroměstský orloj", "context": "Staroměstský orloj i staroměstská radnice jsou pro svoji historickou významnost stále prezentovány jako hodnotná kulturní památka Česka a Prahy v tuzemsku i zahraničí. K 600 letům pražského staroměstského orloje byla 9. října 2010 provedena společností Tomato production v rámci projektu The Macula večerní videomappingová show osvětlující orloj. Motivy z orloje vyšly na československých poštovních známkách. Na třech známkách v edici \"Dětem\" z roku 1936 byl vyobrazen motiv Ledna z Mánesovy kalendářní desky. V roce 1978 vyšel aršík s motivy orloje u příležitosti světové výstavy známek. Astoláb je vyobrazen i na známce s nominální hodnotou 0,50 Kčs ze série věnované 125. výročí jednoty československých matematiků a fyziků. U příležitosti 600 let od první zmínky o orloji vyšla 16. června 2010 česká známka v nominální hodnotě 21 Kč. ČNB vydala 17. března 2010 pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 600. výročí sestrojení Staroměstského orloje. Na téma orloje a mistra Hanuše je také český animovaný celovečerní film Kozí příběh - pověsti staré Prahy režiséra Jana Tománka z roku 2008. Model Staroměstské radnice s orlojem je umístěn jako jediná česká zajímavost v parku miniatur členských států EU Mini-Europe v Bruselu. V jihokorejském Soulu ve čtvrti Hongde od roku 2007 stojí, obklopena moderními domy a elektrickým vedením, replika části pražské staroměstské radnice, včetně věže a věrné a funkční repliky orloje (zmenšené 1:2). Uvnitř se nachází restaurace řetězce Castle Praha. Pražským orlojem je inspirovaný i orloj vybudovaný v letech 2006-2011 z distribuční trafostanice v Kryštofově Údolí. Její dominantou jsou také dvě okénka, ve kterých přes den pravidelně každou hodinu obíhá 12 vyřezávaných apoštolů, po stranách doplněné dalšími statickými i pohyblivými sochami a reliéfy. V roce 2011 bylo doplněno i zařízení zobrazující fáze měsíce a znamení zvěrokruhu.", "question": "Na jaké budově je umístěn Staroměstský orloj v Praze?", "answers": ["Staroměstské radnice"]}
{"title": "Giganotosaurus", "context": "Giganotosaurus carolinii (Z řečtiny: obří jižní ještěr) je jedním z největších masožravých dinosaurů (teropodů) z čeledi carcharodontosauridae, známým podle dobře zachované kostry. Tento obří dravec žil asi před 98-96 miliony let na území dnešní Argentiny. Byl objeven automechanikem a sběratelem zkamenělin Rubenem Carolinim v roce 1993 a popsán o dva roky později podle kostry kompletní asi ze 70%. Dnes je obvykle považován za druhého největšího známého teropoda (viz také Velikost dinosaurů). Giganotosaurus vystřídal populárního tyranosaura na čele neoficiální tabulky velikosti masožravých dinosaurů, kde se předchozí rekordman, i když ne zcela právem, držel celých 90 let. Giganotosaurus měl celkově delší lebku (160 cm, ale někteří jedinci možná až 200 cm), délku asi 13-14 m a hmotnost okolo 8 tun - největší dobře známý jedinec tyranosaura byl asi o 1 metr kratší a vážil zhruba o 1 tunu méně). Na druhou stranu, mozek giganotosaura byl asi o polovinu menší, než u vývojově pokročilejšího celurosauridního teropoda tyranosaura. Giganotosaurus měl sice lebku téměř až o čtvrtinu delší než tyranosaurus, ale bývalý rekordman ji měl na rozdíl od větších teropodů jako byl Giganotosaurus či Spinosaurus mnohem mohutnější a více přizpůsobenou drtivým nárazům a čelistnímu stisku. V roce 2006 byl na základě fosílií objevených v letech 1995 a 1997 až 2001 popsán nový druh velmi blízce příbuzného teropoda, který dostal vědecké jméno Mapusaurus roseae. Ten prokazatelně dorůstal délky 12,2-12,6 m, mohl však být celkově mohutnější. Paleontologové Blanco a Mazzetta publikovali v roce 2001 biomechanickou studii, týkající se lokomoce (pohybových schopností) giganotosaura.", "question": "Na území jakého současného státu žil Giganotosaurus?", "answers": ["Argentiny"]}
{"title": "Emil aneb O výchově", "context": "Emil, aneb o výchově (francouzsky Émile ou De l'éducation) je pojednání Jeana-Jacquese Rousseaua o výchově na téma \"umění formování člověka\". == Historie == Spis byl vydán v roce 1762. Dodnes patří mezi nejčtenější a nejpopulárnější práce na toto téma. V Japonsku dokonce úřady pro rozvoj dětí a mládeže všem mateřským školám čtení Emila. Není bez zajímavosti, že některé části spisu vykazují podobnost s některými Dopisy synovi / Lettres à mon fils Mme d'Épinay, které byly napsány o čtyři roky dříve. První čtyři knihy jsou řazené chronologicky a popisují ideální výchovu mladého fiktivního chlapce, Emila (Émile), a popisují krok za krokem, výchovné otázky, které se objevují postupně tak, jak mladík roste a dospívá. Poslední kniha pojednává o \"výchově\", či přesněji o absenci výchovy u dívek na příkladu další fiktivní postavy Sophie, která vyrůstá vychovávána jako budoucí manželka Emila. Rousseau v podstatě odmítá výchovu mladých dívek a zastává velmi sexistický postoj (ve srovnání se současnou společností a vytrženo z kontextu, neboť jeho analýza odpovídá své době, místu i roli udělené ženám) o roli žen ve společnosti, k obrazu jejich role v rámci rodiny. == Reference ==", "question": "Kdo je autorem pojednání Emil, aneb o výchově?", "answers": ["Jeana-Jacquese Rousseaua"]}
{"title": "Charles Edouard Guillaume", "context": "Charles Edouard Guillaume (15. února 1861, Fleurier - 13. června 1938, Sè) byl francouzsko-švýcarský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1920), kterou obdržel za objev anomálií v niklové oceli (invar), což přispělo k rozvoji přesných měření. Vynalezl slitiny invar a elinvar. Guillaume, Charles-Edouard, \"La Température de L'Espace\", La Nature, volume 24, 1896. Guillaume, Charles-Edouard, \"Études thermométriques\". 1886. Guillaume, Charles-Edouard, \"Traité de thermométrie\". 1889. Guillaume, Charles-Edouard, \"Unités et Étalons\". 1894. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les rayons X\". 1896. Guillaume, Charles-Edouard, \"Recherches sur le nickel et ses alliages\". 1898. Guillaume, Charles-Edouard, \"La vie de la matiè\". 1899. Guillaume, Charles-Edouard, \"La Convention du Mè et le Bureau international des Poids et Mesures\". 1902. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les applications des aciers au nickel\". 1904. Guillaume, Charles-Edouard, \"Des états de la matiè\". 1907. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les récents progrè du systè métrique\". 1907, 1913. Guillaume, Charles-Edouard, \"Initiation à la Mécanique\". V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Édouard Guillaume na anglické Wikipedii. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Edouard Guillaume ve Wikimedia Commons aldebaran.cz Official Nobel site Nobel Lectures, Physics 1901-1921, \" Charles-Edouard Guillaume - Biography\".", "question": "Kdy zemřel Charles Edouard Guillaume?", "answers": ["13. června 1938"]}
{"title": "Ebola", "context": "Ebola (též krvácivá horečka ebola) je virové onemocnění ze skupiny krvácivých (hemoragických) horeček, které napadá lidi a některé další primáty. Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Jeho původcem je filovirus ebola. Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe. Symptomy se obvykle začínají projevovat dva až tři týdny po nákaze virem, a to horečkou, bolestí v krku, bolestmi svalů a bolestí hlavy. Dále typicky následuje nevolnost, zvracení a průjem, společně se zhoršeným fungováním jater a ledvin. V této fázi začínají mít někteří lidé problémy s krvácením. Virus ebola se poprvé objevil v roce 1976 a od té doby různé kmeny viru ebola způsobují epidemie s mírou letality dosahující 50–90 %. Místem těchto epidemií byly především africké země jako Demokratická republika Kongo, Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán, během žádné z jednotlivých epidemií nebylo nakaženo více než 500 osob. V roce 2013 vypukla rozsáhlá epidemie v západoafrické Guineji, která se rozšířila i do sousední Libérie a Sierry Leone i nedaleké Nigérie. V srpnu 2014 počet nakažených přesáhl 7 000 lidí a počet mrtvých 3 500 lidí. V současnosti je známo 5 kmenů viru ebola. Tři z nich (ebola-Zair, -Súdán a -Bundibugyo) napadají člověka. Čtvrtý kmen (ebola-Pobřeží slonoviny, anglicky Taï Forest ebolavirus) dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění, když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze, a nebylo smrtelné. Pátý kmen (ebola-Reston) napadá opice a prasata. Jméno ebola bylo převzato od řeky, která protéká oblastí, v níž propukla první epidemie této nemoci. Virus Ebola pochází z tzv. rodiny filovirů, ke které se mimo jiné řadí i Virus Marburg. Byl pojmenován po řece Ebola, v jejíž blízkosti byl poprvé (1976) zaznamenán výskyt tohoto viru doktorem Ngoy Musholaou ve vesnici Yambuku (Demokratická republika Kongo, kmen Ebola-Zair, Ebola-Z), další výskyt byl krátce nato zaznamenán ve vesnici Nzara, v západním Súdánu (kmen Ebola-Súdán, Ebola-S). Z 602 identifikovaných případů bylo 397 smrtelných. Kmen viru Sudan vykazuje menší míru smrtnosti, a to kolem 50 %; v porovnání s 90 % kmenu Ebola Zaire. V roce 1990 byl identifikován další, třetí kmen viru ve městě Reston, Virginia mezi opicemi importovanými z Filipín, pojmenovaný byl Ebola–Reston. U tohoto kmenu se zdá, že se dokáže šířit vzduchem.", "question": "Kolik v současnosti známe kmenů viru ebola?", "answers": ["5"]}
{"title": "Karibské moře", "context": "Karibské moře část Atlantského oceánu ležící v tropické části Ameriky jihovýchodně od Mexického zálivu. Zabírá většinu Karibské desky a je ohraničeno státy Venezuela, Kolumbie a Panama na jihu, státy Kostarika, Nikaragua, Honduras, Guatemala, Belize a poloostrovem Yucatán (patřícím Mexiku) na západě, Velkými Antilami, tj. ostrovy Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko na severu a na východě Malými Antilami. Karibské moře zabírá plochu přibližně 2 754 000 km2. Jeho nejhlubším místem je Kajmanský příkop mezi Kubou a Jamajkou s hloubkou 7686 m. Při pobřeží Hondurasu a Belize se nachází Honduraský záliv a Mezoamerický korálový útes. Oblast Karibského moře je sužována zemětřeseními, sopečnými výbuchy a sezónními hurikány. Povrchová teplota moře se pohybuje mezi 24-29°C. Související informace naleznete také v článku Seznam ostrovů Karibského moře. Velké Antily Grand Cayman (největší Kajmanský ostrov) Hispaniola (na ostrově leží Haiti a Dominikánská republika) Jamajka (nezávislá republika) Kuba (nezávislá republika) Portoriko (přidružený stát USA) Malé Antily Závětrné ostrovy Anguilla. (zámořské území Spojeného království) Antigua (součást státu Antigua a Barbuda) Barbuda (součást státu Antigua a Barbuda) Dominika (nezávislá republika) Guadeloupe (zámořský region Francie) Montserrat (zámořské území Spojeného království. ) Nevis (součást republiky Svatý Kryštof a Nevis) Panenské ostrovy (rozděleny na Britské Pan. ostrovy a Americké Pan. ostrovy) Saba (součást Nizozemského království) Svatý Bartoloměj (francouzské zámořské společenství) Svatý. Eustach (součást Nizozemského království) Svatý Kryštof (republika Svatý Kryštof a Nevis) Svatý Martin (rozdělený mezi francouzské zámořské společenství a autonomní zemi Nizozemského království) Návětrné ostrovy Barbados (člen Commonwealthu) Grenada (člen Commonwealthu. ) Grenadiny (mezi ostrovy Grenada a Svatý Vincenc) Martinik (zámořský region Francie) Svatá Lucie (nezávislá republika) Svatý Vincenc (součást státu Svatý Vincenc a Grenadiny) Tobago (součást republiky Trinidad a Tobago).", "question": "Jakou plochu přibližně zabírá Karibské moře?", "answers": ["2 754 000 km2"]}
{"title": "Baťa", "context": "Baťa, též Baťovy závody, je název velké české obuvnické firmy, kterou založili sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťové ve Zlíně v září 1894. Firma nesla až do změny právní subjektivity v roce 1931 jména obou bratrů. V roce 1939 jsou v důsledku politické situace slovenské závody vyčleněny pod \"Baťa, Slovenská účastinná spoločnosť\" se sídlem v Šimonovanech. Český koncern Baťa zasahoval v okamžiku svého znárodnění do čtyřiceti výrobních odvětví. K 1. lednu 1949 byly zlínské závody Baťa přejmenovány na Svit. Ze slovenské firmy Baťa vzniklo několik společností, výroba obuvi byla spojena se Závody 29. augusta (ZDA) v Partizánském. Po druhé světové válce byly Baťovy továrny v socialistických státech znárodněny bez náhrady. Pobočky v kapitalistických státech zůstaly v rodinném majetku a byly řízeny z Kanady. Současná evropská centrála firmy je ve švýcarském Lausanne. Centrála pro Česko je opět ve Zlíně. Guinnessova kniha rekordů firmu Baťa označila za \"Největšího prodejce a výrobce bot\" všech dob, protože podle nich za svoji existenci firma prodala již přes 14 miliard párů bot. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny koncernu Baťa. V roce 1894 zahájili tři sourozenci Baťové - Anna, Antonín a Tomáš - obuvnické podnikání ve firmě jménem A. Baťa. V roce 1900 měla firma právní podobu veřejné společnosti a zaměstnávala 120 lidí, v roce 1908 se stal jediným majitelem firmy T. Baťa. Na počátku první světové války se Tomáši Baťovi podařilo získat zakázku od rakousko-uherské armády. Firma měla z válečných dob víc zaměstnanců, než kolik s ohledem na odbyt potřebovala, což se Baťa pokusil spolu se zvyšující úvěrovou zadlužeností firmy překonat vnitřním úvěrovým systémem a zřízením podnikové banky. Zlepšení situace přinesla akce Baťa drtí drahotu, při níž firma snížila cenu obuvi od 1. září 1922 na polovinu cen z jara roku 1922. V roce 1924 byla zavedena spoluúčast na zisku a ztrátě a byla také zahájena výstavba moderních továrních budov s železobetonovým skeletem. Pásová výroba byla po vzoru Henryho Forda zavedena v roce 1927 a již zanedlouho umožnila zvýšit výrobu o 58 % procent při zvýšení počtu zaměstnanců o 35 %. V květnu 1931 se změnila dosavadní veřejná obchodní společnost T. & A. Baťa na Baťa, akciová společnost.", "question": "Kdo založil firmu Baťa?", "answers": ["Anna, Antonín a Tomáš Baťové"]}
{"title": "Infekční mononukleóza", "context": "Infekční mononukleóza (lidově polibková nemoc či nemoc z líbání) je virové onemocnění způsobené viry Epsteina a Barrové (Epstein Barr / EBV) nebo cytomegalovirem (CMV infekce). Postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína či chřipka a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. Infekční mononukleóze se říká Nemoc z líbání nebo Dětská nemoc, protože nejčastěji jí onemocní malé děti, u kterých je průběh většinou bez příznaků, a dospívající. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin - buď přímo nejčastěji líbáním, nebo nepřímo rukama a předměty čerstvě potřísněnými slinami (hračky, sklenky, ručníky). To jsou ale nejčastější možné spouštěcí mechanismy. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh. Přestože se vyskytuje slovo infekční, jde o nemoc málo nakažlivou. EB virus má v sobě přibližně 95% populace a záleží jen na okolnostech zda propukne nebo ne či zda se jím nakazí někdo jiný. Mononukleóza se přenáší již zmíněnými slinami, dále k propuknutí onemocnění přispívá snížená obranyschopnost organismu, stres nebo totální nervové vyčerpání. Mezi typické příznaky patří počáteční celková únava, trvající až několik týdnů, zvýšená teplota až horečky (běžně kolem 39 °C), zánět nosohltanu a zvětšení uzlin (podčelistních a krčních). Další příznaky mohou být zvětšená slezina a játra (a jejich zánět), otoky víček a obličeje, nechutenství. Inkubační doba je 4-6 týdnů. Pacient získává po onemocnění IM doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy). Avšak někdy je možné dostat ji znovu, pokud bude oslabena imunita EB virus se do organismu dostává ústy a vniká do buněk sliznice nosohltanu, slinných žláz a lymfatické tkáně mandlí. Pomnoží se a krví se roznese do celého těla. V lymfatické tkáni virus napadá hlavně B-lymfocyty, které se začnou chovat jako cizí organismus a tělo zahájí protiútok. Buňky zvané T-lymfocyty mají schopnost takto zdegenerované buňky ničit a onemocnění potlačit.", "question": "Které orgány postihuje infekční mononukleóza?", "answers": ["žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Jeho přáním bylo studovat kosmologii na univerzitě v Cambridgi. V roce 1962 složil s výborným úspěchem zkoušku a od roku 1963 studoval v Cambridgi. Roku 1965 začal pracovat na své doktorské práci u profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl titulu Ph.D. Stal se nejdříve výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge. Po tom, co opustil Astronomický institut, přešel v roce 1973 do oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky a od roku 1979 zastával pozici Lukasiánského profesora matematiky, kterou ve své poslední vůli založil v roce 1663 člen univerzitního parlamentu reverend Henry Lucas. Lukasiánským profesorem byl v minulosti také Isaac Newton. Je držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem mnoha významných učených společností, mimo jiné britské Královské společnosti (od roku 1974), Papežské akademie věd (od 1986) a Národní akademie věd USA. I přes své postižení se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život (má tři děti a tři vnoučata) s výzkumy v oboru teoretické fyziky a náročným cestovním programem veřejných přednášek. Roku 2010 prohlásil, že je možné cestovat časem, ale jenom dopředu, a že by tak bylo možné, aby se obydlila v té době již zničená planeta. [zdroj? ] Roku 2014 prohlásil, že klasicky vnímaná černá díra neexistuje. Už na počátku studia v Oxfordu se projevily první příznaky jeho nemoci, amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii - SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla. Od roku 1968 se může pohybovat jen za pomoci vozíčku a od roku 1985 s okolním světem komunikuje jen pomocí speciálního počítače. V mládí jezdil na koni a hrál si s ostatními dětmi. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského týmu, což mu, jak se sám vyjádřil, pomohlo ulehčit nesmírnou univerzitní nudu. Příznaky choroby se poprvé objevily, když se zapsal na univerzitu v Cambridge. Ztratil rovnováhu na schodech a spadl, přičemž si poranil hlavu. Protože se bál, že přišel o svůj talent, podstoupil Mensa test, aby si ověřil, že jeho intelektuální schopnosti nebyly narušeny. Choroba mu byla diagnostikována, když mu bylo 21 let, krátce před jeho první svatbou, a podle vyjádření lékařů neměl žít déle než dva nebo tři roky. Postupně ztratil vládu nad pažemi, nohama a hlasem a v současné době je v podstatě úplně paralyzován. V roce 1985 se během návštěvy výzkumného centra CERN v Ženevě nakazil zápalem plic, což v jeho případě znamenalo ohrožení života.", "question": "Hrával si Stephen Hawking s ostatními dětmi?", "answers": ["V mládí jezdil na koni a hrál si s ostatními dětmi."]}
{"title": "Antonio Bonfini", "context": "Antonio Bonfini (latinsky Antonius Bonfinius) (* 1427 Patrignone; † 1503 Budín) byl italský humanista a básník, který od roku 1486 žil v Budíně jako historik na dvoře uherského krále Matyáše Korvína. Bonfini byl Korvínem pověřen vytvořit kroniku o dějinách Uher. Kniha byla pojmenována Rerum Ungaricarum decades (1497). Toto dílo mělo velký vliv na uherskou humanistickou historiografii. První úplné vydaní díla vyšlo v Basileji v roce 1568 zásluhou J. Sambuca.", "question": "Od kdy žil Antonio Bonfini na dvoře krále Matyáše Korvína?", "answers": ["1486"]}
{"title": "Veverka obecná", "context": "Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi srpnem a listopadem. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25–30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Je schopna vypnout tělo do tvaru křídla, čehož využívá při delších skocích. Není teritoriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají. Veverka je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě, přičemž se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km/h. 60 až 80 % dne tráví hledáním potravy, kterou tvoří především semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutná i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých \"spižíren\" v dutinách stromů, které ji poskytují výbornou zásobárnu potravy v nejtěžších obdobích. Při konzumaci potravy přitom sedí jako většina veverkovců \"na bobku\", přičemž si potravu drží v předních končetinách. U některých jedinců probíhá páření již na konci zimy a na samotném počátku jara, tedy během února a března, většinou je však obvyklejší doba páření v letním období, během června a července. Samec svou partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice vypuzuje. Po setkání dvou partnerů začne samec svou partnerku honit po stromech a tak činí až do hodiny před spářením. Před rozmnožováním se také samice vykrmují s cílem přibrat na váze, jelikož obecně platí, že samice s vyšší hmotností rodí více mláďat než samice s hmotností nižší.", "question": "Jakou rychlostí se dokáže pohybovat veverka?", "answers": ["19 km/h"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Havraspárská společenská místnost se nachází v západní věži hradu. Vchodem jsou dveře bez kliky s klepadlem v podobě havrana. Po klepnutí vydá klepadlo otázku, na kterou je nutné odpovědět. Pokud se otázka zodpoví tak, aby se klepadlu zdála moudrá, dveře se otevřou, pokud ne, musí dotyčný počkat na někoho, kdo na otázku uspokojivě odpoví. Otázky se mění. Společenská místnost Havraspáru je větší a vzdušnější než nebelvírská. Rowena z Havraspáru byla dle Moudrého klobouku \"zrozená v lůně hor\", což by snad mohlo odpovídat Skotsku. Nejlepší přítelkyně Helgy z Mrzimoru byla obdařena mimořádnou inteligencí a neuvěřitelnou kreativitou, mimo jiné vymyslela pohyblivé bradavické schodiště. Rowena měla minimálně jedno dítě, a to dceru Helenu z Havraspáru. Šedou dámu můžete spatřit v 7 díle v druhé části - Relikvie smrti. === Mrzimor === Mrzimor (v originále Hufflepuff) byl založen Helgou z Mrzimoru. Kolejními barvami jsou žlutá a černá. Žlutá znázorňuje pšenici a černá půdu. Erbovním zvířetem je jezevec. Mrzimorským elementem je země. Mrzimorští jsou loajální, praví, féroví a pracovití. Kolejním duchem je Tlustý mnich. Ředitelkou koleje je profesorka Pomona Prýtová, která je zároveň profesorkou bylinkářství. Mrzimor se jmenuje podle své zakladatelky Helgy z Mrzimoru, která bývala jednou z největších čarodějek. Co se týče dědiců, není znám žádný, který by žil v době, kdy se odehrává příběh. V šesté knize je ovšem zmíněna Hepziba Smithová, coby dědička, kterou zabil lord Voldemort neboli Tom Raddle, aby se zmocnil poháru, který patřil Helze z Mrzimoru, a udělal z něj viteál. Harry nikdy ve společenské místnosti Mrzimoru nebyl. Ví se o ní, že se nachází v přízemí hradu v blízkosti kuchyně. Vstup do společenské místnosti je ukryt v hromadě velkých sudů v koutě po pravé straně kuchyňské chodby. Pro vstup je třeba poklepat na hlaveň druhého ze spodu, uprostřed druhé řady, v rytmu \"Helga Hufflepuff\" a víko se otevře. Mrzimor je jediný dům v Bradavicích, který má odpuzující zařízení pro případné vetřelce. Pokud je špatné víko poklepáno, nebo pokud je rytmus špatný, je nelegální účastník polit octem. Uvnitř je zdobena rostlinami, které sem dává profesorka Prýtová. O Mrzimoru Draco Malfoy v prvním díle říká, že doufá, že se tam nedostane. Hagrid Harrymu vysvětluje, že o Mrzimoru se říká, že to je kolej hlupáků, ale že to není pravda.", "question": "Jaký je element Mrzimoru?", "answers": ["země"]}
{"title": "Želvy", "context": "Želvy (Testudines) se od ostatních plazů odlišují především tím, že je jejich tělo obvykle chráněno kostěným krunýřem, který se dělí na hřbetní (karapax) a břišní (plastron). Vyvinul se z jejich žeber. Do tohoto řádu se zahrnuje i několik dnes již vyhynulých druhů. Nejstarší druhy želv žily před zhruba 220 miliony let v období triasu (rod Odontochelys), což z nich dělá jednu z nejstarších dosud žijících skupin plazů (o mnoho více než ještěři nebo hadi). V dnešní době je na světě asi 300 druhů želv, některé z nich jsou silně ohrožené. Želvy jsou studenokrevní živočichové, což znamená, že teplota jejich těla se mění podle okolního prostředí. Jsou typicky dlouhověké, někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let, např. želva sloní. Související informace naleznete také v článku Seznam plazů Česka. V české přírodě se vyskytuje přibližně osm druhů želv. Nejhojnějším druhem želv v Česku je nepůvodní želva nádherná. Jedinou původní (a i ta byla údajně vysazená v 16.století) je želva bahenní. Velikost želv se značně různí. Mořské druhy dorůstají obvykle do obrovských rozměrů, zatímco sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenáni i jedinci 2 m dlouzí). Suchozemské želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských. Největší želvou na světě je kožatka velká, mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.[zdroj? ] V prehistorických dobách byly po celém světě hojně rozšířeny želvy sloní,[zdroj? ] avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili jako potravu. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg. Mezi největší želvy celé geologické historie patřil obří svrchnokřídový rod Archelon s délkou těla až 4 metry a několikatunovou hmotností.[zdroj? ] Tito obři žili v mořích. Želvy rozdělujeme do dvou podřádů podle toho, jakým způsobem vtahují krk do krunýře: želvy skupiny Cryptodira (skrytohrdlí) dokážou zatáhnout krk a hlavu pod páteř, želvy skupiny Pleurodira (skrytohlaví) ji schovávají do krunýře na levou nebo pravou stranu. Jazyk je tlustý a nevysunutelný. Komorové oči většiny suchozemských želv směřují dolů na předměty před nimi, zatímco u některých vodních želv se oči nacházejí na vrchní části hlavy.", "question": "Z čeho se u želv vyvinul krunýř?", "answers": ["z jejich žeber"]}
{"title": "Sicílie", "context": "Sicílie (italsky Sicilia) je autonomní region Itálie na stejnojmenném největším ostrově ve Středozemním moři Sicílii a okolních malých ostrovech. Před sjednocením Itálie v 19. století byla oblast součástí Království obojí Sicílie. Má rozlohu 25 703 km2, 5 miliónů obyvatel a dělí se na 9 provincií. Hlavním městem je Palermo. Kromě italštiny se v oblasti mluví i sicilštinou. Podrobnější informace naleznete v článku Sicílie (ostrov)#Dějiny. Autonomní region byl ustaven 15. května 1946 po přeměně Itálie z království na republiku. Její status byl revidován 26. února 1948, kdy se stala jednou ze čtyř italských autonomních regionů. Obě italské správní reformy z let 1950 a 1984 přinesly pomoc sicilské ekonomice především díky důležitým investicím do infrastruktury, jež podpořily výstavbu dálnic a letišť. Podrobnější informace naleznete v článku Sicílie (ostrov)#Geografie. Autonomní region zahrnuje hlavní ostrov Sicílie, který tvoří 98,9 % jeho rozlohy, a okolní ostrovy. Oblast je jednou ze seizmicky nejaktivnějších v Evropě. Nejvyšší horou je Etna na hlavním ostrově (3 323 metrů), která je zároveň nejvyšší činnou sopkou evropského kontinentu. Sopečného původu jsou i Liparské ostrovyv Tyrhénském moři, které patří k metropolitnímu městu Messina. Z těchto sedmi ostrovů jsou dosud aktivními sopkami Stromboli a Vulcano. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ostrovů Sicílie. K autonomnímu regionu náleží kromě hlavního ostrova také na severu Liparské ostrovy a ostrov Ustica, na západě Egadské a Stagnonské ostrovy, na jihu ostrov Pantelleria a Pelagické ostrovy. Přehled ostrovů autonomního regionu Sicílie větších než 2 km2 zahrnuje tabulka: Až do roku 2015 se region skládal z 9 provincií. Dne 31. 7. 2015 na zasedání zastupitelstva autonomního regionu Sicílie byla schválena reforma správního uspořádání tohoto regionu, nově určující postavení center jednotlivých celků, včetně tří tzv. metropolitních měst - Palerma, Catanie a Messiny. Zbývající provincie byly přetransformovány do tzv. volných sdružení obcí. V zemědělství pracuje 12 % obyvatel.", "question": "Který ostrov je největší ve Středozemním moři?", "answers": ["Sicílie"]}
{"title": "Smrt", "context": "Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí. Umírání je postupný proces, na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. Nicméně délka života je charakteristická pro každý druh organismu; vychází z jeho genetického základu, ale poměrně výrazně ji ovlivňují i vnější okolnosti. Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje - díky kvalitnější zdravotní péči, hygieně a zdravějšímu životnímu stylu. To, co má smrtelné následky (např. určitá dávka jedu, nevhodný léčebný postup atd.), se označuje jako letální, tedy smrtelné. Věda, zabývající se umíráním a smrtí, se nazývá thanatologie. Usnadněním umírání se zabývá paliativní péče. V běžné mluvě se pojem smrt používá prakticky výhradně ve vztahu k celému organismu, ale v přírodních vědách a lékařství se běžně lze setkat například s pojmem buněčná smrt, kde se slovo smrt vztahuje k části organismu. Zastavení životních funkcí, které lze ještě včasným vhodným zásahem zvrátit, se nazývá klinická smrt. Pojem smrt se užívá také v přeneseném významu pro zánik - kultury, politického systému, živočišného druhu apod. Expirace jako \"poslední vydechnutí\" znamená v lékařství klinickou smrt, která se projevuje mimo jiné i zástavou dýchání. Podobně také exitus'. Dříve se smrt diagnostikovala na základě zástavy dechu a srdečního tepu a i dnes se těchto ukazatelů používá nejčastěji. Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že oproti dřívějšku víme, že zástava dechu a srdce nemusí být definitivní, takže se smrt na základě těchto ukazatelů určuje teprve, když je lékař přesvědčen, že dané funkce nelze obnovit.", "question": "Prodlužuje se průměrná délka života u člověka?", "answers": ["Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje - díky kvalitnější zdravotní péči, hygieně a zdravějšímu životnímu stylu."]}
{"title": "Moták pochop", "context": "Staví si hnízdo ze stébel a větví přímo na zemi nebo v hustém rákosu těsně nad vodou. Začátkem května snáší samice v dvoudenním intervalu 3–6 bělavých vajec, která zahřívá po dobu asi jednoho měsíce. Samec samici na hnízdě nestřídá, ale přináší jí potravu po celou dobu sezení na vejcích i po vylíhnutí mláďat – samice přinesenou kořist porcuje a mláďata krmí. Na hnízdě mláďata stráví asi šest týdnů, v nebezpečí se rozlézají po okolí. Do hnízda se na noc někdy vrací i po dosažení vzletnosti. Potravu tvoří především drobní hlodavci, ale i jiní savci, ryby a ptáci. Hlavním lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřená místa v blízkosti vod. Nad takovou krajinou létá pochop nízkým, značně neurovnaným (jakoby potácivým) letem, který mu umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě. Nikdy neloví ve vzduchu . Moták pochop je tažný druh, který na zimoviště v jižní Evropě a Africe odlétá v srpnu až říjnu a ze zimovišť přilétá během března a dubna.", "question": "Čím se živí pták Moták pochop?", "answers": ["drobní hlodavci, ale i jiní savci, ryby a ptáci"]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher. Dílo bylo několikrát zfilmováno - první díl a část druhého jako animovaný film roku 1978 (režisér Ralph Bakshi), poslední díl jako televizní animovaný film roku 1980 (režiséři Bass a Rankin) a v letech 2001-2003 celý příběh Peterem Jacksonem jako filmová trilogie. Na motivy knihy také vzniklo velké množství počítačových her. Také hry na hrdiny často hledají inspiraci v Tolkienových příbězích. Český překlad pořídila pro osobní potřebu v letech 1979-1980 Stanislava Pošustová, pracovnice knihovny anglistiky FF UK. Ačkoli záhy získala příslib k vydání v nakladatelství Mladá fronta, překlad byl z obav o možné politické konotace vydán až v letech 1990-1992.", "question": "Na jakou knihu volně navazuje Pán prstenů?", "answers": ["Hobit aneb cesta tam a zase zpátky"]}
{"title": "Seftigen", "context": "Seftigen je švýcarské město ležící v kantonu Bern a zároveň centrum okresu Seftigen. Nadmořská výška je 576 m. n. m., katastrální území má rozlohu 7,5 km2. Partnerská obec je český Kovářov. Dne 31. prosince 2006 mělo město 2082 obyvatel, hustota zalidnění byla 529 obyvatel/km2. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Seftigen ve Wikimedia Commons oficiální stránka obce - Německy", "question": "V jakém kantonu leží město Seftigen?", "answers": ["Bern"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo president Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány), byl český státník, filozof a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, inicioval Ottův slovník naučný a vstoupil do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program \"realismu\" se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 Masaryk vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami.", "question": "Kdo se stal prvním prezidentem Československa?", "answers": ["Tomáš Garrigue Masaryk"]}
{"title": "Hvězda", "context": "Hvězda nebo zastarale stálice je plazmové (plynné), přibližně kulovité těleso ve vesmíru, které má vlastní zdroj viditelného záření, drží ho pohromadě jeho vlastní gravitace a má hmotnost 0,08 až 300 hmotností Slunce. Ve hvězdách je soustředěna většina viditelné hmoty vesmíru. Nejbližší hvězdou k Zemi je Slunce, které je zdrojem většiny energie naší planety. Při vhodných atmosférických podmínkách jsou v noci ze Země viditelné i jiné hvězdy. Kvůli obrovským vzdálenostem vypadají jako množství nehybných, více či méně blikajících světelných bodů. Pod pojmem hvězda se ve starém chápání myslel téměř každý objekt na noční obloze jako planeta, kometa atd. kromě Měsíce. V užším astronomickém významu jsou hvězdy ty kosmické kulovité objekty, které mají vlastní zdroj viditelného záření. Během velké části své existence, přeneseně zvané \"život\", je zdrojem tohoto záření hvězd termonukleární fúze vodíku na helium v jádru hvězdy. Ta uvolňuje energii, která prochází vnitřkem hvězdy a je vyzářena do vnějšího prostoru. Poté, je-li hvězda, která vyčerpala zásoby vodíku, dostatečně hmotná, vznikají ve hvězdě chemické prvky těžší než helium. Před koncem života mohou hvězdy obsahovat degenerovanou hmotu. Astronomové zjišťují hmotnost, věk, metalicitu (chemické složení) a mnohé další vlastnosti pomocí pozorování pohybu hvězdy vesmírem, svítivosti a analýzou jejího záření. Graf porovnávající teplotu hvězd s jejich svítivostí, známý jako Hertzsprungův-Russellův diagram, umožňuje zjistit věk a stav vývoje hvězdy.", "question": "Jaký mají hvězdy tvar?", "answers": ["přibližně kulovité těleso"]}
{"title": "Death metal", "context": "Také demo kapely Death se nazývalo \"Death by Metal\". Druhá teorie tvrdí, že žánr byl pojmenován podle průkopníků tohoto stylu, Death. Říká se, že jejich strohý název se ujal jako jméno pro nový metalový žánr. Třetí teorie se objevila roku 2003, když Quorthon, zesnulý zakladatel blackmetalové skupiny Bathory, v rozhovoru s britským novinářem vyhlásil, že on vymyslel pojem \"death metal\" už v roce 1984, i když jeho kapela nikdy k death metalu nepatřila. Death metal se vyvinul z thrash metalu. Thrash metal je žánr extrémů: rychlá tempa, hlučnost, nestálost, řev (screaming) a nepředvídatelné struktury skladeb. Thrash-metalové kapely experimentovaly s novými technikami a nápady, aby posunuly žánr dál od komerčního rocku. Nejextrémnější thrash-metalové kapely vytvořily proto death-metalový zvuk tím, že hrály ještě rychlejší, tvrdší a temnější thrash. Okolo roku 1983 se začaly formovat agresivní americké kapely jako floridští Death, kalifornští Possessed a chicagští Master. Ze jmenovaných kapel jako první vydali ukázku \"raného death metalu\" Possessed, a to album \"Seven Churches\" (1985), dál také Švýcaři Messiah (album \"Hymn to Abramelin – 1986) a Kanaďané Slaughter (Strappado – 1986); v roce 1987 potom Death vydali \"Scream Bloody Gore\" a Necrophagia \"Season of the Dead\". Morbid Angel je další kapela, která silně ovlivnila death-metalovou scénu početnými demo nahrávkami. Tyto \"rané death-metalové\" kapely vytvořily žánr, který se podstatně liší od svého nejbližšího příbuzného, thrash metalu. Koncem 80. let se začal hrát death metal ve Skandinávii, obzvlášť ve Švédsku. Začátkem 90. let vydaly svoje první alba kapely jako Nihilist (později Entombed), God Macabre, Carnage (později Dismember), Unleashed a Grave. Jejich styl se zakládal na odlišném kytarovém zvuku, který se značně nechal inspirovat zvukem britských grinderů Unseen Terror. Když se na to podíváme z jiného uhlu pohledu, můžeme říct, že moderní koncepce death metalu – bod zřetelného osamostatnění od heavy metalu a thrash metalu – se začíná rýsovat v roce 1989. Také jako se Nová vlna britského heavy metalu nechala inspirovat energií punk rocku v 70. letech, tak i metal na konci 80. let udělat to samé. Chaotický a často matoucí vývoj, který se děl v těch dobách, je asi nejlépe vidět v případě britské kapely Napalm Death, která se většinou považuje za grindcore kapelu.", "question": "Jak se nazývá jedna z prvních death metalových kapel?", "answers": ["Death"]}
{"title": "Žlutá", "context": "Žlutá je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce mezi 565 nm a 590 nm. Žlutá barva patří mezi základní barvy při subtraktivním míchání používaném při barevném tisku (viz CMYK), jejím doplňkem je modrá. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem žluté barvy nachová.) == Použití a symbolika žluté barvy == Žlutá je velice výrazná barva, maximum slunečního záření je právě v oblasti žluté barvy, lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé. Z toho důvodu se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování a podobně: Žlutá je (též v přírodě) barvou signální. Nejvyššího účinku dosahuje v kontrastu s černou. Na semaforu znamená žlutá barva \"pozor\", signalizuje brzkou změnu signálu. Ve sportu žlutá barva slouží pro varování (žlutá karta), při automobilových závodech signalizuje žlutá vlajka výstrahu, auta se nesmí předjíždět. Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz. V Kanadě a USA jsou školní autobusy natřeny na žluto z důvodu viditelnosti a bezpečnosti. Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti. Jako \"žlutá rasa\" se označují asiaté. V USA ve 20. století byli imigranti z Číny a jiných východoasijských zemí hanlivě nazývání \"Žlutá hrozba\". V tradičním západním umění je žlutá barvou bohatství, otcovství, ale též závisti, Jidáše, Židů a synagogy. Žlutá barva byl symbol čínských císařů a čínské monarchie. Byla to také barva Nové Strany v Čínské republice. Tužky mají žlutou barvu kvůli své spojitosti s Čínou, kde se nachází nejlepší grafit. Pouze tužky s čínským grafitem se barvily na žluto. V některých zemích jsou běžně žlutá taxi. Počátek této praxe nalezneme v New Yorku, kde Harry N. Allen natřel své taxi na žluto, když zjistil, že žlutá je na dálku nejlépe viditelnou barvou. Žlutá je mezi mezinárodními politickými organizacemi barva liberálů. Žlutého papíru užívají Zlaté stránky – součást telefonního seznamu, který je tříděn podle kategorií.", "question": "Jaká barva je typická pro moč?", "answers": ["Žlutá"]}
{"title": "Ragtime", "context": "Ragtime (odvozeno od anglického to rag – roztrhat, rozervat) je osobitý a specifický způsob klavírní hry, který je považován za poslední mezistupeň mezi tradiční černošskou lidovou hudbou a jazzem. Začal se formovat koncem 19. století (1885), kdy se také nazýval dobovým pojmem cake-walk nebo coon-song. Základní hudební prvky převzal ragtime z tzv. minstrel shows. To byla představení bělošských kabaretů v USA, která parodovala hudbu a život amerických černochů. V těchto představeních hráli běloši s načerněnými obličeji. Po zrušení otroctví začali hudbu těchto kabaretů oficiálně hrát i černoši. Původním nástrojem tohoto stylu hry bylo bendžo, které ale movitější a vzdělanější černošští hudebníci začali v průběhu 19. století sami opouštět a stále více používali klasické fortepiano. Ragtime je vlastně pravidelný rytmus v polkovém či pochodovém tempu s oktávovým basem na těžkých dobách s bohatě synkopovanou melodií. Melodie je zde jakoby rytmicky roztrhána či rozcupována, to vše v jediném přísném základním dvoučvrťovém metru. Od toho také vznikl název tohoto hudebního stylu. V rytmu ještě není patrná žádná nepravidelnost ani náznaky mnohem pozdějšího swingu. Mnoho černošských pianistů považovalo ragtime za vážnou hudbu a doufali, že ho tak bude veřejnost přijímat. V té době byla taková představa poněkud nereálná, ale v 70. letech 20. století si veřejnost na ragtime opět vzpomněla – jeho desky na nějaký čas obsadily špičková místa na žebříčcích nejprodávanější vážné hudby v USA. Za všechno mohl film Podraz (The Sting), ve kterém zazněl asi nejslavnější ragtime Scotta Joplina – česky s názvem Komika, ovšem známější je jeho původní název The Entertainer (1902). == Klasikové stylu == Scott Joplin (pravděpodobně 24. listopadu 1868 až 1. dubna 1917) James Scott (1886–1938) Louis Chauvin (1881–1908) Tom Turpin (1873–1922) Joseph F. Lamb (1887–1960) Jelly Roll Morton (1885–1941) – což byl také pozdější jazzman Winifred Atwellová (1910–1983) == Domácí interpreti == Z našich interpretů se tomuto stylu hry velice dobře věnoval Vladimír Klusák, umí jej velice dobře hrát třeba paní Eva Mládková (manželka Ivana Mládka). Klasickou skladbou v tomto stylu je známá klavírní skladba Jaroslava Ježka Bugatti Step. == Související články == Ragtime (film) – filmová adaptace režiséra Miloše Formana. == Použité zdroje == Lubomír Dorůžka, Panoráma populární hudby 1918/1978, Mladá fronta v roce 1981, katalogové číslo 23-068-81 09/21 Československá akademie věd: Malá československá encyklopedie, Praha: Academia, 1986 Liz and John Soars: New Headway English Course – Intermediate, Student's Book, Oxford University Press, 1996 CD deska Classic Ragtime Piano – Eva Mládková – vydal Platon", "question": "V jakém tempu je ragtime?", "answers": ["polkovém či pochodovém"]}
{"title": "Piešťany", "context": "Piešťany (německy Pistyan, zřídka Bad Püschtin, maďarsky Pöstyén, polsky Pieszczany) jsou lázeňské město na Slovensku, na řece Váh. Leží v Trnavském kraji. Je mezinárodním střediskem léčby revmatických chorob a významním regionálním centrem kultury, školství, sportu a rekreace. Historie města je úzce spjatá se svými lázněmi. Lidské osídlení zde existuje již od prehistorických dob; lidé sem přicházeli hlavně díky minerálním pramenům, které v zimě nezamrzaly. Z této doby pochází Moravanská venuše, malá soška podobná Věstonické venuši. Nalezena byla v obci Moravany nad Váhom, nedaleko Piešťan. První písemná zmínka o městě je z roku 1113. Tehdy neslo název Pescan a skládalo se z několika menších osad. Nacházel sa tady pravděpodobně klášter Johanitů. Na místní minerální prameny bylo poprvé poukázáno v knize \"De admirandis Hungariae aquis hypomnemation\" (O zázračných vodách Uherské monarchie) od autora Georgia Wernhera v roce 1549. V 16. a 17. století bylo město ohrožováno Tureckými výboji a protihabsburskými povstáními. Piešťany až do poloviny 19. století vlastnila rodina Erdődyovců; lázně jim patřily až do 2. světové války. Tento rod zde vybudoval první lázně v roce 1778; v roce 1813 pak byly poškozené povodní.", "question": "V jakém kraji leží Piešťany?", "answers": ["v Trnavském"]}
{"title": "Písmo", "context": "Písmo se používá na vizuální zápis jazyka standardizovanými symboly. Nejstarší typy písma jsou piktogramy nebo ideogramy. Většina písem může být rozdělena do 3 kategorií: logografické (slovní), sylabické (slabičné) a alfabetické (abecední). Obecné slovo pro symboly v písmu je grafém (znak). Písmeno (též Glyf) je grafická reprezentace znaku. Glyfy většiny písem tvoří linie (čáry) a proto se nazývají lineární (čárové), ale existují i glyfy nelineárních písem tvořené jinými typy značek. Písmu předchází paleolitické záznamy počtu (například vlčí radius) či snad i symbolů pomocí zářezů. Nejstarší znaky, které by mohly být písmem (nebo také jen proto-písmem), byly nalezeny na želvích krunýřích nalezených v Džia-chu (Jiahu) v provincii Che-nan v Číně a jsou datované do 7. tisíciletí před naším letopočtem. Podle některých znalců je možné je spojovat s pozdějšími nejstaršími čínskými hieroglyfy na věšteckých kostkách Džia-ku-wen (Jiaguwen) z 2. tisíciletí př. n. l. a čínské písmo by tak bylo vůbec nejstarší písmo na světě, bez dosavadní výhrady nejstaršího dosud užívaného písma.", "question": "Patří piktogramy mezi typy písma?", "answers": ["Nejstarší typy písma jsou piktogramy nebo ideogramy."]}
{"title": "Transplantace srdce", "context": "== Historie == První experimentální transplantace srdce na psovi se uskutečnila v roce 1905 ve Vídni. První úspěšnou transplantaci na lidech provedl 3. prosince 1967 v Kapském Městě chirurg Christiaan Barnard. Pacient Washkansky zemřel po 18 dnech na zápal plic. Jen pět dnů později transplantoval chirurg Adrian Kantowitz v nemocnici v Brooklyne (USA) dětské srdce. Pacient ale zemřel krátce po operaci. Od prosince 1967 až do srpna 1970 bylo transplantovaných celkově 164 srdcí. === Transplantace srdce v ČSSR === První transplantace srdce v bývalém Československu se uskutečnila 9. července 1968. Na II. chirurgické klinice Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě na Partizánské ulici ji vedl akademik MUDr. Karol Šiška a MUDr. Ladislav Kužela. První transplantaci srdce v Československu inicioval MUDr. Ladislav Kužela, který získal zkušenosti v USA. Operační skupinu v Bratislavě tvořili: akademik prof. Karol Šiška, MUDr. Ladislav Kužela, MUDr. Anna Pivková, MUDr. Ján Tréger, MUDr. Marian Holomáň; odběr srdce dárce: MUDr. Milan Schnorrer, MUDr. Ladislav Kužela, MUDr. Marian Holomáň. ; umělý krevní oběh (ECC z angl. extracorporeal circulation): MUDr. Jaromír Horecký, MUDr. Stanislav Čársky, Pavol Podolay; anestézie: MUDr. Ivo Soběský, MUDr. Viera Neumarová; instrumentářky: Márie Machková, Mária Homerová, Jožka Králová a laborantka Etka Malinová. Šlo o první transplantaci srdce nejen v Československu, ale také ve střední a východní Evropě. Transplantaci předcházela experimentální a klinická příprava. Dárcem srdce byl 46letý muž, který utrpěl smrtelné zranění mozku při pádu z balkónu a jeho rodina souhlasila s odběrem srdce až po dlouhém přesvědčování farářem. Příjemcem byla 54letá žena. Transplantaci však nepřežila, jelikož zemřela po pěti hodinách ještě na operačním sále na následky jiných nemocí. == Medicínské aspekty == Transplantace srdce je hluboký zásah do organismu spojený s riziky. Při potlačení imunitního systému hrozí totiž nebezpečí zápalů. Na odvrácení odpuzení cizího organismu u příjemce je zapotřebí celý život potlačovat imunitní reakci. Terapie se vykonává kombinací různých léků (steroidy, azathiorpin, cyclosporin A).", "question": "Kdy se uskutečnila první transplantace srdce v bývalém Československu?", "answers": ["9. července 1968"]}
{"title": "IP datagram", "context": "Hlavička IPv6 datagramu je jednodušší - cílem návrhu bylo umožnit její rychlé zpracování. Proto z ní byly odstraněny všechny zbytné položky i kontrolní součet, který je nutné přepočítávat na každém směrovači po cestě (protože se mění životnost). V důsledku toho se prodloužila jen na dvojnásobek (40 B proti původním 20 B), přestože délka nesených adres je čtyřnásobná. Obsahuje následující položky: Verze: Verze protokolu, zde 6. Třída provozu: Význam není pevně definován, obecně má sloužit pro služby s definovanou kvalitou (podobně jako TOS v IPv4). Značka toku: Koncepce toků má umožnit optimalizaci směrování pro sled datagramů tvořících jeden logický celek (např. přenos souboru z jednoho místa na druhé). Přesný význam opět dosud nebyl definován. Délka dat: Délka datagramu, ovšem nepočítá se do ní úvodní 20B hlavička. Další hlavička: Rozšiřující prvky jsou v IPv6 přesunuty do rozšiřujících hlaviček, které se v případě potřeby připojují za základní hlavičku. Jsou zřetězeny položkami Další hlavička, které vždy identifikují typ následující hlavičky. Poslední hlavička pak v této položce nese informaci o protokolu vyšší vrstvy, kterému mají být data předána při doručení. Pokud tedy datagram žádné rozšiřující hlavičky nemá, hned základní hlavička v této položce stanoví protokol vyšší vrstvy. Maximum skoků: Životnost datagramu. Stejně jako u TTL v IPv4 zde každý směrovač zmenší hodnotu o jedničku a dojde-li do nuly, datagram zahodí. Adresa odesilatele: IPv6 adresa počítače, který datagram vyslal. Cílová adresa: IPv6 adresa stroje, kterému je datagram určen.", "question": "Jak se nazývá datový paket v protokolu IP?", "answers": ["datagram"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Během bouří mohou větry na povrchu planety dosahovat až rychlostí okolo 200 km/h, vynášejíce do atmosféry značné množství drobných prachových částic (obsahujících magnetit) o velikosti 0,1 mikrometru až 0,01 mm. Protože magnetit má větší schopnost pohlcovat modré světlo než červené, atmosféra se při pohledu z planety zdá žlutavá, či při východu/západu Slunce červená. Proces, který toto způsobuje je složitější než Rayleighův rozptyl, který je znám ze Země způsobující zde modrou barvu. Průměrné rychlosti větru jsou však 35 až 50 km/hod. Díky řidší atmosféře ale nemá vítr takovou sílu jako obdobný vítr na Zemi. Podrobnější informace naleznete v článku Voda na Marsu. V současnosti kvůli nízkému tlaku nemůže na povrchu Marsu existovat voda v tekuté podobě[zdroj? ] - existuje buď ve formě ledu nebo jako vodní pára, která vzniká sublimací při zvýšení teploty. Dle pozorování se zdá téměř jisté, že se na povrchu planety tekoucí voda v minulosti vyskytovala. Je nyní spíše otázkou, kdy a jak dlouho se tam tekoucí voda nacházela a kam se poděla. Předpokládá se, že povrch Marsu byl zaplaven oceánem v období noachianu. Vlivem ochlazování planety v hesperianu došlo k zmrznutí povrchové vody, část jí zřejmě unikla do kosmického prostoru. Následné erozivní procesy pohřbily část zmrzlého ledu pod povrch Marsu. Vedle těchto zatím neprozkoumaných vodních zdrojů se na pólech nacházejí dvě polární čepičky, které jsou částečně tvořeny vodním ledem a částečně suchým ledem. Předpokládá se, že se voda vyskytuje i ve formě permafrostu, který by měl zasahovat až do oblastí kolem 60°. V roce 2007 NASA provedla odhad množství vody zachycené v jižní polární čepičce. Dle modelu by veškerá voda zaplavila celý Mars do výšky 11 metrů. Díky novým podrobným snímkům byly na povrchu Marsu rozlišeny geomorfologické pozůstatky vodní činnosti v podobě říčních koryt, sedimentů, pozůstatky zaplavených oblastí, či relikty po rychlém úniku vody z kryosféry Marsu vlivem vulkanické aktivity. Předpokládá se, že jeden podobný obrovský únik vytvořil i údolí Valles Marineris, které vzniklo v dávné historii Marsu. Dalším příkladem může být Cerberus Fossae, u které se předpokládá vznik před 5 milióny let.", "question": "Jak se jmenuje čtvrta planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Wolfram", "context": "Této vlastnosti je využíváno při falšování zlatých cihel (slitků). Do slitku jsou vyvrtány otvory, které jsou zaplněny wolframem a následně zality zlatem. Bez fyzického poškození pak není možné falzifikát odhalit. Za supernízkých teplot pod 0,0012 K je supravodičem I typu. Chemicky je kovový wolfram velmi stálý - je zcela netečný k působení vody a atmosférických plynů a odolává působení většiny běžných minerálních kyselin. S kyslíkem a halogeny reaguje až za značně vysokých teplot. Pro jeho rozpouštění je nejúčinnější směs kyseliny dusičné a kyseliny fluorovodíkové. Nejsnáze se kovový wolfram rozkládá alkalickým tavením například se směsí dusičnanu draselného a hydroxidu sodného (KNO3 + NaOH). Ve sloučeninách se vyskytuje v řadě různých mocenství od WII+ a po WVI+, z nichž sloučeniny WVI+ jsou nejstálejší a nejvíce prakticky využívané. Wolfram je na Zemi poměrně vzácný, jeho obsah se odhaduje na 1,5-34 mg/kg v zemské kůře. I v mořské vodě se wolfram nachází pouze v koncentraci 0,0001 mg/l . Ve vesmíru připadá jeden atom wolframu na 300 miliard atomů vodíku. Hlavními minerály wolframu v přírodě jsou wolframit - wolframan železnato-manganatý (Fe,Mn)WO4 (přechodný člen řady ferberit FeWO4 hübneritové MnWO4); wolframan vápenatý, scheelit CaWO4 a stolzit, wolframan olovnatý, PbWO4. Při metalurgické výrobě wolframu se obvykle nejprve mechanicky separují těžké frakce rudy a výsledný koncentrát se taví s hydroxidem sodným (NaOH). Tavenina se louží vodou, do níž přechází vzniklý wolframan sodný, Na2WO4. Okyselením tohoto roztoku vypadává sraženina hydratovaného oxidu wolframového WO3. Čistý wolfram (podobně jako molybden) se získá redukcí oxidu wolframového vodíkem při teplotě 850 °C: WO3 + 3 H2 → W + 3 H2O Praktické použití wolframu se odvozuje od jeho vysoké hustoty a obtížné tavitelnosti. Běžně se s ním setkáme jako s materiálem pro výrobu žárovkových vláken, kde je schopen po tisíce pracovních hodin snášet teploty značně přes 1000 °C. Vysoké teploty vlákno dosahuje průchodem elektrického proudu, přičemž vnitřní prostor žárovky je naplněn inertním plynem. Ani wolfram totiž není natolik inertní, aby za těchto podmínek nedocházelo k jeho oxidaci vzdušným kyslíkem. V elektrotechnice se používá jako materiál pro anodu (terčík) rentgenky. Wolfram má vysokou elektronovou hustotu, takže dopadající elektrony jsou velkou odpudivou silou prudce brzděny, čímž se podle zákonitostí elektrodynamiky část jejich kinetické energie mění v brzdné elektromagnetické záření - fotony X-záření Při svařování kovů elektrickým obloukem za použití wolframových elektrod (tzv. metoda TIG, tungsten inert gas) způsobuje elektrický proud procházející mezi elektrodami v inertní atmosféře (obvykle argon) roztavení zpracovávaných kovů bez úbytku materiálu elektrod.", "question": "V jaké koncentraci se wolfram nachází v mořské vodě?", "answers": ["0,0001 mg/l"]}
{"title": "Kamenný vrch (přírodní rezervace)", "context": "Kamenný vrch je přírodní rezervace v České republice, okrese Brno-město, v katastrálních územích Nový Lískovec a Kohoutovice v místní lokalitě Kameníky, na jihovýchodních svazích Kohoutovické vrchoviny. Důvodem ochrany je bohatý výskyt koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), který zde vytváří největší populaci na světě, čítající 55 tisíc trsů těchto rostlin. Rezervace se překrývá s evropsky významnou lokalitou Kamenný vrch, s kódem CZ0624067 o rozloze 13,7752 ha. U ní je důvodem ochrany teplomilná květena a také výskyt střevlíka uherského (Carabus hungaricus). Lokalita je z jihu a západu ohraničena ulicí Travní, její nejdůležitější částí jsou stepní porosty, v severní části zahrnuje také okraj lesa. Je částečně chráněna oplocením a vybavena naučnou stezkou z 8 panelů, zaměřenou především na dětské návštěvníky. Péče o rezervaci spočívá kromě údržby vybavení také v úklidu po návštěvnících, pravidelném kosení a odstraňování příliš rozrostlé nepůvodní vegetace. O rezervaci dlouhodobě pečuje brněnské sdružení Rezekvítek. Již třicet let zde každoročně probíhá dobrovolnická brigáda, tzv. Velká kameňáková brigáda, která je obdobou kosení bělokarpatských a beskydských luk. Lokalita Kamenný Vrch byla vyhlášena chráněnou přírodní památkou usnesením Národního výboru města Brna 23. března 1978, jeho vyhláška ze dne 20. dubna 1989 ji určila jako chráněný přírodní výtvor. Do kategorie přírodní rezervace bylo toto území přeřazeno vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR 395/1992 Sb. ze dne 11. června 1992 pod (špatným) názvem Kamenný vrch nad Myslivnou. Dne 22. prosince 2004 byla na tomto území nařízením vlády 132/2005 Sb. rovněž vyhlášena stejnojmenná evropsky významná lokalita Kamenný vrch. V podloží se nacházejí diority brněnského masívu, překryté mělkými půdami kyselé i nasycené variety kambizemě typické. Vedle koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je zastoupena ostřice nízká (Carex humilis), dominující v teplomilných trávnících, dále černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora). , len tenkolistý (Linum tenuifolium), len rakouský (Linum austriacum), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon), modřenec chocholatý (Muscari comosum), sesel roční (Seseli annuum) či. zahořanka žlutá (Orthantha lutea), keře růže šípkové (Rosa canina), růže vinné (Rosa rubiginosa), na severním okraji je lokalita porostlá borovicí lesní (Pinus sylvestris), borovicí černou (Pinus nigra), modřínem opadavým (Larix deccidua), dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecným (Carpinus betulus) a lípou malolistou (Tilia cordata). Přítomnost borovic a modřínů na stepních částech lokality mění životní podmínky a mnohé populace se tímto limitujícím faktorem neumí vyrovnat. Proto je pravidelné kosení a probírky v modříno-borových porostech. Dominuje teplomilný hmyz, můra ozdobná (Perigrapha i-cinctum), nesytka šťovíková (Pyropteron triannuliformis), okáč kostřavový (Arethusana arethusa), z brouků krasci Sphenoptera antiqua a S. substriata, roháč obecný (Lucanus.", "question": "Kdy byl Kamenný vrch v Brně vyhlášen chráněnou přírodní památkou?", "answers": ["23. března 1978"]}
{"title": "Psychologie davu", "context": "Psychologie davu je dnes asi nejznámější knihou francouzského sociologa z konce 19. století Gustava le Bona. Le Bon již na konci 19. století v této knize popsal změny v chování jednotlivců, kteří se stanou součástí davu. Jedinci v davu se neřídí vlastním svědomím, ale dělají to, co ostatní (novějším termínem řečeno - jsou konformní) a jsou tak mnohem snáze ovlivnitelní nějakým vůdcem. Jedinec, který je součástí davu, je podle něj o několik stádií civilizačního vývoje níže. V minulosti byla tato kniha velice oblíbená (na přebalu se tvrdí, že ji rád četl i Adolf Hitler). Dnes, přestože je chápána jako překonaná, se zdá, že mnohé moderní sociálně-psychologické teorie pouze rozpracovávají již v této knize načrtnuté postřehy. Poprvé tato kniha vyšla v roce 1895 a do češtiny byla přeložena již v roce 1897. == Úvod == Podle le Bona je současnost (tehdejší) \"obdobím davů\". Největší historické převraty, které vedou ke změnám civilizací, tkví dle jeho názoru v proměnách myšlení národů. A významné události jsou tedy jen viditelnými výsledky takovýchto revolučních změn v myslích jedinců. Autor charakterizuje svou dobu jako období právě takovýchto změn. Změn, které jsou způsobeny dvěma jevy, prvním z nich je rozvrat náboženských, sociálních či politických hodnot, na kterých stojí naše civilizace. Druhým neméně důležitým důvodem jsou objektivní změny, způsobené novými technologickými objevy. Dříve neměl společenský názor zpravidla žádný význam. V autorově současnosti se však mínění davů stává hlavním faktorem historického dění. Politické tradice či osobní názory vládců znamenají v jeho době již málo, hlas davu nabývá převahy. == Charakteristika davů == V první části podává autor obecnou charakteristiku davů. Za určitých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, odlišné od vlastností jedinců, z kterých se skládá – taková shromáždění le Bon nazývá davem. Tvoří se kolektivní duše, osobnost každého jednotlivce je jakoby potřena. Ztráta uvědomělé osobnosti a orientace myšlenek a citů stejným směrem jsou hlavními atributy davu. Zajímavým postřehem je, že prostorová sounáležitost není nutná a ani postačující pro vznik davu (davem tak mohou být i čtenáři stejných novin (rozhlas tehdy ještě nebyl). V kolektivní duši se stírají intelektuální vlastnosti jedinců a tím také jejich individualita. Jaké jsou příčiny této proměny jedince? Vědomé činy vznikají z neuvědomělého podkladu, který je utvářen dědičnými vlivy. Tento podklad tvoří duši rasy. Davům se stanou společné právě tyto obecné, vrozené charakterové vlastnosti řízené nevědomím. Jedinec nabývá již svou příslušností k davu pocitu moci, která mu dovoluje povolit pudům, které by sám musel potlačit.", "question": "Kdo napsal knihu Psychologie davu?", "answers": ["Gustava le Bona"]}
{"title": "Amsterdam", "context": "Kolem bažin byly kopány odvodňovací kanály. Nízká hladina vody byla v kanálech udržována díky přehradám. Ve 13. století byla přehrada vztyčena v ústí řeky Amstel, tak vzniklo jméno Amsterdam. Poprvé byl Amsterdam zmíněn v roce 1275 v dokumentu, ve kterém panovník Floris V. osvobozuje jeho obyvatele od poplatků. Asi v roce 1306 obdržel Amsterdam městská práva. Od 14. století město vzkvétá zejména díky obchodu s hanzovními městy, např. s Hamburkem. Od 15. století je obchodně nejdůležitějším holandským městem. Město se dále rozšiřovalo, ale protože leží na bažinách, musely se při jeho rozšiřování kopat další kanály a stavba domů se zakládala na dřevěných kůlech. Nizozemská vzpoura proti Filipovi Španělskému v 16. století vyústila v Osmiletou válku, která nakonec vedla ke vzniku nezávislé Republiky spojených nizozemských provincií. Tato republika se stala známou svoji náboženskou tolerancí, a proto se Židé ze Španělska a Portugalska, bohatí obchodníci z Antwerp a Hugenoti z Francie uchýlili do bezpečí Amsterdamu. Silná migrace vzdělaných lidí z Flander pak dala městu jazyk (jejich brabantský dialekt se stal základem psané nizozemštiny) a udělala z Amsterdamu obchodní centrum.", "question": "Jaké je hlavní město Nizozemska?", "answers": ["Amsterdam"]}
{"title": "Jimi Hendrix", "context": "V prvních letech jeho života se o malého Hendrixe střídavě staraly jeho matka, babička, tety a rodinné známé. Roku 1946 nechal Hendrixův otec změnit synovo jméno na James Marshall. Než se Jimiho rodiče rozvedli, stačili spolu mít šest dětí, ale kromě dvou nejstarších bratrů - Jimiho a o čtyři roky mladšího Leona - umístili Al a Lucille Hendrixovi všechny zbylé děti do sirotčinců. Rodina se potýkala s velkými finančními problémy, byla pod dozorem sociálních pracovníků a mnohokrát hrozilo, že budou oba sourozenci umístěni do dětského domova (v případě Leona se tak na chvíli opravdu stalo). Dočasné stěhování buď celé rodiny anebo jen Jimiho a Leona k různým příbuzným či rodinným známým nebylo výjimkou. Hendrixovi rodiče se často hádali, matka nezřídkakdy na určitý čas odcházela po hádce z domu, za nějaký čas se vrátila, ale opět se se svým manželem pohádala a vše začalo nanovo. Po jedné hádce se matka domů už nikdy nevrátila a Hendrix tak začal žít pouze se svým otcem a mladším bratrem. Otec často střídal zaměstnání, a tak Jimi prošel postupně celou řadou škol v Seattlu. Žili v chudinských černošských čtvrtích, kde Hendrix poprvé přičichnul k hudbě - při toulkách ulicemi často skončil v domech kamarádů, kteří vlastnili různé hudební nástroje. Jimi také rád napodoboval pohyby umělců, které zahlédl v televizi - Elvise Presleyho, Chucka Berryho a další. Po čase zatoužil po elektrické kytaře, kterou mu roku 1958 jeho otec koupil v obchodě Myer's Music.", "question": "Ve kterém městě se narodil kytarista Jimi Hendrix?", "answers": ["Seattlu"]}
{"title": "Světová strana", "context": "Tyto čtyři základní směry se shodují se směrem rovnoběžek a poledníků. Poledník je pomyslná čára, která spojuje severní a jižní pól Rovnoběžka, je rovnoběžka, která vede východo-západně ve směru zemské rotace V některých kulturách (indiánské nebo buddhistické) byl tento koncept rozšířen na šest základních světových stran - další dvě strany jsou směry nahoru a dolů.[zdroj? ] Čtyři světové strany se označují písmeny S nebo N (Sever, Nord, North), V, O nebo E (Východ, Ost, East), J nebo S (Jih, Süd, South) a Z nebo W (Západ, West). Strany se používají k určování směrů, navigaci a k základní orientaci map. Pokud není řečeno jinak, horní okraj mapy vždy leží na severu. Podrobnější informace naleznete v článku Sever. Sever nebo také geografický sever je směr vedoucí k geografickému severnímu pólu. Prodloužená zemská osa ukazuje svým koncem k severu. V navigaci se používají i jiné \"severní směry\", především \"magnetický sever\". To je směr, ke kterému ukazuje střelka magnetického kompasu a který se od geografického severu liší o magnetickou deklinaci. V satelitní navigaci se používají další souřadnicové systémy. Podrobnější informace naleznete v článku Jih. Jih leží v přesně v opačném směru než sever. Podrobnější informace naleznete v článku Východ.", "question": "Co leží v přesně v opačném směru než sever?", "answers": ["Jih"]}
{"title": "Brucelóza", "context": "V případě hospodářských zvířat se diagnostika soustřeďuje na laboratorní určení původce, neboť klinické příznaky nemusí být vždy zjevné. Podobně jako v humánním lékařství je i u zvířat nejdůležitější sérologické vyšetření. OIE doporučuje k diagnostice brucelózy tyto sérologické metody: Rose Bengal test, komplement fixační reakce, ELISA (nepřímá nebo kompetitivní) a test fluorescenční polarizace. Pro detekci brucelózy ve vyšetřovaném mléce OIE doporučuje kroužkový test mléka (aglutinace ve zkumavce) nebo nepřímou ELISA metodu. Nejčastěji se ze sérologických metod uplatňují ve světě i v Česku testy založené na principu aglutinace a to zejména kvůli jejich nízké ceně a rychlosti provedení. Obsahuje-li testované sérum specifické protilátky proti Brucella spp. dojde po přidání antigenu k vytvoření aglutinace (okem pozorovatelný zákal či vločky). V České republice se musí povinně sérologicky vyšetřovat všichni býci, berani, kozli a kanci určení k plemenitbě. Dále se musí vyšetřit každá samice u skotu, ovcí a koz, prasat, která potratila. K vyšetření se odebírají vzorky plodové vody, plodové obaly nebo mrtvý plod.", "question": "Jaký rod bakterií způsobuje brucelózu?", "answers": ["Brucella"]}
{"title": "Severní ledový oceán", "context": "Severní ledový oceán je nejmenší světový oceán. Má rovněž nejmenší průměrnou hloubku. Rozkládá se kolem severního zemského pólu, má rozlohu asi 14 mil. km2, průměrná hloubka dosahuje 1328 m. Nejhlubší místo 5449 m (Polární hlubokomořská planina). Hladinu Severního ledového oceánu pokrývá větší část roku silná vrstva ledu, takže se po většině jeho plochy mohou v této době plavit pouze těžké ledoborce (a někde ani ty ne) či lodě plující v jejich stopách. Tento mořský led vzniká ze zamrzlé mořské vody. polární - pokrývá větší část oceánu, jeho tloušťka činí až 50 m, v létě taje a tloušťka se zmenšuje až na 2 m tabulový - vzniká na okrajích oceánu, maximální tloušťka dosahuje 2 m. Led je polámaný a ledové kry na sebe narážejí, v období maximálního rozsahu pokrývá asi 12 mil. km2 rychlý led - tvoří se mezi tabulovým ledem a pobřežím V současně době tloušťka i plocha polárního zalednění rychle klesá. Na dně oceánu se rozkládá obrovská pevninská deska a jeden příkop, kterým se táhne horské pásmo. Původně se mělo za to, že Arktida je kontinent, v roce 1958 ale americká atomová ponorka USS Nautilus podplula severní pól a zjistila, že žádný kontinent Arktida neexistuje a že je to pouze trvale zamrzlá hladina Severního ledového oceánu.", "question": "Jak se jmenuje nejmenší oceán?", "answers": ["Severní ledový"]}
{"title": "Google Talk", "context": "Google Talk je jednoduchý instant messenger a komunikační služba společnosti Google, založená na protokolu XMPP. Kromě textové komunikace nabízí i službu VoIP, založenou na protokolu Jingle. V souvislosti s těmito službami pak poskytuje i možnost videochatu, sdílení souborů a hlasové schránky. Použití služby, která je zcela zdarma, je podmíněno registrací účtu Google nebo na poštovním serveru Gmail, se kterým je úzce propojen (sdílení kontaktů, oznamování nové pošty, integrovaný klient ve webovém rozhraní). Aplikaci lze používat v operačních systémech Windows 2000, XP, Vista a Windows 7. Službu Google Talk lze používat i na jiných klientech pro instant messaging. Jsou to například Miranda, QIP, Pidgin, Psi, Trillian, Kopete nebo Mozilla Thunderbird. Od 16. února 2015 Google přestal podporovat klientskou aplikaci. 26. června 2017 budou všichni uživatelé Google Talk přepnuti na Google Hangouts. Jednoduchý a hezký klient (program). Propojení s emailovou schránkou Gmail. Webové rozhraní. Přenos hlasu. Součást XMPP sítě - bezproblémová komunikace mezi uživateli, možnost použít jiného klienta. Transporty do a z jiných sítí (ICQ, Yahoo, MSN a další) Možnost integrace různých služeb (předpověď počasí, televizní program, posílání SMS, ...) Oproti např. ICQ u Jabberu není omezení délky zprávy Komunikace může být zašifrovaná Adresa je v lidsky čitelném formátu Jednoduchý přenos souborů (pouhým přetažením na jméno v kontaktech nebo do komunikačního okna) Nestandardní protokol pro přenos souborů. Nestandardní chování offline zpráv (zaslány jako e-mail a ne jako jabber zpráva) Nestandardní blokování uživatelů. Nestandardní implementace konferencí (Multi-User Chat). Zvláštní chování při připojení z Apple iChat. Shrnutí anglicky zde. Obrázky, zvuky či videa k tématu Google Talk ve Wikimedia Commons Domovská stránka: Google Chat - Chat with family and friends Google Talk (služba) na Jabber.cz Wiki: Google Talk (server) - Jabber.cz Wiki Google Talk (klient) na Jabber.cz Wiki: Google Talk - Jabber.cz Wiki", "question": "Na jakých klientech se dá používat Google Talk ?", "answers": ["Miranda, QIP, Pidgin, Psi, Trillian, Kopete nebo Mozilla Thunderbird"]}
{"title": "Praha", "context": "Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než dvaceti zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 % na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů. Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 % celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regionů. Mimo to se v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska: kovodělný průmysl výroba strojů a zařízení chemie a farmaceutický průmysl průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty výroba dopravních prostředků Další odvětví hrají spíše méně významnou roli. Praha měla ke dni 1. ledna 2017 celkem 1 280 508 obyvatel, evidováno k trvalému pobytu jich bylo 1 301 489. Je 15. největším městem Evropské unie. Roku 2011 žilo v Praze 613738 mužů a 655058 žen. Průměrný věk všech obyvatel činil 41,2 let, u mužské části pak 39,7 let, u ženské části 42,7 let. V roce 2011 do Prahy dojíždělo za prací a studiem 199 360 lidí, z toho 128 675 (65 %) ze Středočeského kraje. Z Prahy vyjíždělo 23 332 lidí, z toho 16 989 (73 %) do Středočeského kraje. Ve městě je několik romských komunit, podíl Romů v populaci je nižší než průměr v ČR (při sčítání lidu v roce 2001 bylo procento uvedené romské národnosti poloviční proti celorepublikovému průměru, nižší je pouze v Kraji Vysočina). Podle výzkumu pro MPSV a ESF z roku 2006 je v Praze šest sociálně vyloučených romských lokalit s odhadovaným počtem obyvatel přes 9 000, nacházejí se ve čtvrtích Smíchov, Žižkov, Libeň, Karlín, Černý Most a Harfa.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Česka?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Makedonie", "context": "Makedonie (makedonsky М), oficiálně Makedonská republika (makedonsky: Р М), je vnitrozemský stát na Balkánském poloostrově. Vznikl v roce 1991 jako jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Makedonská republika hraničí s Kosovem na severozápadě, Srbskem na severu, Bulharskem na východě, Řeckem na jihu a s Albánií na západě. Hlavním městem země je Skopje s 507 000 obyvateli podle sčítání lidu z roku 2002. Ostatní významná města jsou Bitola, Kumanovo, Prilep, Tetovo, Ohrid, Veles, Štip, Kočani a Gostivar. V zemi leží více než 50 jezer a šestnáct hor vyšších než 2000 metrů. Makedonie je členem OSN, od roku 1993 Rady Evropy a od roku 2006 Středoevropské zóny volného obchodu. Od prosince 2005 je také kandidátem na vstup do Evropské unie a také požádala o členství v NATO. Jméno země pochází z řeckého Μ (Makedonia),, království (později region), pojmenovaný po starověkých Makedoncích. Jejich jméno, Μ (Makedónes), pochází původně od starořeckého přídavného jména makednós, což znamená vysoký, který sdílí stejný kořen jako jméno μ (Makros), což znamená \"délka\", jak ve starořečtině tak i v moderní řečtině. Původně se věřilo, že jméno znamená \"horal\" nebo \"ty vysoké\" možná díky odkazu na fyzický charakter starých Makedonců a jejich hornatou zemi. O oficiální název samostatného státu (Makedonie a Makedonská republika) se dlouho vedly spory z důvodu protestů Řecka, proto se země v OSN a v dalších mezinárodních organizacích, ve kterých bylo Řecko již před rozpadem Jugoslávie, jmenuje Bývalá jugoslávská republika Makedonie (makedonsky П ј р М, anglicky Former Yugoslav Republic of Macedonia, zkratka F.Y.R.O.M.). Související informace naleznete také v článku Dějiny Makedonie. Území dnešní republiky Makedonie bylo Slovany osídleno již v 6. a 7. století. Při své expanzi si je však podrobila Byzantská říše, později, v 2. čtvrtině 9. století se dostala většina země pod vliv říše Bulharské. Od 9. století se sem šířilo křesťanství, hlavně z velmi blízké Byzantské říše. Ta ji ovládla definitivně roku 1018, o dvě století později se stala centrem nového Bulharského státu. Až koncem 14. století ji dobyli Turci během svých výbojů na západ. Turecká vláda trvala až do 20. století. Během ní se snažili Turci obyvatelstvo islamizovat, což se jim podařilo jen z části (dodnes je v zemi 33 % muslimů). Různé národy (Řekové, Srbové, Bulhaři a Albánci), které v zemi žily postupně začaly organizovat národně osvobozenecké hnutí.", "question": "Jaké je hlavní město Makedonie?", "answers": ["Skopje"]}
{"title": "Aristotelés", "context": "Aristotelés ze Stageiry byl filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd. Narodil se 384 př. n. l. v osadě Stageira na poloostrově Chalkidiki v dnešní řecké Makedonii, asi 80 km východně od Soluně - Thessaloniki (proto se někdy nazývá Stagirita), zemřel v roce 322 př. n. l. v Chalkidě, asi 60 km SV od Athén. Aristotelův otec Nikomachos byl osobním lékařem makedonského krále Filipa II. V letech 367 až 347 Aristotelés studoval a pak i vyučoval v Platónově Akadémii v Athénách. Po Platónově smrti odešel vyučovat do Assu v Malé Asii a na Lesbos do Mytilény. Roku 343 př. n. l. jej povolal makedonský král Filip jako vychovatele svého syna Alexandra (budoucí Alexandr Veliký). Po Filipově smrti se Aristotelés vrátil zpět do Athén, kde se plně věnoval vědě a kde roku 335 př. n. l. založil vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion, nebo také peripatetická škola (z názvu krytého sloupořadí peripatos (π), kde se žáci učili, nebo od slovesa peripatein (procházet se), neboť Aristotelés se prý se svými žáky při výuce procházel). Během 13 let, které strávil v Athénách, vznikla většina jeho spisů, někdy spíše poznámek nebo záznamů z přednášek. Roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristotelés v rámci reakce proti Alexandrovi obviněn z rouhání bohům a odsouzen, takže odešel do vyhnanství do Chalkidy, odkud pocházela jeho matka a kde v následujícím roce zemřel. Zachovala se jeho závěť s přáním, aby byl pochován vedle své ženy. Na rozdíl od svého učitele Platóna, který se věnoval převážně otázkám člověka a společnosti, snažil se Aristotelés obsáhnout a uspořádat i všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění. Zpočátku sice psal také dialogy jako jeho učitel, z těch se však zachovaly jen zlomky, kdežto téměř celé Aristotelovo dílo má podobu soustavných pojednání, traktátů. Zatímco Platónův učitel Sókratés se svými partnery diskutoval a hleděl dosáhnout jejich souhlasu, Aristotelovy spisy už obsahují přesnou a závaznou argumentaci, jak ji má svým žákům přednášet učitel.", "question": "Jak se jmenoval Aristotelův otec?", "answers": ["Nikomachos"]}
{"title": "Sirius", "context": "Sirius patří mimo jiné k proudu hvězd Velké medvědice. Pohybuje se totiž stejným směrem jako ony, což naznačuje jejich společný původ. Sirius je hvězda hlavní posloupnosti o spektrální třídě A0 nebo A1 a třídě svítivosti Vm. Jeho hmotnost je 2,4krát větší než hmotnost Slunce, jeho průměr je 1,8krát větší a jeho svítivost je 26krát větší. Jeho povrchová teplota je zhruba 10 000 kelvinů, což je příčina jeho velké jasnosti. Sirius je dvojhvězda. I když jeho odchylka od přímočarého pohybu byla známa již dříve, byl jeho průvodce objeven kvůli velkému rozdílu ve svítivosti a malé úhlové vzdálenosti maximálně 11,4 vteřin až roku 1862 Alvenem Grahemem Clarkem. Oproti své jasnější hvězdě Siriu A má průvodce Sirius B jen hvězdnou velikost 8,5m a je bílým trpaslíkem. Toto bylo objeveno až roku 1923, kdy se ukázalo, že ačkoli Sirius B je stejně těžký jako Slunce a má povrchovou teplotu 25 000 K, musí mít při své velké hmotnosti malé rozměry. Sirius B má 0,94 hmotnosti Slunce, je ale menší než Neptun. Byl to první bílý trpaslík, který byl objeven, a obíhá Sirius A jednou za necelých 50 let. Malá poloosa oběžné dráhy činí 4 miliardy km, ale excentricita oběžné dráhy je při 0,58 velice vysoká. Existují teorie, že Sirius má další průvodce, ale nebyli dosud žádní objeveni.[zdroj? ] Sirius je zmíněn ve vědeckofantastické povídce Riziko amerického spisovatele Isaaca Asimova. Sirius je také zmíněn dosti podrobně v knize Toma Robbinse V žabím pyžamu. Pod názvem Psí hvězda je Sirius zmíněn v knize Forresta Cartera Škola malého stromu. Podle hvězdy Sirius je pojmenován kmotr Harryho Pottera Sirius Black. Ve 159. čísle časopisu Čtyřlístek s názvem Psí hvězda se objevují psí mimozemšťané ze Siria V seriálu Děti ze Síria objevuje dvojice dětí mimozemskou technologii, která se na Zem dostala ze Siria", "question": "Která hvězda na noční obloze je nejjasnější?", "answers": ["Sirius"]}
{"title": "Charlie Chaplin", "context": "Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn - 25. prosince 1977 Corsier-sur-Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) byl anglický herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce - babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906-1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907-1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna (největší úspěch slavil s představením Noc v londýnském music-hallu). V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil jednu z nejslavnějších filmových postav - komickou postavu tuláka Charlieho, která se stala celosvětově slavnou. Chaplin byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty. Po formální stránce diváky příliš neoslňoval filmovou montáží (scény natáčel většinou v polocelkových či celkových záběrech bez dynamických střihů).", "question": "Kdy zemřel Charlie Chaplin?", "answers": ["25. prosince 1977"]}
{"title": "Boleslav III", "context": "Boleslav III. Ryšavý (okolo 965 – 1037, Polsko) byl český kníže v letech 999–1002 a nakrátko znovu v roce 1003. == Původ == Boleslav III., nazvaný už souvěkým kronikářem Dětmarem z Merseburku Ryšavý, byl syn Boleslava II. Pobožného, bratr knížat Jaromíra a Oldřicha. Ačkoliv Kosmas píše, že Boleslavovou matkou byla údajně jako u jeho mladších bratrů kněžna Emma, dnes mají historici většinou za to, že jeho matka byla první manželka Boleslava II., zatímco Emma byla manželkou druhou nebo spíše až třetí. Boleslavova násilnická vláda zahájila první vážnou krizi přemyslovského státu (ačkoliv jeho nástupnické právo coby nejstaršího syna nejspíš nikdo nezpochybňoval, rozhodl se pro pokus zbavit se svých bratrů coby konkurentů), podpořenou vznikem nových státních útvarů, Polska a Uher. V roce 999, kdy se Boleslav III. ujal vlády, patřila z říše jeho otce a děda k českému státu už jen Čechy, ostatní území patřila už k Polsku a Uhersku. Ke krizi kromě územních ztrát přispělo i spojenectví císaře Oty III. a polského knížete, bratrance Boleslava III. a jeho bratří, Boleslava Chrabrého. == Boje o moc == 1001 – útěk Jaromíra (na příkaz knížete vykastrován) a Oldřicha, který měl být na Boleslavův příkaz zavražděn, do Bavorska;1002 – povstání proti Boleslavovi (vedeno Vršovci), Boleslav III. uprchl k Jindřichu Nordgavskému (otci Jitky, pozdější manželky knížete Břetislava I.). Boleslav III. jím byl krátce zajat, poté se uchýlil k Boleslavu Chrabrému do Polska;1003 (leden) – po smrti Vladivoje byl Boleslav III. Boleslavem Chrabrým znovu dosazen na český knížecí stolec. Slíbil Boleslavu Chrabrému, že se zúčastní povstání proti římskoněmeckému králi Jindřichovi II.;1003 (9. únor) – kníže slíbil odpouštění svým dřívějším odpůrcům, ale nařídil vyvraždění Vršovců a svého zetě z tohoto rodu prý zabil vlastníma rukama (tuto příhodu zaznamenal saský letopisec Dětmar z Merseburku). Tento čin vyvolal povstání. Boleslav Chrabrý povolal svého chráněnce do Polska, oslepil jej a uvěznil. Na jaře 1003 vpadl Boleslav Chrabrý do Čech, které ovládal do podzimu 1004, kdy byl vypuzen římským králem Jindřichem II. (pozdějším císařem). Zbylé tři desítky let života prožil svržený Boleslav III. v polském vězení, kde také roku 1037 \"od nikoho neželen i umřel\".Boleslav III. neměl mužského dědice, není známé ani jméno jeho manželky. Zřejmě měl jen dceru, manželku výše zmíněného Vršovce.", "question": "Zahajila vláda Boleslava III. první vážnou krízi přemyslovského státu?", "answers": ["Boleslavova násilnická vláda zahájila první vážnou krizi přemyslovského státu (ačkoliv jeho nástupnické právo coby nejstaršího syna nejspíš nikdo nezpochybňoval, rozhodl se pro pokus zbavit se svých bratrů coby konkurentů), podpořenou vznikem nových státních útvarů, Polska a Uher."]}
{"title": "Viktor Orbán", "context": "Viktor Orbán (* 31. května 1963, Székesfehérvár) je maďarský politik, předseda nejsilnější parlamentní strany Fidesz-MPS a od roku 2010 premiér Maďarska, kterým byl také v letech 1998 až 2002. == Biografie == Viktor Orbán, podle maďarského zvyku Orbán Viktor, se narodil dne 31. května 1963 v Székesfehérváru v župě Fejér. Dětství strávil ve dvou nedalekých vesnicích Alcsútdoboz a Felcsút, a to až do roku 1977, kdy se jeho rodina přestěhovala do Székesfehérváru. Roku 1981 zde absolvoval Teleki Blanka Gimnázium, a to ve třídě anglického jazyka. Ve stejném roce nastoupil povinnou dvouletou vojenskou službu ve městě Zalaegerszeg. Poté začal studovat práva na univerzitě Eötvös Loránd Tudományegyetem (ELTE) v Budapešti, studium dokončil roku 1987. Další dva roky žil v Szolnoku, ale dojížděl do Budapešti, kde pracoval na Ministerstvu zemědělství a výživy. V roce 1989 obdržel stipendium od Soros Foundation, nadace amerického finančníka George Sorose v anglickém Oxfordu, kde studoval na Pembroke College. V Británii ale vydržel jen necelé čtyři měsíce, protože se po zhroucení východního bloku vrátil do Maďarska, aby úspěšně kandidoval na poslance v prvních svobodných volbách v zemi po pádu komunistického režimu.Orbán je ženatý s právničkou Anikó Lévai a má s ní celkem pět dětí (Ráhel, Gáspár, Sára, Róza, Flóra). == Politická kariéra == === Pád komunismu (1988–1990) === Orbánova politická dráha začala 30. března 1988, kdy spolu s třiceti šesti mladými intelektuály a univerzitními studenty založil hnutí mladých demokratů – Fidesz – Maďarská občanská unieFidesz. Ve svém projevu 16. června 1989 na smuteční slavnosti na počest rehabilitovaného předsedy vlády v období maďarského povstání proti komunismu v roce 1956, Imre Nagye, se Orbán vyslovil pro uspořádání svobodných voleb a odchod sovětských vojsk z Maďarska (v té době Maďarské lidové republiky). Za svá slova sklidil bouřlivý potlesk. Tento akt se stal symbolem rozbřesku nové maďarské éry. === První roky demokracie (1990–1998) === V prvních svobodných volbách v březnu 1990 získal Fidesz 21 křesel a Orbán se stal předsedou parlamentní frakce.", "question": "Kde se narodil Viktor Orbán ?", "answers": ["v Székesfehérváru"]}
{"title": "Kvasinky", "context": "Kvasinky jsou jednobuněčné houbové mikroorganismy. Většina kvasinek patří do třídy vřeckovýtrusných hub, některé však i do třídy hub stopkovýtrusných, a proto společně netvoří taxonomickou skupinu. Netvoří plodnice, množí se zejména nepohlavně a je pro ně charakteristický způsob dělení buněk, takzvané pučení. Mohou se množit i sexuálně tvorbou vřecek, která však nejsou uzavřená v žádných plodnicích (tedy askokarpech). Netvoří žádné pravé myceliální struktury, pouze pseudomycelium, které se podobá koloniím jednobuněčných organismů. Kvasinky jsou hojně využívány v potravinářství a biotechnologiích. Používají se například při výrobě vína, piva nebo chleba. Kvasinky pro kávu a kakao mají ale větší biodiverzitu. Využívá se jejich schopnosti kvašení. Jsou ale mezi nimi i původci nemocí, jako je např. Candida albicans. Kvasinky jsou lidmi využívány nejméně od neolitu. Podle chemické analýzy keramiky pocházející z pravěké Číny a oblasti dnešní Gruzie a Íránu byly kvašené nápoje používány nejméně 7000 let před naším letopočtem. Keramika z Číny uchovávala alkoholický nápoj ze směsi kvašené rýže, medu a ovoce s obsahem kyseliny vinné (vinnou révu nebo spíše Crataegus pinnatifida či jiný druh Čínského hlohu). První jednotlivé kvasinky poprvé pozoroval Antoni van Leeuwenhoek, který popsal ve svých dopisech Královské společnosti v Londýně výsledky pozorování malých kuliček v pivě pomocí primitivního mikroskopu. Theodor Schwann roku 1837 popřel účast kyslíku při kvasném procesu a popsal v kvasící tekutině se rozmnožující kvasinky, které označil za \"cukernou houbu\" (odtud rodové označení Saccharomyces). Objev moderních sekvenovacích principů umožnil již v roce 1996 sekvenování genomu kvasinky jako vůbec prvního eukaryotního genomu.", "question": "Kde jsou kvasinky využívány?", "answers": ["potravinářství a biotechnologiích"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a helia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo 49 K. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamene.Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře.", "question": "Která planeta má nejchladnější atmosféru?", "answers": ["Uranu"]}
{"title": "Heike Kamerlingh Onnes", "context": "Za výzkum v oblasti nízkých teplot obdržel v roce 1913 Nobelovu cenu za fyziku. Jeho otec Harm Kamerlingh Onnes vlastnil cihelnu blízko Groningenu, jeho matka Anna Gerdina Coers z Arnhemu byla dcerou architekta. Povinnou školní docházku absolvoval ve svém rodném městě a v roce 1870 nastoupil na universitu v Groningenu, kde získal titul bakaláře a přešel do Heidelbergu, kde studoval u Bunsena a Kirchhoffa od října 1871 do dubna 1873. Potom se vrátil do Groningenu a složil zde v roce 1878 magisterské zkoušky a v roce 1879 získal doktorský titul za práci Nové důkazy o rotaci země. Od roku 1878 byl asistentem na Polytechnice v Delftu, kde pracoval pod Bosschou a kde v letech 1881 a 1882 přednášel. V tomto roce byl jmenován profesorem experimentální fyziky na univerzitě v Leidenu jako nástupce P. L. Rijkeho. Jeho talent na řešení vědeckých problémů byl zřejmý již od roku 1871, kdy ve svých osmnácti letech získal zlatou medaili v soutěži sponzorované Přírodovědeckou fakultou university v Utrechtu a příští rok získal stříbrnou medaili v podobné soutěži na univerzitě v Groningenu. Když pracoval u Kirchhoffa, tak získal \"seminarpreis\" a byl u něj na rok jmenován asistentem. Ve své doktorské práci rozebral teoreticky i experimentálně známý Foucaultův experiment s kyvadlem dokazující otáčení Země; použil i Cardanova závěsu, aby zabránil kroucení kyvadla. V roce 1881 publikoval článek Allgemeene theorie der vloeistoffen (Obecná teorie kapalin), kde tuto teorii spojil s kinetickou teorií kapalin využitím van der Waalsova zákona korespondujících stavů z pohledu mechaniky. Tuto práci lze považovat za začátek jeho celoživotního zkoumání vlastností hmoty za nízkých teplot. Ve svém inauguračním projevu na téma Význam kvantitativního výzkumu ve fyzice použil své oblíbené motto \"Door meten tot weten\" (měřením k poznání) a ocenil význam experimentu, který ho provázel celou jeho vědeckou kariérou. Po svém zvolení do Physics Chair v Leidenu reorganizoval fyzikální laboratoř (nyní známou jako laboratoř Kamerlingha Onnese) tak, aby vyhovovala jeho výzkumu založenému převážně na teoriích jeho dvou krajanů J. D. van der Waalse a H. A. Lorentze. Jeho cílem bylo vytvořit kryogenickou laboratoř, která by byla schopna ověřit van der Waalsův zákon korespondujících stavů ve velkém rozmezí teplot.", "question": "Kde zemřel Heike Kamerlingh Onnes?", "answers": ["Leiden"]}
{"title": "James Cameron", "context": "James Francis Cameron (* 16. srpna 1954, Ontario, Kanada) je filmový režisér, producent, scenárista a trojnásobný držitel Oscara. Režíruje většinou akční nebo sci-fi filmy, tématem bývají vztahy mezi člověkem a technologiemi. Je režisérem a tvůrcem scénáře dvou nejvýdělečnějších filmů historie kinematografie, Avatara a Titanicu. Také vytvořil sérii filmů o Terminátorovi. V roli šéfproducenta natočil dokument Ztracený Ježíšův hrob (The Lost Tomb of Jesus), který odvysílal Discovery Channel 4. března 2007. Po úspěchu Titaniku se od filmu na dvanáct let odmlčel, místo toho se pustil do objevných podmořských expedicí. V roce 2009 se na filmová plátna opět vrací se sci-fi snímkem Avatar. V roce 2012 se stal třetím člověkem na světě, který se ponořil na dno Mariánského příkopu. Nejdříve se několikrát ponořil do osmikilometrové hloubky u pobřeží Papuy-Nové Guiney a 26. března 2012 pak pokořil hloubku 10 898 m v Mariánském příkopu. Ve všech případech použil batyskaf Deepsea Challenger a během pobytu pod hladinou pomocí dvojice stereoskopických kamer na výložnících natáčel unikátní záběry pro své další dokumentární i hrané filmy.", "question": "Kdo je James Francis Cameron?", "answers": ["filmový režisér, producent, scenárista a trojnásobný držitel Oscara"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Odehrává se ve fiktivním městě kdesi ve Spojených státech, Springfieldu. Paroduje americkou kulturu, společnost, televizi a mnoho aspektů lidského života obecně. Groening pojmenoval animovanou rodinku po členech své vlastní rodiny, přičemž Bart (anagram angl. brat – spratek) měl představovat samotného Matta. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, seriál má aktuálně 618 odvysílaných dílů ve 28 řadách. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ale jen jako dvouminutový skeč v The Tracey Ullman Show. Kresby skečů byly neumělé a během tří řad jich vzniklo 48. Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou. Ve Spojených státech se seriál vysílá v hlavním vysílacím čase. V Československu měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1992 na prvním kanálu České televize, tehdy ještě Československé televize. Základní koncept Simpsonových vymyslel jejich tvůrce Matt Groening během patnácti minut, kdy seděl v čekárně u producenta Jamese L. Brookse, kterému měl dát námět na animovaný seriál.", "question": "Kdy vznikl první dvacetiminutový díl seriálu Simpsonovi?", "answers": ["17. prosince 1989"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana - 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Přiložený obrázek je nejrozšířenější podobizna básníka. Vznikla až nějaký čas po jeho smrti. Když tuto podobiznou ukázali jeho bývalé partnerce Eleonoře Šomkové, odpověděla, že takhle Mácha nevypadal. Narodil se jako Ignác Mácha v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi). Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769-1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781-1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal (1812-1871). Kvůli finanční krizi nežila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě U Hrbků (proti kostelu sv. Ignáce). Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde vznikla převážná část jeho literárního díla. Máchovy školní začátky byly spojeny s farní školou při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou křížovnickým řádem. Následovala studia hlavní školy u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva. Uměl německy a česky, ve škole se učil latinu; pod vlivem polských událostí (revoluce v roce 1830) a četby polských autorů (Adam Mickiewicz) se Mácha začal učit polsky. V letech 1831 až 1832 navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna, jenž povzbuzoval své žáky k literární činnosti a hodnotil jejich práce; Máchovi pochválil báseň Svatý Ivan. Své první básnické pokusy psal v němčině (Versuche des Ignac Macha, Hoffnung). V roce 1830 se definitivně uchýlil k češtině. V prosinci 1831 vychází v časopise Večerní vyražení první Máchův text, báseň Svatý Ivan. V lednu 1832 následuje v témže periodiku báseň Abaelard Heloíze, pod níž je poprvé podepsán Karel Hynek Mácha.", "question": "Kde zemřel Karel Hynek Mácha?", "answers": ["Litoměřice"]}
{"title": "TV Nova", "context": "V roce 2015 stanice uvedla seriál Policie Modrava, který vystřídal na postu nejsledovanějšího seriálu současnosti seriál Ordinace v růžové zahradě 2, která však drží pozici nejsledovanějšího nekonečného seriálu. Úspěšnými pořady byly také Výměna manželek, Ulice, Televizní noviny a mírný pokles zaregistrovali Doktoři z Počátků. Český klub skeptiků Sisyfos udělil v roce 2002 TV Nova a jejímu pořadu Věštírna anticenu bronzový Bludný balvan v kategorii družstev za \"příkladné zvyšování sebevědomí\", jelikož \"Věštírna ukazuje, že i zcela nevýrazný člověk je vlastně senzibilem či zázračníkem, protože ve Věštírně se jím snadno a rychle může před kamerami stát\". Za vysílání soutěže Big Brother mezi šestou ranní a dvaadvacátou hodinou večer udělila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Nově v roce 2008 pokuty v celkové výši 43,3 milionu korun. Podle Rady byly díly vysílané v tomto čase způsobilé ohrozit fyzický, psychický i morální vývoj dětí, protože byly charakteristické řadou manipulativních praktik, agresí, verbální vulgaritou, jednáním pod vlivem alkoholu, uměle a samoúčelně exponovanou sexualitou. V červnu 2012 změnila TV Nova vzhled své oficiální webové stránky Nova.cz, který byl v mnoha prvcích totožný s webem americké stanice CBS. Po upozornění novinářů a lidí na sociálních sítí TV Nova odstranila některé z prvků. Americká CBS se k tomu vyjádřila tak, že nemá s kroky stanice Nova nic společného. Stránky obou televizí byly založené úplně na jiných kódech při sestavování stránky. Vladimír Železný (1994-2003) – Jeden ze zakladatelů a současně první generální ředitel televize Nova. Petr Dvořák (2003-2010) – Petr Dvořák přidal k hlavnímu kanálu Nova, další kanál - Nova Cinema, což mu umožnil start digitalizace. Během svého působení se začaly vysílat dva důležité seriálu Ulice a Ordinace v růžové zahradě, které ji drží vysokou sledovanost i na dále.", "question": "Která televizní stanice byla první českou celostátní soukromou televizní stanicí ?", "answers": ["TV Nova"]}
{"title": "Vodík", "context": "Vodík (chemická značka H latinsky Hydrogenium) je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo v chemické syntéze nebo metalurgii a také jako náplň meteorologických a pouťových balonů a do 30. let 20. století i vzducholodí. Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje. Je 14,38krát lehčí než vzduch a vede teplo 7krát lépe než vzduch.[zdroj? ] Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s fluorem se slučuje za pokojové teploty. Je značně reaktivnější při zahřátí, především s kyslíkem a halogeny se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této reakce je nutná inicializace (např. jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve vodě, ale některé kovy ho pohlcují (nejlépe palladium). Vodík vytváří sloučeniny se všemi prvky periodické tabulky (s výjimkou vzácných plynů), zejména pak s uhlíkem, kyslíkem, sírou a dusíkem, které tvoří základní stavební jednotky života na Zemi. Vodík je schopen tvořit zvláštní typ chemické vazby, nazývaný vodíková vazba nebo také vodíkový můstek, kde vázaný atom vodíku vykazuje afinitu i k dalším atomům, s nimiž není poután klasickou chemickou vazbou. Mimořádně silná je vodíková vazba s atomy kyslíku, což vysvětluje anomální fyzikální vlastnosti vody (vysoký bod varu a tání atd.). Zajímavou vlastností vodíku je jeho schopnost \"rozpouštět\" se v některých kovech, např. v palladiu nebo platině, které poté fungují jako katalyzátory chemických reakcí. Je to způsobeno tím, že má vodík velmi malé molekuly, které jsou schopny procházet různými materiály. Vodík objevil roku 1766 Angličan Henry Cavendish, když si všiml, že při rozpouštění neušlechtilých kovů v kyselině vzniká bezbarvý, hořlavý plyn. V roce 1781 poznal také jako první, že voda je sloučeninou kyslíku a vodíku. Již Robert Boyle (viz také Boyleův-Marriotův zákon) pozoroval v roce 1671 reakci železa se zředěnými kyselinami (sírovou a chlorovodíkovou), která vedla k tvorbě plynného vodíku, ale nepoznal, že se takto uvolněný plyn liší od vzduchu. Teprve v roce 1766 si Henry Cavendish uvědomil, že tento plyn je chemické individuum a nazval jej \"hořlavým vzduchem\". Cavendish je takto považován za objevitele vodíku jako chemického prvku. Cavendish ovšem spekuloval, že tento hořlavý vzduch je vlastně hledaná hypotetická látka, flogiston a své flogistonové teorie se nikdy nevzdal. Nicméně v roce 1781 zjistil, že tato látka tvoří při hoření vodu což otevřelo cestu k objevu vodíku jako chemického prvku (elementu).", "question": "Je vodík těžký plyn ?", "answers": ["Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu."]}
{"title": "Local administrative unit", "context": "LAU je zkratka anglického Local administrative unit, tedy místní správní jednotka. Označuje úroveň územní státní správy, která je níže než provincie, kraje a podobné velké správní jednotky. V Evropské unii (a Švýcarsku) se tak označují jednotky doplňující na nižší úrovni statistickou soustavu NUTS. Mají přitom dva stupně: LAU 1: dříve označováno jako NUTS 4, jedná se o územní jednotky zahrnující řádově desítky či stovky obcí, jsou užívány v Česku, Estonsku, Finsku, Irsku, Kypru, Litvě, Lotyšsku, Lucembursku, Maďarsku, Maltě, Německu, Polsku, Portugalsku, Řecku, Slovensku, Slovinsku a Spojeném království. V roce 2005 jich v celé EU bylo 3334. LAU 2: dříve označováno jako NUTS 5, jedná se obce a v Německu též o obcím nepodléhající území. V roce 2005 v celé EU bylo 112 119 jednotek LAU 2. V následující tabulce jsou pojmenování jednotlivých jednotek soustavy LAU v úředním jazyce daného státu EU (a Švýcarska): == Externí odkazy == Seznam obcí České a Slovenské republiky podle NUTS/LAU", "question": "Jaká je anglická zkratka pro místní správní jednotku?", "answers": ["LAU"]}
{"title": "Šedá", "context": "Vzniká smícháním těchto barev v libovolném poměru. Při aditivním míchání barev vzniká šedá při použití stejného množství všech základních barev, tzn. všechny barvy (k; k; k) jsou šedé (o různé světlosti k). Při subtraktivním míchání barevném modelu CMY platí totéž, ovšem v prakticky používaném barevném modelu CMYK se místo toho používá čistě černá barva ve zvolené intenzitě (0; 0; 0; k). == Použití a symbolika šedé barvy == Šedá barva je často označována za stříbrnou. Je to ale barva šedá. Např.: U barvy na vlasy, repro bedny, průkazy od vozidla Šedá je symbolem všednosti a obyčejnosti. Šedý život je výraz pro nezajímavý, průměrný život. Šedá barva označuje něco mezi zlem (černou barvou) a dobrem (bílou barvou). Šedá zóna je výraz pro pomezí mezi zákonným a nezákonným. Šedou barvu měly uniformy vojáků Konfederace v americké občanské válce (vojáci Unie nosili modré). Lidské vlasy ve stáří šediví, takže šedá barva může být chápána jako symbol stáří či vyzrálosti. Bývá spojována s rozumem a přemýšlením, (šedá kůra mozková) V barevném značení odporů znamená šedá barva číslici 8 Obrázky, zvuky či videa k tématu šedá ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu měli uniformy vojáků Konfederace v americké občanské válce?", "answers": ["Šedou"]}
{"title": "Radiohead", "context": "Radiohead je britská alternativní rocková skupina z Oxfordshire. Skupinu tvoří Thom Yorke (hlavní vokály, rytmická kytara, klavír, elektronika), Jonny Greenwood (hlavní kytara, další nástroje), Ed O'Brien (kytara, doprovodné vokály), Colin Greenwood (basová kytara, syntezátor) a Phil Selway (bicí, perkuse). Radiohead vydali od roku 1993 devět studiových alb. Do roku 2007 jich skupina prodala přes 30 milionů kusů. Radiohead vydali svůj první singl Creep v roce 1992. Jejich debutové album Pablo Honey následovalo v roce 1993. Píseň Creep nebyla zpočátku příliš úspěšná, celosvětovým hitem se stala až po dotisku o rok později a kapela začínala být označována jako skupina jednoho hitu. Popularita Radiohead se ve Velké Británii zvýšila s vydáním druhého studiového alba The Bends (1995). Album, jehož vyvážená atmosféra, naplněná zvukovou barevností kytar a Yorkovým falzetem, bylo vřele přijato jak kritiky, tak především fanoušky. Třetí deska OK Computer (1997) skupině zajistila celosvětovou slávu. Album s prvky rozpínavého zvuku a tématem odcizení se v moderním světě je označováno jako zásadní mezník v hudbě 90. let. Vydáním alb Kid A (2000) a Amnesiac (2001) dosáhli Radiohead vrcholu slávy, ačkoli se na tato dvě alba snášely velmi rozdílné ohlasy. V tomto tvůrčím období prochází Radiohead změnou hudebního stylu. Do své hudby začínají více začleňovat elektronickou hudbu, prvky krautrocku a jazzu. Hail to the Thief (2003), míchající kytarovou hudbu s elektronickou, bylo jejich posledním albem vydaným pod hlavičkou společnosti EMI.", "question": "Odkud je britská skupina Radiohead?", "answers": ["z Oxfordshire"]}
{"title": "Collè de France", "context": "Collè de France (česky Francouzská kolej) je prestižní francouzská instituce, věnovaná vědám. Sídlí v Paříži v Latinské čtvrti (Quartier Latin) na Rue des Écoles, poblíž staré Sorbonny. Její historie začíná rokem 1530. Má statut tzv. grand établissement. == Popis == Oficiálním posláním Collè de France je \"učit vědění, které právě vzniká\" (Enseigner le savoir en train de se faire), moderně řečeno spojovat bádání a výuku. Má 54 profesorských míst, rozdělených do pěti oblastí: matematika fyzika ostatní přírodní vědy, včetně lékařství (medicíny) společenské vědy historie, jazyky (linguistika) a literaturaCollè de France pořádá pravidelné přednášky přístupné veřejnosti, nemá však žádné zapsané studenty, žádné studijní obory a neuděluje žádné tituly. Většina, ale ne všichni profesoři jsou Francouzi, dvě místa se vždy obsazují hostujícími profesory. Když se nějaké místo uvolní, rozhoduje sbor profesorů o tom, kdo na ně má být povolán. Profesura na Collè de France je ve Francii vrcholem vědecké kariéry. == Historie == Roku 1530 založil král František I. na radu svého knihovníka, humanisty G. Budého Královskou kolej nebo také Kolej tří jazyků, protože se zde zpočátku vyučovala řečtina, hebrejština a latina. Profesoři byli hmotně zajištěni, později k oborům přibylo právo, matematika a medicina.", "question": "Kde se nachází Francouzská kolej?", "answers": ["v Paříži v Latinské čtvrti"]}
{"title": "Něva", "context": "Něva (rusky Н) je řeka v Leningradské oblasti a v Petrohradě v Rusku. Je 74 km dlouhá. Rozloha povodí (včetně povodí Ladožského a Oněžského jezera) dosahuje 281 000 km2, z čehož vlastní povodí Něvy činí 5 000 km2. Odtéká ze zátoky Petrokreposť (Tliselburské) Ladožského jezera a ústí do Něvské zátoky Finského zálivu v Baltském moři. Na dolním toku se větví na ramena. Hlavní jsou Velká a Malá Něva, Velká a Malá Něvka). Vytváří tak velkou deltu, na jejíž ostrovech leží město Petrohrad. Průměrný průtok vody při odtoku (u města Šlisselburg) činí 2 480 m3/s (maximální 4 590 m3/s a minimální 2 050 m3/s) a v ústí 2 530 m3/s. Jihozápadní a západní větry ženou vodu Finským zálivem a dále po dolním toku Něvy, zvyšují tak úroveň hladiny a někdy způsobují záplavy v Petrohradě. Katastrofické záplavy (přibližně 4 m nad běžnou hladinou) byly v r 1824 (popsáno Puškinem v Měděném jezdci) a v r 1924. Na horním toku jsou charakteristické ledové zácpy. Zamrzá v prosinci a led mizí na konci dubna nebo na začátku května. Obvykle po 10 - 15 dnech po krách uvolněných při tání Něvy následují kry z Ladožského jezera.", "question": "Kolik kilometrů je dlouhá Něva?", "answers": ["74"]}
{"title": "Dolní Věstonice", "context": "Obec Dolní Věstonice (německy Unter Wisternitz) se nalézá severně od Pavlovských vrchů (Pálavy) asi 10 km na sever od Mikulova na jižním břehu Novomlýnských nádrží. Žije zde 316 obyvatel. Téměř celou východní část obce tvoří Sklepní ulice s původními i nově vybudovanými vinnými sklepy. Vinařství má v obci tisíciletou tradici. == Poloha == Dolní Věstonice leží na severním úpatí Pavlovských vrchů na pravém břehu řeky Dyje. Po napuštění Novomlýnských nádrží se obec ocitla na jejich jižním břehu, za zachovaným úsekem původního koryta řeky. Obec leží na staré obchodní cestě z Rakouska na Moravu, která i dnes spojuje Mikulov s Hustopečemi a která je vedena po hrázi mezi střední a dolní nádrží Nových Mlýnů do Strachotína; v obci se odděluje cesta do Pavlova, která pokračuje podél toku Dyje do Lednice. Sousedními obcemi sídla jsou Horní Věstonice, Pouzdřany, Strachotín, Pasohlávky a Pavlov. == Historie obce == Území obce bylo osídleno již od pravěku jak dokládají četné archeologické nálezy zejména z doby lovců mamutů (stáří asi 25–30 tisíc let), které jsou zpřístupněny veřejnosti v zdejším archeologickém muzeu. Nejvýznamnějším zdejším archeologickým nálezem je plastika Věstonická venuše objevená roku 1925. Od 1. července 2008 je naleziště zapsáno mezi Národní kulturní památky ČR. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1312 (Wistanicz). V šestnáctém století se zde usadili novokřtěnci – habáni. Od 20. října 1653 do ledna 1665 byl v obci farářem italský minorita a hudební skladatel Giovanni Battista Alouisi. Roku 1930 měla obec 688 obyvatel, většinou německé národnosti (93,3 %) – tito byli po roce 1945 vesměs vysídleni.", "question": "Na kterém břehu řeky Dyje leží Dolní Věstonice?", "answers": ["na pravém"]}
{"title": "Slunce", "context": "Slunce je hvězda hlavní posloupnosti, spektrální třídy G2V. Obíhá okolo středu Mléčné dráhy ve vzdálenosti od 25 000 do 28 000 světelných let. Oběh trvá přibližně 226 milionů let. Tvoří centrum sluneční soustavy, od Země je vzdálená 1 AU (asi 150 milionů km). Jde tedy o hvězdu Zemi nejbližší. Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem se pohybuje v rozmezí 147 097 000 km (perihélium) až do 152 099 000 km (afélium). Tyto změny vzdálenosti však nejsou příčinou střídání ročních období na Zemi. Od zdánlivého pohybu Slunce se současně odvozuje i pravý sluneční čas.", "question": "Jaká je nejbližší hvězda k Zemi?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Bulat Okudžava", "context": "Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Б Ш О, (9. května 1924, Moskva, Sovětský svaz – 12. června 1997, Paříž, Francie) byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. V několika filmech působil jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, kteří přišli studovat na Komunistickou akademii v Moskvě ve čtvrti Arbat. Dětství strávil střídavě v Tbilisi a v Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek. Otec byl 4. srpna 1937 po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka byla uvězněna v koncentračním táboře \"Karlag\" (К), Karagandská oblast, Kazachstán. Bulat žil s babičkou v Moskvě. V roce 1942 se přihlásil ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Byl několikrát raněn. Po válce studoval filologii v Tbilisi, studia dokončil v roce 1950. V letech 1950–1954 pracoval jako učitel v obcích Šamordinovo (Ш) a Vysokiniči (В) v Kalužské oblasti. V letech 1954–1956 pracoval jako redaktor nakladatelství Molodaja gvardija (М г), kde redigoval poezii v časopisu Litěraturnaja gazeta (Л г). V té době začal psát a od roku 1955 také veřejně zpívat.. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS a po rehabilitaci rodičů vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1959 se přestěhoval zpět do Moskvy. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. V časopisech publikoval od roku 1953. První básnickou sbírku Lyrika (Л) vydal v roce 1956 v Kaluze, druhá sbírka Ostrovy mu vyšla v roce 1959. Jeho prozaickým debutem byla povídka Ahoj študente (Б з, ш). O její vydání se zasloužil Konstantin Paustovskij. Významné autobiografické povídky jsou: Nás vzbudilo ráno již chladné... (Litěraturnaja gazeta 17, 1974) o odchodu mladičkých dobrovolníků do války; Soukromý život Alexandra Sergejeviče Puškina aneb použití nominativu v díle Michaila Jurieviče Lermontova (Litěraturnaja gazeta 47. , 1976), kterou sám autor hodnotí slovy: \"smutná povídka o mých smutných učitelských koncích\"; Dílčí neúspěchy v celé řadě úspěchů (Družba narodov 1, 1979) groteska ze života mladého redaktora. V roce 1962 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR. V roce 1963 se mu dostalo prvního mezinárodního ocenění: obdržel hlavní cenu na básnickém festivalu Stružské večery v Jugoslávii za písničku Cínovej vojášek mýho syna.", "question": "Kdy zemřel básník a šansoniér Bulat Okudžava?", "answers": ["12. června 1997"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Albert Einstein (14. března 1879 Ulm, Německo – 18. dubna 1955 Princeton, New Jersey, USA) byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za \"vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku\". Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. == Raná léta == === Mládí a univerzita === Einstein se narodil roku 1879 v Ulmu v německém Württembersku, asi 100 km východně od Stuttgartu v židovské rodině. Jeho rodiči byli Hermann Einstein (1847–1902), obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, a jeho žena Pauline rozená Kochová (nepřechýleně Koch, 1858–1920). Albert navštěvoval katolickou obecnou školu a na naléhání své matky bral hodiny houslí. Když bylo Albertovi pět let, jeho otec mu ukázal kapesní kompas a Einstein poznal, že něco v \"prázdném\" prostoru musí působit na střelku. Později tuto zkušenost popsal jako jednu z nejdůležitějších ve svém životě. Stavěl pro zábavu fyzikální modely a mechanická zařízení. V roce 1894, poté, co zkrachovala otcova elektrotechnická firma, se Einstein přestěhoval s rodiči z Mnichova do Pavie v Itálii. Albert kvůli tomu nedokončil střední školu. Ve svých 16 letech, 1895, se přihlásil na přijímací zkoušky na Spolkovou vysokou technickou školu (Eidgenössische Technische Hochschule, ETH) ve švýcarském Curychu.", "question": "Kdy zemřel Albert Einstein?", "answers": ["18. dubna 1955"]}
{"title": "Eugene Paul Wigner", "context": "Eugene Paul Wigner (původně maďarsky Wigner Pál Jenő) (17. listopadu 1902, Budapešť - 1. ledna 1995, Princeton, New Jersey) byl americký fyzik židovského původu, nositel Nobelovy ceny za fyziku. Nobelovu cenu získal \"za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména za objev základních principů symetrie a jejich aplikace v praxi.\" Ve světě fyziků byl někdy označovaný jako tichý génius a někteří z jeho současníků ho přirovnávali k Einsteinovi. Wigner byl jedním z těch fyziků, kteří v 20. létech minulého století přetvořili fyziku. První fyzici z této generace: Werner Heisenberg, Erwin Schrödinger a Paul Dirac vytvořili kvantovou mechaniku. Byl to úplně nový, oslnivý svět, který však otevřel mnoho nových základních otázek. Následovali je další, aby této otázky zodpovídali a aby nastolili otázky ještě složitější. Wigner patřil k druhé skupině těchto vědců. Zavedl pojem symetrií do kvantové mechaniky, v 30. létech rozšířil svůj výzkum na atomová jádra. V letech 1939 až 1945 tato generace pomohla přetvořit svět. Wigner patřil do skupiny známých maďarsko-židovských fyziků a matematiků z Budapešti. Patřili sem Paul Erdős, Edward Teller, John von Neumann, a Leó Szilárd. Jejich američtí kolegové je kvůli jejich jakoby \"nadpozemským\" schopnostem přezdívali \"The Martians\" (Marťani). Szilárd byl nejlepším přítelem Wignera v dospělosti. Neumann byl Wignerův spolužák a rádce, o kterém později Wigner napsal: \"byl to nejmoudřejší člověk, jakého jsem na Zemi poznal.\" E. P.Wigner byl však z nich jediný, kdo získal Nobelovu cenu. Wigner Jenő se narodil v Budapešti r. 1902 v tehdejším Rakousko-Uhersku. Tehdy ještě nebyla známa teorie relativity a ani kvantová mechanika.", "question": "Kdy se narodil Eugene Paul Wigner?", "answers": ["17. listopadu 1902"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Dne 15. září 2008 zemřel na rakovinu klávesista Rick Wright, čímž definitivně zanikla naděje na další vystoupení Pink Floyd v jejich nejslavnějším složení Gilmour - Waters - Wright - Mason. Dne 10. července 2010 vystoupil David Gilmour společně s Rogerem Watersem na malém charitativním koncertu (pro přibližně 200 diváků) pro nadaci Hoping Foundation v Kidlingtonu v Oxfordshire. Na oplátku, že Waterse pozval, slíbil Gilmour, že zahraje na jednom koncertě jeho připravovaného turné The Wall Live ve skladbě \"Comfortably Numb\", k čemuž došlo 12. května 2011 v Londýně. Gilmour se společně s Nickem Masonem na pódium vrátil i při závěrečné písni \"Outside the Wall\". Dne 4. ledna 2011 podepsali Pink Floyd pětiletou smlouvu s EMI, která vyřešila prodej jejich díla v době internetu a nabízení jednotlivých písní. Skupina si ubránila svoji představu, že jejich alba nesmí být prodávána jako jednotlivé skladby, ale jako celky. V listopadu 2014 vydali Pink Floyd nové studiové album The Endless River složené z instrumentálních kompozic a jedné písně. Jeho původ pochází z nahrávacích frekvencí pro desku The Division Bell, kdy vzniklo množství materiálu, jenž nebyl na The Division Bell.", "question": "Na kolik let Pink Floyd 4. ledna 2011 podepsali podepsali smlouvu s EMI?", "answers": ["pětiletou"]}
{"title": "Vlasovec oční", "context": "Vlasovec oční (Loa loa) je druh hlístice, který parazituje ve spojivkovém vaku mezi spojivkou a bělmem. Je příčinou svědění oka a zánětu kůže. Stejně jako vlasovec mízní se přenáší zejména bodavým hmyzem v tropických oblastech Afriky. Způsobuje loalózu a kožní boule (\"kamerunské boule\"). Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlasovec oční ve Wikimedia Commons", "question": "Kde parazituje Vlasovec oční?", "answers": ["ve spojivkovém vaku"]}
{"title": "Chemické listy", "context": "Chemické listy jsou recenzovaným časopisem s měsíční periodicitou, vydávaným Českou společností chemickou. == Historie == Chemické listy byly založené v roce 1876 Karlem Preisem, profesorem pražské polytechniky. Časopis byl původně zaměřen na publikování prací z praktické a technické chemie, po roce 1882 však začaly převažovat příspěvky vědeckého charakteru. V roce 1922 v Chemických listech Jaroslav Heyrovský (pozdější nositel Nobelovy ceny za chemii, 1959) poprvé publikoval základní princip polarografie. == Šéfredaktoři == 1876–1907 Karel Preis 1908–1926 Josef Hanuš 1927–1945 Otakar Webr 1946–1951 Josef Koštíř 1952–1954 Josef Rudinger 1955–1957 Blahoslav Sedláček 1958 Miloš Kraus 1959–1996 Jiří Gut 1996–2011 Bohumil Kratochvíl 2012–2015 Pavel Chuchvalec 2016–současnost Bohumil Kratochvíl (podruhé) == Zaměření == Chemické listy publikují v češtině, slovenštině a angličtině (pouze zvané příspěvky): Úvodníky Referátové články o chemii a příbuzných oborech Původní články o laboratorní technice a postupech Recenze nových knih Diskusní příspěvky týkající se chemické komunity Osobní zprávy, konference, redakční poznámky atd. == Abstrakty a rejstříky ==", "question": "Kým byly založeny Chemické listy?", "answers": ["Karlem Preisem"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "V Brně byla na popud uměleckého ředitele Divadla Husa na provázku Vladimíra Morávka po Václavu Havlovi pojmenována ulička v centru města, jdoucí od tohoto divadla k Petrovu. Jde o starou uličku, která však dosud neměla žádné jméno. V roce Havlových nedožitých 80. narozenin, 27. září 2016, pražské zastupitelstvo schválilo přejmenování piazzety Národního divadla na náměstí Václava Havla. Podobně byla v Trutnově v prosinci 2016 přejmenována Revoluční ulice podél řeky Úpy na nábřeží Václava Havla. V listopadu 2016 přejmenovala kyjevská městská rada třídu Ivana Lepseho na třídu Václava Havla. 5. července 2017 byla ve Štrasburku slavnostně otevřena nová budova Evropského parlamentu a úřad Evropského ombudsmana, která nese jméno Václava Havla. Před vchodem byla zároveň odhalena jeho bronzová busta od sochařky Marie Šeborové. Podrobnější informace naleznete v článku Lavička Václava Havla. Na několika místech ve světě i v Česku vznikají Lavičky Václava Havla. Jde o dvě židle (křesílka) pevně spojené se stolečkem, jehož středem prorůstá lípa. Autorem návrhu je Bořek Šípek, cena lavičky se pohybuje okolo 350 000 Kč. Tato díla se v několika městech stala terčem vandalismu. Umístění laviček: Washington, D.C. Dublin Barcelona Praha (Maltézské náměstí) České Budějovice (areál Jihočeské univerzity) Hradec Králové Benátky Plzeň Nový Bor Pardubice (areál Univerzity Pardubice) Liberec (před Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci. ) Ústí nad Labem (kampus Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) Ostrava (před vchodem věznice Heřmanice) Oxford Dne 19. listopadu 2014 byla v budově amerického Kongresu k 25. výročí pádu železné opony odhalena Havlova busta, kterou vytvořil českoamerický sochař Lubomír Janečka. Stal se tak po Winstonu Churchillovi, Raoulu Wallenbergovi a Lájosi Kossuthovi čtvrtým Evropanem, kterému se této cti dostalo. U příležitosti nedožitých 80. narozenin a 20 let od jeho státní návštěvy v Irsku byla v prosinci 2016 odhalena Havlova busta v předsálí zasedací místnosti v Leinster Housu, historickém sídle irského parlamentu. Této pocty se mu dostalo jako vůbec prvnímu cizinci. Cenu Václava Havla za přínos občanské společnosti uděluje od roku 2011 Český filmový a televizní svaz FITES společně s městem Beroun. Cenu Václava Havla za kreativní disent uděluje od roku 2012 Human Rights Foundation.", "question": "Kde se narodil Václav Havel?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Vancouver", "context": "Vancouver [væ] IPA je přístavní město v jihozápadní části kanadské provincie Britská Kolumbie, největší metropolitní centrum v západní Kanadě a třetí největší v celé Kanadě. Okolo města se rozkládá Regionální okres Metro Vancouver, který náleží do většího celku obecně známého jako Lower Mainland. Vancouverský přístav vykazuje největší objem přepravy v celé Severní Americe. Po Hollywoodu a New Yorku je Vancouver třetím největším centrem filmové produkce v Severní Americe, občas je označovaný jako Hollywood severu. Vancouver hostil XXI. zimní olympijské hry v roce 2010. Vancouver leží v údolí řeky Fraser u Tichého oceánu, mezi úžinou Strait of Georgia a pohořím Coast Mountains. Město v 60. letech 19. století založili přistěhovalci. Rychlým tempem se z malé osady stalo velkoměsto. Přístav nabyl mezinárodního významu po dokončení Panamského průplavu. V roce 1986 mělo město 431 147 obyvatel (aglomerace 1,51 miliónu), a roku 2006 587 891 (aglomerace 2 180 737). Rozloha města je 114,67 km2 (aglomerace 2 878,52 km2). Město rychle roste a odhaduje se, že počet obyvatel v metropolitní oblasti dosáhne v roce 2020 hranici 2,6 milionu. Vancouver spadá do pacifického časového pásma (UTC-8). Je třeba upozornit, že město Vancouver neleží na ostrově Vancouver. Obojí nese jméno po kapitánovi Královského námořnictva Georgi Vancouverovi, jenž zde prováděl průzkum v roce 1792.", "question": "Jak se jmenuje řeka, v jejímž údolí leži Vancouver?", "answers": ["Fraser"]}
{"title": "Světová strana", "context": "Světové strany jsou čtyři základní směry, podle kterých se určuje na zemském povrchu směr. Tyto čtyři základní směry se shodují se směrem rovnoběžek a poledníků. Poledník je pomyslná čára, která spojuje severní a jižní pól Rovnoběžka, je rovnoběžka, která vede východo-západně ve směru zemské rotace V některých kulturách (indiánské nebo buddhistické) byl tento koncept rozšířen na šest základních světových stran - další dvě strany jsou směry nahoru a dolů.[zdroj? ] Čtyři světové strany se označují písmeny S nebo N (Sever, Nord, North), V, O nebo E (Východ, Ost, East), J nebo S (Jih, Süd, South) a Z nebo W (Západ, West). Strany se používají k určování směrů, navigaci a k základní orientaci map. Pokud není řečeno jinak, horní okraj mapy vždy leží na severu. Podrobnější informace naleznete v článku Sever. Sever nebo také geografický sever je směr vedoucí k geografickému severnímu pólu. Prodloužená zemská osa ukazuje svým koncem k severu. V navigaci se používají i jiné \"severní směry\", především \"magnetický sever\". To je směr, ke kterému ukazuje střelka magnetického kompasu a který se od geografického severu liší o magnetickou deklinaci.", "question": "Jak se jmenuje pomyslná čára, která spojuje severní a jižní pól?", "answers": ["Poledník"]}
{"title": "Pavel Liška", "context": "Pavel Liška (* 29. ledna 1972 Liberec) je český divadelní a filmový herec. Vystudoval JAMU v Brně. Účinkoval v brněnském HaDivadle i v Národním divadle (např. hlavní role Romea v Shakespearově hře Romeo a Julie). Jeho první filmovou rolí byl František v Gedeonově Návratu idiota. V letech 2002–2013 byla jeho manželkou dcera politického aktivisty Johna Boka, tanečnice a herečka Kristýna Liška Boková (nar. 1981). V roce 2005 se jim narodil syn Šimon Samuel. V současnosti je jeho partnerkou herečka a zpěvačka Barbora Poláková, se kterou má dvě děti. == Filmografie == Návrat idiota (1999) Vyhnání z ráje (2001) Divoké včely (2001) Pupendo (2003) Nuda v Brně (2003) Mazaný Filip (2003) Čert ví proč (2003) Horem pádem (2004) Štěstí (2005) Šílení (2005) Účastníci zájezdu (2006) Ábelov čierny pes (2006) Venkovský učitel (2008) Nestyda (2008) Škola princů (2010) Polski film (2012) Marta & Věra (2014) – Brouček Tři bratři (2014) - hlas holuba Svatojánský věneček (2015) – Markýz Zloději zelených koní (2016) Anděl Páně 2 (2016) Špunti na vodě (2017) == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Liška ve Wikimedia Commons Pavel Liška na PORT.cz Pavel Liška v Česko-Slovenské filmové databázi Pavel Liška v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Hrál Pavel Liška ve filmu Návrat idiota?", "answers": ["Jeho první filmovou rolí byl František v Gedeonově Návratu idiota."]}
{"title": "Černá", "context": "Staročeskou variantou \"černý\" bylo \"črný\" či \"čirný\". Slovo pochází z praslovanského *čь (např. slovinsky \"črna\"), z prabaltoslovanského *kirsnos (např. litevsky \"kirsnas\") a snad souvisí s indickým kršna [1]. == CMYK == V barevném modelu CMY(K) je černou barvu možno vytvořit několika způsoby: V původním modelu CMY černá vznikala smíšením všech tří základních pigmentů v příslušném poměru tak, aby výsledná směs pohlcovala všechny barvy. Taková černá barva se ovšem v praxi ukazuje jako nekvalitní, s barevným (nejčastěji špinavě hnědým) nádechem. Proto se ke třem základním pigmentům přidal specializovaný černý pigment, kterým se dosahuje právě dokonalé černi – tím vznikl barevný model CMYK. Proto lze černou v barevném modelu CMYK vyjádřit několika způsoby: (1, 1, 1, 0) – teoretická čerň v modelu CMY (0, 0, 0, 1) – prakticky používaná čerň v modelu CMYK (1, 1, 1, 1) – tzv. soutisková černá, její výhodou je, že je vidět na každém ze čtyř barevných výtažků, které tvoří předlohu tisku == Významy == Jako černí (černoši) se označují lidé černé rasy – viz černá rasa. Černá barva je v západní tradici barvou s negativním významem, to má pravděpodobně původ ve vnímání noci jako nebezpečné. Původně se černé šaty nosily při pohřbu proto, aby duch zemřelého černě oděnou osobu \"přehlédl\" a nevzal si ji s sebou. Později se tak stala pohřební barvou a všeobecně barvou smutku. Jako \"černý den\" se označuje několik smutných či tragických událostí, mimo jiné několik burzovních krachů. Černý humor jsou vtipy, které jsou založeny na smrti a vraždách. Černá komedie je komediální žánr využívajících morbidních či tragických témat. Černá listina (blacklist) je seznam nežádoucích osob či jiných entit. Černý trh je označení pro nelegální obchod. Černá označuje neznámo: Černá skříňka označuje mechanismus s neznámou vnitřní funkčností (známý pouze podle vnějších projevů chování). Černá díra je astronomický objekt, ze kterého neuniká (téměř) žádné záření. V automobilových závodech je černá vlajka příkazem řidiči, aby zajel do boxů. V barevném značení odporů znamená černá barva číslici 0 V účetnictví se černou barvou označuje zisk, výraz v černých číslech označuje kladný hospodářský výsledek. Černá je také barva metalu nebo Emo stylu.v politické symbolice: černá barva je někdy považována za barvu fašismu (Černá internacionála) černou barvu používají dost často anarchisté na vlajkách a šatech měla by symbolizovat nekončící boj proti autoritám jako opak k bílé barvě == Reference == == Související články ==", "question": "Jak se říká trhu pro nelegální obchod?", "answers": ["Černý trh"]}
{"title": "Kilogram", "context": "Materiál pro zhotovení prototypu byl volen podle následujících kritérií: odolnost proti korozi, vysoká hustota (omezení vlivu vztlaku při měření ve vzduchu), dobrá elektrická vodivost (eliminace vlivu statické elektřiny), nízká magnetická vodivost - diamagnetismus (omezení nežádoucích magnetických vlivů - přitažlivosti), tepelná stabilita, tvrdost (odolnost proti otěru). Kilogram je poslední jednotka SI, která je definovaná pomocí prototypu, a ne fyzikální definicí. Kilogram byl zvolen tak, aby odpovídal hmotnosti 1 litru vody prosté vzduchu při teplotě, při které má voda maximální hustotu (3,98 °C), při normálním atmosférickém tlaku (760 mm Hg). Tato původní definice však má závažné nedostatky, obsahuje totiž kruhovou závislost: jednotka hmotnosti se zde definuje s pomocí tlaku, který je ovšem definován prostřednictvím hmotnosti. Kvůli těmto problémům byl tedy kilogram v roce 1889 definován na základě prototypu, který byl ovšem vyroben tak, aby kilogram přibližně vyhovoval původní definici. Při výrobě původního standardu však došlo k malé odchylce, která způsobila, že 1 kilogram vody nemá objem přesně 1 litr, ale 1,000 028 l. Definice prototypem má i další problémy: Z nejasných příčin za posledních 100 let prototyp ztratil přibližně 50 mikrogramů. Jelikož je však kilogram definován jako aktuální hmotnost prototypu, změnila se tím i definovaná velikost kilogramu a znamená to, že objekt, který měl před 100 lety hmotnost 1 000 kg a vůbec se od té doby nezměnil, má dnes hmotnost cca 1 000,000 05 kg. Jednou z příčin změny hmotnosti může být ztráta atomů vodíku, které se do slitiny dostaly jako parazitní příměsi při její přípravě. Další, i když dovozovanou příčinou je lidský faktor, kdy při opakovaném, i jemném, čištění prototypu v průběhu 100 let byl prototyp prostě odřen, a tím mírně ztratil na hmotnosti. Přitom není úplně jasné, jestli se jedná o skutečnou ztrátu hmotnosti právě tohoto hlavního mezinárodního prototypu; situace může být i opačná, kdy z neznámé příčiny narostla hmotnost ostatních národních prototypů. Do přesnosti měření vstupuje i přesnost tzv. komparačních vah (prototypy nelze vážit absolutně). U definice jediným prototypem hrozí teoretická možnost, že by tento prototyp mohl být ztracen nebo zničen. Ryze fyzikální definice by poskytla možnost jej kdykoli a kdekoli znovu vyrobit.", "question": "Jak se nazývá základní jednotka hmotnosti?", "answers": ["Kilogram"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Johann Sebastian Bach (31. března 1685 Eisenach – 28. července 1750 Lipsko) byl německý hudební skladatel a virtuos hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého. Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát. Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa, nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar, Köthen a Lipsko. Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy. Od 20. do 22. března 2019 spustil Google Doodle hru, která měla připomínat Johanna Sebastiana Bacha a na kterou bylo možno se dostat přímo z vyhledávače. Jednalo se historicky o první hru od Google Doodle, která byla naprogramována s umělou inteligencí. Spočívala v tom, že uživatel zadal na notovou osnovu několik not (minimálně čtyři) a systém automaticky vygeneroval čtyři tónové linky tak, aby výsledná hudba zněla v Bachově stylu. Systém se učil generovat skladby díky znalosti 306 Bachových kompozic. == Život ==", "question": "Kdy zemřel Johann Sebastian Bach?", "answers": ["28. července 1750"]}
{"title": "Plejtvák obrovský", "context": "Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) (také 'Modrá velryba' anglicky Blue whale, německy Blauwal) je mořský savec z řádu kytovců. Jde o největšího současného žijícího živočicha a podle dosavadních informací i o největšího živočicha vůbec, alespoň z hlediska tělesné hmotnosti. Délkou jej však předčí Trubýš pochybný a několik rodů již vyhynulých sauropodních dinosaurů. Plejtvák obrovský dorůstá délky 33 metrů a váží až přes 200 tun. Delší byli pouze někteří sauropodní dinosauři, nebyli ale tak těžcí (hmotnost největších nepřesahovala asi 120 tun). Jen jeho jazyk váží cca 4 tuny, tedy prakticky tolik jako dospělý slon. Proudnicový tvar těla a především kůže všech kytovců je speciálně uzpůsobena tak, aby snižovala tření a zabraňovala vzniku turbulencí. To mu umožňuje plout rychlostí až 37 km/h a proto patří k nejrychlejším mořským tvorům. Plejtvák obrovský se živí výlučně krilem tvořený drobnými korýši. Denně pozře odhadem na 40 miliónů těchto drobných korýšů. Plejtváci jsou savci, dýchají vzduch a rodí živá mláďata. Mají mléčné žlázy, kterými krmí svá mláďata. Mládě dokáže vypít až 230 litrů mléka, které obsahuje 50 % tuku. Od mléka je mládě odstavené až po 7-8 měsících, kdy váží cca 23 tun. Jedno nabrání potravy plejtvákem (směsi krilu a vody) může mít hmotnost až 40 tun. Toto množství pak přecedí přes kosticovité zuby, jako přes mohutné síto.", "question": "Je plejtvák obrovský také jinak zvaný Modrá velryba?", "answers": ["Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) (také 'Modrá velryba' anglicky Blue whale, německy Blauwal) je mořský savec z řádu kytovců."]}
{"title": "Kilián Ignác Dientzenhofer", "context": "Kilián Ignác Dientzenhofer (1. září 1689 Praha – 12. prosince 1751 Praha) byl český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka, pátý syn stavitele Kryštofa Dientzenhofera. == Život == Navštěvoval jezuitské gymnázium na Malé Straně, po jeho ukončení studoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku. U svého otce se vyučil stavitelství a kolem roku 1707 odešel na zkušenou do ciziny, zejména do Vídně. 2. února 1719 se v kostele sv. Jiljí v Praze na Starém městě oženil za Annu Cecilii Popelovou.Ve Vídni se seznámil s barokní tvorbou architekta Johanna Lucase von Hildebrandta, byl však ovlivněn také F. Borrominim a rovněž stavitelem J. B. Santinim-Aichlem. V pozdní fázi své tvorby spolupracoval se svým zetěm Anselmem Luragem. Pracoval převážně na zakázkách šlechty a církevních institucí. Na jeho počest byly pojmenovány např. Dienzenhoferovy sady v Praze. == Dílo == === V Praze === Břevnovský klášter, konvent s prelaturou (kolem 1717) Nové Město, Karlov, Letohrádek Michny z Vacínova, později zvaný Vila Amerika (1717–20) Nové Město, Vodičkova 35 – Měšťanský dům U červeného pole (kolem 1720) Hradčany, kostel sv. Jana Nepomuckého a klášter voršilek (1720–28) Hradčany, Loreta, hlavní průčelí (1723; není znám autor plánů) Staré Město, Klementinum, Zrcadlová kaple (1724) Břevnovský klášter, rozšíření Vojtěšky (1724–26) Malá Strana, Tomášské ulici čp. 26, dům U Zlatého jelena (1725–26) Malá Strana, kostela sv. Tomáše, přestavba (1725–31) Nové Město, kostel sv. Kateřiny Nové Město, Na Slupi, kostel Panny Marie u alžbětinek (1725) Smíchov, vila později zvaná Portheimka, pro svou rodinu (1725) Malá Strana, Dům U Dvou hrdliček, přestavba domu pro královského tesařského mistra Josefa Lefflera, kolem 1726 Nové Město, Kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce (1730–39) Nové Město, kostel sv. Karla Boromejského – dnes pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje (1730–40)", "question": "Byl Kilián Ignác Dientzenhofer syn Kryštofa Dientzenhofera?", "answers": ["Kilián Ignác Dientzenhofer (1. září 1689 Praha – 12. prosince 1751 Praha) byl český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka, pátý syn stavitele Kryštofa Dientzenhofera."]}
{"title": "Liberec", "context": "Liberecký kraj má rozlohu 3163 km2 a žije v něm zhruba 440 tisíc obyvatel. Okres Liberec se skládá z 59 obcí, liberecký obvod obce s rozšířenou působností z 28 obcí. V oblasti justice zde působí okresní soud i pobočka ústeckého krajského soudu (existují však dlouhodobé snahy o osamostatnění pobočky), stejně jako okresní a pobočka krajského státního zastupitelství. Existuje zde také samostatné krajské ředitelství Policie České republiky. Liberec má 26 katastrálních území a člení se na 33 místních částí nazývaných městské čtvrti, přičemž 32 je spravováno přímo libereckým magistrátem a Vratislavice nad Nisou jsou samosprávný městský obvod. Městské čtvrti se tradičně číslují římskými číslicemi, na počátku 90. let se ale osamostatnily: Liberec XXVI-Stráž nad Nisou, Liberec XXVII-Svárov, Liberec XXXVI-Dlouhý Most, Liberec XXXVII-Jeřmanice, Liberec XXXVIII-Minkovice a Liberec XXXIX-Šimonovice. Městský obvod Vratislavice nad Nisou (Liberec XXX). Tradičním průmyslem ve městě byl vždy textilní průmysl - zejména soukenictví a plátenictví. První soukeničtí mistři Urban Hoffmann ze Zawidówa a Christoph Krause vyučený ve Frýdlantě přišli do Liberce roku 1579. Zpracovávali vlnu z ovčínů na redernských panstvích a od konce 16. století ji také dováželi z okolních panství. V letech 1579-1580 zřídilo společenstvo soukeníků vlastní barvírnu a vrchnost nechala postavit valchu. Díky tomu se zlepšila kvalita sukna, se kterým se začalo obchodovat na výročních trzích. Díky narůstajícímu významu obchodu se suknem vydala[kdo? ] 21. února 1599 městu příslušné privilegium, kterým byl formálně ustaven liberecký soukenický cech. Po založení měl 10 mistrů, velmi rychle se však rozrůstal - během dvaceti let přibylo dalších 23 mistrů soukenického řemesla a jeho členové se stali nejbohatšími a nejváženějšími občany města. Významný rozvoj soukenictví nastal za Albrechta z Valdštejna v souvislosti s jeho postavením v čele armády. Objem vévodových objednávek nových uniforem byl značný, platil však údajně málo a vyžadoval krátké termíny dodávek.", "question": "Jak se jmenuje krajské město Libereckého kraje?", "answers": ["Liberec"]}
{"title": "Windhoek", "context": "Má přes 450 000 obyvatel. Leží v nadmořské výšce asi 1656 metrů na náhorní plošině Khomas Highland poblíž horského masivu Auasberg. Ve městě je sídlo katolického arcibiskupství a anglikánského biskupství a univerzita. Zastoupen je potravinářský a strojírenský průmysl, fungují zde i tepelné elektrárny. Windhoek je obchodní centrum (obchod s ovčími kůžemi) a sídlo potravinářského zpracovatelského průmyslu (mlékárna, továrna na rybí konzervy, pivovar). Mezinárodní letiště leží asi 40 km od města. Ve městě je mnoho budov z doby německé kolonizace (okolo roku 1900). Koncem 80. let 20. století město zaznamenalo značný územní rozmach. V polovině 19. století se osady zmocnil náčelník Jan Jonker Afrikaner (1790-1861). Němci území obsadili roku 1885; roku 1891 se Windhoek stal hlavním městem Německé jihozápadní Afriky. Roku 1893 se zde usadili první běloši. Během 1. světové války město obsadila jihoafrická vojska. Vznikem nezávislé Namibie roku 1990 skončil také hospodářský i politický vliv Jihoafrické republiky. Lephalale Wetzlar Trossingen, Bádensko-Württembersko (1997) Berlín (2000) Havana (2001) Harare Richmond, Virginie Brémy (2001) Vantaa (2001) Šanghaj Obrázky, zvuky či videa k tématu Windhoek ve Wikimedia Commons Galerie Windhoek ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké je hlavní město Namibie?", "answers": ["Windhoek"]}
{"title": "John Douglas Cockcroft", "context": "John Douglas Cockcroft (27. května 1897 Todmorden, Spojené království - 18. září 1967 Cambridge, Spojené království) byl britský fyzik, který získal spolu s E. T. S. Waltonem v roce 1951 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za objevné práce přeměny atomových jader uměle urychlenými jadernými částicemi.", "question": "Kdy se narodil John Douglas Cockcroft?", "answers": ["27. května 1897"]}
{"title": "Kudlanka nábožná", "context": "Dříve nebyly v Česku kudlanky příliš rozšířené, vyskytovaly se hojně pouze na Jižní Moravě (NP Podyjí), ale v důsledku oteplování podnebí se rozšiřují směrem na sever.[zdroj? ] Viděny byly dokonce i na Ostravsku, v září 2008 a říjnu 2015 v podhůří Jeseníků (Šternberk)[zdroj? ] a v říjnu 2011 v lokalitě Na Plachtě u Hradce Králové.. Mapování výskytu kudlanky nábožné v ČR probíhá na serveru Biolib. Kudlanka nábožná je zbarvena světle zeleně, na podzim hnědě. Díky tomuto zbarvení ji v přírodě může predátor i vášnivý entomolog snadno přehlédnout. Pronotum (první hrudní článek) je výrazně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (typické pro predátory). Na první pohled zaujme přední pár končetin, který je uzpůsoben k uchvacování kořisti - loupeživé končetiny. Fungují jako střenka zavíracího nože, kořist je bleskovým sklapnutím přivřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus). Na stehně (femur) se nacházejí černé aposematické skvrny sloužící k zastrašení predátorů (připomínají oči). Přední pár křídel je kožovitý (jako u švábů), zadní je krytý pod nimi a je blanitý. U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi. Samička dokáže přeletět jen pár metrů, oproti ní sameček až pár desítek metrů, což je dáno především velikostí a hmotností samičky. Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování. Většinou jsou velmi dobře maskované a dokáží dlouho číhat na svou kořist (hlavně drobný hmyz). Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist a zaživa ji sežerou. U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy, v pokusech k tomuto jevu došlo zřídkakdy. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Vajíčka jsou ukryta v ootéce, tuhém obalu, který přezimuje. Kudlanka patří mezi Hemimetabola, tj. hmyz s proměnou nedokonalou, u kterého neexistuje stádium kukly (pupa) a larva (nymfa) je velice podobná dospělci (imagu), pouze nemá vyvinutá křídla a rozmnožovací orgány, které dospějí po posledním svlečení (ekdyzi). Kudlanka nábožná je výjimečná tím, že jako jediný druh kudlanek dokáže, aniž by hnula tělem, otočit hlavu o 360 stupňů.", "question": "Je kudlanka nábožná dravec ?", "answers": ["Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování."]}
{"title": "Vilém Hesensko-Kasselský", "context": "Vilém Hesensko-Kasselský (24. prosince 1787 - 5. září 1867) byl prvním synem prince Fridricha Hesensko-Kasselského a Karoliny Nasavsko-Usingenské. == Manželství a potomci == 10. listopadu 1810 se Vilém v Amalienborgu oženil s princeznou Luisou Šarlotou Dánskou, dcerou Frederika Dánského a Žofie Frederiky Meklenbursko-Zvěřínské. Vilém měl s Luisou Šarlotou několik dětíː Karolina Frederika Marie Hesensko-Kasselská (15. srpna 1811 - 10. května 1829). Marie Hesensko-Kasselská (9. května 1814 - 28. července 1895). Luisa Hesensko-Kasselská (7. září 1817- 29. září 1898). Fridrich Vilém Hesensko-Kasselský (26. listopadu 1820 - 14. října 1884). Augusta Žofie Frederika Hesensko-Kasselská (30. října 1823 - 17. července 1899). Žofie Vilemína Hesensko-Kasselská (18. ledna - 20. prosince 1827). == Vývod z předků == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince William of Hesse-Kassel na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém Hesensko-Kasselský ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy se Vilém Hesensko-Kasselský oženil s princeznou Luisou Šarlotou Dánskou?", "answers": ["10. listopadu 1810"]}
{"title": "Violoncello", "context": "Violoncello, zkráceně také cello je strunný smyčcový nástroj se strunami laděnými v čistých kvintách: (C, G, d, a), tedy o oktávu níže než viola. Název nástroje je odvozen z italského slova violoncello, což znamená maličký violon. Violoncello se nejvíce používá v evropské klasické hudbě, je nedílnou součástí komorních, smyčcových i symfonických orchestrů a také mnoha komorních souborů a bývá standardním sólovým nástrojem koncertních skladeb mnoha autorů (Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů, Sergej Prokofjev ad.). Používá se také v ostatních žánrech, především v populární hudbě. Violoncello je notováno v basovém klíči, ve vyšších pasážích se používá i tenorový a houslový klíč. Hráč na violoncello se nazývá violoncellista, nebo také zkráceně cellista. Délka trupu: 750-760 mm Výška lubů: 111 mm Délka chvějících se strun: 690 mm Průměr strun: 0,8-2 mm Délka smyčce: 710-730 mm Cello je větší než housle a viola a menší než kontrabas. Při hraní se drží mezi koleny a o zem se opírá vysouvatelným bodcem, který je často zakončený gumovou špičkou, což zabraňuje sklouznutí nástroje. Stejně jako housle a viola je i violoncello, zejména luby a spodní deska vyrobeno z javorového dřeva. Místo javoru může být použita i třešeň, hrušeň, ořešák nebo i topol. Horní deska je vyráběna z tzv. rezonančního smrkového dřeva. Hmatník, struník a kolíčky bývají z ebenového dřeva, případně z jiného tvrdého dřeva (palisandru, zimostrázu nebo levnějšího začerněného javorového). Nejlevnější nástroje mívají obě desky vyrobené z laminátu, naopak některá moderní cella se vyrábí z plastu vyztuženého uhlíkovým vláknem. Violoncello má prakticky stejnou stavbu jako housle. V porovnání s houslemi je délka trupu violoncella přibližně dvojnásobná, výška lubů asi čtyřnásobná. Tím se relativně zesiluje první alikvótní tón, což má za následek pro cello typický vřelý tón.", "question": "Co znamená italské slovo violoncello?", "answers": ["maličký violon"]}
{"title": "Čečehov", "context": "Čečehov je obec na Slovensku v okrese Michalovce, která leží v severní části Východoslovenské nížiny na východním nánosovém valu řeky Laborec v nadmořské výšce okolo 106 m. K 31. 12. 2004 zde žilo 341 obyvatel. == Dějiny == Obec založili osadníci kolem roku 1400. První písemný doklad o ní pochází z roku 1410. Feudálními pány Čečehova byli šlechtici z Michalovců. V roce 1427 hospodařilo v Čečehově asi 12 poddanských domácností. Díky rozvoji obce tu roku 1599 bylo již 28 poddanských domů. Později došlo k poklesu počtu obyvatel, takže zde v roce 1715 hospodařily jen 4 poddanské domácnosti. Roku 1828 bylo v obci napočítáno 68 domů a 584 obyvatel. == Památky == Z pamětihodností stojí za zmínku kostel Panny Marie růžencové a Kristova socha. == Hospodářství a infrastruktura == Zemědělskou půdu obhospodařuje soukromá firma se sídlem v Čečehově. Pěstuje se tu pšenice, kukuřice, ječmen a další plodiny. V obci je poštovní úřad a prodejna potravin. === Doprava === Dopravu zabezpečují autobusy SAD. Nejbližší železniční stanice je v 10 km vzdálených Michalovcích. == Další zajímavosti == V obci působí Tělovýchovná jednota a Svaz zdravotně postižených. == Reference == == Externí odkazy == Čečehov na webu V tomto článku byl použit překlad textu z článku Čečehov na slovenské Wikipedii.", "question": "Je Čečehov obec na Moravě?", "answers": ["Čečehov je obec na Slovensku v okrese Michalovce, která leží v severní části Východoslovenské nížiny na východním nánosovém valu řeky Laborec v nadmořské výšce okolo 106 m."]}
{"title": "Prezident Spojených států amerických", "context": "Navíc v něm strávil nejkratší dobu (1 měsíc). 1841 – dlouholetý člen Demokratické strany John Tyler nastoupil do úřadu jako Whig, poté co předtím přijal nominaci této strany na viceprezidenta. Několik měsíců poté se však i s whigy rozešel a zůstal \"bezpartijní\". 1849 – Prezident Zachary Taylor použil poprvé termín \"první dáma\" v pohřební řeči Dolley Madisonové, manželky exprezidenta Jamese Madisona. 1861 – prvním republikánským prezidentem se stal Abraham Lincoln, který byl v roce 1865 zavražděn hercem Johnem Wilkesem Boothem (14. 4. atentát, 15. 4. umírá). 1865 – po zavraždění Lincolna nastoupil do úřadu viceprezident Andrew Johnson. Oba se stali jedinými unionistickými prezidenty v historii USA. Johnson byl prvním, kdož podstoupil proces odvolání tzv. impeachmentu. 5. března 1868 o jediný hlas nebyl odvolán. Za jeho prezidenství nebyl jmenován žádný viceprezident. 1876 – většinu hlasů ve volbách získal demokrat Samuel Tilden, ale v některých státech udávaly volební komise soupeřících stran odlišné výsledky, což vedlo k ustavení zvláštní volební komise. Ta prohlásila za vítěze rozdílem jednoho hlasu republikána Rutherforda Hayese, kterého ovšem volilo o 250 000 voličů méně. 1877 – Rutherford Hayes byl prvním prezidentem, který složil prezidentský slib v Bílém domě (v Červeném salónku), a to tajně již 3. března, protože 4. březen byla neděle. V pondělí 5. března pak přísahu opakoval veřejně v Kapitolu. Jako první prezident měl k dispozici telefon s číslem 1. 1885 – jediný člověk Grover Cleveland se stal prezidentem dvakrát, ale nikoli po sobě. Byl tedy 22. a 24. v pořadí. Proto je rozdíl mezi počtem prezidentů (n = 45) a počtem fyzických osob v tomto úřadě (n - 1 = 44). Viceprezident umřel v roce 1885 a do roku 1889 nebyl jmenován nový. 1886 – se vůbec nejmladší první dámou v dějinách USA stala druhá žena prezidenta Grovera Clevelanda Frances Clevelandová, které tehdy bylo 21 let.< 1901 – 14. září umírá poslední veterán Americké občanské války zvolený prezidentem USA William McKinley na následky atentátu střelnou zbraní a novým 26. prezidentem se stává vůbec nejmladší muž v úřadě 42letý Theodore Roosevelt. 1933 – nejdéle sloužícím prezidentem byl čtyřikrát zvolený Franklin Delano Roosevelt od 4. 3. 1933 do 12. 4. 1945.", "question": "Kdo byl první americký prezident, který složil prezidentský slíb v Bílém domě?", "answers": ["Rutherford Hayes"]}
{"title": "Etruština", "context": "Etruština byl starověký jazyk používaný v Etrurii (přibližně dnešní Toskánsko a sever Lazia) a v částech dnešní Lombardie, Benátska a Emilia-Romagna, odkud byli Etruskové vytlačeni Galy. Etruština byla úplně nahrazena latinou, a tak po ní zbylo pouze nevelké množství psaných památek, některá přejatá latinská slova a některé místní názvy jako například Parma. Podrobnější informace naleznete v článku Původ Etrusků. Původ etruského jazyka byl předmětem dlouhodobých spekulací, které se zčásti vyjasnily až na základě nalezení dvoujazyčného textu (tzv. bilingua), který obsahoval stejný text psaný jazykem Féničanů i Etrusků. Tři zlaté destičky obsahující dvoujazyčné věnování fénické bohyni Aštart od krále etruského města Caere (dnes Cerveteri), jménem Thefarie Velianas. Tento významný archeologický nález byl učiněn roku 1964 v italském městě Pyrgi, které sloužilo jako přístav pro město Caere. Od této doby byla nalezena celá řada dalších předmětů popsaných dvoujazyčným textem. Za dosud nejvýznamnější nalezený etruský text se všeobecně považuje \"náboženský kalendář\", který byl červeným a černým inkoustem kaligrafován na plátno tzv. \"Záhřebské mumie\" (Jedná se o egyptskou mumii, která je uložena v Národním muzeu v Záhřebu ... odtud pojmenování). Dodnes ovšem i přes další nálezy nejsme schopni význam většiny etruských slov identifikovat. Související informace naleznete také v článcích Genetické výzkumy o Etruscích a Původ Etrusků. Za nejpravděpodobnější se považuje, že etruština je příbuzná pouze rodině tyrhenských jazyků jež je sama o sobě izolovaná a nepříbuzná všem ostatním jazykovým rodinám jež známe. V posledních letech je uznáváno, že rétština a lémnoština (obyvatel ostrova Lémnos) patří také do této rodiny. Ve svém díle Naturalis historia, česky Kapitoly o přírodě, (1. století) napsal Plinius starší o obyvatelích Alp: \"Rétové a Vindelikové\" množstvím měst sousedí s Norrikánci.", "question": "Jaký jazyk nahradil etruštinu?", "answers": ["latinou"]}
{"title": "Internet", "context": "Pro snadnější zapamatování se místo IP adres používají doménová jména, například: www.wikipedia.org Slovo internet pochází z mezinárodní (původně latinské) předpony inter (česky mezi) a anglického slova net (network, česky síť). Původně šlo o označení jedné ze sítí připojených k internetu, avšak došlo k zobecnění pojmu, který dnes označuje celou síť. === Orientace na internetu === Většina zajímavých informací je na internetu soustředěna do WWW (webové stránky). Pro usnadnění orientace ve stránkách vznikly specializované služby. Abychom se dostali k informacím, které hledáme, používáme tzv. odkazy. Nejznámějšími službami, které systematicky s odkazy pracují, jsou: Internetový katalog – seznam logicky roztříděných odkazů, udržovaný obvykle ručně. Například: Centrum.cz Yahoo! – katalog (obsahuje i vyhledávač)Internetový vyhledávač – automatizovaný systém pro hledání podle výskytu zadaných slov. Například: Google Seznam.cz Bing == Historie == První vizi počítačové sítě nalezneme v povídce z roku 1946. V únoru 1958 byla založena agentura ARPA (později DARPA, v podstatě grantová agentura pro řešení krátkodobých projektů v malých týmech), která měla po úspěšném vypuštění Sputniku v SSSR zajistit v období studené války obnovení vedoucího technologického postavení USA. Dne 29. října 1969 byla zprovozněna síť ARPANET se 4 uzly, které představovaly univerzitní počítače v různých částech USA. Síť byla decentralizovaná, takže neměla žádné snadno zničitelné centrum a používala pro přenos dat přepojováním paketů (data putují v síti po malých samostatných částech, které jsou směrovány do cíle jednotlivými uzly sítě). Od té doby počet připojených počítačů i uživatelů exponenciálně roste. == Základní služby internetu == V rámci internetu mohou uživatelé využívat mnoho služeb. Služby jsou zajišťovány počítačovými programy a programy navzájem komunikují pomocí protokolů.", "question": "Jak se nazývá celosvětový systém propojených počítačových sítí ?", "answers": ["Internet"]}
{"title": "Houby", "context": "Houby (Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. Je známo kolem 70 000 druhů hub. V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů. V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou je glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy. Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie. Houby se zřejmě vyvinuly z jednoduchých vodních organizmů s bičíkatými sporami; předci hub tedy mohli vypadat podobně jako chytridiomycety. Ztráta bičíku nastala buď jednou, nebo vícekrát. Vznik hub se zřejmě odehrál v pozdních starohorách, v době před 900-570 miliony let. V prvohorách došlo k nárůstu rozmanitosti a v pennsylvanu (karbon, před 320-286 miliony lety) se podle fosilních nálezů již vyskytovaly všechny hlavní skupiny hub, jak je známé ze současnosti. Houby jsou jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě přítomny chloroplasty, proto si nejsou schopny vytvářet organické látky. Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa), které se může rozlišit v podhoubí (mycelium) a v plodnici. Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym. Související informace naleznete také v článcích Hyfa a Podhoubí.", "question": "Jak se nazývá věda zabývající se houbami?", "answers": ["mykologie"]}
{"title": "Anizotropní filtrování", "context": "Předpokládá se, že čtenář je obeznámen s MIP mappingem. Při bližším průzkumu anizotropního algoritmu a RIP mappingu (rozšíření MIP mappingu), můžeme pochopit jak anizotropní filtrování získává takovou kvalitu texturového mappingu. Pokud potřebujeme texturu horizontální plochy, která je v kosém úhlu ke kameře, tradiční MIP mappingové zmenšení by nám neposkytlo dostatečné horizontální rozlišení kvůli redukci obrazové frekvence na vertikální ose. To se děje, protože při MIP mappingu je každá MIP úroveň izotropická, tudíž 256×256 textura je zmenšena na 128×128, poté na 64×64 atd., takže se rozlišení půlí na každé ose souběžně a obraz má stejnou frekvenci na všech osách. Takhle se při snaze vyhnout se aliasingu na ose s vysokou frekvencí stane, že ostatním osám bude rovněž snížena vzorkovací frekvence a tudíž budou potenciálně rozostřené. S RIP mappingovým anizotropním filtrováním lze obrazům snížit vzorkovací frekvenci nejen na 128×128, ale lze ji změnit i na 256×128, 32×128 apod. Tyto obrazy s anizotropně sníženou vzorkovací frekvencí mohou být sondovány v případě, že frekvence texturně zmapovaného obrazu je jiná pro každou texturní osu a proto se jedna osa nemusí rozmazávat kvůli frekvenci jiné osy a k aliasingu přesto nedochází. Laicky řečeno, anizotropní filtrování zachovává ostrost textury, která se běžně ztrácí během MIP mappingu textur při snaze vyhnout se aliasingu. Anizotropní filtrování tak může udržet vysokou kvalitu textury ve všech zorných úhlech a zároveň poskytuje rychlé anti-aliasingové filtrování textur. Anizotropické filtrování sonduje texturu průběžně pixel po pixelu. Každá anizotropická filtrovací sonda je často sama filtrovaným Mipmapovým vzorkem, který přináší více vzorkování do procesu.", "question": "Jak se nazývá metoda pro zlepšení kvality textur s kosými úhly v počítačové 3D grafice?", "answers": ["anizotropní filtrování"]}
{"title": "Elektrické křeslo", "context": "Elektrické křeslo je zařízení sloužící k popravě pomocí elektrického proudu. Tento způsob popravy je používán téměř výlučně jen ve Spojených státech. V USA byl hledán způsob popravy, který by byl humánnější než oběšení. Vynález elektrického křesla byl doprovázen konkurenčním bojem Thomase Alva Edisona a George Westinghouse na konci 19. století (Edison chtěl ukázat, jak je střídavý proud od Westinghouse nebezpečný). Současné elektrické křeslo nicméně vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který jako první přišel s nápadem popravovat elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888, první popravený byl William Kemmler v roce 1890. Jiní známí vězni popravení elektrickým křeslem jsou např. Ted Bundy, Leon Czolgosz, Albert Fish, Charles Starkweather, John Joubert, Julius Rosenberg či Donald Henry Gaskins. Měl na něm být popraven i Oscar Collazo, neúspěšný atentátník na prezidenta Trumana. V současnosti je v USA elektrické křeslo možno použít jako alternativu k smrtící injekci ve státech Alabama, Florida, Jižní Karolína a Virginie.[zdroj? ] Jediným státem jiným než USA, ve kterém byl tento způsob popravy využíván, byly Filipíny (poprvé 1924 za americké okupace, naposledy 1976). Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund, než se tělo ochladí, a zkontroluje, jestli vězňovo srdce stále bije.", "question": "Kde bylo vyrobeno první elektrické křeslo?", "answers": ["v New Yorku"]}
{"title": "Dominik Hašek", "context": "Poté, co se zranil Králík, byl Hašek Bukačem vybrán na prosincovou Cenu Izvestijí a později i na lednovou předolympijskou přípravu. Přestože měl Hašek sen se dostat na olympijské hry, překazil mu je zotavený Králík. To jej rozladilo a po zbytek sezóny musel třikrát nastoupit jen jako náhradník. Roku 1984 obdržel Hašek pozvánku na Kanadský pohár. Avšak pro československý tým znamenaly 4 utkání prohru, jen s Německem remíza. Československo končí celkově na šestém, posledním, místě. Po návratu z Kanady na Haška čeká nový trenér - Karel Franěk, bývalý asistent Bukače. I přestože Pardubice končí celkově na čtvrtém místě, Dominik měl tuto sezónu nejhorší průměr branek na zápas v československé lize - 3,25. I přes velkou snahu dostat se na mistrovský šampionát konající se v Praze měli zkušení gólmani Jiří Králík a Jaromír Šindel přednost před mladíkem z Pardubic. V prosinci 1985 byl opět vybrán do reprezentačního týmu pro Cenu Izvestijí v Moskvě, odkud si odvezl hlavní cenu. O čtyři měsíce později se vrací zpět do Moskvy, tentokrát na mistrovství světa, kde se však českému týmu vůbec nevedlo. Jen jedna výhra a jedna remíza stačily k celkovému pátému místu. Pardubice směřující k titulu mistrů však vypadly v semifinále playoff s Košicemi. On sám byl alespoň vyhlášen nejlepším brankářem ligy. Pro Pardubice byla tato sezóna mistrovská. V domácích zápasech ztratili hokejisté Tesly pouhé tři body. V zápasech odehrávajících se na cizí půdě byli o to horší. I přesto Pardubice zakončily vítězně základní část s pětibodovým náskokem nad Spartou.", "question": "Ve kterém městě se narodil Dominik Hašek?", "answers": ["Pardubice"]}
{"title": "Pátek", "context": "Anglické Friday či německé Freitag pochází od jména germánské bohyně Freya (jinak psáno Frija), které byl tento den zasvěcen. Ta představovala, podobně jako Venuše v řecké a římské mytologii, bohyni krásy. Z podobného základu vychází název pátku i v holandštině (vrijdag), švédštině, norštině a dánštine (fredag). V hindštině je název pátku shukravar, který vychází z výrazu Shukra, názvu planety Venuše v sanskrtu. Ruský výraz п znamená totéž, co v češtině, tedy pátý den v týdnu. Výraz pro pátek v současné řečtině Π odkazuje na přípravy na židovský svátek sabat, který začíná v pátek večer. Ve většině zemí s pětidenním pracovním týdnem je pátek posledním pracovním dnem před víkendem a proto je často nahlížen jako příčina pro oslavu nebo rozptýlení. V některých úřadech je v pátek povoleno nošení méně oficiálního oděvu a proto jsou tyto pátky také známy jako Casual Friday (Ležérní pátek) nebo Dress-Down Friday. V Thajsku se s pátkem spojuje modrá barva - viz také Thajský solární kalendář. V roce 1867, kdy Spojené Státy získaly od Ruska Aljašku, byla také nutná změna data, protože v Rusku byl v té době používán Juliánský kalendář, zatímco v britských koloniích na americkém kontinentu od roku 1752 kalendář Gregoriánský. Proto se v pátek 6. října 1867 změnilo datum na pátek 18. října. S tím souviselo i posunutí datové hranice, která byla dříve vedena po hranicích mezi Aljaškou a britskou Severní Amerikou, včetně kolonie Britské Kolumbie. Židovský Sabat začíná se západem Slunce v pátek a trvá do sobotního soumraku. V křesťanství je Velký pátek pátkem před Velikonocemi. Je připomínkou Ježíšova ukřižování. Někteří katolíci a pravověrní anglikáni se tento den zdržují konzumace masa z teplokrevných ušlechtilých zvířat a místo toho se spokojují s rybou. Kvakeři tradičně nazývají tento den jako \"šestý den\", aby se tak vyhnuli pohanskému původu anglického názvu pátku. V islámu, je pátek dnem veřejné pobožnosti v mešitách (viz páteční modlitba). V některých islámských zemích týden začíná v neděli a končí v sobotu, podobně jako židovský a křesťanský týden.", "question": "Jaká barva se spojuje v Thajsku s pátkem?", "answers": ["modrá"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Důsledkem byly akutní potíže s dýcháním, které bylo možno vyřešit jedině pomocí tracheotomie, kvůli níž přišel o schopnost mluvit. Od té doby používá ke komunikaci elektronický hlasový syntezátor. Původní přístroj měl americký přízvuk a Hawking ho používal dlouhou dobu, i když už byl značně zastaralý. Na otázku, proč tomu tak je, uvedl, že nikdy neslyšel hlas, který by se mu víc líbil a že se s ním ztotožnil. V roce 2004 se však nakonec náhrada našla a v současné době používá systém VoiceText od společnosti NeoSpeech. Navzdory svému postižení o sobě mluví jako o \"šťastlivci\" nejenom proto, že pomalý postup nemoci mu poskytl čas učinit významné objevy, ale také mít, podle jeho vlastních slov, \"velmi okouzlující rodinu\".. Když. se jeho první ženy Jane ptali, proč se rozhodla vzít si muže, kterému zbývají tři roky života, odpověděla: \"Byla to doba obav z atomové zkázy, takže vyhlídky na krátký život jsme měli všichni\". Pracoval na základních zákonech fungování vesmíru. S Rogerem Penrosem dokázal, že Einsteinova obecná teorie relativity předpovídá, že čas a prostor má počátek ve velkém třesku a konec v černých dírách. Tyto výsledky dokazují, že je nezbytné sladit obecnou relativitu s kvantovou teorií, dalším významným vědeckým objevem první poloviny 20. století. Jedním z důsledků těchto výzkumů byl také jeho objev, že černé díry by neměly být úplně černé, ale měly by emitovat záření a případně se i postupně zmenšovat a nakonec zcela zmizet. Další je domněnka, že vesmír nemá v pomyslném čase žádný okraj nebo hranice. To by znamenalo, že způsob, jakým vesmír vznikl, je zcela dán vědeckými zákony. Počet jeho vědeckých publikací se blíží ke dvěma stům a vyznačují se tím, že ačkoli jsou vesměs příkladnými vědecky odbornými díly, jsou částečně i populárně-naučné, tedy srozumitelné i ne zcela zasvěcenému čtenáři, aniž by přitom ztratily na své odbornosti. Jako příklad lze uvést jeho Stručnou historii času (A Brief History of Time), Vesmír v kostce (The Universe in a Nutshell), nebo Ilustrovanou teorii všeho (The Illustrated Theory of Everything), které patří k nejčtenějším knihám na světě vůbec.[zdroj? ] Výběr z díla The Large Scale Structure of Spacetime, 1973 (spoluautor: G. F. R. Ellis) General Relativity: An Einstein Centenary Survey, 1979 (spoluautor: W. Israael) Superspace and Supergravity,.", "question": "Co Stephen Hawking s Rogerem Penrosem dokázal o Einsteinově obecné teorii relativity?", "answers": ["teorie relativity předpovídá, že čas a prostor má počátek ve velkém třesku a konec v černých dírách"]}
{"title": "Willis Eugene Lamb", "context": "Willis Eugene Lamb, Jr. (12. července 1913, Los Angeles - 15. května 2008, Tuscon) byl americký fyzik. Spolu s Polykarpem Kuschem získali v roce 1955 Nobelovou cenou za fyziku. Lamb za objevy týkající se jemné struktury vodíkového spektra. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willis Lamb na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Willis Eugene Lamb ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy zemřel Willis Eugene Lamb?", "answers": ["15. května 2008"]}
{"title": "Sophiina volba", "context": "Sophie si vybere svého desetiletého syna Jana. Sama pak sleduje, jak jí nacisté odvádějí její malou dceru Evu k transportu do Březinky. Třetí volba je Sophiino rozhodnutí pokusit se svést Rudolfa Hösse, vrchního velitele osvětimského tábora. Volba vychází z krajního zoufalství matky, která chce zachránit svého potomka. Tento pokus ztroskotává a jen prohlubuje bezmocnost, která se zakotvuje níž a níž do Sophiiny duše. Závěrečná hrdinčina volba vyplývá z jejího konečného poznání, že život pro ni nelze obnovit, tak jako se dalo díky Nathanově péči obnovit její fyzické zdraví, a že jakékoliv pokusy zbavit se bolestných traumat minulosti a rozvinout vlastní šťastnou vyrovnanou osobnost jsou marné. Nakonec i její jediná naděje, začít nový život s Nathanem, se ukáže být klamná a nerealizovatelná, a proto jí nezbývá než navždy zhasit světlo svého života. V Sophině volbě se William Styron pokouší o hloubkovou analýzu nacismu, jeho zhoubného vlivu na průměrně slabého nebo možná jen průměrně silného lidského jedince a ukazuje nacismus v osobních perspektivách. Volí proto hrdinku až absurdní svou nenápadností a svou neprovinilostí vůči ideálům nacismu. Sophie není židovka, nemá neárijské rysy, a dokonce splňuje svým zevnějškem i představy nacistické estetiky. Jestli je Sophie něčím výjimečná, pak pouze citlivostí, vnitřní kultivovaností a inteligencí. Styron používá ve svém vyprávění bohatě členěnou větu (po vzoru Faulknera), která si činí neobyčejné nároky na čtenářovu spolupráci a průběžné dešifrování skrytých významů a souvislostí. Tvorba tohoto díla spočívá v postupném odhalování a to nás do posledních stránek nad Sophiiným osudem udržuje v napětí. Sophiina volba – romantické drama režiséra Alana J. Pakuly z roku 1982, v hlavních rolích Meryl Streepová (za roli Sophie získala Oscara a Zlatý glóbus) , Kevin Kline a Peter MacNicol.", "question": "Jak se jmenuje režisér dramatu Sophiina volba z roku 1982?", "answers": ["Alana J. Pakuly"]}
{"title": "Polonium", "context": "Polonium, chemická značka Po, lat. Polonium je nestabilní radioaktivní prvek, nejtěžší ze skupiny chalkogenů. Byl objeven roku 1898 Marií Curie-Skłodowskou a pojmenován na počest její vlasti - Polska. Chemicky patří mezi kovy. Polonium je členem uran-radiové, neptuniové i thoriové rozpadové řady a v přírodě se proto vyskytuje v přítomnosti uranových rud. Právě z uranové rudy - jáchymovského smolince bylo polonium poprvé získáno jako elementární prvek, přestože se jeho koncentrace pohybuje v množství 0,1 mg na tunu. Uměle se připravuje ozařováním bismutu 209Bi neutrony v jaderných reaktorech: : : : : : : : : 209 : : B i + n → : : : : 210 : : B i → : : : : 210 : : P o + :. β : - : : : : : {\\displaystyle \\mathrm {{}^{209}Bi+n\\rightarrow {}^{210}Bi. \\rightarrow {}^{210}Po+\\beta ^{-}} } : V praxi je nejvíce užívaným izotopem polonia 210 Po, který je silným alfa zářičem s poločasem rozpadu 138,4 dnů. Celkově je známo několik desítek různých izotopů polonia, praktický význam však má pouze již zmíněný 210Po a dále 208Po s poločasem rozpadu 2,9 let a 209Po s poločasem 125 roků. Praktické využití nalézají izotopy polonia jako alfa zářiče v medicíně a při odstraňování statického náboje v textilním průmyslu a výrobě filmů. Ze zdravotního hlediska je polonium vysoce rizikový prvek a při manipulaci s ním musí být dodržována přísná bezpečnostní opatření. Související informace naleznete také v článku Otrava Alexandra Litviněnka. Dle oznámení londýnské policie byl poloniem 210Po otráven bývalý tajný agent KGB Alexandr Litviněnko, který zemřel v roce 2006 v Londýně. Polonium se také nachází v cigaretách, tento poznatek byl již zaznamenán v 50. letech, ale byl před veřejností zatajen. Tato škodlivá látka se dá z cigaret odebrat, ale výrobci značek se bojí, že by měly cigarety méně nikotinu a tím by snížili návykovost těchto drog. O možnosti odebrání polonia 210 z cigaret, bylo známo již v 80. letech.", "question": "Ve kterém roce byl objeven prvek polonium?", "answers": ["1898"]}
{"title": "Hrách setý", "context": "Hrách setý (Pisum sativum) je hospodářsky významná rostlina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Hrách je jednoletý, popínavý, se sbíhavými a prorostlými listy. Kvete od května do října. Plody jsou lusky, obsahují dužnatá semena zvaná hrášky. Nezralé hrášky či celé lusky se používají jako zelenina (hrášek), zralá semena (hrách) se používají jako luštěnina. Původem je z východního Středomoří. Jinak se pěstuje na polích, kde občas zplaňuje. Tato rostlina není příliš náročná na půdu. Hrách je důležitá luštěnina, pěstuje se hlavně kvůli chutným plodům, které obsahují vitamíny (hlavně skupiny B). Ve větším množství obsahuje také minerální látky, zvláště fosfor a draslík, ale i vápník a hořčík. Hrách má hypogeické klíčení (dělohy pod zemí) a proto musí mít hlubší výsev. Stonek je lodyha, je poléhavý a dlouhý až 2 metry. Je dělen uzlinami (nody) na články (internodium). Kořen je silný, kůlový a větvený a je dlouhý až 1 metr. List je sudozpeřený s úponky a palisty na bázi řapíků (odrůdy jsou i lichozpeřené, mnoho lístkové a často bezlístkové = lístky přeměněné v úponky). Květenství je hrozen v úžlabí řapíků. Květ je pětičetný - srostlý zelený kalich, bílá koruna = pavéza, dvě křídla, člunek (srostlý ze dvou lístků), deset tyčinek = dvoubratré (9+1), semeník svrchní. Dlouhé postupné kvetení = nerovnoměrné dozrávání. Plod je lusk - má dvě chlopně, semena přirůstají k hřbetní straně lusku ve dvou řadách poutkem (pupek). Semeno má průsvitné osemení - dělohy se zásobními látkami (22 % dusíkatých látek, 50 % škrobu), děloha má žlutou barvu.", "question": "Do jaké čeledi patří hrách?", "answers": ["bobovitých"]}
{"title": "Chuť", "context": "Chuťových pohárků má člověk 500-10000. Důsledkem tohoto poměrně velkého rozptylu je, že citlivost chuti u jednotlivých lidí může být značně rozdílná. Děti mají chuťových pohárků průměrně více než dospělí. ROZLOŽENÍ CHUTI NA JAZYKU: Chuťové chemoreceptory jsou umístěny na kuželovitých papilách s tupou špičkou. Každá papila obsahuje receptorové buňky, které mají brvy citlivé na určitou chuť vstupující do póru. Přibližně každý týden jsou staré receptorové buňky nahrazovány novými. Papily vzadu na jazyku rozlišují chuť hořkou, po stranách více vzadu je chuť kyselá, kousek více vepředu chuť slaná a úplně na špičce jazyka je chuť sladká. Centrum vnímaní chuti se nachází v temenním laloku mozkové kůry, kde se kombinací základních složek tvoří výsledná chuť. Ta je ovlivněna nejen složením jídla, ale také jeho teplotou (teplá limonáda), konzistencí (mokrý chléb), vzhledem, předchozím vjemem (aperitiv), ale především vůní. Chuť je totiž velmi úzce spjata s čichem. Chuťové pohárky všech typů jsou rozloženy po celém jazyku, i když se často uvádí, že různé chutě jsou spojené s jednou konkrétní částí jazyka . Pro chuťový vjem je potřeba určité prahové koncentrace chuťově aktivní látky v pohárcích. Chuťové pohárky jsou omývány sekretem specializovaných slinných žláz (Ebnerovy žlázy, gll.gustatoriae), ve kterém jsou rozpouštěné molekuly látek vnímaných jako chuť. Kyselost je zprostředkována protony (H+), slanost ionty anorganických solí, sladkost převážně organickými látkami (z anorganických např. solemi olova), stejně tak i hořkost, která je kromě organických látek vyvolána solemi hořčíku a vápníku. Pro jednotlivé chutě je odlišný práh citlivosti, který je závislý na koncentraci a době expozice látky, stejně jako na počtu aktivovaných čidel. Jeho hodnoty jsou 0,08 mol/l na sladké (glukóza), slané = 0,02 mol/l (NaCl), kyselé = 0,0001 (HCl, pH=4) a hořké 0,000008 mol/l (chininhydrochlorid). Ostrost či pálivost, např. u některých paprik, je sice pociťována jako chuťový vjem, ve skutečnosti se jedná o nervový signál bolesti, vyvolaný alkaloidem kapsanthinem.", "question": "Kde se nachází centrum vnímání chuti?", "answers": ["v temenním laloku mozkové kůry"]}
{"title": "Írán", "context": "Nejvýznamnějšími etnickými skupinami jsou Peršané (51 %), Ázeři (24 %), Gílánci a Mázandaránci (8 %), Kurdové (8 %), Arabové (3 %), Lúrové (2 %) a Turkmeni (2 %). Počet obyvatel Íránu dramaticky vzrostl během druhé poloviny 20. století a roku 2013 překročil hranici 77 milionů. Gramotnost je 79 %. Většina populace mluví perštinou, která je zároveň úředním jazykem země. Ostatní používají jiné íránské jazyky, které náleží do Indoevropských jazyků a jazyky jiných etnik v Íránu. Většina obyvatel Íránu je muslimského vyznání, 90 % Íránců se hlásí k šíitské větvi islámu, 8 % k sunnitské větvi. Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství: Bahá'í, mandaeismu, hinduismu, jazídismu, jarsánismu, zoroastrismu, judaismu a křesťanství. Poslední tři zmíněná náboženství jsou oficiálně uznávaná a chráněná a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu.[zdroj? ] Íránská židovská komunita je největší na Středním východě (mimo Izrael); navzdory několika vlnám emigrace po vzniku Izraele a po pádu šáha je dnes populace stabilní, kolem 25 000 lidí. Na rozdíl od arabských zemí zde totiž mezi obyvatelstvem nepanuje taková nenávist vůči Židům (i přes antisionistickou rétoriku íránské vlády).", "question": "Která větev islámu převládá v dnešním Íránu?", "answers": ["šíitské větvi"]}
{"title": "Voda", "context": "Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105 °. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu. Vlastnosti molekul způsobují dobrou rozpustnost polárních a iontových látek ve vodě, jsou důvodem vysoké elektrické permitivity vody a díky jejich schopnosti zapojovat se do vodíkových vazeb (zvané též vodíkové můstky) jsou důvodem i významné hustotní anomálie vody. Přirozená voda na Zemi obsahuje nejen izotop lehkého vodíku 1H a kyslíku 16O, ale také těžší stabilní izotopy těchto prvků. Standardní oceánská voda, používaná např. pro definici kelvinu jako hlavní jednotky SI, obsahuje na 1 mol vodíku 1H 0,15576 mmolu deuteria 2H a na 1 mol kyslíku 16O 0,3799 mmol kyslíku 17O a 2,0052 mmol kyslíku 18O. Přirozená voda mimo oceány může mít zastoupení těžkých izotopů nižší, ale ne tak, aby to způsobilo rozdílnost fyzikálních vlastností. Uměle lze vytvořit izotopicky jednotné formy vody, z nichž některé mají své zvláštní jméno. Podle počtu neutronů v atomu vodíku rozlišujeme lehkou vodu (oba vodíky jsou protia, strukturní vzorec je 1H2O), polotěžkou vodu (jeden vodík je protium a jeden deuterium, strukturní vzorec se dá zapsat jako. HDO), těžkou vodu (oba vodíky jsou deuteria, strukturní vzorec je 2H2O, ale dá se také zapsat jako D2O; voda vyrobená z těžkých atomů vodíku, v přírodě. se nachází zcela běžně ve směsi s normální vodou v nízké koncentraci, těžká voda sloužila ke konstrukci prvních atomových reaktorů) a tritiovou vodu (zvána též supertěžká voda, kdy jeden nebo oba vodíky jsou radioaktivně nestabilním tritiem (3H, též T). Vodu lze také obohatit o těžší izotopy kyslíku 17O a 18O. Jednotlivé izotopicky jednotné formy se vzájemně znatelně liší svými fyzikálními a dokonce i některými chemickými vlastnostmi (protože odlišná hmotnost jádra má částečný vliv i na vazebnou energii elektronů v atomovém obalu).", "question": "Jaké hodnotě pH odpovídá neutrální roztok?", "answers": ["7"]}
{"title": "Šíleně smutná princezna", "context": "Šíleně smutná princezna je česká filmová pohádka žánru hudební komedie režiséra Bořivoje Zemana natočená v roce 1968 s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem v hlavní roli. Princ Václav (Václav Neckář) jede s otcem na zásnuby do sousedního \"veselého\" království, ale ženit se vůbec nechce. Jeho otec král (Jaroslav Marvan) jej totiž již v dětství přislíbil sezdat s princeznou Helenou (Helena Vondráčková) v rámci uzavřeného míru se sousedním královstvím. A tak princ Václav, pod záminkou, že si jde odskočit, uteče z královského kočáru a jede se na vypůjčené krávě podívat na princeznu na vlastní pěst. Tajně vnikne do princezniny zámecké zahrady (ve skutečnosti Bojnický zámek), vyleze na strom, aby lépe viděl do princezniných komnat, přitom spadne do rybníka a bezděčně se při tom seznámí (zcela inkognito) s princeznou Helenou. Poté jej chytí zámecké stráže a zavřou ho do vězení. Král (Jaroslav Marvan) kvůli sousednímu králi (Bohuš Záhorský) lže, vymlouvá se a stydí se za prince, který utekl.", "question": "Ve kterém roce byla natočená pohádka Šíleně smutná princezna?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Natalie Portmanová", "context": "Natalie Portmanová (nepřechýleně Natalie Portman, hebrejsky: נ פ, rodným jménem Natalie Heršlag, hebrejsky: נ ה; narozená 9. června 1981 Jeruzalém, Izrael) je izraelsko-americká herečka. Svůj filmový debut zažila ve třinácti letech ve filmu Léon z roku 1994. Známá se však stala až především díky roli královny Padmé Amidaly v prequelové trilogii Hvězdných válek (Star Wars). Během natáčení Hvězdných válek Natalie, která prohlásila \"raději budu chytrá, nežli filmová hvězda,\" dokončila bakalářské studium psychologie na Harvard University. V roce 2005 získala Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli za roli ve filmu Na dotek, za kterou byla nominována i na Oscara ve stejné kategorii. V květnu 2008 byla nejmladší porotkyní na 61. ročníku filmového festivalu v Cannes. Její režijní debut Eve otevřel v roce 2008 v pořadí 65. ročník Benátského filmového festivalu. V roce 2010 získala Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli za film Černá labuť a za tentýž film získala téhož roku i cenu BAFTA a Oscara v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Natalie Portmanová se narodila v Jeruzalémě v Izraeli. Její otec, Avner Hershlag, je izraelský lékař specializující se na plodnost a reprodukční lékařství (konkrétně na reprodukční endokrinologii) a její matka, Shelley Stevens, je americká žena v domácnosti, která je zároveň její agentkou. Předci její matky byli Židé z Rakouska a Ruska, zatímco předci jejího otce byli Židé, kteří do Izraele podnikli aliju z Polska a Rumunska. Její prarodiče z otcovy strany zahynuli ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau a její v Rumunsku narozená prababička byla britskou špionkou během druhé světové války.", "question": "Kde se narodila herečka Natalie Portman?", "answers": ["Jeruzalém, Izrael"]}
{"title": "Bilbo Pytlík", "context": "Bilbo Pytlík (anglicky Bilbo Baggins, v hobitštině Bilba Labingi) je fiktivní postava, hlavní představitel románu Hobit od J. R. R. Tolkiena a vedlejší postava navazující trilogie Pán prstenů. Patří do rasy hobitů a byl prvním nositelem prstenu ve Středozemi, který se Jednoho prstenu vzdal dobrovolně. == Život == Bilbo Pytlík se narodil roku 2890 Třetího věku jako jediný potomek Bungo Pytlíka a Belladony Bralové. === Hobit aneb cesta tam a zase zpátky === Jak se píše v knize Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky a je upřesněno v trilogii Pán Prstenů, v roce 2941 Třetího věku Bilba společně navštívili Gandalf a 13 trpaslíků, vedených Thorinem Pavézou. Nakonec Bilba přesvědčili, aby s nimi šel na výpravu k Osamělé hoře. Trpaslíky pak zachránil hned z několika situací, kdy jim šlo o život. V průběhu jejich cesty se Bilbo ztratil v Mlžných horách, kde se dostal až do jeskyně, kde potmě nahmatal Jeden prsten, který patřil stvoření zvanému Glum. Poté Bilbo potkal i samotného Gluma a uzavřeli dohodu. Pokud Bilbo vyhraje nad Glumem v pokládání hádanek, Glum ho vyvede z hor. Pokud vyhraje Glum, může Bilba sežrat.", "question": "Kdo je hlavním hrdinou románu Hobit?", "answers": ["Bilbo Pytlík"]}
{"title": "Jablko", "context": "stabilizují hladinu cukru v krvi čistí střeva posilují dásně == Průměrný obsah == Jablko obsahuje přibližně 100 miliónů bakterií z téměř 100 tisíce mikrobiálních druhů, přičemž jejich koncentrace ve slupce je menší. Počet kusů ani nezáleží na tom, zda jde o organické nebo konvenční zemědělství, ale organické poskytuje větší druhovou rozmanitost bakterií. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrových jablkách. Významný podíl vlákniny a dalších minerálů je ve slupce, takže loupaná jablka mají výrazně horší podíl takovýchto složek. == Rozdělení jakostí == V České republice jsou definovány následující jakosti jablek: === I. jakost === Jablka této třídy musí mít vlastnosti typické pro danou odrůdu Dužnina musí být zcela nepoškozená Dovolena je lehká vada tvaru, či lehké poškození stopky Vady slupky (pokud je poškození podlouhlého tvaru) o délce max 2 cm, ostatní poškození o celkové ploše nejvýše 1 cm2 Strupovitost povolena na ploše max. 0,25 cm2 Velikost jablka minimálně 5,5 – 6,5 cm === II. jakost === Jablka musí mít také zachované vlastnosti typické pro danou odrůdu Dužnina musí být bez vážných vad Pokud není poškozena slupka, může chybět stopka Dovoleny jsou vady slupky tentokrát o délce nejvýše 4 cm, ostatní poškození o celkové ploše nejvýše 2,5 cm2 Strupovitost povolena tentokrát na ploše až 1 cm2 Velikost jablka minimálně 5,5 – 6,5 cm == Odkazy == === Reference === === Literatura === Seznam odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ke dni 1. října 2007 [online]. Brno: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský [cit. 2008-03-04]. Dostupné online. Staré krajové odrůdy ovocných dřevin - problematika a možnosti využití [online]. Rožnov pod Radhoštěm: ZO ČSOP Salamandr, 2003 [cit. 2015-07-14]. Dostupné online. ŘÍHA, Jan. České ovoce : Díl 3. Jablka. Praha: Čs. pomolog. společnost, 1919. 248 s. Dostupné online. === Související články === Jabloň Seznam odrůd jablek === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu jablko ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo jablko ve Wikislovníku Téma Jablko ve Wikicitátech Galerie jablko ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá plod jabloně?", "answers": ["Jablko"]}
{"title": "Hans-Georg Gadamer", "context": "S Heideggerem odešel do Marburgu, kde se roku 1929 habilitoval prací Platónova dialektická etika a přednášel. V letech 1939-1947 byl řádným profesorem v Lipsku a v roce 1945 děkanem filosofické fakulty. S nacistickým režimem sice vycházel, nebyl však aktivním nacistou, proto byl ve funkci potvrzen i po konci války a v roce 1946 byl zvolen rektorem. Vzhledem k politickému vývoji v tehdejší sovětské zóně odešel do Frankfurtu a roku 1949 převzal katedru filosofie po Karl Jaspersovi v Heidelbergu, kde zůstal i po svém emeritování v roce 1968. == Dílo == Gadamer napsal řadu prací o antické filosofii, o filosofii jazyka a o estetice, proslavil se však velkou prací Pravda a metoda (Wahrheit und Methode) z roku 1960. Téma \"rozumění\" a filosofické hermeneutiky naznačil už Heidegger, teprve Gadamer je však zpracoval. Postavil se jednak proti názorům, které chtěly i v humanitních vědách zavést přírodovědecký způsob argumentace a dokazování, jednak proti starší hermeneutice Friedricha Schleiermachera a Wilhelma Diltheye, která chápala interpretaci jako vcítění, návrat k myšlenkám původního autora. Gadamer naproti tomu rozvinul myšlenku \"hermeneutického kruhu\": ke každému textu člověk už přistupuje s jistým \"před-porozuměním\", které se během četby kriticky mění, protože dochází ke \"splývání horizontů\" a obzor čtenáře se rozšiřuje o čtené. == Význam a vliv == Téma hermeneutiky, nauky o rozumění, se později ukázalo jako velmi aktuální v souvislosti s globalizací a setkáváním kultur. Gadamer tak měl veliký vliv na řadu současných filosofů, evropských i amerických: k jeho žákům se hlásí například Gianni Vattimo, Richard Rorty, Günther Figal nebo Jean Grondin, s velkou úctou o něm hovořil například Paul Ricoeur a Jürgen Habermas. Gadamer dostal mnoho vyznamenání a čestných doktorátů, mimo jiné i čestný doktorát filosofie Univerzity Karlovy (1996). K jeho stým narozeninám se do Heidelbergu sjely stovky významných osobností z celého světa. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans-Georg Gadamer na německé Wikipedii. === Literatura === H.-G. Gadamer, Pravda a metoda. Praha 2009 H.-G. Gadamer, Problém dějinného vědomí. Praha 1994 H.-G. Gadamer, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem. Praha 1994 H.-G. Gadamer, Člověk a řeč. Praha 1999 H.-G. Gadamer, Aktualita krásného. Praha 2003J. Grondin, Úvod do hermeneutiky.", "question": "Jak se jmenuje jeden z nejznámějších německých filozofů hermeneutiky a fenomenologie?", "answers": ["Hans-Georg Gadamer"]}
{"title": "Severozápadní univerzita", "context": "Severozápadní univerzita (anglicky Northwestern University, zkráceně NU) je soukromá univerzita nacházející se v Evanstonu v Illinois ve Spojených státech. Založena byla roku 1851, výuka zde začala o čtyři roky později a ženy začaly být na univerzitu přijímány až roku 1869. Jejím univerzitním nakladatelstvím je Northwestern University Press. K roku 2010 na univerzitě studuje 16 267 studentů. Univerzita má celkem tři kampusy a mezi její slavné absolventy patří například Rahm Emanuel, Michael Barratt, Robert Hanssen či David Schwimmer. Univerzitní barvou je fialová a neoficiálně bílá barva. Univerzita má jednu z nejstarších právních klinik na světě, založenou již v roce 1910. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northwestern University na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Northwestern University ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální internetové stránky", "question": "Jaká je tradiční barva Severozápadní univerzity?", "answers": ["fialová"]}
{"title": "Boubel", "context": "Boubel (též larvocysta, uher, odborně metacestod) je označení pro vývojové larvální stadium tasemnic v mezihostiteli. Zatímco dospělé tasemnice se vyskytují pouze ve střevě, jejich lárvální stádia (boubele) v mezihostitelích se mohou nacházet v různých orgánových systémech – svalovina, játra, smyslové orgány. Boubele vznikají pozřením vajíček tasemnic vnímavým mezihostitelem. V trávicím traktu dojde k narušení obalové části vajíčka (embryoforu) a k uvolnění larvy s háčky zvané onkosféra. Ta penetruje střevní stěnu a krevním obehěm je přenesena do různých orgánů. V místě, kde se uchytí se přemění v samotnou larvocystu-boubel. Larvocysta poté roste, vyvíjí se, přičemž se uvnitř vytvoří zárodek skolexu tasemnice. Pouze u tasemnice rodu Echinococcus dochází k nepohlavnímu rozmnožování a v jedné larvocystě se tak mohou vyvinout stovky až tisíce zárodků skolexů. U ostatních tasemnic se vyvine pouze jeden skolex. Larvocysty nemigrují tkáněmi, ani aktivně neničí okolní tkáně. Larvocysty v podstatě jen čekají až je mezihostitel pozřen konečným hostitelem a skolex z boubele se může uchytit ve střevě jako dospělá tasemnice. Životnost larvocyst je proto značná, u některých druhů i několik let. Larvocysty v orgánech působí na tkáně mechanicky, mohou ovlivňovat i jejich funkce. Hostitelský organismus reaguje na přítomnost larvocyst imunitní reakcí. hydatida – larva měchožila zhoubného (Echinococcus granulosus), definitivní hostitel je pes, mezihostitel je kopytník (případně člověk), hydatida je měchýřkovitý útvar vyplněný skolexy, u člověka.", "question": "Co je to boubel?", "answers": ["označení pro vývojové larvální stadium tasemnic v mezihostiteli"]}
{"title": "Praha", "context": "Následující seznam uvádí pouze nejvýznamnější památky. Více objektů je uvedeno na stránce Seznam pražských památek. Kurzivou zvýrazněné objekty jsou národními kulturními památkami. Letohrádek Hvězda Břevnovský klášter Trojský zámek Veletržní palác Praha se vyznačuje mimořádnou koncentrací malých i velkých divadelních scén. V nejvýznamnějším Národním divadle, jehož novorenesanční budova a výzdoba je symbolem českého vlastenectví 19. století, působí stálé soubory činohry, opery a baletu; ty vystupují střídavě také v klasicistním Stavovském divadle, v němž se na konci 18. století uskutečnily premiéry Mozartových oper Don Giovanni a La clemenza di Tito. Mezi činoherními scénami dále vyniká Divadlo na Vinohradech. Prestižní hudební scénou je pražská Státní opera (původně pražská německá scéna) a také Dvořákova síň Rudolfina, sídla České filharmonie. Světově známé je také divadlo Laterna magika. Mezi menší scény patří mj. Divadlo Na zábradlí, Divadlo v Dlouhé, Dejvické divadlo či dnes již legendární Semafor a divadlo Járy Cimrmana. Kromě toho má Praha množství muzikálových a zábavných divadel (největší z nich je Hudební divadlo Karlín) a dalších komerčních scén, které se zaměřují např. na černé divadlo a žijí především z cestovního ruchu. V Praze sídlí symfonická hudební tělesa: Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, či Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) V Praze jsou stovky restaurací a barů a především hospod s dobrým českým pivem. Malá Strana, Staré Město, Žižkov nebo například i Nusle jsou plné dobrých hospod, z nichž mezi nejznámější patří U Pinkasů, U Zlatého Tygra, U černého vola, Klášterní pivovar Strahov, U Sadu, U Medvídků a další.", "question": "V jakém divadle se na konci 18. století uskutečnily premiéry Mozartových oper Don Giovanni a La clemenza di Tito?", "answers": ["Stavovském divadle"]}
{"title": "Nobelova cena za literaturu", "context": "Nobelova cena za literaturu je jednou z pěti Nobelových cen, udělovanou, dle Nobelovy závěti \"za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru\". Jediným Čechem, jemuž byla Nobelova cena za literaturu udělena, je Jaroslav Seifert. Obrázky, zvuky či videa k tématu Nobelova cena za literaturu ve Wikimedia Commons Dílo Wikizdroje:Nobelova cena za literaturu ve Wikizdrojích nobelprize.org - oficiální stránky (anglicky)", "question": "Jak se jmenuje jediný Čech, který získal Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["Jaroslav Seifert"]}
{"title": "Latinka", "context": "] považuje anglická abeceda, která má následující znaky: Vedle písmen se součástí písma (ne však abecedy) stala i tzv. interpunkční znaménka, která latinka sdílí s mnohými dalšími písmy. Patří sem zejména: . , ; : - ! \" ' ( ) ... pro oddělování vět a jejich částí + / < = > [ ] { } ~ % & ... nejen pro matematické výrazy # $ * @ \\ ^ _ ' | ... zvláštní znaky, které nabyly na významu kvůli počítačům Všechny jazyky, které dnes píší latinkou, používají také tzv. arabské číslice pro zápis čísel. Římané původně používali římské číslice, tvořené kombinacemi některých písmen latinky a dodnes používané v jazycích píšících latinkou ke zvláštním účelům. Arabské číslice jsou následující: 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Římská čísla jsou tvořena pomocí těchto písmen latinky: I V X L C D M Podle mluvčích Latinku používá přes 2,5 miliardy lidí. Podle jazykových větví Latinku používá většina germánských a románských jazyků, také všechny keltské a baltské jazyky a více než polovina slovanských jazyků. V 19. a 20. století se latinka stala prostředkem i pro zápis řady mimoevropských jazyků. Často jde o výsledek práce křesťanských misionářů, kteří překládali do domorodých jazyků Bibli nebo její části. Exonymum Indoevropské jazyky Jazykové skupiny Pravopis SAMPA Seznam jazyků (čeština) Výslovnost Abeceda Diakritické znaménko Písmena latinky Obrázky, zvuky či videa k tématu latinka ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik lidí na světě používá latinku?", "answers": ["přes 2,5 miliardy lidí"]}
{"title": "Mistrovství světa v ledním hokeji 2016", "context": "80. mistrovství světa v ledním hokeji se konalo v roce 2016. Pořadatelskou zemí bylo Rusko a hrálo se ve městech Moskva a Petrohrad. Rozhodl o tom kongres Mezinárodní hokejové federace konaný 13. května 2011 v Bratislavě. Protikandidáti Dánsko a Ukrajina se kandidatury vzdali a odsunuli své plány na uspořádání turnaje na pozdější roky. MS v Moskvě se uskutečňuje pošesté (1957, 1973, 1979, 1986, 2007) a v Petrohradu podruhé (2000). Šampionát se konal v rámci oslav 70 let hokeje v Rusku.Turnaje se účastnilo celkem 16 týmů, 14 nejlepších z minulého mistrovství a 2 postupující z minulého ročníku skupiny A divize 1 - Kazachstán a Maďarsko. Tato dvě mužstva nahradila týmy, které sestoupily na šampionátu konaném v roce 2015 v Česku. Prvním zápasem českého družstva bylo utkání s domácím Ruskem, které se uskutečnilo v den zahájení mistrovství 6. května.Turnaj vyhrála Kanada. == Výběr pořadatelské země == O pořádání 80. ročníku Mistrovství světa v ledním hokeji v Rusku bylo rozhodnuto na základě hlasování kongresu Mezinárodní hokejové federace (IIHF) 13. května 2011 v Bratislavě. Jediným kandidátem bylo Rusko, protože Dánsko a Ukrajina stáhly své žádosti, kvůli podání žádostí v budoucích letech. == Stadiony == == Soupisky == Každý národní tým musel mít družstvo složené z nejméně 17 hráčů (15 bruslařů a 2 brankářů) a nejvíce z 25 hráčů (22 bruslařů a 3 brankářů). Všechna zúčastněná mužstva musela skrze potvrzení svých příslušných národních asociací předložit potvrzenou soupisku nejdříve ředitelství IIHF, která ji následně schválila.", "question": "Konalo se MS v ledním hokeji 2016 v Rusku ?", "answers": ["Pořadatelskou zemí bylo Rusko a hrálo se ve městech Moskva a Petrohrad."]}
{"title": "Měsíc", "context": "Naproti tomu prakticky ve stejné době (během let 1834-1836) publikovali Wilhelm Beer a Johann Heinrich Mädler své čtyřdílné kartografické dílo Mappa Selenographica a v roce 1837 knihu Der Mond, která solidním způsobem zdůvodnila závěr, že Měsíc nemá žádné vodní plochy ani patrnou atmosféru. Spornou otázkou zůstávalo, zda rysy Měsíce mohou podléhat změnám. Někteří pozorovatelé prohlašovali, že jisté malé krátery se objevují a zase mizí, ve 20. století se však zjistilo, že jde o omyly, vzniklé pravděpodobně odlišnými světelnými podmínkami nebo nepřesnostmi ve starých nákresech. Na druhou stranu dnes víme, že občas dochází k jevu odplynování. Během nacistického období v Německu prosazovali nacističtí vůdci teorii Welteislehre, která prohlašovala, že Měsíc je tvořen pevným ledem. První člověkem vyrobený předmět, který dosáhl Měsíce, byla automatická sovětská sonda Luna 2, která na něj dopadla 4. září 1959 ve 21:02:24 Z. Odvrácená strana Měsíce byla zcela neznámá až do průletu sovětské sondy Luna 3 v roce 1959. Její rozsáhlé zmapování bylo provedeno v rámci amerického programu Lunar Orbiter v 60. letech 20. století. Luna 9 byla první sondou, která měkce přistála na Měsíci a 3. února 1966 přenesla obrázky měsíčního povrchu.", "question": "Jak se jmenovala první sonda, která dosáhla Měsíce?", "answers": ["Luna 2"]}
{"title": "Helmut Steiger", "context": "Helmut Steiger (* 5. ledna 1959, Landshut, Německo) je bývalý německý lední hokejista hrající na pozici útočníka. Reprezentoval Německo na dvou zimních olympijských hrách (1984, 1988) a šestkrát na mistrovství světa (1982, 1983, 1986, 1987, 1989, 1990. Zúčastnil se také Kanadského poháru 1984. == Externí odkazy == Helmut Steiger – statistiky na Hockeydb.com (anglicky) Helmut Steiger – statistiky na Eliteprospects.com (anglicky)", "question": "Na jakých olympijských hrách reprezentoval Německo Helmut Steiger?", "answers": ["zimních"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou atd. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství. Bývá označována také jako \"císařovna Marie Terezie\", ale jako žena se nikdy nemohla stát vládnoucí císařovnou Svaté říše římské. Císařem byl 13. září 1745 zvolen její manžel František I. Štěpán Lotrinský, čímž se stala císařskou manželkou. Marie Terezie nezůstala jen dcerou císaře a císařovnou, ale stala se i matkou dvou císařů, Josefa II. a Leopolda II. Marie Terezie byla pokřtěna hned v prvním dnu svého života. Byla nejstarší dcerou císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením). V roce 1730 zemřela i její nejmladší, teprve šestiletá, sestra Marie Amálie. V důsledku pragmatické sankce z roku 1713 byla Marie Terezie de facto předpokládanou dědičkou habsburských zemí (rakouského dědictví). Od mládí ji vychovávali jezuité. Kromě hlavního předmětu, kterým bylo náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině a němčině. Dále pak ještě například kreslení, tanci a hudbě. V sedmi letech tančila společně se sestrou Marií Annou v opeře Euristeo, jejímž autorem byl Zenón. Později, ve 13 letech, v den otcových jmenin (tj. 4. listopadu 1730), poprvé zpívala před publikem ve hře Germania il di che spende Sagro all. Hned za dva roky si užila i svou první hereckou premiéru v komedii Il cicisbeo consolato. V roce 1728 se její vychovatelkou stala říšská hraběnka Maria Karolina von Fuchs-Mollard, zvaná \"Charlotte\", která s ní zůstala až do své smrti v roce 1754. Charlottu si velmi oblíbila, říkávala jí \"mami\" a po smrti ji jako jediného nečlena habsburského rodu nechala pochovat do rodinné Císařské hrobky. Zde leží hned vedle ní a jejího chotě Františka I. Štěpána Lotrinského, kterého jí pomohla získat. S Františkem Štěpánem se poprvé setkala již v pěti letech, kdy přišel z Nancy do Vídně. Ihned si ho oblíbil její otec – Karel VI., jenž v něm viděl svého syna, kterého mu osud odepřel.", "question": "Kdo byla Marie Terezie?", "answers": ["arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou"]}
{"title": "Alfred G", "context": "Alfred Goodman Gilman (1. července 1941 – 23. prosince 2015) byl americký farmakolog a biochemik, spolu s Martinem Rodbellem nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1994. Cenu obdrželi za objev G proteinů a jejich úlohy v buněčné signalizaci. Jeho otcem byl jiný známý fakmakolog Alfred Zack Gilman. Svou učitelskou kariéru Alfred G. Gilman strávil na dvou lékařských fakultách, a sice na University of Virginia School of Medicine (součást Virginské univerzity) a na University of Texas Southwestern Medical Center at Dallas (součást systému texaských univerzit). == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred G. Gilman ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké národnosti byl farmakolog a biochemik Alfred Gilman?", "answers": ["americký"]}
{"title": "Výr velký", "context": "Výr velký (Bubo bubo) je velký druh sovy z čeledi puštíkovitých (Strigidae). Často je mu přezdíváno král noci. Rozlišuje se nejméně 20 poddruhů, které se dělí na 3 skupiny. Z toho 2 monotypické jsou někdy považovány za samostatné druhy: výr bledý (Bubo ascalaphus) a výr bengálský (Bubo bengalensis). Většinu Evropy obývá výr velký evropský (Bubo bubo bubo), Pyrenejský poloostrov v. v. španělský (B. b. hispanus), východní část evropské části Ruska po Ural v. v. východoruský (B. b. ruthenus) a Ukrajinu jižně od Kyjeva a Charkova, Besarábii, Krym, Kavkaz a Malou Asii v. v. černomořský (B. b. interpositus). Velký mohutný pták a jedna z největších sov, větší než káně lesní, ale na druhou stranu zřetelně menší než např. orel skalní. Samice je těžší než samec a má větší rozpětí křídel. Délka těla je 60–75 cm, rozpětí křídel 160–188 cm. Hmotnost samce se pohybuje v rozmezí 1500–2800 g, samice mezi 1750–4200 g. Silueta sedícího výra velkého je jen těžko zaměnitelná, na hlavě má totiž z peříček výrazné pohyblivé chvostky připomínající ouška (proto se mu říká ušatá sova). V souvislosti s jeho velikostí jde o poměrně jednoznačný určovací znak. Zbarvení je značně proměnlivé, obecně svrchu žluto(oranžovo-rezavo)hnědé s tmavohnědými skvrnami, na břiše světlejší odstín téhož s výraznými podélným tmavým skvrněním a jemným příčným mramorováním. V oblasti krku a okolo zobáku je peří světlejší až bílé. Duhovka je ohnivě oranžová. Nohy a prsty jsou porostlé jemnými, zpravidla žlutohnědými až rezavými pírky. Mláďata jsou porostlá zprvu jemným žlutobílým prachovým peřím, po opeření mají matnější zbarvení a kresby. Stejně jako ostatní sovy létá velmi tiše a střídá mávavý let s plachtěním.", "question": "Která je největší žijící sova ?", "answers": ["výr velký"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů.", "question": "Jak se jmenoval otec Karla Jaromíra Erbena?", "answers": ["Janu Erbenovi"]}
{"title": "Jiří Šlégr", "context": "Natočil pro ČSSD volební klip, ve kterém v oranžovém dresu najíždí na bránu, v níž stojí brankář v modrém dresu se jmenovkou Topolánek a dává mu gól. Ve zrušených volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2009 měl kandidovat za ČSSD. V Ústeckém kraji byl na kandidátce na druhém místě hned za Jiřím Paroubkem. V řádných volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 kandidoval už jako člen ČSSD na 2. místě její kandidátky v Ústeckém kraji a získal mandát poslance Poslanecké sněmovny PČR. V říjnu 2011 opustil spolu s Paroubkem ČSSD a stal se zakládajícím členem nového politického uskupení - strany Národní socialisté - levice 21. století (později LEV 21 - Národní socialisté). Na jejím ustavujícím sjezdu dne 26. listopadu 2011 byl zvolen jejím místopředsedou. V krajských volbách v roce 2012 kandidoval za LEV 21 do Zastupitelstva Ústeckého kraje, ale neuspěl. Zároveň kandidoval ve volbách do Senátu PČR v roce 2012 za LEV 21 v obvodu č. 29 - Litoměřice. Se ziskem 5,65 % hlasů však skončil na 6. místě a nepostoupil ani do druhého kola. Dne 14. června 2013 na mimořádném jednání Sněmovny v reakci na policejní razii na Úřadu vlády ČR oznámil, že se vzdává poslaneckého mandátu a ukončí svou politickou kariéru. Uvedl, že se chce vrátit do čistého prostředí mezi sportovce. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval za LEV 21 na 5. místě kandidátky v Ústeckém kraji, ale neuspěl (LEV 21 se do Sněmovny nedostala). V rámci kandidátky získal nejvíc preferenčních hlasů, a to 12,50 %.", "question": "Jaké strany je Jiří Šlégr v současnosti místopředseda?", "answers": ["LEV 21"]}
{"title": "Berlín", "context": "V Berlíně žije např. i velká skupina tzv. vystěhovalců ze zemí bývalého SSSR, kteří jakýmkoliv způsobem prokázali svůj německý původ a získali tím německé občanství. I když jejich znalosti němčiny jsou v mnoha případech mizivé, nejsou ve výše uvedených číslech zachyceni. V důsledku koncentrace obyvatel jiných národností do jistých obvodů nebo jejich částí má tento stav mimo kulturní pestrosti i negativní stránky - základní školy, kde podíl cizinců činí i přes 90 procent žáků, nejsou v některých čtvrtích Berlína výjimkou. Integrační modely sedmdesátých a osmdesátých let, zpočátku nadějné, ztroskotaly, částečně se dá hovořit o uzavřených ghettech různých menšin cizinců. Jedná se zejména o arabské resp. palestinské přistěhovalce či nositele asylu, ale též i o jistou část tureckého obyvatelstva, které v Berlíně žije mnohdy již ve třetí generaci (která je pak integrována méně než ona druhá). V Berlíně existuje i velká židovská obec, se svými 11000 členy (podle jiných údajů pak 13000) největší židovská obec v Německu.", "question": "Kolik členů má židovská obec v Berlíně?", "answers": ["11000"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Jelikož je menší než Země, dá se odvozovat, že menší bude i její vnitřní tlak. Oproti Zemi se na Venuši také nepodařilo objevit důkazy deskové tektoniky, Venuše tak spolu s Marsem a Merkurem má nejspíše litosféru tvořenou jednou kompaktní litosférickou deskou. Jako vysvětlení se nabízí varianta, že Venuše má příliš silnou litosféru, která zabraňuje průniku chocholů na povrch a nastartování deskové tektoniky. Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem o průměru 6 000 km, obklopeným roztaveným kamenným pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v hloubce okolo 2 840 km. Složení ani teplota těchto částí planety nejsou podrobně prozkoumány a známy. Předpokládá se, že je zde bohatě zastoupeno zejména železo, a to buď v čistém stavu, nebo vázané se sírou ve formě sulfidu železnatého. Na rozhraní jádra a pláště se odhadují teploty okolo 3 500 °C, v jádře by mohly dosahovat až k 4 000 °C. Venuše podobně jako Země překonala gravitační diferenciaci, období krátce po svém zformování, kdy těžší prvky klesaly do středu planety, čímž došlo k vytvoření jádra, zatímco lehčí prvky stoupaly směrem k povrchu.", "question": "Jak se jmenuje druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Kuřička hadcová", "context": "Kuřička hadcová, též kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii) je rostlina z čeledi hvozdíkovité, která je endemitem jihovýchodní části Českého masivu. Kromě České republiky tedy jinde neroste, z hlediska ohrožení je proto řazen do kategorie C1, kriticky ohrožený druh. Minuartia verna auct. p.p. Minuartia verna subsp. collina auct. Kuřička hadcová je drobná rostlinka s bílými květy, kvetoucí od května do června. Jedná se o obligátní serpentinofyt, výskytem je vázána na podklad tvořený horninou hadcem, neboli serpentinit. Roste v polostínu na skalních plošinách, ve štěrbinách a na mělkých hadcových půdách v řídkých borových lesích. Rozmnožuje se výhradně semeny. V minulosti byly známy tři lokality, kde se kuřička hadcová vyskytovala, ale v Borku u Chotěboře vyhynula už v 70. letech 20. století a u Kamberka na Hadcích u obce Hrnčíře se zachovala pouze málo početná populace. Z hlediska přežití druhu je nejperspektivnější oblast Dolnokralovických hadců, svahy okolo přehrady Želivka a lokality u obcí Sedlice a Bernartice. Natura 2000 - Evropsky významné lokality v České republice - kuřička Smejkalova", "question": "Kdy kvete kuřička hadcová?", "answers": ["od května do června"]}
{"title": "Iron Man 2", "context": "Iron Man 2 je americký akční film z roku 2010, který natočil režisér Jon Favreau podle komiksů o Iron Manovi. V hlavní roli Tonyho Starka, miliardáře, který svůj obrněný oblek využívá pro mírové účely a je tak slavnou celebritou, se opět představil Robert Downey Jr., jenž si zahrál i v předchozím snímku Iron Man (2008) a navazujícím filmu Iron Man 3 (2013). Jedná se o třetí celovečerní snímek z filmové série Marvel Cinematic Universe. Ruská média informují o odhalení Tonyho Starka, že on sám je Iron Manem. Anton Vanko zrovna umírá a jeho syn Ivan, který zprávy sleduje, začne stavět miniaturní obloukový reaktor podobným tomu Starkovu. O šest měsíců později je Stark obletovanou celebritou, využívá svůj oblek Iron Mana k mírumilovným účelům a odolává tlaku americké vlády, aby prodal jeho konstrukční schémata. Obnoví veletrh Stark Expo ve Flushing Meadows a chce pokračovat v odkazu svého otce Howarda. Palladiové jádro obloukového reaktoru, které udržuje Starka naživu a také pohání jeho oblek, ho však také tráví a Tony nedokáže za něj nalézt náhradu.", "question": "Jaké je jméno hlavní postavy akčního filmu Iron Man 2?", "answers": ["Tonyho Starka"]}
{"title": "Edgar Allan Poe", "context": "Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a později i ztrátu zaměstnání. Roku 1845 uveřejnil Havrana, který doslova ohromil tehdejší veřejnost. Poe tedy zažil krátké období slávy a mondénních úspěchů. Jeho alkoholové a drogové dluhy jej však z onoho postavení brzy stačily uvrhnout zpět do zoufalé bídy. Poeova smrt byla hodna děl, kterým se věnoval: 3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. Byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku v ranních hodinách 7. října 1849. Edgar Allan Poe byl obdarován vysokou inteligencí, byl velice zdvořilý, ale také až přehnaně prudký a divoký. Již od dětství četl díla Lorda Byrona, Samuela Taylora Coleridge a většinu romantických autorů své doby. Hlouběji se rovněž zabýval kosmogonií, přírodními vědami a mysticismem. Tyto své znalosti následně používal při psaní svých děl (např. Pád do Maelströmu, Tisící druhý Šeherezádin příběh, Tři neděle v týdnu), kdy dokázal s matematickou přesností dosáhnout geniálního efektu a zanechat tak ve čtenáři předem psychologicky promyšlenou impresi (většinou strachu či hnusu, často ale i humoru a překvapení).", "question": "Kdo byl americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista?", "answers": ["Edgar Allan Poe"]}
{"title": "Silnice", "context": "Silnice je dopravní stavba umožňující nekolejovou pozemní dopravu na větší vzdálenosti. Slovo silnice má původ v dobách, kdy císař Karel IV. nechal zesílit tehdejší hlavní cesty (silná cesta = silnice). Na Moravě se v obecném jazyce pro silnici běžně užívá slova cesta. Silnice často využívá pro překonání terénních překážek dalších staveb, jako jsou například mosty či tunely, popřípadě ještě zářezy, odřezy nebo náspy . V současné české terminologii je silnice jednou z kategorií pozemních komunikací. V tomto smyslu je termín silnice protikladem k termínům účelová komunikace, místní komunikace a dálnice. Slovo ulice je dnes již neoficiální označení pozemních komunikací ve městech a významem má nejblíže k termínu místní komunikace. První silnice stavěly už starověké civilizace. Významné jsou například silnice římského impéria. Nejznámější z nich je Via Appia, nejdelší ze všech dláždených silnic v celé tehdejší římské říši. Až do rozvoje průmyslové revoluce platilo, že čím je silnice horší, tím více zbrzdí protivníka při případném vpádu do země. V 19. století se stavěly silnice štěrkové, podložené několika druhy hrubého štěrku, s rozvojem automobilové dopravy ve 30. až 60. letech 20. století se stavěly dlážděné silnice. V té době se začínají objevovat i první dálnice, postavené nejprve v Německu za Adolfa Hitlera ve 30. letech z betonu, a v 50. letech Mezistátní dálniční systém D. Eisenhowera v USA. Časem byly beton i dlažba nahrazeny asfaltem, ze kterého se staví povrch silnic dodnes. Klíčovým úkolem ve stavbě dnešních silnic je dostavět celoevropskou dálniční síť. To se týká hlavně nových členských zemí EU a částečně i jejich kandidátských zemí. V Česku rozlišujeme podle zákona o pozemních komunikacích (č. 13/1997 Sb.) tři třídy silnic: Silnice I. třídy je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu. Označuje se jednomístným nebo dvojmístným číslem, před nímž se někdy uvádí ještě římské číslo I oddělené lomítkem. V současné době jsou čísla 1-71. Ve stejném systému jsou číslovány i dálnice, před jejichž číslo se vkládá písmeno D. Některé úseky silnic I. třídy mohou mít obdobné stavebně technické vybavení jako dálnice.", "question": "Jaké slovo se v obecném jazyce na Moravě používá pro označení silnice?", "answers": ["cesta"]}
{"title": "Vila Tugendhat", "context": "Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety a Fritze Tugendhatových. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Vila Tugendhat se nachází na adrese Černopolní 45, na území městské části Brno-sever v katastrálním území Černá Pole na parcele č. 3365. Patří k ní i přilehlá zahrada s parcelním číslem 3366. Pozemek v příkrém svahu byl součástí velkého pozemku, patřícího k vile otce Grety Tugendhatové, známého brněnského textilního průmyslníka Alfreda Löw-Beera, který horní část svého pozemku dceři věnoval jako svatební dar a celou stavbu domu také financoval. Vila je označována, spolu s německým pavilónem na výstavě EXPO v Barceloně (1929), za nejvýznačnější předválečné dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století. Zároveň je to stavba, která spoluurčila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury - funkcionalismu. Výjimečné postavení vily je dáno řadou okolností. Architekt van der Rohe dostal v roce 1928 od investorů volnou ruku včetně finančního rámce. Stavba přišla na pět milionů prvorepublikových Kč, za tu cenu se dalo postavit 30 běžných rodinných domů. Díky dostatku peněz se tu však mohly použít unikátní technologie a moderní materiály.", "question": "Kdy byla vila Tugendhat zaspána do seznamu světového dědictví?", "answers": ["V roce 2001"]}
{"title": "Terminátor (postava)", "context": "Terminátor je označení robota, či kyborga, objevujících se v budoucnosti, vykreslené filmovou sérií počínající filmem Terminátor z roku 1984. Terminátory zde stvořil Skynet - armádní superpočítač disponující umělou inteligencí, který se v budoucnosti vzbouří proti lidem a s pomocí robotů vede válku proti lidstvu. Jednotlivé modely jsou přitom stále dokonalejší. Prvním a nejznámějším představitelem terminátora je Arnold Schwarzenegger. Ten postupně ztvárnil několik různých jednotek modelu označeného jako T-800 (ten však mohl mít i odlišné tváře). Jednalo se o celokovového kyborga potaženého lidskou tkání, určeného k infiltraci a provedení atentátu. Pokročilejšího terminátora T-1000 z tekutého kovu hraje Robert Patrick. T-800 může být zlikvidován tak, jak tomu odpovídá jeho kovová konstrukce, T-1000 se však dá zlikvidovat díky jeho poddajné struktuře obtížně. V celé sérii se však objevilo rovněž několik dalších modelů, například: T-1, T-70, T-200, T-300, T-400, T-500, T-600,. T-700, T-800, T-850, T-888, T-900, T-950, T-1000, T-1001, T-1002, T-3000, T-5000, T-XA, TOK-715, T-X, Mototerminator, FK. T-800 je zastaralý typ bojové jednotky, avšak díky svým parametrům často dokáže překonat své modernější zástupce. T-800 je také jako jediný schopný sebeuvědomění - čím se stává nebezpečný pro svého tvůrce (Skynet). T-800 vědomý si své existence se může rozhodnout neuposlechnout rozkaz, stává se z něho tulák a nezřídka se přidává na nepřátelskou stranu (lidé), či jí aspoň nepřímo pomáhá. K likvidaci tuláků byl vyvinut T-X. Podrobnější informace naleznete v článku Terminátor (film). Arnold Schwarzenegger jako T-800 přichází z budoucnosti zabít Sáru Connorovou, aby nemohla porodit Johna Connora, který se v budoucnosti stane vůdcem lidí ve válce proti strojům. Podrobnější informace naleznete v článku Terminátor 2: Den zúčtování. V druhém díle Terminátora má T-800 za úkol chránit Johna Connora před terminátorem T-1000, který ho přichází z budoucnosti zabít.", "question": "Z jakého roku je film Terminátor?", "answers": ["1984"]}
{"title": "Petr Bezruč", "context": "Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval český básník Vladimír Vašek (15. září 1867 Opava - 17. února 1958 Olomouc). Je autorem jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů (řadíme jej pouze do téže doby, jeho názory se neztotožňovaly s \"buřiči\"[zdroj? ]). Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu. Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové (roz. Brožkové). Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost Rukopisů královedvorského a zelenohorského. Na základě filologického rozboru dokázal, že autorem jejich textu je Václav Hanka a obvinil ho z jejich padělání. Vaškova matka Marie pocházela ze zámožné rodiny v Týnci nad Labem. V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity (v téměř německé Opavě) nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto však malý Vladimír Vašek trávil v Háji u Opavy, kam se jeho otec vracel za svou zálibou - lovem. Dětství Vladimíra Vaška zůstalo ovšem poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech. Otec Antonín Vašek zemřel na tuberkulózu v roce 1880. Jeho vdova Marie Vašková zůstala se šesti dětmi sama v nelehké finanční situaci. V roce 1881 začal Vladimír Vašek navštěvovat brněnské gymnázium. Nejhorší prospěch měl z němčiny, matematiky a zpěvu. Sám později přiznal, že hudbě nikdy nerozuměl. Učitel zpěvu ještě na měšťance Vaškovi posměšně přezdíval Anton (z německého ein Ton = \"jeden tón\"), protože všechny písně zpíval v jediném tónu.", "question": "Kde zemřel Petr Bezruč?", "answers": ["Olomouc"]}
{"title": "Kryštof Kolumbus", "context": "Během tří dalších výprav navštívil Velké i Malé Antily, pobřeží Venezuely a Střední Ameriky, které zabral pro Španělské impérium. Kolumbus nebyl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku – o pět století dříve jejích břehů dosáhla norská expedice vedená Leifem Erikssonem, která založila kolonii na dnešním Newfoundlandu. Přesto teprve Kolumbovy cesty zahájily trvalé styky s Amerikou a podnítily několik století dlouhé období evropské kolonizace, čímž měly velký vliv na vývoj moderního Západního světa. Sám Kolumbus viděl svůj úspěch hlavně v šíření křesťanství. Kolumbus nevěděl, že objevil pro Evropu nový kontinent a obyvatele objevených zemí nazval Indios (španělský výraz pro Indy). Stejně tak ale název mohl odkazovat na spiritualitu a duchovní založení obyvatel nového kontinentu, kteří tak podle Kolumba žili v souladu s Bohem a se silnou vírou v Boha (latinsky in Deo). Zhoršení vztahů se španělským královským dvorem a koloniálními správci v Americe vedlo ke Kolumbovu zatčení a propuštění z pozice guvernéra sídel v Hispaniole v roce 1500 a později k vleklým sporům o výhody, které Kolumbus chtěl pro sebe a své dědice od královského dvora. Nakonec se mu podařilo prosadit jen některé z nich. Zemřel ve Valladolidu a jeho ostatky jsou dnes umístěny v katedrále Panny Marie v Seville. Narodil se mezi 25. srpnem a 31. říjnem 1451 v Janově v dnešní Itálii. Hypotézy, podle nichž pocházel z Katalánska, Portugalska, Polska a dalších míst, většina historiků odmítá. Navíc se sám Kolumbus v závěti prohlásil za Janovana.", "question": "Kdo byl první Evropan , který navštívil Ameriku ?", "answers": ["Leifem Erikssonem"]}
{"title": "Bali", "context": "Bali je indonéský ostrov. Je nejzápadnější z Malých Sund, leží mezi Jávou na západě a Lombokem na východě. Bali tvoří spolu s několika malými ostrovy jednu ze 33 indonéských provincií, hlavním a největším městem je půlmilionový Denpasar na jihu ostrova. Na Bali žije většina příslušníků indonéské hinduistické menšiny. Protože v případě Bali jde o směs hinduismu a místní tradiční víry, hovoříme o balijském hinduismu. Ostrov je také největší turistickou destinací v Indonésii, známou uměním tance, hudby, sochařstvím, malbami, výrobky z kůže a kovotepectvím. Východně od Bali prochází Wallaceova linie, což je biogeografická hranice mezi oblastmi rozšíření asijských a australských druhů. == Historie == === Starověk === Na ostrov Bali dorazili první obyvatelé už kolem roku 2000 př.n.l. Byli to australo-asiaté, kteří přicházeli z Tchaj-wanu.[zdroj? ] Nálezy datované do této doby ukazují kamenné nástroje, lodě i kostry skrčených těl. V této době se také objevují první psané texty. Tak vznikla vyspělá civilizace se zaměřením na pěstování rýže.", "question": "Je Bali indonéský ostrov?", "answers": ["Bali je indonéský ostrov."]}
{"title": "Gilmorova děvčata", "context": "Ústředními motivy seriálu jsou rodina, přátelství a láska, generační a třídní rozdíly. Klade se důraz na vzdělání a tvrdou práci, díky níž se obě Gilmorova děvčata nakonec dostanou tam, kam chtějí. Lorelai se z pokojské s nálepkou svobodné matky vypracuje na majitelku vlastního hotelu. Rory exceluje nejprve na prestižní střední škole Chilton, ze které pak pokračuje na jednu z nejlepších vysokých škol v Americe, Yale, kde dále pracuje na svém snu stát se zahraniční dopisovatelkou některých proslulých amerických novin. Rozdíl mezi společenskými vrstvami v Americe je nastíněn hlavně na pozadí složitého vztahu mezi Lorelai, která privilegovaný život odmítla, a jejími rodiči z vyšší společenské třídy, ale také mezi dětmi na Chiltonu a Yaleu. Dalšími důležitými postavami jsou majitel bistra ve Stars Hollow Luke Danes, Roryina kamarádka Lane Kimová, nejlepší kamarádka Lorelai Sookie St. James a rodiče Lorelai, Emily a Richard Gilmorovi. Lauren Graham (český dabing: Simona Postlerová) jako Lorelai Gilmorová Alexis Bledel (český dabing: Klára Jandová) jako Rory Gilmorová Melissa McCarthy (český dabing: Olga Želenská a Vlasta Žehrová) jako Sookie St. James Keiko. Agena (český dabing: Kateřina Lojdová [1.–2. řada], Petra Hobzová [3.–7. řada]) jako Lane Kim Yanic Truesdale (. český dabing: Zbyšek Pantůček [1.–5. a 7. řada], Libor Terš [7. řada]) jako Michel Gerard Scott Patterson (český dabing: Lukáš. Vaculík) jako Luke Danes Kelly Bishop (český dabing: Růžena Merunková) jako Emily Gilmorová Edward Herrmann (český dabing: Miloš Hlavica) jako Richard Gilmore Liza Weil (český dabing: Kateřina Březinová) jako Paris. Geller (2.–7. řada, jako host v 1. řadě) Jared Padalecki (český dabing: Libor Bouček) jako Dean Forester (2.–3.. řada, jako host v 1., 4. a 5. řadě) Milo Ventimiglia (český dabing: Jan Maxián) jako Jess Mariano (2.–3. řada,. jako host ve 4. a 6. řadě) Sean Gunn (český dabing: Ivo Novák) jako Kirk Gleason (3.–7. řada, jako host v 1. a 2.", "question": "Kdo hrál spolu s Lauren Graham hlavní roli v americkém seriálu Gilmorova děvčata ?", "answers": ["Alexis Bledel"]}
{"title": "Tabák", "context": "Tabák (Nicotiana) je rod rostlin z čeledi lilkovité. Pochází z Ameriky. Tabák je ale také pojmenování pro známý produkt z listů rostliny. V listech je obsažen alkaloid nikotin, kvůli kterému se tabák užívá ve formě cigaret, doutníků a pro použití v dýmkách. Do Evropy se tabák dostal z Ameriky díky Walterovi Raleighovi v době vlády anglické královny Alžběty I. V současné době se tabák pěstuje nejen v oblasti původu, ale celkem v 117 zemích světa, kde je 33 milionů pěstitelů, v podstatě po celém světě, v pásmu 45° s.š. a 30° j.š. na ploše přibližně 5,14 milionů hektarů. Tabáková pole najdeme i v sousedním Německu, na Slovensku a Polsku. V Česku se tabák také pěstoval, ale pouze do roku 1994. V minulosti byla největším producentem tabáku Severní Amerika - zejména USA. V současné době jsou velkými pěstiteli Čína, Indie, Brazílie, ale i africké země, jako jsou Zimbabwe, Malawi, Kamerun. Z početné řady druhů tabáků se pro pěstování hodí k výrobním účelům jen dva druhy, a to tabák virginský (Nicotiana tabaccum) a tabák selský (Nicotiana rustica). Z hlediska hospodářského hodnotíme tabák jako důležitou surovinu pro průmyslové zpracování. Tabák poskytuje průmyslu nejen listy, ale i semena a stvoly. Tabákové listy jsou především surovinou pro tabákový průmysl, ale jsou zároveň důležitou surovinou pro chemický průmysl. Z listů se vyrábí nikotin, anabasin, kyselina jablečná, kyselina citrónová a chlorofyl. Tyto výrobky se mohou vyrábět z různých tabákových odpadů nebo z celých listů speciálně pěstovaných odrůd, jako je: Nicotiana rustica - alkaloid nikotin, kyselina jablečná a citrónová Nicotiana glauca - alkaloid anabasin Nicotiana glutinosa - alkaloid nornikotin Nicotiana longiflora - alkaloid nornikotin Tabákové květy jsou důležitou surovinou pro získání vonných látek pro kosmetický průmysl. Jedná se především o odrůdy Nicotiana affinis a Nicotiana sandereae. Tabákové semeno se lisuje a vylisovaný olej je výchozí surovinou laků a fermeží, ale po úpravě se dají i konzumovat. Pokrutiny po lisování semen jsou dobrým krmivem pro zemědělská zvířata. Stvol je surovinou pro výrobu celulózy nebo může sloužit jako otop. Obrázky, zvuky či videa k tématu Tabák ve Wikimedia Commons Botanika Wendys Botany.cz", "question": "V jakém roce se v Česku přestal pěstovat tabák?", "answers": ["1994"]}
{"title": "Lamberk", "context": "Lamberk je zřícenina hradu, která se nachází v záhybu řeky Oslavy asi 2 km jihozápadně od Březníka. Na opačné straně řeky ve vzdálenosti 220 metrů leží Sedlecký hrad. == Historie == Hrad byl založen ve 14. století. Jeho první majitel byl Jaroslav z Knínic, který působil v zemských úřadech. Ten prodal roku 1364 a nechal si postavit hrad Lamberk, po kterém se psal poprvé roku 1376. Nejznámějším majitelem hradu byl však jeho syn Jan Sokol z Lamberka, který proslul jako zdatný válečník. Po husitských válkách patřil hrad Janu Komorovskému. Zanikl patrně po roku 1440, kdy byly podnikány trestné výpravy proti hradům rozbrojníků. V roce 1459 se hrad uvádí jako pustý. == Současmý stav == Z hradu se do dnešních dnů dochovaly pouze fragmenty zdiva a zbytky příkopů. == Externí odkazy == Slovníkové heslo Lamberk ve Wikislovníku Lamberk na stránkách Hrady.cz", "question": "Kdo vlastnil hrad Lamberk po husitských válkách?", "answers": ["Janu Komorovskému"]}
{"title": "Kvasice", "context": "Obec Kvasice se nachází v okrese Kroměříž, kraj Zlínský. Žije zde přes 2000 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141. Ke dni 15. listopadu 2005 bylo obci tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny Lubomírem Zaorálkem uděleno právo k používání vlajky obce (na základě rozhodnutí číslo 62 Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky). Na vlajce (mající poměr šířky ku délce 2:3) je list tvořený třemi vodorovnými pruhy (červeným, bílým a červeným) v poměru 8:3:3. V žerďové části horního pruhu je zobrazena bílá zavinutá střela. Vlajka byla slavnostně vysvěcena spolu se znakem obce při příležitosti kvasické pouti Nanebevzetí Panny Marie 12. srpna 2006. Bílý pruh v dolní části vlajky znázorňuje řeku Moravu, která katastrem Kvasic protéká. Bílá zavinutá střela (tzv. odřivous) na červeném poli je odvozena ze znaku a patřila dříve šlechtickému rodu Benešovců z Benešova, ze kterého pochází první písemně doložený majitel obce Ondřej z Benešova a Kvasic. Protože se znak, který obec používá od roku 1360, podobá znakům obcí Kravaře a Bílovec (které byly rovněž v minulosti majetkem spřízněných rodů), předcházely svěcení obecních symbolů několikaleté spory s heraldiky na téma nutnosti jeho změny. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kvasicích. Zámek Kvasice Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého - na náměstí Antoše Dohnala Kaple Panny Marie Bolestné Kaple Panny Marie Pomocné Socha svatého Jana Nepomuckého Fara na náměstí Antoše Dohnala Na jih od obce vede lipovo-jírovcovou alejí stará barokní Křížová cesta. Jindřich Spáčil (24. května 1899 Kvasice - 20. listopadu 1978 Kroměříž) - spisovatel, středoškolský profesor.", "question": "Kolik obyvatel žije v obci Kvasice?", "answers": ["přes 2000"]}
{"title": "Genitální bradavice", "context": "Genitální bradavice, jinak též kondylom (pl. kondylomy r.m. nebo kondylomata r.s.; latinsky condylomata acuminata), venerické bradavice, anální bradavice, případně anogenitální bradavice, jsou vysoce nakažlivou sexuálně přenosnou infekcí, způsobenou některým z podtypů lidského papilomaviru (HPV). Šíří se prostřednictvím přímého kontaktu během orálního, genitálního či análního sexu s infikovaným partnerem. Bradavice jsou nejsnadněji rozpoznatelným příznakem genitální HPV infekce. Mohou být způsobeny HPV kmeny 6, 11, 30, 42, 43, 44, 45, 51, 52 a 54; a za 90 % případů genitálních bradavic jsou zodpovědné HPV typy 6 a 11. Jiné typy HPV způsobují karcinom děložního hrdla a většinu z análních karcinomů. Genitální HPV infekce mají ve Spojených státech odhadovanou prevalenci mezi 10 až 20 % a klinický projev u 1 % dospělé sexuálně aktivní populace. Přibližně 80 % nakažených je ve věku 17–33 let. Přestože léčba může bradavice odstranit, neodstraní HPV, takže po léčbě může dojít k opětovnému vzniku bradavic (v 50–73 % případů), či jejich spontánnímu vymizení. Genitální bradavice můžeme obvykle identifikovat podle jejich vzhledu. Pro jejich lepší zviditelnění lékaři při diagnostice používají roztok kyseliny octové. Důležité je jejich odlišení od zhoubného kožního bujení (rakoviny), proto při nejisté diagnóze má být vždy odebrán vzorek tkáně k mikroskopickému vyšetření. Totéž platí pro ženy s bradavicemi na děložním hrdle. Odebrané vzorky jsou následně odeslány na HPV DNA test, s jehož pomocí lze stanovit, zda se jedná o typ viru HPV, který je zodpovědný za vznik karcinomu děložního čípku. Léčba genitálních bradavic patří vždy do rukou lékaře. Rozhodně nepoužívejte k jejich léčbě volně dostupné přípravky, které si koupíte v lékárně.", "question": "Jakou odhadovanou prevalenci maji ve Spojených státech genitální bradavice?", "answers": ["mezi 10 až 20 %"]}
{"title": "Gluon", "context": "Gluony jsou elementární částice zprostředkující silnou interakci mezi kvarky. Důsledkem působení gluonů je možnost vzniku atomového jádra, neboť umožňuje vytvoření vazby mezi protonem a neutronem v atomovém jádře. Název vychází z anglického glue – lepidlo, protože gluony jsou tím, co drží jádro atomu pevně pohromadě. Zajímavostí je, že se každý gluon může vyskytovat v jedné z až 8 variant barevného náboje. Uvnitř hadronu se navíc děje silná interakce vždy tak, že si kvarky (jež mají také každý svůj barevný náboj) mezi sebou navzájem posílají gluony o takových barevných nábojích, aby se pomocí \"subtraktivního míchání barev\" docílilo zase neutrální kombinace barev nábojů kvarků po narušení rovnováhy samotnou interakcí. Byl objeven v roce 1979 v DESY v Hamburgu po deseti letech od jeho předpovězení. Gluony mají nulovou klidovou hmotnost a nulový elektrický náboj. Gluon je částice se spinem 1, tzn. jde o boson. Gluon je svojí vlastní antičásticí. Důležitou vlastností gluonů je jejich barevný náboj. Nevyskytují se jako volné částice. Gluony tvoří spolu s kvarky za speciálních podmínek kvark-gluonové plazma. Intermediální částice Silná interakce", "question": "Z čeho pochází název gluonů?", "answers": ["z anglického glue – lepidlo"]}
{"title": "Lublaň", "context": "Pro srovnání míra nezaměstnanosti v celé zemi byla ve stejném období 8,7 %. Práce v průmyslu zůstává nejběžnějším zaměstnáním, zvláště ve farmaceutickém, petrochemickém a potravinářském. Mezi další sektory patří: bankovnictví, finance, doprava, stavby, služby a turismus. Veřejný sektor poskytuje práci ve školství, kultuře, zdravotnictví a místní správě. Lublaňská burza v roce 2008 koupena Vídeňskou burzou, obchodují se na ni akcie největších slovinských firem. V Lublani operuje více než 15 000 společností. Lublaň je centrem slovinské silniční sítě. Dostanete se z ní do všech částí země. Do června 2008 fungoval mýtný systém, který byl nahrazen dálničními známkami. Město ležící v centrálním Slovinsku je s jihozápadem (italská města Terst a Benátky) spojeno dálnicí A1 (E70), se severozápadem (rakouská města Villach a Solnohrad) dálnicí A2 (E61), se severovýchodem (rakouská města Štýrský Hradec a Vídeň) prostřednictvím dálnice A1 (E57), a konečně s východem komunikuje (chorvatský Záhřeb) dálnicí A2 (E70). Městskou autobusovou dopravu zajišťuje městem vlastněná Ljubljanski potniški promet (Lublaňská přeprava pasažérů). Lublaňským autobusům se říká trole (od slova trolejbus), protože město v letech 1951 - 1971 mělo vlastní trolejbusové linky. Poměrně populárním dopravním prostředkem je také kolo. Do Lublaně jezdí 3 mezinárodní vlakové spoje (Mnichov-Lublaň-Záhřeb, Vídeň-Lublaň a Benátky-Lublaň-Budapešť), přičemž z České republiky se lze do Lublaně pohodlně dostat jak přes Vídeňskou trasu tak přes Solnohrad. Lublaňské letiště se nachází 26 km severně od města a je možné odtud letět do mnoha destinací, jako např.: Amsterodam, Londýn Paříž, Praha nebo Vídeň.", "question": "Jaké je největší město Slovinska?", "answers": ["Lublaň"]}
{"title": "Pak Čong-hui", "context": "Pak Čong-hui (박 30. září 1917 - 26. října 1979) byl jihokorejský voják a politik. V letech 1961-1979 byl diktátorem a v letech 1963-1979 oficiálně prezidentem Jižní Koreje. Moci se chopil roku 1961 vojenským převratem. V roce 1968 se ho pokusila v tzv. útoku na Modrý dům zavraždit Severní Korea. Svou diktaturu utužil zejména po roce 1971. Roku 1979 byl zavražděn. Během své vlády učinil jihokorejskou ekonomiku jednou z nejsilnějších na světě. Roku 1999 ho časopis Time zařadil mezi 10 nejdůležitějších Asiatů 20. století. Po pádu prvního jihokorejského prezidenta I Sung-mana se země zmítala v chaosu. Ekonomika byla ve špatném stavu, novému prezidentu ani premiérovi se nedařilo sestavit funkční vládu, policie, o niž se I Sung-man opíral, byla demoralizovaná a studentské hnutí, které přinutilo I Sung-mana rezignovat, se stále více revolucionalizovalo. V této atmosféře provedl Pak Čong-hui vojenský puč. Základem jeho vlády se stala nově zřízená tajná policie (KCIA), která měla pravomoc zatýkat nepřátele vlády a režimu, běžné bylo i mučení. Na přání americké administrativy pak nicméně formálně zcivilnil svou vládu a stal se roku 1963 prezidentem. Původně slíbil, že odejde z funkce roku 1971, ale slib nedodržel, naopak poté režim ještě více oddemokratičtěl: vyhlásil stanné právo, rozpustil parlament, stanovil novou ústavu Yushin a zesílil cenzuru. Již předtím však ústavně zaručené svobody byly spíše formálními proklamacemi. Pak byl zvolen třikrát při přímých prezidentských volbách na post prezidenta, pokaždé s více než 80% hlasy. Po roce 1972 další přímá volba však již nebyla možná, proto volby kontroloval až do doby, kdy byl zavražděn v roce 1979. Avšak nepřímá volba prezidenta nezměnila do roku 1987. Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše podporu, po roce 1971 ji rychle ztrácel. Nespokojenost vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Čä-gjuem. Ten se hájil vlastenectvím a tím, že Pak byl překážkou na cestě k demokracii. Průběh atentátu a jeho motivy jsou ovšem dodnes nejasné. Pakova zahraniční politika stála, jako u jeho předchůdců, na vztazích se Spojenými státy. S tím souviselo o jihokorejské angažmá ve vietnamské válce, Pak poslal do Vietnamu 320 tisíc vojáků. Jeho dcera Pak Kun-hje byla v roce 2012 zvolena prezidentkou Jižní Koreje, úřad převzala v únoru 2013.", "question": "Kdy se Pak Čong-hui chopil moci?", "answers": ["1961"]}
{"title": "Drahomíra (Šebor)", "context": "Drahomíra je velká romantická opera o čtyřech jednáních s baletem českého skladatele Karla Šebora z roku 1867 na libreto Jindřicha Böhma podle stejnojmenného dramatu spisovatele Františka Šíra. Premiéru měla v pražském Prozatímním divadle dne 20. září 1867. == Vznik a historie díla == Karel Šebor napsal svou druhou operu Drahomíra bezprostředně po úspěchu své operní prvotiny Templáři na Moravě (premiéra 1865), která mu přinesla také místo druhého (od roku 1866 třetího) kapelníka a sbormistra Prozatímního divadla v Praze. Látkově i stylově navázal na Templáře již opětovnou volbou námětu z dávné české historie a formou divadelně účinné velké opery, více se však projevily vliv italské, zejména v dramatickém soustředění k hlavní postavě, vykreslené jako fanatická pohanka, \"kouzelnice podobná Médei\". Hlavní postava patří navíc do oboru dramatické koloratury, který byl v české opeře nezvyklý, a je psána pro vysoký mezzosoprán.Známou legendární látku z počátku českých dějin, příběh vraždy svatořečeného knížete Václava, zpracoval libretista Jindřich Böhm (1836-1916) podle předlohy spisovatele a národního buditele Františka Šíra. Jejich pojetí ještě bez nuancí přebírá barokní legendu s jednoznačně negativním zpodobením Drahomíry a českého pohanství, což i soudobá kritika vytýkala. Například Karel Jaromír Erben byl zcel nehistorickým vystupováním kněžny Drahomíry jako čarodějnice v černém hábitu s čarodějnou hůlkou, kterou vyvolává duchy temnot, značně pohoršen. Fabule je značně podobná opeře Drahomíra Františka Škroupa, o dvě dekády starší. Libreto však poskytovalo řadu efektů (příležitosti pro křesťanské i pohanské obřady, sbory, balet, alegorický sen i závěrečný kontrast scén nanebevzetí svatého Václava a propadu Drahomíry do pekel), jasně charakterizované postavy a srozumitelný dramatický děj. Obecenstvo přijalo Drahomíru velmi příznivě, \"bouřlivým potleskem a četným vyvoláváním\" skladatele.Kritika Šeborovu hudbu přivítala vcelku příznivě, uznávala značný pokrok od Templářů, zejména ve větší hudebně-dramatické jednotnosti opery, jakož i zdařilejší charakterizaci postav, zejména titulní. Nepochybný byl jeho \"pokročilý smysl pro efektní uspořádání divadelní\", ale rovněž melodická invence a zejména \"čilý a bohatý rytmický život\", v němž byl spatřován Šeborův zvláštní talent. Poukazovalo se však na strukturní jednotvárnost a šablonovitost uzavřených čísel (italizující stretty, unisona) a na obtížnost a nezpěvnost sólových partií. V instrumentaci kritika (např. Jan Ludevít Procházka) Šeborovi přiznávala \"značnou obratnost\", avšak sklon k hlučnosti a lomoznosti, a doporučovala její odlehčení.", "question": "Který skladatel napsal Drahomíru?", "answers": ["Karla Šebora"]}
{"title": "Mladá fronta DNES", "context": "Denně je prodáno přibližně 144 tisíc výtisků (k dubnu 2016), z toho necelých 48 tisíc v pultovém prodeji a přes 89 tisíc formou předplatného. Týž vydavatel provozuje také internetový portál iDNES.cz, na němž jsou publikovány některé texty z tištěného deníku a naopak. Redaktoři Mladé fronty si vymohli, že již od pondělí 20. listopadu 1989 poskytovali relativně pravdivé informace o událostech, zatímco některá jiná média situaci stále ignorovala nebo bagatelizovala. Přesto stále ještě mnoho materiálů šéfredaktorka Miloslava Moučková a její zástupci zcenzurovali. V revoluční atmosféře se 20. listopadu 1989 stal neformálně šéfredaktorem Libor Ševčík a podtitul listu se změnil na \"deník Československé mládeže\". Vydávání deníku Mladá fronta bylo rozhodnutím vlastníka od 1. ledna 1990 převedeno z ÚV SSM na vydavatelství Mladá fronta. Na jaře 1990 ještě existovaly představy o tom, že vývoj směřuje k \"socialismu s lidskou tváří\", a v rámci této představy nakladatelství usilovalo například o svoji změnu na státní podnik. SSM přejmenovaný na Svaz mladých však usiloval o udržení tohoto majetku. Deník byl v té době ziskový i vlivný. Později se šéfredaktorem stal Petr Šabata. Karel Hvížďala, od května 1990 vedoucí zpravodajského oddělení, přišel s myšlenkou, že alespoň jedny noviny musí být nezávislé na státu, k čemuž je nezbytný zahraniční kapitál a privatizace. Redakce v té době vlastnila jen jeden fax a téměř žádné počítače.", "question": "Ve kterém roce byla založena Mladá fronta DNES?", "answers": ["1990"]}
{"title": "Jan Kraus", "context": "Jan Kraus (* 15. srpna 1953 Praha) je český herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV. V listopadu 2009 odstoupil z funkce předsedy Českého filmového a televizního svazu (FITES). Důvodem byla obava, že se jeho osobní spory s Českou televizí negativně přenesou i na filmový svaz. Patří ke spoluzřizovatelům Nadačního fondu proti korupci. Narodil se v Praze v česko-židovské rodině; jeho otec Ota Kraus přežil holocaust. Jeho manželkou byla herečka Jana Krausová. Po rozchodu s ní v 90. letech žije s herečkou Ivanou Chýlkovou. Je otcem čtyř dětí - Marka Blažka (* 1976), zpěváka Davida Krause (* 1980), Adama Krause (* 1982) a Jáchyma Krause (* 1998, s I. Chýlkovou). Je bratrem spisovatele a herce Ivana Krause (* 1939) - žijícího střídavě v Praze a Paříži, dalšími sourozenci jsou PhDr. Eliška Krausová-Chavez (* 1946) - působí na univerzitě v Bogotě, PhDr. Michael Kraus (* 1949) - profesor politologie na univerzitě v Middlebury ve Vermontu, Kateřina Krausová (1956-1990) - pracovala v knihovně Princetonské univerzity. Jan Kraus Jana Krausová (roz. Pehrová) (* 25. ledna 1954) - první manželka David Kraus (* 13. února 1980) Adam Kraus (* 9. srpna 1982) Ivana Chýlková (* 27. září 1963) - současná partnerka Jáchym Kraus (* 1. srpna 1998) Od dětství hrál v mnoha filmech. Debutoval v roce 1966 v málo známém filmu Dva tygři. Od té doby hrál ve více než 60 filmech, z nichž nejznámější jsou Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni, Gympl, Drahé tety a já, Copak je to za vojáka, atd. Pravidelně vystupoval v pořadu Kraus a blondýna na stanici Frekvence 1. Satirická prohlášení komentující moravské záležitosti bude řešit soud. 1966 - Dva tygři 1967 - Martin a devět bláznů, Noc nevěsty 1968 - Na Žižkově válečném voze, Spalovač mrtvol 1969 - Záhada hlavolamu 1970 - Lišáci, Myšáci a Šibeničák 1971 - Slaměný klobouk. 1972 - Dívka na koštěti 1973 - Láska, 30 panen a Pythagoras, Tajemství zlatého Buddhy 1974 - Kvočny a král, Poslední ples na rožnovské plovárně, Drahé tety a já, Na startu je delfín 1975 - Dva muži hlásí příchod.", "question": "Moderoval Jan Kraus pořad Uvolněte se, prosím?", "answers": ["Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV."]}
{"title": "Raetie", "context": "Za Diocletiana byla Raetie součástí diecéze Itálie, přičemž byla rozdělena na dvě provincie: Raetia prima (hornatější a jižněji položená) a Raetia secunda (totožná s někdejším územím Vindeliků). Jejich správci byli úředníci v hodnosti preasides, jimž byl nadřízen dux zodpovědný za obě tyto země. V době konečného úpadku západořímské říše byla Raetie sužována vytrvalými nájezdy Germánů. Už od poloviny 3. století, kdy Římané vyklidili Agri Decumates, začal vzrůstat tlak germánských Alamanů na její severní a západní hranice. V roce 488 nařídil správce Itálie Odoaker opuštění Raetie secundy, což usnadnilo pronikání Alamanů. Zhruba v témže čase se většina Markomanů přesunula z Čech do oblastí východně od řeky Lechu, kde byli později známi jako Bajuvarové (Bavoři). Naproti tomu politická a kulturní pouta Raetie primy vůči Itálii přetrvala ještě po dlouhou dobu. Po ovládnutí Ostrogóty Theodoricha Velikého se do určité míry opět pozdvihla ke své bývalé prosperitě. Latinský jazyk ve své vulgarizovanější podobě (z něhož se vyvinula dnešní rétorománština) a křesťanská víra zde proto přečkaly bez vážnějších otřesů období stěhování národů. Ve středověku se Raetií nazývalo území dřívější Raetie primy. Dodnes je toto jméno užíváno ve švýcarském kantonu Graubünden dosud obývaném potomky romanizovaných keltských obyvatel Raetie, kteří se nazývají Rétorománi. Raetie byla velice hornatá země. Hlavním způsobem obživy jejích obyvatel byl tudíž chov dobytka a těžba dřeva. Obdělávání půdy byla věnována jen malá pozornost, přesto některá úrodná údolí poskytovala hojnost obilí. Brzy po příchodu Římanů nastal rozmach obchodu a dařilo se též zemědělství. Místní svahy byly osázeny vinohrady, jež produkovaly víno považované ze stejně kvalitní jako italské.", "question": "Byla Raetie rovinatá země?", "answers": ["Raetie byla velice hornatá země."]}
{"title": "Slunce", "context": "Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku).", "question": "Jaká je průměrná hustota Slunce?", "answers": ["1 400 kg m−3"]}
{"title": "Harry Potter a vězeň z Azkabanu", "context": "Harry Potter a vězeň z Azkabanu (anglicky Harry Potter and the Prisoner of Azkaban) je třetí díl Harryho Pottera z roku 1999 od spisovatelky J. K. Rowlingové. Filmová verze, natočená v roce 2004 režisérem Alfonsem Cuarónem, byla nominována na Oscary za hudbu a vizuální efekty a vyhrála cenu publika BAFTA. Harry ve zlém opouští Dursleyovy poté, co na návštěvu přijde neoblíbená teta Marge. Nemaje kam jít a vystrašen velkým černým psem, je Harry vyzvednut Záchranným autobusem, který jej odveze do Děravého kotle. Tam se dozví že po něm jde vrah Sirius Black, uprchlý z Azkabanského vězení. Ve vlaku do Bradavic se poprvé setkají s mozkomory - strážci Azkabanu, chránícími školu před Siriusem Blackem. Při setkání s mozkomorem Harry ztratí vědomí, mozkomory zažene nový učitel obrany proti černé magii Remus Lupin. Ve škole Hagrid začíná nově učit péči o kouzelné tvory; na jeho první hodině Draco Malfoy neposlouchá Hagrida a je kvůli tomu napaden hipogryfem (napůl koněm, napůl orlem) Klofanem. Draco si stěžuje svému vlivnému otci. Hermionin nový domácí mazlíček - kočka Křivonožka - rozdmýchá spor mezi Hermionou a Ronem, když se Ronovi za podezřelých okolností ztratí jeho krysa Prašivka. Před Vánoci dají Weasleyovic dvojčata Harrymu \"Pobertův plánek\" - úplnou mapu Bradavic, na níž je vidět poloha každého člověka v hradu. S pomocí mapy projde do Prasinek, kde v hovoru zaslechne, že Sirius Black byl jeho kmotrem, ale zradil jeho rodiče a zabil jejich kamaráda Petera Pettigrewa. Trojice nerozlučných kamarádů se od Hagrida dozvídá, že Klofan musí být kvůli intrikám Malfoyova otce popraven. Snaží se Hagrida utěšit a přitom v jeho chatě najdou živého Prašivku. Křivonožka ale Prašivku zažene pod Vrbu mlátičku. Poté se objeví velký černý pes, kterého Harry viděl už dříve, a odvleče pod vrbu Rona. Harry a Herminona je pronásledují ukrytým tunelem, na jehož konci zjišťují, že pes byl ve skutečnosti přeměněný Sirius Black. K němu se připojuje Lupin, který je, jak Hermiona odhalí, vlkodlak. Lupin a Black vysvětlují, že Ronova krysa je přeměněný Peter Pettigrew, který pro Voldemorta zradil Harryho rodiče, fingoval svoji smrt a vinu svedl na Blacka. Harry Siriusovi nedovolí Pettigrewa zabít, a místo toho jej eskortují zpátky do hradu. Na cestě ale vysvitne úplněk, a Lupin se promění ve vlkodlaka.", "question": "Z jakého roku je Harry Potter a vězeň z Azkabanu?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Lilongwe", "context": "Mělo 902 388 obyvatel (2009). Leží v nadmořské výšce 1 050 m. Nedaleko města jsou hranice mezi Malawim, Mosambikem a Zambií. Lilongwe je druhé největší město v Malawi, větší je jen Blantyre. Ve městě sídli parlament, ale z ekonomického pohledu je Blantyre hlavní. V roce 1974, bylo hlavní město přesunuto z Zomby do Lilongwe. Klima v celku teplé, suché, viz na teploty vzduchu v noci a přes den a dny se srážkami.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Malawi?", "answers": ["Lilongwe"]}
{"title": "Loket (hrad)", "context": "Loket (německy Elbogen) je český hrad, který se tyčí nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Goticko-románský hrad Loket byl založen v první polovině 13. století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Když se však Přemysl stal sám králem, zřídil kolem Lokte léna, o která se staral jeho zástupce loketský purkrabí. Tato léna propůjčoval německým pánům a rytířům za vojenskou pomoc v kraji. Na základě privilegia vydaného Janem Lucemburským v roce 1341 měli leníci tyto statky v dědičném držení, ale bez práva odkazovat je nečlenům rodu. V době husitských válek byl purkrabím Půta z Ilburka, který řídil obranu celého kraje proti husitům. V letech 1421,1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu. 20. září 1434 zastavil král Zikmund hrad Loket s městem, Andělskou horu, město Ostrov a panství hroznětínské, falknovské a hartenberské svému kancléři Kašparu Šlikovi. Po smrti Kašparova bratra a dědice Matese roku 1487 došlo k dvojímu dělení šlikovských panství mezi Matesovy syny Mikuláše, Kašpara a Jeronýma 1487 a 1489. Mocenský vzestup a spojení s evangelickými stavy přivedly Šliky do konfliktu s královskou mocí. Ve šmalkaldské válce (1546–1547) prohráli a jejich panství (předně Loket a Jáchymov) jim král zkonfiskoval. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Habsburský Loket s purkrabstvím pánům z Plavna, ale pro jejich špatné hospodaření jim v r. 1562 Loket odebral a propůjčil ho loketským měšťanům. V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn Jiří Popel z Lobkovic který zde v roce 1613 zemřel (druhé nejčastěji uváděné datum je 1607). Pohromy postihly město i hrad za třicetileté války. Evangeličtí stavové s pomocí mansfeldské posádky pod vedením rytíře Globnara po dlouhém obléhání (1620–1621) podlehli valdštejnským vojskům. V letech 1631–1632 se evangeličtí emigranti s rytířem Globnarem načas vrátili, ale poté museli definitivně odejít do exilu. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku a obnoven byl až roku 1751.", "question": "Kde se nachází hrad Loket?", "answers": ["v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les"]}
{"title": "Evropa", "context": "Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje. Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1 360 000 km2, s průměrným ročním průtokem 8220 m3). Dalšími velkými řekami jsou Don, Dněpr, Dunaj, Pád, Rhôna, Ebro, Seina, Temže, Rýn, Labe, Odra a Visla. Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě. Většina evropských jezer je ledovcového původu. Největšími jezery jsou Ladožské (18 360 km2) a Oněžské jezero (9700 km2) v Rusku Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule. Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi, arktickou a subarktickou, na Špicberkách, Nové zemi a severním pobřeží Ruska.", "question": "Kde leží sopka Etna?", "answers": ["Na Sicílii"]}
{"title": "Obsah", "context": "Obsah je v geometrii veličina, která vyjadřuje velikost plochy. Jiné názvy jsou plocha, výměra, rozloha. Obsah je mírou (tedy charakteristikou velikosti) dané dvourozměrné části prostoru. Označuje se písmenem S. Někdy se toto slovo nesprávně používá také pro objem prostorových (třírozměrných) těles, který se označuje písmenem V. Jednotka SI metr čtvereční, značka jednotky: m2 další používané jednotky kilometr čtvereční (km2. ): 1km2 = 1 000 000 m2 hektar (ha): 1ha = 10 000 m2 ar (a): 1a = 100 m2 decimetr. čtvereční (dm2): 1dm2 = 0.01 m2 centimetr čtvereční (cm2): 1cm2 = 0.0001 m2 milimetr čtvereční (mm2): 1mm2 = 0.000001 m2 nestandardní jednotky akr měřidla planimetr, čtvercová síť Výpočet plochy ze souřadnic Plocha Povrch Obrázky, zvuky či videa k tématu obsah ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo obsah ve Wikislovníku", "question": "Jakým písmenem se označuje obsah?", "answers": ["S"]}
{"title": "Zloději času (film, 1981)", "context": "Zloději času (Time Bandits) je fantasy film Terryho Gilliama z roku 1981. Film produkoval Terry Giliam a George Harisson. Kromě originálního děje, odehrávajícího se v několika časových obdobích, je zajímavá obsazením liliputánů do hlavních rolí. Hlavním hrdinou je jedenáctiletý chlapec Kevin, který vyrůstá za okázalého nezájmu svých rodičů. Jedné noci se u něj v pokoji z ničeho nic objeví skupina trpaslíků, s nimiž se vydá na cestu tunelem, který se objeví v jeho pokoji. Společně pak projdou mnoha údobími historie (setkají se s Napoleonem, projedou se v Titanicu, navštíví dvůr krále Agamemnóna) i fantastickými krajinami, aby se na závěr setkali a bojovali se ztělesněnou Zlobou.", "question": "Kdo produkoval film Zloději času ?", "answers": ["Terry Giliam a George Harisson"]}
{"title": "Karibské moře", "context": "Karibské moře část Atlantského oceánu ležící v tropické části Ameriky jihovýchodně od Mexického zálivu. Zabírá většinu Karibské desky a je ohraničeno státy Venezuela, Kolumbie a Panama na jihu, státy Kostarika, Nikaragua, Honduras, Guatemala, Belize a poloostrovem Yucatán (patřícím Mexiku) na západě, Velkými Antilami, tj. ostrovy Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko na severu a na východě Malými Antilami. Karibské moře zabírá plochu přibližně 2 754 000 km2. Jeho nejhlubším místem je Kajmanský příkop mezi Kubou a Jamajkou s hloubkou 7686 m. Při pobřeží Hondurasu a Belize se nachází Honduraský záliv a Mezoamerický korálový útes. Oblast Karibského moře je sužována zemětřeseními, sopečnými výbuchy a sezónními hurikány. Povrchová teplota moře se pohybuje mezi 24-29°C. Související informace naleznete také v článku Seznam ostrovů Karibského moře. Velké Antily Grand Cayman (největší Kajmanský ostrov) Hispaniola (na ostrově leží Haiti a Dominikánská republika) Jamajka (nezávislá republika) Kuba (nezávislá republika) Portoriko (přidružený stát USA) Malé Antily Závětrné ostrovy Anguilla. (zámořské území Spojeného království) Antigua (součást státu Antigua a Barbuda) Barbuda (součást státu Antigua a Barbuda) Dominika (nezávislá republika) Guadeloupe (zámořský region Francie) Montserrat (zámořské území Spojeného království.", "question": "Jak hluboký je Kajmanský příkop ležící v Karibiku?", "answers": ["7686 m"]}
{"title": "Baťa", "context": "Celý Zlín byl budován podle jednotného funkcionalistického plánu architekta Františka Lydie Gahury s názvem Zahradní město. Rozvoj Zlína pokračoval i po smrti Tomáše Bati: za Jana je postavena správní budova, dostavěn obchodní dům a hotel, vznikají Studijní ústavy. Baťa (1894-1945) 1931-1932: Tomáš Baťa, šéf 1932-1945: Jan Antonín Baťa, šéf Baťa (1945-1948) a Svit (od. 1949) 1945-1946: prozatímní správa 1946-1949: JUDr. Ivan Holý, ředitel 1949-1952: Jan Pištěk, ředitel 1952-1970: Karel Černoch, ředitel 1970. -1973: Jaroslav Hruška, ředitel 1973-1982: RSDr. Ladislav Němec, ředitel 1982-1987: Ing. Josef Kadlec, ředitel 1987-1990: Ing. František Vodák, ředitel. 1990-1997: Ing. Vladimír Lukavský, ředitel 1997-2000: Mgr. Vlastimil Valenta, ředitel řídící struktura po roce 2000 nepřehledná Bata Shoe Organization (od 1945) 1945-1984: Tomáš Jan Baťa, CEO od 1984: Thomas George Baťa, CEO V roce 1991 se (kanadská) firma Baťa vrátila do Zlína. V roce 2000 měla Bata Shoe Organization, jak se dnes firma nazývá, padesát výrobních závodů, devět koželužen, 4 743 prodejen, 49 324 zaměstnanců a působila v 68 zemích světa. Společnost má dnes čtyři obchodní jednotky: Bata Europe se sídlem ve švýcarském Lausanne, Bata Asia Pacific-Africa se sídlem v Singapuru, Bata Latin America se sídlem v Ciudad de México a Bata North America se sídlem v kanadském Torontu Vlivem celních překážek koncern Baťa od konce dvacátých let budoval své zahraniční továrny, kde nechyběly ani typické Baťovy domky a budovy občanské vybavenosti.", "question": "Ve kterém roce byla založena obuvnická firma Baťa?", "answers": ["1894"]}
{"title": "Cornell Glen", "context": "Cornell Glen (* 21. října 1981) je trinidadsko-tobažský fotbalový útočník, momentálně hrající za trinidadsko-tobažský klub Central FC. Zúčastnil se fotbalového MS 2006 v Německu a Gold Cupu 2013. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Cornell Glen ve Wikimedia Commons Profil, transfermarkt.co.uk Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)", "question": "Kdo je současný trinidadsko-tobažský fotbalový útočník hrající za trinidadsko-tobažský klub Central FC?", "answers": ["Cornell Glen"]}
{"title": "Absint", "context": "V 60. letech 19. století se absint stal již natolik populárním, že páté hodině odpolední se začalo říkat l'heure verte - \"zelená hodinka\". Absint se začal těšit oblibě všech společenských vrstev. Mimo Francii a Švýcarsko se absint konzumoval kupř. ve Španělsku, v USA (existují zmínky o jeho konzumaci v New Orleans) a na půdě dnešní České republiky, která tehdy byla součástí Rakouska-Uherska. Absint se v Čechách rozšířil v 80. letech 19. století; to zvláště díky českým umělcům, např. Viktoru Olivovi. Jednou z mála zemí světa, jež produkci absintu po roce 1915 nezakázaly, byly právě Čechy, kde se absint popíjel hlavně v uměleckých kavárnách a vinárnách (kupř. v kavárně Slavii). Roku 1920 byla Albínem Hillem založena likérka Hills, jejíž pokračovatelé v 90. letech 20. století tvrdili, že Hill absint vyráběl již za První republiky. Hillův absint byl prý velmi populární zvláště během druhé světové války, kdy se rozléval na příděl. Přestože je na tomto tvrzení postavena česká absintová tradice, nebyl dosud veřejnosti předložen jediný důkaz dokládající skutečnost, že likérka Hills předválečný absint skutečně vyráběla. Tento argument patří spolu se zákazem absintu v protektorátním Československu, který vstoupil v platnost v roce 1941, mezi přední zbraně jeho odpůrců, jež tvrdí, že absint (ať už pravý, nebo bohémský) se v předválečném Československu nikdy nevyráběl.", "question": "Jaký alkoholický nápoj bývá často značován jako Zelená víla ?", "answers": ["Absint"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Český ráj", "context": "Chráněná krajinná oblast Český ráj je nejstarší chráněnou krajinnou oblastí v Česku. Vyhlášena byla roku 1955 a v roce 2002 došlo vládním nařízením k jejímu rozšíření o oblast Maloskalska a Prachovských skal. Zaujímá území o rozloze cca 181,5 km2. Při 50. výročí byl Českému ráji přidělen status Globální geopark UNESCO. CHKO se rozkládá na území tří krajů a čtyř okresů - Královéhradecký kraj (okres Jičín), Liberecký kraj (okresy Semily a Jablonec nad Nisou) a Středočeský kraj (okres Mladá Boleslav). Správa CHKO Český ráj sídlí v Turnově. Chráněná krajinná oblast Český ráj leží uvnitř šířeji pojaté oblasti turistického regionu Český ráj a je rozdělena do tří samostatných částí. Největší z nich je přibližně mezi Mnichovým Hradištěm, Turnovem a Sobotkou (zahrnuje oblast Mužského a Příhrazských skal, Hruboskalsko a okolí Trosek). Druhá část leží mezi Turnovem, Malou skálou a Kozákovem (oblast Maloskalska, Suchých skal a vrchu Kozákova). Třetí část je nejmenší a je přibližně mezi Jičínem a Mladějovem (sem spadá oblast Prachovských skal). Většinu podloží chráněného území tvoří tzv. kvádrové pískovce, které tu byly uloženy v období křídy. V období terciéru byla v oblasti aktivní sopečná činnost, vzniklo tu mnoho podpovrchových těles. Okolní křídové sedimenty byly postupem času rozrušeny a odneseny řekami, protože jsou méně odolné než tvrdé magmatické horniny. Tímto způsobem vznikl i nejznámější kopec a dominanta Českého ráje – Trosky. Hora Kozákov (744 m n. m.) je známým nalezištěm drahých kamenů (zejména odrůd křemene). Na území CHKO jsou evidovány stovky jeskyní a skalních dutin, nejvýznamnější se nachází v přírodní rezervaci Klokočské skály. Dvě jeskyně v území jsou uzavřeny pro veřejnost z důvodu ochrany vrápence malého (Sklepy pod Troskami a Krtola). Ze stejného důvodu je uzavřena tesaná pískovcová štola na úpatí Kozákova. PR Apolena PR Bažantník PR Bučiny u Rakous PR Hruboskalsko PP Libunecké rašeliniště PP Libuňka PR Klokočské skály NPP Kozákov PP Meziluží PR Na hranicích PP Na Vápenici PP Oborská luka PP Ondříkovický pseudokrasový systém PR Podtrosecká údolí PR Prachovské skály PR Příhrazské skály PP Rybník Vražda NPP Suché skály.", "question": "Kde sídlí Správa CHKO Český ráj?", "answers": ["v Turnově"]}
{"title": "Lawrencium", "context": "Lawrencium bylo poprvé připraveno 14. února roku 1961 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč z izotopů kalifornia o hmotnosti 3 mg jádry boru 10B a 11B a bylo získáno lawrencium 257Lr s poločasem rozpadu 4,2 sekund. 252 98 Cf + 11 5 B → 258 103 Lr + 5 1 0 n Za jeho objevitele jsou označováni Albert Ghiorso, Almon Larsh, Robert M. Latimer a Torbjø Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest vynálezce cyklotronu Ernesta O. Lawrence. Je zajímavé, že zpočátku byl tomuto prvku přiřazen symbol Lw, ale v roce 1997 na zasedání IUPAC v Ženevě byla značka lawrencia změněna na Lr. Roku 1967 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu oznámili pozorovaný vznik izotopu lawrencia 256Lr po reakci jader americia 243Am s atomovým jádrem kyslíku 18O.[zdroj? ] 243 95 Am + 18 8 O → 256 103 Lr + 5 1 0 n Dodnes je známo celkem 12 izotopů lawrencia, z nichž nejstabilnější je 262Lr s poločasem rozpadu 216 minut. N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Aktinoidy Jaderná fyzika Slovníkové heslo lawrencium ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu lawrencium ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik izotopů lawrencia je známo?", "answers": ["12"]}
{"title": "Martín Fierro", "context": "Martín Fierro je epická báseň argentinského spisovatele Josého Hernándeze. Má 2316 veršů a původně vyšla ve dvou částech pod názvy El Gaucho Martín Fierro (1872) a La Vuelta de Martín Fierro (1879). Dílo je někdy považováno za argentinský národní epos. Báseň odkazuje na argentinské národní obrození a boj za nezávislost na Španělsku, ve kterém hráli velkou roli gaučové. Hlavní postavou eposu je zchudlý gaučo Martín Fierro, který byl naverbován, aby sloužil v pevnosti na vnější hranici Argentiny a chránil ji před indiány. Báseň je napsána ve španělštině používané na argentinském venkově a je jedním ze základních kamenů argentinské národní identity. Přeložena byla do více než 70 jazyků. Báseň Martín Fierro ocenili významní literáti jako Leopoldo Lugones, Miguel de Unamuno, Jorge Luis Borges či Rafael Squirru. Od roku 1959 jsou každoročně udělovány ceny Martína Fierra, určené pro televizní a rozhlasové osobnosti a pořady. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martín Fierro na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Martín Fierro ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo je autorem básně Martín Fierro?", "answers": ["Josého Hernándeze"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Fischer, Frankfurt/M. 2000, ISBN 3-10-092584-X === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Sebastian Bach ve Wikimedia Commons Galerie Johann Sebastian Bach ve Wikimedia Commons Autor Johann Sebastian Bach ve Wikizdrojích (německy) Osoba Johann Sebastian Bach ve Wikicitátech Encyklopedické heslo Bach v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Johann Sebastian Bach Johann Sebastian Bach na projektu Musopen Volně přístupné partitury děl od J. S. Bacha v projektu IMSLP Bach Cantatas Website a všechno, co s tím souvisí === Česky === Johann Sebastian Bach a violoncello Stručný životopis J. S. Bacha Stručný životopis J. S. Bacha Web věnovaný Bachovi Nahrávka Braniborských koncertů ke stažení ze stránek Českého rozhlasu === Noty a texty === Mutopiaproject.org Klávesové kompozice jako pdf a midi Loutnové tabulatury Bach Cantata Page - texty vokálních děl === V cizích jazycích === Johann Sebastian Bach na projektu Musopen Volně přístupné partitury děl od J. S. Bacha v projektu IMSLP (en/cs) Bachův archiv v Lipsku (de) Nová Bachova společnost (de, en, fr) Bachův dům v Eisenachu (de, en, fr, es, jp) J. S. Bach na webu Klassika.info (de) Bach.de (de) Poslech Bachových děl (en) Web věnovaný Bachovi (sk) JSBach.org (en) Goldbergovy variace v projektu Digitalbach oregonské univerzity Mše h moll v projektu Digitalbach oregonské univerzity Matoušovy pašije (de, en, fr, es, he, it, ja, sw, pt, hu, ru, sv, id, ca, zh) (Flash) Dobře temperovaný klavír: Korevaar (klavír), Goeth (órgano), Parmentier (cembalo); (en,es, pt)", "question": "Kde se narodil Johann Sebastian Bach?", "answers": ["Eisenach"]}
{"title": "Jetel luční", "context": "Jetel luční (Trifolium pratense) je deset centimetrů až metr vysoká, vytrvalá, dvouděložní bylina z čeledi bobovitých. Nesprávně nazýván jako jetel červený (špatný překlad z některých jazyků). Latinské jméno označuje trojlístek jeho listů. == Popis rostliny == Tato bylina v půdě vytváří mohutný kořenový systém. Základem je hlavní kořen, který proniká hluboko do půdy. Z něho vyrůstá listová růžice, z které vystupují přímé větvené lodyhy. Lodyhy nesou listy, které jsou v dolní části střídavě trojčetné a dlouze řapíkaté. V horní části jsou krátce řapíkaté až přisedlé. Jednotlivé vejčité až široce elipsovité celokrajné lístky mají na líci výraznou bělavou nebo červenohnědou půlměsícovitou skvrnu. Na rubu jsou lístky místy chlupaté a beze skvrny. Ostře špičaté palisty jsou s řapíkem vysoko srostlé. Květenství je hlávkovité tvořené drobnými, krátce stopkatými, souměrnými oboupohlavnými pětičetnými květy. Květenství je o průměru 2–4 cm. Květy mají červené, někdy narůžovělé nebo zcela bílé korunní lístky. Vejčitě podlouhlá pavéza a úzce podlouhlá křídla jsou delší než tupý člunek. Květní hlávky jsou na spodní části zakryté velkými palisty podpůrných listů. Doba kvetení je od května do října. Pro délku korunní trubky může opylovat tuto bylinu pouze hmyz s dlouhým sosákem, především čmeláci nebo motýli. Plodem je nepukavý jednosemenný lusk, pevně uzavřený v kalichu. Semena jsou nepravidelně ledvinovitá až 2,5 mm dlouhá. V obrysu mají výrazný kořínek vyznačený rýhou. Jsou hladká, lesklá, žlutě až fialově zbarvená. Semena se při výmlatu z lusku obtížně uvolňují. Bylina se nejčastěji vyskytuje na loukách a pastvinách. == Původ a rozšíření == Původ tohoto druhu je v Evropě a přilehlých částech Asie a Afriky. U nás se začal pěstovat při zavedení střídavého hospodářství v 19. století. V Česku roste skoro ve všech nadmořských výškách.", "question": "Do jaké čeledi patří jetel luční?", "answers": ["bobovitých"]}
{"title": "Trapné povídky", "context": "Soubor Trapné povídky se skládá z osmi povídkových próz autora Karla Čapka. Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1921. Všechny povídky pojí opět filozofické zamyšlení nad dvojí tváří člověka a smutnění nad lidským osudem. == Povídky == V povídce Na zámku je ústřední postavou vychovatelka Olga. Avšak nenalezla ve své práci a ani hraběcí rodině žádné štěstí. Děti, které vychovává, ji neposlouchají a dělají naschvály. Jednoho dne se rozhodne, že takto dál žít nemůže a že se vrátí do rodného domu ke svým rodičům. V den, kdy své rozhodnutí chce oznámit hraběti, dostane dopis od matky, která píše špatnou zprávu. Otec je nemocný, její příjezd a fakt, že je jeho dcera bez práce, by špatně nesl. Olga zůstává nadále nešťastnou vychovatelkou. Druhá povídka Otcové vypráví o otcovské lásce. Otec chodí pravidelně s dcerou na procházky. Dcerka však onemocní a umírá. Otci na těžké situaci nepřidává ani fakt, že mu jeho žena byla nevěrná a on je nevlastním otcem děvčete. Všichni ve městě to vědí a posmívají se mu. Jeho lásku k dívence to však nezničí. Surovec je povídkou o továrníkovi Pelikánovi, který veškerý čas tráví v práci a jeho žena se cítí doma osamocena. Paní Pelikánová se jednou seznámí s panem Ježkem (Pelikánův kamarád z gymnázia). Samozřejmě, že se tato dvojice do sebe zamiluje. Manžel se o tom doví a není si jist, zda se má se ženou rozvést, nechat ji jít za štěstí a chudobou, nebo s ní zůstat a dopřávat ji luxus, na který byla zvyklá. Rozhodne se, že jí odpustí a Ježkovi zakáže se s ní stýkat. I tato povídka končí smutkem.", "question": "Kdo je autorem souboru Trapné povídky?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Anoda", "context": "Anoda je elektroda, z níž proudí elektrony směrem ke katodě. V elektrochemii představuje anoda elektrodu, na které probíhá oxidace. V případě vložení vnějšího napětí na elektrody (při elektrolýze) je anoda kladným pólem, v případě elektrického článku záporným pólem. V elektronice se s tímto názvem můžeme setkat u součástek jako jsou dioda nebo elektronka, kde anoda obvykle představuje elektrodu s kladným napětím. U polovodičových diod je anoda polovodič typu P a v propustném směru je připojena ke kladnému napětí. Opakem anody je katoda. Mnemotechnická pomůcka - jak si zapamatovat, že anoda je kladná elektroda", "question": "Jak se jmenuje elektroda, na které probíhá oxidace?", "answers": ["anoda"]}
{"title": "Svařovací zdroj", "context": "p {\\displaystyle I_{p}} , tj. U N = 20 + 0 , 04 I p {\\displaystyle U_{N}=20+0,04I_{p}.} === Dynamická charakteristika === Dynamická charakteristika zdroje popisuje schopnost zdroje vyrovnávat s náhlými krátkodobými změnami napětí při zapalování oblouku, při zkratu a jeho přerušení. === Synergický zdroj === Synergický zdroj, resp. synergický režim, označuje takový svařovací zdroj, jehož svařovací parametry jsou natolik optimalizovány, že při změně jednoho parametru – většinou rychlosti podávání svařovacího drátu – dojde k automatickému přenastavení dalších závislých parametrů, např. svařovacího proudu a napětí, průtok ochranného plynu, rychlost pojezdu, atd. Touto funkcí je vybavena většina současných profesionálních (průmyslových) svářeček. == Bezpečnostní hledisko == === Napětí naprázdno === Napětí naprázdno je maximální napětí, které může svařovací zdroj dodávat pokud se s ním v danou chvíli nesvařuje. Z bezpečnostních důvodů se maximální hodnota napětí omezuje na 113 V při používání stejnosměrného proudu a 80 V při používání střídavého proudu. Uvedené hodnoty jsou platné pro vnitřní prostředí. Při používání svařovacího zdroje mimo zakryté prostory platí přísnější regule. === Stupeň krytí === Pro každý elektrický přístroj je vyžadováno podle elektrotechnických norem ochrana obsluhy před nebezpečným dotykem živých částí krytím v souladu s normou ČSN 33 2000-4-41. Pro svařovací zdroje se vyžaduje stupeň krytí IP 21 až IP 23. == Druhy svařovacích zdrojů == === Svařovací rotační dynamo === Nejstaršími zdroji jsou tzv. rotační dynama, která generují stejnosměrný proud. Svařovací dynamo může být poháněno buď elektrickým nebo spalovacím motorem, který s dynamem tvoří jeden celek, tzv. svařovací agregát. Svařovací dynamo disponuje strmou statickou charakteristikou a je tedy vhodné pro svařování obalenou elektrodou nebo svařování TIG případně MIG/MAG. Svařovací proud se indukuje ve vodičích kotvy rotoru, které se otáčejí v elektromagnetickém poli statorového vinutí. Regulace svařovacího proudu je možná plynulá a dosahuje se změnou buzení magnetického pole statoru. Mezi nevýhody patří velká hmotnost, hlučnost, vysoká spotřeba elektrické energie a s tím spojená nízká efektivita. Naopak výhodou je vyšší hodnota zatěžovatele. === Svařovací transformátor === Svařovací transformátor, který generuje jednofázový střídavý elektrický proud, sestává z jádra tvořeného křemíkem legovanými ocelovými plechy ve tvaru rámu, primární a sekundární cívky. Vinutí cívek je vyrobeno z měděných nebo hliníkových vodičů. Transformátor je napájen střídavým proudem, který protéká vinutím primární cívky a indukuje střídavé elektromagnetické pole.", "question": "Jaký typ elektrického zdroje se používá při svařování?", "answers": ["svařovací"]}
{"title": "Skagitský záliv", "context": "Skagitský záliv (angl. Skagit Bay) se nachází v americkém státě Washington. Je částí Pugetova zálivu a ústí do něj řeka Skagit. Na jihu je záliv spojený se zbytkem Pugetova zálivu Saratožským průlivem a zálivem Possession. Hranice mezi Skagitovým zálivem a Saratožským průlivem je mezi Ponell Pointem na Whidbeyově ostrově a Rocky Pointem na Caamañ ostrově. Na severozápadě spojuje záliv s úžinou Juana de Fucy Klamný průliv. Třetím spojením je na severu Swinomišský kanál, který spojuje záliv s Padillovým zálivem. Skagitský záliv omývá na severu břehy Fidalgova ostrova, na západě Whidbeyho ostrova, na jihu Caamañ ostrova a na východě pevninu. Břeh pevniny se skládá především z delty řeky Skagit, mezi jejímiž dvěma rameny se nachází Jedlový ostrov. Nejsevernější konec Skagitského zálivu nese jméno Similk Bay, kde se nachází dva ostrovy, ostrov Naděje a Skagitský ostrov. Indiánská rezervace kmene Swinomišů se nachází na Fidalgově ostrově mezi Similk Bay a Swinomišským kanálem. Členové Vancouverovy expedice roku 1792 byli prvními nepůvodními obyvateli Severní Ameriky, kteří prozkoumali Skagitský záliv.", "question": "Ve kterém americkém státě se nachází Skagitský záliv?", "answers": ["Washington"]}
{"title": "Horní Branná", "context": "Obec Horní Branná (německy Brennei) se nachází v okrese Semily v Libereckém kraji. Ke dni 2. 10. 2006 zde žilo 1833 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1357, ačkoli ves zde musela[zdroj? ] existovat již dříve. Od roku 1387 byla v držení Valdštejnů. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Horní Branné. Zámek Horní Branná Myslivna za zámkem Kostel svatého Mikuláše s kaplí Nejsvětější Trojice Špitál - Kaple svatého Aloise Socha svatého Jana Nepomuckého Pamětní deska spisovatele Josefa Šíra Střížkův plátenický dům Hrobka - Kaple svatého Kříže Mandlovna Horní Branná Valteřice místní části: Bohdaneč, Dolení Konec,. Výsplachy, Hradsko, Končiny, Pod Hradem, Pilousek Jan Vejrych - architekt František Kaván - hudební skladatel Jan Slavomír Tomíček - spisovatel, novinář a historik Josef Šír - učitel a spisovatel František Bohumil Hakl Jiří Havel Mirovít Josef Král Dalibor Matouš Zdeněk. Pochop Ferdinand Reich Václav Jón Zdeněk Hák Arnošt Novák Hynek Gross Bohdan Řehák František Antonín Střížek Ferdinand Bonaventura z Harrachů Josef Semela Karel Nosál Anna Truhlářová Josef Janda Ludvík Šmíd Ilja Matouš Miroslav Šimůnek Vojtěch Lantzl Jan Šípař Zásmucký ze Zásmuk Václav Weyrych z Gemsenfelsu Doprava v Horní Branné je silniční a železniční. Silniční síť zde má několik křižovatek, například křížení silnice I/14, probíhající na severním okraji obce, se silnicí III/2954 na Jilemnici a Vrchlabí a silnicí III/0148 do centra Valteřic. V Horní Branné se rovněž kříží silnice III/2936 do Jilemnice a silnice III/2954. Horní Branná má také železniční stanici na trati 040 Chlumec nad Cidlinou - Trutnov. III/0148 III/2936 III/2954 III/2955 Horní Branná Valteřice Horní Branná Valteřice u mostu Horní Branná pošta Horní Branná Obec se nachází v Krkonošském podhůří, v Podkrkonošské pahorkatině. Na severu obce se nachází Lánovská vrchovina; nejvyšší vrchol v obci je Pilousek (707 m) v části Valteřice.", "question": "Ve kterém okrese se nachází obec Horní Branná?", "answers": ["Semily"]}
{"title": "Biedermeier", "context": "Biedermeier je umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí. Časově bývá tradičně ohraničován Vídeňským kongresem (1815) a revolucí roku 1848. Samotné pojmenování biedermeier použil poprvé až v roce 1848 Joseph Victor von Scheffel v mnichovském časopise Fliegende Blätter a vznikl spojením příjmení Biedermann a Bummelmeyer. Biedermeier je měšťanská obdoba empíru (odtud název měšťanský empír), šlechtického stylu odvozeného z klasicismu. V reakci na romantismus, který se zdál svým duchovním vzletem přinášet jen krvavé revoluce a války, zdůrazňoval biedermeier klid, umírněnost, měšťanské ctnosti a drobnou práci. V první polovině 19. století byla již buržoazie natolik majetná, aby si mohla pořizovat výrobky, které jí pro svou náročnost byly dříve finančně nedostupné (např. čalouněný nábytek, porcelán atd. – díky zavádění tovární výroby se náklady na jejich zhotovení snížily). Protože však příjmy měšťanů nedosahovaly takových výší, aby si mohli dovolit stavět městské domy či paláce, zůstal biedermeier především stylem užitého umění. Již ve své době byl biedermeier napadán a odsuzován jako idyla hřbitova. Rozvíjel se v době tzv. metternichovského absolutismu, kdy byla většina občanských aktivit potlačena či kontrolována a biedermeier znamenal rovněž únik z veřejného života ke klidu u domácího krbu. Biedermeier se projevil i v umění (velmi se inspiroval právě módním romantismem), zejména v malířství (zobrazovány byly měšťanské pokoje, dvorky a zátiší; oblíbený byl rovněž portrét). Z umělců jsou s biedermeierem spojování např. básníci Annette von Droste-Hülshoff či Eduard Mörike nebo hudební skladatel Franz Schubert. K biedermeierovým dramatikům bývají řazeni Franz Grillparzer a Johann Nepomuk Nestroy. Českým příkladem biedermeieru může být např. literární dílo Magdaleny Dobromily Rettigové, především její kuchařky, či portrétní tvorba Antonína Machka.", "question": "Kdo poprvé použil termín biedermeier, označující umělecký styl první poloviny 19. století?", "answers": ["Joseph Victor von Scheffel"]}
{"title": "U:fon", "context": "U:fon je mobilní CDMA síť (provozovatel Air Telecom). Již od roku 2007 nabízí mobilní internet, bezdrátovou pevnou linku a digitální vysílačky. Od června 2008 mohli zákazníci v této síti rovněž využívat mobilní hlasové služby. V roce 2010 pak poskytla síť U:fon jako první v ČR své zázemí novým virtuálním mobilním operátorům. Provozovatel sítě U:fon, společnost Air Telecom, poskytuje své datové služby prostřednictvím technologií CDMA 2000 a EVDO revize A, jež je datovou sítí 3. generace, plně srovnatelnou s UMTS/HSDPA. Předností této technologie je oproti GSM sítím zejména zajištění širšího pokrytí signálem i s nižším počtem základnových stanic. Původně nejmladší český mobilní operátor U:fon spustil svoji síť 14. května 2007. V současné době pokrývá 90 % populace v České republice. Jeho provozovatelem do roku 2010 byla společnost MobilKom a.s., která je vlastněna investiční společností Penta Investments. Poté byl operátor odkoupen společností Divenno Holdings Limited a od 1.11.2012 je novým provozovatelem společnost Air Telecom a.s., která operátora koupila bez historických dluhů. Air Telecom jako čtvrtý mobilní operátor v ČR také od roku 2013 nabízí služby v GSM standardu prostřednictvím své sítě AIR. Služby GSM jsou provozovány v síti mobilního operátora T-Mobile. Služby operátora U:fon k roku 2009 využívalo 135 000 zákazníků. Mobilní síť U:fon se zaměřuje jak na rychlé mobilní připojení k Internetu pomocí přístupové technologie CDMA 2000 EV-DO Rev. A, tak na hlasové služby ,,pevné\" - (domácí \"pevné\" linky - tato domácí \"pevná\" linka nefunguje na principu klasické pevné linky) a služby mobilní na frekvencích 410 až 430 MHz. Jedná se o nový typ mobilní sítě, protože přístup CDMA byl pro tyto kmitočty standardizován společností Qualcomm v roce 2006 (CDMA2000 byla původně projektována pro pásma okolo 2 GHz). V tomto standardu se počítá s teoretickými maximálními přenosovými rychlostmi až 3,1 Mbit/s, při použití Rev. B až s rychlostmi okolo 4,9 Mbit/s. Síť podporuje možnosti využití QoS, což je řízení datových toků v přenosových sítích.", "question": "Kdy spustil svoji síť český mobilní operátor U:fon?", "answers": ["14. května 2007"]}
{"title": "Facebook", "context": "Bosworth v dokumentu napsal, že \"Ošklivou pravdou je, že věříme ve spojování lidí tak hluboce, že cokoli, co nám umožní častěji spojit více lidí, je ́de facto ́ dobré. A tak spojujeme lidi. To může být špatné, pokud to využijí negativně. Může to stát život, když někoho vystaví kyberšikaně. Někdo možná zemře při teroristickém útoku domluveném na naší síti. Ale stejně spojujeme lidi.\" Podle Zuckerberga se jednalo o výzvu, se kterou většina lidí ve Facebooku nesouhlasila a sám Bosworth se od vyznění textu distancoval. Při výslechu před americkým kongresem Mark Zuckerberg oznámil, že od 25. května Facebook použije pravidla GDPR nejen pro Evropany, ale i pro všechny ostatní uživatele, včetně Američanů.V květnu 2018 Facebook oznámil spuštění služby pomáhajícím uživatelům hledajícím dlouhodobý vztah najít si partnera. Podle analytika Jamese Cordwella by tato služba mohla vést ke zvýšení množství času, kteří uživatelé na Facebooku tráví. V květnu 2018 proběhla restrukturalizace Facebooku. Facebook byl nově rozdělen na tři hlavní divize, divizi pro aplikace Facebook, Instragram, Messenger a WhatsApp, divizi pro umělou inteligenci, rozšířenou a virtuální realitu a také blockchain a divizi pro reklamní a analytické nástroje. Vedením divize zabývající se blockchainem byl pověřen David Marcus, bývalý šéf PayPalu, který měl před restrukturalizací na starost v rámci Facebooku Messenger.", "question": "Kdy proběhla restrukturalizace Facebooku?", "answers": ["V květnu 2018"]}
{"title": "Slayer", "context": "Nešlo však o žádný výstřelek kapely - Slayer chtěli jednak ušetřit za pronájem studia, druhak se přes den bubeník Dave Lombardo věnoval snaze dokončit střední školu. Logo kapely vytvořil Dave Lombardo. Polovina původní sestavy Slayer nebyla narozena v USA. Zatímco frontman Tom Araya pochází z Chile, Dave Lombardo do Spojených států emigroval z Kuby. Tom Araya byl přemluven do skupiny a paradoxně se nikdy o metal nezajímal. Kdyby se nedal na dráhu muzikanta, pokračoval by ve své roli lékaře. Jejich fanoušek si nechal vyřezat na spodní stranu zápěstí logo Slayer a kapela si fotografii dala na booklet.(Album: Divine Intervention) 11. září 2001 bylo vydáno album God Hates Us All, náhodou na den přesně s teroristickým. útokem na dvě věže Světového obchodního centra Současní Tom Araya – zpěv, baskytara (1981–dosud) Kerry King – kytara (1981–dosud) Gary Holt – kytara (2013–dosud). – současně stále členem Exodus, své původní kapely Paul Bostaph – bicí (1992–1996, 1997–2001, 2013–dosud) Bývalí Jeff Hanneman – kytara (1981–2013. ) Dave Lombardo – bicí (1981–1986, 1987–1992, 2001–2013) Jon Dette – bicí (1996–1997, 2013) Sezónní Tony Scaglione – bicí (.", "question": "Kým by byl Tom Araya, kdyby se nedal na dráhu muzikanta?", "answers": ["lékaře"]}
{"title": "Machine Gun Kelly (rapper)", "context": "Colson Baker (* 22. dubna 1990), známější pod pseudonymem MGK nebo Machine Gun Kelly, je americký rapper z Clevelandu v Ohiu. Má podepsanou smlouvu s Bad Boy a Interscope Records. Jeho jméno mu bylo dáno kvůli tomu, jak rychle umí rapovat a je to odkaz na notoricky známého kriminálníka George \"Machine Gun\" Kellyho. Dosáhl slávy po vydání svých prvních čtyř mixtapeů, Stamp Of Approval (2006), Homecoming (2008), 100 Words and Running (2010) a Lace Up (2010). Byl také v magazínu XXL. V polovině roku 2011 MGK podepsal smlouvu s Young and Reckless Clothing. 14. prosince 2011 byl MGK jmenován Nejvíce sexy průlomovým MC roku 2011 od MTV. 18. března 2012 vyhrál MTV cenu Breaking Woodie. == Dětství a kariéra == Baker se narodil 22. dubna 1990 v Houstonu v Texasu misionářským rodičům. Je německého původu z otcovy strany a norského z matčiny strany. Baker a jeho rodina procestovala svět a usadila se v Egyptu a Německu, nakonec prošla i USA a městy jako Chicago, Los Angeles, Denver a Cleveland. Rap začal poslouchat v sedmé třídě když navštěvoval Hamilton Middle School, školu s etnicky různorodým studentským rozborem v Denveru v Coloradu. Ve věku čtrnácti let se Baker přestěhoval do města, kde strávil své dětství, Clevelandu, zde začal navštěvovat Shaker Heights High School. Když mu hrozilo vystěhování z domu, začal trénovat rap v Apollo Theater, kde byl první bílý rapper. Baker se poprvé zviditelnil, když se objevil na MTV2 Sucker Free Freestyle, kde freestyleově zareppoval předělávky slok ze svého singlu \"Chip Off The Block\".", "question": "Pod jakým pseudonymem je známý Colson Baker?", "answers": ["Machine Gun Kelly"]}
{"title": "Karl Ferdinand Braun", "context": "Karl Ferdinand Braun (6. června 1850, Fulda, Německo - 20. dubna 1918, New York, USA) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny. Braun studoval na univerzitě v Marburgu a v Berlíně, kde získal titul v roce 1872; Dále se stal ředitelem Fyzikálního ústavu a profesorem fyziky ve Štrasburku (1895). Jeho výzkumy se týkaly oscilace strun a elastických lan, dále vedení elektrického proudu v elektrolytech a mezi jinými i mechanické teorie tepla. Dalšími jeho příspěvky do fondu vědy bylo vypracování teoretických základů Le Chatelierova principu pohyblivé chemické rovnováhy, objev usměrňovacího účinku polovodičů (1874), konstrukce Braunovy trubice a oscilografu na principu katodových paprsků (1897). V následujících letech se věnoval bezdrátové telegrafii, což mu v roce 1909 přineslo Nobelovu cenu - druhou polovinu získal Guglielmo Marconi. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková: Nobelovy ceny za fyziku, Set out, Praha 1997, ISBN 80-902058-5-2 Rádio Guglielmo Marconi Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Ferdinand Braun ve Wikimedia Commons", "question": "Kde zemřel Karl Ferdinand Braun?", "answers": ["New York"]}
{"title": "Komunistická strana Číny", "context": "Komunistická strana Číny (čínsky: 中; pinyin: Zhō Gò; český přepis: Čung-kuo Kung-čchan-tang; zkratka: 中) je čínská politická strana. Byla založena roku 1921. Od roku 1949, kdy její ozbrojené síly zvítězily v občanské válce nad Nacionalisty, zastává rozhodující úlohu při řízení komunistické Čínské lidové republiky. Od roku 2012 je jejím předsedou Si Ťin-pching. Počtem členů, jenž koncem roku 2010 podle čínských státních médií přesahoval 80 miliónů, je Komunistická strana Číny největší politickou stranou na světě. Komunistickou stranu Číny tvořila při založení malá skupina, delegáti I. sjezdu zastupovali přes 50 členů strany. Početnost strany postupně rostla, na tisíc členů roku 1925, necelých 58 tisíc roku 1927, 40 tisíc roku 1928 a stoupl na 1,2 miliónu roku 1945. Po získání moci a založení Čínské lidové republiky roku 1949 velikost strany několikanásobně vzrostla. Roku 2007 podle čínských státních médií měla KS Číny 73 miliónů 360 tisíc členů. Do konce roku 2010 jejich počet vzrostl na 80 269 000, přičemž v roce 2010 21,017 miliónu osob požádalo o vstup do strany, 3,075 bylo přijato a 801 tisíc zemřelo nebo stranu opustilo; ze členů strany bylo 22,5 % žen a 6,6 % příslušníků národnostních menšin. Mezinárodní mediální skupina The Epoch Times 19. listopadu 2004 zveřejnila sérii článků nazvanou Devět komentářů ke komunistické straně. Dokument podává necenzurovanou historii Čínské komunistické strany, která hovoří o její povaze, o tom, jak se postavila proti tradičním formám čínské kultury, o vztazích mezi členy strany a vyjmenovává zločiny, kterých se dopustila. Měsíc po zveřejnění dokumentu se ve světě zvedla vlna událostí.", "question": "V jakém roce byla založena Komunistická strana Číny?", "answers": ["1921"]}
{"title": "PuTTY", "context": "PuTTY je klient protokolů SSH, Telnet, rlogin a holého TCP. Dříve byl dostupný jen pro Windows v současnosti je dostupný i pro různé UNIXové platformy (tak i pro několik jiných platforem jako neoficiální port). Původně ho napsal a vyvíjel Simon Tatham. PuTTY je svobodný software, šířený pod licencí MIT. Verze 0.58 (z dubna 2005) obsahuje několik nových vlastností jako vylepšena podpora Unicode pro mezinárodní znaky a písma zprava doleva nebo oběma směry. Před 0.58 byly vyrobené tři verze (0.55-0.57) opravující významné bezpečnostní díry předcházejících verzí, některé umožňující kompromitaci klienta ještě před autentifikací serveru. Některé z vlastností PuTTY: ukládání informací o serverech a nastavení výběr protokolu SSH a šifrovacího klíče klienti příkazového řádku SCP a SFTP (nazývají se pscp a psftp) možnost forwardování portů s SSH, včetně vestavěného forwardování X11. Vyjádření autora v FAQ k významu názvu PuTTY: \"PuTTY\" je název populárního SSH a Telnet klienta. Libovolný jiný význam je na pozorovateli. Říká se, že \"PuTTY\" je antonymem \"getty\" nebo že je to věc, která dělá Windows užitečnými, nebo že je to plutoniový dálnopis. Není možné, abychom takováto vyjádření komentovali. Jednotlivé funkce programu zajišťuje několik programů: PuTTY - vlastní Telnet a SSH klient PSCP - SCP klient PSFTP - SFTP klient PuTTYtel - Telnet klient Plink - program zajišťující šifrované spojení Pageant - agent pro správu autentizačních klíčů PuTTYgen - program pro generování RSA a DSA klíčů Obrázky, zvuky či videa k tématu PuTTY ve Wikimedia Commons Domovská stránka projektu (anglicky)", "question": "Kdo původně napsal a vyvíjel klient PuTTY?", "answers": ["Simon Tatham"]}
{"title": "Network News Transfer Protocol", "context": "Tento balík je spíš navržen pro větší systémové servery. Server NNTP se nazývá nntpd a lze ho zkompilovat dvěma různými způsoby, které závisí na očekávaném zatížení systému news. Z důvodu žádných neexistujících již zkompilovaných verzí se veškerá konfigurace provádí skrze makro, které je definováno v souboru common/conf.h Systém nntpd je nakonfigurován jako samostatný server, který se spouští při zavádění systému z rc.inet2. Systém nntpd je nakonfigurován jako démon řízený inetd. Omezení přístupu k NNTP: Přístup ke zdrojům NNTP je řízen souborem nntp_access, který je uložen v adresáři /usr/lib/news. Řádky v tomto souboru specifikují přístupová práva přidělená vzdáleným hostitelům. Každý řádek má následující formát: site read|xfer|both|no post|no [! exceptgroup] Jakmile se klient připojí na NNTP-port, pokusí se server nntpd pomocí zpětného překladu IP adresy získat doménové jméno klienta. Doménové jméno a jeho IP adresa jsou porovnávány s polem site každého záznamu v takovém pořadí, v jakém jsou uvedeny v souboru. Shoda může být buď částečná, nebo úplná. V případě úplné shody ji použije, kdežto v případě částečné shody ji použije jen pokud se nenajde žádná další částečná shoda. Záznamy s obecnější specifikací adres jsou uváděny na začátku souboru, protože případné shody jsou pozdějšími přesnějšími záznamy potlačeny.", "question": "Který soubor řídí přístup ke zdrojům NNTP?", "answers": ["nntp_access"]}
{"title": "Brno", "context": "Následující seznam uvádí pouze některé z nejvýznamnějších památek. Hvězdičkou označené objekty jsou národními kulturními památkami. === Místní a mezinárodní festivaly === V Brně je každoročně na přelomu května a června pořádán festival zábavy Brno – město uprostřed Evropy, jehož součástí je i přehlídka a možnost jízdy starými dopravními prostředky Dopravní nostalgie, Zábava pod hradbami hradu Špilberk s koncertem brněnské filharmonie, lidová hradní slavnost na témže hradu. Součástí tohoto festivalu je i mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis, latinsky \"Plamen Brněnský\", největší soutěžní show ohňostrojů ve střední Evropě. Od června do září probíhá v centru města Brněnské kulturní léto, jehož součástí je i divadelní festival Brněnské shakespearovské hry; ukončují je folklorní Brněnské lidové slavnosti. V srpnu se každý rok konají Dny Brna – oslavy úspěšné obrany města před Švédy roku 1645, jejichž součástí jsou i rekonstrukce dobových bitevních scén. Od roku 2001 se každoročně koná svátek balónového létání Baloon Jam. V Brně se také pořádá mezinárodní festival Divadelní svět, zahájen Nocí kejklířů a vrcholící Slavností masek, Divadelní svět je největší podobnou akcí ve střední Evropě. V Brně se konají dva výroční festivaly symfonické hudby – Mezinárodní hudební festival Brno, známý pod tímto jménem již od roku 1965, a Mezinárodní hudební festival Špilberk pod širým nebem. V roce 2004 se konal u příležitosti 100. výročí světové premiéry opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa v Národním divadle v Brně první ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno. Multižánrový hudební festival Semtex Culture se věnuje populární hudbě mládeže a Alternativa Brno experimentální hudbě. Do roku 1989 se v Mariánském údolí konaly Mírové slavnosti. Častým místem konání hudebních i jiných produkcí jsou hala Rondo (DRFG Arena) či náměstí Svobody v brněnském centru. V Brně se také konal mezinárodní filmový festival Cinema Mundi, přehlídka filmů z celého světa, které se ucházejí či ucházely o Oscara. Od roku 2000 zde probíhá filmový festival s gay a lesbickou tematikou Mezipatra (původně Duha nad Brnem). === Muzea a knihovny === Nejvýznamnějším muzeem v Brně je Moravské zemské muzeum, které je druhou nejstarší a nejrozsáhlejší muzejní institucí v republice a první na Moravě. Bylo založeno Hospodářskou společností pro povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy v roce 1817, kdy byl Biskupský dvůr na Zelném trhu převeden církví na tuto společnost. První instalace byly provedeny až v roce 1828. Po roce 1880 bylo přistavěno tzv. d'Elvertovo křídlo, které uzavřelo dvůr z jižní strany, v roce 1908 byl zakoupen i sousední Dietrichsteinský palác, muzeum bylo rekonstruováno a během první světové války uzavřeno.", "question": "Kolik výročních festivalů symfonické hudby se koná v Brně?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "To bylo pro vědecký svět překvapením, jelikož se věřilo, že takto malá planeta má jen malé pevné jádro, které již dávno vychladlo, a tudíž nevytváří magnetismus. Objev sondy znamenal přehodnocení tohoto předpokladu a možnost existence většího, částečně roztaveného jádra, které by rozdílnou rychlostí rotace mohlo generovat magnetické pole planety na principu dynama. Magnetické pole je vůči rotační ose Merkuru skloněné o 7 stupňů a je natolik silné, že umožňuje vznik magnetosféry okolo planety, která odklání sluneční vítr.Existují i jiná vysvětlení magnetického pole planety, která se obejdou bez hypotézy jejího většího jádra. Může být vybuzováno remanentní magnetizací hornin obsahujících železo, které mohly být zmagnetizovány v době vzniku planety.Jak potvrdila měření další sondy MESSENGER během dvou průletů na počátku 21. století, magnetické pole Merkuru je menší než pozemské, čehož se využívá pro počítačové modelace. Současná výpočetní kapacita počítačů nestačí na numerické modelování pozemského magnetického jádra, a proto se modeluje snadnější pole Merkuru, čehož se pak používá pro snahu objasnit tajemství spojená s pozemským polem. == Oběžná dráha == Merkur obíhá Slunce po eliptické dráze s poměrně velkou excentricitou dosahující 0,2056. Tato výstřednost oběžné dráhy se projevuje v tom, že v době perihélia je přibližně o 24 miliónů km blíže ke Slunci než v době afélia. Průměrná vzdálenost od centrální hvězdy je 57,9 miliónů km, kterou planeta urazí jednou za 87,969 dne průměrnou rychlostí oběhu 47,87 km/s.Vůči Zemi se planeta přibližuje a oddaluje s maximálním rozdílem 145 miliónů km, což se projevuje na pozorovatelnosti planety na noční obloze, kdy kolísá její úhlová velikost mezi 5\" až 15\". Jelikož je Merkur mnohem blíže ke Slunci než Země, jeví se Slunce na jeho obloze až dva a půl krát větší než na pozemské. === Stáčení perihelia === Měření parametrů oběžné dráhy Merkuru bylo také jedním z nejvýznamnějších důkazů obecné teorie relativity. Merkur má velmi výstřednou dráhu a v gravitačním poli Slunce se perihelium jeho dráhy stáčí přibližně o jeden stupeň za 6 pozemských let. Toto stáčení nebylo možné plně vysvětlit působením ostatních planet na základě Newtonových zákonů. Po započtení všech vlivů zbývala nevysvětlená odchylka 43 obloukových vteřin za století. Původně se astronomové domnívali, že působí další, dosud neznámá planeta (které říkali Vulkan). Až Einsteinova obecná teorie relativity důvod tohoto jevu plně vysvětlila.", "question": "Jak dlouho trvá oběh Merkuru kolem Slunce?", "answers": ["87,969 dne"]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň ) byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768-1843) polní podmaršál, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera). Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd.", "question": "Z jaké oblasti byla Berthě von Suttner udělena Nobelova cena?", "answers": ["za mír"]}
{"title": "Mem (informace)", "context": "Mem (někdy se můžeme setkat i s verzí mém) je termín pro kulturní obdobu genu – replikující se jednotku kulturní informace. Tento termín poprvé použil v roce 1976 ve své knize Sobecký gen Richard Dawkins. Slovo mem je odvozeno z řeckého mimema – napodobovat. Evoluce nemusí být nutně postavena jen na replikaci DNA, ale jejím principem je šíření jakékoli informace, která podléhá změnám (mutacím) a selekčnímu tlaku[zdroj? ]. Memy se rozšiřují jak z generace na generaci, tak i komunikací s nepříbuzným okolím (tato teorie předávání memů v podstatě souhlasí s pojetím evoluce dle Jean-Baptiste Lamarcka - lamarckismem). Teorie o existenci memů, jakožto kulturních dědičných informací v lidských mozkových (podle některých teorií i rostlinných a zvířecích) buňkách je evoluční psychologii kritizována jako pseudověda. Susan Blackmoreová ve své knize The meme machine (v češtině vyšla pod názvem \"Teorie memů\") memy popisuje jako neovladatelné a neumlčitelné. Před memetickou evolucí není možné uniknout. Dokonce i náš vnitřní obraz sebe sama je dle ní pouhou vítěznou skupinou memů, které nás momentálně ovládají. Jiný výraz pro mem je kulturgen, jenž se ale příliš neujal. Některé memy jsou jednoduché, například básnička, recept či melodie, jiné (těm se pak říká memplex) jsou komplikovanější – třeba náboženská víra nebo politické přesvědčení. Memem je samozřejmě i samotná teorie memů. Memy se šíří bez ohledu na jejich účelnost pro člověka. Existují v nejrůznější škále od výhodných, naprosto neškodných, přes neutrální, až po škodlivé (přičemž hodnocení škodlivosti nebo užitečnosti určitých jevů je rovněž memem). Příkladem jsou memy typu kuřáctví, závislost na drogách, nápodoba destruktivního chování – násilí, sebevražda. Memetikové [zdroj? ] popisují dva způsoby šíření. Jednak vertikální (mezigenerační) přenos stylem prarodiče - rodiče - děti - jejich potomci - ... atd. Především se takto učíme základním vzorcům chování, získáváme též nové dovednosti (např. babička naučí svou vnučku plést). Při vertikálním přenosu se memy šíří s geny.", "question": "V jaké knize byl poprvé použit termín mem?", "answers": ["Sobecký gen"]}
{"title": "Pompeje", "context": "Plinius rovněž popisuje, že erupce byla současně doprovázena zemětřesením a že moře bylo zemětřesením odsáváno pryč a znovu vraceno – dnes tento jev nazýváme \"tsunami\". Jeho strýc Plinius starší se nechal na veslici dopravit do Stabií, aby mohl úkaz sledovat, ale na svoji zvědavost doplatil životem. Byl nalezen mrtvý na pláži ve Stabiích, pravděpodobně zadušen oxidem uhelnatým. === Záchranné práce === Hned po zasypání města sopečným popelem začaly v Pompejích pracovat vojenské čety, které se orientovaly pravděpodobně podle střech vyčnívajících ze sutin. Záchranáři po sobě zanechali nápisy na zdech, které při hloubení odkryli \"Tady jsme pronikli dovnitř\" či \"Tady jich bylo padesát, stále leží, kde byli\" Když se ukázalo, že ve městě nikdo nepřežil, pozornost se zřejmě obrátila k cenným materiálům a císařským sochám na Fóru (zmizely dlažby, sochy a mramorová obložení). Archeologové v Pompejích také našli jen malé množství peněz a domácích potřeb. Na pomoc postiženým ovšem vláda neučinila žádné reálné opatření, císař Titus sice zřídil komisi pro obnovu Kampánie, obnoveno však nic nebylo. === Ztraceno na šestnáct století === Silná vrstva popela pokryla dvě města na úpatí sopky a jejich poloha a jména byla zapomenuta. Herculaneum bylo objeveno v roce 1738, Pompeje v roce 1748. Od té doby byly provedeny rozsáhlé archeologické práce a odkryto mnoho zachovalých budov s nástěnnými malbami. Poloha měst byla objevena již v roce 1599, když architekt jménem Fontana navrhoval nový tvar toku řeky Sarno, ale trvalo téměř 150 let, než byl zahájen skutečný archeologický výzkum. V roce 1860 se do výzkumu zapojil Giuseppe Fiorelli. Během prvních vykopávek byly občas nalezeny dutiny ve vrstvě popela, které obsahovaly lidské pozůstatky. Giuseppe Fiorelli přišel s nápadem vyplnit dutiny sádrou, což vedlo k získání věrných podob Pompejanů, kteří nestihli utéct, v jejich posledním okamžiku. Výraz zděšení je jasně viditelný v jejich tvářích. Pohled na tyto odlitky je šokujícím a velmi hlubokým zážitkem. Objevují se spekulace, že Fontana původně odkryl některé ze slavných erotických fresek, a poté je, s ohledem na cudnost běžnou v té době, znovu zakryl ve snaze o archeologickou cenzuru. Tento názor je podpořen záznamy pozdějších archeologů, kteří měli pocit, že místa, na kterých pracují, byla v minulosti navštívena a znovu zakryta. Forum, lázně, mnoho domů a vil bylo překvapivě dobře zachováno. V blízkosti města byl nalezen hotel (1 000 m2). Pompeje jsou jediné starověké město, jehož topografie nebyla změněna a tudíž jej vidíme tak, jak bylo postaveno původně.", "question": "Kdy byly objeveny Pompeje?", "answers": ["v roce 1748"]}
{"title": "Titanic", "context": "Po šesti hodinách plavebních zkoušek na moři opustil Titanic v poledne Belfast a vydal se na 550 mil (890 km) dlouhou cestu do Southamptonu pod velením kapitána Herberta Haddocka. 10. dubna byla provedena poslední inspekce lodi, kterou provedl sám konstruktér Titanicu, Thomas Andrews. První, a zároveň i poslední plavba směřovala z anglického Southampton přes francouzský Cherbourg a irský Queenstown (Cobh) do amerického New Yorku. Na plavbu se Titanic vydal 10. dubna 1912 pod velením kapitána Edwarda J. Smithe, který byl komodorem flotily White Star Line a předtím sloužil na Olympicu. V Anglii bylo tradicí, že společnost White Star Line vypravovala zvláštní vlak z Londýna do přístavu tak, aby cestující, kteří strávili poslední noc na pevnině v hotelu, měli zajištěnu dopravu k jejím lodím. První plavba Titanicu byla málem na poslední chvíli odložena kvůli probíhající stávce horníků - na Titanic musela být přeložena zásoba uhlí ze všech dostupných lodí White Star Line v Southamptonu, aby vyhověl úřednímu zjištění, podle kterého je vybaven dostatečným množstvím uhlí pro plavbu přes Atlantik - není bez zajímavosti, že tento limit, nastavený pro daleko menší lodě, překročil Titanic jen o několik set kg. Na palubu se nalodilo přes 1 300 cestujících, z toho více než 300 v první třídě, téměř 300 osob v druhé třídě a přes 700 ve třídě třetí. Titanic tedy nebyl na své první plavbě kapacitně zcela vytížen, společně s posádkou pak bylo na palubě až 2 223 lidí. Velení lodi bylo v rukách kapitána Edwarda J. Smithe, který měl k ruce 7 důstojníků (vrchní důstojník H. T. Wilde, 1. důstojník William McMaster Murdoch, 2. Charles Herbert Lightoller, 3. Herbert John Pitman, 4. Joseph Grove Boxhall, 5. Harold Godfrey Lowe, 6. James Pell Moody). Na palubě lodi se nacházel i generální ředitel lodní společnosti White Star Line lord J. Bruce Ismay a šéfkonstruktér Thomas Andrews, projektant R. R. C. Chisholm, elektrikáři W. H. M. Parr a E. H. Watson, zámečníci A. F. Cunnigham, A. W. Frost, R. J. Knight a instalatér Francis \"Frank\" Parkers.", "question": "Jak se jmenoval kapitán parníku Titanic?", "answers": ["Edwarda J. Smithe"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Případ si získal velkou pozornosti veřejnosti, avšak hudebníci byli posléze uznání za nevinné. Nedílnou součástí populární hudby je i vizuální stránka, což platí i pro heavy metal. Obaly alb, vystoupení na pódiu, kostýmy kapel a videoklipy jsou téměř stejně důležité jako hudba samotná, no jen zřídkakdy jsou přednější než hudební tvorba. Z každého díla lze tedy získat množství dojmů; heavy metal z hlediska umělecké formy je velice široký pojem, jelikož mu nedominuje pouze jeden vyjadřovací prostředek. Zatímco malba má vizuální podobu, symfonie zvukovou, v metalových kapelách se zvuková podoba spojuje s vizuální (obal alba, vystoupení na pódiu, oblečení atd.). Některé rané heavymetalové seskupení, např. Alice Cooper a Kiss, a rovněž novější skupiny jako GWAR, Mushroomhead či Marilyn Manson, získaly popularitu nejenom díky své hudbě, ale přispěly k ní také jejich vystoupení na pódiu a hanlivé chování muzikantů. Dlouhatánské vlasy jsou, podle Weinsteina, \"nejvýraznějším poznávacím prvkem metalové módy.\" Heavy metal převzal tento rys původně z kultury hippies. V 80. a 90. létech heavymetalové háro \"symbolizovalo nenávist, odpor a rozčarování generace, která se očividně necítí nikde doma\", tvrdí novinář Nader Rahman. Dlouhé vlasy dodaly členům metalové komunity \"sílu nevyhnutnou na to, aby se mohli bouřit vesměs proti ničemu.\" Klasický metalový stejnokroj se skládá z modrých džínů, černého trička, bot a černé kožené nebo džínové bundy. Trička bývají většinou ozdobené logy nebo kresbami představujícími milovanou metalovou kapelu.", "question": "Odkud převzal heavy metal trend dlouhých vlasů?", "answers": ["z kultury hippies"]}
{"title": "Falso Azufre", "context": "Falso Azufre je název neaktivního vulkanického komplexu, tvořeného soustavou překrývajících se kráterů, dómů a lávových proudů, ležících v 15 km dlouhé linii na hranicích Chile a Argentiny, táhnoucí se od východu k západu. Vznik komplexu je odhadován na období pleistocénu až holocénu. obsahuje krátery a lávové dómy. Nejvyšší vrchol Cerro Falso Azufre leží na západním konci komplexu v Chile, zde probíhá většina vyvrhování pyroklastického materiálu. Mladší část komplexu leží v Argentině, nachází se tu dva lávové dómy a dva sopečné kužely.Láva produkovaná sopkou je andezitická. Obsahuje hornblend a pyroxeny s celkovým obsahem 58-61 % SiO2. Andezity na západním úpatí sopky jsou staré 0,7 ± 0,2 milionu let. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Falso Azufre na slovenské Wikipedii. === Externí odkazy === www.volcano.si.edu - komplex Falso Azufre na Global Volcanism Program (anglicky)", "question": "V jakém státu leží nejvyšší vrchol Cerro Falso Azufre?", "answers": ["Chile"]}
{"title": "Křeček", "context": "Díky pachovým značkám, které zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty a místa, a díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí i potmě. Současně tak označuje své území proti všem možným vetřelcům. Schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku. To jim neslouží na obranu proti nepřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání se. Tak mohou všechna mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku i otce, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima, nebo mají hlad či žízeň. Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará. Během dne křeček složí své ušní boltce, aby mohl nerušeně spát. Jakožto noční tvor nedisponuje křeček nijak zvlášť dobrým zrakem. Vnímání tvarů a barev je patrně pouze nedostatečně rozvinuto. Naproti tomu je křeček se svýma po stranách posazenýma kulovitýma očima schopen jedním pohledem zachytit celé své okolí. Dá se říci, že křeček má opravdu široký rozhled - asi 110 stupňů. Na naše poměry je křeček ovšem poněkud krátkozraký, na vzdálenost větší než 1 metr je již stěží schopen rozeznat kontury. Pohyby, třeba blížícího se nepřítele je schopen rozeznat na větší vzdálenost. Na denním světle je křeček téměř slepý. To také vysvětluje jeho často pozorovatelnou lekavost, ocitne-li se náhle v neznámém prostředí. Stejně jako hmatové vousky slouží rovněž jemné chloupky na bocích a na předních i zadních končetinách k orientaci v noci. S pomocí těchto speciálních chloupků a vousků je křeček schopen vnímat překážky, které se mu postaví do cesty.", "question": "Je křeček noční tvor?", "answers": ["Jakožto noční tvor nedisponuje křeček nijak zvlášť dobrým zrakem."]}
{"title": "Přemysl Otakar II", "context": "Jedná se o sdělení na olověné destičce, která byla vložena do truhlice s pozůstatky krále při jejich přenosu do nového hrobu v gotické katedrále: Pod náhrobkem tvořeným ležící sochou ve zbroji těžkooděnce, královském rouchu a s korunou na hlavě, se Přemyslovy kosti, velmi špatně zachovalé, nacházejí dodnes. Smrt Přemysla Otakara II. vyvolala silnou literární odezvu, dá se ovšem říci, že jeho vzlet a pád fascinuje umělce dodnes. Jeho úspěchy i neúspěchy inspirovaly Franze Grillparzera k rakouskému \"národnímu dramatu\" König Ottokars Glück und Ende a český král se objevuje i v Danteho Božské komedii - před branami očistce ve společnosti Rudolfa Habsburského. Je to mimochodem velká čest, protože Dante se o světských panovnících zmiňuje jen zřídka. Španělský dramatik a básník Lope de Vega, ačkoliv se většinou zabýval domácími dějinami, českému králi věnoval hru Císařská koruna Otakarova. Z českých klasiků se situaci po Přemyslově smrti věnoval Bedřich Smetana v opeře Braniboři v Čechách. Přemysl Otakar II. je hlavní postavou knihy Ludmily Vaňkové Král železný, král zlatý. Obdobím po jeho smrti se pak zabývá její další kniha Zlá léta. U některých měst je jejich spojení se zakladatelskou činností Přemysla Otakara s otazníkem a odvozuje se přes druhotné zdroje.", "question": "Jak se jmenuje král, kterému se říkalo král železný a zlatý?", "answers": ["Přemysl Otakar II."]}
{"title": "Magnalium", "context": "Magnalium je označení slitiny hliníku, obsahující 5-50 % hořčíku. Pro zvýšení tvrdosti slitiny bývají přidávána i stopová množství jiných prvků, například mědi, niklu a cínu. Magnalium nachází své využití ve strojírenství a pyrotechnice. Slitiny s menším podílem hořčíku (kolem 5 %) vynikají velkou pevností, odolávají lépe korozi a mají také nižší hustotu než čistý hliník. Dají se lépe obrábět a svářet než hliník. Slitiny s větším obsahem hořčíku (kolem 50 %) jsou křehčí a náchylnější ke korozi než hliník. Ačkoliv jsou všeobecně mnohem dražší než samotný hliník, velká pevnost, nízká hustota a hmotnost a větší obrobitelnost slitin s nižším podílem hořčíku je předurčily k využití při konstrukci leteckých a automobilových součástí. Používají se také k výrobě kovových zrcadel a speciálních nástrojů. Slitiny s obsahem kolem 50 % hořčíku se však kvůli svým vlastnostem tohoto využití nedočkaly. Přesto jsou pro svou vysokou hořlavost v práškovém stavu a mnohem vyšší reaktivitu používány v pyrotechnice. Výroba magnalia, amatérské stránky Alana Yatese (anglicky) V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnalium na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik % hořčíku obsahuje magnalium?", "answers": ["5-50 %"]}
{"title": "Ču-jin fu-chao", "context": "Bopomofo (oficiálně 注, ču-jin fu-chao, zhuyin fuhao – \"fonetické znaky\") je čínské písmo, vytvořené na počátku dvacátého století jako fonetická alternativa znakového písma. Byla vytvořena Výborem pro sjednocení výslovnosti v letech 1912-1913, formálně vyhlášena byla v roce 1928. Zhruba od padesátých let bylo v pevninské Číně vytlačováno pchin-jinem (pinyinem), tedy upravenou latinkou, na Tchaj-wanu se však bopomofo stále běžně používá k výuce znaků na základních školách a také jako způsob zadávání čínského textu do počítačů a mobilních telefonů, i na Tchaj-wanu se však od bopomofa upouští ve prospěch latinky (viz také tchajwanský pchin-jin). Je používán jako primární písmo pro některé domorodé tchaj-wanské jazyky a je na něm také založena čínská varianta Braillova písma. Cílem bopomofa nebylo nahradit znakové písmo, ale umožnit pomocný fonetický přepis čínštiny pro vědecké a výukové účely. Znaky písma bopomofo vytvořil filolog a kaligraf Čang Ping-lin zjednodušením čínských znaků, převážně různých starobylých a zaniklých variant. Znaků je třicet sedm, zastupují hlásky a některé hláskové skupiny tak, aby bylo možné zapsat všechny čínské slabiky (později bylo připojeno několik dalších znaků pro vyjádření nářečních hlásek). Tóny se v bopomofo značí diakritikou, píše se zleva doprava.", "question": "Kdo vytvořil znaky písma bopomofo?", "answers": ["Čang Ping-lin"]}
{"title": "Puštík bělavý", "context": "Puštík bělavý (Strix uralensis) je noční pták z čeledi puštíkovití. Žije v Evropě a Asii, na českém území patří mezi vzácné sovy, i když se jeho počty zvyšují. Puštík bělavý je po výru velkém naše druhá největší sova dobře poznatelná podle dlouhých ocasních per a charakteristického světlého zbarvení. Můžeme se s ním setkat i během dne nebo za soumraku. V jarních měsících se samec ozývá často už před setměním typickým hlubokým houkáním, které se nese až několik set metrů daleko. Puštík bělavý si v době hnízdění dokáže své teritorium srdnatě bránit. == Rozšíření == Vyskytuje se v jehličnatých i vlhčích listnatých lesích Evropy v její severní a severovýchodní části (Švédsko, Finsko, Pobaltí) a v severní části Asie (Rusko) až po severní Koreu a Japonsko. Izolované populace se vyskytují v Karpatech a jejich blízkém okolí a ve východní a severovýchodní části Alp a jejich předhůří.[zdroj? ]V České republice se vyskytuje jen velmi vzácně ve dvou oblastech: jednak v pralesních rezervacích v Beskydech, jednak bylo zaznamenáno jeho hnízdění v oblasti Šumavy a Českého lesa, kde byl od 30. do 70. let 20. století považován za vyhynulý druh.", "question": "Podel čeho se dá dobře poznat Puštík bělavý?", "answers": ["světlého zbarvení"]}
{"title": "Speciální teorie relativity", "context": "Speciální teorie relativity (STR) je fyzikální teorie publikovaná r. 1905 Albertem Einsteinem. Nahrazuje Newtonovy představy o prostoru a čase a zahrnuje teorii elektromagnetického pole reprezentovanou Maxwellovými rovnicemi. Teorie se nazývá speciální, protože popisuje pouze zvláštní případ Einsteinova principu relativity, kdy vliv gravitace lze zanedbat. O deset let později Einstein publikoval obecnou teorii relativity, která zahrnuje i gravitaci. Princip relativity zavedl už Galileo. Překonal starý absolutní pohled Aristotela a zastával názor, že pohybuje-li se vztažná soustava vzhledem k jiné rovnoměrným přímočarým pohybem, je s ní rovnocenná (pohyb je vzájemný - relativní) a neexistuje tedy žádná absolutní vztažná soustava, kterou jedinou by měly být všechny věci poměřovány. Zavedl také sadu transformací nazývaných Galileovy transformace, které se používají dodnes, a stanovil 5 pohybových zákonů. Když Newton konstruoval svou mechaniku, převzal Galileiho princip relativity a zredukoval počet základních pohybových zákonů na 3. Ačkoliv se zdálo, že Newtonova klasická mechanika funguje pro všechny jevy včetně pevných těles, světlo bylo stále problematické. Newton věřil, že světlo má částicovou povahu, později však fyzikové zjistili, že model světla jako příčného vlnění vysvětluje jeho vlastnosti mnohem lépe. Mechanické vlnění se šíří v médiu, a totéž bylo předpokládáno pro světlo. Toto hypotetické médium bylo nazváno \"světlonosný ether\". Měl mít některé vzájemně neslučitelné vlastnosti, jako například být extrémně tuhý s ohledem na vysokou rychlost světla, na druhé straně téměř nehmotný, aby nezpomaloval Zemi při jejím pohybu vpřed. Představa etheru vzkřísila myšlenku absolutní vztažné soustavy, kterou by byla ta, co je vzhledem k etheru v klidu. Na počátku 19. století začaly být světlo, elektřina a magnetismus považovány za různé aspekty elektromagnetického pole. Maxwellovy rovnice ukazovaly, že elektromagnetické záření vysílané urychlovaným elektrickým nábojem se vždy šíří rychlostí světla. Dále ukazovaly, že rychlost záření se nemění v závislosti na rychlosti zdroje. Tyto vlastnosti jsou analogické klasickému mechanickému vlnění. Naproti tomu by se měla, v závislosti na rychlosti pozorovatele, měnit rychlost záření. Fyzikové se pokusili využít této myšlenky ke změření rychlosti Země vzhledem k etheru. Nejznámější z těchto pokusů byl Michelson-Morleyův experiment. Z neúspěchu řady těchto experimentů vyplynulo, že rychlost světla nezávisí na rychlosti pozorovatele a jelikož nezávisí ani na rychlosti zdroje, musí být neměnná pro všechny pozorovatele. Ještě před teorií relativity si Hendrik Lorentz a jiní povšimli, že elektromagnetické síly se liší v závislosti na umístění pozorovatele.", "question": "Kým byla speciální teorie relativity publikována?", "answers": ["Albertem Einsteinem"]}
{"title": "Parlamentář", "context": "Parlamentář je osoba, zpravidla voják, která je vyslána svým velitelem, aby vyjednávala s nepřítelem, např. ohledně dočasného zastavení palby nebo výměny zajatců. Své postavení demonstruje bílou vlajkou. Parlamentář a členové jeho doprovodu jsou chráněnými osobami, podle obecného válečného práva (čl. 32–34 haagské Úmluvy o zákonech a obyčejích války pozemní z roku 1907) požívají výsady nedotknutelnosti. Nelze je napadnout ani jinak urazit, není možné je zadržet a učinit z nich např. válečné zajatce, po splnění mise je nutné jim poskytnout svobodný a bezpečný návrat zpět. Výsadu nedotknutelnosti je jim možné upřít jen v případě prokázaného vyzvědačství. V českém právu je tato ochrana vyjádřena prostřednictvím válečného trestného činu Ublížení parlamentáři (§ 417 trestního zákoníku). == Externí odkazy == Encyklopedické heslo Parlamentář v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Jakou vlajkou demonstruje své postavení parlamentář?", "answers": ["bílou"]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher.", "question": "Na jakou knihu navazuje Pán prstenů?", "answers": ["Hobit aneb cesta tam a zase zpátky"]}
{"title": "Lotyšská vlajka", "context": "Vlajka Lotyšska je tvořena obdélníkovým listem o poměru 1:2 se třemi vodorovnými pruhy: karmínovým, bílým a karmínovým v poměru šířek 2:1:2. == Barvy a symbolika == Karmínově tmavočervená barva symbolizuje krev prolitou v minulých dobách, bílá reprezentuje pravdu, právo, čest a pravdomluvnost občanů. Tmavočervená barva je ve světě nazývána jako \"lotyšská červeň\" a odlišuje lotyšskou vlajku od podobné vlajky rakouské. Bílá a karmínová se staly národními barvami už v době, kdy Lotyšsko s jižním Estonskem tvořily dohromady jeden celek zvaný Livonsko. == Historie == Již v 10.–13. století na území dnešního Lotyšska existovaly nezávislé státní útvary Ersika, Koknese a Tálava. Jejich území bylo dobyto řádem livonských rytířů, který se v roce 1237 spojil s řádem německých rytířů. Ten ovládl Livonsko až do 16. století. V průběhu livonských válek (1558–1583) bylo území rozděleno (1562) mezi Polsko a Švédsko. V roce 1629 získalo Švédsko severozápad území. Po Severní válce (1721) připadla velká část Lotyšska Rusku, které do roku 1795 postupně připojilo i zbytek území. Rusko toto území rozčlenilo na Kuronskou, Livonskou (dnešní jižní Estonsko) a Vitebskou gubernii a na těchto územích začalo užívat ruské vlajky. Ty se tak staly prvními státními vlajkami v moderních dějinách dnešního Lotyšska.Na konci 60. let 19. století našel tehdejší student, folklorista a pozdější profesor Jē Jū (1847–1928) ve Starší rýmované kronice Livonského řádu z roku 1279 zmínku o užívání praporu s vodorovnými, stejně širokými červeno-bílo-červenými pruhy, starými lotyšskými kmeny v boji proti kmenům estonským. Lotyšská vlajka proto patří k nejstarším na světě. Se vzrůstajícím lotyšským národním hnutí byla tato vlajka v roce 1870 užita lotyšskými studenty Tartuské univerzity v Estonsku poprvé jako etnická vlajka.", "question": "Jaké barvy jsou pruhy na vlajce Lotyšska?", "answers": ["karmínovým, bílým a karmínovým"]}
{"title": "Software", "context": "Software (též programové vybavení) je v informatice sada všech počítačových programů používaných v počítači, které provádějí nějakou činnost. Software lze rozdělit na systémový software, který zajišťuje chod samotného počítače a jeho styk s okolím a na aplikační software, se kterým buď pracuje uživatel počítače nebo zajišťuje řízení nějakého stroje (viz embedded systém). Software je protiklad k hardwaru, který zahrnuje všechny fyzické součásti počítače (elektronické obvody, skříň...). Jelikož software je zpravidla považován za autorské dílo, koncoví uživatelé ho využívají na základě licencí od jejich autorů. První teorie softwaru byla navržena Alanem Turingem v eseji Computable Numbers with an Application to the Entscheidungsproblem v roce 1935. Pojem \"software\" v textu poprvé použil John W. Tukey v roce 1958. V hovorové řeči se tento pojem často používá ve významu \"aplikační software\". V informatice a softwarovém inženýrství pojem software zahrnuje všechny informace zpracované počítačovým systémem, a také programy a data. Mezi obory, které se zabývají softwarem, patří informatika a softwarové inženýrství. Historie počítačového softwaru se začíná psát v roce 1946, kdy se objevila první programová chyba softwaru. Více a více programů vstupuje do sféry firmwaru a hardware je menší, levnější a rychlejší, jak předpokládá Mooreův zákon. A tak se části počítačů, které byly dříve považované za software, nyní řadí k hardwaru. Většina dnešních hardwarových společností zaměstnává více softwarových programátorů než hardwarových návrhářů od té doby, co softwarové nástroje zautomatizovaly mnoho úkolů souvisejících s výrobou plošných spojů. Stejně jako v automobilovém průmyslu, základy softwarového průmyslu položilo několik vizionářů, kteří v garáži vytvářeli své prototypy. Steve Jobs a Bill Gates byli Henry Ford a Louis Chevrolet své doby a profitovali z nápadů, které byly všeobecně známé v době ještě předtím, než začali podnikat.", "question": "Kdo navrhl první teorii softwaru?", "answers": ["Alanem Turingem"]}
{"title": "Big Ben", "context": "Denison tak měl dostatek času na experimentování a seřizování hodin. Krokové ústrojí hodin poskytuje dokonalé oddělení mezi kyvadlem a hodinovým mechanismem. To spolu s uzavřením ve schránce odolné proti působení větru a jiných povětrnostních podmínek umožňuje trvalou přesnost hodinového mechanismu. Hodiny si uchovaly svou přesnost navzdory bombardování v průběhu druhé světové války. Na nový rok 1962 se v důsledku hustého sněžení zpomalily a odbily půlnoc o 10 minut později. První velký výpadek postihl hodiny v roce 1976. Bicí mechanismus se poškodil vlivem kazu kovového materiálu 5. srpna 1976 a byl znovu zprovozněn 9. května 1977. Hodiny se zastavily 30. dubna 1977 den před všeobecnými volbami a znovu o tři týdny později. V pátek 27. května 2005 se hodiny na 90 minut zastavily, zřejmě vlivem velkého horka (teplota v Londýně dosáhla 31.8 °C). 29. října 2005 byla činnost hodin asi na 33 hodin zastavena z důvodu opravy. Byl to nejdelší interval nefunkčnosti hodin za posledních 22 let. == Odkazy == === Reference === === Související články === BBC === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Big Ben ve Wikimedia Commons Galerie Big Ben ve Wikimedia Commons http://www.earthcam.com/uk/england/london/bigben.php – Web kamera na Earthcam.com http://www.bigben.freeservers.com/index2.html – WWW stránky Big Ben The chimes of Big Ben – video na YouTube, ukazující největší zvon věže v činnosti", "question": "Kde se nachází Big Ben?", "answers": ["v Londýně"]}
{"title": "Roman Onderka", "context": "Podle Akreditační komise byla bakalářská práce nevyhovující, její předsedkyně Vladimíra Dvořáková uvedla, že \"práce k obhajobě neměla být ani připuštěna\". Když se reportér ČT Michal Šebela pokusil získat jeho vyjádření, brněnský primátor nejdříve mlčel a poté reportéra obvinil z porušování zákona. V únoru 2012 rozeslal anonym médiím e-mail obsahující mimo jiné i Onderkovu bakalářskou práci. Je rozvedený, má dva syny, Romana a Zbyňka. Dne 7. listopadu 2006 byl zvolen primátorem statutárního města Brna. Dále zastává (či zastával) funkce: stínový ministr dopravy za ČSSD (2007-2011) místopředseda ČSSD (2009-2011) 1. místopředseda MěVV ČSSD Brno-město Byl mj. iniciátorem postavení tzv. brněnského orloje. V listopadu 2013 se stal lídrem ČSSD pro komunální volby v roce 2014 do Zastupitelstva města Brna a tudíž i kandidátem ČSSD na post primátora města Brna. O tuto funkci se ucházel již potřetí. V říjnových volbách se následně stal už po čtvrté zastupitelem města Brna, ČSSD však zůstala mimo radniční koalici a primátorem se 25. listopadu 2014 stal Petr Vokřál z hnutí ANO. Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Onderka ve Wikimedia Commons Osobní stránka Roman Onderka pro rádio Impuls, Impulsy Václava Moravce, 16. 3. 2009", "question": "Z jaké politické strany je Roman Onderka?", "answers": ["ČSSD"]}
{"title": "Večerníček", "context": "Večerníček je přibližně desetiminutový večerní televizní pořad s pohádkovým nebo jiným příběhem určeným pro děti, vysílaný každý večer původně Československou televizí a dnes Slovenskou televizí a Českou televizí v předpokládaný čas jejich uléhání do postele. Symbolem pořadu je kreslený chlapec Večerníček v papírové čepici ve znělce, která pohádkové epizodě předchází; autorem postavičky je malíř Radek Pilař. Předchůdce Večerníčků byl pořad Stříbrné zrcátko, který začal své vysílání v roce 1963, v nedělním podvečerním čase. Od 2. ledna 1965 byl večerníček ucelenou formou s pravidelným nedělním vysíláním. Výtvarník Milan Nápravník je zakládajícím tvůrcem a prvním dramaturgem Večerníčku. Animovaná znělka Večerníčku je nejstarší televizní znělka v České republice. Autorem kreslené postavy \"kluka - večerníčka\" v krátkém animovaném představení, před uvedením pohádky je výtvarník Radek Pilař. Tvůrcem hudby byl Ladislav Simon. Pozdrav \"Dobrý večer\" a \"Dobrou noc\" namluvil tehdy šestiletý Michal Citavý (* 1958). Znělku natočil v srpnu 1964 režisér Václav Bedřich. První barevné vysílání začalo v roce 1973, od téhož roku je pořad vysílán každý den.", "question": "Jaký pořad byl předchůdcem večerníčku?", "answers": ["Stříbrné zrcátko"]}
{"title": "Botulismus ptáků", "context": "Toxin typu C je produkován za anaerobních podmínek při teplotě mezi 10-47 °C s optimem produkce mezi 35-37 °C. Toxiny jsou syntetizovány bakteriální buňkou jako jednoduché netoxické polypeptidy a teprve po rozštěpení bakteriálními proteázami nebo trypsinem ve střevě hostitele nabývají toxicity. Botulotoxiny jsou ničeny teplem, světlem, zářením a vysoce alkalickým prostředím. Producenty botulotoxinu jsou anaerobní, sporoformní a pohyblivé tyčinky C. botulinum průměrné velikosti 4-6 x 1,0 μ. Vyskytují se často ojediněle nebo v krátkých řetízcích. Subterminální spory jsou oválně a tyčinku vydouvají. Termostabilita spor se liší podle typu. Na krevním agaru pro anaeroby roste C. botulinum ve formě plochých, šedobílých kolonií velikosti 1-4 mm, obvykle s hemolýzou. Sacharolytické typy štěpí omezený počet cukrů při mírném poklesu pH. Všechny typy kromě typu G produkují lipázu. Proteolytické typy hydrolyzují želatinu. K botulismu typu C je vnímavých mnoho druhů ptáků včetně domácí drůbeže, bažantů a pštrosů. Ve volné přírodě byl pozorován u 117 ptačích druhů patřících do 22 čeledí. Vyskytuje se i u savců a ryb. Z laboratorních hlodavců jsou nejvnímavější myši, které se také používají k biologické testaci, detekci toxinu a jeho typizaci. Botulismus typu A a E bývá pozorován u ptáků méně často, obvykle v drobnochovech drůbeže v souvislosti se zkrmováním zkažených potravin nebo u výkrmových kuřat po zkrmování kontaminovaného krmiva. U mořských ptáků byl botulismus pozorován po pozření uhynulých ryb kontaminovaných toxinem typu E. Bakterie C. botulinum typu C jsou rozšířeny celosvětově, vyskytují se běžně v půdě i ve vodě. Spory jsou obecně nalézány v prostředí drůbežích a bažantích farem. Je považováno za obligátního parazita trávicího traktu divokých i domestikovaných ptáků, což usnadňuje jeho šíření v přírodě. Častým zdrojem botulotoxinu jsou kadávery uhynulých ptáků. K botulismu typu C dochází nejčastěji pozřením preformovaného botulotoxinu. Přibývá ale důkazů nasvědčujících možnosti vzniku endogenního botulismu jako následku primární kolonizace střevního traktu bakterií C. botulinum a produkce botulotoxinu ve slepých střevech in vivo.", "question": "U kolika ptačích druhů byl ve volné přírodě pozorován botulismus typu C?", "answers": ["117"]}
{"title": "Rudyard Kipling", "context": "Joseph Rudyard Kipling [ˈ ˈ ˈ] (30. prosince 1865, Bombaj – 18. ledna 1936, Londýn) byl britský spisovatel, novinář a básník, první britský nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1907. Rudyard Kipling se narodil v indické Bombaji jako syn malíře pracujícího pro britskou koloniální správu, dětství prožil v Indii, kam se po absolvování internátní školy v Anglii roku 1881 opět vrátil, protože vojenská kariéra mu byla uzavřena pro silnou krátkozrakost a studium na univerzitě bylo příliš nákladné. Stal se pomocníkem šéfredaktora anglických novin v Láhaur, kde mu otiskli první verše a krátké povídky. Přestože pak v Indii strávil pouhých sedm let, načerpal tu náměty pro svou nejlepší tvorbu. V osmdesátých letech 19. století se definitivně prosadil jako básník a posléze i jako prozaik. Podnikl cesty do Číny, Japonska a Spojených států. Po sňatku s Američankou Caroline Balestierovou roku 1892 žil čtyři roky ve Vermontu v USA, kde napsal své slavné Knihy džunglí. V Londýně, kam se s manželkou roku 1896 přestěhoval, vydal své další romány, ale stále psal i poezii. Ve vlasti byl ceněn především jako básník opěvující mužnost a vlastenectví, jeho próza nebyla tak vyzdvihována. Čtenáře zaujal především cizokrajnou tematikou, popisem přírody a zvyků domorodců a pozoruhodným uměleckým jazykem. Přelom století pak znamenal vrchol jeho literárních úspěchů a roku 1907 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu \"... s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu idejí a umění kresby\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Třebaže Kipling psal až do počátku třicátých let, nedosáhl již předchozích úspěchů. Navíc těžce nesl smrt svého syna Johna na bojišti 1. světové války, jeho osud zachycuje film \"Legenda o mém synovi\".", "question": "Kde se Rudyard Kipling narodil ?", "answers": ["v indické Bombaji"]}
{"title": "Víno", "context": "Bílé víno vyrobeno z bílých, růžových, červených, nebo modrých hroznů révy vinné. Při jeho výrobě se rmut (narušené slupky hroznů) ihned lisuje a získává se čistý mošt ke kvašení. Pevné zbytky po lisování se nazývají matoliny. Bílým vínům vyrobeným z červených nebo modrých hroznů se říká klaret. Růžové víno (rosé) vyrobeno z modrých hroznů bez nakvášení, u stolních vín šumivých a perlivých vín i ze směsi bílého a červeného vína. Červené víno vyrobené pouze z modrých hroznů (protože červené barvivo se nachází pouze v těchto odrůdách), a to nakvášením nebo jejich tepelným zpracováním. Při jeho výrobě se rmut nechá několik dní kvasit. Slupky tak zůstávají v kontaktu s kvasící šťávou. Kvašení probíhá delší dobu a za vyšší teploty než u bílého vína. V červeném vínu jsou tak ve vyšší míře třísloviny a také resveratrol (ze slupek i z jadérek), který se vyskytuje i v bílém víně. Dva decilitry červeného vína obsahují přibližně 600 mikrogramů resveratrolu. Oranžové víno je ve své podstatě bílé víno zrající na slupkách. Cukernatost vína se udává ve stupních normalizovaného moštoměru (°NM). U vín: suché: nejvýše 4 g zbytkového cukru / litr polosuché: 4,1–12 g zbytkového cukru / litr polosladké: 12,1–45 g zbytkového cukru / litr sladké: minimální obsah 45 g zbytkového cukru /. litr U sektů: \"brut nature\" \"přírodně tvrdé\": méně než 3 g cukru / litr (cukr nebyl dodán) \"extra brut\" \"zvláště tvrdé\": 0–. 6 g cukru / litr \"brut\" \"tvrdé\": obsah cukru nižší než 12 g cukru / litr \"extra sec\" (\"extra dry\") \"zvláště suché\". : 12–17 g cukru / litr \"sec\" \"suché\": 17–32 g cukru / litr \"demi-sec\" \"polosuché\": od 32–50 g. cukru / litr \"doux\" \"sladké\": více než 50 g cukru / litr Víno Víno (do roku 2011 jako \"Stolní víno\") se vyrábí z hroznů sklizených na území jakéhokoli státu EU, které dosáhly nejméně 11 stupňů cukernatosti (hrozny s cukernatostí 10 stupňů mohou být zpracovány na základě zvláštního povolení Ministerstva), nebo rmutu, moštu či vína získaných z hroznů odrůd moštových a odrůd registrovaných jako stolní – i z dovozu. Ke zpracování mohou být použity také hrozny neregistrovaných odrůd vysazených před 1. 9. 1995. Víno nesmí být označováno názvem odrůdy (pokud není zastoupení jedné odrůdy alespoň 85 %) ani názvem vinařské oblasti (pokud alespoň 85 % nepochází z jedné oblasti).", "question": "Jaký druh bíleho vína zraje na slupkách?", "answers": ["Oranžové"]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "Úvod do systémové prognostiky. Praha: Institut pro výchovu vedoucích pracovníků MP ČSR, 1985. 87 s. ZEMAN, Miloš; ŠEBELÍK, Jan. Simulační model zemědělského podniku. Praha: SZN, 1988. 143 s. ZEMAN, Miloš. Analytické a simulační hry na počítačovém modelu. Praha: SZN, 1989. 88 s. ISBN 80-85000-48-2. ZEMAN, Miloš. Naše posttotalitní krize a její možná východiska. Praha: Alternativy, 1991. 82 s. ZEMAN, Miloš; BAUER, Jan. Zpověď bývalého prognostika. Praha: Dekon, 1995. 211 s. ISBN 80-85814-23-4. ZEMAN, Miloš. Varovná prognostika: kniha, která v roce 1991 nevyšla. Praha: Horizont, 1998. 199 s. ISBN 80-7012-095-9. ZEMAN, Miloš. Kdo je Miloš Zeman: [exkluzivní výpověď / otázky kladl Josef Brož]. Praha: Rybka, 1998. 143 s. ISBN 80-86182-08-8. ZEMAN, Miloš; JÜNGLING, Petr; ŽANTOVSKÝ, Petr. Tak pravil Miloš Zeman aneb Prognostikovo pozdní odpoledne. Praha: Votobia, 2001. 139 s. ISBN 80-7220-104-2. ZEMAN, Miloš. Jak jsem se mýlil v politice. Praha: Ottovo nakadatelství, 2005. 344 s. ISBN 80-7360-260-1. ZEMAN, Miloš. Vzestup a pád české sociální demokracie. Praha: Andrej Št'astný, 2006. 279 s. ISBN 80-86739-22-8. ZEMAN, Miloš; DZURINDA, Mikuláš. Rozhovory bez hraníc. Bratislava: Inštitút pre moderné Slovensko, 2010. 281 s. ISBN 978-80-89359-18-9. ZEMAN, Miloš; ŽANTOVSKÝ, Petr. Miloš Zeman: zpověď informovaného optimisty: rozhovor s Petrem Žantovským. Řitka: Čas, 2012. 221 s. ISBN 978-80-87470-85-5. ZEMAN, Miloš; OVČÁČEK, Jiří; PANENKA, Radim. Tato země je naše: dvacet pět rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem. Velké Přílepy: Olympia, 2016. 300 s. ISBN 978-80-7376-442-5. ZEMAN, Miloš. Moje Vysočina pohledem Miloše Zemana. Praha: Atypo, 2016. 128 s. ISBN 978-80-87759-02-8. == Odraz v kultuře == V roce 2007 o něm režisér Robert Sedláček natočil pro Českou televizi Brno dokument Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny. V roce 2013 o něm tehdejší student FAMU Robin Kvapil natočil v rámci cyklu Expremiéři dokumentární portrét Miloš Zeman – Kronos český.", "question": "Jak se jmenuje současný český prezident k roku 2019?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "Baton Rouge", "context": "Baton Rouge (francouzsky: Bâton-Rouge) je hlavní město amerického státu Louisiana. Leží v jihovýchodní části státu u řeky Mississippi a je hlavní průmyslové, petrochemické a přístavní město na jihu USA. Baton Rouge bylo založeno roku 1699 francouzským průzkumníkem Pierre Le Moyne d'Iberville. Nyní je jedno z nejrychleji technologicky se rozvíjejících měst na jihu USA. Velkoměstská aglomerace Baton Rouge je jedna z nejrychleji rostoucích (pod 1 milion obyvatel) v USA - v roce 2000 měla 600 000 a v roce 2008 už 770 000 obyvatel. Město má rozlohu 204,8 km2, z toho 199 km2 tvoří pevnina a 5,8 km2 (2,81 %) voda. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 229 493 obyvatel. Podle sčítání lidu ve městě v roce 2000 sídlilo 227 818 obyvatel, 88 973 domácností a 52 672 rodin. Hustota zalidnění byla 1144,7 obyvatel/km2. 39,4% Bílí Američané 54,5% Afroameričané 0,2% Američtí indiáni 3,3% Asijští Američané 0,0% Pacifičtí ostrované 1,3% Jiná rasa 1,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo. latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 3,3% populace. <18 let - 24,4 % 18-24 let - 17,5 % 25-44 let - 27,2 % 45-64 let - 19,4. % >64 let - 11,4 % průměrný věk - 30 let Lynn Whitfieldová (* 1953), herečka Pruitt Taylor Vince (* 1960), herec Shane West (* 1978), herec a hudebník Cameron Richardson (* 1979), herečka Carly Pattersonová (* 1988), gymnastka a olympijská vítězka Aix-en-Provence, Francie Córdoba, Mexiko Malatya, Turecko Port-au-Prince, Haiti Tchaj-čung, Čínská republika", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Louisiana?", "answers": ["Baton Rouge"]}
{"title": "Fénické písmo", "context": "Fénické písmo bylo ve starověku písmo používané pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kanaánských jazycích. Fénické (resp. fénicko-kanaánské) písmo se vyvinulo z písma protosinajského patrně někdy v 14. - 11. století př. n. l. v oblasti Předního východu (Fénicie nebo Kanaán v širším smyslu). Fénické písmo, vycházející z akrofonického protosinajského písma, je písmem hláskovým, fonetickým. Má celkem 22 znaků označujících souhlásky. Oproti moderním písmům původem z řecké alfabety včetně latinky, nezná znaky pro samohlásky, podobně jako většina písem vytvořených pro semitské jazyky. Psalo se jím zprava doleva. Podle místních variant se toto písmo vyvíjelo dál do mnoha zpočátku velmi podobných forem. Fénické písmo tedy stojí u zrodu mnoha dnešních písem. Mezi písma, která z něj vznikla, se řadí starořecké písmo, z něhož dále vznikla řecká alfabeta a z ní vycházející cyrilice, etrusko-latinské písmo a z něj latinka, a také moabské písmo staroaramejské písmo, které je zase předkem kvadrátního. aramejského písma užívaného klasickou i moderní hebrejštinou palmýrského a nabatejského písma, ze kterých vzešlo syrské písmo a arabské písmo, indického kharóšthí; většina indických písem ale pochází z bráhmí, jehož původ je nejasný a inspirace aramejským či spíše fénickým písmem možná, ale sporná, starojihoarabské písmo, které dalo vznik etiopskému písmu, starohebrejské písmo, ze kterého pochází písmo samaritánské.", "question": "Kolik má fénické písmo znaků označujících souhlásky?", "answers": ["22"]}
{"title": "Bakterie", "context": "Typickou součástí bakteriálních buněk je peptidoglykanová buněčná stěna, jaderná oblast (nukleoid), DNA bez intronů, plazmidy a prokaryotický typ ribozomů. U bakterií se nevyskytuje pohlavní rozmnožování, namísto toho se nejčastěji dělí binárně. Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Dříve se druhy bakterií klasifikovaly podle vnějšího vzhledu, dnes jsou moderní zejména genetické metody. Díky nim se dnes rozlišuje asi 25 základních kmenů bakterií. Bakterie mají velký význam v planetárním oběhu živin a mnohdy vstupují do oboustranně prospěšných svazků s jinými organismy. Mnohé patří mezi komenzálické druhy, které žijí například v lidské trávicí soustavě. Na druhou stranu je známo i mnoho patogenních bakterií, tedy druhů, které způsobují infekce. I člověk mnohé z bakterií využívá, například v potravinářském a chemickém průmyslu. Vědci využívají bakterie ve výzkumu a samotné bakterie jsou předmětem bádání bakteriologie. Bakterie poprvé pozoroval roku 1676 nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek, a to mikroskopem vlastní výroby. Jméno bacterium zavedl až Christian Gottfried Ehrenberg v roce 1838. Pojem pochází z řeckého slova bacterion, které znamená malý klacek či tyčka (první pozorované bakterie byly tyčinky). V roce 1859 Louis Pasteur dokázal, že kvašení způsobují bakterie, a že tyto bakterie nevznikají spontánně z neživé hmoty. Pasteur také prosazoval názor, že mikroorganismy včetně bakterií způsobují nemoci. Robert Koch byl průkopníkem v oblasti lékařské mikrobiologie a studoval původce cholery, TBC a anthrax.", "question": "Jaká věda se zabývá studiem bakterií?", "answers": ["bakteriologie"]}
{"title": "Walther Bothe", "context": "Walther Wilhelm Georg Bothe (8. ledna 1891, Oranienburg, Německo - 8. února 1957, Heidelberg, Německo) byl německý fyzik. Jeho práce představovaly významný přínos k vybudování moderní nukleární fyziky. Po ukončení studia na univerzitě v Berlíně působil na Vysoké škole zemědělské a později na Říšském fyzikálně-technickém ústavu. V roce 1932 po předchozím jmenování profesorem na univerzitě v Gießenu přešel na univerzitu v Heidelbergu. Zabýval se rentgenovým zářením, přirozenou i umělou radioaktivitou. Společně s H. Becrerem objevil nový druh záření, které se podařilo identifikovat až J. Chadwickovi jako proud neutronů. Za nejvýznamnější Botheův objev je považována koincidenční detekční metoda částic, která umožňovala stanovit směr jejich pohybu a odhalit jejich případný současný vznik. Této metody je využíváno zejména při studiu kosmického záření. Za tento objev mu byla společně s M. Bornem udělena Nobelova cena za fyziku pro rok 1954.", "question": "Kdy zemřel Walther Wilhelm Georg Bothe?", "answers": ["8. února 1957"]}
{"title": "Praha", "context": "Od 15. března 1939 byla Praha hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava. Kulturní život byl ochromen; po incidentu, jehož obětí byl student Jan Opletal, byly zavřeny vysoké školy a předáci studentů popraveni. Během druhé světové války byli z Prahy deportováni do koncentračních táborů příslušníci tzv. \"méněcenných ras\", tedy zejména židovské a cikánské (dle tehdejšího označení) obyvatelstvo. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna gestapa v Petschkově paláci nebo střelnice v Kobylisích. Režim dále zesílil represe po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942, po kterém byly vyhlazeny vesnice Lidice a Ležáky. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, při kterém zahynulo kolem 7 400 lidí z řad spojenců a civilistů a na 1 000 vojáků nacistické armády. Podle dohod mezi spojenci z protihitlerovské koalice ovšem musela americká armáda zůstat stát 6. května u Plzně, zatímco Rudá armáda dorazila do Prahy až 9. května. Pražskému povstání významně pomohli Vlasovci, kteří byli po válce vydáni do Sovětského svazu. Po skončení války byli téměř všichni pražští Němci z Prahy vysídleni.", "question": "Kdy vypuklo Pražské povstání?", "answers": ["5. května 1945"]}
{"title": "Očkování", "context": "Očkování (též vakcinace) je lékařský zákrok, při kterém se zdravý organismus záměrně setká s méně nebezpečným mikrobem nebo jeho fragmentem. Imunitní systém se naučí rozpoznávat příslušné antigeny a očkovaný by tak měl být chráněn před nákazou nebo alespoň před vážným průběhem onemocnění v případě, že se setká s původcem onemocnění. Očkování nevede vždy ke vzniku imunity, ne každý očkovaný je tedy chráněn před infekcí. Očkování proti některým nemocem má širokou společenskou podporu a také podporu některých zdravotních pojišťoven a některých států. Podpora očkování může mít podobu cíleného či plošného finančního příspěvku, povinnost očkování jako předpokladu institucionálního vzdělávání nebo organizovaných dětských pobytů a nebo i nepodmíněnou všeobecnou povinnost (s výjimkou případů jasných kontraindikací). Zejména u silné státní podpory se objevují zpochybňující názory a podpora daného očkování se pak stává předmětem celospolečenské debaty zvyšující poptávku po dalším výzkumu ohledně pravděpodobnosti možných žádoucích a nežádoucích účinků diskutovaného očkování. == Historie == Nejstarší zprávy pocházejí z Východní Asie, kdy se jako ochrana proti neštovicím používaly stroupky z neštovic nemocných. Skutečně doložené jsou tyto výkony až v 17. století, ale podle některých pramenů mohly být prováděny v Indii již v období 1000 let před naším letopočtem. Tento způsob představoval nákazu, při které proběhlo onemocnění mírnějším způsobem.V Evropě se tento způsob ochrany pokusila zavést Mary Wortley Montagu (1689–1762), anglická aristokratka a spisovatelka, která sama prodělala neštovice. S tímto způsobem předcházení plnému onemocnění se seznámila v Osmanské říši. Tento postup, variolace, se v Evropě rozšířil, i když není jisté, jak hojně byl využíván. Celkově byl pozitivní efekt variolace dobře prokazatelný, přesto byla variolace např. ve Velké Británii v roce 1840 zakázána.První očkování v moderním slova smyslu zavedl britský lékař Edward Jenner (1749–1823). Vypozoroval, že lidé, kteří prodělali kravské neštovice (jiný virus ze stejné čeledi Poxviridae), tedy podstatně lehčí onemocnění, nemívají pravé neštovice. Název vakcinace vychází z latinského slova vacca = kráva. Následující přehled shrnuje některé první vakcíny: 18. století – Variolace, očkování proti neštovicím oslabeným patogenem (Montagu). 1798 – Očkování proti neštovicím příbuzným virem s podstatně méně závažným průběhem infekce (Jenner). 1885 – Očkování proti vzteklině oslabeným kmenem. 1896 – Očkování proti břišnímu tyfu usmrceným původcem. 1896 – Očkování proti choleře usmrceným původcem.", "question": "Proč není každý očkovaný chráněn před infekcí?", "answers": ["nevede vždy ke vzniku imunity"]}
{"title": "Tišnov", "context": "Město se dělí do pěti částí ve čtyřech katastrálních územích, které tvoří tři nesousedící územní celky: Jeden celek je tvořen částmi Hajánky, Hájek (v k. ú. Hájek u Tišnova) a Jamné (v k. ú. Jamné u Tišnova); druhý tvoří část Pejškov (v k. ú. Pejškov u Tišnova) a třetí samotný Tišnov (v k. ú. Tišnov). První dochovaná zmínka o Tišnově (tehdy se používal název Tusnovice) se nalézá v listině z roku 1233, v níž je zmiňován cisterciácký klášter Porta Coeli založený o tři roky dříve Konstancií Uherskou (1181-1240), vdovou po Přemyslu Otakarovi I. (1155-1230). Po založení kláštera mu byl Tišnov moravským markrabětem Přemyslem (bratrem krále Václava I.) darován. V majetku kláštera zůstal až do jeho zrušení roku 1782. Tišnov se již ve 13. století vyvinul v městečko, roku 1416 mu bylo králem Václavem IV. uděleno právo konat výroční trh. Na město byl Tišnov povýšen roku 1788. Tišnov byl do roku 1848 sídlem správy tišnovského panství. V roce 1850 pod názvem Tišnov obec v okrese Tišnov, v roce 1869-1890 obec v okrese Brno-okolí, v roce 1900-1950 obec v okrese Tišnov. (V letech 1896-1960 byl Tišnov okresním městem.) V roce 1961-1970 obec v okrese Brno-venkov, v roce 1991 obec v okrese Brno-venkov. Město bylo vypáleno za husitských bojů roku 1428 a škod nezůstalo ušetřeno ani za třicetileté války. Významný impuls pro rozvoj města znamenala roku 1885 zavedená železnice, která město spojuje s Brnem. O dvacet let později byla postavena navazující trať do Žďáru nad Sázavou a v roce 1953 byla postavena přes Tišnov nová dvojkolejná trať Brno - Havlíčkův Brod. Původní trať do Brna je známá pod jménem stará Tišnovka. Roku 1900 bylo v Tišnově otevřeno sanatorium, dnešní krajská nemocnice.", "question": "Ve kterém okrese se nachází město Tišnov?", "answers": ["Brno-venkov"]}
{"title": "Čolek dravý", "context": "Různé populace se liší ve velikosti, rovněž zbarvení je v různých lokalitách odlišné. Biologie čolka dravého se podobá biologii čolka velkého. Dospělci se na zemi živí žížalami, stejnonožci či měkkýši, ve vodě konzumují potravu menší. Rozmnožování probíhá ve stojatých až mírně průtočných vodách od dubna do června a během této doby žijí čolci ve vodě. Samice jednotlivě naklade až 250 vajíček, ze kterých se asi za dva týdny vylíhnou larvy. Ty měří 8,7 až 12 mm a dospělci se z nich stávají za dva až tři měsíce. Čolek dravý zimuje v podzemí, samice s nedospělými jedinci někdy i ve vodě. == Nomenklatura == Čolek dravý patří do čeledi mlokovití a rodu Triturus. Může tvořit hybridy s ostatními čolky, zvláště pak s čolkem velkým (Triturus cristatus), s nímž se kříží například severně od pohoří Alp, existují ale též kříženci například s čolkem dunajským (Triturus dobrogicus).V západní části Balkánu žije oddělená populace, která byla až do roku 2007 vedena jako poddruh Triturus carnifex macedonicus. V daném roce však byla kvůli neobjasněné fylogenezi rodu Triturus provedena molekulární analýza, která tento poddruh vyčlenila jako samostatný druh Triturus macedonicus.Druh popsal Joseph Nicolaus Laurenti v roce 1768. Existuje několik vědeckých synonym: Molge cristatus carnifex var. neapolitana, Triton (Alethotriton) cristatus platycephalus, Triton (Neotriton) carnifex, Triton cristatus carnifex forma alpina, Triton cristatus var. carnifex, Triturus carnifex carnifex, Triturus cristatus carnifex a Triturus cristatus platycauda. Alternativní český název pro druh je čolek jihoevropský. == Výskyt == Čolek dravý obývá Itálii, severozápad Bosny a Hercegoviny, Slovinsko, Chorvatsko, jih Švýcarska, dále Rakousko a západ Maďarska, v Česku žije při povodí řeky Dyje na jižní Moravě (možný výskyt je v jižních Čechách) v blízkosti rakouských hranic. Na českém území byl objeven roku 1997, objevitelem se stal Antonín Reiter, zoolog pracující v městském muzeu ve Znojmě. Na Slovensku nebyl jeho výskyt zjištěn. Introdukován byl například do Spojeného království, Nizozemska či Belgie.", "question": "Zimuje čolek dravý?", "answers": ["Čolek dravý zimuje v podzemí, samice s nedospělými jedinci někdy i ve vodě."]}
{"title": "Jošitoši ABe", "context": "jošitoši ABe (安 吉; místo znaku 吉 má být znak , kde nahoře místo 士 má být 土) (* 3. srpna 1971) je známý japonský výtvarník, který pracuje zejména v oblasti tvorby anime a mangy. Vystudoval na Tokijské národní univerzitě výtvarných umění a hudby. Známost získal díky své práci na anime Serial Experiments Lain a je také autorem původního konceptu a návrhu postav série NieA under 7. Také vytvořil dódžinši Haibane renmei a scénář anime seriálu založeného na této manze. Spolupracoval také na sérii Texhnolyze a NHK ni jókoso! Obvykle používá místo kandži přepis rómadži svého jména do latinky (jošitoši ABe) s velkým písmenem \"B\" ve svém příjmení a malým \"j\" (v anglickém přepisu \"y\" - yoshitoshi) ve jméně. Obrázky, zvuky či videa k tématu Jošitoši ABe ve Wikimedia Commons ABeho domovská stránka (japonsky) ABeho blog (japonsky) Jošitoši ABe na stránkách Anime News Network", "question": "Kde studoval Jošitoši ABe?", "answers": ["na Tokijské národní univerzitě výtvarných umění a hudby"]}
{"title": "Strom", "context": "dosahuje objemu 1473,4 m3, výšky 83,8 m, jeho průměr u země je přes 11 m a průměr hlavní větve je 2,1 m. Strom, který dosáhl největšího známého obvodu kmene na světě, je tisovec Montezumův (Taxodium mucronatum) zvaný El Árbol del Tule neboli Tulský strom v jižním Mexiku s obvodem kmene 42 m a průměrem 14 m. Nejmenší známý kvetoucí strom je asi jedinec druhu Monanthes polyphylla, který je vysoký 1,8 cm. Nejvyšším českým smrkem byl Král smrků v Boubínském pralese, který měl před svým pádem v roce 1970 výšku 57,2 m a objem téměř 30 m3. Krále smrků z Boubína již přerostl tzv. Těptínský smrk rostoucí v nadmořské výšce 350 m v údolí Kamenického potoka u Těptína (východně od Prahy), který v roce 2003 měřil 58 m s obvodem 515 cm. Těptínský smrk byl vyvrácen při vichřicí dne 25. června 2008, jako jediný ze skupiny tzv. těptínských smrků. Nejvyšším českým stromem je 64,1 metru vysoká douglaska tisolistá podle měření ze dne 22. října 2014, která roste ve Vlastiboři na Jablonecku ve tříhektarovém lese. Je tedy vysoká skoro jako Petřínská rozhledna v Praze. Přírůstek tvoří každý rok asi 25–30 cm. Stromem s největším objemem v Česku by mohl být topol černý v Lochovicích, který měl obvod 15,7 m. Někdy na začátku 19. století byl vyvrácen vichřicí. Stromem s největším obvodem v Česku byla Tatrovická lípa, která měla obvod 16,5 m a byla srostlicí 10 kmenů vyrůstajících ze společné báze, nejspíš kolem původního kmene. V současnosti má ale obvod 1122 cm, jelikož byla částečně rozlámána při vichřici. Stromem s druhým největším obvodem v Česku byl již zmíněný topol černý v Lochovicích, který měl obvod 15,7 m, který je nejspíš největším dosaženým obvodem u topolu v Evropě. V současnosti není na světě znám topol o větším obvodu, než měl tento. Ze stromů s obvyklou formou vzrůstu měl tento topol největší obvod v Česku.[zdroj? ]", "question": "Jak se nazývá zdřevnatělá spodní část stromu?", "answers": ["kmene"]}
{"title": "Atol", "context": "Další nezbytnou podmínkou pro vznik atolu je teplá a čistá voda (korály rostou jen mezi 30° rovnoběžek). Jedině tak se kolem vyhaslé sopky začne vytvářet korálový útes, lemující pobřeží sopečného ostrova. Pokles geologického podloží a eroze způsobují, že se sopečný kužel začne rozpadat a pomalu se potápí zpět do vod oceánu. Korálový útes se naopak rozrůstá a v cestě za světlem se stále více přibližuje k mořské hladině. Takto postupně vzniká bariérový útes. Postupem času původní sopečný ostrov úplně zmizí pod vodou a nad hladinou oceánu zůstává pouze korálový prstenec - atol, který uzavírá mořskou lagunu. Celý proces trvá miliony let a atol není konečnou fází. Postupně se totiž rozpadá a potápí i korálový ostrov a po čase i on zmizí pod hladinou oceánu. Teorii vzniku a vývoje korálových ostrovů vypracoval Charles Darwin. Bikini Eniwetok Kwajalein Maledivy Mururoa Nukulaelae Rangiroa Wake Obrázky, zvuky či videa k tématu Atol ve Wikimedia Commons Galerie Atol ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo vypracoval teorii vzniku a vývoje korálových ostrovů?", "answers": ["Charles Darwin"]}
{"title": "Los Angeles", "context": "Zde najdeme nejstarší sakrální stavbu ve městě kostel La Iglesia de Nuestra Señ la Reina de Los Ángeles (The Church of Our Lady the Queen of the Angels) vystavěný v letech 1818-22 a nejstarší budovu ve městě Avila Adobe rovněž z roku 1818. V blízkém okolí se nachází zmíněná budova nádraží, stavba z roku 1939 v historizujícím stylu, jihozápadně pak 138 m vysoká budova losangeleské radnice (Los Angeles City Hall) ve stylu art deco, postavená v letech 1926-28. V blízkosti radnice stojí budova Los Angeles Times. Radnice již leží v části Downtownu Civic Center. Jihozápadně pak leží část Downtownu Bunker Hill. Zde najdeme koncertní budovu od architekta F. Gehryho Walt Disney Concert Hall, stavbu z let 1999-2003. Ve stejné ulici leží i Museum of Contemporary Art založené v roce 1979 s díly M. Rothka, R. Rauschenberga nebo C. Oldenburga. Jihozápadně od Bunker Hill leží nejviditelnější část Downtownu tvořící panorama Los Angeles Financial District. Nejpůsobivější a nejvyšší stavbou je budova U.S. Bank Tower postavená v letech 1987-89. Má 73 podlaží a výšku 310 m. Další dominantu tvoří California Plaza, dvojice výškových budov z let 1990-92, vyšší budova má 229 m. Západně od městské čtvrti Downtown leží čtvrť West Lake. Přímo v jejím centru se nachází největší městský park v okolí Downtownu MacArthur Park. Zajímavou stavbou v oblasti je původně budova obchodního domu, dnes univerzitní knihovna, Bullocks Wilshire, stavba ve stylu art deco z roku 1929. Jihozápadně od Downtownu leží čtvrť University Park. V centru čtvrti se nachází centrum vědy California Science Centre s několia muzei, velký univerzitní areál University of Southern California a jeden z nejpopulárnějších parků v Los Angeles Exposition park. Slavná čtvrť Hollywood leží ve střední části Los Angeles, severozápadně od Downtownu. Hlavní centrum čtvrti tvoří ulice Hollywood Boulevard a Sunset Boulevard (střed čtvrti je přibližně v místech, kde je protíná Vine St.). K hlavním památkám náleží kino Grauman's Egyptian Theatre postavené v roce 1922, kde se ve stejném roce odehrála první hollywoodská filmová premiéra. Dále pak kino Man's Chinese Theater, které zahájilo promítání v roce 1927. Na 7000 Hollywood Boulevard se nachází budova Hollywood Roosevelt Hotel postavená v roce 1927 v historizujícím španělském koloniálním stylu, kde se v roce 1929 poprvé udělovaly ceny Filmové akademie.", "question": "Přibližně kolik procent obyvatel Los Angeles a jeho okolí využívá veřejnou dopravu k dojíždění do práce?", "answers": ["10"]}
{"title": "Borneo", "context": "Borneo (v Indonésii Kalimantan) je třetí největší ostrov světa s rozlohou 743 330 km2. Nachází se v jihovýchodní Asii mezi Indickým oceánem a Tichým oceánem. Na Borneu se rozkládal většinou deštný prales, jenž patří k nejstarším deštným lesům na světě a který je v současnosti velice ohrožen rychlou deforestací. Je to domov mnoha druhů živočichů i rostlin. Nejvyšší hora Bornea se jmenuje Gunung Kinabalu a dosahuje nadmořské výšky 4095 m n. m. Na Borneu je také největší jeskynní sál na světě (Sarawacká síň). Politicky je rozdělený na Indonésii, Malajsii (Sarawak, Sabah) a Brunej. Město Martapura je proslulé po celé jihovýchodní Asii svým trhem s diamanty, drahými kameny a zlatem. Ve vnitrozemí ostrova žijí domorodí Dajákové, kteří byli ještě na začátku 20.století obávanými lovci lebek. Na pobřeží žijí muslimští Malajci a také etničtí Číňané, kteří tvoří 29% populace Sarawaku a 18% obyvatel Západního Kalimantanu. V rámci vládního programu transmigrace se do indonéské části Bornea přistěhovalo mnoho migrantů z přelidněné Jávy, což vedlo ke konfliktům s Dajáky. Ostrov je pokrytý deštným pralesem, kde rostou endemické rostliny. Roste zde více než 15 000 druhů vyšších rostlin, z čeho je 3000 druhů stromů. Žije zde 221 suchozemských savců. Typickými představiteli místní fauny jsou slon indický bornejský (Elephas maximus borneensis), nosorožec sumaterský a orangutan bornejský (Pongo pygmaeus), kahau nosatý (Nasalis larvatus), levhart Diardův / pardál ostrovní (Neofelis diardi), trogon šedoprsý (Harpactes whiteheadi), několik vzácných ptačích druhů, dlouhoocasí makaci a také četné druhy motýlů. Název Borneo je portugalským zkomolením názvu Brum. Indonéský název zní Kalimantan. Zejména v Indonésii je ostrov označován výhradně tímto jménem. Někdy označuje pojem Kalimantan pouze část ostrova, která je pod správou Indonésie. Seznam největších ostrovů Palmový olej Obrázky, zvuky či videa k tématu Borneo ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Borneo ve Wikislovníku", "question": "Jaké nadmořské výšky dosahuje nejvyšší hora Bornea?", "answers": ["4095 m n. m."]}
{"title": "Johannes Diderik van der Waals", "context": "Johannes Diderik van der Waals (23. listopadu 1837, Leiden - 8. března 1923, Amsterdam) byl holandský fyzik. V roce 1910 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za práci na stavové rovnici plynů a tekutin. V letech 1862 - 1865 studoval univerzitu v Leidenu. Od 1864 učil fyziku a matematiku na střední škole v Deventeru a o dva roky později v Haagu. Doktorskou disertaci s názvem Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand obhájil v roce 1873. V roce 1876 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi objemem, tlakem a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako van der Waalsovy síly. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i plyny a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia. V roce 1893 publikoval hlavní myšlenky termodynamické teorie kapilarity, jejímž hlavním předpokladem byla existence pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na rozhraní mezi kapalinou a párou. V roce 1910 byly jeho práce oceněny Nobelovou cenou za fyziku.", "question": "Kdy zemřel Johannes Diderik van der Waals?", "answers": ["8. března 1923"]}
{"title": "Brno", "context": "Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol.", "question": "Ve kterém roce byl zahájen provoz Brněnského výstaviště?", "answers": ["1928"]}
{"title": "Oslo", "context": "Oslo [v norštině čti Ušlu nebo Ošlo (dříve Christiania a Kristiania)] je hlavní město Norska a správní město kraje Akershus a Oslo. Jeho současný název je odvozen podle odborníků buď z výrazu \"áss lo\" (boží planina) ve staronorském jazyce norrø nebo výrazu ansu lo (planina nad ústím řeky) z jazyka urnordisk. Ve středověku bylo jméno města často uváděno jako Anslo, Ásló nebo Ósló, zejména pak v německých nebo holandských písemných pramenech. V latině pak Ansloa nebo Ansloia. Oslo leží v jihovýchodní části Norska u Oslofjordu. Bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. Jeho bouřlivý rozvoj v moderní město nastal teprve v závěru 19. století, kdy převzalo roli nejdůležitějšího norského města od Bergenu. V roce 2011 v městské aglomeraci Velké Oslo (Stor Oslo) žilo 906 357 obyvatel, z čehož 25 % tvořili zahraniční imigranti (celkem 230 000 osob), zejména z Pákistánu, Somálska, Srí Lanky, Iráku a Turecka, v poslední době i Polska. Podle údajů UNPD (United Nations Population Division) je dnes Oslo nejrychleji rostoucím evropským velkoměstem. Počet obyvatel města se každý rok výrazně zvyšuje díky liberální přistěhovalecké politice státu a otevřenému pracovnímu trhu. Vedení města (Byrå) předpokládá, že v roce 2020 překročí počet obyvatel města 1 milion. Rozloha města je 454 km2 a patří tak mezi nejrozlehlejší hlavní města Evropy. Jde o jeden z nejvýznamnějších norských námořních přístavů a o důležitý železniční a silniční uzel. K mezinárodnímu letišti Gardermoen na sever od Oslo vede moderní železniční rychlodráha Flytoget. Je také nejvýznamnějším hospodářským, kulturním a politickým centrem Norska. Sídlí zde Norská akademie věd, Výbor pro udílení Nobelovy ceny míru a nejrůznější vysoké školy. Název města se v norštině čte ušlu nebo ošlo, v češtině je však přípustná a běžná výslovnost oslo. Název se někdy používá jako nesklonný, lze ho však skloňovat podle vzoru město. Přídavné jméno odvozené od názvu města, může být buď osloský, nebo také oselský. Oslo bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. V roce 1299, za panování Hå V., se stalo hlavním městem a byl vybudován hrad Akershus. Za dánské nadvlády město tento status ztratilo. Ve 14. století se dostalo pod nadvládu Hanzovní ligy - obchodního svazu středověkých německých měst. V roce 1624 město vyhořelo. Bylo znovu vystavěno na druhé straně zálivu dánským králem Kristiánem IV., podle něhož dostalo na čas jméno Christiania.", "question": "Kdo založil v roce 1048 Oslo ?", "answers": ["Haraldem III"]}
{"title": "Skalník zpěvný", "context": "Skalník zpěvný (Monticola saxatilis) je tažný pták z čeledi drozdovitých. Je dlouhý přibližně 19 cm. Samec má rezavou hruď a modře zbarvenou hlavu, samice jsou nenápadné, hnědě kropenaté se světlejším břichem. Mladí ptáci jsou kropenatí a zbarvením připomínají samičky. Při hledání potravy se skalníci pohybují nápadnými přískoky s úklony, při kterých charakteristicky švihají ocasy. == Výskyt == Vyskytuje se v otevřené krajině do nadmořské výšky 3 000 m nad mořem. Areál rozšíření zahrnuje Evropu a centrální Asii až po sever Číny, zimuje v Africe jižně od Sahary. Nepříliš často sídlí v lesnaté krajině. Do konce 19. století se hojně vyskytoval na českých pahorkatinách. Na jeho vyhynutí má pravděpodobně svou zásluhu tehdy populární chytání těchto ptáků a chov na zpěv. Od druhé poloviny 20. století je v ČR považován za kriticky ohrožený druh, poslední hnízdění bylo prokázáno během 70. let. == Hnízdění == Nejčastěji hnízdí na skalách nebo mezi velkými kameny, zpravidla ne výš než sedm metrů nad zemí. Hnízdo si staví neupravené a samička do něj snáší 4–6 vajíček. Inkubační doba bývá 14–16 dní a za zhruba stejnou dobu mláďata opouštějí hnízdo. == Potrava == Především nejrůznější hmyz, ale nepohrdne i různými bobulemi a jinými plody. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu skalník zpěvný ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo skalník zpěvný ve Wikislovníku", "question": "Jakou hlavu má Skalník zpěvný?", "answers": ["modře zbarvenou"]}
{"title": "Matt Groening", "context": "Matthew Abram Groening (* 15. února 1954 v Portlandu, stát Oregon v USA) je karikaturista a tvůrce animovaných seriálů Simpsonovi a Futurama. V současnosti je jejich producentem a scenáristou. Pochází z pěti dětí animátora a producenta Homera a učitelky Margaret Groeningových. Jeho starší bratr se jmenuje Mark a sestry jsou Patty, Lisa a Maggie. Jeho bratrancem je režisér a scenárista Craig Bartlett. Během studia na Lincolnově střední škole v Portlandu byl studentským presidentem. Již tehdy kreslil. Potom vystudoval Evergreen State College v Olympii ve státě Washington, kde byl v posledním roce studia redaktorem školních novin. V roce 1987 se oženil s Deborah Caplanovou, v roce 1991 se jim narodil syn Homer a v roce 1993 syn Abe. Manželství skončilo rozvodem v roce 1999. V polovině 80. let 20. století se přestěhoval do Los Angeles, kde pracoval jako novinář. Mimo jiné pokračoval v kreslení komiksu Life in Hell (Život v pekle), který dosud vychází v mnoha novinách a byl vydán v sérii knih School is Hell (Škola je peklo), Love is Hell (Láska je peklo), Work is Hell (Práce je peklo) a The Big Book of Hell (Velká kniha pekla). Life in Hell si získal pozornost hollywoodského producenta a zakladatele Gracie Films Jamese Brookse, který sháněl vatu do pořadu The Tracey Ullman Show vysílaného stanicí FOX. Proto je požádal o sérii krátkých skečů. Později byl formát rozšířen, 17. prosince 1989 byl poprvé odvysílán dvacetiminutový díl (v češtině Vánoce u Simpsonových).", "question": "Ve kterém americkém státě se narodil karikaturista Matthew Groening?", "answers": ["Oregon"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Kontroverze vzbudily i milosti udělené známému sportovci Radomíru Šimůnkovi, který způsobil automobilovou nehodu s následkem tří úmrtí či Martinu Odložilovi, který během hádky zabil svého otce. Matkou Odložila byla Havlova přítelkyně Věra Čáslavská. Dalším kontroverzním krokem byla omluva sudetským Němcům v Mnichově v roce 1990. Za tento krok si Havel vysloužil kritiku části veřejnosti. Omluva zaskočila i funkcionáře Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Havlův přítel Jan Petránek později o Havlovi řekl: \"Já si Havla vážím za obrovskou spoustu věcí, které vykonal, ale on je velmi necitlivý k tomu, co cítí veřejnost.\" Své tvrzení zdůvodnil právě omluvou sudetským Němcům a také Havlovým odporem k Rusku, který dle jeho názoru Česko stál mnoho obchodních příležitostí. Václav Havel bývá také kritizován za podporu bombardování Jugoslávie, při kterém byl poprvé použit pojem bombardování ve spojitosti se slovem \"humanitární\". Toto spojení vzniklo na základě Havlova rozhovoru pro deník Le Monde ze dne 29. dubna 1999, ve kterém Havel sdělil, že aktuální nálety a bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem, ale jejich povaha je podle Havla vysloveně humanitární. Později tento popis označil Richard Falbr za \"humanitární bombardování\", který často bývá neprávem připisován právě Václavu Havlovi, jenž však odmítal, že by byl jeho autorem. Havel později podpořil i americkou invazi do Iráku v roce 2003. V té době řada politiků, včetně premiéra Špidly, s invazí nesouhlasila. V reakci na neochotu Francie a Německa podpořit americký vojenský zásah proti Iráku podepsal Václav Havel a sedm dalších evropských státníků takzvaný Dopis osmi, ve kterém vyjádřili podporu vojenské invazi. Dokument vyvolal řadu protichůdných reakcí na domácí i mezinárodní politické scéně, zejména po následné válce v Iráku, kdy se nepodařilo žádný z oficiálně uváděných důvodů pro tento konflikt prokázat. Od Dopisu osmi se Havel později distancoval. Na Slovensku bývá Václav Havel obviňován z likvidace tamního zbrojního průmyslu, když po sametové revoluci došlo k zastavení zbrojařské výroby na Slovensku. Z toho jej obvinil i slovenský premiér Robert Fico. Tato tvrzení však bývají zpochybňována, protože o útlumu slovenského zbrojního průmyslu bylo údajně rozhodnuto ještě před sametovou revolucí.", "question": "Kdo se stal prvním prezidentem České republiky?", "answers": ["Václav Havel"]}
{"title": "Hledá se Nemo", "context": "To však dospívajícího Nema rozpalovalo do ruda a dříve či později se musel jeho vzdor projevit víc než jen pozvednutým \"obočím\" a povzdechy. Nemo se tak jednoho dne dostává do typické situace, kdy se se svými spolužáky hecují a povzbuzují k neplechám. Nemo podpořený svým vzdorem proti otci se hrdě pustí do splnění úkolu - přeplavat daleko od bezpečí útesu až blízko k hladině a dotknout se dna člunu, který proplouval kolem. Věděl, že s tímhle by otec nikdy nesouhlasil, a právě proto se do toho pustil s odhodláním. Tento risk však se měl brzy vymstít. Člun patřil sportovnímu potápěči, který, když Nema spatřil, ulovil jej pro svoji dcerku do akvárka. S pomocí přátel, které v akváriu pozná, a důmyslného triku se mu podaří uprchnout zpět do oceánu. Zde hledá spolu s dalšími přáteli cestu domů. Tito noví přátelé Nema v jistém smyslu obohatili o cenné zkušenosti a šťastné shledání s otcem je jen tečkou, která znamená, že vzdor dospívajících opravdu nemusí vždy skončit tragicky, ano, mohou se dostat i do nebezpečných situací, ze kterých se však dostávají více vlastní zásluhou než zásluhou svých rodičů, a to je také důvod, proč něco takového podstupují. Hledá se Nemo je tedy ve skutečnosti o snaze kteréhokoliv dítěte osamostatnit se a ukazuje nám první zprvu nešikovné kroky v této snaze poznávat svět bez příkazů a zákazů rodičů, svět, ve kterém se budou muset spolehnout na sebe, na svůj vlastní úsudek, na své přátele. Pokud si do života odnesou to lepší ze svých rodičů, mají k tomu ty nejlepší předpoklady. Hudbu k filmu složil Thomas Newman, bratr Rendyho Newmana, který skládal hudbu skoro ke všem filmům od studia Pixar do té doby, než přišel na svět Hledá se Nemo. Randy Newman tehdy přišel i s nápadem na hudbu do titulků, kterou by zazpíval nějaký tehdy slavný zpěvák. Píseň \"Beyond The Sea\" tedy nazpíval Robbie Williams. Film je věnován památce Glenna McQuinna - animátora, který se podílel na filmu, ale zemřel v roce 2003 pár dní po jeho dokončení. Podle jeho příjmení bylo pojmenováno fiktivní Auto Blesk McQuinn. Glenn McQuinn byl známý animátor z Pixaru. Zemřel při autonehodě. Film produkoval také velikán z Pixaru John Lasseter, který napsal a zrežíroval film Toy Story: Příběh hraček z roku 1995. V červnu 2016 bylo uvedeno do kin pokračování s názvem Hledá se Dory.", "question": "Ze kterého roku je film Hledá se Nemo?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Předpokládá se, že přibližně 200 km pod povrchem Ganymedu se nachází oceán tvořený slanou tekutou vodou mezi vrstvami ledu. Povrch měsíce je tvořen dvěma rozdílnými typy: tmavými oblastmi, silně posetými impaktními krátery o stáří okolo 4 miliard let, které pokrývají přibližně třetinu měsíce. Druhá část je tvořena mladšími, světlejšími oblastmi, které jsou křížem krážem protkané prasklinami a trhlinami. Na území světlejších oblastí je četnost impaktních kráterů řídká. Vznik těchto světlejších oblastí nebyl zatím přesně geologicky vysvětlen, ale předpokládá se, že je spojen s tektonickými procesy způsobovanými slapovým zahříváním. Ganymed je jediný známý měsíc ve sluneční soustavě, u kterého byla zjištěna magnetosféra, pravděpodobně tvořená konvekcí probíhající uvnitř tekutého železného jádra. Slabá magnetosféra měsíce je zcela překryta silným magnetickým polem Jupiteru, se kterým je současně i spojena pomocí otevřených siločar. Ganymed denně obdrží dávku ionizujícího záření o velikosti okolo 8 Remů. Měsíc má slabou kyslíkovou atmosféru, která je tvořena molekulami O, O2 a pravděpodobně i O3. Atomární vodík je v atmosféře jen menšinová složka. Není známo, zda se v atmosféře nachází i ionosféra. Ganymed objevil Galileo Galilei během svého pozorování v roce 1610, ale měsíc pojmenoval jiný astronom Simon Marius dle postavy z řecké mytologie Ganyméda, který byl milencem boha Dia a číšníkem bohů. Jde o jediný měsíc Jupiteru, který je pojmenován podle muže. Kolem měsíce jako první proletěla sonda Pioneer 10, následovaná sondami Voyager, které upřesnily jeho velikost.", "question": "Ze kterého plynu je převážně tvořena atmosféra Ganymeda?", "answers": ["kyslíkovou"]}
{"title": "Švédsko", "context": "Švédsko (oficiálně Švédské království), v místní řeči Sverige [svæ], je jedním ze severských států na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Švédsko hraničí na západě s Norskem, na východě s Finskem a na jihu je spojeno s Dánskem pomocí unikátního mostu-tunelu přes průliv Öresund. Švédsko je se svou rozlohou 449 964 km2 třetí největší zemí Evropské unie. Celkový počet obyvatel je zhruba 9,6 milionu, přičemž hustota osídlení je nízká (20 obyvatel na km2). Obyvatelstvo je koncentrováno především v jižní polovině země. Zhruba 85 % populace žije v městských oblastech. Hlavním městem Švédska je Stockholm, který je zároveň i největším městem. Švédsko se vyvinulo v nezávislý a jednotný stát již během středověku. V 17. století země rozšířila svá teritoria, což vedlo ke vzniku Švédského království. Říše se úspěšně rozvíjela a během 17. století a na počátku 18. století byla jednou z nejvýznamnějších evropských mocností. O většinu území dobytých mimo území Skandinávského poloostrova však Švédsko opět přišlo během 18. a 19. století.", "question": "Hraničí Švédsko s Norskem?", "answers": ["Švédsko hraničí na západě s Norskem, na východě s Finskem a na jihu je spojeno s Dánskem pomocí unikátního mostu-tunelu přes průliv Öresund."]}
{"title": "Kapitán (vojenství)", "context": "Kapitán je vojenská hodnost příslušníka důstojnického sboru. Této hodnosti se používá v některých státech i v policejních sborech a jiných hierarchicky strukturovaných složkách. Kapitán velí zpravidla rotě, někdy četě. V Armádě České republiky jde o nejvyšší hodnost nižšího důstojníka a uvádí se též zkratkou kpt. Nejbližší nižší hodnost je nadporučík a nejbližší vyšší hodnost je major. V zemích NATO odpovídá hodnost kapitána zařazení s kódem OF-2. Obvykle je hodnost kapitána nejvyšší hodností, které dosáhne důstojník v poli nebo které dosáhne neprofesionální voják v záloze. Hodnost kapitána nesmí být zaměňována s hodností námořního kapitána, která odpovídá hodnosti plukovníka pozemních sil. == Historie == Před francouzskou revolucí byl kapitánem obvykle šlechtic, který si zakoupil právo velení od předchozího držitele tohoto práva. Tyto peníze byly pro kapitána, který odcházel do výslužby, posledním zdrojem příjmů. Během služby mohl získat peníze od jiného šlechtice, který pak pod ním sloužil jako jeho poručík. Kapitán byl zodpovědný za financování jednotek, které mu náleželo od panovníka nebo jeho vlády. Jestliže kapitán mužstvo neplatil, nebo byl odsouzen vojenským soudem pro jiné přečiny, byl odvolán a panovník mohl prodat uvolněné místo. == Zajímavosti == Zlatým trojcípým hvězdám, které tvoří hodnostní označení kapitána v české armádě, se hovorově říká mercedesy. Při nalodění pozemního vojska se všichni pozemní velitelé v hodnosti kapitána dočasně povyšují na majory, aby nedocházelo ke kolizím terminologie s hodností kapitána plavidla. == Hodnostní označení ve světě == Obrázky níže ukazují různá hodnostní označení kapitána, nebo obdobné hodnosti, ve světě. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Captain (armed forces) na anglické Wikipedii. === Související články === Vojenský historický ústav === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu kapitán ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kapitán ve Wikislovníku", "question": "Jakou armádní zkratku má kapitán?", "answers": ["kpt."]}
{"title": "Prezident Finska", "context": "Do roku 1988 byl volen Parlamentem, poté se přešlo na přímou dvoukolovou volbu. Kandidáta na prezidenta může navrhnout registrovaná politická strana, která v posledních volbách získala alespoň jedno křeslo v parlamentu nebo skupina 20 000 občanů, kteří mají volební právo. Prezident se funkce ujímá první den v měsíci po prezidentských volbách, kdy veřejně přednese slib ve finštině a švédštině. Prezidentský slib dle 56. článku finské ústavy zní: \"Já, XY, kterého si finský lid zvolil prezidentem republiky, slibuji, že ve funkci budu upřímně a věrně dodržovat ústavu a zákony republiky a podle svých nejlepších schopností podporovat blaho finského lidu.\" Od roku 1991 může jedna osoba zastávat tento úřad pouze po dvě šestileté funkční období. Finská ústava stanoví, že prezidentem se může stát pouze osoba narozená ve Finsku. V současné době zastává úřad finského prezidenta Sauli Niinistö, který 1. března 2012 nahradil první ženu v této funkci, Tarju Halonenovou. == Seznam finských prezidentů == == Reference ==", "question": "Kdo zastává úřad finského prezidenta v současné době?", "answers": ["Sauli Niinistö"]}
{"title": "Den", "context": "Den je jednotka času, jejíž přesný význam závisí na kontextu. Den je doba mezi východem a západem Slunce, ohraničená soumrakem. Středověcí komputisté někdy nazývali takovýto den dies usualis nebo artificialis. Celý den (tedy světlý den a noc) byl ve středověku nazýván dies integer nebo také dies naturalis, v církevním právu pak dies legitimus. Okamžik půlnoci (stejně jako okamžik poledne) je pouze teoretický, byl stanoven až v novověku v důsledku rozvoje vědy. V minulosti byl rytmus dne určován světlem a tmou. Den se dělil na horae inaequales (\"hodiny nestejnoměrné\"). Den (v užším slova smyslu) byl rozdělen na 12 hodin, na stejný počet hodin byla rozdělena i noc. Protože délka dne a noci v průběhu roku kolísá, kolísala i délka denní a noční hodiny. Při zimním slunovratu např. hodina dne = 30 min, hodina noci 90 min. Jednotlivé předěly dne pak byly: matutinum (rozbřesk), hora prima (východ slunce), h. tercia (uprostřed dopoledne), h. sexta (poledne), h. nona (uprostřed odpoledne), vespera (hodina před západem slunce), completorium (krátce po západu slunce). Dělení dne dle horae equales (\"hodiny stejnoměrné\") se prosadilo až na konci středověku. Krom námi dnes používaného způsobu, kdy den dělíme od půlnoci do půlnoci na 24 hodin (tzv. německý čas), existovalo 24 hodin, které se počítaly od západu slunce do západu (tzv. italský nebo český čas).", "question": "Jak se v soustavě SI značí vedlejší jednotka času den?", "answers": ["d"]}
{"title": "Nadační fond proti korupci", "context": "Nadační fond pro boj proti korupci (NFPK, dle původní, zamítnuté žádosti o registraci Nadační fond proti korupci) je česká nestátní nadace, kterou 15. března 2011 zřídili Karel Janeček, Stanislav Bernard a Jan Kraus. Jeho cílem je podpora boje proti korupci v Česku. Jeho motto zní: \"Nebát se a nekrást, a ne nakrást si a nebát se.\" Cena za whistleblowing - Libor Michálek - bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí, (500 000 Kč), 23. března 2011 Cena za odvahu 2011 Ondřej Závodský - nevidomý právník Zařízení služeb ministerstva vnitra, (100 000 Kč), 23. března 2011 Renata Horáková - bývalá úřednice znojemské radnice, (300 000 Kč),. 9. prosince 2011 Cena za odvahu 2012 Jakub Klouzal - bývalý ředitel IT odboru ministerstva zahraničí , (100 000 Kč), 18. října 2012 Věra Ježková - zaměstnankyně Státního fondu životního prostředí České republiky - odboru kontroly , (200. 000 Kč), 8. listopadu 2012 Martin Konečný - bývalý primář psychiatrického oddělení Nemocnice v Ostrově, (300 000 Kč), 10. prosince 2012 Cena za odvahu 2013 Vladimír Sitta, ml. - společně se svým. otcem se odmítli podílet na tunelování Dopravního podniku hlavního města Prahy a přišli o svoji rodinnou firmu, 9. prosince 2013 Jiří Chytil - někdejší magistrátní úředník pomáhal vyšetřovatelům rozplétat nitky kolem politického pozadí problematické zakázky firmě Haguess, 9. prosince 2013 Cena za. odvahu 2014 Leo Steiner - bývalý ředitel Odboru řízení programu Úřadu Regionálního operačního programu Severozápad, jako člen Monitorovacího výboru vystoupil se zjištěním o rozkrádání eurodotací František Mráček - bývalý vedoucí Oddělení veřejné dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje, poukazoval mezi jinými na pochybnou investici do software Cena. za odvahu 2015 Jana Průšková - za odhalení pokřiveného jednání a zmanipulovaného, pochybného hospodaření neziskové organizace, která má zajišťovat rozvoj dětí pěveckého sboru Severáček na Liberecku Lukáš Wagenknecht - za své dlouhodobé nekompromisní postoje v roli auditora např. v Dopravním podniku hl. m. Prahy (. DPP) nebo na Ministerstvu financí Fond chce podporovat projekty odhalující korupční činnosti s významným ekonomickým dopadem na veřejnou správu, udílet ceny za prokázání korupce významného ekonomického dopadu, vypisovat granty na podporu investigativních novinářů, usilovat o dotahování zveřejněných případů korupce do konce, přispívat k budování etických hodnot v demokratické společnosti a tlačit na politiky k provedení nutných legislativních změn. Oficiálně zahájil svou činnost 23. března 2011 za přítomnosti velvyslance USA v České republice Normana Eisena ve Vratislavském paláci v Praze udělením prvních dvou cen.", "question": "Jak zní motto Nadačního fondu pro boj proti korupci?", "answers": ["\"Nebát se a nekrást, a ne nakrást si a nebát se.\""]}
{"title": "Pomeranč", "context": "Pomerančovníky se dělí podle vlastnosti plodů do tří základních skupin: obyčejné – pomeranče s poměrně tenkou slupkou, žlutou až oranžovou dužinou, pěstované převážně ve Španělsku a na Blízkém Východě, pro přímý konzum i pro lisování, jsou to např. Citrus sinensis. Osbeck cv 'Jaffa' Citrus sinensis Osbeck cv 'Hamlin' Citrus sinensis Osbeck cv 'Murcia' Citrus sinensis Osbeck cv 'Valencia' krvavé – mají červené žilky v dužině a šťávu fialově rudé barvy Citrus sinensis Osbeck cv. 'Moro' Citrus sinensis Osbeck cv 'Ruby' Citrus sinensis Osbeck cv 'Sanguinello' Citrus sinensis Osbeck cv 'Tarocco' pupečné – jsou to pomeranče se základem druhého plodu na bliznové straně plodu, která vypadá jako pupek (angl. Navel). Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromu v Brazílii a protože tyto pomeranče nemají semena, rozmnožil se tento strom dále vegetativně pomoci roubů, čili všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou přímými potomky jediného stromu. Různých kultivarů se dosáhlo roubováním na rozdílné podnože. Citrus sinensis Osbeck cv 'Robertson Navel' Citrus sinensis Osbeck cv 'Thompson Navel' Citrus sinensis Osbeck cv 'Washington Navel' Ročně se sklidí asi 60 milionů tun citrusových plodů. Skoro 70% připadá na pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je v průmětu 6 – 10 m vysoký, se ročně sklidí 7000 – 8000 plodů, známé jsou i výnosy 20000 plodů. Pomerančovníky mají kvalitní plody jen tehdy, projdou-li obdobím chladu. Pro poskytnutí co největší a kvalitní úrody nutno stromy prořezávat. Přestože pomerančovník snese poměrně různorodé subtropické podnebí, jednotlivé kultivary jsou k docílení maximálního a kvalitního výnosu vázány na určité zeměpisné oblasti. Všeobecně pomerančovník nesnáší přemočená místa ani vysokou vzdušnou vlhkost. V období velkého sucha je však nutno stromy zavlažovat. Během plné vegetace požaduje vysokou teplotu a hodně slunečního svitu, v období klidu přežije krátkodobý pokles teplot pod bod mrazu. Nesnáší zasolenou půdu, ideální pH je okolo 5 až 8. Stromy se dožívají až 100 let, ale z ekonomických důvodů se počítá s životností 30 let. Nové stromky se vypěstují roubováním na podnože vyrostlé ze semen, pak plodí za cca 5 let.", "question": "Kolik milionů tun citrusových plodů se ročně sklidí?", "answers": ["60"]}
{"title": "Rock", "context": "Brian Jones z Rolling Stones a Syd Barrett z Pink Floyd přestali hrát, kapely The Jimi Hendrix Experience a Cream se rozpadly a mnoho ostatních skupin se přesunulo k roots rocku, který se vracel více ke kořenům rocku. Podrobnější informace naleznete v článku Progresivní rock. Progresivní rock, který se někdy zaměňuje s art rockem, byl pokusem odpoutat se od zavedených hudebních zvyků experimentováním s jinými nástroji, typy písní a podobami hudby. Od poloviny šedesátých let začaly skupiny jako The Beatles, The Rolling Stones a The Beach Boys zařazovat do svých písní cembalo a dechové a strunné nástroje, čímž vznikl barokní rock. Kapela The Moody Blues ve svém albu Days of Future Passed (1967) použila celý orchestr a k tomu vytvářela orchestrální zvuky syntezátory. Klasická orchestrace, klávesy a syntezátory se v progresivním rocku staly častým přídavkem k běžně používané formě kytar, basy a bubnů. Alba SF Sorrow (1968) od skupiny The Pretty Things, Tommy (1969) od The Who a Arthur (Or the Decline and Fall of the British Empire) (1969) od The Kinks představila rockovou operu a otevřela dveře konceptuálním albům. Debutové album skupiny King Crimson In the Court of the Crimson King z roku 1969, které smíchalo rázné kytarové riffy a mellotron s jazzem a symfonickou hudbou, je považováno za klíčovou nahrávku, která pomohla rozšíření progresivního rocku mezi blues rockové a psychedelické kapely na začátku sedmdesátých let.", "question": "S jakým žánrem se občas zaměňuje progresivní rock?", "answers": ["s art rockem"]}
{"title": "Praha", "context": "Praha je hlavní a současně největší město České republiky a 15. největší město Evropské unie. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, parlament, vláda, ústřední státní orgány a jeden ze dvou vrchních soudů. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran, hnutí a iniciativ a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR. Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má skoro 1,3 milionu obyvatel, v pražské metropolitní oblasti o rozloze 4 983 km2 žijí 2 miliony obyvatel. Zároveň je Praha také vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s výjimečně vysokou životní úrovní, přičemž tímto vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy. Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé Evropské unie (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %). V Praze sídlí celkem 12 univerzit (vysokých škol univerzitního typu). Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu, největšího hradního komplexu na světě, je památkovou rezervací UNESCO. Právě historické jádro města a mnohé památky přilákají ročně miliony turistů ze zemí celého světa. V roce 2012 navštívilo Prahu 6547700 turistů, je to tedy páté nejnavštěvovanější město Evropy, po Londýně, Paříži, Istanbulu a Římu. Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština), kde se zachovala dřívější výslovnost s g; viz také rámeček \"v jiných jazycích\". Samotné jméno Praha vyvolává nejvíce diskuzí, které zřejmě nebudou nikdy uzavřeny. Různé hypotézy jsou obvykle zdůvodňovány jazykovědnými konstrukcemi nebo archeologickými nálezy. Název se běžně odvozuje od slova práh. Podle této nejuznávanější teorie je Praha pojmenována po říčním prahu, tj. brodu, který se nacházel někde pod dnešním Karlovým mostem. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku.", "question": "V jakém roce se podařilo sjednotit pražská města natrvalo?", "answers": ["1784"]}
{"title": "Kvasar", "context": "Jsou to tedy objekty z raného období vývoje galaxií a vesmíru. == Výskyt a rozdělení kvasarů == V blízkém vesmíru se už kvasary nevyskytují. Černé díry ve středech galaxií, jako jsou například i naše Galaxie nebo galaxie v Andromedě, již velké množství materiálu ze svého okolí pravděpodobně spotřebovaly. Postupem času se ukázalo, že ne všechny kvasary mají silnou rádiovou emisi, naopak – naprostá většina kvasarů, asi 90 %, vyzařuje v rádiové oblasti ve srovnání s optickým oborem slabě. Lze tedy rozlišovat tzv. radio-loud (hlasité, silně vyzařující v rádiové oblasti spektra) a radio-quiet (tiché) kvasary. Mohutnou rádiovou emisi, odlišující od sebe radio-loud a radio-quiet kvasary, pak mají na svědomí relativistické elektrony ve výtryscích radio-loud kvasaru. Kvasar se obecně skládá ze tří částí: velmi hmotné černé díry, akrečního disku a jetu, tedy výtrysku hmoty, které bývají až několik megaparseků dlouhé. Šířka spektrálních čar těchto objektů odpovídá rychlostem emitujícího plynu nad 10 000 km/s. Kvasary mají stejné spektrum jako Seyfertovy galaxie, rozdíl mezi nimi je pouze kvantitativní, určen dohodou. Jasnější objekty s absolutní magnitudou menší než -23 jsou kvasary a slabší s magnitudou větší než -23 mag jsou pak Seyfertovy galaxie.", "question": "Vyskytují se ještě v blízkém vesmíru kvasary?", "answers": ["V blízkém vesmíru se už kvasary nevyskytují."]}
{"title": "Severní Korea", "context": "Severní Korea, oficiálně Korejská lidově demokratická republika (zkráceně KLDR), je stát ve východní Asii na severní části Korejského poloostrova. Na severu sousedí převážně s Čínou a v nejsevernějším rohu poloostrova také 11,87 km s Ruskem. Na jihu vede podle 38. rovnoběžky hranice s Jižní Koreou, která je jedním z nejmilitarizovanějších míst planety. Počet obyvatel se odhaduje na 23 milionů. Hlavním městem je Pchjongjang. Vládní stranou je Korejská strana práce, státní ideologií je tzv. čučche. Severní Korea má třetí největší armádu na světě (cca 1,3 miliónu vojáků) a rozvinutý jaderný program, ale co se týká hospodářství v oblasti průmyslového rozvoje či potravinové soběstačnosti, je země velmi zaostalá. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Severní Koreje. Po porážce Japonska v roce 1945 byla Korea bez konzultace s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státy USA a SSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským svazem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rovnoběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vzniku dvou ideologicky antagonistických států, Korejské lidově demokratické republiky a Korejské republiky. Následně stáhly USA i SSSR své jednotky z Koreje. Podrobnější informace naleznete v článku Korejská válka. Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 překročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběžku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunistickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotky OSN v čele s USA, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do války později zapojila také Čína a v menší míře i SSSR. V průběhu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří mezi OSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27. července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálně stále ve válečném stavu).", "question": "Jak se nazývá hlavní město KLDR?", "answers": ["Pchjongjang"]}
{"title": "Namibie", "context": "Namibie leží v jihozápadní části Afriky na pobřeží Atlantského oceánu. Na severu má 1 376 km dlouhou hranici s Angolou, na severovýchodě 233 km se Zambií, na východě 1 360 km s Botswanou a na jihu 855 km s Jihoafrickou republikou. Pobřeží Atlantského oceánu na západě je dlouhé 1 572 km. S rozlohou 825 418 km2 je 33. největším státem na světě, 15. největším v Africe a 10,5× větším než Česká republika. Z Afriky zabírá asi 2,7 % rozlohy. Velká část země je pokryta pouštěmi. Největší procento rozlohy země zabírá Namibská poušť. Nejdelší řekou je část řeky Okavango na severu, v tzv. Capriviho výběžku, a také část řeky Zambezi. Při pobřeží se rozkládá Namibská poušť, ve vnitrozemí pak poušť Kalahari. Savany a pastviny tvoří asi 45 % rozlohy státu. Nejvyšší hora Königstein na západě země je vysoká 2 573 m n. m. == Administrativní dělení == Z administrativního hlediska je Namibie rozdělena na 14 regionů: Kunene Omusati Ošana Ohangwena Oikoto Západní Kawango Východní Kawango Zambezi", "question": "Jak se nazývá nejvyšší hora Namibie?", "answers": ["Königstein"]}
{"title": "Féničané", "context": "Féničané ale přitom neusilovali o osídlování (kolonizaci) cizích území ani o soužití s místním obyvatelstvem: žili jen mezi sebou a nepřijímali cizí zvyky nebo náboženství. Jejich exportním artiklem v té době bylo sklo, kovové předměty včetně klenotů a purpurové látky (barva se na ně dovážela až z Kanárských ostrovů). Významný byl i trh s otroky: féničtí kupci chodili za armádami a skupovali zajatce jako otroky. Proti nebezpečným konkurentům neváhali použít zbraně jako v případě hispánského Tartessonu, který zničili, aby nepřekážel rozvoji jejich vlastního střediska Gades (dnešní Cádiz). Po roce 850 př. n. l. byla moc v Týru oslabena jednak založením Kartága, jednak odlivem obyvatelstva do nových osad. Celá Fénicie pak byla často obsazována jinými říšemi. V roce 605 př. n. l. po bitvě u Karchemiše se stala Fénicie babylonskou provincii - až na Týros, který kapituloval teprve roku 573 př. n l. po třináctiletém obléhání! V roce 538 př. n. l. se Fénicie dostala pod nadvládu Perské říše a v té době se stala hlavním zdrojem perské námořní moci. Roku 332 př. n. l. dobyl Fénicii Alexandr Veliký a Fénicie tak natrvalo ztratila samostatnost. Jádrem jejího území je dnešní Libanon. Fénicie Féničtina Kartágo Obrázky, zvuky či videa k tématu Féničané ve Wikimedia Commons Staré národy | civilizace - Féničané", "question": "Který národ založil město Kartágo?", "answers": ["Féničané"]}
{"title": "Hnědý trpaslík", "context": "Hnědý trpaslík je subhvězdný objekt, který nevyzařuje světlo a energii díky termonukleárním reakcím jako hvězdy hlavní posloupnosti, ale má vodivý povrch a jádro. V jádře sice může dočasně probíhat syntéza helia z deuteria, ale teplota a tlak nestačí na to, aby mohlo dojít k syntéze těžších prvků z (běžného) lehkého vodíku. Vyzařuje rádiové a infračervené záření, někdy také viditelné světlo o velmi dlouhé vlnové délce, tj. červené světlo. Název hnědý trpaslík zavedla Jill Tarterová, aby odlišila tyto subhvězdné objekty od červených trpaslíků, což jsou skutečné, i když málo hmotné hvězdy. Mléčná dráha může mít až 100 miliard hnědých trpaslíků. Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, které vznikne z protohvězdy, která nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat veškeré termonukleární reakce (kromě slučování deuteria). Z tohoto hlediska se považuje za přechod mezi planetou a hvězdou. Jde o objekt s hmotností v rozmezí 13 až 80 hmotností planety Jupiter (MJ). Při vyšší hmotnosti než 80 MJ (odpovídá 0,08 hmotnosti našeho Slunce) dosáhne těleso ve svém jádře teploty potřebné k spalování lehkého vodíku: stane se tedy hvězdou. Naopak při nižší hmotnosti než 13 MJ nedojde ani k deuteriovým reakcím a z objektu se tak stane jen obří planeta. Existence hnědých trpaslíků byla prokázána roku 1995, do té doby byly jen hypotetickými objekty. Dnes jich známe mnoho, velkým nalezištěm je hvězdokupa Plejády, skupina hvězd starých jen několik set milionů let. Termonukleární fúze hvězdám pokrývá energii, kterou vyzáří do prostoru, jsou tedy energeticky vyvážené. Rozdílem mezi plně funkční hvězdou a hnědým trpaslíkem jsou teplota a tlak: K zažehnutí termonukleárních reakcí je třeba teplota alespoň 8×106 K, aby se mohl přeměňovat i lehký vodík na helium. Hnědý trpaslík ale této teploty nedosahuje. Sice v nich některé termojaderné syntézy probíhají, nedochází však ke slučování lehkého vodíku 1H. Deuteriová reakce, tedy druhý krok z proton-protonového cyklu, k energetickému vyrovnání hnědého trpaslíka nestačí, protože těžkého vodíku, deuteria, je nedostatek: Hnědý trpaslík má ještě příliš nízkou hmotnost a nevytvoří dostatečný tlak pro tvorbu vlastního deuteria z lehkého vodíku, proto po vyčerpání jeho zásob chladne. V nitru hnědých trpaslíků se tedy spaluje (rozuměj slučuje) deuterium za vzniku lehkého hélia: D + pH → 3He + γ (nebo jinou notací to samé: 2H + 1H → 3He + γ ) Deuteriové reakce. k produkci energie hnědého trpaslíka přispívají jen málo, na počátku vývoje hnědého trpaslíka, po jeho vzniku, ovšem tento mohl do vínku dostat i lithium: Pro spalování lithia na hélium (přes beryllium) je potřeba dokonce ještě méně vstupní energie než pro fúzi deuteria, proto se lithium přemění na hélium podstatně rychleji a bouřlivěji.", "question": "Co vyzařuje hnědý trpaslík ?", "answers": ["rádiové a infračervené záření"]}
{"title": "Láska", "context": "Jedná se prakticky o zbožňování určité osoby, například příbuzného, učitele, známého umělce, politického vůdce atd.Láska zpravidla souvisí se sexuální orientací jedince a erotické lásky je jedinec schopen právě k osobě toho pohlaví a toho věku, na který je sexuálně orientován. === Sebeláska === Zdravé sebevědomí se dá označit za lásku k sobě samému. V tomto případě se jedná o ochotu člověka dbát o své tělo, zlepšovat se jak po fyzické, tak duševní stránce a tolerovat některé své nedostatky. Přehnaná láska k sobě samému spojená s přehlížením okolního světa se nazývá narcismus, podle řecké báje o krásném mladíkovi Narcisovi, který se zamiloval do vlastního odrazu na hladině studánky. === Impersonální (neosobní) láska === Impersonální láska je láska ke zvířatům, předmětům, hodnotám, nebo činnostem, většinou bez sexuálního faktoru. I tato kategorie je velmi subjektivní a obtížně definovatelná, lze tu ale rozlišit několik nejznámějších druhů impersonální lásky: Láska k vlasti (vlastenectví) Vlastenectví (patriotismus) je láska k vlasti nebo k určitému zeměpisnému, společenskému, ekonomickému, politickému a kulturnímu prostředí, v němž národ existuje. Na rozdíl od úzce pojatého nacionalismu nevylučuje úctu k jiným národům.Láska k lidstvuLáska k lidstvu jako celku (nebo obecně k celému světu) se dá také zařadit do kategorie impersonální lásky, protože zde nejde přímo o lásku k lidem jako jednotlivcům, ale spíše o lásku k ideji lidstva a jeho hodnotám.", "question": "Jak se nazývá přehnaná láska k sobě samému?", "answers": ["narcismus"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Rodiče se do Oxfordu přestěhovali z Londýna krátce před jeho narozením, aby se vyhnuli následkům bombardování města během druhé světové války. V roce 1950 se rodina opět přestěhovala, tentokrát do St. Albans severně od Londýna, kde Hawking navštěvoval místní výběrovou školu. Na přání svého otce měl studovat lékařství jako on sám, on se však živě zajímal o matematiku, fyziku a chemii. Ještě před svou maturitou podal žádost na přijetí na Oxfordskou univerzitu, ke svému překvapení byl přijat a dostal studijní stipendium. Na škole nebylo možné studovat matematiku, takže se místo toho od roku 1958 věnoval fyzice a byl jedním z nejnadanějších studentů. Jeho přáním bylo studovat kosmologii na univerzitě v Cambridgi. V roce 1962 složil s výborným úspěchem zkoušku a od roku 1963 studoval v Cambridgi. Roku 1965 začal pracovat na své doktorské práci u profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl titulu Ph.D. Stal se nejdříve výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge.", "question": "Od kterého roku Hawking studoval v Cambridgi?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Zlatá bula sicilská", "context": "Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. 1901, roč. 5, s. 305-320. FIALA, Zdeněk. O Zlaté bule sicilské. Dějiny a současnost. 1962, roč. 4, čís. 6, s. 1-3. ISSN 0418-5129. Goll, Jaroslav: K výkladu privilegia Fridricha II. pro království České, Věstník Královské české společnosti nauk, třída filosoficko-historická 1903, s. 1-9. HLAVÁČEK, Ivan. Ještě jednou – a ani to možná ne naposledy – Mocran et Mocran. In: POLÍVKA, Miloslav; ŠMAHEL, František. In memoriam Josefa Macka (1922-1991). Praha: Historický ústav, 1996. ISBN 80-85268-64-7. S. 45-50. HLAVÁČEK, Ivan. Mocran et Mocran. Stručný diskusní epilog Ivana Hlaváčka. Časopis Matice moravské. 2007, roč. 126, s. 369-370. ISSN 0323-052X. HRŮZA, Karel. \"Hruza neví či nechce vědět.\" Několik poznámek k diskusi nad souborem basilejských listin z 26. září 1212 a charakterem přemyslovské vlády. Časopis Matice moravské. 2007, roč. 126, s. 371-376. ISSN 0323-052X. KOSS, Rudolf. Mocran et Mocran. Zprávy českého zemského archivu. 1927, roč. 7. ISSN 1803-2532. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl I., Od prvověkosti až do roku 1253. 4. vyd. Praha: Bursík & Kohout, 1921. 554 s. S. 285. ŠUSTA, Josef. Václav II. a koruna polská. Český časopis historický. 1915 ročník = 21, s. 313-346. ISSN 0862-6111. WIHODA, Martin. Der dornige Weg zur \"Goldenen Bulle\" von 1212 für Markgraf Vladislav Heinrich von Mähren. In: HRUZA, Karel; HEROLD, Paul A. Wege zur Urkunde, Wege der Urkunde, Wege der Forschung : Beiträge zur europäischen Diplomatik des Mittelalters. Wien: Böhlau, 2005.", "question": "Kdy byla vydána Zlatá bula sicilská?", "answers": ["26. září 1212"]}
{"title": "Aero L-39 Albatros", "context": "Aero L-39 Albatros je proudový podzvukový cvičný letoun vyvinutý v šedesátých letech 20. století v československém Aeru Vodochody, hlavním konstruktérem Ing. Janem Vlčkem. Jedná se o první typ cvičného proudového letadla druhé generace a jeden z prvních typů s dvouproudovým motorem. L-39 se stal jednotným výcvikovým letounem armád Varšavské smlouvy (s výjimkou Polska), v 70. a 80. letech 20. století byl v počtu cca 2800 kusů součástí leteckého parku letectev tří desítek států a zůstává nejpoužívanějším proudovým výcvikovým letounem na světě. L-39 Albatros je všestranný letoun určený pro základní, pokračovací i bojový letecký výcvik, ve verzích, které umožňují instalaci výzbroje (L-39C, L-39ZO, L-39ZA) může být použit jako lehký bitevní letoun, omezeně může působit i proti vzdušným cílům. Díky skvělým letovým vlastnostem a snadné ovladatelnosti je vhodný i pro leteckou akrobacii, kterou s tímto typem předváděla např. slovenská akrobatická skupina Biele Albatrosy (1991–2004) ruská skupina Rusi z Vjazmy nebo francouzský Breitling Jet Team. Mezi další přednosti patří vysoká spolehlivost, jednoduchost a nenáročnost na obsluhu. Letoun je navržený tak, aby mohl působit bez problémů i z nezpevněných ploch (vstupy vzduchu vysoko nad zemí, kryté před nečistotami křídlem, zakryté podvozkové šachty). Letoun byl navržen jako součást komplexního výcvikového systému, kam patří i pilotní trenažér TL-39, trenažér katapultáže NKTL-39, pozemní kontrolní zařízení KL-39 a vlečný terč KT-4. V České republice provozuje letouny L-39 213. výcviková letka v Čáslavi (4 kusy verze L-39ZA) a Centrum leteckého výcviku v Pardubicích (verze L-39C – ev. č. 0103, 0113, 0115, 0441, 0444, 0445, 0448).", "question": "Kdo je hlavním konstruktérem letounu Aero L-39 Albatros?", "answers": ["Janem Vlčkem"]}
{"title": "Hebrejština", "context": "Řada nově příchozích přistěhovalců hovořila rusky, jako o společném jazyku se uvažovalo též o němčině nebo francouzštině, tisk vycházel rovněž anglicky a italsky. Jeden společný dorozumívací jazyk pro židovské obyvatelstvo Palestiny byl tedy více než nutný. Úkol, který si Ben Jehuda předsevzal, mu byl usnadněn několika faktory (kromě nutnosti společného jazyka, kterou pociťovali hlavní představitelé sionistického hnutí) - na celém území Palestiny (v Turecku \"jižní Sýrie\") neexistoval žádný ryze národní jazyk stejně jako neexistoval ryze palestinský národ. Arabština byla užívána jako dorozumívací jazyk pouze ve formě syrsko-palestinského dialektu, ve spisovné podobě pak byla stejně jako spisovná hebrejština odkázána k bohoslužebným účelům. Jako jazyk úřední a vojenský sloužila turečtina. Hebrejština byla velmi vhodně zvolená jako ideologický nástroj podporující sionistické snahy o ustanovení židovského - hebrejského státu, navíc tak docházelo v období archeologických objevů, které ještě více umocňovaly spojení moderních \"Hebrejců\" s jejich starověkými předky. Hlavním problémem bylo vytvoření nové slovní zásoby odpovídající potřebám moderní doby. Pro tyto účely sloužily jak hebrejské novotvary, tak i slova převzatá z arabštiny nebo aramejštiny. Gramatický systém byl téměř beze změn přejat z biblické hebrejštiny, pouze systém vidů byl opuštěn a nahrazen pro indoevropské jazyky typickým systémem časů (perfektum - minulý, imperfektum - budoucí, participium - přítomný), stejně tak nebyla obnovena biblická anomálie konsekutivní vav. Některé biblické tvary se postupně přestaly používat (infinitiv absolutní, participium nif'alu, které se rovněž ukázalo jako nadbytečné apod.). Syntax je podobná biblické hebrejštině, nicméně inspirace pro syntax byly brány jak z maimonidovské středověké hebrejštiny, tak i z pozdější východoevropské hebrejštiny.", "question": "Jaké písmo se používá k zápisu hebrejštiny?", "answers": ["hebrejské"]}
{"title": "Formule 1", "context": "Do kalendáře Formule 1 v roce 2014 přibyla Grand Prix Ruska, která se pojede v Soči, a Formule 1 se vrátí i do Rakouska na okruh Red Bull Ring (dříve známý jako A1-Ring). V roce 2015 se po světě konají následující Grand Prix Formule 1 Před rokem 1968, který je považován za masivní vstup sponzorů do Formule 1, týmy závodily v oficiálních národních barvách a na jejich kapotách se sponzorské nápisy objevovaly spíše sporadicky a jednalo se především o dodavatele komponentů (pneumatiky, palivo, olej a další). V roce 1968 přišel Lotus, jako první tým v barvách svého sponzora (červeno, zlato, bílý) \"Imperial Tobacco\" a následně pak ve známé zlato černé kombinaci, toto zbarvení tak nahradilo zelenou barvu (British racing green), se kterou jezdily britské vozy. V následujících letech týmy, jezdci, okruhy a dokonce i názvy jednotlivých Grand Prix byly ovlivněné mohutným nástupem reklamy, a to především z oblasti tabákového průmyslu. S přijímáním legislativy zakazující propagaci kouření začínají do formule 1 proudit prostředky i z jiných zdrojů. Týmy pomalu začínají eliminovat nápisy propagující tabákové výrobky ze svých vozů, mezi prvními je to stáj Williams v roce 2003, následována vozy McLaren a Ferrari. V sedmdesátých letech bylo možné ve Formuli 1 podporovat i jen jednoho pilota tak, jak tomu bylo v případě italského jezdce Andrey de Adamiche, kterého podporovala malá keramická dílna. Další Ital, Vittorio Brambilla, byl podporován soukromou firmou ze svého rodiště, Monzy. Také Wilson Fittipaldi pojmenoval svůj tým, když ho v polovině sedmdesátých let založil, po svém sponzorovi Copersucar, což byla brazilská společnost na výrobu cukru. Dokonce ještě začátkem osmdesátých let několikanásobný mistr světa Niki Lauda zpopularizoval svou oblíbenou značku mléka. Historie Formule 1 Mistrovství světa jezdců F1 Mistrovství světa konstruktérů F1 Seznam jezdců Formule 1 Seznam jezdců Formule 1 dle národnosti Seznam konstruktérů Formule 1 Formule 1 v roce 2013 Organizace Mezinárodní automobilová federace - se sídlem v Paříži, organizuje závody Formule 1. Prezidentem je Jean Todt. Formula One Management - se sídlem v Londýně, prezidentem je Bernie Ecclestone. Grand Prix Manufacturers Association - asociace týmů, vznikla v květnu 2005. Grand Prix World Championship - alternativní mistrovství světa, které nikdy nezačalo. Americké série IndyCar Series - aktivní od 1996 Indy Lights - CART American Racing Series (1986-1990), CART Indy Lights Series (1991-2001), IRL Pro Series (2002-. 2005), IRL Indy Pro Series (2006-2007), IRL Indy Lights od 2008 po současnost Champ Car - CART (1979-2002), Champ Car World Series (2004.", "question": "V kterém městě sídlí Mezinárodní automobilová federace?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Vodní nádrž Lipno", "context": "Lipno, Údolní nádrž Lipno, Lipno I či lipenská přehrada je vodní dílo vybudované na řece Vltavě v letech 1952-1959. S rozlohou 48,7 km2 jde o největší přehradní nádrž a vůbec o největší vodní plochu na území České republiky (díky čemuž bývá také občas označována za české či jihočeské moře). Délka vzdutí dosahuje 42 km. Nejširší je nádrž u Černé v Pošumaví, kde se rozlévá až na 5 km. Na pravobřežní straně zasahuje až k státním hranicím s Rakouskem. Sypaná hráz s těsnícím jádrem se nachází v obci Lipno nad Vltavou, a je vybavená ocelovými kesony a betonovými výpustěmi. Koruna hráze se nachází na kótě 729 m n. m. Výška hráze je 25 m. Délka hráze je 296 m. V nádrži se nachází vedle několika menších ostrůvků větší ostrov zvaný Tajvan. Lipno je významnou lokalitou pro rekreační pobyt u vody, vodní sporty a sportovní rybolov. Během Letní olympiády 2016 se v okolí nádrže nacházel rozsáhlý Olympijský park Rio-Lipno. Dále jde o zásobárnu vody a zdroj elektrické energie (součástí přehrady je též vodní elektrárna Lipno I).", "question": "Kolik kilometrů má vzdutí u největší vodní plochy na úžemí České republiky?", "answers": ["42"]}
{"title": "Winston Churchill", "context": "Na jeho místo nastoupil Anthony Eden, o kterém se to jakožto o zvláštním protégé Churchilla dlouho předpokládalo. Churchill trávil velkou část svého času v Chartwellu (jeho venkovský dům a místo, kam se po celý život uchyloval k odpočinku) a na jihu Francie. V roce 1962 utrpěl zlomeninu stehenní kosti, po které se, přestože mu bylo již 88 let, ještě zotavil a vrátil domů. 15. ledna 1965 měl další záchvat mrtvice, tentokráte již smrtelné. Zemřel o devět dní později, 24. ledna 1965 v Londýně. Jeho tělo bylo po tři dny vystaveno ve Westminsteru, obřad byl v katedrále sv. Pavla. Jeho pohřeb byl prvním státním pohřbem, kterým byl vyznamenán nečlen královské rodiny od smrti polního maršála lorda Robertse z Kandaharu v roce 1914. Jeho pohřeb 30. ledna se zároveň stal přehlídkou světových politických osobností, překonanou až pohřbem papeže Jana Pavla II. v roce 2005. Bylo Churchillovým přáním být pohřben v Bladonu, blízko Woodstocku, který nebyl příliš vzdálen od místa jeho narození Blenheimu. Winston Churchill byl již od mládí plodným spisovatelem. V obdobích, kdy nezastával žádný politický post, považoval sám sebe za profesionálního spisovatele, který se také zabývá politikou. Psaní mu také poskytovalo nutné finanční prostředky, protože i přes svůj aristokratický původ nebyl bohatý a na druhou stranu byl zvyklý na určitý životní standard. Jeho finanční situaci také nepomohly příliš časté neúspěšné investice. Některá jeho díla tak vznikla i kvůli tíživé finanční situaci. Psal i historická díla, na kterých je ovšem vidět, že nebyl profesionálním historikem (např. ho nezajímaly sociální nebo ekonomické dějiny, vlastně se jednalo hlavně o politické a vojenské dějiny, kde Angličané hráli hlavní roli). Po dokončení svého stěžejního šestisvazkového historického díla Druhá světová válka mu byla roku 1953 udělena Nobelova cena za literaturu \"za jeho mistrovství v historickém a biografickém líčení i za jiskřivé umění řečnické, s nímž vystupoval jako obránce vznešených lidských hodnot\" (citace z odůvodnění Švédské akademie).", "question": "Kdy zemřel Winston Churchill?", "answers": ["24. ledna 1965"]}
{"title": "Kilogram", "context": "Nanogram (značka ng) je jedna tisícina mikrogramu. Mikrogram (značka μ) je tisícina miligramu (miliontina gramu, tzn. miliardtina kilogramu). V běžném životě je to příliš malé množství, aby mělo nějaký praktický význam. Běžně se však používá při sledování výskytu superstopových množství látek v přírodě (například některé vzácné prvky se mořské vodě vyskytují v řádu koncentrací μ/l, doporučená denní dávka vitaminu B12 je 2,5 μ) nebo v jaderné fyzice při udávání obsahu krátkodobě žijících izotopů (μ/kg nebo dokonce μ/t). Miligram (značka mg) je tisícina gramu, tzn. miliontina kilogramu. Používá se nejčastěji v chemii či lékařství, například obsahy běžných kovových prvků jako je měď nebo zinek se v živočišných a rostlinných tkáních pohybují v řádu jednotek až stovek mg/kg. Obsahy alkalických kovů nebo typických aniontů jako uhličitany se v minerálních vodách obvykle uvádějí v mg/l. Gram (značka g) je definován jako jedna tisícina kilogramu. Dnes se často využívá jako jednotka pro vážení přísad při vaření a nákupu potravin. Cena pro potraviny prodávané v menším množství než jeden kilogram bývá běžně uváděna jako cena za 100 g. Také údaje o obsahu a složení jednotlivých potravin bývají vztahovány k hmotnosti 100 g a tudíž odpovídají procentům hmotnosti. Gram je základní jednotkou hmotnosti ve starší soustavě CGS. Dekagram (oficiální značka v soustavě SI je dag, ale v běžném životě se častěji používá zastaralé označení dkg) je 10 gramů, tedy jedna setina kilogramu. Je to jednotka používaná převážně v maloobchodě s potravinami. Čech mluvící hovorovou češtinou kupující množství menší než jeden kilogram většinou definuje požadované množství v dekagramech (hovorově deka: Dejte mi 20 deka šunky, prosím.). Přestože jednotková cena se v maloobchodě zpravidla udává na 100 gramů nebo na kilogram, český zákazník kupuje na deka. Hovorově metrák, odpovídá 100 kg. Značí se q. Podrobnější informace naleznete v článku Metrický cent. Tuna (značka t, někdy Mg) je jednotka hmotnosti, která nepatří do soustavy SI, avšak může se používat spolu s jednotkami SI. Odpovídá 1000 kilogramům a znamená totéž co megagram. Vyšší řády hmotností se často vztahují k tuně (kilotuna, megatuna). Jednotka tuna se používá např. v dopravním značení pro vyjadřování povolené hmotnosti vozidla. Kilotuna (značka kt, dle SI gigagram, Gg) je tisíc tun, čili milion kilogramů.", "question": "Jaká je značka kilogramu?", "answers": ["kg"]}
{"title": "Znojemský úděl", "context": "Na konci svého života určil kníže Břetislav I., že nejstarší z jeho potomků bude vládnout z Prahy celé zemi (tzv. seniorát) a mladší synové dostanou území na Moravě. Břetislavův nástupce Spytihněv II. se toto rozdělení pokusil zrušit, ale jednotliví Přemyslovci založili vlastní větve dynastie. Po definitivním rozdělení Moravy roku 1061 Vratislavem II. se vytvořily tři celky – brněnský úděl, znojemský úděl a olomoucký úděl, kde měli dědičně vládnout potomci bratrů Vratislava II. (Konráda I. Brněnského a Oty Olomouckého). Znojemsko zaujímalo prostor u hranic s Rakouskem a spolu s Brněnskem plnilo úlohu ochrany státu před napadením z jihu (Olomoucko chránilo české země z východu). Zřejmě po smrti Konráda Brněnského v roce 1092 došlo k rozdělení jeho údělu. Konrádův starší syn Oldřich získal Brněnsko, mladší Litold Znojemsko. Čeští panovníci do poměrů v údělech často zasahovali, zbavovali jejich vládce moci a dosazovali své chráněnce nebo vládli přímo oni sami z titulu českého knížete. Přesto se i mnozí moravští Přemyslovci prosadili. Ze znojemských Přemyslovců byl nejvýznamnější poslední z nich, moravský markrabě a poté český kníže Konrád II. (III.) Ota. Znojemská větev rodu vymřela právě Konrádem Otou v roce 1191, jelikož jeho manželství s Hellichou z Wittelsbachu zůstalo bezdětné. == Údělná knížata znojemská == Zdroj == Reference == == Související články == Moravské přemyslovské úděly Brněnský úděl Olomoucký úděl Moravské markrabství", "question": "Který ze znojemských Přemyslovců byl nejvýznamnější?", "answers": ["kníže Konrád II. (III.) Ota"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 Praha-Staré Město – 27. března 1967 Praha–Smíchov) byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959 . Studoval na Univerzitě Karlově, poté odešel na University College London, kde se zabýval fyzikální chemií. Zde získal titul bakaláře přírodních věd a v rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Během první světové války sloužil jako zdravotník v Innsbrucku. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledek se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii. Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu. Byl ženatý s Marií, rozenou Kořánovou (9. září 1903 – 27. října 1983) a měl dvě děti, Jitku Černou (17. ledna 1929 – 17. dubna 2016) a Michaela Heyrovského (29. května 1932 – 12. dubna 2017), oba se věnovali vědecké činnosti v oblasti přírodních věd. == Životopis == === Mládí a studia ===", "question": "V jakém roce dostal Nobelovu cenu Jaroslav Heyrovský?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Česká vlajka", "context": "Česká vlajka je podle zákona o státních symbolech ČR (3/1993 Sb.) jedním ze státních symbolů České republiky. Způsob používání stanoví zákon o užívání státních symbolů (352/2001 Sb., původně 68/1990 Sb.) na domácí i mezinárodní scéně. V letech 1920 až 1992 byla stejná vlajka používána jako symbol československé státnosti včetně období nacistické okupace v letech 1938 až 1945, kdy byla používána exilovou reprezentací. Do uzákonění vlajky protektorátu Čechy a Morava byla používána okupačními a protektorátními orgány. Od 13. března 1990 do 31. prosince 1992 měla Česká republika dvojbarevnou bíločervenou vlajku, která však byla v praxi užívána jen velmi sporadicky. == Historie == === Bikolóra a trikolóra === Historickou vlajkou Čech byla bíločervená bikolóra, podobně jako u sousedního Polska. Tato bikolóra měla svou historickou tradici v královském (státním) vojenském praporu, využívající barvy (tzv. tinktury) erbu Českého království. Podle heraldických pravidel se na českém praporu objevovala na horní polovině bílá barva (symbolizující stříbrného českého lva) a na dolní polovině červená barva (symbolizující červené pole štítu). Proto se také tento český prapor nelišil od polského státního praporu (stříbrná orlice na červeném poli). Tato historická bikolóra v dobách národního obrození, kdy se začaly razit panslovanské myšlenky, začala pomalu ustupovat slovanské (fakticky ruské) trikolóře, která obsahuje (kromě červené a bílé) rovněž modrou barvu a vychází z nizozemské vlajky. Pro odlišení od ostatních trikolór, dělící své národní barvy ve vlajce do pruhů, bylo r. 1920 zákonem rozhodnuto, že pole přidané modré barvy bude mít tvar klínu, směřující do poloviny vlajky. Význam tohoto modrého klínu byl obvykle vykládán jako symbol Slovenska. === Československo === Po vyhlášení nezávislé a unitární Československé republiky roku 1918 vyvstal problém mít jako nezávislý stát vlajku, která by mohla stát reprezentovat ve světě. Zpočátku se používala dvojbarevná bíločervená vlajka. Speciálně určená komise dostala na popud univerzitního profesora G. Friedricha roku 1919 úkol vytvořit návrh vlajky. Bylo vytvořeno několik návrhů, ze kterých nejvíce kladných ohlasů sklidil návrh na horizontální bikolóru, která byla doplněna modrým klínem, který sahal do 1/3 vlajky. Autorem tohoto návrhu byl státní úředník Jaroslav Kursa. Po úpravách byl klín prodloužen a sahá do 1/2 vlajky. Podoba vlajky byla následně poslanci dne 30. března 1920 v 18:45 vyhlášena a uznána a stala se oficiální vlajkou Československa na celou dobu jeho trvání, až do roku 1992. V době svého vzniku byla jednou z prvních oficiálních vlajek používajících klín na světě.", "question": "Jakou vlajku měla Česká republika od 13. března 1990 do 31. prosince 1992?", "answers": ["dvojbarevnou bíločervenou vlajku"]}
{"title": "Let US Airways 1549", "context": "Let US Airways č. 1549 byl každodenní komerční let na trase LaGuardia Airport (New York) – Charlotte – Seattle, který 15. ledna 2009 asi šest minut po startu nouzově přistál na řece Hudson. == Průběh nehody == Airbus A320 se 150 pasažéry a 5 členy posádky se zvedl z dráhy 04 letiště La Guardia v 15:25:34. Minutu a půl po startu, v čase 15:27:11 se letoun dostal do hejna kanadských hus (Bernešek velkých) a v důsledku nasátí jejich těl značně poklesl oběma motorům tah. Otáčky N1 prvního motoru klesly z 82% na 36%, u druhého motoru až na 16%, naopak teplota výstupních plynů motorů se začala blížit k horní hraniční hodnotě. Kapitán Chesley Sullenberger zapnul pomocnou energetickou jednotku APU, převzal řízení letadla a požádal prvního důstojníka, aby našel v příručce (QRH – quick reference handbook) postup pro tento případ. Ten poněkud nešťastně uplatnil postup pro výpadek obou motorů a provedl jejich restart. Motor č. 2 se mu ale nepodařilo nahodit vůbec, zatímco motor č. 1 se sice rozběhl, ale otáčky již nedosáhly předchozích hodnot. Není ovšem jasné, jak dalece to ovlivnilo průběh dalších událostí.", "question": "V jakém roce let US Airways č. 1549 přistál na řece Hudson?", "answers": ["2009"]}
{"title": "Jídelní lístek", "context": "Jídelní lístek (Nápojový lístek) je přehled produktů, které nabízí jídelna, restaurace nebo bufet. Informuje hosty o nabídce a cenách. Obvykle obsahuje jídelní lístek seznam jídel, nápojů, nebo celých menu. Položky jídelního lístku mohou být rozděleny do skupin (např. bezmasé pokrmy, drůbež, nealkoholické nápoje apod.) Jídelní lístek je seznam nabízených pokrmů a příloh. Svojí formou i obsahem reprezentuje především kuchaře, ale i ostatní zaměstnance včetně podnikatele. Základním požadavkem na jídelní lístek je pestrý výběr pokrmů a příloh, dobrá přehlednost, čitelnost a vkusná úprava. Jídelní lístek usnadňuje nabídku, objednávání, bonování, expedici, zúčtování a slouží i jako kontrolní podklad. Obrázky, zvuky či videa k tématu Jídelní lístek ve Wikimedia Commons", "question": "Co informuje hosty jídelen , restaurací nebo bufetů o nabídce a cenách ?", "answers": ["Jídelní lístek"]}
{"title": "Počasí", "context": "Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Počasí je jedním jedinečným stavem atmosféry. Počasí je obvykle chápáno jako stav troposféry, protože ta je člověku nejblíže a bezprostředně ho obklopuje. Obecný typ počasí v oblasti se nazývá podnebí nebo klima. Počasí se může měnit velmi rychle, změna klimatu je obvykle velmi pozvolná. Kromě počasí se také používá, respektive používalo, termínu \"povětří\" či \"povětrnost\". Oba termíny jsou však zastaralé a mohou mít také jiný význam. Velká pozornost je věnována předpovědi počasí, protože počasí ovlivňuje všechny lidské činnosti. Počasím se zabývá meteorologie, respektive fyzika atmosféry. Nejchladnější teplota byla zaznamenána na výzkumné stanici Vostok v Antarktidě, kde 21. července 1983 naměřili -89,2 °C. Nejtepleji bylo v libyjské El 'Azizie, kde se 13. září 1922 teplota vyšplhala na 57,8 °C. Nejsušším místem na Zemi je Arica v Chile, kde téměř vůbec neprší. Žádné srážky nebyly zaznamenány téměř 14 let. Podnebí Klima Globální cirkulace atmosféry Atmosféra Atmosféra Obrázky, zvuky či videa k tématu počasí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo počasí ve Wikislovníku www.chmu.cz – Český hydrometeorologický ústav www.yr.no www.meteocentrum.cz www.meteopress.cz", "question": "Kde byla zaznamenána nejchladnější teplota?", "answers": ["v Antarktidě"]}
{"title": "Fotografie", "context": "První filmy však byly poměrně drahé a zároveň jejich optická kvalita byla v porovnání se skleněnými deskami znatelně nižší. Až zhruba do roku 1910 ani nebyly plastické filmy dostupné ve velkých formátech, které preferovala většina profesionálů. Film tedy nenahradil skleněné desky ze dne na den. Díky lepší permanenci (schopnosti zachování rozměrů) skla se skleněné desky používaly k vědeckým účelů, například v astrofotografii, ještě v 90. letech 20. století a v úzce specializovaném oboru laserové holografie si zachovaly své místo ještě po roce 2010. V roce 1876 započali Ferdinand Hurter a Vero Charles Driffield průkopnickou práci v oblasti fotografických emulzí a jejich citlivosti vůči světlu. Práce Hurtera a Driffielda umožnila navržení prvního kvantitativního měření citlivosti filmu. V roce 1884 vyrobil George Eastman první fotografický film, čímž zbavil fotografy nutnosti nosit s sebou těžké skleněné fotografické desky a jedovaté chemikálie. Tento první film byl papírový a potažený citlivou vrstvou, která se při zpracování snímku oddělila od papíru a přenesla na suché želatinové desky. V roce 1888 uvedla Eastmanova firma Kodak první filmový fotoaparát a o rok později vznikl první plastový film, vyrobený z vysoce hořlavého nitrátu celulózy. Právě z důvodu hořlavosti byl v roce 1908 firmou Kodak představen acetátcelulózový film. Zpočátku našel jenom omezené využití jako náhrada nebezpečného nitrátového filmu, který byl oproti němu odolnější, o něco průsvitnější a levnější. V případě rentgenových filmů došlo k úplnému přechodu na acetátocelulózový film až v roce 1933, a i když byl acetátcelulózový film vždy používán pro 16mm a 8mm amatérské filmy, nitrátový film zůstal standardem pro 35mm film až do ukončení výroby v roce 1951. Asi nejznámějším zástupcem fotoaparátů používajících právě 35mm film se stala Leica, na trh poprvé uvedená roku 1925.", "question": "Kdo vyrobil první fotografický film?", "answers": ["George Eastman"]}
{"title": "Robert Plot", "context": "Robert Plot (13. prosince 1640 - 30. dubna 1696) byl anglický přírodovědec, profesor chemie a první ředitel Ashmoleova muzea. Zajímal se také o nově se rodící obory jako archeologie (zaměnil však římské památky za anglosaské) a budoucí paleontologie. Pátral po přírodních kuriozitách po celé zemi a v roce 1676/7 poprvé vyobrazil obří kost dinosaura rodu Megalosaurus, přestože ještě nepochopil, jakého tvora má před sebou. výběr The natural History of Oxford-shire. Being an essay towards the Natural History of England, Minet, Chichelet, 1972 <Repr. d. Ausg. Oxford, 1677> The natural history of Stafford-shire, Morton, Manchester, 1973, ISBN 0-901598-65-8 <Repr. d. Ausg. Oxford 1686> De Origine Fontium, Tentamen Philosophicum. In praelectione habita coram Societate Philosophica nuper Oxonii instituta ad Scientiam naturalem promovendam, Sheldon, Oxford, 1685", "question": "Kdo byl prvním ředitelem Ashmoleova muzea?", "answers": ["Robert Plot"]}
{"title": "Mstitel (film, 1959)", "context": "Mstitel je české filmové drama režiséra Karla Steklého z roku 1959. Námět: Karel Matěj Čapek-Chod román Kašpar Lén mstitel Scénář: Karel Steklý Hudba: Jan Seidel Zvuk: Ladislav Hausdorf, Václav Svoboda Kamera: Jan Stallich Střih: Jan Kohout, Jarmila Müllerová Režie: Karel Steklý Pomocná režie: Jaroslav Pour Mstitel (film, 1959) v Česko-Slovenské filmové databázi http://www.kinobox.cz/cfn/film/13005-mstitel", "question": "Ve kterém roce natočil Karel Steklý drama Mstitel?", "answers": ["1959"]}
{"title": "SK Slavia Praha", "context": "Noví vlastníci se vyrovnávali s firmou Enic a následně pak došlo k odprodeji akcií, které vlastnil do této doby Natland. Od srpna 2011 pak Aleš Řebíček vlastnil 98 % akcií. 4. září 2015 došlo ke změně vlastníka akcií fotbalového klubu. 59.97 % akcií od Aleše Řebíčka získala významná čínská energetická společnost CEFC China Energy Company Limited a 39,97 % akcií převzal tehdejší majitel letecké společnosti Travel Service Jiří Šimáně prostřednictvím své společnosti Fly Sport Investments. Zbývající akcie zůstaly v rukou minoritních podílníků. Příchodem nových majitelů a splacením dluhů skončilo insolvenční řízení s klubem. V listopadu 2016 odkoupila CEFC zbývající Šimáněho akcie, a navýšila svůj majetkový podíl na 99,96 %. Informace o změnách v kádru a mnohé další z právě probíhající sezony 2016/17 naleznete na stránce SK Slavia Praha 2016/17. Informace o Juniorském týmu klubu SK Slavia Praha naleznete na SK Slavia Praha - Juniorský tým Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly. , +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, světle fialové podbarvení - přesun do jiné soutěže Poznámky: 1945/46: Slavia (vítěz sk. B) ve finále ligového ročníku prohrála celkově 2:9 (1.z - 2:4, 2.z - 0:5) s pražskou Spartou (vítěz sk. A). Podrobnější informace naleznete v článku Výsledky Slavie Praha v evropských fotbalových pohárech. 1996/97 předkolo (Grasshopper Club Zürich) 2000/01 3. předkolo (FK Šachtar Doněck) 2001/0.", "question": "Jak se jmenuje fotbalový klub v Česku?", "answers": ["SK Slavia Praha"]}
{"title": "Zlato", "context": "V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Vznik zlata je spojen v menší míře s explozí supernov a ve větší pak s kolizí neutronových hvězd. Tyto kosmické procesy poskytují dostatečné množství energie k tomu, aby se protony a neutrony mohly sloučit do podoby těžkého atomu zlata. Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou (HNO3]-:HCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitého aniontu [Au(Cl)4]-. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]-. Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti, amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj? ] Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov.", "question": "Jaká je chemická značka zlata?", "answers": ["Au"]}
{"title": "Spánek", "context": "Délka spánku u člověka je individuální. Obecně se pro dospělé osoby uvádí 7–8 hodin, ale někteří jedinci mají potřebu spánku odlišnou (kolísá od 4 až po 12 hodin spánku za den[zdroj? ]). Lidé žijící tradičně a s minimálním vlivem civilizace spí průměrně 6,5 hodiny. Člověk spí efektivněji a tak méně než příbuzní živočichové. Z vnějšího pohledu je spánek stav charakterizovaný: stereotypní polohou těla, minimálním pohybem, zvýšením prahu pro reakci na smyslové podněty sníženou tělesnou teplotou a produkcí tepla (proto se lidé před spaním přikrývají), relativně snadnou reverzibilitou – možností probuzení (na rozdíl od kómatu nebo hibernace). Typická celková doba spánku za jeden den je u různých druhů živočichů velmi odlišná, od přibližně 2 hodin až po 20 hodin. U lidí je to okolo 8 hodin. Spánek u lidí a mnoha dalších savců je načasován především na dobu, kdy je tma, nicméně některé druhy savců spí ve dne za světla (např. hlodavci). Celková doba spánku se od narození rychle zkracuje od 17–18 hodin po porodu k 10–12 hodinám ve věku 4 let a dále pozvolněji k celkem stabilní době 7–8,5 hodiny ve věku 20 let. Krátké 3–4hodinové intervaly spánku novorozence se střídají s krátkými intervaly krmení a jsou postupně nahrazovány plynulejším spánkem. Spánkový režim u dětí je možné trénovat. Ve věku 4 let je již spánek spojen v jedné dlouhé noční periodě, ale stále s několika kratšími usnutími během dne.", "question": "Je typická celková doba spánku za jeden den u lidí 20 hodin ?", "answers": ["U lidí je to okolo 8 hodin."]}
{"title": "Andrzej Sapkowski", "context": "Andrzej Sapkowski (* 21. června 1948, Lodž) je polský spisovatel, který je považován za jednoho z nejlepších autorů slovanské fantasy. Je velice populární nejen v Polsku, ale také v České republice, Slovensku, Rusku, Německu, v Portugalsku, Francii, Švýcarsku a obrovskou popularitu si vydobyl ve Španělsku. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a osmidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie a princezně Ciri. Tato část jeho díla byla i zfilmována. Od filmu a seriálu se však sám Sapkowski důrazně distancoval.[zdroj? ] Andrzej Sapkowski se narodil v Lodži a jelikož má nadání na jazyky, tak po studiu vysoké školy pracoval v oblasti zahraničního obchodu. Svou první povídku publikoval v roce 1986 a již o dva roky později byl jedním z nejoblíbenějších spisovatelů fantasy v Polsku. Kromě knih píše i povídky, recenze, komentáře a fejetony, zejména pak do polských fantasy časopisů Fantastika a Magie a Meč (v orig. Fantastyka a Magia i miecz) Mezi jeho novější díla patří \"sága o Reinmarovi z Bělavy\", známější pod názvem Husitská trilogie, je to historická fantasy, která se odehrává v období husitských válek, především ve Slezsku a Čechách. Pro svůj košatý jazyk s množstvím latinských citátů a mistrovskou gradaci děje bývá přirovnávána ke Křižákům Henryka Sienkiewicze. Sapkowski zde projevuje skvělou znalost historických reálií (čerpal zejména z Polské kroniky Jana Dlugosze), v příběhu vystupuje mnoho historických osobností z tehdejšího Slezska, Uher a Polska. Podobně jako v jiných románech zde Sapkowski uplatňuje svou pověstnou ironii a skvělý smysl pro detail.", "question": "Ve kterém roce publikoval Andrzej Sapkowski svou první povídku?", "answers": ["1986"]}
{"title": "Tramvaj do stanice Touha", "context": "Tramvaj do stanice touha je divadelní hra z roku 1947 napsaná americkým dramatikem Tennessee Williamsem, za kterou dostal Pulitzerovu cenu za drama v roce 1948. Hra byla uvedena na Broadwayi dne 3. prosince 1947 a ukončena 17. prosince 1949 v Ethel Barrymore Theatre. Uvedení na Broadwayi režíroval Elia Kazan a hráli Marlon Brando, Jessica Tandyová, Kim Hunterová a Karl Malden. V roce 1951 byla natočena stejnojmenná filmová adaptace hry režírovaná Elia Kazanem, která získala řadu cen, včetně akademické ceny pro Vivien Leighovou za roli Blanche Duboisové. V roce 1995 byla uvedena jako stejnojmenná opera s hudbou André Previna v San Francisku. V tomto článku byl použit překlad textu z článku A Streetcar Named Desire (play) na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Tramvaj do stanice Touha ve Wikimedia Commons Tramvaj do stanice Touha v archivu Národního divadla", "question": "Jakou cenu získala divadelní hra Tramvaj do stanice touha v roce 1948?", "answers": ["Pulitzerovu cenu za drama"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Odvrácená strana Měsíce byla zcela neznámá až do průletu sovětské sondy Luna 3 v roce 1959. Její rozsáhlé zmapování bylo provedeno v rámci amerického programu Lunar Orbiter v 60. letech 20. století. Luna 9 byla první sondou, která měkce přistála na Měsíci a 3. února 1966 přenesla obrázky měsíčního povrchu. Prvním umělým satelitem Měsíce byla sovětská sonda Luna 10 (odstartovala 31. března 1966). Členové posádky Apolla 8, Frank Borman, James Lovell a William Anders, se 24. prosince 1968 stali prvními lidmi, kteří na vlastní oči viděli odvrácenou stranu Měsíce. Lidé poprvé přistáli na Měsíci 20. července 1969, čímž vyvrcholil studenou válkou inspirovaný vesmírný závod mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými. Prvním mužem kráčejícím po měsíčním povrchu byl Neil Armstrong, velitel americké mise Apollo 11. Posledním člověkem, který stál na Měsíci, byl Eugene Cernan, který v rámci mise Apollo 17 kráčel po Měsíci v prosinci 1972. Související informace naleznete také v článku Seznam návštěvníků Měsíce. Měsíční vzorky přivezené na Zemi pocházejí z šesti misí s lidskou posádkou a ze tří misí Luna (číslo 16, 20 a 24). V únoru 2004 se americký prezident George W. Bush přihlásil k plánu na obnovení letů k Měsíci s posádkou do roku 2020. V září 2005 organizace NASA upřesnila tyto plány a oznámila jako cílové datum nového přistání lidí na Měsíci rok 2018. Tomu by měla předcházet sonda Lunar Reconnaissance Orbiter. Pro dopravu astronautů na Měsíc je vyvíjena kosmická loď Orion. Evropská kosmická agentura stejně jako Čínská lidová republika, Japonsko a Indie mají také plán na brzké vypuštění sond na průzkum Měsíce. Evropská sonda Smart 1 odstartovala 27. září 2003 a vstoupila na měsíční oběžnou dráhu 15. listopadu 2004. Sledovala měsíční povrch s cílem vytvářet jeho rentgenovou mapu. Sonda ukončila svou dráhu plánovaným dopadem na povrch Měsíce 3. září 2006 v 5:42:22 UTC.", "question": "Jak se jmenuje jediná přirozená družice Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "Pulitzerova cena", "context": "Pulitzerova cena je každoročně udělované prestižní americké žurnalistické a umělecké ocenění. Jejím zakladatelem je americký novinář maďarského původu Joseph Pulitzer (1847-1911). Cena je udělována již od roku 1917 a v současné době obsahuje 21 kategorií. Ve dvaceti kategoriích obdrží laureát odměnu 10 000 amerických dolarů. V kategorii veřejné služby obdrží zlatou medaili. Od počátku je tato cena udělována za žurnalistiku a literaturu, přičemž od roku 1943 se tato cena rozšířila i do oblasti hudební tvorby. Cenu uděluje Kolumbijská univerzita v New Yorku. Cena za beletrii je udělována americkým prozaikům (dramatu je vyhrazena vlastní kategorie) a oceněné dílo by se mělo převážně zabývat životem v USA. 1917 - cena nebyla udělena 1918 - Ernest Poole, His Family 1919 - Booth Tarkington, The Magnificent. Ambersons 1920 - cena nebyla udělena 1921 - Edith Wharton, The Age of Innocence (česky Věk nevinnosti, 1994) 1922 - Booth Tarkington, Alice Adams 1923 - Willa Cather, One of Ours 1924 - Margaret Wilson, The. Able McLaughlins 1925 - Edna Ferber, So Big (česky Jak veliký, 1945) 1926 - Sinclair Lewis, Arrowsmith (česky Arrowsmith, 1993) 1927 - Louis Bromfield, Early Autumn (česky Časný podzim. , 1995) 1928 - Thornton Wilder, The Bridge of San Luis Rey (česky Most Svatého Ludvíka krále, 1958) 1929 - Julia Peterkin, Scarlet Sister Mary 1930 - Oliver Lafarge, Laughing Boy 1931 - Margaret Ayer. , Years of Grace 1932 - Pearl S. Buck, The Good Earth (česky Dobrá země, 1993) 1933 - T. S. Stribling, The Store 1934 - Caroline Miller, Lamb in His Bosom 1935 - Josephine Winslow Johnson,. Now in November (česky Teď v listopadu, 1940) 1936 - Harold L. Davis, Honey in the Horn 1937 - Margaret Mitchell, Gone With the Wind (česky Jih proti Severu, 2000) 1938 - John Phillips.", "question": "Jak se jmenuje zakladatel Pulitzerovy ceny?", "answers": ["Joseph Pulitzer"]}
{"title": "Los Angeles", "context": "Los Angeles, často zkráceně též L.A., je po New Yorku druhé nejlidnatější město USA, středisko stejnojmenného okresu. Los Angeles je jedno z nejvýznamnějších světových center kultury, vědy, technologií, mezinárodního obchodu a vzdělání. Leží na západě země u jižní hranice s Mexikem ve státu Kalifornie na pobřeží Tichého oceánu. Vlastní město má rozlohu 1 302 km2 a má 3 885 000 obyvatel (odhad 2013), celá metropolitní oblast pak téměř 10 000 000. Metropolitní oblast tvoří přes 80 samostatných měst a městeček (Long Beach, Pasadena, Burbank, Beverly Hills, Inglewood, Compton, Torrance, Santa Monica atd.) a jen jedno z nich je právě \"City of Los Angeles\". Kromě Downtownu (jak se označuje centrum L.A., ve kterém se nachází několik mrakodrapů), tvoří Los Angeles a okolí většinou nízké rodinné domky. Proto zde lidé stráví dvakrát víc času dojížděním do práce, než v ostatních amerických městech. I když se zvyšuje počet hispánských obyvatel způsobený hlavně imigrací chudých Mexičanů, kriminalita klesá. Španělé poprvé přistáli v této části kalifornského pobřeží v roce 1542, ale L.A. založili teprve 4. září 1781 jako malé misijní sídlo pod názvem El Pueblo de Nuestra Señ la Reina de los Ángeles de la Porciúncula (Město Naší Paní, královny andělů z Porciunkule). Od 20. do 40. let 19. století náleželo L.A. s celou Kalifornií Mexiku, teprve roku 1846 bylo obsazeno americkým vojskem a roku 1850, kdy mělo 1 600 obyvatel, začleněno do Spojených států amerických. Napojení na železniční síť se město dočkalo roku 1873, v roce 1879 už mělo první univerzitu, a díky svému významu jako přístav začalo růst. Ačkoliv je ohrožované častými zemětřeseními, město žádným velkým poničeno nebylo. V roce 1913 byl vybudován do města nový vodovod, díky němuž do města přišlo mnoho imigrantů. V letech 1932 a 1984 se konaly ve městě X. a XXIII. letní olympijské hry. Jako následek vládního plánu v 80. letech na podporu a rozvoj Kalifornie se Los Angeles stalo městem bohatých (kteří mají domy na luxusních předměstích, jako je Beverly Hills, atd.), ale také městem chudých, což je způsobeno velkou imigrací chudých Mexičanů. Los Angeles (City of Los Angeles) tvoří celkem 114 městských čtvrtí (Neighborhoods). K hlavním a nejznámějším náleží např. Downtown, Hollywood, Hollywood Hills, Venice. Naopak součástí Los Angeles nejsou rovněž známé Beverly Hills, Hermosa Beach, Long Beach, Santa Monica, které jsou samostatnými městy (jsou však součástí metropolitní oblasti Los Angeles, Los Angeles County).", "question": "Které město je druhé největší v USA?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "Pythagoras", "context": "Pythagorovi se připisuje zavedení pojmu filosofie: když ho žáci nazývali sofos (\"mudrc\", \"moudrý\"), řekl jim, ať mu raději říkají \"milovník moudrosti\" (filosofos z filein - \"milovat\" a sofos - \"moudrý\") a jeho následovníci si tedy začali říkat filosofové. Připisuje se mu také výraz kosmos (od kosmeó, zdobit), protože prý ve Vesmíru obdivoval jeho úžasný řád. Tomu odpovídá i výklad u Diogéna Laertia, podle něhož Pythagoras odvozoval počátek Vesmíru od (\"mužského\") Jednoho a (\"ženské\") \"neohraničené dvojice\"; podobně jako v čínském učení o Jin a Jang je základem protiklad lichých a sudých čísel. Z toho se pak buduje neviditelná stavba světa, poměry, čísla a geometrické tvary. Nejdokonalejší geometrické obrazce jsou koule a kruh, potom čtverec jakožto symbol čtyř živlů. Mezi pythagorejské pojmy patří také \"čtveřina\" (tetraktys), totiž posloupnost čísel 1, 2, 3 a 4, jejichž součet je deset. Pythagoras nebo jeho škola objevili vztah mezi délkou struny a tóny stupnice: poloviční struna zní o oktávu výš, dvoutřetinová o kvintu atd. Na tom je založena diatonická stupnice, pythagorejské ladění a konečně i představa harmonie sfér: průměry planetárních sfér (koulí) jsou vůči sobě v tomto poměru a při svém pohybu vydávají pro člověka neslyšitelný harmonický zvuk. Mimořádný význam měla a má Pythagorova věta: součet obsahů čtverců nad oběma odvěsnami pravoúhlého trojúhelníka je roven obsahu čtverce nad přeponou.", "question": "Kdo byl přezdíván otcem čísel?", "answers": ["Pythagoras"]}
{"title": "Gallium", "context": "Gallium (chemická značka Ga) (lat. Gallium), je velmi lehce tavitelný kov bílé barvy s modrošedým nádechem, měkký a dobře tažný. Hlavní uplatnění nalézá v elektronice jako složka polovodičových materiálů. Poměrně řídce se vyskytující kov, nalézající se obvykle jako příměs v rudách hliníku, zinku a olova. V přírodě se vyskytuje pouze ve formě sloučenin, běžné mocenství je Ga+3 a Ga+2, výjimečně jako Ga+1. Gallium je supravodičem I typu za teplot pod 1,07 K. Gallium je neušlechtilý kov, který je v pevném stavu tvořen molekulami Ga2. Vlastnosti gallitých solí jsou velmi podobné solím hlinítým. Gallium objevil roku 1875 pomocí spektroskopie francouzský chemik Paul È Lecoq de Boisbaudran v pyrenejském sfaleritu, a pojmenoval jej po své vlasti. Předtím však již byla existence tohoto prvku předpovězena tvůrcem periodické tabulky prvků, ruským chemikem Dmitrijem Ivanovičem Mendělejevem v roce 1871, který jej nazval ekaaluminium. Gallium je v zemské kůře poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 15 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace mimořádně nízká, pouze 0,03 mikrogramů gallia v jednom litru a ve vesmíru připadá na jeden atom gallia přibližně jedna miliarda atomů vodíku. V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs v rudách hliníku, zinku a olova. Ve větším množství než v jiných rudách se vyskytuje v bauxitu, Al2O3.2H2O a sfaleritu ZnS (okolo 0,002 %).[zdroj? ] Nejbohatší nerost na gallium je germanit ze Tsumebu v jihozápadní Africe, který obsahuje 0,6-0,7 % gallia. Po objevu gallia bylo vypracováno několik teorií, jak ho připravit. Podle první je pro laboratorní přípravu nejlepší srazit gallium jako hexakyanoželeznatan a silným žíháním převést ve směs oxidu železitého a oxidu gallitého. Tato směs se tavením s hydrogensíranem draselným převede v rozpustnou sloučeninu. Srážením roztoku v kyselině chlorovodíkové nadbytkem hydroxidu draselného, ve kterém je oxid gallitý rozpustný, se odstraní železo. Gallium se ze zásaditého roztoku vyloučí elektrolyticky. Druhá teorie doporučuje tavit hexakyanoželeznatan gallitý s hydroxidem draselným ve stříbrném kelímku a taveninu rozpustit ve vodě. Železo se vyloučí ve formě hydroxidu a z filtrátu se po okyselení kyselinou chlorovodíkovou srazí gallium amoniakem jako hydroxid. Hydroxid gallitý přechází žíháním v oxid gallitý. Ten se redukcí vodíkem převede v kov. Dříve se gallium vyrábělo z hutnických odpadů, ve kterých je kromě gallia přítomen i hliník a těžké kovy. Na tento odpad se působí hydroxidem sodným a po odstranění hydroxidů těžkých kovů filtrací se roztok neutralizuje. Tato vzniklá sraženina obsahuje již jen gallium, hliník a cín v podobě svých fosforečnanů a síranů.", "question": "Jak se latinsky nazývá gallium?", "answers": ["Gallium"]}
{"title": "Zájmeno", "context": "zájmena neurčitá (též indefinitiva) - někdo, nějaký, některý, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva , bůhví- apod.) nebo přípony (-si, -koli, -koliv) a tázacího zájmena == Osobní zájmena == U osobních zájmen je zpravidla morfologicky odlišeno podmětové a předmětové užití a to dokonce i v jazycích, které nepoužívají skloňování - např. anglické I (já) - me (mě). U předmětového užití se navíc často rozlišuje důrazová a nedůrazová forma - srv. angl. me - myself, nebo české mu - jemu. Pomocí osobních zájmen lze někdy také vyjádřit úctu (honorifika, v češtině především protiklad vykání a tykání). == Ukazovací zájmena == Pomocí ukazovacích zájmen může mluvčí odkazovat jednak k jiným částem textu (reference vnitrotextová, endoforická) nebo k vnějšímu světu (reference mimotextová, exoforická, deixe). U deixe (ukazování) je zpravidla dále rozlišena deixe proximální a distanční (tento - tamten), v některých jazycích je navíc odlišeno více stupňů distanční deixe (např. ve španělštině; v češtině se tomu blíží protiklad tamten - tamhleten). == Reference ==", "question": "K čemu může mluvčí odkazovat pomocí ukazovacích zájmen?", "answers": ["odkazovat jednak k jiným částem textu (reference vnitrotextová, endoforická) nebo k vnějšímu světu"]}
{"title": "Platón", "context": "Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle dialogu \"Faidón\" nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen. Poté, co byl jeho učitel roku 399 př. n. l. odsouzen a popraven, odešel snad Platón z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicílii, do Egypta a do Kyrény. O cestách na Sicílii a o svých zkušenostech s tamními vládci Diónem a Dionýsem píše v Sedmém listu, jediném zachovaném autobiografickém textu. Ve věku 40 let (tedy snad roku 387 př. n. l.) se vrátil do Athén a v \"Akadémově háji\" založil slavnou Akademii, která trvala až do roku 529, kdy ji zrušil císař Justinián. Jedním z nejvýznamnějších žáků Akademie byl Aristotelés, po Platónově smrti však Akademii převzal jeho synovec Speusippos.", "question": "Proč Platón nebyl podle Faidóna u Sókratovy smrti, ač byl jeho žákem?", "answers": ["byl nemocen"]}
{"title": "Kiss", "context": "Kiss je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Jejich atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. Kiss doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Kiss má své kořeny ve skupině Wicked Lester. Tuto skupinu z New Yorku vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Wicked Lester svou tvorbou ale nedosáhli výraznějšího úspěchu. Koncem roku 1972 mezi sebe Simmons se Stanleyem přijali veterána hudební klubové scény z New Yorku Petera Crisse a na jejich zkouškách začaly vznikat první písničky jako Strutter či Deuce. Oproti začátkům Wicked Lester v této době skupina začala muziku přitvrzovat a po vzoru kapely New York Dolls zkoušela experimentovat se svým vzhledem. Skupina začala používat make-up, vlasy měla upravené trvalou. V lednu 1973 se k trojici kapely připojil sólový kytarista, excentrik Paul \"Ace\" Frehley. V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS). První album skupina začala nahrávat 10. října 1973 v Bell Sound Studios v New Yorku. První oficiální vystoupení skupiny bylo na Academy of Music (NY), kde předskakovali kapele Blue Öyster Cult. Na tomto koncertu se stalo, že při plivání plamenů vzplanuly nalakované vlasy Geneho Simmonse. Dne 5. února 1974 v kanadském Edmontonu na Northern Alberta Jubilee Auditorium skupina nastartovala své koncertní turné. Album s jednoduchým názvem Kiss bylo vydáno 18. února. Dne 19. února bylo v televizi ABC v programu Dicka Clarka In Concert odvysíláno první televizní vystoupení skupiny se skladbami Nothin' to Lose, Firehouse a Black Diamond.", "question": "Kolik zlatých alb doposud získali Kiss od RIAA?", "answers": ["22"]}
{"title": "Hana Hegerová", "context": "Hana Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková (* 20. října 1931 Bratislava) je významná česká zpěvačka a herečka slovenského původu, nekorunovaná královna československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, která nemá v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala hlavně schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích. Narodila se v rodině bankovního ředitele. V letech 1937–1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně se chtěla dostat na Vysokou školu ekonomickou. Když nemohla, pracovala v komárenských strojírnách a přednášela na tamní učňovské škole. Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 1951 až 1953 se stala roku 1953 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. V té době již měla dítě. V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka. Od roku 1961 vystupovala v pražském divadle Rokoko. V letech 1962 až 1966 vystupovala v divadle Semafor, kde hrála v pásmu písniček Zuzana je zase sama doma, Zuzana není pro nikoho doma, v Dobře placené procházce. S kolegy ze Semaforu hrála i ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (role Edity).", "question": "Kdy se narodila zpěvačka Hana Hegerová?", "answers": ["20. října 1931"]}
{"title": "Zabiják (kniha)", "context": "Zabiják (orig. L'Assommoir) je sedmý román Emila Zoly z cyklu Rougon-Macquartové, který vyšel v roce 1877. Většinou je považován za jedno ze Zolových nejlepších děl. Popisuje zhoubný vliv alkoholu na osudy chudých a duchovně prázdných lidí. V románu jsou detailní popisy alkoholismu, ten je tím zabijákem, co dal románu jméno. Román začal vycházet v roce 1876 na pokračování v pařížských novinách. Kvůli naturalistickým popisům ale začali čtenáři hromadně odhlašovat předplatné, a tak byl Zabiják stažen. Autor však našel jiného vydavatele a i přes hrozby dílo vyšlo. Knižní vydání bylo nakonec neúspěšné. Venkovanka Gervaisa přijede spolu se svým druhem Lantierem a jejich dvěma dětmi Štěpánem a Klaudiem do Paříže. Zpočátku si díky našetřeným penězům žijí \"na vysoké noze\", ale později postupně zastaví většinu svého majetku a přestěhují se do zapadlé části města. Lantier ji po čase opustil s milenkou, po čemž Gervaisa velmi smutnila i přesto, že ji mlátil a stále ji kvůli něčemu kritizoval. Gervaisa začne pracovat jako pradlena, stane se mezi lidmi oblíbenou a začne se o ni zajímat klempíř Coupeau. Ten ji přemluví ke svatbě, i když ta nejprve odmítala kvůli tehdejším zvyklostem. Protože Gervaisa i Coupeau jsou pracovití a dobře si vydělávají, stěhují se do lepšího bytu a šetří i na horší časy. Společně mají dceru Nanu, Klaudia pošlou do školy na jih Francie. Rodinná idyla se začne hroutit po tom, co jednoho odpoledne jde Gervaisa spolu s Nanou navštívit Coupeaua do práce. Nana na něj zavolá, její tatínek zakopne a spadne ze střechy. Coupeau nemůže asi půl roku pracovat a všechny našetřené peníze padnou na jeho uzdravení. Po vyléčení už se mu znovu do práce nechtělo, a tak na vydělávání zůstala Gervaisa sama. Protože Gervaisa dlouho toužila po vlastní prádelně, půjčili si od známých peníze a zařídila si vlastní krám. Zaměstnala pradleny a zpočátku se jí i dařilo úspěšně splácet dluhy, stala se mezi známými uznávanou. Coupeau ale začal chodit do hospody a holdovat alkoholu, pomocí něhož utišoval svědomí a vyplňoval pocit prázdnoty. Během oslavy Gervaisina svátku, na který pozvala mnoho známých, se náhle vrátil její bývalý druh Lantier, ze kterého se stal Coupeaův dobrý kamarád a podnájemník Coupeauových, nejdříve platil nájemné, ale pak se začal chovat, jako kdyby dům patřil jemu a začal rozkazovat.", "question": "Jaký rok vyšel román Zabiják od Emila Zoly?", "answers": ["1877"]}
{"title": "New York", "context": "Rekordní je v tomto ohledu směrovací adresa 10021 na Upper East Side, odkud získali při kampani v roce 2004 nejvíce peněz pro sebe oba prezidentští kandidáti, a to jak John Kerry, tak i George W. Bush. Pro New York je typická nerovnoměrnost v objemu daní zaplacených ať už na státní, nebo federální úrovni. Za každý dolar fedrálních daní obdrží New York služby v hodnotě jen 83 centů, takže ročně odevzdá na daních o 11,4 miliardy více než dostane zpět. Město také odesílá vládě státu New York o 11 miliard dolarů více, než obdrží zpět. Poblíž radnice se nacházejí United States District Court for the Southern District of New York, United States Court of Appeals for the Second Circuit a Jacob K. Javits Federal Building. Na Manhattanu sídlí New York Supreme Court, Appellate Division, First Department. V Brooklynu má sídlo United States District Court for the Eastern District of New York a New York Supreme Court, Appellate Division, Second Department. V každé městské části sídlí pobočka New York Supreme Court a ostatních soudů státu New York. V New Yorku se díky přítomnosti sídla OSN nachází také 122 diplomatických misí z celého světa. Systém veřejných škol v New Yorku, který spravuje New York City Department of Education, je největší ve Spojených státech. Přibližně 1,1 milion studentů navštěvuje více než 1200 škol prvního a druhého stupně. Ve městě funguje přibližně 900 dalších soukromých a církevních škol, přičemž některé z nich patří mezi nejprestižnější v celých Spojených státech. Ačkoliv se New York běžně neoznačuje jako univerzitní město, studuje zde přibližně 594 000 studentů vysokých škol, což je nejvíce ve Spojených státech. V roce 2005 měly tři pětiny obyvatel Manhattanu vysokoškolské vzdělání a jedna čtvrtina absolvovala navazující studium, díky čemuž patří Manhattan mezi oblasti s největším podílem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel ve Spojených státech. City University of New York je třetí největší veřejnou vysokou školou ve Spojených státech. Ve městě působí veřejná Fashion Institute of Technology, která je součást State University of New York. Mezi nejznámější soukromé vysoké školy patří Barnard College, Columbia University, Cooper Union, Fordham University, New York University, The New School a Yeshiva University. New York je centrem medicínského a biologického výzkumu.", "question": "Ve kterém městě vzniklo hnutí Harlem Renaissance?", "answers": ["v New Yorku"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Mezinárodní spolupráce je realizována mimo jiné v rámci Compostela Group of Universities a Utrecht Network. Od roku 2005 vydává univerzita vlastní zpravodajský měsíčník Muni, jenž se v roce 2012 stal Firemním médiem roku v kategorii tiskovina veřejné a státní správy v soutěži pořádané Komorou PR. Podpisem memoranda o spolupráci se spolkem Wikimedia Česká republika se Masarykova univerzita od roku 2015 zavázala k účasti na rozvoji internetové encyklopedie Wikipedie. Pravidelně se každý rok v hale Rondo koná hokejový souboj s výběrem Vysokého učení technického, Masarykova univerzita celou sérii vede. Související informace naleznete také v článku Seznam fakult Masarykovy univerzity. Masarykova univerzita se v současnosti skládá z 9 fakult. Čtyři z nich byly založeny již při vzniku univerzity v roce 1919, jsou to Právnická fakulta (zkratkou PrF), Lékařská fakulta (LF), Přírodovědecká fakulta (PřF) a Filozofická fakulta (FF). Po druhé světové válce vznikla roku 1946 Pedagogická fakulta (PdF), jejíž založení bylo plánováno již při vzniku univerzity, ale zůstalo tehdy jen ve stádiu úvah. Po sametové revoluci došlo v reakci na změněné politicko-hospodářské poměry k založení Ekonomicko-správní fakulty (ESF, 1990). V roce 1994 se z Přírodovědecké fakulty vydělila Fakulta informatiky (FI), v roce 1998 oddělením od Filozofické fakulty vznikla Fakulta sociálních studií (FSS) a roku 2002 byla založena dosud nejmladší Fakulta sportovních studií (FSpS).", "question": "Kdy byla založena Masarykova univerzita?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Vlajka Turkmenistánu", "context": "Vlajka Turkmenistánu má zelený list, na něm se při stožáru nalézá kobercový motiv, vedle něho nahoře je bílý půlměsíc a pět hvězd.Vlajka má nejsložitější vzor ze všech vlajek na světě. Turkmenistán je významný výrobce koberců, proto se kobercový motiv dostal i na turkmenskou vlajku. Pět hvězd a pět vzorů kobercového svislého pruhu reprezentuje pět hlavních skupin obyvatel a pět provincií země – Achal, Bałkan, Lebap, Mary a Taszauz. Zelená je barvou islámu a půlměsíc je symbolem muslimské víry. Dnešní podoba vlajky byla přijata 24. ledna 2001. Do roku 1991 se užívala vlajka Turkmenské SSR. == Galerie == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Turkménska na slovenské Wikipedii. === Související články === Státní znak Turkmenistánu Turkmenská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlajka Turkmenistánu ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká barva je barvou islámu?", "answers": ["Zelená"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2008", "context": "Hry XXIX. olympiády se konaly v čínském Pekingu od 8. srpna 2008 do 24. srpna 2008. Zástupci několika desítek zemí bojovali celkem o 302 sady medailí ve 28 sportech. Mezi nově zařazené disciplíny patřila například cyklistická disciplína BMX nebo takzvaný plavecký maratón. Některé nevládní organizace protestovaly proti olympijským hrám kvůli porušování lidských práv v Číně. Hlavním stadiónem her je Pekingský národní stadion (北; Běijī guójiā tǐ; Pej-ťing kuo-ťia tchi-jü-čchang), běžně označovaný dle své podoby jako \"Ptačí hnízdo\" (鸟; Niǎ; Niao-čchao). Mottem pekingské olympiády je: \"Jeden svět, jeden sen\" (同,同; Tóng yī shì, tóng yī mè; Tchung i-ke š'-ťie, tchung i-ke meng-siang). Pekingské olympijské hry mají rekordní počet maskotů, pět postav nesoucích bohatou symboliku, jmenují se \"Šťastné děti\" (福; Fúwá): kapr Pej-pej (贝 Bè) - modrá, prosperita, vznešenost. a čistota, vodní sporty panda velká Ťing-Ťing (晶 Jī) - černá, radost, čest a naděje, silové a úpolové sporty olympijský oheň Chuan-chuan (欢 Huā) - červená, vášeň, nespoutanost,. míčové sporty tibetská antilopa Jing-jing (迎 Yíngyíng) - žlutá, zdraví, pohotovost a ohebnost, atletika vlaštovka Ni-ni (妮 Nī) - zelená, štěstí, nevinnost a živost, gymnastika Tyto figurky jsou implikovány stykem s mořem, lesem, ohněm, zemí a oblohou, což naráží na harmonii člověka s přírodou a odpovídá myšlence \"Zelené olympiády\". Kromě toho jsou do figurek Fuwa integrovány mnohé prvky čínské kultury. Zajímavé je rovněž to, že jména těchto pěti postaviček sestavená za sebou připomínají čínskou větu \"Peking tě vítá\" (北; Běijī huā nǐ). Pět olympijských postaviček v neposlední řadě barevně reprezentuje pět olympijských kruhů. Rozpočet olympiády byl 42 miliard amerických dolarů a výdaje na reklamu v Číně díky olympiádě stouply o 19 %. Známé značky si od olympiády slibovaly velké zisky. O tom, které město uspořádá olympijské hry v roce 2008 se rozhodlo 13. července 2001 na zasedání MOV v Moskvě. Spolu s Pekingem usilovaly o pořádání také Toronto, Paříž, Istanbul a Ósaka. Již v 1. kole hlasování dostal Peking nejvíce hlasů, ale protože nedosáhl absolutní většiny, hlasovalo se ještě jednou, tentokrát již bez vyřazené Ósaky. Ve 2. kole již 56 ze 105 pověřených členů MOV dalo svůj hlas čínské metropoli. Mohly tak vypuknout mohutné oslavy jak přímo v Moskvě, tak i v Číně. Peking tak na druhý pokus uspěl - při první kandidatuře roku 1993 dali delegáti přednost australskému Sydney. Vrcholní představitelé čínského státu rovněž dali slib, že se již nebudou opakovat potíže při stavbě olympijských sportovišť jako v Aténách a svůj slib dodrželi.", "question": "Do kdy se konaly Hry XXIX. olympiády?", "answers": ["24. srpna 2008"]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého . Sám o tom píše: \"Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti.\" Výsledkem této touhy byl román Colas Breugnon roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije. Román se odehrává v Rollandově rodném Burgundsku a jde zřejmě o jeho nejčtenější a nejoblíbenější dílo. Kromě toho v této době napsal ještě další dvě méně rozsáhlé práce - novelu Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920). Od roku 1922 do roku 1933 Rolland pracoval na svém druhém rozsáhlém románu s názvem Okouzlená duše a stal se tak známou postavou světové kultury, že po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, aby nezpůsobili světovou vlnu nevole. A to přesto, že Rolland propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády, kritizoval fašismus a jeho představitele i Mnichovskou dohodu z roku 1938. Po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi. Kromě prozaických prací je Rolland autorem celé řady životopisů významných světových osobností (např. Beethoven, Michelangelo nebo Lev Nikolajevič Tolstoj) a také mnoha divadelních her určených pro tzv. lidové divadlo. V tvorbě divadla pro nejširší lidové vrstvy, které by jim zprostředkovalo hluboké mravní ideály, viděl Rolland možnost povznesení lidstva. Romain Rolland zemřel roku 1944 v Burgundsku, ve městečku Vézelay poblíž svého rodiště. Byl vegetarián, blízce se přátelil s Gándhím, o kterém také napsal knihu. Velmi se zajímal o indickou filosofii, zejména o mystickou školu védánta. Jean-Christophe (1904-1912, Jan Kryštof), románový cyklus (tzv. román-řeka), koncipovaný jako symfonie o osudech nadaného hudebního skladatele německého původu v období mezi Pařížskou komunou a první světovou válkou.", "question": "Životopis které významné osobnosti napsal Romain Rolland?", "answers": ["Beethoven, Michelangelo nebo Lev Nikolajevič Tolstoj"]}
{"title": "Malá mořská víla", "context": "Malá mořská víla je pohádkový příběh o mořské panně, která se zamilovala do lidského prince, pro nějž se rozhodla stát člověkem. Napsal jej dánský spisovatel Hans Christian Andersen v roce 1836. Malá mořská víla byla nejmladší dcerou mořského krále. Žila spolu s babičkou, otcem a pěti sestrami v korálovém zámku na mořském dně a byla ze všech sester nejkrásnější. Každá mořská víla se v den svých patnáctých narozenin mohla poprvé vynořit nad hladinu a spatřit svět lidí. Když konečně nadešel tento den i pro nejmladší mořskou princeznu, spatřila loď krásného prince, který se velmi podobal mramorové soše mladíka v její zahrádce, k níž chodila a kde také snila. S touhou v srdci pozorovala veselící se dvořany, oslavující princovy narozeniny. Vtom se strhla silná bouře a potopila loď i s princem. Malá princezna se zaradovala, hned si však uvědomila, že lidé se do jejich zámku dostávají pouze mrtví, proto se rozhodla prince zachránit a odnesla jej na břeh, kde se ho ujala jedna z dívek, které právě přicházely z chrámu stojícího poblíž.", "question": "Kdo napsal pohádkový příběh Malá mořská víla?", "answers": ["Hans Christian Andersen"]}
{"title": "Červený trpaslík", "context": "Červený trpaslík je malá a relativně chladná hvězda, na Hertzsprungově-Russellově diagramu se nachází na hlavní posloupnosti pozdního spektrálního typu K případně M. Tato definice pokrývá obrovské množství hvězd o průměru a hmotnosti menší než třetina sluneční (s dolní mezí 0,08 slunečních hmotností, za kterou jsou již hnědí trpaslíci). Jsou nejpočetnějším typem hvězd ve vesmíru – okolo 75 % všech hvězd v Galaxii jsou právě červení trpaslíci. Červení trpaslíci mají povrchovou teplotu menší než 3 500 K. Vyzařují jen málo světla, v některých případech dosahují jen 1/10 000 zářivého výkonu Slunce. Díky pomalému spalování vodíku mají enormně dlouhou odhadovanou životnost, pohybuje se od několika desítek miliard až po bilióny let. Červení trpaslíci nikdy nezažehnou jadernou fúzi hélia, takže se nemohou stát rudými obry; zvolna se smršťují a zahřívají, dokud nespotřebují všechen vodík. Od okamžiku velkého třesku neuplynulo dostatek času, aby jakýkoliv červený trpaslík stihl opustit hlavní posloupnost. Po opuštění hlavní posloupnosti se stane modrým trpaslíkem, který bude stále spalovat vodík. Až vyčerpá vodík, stane se bílým trpaslíkem. Mezi červené trpaslíky patří například i hvězda nejbližší Slunci, tedy Proxima Centauri, nacházející se ve vzdálenosti 4,2 světelného roku. Hypotetickým zástupcem této kategorie je pak také temná hvězda Nemesis, která podle některých astronomů obíhá kolem Slunce a může být příčinou pravidelných vymírání v dějinách života na Zemi. Žádná takto blízká hvězda (odhad 1,5 - 3 světelné roky) však dosud nebyla objevena a pravděpodobně ani neexistuje. Bílý trpaslík Hnědý trpaslík Černý trpaslík Modrý trpaslík Neutronová hvězda Černá díra Obrázky, zvuky či videa k tématu červený trpaslík ve Wikimedia Commons", "question": "Mohou se červení trpaslíci stát rudými obry?", "answers": ["Červení trpaslíci nikdy nezažehnou jadernou fúzi hélia, takže se nemohou stát rudými obry; zvolna se smršťují a zahřívají, dokud nespotřebují všechen vodík."]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "Sir Terence David John \"Terry\" Pratchett, OBE (28. dubna 1948 Beaconsfield, Buckinghamshire, Anglie - 12. března 2015 Broad Chalke, Wiltshire, Anglie) byl anglický spisovatel věnující se převážně žánru fantasy. Je známý především svou sérií knih Úžasná Zeměplocha. Do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek. Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham Davidovi a Eileen Pratchettovým. Své vzdělání připisuje High Wycombe Technical High School a Beaconsfieldské veřejné knihovně. Prvním vydaným dílem byla krátká povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu), uveřejněná v jeho školním časopise když mu bylo 13 a poté, v roce 1963, znovu v časopise Science Fantasy, za což obdržel 14 liber. Druhá uveřejněná práce se jmenovala Night Dweller (Noční tvor) a objevila se v 156. čísle časopisu New Worlds v listopadu 1965. Po odchodu ze školy v roce 1965 získal práci v místních novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších regionálních novinách v jihozápadní Anglii včetně Western Daily Press a Bath Chronicle. V tomto novinářském období byl vyslán udělat interview s Petrem Bander van Durenem, jedním z ředitelů malého vydavatelství, kde právě vycházela nová kniha.", "question": "Kdo překládá do češtiny knihy Terryho Pratchetta?", "answers": ["Jan Kantůrek"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí.", "question": "Jaký je v kilometrech měsíční rovníkový průměr?", "answers": ["3476"]}
{"title": "Uppsalská univerzita", "context": "Byla založena roku 1477, a je tedy nejstarší univerzitou v severských zemích. Sestává z devíti fakult. Je členem Skupiny Coimbra. Motto univerzity zní: Gratiae veritas naturae Obrázky, zvuky či videa k tématu Uppsalská univerzita ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Uppsalské univerzity", "question": "Z kolika fakult sestává Uppsalská univerzita?", "answers": ["z devíti"]}
{"title": "Farmakognozie", "context": "Farmakognozie (řec. \"farmakon\" = léčivo, \"gnosis\" = poznání) je farmaceutická disciplína, která se zabývá popisem léčiv přírodního původu (nejčastěji rostlinného), jejich získáváním, zpracováním, uchováváním a medicínským využitím. Přírodní suroviny se ve farmakognozii označují jako drogy. Dále popisuje chemické složení drog (fytochemie), tedy obsah účinných látek a biosyntézu. Zabývá se i účinky drog a jejich účinných látek na organismus. == Přírodní látky == Látky získávané ze surovin přírodního původu se rozdělují na primární a sekundární, podle svého zapojení do metabolismu. === Primární látky === Jedná se o látky zapojené do základního metabolismu živin a plnící základní stavební funkce: sacharidy; aminokyseliny a bílkoviny; oleje a tuky, mastné kyseliny. === Sekundární látky === Jedná se o produkty tzv. sekundárního metabolismu. Mají různou funkci, např. obrannou, často může jít i o odpadní produkty metabolismu. Mnohdy není jejich význam pro organismus, který tyto látky tvoří, objasněn. Mezi sekundární metabolity patří např.: glykosidy – látky vážící ve své molekule cukr; alkaloidy – látky obsahující dusík; silice – tzv. éterické oleje, složité směsi terpenických látek; flavonoidy; třísloviny. == Související články == Droga (léčivo) == Externí odkazy == Virtuální učebnice farmakognozie Mikroskopie drog", "question": "Jaké suroviny se ve farmakognozii označují jako drogy?", "answers": ["Přírodní"]}
{"title": "Fort Lauderdale", "context": "Fort Lauderdale [Fɔ Lɔ̩dɛ] IPA je město v americkém státě Florida na východním pobřeží Spojených států amerických, sídlo okresu Broward. Podle odhadů Amerického statistického úřadu zde v roce 2007 žilo 183 606 obyvatel. Fort Lauderdale je zároveň hlavním městem metropolitní oblasti Jižní Florida, kde žije 5 413 212 obyvatel. Jde o oblíbenou turistickou destinaci. V roce 2006 jej navštívilo 10,35 milionu návštěvníků. Pro svůj rozsáhlý a složitý systém vodních kanálů je někdy označováno jako \"americké Benátky.\" K městu přiléhá přes 10 kilometrů pláží. Město je hlavním jachtařským centrem (ve 100 přístavech a loděnicích zde kotví na 42 tisíc jachet). Fort Lauderdale se nachází zhruba 37 kilometrů severně od Miami. Ve městě a jeho okolí se nachází přes 4100 restaurací a 120 nočních klubů. Město bylo pojmenováno po sérii pevností postavených Spojenými státy během druhé seminolské války. Ty byly pojmenovány po majoru Williamu Lauderdalovi, který byl velitelem výsadku vojáků, kteří postavili první pevnost. Letní, tzv. \"mokré\" sezóny od května do října jsou horké, vlhké a deštivé s maximálními teplotami 30 - 32 °C a minimálními teplotami 22 - 24 °C. Tato sezóna přináší také časté odpolední či večerní bouře. Zimní, tzv. \"suché\" sezóny od listopadu do dubna jsou teplé a většinou bezdeštné, s průměrnými maximálními teplotami 24 - 28 °C a minimálními teplotami 15 - 19 °C. I tak se přes město během této sezóny přeženou časté studené fronty (16 - 21 °C maxima a 4 - 10 °C minima). Poslední sníh nad městem padal 19. ledna 1977. Ekonomika města je silně závislá na cestovním ruchu. Mezi lety 1940 - 1980 byla Fort Lauderdale oblíbenou vysokoškolskou destinací během jarním prázdnin. Nyní do města jezdí především zámožní turisté, studentský zájem se naopak stále více zmenšuje. Ve městě leží 23 veřejných škol. Dále jsou zde instituty a oddělení předních vysokých škol (např. Broward Community College, Florida Atlantic University, Florida International university, Kaplan University a další).", "question": "Ve kterém americkém státě se nachází město Fort Lauderdale?", "answers": ["Florida"]}
{"title": "Fotoelektrický jev", "context": "Fotoelektrický jev či fotoefekt je fyzikální jev, při němž jsou elektrony uvolňovány (vyzařovány, emitovány) z látky (nejčastěji z kovu) v důsledku absorpce elektromagnetického záření (např. rentgenové záření nebo viditelného světla) látkou. Emitované elektrony jsou pak označovány jako fotoelektrony a jejich uvolňování se označuje jako fotoelektrická emise (fotoemise). Pokud jev probíhá na povrchu látky, tzn. působením vnějšího elektromagnetického záření se elektrony uvolňují do okolí látky, hovoří se o vnějším fotoelektrickém jevu. Fotoelektrický jev však může probíhat i uvnitř látky, kdy uvolněné elektrony látku neopouští, ale zůstávají v ní jako vodivostní elektrony. V takovém případě se hovoří o vnitřním fotoelektrickém jevu. Pokud na látku dopadají elektrony, které způsobují vyzařování fotonů, mluví se o inverzním (obráceném) fotoelektrickém jevu. Studium fotoelektrického jevu mělo vliv na pochopení duality vln a částic. Bylo zjištěno, že při osvětlení některých látek (především kovy) se tyto látky nabijí. Např. zinek osvětlený ultrafialovým světlem se nabije kladně. Při ozáření vzorku spektrem elektromagnetického vlnění byly přitom pohlceny krátké vlnové délky a delší vlny ve spektru zůstaly. Pro krátké vlnové délky došlo k emisi vodivostních elektronů z kovu. Počet těchto elektronů rostl s intenzitou vlnění. Jev byl ale pozorován jen pro krátké vlnové délky, pro velké délky vln jev nenastal při libovolné intenzitě. Pro krátké vlnové délky se se zvýšením intenzity dopadajícího záření zvyšoval počet uvolněných elektronů, avšak intenzita neovlivnila energii těchto elektronů. Podle představ klasické fyziky by elektronům měla být předána kinetická energie dopadajícího elektromagnetického vlnění. Energie elektromagnetických vln souvisí s intenzitou záření, tzn. energie vyzařovaných elektronů by měla záviset na intenzitě dopadajícího záření. Experimenty však ukázaly, že kinetická energie vyzařovaných elektronů je závislá na frekvenci a nikoliv na intenzitě dopadajícího záření. Experimentálně bylo zjištěno, že pokud frekvence dopadajícího záření klesne pod tzv. mezní (prahový) kmitočet : : : : ν : 0 : : : : {\\displaystyle \\nu _{0}} , fotoemise se neobjevuje. Mezní frekvence je charakteristickou vlastností každé látky. Pokud je frekvence : : : ν : : {\\displaystyle \\nu } dopadajícího záření vyšší než mezní frekvence : : : : ν : 0 : : : : {\\displaystyle \\nu _{0}} , mají fotoelektrony energii v rozmezí od nuly do určité maximální hodnoty : : : : E : max : : : : {\\displaystyle E_{\\text{max}}} .", "question": "Jak se označují emitované elektrony?", "answers": ["fotoelektrony"]}
{"title": "Cyrilice", "context": "Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor řecká alfabeta. V češtině se označení \"cyrilice\" často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. \"abeceda\", \"alfabeta\", \"alefbet\", \"abugida\" nebo \"bopomofo\". Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina. Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708-1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna. Toto písmo nazývané graždanka (\"občanské písmo\") odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v roce 1918, kdy byla čtyři[ujasnit] méně používaná písmena z azbuky vypuštěna.", "question": "Jaké alfabeta sloužilo za vzor cyrilici?", "answers": ["řecká"]}
{"title": "Želva žlutočelá", "context": "Patří mezi kriticky ohrožené druhy, kvůli malé oblasti jejího rozšíření. Je převážně masožravá, ale nepohrdne ani rostlinnou stravou. Živí se malými obratlovci a bezobratlými živočichy, ale i ovocem a zeleninou. Loví po setmění. Rostoucí mláďata potřebují dostatek všech esenciálních látek. Klade 1 až 3 vejce velká kolem 7mm. Zahrabává vejce do důlku v zemi, často do písku. Vejce snáší od začátku března do května. Inkubační doba trvá asi 90 dní od snůšky, poté se líhnou mláďata, která jsou masožravá. Při chovu v zajetí je k líhnutí vajíček třeba vhodný inkubátor a substrát pro inkubaci vajec. Snesená vajíčka se zahrabou v inkubátoru do substrátu ze 2/3. Obývá především Čínu v jižní provincii Kuang-si, severní Vietnam, Laos a ostrov Chaj-nan. Žije ve sladkých vodách, mělkých tůních, zatopených polích a loukách, potocích s břehy s hustým rostlinným porostem bohatým na vodní hmyz a drobné rybky, především ve vlhkých, listnatých a smíšených lesích v horských oblastech. Většinu času přebývá na souši. Severní a střední druhy želvy vietnamské se kříží v přírodě s želvou hranatou (Pyxidea mouhotii nebo Cuora mouhotii), vytváří se tak nový druh želv Cuora serrata. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indochinese box turtle na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Želva vietnamská ve Wikimedia Commons Taxon Cuora galbinifrons ve Wikidruzích", "question": "Se kterou želvou se v přírodě kříží želva vietnamská?", "answers": ["s želvou hranatou"]}
{"title": "Bohrův model atomu", "context": "== Motivace k modelu == V roce 1911 uveřejnil Ernest Rutherford tzv. Rutherfordův model atomu, jehož základní myšlenkou je, že atom se skládá z velmi hmotného jádra a lehkých elektronů v obalu atomu. Rutherfordův model atomu sice velmi dobře vysvětlil výsledky experimentů prováděných při ostřelování velmi tenkých fólií, nicméně nic neříkal o spektroskopických vlastnostech atomu. Záhy bylo také ukázáno, že atomy by podle Rutherfordova modelu byly velmi nestabilní, což je v příkrém rozporu s naší zkušeností. Bohr se tedy v roce 1913 pokusil nalézt model atomu vodíku, který by byl stabilní a vysvětloval spektrum vodíku. == Postuláty == Bohrův model atomu je postaven na těchto postulátech: Elektrony se pohybují po kružnicových trajektoriích (hladinách), na nichž nevyzařují žádné elektromagnetické záření. Při přechodu z jedné hladiny na druhou elektron vyzáří (pohltí) právě 1 foton. Jsou dovoleny ty trajektorie, jejichž moment hybnosti L je nħ, kde n = 1, 2, 3, ...; a ħ je redukovaná Planckova konstanta. == Důsledky Bohrova modelu == Veškeré stavy elektronu v Bohrově atomu vodíku lze popsat jediným kvantovým číslem n {\\displaystyle n} , které můžeme interpretovat jako číslo hladiny (počítáno vzestupně od 1).Poloměr kružnicové dráhy n-té hladiny, po které se elektron pohybuje, je r ( n ) = 4 π ε 0 ħ 2 m e 2 ⋅ n 2 , {\\displaystyle r(n)={\\frac {4\\pi \\varepsilon _{0}\\hbar ^{2}}{me^{2}}}\\cdot n^{2},} kde m {\\displaystyle m} je hmotnost elektronu, e {\\displaystyle e} je náboj elektronu, ε 0 {\\displaystyle \\varepsilon _{0}} je permitivita vakua, ħ {\\displaystyle \\hbar } je redukovaná Planckova konstanta. Hodnota r(1) = 5,29×10−11 m se nazývá Bohrův poloměr vodíkového atomu. Energie elektronu vázaného v atomu vodíku na n-té hladině je E ( n ) = − m e 4 2 ( 4 π ε 0 ) 2 ħ 2 ⋅ 1 n 2 {\\displaystyle E(n)=-{\\frac {me^{4}}{2(4\\pi \\varepsilon _{. 0})^{2}\\hbar ^{2}}}\\cdot {\\frac {1}{n^{2}}}.} Rychlost elektronu na n-té hladině jest v ( n ) = e 2 4 π ε 0 ħ ⋅ 1 n {\\displaystyle v(n)={\\frac {e^{2}}{4\\pi \\varepsilon _{0}\\hbar }}\\cdot {\\frac {1}{n}}.} == Experimentální ověření Bohrova modelu == Již v roce 1914 provedli James Franck a Gustav Ludwig Hertz tzv. Franck-Hertzův experiment, v němž nespektroskopicky prokázali existenci Bohrových energetických hladin. Fakt, že tento experiment byl vykonán a publikován již rok po uveřejnění Bohrova modelu, dopomohl k velmi rychlému přijetí tohoto modelu fyzikální obcí. == Omezení Bohrova modelu ==", "question": "Který model atomu je následníkem Rutherfordova modelu?", "answers": ["Bohrův"]}
{"title": "Rock", "context": "V roce 1969 tato kapela přestala hrát vlastní verze amerických písní a začala hrát tradiční anglický folk na elektrické nástroje. Tento elektrický folk začaly hrát např. kapely Pentangle a Steeleye Span, což přimělo irské a skotské hudební skupiny jako Horslips vytvořit na začátku 70. let keltský rock. Folk rock dosáhl vrcholu svého komerčního úspěchu v letech 1967-1968, poté se mnohé kapely posouvaly různými směry, např. Dylan a The Byrds začali vyvíjet country rock. Podrobnější informace naleznete v článku Psychedelický rock. Prvky psychedelické hudby se začaly objevovat ve folku. První kapelou, která o sobě říkala, že hraje psychedelický rock, byla koncem roku 1965 13th Floor Elevators z Texasu . Dali to jasně najevo albem, které vyšlo další rok - The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators. The Beatles v tomto období představili hlavní prvky psychedelického zvuku širšímu obecenstvu. Psychedelický rock se výrazně ujal v Kalifornii. Mezi její přední představitele tohoto žánru patří Grateful Dead, Country Joe and the Fish a Jefferson Airplane. The Byrds se od čistého folk rocku odtrhla v roce 1966 singlem \"Eight Miles High\". V Británii byli jednou z nejvlivnějších kapel tohoto žánru The Yardbirds. V roce 1966 se zformoval britský underground, do kterého patřily kapely jako Pink Floyd, Traffic a Soft Machine. V tomto roce také vydaly své debuty kapely Cream a The Jimi Hendrix Experience, jejíž dlouhé kytarové jamy se staly hlavním znakem psychedelické hudby. Psychedelický rock dosáhl svého vrcholu ke konci šedesátých let. V roce 1967 vydali The Beatles psychedelické album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, na kterém se objevila i kontroverzní píseň \"Lucy in the Sky with Diamonds\", a The Rolling Stones později toho roku vydali Their Satanic Majesties Request. Pink Floyd vydali album The Piper at the Gates of Dawn, o kterém se většinou uvažuje jako o jejich nejlepším psychedelickém albu. V Americe byly mezi hlavními alby Surrealistic Pillow kapely Jefferson Airplane a Strange Days od The Doors. Tento žánr vyvrcholil na hudebním festivalu Woodstock roku 1969, kde vystoupila většina hlavních psychedelických hudebníků, ale na úplném konci dekády už byl psychedelický rock na ústupu. Brian Jones z Rolling Stones a Syd Barrett z Pink Floyd přestali hrát, kapely The Jimi Hendrix Experience a Cream se rozpadly a mnoho ostatních skupin se přesunulo k roots rocku, který se vracel více ke kořenům rocku.", "question": "Kdo patří mezi přední představitele psychedelického rocku?", "answers": ["Grateful Dead, Country Joe and the Fish a Jefferson Airplane"]}
{"title": "Louisville", "context": "Louisville je nejlidnatější město v americkém státě Kentucky a šestnácté nebo dvacáté sedmé nejlidnatější město ve Spojených státech (záleží na způsobu počítání obyvatel). Město leží na severu Kentucky na hranicích se státem Indiana. Louisville je sídlem Jefferson County. Jeho rozloha činí 1032 km2. V roce 2010 v Louisville žilo 741 096 obyvatel, včetně aglomerace 1,2 milionu. Město bylo založeno roku 1778. O městu se často říká, že je to nejsevernější jižní město a nejjižnější severní město. Je to dáno tím, že se tu mísí kultura jak amerického Jihu, tak Středozápadu. Louisville je také proslaveno závody koní, nachází se zde například závodiště Churchill Downs. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 597 337 obyvatel. 70,6% Bílí Američané 22,9% Afroameričané 0,3% Američtí Indiáni 2,2% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 1,8% Jiná rasa 2,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 4,5% populace. Šimon Agranat - předseda Nejvyššího soudu Státu Izrael Muhammad Ali - boxer Nicole Scherzingerová - zpěvačka Jennifer Lawrence - herečka Ťiou-ťiang, Čína La Plata, Argentina Mohuč, Německo Montpellier, Francie Perm, Rusko Quito, Ekvádor Tamale, Ghana", "question": "Kdy bylo založeno město Louisville?", "answers": ["1778"]}
{"title": "Python", "context": "Python je vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Nabízí dynamickou kontrolu datových typů a podporuje různá programovací paradigmata, včetně objektově orientovaného, imperativního, procedurálního nebo funkcionálního. Python je vyvíjen jako open source projekt, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem (Unix, Windows, Mac OS); ve většině distribucí systému Linux je Python součástí základní instalace. Mimo jiné je v něm implementován aplikační server Zope, instalátor a většina konfiguračních nástrojů Linuxové distribuce firmy Red Hat. Python je dynamický interpretovaný jazyk. Někdy bývá zařazován mezi takzvané skriptovací jazyky. Jeho možnosti jsou ale větší. Python byl navržen tak, aby umožňoval tvorbu rozsáhlých, plnohodnotných aplikací (včetně grafického uživatelského rozhraní – viz například wxPython, který využívá wxWidgets, nebo PySide a PyQT pro Qt, a nebo PyGTK pro GTK+). Python je hybridní jazyk (nebo také víceparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe. Python má díky tomu vynikající vyjadřovací schopnosti. Kód programu je ve srovnání s jinými jazyky krátký a dobře čitelný. K význačným vlastnostem jazyka Python patří jeho jednoduchost z hlediska učení. Bývá dokonce považován za jeden z nejvhodnějších programovacích jazyků pro začátečníky.[zdroj? ] Tato skutečnost je dána tím, že jedním z jeho silných inspiračních zdrojů byl programovací jazyk ABC, který byl jako jazyk pro výuku a pro použití začátečníky přímo vytvořen. Python ale současně bourá zažitou[zdroj? ] představu, že jazyk vhodný pro výuku není vhodný pro praxi a naopak. Podstatnou měrou k tomu přispívá čistota a jednoduchost syntaxe, na kterou se při vývoji jazyka hodně dbá. K definici bloků se v Pythonu (na rozdíl od většiny jazyků) používá pouze odsazování. Význačnou vlastností jazyka Python je produktivnost z hlediska rychlosti psaní programů. Týká se to jak nejjednodušších programů, tak aplikací velmi rozsáhlých. U jednoduchých programů se tato vlastnost projevuje především stručností zápisu. U velkých aplikací je produktivnost podpořena rysy, které se používají při programování ve velkém, jako jsou například přirozená podpora jmenných prostorů, používání výjimek, standardně dodávané prostředky pro psaní testů (unit testing) a dalšími. S vysokou produktivností souvisí dostupnost a snadná použitelnost široké škály knihovních modulů, umožňujících snadné řešení úloh z řady oblastí. Python se snadno vkládá do jiných aplikací (embedding), kde pak slouží jako jejich skriptovací jazyk. Tím lze aplikacím psaným v kompilovaných programovacích jazycích dodávat chybějící pružnost.", "question": "Kdy navrhl Guido van Rossum Python?", "answers": ["v roce 1991"]}
{"title": "Velbloudovití", "context": "Velbloudovití jsou jedinou čeledí podřádu mozolnatci. Zahrnuje velbloudy, lamy a vikuně. Pro velbloudovité je typická jejich zvláštní chůze, tzv. mimochod, kdy se současně pohybuje přední i zadní končetina na jedné straně a tím je jejich chůze kymácivá. Podobě jako u mnohých jiných zvířat se názory na systém velbloudovitých liší, ale podle genetických průzkumů, by měl vypadat nejspíše takto: rod: velbloud (Camelus): velbloud jednohrbý (C. dromedarius) - také zvaný \". dromedár\" velbloud dvouhrbý (C. ferus, dříve C. bactrianus) - také zvaný \"drabař\" rod: lama (Lama) guanako (Lama guanicoe) lama krotká (Lama guanicoe f. glama. ) - zdomácnělá a následně opět zdivočelá forma guanaka rod: vikuna (Vicugna) vikuňa (Vicugna vicigna) alpaka (Vicugna pacos) - zdomácnělá forma vikuně, dříve Lama pacos Lamy (mezi které se někdy řadí i vikuně) se vyskytují v Jižní Americe. Velbloudy můžeme potkat na Blízkém východě a severní Africe, kde žijí velbloudi jednohrbí, a ve střední Asii, kde žijí i ještě divocí velbloudi dvouhrbí. Divoká forma velblouda jednohrbého již vymřela. Velbloudy jednohrbé lze najít i v Austrálii, kam byli uměle vysazeni. Pro velbloudovité jsou typické dlouhé, štíhlé nohy a krk a malá hlava. Hustý kožich je chrání před sluncem i zimou. Na rozdíl od většiny sudokopytníků, kteří mají na končetinách ještě i 2. a 5. prst v podobě paspárků, mají velbloudovití zachovaný jen 3. a 4. prst a ostatní prsty mají pouze v podobě drobných kůstek. Také se liší tím, že nejsou jako ostatní kopytníci prstochodci, ale našlapují na poslední tři články prstů kryté mozolem. To je chrání před rozpáleným povrchem, po kterém chodí, a také dovoluje chodit po písku. Velbloudovití mají třídílný žaludek. Dva předžaludky - bachor a čepec a vlastní žaludek - slez. Zvláštností jsou také speciálně upravené přední zuby a krátké slepé střevo. Zajímavou odlišností od ostatních savců jsou oválné červené krvinky, které jim tak umožňují lépe hospodařit s vodou. Velbloudi a lamy žijí většinou ve stádech vedených dominantním samcem. Někdy samci vytvářejí mládenecké skupiny nebo žijí samotářsky. Pro tato zvířata je charakteristické plivání jako jedna z obranných taktik. Využívají několik typů plivání, od výhrůžného plivání pouze slin až po vyprázdnění natráveného obsahu předžaludků. Vzhledem k oblastem jejich výskytu nejsou zástupci této čeledi nároční na potravu, často si vystačí pouze se suchou trávou. Velbloudi vydrží až 40 dní bez potravy a na rozdíl od lam také mnoho dní bez vody. Samice rodí přibližně jednou za rok jedno mládě.", "question": "Kde se vyskytují lamy?", "answers": ["v Jižní Americe"]}
{"title": "Irsko", "context": "Irsko sousedí na severu s částí Spojeného království – Severním Irskem. Jeho břehy omývá na západě Atlantský oceán, na východě Irské moře, na jihovýchodě Svatojiřský průliv a na jihu Keltské moře. Irsko je unitární parlamentní republika v čele s prezidentem. Hlavním městem je Dublin (irsky Baile Átha Cliath). Samostatné Irsko je výsledkem mnoholetého boje za nezávislost na Spojeném království Velké Británie a Irska. 29. prosince 1937 se Irská republika stala nástupcem Irského svobodného státu, jenž byl založen 6. prosince 1922. Ačkoliv se irský hrubý domácí produkt na hlavu ve světovém měřítku pohybuje mezi 12. až 17. místem, v závislosti na zdroji, bývalo Irsko jedním z nejchudších států západní Evropy a mělo vysokou míru emigrace. V 50. letech 20. století byla zavedena ekonomie protekcionismu a Irsko se v roce 1973 připojilo k Evropskému společenství (současné Evropské unii). V 80. letech 20. století vedla ekonomická krize Irsko k započetí velkých ekonomických reforem. Následná liberální ekonomická politika (mj. výrazné snížení daní ve srovnání s ostatními zeměmi EU) vedlo k celkové ekonomické prosperitě v letech 1995–2007. Období si díky tomu i vysloužilo přezdívku \"Celtic Tiger\" (česky \"keltský tygr\"). Avšak v návaznosti na celosvětovou finanční krizi bylo v roce 2008 toto období rychlého ekonomického růstu uťato. Irsku náleží jedenáctá příčka žebříčku indexu lidského rozvoje (2014). Stát se pyšní největší kvalitou života na světě – drží první místo v indexu kvality života z roku 2005 – a umístil se na šestém místě v světovém indexu míru (2012).", "question": "Ve kterém roce se Irsko připojilo k Evropskému společenství?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Mor", "context": "Plicní forma probíhá jako těžký zápal plic s velmi vysokou smrtností. Při neléčené bubonické formě je smrtnost kolem 60 %, při léčbě antibiotiky významně klesá. Z antibiotik jsou účinné chloramfenikol, aminoglykosidy a chinolony. V místech výskytu je též dostupné preventivní očkování. Související informace naleznete také v článku Morové epidemie v Českých zemích. Podrobnější informace naleznete v článku Justiniánský mor. První historicky doložená epidemie dýmějového moru propukla za panování Justiniána I. v roce 541 v Konstantinopoli, tehdy největším evropském městě. Nákaza se do města dostala zřejmě z Egypta či Etiopie, odkud město dováželo obilí pro své obyvatele. V nejhorších měsících umíralo ve městě až 5000 lidí denně, město ztratilo asi 40 % obyvatel. Epidemie se rozšířila po celé Byzantské říši, zabila asi čtvrtinu obyvatel. Koncem 6. století, v 7. a 8. století se Evropou šířily další vlny nákazy, již méně virulentní. Celkový počet obětí se odhaduje asi na 25 miliónů. Podrobnější informace naleznete v článku Černá smrt. Epidemie zvaná černá smrt vypukla nejdříve ve střední Asii, kde čas od času propukaly pandemie jak u místních kočovných, tak i u již delší dobu usazených civilizací.", "question": "Kde proběhla první historicky doložená epidemie dýmějového moru?", "answers": ["v Konstantinopoli"]}
{"title": "Tajvan (Lipno)", "context": "Tajvan je největší ostrov na vodní nádrži Lipno. Nachází se přibližně 3 km na jihovýchod od obce Horní Planá v místě dřívějšího ostrohu, kde se do Vltavy vlévala Ostřice. Nejvyšší bod ostrova dosahuje nadmořské výšky 737 m. Ostrov je porostlý smíšeným lesem s převahou bříz a borovic. Nachází se zde přírodní rezervace, a proto je sem zakázán vstup. Předmětem ochrany je výskyt vodního ptactva a vzácné vodní fauny. Podle jednoho výkladu ostrov získal název podle rybáře, který na něj jezdil chytat ryby. Jelikož měl šikmé oči, přezdívalo se mu Číňan, a proto pak lidé začali ostrovu říkat podle čínského ostrova Tchaj-wan. Podle jiného výkladu název vymysleli kartografové plánující Lipenskou přehradu, protože očekávaný bezejmenný ostrov na mapách tvarem nápadně připomínal tvar ostrova Tchaj-wan. Fotografie ostrova Fotografie ostrova", "question": "Jak se jmenuje největší ostrov na vodní nádrži Lipno?", "answers": ["Tajvan"]}
{"title": "Miroslav Chlajn", "context": "Miroslav Chlajn (1.březen 1904 Beroun – 18. února 1943 Osvětim) byl důstojník československé armády. Působil jako štábní kapitán v Českých Budějovicích. V roce 1939 pracoval pro zpravodajskou síť pro protektorátní vládu. Před tím, než jej zatklo gestapo, stačil ještě zničit dokumenty a při výslechu nic neprozradil. Byl deportován do Osvětimi, kde v roce 1943 zahynul. Má symbolický hrob na českobudějovickém hřbitově a je po něm pojmenovaná jedna ulice v Českých Budějovicích. == Odkazy == Hroby na hřbitově sv. Otýlie vojensko-historickým prizmatem [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online.", "question": "Kde zahynul Miroslav Chlajn ?", "answers": ["Osvětim"]}
{"title": "Karel čtvrtý", "context": "Karel IV. (14. května 1316, Praha – 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. Karel IV. byl římsko-německý král od července 1346 a od roku 1355 císař římský. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny.", "question": "Z jaké dynastie pocházel Karel IV.?", "answers": ["Lucemburků"]}
{"title": "Karl Ferdinand Braun", "context": "Karl Ferdinand Braun (6. června 1850, Fulda, Německo - 20. dubna 1918, New York, USA) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny. Braun studoval na univerzitě v Marburgu a v Berlíně, kde získal titul v roce 1872; Dále se stal ředitelem Fyzikálního ústavu a profesorem fyziky ve Štrasburku (1895). Jeho výzkumy se týkaly oscilace strun a elastických lan, dále vedení elektrického proudu v elektrolytech a mezi jinými i mechanické teorie tepla. Dalšími jeho příspěvky do fondu vědy bylo vypracování teoretických základů Le Chatelierova principu pohyblivé chemické rovnováhy, objev usměrňovacího účinku polovodičů (1874), konstrukce Braunovy trubice a oscilografu na principu katodových paprsků (1897). V následujících letech se věnoval bezdrátové telegrafii, což mu v roce 1909 přineslo Nobelovu cenu - druhou polovinu získal Guglielmo Marconi. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková: Nobelovy ceny za fyziku, Set out, Praha 1997, ISBN 80-902058-5-2 Rádio Guglielmo Marconi Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Ferdinand Braun ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy zemřel Karl Ferdinand Braun?", "answers": ["20. dubna 1918"]}
{"title": "Thomas Eakins", "context": "University of California Press, 2000. ISBN 0-520-22209-1. Canaday, John: Thomas Eakins; Familiar truths in clear and beautiful language, Horizon. Volume VI, Number 4, Autumn 1964. Doyle, Jennifer: Sex, Scandal, and 'The Gross Clinic. Representations 68 (Fall 1999): 1-33. Goodrich, Lloyd: Thomas Eakins. Harvard University Press, 1982. ISBN 0-674-88490-6 Homer, William Innes: Thomas Eakins: His Life and Art. Abbeville Press, 1992. ISBN 1-55859-281-4 Johns, Elizabeth: Thomas Eakins. Princeton University Press, 1991. ISBN 0-691-00288-6 Kirkpatrick, Sidney: The Revenge of Thomas Eakins. Yale University Press, 2006. ISBN 0-300-10855-9. Lubin, David: Acts of Portrayal: Eakins, Sargeant, James. Yale University Press, 1985. ISBN 0-300-03213-7 Sewell, Darrel: Thomas Eakins: Artist of Philadelphia. Philadelphia Museum of Art, 1982. ISBN 0-87633-047-2 Updike, John: Still Looking: Essays on American Art. Alfred A. Knopf, 2005. ISBN 1-4000-4418-9 Weinberg, H. Barbara: Thomas Eakins and the Metropolitan Museum of Art. The Metropolitan Museum of Art, 1994. Publication no: 885-660 Werbel, Amy: Thomas Eakins: Art, Medicine, and Sexuality in Nineteenth-Century Philadelphia. Yale University Press, 2007. ISBN 978-0-300-11655-7. The Paris Letters of Thomas Eakins. Edited by William Innes Homer. Princeton, PUP, 2009, ISBN 978-0-691-13808-4 === Reference === === Související články ===", "question": "Kdo byl označen jako ten, kdo \"přinesl fotoaparát do amerického výtvarného studia\"?", "answers": ["Eakins"]}
{"title": "Ogam", "context": "Ogam je irské hláskové písmo v podobě zářezů rytých do hran kamenných kvádrů nebo do dřeva. Používalo se pro zápis irštiny před příchodem křesťanství. Ogam se psal buď na vertikální nebo na horizontální linii (hranu). V případě vertikální se psalo zdola nahoru, v případě horizontální zleva doprava. Písmena jsou uspořádána do čtyř základních skupin po pěti znacích. Písmeno každé jednotlivé skupiny je tvořeno čarami od jedné do pěti, které jsou různě orientovány k pomyslné základní linii či hraně opracovaného kamene. Pro skupinu B se souhláskami B, L, V, S, N jsou to delší čáry vedené napravo (dolů). Skupina H obsahující souhlásky H, D, T, C, Q jsou to delší čáry vedené vlevo (nahoru). Skupina M zahrnující souhlásky M, G, Ng, Z, R se zapisují pomocí delších čar vedených zprava doleva přes osu, a to buď kolmo, nebo šikmo. Skupina A obsahuje samohlásky A, O, U, E, I jde o krátké čáry kolmo přes.", "question": "Kdy se ogam používal?", "answers": ["před příchodem křesťanství"]}
{"title": "Jazykový korpus", "context": "Některé korpusy jsou budovány jako vyvážené, což znamená, že by měly obsahovat vyvážený podíl textů tříděných podle žánrovosti, doby vzniku, případně dalších hledisek (mluvenost, psanost, regionálnost, užívanost apod.). Synchronní korpusy jsou budované jako reprezentativní a vyvážené otisky jazyka v určitém relativně krátkém časovém období, během něhož lze považovat jazyk za neměnný systém. Většinou se jedná o korpusy současného jazyka. Diachronní korpusy zachycují jazyk v různých vývojových fázích a obsahují tudíž texty z rozsáhlejších období. Podle dalšího kritéria rozlišujeme také korpusy jednojazyčné a vícejazyčné. Vícejazyčný korpus se také nazývá paralelní korpus a obsahuje stejné texty v různých jazycích zobrazené vedle sebe. Budováním korpusů českého jazyka se v České republice zabývá Ústav Českého národního korpusu (ÚČNK) při Filozofické fakultě UK, který založil lingvista František Čermák. Od ledna 2014 je možné vyhledávat v korpusech ÚČNK pomocí korpusového manažeru KonText. Z českých korpusů mezi ně patří jak synchronní korpusy psané češtiny, tak synchronní mluvené korpusy a diachronní korpusy: Korpusy řady SYN – všechny synchronní psané korpusy této řady jsou spojeny ve stejnojmenný korpus SYN. Dohromady obsahují přes dva tisíce testových slov (tokenů).", "question": "Kdo založil Ústav Českého národního korpusu?", "answers": ["František Čermák"]}
{"title": "Dopamin", "context": "Dopamin je chemická látka ze skupiny katecholaminů, která přirozeně vzniká v mozku obratlovců, ale i v nervové soustavě většiny bezobratlých živočichů. Dopamin funguje jako neuropřenašeč, který v jistých částech mozku umožňuje přenos impulsů. Poškození dopaminových drah je úzce spojeno se vznikem Parkinsonovy choroby, jiné poruchy dopaminového systému se dávají do souvislosti se vznikem schizofrenie či bipolární afektivní poruchy. Dopamin funguje také jako neurohormon, jako takový je vytvářen v hypotalamu a označuje se tam též jako prolaktin inhibující hormon (PIH), v malém množství ho tvoří také dřeň nadledvin. Funkci dopaminu v nervové soustavě odhalil v polovině 50. let 20. století švédský neurobiolog a biochemik Arvid Carlsson. V roce 2000 za tento objev dostal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Dopamin má v nervové soustavě poměrně rozmanité spektrum funkcí. V lidské centrální nervové soustavě se váže na pět základních typů tzv. dopaminových receptorů (D1, D2, D3, D4, D5). Zjednodušeně řečeno, dopamin je v určitých nervových drahách uvolňován nervovými buňkami na synapsích, kde se váže na příslušné receptory a umožňuje přenos nervových impulsů z jedné nervové buňky na druhou. Udává se nejméně šest nervových drah, v nichž dopamin hraje důležitou funkci (tzv. dopaminergní dráhy). Produkující buňka uvolňuje dopamin klasickým způsobem závislým na vápenatých iontech; dopamin se rozlije do synaptické štěrbiny a váže se na dopaminové receptory, následně je však velmi rychle vstřebáván zpět do produkující buňky. Uvolnění dopaminu může však způsobit také dávka amfetaminů. Pravděpodobně nejznámější funkce plní dopamin v tzv. mezolimbické dopaminové dráze vedoucí ze středního mozku přes nucleus accumbens až do čelní kůry. Tato dráha hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a \"odměn\". Způsobuje vznik příjemných pocitů buď v reakci na různé události či aktivity, nebo vlivem požití jistých drog a to především stimulačních, např. kokainu. Drogová závislost je dávána do souvislosti právě s touhou jedince po příjemných pocitech navozených dopaminem. Důležitou dopaminergní drahou je spojení mezi substantia nigra a oblastí zvanou striatum. Substantia nigra je součástí bazálních ganglií a hraje roli v plánování a programování pohybu – v procesu, kdy se abstraktní myšlenka mění na vůlí řízenou akci. Oblast je bohatě propojena s dalšími pohybovými centry. Degenerace dopaminových center v oblasti substantia nigra může způsobit Parkinsonovu chorobu, která se projevuje právě poruchami pohybu.", "question": "Co umožňuje dopamin?", "answers": ["přenos impulsů"]}
{"title": "Lenka Dusilová", "context": "Lenka Dusilová (* 28. prosince 1975, Karlovy Vary, Československo) je česká zpěvačka. Lenka Dusilová začala s hudební kariérou už v 10 letech, kdy se představila na folkovém festivalu s básní Adolfa Heyduka, kterou sama zhudebnila. V roce 1988 nastoupila do legendárního pěveckého souboru Bambini di Praga. V letech 1991-95 byla frontmankou pražské rockové skupiny Sluníčko, se kterou vydala stejnojmenné album a v roce 1994 vyhrála hudební soutěž Marlboro Rock In. Kapela také zahájila hudební festival Open Air Gampell ve Švýcarsku. Akademie populární hudby v roce 1994 nominovala Lenku na cenu \"Objev roku\". V letech 1994-97 spolupracovala se skupinou Lucie, s jehož frontmanem (David Koller) po odchodu ze Sluníčka založila skupinu Pusa. Jejich skladba Muka byla nominována na cenu Anděl v roce 1996. V roce 2000 vyhrává cenu Anděl v kategorii \"Nejlepší zpěvačka\". Od roku 2000 byla čtenáři hudebního časopisu Report opakovaně volena jako nejlepší zpěvačka roku. Po vydání se na sólovou dráhu, Lenka Dusilová začala také spolupracovat s folk-rockovou skupinou Čechomor. Hostuje na jejím přelomovém albu Proměny, které produkoval skladatel Jazz Coleman a který o ní mluvil jako o \"velkém talentu\". Duet Dusilové a Franty Černého z Čechomoru na úvodní skladbě alba se v roce 2001 usadil v hitparádách na několik měsíců a byl zvolen \"Skladbou roku\" na udělování cen Anděl. Album Proměny se stalo platinové a získalo cenu Anděl za \"Album roku\". V současnosti hraje kromě sólových koncertů i se svojí doprovodnou kapelou Baromantika ve složení: Klávesové nástroje, vokály - Beata Hlavenková Klávesové nástroje, samply, kotle, vokály - Viliam Béreš elektrická a basová kytara - Patrick Karpentski bicí, samply - Martin Novák Album Mezi světy, vydané v r. 2005 u vydavatelství Universal Music (CZ), během pár týdnů od vydání získalo status zlaté desky. Mezi světy obdrželo v roce 2006 cenu Akademie populární hudby Anděl v kategorii \"Nejlepší rocková deska\" a Lenka získala cenu v kategorii \"Nejlepší zpěvačka\". Desku produkoval americký producent Ben Yonas z Coast Recorders v San Francisku a New Yorku společně s Dusilovou a kytaristou Martinem Ledvinou. Na desce hostovali renomovaní hudebníci ze San Franciska - Jon Evans (basová kytara) a Scott Amendola (bicí). V roce 2008 společně s Beatou Hlavenkovou a klarinetovým kvartetem Clarinet Factory zakládá novou formaci Eternal Seekers, s kterou ve stejný rok natočili a vydali eponymní album Eternal Seekers, za které Lenka získala v roce 2009 cenu Akademie populární hudby Anděl v kategorii \"Nejlepší zpěvačka\". Sluníčko Sluníčko (1994) Pusa Pusa (1996) Sólová alba Lenka Dusilová (2000) Spatřit světlo světa (2002) UnEarthEd (2004) Mezi světy (2005) Mezi světy (US verze.", "question": "Jak se jmenuje pěvecký soubor, do kterého v roce 1988 nastoupila Lenka Dusilová?", "answers": ["Bambini di Praga"]}
{"title": "Sova pálená", "context": "Sova pálená (Tyto alba) je středně velký druh sovy z čeledi sovovitých (Tytonidae), nápadný hlavně výrazným srdcovitým závojem kolem očí. Jedná se o nejrozšířenější druh sovy vůbec, obývající řadu biotopů na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. == Synonyma == Strix alba Scopoli, 1769 Lechusa stirtoni Miller, 1956 == Popis == Středně velká, štíhlá sova s dlouhýma nohama. Délka těla je 33–39 cm, rozpětí křídel 80–95 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 200–400 g. Svrchu je šedá a okrová, zespodu v závislosti na poddruhu buď čistě bílá nebo žlutooranžová (středoevropský poddruh T. a. guttata má spodinu žlutooranžovou). Výrazný obličejový závoj je světlý a má typicky srdcovitý tvar, oči jsou černé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, samci bývají o něco světlejší. Létá houpavě, elegantně a zcela neslyšně, často s volně svěšenýma nohama. == Hlasový projev == Nejčastěji se ozývá drsným, těžko popsatelným křikem, samice a vzácně i samci mohou opakovaně vydávat také táhlý, vrnivý zvuk připomínající volání lelka lesního. Mláďata na hnízdě se ozývají hlasitým táhlým syčením. == Rozšíření a početnost == Sova pálená má kosmopolitní typ rozšíření. Žije na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a zcela chybí pouze v chladných oblastech, na Sahaře a v tropických deštných pralesích. Většina populace obývá teplejší oblasti, k severu nejvýše proniká v západní Evropě, a to přibližně k 60. rovnoběžce. Jde o stálý a přelétavý druh, který často podniká potulky a přesídlování v nejrůznějších směrech, občas i značně daleko od hnízdiště. Těžištěm výskytu v Evropě je Španělsko (50 400 – 90 500 párů) a Francie (20 000 – 60 000 párů). Již od 50. let 20. století její početnost prudce klesá; 20–50% pokles stavů byl zaznamenán ve 13 evropských zemích, více než 50% v 7 evropských zemích a na Maltě již vyhynula. === Výskyt v ČR ===", "question": "Je sova pálená nejrozšířenější druh sovy vůbec?", "answers": ["Jedná se o nejrozšířenější druh sovy vůbec, obývající řadu biotopů na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy."]}
{"title": "Portugalsko", "context": "Portugalská koloniální říše měla v celosvětovém měřítku nejdelší trvání: kupříkladu Východní Timor se osvobodil až v roce 1975, Macao bylo předáno Číně roku 1999. Dodnes je v mnoha někdejších koloniích používána portugalština a vyznáváno katolictví. Globální expanze Portugalsko vyčerpala a při nástupnické krizi roku 1580 bylo přinuceno k personální unii se Španělskem. Nezávislost byla obnovena roku 1640 za Jana IV., Španělé ji však uznali až po vzájemných bojích v roce 1668. V roce 1755 postihlo Lisabon velmi silné zemětřesení. První ministr, markýz de Pombal, vedl obnovu města v imperiálním stylu a prosadil merkantilistické a různé osvícenské reformy. Coby tradiční spojenec Anglie bylo Portugalsko roku 1808 napadeno Napoleonem. Královský dvůr v té době přesídlil do Ria de Janeiro a ovládal své državy (od r. 1815 Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarves) odtud až do návratu roku 1820. Roku 1822 se však Brazílie osamostatnila. V letech 1828-1830 probíhaly tzv. liberální války mezi absolutisty a konstitucionalisty. V roce 1890 utrpělo spojenectví s Anglií poté, co se střetla s portugalskými koloniálními zájmy v Africe. Portugalsko bylo vyhlášeno republikou 5. října 1910. Za první světové války stálo Portugalsko na straně Dohody. První portugalská republika však byla zmítána nepokoji a neměla tak dlouhého trvání - v roce 1926 došlo k vojenskému puči. António de Oliveira Salazar, od roku 1928 ministr financí, se roku 1932 chopil moci a zavedl v zemi zmítané krizí diktaturu založenou na autoritářském konzervatismu, nacionalismu a imperialismu ve spojení s římskokatolickou církví; takzvaný Estado Novo, vyhlášený následujícího roku, trval 41 let. Za druhé světové války bylo Portugalsko neutrální, roku 1949 se však stalo zakládajícím členem NATO. Portugalsku se nepodařilo udržet svoje koloniální panství. Jeho rozklad započal rokem 1961, kdy Indie připojila četná území včetně Goy. Zároveň se stále častěji ozývaly hlasy dalších, převážně afrických kolonií (Angola, Mozambik, Portugalská Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Kapverdy).", "question": "Kdy bylo Portugalsko vyhlášeno republikou?", "answers": ["5. října 1910"]}
{"title": "Vlajka Evropské unie", "context": "Když začátkem padesátých let Evropská komise hledala vhodný motiv pro budoucí vlajku EU, navrhl šlechtic japonsko-rakouského původu Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi přejmout vlajku, jím založené, Panevropské unie. Ta se skládala z červeného kříže ve žlutém kruhu na modrém pozadí, přičemž kruh odkazuje k japonské vlajce, neboť Kalergi se narodil své japonské matce roku 1894 v Tokiu. Tento návrh byl však zamítnut kvůli protestům Turecka proti přítomnosti kříže, nicméně hlavní motiv japonské vlajky, kruh uprostřed jednobarevného pozadí, zůstal i na na finálním návrhu Arsè Heitze. Číslo 12 jako počet hvězd bylo nakonec vybráno kvůli politické neutrálnosti, později Haitz připustil inspiraci mariánskou ikonografií. Podoba vlajky byla Radou Evropy přijata 8. prosince 1955 a navrhl ji hlavní herold Irska Gerard Slevin. Symbolem Evropského společenství se vlajka stala 26. května 1986. Evropská unie, vzniklá na základě Maastrichtské smlouvy v roce 1992, která Společenství nahradila, převzala také jeho vlajku. Ovšem zrušením Maastrichtské smlouvy a jejím nahrazením Lisabonskou smlouvou nebyla tato vlajka, v nové smlouvě deklarována jako vlajka EU. Tak se stalo, že oficiálně EU žádnou vlajku nemá. Proto některé státy EU prohlásily, že ji jako symbol uznávají. Mezi těmi, které takové vyjádření nevydaly je i ČR. Vlajka je vyobrazena na přední straně všech eurobankovek, na mincích je pouze kruh hvězd.", "question": "Kým byla původně používána nynější vlajka Evropské unie?", "answers": ["Radou Evropy"]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě. Na západě se také rozkládá pohoří Munț Apuseni. Mezi nejdůležitější sídla patří: Bukurešť Brašov Temešvár Kluž Constanț Craiova Jasy Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Rumunska. Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaț. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky. Prezident, nejvyšší představitel moci výkonné, je rovněž volen přímo a to jednou za pět let (do roku 2004 jednou za 4 roky). Prezident jmenuje Ministerského předsedu. Ten je hlavou rady ministrů, které jmenuje. Současným prezidentem Rumunska je Klaus Iohannis. Od roku 1991 se Rumunsko soudí s Čadem o podobu státní vlajky. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Rumunska. Území Rumunska se dělí na 41 administrativních jednotek (žup) a hlavní město Bukurešť. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Rumunska. Rumunsko bylo jednou z chudších zemí RVHP a dodnes se řadí k méně rozvinutým zemím Evropy. Mezi zeměmi Evropské unie je jeho HDP na obyvatele druhý nejnižší, po Bulharsku. Může za to především dlouholetá autoritativní vláda Nicolae Ceauș, která naprosto znemožnila rozvoj rumunské ekonomiky. Významná je pro rumunskou ekonomiku výroba aut značky Dacia, která je součástí francouzského koncernu Renault. Tomuto napomáhá rumunské hutnictví – nicméně zásoby rumunského nerostného bohatství nejsou zcela využity. Dále je Rumunsko poměrně vhodné pro zemědělství – ve Vlašské nížině se pěstují plodiny jako pšenice, slunečnice, kukuřice, brambory, zelenina či ovoce. Z živočišné výroby je významný chov vepřů, ovcí či skotu, mimo jiné pro zemědělské účely pak chov koní.", "question": "Se kterým státem se soudí Rumunsko ohledně podoby státní vlajky?", "answers": ["Čadem"]}
{"title": "Reliéf (sochařství)", "context": "Reliéf (z ital. rilievo, vystouplý) je plastické výtvarné dílo, které vystupuje z plochy pozadí. Může být ornamentální nebo figurální a může sloužit k výzdobě staveb, pomníků, náhrobků, ale také uměleckých předmětů. == Popis == Reliéfy se dělají z kamene a štuku, z kovu, ze dřeva nebo slonoviny i z dalších materiálů. Podle toho, jak dalece je reliéf prostorový, se rozlišuje Bas-reliéf (nízký, plochý reliéf), kde se motiv od pozadí neodděluje. Nejběžnější druh reliéfu, hlavně na fasádách budov, na vnitřních stěnách a stropech, na náhrobních kamenech, ale také na plaketách, mincích a medailích. Haut-reliéf [ótreliéf] (vysoký reliéf), kde se například ruka nebo hlava postavy odděluje od pozadí, vystupuje do prostoru a je zpracována jako socha. Zahloubený reliéf, charakteristický pro staré egyptské sochařství: plastický motiv je zde ostře ohraničen zahloubením, takže nevystupuje nad rovinu pozadí. Kontra-reliéf či intaglie, kde je figura naopak vyhloubena v negativu. Vyskytuje se u broušeného skla a drahokamů (gemma). == Historie == Reliéf patří k nejstarším formám sochařství a vyskytuje se ve všech vyspělejších kulturách. Starověké reliéfy jsou obvykle kamenné, vzácněji kostěné, štukové nebo dřevěné. Jedním z vrcholů starověkého reliéfního sochařství patří egyptské reliéfy a reliéfní nápisy, které zdobí stěny chrámů a hrobek. Jsou většinou ploché (bas-reliéf) nebo zahloubené. Jinou povahu mají realističtější řecké reliéfy, ploché i vysoké. Nejznámější jsou Feidiovy římsy a metopy z Parthenonu v Athénách. Styl řeckého reliéfu pak pokračuje v římském umění, na náhrobcích, vítězných sloupech a bránách i v raně křesťanském umění. V byzantské oblasti se rozšířily drobné reliéfy ze slonoviny, velmi ceněné až do středověku. Do středověkého umění vstupuje kamenný reliéf v rané gotice, při výzdobě francouzských katedrál (Chartres, Amiens). Postavy a výjevy jsou více stylizované a přizpůsobují se tvarům staveb, portálů, náhrobků a medailonů. Velký rozkvět reliefního umění nastal v italské renesanci, kdy se i monumentální stavby zpravidla omítají. Vedle kamenných a mramorových se vyskytují také reliéfy štukové a keramické. V barokním umění se reliéf stává služebnou částí chrámové architektury a hojně se používá i v palácích a zámcích, jak na fasádách, tak vnitřních stěnách a stropech, klenutých i plochých. V období klasicismu se odděluje na jedné straně spíše strohý bas-reliéf od volně stojící sochy. V historizující městské zástavbě druhé poloviny 19. století se plastická výzdoba fasád stává masovou módou a prefabrikované sádrové a štukové odlitky se na fasády prostě přilepují. V secesním umění se vrací plochý figurální reliéf, často inspirovaný starověkými vzory a od 30. let 20. století se prosazuje funkcionalistická architektura hladkých geometrických tvarů bez plastické výzdoby.", "question": "Co je plastické výtvarné dílo, které vystupuje z plochy pozadí?", "answers": ["Reliéf"]}
{"title": "Brusel", "context": "V roce 1817 sošku zcizil a posléze zničil bývalý vězeň Antoine Lycas. Z jejích úlomků byl vytvořen model pro sošku, která zde stojí dnes. Od roku 1987 má svůj protějšek - čůrající holčičku - Jaenneke Pis. V roce 1998 přibyla také socha čůrajícího psa - Zinneke Pis. Královský palác Katedrála svatého Michaela archanděla a svaté Guduly Parc du Cinquantenaire, který vznikl roku 1880 při příležitosti oslav padesátého výročí belgické nezávislosti. V parku se nachází vítězný oblouk Palais du Cinquantenaire a několik galerií a muzeí. Bruselský park, nacházející se mezi Královským palácem a budovou belgického parlamentu Bazilika Sacré-Cœ je šestý největší kostel světa. Atomium postavené k příležitosti mezinárodní výstavy Expo 58. Mini-Europe - park, ve kterém je vystaveno více než 300 zmenšených modelů významných evropských staveb. Palác Stoclet - vila ve stylu vídeňské secese a art deco (kulturní dědictví UNESCO). Budovy Královského muzea krásných umění Belgie. Hlavní městské domy architekta Victora Horty v Bruselu - čtyři domy (Hôtel Tassel, Hôtel Solvay, Hôtel van Eetvelde, and Hortům dům/ateliér) v secesním slohu (kulturní dědictví UNESCO). Skleníky Serres royales de Laeken v královské zahradě, dílo architekta Alphonse Balata. Každým rokem na přelomu dubna a května jsou na 14 dnů zpřístupněny veřejnosti. Muzeum komiksů, zřízené v secesní budově, projektované architektem Victorem Hortou.", "question": "Jaké je hlavní město Belgie?", "answers": ["Brusel"]}
{"title": "Har Giborim", "context": "Har Giborim (hebrejsky: ה ג) je hora o nadmořské výšce cca 400 metrů v severním Izraeli, v pohoří Gilboa. Leží v severní části pohoří Gilboa, cca 13 kilometrů západně od města Bejt Še'an a 2 kilometry východně od obce Gan Ner. Má podobu výrazného návrší s převážně odlesněnou vrcholovou partií ale hustě zalesněnými východními svahy. Severně od vrcholku vede lokální silnice 667. Západním směrem terén klesá do zemědělsky využívaného Jizre'elského údolí, kam stéká vádí Nachal Gilboa. Na severozápadních svazích hory leží výšina Ma'ale Nurit, ze které vychází z severu vádí Nachal Nurit. Na východ odtud stojí sousední vrchol Giv'at Chochit, na severovýchodní straně je to vrch Har Ša'ul. Po jižních svazích hory vede izraelská bezpečnostní bariéra, která od počátku 21. století odděluje přilehlý Západní břeh Jordánu, kde leží palestinská vesnice Arabuna. Jejím směrem stéká vádí Nachal Chochit. == Odkazy == === Reference === === Související články === Bejtše'anské údolí", "question": "Ve kterém pohoří leží hora Har Giborim ?", "answers": ["Gilboa"]}
{"title": "Klášter augustiniánů (Vrchlabí)", "context": "Klášter augustiniánů ve Vrchlabí je kompex barokních budov, založený v roce 1705. Areál se nachází na adrese Husova 213 v blízkosti hřbitova ve Vrchlabí, a v současné době v něm sídlí vrchlabské Krkonošské muzeum. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Klášter ve Vrchlabí byl založen v roce 1705 hrabětem Maxmiliánem Františkem Felixem z Morzinu, a byli do něj povoláni řeholníci augustiniánského řádu, inaugurace augustiniánů do kláštera proběhla 28. srpna 1714 na svátek sv. Augustina. Stavba byla budována stavitelem Matyášem Auerem z Rakouska. V roce 1712 začala stavba konventního kostela, zasvěceného svatému Augustinovi. Od roku 1760 v areálu kláštera provozovali řeholníci lékárnu. V roce 1881 byla založena klášterní knihovna. V roce 1895 areál vyhořel, zcela obnoven byl až v roce 1904. Od roku 1941 mělo celé jedno patro pronajaté Krkonošské muzeum pro své sbírky a expozice - nelze vyloučit, že nastěhování muzea v době druhé světové války bylo součástí úředně posvěceného útisku řeholníků, jejichž páter Johann Fischer byl zatčen Gestapem, zbaven svěcení a poslán na frontu. Poté, co roku 1950 byli augustiniáni v rámci Akce K definitivně vyhnáni, připadly muzeu všechny budovy. Správa muzea provedla řadu necitlivých zásahů, které ustaly až převodem muzea pod Správu KRNAP v roce 1966. Muzeum však nebylo jediným uživatelem, například sklepních prostor využíval státní statek k uskladněné brambor, a to dokonce v přímém sousedství hrobek. O rok později postihla budovy stavební havárie, kdy masa sněhu sjela ze střechy kostela na střechu konventu a významně ji poškodila. Budovy byly pro veřejnost uzavřeny a začala postupná, důkladná, nicméně nijak rychlá rekonstrukce: muzeum se pro veřejnost zčásti otevřelo teprve v roce 1978 a jako poslední byl koncem 80. let opraven klášterní kostel. V rámci církevních restitucí byl klášter vrácen řádu už v roce 1991, ten jej však vzápětí prodal dosavadnímu uživateli, tj. Správě KRNAP.", "question": "Řeholníci jakého řády byli povoláni do kláštera ve Vrchlabí v roce 1705?", "answers": ["augustiniánského"]}
{"title": "Guanin", "context": "Guanin je heterocyklická sloučenina, purinová dusíkatá báze. Nukleotidy obsahující guanin jsou součástí nukleových kyselin (DNA i RNA), guanin tvoří komplementární pár s cytosinem, se kterým se váže třemi vodíkovými můstky. U některých živočichů je guanin příčinou fyzikálního zbarvení, např. u obojživelníků. Jeho nukleotid, cyklický guanosinmonofosfát (cGMP) je součástí některých signálních kaskád v mezibuněčné komunikaci, guanosintrifosfát je alternativou ATP v některých biochemických pochodech. Guanin lze izolovat ze šupin některých ryb; v krystalické formě je pak využíván např. v kosmetickém průmyslu jako přídavná látka do šampónů, laků na nehty, očních stínů a dalších výrobků jimž dodává barevně měňavý lesk.", "question": "V jaké podobě se guanin využívá v kosmetickém průmyslu?", "answers": ["v krystalické"]}
{"title": "Zmije útočná", "context": "Žije ve všech oblastech kromě Sahary a tropických džunglí. Jde o poměrně agresivního tvora a připisuje se jí nejvíce útoků na lidi ze všech afrických hadů. Zmije útočná je zavalitý had s trojúhelníkovou hlavou. Dosahuje obvykle délky okolo 1 metru, přičemž nejdelší kusy měřily 1,9 metru. Váha může dosahovat i přes 6 kg. Jedinci žijící v oblasti Arabského poloostrova jsou celkově menší a jejich délka většinou nepřesahuje 80 cm. Samci jsou poněkud delší než samice a mají delší ocas. Zbarvení se liší podle místa výskytu, ale pohybuje se od černé po světle béžovou, žlutou či oranžovou. Spodní část těla je světlejší. Barvy vytvářejí na hřbetě poměrně výraznou kresbu. Existují dva poddruhy tohoto hada: Bitis arietans arietans (zmije útočná kapská) a Bitis arietans somalica (zmije útočná somálská). Zmije útočná je rozšířená na většině území Afriky a na jihu Arabského poloostrova. Nežije jen na Sahaře (výjimečný výskyt v jedné malé lokalitě v Nigeru zatím nebyl dostatečně vysvětlen), v oblasti tropických deštných lesů, při středomořském pobřeží Afriky a v části horských oblastí Etiopie. Je to zřejmě nejhojnější či alespoň jeden z nejhojnějších hadů Afriky. Zmije útočná se obvykle pohybuje pomalu. Jejím oblíbeným prostředím jsou travnaté oblasti sušších savan plné kamení s řídkým lesním porostem a množstvím křovin. Je-li to nutné dokáže dobře plavat a umí i šplhat po stromech a křovinách, nicméně zdaleka nejčastěji se pohybuje po pevné suché zemi. Vyžaduje-li to situace, dokáže se had plazit překvapivou rychlostí. Pokud je vyrušena a cítí se ohrožena, vydává zmije útočná výrazný syčivý zvuk, stočí se do obranného postavení ve tvaru písmene \"S\" a zároveň své tělo nafukuje.", "question": "jaký jedovatý had je v Africe nejrozšířenější?", "answers": ["Zmije útočná"]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛ/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví asi 7 milionů lidí (2014) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší[zdroj? ]. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění jeho práce. Pod balkonem první plošiny se po celém obvodu nachází nápis složený ze 72 jmen významných vědců.", "question": "Ve kterých letech byla postavena Eiffelova věž?", "answers": ["1887 až 1889"]}
{"title": "Korejština", "context": "Korejština je aglutinační jazyk s mnoha stupni vyjádření zdvořilosti. Studijní obor, který se zaobírá studiem korejštiny se nazývá koreanistika. V Jižní Koreji a v Severní Koreji se pro korejštinu používají různé názvy založené na různém pojmenování samotné Koreje v obou státech. V Severní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Čosŏ (조) nebo formálněji Čosŏ (조). V Jižní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Hangukmal (한), formálněji Hangugŏ (한) nebo Gugŏ (국, \"národní či domácí jazyk\"). Lidově se také používá označení Urimal (\"náš jazyk\"; 우 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji). K zápisu korejštiny se původně používaly čínské znaky (hanča). Dnes se používá převážně korejská abeceda hangul a čínské znaky se někdy mohou používat jen k zápisu sinokorejských slov. V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let. Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina. Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě. GLOMB, VLADIMÍR; PUCEK, VLADIMÍR: Klasická korejština. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013. ISBN 978-80-7308-461-5 Obrázky, zvuky či videa k tématu korejština ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo korejština ve Wikislovníku Korejsko-český slovník online (anglicky)(německy)(francouzsky)(španělsky)(rusky) Korean Broadcasting System – Kurzy základů korejštiny", "question": "Učí se děti v Severní koreji handžu?", "answers": ["V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let."]}
{"title": "Uzi Bar'am", "context": "Uzi Bar'am (hebrejsky: ע ב, narozen 6. dubna 1937) je bývalý izraelský politik, poslanec Knesetu a ministr izraelské vlády. V 90. letech zastával funkci ministra vnitra a ministra turismu. == Biografie == Uzi Baram se narodil v Jeruzalémě za dob britské mandátní Palestiny. Jeho otec Moše Bar'am byl poslancem Knesetu za strany Mapaj a Ma'arach a ministrem práce a ministrem sociálních věcí. Jeho matka Grazia se narodila v syrském Aleppu. Baram vyrostl v jeruzalémské čtvrti Nachlaot. Vystudoval bakalářský obor politologie a sociologie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a během studií byl předsedou studentské unie. == Politická kariéra == Baram byl poprvé do Knesetu zvolen v parlamentních volbách v roce 1977 za stranu Ma'arach, ve stejný rok, kdy o poslanecký mandát přišel jeho otec. Znovu zvolen byl v následujících volbách v roce 1981, 1984, 1988 a 1992 (v roce 1992 se Ma'arach transformoval ve Stranu práce). Po posledních zmíněných volbách byl v červenci 1992 jmenován ministrem turismu ve vládě Jicchaka Rabina. V únoru 1995 byl jmenován ministrem vnitra a tuto funkci zastával až do června téhož roku, kdy jej ve funkci nahradil David Libaj. Když se po vraždě premiéra Rabina stal novým premiérem Šimon Peres, Bar'amovi byl i nadále ponechán post ministra turismu. Svůj poslanecký mandát si udržel i ve volbách v roce 1996. Ty však vyhrála strana Likud a Bar'am tak přišel o svou ministerskou funkci. Naposledy byl zvolen ve volbách v roce 1999 za levicovou alianci Jeden Izrael, avšak v únoru 2001 rezignoval a byl nahrazen Efi Ošajou. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uzi Baram na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === (anglicky) Kneset – Uzi Bar'am", "question": "V jaké čtvti vyrostl Baram?", "answers": ["v jeruzalémské"]}
{"title": "Stuttgart", "context": "Zlom nastal až v roce 1975, kdy se ovládli místní volby křesťanští demokraté. Ti vyhrávali místní volby až do roku 2009, kdy byli vystřídáni stranou Zelených. Jednalo se o úplně první úspěch Zelených ve městě s více než 50 tisíci obyvateli, ke kterému Zeleným pomohl jejich odpor k projektu Stuttgart 21. V roce 2014 se volební úspěch přiklonil opět na stranu křesťanským demokratům. === Administrativní členění === Město Stuttgart je rozděleno do 23 městských obvodů, které se dělí na vnitřní a vnější. Vnitřních obvodů je pět a vnějších osmnáct. Každý obvod má svou volenou radu (Bezirksbeirat) a tzv. Bezirksvorsteher, což je obdoba českého starosty. V závorkách jsou uvedeny počty obyvatel v jednotlivých obvodech v tisících. vnitřní obvody: Stuttgart - Centrum (21,2), Stuttgart - Sever (24,7), Stuttgart - Východ (45,8), Stuttgart - Jih (42,5), Stuttgart - Západ (49,6) vnější obvody: Bad Cannstatt (66,1), Birkach (6,5), Botnang (12,7), Degerloch (16,1), Feuerbach (27,4), Hedelfingen (9,1). , Möhringen (29,5), Mühlhausen (25,2), Münster (6,3), Obertürkheim (8,1), Plieningen (12,5), Sillenbuch (23,2), Stammheim (11,7), Untertürkheim (15,9), Vaihingen (43,5), Wangen (8,5), Weilimdorf (30,7), Zuffenhausen (35,6) == Doprava == Stuttgart bylo první město, kde jezdilo taxi, šlo o vůz Daimler Victoria z roku 1897. Stuttgart je důležitým dopravním uzlem. Na zdejší hlavní nádraží zajíždějí linky ICE (Intercity-Express), je zde tramvajová doprava a také příměstské vlaky S-Bahn. == Sport == Jako ve zbytku Německa i ve Stuttgartu je nejvýznamnějším sportem fotbal. Místní klub VfB Stuttgart je pětinásobným mistrem německé Bundesligy. Poslední titul získal v sezóně 2006/2007. VfB hraje své domácí zápasy v Mercedes-Benz Aréně s kapacitou 60 441 diváků. Aréna se nachází v městské části Bad Cannstatt a je častým dějištěm kvalifikačních zápasů německé reprezentace. Druhým nejvýznamnějším sportem ve městě je házená. Tým TV Bittenfeld hrající svá domácí utkání v Scharreně ve Stuttgartu se pro vybraná utkání stěhuje do větší Porsche Arény, v níž se mimo jiné pořádalo Mistrovství světa v házené mužů 2007 a Mistrovství Evropy ve stolním tenise v roce 2009. Každý rok se v ní hraje tenisový turnaj Porsche Tennis Grand Prix. Stuttgartský hokej zastupuje tým Stuttgart Rebels EC hrájící Landesligu (německá 4. liga) ve stuttgartské části Degerloch. == Osobnosti == Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770–1831), filozof Max Horkheimer (1895–1973), filozof Žofie Chotková (1868–1914), manželka Františka Ferdinanda d'Este Richard von Weizsäcker (1920–2015), německý prezident == Partnerská města == St Helens, Anglie, od roku 1948 Cardiff, Wales, 1955 St. Louis, Missouri, USA, 1960 Štrasburk, Francie, 1962 Bombaj, Indie, 1968 Menzel Bourguiba, Tunisko, 1971", "question": "V jakém státě se nachází Stuttgart?", "answers": ["Německa"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "Jaroslav Foglar (6. července 1907, Praha – 23. ledna 1999, Praha) byl populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel. Pod skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po většinu svého života chlapecký (původně klasický skautský, později jinak nazývaný) oddíl, Pražskou Dvojku. Část jeho díla (zejména příběhy Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky) přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly. == Životopis == === Dětství === Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic (Ústí nad Labem) a následně do Poděbrad. Když byly Foglarovi 4 roky, 17. července 1911 zemřel na srdeční nemoc jeho otec Jindřich (v Poděbradech, kam se celá rodina přestěhovala kvůli léčbě) ve věku 39 let. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem.V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová se svými dvěma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy. Někdy na přelomu let 1919/1920 na výzvu svého kamaráda poprvé navštívil skautský oddíl, protože se mylně domnívali, že s ním mohou zdarma cestovat do Anglie. Zjistili, že cesta zdarma není, přesto dostali pozvání do oddílu. Navštívili tedy ještě několik schůzek a výprav za město. Při jedné z dalších akcí, kdy v ulicích Prahy prodávali losy Skautské loterie, se nachladil, a matka mu proto další skautování zakázala.V roce 1923 byl společně se svým bratrem Zdeňkem přijat do 48. klubu oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jaroslav tehdy sice nesplňoval věk pro oldskauty, byl však přijat do jisté míry z nouze, aby měl klub dostatečný počet členů pro schválení v rámci skautské organizace. Trampské toulání s oldskauty jej však nezaujalo. Jako téměř dospělý nakonec přijal v roce 1924 nabídku vstoupit do 34. pražského oddílu Ohnivci. Ohnivci byli o rok později sloučeni s legendárním druhým pražským oddílem (tzv. Dvojka). === Počátky dospělosti === V roce 1924 skončil obchodní školu a krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Muller & Co. Poté na třináct let přešel k firmě Oskar Stein, velkoobchod papírem, u níž pracoval jako fakturant.O prázdninách roku 1925 vedl skautský tábor, při němž poprvé zavítal do Sluneční zátoky na řece Sázavě.", "question": "Jak se jmenoval chlapecký oddíl, který vedl Jaroslav Foglar?", "answers": ["Pražskou Dvojku"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Častým tématem bývá např. morální dilema (cit vs. zákon, etika vs. přežití, láska vs. odpovědnost, touha po poznání vs. bezpečnost, respekt k cizím kulturám vs. vlastní hodnoty) nebo jednání člověka v mezních situacích. Kromě toho jsou zastoupena i témata ve sci-fi klasická, jako např. varování před nevyzpytatelnými důsledky zneužití různých technologií, cestování v čase a změny historie, bioetika atd. Star Trek se však dotýká také psychologických témat (např. hledání vlastní identity - viz postava Sedmá. z Devíti), filosofických témat (např. epizoda Voyageru Přání zemřít má téma převzaté z Čapkovy hry Věc Makropulos) i náboženských témat (např. epizody Voyageru Směrnice Omega nebo Tělesná pouta) Související informace naleznete také v článcích Seznam ras ve Star Treku a Seznam planet ve Star Treku. Vesmír Star Treku obsahuje mnoho obydlených planet a různých ras (převážně humanoidních). Mezi nejdůležitější z hlediska série patří lidé a Vulkánci, spolu s dalšími rasami tvořící mírumilovnou Federaci, zrádní Romulané, bojovní Klingoni a civilizace kyborgů – Borgové. Související informace naleznete také v článku Seznam technologií ve Star Treku. Star Trek popisuje velké množství fiktivních technologií, přičemž v každém desetiletí vnitřní chronologie jsou vynalézány další. Nejčastějším mezihvězdným (FTL) pohonem je warp, mezi další používanou fiktivní techniku patří transportér. Lodě jsou vybaveny paprskovými zbraněmi (phasery a disruptory), torpédy (fotonovými, plazmovými a jinými) a štíty. Podrobnější informace naleznete v článku Star Trek (seriál). Původní seriál Star Trek, označovaný jako \"The Original Series\" (zkratkou TOS), začal v roce 1966 celou existenci fikčního světa. Zvláštností je, že první pilotní díl s názvem Klec z roku 1964 byl společností NBC zamítnut a své premiéry na televizních obrazovkách se dočkal až o 20 let později. Tento seriál má 3 sezóny s dohromady 80 dílů po 49 minutách. Hlavní postavou je kapitán James Tiberius Kirk, který velí posádce lodi USS Enterprise (NCC-1701) na pětileté misi. Úkolem této mise je prozkoumávat neznámý vesmír, navazovat kontakty s novými civilizacemi a hlásat poslání Spojené federace planet.", "question": "Jaké fiktivní technologie jsou ve Star Treku využívány ?", "answers": ["warp"]}
{"title": "Zemská kůra", "context": "Zemská kůra je označení pro svrchní vrstvy planety Země složený z utuhlých hornin. Vznikla přinejmenším před 4,6 miliardami let, tedy do 150 miliónů let od vzniku Země. Zemské těleso se skládá ze tří soustředných sfér: zemské kůry, zemského pláště a zemského jádra. Hranice mezi sférami tvoří plochy nespojitosti (diskontinuity). Tyto plochy vyjadřují náhlé změny chemických a fyzikálních vlastností látek uvnitř Země. Kůru od pláště odděluje tzv. Mohorovičičova plocha diskontinuity, na níž se odrážejí a lomí zemětřesné vlny. I v kůře existují další podružné plochy nespojitosti, jejichž průběh však není souvislý. Nejdůležitější z nich je tzv. Conradova plocha, považovaná za hranici mezi svrchní (granitovou) a spodní (bazaltovou) vrstvou kůry. Zemská kůra (tzv. SIAL) je tvořena žulovou (granitovou) a čedičovou (bazaltovou) vrstvou. Její mocnost (tloušťka) se pohybuje od 5 km do 70 km. Nejsilnější je na kontinentech pod pohořími, nejtenčí (5 až 10 km) pod oceány, kde chybí žulová vrstva. V Českém masívu se mocnost kůry pohybuje kolem 35 km. Hlavními minerály kůry jsou živce, křemen a slídy (muskovit, biotit). Názvy granitová a čedičová neznamenají petrografické složení, jde o subjektivní označení vrstvy názvem, který nejvíce odpovídá známým fyzikálním vlastnostem horniny skládajících tyto vrstvy. Složení pevninské kůry je značně pestřejší následkem složitějšího vývoje pevnin. Během vývoje Země se do kůry z pláště přesunuly lehce tavitelné a specificky lehčí složky, především sloučeniny křemíku, draslíku, hliníku, vápníku, sodíku a pod. Průměrná hustota kůry činí 2,85 g/cm3. Zemskou kůru tvoří různé horniny složené z nerostů. Kromě nich jsou v zemské kůře obsaženy i plyny a voda s různým množstvím rozpuštěných látek. V zemské kůře se nacházejí téměř všechny chemické prvky. kontinentální kůra - má 3 vrstvy a proměnlivou tloušťku, tvoří kontinenty, šelfy, kontinentální svahy oceánská kůra - dvouvrstvá, tenčí, tvořící dna oceánu, pánve, příkopy přechodná.", "question": "Jaké je označení pro svrchní vrstvy planety Země?", "answers": ["Zemská kůra"]}
{"title": "SpaceX", "context": "K polovině roku 2014 se podařilo firmě SpaceX snížit náklady na jeden start rakety Falcon 9 na nízkou oběžnou dráhu Země na přibližně 60 miliónů amerických dolarů. Na toto zlevňování postupně reaguje i konkurence. Například společnost Arianespace, světový leader v kosmické dopravě, v reakci na klesající náklady společnosti SpaceX byl nucen přistoupit na zlevnění startů svých raket na geostacionární dráhu.SpaceX se snaží v dlouhodobém plánu zkonstruovat raketu, která by se dala opakovaně použít. V lednu 2015 se odehrál test v rámci zásobovacího letu lodě Dragon k ISS, během kterého se společnost pokusila o přistání prvního stupně rakety Falcon 9 na plošinu umístěnou v Atlantském oceánu. Test skončil dílčím úspěchem, když se povedlo první stupeň navést na plošinu, nicméně během závěrečného manévru se raketa ve vyšší rychlosti než bylo plánováno zřítila na plošinu. Společnost předpokládá, že pokud se jí úspěšně podaří zvládnout měkké přistání rakety po použití zpět, cena startu se dále sníží na 5 až 7 miliónů dolarů. SpaceX plánuje svou první demonstrativní pilotovanou misi Crew Dragon 2 na ISS na červenec 2019 a první operační pilotovaný let na ISS v prosinci 2019. == Informace o firmě == Firma sídlí ve městě Hawthorne v americké Kalifornii. Na počátku roku 2011 zaměstnávala přes 1250 osob. V říjnu 2013 to bylo již 3800 zaměstnanců. 18. srpna 2006 společnost v rámci iniciativy COTS vyhrála kontrakt vyhlášený americkou kosmickou agenturou NASA.", "question": "Sídlí SpaceX ve městě Hawthorne ?", "answers": ["Firma sídlí ve městě Hawthorne v americké Kalifornii."]}
{"title": "Bitva u Kresčaku", "context": "Ačkoli tento šestitisícový sbor vedený kondotiéry Odonem Doriou a Carlem Grimaldim byl znám pod označením Janované, pocházeli jeho příslušníci z mnoha různých míst, nezřídka i mimo Itálii. Bitvy u Kresčaku se oproti jiným případům neúčastnili jako žoldnéři, ale jako pomocný kontingent tradičního spojence Francie. O událostech z 26. srpna 1346 hovoří celá řada historických pramenů, nicméně nejzevrubnější popis pochází z Kronik Francie, Flander, Anglie, Skotska a Španělska francouzsky píšícího henegavského kronikáře Jeana Froissarta, jenž své informace získával především od přímých pamětníků událostí. Časově bližší relaci však poskytuje letopis Vrayes Chroniques (Pravdivé kroniky) z pera vlámského kronikáře Jeana Le Bela, který ve svém díle zachytil éru panování krále Eduarda III. Z českých písemných pramenů o bitvě informuje Kronika pražského kostela od Beneš Krabice z Weitmile (kterého o událostech pravděpodobně informovali zpravodajové z blízkého okolí Karla IV.), Kronika Františka Pražského a Stručné sepsání kroniky římské a české z pera Jana Neplacha. Důkladným přípravám na bitvu se Angličané věnovali po celý pátek 25. srpna.", "question": "Kdy byla svedena bitva u Kresčaku?", "answers": ["26. srpna 1346"]}
{"title": "Freddie Mercury", "context": "Freddie Mercury, rodným jménem Farrokh Bulsara (5. září 1946, Stone Town, Zanzibar - 24. listopadu 1991, Londýn, Velká Británie) byl britský zpěvák, člen rockové skupiny Queen a skladatel. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších zpěváků v historii, proslulý byl i svým charizmatem a extravagantností při vystupování. Jeho smrt byla zapříčiněna AIDS. Narodil se jako Farrokh Bulsara ve Stone Town na východoafrickém ostrově Zanzibar. Jeho rodiče Bomi a Jer byli Pársové z indického státu Gudžarát; otec Bomi působil na Zanzibaru v britské koloniální správě jako soudní úředník. V pěti letech (rok 1951) začal navštěvovat zanzibarskou misijní školu. Roku 1955 byl poslán do Bombaje (Indie), kde žil v internátní škole St. Peter's v Panchgani. Opustil tak svého otce, mladší sestru Kashmiru a hlavně svou matku, se kterou měl velmi silný vztah. V St Peter's se mu dostalo klasické britské výchovy. Začal chodit na hodiny klavíru, které pozitivně ovlivnily jeho budoucí kariéru. Dokonce se svými kamarády založil svoji první hudební skupinu - The Hectics, kde hrál na klavír.", "question": "Jaké národnosti je zpěvák Freddie Mercury?", "answers": ["britský"]}
{"title": "Krajka", "context": "V Orlických horách (Vamberk) se krajkářství rozšířilo zejména od poloviny 17. století, kdy se zde začala vyrábět varianta bruselské krajky. V roce 1860 se v českých zemích zabývalo (převážně domáckou) výrobou krajek asi 80 000 lidí. Od konce 19. století však odbyt krajkového zboží značně poklesl, tradice krajkářství se udržuje z větší části jen v amatérské výrobě a jako umělecké řemeslo. Ve 20. století zaznamenaly české oděvní výtvarnice se svými příspěvky k modernímu krajkářství řadu úspěchů na mezinárodních výstavách a soutěžích. Na úseku průmyslové výroby začala výroba krajek v roce 1834 v Letovicích na Moravě (na bobinetových strojích pašovaných z Anglie) jako první továrna tohoto druhu na evropském kontinentě. Na začátku 21. století existoval asi jediný český výrobce krajek v moravských Drnovicích. Za určující znaky krajky se pokládá druh ornamentu, hustota a struktura vzoru a (v menší míře) použitý materiál. Způsob vzorování je z velké části závislý na technice zhotovení. Během historického vývoje vznikla z několika základních směrů nespočetná řada variant jak ručně, tak i strojně zhotovených druhů. Z používaných materiálů převažuje u ručně zhotovených krajek bavlněná, lněná, případně pokovovaná příze nebo přírodní hedvábí, ve strojní výrobě jsou to hlavně polyesterové, polyakrylové a elastické filamenty v širokém rozsahu jemnosti cca 5-100 tex. Krajkovina se používala už od středověku a stále ještě používá na oděvní doplňky nebo celé části oděvů, později k bytovým účelům (ubrusy, záclony apod.) a na punčochové výrobky. Velké množství druhů se nejčastěji rozděluje podle techniky zhotovení.", "question": "Ve kterém městě začala na Moravě průmyslová výroba krajek?", "answers": ["v Letovicích"]}
{"title": "Wellington", "context": "V lednu následujícího roku dorazilo na lodi Aurora dalších 150 osadníků. První domy byly stavěny v rovinaté oblasti kolem ústí řeky Hutt, kde se v současnosti nachází Petone, šestitisícové předměstí Lower Hutt. K přesunutí nově budované osady více do hor přiměl osadníky bažinatý terén a skutečnost, že svá první obydlí vybudovali v záplavové oblasti. Město bylo osadníky pojmenováno podle Arthura Wellesleyho, 1. vévody z Wellingtonu a vítěze bitvy u Waterloo, jehož titul pochází z městečka v anglickém Somersetu. Maorský název pro město Wellington zní Te Whanga-nui-a-Tara, což v překladu znamená \"velký přístav Tary\" podle jednoho z prvních domorodých obyvatel tohoto území. Lze se také setkat s názvem Pō nebo Te Upoko-o-te-Ika-a-Mā, \"Hlava Máuiho ryby\", tradičním označením nejjižnější části Severního ostrova. To se váže k legendě, podle které byl celý Severní ostrov vyloven z vody polobohem Máuim. Wellington se rozkládá ve střední části Nového Zélandu, na jihozápadním cípu Severního ostrova na pobřeží Cookova průlivu. Voda obklopuje město ze tří stran, což mu poskytuje ideální polohu pro stavbu a provoz přístavu. Směrem na západ se zvedají kopce, na které se již také rozšiřuje městská zástavba a konstruují se zde větrné elektrárny. Se svou jižní zeměpisnou šířkou 41°17' je podle Guinnessovy knihy rekordů nejjižněji položeným hlavním městem světa. Vzhledem k malému prostoru pro rozvoj města mezi mořem a okolními kopci má v porovnání s ostatními městy Nového Zélandu velmi vysokou hustotu zalidnění. Společně s městy Lower Hutt, Upper Hutt a Porirua tvoří Wellington rozsáhlou aglomeraci s celkovým počtem 386 000 obyvatel. V zátoce wellingtonského přístavu se nacházejí tři ostrovy. Největší z nich, Someský ostrov (domorodci nazývaný Matiu), byl v minulosti využíván jako karanténní oblast, za první a druhé světové války jako internační tábor pro německé, později i japonské a italské obyvatelstvo Nového Zélandu.", "question": "Jak se jmenuje nejjižněji položené hlavní město světa ?", "answers": ["Wellington"]}
{"title": "Gadolinium", "context": "Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Gadolinité soli jsou obvykle bezbarvé nebo bílé. Gadolinium jako jediný lanthanoid a jediný kov mimo skupinu kovů triády železa vykazuje ferromagnetické vlastnosti a je proto silně přitahován magnety. Významnou vlastnosti gadolinia je nejvyšší účinný průřez pro záchyt tepelných neutronů ze všech známých prvků. Roku 1880 objevil švýcarský chemik Jean Charles Galissard de Marignac neznámé emisní linie ve spektru didymu a minerálu gadolinitu a přiřadil je doposud neznámému prvku z řady lanthanoidů. Čistý oxid gadolinitý izoloval francouzský chemik Paul Émile Lecoq de Boisbaudran roku 1886 z oxidu yttria. Jméno získalo gadolinium podle minerálu, který byl pojmenován po finském chemiku a geologovi Johanu Gadolinovi. Gadolinium je v zemské kůře obsaženo v koncentraci 5,4-6,4 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom gadolinia na 100 miliard atomů vodíku. V přírodě se gadolinium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů, dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO3F, tj. směsné fluorouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál gadolinit (Ce,La,Nd,Y)2FeBe2Si2O10. Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny - apatity z poloostrova Kola v Rusku. Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy.", "question": "V jaké koncentraci je v zemské kůře obsaženo gadolinium?", "answers": ["5,4-6,4 mg/kg"]}
{"title": "Vorvaň obrovský", "context": "Tato relativně \"snadná\" evoluce je přivedla k nízké porodnosti, pomalému dozrávání a k dlouhověkosti. Samice jsou březí každých čtyři až šest let a březost trvá přinejmenším 12 měsíců, ale může se protáhnout až na 18 měsíců. Starost o mláďata zabírá dva až tři roky. U samců trvá puberta asi 10 let mezi 10. a 20. rokem věku. Samci rostou do 30. až 40. roku věku a když je jim 50, nabývají již plné velikosti. Vorvani se dožívají 80 let. Vorvani drží několik absolutních světových rekordů: Jsou to největší ozubení tvorové, jací kdy na Zemi žili. Vorvani jsou nejhlouběji se potápějící savci (byli nalezeni v hloubkách 2200 metrů zamotaní do telegrafních kabelů). Mají největší mozek mezi všemi žijícími tvory na této planetě, mozek vorvaního samce váží 7 kg, vyskytují se však jedinci s až devítikilogramovými mozky. Jejich kůže je nejtlustší. Na zádech a hlavě dosahuje tloušťka vorvaní kůže (nepočítaje podkožní tuk) asi 36 cm. Vorvaně poprvé kategorizoval v roce 1758 Linné, který zařadil do rodu Physeter celkem čtyři druhy. Odborníci brzy zjistili, že existuje jen jeden druh. Ve většině současných publikací je vorvaň zařazen jako jediný druh čeledi Physeteridae (a tedy jediný druh svého rodu). Nejbližšími příbuznými vorvaně jsou kogie tuponosá a kogie Owenova z čeledi Kogiidae. Mead a Brownell (1993), zařadili všechny tři druhy do čeledi Kogiidae a vorvaňovi přiřadili binomické jméno Physeter catodon. Následující text je výňatkem z Melvilleovy knihy Bílá velryba, v níž se široce rozebírá pojmenování a lidové tradice související s vorvaněm: Tato velryba, známá starým Angličanům pod neurčitým jménem velryba trumpa a physeter nebo velryba s kovadlinovou hlavou, je dnešní cachalot ve Francii, Pottfish v Německu a macrocephalus v učeném světě. [část textu vynechána] Teď se zabýváme hlavně jeho jménem.", "question": "Kdo poprvé v roce 1758 kategorizoval vorvaně?", "answers": ["Linné"]}
{"title": "Simone de Beauvoir", "context": "Její jméno je dodnes spojováno s přispěním k emancipačním snahám žen, feministickou teorií, svobodomyslným způsobem života a jejím dlouholetým vztahem s francouzským filozofem Jeanem-Paulem Sartrem. Simone de Beauvoir (celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir) se narodila v zámožné měšťanské rodině. Její otec byl právník s uměleckými sklony, její matka byla katolicky založená. Po první světové válce životní úroveň rodiny poklesla, ale přesto si matka prosadila, aby byla Simone i se svou sestrou poslána do prestižní klášterní školy. Rodinné zázemí s konzervativním stylem výchovy předpokládalo naplnění tradiční ženské role, tedy vdát se, porodit děti a zasvětit svůj život rodinnému krbu. Ve 14 letech však prošla krizí víry, obrátila se k přírodě a socialismu (komunismus odmítala) a po zbytek života zastávala ateistické názory. Již jako dítě byla Simone de Beauvoir intelektuálně velmi zdatná, proto také vystudovala matematiku a poté filosofii na prestižní pařížské univerzitě - Sorbonně. Jejím snem bylo zasvětit svůj život psaní a studiu. Během svých studií na univerzitě se připojila ke skupině myslitelů, mezi nimiž byl kromě Paula Nizana a Andrého Hermaida také Jean-Paul Sartre, s nímž Simone de Beauvior nejdříve pojilo hluboké přátelství a sdílené zájmy o filozofii, později milostný svazek - bez závazku věrnosti - až do Sartrovy smrti v roce 1980. V roce 1929 dokončila Simone de Beauvoir úspěšně studia na Sorbonně a začala se věnovat učitelské profesi. V letech 1931-1943 působila jako pedagožka filozofie na lyceích v Marseille, Rouenu a Paříži a dokonce si otevřela vlastní kurz na Sorbonně. V roce 1942 se vzdala profesorského povolání a dále se věnovala jen spisovatelské činnosti. V 70. letech 20. století se připojila k hnutí za emancipaci žen.", "question": "Kdy Simone de Beauvoir dokončila studia na Sorbonně?", "answers": ["1929"]}
{"title": "Čeština", "context": "Používá se spřežkový pravopis. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje návrh na reformu pravopisu, který zaváděl do češtiny používání diakritických znamének. Propagátorem tohoto návrhu byl Jan Hus, není však jasné, zda byl také jeho autorem. Velký rozvoj zažila česky psaná literatura zejména po vynálezu knihtisku v 15. století. Nejstarší tištěná kniha psaná v českém jazyce je Kronika trojánská, která byla vytištěna v Plzni nejspíše roku 1468. Jako vzor spisovného jazyka byla po dlouhou dobu používána tzv. Bible kralická (1579). Po porážce stavovského povstání v roce 1620 došlo k postupnému úpadku česky psané literatury, který byl zapříčiněn zejména nucenou emigrací české nekatolické inteligence (Jan Amos Komenský, Pavel Stránský aj.). Přesto však i v této době vycházela česká literatura, která ovšem podléhala přísné cenzuře. Obnovené zřízení zemské (1627, 1628) zavedlo jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě němčinu, která byla zrovnoprávněna s češtinou (fakticky však díky politickému tlaku získala němčina během následujících staletí navrch). Snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích habsburského soustátí se objevuje v 18. století (Marie Terezie, Josef II.). Byla vedena hlavně praktickými (spíše než národnostními) důvody. Ukázala se však jako nereálná, neboť česky mluvící obyvatelstvo bylo početné a po ztrátě většiny území poněmčeného Slezska mělo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení nevolnictví umožnilo pak na konci 18. století vznik hnutí označovaného jako národní obrození. Díky snahám národních buditelů byla v průběhu 19. století opět vyzdvižena úroveň česky psané literatury. A díky povinné školní docházce a vysoké gramotnosti obyvatelstva přestal být spisovný jazyk záležitostí úzké vrstvy inteligence.", "question": "Kolik má čeština pádů?", "answers": ["7"]}
{"title": "Dhaulágirí", "context": "První zimní výstup na Dhaulágirí se podařil klasickou cestou Japoncům v prosinci 1982, použili však přitom připravenou trasu po podzimní japonské výpravě. Po nich vystoupili v lednu 1985 na vrchol Poláci Andrzej Czok a Jerzy Kukuczka. 1978 - JZ hřeben. Po prvním pokusu v roce 1975 se vrací druhá japonská expedice k obtížnému JZ hřebeni, po kterém stoupá na vrchol.Jejich výstup zopakovali Francouzi André Roche a Pierre Beghin alpským stylem roku 1984 (zároveň první výstup alpským stylem na vrchol Dhaulágirí). 1978 - JV hřeben. Touto trasou se poprvé pokusili o výstup Američané v roce 1969, ale téměř všichni členové výpravy zahynuli pod lavinou. Japonci úspěšně trasu dokončili, ale i oni přišli o čtyři horolezce. Později tento výstup nebyl opakován.1980 - V stěna. Mezinárodní čtveřice Ghillini, Kurtyka, McIntyre a Wilczynski zdolává alpským stylem V stěnu, výstup ukončují v místě spojení JV a SV hřebene v 8000m. Po sestupu a odpočinku zlézají Dhaulágirí během dvou dnů klasickou cestou alpským stylem. V stěna je na snímku v levé částiV roce 1985 přelezla V stěnu trojice Erhard Loretan, Jean Troillet a Pierre Alain Steiner ze Švýcarska. Postupovali alpským stylem v zimě (celkově třetí zimní výstup na Dhaulágirí, druhý a poslední výstup touto cestou, druhý zimní výstup alpským stylem na osmitisícovku). 1980 - Francouzi Pierre Beghin a Bernard Muller zlézají mimořádně obtížný JZ pilíř vlevo od japonské cesty JZ hřebenem. Výstup přerušili ve výšce 7250m, kde pilíř kulminuje a přechází do podvrcholové plošiny.V roce 1985 se pokusili o výstup členové československé výpravy Zoltán Demján, Peter Božík a Josef Rakoncaj alpským stylem.", "question": "Jaká hora je sedmá nejvyšší hora světa?", "answers": ["Dhaulágirí"]}
{"title": "Houby", "context": "] Konzerva vydrží dlouho a nezkazí se. Tento postup je aplikován v oblasti Asie. Mnohé druhy se rovněž využívají ve farmaceutickém a chemickém průmyslu. U štětičkovce druhu Penicillium notatum byla objevena antibiotika. V potravinářství se vyrábí např. plísňové sýry (camembert, niva, hermelín, ...) Jiné druhy hub se využívají k očkování prken a tím se ochrání dřevo před cizími živočichy a houbami. Houby obsadí celý kus dřeva a nepustí jiného parazita na jejich místo, samy však dřevo nepoškodí a nezničí. Dokonce je dřevo díky tomu pevnější. Tento postup objevili vědci v USA na Floridě.[zdroj? ] U hub známe pohlavní i nepohlavní rozmnožování. V obou případech mohou hrát roli výtrusy čili spory. Při nepohlavním rozmnožování nedochází ke tvorbě pohlavních buněk. Nejjednodušším způsobem mohou dva jedinci vzniknout prostou fragmentací (rozpadem) vláknité stélky vedví. Co se týče jednobuněčných kvasinek, ty se mohou dělit v procesu pučení. Druhou fundamentální možností, jak se nepohlavně rozmnožovat, je u hub také produkce nepohlavních výtrusů, a to buď ve specializovaných sporangiích (takové sporangiospory vznikají např. u rodu Mucor), nebo přímo na houbových vláknech konidioforech (z nichž vznikající spory se označují jako konidie). Pohlavní rozmnožování je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub. Je spojeno se splýváním buněčných jader a meiotickými děleními, načež jsou touto pohlavní cestou vytvořeny spory (výtrusy). Typicky se útvary, v nichž dozrávají výtrusy pohlavní cestou, označují jako plodnice. Pohlavní rozmnožování se dá rozdělit na několik fází: Plazmogamie - splynutí cytoplazmy buněk Karyogamie - splynutí jader buněk, vzniká zygota s chromozomy jako ostatní buňky Meióza - redukční dělení; vznik haploidních buněk (haploidní gamety - meiospory) Příkladem výsledných meiospor jsou askospory vřeckovýtrusných hub anebo basidiospory stopkovýtrusných hub.", "question": "Co je hlavním úkolem plodnice u hub?", "answers": ["rozmnožování"]}
{"title": "Antukový dvorec", "context": "Antukový dvorec (antuka z franc. en tout cas = za všech okolností, do každého počasí) je jeden ze čtyř základních druhů povrchu tenisového a volejbalového dvorce. Antukové kurty jsou tvořeny z rozdrcené břidlice, štěrku nebo cihel. Antuka nesmí obsahovat přírodní písek, ale pouze ostrohranné částice včetně prachových, aby bylo možno jejím zhutněním vytvořit pevný neklouzavý povrch. Opotřebovaná antuka na povrchu, kde dochází k postupnému omílání hran zrn, se musí odstraňovat a nahrazovat čerstvou. == Antuka == Existují dva různé druhy antuky. Červená antuka je vyrobena z rozdrcených cihel a zejména střešních tašek, je pomalejší a méně tvrdá než zelená antuka, neboli Har-Tru, \"americká\" antuka, vyrobená z drceného metamorfovaného čediče. Vlastností antuky je také pórovitost, pružnost a propustnost vody. Jedná se o nejpomalejší povrch, na kterém je v tenisu preferována hra ze základní čáry. Významný tenisový turnaj French Open se hraje na antukových kurtech jako jediný z turnajů Grand Slamu. Na antuce se ale kromě tenisu také hraje volejbal a nohejbal. V roce 2012 byla na turnaji v Madridu viděna modrá antuka. == Tenisový kurt == Ačkoliv antukové kurty jsou levnější na výstavbu než ostatní typy tenisových kurtů, údržba těchto kurtů je naopak dražší. Antukové kurty musí být válcovány, aby se udržela rovnost povrchu. Obsah vody v antuce musí být vyvážen. Antukové kurty jsou více obvyklé v Evropě a v Jižní Americe než v USA. Kurty v USA se často nazývají \"antukové\", ale nejsou vytvořené ze stejného materiálu jako většina kurtů v Evropě a Jižní Americe. == Hráči == Nejúspěšnější hráčkou na antuce byla Justine Henin, čtyřnásobná vítězka dvouhry French Open. Současným nejlepším hráčem je Rafael Nadal, vítěz posledních čtyř ročníků French Open (2005-2008), v těchto letech zde neprohrál žádný zápas. Navíc mezi muži drží historický rekord v počtu vítězných zápasů na jediném povrchu v řadě, a to konkrétně na antuce - 81 vítězství v období od dubna 2005 do května 2007. Chris Evertová je držitelkou rekordu v počtu vítězných zápasů na jediném povrchu v řadě bez rozdílu pohlaví. Mezi srpnem 1973 a 12. květnem 1979 vyhrála 125 utkání na antuce v řadě.", "question": "Co se kromě tenisu hraje na antuce?", "answers": ["volejbal a nohejbal"]}
{"title": "Sicílie", "context": "Pestrá jídla jsou dochucené vlastní solí z Marsaly a využitím bylinek, které tvoří základ sicilské kuchyně. K sicilské kuchyni neodmyslitelně patří i mořské ryby a vynikající sladké zákusky. Palermo je město ležící na severozápadě ostrova, které založili Kartáginci. Architektonicky je velmi různorodé díky častým změnám na sicilském trůně. Za nejzajímavější památky můžeme jmenovat Normanský palác, Teatro Maximo nebo kostel San Cataldo. Taormina, někdy také nazývaná sicilské Monte Carlo, je jedním z nejoblíbenějších sicilských letovisek. Z Taorminy je jeden z nejkrásnějších výhledů na Etnu z celé Sicílie. K nejznámějším památkám patří řecký amfiteátr z 3. stol. př. n. l. či Palazzo Santo Stefano. Město Taormina bylo údajně založeno obyvateli řeckého ostrova Naxos. Selinunte, ležící na západě ostrova, je dnes opuštěné starořecké město. Nalezneme zde zbytky akropole a rozsáhlý chrámový komplex. Byl založen řeckými osadníky z města jménem Megara kolem roku 730 př. n. l. Agrigento leží nedaleko již zmiňovaného Selinunte. Původem řecké město bylo založeno koncem 6. století př. n. l. osadníky z řecké Gely. Nejznámější památkou je Chrám svornosti, který se nachází v takzvaném Údolí chrámů. Sicilská sopka Etna se vypíná do výše 3 323 m n. m. a je jednou z největších činných sopek na světě a tou nejvyšší evropskou. Od roku 2013 je oblast Etny zapsána na seznamu přírodních památek Světového dědictví UNESCO.", "question": "Jaký je největší ostrov ve Středozemním moři?", "answers": ["Sicílie"]}
{"title": "Paralympijské hry", "context": "Paralympijské hry (zkráceně také para(o)lympiáda) jsou vícesportovní událost určená pro sportovce s trvalým tělesným, mentálním a senzorickým zdravotním postižením. Zahrnuje to sportovce se zdravotním postižením pohybu, amputacemi, oslepnutím a mentální retardací. Paralympijské hry se konají jednou za čtyři roky vždy po olympijských hrách a řídí je Mezinárodní paralympijský výbor. Paralympijské hry jsou občas zaměňovány se Světovými hrami speciálních olympiád, které jsou však určeny pro lidi s duševním postižením. V České republice zastřešuje aktivity související s nominací na paralympiádu Český paralympijský výbor. Rekord v počtu získaných medailí z paralympiád drží Ragnhild Myklebustová z Norska, která na zimních paralympijských hrách 1988, 1992, 1994 a 2002 získala v severském lyžování dohromady 22 medailí, z nichž 17 bylo zlatých. Následující sporty jsou v současnosti na programu letních paralympijských her: Lukostřelba Atletika Boccia Cyklistika Paradrezura Fotbal (5-a-side) Fotbal (7-a-side) Goalball Judo Powerlifting Veslování Vodáctví Střelba Plavání Stolní tenis Volejbal (sezení) Basketbal (. vozíčkáři) Šerm (vozíčkáři) Ragby (vozíčkáři) zvedání činek Tenis (vozíčkáři) Následující sporty jsou v současnosti na programu zimních paralympijských her: Alpské lyžování Hokej (lední sáně) Severské lyžování Biatlon Běh na lyžích Curling (vozíčkáři)", "question": "Kolik získala Ragnhild Myklebustová zlatých medailí?", "answers": ["17"]}
{"title": "Krypton", "context": "Prvek, který objevil první, pojmenoval skrytý - krypton. Poznal jej podle dvou čar v zelené a dvou čar ve žluté části spektra. Krypton je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 0,0001 %. Je získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Vzniká také jako jeden z produktů radioaktivního rozpadu uranu a lze jej nalézt v plynných produktech jaderných reaktorů. Další možností získání kryptonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí za teplot kapalného vzduchu. Krypton má řadu izotopů, z nich 6 je stabilních a další z nich podléhají radioaktivní přeměně. Určení vzájemného poměru různých izotopů kryptonu může v určitých případech sloužit k datování stáří hornin nebo podzemních vod. Protože izotopy kryptonu vznikají i při výbuchu nukleárních bomb, výzkum zastoupení vybraných izotopů lze použít k posouzení velikosti depozice produktů jaderných zkoušek ve zkoumaných lokalitách. V letech 1960-1983 sloužila vlnová délka emisní linie kryptonu k definici délkové jednotky metr v soustavě SI. Krypton nachází uplatnění hlavně v osvětlovací technice, kde se ho využívá k plnění kryptonových žárovek a některých zářivek. Krypton se dá dále použít ve výbojkách, obloukových lampách a doutnavých trubicích. Světlo vzniklé výbojem v kryptonu má zelenavě až světle fialovou barvu, která se jeho ředěním v nádobě vytrácí a při velkém zředění začne vydávat bílé světlo. Krypton se také spolu s některými dalšími inertními plyny používá pro plnění izolačních dvojskel. Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu krypton ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo krypton ve Wikislovníku", "question": "Jakou chemickou značká má krypton?", "answers": ["Kr"]}
{"title": "Columbia (Jižní Karolína)", "context": "Columbia je hlavní město a zároveň největší město amerického státu Jižní Karolína. Columbia je sídlem Richland County, ale malá část města spadá pod Lexington County. Jméno města je odvozeno od jména Kryštofa Kolumba. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 129 272 obyvatel. 51,7% Bílí Američané 42,2% Afroameričané 0,3% Američtí indiáni 2,2% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 1,5% Jiná rasa 2,0% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 4,3% populace. James Mark Baldwin (1861 - 1934), psycholog a filosof Stanley Donen (* 1924), režisér a choreograf Kristin Davisová (* 1965), herečka a producentka Čeljabinsk, Rusko Kaiserslautern, Německo Kluž, Rumunsko Plovdiv, Bulharsko V tomto článku byl použit překlad textu z článku Columbia, South Carolina na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Columbia ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Jižní Karolína?", "answers": ["Columbia"]}
{"title": "Chromozom", "context": "Chromozom (z řec. χ chroma – barva a σ soma – tělo) je specifická barvitelná buněčná struktura eukaryot přítomná v jádře. Skládá se z DNA a histonů. Účelem jeho existence je usnadnit rovnoměrné rozdělení genetické informace do dceřiných buněk. Soubor všech chromozomů v jádře se nazývá karyotyp. Chromozomy jsou pozorovatelné světelným mikroskopem především při buněčném dělení. Chromozomy poprvé pozoroval a popsal v roce 1842 švýcarský biolog Karl Wilhelm von Nägeli. První detailní popis chování chromozomů při jaderném a buněčném dělení pochází od německého lékaře Walthera Flemminga (1882). Že chromozomy nesou genetickou informaci, dokázal svými pokusy souvisejícími s vazbou genů u octomilky americký genetik Thomas Morgan (1910). Chromozom sestává z histonových bílkovin, které tvoří jakousi kostru, na níž se namotává molekula DNA (1,6–8,2 cm), a zároveň se podílí na různých dalších úkolech (replikace DNA, ochrana DNA, regulace replikace atd.). Tento komplex DNA a bílkovin se nazývá chromatin. V oblastech chromozomu se strukturní funkcí se ještě může vyskytovat RNA. Struktura chromatinu má několik úrovní. Základní jednotkou je nukleozom, struktura tvořená histonovými molekulami omotanými vláknem DNA (asi 80 párů bází). Vyšší strukturou je solenoid, spiralizované uspořádání nukleozomů (1 závit tvoří asi 6 nukleozomů a nese 1 200 párů bází). Solenoidy se uspořádávají do smyček, z nichž každá obsahuje okolo 50 otoček solenoidu a nese stovky tisíc párů bází. 18 smyček pravidelně uspořádaných okolo základní proteinové matrice vytváří základní segment chromozomu. Morfologie (tvarové uspořádání) těla řádně spiralizovaného chromozomu je nejlépe pozorovatelná ve stadiu metafáze nebo rané anafáze, v jiných fázích jaderného dělení je již zkreslován despiralizací (jinak též dekondezací) chromozomu. Chromozom je tedy pentlicovitý útvar tvořený zpravidla dvěma podélně orientovanými chromatidami (výjimkou jsou tzv. polyténní chromozomy), které jsou propojeny centromerou v oblasti tzv. primární konstrikce. Primární konstrikce rozděluje chromatidy na dvě ramena.", "question": "Jak se označuje počet chromozomů v jedné buňce?", "answers": ["karyotyp"]}
{"title": "Lutecium", "context": "Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Lu+3. Soli Lu+3 vykazují vlastnosti podobné sloučeninám hliníku a ostatních lanthanoidů. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnosti ve vodě se využívá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Lutecité soli jsou bezbarvé. Lutecium objevili teprve roku 1907 nezávisle na sobě francouzský chemik Georges Urbain a rakouský mineralog Carl Auer von Welsbach jako nečistotu v oxidu dalšího lanthanoidu - ytterbia. Název prvku, který dal prvku Georges Urbain je odvozen od latinského pojmenování Paříže - Lutetia. Carl Auer von Welsbach preferoval název cassiopium a oficiální pojmenování posledního z řady lanthanoidů bylo tak poměrně dlouho předmětem sporů a debat. Lutecium je poměrně dosti vzácný prvek, v zemské kůře se vyskytuje v koncentraci 0,5-0,75 mg/kg. O jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom lutecia na 1000 miliard atomů vodíku. V přírodě se lutecium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů, dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO. 3F - směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál euxenit (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny - apatity z poloostrova Kola v Rusku. Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy. Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů - kapalinovou extrakcí, za použití ionexových kolon nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí. Příprava čistého kovu se obvykle provádí elektrochemicky z taveniny směsi chloridů lutecia, vápníku a sodíku. Elementární lutecium se vylučuje na grafitové katodě, na kladné elektrodě (anodě) dochází k uvolňování elementárního plynného chloru. Díky svému velmi řídkému výskytu a vysoké výrobní ceně čistého kovu nemají v současné době kovové lutecium ani jeho sloučeniny žádné významné komerční využití. Potenciálním oborem využití jsou průmyslové katalyzátory pro petrochemický průmysl a polymerace v organické syntéze.", "question": "V jaké koncentraci se lutecium vyskytuje v zemské kůře?", "answers": ["0,5-0,75 mg/kg"]}
{"title": "Pavel Vondruška", "context": "Pavel Vondruška (15. listopadu 1925 České Budějovice – 5. února 2011 Praha) byl český herec a dirigent, od roku 1969 člen Divadla Járy Cimrmana. Objevil se též v několika desítkách filmů. Ovládal několik cizích jazyků (francouzštinu, italštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu, němčinu, srbochorvatštinu, latinu a esperanto). Vystudoval konzervatoř (1945–1946) a následně pokračoval studiem dirigování, operní režie a dramaturgie na Hudební akademii AMU (1946 – 1950), kde ho vyučovali například Karel Ančerl či Václav Talich. Absolvoval v roce 1951 u Ferdinanda Pujmana . Při studiích působil jako korepetitor v Národním divadle a dirigoval Pražskou zpěvohru. V letech 1951 až 1977 byl postupně dirigentem: symfonického orchestru AUSu Moravské filharmonie Olomouc opery Státního divadla Ostrava opery Hudebního divadla v Karlíně (v posledních letech souběžně i korepetitor v Národním divadle) Mezi lety 1977 a 2009 působil v pražském Národním divadle, kde dirigoval orchestr během představení činohry. V letech 1977 až 1998 byl i vedoucím tohoto divadelního orchestru. Je znám též jako autor a upravovatel scénické hudby k několika inscenacím (například k Paličově dceři Josefa Kajetána Tyla). Občas se na prknech Národního divadla objevil i jako herec v epizodních rolích. Své působení v Národním divadle ukončil k 31. červenci 2009. V letech 1969–2010 byl členem souboru divadla Járy Cimrmana. Z divadla nedobrovolně odešel kvůli zhoršující se paměti. Hostoval také v Divadle Na Jezerce. Dne 28. prosince 2010 se vážně zranil při pádu do orchestřiště Stavovského divadla při provádění turistů. Poté byl hospitalizován v Motolské nemocnici a udržován v umělém spánku. V sobotu 5. února 2011 večer v téže nemocnici zemřel.", "question": "Kde zemřel Pavel Vondruška?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Suomenlinna", "context": "Suomenlinna (dříve Sveaborg) je námořní obrannou pevností, rozkládající se na osmi dodnes obydlených ostrovech před vjezdem do přístavu finského hlavního města Helsinky a má současně i statut předměstí Helsinek. Pět ostrovů (Kustaanmiekka, Pikku Mustasaari, Iso Mustasaari, Länsi-Mustasaari a Susisaari) je spojeno několika mosty (další tři jsou Särkkä, Lonna a Pormestarinluodot). Plocha všech ostrovů činí 0,8 km2, žije zde kolem 850 obyvatel. Pevnost se začala budovat roku 1748 (Finsko bylo tehdy ještě součástí švédského království), když Petr Veliký založil Petrohrad a pevnost Kronštadt a začal si tím nárokovat vliv v Baltickém moři. Pro svůj význam byla pevnost často nazývána Gibraltarem severu. Při obsazení Finska ruskou armádou v roce 1808 připadla pevnost Rusku až po dohodnuté kapitulaci. Součástí Finska se stala až roku 1918, tedy rok po vyhlášení nezávislosti; byla totiž využívána bělogvardějci jako vězení. Ostrovy, které jsou velice snadno dosažitelné z Helsinek, jsou oblíbeným turistickým cílem; na ostrovech existuje několik muzeí (částečně ve volné přírodě), řada umělců zde provozuje svá studia. Své dnešní jméno Suomenlinna (česky: Finský hrad) dostala pevnost až po získání nezávislosti, setkat se však lze i s původním švédským názvem Sveaborg (česky: Švédský hrad). Roku 1991 byl komplex staveb zařazen na listinu světového kulturního dědictví UNESCO. Obrázky, zvuky či videa k tématu Suomenlinna ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky (anglicky) Fortress of Suomenlinna - UNESCO World Heritage Centre (česky) Right Place Right Time, cestovatelský journal, článek o Suomenlinně", "question": "Na kolika ostrovech se rozkládá námořní pevnost Suomenlinna?", "answers": ["osmi"]}
{"title": "Swing (tanec)", "context": "Swing je rodinou tanců vyvinutých souběžně se swingovou hudbou ve 20., 30. a 40. letech 20. století, nejstarší formy jsou však starší. Nejznámější swingovým tancem je lindy hop, populární párový tanec vzešlý z Harlemu, který se tancuje dodnes. Většina swingových tanců má své kořeny v afroamerických komunitách, některé však vzešly z jiných kulturních tradic. == Formy swingu == Mimo Spojené státy se swing používá všeobecně pro všechny tance swingové éry: lindy hop, charleston, shag a balbou. Tato skupina je často ještě rozšířena o West Coast Swing, East Coast Swing, Hand Dancing, jive, rock and roll, moderní jive a další tance vyvinuté ve 40. letech a později. V Evropě se často díky tradici počítají mezi swingové tance i soutěžní boogie woogie a rock'n'roll. === Rané formy 30. a 40. let === Lindy hop Balboa Shag Collegiate Shag St. Louis Shag === Formy 40., 50. let a dále === Lindy Charleston Eastern Swing, variace foxtrotu. East Coast Swing West Coast Swing Western Swing Boogie-woogie Carolina Shag Imperial Swing Jive Skip jive moderní Jive - také znám pod názvem LeRoc a Ceroc Rock and Roll Hand dancing Push a Whip == Související články == Tanec Swing (hudba) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Swing ve Wikimedia Commons", "question": "Co je nejznámějším swingovým tancem?", "answers": ["lindy hop"]}
{"title": "Berlín", "context": "Berlín (německy Berlin) je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města)Berlín patří k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie. Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 % celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nachází i lesní porosty (17,9 % celkové plochy). Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů). Vzdálenost Berlín-Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut. Související informace naleznete také v článcích Dějiny Berlína a Rozdělení Berlína. První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše. Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci. Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř okupačních sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961. Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává městem se zázemím a hlavním městem SRN. Věková struktura se po sjednocení Berlína normalizovala. Dřívější západní část města trpěla svou polohou: přes vysoký počet studentů bylo přestárnutí obyvatelstva aktuálním problémem, zejména vzhledem k omezenému počtu nových pracovních míst.", "question": "Jaké je hlavní město Spolkové republiky Německo?", "answers": ["Berlín"]}
{"title": "Ibérská smlouva", "context": "Obávali se proto, aby se Kartáginci nechopili galské krize jako příležitosti k opětovnému získání Sardinie. == Sjednání smlouvy a její obsah == Souběžně s preventivními vojenskými opatřeními vyslali Římané poselstvo do Ibérie a uzavřeli smlouvu s Hasdrubalem. Polybios k tomu uvádí, že je znepokojoval růst jeho moci a předpokládali, že v budoucnu dojde k válce s Kartágem. Protože je ale právě svírali Galové, rozhodli se jednat s Hasdrubalem přátelsky a doslova ho \"uchlácholit\", aby se mohli nejprve vypořádat s bezprostředním ohrožením.Smlouva obsahovala ujednání, že \"Kartáginci nesmějí s válečnými úmysly překročit řeku Ibér.\" Třebaže se dosud vedou diskuse o tom, o jakou řeku se jednalo, považuje se za téměř jisté, že touto řekou bylo myšleno Ebro. Jelikož území ovládané tehdy Hasdrubalem sahalo zhruba k řece Tagus (Tajo), šlo ze strany Římanů o zjevný ústupek. Kartáginskému veliteli ponechali totiž volnou ruku v takřka celé Ibérii s výjimkou severovýchodní části země a fakticky ho uznali za tamějšího vládce. Výměnou za to předešli riziku koordinovaného útoku Galů a Punů. Tím, že Římané vymezili punskou sféru zájmů řekou Ebro a nikoli pohořím Pyreneje, tvořícím přirozenou hranici Ibérie, zabránili navíc možnosti přímého kontaktu Hasdrubala s Galy.Smlouva byla uzavřena patrně před vyvrcholením galské invaze do Itálie, to znamená v roce 225 př. n. l. Ačkoli nelze vyloučit, že sjednání smlouvy nastalo o rok dříve, současní badatelé argumentují ve prospěch pozdějšího data. Poukazují přitom na skutečnost, že krátce poté, co legie dorazily na Sardinii a Sicílii, Římané je opět odvolali, k čemuž došlo zřejmě v reakci na uzavření smlouvy. Kdyby smlouvu uzavřeli již v roce 226 př. n. l., nemuseli by chránit ostrovy před případným kartáginským útokem. == Sporná ujednání == Polybios výslovně zdůrazňuje, že o ostatní Ibérii se ve smlouvě nehovořilo. Pozdější autoři nicméně zmiňují i jiná ustanovení, jež měla být její součástí. Livius uvádí, že \"hranicí obou územních celků se stane řeka Hiberus a Sagunťanům, sídlícím mezi správními celky obou národů, bude ponechána svoboda.\" Appiános udává, že \"Sagunťané a další Řekové v Hispánii budou samostatní a svobodní.\" Zároveň nesprávně určuje polohu města Saguntum a umisťuje ho mezi Pyreneje a Ebro, tedy severně od této řeky.", "question": "Jak se jmenoval kartáginský velitel, který uzavřel Ibérskou smouvu s Římany?", "answers": ["Hasdrubal"]}
{"title": "Bludný balvan (cena)", "context": "Předávání Bludných balvanů probíhá obvykle v posluchárně Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, dříve ceremoniály předávání ceny probíhaly jak na Přírodovědecké fakultě UK, tak v budově Akademie věd ČR v Praze 1. Samotné slavnostní předávání je pojato v recesistickém duchu. Členové komitétu bývají ověnčeni a jsou oblečeni v antických řízách, doprovází je tři Grácie. Každý z laureátů je předem informován o udělení ceny a je vyzván, aby se ceremoniálu zúčastnil, většinou se ale nedostaví. Po předání cen následuje recesistická scénka. Aleš Uhlíř kritizuje ve svém článku na serveru Britské listy zejména teatrálnost ceremonie předávání s tím, že není důstojné vědců z výzkumných ústavů, Akademie věd a vědeckých rad vysokých škol inscenovat již na pohled poněkud slabomyslné divadlo. Novinář a bývalý prezidentův mluvčí Petr Hájek, který dostal zlatý Bludný balvan za popírání evoluční teorie, označil celou soutěž za něco \"vysoce hloupého\". Biolog Jan Kolář tvrdí, že pro popularizaci vědy nemůže negativní kampaň fungovat ze tří důvodů. Nejdříve zmiňuje, že udílením cen Sisyfos poskytuje oceněným propagaci ve smyslu \"i negativní reklama je reklama\". Dále poukazuje na asymetrickou situaci v konfrontaci \"Sisyfos versus pseudověda\", kdy veřejnost podle Koláře nemívá ráda, když někdo kritizuje oponenty z pozice oficiální autority. Za třetí nedostatek považuje Kolář to, že Sisyfos nenabízí lákavější alternativu, než představují nevědecké myšlenkové směry. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam nositelů Bludného balvanu.", "question": "Patří mezi kritiky cen Bludný balvan i bývalý mluvčí prezidenta Klause Petr Hájek?", "answers": ["Novinář a bývalý prezidentův mluvčí Petr Hájek, který dostal zlatý Bludný balvan za popírání evoluční teorie, označil celou soutěž za něco \"vysoce hloupého\"."]}
{"title": "Deklarace nezávislosti Spojených států amerických", "context": "Boje, které propukly roku 1775 v Lexingtonu a Concordu jsou označovány jako začátek amerického boje za svobodu. Přestože z počátku panovaly jisté obavy z úplné nezávislosti, brožurka Common Sense (volně přeložitelné jako selský rozum) od Thomase Paina dokázala přesvědčit, že jen úplná nezávislost je jediná možná cesta, kterou se mají kolonie ubírat. Nezávislost byla přijata 2. července 1776 spolu s Leeovou rezolucí, kterou prezentoval na Kontinentálním kongresu Richard Hery Lee z Virgine 7. června roku 1776. Ve zkratce obsahovala toho: === Návrh a přijetí === 11. června 1776 byla vytvořena komise Kontinentálního kongresu, zvaná též Výbor pěti, skládající se z těchto členů: John Adams z Massachusetts, Benjamin Franklin z Pensylvánie, prezident (předseda) Kongresu Thomas Jefferson z Virginie, Robert R. Livingston z New Yorku a Roger Sherman z Connecticutu,Komise měla za úkol navrhnout vhodnou Deklaraci zastřešující zmíněnou rezoluci. Jefferson se postaral o převážnou většinu sepsání deklarace, s pomocí této komise. Jeho návrh byl přednesen na Kontinentálním kongresu 1. července 1776. Úplná deklarace byla přepsána na generálním zasedání za účelem přijetí Kontinentálním kongresem 4. července 1776 ve vládním domě v Pensylvanii. Tato kopie byla podepsána pouze prezidentem kongresu Johnem Hancockem a jeho sekretářem Charlesem Thomsonem. Slavnostní ceremonie se poté odehrála 2. srpna. === Distribuce === Po přijetí deklarace kongresem (4. července 1776) byla kopie odeslána o pár bloků dál do tiskárny Johna Dunlapa. Během noci bylo vytištěno přes 150 výtisků. Jeden z nich byl odeslán 6. července Georgi Washingtonovi, který deklaraci přečetl svým jednotkám v New Yorku 9. července. 25 stále existujících Dunlapových výtisků jsou nejstarší exempláře tohoto dokumentu. 18. ledna 1777 rozhodl Kontinentální kongres, že deklarace by měla být dále a šířeji distribuována. Druhý tisk zajistila Mary Kathrine Goddardová. První tisk obsahoval podpisy pouze Johna Hancocka a Charlese Thomsona. Druhý tisk už obsahoval všechny signatáře. První zprávy o deklaraci se dostaly do Londýna 10. srpna 1776. === Signatáři === 19. července 1776 Kongres nařídil ručně napsat prohlášení, které pak měli delegáti podepsat. Tuto kopii vytvořil Timothy Matlack, asistent v sekretariátu kongresu. Většina vyslanců podepsala deklaraci 2. srpna 1776 v zeměpisném seřazení kolonií, které zastupovali, od severu k jihu. Někteří vyslanci nebyli přítomni a museli deklaraci podepsat později. Dva vyslanci ji dokonce nikdy nepodepsali.", "question": "Kdy byla ratifikována Deklarace nezávislosti Spojených států amerických?", "answers": ["4. července 1776"]}
{"title": "Leden", "context": "Leden podle gregoriánského kalendáře první měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází od slova led - měsíc ledu. Původně byl tento měsíc ve východní Evropě označován jako měsíc vlka. Zpočátku byl leden v římském kalendáři až 11. měsíc v roce. Teprve v roce 153 došlo ke změně začátku roku z 1. března na 1. leden. Leden začíná vždy stejným dnem v týdnu jako květen předcházejícího roku a stejným dnem jako říjen s výjimkou přestupného roku. Tehdy připadá první lednový den na stejný den v týdnu jako první den dubna a července. Astrologicky je na začátku ledna Slunce ve znamení Kozoroha a na konci ve znamení Vodnáře. V astronomických termínech začíná v souhvězdí Střelce a končí v souhvězdí Kozoroha. Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší. Hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu. Holomrazy - úrody vrazi. Jak vysoko v lednu leží sníh, tak vysoko tráva poroste. Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější. Když je leden bílý, je sedlákovi milý. Když není konec ledna studený, únor to dvakrát nahradí. Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu. Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání. Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Leden jasný, roček krásný. Leden studený, duben zelený. Lednová zima i na peci je znát. Lednový déšť z pecnu odkrajuje. Lenivého tahá mráz za nos, před pilným smeká. Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu. Na Boží narození o bleší převalení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o tři dále (délka dne). Suchý leden, mokrý červen. Teplý leden, k nouzi krok jen jeden. V lednu málo vody - mnoho vína, mnoho vody - málo vína. V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda. Obrázky, zvuky či videa k tématu leden ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo leden ve Wikislovníku", "question": "Kolikátý měsíc je podle gregoriánského kalendáře leden?", "answers": ["první"]}
{"title": "Zoologie", "context": "Zoologie je přírodní věda spadající do okruhu biologických věd, zabývající se studiem organismů z říše živočichů (Animalia). Tradičně se zoologie zabývá také studiem prvoků (protozoologií), kteří v současnosti již ovšem nejsou považováni za živočichy. Název pochází z řečtiny: ζ (zoon) = zvíře, živočich, tvor; λ = slovo Zoologii lze dělit na všeobecnou zoologii, zabývající se obecnými jevy a zákonitostmi vlastními všem nebo mnoha skupinám živočichů, a systematickou zoologii, která studuje jednotlivé skupiny živočichů. Aplikovaná zoologie přenáší teoretické znalosti zoologie do praxe (např. lesnická zoologie). Za zakladatele zoologie je považován Aristoteles. Odborníci zabývající se zoologií se nazývají zoologové. Anatomie - věda o vnitřní stavbě těl živých organizmů Cytologie - zkoumá buňky, případně jednotlivé buněčné organely Embryologie - zkoumá vývoj zárodku (embrya) Etologie - zabývá se chováním živočichů Fyziologie - zkoumá životní procesy probíhající v těle živočichů Histologie - studuje tělesné tkáně Morfologie. - zabývá se vnější stavbou těl živočichů a jejich jednotlivých částí Organologie - zkoumá jednotlivé orgány Taxonomie (systematika) - zabývá se tříděním živých organizmů na základě jejich příbuznosti Parazitologie - věda o cizopasnících Pedozoologie - věda o půdních živočiších Tradiční zoologické obory vymezené zájmem o určitou taxonomickou skupinu, v některých případech již taxonomicky neplatnou (například prvoci nebo červi). Zoologie bezobratlých: Protozoologie - věda o prvocích Helmintologie - věda o červech, zejména parazitických Entomologie - věda o hmyzu Arachnologie - věda o pavoukovcích Akarologie - věda o roztočích Malakologie (malakozoologie) - věda o měkkýších Zoologie obratlovců: Ichtyologie - věda. o rybách Batrachologie - věda o obojživelnících Herpetologie - věda o plazech Ornitologie - věda o ptácích Mammaliologie - věda o savcích Primatologie - věda o primátech Ekologie živočichů - studuje vztah živočicha k prostředí Gradologie - zabývá se přemnožováním (gradacemi) škůdců (např. lesních nebo zemědělských) Paleozoologie - zaobírá se historickým vývojem živočichů na Zemi Veterinární lékařství - zabývá zdravotní problematikou, léčbou nemocemi i prevencí nemocí domácích i divoce žijících zvířat. Zoogeografie - zkoumá rozšíření živočichů Zootechnika - zabývá se chovem zvířat Kryptozoologie - pseudověda o zvířatech, o jejichž existenci nemáme nezvratný důkaz Seznam zoologů dle zkratek Živočichové Obrázky, zvuky či videa k tématu zoologie ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo zoologie ve Wikislovníku", "question": "Kdo je považován za zakladatele zoologie?", "answers": ["Aristoteles"]}
{"title": "Nadační fond proti korupci", "context": "Nadační fond pro boj proti korupci (NFPK, dle původní, zamítnuté žádosti o registraci Nadační fond proti korupci) je česká nestátní nadace, kterou 15. března 2011 zřídili Karel Janeček, Stanislav Bernard a Jan Kraus. Jeho cílem je podpora boje proti korupci v Česku. Jeho motto zní: \"Nebát se a nekrást, a ne nakrást si a nebát se.\" Cena za whistleblowing - Libor Michálek - bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí, (500 000 Kč), 23. března 2011 Cena za odvahu 2011 Ondřej Závodský - nevidomý právník Zařízení služeb ministerstva vnitra, (100 000 Kč), 23. března 2011 Renata Horáková - bývalá úřednice znojemské radnice, (300 000 Kč),. 9. prosince 2011 Cena za odvahu 2012 Jakub Klouzal - bývalý ředitel IT odboru ministerstva zahraničí , (100 000 Kč), 18. října 2012 Věra Ježková - zaměstnankyně Státního fondu životního prostředí České republiky - odboru kontroly , (200. 000 Kč), 8. listopadu 2012 Martin Konečný - bývalý primář psychiatrického oddělení Nemocnice v Ostrově, (300 000 Kč), 10. prosince 2012 Cena za odvahu 2013 Vladimír Sitta, ml. - společně se svým. otcem se odmítli podílet na tunelování Dopravního podniku hlavního města Prahy a přišli o svoji rodinnou firmu, 9. prosince 2013 Jiří Chytil - někdejší magistrátní úředník pomáhal vyšetřovatelům rozplétat nitky kolem politického pozadí problematické zakázky firmě Haguess, 9. prosince 2013 Cena za. odvahu 2014 Leo Steiner - bývalý ředitel Odboru řízení programu Úřadu Regionálního operačního programu Severozápad, jako člen Monitorovacího výboru vystoupil se zjištěním o rozkrádání eurodotací František Mráček - bývalý vedoucí Oddělení veřejné dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje, poukazoval mezi jinými na pochybnou investici do software Cena.", "question": "Kdo zřídil Nadační fond pro boj proti korupci?", "answers": ["Karel Janeček, Stanislav Bernard a Jan Kraus"]}
{"title": "Týden", "context": "Týdny se počítají průběžné stále dál bez ohledu na roky, nejsou s roky sladěné. Důsledkem toho je, že měsíce a roky nemají stále stejný počet týdnů a také začátek počítání týdnů v roce je trochu komplikovanější. V současné době se sjednotilo číslování týdnů tak, že první týden roku je ten, který obsahuje první čtvrtek v roce. To znamená, že část týdne (až 3 dny) přesahuje zpravidla do jiného roku, než podle kterého má číslo - buď konec posledního týdne starého roku je v novém, příštím roce nebo začátek prvního týdne je ve starém, předchozím, loňském. V průměru každý sedmý zlom roků je ovšem společný se zlomem týdnů: pondělí je 1. ledna. 1 týden = 7 dní 1 týden = 168 hodin = 10080 minut = 604800 sekund (s výjimkou přechodu na letní čas a zpět). 1 rok = 52 týdnů + 1 den (2 dny, je-li rok přestupný) 1 týden = 23 % průměrného měsíce V gregoriánském kalendáři má rok přesně 365,2425 dnů, a tím pádem přesně 52,1775 týdnů (na rozdíl od juliánského roku s 365,25 dny, který neobsahuje množství týdnů představované konečnou desetinnou hodnotou). Do 400 gregoriánských let se tak vejde 20871 týdnů, z čehož vyplývá že např. 10. dubna 1605 byla neděle podobně jako 10. dubna 2005. Týden není přímou součástí kalendáře a dny se počítají stále dál bez přerušení od dob starého judaismu, takže ve všech kulturách, které používají sedmidenní týden, je vždy stejný den v týdnu. Tak např. při gregoriánské reformě kalendáře byl čtvrtek 4. října 1582 následován pátkem 15. října 1582. Systém nedělních písmen byl používán ke stanovení dne týdne v gregoriánském nebo juliánském kalendáři. Týden o 7 dnech začal být užíván v Babylóně již 600 př. n. l., ve 4. století byl přijat římskou říší. I když v nynější moderní společnosti je běžný sedmidenní týden, antropologové si všimli, že v mnoha prehistorických společnostech lze nalézt týdny různé délky (většinou od tří do deseti dnů). Zpozorovali také, že název pro týden je v mnoha případech shodný s pojmenováním \"tržního dne\", takže koncept týdne zřejmě vychází ze zemědělských nebo předzemědělských společností, ve kterých lidé měli tržiště či tržní dny.", "question": "Kolik týdnů se vejde do 400 gregoriánských let?", "answers": ["20871"]}
{"title": "Kofein", "context": "Kvůli zvýšené srdeční aktivitě může kofein v krajním případě přivodit infarkt nebo problémy s ledvinami, protože se jedná o diuretikum. Některé studie uvádí, že kofein přechodně zvyšuje krevní tlak, dokud se na něj v organismu nevytvoří tolerance, potom se krevní tlak vrací k výchozím hodnotám. Bylo zjištěno, že tento jev ustupuje u zdravých lidí po třech dnech pravidelné konzumace kávy (3 šálky denně). U lidí s hypertenzí tlak nekolísá již po dvou dnech. Odborníci tvrdí, že při přiměřeném příjmu kofeinu (do pěti šálků kávy denně) se nezvyšuje riziko hypertenze. Jiné je to v případě, když je člověk ve stresu a pije kávu, aby se uklidnil. Kofein násobí negativní účinky stresu na oběhovou soustavu. Není dostatečně prokázáno, že kofein způsobuje výraznou srdeční arytmii, avšak může k ní za určitých okolností dojít. Kofein se také může z části podílet na zvýšení rizika vzniku osteoporózy. Kofein ovlivňuje metabolismus vápníku v těle – zvyšuje jeho vylučování, proto by každý, kdo pije alespoň dva šálky kávy denně, měl také vypít sklenici mléka nebo sníst jogurt pro doplnění vápníku. Ukázalo se, že kofein u buněk odpovědných za výstavbu kostí osteoblastech výrazně zvyšuje aktivitu receptoru pro glukokortikoidy a tím až několikanásobně zvyšuje jejich účinek. Zvýšená hladina glukokortikoidů (při stresu, některých poruchách hypofýzy a nadledvin nebo při jejich podávání při léčbě imunity) v kombinaci s kofeinem tedy kostem rozhodně nesvědčí. U žen byla zjištěna souvislost kofeinu s vyšším rizikem vzniku cystickou mastitidou či mastodynií. Některé studie se snaží prokázat i souvislost s rakovinou prsu.", "question": "Může mít kofein vliv na vznik osteoporózy?", "answers": ["Kofein se také může z části podílet na zvýšení rizika vzniku osteoporózy."]}
{"title": "Kudlanka nábožná", "context": "] Viděny byly dokonce i na Ostravsku, v září 2008 a říjnu 2015 v podhůří Jeseníků (Šternberk)[zdroj? ] a v říjnu 2011 v lokalitě Na Plachtě u Hradce Králové.. Mapování výskytu kudlanky nábožné v ČR probíhá na serveru Biolib. Kudlanka nábožná je zbarvena světle zeleně, na podzim hnědě. Díky tomuto zbarvení ji v přírodě může predátor i vášnivý entomolog snadno přehlédnout. Pronotum (první hrudní článek) je výrazně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (typické pro predátory). Na první pohled zaujme přední pár končetin, který je uzpůsoben k uchvacování kořisti - loupeživé končetiny. Fungují jako střenka zavíracího nože, kořist je bleskovým sklapnutím přivřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus). Na stehně (femur) se nacházejí černé aposematické skvrny sloužící k zastrašení predátorů (připomínají oči). Přední pár křídel je kožovitý (jako u švábů), zadní je krytý pod nimi a je blanitý. U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi. Samička dokáže přeletět jen pár metrů, oproti ní sameček až pár desítek metrů, což je dáno především velikostí a hmotností samičky. Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování. Většinou jsou velmi dobře maskované a dokáží dlouho číhat na svou kořist (hlavně drobný hmyz). Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist a zaživa ji sežerou. U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy, v pokusech k tomuto jevu došlo zřídkakdy. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Vajíčka jsou ukryta v ootéce, tuhém obalu, který přezimuje. Kudlanka patří mezi Hemimetabola, tj. hmyz s proměnou nedokonalou, u kterého neexistuje stádium kukly (pupa) a larva (nymfa) je velice podobná dospělci (imagu), pouze nemá vyvinutá křídla a rozmnožovací orgány, které dospějí po posledním svlečení (ekdyzi).", "question": "Jsou samci kudlanek větší než samičky?", "answers": ["U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi."]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "V roce 1985 využili sovětští konstruktéři možnosti zkombinovat misi k Venuši s průzkumem Halleyovy komety, která prolétala sluneční soustavou v témže roce. Výsledkem byly dvě sondy z programu Vega, které doletěly k Venuši 11. června a 15. června a po devítiměsíčním výzkumu planety se odpoutaly směrem ke kometě. Dne 4. května 1989 byla vyslána k Venuši americká sonda Magellan s cílem provést podrobné zmapování povrchu planety za pomoci radaru. Pořízené snímky ve vysokém rozlišení byly fotografovány během mise trvající čtyři a půl roku a úspěšnost mise zcela překonala očekávání, když se podařilo prozkoumat přes 98 % povrchu pomocí radaru a zmapovat 95 % gravitačního pole. Mise sondy byla ukončena v roce 1994. Sonda byla navedena do atmosféry Venuše s cílem získat poznatky o hustotě atmosféry. Venuše byla následně pozorována ještě sondami Galileo a Cassini během průletů, ale jednalo se o sekundární cíle vědeckých výzkumů na trase sond k dalším tělesům sluneční soustavy. V říjnu roku 2006 a červnu 2007 proletěla kolem americká sonda MESSENGER během korekce dráhy k Merkuru. V současnosti kolem Venuše obíhá evropská sonda Venus Express, která byla vypuštěna 9. listopadu 2005 a úspěšně navedena na polární orbitu 11. dubna 2006. Sonda byla navržena ke studiu atmosféry Venuše a mraků, ke zkoumání prostředí planetární fyziky plazmatu, povrchové charakteristiky a měření teplot. Mise byla navržena na 500 pozemských dnů, tedy na přibližně dva venušské roky. Prvním úspěchem Venus Express bylo objevení rozsáhlého atmosférického cirkumpolárního víru v oblasti jižního pólu. V prosinci 2015 vstoupila na oběžnou dráhu Venuše sonda Akacuki japonské kosmické agentury. Její přístroje jsou určené pro studium atmosféry. Evropská kosmická agentura připravuje misi BepiColombo k Merkuru, která by měla proletět v roce 2019 a 2020 dvakrát kolem Venuše a na dráze Merkuru by měla zaparkovat v roce 2024. Velikost podobná Zemi, existence atmosféry a vzdálenost od Slunce naznačující vysoké, ale životu stále přívětivé teploty vedly k častým spekulacím o existenci vyspělého života na planetě Venuši. Richard Proctor roku 1870 napsal: Je jasné, že kvůli kratší vzdálenosti Venuše od Slunce stačí málo, aby byly velké části jejího povrchu neobyvatelné bytostmi podobnými pozemským.", "question": "Kdy byla vypuštěna sonda Venus Express?", "answers": ["11. dubna 2006"]}
{"title": "Bakterie", "context": "Mnohé patří mezi komenzálické druhy, které žijí například v lidské trávicí soustavě. Na druhou stranu je známo i mnoho patogenních bakterií, tedy druhů, které způsobují infekce. I člověk mnohé z bakterií využívá, například v potravinářském a chemickém průmyslu. Vědci využívají bakterie ve výzkumu a samotné bakterie jsou předmětem bádání bakteriologie. Bakterie poprvé pozoroval roku 1676 nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek, a to mikroskopem vlastní výroby. Jméno bacterium zavedl až Christian Gottfried Ehrenberg v roce 1838. Pojem pochází z řeckého slova bacterion, které znamená malý klacek či tyčka (první pozorované bakterie byly tyčinky). V roce 1859 Louis Pasteur dokázal, že kvašení způsobují bakterie, a že tyto bakterie nevznikají spontánně z neživé hmoty. Pasteur také prosazoval názor, že mikroorganismy včetně bakterií způsobují nemoci. Robert Koch byl průkopníkem v oblasti lékařské mikrobiologie a studoval původce cholery, TBC a anthrax. Při výzkumu TBC s konečnou platností dokázal, že bakterie jsou původci této nemoci, za což dostal v roce 1905 Nobelovu cenu. Takzvané Kochovy postuláty jsou výčtem čtyř kritérií, která jsou nutná k tomu, aby byl daný patogen uznán za původce určité nemoci. V devatenáctém století již bylo známo, že jsou mnohé bakterie patogenní, ale nebyly známy účinné antibakteriální léky. V roce 1910 však Paul Ehrlich vyvinul první chemoterapeutikum proti bakterii Treponema pallidum (původce syfilis), a to díky záměně běžně používaných laboratorních barviv za sloučeninu, která selektivně zabíjela bakterie. Tradičně se však za první systémově použitelné antibiotikum uvádí penicilin, jehož účinků si všiml v roce 1928 Alexander Fleming.", "question": "Z jakého řeckého slova pochází pojem bacterium?", "answers": ["bacterion"]}
{"title": "Řím", "context": "Řím (italsky a latinsky Roma, přezdívaný též Věčné město) je hlavní město Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma. Leží na řece Tibeře asi 27 km od pobřeží Středozemního moře. Žije zde přibližně 2,873 milionu obyvatel. Řím je největším italským a čtvrtým nejlidnatějším městem v EU, politickým, hospodářským a kulturním centrem mimořádně bohatým na umělecké a historické památky. Jeho rozsáhlé historické centrum je součástí Světového dědictví UNESCO. Vzhledem k založení před více než 2 700 lety (podle římské tradice roku 753 př. n. l.) patří k nejstarším městům v Evropě. Po staletí byl Řím hlavním městem Římské říše, největší evropské velmoci starověku, a kolem roku 100 počet jeho obyvatel přesáhl 1,6 milionu. Město se stalo centrem křesťanství a dodnes je poutním místem. Původně římský jazyk latina je základem mnoha evropských jazyků, římské právo vzorem pro mnoho právních a politických systémů a původně římské písmo se jako latinka stalo nejrozšířenějším písmem na světě. Ve městě sídlí čtyři státní, šestnáct soukromých a sedm papežských univerzit, italská Akademie věd, hlavní italská média a řada mezinárodních organizací. Na území města leží samostatný stát Vatikán, sídlo papeže, hlavy katolické církve. == Geografie == Město leží v krajině nazývané Campagna di Roma, 27 kilometrů od Tyrhénského moře. Historické město se rozkládalo na \"sedmi pahorcích\" na levém břehu řeky Tibery (Tevere): Kapitol, lat. Capitolium, it. Campidoglio, Aventin, lat. Aventinus, Palatin, lat. Palatinus, Caelius Kvirinál,lat. Quirinalis, dnes sídlo italského presidenta, Viminál, lat. Viminalis a Esquilin, lat. Esquilinus.Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou byla Caprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery. Východně od města začínají Abruzzi, na severovýchodě Sabinské hory a na jihu Albánské hory. == Historie == S dějinami se návštěvník Říma setkává na každém kroku a dochované památky pokrývají víc než dvě tisíciletí. Řím vznikl spojením několika osad, podle legendy roku 753 př. n. l., a od počátku 7. století př. n. l. mu vládli etruští králové; název Roma je snad podle etruského rodu Ruma. Po roce 509 př. n. l., kdy byli králové vyhnáni, vznikla římská republika. Ve 4. století př. n. l. dostalo město první kamennou hradbu, do roku 270 př. n. l. republika postupně zabrala většinu území Apeninského poloostrova a pak obrátila pozornost k zámořským državám. Do 1. století n. l. se zmocnila velké části Španělska, severní Afriky a Řecka.", "question": "Jaký je původní jazyk Římanů?", "answers": ["latina"]}
{"title": "Růžová", "context": "Růžová je přírodní barva, která vzniká smícháním červené a bílé barvy. Svůj název získala podle květin - růží. Nenajdeme ji ve spektru světelného paprsku, protože nemá připsanou vlnovou délku Významy Růžová barva je symbolem dívek, ženskosti, něžnosti a romantiky. Muž s náklonností k růžové barvě (např. nosící růžové oblečení) může být okolím považován za zženštilého. Během druhé světové války byli homosexuální vězni v koncentračních táborech označováni právě růžovými trojúhelníky - podobně jako tehdejší označení židů žlutou hvězdou. Zejména od té doby je růžová barva příznačně považována za znak zženštělosti. Růžové růže a srdce jsou symboly romantické lásky. Jemná pokožka a pleť novorozeňat je růžová. Růžová je také barva mírnosti, něhy a vyšších citů v lásce. Růžová může též symbolizovat rozpouštění protikladů bílé a červené v symbolice barev. Obrázky, zvuky či videa k tématu růžová ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo růžový ve Wikislovníku", "question": "Podle čeho získala růžová svůj název?", "answers": ["květin - růží"]}
{"title": "Lewis Carroll", "context": "Po pouhých dvou dnech v Oxfordu musel jet zase zpátky - jeho matka ve čtyřiceti sedmi letech zemřela na \"zápal mozku\", což byla pravděpodobně meningitida nebo mrtvice. Na začátku jeho akademické dráhy se střídaly nadšené naděje a neodolatelné zábavy. Ne vždy pracoval tvrdě, ale byl neobyčejně nadaný a úspěchů dosahoval snadno. Jeho matematický talent mu nakonec zajistil místo učitele na Christ Church. I když byla tato práce dobře placená, Dodgsona nudila. Mnoho jeho žáků bylo starších a bohatších než on a málokoho z nich studium zajímalo. I přes své počáteční znechucení ale Dodgson v různých funkcích na Christ Church zůstal až do své smrti. Mladý Charles Dodgson byl asi 180 cm vysoký, štíhlý a hezký, měl vlnité hnědé vlasy a modré oči. Později byl popisován jako trochu asymetrický a říkalo se o něm, že se pohybuje poněkud toporně a těžkopádně, i když toto mohlo být zapříčiněno nějakým úrazem kolena utrpěným ve středním věku. Jako ještě velmi malé dítě prodělal horečku, jejímž následkem ohluchl na jedno ucho. V sedmnácti letech měl několik záchvatů černého kašle, což mu nejspíše způsobilo chronickou slabost hrudníku v pozdějších letech jeho života. Jediná zjevná vada, která přetrvala do dospělosti, bylo to, čemu říkal svoje \"rozpaky\" - koktavost, která se začala projevovat v raném dětství a která ho sužovala celý život. Koktavost vždy byla to, co se lidem při vyslovení jména \"Lewis Carroll\" vybavilo. Panuje názor, že koktal pouze ve společnosti dospělých a s dětmi mluvil plynně, ale pro podporu této myšlenky nejsou žádné důkazy. Hodně dětí, které ho znalo, si jeho koktavost pamatovalo, zatímco hodně dospělých si jí nevšimlo. Z nějakého důvodu mizela a zase se objevovala, ale nebyl to projev strachu ze světa dospělých, jak se často říká. Dodgson sám si to asi uvědomoval mnohem intenzivněji než většina lidí, se kterými se setkal. Říká se, že podle svých obtíží vyslovit své příjmení karikoval sám sebe jako Doda v Alenčiných dobrodružstvích v říši divů, ale je to jeden z těch \"faktů\", které se často opakují, ačkoliv pro ně nejsou žádné přesvědčivé podklady. Opravdu o sobě mluvil jako o dodovi, ale že to mělo souvislost s koktavostí, je jen spekulace. I když Dodgsona koktavost trápila, nikdy nebyla tak rušivá, aby ve společnosti nemohl využít své jiné přednosti. V době, kdy si lidé běžně zařizovali svou vlastní zábavu a zpěv a recitace byly požadovanými společenskými dovednostmi, byl Dodgson dobrým bavičem. Zpíval docela přijatelně a před publikem se nebál.", "question": "Pod jakým pseudonymem je znám spisovatel Charles Lutwidge Dodgson?", "answers": ["Lewis Carroll"]}
{"title": "Tučňák kroužkový", "context": "Tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae) je středně velký zástupce čeledi tučňákovitých. Délka jeho těla zpravidla nepřesahuje 70 cm. Hmotnost je závislá na ročním období – pokud nehladoví, dosahuje váhy až 6 kg. Samec má totožné zbarvení jako samice, ale bývá vyšší. Celkové zbarvení je jednoduché, uniformně černo-bílé, specifickým znakem je bílé lemování ve tvaru kroužku kolem obou očí. Živí se více jak z 90 % krilem, ale loví i ryby, vzácněji hlavonožce. Jeho tělo je uzpůsobeno k potápění a plavání pod vodou. Tvar těla, připomínající torpédo, doslova kopíruje vlnu – začíná užším zobákem a hlavou, pokračuje silnějším zaobleným tělem a končí zúženým koncem těla a úzkým jednoduše řešeným ocasem. Dokáže se dostat do hloubky až 200 metrů a plavat rychlostí 20 km/h. Stejně jako tučňák císařský je i tento druh známý až 100 kilometrů dlouhými cestami, které podniká v období rozmnožování, aby nalezl stabilní masivní ledovec, který letní teplotou neroztaje nebo jej nezničí bouře. Jiné kolonie naopak hnízdí na pevnině a mají moře podstatně blíže. Hnízdí během antarktického léta (říjen až únor) v několikatisícových až statisícových koloniích. Staví jednoduchá hnízda z oblázků. Samice snese obvykle dvě vejce, při sezení se střídá se samcem. Narozená mláďata vychovávají společně přibližně dva měsíce. Pár si je věrný po několik sezón. Tučňák kroužkový patří mezi nejběžnější zástupce své čeledi, jeho populace není prozatím významně ohrožena. Mezinárodní svaz ochrany přírody klasifikuje tento druh jakožto málo dotčený. V roce 2017 byl počet jedinců odhadován na 12 až 16 milionů. == Nomenklatura == Tučňáka kroužkového poprvé popsal mořeplavec a přírodovědec Jules Sébastien César Dumont d'Urville (známější spíše jako Jules Dumont d'Urville), když 21. ledna roku 1840 objevil spolu s posádkou lodi Adélinu zemi, již pojmenoval podle křestního jména své manželky. O rok později byl vědecky popsán dvojicí mořeplavců a přírodovědců, Jacquesem Bernardem Hombronem a Honoré Jacquinotem, a to podle oblasti, kde byl spatřen – tučňák Adéliin, zprvu jako Catarrhactes adeliae, později Pygoscelis adeliae. Do rodu Pygoscelis spadají další dva druhy tučňáků – tučňák uzdičkový (Pygoscelis antarctica) a tučňák oslí (Pygoscelis papua). Mitochondriální a jaderná DNA naznačují, že předci tohoto rodu se oddělili od ostatních tučňáků asi před 38 miliony let, dva miliony let po předcích rodu Aptenodytes, jež je bazální větví celého řádu. Tučňák kroužkový se jako samostatný druh oddělil od ostatních členů rodu zhruba před 19 miliony let.Jedinci tohoto rodu jsou známý tím, že v zobáku přenášejí oblázky (menší kameny) z okolních sousedních hnízd, a pokládají si je na své vlastní.", "question": "Jaké břicho má tučňák kroužkový?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Ačkoliv téměř nic nebylo z tohoto materiálu ve filmu použito, kompletní skladby se nakonec dočkaly vydání v roce 1995 pod názvem London '66-'67. Popularita skupiny rostla a proto čtyři členové společně se dvěma manažery, Peterem Jennerem a Andrewem Kingem, vytvořili v říjnu 1966 společnost Blackhill Enterprises. Na jaře 1967 ale podepsali nahrávací smlouvu s EMI. V březnu 1967 vydala skupina svůj první singl \"Arnold Layne\", v červnu téhož roku jej následoval singl \"See Emily Play\". \"Arnold Layne\" se dostal na 20. a \"See Emily Play\" dokonce na 6. místo britské hitparády, což zaručilo skupině její první televizní vystoupení v hudebním pořadu Top of the Pops v červenci 1967. Debutové album The Piper at the Gates of Dawn bylo vydáno v srpnu 1967 a mezi odbornou veřejností bylo přijato veskrze kladně. Tato deska je považována za jedno z nejlepších alb britského psychedelického rocku. Skladby na albu, z nichž drtivou většinu napsal Syd Barrett, obsahují poetické texty společně s rozmanitými hudebními motivy, od avantgardní volné formy v \"Interstellar Overdrive\" k hravým rytmům v písni \"The Scarecrow\", jež je inspirována venkovskou oblastí The Fens severně od Cambridge, odkud pochází Barrett a Waters (a rovněž i pozdější člen skupiny Gilmour).", "question": "S kým Pink Floyd podepsali 4. ledna 2011 pětiletou smlouvu?", "answers": ["s EMI"]}
{"title": "William Lawrence Bragg", "context": "Sir William Lawrence Bragg (31. března 1890, Adelaide, Austrálie - 1. července 1971, Ipswich, Suffolk County), syn Williama Henryho Bragga, byl britský fyzik, zakladatel rentgenové strukturní analýzy a rentgenové spektroskopie. Spolu s otcem v roce 1913 vyvinuli Braggovu metodu (metodu otočného krystalu) na určování krystalové struktury pomocí rentgenového záření a na měření vlnové délky. Metoda umožnila zjistit krystalovou strukturu mnohých anorganických látek, např. diamantu či kamenné soli. Lawrence Bragg nadto formuloval Braggovu rovnici (vyjadřující podmínku pro ohyb monochromatického rentgenového záření vlnové délky lambda na krystalech). Bragg takto umožnil zjištění atomové struktury nerostů, slitin a silikátů. Za tyto objevy dostal spolu s otcem roku 1915 Nobelovu cenu za fyziku. Napsal například Electricity, Atomic structure of minerals, X-rays and crystal structure (spolu s otcem) a The history of X-ray analysis. Obrázky, zvuky či videa k tématu William Lawrence Bragg ve Wikimedia Commons Osoba William Lawrence Bragg ve Wikicitátech www.aldebaran.cz nobelprize.org Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2", "question": "Kde zemřel Sir William Lawrence Bragg?", "answers": ["Ipswich"]}
{"title": "Pivovar Starobrno", "context": "Jde o nepasterizovaný, ale navíc i nefiltrovaný ležák, který má typické zlatavé zakalení způsobené pivovarskými kvasnicemi a obsahuje tak významné množství vitaminu B. Právě díky kvasnicím má nefiltrovaný ležák tak typickou plnou chuť s jemným nádechem připomínajícím chléb. Tento ležák nechávají dozrát a zakulatit v ležáckých sklepích přímo pod Žlutým kopcem a pak jej pro vás ručně stáčí do sudů. Věnují mu tak po celou domu maximální péči. I v jejich provozovnách, kde vám jej nabízí /prodává se pouze v sudech/, musí být dodržovány speciální podmínky pro uchování jeho čerstvosti. Ponořte se i vy do charakteristické vůně chmele a rozeznejte každý tón poctivé pivovarské práce a ingrediencí. Starobrno licenčně vyrábí slovenského Zlatého bažanta, dováží piva značky Heineken, Amstel, Murphy's a Edelweiss. Specialitou v nabídce firmy Starobrno je Zelené pivo (13°), které je každoročně nabízeno na Zelený čtvrtek o Velikonocích. Pivovar tvrdí, že surovina dodávající pivu svěže zelenou barvu je údajně bylinného původu a je tajemstvím starobrněnského sládka, Státní zemědělská a potravinářská inspekce ale nařídila pivovaru změnit prezentaci zeleného speciálu, protože na zelené barvě se podílel i likér obsahující umělé potravinářské barvivo E133. Portfolio pivních značek doplňují ještě vlastní sudové limonády ZULU kola a ZULU citron a pivní pálenka BierBrand.", "question": "Pod kterou pivovarskou společnost spadá Pivovar Starobrno?", "answers": ["Heineken"]}
{"title": "Metallica", "context": "Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA. V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek. Za sledované období prodala Metallica jenom v Spojených státech 50 111 000 alb. V roce 2009 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Úvodní slovo ceremoniálu přednesl Flea. Od roku 2012 skupina pracuje na novém albu. Fanoušci se konečně po osmi letech čekání dočkají nového alba s názvem Hardwired...to Self-Destruct (2016), které má datum vydání na 18. listopad.", "question": "Kolik singlů doposud Metallica vydala?", "answers": ["šestačtyřicet"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Měsíce s nepravidelnými drahami obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných drahách. Jedná se pravděpodobně o zachycená transneptunická tělesa. Do této rodiny patří Caliban, Stephano, Trinculo, Sycorax, Margaret, Prospero, Setebos, Francisco a Ferdinand. Vznik velkých Uranových měsíců proběhl pravděpodobně stejným způsobem jako vznikaly kamenné planety. Jelikož je však Uran velmi vzdálen od Slunce, v žádné z fází vzniku měsíců nevystoupila teplota na vysoké hodnoty jako v případě okolí Jupitera. Vlivem nízkých teplot tak nedošlo k úniku lehce tavitelných látek z původního disku okolo vznikající planety. Většina malých měsíců jsou zřejmě asteroidy, které byly Uranem zachyceny. První dva měsíce byly nalezeny ještě objevitelem Uranu Williamem Herschelem. Do roku 1986 bylo známo jen 5 největších měsíců. V tomto roce dosáhla planety sonda Voyager 2, na jejíchž snímcích bylo zjištěno jedenáct dalších měsíců. Vzdálené měsíce byly objeveny až po roce 1997. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek na tmavé obloze a při znalosti jeho polohy lze Uran pozorovat i pouhým okem.", "question": "Který plynný obr je nejlehčí ze všech plynných obrů v sluneční soustavě?", "answers": ["Uran"]}
{"title": "Tokio", "context": "Tokio (japonsky: 東, Tókjó) je hlavní město Japonska a sídlo japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město. Tokio není v Japonsku oficiálně město. Jde o jednu z několika prefektur (dále Saitama, Čiba, Kanagawa, okrajově i další, viz též článek prefektura Tokio), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Japonska?", "answers": ["Tokio"]}
{"title": "Petr Svoboda (fotbalista)", "context": "Petr Svoboda (* 16. srpna 1945 Prostějov) je bývalý český fotbalový útočník. Nastupoval také ve středu pole a později i jako obránce. Jeho bratrancem byl Karel Lichtnégl. Odchovanec klubu TJ OP Prostějov hrál v nejvyšší soutěži za Spartak ZJŠ Brno a TŽ Třinec. V lize nastoupil ke 131 utkáním a dal 15 gólů. Dále hrál i za LIAZ Jablonec.", "question": "Kdy se narodil Petr Svoboda, bývalý československý fotbalista?", "answers": ["16. srpna 1945"]}
{"title": "Hobitín", "context": "Hobitín je fiktivní městečko vystupující v románu Pán prstenů od spisovatele J. R. R. Tolkiena. Hobitín se nachází v Kraji, a je jedním z nejhlavnějších a největších sídel této hobití zemičky. Přesně leží v Západní čtvrtce. V čele městečka stojí starosta, který je volen. == Obyvatelstvo == V Hobitíně žijí, jak název vypovídá, hobité ve svých norách zabudovaných ve svazích kopců. Většina jeho obyvatel se živí zemědělstvím a řemesly. Jsou zde provaznické, zahradnické i mlynářské rodiny. Co se týče pohostinství, jsou zde dvě hospody. U Zeleného draka a Na Povodí. Zdejší hobiti jsou, stejně jako většina hobitů z Kraje, nezávislí na okolním světě a snaží se nezaplétat do odvážných či nebezpečných dobrodružství. Jsou to zkrátka venkované. Nemají moc rádi své sousedy z Východnějších částí Kraje nebo Z Rádovska za Brandyvínou, protože jim připadají unáhlení a divní, když žijí tak blízko u hranic. == Význam == Mezi nejbohatší a nejvlivnější obyvatele patřila rodina Pytlíků, kteří zde mají vlastní velikou a honosnou noru. Pytlíci jsou zde bráni jako panstvo. Sídlo je významné proto, že z něho pochází několik hlavních postav z Pána prstenů a Hobita. Je to Frodo Pytlík a Bilbo Pytlík, spolu s Samvědem Křepelkou. == Skutečný Hobitín == Hobitín neexistuje pouze na papíře. Ve filmové trilogii Pán prstenů byly kulisy vyrobeny z méně odolných materiálů a musely být odstraněny. Pro novou trilogii Hobit byl Hobitín postaven znovu a po dokončení natáčení zde zůstal jako atrakce pro turisty. Oficiální název je Hobbiton Movie Set Tours. Hobitín inspiroval také řadu fanoušků. Například v České republice můžete navštívit Czech Hobbiton.", "question": "Kde leží Hobitín?", "answers": ["v Kraji"]}
{"title": "Tropický podnebný pás", "context": "Někdy je tropický pás ztotožňován s rovníkovým deštným podnebím, což v Köppenově klasifikaci podnebí odpovídá pásům s označením A, Af – podnebí tropického deštného pralesa, Am – podnebí monzunové, Aw – podnebí savanové. Jsou to tedy nearidní (angl. arid – vyprahlý) oblasti a průměrné měsíční teploty přesahují 18 °C. == Alisova klasifikace podnebí == V Alisově klasifikaci podnebí, která se vztahuje k druhé definici, jsou hranice vymezeny klimatickými polohami tropické fronty a polární fronty. Pro severní i jižní polokouli platí, že tropická vzduchová hmota se na území zdržuje během celého roku. Dále může být tropické podnebí rozděleno na 4 typy: pevninské (kontinentální), mořské (maritimní), západních břehů pevnin (středomořské) a východních břehů pevnin (monzunové).Pro pevninský tropický typ podnebí je charakteristické suché a velmi teplé klima, s velkými denními výkyvy teploty vzduchu. V těchto oblastech leží pouště. == Jiná klasifikace == Z ryze astronomického hlediska je tropické pásmo oblastí, na kterou alespoň jednou za rok dopadají sluneční paprsky kolmo (tj. Slunce je v zenitu). Rozloha tropického pásma je tak dána sklonem rotační osy Země. Tato definice je dost obecná na to, aby se dala aplikovat i na jiné planety. == Oceán == Tropický pás oceánů je charakterizován stálou a vysokou teplotou svrchních vod, jejichž roční kolísání nepřevyšuje 2 °C. V mořích a oceánech je poměrně velká druhová biodiverzita, ale nízká početnost jedinců (abundance).", "question": "Který podnebný pás zahrnuje oblasti s tropickým podnebím?", "answers": ["tropický"]}
{"title": "Metallica", "context": "V únoru 1984 předskakovala skupině Venom na turné Seven Dates of Hell, kde skupina hrála před sedmi tisíci lidmi na Aardschokovém Festivalu ve městě Zwolle v Nizozemsku. Mustaine, který po odchodu založil skupinu Megadeth, často v rozhovorech vyjadřoval svoji nelibost vůči Hammetovi. Také říkal, že mu Hammet \"ukradl job\". Mustaine byl \"nasrán\", protože věří, že se Hammet stal známý díky hraním skladeb, které napsal on. V roce 1985 v rozhovoru s Metal Force, Mustaine o Hammetovi řekl: \"Je to opravdu legrační, jak Kirk Hammet ukradl všechna má sóla, která jsem nahrál v No Life 'til Leather a vy jste ho ještě zvolili nejlepším kytaristou časopisu.\" Ns první album skupiny Megadeth Killing Is My Business... And Business Is Good! z roku 1985 Mustaine zařadil skladbu Mechanix, kterou Metallica upravila a přejmenovala na The Four Horsemen (z alba Kill 'Em All). Mustaine řekl, že to udělal proto, aby naštval Metallicu. Ta zase oponovala a označila Mustaina za alkoholika a za muzikanta, který ani neumí hrát na kytaru. Metallica nahrála druhé studiové album, Ride the Lightning, ve studiu Sweet Silence v Kodani v Dánsku. Producentem tentokrát byl Flemming Rasmussen. Album bylo vydáno v srpnu 1984 a umístilo se na stém místě v Billboard 200. Zvláštní je, že v tiskárně ve Francii omylem vytiskli zelené obaly k albu, které se později staly vysoce ceněnou sběratelskou raritou. Ostatní skladby z alba jsou Fight Fire With Fire (tématem písně je nukleární válka), For Whom the Bell Tolls, Fade to Black, Trapped Under Ice, Escape (pokus kapely o rádiový hit), Creeping Death (skladba, která vypráví biblický příběh o židovském odchodu z otroctví v Egyptě, zaměřující se především na mor, jenž navštívil Egypťany) a instrumentální skladba The Call of Ktulu. Mustaine je označen jako spoluautor skladeb Ride the Lightning a The Call of Ktulu. 14. ledna 1984, po jednom z koncertů, někdo vykradl náklaďák s celou hudební výbavou, členům skupiny zůstaly jen ty kytary, které měli s sebou v hotelu. Z tohoto zážitku se narodila první balada Metallicy Fade to Black. Píseň má velice pesimistický text: \"Ztratil jsem chuť do života... nic mi nezůstalo, potřebuji konec, abych se osvobodil\".", "question": "Jak se jmenovalo studio, ve kterém bylo nahráno třetí album Metallicy, Master of Puppets?", "answers": ["Sweet Silence"]}
{"title": "NTFS", "context": "NTFS (New Technology File System) je v informatice označení pro souborový systém, který vyvinula firma Microsoft pro svoje operační systémy řady Windows NT. Souborový systém NTFS byl navržen na konci 80. let 20. století jako rozšiřitelný souborový systém, který je možné přizpůsobit novým požadavkům. Microsoft při vývoji NTFS využil poznatky z vývoje HPFS, na kterém spolupracoval s firmou IBM. V polovině roku 1980 vytvořily firmy Microsoft a IBM společný projekt k vytvoření nové generace grafického operačního systému. Výsledkem projektu bylo OS/2. Firmy Microsoft a IBM ale měly rozdílný pohled na mnoho důležitých otázek a nakonec se rozešly. Systém OS/2 zůstal projektem firmy IBM a Microsoft pracoval na systému Windows NT. Souborový systém HPFS ze systému OS/2 obsahoval několik důležitých nových konceptů. Když Microsoft vytvořil svůj nový operační systém, převzal mnoho z těchto konceptů pro svůj souborový systém NTFS. Pravděpodobně v důsledku tohoto společného původu používá HPFS a NTFS stejné identifikačních kódy diskových oddílů (07). Použití stejného ID čísla oddílu bylo překvapivé, protože byly k dispozici desítky volných identifikačních kódů, a protože jinak mají všechny významné souborové systémy svůj vlastní kód. Například samotný souborový systém FAT má více než devět různých kódů (po jednom pro varianty FAT12, FAT16, FAT32 atd.). Algoritmy, identifikující souborový systém typu diskového oddílu 07, musí provést další testy, aby rozhodly, jaký souborový systém je na diskovém oddíly obsažen. Vývojáři NTFS: Tom Miller Gary Kimura Brian Andrew David Goebel V současné době existuje pět verzí NTFS, přičemž každá verze přinesla nějaké novinky: Poznámka: Pokud chcete používat NTFS v3.0 ve starším systému Windows NT 4.0, musí v něm být nainstalován Service Pack 4 (servisní balíček číslo 4), který obsahuje aktualizovanou verzi ovladače NTFS. Windows Vista přineslo spíše vylepšení jádra systému, než změny v NTFS, proto se verze NTFS nezměnila. NTFS byl navržen jako nativní souborový systém pro Windows NT a (zejména oproti zastaralému filesystému FAT) obsahoval spoustu novinek: žurnálování – všechny zápisy na disk se zároveň zaznamenávají do speciálního souboru, tzv. žurnálu. Pokud uprostřed zápisu systém havaruje, je následně možné podle záznamů všechny rozpracované operace dokončit nebo anulovat a tím systém souborů opět uvést do konzistentního stavu. access control list – podpora pro přidělování práv k souborům komprese na úrovni souborového systému šifrování (EFS - Encrypting File System) umožňuje chránit data uživatele na úrovni souborového systému a je transparentní. diskové kvóty umožňují nastavit maximálně využitelné místo na diskovém oddíle, pro konkrétního uživatele.", "question": "Která firma vyvinula souborový systém NTFS?", "answers": ["Microsoft"]}
{"title": "New York", "context": "New York je považován za místo zrodu mnoha kulturních hnutí, například harlemské renesance v literatuře a výtvarném umění, abstraktního expresionismu (známého také jako Newyorská škola) v malířství, hip hopu, punku, salsy a Tin Pan Alley v hudbě. Město má několik částí, kde se soustřeďuje kulturní život. Významná střediska jsou mj. Lincoln Center a Rockefeller Center, v jehož blízkosti se nachází populární Radio City Hall. Světoznámá jsou divadla na Broadwayi, kde se uvádějí činohry a muzikály. V současnosti je to 40 divadel. Město dotuje místní kulturu více financemi než je roční rozpočet National Endowment for the Arts. Bohatí průmyslníci 19. století vybudovali síť kulturních center jako jsou Metropolitan Opera, koncertní síň Carnegie Hall (vybudovaná roku 1891) a Metropolitní muzeum umění (Metropolitan Museum of Art), které jsou celosvětově proslavené. Neméně slavné instituce jsou Muzeum moderního umění (Museum of Modern Art, MoMA), založené v roce 1929, a Guggenheimovo muzeum (Guggenheim Museum). Významné je rovněž Brooklyn Museum se sbírkou více než půl milionu uměleckých předmětů. Mezi menšími muzejními institucemi vyniká mj. Frick Collection, založené ocelářským magnátem Frickem, ve kterém lze poznat vzácná malířská díla starých mistrů. Elektrifikace města umožnila produkci propracovaných divadelních představení. Od 80. let 19. století jsou divadla na Broadwayi a podél 42. ulice (42nd Street) výkladní skříní komediálního, dramatického a také muzikálového divadelního umění. Představení, například od Harrigana a Harta nebo od George M. Cohana, byla často ovlivněna místními imigranty a často odrážela témata jejich nadějí a ambicí. V současnosti tvoří muzikály velkou část newyorské divadelní produkce. Největších 40 divadel s více než 500 místy je souhrnně označováno jako Broadway (nebo také Broadway Theatres) podle nejdelší newyorské ulice, která prochází také touto divadelní čtvrtí.", "question": "V jakém století byl založen Coney Island?", "answers": ["19. století"]}
{"title": "Prvoci", "context": "Prvoci (Protozoa) je souhrnné označení pro jednobuněčné eukaryotní heterotrofní (či mixotrofní) organismy, které byly dříve řazeny do říše živočichové (Animalia) pro svou pohyblivost a neschopnost fotosyntézy. Tím se odlišují od ostatních protistů, jako jsou různé řasy (Algae) či houbám podobní protisté (hlenky, oomycety a podobně).Tvoří kolonie. Ze skutečnosti, že dříve tvořili podskupinu živočichů, vyplývá také latinský termín protozoa, čili \"prvotní živočichové\". Klasifikace prvoků však prošla v posledních letech značným vývojem a dnes se prvoci řadí do několika eukaryotních víceméně přirozených superskupin, především pak Amoebozoa (např. Archamoebae), Opisthokonta (zejména trubénky, Choanozoa), Chromalveolata (např. nálevníci, Ciliophora), Excavata (např. krásnoočka, Euglenozoa) a Rhizaria (např. dírkonošci, Foraminifera). Zkoumáním prvoků se zabývá protozoologie. Související informace naleznete také v článku Alternativní pojmenování prvoků. Pravděpodobně prvním člověkem, který pozoroval prvoky, byl s pomocí svých mikroskopů Holanďan Antoni van Leeuwenhoek. Popsal a zakreslil především nálevníky (Ciliophora) a nazýval je Animalcula (\"zvířátka\"). V 18. století pak byli nazýváni Animalcula Infusoria, čili \"zvířátka z nálevů\". Tyto a mnohé další klasifikace byly postaveny na víře, že prvoci jsou živočichové. Prvním, kdo vyčlenil jednobuněčné heterotrofy zvlášť, byl v roce 1848 Rudolf Leuckart. V průběhu druhé poloviny 19. století vznikaly další nové termíny, jako Protoctista a Protista, které zahrnují nejen prvoky, ale i mnohé jiné organismy. Český název prvoci použil v roce 1821 Jan Svatopluk Presl jako český ekvivalent k termínu Infusoria. Související informace naleznete také v článku Klasifikace eukaryot. Klasifikace domény Eukaryota je z velké části i klasifikací prvoků.", "question": "Jaký je český ekvivalent termínu Infusoria?", "answers": ["prvoci"]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Wolfgang Amadeus Mozart, jméno podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos; geniální hudebník, který za svého života složil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály. Ve svém dětství koncertoval po celé Evropě. Poté, co opustil pozici dvorního skladatele v Salzburgu, nenalezl již přes svou proslulost stálé placené místo pro zajištění existence své rodiny. Nechtěl sloužit jako lokaj aristokratické společnosti a přál si zůstat svobodným umělcem. Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery Figarova svatba a Don Giovanni a jeho poslední monumentální, i když nedokončený opus, zádušní mše Requiem d moll (KV 626). Narodil se 27. ledna 1756 v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožili jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Maria Anna, přezdívaná Nannerl. Za předčasná úmrtí Wolfgangových sourozenců mohly především dětské nemoci a špatná hygiena. Rodiče mu dali následující křestní jména: Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus. Jméno Joannes Chrysostomus (= sv. Jan Zlatoústý), \"chrysos\" je řecky \"zlato\", \"stoma\" jsou ústa; jméno Wolfgangus (německy Wolfgang zdědil po dědovi z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl); jméno Theophilus (německy Gottlieb) dostal při křtu po kmotrovi, který se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr.", "question": "Narodil se Wolfgang Amadeus Mozart v Salzburgu?", "answers": ["Wolfgang Amadeus Mozart, jméno podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos; geniální hudebník, který za svého života složil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály."]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Světové proslulosti pak dosáhl svým románem z římských dějin Quo vadis (1896). Stal se oblíbeným a uznávaným doma i v zahraničí. Roku 1900 mu vděčný národ daroval statek Oblegorek, zakoupený z veřejných darů. Vysokých poct a vyznamenání se mu v té době také dostávalo od vědeckých institucí domácích i zahraničních, od spolků, univerzit i soukromých osob. Roku 1905 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu \"... za velkolepé zásluhy epického spisovatele\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Po vypuknutí první světové války se Sienkiewicz usadil ve švýcarském městě Vevey, odkud organizoval pomoc polským obětem války a kde také roku 1916 zemřel. Na zmar (1872, Na marne), česky též jako Vniveč, povídka ze studentského života, Humoresky ze zápisků Voršily (1872, Humoreski z teki Worszyły), obsahující Nikdo není doma prorokem (Nikt nie jest prorokiem między swymi) a Dvě cesty (Dwie drogi). Selanka (1875, Sielanka), povídka tzv. Malá trilogie (Mała trylogia), novely ze života venkovské šlechty, vyprávěné mladým šlechticem Jindřichem: Starý sluha (1875, Stary sługa) - krátká charakteristika. sluhy Mikuláše končící jeho smrtí Haňa (1876, Hania) - milostný příběh trojúhelníku Haňa, Jindřich a Selim Mirza Selim Mirza (1876) - Jindřich se Selimem bojují za Francii v prusko-francouzské válce Črty uhlem (1877, Szkice. węglem) - tragický příběh rodiny dřevorubce Řepy, která doplatila na zvůli vrchnosti Komedie z omylů (1878, Komedia z pomyłek), novela, Po stepích 1879, Przez stepy), črta, Tatarské zajetí. (1880, Niewola tatarska), první autorova historická novela, Na jednu kartu (1880, Na jedną kartę), divadelní hra, novely: Orso (1880), Z pamětí poznaňského učitele (1880, Z pamiętnika poznańskiego nauczyciela), Za chlebem (1880) - Polák Vavřinec a jeho dcera Maryša se vydávají do Ameriky za vidinou lepšího života, nacházejí však pravý opak.", "question": "Kde zemřel Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz?", "answers": ["Vevey"]}
{"title": "Server Message Block", "context": "Server Message Block (SMB), známý také jako Common Internet File System (CIFS), je síťový komunikační protokol aplikační vrstvy, který slouží ke sdílenému přístupu k souborům, tiskárnám, sériovým portům a další komunikaci mezi uzly na síti. Poskytuje také autentizovaný mechanismus pro meziprocesovou komunikaci. Je využíván hlavně na počítačích s operačními systémy rodiny Windows. Protokol SMB vyvinul Barry Feigenbaum ve firmě IBM s cílem změnit DOSové \"přerušení 33\" (21h) pro přístup k lokálním souborům na síťový systém souborů. Microsoft provedl významné změny a protokol včlenil do produktu LAN Manager, který vyvíjel spolu s firmou 3Com (kolem roku 1990). Microsoft protokol dále rozvíjel ve Windows for Workgroups (1992) i dalších verzích Microsoft Windows. Projekt Samba přinesl svobodnou implementaci SMB protokolu vyvinutou pomocí reverzního inženýrství. Ve Windows Vista (vydané v roce 2007) byla představena 2. verze protokolu (Server Message Block verze 2.0). Protokol je díky firmě Microsoft rozšířený v oblasti souborových serverů a klientů sítí LAN. Protokol SMB využívají souborové a tiskové servery síťových operačních systémů IBM (např. LAN Server, OS/2) a Microsoft (např. LAN Manager, Windows NT). Protokol pracuje na principu klient-server. Server umožňuje klientům sítě přistupovat k tzv. sdíleným prostředkům, např. sdíleným diskům, adresářům, tiskovým frontám nebo pojmenovaným kanálům.", "question": "Kdo vyvinul protokol SMB?", "answers": ["Barry Feigenbaum"]}
{"title": "MRNA", "context": "mRNA je jednovláknová nukleová kyselina (RNA), která vzniká během transkripce DNA a slouží jako předpis pro výrobu bílkoviny na základě genetické informace přepsané podle genetického kódu. Zkratka \"mRNA\" pochází z angličtiny, ve které se tato molekula označuje jako messenger RNA, což znamená \"poslíček\". Také je známa pod názvy informační nebo mediátorová RNA. Podrobnější informace naleznete v článku Transkripce_(DNA). mRNA vzniká v buněčném jádře při procesu zvaném transkripce. Tento proces je umožněn působením enzymu RNA polymerázy. Jedno z vláken DNA je použito jako templát pro syntézu vlákna RNA. Nukleotidy se přikládají podle párování s originálem. Transkripce se ovšem od replikace liší v několika ohledech. Bakteriální geny jsou tvořeny jediným nepřerušeným úsekem úseku DNA, který se beze změn zkopíruje a vytvoří molekulu mRNA Eukaryotní geny obsahují i nekódující sekvence (introny), které se přepisují do primárního transkriptu, z něhož se musí před transportem z jádra vystřihnout (splicing). Kromě otevřeného čtecího rámce, který kóduje protein, obsahuje typická mRNA oblasti chránící 5' a 3' konec (většinou 5' čepičku a 3' poly(A) konec) Poměrně velká část mRNA je ovšem tvořena 5' a 3' nepřekládanými oblastmi (UTR), které mají řadu regulačních funkcí.", "question": "Z jakého jazyka pochází zkratka mRNA?", "answers": ["z angličtiny"]}
{"title": "Opat", "context": "Opat je představený kláštera některých mužských řádů. Zpravidla stojí v čele opatství. Podobnou roli jako opat má u ženských řádů abatyše. Slovo opat je odvozeno z latinského abbas, a to z hebrejského abba, otec. V prvních křesťanských stoletích to bylo uctivé oslovení, později čestný titul a od 6. století podle řehole Bendikta z Nursie označení představeného mnišské komunity. Titul a funkci opata užívají benediktini a další mužské řády, které vznikly jejich reformami (cisterciáci, trapisté atd.) a také premonstráti. Představení klášterů později vzniklých řeholních řádů a kongregací užívají místo toho označení převor, kvardián, probošt nebo rektor. Opat je svrchovaný představený s rozhodovací i soudní pravomocí, teprve od Tridentského koncilu (1545-1563) podléhá dozoru místního biskupa. Jen v některých otázkách, například při prodeji nebo koupi majetku, se musí poradit se svou komunitou. Opatem může být zvolen pouze kněz, volí ho všichni členové komunity, a to na doživotí, opat ovšem může rezignovat. Volbu potvrzuje biskup, který nově zvolenému opatovi také předává insignie jeho úřadu: berlu, prsten a mitru. Opatská hodnost patří mezi preláty, opat však nemá biskupské svěcení, a tedy ani jeho pravomoci. Opatský znak je od pozdního středověku charakterizován černým širokým kloboukem, dvanácti černými uzlíky či třapci po stranách a svisle postavenou berlou za štítem. Na stuze pod štítem může být heslo. Opat primas je volený předseda shromáždění všech opatů benediktinského řádu. V řádech premonstrátů, cisterciáků a trapistů existuje pro obdobnou funkci označení generální opat. Ve středověku a v raném novověku se samostatnost kláštera zakládala na jeho nemovitém majetku, který opat spravoval a byl tudíž i světským pánem. Jako takový podléhal - podobně jako biskupové - svému lennímu pánovi, případně panovníkovi, který ho sám jmenoval. Proto se od raného středověku vyskytovali i laičtí opati, kteří někdy nebyli ani členy řádu a vykonávali pouze tuto světskou vládu. Za německé reformace si opati reformovaných klášterů ponechali svůj titul, časem se však označovali spíš jako preláti nebo probošti. Ve východních církvích odpovídá funkci opata igumen (hégúmenos) nebo archimandrita. Ve Francii se od 16. století opět oživil starý význam slova abbas a rozšířil se titul abbé jako zdvořilé oslovení (obvykle mladšího) kněze, který nemá žádnou zvláštní funkci. Benediktini Převor Řád (církev) Řády a řeholní kongregace Obrázky, zvuky či videa k tématu opat ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo opat ve Wikislovníku", "question": "Kdo bývá představeným klášterů mužských řádů?", "answers": ["Opat"]}
{"title": "Dejeanova fontána", "context": "Dejeanova fontána (francouzsky Fontaine Dejean) je fontána v Paříži. Kašna se nachází v 11. obvodu na náměstí Place Pasdeloup poblíž Cirque d'hiver. Fontána byla postavena v roce 1906. Jejím autorem je architekt Camille Formigé, sochařskou výzdobu provedl Charles-Louis Malric. Fontána byla součástí plánu na zřízení 12 kašen pro poskytování pitné vody pro obyvatele, který vymyslel architekt François Eugè Dejean (1821-1893), byla však realizována pouze tato kašna. Kašna má osmiboký podstavec, na kterém jsou v polovině umístěny dvě nádržky ve tvaru lastury, do kterých stéká malé množství vody z chrličů ve tvaru delfínů. Nad nimi je medailon a dedikační nápis dárci F. E. Dejeanovi. Na špici sedí pelikán. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fontaine Dejean na francouzské Wikipedii. (francouzsky) Popis fontány (francouzsky) Popis fontány", "question": "V jakém městě se nachází Dejeanova fontána?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (PR, pol. Rzeczpospolita Polska, RP), je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice. Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772-1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou. Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov. Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny. Název Polsko se odvozuje od názvu kmene Polanů, který žil ve Velkopolsku (část Polska). Slovo Polané se dá přeložit jako obývající otevřené pole. Je možné připustit, že hlavní náplní toho kmene bylo zemědělství na rozdíl od jiných tehdejších kmenů, např. Vislanů či Mazovčanů obývajících lesnaté oblasti. V minulosti se používal i latinský název terra Poloniae - Polská zem nebo Regnum Poloniae.", "question": "Je Polsko součástí Evropské unie?", "answers": ["Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny."]}
{"title": "DiscoBalls", "context": "DiscoBalls je osmičlenná česká hudební skupina založená v roce 2006 v Praze. Patří mezi přední české skupiny hrající styl ska. Velmi oblíbení jsou i v zahraničí. Během svého působení odehráli přes 500 koncertů v Česku a sousedních zemích. V roce 2014 navštívili Moskvu a začali čile koncertovat v Německu. Absolvovali i čtrnáctidenní turné po Balkánském poloostrově či evropské turné s moskevskou kapelou M.A.D. Band. Zahráli si s kapelami Reel Big Fish, Ska-P, Bad Manners, Spitfire, The Valkyrians, Skarface, Spicy Roots, Neville Staple (The Specials), Random Hand nebo Big D and the Kids Table. První CD Disco Very Channel bylo nominováno na cenu Anděl za nejlepší album roku 2008 v žánru ska&reggae. V roce 2010 vydali své druhé CD Rise and Shine. V roce 2014 vydali své třetí albu s názvem Dance like nobody's watching, které se dočkalo i vinylové verze. Bylo označeno známým německým blogerem a hudebním kritikem Der Dude Goes Ska jako nejlepší ska album roku 2014. K albu byl vydán také první oficiální klip k písni \"Shake your ass\". 2008: Disco Very Channel 2010: Rise and Shine 2014: Dance like nobody's watching 2007: Live in Cross 2007.", "question": "Kdy byla založena hudební skupina DiscoBalls?", "answers": ["2006"]}
{"title": "Cha-cha", "context": "Typická je pro tento tanec cha-cha-cha přeměna na synkopovanou dobu 4 (tedy v rytmizaci 4a1), při které zní výrazný zvuk kubánského hudebního nástroje giro. Cha-Cha se tancuje jak na původní latinskou hudbu nebo na latin rock či latin pop. Základní pohyb v jednom taktu se skládá z tří pomalých kroků a dvou rychlých. Slovo cha-cha vzniklo na Haiti podle zvuku zvonku, na který se hrávalo při tradičních tancích. Melodie cha-chi se vyvinula především z mamba. Na konci 40. let bylo mambo v USA velmi populární, ale náročné kvůli svojí rychlosti. Proto se začalo hrát pomaleji a vznikla cha-cha. V roce 1951 hudebník Enrique Jorrín, jehož orchestr hrál v havanské kavárně Prado di Neptune, představil tento zpomalený rytmus pod dnešním názvem na Kubě. V roce 1953 se jeho melodie La Engañ a Silver Star staly hity. Figury podle ČSTS: Základní pohyb (basic Movement) zavřený (Close) na místě (In Place) stranou (Side Basic) otevřený (Open Basic) Rytmický krok (Time Step) Otáčky. na místě (Spot Turns) Podtáčky pod rukou (Under Arm Turns) New York (New York) Ruka k ruce (Hand to Hand) Tři čači (Three Cha Cha Chas) Křížený základní krok (. Cross Basic) Vějíř (Fan) Alemana (Alemana) Hokejka (Hockey Stick) Káča vpravo (Natural Top) Otevření ven vpravo (Opening Out to Right) Švihy kyčlí (Hip Twists. ) zavřený (Close) otevřený (Open) pokročilý (Advanced) spirálový (Spiral) Kubánská přerušení (Cuban Breaks) Rameno k rameni (Shoulder to Shoulder) Turecký ručník (Turkish Towel.", "question": "Jaké je mambo kvůli své rychlosti ?", "answers": ["náročné"]}
{"title": "Tořič včelonosný", "context": "Jiným českým pojmenováním je bezostrožka včelí (Sloboda 1852). == Popis == Tořič včelonosný je vzpřímená rostlina dosahující 20-45 cm. Hlízy jsou malé a mají kulovitý tvar. Listy mají kopinatý tvar a směrem nahoru se postupně zmenšují. Maximálně dosahují délky 6-13 cm. Květenství je vzpřímené a nese jen 3-8 květů, které jsou nápadné svým zbarvením. Vnější okvětní listy jsou podlouhlé a mají růžovou až bílou barvu. Vnitřní okvětní listy jsou kratší, pysk je dlouhý 1-1,2 cm a má okrouhle vejčitý tvar a má tmavohnědou barvu. Plodem jsou válcovitě zelené tobolky. Tořič včelonosný kvete v období mezi květnem a červencem. Zajímavé je, že je to rostlina samosprašná i přesto, že má květy uzpůsobené k opylování hmyzem. To naznačuje, že se samoopylení vyvinulo jako sekundární jev. == Stanoviště, rozšíření == Tořič včelonosný se vyskytuje na stanovištích od pahorkatin do podhůří a vyhledává slunné travnaté nebo křovinaté louky nebo světlé lesy. Roste na bazických a na živiny bohatých půdách. Nejvíce se tento druh tořiče vyskytuje ve Středomoří, nejseverněji se vyskytuje ve Velké Británii a v zemích Beneluxu. Východní hranice výskytu je mezi Kavkazem a Krymem. Do roku 1950 byl tento druh uváděn pouze ze Slovenska, ale v roce 1980 byl doložen i na území České republiky (roste jen na jižní či střední Moravě - v okolí Štramberka a Kurdějova a v Bílých Karpatech.V Čechách byl nalezen v Českém středohoří a nejnověji i v podhůří Krušných hor v Karlovarském kraji. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu tořič včelonosný ve Wikimedia Commons Taxon Ophrys apifera ve Wikidruzích (česky) Tořič včelonosný (Ophrys apifera), samoopylovač", "question": "Kde roste Tořič včelonosný?", "answers": ["Středomoří"]}
{"title": "Argentina", "context": "Následoval prudký rozvoj a na počátku 20. století byla Argentina sedmou nejbohatší zemí světa. Ve 30. letech však přišel hospodářský rozvrat následovaný politickým chaosem. Výsledkem bylo dlouhé období diktátorských režimů vojenského typu, nejznámějším a nejúspěšnějším z těchto diktátorů byl Juan Perón. Jeho ideologie tzv. perónismu se stala významným rysem argentinského politického systému a hlásí se k ní i řada demokratických politiků současnosti. Éra diktátorských vlád, doprovázená řadou násilností (tzv. špinavá válka), skončila roku 1983. Od té doby je Argentina demokracií. == Název == Jméno země je vlastně adjektivum odvozené od latinského slova argentum (\"stříbro\"). Má původ v událostech nezdařené výpravy (1515/16) portugalského mořeplavce ve španělských službách Juana Díaze de Solís, který na východním pobřeží Jižní Ameriky objevil ohromný estuár La Mar Dulce (\"Sladké moře\"), kde však byl po přistání s částí posádky zabit domorodci. Zbytek výpravy se rozhodl vrátit do Evropy, ale cestou jedna z lodí ztroskotala na pobřeží dnešní Brazílie. Vůdce skupinky ztroskotanců, Portugalec Alejo García se dokázal spřátelit s místními Indiány a o osm let později (1524) vedl evropsko-indiánskou výpravu za mýtickým \"Bílým králem\", který podle indiánských pověstí měl sídlit ve \"Stříbrných horách\" (španělsky Sierra de la Plata) a oplývat nesmírným množstvím drahých kovů. Garcíova výprava přešla kontinent směrem na západ, v horách narazila na Inckou říši, s jejímiž obránci se střetla a podařilo se jí naloupit stříbrné poklady; byť byl García na zpáteční cestě zabit, pověst i materiální důkazy se donesly k sluchu dalších evropských objevitelů. Tak se v letech 1526–1548 uskutečnilo několik výprav ve snaze najít ty legendární Stříbrné hory a protože všechny tyto výpravy měly počátek v oblasti La Mar Dulce, bylo tedy přejmenováno na Río de la Plata (\"Stříbrná řeka\") a kraj okolo něj na Stříbrnou zemi – ačkoliv vytoužená hora plná stříbra byla nakonec (1545) nalezena až v Potosí, na území dnešní Bolívie... Poprvé je jméno \"Stříbrná země\" doloženo v latinském tvaru v 50. letech 16. století jako Terra Argentea; od počátku 17. století se pak objevuje jeho španělský ekvivalent Tierra Argentina, v následujících staletích ovšem psaný s určitým členem jako La Argentina. Po vzniku samostatného státu se od roku 1831 toto adjektivum stalo součástí politického jména (Confederación Argentina, República Argentina), ale teprve v průběhu 1. poloviny 20. století se ustálila i současná krátká podoba jména geografického. == Původ vlajky == Vlajka je složena ze tří vodorovných pruhů.", "question": "Je Argentína demokracií ?", "answers": ["Od té doby je Argentina demokracií."]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Hlavní prstenec je tvořen prachem ze satelitů Adrastea a Metis, který, místo aby spadl zpět na měsíce, je gravitačním působením Jupiteru zachycen a přitahován směrem k planetě. Další impakty pak doplňují nový materiál. Dva široké jemné prstence, které obklopují hlavní, pocházejí z měsíců Thebe a Amalthea. Existuje také velmi řídký a vzdálený vnější prstenec, který krouží kolem Jupiteru opačným směrem. Jeho původ je nejistý, snad je tvořen zachyceným meziplanetárním prachem.[zdroj? ] Jupiter je jediná planeta, jejíž těžiště se Sluncem leží mimo objem Slunce, i když jen o 7 % jeho poloměru. Průměrná vzdálenost mezi Jupiterem a Sluncem je 778 miliónů km (přibližně 5,2 AU) a kolem Slunce oběhne jednou za 11,86 let, což odpovídá 2/5 oběžné doby Saturnu, se kterým má dráhovou rezonanci v poměru 5:2. Sklon dráhy Jupiteru je 1,31° vzhledem k ekliptice. Jelikož Jupiter má oběžnou excentricitu rovnou 0,048, jeho vzdálenost od Slunce mezi perihéliem a aféliem se mění zhruba o 75 miliónů km. Sklon rotační osy Jupiteru dosahuje pouze 3,13°. V důsledku tak malého sklonu osy se na Jupiteru neprojevují sezónní variace počasí jako v případě Země či Marsu. Jupiter má nejrychlejší rotaci ze všech planet v celé sluneční soustavě, jednu otočku kolem své rotační osy uskuteční za méně než 10 hodin, což vytváří vyklenutí v oblasti rovníku, která je snadno viditelná ze Země i amatérskými dalekohledy. Takové rotaci odpovídá zdánlivá odstředivá síla a odstředivé zrychlení na rovníku okolo 1,67 m/s2, které snižuje čistou povrchovou gravitaci na rovníku 24,79 m/s2. Výsledné gravitační zrychlení v oblasti rovníku je tak pouze 23,12 m/s2. Planeta má tvar rotačního sferoidu, rovníkový průměr je o 9275 km delší než polární. Jupiter není těleso s pevným povrchem, různé části jeho svrchní atmosféry mají rozdílnou rotaci. Rotační doba polárních oblastí je přibližně o 5 minut delší, než je rotační doba atmosféry v oblasti rovníku. Pro popis těchto vrstev se používají tři referenční oblasti, když se chce popsat pohyb částic jednotlivými oblastmi. Systém I se používá pro oblasti mezi 10° severní až 10° jižní šířky, jedná se o oblast s nejkratší dobou rotace, která odpovídá 9 hod 50 min a 30 s. Systém II se využívá ve všech dalších oblastech na sever a na jih od 10°, jeho oběžná doba je 9 hod 55 min a 40,6 s. Systém III byl navržen kvůli radioastronomii a odpovídá rotaci planetární magnetosféry, která se uvádí jako oficiální doba rotace Jupiteru.", "question": "Kolik let trvá Jupiteru oběh kolem Slunce?", "answers": ["11,86 let"]}
{"title": "General Electric", "context": "General Electric Company (zkráceně GE) (NYSE: GE) je nadnárodní konglomerát se sídlem v americkém městě Fairfield ve státě Connecticut. Byla založena v roce 1892 Edisonem, Thomsonem, Houstonem a Coffinem, který se stal jejím prvním prezidentem. == Podnikání == GE vyniká zejména v oblasti dopravní technologie. Mezi další obory, na které se soustředí, patří: finančnictví, energetika, média a další.Před ekonomickou krizí se její tržby resp. čisté zisky vyšplhaly ke 180 resp. 22 mld USD. Za rok 2010 měla GE tržby o výši 150,211 mld a čistý zisk 12,163 mld USD. === Média === Nejznámější jsou jeho televizní společnosti NBC a Universal Pictures, dále vlastní společnosti jako Telemundo, Focus Features, 26 televizních stanic v USA, kabelovou televizní síť MSNBC, Bravo a Syfy (současně vlastní Sci-fi magazine). GE taktéž vlastní 80% podíl ve filmových studiích NBC Universal. Nebývale rozsáhlý vliv na nezanedbatelnou část (zejména amerických) médií má své kritiky – ti například podotýkají, že je jen těžko myslitelné, aby např. zpravodajství NBC přišlo se zprávou výrazně kritickou vůči GE nebo některému jeho produktu. == Divize GE == GE Commercial Finance GE Industrial GE Infrastructure GE Aviation GE Transportation Systems GE Energy GE Commercial Aviation Services GE Energy Financial Services GE Oil & Gas GE Water & Process Technologies GE Capital GE Healthcare NBC Universal == Odkazy == === Reference === === Související články === Jack Welch === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu General Electric ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Jaká je zkratka pro nadnárodní konglomerát se sídlem v americkém městě Fairfield ve státě Connecticut?", "answers": ["GE"]}
{"title": "Barva", "context": "Základní barvy se skládají z jednoho slova (tedy ne např. světle zelená), užívají se s vysokou frekvencí a o jejich užívání panuje mezi mluvčími jazyka shoda. Jazyky, které rozlišují mezi pouze dvěma barvami, vždy nejprve rozlišují mezi tmavou barvou a světlou barvou. Posléze se k nim vždy přidává červená - tím pádem tři nejzákladnější barvy jsou černá, bílá a červená. Následuje zelená nebo žlutá, pak druhá z dvojice těchto barev, a následně modrá. Všechny jazyky se šesti barvami obsahují černou, bílou, červenou, zelenou, žlutou a modrou. Později se vyvinou i názvy pro ostatní barvy. Čeština má, podobně jako angličtina a němčina, jedenáct základních barev: černou, bílou, červenou, zelenou, žlutou, modrou, hnědou, šedou, oranžovou, růžovou a fialovou. Ruština a italština mají dvanáct barev - rozlišují mezi světle modrou (rusky goluboj) a tmavě modrou (rusky sinij). Vyčlenění světle modré jakožto tyrkysové mezi základní barvy bylo nedávno potvrzeno i pro angličtinu, a to spolu s barvou lila (světle fialová) - podle studie z r. 2015 tak má současná angličtina 13 základních barev. Colorterapie, také jinak léčení pomocí barev, je technika, která se využívala již ve starém Egyptě. Barvy vyzařují různé elektromagnetické vlnění s rozdílným působením na lidskou mysl. Právě tohoto působení se využívá při colorterapii. U této terapie záleží na barvě pokoje, oblečení či ložního povlečení. Proto jsou například v nemocnicích převážně zelené, modré nebo žluté stěny, protože ty navozují u člověka pocity klidu a míru. Dále si můžeme dopřát colorterapii v relaxačních centrech jako jsou solné jeskyně, sauny, vířivky atd.[zdroj? ]", "question": "Jaké barvy jsou převažně stěny v nemocnicích?", "answers": ["zelené, modré nebo žluté stěny"]}
{"title": "Apollo 13", "context": "Lze se po ní dostat pouze na tzv. rovníkovou (ekvitoriální) oběžnou dráhu kolem Měsíce, která umožňuje přistání pouze v oblastech ležících kolem jeho rovníku - tedy nikoliv například v oblasti Fra Mauro, kam směřovalo Apollo 13. Dalším argumentem proti používání bezpečné translunární dráhy je skutečnost, že vhodné startovací okno, zohledňující zejména světelné podmínky v době startu, přistání na Měsíci a při návratu na Zemi, nenastává příliš často, což omezuje frekvenci startů kosmické lodi k Měsíci. Lety Apollo 12, Apollo 13 a Apollo 14, tzv. H mise (H od slova hybrid), proto sice zahájily let po bezpečné translunární dráze, ale po určité době ji opustily tak, aby mohly uskutečnit přistání ve své cílové oblasti. Lety Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17 jsou také označovány jako tzv. J mise. Tyto lety byly rovnou navedeny na translunární dráhu, která nebyla bezpečnou. Zatímco Apollo 15 se mohlo dostat na bezpečnou translunární dráhu za pomocí řídicích motorů RCS (Reactive Control System), Apollo 17 již letělo po dráze natolik odlišné od bezpečné translunární dráhy, že by mělo problémy se na ní v případě potíží dostat i s využitím motorů přistávacího stupně lunárního modulu. Apollo 13 bylo vyneseno na oběžnou dráhu kolem Země dne 11. dubna 1970 v 19:13 UT z kosmodromu na Mysu Canaveral. 30 hodin a 40 minut po startu posádka zažehla hlavní motor servisního modulu a přešla tak z bezpečné translunární dráhy na dráhu hybridní, jež umožňovala přistání v cílové oblasti Fra Mauro. V čase 55:52 po startu signalizovaly přístroje (telemetrickým přenosem dat) řídicímu středisku nízký tlak ve vodíkové nádrži. Nejednalo se o poruchu, ale o přirozený fyzikální jev stratifikace obsahu nádrže s kapalným vodíkem nebo kyslíkem. Proto bylo v nádržích zařízení na ohřívání a promíchávání obsahu.", "question": "Na kterém mysu je kosmodrom, z kterého odstartovalo Apollo 13?", "answers": ["na Mysu Canaveral"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Teorie světelného kvanta byla předzvěstí vlnově-částicové duality, představy, že fyzikální systémy mohou vykazovat jak vlnové, tak částicové vlastnosti, která byla použita jako základní princip tvůrci kvantové mechaniky. Fotoelektrický jev mohl být úplně vysvětlený až po dozrání kvantové mechaniky. ==== Speciální teorie relativity ==== Einsteinův třetí článek se jmenoval \"O elektrodynamice pohybujících se těles\". Když Einstein pracoval na tomto článku, napsal Milevě o \"naší práci o relativitě pohybu\" a toto vedlo k úvahám, zda Mileva měla na této práci podíl. Tento článek představil speciální teorii relativity, teorii času, vzdáleností, hmoty a energie, která byla konzistentní s elektromagnetismem, ale vynechávala gravitaci. Speciální relativita složila skládanku, která se objevila po provedení Michelsonova-Morleyova experimentu, který ukázal, že světelné vlny se nemohou šířit prostředím, za jaké byl považován éter. Rychlost světla byla stále stejná, ne relativní vzhledem k pozorovateli. Toto bylo v newtonovské fyzice nemožné. Už v roce 1894 se George Fitzgerald domníval, že výsledky Michelsonova-Morleyova experimentu mohou být vysvětleny, pokud jsou pohybující se objekty zkráceny ve směru jejich pohybu. Některé z hlavních rovnic Einsteinova článku – Lorentzovy transformace – byly světu představeny už roku 1903 holandským fyzikem Hendrikem Lorentzem, který dal Fitzgeraldovým domněnkám matematickou formu.", "question": "Jak se jmenoval Einsteinův tretí článek?", "answers": ["O elektrodynamice pohybujících se těles"]}
{"title": "Josef Kemr", "context": "Josef Kemr (20. června 1922 Praha - 15. ledna 1995 Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec. V roce 1942 ukončil obchodní školu v Praze. Poprvé vystupoval v jedenácti letech jako komparsista v představení Polská krev v Divadle na Vinohradech. Tam si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Profesionálně se herectví věnoval od osmnácti let, když jeho první angažmá bylo v divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové, kde hrál do roku 1945. V letech 1945-1947 byl v angažmá na Kladně, v sezóně 1947/1948 pak v divadle Akropolis (pozdější Divadlo města Žižkova). V letech 1948-1950 pokračoval v Divadle S. K. Neumanna a v období 1950-1965 v Městských divadlech pražských.. Od roku 1965 pak byl členem činohry Národního divadla v Praze Za svůj život ztvárnil stovky divadelních (76), rozhlasových, filmových (150) a televizních (170) rolí. V roce 1993 získal cenu Thálie za celoživotní dílo. Za svoji roli ve filmu Pevnost (1994) byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.", "question": "Kde zemřel Josef Kemr?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Mona Lisa", "context": "V soudobých malbách bylo naopak vše stejně ostré. Navíc čím je na obraze pozadí vzdálenější, tím je rozostřenější a mdlejší. V pozadí je také možno vidět něco jako armagedon neboli konec světa. Vyskytuje se na něm několik mostů a větší vlny, poblíž je vidět několik sopek, za nimi jsou útesy. Do té doby zdaleka nejprokreslenější stínování a tónování, související s technikou sfumato. Vysoká anatomická věrnost (ruce). Do té doby neviděné detaily, např. v tkanině šatů.Další rysy díla: Krajina za Monou Lisou je fantaskní; horizonty z levé a pravé strany jsou na výrazně rozdílné úrovni a je fyzicky téměř nemožné, aby se za zády Mony Lisy mohly spojit. == Zajímavosti == V místě, kde deska (z topolového dřeva) praskla, má Mona Lisa nad hlavou zelený vertikální proužek. Podklad i barva se vydrolily; neexistuje technologie, která by původní barevný charakter díla nahradila v otázce pigmentů, ze kterých je barva, pojidla, či techniky. V roce 2006 se objevila další z teorií objasňující \"tajemný úsměv\" Mony Lisy: kanadští vědci došli k závěru, že úsměv patří ženě po porodu. Důvodem je nalezení stopy původní malby na obraze, kde má Mona Lisa přes tvář tenký šátek, který nosívaly florentské ženy před porodem a krátce po něm. Z obrazu údajně byla kdysi odříznuta dvojice sloupů terasy, které původně postavu rámovaly. == Kopie z Museo del Prado == V lednu 2012 Museo del Prado v Madridu oznámilo, že téměř dokončilo restauraci kopie malby od žáka Leonarda. Tato kopie je dlouho známa, ale po odstranění černého nánosu barvy z 18. století se ukázalo, že obraz není jen obyčejnou kopií.", "question": "Jaká je krajina za Monou Lisou?", "answers": ["fantaskní"]}
{"title": "Stehenní kost", "context": "Stehenní kost (latinsky: femur nebo os femoris) je nejdelší kost lidského těla, která však snese velké zatížení. I přes svou velikost je poměrně lehká. Jedná se o párovou kost. Tvoří v lidském organismu stehno. Nasedá v kyčelním kloubu tak, že kulovitý čep kosti stehenní zapadá do jamky kloubu kyčelního, jedná se o kloub kulový s omezením. Končí kolenním kloubem. Jako každá kost je tvořena pojivem - kostní tkání. Skládá se z kostních buněk, bílkovin, solí vápníku a fosforu. Ve střední části je vyplněna žlutou dření, ta je rezervou v situacích, kdy dojde k vyčerpání tělesného tuku. Při nedostatku červených krvinek se může žlutá kostní dřeň přeměnit na červenou, která posléze produkuje erytrocyty. Stavba kosti: trochanter minor trochanter major Obrázky, zvuky či videa k tématu Stehenní kost ve Wikimedia Commons Stehenní kost - popis", "question": "Která kost je nejdelší kost lidského těla?", "answers": ["Stehenní kost"]}
{"title": "Huygensův princip", "context": "Předpokládá, že v každém okamžiku lze každý bod na čele šířící se vlny chápat jako nový zdroj vlnění (sekundárních vln). Nový tvar čela vlny v čase o malý okamžik pozdějším lze pak určit jako vnější obálku vln, šířících se z těchto zdrojů. Huygensův princip není zcela správný, neboť podle něj by se například vlna procházející vzduchem či vodou ze všech bodů vracela zpět do zdroje, aniž by se odrazila od nějaké překážky. Huygensovy představy doplnil francouzský fyzik Augustin-Jean Fresnel. Upřesněný Huygensův-Fresnelův princip doplňuje původní představu o interferenci sekundárních vln a zavádí tzv. inklinační faktor : : : K ( θ ) = : : 1 2 : : ( 1 + cos : θ ) : : {\\displaystyle K(\\theta ). ={\\frac {1}{2}}(1+\\cos \\theta )} , kde : : : θ : : {\\displaystyle \\theta } je odchylka od původního směru šíření. Každý bod vlnoplochy, v němž existuje vazba, a do něhož v určitém okamžiku dospělo postupné vlnění izotropního prostředí můžeme pokládat za zdroj elementárního vlnění, které se z něho šíří v elementárních vlnoplochách. Celková vlnoplocha v dalším časovém okamžiku je vnější obálka všech elementárních vlnoploch a kolmice na ni jednoznačně určuje směr šíření. Díky Huygensovu principu můžeme zkonstruovat vlnoplochu v určitém okamžiku, je-li známá její poloha a tvar v některém předcházejícím okamžiku. Lze také podle něj odvodit princip odrazu a lomu vlnění. Vlnění Vlnoplocha Christian Huygens", "question": "Co je potřeba znát ke zkonstruování vlnoplochy?", "answers": ["poloha a tvar"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo president Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány), byl český státník, filozof a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, inicioval Ottův slovník naučný a vstoupil do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program \"realismu\" se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 Masaryk vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem (tzv. hilsneriáda) a proti antisemitským pověrám. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen (jejím jediným) říšským poslancem. Na základě dlouhodobého studia a četných návštěv v Rusku vydával od roku 1913 v němčině své nejrozsáhlejší a ve světě nejslavnější dílo \"Rusko a Evropa\", přeložené do několika jazyků. Svých styků, znalostí i zkušeností Masaryk bohatě využil, když roku 1914 cestoval na Západ a prostřednictvím R. W. Seton-Watsona a dalších seznamoval světové politiky s českými požadavky.", "question": "Kdy se narodil Tomáš Garrigue Masaryk?", "answers": ["7. března 1850"]}
{"title": "Intel", "context": "Společnost Intel Corporation je největším světovým výrobcem polovodičových obvodů a dalších zařízení. Hlavní sídlo firmy je v kalifornském městě Santa Clara v USA, v lokalitě nazývané Silicon Valley. Celé sídlo Intelu je složeno z komplexu několika budov, centrála je pak v budově pojmenované po zakladateli společnosti Robertu Noyceovi. V sídle Intelu také naleznete muzeum mikroprocesorů. Po celém světě pracuje pro společnost Intel přes 96 500 zaměstnanců. Jako jedna z největších světových společností s ročním obratem 37,6 miliard $ (2008) a hodnotou 127 miliard $ (k 8. červnu 2006) je společnost kótována na mnoha světových burzách (NASDAQ: INTC; SEHK: 4335) Intel je znám mezi běžnými lidmi především svými procesory. Ročně jich vyrobí přes 100 miliónů, což je zhruba 75 % celosvětové produkce x86 procesorů (r. 2000). Kromě procesorů pro osobní počítače vyrábí procesory pro PDA, čipsety, flash paměti, telekomunikační čipy i multimediální vybavení domácností (dětské elektronické mikroskopy a web kamery). Intel se koncem roku 2005 rozhodl změnit své 37 let staré logo i známý slogan. Slogan Intel inside tak nahradil claim Leap ahead (\"skok kupředu\"). Společnost byla založena Robertem Noycem, Gordonem Moorem (který se proslavil díky svému Moorově zákonu), Arthurem Rockem a Maxem Palevskym v roce 1968 pod původním názvem Integrated Electronics Corporation. Moore a Noyce přišli z Fairchild Semiconductor a stali se tím prvními zaměstnanci. Rock nebyl zaměstnanec ale investor. Celková počáteční investice činila 2,5 milionu dollarů směnitelných dluhopisů a 10 tisíc dollarů od Arthura Rocka. Pouze 2 roky poté dokončil Intel svou první nabídku akcií (IPO) a získal 6,8 milionu dolarů (23 dolarů za akcii). Třetí zaměstnanec Intelu Andy Grove byl chemický inženýr, který později ve velké části 80. a 90. let řídil společnost. Související informace naleznete také v článku Procesory Intel. V roce 2008 uvedl Intel dvě nové platformy. Procesory Core i7 založené na architektuře Nehalem do Patice 1366. Dále to byl Atom určený pro netbooky, který je v 441-ball μ pouzdře (letování přímo na PCB). Mezi třetím a čtvrtým kvartálem 2009 uvedl Intel na trh Core i5 a pro něj Patici 1156. V lednu roku 2011 intel zahájil prodej Core i5 a i7 2. generace s produktovým označením Sandy Bridge pro patici 1155 do vydaní Sandy Bridge-E jedná z nejvýkonnějších. Během listopadu 2011 byl uveden procesoru i7 Sandy Bridge-E nejvýkonnější procesory současnosti pro patici 2011.", "question": "nalezneme v sídle Intelu muzeum?", "answers": ["V sídle Intelu také naleznete muzeum mikroprocesorů."]}
{"title": "Guillaume Apollinaire", "context": "Dnešními literárními vědci jsou jeho básně označovány za kubofuturistické - spojují totiž prvky kubismu a futurismu: uvolnění struktury básně (nikoli však její úplné zrušení), odstranění interpunkce, dynamika, polytematičnost, spojování představ na základě asociací... Pásmo (1912). Rychlé přemisťování v čase a prostoru vystihuje dynamiku doby. Města splývají v jediné, verše jsou samostatné významové jednotky. Báseň má vypadat jako stránka novin, typické pro dílo jsou metafory. Toto dílo přeložil Karel Čapek (1919), ovlivnilo např.: J. Wolkera (Svatý kopeček), V. Nezvala (Edison), K. Biebla (Nový Ikaros)... Alkoholy (1913) - vyvrcholení jeho snahy o vytvoření nového básnického jazyka a vyjádření rytmu moderní doby. Kaligramy (1918) Bestiář aneb Orfeův průvod Život zasvětit lásce Je Básně pro Lou Něžný jako vzpomínka Nalezené básně 11 tisíc prutů aneb rychtářovy lásky Hrdinské činy mladého donchuana Prsy Tiréziovy (1918) - zde se poprvé objevuje název surrealismus, dílo mělo podtitul surrealistické drama. Spíše než o drama jde o libreto nebo scénář pro divadelní hru. Autor zde totiž pomíjí všechny stavební prvky tradičního dramatu (děj, charaktery, dramatický konflikt) - toto dílo se stalo programovým dílem divadelní avantgardy a předchůdcem absurdního dramatu. Děj se odehrává v Zanzibaru (Afrika), hrdinka je feministka Terezie, která odmítá úděl matky, proto odhodí prsa a stává se mužem Tiréziem. Opuštěný manžel zplodí během dne více než 40 000 dětí. Apollinaire velmi ovlivnil českou literaturu, jeho díla překládali mj. Karel Čapek, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Vítězslav Nezval, a další. Francouzská literatura Seznam francouzských spisovatelů Surrealismus Dadaismus Obrázky, zvuky či videa k tématu Guillaume Apollinaire ve Wikimedia Commons Autor Guillaume Apollinaire ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Guillaume Apollinaire Plné texty děl autora Guillaume Apollinaire na projektu Gutenberg Osoba Guillaume Apollinaire ve Wikicitátech (francouzsky) \"Osobní recitace básně Sous le Pont Mirabeu\" (.mp3)", "question": "Který český umělec překládal díla Apollinaira?", "answers": ["Karel Čapek, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Vítězslav Nezval"]}
{"title": "Obléhání Brna (1645)", "context": "Obléhání Brna (3. května – 23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojáků generála Lennarta Torstensona. Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce). Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů. Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně. Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny.", "question": "Kolik švédských vojáků obléhalo město Brno v roce 1645?", "answers": ["28 tisícům"]}
{"title": "Pivovar Starobrno", "context": "Typické svojí barvou, jemně hořkou chutí a sladovou vůní /v roce 2014 dostalo čtyři medajle/ Starobrno Reserva 2016 /6,5%/ - speciální pivo šestnáctka je tzv. výběr ze sladů s obsahem alkoholu 6,5 procent a má letos krásnou jantarovou barvu. Pivo je už vařeno v létě 2016 a jak jinak než z jakostních moravských surovin. Slad je tentokrát z Litovle, Prostějova a Hodonic. Chmel je z Tršic. První pivo této řady bylo vydáno v roce 2013. Láhev má 0,75l. Jinak je pivo prodejné v sudu o obsahu 30l. Starobrno Medium /4,7%, hořkost 26 EBU; barva 13 EBC/ chlouba pivovaru který získal za toto dobré pivo šest medajlí. Tento světlý ležák je nepasterizovaný a vyznačuje se bohatou pěnou, neobyčejně lahodnou, plnou, jemně chmelovou chutí a dokonalým řízem. Starobrno Drak /5,2%, hořkost 29,5 EBU; barva 14 EBC/ originální nepasterizovaný extra chmelený světlý ležák. Je vařený tradičním způsobem na dva rmuty a po dozrávání ještě prochází speciálním studeným dochmelením. I díky němu se může pochlubit vyváženou chmelovou vůní a chutí s příjemným hořkosladkým dozníváním, nabádajícím k dalšímu napiti. Pěna je sametová. Pivo dostalo 2. místo na Pivexu 2014. Starobrno Nefiltrovaný Ležák /5,0%, hořkost 31 EBU; barva 15,5 EBC/ tento ležák je to nejopečovávanější pivo ze starobrněnského pivovaru. Jde o nepasterizovaný, ale navíc i nefiltrovaný ležák, který má typické zlatavé zakalení způsobené pivovarskými kvasnicemi a obsahuje tak významné množství vitaminu B. Právě díky kvasnicím má nefiltrovaný ležák tak typickou plnou chuť s jemným nádechem připomínajícím chléb. Tento ležák nechávají dozrát a zakulatit v ležáckých sklepích přímo pod Žlutým kopcem a pak jej pro vás ručně stáčí do sudů. Věnují mu tak po celou domu maximální péči. I v jejich provozovnách, kde vám jej nabízí /prodává se pouze v sudech/, musí být dodržovány speciální podmínky pro uchování jeho čerstvosti. Ponořte se i vy do charakteristické vůně chmele a rozeznejte každý tón poctivé pivovarské práce a ingrediencí. Starobrno licenčně vyrábí slovenského Zlatého bažanta, dováží piva značky Heineken, Amstel, Murphy's a Edelweiss. Specialitou v nabídce firmy Starobrno je Zelené pivo (13°), které je každoročně nabízeno na Zelený čtvrtek o Velikonocích. Pivovar tvrdí, že surovina dodávající pivu svěže zelenou barvu je údajně bylinného původu a je tajemstvím starobrněnského sládka, Státní zemědělská a potravinářská inspekce ale nařídila pivovaru změnit prezentaci zeleného speciálu, protože na zelené barvě se podílel i likér obsahující umělé potravinářské barvivo E133. Portfolio pivních značek doplňují ještě vlastní sudové limonády ZULU kola a ZULU citron a pivní pálenka BierBrand. Obrázky, zvuky či videa k tématu Starobrno ve Wikimedia Commons Stránky pivovaru Starobrno", "question": "Které slovenské pivo licenčně vyrábí Pivovar Starobrno?", "answers": ["Zlatého bažanta"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je město ve Zlínském kraji, 23 km jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy. Žije zde přes 25 tisíc obyvatel, spolu se Starým Městem a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s 38 tisíci obyvateli. Město bylo založeno 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu. Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178-180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. Údaje jsou souhrnné za všechny městské čtvrtě (centrum, Jarošov, Mařatice, Míkovice, Rybárny, Sady a Vésky). V letech 1971-1990 byla součástí Uherského Hradiště navíc také dnešní města Kunovice a Staré Město, jejichž osamostatnění bylo příčinou desetitisícového propadu v počtu obyvatel začátkem 90. let 20. století. Takto vymezená aglomerace čítala v roce 2011 celkem 38 007 obyvatel. Související informace naleznete také v článku Veligrad. Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov-Morava-Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy.", "question": "Kde leží Uherské Hradiště?", "answers": ["ve Zlínském kraji"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa. Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Polska však vyvolalo globální válku, v níž bylo Německo zprvu úspěšné. Roku 1940 německá armáda zvítězila nad Francií, následujícího roku přepadla Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943 však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Roku 1944 vyvázl z atentátu, který zosnovala skupina důstojníků v čele s plukovníkem Stauffenbergem, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením schylovalo. Na jaře 1945 Hitler uvízl v obleženém hlavním městě a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku. Narodil se 20. dubna 1889 v městečku Braunau am Inn v Rakousku nedaleko bavorských hranic. Matka Adolfa Hitlera se jmenovala Klára Hitlerová, za svobodna Pölzlová. Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera. V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens. Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler. Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti. Všichni jeho sourozenci zemřeli ještě v dětském věku, až na nejmladší sestru Paulu (1896-1960), která Hitlera přežila o mnoho let. Rodina penzionovaného státního úředníka Aloise Hitlera se často stěhovala z místa na místo, než se usadila ve vesnici Leonding nedaleko Lince. Hitler v té době navštěvoval nejméně pět základních škol.", "question": "Jak se jmenoval otec Adolfa Hitlera?", "answers": ["Alois Hitler"]}
{"title": "Puma (značka)", "context": "Puma AG Rudolf Dassler Sport, zkráceně Puma, je německá společnost specializující se na výrobu sportovního oblečení, vybavení a obuvi. Byla založena Rudolfem Dasslerem roku 1924 a později registrována v roce 1948. Puma je známá jako výrobce fotbalové obuvi a ve své historii sponzorovala mnoho významných fotbalistů (Pelé, Eusébio, Johan Cruijff, Enzo Francescoli, Diego Maradona, Lothar Matthäus, Kenny Dalglish, Didier Deschamps či Gianluigi Buffon). Sponzoruje rovněž některé národní fotbalové týmy. Jako např.:Italskou fotbalovou reprezentaci nebo Českou fotbalovou reprezentaci. S tenisovými raketami hráli například Boris Becker nebo Tim Henman. Rudolf Dassler společně s bratrem Adolfem založili v roce 1924 firmu na výrobu sportovní obuvi Gebrüder Dassler Schuhfabrik, ale v roce 1948 se rozešli. Rudolf založil opět firmu vyrábějící sportovní obuv a pojmenoval ji podle prvních dvou písmen ze svého jména Ruda (RUdolf DAssler), následně však firmu přejmenoval na Puma Schuhfabrik Rudolf Dassler. Stejně postupoval i Adolf (Adi), který do názvu použil první tři písmena a založil firmu Adidas.", "question": "Ve kterém roce byla založena firma Puma?", "answers": ["1924"]}
{"title": "Mexiko", "context": "V současnosti je Mexiko zemí katolickou – převažují římští katolíci. Jsou zde i východní katolické církve: 1) arménští katolíci – Apoštolský exarchát pro Latin. Ameriku a Mexiko (mimo Argentinu), pouze 2 farnosti, počet stagnuje: 2015 – 12 000 věřících - stejně jako r. 2014, 2010, 2000, * 2) maronité: Eparchie Nuestra Señ (. Naší Paní, tj. Panny Marie) de los Martires de Libano (libanonských mučedníků), vznikla 1995, r. 2015 – 156 000 věřících – počet narůstá: 2014 – 154 400, 2010 – 150 800, 2000 – 150 000. M. je i Carlos Slim Helú (VIZ), * 3) řeckokatolíci-melchité: Eparchie Nuestra Señ (Naší Paní, tj. P. Marie) del Paraíso: 2015, 2014, 2010 – 4 700 věřících, 2000 – 2 500, 1990 – 2 000. Celkem asi 89 % obyv. Jsou zde i komunity jiných náboženství jako jsou protestanti – asi 6 %, židé. Většina domorodého obyvatelstva (ze 30 %) praktikuje kombinaci svého původního náboženství s katolicismem. Mexiko několikrát navštívil i zesnulý římský, tj.katolický papež Jan Pavel II. Mexiko se v minulosti již několikrát stalo hostitelskou zemí mezinárodních sportovních akcí. Konaly se zde letní olympijské hry 1968, mistrovství světa ve fotbale 1970 a mistrovství světa ve fotbale 1986. Zdejší Grand Prix Mexika byla po 16 let součástí mistrovství světa Formule 1. Od ročníku 2004 je zdejší Mexická rallye součástí Mistrovství světa v rallye. Mexičtí sportovci reprezentují svoji zemi nejen na Olympijských hrách, ale i na regionálních Středoamerický a karibských hrách či Panamerických hrách. Mexická fotbalová reprezentace se účastní (mimo jiné) Zlatého poháru CONCACAF. Školní vzdělání se uskutečňuje v základním, středním (nižším a vyšším) a vysokém stupni. Základní šestileté vzdělání je povinné a bezplatné. Nižší střední vzdělání představují tříleté školy 2. stupně. Po ukončení tohoto vzdělání je možno získat vyšší střední vzdělání na tříletých nebo čtyřletých školách. Nejvyšší formou vzdělání jsou vysoké školy univerzitního nebo technického směru. Mexiko patří k zemím s vysokou gramotností a vyspělým školským systémem.", "question": "Navštívil někdy Mexiko i papež Jan Pavel II.?", "answers": ["Mexiko několikrát navštívil i zesnulý římský, tj.katolický papež Jan Pavel II."]}
{"title": "Vodík", "context": "Za normální teploty se vodík chová tak, jako by byl směsí tří objemů ortho- a jednoho objemu para-.H2 Při skladování kapalného vodíku probíhá přeměna ve směru ortho --> para, která je exotermická natolik, že může dojít ke ztrátě až 2/3 původní kapaliny. Bylo nutno vyvinout postup, kdy se při zkapalňování vodíku zároveň provádí přeměna na para-H2. Deuterium bylo spektroskopicky pozorováno v roce 1931, příprava téměř čisté sloučeniny D2O (tzv. těžká voda) byla provedena elektrolyticky v roce 1933. Tritium bylo poprvé připraveno v roce 1934 bombardováním sloučenin deuteria deuterony, schematicky 2H+2H --> 3H +H. Elementární vodík je na Zemi přítomen jen vzácně, nejvíce elementárního vodíku se vyskytuje v blízkosti sopek v sopečných plynech. Plynný vodík se v našem prostředí vyskytuje ve formě dvouatomových molekul H2, je však známo, že v mezihvězdném prostoru je přítomen z převážné části jako atomární vodík H. V zemské atmosféře se vyskytuje jen ve vyšších vrstvách a díky své mimořádně nízké hmotnosti postupně z atmosféry vyprchává. Elementární vodík je však jednou z podstatných složek zemního plynu, vyskytuje se i v ložiscích uhlí. Ze sloučenin je nejvíce zastoupena voda, která jako moře a oceány pokrývá 2/3 zemského povrchu. Bylo vypočteno, že se vodík podílí na složení zemské kůry (včetně atmosféry a hydrosféry) 0,88 hmotnostními procenty a 15,5 atomárních procent. Další významný zdroj vodíku představují organické sloučeniny. Vodík patří společně s uhlíkem, kyslíkem a dusíkem mezi biogenní prvky, které tvoří základní stavební kameny všech živých organizmů. Díky tomu se vodík vyskytuje prakticky ve všech sloučeninách tvořících nejvýznamnější surovinu současné energetiky a organické chemie - ropu. Vodík je základním stavebním prvkem celého vesmíru, vyskytuje se jak ve všech svítících hvězdách, tak v mezigalaktickém prostoru. Podle současných měření se podílí ze 75 % na hmotě a dokonce z 90 % na počtu atomů přítomných ve vesmíru. Vodík se v přírodě tvoří při rozkladu organických látek některými bakteriemi. Genetické inženýrství usiluje o zdokonalení tohoto procesu do míry průmyslově využitelné k produkci vodíku pro vodíkové motory. Vodík se uvolňuje při koksování uhlí, takže ve svítiplynu a koksárenském plynu tvoří okolo 50 % obj. Toho se dříve využívalo při průmyslové výrobě vodíku tak, že se tyto plyny zkapalnily a vodík se oddestiloval.", "question": "Který chemický prvek nese latinský název Hydrogenium?", "answers": ["Vodík"]}
{"title": "Hra na hrdiny", "context": "Hra na hrdiny, rolová hra, anglicky role-playing game zkracované na RPG je druh hry, ve které hráči zaujímají role fiktivních postav, za které podle daných pravidel v samotné hře jednají. Hra může mít podobu stolní hry, počítačové hry nebo kostýmové hry nazývané larp. Uvedená označení odkazují na to, že základem těchto her jsou výrazné herní postavy, někdy nazýváné charaktery (vlivem anglického charakter). V jádru jsou tyto hry formou interaktivní zábavy založené na výpravnosti příběhu, který lze ovlivnit a na kterém lze mít svou fiktivní rolí autentický podíl a také možnost odnést si reálný zážitek, plynoucí z procesu transformace vlastní libovůle do fiktivní postavy herního světa. Hráč takový svět svou fiktivní rolí tedy odvíjí a na základě sobě vlastní libovůle do jisté míry spoluvytváří. Svět sám a zákonitosti takového světa jsou obvykle definovány v pravidlech, která můžou být až velice komplikovaná a rozsáhlá a neustále dotvářená a rozšiřovaná. Nad světem RPG hry proto musí \"bdít\" inteligentní prvek (člověk, počítačový program), který nemůže být omezen ničím jiným než pravidly a který dohlíží nad pohybem postav a jejich činy a dále rozhoduje (na základě zákonitostí definovaného univerzálního zákona nějakého světa) o následcích konkrétních činů vykonaných hráči. Takový mocný činitel je tedy jakýsi pán světa (game master - pán hry, dungeon master - pán jeskyně), který právě pohyb a dynamiku prostředí neustále dovytváří, usměrňuje a kontroluje a rovněž přejímá zodpovědnost za postavy, které do světa sám vkládá, jako protivníky nebo přátele hrdinům ovládanými hráči.", "question": "Pod jakou zkratkou jsou známé Hry na hrdiny?", "answers": ["RPG"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (PR, pol. Rzeczpospolita Polska, RP), je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice. Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772-1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou. Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov. Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny. Název Polsko se odvozuje od názvu kmene Polanů, který žil ve Velkopolsku (část Polska). Slovo Polané se dá přeložit jako obývající otevřené pole. Je možné připustit, že hlavní náplní toho kmene bylo zemědělství na rozdíl od jiných tehdejších kmenů, např. Vislanů či Mazovčanů obývajících lesnaté oblasti. V minulosti se používal i latinský název terra Poloniae - Polská zem nebo Regnum Poloniae. Název Polsko se začal používat pro celou zemi v 11. století. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska. Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. V roce 965 Mieszko I /Měško I/ vzal si za manželku českou princeznu Doubravu a v roce 966 za prostřednictví Čechů, Polsko přijalo křesťanství.", "question": "Má Polsko přístup k Baltskému moři?", "answers": ["Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží."]}
{"title": "Ronald Reagan", "context": "Ronald Wilson Reagan (6. února 1911 - 5. června 2004) byl 40. prezident Spojených států amerických (1981 - 1989) a 33. guvernér Kalifornie (1967 - 1975). Předtím, než vstoupil do politiky, pracoval jako herec a byl také předsedou hereckých odborů. Jeho prezidentství je často vnímáno jako počátek politické dominance Republikánské strany a amerického konzervatismu ve Spojených státech. Pro jeho prezidentství je charakteristická nová ekonomická politika, přezdívaná Reaganomika, a konfrontační zahraniční politika vůči Sovětskému svazu a komunistickému hnutí po celém světě. Reagan porazil v prezidentských volbách drtivým poměrem úřadujícího prezidenta Jimmyho Cartera. Reagan získal 489 hlasů volitelů, zatímco Carter jen 49. Reagan se stal také, ve věku 69 let, nejstarším prezidentem zvoleným do úřadu. Byl prvním republikánem, který od roku 1888 dokázal porazit úřadujícího demokratického prezidenta a prvním kandidátem, který dokázal od roku 1932 porazit úřadujícího prezidenta bez ohledu na stranické příslušnosti. V roce 1984 se v prezidentských volbách utkal s demokratickým kandidátem Walterem Mondalem, kterého porazil ve všech volebních obvodech kromě Minnesoty a D.C. a získal přes 60 procent všech hlasů. V roce 2004 zemřel ve svém domě v Bel-Air v Kalifornii ve věku 93 let na následky Alzheimerovy choroby, kterou trpěl několik let. Ronald Reagan se narodil 6. února 1911 ve městě Tampico v Illinois.", "question": "V jakých letech byl Ronald W. Reagan guvernérem Kalifornie?", "answers": ["1967 - 1975"]}
{"title": "Noc na Karlštejně (divadelní hra)", "context": "Zajímavostí této divadelní hry je také to, že bývala pravidelně hrána na letní scéně pod širým nebem přímo na nádvoří hradu Karlštejna, kde často vystupovali herci z pražského Národního divadla. Hra byla poprvé provozována v Národním divadle 28. května 1884. Hra byla v roce 1956 natočena i v Československém rozhlase, později byla vydána i na gramofonových deskách. Režii rozhlasové hry provedl Jiří Horčička. Císaře a krále Karla IV. zde hrál Otomar Korbelář, Alžbětu jeho manželku Jiřina Petrovická. Novější verze, císaře a krále hrál Luděk Munzar, královnu a císařovnu Alžbětu pak Jana Drbohlavová. Podle námětu z této divadelní hry vznikl v roce 1973 stejnojmenný filmový muzikál režiséra Zdeňka Podskalského s písněmi Karla Svobody a Jiřího Štaidla.", "question": "Jaký režisér natočil český filmový muzikál Noc na Karlštejně ?", "answers": ["Zdeňka Podskalského"]}
{"title": "Tuky", "context": "Tuky jsou estery vyšších karboxylových (mastných) kyselin s trojsytným alkoholem glycerolem. Řadí se mezi jednoduché lipidy. Zpravidla jsou esterifikovány všechny tři hydroxyskupiny glycerolu, proto jde o triacylglyceroly. Triacylglyceroly mohou obsahovat tři shodné acylové zbytky, nebo dvě stejné a jednu odlišnou, nebo může být každá hydroxyskupina esterifikována rozdílnými kyselinami. S rostoucím počtem uvažovaných mastných kyselin roste i počet možných triacylglycerolů. Uvažujeme-li 50 možných mastných kyselin, počet tuků narůstá k několika desítkám tisíců. Ve skutečnosti jsou však přírodní tuky tvořeny hlavně třemi mastnými kyselinami, a to kyselinou olejovou, linolovou a palmitovou. Dalšími poměrně častými kyselinami jsou kyselina stearová, arachová, lignocerová, myristová a různé transmastné kyseliny. Vícenenasycené mastné kyseliny (angl. PUFA) jsou nejvíce obsaženy v tucích rostlinného původu a v rybím tuku. Pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi efektivněji než MUFA, a tím snižovat riziko vzniku krevních sraženin. Mají významnou úlohu v prevenci srdečně-cévních onemocnění. Do této skupiny vícenenasycených mastných kyselin patří omega-6 a omega-3 nenasycené mastné kyseliny kyseliny, které jsou pro naše zdraví velmi důležité. Některé z těchto kyselin patří do skupiny esenciálních (nezbytných), tedy takových, které si náš organizmus nedokáže vytvořit sám a musíme je proto dodávat stravou (jedná se o kyselinu linolovou, patřící do skupiny omega-6 nenasycených mastných kyselin, a např. o kyselinu alfa-linolenovou, patřící do skupiny omega-3 nenasycených mastných kyselin). O linolové mastné kyselině je již řadu let známo, že pomáhá snižovat hladinu celkového i LDL cholesterolu. V popředí zájmu odborníků jsou zejména omega-3 nenasycené mastné kyseliny, u nichž byl prokázán příznivý vliv na náš srdečně-cévní systém tím, že pomáhají např. snižovat hladinu cholesterolu. Pozitivně působí také mechanizmy, které nejsou ještě zcela objasněny. Proto bychom měli dbát na to, abychom jich měli ve stravě dostatek. Tyto omega-3 nenasycené mastné kyseliny najdeme zejména v rybím tuku (má jiné složení než ostatní živočišné tuky a převažují v něm prospěšné nenasycené mastné kyseliny, z nich nejdůležitější kyselina eikosapentaenová – EPA a kyselina dokosahexaenová – DHA ), v rostlinných olejích, ořechách aj. Podrobnější informace naleznete v článku Transmastné kyseliny. Transizomery mastných kyselin, zkráceně transmastné kyseliny, neboli TFA (trans-fatty acids), se podílejí na zvýšení hladiny cholesterolu v krvi a mají negativní vliv na náš srdečně-cévní systém. Vznikaly při starších technologických postupech výroby tuků ztužováním.", "question": "Mezi jaké lipidy se řadí tuky?", "answers": ["jednoduché"]}
{"title": "Ghana", "context": "Ghana, oficiální název Republika Ghana, je stát v západní Africe. Sousedí na severu s Burkina Faso, na východě s Togem, na západě s Pobřežím slonoviny, jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu. Hlavním městem je Accra. Ghana byla postupně kolonizována již od roku 1470, kdy se na pobřeží usídlili Portugalci a postavili zde první z mnoha pevností. Na konci 17. století vznikla v severní části mocná a bohatá Ašantská říše, která až na konci třetí ašantsko-britské války v roce 1901 podlehla britskému imperialismu. Do roku 1957 byla Ghana državou Velké Británie pod názvem Zlaté pobřeží. Stala se první kolonií v subsaharské Africe, která získala nezávislost (6. března 1957) a jejím prvním prezidentem se stal Kwame Nkrumah. Byl vůdčí osobností panafrikanismu a byl jedním ze zakladatelů mezivládní Organizace africké jednoty, kterou v roce 2002 vystřídala Africká unie. Nkrumah byl svržen v ozbrojeném státním převratu v roce 1966 poté, co do značné míry opustil cestu demokratického vládnutí. Vláda vzešlá z demokratických voleb v roce 1969 však nebyla schopná čelit narůstajícím hospodářským obtížím. Prezident Edward Akufo-Addo jakož i vláda Kofiho Busii byli svrhnuti nenásilným převratem v roce 1972. V následujících letech proběhlo několik pučů a v roce 1981 začala vláda diktátora Jerryho Rawlingse, který pozastavil platnost ústavy a zakázal politické strany. V důsledku hospodářského úpadku stovky tisíc obyvatel odešlo hledat obživu do sousedních států. Začátkem devadesátých let přistoupil Rawlings k liberalizaci poměrů a byla vyhlášena nová ústava. V roce 1992 byl pak Rawlings ve svobodných volbách zvolen prezidentem a byl zvolen i podruhé v roce 1996. Ústava nedovolovala třetí funkční období a proto Rawlingsova strana Národní demokratický kongres zvolila jako kandidáta dosavadního viceprezidenta Johna Atta Millse. Volby vyhrál jeho protikandidát John Kufuor z opoziční Nové vlastenecké strany. Ve volbách roku 2004 se opakovalo jeho volební vítězství. Z voleb v roce 2009 vyšel vítězně J.A. Mills. Od demokratizace v roce 1992 tak došlo dvakrát k předání moci mezi dvěma opozičními stranami, což svědčí o stabilitě demokracie v Ghaně.", "question": "Sousedí Ghana s Togem?", "answers": ["Sousedí na severu s Burkina Faso, na východě s Togem, na západě s Pobřežím slonoviny, jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu."]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí.", "question": "Do jaké jazykové rodiny patří český jazyk?", "answers": ["indoevropských"]}
{"title": "Vedlejší účinky", "context": "Vedlejší účinky znamenají v lékařství efekty, ať už léčebné, či nežádoucí, které doprovázejí zamýšlené hlavní účinky léčby. Přestože tento termín slouží zejména k popisu nežádoucích účinků, lze ho též použít pro prospěšné, byť nezamýšlené následky použití léků. Občas se léky nebo léčebné procedury používají právě pro svoje vedlejší účinky. V těchto případech přestávají tyto účinky být vedlejšími a stávají se záměrnými. Například rentgenové záření se v minulosti i v současnosti používalo/používá jako zobrazovací technika při lékařských vyšetřeních, díky objevu jeho onkolytických schopností (destrukce nádorových buněk) se však začalo využívat i v radioterapii k odstranění (ablaci) zhoubných nádorů. == Frekvence vedlejších účinků == Pravděpodobnost, že se u pacienta dostaví vedlejší účinky, je charakterizována jako : Častá – může postihnout až 1 z 10 pacientů Méně častá – může postihnout až 1 ze 100 pacientů Vzácná – může postihnout až 1 z 1000 pacientů Velmi vzácná – může postihnout až 1 z 10 000 pacientů == Příklady nežádoucích vedlejších účinků == Třapatka (Echinacea) se někde užívala v lidovém lékařství, bylo však zjištěno přes 20 různých druhů reakcí, včetně astmatických záchvatů, potratů, kopřivky, otoků, bolestí svalů a zažívacích potíží. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Side effect na anglické Wikipedii. == Související stránky == Farmakogenetika", "question": "Jaké záření se používá při lékařských vyšetřeních?", "answers": ["rentgenové"]}
{"title": "Karlovarský kraj", "context": "Karlovarský kraj leží v severní části Západočeského kraje, na nejzazším západě Čech, a je tak zároveň i nejzápadnějším krajem České republiky. Kraj sousedí na severovýchodě s Ústeckým krajem, na jihovýchodě s Plzeňským krajem, na jihozápadě s německou spolkovou zemí Bavorsko a na severozápadě s německou spolkovou zemí Sasko. Karlovarský kraj jako vyšší územní samosprávný celek byl vytvořen v roce 2000 na území severní části Západočeského kraje. Sídlem kraje jsou Karlovy Vary. Velikostí, počtem obcí i obyvatel patří mezi malé kraje Česka. Jeho rozloha (3 314 km2) zabírá 4,25 % území Česka. Karlovarský kraj je rozlohou třetí nejmenší kraj hned po Praze a Libereckém kraji. Na počet obyvatel je Karlovarský kraj nejmenším krajem Česka. Kraj byl zřízen spolu s dalšími samosprávnými kraji na základě článku 99 a následujících Ústavy České republiky ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který stanoví názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů (území okresů definuje vyhláška ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb.) a pro vyšší územní samosprávné celky stanoví označení \"kraje\". Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000, samosprávné kompetence získaly na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev. Toto krajské členění je obdobné krajům z let 1948-1960, zřízených zákonem č. 280/1948 Sb. Převedení části historického území obce Valeč, nyní ležícího ve vojenském újezdu Hradiště, z Karlovarského do Ústeckého kraje se setkalo v dubnu 2012 se zásadním nesouhlasem této obce.", "question": "Jaké sídlo má Karlovarský kraj?", "answers": ["Karlovy Vary"]}
{"title": "Staroměstský orloj", "context": "K 600 letům pražského staroměstského orloje byla 9. října 2010 provedena společností Tomato production v rámci projektu The Macula večerní videomappingová show osvětlující orloj. Motivy z orloje vyšly na československých poštovních známkách. Na třech známkách v edici \"Dětem\" z roku 1936 byl vyobrazen motiv Ledna z Mánesovy kalendářní desky. V roce 1978 vyšel aršík s motivy orloje u příležitosti světové výstavy známek. Astoláb je vyobrazen i na známce s nominální hodnotou 0,50 Kčs ze série věnované 125. výročí jednoty československých matematiků a fyziků. U příležitosti 600 let od první zmínky o orloji vyšla 16. června 2010 česká známka v nominální hodnotě 21 Kč. ČNB vydala 17. března 2010 pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 600. výročí sestrojení Staroměstského orloje. Na téma orloje a mistra Hanuše je také český animovaný celovečerní film Kozí příběh - pověsti staré Prahy režiséra Jana Tománka z roku 2008. Model Staroměstské radnice s orlojem je umístěn jako jediná česká zajímavost v parku miniatur členských států EU Mini-Europe v Bruselu. V jihokorejském Soulu ve čtvrti Hongde od roku 2007 stojí, obklopena moderními domy a elektrickým vedením, replika části pražské staroměstské radnice, včetně věže a věrné a funkční repliky orloje (zmenšené 1:2). Uvnitř se nachází restaurace řetězce Castle Praha. Pražským orlojem je inspirovaný i orloj vybudovaný v letech 2006-2011 z distribuční trafostanice v Kryštofově Údolí. Její dominantou jsou také dvě okénka, ve kterých přes den pravidelně každou hodinu obíhá 12 vyřezávaných apoštolů, po stranách doplněné dalšími statickými i pohyblivými sochami a reliéfy. V roce 2011 bylo doplněno i zařízení zobrazující fáze měsíce a znamení zvěrokruhu.", "question": "Co je jako jediná česká zajímavost v parku miniatur Mini-Europe v Bruselu?", "answers": ["Model Staroměstské radnice s orlojem"]}
{"title": "Werner Heisenberg", "context": "Werner Karl Heisenberg (5. prosince 1901 Würzburg - 1. února 1976 Mnichov) byl německý fyzik, nositel Nobelovy ceny z roku 1932 za svou roli ve vytváření kvantové mechaniky. Roku 1923 získal na Univerzitě v Mnichově doktorát z teoretické fyziky. V roce 1925 navrhl nový výklad fyziky, který se zásadně lišil od Newtonova výkladu. V roce 1927 formuloval slavný princip neurčitosti. Heisenberg odmítl emigrovat před příchodem 2. světové války z rodného Německa. O jeho životě za časů nacistického Německa byla též sepsána divadelní hra. V roce 1927 formuloval slavný princip neurčitosti, který specifikuje jisté teoretické hranice naší schopnosti provádět vědecká měření. Podle principu neurčitosti nám ani sebelepší zdokonalení měřícího přístroje nedovolí získat přesné výsledky. K praktickému využití kvantové mechaniky patří elektronové mikroskopy, lasery, tranzistory, uplatnění nalezne i v jaderné a atomové energii, tvoří základ spektroskopie a hojně se uplatňuje i v astronomii a chemii. Rovněž se využívá v teoretickém zkoumání jako jsou vlastnosti kapalného hélia, vnitřní konstituce hvězd, feromagnetismus a radioaktivita. Podle Heisenbergova kvantově mechanického modelu nelze spočítat (se stejnou přesností) dráhu a rychlost elektronů - čili polohu a energii - Heisenbergův princip neurčitosti, který již podle nových poznatků v původní formulaci neplatí. 1970 - Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu 23. května 2000 byl jeho jménem pojmenován asteroid hlavního pásu (13149) Heisenberg Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Werner Heisenberg ve Wikimedia Commons Osoba Werner Karl Heisenberg ve Wikicitátech", "question": "Kdy zemřel Werner Karl Heisenberg?", "answers": ["1. února 1976"]}
{"title": "Pošta", "context": "Podrobnější informace naleznete v článcích Česká pošta a Dějiny poštovních známek a poštovnictví v Československu. Počátky výměny zpráv spadají už do starověkých zemí, např. Egypta, Persie a Indie. Slovo pošta vzniklo z latinského termínu statio posita (umístěná stanice). Označoval domy postavené u silnice v Římské říši, vybavené pro službu organizací, které doručovaly zprávy, později i lidi a náklad. V českých zemích započal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Organizované dopravy zpráv na území České republiky jsou spojeny s volbou arciknížete Ferdinanda z Habsburské dynastie českým králem v roce 1526. V souvislosti s volbou Ferdinanda I. za českého krále vznikla vlastně v naší zemi regulérní pošta, a to dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt u nás nastalo za vlády Marie Terezie, kdy byl poštovní úřad převzat do státní správy. Ferdinand využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už dříve poštovní přepravu takřka monopolně organizovali po velké části Evropy. Jednomu z členů rozvětvené rodiny, nejvyššímu dvorskému poštmistru Antoniu Taxisovi uložil, aby co nejrychleji zřídil pravidelné spojení mezi Vídní a Prahou. Kandidát na český trůn chtěl mít co nejčerstvější zprávy o tom, jak se v Praze vyvíjí jeho volební kampaň. Po krátkém provizoriu se hned roku 1527 začalo s budováním stálých poštovních stanic, v nichž se vyměňovali koně jízdních kurýrů. Nejstarší poštovní trasa mezi Prahou a Vídní vedla přes Tábor a dále do vsi Košic, kde se rozdělovala na dvě větve. Jižní mířila na Linec, východní větev vedla přes Jindřichův Hradec a Slavonice dále směrem na Vídeň. Vrchním pražským poštmistrem se stal synovec zmíněného Antonia Taxise Ambrož a po něm Kryštof Taxis. Poštovní monopol rodiny Taxisů trval v Čechách až do konce Ferdinandovy vlády. V roce 1564 však byl Kryštof Taxis pro dluhy a nepořádky sesazen a dokonce uvězněn v pražské Bílé věži. Poté se ve vedení české pošty vystřídalo několik jiných šlechticů. Za vlády Maxmiliána II. se začalo s přepravou soukromých listů, za panování Rudolfa II. byly poštou přepravovány i osoby.", "question": "Kdy došlo k budování sítě poštovních stanic?", "answers": ["1527"]}
{"title": "RISC", "context": "RISC (anglicky Reduced Instruction Set Computing, výslovnost risk) označuje v informatice jednu z architektur mikroprocesorů. RISC označuje procesory s redukovanou instrukční sadou, jejichž návrh je zaměřen na jednoduchou, vysoce optimalizovanou sadu strojových instrukcí, která je v protikladu s množstvím specializovaných instrukcí ostatních architektur. Přesná definice označení RISC není jasná, avšak často se používá popisnější název architektura load-store, který lépe vyjadřuje fakt, že celkový počet instrukcí RISC procesoru může být paradoxně vyšší, než u jiných architektur.[zdroj? ] Mezi zástupce RISC procesorů patří ARM, MIPS, AMD Am29000, ARC, Atmel AVR, PA-RISC, POWER (včetně PowerPC), SuperH, SPARC, DEC Alpha. Protichůdnou architekturou jsou CISC procesory (anglicky Complex Instruction Set Computers, s komplexní instrukční sadou). Další alternativou jsou VLIW (Very Large Instruction Word) a EPIC (Explicitly parallel instruction computing) procesory. VLIW a EPIC procesory vznikly vývojem z RISC. VLIW se používají se například ve starších GPU firmy AMD. Architekturu EPIC používají například procesory Itanium a Itanium 2. procesor komunikuje s pamětí po sběrnici redukované jsou pouze typy strojových instrukcí (tj. \"práce uvnitř\", operace s pamětí a řídící instrukce) délka provádění jedné instrukce je vždy jeden cyklus. (tj. délka v bitech všech instrukcí je stejná) mikroinstrukce jsou hardwarově implementovány na procesoru, čímž je velmi výrazně zvýšena rychlost jejich provádění registry jsou pouze víceúčelové (nezáleží, který z nich instrukce využije, což zjednodušuje návrh překladačů). využívají řetězení instrukcí (pipelining) Během 70. let 20. století vědci (např. Seymour Cray) ukázali, že většina programů prováděných na tehdejších počítačích využívala pouze malou část (jen asi 30 %) ze všech dostupných strojových instrukcí procesoru.[zdroj? ] Bylo tomu tak proto, že tehdejší překladače nedokázaly efektivněji využít všech instrukcí. Také složitý přístup do paměti zpomaloval provádění operací. Započalo se proto s návrhem jednoduchých RISC procesorů s redukovanou instrukční sadou, které mohly s výhodou využívat mikroprocesorové ortogonality, kdy pro každou operaci existuje v procesoru jen jediná instrukce. Jedním z prvních RISCových strojů byl Superpočítač CDC 6600 navržený v roce 1964. Jeho CPU měla 74 operačních kódů (tj. různých instrukcí), v porovnání se 400 u 8086. Mezi současné zástupce plně ortogonálních procesorů patří procesory ARMv6. RISC procesory jsou jednoduché, a proto jsou jejich výrobní náklady nižší a mají nižší spotřebu, než procesory CISC. Ke konci 90. let 20. století, kdy se produkce procesorů CISC eskalovala k technickým limitům (zvyšování frekvence a zvětšování čipu versus konečná rychlost šíření elektromagnetického pole), byla navržena implementace mnoha komplexních (a méně využívaných) CISCových instrukcí pomocí interních jednoduchých mikroinstrukcí.", "question": "Jakou instrukční sadu využívají procesory RISC?", "answers": ["redukovanou"]}
{"title": "Jan Bosco", "context": "Svatý Jan Bosco, resp. Don Bosco (někdy česky psán jako Bosko), vlastním jménem Giovanni Melchiorre Bosco, (15./16. srpen 1815, Castelnuovo d'Asti, dnes Castelnuovo Don Bosco, Itálie - 31. leden 1888, Turín) byl italský katolický kněz, světec, vychovatel, zakladatel a první hlava Salesiánů Dona Bosca. V roce 1989 byl Janem Pavlem II. prohlášen za Otce a učitele mládeže. Podle oficiálního záznamu v matrice se Jan Bosco narodil 16. srpna 1815 v Becchi, jednom z kantonů Morialda, které bylo jednou z místních částí Castelnuova d'Asti (dnes Castelnuovo Don Bosco). On a jeho matka však vždy tvrdili, že se narodil 15. srpna - tedy v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Boscův otec František a matka Markéta byli rolníci. Bosco měl ještě dva starší bratry - Antonína, kterého měl jeho otec z prvního manželství, a Josefa. Otec však v roce 1817 zemřel a Bosca tak vychovávala jen matka. Smrt otce byla pro rodinu velkou tragédií, neboť v tu dobu navíc sucho zničilo úrodu a byl velký problém se uživit. Když mu bylo devět let, chtěla ho matka poslat do školy, ale nejstarší bratr Antonín protestoval, protože ho bylo potřeba na poli. Nakonec Bosco školu navštěvoval v zimě a v létě chodil pracovat. V té době měl svůj první mystický zážitek - sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muž zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se objevila i matka toho muže, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili mu, že musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. Aby zaujal chlapce z okolí, naučil se Bosco různá akrobatická čísla a pořádal pro chlapce představení. Než však představení začalo, vyzval je ke společné modlitbě a zpěvu písní. Poté zopakoval kázání, které slyšel na mši svaté, a které si díky své výborné paměti slovo od slova pamatoval. Bosco se jednou účastnil programu misionářů v Buttiglieře.", "question": "Jak se vlastním jménem jmenoval svatý Jan Bosco?", "answers": ["Giovanni Melchiorre Bosco"]}
{"title": "Surikata", "context": "Surikata obývá skalnaté i písčité oblasti jihozápadní Afriky. Hmotnost 600 až 975 g Délka těla 25 až 35 cm Délka ocasu 17 až 25 cm Výška až 35 cm Na obličeji a na spodu těla jsou surikaty hnědé, svrchu stříbrnohnědé, na hřbetě mají osm tmavších pruhů, tmavé kroužky kolem očí a tmavou špičku štíhlého ocasu. Surikata používá dlouhé drápy k vyhrabávání doupěte a potravy. Když se postaví na dvě tlapky, podepírá se dlouhým ocasem. Potrava surikaty se skládá z hmyzu (termiti,kobylky nebo saranče), pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin. Surikaty loví malé savce, plazy, malé ptáky a pochutnají si i na hmyzu, hlavně na sarančatech. Březost trvá 11 týdnů a v doupěti se ve zvláštní komoře vyložené trávou rodí 2 až 5 mláďat. Mláďata se rodí slepá, začínají vidět až od 10 - 14 dnů. Dominantní samice brzy opět zabřezne, proto se o její dřívější mláďata musí starat ostatní členové kolonie. První čtyři týdny žijí mláďata v noře a živí se mateřským mlékem, které však nemusí být jen od jejich matky, ale i od jiné samičky ze skupiny, které se mléko tvoří. V tomto období jsou velmi zranitelná, jestliže mláďata objeví konkurenční skupina, zabije je.", "question": "Jsou surikaty imunní vůči jedu štírů?", "answers": ["Potrava surikaty se skládá z hmyzu (termiti,kobylky nebo saranče), pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin."]}
{"title": "Duben", "context": "Duben je čtvrtý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Před přechodem do gregoriánského kalendáře to byl druhý měsíc v roce. Slovo pochází ze slova dub. Duben začíná stejným dnem jako červenec a v přestupném roce jako leden. První dubnový den se nazývá apríl. Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. Aprílové počasí označuje počastí nestálé, proměnlivé a používá se i tehdy, pokud se hovoří o proměnlivém a nestálém počasí v jiný čas. Duben, ještě tam budem. Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje. Na mokrý duben - suchý červen. Obrázky, zvuky či videa k tématu duben ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo duben ve Wikislovníku", "question": "Od čeho pochází jméno duben?", "answers": ["slova dub"]}
{"title": "Galapágy", "context": "Galapágy (španělsky Islas Galápagos), oficiálně Galápagos archipiélago (tj. Galapážské souostroví) je název ekvádorského souostroví 18 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru. Jsou proslulé pouze na těchto ostrovech žijícími, zvláštními druhy zvířat, např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli. Jde o druh tučňáka galapážského (Spheniscus mendiculus). Galápago značí želvu - název znamená tedy něco jako \"želví ostrovy\", na některých ekvádorských mapách lze nalézt pojmenování Archipiélago de Colón. Galapágy objevil Tomáš z Berlanga 10. března 1535 při plavbě z Panamy do Peru. V té době nebyly ostrovy obydlené. Poprvé se souostroví objevilo v námořních mapách až roku 1570. V 17. a 18. století používaly ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé k doplňování zásob vody. Až do roku 1832 nepatřily ostrovy nikomu, pak je anektoval Ekvádor. V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin. Strávil zde 5 týdnů pozorováním živočichů. Mezi jeho životopisci panuje obecná shoda v tom, že právě na základě výsledků těchto pozorování začal Darwin formulovat své proslulé teorie, jejichž výsledkem bylo později vydání i práce O původu druhů. Ostrovy jsou pro svou jedinečnou faunu od roku 1934 jedním velkým národním parkem. V roce 1978 byly Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle studie z roku 1952, jejímž autorem byl Thor Heyerdahl a Arne Skjø se na více místech nacházely střepiny a jiné artefakty. Tyto nálezy naznačují, že souostroví nejspíš navštívili původní jihoameričtí obyvatelé před Španěly. Galapágy se nacházejí po obou stranách rovníku. Ten přetíná severní část největšího ostrova Isabela. Souostroví má rozlohu 7 844 km2 a tvoří jednu z ekvádorských provincií. Hlavní město je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal. Galapágy jsou velmi řídce osídleny, celkový počet obyvatel je asi 31 tisíc. Nejlidnatějším městem je Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz se zhruba 10 000 obyvateli.", "question": "Kdy objevil Tomáš z Berlanga Galapágy?", "answers": ["10. března 1535"]}
{"title": "Syrovice", "context": "Obec Syrovice se nachází v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, její katastrální území má rozlohu 826,81 ha. Žije zde téměř 1500 obyvatel. Obcí, která se rozkládá v Dyjsko-svrateckém úvalu, protéká potok Syrůvka, jenž zde také pramení a zásobuje vodou zdejší rybník, nacházející se na jižním okraji vesnice. Při jižním břehu rybníka se nachází budova bývalého vodního mlýna. Dominantou celé obce je zdejší farní kostel svatého Augustina, při němž se nachází také zdejší hřbitov. V obci sídlí místní sdružení Moravské hasičské jednoty, zemědělské družstvo, základní škola 1. stupně, mateřská škola a lihovar. V obci se každoročně koná pouťová slavnost v polovině měsíce července a Augustinské hody konané poslední víkend v srpnu. Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Stará hora, Nad Mlýnem). Jméno Syrovice získala tato vesnice od slova syrovo (chladno). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1294. Až do zrušení poddanství se Syrovice dělily na 3 díly s rozdílnou vrchností. K 1. červenci 1980 došlo k integraci obcí Bratčice, Ledce, Sobotovice a Syrovice pod společný Místní národní výbor v Syrovicích, aniž by formálně došlo ke sloučení obcí v jednu.", "question": "Jak se jmenuje potok, který protéká obcí Syrovice?", "answers": ["Syrůvka"]}
{"title": "Hideki Jukawa", "context": "Jukawa Hideki (japonsky 湯 秀, anglicky Yukawa Hideki, 23. ledna 1907 Tokio - 8. září 1981 Kjóto) byl fyzik, první japonský nositel Nobelovy ceny za fyziku (1949), kterou obdržel za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil. Je po něm pojmenován Jukawův potenciál silné interakce. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Hideki Jukawa ve Wikimedia Commons astro.cz Official Nobel site životopis - en Jeho předpověď mezonu - en", "question": "Kdy se narodil Jukawa Hideki?", "answers": ["23. ledna 1907"]}
{"title": "Lesk na rty", "context": "Na rty se nanáší pomocí jemného štětečku, který se namáčí do směsi lesku v malé lahvičce či flakónku. Lesk může být buď zcela průsvitný, ale taktéž v různých odstínech či se třpytkami. Konzistence lesku je buď kapalná či snadno roztíratelná pevnější substance. Poprvé se lesk na rty objevil v roce 1930, kdy se dostal na trh. Za jeho objevitele je považován Max Factor, který chtěl vyrobit doplněk pro zlepšení lesku rtů. První komerčně prodáváný výrobek se jmenoval X-Rated od Max Factor a s jeho distribucí se započalo v roce 1932. Až do roku 2003 se prodával lesk na rty pouze v pevném, ale snadno roztíratelné formě.", "question": "Kdy se poprvé objevil na trhu lesk na rty?", "answers": ["1930"]}
{"title": "Zoologická zahrada Brno", "context": "Zoo Brno je zoologická zahrada v severozápadní části statutárního města Brna v městské části Brno-Bystrc na svazích Mniší hory. Byla otevřena 30. srpna 1953. Zaměřuje se především na kopytníky, ale chová i další atraktivní zvířata jako lední medvědy, tygry, opice apod. Provozuje ji příspěvková organizace Zoo Brno a stanice zájmových činností a jejím ředitelem je Martin Hovorka. Zoo Brno se nachází v blízkosti Brněnské přehrady na Mniší hoře na ploše 65 ha. Návštěvníci zde mohou vidět téměř 800 zvířat v 210 druzích. Mezi největší chovatelské úspěchy zoo patří první odchov mláděte medvěda ledního v Československu v roce 1976 nebo obdobně první odchov šimpanze v roce 1967. Modernizace zoo v 21. století započala výstavbou pavilonu Tygří skály pro tygry a levharty. Zatímco výběhy jsou koncipovány jako džungle, interiér pavilonu napodobuje skalní jeskyni. Zajímavá je snaha o spojení expozic s domorodými stavbami, například výběh vlků kanadských je doplněn srubem kanadských indiánů kmene Haida, výběh bizonů doplňuje několik týpí prérijních indiánů a výběh koní Převalského mongolská jurta. Dalším počinem v zoo bylo zatím otevření expozice Beringie roku 2010.", "question": "Kdy byla otevřena Zoo Brno?", "answers": ["30. srpna 1953"]}
{"title": "Pondělí", "context": "Z podobných důvodů je u liturgického kalendáře římskokatolické církve odkazováno na pondělí jako na \"Feria II\".[zdroj? ] Portugalský název pro pondělí tento název reflektuje, podobně jako pro ostatní dny s výjimkou soboty a neděle: Portugalský název pondělí je tak segunda-feira. Moderní kultura se obvykle dívá na pondělí jako na začátek pracovního týdne, kdy v typickém pondělí jdou dospělí lidé po víkendu opět do práce a děti do školy. Pondělí jsou také často považována za nešťastné[zdroj? ] nebo neoblíbené dny. V zemích Středního východu je začátkem pracovního týdne obvykle sobota (čtvrtek a pátek jsou dodržovány jako víkend). V Izraeli je prvním pracovním dnem týdne neděle. Pátek je zde z poloviny pracovní den a páteční noc a celá sobota náleží sabatu. V Thajsku je s pondělím spojena žlutá barva, jak je možno se přesvědčit u Thajského solárního kalendáře. U nás se používá výraz modré pondělí, který dříve označoval poslední masopustní pondělí. Kostely se zdobily modrým nebo fialovým suknem. Pan Pondělí je název knihy a jméno protagonisty, autorem je australský sci-fi autor Garth Nix. Obrázky, zvuky či videa k tématu pondělí ve Wikimedia Commons Černé pondělí Modré pondělí Čisté pondělí Rosen Montag Velikonoční pondělí Slovníkové heslo pondělí ve Wikislovníku", "question": "Jaká barva je spojena s pondělím v Thajsku?", "answers": ["žlutá"]}
{"title": "Platón", "context": "Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle dialogu \"Faidón\" nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen. Poté, co byl jeho učitel roku 399 př. n. l. odsouzen a popraven, odešel snad Platón z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicílii, do Egypta a do Kyrény. O cestách na Sicílii a o svých zkušenostech s tamními vládci Diónem a Dionýsem píše v Sedmém listu, jediném zachovaném autobiografickém textu.", "question": "Kdo byl Aristotelův učitel ?", "answers": ["Platónově"]}
{"title": "Aleš Valenta", "context": "Aleš Valenta (* 6. února 1973, Šumperk) je český moderátor a bývalý akrobatický lyžař, olympijský vítěz v akrobatických skocích na lyžích. Jako první člověk na světě skočil trojité salto s pěti vruty. Jeho manželkou je moderátorka a modelka Elen Černá. Startoval na ZOH 1998, 2002 a 2006. V Naganu 1998 skončil těsně pod stupni vítězů čtvrtý, v Salt Lake City 2002 olympijský závod vyhrál a v Turíně 2006 se umístil na 21. místě. V letech 1999-2006 se celkem dvanáctkrát umístil na stupních vítězů v závodech Světového poháru, z toho tři závody vyhrál. Začátkem května 2007 ze zdravotních důvodů ukončil kariéru. Uváděl předávání cen Sportovec roku 2008 (tuto anketu v roce 2002 sám vyhrál), měl svoji talk show Sportbar na rádiu Frekvence 1. Je moderátorem pořadů Auto Moto Revue a Lvíčata vysílaných v České televizi. Vystavěl a provozuje sportovní komplex Acrobat Park ve Štítech, centrum pro trénink a závody v akrobatickém lyžování, snowboardingu i další sportech. Zimní olympijské hry 1998 v Naganu, 4. místo Zimní olympijské hry 2002 v Salt Lake City, 1. místo Mistrovství světa 1999, 5. místo Mistrovství světa 2003, 7. místo Světový pohár 1998, 5. místo Světový pohár 2000, 7. místo Světový pohár 2002, 3. místo Světový pohár 2003, 6. místo Oficiální stránky (anglicky) Aleš Valenta, fis-ski.com (anglicky) Aleš Valenta, sports-reference.com Zlato za světový unikát, stream.cz", "question": "Kde se narodil Aleš Valenta?", "answers": ["Šumperk"]}
{"title": "Pavel Pelc", "context": "Pavel Pelc (* 29. července 1949) je český hudebník, baskytarista, zpěvák, skladatel a podnikatel. Hrál v brněnských rockových skupinách Speakers, Progres 2 a Futurum. == Biografie == Pavel Pelc začínal svoji hudební kariéru v roce 1965 ve vokální skupině Singings. Ve druhé polovině 60. let byl členem a lídrem kapely Speakers, se kterou vydal dva singly. Na počátku 70. let ale ze Speakers (pozdější název Junior) odešel a stal členem Skupiny Jana Sochora, která doprovázela folkového zpěváka Boba Frídla. Zde se setkal s kytaristou Pavlem Váněm, klávesistou Janem Sochorem a bubeníkem Zdeněk Kluka, kteří společně s Pelcem v roce 1977 natočili pod hlavičkou kapely Barnodaj album Mauglí. De facto tak byla obnovena skupina The Progress Organization, jedinou změnou byl Pavel Pelc, který nahradil na postu baskytaristy Emanuela Sideridise, jenž se v první polovině 70. let odstěhoval do Řecka.Již v době nahrávání Mauglího ale koncertovala skupina Progres 2 (zůstali Váně, Kluka a Pelc, novými hudebníky se stali klávesista Karel Horký a kytarista Miloš Morávek), která chystala rozsáhlé audiovizuální představení – rockovou operu Dialog s vesmírem (premiéra 1978). Pavel Pelc se společně se Zdeňkem Klukou stal jádrem skupiny, která v následujících letech poměrně často měnila obsazení. Následovala další alba a další koncertní tematické programy (Třetí kniha džunglí, Mozek a Změna! ), po vydání desky Změna! (1988) se ale skupina Progres 2 transformovala do formace s názvem Progres-Pokrok, ve které už Pavel Pelc nefiguroval. Ten se tentýž rok stal členem jiné brněnské skupiny, Futurum, kterou v první polovině 80. let založili bývalí členové Progres 2 Miloš Morávek a Roman Dragoun. Pelc zde vystřídal Lubomíra Eremiáše. Kapela chystala třetí album, brzy ale odešli lídr kapely Dragoun s bubeníkem Janem Seidlem a Futurum se v roce 1989 rozpadlo.", "question": "Ve kterých rockových skupinách hrál Pavel Pelc?", "answers": ["v brněnských"]}
{"title": "Malachit", "context": "Malachit je uhličitan mědi s OH skupinou. Malachit má zpravidla zelenou barvu, která se může pohybovat v odstínech od světle zelené až po černozelenou. Je neprůhledný. Nejčastěji se vyskytuje v podobě práškovitých, zemitých, vrstevnatých, ledvinitých a krápníkovitých agregátů. Příležitostně také ve formě malých sloupcovitých a jehlicovitých krystalů. Jeho výskyt je vázán na oblasti výskytů sulfidů mědi, např. chalkopyrit, jejichž přeměnou vzniká. Malachit byl používán jako minerální pigment v zelených barvách od starověku, velmi citlivý na kyseliny a kolísání v barvě. V 19. století v oblastech s vyšší akumulací byl využíván jako méně významná ruda mědi, jelikož obsahuje až 55 % až 57,4 % mědi. Nacházen byl na většině mědnatých ložisek, dříve byl nazýván jako skalní zeleň.Název minerálu pochází z řeckého slova malache označující sléz a sytě zelenou barvu. == Vznik == Tvoří se v alternačních a oxidačních oblastech měďných ložisek, často se sekundárními minerály včetně azuritu, kde vzniká přímo z roztoků. Zjednoduššeně se dá říci, že malachit vzniká na místech, kde dochází ke zvětrávání mědi a z jistého pohledu tak vzniká i na měděných střechách při jejich zvětrávání. Často se tak vyskytuje jako povlak na jiných horninách a minerálech, ale může tvořit také krápníky. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 3,5–4, krápníkovitý, vláknitý, kulovitý, jehličkovitý, hustota 3,9 g/cm3, štěpnost dokonalá podle {201} a dobrá podle {010}, lom – nepravidelný až lasturnatý.", "question": "Jakou barvu má zpravidla malachit?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Pálava (odrůda révy vinné)", "context": "List je malý až středně velký, povrch čepele je neurčitě zvlněný, čepel je okrouhlá, tří- až pětilaločnatá se středně hlubokými horními bočními výkroji. Vrchní strana čepele listu je silně puchýřnatá, kožovitě vrásčitá, sytě zelené barvy, spodní strana listu je hustě ochlupená, řapík listu krátký až středně dlouhý, lehce narůžovělý, řapíkový výkroj je nejčastěji uzavřený bez průsvitu nebo s úzkým eliptickým průsvitem. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je středně velká (13–15 mm, 1,1 g), kulatá až mírně oválná, světle červenošedá bobule, její slupka je pevná, dužnina bez zbarvení, šťavnatá, aromatická, s plnou, muškátovou vůní a kořenitou chutí. Semeno je hruškovité, středně velké, zobáček je středně dlouhý. Hrozen je středně velký (100–150 mm, 169 g), kónický, středně hustý, na bázi někdy s 1–2 křidélky, se středně dlouhou stopkou. Pálava je pozdní moštová odrůda vinné révy (Vitis vinifera), která vznikla křížením odrůd Tramín červený a Müller Thurgau a byla vyšlechtěna Ing. Josefem Veverkou. Josef Veverka zahájil šlechtění v roce 1953 ve Šlechtitelské stanici vinařské ve Velkých Pavlovicích, odkud však musel v roce 1959 z politických důvodů odejít. Ing. Veverka vybral semenáč č. 0104, který svými vlastnostmi vynikal nad ostatními.", "question": "Kdo vyšlechtil odrůdu révy vinné zvanou pálava?", "answers": ["Ing. Josefem Veverkou"]}
{"title": "Jaroslav Seifert", "context": "Jaroslav Seifert (23. září 1901 Žižkov - 10. ledna 1986 Praha) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984). Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově (tehdy Riegrově) ulici na pražském Žižkově (dům čp. 816/104) a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl \"uvědomělým socialistou\", zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: \"Tyto protiklady mi také trochu zůstaly - v životě i v poezii.\" Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově, později jako privátní žák gymnázia na Vinohradech. Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 1929. Kromě toho začal pracovat jako redaktor nebo spoluredaktor různých uměleckých a literárních časopisů (Sršatec, Reflektor a mnoho dalších). 1923-1927 byl zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství. V březnu 1929 byl, spolu se šesti dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti bolševizaci v novém, gottwaldovském vedení KSČ. Následně vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické a rovněž pracovně zakotvil v sociálnědemokratickém tisku. Za války působil v Národní práci (1939-1945) a po válce v odborářských novinách Práce.", "question": "Patřil Jaroslav Seifert mezi členy hnutí Devětsil?", "answers": ["Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu."]}
{"title": "Edikt milánský", "context": "Edikt milánský, resp. Milánské ujednání (\"Milánský reskript\") je konvenční označení dokumentu z roku 313, který vydal císař Konstantin I. a jeho spoluvladař Licinius. Správnější název, Milánské ujednání, resp. \"Milánský reskript\", je moderní označení pro dohodu mezi římskými císaři Konstantinem I., císařem Západu, a Luciniem, císařem Východu, z roku 313, která zajišťovala, že \"jak křesťané, tak i všichni ostatní obyvatelé mají právo svobodné volby, aby byli stoupenci jakéhokoli vyznání, které si sami zvolí\". Toto ujednání je běžně známé hlavně jako Toleranční edikt milánský (resp. edikt milánský apod.), což ovšem není správné označení. Výzkum (počínaje již od Otta Seecka) poukazuje na to, že značně rozšířené označení edikt je objektivně vzato nesprávné. Neexistoval žádný edikt, který by byl platný v celé říši, nýbrž pouze určitá ujednání týkající se politiky obou císařů, z toho důvodu se dnes místo toho užívá spíše výrazu \"ústava\", \"protokol\" nebo \"Milánské ujednání\" resp. \"dohoda\", či \"úmluva\". Milánské ujednání představovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství, nikoli pouze zrovnoprávnění křesťanství s dosavadním římským náboženstvím, jak se často mylně tvrdí. Za oficiální státní náboženství Římské říše bylo křesťanství prohlášeno teprve v roce 380 za císaře Theodosia I. Křesťanství ovšem bylo v Milánském ujednání zvláště zvýrazněno a jednalo se o právní uznání křesťanských obcí, jímž bylo křesťanství uznáno a tolerováno v západní i východní části Římské říše na základě tolerančního ediktu vydaného již roku 311 Galeriem, mladším spoluvladařem císaře Diocletiana.", "question": "Ve kterém roce byl vydán Milánský edikt?", "answers": ["313"]}
{"title": "Projekt Manhattan", "context": "Ohnivá koule způsobená výbuchem dosáhla výšky 1,5 kilometru a kouř způsobený výbuchem vystoupal až do výše 12 kilometrů. Síla výbuchu byla ekvivalentní 20 000 tunám trinitrotoluenu. Bomba vyzkoušená v Alamogordu byla vyrobena stejnou technologií jako atomová bomba Fat Man, shozená 9. srpna 1945 na japonské město Nagasaki. Hlavní součástí obou těchto bomb byl izotop plutonia 239. Pro výrobu tohoto izotopu byl použit uran 238U, který je sice sám nevhodný jako štěpný izotop, ale při štěpení235U vznikají relativně pomalé neutrony, které 238U pohltí, a po několika dnech se 238U promění na plutonium 239. Tento postup výroby plutonia byl vyvinut Glennem Seaborgem. Podrobnější informace naleznete v článku Little Boy. Bomba Little Boy, shozená 6. srpna 1945 na Hirošimu byla vyrobena z uranu 235U. Jde o vzácný izotop uranu, který je oddělován od uranu 238U, nevhodného pro použití ve výbušných zařízeních. Metodu separace 235U byla vypracována Franzem Simonem a Nicholasem Kurtim. Jinou metodu vypracoval Ernest Lawrence. Obě metody byly použity v laboratořích v Oak Ridge. Uranová bomba nebyla předem otestována a byla přímo použita k bombardování města Hirošima. Při její výrobě bylo spotřebováno celé množství tehdy dostupného čistého 235 U, takže test by ani nemohl být uskutečněn. Podrobnější informace naleznete v článku Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki. Poznatky získané v projektu Manhattan posloužily k sestrojení pum Fat Man a Little Boy, jež byly 6. a 9. srpna 1945 použity k útoku na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Za účelem shození prvních jaderných pum vznikla vojenská skupina nazvaná 509. Smíšená skupina. Jejím velitelem byl plk. Paul W. Tibbets. Vytrénoval několik posádek letadel B-29. Posádky byly nejprve pod vysokou bezpečnostní ochranou na základně ve Wendoveru poblíž Los Alamos. Všechny dopisy podléhaly cenzuře, kdokoliv, kdo by něco prozradil o skupině či jejím poslání, by šel bez milosti před vojenský soud.[zdroj? ] Poté se posádky přesunuly na ostrov Tinian v Tichém oceánu, kde pobývaly na základně North Field, patrně největší americké letecké základně v Pacifiku.[zdroj? ] 6. srpna 1945 ve 2 hodiny a 45 minut opustil bombardér B-29 Enola Gay ostrov Tinian spolu s dalšími dvěma letouny (Great Artiste a No. 91). V 8 hodin 14 minut dosáhly letouny Hirošimy a o 2 minuty později Paul Tibbets se svou posádkou poprvé na světě svrhli atomovou pumu. Radista Nelson poslal následně telegram pro velení 509. skupiny a projektu Manhattan[zdroj? ]:", "question": "K sestrojení jakých pum posloužily poznatky získané v projektu Manhattan ?", "answers": ["Fat Man a Little Boy"]}
{"title": "Logický člen", "context": "Logický člen neboli hradlo je základní stavební prvek logických obvodů, který vyčísluje logickou funkci. Typicky má jeden či více vstupů a jediný výstup. Hodnota na výstupu logického členu je funkcí hodnot vstupních: : : : y = f ( : x : 1 : : , : x : 2 : : , . . . , : x : n : : ) : : : : {\\. displaystyle y=f(x_{1},x_{2},...,x_{n})\\,\\! } : Někdy se pojmy logický člen a hradlo rozlišují. Pojem hradlo pak označuje fyzickou součástku (např. integrovaný obvod). Zatímco pod pojmem logický člen je myšlen prvek realizující logickou funkci. Existují dva způsoby značení logických členů (oba definované ANSI/IEEE Std 91-1984 a jeho dodatkem ANSI/IEEE Std 91a-1991). Prvním jsou obdélníkové (čtvercové) značky (IEC, DIN). Druhým způsobem jsou značky složené z křivek (ANSI), které jsou rozšířeny v profesionálních systémech pro návrh logických obvodů. U obou způsobů značení existují v praxi drobné varianty. Negovaný výstup je často označen kolečkem. Pomocí logických členů AND, OR a NOT lze realizovat libovolný logický obvod a tedy i číslicový systém. Členy AND a OR jsou za pomoci členu NOT komplementární. To znamená, že je možné je vhodným způsobem vzájemně nahradit. Lze implementovat jakýkoliv číslicový systém pouze za pomoci logických členů NAND nebo NOR nebo AND a NOT a nebo OR a NOT (vždy stačí členy se dvěma vstupy), nikoli však například pomocí členu XOR. NAND a NOR se nazývají univerzální logické členy. Následuje seznam nejdůležitějších logických členů včetně rovnice v Booleově algebře. Nejjednodušším logickým členem je opakovač, který realizuje funkci identity. Může pracovat i jako buffer - zpožďovací člen s velmi krátkým zpožděním, typicky ns (nanosekundy), oddělovací člen s otevřeným kolektorem, výkonový budič (například sběrnice). Dalším nejjednodušším logickým členem je invertor. Realizuje funkci tzv. logické negace. Někdy se místo něj používá negovaného logického součtu s přivedením hodnoty pouze na jediný vstup (v tomto případě \"A\"). Vzhledem k tomu, že na zbylém a nebo zbylých vstupech bude logická 0, nebude mít tento vstup již na provedení operace vliv. Taktéž je možno použít negovaného logického součinu, kdy se všechny vstupy propojí paralelně (mezi sebou). Tento člen provádí funkci tzv. logického součinu (konjunkce). Tento člen provádí funkci tzv. logického součtu (disjunkce). Tento člen provádí funkci tzv. negovaného logického součinu (Shefferovu funkci) neboli součet negací. Je to nejběžněji používané hradlo . Propojením vstupů je schopno pracovat jako invertor. Lze pomocí něho realizovat většinu klopných obvodů. Tento člen provádí funkci tzv. negovaného logického součtu (Peirceovu funkci) neboli součin negací.", "question": "Kolik výstupů má typicky logický člen?", "answers": ["jeden"]}
{"title": "Tatranský národní park", "context": "Park byl zřízen 1. ledna 1949. Je nejstarším národním parkem na Slovensku. V roce 1987 byly ke stávajícímu parku přidruženy Západní Tatry. Roku 1993 se stal TANAP biosférickou rezervací UNESCO. V roce 2003 byly upraveny hranice území parku a ochranného pásma. Od roku 2004 je park součástí sítě evropsky významných lokalit Natura 2000. == Geografie == Národní park zahrnuje oba nejvyšší podcelky Tater, Západní i Východní Tatry. Západní Tatry se dělí na Osobitou, Roháče, Sivý vrch, Liptovské Tatry, Liptovské Kopy a Červené vrchy, Východní Tatry se skládají z Vysokých Tater a Belianských Tater. Západní část Tatranského národního parku leží v Žilinském kraji a východní část v Prešovském kraji. V parku se nachází více než sto horských ples. Největší je Veľké Hincovo pleso, které zabírá 0,2 km2 a je současně i nejhlubší z tatranských ples – 58 m. Prostor u Štrbského plesa je hranicí mezi dvěma úmořími. Na východ teče řeka Poprad, která patří do úmoří Baltského moře.", "question": "Jak se zkráceně řekne Tatranskému národnímu parku?", "answers": ["TANAP"]}
{"title": "Biologická klasifikace", "context": "Biologická klasifikace je způsob, jakým biologové kategorizují existující a vymřelé druhy organismů. Takový způsob třídění organismů a jejich skupin do hierarchického klasifikačního systému se označuje jako taxonomické zařazení. Klasifikují se existující i vymřelé druhy organismů a jejich skupiny. Biologická klasifikace může být postavena na různých principech, proto je možné nalézt více biologických klasifikací a jim odpovídajících taxonomických zařazení. Biologickou klasifikací se zabývají systematická biologie, fylogenetika a kladistika. Moderní klasifikace má své kořeny v systému, který vytvořil švédský přírodovědec Carl Linné. Ten rozdělil tehdy známé druhy organismů do skupin podle fyzických charakteristik. S postupným prohlubováním znalostí o organismech a principech jejich vývoje, jako druhu či jedince, se rozvíjel také způsob taxonomického řazení. Moderní biologické klasifikační systémy procházejí neustálým vývojem. Od prosté morfologické podobnosti se na základě prohlubujících se znalostí postupně přechází ke klasifikaci přirozené, tedy podle skutečné fylogenetické příbuznosti. Princip třídění založený na morfometrických a numerických metodách a jeho výsledky jsou označovány jako fenetické klasifikace. Organismy a jejich skupiny jsou tříděny na základě fyzických vlastností a vzhledu. Do stejného taxonu se tedy mohou dostat i organismy a jejich skupiny, které nejsou ve skutečnosti příbuzné. Naopak kladistická klasifikace (fylogenetická klasifikace) je založena na principech odrážejících příbuznost organismů a jejich skupin. Existují také evoluční klasifikace, které jsou postaveny na základě výsledků fenetické a kladistické klasifikace. Nejvyšší klasifikační úrovní buněčných organismů jsou v současné biologii zpravidla tři tzv. domény: archea (Archaea, zast. Archaebacteria) bakterie (Bacteria, zast. Eubacteria) a eukaryota, čili jaderní (Eukaryota syn. Eukarya) Podrobnější informace naleznete v článku Doména (biologie). Předpokládá se, že se jedná o hlavní vývojové větve života, i když na stávající úrovni poznání nedokážou biologové s dostatečnou věrohodností prokázat jejich přirozenost – jednak proto, že není úplně jasné, jak vypadal společný předek, ale také proto, že jedna z domén mohla vzniknout až vývojem uvnitř jiné (parafyletismus).", "question": "Podle čeho Carl Linné rozdělil tehdy známé druhy organismů do skupin?", "answers": ["podle fyzických charakteristik"]}
{"title": "Jukio Mišima", "context": "Jukio Mišima (japonsky 三, vlastním jménem Kimitake Hiraoka, japonsky 平, 14. ledna 1925 - 25. listopadu 1970) byl japonský spisovatel, na Západě se proslavil svou rituální sebevraždou seppuku. Narodil se v Tokiu, jeho otec Azuma Hiraoka byl vládní úředník. V dětství ho vychovávala babička Nacu, která měla uzurpátorské sklony a malému chlapci neustále zdůrazňovala jeho \"samurajský\" původ. Podle některých životopisců právě jeho babička ovlivnila jeho fascinaci smrtí, která se projevila v jeho dílech; svůj čas musel obvykle trávit v jejím pokoji a zřídka kdy mu dovolila hrát si venku (odůvodňovala to chlapcovo chatrným zdravím), hrát si směl pouze s pečlivě vybranými dívkami ze sousedství, a tak si v raném dětství osvojil ženskou řeč a dívčí chování. Ve dvanácti letech se vrátil do domácnosti svých rodičů, kde se ho snažil přísně vychovávat jeho otec, který mu naplánoval kariéru úspěšného právníka. Z tohoto důvodu zaujímal nepřátelský postoj k Mišimovým literárním pokusům, chlapec proto psal tajně s podporou své matky. Chlapec v šesti letech vstoupil na základní školu elitního vzdělávacího zařízení Gakušúin (\"Šlechtická škola\"), ve dvanácti letech postoupil v rámci Gakušúinu na nižší střední školu. Již v prvním ročníku uveřejňuje své první básně a krátce na to i první povídky ve školním časopise Hodžinkai zašši, jeho příspěvky ihned vyvolaly v Gakušúinu značnou pozornost. Mladého autora inspirovali např. Rainer Maria Rilke, Oscar Wilde a japonští klasici. Jeho první významná novela, vysoce metaforický příběh o sepětí mezi zemřelými předky a žijícími lidmi Hanazakari no mori (Rozkvetlý les) byla na doporučení jeho učitele literatury Fumia Šimizua publikována v roce 1942 v prestižním literárním magazínu Bungei-Bunka (Literární kultura) a v roce 1944 se stala titulním příběhem sbírky kratších próz publikovaných v knižní podobě. Na doporučení Šimizua, který se domníval, že vzhledem k chlapcovu mládí by bylo vhodné skrýt jeho totožnost, uveřejnil Rozkvetlý les pod pečlivě zvoleným literárním pseudonymem Jukio Mišima, který od této chvíle používal do konce života. V roce 1946 na doporučení spisovatele Jasunariho Kawabaty vychází v literárním časopise Ningen (Člověk) Mišimova povídka Cigareta (Tabako), kde popsal, jak sportovně založení spolužáci elitní školy pohrdají chlapcem s literárními zájmy, tento příběh v roce 1954 inspiroval i významnou povídku Ši wo kaku šónen (Chlapec, který píše verše). V roce 1945 byl těsně před koncem války povolán do vojenské služby, armádní lékař ale zaměnil jeho akutní respirační onemocnění doprovázené vysokými teplotami za tuberkulózu a označil jej za neschopného vojenské služby.", "question": "Čím se Mišima Jukio proslavil na Západě?", "answers": ["rituální sebevraždou seppuku"]}
{"title": "Epica (hudební skupina)", "context": "Epica je nizozemská symfonicmetalová hudební skupina, která dává důraz na operní prvky kombinované s typickým death metalovým chrapotem (growling). Zakládajícím členem je kytarista a zpěvák Mark Jansen, který kapelu založil v roce 2003 pod jménem po svém odchodu z After Forever. Na konci roku 2002 opustil Mark Jansen skupinu After Forever kvůli neshodám v tvorbě a začal hledat muzikanty k založení nového projektu, zpočátku pojmenovaného Sahara Dust. Na začátku roku 2003 počítala kapela s Helenou Michaelsenovou (z Trail of Tears) jako svou frontwomankou, ale ta byla po krátké době vystřídaná do té doby neznámou mezzo-sopranistkou Simonou Simonsovou, Jansenovou přítelkyní. Kapelu doplnili kytarista Ad Sluijter, bubeník Jeroen Simons, basista Yves Huts a klávesista Coen Janssen. Změnili si jméno na Epica, inspirováni albem Epica od americké formace Kamelot. Epica poté sestavila sbor - složený z šesti mužů a šesti žen - a smyčcový orchestr - troje housle, dvě violy, dvě violoncella a kontrabas - který měl hrát s nimi. Producentem jejich debutového alba The Phantom Agony byl Sascha Paeth (předtím byl producentem kapel jako Angra, Rhapsody of Fire, Kamelot) a bylo vydáno ke konci roku 2003. Jejich druhé album bylo nazváno Consign to Oblivion. V songu \"Trois Viegres\" můžeme slyšet hosta - Roye Khana (z kapely Kamelot).", "question": "Jak se měl jmenovat projekt, který chtěl založit Mark Jansen?", "answers": ["Sahara Dust"]}
{"title": "Utrpení knížete Sternenhocha", "context": "Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román českého spisovatele Ladislava Klímy, které bylo vydáno v roce 1928 měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za \"groteskní romaneto\". Děj díla se odehrává v Německém císařství přibližně v období vlády kancléře Bismarcka a je v něm jasně patrná filosofie Friedricha Nietzscheho a některých dalších soudobých filosofů. Hlavním hrdinou je zdegenerovaný a bohatý šlechtic Sternenhoch (označuje se za krásného, ale ve skutečnosti je malý, bezzubý, bezvlasý, šilhavý a bezmezně ošklivý, má však styky i s německým císařem), kterého na jakémsi plese zaujme mrtvolně bledá a rovněž ošklivá dívka Helga, kterou si přes obrovský odpor k ní (i varování budoucího tchána) bere za ženu. Helga však během těhotenství zkrásní, také její povaha se však výrazně mění. Stává se z ní nesnášenlivá zrůda, která svého manžela nenávidí. Po narození syna je kníže velice šťastný, ale Helga jej zavraždí (vinu svede na chůvu), protože k němu cítí stejný odpor jako ke Sternhochovi. Ten si začíná uvědomovat, že si nevzal Helgu, nýbrž Démonu. Helga dále zabíjí svého otce, který ji v mládí často bil a jí to v dospělosti téměř ani nepřišlo zvláštní (nechtěl aby byla tichá a nečinná).", "question": "Ve kterém roce byl vydán román Utrpení knížete Sternenhocha?", "answers": ["1928"]}
{"title": "Blansko", "context": "Blansko (německy Blanz) je město v Jihomoravském kraji. Leží v údolí řeky Svitavy, 19 km severně od Brna. Centrum má nadmořskou výšku 276 m, větší část města se rozkládá ve svahu nad levým břehem Svitavy. Blansko zaujímá rozlohu 18,29 km2 a žije zde téměř 21 tisíc obyvatel. První zmínka o zdejší osadě (dnešním Starém Blansku) na pravém břehu Svitavy se objevuje v Letopise tzv. Kanovníka vyšehradského a váže se k roku 1136, kdy probíhal ostrý majetkový (ale v pozadí hlavně politický) spor o právo vystavět v Blansku kostel mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a brněnským údělným knížetem Vratislavem. Blansko se s dalšími osadami stalo majetkem olomouckého biskupství a jeho držitelé dostávali toto zboží jako léno. Centrem tohoto panství se stal v 2. polovině 13. století hrad Blansek, ležící východně od Blanska. Roku 1277 založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku na protější straně řeky novou osadu, která se jako tzv. Nové Blansko stala jádrem pozdějšího města. V držení obou vesnic se vystřídala řada lenních majitelů, z nichž k nejznámějším patřil rod pánů z Kunštátu a Černohorských z Boskovic. Od roku 1526 měl blanenské panství rod pánů z Doubravky a Hradiště, za nichž byl zanedbaný statek zveleben a opraven a osady Staré a Nové Blansko sloučeny v jeden celek. Jan Skála z Doubravky odkoupil od Jaroslava Černohorského z Boskovic blanenský manský dvůr, který spojil s ostatním zbožím.", "question": "Jakou rozlohu má město Blansko?", "answers": ["18,29 km2"]}
{"title": "Odpoledne", "context": "Odpoledne je část dne, která leží mezi polednem a večerem. Některé slovníky definují odpoledne jako \"část dne od poledne do podvečera\" (večera, západu slunce). Nebo také od jedné hodiny do páté. Příruční slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství : Školní nakladatelství : SPN, 1935-1957. Trávníček, F.: Slovník jazyka českého. Praha : Slovanské nakladatelství, 1952. Havránek, B. a kol.: Slovník spisovného jazyka českého. Praha : Academia, 1989. Filipec, J. a kol.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha : Academia, 1994. Faunovo velmi pozdní odpoledne Obrázky, zvuky či videa k tématu Odpoledne ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo odpoledne ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá část dne mezi polednem a večerem?", "answers": ["Odpoledne"]}
{"title": "Burušaskí", "context": "Burušaskí neboli chadžuná je izolovaný jazyk, kterým mluví Hunzové (také zvaní Burúšové) v horských údolích pohoří Karákóram. Původ jazyka je dosud záhadou. Používání dvacítkové početní soustavy a ergativu má s burušaskí společné baskičtina, takže se uvažuje o společných kořenech, sahajících do doby před deseti tisíci lety. Existuje teorie o Dené-kavkazské jazykové rodině, kam patří kromě burušaskí a jazyka Basků také čínština, adygejština, ketština na Sibiři a severoamerické jazyky na-dené. Jiní vědci odvozují původ burušaskí od jazyka starověkých Frygů. Podstatná jména mají v burušaskí čtyři rody: mužský, ženský, střední pro zvířata a věci a čtvrtý rod je určen pro abstraktní pojmy. Od indoevropských jazyků se liší používáním přivlastňovacích předpon. Jazyk má 38 forem množného čísla. Každé ze tří údolí – Hunza, Nágar a Veršikvár (zvané také Jasin) – má vlastní dialekt. Burušaskí nemá vlastní písmo, k zápisu se obvykle používá urdská abeceda. Omniglot.com Ethnologue.com Píseň v burušaskí", "question": "Jak se nazývají lidé, kteří mluví jazykem burušaskí?", "answers": ["Hunzové"]}
{"title": "Violoncello", "context": "Violoncello má prakticky stejnou stavbu jako housle. V porovnání s houslemi je délka trupu violoncella přibližně dvojnásobná, výška lubů asi čtyřnásobná. Tím se relativně zesiluje první alikvótní tón, což má za následek pro cello typický vřelý tón. Podobně jako u houslí existují i menší formáty nástroje. Hudebníci menší postavy často používají sedmiosminové cello, které je o něco menší, a tím jim umožňuje pohodlnější hru při nízkých polohách. Pro výuku dětí se používají nástroje ještě menší, až do velikosti 1/16. Ladění je ale stejné. Violoncello je nejhlubší z rodiny houslových nástrojů. Tyto nástroje se vyvíjely paralelně s tzv. violovými nástroji (odvozené od violy da gamba). První moderní violoncello vyrobil v Cremoně v roce 1572 Andrea Amati. Další významní výrobci violoncell jsou Gasparo da Salo (1540-1609), Giovanni Paolo Maggini (1581-1632) a Antonio Stradivari (1644-1737). Na rozdíl od dnešních nástrojů neměla tehdejší violoncella bodec (přibližně do roku 1800) a musela se držet pevně mezi koleny. Také dolaďovače byly do upevnění strun ke struníku vřazeny až později. Dřevěná část barokních smyčců byla prohnutá ven, dnes je u všech nástrojů prohnutá dovnitř, což umožňuje větší napětí žíní a silnější zvuk. Violoncello vydává bohatý a vřelý zvuk, v některých polohách velmi podobný lidskému hlasu. Při hraní vysokých tónů barva tónu připomíná violu. Violoncello je také možno podladit a pozměnit tak rozsah nástroje, jak je tomu např. v Sonátě pro cello sólo Zoltána Kodálye, kde se struna C podladí o půltón níž (tedy na H). Violoncello se drží mezi koleny, o zem se opírá bodcem a horní část se drží vedle levého ucha, čili struna C je nejblíže hráči.", "question": "Kdo vyrobil první moderní violoncello?", "answers": ["Andrea Amati"]}
{"title": "Josef Škvorecký", "context": "Josef Škvorecký (27. září 1924 Náchod - 3. ledna 2012 Toronto) byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu. Patřil k nejvýznamnějším českým poválečným prozaikům.[zdroj? ] Dětství prožil v Náchodě. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě 1943 pracoval \"totálně nasazen\" jako pomocný dělník v náchodské továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schling a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak ještě v přádelně firmy Bartoň v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak 1946 přestoupil na filozofickou fakultu - obor angličtina a filosofie, absolvoval v roce 1949. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Roku 1951 získal doktorát (prací Thomas Paine a jeho vztah k dnešku) a nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní 1953 nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU, pozdější Odeon). V letech 1953-1960 bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském Smíchově. V roce 1956 nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, v letech 1957-1958 jako zástupce šéfredaktora. Po politickém skandálu následujícím vydání jeho prvního románu Zbabělci roku 1958 musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. V roce 1958 se oženil se svou přítelkyní Zdenou Salivarovou. Spisovatelem z povolání (československá specialita, jako i jiných satelitů SSSR a SSSR samotného) se stal roku 1963. V lednu 1969 se stal předsedou redakční rady měsíčníku Plamen. Ještě v témže roce odjel do USA, tam nejprve přednášel na Cornellově univerzitě v Ithace (New York), v létě absolvoval stipendijní pobyt na Univerzitě v Berkeley (Kalifornie). Po zastavení příprav vydání knihy Tankový prapor v Československu se spolu s manželkou Zdenou rozhodl zůstat v exilu a usadil se v Torontu, kde mu byla nabídnuta profesura. V letech 1969-1990 na tamější univerzitě vyučoval - vedl kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury a od roku 1970 kurzy tvůrčího psaní, na Graduate Centre for Study of Drama Torontské univerzity také vyučoval dějiny a teorii filmu.", "question": "Kde zemřel Josef Škvorecký?", "answers": ["Toronto"]}
{"title": "Rusko", "context": "V přepočtu HDP na obyvatele se nachází na 71 místě ve světě ze 187 sledovaných zemí Mezi státy světa má největší zásoby přírodních zdrojů – nerostných surovin, ropy, zemního plynu, dřeva, pitné vody – z energetického hlediska je Rusko soběstačným státem. Ruské hospodářství prodělalo v 90. letech 20. století vleklou krizi po níž následovalo období silného růstu mezi lety 2000 až 2007. Růst byl přerušen světovou finanční krizí v období 2008 až 2009 a pokračoval v menší míře od roku 2010 do roku 2014. Od konce roku 2014 zaznamenává ruská ekonomika pokles způsobený snížením cen surovin a ekonomickými sankcemi. Rusko se podílí asi na čtvrtině světového obchodu se zbraněmi, čímž se řadí na druhé místo na světě za USA. Velký vliv má v Rusku pravoslavné křesťanství, přestože zemi ovlivnilo období ateistického Sovětského svazu. Další jsou islám, judaismus a buddhismus. Některé oblasti ruské kultury, jako např. literatura 19. století, dosáhly světového úspěchu. Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin. Rusové tvoří 80 % obyvatelstva. Nejpočetnější menšinou jsou Tataři, kteří stejně jako mnohé národy ruského Kavkazu vyznávají islám. Podrobnější informace naleznete v článku Rus (oblast). Jméno země v současné formě bylo na poč. 16. století do ruštiny převzato ze středověké řečtiny – byzantské prameny nazývaly zemi východních Slovanů Ρ, Rhóssía. Ovšem tento řecký výraz sám byl mladší variantou slova Ρ, Rhós neboli Rus (rusky Р, Rus'), označujícího od raného středověku prostor dnešní Ukrajiny, Běloruska a západní části evropského Ruska. Etymologie názvu Rus není zcela jistá, avšak nejběžněji se přijímá tzv. normanská teorie: termín pochází ze staré severštiny, znamená \"veslaři\" a byl odvozen od jména kraje Roden (později zvaného Roslagen), což bylo pobřeží Svealandu, středního Švédska. Z Rodenu se varjagové (švédští vikingové čili Normani) vydávali po mořích a řekách do východoevropských oblastí a Černomoří, Rus částečně kolonizovali a stali se od poloviny 9. století vládnoucí vrstvou, jež vytvořila stát (Kyjevská Rus, viz níže), aby posléze se Slovany splynula.", "question": "Jaké náboženství vyznávají Tataři?", "answers": ["islám"]}
{"title": "Ruka", "context": "Ruka (lat. manus) je od trupu nejdistálnější (nejvzdálenější) oddíl horní končetiny lidského těla, který umožňuje interakci jedince s okolím a manipulaci s předměty. Základním projevem ruky je schopnost úchopu umožněná díky palci protistojnému oproti ostatním prstům. Ruka se skládá ze zápěstí a pěti prstů. Mimo jiné umožňuje pohyby pronace a supinace (otočení dlaně (palmy) ventrálním (dopředu) a dorsálním (dozadu) směrem). V základním anatomickém postavení směřují dlaně ventrálně (dopředu). Většina lidí používá častěji pravou ruku a těmto lidem se říká praváci. Málo lidí používá častěji levou ruku a těmto lidem se říká leváci. Přednostní užívání levé nebo pravé ruky je jednou z dimenzí laterality. == Související články == Leváctví Šestiprstost == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu ruka ve Wikimedia Commons Téma Ruka ve Wikicitátech Slovníkové heslo ruka ve Wikislovníku", "question": "Kolik má člověk na ruce prstů?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Korelace", "context": "Korelace (z lat.) znamená vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami. Pokud se jedna z nich mění, mění se korelativně i druhá a naopak. Pokud se mezi dvěma procesy ukáže korelace, je pravděpodobné, že na sobě závisejí, nelze z toho však ještě usoudit, že by jeden z nich musel být příčinou a druhý následkem. To samotná korelace nedovoluje rozhodnout, protože korelace neimplikuje kauzalitu. V určitějším slova smyslu se pojem korelace užívá ve statistice, kde znamená vzájemný lineární vztah mezi znaky či veličinami x a y. . Míru korelace pak vyjadřuje korelační koeficient, který může nabývat hodnot od - až po +1. Vztah mezi znaky či veličinami x a y může být kladný, pokud (přibližně) platí y = kx, nebo záporný (y = -kx). Hodnota korelačního koeficientu - značí zcela nepřímou závislost (antikorelaci), tedy čím více se zvětší hodnoty v první skupině znaků, tím více se zmenší hodnoty v druhé skupině znaků, např. vztah mezi uplynulým a zbývajícím časem. Hodnota korelačního koeficientu +1 značí zcela přímou závislost, např. vztah mezi rychlostí bicyklu a frekvencí otáček kola bicyklu. Pokud je korelační koeficient roven 0 (nekorelovanost), pak mezi znaky není žádná statisticky zjistitelná lineární závislost. Je dobré si uvědomit, že i při nulovém korelačním koeficientu na sobě veličiny mohou záviset, pouze tento vztah nelze vyjádřit lineární funkcí, a to ani přibližně. Pearsonův korelační koeficient je definován, pokud jsou druhé momenty náhodných veličin X a Y : : : E ( : X : 2 : : ) , E ( : Y : 2 : : ) : : {\\displaystyle E(X^{2}),E(Y^{2})} konečné.", "question": "Jakých hodnot může nabývat korelační koeficient?", "answers": ["od - až po +1"]}
{"title": "Adamov (okres Blansko)", "context": "Adamov (německy: Adamsthal) je město v okrese Blansko v Jihomoravském kraji, 12 km severně od Brna, na soutoku Svitavy a Křtinského potoka v lesnatém údolí. Nadmořská výška dna údolí je v těchto místech kolem 230 metrů, městská obytná zástavba se však nachází i ve výškách nad 300 metrů. Východně od města se rozkládá chráněná krajinná oblast Moravský kras. V roce 2016 zde žilo přes 4 500 obyvatel. Počátek osídlování Adamovska spadá do období mladého paleolitu (17-11 tisíc let př. n. l.), kdy na toto území přišli lovci mamutů. Ti se usídlovali v jeskyních, mezi něž patří například Býčí skála, která se nachází cca 5 km východně od Adamova v Křtinském údolí. Roku 1869 tu byl nalezen bronzový býček a o tři roky později pak při větších archeologických průzkumech vedených Jindřichem Wankelem soubor archeologických předmětů. Nálezy z Býčí skály jsou vystaveny v Přírodovědném muzeu ve Vídni. Historie Adamova byla od prvopočátku spojena se železářskou výrobou, jejíž kořeny zde sahají až do roku 1360. Tehdy tuto oblast vlastnil majitel hradu Ronova Čeněk Krušina z Lichtenburka, který však zemřel bezdětný, a panství poté připadlo moravskému markraběti Joštovi. Ten jako centrum panství zde postavil Nový hrad. Původní osada se jmenovala Hamry či Staré Hamry podle hamrů, jež zde stály. Po smrti markraběte Jošta přešlo zdejší území do vlastnictví českých králů, kteří ho pronajímali šlechtickým rodům, z nichž k nejvýznamnějším patřili Boskovicové a páni z Kunštátu. Když v roce 1597 zemřel poslední mužský potomek Černohorských z Boskovic Jan Šembera z Boskovic, panství vyženil s jeho dcerou Kateřinou Maxmilián z Lichtenštejna. Ten roku 1643 zemřel bezdětný a jeho majetek zdědil synovec Karel Eusebius z Lichtenštejna. Za Lichtenštejnů začalo docházet k postupnému rozvoji průmyslu. Patrně od roku 1732 nese osada jméno Adamov, a to podle Adama Josefa z Lichtenštejna, majitele zdejších železáren. Roku 1832 se pak Adamov stal samostatnou obcí. K jeho rozvoji a spolu s ním i rozkvětu místních průmyslových podniků došlo po roce 1849, kdy byla dobudována železniční trať Brno - Česká Třebová, dnešní[kdy? ] součást 1. železničního koridoru.", "question": "Ve kterém okrese leží město Adamov?", "answers": ["Blansko"]}
{"title": "Lech Wałęsa", "context": "Lech Wałęsa [vauensa] (* 29. září 1943 Popowo) je polský politik, zakladatel nezávislých odborů Solidarita a aktivista za lidská práva. V letech 1990-1995 byl prezidentem Polské republiky. Původním povoláním byl elektrikář v Gdaňských loděnicích, kde pracoval (s přestávkami) v letech 1967-1990 a kde stál v srpnu 1980 v čele stávky a procesu, ze kterého vznikla nezávislá odborová organizace Solidarita. Za svou činnost obdržel v roce 1983 Nobelovu cenu za mír. Narodil se do rodiny tesaře a ženy v domácnosti, kde se mu dostávalo křesťanské výchovy. Dodnes je silně věřící katolík, a prohlašuje, že mu víra pomohla překonat těžké chvíle života, zvláště obtížné období Solidarity. Do Gdaňských Leninových loděnic nastoupil na post elektrotechnika v roce 1970. O rok dříve se oženil s Danutou Gołoś, se kterou má osm dětí. Jeho syn Jaroslaw Wałęsa je v současnosti členem dolní komory polského parlamentu. Byl vůdčí osobností polských protestů proti komunistickému režimu v Gdaňských loděnicích, které způsobily, že byl roku 1976 vyhozen z práce (jednalo se o formu trestu).", "question": "Jaké bylo původní povolání Lecha Walesy?", "answers": ["elektrikář"]}
{"title": "Ben Nevis", "context": "Ben Nevis (1344 m n. m.), skotskou gaelštinou Beinn Nibheis, je nejvyšší hora Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Nachází se v západní části pohoří Grampiany ve Skotsku, 10 km jihovýchodně od města Fort William. S nadmořskou výškou 1344 m (4409 stop) patří mezi tzv. Munros, což jsou skotské hory vyšší než 3000 stop. Mezi turisty a horolezci je známý jako \"Ben\" a ročně přiláká asi 100 000 návštěvníků, z nichž asi tři čtvrtiny používají k výstupu zrekonstruovanou koňskou stezku z údolí Glen Nevis na jižní straně hory. Horolezce nejvíce láká 700 metrů vysoká stěna na severní straně, která patří mezi nejvyšší skalní stěny ve Spojeném království. Ben Nevis tvoří se svým severovýchodním sousedem Carn Mor Dearg propojený masiv. Obě hory patří mezi 8 nejvyšších britských hor přes 4 000 stop (1 219 m n. m.). Západní a jižní svahy se zvedají 1 200 m na asi 2 km od dna údolí Glen Nevis a představují nejdelší a nejprudší svahy v celé Británii. Naopak severní svah spadá o pouhých 600 m do Coire Leis. Vedle hlavního vrcholu s nadmořskou výškou 1 344 m má Ben Nevis ještě další dva vedlejší vrcholy, oba nazvané Carn Dearg (červený kopec). Vyšší z nich (1 221 m n. m.) leží na severozápadě a bývá při pohledu z Fort William často zaměňován za vlastní Ben Nevis. Druhý Carn Dearg (1 020 m n. m.) ční nad údolím Glen Nevis na severozápadní straně. Dále na západě leží nižší hora, Meall an t-Suidhe (711 m n. m.). V sedle mezi ní a Ben Nevis leží malé jezero Lochan an t-Suidhe. Oblíbená turistická trasa z údolí Glen Nevis vede po boku Meall an t-Suidhe a poté vystupuje na západní svahy Ben Nevis. Ben Nevis je převážně tvořen vyvřelou žulou z devonu (asi před 400 miliony let) s příměsemi krystalických břidlic. Nadmořská výška, poloha a reliéf způsobují časté špatné počasí, které může špatně vybavené turisty zaskočit. Podle pozorování observatoře na vrcholu z let 1883-1904, byla mlha přítomná asi 80% času v době od ledna do července, a 55% času mezi květnem a červnem. Průměrné zimní teploty byly kolem - °C, a průměrná roční teplota kolem -0,5 °C. V průměru je na vrcholu každoročně 261 bouřek a spadne zde asi 4350 mm srážek, což je velmi mnoho ve srovnání s 2050 mm v blízkém městě Fort William a 600 mm v Inverness a v Londýně.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Spojeného království?", "answers": ["Ben Nevis"]}
{"title": "Portland", "context": "V roce 1905 hostilo město světový veletrh, po této významné události došlo k více než zdvojnásobení počtu obyvatel, z 90 000 v roce 1900 na 207 000 v roce 1910. V průběhu druhé světové války došlo k průmyslovému rozvoji Portlandu, byly založeny dvě loděnice. V 70. letech zažilo město divokou výstavbu dálnic a parkovišť, zatímco historické budovy v centru chátraly. Později byl tento nekontrolovaný \"růst\" města zastaven, beton nahradily cihly, některé silnice byly zrušeny a byla vytvořena nová urbanistická koncepce města. V 90. letech 20. st. došlo k dalšímu přílivu nových obyvatel. Okolní příroda, levnější nájemné a pracovní příležitosti v oblasti grafického designu, internetového průmyslu a firmách jako je Doc Martens, Nike, Adidas, přilákali do města stovky až tisíce lidí zejména ve věku 20 až 30 let. Portland si dokázal uchovat atmosféru menšího města, historická část města má zachovalou neoklasicistní architekturu, v centru města se dá snadno pohybovat pěšky, město má krátké bloky ulic, poloviční než je v Americe obvyklé. Centrum města leží na západním břehu řeky Willamette, přibližně mezi mosty Hawthorne Bridge a Brodway Bridge. Na východním břehu řeky se nachází především obytné čtvrti. Středem města je náměstí Pioneer Courthouse Square ve čtvrti Downtown. Je pojmenované podle budovy Pioneer Courthouse, kde je soudní dvůr. V dané oblasti města se nachází především divadla, muzea a obchodní domy. Jednou z hlavních ulic je Broadway, kde jsou v blízkém okolí obchodní dům Nike Town, divadlo Paramount nebo Portland Art Museum. Jihozápadně od náměstí leží podlouhlý park South Park Blocks. Za nejvýznamnější stavbu je považovaná 70 metrů vysoká Portland Building z roku 1982. Případně budova Wells Fargo Center, s výškou 166 m v době svého dokončení, roce 1972, nejvyšší budova ve státě Oregon. Čtyři bloky východně od budov, na nábřeží řeky Willamette, je Tom McCall Waterfront Park. Ve střední části parku je fontána Salmon Street Spring. Východním směrem přes řeku, v dálce (přibližně 75 km), je možné vidět zasněžený vrchol hory Mt. Hood (3 426 m) v pohoří Kaskády. Severně, respektive severozápadně od nábřeží, mezi mosty Burnside a Steel Bridge, leží jedno z prvotních míst osídlení (1843) Old Town, Staré Město. Poněvadž bylo místo často zaplavováno, centrum Portladnu se posunulo jižním směrem a historické budovy se přeměnily na sklady.", "question": "Jak se jmenuje americký stát, ve kterém se nachází město Portland?", "answers": ["Oregon"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Patří k nim také část z 36 000 arménských katolíků a část z 6 200 rumunských řeckokatolíků z diecézí pro USA a Kanadu. Je tam též personální Ordinariát katedry sv. Petra pro římskokatolíky anglikánského ritu (bývalé episkopály z ECUSA-Episkopální církve v USA), který vznikl 1. ledna 2012, roku 2012 měl 2 550 věřících a 23 kněží ve 12 farnostech; počet věřících narůstá - 2013 již 4 550, 23 kněží ve 12 farnostech, 2014 - už 6 000 věřících a 40 kněží ve 25 farnostech. Ordinářem je Jeffrey Neil Steenson, do září 2007 jeden z biskupů ECUSA, oficiálně konvertoval (i s rodinou) 1. prosince 2007, ordinářem je od 1. ledna 2012, uveden do úřadu 12. února 2012. Jako nejpočetnější a nejvýznamnější skupina obyvatel (z náboženského hlediska) jsou bráni evangelikálové, těsně následovaní katolíky (obojí zhruba 25 %), přičemž pořadí se může v různých statistikách měnit. Vysoká koncentrace konzervativních protestantů v jihovýchodní části USA, kde představují dominantní kulturní a politickou sílu, dala této oblasti přezdívku \"biblický pás\" (Bible Belt).V roce 1830 vznikla Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (tj. mormoni), jejíž stoupenci v první polovině 19. století osídli území budoucího státu Utah, kde jsou i dnes většinovou církví. Nekřesťanská náboženství představují asi 3,5 % obyvatel USA, přičemž nejvýznamnější z nich jsou judaismus(židé), islám, buddhismus a hinduismus. Zejména počet vyznavačů islámu a buddhismu rychle roste. křesťané 76,7 % protestanti 52 %", "question": "Kolik procent obyvatel USA představují nekřesťanská náboženství?", "answers": ["3,5"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8. armáda operaci Crusader, během níž osvobodila Tobrúk. Jelikož německé námořní a zásobovací linie byly narušovány útoky britských námořních a leteckých sil operujících z Malty, byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozí pozici. Jakmile britský tlak na nepřátelské komunikační linie na počátku roku 1942 polevil, síly Osy byly rychle doplněny, pročež v lednu obnovily svoji ofenzívu. Rommel poté snadno vytlačil Brity zpět na Kyrenaiku, kde koncem května přemohl jejich obranu u Gazaly. Nato Afrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a po dvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk. Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků. Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8. armádu do Egypta a v červenci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu. Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl. Boje pokračovaly po celý červenec, než byly obě strany příliš vyčerpány. Související informace naleznete také v článku Druhá bitva o Atlantik. Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v první světové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy ničením obchodních lodí. Za vlastní počátek bitvy o Atlantik lze považovat 14. říjen 1939, kdy jedna německá ponorka vnikla do zálivu Scapa Flow, hlavního opěrného bodu britské domácí floty (Home Fleet), přičemž potopila jednu ze zde zakotvených bitevních lodí. Přes tento úspěch se však do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantském oceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocených ponorek. Teprve po dobytí Francie, jež umožnilo zřízení ponorkových základen v přístavech v Brestu, Lorientu, Saint-Nazaire a La Rochelle, zajišťujících rychlejší dosažení operačních prostorů, došlo k zefektivnění německých ponorkových operací. Německé ponorky plně rozvinuly taktiku vlčích smeček, proti nimž byly spojenecké konvoje, slabě chráněné doprovodnými torpédoborci, bezmocné. V roce 1940 přišli Spojenci o 4,5 milionů tun lodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množství. Vítězství německých ponorek obratně využívala nacistická propaganda, jež mnohé z úspěšných kapitánů stylizovala do role národních hrdinů. K podpoře vedení ponorkové války vyplula v květnu 1941 z Baltského moře do Atlantiku německá eskadra. Ta sestávala z právě do služby uvedené bitevní lodě Bismarck, těžkého křižníku Prinz Eugen a několika torpédoborců. V průběhu plavby v Dánském průlivu mezi Grónskem a Islandem poslal Bismarck ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood. Přesto dříve, než doplul do Francie, byl dostižen a zničen britským loďstvem. Po vstupu Spojených států do války se těžiště německých akcí přesunulo blíže k americkému pobřeží.", "question": "Ve kterém roce začala druhá světová válka?", "answers": ["1939"]}
{"title": "Mayská civilizace", "context": "Dále upevňuje komunitu jak mezi lidmi a bohy, tak mezi lidmi navzájem. Životní cyklus – rituály spojené s narozením, dospíváním, svatbou a smrtí. Zdraví – rituály soustředěné na léčení pomocí navrácení ztracené duše nebo části duše zpátky do těla. Počasí – rituály přivolání deště, uvěznění větru nebo zapečetění zimy. Zemědělství – rituály spojené s zasetím a sklizením kukuřice. Dalšími příležitostmi byli oslavy lovu, získání teritoria, události spojené s vládcem a uctívání předků. Jako zdroje sloužily 3 autentické knihy hieroglyfů: Drážďanský kodex, Madridský kodex a Pařížský kodex. Dále máme zdroje od samotných kolonizátorů, z nichž nejvýznamnější jsou Popol Vuh, Knihy Chilama Balama a Letopisy Cakchiquelů. Zbytek zdrojů tvoří vykopávky či antropologické studie. Všechny duchovní, ale i materiální úspěchy Mayů se zakládaly na originální a přitom jednoduché číselné soustavě. Její základ tvořilo dvacet číslic, včetně nuly (starověké kultury nulu většinou neznaly). Znalosti nuly a matematických operací s ní spojených se připisuje velká důležitost. Ukazují na neobvyklou intelektuální vyspělost národa. Praktičnost a využitelnost mayského způsobu zápisu čísel je porovnatelná s arabskou soustavou, která je dnes ve světe nejvíce rozšířená. Mayově však v tomto směru překonali sami sebe. Používali totiž i druhý, paralelní matematický aparát, založený na deseti základních číslicích. Pro praktické účely se však více využívala dvacítková soustava, na které se zakládal i mayský kalendář. Související informace naleznete také v článku Mayský kalendář.", "question": "Kolik číslic tvořilo číselnou soustavu, kterou používala Mayská civilizace?", "answers": ["dvacet"]}
{"title": "UEFA", "context": "V žebříčku FIFA z července 2011, který byl použit k nasazení do losovacích košů kvalifikace na MS ve fotbale 2014, bylo 12 z nejlepších 20 týmů tohoto žebříčku ze zóny UEFA. Reprezentační týmy ze zóny UEFA jsou na tom podobně i v ženském fotbale. Ze 16 účastnických míst na mistrovství světa ve fotbale žen 2011 bylo zóně UEFA alokováno 5 účastnických míst. Z nejlepších 10 týmů ženského žebříčku FIFA po MS žen 2011 byla pětice evropská. UEFA byla založena 15. června 1954 v Basileji. Došlo k tomu po jednání mezi zástupci francouzské, italské a belgické fotbalové federace. Sídlo organizace bylo do roku 1959 v Paříži a poté se přestěhovalo do Bernu. Ebbe Schwartz se stal prvním předsedou UEFA. Prvním generálním sekretářem byl Henri Delaunay. V roce 1995 se novým sídlem stal švýcarský Nyon. Původně měla UEFA 25 členských národních asociací. V současností je členů 55. Členové UEFA vyhráli jedenáctkrát mistrovství světa ve fotbale (Itálie 4x, Německo 4x, Anglie, Francie a Španělsko jednou). Kluby ze zóny UEFA vyhrály 21x Interkontinentální pohár a devětkrát mistrovství světa ve fotbale klubů. V ženském fotbale vyhrály národní týmy z UEFA mistrovství světa ve fotbale žen třikrát (Německo 2x, Norsko 1x). Poznámka: Dne 22. března 2011 byl Michel Platini zvolen do roku 2015. UEFA má celkem 55 členů (platné ke květnu 2016): V závorkách rok přijetí za člena UEFA. 1 Bývalý člen AFC (1954–1974) a přidružený člen OFC (1974-1994). ; vstoupil do UEFA v roce 19942 Bývalý člen AFC (1998–2002); vstoupil do UEFA v roce 20023 Přijato jako ČSR4 Přijato jako Jugoslávie5 Přijato jako SSSR Hlavní soutěží pro národní týmy je mistrovství Evropy ve fotbale, jehož první kvalifikační cyklus začal v roce 1958. První závěrečný turnaj se uskutečnil v roce 1960. UEFA má také na starost záležitostí týkající se evropské části kvalifikace na mistrovství světa ve fotbale. Avšak samotné MS pořádá FIFA, která také alokuje počet míst na MS pro jednotlivé konfederace a má právo mluvit do hracího systému a dalších záležitostí týkajících se této kvalifikace. Neméně důležité jsou mezinárodní soutěže pro mládežnické národní týmy jako ME do 21 let, ME do 19 let a ME do 17 let. Pro ženské týmy je pořádáno mistrovství Evropy ve fotbale žen, ME žen do 19 let a ME žen do 17 let.", "question": "Ve kterém městě byla založena UEFA?", "answers": ["Basileji"]}
{"title": "Divadlo Sklep", "context": "Divadlo Sklep je jedno z pražských divadel, které bylo založeno v roce 1971 Davidem Vávrou a Milanem Šteindlerem. V současné době sídlí v divadle Dobeška v Praze 4-Braníku. Divadlo se dosud vyznačuje osobitým zpracováním divadelních her. Název divadla Sklep pochází ze skutečného sklepního prostoru domku babičky Davida Vávry, který zde soubor založil (pod původním jménem Kobil klub) se svým čtrnáctiletým spolužákem Milanem Šteindlerem v roce 1971. Texty z této doby, rané básně a krátké scénky, byly o pár let později použity v jednotlivých představeních pořadu Besídka. V první polovině sedmdesátých let tyto texty představovali pouze svým kamarádům. Původně soukromá aktivita zakládající dvojice a několika dalších přátel začínala ve druhé polovině sedmdesátých let přerůstat ve veřejná vystoupení. Vůbec první se odehrálo v Branickém loutkovém divadle Zvoneček, kde působil otec člena souboru Tomáše Vorla, další v klubu ZV ROH Tesla Karlín, restauraci U Jaurisů v Michli, strahovském studentském klubu a mnohých dalších. Kolem roku 1978 se začíná utvářet jádro souboru - krom Vávry a Šteindlera ještě přibyl Jiří Burda, Tomáš Vorel, František Váša, Eva Holubová a Tomáš Hanák. Holubová se k souboru přidala po přijímacích zkouškách na DAMU, kdy jí Tomáš Hanák nabídl roli ve hře Podivuhodný cestopis, kterou za pomoci Vávry a Šteindlera předvedl poprvé přímo před profesory DAMU. Upoutali pozornost ohromným množstvím rekvizit, které si nesli s sebou, ovšem po \"krupobití\", při němž házeli kroupy i po porotě, byli od přijímacích zkoušek vyhozeni.[zdroj? ] Od roku 1980 vystupuje soubor v kulturním domě Dobeška, který se stal jeho domovskou scénou na další dlouhá léta. Krom toho soubor hostoval na různých významnějších pražských místech jako Malostranská beseda, Futurum nebo Branické divadlo pantomimy, ale také mimo Prahu - například v Písku, Plzni a Brně. Také se započala rozvíjet spolupráce Vávry a Vorla se spolkem Mimóza a recitačním spolkem Vpřed. V té době začíná spolupráce s dalšími pražskými divadly. Divadlo Sklep bylo hlavním tahounem skupiny Pražská pětka, dále tvořené divadly Mimóza, Vpřed, Kolotoč a Křeč, která představovala nejvýraznější generační hnutí 70. a 80. let a přinesla oživení tehdejší divadelní scény.", "question": "Ve kterém roce bylo založeno divadlo Sklep?", "answers": ["1971"]}
{"title": "Kostarika", "context": "Demokratická vláda je u moci již od roku 1902 a jediná občanská válka proběhla roku 1948. Trvala pouhé dva měsíce a jejím důsledkem bylo rozpuštění armády, následované změnou ústavy, která roku 1949 zakázala vytvořit státu armádu. Tato situace, kdy stát nemá stálou armádu, trvá dodnes. Páteří země jsou tři pohoří, která se táhnou souvisle od severozápadu k jihovýchodu celým územím státu; jsou to Cordillera de Guanacaste, Cordillera Central a Cordillera de Talamanca. Nejvyšší horou Kostariky je 3 820 metrů vysoká hora Chirripó v pohoří Cordillera de Talamanca. Pohoří tak oddělují od sebe dvě nížiny, které se nacházejí na severu a na západě. Ve střední části země je pánevní oblast zvaná Centrální údolí, kde žije většina obyvatelstva země. Větší část nížin v okolí oceánu je pokryta mokřinami a bažinami. Karibské pobřeží je poměrně málo členité, naopak pacifické pobřeží je tvořeno několika většími poloostrovy a zálivy - např. poloostrov Nicoya a stejnojmenný záliv Nicoya nebo poloostrov Osa. Území Kostariky je z 51% pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 37 % rozlohy státu. V roce 2010 existovalo 28 kostarických národních parků, které pokrývaly téměř 630000 ha, což představuje více jak 12 % rozlohy státu. Kostarika se stala první středoamerickou zemí, která začala vyvážet do světa banány a kávu, což dodnes táhne kostarické hospodářství. Vhodnou situaci nastartovala osvícená vláda v 19. století, která nabídla bezplatně půdu všem, kteří se zavázali pěstovat kávu na vývoz, což paradoxně ve 20. století přineslo zemi stabilitu. Není zde stejná situace jako v okolních zemích, kde většinu půdy vlastní pár nejbohatších statkářů. V 80. letech 20. století však byla země zasažena ekonomickou krizí spojenou s poklesem světových cen kávy a banánu, kterou následovala vysoká inflace, jež ještě více podlomila hospodářství země. Vláda vyhlásila úsporný program v roce 1989, který však nepřinesl plánované výsledky, ale i přes to se hospodářství dostalo roku 1996 do 6% růstu. Bohužel pro Kostariku neměl tento výsledek dlouhého trvání a následoval opětovný útlum, který byl podpořen vysokými veřejnými výdaji.", "question": "Kolik existovalo v roce 2010 národních parků ve státě Kostarika?", "answers": ["28"]}
{"title": "Gianluigi Buffon", "context": "Gianluigi Buffon (* 28. leden 1978, Carrara, Itálie) je italský fotbalový brankář a reprezentant, který působí v italském klubu Juventus Turín. Jeho jediným předchozím působištěm byl italský klub Parma FC. V dresu italského národního týmu odehrál nejvíce utkání ze všech fotbalistů (celkem 167 k lednu 2017). Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Na začátku roku 2010 jej IFFHS zvolila nejlepším brankářem v období let 1997 až 2009. V 17 letech začal hrát za seniorské mužstvo Parmy. V roce 2001 přestoupil do Juventusu Turín za více jak 50 milionů eur, čímž se stal a dodnes je nejdražším brankářem fotbalové historie. Klub neopustil ani po korupční aféře v roce 2006, kvůli které Juventus sestoupil do Serie B. S Juventusem získal celou řadu trofejí. Mezi jinými 7 ligových titulů, 2x titul pro vítěze italského poháru a 5x italský superpohár. V sezónách 2002/03 a 2014/15 dokonce postoupil do finále ligy mistrů UEFA, kde bohužel ani jednou trofej pro vítěze nejprestižnější evropské soutěže nezískal Nastupoval za italské mládežnické reprezentace od kategorie U16. V A-mužstvu Itálie debutoval 29. 10. 1997 v kvalifikačním utkání v Moskvě proti reprezentaci Ruska (remíza 1:1). Zúčastnil se MS 1998 ve Francii, MS 2002 v Japonsku a Jižní Koreji, EURA 2004 v Portugalsku, MS 2006 v Německu, EURA 2008 v Rakousku a Švýcarsku, MS 2010 v Jihoafrické republice, EURA 2012 v Polsku a na Ukrajině, MS 2014 v Brazílii a EURA 2016 ve Francii. Na světovém šampionátu 2006 získal titul. Na mistrovství světa v Německu Gianluigi v dresu Itálie zářil. Za celý turnaj dostal v základní hrací době pouze 2 góly, z toho jeden z pokutového koupu a druhý jako vlastní gól od spoluhráče Cristiana Zaccarda. Přes týmy Česka, USA, Ghany v základní skupině a týmy Austrálie, Ukrajiny a Německa v play-off se dostali Italové do finále proti Francii, kde se po vyrovnaných dvou poločasech (1:1) muselo prodlužovat. V prodloužení byli Italové velmi unavení, čehož Francouzi často využívali. Gigi ovšem nádherným zákrokem proti hlavičce francouzské hvězdy Zinedine Zidana svůj tým podržel a poslal až do penaltového rozstřelu, který nakonec Italové ovládli, čímž získali počtvrté titul mistrů světa.", "question": "Kdy se narodil Gianluigi Buffon?", "answers": ["28. leden 1978"]}
{"title": "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky", "context": "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, zkr. PSP ČR, PS PČR, v Ústavě České republiky označovaná jen jako Poslanecká sněmovna, je dolní komora Parlamentu České republiky, v Ústavě označovaného jen jako Parlament. Má 200 poslanců volených na 4 roky podle poměrného systému s 5% klauzulí. Poslanecká sněmovna vznikla k 1. lednu 1993 transformací z dosavadní České národní rady. Sněmovna je usnášeníschopná při třetinovém kvóru (tedy je přítomno aspoň 67 poslanců), usnesení se schvalují prostou většinou (nadpoloviční většinou přítomných). U některých usnesení, specifikovaných v zákoně o jednacím řádu sněmovny je pro přijetí usnesení potřeba souhlasu vyššího počtu poslanců. Absolutní většiny (tedy 101 poslanců) např. pro přehlasování prezidentského veta či vyslovení nedůvěry vládě) Pro přijetí ústavních zákonů, ratifikaci některých mezinárodních smluv a podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky je třeba kvalifikované většiny 120 hlasů (tři pětiny všech poslanců). Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat Senát u návrhu zákona o jednacím řádu Senátu, volebního zákona či zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek. Sídlo sněmovny se nachází na Malé Straně v Praze 1, ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím, kolem ulic Sněmovní a Thunovská. Patří k němu zejména Thunovský palác (č. p. 176) při východní straně ulice Sněmovní), který pochází z konce 17. století, v letech 1779-1794 sloužil jako divadlo a roku 1801 jej koupili čeští stavové, kteří jej přebudovali na sněmovnu, kanceláře a archív Zemského výboru Království českého. Roku 1861 byl pro obnovený zemský sněm vybudován sál přes dvě patra výšky paláce, který slouží dodnes, jako hlavní jednací sál sněmovny. V roce 1918 zde byla vyhlášena Československá republika a roku 1920 přijata její ústava.", "question": "Kolik poslanců má Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky?", "answers": ["200"]}
{"title": "Brusel", "context": "Brusel se jako metropole nachází přímo uprostřed Belgického království. Při jeho poloze vzkvétal rozvoj řemesel a v 11. století se ves rozrostla v opevněné města. 14. a 15. století představovala zlatý věk města, jako obchodního centra Evropy. Na konci 17. století byl Brusel bombardován Francouzi, což vedlo k velkému poškození města, následné obnově a rozsáhlé přestavbě. Zničena byla zhruba čtvrtina veškeré zástavby, včetně domů na náměstí Grande Place. V 19. století se Brusel jako metropole mladého belgického státu dynamicky rozvíjel. V závěru století se zde konaly časté výstavy, což městu přineslo velkou prestiž na mezinárodním poli. V té době došlo také k dramatickému rozvoji města, zakrytí řeky Senne a vybudování třídy Anspach, zavedení železnice aj. Během obou světových válek byl Brusel ušetřen válečného ničení. V 2. polovině 20. století však docházelo často k necitlivým zásahům do historické zástavby, známé pod pojmem bruselizace. Brusel je jednou z 19 obcí Bruselského regionu. Žije v něm přibližně 175 000 obyvatel a jeho rozloha činí 32,61 km2. Název Brusel se používá často také k označení celého Bruselského regionu, který se rozkládá na ploše 161 km2. Stejně jako všechny obce Bruselského regionu je i Brusel oficiálně dvojjazyčný - úředními jazyky jsou francouzština a nizozemština. Dvě hlavní instituce Evropské unie - Evropská komise a Rada Evropské unie - mají centrálu v Bruselu. Komise sídlí v budově Berlaymont a Rada EU v budově Justus Lipsius. Zasedají zde také výbory Evropského parlamentu (sídlo EP je však ve Štrasburku a sekretariát parlamentu sídlí v Lucemburku). Evropský parlament však má v Bruselu budovu odpovídající jeho aktivitám, ve které může (v případě potřeby či politického rozhodnutí) nezávisle zasedat. Sídlí zde rovněž Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů. Nachází se zde i sídlo Evropské služby pro vnější činnost (EEAS). Většina obyvatel je frankofonní (85-90%).", "question": "V jaké budově sídlí Evropská komise?", "answers": ["Berlaymont"]}
{"title": "Fotbal", "context": "První pravidla také například ani nestanovovala počet hráčů či tvar míče; na tom se měli soupeři dohodnout před každým zápasem. V Anglii se postupně vyvinulo několik soutěží, které přispívaly k šíření jednotných pravidel. První mezinárodní zápas proběhl mezi Anglií a Skotskem 30. listopadu 1872 a skončil bezbrankovou remízou. První mimoevropské mezinárodní fotbalové utkání se uskutečnilo 28. listopadu 1885 v Newarku mezi Spojenými státy a Kanadou, která zvítězila 0:1. Fotbal se postupně rozšířil i na kontinent, kde je nejstarším fotbalovým mužstvem patrně švýcarský Lausanne Football and Cricket Club založený v roce 1860. Díky anglickým dělníkům pracujícím na stavbě železnice se fotbal dostal až do Jižní Ameriky, přičemž ale tato teorie rozšíření fotbalu na jihoamerický kontinent nebyla nikdy přesvědčivě doložena. Dnes fotbal hrají profesionální fotbalisté po celém světě, mnoho dalších lidí se mu pak věnuje na amatérské či rekreační úrovni. Podle průzkumu, uspořádaného v roce 2001 mezinárodní fotbalovou federací FIFA, hraje pravidelně fotbal nejméně 240 miliónů lidí ve více než 200 zemích světa. Mezi příčinami jeho popularity jsou bezesporu jednoduchá pravidla a naprosto minimální náročnost na vybavení. Oficiální pravidla fotbalu (Laws of the Game) se používají ve všech soutěžních utkáních. Jsou rozdělena do sedmnácti částí: Fotbal se hraje na hrací ploše tvaru obdélníku.", "question": "Která kolektivní míčová hra je na světě nejpopulárnější?", "answers": ["Fotbal"]}
{"title": "Chryzopras", "context": "Chryzopras (též chrysopras, často chybně chryzopas) je zeleně zbarvená průsvitná odrůda minerálu chalcedonu. Ze všech odrůd chalcedonu je tento drahý kámen ceněn nejvíce. Název pochází z řečtiny (chrysos = zlatý) == Vznik == Podobně jako ostatní odrůdy chalcedonu vzniká i chryzopras poblíž zemského povrchu za relativně nízkých teplot (asi 120 °C). Typickou jablečně zelenou barvu (která kolísá od žlutozelené po trávově zelenou) způsobují vodnaté křemičitany (případně oxidy) niklu (např. kerolit, pimelit). Barva může na slunečním světle blednout. == Použití == Zeleně zbarvené kameny patřily k nejcennějším a nejoblíbenějším již ve starověku. Chryzopras byl používaný již Řeky a Římany. Výrazné obliby dosáhl obzvlášť ve 14. století, kdy jím nechal Karel IV. vyzdobit Svatováclavskou kapli na Hradčanech a také kaple na Karlštejně. Novější je výzdoba zámku Sanssouci v PostupimiPoužívá se ve šperkařství do prstenů, náušnic a broží, k výrobě menších dekroativních předmětů, těžítek. Obvykle se zpracovává tamblováním (lesklé valounky), zpracovává se na korálky, čočkovce a kameje. Jako kámen zvěrokruhu bývá doporučován pro osoby narozené ve znamení raka, štíra, střelce a kozoroha. Velmi pěkný šperkařský materiál pocházel z dolů polského Slezska a Československa, od roku 1965 je ale za kvalitnější považován kámen z Queenslandu, Kalifornie, Brazílie a Rakouska. == Lokality == === Česká republika === Chryzopras uvádí Oswald v okolí Křemže a Zlaté Koruny, kde se nachází v ornici v podobě modrozelených, žlutozelených a vzácněji jablečně zelených hlízovitých útvarech. Vznikly druhotně rozkladem hadců.", "question": "Jakou barvu má chryzopras?", "answers": ["zeleně"]}
{"title": "Olympias", "context": "Filip ji poznal na řeckém ostrově Samothraké, kde byli společně zasvěcováni do mystérií boha Dionýsa, a roku 359 př. n. l. ji pojal za ženu. Olympias se stala v pořadí jeho čtvrtou manželkou. U makedonské šlechty byla pro svůj původ a povahu velmi neoblíbená. Dva roky po svatbě se rozhodla vrátit do Épeiru, kde si našla milence. Pod tlakem strýce a krále Épeiru Arymba se ale opět vrátila do hlavního města Makedonie Pelly a brzy otěhotněla. 20. července 356 př. n. l. porodila syna Alexandra a nedlouho po něm dceru Kleopatru. Manželství s Filipem však nebylo příliš šťastné a postupně se z něj stala nekonečná řada roztržek a střetů. K tomuto vývoji přispěl i fakt, že se Filip oženil s Eurydiké Kleopatrou, která patřila k jednomu z nejpřednějších makedonských rodů. Bylo jasné, že ona se stane novou makedonskou královnou a Olympias bude zapuzena. Pokud by se Eurydiké Kleopatře narodil syn, nástupnická práva Alexandra by byla ohrožena. Olympias se se synem opět uchýlila do Épeiru, kde se mezitím stal králem její bratr. Chtěla se Filipovi pomstít. Podněcovala proti němu bratra. Filip ale nabídl králi za manželku svou dceru Kleopatru. Olympiadin bratr si neteř ochotně vzal a od pomsty upustil, protože mu to zaručovalo přímé spojení s makedonským dvorem. Je možné, že Olympias byla zapletená do pozdější Filipovy vraždy, nechala totiž vrahovi postavit pomník a na její žádost byl meč, kterým byl král ubodán, zavěšen v Apollónově chrámu v Delfách. Také zabila Filipova a Kleopatřina syna Karana a dceru Europu. Následně pak donutila Eurydiké Kleopatru k sebevraždě. Po smrti Alexandra Velikého se vrátila do Épeiru. Byla plná nenávisti a mstila se. Jejím úhlavním nepřítelem se stal Kassandros, syn makedonského vojevůdce Antipatra a pozdější král Makedonie, který doprovázel Alexandra Velikého na jeho tažení proti Peršanům. Kassandros byl obviňován, že Alexandra otrávil. Olympias postupně vyvražďovala jeho spojence - za oběť jí padli mimo jiné Kassandrův bratr Níkánor a makedonský královský pár Eurydiké a Filip III. Arrhidaios.", "question": "Jak se jmenuje matka Alexandra Velikého?", "answers": ["Olympias"]}
{"title": "Foster the People", "context": "Foster the People je americká, indie popová kapela pocházející z Los Angeles a fungující od roku 2009. Skupinu tvoří tři členové - frontman Mark Foster, dále Cubbie Fink a Marc Pontius. Ve zvuku kapely se prolíná několik žánrů, v jejich tvorbě se objevují jak prvky popu, tak indie, alternativního rocku a dalších žánrů. Mark Foster založil skupinu v roce 2009 po strávení několik let v Los Angeles jako muzikant a tvůrce reklamních jingelů. Po vydání pilotního singlu \"Pumped Up Kicks\" v roce 2010 kapela podepsala smlouvu s nahrávací společností Startime International a díky vystupování po menších klubech a festivalech Coachella a South By Southwest si postupně začala budovat fanouškovskou základnu. Po vydání debutového alba Torches v květnu 2011, se zmíněný singl \"Pumped Up Kicks\" stal celosvětovým hitem, jenž dosáhl třetího místa v americkém žebříčku Billboard Hot 100. Kapela získala rovněž dvě nominace na Grammy za Torches a \"Pumped Up Kicks\". V současné době je kapela na svém turné, kromě něj však již začaly práce na druhém studiovém albu, které by mělo vyjít začátkem roku 2013. Torches (2011) Supermodel (2014) Foster the People (EP) (2011) Broken Jaw/Ruby (2012) Pumped Up Kicks (2010) Helena Beat (2011) Call It What You Want (2011) Don't Stop (Color on the Walls) (2012) Houdini (2012)", "question": "Odkud pochází kapela Foster the People?", "answers": ["z Los Angeles"]}
{"title": "Norijuki Abe", "context": "Norijuki Abe (阿 記 Abe Noriyuki) se narodil 19. července 1961 v Kjótu. Živí se jako anime režisér, scenárista a zvukový režisér. Je známý díky spolupráci se Studiem Pierrot, ve kterém režíroval několik známých anime hitů typu Flame of Recca, Bleach, Yu Yu Hakusho. Noriyuki Abe dopomohl Yu Yu Hakushu vyhrát v roce 1993 a 1994 cenu Animage Anime Grand Prix. Bleach: The DiamondDust Rebellion : Režisér Bleach: Memories of Nobody: Režisér Bleach (TV) : Režisér, Storyboard, Technický ředitel Čiisana kjódžin Microman (TV) : Režisér [seriál] Detective School Q. : Režisér, Storyboard, Režisér [epizod] Flame of Recca (TV) : Režisér, Režisér [epizod] Strašidelné historky (TV) : Režisér, Zvukový režisér Great Teacher Onizuka (TV. ) : Režisér, Storyboard Midori no makibao (TV) : Režisér, Režisér [epizod] Ninku (TV) : Režisér, Storyboard Ninku the Movie : Režisér, Storyboard Norakuro-kun (TV). : Režisér [epizod] Ore wa čokkaku (TV) : Režisér [epizod] Saber Marionette J to X (TV) : Storyboard (ep 16) Seikai no Senki (seriál) : Storyboard Tokyo Mew Mew (TV) : Režisér Yu Yu Hakusho: Poltergeist Report : Supervize Yu Yu Hakusho: The Movie : Režisér Velká Zkouška (TV) : Režisér, Storyboard, režisér [animace]", "question": "Kde se narodil Norijuki Abe?", "answers": ["v Kjótu"]}
{"title": "Paříž", "context": "Komplex byl v roce 1989 doplněn budovou La Grande Arche (\"Velký Oblouk\"), ohromná krychle, do níž by se vešla i katedrála Notre-Dame. Další významnou stavbou byl také mrakodrap Tour Montparnasse, vybudovaný v roce 1973, v době stavby nejvyšší budova v Evropě. Ten byl zároveň posledním, který mohl být takto postaven. Později totiž byl vydán pro Paříž zákon, že budovy nesmí převýšit 37 metrů, aby se zachoval historický ráz centra města. Související informace naleznete také v článcích Pařížská aglomerace a Pařížská pánev. Paříž se rozkládá v Pařížské pánvi po obou stranách řeky Seiny. Území samotného města je relativně malé, pouhých 105,397 km2 (2 211 297 obyvatel, 2008), což odpovídá zhruba 21 % rozlohy Prahy (496 km2, 1 290 211 obyvatel, 2011). , nicméně včetně přilehlých předměstí má rozlohu 2 723 km2 (10 197 687 obyvatel) a celá sídelní aglomerace má rozlohu 14 518 km2, což přesahuje území Středočeského kraje (11 014 km2). Město leží v průměrné nadmořské výšce 65 m. Nejnižším místem je hladina řeky Seiny (zhruba 25 m, kolísá podle stavu vody) u Pont aval, kde opouští město a nejvyšším přirozeným bodem je vrcholek kopce Montmartre (130 m n. m.). Zajímavostí je, že město rovněž od roku 1864 vlastní území, kde pramení řeka Seina, a které se nachází 231 km od Paříže. Historickým středem Paříže je tzv. point zéro (nultý bod), který se nachází na ostrově Cité na Place du Parvis-Notre-Dame před vchodem do katedrály Notre-Dame. Od tohoto místa se oficiálně měří všechny vzdálenosti od Paříže. Pařížský poledník, jehož vyměření v roce 1718 dokončil Giovanni Domenico Cassini a v roce 1806 jej François Arago upřesnil, prochází středem Pařížské observatoře. Až do roku 1884, kdy se konala mezinárodní konference ve Washingtonu, byl základním poledníkem. Poledník byl v roce 1736 vyznačen dvěma milníky. Jeden se nachází na severu Paříže (tzv. Severní milník) na Montmartru v dnes soukromé zahradě u Moulin de la Galette. Jižní milník byl v roce 1806 přemístěn ze zahrady observatoře do parku Montsouris. U příležitosti dvoustého výročí narození Françoise Araga byl v letech 1989-1994 vytvořen pás z 135 bronzových medailonů zasazených do chodníků, které vyznačují, jak prochází Pařížský poledník Paříží.", "question": "Kolik m měří Montmartre ?", "answers": ["130"]}
{"title": "Šíleně smutná princezna", "context": "Šíleně smutná princezna je česká filmová pohádka žánru hudební komedie režiséra Bořivoje Zemana natočená v roce 1968 s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem v hlavní roli. Princ Václav (Václav Neckář) jede s otcem na zásnuby do sousedního \"veselého\" království, ale ženit se vůbec nechce. Jeho otec král (Jaroslav Marvan) jej totiž již v dětství přislíbil sezdat s princeznou Helenou (Helena Vondráčková) v rámci uzavřeného míru se sousedním královstvím. A tak princ Václav, pod záminkou, že si jde odskočit, uteče z královského kočáru a jede se na vypůjčené krávě podívat na princeznu na vlastní pěst. Tajně vnikne do princezniny zámecké zahrady (ve skutečnosti Bojnický zámek), vyleze na strom, aby lépe viděl do princezniných komnat, přitom spadne do rybníka a bezděčně se při tom seznámí (zcela inkognito) s princeznou Helenou. Poté jej chytí zámecké stráže a zavřou ho do vězení. Král (Jaroslav Marvan) kvůli sousednímu králi (Bohuš Záhorský) lže, vymlouvá se a stydí se za prince, který utekl. Říká, že je syn nemocen. Postupně se do svých lží zamotává. Princezna se ale do neznámého vězně zamiluje, netušíc přitom, že je to princ Václav, její budoucí snoubenec.", "question": "Jak se jmenuje režisér pohádky Šíleně smutná princezna?", "answers": ["Bořivoje Zemana"]}
{"title": "Marketa Lazarová (film)", "context": "Marketa Lazarová je český film natočený režisérem Františkem Vláčilem v roce 1967 podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury. Film vypráví o období středověku na statku loupeživého zemana. Život v té době byl krutý, lidé se museli hodně snažit, aby se uživili, případně ubránili vojsku českého krále. Vláčil a jeho scenárista Pavlíček připravovali zhruba tři roky. Režisér detailně rozkresloval scény a dopodrobna studoval středověkou dobu a její reálie, aby mohl nabídnout její co nejvěrnější průřez. Původně plánoval do filmu zahrnout i scény z královského dvora a jeho okolí, ty však nakonec nebyly realizovány - jak z finančních důvodů (Marketa Lazarová byla nejdražším československým filmem 60. let), tak i kvůli beztak značné časové délce filmu (která se blíží třem hodinám). Přesto dokázal Vláčil ve filmu brilantně prolnout lyrickou a epickou složku, nevinnost a lásku i vypočítavost a utrpení. Stejně tak postihl zemitost pohanství oproti odpoutanosti dematerializovaného křesťanství, podobně jako kontrast mezi vrchností a poddanými tehdejších časů. Roku 1998 byl film v anketě filmových kritiků a publicistů vyhlášen nejvýznamnějším filmem stoleté historie české kinematografie. Kritikou je vysoce hodnocen hned po několika stránkách: coby vrchol československého historického filmu, poetického filmu a samotného umění adaptace z literární předlohy. V roce 2009 vyšla v nakladatelství Casablanca kniha Markéta Lazarova. Studie a dokumenty, která obsahuje texty rozebírající Vláčilův film z mnoha oborů a úhlů pohledu. Kniha obsahuje i rozhovory s tvůrci filmu a reprodukce kostýmních návrhů Theodora Pištěka. Editorem publikace je Petr Gajdošík. Role potulného mnicha Bernarda byla původně svěřena slovenskému herci Gustávu Valachovi. Vedení Slovenského národního divadla ho pro natáčení ale neuvolnilo. V únoru 1965 byl osloven herec Vladimír Menšík, který úlohu přijal. Pro znovuuvedení do německých kin koncem roku 2016 byl film Marketa Lazarová zdigitalizován a upraven pro široká plátna. Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung k tomu poznamenal, že film byl v Česku zvolen jako nejlepší český film všech dob. Autor článku dodal tuto úvahu: \"Pro národně nezaujatého pozorovatele se zde otevírají dveře ku dvojité cestě časem: do (ve filmu) představeného světa, ve kterém by Thomas Hobbes našel motiv a inspiraci, a do jedné z period ve 20. století, během níž studená válka systémů na chvíli poskytla mnoho možností. V roce 1968 (však) přišly tanky do Prahy.\" GAJDOŠÍK, P., (ed.) Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha : Casablanca, 2009. ISBN 978-80-87292-00-6. PAVLÍČEK, František. Marketa Lazarova. Filmový epos, který volně zpracoval podle motivů Obrazů z dějin národa českého V. Vančury a stejnojmenného románu Marketa Lazarová F. Pavlíček a F. Vláčil.", "question": "V jakém roce byl natočen film Markéta Lazarová?", "answers": ["1967"]}
{"title": "Dobrodružství pavoučka Štěstíka", "context": "Dobrodružství pavoučka Štěstíka je československý animovaný televizní seriál z roku 1983 poprvé vysílaný v rámci Večerníčku v roce 1985. Seriál byl natočen na základě scénáře Heleny Sýkorové a Garika Seka, který se současně ujal režie. Výtvarně zpracovala Marie Satrapová, ta i seriál namluvila. Kameramanem byl Miroslav Kuchař. Bylo natočeno 7 epizod, každá v délce 7 minut. == Seznam dílů == Jak se Štěstík vydal do světa Jak Štěstík choval motýlí miminka Jak Štěstík zachránil komáří parádnici Jak Štěstík potkal mravenčí loupežníky Jak Štěstík vzbudil stonožku Jak Štěstík vykouzlil sedm teček Jak Štěstík si chytil pavoučí vílu == Externí odkazy == Dobrodružství pavoučka Štěstíka v Česko-Slovenské filmové databázi Dobrodružství pavoučka Štěstíka ve Filmové databázi", "question": "Kdo namluvil seriál Dobrodružství pavoučka Štěstíka ?", "answers": ["Marie Satrapová"]}
{"title": "Čtečka elektronických knih", "context": "Čtečka elektronických knih (též čtečka e-knih, anglicky e-book reader nebo e-reader) je mobilní zařízení, určené převážně pro čtení elektronických knih (e-knih) nebo elektronických periodik. Čtečky elektronických knih vznikly jako alternativa ke klasickým tištěným knihám. Z toho důvodu mají displej založeny na bázi elektronického papíru, který má svým zobrazením co nejvíce připomínat právě tištěnou knihu. Na trhu se ovšem objevují i čtečky s konvenčním LCD displejem a přídatnými funkcemi, jako je multimediální přehrávač, webový prohlížeč a další. == Historie == V říjnu roku 1996 navrhl Pierre Schweitzer mobilní zařízení, které bylo určeno pro zobrazování textu, @folio project. Zařízení bylo koncipováno tak, že bude stahovat a zobrazovat libovolný text nebo ilustrace z webu nebo pevného disku, a to v libovolném formátu. Technologie @folio byla nová a jednoduchá. V červenci 2002 vznikl francouzský startup iCodex, který měl za úkol vyvíjet a propagovat @folio project. Ten ovšem zůstal ve stádiu prototypu, a to z důvodu nedostatku financí a kvůli jazykové bariéře – většina článků byla francouzsky.V roce 1998 se objevily první čtečky elektronických knih Rocket ebook a SoftBook.První čtečka, která se roku 2001 začala prodávat v Evropě, byla Cybook. Přístroj vyvinuta francouzská společnost Cytale. Roku 2006 Sony představila první z řady Sony Readerů. O rok později firma Amazon začala prodávat první verzi čtečky Kindle. Jako čtečka e-knih může sloužit jakékoliv elektronické zařízení umožňující na své obrazovce zobrazit text uložený ve speciálním souborovém formátu (např. EPUB, PDF, MOBI nebo AZW), nicméně zařízení specializované jen na čtení literatury může disponovat přednostmi jako zanedbatelný odběr energie, tím větší výdrž zdroje, lepší čitelnost (zvláště pod přímým sluncem i denním světlem), ergonomie pro pohodlnější čtení.[zdroj? ] Součástí čtečky e-knih je paměť pro data, která umožňuje uchovávat velké množství (až tisíce) e-knih. Čtečka může nabízet pomocné funkce jako např. vyhledávání v textu knihy, slovníkové definice výrazů, překlad vybraného textu, záložky nebo poznámky, ale také náročnější funkcionality jako je bezdrátové připojení, a umožnit tak přístup k internetovému obchodu, kde je možné e-knihy zakoupit přímo z čtečky. Displeje bývají řešeny i jako dotykové (což při umazání nevadí u LCD - špínu prosvítí, ale vadí čitelnosti u e-inkoustu[zdroj? ]) pro snazší ovládání a relativně větší plochu displeje[zdroj? ], z důvodu minimalizace počtu ovládacích tlačítek mimo displej.[zdroj? ] == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu čtečka elektronických knih ve Wikimedia Commons Postup pro vybírání čtečky elektronických knih", "question": "Jakým zařízením je čtečka elektronických knih?", "answers": ["mobilní"]}
{"title": "Owen Chamberlain", "context": "Owen Chamberlain (10. července 1920, San Francisco, Kalifornie, USA - 28. února 2006, Berkeley, Kalifornia) byl významný americký fyzik, který svým výzkumem srážek protonů a návrhy detektorů částic přispěl nemalou měrou k rozvoji experimentální částicové fyziky. Proslavil se zejména objevem antiprotonu, za což obdržel společně s Emiliem Segrè Nobelovu cenu za fyziku v roce 1959. Byl profesorem fyziky na univerzitě v Berkeley v letech 1958-1989 a od roku 1989 emeritním profesorem. Byl členem Americké fyzikální společnosti (Fellow of the American Physical Society) a americké Národní akademie věd (National Academy of Sciences) a za svůj život získal řadu ocenění. Owen Chamberlain se narodil 10. července 1920 v San Franciscu. Jeho otec W. Edward Chamberlain byl radiolog se zájmem o fyziku a jeho matka se za svobodna jmenovala Genevieve Lucinda Owen. Studoval fyziku na Dartmouth College v Hanoveru (New Hampshire, USA), kde získal bakalářský titul (A.B.) v roce 1941. Poté přešel na Kalifornskou univerzitu do Berkeley, ale jeho studia byla přerušena zapojením se Spojených států amerických do 2. světové války. Začátkem roku 1942 se Chamberlain zapojil do tajného projektu Manhattan v Los Alamos (New Mexico, USA), jehož cílem bylo vyrobit atomovou bombu. Chamberlainovým úkolem byl výzkum jaderných srážek se středně energetickými neutrony a přirozeného štěpení těžkých prvků. Na tomto projektu pracoval společně s Emiliom Segrè jak v Los Alamos, tak v Berkeley. Po válce pokračoval v postgraduálním studiu na Chicagské univerzitě pod vedením slavného fyzika Enrica Fermiho. Fermi měl velký význam pro budoucí vědeckou dráhu Chamberlaina, neboť ho motivoval a podpořil, aby se namísto prestižní teoretické fyziky začal věnovat experimentální fyzikou. Ve své doktorské práci se zabýval difrakcí pomalých neutronů a titul Ph.D. obdržel oficiálně od Chicagské univerzity v roce 1949.", "question": "Kde zemřel Owen Chamberlain?", "answers": ["Berkeley"]}
{"title": "Uhlík", "context": "Grafyn je společné označení pro formy uhlíku, kterou tvoří jako u grafenu jedna či několik málo vrstev rovinné sítě vzájemně propojených atomů uhlíku, které však již vzhledem k vloženým lineárním úsekům -C≡C- (hybridizace sp) nejsou uspořádány do tvaru šestiúhelníků. Přesto si zachovávají mnohé zvláštní fyzikální vlastnosti. Mohou být takto vytvořeny grafyny různé symetrie, včetně pravoúhelníkové. Fullereny označují sférické (též elipsoidální či podobného tvaru) molekuly z jedné prostorově uzavřené vrstvy grafenu, tedy sítě uhlíkových atomů uspořádaných do šestiúhelníků, doplněných kvůli prostorovému uzavření dvanácti pětiúhelníky. Tyto molekuly jsou mimořádně odolné vůči vnějším fyzikálním vlivům. Zatím nejstabilnější známý fulleren je molekula, obsahující 60 uhlíkových atomů. Fullereny se uměle připravují pyrolýzou organických sloučenin laserem. Výskyt přírodních fullerenů ve vesmíru byl prokázán v r. 2010 Spitzerovým teleskopem. Za objev a studium vlastností fullerenů byla v roce 1996 udělena Nobelova cena Robertu F. Curlovi a Richardu E. Smalleymu a Haroldu W. Krotoovi. Fullerit se nazývá krystalová struktura tvořená fullereny C60. Fullerit krystalizuje v krychlové soustavě (nad teplotou ~250 K v plošně centrované mřížce, pod teplotou ~220 K v prosté mřížce); někdy se uvádí i soustava čtverečná. Výskyt přírodního fulleritu ve vesmíru byl prokázán v r. 2012 Spitzerovým teleskopem. Doposud nebyl uznán Mezinárodní mineralogickou asociací jako minerál. Fullerenovou strukturu má pravděpodobně také tzv. skelný či sklovitý uhlík, vyrobený v 50. letech 20. století v laboratořích britské The Carborundum Company.", "question": "Jakou chemickou značku má uhlík?", "answers": ["C"]}
{"title": "Pyšolec", "context": "Je chráněna jako kulturní památka České republiky. Hrad Pyšolec byl vystavěn na počátku 14. století (či ve 13. století) v gotickém slohu, jak svědčí jeho dochovaná zřícenina. Všeobecně uváděný názor, že se tak stalo z důvodu nárůstu počtu členů rodu a vzniku nutnosti nových sídel, není opodstatněný. V první polovině 14. století není doložen výrazný nárůst členů rodu Pernštejnů. Navíc vzhledem k rozsahu jejich tehdejších držav je jen těžko možno předpokládat, že by si svá sídla vystavěli v těsné blízkosti, když jim náleželo území od Doubravníku až k nejvyšším vrcholům Žďárských vrchů. Ostatně Pernštejnové název hradu nikdy neužili ve svém predikátu, což přímý vztah jejich členů k lokalitě vylučuje. První písemná zmínka o Pyšolci pochází z roku 1350, kdy byl hrad Filipem mladším z Pernštejna prodán Ješkovi z Konice a Ješkovi z Kravař. Filip a Ješek z Konice spolu uzavřeli smlouvu, že v případě úmrtí jednoho z nich připadne část panství tomu druhému. Brzy po uzavření smlouvy však Ješek z Konice zemřel a hrad se vrátil pánům z Pernštejna. V roce 1358 byl hrad spolu s územím až k říčce Bystřičce vyměněn za zboží v Dunajovicích. Jeho novým majitelem se stal markrabě Jan Jindřich, který koupil i část panství, které patřilo Ješkovi z Boskovic. Tento zájem markraběte bývá interpretován jako snaha získat zpět původní markraběcí doménu, v průběhu předchozího století rozchvácenou okolní šlechtou. Po smrti Jana Jindřicha patřil hrad Joštovi, který jej roku 1358 dal jako léno Heraltovi z Kunštátu. Pernštejnové projevili na počátku 15. století snahu získat hrad zpět. Tehdy se stal hrad příčinou sporu mezi tehdejším majitelem Bludem z Kralic (hrad získal roku 1406 od Heralta mladšího z Kunštátu v zástavu) a Vilémem I. z Pernštejna, který se jej pokusil dobýt. Roku 1417 musel Boček z Kunštátu na základě exekuce přenechat Pyšolec Janovi mladší z Bítova.", "question": "Ze kterého roku pochází první písemná zmínka o Pyšolci?", "answers": ["1350"]}
{"title": "Kniha", "context": "Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem. Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book. Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny. Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman. Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna). Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny.", "question": "Jak je označován člověk s chorobnou touhou psát knihy?", "answers": ["grafoman"]}
{"title": "Helium", "context": "Helium, chemická značka He, (lat. Helium) je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny a tvořící druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty. V přírodě se vyskytuje jako izotop 4He (se čtyřmi nukleony) a ve stopovém množství i izotop 3He (se třemi nukleony). Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, chemicky zcela inertní - helium vytváří sloučeniny pouze s fullereny a se rtutí (helidy). Ve vodě je velmi málo rozpustné 8,8 ml He v 1000 ml vody.[zdroj? ] Helium a i ostatní vzácné plyny mají malé elektrické průrazné napětí, snadno se ionizují a dobře vedou elektrický proud. Toho se využívá při výrobě výbojek. Helium září intenzivně žlutě. Helium je jediná látka, která při nízkých teplotách a normálním tlaku zůstává kapalná až k teplotě absolutní nuly. Pevné helium lze získat pouze za zvýšeného tlaku. Helium má také ze všech známých látek nejnižší bod varu. Kapalné helium je látka, která vyniká velkým množstvím zajímavých vlastností. Při teplotách pod 2,1768 K je supratekuté, to znamená, že dokáže bez tření protékat libovolnými předměty a téct bez tření po libovolných předmětech. Tepelná vodivost tekutého helia je tři milionkrát větší než u mědi při pokojové teplotě. Samotný objev helia byl učiněn zkoumáním spektra sluneční korony, kdy v roce 1868 při zatmění Slunce francouzský astronom Pierre Janssen objevil neznámé žluté spektrální linie, které byly přiřazeny doposud neznámému prvku, pojmenovaném po starořeckém bohu Slunce, Héliovi.", "question": "S čím vytváří helium chemickou sloučeninu?", "answers": ["s fullereny"]}
{"title": "Atmosféra Země", "context": "Zemská atmosféra je vrstva plynů obklopující planetu Zemi, udržovaná na místě zemskou gravitací. Obsahuje přibližně 78 % dusíku a 21 % kyslíku, se stopovým množstvím dalších plynů. Atmosféra chrání pozemský život před nebezpečnou sluneční a kosmickou radiací a svou tepelnou setrvačností snižuje teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Atmosféra nemá jednoznačnou vrchní hranici - místo toho plynule řídne a přechází do vesmíru. Tři čtvrtiny atmosférické hmoty leží v prvních 11 km nad povrchem země. Americká NASA stanovuje, že kdokoliv pohybující se ve větší výšce než přibližně 80 km (50 mil), je astronautem. Všeobecně uznávanou vnější hranicí atmosféry je také Karmanova hranice, která se nachází ve výšce 100 km nad hladinou světového oceánu. Od této hranice se místo termínu nadmořská výška již používá termín vzdálenost od Země. Atmosféra s dnešním složením vznikla jako výsledek dlouhého procesu, kdy byla soustavně přetvářena živými organismy. Původní složení atmosféry vzniklé po zformování planety bylo chemicky zcela rozdílné. Obsahovalo směs sopečných plynů, které se uvolnily z odplynění magmatu, které se rozprostíralo v ohromném magmatickém oceánu po většině povrchu planety. Společně s částicemi, které do atmosféry zanesly kolize s jinými tělesy bombardujícími povrch, byla tato atmosféra pro život v dnešní podobě toxická. S rozvojem života, rozšíření zelených řas v oceánech nastal proces změny složení atmosféry. Během fotosyntézy se začal jako odpadní plyn dostávat toxický a pro většinu tehdejších životních forem jedovatý kyslík. Ovšem vyšší vrstvy atmosféry již obsahovaly značné množství kyslíku. Po zoxidování hornin jeho procentuální zastoupení postupně narůstalo (vedlo ke kambrické explozi života) a nyní dosahuje hodnoty okolo 21 %.", "question": "Kolik % dusíku obsahuje zemská atmosféra?", "answers": ["78"]}
{"title": "Kontradikce", "context": "Kontradikce (z lat. contra-dicere, protiřečit) znamená spor nebo protimluv. V logice znamená dvojici takových výroků, že z pravdivosti jednoho plyne nepravdivost druhého a z nepravdivosti jednoho plyne pravdivost druhého. Kontradiktorní mohou být i dva atributy, pokud nemají žádný společný prvek a dohromady pokrývají všechny možné případy. Například výroky \"A je bílé\" a \"A není bílé\" jsou kontradiktorické, protože pokud platí jeden, nemůže platit druhý a naopak. Konjunkce takových výroků (\"A je bílé a není bílé\") je vždy nepravdivá, jejich disjunkce (\"A je bílé nebo není bílé\") je vždy pravdivá (tautologická). Contradictio in adiecto (lat.) znamená protimluv či spor ve spojení podstatného a přídavného jména, například spojení \"kulatý čtverec\". Výroky \"A je bílé\" a \"A je černé\" se sice vylučují, ale z toho, že A není bílé neplyne ještě, že by muselo být černé. Takové výroky nejsou kontradiktorické, nýbrž kontrární (opačné, protivy): nemohou být současně pravdivé, ale mohou být současně nepravdivé. Pokud si jednotlivé části textu navzájem protiřečí, označuje se takový text za nekoherentní. V běžné mluvě někdy mohou mít kontradikce významovou platnost, která vyplývá ze širšího kontextu: Ten muž není muž. Co je naše je i vaše.", "question": "Jak se nazývájí výroky, které nemohou být současně pravdivé, ale mohou být současně nepravdivé?", "answers": ["kontrární"]}
{"title": "Latinka", "context": "]. Ve středověku se latinka začala používat i pro jiné jazyky než latinu, tyto jazyky obsahovaly hlásky, které se v latině nevyskytují, a to dalo vzniknout dalším písmenům. Mnohé jazyky, místo aby pro své hlásky vytvářely zcela nová písmena (např. ß æ), modifikovaly stávající písmena pomocí diakritiky (např. á ě ü ő ň). V průběhu 20. století upadá znalost latiny, která je dávno mrtvým jazykem, a upevňuje se celosvětový význam angličtiny[zdroj? ]; tento trend se ještě posiluje s rozvojem výpočetní techniky koncem století. I v důsledku toho se za \"standardní latinku\" běžně[kým? ] považuje anglická abeceda, která má následující znaky: Vedle písmen se součástí písma (ne však abecedy) stala i tzv. interpunkční znaménka, která latinka sdílí s mnohými dalšími písmy. Patří sem zejména: . , ; : - ! \" ' ( ) ... pro oddělování vět a jejich částí + / < = > [ ] { } ~ % & ... nejen pro matematické výrazy # $ * @ \\ ^ _ ' | ... zvláštní znaky, které nabyly na významu kvůli počítačům Všechny jazyky, které dnes píší latinkou, používají také tzv. arabské číslice pro zápis čísel. Římané původně používali římské číslice, tvořené kombinacemi některých písmen latinky a dodnes používané v jazycích píšících latinkou ke zvláštním účelům. Arabské číslice jsou následující: 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Římská čísla jsou tvořena pomocí těchto písmen latinky: I V X L C D M Podle mluvčích Latinku používá přes 2,5 miliardy lidí. Podle jazykových větví Latinku používá většina germánských a románských jazyků, také všechny keltské a baltské jazyky a více než polovina slovanských jazyků.", "question": "Pro co se používají arabské číslice ve všech jazycích, které píší latinkou?", "answers": ["zápis čísel"]}
{"title": "Erasmus Darwin", "context": "Lékařské vzdělání získal na univerzitě v Edinburghu. V roce 1756 se přestěhoval do Lichfieldu a započal tam lékařskou kariéru. Dařilo se mu natolik, že mu britský král Jiří III. nabídl místo královského lékaře; Darwin ale nabídku odmítl. Darwin se dvakrát oženil a měl 14 dětí. V roce 1757 si vzal Marry Howardovou (1740-1770). Měli spolu čtyři syny a dceru, z nichž dva (syn a dcera) zemřeli krátce po narození. Mezi nimi byl Robert Darwin, otec Charlese Darwina. Když v roce 1770 Marry Darwinová zemřela, najala si rodina na hlídání Roberta guvernantku Mary Parkerovou. S ní se Erasmus Darwin sblížil a měli spolu dvě dcery. V roce 1782 se Mary odstěhovala. Je možné, že Darwin měl v roce 1771 další dceru, tentokrát se vdanou Lucy Swiftovou. V roce 1775 poznal Elizabeth Poleovou, která ale byla vdaná. V roce 1780 její manžel zemřel a Darwin si ji vzal. Měli spolu tři dcery a čtyři syny, z nichž jeden zemřel krátce po narození. Mezi dcerami byla Frances Ann Violetta, matka Francise Galtona.", "question": "Jak se jmenuje otec Charlese Darwina?", "answers": ["Robert Darwin"]}
{"title": "Rostliny", "context": "Rostliny (Plantae, též nově Archaeplastida či Primoplantae) je říše eukaryotických a převážně fotosyntetických organismů. Odhaduje se, že se na Zemi vyskytuje asi 350 000 druhů rostlin (včetně semenných rostlin, mechorostů a kapraďorostů). Zatím bylo popsáno asi 290 000 druhů, z nichž je asi 260 000 semenných, 15 000 mechorostů a zbytek tvoří zejména kapraďorosty a zelené řasy. Typickým znakem rostlin jsou plastidy s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a prokaryotní cyanobakterie (sinice). Mitochondrie mívají ploché kristy, centrioly většinou chybějí. Je vyvinutá buněčná stěna, která obsahuje celulózu, zásobní látkou jsou různé formy škrobu. Většina rostlin získává energii procesem zvaným fotosyntéza, při němž se energie ze slunečního záření používá k výrobě organických látek s vysokým obsahem energie. Při něm rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Podle používaných fotosyntetických barviv se rostliny dělí na dvě skupiny: Glaukofyty a ruduchy mají chlorofyl a fykobiliny stejně jako sinice, zeleným řasám a rostlinám fykobiliny chybějí. Glaukofyty jsou zvláštní tím, že u nich je endosymbióza se sinicí teprve v počátcích - nemají pravé plastidy, ale cyanely, které stojí někde na půl cesty mezi plastidem a cyanobakterií a mají zachovalou peptidoglykanovou buněčnou stěnu. Podrobnější informace naleznete v článku botanika. Lidé se zabývali rostlinami již od pradávna. Využití nacházely například různé léčivé byliny. Znalosti o rostlinách byly také zásadní například pro rozvoj zemědělství, který nastal přibližně před 12 tisíci lety. Zmínky o různých typech rostlin se objevují ve staroindických védách, rostlinami se zabývá i antické dílo Historia plantarum ze 4. století př.n. l., jehož autor Theofrastos je někdy považován za otce botaniky. Ve středověku se rozvíjela botanika v arabském světě: ke známějším patří například Al-Dinawari či Al-Nabati. S novověkem přichází do botaniky zcela nové pohledy a metody. Robert Hooke objevil rostlinné buňky v korku, o sto let později Carl von Linné rozdělil rostliny ve svém Systema naturae na 25 tříd. Podrobnější informace naleznete v článku rostlinná buňka. Buňky se řadí mezi poměrně typické eukaryotické buňky, ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. Typická je zejména přítomností plastidů, centrální vakuoly, celulózové buněčné stěny, obvykle i mezibuněčných spojů - plazmodezmat.", "question": "Kolik druhů rostlin se na Zemi přibližně vyskytuje?", "answers": ["350 000"]}
{"title": "Marianne", "context": "Marianne je alegorická postava, jeden ze symbolů Francouzské republiky. První zpodobení pocházejí z francouzské revoluce. Marianne ztělesňuje Francouzskou Republiku ve své ženské podobě, hlavu ozdobenou frygickou čapkou. Dává tak současně podobu i třem základním hodnotám republikánské Francie, které jsou vyjádřeny heslem Francouzské revoluce Volnost, rovnost, bratrství (francouzsky Liberté, Égalité, Fraternité). Řadě slavných Francouzek byla prokázána čest a vysloveno uznání tím, že byly vybrány, aby propůjčily svou tvář k vytvoření nové podoby Marianne: 1968 : Brigitte Bardot 1978 : Mireille Mathieu 1985 : Catherine Deneuve 1989 : Inè de la Fressange 2000 : Laetitia Casta 2003 : Évelyne Thomas Samira Bellil Tvář Marianne je zobrazena na francouzských euromincích. Symboly Marianne vycházejí z antiky.", "question": "Tvář koho je vyobrazena na francouzských euromincích?", "answers": ["Marianne"]}
{"title": "Káva", "context": "Turecká mokka je všeobecně asi jedna z nejsilnějších káv co se obsahu kofeinu týče. Přestože je silnější, je její chuť kultivovanější než u \"českého turka\". Pravá turecká káva je ve většině případů připravována rovnou s cukrem a kořením. Používá se skořice, vanilka a kardamom. Káva bez těchto uvedených ingrediencí, včetně cukru, se pije jen při smutečních hostinách. Do džezvy nasypeme velmi jemně semletou kávu s kořením a cukrem v poměru cca 3:1, zalijeme studenou vodou (jen ve výjimečných případech mírně předehřátou), postavíme na tepelný zdroj a čekáme kdy káva poprvé vzkypí. Když obsah díky pomalému ohřevu uzavře zúženou část, dochází k nejdůležitější fázi přípravy, pomalé propařování. Jakmile káva vzkypí tak, že už by z džezvy přetekla, odstavíme ji na asi půl minuty a celý proces opakujme dle chuti a potřeby, obvykle celkem čtyřikrát. V žádném případě nápoj nepřivedeme k varu, káva připravená touto cestou zdaleka nedosahuje chuťových kvalit, které sebou už jako surovina nese. S vařící vodou se připravuje pouze a výlučně, pravý český turek. Díky velmi jemnému mletí, které je pro tento způsob přípravy kávy nutné, se drží sedlina na dně džezvy, takže není třeba kávu filtrovat a můžeme jí pohodlně servírovat přímo do šálků bez plovoucích zrnek na hladině.", "question": "Jaký alkaloid obsahuje káva?", "answers": ["kofein"]}
{"title": "Volejte řediteli", "context": "Volejte řediteli byl televizní pořad na TV Nova, který běžel po celou dobu, kdy televizi vedl Vladimír Železný, který pořad zároveň uváděl. Dnes se pořad nazývá Volejte Novu. Původně šlo o originální formát pořadu, který nemá ani ve světě obdoby. Železný v pořadu informoval o novinkách z prostředí televize, ale velkou část pořadu též tvořily jeho vlastní názory na politiku a další věci, v pořadu také řešil své vlastní spory. Za Železného výroky v pořadu čelila televize nebo i samotný ředitel několika žalobám. Kvůli pořadu hrozila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jistou dobu také televizi odebráním licence. Řízení bylo ale později zastaveno. Formát pořadu vyvolával dojem, že Vladimír Železný odpovídá na otázky pokládané diváky v přímém přenosu. Ve skutečnosti to bylo pouze naaranžované divadlo a všechny otázky a odpovědi na ně byly předem připraveny. Po odchodu Vladimíra Železného z Novy byl pořad nahrazen již nekontroverzním Volejte Novu, které už je čistě pouze o věcech souvisejících s touto televizní stanicí. V roli moderátora se střídají různé osobnosti televize. Součástí pořadu jsou dotazy diváků, soutěž v odhadu počtu diváků kteří budou sledovat vybraný pořad TV Nova, a reportáže o filmech, seriálech a událostech TV Nova. Vladimír Železný pořad Volejte řediteli obnovil dne 30. listopadu 2013 pod názvem Volejte Železnému. Byl vysílán na TV Barrandov, kde Železný usedl do funkce generálního ředitele. V prvním odvysílaném díle, sám Železný řekl, že chtěl, aby se pořad znovu jmenoval Volejte řediteli, ale nedovolují tomu autorská práva TV Nova. Později dodal, že TV Barrandov si již požádala o odebrání autorských práv TV Nova, důvodem uvedl dlouhodobé neužívání značky a věří, že se časem pořad přejmenuje zpět na Volejte řediteli. V pořadu Železný řeší mnoho dalších věcí než otázky ohledně programu TV Barrandov, komentuje zde i aktuální situaci v politice či se vrací ke starým událostem, jako např. Česko a arbitráž s 10 miliardami korun. Dále také, že podporuje změnu názvu z České republiky na pouhé Česko, kritizuje sociální síť Facebook či zmiňuje, která strana získala jeho hlas ve volbách.", "question": "Kdo uváděl televizní pořad Volejte řediteli?", "answers": ["Vladimír Železný"]}
{"title": "Gustáv Husák", "context": "Lidé, kteří se snažili proti režimu umírněně protestovat, se dostávali do izolace od většinové společnosti, která jejich úsilí často chápala jen jako zbytečnou provokaci. Naprostá většina obyvatelstva se víceméně \"dobrovolně\" zúčastňovala[zdroj? ]) naprosto nesvobodných a zmanipulovaných \"voleb\". Lidé byli ochotní v rámci zachování svého dosavadního postavení podepsat prakticky jakékoliv prohlášení odsuzující či podporující cokoliv, a to výhradně podle vůle vládnoucí KSČ. Husákova normalizace se projevovala navenek mj. i opětným odstraňováním pomníků prezidenta Masaryka obnovených v letech 1968 - 1969. Husák byl trojnásobným nositelem titulu Hrdina Československé socialistické republiky (Zlatou hvězdou Hrdiny ČSSR vyznamenán v roce 1969, 1973 a 1983) a titulu Hrdina Sovětského svazu. Na přelomu 70. a 80. let se začal zhoršovat Husákův zdravotní stav. Byl až do smrti velmi silným kuřákem (na veřejnosti se však s cigaretou objevoval sporadicky), což se spolu s předchozím vězněním na jeho zdraví citelně podepsalo. Cukrovka omezovala možnost operovat šedý zákal (komplikovaný celoživotní těžkou krátkozrakostí), který postoupil natolik, že mohl číst jen na čtecím stroji. Přesto operaci (na tehdejší dobu poměrně těžký zákrok) podstoupil a i přes velmi silné brýle, které později nosil, se mu zrak vrátil do přijatelných mezí. V roce 1987 se vzdal funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, kdy jej v této funkci vystřídal Miloš Jakeš. Funkci prezidenta republiky však vykonával dál. Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince téhož roku Čalfovu \"vládu národního porozumění\" a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z tehdejších československých politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím[zdroj? ], a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu. Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá, polozapomenutá osoba, zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnil i tehdejší předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský, což vyvolalo kritiku především v českých zemích, kde to bylo vnímáno jako gesto úcty k Husákovým nacionálním postojům. Šlo o součást eskalace problémů mezi Čechy a Slováky v tomto období. Směs češtiny a slovenštiny, kterou Husák často hovořil, se někdy označuje husákovština. Děti narozené během začátku Husákovy vlády, zejména v první polovině 70. let, se v publicistickém slangu označují Husákovy děti. Žižkovskému vysílači v Praze se někdy přezdívá Husákův prst. Husákovo ticho - Těšnovský silniční tunel v Praze vzniklý zahloubením nábřežní komunikace před tehdejší budovou sídla ÚV KSČ Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 254-255. RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století : spolupráce a konflikty 1914-1992. Praha : Vyšehrad, 2012. 688 s. ISBN 978-80-7429-133-3. TOMEŠ, Josef, a kol.", "question": "Kdy zemřel Gustav Husák?", "answers": ["18. listopadu 1991"]}
{"title": "Český lev", "context": "Cenu filmových kritiků a teoretiků nahradily samostatné Ceny české filmové kritiky. Od roku 2015 se udělují ceny za televizní tvorbu, a to ve třech kategoriích. V prvním kole doporučí televizní provozovatelé do hlasování několik svých televizních počinů. V druhém kole o vítězích hlasují akademici ČFTA. Nominace a následně i ceny jsou udělovány v kategoriích nejlepší televizní film nebo minisérie, nejlepší dramatický televizní seriál a nejlepší dokumentární televizní film nebo seriál. Statutární ceny: nejlepší film nejlepší režie nejlepší scénář nejlepší kamera nejlepší hudba nejlepší střih nejlepší zvuk nejlepší výtvarný počin ženský herecký výkon v hlavní roli mužský herecký výkon v hlavní roli ženský herecký výkon ve vedlejší roli mužský herecký výkon ve vedlejší roli dlouholetý umělecký přínos českému filmu. cena filmových fanoušků – cena poprvé předána roku 2014 divácky nejúspěšnější film – kategorie zrušena roku 2014 nejlepší dokument (nemusí být udělena) Další ceny: nejlepší filmový plakát Cena Magnesie – nejlepší zahraniční film – kategorie zrušena roku 2014 Cena Magnesia za nejlepší studentský film. – uděluje se od roku 2010 Cena Sazky – nejlepší nerealizovaný scénář Cena filmových kritiků – kategorie zrušena roku 2014 Cena čtenářů časopisu Premiere Plyšový lev – nejhorší film – kategorie zrušena roku 2009, místo ní zřízena kategorie Nejlepší dokument Cena České filmové a televizní akademie za nejlepší audiovizuální počin roku (nemusí být udělena) Ve většině případů získává Českého lva za režii režisér vítězného filmu. Výjimku tvořily ročníky 2001 (vítězným filmem se stal Otesánek Jana Švankmajera, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Tmavomodrý svět) a 2007 (vítězným filmem se staly Tajnosti Alice Nellis, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Vratné lahve). Kategorie byla zřízena v roce 2009 pro tvorbu za rok 2008. Několik herců a hereček získalo Českého lva víckrát, ať už za herecký výkon v hlavní roli (HR) nebo ve vedlejší roli (VR). Plyšový lev byla anticena kritiků za nejhorší film roku, podobně jako např. Zlatá malina. Jediný režisér, který si cenu osobně převzal, byl Zdeněk Tyc za film Už. V dalším ročníku 1997 nebyla anticena udělena a od následujícího roku bylo její vyhlašování přesunuto z hlavního udílecího večera na večer nominační, posléze jen na tiskovou konferenci. Anticena byla zcela zrušena při revizi kategorií k Českému lvu 2008. 1993 – Kanárská spojka 1994 – Ještě větší blbec, než jsme doufali 1995 – Divoké pivo 1996 – UŽ 1997 – cena neudělena 1998 – Rychlé pohyby očí 1999 – Nebát se a nakrást 2000 – Začátek světa 2001 – Jak ukrást Dagmaru 2002 – Waterloo po česku 2003 – Kameňák 2004 – Kameňák 2 2005 – Kameňák 3 2006 – Po hlavě... do prdele 2007 – Poslední plavky Domovská stránka projektu Český lev", "question": "Jak se nazývala anticena filmových kritiků za nejhorší film roku, zrušená v roce 2008?", "answers": ["Plyšový lev"]}
{"title": "Rusko", "context": "Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem, které společně tvoří sedmou nejdelší řeku světa. Všechny tři náleží do úmoří Severního ledového oceánu, společně se Severní Dvinou, Pečorou, Lenou, Janou, Kolymou. Největším přítokem Tichého oceánu je Amur. K úmoří Atlantiku patří Don a Dněpr (na ruském území pouze horní tok); řeka Ural a hospodářsky nejvyužívanější Volha ústí do bezodtokého Kaspického moře. Mezi známé řeky patří také Moskva, protékající hlavním městem, a Něva, v jejímž ústí do finského zálivu byl vystavěn Petrohrad. V Rusku se nachází také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí. Největší z nich je slané (brakické) Kaspické moře, ze sladkovodních je nejvýznamnější jezero Bajkal, zároveň nejhlubší jezero světa (1637 m). Na severozápadě země leží jezero Ladožské, Oněžské, Čudské a další. Během 20. století bylo zbudováno také množství přehradních jezer, zejména na Volze, Angaře a dalších řekách. Související informace naleznete také v článku Podnebí Ruska. Ruská federace je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí. Pro počasí v severním a středním Rusku je charakteristické velké střídání teplot v průběhu roku. Jaro a podzim jsou o něco studenější než ve střední Evropě. Na druhé straně jsou zimy podstatně chladnější a to nejen na severu, ale také v centrálním Rusku. Na jihovýchodě, tedy v oblasti stepí jsou velmi nízké teploty v zimě a naopak velmi vysoké v létě, kdy také málo prší.", "question": "Které jezero je v Rusku největší?", "answers": ["Kaspické moře"]}
{"title": "Norsko", "context": "Rozloha 323 758 kilometrů čtverečních z něj činí 8. největší stát v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo – Stor Oslo). Norsko je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen, jež leží nedaleko Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetø v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě. Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhø měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Læ tunel, 24,5 km dlouhý). Norsko vytvořilo severský model sociálního státu. Norský stát rovněž udržuje své vlastnictví v klíčových průmyslových odvětvích, jako je těžba ropy a zemního plynu. Ropný průmysl představuje zhruba čtvrtinu hrubého domácího produktu (HDP). Norsko je patnáctým největším světovým producentem ropy na světě. Je největším těžařem ropy (v přepočtu na jednoho obyvatele) mimo Blízký východ. Norsko má 4. nejvyšší HDP na obyvatele na světě (v paritě kupní síly). Od roku 2009 se Norsko umisťuje na první příčce žebříčku Indexu lidského rozvoje, který sestavuje OSN. Norsko se umístilo na prvním místě i ve Zprávě o světovém štěstí OSN v roce 2017. Podle indexu demokracie vytvářeného časopisem The Economist má Norsko nejkvalitnější demokracii na světě. Má rovněž jednu z nejnižších úrovní kriminality na světě. == Etymologie == Jméno dali Norsku zřejmě staří Gótové nebo Dáni a znamenalo v jejich jazyce \"cesta na sever\". V historickém záznamu řeči vikingského náčelníka Ottara k anglickému králi Alfrédovi zhruba v roce 880 je dnešní území Norska nazýváno Norð. Teprve ve 14. století se začaly používat formy jména země Noreg(h)e, Norig(h)e, Norg(h)e nebo Norie. Oficiální název Noreg v jazyce nynorsk byl přijat teprve po jazykové reformě z roku 1938, zatímco název Norge v jazykové verzi bokmå je používán zhruba již od roku 1450.", "question": "Byli Vikingové prvními obyvateli Norska?", "answers": ["Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné."]}
{"title": "Jižní pól", "context": "Jižní pól, též jižní točna na Zemi je místo, kde zemská osa protíná zemský povrch, a ze kterého se navíc Země při pohledu směrem k rovníku jeví, jako by se otáčela ve směru hodinových ručiček. První výprava, která dosáhla jižního pólu 14. prosince 1911, byla Amundsenova expedice vedená norským polárníkem Roaldem Amundsenem. Ve stejnou dobu se pokoušela jižní pól dobýt také expedice Terra Nova vedená Angličanem Robertem Scottem. Jeho pětičlenná skupina dorazila na točnu o měsíc později a na strastiplné zpáteční cestě všichni její členové zahynuli. V současné době se na jižním pólu nachází trvale obydlená polární stanice Amundsen-Scott. Jižní pól se nachází ve výšce 2835 m nad mořem uprostřed v těchto místech rovného 2850 m silného ledového masivu, který se posouvá rychlostí 10 m za rok. Od postavení polární stanice jsou o jižním pólu známa některá klimatická data. Zaznamenané teploty se pohybují mezi -82,2 a -13,6° C s průměrnou hodnotou -49° C. Vítr zde fouká v průměru 5,5 m/s. Jižní magnetický pól Severní pól Severní magnetický pól Obrázky, zvuky či videa k tématu Jižní pól ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo jako první stanul na Jižním pólu?", "answers": ["Roaldem Amundsenem"]}
{"title": "Carl Gustav Jung", "context": "Carl Gustav Jung (26. července 1875 Kesswil, Švýcarsko – 6. června 1961 Küsnacht, Švýcarsko) byl švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jako syn protestantského faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po absolutoriu se specializoval v oboru psychiatrie. V letech 1895–1900 studoval na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji klinickou bázi v Burghölzli a Jung se stal jejím lékařem v roce 1900. Ústav vedl Eugen Bleuler, který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě.", "question": "Kdy zemřel psycholog C. G. Jung?", "answers": ["6. června 1961"]}
{"title": "Hvězda", "context": "Tomuto odpovídají i pozorování - pokud je někdy pozorována \"hvězda\" s větší hmotností, podrobnější rozbor ukázal, že jde minimálně o dvojhvězdu nebo hvězdokupu. Jiné odhady horního limitu hovoří o 130-170 hmotnostech Slunce. Ze zkoumání hvězdokupy Arches vyplývá, že 150násobek hmotnosti Slunce představuje v současné éře vesmíru horní hranici hmotnosti hvězd při jejich vzniku z mlhoviny. Někteří stelárníci však nevylučují ani hvězdu, která by mohla být 1000krát hmotnější než Slunce. Nejhmotnější hvězdy jsou nadobry spektrálních typů O2 a O3. Příkladem extrémně hmotné hvězdy je hvězda Eta Carinae. Eta Carinae váží 100-150krát více než Slunce a délka jejího života je jen několik milionů let. Hvězda R136a1 ve hvězdokupě RMC 136a (modrý veleobr a nejtěžší známá hvězda ve vesmíru) však váží podle měření 265krát více než Slunce. Hvězdy těžší než 150násobek hmotnosti Slunce vznikají podle studie kolizemi a splynutím těžkých hvězd v těsném systému dvou hvězd, z nichž každá měla méně než 150 hmotností Slunce. První hvězdy, které vznikly po Velkém třesku, však mohly mít podle výpočtů více než 300 hmotností Slunce. Průměrná hustota hmoty ve hvězdách se pohybuje od 1/10 000 000 (červení nadobři) až do 1 000 000 gramů (jedné tuny) na cm3 (bílý trpaslík). Objekty jako neutronové hvězdy a kvarkové hvězdy jsou ještě podstatně hmotnější. Jejich hustota hmoty dosahuje až 100 milionů tun na cm3. Teplota a hustota plynů směrem do nitra hvězdy rychle narůstá. Kromě Slunce jsou všechny hvězdy na obloze kvůli obrovským vzdálenostem viditelné jen jako mihotavé světelné body. Slunce je také hvězda, ale je dostatečně blízko na to, abychom ji viděli jako disk. Hvězdou s největší zdánlivou velikostí po Slunci je R Doradus s úhlovým průměrem pouhých 0,057 úhlové vteřiny. Disky většiny hvězd jsou velmi malé na to, aby se daly přímo pozorovat dnešními pozemskými teleskopy. Pro tvorbu obrázků se používají interferometry. Jinou technikou měření úhlové velikosti je tzv. zákryt, kdy lze úhlovou velikost vypočítat z přesných měření změny jasu hvězdy při zákrytu Měsícem či jiným tělesem. Rozsah velikostí hvězd je obrovský. Kolísá v rozhraní od velikosti 20-45 km u neutronových hvězd až do velikosti stonásobku průměru Slunce u nadobrů (například Betelgeuze v souhvězdí Orionu, jež má průměr 650krát větší než je průměr Slunce, tedy asi 900 000 000 km). Poloměry hvězd mohou být až 3000krát větší, než je poloměr Slunce. Obecně platí, že se vzrůstajícím průměrem hvězdy klesá její hustota.", "question": "Jak vidíme hvězdy ?", "answers": ["mihotavé světelné body"]}
{"title": "Petr z Ailly", "context": "Petr z Ailly či Pierre d'Ailly (latinsky Petrus Aliacensis nebo Petrus de Alliaco) (1351 - 9. srpna 1420) byl francouzský teolog, filosof, logik, astrolog a kardinál. Narodil se v Compiè, studoval v Paříži, v letech 1385 až 1395 byl kancléřem zdejší univerzity. Stal se biskupem v Cambrai a kardinálem. Účastnil se koncilů v Pise a Kostnici, kde se mimo jiné podílel na procesu s Janem Husem. Psal texty jak na církevní témata (papežské schizma, reforma církve), tak i práce filosofické (věnované např. logice), či z dalších disciplín (kosmologie, komputistika, astrologie apod.). Jeho kosmografická práce Imago Mundi sloužila Kolumbovi jako podklad při odhadech velikosti Země. Po Petrovi z Ailly je pojmenován měsíční kráter Aliacensis. V logice rozpracoval Ockhamovu teorii mentálního jazyka (spis Conceptus) a využil ji k řešení insolubilií, tj. autoreferenčních sémantických paradoxů (spis Insolubilia). Dále se proslavil útokem na modistickou sémantiku vedeným z pozic terministické logiky (spis Destructiones modorum significandi - možná je mu připisován mylně). Středověká logika Vilém Ockham Jan Hus Louis B. Pascoe, Church and Reform: bishops, theologians, and canon lawyers in the thought of Pierre d'Ailly (1351-1420). Leiden: Brill, 2005. Laura A. Smoller, History, Prophecy, and the Stars: The Christian Astrology of Pierre D'Ailly, 1350-1420.", "question": "Kde se narodil Petr z Ailly?", "answers": ["v Compiè"]}
{"title": "Rusko", "context": "Naopak nejmenšími celky jsou federální města, hustě osídlené kavkazské republiky a středoruské oblasti. Související informace naleznete také v článku Geografie Ruska. Ruská federace je největším státem na světě, celková rozloha činí přibližně 17 milionů km2. Na západě hraničí s pobaltskými republikami a Baltským mořem, na východě pak s Tichým oceánem. Reliéf je převážně rovinatý, mimo pohoří Ural, které tvoří hranici mezi evropským Ruskem a Sibiří a Kavkaz s nejvyšší horou Elbrusem (5642 m). V Rusku je 23 míst světového dědictví UNESCO, 40 biosférických rezervací UNESCO, 41 národních parků a 101 přírodních rezervací. Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa Západosibiřská rovina, protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států. Z Altaje vybíhá na východ horské pásmo Sajan a na mongolské hranici vrcholí Východní Sajan. Na severovýchod od něj jezero Bajkal s hloubkou 1637 m představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a zároveň jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový) až k Ochotskému moři. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotku, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících tichomořské pobřeží. Ruskou federaci obklopují moře tří světových oceánů – Severního ledového, Tichého a Atlantického. Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a po většinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantského oceánu jsou zcela odlišné: vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby. Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem, které společně tvoří sedmou nejdelší řeku světa. Všechny tři náleží do úmoří Severního ledového oceánu, společně se Severní Dvinou, Pečorou, Lenou, Janou, Kolymou. Největším přítokem Tichého oceánu je Amur. K úmoří Atlantiku patří Don a Dněpr (na ruském území pouze horní tok); řeka Ural a hospodářsky nejvyužívanější Volha ústí do bezodtokého Kaspického moře. Mezi známé řeky patří také Moskva, protékající hlavním městem, a Něva, v jejímž ústí do finského zálivu byl vystavěn Petrohrad. V Rusku se nachází také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí.", "question": "Která řeka je v Ruské federaci největši?", "answers": ["Jenisej"]}
{"title": "Mramorový oblouk (Londýn)", "context": "Mramorový oblouk (Marble Arch) je oblouk z kararskéko mramoru poblíž Speakers' Corner v Londýnském Hyde Parku v městském obvodu Westminster u západního konce Oxford Street. Autorem návrhu byl v roce 1828 John Nash. Inspiroval se triumfálním Konstantinovým obloukem v Římě. Původně byl vztyčen na ulici Mall jako brána do Buckinghamského paláce (Nash původní Buckingham House rozšířil na královský palác pro Jiřího IV.). Poté, co byl shledán příliš úzkým pro královský kočár, byl roku 1851 přemístěn na místo kde stojí dodnes. Uvnitř oblouku se nacházejí tři malé místnosti, které byly do roku 1950 používány jako policejní stanice. Některé sochy určené pro jeho výzdobu, především ty, které měly zdobit původní hlavní vstup, byly umístěny na průčelí Národní galerie. Oblouk stál poblíž tyburnského popraviště, místa veřejných poprav v období let 1388 až 1793. Průchod nebo průjezd obloukem je povolen pouze členům královské rodiny a příslušníkům královského jízdního dělostřelectva. Doprava – metro – Marble Arch. Obrázky, zvuky či videa k tématu Mramorový oblouk ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém londýnském parku se nachází tzv. Mramorový oblouk?", "answers": ["Hyde Parku"]}
{"title": "Ainština", "context": "Jiná slova mají vysokou intonaci na druhé slabice. Ainu je SOV jazyk (tj. slova ve větě mají pořadí: podmět, předmět, přísudek) s příklonkami. Podmět a předmět jsou obvykle označovány právě příklonkami. Podstatná jména sdružováním modifikují jedno druhé; klíčové je na konci. Slovesa, která jsou vnitřně buďto přechodná nebo nepřechodná, přijímají různé odvozovací přípony. Jedná se o polysyntetický jazyk. Oficiálně je jazyk ainu psán v modifikované verzi japonské slabikové abecedě katakana. Existuje zde také abeceda založená na latince. Ainu Times jsou publikovány v obou verzích. Část Unicode zvaná Katakana Phonetic Extensions (31F0-31FF) obsahuje znaky katakana určené především pro jazyk ainu. V ainu se často používá katakana pro koncové souhlásky, které se nevyskytují v japonštině. Je třeba si však uvědomit, že původně jazyk Ainu nezná psanou formu a lid Ainu nepoužíval písmo, pouze ústní tradici, viz níže heslo Yukar. Ainu má bohatou ústní tradici v hrdinské epice zvané Yukar, ve které se uchovalo mnoho gramatických a lexikálních archaismů. I v České republice jsou známá některá slova tohoto jazyka díky japonské počítačové hře Final Fantasy X, ve která se někteří z hlavních hrdinů a předměty jmenují podle tohoto jazyka (například Yuna je jméno květiny a Wakka znamená \"voda\").", "question": "Používal původně jazyk ainu písmo?", "answers": ["Je třeba si však uvědomit, že původně jazyk Ainu nezná psanou formu a lid Ainu nepoužíval písmo, pouze ústní tradici, viz níže heslo Yukar."]}
{"title": "Halloween", "context": "Halloween (čti helouvín) je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu - v Americe typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích...) a \"koledují\" o sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj. Název vznikl zkrácením anglického \"All Hallows' Evening\", tedy \"Předvečer Všech svatých\". Zvyky Halloweenu se rozvinuly v Irsku na základě zvyků oslavy svátku Všech svatých, který byl přenesen do Irska z Říma. Opírají se o původně židovskou tradici slavení svátků již od předchozího večera, neboť Židé počítali začátek dne již předchozím západem slunce. Vystěhovalci zvyk přenesli v 19. století do USA, kde se všeobecně rozšířil, a odtud ho s expanzí americké kultury přejímaly další země. V době irského národního obrození se kolem roku 1830 rozšířil názor, že Halloween vznikl z předkřesťanských keltských tradic, např. svátku Samhain. Toto pojetí přijal i etnolog James Frazer, který Halloween v knize Zlatá ratolest popisuje jako pohanský svátek s tenkou křesťanskou slupkou. Podobné romantické teorie se dodnes často citují, jsou však považovány za překonané. Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané jack-o'-lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci, sovy, výři atd. Typickými barvami jsou černá a oranžová. V České republice nejde o tradiční svátek. Některé domácnosti si před dům symbolicky dávají jack-o'-lantern, ale ani tyto domácnosti nejsou obvykle připravené na trick-or-treating, a do Halloweenu se tím pádem nezapojují. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Halloween na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Halloween ve Wikimedia Commons Téma Halloween ve Wikicitátech Slovníkové heslo Halloween ve Wikislovníku Halloween anebo Dušičky?", "question": "Kdy se slaví Halloween?", "answers": ["31. října"]}
{"title": "Programátorská chyba", "context": "Programátorská chyba je druh softwarové chyby, kterou udělal programátor při vytváření počítačového programu. Programátorskou chybu, která v software způsobí bezpečnostní problém, označujeme jako zranitelnost. Program využívající zranitelnost je exploit. Chyba může být syntaktická, sémantická a vznik neočekávané události. Taková chyba spočívá v narušení syntaxe gramatiky použitého programovacího jazyka. U kompilovaných programů ji překladač zahlásí přímo při překladu během syntaktické analýzy. Program se bez problému přeloží, ale nedělá co má. Například skončí v nekonečném cyklu, spadne (je násilně ukončen operačním systémem pro porušení přidělených práv) nebo vydá naprosto špatný výsledek (což je většinou ta nejhorší možná varianta). Ve složitějším programu (například operačním systému) se může stát, že program pozná, že se dostal do chybné situace, ale není schopen pokračovat ve funkci a proto se zastaví nebo ukončí, obvykle se specifickým chybovým hlášením. Při běhu programu nastane situace, se kterou programátor nepočítal a na kterou neumí program správně zareagovat. Může to být situace vnitřní (například se pokouší psát do souboru na disku, ale disk je plný) nebo neočekávaná hodnota vstupu. Velmi často způsobí chybu obyčejný překlep, například ve jméně proměnné, použití 1 místo 0 nebo < místo <=. Takové chyby se zvlášť špatně hledají. Dalším zdrojem chyb je chybné nebo nedostatečné použití synchronizačních primitiv při přístupu ke sdíleným zdrojům. Taková chyba může v programu vydržet velmi dlouho a projevit se teprve při specifickém pořadí naplánování vláken na procesoru nebo procesorech. Podmnožinou těchto chyb je deadlock. Existují dva základní typy programátorských chyb: opomenutí kontroly, logická chyba, překlep a použití nebezpečných funkcí. Tento typ chyby může být velmi nebezpečný ve chvíli, kdy náš program začne zpracovávat nedůvěryhodné vstupy. Pokud jsou vstupy důvěryhodné, data si připravujeme my sami.", "question": "Jak se jmenuje program, který využívá bezpečnostní problém způsobený programátorskou chybou?", "answers": ["exploit"]}
{"title": "Krysa dinagatská", "context": "Krysa dinagatská (Crateromys australis) z rodu Crateromys je jeden z největších myšovitých hlodavců. Patří do skupiny obláčkových krys, které žijí jen na Filipínách. Má hnědou barvu a bílý konec ocasu. I s ocasem měří 55 cm. Její jediný exemplář byl popsán v roce 1975 na severu ostrova Dinagat; od té doby po ní marně pátrala řada vědeckých expedic, a proto byla považována za vyhynulou. Teprve v lednu 2012 se tuto krysu podařilo vyfotografovat a natočit českým badatelům Václavu a Miladě Řehákovým. Obrázky, zvuky či videa k tématu Krysa dinagatská ve Wikimedia Commons ŘEHÁKOVÁ, Milada; ŘEHÁK, Václav. Velemyš dinagatská - znovuobjevení a nové české jméno domněle vyhynulého hlodavce. Živa. 2013, čís. 1, s. 35-37. Dostupné online. ISSN 0044-4812. BioLib.cz - Crateromys australis (krysa dinagatská) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.", "question": "Kde žije krysa dinagatská?", "answers": ["na Filipínách"]}
{"title": "Montpelier", "context": "Rozdíl mezi nejchladnějšími a nejteplejšími měsíci činí až k 30 °C. Srážky se pohybují mezi 60-80 mm, z čehož nejnižší jsou v únoru (kolem 50 mm) a nejvyšší v srpnu (kolem 100 mm). Spolu s městečkem Barre tvoří Montpelier mikrokonurbaci. V osmitisícovém hlavním městě žije 1940 rodin v 3739 domech nebo bytech. Od začátku minulého století se počet obyvatel přehoupl šest tisícovek, zajímavostí je, že v 50.-60. letech sahal až k číslu 8800, ale od 70. let je znát odsun obyvatel z hlavního města. Věkové složení obyvatelstva zahrnuje přibližně 21 % dětí a mladistvých do 18 let, 8,6 % dospělých do 24 let, 28 % do 44 let, 27 % do 65 let a 15 % seniorů, s průměrným věkem 40 let. Poměr mužů a žen je 84:100. Montpelier je z 96 % městem bělochů, asijskoamerická a afroamerická komunita tvoří každá necelé procentní zastoupení, ostatní etnika ještě méně. Medián příjmu domácností je 37 513 (nepatrně nad celoamerický průměr), medián příjmu rodin ale činí 51 818 dolarů za rok. Příjem na hlavu je 22 599 dolarů. 9,8 % populace žije na nebo pod úrovní chudoby. V okolí Montpelieru se těží a zpracovává žula. Až do roku 2006 v městě fungovala výrobna kolíčků na prádlo. Většina podniků v Montpelieru je vlastněna místními obyvateli. Město má jednu střední školu (Montpelier High School), z vysokých škol Vermont College of Fine Arts - uměleckou školu zaměřenou na tvůrčí psaní (se specializací na psaní pro děti). Nezávislé studování s akademickými kurzy a workshopy nabízí program(y) The Union Institue and University of Vermont Center Master of Education program. Protože Montpelier byl vybrán kvůli své centrální poloze v rámci státu Vermont, je s ostatními obcemi nejlépe dostupný. Nalézá se na dálnici Interstate 89 a lze se do něj dostat i z exitu 8 na U.S. Route 2 a Vermont Route 12. Autobusovou dopravu zajišťuje The Green Mountain Transit Authority (GMTA). Pro železniční dopravu je přístupný národní železniční systém pro cestující - Amtrak, který na severovýchodním pobřeží operuje mezi městy St. Albans a Washington, D. C. Letecky má Montpelier nejblíže přístupné letiště Edward F. Knapp State Airport, ale pouze pro soukromé lety. Pro komerční lety je nejbližší letiště Burlington International Airport, které je ovšem od města vzdáleno asi 56 km. Pro dopravu po vlastní ose je Montpelier dobrá volba jak pro pěší turisty tak pro cykloturistiku, neboť mu nechybí turistické a cyklostezky od vzdálenějšího okolí až po centrum.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Vermont?", "answers": ["Montpelier"]}
{"title": "Tramvajová doprava v Brně", "context": "Jedná se o nejstarší tramvajovou síť v Česku, neboť její historie sahá do roku 1869, a svým rozsahem po pražské také druhou největší v republice. Celková provozní délka tramvajových tratí, z nichž jedna vede i do sousedního města Modřice, dosahuje 70,2 km, rozchod kolejí činí 1435 mm, napájecí napětí 600 V. Do konce roku 2012 zde bylo v provozu třináct pravidelných denních linek (v roce 2011 s provozní délkou 137,7 km), od začátku roku 2013 byl počet těchto linek snížen na jedenáct. K 31. prosinci 2016 provozoval DPMB celkem 305 tramvají určených pro osobní dopravu. V roce 2014 vozy najely celkem 14,350 milionů vozokilometrů a přepravily 195,350 milionů cestujících. V brněnském hantecu se pro tramvaj používá známé slovo \"šalina\" z původního německého označení tramvajových linek \"Elektrische Linie\" (čti \"elektriŠE LÍNYe\"). Podrobnější informace naleznete v článku Koněspřežná tramvaj v Brně. Dne 17. srpna 1869 byla v Brně jako v pátém městě tehdejšího Rakousko-Uherska a prvním v českých zemích zprovozněna linka koněspřežné tramvaje. První trať vedla z dnešního Moravského náměstí k hostinci Semilasso, který se tehdy nacházel v samostatné obci Královo Pole, severně od centra města. Provozovatelem byla společnost Brünner Tramway Gesellschaft für Personen- und Frachtenverkehr (Brněnská tramvajová společnost pro osobní a nákladní dopravu). Po zahájení provozu bylo k dispozici 6 vozů, postupně společnost nakoupila celkem 53 osobních a 10 nákladních vozů. Kolejová síť byla postupně rozšiřována (tratě po dnešní Husově ulici na Šilingrovo náměstí, prodloužení z Moravského náměstí přes hlavní nádraží a Mendlovo náměstí do Pisárek, trať po ulici Cejl a nákladní odbočka na Rosické nádraží) a v roce 1870 dosáhla délky 14,15 km.", "question": "Jaké slovo se používá pro tramvaj v brněnském hantecu?", "answers": ["šalina"]}
{"title": "San Marino", "context": "San Marino (oficiálně: Republika San Marino, italsky zní plný název Serenissima Repubblica di San Marino - Nejvznešenější republika San Marino) je malý jihoevropský stát (podle počtu obyvatel 2. nejmenší evropský a 5. nejmenší na světě) ze všech stran obklopený Itálií. Leží v italském vnitrozemí, nedaleko turistického centra Rimini. Rozkládá se na 61 km 2 a žije zde přibližně 32 tisíc obyvatel. Hlavní město je San Marino a největší město je Dogana. Hospodářství země závisí zejména na průmyslu, službách a cestovním ruchu. San Marino je jeden z nejbohatších států na světě. Má vysoce stabilní ekonomiku, s jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Platidlem je euro. San Marino je pravděpodobně nejstarší stále existující republikou na světě. Bylo údajně založeno v roce 301 zkušeným budovatelem jménem Marinus (známým jako Svatý Marinus); oficiálně se jako den založení udává 3. září. Stalo se legální součástí Římské říše. Jeho psaná ústava byla přijata 8. října 1600 a jedná se o nejstarší stále platnou ústavu na světě. S malým národem navázala oficiální styky nejdříve Francie za vlády Napoleona roku 1797, další evropské národy se připojily v roce 1815 na Vídeňském kongresu. San Marino sice bylo svrchovaným státem, ale se silnou závislostí na Itálii, kterou bylo úplně obklopeno od celkového sjednocení v 19. století. Giuseppe Garibaldi, který začal sjednocovat Itálii kolem roku 1860, musel na čas najít útočiště v San Marinu před svými nepřáteli. Zde získal významnou pomoc, peníze a dodávky od občanů a vůdců San Marina, což umožnilo pokračování jeho kampaně za sjednocení. Na oplátku údajně Garibaldi garantoval, že San Marino bude vždy nezávislým svrchovaným státem. Velká generální rada (šedesátičlenná) je volena všelidovým hlasováním každých 5 let. Volí ze svého středu dva kapitány regenty. Volí také Radu dvanácti. Kapitáni-regenti (Capitani Reggenti) vykonávají funkci hlavy státu. Jsou voleni každých šest měsíců - 1. dubna a 1. října. Společně řídí Velkou generální radu (Consiglio Grande e Generale), Státní kongres a Radu dvanácti (Consiglio dei XII). Mají vůči sobě právo veta. Státní kongres zastává výkonnou moc. Jde o vládu deseti ministrů - tří tajemníků a sedmi poslanců. Rada dvanácti zastává funkci nejvyššího soudu. Soudci z důvodu nestrannosti nemohou být občany San Marina (výjimku tvoří pouze smírčí soudce).", "question": "Kolikátý nejmenší stát na světě je podle počtu obyvatel San Marino?", "answers": ["5."]}
{"title": "Atlas", "context": "Atlas.cz je český internetový portál. Patří do portfolia produktů společnosti Economia, jež vlastní i portál Centrum.cz. == Historie společnosti == Internetový portál Atlas.cz vznikl v roce 1997 jako demonstrace skriptovacího jazyka ASP. Později se spojil se společností Microsoft, který zapojil vyhledávač Atlas do sítě portálů MSN. Tato spolupráce trvala do roku 2001. V roce 2000 vstoupil investor II. EPIC Holding a začala expanze na Slovensko a Ukrajinu, kde byly založeny sesterské portály Atlas.sk a Atlasua.net. Od srpna 2003 nabízel Atlas.cz také připojení k internetu přes modem. V roce 2004 společnosti Microsoft a Atlas.cz začaly opět spolupracovat na portálu MSN. Ten však později v přestal být v ČR společností Microsoft podporován. V březnu 2006 se stal novým generálním ředitelem Atlasu David Duroň. S jeho nástupem byl odstartován rozsáhlý projekt s názvem \"Restart\", jehož cílem bylo stát se do roku 2008 dvojkou české portálové scény. Na základě oficiálních statistik zveřejněných dne 26. října 2006 dopoledne společností NetMonitor, se za září 2006 umístil Atlas.cz na druhém místě v nejvyšší návštěvnosti mezi internetovými portály v České republice.[zdroj? ] Důvodem tohoto umístění však bylo provozování webové aplikace Jizdnirady.cz [zdroj? ]. Atlas.cz navštívilo v září více než dva miliony dvě stě tisíc unikátních uživatelů. Za rok 2007 vykázal Atlas.cz ztrátu 344 tisíc korun při tržbách 187 milionů korun, kumulovaná ztráta společnosti přesáhla 100 milionů korun.26. února 2008 byla oznámena integrace Atlas.cz a Centrum.cz. 1. dubna 2008 spustila skupina vývojářů Atlas.cz stránky Odpojeni.cz a zveřejněnila protest proti průběhu integrace. Protest byl doplněn tabulkou nespokojených zaměstnanců, kteří podali nebo se chystali podat výpověď. 26. května 2008 se provozovatelem portálu Atlas.cz stává společnost Centrum Holdings (dříve NetCentrum), která provozovala také Centrum.cz, Aktualne.cz, Xchat.cz nebo Žena.cz a kterou plně vlastnil americký fond Warburg Pincus. Komunikace, komunity a obsah se stávají hlavními pilíři strategie firmy Centrum Holdings. 29. srpna 2008 vyšel na Lupě článek o tom, zda se nechystá konec portálu Atlas.cz. == ICQ v češtině == 26. září 2006 Atlas.cz spustil českou verzi klienta ICQ. Verze Atlas ICQ je v češtině, doplněná hrami a nabízí možnost posílání SMS zdarma do sítě O2, Vodafone a T-Mobile. Nevýhodou této verze ve srovnání s předchozími je pomalejší načítání a zobrazování rušivých reklam. == Reference == == Související články == Centrum.cz == Externí odkazy == Domovská stránka Atlas.cz", "question": "Kdy vznikl internetový portál Atlas.cz?", "answers": ["v roce 1997"]}
{"title": "Alfred Nobel", "context": "Alfred Bernhard Nobel, výslovnost (21. října 1833 Stockholm - 10. prosince 1896 Sanremo) byl švédský chemik, vynálezce dynamitu a na základě jeho závěti jsou každoročně udělovány Nobelovy ceny. Na jeho počest po něm byl pojmenován chemický prvek nobelium. Narodil se v bohaté stockholmské podnikatelské rodině. Byl třetím synem inženýra Immanuela Nobela (1801-1872) a Andriette Ahlsell Nobelové pocházející z bohaté rodiny. Když mu bylo devět let, přestěhoval se s rodiči do Londýna, kde jeho otec podnikal. Měl velmi dobré soukromé vzdělání a v 17 letech mluvil nejen švédsky, ale také francouzsky, anglicky a německy. Měl veliké znalosti v oboru chemie. Věnoval se literatuře a přírodním vědám. Své vzdělání dokončil v Paříži a USA. Na univerzitě v Turíně pracoval v laboratoři známého chemika Théophila-Jules Pelouzea. Tam také potkal italského chemika Ascania Sobrera, který v roce 1847 vynalezl vysoce výbušnou kapalinu - nitroglycerin. Alfred se začal věnovat studiu výbušnin, zvláště problematice bezpečné výroby a manipulace s nitroglycerinem. V rodinné továrně v Helenborgu došlo k několika explozím. Při jedné z nich v roce 1864 zahynul Nobelův mladší bratr Emil a několik dalších zaměstnanců. Tehdy se Nobel zapřisáhl, že učiní práci s nitroglycerinem bezpečnější. Výroba nitroglycerinu byla nebezpečná a ve Stockholmu byly veškeré pokusy s touto látkou zakázány. Nobel proto přesunul svou laboratoř na loď kotvící na jezeře Mälaren. Jeho snaha byla nakonec úspěšná.", "question": "Co vynalezl Alfred Nobel?", "answers": ["dynamitu"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h. Předpokládá se, že Uran vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby: teorie akrece a teorie gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti.", "question": "Mají Uran a Neptun podobné chemické složení?", "answers": ["Chemickým složením se Uran podobá Neptunu."]}
{"title": "Tim Burton", "context": "Timothy William Burton (* 25. srpna 1958, Burbank, Kalifornie, USA) je americký filmový režisér, scenárista, básník, spisovatel a filmový výtvarník známý svým nekonvenčním stylem. Do širokého povědomí se dostal zejména po natočení kasovního trháku Batman v roce 1989, ke kterému později natočil i pokračování. Mezi jeho další úspěšné filmy patřil Střihoruký Edward, kde točil poprvé se svým oblíbeným hercem Johnny Deppem. Ten hrál i v dalších jeho úspěšných filmech jako Ed Wood, Ospalá díra, či Karlík a továrna na čokoládu. Depp taky namluvil hlavní postavu jeho animované Mrtvé nevěsty. Kromě Johnnyho Deppa patří k jeho častým spolupracovníkům i skladatel Danny Elfman. V roce 2006 vyšla v České republice také kniha Burtonových básní pod názvem Trudný konec Ústřičného chlapečka a jiné příběhy. Vyrůstal v Burbanku, městské části Los Angeles, kde se nacházejí ateliéry Disneyovy společnosti, Warner Bros. a Columbia. Studoval na California Institute of Arts a podařilo se mu získat místo v tamějším programu trikových filmů, což ho brzy přivedlo do Disneyova ateliéru, který nabíral nové pracovníky právě z tohoto ročníku studia. V roce 1979 tam pracoval jako Disneyův zaměstnanec, kreslíř na filmu Liška a pes (1981). Zde musel kreslit především scény s malým lišákem, který se od té doby stal jeho osobním předmětem nenávisti. Pocta Vincentu Priceovi Vincent (1982), černobílý kreslený a trikový loutkový film, přičemž vypravěčem mimo obraz byl tento elegantní hororový představitel, a kromě toho další na černobílý materiál natočený film Frankenweenie (1984) jsou jeho vlastní první filmy natočené pro studio Disney. Tyto filmy byly spíše obdivovány, než uznávány a bez okolků zmizely v archivu. Frankenweenie je příběh chlapce, který svého přejetého psa oživí ránou elektrického proudu. Laskavou parafrází na film Frankensteinova nevěsta (1935) produkoval Burton pro Disney dětský televizní kanál. Jako pedagogicky povážlivý, ale především ponurý byl považován tehdejšími odpovědnými činiteli tento půlhodinový film prominentně obsazený Danielem Sternem a Shelley Duvalovou. Pee-Weeho velké dobrodružství (1985), v Německu vydán pouze na videu, se v USA stal překvapivým hitem. Komerční úspěch následujících komedií Beetlejuice (1988) a především filmu Batman (1989) přispěl k tomu, že hollywoodská studia mu dala volný prostor, umožňující v následující letech realizaci filmů jako Střihoruký Edward (1990), Ed Wood (1994), Mars útočí!", "question": "Ve kterém filmu režiséra Tima Burtona se poprvé objevil Johnny Depp?", "answers": ["Střihoruký Edward"]}
{"title": "Parlament České republiky", "context": "Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku. Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění). Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění. Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996. Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny.", "question": "Čím je tvořen Parlament České republiky?", "answers": ["Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem"]}
{"title": "Visla", "context": "Visla (polsky Wisła, německy Weichsel, latinsky Vistula) je nejdůležitější a nejdelší řeka v Polsku. Zároveň je také nejdelším a druhým nejvodnatějším (po Něvě) přítokem Baltského moře. Protéká středem země od jihu k severu, přičemž zasahuje (nebo aspoň tvoří hranici) na území osmi vojvodství (Slezské, Malopolské, Svatokřížské, Podkarpatské, Lublinské, Mazovské, Kujavsko-pomořského vojvodství, Pomořského vojvodství). Je 1047 km dlouhá. Povodí má rozlohu 194 424 km2 (z toho přibližně 150 000 km2 v Polsku). Pramení v nadmořské výšce 1106 m, na západním svahu Beraní hory v těšínských Slezských Beskydech jako Bílá a Černá Viselka. Tok Visly se dělí na tři části. Horní tok začíná u pramenů a končí u města Sandoměř. Prvních 60 km v Beskydech má charakter horské bystřiny. Pod Krakovem se díky mnoha přítokům z Karpat stává vodnatější. Šířka koryta pod ústím Dunajce už dosahuje 200 m a pod ústím Sanu už 600 až 1000 m. V těch místech začíná střední tok, který vede až k soutoku s Narwí. Dolní tok pak níže až k ústí do Baltského moře. Na středním a dolním toku je Visla typická rovinná řeka, která teče v široké a místy terasovité dolině. Koryto je členité a místy se dělí na ramena a průtoky. Tvar koryta je nestálý a vyskytuje se v něm množství mělčin a prahů. Pod Toruní je koryto plně regulováno a výše jsou aspoň zpevněny břehy v místech, kde nejvíce hrozí podemílání. Ve vzdálenosti 50 km začíná delta. Nejvyšší bod povodí leží v nadmořské výšce 2663 m (Gerlachovský štít v Tatrách). Asymetrie povodí (pravobřežního ku levobřežnímu) činí 73:27 %. zleva - Kamienna, Przemsza, Nida, Pilica, Nidzica, Bzura, Brda, Wda, Wierzyca, zprava - Bělá, Soła, Skawa, Raba, Dunajec, Wisłoka, San, Kurówka, Wieprz, Narew s Bugem, Drwęca. Ve vzdálenosti asi 60 km od ústí tvoří širokou říční deltu (Žulawy) s několika rameny. Dvě hlavní jsou Leniwka (levé) a Nogat (pravé). Prochází do Gdaňského zálivu a Viselského zálivu. Část delty leží pod úrovní hladiny světového oceánu a je chráněna hrázemi. Do 14. století se ústí Visly dělilo na hlavní východní rameno, Vislu Elbląskou a menší západní rameno, Vislu Gdaňskou.", "question": "Je Visla přítokem Baltského moře?", "answers": ["Zároveň je také nejdelším a druhým nejvodnatějším (po Něvě) přítokem Baltského moře."]}
{"title": "Island", "context": "V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů. Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy. === 21. století === V roce 2008 postihla zemi vážná ekonomická krize, která vyústila v pád vlády (premiér Geir Haarde). Na pád vlády měly značný vliv i poměrně masivní demonstrace a protesty. 25. dubna 2009 se konaly předčasné volby, zvítězily levicové strany (premiérkou se stala Jóhanna Sigurð), některé velké banky byly znárodněny a byla vypracována nová ústava, na které se podílela i občanská shromáždění. 16. června 2009 podal Island přihlášku do Evropské unie, kterou následně 11. března 2015 stáhl a přístupové rozhovory byly zastaveny. == Politika == Islandský parlament Althing má 63 členů, kteří jsou voleni jednou za čtyři roky. Hlavou státu je prezident, který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci. Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem. Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran, neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu hlasů. Prezidentem Islandu je Gudni Jóhannesson a předsedkyní vlády je Katrín Jakobsdóttir. === Seznam islandských prezidentů === Sveinn Björnsson (27. února 1881 - 25. ledna 1952) vládl od 17. června 1944 do 25. ledna 1952. Ásgeir Ásgeirsson (13. května 1894 - 15. září 1972) vládl od 1. srpna 1952 do 1. srpna 1968. Kristján Eldjárn (6. prosince 1916 - 14. září 1982) vládl od 1. srpna 1968 do 1. srpna 1980. Vigdís Finnbogadóttir (15. dubna 1930) vládla od 1. srpna 1980 do 1. srpna 1996. Ólafur Ragnar Grímsson (14. května 1943) vládl od 1. srpna 1996 do 1. srpna 2016 Gudni Jóhannesson (26. června 1968) vládne od 1. srpna 2016.", "question": "Kdo je prezidentem Islandu?", "answers": ["Gudni Jóhannesson"]}
{"title": "Graciosa (Azory)", "context": "Graciosa je nejsevernější ostrov v centrální skupině Azorských ostrovů v Atlantském oceánu. Graciose se přezdívá Bílý ostrov (Ilha Branca) podle pojmenování, kterého se tomuto ostrovu dostalo v knize portugalského spisovatele Raula Brandã \"As Ilhas Desconhecidas\" (\"Neznámé ostrovy\") z roku 1926. Z administrativního hlediska je Graciosa zámořským autonomním územím Portugalska (Regiã Autónoma dos Açores). Počet obyvatel ostrova v první dekádě 21. století poklesl ze 4 777 (2001) na 4 391 v roce 2011. Správním centrem ostrova je Santa Cruz da Graciosa. Ostrov Graciosa je od roku 2007 zapsán na seznamu biosférických rezervací UNESCO a je častým cílem vědeckých expedicí, které zde studují zejména problematiku biodiverzity. == Geografie == Graciosa spolu s dalšími ostrovy centrální části Azorského souostroví leží na západním okraji Euroasijské tektonické desky a je spolu s nimi součástí Středoatlantského hřbetu. Nejbližší pevninou je další azorský ostrov Săo Jorge, vzdálený 36,5 km směrem na jih. Vzdálenost Graciosy od Ponta da Serreta na ostrově Terceira, který leží jihovýchodním směrem, činí 56,8 km. === Geologie === Ostrov Graciosa je sopečného původu. Jedná se o stratovulkán, jehož poslední aktivita je datována kolem roku 1950 př. n. l. Hlavními horninami jsou čedič, dále trachyt a tefrit. V jihovýchodní části ostrova se nachází sopečná kaldera oválného tvaru o rozměrech zhruba 2 x 1,5 km. V této oblasti se vyskytuje několik jeskyní, a to jak při okraji, tak i uprostřed kaldery (např. Furna do Maria Encantada, Furna do Enxofre). === Klima === Graciosa má nejnižší průměrnou nadmořskou výšku v celém Azorském souostroví - většina jejího území nedosahuje 300 metrů. Tato skutečnost je příčinou nízkého množství srážek. Graciosa je proto nejsušším ostrovem Azor, což v obdobích extrémního sucha vedlo v minulosti až k ohrožení života na ostrově. == Historie == Nejstarší záznamy o průzkumu ostrova portugalskými mořeplavci a jeho následné kolonizaci jsou z první poloviny 15. století. Stálé osídlení se datuje od 50. let 15. století. Nejstarším sídlem byla obec Carapacho na jihovýchodě ostrova. Postupně byly vybudovány další obce - Luz, Praia, Guadalupe, Santa Cruz da Geaciosa a Vitoria. Základem místní ekonomiky bylo zemědělství a rybolov.", "question": "Jak se jmenuje nejsevernější ostrov v centrální skupině Azorských ostrovů?", "answers": ["Graciosa"]}
{"title": "Vietnam", "context": "Vietnam (vietnamsky Việ Nam), celým oficiálním názvem Vietnamská socialistická republika (vietnamsky Cộ hò Xã hộ chủ nghĩ Việ Nam, česky též zkratka VSR), je stát v jihovýchodní Asii, na východě poloostrova Zadní Indie při pobřeží Jihočínského moře. Jeho sousedé jsou Kambodža, Čína, Laos. Počet obyvatel přesahuje 90 milionů. Hlavním městem je Hanoj. V zemi vládne komunistická strana, která však dovoluje soukromé podnikání. Oficiálním jazykem je vietnamština. Související informace naleznete také v článku Dějiny Vietnamu. Oblast známá jako Vietnam byla osidlována již od paleolitu (kultura Hò Bì, kultura Bắ Sơ) a některá archeologická naleziště v provincii Thanh Hoa mohou být údajně stará až několik tisíc let. Archeologové spojují začátky vietnamské civilizace s pozdním neolitem, ranou dobou bronzovou a s kulturou Phung-nguyen, která sídlila v oblasti provincie Vinh Phu současného Vietnamu někdy mezi lety 2000 a 1400 př. n. l. Někdy kolem roku 1200 př. n. l. pak došlo k vytvoření kultury Dong Son, která je pozoruhodná především díky svým propracovaným kotlům. Právě bronzové zbraně, nářadí a bubínky nám ukazují na vliv, který signalizuje původní zdroj technologie bronzových odlitků. Bylo také nalezeno mnoho malých starověkých měděných dolů v jižním Vietnamu. Známá je také jistá podobnost mezi místy v provincii Don Son a jižní Asii. Mezi podobné znaky můžeme zahrnout např. výskyt rakví ve tvaru lodě, podobné pohřební nádoby, dále také např. černání zubů nebo žvýkání arakových ořechů. Legendární dynastie Hồ Bà je považována mnoha Vietnamci za zakladatele prvního vietnamského státu, známého jako Văn Lang. V roce 257 př. n. l. Thụ Phán porazil posledního krále této dynastie, sjednotil původní kmeny Lạ Việ se svými kmeny Âu Việ, čímž vytvořil nový kmen Âu Lạ, a prohlásil sám sebe novým panovníkem jménem An Dư Vư.", "question": "Jaký je oficiální název Vietnamu?", "answers": ["Vietnamská socialistická republika"]}
{"title": "Skupenství", "context": "Poslední obsazené energetické hladině se říká Fermiho energie (EF). Atomy zchlazené na absolutní nulu se nazývají Fermionický kondenzát. Částice v tomto stavu ztratí veškerou energii. Látka v tomto skupenství přenáší energii téměř beze ztrát. Při vysokých hustotách látky jsou všechny energetické hladiny elektronů obsazeny až do určité maximální energie, které odpovídá určitá maximální hybnost; tomuto stavu se říká degenerace, jedná se o degenerovaný elektronový plyn. Každý další elektron musí zaujmou novou vyšší energetickou hladinu a mít tím i vyšší hybnost. Toto skupenství hmoty je pozorovatelné v bílých trpaslících. Degenerovaný neutronový plyn vzniká při obrovských hustotách, kdy jsou elektrony \"vmáčknuty\" gravitací do jádra, kde se společně s protony přemění na neutrony. Látky v tomto skupenství se vyskytuje na povrchu neutronových hvězd. Související informace naleznete také v článku Fázový přechod. Přechodu od pevné látky ke kapalině se říká tání. Opačný jev se nazývá tuhnutí. Aby těleso přešlo z pevné fáze do kapalné, musíme mu dodat skupenské teplo tání . Na mikroskopické úrovni se to rovná dodání energie částici, která bude větší než energie vazby, která částici v pevné látce drží. Není potřeba, aby pevné těleso mělo nějakou konkrétní teplotu, aby se některé částice z něj uvolňovaly do kapalné fáze. V případě ale, že teplota dosáhne bodu tání, přechod do kapalné fáze nastane spontánně v celém jeho objemu. Přechodu od kapaliny k plynu se říká vypařování. Opačný jev se nazývá zkapalnění. Aby těleso přešlo z kapalné fáze do plynné, musíme mu dodat skupenské teplo varu. Na mikroskopické úrovni se to rovná dodání energie částici, která bude větší než energie vazby, která částici v kapalině drží. Není potřeba, aby kapalné těleso mělo nějakou konkrétní teplotu, aby se některé částice z něj uvolňovaly do plynné fáze.", "question": "Jak se říká přechodu kapaliny k plynu?", "answers": ["vypařování"]}
{"title": "Rabín", "context": "Rabín (někdy také rabi, z hebr. ר rav, popř. ר rabi) je vysokou náboženskou autoritou v judaismu. Obecně tento pojem znamená \"učitel\", původní význam slova rav je \"mistr\", \"pán\". Českým zemským rabínem je v současnosti Karol Sidon. Titul rabi začal být používán zprvu jako titul pro učence, jejichž názory zmiňuje mišna (tzv. tana'im) a kteří obdrželi ordinaci od svých učitelů, v nepřerušené řadě na Mojžíše. Pokud je citován tana, který nebyl ordinován, je uváděno jméno jeho otce. Hlava sanhedrinu pak byla titulována raban (aramejsky: \"Náš učitel\"). Po dokončení mišny a přesunu náboženského střediska z Izraele do Babylóna se používání titulu proměnilo – titul rav se užíval pro babylonské učence a titul rabi pro palestinské. Dnes je termín rabín spojen s těmito dvěma významy: odborník na halachu, který je delegován k tomu, aby podle ní vydával rozhodnutí duchovní vůdce židovské obce, v tomto smyslu slouží rabín jako duchovní rádce a učitel. Někdy se používají i označení, která z kořene rav vycházejí (např. reb, rebi, rebe). Nicméně není nutné, aby člověk, který je označen jako \"reb\" či \"rebe\" byl rabín - často se jedná o čestné označení, jímž se dotyčnému prokazuje úcta a znamená totéž co \"učený, vzdělaný člověk\" (v záležitostech židovství a halachy).", "question": "Kdo je v současnosti českým zemským rabínem?", "answers": ["Karol Sidon"]}
{"title": "Prvočíslo", "context": "Prvočíslo je přirozené číslo větší než 1, které je dělitelné jen dvěma děliteli: jedničkou a samo sebou. Jednička není prvočíslo, neboť nemá dva dělitele. Přirozená čísla větší než jedna, která nejsou prvočísly, se nazývají složená čísla. Prvním prvočíslem je číslo 2, které je jediným sudým prvočíslem. == Příklad == Číslo 13 má při dělení dvěma zbytek 1, při dělení 3 zbytek 1, při dělení pěti zbytek 3 atd. Říkáme, že je těmito čísly nedělitelné. Pouze při dělení 1 a 13 je zbytek 0 (dělitelné). Proto je 13 prvočíslo. Číslo 24 je dělitelné čísly 1, 2, 3, 4, 6, 8, 12, 24. Není proto prvočíslem, ale složeným číslem. == Prvočíselnost jedničky == Jak říká základní věta aritmetiky, každé přirozené číslo je možno rozložit na právě jeden prvočíselný součin (např. 12 = 2×2×3). Pokud by byla jednička zahrnuta do množiny prvočísel, bylo by takových rozkladů vždy nekonečně mnoho (12 = 2×2×3 = 1×2×2×3 = 1×1×2×2×3 = ...). Proto se jednička za prvočíslo nepovažuje, přestože podmínku dělitelnosti pouze sebou samým a jedničkou splňuje. V rámci obecnějších teorií jsou prvočísla takzvanými prvočiniteli, zatímco jednička patří mezi takzvané jednotky. == Vlastnosti == Pokud je p {\\displaystyle p} prvočíslo a p {\\displaystyle p} dělí součin čísel a {\\displaystyle a} a b {\\displaystyle b} , pak p {\\displaystyle p} dělí a {\\displaystyle a} nebo p {\\displaystyle p} dělí b {\\displaystyle b} Každé složené číslo lze jednoznačně vyjádřit jako součin prvočísel. Proces rozkladu čísla na jeho prvočíselné činitele (prvočinitele) se nazývá faktorizace. Např. 24 = 2 3 ⋅ 3 {\\displaystyle 24=2^{3}\\cdot 3} Okruh Z /", "question": "Je jednička prvočíslo?", "answers": ["Jednička není prvočíslo, neboť nemá dva dělitele."]}
{"title": "Polévka", "context": "Polévka (hovorově polívka) je tekuté až mírně husté a nejčastěji teplé jídlo. Připravuje se vařením různých přísad ve vodě, které předávají chuť, barvu i vůni, nebo v předem připraveném vývaru. Jako suroviny se obvykle používá zelenina, různé druhy masa, luštěniny ad. Polévky bývají buď čiré, mléčné, zahuštěné např. moukou, rozmixovanou zeleninou (krém) apod. nebo také s pevnými – zpravidla vařenými – potravinami, zavářkami, např. rýží, těstovinami apod. Dále se polévka většinou solí, dochucuje kořením a omašťuje různými druhy tuků, např. máslem, nebo zjemňuje smetanou. Polévka zpravidla předchází hlavní chod (u oběda), v bohatším menu se podává po studeném předkrmu, následovaná případně ještě teplým předkrmem (snackem). Také se může podávat jako samostatné, hlavní jídlo (např. k večeři), pak zpravidla s pečivem resp. chlebem. Polévka je připravována buď tradičním způsobem, kdy jsou ve vodě vyvařeny originální suroviny, nebo se připravuje z instantní směsi. Kvalitní polévka, v níž je vyvařeno maso, ryba či zelenina, se též nazývá vývar. Nevýhodou tradičního vaření polévky je delší příprava, výhodou je to, že suroviny bývají čerstvé a polévka většinou neobsahuje přídatné látky (pokud se nedochucuje masoxem či jinými dochucovacími a solícími přípravky s obsahem těchto látek).", "question": "Jaká je základní ingredience pro všechny druhy polévek ?", "answers": ["vodě"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Nejznámějšími českými thrashmetalovými kapelami jsou Arakain a Debustrol. I když se pro většinu fanoušků historie thrash metalu začíná psát až rokem 1981, skutečné počátky tohoto stylu se datují o mnoho dřív: první riff písně \"Symptom of the Universe\" (1975) legendárních Black Sabbath je pravděpodobně jeden z prvních thrashových riffů, i když jejich písně \"Into the Void\" a \"Children of the Grave\" (obě 1971) měly také velký význam pro rozvoj tohoto hudebního stylu. Jiní znalci poukazují na skladbu \"Stone Cold Crazy\" (1974) od anglických Queen, která byla na svou dobu neobyčejně tvrdá a rychlá a později ji do svého repertoáru zařadila nejúspěšnější a nejznámější dříve thrashová skupina Metallica. Podobná této byla i píseň \"Modern Times Rock And Roll\" z prvního alba Queen (1973). Nejrychlejší ukázky rané thrashové muziky měla na svém albu pravděpodobně německá progresivní parta Night Sun. Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, kteří svými skladbami \"I Got a Right\" a \"Gimme Some Skin\" hluboce ovlivnili Motörhead. Newyorská kapela Overkill (název si zvolili podle alba Motörhead Overkill, 1979) v roce 1981 napsala song \"Unleash the Beast Within\", který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. O něco později kapela Leather Charm, ve které působil James Hetfield, napsala skladbu \"Hit the Lights\". Když se kapela rozpadla, James ji zařadil do repertoáru své další skupiny Metallica. Skupina Metal Church v letech 1980-81 vyprodukovala několik protothrashmetalových skladeb, podobných pokusům rané Metallicy a Overkillu. První thrash-metalové demo nahráli pravděpodobně Metal Church pod názvem Red Skies koncem roku 1981. Toto instrumentální demo nezískalo většího ohlasu, na rozdíl od jejich dalšího dema z října 1982 Four Hymns. Metallica přišla na thrashovou scénu jako druhá (demo Power Metal v dubnu 1982, a potom No Life 'til Leather v červenci) a první se studiovým albem (Kill 'Em All, července 1983). V Evropě mezitím Artillery nahráli demo We Are the Dead, silně ovlivněné tvorbou Black Sabbath; nebylo proto tak rychlé jako americký thrash, i když mělo podobné riffy jako Metallica. Thrash metal se vynořil okolo roku 1984, když Anthrax přišli se svou hymnou \"Metal Thrashing Mad\", Overkill vydali své druhé demo Feel the Fire a Slayer nahráli směrodatné Haunting the Chapel.", "question": "Jak se nazývá skladba, kterou napsala kapela Leather Charm?", "answers": ["Hit the Lights"]}
{"title": "Make a Jazz Noise Here", "context": "Make a Jazz Noise Here je živé dvojalbum Franka Zappy, které bylo poprvé vydáno v červnu roku 1991. Album se skládá z většiny instrumentálních skladeb, které většinou napsal sám Zappa, jednu skladbu napsal Igor Fjodorovič Stravinskij a jednu Béla Bartók. Všechny skladby napsal Frank Zappa, pokud není uvedeno jinak. \"Stinkfoot\" – 7:39 \"When Yuppies Go to Hell\" – 13:28 \"Fire and Chains\" – 5:. 04 \"Let's Make the Water Turn Black\" – 1:36 \"Harry, You're a Beast\" – 0:47 \"The Orange County Lumber. Truck\" – 0:41 \"Oh No\" – 4:43 \"Theme from Lumpy Gravy\" – 1:11 \"Eat That Question\" – 1:54 \". Black Napkins\" – 6:56 \"Big Swifty\" – 11:12 \"King Kong\" – 13:04 \"Star Wars Won't Work\" – 3. :40 \"The Black Page (new age version)\" – 6:45 \"T'Mershi Duween\" – 1:42 \"Dupree's Paradise\". – 8:34 \"City of Tiny Lights\" – 8:01 \"Royal March from L'Histoire du Soldat\" (Igor Fjodorovič Stravinskij) – 0:59 \". Theme from the Bartok Piano Concerto #3\" (Béla Bartók) – 0:43 \"Sinister Footwear 2nd mvt.\" – 6:39 \"Stevie's Spanking. \" – 4:25 \"Alien Orifice\" – 4:15 \"Cruisin' for Burgers\" – 8:27 \"Advance Romance\" – 7:43 \"Strictly. Genteel\" – 6:36 Frank Zappa – kytara, zpěv, producent Paul Carman – alt saxofon Kurt McGettrick – bariton saxofon Scott Thunes – baskytara Albert Wing – tenor saxofon Ed Mann – perkuse Chad Wackerman – bicí Ike Willis – kytara, zpěv Walt Fowler – trubka Mike Keneally – syntezátor, zpěv, kytara Bruce Fowler – pozoun Robert Martin – klávesy, zpěv Informace", "question": "Ve kterém roce bylo vydáno dvojalbum Franka Zappy Make a Jazz Noise Here?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Black Sabbath", "context": "Black Sabbath je jednou z dominantních a zakládajících kapel heavy metalu a mají v něm stále značný vliv. Podle stanice VH1 a programu 100 Greatest Artists of Hard Rock se umístili na druhém místě mezi nejvýznamnějšími představiteli heavy metalu, hned za skupinou Led Zeppelin. V letech 2006 - 2010 sestava ze začátku 80. let - Tony Iommi, Geezer Butler, Ronnie James Dio a Vinny Appice - vystupovala pod názvem Heaven and Hell (podle stejnojmenného alba z roku 1980). Black Sabbath měli vliv i na hudbu grungeových kapel jako například Nirvana (hudba Black Sabbath zásadně ovlivnila grunge) a Black Flag (album My War ovlivněné Black Sabbath mělo zásadní vliv na zvuk hardcore a grunge). Black Sabbath vznikli roku 1968 v Birminghamu pod jménem Polka Tulk Blues Band (později zkráceno na Polka Tulk), krátce nato jej změnili na Earth, hráli styly blues rock a hard rock. Black Sabbath měli jedinečný zvuk, který vyplýval z odlišných hudebních vzorů. Iommi byl značně ovlivněný Hankem Marvinem, který hrál na heavy-kytaru ve skupině The Shadows a také jazzovou kytaru; jeho idolem byl i Django Reinhardt. Bill Ward také ukázal slabost pro jazz, hlavně pro bubeníky Buddyho Riche a Gene Krupu. Geezer Butler jmenuje baskytaristu a zpěváka Jacka Bruceho z britské bluesové skupiny Cream jako člověka, který měl největší vliv při jeho hudebním formování: \"On byl první baskytarista, jakého jsem kdy viděl, který ohýbal struny a hrál na baskytaru jako na úplně nezávislém hudebním nástroji.\" Skupina spojovala hudební styly blues, jazz, rock a hrála coververze skladeb inerpretů, jako jsou Jimi Hendrix, Blue Cheer a již zmínění Cream.", "question": "Ve kterém městě vznikla skupina Black Sabbath?", "answers": ["v Birminghamu"]}
{"title": "Temže", "context": "Poté co teplota začala stoupat, řeka už od roku 1814 nikdy nezamrzla po celé ploše. Na tuto skutečnost měla vliv i výstavba nového London Bridge v roce 1825, který měl méně pilířů, takže řeka tekla rychleji. V 19. století, kdy se Londýn stal centrem Britského impéria, byla Temže jednou z nejrušnějších říčních dopravních tepen. V té době se na řece odehrála jedna z největších tragédií, když 3. září 1878 v důsledku srážky vyhlídkové lodi Princess Alice u Bywell Castle zahynulo 640 lidí. Nastupující železniční a silniční doprava spolu s poklesem významu Britského impéria v období po roce 1914 způsobila pokles významu Temže jako dopravního spojení. Londýnský přístav byl přesunut níže po proudu do Tilbury. Na počátku 80. let 20. století bylo postaveno obrovské protipovodňové zařízení - Bariéry na Temži. Bývá několikrát do roka uzavřeno, aby ochránilo níže položené oblasti Londýna před záplavami. Na konci 90. let 20. století byl vytvořen 12kilometrový závlahový kanál Jubilee River. V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"Т\".", "question": "Jaká řeka spojuje Londýn s mořem?", "answers": ["Temže"]}
{"title": "Limeta", "context": "Limeta (též limetka) je citrusový plod stromu Citrus limetta, řazený do kategorie kyseloplodých citrusů, podobně jako citron. Od citronu se odlišuje zelenou barvou, velikostí (je menší) a mírou kyselosti (nižší). Sklízí se nezralá, každopádně tento fakt jí neškodí na šťavnatosti. Barva je většinou zelená, je ale možné se setkat i se žluto-zelenou barvou. Vnitřek limetky se od citronu liší opět pouze barvou. Limeta roste v tropických oblastech, ale je možné si ji vypěstovat ve skleníku v takřka stejné kvalitě. Limety dělíme na dvě odrůdy: Limeta mexická – menší, krásně zelené zbarvení (jsou v České republice hojně k dostání). Limeta perská – větší, zelenožluté zbarvení (v České republice nejsou tak časté). Limety obsahují stejně jako citrony vitamíny B, C a minerální látky. Limety rostou v subtropickém páse. Limeta je hojně používaná do koktejlů (jako např. Cuba Libre nebo mojito) a na salátové zálivky. Jejich šťávou se dá marinovat maso, v tomto případě už není zapotřebí maso solit. V arabských zemích se nakládají limetky stejně jako ve střední Evropě okurky. Její kůra se používá stejně jako citronová (nastrouhaná) na sorbety a moučníky. Její chuť je mírně kyselá. Výtažky a kousky limetky jsou používány v kosmetice pro údajné příznivé působení na pleť. Obrázky, zvuky či videa k tématu limetka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo limetka ve Wikislovníku", "question": "Jakou barvu má limeta?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Tokio", "context": "Páteř dopravního systému v metropoli tvoří velmi rozsáhlá síť železnic a metra, která je vhodně doplňována autobusy, a jednokolejkami. Rozsáhlá síť vlaků(povrchového metra) byla vybudována v rámci modernizací před Olympiádou v Tokiu jako náhrada tramvají. Tramvajová linka byla ponechána pouze jedna v úseku několika kilometrů jako zajímavost. V regionu Kantó se nachází dvě mezinárodní letiště. Přímo v Tokiu je letiště Haneda (羽 Haneda kúkó, 羽 Haneda kokusai kúkó, 東 Tókjó kokusai kúkó), které se specializuje hlavně na vnitrostátní lety a na chartery, ale využívají ho také čínské aerolinie. Pro mezinárodní dopravu slouží letiště Narita (成 - Narita kokusai kúkó), které se nachází asi 50 km na východ od centra Tokia v prefektuře Čiba. V těsné blízkosti Tokia jsou také významné přístavy (např. v Jokohamě), odkud plují lodě do USA přes Tichý oceán a také do dalších zahraničních i japonských přístavů. Tokijské metro je provozováno dvěma nezávislými institucemi: Odborem dopravy tokijské metropolitní vlády a společností Tokyo Metro. Je tvořeno dvanácti linkami, z nichž řada navazuje na povrchové tratě mnoha různých dopravců. Tato návaznost dala vzniknout tzv. \"through-service\", kdy příměstské povrchové vlaky v určené stanici sjedou pod zem a dál pokračují jako vlak metra. V Japonsku se jezdí vlevo, vlaky a metro také. Autobusovou dopravu zajišťuje odbor dopravy tokijské metropolitní vlády a soukromí dopravci. Existuje množství městských, regionálních i dálkových spojů, jejichž výchozím bodem jsou zpravidla velké železniční terminály, jako je nádraží Šindžuku nebo tokijské centrální nádraží. Dopravu v Tokiu zajišťují z velké části také auta, která jezdí rovnými a kilometry dlouhými ulicemi. Aut je ale v Tokiu neúnosně mnoho, často více, než je kapacita silnic. Zácpy jsou na denním pořádku. Městská vláda se snaží situaci regulovat například tím, že nepovolí registraci nového automobilu, pokud majitel neprokáže, že má kde zaparkovat. Pod Tokijským zálivem se staví tunel, který má dopravu mírně zlepšit. Samozřejmě zde existuje také taxislužba, která je proti hromadné dopravě podstatně dražší a má stejné neduhy jako ostatní auta a autobusy - zpravidla neunikne zácpám.", "question": "Kde se jezdí vlevo?", "answers": ["V Japonsku"]}
{"title": "Tlusté střevo", "context": "Tlusté střevo (latinsky: intestinum crassum) je konečný úsek trávicí trubice, kde probíhá konečné zahušťování a vyměšování potravy z těla. V tlustém střevě se vstřebávají zbylé vitamíny a minerály a také voda. Nestravitelné zbytky jsou zahušťovány, vzniklé výkaly odchází konečníkem z těla ven. Na procesu tvorby stolice se významně podílí zde usídlené symbiotické bakterie – tzv. střevní mikroflóra. Tlusté střevo člověka je dlouhé 1,5 metru a má průměr 5–7 cm. Určit délku je však složité, protože délka je závislá na aktuálním tonu tračníků, který se mění v čase. Po smrti tonus klesá a tlusté střevo se tudíž prodlužuje. Na počátku tlustého střeva do něj ústí kyčelník tenkého střeva. Tenké střevo ale neústí přímo na začátek tlustého střeva, ale o několik centimetrů výše. Oddíl tlustého střeva níže od ostium oleocaecale (vyústění kyčelníku do slepého střeva) se označuje jako slepé střevo, z nějž vybíhá červovitý výběžek slepého střeva (apendix). Slouží jako imunitní orgán: obsahuje tak velké nakupení lymfatických uzlíků, že ho někteří autoři přezdívají tonsila abdominalis (břišní mandle). Přesto jeho přítomnost není u člověka zásadní: k chirurgickému odstranění (apendektomie) dochází relativně často při jeho zánětu (tzv. apendicitida) a jeho nepřítomnost nezanechává závažné důsledky. Slepé střevo je u člověka (a šelem) rudimentární orgán. U býložravců, zvláště pak u koně, se ale významně podílí na trávení celulózy. Tlusté střevo má kromě slepého střeva ještě další dvě části – tračník a konečník, které na sebe plynule přecházejí. V tračníku dochází ke vstřebávání vody a solí a k tvorbě stolice, v konečníku se vzniklé výkaly hromadí. Na konečník navazuje krátký řitní kanál, který ústí řitním otvorem na povrch těla. Sliznice tlustého střeva netvoří řasy ani klky, naopak obsahuje velké množství pohárkových buněk, které vylučují hlen. Do tlustého střeva se nevylučují žádné trávicí enzymy. Rozlišujeme následující oddíly tlustého střeva : slepé střevo (intestinum caecum) – nejširší část, uložena v pravé jámě kyčelní a ileocaekálním vyústěním na levém boku slepého střeva, červovitý výběžek (appendix vermiformis) – připojen na slepě zakončený dolní konec céka. tračník (colon) – hlavní část tlustého střeva, která obsahuje : tračník vzestupný (colon ascendens) – od slepého střeva po pravé straně vzhůru pod játra tračník příčný (colon transversum) – zprava nalevo pod játry a žaludkem ke. slezině tračník sestupný (colon descendens) – po levé straně dutiny břišní od sleziny do levé jámy kyčelní esovitá klička (colon sigmoideum) – od konce colon descendens do středu malé pánve konečník (rectum) - poslední úsek střeva v malé pánvi, navenek vyúsťuje řitním otvorem (anus) Stěna tlustého střeva je poměrně tenká, protože svalovina je redukovaná.", "question": "Jak dlouhé je lidské tlusté střevo?", "answers": ["1,5 metru"]}
{"title": "Deflace", "context": "Za velmi negativní zkušenost s deflací jsou považovány i tzv. dvě ztracené dekády v Japonsku. Na rozdíl od Velké hospodářské krize, která deflaci vyvolala jako důsledek, v meziválečném Československu byla už dříve záměrem měnové politiky. První ministr financí Alois Rašín úspěšně oddělil československou měnu, aby ji uchránil před poválečnou inflací, a stáhl značné množství oběživa. Jako žák A. Bráfa a přívrženec rakouské školy byl přesvědčen, že základem prosperity je pevná měna a zavedl důslednou deflační politiku. Trval na zlatém standardu a přes varování Karla Engliše se snažil zpevnit kurs koruny k zahraničním měnám právě deflací, a to s úspěchem. Mezi roky 1921 a 1923 se cenová hladina v ČSR snížila o 43 %, jenže export klesl o 53 % a nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob. Deflační politiku sice parlament už roku 1925 odvolal, vedení Národní banky na ní však dále trvalo, i když za hospodářské krize cena zlata prudce vzrostla a s ní i kurz koruny. Mezi roky 1930 a 1933 se domácí cenová hladina sice snížila o dalších 19 %, export však klesl o 64 % a nezaměstnanost vzrostla ze 105 na 736 tisíc osob. Teprve roku 1934 mohl Engliš prosadit devalvaci koruny o 16 %, což však bylo málo. Na rozdíl od inflace k deflaci dochází v současnosti poměrně zřídka, protože se proti jejímu vzniku centrální banky obvykle snaží preventivně bojovat; většinou se vyskytla ve velmi vyspělých zemích a v některých případech pouze v krátkých časových obdobích. Krátkodobá deflace nemusí v ekonomice působit nepříznivě. Během deflace spotřebitelé za zboží a služby platí méně, avšak pro výrobce a prodejce se jedná o nevýhodnou pozici, protože podstatně méně inkasují za poskytované výrobky a služby. Zdraží se dovážené zboží, ale vyvážené výrobky lze nabízet za nižší ceny, což v otevřené ekonomice může způsobit oživení. Pokud deflace trvá příliš dlouho, může se rozvinout až v deflační spirálu či deflační past. Průběh je pak následující: pokles cen vede ke snížení tržeb a případně zisků podnikatelské sféry, která tak musí snižovat náklady. Ovšem snížení nákladů vede k růstu nezaměstnanosti (propouštění pracovníků) nebo ke snížení mzdy zaměstnanců. Oba tyto faktory – růst nezaměstnanosti i pokles mzdy pak sníží poptávku domácnosti po zboží a službách, což tlačí na trhu opět ke snižování cen atd. ve spirále ve stále rychlejším tempu. Deflační past v reálné ekonomice navyšuje nejistotu při ekonomickém rozhodování a přímo ovlivňuje alokaci dalšího kapitálu (zejména investice). Postupně dochází k narušení distribučních a logistických procesů, ekonomický potenciál je vyšší než využívaná část a řada výrobních kapacit se stává nadbytečnými.", "question": "Dochází k deflaci ve vyspělých zemích?", "answers": ["Na rozdíl od inflace k deflaci dochází v současnosti poměrně zřídka, protože se proti jejímu vzniku centrální banky obvykle snaží preventivně bojovat; většinou se vyskytla ve velmi vyspělých zemích a v některých případech pouze v krátkých časových obdobích."]}
{"title": "Afrika", "context": "Afrika (anglicky Africa, francouzsky Afrique, portugalsky África, arabsky أ, Afrī, amharsky አ, 'Äfə, svahilsky Afrika) je třetí největší kontinent po Asii a Americe s celkovou rozlohou přes 30500000 km2, což představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi a včetně ostrovů pokrývá 6 % celkové rozlohy Země. Rozkládá se jižně i severně od rovníku převážně na východní polokouli. Z větší části je obklopena oceány, na východě Indickým oceánem a na západě Atlantským oceánem. Na severu se nachází Středozemní moře, které odděluje Afriku od Evropy. V oblasti Suezské šíje je Afrika spojena s Euroasijskou deskou. Velkou část Afriky tvoří pouště (Sahara, Kalahari), polopouště a savany. V centrální části Afriky se pak nacházejí deštné pralesy. V 55 afrických státech žije celkem přes miliardu obyvatel (2009), což je 15 % celkové populace Země. Vzhledem ke složení obyvatelstva se Africe přezdívá \"černý kontinent\". Dle moderních poznatků je Afrika pravděpodobně kolébkou, odkud vzešel člověk a odkud se rozšířil do ostatních částí planety. Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra (\"země Aferů\").", "question": "Jaká je rozloha Afriky?", "answers": ["30500000 km2"]}
{"title": "Ježíš Kristus", "context": "Ježíš Kristus (mezi 7 a 1 př. n. l. – mezi 29 a 36 n. l.), známý také jako Ježíš Nazaretský či Ježíš z Nazareta, je ústřední postavou křesťanství. Ježíš veřejně působil jako pocestný kazatel v oblasti dnešního Izraele a západního břehu Jordánu. Hlásal brzký příchod Božího království a vyzýval k obrácení či pokání. Kolem roku 30 jej Římané v Jeruzalémě ukřižovali. Křesťané považují Ježíše za Židy očekávaného Mesiáše, Spasitele lidstva a Božího Syna, vyznavači islámu za jednoho z nejvýznamnějších proroků. Kritickým historickým bádáním došlo od 19. století k odlišení náboženské postavy Ježíše Krista a historické osoby Ježíše Nazaretského. Od nepřesně vypočítaného data Ježíšova narození se počítají léta našeho letopočtu. Podrobnější informace naleznete v článcích Ježíš (jméno) a Kristus. Jméno Ježíš je česká podoba řeckého Ί (Iésús), které vzniklo helenizací vlastního jména יְהֹשֻׁע (Jehošua), případně staženého tvaru יְשׁוּע (Ješua), což je židovská forma jeho jména, spolu s přívlastkem ha-Nocri tj. Nazaretský. První část jména (יָה) je zkrácenou formou Božího jména \"JHVH\", druhou část pak tvoří sloveso יָשַע (jáša') \"pomáhat\", \"zachraňovat\", \"spasit\". Celé jméno pak lze přeložit jako \"záchrana přichází od Boha\".", "question": "Podle čeho je odvozován dnes používáný křesťanský letopočet ?", "answers": ["Od nepřesně vypočítaného data Ježíšova narození"]}
{"title": "Stručná historie času", "context": "Stručná historie času (anglicky A Brief History of Time) je populárně vědecká kniha, jejímž autorem je britský kosmolog Stephen Hawking. Poprvé byla vydána roku 1988 a velmi rychle se stala bestsellerem. Do roku 2002 bylo prodáno 9 miliónů výtisků. V knize autor laickému čtenáři vysvětluje široké spektrum kosmologických témat včetně teorie velkého třesku, černých děr, světelných kuželů a teorie superstrun. Kromě pojednání o těchto tématech se autor snaží také vysvětlit část složité matematiky. Autor poznamenává, že jej vydavatel varoval, že po každé rovnici v knize by ve čtení pokračovala pouze polovina čtenářů, a proto obsahuje pouze jedinou rovnici: E=mc2. Stručná historie času, nakl. Mladá fronta, Praha 2003, ISBN 80-204-0169-5", "question": "Kolik výtisků knihy Stručná historie času bylo do roku 2002 vydáno?", "answers": ["9 miliónů"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Po ztuhnutí lávy nastalo pro Merkur klidnější období, kdy už nedopadalo tolik těles na jeho povrch a mohly vzniknout mezikráterové planiny. Merkur i nadále postupně chladl a docházelo ke zmenšování jádra, což se na povrchu projevilo rozpraskáním kůry a vytvořením stovky kilometrů dlouhých zlomů. Po rozpraskání kůry se na povrchu objevily další velké lávové oblasti, které opět překryly část povrchu a umožnily vznik hladkých planin. Od té doby se již na povrchu žádná větší lávová plocha neobjevila a vzhled povrchu se začal utvářet dopady meteoritů a mikrometeoritů, což se projevilo vznikem drobného prachu rozšířeného po celém povrchu a nazývaného regolit.Mimo hypotézu o velké srážce existují i další hypotézy, které se snaží abnormální velikost jádra vůči zbytku planety vysvětlit. Podle jedné z nich vznikla planeta ještě předtím, než se zářivý výkon Slunce stabilizoval, a většina jejího pláště pak byla odpařena do okolního vesmíru při některé z obřích protoslunečních erupcí. Jiná uvádí jako možné vysvětlení domněnku, že velká část lehčích chemických prvků, formujících obvykle plášť, byla vytlačena mimo oblast vzniku Merkuru silným slunečním větrem. == Fyzická charakteristika == Merkur je nejmenší planeta sluneční soustavy s rovníkovým poloměrem 2439,7 km, která dosahuje pouze 38 % průměru Země a je tedy pouze přibližně 1,4 krát větší než pozemský Měsíc. Paradoxně je Merkur menší než dva největší měsíce ve sluneční soustavě Ganymed a Titan. Jedná se o jednu ze čtyř terestrických planet v soustavě, která má pevný kamenitý povrch.", "question": "Jak se jmenuje nejbližší a současně i nejmenší planetou sluneční soustavy?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Tis červený", "context": "Tis červený (výslovnost [ťis]; Taxus baccata), nebo tis obecný, je dvoudomá stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých. Je stínomilná, velmi pomalu rostoucí, vyskytuje se ve formě keře či relativně nízkého stromu. Jde o silně ohrožený třetihorní relikt, ve většině zemí náleží mezi přísně chráněné druhy. Má nádherné husté dřevo, jedno z nejtěžších českých domácích dřevin, s širokým červenohnědým jádrem a úzkou světlejší bělí. Náleží mezi nejcennější dřeva na severní polokouli, ve středověku sloužilo mimo jiné k výrobě slavných velšských luků. Až na červený dužnatý nepravý míšek (epimatium) je celá rostlina prudce jedovatá. == Synonyma == Taxus communis Senilis, 1866 Taxus baccata subsp. communis (Senilis) A. & Gr., 1912 Taxus baccata subsp. eubaccata Pilger, 1916 Taxus lugubris Salisbury, 1796 (nom. illeg.) Taxus vulgaris Borckh., 1800 (nom. illeg.) == Vzhled == Tis může dorůst výšky až 20 metrů a šířky 17 m. V přírodě rostoucí jedinci pocházející ze semene mají vzrůst stromovitý, při vegetativním množení nabývá tis charakteru keře. Roste velmi pomalu – letokruhy jsou nahloučené a i velmi staré stromy si zachovávají neobvyklou štíhlost. Jde o velice dlouhověký strom, jsou známi jedinci staří přes tisíc let; určování věku tisů je ovšem složité vzhledem k srůstajícím kmenům a vyhníváním jejich vnitřku. Je hluboko kořenící dřevinou se srdčitým, všestranně rozvinutým kořenovým systémem, který tis dobře ukotvuje i na skalnatých a suťových stanovištích.Z našich jehličnanů má nejtmavší zabarvení. Asi 2 mm široké a 20–30 mm dlouhé špičaté a měkké jehlice mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší, matně žlutozelená. Na svislých výhonech obrůstají větvičku dokola, na bočních a vodorovných jsou dvouřadě uspořádané, na stromě vytrvávají 5–8 let. Stejně jako dřevo tisu postrádají pryskyřičné kanálky. Kůra je zpočátku červenohnědá a hladká, posléze se mění na červenohnědošedou a odlupuje se v plátech. Kulovité samčí šištice vyrůstají na spodu loňských větviček, samičí jsou značně redukované, obsahují pouze jedno vajíčko podepřené třemi páry křižmostojných listenů. O rozšiřování semen se starají ptáci a savci, kteří konzumují dužnaté míšky. Semeno před vyklíčením obvykle 2-4 roky přeléhá. Klíčí dvěma dělohami. === Záměny === Jediný druh, u kterého na území České republice připadá v úvahu záměna s tisem červeným, je v našich parcích často vysazovaný příbuzný tis prostřední (Taxus × media). Tis prostřední je křížencem tisu červeného s tisem japonským.", "question": "Je úplně celý tis červený jedovatý ?", "answers": ["Až na červený dužnatý nepravý míšek (epimatium) je celá rostlina prudce jedovatá."]}
{"title": "Prázdná množina", "context": "Značí se obvykle symbolem přeškrtnuté nuly : : : ∅ : : {\\displaystyle \\emptyset } , někdy psané též jako : : : ∅ : : {\\displaystyle \\varnothing } , popř. ∅, anebo symbolem prázdných množinových závorek {}. Množina, která není prázdná, tzn. množina obsahující nějaké prvky, bývá označována jako neprázdná množina. V dnes nejčastěji používaném axiomatickém systému Zermelově-Fraenkelově teorii množin se existence prázdné množiny dokazuje ze schématu axiomů vydělení a axiomu existence (existuje alespoň jedna množina) formulí pro množinu : : : x : : {\\displaystyle x} definujme : : : ∅. := { y ∈ x ; : y ≠ y } : : {\\displaystyle \\emptyset :=\\{y\\in x;\\,y\\neq y\\}} . Z axiomu extenzionality pak plyne, že prázdná množina je jediná, t.j. libovolné dvě prázdné množiny jsou si rovny. Prázdná množina je podmnožinou libovolné množiny: ∀ A: ∅ ⊆ A Libovolná množina se sjednocením s prázdnou množinou nemění: ∀ A: ∅ ∪ A = A Průnik libovolné množiny s prázdnou množinou je prázdná množina: ∀ A: ∅. ∩ A = ∅ Kartézský součin libovolné množiny s prázdnou množinou je prázdná množina: ∀ A: ∅ × A = A × ∅ = ∅ Jedinou (a to nevlastní) podmnožinou prázdné množiny je právě prázdná množina; žádné vlastní podmnožiny prázdná.", "question": "Jak se označuje množina, která není prázdná?", "answers": ["neprázdná množina"]}
{"title": "Skleníkový efekt", "context": "Skleníkový efekt, také zvaný skleníkový jev je proces, kterým záření atmosféry planety ohřívá povrch planety na teplotu vyšší, než by měla bez atmosféry. Pokud atmosféra planety obsahuje zářivě aktivní plyny (tj. skleníkové plyny), budou vyzařovat energii ve všech směrech. Část tohoto záření míří směrem k povrchu a otepluje ho. Intenzita záření - tedy síla skleníkového efektu - závisí na teplotě atmosféry a na množství skleníkových plynů, které atmosféra obsahuje. Přirozený skleníkový efekt Země je rozhodující pro zachování života. Lidská činnost, především spalování fosilních paliv a kácení lesů, zesilují skleníkový efekt a způsobují globální oteplování.Pojem \"skleníkový efekt\" vznikl z chybné analogie s účinkem slunečního světla, které prochází sklem a ohřívá skleník. Způsob, jakým skleník zachovává teplo, je však zásadně odlišný, protože skleník pracuje většinou snížením proudu vzduchu tak, aby se zachoval teplý vzduch uvnitř. == Historie == Existenci skleníkového efektu v roce 1824 předpověděl francouzský fyzik a matematik Joseph Fourier. Argument a důkazy byly dále v letech 1827 a 1838 podpořeny francouzským fyzikem Claudem Pouilletem a odůvodněny experimentálními pozorováními irského fyzika Johna Tyndalla v roce 1859, který změřil radiační vlastnosti určitých skleníkových plynů. Účinek byl plně vyčíslen v roce 1896 švédským vědcem Svantem Arrheniusem, který provedl první kvantitativní odhad globálního oteplování následkem hypotetického zdvojnásobení atmosférického oxidu uhličitého. Žádný z těchto vědců však nepoužil termín \"skleníkový efekt\"; ten byl v tomto významu poprvé použit švédským meteorologem Nilsem Gustafem Ekholmem v 1901. == Mechanismus == Země přijímá energii ze Slunce v podobě ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření. Asi 26 % přicházející sluneční energie se atmosférou a mraky odráží zpátky do vesmíru a 19 % energie atmosféra a mraky absorbují. Většina zbývající energie je absorbována na povrchu Země. Vzhledem k tomu, že povrch Země je chladnější než Slunce, vyzařuje na vlnových délkách, které jsou mnohem delší než vlnové délky, které byly absorbovány.", "question": "Jak se nazývá efekt, při kterém se povrch planety ohřívá na teplotu vyšší, než by měla bez atmosféry?", "answers": ["skleníkový"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "V undergroundu se vytvořily nové, agresivnější styly: thrash metal přinesly do hlavního proudu kapely typu Metallica a Megadeth, zatímco ostatní styly jako death metal a black metal zůstaly i nadále záležitostí uměleckého podzemí. Od poloviny 90. let získávají ohlas nové styly jako nu metal (maje prvky funku a hip hopu) a metalcore (slévají se v něm extrémní metal a hardcore punk). Tyto nové styly posunuly hranice tohoto žánru. Jon Parels, kritik The New York Times píše: \"v spletitém světe populární hudby je heavy metal hlavní odnoží hard rocku – méně synkopickou, méně bluesovou, více nakloněnou showmanství a hrubé síle.\" V žádné metalové kapele nesmí chybět kytarista, baskytarista, bubeník a zpěvák, který může být zároveň taky instrumentalista. Někdy se využívají i klávesové nástroje, Nejdůležitější je však zkreslený kytarový zvuk. Mezi prvními metalovými uskupeními byly oblíbené Hammondovy varhany a občas taky mellotron. Tyto nástroje v 80. letech nahradily syntezátory. V dnešní době se syntezátory používají v stylech jako progresivní metal, power metal a symfonický metal, ale uplatnění naleznou i v jiných metalových subžánrech. Některé nu metalové skupiny s oblibou používají prvky hip hopu: scratch a různé zvukové efekty. Zesilovači zvýrazněná akustická síla elektrické kytary měla v dějinách žánru podstatnou roli. U hry na kytaru se často užívá tzv. overdrive pedálu společně s využitím zkreslení samotného elektronkového zesilovače, čím se vytvoří hutný, mocný, \"těžký\" zvuk. Na počátku 70. let některé populární skupiny začaly hrávat s dvěma kytaristy.", "question": "Kdo všechno musí být v metalové kapele?", "answers": ["kytarista, baskytarista, bubeník a zpěvák"]}
{"title": "Kapské Město", "context": "Kapské Město (afrikánsky: Kaapstad /ˈ/, anglicky Cape Town [ˈ], xhosa iKapa) je druhé největší město Jihoafrické republiky, hlavní město provincie Západní Kapsko a zároveň legislativní hlavní město Jihoafrické republiky, sídlí tu jihoafrický parlament a další vládní instituce. Díky svým přírodním scenériím (mimo jiné Stolová hora nebo mys Dobré naděje) je označováno jako jedno z nejkrásnějších měst světa a stalo se oblíbeným turistickým cílem.[zdroj? ] Kapské Město bylo první evropskou osadou na území dnešní Jihoafrické republiky, proto je jihoafričany často označováno jako \"Mother City\" - mateřské město. V oblasti Západní Kapsko žili lidé dlouho před příchodem Evropanů, nevytvořili si ale vlastní písmo, takže o prehistorii těchto míst je známo jen velmi málo. První písemnou zmínku učinil až portugalský objevitel Bartolomeo Diaz v roce 1486; po dvě následující století nebyla tato oblast Evropany trvale obývána. Kapské Město založil v roce 1652 Jan van Riebeeck jako zásobovací stanici pro holandské lodě plující do východní Afriky, Indie a Asie; toto místo bylo ideální pro založení přístavu, protože se nachází v zátoce chránící lodě před rozbouřeným mořem. Kvůli ochraně před domorodým obyvatelstvem postavili Holanďané pevnost Fort de Goede Hoop - dnešní Castle of Good Hope. Počet obyvatel ale rostl jen velmi pomalu a se vzrůstajícími požadavky na pracovní sílu začala holandská Východoindická společnost dovážet otroky z Madagaskaru, Indie, Malajsie a Indonésie. V této době žilo ve městě málo evropských žen, proto vznikala četná smíšená manželství mezi Evropany a domorodými Afričankami nebo Asiatkami, jejich potomci se dnes označují jako Cape Coloureds. Během následujících 150 let pod nizozemskou správou se z Kapského Města stal důležitý přístav poskytující odpočinek námořníkům plujícím dále do Asie. V průběhu americké války za nezávislost na konci 18. století stáli Nizozemci společně s Francouzi na straně Američanů, což mělo za následek vojenské střety mezi Británií a Nizozemím. Po bitvě u Muizenbergu v roce 1795 obsadili Britové dočasně Kapské Město, na základě mírové smlouvy v roce 1803 ale připadlo zpět Nizozemcům.", "question": "Jak se jmenuje druhé největší město Jihoafrické republiky?", "answers": ["Kapské Město"]}
{"title": "Rady ptáka Loskutáka", "context": "Moderátorem pořadu je od roku 2015 Petr Rychlý. Do té doby jej moderovali Dalibor Gondík, Adéla Gondíková, Ivan Vodochodský a Stanislav Berkovec. Pořad probírá témata o chovatelství, kutilství, stavbě, receptech a dalších tématech. Stavění velkého vlakového kolejiště Stavění skleníku Stavba a úpravy rodinného domu Úpravy a rekonstrukce bytu 1. 2001 - 2014 Dalibor Gondík, Adéla Gondíková, Ivan Vodochodský a Stanislav Berkovec. 2. 2015 - do současnosti Petr Rychlý", "question": "Od kterého roku je vysíláný televizní pořad Rady ptáka Loskutáka?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Guido van Rossum", "context": "Pracoval na vývoji programovacího jazyka ABC, vycházejícího z jazyka Simula. O původu Pythonu napsal Van Rossum v roce 1996 toto: \"Před šesti lety, v prosinci 1989, jsem hledal zábavný programátorský projekt, který by mě zaměstnal přes týden v průběhu Vánoc. Má kancelář ... byla zavřená, ale měl jsem domácí počítač a nic jiného na práci. Rozhodl jsem se, že napíšu interpret pro nový skriptovací jazyk, o kterém jsem už dříve přemýšlel: následníka jazyka ABC, který by zaujal programátory v Unixu/C. Jako pracovní název jsem zvolil Python, neboť jsem byl v nevážné. náladě (a taky jsem velkým fanouškem Monty Pythonova Létajícího cirkusu).\" (Úvod knihy Programming Python, Mark Lutz, vydalo nakladatelství O'Reilly) V roce 1999 poslal Van Rossum agentuře DARPA finanční návrh. , nazvaný Computer Programming for Everybody (Počítačové programování pro každého), ve kterém hlouběji definoval vytyčené cíle Pythonu: snadný a intuitivní jazyk, který je zároveň dostatečně mocný, aby obstál mezi hlavními konkurenty otevřený kód, takže se může každý zapojit do jeho vývoje kód, který je srozumitelný jako běžná angličtina vhodný pro běžné každodenní úkoly, umožňující vývoj v krátkém čase Tyto ambice jsou prokazatelně naplněny. Python se stal populárním programovacím jazykem, částečně v prostředí Internetu. Mezi komunitou Pythonu je Van Rossum označován jako Benevolent Dictator for Life (BDFL, čili benevolentní doživotní diktátor) v tom smyslu, že pokračuje v dohledu nad procesem vývoje Pythonu a je-li třeba, dělá významná rozhodnutí. V roce 2002 obdržel na konferenci FOSDEM v Bruselu od FSF Free Software Award (Ocenění svobodného software) za rok 2001. Guido van Rossum je bratrem Justa Van Rossuma, známého návrháře písma, který také vytvořil design fontu, použitého v logu \"Python powered.\" Obrázky, zvuky či videa k tématu Guido van Rossum ve Wikimedia Commons Domovská stránka Guido van Rossuma All Things Pythonic (Weblog) Computer Programming for Everybody Domovská stránka Pythonu", "question": "Jak je označován Van Rossum?", "answers": ["Benevolent Dictator for Life"]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "Podle německého deníku Der Tagesspiegel podněcuje Miloš Zeman strach pomocí konspiračních teorií, přičemž je konkrétně zmiňován Zemanův výrok, že za migrační krizí stojí Muslimské bratrstvo.Švédský ministr zahraničí Carl Bildt kritizoval slova českého prezidenta Miloše Zemana o krizi na Ukrajině. Zeman prohlásil, že chce vidět jasné důkazy o tom, že Rusko posílá na podporu separatistů na Ukrajině vojáky. Podle švédského ministra takové důkazy již existují.Zahraniční i domácí nevládní organizace zabývající se lidskými právy kritizují pozvání Miloše Zemana prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova na státní návštěvu do České republiky. Organizace upozorňují na porušování lidských práv režimem prezidenta Karimova, který v zemi vládne nepřetržitě 25 let.Na půdě Rady Evropy vzbudil velké vášně prezident Miloš Zeman prohlášením, že anexe Krymu je hotovou záležitostí. Vystoupení vyvolalo kritiku ukrajinských i českých politiků. Podle analytika výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Pavla Havlíčka je ze Zemanových slov patrná jasná proruská orientace.Na adresu amerického velvyslance Schapira, prezident Miloš Zeman prohlásil: \"...který se, jako téměř jediný z velvyslanců, ani nezúčastnil státního svátku 28. října na Pražském hradě\". Tato slova nebyla pravdivá, oficiálně se proti nim ohradila americká ambasáda, která potvrdila, že velvyslanec Schapiro byl 28. října mezi hosty ve Vladislavském sále, to dokazují také fotografie v médiích.Řada zahraničních médií si všimla výroku prezidenta Miloše Zeman o \"likvidaci novinářů\", který pronesl během setkání s Vladimirem Putinem. == Dílo == ZEMAN, Miloš. Futurologický sborník.", "question": "Kdo se v roce 2013 stal prezidentem České Republiky?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "PuTTY", "context": "PuTTY je klient protokolů SSH, Telnet, rlogin a holého TCP. Dříve byl dostupný jen pro Windows v současnosti je dostupný i pro různé UNIXové platformy (tak i pro několik jiných platforem jako neoficiální port). Původně ho napsal a vyvíjel Simon Tatham. PuTTY je svobodný software, šířený pod licencí MIT. Verze 0.58 (z dubna 2005) obsahuje několik nových vlastností jako vylepšena podpora Unicode pro mezinárodní znaky a písma zprava doleva nebo oběma směry. Před 0.58 byly vyrobené tři verze (0.55-0.57) opravující významné bezpečnostní díry předcházejících verzí, některé umožňující kompromitaci klienta ještě před autentifikací serveru. Některé z vlastností PuTTY: ukládání informací o serverech a nastavení výběr protokolu SSH a šifrovacího klíče klienti příkazového řádku SCP a SFTP (nazývají se pscp a psftp) možnost forwardování portů s SSH, včetně vestavěného forwardování X11. Vyjádření autora v FAQ k významu názvu PuTTY: \"PuTTY\" je název populárního SSH a Telnet klienta. Libovolný jiný význam je na pozorovateli. Říká se, že \"PuTTY\" je antonymem \"getty\" nebo že je to věc, která dělá Windows užitečnými, nebo že je to plutoniový dálnopis. Není možné, abychom takováto vyjádření komentovali. Jednotlivé funkce programu zajišťuje několik programů: PuTTY - vlastní Telnet a SSH klient PSCP - SCP klient PSFTP - SFTP klient PuTTYtel - Telnet klient Plink - program zajišťující šifrované spojení Pageant - agent pro správu autentizačních klíčů PuTTYgen - program pro generování RSA a DSA klíčů Obrázky, zvuky či videa k tématu PuTTY ve Wikimedia Commons Domovská stránka projektu (anglicky)", "question": "Je PuTTY dostupný i pro UNIXové platformy?", "answers": ["Dříve byl dostupný jen pro Windows v současnosti je dostupný i pro různé UNIXové platformy (tak i pro několik jiných platforem jako neoficiální port)."]}
{"title": "Ununtrium", "context": "Ununtrium, chemická značka Uut, (lat. Ununtrium) je transuran připravený alfa rozpadem ununpentia. 1. února 2004 publikoval tým ruských fyziků z Dubna a amerických vědců z Lawrence Berkeley National Laboratory zprávu o přípravě ununtria a ununpentia.", "question": "Kdy byla publikována zpráva o přípravě ununtria?", "answers": ["1. února 2004"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Záření z radiačních pásů je tak slabé, že na rozdíl od záření Jupiterových pásů není měřitelné soudobými přístroji ze Země. V blízkosti prstenců a měsíců nejsou radiační pásy spojité, protože jejich částice pohlcují elektricky nabité částice slunečního větru. Nejmenší částice prstence však po srážce s nabitými částicemi radiačního pásu opouští prstenec a přidávají se ke stacionárně rotujícím částicím magnetosféry. Saturn obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 1426,9 miliónu km, což je přibližně dvojnásobek vzdálenosti Jupitera od Slunce a téměř desetinásobek vzdálenosti Země od Slunce. Oběžná dráha je eliptická, blízká kruhové. Odklon osy od kolmice na ekliptiku je 26,7°, zhruba o 4 stupně více, než je skloněna rotační osa Země. Sklon osy rotace planety vůči oběžné dráze Země má velký význam z hlediska viditelnosti Saturnových prstenců ze Země, kdy jsou vidět lépe či hůře, v závislosti na jejich sklonu vůči pozemskému pozorovateli a množství odráženého slunečního světla směrem k pozorovateli. Oběžná rychlost dosahuje 9,66 km/s, což odpovídá 34 703 km/h. Jedna otočka planety kolem vlastní osy trvá 10,66 hodiny. Saturn se tak řadí mezi planety s nejkratším dnem. Rychlejší rotaci má již pouze Jupiter. Rotace je diferenciální, což znamená, že rychlost není ve všech částech planety stejná. Klesá od rovníku směrem k pólu. Na rovníku vykoná jednu otočku za 10 h a 14 min, kdežto například na 57° šířky trvá jedna otočka již 11 hodin a 7,5 minuty. Saturnovy prstence mají celkový průměr 420 000 km, ale tlusté jsou maximálně jen několik set metrů. Jsou tvořeny ledovými úlomky, prachem, kamením a balvany, které nemají průměr větší než několik metrů. Mezi prstenci leží dráhy nejvnitřnějších měsíců.", "question": "Jak se jmenuje druhá největší planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Saturn"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876. Původní budova ani kolejiště kapacitně přestávaly rozvoji železnice stačit. Začátkem dvacátého století bylo proto nádraží zrekonstruováno a zvětšeno. Nová hlavní budova v secesním slohu byla postavena v letech 1901–1909 podle vítězného návrhu Josefa Fanty na základě architektonické soutěže. Pokladny byly umístěny v přízemí kopule ve střední části budovy, v místech dnešní kavárny. Kopuli zdobí secesní motivy a sochy od Stanislava Suchardy a Ladislava Šalouna zpodobňující česká města. Cestujícím sloužily velkoryse pojaté čekárny v levém křídle budovy a dvě restaurace různých cenových hladin. Budova od počátku disponovala také kancelářemi a salonky pro významné hosty, na vlak v nich čekali například Tomáš Garrigue Masaryk, Thomas Alva Edison, Le Corbusier nebo Charlie Chaplin. Spolu se novou budovou byly vybudovány podchody a kolejiště bylo zastřešeno dvoulodní ocelovou obloukovou halou o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m, jejichž autory byli J. Marjanko a R. Kornfeld. Konstrukci zhotovila firma S. Bondy v Bubnech.", "question": "Kdo navrhl rekonstruovanou budovu hlavního nádraží v Praze ?", "answers": ["Josefa Fanty"]}
{"title": "Špinavá bomba", "context": "Špinavá bomba je označení pro zbraň, způsobující radioaktivní zamoření rozmetáním radioaktivních látek klasickou výbušninou. Skládá se z nálože klasické trhaviny a radioaktivního materiálu – například vyhořelého paliva z jaderné elektrárny nebo radioaktivního materiálu z průmyslových a medicínských zářičů. Špinavá bomba funguje tak, že výbuch klasické trhaviny rozpráší radioaktivní látky do širokého okolí. Prostor zamoření závisí zejména na množství materiálů, výšce nad zemí, kde dojde k odpálení, rychlosti větru a okolním terénu. Jedná se o zbraň, kterou lze sestrojit podstatně snáze, než klasickou jadernou zbraň. Pro jadernou zbraň je potřeba speciální radioaktivní materiál vysoké kvality. Také konstrukce klasické jaderné bomby je výrazně složitější a tedy i dražší. Panuje proto obava, že se špinavá bomba může stát zbraní teroristů. Vyrobit špinavou bombu se pokusily jak USA tak i Irák a v obou zemích experti došli k závěru, že rozsah rozšíření radiace je mizivý. Odpálení takovéto zbraně by mělo patrně jen velký psychologický efekt na obyvatelstvo. Z hlediska rentability následků může být proto pro teroristy lepší použít chemické nebo biologické zbraně. Špinavá bomba na military.cz", "question": "Z čeho se skládá špinavá bomba?", "answers": ["z nálože klasické trhaviny a radioaktivního materiálu"]}
{"title": "Makrobiotika", "context": "Podle Išizuky závisejí zdraví a dlouhověkost na rovnováze mezi sodíkem a draslíkem a kyselinami a zásadami. Jídlo je určujícím faktorem této rovnováhy. Vliv mají i další faktory, jako jsou přírodní podmínky a podnebí, fyzická aktivita nebo psychický stres. Išizukův následovník, filosof George Ohsawa (1893–1966) se narodil v chudé rodině samuraje a neměl prostředky na vyšší vzdělání. Kolem roku 1913 se setkal s Manabu Nišibatou (přímým žákem Išizuky) a studoval s ním v Tokiu. Později cestoval do Evropy, zejména do Paříže, kde začal šířit svou filosofii (tehdy prý přijal pseudonym \"Ohsawa\" podle francouzského \"oh, ça va\", což je obvyklá odpověď na otázku \"Jak se máš? \"). Po několika letech se vrátil do Japonska. Za druhé světové války byl za své pacifistické ideály vězněn a jen těsně unikl trestu smrti. Na šíření makrobiotiky na Západě se podíleli Ohsawovi žáci, k nimž patří například Mičio Kuši a Tomio Kikuči. Dle klubu Sisyfos je makrobiotická dieta \"jednostranná, nevyvážená a proto nevhodná a riziková. Makrobiotická výživa neobsahuje dostatek výživných látek a může dojít k těžké podvýživě\".. Zajištění dostatečného množství vápníku (1 až 1,5 g) z rostlinných zdrojů je problematické.zdroj? Rovněž vstřebávání železa je rostlinnou stravou tlumeno (vznik nerozpustných sloučenin) – přitom je v populaci ČR poměrně častý nedostatek železa.", "question": "Patří klub Sisyfos mezi kritiky makrobiotické stravy?", "answers": ["Dle klubu Sisyfos je makrobiotická dieta \"jednostranná, nevyvážená a proto nevhodná a riziková."]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Na základě snímků mohla být vytvořena animace jevů v atmosféře pomáhající vědcům sledovat pohyby mračen v horních částech atmosféry či sledovat silný jet stream v oblasti rovníku. Současně pomohl po šestiletém sledování objevit sezónní změny v atmosféře a umožnil vznik hypotézy o střídání ročních období (planeta byla snímkována v letech 1996, 1998 a 2002). Kromě Hubbleova dalekohledu byl použit pro podpůrná měření i Spitzerův vesmírný dalekohled sledující vesmír v infračerveném spektru. Související informace naleznete také v článku Voyager 2. Za celou dobu kosmických letů byl Neptun pro svoji velkou vzdálenost od Slunce zkoumán pouze jedinou planetární sondou, jíž byl americký Voyager 2, který v roce 1989 prolétl okolo planety. Nejbližší přiblížení k Neptunu nastalo 25. srpna 1989, ale sonda pozorovala planetu od června do října. Protože to byla poslední velká planeta, kterou mohl Voyager 2 zkoumat, bylo rozhodnuto prolétnout blízko severního pólu planety (ve vzdálenosti 5000 km nad pólem) a pak i kolem měsíce Triton (ve vzdálenosti 40 000 km). Během průletu kolem Neptunu sonda objevila Velkou tmavou skvrnu, již však Hubbleův vesmírný dalekohled později nenalezl, což vedlo k názoru, že skvrna již zmizela a že se podobně jako u Jupiteru jednalo o atmosférickou poruchu. Původně se předpokládalo, že se jedná o obrovské mračno. Později se usoudilo, že se jednalo o mezeru v oblačnosti Neptunu, která umožňovala spatřit nižší vrstvy atmosféry planety. V oblasti pólu sonda pozorovala polární záři.", "question": "Jak se jmenuje nejvzdálenější planeta od Slunce?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1920", "context": "Stadion chránily před větrem nejen tribuny, ale i domy postavené okolo. Hry VII. olympiády před zraky 40 000 diváky a nastoupenými výpravami slavnostně otevřel král Albert I. Belgický. Po jeho projevu zahřměly salvy z děl a k obloze vylétlo 1 000 bílých holubic. Zavládla mírová atmosféra. == Zahajovací ceremoniál == Zahajovací ceremoniál začal 20. srpna 1920. Hlavní novinkou bylo vztyčení sněhobílé olympijské zástavy s pěti kruhy. Tyto vlajky vlály i ve městě. Několik účastníků, kteří si tyto vlajky přivlastnili zatkli zastupitelské úřady, které měly vlajky na starosti. Druhou novinkou bylo zavedení olympijské přísahy vyplývající především z případu Jima Thorpa. V Antverpách ji přednesl populární belgický šermíř Victor Boin. O slavnostní zahájení se postaral i skladatel Pierr Benoist. == Turnaj v ledním hokeji == Mělo zde reprízu krasobruslení, disciplína která se na olympijských hrách představila už v roce 1908. Po čtyřech dnech jí vystřídal lední hokej, tehdy častěji nazývaný jako kanadský hokej. Kanadu reprezentovalo družstvo Winnipeg Falcons, vítěz Allanova poháru. Toto mužstvo deklasovalo naše hokejisty hned v úvodním střetnutí 0:15.", "question": "Ve kterém městě se konaly letní olympijské hry 1920?", "answers": ["Antverpách"]}
{"title": "Franklin Delano Roosevelt", "context": "Tehdy však již jen minimálně vnímal své okolí, projevoval se u něj nápadný třes rukou a často byl duchem zcela nepřítomen. V tomto katastrofálním zdravotním stavu odcestoval na jaltskou konferenci. Na neblahém výsledku této konference se zcela jistě podepsal právě i jeho zdravotní stav a Roosevelt byl po návratu do USA napadán tiskem i veřejností za to, že západní mocnosti v jednáních tolik ustupovaly Sovětskému svazu. Krátce po svém posledním výročním projevu národu z 11. ledna 1944, který kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu - zotavoval se z rýmy - četl pro rádio, předložil návrh nazývaný jako Druhá listina práv (en:Second Bill of Rights). Tato listina je též známa pod názvem \"listina hospodářských práv\". Návrh nad stávající základní práva zaručoval právo každého Američana na: právo na zdravotní péči právo na vzdělání právo na práci s životaschopným platovým ohodnocením (jinými slovy právo na zaměstnání se mzdou dostačující na nákup adekvátních potravin, ošacení, důstojného bydlení a odpočinku. ), a to spolu se záchrannou sítí, která by poskytovala ochranu před ožebračením způsobeným stářím, nemocí, nehodou nebo nezaměstnaností, tedy: právo na domov, zdravotní péči, ekonomickou ochranu (penzi) během nemoci, úrazu, nezaměstnání a užívání starobního důchodu. Roosevelt netrval na zanesení těchto práv do Ústavy, ale na její postupné politické implementaci. Ke Druhé listině práv později, v roce 1979, referoval též český profesor Karel Vašák jako ke druhé ze tří generací lidských práv. Rooseveltův projev byl zaznamenán na film, ale mělo se za to, že se ztratil. Byl nalezen až v roce 2008 dokumentaristou Michaelem Moorem a použit v jeho filmu O kapitalismu s láskou. Zemřel nedlouho po návratu z jaltské konference 12. dubna 1945 na mozkovou mrtvici, když malířka kreslila jeho portrét. Zemřel ve vrcholném okamžiku války, kdy se zhroucení hitlerovského Německa očekávalo každou chvíli. Byl to jeden z významných amerických prezidentů a jeden z nejuznávanějších světových státníků.[zdroj? ]", "question": "Kdy zemřel Franklin Delano Roosevelt?", "answers": ["12. dubna 1945"]}
{"title": "Lithium", "context": "Těžší izotop 7Li má naopak účinný průřez záchytu neutronu malý a soli 7Li proto mohou sloužit jako inertní médium v jaderné technologii. 7LiOH slouží k alkalizaci chladící vody v některých typech jaderných reaktorů. Známé jsou např. taveninové palivové kompozice fluoridů uranu, plutonia či nejmoderněji thoria, ve kterých 7LiF účinně snižuje bod tání takové směsi, aniž by ze systému vychytával neutrony. Vzhledem k tomu, že rozdíl hmotností obou lithiových izotopů je procentně významný, obohacování lithia vcelku není obtížné. Používají se dvě hlavní metody: využití rozdílné afinity 6Li a 7Li ke rtuti, kdy se lithný amalgám v protiproudu k vodnému roztoku LiOH obohacuje lehčím izotopem a vodná fáze těžším díky relativně vysoké tenzi par lithia a nízkému bodu varu lze izotopy separovat i modifikovanou destilací, kdy těkající páry jsou obohaceny lehčím izotopem a v tavenině zůstává 7Li. Obě technologie mají pochopitelně původ v poválečném vojenském výzkumu s cílem připravit 6LiD pro zbraně a neutrony neabsorbující soli 7Li jsou vlastně odpadem. Lithium se výrazně liší svými vlastnostmi od vlastností ostatních alkalických kovů, ale v mnohém se podobá vlastnostem kovů alkalických zemin. Rychle reaguje s kyslíkem i vodou a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin, za vyšší teploty slučuje přímo s dusíkem na nitrid lithný Li3N. Ze skupiny alkalických kovů je lithium nejméně reaktivní, avšak jako jediný alkalický kov se slučuje za vyšší teploty přímo s uhlíkem na karbid Li2C2 a křemíkem na silicid Li6Si2. Elementární kovové lithium lze dlouhodobě uchovávat např. překryté vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta. Lithium se stejně jako i ostatní alkalické kovy vyskytuje pouze v oxidačním stavu Li+. Soli lithia barví plamen karmínově červeně. Bylo objeveno roku 1817 švédským chemikem Johannem Arfvedsonem v aluminosilikátových horninách petalitu. Brzy na to bylo lithium dokázáno a objeveno i ve spodumenu a lepidolitu. Podobnost lithia s dalšími již objevenými alkalickými kovy zpozoroval již Johann Arfvedson. Lithium dostalo název z řeckého lithos - kámen. Červené zbarvení plamene lithia pozoroval poprvé Leopold Gmelin roku 1818. Čisté lithium bylo poprvé připraveno Robertem Wilhelmem Bunsenem a Michaelem Matthiessenem v roce 1855 elektrolýzou roztaveného chloridu lithného. Ve vesmíru patří lithium přes svoji velmi nízkou atomovou hmotnost mezi poměrně vzácné prvky - na jeden jeho atom připadá přibližně 1 miliarda atomů vodíku. Při termonukleárních reakcích horkých hvězd vzniká totiž jen přechodně a brzy se zpětně štěpí na lehčí prvky.", "question": "Jak se latinsky nazývá lithium?", "answers": ["Lithium"]}
{"title": "Seznam", "context": "Seznam.cz je český internetový portál a vyhledávač. Byl založen roku 1996 Ivem Lukačovičem, a stal se jedním z prvních českých internetových katalogů a vyhledávačů v České republice. Vyhledávač a katalog firem postupně od roku 1998 doplňovaly další služby. K začátku roku 2013 firma provozovala více než 25 různých služeb a přidružených značek jako Email.cz, Firmy.cz, Mapy.cz, Sklik.cz, Sreality.cz, Sauto.cz, Stream.cz, Novinky.cz a další. Návštěvnost služeb Seznam.cz v českém internetu je přes 6,75 milionu unikátních návštěvníků měsíčně (stav z března roku 2014). Mezi nejnavštěvovanější služby patří podle údajů NetMonitoru Seznam.cz Homepage a Seznam.cz Email. Ivo Lukačovič založil Seznam.cz jako první katalogový server a vyhledávač na českém internetu v roce 1996. Do spuštění Seznam.cz Ivo údajně investoval 50 000 Kč, které měl našetřené. V roce 1998 přibyla freemailová služba Seznam.cz Email, provozovaná v doméně seznam.cz. Postupně přibyly další služby. V roce 2001 Seznam disponoval ještě zpravodajstvím, TV přehledem, předpovědí počasí, kulturními a finančními přehledy, mapou ČR a komunitní službou Lidé.cz. V roce 2000 investovala do rozvoje Seznamu švédská investiční společnost Spray Ventures. S tím se Seznam.cz v roce 2000 změnil na akciovou společnost Seznam.cz, a.s. Do tohoto okamžiku provozoval Lukačovič Seznam.cz jako živnostník. Spray získal vstupem do Seznam.cz zřejmě až 30% podíl firmy. Přesné informace nelze do dnešního data hodnověrně získat z veřejných zdrojů.[zdroj? ] Ivo Lukačovič i zástupci Seznamu na toto téma vždy odmítali podat přesnější informace. Jisté je pouze to, že Ivo Lukačovič měl 70 % akcií Seznamu a ostatní akcie na majitele držel někdo jiný. Spray vstupoval do Seznamu se záměrem provést IPO. Po splasknutí velké internetové bubliny však Spray snahu o IPO vzdal. Existují spekulace, že neprovedením IPO nedostál Spray svým závazkům ze vstupu do Seznam.cz. Tuto informaci Lukačovič, ani nikdo ze Seznamu nikdy neupřesnili.", "question": "Kdo založil Seznam.cz?", "answers": ["Ivem Lukačovičem"]}
{"title": "Tantal", "context": "Tantal (chemická značka Ta latinsky Tantalum) je vzácný, tvrdý, modro-šedý, lesklý, přechodný kov. Je vysoce korozivzdorný a používá se pro výrobu chirurgických nástrojů a implantátů, protože je zcela inertní vůči organickým tělesným tkáním. Tantal byl objeven roku 1802 švédským chemikem Andersem G. Ekebergem, čistý prvek byl izolován až v roce 1820 Jönsem Berzeliem. Jméno získal podle bájného krále Tantala z řecké mytologie a je vyjádřením jeho význačné vlastnosti - chemické netečnosti. Tantal patří mezi mimořádně obtížně tavitelné kovy, pouze wolfram a rhenium mají vyšší bod tavení. Chemicky je silně podobný prvku niobu a obvykle jej doprovází v minerálech a rudách. Tantal je šedý, kujný, velmi pevný kovový prvek, vysoce odolný proti kyselinám, je dobrým vodičem tepla a elektřiny. Při teplotách pod 150 °C je téměř chemicky inertní, nereaguje dokonce ani s lučavkou královskou. Za teplot pod 4,48 K se stává supravodičem I typu. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové (HF), kyselých roztocích obsahujících fluoridové ionty a kapalném oxidu sírovém (SO3). Poměrně snadno se tantal rozkládá alkalickým tavením. V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Ta+3 a Ta+5. Tantal je na Zemi velmi vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 2 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými metodami a uvádí se, že je nižší než 0,000 0025 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom tantalu na 1 500 miliard atomů vodíku.", "question": "Kdy byl objeven tantal?", "answers": ["1802"]}
{"title": "Liverpool", "context": "Liverpool je město a metropolitní distrikt v regionu Severozápadní Anglie rozkládající se na východní části Merseyské zátoky. == Charakteristika města == Liverpool se rozkládá na pásmu pahorků vysokých maximálně 70 m. Centrum města se nachází asi 8 km ve vnitrozemí od Liverpoolského zálivu a Irského moře. Počet obyvatel Liverpoolu v roce 2002 dosahoval 441 477 a Merseyská konurbace měla v té době 1 362 026 obyvatel. Liverpool je známým kulturním centrem především ve spojení s populární hudbou. Vznikla zde skupina Beatles a další. Na konci 19. století byl považován za druhý největší přístav impéria, protože přes jeho přístav procházelo nejvíce zboží ve srovnání s jinými britskými městy s výjimkou Londýna. Město bylo také významným průmyslovým centrem. Ve 20. století ale ztratilo velkou část pracovních míst a je tak jednou z nejchudších částí Velké Británie. == Historie == Přesto, že král Jan roku 1207 ustanovil Liverpool jako distrikt, ještě v polovině 16. století dosahoval počet obyvatel města jen asi 500. V 17. století se postupně rozvíjel obchod a počet obyvatel mírně stoupal. V době Anglické občanské války byl Liverpool místem mnoha bitev včetně 18 denního obléhání. Roku 1699 byla z Liverpoolu vypravena první otrokářská loď do Afriky. S tím, jak se rozvíjel obchod s Indií, rozrůstalo se i město. První mokrý dok ve Velké Británii byl postaven v Liverpoolu roku 1715. Na konci století kontroloval Liverpool 40% evropského a 80% britského obchodu s otroky. Na počátku 19. století probíhalo 40% světového obchodního obratu Liverpoolem a to se odrazilo i ve stavbě mnoha honosných staveb. Roku 1830 byla zprovozněna železniční trať Liverpool and Manchester Railway. Počet obyvatel prudce rostl, zvláště po roce 1840 přílivem imigrantů především z Irska. Okolo roku 1851 tvořili Irové asi 25% obyvatel města. Na počátku 20. století se projevila další přistěhovalecká vlna z Evropy. V průběhu druhé světové války byl Liverpool terčem osmi náletů, při nichž bylo usmrceno asi 2 500 lidí a byla zničena velká část obytných domů.", "question": "Je Liverpool známým kulturním centrem především ve spojení s populární hudbou.?", "answers": ["Liverpool je známým kulturním centrem především ve spojení s populární hudbou."]}
{"title": "New York", "context": "New York, oficiálně City of New York, v běžném užívání i New York City, je nejlidnatější město Spojených států amerických. Nachází se v jižním výběžku státu New York, při ústí řeky Hudson do Atlantského oceánu. Je centrem metropolitní oblasti, která zasahuje i do sousedních států a která patří mezi nejlidnatější na světě. Město bylo založeno Nizozemci v roce 1625 jako Nový Amsterdam, do rukou Angličanů se dostalo roku 1664. New York tvoří pět částí: The Bronx, Brooklyn, Manhattan, Queens a Staten Island. V letech 1785-1790 byl New York hlavním městem Spojených států a od roku 1790 je největším městem USA. V současnosti je jedním ze světových center obchodu a finančnictví. New York má také celosvětový vliv v oblasti médií, politiky, vzdělání, zábavy, umění, reklamy a módy. New York se za rok 2014 umístil na první příčce prestižního žebříčku nejvlivnějších módních metropolí světa a může oficiálně používat označení \"Hlavní město módy\". New York je také ohniskem mezinárodních vztahů a diplomacie, neboť se zde nachází sídlo Organizace spojených národů. New Yorku se díky celodennímu ruchu někdy přezdívá \"Město, které nikdy nespí\" (The City That Never Sleeps). Dalšími přezdívkami jsou \"Velké jablko\" (Big Apple) a \"Gotham\". Oblast byla v době objevu Evropany v roce 1524 obydlena asi 5000 indiány z kmene Lenape. Objevitelem oblasti byl Giovanni da Verrazzano, italský cestovatel ve službách francouzské koruny, který místo nazval Nové Angoulê (Nouvelle Angoulê). První evropskou osadu pod názvem Nový Amsterdam (Nieuw Amsterdam) založili Nizozemci na jižním cípu Manhattanu v roce 1614 za účelem obchodu s kožešinami. Vůdce nizozemských kolonií Peter Minuit koupil Manhattan od kmene Lenape v roce 1626 za 60 guldenů (dnes již vyvrácená legenda říká, že Manhattan byl koupen za skleněné korálky v hodnotě 24 dolarů). V roce 1664 dobyli město Angličané a přejmenovali je na New York na počest pozdějšího krále Jakuba II., tehdy vévody z Yorku a Albany. Na konci druhé anglo-nizozemské války získali Nizozemci kontrolu nad indonéským ostrovem Run, který byl v té době pro ně mnohem významnější, a Angličané si výměnou mohli ponechat kontrolu nad New Yorkem. Do roku 1700 klesla populace kmene Lenape na 200 osob. Význam New Yorku jako přístavu pod britskou vládou rostl. V roce 1754 byla chartou vydanou Jiřím II. založena na dolním Manhattanu Columbijská univerzita, v té době pod jménem Kings's College.", "question": "Kolik částí tvoří New York?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Kiss", "context": "Kiss je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Jejich atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. Kiss doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Kiss má své kořeny ve skupině Wicked Lester. Tuto skupinu z New Yorku vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Wicked Lester svou tvorbou ale nedosáhli výraznějšího úspěchu. Koncem roku 1972 mezi sebe Simmons se Stanleyem přijali veterána hudební klubové scény z New Yorku Petera Crisse a na jejich zkouškách začaly vznikat první písničky jako Strutter či Deuce. Oproti začátkům Wicked Lester v této době skupina začala muziku přitvrzovat a po vzoru kapely New York Dolls zkoušela experimentovat se svým vzhledem. Skupina začala používat make-up, vlasy měla upravené trvalou. V lednu 1973 se k trojici kapely připojil sólový kytarista, excentrik Paul \"Ace\" Frehley. V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS).", "question": "Plivala rocková skupina Kiss na koncertech krev a oheň?", "answers": ["Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku."]}
{"title": "DVD", "context": "DVD (anglicky Digital Versatile Disc nebo Digital Video Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. DVD bylo uvedeno na trh v Japonsku roku 1996, ve zbytku světa o rok později. Oficiální standard zapisovatelných/přepisovatelných disků DVD-R(W) vytvořilo DVD Fórum, které bylo založeno v dubnu roku 1997. Ceny licencí na tuto technologii však byly tak vysoké, že vznikla jiná skupina - DVD+RW Alliance, která vytvořila standard DVD+R(W), jehož licence byly levnější. Před dokončením specifikace DVD byl návrháři neoficiálně používán název Digital Video Disc (česky digitální videodisk). V roce 1995, když byla dokončována specifikace formátu, však bylo rozhodnuto, že z důvodu jeho daleko širších možností využití bude oficiálně znít Digital Versatile Disc (česky digitální víceúčelový disk). Hollywood při distribuci a propagaci svých filmů na DVD používá původní neoficiální název, který je tak rozšířenější. V dnešní době není DVD žádnou zkratkou, ale oficiálním názvem média. A to jak v angličtině, tak v češtině. Média DVD jsou plastové disky, navenek stejná jako média CD. Disky DVD mají průměr 120 mm a jsou 1,2 mm silná.", "question": "Kdy bylo DVD uvedeno na trh v Japonsku?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Vatikán", "context": "Vatikán (oficiálně Městský stát Vatikán) je vnitrozemský suverénní městský stát, enkláva uvnitř města Řím, hlavního města Itálie. S rozlohou přibližně 44 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Stát Vatikán vznikl roku 1929 na základě Lateránských smluv, které podepsal kardinál Pietro Gasparri jménem Svatého stolce a předseda vlády Benito Mussolini jménem království Itálie. Smlouvy o Vatikánu hovoří jako o novém útvaru (preambule a článek III.), nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (756-1870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870. Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchický, kterému vládne doživotně volený římský biskup - papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Od svého návratu z Avignonského zajetí v roce 1377 papežové sídlí převážně v Apoštolském paláci, který se nyní nachází ve Vatikánu. Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem pro 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Nezávislý městský stát vznikl roku 1929 na základě Lateránské smlouvy mezi Svatým stolcem a Itálií. Dokumenty Vatikánu se vydávají v italštině, která je i komunikačním jazykem Vatikánu, kdežto oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydány hlavně latinsky. Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území se nacházejí významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple, Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 \"patriarchální\") sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo. Název Vatikán pochází od pahorku Vaticanus Mons, na kterém se nachází, a je odvozeno ze starolatinského vates (věštec) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna.", "question": "Je Vatikán nejmenším státem na světě?", "answers": ["S rozlohou přibližně 44 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu."]}
{"title": "Vrchlabí", "context": "I v té době patřily stále k těm nejmodernějším na českém území. Kupříkladu jedny z prvních vysokých pecí u nás byly v Dolním Dvoře. Také sortiment pověstných vrchlabských železáren se rozšířil o kosy, srpy, pily, součástky pro větrné mlýny a hlavně o hlavně a zámky pušek. Díky tomuto širokému sortimentu výrobků se železářské podniky dostaly až ke kostelu, tedy do centra města. Do protihabsburského povstání se evangelík Vilém nezapletl, a proto Vrchlabí vlastnil i po popravě vrcholných vzbouřenců na Staroměstském náměstí. (Na rozdíl od blízké Horní Branné, která byla tehdejšímu majiteli zkonfiskována.) Vrchlabské panství chtěl ale získat šlechtic Albrecht z Valdštejna, který byl vnukem Gendorfova nepřítele Jiřího z Valdštejna, se kterým Kryštof vedl vrchlabské války. Roku 1624 Vilém Miřkovský, který neměl mužského dědice, podlehl nátlaku, který na něj vyvíjel \"šéf\" českých vojsk, generalisimus Albrecht z Valdštejna a celé panství i se zámkem prodal za 110 000 míšenských kop. Vilém na Vrchlabí zemřel roku 1628, tedy čtyři roky po prodeji panství. Pán z Valdštejna udělal z vrchlabských železáren velkovýrobnu zbraní. V této době se ve městě objevili specializovaní řemeslníci - kováři hlavní, vrtači hlavní, brusiči, šroubaři, zámečníci, pažbaři - a počet zaměstnanců železáren byl okolo 150. Železárny byly společně s hamry v Raspenavě hlavními výrobnami zbraní v Čechách. A nejen to - Albrecht začal v okolí Vrchlabí znovu těžit stříbro. Ranou pro něj asi bylo, že od roku 1629 začala Stará hora, hlavní ložisko, dávat méně železné rudy. Vrchlabí Albrecht vlastnil až do své násilné smrti. Prvním představitelem rodu Morzinů na vrchlabském panství byl maršálek Jan Rudolf z Morzinu, který byl jedním ze spiklenců proti Albrechtovi z Valdštejna.", "question": "Které české město se nazývá jako Vstupní brána Krkonoš?", "answers": ["Vrchlabí"]}
{"title": "Šmoulové", "context": "Šmoulí pravidlo, kterým by se všichni šmoulové měli řídit, je být šmoulózní (poctivý, dobrácký, s radostí pomáhat a k nikomu se nechovat špatně). Ve Šmoulici jsou si všichni přibližně rovni, ale někdo je oblíbenější víc a někdo míň, mezi nejméně oblíbené patří například Koumák kvůli svým nápadům a řečem, naopak nejoblíbenější je Taťka Šmoula. Typická šmoulí vlastnost je, že každému pomáhají, ať už je to kdokoliv. Ve vesnici se konájí divadla, koncerty, karnevaly atd. V Československu poprvé seriál Šmoulové vysílala Československá televize v letech 1988-1993 v pořadu Magion a ve Studiu Kamarád. Jednalo se o 52 dílů. Seriál okamžitě zaznamenal úspěch a začaly se prodávat různé reklamní předměty jako například trička, omalovánky a samolepky se šmoulí tematikou. Oblibu si získal i díky vynikajícímu dabingu v čele s Vlastimilem Brodským, Jitkou Molavcovou, Jiřím Císlerem, Pavlem Trávníčkem, Evou Klepáčovou, Danielou Bartákovou, Pavlem Zedníčkem, Josefem Dvořákem, Ondřejem Havelkou, Jiřím Pragerem, Václavem Postráneckým, Inkou Šecovou a dalšími. Objevily se i komiksové knihy (např. Šmoulí vynálezy a Černí šmoulové) nebo VHS (v letech 1988-1990 jich 5 vydal Supraphon, každá byla po 6 dílech, a v letech 1997-1999 jich 17 vydal i Davay, každá byla po 4 epizodách). V cukrárnách se dosud objevuje \"šmoulí zmrzlina\" bledě modré barvy a předem neodhadnutelné chuti, která se liší podle výrobce.[zdroj? ] V letech 1997-2000 byl seriál vysílán na stanici TV Nova s novými epizodami. Jednalo se o 112 dílů a mírně přeobsazený dabing. Od 18. února 2010 do roku 2014 se seriál Šmoulové vysílal na TV Barrandov, která odvysílala všechny poslední díly. Jednalo se o 266 dílů a úplně nový dabing. Odvysíláno tak bylo kompletních 429 dílů seriálu Šmoulové. Ze všech dílů seriálu jich bylo 34 předabováno TV Barrandov a jednalo se o díly, které v letech 1988-1993 vysílala Československá televize. Jako důvod TV Barrandov uvedla jinou stopáž a drahá autorská práva, i když odvysílala všech 18 posledních dílů z celkových 52 s původním dabingem Československé televize.", "question": "V kterém roce se poprvé vysílal seriál Šmoulové v Československu?", "answers": ["1988"]}
{"title": "Vosa útočná", "context": "Vosa útočná (Vespula germanica) je zástupce společenského blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Své žihadlo může použít opakovaně, neboť není opatřeno zpětnými háčky. Své hnízdo si buduje v zemi nebo též na půdách či trámech různých staveb. == Vzhled == Od podobných vos obecných je snadno odlišíme podle tří oddělených teček na čelním štítku. Oproti dalšímu častému druhu vos z čeledi sršňovitých, vosíkům francouzským, nemají žlutá, ale černá tykadla a černé baze končetin. == Rozšíření == Původní areál najdeme stejně jako u vosy obecné v Eurasii, vlivem člověka se ovšem dostala do končin nových. S vosou obecnou se setkala v Austrálii (je zde však úspěšnější), na Novém Zélandu (tady je naopak vosou obecnou vytlačována) a v Jižní Americe, samostatně pak kolonizovala Jihoafrickou republiku a Severní Ameriku. Ilustrační mapka rozšíření, zde i na anglické verzi, je chybná - v Jihoafrické republice vosy útočné nalazneme pouze v Západním Kapsku na jihozápadě země. Naopak areál v Severní Americe je podstatně větší. Na Novém Zélandu rovněž občas hnízda na podzim nezanikají a mohou tedy dorůst v dalších letech podstatně větší velikosti než v původním areálu - rekordmanem bylo hnízdo vysoké zhruba 4 m, které obsahovalo asi 4 miliony komůrek. == Odkazy == === Reference === === Literatura === ŽĎÁREK, Jan. Hmyzí rodiny a státy. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2013. 582 s. ISBN 978-80-200-2225-7. OCLC 857951938 LESTER, Phil. The Vulgar Wasp: The Story of a Ruthless Invader and Ingenious Predator. 1. vyd. [s.l.]: Victoria University Press, 2018. 200 s. ISBN 9781776561858. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu vosa útočná ve Wikimedia Commons", "question": "Zástupcem které čeledi je vosa útočná?", "answers": ["sršňovitých"]}
{"title": "Hamburk", "context": "Pro svůj význam v námořní dopravě a obchodě bývá nazýván \"Tor zur Welt\", tj. \"Brána do světa\". Je v něm jedna z největších německých univerzit, významné průmyslové podniky (loděnice). Známý je kostel sv. Michaela, radnice a čtvrť červených luceren Sankt Pauli s proslavenou ulicí Reeperbahn, která nabízí všemožné druhy zábavy. Každoročně se zde koná známá pouť Hamburger Dom. V centru města, ve čtvrti Altstad, se nachází jezero, na kterém je provozováno jachtaření. Nejvyšší stavbou je Televizní věž Heinricha Hertze. Mezi další oblíbená místa patří také Dungeon - skladiště přestavěné na Dům hrůzy, Kontorhaus postaven r. 1922 ve tvaru lodě či jezero Alster - největší ze 3 jezer o rozloze více než 160 ha. Poblíž se nachází i ZOO, kde žije téměř 3000 druhů zvířat. Část hamburského přístavu Moldauhafen má Česká republika pronajatou do roku 2028. Pronájem části Hamburku od Německa je důsledek postavení Československa na straně vítězů 1. světové války. Z právního hlediska bylo Československo s Německem ve válečném stavu od 28.10.1918 (vznik Československa) až do jeho kapitulace 11.11.1918. V této době došlo i k bojům německé armády s československými legiemi na západní frontě ve Francii u Terronu a Vouziers. Německo v rámci mírové smlouvy z Versailles (podepsána dne 28. června 1919), kromě toho, že uznalo Československo v jeho historických hranicích, tj. včetně německých separatistických pohraničních útvarů Německé Čechy, Šumavská župa, Sudetsko a Německá jižní Morava a vnitřních enkláv Jihlava, Brno a Olomouc, odstoupilo Československu dne 10. ledna 1920 ze svého území Hlučínsko a pronajalo část svých přístavů Štětín a Hamburk v roce 1920 Československu na 99 let. V rámci téže smlouvy byly v Německu internacionalizovány vodní toky vedoucí k těmto přístavům. Německo nesmělo zasahovat do provozu plavidel a mohlo zasáhnout pouze v případě ohrožení svých práv. V rámci Versailleské smlouvy bylo navíc podepsáno, že každých 10 let komise složená ze zástupců Československa, Velké Británie a Německa budou prostory vhodné pro pronájem Československu vytyčovat a že Německo, již v den podpisu Versailleské smlouvy dopředu souhlasí se všemi rozhodnutími a závěry této komise. K realizaci Versailleské smlouvy došlo v Hamburku až v roce 1929, kdy město Hamburk pronajalo vhodné prostory Československu. Při rozdělení Československa dne 31. prosince 1992 připadla celá československá část Hamburku České republice. Česká část Hamburku se nachází ve středu města a přístavu.", "question": "Do jakého roku má Česká republika pronajatu část přístavu v Hamburku?", "answers": ["2028"]}
{"title": "Je třeba zabít Sekala", "context": "Je třeba zabít Sekala je koprodukční film Vladimíra Michálka z roku 1998. Snímek podle námětu a scénáře Jiřího Křižana získal 10 Českých lvů a reprezentoval českou kinematografii v klání o Oscara. Film vznikl v koprodukci s Polskem, Slovenskem a Francií. Tématem filmu jsou události na hanácké vesnici v roce 1943. Toto okupační drama je však zpracováno poměrně netradičně - autoři si vypůjčili vyjadřovací prostředky jak z antické tragédie, kterou vyjadřuje chór dvanácti vesnických starců, tak z westernu: nechybí tajemný cizinec ani závěrečný souboj muže proti muži. Důležitou složkou je téma viny zdánlivě bezúhonných lidí. V celém filmu se o německých okupantech pouze mluví. Film se natáčel v jihočeském Varvažově. Film začíná příchodem valašského kováře Jury Barana (Olaf Lubaszenko) do Lakotic, vesnice na Hané, kde se potřebuje ukrýt před gestapem (má doporučující dopis pro zdejšího starostu). Kvůli jeho evangelické víře ho místní hospodáři přijímají poměrně nepřátelsky. Baran záhy poznává poměry ve vesnici - hospodáři žijí ve strachu před udavačem Ivanem Sekalem (Bogusław Linda), který od okupantů získává grunty zatčených sousedů. Sedláci se rozhodnou využít Baranovy svízelné situace (starosta z dopisu ví, kde se skrývají jeho žena a dcera) a vydíráním ho přinutit k vraždě. Mezitím se ukáže, že Sekalova zrůdnost pramení z ponižování, jehož se mu v dětství dostalo pro nemanželský původ. V souboji na nože Baran Sekala skutečně zabije, sám je však těžce zraněn. Sedláci mu odmítnou poskytnout pomoc a nechávají ho zemřít. Film získal v roce 1998 ocenění Český lev v deseti kategoriích, čímž držel rekord až do roku 2014 (kdy film Hořící keř získal 11 cen). Cena byla udělena za Nejlepší film, režii (Vladimír Michálek), scénář (Jiří Křižan), mužský herecký výkon v hlavní roli (Olaf Lubaszenko), ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Agnieszka Sitek.", "question": "Které státy se podílely na filmu Je třeba zabít Sekala?", "answers": ["Polskem, Slovenskem a Francií"]}
{"title": "Prvoci", "context": "Prvoci (Protozoa) je souhrnné označení pro jednobuněčné eukaryotní heterotrofní (či mixotrofní) organismy, které byly dříve řazeny do říše živočichové (Animalia) pro svou pohyblivost a neschopnost fotosyntézy. Tím se odlišují od ostatních protistů, jako jsou různé řasy (Algae) či houbám podobní protisté (hlenky, oomycety a podobně).Tvoří kolonie. Ze skutečnosti, že dříve tvořili podskupinu živočichů, vyplývá také latinský termín protozoa, čili \"prvotní živočichové\". Klasifikace prvoků však prošla v posledních letech značným vývojem a dnes se prvoci řadí do několika eukaryotních víceméně přirozených superskupin, především pak Amoebozoa (např. Archamoebae), Opisthokonta (zejména trubénky, Choanozoa), Chromalveolata (např. nálevníci, Ciliophora), Excavata (např. krásnoočka, Euglenozoa) a Rhizaria (např. dírkonošci, Foraminifera). Zkoumáním prvoků se zabývá protozoologie. Související informace naleznete také v článku Alternativní pojmenování prvoků. Pravděpodobně prvním člověkem, který pozoroval prvoky, byl s pomocí svých mikroskopů Holanďan Antoni van Leeuwenhoek. Popsal a zakreslil především nálevníky (Ciliophora) a nazýval je Animalcula (\"zvířátka\"). V 18. století pak byli nazýváni Animalcula Infusoria, čili \"zvířátka z nálevů\". Tyto a mnohé další klasifikace byly postaveny na víře, že prvoci jsou živočichové. Prvním, kdo vyčlenil jednobuněčné heterotrofy zvlášť, byl v roce 1848 Rudolf Leuckart. V průběhu druhé poloviny 19. století vznikaly další nové termíny, jako Protoctista a Protista, které zahrnují nejen prvoky, ale i mnohé jiné organismy. Český název prvoci použil v roce 1821 Jan Svatopluk Presl jako český ekvivalent k termínu Infusoria.", "question": "Kdo jako první pravděpodobně pozoroval prvoky?", "answers": ["Antoni van Leeuwenhoek"]}
{"title": "Apple", "context": "Apple Inc., dříve Apple Computer Inc., je americká firma se sídlem ve městě Cupertino v Kalifornii. Firma byla založena v roce 1976, specializuje na hardware a software. Jejich nejznámějšími produkty jsou: řada počítačů Mac, sada kapesních počítačů a MP3 přehrávačů iPod, chytrý telefon iPhone a tablet iPad, nebo také hodinky Apple Watch. V počítačích Apple je instalován standardně operační systém macOS a dotyková zařízení jsou poháněna operačním systémem iOS. Dalším známým softwarem je program pro přehrávání a uspořádávání hudební kolekce; iTunes. Mezi další aplikace od firmy Apple se řadí sada kancelářského balíku iWork a sada na vytváření hudby, fotek a videí iLife. Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh.", "question": "Kdy byla založena firma Apple?", "answers": ["1976"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. === Rodinný život ===", "question": "Jak se jmenovalo dvojče Karla Jaromíra Erbena?", "answers": ["Jan"]}
{"title": "Charleyova teta", "context": "Charleyova teta je divadelní komedie anglického autora Brandona Thomase z roku 1892. V češtině ji uvedlo poprvé Národní divadlo v Praze roku 1894. V České republice má tuto hru na repertoáru mnoho divadel, mezi nimi i Městské divadlo Brno. Mezi legendární české inscenace této hry patří, mimo jiné, také ta z Městských divadel pražských, kde v Divadle ABC hlavní roli po mnoho let ztvárňoval Lubomír Lipský. Děj hry se odehrává v 19. století. Dva studenti Oxfordské univerzity Charley a Jack chtějí požádat své dívky o ruku, ale doba si žádá doporučení solidní osoby. Do Anglie se má vrátit velmi bohatá Dona Lucie Dalvadores, Charleyova teta. Problém se zdá být vyřešen. Slečny jsou již netrpělivé a teta stále nikde, proto se studenti rozhodnou, že se za tetu převleče jejich spolužák Babberly. Z toho vyplývají velmi komické situace a samozřejmě se objeví i skutečná teta. Hru má od roku 2007 na repertoáru Městské divadlo Brno. Délka představení činí 2 h 55 minut, s jednou dvaceti minutovou přestávkou. 15.10.2009 proběhla premiéra hry na prknech pražského divadla na Jezerce v režii Jana Hrušínského. V roli sluhy Brasseta se spolu s Janem Hrušínským a Zdeňkem Hruškou alternoval nejslavnější český představitel titulní role, Lubomír Lipský. Hlavní postavu lorda Babberlyho ztvárnil Radek Holub a v současnosti se v hlavní roli objevuje Petr Vacek. I na dalších postavách se za sedm let prostřídalo několik herců. Jacka Chesneyho si zahrál například Roman Štabrňák, Charleyho pak Lukáš Langmajer.", "question": "Kterého roku poprvé v češtině uvedlo Národní divadlo v Praze divadelní hru Charleyova teta?", "answers": ["1894"]}
{"title": "Sully Prudhomme", "context": "René-François-Armand (Sully) Prudhomme [syly prydomm] (16. března 1839, Paříž - 6. září 1907, Châtenay-Malabry) byl francouzský básník a esejista, nositel první Nobelovy ceny za literaturu z roku 1901. Sully Prudhomme se narodil v Paříži jako syn obchodníka. Když mu byly dva roky, zemřel mu otec. Původně studoval přírodní vědy (zejména matematiku), ale časem u něho převážil zájem o filozofii, klasickou filologii a poezii. Záliba ve filozofii se pak projevila ve většině jeho poetické tvorby. Stal se vůdčí osobností parnasistického hnutí, které se pokoušelo obnovit eleganci poezie v reakci na romantismus. Jeho snem bylo spojení poezie a vědy. Od roku 1881 by členem Francouzské akademie (Académie française). Roku 1901 mu byla jako prvnímu spisovateli vůbec udělena Nobelova cena za literaturu \"...jako uznání za vynikající básnickou tvorbu, která až do posledních let přináší svědectví o vznešeném idealismu, umělecké dokonalosti a o vzácném spojení kvalit srdce a intelektu\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Sully Prudhomme zemřel roku 1907 v Châtenay-Malabry nedaleko Paříže. Byl pochován na pařížském hřbitově Pè. Stances et Poè (1865, Stance), Les épreuves (1866, Zkoušky osudu), Les solitudes (1869, Samoty). Les destins (1872, Osudy), La France (1874), Les vaines tendresses (1875, Marná laskání), Le Zénith (1876), La justice (1878. , Spravedlnost), Le prisme, poésies diverses (1886, Lom světla), Le bonheur (1888, Štěstí), Épaves (1908, Trosky), posmrtně. Que sais-je? (1896, Co vím? ), filozofické pojednání, Testament poétique (1901, Básnická závěť), eseje, La vraie religion selon Pascal (1905, Pravé náboženství podle Pascala), eseje, Journal intime: lettres-pensée (1922), deník. Jediný český výbor z básníkova díla vyšel roku 1937 v Nakladatelském družstvu Máje v Praze pod názvem Marná laskání v překladu Svatopluka Kadlece a s úvodem Václava Černého.", "question": "Kde zemřel René-François-Armand?", "answers": ["Châtenay-Malabry"]}
{"title": "Pompeje", "context": "Zemní práce ve staré části města a hloubkové vrty však zjevily vrstvy usazeného sedimentu, který naznačuje, že již před rokem 79 byla oblast zasažena přírodními katastrofami. Na vrstvě lávového podloží pod městem byly nalezeny tři vrstvy sedimentu. V těchto vrstvách vědci nalezli kosti zvířat, úlomky keramiky a otisky květin. Pomocí radiokarbonové metody datování vědci určili stáří první vrstvy do 8. století př. n. l., přibližně do doby založení města. Další dvě vrstvy jsou odděleny obdělanou půdou a kamennými silnicemi a jejich vznik se datuje do 4. století a 2. století př. n. l. Za vznikem těchto sedimentů se skrývají patrně rozsáhlé sesuvy půdy vlivem extrémních srážek. (Senatore, et al., 2004) Geologové se snažili pomocí magnetické charakteristiky kamenů z Pompejí určit teplotu pyroklastické vlny, která pohřbila město. Pokud roztavená láva tuhne, magnetické minerály v ni obsažené se orientují shodně s zemským magnetickým polem. Pokud je materiál zahřát nad určitou teplotu, známou jako Curieho teplota, magnetické pole může být změněno nebo úplně zrušeno. Analýza přibližně 200 vulkanických kamenů a nálezů (např. střešní tašky) ukázala, že u vrcholu sopky měl mrak teplotu kolem 850 °C a než dosáhl města, ochladl na 350 °C. Většina zkoumaných materiálů byla vystavena teplotě mezi 240 °C a 340 °C. Na některých místech byla teplota ještě nižší, kolem 180 °C. (Cioni, et al., 2004).", "question": "Co pohřbilo Pompeje ?", "answers": ["pyroklastické vlny"]}
{"title": "Thomas Jefferson", "context": "Thomas Jefferson (13. dubna 1743 v Shadwellu ve Virginii - 4. července 1826 v Charlottesville ve Virginii), byl třetí americký prezident (1801-1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776). Během americké revoluce byl guvernérem Virginie (1779-1781) a později americkým velvyslancem ve Francii (1785-1789). Po návratu z Francie se stal prvním ministrem zahraničí ve vládě prezidenta George Washingtona (1790-1793). Jeho sympatie k Velké francouzské revoluci vedly k jeho konfliktu s Alexandrem Hamiltonem. V roce 1793 kvůli tomuto konfliktu rezignoval. Označoval se za materialistu. Jako deista zkoumal pravdivost Bible. Tíhnul k \"zdravému rozumu\" a přírodním zákonům. Stavil se do opozice vůči bankám a dluhům, které mj. brání koloniální nezávislosti na království. Bojoval za nezávislost a rovnost. Přestože mu sloužili otroci, bojoval například i proti mezinárodnímu obchodu s otroky. V roce 1788 postavil v USA v Richmondu budovu pro zákonodárné shromaždění, která je dnes stavební památkou. V roce 1825 rok před svou smrtí spoluzaložil Virginskou univerzitu, na jejím konci byla postavena cihlová rotunda. V roce 1796 kandidoval na funkci prezidenta USA, ale prohrál o tři hlasy s Johnem Adamsem. Druhým prezidentem se tak stal John Adams, on sám byl zvolen viceprezidentem, avšak nespolupracoval s Adamsem. Postavil se proti jeho zákonům omezujícím poskytnutí amerického státního občanství přistěhovalcům a zákonům omezujícím kritiku státních úředníků. Zemřel jen o několik hodin dříve než John Adams. Šlo o nadšence do šifrování a tajných kódů, kteroužto zálibu sdílel s Robertem Pattersonem. V jeho pozůstalosti se jako pozůstatek přátelského soutěžení mezi oběma muži nachází zašifrovaný dopis, který mu Patterson bez klíče poslal coby dárek k Vánocům v roce 1801. Není známo, že by jej on sám někdy rozluštil, s největší pravděpodobností nikoliv, a určitě považoval šifru za natolik důmyslnou, že zvažoval její použití ve státní správě. Šifra odolávala přes dvě stě let, než ji v roce 2009 s pomocí počítačů prolomil odborník na kryptologii a matematiku Lawren Smithline. K jeho zábavám patřilo také chovatelství, především drůbeže a ovcí. Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons Osoba Thomas Jefferson ve Wikicitátech Galerie Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons", "question": "Kolikátým prezidentem Spojených států amerických byl Thomas Jefferson?", "answers": ["třetí"]}
{"title": "Hewlett-Packard", "context": "Klávesnice byla křížencem vědeckého kalkulátoru a přídavným zařízením. Nebyla zde abecední klávesnice. Společnost získala celosvětový respekt k řadě produktů. V roce 1972 představil světově první kapesní vědecký elektronický kalkulátor (HP-35), v roce 1974 první kapesní počítač (HP-65), v roce 1979 se rozšířil na alfanumerický, programovatelný (HP-41C) a první symbolický a grafický kalkulátor (HP-28c). Stejně jako jejich vědecké a obchodní kalkulačky, jejich osciloskopy, logické analyzátory, a jiné měřicí přístroje mají pověst odolnosti a využitelnost (tyto produkty jsou nyní součástí vedlejších produktové řady Agilent). 98x5, řada technických stolních počítačů začala v roce 1975 s 9815, a levnější série 80, opět technických počítačů, začala v roce 1979 s 85. Tyto stroje používaly programovací jazyk BASIC, který byl k dispozici ihned po jejich zapnutí a používal proprietární magnetické pásky pro uchovávání informací. HP počítače se později velmi podobaly svými schopnostmi počítačům IBM, i když omezeně dostupné technologie zvyšovaly jejich ceny. === 1980 === V roce 1984 HP zavedlo i inkoustové a laserové tiskárny. Spolu s řadou skenerů, byly z tiskáren později vyvinuty úspěšné multifunkční zařízení, nejvýznamnější jsou byly samostatné jednotky tiskárna / skener / kopírka / fax. Tiskové mechanismy HP LaserJet, nesmírně populární řady laserových tiskáren, téměř zcela závisí komponentách Canon(tiskové motory), které zase využívají technologií vyvinutých společností Xerox.", "question": "Jaká je skratka pro Hewlett-Packard?", "answers": ["HP"]}
{"title": "Obilniny", "context": "Obilniny jsou rostliny z čeledi lipnicovité, využívané, šlechtěné a pěstované především pro svá semena – zrna či obilky. Obilí, obiloviny, také cereálie slouží především k lidské výživě. Obilovina ve formě obilky představuje hlavní produkt obilnin Zrna se užívají buďto celá (rýže, žito, ječmen, oves), broušená, to jest částečně nebo úplně zbavena obalu zrna (kroupy, bílá rýže), anebo rozemletá (celozrnná mouka - rozemleté celé zrno, vločky (nejen ovesné), krupky, bílá mouka nebo krupice). Zrno obsahuje zejména škrob, minerály, vitamíny, oleje a vlákniny. Zrna se také zkrmují přímo. Celé rostliny se využívají jako zelená píce. Nadzemní část se silážuje (kukuřice setá), zpracovává jako sláma (pšenice, ječmen) nebo se z ní vyrábějí rohože, košíky, kartáče (čirok). Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60–70 %. Světová produkce obilnin (bez rýže) v sezóně 2009/2010 byla téměř 1 800 milionů tun, z toho bylo 34 % použito na výrobu jídla, 42 % na výrobu krmiva, 16 % na průmyslové využití (např. výroba biopaliv) a zbytek uskladněn. Výzkumem obilnin se zabývá Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž (dříve Výzkumný ústav obilnářský) v Kroměříži. Obilniny patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), označované také jako trávy, řádu lipnicokvěté (lipnicotvaré) (Poales). Jsou to jednoleté i víceleté byliny se svazčitým kořenovým systémem. Stonek nazývaný stéblo je složen z dlouhých dutých článků (internody) a kolének (nody), kde dochází k prodlužování, tedy růstu celé rostliny. Většina druhů vytváří několik odnoží. Pochva listů vyrůstající z kolének přechází v listovou čepel s rovnoběžnou žilnatinou. Na rozhraní pochvy a čepele vyrůstá jazýček a čepel je zakončena oušky. Tvar jazýčku a oušek může být rozlišovacím znakem některých obilnin (pšenice, ječmen, žito, oves). Obilniny rozdělujeme podle morfologických a fyziologických vlastností do dvou skupin: slzovka obecná (Coix lacryma-jobi) dochan (Pennisetum) kalužnice, korakán (Eleusine) milička, tef (Eragrostis) paspal (Paspalum). lesknice (chrastice - Phalaris) ježatka (Echinochloa) rosička (Digitaria) troskut (Cynodon) Pseudoobilniny (pseudoobiloviny) jsou rostliny z jiných čeledí než lipnicovité (Poaceae), které se ale přiřazují k této skupině díky stejnému hospodářskému využití a chemickému složení. Nejvýznamnějšími představiteli jsou: laskavec (Amaranthus – Amaranthaceae) merlík (Chenopodium – Amaranthaceae) pohanka (Fagopyrum – Polygonaceae) Obilniny jsou rostliny poměrně nenáročné, rostou v různých podmínkách a poskytují vysoké výnosy.", "question": "Do jaké čeledi patří obilniny?", "answers": ["lipnicovité"]}
{"title": "Ostralka štíhlá", "context": "Ostralka štíhlá (Anas acuta) je středně velká plovavá kachna z řádu vrubozobých. == Popis == Samec je výrazně zbarvený: hlava a část krku jsou hnědé, hruď a dolní část krku bílá (úzkým proužkem zasahuje bílé zbarvení dozadu na hlavu), boky a hřbet jsou šedavé, černá střední ocasní pera výrazně prodloužená. Samice je celkově hnědavá; od samice kachny divoké se liší jednobarevnou hlavou bez proužků a tmavošedým zobákem. V letu má černozelené, bíle lemované zrcátko. Hnízdí na jezerech v nížinách a stepích, také v tundře a horách. U nás protahuje na jaře i na podzim, vzácně přezimuje. V České republice hnízdila ostralka vždy jen ojediněle a nepravidelně, jedinou oblastí pravidelného hnízdění bylo dolní Podyjí, ovšem jen do výstavby Novomlýnských nádrží. Poslední hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1985 u Oder. Dnes lze Ostralku štíhlou vidět nanejvýš v zoologických zahradách, například v Zoo Hluboká nad Vltavou, Zoo Zlín, Zoo Tábor a v Zoo Praha. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu ostralka štíhlá ve Wikimedia Commons Galerie ostralka štíhlá ve Wikimedia Commons Taxon Anas acuta ve Wikidruzích", "question": "Jaké zbarvení má samice Ostralky štíhlé ?", "answers": ["celkově hnědavá"]}
{"title": "Želvy", "context": "Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.[zdroj? ] V prehistorických dobách byly po celém světě hojně rozšířeny želvy sloní,[zdroj? ] avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili jako potravu. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg. Mezi největší želvy celé geologické historie patřil obří svrchnokřídový rod Archelon s délkou těla až 4 metry a několikatunovou hmotností.[zdroj? ] Tito obři žili v mořích. Želvy rozdělujeme do dvou podřádů podle toho, jakým způsobem vtahují krk do krunýře: želvy skupiny Cryptodira (skrytohrdlí) dokážou zatáhnout krk a hlavu pod páteř, želvy skupiny Pleurodira (skrytohlaví) ji schovávají do krunýře na levou nebo pravou stranu. Jazyk je tlustý a nevysunutelný. Komorové oči většiny suchozemských želv směřují dolů na předměty před nimi, zatímco u některých vodních želv se oči nacházejí na vrchní části hlavy. Tyto druhy se dokážou v mělkých vodách skrýt před predátory tak, že jsou zcela ponořeny ve vodě vyjma očí a nozder. Mořské želvy mají poblíž očí žlázky produkující slané slzy, čímž se zbavují nadbytečné soli získané z mořské vody, kterou pijí. Želvy vidí pravděpodobně velmi dobře ve tmě, a to díky neobvykle vysokému počtu tyčinek v sítnici oka.[zdroj?", "question": "Mají želvy vysunutelný jazyk?", "answers": ["Jazyk je tlustý a nevysunutelný."]}
{"title": "Libye", "context": "Libye je arabský stát v severní Africe u Středozemního moře. Jejími sousedy jsou Egypt, Súdán, Čad, Niger, Alžírsko a Tunisko. Jméno státu má původ ve starořeckém mýtu o Libyi. V roce 2011 zde proběhla občanská válka mezi stoupenci Kaddáfího džamáhíríje a povstalci zastupovanými Národní přechodnou radou a podporovanými NATO. Válka skončila vítězstvím povstalců. Město Leptis Magna patřilo k významným obchodním centrům Římského impéria. V 7. století oblast dnešní Libye dobyli Arabové a v roce 1551 Osmanští Turci. V letech 1911-1943 byla Libye italskou kolonií. Itálie tuto bývalou osmanskou provincii získala na základě Smlouvy z Lausanne po vyhrané italsko-turecké válce, kdy byli Turci, tlačeni hrozícím konfliktem s balkánskými státy, donuceni podepsat s Itálií mírovou smlouvu. V rámci této smlouvy vyklidili Tripolsko a Kyrenaiku a předali ji pod správu Itálie. Kyrenaiku se však Italům nepodařilo zcela obsadit, a tak požívala značné autonomie v rámci italské koloniální říše (vlastní parlament). Až po další válce v letech 1922-1928 byla Kyrenaika zcela podrobena a roku 1929 spojena s Tripolskem a Fezzánem. Itálie musela poté čelit tuhému odporu beduínských povstalců, zesílenému v průběhu první světové války, kdy byli zásobováni dodávkami zbraní od Centrálních mocností. Poslední odpor byl zlomen roku 1935 dobytím oázy Kufra. Italská vláda poskytovala kolonistům velké subvence, v roce 1940 jich v Libyi žilo přibližně 110 000. V roce 1938 se pobřežní části Kyrenaiky i Tripolska staly integrální součástí Itálie, zatímco ve vnitrozemí vznikla provincie Libyjská Sahara. Během druhé světové války bylo území Libye svědkem rozsáhlých válečných operací. Válčící strany (Němci, Italové a Britové) se střídali v kontrole nad touto oblastí. Ke konci roku 1942 se Britům podařilo definitivně vytlačit italsko-německé jednotky z Libye. Po zbytek války a po ní byly Tripolsko a Kyrenaika spravovány Velkou Británií. Po druhé světové válce bylo území bývalé Italské severní afriky rozděleno na historické regiony Tripolsko (pod vládou Britů), Kyrenaika (pod vládou Britů) a Fazzā (pod vládou Francouzů). Poté, co došlo v roce 1949 k rozsáhlým nepokojům, rozhodla OSN o plném osamostatnění Libye. Toto rozhodnutí bylo naplněno roku 1951, kdy spojením Fezzánu, Tripolska a Kyrenaiky vznikl nezávislý federativní stát Libye jako Libyjské království pod vládou krále Idrise I. emíra Kyrenaiky a Tripolska. V roce 1963 byl za autoritativní vlády zrušeno federativní členění země. V roce 1969 proběhl vojenský puč vedený skupinou plukovníků pod vedením Muammara Kaddáfího. Libye po roce 1969 postupně začala usilovat o pozici regionální mocnosti v Africe. Ze země byly vykázány americké a britské jednotky, znárodněny zahraniční ropné společnosti.", "question": "Sousedí Libye s Egyptem?", "answers": ["Jejími sousedy jsou Egypt, Súdán, Čad, Niger, Alžírsko a Tunisko."]}
{"title": "Kormorán velký", "context": "Hnízdí také v západním Grónsku. V Evropě obývá většinu atlantského pobřeží, Středomoří a řadu oblastí východní Evropy. V Africe zimuje na severním pobřeží a podél Nilu, hnízdí a celoročně se vyskytuje na severozápadním pobřeží, ve střední a východní Africe a v Jihoafrické republice. V Asii hnízdí od střední Asie na východ po východní Čínu, zimuje v jižní Číně a Indii, zimující ptáci jsou pozorováni i v jihovýchodní Asii. Hnízdí také ve většině Austrálie mimo centrální oblasti, zimuje také na Novém Zélandu. === Výskyt v Česku === V České republice se kormoráni pokoušeli neúspěšně zahnízdit již v minulosti, první stálá kolonie vznikla na jižní Moravě až v roce 1982. Od té doby počty hnízdících ptáků nejdříve prudce narůstaly, ale později zpět prudce poklesly, proto je ohroženým druhem. Kormoráni osídlili také další oblasti (jižní a severozápadní Čechy, Poodří). V letech 2001–2003 hnízdilo na našem území 200–232 párů, což je výrazné snížení proti 500–660 párům v letech 1985–1989; pokles byl jistě způsoben regulací početnosti. V roce 2010 u nás v šesti koloniích hnízdilo přibližně 350 párů kormoránů. Během zimního období[kdy? ] k nám pak zavítalo 10000–15000 ptáků ze severských zemí.[zdroj? ] === Potrava === V ČR mimo produkční rybníky (tj. na volných vodách) loví kormoráni především plotice, okouny, oukleje a jelce, kteří tvoří přes 75% jejich kořisti (početně). Na rybářských revírech jen za zimní období odloví až 80 kg ryb z každého hektaru vodní plochy (např. na Vltavě v Praze). Během zimy loví v průměru až 5krát těžší ryby (průměr 157 gramů) než v letním období (průměr 30 gramů). Obvyklou kořist představují ryby o velikosti 18,5 cm, 95 % ulovených ryb je do velikosti 30 cm. Ve velmi výjimečných případech uloví i rybu větší než 50 cm (štika, parma, úhoř). Denní spotřeba potravy průměrného ptáka je cca 400 gramů ryb.", "question": "Co tvoří potravu Kormorána vlekého?", "answers": ["plotice, okouny, oukleje a jelce"]}
{"title": "Johannes Diderik van der Waals", "context": "Johannes Diderik van der Waals (23. listopadu 1837, Leiden - 8. března 1923, Amsterdam) byl holandský fyzik. V roce 1910 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za práci na stavové rovnici plynů a tekutin. V letech 1862 - 1865 studoval univerzitu v Leidenu. Od 1864 učil fyziku a matematiku na střední škole v Deventeru a o dva roky později v Haagu. Doktorskou disertaci s názvem Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand obhájil v roce 1873. V roce 1876 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi objemem, tlakem a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako van der Waalsovy síly. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i plyny a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia. V roce 1893 publikoval hlavní myšlenky termodynamické teorie kapilarity, jejímž hlavním předpokladem byla existence pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na rozhraní mezi kapalinou a párou. V roce 1910 byly jeho práce oceněny Nobelovou cenou za fyziku.", "question": "Kde se narodil Johannes Diderik van der Waals?", "answers": ["Leiden"]}
{"title": "Surrealismus", "context": "Surrealismus (výslovnost syrealismus) je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil. Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou - Prsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu (francouzská předpona sur - nad). Počátky surrealismu navazovaly na dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody a poezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby. Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. V Surrealistickém manifestu Breton definoval surrealismus jako \"čirý psychický automatismus\", kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel, že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací - při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své nitro a své sny samozřejmě také zkoumali a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (extatické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje. Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ především Sigmund Freud. Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období: Intuitivní období - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924).", "question": "Na co navazovaly počátky surrealismu?", "answers": ["na dadaismus"]}
{"title": "Vltavská kaskáda", "context": "Vltavská kaskáda je soustava vodních děl na řece Vltavě. Jde o celkem 9 přehrad, z nichž první byly budovány ve 30. letech 20. století. Do Vltavské kaskády patří přehrada zadržující největší objem vody z českých nádrží (Orlík) i přehrada největší co do plochy hladiny (Lipno). Vodní elektrárny v přehradách kaskády produkují elektrický výkon až 750 MW. První jezy na Vltavě byly stavěny již za Ferdinanda I., spolu s dalšími úpravami zlepšujícími splavnost. V letech 1640–1643 strahovské opatství na žádost Ferdinanda III odstranilo skalisko Horní slap, které nebezpečně zasahovalo do poloviny řečiště. Na zbytku skály byl na památku vztyčen Ferdinandův sloup, zvaný též Solný. V roce 1722 k němu přibyla socha svatého Jana Nepomuckého, po níž Svatojánské proudy získaly jméno. Obě památky byly přemístěny pod hráz Slapské nádrže poblíž budovy elektrárny. První ucelený projekt usplavnění Vltavy mezi Mělníkem a Českými Budějovicemi zpracovala roku 1894 firma Lanna a Vering. V té době byla Vltava hojně využívaná pro voroplavbu a klasickou plavbu, zejména přepravu dřeva, kamene a soli. Po první světové válce se objevuje námět na postavení dvou vysokých přehrad, u Slap a u Orlíku. Nový, energetický zájem se dostal do střetu s dosavadními hospodářskými zájmy. První dvě vodní díla kaskády, Vrané a Štěchovice, byla budována ve 30. letech 20. století, ještě s ohledem na plavební účely. Ačkoliv účelem výstavby prvních děl Vltavské kaskády byla výroba elektrické energie, po druhé světové válce byla upřednostněna akumulační funkce a z ní vyplývající nadlepšení průtoků na Vltavě a na dolním Labi. Vltavské nádrže mají význam především energetický (výroba el.energie v hydroelektrárnách, zejména při špičkovém odběru) a ochranný před povodněmi, dále plavební, rekreační a vodárenský. Vedlejšími přínosy jsou ochrana před povodněmi, usplavnění některých částí Vltavy, stabilizace hladiny pro odběr vody k průmyslovým účelům i pro výrobu pitné vody, vytvoření nových rekreačních míst. Vodní hospodaření na Vltavě umožňuje ovlivnit i splavnost Labe pod Mělníkem. Kaskáda je podle platného manipulačního řádu schopna zcela zastavit povodeň do velikosti dvacetileté vody a povodně větší zmírnit (transformovat). Například během povodně v roce 2002, byl max. přítok do VD Orlík v hodnotě 3900 m3·s−1, překračující úroveň tisícileté povodně, snížen transformací na VD Orlík o 800 až 900 m3·s−1. Také technické řešení a architektura přehrad je předmětem obdivu.", "question": "Kdy byly vybudovány první přehrady Vltavské kaskády?", "answers": ["30. letech 20. století"]}
{"title": "Návrat idiota", "context": "Návrat idiota je česká romantická komedie režiséra Saši Gedeona z roku 1999 inspirovaná hlavní postavou knížete Lva Nikolajeviče Myškina románu Idiot od ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, která se vyznačuje úpřimnou nezkaženou duší. Film byl oceněn pěti Českými lvy v kategoriích nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba, celkově byl nominován v 11 kategoriích. Získal řadu dalších ocenění včetně Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň, Kristiána, Ceny českých filmových kritiků, Trilobita, hlavní cenu na Mezinárodním filmových festivalech Sao Paulo, v Soluni nebo Prix Europa Berlín. Snímek byl také za Českou republiku nominován na Oscara. (česky) Návrat idiota v Česko-Slovenské filmové databázi (česky) Návrat idiota na Kinoboxu.cz (česky) Návrat idiota ve Filmové databázi (anglicky) Návrat idiota v Internet Movie Database", "question": "Kolik Českých lvů získal film Návrat idiota?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Poupata (film)", "context": "Poupata (2011) je český film, režijní debut Zdeňka Jiráského. Vypráví o Jardovi Hrdinovi, nádražním hradlaři závislém na hracích automatech, a jeho rodině. Film získal hlavní cenu Český lev 2011 pro nejlepší film roku a další tři ocenění za nejlepší režii, nejlepší kameru a nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli pro Vladimíra Javorského. Nominován byl také za scénář, nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Malgorzatu Pikus, střih, zvuk, hudbu a výtvarné řešení. Po úspěchu na Českých lvech se film k 8. březnu 2012 vrací do distribuce. Scénář získal před realizací filmu Cenu nadace RWE a Studia Barrandov. Film získal dvě ceny na Cenách české filmové kritiky 2011 za nejlepší kameru a za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli pro Vladimíra Javorského. Kromě toho získal nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší scénář, nejlepší původní hudba a nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Malgorzatu Pikus. Zdeněk Jiráský byl nominován na Cenu RWE pro objev roku. Na cenách Český lev 2011 získal ceny za nejlepší film, nejlepší režii, kameru a mužský herecký výkon v hlavní roli pro Vladimíra Javorského. Nominován byl v kategoriích scénář, nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Malgorzatu Pikus, střih, zvuk, hudba, výtvarné řešení, nominován byl také na cenu za nejlepší plakát. Na filmovém festivalu v Chicagu film získal cenu pro začínající tvůrce New Director Competition a cenu Stříbrný Hugo. Film získal i cenu z festivalu v jihokorejském Pusanu. Kamil Fila, Aktuálně.cz, 15. prosince 2011 [1] Mirka Spáčilová, iDNES.cz, 16. prosince 2011 [2] Marcel Kabát, Lidovky.. cz, 15. prosince 2011 [3] Hubert Poul, Moviezone.cz, 19. prosince 2011 [4] Jan Jaroš, Filmserver.cz, 14. prosince 2011. [5] Jan Gregor, Respekt.cz, 18. prosince 2011 [6] František Fuka, FFFilm, 28. listopadu 2011 [7] Poupata (film) na Kinoboxu.cz Poupata v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "O čem vypráví děj filmu Poupata?", "answers": ["o Jardovi Hrdinovi, nádražním hradlaři závislém na hracích automatech, a jeho rodině"]}
{"title": "Leopold Sviták", "context": "Po úmrtí Josefa Svitáka se manželé Svitákovi ujímají dědictví ve smyslu usnesení okresního soudu v Místku ze dne 18. října 1895. V roce 1895 nakupuje firma některé patenty firmy Benz a rozhoduje se stavět automobily. To byl počátek nové, usilovné práce a přemýšlení pro Leopolda Svitáka. Musel totiž vytvářet všechny potřebné součástky sám od základů, neboť v té době neexistovaly žádné továrny, jež by automobilové součástky vyráběly a dodávaly. Toto úsilí bylo korunováno úspěchem – v roce 1897 byl dohotoven první osobní automobil v tehdejším Rakousku-Uhersku. Dostal název \"Praesident\". Ještě téhož roku byla s ním podniknuta první dálková jízda spolehlivosti na trase Kopřivnice – Vídeň (285 km). Jednalo se o sázku vídeňského sportovního klubu. Kromě \"Praesidenta\" se jízdy zúčastnily ještě další dva vozy; všechny vzbuzovaly po celé cestě nebývalou pozornost a údiv nad \"vozem, který jezdí bez koní\". Jeden exemplář \"Praesidenta\" je uložen ve sbírkách Národního technického muzea v Praze na Letné. V roce 1898 byl Leopold Sviták jmenován závodním (Betriebsleiter). Zároveň však v témže roce je v jeho pracovní knížce vyznačen výstup ze služeb firmy dnem 24. listopadu. Důvodem byla skutečnost, že se firma rozhodla vyslat svého závodního na delší studijní cestu do ciziny. Cílem bylo prostudování stavu výroby automobilů v Evropě. A tak Leopold Sviták cestuje do Paříže, Drážďan, Chemnitz, Berlína, Deutzu, Kolína nad Rýnem a Mannheimu. Výsledkem této cesty byla řada zlepšení konstrukčních i výrobních. Pan Emil Hanzelka v roce 1947 (byl tehdy památkovým referentem Klubu českých turistů a Okresní osvětové rady v Novém Jičíně) vzpomíná na Leopolda Svitáka, u něhož se vyučil, že všechny součástky navrhoval, skicoval, sám obráběl a montoval, sám vyráběl karburátory, chladiče, kuličková ložiska a ozubená kola. Každá součástka musela být vyzkoušena a často i mnohokrát vyměňována. Jedině řetězy, zapalovací magnety a pneumatiky se kupovaly. S dohotoveným vozem sám vyjížděl jako zkušební jezdec. Pravou rukou mu byl Jan Kuchař z Kopřivnice, jeho konstruktér a dílovedoucí. V březnu roku 1899 dává si Leopold Sviták vypracovat od stavitele Jana Smitala v Novém Jičíně plánek na přestavbu odstoupeného domku č. 86 na Hukvaldech.", "question": "Jak se nazýval první automobil sestrojený v Rakousko-Uhersku ?", "answers": ["Praesident"]}
{"title": "Obština Gorna Orjachovica", "context": "Obština Gorna Orjachovica (bulharsky О Г О) je bulharská jednotka územní samosprávy ve Velikotărnovské oblasti. Leží ve středním Bulharsku v Předbalkánu. Správním střediskem je město Gorna Orjachovica, kromě něj zahrnuje obština 1 město a 12 vesnic. Žije zde zhruba 45 tisíc stálých obyvatel. == Sídla == == Sousední obštiny == == Obyvatelstvo == V obštině žije 44 776 stálých obyvatel a včetně přechodně hlášených obyvatel 52 677. Podle sčítáni 1. února 2011 bylo národnostní složení následující: == Odkazy == === Poznámky === === Reference ===", "question": "Kde leží Obština Gorna Orjachovica ?", "answers": ["Bulharsku"]}
{"title": "Anders Celsius", "context": "Anders Celsius (27. listopadu 1701 – 25. dubna 1744 ) byl švédský astronom a fyzik. Jde o autora Celsiovy stupnice. V letech 1736 až 1737 se zúčastnil Laponské expedice vedené francouzským astronomem Maupertuisem do Tornia. Expedici navrhl on sám během svého studijního pobytu v Paříži na tamější Francouzské akademii věd jako paralelní expedici k expedici do Peru (na území dnešního Ekvádoru) a která postupnými měřeními délky jednoho stupně zeměpisné šířky dokázala Newtonovu hypotézu o zploštění Země na pólech. Svojí účastí na expedici se stal velmi známým a tak mu švédské úřady poskytly finance na otevření Celsiovy observatoře. Tato observatoř byla otevřena roku 1741 a on sám ji vybavil nejmodernějšími přístroji, které získal při svých cestách po cizině. Studoval i polární záře. Jako první si všiml souvislosti mezi polárními zářemi a poruchami magnetického pole Země. Jako první také změřil jasnost více než 300 hvězd s průměrnou chybou 0,4 mag. Stal se známým roku 1742, kdy navrhl Celsiovu stodílkovou teplotní stupnici. Jeho stupnice ale byla původně obrácená, bod varu vody měl 0 a bod tuhnutí +100 stupňů. Do nám známého tvaru ji obrátil až roku 1745 Carl von Linné, rok poté, co Celsius zemřel na tuberkulózu. Galerie Anders Celsius ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Anders Celsius ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké národnosti byl Anders Celsius?", "answers": ["švédský"]}
{"title": "Kulajda", "context": "Kulajda je typická bílá polévka, která se skládá z vody, smetany, koření, vajíčka, kopru a brambor. Typická je pro svoji vysokou hustotu, bílou barvu a charakteristickou chuť. Pro přípravu kulajdy neexistuje jednotný recept, který by byl univerzální. Vyskytuje se mnoho variant, které se odlišují kořením a dalšími přísadami přidávanými do polévky. Občas se kulajda pro svoji sytost podává jako samostatný hlavní chod místo předkrmu. Slovníkové heslo kulajda ve Wikislovníku Recept jihočeská kulajda", "question": "Co je to kulajda", "answers": ["polévka"]}
{"title": "Nivchština", "context": "Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Н д; japonsky: ニ/ギ, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu. Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské.", "question": "Kolik lidí mluví nivchštinou?", "answers": ["zhruba 1000"]}
{"title": "Francie", "context": "Je šestý největší dovozce výrobků za USA, Německem, Čínou, Spojeným královstvím a Japonskem. Dále podle statistiky OECD byla v roce 2007 Francie na třetím místě v získávání přímých zahraničních investic. S téměř 158 miliardami USD zahraničních investic se Francie zařadila za USA (237,5 mld. USD investic) a Spojené království (185,9 mld. USD). Na druhou stranu francouzské společnosti investovaly ve stejném období 224,6 miliard USD v zahraničí, což zařazuje Francii na třetí místo žebříčku největších zahraničních investorů po USA (333,2 mld. USD) a Spojeném království (229,8 mld. USD). Francie je také druhou nejvíce produktivní zemí v OECD (nepočítaje Norsko, kde jsou hodnoty zvýšeny uměle tržbami z ropy, a Lucembursko, kde s velkými offshorovými investicemi bank). V roce 2003 byl průměrný hrubý domácí produkt na jednu hodinu práce 47,2 USD. Mezi příklady technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří mj. vysokorychlostní vlaky TGV a letadla Airbus. Železniční síť Francie, která k roku 2008 spojuje 29 473 km, je nejdražší železniční sítí v západní Evropě a spravuje ji společnost RFF. Po Německu jde o druhou nejrozsáhlejší železniční síť v západní Evropě. Vlaky osobní dopravy provozuje společnost SNCF. Mezi vysokorychlostní vlakové spojení ve Francii patří Thalys, Eurostar a TGV, které za komerčního využití na vysokorychlostních tratích dosahují rychlosti 270 - 320 km / h. Eurostar, společně s Eurotunnel Shuttle, spojuje Francii se Spojeným královstvím přes Eurotunel. Francie má železniční spojení do všech sousedních států, kromě Andorry. Vnitrostátní spojení je také velmi dobře rozvinuté a nachází se zde také několik podzemních železnic a tramvají, které doplňují autobusovou dopravu. Ve Francii se nachází přibližně 893 300 kilometrů funkčních vozovek. Dálniční síť měří přibližně 12 000 kilometrů. Nejsou zde pravidelné registrační poplatky, či daně, ale za použití dálnic se vybírá mýtné, kromě blízkosti velkých obcí.", "question": "Do kterého sousedního státu nemá Francie železniční spojení?", "answers": ["Andorry"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Na rovníku se teploty běžně pohybují od - do - °C, a nad nulu se dostanou jen výjimečně. Naproti tomu teplota povrchové vrstvy půdy může někdy dosáhnout až +30 °C. I přes tyto občasně příznivé teploty nemůže na většině povrchu existovat kapalná voda. Voda by se okamžitě začala vypařovat vlivem nízkého tlaku. Ve výšce okolo 40 až 50 km nad povrchem se nachází vrstva, která má stálou teplotu. Následně ve výšce přibližně 130 km začíná ionosféra a vodíková koróna planety dosahuje až do výšky 20 000 km. Podrobné znalosti o složení atmosféry, jejích změnách a o dlouhodobějším klimatu byly získány díky několika sondám, které na povrchu přistály (např. Viking 1 a 2, Spirit, Opportunity atd.), či které zkoumaly atmosféru z orbity. Na základě měření se zjistilo, že i na Marsu panuje skleníkový efekt, který otepluje planetu přibližně o 5 °C a zadržuje okolo 30 % tepelné energie. Výškově se atmosféra dělí na nižší (do 45 km), střední (do 110 km) a vyšší (nad 110 km). Na Marsu byla pozorována i oblačnost, která je nejspíše tvořena krystalky oxidu uhličitého vznikajících ve výšce okolo zhruba patnácti kilometrů. Vyjma oblačnosti se zde projevují i další procesy napovídající, že i na Marsu panují procesy měnícího se počasí. Vedle počasí je atmosféra planety také dějištěm častých prachových bouří, které občas dosáhnou celoplanetárního charakteru nebo i malé vzdušné víry v podobě prašných vírů. Během bouří mohou větry na povrchu planety dosahovat až rychlostí okolo 200 km/h, vynášejíce do atmosféry značné množství drobných prachových částic (obsahujících magnetit) o velikosti 0,1 mikrometru až 0,01 mm. Protože magnetit má větší schopnost pohlcovat modré světlo než červené, atmosféra se při pohledu z planety zdá žlutavá, či při východu/západu Slunce červená. Proces, který toto způsobuje je složitější než Rayleighův rozptyl, který je znám ze Země způsobující zde modrou barvu. Průměrné rychlosti větru jsou však 35 až 50 km/hod. Díky řidší atmosféře ale nemá vítr takovou sílu jako obdobný vítr na Zemi. Podrobnější informace naleznete v článku Voda na Marsu. V současnosti kvůli nízkému tlaku nemůže na povrchu Marsu existovat voda v tekuté podobě[zdroj?", "question": "Která planeta je čtvrtou planetou sluneční soustavy?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Norijuki Abe", "context": "Norijuki Abe (阿 記 Abe Noriyuki) se narodil 19. července 1961 v Kjótu. Živí se jako anime režisér, scenárista a zvukový režisér. Je známý díky spolupráci se Studiem Pierrot, ve kterém režíroval několik známých anime hitů typu Flame of Recca, Bleach, Yu Yu Hakusho. Noriyuki Abe dopomohl Yu Yu Hakushu vyhrát v roce 1993 a 1994 cenu Animage Anime Grand Prix. Bleach: The DiamondDust Rebellion : Režisér Bleach: Memories of Nobody: Režisér Bleach (TV) : Režisér, Storyboard, Technický ředitel Čiisana kjódžin Microman (TV) : Režisér [seriál] Detective School Q. : Režisér, Storyboard, Režisér [epizod] Flame of Recca (TV) : Režisér, Režisér [epizod] Strašidelné historky (TV) : Režisér, Zvukový režisér Great Teacher Onizuka (TV. ) : Režisér, Storyboard Midori no makibao (TV) : Režisér, Režisér [epizod] Ninku (TV) : Režisér, Storyboard Ninku the Movie : Režisér, Storyboard Norakuro-kun (TV). : Režisér [epizod] Ore wa čokkaku (TV) : Režisér [epizod] Saber Marionette J to X (TV) : Storyboard (ep 16) Seikai no Senki (seriál) : Storyboard Tokyo Mew Mew (TV) : Režisér Yu Yu Hakusho: Poltergeist Report : Supervize Yu Yu Hakusho: The Movie : Režisér Velká Zkouška (TV) : Režisér, Storyboard, režisér [animace]", "question": "Čím se živí Norijuki Abe?", "answers": ["jako anime režisér, scenárista a zvukový režisér."]}
{"title": "Trojúhelník", "context": "Trojúhelník je geometrický útvar určený třemi body, neležícími v jedné přímce. Jednou ze základních vlastností trojúhelníku v \"obyčejné\" euklidovské rovině je skutečnost, že součet velikostí jeho vnitřních úhlů je roven 180° (π v obloukové míře). Naproti tomu sférický trojúhelník na kulové ploše má součet velikostí vnitřních úhlů vždy větší než 180° a trojúhelník v hyperbolické (Lobačevského) rovině vždy menší než 180°. Vlastnosti trojúhelníku tedy podstatně závisí na geometrických vlastnostech roviny, v níž leží. Následující poznatky platí většinou jen pro trojúhelník v euklidovské rovině. Úsečky, které spojují vrcholy, se nazývají strany trojúhelníku. Úhly, které svírají strany, se nazývají vnitřní úhly trojúhelníku. Úhly vedlejší k vnitřním úhlům, se nazývají vnější úhly trojúhelníku. Každý trojúhelník má 3 strany, 3 vnitřní úhly, 6 vnějších úhlů (u každého vrcholu dva). Trojúhelník nemá úhlopříčky. Trojúhelník se znázorňuje pomocí jeho vrcholů a stran. Vrcholy se označují velkým tiskacím písmenem, strany se označují malým písmenem příslušným protějšímu vrcholu, úhly se označují malým řeckým písmenem. Trojúhelník se zapisuje symbolem Δ následovaným výčtem všech vrcholů. Trojúhelník může být určen: (sss) délkou všech tří stran, (sus) délkou dvou stran a velikostí úhlu, který svírají, (usu) délkou strany a velikostí úhlů, které k ní přiléhají, (Ssu) délkou dvou stran a velikostí úhlu proti větší z nich.", "question": "Kolik je součet všech vnitřních úhlů v trojúhelníku ?", "answers": ["180°"]}
{"title": "Thor (film)", "context": ") jako Laufey Ray Stevenson (český dabing: Petr Gelnar) jako Volstagg Idris Elba (český dabing: Martin Zahálka) jako Heimdall Jaimie Alexanderová (český dabing: René Slováčková) jako Sif Tadanobu Asano (český. dabing: Matouš Ruml) jako Hogun Joshua Dallas (český dabing: Petr Lněnička) jako Fandral Rene Russoová (český dabing: Ilona Svobodová) jako Frigga Anthony Hopkins (český dabing: Jiří Plachý) jako Odin V dalších rolích se představili také Maximiliano Hernández (agent Jasper Sitwell), Joseph Gatt, Joshua Cox a Douglas Tait (všichni tři jako Mraziví obři). V cameo rolích se ve filmu objevili i Stan Lee, J. Michael Straczynski (oba jako řidiči pick-upů), Jeremy Renner (agent Clint Barton / Hawkeye) a Samuel L. Jackson (ředitel Nick Fury). Film o Thorovi byl plánován od roku 1997. Návrh scénáře napsal v roce 2006 Mark Protosevich a o rok později se režisérem připravovaného snímku stal Matthew Vaughn. Jeho smlouva však vypršela v květnu 2008 a studio začalo hledat nového režiséra. Tím se na podzim téhož roku stal Kenneth Branagh. V květnu 2009 byli do hlavních rolí obsazeni Chris Hemsworth a Tom Hiddleston, v červenci se k nim přidala Natalie Portmanová a v následujících měsících i další herci. Natáčení snímku s rozpočtem 150 milionů dolarů probíhalo od ledna do května 2010. Scénu po závěrečných titulcích režíroval Joss Whedon. Světová premiéra filmu Thor proběhla v Sydney 17. dubna 2011. Do kin byl uváděn od 21. dubna téhož roku, přičemž v ČR se v kinodistribuci objevil 28. dubna a v USA 6. května 2011. V Severní Americe utržil snímek 181 030 624 dolarů, v ostatních zemích dalších 268 295 994 dolarů. Celosvětové tržby tak dosáhly 449 326 618 dolarů, čímž se stal 15. nejvýdělečnějším filmem roku 2011. V České republice distribuovala film společnost Bontonfilm. Za první promítací víkend zhlédlo snímek 25 609 diváků, tržby činily kolem čtyř milionů korun. V českých kinech celkově utržil přibližně 735 600 dolarů. Server Kinobox.cz na základě vyhodnocení 35 recenzí z českých internetových stránek ohodnotil film Thor 74 %. Server Rotten Tomatoes udělil snímku známku 6,7/10 a to na základě 268 recenzí (z toho 206 jich bylo spokojených, tj. 77 %). Od serveru Metacritic získal film, podle 40 recenzí, celkem 57 ze 100 bodů. Snímek byl nominován na čtyři žánrové ceny Saturn (včetně kategorie Nejlepší fantasy film), z nichž proměnil cenu za nejlepší kostýmy. Díky komerčnímu úspěchu snímku byl v roce 2013 uveden do kin filmový sequel Thor: Temný svět, který je rovněž součástí série Marvel Cinematic Universe (MCU).", "question": "V kterém roce byl natočen americký akční film Thor?", "answers": ["2011"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. V porovnání s ostatními má Mars - nejvzdálenější z terestrických planet - nejvyšší zastoupení lehkých prvků jako křemík, hliník či síra. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismu a tektonických procesů. Mars má oproti Zemi zhruba čtvrtinovou plochu povrchu a přibližně desetinovou hmotnost (1,448×108 km2 a 6,4185×1023 kg). Střední hustota planety je 3933 kg.m-3. Velikost Marsu, který je znatelně menší než Země, ačkoliv se vyvíjel v oblasti, kde bylo více místa, a mohl tak nasbírat více materiálu, je jedním z hlavních paradoxů ve vývoji sluneční soustavy, který není dobře vysvětlen. Podle jedné z teorií by to mohlo souviset s dávnou migrací Jupiteru sluneční soustavou, kdy tato obří planeta mohla krátce navštívit zónu terestrických planet a vymést odsud část materiálu. Sluneční den je zde podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se Sol. Podrobnější informace naleznete v článku Geologie Marsu. Přesné geologické složení planety není známo, ale na základě astronomických pozorování a průzkumu několika desítek meteoritů z Marsu, které byly nalezeny na Zemi, se soudí, že povrch Marsu je tvořen převážně z hornin ze skupiny čedičů. Oproti pozemským čedičům jsou některé oblasti obohaceny o křemičitanovou složku, podobající se až pozemským andezitům (na druhou stranu je možné, že jsou tvořeny i sopečným sklem). Při pozorování je planeta načervenalá, což je způsobeno pokrytím celého povrchu planety oxidem železitým.", "question": "Jsou dny na Marsu podobně dlouhé jako na Zemi?", "answers": ["Sluneční den je zde podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se Sol."]}
{"title": "Skupenství", "context": "Skupenství neboli stav je konkrétní forma látky, charakterizovaná především uspořádáním částic v látce a projevující se typickými vlastnostmi. Pro označení skupenství se také používá pojem fáze, který je však obecnější než skupenství, neboť látka může za různých teplot a tlaků existovat v jednom skupenství, ale v různých fázích, lišících se např. krystalovou stavbou. Čistá látka může v rovnovážném stavu za dané teploty a tlaku existovat buď v jedné, ve dvou, nebo nejvýše ve třech fázích současně. To je graficky popisováno fázovým diagramem, někdy nazývaným též stavový diagram. Na osu x se obvykle vynáší teplota a na osu y tlak. Jednotlivé oblasti roviny grafu odpovídají existenci jediné fáze, hraniční křivky mezi oblastmi odpovídají koexistenci dvou fází a v bodech, v nichž se setkávají tři křivky (tzv. trojný bod), mohou existovat současně tři fáze. Nejčastěji rozlišujeme tři skupenství pevné, kapalné a plynné, která jsou běžná v našem okolí. Jako čtvrté skupenství bývá často označováno plazma. Skupenství látky úzce souvisí s vnitřní energií. Změny vnitřní energie mohou vést ke změně skupenství látky. Pevná látka se vyznačuje pevným, často pravidelným uspořádáním částic. Těleso z pevné látky drží svůj tvar, i když není uzavřeno do nějakého objemu. Síly mezi částicemi pevné látky jsou obvykle silnější než síly, které by způsobily jeho rozpad, nejčastěji se uvažuje gravitační síla s velikostí srovnatelnou s pozemskými podmínkami. V kapalině jsou částice látky stále drženy pohromadě slabými silami, ale již nejsou pevně uspořádány. Kapaliny nejdou stlačit.", "question": "Jaká jsou tři skupenství?", "answers": ["pevné, kapalné a plynné"]}
{"title": "Harry S", "context": "Harry S. Truman (8. května 1884 Lamar, Missouri - 26. prosince 1972 Kansas City, Missouri) byl 34. viceprezidentem a 33. prezidentem Spojených států amerických v letech 1945-1953. Do úřadu nastoupil v dubnu 1945 po smrti Franklina D. Roosevelta. V době, kdy zastával prezidentský úřad, došlo k množství zásadních událostí. Těsně po jeho nástupu v srpnu 1945 dopadla na Hirošimu první atomová bomba, v letech 1945-1947 začala studená válka a byl to on, kdo Trumanovou doktrínou vytyčil základní postoj USA vůči rozpínání komunismu. USA se aktivně podílely na hospodářské obnově Evropy Marshallovým plánem a zároveň z Evropy stahovaly americké jednotky. V roce 1945 vznikla Organizace spojených národů, Spojené státy prošly v letech 1947-1955 obdobím panického strachu z komunismu, období tzv. red scare (rudá hrozba). Pocházel ze střední vrstvy a v mládí prošel na rozdíl od F. D. Roosevelta strázněmi běžného Američana. Po celou kariéru si uchoval lidovou image a přes počáteční nedůvěru v jeho schopnosti (tisk ho nazýval \"malým mužem z Missouri\") si dokázal získat respekt a pověst silného a rozhodného státníka.[zdroj? ] Byla pro něj ať již na postu soudce nebo prezidenta typická také velká píle a zodpovědnost, kterou vůči své práci pociťoval.[zdroj? ] Známý nápis, který stál na stole v jeho pracovně v doslovném překladu znamená \"Tady končí dolar\" a vztahuje se k tradičnímu americkému rčení \"pass the buck\" (předat dolar) ve smyslu převést na někoho dalšího zodpovědnost. Nápis tedy svým významem odkazuje na nejvyšší zodpovědnost, kterou má prezident ve svém úřadu a kterou si velmi silně uvědomoval. Neměl střední jméno, ale pouze střední iniciálu. V jižních státech toto byla běžná praxe. On sám se vyjádřil, že S. má být kompromisem mezi jmény jeho dědů: Andersonem Shippem Trumanem a Solomonem Youngem. Určitou dobu existovala kontroverze, zdali je vhodné užívat S s tečkou či bez tečky, kterou asi jako vtip začal on sám když v roce 1962 řekl jednomu reportérovi, že S je jméno a ne zkratka. Sám ovšem v podpisu používal variantu s tečkou a ta je dnes považována za závaznou.", "question": "V jakých letech byl prezidentem Spojených států amerických Harry S. Truman?", "answers": ["1945-1953"]}
{"title": "Atmosféra Země", "context": "Zemská atmosféra je vrstva plynů obklopující planetu Zemi, udržovaná na místě zemskou gravitací. Obsahuje přibližně 78 % dusíku a 21 % kyslíku, se stopovým množstvím dalších plynů. Atmosféra chrání pozemský život před nebezpečnou sluneční a kosmickou radiací a svou tepelnou setrvačností snižuje teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Atmosféra nemá jednoznačnou vrchní hranici - místo toho plynule řídne a přechází do vesmíru. Tři čtvrtiny atmosférické hmoty leží v prvních 11 km nad povrchem země. Americká NASA stanovuje, že kdokoliv pohybující se ve větší výšce než přibližně 80 km (50 mil), je astronautem. Všeobecně uznávanou vnější hranicí atmosféry je také Karmanova hranice, která se nachází ve výšce 100 km nad hladinou světového oceánu. Od této hranice se místo termínu nadmořská výška již používá termín vzdálenost od Země. Atmosféra s dnešním složením vznikla jako výsledek dlouhého procesu, kdy byla soustavně přetvářena živými organismy. Původní složení atmosféry vzniklé po zformování planety bylo chemicky zcela rozdílné. Obsahovalo směs sopečných plynů, které se uvolnily z odplynění magmatu, které se rozprostíralo v ohromném magmatickém oceánu po většině povrchu planety. Společně s částicemi, které do atmosféry zanesly kolize s jinými tělesy bombardujícími povrch, byla tato atmosféra pro život v dnešní podobě toxická. S rozvojem života, rozšíření zelených řas v oceánech nastal proces změny složení atmosféry. Během fotosyntézy se začal jako odpadní plyn dostávat toxický a pro většinu tehdejších životních forem jedovatý kyslík. Ovšem vyšší vrstvy atmosféry již obsahovaly značné množství kyslíku. Po zoxidování hornin jeho procentuální zastoupení postupně narůstalo (vedlo ke kambrické explozi života) a nyní dosahuje hodnoty okolo 21 %. Teplota a složení zemské atmosféry se liší podle nadmořské výšky; konkrétní úměra mezi výškou a teplotou se však rovněž mění s výškou. Podle tohoto vztahu tedy dělíme zemskou atmosféru na tyto vrstvy (uváděné výšky jsou přibližné - závisí na dalších fyzikálních parametrech): Troposféra Název pochází z řeckého slova \"tropos\" - mísit. Troposféra sahá od povrchu země až do 7 km v polárních oblastech a 17 km okolo rovníku a je tedy nejnižší vrstvou atmosféry vůbec. Teplota troposféry klesá s nadmořskou výškou. Stratosféra Sahá od konce troposféry do výšky 50 km. Teplota zde vzrůstá s nadmořskou výškou. Mezosféra Sahá od konce stratosféry do 80 až 85 km; teplota s nadmořskou výškou klesá.", "question": "Kolik % kyslíku obsahuje zemská atmosféra?", "answers": ["21"]}
{"title": "Monty Pythonův létající cirkus", "context": "Monty Pythonův létající cirkus (anglicky Monty Python's Flying Circus) je televizní seriál skečů slavné britské parodistické a satirické skupiny Monty Python. Poprvé byl vysílán v roce 1969 na britské televizní stanici BBC. Celkem bylo natočeno 45 dílů, rozdělených do čtyř sérií (viz níže). Avšak díly nebyly natočeny v takovém pořadí, v jakém byly vysílány. V češtině vyšla v roce 1999 v nakladatelství Argo dvoudílná kniha Nic než slova, ve které jsou přepsány scénáře všech dílů seriálu, mimo animovaných sekvencí. Do češtiny přeložil \"dvorní překladatel\" Monty Pythonů Petr Palouš. Názvy epizod jsou převzaty z této knihy. Natáčena od 30. srpna 1969 do 4. ledna 1970. Vysílána od 5. října 1969 do 11. ledna 1970. Jedna - Kdeže Kanada? Dvě - Sex a násilí Tři - Jak poměrně zdaleka rozeznat různé druhy stromů Čtyři - Čas natáhnout sůvy Pět - Krize lidské identity v druhé polovině dvacátého století Šest - BBC se uchází o budapešťskou zinkovou kolčavu Sedm - S vámi chcíp pes Osm - Plnočelná nahota Devět - Mravenec, úvod Deset - Rolička ve skeči Jedenáct - Královská filharmonie na záchodě Dvanáct - Hradlo poblíž Hove Třináct - Přestávka Natáčena od 25. června 1970 do 16. října 1970.", "question": "Kdy byl poprvé vysílán Monty Pythonův létající cirkus?", "answers": ["1969"]}
{"title": "Člověk", "context": "Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý. Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit. Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety, Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety, Homo floresiensis však až před 12 000 lety. V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí: †Homo naledi †Homo habilis (člověk zručný) †Homo rudolfensis (člověk východoafrický) †Homo ergaster (člověk dělný) †Homo erectus (člověk. vzpřímený) †Homo floresiensis (člověk floreský) †Homo antecessor (člověk předchůdce) †Homo heidelbergensis, někdy Homo erectus heidelbergensis (člověk heidelberský) †Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský). , někdy Homo sapiens neanderthalensis †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský) †Homo georgicus (člověk gruzínský) Homo sapiens (člověk moudrý) Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus). Za samostatný druh zatím nejsou uznáni ani neandrtálcům blízcí denisované, současníci Homo neanderthalensis i Homo sapiens (genetické analýzy naznačují, že se dokonce křížili s člověkem moudrým, konkrétně s Melanésany). Molekulární rozbory identifikovaly některé další vymřelé linie, jejichž geny přetrvávají jako výsledek dávného křížení v současné lidské populaci. Jako linie na úrovni dalšího druhu by mohli být označeni např. tzv. \"archaičtí Afričané\", geneticky identifikovaní v genomu Pygmejů, Hadzů a Sandawů. Systematika se v souvislosti s novými paleontologickými nálezy mění. Některé druhy se někdy označují pouze jako poddruhy jiných druhů (a to i ve starší literatuře, např. Homo neanderthalensis jakožto H. sapiens neanderthalensis – genetické analýzy totiž prokázaly značnou míru křížení s H. sapiens v užším smyslu). I některé nové fosilní nálezy (např. z lokality Dmanisi v Gruzii) se navíc zdají podporovat názor, že druhů v lidské kmenové linii bylo ve skutečnosti méně, protože linie tradičně pokládáné za odlišné druhy by na sebe mohly buď přímo navazovat, nebo jedinci různých tradičních druhů mohli spolužít ve stejných sídlištích a jednalo se jen o pouhé morfologické formy jednoho druhu.", "question": "Kdy vyhynul druh Homo floresiensis?", "answers": ["před 12 000 lety"]}
{"title": "E-mail", "context": "Bez osobních bezpečnostních opatření e-mail nezaručuje soukromí, protože e-mailové zprávy všeobecně nejsou šifrované; e-mailové zprávy musí projít cizími počítači v síti předtím, než dosáhnou cílový počítač, což znamená, že je relativně jednoduché je cestou zachytit a přečíst si cizí zprávu; většina poskytovatelů internetového připojení (Internet service provider) ukládá na své servery kopie vašich e-mailových zpráv předtím, než je doručí. Tyto zálohy můžou zůstat na serveru až několik měsíců, a to i v případě, že si je ve své schránce vymažete. Existují kryptografické (šifrovací) aplikace, které mohou tyto nedostatky řešit, jako např. virtuální privátní sítě, šifrování zpráv pomocí PGP nebo GNU Privacy Guard, šifrovaná komunikace s e-mailovým serverem pomocí Transport Layer Security a Secure Sockets Layer a šifrované autentifikační schéma jako Simple Authentication and Security Layer. Šifrovací aplikace bývají obvykle funkčně propojené s aplikacemi vytvářejícími elektronický podpis. Užitečnost a použitelnost elektronické pošty ohrožují dva fenomény: spam a e-mailoví červi. Velkým problémem se naopak stává nevyžádaná obtěžující pošta zvaná spam (týká se především různých služeb, inzerátů, formulářů, atd.), kvůli kterému je vhodné být opatrný při zveřejňování e-mailové adresy na internetu. Když už vaši adresu zveřejnit chcete je dobré nahradit \"zavináč – @\" například – (at). Spam je nevyžádaná reklamní pošta. Nízké náklady na odeslání zprávy umožňují spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně pomocí laciného internetového připojení. Stovky aktivních spammerů způsobují přetížení počítačů v internetu, které takto dostávají desítky či stovky nevyžádaných e-mailů denně. Dalším typem e-mailových zpráv jsou takzvané hoaxy. Tak se nazývají bludné a zplanělé zprávy kolující po internetu. E-mailoví červi a viry používají elektronickou poštu k tomu, aby se mohli šířit do ostatních zranitelných počítačů. Přestože první e-mailový červ (Morris worm) infikoval UNIXové počítače, tento problém se v současnosti týká především Microsoft Windows.", "question": "Co umožňuje spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně pomocí laciného internetového připojení?", "answers": ["Nízké náklady"]}
{"title": "Max Born", "context": "Max Born (11. prosince 1882, Breslau - 5. ledna 1970, Göttingen) byl německý matematik a fyzik židovského původu. Spolu s W. Bothem získali v roce 1954 Nobelovu cenu za fyziku za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce. Byl také členem Královské společnosti v Londýně a dědečkem britské herečky a zpěvačky Olivie Newton-John. Je autorem výroku: \"Lidé, kteří tvrdí, že studiem věd se člověk stane ateistou, musí být dost hloupí.\"[zdroj? ]", "question": "Kdy se narodil Max Born?", "answers": ["11. prosince 1882"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Dne 17. října 2006 překročily hranici 300 milionů obyvatel. Počet ilegálních imigrantů se odhaduje na 12 milionů. Populační růst je 0,97 %, což je celkem vysoké číslo např. v porovnání s Evropskou unií, kde je přírůstek pouze 0,16 %. Na to, že jsou USA zemí prvního světa, je zde relativně vysoká i dětská úmrtnost (6,14 ppm) i počet lidí pod hranicí chudoby (47 milionů, tj. 15,15 %) nebo ve vězení (2,245 milionu neboli 751 na 100 000 obyvatel; tj. asi 7,5× více než průměr EU). USA mají velmi rozmanitou populaci. V zemi je 31 etnických skupin s počtem obyvatel větším než jeden milion. To je způsobeno imigrací, která provázela Spojené státy po celou jejich historii – a provází je i nadále. Od 17. století se do Spojených států stěhovali hlavně Evropané, v posledních několika dekádách imigranty představují přistěhovalci z Latinské Ameriky, hlavně z Mexika, Kuby a Portorika, a z Asie. Každoročně se do USA přistěhuje okolo jednoho milionu legálních imigrantů. === Etnické složení === Podle odhadu z roku 2005 tvoří 74,7 % obyvatelstva běloši, 12,1 % černoši/Afroameričané, 4,3 % Asiaté, Indiáni a Eskymáci pak 0,8 % a jiné ras celkem 7,9 %. V těchto číslech je zahrnuto 14,5 % těch, kdo se považují za jednu z těchto etnických skupin a zároveň za Hispánce nebo Latinoameričany. Při sčítání obyvatelstva v USA je totiž otázka rasy jedna věc, zatímco otázka hispánského původu věc druhá. Nejrychleji rostoucí skupinou jsou obyvatelé hispánského původu. Zatímco v roce 1996 tvořili 10 % obyvatelstva, v roce 2000 to bylo 12,5 % a podle odhadu z roku 2005 14,5 %. Vysoký růst je daný jednak imigrací, jednak vysokou porodností. V Kalifornii, Arizoně, Novém Mexiku a v Texasu se pravděpodobně brzy stanou většinou. Největší podíl Hispánců je v Novém Mexiku – 43,6 %. Mexičané obývají především jihozápad a západ USA, Portoričané severovýchod a Kubánci Floridu.", "question": "Odkud přišlo původní americké obyvatelstvo?", "answers": ["z Asie"]}
{"title": "Jiří Matys", "context": "Jiří Matys (* 27. října 1927 Bakov, Československo) je skladatel a hudební pedagog. Pochází z hudební rodiny. Jeho otec byl varhaník a učitel hudby. Studoval hru na varhany na konzervatoři v Brně u profesora Františka Michálka a skladbu na JAMU. Po studiu v roce 1951 vykonal státní zkoušky ve hře na klavír. V letech 1957–1960 byl ředitelem Lidové školy umění v Brně-Královo Pole, poté odešel do Ostravy. Spolupracoval s Ostravským kvartetem a ostravskou konzervatoří. Od roku 1969 vyučoval na brněnské konzervatoři úvod do skladby, obligátní klavír a korepetoval na tanečním oddělení. V letech 1996 až 2004 byl profesorem Taneční konzervatoře Brno. V jeho díle převažují komorní skladby. Kromě tradičních skladeb (7 smyčcových kvartetů, dechová kvinteta, sonáty) psal hudbu i pro netradiční nástrojové kombinace. Zkomponoval řadu sborových skladeb, mezi nimiž vynikají zejména dětské sbory. Hodnotná jsou jeho instruktivní díla pro klavír, zobcovou flétnu, housle, akordeon a další nástroje. Zkomponoval rovněž kantátu na slova lidové poezie Ty velické zvony, pro soprán, smíšený sbor a varhany, op. 17 (1954). Z dalších skladeb: Orchestrální skladby Jitřní hudba pro smyčcový orchestr, dvě trubky a bicí, op. 33 (1961-62) Hudba pro smyčcové kvarteto a orchestr (1971) Symfonická předehra pro velký orchestr (1973-74) Hudba pro smyčce (1982) Naléhavost času. Symfonický obraz pro violu a orchestr s recitací XV. sonetu W. Shakespeara (1986-87) Melodramy Padlým v máji 1945, symfonický obraz pro velký orchestr a recitátora básně Jana Aldy, op. 7 (1949. ) Lyrické melodramy na slova Josefa Kainara pro recitátora a klavír, op. 22 (1957) Variace na smrt pro smyčcové kvarteto, lesní roh a mužskou a ženskou recitaci básně Milana Kundery, op. 27 (1959) Čtyřlístek pro Viléma Závadu, recitační cyklus s hudbou flétny (1979-80) Jarní bubnování.", "question": "Jak se jmenuje skladatel a hudební pedagog narozený 27. října 1927?", "answers": ["Jiří Matys"]}
{"title": "Vatikán", "context": "Vatikán (oficiálně Městský stát Vatikán) je vnitrozemský suverénní městský stát, enkláva uvnitř města Řím, hlavního města Itálie. S rozlohou přibližně 44 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Stát Vatikán vznikl roku 1929 na základě Lateránských smluv, které podepsal kardinál Pietro Gasparri jménem Svatého stolce a předseda vlády Benito Mussolini jménem království Itálie. Smlouvy o Vatikánu hovoří jako o novém útvaru (preambule a článek III.), nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (756-1870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870. Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchický, kterému vládne doživotně volený římský biskup - papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Od svého návratu z Avignonského zajetí v roce 1377 papežové sídlí převážně v Apoštolském paláci, který se nyní nachází ve Vatikánu. Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem pro 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Nezávislý městský stát vznikl roku 1929 na základě Lateránské smlouvy mezi Svatým stolcem a Itálií. Dokumenty Vatikánu se vydávají v italštině, která je i komunikačním jazykem Vatikánu, kdežto oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydány hlavně latinsky. Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území se nacházejí významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple, Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 \"patriarchální\") sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo.", "question": "Uvnítř jakého města se nachází Vatikán?", "answers": ["Řím"]}
{"title": "Třeboň", "context": "Třeboň (německy Wittingau, tj. \"Wittingův či Vítkův Luh\", latinsky Trebonis) je město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, 22 km východně od Českých Budějovic, v Třeboňské pánvi na Zlaté stoce mezi rybníky Svět a Rožmberk. V roce 2014 zde žilo téměř 8,5 tisíce trvale hlášených obyvatel. Je lázeňským a rekreačním městem, městskou památkovou rezervací a střediskem CHKO Třeboňsko. Počátky města sahají až do poloviny 12. století, kdy v místě vznikl dvorec a poté osada. Farní kostel je v Třeboni (Witingenowe) připomínán kolem roku 1280 Název \"Třeboň\" pochází nejpravděpodobněji ze slova \"tříbit\" či \"třebit\", které znamená šlechtit, zlepšovat či zdokonalovat (viz význam slova \"vytříbený\"). Tříbila se zde půda po vykácených stromech. Téměř celé Třeboňsko bylo původně zalesněné a podmáčené (lužní lesy), od počátků osídlení se zde těžily a zpracovávaly stromy; krajina resp. půda se tříbila/třebila pro hospodářské využití. Obdobně získala jména obce Třebonín, Třebíč, Třebová, Třebichovice, Třebušín apod. (některé zdroje uvádějí význam slova třebit jako kácet či ničit les) 1341: Třeboň získala statut města a v letech 1376 a 1378 tzv. právo měst královských a výsadu na dovoz soli. Původně byla v držení Vítkovců (Vítek z Prčic), v roce 1366 přešla pod záštitu bratrů z Rožmberka a získává svůj český název. 1367: Čtyři rožmberští bratři zakládají v Třeboni Augustiniánský klášter, jako středisko vzdělanosti celé oblasti 1379: založen knížecí pivovar v Třeboni Ke konci 14. století bylo kolem města postaveno opevnění hradbami a příkopem, které se osvědčilo později, v husitských válkách, a proměnilo Třeboň v nedobytnou pevnost, schopnou odolat mnohým útokům. Štěpánek Netolický koncem 15. století zakládá první rybníky. Na jeho dílo v 16. století navazují rybníkáři Mikuláš Ruthard z Malešova a Jakub Krčín z Jelčan V 80. letech 16. století (za majitele Viléma z Rožmberka) měl na třeboňském zámku alchymistickou dílnu Edward Kelley. Po smrti svého bratra Viléma do Třeboně přenesl své sídlo rožmberský vladař Petr Vok z Rožmberka, který zde roku 1611 bez dědiců zemřel. Panství připadlo Švamberkům a po bitvě na Bílé hoře přímo císaři. Roku 1660 se dosud eggenberské panství Třeboň stalo majetkem knížecího rodu Schwarzenbergů, kteří je spravovali až do první pozemkové reformy z roku 1919 (zámek až do roku 1940 resp. 1948). Císař Josef II. zrušil klášter řádu augistiniánů - kanovníků (k roku 1785). Klášterní prostory připadly třeboňskému děkanátu. Roku 1779 zde byl zřízen katolický vikariát.", "question": "Ve kterém okrese leží město Třeboň?", "answers": ["Jindřichův Hradec"]}
{"title": "Ekvádor", "context": "Ekvádor, oficiálně Ekvádorská republika (španělsky Ecuador nebo República del Ecuador), je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy. Španělské slovo Ecuador znamená \"rovník\". Vlajka Ekvádoru se skládá ze tří vodorovných pruhů. Vrchní pruh se rozkládá na vrchní polovině vlajky a má barvu žlutou. O spodní polovinu vlajky se dělí barva modrá a červená . Žlutá a červená barva symbolizují vlajku Španělskou, protože Španělsko tuto oblast kolonizovalo. Modrá má symbolizovat oceán kterým je Ekvádor a Španělsko odděleno. Do modré části a kouskem do žluté části pak ještě zasahuje ekvádorský znak, na kterém je obrázek znázornující čistou krajinu Ekvádoru, kolem obrázku jsou větvičky a na obrázku sedí kondor. Ekvádorská vlajka je podobná vlajce kolumbijské a venezuelské. Související informace naleznete také v článku Dějiny Ekvádoru. Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří si indiány podmanili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních velkovlastníků půdy. Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních převratů. V roce 1972 armádní junta provedla puč vlády Velasca Ibarry a započala diktatura Guilermo Rodrígeze.", "question": "Jakým vlajkám je podobná ekvádorská vlajka?", "answers": ["kolumbijské a venezuelské"]}
{"title": "Astat", "context": "Astat nemá žádný stabilní izotop a v přírodě se vyskytuje jen v naprosto nepatrných množstvích jako člen některé z uranových, popř. thoriové rozpadové řady, přičemž se sám velmi rychle dále radioaktivně přeměňuje. Byl proto objeven teprve roku 1940 pomocí cyklotronem iniciované přeměny izotopu bismutu 209Bi. V současné době je známo přibližně dvacet radioizotopů astatu, z nichž nejstabilnější 210At má poločas rozpadu 8,3 hodiny. Díky této nestabilitě jader astatu nebylo doposud nikdy připraveno takové množství tohoto prvku, které by umožnilo podrobnějším studium jeho fyzikálního a chemického chování. Existence eka-jódu byla předpovězena již Mendělejevem. Astat byl poprvé připraven v roce 1940 na University of California v Berkeley ostřelováním bismutu částicemi alfa. Mnoho sloučenin astatu bylo připraveno a studováno v mikroskopickém množství, protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity. Využití těchto sloučenin je hlavně pro teoretické studie, ale předpokládá se i možné využití v nukleární medicíně. Nejsou známy žádné kyseliny odvozené od astatu, protože astat nemá žádný stabilní izotop a proto není kyselina astatovodíková známa. Astat má 33 známých izotopů, všechny jsou radioaktivní. Jejich nukleonová čísla se pohybují v rozmezí 191 až 223. Také známe 23 metastabilních excitovaných stavů. Nejdéle žijícím izotopem je 210At s poločasem rozpadu 8,3 hodiny. Nejkratší poločas rozpadu ze známých izotopů má 213At (125 ns). Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 V tomto článku byl použit překlad textu z článku Astatine na anglické Wikipedii.", "question": "Proč bylo mnoho sloučenin astatu připraveno a studováno v mikroskopickém množství?", "answers": ["protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Pojem heavy metal lze chápat v několika významech: v užším smyslu představuje tradiční heavy metal, který se od hard rocku odlišuje eliminováním bluesového vlivu; v širším smyslu představuje heavy metal (čili zkráceně metal) celý hudební žánr, včetně všech jeho odnoží; tento článek pojem heavy metal používá v tomto, širším smyslu Heavy metal není totéž jako hard rock. Heavy metal (zkráceně rovněž \"metal\") je druh hudby, který se jako vymezený hudební styl objevil na přelomu 60. let a 70. let ve Velké Británii a Spojených státech. Kořeny má v hardrockových skupinách, které kombinováním blues a rocku vytvořily nový hudební styl, charakteristický používáním elektrických kytar a bicích, a také hlasitým a zkresleným zvukem. Podle serveru All Music Guide \"Ze všech nespočetných forem rock and rollu je heavy metal nejextrémnější, ať už z hlediska hlasitosti, mužnosti nebo teatrálnosti. Existuje množství variací heavy metalu, ale všechny se opírají o zkreslený zvuk kytar a kytarové motivy, zvané riffy. K tomu mírně kovově znějící baskytara a úderné tempo bicích.\" Průkopníci heavy metalu jako Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple si vybudovali rozsáhlou posluchačskou základnu, a to i navzdory nepřízni kritiky, jako se to už v historii žánru nezřídka stává. V polovině 70. let britská kapela Judas Priest pomohla vytříbit žánr pominutím většiny bluesových prvků. Kapely Nové vlny britského heavy metalu, např. Iron Maiden a Motörhead, držíce se téhle cesty, vnesly do žánru rebelii punk rocku a zvýšily rychlost hry. V 80. létech se staly typickými představiteli heavymetalu Helloween, Accept a Manowar. Již od svých počátků měl heavy metal velkou základnou fanoušků, kteří jsou známí jako metalisti, metaláci či metláci. V polovině 80. let se dostaly do popředí kapely jako Mötley Crüe, které náležely do popem ovlivněného žánru nazývaného glam metal. V undergroundu se vytvořily nové, agresivnější styly: thrash metal přinesly do hlavního proudu kapely typu Metallica a Megadeth, zatímco ostatní styly jako death metal a black metal zůstaly i nadále záležitostí uměleckého podzemí. Od poloviny 90. let získávají ohlas nové styly jako nu metal (maje prvky funku a hip hopu) a metalcore (slévají se v něm extrémní metal a hardcore punk). Tyto nové styly posunuly hranice tohoto žánru. Jon Parels, kritik The New York Times píše: \"v spletitém světe populární hudby je heavy metal hlavní odnoží hard rocku – méně synkopickou, méně bluesovou, více nakloněnou showmanství a hrubé síle.\"", "question": "Kdy vznikl metal ?", "answers": ["na přelomu 60. let a 70. let"]}
{"title": "Tři oříšky pro Popelku", "context": "V německé verzi zní pouze instrumentální verze písně, protože Karel Gott tehdy zpíval u konkurence píseň Včelka Mája. Film se natáčel na drahý barevný film, proto se většina záběrů točila na první pokus. Natáčení začalo v prosinci 1972 v ateliérech Babelsberg, kde byly postaveny kulisy pro scény na tanečním sále a interiér špejcharu s Rozárkou. V lednu 1973 se natáčely exteriéry okolo zámku Moritzburg. Plesové scény se uvnitř nenatáčely, protože tamější taneční sál je obložen černými koženými tapetami zdobenými zlatem, což Vorlíčkovi spíše připomínalo hrobku. Natáčení provázel nedostatek sněhu. Proto byl použit sníh umělý, který vyráběly rybí konzervárny z rozemletých rybích kostí. Sníh zapáchal a do druhého dne se rozložil. Sypal se však pouze na místa, která snímala kamera. V Československu se natáčela druhá polovina filmu (exteriéry, statek, hluboké lesy). Scény u špejchárku se točily u Klatov, cesty do špejcharu na úpatí hory Běleč, okolo Onoho Světa se odehrávaly lovecké scény, v Mezihoří se odehrál pád saní do Panského rybníka.", "question": "Z kterého roku je pohádka Tři oříšky pro Popelku?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Gymnázium Jiřího Ortena", "context": "Gymnázium Jiřího Ortena je všeobecné gymnázium, sídlící ve středočeském městě Kutná Hora. Prvopočátky gymnaziálního vzdělávání lze v Kutné Hoře vysledovat až do 16. století a pozdější existence jezuitského gymnázia. Po jeho zrušení bylo nahrazenou c.k. hlavní školou, sídlící v historické budově Hrádku. Roku 1857 vznikla vyšší reálná škola šestitřídní - předchůdce dnešního gymnázia. Stávající umístění školy na Hrádku již nebylo vyhovující a pro potřeby školy byla postavena nová budova na Komenského náměstí. V tomto období, za působení ředitele Josefa Webera, byla do výuky zavedena čeština a nahradila doposud používanou němčinu. S dalším růstem školy městu stoupaly náklady a stávaly se neúnosnými. Proto v roce 1874 přešla škola ze správy města pod kontrolu státu a podléhala c.k. zemské školní radě a zemskému školnímu inspektorovi. S dalším rozšiřováním školy vznikly problémy s nedostatečnou kapacitou tříd. Proto se roku 1894 vedení školy obrátilo na kutnohorskou městskou radu s žádostí o rozšíření stávající, nebo výstavbu nové budovy školy. Městská rada v čele se starostou Janem Macháčkem se rozhodla pro stavbu nového sídla a v letech 1898-1900 byla podle plánů arch. Otakara Materny naproti chrámu sv. Barbory postavena nová budova gymnázia. Dne 19. září 1900 byla budova slavnostně vysvěcena. Celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na 464.993 Korun 63 haléřů.", "question": "Jaké je jméno města, kde je Gymnázium Jiřího Ortena?", "answers": ["Kutná Hora"]}
{"title": "Pyl", "context": "Pyl je soubor drobných samčích pohlavních buněk semenných rostlin. Samotná samčí buňka kvetoucích rostlin se nazývá pylové zrno (granum pollinis). Barva pylu bývá velmi často žlutá nebo nažloutlá. Pyly se zabývá vědní disciplína palynologie. Pyl tvořený pylovými zrny se vytváří v prašníku z parenchymatickými stěnami. Prašník, součást samčího orgánu tyčinky, je tvořen dvěma prašnými váčky (theca) obsahující každý po dvou prašných pouzdrech (loculamentum), ve kterých se pylová zrna z pylotvorného pletiva (archesporium) vyvíjejí. Se zraním pylových zrn se v prašných pouzdrech diferencuje výstelka (tapetum), která pylová zrna vyživuje; dále v nich vzniká vláknitá vrstva (endothecium) napomáhající otevření prašného pouzdra po dozrání pylu. Z prvotních sporogenních buněk vznikají mitotickým dělením diploidní mateřské buňky pylových zrn, z nichž redukčním dělením (meiózou) dále vznikají čtveřice (tetrády) haploidních pylových zrn. Pylová zrna jsou v tetrádách uspořádána různě, např. lineárně, příčné, tetraedricky, izobilaterálně. Spolu jsou spojena vlákny která jsou postupně enzymaticky rozrušena a tetrády se rozpadají, pylová zrna se osamostatňují. U některých rostlin ale tetrády zůstávají zachovány vřesy, sítiny, rosnatky, u jiných se spojují do dvojic nebo do početnějších útvarů. U čeledi vstavačovitých a klejichovitých zůstávají spolu slepena všechna pylová zrna prašného pouzdra v jednu hrudku, tzv. brylku (pollinarium), uchycující se lepivým štítkem na opylovači.", "question": "Jaká vědní disciplína se zabývá pyly?", "answers": ["palynologie"]}
{"title": "Německo", "context": "Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN; německy: Bundesrepublik Deutschland, neoficiální německá zkratka BRD) je středoevropský stát, rozdělený na 16 spolkových zemí. Na západě sousedí Německo s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Na severu je jeho sousedem Dánsko a jeho břehy jsou omývány Severním a Baltským mořem. Na východě sousedí s Polskem, na jihu se Švýcarskem a na jihovýchodě s Českem a Rakouskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu, a to Bavorska a Saska. Rozloha Německa je 357023 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Podle úředních údajů mělo Německo k 31. prosinci 2015 82,2 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti, a to o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1,1 miliónu lidí. Německo je co do absolutního počtu imigrantů zemí, která je nejvíce postižena současnou evropskou migrační krizí, zvláště v roce 2015. Dle známých dokumentů bylo území s latinským názvem Germania obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace.", "question": "Kolik spolkových zemí má Německo?", "answers": ["16"]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Byla praktičtější, protože její písmena byla jednodušší a hlavně se více podobala svým řeckým vzorům, a řeckou abecedu tehdejší gramotná vrstva (tj. duchovní) v Bulharsku ovládala dobře. Církevní slovanština, která se z Bulharska šířila spolu s pravoslavím, už byla psaná výhradně cyrilicí; díky tomu se cyrilice prosadila u řady pozdějších spisovných jazyků. Staroslověnské samohlásky se rozdělují na samohlásky ústní (orály) a samohlásky nosové (nazály). Samohlásky ústní: a, ě, e, i, o, u, ь, ъ Samohlásky ь a ъ se označují jako jery. Jde o ultrakrátké samohlásky (tj. vyslovované velmi krátce, ještě kratčeji než samohlásky krátké): ь jako velmi krátké i, ъ jako velmi krátké u (někdy se uvádí jako velmi krátké y). Samohláska ě se vyslovovala v počáteční fázi staroslověnštiny jako ä, v pozdějších dobách byla její výslovnost ja. Samohlásky ústní jsou (s výjimkou jerů) vždy krátké, dlouhé samohlásky ve staroslověnštině neexistovaly ve fonologickém smyslu, tj. případná délka nerozlišovala význam slov (podobně jako v dnešní ruštině). Samohlásky nosové: ę,ǫ Staroslověnské souhlásky jsou zde roztříděny podle místa tvoření. Souhlásky retné: b, m, p, v. Souhlásky zubodásňové: c, č, d, dz, l, n, r, s, š, t, z, ž. Souhlásky předopatrové: l', n', r'. Souhlásky zadopatrové: g, ch, k. Poznámka: pro hlásku j nebyl v hlaholici samostatný znak, proto není jisté, zda v nejstarší fázi staroslověnštiny hláska j byla samostatným fonémem. Související informace naleznete také v článku Skloňování ve staroslověnštině. Staroslověnština rozeznává několik způsobů skloňování, dle druhu jména. Staroslověnština zná podobně jako čeština sedm pádů. Kromě jednotného a množného čísla však používá ještě číslo dvojné (v něm však pádové tvary splývají pouze do tří tvarů). Zatímco v češtině dělíme podstatná jména z hlediska skloňování především na tři skupiny podle rodu, ve staroslověnštině se uplatňuje také hledisko zakončení kmene. Související informace naleznete také v článku Časování ve staroslověnštině. Staroslověnská slovesa stejně jako v jiných slovanských jazycích rozeznávají kategorie osoby, čísla, času, vidu, způsobu a slovesného rodu.", "question": "Jak se nazývá nejstarší slovanský spisovný jazyk?", "answers": ["Staroslověnština"]}
{"title": "Hans Bethe", "context": "Hans Albrecht Bethe (2. července 1906, Štrasburk, Německo (dnešní Francie) - 6. března 2005, Ithaca (New York), USA) byl jedním z nejvýznamnějších fyziků 20. století. Vysvětlil principy fungování termonukleárních reakcí ve hvězdách, podílel se na vývoji atomové bomby a byl známým bojovníkem proti šíření jaderných zbraní. Bethe se narodil 2. července 1906 ve Štrasburku jako jediné dítě Albrechta a Anny Betheových. Jeho otec byl docentem fyziologie na Université de Strasbourg. Jeho matka byla protestantka, zatímco otec židovského vyznání. Bethe sám se nejdřív rovněž pokládal za žida, posléze ale přestal věřit a stal se ateistou. , V roce 1912 získal Betheho otec profesorské místo na Christian-Albrechts-Universität zu Kiel, znovu se rodina stěhovala o 3 roky později, když byl Albrecht jmenován profesorem na univerzitu Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu. Bethe zde navštěvoval gymnázium, jeho studium však bylo na několik let přerušeno, poté co se nakazil tuberkulozou. Školu dokončil v roce 1924. Poté šel na univerzitu do Frankfurtu studovat chemii, avšak již dva roky na to přešel na Mnichovskou univerzitu kde studoval fyziku pod vedením Arnolda Sommerfelda. Tématem jeho disertační prácee byla difrakce elektronů na krystalech. Po dokončení doktorátu začal Bethe pracovat jako asistent ve Frankfurtu, ale nebyl zde spokojen, proto v roce 1929 přijal místo na Technische Hochschule ve Stuttgartu. Začal zde řešit problém kolize částic s hmotou a přišel na rovnici dnes nazývanou Betheho formule, která tento problém zjednodušuje. Díky této práci se habilitoval. V roce 1930 odešel na doporučení Sommerfelda do Cavendishovy laboratoře na univerzitě v Cambridgi, kde pracoval pod vedením R. H. Fowlera. Přišel zde na relativistickou formulaci Betheho formule. Již v té době byl znám svým velkým smyslem pro humor. Vytvořil například fiktivní vědeckou práci, kde počítal hodnotu konstanty jemné struktury z teploty absolutní nuly v Celsiově stupnici. Jeho dalším pracovištěm se roku 1931 stal Řím, kde mu nabídl místo Enrico Fermi. Po odchodu z Itálie krátce pracoval v Mnichově jako docent. Vzhledem k tomu, že mluvil plynně anglicky, dohlížel na všechny anglicky mluvící postdoktorandy. V této době napsal článek o kvantově mechanickém pohledu na atomy vodíku a helia.", "question": "Kdy zemřel Hans Albrecht Bethe?", "answers": ["6. března 2005"]}
{"title": "Krevní tlak", "context": "Tlak se zvláště ve velkých cévách mění také v závislosti na čase – nejvyšších hodnot dosahuje ve vypuzovací fázi srdeční akce (systolický tlak), nejnižších ve fázi plnění srdečních komor (diastolický tlak). Související informace naleznete také v článku Měření krevního tlaku. Krevní tlak se zapisuje jako dvě čísla, oddělená lomítkem. První hodnota je systolický tlak, druhá diastolický. Je vyjadřován v torrech (milimetrech rtuťového sloupce). Běžné měření krevního tlaku se provádí za pomoci rtuťového tonometru a fonendoskopu. Manžeta manometru se upevní nejčastěji na paži nad loktem a naplní se vzduchem, jehož tlak ukazuje stupnice manometru. Tím dojde k zaškrcení pažní tepny. Vzduch z manžety se pomalu upouští a ve chvíli, kdy se tlak vzduchu vyrovná systolickému tlaku krve v pažní tepně, začne do končetiny opět proudit krev. Zvukové fenomény tvořené proudící krví je možné registrovat fonendoskopem přiloženým v loketní jamce nad průběhem pažní tepny. Jedná se o turbulentní (vířivé) proudění krve, tzv. Korotkovovy fenomény. Systolický tlak krve se odečte ve chvíli prvního zaslechnutého zvukového fenoménu (rytmické klapání frekvencí odpovídající srdeční akci) na stupnici manometru. Diastolický tlak krve se za dalšího snižování tlaku v manžetě odečítá ve chvíli vymizení zvukových fenomenů, kdy proudění krve přechází v laminární.", "question": "Čím se běžně měří krevní tlak?", "answers": ["tonometru a fonendoskopu"]}
{"title": "Hard rock", "context": "Například punk rock, který využívá rychlejší tempo a méně akordů (také silově deformovaných) a styl grunge kombinující punk rock s heavy metalem. Nejčastěji se používá pětistupňová notová škála typická pro blues. Na rozdíl od tradičního rokenrolu, který přebírá prvky z klasického blues, hard rock využívá prvky britského blues, které má rychlejší rytmus a ve kterém se využívá více moderních nástrojů jako jsou elektrické kytary (sólové a doprovodné) a baskytara, bicí a někdy i klávesové nástroje. Britské rockové skupiny jako například The Rolling Stones, The Beatles, The Yardbirds, The Who a The Kinks modifikovaly standardní rock'n'roll přidáváním tvrdšího zvuku, těžšími kytarovými riffy, dunivými bicími a hlasitým zpěvem. Tento zvuk se stal základem pro hardrockový styl. Rané skladby byly například Helter Skelter, I Want You (She's So heavy) a Hey bulldog od The Beatles, I Can See for Miles od The Who a \"You Really Got Me od The Kinks. V této době Jimi Hendrix produkoval novou formu blues ovlivněnou psychedelickým rockem, který byl kombinací jazzu, blues a rock'n'rollu. Byl jedním z prvních kytaristů, kteří experimentovali s novými kytarovými efekty jako byla modulace, zpětná vazba a deformace zvuku.", "question": "Je The Who americká rocková skupina?", "answers": ["Britské rockové skupiny jako například The Rolling Stones, The Beatles, The Yardbirds, The Who a The Kinks modifikovaly standardní rock'n'roll přidáváním tvrdšího zvuku, těžšími kytarovými riffy, dunivými bicími a hlasitým zpěvem."]}
{"title": "Kabát (hudební skupina)", "context": "Kabát je česká rocková skupina z Teplic existující od roku 1983 a na hudební scéně aktivně působící od roku 1989. Za svou více než 25letou kariéru skupina vydala 11 studiových alb, kterých se prodalo přes 1 000 000 kopií, reprezentovala Česko na soutěži Eurovision Song Contest ve Finsku v roce 2007, kde ovšem neuspěla, a v roce 2015 vyhrála desátého slavíka za 1. místo v anketě Český slavík. Návštěvnost jejich vystoupení se pohybuje okolo 20 000 lidí na jeden koncert. Největším úspěchem skupiny bylo výroční vystoupení na pražském Vypichu roku 2014, kam dorazilo přes 70 000 fanoušků. Kapela je veřejností považována za nejúspěšnější aktivně působící českou hudební skupinu. Od roku 1989 hraje bez personální změny a nikdy od té doby nepřerušila svoji činnost. Hudební skupinu Kabát založil v roce 1983 v Teplicích spolu s kamarády ze školy baskytarista Milan Špalek. K původně thrashmetalové skupině se připojil zpěvák Josef Vojtek, kytarista Tomáš Krulich a bubeník Radek Hurčík. V roce 1985 byli někteří členové skupiny odvedeni na tehdy povinnou vojenskou službu a Kabát přibližně na tři roky zastavil svoji činnost. Podle skupiny došlo ke zlomu v roce 1989, kdy vydali některé své písně na projektových albech Rockmapa a Ultrametal. Tehdy Kabáti vystupovali s kytaristy Jiřím Buškem a René Horňákem, kteří kapelu chvíli poté opustili a byli nahrazeni vracejícím se Tomášem Krulichem a novým kytaristou Otou Váňou. Ten samý rok obsadila skupina třetí místo v anketě Objev roku se skladbou \"Koleda, koleda\". V letech 1989 a 1990 natočila skupina své první demo s názvem Orgazmus, které ovšem nikdy oficiálně nevyšlo a šířilo se mezi posluchači na audiokazetách. V roce 1991 poté Kabáti uvedli na trh pod společností Monitor své debutové album, Má jí motorovou.", "question": "Kdy získala skupina Kabát svého desátého Českého slavíka?", "answers": ["2015"]}
{"title": "Petrolejové lampy (film)", "context": "Měl od něj slíbenou roli ve filmu, kde by hrál začínajícího zpěváka populární hudby, který se upíše ďáblu výměnou za svůj úspěch. Vzhledem k událostem po Pražském jaru 1968 a následné normalizaci z tohoto plánu sešlo. Karel Černoch pak dostal roli \"Synáčka\" v Petrolejových lampách, přestože nebyl příliš zkušený herec. To režisérovi Herzovi nijak napřekáželo. Karel Černoch se přiznává, že nezvládl závěrečné postsynchrony, takže ve filmu jej mluví Jaroslav Satoranský. Scenárista Václav Šašek mluví o tom, že jej velmi zaujal román Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka a když bylo později schváleno jeho natáčení, opět si toto rozsáhlé literární dílo přečetl. Chvíli byl na pochybách, jestli se povede románovou předlohu převést do filmové podoby. Musel vypustit několik motivů z knihy a text pro filmové účely \"osekat až na dřeň\". Když psal scénář, nedovedl si představit, kdo bude hrát hlavní ženskou roli (Štěpu), která je v románu vyobrazena sice jako poněkud hřmotná a neohrabaná žena, zato se zlatou povahou. Režisér Juraj Herz román zřejmě nečetl a nebyl tak zatížen fixní představou specifické role, proto dosadil Ivu Janžurovou. Tuto volbu Václav Šašek oceňuje, souhlasí, že šlo o jedinečnou herečku. S obsazením role hejtmana Maliny Petrem Čepkem se Šašek s Jurajem Herzem shodl a domnívá se, že Čepek zde předvedl vrcholný výkon své herecké kariéry. Václav Šašek poznamenává, že ústřední dramaturg barrandovského studia Ludvík Toman nechal z filmu vystřihnout jednu scénu, která byla dle jeho názoru velmi pěkná.", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Petrolejové lampy?", "answers": ["Jaroslava Havlíčka"]}
{"title": "Boromir", "context": "Boromir (2978 Třetího věku – 26. února 3019 Třetího věku) je postava ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena, Středozemi. Objevuje se v trilogii Pán Prstenů jako jeden z devíti členů Společenstva Prstenu. Boromir je člověk, nejstarší syn Denethora II., posledního vládnoucího správce Gondoru, odkud také pochází. Ve filmovém zpracování trilogie Pán prstenů jej hraje herec Sean Bean. == Boromirův život == Boromir se narodil roku 2978 Třetího věku. Jeho otcem byl Denethor II., matkou Finduilas, dcera Adrahila z Dol Amrothu. Boromirův mladší bratr Faramir se narodil roku 2983. Následujícího roku se Denethor stal správcem trůnu Gondoru, tuto hodnost převzal po svém otci Ecthelionovi II. Roku 2988 zemřela Finduilas a Denethor se stal pochmurným, chladným a izoloval se od rodiny. V té době se sblížili Boromir s Faramirem a stali se opravdu velkými přáteli. Denethor vždycky upřednostňoval Boromira, pročež byl považován za odvážnějšího a nebojácnějšího než jeho mladší bratr. Mezi bratry však nepanovala žádná rivalita. Boromir vždycky Faramirovi pomáhal a podporoval ho. Boromir byl velkým válečníkem a brzy se stal v Gondoru slavným. V reakci na prorocký sen, který oba bratři měli, byl Boromir zvolen, aby se roku 3018 vydal do Roklinky. Cesta z Minas Tirith mu zabrala 110 dní, jel po jemu neznámých cestách, až konečně dorazil do Roklinky, o které málo Gondorských vůbec vědělo. Na brodu v Tharbadu Boromir ztratil koně, dál cestoval po Zelené cestě pěšky. Do Roklinky přijel před začátkem Elrondovy rady. Na radě sdělil ostatním novinky z Gondoru, hlavně o neustálém válčení s Mordorem. Také se snažil ostatní přesvědčit, aby směl vzít Jeden prsten do Gondoru a použít jej proti nepříteli. To ale nikdo nechtěl dovolit, jelikož Prsten nelze použít proti Sauronovi, protože jej ovládá svou vůlí. Následně se tedy alespoň přidal ke Společenstvu prstenu, jež mělo za úkol zničit Prsten v Hoře osudu. Ještě před odchodem Boromir zatroubil hlasitě na gondorský roh se slovy, že neodejde jako zloděj, který se plíží nocí. Elrond ho poté varoval, aby už takhle nikdy netroubil, dokud nedorazí k hranicím Gondoru. Společenstvo se vydalo na cestu. Při neúspěšném pokusu o přechod Mlžných hor průsmykem Caradhrasu Boromir prokázal svou sílu a statečnost při brodění hlubokým sněhem a bojem s vlky v pustině. Společenstvo se pokusilo překonat hory skrze doly Morie, kde padl Gandalf v boji s balrogem. Po pádu Gandalfa převzal velení Aragorn. Dalšího dne dorazili do Lothlórienu, kde Boromir podstoupil zkoušku mysli od Galadriel. Než Lórien opustili, Boromir dostal od elfů dary: elfí plášť a zlatý opasek.", "question": "Odkud pochází Boromir?", "answers": ["Gondoru"]}
{"title": "Mezinárodní den archivů", "context": "Mezinárodní den archivů (zkráceně MDA, anglicky: International Archives Day) je svátek slavený 9. června, při jehož příležitosti archivy připravují společenské a kulturní akce pro veřejnost. Posláním tohoto dne je: zvyšovat povědomí široké veřejnosti o důležitosti archiválií a archivů, neboť archivy svým posláním zajišťují právní jistotu společnosti trvale uloženou v dokumentech; zvyšovat povědomí u výhodách spisové služby nebo jiné institucionalizované správy dokumentů, neboť řádná péče o dokumenty může. přispívat ke kvalitnímu výkonu jakékoli organizace; zvyšovat povědomí veřejného i komerčního sektoru o potřebnosti trvalé ochrany archivů a o nezbytném zajištění jejich přístupnosti; zpřístupňovat široké veřejnosti výjimečné a historicky vzácné archiválie uchovávané v archivech; zlepšovat obraz archiválií a archivů v očích veřejnosti a dále archivy celosvětově zviditelňovat. Návrh na ustanovení Mezinárodního dne archivů se poprvé objevil na mezinárodním archivním kongresu ve Vídni v roce 2004, kde účastníci kongresu schválili žádost adresovanou Organizaci spojených národů na prohlášení tohoto dne. V listopadu 2007 na výročním zasedání Mezinárodní archivní rady (ICA) v bylo schváleno, že se Mezinárodní den archivů bude slavit 9. června. Stalo se tak u příležitosti 60. výročí vzniku Mezinárodní archivní rady, která byla 9. června 1948 v Paříži založena. Poprvé byl 9. červen jako Mezinárodní den archivů slaven v roce 2008. V České republice byl tento den poprvé připomínán již v roce 2008 na celokrajském setkání severomoravských archivářů, oslavován byl pak celostátně v roce 2009. Ačkoliv je příprava a propagace MDA v rukou České archivní společnosti, která stanovuje jednotné motto a logo, jeho konkrétní realizaci zajišťují jednotlivé archivy samy nebo ve vzájemné spolupráci.", "question": "Ve kterém roce byl poprvé schválen 9 . červen jako Mezinárodní den archivů ?", "answers": ["2007"]}
{"title": "Antimon", "context": "Sulfid antimonitý je jednou ze sloučenin používaných při výrobě zápalek a je základní rudou používanou k výrobě antimonu. Sulfid antimoničný Sb2S5 je oranžový prášek, který se používá k vulkanizaci kaučuku. Všechny halogenidy lze (až na chlorid antimoničitý SbCl4) připravit přímým sloučením prvků. Halogenidy antimonu snadno hydrolyzují i vzdušnou vlhkostí, nejstálejší z nich jsou fluoridy. Fluorid antimonitý SbF3 je bezbarvá krystalická látka, snadno se rozplývající na vzduchu. Tvoří podvojné soli s chloridy a sírany alkalických kovů. Fluorid antimoničný SbF5 je bezbarvá olejovitá kapalina. Snadno tvoří podvojné soli a adiční sloučeniny. Chlorid antimonitý SbCl3 je měkká, bezbarvá, na vzduchu dýmající látka. Používá se k moření kovů a v medicíně pro leptání. Snadno tvoří adiční sloučeniny a některé podvojné soli. Chlorid antimoničitý SbCl4 je tmavohnědá kapalina, kterou nelze připravit v čistém stavu, ale pouze v rovnováze s chloridem antimonitým a antimoničným. Chlorid antimoničitý tvoří komplexní soli. Chlorid antimoničný SbCl5 je nažloutlá olejovitá kapalina. Nalézá uplatnění především v organické syntéze jako chlorační činidlo. Bromid antimonitý SbBr3 je bezbarvá krystalická látka. Snadno tvoří podvojné sloučeniny. Bromid antimoničný SbBr5 neexistuje volný a je znám pouze v podobě svých podvojných sloučenin. Jodid antimonitý SbI3 je rubínově červená krystalická látka, tvořící snadno adiční sloučeniny s jodem. Jodid antimoničný SbI5 je temně hnědá látka. Oxidy antimonu slouží při přípravě různých barevných pigmentů a barvení keramiky. Oxid antimonitý Sb2O3 popř. Sb4O6 je bílá práškovitá látka, která při větším zahřívání přechází v žlutou modifikaci a při ochlazení zpět v bílou modifikaci. Oxid antimonitý je amfoterní. Oxid antimoničitý Sb2O4 lépe oxid antimonito-antimoničný je bílý prášek. Vzniká při zahřívání oxidu antimonitého nebo antimoničitého na vzduchu při teplotě 800-900 °C. Oxid antimoničný Sb2O5 je nažloutlý prášek. Získává se oxidací oxidu antimoničitého. Vinan antimonylo-draselný byl znám již ve středověku K[C4H2O6Sb(OH2)].1/2H2O jako dávivý kámen neboli tartarus emeticus. Tato sloučenina je dobře rozpustná ve vodě a po požití vyvolává zvracení. Je stejně jako všechny rozpustné soli antimonu jedovatý. Síran antimonitý Sb2(SO4)3 je bezbarvá krystalická látka. Získává se rozpouštěním antimonu, oxid antimonitého nebo sulfid antimonitého v horké koncentrované kyselině sírové. Dusičnan antimonitý Sb(NO3)3 je bílá krystalická látka. Vzniká reakcí oxidu antimonitého s dýmavou kyselinou dusičnou. Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 Galerie antimon ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu antimon ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo antimon ve Wikislovníku", "question": "Jakou chemickou značku má antimon?", "answers": ["Sb"]}
{"title": "Mezinárodní den studentstva", "context": "Mezinárodní den studentstva, někdy též Světový den studentstva, je připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátě Čechy a Morava. Byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí. Stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 zemí. Mezinárodní den studentstva je jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ. Vše začalo násilným potlačením poklidné demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československa 28. října 1939 v Praze, během níž byl těžce zraněn student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal a zabit pekařský dělník Václav Sedláček. Na potlačování demonstrace, jež se konala na Václavském náměstí, se kromě sil pořádkové policie podílely i jednotky SS. Následovaly další střety na dalších místech v Praze, při nichž Němci stříleli nejen pro výstrahu, ale i do demonstrantů. Při jedné z těchto potyček byl postřelen právě Jan Opletal, který 11. listopadu svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu na Albertově, odkud byla rakev s ostatky převezena na nádraží a odeslána na Moravu. Následné demonstrace, jež se změnila v protest proti okupaci, se zúčastnily tisíce lidí. Opět došlo ke střetům mezi demonstranty a pořádkovými silami. Hned následujícího dne se v Berlíně konala porada za účasti Adolfa Hitlera, jejímž výsledkem bylo rozhodnutí o uzavření českých vysokých škol na dobu tří let, zatčení a popravení 9 vedoucích představitelů studentské organizace (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert) a internace stovek studentů v koncentračních táborech. Ještě v noci ze 16. na 17. listopad došlo k rozsáhlému zatýkání českých studentů v Praze, v Brně a v Příbrami. Studenti zatčení gestapem a jednotkami SS v Praze byli dopraveni do ruzyňských kasáren, kde došlo i k popravě 9 představitelů studentských organizací.", "question": "Ve kterém roce byl vyhlášen Mezinárodní den studentstva?", "answers": ["1941"]}
{"title": "Daktyl", "context": "Daktyl je v metrice stopa, skládající se z jedné přízvučné (či v časoměrném verši dlouhé) slabiky a dvou nepřízvučných (či krátkých) v uvedeném pořadí. Daktyl je v české literatuře velmi hojný a používaný (a také kombinovaný s jinými stopami, především s trochejemi, pak se mu říká daktylotrochej), což souvisí i s jeho snadnou vytvořitelností, skládá se z nich také tzv. hexametr. Černý bor utíká s kopečka,široké jezero pod ním,nad vodou létají rybárky,podobny plachtám jsou lodním. Hradisko sivé a vysoké,na příkré vyhnáno skále -dnes tam jen Themis promlouváve jménu boha a krále. Petr Bezruč - Plumlov (Pro větší srozumitelnost jsou přízvučné slabiky vyznačeny tučně, v citované ukázce je poslední stopa sudých veršů neúplná.)", "question": "Jak se v metrice nazývá stopa, skládající se z jedné přízvučné a dvou nepřízvučných slabik v uvedeném pořadí?", "answers": ["Daktyl"]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře. Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium. V letech 1516 až 1519 působil ve funkci správce kapitulního majetku se sídlem v Olštýně. Přivedl nové osadníky na hospodářství kapituly a s úspěchem připravoval olštýnský hrad k obraně před očekávaným útokem křižáků. V roce 1522 na sjezdu stavů Královského Pruska ve městě Grudziądz přednesl traktát o mincích. Působil v mnoha úřadech, byl poslancem, kancléřem, vizitátorem a kapitulním správcem. Spolupracoval s Bernardem Wapowským na mapě Království polského a Litvy. V roce 1533 byly jeho názory v rukopise jeho díla De Revolutionibus předneseny papeži Klemensovi VII. V roce 1537 byl králem potvrzen jako jeden ze čtyř kandidátů na biskupa warminského. V roce 1539 jej biskup Jan Dantyszek obvinil z konkubinátu[zdroj? ], nařídil mu propustit hospodyni a připravoval kanonický proces. K Mikuláši Koperníkovi v roce 1539 přijel Georg Joachim von Lauchen zvaný Rhaeticus, profesor matematiky ve Wittenbergu, aby se seznámil s jeho naukou. V témže roce vyjádřil své mínění o Mikuláši Koperníkovi Martin Luther: Ten hlupák chce převrátit celé umění astronomie! Ale jak uvádí Písmo svaté, Jozue kázal zastavit se Slunci, a ne Zemi! Norimberský teolog Andreas Osiander přemluvil Mikuláše Koperníka, aby v předmluvě ke svému dílu představil svůj model jako hypotézu, čímž by zjemnil příliš odvážné myšlenky. V Basileji vyšlo v roce 1541 tiskem druhé vydání Narratio prima, Koperník vykonal své poslední astronomické pozorování v životě (zatmění Slunce). Téhož roku jeho žák Georg Joachim zv. Reticus opouští Frombork s rukopisem De Revolutionibus, aby jej dal v Norimberku vytisknout. Úplný název tohoto díla, v němž Koperník shrnul své poznatky v celistvou heliocentrickou teorii, zní De Revolutionibus orbium coelesticum libri VI (Šest knih o obězích sfér nebeských). Lutherův spolupracovník Filip Melanchton shrnul svůj názor na Mikuláše Koperníka takto: Někteří si myslí, že je vynikající vypracovat věc tak absurdní, jako onen sarmatský astronom, který uvádí do pohybu Zemi a zadržuje Slunce.", "question": "Ve kterém roce k Mikuláši Koperníkovi přijel Georg Joachim von Lauchen?", "answers": ["1539"]}
{"title": "Rusko", "context": "Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a po většinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantského oceánu jsou zcela odlišné: vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby. Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem, které společně tvoří sedmou nejdelší řeku světa. Všechny tři náleží do úmoří Severního ledového oceánu, společně se Severní Dvinou, Pečorou, Lenou, Janou, Kolymou. Největším přítokem Tichého oceánu je Amur. K úmoří Atlantiku patří Don a Dněpr (na ruském území pouze horní tok); řeka Ural a hospodářsky nejvyužívanější Volha ústí do bezodtokého Kaspického moře. Mezi známé řeky patří také Moskva, protékající hlavním městem, a Něva, v jejímž ústí do finského zálivu byl vystavěn Petrohrad. V Rusku se nachází také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí. Největší z nich je slané (brakické) Kaspické moře, ze sladkovodních je nejvýznamnější jezero Bajkal, zároveň nejhlubší jezero světa (1637 m). Na severozápadě země leží jezero Ladožské, Oněžské, Čudské a další. Během 20. století bylo zbudováno také množství přehradních jezer, zejména na Volze, Angaře a dalších řekách. Související informace naleznete také v článku Podnebí Ruska. Ruská federace je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí.", "question": "Je Kaspické moře sladké?", "answers": ["Největší z nich je slané (brakické) Kaspické moře, ze sladkovodních je nejvýznamnější jezero Bajkal, zároveň nejhlubší jezero světa (1637 m)."]}
{"title": "Papež", "context": "Tato diecéze se označuje také jako Svatý stolec (případně též Apoštolský stolec), který je též subjektem mezinárodního práva. Podle katolického učení je papež zástupcem (náměstkem) Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového papeže kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů. Současný papež František byl zvolen na konkláve 13. března 2013 poté, co k 28. únoru 2013 odstoupil jeho předchůdce Benedikt XVI. Následující tituly jsou všechny oficiálními papežovými tituly: římský biskup (episcopus Romanus); náměstek (zástupce) Kristův (vicarius Christi); nástupce apoštola Petra - podle teologie Římskokatolické církve označován za \"prvního z apoštolů. \"; italský primas (primas Itálie); arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae); suverén státu Vatikán; nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus); služebník služebníků Božích (servus servorum Dei). Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul \"papež\" není oficiálním titulem a používá se na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči).", "question": "Jaké je jméno současného papeže ?", "answers": ["František"]}
{"title": "Mango", "context": "Mango je tropické ovoce, plod mangovníku. Mango patří do rodu Mangifera, který zahrnuje 69 botanických druhů a přes 1000 odrůd tohoto ovoce. Není znám jeho přesný původ, ale má se za to, že mango pochází z jižní a jihovýchodní Asie. V Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pákistánu a Bangladéši byly nalezeny fosilie staré 25 až 30 milionů let. Jeho název pochází z malajálamského manga, které si později portugalští obchodníci upravili na manga. Je výtečným zdrojem vitaminů A, C, beta karotenu, draslíku a vlákniny. Obsahuje málo tuku a sodíku. Plody jsou různé barvy, velikosti i tvaru. V Asii se využívá i zelených mang k různým kulinářským účelům. Je třeba jej nechat dozrát při pokojové teplotě, až bude měkké. Mimo přímé konzumace čerstvých, zralých plodů se hodí např. jako příloha k masům a omáčkám. pomáhá při zrakové únavě a šerosleposti[zdroj? ] přináší do kůže a vlasů barvu[zdroj? ] působí preventivně proti infekcím a nemocem z nachlazení[zdroj? ] uklidňuje nervy, dodává sílu ve stresových situacích[zdroj? ] Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v plodech manga. [zdroj? ] Obrázky, zvuky či videa k tématu mango ve Wikimedia Commons Galerie mango ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo mango ve Wikislovníku", "question": "Jak je nazývá plod mangovníku?", "answers": ["mango"]}
{"title": "Louis de Funè", "context": "Koncem třicátých let začal pracovat jako pianista v pařížské čtvrti Pigalle. Přitom absolvoval Simonovy herecké kurzy. V roce 1936 se oženil s Germaine Carroyer, s níž měl syna Daniela (*1937). V roce 1942 se rozvedli. O rok později se oženil s Jeanne Barthelémy de Maupassant (praneteří Guy de Maupassanta, s níž měl dva syny: Patricka (*1944) a Oliviera (*1949). Patrick je lékařem, Olivier se několik let věnoval herectví a hrál v několika filmech společně s otcem. Později pracoval jako pilot Concorde pro Air France. Louis de Funè se poprvé objevil v divadle ve hře Slaměný milenec, před kamerou v roce 1946 ve filmu Barbizonovo pokušení. Různými vedlejšími rolemi se \"prokousával\" celých 15 let, než začal být úspěšný. V divadle, které ho vyneslo na výsluní díky divadelní hře Oskar, hrál i řadu epizodních rolí, než získal svou první hlavní roli ve filmové komedii Četník ze Saint Tropez - získal si tak coby strážmistr Ludovic Cruchot celou Evropu. Pak už se mu nabídky jen hrnuly. Ve filmu Fantomas ztvárnil komisaře Juva, zahrál si zde spolu se Jeanem Maraisem. Poté se setkal s režisérem Gérardem Ourym a natočil za spolupráce herce André Bourvila komedii Smolař. Výsledkem 11 752 000 diváků se zapsal do francouzské filmové historie, stejně tak jako pozdější film Velký flám (natočený ve stejné spolupráci), kde výsledek byl 17 000 000 diváků za tři měsíce (ve francouzských kinech tento rekord překonal až Titanik).", "question": "Ve kterém roce se Louis de Funè poprvé objevil před kamerou?", "answers": ["1946"]}
{"title": "Adele", "context": "Adele Laurie Blue Adkins, MBE (* 5. května 1988 Londýn) je britská zpěvačka a skladatelka známá jen jako Adele. V roce 2008 převzala cenu BRIT Awards v kategorii Cena kritiků, která je udílená umělcům, kteří v té době ještě nevydali album. Debutová deska nazvaná 19 vyšla v lednu 2008 a dostala se na první místo prodejního žebříčku ve Velké Británii. Druhé album s názvem 21 se stalo nejprodávanějším albem tohoto století a prestižní hudební magazín Billboard ho označil za nejlepší album všech dob. Celosvětové vydání proběhlo 19. ledna 2011. Z desky vyšel také singl \"Rolling in the Deep\". V roce 2012 přednesla svojí píseň \"Skyfall\", za kterou obdržela Zlatý glóbus a Oscara. Alba její diskografie se na prvním místě nejprodávanějších desek udržely nejdéle v historii. Překonala tak Rolling Stones i Madonnu. Po tříleté odmlce se v roce 2015 vrátila s novým, již třetím studiovým albem 25, které ji ihned dostalo zpět na vrchol hudebního průmyslu. Píseň \"Hello\" okamžitě obsadila první místa hudebních žebříčků a na YouTube dosáhla za pouhé 3 měsíce 1 miliardu zhlédnutí. Videoklip ke skladbě také drží rekord v největším počtu zhlédnutí na YouTube v prvních 24 hodinách od zveřejnění – 27,7 milionů. Později přibyl i rekord za nejrychlejší dosažení 1 miliardy zhlédnutí, a to za 87 dní od zveřejnění. V říjnu 2007 vydala svůj první singl \"Hometown Glory\". Umístil se na 19. příčce britského žebříčku UK Singles Chart. Byl vedoucím singlem jejího debutového alba 19, které bylo pojmenované po věku Adele, když ho začala nahrávat. Album bylo vydáno 28. ledna 2008 u společnosti XL Recordings, kde získala smlouvu v červnu 2006. Vcelku nevýrazný první singl následovala píseň \"Chasing Pavements\", která se umístila na 2. místě ve Spojeném království a na 21. příčce v USA. Na domácí půdě uspěly i singly \"Cold Shoulder\" a \"Make You Feel My Love\". Album debutovalo na 1. příčce žebříčku UK Albums Chart. V USA původně na 54. příčce, ale po úspěchu alba 21 se vyšplhalo až na 4. příčku. Ve Spojeném království se ho prodalo 2 miliony kusů, stejný počet i v USA, celosvětově poté 10 milionů. Toto album ji vyneslo jednu cenu z BRIT Awards a dvě ceny Grammy. Své druhé studiové album začala nahrávat v květnu 2009, a proto zvolila název 21. Vydání alba předcházel singl \"Rolling in the Deep\", který obsadil 2. příčku v UK a 1. příčku v USA, Belgii, Kanadě, Německu, Itálii, Finsku nebo i v Jižní Koreji.", "question": "Jak zní celé jméno britské zpěvačky Adele?", "answers": ["Adele Laurie Blue Adkins"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Kolem roku 1200 přišli němečtí (rakouští) a valonští osídlenci, výrazně se rozrostlo osídlení zahrnující do 30. let 13. století celé pozdější historické jádro v hradbách. Tento vývoj vrcholil vznikem institucionálního města asi ve 30., možná již ve 20. letech 13. století. Jeho právní řád byl odvozen od rakouských měst Enže a Vídně. Roku 1243 Brnu král Václav I. udělil městská privilegia. Hrad Špilberk patrně založil v 70. letech 13. století Přemysl Otakar II. Již před polovinou 13. století byla vystavěna kamenná hradba. Roku 1292 obdrželo město právo volit rychtáře. V roce 1349 se Brno stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle Olomouce bylo Brno nejvýznamnějším moravským městem, zasedal zde i zemský soud a od doby Karla IV. se zde vedla jedna řada zemských desk. Obvod sevřený hradbami dosahoval necelých 37 ha, počet obyvatel se v lucemburské době pohyboval kolem 8 000. Husitské války zasáhly Brno v letech 1428 a 1430. Brno zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví, k čemuž přispěl jeho převážně německý charakter. Husité město nedobyli, těžce však utrpělo Staré Brno a další blízké vsi a předměstí. JIž v 1.polovině 13. století vznikají v Brně první zděné měšťanské domy, i když ještě o řadu desetiletí později bylo město převážně dřevěné. Proces přechodu ke zděné architektuře se v prostředí měšťanské zástavby výrazně urychlil od 2. poloviny 13. století, takže ve 14. a 15. století mělo Brno v zásadě zděný charakter. Ač cihly se používaly již ve 13. století, velký rozmach cihlových staveb lze zaznamenat v 15. století. V roce 1641 po dobytí Olomouce švédskými vojsky se Brno stalo faktickým hlavním městem Moravy mj. proto, že sem byly z Olomouce narychlo přemístěny zemské desky. Konec sporu obou měst učinil však až roku 1782 markrabě a císař Josef II., který přiznal nárok na označení hlavního města definitivně Brnu. V září 1643 a pak v roce 1645 bylo samotné Brno neúspěšně obléháno osmnáctitisícovým švédským vojskem generála Torstensona, který chtěl Brno použít jako základnu pro finální útok na Vídeň. Později se k Torstensonovu vojsku přidalo ještě desetitisícové vojsko sedmihradského knížete Jiřího II.", "question": "Kolik obyvatel mělo město Brno v době lucemburské?", "answers": ["kolem 8 000"]}
{"title": "Krevní destička", "context": "Krevní destička (též trombocyt) savců je bezjaderné tělísko se schopností přilnavosti (adhezivity) a shlukování se (agregaci), které se podílí na procesu zástavy krvácení a srážení krve. U ostatních obratlovců jde o jadernou buňku (koagulocyt). Krevní destička má oválný tvar, 2 – 4.0 μ v průměru (erytrocyt člověka - 7,5 μ), často má zoubkované okraje. Nemá jádro. Skládá se z okrajové hyalomery, která se barví světle modře a obsahuje tzv. marginální svazek mikrotubulů a aktinová mikrofilamenta, která udržují tvar trombocytu a umožňují mu tvořit výběžky a panožky. Ve středu krevní destičky je granulomera, shluk acidofilních (tzn. červeně se barvících) granul a ojedinělé mitochondrie. Krevní destičky ptáků a ryb jsou plnohodnotné buňky s velkým jádrem. Granulomera obsahuje granula trojího typu: alfa-granula - obsahují fibrinogen, trombokinázu, směs proteinů, růstový faktor s mitogenními účinky hlavně na fibroblasty, destičkový faktor 4 (antagonista heparinu), glie a hladké svalové buňky, β. , faktor V. aj. delta-granula (denzní) - obsahují serotonin, vápenaté ionty Ca2, pyrofosfát, ATP, ADP lambda-granula (lysosomy) - obsahují lysosomální enzymy Krevní destičky jsou stálou součástí krve v počtu 150–450 tisíc na mikrolitr. Při poklesu pod určitou úroveň začnou játra produkovat hormon thrombopoetin, který stimuluje tvorbu dalších destiček. Snížení počtu destiček se označuje jako trombocytopenie. Tento stav je příčinou vážných poruch srážlivosti krve. Krevní destičky nemají jádro a nemohou se samy množit. Vznikají v kostní dřeni fragmentací cytoplasmy obrovských buněk megakaryocytů, které vznikají z prekursorové buňky megakaryoblastu. Jejich životnost je 8-12 dní, poté jsou degradovány ve slezině. Při poranění cévy se obnaží kolagen, vláknitá bílkovina přítomná v mezibuněčné hmotě vaziva. Destičky se váží na kolagen a zároveň jsou aktivovány thrombinem, který vzniká při srážení krve, nebo ADP, který je uvolňován ostatními destičkami. Aktivované thrombocyty změní tvar a v přítomnosti fibrinogenu, který se na aktivované destičky váže, se shlukují a vytvářejí destičkovou zátku, bílý trombus. Destičky se rozpadají, uvolňují obsah svých granul. Tak dojde k rozeběhnutí kaskády reakcí koagulačních faktorů, na jejímž konci se z fibrinogenu stane nerozpustný fibrin, který vytvoří síť.", "question": "Kde vznikají krevní destičky člověka?", "answers": ["v kostní dřeni"]}
{"title": "Mexiko", "context": "Nejvyššími horami jsou: Pico de Orizaba (nebo též Citlaltépetl) (5636 m), Popocatépetl (5452 m), Iztaccíhuatl (5280 m) a Colima (4340 m). Tato část území bývá postihována zemětřeseními tektonického původu. I sopky se často projevují. Ještě jižněji leží pohoří Sierra Madre del Sur, které je ohraničeno na jihu Tichým oceánem, na východě Tehuantepeckou šíjí a na severu Neovulcanickým pohořím. Na východ od Tehuantepecké šíje se zvedá pohoří Sierra Madre de Chiapas, které přechází do Tabaské nížiny. Ta navazuje na rozsáhlou suchou a zkrasovělou vápencovou tabuli Yucatánského poloostrova. Na severozápadě tvoří část Mexika Kalifornský poloostrov dlouhý 1250 km a Kalifornský záliv. Největší horou poloostrova je El Picacho del Diablo – 3095 m n. m. 500 km od pobřeží na západ leží vulkanické ostrovy Revillagigedo. Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraniční Río Bravo del Norte (v USA zvaná Rio Grande), dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá, je významnější jen řeka Conchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které jsou bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco, která ústí do Mexického zálivu. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají z pobřežních horských pásem, a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui, Fuerte, Río Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1 116 km2), a na severu řeka Balsas. Největšími řekami mexického jihu jsou Usumacinta (1000 km) a Grijalva (velké přehrady). Usumacinta tvoří část hranice s Guatemalou. Východní pobřeží Yucatánského poloostrova lemuje Mezoamerický korálový útes, druhý největší korálový útes na Zemi.", "question": "Má Mexiko hodně řek?", "answers": ["Mexiko má poměrně málo řek."]}
{"title": "Jmeniny", "context": "Tento zvyk žije v Evropě a Latinské Americe, zejména v katolických a pravoslavných zemích, občas může mít i větší význam než narozeniny, např. v některých regionech Polska. Vychází z katolické praxe uctívání svatých, kde každý světec (blahoslavený, ctihodný) je připomínán v jeden den v roce, v naprosté většině případů se jedná o den jeho smrti. Na druhé straně každý věřící dostává při křtu rodné jméno (odtud \"křestní jméno\"), které nejen označuje, jak se má \"jmenovat\", ale je současně i volbou jeho osobního patrona, průvodce a životního vzoru tohoto jména. Proto, když církev slaví památku daného svatého, slaví jej i ti, kdo nesou jeho jméno, neboť je to den jejich patrona. Bývá zvykem dávat při křtu i jmen víc. V některých katolických zemích se přibírá ještě další jméno i při biřmování, např. v Česku. V Itálii naopak tento zvyk neznají. Při oslavách je zvykem nositelům jména popřát a případně je i obdarovat. Vzhledem k množství světců je mnoho rodných jmen příslušných k více dnům a naopak, k jednotlivým dnům připadá řada svatých. Ve Švédsku publikuje oficiální seznam jmenin Královská švédská akademie věd. Český občanský kalendář původně sice vycházel z církevního kalendáře, ale v průběhu času doznal mnoha změn podle vůle vydavatele: některá jména byla vyškrtnuta, jiná dodána, další přesunuta, byly zrušeny duplicity, kdy v kalendáři bylo například původně několikrát uvedeno jméno Karel (podle různých světců toho jména). V českém kalendáři je u každého dne uvedeno většinou pouze jedno jméno, v polském zpravidla jména dvě.", "question": "Kdo ve Švédsku publikuje oficiální seznam jmenin?", "answers": ["Královská švédská akademie věd"]}
{"title": "Network File System", "context": "Funguje především nad transportním protokolem UDP, avšak od verze 3 je možné ho provozovat také nad protokolem TCP. V praxi si můžete prostřednictvím NFS klienta připojit disk ze vzdáleného serveru a pracovat s ním jako s lokálním. V prostředí Linuxu se jedná asi o nejpoužívanější protokol pro tyto účely. Za kolegu NFS lze považovat protokol NIS (Network Information Service), který slouží k distribuci nejrůznějších konfiguračních dat v počítačové síti (např. uživatelé, doménová jména aj.). NFS server se nastavuje pomocí konfiguračního souboru /etc/exports, který na jednotlivých řádcích obsahuje definice sdílených adresářů. Jako první je název adresáře a pak seznam povolených klientů (zde jsou uvedeny názvy server, stanice a IP adresa) s přidanými volitelnými parametry: /usr 10.1.2.3(ro) stanice(ro) /. home 10.1.2.3(rw,no_root_squash) stanice(rw) ro (read-only) - pouze pro čtení rw (read-write) - povoleno čtení i zápis no_root_squash - nemapovat požadavky uživatele root na běžného uživatele (obvykle nobody) (server tak bere id uživatele od klienta, což může být bezpečnostní riziko) Klient připojuje adresář ze serveru do svého adresářového stromu stejným způsobem, jako jsou připojovány jednotlivé systémy souborů.", "question": "Pomocí jakého souboru se nastavuje NFS server?", "answers": ["/etc/exports"]}
{"title": "Helmut Dohnálek", "context": "Helmut Dohnálek (* 10. dubna 1966) je český politik, v letech 2007 až 2009 předseda SNK-ED, bývalý zastupitel Královéhradeckého kraje, bývalý starosta a zastupitel obce Orlické Záhoří, bývalý člen SNK-ED. == Život == Od roku 1992 soukromě podniká (např. jako jednatel a společník firmy KRONTOUR, s.r.o. či jednatel společnosti S.O.M. spol. s r.o.). V letech 1998 až 2001 působil ve funkci vedoucího Odboru regionálního rozvoje Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Od roku 2001 do roku 2004 pracoval jako sekretář Euroregionu Glacensis a ředitel regionální rozvojové agentury RDA (Regional Development Agency).Byl rovněž členem Komise pro reformu veřejné správy, která působila při Ministerstvu pro místní rozvoj ČR nebo členem Výboru regionální rady NUTS 2 Severovýchod. Helmut Dohnálek je ženatý a má jednoho syna. == Politické působení == Do politiky vstoupil krátce po roce 1989. Už v komunálních volbách v roce 1990 byl zvolen zastupitelem obce Orlické Záhoří a následně i starostou obce. Mandát zastupitele (a posléze i post starosty) obhájil jako člen ODS v komunálních volbách v roce 1994. V několika dalších komunálních volbách už nekandidoval. Až v komunálních volbách v roce 2010 vedl kandidátku \"SNK Evropští demokraté\" v Rychnově nad Kněžnou. Strana ale získala jen 2,60 % hlasů a do městského zastupitelstva se nedostala.Do vyšší politiky vstoupil, když v krajských volbách v roce 2004 úspěšně kandidoval jakožto člen SNK za \"SNK sdružení nezávislých\" do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje. Mandát zastupitele kraje obhájil i v krajských volbách v roce 2008 jakožto člen SNK-ED na kandidátce \"SNK Evropští demokraté\". Jak v roce 2004, tak v roce 2008 byl lídrem daných uskupení a kandidátem na hejtmana Královéhradeckého kraje. Vzhledem k volebním ziskům (v roce 2004 to bylo 6,09 % a v roce 2008 pak 6,02 %) se vždy stal náměstkem hejtmana. I v krajských volbách v roce 2012 kandidoval jako lídr subjektu \"SNK Evropští demokraté\", ale strana se se ziskem 2,23 % hlasů do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje vůbec nedostala.V květnu 2007 byl zvolen republikovým sněmem SNK-ED předsedou strany, když porazil tehdejšího senátora Josefa Novotného. Po krajských volbách v říjnu 2008, v nichž SNK-ED neuspěla (samostatně se dostala pouze do Zastupitelstva v Královéhradeckém kraji, v koalici uspěla v dalších dvou regionech), oznámil, že se chce na nejbližším sněmu strany vzdát své funkce.", "question": "Má Helmut Dohnálek syna?", "answers": ["Helmut Dohnálek je ženatý a má jednoho syna."]}
{"title": "Buckinghamský palác", "context": "Tato rekonstrukce vytvořila základ vzhledu, který má palác dodnes s výjimkou východního křídla směrem k Mall. Na tomto místě byl v té době postaven triumfální Mramorový oblouk. Náklady na stavbu tohoto oblouku činily 34 450 £ a byl používán jako královský vstup. Jiří IV. měl v úmyslu postavit na jeho vrcholu svoji bronzovou jezdeckou sochu ale protože zemřel před jejím dokončením rozhodl parlament o jejím umístění na Trafalgarské náměstí. Na výzdobu interiéru, jejímž autorem se stal Charles Long, bylo použito jasně zbarvené imitace kamene a růžových kaménků spolu s vlysovanými panely na stropech. Jiří IV. zemřel v roce 1820 a barvité a silně pozlacené státní i soukromé komnaty byly dokončeny až v době vlády Viléma IV. Po smrti Jiřího IV. se narůstající náklady na dostavbu paláce setkaly s výraznou kritikou britského parlamentu i tisku. Vilém IV. ukončil spolupráci s Johnem Nashem a pověřil dalšími pracemi Eduarda Blora, který více vyhovoval umírněnému vkusu nového krále. Tento méně idealistický architekt s větším smyslem pro finance ponechal to co již Nash dokončil ale další dostavbě dal více solidní a méně pitoreskní ráz. Ačkoli nový král a královna pořádali státní a královské akce v tomto paláci, nikdy zde nebydleli, preferujíce Clarence House, který si nechali postavit před nástupem na trůn. Celkové náklady na rekonstrukci Buckinghamského paláce činily 719 000 £. Zajímavostí je, že po požáru Westminsterského paláce roku 1834 nabídl Vilém IV. Buckinghamský palác jako nové sídlo parlamentu ale tato nabídka byla odmítnuta a Westminsterský palác byl rekonstruován. Buckinghamský palác se stal hlavním královským sídlem roku 1837 s nástupem královny Viktorie. Zatímco státní komnaty hýřily zlatem a barvami, služební místnosti neoplývaly přílišným luxusem. Uvádí se, že komíny kouřily tak, že ohně v krbech musely být uhašeny a v paláci bylo chladno. Ventilace byla tak chatrná, že interiér zapáchal. Také personál byl nedbalý a líný. Po svatbě Viktorie s princem Albertem v roce 1840 se její manžel soustředil na reorganizaci chodu paláce a odstranění jeho nedostatků. Stavební práce s tím související byly dokončeny na sklonku roku 1840. Rozsáhlé křídlo směrem na Mall bylo postaveno po sňatku Viktorie s princem Albertem. V roce 1847 manželé zjistili, že palác je příliš malý pro dvorní život a jejich rozrůstající se rodinu. Rozhodli se ke stavbě nového křídla podle návrhu Eduarda Blora. Tato část uzavřela vnitřní dvoranu domu. Součástí této dostavby je i balkón, z něhož zdravili členové královské rodiny veřejnost při význačných příležitostech.", "question": "Ve kterém roce se stal Buckinghamský palác hlavním královským sídlem?", "answers": ["1837"]}
{"title": "Muchomůrka červená", "context": "Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností. == Popis == Klobouk může mít průměr 8–20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustlý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou. Prsten je široký, převislý, rýhovaný. Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu. Výtrusný prach je bílý. === Možnost záměny === Možná je záměna s velmi podobnou muchomůrkou královskou, která je však také jedovatá. Méně pravděpodobná, ale také možná, je záměna s muchomůrkou císařskou, která je sice jedlá (dokonce výtečná), ale v České republice je vzácná a chráněná. == Výskyt == Celkově hojná, místy velmi hojná. Roste nejčastěji v jehličnatých, převážně smrkových lesích, ale i ve smíšených a listnatých lesích. == Obsahové látky, jedovatost == Kromě nepříliš významného obsahu muskarinu obsahuje muscimol, který způsobuje poruchy vědomí a vyvolává halucinace. Muchomůrka červená byla v historii používána k navození stavů opojení nebo halucinací. Bylo však prokázáno, že užívání muchomůrky červené narušuje zdraví a ve vzácných případech vede i ke smrti. == Užití == Právě muchomůrka červená dala celému rodu název, neboť byla lidovým prostředkem k zabíjení much (původně muchomorka – od \"mořit mouchy\"). Klobouk se vymáčel v oslazené vodě nebo oslazeném mléce, případně se namáčel v mléce či vodě a pak posypal cukrem. Mouchy sály z povrchu klobouku sladký roztok i s rozpuštěnými jedy a došlo k jejich omámení, případně úplnému usmrcení. == Odkazy == == Galerie == === Reference === === Literatura === KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productios, 1998 Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995. === Externí odkazy ===", "question": "Je muchomůrka červená jedovatá ?", "answers": ["Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností."]}
{"title": "Coventry", "context": "Je známé svou moderní katedrálou postavenou po bombardování původní katedrály v době druhé světové války, příspěvkem místních společností automobilovému průmyslu Velké Británie a jako sídlo dvou univerzit - Coventry University a University of Warwick. Tradičně se předpokládalo, že Coventry bylo založeno roku 1043, v době kdy Leofric, král Mercie a jeho žena Godiva, nechali postavit benediktýnské opatství. Poslední výzkumy ale dokazují existenci tohoto opatství již v roce 1022, takže král Leofric a jeho žena již postavené opatství pouze rozšířili. V krátké době vznikl městský trh u brán opatství a osada se rozrostla. Ve 14. století se město stalo důležitým centrem obchodu s plátnem a ve středověku bylo jedním z největších a nejvýznamnějších měst Anglie. Status města obdrželo roku 1345 a později bylo samostatným hrabstvím. Na konci 19. století se Coventry stalo centrem výroby jízdních kol a to především díky společnosti Rover. Na počátku 20. století se z tohoto odvětví vyvinula výroba motorů a město se stalo hlavním střediskem motorového průmyslu. V době druhé světové války se Coventry stalo terčem masivních náletů, které zničily historické centrum města a původní katedrálu. Spolu s Londýnem a Plymouthem bylo Coventry nejvíce poškozenými anglickými městy v druhé světové válce. Město bylo napadeno především proto, že bylo centrem výroby munice a motorů. Po náletech byla velká část historických budov v takovém stavu, že jejich obnova nebyla možná. Spekulace, že se britský premiér Winston Churchill v listopadu 1940 rozhodl nevarovat obyvatele města před hrozícím náletem, aby Němci nepojali podezření, že Britové dokážou prolomit kódování zpráv pomocí přístroje Enigma se nezakládá na pravdě. Zajímavostí je, že Coventry a Lidice jsou od druhé světové války sesterskými městy. V poválečném období bylo město obnoveno podle takzvaného Gibsonova plánu. V centru města vzniklo obchodní centrum orientované jako pěší zóna (první svého druhu v tak velkém rozsahu v Evropě) a roku 1962 i nová katedrála Svatého Michala (s největší tapisérií na světě ).", "question": "Kolik univerzit se nachází ve městě Coventry ?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Surrealismus", "context": "Surrealismus (výslovnost syrealismus) je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil. Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou - Prsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu (francouzská předpona sur - nad). Počátky surrealismu navazovaly na dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody a poezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby. Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. V Surrealistickém manifestu Breton definoval surrealismus jako \"čirý psychický automatismus\", kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel, že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací - při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své nitro a své sny samozřejmě také zkoumali a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (extatické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje. Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ především Sigmund Freud. Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období: Intuitivní období - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924). Politické období - Surrealisté si začali uvědomovat vázanost svého experimentu a pociťovali nutnost vyjádřit se k tehdejšímu politickému řádu.", "question": "Kdo jako první použil termín surrealismus?", "answers": ["Guillaume Apollinaire"]}
{"title": "První křížová výprava", "context": "První křížová výprava v dějinách byla vyhlášena roku 1095 na clermontském koncilu papežem Urbanem II. a směřovala do Svaté země za znovudobytí Božího hrobu od muslimů. Vyhlášení výpravy bylo částečně reakcí na postupné pronikání tureckých nájezdníků do Anatolie, kde na Byzantské říši dobyli značná území a oslabili moc říše. Byzantský císař Alexios se obrátil na papeže, aby mu pomohl získat dobrovolníky do jeho žoldnéřské armády, díky níž by mohl ztracená území na východě znovu dobýt. Vyhlášení výpravy bylo zároveň motivováno snahou papeže Urbana II. o zmírnění schizmatu mezi západní a východní katolickou církví. Urban II. zároveň mohl využít vyhlášení výpravy k tomu, aby získal navrch nad císařem Jindřichem IV., svým protivníkem v boji o investituru. Papežův apel na pomoc východním křesťanům se zvrtl ve vyhlášení svaté války za osvobození svatých míst, což mělo velký ohlas i mezi evropskými venkovany, kteří se již roku 1096 vydali na cestu do Svaté země. Ti, podněcováni lidovými kazateli, dorazili ze severní Francie až do Byzantské říše, a po cestě plenili a loupili. Císař Alexios byl zklamán, neboť tito poutníci nebyli rytíři, jaké očekával. Dal je proto rychle přepravit na pevninu Malé Asie, kde začali pořádat nájezdy na turecká území. Turci na ně však uspořádali odvetnou výpravu a téměř všechny křižáky pobili. V německých zemích se zatím shromáždily další chudinské houfy, které začaly pořádat židovské pogromy. Německé křižáky však dal už na uherských hranicích rozehnat král Koloman. V druhé polovině roku 1096 se vydala na cestu rytířská vojska. Jejich veliteli byli především francouzští a normanští velmoži, kteří se na přelomu let 1096–1097 dostali do Konstantinopole, kde složili lenní přísahu císaři Alexiovi. Přísahou se křižáci zavázali navrátit všechna území zpět pod vládu Byzantské říše, za to měli slíbený podíl na kořisti a podporu během výpravy ze strany císaře. Křižáci dobyli Nikáju a porazili Turky v bitvě u Dorylaea, dobyli Edessu a Antiochii a roku 1099 i samotný cíl křížové výpravy – Jeruzalém. Křižáci své závazky vůči Byzantskému císaři nedodrželi, nevrátili mu zpět kdysi byzantská území, na kterých zakládali své křižácké státy, budované po vzoru západoevropských feudálních monarchií, což se na další generace stalo ohniskem napětí mezi Byzantinci a západními Franky, kteří se na Blízkém východě usadili.", "question": "Na jakém koncilu byla vyhlášena první křížová výprava?", "answers": ["na clermontském"]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň ) byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768-1843) polní podmaršál, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera). Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd. Naučila se kromě rodné němčiny a češtiny i francouzsky, anglicky a italsky. V roce 1856 se odstěhovaly do Vídně k tetě. Zde vzdělaná sestřenice Elvíra měla na Bertu kladný vliv a zasvětila ji do literatury a filozofie. V roce 1873, kdy rodinné jmění (zděděné po otci) bylo téměř vyčerpáno, přijala Berta místo guvernantky v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Sblížila se s Arturem (*1850), nejmladším synem Suttnerů. I přes nesouhlas rodiny se v červnu 1876 Berta za Artura tajně provdala a oba odjeli do Gruzie, na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Jekateriny Dadiani z Mingrelie. Finanční prostředky získávali především vyučováním v tamních šlechtických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a Berlíně. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce a Berta zde poznala velké a zbytečné utrpení.", "question": "Z jaké oblasti byla první ženě udělena Nobelova cena?", "answers": ["za mír"]}
{"title": "Beowulf", "context": "Béowulf (staroanglicky Vlk včel - kenning pro medvěda) je staroanglický hrdinský epos psaný aliteračním veršem. Se svými 3182 verši představuje nejvýznamnější dílo staroanglické literatury; zároveň tvoří 10 % veškerého textu zachovaného v tomto jazyce. Jak je u středověkých děl obvyklé, epos nemá žádný původní dobový název. Od 19. století se celá báseň označuje jménem jejího hrdiny Béowulfa. Béowulf se dochoval v jediném rukopise, který je uložen v Britské knihovně (British Library). Tento kodex je podle knihovny sběratele sira Roberta Cottona, z níž původně pochází, označován jako Cotton Vitellius A.xv. V roce 1731 byl částečně poškozen při požáru v Burnham House. Islandský učenec Grímur Jónsson Thorkelin nechal roku 1787 v Britském muzeu pořídit jeho opis a sám zhotovil kolem roku 1789 další. Vzhledem ke špatnému stavu originálu mají tyto opisy pro moderní badatele velký význam. Zápis Béowulfa je součástí sbírky zvané Nowell Codex, která společně s kodexem Southwick tvoří svazek Cotton Vitellius. Nowell Codex obsahuje dále další staroanglické prozaické i básnické texty, mezi jinými dochovaný zlomek básně Judith.", "question": "Kde je uložen jediný rukopis eposu Béowulf?", "answers": ["Britské knihovně"]}
{"title": "Lana Del Rey", "context": "Přiznala se, že neměla v plánu pokračovat a se svojí budoucí kariérou zpěvačky to nebrala vážně. 25. dubna 2005 bylo registrováno album se sedmi písněmi pod jménem Elizabeth Woolridge. Album nese dva názvy - Rock Me Stable; Young Like Me -, ale názvy písní jsou dodnes neznámé. Mezi roky 2005 a 2006 nahrála Sirens pod jménem May Jailer, které bylo vydáno v květnu 2012. O pár let později podepsala smlouvu s 5 Point Records. V roce 2008 vydala svoje první EP Kill Kill se třemi písněmi a poté v lednu 2010 na iTunes plnohodnotné album jako Lana Del Ray a.k.a. Lizzy Grant. Její otec Robert jí pomohl s marketingem, ale album bylo po několika týdnech staženo z prodeje. Před tím, než na konci června 2011 podepsala smlouvu s vydavatelstvím Stranger Records a v říjnu vydala debutový singl Video Games, nahrávala svoje písně na svůj YouTube. K písním si vytvářela svoje vlastní videa. Jak se později ukázalo, většina nahrávek byla demo verzí písní z alba Born to Die. Ve stejném měsíci s ní podepsalo smlouvu další vydavatelství, Interscope Records.", "question": "Kdy vydala Lana Del Rey první sólovou desku ?", "answers": ["v lednu 2010"]}
{"title": "Skaní", "context": "Skaní (anglicky plying, německy Zwirnen) je úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě nebo více nití dohromady. Skát se mohou staplové příze ze stejného materiálu, jemnosti a barvy jak spolu navzájem, tak i s filamenty (přízí z nekonečného vlákna). Podle odhadů ze začátku 21. století se z celosvětové výroby staplových a filamentových přízí vice než pětina zpracovává skaním, tj. řádově 15 milionů tun ročně. == Zákrut == Pro charakter skané příze je důležitý směr a počet zákrutů jak u předkládaných tak i u výsledných nití. Směr zákrutu je viditelný při pohledu na svisle drženou nit (náčrt vlevo). Jestliže spirála zákrutu probíhá stejným směrem jako prostřední část písmene \"Z\", jedná se o přízi točenou k sobě doleva, vytvářející pravý závit. U pravého zákrutu k sobě (levého závitu od sebe) se spirála podobá písmenu \"S\". Když skací zákrut probíhá stejným směrem jako u obou předkládaných nití, vzniká velmi tvrdá příze (vhodná například na pneumatikové kordy). Naproti tomu příze s opačným točením při skaní je měkčí. Se stoupajícím počtem zákrutů se (až do určité hranice) zvyšuje pevnost příze. (U krepových přízí se tato mez překračuje, tím dostanou zvláštní charakter, kterým se vytváří ve tkanině zrnitý povrch). == Hladké skané příze == Účelem skaní je zde zvýšit pevnost a stejnoměrnost výsledné příze. Tyto vlastnosti jsou potřebné zejména u tkalcovských osnov, šicích nití a pneumatikových kordů (skaných z textilních materiálů i z ocelových drátů.) === Příprava === Staplové příze mají sklon ke smyčkování. Aby se tomu zamezilo, vkládají se potáče nebo nasoukané cívky na 15–30 minut do pařáku při teplotě 60–80 °C.Příze se potom kropí emulzí s obsahem mastné kyseliny (cca 0,5 % váhy cívek). Tím se sníží tření a oděr příze při dalším zpracování. Většina přízí prochází před skaním sdružovacím strojem, kde se společně navíjí 2–6 nití na jednu cívku. === Skací stroje === Pro velkovýrobu skaných přízí se nejčastěji používají dvouzákrutové stroje. Funkce: Předloha se navléká na duté vřeteno (1) v pevně stojícím hrnci (2). Příze prochází shora vřetenem a kolem vnější stěny hrnce k vodiči (3) nad středem vřetene k navíjecímu ústrojí (4). Při každé otáčce vřetene se vkládá do příze první zákrut mezi předlohou a špičkou vřetene a druhý mezi dolním otvorem ve vřetenu a vodičem.", "question": "Kdy se jedná o přízi točenou k sobě doleva?", "answers": ["Jestliže spirála zákrutu probíhá stejným směrem jako prostřední část písmene \"Z\""]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Podle jedné z teorií by to mohlo souviset s dávnou migrací Jupiteru sluneční soustavou, kdy tato obří planeta mohla krátce navštívit zónu terestrických planet a vymést odsud část materiálu. Sluneční den je zde podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se Sol. Podrobnější informace naleznete v článku Geologie Marsu. Přesné geologické složení planety není známo, ale na základě astronomických pozorování a průzkumu několika desítek meteoritů z Marsu, které byly nalezeny na Zemi, se soudí, že povrch Marsu je tvořen převážně z hornin ze skupiny čedičů. Oproti pozemským čedičům jsou některé oblasti obohaceny o křemičitanovou složku, podobající se až pozemským andezitům (na druhou stranu je možné, že jsou tvořeny i sopečným sklem). Při pozorování je planeta načervenalá, což je způsobeno pokrytím celého povrchu planety oxidem železitým. V okolí Marsu se v současnosti nevyskytuje globální magnetické pole, avšak některé oblasti planety vykazují trvalou magnetizaci, což svědčí pro hypotézu, že historické magnetické pole bylo globálního charakteru. Na povrchu se nevyskytuje voda v tekutém stavu, což může být jeden z důvodů, proč na Marsu není pozorována desková tektonika. V minulosti (zejména na počátku vývoje planety) však mohla být část kůry mobilní, a v takovém případě by pozorované paleomagnetické anomálie mohly souviset s tvorbou nové kůry, podobně jako je tomu u zemských středooceánských hřbetů. Vzhledem k faktu, že na Marsu nebyly prováděny podrobné geologické průzkumy, jsou současné poznatky o planetě a její vnitřní stavbě velmi slabé a založeny převážně na srovnáních se Zemí a teoretických modelech založených na nepřímých měřeních pořízených automatickými sondami. Pod kůrou se zřejmě nachází plášť primárně tvořený olivínem a spinelem. Odhaduje se, že planeta má žhavé, zčásti tekuté jádro, které má přibližně 1480 km (jiný zdroj uvádí 1300 až 1700 km) v průměru a je složené převážně ze železa s 15 - 17 váhových % příměsí síry, což je až dvakrát více než je obsah síry v jádru Země. Nicméně nepanuje obecná shoda mezi vědci, jestli je jádro částečně tekuté či pevné a obě dvě hypotézy jsou stále zvažovány. Jádro je obklopeno pláštěm, jehož aktivita spojená s tepelným vývojem dala vzniknout většině tektonických a vulkanických útvarů na planetě.", "question": "Která planeta je pojmenována po římském bohu války Martovi ?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "21", "context": "21. století je český populárně-vědecký časopis, který vychází od roku 2003. Vychází v rámci vydavatelství RF-Hobby, jedná se o měsíčník. Kromě klasických čísel vycházejí každý rok i dvě speciální vydání s názvem 21. století Extra. Patří k nejčtenějším tuzemským periodikům svého druhu, jeho čtenost se dle Mediaprojektu v roce 2014 pohybovala kolem 266 000, prodaný náklad vycházel na cca 32 tisíc kusů. Jeho mutace vychází také v Polsku a v Maďarsku. Šéfredaktorem je od ledna 2011 PhDr. Pavel Šmejkal, Ph.D, redakci dále tvoří Mgr. Martin Janda, zástupce šéfredaktora, redaktoři ing. Václav Roman, bc. Mirka Filipová a bc. Pavel Škopek, Tomáš Petr, obrazový redaktor, a grafik Mgr. Vladimír Pfeifer. 21. století získalo v roce 2011 první místo v soutěžní přehlídce popularizace vědy SCIAP 2011 v kategorii periodikum. Ve stejné soutěžní přehlídce získal časopis třetí místo i v roce 2016.", "question": "Od kdy vychází časopis 21. století?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Lanthan", "context": "Lanthan (chemická značka La, latinsky Lanthanum) je stříbřitě lesklý, přechodný kovový prvek, 1. člen skupiny lanthanoidů a 3. člen skupiny kovů vzácných zemin. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin anebo jejich deoxidaci a jako složka některých speciálních skel. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Lanthan je stříbřitě bílý, měkký, velmi elektropozitivní přechodný kov. Je supravodičem 1. typu, a to za teplot pod 6,00 K. Chemicky je lanthan značně reaktivním prvkem, ve skupině lanthanoidů patří mezi nejreaktivnější. Již za normální teploty reaguje se vzdušným kyslíkem za vzniku velmi stabilního oxidu lanthanitého. S vodou reaguje lanthan zvolna za vzniku plynného vodíku, snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách. Za zvýšené teploty také přímo reaguje s běžnými nekovovými prvky jako jsou dusík, bor, fosfor, síra a halogeny. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství La3+. Svými chemickými vlastnostmi se značně podobá hliníku. Oba prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou je šťavelan, který se dokonce používá ke gravimetrickému stanovení lanthanu. Lanthan byl objeven v roce 1839 Carlem Mosanderem, v čisté podobě byl izolován až roku 1923. == Výskyt a výroba == Lanthan je v zemské kůře obsažen v koncentraci asi 18–30 mg/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace kolem 1,2×10-8 g/l. Ve vesmíru připadá jeden atom lanthanu na 100 miliard atomů vodíku. V přírodě se lanthan vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny.", "question": "Jakou barvu má lanthan?", "answers": ["bílý"]}
{"title": "Mitochondrie", "context": "Zřejmé je také to, že mitochondrie vznikla v historii jednou jedinkrát, a všechny současné mitochondrie vznikly na základě této unikátní události (mluví se o tzv. monofyletickém původu). Konkrétní scénář poskytují například známé vodíkové hypotézy, které jsou v podstatě všechny založené na předpokladu, že hostitelskou buňkou byla anaerobní, vodík metabolizující, autotrofní archebakterie, která jistým způsobem pohltila symbiotickou bakterii schopnou v rámci své respirace produkovat vodík. Potomci této bakterie následně prošli evolucí a změnili se na mitochondrie. Ať už to bylo tak, či onak, po endosymbiotické události muselo zcela jistě dojít k částečné redukci genomu symbiotické bakterie a pravděpodobně také k tzv. horizontálnímu transferu, tedy přechodu části genů z mitochondrie do jádra. V současnosti je 600-1000 mitochondriálních proteinů kódováno jadernou DNA a v mitochondriích je uloženo nanejvýš několik desítek genů (viz kap. genetická informace). Ačkoliv všechny současné známé eukaryotické organizmy pochází ze společného předka, který mitochondrii měl, u mnohých eukaryot byly místo mitochondrií popsány jen jakési redukované organely neschopné oxidativní fosforylace, jako jsou hydrogenozomy a mitozomy. Tyto organely jsou často schopné syntézy ATP bez přítomnosti kyslíku, a hodí se tedy do anaerobního prostředí.", "question": "Jaká DNA se nachází uvnitř mitochondrie?", "answers": ["mitochondriální"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená je barva odpovídající nejnižším frekvencím, které oko dokáže vnímat. Červená barva patří mezi základní barvy barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 700 nm. Světlo s ještě nižší frekvencí již lidský zrak nedokáže vnímat, jedná se o tzv. infračervené záření. Červená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je azurová. Lidská krev (a mnohých zvířat) má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika: Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě. Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byl asociován s bohem války, Martem. V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách. Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého). Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva. Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj. Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí. Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě). V barevném značení odporů znamená červená barva číslici 2 nebo toleranci ±2% Červená barva symbolizuje také ocenění nebo uznání: vysokoškolský diplom studentů, kteří prospěli s vyznamenáním, má červené desky (červený diplom). Červená barva je takzvanou barvou muže, protože znamená krev, popřípadě válku. Červená barva je dále považována za barvu revoluce a změn systému obecně. Červenou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky, z nichž teče horká voda. Červená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách a tarokových kartách, kde je znázorněna červenými srdíčky. Podobně je tomu ale i u hracích karet francouzského a španělského typu, kde se používají červená srdce a červená kára. Červená řeka Červené blato Červené jezero Obrázky, zvuky či videa k tématu červená ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červený ve Wikislovníku", "question": "Jakou vlnovou délku má červená barva?", "answers": ["700 nm"]}
{"title": "Platón", "context": "Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela.", "question": "Co bylo předmětem úvah Platóna?", "answers": ["člověka a lidské společnosti"]}
{"title": "Mem (informace)", "context": "Mem (někdy se můžeme setkat i s verzí mém) je termín pro kulturní obdobu genu – replikující se jednotku kulturní informace. Tento termín poprvé použil v roce 1976 ve své knize Sobecký gen Richard Dawkins. Slovo mem je odvozeno z řeckého mimema – napodobovat. Evoluce nemusí být nutně postavena jen na replikaci DNA, ale jejím principem je šíření jakékoli informace, která podléhá změnám (mutacím) a selekčnímu tlaku[zdroj? ]. Memy se rozšiřují jak z generace na generaci, tak i komunikací s nepříbuzným okolím (tato teorie předávání memů v podstatě souhlasí s pojetím evoluce dle Jean-Baptiste Lamarcka - lamarckismem). Teorie o existenci memů, jakožto kulturních dědičných informací v lidských mozkových (podle některých teorií i rostlinných a zvířecích) buňkách je evoluční psychologii kritizována jako pseudověda. Susan Blackmoreová ve své knize The meme machine (v češtině vyšla pod názvem \"Teorie memů\") memy popisuje jako neovladatelné a neumlčitelné. Před memetickou evolucí není možné uniknout. Dokonce i náš vnitřní obraz sebe sama je dle ní pouhou vítěznou skupinou memů, které nás momentálně ovládají. Jiný výraz pro mem je kulturgen, jenž se ale příliš neujal. Některé memy jsou jednoduché, například básnička, recept či melodie, jiné (těm se pak říká memplex) jsou komplikovanější – třeba náboženská víra nebo politické přesvědčení. Memem je samozřejmě i samotná teorie memů. Memy se šíří bez ohledu na jejich účelnost pro člověka. Existují v nejrůznější škále od výhodných, naprosto neškodných, přes neutrální, až po škodlivé (přičemž hodnocení škodlivosti nebo užitečnosti určitých jevů je rovněž memem). Příkladem jsou memy typu kuřáctví, závislost na drogách, nápodoba destruktivního chování – násilí, sebevražda. Memetikové [zdroj? ] popisují dva způsoby šíření. Jednak vertikální (mezigenerační) přenos stylem prarodiče - rodiče - děti - jejich potomci - ... atd. Především se takto učíme základním vzorcům chování, získáváme též nové dovednosti (např. babička naučí svou vnučku plést).", "question": "Jakého původu je slovo mimema?", "answers": ["řeckého"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava, ovšem Česká astronomická společnost doporučuje psaní s velkým S, tedy Sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna).", "question": "Po jakých drahách obíhají planety kolem Slunce?", "answers": ["eliptických"]}
{"title": "Elon Musk", "context": "Elon Musk (* 28. června 1971, Jihoafrická republika) je podnikatel, vynálezce, inženýr a filantrop, který má jihoafrické, kanadské a americké občanství. Spoluvlastnil internetový platební systém PayPal, založil kosmickou společnost SpaceX a byl investorem a nyní na pozici CEO vede automobilku Tesla Inc. Zároveň je předsedou společnosti SolarCity, která se v USA zabývá instalací solárních panelů pro domy. Byl to Musk, který přišel s nápadem na založení společnosti, ale samotné provedení přenechal svému bratranci Lyndonu Riveovi, který je v současné době také ředitelem SolarCity. Musk má bakalářský titul v oboru obchod z The Wharton School a druhý bakalářský titul z fyziky z University of Pennsylvania, School of Arts and Sciences. Jednou se také objevil v seriálech Simpsonovi, Teorie velkého třesku a zahrál si i ve filmech Iron Man 2, Proč právě on? , Machete zabíjí, Děkujeme, že kouříte == Názory == === Mimozemský život === Musk tvrdí, že je \"velká šance na existenci jednoduchého života na ostatních planetách\", avšak \"otázkou je, zda existuje inteligentní život ve známém vesmíru\". Později vysvětlil své \"naděje\", že \"inteligentní život ve známém vesmíru existuje\" tím, že je to \"pravděpodobnější, než kdyby nebyl, ale je to jen odhad\". === Umělá inteligence === Musk často hovoří o potenciálním nebezpečí umělé inteligence (AI), označuje ji za \"nejvážnější hrozbu pro přežití lidské rasy\". Během interview na sympoziu MIT Musk popsal AI jako \"největší existenční hrozbu\" a dále \"čím dál víc si myslím, že by měla existovat nějaká regulační ochrana, možná na národní a mezinárodní úrovni, abychom si byli jisti, že neuděláme nějakou hloupost\". Musk popsal vytvoření umělé inteligence jako \"vyvolání démona\".Navzdory tomu Musk investoval do firmy vyvíjející AI DeepMind a Vicarious (další společnost pracující na zvýšení inteligence strojů) a v roce 2015 spoluzaložil výzkumnou organizaci OpenAI. Avšak Musk vysvětlil, že tyto investice \"nebyly provedeny z hlediska jejich návratnosti, ale kvůli dohledu na současný stav vývoje v oboru\". Elon Musk také říká: \"Ve filmech na toto téma, jako například Terminátor, se události vyvíjejí děsivě. A my bychom se měli postarat, aby byly dobré, ne špatné.\"7. května 2018 se Elon Musk objevil na americkém Met Gala po boku kanadské umělkyně Grimes. [1] Od té doby spolu chodí.", "question": "Jakou společnost založil Elon Musk?", "answers": ["SpaceX"]}
{"title": "Králík domácí", "context": "V laboratorních chovech jsou králíci chováni v klecích a krmeni kompletní krmnou směsí, která je ale jiného složení než směs k výkrmu brojlerů. Velký důraz je kladen na zamezení styku s choroboplodnými zárodky. V drobnochovech jsou králíci nejčastěji ustájeni v králíkárnách a krmeni přirozenou potravou, která sestává převážně z vody, zrní, nejlépe v košilkách (bez košilek ho snědí více a ztloustnou, čerstvé trávy a sena (nesmí být zapařené, můžou se nafouknout a zemřít). Zakrslí králíci chovaní ze záliby jsou oblíbení domácí mazlíčci hlavně v městských bytech. Zpravidla se chovají v klecích, která by měla mít minimální co největší rozměry (ideální jsou 100x60 a s plastovým úkrytem). V kleci by měla být podestýlka (např. kočkolit), neustále pak seno a voda. Je vhodné, aby měl i pravidelný výběh mimo klec. Králíci jsou nejčastěji chováni po jednotlivcích, kvůli vysoké teritorialitě, dva králíci v kleci se téměř jistě nesnesou. Králík je citlivý na hluk, jeho klec by proto měla být v tiché části bytu (ne u televize apod.) a také by neměl přicházet do styku s tabákovým kouřem. V domácnostech se často stává, že králík příliš ztuční (nevhodná strava). Základem krmné dávky by mělo být kvalitní seno granule pro králíky v dávce 2-3% hmotnosti dospělého zvířete (5-6% nebo neomezeně u mláděte). králičí mor myxomatóza syfilis králíků paréza trávicího ústrojí kojících ramlic. toxikóza březích ramlic kokcidióza Zajímavostí může být, že králík domácí se údajně dokáže pohybovat rychlostí 56 km/h. Jaroslav Konrád: Nemoci králíků se základy hygieny chovu, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1972 Jaroslav Fingerland: Domácí chov králíků, Brázda, Praha 1991, ISBN 80-209-0184-1 Plemena králíků Obrázky, zvuky či videa k tématu králík domácí ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou rychlost může údajně vyvinout králí domácí?", "answers": ["56 km/h"]}
{"title": "Vlas", "context": "Vlas a chlup jsou označení pro dva anatomicky téměř totožné útvary tvořené keratinem. Až na několik výjimek jsou přítomny (hlavně ve formě srsti) u všech savců a jejich nejdůležitější funkcí je termoregulace (ať už v teplém nebo chladném prostředí). Lidský vlas/chlup se skládá ze dvou základních částí: vlasový stvol (scapus pili), jenž vyčnívá nad pokožku, a kořen vlasu (radix pili), který se nachází pod její úrovní. Nejhlubší částí kořene je tzv. vlasová cibulka (bulbus), nad ní následuje zbytek kořene. Cibulka je obalena vlasovými pochvami (dvěma epitely a jednou vazivovou); dohromady se kořenu a kolem obalené pochvě říká vlasový folikul. Jeho součástí jsou i mazové a potní žlázy a cévní zásobení. Vlasový stvol se skládá ze tří vrstev: kutikuly, kortexu a meduly. Kutikula (šupinatá vrstva) tvoří přirozenou vrstvu, která chrání před vnějším prostředím. Při správné funkci mazové žlázy je tato vrstva konzervována vlasovým mazem (tukem) a vlas méně propouští škodliviny a vodné roztoky. Skládá se z 5-10 souběžně a stříškovitě uspořádaných odumřelých buněk (šupin), které k sobě přiléhají. Šupiny se překrývají asi do 1/7 délky a s osou vlasu tvoří úhel asi 18°. Jednotlivé vrstvy jsou pokryty jemnou membránou a vzájemně jsou spojeny proteinovým a lipidovým tmelem. Kortex (kůra/vláknitá vrstva) zabírá 75-80 % vlastní vlasové hmoty.", "question": "Co je nejdůležitější funkcí vlasů a chlupů?", "answers": ["termoregulace"]}
{"title": "Dynamit", "context": "Dynamit je výbušnina založená na explozivním potenciálu nitroglycerínu, který se v ní vyskytuje absorbován na křemelině. Oproti klasickému tekutému nitroglycerínu se vyznačuje mnohonásobně vyšší stabilitou oproti tlaku nebo nárazu. Dynamit vynalezl švédský chemik Alfréd Nobel v roce 1866, patent získal v roce 1867. Slovo pochází z původně Nobelem navrženého názvu Kieselgur-dynamite (Kieselgur je německy křemelina, dynamite řecky plná síly), byl také zpočátku dodáván jako Nobelův výbušný prach. Dynamit se obvykle skládá ze tří dílů nitroglycerínu, jednoho dílu křemeliny a malého množství jedlé sody. Tato směs je tvarována obvykle do podoby tyček. Později byla ve směsi nahrazena křemelina (infusoriová hlinka) dusičnanem draselným (KNO3) a dusičnanem sodným (NaNO3) a pro lepší nasákavost se přidávaly suché dřevité piliny. Dynamit mrzne při 8 °C, a proto se obtížně používal v chladném počasí. Proto se používal zimní dynamit (tzv. IZ dynamit), který obsahoval nemrznoucí příměsi jako di-nitro-glycerin nebo trinitrotoluen. K výbuchu je potřeba rozbuška. Samotný dynamit je poměrně stálý na rozdíl od samotného nitroglycerínu, který vybuchuje již při malém nárazu. Po určité době se mohou na povrchu dynamitu objevit kapky nitroglycerínu. Proto je třeba se starším dynamitem zacházet extrémně opatrně - je podobně citlivý na sebemenší náraz jako samotný nitroglycerín. V českých zemích byla postavena první továrna na dynamit roku 1870 v Zámecké rokli poblíž Prahy. Slovníkové heslo dynamit ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu dynamit ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo vynalezl dynamit?", "answers": ["Alfréd Nobel"]}
{"title": "Paříž", "context": "Průměrná obsazenost hotelů činila v roce 2005 71,3 %, což Paříž řadí na druhé místo v Evropě (za Barcelonu se 79 %) a výrazně převyšuje francouzský průměr 59 %. Míra obsazenosti se nemění v závislosti na městských obvodech, ale klesá s rozsahem úrovně: nejlevnější kategorie jsou nejrychleji zaplněny. Mezinárodní turistika směřuje hlavně do centra města. 67 % strávených nocí v Paříži připadá na cizince, zatímco 33 % tvoří tuzemští zákazníci. 65 % zahraničních návštěvníků dává přednost ubytování ve vnitřním městě, zatímco 41 % francouzských zákazníků se ubytuje na předměstí. Zahraniční klientela pochází hlavně z osmi zemí, které tvoří více než dvě třetiny celkového počtu turistů. Evropské země Velká Británie, Itálie, Španělsko, Německo, Nizozemsko a Belgie celkem tvoří 42 % zahraničních klientů, následují Spojené státy se 17,7 % a poté Japonsko s 6,5 % (2008). Dne 10. května 1940 začala Bitva o Francii, kterou napadlo nacistické Německo. I když má Paříž pověst drahého města, v hotelovém průmyslu zůstává konkurenceschopná v porovnání s ostatními světovými městy. Paříž je mírně nadprůměrná v cenách dvou a tříhvězdičkových hotelů, ale zůstává nejdražší v Evropě v oblasti luxusních hotelů. S turistickým ruchem souvisí i zdejší zvláštnost, tzv. pařížský syndrom, přechodná psychická porucha postihující zejména japonské návštěvníky. Paříž je jedním z center světové módy. V roce 1945 se zde nacházelo 106 francouzských podniků s označením haute couture. Dnes jich je mnohem méně, k nejstarším patří Givenchy, Dior, Jean-Louis Scherrer, Emanuel Ungaro, Chanel, Yves Saint-Laurent, později vzniklé Pierre Cardin a André Courrè nebo menší Dominique Sirop, Adeline André a Franck Sorbier.", "question": "Ve kterém roce začala Bitva o Francii?", "answers": ["1940"]}
{"title": "Kitchener", "context": "Kitchener je kanadské město v provincii Ontario. Bylo pojmenováno po britském vojenském veliteli Horatio Kitchenerovi. Je spojeno s městem Waterloo a oblasti se často říká Kitchener-Waterloo, někdy se k tomu ještě přidává město Cambridge, Kitchener, Waterloo a Cambridge se nazývá \"Tri-city\" neboli \"Trojměsto\". Město se od roku 1854 až do roku 1916 jmenovalo Berlin. Přejmenováno bylo po smrti maršála Kitchenera za první světové války. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Kitchener ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Po jakém velitelbi kanadské město Kitchener bylo pojmenováno?", "answers": ["britském vojenském"]}
{"title": "Hodiny", "context": "Měření přímým sledováním a indikací rovnoměrného pohybu: místní čas indikují sluneční hodiny a jejich předchůdce gnómon, jež ukazují okamžitou polohu Slunce vrženým stínem tyče Jiné konstrukce slouží k odměřování časových intervalů: Přesýpací hodiny a starší vodní hodiny (klepsydra),. kde se sleduje pokles hladiny kapaliny nebo písku v průhledné nádrži; svíčkové hodiny, kde se čas odečítá podle pravidelného odhořívání svíčky apod. I když údaj slunečních hodin se z definice nemůže od místního slunečního času nijak odchýlit, lze jej odečítat v nejlepším případě s přesností několika minut. To je hlavní důvod, proč moderní hodiny téměř bez výjimek užívají druhý postup. 2. Měření počítáním pravidelných pohybů, mechanických, elektrických nebo atomárních oscilací. Podle pohonu a konstrukce se dělí na: Mechanické hodiny, například: stacionární (nepřenosné) kyvadlové hodiny, resp. věžní hodiny; přenosné hodiny a Hodinky, obvykle řízené setrvačkou čili \"nepokojem\"; námořní a letecké chronometry; elektrické hodiny, poháněné elektrickým proudem; Elektronické hodiny a hodinky s elektronickým, obvykle křemenným krystalem; Atomové hodiny jako nejpřesnější normály času. Běžně sice hovoříme o \"přesnosti\" a \"nepřesnosti\" hodin, ve skutečnosti se však jedná o dvě různé veličiny: Chod, to jest odchylku od normálu; hodiny se předcházejí nebo zpožďují například o několik minut nebo sekund za den. Tato chyba je způsobena odchylkou skutečné frekvence oscilátoru (kyvadla, setrvačky) od té, kterou předpokládal konstruktér hodin. Variaci chodu, to jest nedostatek isochronie, nepravidelnost chodu a tím i této odchylky.", "question": "Jaký název se užívá pro velmi přesné hodiny?", "answers": ["chronometr"]}
{"title": "Látkové množství", "context": "Entity, jejichž počet látkové množství vyjadřuje, musí být specifikovány. V soustavě SI látkové množství číselně vyjadřuje poměr počtu entit k počtu částic v 12 g uhlíku 12 (asi 6,022141×1023, tzv. Avogadrova konstanta). == Značení a jednotky == Značka: n {\\displaystyle n\\,} Základní jednotka: molJeden mol je látkové množství soustavy, jejíž počet entit (elementárních jedinců) se rovná počtu atomů v 0,012 kg uhlíku 12 (12C).Další jednotky: kilomol, 1 kmol = 1 000 mol == Výpočet == Látkové množství je podle definice určeno vztahem n = N N A {\\displaystyle n={\\frac {N}{N_{A}}}} ,kde n {\\displaystyle n} je látkové množství, N {\\displaystyle N} je počet částic v látce a N A {\\displaystyle N_{A}} je Avogadrova konstanta. Lze též vyjádřit vzorcem n = m M {\\displaystyle n={\\frac {m}{M}}} ,kde m {\\displaystyle m} je hmotnost a M {\\displaystyle M} molární hmotnost. Tedy soustava, která obsahuje právě tolik částic (např. atomů, molekul, iontů), kolik je atomů nuklidu uhlíku 6 12 C {\\displaystyle {}_{6}^{12}{\\mbox{C}}} o celkové hmotnosti 12 g, má látkové množství 1 mol. == Související články == Fyzika Fyzika částic Molekulová fyzika Molární objem Molární hmotnost Látková koncentrace == Externí odkazy == Řešené příklady z látkového množství", "question": "Co je v chemii značkou látkového množství?", "answers": ["n"]}
{"title": "Čínština", "context": "K zápisu se na pevninské Číně užívá zjednodušených čínských znaků nebo čínské hláskové abecedy nazývané pchin-jin, na Tchaj-wanu se užívá tradičních (nezjednodušených) čínských znaků. Pro severní dialektickou skupinu se někdy nesprávně užívá anglismus mandarínština. Nejedná se tak o současnou standardní čínštinu. I v anglicky mluvících zemích se pomalu upouští od zavádějícího pojmu Mandarin Chinese, který je v akademických kruzích nahrazován pojmem Modern Standard Chinese. Čínština se z typologického pohledu definuje pomocí tří charakteristik: Analytický jazyk Čínština coby analytický jazyk využívá k vyjádření vztahů mezi slovy ve větě především dva prostředky: (1) slovosled a (2) gramatická slova. Jednotlivá slova nemění svůj tvar jako ve flektivních jazycích (např. v češtině). Slabičný jazyk V čínštině se kryje hranice morfému s hranicí slabiky. Pojmem morfém, čínsky 语 (yǔ), se zde označuje nejmenší jazyková jednotka, která spojuje rovinu významovou a rovinu výrazovou a je nedělitelná na další jednotky, které by měly význam a výslovnost. Až na pár výjimek si nelze představit hlásku, která by byla realizovatelná mimo slabiku. Tónový jazyk Každá slabika je realizována v určitém tónu (= hlasová melodie, doprovázející výslovnost celé slabiky). Tón nese význam a je neoddělitelnou součástí slabiky. Existuje více klasifikací čínštiny na základě jejích genealogických (příbuzenských) vztahů s jinými jazyky. Do současnosti velmi rozšířená i mezi čínskými badateli je tzv. francouzská klasifikace, jejímž autorem je Henri Maspero. Za základ své klasifikace si Maspero vzal vnější podobu sinických jazyků, tj. jazyků, které se po vnější stránce podobají čínštině. Nejprve všechny sinické jazyky rozdělil na monotónické (sem patří jazyky austronéské a jazyky mon-khmérské) a polytónické. Polytónické jazyky dále rozdělil podle slovosledu ve větě na SVO (subject-verb-object = podmět-sloveso-předmět, do této skupiny patří sino-thajské jazyky) a SOV (subject-object-verb = podmět-předmět-sloveso, do této skupiny patří tibetobarmské jazyky). Jazyky typu SVO nakonec ještě rozdělil podle pořadí přívlastku a slova určovaného na HA (head-attribute = slovo určované-přívlastek, patří sem jazyky thaj-annamské) a AH (attribute-head = přívlastek-slovo určované, patří sem čínština). Tato klasifikace je diskutabilní. Typologická kritéria se totiž mohou v průběhu historie měnit. Z monotónických jazyků se mohou stát polytónické: Předpokládá se, že v čínštině se tóny vyvinuly až později, z původních sufixů.", "question": "Jaká je základní fonologická jednotka čínštiny?", "answers": ["slabika"]}
{"title": "Sapfó", "context": "Sapfó, řecky v attickém dialektu Σ, v aiolském dialektu Ψ (mezi 630 př. n. l. a 612 př. n. l. - po roce 600 př. n. l.), byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu (Eressos) na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně (Mytilini) na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros - Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště (Lesbos) dodnes přežívá v označení ženské homosexuality - lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně (česky ve výboru Písně z Lesbu). Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní (orální) poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela.", "question": "Z jakého města pocházela Sapfó?", "answers": ["Mytilény"]}
{"title": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí", "context": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí (The International Nuclear Event Scale – INES) je osmistupňová škála, zavedená v roce 1990 pro posuzování poruch a havárií jaderných zařízení. Zavedly ji Mezinárodní agentura pro atomovou energii (česká zkratka MAAE, anglická zkratka IAEA) a Agentura pro jadernou energii OECD (OECD/NEA). Stupně 7 až 4 se označují jako havárie, 3 až 1 jako nehody, 0 nemá bezpečnostní význam. Major accident, největší možná havárie Únik velkého množství radioaktivních materiálů z jaderného zařízení (například z aktivní zóny energetického reaktoru) do okolí, obsahující směs radioaktivních štěpných produktů s dlouhými i krátkými poločasy rozpadu (s aktivitou přesahující 104 TBq 131I nebo jiných. podobně biologicky významných radionuklidů) Možnost akutních zdravotních účinků; zpožděné zdravotní účinky v rozsáhlé oblasti s možností zasažení více než jedné země Dlouhodobé důsledky pro životní prostředí Příklad: 4. blok jaderné elektrárny Černobyl, Kyjevská oblast, Ukrajinská SSR,. SSSR (nyní Ukrajina), 26. dubna 1986 1., 2. a 3. blok jaderné elektrárny Fukušima I, Prefektura Fukušima, Japonsko, 12. dubna 2011 překlasifikováno ze stupně INES 5. Japonskou agenturou pro jadernou bezpečnost Serious accident Únik radioaktivních materiálů do okolí (s řádovou aktivitou 103 až 104 TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů) Plné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech Příklad: přepracovatelský závod. Majak (známý též jako Kyštym), Čeljabinská oblast, Ruská SFSR, SSSR (nyní Rusko), 29. září 1957 Accident with off-site risk Únik radioaktivních materiálů do okolí (s aktivitou stovek až tisíců TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů ) Částečné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech (např. evakuace, ukrytí) Těžké poškození jaderného zařízení.", "question": "Kdy byla zavedena mezinárodní stupnice jaderných událostí?", "answers": ["v roce 1990"]}
{"title": "Španělsko", "context": "Španělsko, oficiálně Španělské království (španělsky a galicijsky Reino de Españ; katalánsky Regne d'Espanya; baskicky Espainiako Erresuma) je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem. Ke Španělskému království patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie. Španělsko je konstituční monarchií, členem Evropské unie, NATO a dalších organizací. Podle demokratické ústavy z roku 1978 je v celé zemi úředním jazykem španělština (kastilština); další jazyky jsou uznávány jako úřední jednotlivými autonomními společenstvími. == Dějiny == === Dávná historie === Na Pyrenejském poloostrově žili lidé již před pěti tisíci lety. V historické době jsou zde doloženy četné kmeny, zčásti keltského, zčásti iberského původu (z iberštiny se dochovaly četné jazykové zlomky v nápisech). Ve třetím století př. n. l. sem expandovalo Kartágo, následované římskou říší. Od 2. století př. n. l. postupně ovládl celý poloostrov Řím a jeho představitelé zde zřídili několik provincií (Lusitania, Baetica, Hispania Tarraconensis). Spolu s tím nastoupila romanizace vycházející z nově zřizovaných či starších městských center, jako byly Toletum (Toledo), Hispalis (Sevilla), Tarraco (Tarragona) či Carthago Nova (Cartagena). Římané stavěli cesty, vodovody, přístavy a zcela změnili tvář celé oblasti – germánské kmeny, které sem začaly pronikat na sklonku antiky v 5. století, tak starověkou Hispánii nalezly jako plně romanizovanou zemi.", "question": "Sousedí Španělsko s Portugalskem?", "answers": ["Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem."]}
{"title": "Emil Hácha", "context": "3. července 1942 se na Václavském náměstí v Praze konala manifestace české loajality vůči Německé říši, které se zúčastnilo 200 000 občanů v čele s Háchou a Moravcem. Háchovo zdraví se vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo, proto přestal být pro německé okupanty zajímavý. Hácha ztratil nejen důvěru domácího odboje a londýnské exilové vlády, ale i okupantů a jejich přisluhovačů. 13. května 1945 byl Emil Hácha na příkaz Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel. Někdy se jako datum úmrtí mylně označuje 1. červen. == Odkaz == Velká část Háchovy literární pozůstalosti a fotografická dokumentace o něm jsou dnes uchovány v Archivu Kanceláře prezidenta republiky. Pamětní deska připomínající návštěvu prezidenta Háchy dne 14. května 1941 byla odhalena v roce 2017 ve Slaném. Česká pošta vydala v roce 2018 poštovní známku s portrétem Emila Háchy. == Výbor díla == Omyly a přeludy, 1939 – zprvu anonymní sbírka básní Slovník veřejného práva československého, 1927–1939 – redigoval Tři muži ve člunu (kromě psa), 1902, František Topič (Three Men in a Boat (To say nothing of the Dog), Jerome Klapka Jerome, 1889) – přeložil spolu s bratrem Theodorem == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Literatura === GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. PASÁK, Tomáš. JUDr. Emil Hácha : 1938–1945. Praha: Horizont, 1997. 286 s. ISBN 80-7012-088-6. === Související články === Seznam prezidentů Československa Seznam představitelů českého státu Volba prezidenta Československé republiky === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Hácha ve Wikimedia Commons", "question": "Kde zemřel Emil Hácha?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Athény", "context": "Definitivní pořečtění přišlo v roce 1923, kdy se uskutečnila řecko-turecká výměna obyvatel, v rámci které do Řecka z Anatólie přišlo přibližně 2.000 000 etnických Řeků, z nichž se více než 400 000 usadilo v Athénách a blízkém okolí, kde založili města, která se později stala součástí Athén a dnes tvoří jejich městské části Nea Ionia, Nikea, Nea Smyrni, Nea Chalkidona, Nea Erythrea, Nea Filadelfia, Kalithea nebo Argyrupoli. V následujících obdobích se mnoho Řeků většinou ze středního Řecka a poloostrova Peloponés stěhovalo do Athén za lepším životem a z Athén se stalo milionové velkoměsto evropského významu. Po rozpadu SSSR se sem přistěhovalo i mnoho etnických Řeků z bývalých sovětských zemí. Mnoho imigrantů z Albánie a Polska. Mnoho Řeků dnes žije v Athénách pouze v zimě a na léto se vracejí do oblastí Řecka z kterých pocházejí. Architektura města Athény je stejně kosmopolitním jako Athény samotné. Je možné zde obdivovat zachovalé původní starořecké památky, památky na dobu římského impéria, byzantské svatyně a stejně tak zde můžete sledovat vývoj moderní řecké architektury. Mnoho důležitých budov postavených převážně na konci 19. století bylo navrženo jako kopie antických staveb. Náměstí a parky obohacují sochy řeckých bohů, filozofů, hrdinů bojů za samostatnost Řecka. Většina těchto soch je v antickém stylu. Typickou architekturou athénského 21. století je Olympijský stadión. Zajímavými jsou i jednoduché domky běžných obyvatel postavené v posledních desetiletích. V Athénách jezdí všechny druhy hromadné městské dopravy, tramvaje, trolejbusy, autobusy i metro. Athénské metro bylo dokončeno až v roce 2000, denně přepraví okolo půl milionu lidi. V oblasti je mezinárodní letiště (evropské letiště roku 2004), významný je také přístav Pireus, který zajišťuje spojení pevninského Řecka s jeho ostrovy i okolním světem, zároveň je také přístavem vojenského námořnictva. Hlavní město Řecka a světová metropole. Ve městě je nespočet antických památek a jedním z hlavních zdrojů příjmů města je cestovní ruch. Athény mají vlastní letiště, přístav a tři linky metra, které spojují rozsáhlé části města, zajišťují dopravu například i k přístavu Pireus. Celá aglomerace se skládá z 38 osad, kde dohromady žije 3,5 milionu obyvatel, z čehož pouhých 40 % tvoří Řekové. Je zde mnoho Albánců a Poláků, kteří sem přišli počátkem 90. let, po pádu železné opony.", "question": "V jakém roce bylo dokončeno Athénské metro?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Krmelec", "context": "Krmelec je jednoduchá dřevěná stavba umístěná nejčastěji v lese, která slouží pro přikrmování zvěře. Přikrmování se obvykle provádí v zimním období, kdy je nedostatek potravy a není k dispozici zelené píce. Do krmelce se zakládá seno pro přikrmování lesních savců z čeledě jelenovitých (jelen, daněk, srnec apod.). Kromě toho bývají krmelce ještě doplněny o korýtka, kam se vkládá tzv. liz, což jsou obvykle větší hroudy kamenné či hořečnaté soli, které zvířata v případě potřeby olizují a doplňují si tak chybějící tělesné soli. Obrázky, zvuky či videa k tématu Krmelec ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá jednoduchá dřevěná stavba umístěná nejčastěji v lese, která slouží pro přikrmování zvěře?", "answers": ["Krmelec"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Východní hranici má společnou s Nevadou a na jihovýchodě leží Arizona. Na jihu sousedí s Mexikem. Co do rozlohy se jedná o třetí největší stát USA. Kalifornie má úrodné Centrální údolí, kde se díky výraznému zavlažování daří zemědělství. V převážně hornaté východní části státu se rozkládá pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou souvislých Spojených států Mount Whitney (4421 m) a horké suché pouště. V pohoří Sierra Nevada se nachází Yosemitský národní park a hluboké sladkovodní jezero Tahoe. Na jihu leží velké slané jezero Salton Sea a Mohavská poušť. V severovýchodní části této pouště leží Údolí smrti, kde se nachází nejníže ležící bod (Badwater, 85 m pod úrovní hladiny oceánu) a zároveň nejteplejší místo v Severní Americe. Kalifornie je i známá výskytem častých a velice intenzivních zemětřesení, které souvisí se zlomem San Andreas, jenž probíhá po celé délce státu. Známé je zemětřesení, které v roce 1906 postihlo San Francisco. Většina velkých měst je soustředěna u pacifického pobřeží, kde panuje středomořské podnebí. průměrná nadmořská výška je 884 m, šířka státu je 403 km, délka státu je 1240 km. Los Angeles San Diego San José San Francisco Fresno Sacramento Long Beach Oakland Bakersfield Anaheim Kalifornie je stát s nejvyšším HDP v USA. Tvoří celých 14 % ekonomiky Unie. HDP Kalifornie činí 1,4 bilionu dolarů. Po Japonsku, Číně, Německu a Velké Británii to je největší HDP na světě.", "question": "V kterém pohoří se nachází Yosemitský národní park?", "answers": ["Sierra Nevada"]}
{"title": "Norsko", "context": "Z tabulky je patrné, že Norsko je srážkově bohaté. Četné a vodné řeky s velkým spádem jsou velkým norským bohatstvím. Říční síť je hustá, neboť se utvářela jen velice krátce. Spádové křivky řek jsou charakteristicky nevyrovnané. Hlavními řekami jsou: Glomma a Gudbrandsdalslå (Lå, Vorma), Dramselv, Numedalslå (Lå), Otra, Sira, Namsen, Vefsna, Altelv, Tana, Lundeelv, Songa, Kvenna. V Norsku jsou četná jezera a silně podmáčené oblasti. Norsko by mohlo být, podobně jako Finsko, nazýváno \"Zemí tisíců jezer\". K největším jezerům patří jezero Mjø, Rø, Femunden, Randsfjorden, Tyrifjorden, Snå, Tunnsjø, Limingen, Ø a Blå (všechna jezera přesahují 80 km2). Hornindalsvatnet je nejhlubší norské a evropské jezero, jeho hloubka dosahuje 514 metrů. Půdy jsou v nižších polohách podzolované, ve větších nadmořských výškách Skand jsou půdy slabě vyvinuté. V teplejších částech Norska jsou i luvisoly. Četné je i zastoupení histosolů. == Vláda a politika == Norsko je konstituční monarchií, jejíž oficiální hlavou je král. Současným panovníkem je od roku 1991 král Harald V. (narozen 21. února 1937), po jeho smrti na trůn nastoupí jeho syn Haakon Magnus (nar. 20. července 1973). Moc zákonodárná je v rukou parlamentu – Stortingu, který je volen na čtyři roky. Moc výkonná je v rukou norské vlády v čele s ministerským předsedou. Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, je vrchním velitelem Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce. Vládnoucí panovník je také Velmistrem Norského královského řádu svatého Olafa. Norský parlament sídlí v Oslu. Storting se dělí na Lagting (horní komora) a Odelsting (dolní komora). Počet křesel ve Stortingu se měnil: v roce 1882 měl 114 křesel, v roce 1903 117, v roce 1906 123, v roce 1918 126, v roce 1921 150, v roce 1973 155, v roce 1985 157, v roce 1989 165 a od roku 2005 má 169 křesel. === Politické strany === Norská strana práce – Det norske Arbeiderparti (DNA) též Arbeiderpartiet (AP)", "question": "Je král Norského království také Vrchním velitelem Norských ozbrojených sil?", "answers": ["Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, je vrchním velitelem Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce."]}
{"title": "Tristan Tzara", "context": "Tristan Tzara [Cara], vlastním jménem Samuel Rosenstock (16. dubna 1896, Moineș, Bacău, Rumunsko - 25. prosince 1963, Paříž, Francie) byl francouzský básník a dramatik rumunsko-židovského původu. Jedná se o jednoho ze zakladatelů dadaismu. Básně začal psát již během studia na gymnáziu v Bukurešti. Svůj umělecký pseudonym si zvolil v roce 1915. V roce 1916 žil v Curychu, kde byl jednou z osobností, které založily v kabaretu Voltaire hnutí dada. V roce 1919 odešel do Paříže, kde ovlivnil kubistické a futuristické umělce. Spolupracoval s Louisem Aragonem, André Bretonem a Phillipe Soupaultem. Tato spolupráce skončila okolo roku 1924, protože Tzara odmítl vznikající surrealismus. Po roce 1929 však začíná publikovat i v surrealistických časopisech. V letech 1925-1926 si nechal zbudovat vlastní dům v Paříži od architekta Adolfa Loose. Tento dům je považován za jednu z nejvýznamnějších realizací tohoto architekta. Ve třicátých letech spolupracoval s levicovými politiky, angažoval se proti fašismu a nacismu a ve prospěch republikánů ve španělské občanské válce. V pozdějších letech se věnoval i literární a výtvarné kritice. V březnu 1946 přednášel v Praze. Je znám také svou aférou s českou herečkou Natašou Gollovou. Položil základní kámen dadaistické literatury dílem La premiè aventure céleste de Monsieur Antipyrine (První nebeské dobrodružství pana Antipyrine, 1916). 1918 Vingt-cinq poè (Dvacet pět básní) 1920 Cinéma calendrier du cœ abstrait maisons (Kalendářní biograf abstraktního srdce.", "question": "Kdy Tristan Tzara zemřel?", "answers": ["25. prosince 1963"]}
{"title": "Dennis Gabor", "context": "Dennis Gabor (maďarsky Gábor Dénes, 5. června 1900, Budapešť - 8. února 1979, Londýn) byl maďarsko-britský fyzik. V roce 1948 objevil princip holografie. V roce 1971 získal Nobelovu cenu za fyziku. Narodil se 5. června 1900 v Budapešti (Maďarsko) židovské rodině jako nejstarší syn otce Bertalana Gábora, ředitele důlní společnosti a matky Adrienne. narozen mladší bratr Jiří. V 15 letech se u něj probudil zájem o fyziku, s mladším bratrem budovali domácí laboratoř, kde reprodukovali moderní objevy v oblasti Rentgenova záření a radioaktivity. Studoval na Technické univerzitě v Budapešti elektroinženýrství (neboť fyzika dosud nebyla tolik uznávaným oborem), později dokončil studia v Berlíně. 1924 získal diplom na Technische Hochschule Berlin. I když stále studoval na Technice, víc ho přitahovala Německá Univerzita, kde tou dobou přednášeli fyzici jako Albert Einstein, Max Planck, Walther Hermann Nernst a Max von Laue. Profesí zůstal elektroinženýrem, avšak v práci se zaměřoval se na aplikovanou fyziku. Doktorská práce na téma rychlého osciloskopu, v průběhu které vyrobil první železem stíněnou magnetickou elektronovou čočku. 1927 získal titul Dr-Ing. 1927 nastoupil k firmě Siemens & Halske AG, jedním z jeho prvních úspěšných vynálezů byla vysokotlaká křemenná rtuťová výbojka 1933, po nástupu Hitlera k moci, pro svůj židovský původ opustil Německo a po krátkém pobytu v Maďarsku o rok později uprchl do Anglie, podařilo se mu získat zaměstnání u British Thomson-Houston Co. v Rugby. BTH Research Laboratory 1936 oženil se s Marjorií Louisou (její otec: Joseph Kennard Butler, její matka: Louise Butler of Rugby).", "question": "Kde se narodil Dennis Gabor?", "answers": ["Budapešť"]}
{"title": "Modřín", "context": "Modřín (Larix) je rod rostlin z čeledi borovicovité. Jde o opadavé, 15-50 metrů vysoké jehličnaté stromy s rovnými kmeny a rovnovážně odstálými nebo převislými větvemi a měkkými tenkými jehlicemi, vyrůstajícími jednak jednotlivě po větvích, jednak po svazečcích z brachyblastů. Jehlice jsou ploché, na rubu či oboustranně kýlnaté a mají dva článkované pryskyřičné kanálky. Rod zahrnuje 10-14 druhů, které jsou rozšířeny převážně v mírném pásu severní polokoule. V České republice je původní modřín opadavý (Larix decidua), pěstuje se i modřín japonský (Larix kaempferi). Starší český název modřínu je břem nebo verpán. Rod Larix bývá někdy rozdělován na dvě podskupiny, a to buďto délky jehlic na Larix (krátké) a Multiserialis (dlouhé), nebo dle genetického (Gernandt & Liston 1999) a geografického rozčlenění na modříny Starého světa a Nového světa. Vzhledem k možnostem křížení a rozsáhlým kultivacím jsou hranice mezi druhy a poddruhy v rámci rodu někdy dosti nejasné. Modříny Starého světa modřín opadavý (Larix decidua) - hory střední Evropy modřín dahurský (Larix gmelinii, syn. L. dahurica) - pláně a rozdtroušené lesy východní Sibiře modřín himálajský (Larix griffithii, syn. L. griffithiana) - východní Himálaj Larix himalaica (modřín langtang) - střední Himálaj modřín japonský (Larix kaempferi, syn. L. leptolepis) - pohoří v Japonsku modřín tibetský (Larix kongboensis) - jihovýchodní Tibet modřín Mastersův (Larix mastersiana) - hory na západě Číny modřín Potainův Larix potaninii - jihozápadní Čína. modřín prince Rupprechta (Larix principis-rupprechtii) - severní Čína modřín sibiřský (Larix sibirica) - západní Sibiř modřín junnanský (Larix speciosa) - nejjihozápadnější Čína Modříny Nového světa modřín americký, resp. modřínovitý (Larix laricina, syn. Larix americana). Pláně a roztroušené lesy Severní Ameriky. Larix lyallii (modřín subalpinský? ) - severozápad USA a jihozápad Kanady, vysoko v horách modřín západní (Larix occidentalis) - severozápad USA a jihozápad Kanady, podhůří Květena ČR, díl 1, 2. vydání / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1997. - S. 308-309. - ISBN 80-200-0643-5 MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan.", "question": "Je modřín jehličnatý strom ?", "answers": ["Jde o opadavé, 15-50 metrů vysoké jehličnaté stromy s rovnými kmeny a rovnovážně odstálými nebo převislými větvemi a měkkými tenkými jehlicemi, vyrůstajícími jednak jednotlivě po větvích, jednak po svazečcích z brachyblastů."]}
{"title": "Gustav Ludwig Hertz", "context": "Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887, Hamburg - 30. října 1975, Východní Berlín) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1925 za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem společně s Jamesem Franckem. Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky. Mezi roky 1920-1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips v Eidhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři léta později se vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945-1954) pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR. Na konci svého činného života byl jmenován profesorem a ředitelem Fyzikálního institutu Univerzity Karla Marxe v Lipsku, kde působil do roku 1961, než odešel do důchodu.", "question": "Kde se narodil Ludwig Hertz?", "answers": ["Hamburg"]}
{"title": "Network File System", "context": "Network File System (NFS) je internetový protokol pro vzdálený přístup k souborům přes počítačovou síť. Protokol byl původně vyvinut společností Sun Microsystems v roce 1984, v současné době má jeho další vývoj na starosti organizace Internet Engineering Task Force (IETF). Funguje především nad transportním protokolem UDP, avšak od verze 3 je možné ho provozovat také nad protokolem TCP. V praxi si můžete prostřednictvím NFS klienta připojit disk ze vzdáleného serveru a pracovat s ním jako s lokálním. V prostředí Linuxu se jedná asi o nejpoužívanější protokol pro tyto účely. Za kolegu NFS lze považovat protokol NIS (Network Information Service), který slouží k distribuci nejrůznějších konfiguračních dat v počítačové síti (např. uživatelé, doménová jména aj.). NFS server se nastavuje pomocí konfiguračního souboru /etc/exports, který na jednotlivých řádcích obsahuje definice sdílených adresářů. Jako první je název adresáře a pak seznam povolených klientů (zde jsou uvedeny názvy server, stanice a IP adresa) s přidanými volitelnými parametry: /usr 10.1.2.3(ro) stanice(ro) /. home 10.1.2.3(rw,no_root_squash) stanice(rw) ro (read-only) - pouze pro čtení rw (read-write) - povoleno čtení i zápis no_root_squash - nemapovat požadavky uživatele root na běžného uživatele (obvykle nobody) (server tak bere id uživatele od klienta, což může být bezpečnostní riziko) Klient připojuje adresář ze serveru do svého adresářového stromu stejným způsobem, jako jsou připojovány jednotlivé systémy souborů. V současné době je obvykle nutné na klientovi spustit též démona portmap: mount -t nfs server:/home /home mount -t nfs server:/usr /mnt/usr-from-server Od této chvíle může klient s daty v adresáři /home a /mnt/usr-from-server pracovat stejně, jako kdyby byly umístěny na lokálním počítači. V dnešních moderních distribucích se téměř výhradně setkáme s nástupcem NFS verze 4, který se, ačkoli z uživatelského hlediska vypadá téměř totožně, přece jen od svého předchůdce hodně liší. Základní odlišnosti jsou: Pseudo file systém - NFSv4 vyžaduje exportovat nějaký adresář jako kořen. To se provádí dodatečným parametrem fsid=0 Stavový protokol - na rozdíl od svého předchůdce, který byl v jádru bezestavový (démony rpclockd a spol., mu sice dodávají stavovost, ale nejsou definovány v RFC a nejsou součástí protokolu NFS) je NFSv4 protokol stavový, což mu dodává, kromě nevýhody větší složitosti i pár výhod, jako například delegování čtení nebo zápisu na klienta, nebo například zamykání souborů.", "question": "Kdo původně vyvinul protokol NFS?", "answers": ["Sun Microsystems"]}
{"title": "Oslo", "context": "Název města se v norštině čte ušlu nebo ošlo, v češtině je však přípustná a běžná výslovnost oslo. Název se někdy používá jako nesklonný, lze ho však skloňovat podle vzoru město. Přídavné jméno odvozené od názvu města, může být buď osloský, nebo také oselský. Oslo bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. V roce 1299, za panování Hå V., se stalo hlavním městem a byl vybudován hrad Akershus. Za dánské nadvlády město tento status ztratilo. Ve 14. století se dostalo pod nadvládu Hanzovní ligy - obchodního svazu středověkých německých měst. V roce 1624 město vyhořelo. Bylo znovu vystavěno na druhé straně zálivu dánským králem Kristiánem IV., podle něhož dostalo na čas jméno Christiania. V roce 1811 byla založena univerzita v Oslu (Universitetet i Oslo). Roku 1814 se Oslo stalo opět hlavním městem a 17. května toho roku byla v parlamentu (Stortinget) slavnostně přijata první samostatná ústava. Tento den se stal nejvýznamnějším norským svátkem (Den ústavy). Název města byl změněn ještě dvakrát - v roce 1877 na Kristianii a pak roku 1925 opět na Oslo. V roce 1952 se zde uskutečnily Zimní olympijské hry. Zajímavá je historie vzniku městského znaku Osla (viz obrázek). Je na něm postava svatého Hallvarda, patrona města, sedícího na trůnu.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Norska?", "answers": ["Oslo"]}
{"title": "Kartágo", "context": "V roce 509 př. n. l. byla mezi Kartágem a Římem podepsána smlouva udávající rozdělení vlivu a obchodních aktivit. Toto je první známý zdroj oznamující, že Kartágo získalo kontrolu nad Sicílií a Sardinií. Začátkem 5. století př. n. l. se Kartágo stalo komerčním centrem západního středomoří. Tuto pozici si udrželo, dokud nebylo svrženo Římem. Město dobylo většinu starých fénických kolonií, tj. Hadrumentum, Utica a Kerkouane, podrobilo si libyjské kmeny a převzalo kontrolu nad celým pobřežím severní Afriky od současného Maroka až k hranicím Egypta. Jeho vliv se také rozšiřoval ve Středozemním moři; převzalo kontrolu nad Sardinií, Maltou, Baleárskými ostrovy a západní polovinou Sicílie. Důležité kolonie byly také založeny na Pyrenejském poloostrově. Královna Elissar (známá také jako \"Alissa\", nebo arabským jménem ا, nebo ا, nebo ع) byla princeznou z Tyru, která založila Kartágo. Během jejího vrcholu byla její metropole nazývána \"zářící město\", vládnoucí dalším 300 městům kolem západního Středozemního moře a vedoucí fénický punský svět. Bratr Elissary, král Pygmalion z Týru, zavraždil jejího manžela, vrchního kněze Sychaea. Elissar utekla před tyranií své vlastní země a založila Kartágo a následovně jeho pozdější území. Podrobnosti jejího života jsou útržkovité a matoucí, ale jejich posloupnost může být odvozena z různých zdrojů. Podle Justina byla princezna Elissar dcerou krále Mattena z Tyru (známého také jako Muttoial nebo Belus II). Když zemřel, odkázal trůn jí a jejímu bratrovi, Pygmalionovi. Ona se provdala za svého strýce Acherbase (známého též jako Sychaeus), vrchního kněze boha Melqarta, muže s autoritou a bohatstvím srovnatelným s králem. Pygmalion byl tyran, milovník zlata a intrik, a požadoval autoritu a jmění z kterého se těšil Acherbas. Pygmalion v chrámu Acherbase zavraždil a dlouhou dobu dokázal svůj zločin před svou sestrou skrývat, klamající ji lží o smrti jejího manžela.", "question": "Jak se jmenovala královna, která založila Kartágo?", "answers": ["Elissar"]}
{"title": "Neon", "context": "Další možností získávání neonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí, při teplotách kapalného vzduchu. Elektrickým výbojem v prostředí neonu o tlaku několik torrů (okolo 1% atmosférického tlaku) vzniká intenzivní světelné záření oranžově-červené (šarlatové) barvy. Tohoto jevu se využívá pří výrobě výbojek tzv. neonek, které slouží jako osvětlovací tělesa nebo různé světelné indikátory. Spolu s heliem lze neon využít i v obloukových lampách a doutnavkách. Neonové svítící reklamy si získaly ve 30. letech 20. století takovou popularitu, že neon dal jméno všem svítícím trubicím, i když kromě červených jsou plněné jinými plyny, navíc u mnoha barev světlo nevydává samotný plyn, ale luminofor nanesený na vnitřní stěně trubice. Neonové trubice se používají v různých oblastech elektrotechniky (usměrňovače, pojistky, reduktory napětí...). Kapalný neon se využívá v kryogenní technice jako náhrada dražšího a obtížněji připravitelného kapalného helia. Neon slouží i jako náplň do některých typů laserů. Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu neon ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo neon ve Wikislovníku (česky) Chemický vzdělávací portál (anglicky) It's Elemental - Neon USGS Periodic Table - Neon Atomic Spectrum of Neon", "question": "Jaká je chemická značku neonu?", "answers": ["Ne"]}
{"title": "Venezuela", "context": "Související informace naleznete také v článku Dějiny Venezuely. V roce 1492 objevil pobřeží Kryštof Kolumbus. V roce 1522 započala kolonizace území založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města Cumaná. Území dnešní Venezuely bylo dále součástí španělského impéria. Zprvu bylo pod správou místokrálovství Peru, od roku 1717 spadalo pod místokrálovství Nová Granada. Roku 1776 byl zřízen generální kapitanát Venezuela, což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Dne 5. července 1811 byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských. Do čela boje za nezávislost Venezuely a dalších jihoamerických států na Španělsku se postavil venezuelský rodák Simón Bolívar. Roku 1819 se stala Venezuela součástí Velké Kolumbie. Z ní vystoupila a v roce 1830 se prohlásila samostatnou republikou. Během bojů za nezávislost zahynula až třetina venezuelské populace. V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie námořní blokádu Venezuely, aby ji přinutily splácet zahraniční dluh. Související informace naleznete také v článku Geografie Venezuely. Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsou Andy, kde se nachází nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezerem Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And. Na jih od řeky Orinoco se rozprostírá Guyanská vysočina. Je to rozsáhlá pahorkatina s ojedinělými svědeckými vrchy. Mezi oběma celky se prostírá Orinocká nížina s plošinou Llanos. Území Venezuely je z 52 % pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 23 % rozlohy státu.", "question": "Kterého roku se Venezuela stala součástí Velké Kolumbie?", "answers": ["1819"]}
{"title": "Christian Dior", "context": "Christian Dior (21. ledna 1905, Granville, Francie - 24. října 1957, Montecatini, Itálie) byl jedním z nejvlivnějších francouzských i světových módních návrhářů. Narodil se v Normandii, ve městě Granville, do rodiny obchodníka s hnojivy. Později studoval mezinárodní vztahy a diplomacii, ale po škole se začal živit jako galerista. Až v roce 1946 Christian Dior s pomocí textilního magnáta Marcela BOUSSAC založil v Paříži svůj módní dům. Za 12 let se mu podařilo rozšířit své podnikatelské aktivity do dalších 15 zemí a zaměstnat více než 2 000 lidí. Dior je především známý pro svůj \"New Look\", který uvedl v roce 1947. Ve svých módních kreacích zdůrazňoval ženskost. Jeho šaty měly úzká ramena, zúžený pas, zdůrazněná prsa a dlouhou, širokou sukni. New Look znamenal revoluci v dámském odívání a opět udělal z Paříže centrum světové módy. Značka Christian Dior se stala synonymem pro klasickou eleganci, nastiňující ženskost a krásu. V roce 1953 byl u Diora zaměstnaný mladý Francouz Yves Saint Laurent jako jeho asistent. Diorův život byl poznamenán hektickým životním stylem, neustálými hádkami a konflikty s jeho rodinou pro jeho homosexualitu. Špatné vztahy měl zejména se svým bratrem Raymondem, který ho již v dětství tyranizoval zavíráním do tmavého sklepa. Christian měl v oblibě svou neteř, Raymondovu dceru Françoise. Z té se však stala nadšená přívrženkyně nacismu a obviňovala Diorovy židovské manažery ze spiknutí proti jejímu strýci. Podle francouzského dědického práva měl po Diorově smrti (protože neměl děti ani žijící rodiče) jeho majetek dědit jeho bratr, ale po hádkách s Raymondem i Françoise se Dior rozhodl svou rodinu vydědit. Christian Dior zemřel na dovolené v Itálii, v dvaapadesáti letech na srdeční selhání. Po jeho smrti se Yves Saint Laurent stal uměleckým ředitelem jeho módního domu a zachránil ho před krachem. Jméno Christiana Diora nese i jedna z největších společností vyrábějících módní oblečení - Christian Dior S. A. Společnost vlastní divizi Christian Dior Couture, která vyrábí jedny z nejžádanějších produktů haute couture , ale i konfekci (prê), doplňky, kosmetiku a parfémy.", "question": "V jakém státě zemřel Christian Dior?", "answers": ["Itálie"]}
{"title": "Arsen", "context": "Existují ale minerální vody, které rozpouštějí sloučeniny arsenu z geologického podloží a obsah arsenu v nich dosahuje až stovek miligramů v litru. Zdrojem zvýšeného příjmu arsenu z potravy jsou obvykle mořské ryby z lokalit, kdy dochází ke zvýšené koncentraci tohoto prvku ve vodě. Příčinou bývá obvykle lidská aktivita (vypouštění závadných odpadních vod do moře), ale může to být i podmořská vulkanická činnost. Protilátka: dimerkaprol Asi 450 vesničanů v jihozápadní Číně se arzenem přiotrávilo poté, co látka unikla koncem září 2008 do řeky z úložiště odpadu státní továrny společnosti Liuzhou China Tin Group Co., která je třetím největším producentem cínu v Číně. Dle vyšetřování byl příčinou neštěstí silný dešť, po kterém přetekl obsah špatně zabezpečeného úložiště do místní řeky. Obyvatelé onemocněli poté, co pili vodu kontaminovanou arzenem. Většina postižených byla po krátké hospitalizaci propuštěna do domácí péče, ale několik desítek dětí a starších lidí bylo hospitalizováno déle. Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Galerie arsen ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu arsen ve Wikimedia Commons. Slovníkové heslo arsen ve Wikislovníku (česky) Zdeněk Pertold: Arzen v životním prostředí - Přírodní i jiné zdroje arzenu a zpù, jak jej zneškodnit, Vesmír, 77, 6/1998 (česky) arsen. Arnika.org (česky) Toxické vlastnosti a sloučeniny arsenu (česky) Látka: Arzen a sloučeniny (jako As) Integrovaný registr znečišťování (anglicky) WHO: Arsenic in drinking water (anglicky) International Agency for Research on Cancer: ARSENIC AND ARSENIC COMPOUNDS - Summaries & Evaluations", "question": "Jakou chemickou značku má arsen?", "answers": ["As"]}
{"title": "Philipp Lenard", "context": "Philipp Eduard Anton von Lenard, v maďarštině Lénárd Fülöp Eduárd Antal (7. června 1862 - 20. května 1947) byl německý fyzik. Za výzkum v oblasti katodových paprsků získal v roce 1905 Nobelovu cenu na fyziku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Philipp Eduard Anton von Lenard ve Wikimedia Commons Osoba Philipp Lenard ve Wikicitátech (anglicky) Biografie na stránkách Nobelprize.org", "question": "Získal Philipp Eduard Anton von Lenard Nobelovu cenu?", "answers": ["Za výzkum v oblasti katodových paprsků získal v roce 1905 Nobelovu cenu na fyziku."]}
{"title": "Barbar Conan", "context": "Barbar Conan (Conan the Barbarian) je fiktivní postava, kterou vytvořil ve svých fantasy povídkách americký spisovatel Robert E. Howard. Po Howardově smrti řada autorů Conanovy příběhy rozvíjela (např. Lyon Sprague de Camp). V roce 1982 byl natočen i stejnojmenný film s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli. V roce 2011 byla natočeno nové zpracování ve 3D, ve kterém hlavní roli ztvárnil Jason Momoa. Knihy o Barbaru Conanovi začal překládat do češtiny Jan Kantůrek, po něm následoval např. Stanislav Plášil. Nejdříve pod hlavičkou nakladatelství Mustang, později pod svým vlastním nakladatelstvím Viking. Věž slona Bůh v míse Darebáci v domě Dcera pána mrazu Královna černého pobřeží Údolí ztracených žen Černý kolos ... a zrodí se čarodějka Zamboulské stíny Ďábel v železo vtělený Lidé černého kruhu Plíživý stín Jezírko toho černého Rudé hřeby Gwalhurův poklad Za černou řekou Meč s fénixem Šarlatová citadela Hodina draka Bubny Tombalku Síň mrtvých Nergalova paže Rypák v temnotách Počínaje rokem 1955 oživil postavu Conana americký spisovarel Lyon Sprague de Camp společně s Linem Carterem a Björnem Nybergem. Cyklus obohatili o šest románů a o více než dvacet povídek.", "question": "Kdo začal překládat knihy o Barbaru Conanovi do češtiny?", "answers": ["Jan Kantůrek"]}
{"title": "TV Nova", "context": "TV Nova je česká komerční televizní stanice. Licenci na vysílání získala v roce 1993, první vysílání proběhlo až 4. února 1994 v Praze. Jejím zakladatelem a zároveň prvním generálním ředitelem byl Vladimír Železný. Tehdy byla první českou celostátní soukromou televizní stanicí. Po léta je nejsledovanější českou televizní stanicí. Jejím provozovatelem je mediální společnost CET 21, která spadá pod zahraniční společnost CME. Televize Nova sídlí v ulici Kříženeckého náměstí, v Praze 5 na Barrandově. Televize je dostupná po celém Česku a i Slovensku. Generální ředitelem je Christoph Mainusch, který je současně jednatelem CET 21, přes kterou spravuje TV Nova. Američan Mark Palmer a Peter Hunčík spolu s dalšími kolegy v polovině roku 1992 zakládají společnost s ručením omezeným CET 21 (Central European Television for 21st Century) s plánem zřídit komerční televize v 6 evropských zemích. Při finální žádosti o licenci v Česku se k nim přidává i Vladimír Železný. Palmer byl prezidentem německé společnosti Central European Development Corporation (CEDC), která měla spojitost i s vlastním CME Ronaldem Lauderem. Později CEDC a CET 21 společně s Českou spořitelnou zakládají Českou nezávislou televizní společnost (ČNTS), kde CEDC vlastnila 66% vlastnických práv, Česká spořitelna 22% a CET 21 12%. ČNTS tedy začala provozovat novou televizi Nova přes licenci, kterou vlastnila CET 21. Česká nezávislá televizní společnost byla velmi vydělávající společnost, což bylo pro společnost CME lákavé, a tak se snažila získat licenci pro sebe. CME získala svou sesterskou společnost CEDC, ve které již figurovala, a k tomu si ještě v roce 1996 odkoupila podíl České spořitelny za 36 milionů dolarů, čímž získala v ČNTS 88% podíl. Ještě ve stejném roce půjčila Vladimíru Železnému dostatečnou velkou částku peněz, aby mohl vyplatit zbylé vlastníky CET 21 a stát se jediným vlastníkem.", "question": "Kdy začala vysílat TV Nova?", "answers": ["4. února 1994"]}
{"title": "Soumrak mrtvých", "context": "Soumrak mrtvých je britsko-francouzský filmový horor podobný americkému filmu Úsvit mrtvých. V hlavních rolích vystupují Simon Pegg, Nick Frost a Kate Ashfieldová. Soumrak mrtvých je na rozdíl od většiny hororů zábavný, místy i vtipný. Film byl magazínem Skylink označen za 8. nejlepší horor všech dob, magazín Time ho zařadil mezi svých Top25 hororů a George A. Romero dokonce Soumrak mrtvých označil za svůj nejoblíbenější zombie film. == Příběh == Shaun je hospodský povaleč, co se jen hádá a pije. Zajde to tak daleko, že ho nechá jeho přítelkyně Liz a on se rozhodne svůj život od základu změnit. Do toho se ale probudí mrtví a on musí prchnout se svým věrným kamarádem Edem, svou matkou, Liz a dalšími lidmi do Winchesterské hospody, kde se mohou zombiím ubránit. Jenže nastanou problémy s tím, že se v ně změní skoro všichni, co Shaun zná, dokonce i jeho matka. Ukryjí se v hospodě, odkud ale není úniku. Zombie se dostanou dovnitř a zabijí všechny kromě Eda, Shauna a Liz. Ed je smrtelně zraněn, ale bojuje až do smrti. Shaun s Liz utečou z hospody a tam je zachrání vojáci. Shaun a Liz se vezmou a Shaun s sebou domů vezme i Eda, ze kterého se stal zombík. Ostatní přeživší zombie jsou zajaty a využity na práci nebo jiné prospěšné činnosti. == Obsazení == == Použitá hudba == \"Figment\" \"The Blue Wrath\" - I Monster \"Mister Mental\" - Eighties Matchbox B-Line Disaster \"Meltdown\" - Ash \"Don't Stop Me Now\" - Queen \"White Lines (Don't Do It)\" - Grandmaster Flash, Melle Mel y The Furious Five \"Hip Hop, Be Bop (Don't Stop)\" - Man Parrish \"Zombie Creeping Flesh\" \"Goblin Zombi\" / \"Kernkraft 400 (Osymyso Mix)\" - Zombie Nation \"Fizzy Legs\" \"Soft\" - Lemon Jelly", "question": "Kdo označil Soumrak mrtvých za svůj nejoblíbenější zombie film?", "answers": ["George A. Romero"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Star Trek je americká mediální řada a fikční svět sci-fi televizních seriálů, celovečerních filmů, románů, komiksů i videoher. Je odvozena od původního seriálu Star Trek ze druhé poloviny 60. let 20. století, který vytvořil scenárista a producent Gene Roddenberry. První seriál Star Trek (česky doslova \"Hvězdné putování\", ale nepřekládá se), později pro rozlišení označovaný jako \"The Original Series\" (doslovně Původní seriál), vznikl roku 1966 a čítal 3 řady. Představil divákům kapitána Jamese Kirka s jeho posádkou, kterak prozkoumávají vesmír na palubě vesmírné lodi USS Enterprise (NCC-1701). Jejich příběhy pokračovaly ve stejnojmenném animovaném seriálu (pro rozlišení \"The Animated Series\", doslovně Animovaný seriál) a 6 celovečerních filmech. Dále postupně byly natočeny čtyři další seriály, které stavěly na stejném základu: Star Trek: Nová generace, která byla zasazena do období o několik desítek let později, než se odehrávaly události původních seriálů a filmů. Seriály Star Trek: Stanice Deep Space Nine a Star Trek: Vesmírná loď Voyager se odehrávaly ve stejném čase jako události Nové generace, dle které navíc vznikly i další 4 celovečerní filmy. Prequelový seriál s názvem Star Trek: Enterprise se odehrává asi 100 let před prvním seriálem. Od roku 2009 je Star Trek natáčen v podobě filmového rebootu (zatím tři filmy). Na rok 2017 byl oznámen seriál Star Trek: Discovery, jehož děj má být zasazen do let nedlouho před původním seriálem. Star Trek se stal pojmem, který získal mnoho ocenění, jmenovitě jednoho Oscara, 31 cen Emmy, několik cen BAFTA a mnoho dalších, ale především dal vzniknout široké základně fanoušků, označované jako trekkies, mezi které se počítá např. Bill Gates, Arnold Schwarzenegger nebo Whoopi Goldbergová. Gene Roddenberry pracoval v první polovině 60. let na novém seriálu. Protože probíhala studená válka a zároveň závod o dobývání vesmíru, bylo více než zajímavé uvést seriál o putování mezi planetami, který by se odehrával v době, kdy na Zemi není válek a strachu. Seriál se zpočátku nezdál moc úspěšný a Roddenberry byl z různých stran informován, že jde spíše o propadák. Už tehdy fanoušci svým naléháním na televizní společnost NBC prodloužili život seriálu na 3 sezóny, kdy byl finálně ukončen.", "question": "V jakém roce vznikl první seriál Star Treku?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Sully Prudhomme", "context": "René-François-Armand (Sully) Prudhomme [syly prydomm] (16. března 1839, Paříž - 6. září 1907, Châtenay-Malabry) byl francouzský básník a esejista, nositel první Nobelovy ceny za literaturu z roku 1901. Sully Prudhomme se narodil v Paříži jako syn obchodníka. Když mu byly dva roky, zemřel mu otec. Původně studoval přírodní vědy (zejména matematiku), ale časem u něho převážil zájem o filozofii, klasickou filologii a poezii. Záliba ve filozofii se pak projevila ve většině jeho poetické tvorby. Stal se vůdčí osobností parnasistického hnutí, které se pokoušelo obnovit eleganci poezie v reakci na romantismus. Jeho snem bylo spojení poezie a vědy. Od roku 1881 by členem Francouzské akademie (Académie française). Roku 1901 mu byla jako prvnímu spisovateli vůbec udělena Nobelova cena za literaturu \"...jako uznání za vynikající básnickou tvorbu, která až do posledních let přináší svědectví o vznešeném idealismu, umělecké dokonalosti a o vzácném spojení kvalit srdce a intelektu\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Sully Prudhomme zemřel roku 1907 v Châtenay-Malabry nedaleko Paříže. Byl pochován na pařížském hřbitově Pè. Stances et Poè (1865, Stance), Les épreuves (1866, Zkoušky osudu), Les solitudes (1869, Samoty). Les destins (1872, Osudy), La France (1874), Les vaines tendresses (1875, Marná laskání), Le Zénith (1876), La justice (1878.", "question": "Kdy se narodil René-François-Armand?", "answers": ["16. března 1839"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Nesoulad mezi prezidentem a předsedou ODS byl pak zřetelný až do konce Havlových dvou funkčních období. Od poloviny 90. let česká veřejnost ostře sledovala i Havlův soukromý život: úmrtí manželky Olgy 27. ledna 1996; vážné nemoci, které prezidenta několikrát ohrožovaly na životě; nový sňatek s herečkou Dagmar Veškrnovou 4. ledna 1997; spory se švagrovou Dagmar o Palác Lucerna a Barrandovské terasy, restituované rodinné dědictví, jehož část Václav Havel prodal společnosti Chemapol Reality, jejímž předsedou představenstva byl Václav Junek. Václav Havel se s podporou obou svých manželek věnoval i charitativní činnosti. Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97, do které vložil 50 milionů korun, působí především v oblasti sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní. Nadace Forum 2000 pořádá od roku 1997 v Praze každoroční setkání významných osobností z celého světa. Po odchodu z úřadu se Václav Havel nadále vyjadřoval k politice a podporoval Stranu zelených. Pro tzv. zelenou politiku se vyslovoval už od 80. let 20. století, kdy podporoval německou stranu Die Grünen. Po dlouhé přestávce napsal další divadelní hru Odcházení (premiéra 2008), inspirovanou vlastními zkušenostmi z politiky. Po vzoru amerických prezidentů založil Knihovnu Václava Havla, která pro veřejnost i badatele shromažďuje materiály vztahující se k Havlově tvorbě a politickému působení. Byl místopředsedou amerického neokonzervativního think tanku The Committee on the Present Danger. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ocenění Václava Havla. Václav Havel byl nositelem státních vyznamenání řady zemí světa, mnoha cen za uměleckou tvorbu i občanské postoje a desítek čestných doktorátů. Dne 24. května 1997 obdržel na Pražském hradě jako první Čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu a jeho uskutečňování od Masarykova demokratického hnutí, které v roce 1989 pomáhal založit. V roce 2003 byl Havlovi usnesením Senátu a Poslanecké sněmovny propůjčen Řád T. G. Masaryka a Řád Bílého lva I. třídy. Senát ve svém usnesení také schválil formulaci \"Václav Havel zasloužil se o stát\" po vzoru zákona o zásluhách T. G. Masaryka. Dne 19. prosince 2011 vláda ČR vypracovala návrh Zákona o zásluhách Václava Havla. Poslanci jej schválili 1. února 2012, senátoři 29. února 2012. Prezident Václav Klaus zákon podepsal 16. března 2012. Václav Havel byl také několikrát navržen na Nobelovu cenu míru. Byl i čestným členem Římského klubu. Václav Havel byl od roku 1967 majitelem venkovské usedlosti v Hrádečku u Trutnova, kterou zakoupil přes novinový inzerát. Na počátku 90. let získal na základě restitučního zákona společně s bratrem Ivanem třetinu vily jejich děda Huga Vavrečky ve Zlíně, kterou navrhl architekt Vladimír Karfík, a čtyři nemovitosti v Praze: Palác Lucerna na Václavském náměstí, činžovní dům na Rašínově nábřeží, vyhlídkovou restauraci Barrandovské terasy postavenou architektem Maxem Urbanem a vilu Miloše Havla od architekta Vladimíra Grégra.", "question": "Kdo byl první prezident České republiky?", "answers": ["Václav Havel"]}
{"title": "Boston", "context": "Boston je hlavní město amerického státu Massachusetts, největší město Nové Anglie a významný přístav, ležící na východním pobřeží USA. S téměř 7,5 miliony obyvatel jde o pátou největší metropolitní oblast v USA. Jde o jedno z nejstarších a kulturně nejvýznamnějších měst Spojených států, středisko vysokoškolského vzdělávání, zdravotnictví a kulturního života. Koná se zde řada atraktivních sportovních utkání. Boston byl založen 17. září 1630 puritánskými kolonisty z Anglie. Odehrálo se zde několik významných událostí, jako třeba Bostonské pití čaje v roce 1773 a první bitvy americké revoluce. Boston byl přístavní a obchodní město, ale v průběhu 19. století se stal jedním z největších středisek průmyslu, zejména textilního, sklářského a kožedělného. Původně malá plocha poloostrova, kde stálo historické město, se do roku 1900 ztrojnásobila zavážením močálů a mělčin a město se rozšířilo na jih i na západ a téměř splynulo se sousedním Cambridge, sídlem Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu (MIT), a dalšími obcemi. Původně anglické obyvatelstvo města doplnili nejprve Irové a Italové, později imigranti z celého světa. Město se stalo velkým uzlem husté železniční sítě, vznikly zde první mrakodrapy a roku 1897 zde zahájilo provoz první metro v USA. Během 20. století se ale průmysl začal stěhovat za levnější pracovní silou a město se orientovalo na obchod, bankovnictví, školství, zdravotnictví a technologie. Spolu se službami a státní správou tvoří dnes přes 70% ekonomiky města. Významnou složku tvoří také turisté, které přitahují slavná divadla, muzea a galerie. Boston se stal dějištěm teroristického útoku během tradičního Bostonského maratonu 15. dubna 2013 během něhož tři lidé zemřeli a desítky dalších byly zraněny. Boston leží v ploché krajině při členitém ústí řeky Charles, která tvoří jeho severní hranici a odděluje Boston od Cambridge. Východní hranicí je Atlantický oceán, v němž je při ústí řeky řada ostrovů. Téměř polovinu rozlohy města tvoří vodní plochy (106 km2). Na jednom z ostrovů je letiště Logan airport. Původní pahorky byly z velké části odbagrovány na zaplnění močálů a mělčin, na nichž vyrostla podstatná část dnešního města. Jen Beacon Hill, kde stojí i budova parlamentu (State house), zůstal jako částečná historická rezervace. Ač leží poměrně jižně (asi jako Řím) a na břehu Atlantiku, má Boston dosti drsné podnebí s množstvím sněhu v zimě a s horkými letními měsíci. Mořské pobřeží je většinou zastavěno přístavními a jinými budovami, pěkné pláže jsou na severu ve Wonderland a jižně směrem ke Cape Cod.", "question": "V jakém roce byl Boston založen?", "answers": ["1630"]}
{"title": "Genk", "context": "== Historie == === Počátky města a středověk === Genk vznikl pravděpodobně jako keltská vesnice a byl pokřesťanštěn v 10. století. V oblasti města byly nalezeny zbytky malého dřevěného kostela, pocházejícího z tohoto období. Genk byl poprvé zmíněn pod názvem Geneche v dokumentu z 13. prosince 1108, podle kterého měla být oblast přiznána opatství Rolduc. Politicky Genk patřil hrabství Loon, které bylo roku 1365 připojeno ke knížectví Lutych. === 20. století === Genk byl dlouho malou a bezvýznamnou vesnicí. Počet obyvatel se zvyšoval pomalu a roku 1900 činil 2537. V této klidné vesnici žili krajináři a spisovatelé, jako např. Neel Doff. Roku 1901 objevil geolog a mineralog André Dumont velké zásoby uhlí v nedaleké vesnici As a o několik let později byla ložiska uhlí nalezena i v Genku. Po první světové válce začal Genk přitahovat imigranty z Belgie i z ciziny a brzy se stal po Hasseltu druhým největším městem v provincii Limburk. Roku 1966 byl však zavřen uhelný důl Zwartberg a bylo třeba vybudovat nová průmyslová odvětví, zejména v blízkosti Albertova kanálu a silnic. V 80. letech byly zavřeny zbývající dva doly Winterslag a Waterschei. Genk je významným průmyslovým centrem provincie Limburk a nabízí přes 40 000 pracovních míst ve více než 300 podnicích. Pro hospodářství města byla důležitá zejména továrna společnosti Ford Motor Company, uzavřená v roce 2014. Továrna zaměstnávala až 10 000 lidí, přičemž ke konci své existence měl samotný závod 4300 zaměstnanců a dával práci dalším tisícům v přilehlých subdodavatelských závodech.", "question": "Která spisovatelka žila v měste Genk ?", "answers": ["Neel Doff"]}
{"title": "Zdislava z Lemberka", "context": "Sv. Zdislava z Lemberka (1220? , Křižanov - 1252 Lemberk) byla česká šlechtična a zakladatelka špitálu. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou. V roce 1995 požádal litoměřický biskup o změnu patrocinia diecéze a od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze. Od roku 2002 se stala patronkou Libereckého kraje. Její otec byl Přibyslav z Křižanova na Moravě a matka Sibyla, původem ze Sicílie, která přišla do Čech s Kunhutou Štaufskou, nevěstou krále Václava I. Zdislava měla několik sourozenců - dospělého věku se dožily sestry Alžběta (neboli Eliška), provdaná za Smila z Lichtemburka, a Eufémie, manželka Bočka z Obřan. O jejím mládí nevíme prakticky nic, je třeba zmínit velmi vřelý vztah jejích rodičů k duchovnu a katolické církvi vůbec, takže je teoreticky možná její výchova v některém z moravských klášterů, nebo alespoň jejich vliv na Zdislavinu výchovu. Její manžel Havel z Lemberka, za kterého se provdala okolo roku 1238, byl blízký důvěrník krále Václava I. Narodily se jim snad čtyři děti: spolehlivě doložení synové Havel, Jaroslav a Zdislav a snad i dcera Markéta, o níž se zmiňuje pouze Žďárská kronika. Zdislava byla zřejmě ráznou a energickou ženou. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí, zde zároveň se špitálem, do kterého, navzdory svému vysokému postavení, osobně docházela a nemocných se ujímala. Zemřela předčasně v přibližně 33 letech, tradovanou tuberkulózu antropologický výzkum nepotvrdil. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném, jehož stavbu začala, dokončení stavby se ale nedožila. V roce 1994 byl o jejím životě natočen film V erbu lvice podle stejnojmenného románu Aleny Vrbové; známá je také kniha Světlo ve tmách od Jaroslava Durycha.", "question": "Ve kterém roce byla svatá Zdislava prohlášena za svatou?", "answers": ["1995"]}
{"title": "Lord Mord", "context": "Lord Mord je román spisovatele Miloše Urbana, který v roce 2008 vydalo nakladatelství Argo. Román se odehrává v Praze na konci 19. století v době velké pražské asanace bývalého židovského gheta. Hrdinou je fiktivní hrabě Arco, mladý nemocný šlechtic, který se oddávavá neřestem a v důsledku užívání drog postupně ztrácí rozum, místy přestává rozeznávat své děsivé představy od skutečnosti a zamýšlí se na svým lehkomyslným životem. Do něj se prolíná etnické napětí mezi Čechy, Němci a Židy, praktiky c.k. policejní mašinérie a mocensko-ekonomické machinace spojené s rozsáhlým bouráním v centru Prahy. Několik obyvatel staré městské čtvrti \"v Židech\" je za podivných okolností zavražděno. Vraždy se odehrávají v blízkosti hrabě Arca a jsou připisovány starému židovskému strašidlu nazývanému \"Masíčko\" neboli \"Kleinfleich\". Nebo někomu, kdo se za něj vydává.", "question": "Kdy vydalo nakladatelství Argo román Lord Mord?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Čeština", "context": "Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska). Čeština je úředním jazykem Česka a Evropské unie. V úředním styku lze češtinu používat také na Slovensku. Spisovný standard žádný zákon neupravuje, ale kodifikuje jej v praxi svými obecně uznávanými doporučujícími publikacemi Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky a jejich schválením pro výuku i Ministerstvo školství. Čeština je slovanský jazyk a patří tak do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se slovenštinou tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří dále polština, kašubština a lužická srbština (horní a dolní). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků.", "question": "Kolik má čeština slovních druhů?", "answers": ["10"]}
{"title": "Neurotoxin", "context": "Neurotoxin je druh jedu, který negativně působí na nervový systém. Jedná se o často smrtelně nebezpečné jedy, které využívají některé organismy k obraně nebo útoku. Mezi bakteriemi má velice silný neurotoxin Clostridium botulinum, která může při nesprávné výrobě nebo přípravě osídlit konzervy nebo domácí zavařeniny a vytvářet v nich botulotoxin, který je i v malém množství smrtící (smrt způsobí rychle ochrnutím dýchacích svalů). Proti jedu botulotoxinu existuje serum antibotulinum. Mezi pavouky má neurotoxin např. Atrax robustus, který je vzdáleným příbuzným běžně chovaných sklípkanů. I u nich se však vyskytuje několik rodů disponujících neurotoxinem, i když slabším, ale nebezpečným. Jedná se např. o rod Poecilotheria, jehož jed způsobuje ochrnutí dlouhých svalů. Žádný z pravých sklípkanů smrt člověka nikdy nezpůsobil. Mnoho druhů štírů se také pyšní neurotoxickým jedem. Nejnebezpečnějším z nich jsou Androctonus australis a Leiurus quinquestriatus, jejichž silný jed může dokonce zabít člověka. Neurotoxiny využívá ve světě plazů například kobra královská. Mezi rybami jej využívá například čtverzubci, známí z japonské kuchyně jako fugu. U nich se jedná o neurotoxin tetrodotoxin a smrt nastává při paralýze dýchacích svalů. Mezi obojživelníky využívají smrtelný neurotoxin žáby pralesničky (Dendrobatidae). Je zajímavé, že tyto žáby se v zajetí stávají neškodnými, svůj jed totiž získávají z mravenců. - neonikotinoidy \"Opioidy indukovaná toxicita nastává v případě, že tyto látky při svém odbourávání v játrech uvolňují toxické metabolity. Neurotoxicita může být vyvolána oxidací dvojné vazby v chemické struktuře opioidu a na základě toho mohou vznikat volné radikály poškozující tkáň.\" Odmašťování kovů, čištění oděvů, součást ředidel [[1]] - etylbenzen - sirouhlík - thujon - methylrtuť - diethylrtuť - dimethylrtuť", "question": "Který druh jedu působí negativně na nervový systém?", "answers": ["Neurotoxin"]}
{"title": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí", "context": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí (The International Nuclear Event Scale – INES) je osmistupňová škála, zavedená v roce 1990 pro posuzování poruch a havárií jaderných zařízení. Zavedly ji Mezinárodní agentura pro atomovou energii (česká zkratka MAAE, anglická zkratka IAEA) a Agentura pro jadernou energii OECD (OECD/NEA). Stupně 7 až 4 se označují jako havárie, 3 až 1 jako nehody, 0 nemá bezpečnostní význam. Major accident, největší možná havárie Únik velkého množství radioaktivních materiálů z jaderného zařízení (například z aktivní zóny energetického reaktoru) do okolí, obsahující směs radioaktivních štěpných produktů s dlouhými i krátkými poločasy rozpadu (s aktivitou přesahující 104 TBq 131I nebo jiných. podobně biologicky významných radionuklidů) Možnost akutních zdravotních účinků; zpožděné zdravotní účinky v rozsáhlé oblasti s možností zasažení více než jedné země Dlouhodobé důsledky pro životní prostředí Příklad: 4. blok jaderné elektrárny Černobyl, Kyjevská oblast, Ukrajinská SSR,. SSSR (nyní Ukrajina), 26. dubna 1986 1., 2. a 3. blok jaderné elektrárny Fukušima I, Prefektura Fukušima, Japonsko, 12. dubna 2011 překlasifikováno ze stupně INES 5. Japonskou agenturou pro jadernou bezpečnost Serious accident Únik radioaktivních materiálů do okolí (s řádovou aktivitou 103 až 104 TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů) Plné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech Příklad: přepracovatelský závod. Majak (známý též jako Kyštym), Čeljabinská oblast, Ruská SFSR, SSSR (nyní Rusko), 29. září 1957 Accident with off-site risk Únik radioaktivních materiálů do okolí (s aktivitou stovek až tisíců TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů ) Částečné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech (např. evakuace, ukrytí) Těžké poškození jaderného zařízení. Může to zahrnovat těžké poškození velké části aktivní zóny energetického reaktoru, velká havárie s kritičností, nebo velký požár či exploze uvolňující značné množství radioaktivity uvnitř zařízení Příklady: komplex Windscale Pile, Anglie, Spojené království, 10. října 1957.", "question": "Kolikastupňová škála je mezinárodní stupnice jaderných událostí?", "answers": ["osmistupňová"]}
{"title": "Hans Christian Andersen", "context": "Hans Christian Andersen (výslovnost: Háns Kristián Andrsen; 2. dubna 1805 Odense – 4. srpna 1875) byl dánský spisovatel, který proslul především jako jeden z největších světových pohádkářů. Mnohé z jeho 156 pohádek se staly již klasikou (Princezna na hrášku, Ošklivé káčátko, Císařův slavík, Císařovy nové šaty, Statečný cínový vojáček, Křesadlo a Malá mořská víla). Psal ovšem i verše a romány, z nichž je dosud čtena autobiografie Pohádka mého života. Kromě světoznámých pohádek napsal také několik úspěšných románů, několik poměrně málo úspěšných básnických sbírek a divadelních her. Narodil se v Odense na ostrově Fynu v Dánsku 2. dubna 1805. Byl synem chorého 22letého ševce a jeho o několik let starší ženy. Pocházel z velmi chudých poměrů. Celá rodina žila a spala v jedné malé místnosti. Jeho matka byla pradlena, která ke sklonku života propadla alkoholu. Jeho nevlastní sestra byla prostitutka, dědeček z otcovy strany pomatenec a známá odenseská figurka, kmotr byl vrátný v městském chudobinci. Byl přecitlivělý, ctižádostivý a marnivý. Jeho původ pro něj znamenal neustálé traumatizující ohrožení – ten zároveň vysvětluje jeho až výstřední potřebu společenského a uměleckého uznání, přecitlivělost na kritiku i nezdolnou vytrvalost v cestě za úspěchem.", "question": "V jaké krajině se narodil Hans Christian Andersen?", "answers": ["dánský"]}
{"title": "Gabriel Lippmann", "context": "Gabriel Jonas Lippmann (16. srpna 1845, Bonnevoie, Lucembursko - 13. července 1921 na palubě parníku France, Atlantský oceán) byl francouzský fyzik, nositel Nobelovy ceny za rok 1908. Byl profesorem matematické fyziky a od roku 1886 experimentální fyziky na Sorbonně. V roce 1872 vynalezl kapilární elektrometr. V roce 1887 vynalezl metodu reprodukce barevné fotografie založené na interferenci. V roce 1908 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Navázal na výzkum Clauda Félixe de Saint-Victora, který se společně s Alexandrem Becquerelem pokoušel o první barevnou fotografii, ale nedokázali ji ještě trvale a spolehlivě ustálit. To se poprvé povedlo právě jemu v roce 1891. V jednom období byl také prezidentem francouzské fotografické společnosti Société française de photographie.", "question": "Kde zemřel Gabriel Jonas Lippmann?", "answers": ["na palubě parníku France"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Dialog má tři části: v první se Sókratés hájí nejen proti vzneseným obviněním Meléta, Anyta a Lykóna (které označuje za \"druhé žalobce\"), ale především proti žalobcům \"prvním\", tj. proti pomluvám, které o něm po Athénách kolují. Svou činnost v Athénách vysvětluje tím, že jej bůh pověřil, aby se věnoval filosofii, zkoumal sebe sama i druhé a pečoval tak o duši. Druhou část své řeči pronáší Sókratés v situaci, kdy byl soudem uznán vinným a má si podle tehdejšího athénského práva navrhnout trest jako alternativu k návrhu obžaloby, která žádá jeho smrt. Sókratés však považuje svou filosofickou činnost za prokazování největšího dobrodiní obci, proto si navrhuje jako jediný spravedlivý \"trest\" doživotní stravování na náklady obce v tzv. prytaneiu, což byla čest prokazovaná olympijským vítězům. Zároveň však souhlasí i s peněžitou pokutou. Třetí část dialogu je pak Sókratovou závěrečnou řečí poté, co se soud přikloní k návrhu obžaloby, tj. k trestu smrti (z 501 soudců pro něj hlasovalo 281). Platónův dialog Kritón zachycuje situaci, kdy do vězení za odsouzeným Sókratem přichází jeho starý přítel Kritón a nabízí mu, že mu pomůže uprchnout. Sókratés nabídku nepřijímá: útěk by byl nespravedlností, odmítnutím zákonnosti jako takové, zničením platnosti zákonů obce, která přesahuje individuální lidský život. Poslední den Sókratova života je líčen v dialogu Faidón. Sókratés se zde snaží zbavit své přátele strachu ze smrti a smutku nad tím, že ztratí svého učitele. Přesvědčuje je o tom, že muž, který je dobrý a celý život se věnuje filosofii, se nemusí smrti bát: jednak proto, že duše je nesmrtelná, jednak proto, že filosofie duši očišťuje od zla (tj. těla), dokonce i od zla největšího: od přesvědčení, že nejpravdivější a nejskutečnější je to, co tělu způsobuje nejsilnější slasti nebo bolesti. V závěru dialogu vypije Sókratés číši bolehlavu a umírá. \"Nevzniká z peněz ctnost, ale z ctnosti vznikají peníze i všechny ostatní pro lidi dobré věci, v soukromí i v obci. Jestliže hlásáním těchto zásad kazím mládež, byly by tyto zásady škodlivé. Tvrdí-li však někdo, že hlásám něco jiného, mluví nepravdu. A tak bych mohl jenom říci: Poslechněte, Athéňané, Anyta nebo neposlechněte a osvoboďte mne nebo neosvoboďte, vězte však, že nebudu jednat jinak, ani kdybych měl stokrát umřít! \" Největším přínosem západnímu myšlení je Sókratova dialogická metoda tázání, která se nazývá sókratovská či maieutická. Jde o negativní metodu vylučování hypotéz, kdy lepší hypotézy jsou zastávány a horší vylučovány, pokud vedou ke sporu.", "question": "Kdo byl athénský filosof, učitel Platónův?", "answers": ["Sókratés"]}
{"title": "Nitroglycerin", "context": "Glyceroltrinitrát (nitroglycerin), přesněji (tri)nitrát glycerolu, je po chemické stránce trojnásobný ester alkoholu glycerolu s kyselinou dusičnou. Je to olejovitá bezbarvá až nažloutlá kapalina, která se velmi snadno explozivně rozkládá za uvolnění značného množství energie. Objevil ho italský chemik Ascanio Sobrero v roce 1847. Jako základní složka dynamitu představuje jednu z klíčových sloučenin ve výrobě trhavin v 19. a 20. století a i v současné době je častou surovinou pro výrobu různých plastických trhavin. Další využití nalezl nitroglycerin v medicíně jako prostředek pro roztažení věnčitých ( koronárních) tepen při záchvatech anginy pectoris a pro snižování krevního tlaku. Chemicky je nitroglycerin přesným názvem 1,2,3-tri-nitro-oxy-propan, správně též glyceroltrinitrát o sumárním vzorci C3H5N3O9, molární hmotnost je 227,087 g/mol. Vysoce čistý nitroglycerin je bezbarvá olejovitá kapalina, technický produkt je obvykle mírně nažloutlé barvy. Bod tání dosahuje hodnoty 13,2 °C, při teplotě 50 - 60 °C dochází za normálního tlaku k rozkladu této sloučeniny, při sníženém tlaku (cca 70 hPa) je bod varu uváděn přibližně kolem 180 °C. Hustota kapalného nitroglycerinu je přibližně 1,60 g/cm3, pevná látka má při teplotě 10 °C hustotu 1,735 g/cm3.", "question": "Kdy Ascanio Sobrero objevil trinitroglycerol?", "answers": ["1847"]}
{"title": "Petr Fiala (politik)", "context": "Petr Fiala (* 1. září 1964 Brno) je český politolog, univerzitní profesor a politik. Od října 2013 zastává poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně PČR, do níž kandidoval v předčasných volbách jako nestraník z prvního místa jihomoravské kandidátky ODS. Členem této strany se následně stal 7. listopadu 2013 a na 24. kongresu, který reflektoval drtivou volební porážku, byl 18. ledna 2014 zvolen čtvrtým předsedou Občanské demokratické strany. Mezi 2. květnem 2012 až 10. červencem 2013 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy Nečasova kabinetu. V akademickém prostředí byl rektorem a prorektorem Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1983-1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně), poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži (1988-1989). Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Po odchodu z redakce těchto novin byl od dubna 1990 zástupcem šéfredaktora Revue Proglas. Dlouholetý předseda moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie (Paneuropa-Union Böhmen und Mähren). Od roku 1990 se podílel na založení oboru politologie, s Vladimírem Čermákem zakládal Katedru politologie na Filozofické fakultě MU, jejíž vedení po něm v roce 1993 převzal. V roce 1996 se habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze, v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem v oboru politologie v České republice. Katedru politologie vedl deset let, od roku 1998 na nově založené Fakultě sociálních studií. V roce 1996 se stal také ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde úzce spolupracoval s významnými osobnostmi československého exilu Mojmírem Povolným a Ivanem Gaďourkem, kteří stáli u jeho vzniku. Podílel se na založení prvního českého odborného politologického periodika - Politologického časopisu (1994). V roce 2002 byl jmenován vedoucím nově vzniklé Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a získal Jean Monnet Chair, v letech 2005-2011 byl vedoucím Institutu pro srovnávací politologický výzkum. V roce 2004 se stal děkanem Fakulty sociálních studií a v témže roce byl zvolen rektorem Masarykovy univerzity. Rektorem Masarykovy univerzity byl dvě funkční období (2004-2011), univerzita v té době zaznamenala výrazný kvantitativní i kvalitativní vzestup, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí (45 tis. studentů, z toho více. než 14 % zahraničních), nejžádanější českou vysokou školou z hlediska zájmu uchazečů, vytvořila celostátní systém na odhalování plagiátů apod. V tomto období Masarykova univerzita mj. postavila nový kampus pro biomedicínské obory, který je jednou z největších staveb a jednorázových investic (.", "question": "Od kdy je Petr Fiala ministrem školství?", "answers": ["2. květnem 2012"]}
{"title": "Frankfurt nad Mohanem", "context": "Frankfurt nad Mohanem (německy Frankfurt am Main, česky též Frankobrod) se nachází v jižní části německé spolkové země Hesensko, jehož je největším městem a zároveň pátým největším městem Německa. Leží na řece Mohanu. Frankfurt je multikulturním velkoměstem s nádechem Ameriky, jehož charakter je často srovnáván s New Yorkem, proto Frankfurt Němci rádi přezdívají na \"Big Ebble\" (New York je přezdíván \"Big Apple\"). Frankfurt je také přezdíván \"Bankfurt\", protože je finančním srdcem Evropy, v jehož centru sídlí bankovní instituce světového významu. Tato oblast Frankfurtu se nachází na jednom břehu řeky Mohanu a je podle něj označována \"Mainhattan\". Frankfurt nad Mohanem je důležitým veletržním městem a pro Evropu významným dopravním a internetovým uzlem. Frankfurt nad Mohanem, ležící na obou březích Mohanu, se rozkládá se na ploše 24 830,6 hektarů, ze severu na jih čítá délku 23,3 km, z východu na západ 23,4 km. Obvodová hranice města je dlouhá 113 km. Nejvyšším bodem Frankfurtu je Berger Warte (212 m n. m.), nejnižším je břeh Mohanu v oblasti Frankfurt/Sidlingen/Okriftel (88 m n. m.). Centrem města je Hauptwache, které je zároveň dopravním uzlem a nákupním centrem. Délka břehu řeky Mohan v rozmezí hranic Frankfurtu je 16 km. Frankfurt nad Mohanem byl poprvé zmíněn 22. února 794 v listině Karla Velikého pro Řezenský klášter Sv. Emmerama. V této listině bylo latinsky uvedeno: \"... Actum super fluvium Moine in loco nuncupante Franconofurd\" - \"vystavené na řece Mohan na místě, zvané Frankfurt.\" Nepřetržité osídlení této pahorkatiny je však dokázáno od mladší doby kamenné. Na tomto místě vznikl po římském vojenském táboře v Merovejovských časech franský královský dvůr.", "question": "Ve které spolkové zemi se nachází Frankfurt nad Mohanem?", "answers": ["Hesensko"]}
{"title": "Regiony Francie", "context": "Francouzská republika sestává od roku 2016 z 18 regionů. Ty se dále dělí do 101 departementů. Do reorganizace administrativně-správního dělení francouzské republiky, která vešla v platnost 1. ledna 2016, existovalo 27 regionů. V lednu 2016 došlo ve Francii ke změně správního dělení do regionů, kterých je v současnosti 18 (z toho v pevninské části Metropolitní Francie 12). Korsika (La Corse) má zvláštní statut (collectivité territoriale), od ostatních 17 regionů odlišný. Grand Est Akvitánie-Limousin-Poitou-Charentes Auvergne-Rhône-Alpes Burgundsko-Franche-Comté Bretaň Centre-Val de Loire Korsika Île-de-France Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrénées Hauts-de-France Normandie Pays de la Loire Provence-Alpes-Côte d'Azur Guadeloupe Guyana Martinik Réunion Mayotte Do konce roku 2015 Francie sestávala z 27 regionů (22 v Metropolitní Francii a 5 v Zámořské Francii).", "question": "Do kolika departementů se dělí regiony Francouzské republiky?", "answers": ["101"]}
{"title": "William Bell (fotograf)", "context": "Nezaměňovat s článkem William Abraham Bell, který byl také fotografem. William Bell (1830 Liverpool, Spojené království – 28. ledna 1910 Filadelfie, Pensylvánie, USA) byl americký fotograf narozený v Anglii, aktivní převážně v pozdější polovině 19. století. Nejznámější je tím, že fotograficky dokumentoval zranění a choroby vojáků americké občanské války pro armádní muzeum medicíny, z nichž mnohé byly publikovány v lékařské knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury). Kromě toho fotografoval západní krajinu při své účasti na Wheelerově expedici v roce 1872. Později, ve svém zralém věku, psal odborné články o suchém želatinovém procesu do různých fotografických časopisů. == Životopis == Narodil se v roce 1830 v Liverpoolu, ale se svými rodiči během svého dětství emigroval do Spojených států. Poté co jeho rodiče zemřeli na epidemii cholery odešel ke kvakerské rodině do Abingtonu v Pensylvánii, ven z Philadelphie. V roce 1846, po vypuknutí Mexicko-americké války Bell odcestoval do Louisiany a vstoupil do amerického 6. pěšího pluku.Po skončení války v roce 1848 se Bell vrátil do Filadelfie a vstoupil do daguerreotypického studia svého švagra Johna Keenana. V roce 1852 otevřel vlastní fotografické studio na Chestnut Street a po celý zbytek svého života provozoval nebo společně vedl studio v centru Filadelfie. V roce 1862, hned po vypuknutí Americké občanské války, se Bell zapsal do Prvního pluku pensylvánských dobrovolníků a zúčastnil se bitvy u Antietamu a bitvy u Gettysburgu.Po válce Bell nastoupil jako šéf fotografického oddělení do armádního muzea medicíny (dnes Národní muzeum zdraví a lékařství) ve Washingtonu. Velkou část roku 1865 strávil fotografickou dokumentací vojáků s různými nemocemi, poraněními a amputacemi, z nichž mnohé byly publikovány v knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury).", "question": "Je pravda, že William Bell zdokumentoval zraněné vojáky postihnuté první světovou válkou?", "answers": ["Nejznámější je tím, že fotograficky dokumentoval zranění a choroby vojáků americké občanské války pro armádní muzeum medicíny, z nichž mnohé byly publikovány v lékařské knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury)."]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou. Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO. Historické městské jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. K turisticky atraktivním lokalitám patří také Chráněná krajinná oblast Moravský kras, jejíž nejjižnější část zasahuje na území města.", "question": "Jaké soudy sídlí v Brně?", "answers": ["Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství"]}
{"title": "Kopretina bílá", "context": "Listy na lodyze jsou řídké, střídavé a přisedlé, na okrajích pilovité. Úbor je velký, na spodní straně s polokruhovitým zeleným zákrovem složeným z listenů, které jsou černo-hnědě lemované. Okrajové jazykovité lístky bílé barvy jsou samčí, zpravidla o 1 až 2 cm delší než zákrov. Kvítky terčové jsou žluté a oboupohlavní. Srůstem dvou plodolistů vznikne semeník obsahující jedno vajíčko. Plody jsou nažky. Někdy mohou mít okrajové nažky i šikmý lem. K opylení dochází pomocí hmyzu, možné je však i samoopylení. == Rozšíření == Kopretina patří mezi typický luční druh byliny kvetoucí od června do října. Najdeme ji na lukách, svazích, pastvinách, okrajích cest, ve světlých lesích, od nížin až do 2000 metrů nad mořem. Roste v téměř celé Evropě, nevyskytuje se jen v nejsevernějších částech Skandinávského poloostrova a v Asii na východ od Uralu. Zavlečena byla na Azorské ostrovy, do Severní Ameriky i Jižní Ameriky (od jihu Brazílie až do Patagonie), Austrálie a na Nový Zéland. Dnes je ale z hospodářsky využívaných ploch vytlačována. Bylo vypěstováno i několik velkokvětých druhů určených především do zahrad jako okrasné květiny. Ty mohou mít úbor velký až 16 cm. == Magie a léčitelství == Kopretina bílá byla dříve používána k věštění a při rituálech. Sloužila také k výrobě sirupů, esencí a pastilek. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Roste kopretina po celé Evropě?", "answers": ["Roste v téměř celé Evropě, nevyskytuje se jen v nejsevernějších částech Skandinávského poloostrova a v Asii na východ od Uralu."]}
{"title": "Livermorium", "context": "Livermorium, chemická značka Lv, pův. ununhexium, lat. Livermorium je transuran s protonovým číslem 116. V roce 2011 IUPAC předložila k veřejné diskusi své doporučení pojmenovat prvek livermorium na počest sídla ústavu Lawrence Livermore National Laboratory, kde v roce 1977 poprvé proběhl pokus o syntézu prvku. Návrh vychází z dohody objevitelů prvků 114 a 116 a jejich společného návrhu. Ruští objevitelé předtím navrhovali jméno moscovium na počest Moskevské oblasti, kde leží sídlo Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Nové jméno bylo oficiálně schváleno IUPAC 30. května 2012. V roce 1999 oznámili vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory objev prvků livermoria a oganessonu, článek byl publikován v časopise Physical Review Letters. O rok později svůj objev stáhli zpět na základě faktu, že se přípravu nepovedlo provést v jiné laboratoři. V roce 2001 publikovali vědci ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně přípravu 292Lv ostřelováním atomů 248Cm atomy 48Ca, pozdější analýzou byl výsledný izotop změněn na 293Lv (namísto 4 neutronů byly v reakci emitovány pouze 3). : : : : : : : 20 : : 48 : : : C a : + : : : 96 : : 248 : : : C m : → : : : 116 : : 296 : : : : L v : : ∗ : :. → : : : 116 : : 293 : : : L v : + 3 : : : 0 : : 1 : : : n : : : {\\displaystyle \\,_{20}^{48}\\mathrm {Ca} +\\,_{96}^{. 248}\\mathrm {Cm} \\to \\,_{116}^{296}\\mathrm {Lv} ^{*. }\\to \\,_{116}^{293}\\mathrm {Lv} +3\\,_{0}^{1}\\mathrm {n} } : Jeho poločas rozpadu je 18 milisekund a rozpadá se na 288Fl. 11. května 2001 institut oznámil přípravu druhého atomu. Zjištěné vlastnosti potvrdily oblast zvýšené stability (tzv. ostrůvek stability). Doposud jsou známy následující izotopy livermoria: Chalkogeny Jaderná fyzika Obrázky, zvuky či videa k tématu livermorium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo livermorium ve Wikislovníku Galerie livermorium ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém roce poprvé proběhl pokus o syntézu livermoria?", "answers": ["1977"]}
{"title": "Latinka", "context": "V průběhu 20. století upadá znalost latiny, která je dávno mrtvým jazykem, a upevňuje se celosvětový význam angličtiny[zdroj? ]; tento trend se ještě posiluje s rozvojem výpočetní techniky koncem století. I v důsledku toho se za \"standardní latinku\" běžně[kým? ] považuje anglická abeceda, která má následující znaky: Vedle písmen se součástí písma (ne však abecedy) stala i tzv. interpunkční znaménka, která latinka sdílí s mnohými dalšími písmy. Patří sem zejména: . , ; : - ! \" ' ( ) ... pro oddělování vět a jejich částí + / < = > [ ] { } ~ % & ... nejen pro matematické výrazy # $ * @ \\ ^ _ ' | ... zvláštní znaky, které nabyly na významu kvůli počítačům Všechny jazyky, které dnes píší latinkou, používají také tzv. arabské číslice pro zápis čísel. Římané původně používali římské číslice, tvořené kombinacemi některých písmen latinky a dodnes používané v jazycích píšících latinkou ke zvláštním účelům. Arabské číslice jsou následující: 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Římská čísla jsou tvořena pomocí těchto písmen latinky: I V X L C D M Podle mluvčích Latinku používá přes 2,5 miliardy lidí. Podle jazykových větví Latinku používá většina germánských a románských jazyků, také všechny keltské a baltské jazyky a více než polovina slovanských jazyků. V 19. a 20. století se latinka stala prostředkem i pro zápis řady mimoevropských jazyků.", "question": "Jaké číslice používají všechny jazyky které píší latinkou?", "answers": ["arabské"]}
{"title": "Antonín Jan Jungmann", "context": "Antonín Jan Jungmann, zkráceně také Antonín Jungmann, (19. května 1775 Hudlice u Berouna - 10. dubna 1854 Praha) byl český lékař, překladatel z němčiny a v roce 1839 rektor Univerzity Karlovy. Antonín Jan Jungmann byl mladším bratrem českého obrozeneckého jazykovědce Josefa Jungmanna. Přispěl k vytvoření české odborné terminologie. Významný byl jeho přínos k rozšíření zájmu o sanskrt a k poznání Indie a její staré kultury. Poprvé u nás uveřejnil i ukázku originálních \"liter dévanágarických\", jakož i příklad čtení původního sanskrtského textu. (Významný překlad nejstarší části eposu Mahabharaty, romantický příběh O Nalovi a Damajantí v roce 1823) Orientu věnoval pozornost též ve své obsáhlé obecné studii o antropologii. K jeho studentům patřil František Jan Mošner, profesor olomouckých lékařských studií a významný inovátor na poli porodnictví. Úvod k babení, 1804 Umění babické, 1814 O sanskrtu, Krok (Praha), díl 1., 1821: 65-81", "question": "Byl Antonín Jan Jungmann bratrem Miloše Jungmanna?", "answers": ["Antonín Jan Jungmann byl mladším bratrem českého obrozeneckého jazykovědce Josefa Jungmanna."]}
{"title": "Kostkový cukr", "context": "Kostkový cukr je potravinářský cukr upravený do podoby kostky. Až do poloviny 19. století se cukr distribuoval převážně ve formě cukrových homolí. Za objevitele kostkového cukru je považován Jakub Kryštof Rad, jenž byl ředitelem dačické rafinérie a kostkový cukr si nechal patentovat v roce 1843. Radovy první kostky měly tvar kvádru blízkého krychli s rozměry hran 1,2 cm a 1,5 cm. Později se začaly u různých výrobců lišit a také tvar se měnil od krychle po různé geometrické tvary, např. ve tvaru znaků karetních barev bridže - kříže, káry, srdce a piky. Barevnost může být různá, ale nejčastěji se lze setkat s bílou barvou, jež je způsobena užitím rafinovaného cukru bez přídavku barviv. Kostka cukru byla zvolena vládou ČR jako symbol jejího předsednictví EU v některých propagačních materiálech (např. reklama v televizi s přehlídkou osobností). Obrázky, zvuky či videa k tématu kostkový cukr ve Wikimedia Commons Radio.cz - První kostka cukru na světě byla vyrobena v Dačicích Dačice - Kostka cukru Euroskop.cz Kostka cukru? Kampaň, kterou oceňují i v Bruselu Alexandr Vondra (Hospodářské noviny), 18. 9. 2008 Euroskop.cz - Evropě to osladíme? (Lidové noviny), 5.9.2008", "question": "Kdo vynalezl kostkový cukr?", "answers": ["Jakub Kryštof Rad"]}
{"title": "Hans Bethe", "context": "Hans Albrecht Bethe (2. července 1906, Štrasburk, Německo (dnešní Francie) - 6. března 2005, Ithaca (New York), USA) byl jedním z nejvýznamnějších fyziků 20. století. Vysvětlil principy fungování termonukleárních reakcí ve hvězdách, podílel se na vývoji atomové bomby a byl známým bojovníkem proti šíření jaderných zbraní. Bethe se narodil 2. července 1906 ve Štrasburku jako jediné dítě Albrechta a Anny Betheových. Jeho otec byl docentem fyziologie na Université de Strasbourg. Jeho matka byla protestantka, zatímco otec židovského vyznání. Bethe sám se nejdřív rovněž pokládal za žida, posléze ale přestal věřit a stal se ateistou. , V roce 1912 získal Betheho otec profesorské místo na Christian-Albrechts-Universität zu Kiel, znovu se rodina stěhovala o 3 roky později, když byl Albrecht jmenován profesorem na univerzitu Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu. Bethe zde navštěvoval gymnázium, jeho studium však bylo na několik let přerušeno, poté co se nakazil tuberkulozou. Školu dokončil v roce 1924. Poté šel na univerzitu do Frankfurtu studovat chemii, avšak již dva roky na to přešel na Mnichovskou univerzitu kde studoval fyziku pod vedením Arnolda Sommerfelda. Tématem jeho disertační prácee byla difrakce elektronů na krystalech. Po dokončení doktorátu začal Bethe pracovat jako asistent ve Frankfurtu, ale nebyl zde spokojen, proto v roce 1929 přijal místo na Technische Hochschule ve Stuttgartu. Začal zde řešit problém kolize částic s hmotou a přišel na rovnici dnes nazývanou Betheho formule, která tento problém zjednodušuje. Díky této práci se habilitoval. V roce 1930 odešel na doporučení Sommerfelda do Cavendishovy laboratoře na univerzitě v Cambridgi, kde pracoval pod vedením R. H. Fowlera. Přišel zde na relativistickou formulaci Betheho formule. Již v té době byl znám svým velkým smyslem pro humor. Vytvořil například fiktivní vědeckou práci, kde počítal hodnotu konstanty jemné struktury z teploty absolutní nuly v Celsiově stupnici. Jeho dalším pracovištěm se roku 1931 stal Řím, kde mu nabídl místo Enrico Fermi. Po odchodu z Itálie krátce pracoval v Mnichově jako docent. Vzhledem k tomu, že mluvil plynně anglicky, dohlížel na všechny anglicky mluvící postdoktorandy.", "question": "Kde zemřel Hans Albrecht Bethe?", "answers": ["Ithaca"]}
{"title": "Americká tragédie", "context": "Americká tragédie (anglicky An American Tragedy) je román amerického spisovatele Theodora Dreisera z roku 1925. Příběh vypráví o splnění tzv. amerického snu. Základní fakta románu odpovídají skutečnosti. == Děj == === Kapitola I === Kniha vypráví o mladíkovi Clydu Griffithsovi, jehož rodiče se živí jako pouliční kazatelé a on jim v jejich práci musí pomáhat. Je mu to velice nepříjemné, protože se kvůli práci často stěhují a nenavštěvuje kvůli ní školu. Připadá si tak odstrčený a ukřivděný oproti ostatním mladíkům jeho věku. Problémy v silně pobožné rodině Clyda se projeví, když jeho sestra Ester uteče z domu. Mladé dívce nevyhovovala striktní výchova rodičů, a tak utekla s mladíkem, který ji nasliboval skvělou budoucnost. Clyde získá práci za sodovým výčepem, ale chce lepší. Dostane místo poslíčka v hotelu Green-Davidson v Kansas city, kde se mu práce velmi zamlouvá. V práci musí nosit pěknou uniformu, dostává jídlo a dobré spropitné, které si z větší části může nechávat. Postupně se seznamuje s ostatními poslíčky, kteří na něj mají značný vliv. Berou ho do barů, na večeře i do hanbince. Nejvíce na Clyda zapůsobí Rotter, jehož rodina je velmi volnomyšlenkářská. Jde s ním na tancovačku, kde potká Hortensii Briggsovou. Zalíbí se mu a domluví si s ní schůzku. Horzensie je velmi upovídaná a sebestředná. Setkává se s více chlapci najednou a Clyda pouze využívá. V době, kdy je Clyde na vrcholu, má stále více peněz, více styků a vůbec se více vyzná ve světě, jednou zpozoruje svou matku, jak nenápadně vstoupí do jedné budovy. Clyde počká, až vyjde, a jde se tam podívat. Nalezne zde Estu, která se vrátila, protože jí přítel opustil a ona je nyní těhotná a bez peněz.", "question": "Kdo je autorem knihy Americká tragédie?", "answers": ["Theodora Dreisera"]}
{"title": "Evoluční biologie", "context": "Evoluční biologie je vědní obor zabývající se biologickou evolucí organismů a mechanismy, které se při ní uplatňují. Za jeho zakladatele je považován Charles Darwin, který jako první přednesl světu obecně přijatelnou verzi evoluční teorie. Vědci zaměření na tento obor se nazývají evoluční biologové či evolucionisté (kromě příznivců evolucionismu). == Popis == Evoluční biologie je interdisciplinární obor zasahující do mnoha terénních i laboratorních oborů. Evoluční biologie tak využívá jednotlivé vědy, které studují jednotlivé organizmy (např. mammalogie, ornitologie nebo herpetologie) jako speciální případy pro hledání odpovědí na obecnější otázky evoluce. Obdobně využívá evoluční biologie poznatků paleontologie a geologie o fosiliích, které umožňují hledat odpovědi na otázky po tempu a způsobu evoluce. Využívá se i poznatků teoretických oborů, jako např. populační genetika. Některé teorie lze experimentálně ověřovat např. na modelu Drosophila - tak je vlastně realizována i experimentální evoluční biologie. == Obor zájmu == Evoluční biologové se dělí především na mikroevolucionisty a makroevolucionisty. Evoluční biologie se ale nezabývá jen samotným vývojem - tedy adaptací. Předmětem evoluční biologie jsou i některá témata, která se netýkají přímo metod přizpůsobování organizmů. Mezi ně patří: evoluce adaptace na prostředí evoluce variací (speciace) evoluce specializací (mutace) evoluce komplexity (třídění z hlediska stability) sociální evoluce genetika a dědičnost == Významní evoluční biologové == Othenio Abel Francisco J. Ayala Deborah Charlesworth James F. Crow Charles Darwin Erasmus Darwin Richard Dawkins Daniel Dennett Theodosius Dobzhansky Franz Theodor Doflein Felix Anton Dohrn Paul W. Ewald Ronald Fisher Douglas Futuyma Carl Gegenbaur Stephen Jay Gould Ernst Haeckel J.B.S. Haldane W. D. Hamilton Willi Hennig Bert Hölldobler Steve Jones Olivia Judson Motoo Kimura Ulrich Kutschera Jean-Baptiste Lamarck Richard Lewontin Lynn Margulis Pierre Louis Maupertuis Ernst Mayr Johannes Meisenheimer Fritz Müller Tomoko Ohta Steven Pinker Bernhard Rensch Matt Ridley Beth Shapiro John Maynard Smith Sewall Wright Alfred Russel Wallace Wilhelm Weinberg August Weismann Wolfgang Wickler Allan Wilson Edward Osborne Wilson Walter Zimmermann == České osobnosti evoluční biologie ==", "question": "Kdo je považován za zakladatele evoluční biologie?", "answers": ["Charles Darwin"]}
{"title": "Noc", "context": "Noc je denní období, během nějž se Slunce nachází za horizontem. Opakem noci je den. Doba jejího trvání závisí na mnoha faktorech, jako jsou roční období, zeměpisná šířka, zeměpisná délka a časové pásmo. Během noci většina lidí a zvířat spí, protože nemohou provádět většinu aktivit konaných za denního světla. Nedostatek slunečního světla má navíc velký vliv na morfologii, fyziologii a chování téměř všech živých organismů. Naopak některá zvířata, například netopýři nebo cvrčci, jsou aktivní především v noci. V kultuře a mytologii je často spojována s nebezpečím a zlem. V lidovém folklóru téměř každé země se vyskytují příběhy a zkazky o nebezpečných bytostech, které jsou aktivní v noci. Jedná se o duchy, upíry či vlkodlaky. Tropická noc Bílá noc Obrázky, zvuky či videa k tématu noc ve Wikimedia Commons Téma noc ve Wikicitátech Slovníkové heslo noc ve Wikislovníku", "question": "Co je opakem dne?", "answers": ["noci"]}
{"title": "Poušť", "context": "Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě, tzn. v oblastech polárních tlakových výší. == Základní druhy pouští == Erg je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Erg Šigaga, Erg Šebbí, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště. Pouštní zvířata jsou sice na vysoké teploty aklimatizována a uzpůsobena, ale většina z nich si nemůže dovolit přehřívat svůj organismus tím, že by při nich vyvíjela nějakou aktivitu a plýtvat tělesnými tekutinami. Pouštní život je tedy zpravidla život noční, který začíná s večerním šerem a končí nejpozději dopoledne. Podobně jsou na tom rostliny – klasické pouštní rostliny zpravidla přes den (nebo alespoň na největší vedro) uzavírají průduchy a výměnu plynů si nechávají na večer a noc, aby omezily výpar vody. V poušti můžeme specifikovat dvě hlavní oblasti.", "question": "Jaký typ poušti je hamada?", "answers": ["kamenitá"]}
{"title": "Indy & Wich", "context": "Druhé album Hádej kdo... vydané opět na vlastním labelu Mad Drum Records bylo nominováno na cenu Anděl 2006 v kategorii Hip Hop. Časopis Filter vyhlásil Hádej kdo... deskou roku 2006. Kapela má za sebou stovky koncertů po celé ČR a Slovensku, několikrát hrála v Polsku, v prosinci 2005 také v Londýně. Svůj první koncert odehráli v prosinci 1998 ve strahovském klubu 007. O rok později přichází druhý rapper LA4, známá postava graffiti scény. Poprvé na sebe rappeři Indy a LA4 s DJ Wichem výrazně upozornili v roce 2001. S již tehdejší ikonou pražské scény Penery Strýčka Homeboye natočili první singl \"Hlasuju proti/Cesta štrýtu\", který se později objevil na úspěšné debutové desce PSH - Repertoár. Wich se také ujal produkce celé desky. I její velký úspěch mu vynesl cenu Akademie populární hudby Zlatý Anděl za mixtape roku 2001 v kategorii Dance a Hip hop. Později se ještě podílel na deskách Teritorium 1 a 2 rappera Oriona. Indy & Wich sami debutovali o rok později albem My 3, které vydali na vlastní značce Mad Drum Records. Následovalo velké turné v klubech po celé České republice a letních festivalech. Jako jedni z prvních českých rapperů pronikají i na sousední Slovensko.", "question": "V jakém roce byla založena skupina Indy & Wich?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Veveří (hrad)", "context": "Tyto necitlivé úpravy přerušila až Sametová revoluce roku 1989. Poté byl hrad ale téměř ponechán svému osudu. Od roku 1999 je hrad Veveří ve správě Národního památkového ústavu v Brně, který zde od té doby provádí postupnou rekonstrukci celého značně zdevastovaného areálu. Hrad byl po dlouhé době znovu trvale otevřen pro veřejnost v létě 2002. Kastelánem hradu je od roku 2001 Petr Fedor. Veveří na pozvání majitele barona Mořice Arnolda De Forest-Bischoffsheim třikrát navštívil tehdejší britský ministr obchodu Winston Churchill. On a jeho manželka Clementine zde strávili také část své svatební cesty po Evropě v roce 1908. Od první poloviny 18. století je tradována pověst, podle které je hrad Veveří jedním z několika míst, kde by se měl ukrývat poklad 12 stříbrných soch apoštolů, pocházející původně z kořisti přinesené do českých zemí knížetem Břetislavem I. z tažení do Polska (přenos ostatků sv. Vojtěcha) v roce 1039. Podle zmíněné legendy měly být sochy, údajně do té doby ukryté v klášteře Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova, podvodně na tamní abatyši vylákány templářskými rytíři a převezeny na jejich hrad Veveří vzápětí po zavraždění posledního z přemyslovských králů Václava III. dne 4. srpna 1306 v Olomouci.", "question": "Kdy po roce 1989 byl hrad Veveří otevřen pro veřejnost ?", "answers": ["v létě 2002"]}
{"title": "Leden", "context": "Leden podle gregoriánského kalendáře první měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází od slova led - měsíc ledu. Původně byl tento měsíc ve východní Evropě označován jako měsíc vlka. Zpočátku byl leden v římském kalendáři až 11. měsíc v roce. Teprve v roce 153 došlo ke změně začátku roku z 1. března na 1. leden. Leden začíná vždy stejným dnem v týdnu jako květen předcházejícího roku a stejným dnem jako říjen s výjimkou přestupného roku. Tehdy připadá první lednový den na stejný den v týdnu jako první den dubna a července. Astrologicky je na začátku ledna Slunce ve znamení Kozoroha a na konci ve znamení Vodnáře. V astronomických termínech začíná v souhvězdí Střelce a končí v souhvězdí Kozoroha. Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší. Hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu. Holomrazy - úrody vrazi. Jak vysoko v lednu leží sníh, tak vysoko tráva poroste. Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější. Když je leden bílý, je sedlákovi milý. Když není konec ledna studený, únor to dvakrát nahradí. Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu. Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání. Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Leden jasný, roček krásný. Leden studený, duben zelený. Lednová zima i na peci je znát. Lednový déšť z pecnu odkrajuje. Lenivého tahá mráz za nos, před pilným smeká. Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu. Na Boží narození o bleší převalení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o tři dále (délka dne). Suchý leden, mokrý červen. Teplý leden, k nouzi krok jen jeden. V lednu málo vody - mnoho vína, mnoho vody - málo vína. V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda. Obrázky, zvuky či videa k tématu leden ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo leden ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má leden?", "answers": ["31"]}
{"title": "Vodík", "context": "Vodík je schopen tvořit zvláštní typ chemické vazby, nazývaný vodíková vazba nebo také vodíkový můstek, kde vázaný atom vodíku vykazuje afinitu i k dalším atomům, s nimiž není poután klasickou chemickou vazbou. Mimořádně silná je vodíková vazba s atomy kyslíku, což vysvětluje anomální fyzikální vlastnosti vody (vysoký bod varu a tání atd.). Zajímavou vlastností vodíku je jeho schopnost \"rozpouštět\" se v některých kovech, např. v palladiu nebo platině, které poté fungují jako katalyzátory chemických reakcí. Je to způsobeno tím, že má vodík velmi malé molekuly, které jsou schopny procházet různými materiály. Vodík objevil roku 1766 Angličan Henry Cavendish, když si všiml, že při rozpouštění neušlechtilých kovů v kyselině vzniká bezbarvý, hořlavý plyn. V roce 1781 poznal také jako první, že voda je sloučeninou kyslíku a vodíku. Již Robert Boyle (viz také Boyleův-Marriotův zákon) pozoroval v roce 1671 reakci železa se zředěnými kyselinami (sírovou a chlorovodíkovou), která vedla k tvorbě plynného vodíku, ale nepoznal, že se takto uvolněný plyn liší od vzduchu. Teprve v roce 1766 si Henry Cavendish uvědomil, že tento plyn je chemické individuum a nazval jej \"hořlavým vzduchem\". Cavendish je takto považován za objevitele vodíku jako chemického prvku. Cavendish ovšem spekuloval, že tento hořlavý vzduch je vlastně hledaná hypotetická látka, flogiston a své flogistonové teorie se nikdy nevzdal.", "question": "Kdo objevil vodík?", "answers": ["Henry Cavendish"]}
{"title": "Špilberk", "context": "Hrad Špilberk (německy Spielberg, v hantecu Špilas) je starý hrad tvořící dominantu města Brna na vrcholu stejnojmenného kopce. Kopec leží v městské části Brno-střed, na západě katastrálního území Město Brno. Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století moravským markrabětem (a později i českým králem) Přemyslem Otakarem II. a během staletí procházel mnoha výraznými proměnami. Z předního královského hradu na Moravě, vystavěného v gotickém slohu se ve druhé polovině 17. století stala mohutná barokní pevnost, která byla několikrát bez úspěchu obléhána. Jeho nedílnou součástí se později stala obávaná věznice - kasematy. V roce 1962 byl hrad (spolu s parkem okolo) prohlášen národní kulturní památkou, v současnosti patří k objektům Muzea města Brna. Hrad byl založen v polovině 13. století na skalnatém vrchu nad historickým centrem města Brna. Jeho zřizovatel moravský markrabě a český král Přemysl Otakar II. jej koncipoval jako oporu panovnické moci a důstojné sídlo vládců Moravy. Nejstarší písemné záznamy o hradu pocházejí z let 1277-1279. Název získal z původního pojmenování kopce. Ačkoli byl Špilberk původně koncipován jako přední královský hrad na Moravě a pevná opora panovnické moci, čeští panovníci jej navštěvovali spíše jen příležitostně, což platilo i o Karlu IV.; v roce 1337 na hradě pobývala Karlova první manželka moravská markraběnka (později královna) Blanka z Valois. Trvalým sídlem moravských markrabat se Špilberk stal v polovině 14. století za vlády markraběte Jana Jindřicha, který vládl v letech 1350-1375. Jan Jindřich byl mladším bratrem císaře Karla IV. Druhým zároveň posledním vládcem, který na hradě sídlil byl Jošt Moravský, Jošt byl synem Jana Jindřicha a na Moravě vládl jako moravský markrabě v letech 1375-1411, roku 1410 byl Jošt zvolen římsko-německým králem a Špilberk se tak na krátkou dobu stal sídlem vládce celé Římsko-německé říše. Ovšem tři měsíce po svém zvolení nový král na hradě zemřel, dnes je tento mimořádně úspěšný středověký politik pochován v kryptě kostela svatého Tomáše na Moravském náměstí. Jošt vládl také v Braniborsku z titulu braniborského kurfiřta a v Lucemburském vévodství z titulu lucemburského vévody. Toto období autonomní vlády moravské linie Lucemburků, které trvalo šest desetiletí (1350-1411), tvoří nejvýznamnější kapitolu nejen v dějinách brněnského hradu. Jošt byl ale posledním z této linie moravských markrabat a hrad Špilberk tak natrvalo ztratil svoji funkci rezidenčního hradu.", "question": "Ve které městské části Brna stojí hrad Špilberk?", "answers": ["Brno-střed"]}
{"title": "Bakterie", "context": "Z toho vyplývající taxonomie byla založená na sekvenaci určitého úseku rRNA, a rozdělila prokaryotické organismy na dvě samostatné domény. Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Celkově se odhaduje, že na Zemi žije asi 5×1030 (jedinců) bakterií. Celkový počet druhů se dá jen tušit, odhady sahají od 107 k 109 druhů. Bakterie je možné nalézt v půdě, vodě, ovzduší i jakožto symbionty uvnitř a na povrchu mnohobuněčných organismů. V jednom gramu půdy žije asi 40 miliónů bakterií, v jednom mililitru sladké vody je jich přibližně milion. Jsou však známy i druhy, které se specializují na prostředí, kde by ostatní organismy mohly přežívat jen stěží (vroucí voda v sopečných jezerech, nejvyšší vrstvy atmosféry a podobně). Některé druhy bakterií jsou dle výzkumů schopny přežít i ve vesmíru, tedy ve vakuu a o teplotě - °C. Bakterie však mají různé požadavky na prostředí v němž žijí, významným hlediskem je teplota, kyselost a množství kyslíku. Podle teplotního optima se bakterie dělí na psychrofilní (do 20 °C), mezofilní (20-40 °C), termofilní (40 °C a více) a případně též hypertermofilní s optimem kolem 80 °C. Na základě kyselosti rozlišujeme alkalofilní (v zásaditém prostředí), neutrofilní (v ± neutrálním prostředí s pH 6-8) či acidofilní (v kyselém prostředí). Dalším významným hlediskem je vztah ke kyslíku. Aerobní bakterie (př. Mycobacterium) vyžadují kyslík v atmosférické koncentraci, mikroaerofilní (Lactobacillus) v koncentraci velmi nízké (cca 2 %), většina bakterií však patří mezi fakultativně anaerobní, které rostou lépe v přítomnosti kyslíku, ale dokáží růst i bez něho. Na okraji tohoto spektra jsou striktně anaerobní druhy, které žijí jen v prostředí bez kyslíku (většina druhů rodu Clostridium). Z dalších limitujících činitelů je možno zmínit vlhkost (většina je vlhkomilných, suchomilné jsou nokardie či aktinomycety), hydrostatický tlak (z hlubokých moří známe i barofilní bakterie), osmotický tlak (především v závislosti na množství solí), a podobně. Navenek je nejnápadnějším rysem bakterií tvar bakteriálních buněk a jejich kolonií. U bakterií se rozlišují následující typy buněk dle tvaru: kulovitý (koky) - pokud vytvářejí kolonie, dělí se dále na diplokoky (kolonie tvořené dvěma buňkami), tetrakoky (čtyři buňky v kolonii), streptokoky. (řetízkovité kolonie), stafylokoky (hroznovité kolonie) a sarciny (balíčkovité kolonie) tyčinkovitý (tyčinky čili bacily) - tyto se mohou sdružovat v koloniích po dvou (diplobacily) či v řetízcích (.", "question": "Jsou některé druhy bakterií schopné přežít ve vesmíru?", "answers": ["Některé druhy bakterií jsou dle výzkumů schopny přežít i ve vesmíru, tedy ve vakuu a o teplotě - °C. Bakterie však mají různé požadavky na prostředí v němž žijí, významným hlediskem je teplota, kyselost a množství kyslíku."]}
{"title": "Korsika", "context": "Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 322 000 obyvateli. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706 m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů. První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př.n.l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př.n.l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše. Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů, a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovu. Přístavní město Calvi je jedním z možných rodišť \"Janovana\" Kryštofa Kolumba. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé kaštany a olivy. Ve válce nad Itálií získala ostrov v 16. století Francie, ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městu Janov. V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák Pasquale Paoli. Korsika definitivně připadla do područí Francie roku 1768, kde zůstala až do roku 1942, kdy byla obsazena a krátce okupována italskými vojsky. Od roku 1982 má v rámci Francie autonomii s vlastní vládou a regionálním parlamentem. Zde, v městě Ajaccio, se také narodil 15. srpna 1769 Napoleon Bonaparte. Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem Mt. Stello a pokračuje na jih, kde vrcholí na Mt. San Pietro (1 766 m). Tato horská skupina je mladšího data a tvoří ji krystalické břidlice a druhohorní sedimenty. Vápenité břidlice obsahují ještě fylity a polohy dioritů a diabasů. Konečnou podobu dalo této oblasti alpinské vrásnění. Na jihu kolem Bonifacia se vklínily neogenní vápencové sedimenty. Větší část ostrova zabírají skalní štíty se strmými stěnami, přecházející na západě v pobřeží fjordového typu.", "question": "Pod správu kterého státu patří ostrov Korsika?", "answers": ["Francie"]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Fakt, že se jeho příjmení shoduje s rodným příjmením Harryho matky (Lily Evansová, provdaná Lily Potterová), vedlo mnoho fanoušků k závěru, že Mark bude hrát významnou roli v závěrečných dílech série. Rowlingová to vyvrátila s tím, že se v příběhu pravděpodobně už ani neobjeví. Do této chvíle vyšlo o Harrym Potterovi 8 knih. Kromě jednotlivých dílů série napsala autorka pod pseudonymy další tři doplňkové publikace (Bajky barda Beedleho, Famfrpál v průběhu věků a Fantastická zvířata a kde je najít) pro britskou nadaci Comic Relief. Celkem se na celém světě prodalo okolo 450 miliónů výtisků a knihy o Harry Potterovi v ČR obsadily první místo v anketě o nejoblíbenější knihu českých čtenářů. Tato anketa probíhala v českých knihovnách a na internetu v roce 2004. Harry Potter a kámen mudrců, v originále jako Harry Potter and the Philosopher's Stone Vydání originálu: 26. červen 1997 Vydání překladu: únor 2000 Poznámka: Ve Spojených státech byl název změněn na Harry Potter and the Sorcerer's Stone, protože tamější vydavatel předpokládal, že americké děti legendu o kameni mudrců neznají. Harry Potter a tajemná komnata, v originále jako Harry Potter and the Chamber of Secrets Vydání originálu: 1998 Vydání překladu: říjen 2000 Harry Potter a vězeň z Azkabanu, v originále jako Harry Potter and the Prisoner of Azkaban Vydání originálu:. 1999 Vydání překladu: 2000 Harry Potter a Ohnivý pohár, v originále jako Harry Potter and the Goblet of Fire Vydání originálu: 2000 Vydání překladu: prosinec 2001 Harry Potter a Fénixův řád, v originále jako Harry Potter and the Order of. the Phoenix Čas děje: 1995-1996 Vydání originálu: 21. červen 2003 Vydání překladu: 29. února 2004 Harry Potter a princ dvojí krve, v originále jako Harry Potter and the Half-Blood Prince Vydání originálu:.", "question": "V jakém roce byla publikována kniha Harry Potter a kámen mudrců?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Jaroslav Hašek", "context": "Ta moskevská leží dokonce poblíž Velvyslanectví České republiky a Českého domu. Při příležitosti Haškova 100. výroční narození byla v roce 1983 vydána stříbrná československá 100korunová pamětní mince (autor Štefan Novotný). V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše a Karolíny Neprašové. V červenci 2008 byl v Lipnici nad Sázavou (v blízkosti Haškova oblíbeného hostince U České koruny, kde napsal podstatnou část Osudů dobrého vojáka Švejka) odhalen druhý pomník Jaroslava Haška, dílo akademického sochaře Josefa Malejovského z roku 1982, jehož umístění v Praze bylo dříve odmítnuto. V srpnu 2008 byla na nádraží ve Světlé nad Sázavou odhalena bronzová deska sochaře Radomíra Dvořáka, která připomíná příjezd Jaroslava Haška a jeho přítele malíře Jaroslava Panušky (25. srpna 1921). Po Jaroslavu Haškovi je pojmenován vlak kategorie Eurocity jezdící mezi Prahou, Brnem, Bratislavou, Budapeští a zpět. Má číslo 275/274. Při příležitosti 130. výročí Haškova narození byla na louce u Lipnice nad Sázavou odhalena 27. dubna 2013 velká žulová hlava vysoká 265 cm s názvem Hlava XXII. Sochu vytvořil umělec Radomír Dvořák. Název Hlava XXII je vzat z názvu knihy Josepha Hellera. Jak svědčí Arnošt Lustig, Joseph Heller mu osobně před lety řekl, že \"by bez četby Dobrého vojáka Švejka svůj americký román Hlava XXII nenapsal\".", "question": "Kde zemřel Jaroslav Hašek?", "answers": ["Lipnice nad Sázavou"]}
{"title": "Sovětský svaz", "context": "Objevily se náboženské, národnostní i sociální nepokoje, které později přerostly do neřešitelných mezí. Gorbačov usiloval o zlepšení vztahů se Západem. V roce 1987 podpepsal s americkým prezidentem Reaganem Smlouvu o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF), která významně přispěla k redukci světového jaderného arzenálu. V roce 1988 veřejně odmítl Brežněvovu doktrínu, čímž dal najevo, že Sovětský svaz nebude do dění ve státech východního bloku nijak zasahovat. SSSR se proto na začátku 90. let rozpadl. Nejprve v roce 1990 vyhlásily nezávislost pobaltské republiky; v referendu ve zbylých zemích se sice většina obyvatelstva vyslovila pro zachování SSSR, avšak vztahy mezi 12 republikami se nadále horšily. Oficiálně Sovětský svaz přestal existovat 26. prosince 1991; většina nástupnických států současně utvořila Společenství nezávislých států. Za nástupnické státy se obvykle považuje jen těchto 12 svazových republik. Pobaltské státy, tj. Litva, Lotyšsko a Estonsko, považují své nucené členství v SSSR za okupaci, a nejsou tudíž nástupnickými státy v plném slova smyslu. Podobně byla situace vnímána i v západních zemích.Rozpad SSSR měl globální geopolitický význam – doslova zatřásl s rovnováhou sil ve světě – z dvoupolárního světa rozděleného na ten východní a západní, zbyly jako poslední supervelmoc Spojené státy americké Konec studené války zastihl obě supervelmoci s obrovskou infrastrukturou a hlavně arzenálem zastarávající a nyní nevyužitelné vojenské techniky (včetně průmyslu přímo napojeného na zbrojení). Došlo k \"desovětizaci\" satelitních států a států pod vlivem Sovětského svazu – konec principu politického monopolu jedné vedoucí strany, zavedení demokratických principů, často včetně přepsání samotné ústavy, decentralizace plánování, liberalizace ekonomiky a mnoha ostatních agend spojených s fungováním státu, privatizace státního majetku, zavedení soukromého podnikání, příliv zahraničního kapitálu a spolu s ekonomickými a politickými změnami i k (většímu či menšímu) vyrovnání se se zločiny komunistického režimu.", "question": "Kdy zanikl Sovětský svaz?", "answers": ["26. prosince 1991"]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín – 12. července 1932 Otrokovice) byl československý podnikatel, \"král obuvi\" – tvůrce světového obuvnického impéria, starosta Zlína (1923–1932) a veřejný činitel. Spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnickou firmu Baťa a postupně z ní vytvořil rozsáhlý komplex výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu a také systém motivace pracovníků (Baťova soustava řízení), dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou stále užívány jako příklady top managementu.[zdroj? ] Rozsahem svých aktivit (35 oborů výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí) působil na úroveň podnikání v Československu, nízkými cenami svých bot ovlivnil profil spotřebního průmyslu. Spolu s budováním svého továrního areálu dokázal podle svých představ přebudovat město Zlín. Jako jeho starosta prosadil koncepci zahradního města s originální funkcionalistickou architekturou; ze Zlína se tento styl šířil spolu s Baťovými továrnami do dalších míst v Československu, Evropě a Severní Americe. Vytvořil rozvětvený vzdělávací systém. Své zaměstnance motivoval k využívání zdokonalovacích kurzů celoživotního vzdělávání, zřídil pro ně odbornou školu (Baťova škola práce pro Mladé muže a Mladé ženy). Jako starosta Zlína prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství (zlínské pokusné školství). Zřízením nemocnice ve Zlíně položil základy k moderní péči ve městě a regionu. Prosazováním projektů dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy mířil ke zlepšení soustavy komunikací v rámci zlínského regionu i celého Československa. Velkou celoživotní oporou Tomáše Bati, jak v soukromém životě, tak i v podnikání, byla jeho žena Marie, vídeňská Češka z velmi[zdroj?", "question": "Jak se jmenoval bratr Tomáše Bati?", "answers": ["Antonínem ml."]}
{"title": "Espresso", "context": "Caffè espresso (italsky dosl. \"káva na vyžádání\") je kávový nápoj původem z Itálie. V českém prostředí je rovněž možné setkávat se zkomoleninami preso, či presso, nebo expreso, taková označení jsou ovšem nesprávná, respektive v italském prostředí neexistují. V Česku či na Slovensku se také používá pro tento nápoj termín piccolo z italského výrazu pro \"malý\" – ač je tento výraz považován některými experty za nesmyslný, ujal se a některé řetězce tento název používají ve své nabídce. O původ výrazu, resp. přesném význam slova \"espresso\", se vedou debaty. Ačkoli některé zdroje uvádějí prostě \"vytlačený\", (výraz \"espresso\" je svým původem příbuzné např. s výrazem \"express\" - expresní, rychlý, vyjádřit apod., s významem \"tady a teď\", \"rychle\"), což může rovněž souviset s rychlým způsobem přípravy kávy espresso. Konkrétně výraz espresso pochází z italštiny, kde je příčestím (z inf. esprimere - \"vyjádřit\", ale též \"vytlačit\" apod.), zde snad s významem \"vyjádřit\" (názor, přání, pocit). Italové ovšem o kávě obvykle hovoří pouze jako o \"caffè\" (káva), přičemž právě způsob \"espresso\" je nejběžněji konzumovanou formou. Původ se však vztahuje k dobám, kdy bylo espresso připraveno a podáváno na barech 'na přání' (all'espresso) zákazníka. Zřejmě tedy nemá název souvislost s tlakem, při kterém se tento druh kávy připravuje (ex- = vy-, presso = tlačit). Italské espresso je ze 7 g pomleté kávy, která je protlačena vodou o tlaku 8-10 barů a teplotě 88-90 °C. Vytéká cca 25 sekund a obsahuje 30 ml tekutiny. Na hladině je kréma (créma) barvy lískového oříšku silná cca 1–2 mm. Tmavší barva pěny znamená příliš vysoký tlak vzniklý při filtraci, daný např. velkým manuálním stlačením kávy ve filtru nebo velmi jemným namletím kávy. Výsledkem může být hořká nebo také \"přepálená\" chuť nápoje. Dodržení všech podmínek tlaků, teploty a času je důležité pro správnou extrakci. Často se chybuje v době přípravy a objemu nápoje. Správné espresso má pouze 25-30 ml tekutiny, což v hrníčku vypadá jako malé množství a často je snahou nechat kávu protékat déle, což ovšem může zapříčinit nesprávnou chuť kávy.", "question": "Z kolika gramů kávy se připravuje pravé italské espresso ?", "answers": ["7 g"]}
{"title": "Římský konzul", "context": "Konzul (zkráceně cos.; latinsky consul, pl. consules, což bylo odvozeno z consulere; česky radit se, rozvažovat) byl nejvyšší civilní a vojenský úředník (magistratus) ve starověkém Římě. Konzulát, jenž lze z hlediska důležitosti do určité míry přirovnat k současné funkci předsedy vlády, zastávali dva politici každoročně volení římským lidem. Po nastolení císařství však pozbyl své kompetence a autoritu, pročež se z něho stala pouze reprezentativní funkce, navozující klamný dojem pokračující existence někdejšího republikánského zřízení. Po legendárním svržení posledního etruského krále Tarquinia Superba a zániku římského království, byla všechna zákonná moc krále svěřena nově vytvořenému úřadu - konzulátu. Od tohoto okamžiku stáli v čele státu konzulové, kteří byli nejprve nazýváni praetoři (\"ti, kdož kráčí v čele\"), což poukazuje na jejich povinnost sloužit jako nejvyšší velitelé vojska. Označení konzulové se začalo používat zřejmě někdy v druhé polovině 5. století př. n. l. Římané věřili, že vznik konzulátu se datoval do doby založení republiky v roce 509 př. n. l., avšak posloupnost konzulů v 5. století př. n. l. vykazuje jisté mezery. Konzulům náležely široké pravomoci v časech míru (v záležitostech exekutivy, zákonodárství a soudnictví). Uchazeči o úřad museli splnit věkový limit pro volbu, jenž činil 41 let u patricijů a 42 let pro plebeje. Každoročně (princip annuity) byli voleni dva konzulové (princip kolegiality), kteří mohli uplatnit právo veta vůči jakémukoliv rozhodnutí svého kolegy. Toto oprávnění bylo ovšem využíváno jen velice zřídka. Podobně existuje mnoho dokladů svědčících o tom, že ne všichni konzulové byli zvoleni po dosažení stanoveného minimálního věku. Volba konzulů příslušela setninovému shromáždění (comitia centuriata), jehož struktura ale zaručovala rozhodující vliv aristokratům.", "question": "Jak často byl volen římský konzul?", "answers": ["každoročně"]}
{"title": "Injekce (medicína)", "context": "Injekční přípravky jsou sterilní tekuté přípravky určené k parenterálnímu podání injekční jehlou na stříkačce nebo jiným vhodným způsobem (např. očkovací pistolí), nebo sterilní tuhé látky nebo výlisky (tablety), z nichž se injekční roztok připraví přidáním předepsané tekutiny v čas potřeby, rozředěním. Injekce jako způsob aplikace se rozumí aplikace léčiva v objemu řádově do 30 ml, najednou v krátkém časovém intervalu. Jsou to roztoky, suspenze a emulze. Brzy po objevení krevního oběhu Williamem Harveyem (1578-1657) v roce 1616 se začalo s aplikací injekcí u zvířat. První intravenózní injekce byla podána v roce 1658 v Anglii. Aplikace byla tehdy velmi technicky nedokonalá a proto se o ní upustilo. K první skutečnou injekční stříkačkou zavedl francouzský chirurg Pravaz v roce 1852. Skotský lékař Wood provedl v roce 1853 první skutečnou aplikaci jehlou do podkoží. Injekční stříkačku používal ruský lékař Lazarov. K rozšíření tohoto způsobu aplikace přispěli také mikrobiolog Louis Pasteur a německý lékař Robert Koch, kteří zdokonalili způsoby sterilizace. V roce 1886 pařížský lékárník Limousin zavedl jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli. Parenterální aplikace patří mezi nejúčinnější způsoby podávání léčiv. Výhody použití: lze aplikovat v bezvědomí aplikací dosáhneme rychlého účinku (křeče, bolesti, šok, zástava srdce) nelze-li aplikovat léčivo z důvodu jeho biodegradace v trávicím traktu (insulin) stavy po operaci trávicího ústrojí Injekční přípravky jsou podle disperzní soustavy rozdělujeme na: čiré zakalené práškovité lyofilizované mají charakter pórovité hmoty vzniklé mrazovou sublimací suspenzní musejí mít odpovídající velikost částic. emulze forma emulze musí vydržet alespoň 30 sekund po protřepání. Vlastnosti injekce vhodné pro aplikaci: sterilita injekce musí obsahovat nejvýše předepsané množství živých či mrtvých mikroorganismů. apyrogenita injekce nesmí obsahovat pyrogenní látky, což jsou metabolické produkty mikroorganismů. Po aplikaci vyvolávají horečku. izotonické mají stejný osmotický tlak jako krev. Jako rozpouštědlo se pro výrobu injekcí používají voda a organická rozpouštědla: Voda Pro výrobu injekční roztoků se používá tzv. injekční voda (aqua pro injectione), což je redestilovaná nebo voda zbavená minerálů a posléze destilovaná. V současné době se vyrábí pomocí reverzní osmózy.", "question": "Ve kterém roce zavedl Limousin jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli?", "answers": ["1886"]}
{"title": "Patent", "context": "Patent je zákonná ochrana vynálezů zaručující vlastníkovi patentu výhradní právo k průmyslovému využití vynálezu. V České republice udělování patentů upravuje zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích. Podle něho se patenty udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Vynález se považuje za nový, jestliže není součástí stavu techniky. Stavem techniky je všechno, co bylo zveřejněno přede dnem přihlášení patentu, ať již v České republice nebo v zahraničí. Za vynálezy se naopak nepovažují zejména: objevy, vědecké teorie a matematické metody, pouhé vnější úpravy výrobků, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, programy počítačů, pouhé uvedení informace. Majitel patentu má výlučné právo vynález využívat (tj. výrobek vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit postup), dále poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám (např. licenční smlouvou) a má právo převést patent na jinou osobu. Proto, aby patent zůstal v platnosti, je nutno platit tzv. udržovací poplatky, a to v každém státu zvlášť. Maximální možná délka patentové ochrany je 20 let. V roce 500 př. n. l. byl v řeckém městě Sybaris (nacházejícím se na území dnešní jižní Itálie) podporován každý, kdo objevil zdokonalení ve vědě nebo technice. Byl zahrnut luxusem a podporován v dalším výzkumu po dobu jednoho roku. Florentinský architekt Filippo Brunelleschi dostal na tři roky patent na člun se zdvihacím zařízením, který převážel mramor podél řeky Arno v roce 1421. Patent v moderním slova smyslu však vznikl v roce 1474, kdy Benátská republika přijala dekret, podle kterého nové vynálezy, před tím než byly uvedené do praxe, musely být předány úřadu, aby získaly právo bránit ostatním v jejich používání a výrobě. Anglie v roce 1623 za krále Jakuba I. následovala se svým \"Statutem dominantního postavení\", který deklaroval, že patenty mohou být uděleny pouze pro projekty nových vynálezů. Během panování královny Anny (1702–1714) právníci anglického dvora zavedli požadavek, aby vždy musel být přiložen písemný popis vynálezu.", "question": "Podle jakého zákona se v ČR udělují patenty?", "answers": ["zákon č. 527/1990"]}
{"title": "Jan Palach", "context": "Chemikálie mu však přimíchali ostatní členové skupiny do hořlaviny příliš malé množství, proto utrpěl smrtelné popáleniny. K této formě protestu měli studenty navést Luděk Pachman, Vladimír Škutina, Pavel Kohout, Emil Zátopek a Lubomír Holeček. Ti na Nového podali žalobu na ochranu osobnosti (Zátopek ji později stáhl). Další žalobu podala Palachova matka Libuše Palachová, zastupovaná advokátkou Dagmar Burešovou. Soudkyně Jarmila Ortová obě žaloby zamítla se zdůvodněním, že Nový měl nejen právo, ale dokonce povinnost kritizovat Palachův čin. V tzv. Palachově týdnu, od 15. ledna do 21. ledna 1989, probíhaly v Praze protestní akce zaměřené proti komunistickému režimu. Jednalo se o předstupeň Sametové revoluce. Veřejná bezpečnost a Lidové milice tyto protesty rozháněly obušky, slzným plynem a vodními děly. Několik představitelů nezávislých iniciativ, například Václav Havel, Stanislav Penc, Alexandr Vondra, Dana Němcová či Petr Placák, bylo kvůli účasti na demonstraci zatčeno a vzato do vazby. Také hřbitov ve Všetatech byl Veřejnou bezpečností zcela obležen, aby nebylo možné pokládat květiny a rozsvěcet svíce u Palachova hrobu. Od roku 1989 existuje ve Všetatech nezisková organizace Společnost Jana Palacha, která pořádá každoroční pietní akce. Vznikla obnovením stejnojmenné společnosti, spontánně založené hned po pohřbu (s cílem vybudovat Janu Palachovi pomník). Základní škola ve Všetatech, kterou Jan Palach navštěvoval, po něm byla pojmenována. Ve škole se rovněž nachází Palachova busta a pamětní expozice. Po Janu Palachovi je pojmenována také planetka (1834) Palach, kterou 22. srpna 1969 objevil astronom Luboš Kohoutek na hvězdárně Bergedorf.", "question": "Od kterého roku existuje Společnost Jana Palacha?", "answers": ["1989"]}
{"title": "Praha", "context": "Mezi přistěhovalými je výrazně vysoký podíl cizinců. Pražané se vystěhovávají nejvíce do Středočeského kraje, konkrétně okresů Praha-východ a Praha-západ, kde vzniká metropolitní oblast Prahy. Ta má přibližně 200 000 obyvatel a neustále roste. Je nejrychleji rostoucím místem v ČR. V minulosti v Praze žilo velice heterogenní obyvatelstvo – vedle Čechů Němci a Židé; ve středověku a raném novověku také Italové. Architektonické památky italského původu tvoří velkou část Malé Strany, židovského několik budov, které se zachovaly po asanaci Josefova, ale i synagogy mimo centrum města; Jubilejní synagoga na Novém Městě, synagoga na Smíchově a na Palmovce aj. V roce 1880 byla obcovacím jazykem 86,2 % obyvatel Prahy čeština a 13,7 % pak němčina. V roce 1920 se k česko-slovenské národnosti přihlásilo 94,2 % obyvatel Prahy, 4,6 % k německé a 0,9 % k židovské. Od poloviny 90. let v Praze opět stoupá počet cizinců. V roce 2001 žilo v Praze 61 477 cizinců, v roce 2012 pak již 162 715, když tvořili 13 % obyvatelstva. Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR. K 31. 12. 2012 v Praze žilo okolo 170 tisíc cizinců, z toho: 45 333 občanů Ukrajiny, 26 281 občanů Slovenska, 21 098 občanů Ruska, 11 277 občanů Vietnamu a z jiných zemí. Praha je kulturní metropolí celé České republiky, Evropské město kultury 2000. Působí zde desítky muzeí, galerií, divadel, kin a nejrůznějších kulturních institucí.", "question": "Kolik cizinců žilo v Praze roku 2001?", "answers": ["61 477"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "V roce 1948 Einstein pracoval v komisi, která založila židovskými občany podporovanou soukromou a na výzkum zaměřenou Brandeisovu univerzitu. 30. března 1953 vydal revidovanou sjednocenou teorii pole. == Soukromý život == Během studií ve Švýcarsku, v roce 1898, se Einstein setkal s Milevou Marićovou, srbskou studentkou a přítelkyní Nikoly Tesly, který měl pravděpodobně také Aspergerův syndrom jako Einstein. Během těchto let Einstein probíral své vědecké zájmy se skupinou blízkých přátel, včetně Milevy. Jako první dítě Einsteina a Milevy Marićové se narodila v lednu 1902 v Srbsku nemanželská dcera Lieserl.[zdroj? ] Osud Lieserl není přesně znám. Někteří autoři věří, že krátce po narození zemřela na záškrt, podle jiných byla dána k adopci. Einstein se s Milevou Marićovou oženil 6. ledna 1903. Jejich manželství bylo vzájemným osobním a intelektuálním partnerstvím, neboť Mileva byla matematičkou. Einstein popisoval Milevu zamilovaně jako \"bytost, která je mi rovná a která je tak silná a nezávislá, jako jsem já.\" Mileviným původním snem byla medicína, ovšem její láska k matematice a fyzice nakonec zvítězila, a tak se stala pátou ženou, která byla přijata ke studiu na curyšské polytechnice. Právě zde se seznámila se svým budoucím manželem. Někteří historici dodnes spekulují, jestli Mileva také významně nepřispěla k formulaci teorie relativity. Vědec Abraham Joffe, který s oběma manžely studoval, tvrdil, že na původním rukopisu s teorií relativity viděl podpis Einstein-Marity. Marity znamená Marićovou v maďarštině. Nicméně, jiní historici, např. Galina Weinsteinová, tvrdí, že šlo jen o nedorozumění a poukazuje na fakt, že dopisy Einsteina Milevě jsou plné fyzikálních nápadů, zatímco Mileviny dopisy manželovi podobné myšlenky postrádají. 14. května 1904 se narodil Einsteinům jejich první syn Hans Albert (1904–1973). Hans Albert se později stal univerzitním profesorem v Kalifornii a uznávaným vědcem v oboru hydrauliky a transportu sedimentů. Druhý syn Eduard se narodil 28. července 1910. S otcem se stýkal velmi zřídka. Studoval psychiatrii, ale ve dvaceti letech u něj propukla schizofrenie. Do roku 1948 se o něj starala matka, pak byl hospitalizován na psychiatrické klinice v Curychu, kde 25. října 1965 zemřel na infarkt. Dne 14. února 1919 se Einstein rozvedl s Milevou a 2. července téhož roku se oženil se svou sestřenicí Elsou Löwenthalovou, rozenou Einsteinovou (Löwenthalová bylo příjmení po jejím prvním manželovi Maxovi). Elsa byla Albertovou první sestřenicí z matčiny strany a druhou sestřenicí z otcovy strany. Byla o tři roky starší než Albert a pomohla mu se uzdravit po částečném nervovém kolapsu kombinovaném s žaludečními obtížemi.", "question": "Kdy se narodil Einsteinův první syn?", "answers": ["14. května 1904"]}
{"title": "Štěstí (film)", "context": "Štěstí je český hraný film režiséra Bohdana Slámy z roku 2005 s Tatianou Vilhelmovou a Pavlem Liškou v hlavní roli. Jde o psychologické drama, které se odehrává na Mostecku v úzkém okruhu několika spřátelených osob. Film získal dvě ocenění na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu, Zlatou mušli za nejlepší cizojazyčný film a stříbrnou mušli za herecký výkon pro Annu Geislerovou. V roce 2006 byl vyslán za Česko jako kandidát na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film, mezi pětici nominovaných se však nedostal. Kromě toho získal celkem sedm ocenění Český lev, mimo jiné také za režii, scénář a tři ceny za herecké výkony pro oba hlavní představitele. Štěstí na webu České televize Štěstí v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Štěstí v Internet Movie Database Štěstí na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo režíroval film Štěstí?", "answers": ["Bohdana Slámy"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana - 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Přiložený obrázek je nejrozšířenější podobizna básníka. Vznikla až nějaký čas po jeho smrti. Když tuto podobiznou ukázali jeho bývalé partnerce Eleonoře Šomkové, odpověděla, že takhle Mácha nevypadal. Narodil se jako Ignác Mácha v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi). Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769-1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781-1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal (1812-1871). Kvůli finanční krizi nežila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě U Hrbků (proti kostelu sv. Ignáce). Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde vznikla převážná část jeho literárního díla. Máchovy školní začátky byly spojeny s farní školou při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou křížovnickým řádem. Následovala studia hlavní školy u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva.", "question": "Kdy zemřel Karel Hynek Mácha?", "answers": ["6. listopadu 1836"]}
{"title": "Kudlanka nábožná", "context": "U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi. Samička dokáže přeletět jen pár metrů, oproti ní sameček až pár desítek metrů, což je dáno především velikostí a hmotností samičky. Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování. Většinou jsou velmi dobře maskované a dokáží dlouho číhat na svou kořist (hlavně drobný hmyz). Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist a zaživa ji sežerou. U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy, v pokusech k tomuto jevu došlo zřídkakdy. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Vajíčka jsou ukryta v ootéce, tuhém obalu, který přezimuje. Kudlanka patří mezi Hemimetabola, tj. hmyz s proměnou nedokonalou, u kterého neexistuje stádium kukly (pupa) a larva (nymfa) je velice podobná dospělci (imagu), pouze nemá vyvinutá křídla a rozmnožovací orgány, které dospějí po posledním svlečení (ekdyzi). Kudlanka nábožná je výjimečná tím, že jako jediný druh kudlanek dokáže, aniž by hnula tělem, otočit hlavu o 360 stupňů. Samička se dožívá 7-8 měsíců života, sameček pouze 1-2. Kudlanka je také jedním z mála druhů hmyzu, který dokáže vnímat člověka. Křídla používají kudlanky hlavně v ohrožení života, když je pronásleduje predátor se kterým nechtějí bojovat (např. drobní hlodavci, kočky, člověk, atd.) nebo při tzv. dálkovém cestování za potravou. Samička má bříško složené ze šesti článků, sameček má článků osm. Kudlanka vypouští na tělo oběti sliny, které lokálně umrtví nervovou soustavu a zároveň kyselina v nich obsažená naleptá potravu do jakési kaše, kterou pak kudlanka konzumuje. Proto je běžné, že se oběť při požírání hýbe, ačkoliv jí již chybí i větší část těla. Samečků je v přírodě podstatně méně než samiček. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kudlanka nábožná ve Wikimedia Commons Galerie Kudlanka nábožná ve Wikimedia Commons", "question": "Co je jediným českým zástupcem řádu kudlanek?", "answers": ["Kudlanka nábožná"]}
{"title": "Matka Tereza", "context": "Svatá Matka Tereza (rodným jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu [gondže bojadžiu]; 26. srpna 1910 - 5. září 1997) byla indická humanitární pracovnice a řeholnice albánského původu, po smrti uctívaná římskokatolickou církví. Byla zakladatelkou a první představenou řádu Misionářek lásky. Za své humanitární dílo získala řadu ocenění: vůbec první nositelka Templetonovy ceny (1973), Nobelovy ceny míru (1979), britský Řád Za zásluhy (1983) a nejvyššího indického civilního vyznamenání Bharat Ratna (1980). Blahoslavenou byla prohlášena roku 2003 a svatořečena byla 4. září 2016. Narodila se 26. srpna roku 1910 v albánské rodině jako nejmladší dcera úspěšného obchodníka a farmaceuta Nikolle Bojaxhiu a Drane Bojaxhiu (Barnaj rodné příjmení) ve městě Shkupi (dnešní Skopje). Rodiště tehdy náleželo Albánii v Osmanské říši. Pokřtěna byla jménem Agnese, ale doma jí říkali Gonxha (poupátko). Otec jí zemřel, když jí bylo osm let. Již ve svých dvanácti letech se rozhodla pro řeholní život. Balkánské války i první světová válka změnily politickou mapu světa a Skopje připadlo nově vzniklému Království SHS, od r. 1929 Království Jugoslávie (dnes v Makedonii). Tyto události rozptýlily rodinu Bojaxhiuových po světě. Agnese odešla do Irska a v roce 1928 vstoupila do kongregace Loretánských sester.", "question": "Kdy se narodila Matka Tereza?", "answers": ["26. srpna 1910"]}
{"title": "Pulsar", "context": "Existují náhlé skokové poruchy (anglicky glitch) v periodách rotace pulsarů. V červnu 2006 astronom John Middleditch a jeho tým zveřejnili první předpověď poruch s daty napozorovanými z Rossi X-ray Timing Explorer. Použili měření pulsaru PSR J0537-6910. Kromě toho existuje i kolísání (anglicky wobble). Ukazuje se ale, že vysvětlení těchto jevů si vzájemně odporují. == Druhy pulsarů == Astronomové dnes rozlišují tři druhy pulsarů a to podle energie, která pohání radiaci: Rotací poháněné pulsary, kde ztráta rotační energie hvězdy pohání radiaci. Pulsary poháněné přírůstkem hmoty (to platí pro většinu, ale ne všechny, rentgenové pulsary), kde gravitační energie z přirůstající hmoty je zdrojem energie (a produkuje rentgenové záření pozorovatelné ze Země). Magnetary, kde radiaci pohání rozklad extrémně silného magnetického pole.I když se ve všech třech případech jedná o neutronové hvězdy, jejich pozorovatelné chování a fyzikální základ se dost liší. Přesto mají určitá spojení. Například rentgenové pulsary jsou pravděpodobně staré rotační pulsary, které už ztratily většinu energie a jsou viditelné jen poté co jejich společník (dvojhvězda) naroste a začne předávat svou hmotu neutronové hvězdě. Proces narůstání může zase předat dostatek úhlové rychlosti neutronové hvězdě a ta ji začne \"recyklovat\" jako rotací poháněný milisekundový pulsar. == Využití == Studium pulsarů se uplatnilo ve fyzice a astronomii. Mezi hlavní výsledky se řadí potvrzení existence gravitační radiace tak jak ji předpověděla obecná teorie relativity a první objevení planetárního systému mimo naši soustavu. == Významné pulsary == První rádiový pulsar, CP1919 (teď známý jako CP1919+21) s pulsační periodou 1,337 sekundy a délkou pulsu 0,04 sekundy, byl objeven v roce 1967 První dvojitý pulsar, PSR 1913+16, potvrdil obecnou teorii relativity a dokázal existenci gravitačních vln.", "question": "Do jakého typu hvězd patří pulsary?", "answers": ["neutronové"]}
{"title": "Stoletá válka", "context": "Stoletá válka byl konflikt mezi Anglií a Francií v letech 1337-1453. Příčinou byl spor o nadvládu ve Flandrech a jihozápadní Francii. Jako záminka posloužilo odmítnutí nástupnictví anglického krále Eduarda III. na francouzský trůn. Válka skončila tím, že Angličané ztratili všechna francouzská území (která před válkou vlastnili, viz Normandské vévodství) kromě Calais a Normanských ostrovů. Ačkoliv se pro tuto válku vžilo označení stoletá, trvala celých 116 let. Nešlo však o nepřetržitý sled bojových akcí, ale o střídavá období prudkých bojů následovaná roky příměří. V průběhu války lze rozeznat 3 hlavní fáze (viz níže). Anglie a Francie byla dvě suverénní království a angličtí králové spravovali jako léno značnou část francouzského území. O tento stav se přičinil roku 1066 normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel, který porazil anglického krále Harolda II. Godwinsona v bitvě u Hastingsu. Ponechal si i své državy ve Francii a Angličané v následujících staletích o tato území sváděli boje s Francouzi se střídavým úspěchem. Stoletá válka byla konečným vyvrcholením těchto sporů. Další příčinou stoleté války byl i spor obou království o nadvládu nad důležitým obchodním centrem, Flandrami. Před začátkem stoleté války měli v těchto sporech převahu Francouzi. V roce 1336, tedy rok před začátkem války, dal flanderský kníže Ludvík I. pozatýkat všechny anglické obyvatele své země. Následovalo odvetné opatření ze strany Angličanů: zákaz vývozu anglické vlny do Flander a dovozu flanderských výrobků (především sukna) do Anglie. Ve Flandrech vypuklo lidové povstání pod vedením Jakoba van Artelvede. Anglický král Eduard III. se stal jeho spojencem. Když však francouzský král Filip VI. napadl anglické državy ve Francii, Eduard III. pod záminkou nároku na francouzský trůn vyhlásil Francii válku. Stoletou válku můžeme rozdělit na tři etapy: První etapa (1337 - 1360) Druhá etapa (1360 - 1415) Třetí etapa (1415 - 1453) Na počátku stoleté války měli Angličané především zájem udržet si své území ve Francii stejně jako upevnit své obchodní postavení ve Flandrech. Spojencem Francie bylo Skotsko, které jen těžko snášelo svoji lenní závislost na Anglii. Spojencem Anglie byly samotné Flandry. Vítězství v námořní bitvě u Sluys v roce 1340 zajistilo Angličanům dlouhodobou kontrolu nad průlivem La Manche. Zatímco se Angličanům dařilo v námořních střetech, v pozemních tolik štěstí neměli. Ztratili dokonce i svého velkého spojence Jakoba van Artevelde. Roku 1345 byl zavražděn poté, co se pokusil dosadit na flanderský trůn prince z Walesu. Hned další rok však zvítězila anglická armáda vedená Eduardem III. ve významné bitvě u Kresčaku nad mnohonásobnou přesilou Francouzů.", "question": "Mezi jakými lety probíhala stoletá válka?", "answers": ["1337-1453"]}
{"title": "Nevada", "context": "Nevada (anglická výslovnost [nɪ] IPA nebo [nɪ] IPA, oficiálně State of Nevada) je stát nacházející se na jihozápadě Spojených států amerických, v oblasti horských států v západním regionu USA. Nevada hraničí na severu s Oregonem a Idahem, na východě s Utahem, na jihovýchodě s Arizonou a na jihozápadě a na západě s Kalifornií. Se svou rozlohou 286 380 km2 je Nevada sedmým největším státem USA, v počtu obyvatel (2,9 milionů) je 34. nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 10 obyvatel na km2 je na 42. místě. Hlavním městem je Carson City s 60 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Las Vegas s 610 tisíci obyvateli, dále Henderson (290 tisíc obyv.), Reno (240 tisíc obyv.), North Las Vegas (240 tisíc obyv.) a Sparks (90 tisíc obyv.). Nejvyšším bodem státu je vrchol Boundary Peak s nadmořskou výškou 4007 m v pohoří White Mountains. Největšími toky řeky Colorado, jež tvoří část hranice s Arizonou, a Humboldt. Do oblasti dnešní Nevady se jako první Evropan dostal v 18. století španělský františkán Francisco Garcés. Region se stal součástí místokrálovství Nové Španělsko, od začátku 19. století v rámci Horní Kalifornie. Ta v roce 1821 připadla samostatnému Mexiku, od nějž v roce 1848, na základě výsledku mexicko-americké války, získaly oblast Spojené státy. Teprve v první polovině 19. století bylo území prozkoumáno. Od roku 1850 byl region součástí nově vzniklého utažského teritoria a vznikla zde první stálá sídla. Díky nárůstu počtu obyvatel bylo roku 1861 zřízeno vlastní nevadské teritorium, které své jméno získalo odvozením z původně španělského názvu pohoří Sierra Nevada (\"zasněžené hory\"). Nevada se 31. října 1864 stala 36. státem USA. Stát dostal název podle španělského slova \"nevada\", tj. \"zasněžená\", podle pohoří Sierra Nevada (\"zasněžené hory\"). Nevada byla součástí španělské provincie Horní Kalifornie a od roku 1821 nezávislého Mexika. Po mexicko-americké válce území roku 1848 anektovali Američané a téměř celé je začlenili do teritoria Utah, zatímco území jižně od 37° severní šířky začlenili do teritoria Nové Mexiko. V roce 1859 bylo v Nevadě objeveno velké ložisko zlata, což do země přilákalo mnoho zlatokopů toužících po rychlém zbohatnutí. Roku 1861 byla západní část teritoria oddělena jako samostatné teritorium Nevada, jehož východní hranice se 14. července 1862 posunula o 85 km na východ na úkor teritoria Utah. Roku 1864 se teritorium stalo samostatným státem v rámci federace, který však zatím neměl současné hranice a byl poněkud menší. 5. května 1866 se východní hranice Nevady posunula o dalších 85 km na východ na moderní souřadnice. 18. ledna 1867 se součástí Nevady stal cíp území jižně od 37° severní šířky, který byl dosud součástí teritoria Arizona, východní hranice se posunula ke 114° západní délky a území Nevady získalo současný rozsah i hranice.", "question": "Jaké je hlavní město státu Nevada?", "answers": ["Carson City"]}
{"title": "Sport utility vehicle", "context": "SUV je zkratka pro Sport utility vehicle, tedy sportovní užitkové vozidlo. SUV kombinují výhody terénních vozidel, tedy schopnost pohybu i mimo silnice, robustnost či větší vnitřní a zavazadlový prostor s pozitivními vlastnostmi silničních osobních vozidel (komfort, ovladatelnost na silnici). Oproti běžným automobilům mají však i některé nevýhody. V českém prostředí bývají vozidla kategorie SUV s těmi terénními často mylně zaměňována. U SUV zcela nepřevládá ani ryze terénní ani ryze sportovní či užitná složka jejich použití – jsou navrženy tak, aby se mohly pohodlně pohybovat jak v městském prostředí tak mimo pozemní komunikace. Předchůdcem dnešních vozů SUV byl Land Rover Series 1. Za první SUV na světě je považován Chevrolet Suburban.[zdroj? ] == Výhody == Větší prostor (v porovnání s běžnými osobními automobily) znamená větší komfort a větší zavazadlový prostor. Většina SUV střední velikosti má tři řady sedadel, pojme tak šest (někdy i více) cestujících. SUV se může uplatnit jako tahač přívěsů a karavanů, některé SUV mohou utáhnout 3-4 tuny. Většina SUV má pohon všech kol (někdy označován jako 4WD nebo 4×4), tím se mohou těšit z výhod, které toto technické řešení poskytuje. Zpravidla větší a robustnější kola znamenají zvýšení výšky celého vozu a tím i úrovně, s níž řidič shlíží na vozovku – obecně má tak větší přehled. Návrh SUV je obecně robustnější, což většinou znamená větší bezpečí pro posádku vozidla. == Nevýhody == SUV mají téměř bez výjimky (neplatí u hybridních a ekologických verzí SUV) větší spotřebu než konvenční automobily. Zejména pro USA, kde jsou SUV posledních několik let [kdy? ] velmi oblíbené, to znamená nesnižující se import ropy, se všemi nevýhodami, které to obnáší. SUV mají obecně (neplatí u hybridních a ekologických verzí SUV) vyšší emise oxidu uhličitého do atmosféry. SUV jsou téměř vždy těžší než běžné osobní automobily. Při stejné rychlosti mají větší hybnost a jsou o trochu méně manévrovatelné. Kvůli větším kolům je těžiště posazeno výše a když už dojde k havárii, mají SUV větší tendenci se překlopit na stranu nebo na střechu. SUV představují v porovnání s běžnými osobními automobily větší nebezpečí pro ostatní účastníky silničního provozu. Například značně zvyšují úmrtnost při sražení chodce. SUV přispívají větší měrou k opotřebování komunikací než běžné osobní automobily (kvůli vyšší hmotnosti). == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sport Utility Vehicle na anglické Wikipedii.", "question": "Jak se označuje pohon všech kol?", "answers": ["4WD nebo 4×4"]}
{"title": "Fleshgod Apocalypse", "context": "Fleshgod Apocalypse je italská symphonic death metalová kapela. Založena v roce 2007, konkrétně v hlavním městě Římě. Kapela podepsala smlouvy s nahrávacími společnostmi Willowtip a Nuclear Blast. Vydala čtyři studiová alba, poslední vydala dne 5. února 2016, pod názvem King. == Biografie == Fleshgod Apocalypse vznikli v dubnu 2007 a vydala své první demo, \"Promo '07\". Fleshgod Apocalypse poté podepsali smlouvu s Neurotic Records. Začátkem roku 2008 skupina započala turné po Evropě, přičemž koncertovala s kapelami jako Behemoth, Origin, Dying Fetus, Hate Eternal, Suffocation, Napalm Death a mnoho dalších. V květnu 2008 skupina nahrála své první album Oracles. V prosinci toho roku se skupina rozhodla podepsat smlouvu s Willowtip Records. Album Oracles bylo následně vydáno v roce 2009. Krátce po vydání Oracles se Tommaso Riccardi ujal vokálů a rytmické kytary, kterou předtím obstarával Francesco Paoli. V roce 2010 bylo vydáno EP Mafia. Zahrnuje čtyři nové skladby a coververzi \"Blinded by Fear\" od skupiny At the Gates. Kapela zahájila další evropské turné se Suffocation krátce po skončení nahrávání Mafia. Při této cestě se uskutečnilo i turné po Rusku. Až do roku 2010 byl bubeník Fleshgod Apocalypse Francesco Paoli současně ve své bývalé skupině Hour of Penance. Tu následně opustil, aby se mohl plně věnovat Fleshgod Apocalypse. V říjnu 2010 kapela podepsala celosvětovou smlouvu s vydavatelstvím Extreme Management Group, Inc. a začala skládat druhé studiové album. V květnu 2011 skupina uzavřela celosvětovou smlouvu s Nuclear Blast Records a začala pracovat na druhém albu. V této době se ke kapele oficiálně na plný úvazek přidal nový člen, Francesco Ferrini, pianista a tvůrce symfonických částí na albech Oracles a Mafia. Tato skutečnost se výrazně podepsala na pozdějším zvuku Fleshgod Apocalypse, i na jejich nadcházejícím albu. Skupina vydala své druhé studiové album Agony 9. srpna 2011 v Severní Americe a 19. srpna 2011 v Evropě. Bonusová verze alba také obsahuje coververzi \"Heartwork\" od deathmetalové skupiny Carcass. Fleshgod Apocalypse vydala hudební klip pro skladbu \"The Forsaking\" z alba Agony 22. prosince 2012. Třetí album s názvem Labyrinth vydávají Fleshgod Apocalypse 16. srpna 2013 v Evropě, a 20. srpna 2013 v Severní Americe. Na albu se podílelo několik hostujících umělců včetně operní pěvkyně Veronicy Bordacchini. Koncept alba pojednává o řecké báji o Labyrintu na ostrově Knossos a jeho přirovnání k moderní době. Fleshgod Apocalypse vydala své čtvrté album s názvem King 5. února 2016.", "question": "Kdo je bubeníkem kapely Fleshgod Apocalypse ?", "answers": ["Francesco Paoli"]}
{"title": "Nefrit", "context": "Nefrit Ca2(Mg,Fe)5Si8O22(OH)2 je drahokam, odrůda amfibolu, spolu s jadeitem označován názvem jade. (Jadeit je pyroxen.) Barva drahokamového nefritu je sytě špenátově zelená, minerál má tvrdost kolem 6-6,5 stupně Mohsovy stupnice podobně jako křemen, je však houževnatější díky mikrokrystalické struktuře. Po naleštění velmi estetický s dokonalým skelným leskem. Historické a stále využívané naleziště se nalézá například na Sibiři. Výrobky z ruského nefritu byly v Evropě pojmem ve třicátých letech 20. století. == Vlastnosti == Nefrit je drahokam, patří do skupiny amfibolů, má hustotu 2,9-3,03, index lomu 1,654-1,667, většinou má tmavězelenou barvu, vzácně se nachází bílý. Často se plete s jadeitem a i Číňané mají pro oba kameny stejné pojmenování. == Výskyt == Nachází se na Sibiři, v Barmě, Číně, v Polsku, v Švýcarsku, v Austrálii, na Novém Zélandu. Nejvíce se těží v Britské Kolumbii v Kanadě. == Léčivé účinky == Nefritu bývaly připisovány léčivé účinky. Už staří Číňané si z nefritu vyráběli číše, ze kterých pili, protože věřili v jeho očistnou sílu. Oblíbené byly i nejrůznější druhy šperků a amuletů, kterým se přikládaly léčivé účinky, např. detoxikace organizmu, léčení zánětů ledvin (řec. nephritis - odtud název drahokamu) i močových cest.", "question": "Jakou barvu má nefrit ?", "answers": ["sytě špenátově zelená"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Dějiny Brna začínají v raném středověku, přičemž první písemná zmínka pochází z roku 1091. Trvalé lidské osídlení zde však existovalo již dlouhou dobu před tímto datem, přímým předchůdcem města je slovanské hradiště Staré Zámky. První doklady o přítomnosti člověka na území současného Brna pochází již z pravěku. Nejstarším dokladem lidského osídlení území Brna je rukou opracovaný kámen nalezený na Červeném kopci starý přibližně 700 000 let. V oblasti Brna žil také člověk kromaňonský. Významným nalezištěm se stopami osídlení starší doby kamenné je Stránská skála, kde je ovšem i osídlení z období pozdějších (eneolit). Počínaje mladší dobou kamennou (neolit) byl prostor Brna osídlen nepřetržitě, přičemž v některých obdobích pravěku a celý středověk zde existovaly sídelní útvary centrálního významu. Další významná archeologická naleziště jsou např. Bystrc (sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou), Hradisko u Obřan (hradiště z období popelnicových polí), Staré Zámky u Líšně (hradiště z období eneolitu a doby hradištní),. Holásky (mohyly z doby halštatské, Brno-Maloměřice (sídliště z mladší doby kamenné, laténské pohřebiště), Řečkovice (osada z doby halštatské), Kotlářská ulice (hrob kovotepce z doby stěhování národů), bohaté na archeologické nálezy je ovšem celé území Brna, jelikož Brněnská kotlina byla velmi příhodná k osídlení (vlídné klima, úrodné půdy, komunikační uzel ap.). Během stavebních prací na univerzitním kampusu v městské části Bohunice byly v roce 2007 nalezeny pozůstatky pravděpodobně opevněné osady z mladší doby kamenné o stáří 6-8 tisíc let. Za odborného archeologického průzkumu byly nalezeny četné pozůstatky dobové keramiky, úlomky pazourků, kostí aj. Z těch se usuzuje, že se mohlo jednat o osadu kupců a lovců, kteří ovlivňovali dění v širokém okolí. Existují dohady, že osada mohla být obehnána i vodním příkopem, pro to však není dostatek důkazů. Na území tzv. historického jádra Brna bylo zaznamenáno osídlení eneolitické, ze starší až pozdní doby bronzové a halštatu. Pozornost si zaslouží zatím ojedinělé hroby rámcově z 9. století. Trvalé osídlení tohoto areálu počíná ve 12. století, a to v jižní části – zhruba mezi dnešním náměstím Svobody a ulicí Nádražní. V poslední době byly získány také doklady využívání jižních svahů při ulici Pekařské v tomto období. Bohaté pravěké osídlení počínaje eneolitem bylo zaznamenáno také v širším prostoru Dornychu.", "question": "Žil v oblasti Brna člověk kromaňonský?", "answers": ["V oblasti Brna žil také člověk kromaňonský."]}
{"title": "Mikve", "context": "Mikve (hebrejsky מ, doslova \"sebrání\" nebo \"shromáždění (vody)\"), je židovská rituální lázeň. Je tvořena nádrží s přírodní vodou a slouží k rituálnímu očištění osob nebo předmětů. Mikve by měla pojmout nejméně 762 litrů vody a měla by být dost hluboká, aby umožnila dospělému úplné ponoření. Ve starověkém Izraeli používali mikve kněží k rituální očistě před službou v Jeruzalémském chrámu. V současné době mikve slouží pro očistu ženy po menstruaci, po porodu či jiném krvavém výtoku. Ponoření do mikve je také nezbytnou součástí konverze k judaismu (musí je podstoupit konvertující muži i ženy). Ponořením v mikvi se dále rituálně očišťují některé druhy nádobí vyrobené nežidy před použitím v židovské kuchyni. Muži chodí do mikve zpravidla pouze před vysokými svátky (Roš ha-šana a Jom kipur) a poutními svátky za účelem duchovní přípravy a očisty. Před započetím Jom kipur je takovéto ponořování považováno za micvu a je doporučováno, aby se tak stalo ještě před minchou – samotné ponoření je vnímáno jako akt pokání a je zvykem, aby se muž v mikvi ponořil třikrát. Rozšířený je také zvyk chodit do mikve před začátkem šabatu. Chasidský zvyk je chodit se ponořit každé ráno před ranní modlitbou. K ženské sekci moderní mikve je často připojen kosmetický salón nebo kadeřnictví. V minulosti byly mikve umísťovány do sklepů domů sousedících s modlitebnami. Tyto kamenné nádrže byly napájeny podzemními prameny, protože musely mít přirozený přítok a odtok vody.", "question": "Kolik litrů vody by měla pojmout mikve?", "answers": ["762"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Téhož roku odjel do Londýna, kde se stal profesorem na King's College a přitom neúnavně publikoval a přesvědčoval. Roku 1916 mu M. R. Štefánik připravil přijetí u francouzského premiéra Brianda v Paříži, kde vznikla také Československá národní rada. V únoru 1917, když velmoci uznaly tehdy formulovaný československý požadavek, odjel Masaryk do Ruska shromažďovat vojsko, aby svému programu dodal větší váhu. Československé legie měly postupně až 50 tisíc mužů a operovaly hlavně v Rusku, byly však podřízeny Národní radě a zařazeny jako spojenci do francouzské armády. Masaryk sám řídil organizování legií. Po říjnové revoluci a separátnímu míru Ruska s Německem se vydal z Moskvy přes Sibiř do Japonska, aby připravil přepravu legií do Francie. 7. března 1918 se vydal lodí do Spojených států amerických, protože věděl, že prezident Woodrow Wilson bude mít v poválečném uspořádání světa a zejména Střední Evropy velmi významné slovo. V dubnu 1918 do USA dorazil. Přednášel, psal a agitoval zejména mezi krajany a dosavadní velké úspěchy legionářů byly jeho pádným argumentem. Masarykova kniha \"Nová Evropa\" přispěla k tomu, že prezident Wilson odmítl rakouské návrhy na federalizaci monarchie a postavil se za sebeurčení slovanských i jiných národů. Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Hned po volbách roku 1920 byl znovu zvolen, i když získal jen asi 65 % hlasů, a podobně i v dalších volbách roku 1927. Teprve při třetí volbě v roce 1934, kterou ústava presidentu Osvoboditeli dovolovala a která proběhla jako manifestace pro demokracii, získal 73 % hlasů. Komunisté a slovenští nacionalisté pro Masaryka nikdy nehlasovali.", "question": "Ve kterém roce se stal Tomáš Garrigue Masaryk přezidentem ?", "answers": ["1918"]}
{"title": "Atom", "context": "Vědeckou formu atomové teorii poskytl na začátku 19. století John Dalton, podle kterého se každý chemický prvek skládá ze stejných atomů zvláštního typu, které nelze měnit ani ničit, ale lze je skládat do složitějších struktur (sloučenin). Na základě této teorie byl schopen vysvětlit některé otevřené otázky tehdejší chemie, např. proč při chemických reakcích reagují vždy jednoduché poměry množství příslušných látek (viz zákon násobných poměrů slučovacích). Související informace naleznete také v článku Thomsonův model atomu. Teorii o nedělitelných atomech (přesněji částic, které atomy nazval Dalton) však v roce 1897 vyvrátil J. J. Thomson, který při studiu katodového záření objevil elektron – tedy první subatomární částici. Na základě tohoto objevu vytvořil tzv. Thomsonův model atomu (též pudinkový model), který předpokládal, že atom je tvořen rovnoměrně rozloženou kladně nabitou hmotou, ve které jsou (jako rozinky v pudinku) rozptýleny záporně nabité elektrony. Související informace naleznete také v článku Rutherfordův model atomu. Thomsonův model překonal na začátku 20. století Ernest Rutherford, který analýzou experimentů Geigera a Marsdena dokázal, že většina hmoty s kladným nábojem je umístěna ve velmi malém prostoru ve středu atomu. To ho vedlo k Rutherfordově modelu, podle kterého se atom skládá z kladně nabitého hutného jádra, kolem kterého obíhají záporně nabité elektrony obdobně jako planety obíhají Slunce (proto se tento model nazývá též planetární model atomu). Později také zjistil, že jádro atomu vodíku je nejjednodušším jádrem, které je tvořeno jedinou částicí, přičemž tato částice je obsažena také v jádrech ostatních atomů. Tato částice se nazývá proton. V roce 1932 pak James Chadwick objevil neutron, který se v jádře nachází spolu s protony. Planetární model však trpěl mnoha zásadními nedostatky: například podle všech známých zákonů by elektricky nabité těleso (elektron) obíhající po kruhové či eliptické dráze muselo vysílat elektromagnetické záření, čímž by ztrácelo energii a ve velmi krátkém čase by se všechny elektrony spirálovitě zřítily do atomových jader. Související informace naleznete také v článku Bohrův model atomu. Zásadní problémy Rutherfordova modelu překonala až nová kvantová teorie, podle které je elektromagnetické záření vysíláno i pohlcováno po nedělitelných množstvích, kvantech. V roce 1913 vytvořil Niels Bohr podle této teorie Bohrův model atomu.", "question": "Co obsahuje atomový obal?", "answers": ["elektrony"]}
{"title": "Krevní plazma", "context": "Krevní plazma je tekutá složka krve, její nejobjemnější část. Krevní plazma má jantarově nažloutlou barvu. V těle zdravého člověka je zhruba 3–3,5 litrů krevní plazmy, tj. přibližně 5 % tělesné hmotnosti. Plazma je tvořena z 90 % vodou, zbytek tvoří organické látky (7 % plazmatické bílkoviny, 2 % hormony, enzymy, vitamíny, minerálními látkami, glukóza, atd.) a anorganické soli (0,9 %, fyziologický roztok). Plazma slouží jako médium pro přenos cukrů, lipidů, hormonů, metabolických produktů, v omezené míře i kyslíku a oxidu uhličitého. (Schopnost plazmy přenášet kyslík je však mnohem nižší než u hemoglobinu obsaženého v červených krvinkách.) Krevní plazma je významným regulátorem acidobazické a osmotické rovnováhy. Plazma také obsahuje a přenáší látky podporující srážení krve a její obsah proteinů je důležitý pro zachování osmotického tlaku. Při poklesu obsahu bílkovin v plazmě (např. při těžké podvýživě) se z krevního řečiště do tkání dostává příliš mnoho tekutiny a důsledkem jsou otoky. Odběr krevní plazmy se nazývá plazmaferéza. Plazmatické proteiny Krevní sérum", "question": "Jakou barvu má krevní plazma?", "answers": ["jantarově nažloutlou"]}
{"title": "Sargasové moře", "context": "Sargasové moře je součástí Atlantského oceánu a leží v jeho severozápadní části poblíž Bermud. Je ohraničeno oceánskými proudy: ze západu Golfským proudem, ze severu Severoatlantický proud a z jihu Severním rovníkovým proudem. == Popis == Sargasové moře je velice slané a často je popisováno jako téměř bez života, drtivou většinu rostlinné biomasy zde představují řasy rodu Sargassum, které se zde nacházejí ve velkém množství a daly moři jméno. Tato oblast se také vyznačuje nedostatkem prvku fosforu. === Životní cyklus úhořů === Sargasové moře je důležité pro životní cyklus úhořů říčních a úhořů amerických, kteří se sem putují vytřít. == Geografická data == Rozloha: asi 4 000 000 km2 Hloubka: průměrná hloubka 5000 m, maximální 7 198 m Teplota vody na povrchu: převážně okolo 18–20 °C Salinita: 36,5–37 promile Klimatické podmínky: subtropické, ovlivněné teplým Golfským proudem Mořské proudy: Golfský proud, Severoatlantický proud, Severní rovníkový proud, Kanárský proud Zajímavosti: oblast tření úhořů, část bermudského trojúhelníku Významné přístavy: Hamilton Významné ostrovy: Bermudy == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Slovníkové heslo Sargasové moře ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Sargasové moře ve Wikimedia Commons", "question": "Kde každoročně probíhá tření úhořů říčních a úhořů amerických ?", "answers": ["Sargasové moře"]}
{"title": "Říjnová revoluce", "context": "Říjnová revoluce, známá též jako bolševická revoluce nebo (podle samotných komunistů) Velká říjnová socialistická revoluce, zkráceně VŘSR či Velký říjen, byla druhá fáze ruské revoluce roku 1917, následující po únorové revoluci. Svrhla středově liberální Prozatímní vládu, v níž byla zastoupena jen umírněná levice, zejména socialisté-revolucionáři (\"eseři\") a sociální demokraté (\"menševici\"), a vynesla k moci krajní levici vedenou bolševiky v čele s V. I. Leninem. Bolševici, v té době oficiálně nazývaní Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků), byli přímými předchůdci pozdější Komunistické strany Sovětského svazu. Brzy potlačili své dosavadní levicové spojence, vyhráli následující občanskou válku a založili Sovětský svaz, první stabilní komunistický režim světa, který se později stal supervelmocí. Datum 25. října 1917 odpovídá juliánskému kalendáři platnému v Rusku, později zrušenému novou bolševickou vládou. Pro zbytek světa začaly události 7. listopadu 1917 podle gregoriánského kalendáře. Prozatímní vláda trvala na pokračování velmi nepopulární účasti Ruska na první světové válce, což bránilo provádění hlubokých reforem požadovaných občany. To způsobilo, že bolševický program, vyjádřený hesly \"Mír, chléb a půda\" a \"Všechnu moc sovětům\" (tj. lidovým radám), na podzim roku 1917 rychle získával příznivce. Hospodářská krize, která se v létě prohloubila, hrozba nasazení na frontu pro vojáky hlavního města, rozčarování z nedostatečnosti vládních reforem a podpora Prozatímní vlády většinou ostatních stran zvýhodňovala bolševiky, kteří v hlavním městě Petrohradu rozpoutali intenzivní propagandistickou kampaň. Nižší třídy ve městě se odmítaly obětovat pokračováním ve válce a tolerováním koaliční vlády za účasti pravicové Konstitučně demokratické strany (\"kadetů\") po Kornilovově puči. Navzdory zjevné slabosti Prozatímní vlády se několik dní před plánovanou revolucí ukázalo, že obyvatelé odmítnou ozbrojené povstání samotných bolševiků proti Prozatímní vládě, jaké chtěl Lenin. Proto bylo rozhodnuto přijmout méně riskantní postup, který prosazoval hlavně Lev Trockij a který spočíval v převzetí moci během připravovaného Druhého sjezdu sovětů: Moc na sebe strhne Petrohradský sovět, nikoli strana, a jakýkoli odpor vlády bude pak vypadat jako kontrarevoluce. Vláda zatím poslala část vojenské posádky na blízkou frontu, a tím podnítila revoluci.Nový Petrohradský vojenský revoluční výbor, který hájil své kroky jako obranu proti kontrarevoluci a který v praxi řídili bolševici, rychle převzal kontrolu nad posádkovými jednotkami. Mezi vládou a Výborem došlo k několika nekrvavým střetům o ovládnutí strategických bodů hlavního města, které skončily vítězstvím Výboru a izolací vlády, jíž se stěží podařilo získat vojenskou pomoc.", "question": "Jaká je zkratka pro bolševickou revoluci, která začala v listopadu roku 1917?", "answers": ["VŘSR"]}
{"title": "Otesánek (film)", "context": "Film obdržel tři České lvy v kategoriích nejlepší film, výtvarné řešení a plakát. Příběh vypráví o bezdětných manželech, kteří si pořídí dřevěnou (otesanou) náhradu za dítě. Dřevěná imitace obživne a začne jíst. Postupně sní všechny potraviny, rodiče začnou vyvářet obrovské množství jídla, poté mu servírují i pošťáka a sousedy. Otesánka uklidí do sklepa, kde požírá další lidi. Nakonec se za Otesánkem do sklepa vydává babka s motykou. Ke svému filmu i k pohádce samé Švankmajer podal výklad, že Otesánek představuje \"určitou část, iracionální část našeho života, kterou jsme svými smysly vyvolali v život, ale zároveň organizací našeho života (civilizací) vypudili na okraj společnosti, a kterou se marně snažíme nějak racionálně zpacifikovat. A tak je Otesánek stále s námi a požírá nás. Možná je to trest za zpackanou civilizaci.\" II. kamera: Jan Růžička Hudba: Carl Maria von Weber ... předehra k opeře Čarostřelec Zvuk: Ivo Špalj Kostýmy: Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová Výtvarník: Jan Švankmajer. (rekvizit a dekorací), Eva Švankmajerová (kresleného filmu a kostýmů) Vedoucí produkce: Jaromír Kallista Zástupce ved. produkce: Věra Ferdová Produkce: Jaromír Kallista Koproducent: Keith Griffiths, Helena Uldrichová Asistent režie. : Martin Kublák Pomocná režie: Martin Kublák, Tijn Po Asistent kamery: Peter Nečas Zvláštní efekty (optické triky): Pavel Kryml, Ivan Haták Animace: Bedřich Glazer, Martin Kublák Odborný poradce: Vladimír. Kroupa, Petr Špaček, Dušan Kukal Počítačová animace: Martin Stejskal Výroba: Athanor, Barrandov Biografia, Channel Four Films, Ilumination Films, Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie Jaroslava Kretschmerová ... matka Alžbětky paní Štádlerová. Veronika Žilková ... Božena Horáková Jan Hartl ... Karel Horák Pavel Nový ... František Štádler Kristina Adamcová ... Alžbětka Dagmar Stříbrná ... paní správcová Zdeněk Kozák ... pan Žlábek Gustav Vondráček ... pošťák Mládek Arnošt Goldflam ... gynekolog Jitka Smutná ... sociální pracovnice Bulánková Jiří Lábus ... policista Radek Holub. ... mladý pošťák Jan Jiráň ... Karlův kolega Zdeněk Palusga ... uniformovaný policista František Polata ... tajný policista Václav Ježek ... tajný policista Marie Marešová ... role neurčena Anna Wetlinská ... role neurčena Vojtěch Bernatský ... role neurčena Tomáš Hanák ... role neurčena Jiří Macháček ... role neurčena Otesánek (film) na Kinoboxu.cz Otesánek (film) v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Otesánek (film) v Internet Movie Database", "question": "Kdo režíroval film Otesánek?", "answers": ["Jan Švankmajer"]}
{"title": "Zaz", "context": "Zaz, vlastním jménem Isabelle Geffroy, (* 1. května 1980 Tours, Francie) je francouzská zpěvačka, zpívající převážně jazz a šansony. Hitem se stala například píseň \"Je veux\". V roce 1985, ve věku pěti let, vstoupila na konzervatoř v Tours. Se svou sestrou a bratrem tam studovala až do svých jedenácti let hudební teorii, hru na housle, piano, kytaru a sborový zpěv. V roce 1994, po rozvodu rodičů, odešli všichni tři sourozenci s matkou do Libourne. V roce 1995 Isabelle docházela na hodiny zpěvu. Potom rok studovala v CIAM (Centre d'information et d'activités musicales, Informační centrum hudebních aktivit) v Bordeaux, kromě toho chodila i na kurzy kung-fu. Roku 2000 získala regionální stipendium od Conseil régional, díky kterému mohla dále studovat na hudební škole CIAM. Pokud jde o hudbu, která ji ovlivnila, ZAZ často cituje Vivaldiho Čtvero ročních dob, jazzovou zpěvačku Ellu Fitzgerald, i francouzský šanson. Dále jsou jejími oblíbenými zpěváky a hudebníky Enrico Macias, Bobby McFerrin, Richard Bona, stejně jako africké, latinské a kubánské rytmy. Zaz debutovala jako zpěvačka v bluesové skupině Fifty Fingers. Vystupovala s různými hudebními seskupeními v Angoulê, především v jazzovém kvintetu. Je také jednou ze čtyř zpěvaček baskického šestnáctičlenného orchestru Izar Adatz (Padající hvězda) ve městě Tarnos. S tímto orchestrem jezdila dva roky na turné po jižní Francii, zejména v Midi-Pyrenées a Pays basque.", "question": "Kde se narodila francouzská zpěvačka ZAZ?", "answers": ["Tours, Francie"]}
{"title": "Klasika (cyklistika)", "context": "Název pochází od toho, že se jezdí každoročně ve zhruba stejné době a po zhruba stejné trati. Pětice nejznámějších klasik, tzv. Monumenty, má vesměs tradici delší než sto let. == Monumenty == Milán - San Remo – zvaná La Primavera (Jaro), od roku 1907 Kolem Flander – zvaná Vlaanderens mooiste (Flanderská nejjemnější), od roku 1913 Paříž - Roubaix – zvaná l'Enfer du Nord (Peklo Severu), od roku 1896 Lutych-Bastogne-Lutych – zvaná La Doyenne (Nejstarší), od roku 1892 Giro di Lombardia – zvaná La classica delle foglie morte (Závod padajícího listí), od roku 1905Další důležité klasiky jsou Amstel Gold Race, Valonský šíp (oba tvoří společně se závodem Lutych-Bastogne-Lutych trojici takzvaných Ardenských klasik), Grand Prix d'Ouverture La Marseillaise, Omloop Het Nieuwsblad, Paříž-Tours, Clásica de San Sebastián a Milán-Turín. Nejdelší klasikou byl závod Paříž-Bordeaux, dlouhý okolo 560 km, který se jezdil v letech 1891-1988. Klasiky jsou jezdecky velmi náročné, protože nedávají šanci k taktizování a šetření sil. Navíc se jezdí na starých cestách, mnohdy ještě s kostkovým povrchem, a většinou na začátku nebo na konci cyklistické sezóny, kdy bývá počasí proměnlivé a může závodníkům jízdu velmi znepříjemnit. V letech 1989 až 2004 byly klasiky součástí Světového poháru v cyklistice. == Externí odkazy == http://saltr.cz/2012/jarni-klasiky-jsou-tady/ http://sport.idnes.cz/kostky-bahno-bolest-jarni-klasiky-to-je-esence-cyklistiky-p3l-/cyklistika.aspx?c=A100420_213417_cyklistika_par", "question": "Proč jsou klasiky velmi náročné?", "answers": ["protože nedávají šanci k taktizování a šetření sil"]}
{"title": "Stonehenge", "context": "Roku 1910 Angličan Horatio Barber zkonstruoval letadlo a bylo velkým štěstím, když jeho zkušební pilot s tímto letadlem minul \"Stonehenge\" a havaroval nedaleko.[zdroj? ] Větší kameny jsou v současnosti zality do betonu. Při stavbě byly kameny vsazeny do jam a utěsněny kamennou drtí. Avšak po obou světových válkách kameny následkem otřesů začaly vypadávat. Proto byli tehdejší archeologové nuceni rizikové kameny zabetonovat. I přesto však jeden z kamenů v roce 1963 spadl při velké vichřici. Při vykopávkách z roku 1920 byla pod jedním z kamenů nalezena láhev portského vína. Na štítku láhve byl vyznačen i rok a toto víno pocházelo z roku 1810.[zdroj? ] Zátka však shnila a většina vína vytekla. 30. ledna 2007 archeologové objevili poblíž Stonehenge zbytek vesnice. Tento objev vyvolal spekulace o tom, že Stonehenge mohlo sloužit jako pohřebiště pro tuto vesnici. Vesnice se nacházela v Durrington Walls, ve vzdálenosti asi dvou mil od Stonehenge, a byla zde umístěna obdobná dřevěná kruhová stavba. V okolí byly také nalezeny nástroje a hroty šípů. Bylo vykopáno celkem osm domů, archeologové však věří, že jich celkem bylo alespoň 25.[zdroj?", "question": "Láhev jakého vína byla objevena při vykopávkách u Stonehenge v roce 1920?", "answers": ["portského"]}
{"title": "Romové", "context": "Romové (exoetnonymum Cikáni) jsou etnikum, jehož kořeny sahají do středověké Indie. Romské etnikum je nejpočetnější v Evropě a v Americe. V rámci Evropy se nachází zejména v jihovýchodní Evropě. Studiem Romů se zabývá romistika. Populace Romů v Evropě se odhaduje na 4 až 9 milionů, ale některé romské organizace odhadují až 14 milionů.Romové přišli do Evropy z blízkého východu ve 14. století. Buď se oddělili od etnika Domů, nebo s nimi alespoň sdílejí společnou historii; předkové Romů i Domů odešli ze severní Indie někdy mezi 6. a 11. stoletím.Romský jazyk, který je rozdělen na několik dialektů, měl v roce 2013 podle publikace Ethnologue kolem 3 milionů mluvčích. Mnoho Romů však za svůj mateřský jazyk považuje jazyk země ve které žijí, nebo mluví smíšeným jazykem, který je kombinací romštiny a jazyka dané země (těmto varietám se také říká pararomština). == Pojmenování == Existuje bezbřehý a nepřehledný počet názvů, kterými lze Romy označovat. Je poplatný systému kast a podkast, zděděnému z indické kultury, a územnímu pohybu Romů po Evropě, Asii, Austrálii a Americe. Dva základní typy názvů jsou endonyma a exonyma. === Endonyma === Základní a zastřešující endonymum je \"Rom\". Všechny evropské dialekty Romštiny obsahují slovo \"rom\" (pl. \"roma\", adj. \"romani\"), znamenající \"muž\" nebo \"manžel\" (\"romni\" znamená \"žena\" či \"manželka\"). Toto endonymum vzniklo modifikací indického kastovního označení \"dom\". V roce 1971 proběhl historicky první Mezinárodní romský sjezd (World Romani Congress), kde se Romové ze 14 zemí (včetně ČSSR) dohodli na používání slova Romové. Od té doby se datuje romský požadavek, aby byl tento název majoritou respektován.Ačkoliv ne všechny skupiny Romů označují sami sebe \"Rom\", ke společnému původu se hlásí všichni, hlavně jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).Ke skupinám používající jiná endonyma patří: Sintové, žijící převážně v Německu. Sintové o sobě nemluví jako o Romech, ale svůj jazyk označují \"romanes\" (\"mluvit romsky\").", "question": "Jak se nazývá věda zabývající se studiem Romů?", "answers": ["romistika"]}
{"title": "Apple", "context": "Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984. Jobs byl z Apple vyhozen kvůli sporům v roce 1985. V 90. letech pak firmu postihl úpadek, dražší počítače Apple válcoval Microsoft se svým operačním systémem Windows fungujícím na platformě PC. V roce 1997 se Jobs do firmy vrátil a začal ji pomalu vracet ke ziskovosti. V roce 2001 byl uveden Mac OS X. V roce 2006 přešel Apple k čipům Intel u všech počítačů řady Mac.", "question": "Kvůli čemu byl počítač Apple Lisa neúspěšný?", "answers": ["kvůli vysoké ceně"]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "Už dlouho předtím vznikaly dceřiné společnosti po celém světě, k tomu přibývaly továrny v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku a mnoha dalších zemích. Vytvořil celou řadu výchovných i vzdělávacích organizací (Baťova škola práce).Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio, které se zabývalo natáčením reklam na obuvnické výrobky. Později se ze studia staly známé Filmové ateliéry Kudlov a Filmové ateliéry Zlín. == Stav podniku Tomáše Bati v roce 1932 == Tomáš Baťa zaměstnával 31 235 pracovníků (z toho 23 906 ve výrobě a 7 329 v prodejnách). Jeho továrny byly v Československu (Zlín, Otrokovice, Třebíč, Krasice, Bošany, Nové Zámky) i v cizině (Německo, Polsko, Jugoslávie, Švýcarsko, Francie, Britská Indie). Baťova obuv se prodávala v 2 500 prodejnách (z nich bylo 1 840 v Československu a 660 v cizině). Jeho zahraniční prodejny, továrny a sesterské společnosti působily v 54 zemích světa na čtyřech kontinentech: Evropa – 23 zemí: Jugoslávie, Nizozemsko, Dánsko, Polsko, Velká Británie, Německo, Francie, Rakousko, Rumunsko, Švédsko, Švýcarsko, Belgie, Finsko, Lucembursko, Maďarsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Kypr, Gibraltar, Kanárské ostrovy Asie – 10 zemí: Britská Indie, Holandská Indie, Malajsko a Singapur, Palestina, Sýrie, Irák, Aden, Siam, Čína, Francouzská Indočína Afrika – 17 zemí: Egypt, Súdán, Belgické Kongo, Jihoafrická Unie, Francouzské Somálsko, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Senegal, Zlatonosné pobřeží, Nigérie, Kamerun, Keňa, Tanganyika, Uganda, Habeš, Libye", "question": "Kde se narodil Tomáš Baťa?", "answers": ["Zlín"]}
{"title": "Lamanšský průliv", "context": "Lamanšský průliv neboli kanál La Manche (též Anglický kanál, dříve také Britský průplav) je část Atlantského oceánu, která odděluje ostrov Velká Británie a severní Francii. Spojuje Keltské moře a Severní moře a je nejrušnější lodní dopravní cestou na světě. Průliv je dlouhý asi 350 km, šířka se pohybuje od 240 po 34 km v nejužším místě, takzvané Doverské úžině mezi městy Dover a Calais. Za jasného počasí tak je z mysu Gris-Nez na francouzské straně vidět křídové Bílé útesy doverské na pobřeží Anglie. V angličtině je průliv nazýván The Channel nebo The English Channel, La Manche je pak pojmenování francouzské. Z hlediska geologického vznikl Lamanšský průliv velice nedávno, zhruba před 10 000 lety, teprve po skončení poslední doby ledové, kdy tající ledovce zvýšily hladinu moří. Do té doby byla Velká Británie spojena s evropskou pevninou. Vzdušnou cestou byl Lamanšský průliv poprvé překonán 7. ledna 1785, kdy Francouz Jean-Pierre Blanchard a Američan John Jeffries přeletěli v balonu mezi Doverem a Calais. S letadlem těžším vzduchu uspěl jako první Francouz Louis Blériot 25. července 1909 (směrem z Francie do Anglie). Prvním plavcem přes kanál La Manche (vzdálenost 36 km) byl Angličan Matthew Webb v roce 1875. Překonání průlivu z Doveru do Calais mu trvalo 21 hodin a 45 minut. V roce 1926 se Američanka Gertrude Ederleová vydala opačným směrem a po 14 hodinách a 39 minutách vystoupila z vody jako první žena. Nejrychleji přeplaval kanál australský plavec Trent Grimsey, v roce 2012 to zvládl za 6:55. Překonal tak čas 6:57 bulharského plavce Petara Stojčeva z roku 2007. Nejrychlejší ženou je naše Yvetta Hlaváčová, 7:25 v roce 2006. Nejčastěji překonala kanál britka Alison Streeter (43×). V historii vzniklo několik projektů spojení pro pozemní dopravní prostředky. Dlouhodobě tento účel plní trajekty, na konci 20. století byl ale vybudován podmořský Eurotunel, umožňující přímé vlakové spojení (včetně železniční přepravy automobilů). Lamanšský průliv byl v historii významnou strategickou přírodní překážkou, která ovlivnila boje mezi Anglií a evropskými zeměmi.", "question": "Která část Atlantského oceánu odděluje ostrov Velká Británie a severní Francii?", "answers": ["Lamanšský průliv"]}
{"title": "Jmenný rod", "context": "Naopak v některých severogermánských jazycích, např. ve švédštině, ženský rod splynul s mužským, takto vzniklý rod nazýváme společný (commune) – v jeho rámci pak u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla rozlišujeme podrod mužský, ženský a věcný (pro věci, které nejsou rodu středního). V angličtině zanikl systém mluvnických rodů, zachovalo se pouze rozlišení přirozeného rodu u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla, který se ale objevuje i u některých věcí, např. nebeských těles. Mnohé jazyky kategorii mluvnického rodu vůbec neznají, a to ani u osobních zájmen. Typickým případem jsou ugrofinské jazyky, jako je finština nebo maďarština. V některých jazycích se rozlišují jména do více než tří rodových kategorií a zahrnuje se do nich i kategorie životnosti. == Rod v češtině == Čeština rozlišuje rod mužský, ženský a střední, u jmen mužského rodu se dále diferencuje na životná a neživotná. V češtině se jmenný rod podmětu shodou (kongruencí) promítá i do některých slovesných tvarů (příčestí). U některých substantiv gramatický rod kolísá a některá varianta může být příznaková (regionálně, stylisticky apod.). Ke změně rodu slouží tzv. přechylování. == Přehled jazyků == === Jazyky bez mluvnických rodů === Afrikánština Angličtina (Angličtina má u zájmen ve třetí osobě jednotného čísla systém přirozených rodů (he, she, it), ale nemá mluvnické rody.) Arménština Barmština Baskičtina", "question": "Co slouží ke změně rodu?", "answers": ["přechylování"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Když se toto odvození přepíše, vznikne notoricky známá rovnice E = mc2, že energie hmoty je rovna její hmotnosti vynásobené čtvercem rychlosti světla. Einstein považoval tuto rovnici za vrcholně důležitou, protože ukazovala, že těžké částice mají kromě kinetické a potenciální energie ještě zbytkovou energii. Nicméně, většina vědců toto zjištění prostě odmítala jako kuriozitu až do 30. let. Vztah mezi hmotností a energií lze využít k objasnění, jak jaderné zbraně mohou produkovat tak ohromné množství energie. Měřením hmotnosti atomových jader a jejím vydělením atomovým číslem se dá snadno spočítat vazebná energie, která je uvězněná v různých atomových jádrech. Rozdíly nám umožňují vypočíst, kolik energie se uvolní při přeměně jednoho jádra v jiné. Například v případě rozštěpení jádra uranu je toto číslo ohromující. Podle Umberta Bartocciho, historika matematiky z Univerzity v Perugii, byla Einsteinova slavná rovnice poprvé publikována již dva roky před tím Olintem De Prettoem, průmyslníkem z italské Vicenzy. Toto tvrzení není obecně přijímáno jako pravdivé nebo důležité, De Pretto mohl rovnici publikovat již dřív, ale byl to až Einstein, kdo ji spojil s teorií relativity. == Zralá léta == V roce 1906 byl Einstein povýšen na revizora druhé třídy. V roce 1908 bylo Einsteinovi uděleno oprávnění učit v Bernu jako soukromý docent, který neměl nic společného s univerzitou. Einsteinův druhý syn Eduard se narodil 28. července 1910. === Pražský pobyt (1911–1912) === V roce 1911 se Einstein stal profesorem na pražské německé univerzitě – na tři semestry. V té době úzce spolupracoval s Marcelem Grossmannem. V Praze bydlel od 1.září 1911 se svou ženou Milevou v Třebízského ulici číslo 1215 (dnes Lesnická) . Einstein, a zejména jeho manželka Mileva, ale v Praze nebyli moc šťastní, rodina tu dlouho nepobyla. V srpnu 1912 se stěhují do Curychu (již potřetí). Einstein v době svého pražského pobytu navštěvoval salón v domě U jednorožce na Staroměstském náměstí. V roce 1912 začal Einstein mluvit o času jako o čtvrtém rozměru. === Berlínský pobyt === V roce 1914, těsně před vypuknutím 1. světové války se Einstein usadil v Berlíně, kde byl profesorem na místní univerzitě a stal se členem Pruské akademie věd. Jeho pacifismus a židovský původ byl trnem v oku německým nacionalistům, kteří mu navíc záviděli jeho slávu. Jeho osoba se tak poprvé stala terčem organizované kampaně, která měla zdiskreditovat jeho teorie. V letech 1917 až 1933 byl ředitelem Fyzikálního ústavu císaře Viléma (Wilhelma) v Berlíně a během této doby obdržel Nobelovu cenu a učinil objevy, které nejvíce otřásly světem.", "question": "Kdy se narodil Einsteinův druhý syn?", "answers": ["28. července 1910"]}
{"title": "James Joyce", "context": "James Augustine Aloysius Joyce (2. února 1882 Dublin – 13. ledna 1941 Curych) byl irský romanopisec a básník. Svým dílem náleží mezi významné autory 20. století, vedle např. Marcela Prousta, Roberta Musila či Virginie Woolfové. V jeho díle se často objevuje motiv jeho rodného města, Dublinu, přestože většinu svého dospělého života prožil v zahraničí. Dalším silným motivem v jeho díle je římskokatolická církev, nejzřetelněji je jeho vztah k této instituci vidět v psychologii Štěpána Dedala, jedné z hlavních postav v Odysseovi. Narodil se a vyrůstal v katolické rodině v Dublinu. Od šesti let byl vzděláván na jezuitské koleji, která se později stala jednou z jeho literárních inspirací. Od roku 1898 studoval na univerzitě v Dublinu. Po promoci v roce 1902 odešel do Paříže, kde zamýšlel studovat medicínu. Sesbíral zde mnoho zkušeností, když pracoval mj. jako novinář či učitel angličtiny. Do Dublinu se vrátil pouze za svou umírající matkou. Po její smrti znovu Irsko opustil a odešel do dobrovolného vyhnanství. Uchýlil se do Terstu v tehdejším Rakousku-Uhersku a opět se živil jako učitel angličtiny. Později se do Irska ještě několikrát vrátil (např. v roce 1909, kdy se v Dublinu pokoušel provozovat kino), ale vždy je po čase opustil. Značnou část dospělého života tak strávil v zahraničí. Na kontinentu cestoval mezi Paříží a Curychem, kde také zemřel. V roce 1931 se oženil s Irkou Norou Barnacleovou, pocházející z Galwaye, která s ním v roce 1904, kdy pracovala jako pokojská v hotelu Finn, opustila Dublin. Mezi jeho přátele patřili mj. Carl Gustav Jung, se kterým se stýkal v Curychu a který léčil Joyceovu dceru Lucii, či německy píšící spisovatel Hermann Broch, jemuž bylo na jeho přímluvu dovoleno emigrovat z nacistického Rakouska. Zachránil mu tím život. Mezi lety 1917 a 1930 prodělal několik očních operací a na určitou dobu zcela oslepl (nezáměrná paralela s Homérem, který byl podle tradice rovněž slepý). Obdivoval se sv. Tomáši Akvinskému a astronomovi Giordanu Brunovi. Jeho literární tvorba vstoupila do dějin písemnictví 20. století svou modernistickou experimentální formou (zejména román Odysseus). Chamber music, 1907 (česky Komorní hudba, přebásnil Petr Mikeš, 2000). Básně. Dubliners, 1914 (česky Dubliňané, přel. Josef Hrůša 1933, Zdeněk Urbánek 1959, Aloys Skoumal, 1988 a 1990). Povídky. Exiles, 1915 (česky Vyhnanci, přel. Vladimír Vařecha, 1994). Drama. A portrait of the artist as a young man, 1916 (česky Portrét mladého umělce, přel. Staša Jílovská, 1930; Portrét umělce v jinošských letech, Aloys Skoumal, 1983 a 1997).", "question": "Kdy zemřel James Joyce?", "answers": ["13. ledna 1941"]}
{"title": "Filatorium", "context": "Filatorium je historické mechanické zařízeni ke skaní hedvábí.Filatorium je považováno za jeden z nejstarších textilních strojů a za jeden z prvních mechanizmů poháněných vodním kolem. Původ filatoria není známý. == Historie == V Evropě pochází nejstarší písemná zmínka o jeho existenci z jednoho slovníku v roce 1221, k praktickému použití většího počtu strojů (poháněných pravděpodobně žentourem) došlo v italském městě Lucca v roce 1272. V anglickém Derby byla v roce 1718 nebo 1719 uvedena do provozu skárna hedvábí, kompletně vybavená filatoriemi poháněnými vodním kolem. Provoz této továrny je považován za celosvětový začátek průmyslové výroby textilií. == Princip skaní na filatoriu == Na stroji se v dolní části odvíjejí z cívky 2–3 sdružené hedvábné niti, procházejí vodičem (křídlem) ve tvaru S a namotávají se na naviják umístěný nad vodičem. Protože se vodič otáčí rychleji než viják, procházející niti se vzájemně zakrucují. Na stroji se vyrábělo současně až 240 skaných nití s výkonem až padesátinásobným oproti ručnímu skaní. == Nejstarší popisy == V nejstarší podobě se stroj nezachoval. Známé jsou podrobné popisy a nákresy historických konstrukcí: nejstarší mechanismus s převody ozubeného kola poháněného mlýnským kolem se dochoval v kresbě Leonarda da Vinci. Přesné popisy v knize Victoria Zonzy z italské Padovy pocházejí z roku 1607.. Nejlepší výrobní popisy filatorií s rytinami přinesla první Francouzská encyklopedie z let 1771-1776, která věnovala celý jeden svazek hedvábnictví (Soierie). == Dochované příklady == Dochovala se dřevěná filatoria s železnými součástkami. Nejstarším příkladem je skárna v britském Derby, následují filatoria z první poloviny 19. století v muzeích hedvábnictví ve Francii (Lyon), v severoitalských muzeích v Abbadia Lariana (1818) nebo v Garlate u jezera Como (1841) a v jihoitalském San Leucio.", "question": "Původ čeho není známý?", "answers": ["filatoria"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Karel IV. (14. května 1316, Praha - 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. Karel IV. byl římsko-německý král od července 1346 a od roku 1355 císař římský. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká.", "question": "Kdy zemřel Karel IV.?", "answers": ["29. listopadu 1378"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Související informace naleznete také v článku Pozorování Venuše. Venuše je nejjasnějším objektem na noční obloze po Měsíci. Pohybuje se vždy uvnitř zemské dráhy, což má za následek, že se nemůže na obloze od Slunce vzdálit dále než 47°. Jasnost planety se na noční obloze pohybuje mezi - magnitudy do -4,4 magnitudy. Nejjasnější je Venuše na noční obloze v době, kdy je osvětlených 25 % jejího kotouče, k čemuž zpravidla dochází 37 dní před dolní konjunkcí na večerní obloze a 37 dní po ní na ranní obloze. Je až 15krát jasnější než nejjasnější hvězda noční oblohy Sirius. Od Slunce se nejvíc vychýlí přibližně 70 dní před a po dolní konjunkcí, v této době je v poloviční fázi. V těchto dvou intervalech je Venuše viditelná i za plného denního světla, pokud pozorovatel přesně ví, kam se má podívat. Jako všechny planety i Venuše se na svojí dráze při pozorování ze Země zdánlivě zastaví a pak postupuje po obloze opačně. Perioda opačného pohybu je 20 dní před a po dolní konjunkci. Občas se stává, že Venuše během svého pohybu přechází vzhledem k pozorovateli na zemském povrchu přes sluneční disk. Související informace naleznete také v článku Výzkum Venuše. První automatická sonda k Venuši a současně první meziplanetární sonda všech dob byla Veněra 1, která byla na svoji cestu vyslána 12. února 1961. První sonda z úspěšného sovětského programu Veněra byla vyslána na přímou dopadovou trajektorii, ale se sondou byl po sedmi dnech ztracen rádiový kontakt ve vzdálenosti přibližně 2 milionů km od Země. Následně bylo dle dráhy sondy vypočítáno, že proletěla ve vzdálenosti přibližně 100 000 km od Venuše v půlce května. Podobně neúspěšný průběh měl i začátek amerického průzkumného programu. Během startu byla ztracena sonda Mariner 1. Následující sonda Mariner 2 dosáhla velikého úspěchu, když po 108 dnech doletěla 14. prosince 1962 k Venuši a stala se tak první lidskou sondou u jiné planety. Mariner 2 proletěl ve vzdálenosti 34 833 km nad povrchem planety. Za pomoci mikrovlnného a infračerveného radiometru prozkoumala svrchní oblasti mračen, u kterých zjistila, že jsou chladná, a povrch s extrémní teplotou okolo 425 °C. Měření sondy tak potvrdilo dřívější předpoklady, že povrch planety je horký a neposkytuje příhodné podmínky pro život.", "question": "Která planeta sluneční soustavy má jako jediná svůj název po ženě?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Paříž", "context": "Paříž (francouzsky Paris) je hlavní a zároveň největší město Francie. Je současně i správním centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z departementů (fr.: département de Paris). Je přirozeným centrem Pařížské aglomerace, která je s 552,7 miliardami € HDP (2008) hospodářsky nejaktivnější oblastí ve Francii. V Paříži sídlí vedení téměř poloviny všech francouzských společností, stejně jako kanceláře hlavních mezinárodních firem a ředitelství mnoha mezinárodních organizací jako je UNESCO, OECD nebo ICC. Paříž je proto významným světovým kulturním, obchodním i politickým centrem. Počet obyvatel města činil v roce 2008 zhruba 2,2 miliónu, v celé aglomeraci pak asi 10,3 miliónů. Město je nositelem Řádu čestné legie, Válečného kříže 1914-1918 a Řádu osvobození. Slovo Paris je ve francouzštině mužského rodu a vyslovuje se [paʀ], v angličtině [ˈ]. Původní latinské jméno města bylo Lutetia [lutecia] nebo Lutetia Parisiorum (ve francouzštině Lutè [lytɛ], v češtině Lutécie), které později ustoupilo ve prospěch jména Paříž. Název je odvozen od galského kmene Parisiů, jehož jméno může pocházet z keltsko-galského slova parios, znamenajícího \"kotel\". Ovšem tato teze není zcela jistá. Jiní autoři se domnívají, že označení kmene Parisiů pochází z keltsko-galského slova parisio, znamenajícího \"pracující muži\" nebo \"řemeslníci\". Od počátku 20. století byla Paříž známá i pod slangovým jménem Paname [panam]. Toto lidové označení se objevuje především v písních, jak dokládá např. skladba Amoureux de Paname (Zamilovaný do Panamy, tj. Paříže) Renauda Séchana z roku 1975 \"Moi, j'suis amoureux de Paname, du béton. et du macadam...\" (\"Jsem zamilovaný do Paříže, betonové a makadamové...\") nebo píseň Loin de Paname (Daleko od Panamy, tj. Paříže) použitá ve filmu Paříž 36, která byla v roce 2010 nominována na filmovou cenu Oscar. Další autoři, obvykle Peršané, se domnívali, že Paříž je odvozena od slova Pars. Paříž byla osídlena kmenem Parsi z kraje Pars, která je dnes uváděna jako oblast v Íránu. Toto také může být důvod některých francouzských slov, která se vyslovují podobně jako slova v tamním jazyce. Obyvatelé Paříže jsou označování jako Pařížané, ve francouzštině jako Parisiens [paʀ̃] a v angličtině jako Parisians [pə] nebo [pə.ʒ̩z]. Slovo Parigot (znamenající \"Pařížan\" a vyslovující se [paʀ]) je někdy používáno ve francouzském slangu. Často je vnímáno jako hanlivé. Ovšem Parigot může někdy mít i kladný význam, jako například v písni Mimile (un gars d'Ménilmontant) od Maurice Chevaliera: \"C'est un gars d'Ménilmontant, un vrai p'tit Parigot...\" (\"Je to chlapík z Ménilmontant, opravdový malý Pařížan...\").", "question": "Najdeme v Paříži kanceláře Mezinárodní obchodní komory (ICC)?", "answers": ["V Paříži sídlí vedení téměř poloviny všech francouzských společností, stejně jako kanceláře hlavních mezinárodních firem a ředitelství mnoha mezinárodních organizací jako je UNESCO, OECD nebo ICC."]}
{"title": "Lisabon", "context": "Lisabon (portugalsky Lisboa /ližboa/) je hlavní a největší město Portugalska. Žije zde přibližně 507 tisíc obyvatel, aglomerace čítá více než 3 000 000 obyvatel. Jde o nejzápadnější hlavní město na evropské pevnině a rozkládá se na relativně malé ploše 84,92 km2. Vzhledem k tomu, že současné hranice města jsou definovány v úzké návaznosti na jeho původní historické jádro, jsou všechna jeho předměstí jako Loures, Odivelas, Amadora a Oeiras formálně považována za samostatné obce v rámci jeho metropolitní oblasti. == Dějiny == Podle archeologických nálezů lze usuzovat, že na území pozdějšího Lisabonu existovalo již od 12. století př. n. l. fénické obchodní středisko. Fénický termín Allis Ubbo (čili \"bezpečný přístav\") je ostatně jedním z možných výkladů původu názvu Lisabon. Řekům bylo osídlení známo pod jménem Olissipo, které bylo převzato lidovou latinou ve formě Olissipona. Za punských válek stálo Olissipo na straně Římanů a stalo se za odměnu součástí Římské říše s rozsáhlými privilegii (pod názvem Felicitas Julia). Lisabon pod římskou vládou prosperoval a patřil k ohniskům křesťanství na Pyrenejském poloostrově. Ve 4. a 5. století n.l. trpělo vpády Alanů a Vandalů a následně bylo začleněno do vizigótské říše. Někdy kolem roku 711 bylo město dobyto Maury (za nich se nazývalo al-ʾ, arabsky ا), kteří je ovládali až do r. 1147, kdy je v rámci reconquisty dobyl s pomocí anglických, francouzských a německých rytířů první portugalský král Afonso. Hlavním městem Portugalského království se Lisabon stal až o více než sto let později – v roce 1255. Na přelomu 15. a 16. st., za vlády krále Manuela I., vzrostla důležitost města. V té době se Portugalsko stalo koloniální říší. Každý den připlouvalo do města několik lodí naplněných zbožím a Lisabon se brzy stal jedním z nejbohatších měst v Evropě.", "question": "Je Lisabon nejzápadnější hlavní město na evropské pevnině?", "answers": ["Jde o nejzápadnější hlavní město na evropské pevnině a rozkládá se na relativně malé ploše 84,92 km2."]}
{"title": "Koroptev polní", "context": "Koroptev polní (Perdix perdix) je malý druh hrabavého ptáka z čeledi bažantovitých (Phasianidae). == Taxonomie == Rozlišuje se celkem 8 poddruhů: Koroptev polní holandská (P. p. sphagnetorum) – severovýchodní Nizozemí a severozápadní Německo Koroptev polní francouzská (P. p. armoricana) – Francie Koroptev polní pyrenejská (P. p. hispaniensis) – sever Pyrenejského poloostrova Koroptev polní italská (P. p. italica) – Apeninský poloostrov Koroptev polní ruská (P. p. lucida) – východní Evropa po Ural a severní Kavkaz Koroptev polní evropská (P. p. perdix) – zbytek areálu v Evropě včetně Velké Británie a Irska Koroptev polní západosibiřská (P. p. robusta) – Ural východně přes Kazachstán po severozápadní Sibiř a Kavkaz Koroptev polní maloasijská (P. p. canescens) – Turecko, Kavkaz, severozápadní Írán == Popis == Délka těla: 28–32 cm Rozpětí křídel: 45–48 cm Hmotnost: 350–450 g O něco větší než holub, zavalitá, s krátkým ocasem a nohama. Tváře a hrdlo jsou oranžovohnědé, hruď jemně vlnkovaně popelavě šedá, břicho bělavé s nápadnou podkovovitou černavě hnědavou skvrnou. Pohlaví jsou podobná, samec se liší sytějším zbarvením s výraznější kresbou a větší skvrnou na břiše. Mladý pták je celý žlutohnědý a šedohnědý bez skvrny na břiše. === Hlas === Při vzlétnutí vydává ostré \"prri prri prri\" nebo \"rik rik rik\". Obě pohlaví se často za soumraku a v noci ozývají také drsným, několikrát opakovaným \"kierrik\". == Rozšíření == Má evropsko-turkestánský typ rozšíření, s izolovanými populacemi na jihu Evropy a v Malé Asii. Úspěšně introdukována byla také do Severní Ameriky. Stálý pták. === Výskyt v ČR === V České republice hnízdí na většině území, nejpočetněji v nížinách a teplejších pahorkatinách, ale místy i vysoko v horách. V průběhu 20. století došlo na našem území k rapidnímu snížení početnosti. Zatímco ještě v roce 1935 se kmenové stavy v tehdejším Československu odhadovaly na 6 milionů kusů, roku 1965 byly jarní kmenové stavy odhadnuty na pouhých 772 824 kusů. Příčinami jsou zejména změny v zemědělském hospodaření, zahrnující scelování pozemků, mechanizaci a chemizaci (hlavně používání pesticidů). V posledních desetiletích se stavy opět pomalu navyšují; v letech 1985–89 byla celková početnost odhadována na 9–18 tisíc párů, v období let 2001–03 na 11–22 tisíc párů. == Prostředí == Vyhledává otevřenou zemědělskou krajinu s remízky a jinými úkryty, hlavně na nebo v blízkosti obdělávaných polích.", "question": "Je Koroptev větší než holub?", "answers": ["O něco větší než holub, zavalitá, s krátkým ocasem a nohama."]}
{"title": "Charles Edouard Guillaume", "context": "Charles Edouard Guillaume (15. února 1861, Fleurier - 13. června 1938, Sè) byl francouzsko-švýcarský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1920), kterou obdržel za objev anomálií v niklové oceli (invar), což přispělo k rozvoji přesných měření. Vynalezl slitiny invar a elinvar. Guillaume, Charles-Edouard, \"La Température de L'Espace\", La Nature, volume 24, 1896. Guillaume, Charles-Edouard, \"Études thermométriques\". 1886. Guillaume, Charles-Edouard, \"Traité de thermométrie\". 1889. Guillaume, Charles-Edouard, \"Unités et Étalons\". 1894. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les rayons X\". 1896. Guillaume, Charles-Edouard, \"Recherches sur le nickel et ses alliages\". 1898. Guillaume, Charles-Edouard, \"La vie de la matiè\". 1899. Guillaume, Charles-Edouard, \"La Convention du Mè et le Bureau international des Poids et Mesures\". 1902. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les applications des aciers au nickel\". 1904. Guillaume, Charles-Edouard, \"Des états de la matiè\". 1907. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les récents progrè du systè métrique\". 1907, 1913. Guillaume, Charles-Edouard, \"Initiation à la Mécanique\". V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Édouard Guillaume na anglické Wikipedii. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Edouard Guillaume ve Wikimedia Commons aldebaran.cz Official Nobel site Nobel Lectures, Physics 1901-1921, \" Charles-Edouard Guillaume - Biography\". Elsevier Publishing Company, Amsterdam.", "question": "Kde zemřel Charles Edouard Guillaume?", "answers": ["Sè"]}
{"title": "Adalbert Stifter", "context": "Adalbert Stifter (23. října 1805 Horní Planá - 28. ledna 1868 Linec) byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou vyhrocených vztahů mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. Díky jeho příkladným postojům ve vztazích mezi českým a německým obyvatelstvem zemí Koruny české, po něm bylo pojmenováno sdružení Adalberta Stiftera, které se zabývá podporou česko-německého porozumění. Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny v Horní Plané nad Vltavou (Šumava), původně se jménem Albert. Poté, co otec zahynul při nehodě v roce 1817, vychovávala jej matka. Prací na hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček Franz Friepes (z matčiny strany) proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka vdala za pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal neštovice. Až do roku 1826 navštěvoval Stifter latinskou školu benediktinů v Kremsmünsteru. V tomto období, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se v něm rodí cit pro přírodu, literaturu i umění. V latinské škole byl nazýván \"Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis\" v překladu: \"Adalbert Stifter Čech Hornoplanský\". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračuje na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímá se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financuje jako soukromý učitel (má výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy si nenalezne stálé učitelské místo). Díky této práci také poznává svou první lásku, Fanny Greipelovou. Její rodiče však vztah ukončují na základě vrozené Stifterovy letargie a neschopnosti nalézt si pevné místo. V roce 1832 potkává Amalii Mohauptovou, dceru důstojníka z Kyjova na Moravě. V tomto roce také ukončuje studia ve Vídni. V letech 1833 až 1848 se živil částečně jako malíř, částečně jako spisovatel. Vznikly tehdy jeho první povídky. Po svatbě s Amalií (která byla modistkou) v roce 1837 zůstal pár dlouho bezdětný, což Stifter těžce nesl. Oba se ujali péče o Amaliinu neteř Julianu. S rodinou Stifter cestoval do své rodné vsi, také do Mnichova či Lince.", "question": "Kdy se narodil Adalbert Stifter ?", "answers": ["23. října 1805"]}
{"title": "Lawrencium", "context": "Lawrencium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Lawrencium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů. Lawrencium bylo poprvé připraveno 14. února roku 1961 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč z izotopů kalifornia o hmotnosti 3 mg jádry boru 10B a 11B a bylo získáno lawrencium 257Lr s poločasem rozpadu 4,2 sekund. 252 98 Cf + 11 5 B → 258 103 Lr + 5 1 0 n Za jeho objevitele jsou označováni Albert Ghiorso, Almon Larsh, Robert M. Latimer a Torbjø Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest vynálezce cyklotronu Ernesta O. Lawrence. Je zajímavé, že zpočátku byl tomuto prvku přiřazen symbol Lw, ale v roce 1997 na zasedání IUPAC v Ženevě byla značka lawrencia změněna na Lr. Roku 1967 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu oznámili pozorovaný vznik izotopu lawrencia 256Lr po reakci jader americia 243Am s atomovým jádrem kyslíku 18O.[zdroj? ] 243 95 Am + 18 8 O → 256 103 Lr + 5 1 0 n Dodnes je známo celkem 12 izotopů lawrencia, z nichž nejstabilnější je 262Lr s poločasem rozpadu 216 minut. N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois.", "question": "Kdy bylo poprvé připraveno lawrencium?", "answers": ["14. února roku 1961"]}
{"title": "Jeden svět", "context": "Jeden svět (anglicky One world) je mezinárodní festival dokumentárních filmů věnovaných problematice lidských práv. Festival je od svého vzniku v roce 1999 jednou z aktivit obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni. Patří k nejvýznamnějším festivalům tohoto druhu v Evropě a v roce 2007 získal čestné uznání (Honourable Mention for Peace Education) UNESCO za výchovu k lidským právům. Během festivalu je udělována mezinárodní lidskoprávní cena Homo Homini určená osobnostem, které se významně zasloužily o prosazování lidských práv, demokracie a nenásilného řešení politických konfliktů. Festival se dělí na dvě části, veřejná část je každoroční přehlídkou dokumentárních filmů, Jeden svět na školách probíhá na základních (Jeden svět pro děti) a středních (Jeden svět pro studenty) školách po celý rok. Festival probíhá v Praze a dalších místech v ČR a v menším rozsahu i v dalších zemích. Vybrané filmy z minulých ročníku jsou zdarma dostupné k nekomerčnímu promítaní v rámci projektu \"PROMÍTEJ I TY\"! == Držitelé ceny Homo Homini == 2017: Pham Doan Trang (Vietnam) 2016: Výbor na obranu proti mučení 2015: jedenáct disidentů, bývalý vězňové takzvaného Černého jara (Kuba) 2014: Su'ád Nawfal (Sýrie) 2013: Sapijat Magomedovová (Dagestán) 2012: Intigam Alijev (Ázerbájdžán) 2011: Doctors Coordinate of Damascus (Sýrie) 2010: Ayimjan Askarov (Kyrgyzstán) 2009: Majid Tavakoli, Abdollah Momeni a íránské studentské hnutí v rozpětí dvou generací (Írán) 2008: Liou Siao-po (Čína) 2007: Su Su Nway, Phyu Phyu Thin, Nilar Thein (Barma) 2006: Světlana Gannuškinová (Rusko) 2005: Ales Bjaljacki a organizace Viasna (Bělorusko) 2004: Gheorghe Briceag (Moldavsko) 2003: Nataša Kandić, Centrum pro humanitární právo (Srbsko) 2002: Thich Huyen Quang, Thich Quang Do a Nguyen Van Ly (Vietnam) 2000: Zackie Achmat (JAR) 2001: Min Ko Nain (Barma) 1999: Oswaldo Payá Sardiňas (Kuba) 1998: Ibrahim Rugova (Kosovo) 1997: Szetó Wah (Čína) 1994: Sergej Kovaljov (Rusko) == Témata a termíny konání jednotlivých ročníků ==", "question": "Jaké filmy jsou promítány na festivalu Jeden svět?", "answers": ["dokumentárních"]}
{"title": "Poušť", "context": "Poušť je neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody (za horní hranici srážek se považuje 250 mm ročně). Jedním z charakteristických rysů je nedostatek vegetace. Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků. Klasickým příkladem pouště je Sahara či Arabská poušť. Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě, tzn. v oblastech polárních tlakových výší. == Základní druhy pouští == Erg je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Erg Šigaga, Erg Šebbí, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště.", "question": "Vyskytují se pouště především v oblasti obratníků?", "answers": ["Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků."]}
{"title": "Londýn", "context": "Londýn (anglicky London s výslovností [ˈ] IPA) je hlavní město Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ležící na jihovýchodě země při ústí řeky Temže. Produkuje 20 % HDP Spojeného království a londýnská City je jedno z největších světových obchodních center. Londýn je společně s městy New York a Tokio jedním z nejdůležitějších měst na světě. Pojem Londýn se používá pro území vymezené jako jeden z anglických regionů - Velký Londýn. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Londýna. I když existují jisté známky roztroušených britských osad, první větší obec Londinium zde založili roku 43 Římané. Tato osada byla ale vypálena kolem roku 61 po útoku keltského vojska královny Boudiccy. Obnovená osada velmi dobře prosperovala a překonala svým významem Colchester. Ve 2. století, v době největší slávy, zde žilo asi 60 000 obyvatel. Do 7. století vybudovali Anglosasové novou osadu nazývanou Lundenwic asi 2 km proti proudu od původního římského města v místech současné Covent Garden. V ústí řeky Fleet zřejmě existoval rybářský a obchodní přístav. Roku 851 na město zaútočili Vikingové, kteří ho dobyli a vypálili. Král Alfréd Veliký později s Vikingy uzavřel mír a přestěhoval město pod ochranu původních římských hradeb. Za vlády dalších anglosaských králů město vzkvétalo jako středisko mezinárodního obchodu a důležité politické centrum. Přesto občasné útoky Vikingů pokračovaly a dosáhly svého vrcholu v roce 1013, kdy dánský král Knut město dobyl a donutil anglického krále Ethelreda II. k útěku.", "question": "U ústí jaké řeky leží Londýn?", "answers": ["Temže"]}
{"title": "Peří", "context": "Opeření dospělých ptáků je dvouvrstevné - na povrchu se nachází vrstva krycího peří, pod ní je pak hluboká péřová vrstva tvořená prachovitým, prachovým, štětečkovitým nebo vlasovým peřím, která má hlavně termoregulační funkci. Jednotlivé druhy peří se od sebe liší vzhledem, velikostí, stavbou i uspořádáním a jsou základními typy ptačího peří. Kromě těchto typů se u některých ptáků vyvinulo štětinovité peří, u tučnáků je krycí peří změněno do podoby tuhých šupin, u běžců zase došlo k redukci praporu obrysových per. Krycí peří (lat. pennae contourae generales) tvoří vnější vrstvu ptačího opeření. Pokrývá celý povrch těla a určuje jeho obrys, na určitých částech těla také došlo ke specializaci krycích per v souvislosti s létáním. Krycí peří je tvořeno obrysovými pery s pevnými prapory. Během postnatálního vývoje ptáků narůstá nejprve prachový šat mláďat – pápěří (neoptile). Narůstá zpravidla jen na určitých místech těla, zvaných pernice (pterylae), mezi nimiž jsou neopeřené nažiny (apteriae). V průběhu vývoje peří se zvyšuje metabolismus ptáků až o 30 %, což se projevuje jak zvýšenými nároky na výživu, tak i zvýšenou vnímavostí ke stresorům.", "question": "Jakou vrstvu ptačího opeření tvoří krycí peří?", "answers": ["vnější"]}
{"title": "Michal Malátný", "context": "Michal Malátný, vlastním jménem Michal Novotný, (* 30. června 1970 Jičín) je český zpěvák, frontman populární české skupiny Chinaski a příležitostný herec. Vystudoval činoherní herectví na DAMU. V roce 1994 nastoupil do angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. V roce 1996 si zahrál ve filmu Mňága - Happy end a v roce 2007 v komedii Chyťte doktora. Ve skupině Chinaski hraje na kytaru, zpívá a skládá texty. Od roku 2014 hostuje také v divadle Semafor ve hrách Osvobozené divadlo Semafor a Prsten pana Nibelunga. == Osobní život == Je ženatý. Má dcery Kateřinu (2009) a Frídu (2014). == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michal Malátný Michal Novotný v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Ve které kapele působí český zpěvák Michal Malátný?", "answers": ["Chinaski"]}
{"title": "Michael Palin", "context": "Michael Edward Palin (* 5. května 1943, Broomhill, Anglie) je britský komik, spisovatel a jeden z šesti členů komediální skupiny Monty Python. Studoval historii na univerzitě v Oxfordu, kde se seznámil s Terrym Jonesem, se kterým později společně psal skeče pro různé show na BBC. V roce 1966 si vzal svou současnou manželku Helenu Gibbinsovou, se kterou má tři děti. Od 80. let 20. století se začal věnovat natáčení cestovních dokumentů po celém světě. Mezi jeho nejúspěšnější patří například Od pólu k pólu nebo Kolem světa za 80 dní. Za jeho působení v televizi mu byl roku 2000 udělen Řád britského impéria. Od roku 2009 do 2012 byl prezidentem Royal Geographical Society. Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Palin ve Wikimedia Commons Michael Palin v Česko-Slovenské filmové databázi Palinův cestovatelský web", "question": "Co studoval Michael Edward Palin na univerzitě v Oxfordu?", "answers": ["historii"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je město ve Zlínském kraji, 23 km jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy. Žije zde přes 25 tisíc obyvatel, spolu se Starým Městem a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s 38 tisíci obyvateli. Město bylo založeno 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu. Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178-180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. Údaje jsou souhrnné za všechny městské čtvrtě (centrum, Jarošov, Mařatice, Míkovice, Rybárny, Sady a Vésky). V letech 1971-1990 byla součástí Uherského Hradiště navíc také dnešní města Kunovice a Staré Město, jejichž osamostatnění bylo příčinou desetitisícového propadu v počtu obyvatel začátkem 90. let 20. století. Takto vymezená aglomerace čítala v roce 2011 celkem 38 007 obyvatel. Související informace naleznete také v článku Veligrad. Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov-Morava-Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum na rozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice-Valy však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně. Na území současného Uherského Hradiště (jeho části Sady) až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, ve které byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury.", "question": "Ve kterém kraji se nachází město Uherské Hradiště?", "answers": ["Zlínském kraji"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "V květnu tohoto roku byl Erben poslán do Chorvatska, aby obeznámil tamní občany s děním v Čechách a zároveň dopisoval do Prahy o důležitých věcech mezi Jihoslovany. Na podzim téhož roku byl jmenován překladatelem u zemské vlády. Roku 1850 byl Erben ustanoven sekretářem Českého muzea (dnešního Národního muzea). O rok později byl zvolen archivářem města Prahy – konečně se mu tak dostalo uspokojivého finančního ohodnocení. Erben se také podílel na projektu vědeckého a kritického časopisu Obzor a byl jedním ze zakladatelů dodnes vycházejícího časopisu Právník. Roku 1864 byl Erben jmenován ředitelem pomocných kanceláří úřadů města Prahy, ve stejný rok také vydává Prostonárodní české písně a říkadla a o rok později Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních. Zemřel 21. listopadu 1870 v domě U Tří tykví na Starém Městě v Praze v Michalské ulici. Byl pohřben na Malostranském hřbitově na pražském Smíchově, jeho ostatky však byly v roce 1908 přemístěny na pražské Olšanské hřbitovy. == Adresy pobytu, pamětní desky a pomníky == 1857–1867: Dům U Velkého střevíce (také dům U Velké boty), Vlašská 333/30, Praha - Malá Strana, 1867 (16. 1.) – 1870 (21. 11.): dům U Jelena (také U Pěti tykví), Michalská 440/11, Praha - Staré Město. Na fasádě je pamětní deska s textem: Zde žil a dne 21. listopadu 1870 zemřel KAREL JAR. ERBEN. == Dílo == Těžiště svého odborného zájmu Erben spatřoval v edicích folklórních materiálů, především českých lidových písní. Srovnával jejich varianty a vyhledával mezi nimi text, který nejlépe odpovídá předpokládanému původnímu tvaru. Na písně se díval jako na zpívané texty, přihlížel proto i k nápěvům, které rovněž vydával. Erben neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád. V jeho básních se opakují témata viny a trestu. Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865) – jakási \"slovanská čítanka\" (k dispozici online) Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1869) – \"slovanská čítanka\" ve zkrácené úpravě a v českém překladu Kytice z pověstí národních (1853, rozšířené vydání 1861) – jediná sbírka básní, kterou vydal; podkladem Kytice jsou staré české lidové báje Písně národní v Čechách – obsahuje 500 písní Prostonárodní české písně a říkadla (1864) – pětidílná sbírka folklóru z Čech. Toto dílo je velmi ovlivněno romantismem, ten předpokládal, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, který vyjadřuje jakousi národní povahu (charakter).", "question": "Kde zemřel Karel Jaromír Erben?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Finsko", "context": "Zamrzají i okolní moře. Čtvrtina finského území leží za polárním kruhem. Díky tomu se zde dá zažít půlnoční slunce. Čím více na sever, tím je víc dnů, kdy je to možné. Na severním konci Finska v létě Slunce nezapadá po 73 dnů a v zimě nevyjde 51 dnů. V jižním Finsku pak v létě sice Slunce zapadá, ale nesetmí se. V době okolo letního slunovratu jsou noci takzvaně bílé. Okolo zimního slunovratu pak zde jsou nejkratší dny asi pět až šest hodin dlouhé. Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Finska. Finsko je parlamentní republika. Většina výkonné moci náleží vládě (Státní rada), kterou vede předseda vlády vybraný parlamentem. Státní rada je tvořená předsedou vlády, ministry jednotlivých ministerstev centrální vlády a také Kancléřem pro spravedlnost, který je nejvyšším ochráncem práv ve Finsku a dohlíží na zákonnost jednání veřejných činitelů a dodržování základních lidských práv. Podle finské Ústavy je nejvyšším zákonodárným sborem jednokomorový parlament (finsky Eduskunta). Ten může měnit Ústavu, odvolávat předsedu vlády a přehlasovat prezidentské veto. Jeho zákony nejsou předmětem soudního přezkumu[zdroj? ]. Navrhuje je Státní rada nebo některý z poslanců. Poslanci jsou voleni na čtyřleté období poměrným systémem. Volič může při volbách dávat preferenční hlasy jednotlivým kandidátům. Soudní systém je rozdělen mezi soudy s běžnou občanskou a trestní soudní pravomocí a administrativní soudy řešící spory mezi jednotlivci a administrativními orgány státu a obcí.", "question": "Je Finsko monarchie?", "answers": ["Finsko je parlamentní republika."]}
{"title": "Brom", "context": "Brom, chemická značka Br, lat. Bromum je prvek ze skupiny halogenů, za normálních podmínek toxická, červenohnědá kapalina. Brom je velmi reaktivní prvek, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1826 Antoinem Balardem. Na Zemi je brom přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero). Mineralogicky doprovázejí sloučeniny bromu analogické sloučeniny chloru, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích. Relativní zastoupení bromu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je brom přítomen v koncentraci 2-3 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina bromu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 67 mg/l. Předpokládá se, že ve Vesmíru na 1 atom bromu připadá 1 miliarda atomů vodíku. Brom se průmyslově vyrábí chlorováním mořské vody, popř. solanky (koncentrovaného roztoku mořské soli) při pH kolem 3,5. Vyloučený elementární brom se z vody odstraňuje probubláním proudem vzduchu a následnou kondenzací ochlazením par. Elementární brom je velmi silné oxidační činidlo. Je značně toxický. Díky poměrně nízkému bodu varu se rychle odpařuje a jeho páry ve vyšších koncentracích mohou způsobit smrt zadušením, i v nižších koncentracích však poškozují pokožku a především oči. Ve sloučeninách se brom vyskytuje v mocenství Br -, Br +, Br 3+, Br5+ a Br7+. V každém z uvedených mocenství vytváří brom příslušnou kyselinu. jedinou bezkyslíkatou kyselinou je kyselina bromovodíková HBr kyselina bromná HBrO odpovídá valenci Br+ v mocenství Br3+ je známa kyselina bromitá HBrO2 kyselina bromičná HBrO3 odpovídá valenci Br5+ Praktický význam mají pouze soli některých z uvedených kyselin. Např. nerozpustný bromid stříbrný, AgBr, nachází využití ve fotografickém průmyslu. Mezi další sloučeniny bromu patří např. bromoform. Průmyslové se využívají některé bromované sloučeniny jako tzv. zhášeče nebo zpomalovače hoření, jde např. o polybromované difenyletery (PBDE), hexabromcyklododekan (HBCD), polybromované bifenyly (PBB) a bromované bisfenoly (například tetrabrombisfenol A). Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu brom ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo brom ve Wikislovníku", "question": "Jakou chemickou značku má brom?", "answers": ["Br"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia.", "question": "Měl Karel Jaromír Erben dvojče?", "answers": ["Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan."]}
{"title": "Mateřídouška vejčitá", "context": "Mateřídouška vejčitá neboli mateřídouška polejová (Thymus pulegioides L.) je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých. Patří k našim nejrozšířenějším mateřídouškám. == Popis == Mateřídouška je drobná bylina s plazivou, u země dřevnatějící lodyhou. Tvoří trsnaté keříky o výšce 10 až 30 cm. Po rozemnutí je pro ni typická vůně, která se může lišit podle stanoviště a genetické mutace. Listy jsou vstřícné, vejčité až široce eliptické (7-12 × 4-6 mm), krátce řapíkaté. Květy jsou drobné a fialové, uspořádané do hlavatého květenství, oboupohlavné nebo funkčně samičí (se zakrnělými tyčinkami). Kvete od července do října. == Výskyt == Roste téměř po celé Evropě až do poloviny evropské části Ruska. V České republice se vyskytuje mimo jižní Moravu. Preferuje nízké či pravidelně sekané louky, travnaté a kamenité svahy (například i hráze, železniční náspy apod.), paseky, okraje lesů, případně obrůstá hliněná mraveniště. Je tolerantní k půdnímu pH, vyžaduje ale substrát chudší na živiny. == Použití == Mateřídouškový čaj je účinný pří onemocněních horních cest dýchacích (kašel, chřipka, zánět průdušek), při poruchách zažívání spojených s plynatostí a kolikami (zvyšuje vylučování žaludečních šťáv). Rovněž navozuje klid, příjemný spánek, pomáhá při bolestech hlavy, závratích a nervových slabostech. Využívá se na výrobu čajů nebo jako koření. Dříve se prášek z usušených listů používal k odpuzování blech (odtud pochází název pulegioides - latinsky Pulex = blecha). == Účinné látky == Mateřídouška, jak je pro hluchavkovité typické, obsahuje množství silic (thymol, cymol, karvakrol, linalol, terpineol), kyselinu ursolovou, flavonoidy, flavony, karvanol, třísloviny a hořčiny. == Poddruhy == mateřídouška vejčitá / polejová pravá (Thymus pulegioides subsp. pulegioides) - běžný poddruh mateřídouška vejčitá / polejová kraňská (Thymus pulegioides subsp. carniolicus) - nemá lysé listy, v ČR jen v lomu u Hněvotína == Odkazy == === Související články === Mateřídouška obecná === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu mateřídouška vejčitá ve Wikimedia Commons Mateřídoušky polejová pravá - botany.cz Mateřídoušky polejová kraňská - botany.cz", "question": "Je možné mateřídoušku použít k výrobě čajů?", "answers": ["Využívá se na výrobu čajů nebo jako koření."]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "V létě roku 1744 vpadl Fridrich II. podruhé do Čech, čímž porušil mír sjednaný roku 1742 Anglií. Dále uzavřel s Francií alianci a 19. září 1744 opět dobyl Prahu. Na sklonku roku 1744 navíc porodila sestra Marie Terezie – Marie Anna mrtvé dítě a sama dne 16. prosince 1744 zemřela. 31. ledna 1745 přivedla Marie Terezie na svět dalšího syna – Karla Josefa. I přes tuto radostnou událost vládla v Rakousku spíše špatná nálada, jelikož 4. června 1745 u Dobroměře a 30. září 1745 u Ždáru u Trutnova prohrálo Rakousko bitvy proti Fridrichu II. Rakousko společně s Anglií prohrálo ještě bitvu proti Francii dne 11. května 1745 u Fontenoy v Rakouském Nizozemí. Kvůli těmto prohraným bitvám a navíc kvůli strachu z útoku na Čechy Marie Terezie podepsala další mír (už třetí v řadě) s Fridrichem II. dne 25. prosince 1745 v Drážďanech, ve kterém se definitivně zřekla Slezska. Naopak, Fridrich II. přislíbil, že uzná Františka Štěpána za římskoněmeckého císaře.", "question": "Kdy Marie Terezie přivedla na svět syna Karla Josefa?", "answers": ["31. ledna 1745"]}
{"title": "Honduras", "context": "Honduras je stát v Střední Americe. Jeho sousedy jsou Guatemala na severozápadě, Salvador na jihozápadě a Nikaragua na jihu. Jihozápadní výběžek země je omýván vodami Pacifiku, z druhé strany má Honduras dlouhé pobřeží s Atlantickým oceánem. Administrativně se stát skládá z 18 departementů. V Hondurasu stále panuje neklidná politická situace. Pro průmysl je mimo jiné důležité zpracování mahagonového dřeva. Jméno Honduras, jež zemi dali Španělé, znamená ve španělštině hluboký záliv. Vychází z podoby zálivu u města Trujillo, které bylo prvním hlavním městem v Hondurasu. Je však možné, že název pochází z citátu Kryštofa Kolumba \"Gracias a Dios que hemos salido de estas honduras! \" (česky Díky bohu, že jsme unikli z těch zrádných hlubin! ), který Kolumbus pronesl poté, co přistál během tropické bouře na výběžku, jenž byl podle toho pak pojmenován Gracias a Dios. Aztékové jej ovšem nazývali v jazyce Nahuatl Zollan - Lugar de cordonices - Místo křepelek a v nahuatlu se tento název dodnes používá.[zdroj? ] Jméno pro křepelku - cordoniz - převzali Aztékové z jazyku Pipil, příbuznému Nahuatlu, kde má podobu sula (v Pipil) a zolli(v Nahuatlu).[zdroj? ] Jazykem Pipil se hovoří na území dnešního El Salvadoru, který s Hondurasem sousedí na jihozápadě. V západní části Hondurasu nedaleko hranice s Guatemalou se nacházelo v předkolumbovské době město Copán, které bylo jedním z center Mayské kultury.", "question": "Který stát je jihozápadním sousedem Hondurasu?", "answers": ["Salvador"]}
{"title": "Musala", "context": "Musala (bulharsky М) je s nadmořskou výškou 2925 m nejvyšší horou v Bulharsku a na celém Balkánu. Musala se nachází v pohoří Rila, v Rilském národním parku nedaleko hlavního města Sofie. Jméno hory vzešlo z \"Mus Allah\", \"Alláhova hora\" a pochází z období, kdy bylo Bulharsko součástí Osmanské říše. Staré bulharské jméno hory je Tangra. V letech 1949-1962 se jmenovala po sovětském vůdci Stalinovi. Musala je významná svojí bohatou florou, která zahrnuje například makedonskou borovici a bulharský smrk, a také faunou s velkým výskytem různých ptačích druhů. Musala má subarktické podnebí s dlouhými chladnými zimami a krátkými léty. Přes zimu teploty obvykle nepřekračují bod mrazu po několik měsíců. Přes léto se teploty zřídkakdy dostávají nad 14-15 °C. V období 1931-1970 byla absolutně nejvyšší zaznamenaná teplota 18,7 °C a nejnižší -31,2 °C. Nejpohodlnější výstup na vrchol Musaly je z lyžařského střediska Borovec (Б), odkud je vrchol vzdálen přibližně 13 km. Asi 1 km jihozápadně od Borovce je vesnice Bistrica (Б), kde začíná červeně značená cesta. Ta po dalších 8 km nastoupá k chatě Musala (х М) ve výšce 2389 m n. m., kde je možné se občerstvit i přenocovat. Cesta dál stoupá k jezeru Ledenoto (Л е) (3 km od chaty Musala), u nějž ve výšce 2709 m n. m. stojí nejvyšší bulharský horský přístřešek zvaný Everest (х Л е), kde lze doplnit tekutiny, případně i přenocovat. Od něj už zbývá jen 1 km na vrchol ve výšce 2925 m n. m., kde se kromě vrcholové mohyly nachází i meteorologická a pozorovací stanice. Celý výstup trvá 6-7 hodin. Alternativou je přiblížení lanovkou z Borovce až na vrchol Jastrebec (Я) (2369 m n. m.) a odtud po hřebeni k chatě Musala a dál po zmíněné červeně značené cestě. Obrázky, zvuky či videa k tématu Musala ve Wikimedia Commons Výstup na Musalu na HoryInfo.cz Výstup na Musalu na CestouNecestou.com Výstup na Musalu na SummitPost.org (anglicky) Výstup na Musalu na Virtualmountains.co.uk (anglicky)", "question": "V jakém pohoří se nachází Musala?", "answers": ["Rila"]}
{"title": "Guambiano", "context": "Guambiano je jihoamerický domorodý jazyk barbakoské jazykové rodiny. Hovoří jím asi 23 500 domorodců v andské části Kolumbie. Tento jazyk se vyučuje na školách a jeho písmem je latinka.", "question": "Jaké písmo používá jazyk Guambiano?", "answers": ["latinka"]}
{"title": "Owen Chamberlain", "context": "Na tomto projektu pracoval společně s Emiliom Segrè jak v Los Alamos, tak v Berkeley. Po válce pokračoval v postgraduálním studiu na Chicagské univerzitě pod vedením slavného fyzika Enrica Fermiho. Fermi měl velký význam pro budoucí vědeckou dráhu Chamberlaina, neboť ho motivoval a podpořil, aby se namísto prestižní teoretické fyziky začal věnovat experimentální fyzikou. Ve své doktorské práci se zabýval difrakcí pomalých neutronů a titul Ph.D. obdržel oficiálně od Chicagské univerzity v roce 1949. V roce 1948 přijal Chamberlain učitelské místo na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde byl později v roce 1958 jmenován profesorem fyziky. Společně s profesorem Emiliem Segrè, Clydem Wiegandem a dalšími se v 50. letech zabýval protonovými srážkami. Série jejich experimentů vedla v roce 1955 k objevu antiprotonu (záporně nabitého protonu), který se tak stal po pozitronu druhou nalezenou antičásticí, jejichž existenci teoreticky předpověděl Paul Dirac. V následujících letech se se svými kolegy zaměřil na studium interakcí antiprotonů s dalšími částicemi. Během tohoto výzkumu byla objevena další antičástice, tentokrát antineutron. V 60. letech byl pak společně s Carsonem Jeffriesem a Gilbertem Shapirem průkopníkem použití polarizovaných protonů mimo jiné ke studiu spinové závislosti vysokoenergetických procesů, k určení parity hyperonů či k testům časové symetrie v elektron-protonových srážkách. Ke konci 70. let a začátkem 80. let se účastnil výzkumu interakcí urychlených lehkých jader s jinými atomovými jádry na urychlovači Bevalac v Lawrence Berkeley National Laboratory. Ke konci své vědecké kariéry pracoval společně s Davidem Nygrenem na vývoji tzv. časově projekční komory (Time projection chamber), detektoru částic, který byl úspěšně použit k výzkumu elektron-pozitronových srážek na lineárním urychlovači ve Stanfordu (SLAC). Chamberlain se též aktivně účastnil řady hnutí za mír, lidská práva či svobodu slova. Vystoupil např. proti válce ve Vietnamu a byl významným členem hnutí Scientists for Sakharov, Orlov and Shcharansky, které vzniklo na podporu ruských vědců vězněných v Sovětském svazu pro svá politická přesvědčení. V 80. letech se otevřeně postavil za ukončení vývoje a výroby jaderných zbraní. V roce 1943 se Chamberlain oženil s Beatrice Babette Copper († 1988), se kterou měl tři dcery a jednoho syna. Později se oženil ještě dvakrát - s June Steingart Greenfield († 1991) a Sentou Pugh Gaiser. V roce 1985 byla u něho diagnostikována Parkinsonova nemoc a o čtyři roky později ukončil svou dlouholetou kariéru učitele na univerzitě v Berkeley. Na následky komplikací spojených s jeho nemocí zemřel 28. února 2006 v Berkeley ve věku 85 let.", "question": "Kdy zemřel Owen Chamberlain?", "answers": ["28. února 2006"]}
{"title": "Oxetan", "context": "Oxetan (systematický název 1,3-propylenoxid) je cyklická organická sloučenina, známý izomer propylenoxidu. Rozpouští se ve vodě, alkoholu, etherech a velice dobře v acetonu a jiných organických rozpouštědlech. Pokud je tato sloučenina zahřáta na teplotu rozkladu vydává štiplavý kouř a dráždivé páry. Při úniku se rychle rozkládá (fotochemické reakce a rychlý výpar). Testování na zvířatech prokázalo tuto sloučeninu jako vysoce karcinogenní, genotoxicita nebyla zatím prokázána. == Využití == Oxetan je využit při výrobě takzvaných světlo-emitujících diod (OLED). Využívá se také při polymeraci a má velký potenciál využití ve farmacii právě díky jeho fotochemické reaktivnosti. Je schopný tvořit jakousi kostru pro vznik různorodým komplexních molekul, které se dají využít jako léčiva, ochranné prostředky zemědělských plodin apod. Látky modifikované oxetanem se rychleji dostávají do buněk a mohou například tlumit genovou expresi (přepis a translaci genů do proteinů). Tím je možné regulovat takzvané protoonkogeny, způsobující rakovinu. Výzkum je zatím ale spíše v začátcích a ani toxicita této látky není zatím plně prozkoumána. == Reference == Oxetan na PubChem Oxetan na Hazardous Substances Data Bank Gómez-Bombarelli R, et all. Alkylating potential of oxetanes. Chem Res Toxicol, 2010, 19;23(7):1275-81. doi: 10.1021/tx100153w. Wuitschik G, et all. Oxetanes in drug discovery: structural and synthetic insights. J Med Chem. 2010 Apr 22;53(8):3227-46. doi: 10.1021/jm9018788. Wang M, et all. The oxetane ring in taxol. J Org Chem. 2000 Feb 25;65(4):1059-68. Pradeepkumar PI, et all. Synthesis, physicochemical and biochemical studies of 1',2'-oxetane constrained adenosine and guanosine modified oligonucleotides, and their comparison with those of the corresponding cytidine and thymidine analogues. J Am Chem Soc. 2004 Sep 22;126(37):11484-99.", "question": "Je pravda, že Oxetan není rozpustný ve vodě?", "answers": ["Rozpouští se ve vodě, alkoholu, etherech a velice dobře v acetonu a jiných organických rozpouštědlech."]}
{"title": "Moták pochop", "context": "Začátkem května snáší samice v dvoudenním intervalu 3–6 bělavých vajec, která zahřívá po dobu asi jednoho měsíce. Samec samici na hnízdě nestřídá, ale přináší jí potravu po celou dobu sezení na vejcích i po vylíhnutí mláďat – samice přinesenou kořist porcuje a mláďata krmí. Na hnízdě mláďata stráví asi šest týdnů, v nebezpečí se rozlézají po okolí. Do hnízda se na noc někdy vrací i po dosažení vzletnosti. Potravu tvoří především drobní hlodavci, ale i jiní savci, ryby a ptáci. Hlavním lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřená místa v blízkosti vod. Nad takovou krajinou létá pochop nízkým, značně neurovnaným (jakoby potácivým) letem, který mu umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě. Nikdy neloví ve vzduchu . Moták pochop je tažný druh, který na zimoviště v jižní Evropě a Africe odlétá v srpnu až říjnu a ze zimovišť přilétá během března a dubna. V ČR hnízdí odhadem max. 1700 párů, přičemž četnost výskytu motáka pochopa má mírně vzrůstající tendenci. Obrázky, zvuky či videa k tématu Moták pochop ve Wikimedia Commons Galerie Moták pochop ve Wikimedia Commons hlasová ukázka v projektu Českého rozhlasu \"Hlas na tento den\"", "question": "Kdy moták pochop odlétá na zimoviště?", "answers": ["v srpnu až říjnu"]}
{"title": "Genitální bradavice", "context": "Mohou být způsobeny HPV kmeny 6, 11, 30, 42, 43, 44, 45, 51, 52 a 54; a za 90 % případů genitálních bradavic jsou zodpovědné HPV typy 6 a 11. Jiné typy HPV způsobují karcinom děložního hrdla a většinu z análních karcinomů. Genitální HPV infekce mají ve Spojených státech odhadovanou prevalenci mezi 10 až 20 % a klinický projev u 1 % dospělé sexuálně aktivní populace. Přibližně 80 % nakažených je ve věku 17–33 let. Přestože léčba může bradavice odstranit, neodstraní HPV, takže po léčbě může dojít k opětovnému vzniku bradavic (v 50–73 % případů), či jejich spontánnímu vymizení. Genitální bradavice můžeme obvykle identifikovat podle jejich vzhledu. Pro jejich lepší zviditelnění lékaři při diagnostice používají roztok kyseliny octové. Důležité je jejich odlišení od zhoubného kožního bujení (rakoviny), proto při nejisté diagnóze má být vždy odebrán vzorek tkáně k mikroskopickému vyšetření. Totéž platí pro ženy s bradavicemi na děložním hrdle. Odebrané vzorky jsou následně odeslány na HPV DNA test, s jehož pomocí lze stanovit, zda se jedná o typ viru HPV, který je zodpovědný za vznik karcinomu děložního čípku. Léčba genitálních bradavic patří vždy do rukou lékaře. Rozhodně nepoužívejte k jejich léčbě volně dostupné přípravky, které si koupíte v lékárně. Vždy navštivte kožního lékaře, který vám předepíše vhodná léčiva a doporučí vhodný postup léčby. Mezi nejčastěji používané způsoby léčby genitálních bradavic patří přípravky Aldara (Imiquimod) a Condylox, Wartec či Warticon (Podophylox).", "question": "Podle čeho můžeme identifikovat genitální bradavice?", "answers": ["podle jejich vzhledu"]}
{"title": "Konopí", "context": "ĆSÚ udává osetou plochu v ČR technickým konopím na 427 ha v roce 2015. Nárůst oproti roku 2014 o 300 ha je velmi výrazný . Paragraf č. 285 trestního zákoníku od 1. 1. 2010 stanovil, zjednodušeně citováno, že ten kdo pro svou potřebu přechovává nebo pěstuje v malém množství konopí s obsahem THC nad 0,3% , dopouští se přestupku a může být potrestán pokutou až 15 000 Kč a ten kdo totéž činí s větším množstvím, dopouští se trestného činu. Nabízení nebo prodej je však vždy trestným činem. Konopí indické (Cannabis indica Lam.), je košatější než konopí seté a má širší listy. Má stejně jako konopí seté na listech a samičích květenství vrstvičku pryskyřice, která obsahuje kanabinoidy, pro které se především pěstuje. Konopí rumištní (Cannabis ruderalis Jan.), je plevelnou rostlinou zavlečenou k nám ze sibiřské oblasti. Dorůstá výšky do 1,5 m, stonek je tenký, větvený, slabě olistěný. Jedná se o planou formu konopí, u které obsah delta-9-THC není významný. V Evropě se s ním běžně setkáme v Rumunsku či Bulharsku kolem cest, ale nalézt jej můžeme i u nás - podél Dyje či na Pálavsku. Konopí bylo používáno v mnoha civilizacích, od Asie po Evropu (a později Severní Ameriku) již od neolitu.", "question": "Odkud k nám bylo zavlečeno konopí rumištní?", "answers": ["sibiřské oblasti"]}
{"title": "Barbie", "context": "Barbie je světově nejznámější a nejprodávanější panenka, poprvé představená na American International Toy Fair (největší veletrh hraček na Západě) 9. března 1959. Panenku vyrábí společnost Mattel, Inc. aj Barbie DVD Nejlépe prodávaná Barbie v historii firmy byla Totally Hair Barbie (známá mimo USA jako \"Ultra Hair Barbie\"), vytvořená v roce 1992. Většina panenek Barbie a jejich příslušenství je vyráběna v poměru přibližně 1 : 6. Vynálezkyní panenky Barbie byla paní Ruth Handlerová. Vytvořila jí pro svou dceru Barbarru, po které panenku také pojmenovala. Barbie si zahrála také ve filmech. Barbie má romantický vztah se svým přítelem Kenem (Ken Carson), který se po jejím boku poprvé objevil v roce 1961 v televizní reklamě. Skipper - patnáctiletá sestra Barbie Stacie - dvanáctiletá sestra Barbie Chelsea - třiletá sestra Barbie Todd - dvouletý bratranec Barbie Ken - přítel Barbie Sauhy - blízký kamarád tříleté Chelesy Scott - přítel Skipper Midge - nejlepší kamarádka Barbie Spoooty - nejlepší kamarádka Skipper Kessy - dítě Midge Olia -. sestra Midge Mahyts - kluk, který se zamiloval do Chelesy Barbara - sestřenice Midge Niky - nejlepší kamarádka Barbie Tereza- nejlepší kamarádka Barbie Summer - nejlepší kamrádka Barbie Rakel - slečna, jenž má zájem o Kena Ryan - bratr Rakel (chce Kenovi ukrást Barbie. ) Barbie Louskáček (2001) Barbie Růženka (2002) Barbie Labutí jezero (2003) Barbie princezna a švadlenka (2004) Barbie Fairytopia (2005) (první část pěti dílů Fairytopia) Barbie. kouzlo pegasů (2005) Barbie sestry jedou kempovat (2005) Barbie Hvězdy Hollywood (2005) Barbie Mermaidia ( mořská víla ) (2006) (druhý díl Fairytopia) Barbie deníček (2006) Barbie. 12 tančících princezen (2006) Barbie Kouzlo duhy (2007) (třetí díl Fairytopia) Barbie princezna z ostrova (2007) Barbie motýlí víla (2008) (čtvrtý díl Fairytopia) Barbie diamantový zámek.", "question": "Která společnost vyrábí panenku Barbie?", "answers": ["Mattel, Inc"]}
{"title": "Voltaire", "context": "Přesto byl jeho kritický postoj k církvi a ke katolické věrouce dobře znám. V době, když už byl na smrt nemocen, podnikl proto Voltaire další kroky ke smíření s církví. Odůvodňoval to tím, že nechce, aby byl pohřben jako pes, aby jeho tělo hodili na mrchoviště. Dne 27. 02. 1778 se k němu dostavil kněz, kterého přivolal, a Voltaire podepsal před svědky odvolání, které na něm požadovala církev, a vyzpovídal se. Ke svatému přijímání však nepřistoupil a dle jednoho svědectví to odůvodnil slovy: \"Pane abbé, uvědomte si, že plivu krev a že si musíme dát pozor, aby se moje krev nesmísila s krví Pána Boha.\" Někteří životopisci též uvádějí, že řekl: \"Je nutno, aby každý zemřel v náboženství svých otců. Kdybych žil na březích Gangy, přál bych si zemřít s kravským ocasem v ruce.\" Den před smrtí, dne 29. 05. 1778, se k jeho lůžku znovu dostavili kněží a přinesli s sebou důkladnější odvolání, než bylo to první, a zároveň veřejnou omluvu a podrobné vyznání víry.", "question": "Pod jakým jménem je znám francouzský filozof a spisovatel François Marie Arouet?", "answers": ["Voltaire"]}
{"title": "Spalovač mrtvol", "context": "Uvažoval, jakým způsobem bude snímat a vzpomněl si na druh širokoúhlého objektivu zvaného rybí oko, který použil na stěžejní úseky filmu. Prosadil si na režisérovi černobílý snímek, i když Herz chtěl mít film v barvě. Natáčelo se kamerou Arriflex (kamera bez zvuku, ten byl přidán postsynchronem) a většinu snímků natáčel Milota z ruky. Film považuje za zdařilý a hovoří o tom, že taková tvorba je potřebná, neboť ukazuje tragickou rovinu - \"Kopfrkinglové jsou stále mezi námi\". Herečka Vlasta Chramostová spolupracovala se svým manželem Stanislavem Milotou pouze v tomto filmu. Vzpomíná, že se film začal točit v uvolněné předsrpnové atmosféře roku 1968 a nikdo nemohl tušit, že se z něj stane oceňovaný kultovní film. Po dotočení a premiéře film putoval do trezoru. Přidává pikantní historku, kdy její manžel Stanislav Milota (kameraman filmu) prorocky odpověděl na její otázku, jak chtějí s režisérem točit scénu s oběšením představitelky její role. Stanislav Milota se sarkasmem hodným Spalovače mrtvol odvětil: \"Přece jako tvůj poslední záběr.\" Nemohl tušit, jakou vyřkl pravdu, Vlasta Chramostová po srpnu 1968 nesměla točit, stejně tak v českém filmu skončil i Stanislav Milota. a další S výsledným filmem byl autor námětu Fuks spokojen. Režisér ho také přijímá vcelku kladně, až na závěrečnou scénu, která musela být z ideologických důvodů vystřižena.", "question": "Kdy byl natočen film Spalovač mrtvol?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Svatopluk", "context": "Svatopluk je prastaré slovanské jméno, které se vykládá jako silný, silný v plucích, ve svém vojsku. V českém občanském kalendáři má svátek 23. února. Svante, Svantepolk – švédsky Svjatopolk – rusky, ukrajinsky, bělorusky Świetopelk – polsky Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999–2002) je –1,8%. Svatopluk I., kníže velkomoravský Svatopluk II., kníže nitranský Svatopluk Olomoucký, kníže český Svatopluk Beneš, český herec Svatopluk Čech, český spisovatel Svatopluk Doseděl, český spisovatel Svatopluk Havelka, český hudební skladatel Svatopluk Innemann, český. režisér Svatopluk Káš, český lékař, spisovatel a humorista Svatopluk Karásek, farář, písničkář a poslanec Svatopluk Matyáš, český herec Svatopluk Skládal, český herec Svatopluk Skopal, český herec Svjatopolk Vladimirovič, kijevský kníže Svante August Arrhenius. , švédský fyzik a chemik Svante Bosson, strýc vladaře Svanteho (1460-1512) Svante Sture, hrabě Stegeholmu (1517-1567) Svante Stenbock (1578-1632) Svante Bielke. , vysoký kancléř Švédska Svante Larsson Sparre, guvernér Upplandu v letech 1649-1652 Svante Banér (1584-1628) Svante Svantesson Banér (1624-1674), guvernér Upplandu 1652-1654 Svantepolk Knutsson (1225 a 1235. ), státní rada, soudce Svantepolk of Viby (1310), skandinávský velmož Svatopluk Pulec, fiktivní postava Svatopluk Kuřátko, fiktivní postava z českého televizního seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka z roku 1984 Svatopluk (Svätopluk), opera Eugena Suchoně Svätopluk, později přejmenováno na Udatný král, opera Alexandra Moyzese Svatopluk v sekci jména na www.libri.cz", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek mužského jména Svatopluk?", "answers": ["23. února"]}
{"title": "Želatovice", "context": "Želatovice jsou obec ležící v okrese Přerov. Jejich katastrální území má rozlohu 446 ha. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1282. V roce 2016 zde žilo 545 obyvatel. Socha sv. Jana Nepomuckého", "question": "Za jakého roku pochází první písemná zmínka o obci Želatovice?", "answers": ["1282"]}
{"title": "Petřínská rozhledna", "context": "Petřínská rozhledna je s výškou přes 65,5 metrů jedna z nejznámějších dominant Prahy. Její základna se nachází v nadmořské výšce 324 m, v zahradě U rozhledny na temeni kopce Petřín na Malé Straně v městské části Praha 1. V r. 1889 byli členové Klubu českých turistů na světové výstavě v Paříži, kde se tak nadchli pohledem na slavnou Eiffelovu věž, že se rozhodli vytvořit podobnou dominantu nad městem v Praze. Založili Družstvo pro výstavbu Petřínské rozhledny, dali do něj první peníze a od magistrátu získali pozemek. Pro pětkrát menší napodobeninu Eiffelovy věže byl vybrán vrch Petřín v nadmořské výšce 318 m. V r. 1890 byla provedena projektová příprava a zajištěny potřebné prostředky. Stavba byla zahájena v březnu 1891 podle návrhu arch. Vratislava Pasovského, autory konstrukce byli Ing. František Prášil a Ing. Julius Souček z Českomoravské strojírny. Rozhledna byla vystavěna pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891 na podnět zakladatelů Klubu českých turistů dr. Viléma Kurze a Vratislava Pasovského jako volná kopie Eiffelovy věže v Paříži. S tímto projektem seznámil dr. Vilém Kurz v lednu r. 1890 českou veřejnost článkem \"Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti Prahy\". Práce podle plánů inženýrů Františka Prášila a Julia Součka byly započaty 16. března a dokončeny 20. srpna roku 1891, kdy byla rozhledna slavnostně otevřena. 5. 7. 1938 vypukl na vrcholu rozhledny požár, jehož příčinou byl zřejmě elektrický zkrat ve výtahové kabině. Evakuováno bylo sto návštěvníků rozhledny. Hašení požáru bylo vzhledem k výšce rozhledny komplikované, ale po půl hodině se hasičům podařilo požár dřevěné konstrukce pod oplechovanou střechou uhasit. Do poloviny srpna 1938 byla rozhledna opravena a zpřístupněna veřejnosti. Během své návštěvy okupované Prahy (15. až 16. března 1939) vyslovil Adolf Hitler přání, aby byla Petřínská rozhledna zbourána, jelikož údajně kazila výhled z Pražského hradu. Přání ale nebylo nikdy během okupace vyhověno. 1. května 1953 byl na rozhledně uveden do provozu televizní vysílač. Tehdy byl zrušen výtah, aby tubus vyplnily kabely a napáječe. Kabina v prvním patře také začala sloužit spojům, kterým byla celá věž předána. Místo královské koruny byla na vrchol umístěna televizní anténa a později anténní nástavec tubusu. V 60. letech 20. století byly na vrcholu rozhledny umístěny další vysílací antény pro televizní a rozhlasové vysílání.", "question": "V kterém městě se nachází petřínská rozhledna?", "answers": ["Prahy"]}
{"title": "Fudži", "context": "Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふ, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふ, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富 nebo 富, první znak z 富, Fudži a 岳, hora). Literatura uvádí, že část Fudži- je původem z jazyka autochtonních Ainů s významem bohyně ohně. == Náboženství == Původní obyvatelé Japonska – národ Ainu – uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře. == Umění == Hora Fudži je světoznámým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře stylu ukijo-e Kacušiky Hokusaie 36 pohledů na horu Fudži. Někteří buddhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrcadlí. Tradiční barvou používanou při zobrazování hory Fudži je modrá. Renomovaný japonský fotograf Kójó Okada (岡 紅, 1895 – 1972) fotografoval horu více než 40 let. Snímal ji ze země, ze vzduchu, ve všech náladách, z každého úhlu i v každé denní době. == Zajímavosti == Mount Taranaki ležící na Novém Zélandu je z některých úhlů tak podobná hoře Fudži, že byla použita jako její zástupce v několika filmech, např. v Posledním samuraji. Velmi podobný hoře Fudži je také Volcán Osorno v jižním Chile. I sopka St. Helens v americké státě Washington byla díky své symetrii a vrcholku pokrytém sněhem a ledem někdy označována jako \"Fudžisan Ameriky\". Erupce z roku 1980 však výrazně změnila její podobu. == Odkazy == === Reference === === Související články === Erupce Hóei hory Fudži === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Fudži ve Wikimedia Commons (anglicky) Webové kamery na hoře Fudži (anglicky) Satelitní snímek na Google Maps (anglicky) Hora Fudži na Wikivoyage (anglicky) PDMZ.com's year-round pictures of Mt. Fuji (anglicky) Informace o výstupu na Fudži Galerie Fudži ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Japonska?", "answers": ["Fudži"]}
{"title": "Borneo", "context": "Borneo (v Indonésii Kalimantan) je třetí největší ostrov světa s rozlohou 743 330 km2. Nachází se v jihovýchodní Asii mezi Indickým oceánem a Tichým oceánem. Na Borneu se rozkládal většinou deštný prales, jenž patří k nejstarším deštným lesům na světě a který je v současnosti velice ohrožen rychlou deforestací. Je to domov mnoha druhů živočichů i rostlin. Nejvyšší hora Bornea se jmenuje Gunung Kinabalu a dosahuje nadmořské výšky 4095 m n. m. Na Borneu je také největší jeskynní sál na světě (Sarawacká síň). Politicky je rozdělený na Indonésii, Malajsii (Sarawak, Sabah) a Brunej. Město Martapura je proslulé po celé jihovýchodní Asii svým trhem s diamanty, drahými kameny a zlatem. Ve vnitrozemí ostrova žijí domorodí Dajákové, kteří byli ještě na začátku 20.století obávanými lovci lebek. Na pobřeží žijí muslimští Malajci a také etničtí Číňané, kteří tvoří 29% populace Sarawaku a 18% obyvatel Západního Kalimantanu. V rámci vládního programu transmigrace se do indonéské části Bornea přistěhovalo mnoho migrantů z přelidněné Jávy, což vedlo ke konfliktům s Dajáky. Ostrov je pokrytý deštným pralesem, kde rostou endemické rostliny. Roste zde více než 15 000 druhů vyšších rostlin, z čeho je 3000 druhů stromů. Žije zde 221 suchozemských savců. Typickými představiteli místní fauny jsou slon indický bornejský (Elephas maximus borneensis), nosorožec sumaterský a orangutan bornejský (Pongo pygmaeus), kahau nosatý (Nasalis larvatus), levhart Diardův / pardál ostrovní (Neofelis diardi), trogon šedoprsý (Harpactes whiteheadi), několik vzácných ptačích druhů, dlouhoocasí makaci a také četné druhy motýlů. Název Borneo je portugalským zkomolením názvu Brum. Indonéský název zní Kalimantan. Zejména v Indonésii je ostrov označován výhradně tímto jménem. Někdy označuje pojem Kalimantan pouze část ostrova, která je pod správou Indonésie. Seznam největších ostrovů Palmový olej Obrázky, zvuky či videa k tématu Borneo ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Borneo ve Wikislovníku", "question": "Kde se nachází největší jeskynní sál na světě?", "answers": ["Na Borneu"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Vztah mezi hmotností a energií lze využít k objasnění, jak jaderné zbraně mohou produkovat tak ohromné množství energie. Měřením hmotnosti atomových jader a jejím vydělením atomovým číslem se dá snadno spočítat vazebná energie, která je uvězněná v různých atomových jádrech. Rozdíly nám umožňují vypočíst, kolik energie se uvolní při přeměně jednoho jádra v jiné. Například v případě rozštěpení jádra uranu je toto číslo ohromující. Podle Umberta Bartocciho, historika matematiky z Univerzity v Perugii, byla Einsteinova slavná rovnice poprvé publikována již dva roky před tím Olintem De Prettoem, průmyslníkem z italské Vicenzy. Toto tvrzení není obecně přijímáno jako pravdivé nebo důležité, De Pretto mohl rovnici publikovat již dřív, ale byl to až Einstein, kdo ji spojil s teorií relativity. == Zralá léta == V roce 1906 byl Einstein povýšen na revizora druhé třídy. V roce 1908 bylo Einsteinovi uděleno oprávnění učit v Bernu jako soukromý docent, který neměl nic společného s univerzitou. Einsteinův druhý syn Eduard se narodil 28. července 1910. === Pražský pobyt (1911–1912) === V roce 1911 se Einstein stal profesorem na pražské německé univerzitě – na tři semestry. V té době úzce spolupracoval s Marcelem Grossmannem. V Praze bydlel od 1.září 1911 se svou ženou Milevou v Třebízského ulici číslo 1215 (dnes Lesnická) . Einstein, a zejména jeho manželka Mileva, ale v Praze nebyli moc šťastní, rodina tu dlouho nepobyla. V srpnu 1912 se stěhují do Curychu (již potřetí). Einstein v době svého pražského pobytu navštěvoval salón v domě U jednorožce na Staroměstském náměstí.", "question": "V kterém roce se stal Einstein profesorem na Pražské univerzitě?", "answers": ["1911"]}
{"title": "Brno", "context": "=== Divadla === V Brně můžeme nalézt nejstarší divadelní budovu ve střední Evropě, kterou je divadlo Reduta na náměstí zvaném Zelný trh. Divadelní tradice v Brně má mít kořeny až do 17. století, kdy se v tehdejší městské taverně, dnešní Redutě, odehrávaly občasné divadelní produkce pravděpodobně již v 60. letech 17. století, ovšem vlastní divadlo lóžového typu bylo v tomto komplexu vystavěno až roku 1733. První doložené profesionální a česky hrané představení se odehrálo roku 1767 opět v Redutě, šlo o představení Zamilovaný ponocný provedené bádenskou divadelní společností, tentýž rok zde koncertoval Wolfgang Amadeus Mozart se svojí sestrou Annou Marií. Mozartova rodina totiž tou dobou v Brně trávila Vánoce, tuto vzácnou návštěvu dodnes připomíná soška malého Mozarta před Redutou a jeho jméno nese i Mozartův sál v Redutě. Národní divadlo Brno je jedním z předních představitelů operní, činoherní a baletní scény města Brna, pod názvem Národní divadlo v Brně zahájilo svoji činnost roku 1884. Dnes do správy této instituce patří Mahenovo divadlo postavené roku 1882, Janáčkovo divadlo postavené roku 1965 a divadlo Reduta, která je onou nejstarší divadelní budovou střední Evropy. S Národním divadlem v Brně je spjata také osobnost světově uznávaného skladatele Leoše Janáčka. Zajímavostí je, že Mahenovo divadlo se stalo prvním plně elektricky osvětleným divadlem na evropském kontinentu, kvůli tomu musela být v blízkosti divadla dokonce postavena malá parní elektrárna a sám Thomas Alva Edison přijel roku 1911 do Brna zhlédnout svůj výtvor. Jedním z nejvýznamnějších. představitelů brněnského divadla je také Městské divadlo Brno, jehož historie sahá do roku 1945, a které zahrnuje scénu hudební a činoherní, oboje velmi úspěšné, vstupenky bývají brzy vyprodány a divadelní uskupení navíc v každém roce odehraje na 150 představení v zahraničí. Dále v Brně působí řada divadel jako jsou autorské scény Divadlo Bolka Polívky, loutkové divadlo Radost, Divadlo Vaňkovka pro děti, dále Divadlo Polárka, G Studio, Divadlo v 7 a půl (Kabinet múz), Divadlo na Orlí (hudebně-dramatická laboratoř JAMU) a další. Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo a Divadlo U stolu spolupracují v rámci Centra experimentálního divadla.", "question": "Které brněnské divadlo bylo jako první plně elektricky osvětleno?", "answers": ["Mahenovo divadlo"]}
{"title": "Granuloma inguinale", "context": "Granuloma inguinale, známá též jako donovanóza, granuloma venereum či inguinální granulom, je sexuálně přenosná nemoc, jejímž původcem je bakterie Calymmatobacterium granulomatis. Tato nemoc, která byla poprvé popsána v roce 1882, postihuje kůži a podkoží genitálií a přilehlých oblastí. Jedná se o vzácnou pohlavní nemoc, která je v některých částech světa endemická, vyskytující se především v tropech a subtropech v oblastech Afriky, jihovýchodní Asie, Karibiku, Austrálie, Indie, Nové Guineje a dalších převážně rozvojových zemích (v jiných zemích je výskyt způsobem většinou díky migraci). Inkubační doba nemoci se pohybuje od 1 do 12 týdnů. Po uplynutí inkubační doby se začne tvořit vřed, častěji větší množství vředů. Ty se posléze spojují, praskají, krvácejí a značně destruují nejenom tkáň pohlavního ústrojí, ale i tkáň řitního otvoru a třísel. Ve stejnou dobu probíhá hojení prostřednictvím vazivových jizev. Neléčená nemoc může způsobit vážné následky. Terapie probíhá podáváním antibiotik či sulfonamidů, někdy je však nezbytný chirurgický zákrok.", "question": "Ve kterém roce byla poprvé popsána granuloma inguinale?", "answers": ["1882"]}
{"title": "Bratři v triku", "context": "Bratři v triku je filmové studio vyrábějící animované filmy už od roku 1945. Tehdy bylo jedním ze samostatných ateliérů, studií, tvůrců animace, které a kteří byli za totality bez výjimky dotlačeni pod centrální dozor státního podniku Krátký film. Slavné logo studia, tři uklánějící se chlapečky v pruhovaných tričkách, navrhl pozdější autor slavného Krtečka Zdeněk Miler. V tomto studiu vzniklo přes 1600 animovaných filmů, které získaly stovky mezinárodních ocenění včetně Oscara za krátkometrážní film Munro. Dnes má toto oddělení privatizovaného Krátkého filmu a.s. 35 zaměstnanců. Specializuje se na kreslené filmy a úzce spolupracuje s dalším oddělením Krátkého filmu, Studiem Jiřího Trnky – původně samostatným studiem Jiřího Trnky, postiženým stejným osudem jako ostatní – které vyrábí filmy loutkové. Krátký film Praha a.s.", "question": "Od kdy vyrábí studio Bratři v triku animovane filmy?", "answers": ["od roku 1945"]}
{"title": "RRNA", "context": "rRNA neboli ribozomální RNA je druh RNA, který se podílí spolu se specifickými bílkovinami na tvorbě ribozomu. Protože se rRNA nachází uvnitř ribozomu, je pravděpodobně zodpovědná za jeho funkci. rRNA je ribozym (vykazuje katalytickou aktivitu) a má se za to, že funguje jako peptidyltransferáza (hraje klíčovou roli ve vytváření peptidových vazeb při syntéze proteinů). Je nejhojnějším typem RNA (až 80 % hmotnosti všech RNA v buňce). U prokaryotických organismů jsou 3 různě velké rRNA (23S, 16S, 5S), u eukaryotických buněk až 4 druhy rRNA (28S, 18S, 5,8S, 5S). Je jednovláknová, ale určité části molekul mají strukturu dvojité šroubovice. Vzniká v jadérku. sekvenace rRNA umožňuje vědcům nahlédnout do příbuzenských vztahů mezi biologickými druhy, protože geny, které ji kódují, mají nízkou variabilitu. Geny pro rRNA jsou kódovány na tzv. NA. Preribozomální RNA (pre-rRNA) je velká molekula RNA sloužící jako primární transkript (prekurzor), jehož sestřihem vznikají tři důležité eukaryotické rRNA molekuly, 5.8S, 18S a 28S. Celková velikost pre-rRNA (v jednotkách sedimentační konstanty) činí 38S u octomilky, 40S u drápatky a 45S u lidských HeLa buněk. Transkripce genů pro pre-rRNA probíhá v jadérku. Posléze dochází k jejich maturaci na skutečnou ribozomální RNA. Bakterie také mají pre-rRNA, ale situace je mírně odlišná.", "question": "Jaká je velikost pre-rRNA u octomilky?", "answers": ["38S"]}
{"title": "Zuzana Navarová", "context": "Nerez antologie: Masopust, Na vařený nudli, Ke zdi (+ bonusy) (1995) Co se nevešlo (pozdní sběr) (2001) Nej nej nej (2001) Smutkům na kabát (2005) – výběr písní Zuzany Navarové včetně několika písní Nerezu Do posledního dechu (2006) – výběr písní Zdeňka Vřešťála včetně několika písní Nerezu ...a bastafidli! (2007) – znovu Masopust, Na vařený nudli a Ke zdi + bonusy, DVD a zpěvník Nerez v Betlémě / Koncert v Orlové (2012) – reedice alba Nerez v Betlémě + dosud nevydaný koncert z roku 1985 sólový projekt Caribe Caribe (1992) s kapelou Tres Tres (1995) s kapelou Koa Skleněná vrba (1999) Zelené album (2000) Barvy všecky (2001) Jako Šántidéví (2003) Koa (2006) – album obsahuje tři písně Zuzany Navarové další Vánoční písně a koledy (1992) Morytáty a balady (1993) – společně se Janem Nedvědem, Vítem Sázavským a Vlastimilem Peškou Sloni v porcelánu I. (1999) – sampler Nebe počká (2004) – Zuzana Navarová zpívá pět písní na albu Karla Plíhala s texty Josefa Kainara Smutkům na kabát (2005) – výběr, reedice na 2LP (2018) Dávný příběh (2011)Zuzanu Navarovou můžeme slyšet také na albu Radůzy Andělové z nebe (2001). Marie Rottrová na svém albu Podívej (2001) zpívá její dvě písně. == Scénická hudba == Komponovala hudbu k divadelním inscenacím Střemhlav (1986, Státní divadlo Brno, soubor HaDivadlo Brno), Anděl přichází do Babylónu (1989, Divadlo Vítězného února Hradec Králové), Sevillský svůdce a kamenný host (1991, Národní divadlo Praha), Vytetovaná růže (1998, Divadlo v Řeznické Praha), Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina (2000, Městské divadlo Karlovy Vary). Motivy z písní Zuzany Navarové jsou použity v iscenaci Rozmarné léto (2014, Horácké divadlo Jihlava). == Filmová hudba == Spolu s Vítem Sázavským složila hudbu k animovaným filmům režisérky Michaely Pavlátové Křížovka (1989) a Řeči, řeči, řeči (1991), který byl nominován na Oscara. Nazpívala také titulní píseň k filmu Čert ví proč z roku 2003. == Ocenění == 1982 hlavní cena folkového festivalu Porta skupině Nerez 1982 nejlepší vokální projev na pražské Vokalíze 1983 hlavní cena folkového festivalu Porta skupině Nerez 1983 hlavní cena na pražské Vokalíze skupině Nerez 1991 ocenění Českého hudebního fondu \"Nejlepší libretistka roku 1990\" 1991 nominace časopisem Melodie na ocenění \"Nejlepší zpěvačka roku 1990\" 1993 navržena hudební kritikou na cenu České Grammy v kategorii zpěvaček 1999 Žlutá ponorka – Zuzana Navarová, Iván Gutiérrez a Koa, album Skleněná vrba 2001 cena Anděl v kategorii folk udělená Akademií populární hudby", "question": "Kdo založil Nadaci Život umělce ?", "answers": ["Zuzana Navarová"]}
{"title": "Madeira (souostroví)", "context": "Na Madeiře žije 271400 obyvatel, hlavní město je Funchal. Jedinými obydlenými ostrovy jsou Madeira a Porto Santo. Madeira patří mezi celoročně vyhledávané turistické lokality. Světově proslulé jsou novoroční oslavy s velkolepým ohňostrojem, dojímavé scenérie, madeirské víno a nádherná flóra. Nachází se tu také sopka Pico Ruivo, vysoká 1862 m n. m. (nejvyšší hora souostroví). Souostroví Madeira bylo známo již starým Římanům, náhodou pak bylo znovuobjeveno a osídleno portugalskými námořníky roku 1418. Celé souostroví Madeira je sopečného původu, stejně jako celá oblast Makaronézie, jejíž je součástí. Z geografického hlediska je situováno na Africké desce. Jednotlivé ostrovy jsou vrcholy starých podmořských sopek. Moře mezi ostrovy madeirského souostroví má hloubku kolem 4000 metrů, již ve vzdálenosti 5 km od pobřeží dosahuje hloubka moře 3000 m [1]. Souostroví je omýváno Golfským proudem. Teplota vody kolem ostrova Madeira ani v zimě neklesá pod 18 °C, což je příčinou \"věčného jara\" na ostrově. Souostroví se běžně člení na 4 části: Madeira (740,7 km2) Porto Santo (42,5 km2) Ilhas Desertas (14,2 km2) Ilhas Selvagens (3,6 km2) Hlavním a největším ostrovem je Madeira, na níž žijí téměř všichni obyvatelé souostroví. Na druhém obydleném ostrově, Porto Santo, žije necelých 4500 obyvatel. Ostrovy Desertas jsou jakýmsi pokračováním východní části ostrova Madeira, od něhož je dělí 20 km vodní plochy. Touto úžinou proplouvají lodě do Evropy a také tudy pravidelně táhnou velryby, což bylo v dobách před vstupem Portugalska do Evropské unie základem zdejšího lovu a zpracování velryb. Bývalí velrybáři dnes pracují v Muzeu velrybářství v Caniçalu nebo v člunech provázejí turisty pozorující velryby. Souostroví je dobře pozorovatelné z celého jižního pobřeží Madeiry. Všechny ostrovy jsou přírodní rezervací, přísně hlídanou ochranáři. Žijí zde ptáci, ale nejvzácnějším chráněným živočichem je zde tuleň středomořský. Ostrovy Selvagens jsou rovněž přírodní rezervací. Leží v cestě lodím plujícím na Kanárské ostrovy a v minulosti byly častou příčinou neshod mezi Španělskem a Portugalskem. Seznam 11 samosprávných celků na Madeiře: Calheta Câmara de Lobos Funchal Machico Ponta do Sol Porto Moniz Porto Santo Ribeira Brava Santa Cruz Santana Sã Vicente", "question": "Jaké je hlavní město Madeiry?", "answers": ["Funchal"]}
{"title": "Otto Wichterle", "context": "Začala tak vznikat první skripta pro organickou i anorganickou chemii, která svým pojetím předbíhala dobu. Později sám napsal dokonce německou a ruskou verzi těchto učebnic. Učebnice průběžně vylepšoval až do roku 1958, kdy byl propuštěn z vysokých škol. Spolu s Lukešem se pokusil zcela od základů změnit výuku na vysokých školách. Na svých poválečných přednáškách zavedl průběžné testy a zkoušky se staly jen formalitou, která doplňovala celkové hodnocení. Tato metoda však neuspěla – kvůli konservatismu profesorů, ale také proto, že toto průběžné hodnocení se dalo jen špatně politicky ovlivnit a bez milosti ukázalo, že \"správná\" politická příslušnost neznamená dobré studijní výsledky - dokonce, že tomu je naopak. Souběžně s dosazováním členů komunistické strany do vedení školy přibývalo Wichterlovi konfliktů a nepřátel. Když byl novým rektorem jmenován Vladimír Maděra, začala politická čistka vedoucí i k propuštění Otty Wichterla dne 31. srpna 1958. I přes odvolání nepozbyla výpověď platnosti. Wichterle poté získal vědecký azyl na Československé akademii věd, kde vládlo přece jen politicky liberálnější prostředí než na vysokých školách. Dne 4. prosince téhož roku byl Wichterle jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek Československé akademie věd (ČSAV), z níž se vyvinul Ústav makromolekulární chemie (ÚMCH) v Praze 6 na Petřinách. Wichterle se pak stal jeho ředitelem (až do tzv. normalizace) a strůjcem většiny jeho úspěchů. Profesor Wichterle vždy hájil nezbytnost širokého základního výzkumu a svobody vědeckého bádání. Vždy zdůrazňoval, že nové praktické výsledky se rodí zejména z rozvoje a mistrovského ovládnutí určité metodiky a teorie, zatímco od počátku násilně cílený či aplikovaný výzkum tyto výsledky nemívá. Tyto principy, které poznal již při svých začátcích v ústavu fy Baťa ve Zlíně, pak po r. 1948 odvážně hájil i při působení jako vysokoškolský profesor a po r. 1958 jako vědecký pracovník tehdejší ČSAV.", "question": "Kdo vynalezl gelové kontaktní čočky?", "answers": ["Otty Wichterla"]}
{"title": "Zuzana Roithová", "context": "V roce 1998 byla ministryní zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského, následně byla v letech 1998 až 2004 senátorkou a v letech 2004-2014 poslankyní Evropského parlamentu. V červnu 2013 byla také zvolena místopředsedkyní KDU-ČSL (tuto funkci již zastávala v letech 2001 až 2003), od roku 2016 je zastupitelkou Jihočeského kraje. V letech 1972-1978 studovala na Fakultě všeobecného lékařství Karlovy univerzity v Praze. Atestaci II. stupně v oboru Radiodiagnostika absolvovala v roce 1985. V letech 1992-1997 získala na Sheffield Hallam University titul MBA. V letech 1978-1979 pracovala jako lékařka v nemocnici v Berouně, v letech 1980-1985 ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, od roku 1985 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Zde byla od roku 1990 do roku 1998 její ředitelkou. Je vdaná za sochaře Jana Roitha, má syna Matyáše a dva vnuky. V roce 1998 vstoupila do politiky jako nestranická ministryně zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského. Následně byla zvolena na kandidátce čtyřkoalice senátorkou za volební obvod Praha 10. V roce 1999 vstoupila do KDU-ČSL a v letech 2001-2003 byla její místopředsedkyní. V letech 2000-2002 působila jako předsedkyně Evropského hnutí ČR a v letech 2002-2005 jako čestná předsedkyně správní rady Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V roce 2004 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu za KDU-ČSL a v EP působila jako místopředsedkyně výboru pro Vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 2009 svůj mandát obhájila na dalších 5 let. Znovu působila ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů.", "question": "Jak se jmenuje syn Zuzany Roithové?", "answers": ["Matyáše"]}
{"title": "Filipíny", "context": "Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy. Ve vyšších oblastech převládají borové lesy, na pobřeží rostou mangrovy. Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice, ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí. Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 26,5 °C. Na Filipínách existují tři roční období: \"Tag-init\" či \"Tag-araw\" (teplé období nebo léto od března do května), \"Tag-ulan\" (období dešťů od června do listopadu) a \"Tag-lamig\" (chladné období od prosince do února). Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění. Jihozápadní monzun (od května do října) je známý jako \"Habagat\" a suché větry severovýchodního monzunu (od listopadu do dubna) jsou známé jako \"Amihan.\" Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším květen. Teplota a vlhkost dosahují maxima v dubnu a květnu. Manila a většina nížinatých oblastí jsou od března do května prašná s velmi teplým počasím. V tomto období teplota zřídkakdy klesne pod 37 °C a teplota u moře jen vzácně klesne pod 27 °C. Roční úhrn srážek dosahuje v hornatých oblastech východního pobřeží 5000 mm, zatímco v některých údolích se jedná o hodnoty pod 1000 mm.", "question": "Kolik ročních období existuje na Filipínách?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Furiant", "context": "Poprvé o něm pojednává už roku 1789 Daniel Gottlieb Türk ve své Klavírní škole (Clavierschule oder Anweisung zum Clavierspielen für Lehrer und Lernende). Ve stylizované podobě byl často používaný českými skladateli, jako je Antonín Dvořák v cyklu skladeb Slovanské tance, op. 46 (1878) a ve své Symfonii č. 6 D dur (1880), či Bedřich Smetana v opeře Prodaná nevěsta (1866) nebo v cyklu České tance. V roce 1999 zkomponoval německý skladatel Enjott Schneider opus \"Furiant (pro malý orchestr)\". == Jiný význam == Výrazu furiant se používá pro označení člověka, dávajícího přemrštěně najevo své sebevědomí a svoje možnosti, který musí být ve své komunitě ve všem první, mít poslední slovo, mít ve všem pravdu (i kdyby ji neměl) (viz např. drama Naši furianti Ladislava Stroupežnického s podtitulem \"obraz života v české vesnici o čtyřech dějstvích\" z roku 1887); vejtaha, náfuka, haur. \"Furiant je osoba veselá, žertovná, společenská a štědrá. Furiant se rád předhání s ostatními, kdo získá více společenského obdivu.\" Daneš, F., Machač, J. .: Slovník spisovné češtiny, Academia: 1960.", "question": "Pro označení kterého člověka se používá výrazu furiant?", "answers": ["dávajícího přemrštěně najevo své sebevědomí a svoje možnosti, který musí být ve své komunitě ve všem první, mít poslední slovo, mít ve všem pravdu"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Po sametové revoluci došlo v reakci na změněné politicko-hospodářské poměry k založení Ekonomicko-správní fakulty (ESF, 1990). V roce 1994 se z Přírodovědecké fakulty vydělila Fakulta informatiky (FI), v roce 1998 oddělením od Filozofické fakulty vznikla Fakulta sociálních studií (FSS) a roku 2002 byla založena dosud nejmladší Fakulta sportovních studií (FSpS). Právnická fakulta v důsledku politických změn krátce po nástupu komunismu roku 1950 zanikla a obnovena byla až v roce 1969. Pedagogická fakulta byla roku 1953 vyčleněna jako samostatná Vyšší pedagogická škola v Brně a posléze od roku 1959 fungovala jako tzv. Pedagogický institut v Brně, než se v roce 1964 vrátila do svazku univerzity. V krátkém období let 1952–1960 existovala na Masarykově univerzitě ještě Farmaceutická fakulta (zkratka FaF), která navázala na studium farmacie realizované po druhé světové válce na Přírodovědecké fakultě. Když byla vládním nařízením zrušena, studium bylo převedeno do Bratislavy a Brno se obnovení vlastní farmaceutické fakulty dočkalo až v roce 1991, tehdy už však jako součásti samostatné Vysoké školy veterinární (dnes nesoucí název Veterinární a farmaceutická univerzita Brno). Rektorát Kariérní centrum Masarykovy univerzity Ústavy Ústav výpočetní techniky (ÚVT) Středoevropský technologický institut (CEITEC) Jiná pracoviště Archiv Masarykovy univerzity Centrum jazykového vzdělávání (CJV) Centrum zahraniční spolupráce (CZS) Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky. (Teiresiás) Centrum pro transfer technologií (CTT) Institut biostatistiky a analýz (IBA) Mendelovo muzeum Centrum vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích (CERIT) Centrální řídící struktura projektu CEITEC Univerzitní centrum Telč Účelová zařízení Správa kolejí a menz (SKM) Nakladatelství Masarykovy univerzity Správa Univerzitního kampusu Bohunice (UKB) Masarykova univerzita využívá množství budov v různých částech města Brna. Rektorát sídlí v Kounicově paláci na Žerotínově náměstí. Již od založení univerzity se uvažovalo o stavbě univerzitní čtvrti, původně na Kraví hoře a na souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím, projekt však od počátku provázely značné průtahy a nakonec se z něj na zamýšleném Akademickém náměstí podařilo realizovat jen budovu právnické fakulty.", "question": "Ve kterém městě sídlí Masarykova univerzita?", "answers": ["v Brně"]}
{"title": "Evoluce", "context": "Evoluce (přesněji biologická evoluce) je teorie popisující dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu se rozvíjí a diverzifikuje pozemský život. Podstatu těchto změn zkoumá vědní obor evoluční biologie. První ucelenou evoluční teorii vytvořil Jean Baptiste Lamarck (viz lamarckismus), ale dnešní vědci vycházejí z teorie, kterou později předložil Charles Darwin (viz darwinismus, neodarwinismus), který spojil myšlenku postupné evoluce druhu s přirozeným výběrem, jakožto příčinou a hybnou silou evoluce. Kromě evoluce biologické se uplatňuje i evoluce kulturní. Evolucí živočišných druhů je tak chápán postupný vývoj života od prvního výskytu na Zemi k mnoha různým formám života, které se nadále vyvíjejí způsoby, které paleontologie a moderní biologické a biochemické vědy popisují a nezávisle potvrzují s narůstající přesností. Společné rysy ve struktuře genetického kódu všech žijících organismů včetně lidí tak dokladují jejich společný prvotní původ. Ukazuje se však, že společné sady genů (postupné náhodné mutace) jsou selektovány deterministicky vlivem prostředí a podobnost organismů tedy odráží podobnost prostředí, ve kterém se organismy vyvíjejí. Za důkaz evoluce může sloužit například rychlá adaptivní změna zbarvení drsnokřídlovce březového nebo třeba dobře zmapovaná evoluce koně, kdy jsou známy jednotlivé \"články\" evoluce včetně postupných změn anatomie. Samotné slovo evoluce pochází původně z latinského evolutio (rozvinutí v obou významech), do češtiny se pak dostalo skrze anglickou teorii evolution. Termín se často používá v přeneseném smyslu slova - např. evoluce trhu nebo evoluce technologií (v angličtině jde o stejný význam). Nicméně vzhledem k tomu, že jde většinou spíše o přizpůsobení (tedy chybí generace), jedná se v pravém slova smyslu o třídění z hlediska stability. Studiem mechanismů a zákonitostí evoluce se zabývá evoluční biologie, evolučními vztahy mezi jednotlivými organismy se zabývá fylogenetika.", "question": "Kdo vytvořil první ucelenou evoluční teorii ?", "answers": ["Jean Baptiste Lamarck"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou atd. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství. Bývá označována také jako \"císařovna Marie Terezie\", ale jako žena se nikdy nemohla stát vládnoucí císařovnou Svaté říše římské. Císařem byl 13. září 1745 zvolen její manžel František I. Štěpán Lotrinský, čímž se stala císařskou manželkou. Marie Terezie nezůstala jen dcerou císaře a císařovnou, ale stala se i matkou dvou císařů, Josefa II. a Leopolda II. Marie Terezie byla pokřtěna hned v prvním dnu svého života. Byla nejstarší dcerou císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením). V roce 1730 zemřela i její nejmladší, teprve šestiletá, sestra Marie Amálie. V důsledku pragmatické sankce z roku 1713 byla Marie Terezie de facto předpokládanou dědičkou habsburských zemí (rakouského dědictví). Od mládí ji vychovávali jezuité. Kromě hlavního předmětu, kterým bylo náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině a němčině. Dále pak ještě například kreslení, tanci a hudbě. V sedmi letech tančila společně se sestrou Marií Annou v opeře Euristeo, jejímž autorem byl Zenón. Později, ve 13 letech, v den otcových jmenin (tj. 4. listopadu 1730), poprvé zpívala před publikem ve hře Germania il di che spende Sagro all. Hned za dva roky si užila i svou první hereckou premiéru v komedii Il cicisbeo consolato. V roce 1728 se její vychovatelkou stala říšská hraběnka Maria Karolina von Fuchs-Mollard, zvaná \"Charlotte\", která s ní zůstala až do své smrti v roce 1754. Charlottu si velmi oblíbila, říkávala jí \"mami\" a po smrti ji jako jediného nečlena habsburského rodu nechala pochovat do rodinné Císařské hrobky. Zde leží hned vedle ní a jejího chotě Františka I. Štěpána Lotrinského, kterého jí pomohla získat. S Františkem Štěpánem se poprvé setkala již v pěti letech, kdy přišel z Nancy do Vídně. Ihned si ho oblíbil její otec – Karel VI., jenž v něm viděl svého syna, kterého mu osud odepřel.", "question": "Kdo byl otec Marie Terezie ?", "answers": ["císaře Karla VI"]}
{"title": "Orestés", "context": "Orestés (řecky Ὀ, latinsky Orestes) je v řecké mytologii syn mykénského krále Agamemnona a jeho manželky Klytaimnéstry. Později se stal nástupcem na mykénském trůnu. Král Agamemnón po svém vítězném návratu z trojské války zahynul rukou vrahů najatých jeho bratrancem Aigisthem a zrádnou manželkou Klytaimnéstrou. Ti se stali posléze manželi a Aigisthos usedl na uprázdněný mykénský trůn. Usiloval také o odstranění zákonného dědice, mladého Oresta, ale to mu překazila Orestova sestra Élektra. Odvedla ho do bezpečí k fóckému králi Strofiovi, jehož manželkou byla Agamemnónova sestra Astyochea (zvaná též Anaxibie). Král se ho ujal a vychoval ho jako vlastního. Strofiův syn Pyladés a Orestés se stali doživotními věrnými přáteli. Poté Élektra věnovala sedm let přípravě návratu domů a pomstě za zákeřnou smrt otce. Orestés dospěl, vrátili se do Mykén. Dostal se nepoznán na hrad a nechal se ohlásit královně, že přináší zprávu o smrti jejího syna. Byl vyslechnut s uspokojením a poté nechala zavolat Aigistha. Orestés na nic nečekal, probodl ho hned ve dveřích a poté stejně naložil se svou matkou. Pocítil uspokojení nad potrestáním vrahů svého otce a stejně na jeho čin pohlížel i mykénský lid. Ne tak bohyně pomsty Erínye, ty ho neúprosně pronásledovaly svýma planoucíma očima a syčením a doháněly ho k šílenství. Slitoval se nad ním bůh Apollón, který mu ústy věštkyně Pýthie poradil, ať se odebere do daleké Tauridy, a tam se nechá očistit před posvátnou sochou bohyně Artemis.", "question": "Synem kterého mykénského krále je v řecké mytologii Orestés?", "answers": ["Agamemnona"]}
{"title": "Sála", "context": "Sála (německy Saale) je řeka v Německu, která protéká spolkovými zeměmi Bavorsko, Durynsko a Sasko-Anhaltsko. Hned po Vltavě je to druhý nejvýznamnější přítok Labe. Délka řeky je 433,9 km. Plocha jejího povodí měří 24 079,1 km2. Pramení ve Smrčinách u obce Zell im Fichtelgebirge v nadmořské výšce 728 m ve spolkové zemi Bavorsko. Dále protéká přes Durynskou rovinu v hluboké lesnaté dolině (Durynsko). Pod Naumburgem (Sasko-Anhaltsko) pokračuje nížinou, přičemž její povodí zahrnuje i část Saska a také malou část České republiky prostřednictvím řeky Weiße Elster, která pramení v Ašském výběžku. Do Labe ústí u města Barby v nadmořské výšce 49,5 m. Schwesnitz, zprava, ř. km ? Rokytnice (německy Südliche Regnitz), zprava, ř. km ? Schwarza, zleva, ř. km ? Ilm, zleva, ř. km 181,3 Unstrut, zleva, ř. km 161,8 Bílý Halštrov (německy Weiße Elster) pramenící u Aše, zprava, ř. km 102,7 Wipper, zleva, ř. km 37,7 Fuhne,. zprava, ř. km 33,7 Bode, zleva, ř. km 27,6 Průměrný průtok v ústí činí 117 m3/s, přičemž u Naumburgu je to 60 m3/s. Nejvyšších úrovní hladiny dosahuje v zimě a na jaře.", "question": "Jak dlouhá je řeka Sála?", "answers": ["433,9 km"]}
{"title": "Mezinárodní den památky obětí holocaustu", "context": "Mezinárodní den památky obětí holokaustu připadá na 27. ledna. Byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů 1. listopadu 2005 na jeho 42. plenárním zasedání. Tento den má připomínat utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí, 2 milionů Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za druhé světové války. Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, jelikož 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Návrh na vyhlášení tohoto dne byl podán Izraelem, Spojenými státy, Austrálií, Kanadou a Ruskem. Podpořilo jej 91 členských zemí.", "question": "Kdy byl vyhlášen Mezinárodní den památky obětí holocaustu?", "answers": ["1. listopadu 2005"]}
{"title": "Herbert Hoover", "context": "Herbert Clark Hoover (10. srpna 1874 - 20. října 1964) byl americký politik a 31. prezident USA v letech 1929-1933. Syn kvakerů, přistěhovalců z Německa a Švýcarska. Jeho rodiče zemřeli, když byl Herbert ještě mladý. Otec Jesse v roce 1880 a matka Hulda Minthorn o tři roky později. Původní rodinné příjmení neznělo Hoover, nýbrž Huber. Jako ministr obchodu USA garantoval spolu s prezidentem Masarykem první mezinárodní světový kongres o vědeckém řízení, konaný v Pantheonu Národního muzea v Praze v červenci 1924 (1.PIMCO - First Prague International Management Congress). Byl prvním americkým prezidentem, který se narodil západně od řeky Mississippi. Za jeho vlády vypukla Velká hospodářská krize. Obrázky, zvuky či videa k tématu Herbert Hoover ve Wikimedia Commons Osoba Herbert Hoover ve Wikicitátech (německy) Claus Bernet: Herbert Hoover, in: BBKL, 30, 2009, 644-653: [1]", "question": "V jakých letech byl prezidentem USA Herbert Clark Hoover?", "answers": ["1929-1933"]}
{"title": "Vlak", "context": "Vlak je jedno nebo několik pevně spojených vozidel, která jsou určená pro pohyb po železniční trati nebo jiné pevné dráze. Někdy se však slovo používá i pro mimodrážní jízdní soupravy, které délkou nebo vzhledem kolejový vlak připomínají (silniční vlak, silniční vláček). Ve starší češtině slovo označovalo náčiní, na němž se něco vláčí, a to z původního dějového jména volkъ, označujího vlečení. Dnešní význam vznikl jako kalk německého slova der Zug (tah i vlak). Zpočátku bývaly vlaky v průmyslovém i veřejném provozu velmi krátké a tažené koňmi (koněspřežná dráha). Později nastoupila parní lokomotiva, která umožnila vléci více železničních vozů a těžší vlaky i vozy. V průběhu 20. století byly parní lokomotivy vytlačovány dieselovými a elektrickými lokomotivami. V osobní železniční dopravě se kromě tradičních vlaků vedených lokomotivou prosadily dieselové i elektrické motorové vozy a ucelené obousměrné vlakové jednotky. U tramvajových vlaků směřuje vývoj opačným směrem a původně převažující obousměrné motorové vozy byly postupně téměř vytlačeny jednosměrnými, přičemž elektrická trakce se stala standardem. Podle českých obecně závazných drážních předpisů je vlak skupina (souprava) spojených drážních vozidel (zpravidla kolejových), z nichž alespoň jedno je hnací respektive trakční, opatřená předepsanými návěstmi (např. začátek a konec vlaku) a vlakovým doprovodem (tzv. vlakové náležitosti) a jedoucí podle jízdního řádu nebo podle pokynů osoby odborně způsobilé k řízení drážní dopravy (například výpravčího nebo dispečera), nebo samostatné drážní vozidlo s vlastním pohonem (hnací nebo speciální). Tento pojem je v dopravním řádu drah (§ 1 písm. k) vyhl. 173/1995 Sb.) definován zejména pro kolejovou drážní dopravu (železnice včetně metra, tramvajová doprava), na trolejbusovou dopravu a lanové dráhy (pozemní, visuté kabinové) se však tato definice vztahuje teoreticky také. Termín se používá i například pro důlní a průmyslové dráhy, na které se Zákon o dráhách nevztahuje. Vlak se rozlišuje od skupiny vozidel spojených a přemisťovaných při posunu nebo samostatně spouštěných vozidel bez vlastního pohonu. Souprava automatického metra bez vlakového doprovodu, o jakých se uvažuje pro linku D pražského metra, by do současné definice vlaku rovněž nespadala. U jiných druhů dopravy se v obdobném významu používají termíny jízdní souprava nebo potahové vozidlo, v přeneseném významu se však někdy obdobné označení používá také (silniční vláček).", "question": "po čem se pohybuje vlak?", "answers": ["železniční trati"]}
{"title": "Albert Boehringer", "context": "Albert Boehringer (německy der Erste, česky \"první\"; 11. srpna 1861, Stuttgart – 11. března 1939, Nieder-Ingelheim) byl německý podnikatel v oborech chemie a farmacie. V roce 1885 založil v Ingelheimu chemickou továrnu, která byla základem celosvětového farmaceutického koncernu Boehringer Ingelheim, jenž je dodnes vlastněn členy jeho rodiny. == Původ == Albert Boehringer byl vnukem Christiana Boehringera. Christian Friedrich Boehringer založil v roce 1817 ve Stuttgartu rodinnou farmaceutickou společnost, která později přesídlila do Mannheimu. Její následnická firma Boehringer Mannheim byla v roce 1997 převzata skupinou Hoffmann-La Roche. == Boehringer Ingelheim == Původně malá ingelheimské továrna vyráběla vinný kámen a organické kyseliny: vinnou, mléčnou a citrónovou. Albert Boehringer ale v roce 1893 objevil, že kyselina mléčná se dá ve velkém měřítku vyrábět biotechnologicky, s pomocí bakterií. V roce 1905 se firma začala zabývat výrobou farmaceutických chemikálií. Společnost se dále trvale rozvíjela, v roce 1939, kdy Albert Boehringer zemřel, měla už 1500 zaměstnanců. == Ocenění == Albert Boehringer patřil k průkopníkům sociální péče o zaměstnance a odpovědnosti zaměstnavatelů v Německu (například podnikové zdravotní pojištění, 14 dní dovolené, příspěvek na dopravu, podnikové penzijní spoření).", "question": "Kdo objevil, že kyselina mléčná se dá vyrábět s pomocí bakterií?", "answers": ["Albert Boehringer"]}
{"title": "Přemysl Otakar I", "context": "Anna Lehnická (1204–1265) ∞ Jindřich II. Pobožný, polský kníže Václav I. (1205–1253), český král ∞ 1224 Kunhuta Štaufská Vladislav (1207–1227), markrabě moravský Přemysl (1209–1239), markrabě moravský ∞ Markéta z Meranu Anežka Vilemína Česká (1210–1281) Svatá Anežka Česká (1211–1282) == Vývod z předků == == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Literatura === ANTONÍN, Robert. České země za posledních Přemyslovců I. (1192–1253). Praha: Libri, 2012. 432 s. ISBN 978-80-7277-446-3. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0. WIHODA, Martin. První česká království. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 438 s. ISBN 978-80-7422-278-8. WIHODA, Martin. Vladislav Jindřich. Brno: Matice moravská, 2007. 412 s. ISBN 978-80-86488-00-4. WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 79-91. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5. ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. 2. vyd. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Přemysl Otakar I. ve Wikimedia Commons (česky) Rodokmen Přemyslovců po Přemysla Otakara I. (česky) Přemysl Otakar I. a války v Říši (česky) Přemysl Otakar I. a situace v Čechách (česky) Exilová léta Přemysla Otakara I. (česky) Přemyslův denár z let 1192–1193[nedostupný zdroj] (česky) Přemyslova pečeť z roku 1192[nedostupný zdroj] (anglicky) Genealogie", "question": "Kterému českému králi se jako prvnímu podařilo zajistit tzv. dědičný královský titul?", "answers": ["Přemysl Otakar I."]}
{"title": "Uppsalská univerzita", "context": "Uppsalská univerzita, též Královská univerzita v Uppsale (švédsky Uppsala universitet, latinsky Universitas regia upsaliensis) je švédská státní univerzita v Uppsale. Byla založena roku 1477, a je tedy nejstarší univerzitou v severských zemích. Sestává z devíti fakult. Je členem Skupiny Coimbra. Motto univerzity zní: Gratiae veritas naturae Obrázky, zvuky či videa k tématu Uppsalská univerzita ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Uppsalské univerzity", "question": "Kdy byla založena Uppsalská univerzita?", "answers": ["1477"]}
{"title": "Zvrat (chvat)", "context": "Zvrat (anglicky: Suplex) je zápasnický chvat (používaný v zápase nebo v jiných úpolových sportech a v MMA), při jehož provádění přehazuje zápasník soupeře přes svoji hruď nebo přes ramena a přitom se zvrací vzad, ať už mostem nebo jen záklonem. Podskupiny zvratů: • Zvraty přes hruď (mostem) • Zvraty stranou (zvraty záklonem) • Zvraty přes ramena (naložením na šíji) • Zadní zvraty (anglicky: German suplex) == Reference ==", "question": "Jak se nazývá zápasnícký chvat, při kterém přehazuje zápasník soupeře přes svoji hruď?", "answers": ["Zvrat"]}
{"title": "Starý zákon", "context": "Vzhledem k tomu, že tuto sbírku užívají jak židé, tak různé proudy křesťanství, nepanuje v mnoha otázkách shoda – ani v tak základních, jako je rozsah či název sbírky. == Otázka kánonu, označení a dělení == Rozsah biblického kánonu se mezi těmi, kdo Starý zákon užívají, liší. Židé uznávají 39 samostatných knih (resp. 24, jelikož nerozdělují některé knihy na více částí jako křesťané). Protestanti přejali židovský kánon, tak jak se ustálil okolo roku 100. Katolická církev uznává kánon rozšířený i o deuterokanonické knihy, neboť vychází z alexandrijské židovské tradice, a považuje tak za závazných celkem 46 spisů. Nejvíce knih má ve svém kánoně Etiopská ortodoxní církev – 54. Označení Starý zákon je křesťanské a \"starý\" zde stojí v protikladu či jako doplnění k Novému zákonu, druhé části křesťanské Bible. Toto pojmenování je do jisté míry problematické, jelikož svádí k tomu, aby toto označení bylo chápáno jako \"zastaralý zákon\". Již i křesťanští autoři navrhují používat buď židovské označení Tanach (akronym složený z Tóra, Nevi'im (proroci) a Ktuvim (spisy); toto označení však nepostihuje deuterokanonické knihy), anebo např. První zákon (a pro Nový zákon pak užívat Druhý zákon).Podle klasického židovského dělení má Starý zákon tři části: Tóra, Proroci a Spisy. Křesťané jej obvykle dělí na čtyři části: pět knih Mojžíšových (Pentateuch), historické spisy, mudroslovné knihy a prorocké knihy. == Vznik a charakter == Starý zákon vznikal v průběhu přibližně 1000 let. Nejstarší texty pocházejí z předmonarchického izraelského období, tj. snad před rokem 1000 př. n. l. Existují však i teorie opírající se o literární skladbu a historické skutečnosti první části knihy Genesis, které posunují stáří těchto textů před rok 1500 př. n. l.. , a tvrdící, že zápisy historie, jak bylo tehdy zvykem a považováno za důležité, pořizovali již praotcové (doba patriarchů bývá umísťována do období kolem r. 2000 př. n. l., někteří historici ji ale umisťují do doby 12.–13. stol. př. n. l., která je pravděpodobnější alespoň pro skupiny kolem Abraháma a Izáka) nejspíše na hliněné tabulky, které se předáváním dostaly až do rukou Mojžíšových.", "question": "Kolik knih starého zákona uznávají židé?", "answers": ["39"]}
{"title": "Hugo Haas", "context": "Hugo Haas (19. února 1901 Brno - 1. prosince 1968 Vídeň) byl československý režisér a herec. Narodil se v Brně v domě č. 11 v Biskupské ulici v Brně v rodině židovského majitele obchodu s obuví U Zajíce Lipmanna (Zikmunda) Haase a jeho manželky Elky (Olgy), rozené Epsteinové, která emigrovala z Oděsy. Strýc z matčiny strany byl hercem ve Vídni. Hugův o dva roky starší bratr Pavel Haas se stal hudebním skladatelem. Rodina se brzy přestěhovala do nově postaveného bytového domu na Biskupské 8, který byl v secesním slohu postaven v letech 1907-1909 architektem Maximem Johannem Monterem. Židovská rodina se proti tehdejším zvykům hlásila k českému prostředí. Spolu s bratrem studoval zpěv na brněnské konzervatoři (mj. také fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolvování v roce 1920 mu ředitel brněnského Národního divadla Václav Štech nabídl místo a zde působil dva roky. Následovalo angažmá v Národním divadle Ostravě a v divadle v Olomouci (sezóna 1923/1924). V roce 1924 odešel do pražského Divadla komedie. Odtud jej angažoval Jaroslav Kvapil v roce 1924 do Divadla na Vinohradech. Zde působil až do roku 1929. V roce 1930 jej Karel Hugo Hilar přijal do souboru činohry Národního divadla v Praze, kde působil až do roku 1939. V Národním divadle hrál např. v inscenacích Karla Hugo Hilara, J. Frejky a K. Dostala (Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku). Mezi nejvýznamnější role patřil doktor Galén v Bílé nemoci, kterou pro něj napsal přítel Karel Čapek. Jeho poslední rolí v Národním divadle byla v roce 1939 postava ředitele Busmana v Čapkově R.U.R. V němém filmu si poprvé zahrál roli notáře Voborského v adaptaci divadelní veselohry Františka Ferdinanda Šamberka Jedenácté přikázání v roce 1923. (O dvanáct let později si roli zahrál znovu v již zvukovém stejnojmenném filmu režírovaném Martinem Fričem.) S příchodem zvukového filmu mohl uplatnit svůj komediální talent hned v roce 1931 ve filmu Muži v offsidu, který natočil Svatopluk Innemann.", "question": "Kde zemřel Hugo Haas?", "answers": ["Vídeň"]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈ ˈ alɛ ˈ ɕ] IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska - 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos. Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813-1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820-1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie. Brzy se objevily i jeho první beletristické pokusy (např. povídka Na zmar z roku 1872), které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami. Již roku 1876 navštívil Německo, roku 1877 Belgii, Francii a Anglii a v témže roce se vydal na dlouhou cestu do Spojených států, kde žil romantickým životem jako jeden z členů fourierovské komunity mladých lidí uprostřed přírody jižní Kalifornie.", "question": "Kdy se narodil Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz?", "answers": ["5. května 1846"]}
{"title": "Ermesinda Lucemburská", "context": "Ermesinda Lucemburská (fr. Ermesinde de Luxembourg, 1186 - 13. února 1247) byla od roku 1196 lucemburskou hraběnkou, pramáti lucemburského rodu. Byla jedinou dcerou Jindřicha Slepého, hraběte lucemburského a z Namuru, a jeho třetí manželky Anežky z Geldernu. Před jejím narozením byl dědicem lucemburského hraběte synovec Balduin V. Henegavský. Ve dvou letech ji otec zasnoubil s Jindřichem II. ze Champagne. Původní dědic Balduin se ovšem nevzdával myšlenky na dědictví a zakročit musel až císař. Balduin nakonec získal Namurské hrabství. Ermesinda pak byla ještě v dětském věku provdána za o mnoho staršího Theobalda I. z Baru (1158-1214), který se neúspěšně pokoušel získat Namur zpět. Z manželství se narodily čtyři děti. Theobald zemřel na křížové výpravě 13. února 1214 a osmadvacetiletá vdova se brzy provdala znovu, za hraběte Walrama III. Limburského. Druhému manželovi porodila dva syny a dceru a přežila ho o 21 let. Na Ermesindu se vzpomíná jako na dobrou panovnici a zakladatelku kláštera Clairefontaine, kde byla také uložena k poslednímu odpočinku.", "question": "Od kdy byla Ermesinda Lucemburská lucemburskou hraběnkou?", "answers": ["1196"]}
{"title": "John William Strutt, 3", "context": "Lord Rayleigh - John William Strutt, 3. baron Rayleigh (12. listopadu 1842 - 30. června 1919) byl anglický fyzik. Zjistil anomálii hustoty dusíku izolovaného z atmosféry, kterou publikoval na svých přednáškách. Tato anomálie zaujala Williama Ramsaye a spolu s Rayleighem objevil argon (Nobelova cena za fyziku 1904) a další vzácné plyny. Zabýval se také akustikou, optickým a elektromagnetickým rozptylem světla, je objevitelem jednoho z vyzařovacích zákonů. Ve své nobelovské přednášce Rayleigh řekl: \"Hustota plynů zaujala značnou část mé pozornosti již před 20 lety.... Zaměřil jsme svou pozornost na dusík, dělal jsem sérii experimentů... Vzduch bublal přes kapalný amoniak prošel trubkou obsahující měď rozžhavenou do rudého žáru. kde vzdušný kyslík je pohlcen vodíkem ze čpavku, přemíra čpavku se následně odstranila s kyselinou sírovou.... Udělal jsem takto sérii souhlasných pozorování.... Poté, nicméně,... Jsem ustoupil na více ortodoxní proceduru které se obešla bez průchodu vzduchu přímo přes červenou rozžhavenou měď. K mému překvapení se výsledky těch dvou metod se lišily o tisící část - rozdíl malý, ale nebyl způsoben experimentálními chybami. Co tvořilo rozdíl mezi dvěma druhy dusíku? .....nový plyn\" Většina historiků a přírodovědců oceňuje jeho vědeckou důkladnost a přesnost, která mu vynesla celou řadu ocenění. Roku 1873 se stává Strutt členem Královské společnosti, kde působil v letech 1885-1896 jako tajemník a v letech 1905-1908 jako prezident. V roce 1904 se stává laureátem Nobelovy ceny za fyziku, kterou získal za izolování inertního atmosférického argonu. Na zdi kaple svatého Ondřeje ve Westminsterském opatství byla 30. listopadu 1921 na jeho počest odhalena mramorová deska s tímto nápisem: An Unerring Leader in the Natural Knowledge (Neomylný vůdce v rozvoji přírodního poznání). V roce 1861 nastoupil mladý J. W. Strutt na univerzitu do Cambridge na Trinity College (roku 1865 zde získává cenu nejlepšího studenta v oboru matematiky, téhož roku získal i Smithovu cenu, další cambridgeské studentské ocenění). V té době se tu také začíná zajímat o projevy mediumity zvané dnes telekineze a jako matematik se nemohl později vyhnout ani otázkám spojeným se čtvrtou dimenzí. Jeho zájem o metapsychické jevy pak vzrostl poté, co se roku 1871 oženil s Evelyn Balfourovou, s jejímž bratrem Arthurem Jamesem Balfourem (1848-1930) se poznal na studiích. Zároveň ale Strutt díky svému sňatku přichází do kontaktu s další osobností, která měla na něho velký vliv, totiž se švagrem své ženy Henrym Sidgwickem (1838-1900), který byl zakládajícím členem a prvním prezidentem Společnosti pro psychický výzkum. V dubnu r. 1919 je pak coby dlouholetý člen této společnosti zvolen jejím prezidentem (ještě jako kancléř univerzity v Cambridge) i sám John William Strutt, 3. baron Rayleigh.", "question": "Kdy se narodil John William Strutt?", "answers": ["12. listopadu 1842"]}
{"title": "Facebook", "context": "Interakci s Facebookem na externích webech provede každý měsíc více než 100 miliónů uživatelů Facebooku.Externí společnosti, jako jsou například společnosti Adonomics, Kontagent a Mixpanel, poskytují metriky pro aplikace. Jako reakce na volání po Facebook aplikacích se vznikly blogy, například AppRate, Inside Facebook a Face Reviews. Dne 4. července 2007 společnost Altura Ventures oznámila vznik fondu \"Altura 1 Facebook Investment Fund\", čímž se stala světově první firmou s investičním kapitálem vloženým pouze do Facebooku. Dne 29. srpna 2007 Facebook změnil způsob měření oblíbenosti aplikací, aby obrátil pozornost k zajímavějším aplikacím, protože byl kritizován za to, že hodnocení aplikací jenom podle počtu lidí, kteří si je nainstalovali, zvýhodňuje vysoce virální, ale v podstatě neužitečné aplikace. Facebook Aplikace se staly terčem kritiky technického blogu Valleywag, který je označuje jako \"roh neužitečnosti\". Jiné hlasy volají po omezení externích aplikací, aby \"uživatelské prostředí\" na Facebooku nebylo degradováno. Primárním záměrem celé řady vývojářů Facebook aplikací bylo bezpochyby vytvoření virálních aplikací. Stanfordova univerzita dokonce v podzimním semestru 2007 nabídla kurz s názvem Computer Science (CS) 377W: Create Engaging Web Applications Using Metrics and Learning on Facebook (Počítačová věda (PV) 377 W: Vytváření zajímavých webových aplikací s využitím metrik a informací na Facebooku). Mnoho aplikací vytvořených studenty tohoto kurzu bylo velmi úspěšných a zařadilo se mezi nejlepší Facebook aplikace. Některé z aplikací získaly za jeden měsíc více než 3,5 miliónů uživatelů. === Otázky === V květnu 2010 Facebook začal testovat službu Otázky, která by se měla stát konkurentem služeb, jako je například Yahoo! Answers. Dne 24. března 2011 Facebook oznámil, že jeho nový produkt, Facebook Otázky, využívá kromě dlouhých odpovědí i krátké anketní otázky a že ho lze propojit přímo s relevantními položkami v adresáři \"fanouškovských stránek\" na Facebooku. === Facebook Paper === Ve stejném týdnu, kdy oslavoval desáté výročí vzniku, vydal Facebook aplikaci Paper pro iPhone. Aplikace má dvě hlavní funkce: za prvé, kanál vybraných příspěvků na Facebooku je grafičtější, protože aplikace využívá technologii, jako je například zobrazení fotek na celou obrazovku a záznam videa. Obsah je uspořádán pod hlavičkami, například \"Tvůrci\" a \"Planeta\"; za druhé, Paper umožňuje uživatelům zveřejňovat aktualizace stavu, fotky a příspěvky na Facebooku, jejichž design je odlišný a zaměřený více na prezentaci.", "question": "Ve kterém roce vznikl americký film The Social Network, který mapuje počátky Facebooku?", "answers": ["2010"]}
{"title": "Eugene Paul Wigner", "context": "Eugene Paul Wigner (původně maďarsky Wigner Pál Jenő) (17. listopadu 1902, Budapešť - 1. ledna 1995, Princeton, New Jersey) byl americký fyzik židovského původu, nositel Nobelovy ceny za fyziku. Nobelovu cenu získal \"za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména za objev základních principů symetrie a jejich aplikace v praxi.\" Ve světě fyziků byl někdy označovaný jako tichý génius a někteří z jeho současníků ho přirovnávali k Einsteinovi. Wigner byl jedním z těch fyziků, kteří v 20. létech minulého století přetvořili fyziku. První fyzici z této generace: Werner Heisenberg, Erwin Schrödinger a Paul Dirac vytvořili kvantovou mechaniku. Byl to úplně nový, oslnivý svět, který však otevřel mnoho nových základních otázek. Následovali je další, aby této otázky zodpovídali a aby nastolili otázky ještě složitější. Wigner patřil k druhé skupině těchto vědců. Zavedl pojem symetrií do kvantové mechaniky, v 30. létech rozšířil svůj výzkum na atomová jádra. V letech 1939 až 1945 tato generace pomohla přetvořit svět. Wigner patřil do skupiny známých maďarsko-židovských fyziků a matematiků z Budapešti. Patřili sem Paul Erdős, Edward Teller, John von Neumann, a Leó Szilárd. Jejich američtí kolegové je kvůli jejich jakoby \"nadpozemským\" schopnostem přezdívali \"The Martians\" (Marťani). Szilárd byl nejlepším přítelem Wignera v dospělosti. Neumann byl Wignerův spolužák a rádce, o kterém později Wigner napsal: \"byl to nejmoudřejší člověk, jakého jsem na Zemi poznal.\" E. P.Wigner byl však z nich jediný, kdo získal Nobelovu cenu. Wigner Jenő se narodil v Budapešti r. 1902 v tehdejším Rakousko-Uhersku. Tehdy ještě nebyla známa teorie relativity a ani kvantová mechanika. I nejlepší vědci považovali fyziku za vědu, která je už takřka dokončená, v které je už objeveno všechno podstatné a v které je nutné dopracovat už jen pár drobností. Když měl jedenáct roků, dostal tuberkulózu a šest týdnů se léčil v sanatoriu. Jeho rodiče žili v harmonickém manželství. Jenő měl dvě sestry. Studoval na Fasori Evangélikus Gymnázium. Matematiku ho učil vědec a učitel Rátz László, který učil i Neumanna. Fyziku ho učil Sándor Mikola. Poté, co ukončil gymnázium, se zapsal na Polytechniku na studium chemie, ale od roku 1921 pokračoval v studiu už na Vysoké škole technické v Berlíně (v současnosti Technická univerzita Berlín). Každou středu odpoledne se zúčastňoval setkání Německé fyzikální společnosti (Deutschen Physikalischen Gesellschaft), na které nechyběli velký vědci jako Max Planck, Max von Laue, Rudolf Ladenburg, Werner Heisenberg, Walther Nernst, Wolfgang Pauli a v neposlední řadě i Albert Einstein.", "question": "Kde zemřel Eugene Paul Wigner?", "answers": ["New Jersey"]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Wolfgang Amadeus Mozart, jméno podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos; geniální hudebník, který za svého života složil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály. Ve svém dětství koncertoval po celé Evropě. Poté, co opustil pozici dvorního skladatele v Salzburgu, nenalezl již přes svou proslulost stálé placené místo pro zajištění existence své rodiny. Nechtěl sloužit jako lokaj aristokratické společnosti a přál si zůstat svobodným umělcem. Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery Figarova svatba a Don Giovanni a jeho poslední monumentální, i když nedokončený opus, zádušní mše Requiem d moll (KV 626). Narodil se 27. ledna 1756 v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožili jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Maria Anna, přezdívaná Nannerl. Za předčasná úmrtí Wolfgangových sourozenců mohly především dětské nemoci a špatná hygiena. Rodiče mu dali následující křestní jména: Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus. Jméno Joannes Chrysostomus (= sv. Jan Zlatoústý), \"chrysos\" je řecky \"zlato\", \"stoma\" jsou ústa; jméno Wolfgangus (německy Wolfgang zdědil po dědovi z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl); jméno Theophilus (německy Gottlieb) dostal při křtu po kmotrovi, který se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr. Theophilius/Theofilus, také Gottlieb či Amadeus jsou překlady téhož jména, které v češtině známe jako Bohumil. Není doloženo, že by Mozart sám kdy používal své nyní běžné druhé (v původním pořadí ovšem čtvrté) křestní jméno ve formě Amadeus. Původní jména Wolfgangus a Theophilus si sám upravil na Wolfgang Amadé a tak se i podepisoval.", "question": "Dokončil Mozart své poslední dílo Requiem?", "answers": ["Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery Figarova svatba a Don Giovanni a jeho poslední monumentální, i když nedokončený opus, zádušní mše Requiem d moll (KV 626)."]}
{"title": "Čekání na Godota", "context": "Čekání na Godota (francouzsky En attendant Godot, anglicky Waiting for Godot) je dnes již klasické absurdní drama Samuela Becketta. Autor napsal hru ve francouzštině v období od října roku 1948 do ledna 1949. Knižně byla hra vydána roku 1952 a poprvé uvedena 5. ledna roku 1953 v Théâtre de Babylone v Paříži. Pro její první uvedení v angličtině roku 1955 v Londýně jí autor sám přeložil a opatřil podtitulem tragikomedie o dvou jednáních. Drama tvoří pouze dvě dějství. Dekorace je omezena na jeden strom, scéna je tvořena venkovskou cestou. Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou, až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou. Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství. Druhé dějství pokračuje takřka opakováním dějství prvého. Jedinou změnou je, že brutální pán Pozzo přichází slepý a jeho život je závislý na Luckym, který je naopak němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale ani se nehnou. Hra má mnoho významových rovin. Chápejme ji jako tragické podobenství absurdity lidského údělu, jako důkaz, že jediným možným smyslem života je nesmyslné očekávání (jméno Godot připomíná anglický výraz pro Boha: \"God\") a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zabíjet čas, jenž je mu vymezen. A zabíjet jej je možno a nutno jakkoliv. Hlavní protagonisté si odrážejí slova jako pingpongové míčky, jejich úkolem není tomu druhému něco sdělit, ale jen zaplnit co nejvíce ubíjejícího času. Nejde o hru o rozbíjení sdělné funkce jazyka, ale hru o čekání. Vladimír a Estragon jsou tuláci, kteří se snad už padesát let pohybují stále na týchž místech, ačkoliv přitom putují z místa na místo, tuláci redukovaní na nepatrné množství fyziologických potřeb a na dvě tři potřeby morální - nezůstat sami, čekat na Godota a zabíjet čas.", "question": "Kdo napsal Čekání na Godota?", "answers": ["Samuela Becketta"]}
{"title": "Panamský průplav", "context": "Panamský průplav (španělsky Canal de Panamá, anglicky Panama Canal) je námořní průplav ve Střední Americe. Vede skrz Panamskou šíji a spojuje Atlantský oceán a Tichý oceán (konkrétněji Karibské moře a Panamský záliv). Vstup z karibské strany se nachází u města Colón, tichomořský je u Ciudad de Panamá. Panamský průplav byl budován Francouzi v letech 1880 až 1889 a následně Američany v letech 1901 až 1914. Do konce roku 1995 byly samotný průplav a šestimílový pás území na obou jeho březích výsostným územím Spojených států amerických. Průplav je dlouhý 81,6 km a široký 150 až 305 m. Před rozšířením měl průplav tři zdymadla, z toho dvě na tichomořské straně v Miraflores (dva stupně) a v Pedro Miguel (jeden stupeň). Na atlantické straně je zdymadlo Gatun se třemi stupni. Voda je do zdymadel napouštěna z Gatunského jezera, přes které kanál také vede. Gatunské jezero leží na řece Chagres, výše proti proudu se nachází další přehradní jezero - Alajuela - ze kterého se odtok během roku reguluje tak, aby byl přítok do Gatunského jezera co nejvíce konstantní.", "question": "Jak se jmenuje průplav spojující Tichý a Atlantský oceán ve Střední Americe ?", "answers": ["Panamský průplav"]}
{"title": "Olmékové", "context": "Olmékové a jejich kultura se poprvé objevili v Mexiku okolo roku 1200 př. n. l. Jejich hlavní středisko se nacházelo v oblasti Veracruz na pobřeží Mexického zálivu. Počet obyvatel v této oblasti rostl mnohem rychleji než v okolních oblastech, možná i kvůli tomu, že zde byly vhodné podmínky pro zemědělství. Pojménování Olmékové (v jazyce nahuatl \"kaučukoví lidé\") není moc přesné, protože příslušníci etnika Olméků žili v oblasti pobřeží Mexického zálivu až v době Aztéků ve 13.-16. století. Jazyk tvůrců Olmécké kultury asi patřil k jazykové rodině mixe soque. Posvátné míčové hry hráli již mixe-zoqueové (to dokazuje hřiště v Paso de la Amada, 1600 př.n.l), Hrálo se s míčem z kaučuku, bohužel byl to právě tento míč, jehož vlastnost odrážet se tak překvapila Evropany, že se při těch několika málo příležitostech, kdy měli možnost sledovat hru, soustředili jen na něj a nikoliv na pravidla. Hřiště mělo v různých kulturách a průběhem času jiný tvar. Lišil se jak počet hráčů - Mayské nádoby často vyobrazují utkání mezi dvěma vládci nebo bohy až po velká družstva - tak i tvar hřiště. Hráči nesměli dopustit, aby jim míč spadl na zem. Aby to bylo ještě složitější, nesměli ho ve hře udržet pomocí rukou a nohou, směli k tomu používat pouze ramena, boky, kolena a lokty, které jim chránily kožené chrániče.", "question": "Kde se nacházelo hlavní středisko Olméků ?", "answers": ["v oblasti Veracruz na pobřeží Mexického zálivu"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Zprvu byly i číslované, později místo čísel měly označení série, např. Star Trek Nová generace. Knih vyšlo více než 500 od mnoha autorů. Podrobnější informace naleznete v článku Hry Star Treku. S tematikou Star Treku vznikla poměrně rozsáhlá řada počítačových her, kterou lze rozdělit na hry oficiální (licencované) a hry od fanoušků Star Treku. V současnosti existuje před 50 oficiálních titulů. K populárním hrám na motivy Star Treku patří MMORPG Star Trek Online, vydaná v roce 2010. Posledním známým přírůstkem do série je hra ve virtuální realitě Star Trek: Bridge Crew z roku 2017. Oproti filmům a seriálům se oficiální počítačové hry z prostředí Star Treku ve svých kritikách těšily pouze průměrnému až negativnímu hodnocení. V roce 2003 navíc společnost Activision žalovala držitele práv Star Treku, firmu Viacom, která podle ní nedodržovala podmínky vzájemné smlouvy a malým rozvojem filmů a seriálů utlumovala i prodej her pod touto licencí, které tvořila právě Activision. Hry z prostředí Star Treku pokrývají řadu platforem pro které byly vyvíjeny od 8bitových Atari a Apple II, přes počítače Amiga, konzole Xbox, SONY PlayStation až po PC se systémem MS-DOS nebo Windows. Podrobnější informace naleznete v článku Enterprise (raketoplán). Enterprise (OV-101), vůbec první americký raketoplán postavený pro NASA se měl původně jmenovat Constitution, ale trekkies svou masovou dopisovou kampaní přiměli tvůrce pro změnu názvu podle fiktivní vesmírné lodi. Při slavnostním dokončení výroby raketoplánu byli přizváni také hlavní představitelé fiktivní posádky USS Enterprise NCC-1701 spolu s tvůrcem Gene Roddenberrym. Skutečnost však byla taková, že raketoplán byl určen pro testování a do vesmíru se nikdy nedostal. Dnes je k vidění v muzeu ve Washingtonu. Pro jeden ze svých mobilních telefonů - StarTAC - se firma Motorola nechala inspirovat komunikátorem, který byl k vidění v původním seriálu ze 60. let. Přitom v době, kdy byl přístroj pro seriál navržen, mobilní telefon vůbec neexistoval. Finská společnost Nokia si zase od Star Treku vypůjčila jméno a v roce 2009 uvedla na trh nový model mobilního telefonu pod názvem Nokia 5800 Star Trek V tomto případě jde ale především o marketing, protože mobilní telefon se vyznačuje stejnými parametry jako Nokia 5800 ExpressMusic, ale je vybaven tématy, spořičem obrazovky a aplikacemi ve stylu Star Treku. Nokia 5800 Star Trek byl uveden na trh u příležitosti vydání nejnovějšího filmu Star Trek (2009).", "question": "Jak se nazývají fanoušci Star Treku ?", "answers": ["trekkies"]}
{"title": "Dopravní značka", "context": "Již v antických Pompejích byly nalezeny patníky oddělující prostor náměstí od pásu pro jízdu, zvýšené chodníky a zvýšený přechod přes jízdní pás, připomínající nejmodernější provedení přechodu pro chodce. Římané kolem roku 120 př. n. l. začali kolem cest osazovat milníky se vzdáleností od Říma (odtud pochází úsloví \"Všechny cesty vedou do Říma\"). Milníky po rozpadu Římské říše zaváděl na přelomu 17. a 18. století panovník Polska a Saska August II. Silný. Kolem roku 1700 zaváděl verstníky (versta = jednotka délky) car Petr Veliký v Rusku. Kolem roku 1750 se v Německu na křižovatkách začaly objevovat dřevěné \"křížové značky\". Od roku 1789 je začali nahrazovat \"hodinovými kameny\" - na nich se vzdálenost udávala v hodinách. Nejstaršími příkazovými značkami na českém území jsou tzv. brzdové kameny. Signály pro řízení železniční a silniční dopravy v moderní době byly inspirovány námořními signály. Z roku 1868 je doloženo použití primitivního mechanického semaforu na jedné z londýnských křižovatek - semafor měl tvar kříže napodobujícího lidskou postavu s rozpaženýma rukama (\"stůj\") s možností svěsit obě paže (\"volno\"). V roce 1903 v Anglii The Motor Car Act (3 Edw. VII, c. 30), automobilový zákon, zavedl poprvé na světě dopravní značky podobné dnešním, již ve tvaru kruhů a trojúhelníků. První dopravní značky zavedly ve svých zemích už v prvním desetiletí 20. století národní automobilové kluby, například Touring Club Italiano nebo Kaiserlicher Automobil Club. V roce 1920 se konal silniční kongres v Holandsku, na němž se místní turistická organizace ANWB pochlubila, že již umístila 400 výstražných značek odpovídajících mezinárodně přijatým tvarům a barvám. Tato situace byla podobná dnešnímu značení turistických cest a cyklotras v Česku. Dopravní značení v Československu bylo zaváděno později – v roce 1935 prvních pět druhů výstražných značek a o tři roky později již celá škála značek pro různé účely. Již tehdy se počítalo i se značkami prosvětlovanými. Protože reflexní fólie tehdy ještě nebyly, připevňovaly se na některé značky malé kulaté odrazky – traťová návěstidla podobného provedení můžeme ještě dodnes najít na českých železnicích.", "question": "Jakými signály byly inspirovány signály pro řízení železniční a silniční dopravy v moderní době?", "answers": ["námořními"]}
{"title": "Slayer", "context": "Úvodní písní \"Angel of Death\" (anděl smrti) rozpoutali spor o to, jestli nejsou náhodou \"nazi\" kapelou, protože song pojednává o praktikách Dr. Josefa Mengeleho. Navíc Jeff má doma sbírku fašistických vyznamenání a medailí z druhé světové války po svém otci. Ale přes všechny tyto překážky dosáhlo brzy album Reign in Blood 500 000 prodaných kopií, a tak se stalo první zlatou deskou kapely. Po roce 1986 kapelu na chvíli opustil Dave Lombardo. Na jeho místě bubnoval za něj Toni Scaglione z kapely Whiplash. V roce 1988 přišlo zklamání v podobě desky South of Heaven, fanoušky bylo (zpočátku) odsouzeno pro pomalost a menší odklon od prvních alb. Album Seasons in the Abyss z roku 1990 se díky 1 000 000 prodaných kusů stalo platinovým. Následovalo megaturné Clash of Titans. Roku 1992 Dave Lombardo opustil kapelu a na místo bubeníka přišel Paul Bostaph. Další obvinění z nacismu přišlo v souvislosti s vydáním alba Divine Intervention v roce 1994. Vyslovil ho Max Cavalera, který působil tehdy v kapele Sepultura.", "question": "Komu se přezdívá otec dvoukopáků?", "answers": ["Dave Lombardo"]}
{"title": "Neil Young", "context": "Heart of Gold\", \"Harvest Moon\" a \"Old Man\") a elektrikou nabitého hard rocku (v písních jako \"Cinnamon Girl\", \"Rockin' in the Free World\" a \"Hey Hey, My My (Into the Black)\"). V pozdějších letech začal Young přebírat novější styly hudby jako industriál, alternative country a grunge, v němž prohloubil svůj vlastní styl hry, což mu přineslo titul \"Kmotr grunge\". Young režíroval (nebo spolurežíroval) několik filmů pod pseudonymem Bernard Shakey, včetně Journey Through the Past (1973), Rust Never Sleeps (1979), Human Highway (1982), a Greendale (2003).Ačkoliv Young často zpívá o amerických legendách a mýtech (Pocahontas, vesmírné stanice a osidlování amerického západu), zůstává kanadským občanem a nikdy nechtěl občanství měnit. == Biografie == === Mládí === Neil Young se narodil v Torontu (Ontario, Kanada) sportovnímu novináři a spisovateli Scottovi Youngovi a Edně Raglandové (známé jako Rassy), kteří se do Toronta přestěhovali z Manitoby. Neil strávil své mládí v malém městečku Omemee v Ontariu, 130 km severně od Toronta. Už jako dítěti byla Youngovi diagnostikována cukrovka a kvůli obrně, prodělané v šesti letech, měl oslabenou levou polovinu těla; dodnes na jednu nohu mírně kulhá. Když bylo Youngovi 12 let, jeho rodiče se rozvedli a on se se svou matkou vrátil do rodinného domu ve Winnipegu, Manitoba, kde začala jeho kariéra hudebníka. Když Neil Young přišel Z Ontaria do Winnipegu, věděl už co to znamená být vykořeněný, protože jejich rodina cestovala všude, kam je zavedla kariéra jejich otce novináře. Po rozpadu manželství rodičů se Neil usadil spolu s matkou v dělnické čtvrti Fort Rouge v Manitobě, kde jako stydlivý mladík se suchým humorem navštěvoval Earl Grey Junior High School. Tam také potkal Kena Kobluna, se kterým později působil v The Squires a kde pak založil i svou první skupinu Jades. Když navštěvoval Kelvin High School ve Winnipegu, hrál v několika instrumentálních rockových skupinách. Youngovou první stabilní skupinou byli Squires, kteří měli lokální hit nazvaný \"The Sultan.\" Young vypadl ze střední školy a hrál s nimi také ve Fort William v Ontariu, kde nahráli několik demosnímků produkovaných místním producentem (Ray Dee), kterému Young říkal \"the original Briggs\". Když byl v Thunder Bay, Young poprvé potkal Stephena Stillse. V roce 2006 ve filmu Heart of Gold Young vypravuje, jak trávil čas jako teenager ve Falcon Lake v Manitobě, kdy donekonečna vhazoval mince do jukeboxu, aby slyšel \"Four Strong Winds od Iana Tysona.\"", "question": "Kde strávil Neil Young mládí?", "answers": ["malém městečku Omemee v Ontariu"]}
{"title": "Přeclav z Pohořelé", "context": "Přeclav z Pohořelé pocházel z rodu pánů z Pohořelé, který se nazýval po vsi Pohořelá (pol. Pogorzela, něm. Pogarell) poblíž Břehu (pol. Brzeg) a nosil erb zvaný Grzymała. Byl to jeden z nejstarších známých rodů ve Slezsku, který byl mimo jiné zakladatelem kláštera v Kamenci. Přeclavovým otcem byl Bohuš z Michalova a z Pohořelé (zmiňován v letech 1284-1309). Přeclav měl tři starší bratry (Jindřicha, Bohuše a Mirzana) a mladšího bratra Gunthera. V době, kdy byl biskupem, se kanovníky vratislavské kapituly stali také jeho synovci Čambor (zm. 1343-1383, též kanovník v Krakově) a Jakub (zm. 1352-1362, též kanovník v Hlohově), v biskupských službách jako rytíř sloužil další synovec Jaroch (zm. 1349-1383). Sám Přeclav z Pohořelé je v pramenech zmiňován až 14. dubna 1329 jako kanovník katedrální kapituly ve Vratislavi. Někdy po 29. červenci 1336 odešel na studia na univerzitu v Bologni, kde se zdržoval i 5. května 1341, když jej vratislavská kapitula po smrti biskupa Nankera zvolila novým biskupem. Volba neproběhla bez problémů. Protože Vratislav dosud podléhala interdiktu, musela se konat v Nise.", "question": "Kdy odešel Přeclav na studia na univerzitě v Bologni?", "answers": ["po 29. červenci 1336"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939).", "question": "Kdy kapitulovalo Japonsko ve 2. světové válce?", "answers": ["2. září téhož roku"]}
{"title": "Kuvajt (město)", "context": "Město Kuvajt (též Kuwait City nebo Al-Kuwait; arabsky ا) je hlavní a největší město ve státě Kuvajt, ležícího na severozápadním pobřeží perského zálivu. Město má podle odhadu 534.964 obyvatel (odhad z roku 2014) uvnitř hranic města a 2,38 milionu v metropolitní oblasti. Ve městě se nachází kuvajtský parlament (Majlis al-Umma), většina vládních úřadů, sídlo většiny kuvajtských společností a bank a je také politickým, kulturním a ekonomickým centrum emirátu. Město Kuvajt bylo poprvé osídleno na počátku 18. století klanem Al-Sabah, později vládnoucí rod v Kuvajtu, větev kmene Al-Utū, jenž je spojená s rodem Al-Chálífa, která vládne v Bahrajnu). Město má své jméno odvozené z opuštěné pevnosti, která se zde nachází a jejíž název zní \"Kut\" (ك), což je arabský výraz pro pevnost u moře. Od roku 1760, kdy zde byl postaven první dům, se osada rychle rozrůstala a časem mělo město svou vlastní flotilu složenou z arabských plachetnic \"Dhow\" a mělo mnoho obchodních vztahů s Bagdádem a Damaškem. Město Kuvajt bylo na počátku 19. století úspěšný a prosperující přístav. Prosperita a konkurenceschopnost dala vzniknout mnoha sporům a válkám s okolím, kvůli kterým byl emirát nucen přistoupit na podmínky britů, aby jim zajistili námořní ochranu.", "question": "Ve kterém století bylo město Kuvajt poprvé osídleno?", "answers": ["18."]}
{"title": "Kosmologie", "context": "Kosmologie (z řeckého κ nauka o světě) je odvětvím, které se zabývá vesmírem jako celkem. Předmětem studia kosmologie je vznik, vývoj a budoucí osud vesmíru. Věnuje se jí filozofie, teologie a fyzikální kosmologie. Fyzikální kosmologie využívá poznatků několika fyzikálních oborů. Nejčastěji je to obecná teorie relativity, astronomie, astrofyzika, částicová a atomová fyzika. První popisy představ o světě pocházejí z Číny z 3. tisíciletí př. n. l. (Kniha proměn), z Babylónu (Enúma eliš) a předjónského období (Hésiodova Theogonia). Je možné, že Babylónské mýty měly pak mj. vliv na další mytologické představy, mezi nimi též na biblickou představu obsaženou v knize Genesis. Rané kosmologie měly především mýtický charakter, ale už předsókratičtí filozofové začali vznik světa zkoumat kriticky (Thalés z Milétu, Anaximandros). Stejným směrem se ubírá i myšlení Démokritovo a Anaxagorovo. Důležitého posunu dějiny kosmologie nabraly s prvním doloženým systémem, který nestavěl Zemi do středu vesmíru a který jí dával kulový tvar – ten pochází od Filolaa, žáka Pýthagorova, z 5. nebo 4. století př. n. l. Kosmologie vytváří modely k vesmíru, jimiž se snaží popsat jevy, které pozorujeme nejen v okolí naší sluneční soustavy, ale také procesy, které vedly k utváření větších vesmírných útvarů (galaxie a jejich kupy apod.).", "question": "Čím se zabývá kosmologie?", "answers": ["vesmírem jako celkem"]}
{"title": "Tučňák žlutorohý", "context": "Tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus), též zvaný makarony (či macaroni), je druh tučňáka, který ze všech 6 druhů rodu Eudyptes obývá nejjižnější, tedy nejstudenější končiny. Je blízce příbuzný tučňákovi královskému (hnízdícímu pouze na ostrově Macquarie), a tak řada odborníků považuje oba tučňáky za jeden druh, ačkoli se od sebe liší vzezřením. Na hlavě má výrazné zlatavě-žluté chocholky. Záda a tváře má černé, a přední část těla pak kontrastně bílou. Dospělý dosahuje průměrné hmotnosti 5 kg, a bývá 70 cm vysoký. Samec je samici vzhledově podobný, avšak bývá o něco vyšší a silnější, a také zobák má podstatně robustnější. Podobně jako všichni tučňáci není schopen letu, ale své vakovité tělo a tuhá zploštělá křídla velmi dobře využije pod vodou, a tak na moři stráví více jak polovinu svého života. Živí se potravou v moři, a jeho strava je složena z různých korýšů (především krilu), malých ryb a případně hlavonožců. Jako každý tučňák obměnuje jednou ročně své peří, a v takovém období je na 3–4 týdny odkázán pouze k pobytu na souši a hladovění. Žije v obrovských koloniích, kde spolu v těsném sousedství hnízdí až 100 000 jedinců. Mimo období hnízdění pak migruje i do tisíce kilometrů vzdálených oblastí. Tučňák žlutorohý je velmi hojný druh, jehož populace je odhadována na 12–18 milionů jedinců. Přesto je klasifikován jako zranitelný, jelikož je počátkem roku 1970 zaznamenáván pokles populace v některých lokalitách.", "question": "Jaká je barva tváří tučňáka žlutorohého?", "answers": ["černé"]}
{"title": "Magistr umění", "context": "Magistr zůstal pouze titulem farmaceutů (PhMr.).Titul magistra byl v Česku znovu zaveden roku 1990, aby tak české akademické tituly lépe odpovídaly titulům z anglosaského světa. Titul magistra umění byl pak zaveden až v roce 1998. Těm, kteří ještě před rokem 1990 absolvovali univerzitní studia bez získání akademického titulu, byl titul magistra umění (MgA.) přiznán zákonem. Magistr umění paušálně nahradil dříve používané tituly akademický malíř, akademický sochař, resp. akademický architekt. Podle vysokoškolského zákona, konkrétně dle § 99 odst. 3 téhož zákona se titulem magistra umění (MgA.) nahrazuje i titul magistra (Mgr.), který získali podle § 21 staršího vysokoškolského zákona, tedy zákona č. 172/1990 Sb., absolventi uměleckých vysokých škol (vysokoškolského studia). Osvědčení o nahrazení tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. Původně v Česku studium, které vedlo k získání magisterského gradu bylo oficiálně označovalo jako \"vysokoškolské studium\", bakalářský studijní program byl označován jako \"(obsahově) ucelená část vysokoškolského studia\". Vyšší kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), přičemž mezi lety 1990-1998 se jednalo o tzv. \"postgraduální studium\" (doktor – Dr.). Na Slovensku se magisterský titul zvlášť pro oblast umění uděluje ve zkratce \"Mgr. art.\". Magistr umění je tak od roku 1998 do současnosti udělován na českých uměleckých vysokých školách (resp. na fakultách, ústavech a institutech, které mají akreditovaný některý z uměleckých oborů). Udělován je v současné době architektům, absolventům oboru architektura, na dvou uměleckých vysokých školách v ČR: Akademie výtvarných umění v Praze, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Dále je udělován absolventům: Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, Akademie múzických umění v Praze, Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, Fakulty umění Ostravské univerzity, udělován je také absolventům Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně či absolventům některých oborů Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Udělován je také některým absolventům na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě (v rámci Institutu tvůrčí fotografie a na oddělení audiovizuální tvorby) či například na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Rovněž je možné jej získat i soukromých vysokých školách, a to na například na: Literární akademii Josefa Škvoreckého, případně dalších. == Odkazy ==", "question": "Jaký titul se na Slovensku uděluje pro oblast umění?", "answers": ["Mgr. art."]}
{"title": "Čínská lidová republika", "context": "Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentované Teng Siao-pchingem, který postupně převzal veškerou moc ve státě. Současně s tím došlo k oteplování vztahů se Západem. V následujících letech proběhly mnohé reformy, díky nímž se hlavně v ekonomické oblasti země postupně přiblížila více Západu. Zřízeny byly například tzv. \"Zvláštní ekonomické zóny\", kde bylo umožněno podnikání západním investorům. Byla ale naopak zavedena politika jednoho dítěte, která ve výsledku přinesla mnohé negativní vlivy, včetně nepoměru mezi pohlavími, stárnutí populace a úbytku pracovní síly. Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestům studentů proti vládě KS Číny na náměstí Nebeského klidu v metropoli Pekingu, ty však byly tvrdě potlačeny zásahem armády a uvrhly ČLR do přechodné izolace. K demokratizaci a zavedení pluralitního systému nedošlo, komunistické vedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách. 1. července 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong, dříve pod správou Velké Británie, pod podmínkou \"jeden stát, dva systémy\"; 20. prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojeno Macao, dříve pod správou Portugalska. Ve výdajích na ozbrojené síly se dostala Čína na druhé místo, hned za Spojené státy, a výrazně začala modernizovat všechny složky armády. Za současné administrativy Chu Ťin-tchaa, která vládne od roku 2003, začaly být řešeny problémy zejména v sociální oblasti. Vláda vytvořila koncept s názvem harmonická společnost, který slibuje fúzi socialismu a demokracie, podporu střední třídy, vládu práva, a zároveň zahrnuje prvky nového konfuciánství. Tato administrativa byla vůbec první v historii ČLR, která začala otevřeně podporovat náboženství, a to zejména buddhismus a taoismus, které vidí jako tradiční součást čínské kultury. Někteří zahraniční pozorovatelé ovšem označují aktivitu čínské vlády za další pokus o namalování falešného obrazu, neboť v zemi neustále probíhají masové represe, cenzura informací a zabíjení jako v předchozích obdobích. Pokračují také restrikce proti určitým náboženským skupinám proti nimž trvá takzvaný \"boj proti zlým kultům\", který Strana vyhlásila v roce 1999, zasažena jsou veškerá náboženství, která se nepodřizují Straně, tedy křesťané loajální papeži, buddhisté loajální dalajlámovi, Falun Gong loajální k zakladateli Li Chung-č'ovi a podobně, zůstává také sporná otázka Tibetu.", "question": "Kdy byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong?", "answers": ["1. července 1997"]}
{"title": "Lednička", "context": "Jednalo se o tepelně izolovanou dvouplášťovou skříň, do níž se vkládal přírodní led. Ten postupně tál a ochlazoval vnitřek ledničky na stálou teplotu 0 °C. Výraz \"lednice\" se v češtině používal jak pro toto chladicí zařízení, tak pro sklady přírodního ledu.Jednoduchá chladnička může pracovat i na principu odparu vody nebo jiné látky. Povrch chlazené nádoby je zvlhčen pracovní látkou a ta se na vzduchu odpařuje. Tím odnímá nádobě skupenské teplo a ta se ochlazuje. Na tomto principu lze obvykle dosáhnout jen malého snížení teploty. Dá se ale použít i v primitivních podmínkách. První lednice pro domácnosti byly dány do komerčního prodeje v roce 1911 v USA. === Současnost === Existují čtyři odlišné principy chlazení ledniček: kompresorové, absorpční, adsorpční a na bázi Peltierova článku. Chladnička bývá obvykle elektrická, ale existují i typy plynové, případně využívající jiných zdrojů energie. === Kompresorová lednička === Základem je okruh s chladivem (kapalina s teplotou varu, která se mění s tlakem v rozsahu několika desítek stupňů kolem 0 °C) a kompresor. Kompresor vtlačuje chladivo v plynném stavu do výměníku (kondenzátoru), který je tvořen dlouhou tlustostěnnou kovovou trubicí (černá mřížka na zadní straně ledničky). Ve výměníku se plyn ochladí a změní na kapalinu (kondenzace) . Přebytečné teplo odevzdává kapalina okolí.", "question": "Kdy se začaly prodávat lednice?", "answers": ["1911"]}
{"title": "Rotterdam", "context": "Turisticky atraktivní je vyhlídka na přístavní město z vyhlídkové věže Euromast, vysoké 185 metrů. Její výtah jezdí až na vrchol věže nebo do restaurace Panorama, nacházející se ve výšce 100 metrů. Populární je rovněž Erasmusbrug - moderní most spojující severní a jižní Rotterdam. Další atrakci představuje Museumpark - muzejní budovy volně navazující v pásu městské zeleně. Z nich nejvýznamnější a po amsterdamském Rijksmuseu druhé největší muzeum umění v Holandsku je Museum Boijmans van Beuningen, jehož sbírky ve třech patrech dvou budov na ploše 12 000 metrů čtverečních zahrnují deskové malířství a sochařství od rané italské gotiky (Fra Angelico, Lorenzo Monaco. ), přes pozdní gotiku (Van Eyckové, Hans Memling, Jan van Scorel), olejomalby vlámských mistrů renesance (Hieronymus Bosch, Pieter Breughel, německou renesanci (Hans Memling), nizozemské mistry. raného baroka (Rembrandt, Frans Hals, P. P. Rubens, Anton van Dyck, Jan Steen, Adriaen van Ostade), mistry italské (Tizian, Tintoretto) a španělské (Murillo, Goya. ), moderní malbu závěru 19. a počátku 20. století (Monet, Gauguin, Van Gogh), symbolismus (Odilon Redon), expresionismus, kubismus a jiné -ismy (mj. Picasso, Kandinsky) až po surrealisty (Giorgio de Chirico, René Magritte, Hans Arp, Salvator Dalí). Umělecká řemesla a design jsou zastoupena od 13. století po avantgardní směry 20. století zejména nábytkem, sklem, porcelánem, delftskou keramikou, stříbrnictvím a textiliemi. Kromě toho je na krátkodobých výstavách prezentováno současné umění. Moderní umění vystavuje Kunsthal Rotterdam, Witte de With, Tent,Chabot Museum a řada soukromých galerií. Bohatou sbírku fotografií má Nederlands fotomuseum. Architektuře v Nizozemí, zejména od secese po současnost, se věnuje Nederlands Architectuurinstituut (NAI). Město Rotterdam je spojeno s Prahou díky letecké společnosti Transavia. Ta nabízí letecké spojení již od dubna 2011 několikrát týdně. Erasmus Rotterdamský (1467 - 1536), filozof a humanista Willem de Kooning (1904 - 1997), abstraktní expresionistický malíř Edsger Dijkstra (1930 - 2002), informatik Rem Koolhaas (* 1944). , architekt, teoretik a urbanista Giovanni van Bronckhorst (* 1975), fotbalový reprezentant Raemon Sluiter (* 1978), tenista Robin van Persie (* 1983), fotbalista Obrázky, zvuky či videa k tématu Rotterdam ve Wikimedia Commons Rotterdam, Holandská turistická informační kancelář", "question": "Co je druhé největší město Nizozemí?", "answers": ["Rotterdam"]}
{"title": "Sekt", "context": "Vrcholná fáze výroby představuje setřásání sedliny na zátku. V praxi to znamená, že lahve jsou obrácené zátkou dolů, nakloněné a každý den se přetřásají. Následně jsou hrdla lahví ochlazena, po otevření láhve vystřelí zmrzlé sedimenty ven a tím končí fáze odkalení. Obsah láhve se doplní buď suchým vínem – tak vznikají vyhlášená šampaňská vína v kategorii brut nature bez přidaného cukru, nebo se doplní expedičním likérem – směsí vína a cukru na škále extra brut až doux. Tím se reguluje sladkost výsledného vína. Lahve jsou uzavřeny korkovou zátkou a zabezpečeny drátěným košíčkem. U ostatních šumivých vín, byť vyrobených týmž postupem, je povoleno používat označení méthode traditionnelle (tj. označení šampaňského mohou mít jen vína vyrobená v Champagne). Druhou metodou je kvašení v tanku nazývané charmat, které je z hlediska výrobních nákladů značně levnější a umožňuje větší objem produkce. Charmat-Martinotti nebo také Charmatova metoda je jednou z nejrozšířenějších a vyrábí se s ní lehká, jemná šumivá vína. Je založena na principu druhotného kvašení v nerezových ocelových tancích, z nichž se kapalina stáčí do lahví pod tlakem. Výroba je poměrně rychlá a trvá \"jen\" několik týdnů. Používají se především odrůdy, které nejsou tak drahé jako Pinot noir nebo Chardonnay. Vyrábějí se v uzavřených nádobách do přetlaku 0,25 MPa. V Česku je nejznámější a nejprodávanější sekt vystupující pod značkou Bohemia Sekt, který se vyrábí ve Starém Plzenci nedaleko Plzně. Dále se v Česku výrobou sektu zabývá například vinařství Tanzberg.", "question": "Kterým nápojem je možné tlakem vytlačit uzávěr z lahve?", "answers": ["Sekt"]}
{"title": "Papež", "context": "Papež (z lat. papa a řec. π, papas, zdrobnělý výraz pro otce) je hlava katolické církve. Papež je suverénem Vatikánu a také zároveň nejvyšším představitelem hierarchie římskokatolické církve a biskupem města Říma. Tato diecéze se označuje také jako Svatý stolec (případně též Apoštolský stolec), který je též subjektem mezinárodního práva. Podle katolického učení je papež zástupcem (náměstkem) Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového papeže kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů. Současný papež František byl zvolen na konkláve 13. března 2013 poté, co k 28. únoru 2013 odstoupil jeho předchůdce Benedikt XVI. Následující tituly jsou všechny oficiálními papežovými tituly: římský biskup (episcopus Romanus); náměstek (zástupce) Kristův (vicarius Christi); nástupce apoštola Petra - podle teologie Římskokatolické církve označován za \"prvního z apoštolů. \"; italský primas (primas Itálie); arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae); suverén státu Vatikán; nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus); služebník služebníků Božích (servus servorum Dei). Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul \"papež\" není oficiálním titulem a používá se na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči). Oficiální oslovení: Vaše Svatosti; Svatý Otče. Dříve užívané tituly: patriarcha Západu (opuštěn v roce 2008); vikář Apoštolského stolce; vikář Petrův. hlava Svatého Stolce. Papežové si po svém zvolení vybírají papežské jméno a současně přestávají užívat své původní občanské jméno a příjmení. Původně římští biskupové působili pod svým původním jménem. Tradici papežského jména zavedl v roce 533 Mercurius, který se nechal se nazývat Janem II., protože byl pojmenován podle pohanského boha. Volbou jména papežové odkazují na příslušného světce - patrona, mnohdy vyjadřují i návaznost na předchozí papeže téhož jména. Dosud posledním papežem, který si jméno nezměnil, byl v roce 1555 Marcel II. Nejčastějšími papežskými jmény byli Jan, Benedikt a Řehoř. Ve druhém tisíciletí si žádný papež nezvolil dosud nepoužité jméno, průlomem se stal až papež František v roce 2013, před ním byl naposledy prvním svého jména Lando v roce 913, který si ovšem jméno nezvolil, ale ponechal si své rodné.", "question": "Kdy byl zvolen papež František papežem?", "answers": ["13. března 2013"]}
{"title": "Vzducholoď", "context": "Vzducholoď je letadlo lehčí než vzduch (aerostat), nebo také řiditelný balón. Vzducholoď mívá obvykle doutníkový tvar, a zpravidla bývá vybavena jedním či více motory. První teoretický návrh řiditelné vzducholodi pochází z roku 1783 (kdy vzlétl první balón bratří Montgolfierů), a vytvořil jej Jean-Baptiste-Marie Meusier. V té době byla její stavba nerealizovatelná pro neexistenci vhodného motoru. První skutečně fungující vzducholoď sestrojil až v roce 1852 Henri Giffard. Vybavil ji lehkým parním strojem vlastní konstrukce, ale byla řiditelná jen za úplného bezvětří. Dalším krokem vpřed byla vzducholoď La France. Byla poháněna elektromotorem, vzlétla roku 1884 a byla první, která se byla schopna vrátit i proti slabému větru. V roce 1897 vzlétla první vzducholoď, poháněná spalovacím motorem. Zášleh plamene z motoru ale způsobil její požár a smrt vynálezce i posádky. Ve stejném roce se vznesla i unikátní celokovová (hliníková) vzducholoď Davida Schwarze. Ta ale krátce po startu havarovala vinou nezkušeného pilota. Další historie je pak spojena především s hrabětem Ferdinandem von Zeppelinem. Inspiroval se úspěchy i nezdary svých předchůdců. Využil především Schwarzova nápadu využití hliníkové kostry. První úspěšný let jeho 127 metrů dlouhé ztužené vzducholodi LZ 1 proběhl 17. října 1900 nad Bodamským jezerem. Před první světovou válkou byly vzducholodi dále zdokonalovány. Od roku 1910 pak začaly sloužit i civilní letecké přepravě. Za první světové války vzducholodě široce používaly Francie, Itálie, Německo, Rusko, USA a Velká Británie.", "question": "Kdo sestrojil první skutečně fungující vzducholoď?", "answers": ["Henri Giffard"]}
{"title": "Limita", "context": "0}}f(z)=a} a u posloupností : : : : lim : n → ∞ : : : a : n : : = a : : {\\displaystyle \\lim _. {n\\to \\infty }a_{n}=a} případně : : : : a : n : : → a : : : {\\displaystyle a_{n}\\to a\\,} . Dle toho, zda se uvažuje o posloupnosti nebo o funkci, hovoříme o limitě posloupnosti nebo limitě funkce. Pojem limity lze definovat na reálných číslech, obecnější definice má smysl na libovolném metrickém prostoru a ještě obecnější definice na libovolném topologickém prostoru. Tam, kde má smysl více definic, jsou tyto definice ekvivalentní (například reálná čísla jsou metrickým i topologickým prostorem). Podrobnější informace naleznete v článku Limita posloupnosti. Posloupnost : : : : : ( : a : n : : ) : : n = 1 : : ∞ : : : : {\\displaystyle \\left(a_{n}\\right)_{n=1}^{\\infty }} má limitu A, pokud se jejími hodnotami můžeme k A libovolně přiblížit. Tedy pro každé kladné číslo : : : ε : : {\\displaystyle \\varepsilon } platí, že existuje nějaký člen posloupnosti, od kterého jsou už její hodnoty od A vzdáleny méně, než : : : ε : : {\\displaystyle \\varepsilon } . Zapsáno symbolicky: : : : ∀ ε > 0 : ∃ n ∈ : N : : ∀ k ≥ n : : | : a : k : : - A | : < ε : : {\\displaystyle \\forall \\varepsilon.", "question": "Lze pojem limity definovat na reálných číslech?", "answers": ["Pojem limity lze definovat na reálných číslech, obecnější definice má smysl na libovolném metrickém prostoru a ještě obecnější definice na libovolném topologickém prostoru."]}
{"title": "Nukleová báze", "context": "Nukleové báze jsou základní součástí nukleových kyselin. Dělí se na báze purinové (adenin, guanin) a báze pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin). Vytvářejí doplňkové dvojice (komplementární páry, zkratka bp), v nichž se typicky vždy 1 purinová a 1 pyrimidinová báze vzájemně vážou vodíkovými vazbami (tzv. komplementarita bází). Guanin se váže s cytosinem a adenin s thyminem nebo s uracilem. Tvoří kód k zápisu genetické informace. Komplementární párování pak umožňuje tuto informaci realizovat při procesech replikace, transkripce a translace. Genom daného organizmu má poměrně stálý počet komplementárních párů bází (bp). Udává se často v kilobázích (resp. kbp - kilobase pair, tedy 1000 bp), megabázích (resp. Mbp - megabase pair, tedy milion bp) či gigabázích (resp. Gbp - gigabase pair, tedy miliarda bp). Kromě základních pěti bází je známo více než 100 modifikovaných bází. Nejběžnější z nich tvoří následující nukleosidy: modifikace uridinu: ribothymidin dihydrouridin thiouridin pseudouridin methylkarbonyl[zdroj? ] modifikace cytidinu 5-methylcytidin 5-hydroxymethylcytidin 5-formylcytidin 5-karboxylcytidin 2-lysylcytidin modifikace adenosinu inosin N6-methyladenosin N6-isopentenyladenosin modifikace guanosinu N7-methylguanosin queosin wyosin Nejčastější modifikované purinové báze Nejčastější modifikované pyrimidinové báze Vědcům se podařilo syntetizovat již mnoho kandidátů na nepřirozené nukleové báze, jen naprostá menšina z nich je však skutečně replikovatelná DNA polymerázami a ještě menší počet umožňuje transkripci do RNA. Pouze u jediného umělého páru nukleových bází byla dosud prokázána in vivo funkční ekvivalence s přirozenými páry (cytosin-guanin, adenin-thymin). Jedná se o báze \"5SICS\" a \"NaM\" (jako deoxynukleotidy značeny d5SICS resp. dNaM), které nejsou odvozeny z purinu a pyrimidinu, ale obě obsahují dva kondenzované aromatické cykly. Podrobnější informace naleznete v článku Párování bází#Nepřirozené páry bází.", "question": "Na které heterocyklické sloučeniny se dělí purinová báze?", "answers": ["adenin, guanin"]}
{"title": "Basová kytara", "context": "Basová kytara (také baskytara nebo trochu nepřesně basa) je strunný hudební nástroj, který v moderní hudbě nahrazuje funkci kontrabasu. Úlohou basové kytary je tedy především hrát basovou linku. Spolu s bicími tak tvoří základ rytmu a podporuje harmonii. Baskytara se v některých žánrech prosadila i jako sólový nástroj (jazz, latin, funky aj.) Basová kytara se začala používat v druhé polovině 20. století. Svým tvarem na první pohled připomíná elektrickou kytaru. Má ale mohutnější a masivnější tělo, delší krk a větší mensuru a kvůli silnějším strunám je i ladicí mechanismus robustnější. Obvykle má čtyři struny (vyskytují se i baskytary, které mají pět nebo dokonce jako elektrická kytara šest strun). Struny jsou laděné o jednu oktávu níž, než je uvedeno v notovém zápisu. Basová kytara má obvykle, podobně jako elektrická kytara, pražce, ale existují i bezpražcové baskytary. Výjimečně se objevují i neelektrické akustické basové kytary. Ladění nástroje je podobné jako u kytary. Čtyřstrunná baskytara bývá laděná stejně jako kontrabas po kvartách E, A, D, G (stejně jako čtyři nejhlubší struny kytary, avšak o oktávu níže). Pokud má basová kytara více strun, přidává se obvykle hlubší H, nebo méně častěji i vysoké C. Někdy se u čtyřstrunné baskytary používá ladění H, E, A, D (čtyři hlubší struny od 5strunné baskytary). Základní částí basové kytary jsou tělo a krk. Na konci krku je hlava s ladicí mechanikou s velkými křídlovými kolíky. Hmatník vždy obsahuje alespoň jeden - nultý pražec. Ten vymezuje společně s kobylkou délku struny - menzuru. Na těle pod strunami je umístěn jeden nebo více snímačů. Na těle se nacházejí i ovladače a potenciometry. Basová kytara musí mít i výstup pro připojení kabelu (nejčastěji velký jack). Celý nástroj musí být dostatečně pevný a masivní, aby udržel tah strun, které jsou silnější než u elektrické kytary. Důležité je také správné vyvážení a uchycení popruhů, aby se nástroj dobře držel a pohodlně ovládal. Pražce rozdělují hmatník na jednotlivá pole, která ladí výsledný tón po půltónech. Používají se i baskytary, které žádné pražce nemají. První komerčně úspěšná baskytara Fender Precision Bass, která se stala předlohou mnoha dalších baskytar, má 20 pražců. Basy bývají také často osazeny 24 pražci (dvě oktávy), ale např. Zon Hyperbass, bezpražcová experimentální baskytara, má hmatník navržen pro 3 oktávy (odpovídá 36 pražcům).", "question": "Jaká je úloha basové kytary?", "answers": ["hrát basovou linku"]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Staroslověnským jazykem a písemnictvím se zabývá vědní obor nazývaný paleoslovenistika. Staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné fáze existence praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny - jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků - se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek (9. století) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo. Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština. Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný. Za \"hlavní\" název tohoto článku je zvolena staroslověnština, neboť jde o pojem v češtině běžnější a vžitější. Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století). Zasloužili se o to věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přeložili do staroslověnštiny řadu křesťanských textů, když se připravovali na svou misi na Velkou Moravu. Slovanské jazyky tehdy ještě nebyly příliš diferencované - pravděpodobně existoval pouze jazyk západoslovanský, východoslovanský a jihoslovanský. Staroslověnština odpovídala posledně jmenovanému, ale i západní Slované na Velké Moravě jí nejspíš dobře rozuměli. Po pádu Velkomoravské říše (10. století) vytlačila staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území latina. Staroslověnština se však udržela na Balkáně díky žákům Cyrila a Metoděje. Kliment Ochridský se podílel na jejím zavedení jako liturgického jazyka v nově osamostatněném Bulharsku, kde nahradila řečtinu. S pravoslavím se pak šířila do Srbska, Rumunska a Kyjevské Rusi. Kyjev se stal novým centrem církevněslovanského písemnictví, z něj se staroslověnština šířila dále po Kyjevské Rusi. Na zmíněných územích fungovala staroslověnština nejen jako jazyk liturgický, ale zpočátku do jisté míry i jako jazyk úřední (podobně jako latina v západní Evropě).", "question": "Ve kterém století vytlačila latina staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území?", "answers": ["10."]}
{"title": "SQ-Tracker", "context": "Vydavatelem programu byla společnost Proxima - Software v. o. s., program byl vydaný v roce 1993. Skládání hudby se provádí trackerovým způsobem, nikoliv zápisem not. Skladba je rozdělena na pozice, ke které jsou přiřazeny patterny, které na dané pozici mají být přehrávány. Program navazuje na podobný program Soundtracker polského původu, má ale rozšířené možnosti, např. umožňuje mít patterny různých délek, patterny je možné psát pro každý kanál nezávisle (pouze do jedné pozice je možné umístit pouze patterny stejné délky), pokud hudba dohraje do konce, nemusí být opakována od začátku, ale i od jiné pozice, každá pozice může být přehrávána jinou rychlostí. Stejný pattern může být přehráván současně ve dvou i ve třech kanálech. Součástí programu jsou SQ-Compiler, který umožňuje napsanou hudbu zkompilovat a používat ve vlastních programech a SQ-Linker, pomocí kterého je možné spojit více zkompilovaných skladeb do jednoho souboru. Na ZX Spectru 128K jsou SQ-Compiler a SQ-Linker použitelné jako funkce hudebního editoru, na ZX Spectru 48K je nutné je použít jako samostatné programy. Pomocí linkeru je možné do jednoho souboru spojit až 28 skladeb. V nabídce společnosti Proxima - Software, v. o. s. byl i nezávislý komplet SQ-Demo, který obsahoval demoverzi hudebního editoru SQ-Tracker, několik hudeb, hudebních samplů a zvukových ornamentů. Dále byl obsažen konvertor skladeb ze Soundtrackeru do SQ-Trackeru a dvě hudebně grafická dema: SQ-Demo a Duckmania.Program umožňuje hudbu ukládat nejen na kazetu, ale i na diskový systém. Protože diskové operace jsou vykonávané prostřednictvím Basicu, je možné diskové příkazy přizpůsobit pro libovolný diskový systém. Program je pojmenován po dvou českých hudebnících činných na ZX Spectru, kteří jej společně navrhli, známých pod jmény Scalex a Qjeta. == Reference == == Související články == Soundtracker Sample Tracker Wham! 128", "question": "Jaký typ editoru je SQ-Tracker?", "answers": ["hudební"]}
{"title": "Maria Göppert-Mayer", "context": "Maria Göppert-Mayer (28. června 1906, Katovice, Polsko, tehdy Německo - 20. února 1972, San Diego, Kalifornie, USA) byla americká fyzička německého původu. V roce 1963 obdržela jako druhá žena po Marii Curie Nobelovu cenu za fyziku za svůj výzkum atomového jádra. Při studiu atomového jádra objevila magická čísla a podala jejich vysvětlení pomocí slupkového modelu jádra. Narodila se v Katovicích, nyní patřících Polsku, jako jediné dítě svých rodičů. Když jí byly 4 roky, rodina se přestěhovala do Göttingenu, kde její otec získal profesorské místo na tamní prestižní univerzitě. Otec byl Marii podle vlastních slov vždy blízký, zejména proto, že byl vědec. V Göttingenu vychodila střední školu a nastoupila na soukromou vysokou školu vedenou sufražetkami, která měla za cíl připravit dívky ke studiu na skutečných univerzitách, zde úspěšně složila maturitu a následně udělal přijímací zkoušky na univerzitu v Göttingenu. Na univerzitu nastoupila v roce 1924, nejprve studovala matematiku, kterou ve 20. letech 20. století z důvodu nedostatku učitelů tohoto předmětu studovala řada dívek. Jednou z jejích profesorek byla i Emmy Noetherová. Později se ale začala zajímat o fyziku, z níž v roce 1930 získala doktorský titul, ve své disertační práci navrhla zásadní myšlenku možné absorpce dvou fotonů jádrem atomu. Ve 30. letech se zdálo nemožné tuto myšlenku ověřit, avšak pozdější vývoj laserů dovolil tuto hypotézu prokázat, když byla roku 1961 pozorována dvoufotonová excitace v krystalu europia. Za tento zásadní příspěvek po ní byla pojmenována jednotka průřezu dvoufotonové absorpce. Na počátku roku 1930 se vdala za chemika Josepha Mayera, jednoho z asistentů fyzika Jamese Francka. Krátce nato se přestěhovali do USA, kde Joseph získal místo profesora chemie na Univerzitě Johnse Hopkinse. Maria profesorské místo nezískala, byla ale přijata jako asistentka, měla tedy přístup k vědeckému vybavení a rovněž vyučovala několik kurzů.", "question": "Kde zemřel Maria Göppert-Mayer?", "answers": ["San Diego"]}
{"title": "Stockholm", "context": "Populace také během této doby dramaticky rostla, hlavně kvůli imigrantům. Na konci 19. století bylo méně než 40% obyvatel Stockholmu skutečně narozeno ve Stockholmu. V této době vzniklo i mnoho vědeckých ústavů, mezi nimi i Institut Karolinska Stockholm se stal moderní, technologicky vyspělé a etnicky různorodé město ve druhé polovině 20. století. Mnoho historických budov bylo strženo v modernistické éře, včetně podstatných částí historické čtvrti Klara, a nahradili je moderními prvky. Přesto se nemálo historických budov zachovali i ve Starém městě. V letech 1965 a 1974 se město rozšiřovalo velmi rychle, stavěli se nové předměstské čtvrti, jako je Rinkeby and Tensta. Mnoho z těchto oblastí bylo kritizováno za to, že jsou nudné, šedé, všechny z betonových desek. Mezi nejčastější stížnosti patří ty na vysokou kriminalitu a rasismus. Stockholm se nachází na jihu východního pobřeží Švédska blízko sladkovodního jezera Mälaren, to je třetí největší jezero ve Švédsku, které proudí do Baltského moře. Centrální části města tvoří čtrnáct ostrovů. Geografické centrum města se nachází na vodě, v Riddarfjärdenské zátoce. Více než 30 % území města se skládá z vodních cest a dalších 30 % se skládá z parků a zelených ploch. Klima je velmi podobné tomu z východní části Spojených států. Průměrná roční teplota je 10 °C, v únoru se teplota pohybuje okolo -3,0 °C, v létě se tyto hodnoty pohybují mezi 20 až 25 °C. Nejvyšší naměřená teplota ve Stockholmu bylo 36 °C a naměřili byste ji dne 3. července 1811. Nejnižší naměřená teplota, -32 °C, padla 20. ledna 1814. Průměrně zde za rok naprší 539 mm vody. Stockholm je jedno z nejslunnějších měst v Evropě, průměrně se slunečního svitu do města dostane více, než jak je tomu v Paříži nebo Londýně. Drtivá většina obyvatel Stockholmu pracuje v sektoru služeb, což představuje zhruba 85% pracovních míst ve Stockholmu. Je zde téměř úplná absence těžkého průmyslu, což dělá ze Stockholmu jednu z nejčistších světových metropolí. Mnoho pracovních míst se soustředí i na technologie hi-tech. Mezi největší zaměstnavatele města patří IBM, Ericsson a Electrolux.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Švédska?", "answers": ["Stockholm"]}
{"title": "Jan Žižka", "context": "Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (kolem 1360 Trocnov – 11. října 1424 Přibyslav) byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek z několika náhodou zachovalých listin. Proto se ani odborníci nemohou shodnout a v biografických pracích věnovaných táborskému hejtmanovi zastávají často i vzájemně protichůdné názory. Roku 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice a působil v záškodnické rotě jistého Matěje vůdce. Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů králem Václavem IV. omilostněn a poté vstoupil do služeb polského panovníka Vladislava II. Jagella. Pod vedením Jana Sokola z Lamberka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů, avšak dodnes není historicky doloženo, zda bojoval v bitvě u Grunwaldu. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se patrně seznámil s kázáním mistra Jana Husa. V létě roku 1419 byl Žižka jedním z čelných účastníků první pražské defenestrace, avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou, kvůli níž metropoli opustil a odcestoval do Plzně. Poblíž tohoto města dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace, po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nicméně nucen město přenechat nepříteli a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, kterému patrně náležel post vojenského velitele. Na jedno oko již slepý Žižka v průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka a s největší pravděpodobností zcela oslepl (doloženo od obléhání hradu Rabí v červnu 1421). Ani toto postižení mu však nezabránilo v tom, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpravy a dál pokračoval v boji s domácím i zahraničním nepřítelem. Počátkem roku 1423 se za ne zcela jasných okolností rozešel s některými představiteli Tábora a odešel do východních Čech, kde začal formovat nové bratrstvo (takzvaný Nový nebo Menší Tábor). Jeho vzrůstající vliv a úspěchy však brzy narazily na zájmy pražanů a další měsíce se nesly ve znamení bojů mezi oběma husitskými frakcemi. Situace nakonec eskalovala do té míry, že Žižka českou metropoli oblehl a přinutil pražany vést mírové rozhovory (září 1424).", "question": "Kdy zemřel Jan Žižka z Trocnova?", "answers": ["11. října 1424"]}
{"title": "Logický člen", "context": "} : Někdy se pojmy logický člen a hradlo rozlišují. Pojem hradlo pak označuje fyzickou součástku (např. integrovaný obvod). Zatímco pod pojmem logický člen je myšlen prvek realizující logickou funkci. Existují dva způsoby značení logických členů (oba definované ANSI/IEEE Std 91-1984 a jeho dodatkem ANSI/IEEE Std 91a-1991). Prvním jsou obdélníkové (čtvercové) značky (IEC, DIN). Druhým způsobem jsou značky složené z křivek (ANSI), které jsou rozšířeny v profesionálních systémech pro návrh logických obvodů. U obou způsobů značení existují v praxi drobné varianty. Negovaný výstup je často označen kolečkem. Pomocí logických členů AND, OR a NOT lze realizovat libovolný logický obvod a tedy i číslicový systém. Členy AND a OR jsou za pomoci členu NOT komplementární. To znamená, že je možné je vhodným způsobem vzájemně nahradit. Lze implementovat jakýkoliv číslicový systém pouze za pomoci logických členů NAND nebo NOR nebo AND a NOT a nebo OR a NOT (vždy stačí členy se dvěma vstupy), nikoli však například pomocí členu XOR. NAND a NOR se nazývají univerzální logické členy. Následuje seznam nejdůležitějších logických členů včetně rovnice v Booleově algebře. Nejjednodušším logickým členem je opakovač, který realizuje funkci identity. Může pracovat i jako buffer - zpožďovací člen s velmi krátkým zpožděním, typicky ns (nanosekundy), oddělovací člen s otevřeným kolektorem, výkonový budič (například sběrnice). Dalším nejjednodušším logickým členem je invertor. Realizuje funkci tzv. logické negace. Někdy se místo něj používá negovaného logického součtu s přivedením hodnoty pouze na jediný vstup (v tomto případě \"A\"). Vzhledem k tomu, že na zbylém a nebo zbylých vstupech bude logická 0, nebude mít tento vstup již na provedení operace vliv. Taktéž je možno použít negovaného logického součinu, kdy se všechny vstupy propojí paralelně (mezi sebou).", "question": "Za pomoci kterého členu jsou logické členy AND a OR komplementární?", "answers": ["NOT"]}
{"title": "Obloha", "context": "Obloha nebo také nebe (knižně nebo básnicky firmament (z lat. firmamentum vzpěra, sloup) nebo nebeská klenba) je ta část zemské atmosféry nebo vesmíru, která je viditelná z povrchu Země (nebo jiné planety). Někdy se říká, že ptáci a letadla létají na obloze. Přesnější definice je obtížná. Při denním světle je obloha světle modrá, což je důsledkem rozptylu slunečního světla v ní. Nad Zemí není žádný modrý objekt, který bychom viděli. Za slunečného počasí je díky Rayleighovu rozptylu tmavší v zenitu a světlejší na horizontu. Při východu a západu Slunce červená a oranžová. Naopak v noci je obloha černá a posetá hvězdami. Během dne, pokud není zataženo, je na obloze vidět Slunce. V noci je pak možno na obloze spatřit hvězdy, planety a Měsíc. (Měsíc lze vidět často i ve dne. Některé hvězdy a planety pak za výjimečných podmínek také.) Při svítání a soumraku bývá vidět planeta Venuše, která se označuje poprvé jako Jitřenka, podruhé jako Večernice; někdy jsou vidět ranní nebo večerní červánky (Zora nebo zastarale zoře je slovanské označení jak pro (zejména) Jitřenku, ranní červánky, úsvit, ale i pro večerní červánky a Večernici, bohyně Zora odpovídá římské Auroře. Na obloze je možno spatřit mnoho přírodních jevů jako oblaka, duhu, polární záři nebo blesk. V astronomii se jako obloha označuje nebeská sféra, což je zdánlivá plocha nad Zemí, kde se pohybují Slunce, hvězdy, planety a měsíce. Nebeská sféra je rozdělena na části nazývané souhvězdí. == Obloha v náboženstvích == Obloha hraje silnou roli v mnoha náboženstvích. Někdy je ztotožňována s nebem – místem posmrtného života, nebo je pokládána za místo, kde sídlí božstva.", "question": "Jaké barvy je obloha?", "answers": ["světle modrá"]}
{"title": "Noc na Karlštejně (film, 1973)", "context": "Noc na Karlštejně je český filmový muzikál, který natočil režisér Zdeněk Podskalský v roce 1973 na námět stejnojmenné divadelní hry Jaroslava Vrchlického. Film vyrobilo Filmové studio Barrandov. Do obsazení filmu zasáhla normalizace, nesměli se v něm již objevit Jan Werich (purkrabí) či Jiřina Jirásková (paní Ofka). Film byl posledním snímkem, ve kterém hrál Jaroslav Marvan. Z filmu pocházejí některé velmi známé písně skladatele Karla Svobody a textaře Jiřího Štaidla v podání Waldemara Matušky a Heleny Vondráčkové. V rámci oslav 40 výročí natočení filmu se 22. srpna 2013 uskutečnil na nádvoří hradu Karlštejn koncert pod širým nebem, který připomněl písně z muzikálu v provedení nové generace umělců. V produkci Janise Sidovského zde vystoupili Vojtěch Dyk, Matěj Ruppert, Zuzana Stivínová, Jan Budař a další umělci, kteří zpívali za doprovodu Českého národního symfonického orchestru. Záznam natočila Česká televize. Karel IV. vybudoval hrad Karlštejn s tím, že se na něm nebudou vyskytovat žádné ženy a on se tam bude moci v klidu věnovat mužským záležitostem. Tento zákaz však naráz poruší mladá dívka Alena a královna Eliška Pomořanská. Zákaz pobytu žen je na konci filmu zrušen. Na hrad Karlštejn, vybudovaný císařem Karlem IV., nesmí vstoupit žádná žena, včetně jeho manželky, císařovny Alžběty. Tento příkaz měl posloužit k tomu, aby se císař mohl v klidu věnovat mužským záležitostem. Tento zákaz však byl jedné noci porušen hned dvakrát. Na hradě se ocitly dvě ženy – první byla Alena, neteř purkrabího (= správce hradu), která se se svým otcem, když byl opilý, vsadila o to, že si bude moci vzít za muže císařského šenka jménem Pešek, pokud stráví noc na Karlštejně a přitom ji nikdo nechytí.", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Noc na Karlštejně?", "answers": ["Jaroslava Vrchlického"]}
{"title": "Běstvina", "context": "Obec Běstvina se nachází v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 498 obyvatel. Mezi přírodovědci je obec známa jako místo, kde se koná každoroční odborné soustředění nejúspěšnějších řešitelů krajských kol biologické a chemické olympiády. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1137. Zámek Běstvina Kaple svatého Jana Nepomuckého před zámkem Kostel svatého Jana Křtitele Památný platan CHKO Železné hory Běstvina Pařížov Rostejn Spačice Vestec Galerie Běstvina ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Běstvina ve Wikimedia Commons Ofliciální stránky Letního odborného soustředění biologů a chemiků Běstvina na stránkách mikroregionu Železné hory zámek Běstvina na Hrady.cz", "question": "V jakém okrese se nachází Běstvina?", "answers": ["Chrudim"]}
{"title": "New York", "context": "New York je také ohniskem mezinárodních vztahů a diplomacie, neboť se zde nachází sídlo Organizace spojených národů. New Yorku se díky celodennímu ruchu někdy přezdívá \"Město, které nikdy nespí\" (The City That Never Sleeps). Dalšími přezdívkami jsou \"Velké jablko\" (Big Apple) a \"Gotham\". Oblast byla v době objevu Evropany v roce 1524 obydlena asi 5000 indiány z kmene Lenape. Objevitelem oblasti byl Giovanni da Verrazzano, italský cestovatel ve službách francouzské koruny, který místo nazval Nové Angoulê (Nouvelle Angoulê). První evropskou osadu pod názvem Nový Amsterdam (Nieuw Amsterdam) založili Nizozemci na jižním cípu Manhattanu v roce 1614 za účelem obchodu s kožešinami. Vůdce nizozemských kolonií Peter Minuit koupil Manhattan od kmene Lenape v roce 1626 za 60 guldenů (dnes již vyvrácená legenda říká, že Manhattan byl koupen za skleněné korálky v hodnotě 24 dolarů). V roce 1664 dobyli město Angličané a přejmenovali je na New York na počest pozdějšího krále Jakuba II., tehdy vévody z Yorku a Albany. Na konci druhé anglo-nizozemské války získali Nizozemci kontrolu nad indonéským ostrovem Run, který byl v té době pro ně mnohem významnější, a Angličané si výměnou mohli ponechat kontrolu nad New Yorkem. Do roku 1700 klesla populace kmene Lenape na 200 osob. Význam New Yorku jako přístavu pod britskou vládou rostl. V roce 1754 byla chartou vydanou Jiřím II. založena na dolním Manhattanu Columbijská univerzita, v té době pod jménem Kings's College. Během Americké války za nezávislost se ve městě odehrála série bitev známých pod názvem Newyorská kampaň. V roce 1789 se v New Yorku sešel Kongres a první prezident George Washington byl inaugurován v budově Federal Hall na Wall Street. V roce 1790 předstihl New York Filadelfii jako největší město Spojených států. 19. století pro město znamenalo příliv imigrantů a stálý rozvoj. Vizionářský plán rozvoje z roku 1811 navrhoval rozšířit síť ulic po celém Manhattanu. V roce 1819 byl otevřen Erijský kanál, který propojil newyorský přístav se zemědělskými oblastmi na severu země. Místní politiku ovládla Tammany Hall, politické uskupení uvnitř Demokratické strany kontrolované irskými imigranty. Někteří členové obchodnické aristokracie prosazovali zřízení Centrálního parku, který nakonec vznikl v roce 1857.", "question": "Ve kterém roce byla založena Columbijská univerzita?", "answers": ["1754"]}
{"title": "Doing It Right", "context": "DIR, coby akronym anglického výrazu Doing It Right, tedy \"dělej to správně\" je filozofie a přístup k potápění, který si klade za cíl standardizovat výcvik a výstroj potápěčů a minimalizovat námahu a riziko. Díky této filosofii jsou výstroj a postupy DIR potápěčů bezpečnější při hloubkových ponorech, náročných vrakových a jeskynních ponorech. V drobné obměně se pak využívají i při sportovním potápění. Jakýmsi základním pravidlem DIR, je \"dělej věci pořádně, nebo je nedělej vůbec\". == Vznik == Ve snaze minimalizovat nehody ve floridských jeskyních dal počátkem 80. let 20. století Bill \"Hogarth\" Main dohromady koncept výstroje. S tím se pojily i techniky pohybu pod vodou a výcvik potápěčů. == Kritika == Filosofie DIR bývá často kritizována díky militantnímu přístupu některých jejích představitelů. DIR potápěči pak bývají přirovnávání k fašistům. Zásadním problémem není systém samotný, ale jeho nepochopení. Mnoho DIR potápěčů dělá věci a má sestavenou výstroj, neboť je to DIR, aniž by plně pochopili význam těch věcí a konfigurace", "question": "Kdo dal dohromady koncept výstroje?", "answers": ["Bill \"Hogarth\" Main"]}
{"title": "Věci veřejné", "context": "Věci veřejné (zkratka VV) byla česká politická strana, která v období 2010 až 2012 participovala na vládě Petra Nečase. Především před parlamentními volbami v roce 2010 se deklarovala jako strana přímé demokracie, vycházející ze spolupráce s registrovanými příznivci (tzv. \"véčkaři\") a prosazující referenda. Do Poslanecké sněmovny byla zvolena v květnu 2010 se ziskem 24 mandátů. Po vládní krizi a vnitrostranických sporech v roce 2012 založila část vedení, poslanců a členů novou stranu LIDEM – liberální demokraté. Strana Věci veřejné úzce spolupracovala s Vydavatelstvím Pražan, které vydává časopisy Pražan a Věci veřejné. V polovině července 2015 se politická strana Věci veřejné transformovala na spolek Věci veřejné, přičemž první předsedkyní spolku byla zvolena Olga Havlová. Věci veřejné vznikly v roce 2001, jako strana byly zaregistrovány 22. července 2002. V roce 2002 získaly VV jeden mandát v zastupitelstvu MČ Praha 1 a působily v opozici v MČ Praha 1. Svou práci zaměřily na pomoc občanům v každodenním řešení jejich problémů ve styku s radnicí – hluk, sociální a právní problémy, deregulace. Zároveň prostřednictvím svého zvoleného zastupitele předkládaly návrhy usnesení ke zlepšení fungování MČ Praha 1. Jejich aktivity inspirovaly občany z jiných míst, tak vznikly v roce 2005 a 2006 místní buňky Věcí veřejných v Praze 7, Černošicích (ta se v roce 2009 osamostatnila pod názvem Věci černošické) a Kostelci nad Orlicí. Článek z portálu Novinky.cz, který vyšel 15.2.2012 poukazuje na slábnoucí členskou základnu strany. V roce 2010 zaplatilo členský příspěvek cca 1 700 členů. Po volbách 2010 však prudce vzrostl zájem o členství a čekatelů o něj tak bylo přes 4 000. Nicméně po mnoha nezdarech, korupčních aférách a nepopulárních krocích vedení strany, začátkem roku 2012 zaplatilo členský příspěvek (a stalo se tak opětovně řádnými členy) jen něco přes 800 lidí. Dne 14. července 2015 se politická strana Věci veřejné transformovala na spolek Věci veřejné, přičemž první předsedkyní spolku byla zvolena Olga Havlová. Dne 25. ledna 2014 si strana zvolila vedení ve složení: Jiří Kohout – předseda Olga Havlová – 1. místopředsedkyně David Kádner – místopředseda Miroslav Malchar – místopředseda (rezignoval v roce 2014/2015) Simona Chytrová – místopředsedkyně (.", "question": "Kdy byla zaregistrovaná politická strana Věci veřejné?", "answers": ["22. července 2002"]}
{"title": "Vostok (polární stanice)", "context": "Vostok (rusky:С В) je ruská výzkumná stanice ve Východní Antarktidě, nedaleko jižního pólu nedostupnosti, což z ní činí nejizolovanější výzkumnou stanici na kontinentě. Její nadmořská výška je 3488 m. V roce 1983 zde naměřili absolutně nejnižší teplotu na Zemi, − °C. Poloha stanice poblíž jižního magnetického pólu z ní dělá ideální místo ke zkoumání zemské magnetosféry. Dále se zabývá studiem slunečního záření, geofyzikou, medicínou a klimatologii. Stanice byla dokončena v roce 1957 a nepřetržitě fungovala do roku 1994, kdy byla dočasně vyřazena z provozu. Dnes stanici využívají vědci z Ruska, Francie a USA. Je zásobována pomocí speciálních konvojů, které na stanici jednou ročně dovážejí potraviny, palivo a další materiál ze 1410 kilometrů vzdálené polární stanice Mirnyj. Pod stanicí leží v hloubce 4000 m jezero Vostok, největší známé subglaciální jezero na světě. Jeho rozloha je 14 000 km2. Zeměpisné rekordy světa Obrázky, zvuky či videa k tématu Vostok ve Wikimedia Commons", "question": "Kde je ruská výzkumná stanice Vostok?", "answers": ["ve Východní Antarktidě"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí. Odlišujícím rysem odvrácené strany je téměř úplná absence tmavých skvrn (oblastí s nízkým albedem), tzv. moří. Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc). Každou hodinu se Měsíc posune vzhledem ke hvězdám o vzdálenost zhruba rovnou jeho úhlovému průměru, přibližně o 0,5°. Měsíc se liší od většiny satelitů jiných planet tím, že je jeho orbita blízká rovině ekliptiky a nikoliv rovině zemského rovníku. Některé způsoby nazírání na oběh jsou podrobněji probrány v následující tabulce, ale dva nejběžnější jsou: siderický měsíc, což je doba úplného oběhu vzhledem ke hvězdám, trvající asi 27,3 dnů a synodický měsíc, což je doba, kterou zabere dosažení téže fáze, dlouhá přibližně 29,5 dne. Rozdíl mezi nimi je způsoben tím, že v průběhu oběhu urazí Země i Měsíc určitou vzdálenost na orbitě kolem Slunce. Gravitační přitažlivost, kterou Měsíc ovlivňuje Zemi, je příčinou slapových jevů, které jsou nejlépe pozorovatelné na střídání mořského přílivu a odlivu. Přílivová vlna je synchronizována s oběhem Měsíce kolem Země.", "question": "Navštívilo už Měsíc více než 10 lidí?", "answers": ["Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí."]}
{"title": "Mensa ČR", "context": "Mensa České republiky je společenská organizace, česká pobočka organizace Mensa International; dobrovolné, nepolitické, nezávislé a neziskové sdružení. Mensa na území ČR byla založena Dr. Hanou Drábkovou (která učinila první pokusy o založení již v roce 1968) na jaře roku 1989, registrována pak byla v březnu 1991. Členem Mensy se může stát každý, kdo dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. (MIL), výsledku mezi horními dvěma procenty celkové populace. Dle svých stanov Mensa přispívá k rozvíjení inteligence členů. Tento svůj účel Mensa ČR naplňuje tím, že se v současné době zaměřuje mj. na.: vyhledávání talentovaných dětí (soutěž Logická olympiáda, 49.000 registrovaných v roce 2014 ), provoz školy pro nadané děti (Mensa gymnázium,. dříve nazývané Osmileté gymnázium Buďánka), Mensa NTC Learning – projekt rozvoje rozumových schopností dětí v předškolním věku, zakládání herních klubů pro podporu aktivního trávení volného času (Kluby nadaných dětí), pořádání letních táborů pro nadané děti, příměstských táborů podpora a poradenství pro rodiče talentovaných dětí testování IQ v krajských i menších městech, podpora vzájemné komunikace a seberealizace členů. Vedení a fungování Mensy řídí Rada Mensy v čele s předsedou organizace. Rada Mensy je volena každé dva roky. Hlasování je tajné, hlasy mají rovnou váhu. Současným předsedou Mensy ČR je Martin Sedláček. Mensa České republiky organizuje vstupní testování IQ, vede agendu členů, vydává časopis Mensa, spravuje své internetové stránky a minimálně jednou ročně svolává valnou hromadu.", "question": "Kdo vede Mensu ?", "answers": ["Rada Mensy"]}
{"title": "Člověk", "context": "Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý. Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit. Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety, Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety, Homo floresiensis však až před 12 000 lety. V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí: †Homo naledi †Homo habilis (člověk zručný) †Homo rudolfensis (člověk východoafrický) †Homo ergaster (člověk dělný) †Homo erectus (člověk. vzpřímený) †Homo floresiensis (člověk floreský) †Homo antecessor (člověk předchůdce) †Homo heidelbergensis, někdy Homo erectus heidelbergensis (člověk heidelberský) †Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský). , někdy Homo sapiens neanderthalensis †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský) †Homo georgicus (člověk gruzínský) Homo sapiens (člověk moudrý) Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus).", "question": "Jak je starý rod Homo sapiens?", "answers": ["asi 2,8 milionu let"]}
{"title": "Hugh Hopper", "context": "Hugh Hopper (29. dubna 1945 Canterbury, Anglie - 7. června 2009) byl britský baskytarista. Svou kariéru zahájil v roce 1963 jako člen skupiny The Daevid Allen Trio, ve které vedle něj působili ještě Robert Wyatt a Daevid Allen. V roce 1964, spolu s Wyattem, Kevinem Ayersem, Richardem Sinclairem a svým bratrem Brianem Hopperem založil skupinu The Wilde Flowers. V roce 1969 pak přešel k obnovené skupině Soft Machine, ve které působil do roku 1973. Později spolupracoval s dalšími skupinami, jako jsou Gilgamesh a Soft Heap. V roce 1969 se podílel na prvním sólovém albu Kevina Ayerse s názvem Joy of a Toy. O rok později hrál na prvním sólovém albu bývalého člena skupiny Pink Floyd Syda Barretta nazvaném The Madcap Laughs. Spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, mezi které patří například Lindsay Cooper, Chris Cutler nebo Pip Pyle. Rovněž vydal několik alb pod svým vlastním jménem. V červnu 2008 mu byla diagnostikována leukemie a o rok později zemřel ve věku čtyřiašedesáti let. Dva dny před svou smrtí se oženil se svou přítelkyní Christine.", "question": "Kdy zahájil britský baskytarista Hugh Hopper svou kariéru?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Vlajka Těšínského knížectví", "context": "Vlajka Těšínského knížectví vznikla v roce 2016 díky iniciativě regionálních nadšenců historie ve spolupráci s významným polským heraldikem a vexilologem Alfredem Znamierowskim. Vlajka navazuje na znak a historické prapory Těšínského knížectví. Novodobá vlajka je úctou k historii a tradici Těšínského knížectví, a zároveň součásti odlišné identity obyvatel Těšínska vzhledem k Dolnímu a Hornímu Slezsku. == Historie == První zmínky o těšínské vlajce, respektive praporu, pochází z 14. století a jsou vázány na osobu knížete Přemysla I. Nošáka, který se od roku 1355 podílel na politickém chodu Českého království, a byl jedním z nejvýznamnějších politiků ve službách Karla IV. a Václava IV. Bohužel prapory z tohoto období se nedochovaly.Nejstarší zachovalý prapor Těšínského knížectví byl zhotoven na rozkaz těšínského knížete Adama Václava roku 1605, hned potom co byl jmenován velitelem slezského vojska. Dochovaný ve sbírkách Muzeum Śląska Cieszyńskiego (Muzea Těšínského Slezska). Prapor má rozměry 160x240 cm a byl vyhotoven z modrého saténu. V čelní části se nachází zlatá orlice Těšínského knížectví, zatím co volná část je zakončena dvěma ostrými jazyky. Knížecí prapory se zlatou korunovanou orlici v modrém poli se používaly až do smrti poslední Piastovny, Alžběty Lukrécie Těšínské. Od roku 1742 byla oficiální vlajkou Těšínska vlajka Rakouského Slezska, kterého součásti se stalo i Těšínsko. == Barvy vlajky == Barvy navazují přímo na dochované ikonografické prameny rodového erbu těšínských knížat a praporu Těšínského knížectví ze 17. století. Od konce 13. století znakem těšínských knížat byla zlatá orlice v modrém poli, otočená doleva.", "question": "Kdo se od roku 1355 podílel na politickém chodu českého království?", "answers": ["knížete Přemysla I. Nošáka"]}
{"title": "Dalečín (hrad)", "context": "Dalečín je zřícenina hradu stojící uprostřed obce Dalečín. Byl postaven na skalnatém výběžku chráněn ze tří stran řekou Svratkou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zřícenina hradu Dalečín, často mylně označovaného jako Tolenstein (tento název není historicky doložen, objevuje se až v místopisných pracích 19. století), stojí na kopci nad řekou Svratkou. První písemná zpráva je kladena do roku 1358. Společně s hradem Skály měl být rozbořen jako sídlo lupičů, poté jej páni z Pernštejna obnovili, jeho další osudy nejsou známy. Dobytí a zboření hradu v roce 1519 vojsky moravského hejtmana Artleba Vranovského z Boskovic se neopírá o žádný věrohodný pramen, jde spíše o nepřesný výklad barokních historiků, v jejichž pracích se tento údaj ponejprv objevuje. Roku 1588, kdy jej Jan z Pernštejna postoupil Pavlu Katharýnovi z Katharu, je uváděn jako pustý. V jeho sousedství tehdy vzniká nový dvůr s drobnou tvrzí, který zde obnovuje tradici šlechtického sídla. Dnes jsou zbytky hradu upraveny jako park. Zachovala se mohutná část zdiva se střílnami a okny obytných místností, vybavených ve výklencích sedátky. Na zdi lze rozeznat 3 podlaží. Podle stavebního slohu - tzv. lucemburská gotika - se zjistilo, že byl postaven kolem roku 1340. Dispozicí se řadí mezi tzv. plášťové hrady, které byly rozšířeny hlavně ve 14. století; celkem měl 4 patra. Obvodovou zeď prolamují v přízemí tři střílny, první patro mělo dvě místnosti (dle zachovaného torza) se třemi okny. Ve druhém patře se nacházejí 4 okna a pravděpodobně i pozůstatek prevetu, případně průchodu na vnější plášť hradby. Nad druhým patrem se zachovala část obranného patra. Přístup vedl pravděpodobně po parkánu se dvěma branami. Obrázky, zvuky či videa k tématu Dalečín ve Wikimedia Commons", "question": "Nad kterou řekou stojí zřícenina hradu Dalečín?", "answers": ["Svratkou"]}
{"title": "Jeruzalém", "context": "Jeruzalém (hebrejsky יְרּשָׁלַיִם, Jerušalajim, arabsky اُد, al-Kuds) je, co do rozlohy a počtu obyvatel, největší město Izraele, kde na území o rozloze 125,1 km2 žije celkem 865 700 obyvatel (údaje z konce roku 2015). Izrael a Palestina považují Jeruzalém za své hlavní město, většina států však jako hlavní město Izraele uznává Tel Aviv-Jaffa. Jeruzalém se nachází v Judských horách na hranici úmoří Středozemního a Mrtvého moře na okraji Judské pouště. Současný Jeruzalém se rozrůstá daleko za hranicemi Starého Města. Historie města sahá až do 4. tisíciletí př. n. l. a činí tak z Jeruzaléma jedno z nejstarších měst na světě. Jeruzalém je nejsvětějším místem judaismu a duchovním centrem židovského národa. Nachází se v něm však také množství významných starověkých křesťanských míst a je považováno za třetí nejsvětější místo islámu. Nejsvětější místa tří monoteistických náboženství se rozkládají ve Starém Městě na celkové rozloze necelého čtverečního kilometru a zahrnují Chrámovou horu, Západní zeď, baziliku Svatého hrobu, Skalní dóm a mešitu al-Aksá. Staré Město, které je společně s jeruzalémskými hradbami zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, se tradičně dělí do čtyř čtvrtí (arménské, křesťanské, židovské a muslimské), jejichž názvy však byly zavedeny až v 19. století. V průběhu dějin byl Jeruzalém dvakrát zničen, 23krát obléhán, 52krát napaden a 44krát dobyt. Na počátku 21. století zůstává status Jeruzaléma jedním z klíčových problémů izraelsko-palestinského konfliktu. Izraelská anexe východního Jeruzaléma byla označena za okupaci a opakovaně kritizována Organizací spojených národů (OSN) a právě východní Jeruzalém je považován Palestinskou autonomií za hlavní město jejich budoucího státu. V důsledku rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 478 (z roku 1980) přesunula většina států světa svá velvyslanectví mimo Jeruzalém. Nejstaršími dokumenty, zmiňujícími jméno Jeruzaléma, jsou egyptské klatebné nápisy (z 19. a 18. stol. př. n. l.), kterými byli proklínáni potenciální nepřátelé Egypta, kteří jej napadali často právě z oblasti Syropalestiny.", "question": "Je Jeruzalém jedno z nejstarších měst na světě?", "answers": ["Historie města sahá až do 4. tisíciletí př. n. l. a činí tak z Jeruzaléma jedno z nejstarších měst na světě."]}
{"title": "Jaltská konference", "context": "Jaltská konference byla jedno ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie (Roosevelta, Churchilla a Stalina) během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů. Další z řady setkání zástupců tří mocností se konalo v bývalém carském Livadijském paláci v Jaltě, nejznámějším letovisku Krymu. Byla podepsána tzv. Deklarace o svobodné Evropě, ve které se USA, SSSR a Velká Británie zavázaly nechat na osvobozených evropských územích proběhnout demokratické volby. Zároveň se mocnosti zavázaly pomáhat národům osvobozeným od nacistů řešit demokraticky jejich politické a hospodářské problémy. Jako místo konference, kde měla být založena celosvětová organizace spojených národů, bylo navrženo San Francisco a konference se měla konat v dubnu 1945. Již v Jaltě se diskutovalo o struktuře navrhované organizace a dohodlo se na existenci Rady bezpečnosti. USA a Velká Británie se oproti původnímu Stalinovu požadavku na samostatný hlas každé svazové republiky, shodly na podpoře samostatného hlasu Ukrajiny a Běloruska.", "question": "Jaký byl krycí název Jaltské konference?", "answers": ["Argonaut"]}
{"title": "George H", "context": "George Herbert Walker Bush (* 12. června 1924) je bývalý 41. prezident Spojených států v letech 1989-1993. Zastával řadu vysokých politických a diplomatických funkcí. Postupně působil jako kongresman za stát Texas (1967-1971), velvyslanec USA při OSN (1971-1973), předseda Národní rady Republikánů (1973-1974), vedoucí styčného. úřadu USA v Čínské lidové republice (1974-1975), ředitel CIA (1976-1977) a viceprezident USA ve vládě Ronalda Reagana (1981-1989). 12. července 1985 se stal dle XXV. dodatku na krátkou dobu po vyšetření prezidenta Reagana kolonoskopií úřadujícím prezidentem. Jeho syny jsou 43. prezident USA George W. Bush a bývalý guvernér Floridy Jeb Bush. Československo navštívil v roce 1990 a přijal čestné členství Masarykova demokratického hnutí. K 10. výročí \"sametové revoluce\" navštívil Českou republiku v listopadu 1999. Tehdy převzal též čestnou medaili T.G. Masaryka. Je nositelem Řádu Bílého lva (1999) a ocenění Ronald Reagan Freedom Award (2007). Je podle něj pojmenována letadlová loď USS George H. W. Bush (CVN-77) (ve službě od 2009). Podrobnější informace naleznete v článku Invaze Spojených států amerických do Panamy. Manuel Noriega byl administrativou spojených států podezříván ze špionáže pro Fidéla Castra, vydírání a pašování drog. V květnu 1989 se v Panamě konaly demokratické volby, které vyhrála opozice vedená Guillermo Endaraem, jejichž výsledky vláda vedená Noriegou zamítla. Noriega následně potlačil vojenský převrat a masové protesty. Nakonec Bush nařídil invazi do Panamy s cílem zatknout samozvaného diktátora. V lednu 1990 byl Noriega zatčen a v roce 1993 odsouzen ke 30 letům vězení. Podporu nové vládě pak Bush vyjádřil během oficiální návštěvy o dva roky později. Podrobnější informace naleznete v článku Rozpad Sovětského svazu. George Bush vstoupil do historie jako prezident, za jehož funkčního období skončila Studená válka a rozpadla se Železná opona. Dokončil to, co započal jeho předchůdce Ronald Reagan. Na schůzce s Gorbačovem, která se konala na Maltě (2.- 3.12. 1989), se dohodli na rozsáhlém odzbrojení a ukončení amerického embarga na SSSR a podepsali strategickou smlouvu START I. o omezení zbrojení.", "question": "V jakých letech byl George Herbert Walker Bush prezidentem Spojených států amerických?", "answers": ["1989-1993"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna vedla k vytvoření několika novátorských alb, která získala kapele celosvětový věhlas. Jedná se o koncepční alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977) a rockovou operu The Wall (1979). V roce 1985 ohlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové vedeni Gilmourem v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Pink Floyd poté vydali další dvě studiové desky a dosáhli obrovského komerčního úspěchu. Aktivní činnost ukončili v roce 1995. Na charitativním koncertu Live 8 v Londýně se 2. července 2005 uskutečnilo jednorázové vystoupení Pink Floyd, poprvé po 24 letech i s Rogerem Watersem. Syd Barrett zemřel v roce 2006, klávesista Richard Wright o dva roky později. Po dvacetileté odmlce od desky The Division Bell (1994) vydali Pink Floyd v roce 2014 nové studiové album The Endless River. Pink Floyd vznikli z kapely, která se utvořila v roce 1963 a ve které se vystřídalo více hudebníků. Tato amatérská skupina postupně nesla několik názvů: Sigma 6, The Abdabs, The Screaming Abdabs a Spectrum Five. Pod novým názvem The Tea Set začali kytarista Roger Waters, bubeník Nick Mason a pianista Rick Wright v roce 1964 hrát s kytaristou Bobem Klosem (Waters zároveň přešel k baskytaře). Po krátkém pokusu se zpěvákem Chrisem Dennisem se ke skupině přidal kytarista a zpěvák Syd Barrett. Když The Tea Set zjistili, že kapela stejného názvu už existuje, Barrett navrhl používat název The Pink Floyd Sound (původně ale návrh zněl Pink Floyd Blues), podle svých koček, které se jmenovaly Pink a Floyd dle dvou amerických bluesových muzikantů, Pinka Andersona a Floyda Councila.", "question": "Pod vedením koho dosáhli Pink Floyd úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel?", "answers": ["Syda Barretta"]}
{"title": "Řezník", "context": "Řezník je osoba zabývající se porážkou, bouráním a porcováním jatečných zvířat, dále pak zpracováním a úpravou jejich masa; prodejna, ve které řezník prodává maso a další zboží (zejména uzeniny), se nazývá řeznictví. Příbuznou profesí je uzenář. První zmínky o povolání a výrobě uzenin pochází od Galů. Obrázky, zvuky či videa k tématu řezník ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo řezník ve Wikislovníku Téma Řezník ve Wikicitátech Národní soustava povolání: Řezník a uzenář na nsp.cz", "question": "Jak se nazývá řezníkova prodejna?", "answers": ["řeznictví"]}
{"title": "Malá mořská víla", "context": "Malá mořská víla je pohádkový příběh o mořské panně, která se zamilovala do lidského prince, pro nějž se rozhodla stát člověkem. Napsal jej dánský spisovatel Hans Christian Andersen v roce 1836. Malá mořská víla byla nejmladší dcerou mořského krále. Žila spolu s babičkou, otcem a pěti sestrami v korálovém zámku na mořském dně a byla ze všech sester nejkrásnější. Každá mořská víla se v den svých patnáctých narozenin mohla poprvé vynořit nad hladinu a spatřit svět lidí. Když konečně nadešel tento den i pro nejmladší mořskou princeznu, spatřila loď krásného prince, který se velmi podobal mramorové soše mladíka v její zahrádce, k níž chodila a kde také snila. S touhou v srdci pozorovala veselící se dvořany, oslavující princovy narozeniny. Vtom se strhla silná bouře a potopila loď i s princem. Malá princezna se zaradovala, hned si však uvědomila, že lidé se do jejich zámku dostávají pouze mrtví, proto se rozhodla prince zachránit a odnesla jej na břeh, kde se ho ujala jedna z dívek, které právě přicházely z chrámu stojícího poblíž. Den co den pak tesknila po princi, dokud jí sestry nepomohly zjistit, kde stojí zámek jeho otce.", "question": "Kdy Hans Christian Andersen napsal příběh Malá mořská víla?", "answers": ["1836"]}
{"title": "Komando (film)", "context": "Komando je americký akční film. V hlavních rolích hrají Arnold Schwarzenegger, Rae Dawn Chong a Alyssa Milano. == Děj == Bývalý velitel elitní bojové jednotky plukovník John Matrix (Arnold Schwarzenegger) žije v izolaci od ostatních lidí, pouze se svoji dcerou Jenny (Alyssa Milano). Je však objeven ve svém horském domě a napaden žoldáky exdiktátora Ariuse, kterého Matrix svrhl z funkce. Ti následně zahájí útok na jeho dům a když si jde Matrix pro své zbraně na obranu, jeho milovanou dceru Jenny unesou a žádají o spolupráci na zavraždění prezidenta Velasqueze z jihoamerického státu Val Verde a svržení tamní demokratické vlády. Matrix však vyskočí z rolujícího letadla, které jej mělo dovézt do Val Verde. Před výskokem z letadla však ještě zabije černocha, který jej doprovázel na rozkaz únosců jeho dcery. Poté pronásleduje Sullyho, který ho doprovodil na letiště a pomocí něj chce zjistit místo, kde drží Jenny. Do cesty se mu však připlete mladá letuška (Rae Dawn Chong). Matrix hledá dceru společně s letuškou, musí ji ale najít do 11 hodin – než přistane letadlo, kterým měl letět. == Zajímavosti == Ve filmu byla použita replika \"Já se vrátím\" (anglicky \"I'll be back\"). jihoamerický stát Val Verde je fiktivní a objevil se v několika dalších filmech. == Externí odkazy == Komando v Internet Movie Database (anglicky) Komando v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Je Komando akčním filmem?", "answers": ["Komando je americký akční film."]}
{"title": "Albert Hofmann", "context": "Albert Hofmann (11. ledna 1906, Baden, Švýcarsko - 29. dubna 2008, Burg im Leimental, Švýcarsko) byl vědec známý jako \"otec LSD\". Vystudoval chemii na Universitě v Curychu. Zajímal se hlavně o chemii rostlin a zvířat a později prováděl výzkum chemické struktury běžné živočišné látky chitinu, za což dostal doktorát. Hofmann se připojil k farmaceutickochemickému oddělení laboratoří Sandoz (nyní Novartis) a studoval léčivou bylinu ladoňku a houbu paličkovici nachovou (námel) s cílem rafinovat a syntetizovat jejich aktivní složky k farmaceutickým účelům. Jeho bádání v oblasti kyseliny lysergové, centrální součásti námelových alkaloidů, nakonec vedla v roce 1938 k syntéze LSD-25. O pět let později, při opakování syntézy téměř zapomenuté látky 16. dubna 1943, Dr. Hofmann objevil psychedelické účinky LSD, když si nedopatřením potřísnil kůži na zápěstí roztokem LSD-25. Tři dny na to Hofmann záměrně požil 250 mikrogramů LSD, dávku, od které očekával podstatně nižší účinek, než jaký se potom dostavil (pověstný \"Cyklistický den\" - cesta na kole z laboratoře domů pod vlivem nechtěně několikanásobně předávkovaného LSD, za doprovodu své asistentky). Následovala série experimentů, ke kterým se připojili rovněž kolegové Dr. Hofmanna. Poprvé pak napsal o svých experimentech 22. dubna. Stal se ředitelem oddělení přírodních produktů v laboratořích firmy Sandoz a odjel studovat halucinogenní látky objevené v mexických houbách, jež se rovněž vyskytovaly i v jiných rostlinách užívaných domorodci. To vedlo k syntéze psilocybinu - aktivního činidla mnoha tzv. \"magických hub\". Hofmann se rovněž začal zajímat o semínka mexických rostlin druhu Rivea corymbosa, která domorodci nazývali Ololiuhqui. Byl překvapen tím, že našel aktivní sloučeninu ergin (amid kyseliny lysergové), úzce související s LSD.[zdroj? ] V roce 1962 odjel společně se ženou Anitou a Robertem Gordonem Wassonem do jižního Mexika hledat rostlinu \"Ska Maria Pastora\", později známou jako Salvia divinorum.", "question": "V jakém městě zemřel Albert Hofmann?", "answers": ["Burg im Leimental"]}
{"title": "Evropský parlament", "context": "Přistoupení nových členů a pozdější sjednocení Německa zvýšilo počet členů na 626. == Počet poslanců == Protože navržený počet poslanců byl pro 27 členských zemí (tedy i pro předpokládaných 12 nových členů), zatímco nejdříve bylo přijato pouze 10 zemí, a celkový počet členů tak byl 25, Smlouva z Nice určila, že v takovém případě budou neobsazená poslanecká místa poměrně rozdělena mezi všechny členy Unie tak, aby celkový počet poslanců byl 732. Toto ustanovení platí přechodně pro parlamentní období 2004–2009. Když však v tomto období byly přijaty další dvě nové členské země, tito noví členové volili své zástupce do EP a počet poslanců tak dočasně překročil maximální počet 732. Lisabonská smlouva určuje maximální počet poslanců na 751 celkově (předseda parlamentu však nemůže hlasovat) a 96 pro jeden členský stát. Vstoupila však v platnost až 1. prosince 2009, tedy několik měsíců po volbách v roce 2009. Evropská rada proto navrhla dočasné zvýšení počtu poslanců na 754 (a způsob jejich výběru) do konce tohoto volebního období (do roku 2014), aby byla zachována proporcionalita při nemožnosti odebrat Německu existující mandáty během volebního období. Evropský parlament tento návrh schválil,a tato úprava tak vešla v platnost od prosince 2011. Od července 2013 byl počet poslanců navýšen o 12 reprezentantů Chorvatska na 766. Ve volbách do Evropského parlamentu, které proběhly v květnu 2014, se zvolilo 751 poslanců (k 31. prosinci 2016 je poslanců 749), což znamená, že oproti stavu k 1. 7. 2013 některé státy přijdou o minimálně jednoho poslance. == Orgány Evropského parlamentu == Práce Evropského parlamentu je jako u jiných parlamentů organizována v rámci výborů a pléna. Jedině text schválený na plénu je platný, přesto je práce výborů nepostradatelná. Nabízí totiž poslancům možnost specializace, takže o jednotlivých návrzích se jedná v rámci výborů mezi poslanci, kteří se dané oblasti blíže věnují. Evropský parlament má 20 stálých výborů, které vesměs tematicky odpovídají generálním ředitelstvím Evropské komise. Kromě výborů existují ještě podvýbory a také dočasné výbory svolávané k aktuálním tématům. Vedle výborů má Evropský parlament ještě delegace. Je jich 33 a mají meziparlamentní charakter. Jedná se o kontakt s poslanci parlamentů třetích zemí z celého světa a také přidružených či kandidátských zemí. Vedle toho jsou v EP i delegace pro působení v parlamentních shromážděních EU-AKT (africké, karibské a tichomořské státy), EU-Středomoří a také v parlamentním shromáždění NATO.", "question": "Kolik poslanců má Evropský parlament?", "answers": ["751"]}
{"title": "Hedvábná stezka", "context": "Mongolsko však postupně oslabovalo a roku 1368 získala znovu kontrolu nad cestou Čína. V té době však intenzita obchodů prudce klesla a nedosáhla už stavu z dob dynastie Tchang. S rozvojem zámořského putování hedvábné cesty ztrácely postupně na významu. V roce 1514 Portugalci založili první zámořský hedvábný spoj, který později převzali Španělé. === Nová hedvábná stezka === V září 2013 oznámil čínský prezident Si Ťin-pching záměr vybudování Nové hedvábné stezky. Od té doby jsou pro dopravu vhodného zboží v kontejnerech využívány již existující železniční trati, hlavně v Číně samotné, dále Transsibiřská magistrála a tratě přes evropské Rusko, Bělorusko, Ukrajinu a Polsko do Německa. Zde je Duisburg důležitým překladištěm u splavné řeky Rýn.Také Indie a Írán mají být na Novou hedvábnou stezku napojeny. Dne 15. února 2016 přijel první vlak z východní čínské provincie Če-ťiang do Teheránu. V lednu 2017 byl vypraven první vlak až do Londýna, který celou trasu s délkou 12 000 km ujel za plánovaných 18 dní. Zboží muselo být ovšem několikrát překládáno, neboť kvůli rozdílným rozchodům kolejí musí být na hranicích např. mezi Ukrajinou a Polskem měněny lokomotivy i vagóny.Existují také snahy o napojení Rakouska přes Slovensko na čínský projekt tím, že by byla vybudována nová asi 450 km dlouhá širokorozchodná trať z Košic (kam již taková trať vede z Užhorodu) přes Bratislavu do Vídně. O tento projekt mají Rakouské spolkové dráhy velký zájem, zatím mu však brání válka na východní Ukrajině. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silk Road na anglické Wikipedii. == Literatura == Vladimír Liščák: Čína – dobrodružství Hedvábné cesty. Po stopách styků Východ – Západ. Set out, Praha, 2000. ISBN 80-86277-11-9 == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Hedvábná stezka ve Wikimedia Commons Atlas hedvábné stezky (Washingtonská univerzita) Historie hedvábné stezky The Silk Road Project", "question": "Jak se nazývá starověká trasa vedoucí z východní Asie do Středomoří?", "answers": ["Hedvábná stezka"]}
{"title": "Ivan", "context": "Ivan je mužské křestní jméno hebrejského původu. Podle českého kalendáře má svátek 25. června. Ivan je ruskou variantou jména Jan. Jména Jan i Ivan pochází z hebrejského Jochánán (י), což znamená \"Hospodin je milostivý\". Toto jméno se v době raného křesťanství šířilo z latiny (jejíž abeceda byla ve středověku rozšířena o J) jako Joannés, odkud se v poněmčené podobě Johan dostalo k západním slovanům, kde vznikl Jan. K východním slovanům se však toto jméno propracovalo, s šířením pravoslaví, z řecké varianty Ioannés, z níž se stal Ivan. Ten k nám později dorazil z východu jako samostatné jméno. Ivánek, Váňa, Váňuška Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pmezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999-2002) je -0,2%. Slovensky, rusky, chorvatsky, maďarsky, bulharsky, italsky, dánsky: Ivan Polsky, holandsky, německy: Iwan Španělsky: Iván Francouzsky: Ivain nebo Yve Srbsky: Jovan v českém kalendáři. : 25. červen v slovenském kalendáři: 8. červenec Ivan Veliký - od roku 1462 velikým knížetem moskevským Ivan IV. - ruský car, známý spíše pod přívlastkem \"Hrozný\" svatý Ivan - legendární český poustevník svatý Ivan Rilský. - bulharský poustevník Ivan Christoforovič Bagramjan - sovětský maršál Ivan Basso - italský cyklista Ivan Blatný - český básník Ivan Cankar - slovinský spisovatel, dramatik a básník Ivan Dejmal - český ekolog a politik Ivan Diviš - český básník a esejista Jovan Dučić - srbský básník Ivan Dylevský.", "question": "Kdy má podle českého kalendáře svátek Ivan?", "answers": ["25. června"]}
{"title": "Den svatého Valentýna", "context": "V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů. Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do \"urny lásky\" vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho \"miláčkem\" v následujícím roce. Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven. K Valentýnu se váže celá řada zvyků, které pomalu pronikají i do českého prostředí - a to zejména pod tlakem obchodníků. Jedná se především o společnou oslavu svátku zamilovanými páry, darování valentynských přáníček - vyznání lásky (tzv. Valentýnky) nebo uzamykání zámečků lásky, které původně s Valentýnem ale téměř nesouvisí. Není bez zajímavosti, že právě období Valentýna každoročně zvedá poptávku po visacích zámcích, na což reagují také výrobci, kteří nabízí visací zámečky s valentýnskými motivy.", "question": "Jak se jmenoval kněz díky kterému začal být Den svatého Valentýna známý?", "answers": ["Valentýnovi"]}
{"title": "Charlie Chaplin", "context": "Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn - 25. prosince 1977 Corsier-sur-Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) byl anglický herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce - babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906-1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907-1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna (největší úspěch slavil s představením Noc v londýnském music-hallu). V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil jednu z nejslavnějších filmových postav - komickou postavu tuláka Charlieho, která se stala celosvětově slavnou. Chaplin byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty. Po formální stránce diváky příliš neoslňoval filmovou montáží (scény natáčel většinou v polocelkových či celkových záběrech bez dynamických střihů). Po druhé světové válce se názorově rozešel s filmovým Hollywoodem. V roce 1953 mu po pobytu mimo Spojené státy americké pro jeho \"neamerickou činnost\" nebyl umožněn návrat. Stal se obětí mccarthismu. Usadil se tedy ve Švýcarsku. Návrat do Spojených státu amerických mu povolili až v roce 1972, kdy mu byl udělen čestný Oscara za celoživotní dílo.", "question": "Kdy se narodil Charlie Chaplin?", "answers": ["16. dubna 1889"]}
{"title": "Austrálie", "context": "Na severu sousedí s Indonésií, Východním Timorem a Papuou Novou Guineou, na severovýchodě se Šalamounovými ostrovy, Vanuatu a Novou Kaledonií a na jihovýchodě s Novým Zélandem. Hlavním městem je Canberra. V Austrálii žije přibližně 22 - 24 milionů obyvatel, převážně ve velkých pobřežních městech jako Sydney, Melbourne, Brisbane, Perth, Adelaide a Darwin. Australská pevnina je obydlena více než čtyřicet dva tisíc let domorodými obyvateli - Austrálci. Po ojedinělých návštěvách rybářů ze severu a evropských objevitelů a obchodníků v sedmnáctém století byla v roce 1770 východní polovina pevniny zabrána Velkou Británií, pobřeží osídleno transporty trestanců a 26. ledna 1788 vyhlášena jako kolonie Nový Jižní Wales. S nárůstem populace byly objevovány nové oblasti, a tak bylo během 19. století vytvořeno pět dalších samosprávných britských zámořských teritorií. 1. ledna 1901 se šest kolonií stalo federací, čímž byl vytvořen základ dnešního státu. Od té doby v Austrálii funguje stabilní liberálně demokratický politický systém podobný politickému systému Kanady a dalších zemí. Jméno \"Austrálie\" je odvozeno z latinského adjektiva australis (\"jižní\"). Pověst o \"neznámé jižní zemi\" (terra australis incognita) je datována až do římských časů a byla zcela běžná ve středověké geografii. Nebyla však vázána na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu. První použití slova \"Australia\" se datuje do roku 1625 ve větě \"A note of Australia del Espiritu Santo, written by Master Hakluyt\" uveřejněné Samuelem Purchasem v Hakluytus Posthumus. Nizozemské přídavné jméno Australische bylo poprvé použito nizozemskými úřady v Jakartě roku 1638, jako odkaz na nově objevenou pevninu na jihu. Slovo \"Australia\" bylo dále použito v roce 1693 v překladu francouzského románu Gabriela de Foignyho Les Aventures de Jacques Sadeur dans la Découverte et le Voyage de la Terre Australe, poté jej použil Alexander Dalrymple v An Historical Collection of Voyages and Discoveries in the South Pacific Ocean (1771), aby jím odkazoval na celou jihopacifickou oblast. V roce 1793 uveřejnili George Shaw a Sir James Smith publikaci Zoology and Botany of New Holland, v níž psali o \"velkém ostrově nebo spíše kontinentu Austrálii, Australásii nebo Novém Holandsku\".", "question": "Kdy byl vytvořen Australský stát ?", "answers": ["1. ledna 1901"]}
{"title": "Hluboká (zámek)", "context": "V bývalé zámecké jízdárně sídlí Alšova jihočeská galerie, která spravuje sbírku soch a obrazů holandských a vlámských malířů 17. a 18. století. Na místě raně gotické tvrze z druhé poloviny 13. století dnes stojí gotický zámek, jejž vybudoval koncem 15. století Vilém z Pernštejna. Majitelem hradu se později stal král Ferdinand I. Habsburský, který jej prodal roku 1562. Tak přešla Hluboká do majetku pánů z Jindřichova Hradce, kteří jej přestavili na renesanční zámek. O století později zakoupil panství Hluboké Jan Adolf I. z rodu Schwarzenberků, zakladatel jihočeské větve rodu, která zde sídlila po téměř tři století. Z iniciativy knížete Adama Františka byl zámek počátkem 18. století přestavěn v barokním slohu podle plánů stavitele Pavla Ignáce Bayera a jeho následovníka Antonína Erharda Martinelliho. Ve třicátých letech 19. století se rozhodl kníže Jan Adolf II. Hlubokou od základu strhnout a vybudovat nový zámek v romantickém stylu. Projekt vypracoval architekt Franz Beer, jenž také od roku 1840 po dvacet let sám vedl stavební práce. Nové budovy, které stojí dodnes, byly postaveny ve stylu tudorovské gotiky podle vzoru anglického královského zámku Windsor. Náročné exteriéry a interiéry byly dokončeny až v roce 1871 pod vedením Damasia Deworezkého.", "question": "Kolik kilometrů se nachází zámek Hluboká od Českých Budějovic?", "answers": ["15"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Hormon štítné žlázy – tyroxin, ovlivňuje metabolismus, růst, pelichání i chování ptáků v souvislosti s tahem. Parathormon příštítných tělísek řídí hospodaření vápníkem a fosforem. V nadledvinách na rozdíl od savců nejsou korová a dřeňová vrstva morfologicky zřetelně odděleny; kůra produkuje kortikoidy a dřeň adrenalin. Produkce insulinu a glukagonu v ostrůvkovité endokrinní části pankreatu je shodná s poměry u savců i plazů. Gonády obou pohlaví produkují pohlavní hormony (androgeny i estrogeny); za normálních okolností však jedna z obou skupin převládá a určuje mj. i sekundární pohlavní znaky. Nervová soustava ptáků je na vyšším stupni vývoje než u plazů a proto jejich životní projevy jsou dokonalejší a jejich schopnost přizpůsobovat se podmínkám prostředí je větší. V centrální nervové soustavě (CNS) ptáků jsou vyvinuty zvláště ty části, které mají přímý vztah k ústrojím pohybu, zraku a sluchu. Neobyčejně bohatý instinktivní život ptáků podmínil rozvoj koncového mozku, který obsahuje již všechna vyšší ústředí kromě zrakového. To je lokalizováno v dobře vyvinutém středním mozku. Koncový mozek je nejmohutnější částí celého mozku, povrch hemisfér ale není gyrifikován jako u savců, ale získal na objemu zvětšením vnitřní hmoty bazálních ganglií a neopália. Také mozeček je značně rozvinut a jeho zvětšené laloky jsou zvrásněné jako u savců. Rozvinuty jsou i zrakové hrboly ve stropu středního mozku, kde zůstává zrakové ústředí. Čichové laloky jsou naopak silně redukovány. Mícha sahá od mozku až do posledního ocasního obratle. Při přechodu z krční do hrudní oblasti a v pánevní krajině je zduřelá v místě odstupu motorických nervů inervujících létací svaly a svaly běháku. Pro ptačí míchu je typické toto zesílení (hřbetní výduť) v bederní a křížové krajině, v důsledku velké koncentrace pojivových (neurogliových) buněk. Míšní nervy i vegetativní nervový systém jsou dobře vyvinuty, ale vymezení sympatických a parasympatických vláken je často problematické, protože útrobní nervy obsahují obojí vlákna. ČERNÝ, Hugo. Anatomie domácích ptáků. 1. vyd. Brno : Metoda, 2005. 447 s. ISBN 80-239-4966-7. ALTMAN, R.B. et al.. Avian Medicine and Surgery. 1. vyd.", "question": "Je nervová soustava ptáků na vyšším stupni vývoje než u plazů?", "answers": ["Nervová soustava ptáků je na vyšším stupni vývoje než u plazů a proto jejich životní projevy jsou dokonalejší a jejich schopnost přizpůsobovat se podmínkám prostředí je větší."]}
{"title": "Anna Geislerová", "context": "Anna Geislerová, někdy uváděna jako Aňa Geislerová (* 17. dubna 1976 Praha) je česká filmová herečka, držitelka pěti Českých lvů, sestra herečky Ester Geislerové a výtvarnice a zpěvačky Lenky Geislerové. Pochází z umělecké rodiny. Její matka Věra je akademická malířka a otec Petr Geisler byl lékař a japanolog (* 1949 - 3. ledna 2009 na těžkou cirhózu jater). Její babička z otcovy strany Růžena Lysenková byla herečka. Má sestry Ester, která je také herečkou, a Lelu. Je vdaná, má syna Bruna Fidelia (* 2004) a dceru Stellu Ginger, 29.6. 2013 se jí narodil syn Max. Její manžel Zdeněk Janáček, kterého si vzala v roce 2005, je režisérem. Jejím přítelem byl miliardář Martin Shenar. Mezi její největší přátele patří herečka Tatiana Vilhelmová, s níž se angažuje v charitativních projektech. V patnácti letech se vydala do Milána, kde se snažila stát modelkou, po několika měsících bloudění po městě se vrátila. Dva roky studovala Pražskou konzervatoř, ale nedokončila ji. European Shooting Star - 2004 Český lev nominace na \"nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli\" 1994 - Jízda \"nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli\" 1999 - Návrat idiota \"nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli\" 2004.", "question": "Kde se narodila česká filmová herečka Anna Geislerová?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "BNP Paribas Open 2018", "context": "BNP Paribas Open 2018, známý také jako Indian Wells Masters 2018, byl společný tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v areálu Indian Wells Tennis Garden na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem Plexipave. Konal se mezi 5. až 18. březnem 2018 v kalifornském Indian Wells jako 43. ročník mužského a 30. ročník ženského turnaje. Mužská polovina se po grandslamu řadila do druhé nejvyšší kategorie okruhu ATP World Tour Masters 1000 a její dotace činila 8 909 960 amerických dolarů. Ženská část disponovala rozpočtem 8 648 508 dolarů a stala se také součástí druhé nejvyšší úrovně okruhu WTA Premier Mandatory. Kalifornská událost v těchto kategoriích tradičně představovala úvodní turnaj sezóny. Nejvýše nasazenými v singlových soutěžích se stali světové jedničky Roger Federer ze Švýcarska a Simona Halepová z Rumunska. Jako poslední přímí účastnici do dvouhry nastoupili německý 94. hráč žebříčku Maximilian Marterer a mezi ženami chorvatská 81. žena klasifikace Petra Martićová. Po dlouhodobém výpadku na okruhu WTA Tour do turnaje zasáhnou bývalé světové jedničky Serena Williamsová a Viktoria Azarenková. Poprvé v historii turnaje nabídli organizátoři bonus 1 milionu dolarů tenistovi, který by v rámci jednoho ročníku vyhrál dvouhru i čtyřhru.První trofej ze série Masters získal 29letý Juan Martín del Potro, pro něhož to byla dvacátá druhá singlová trofej na okruhu ATP Tour. Ve finále přitom odvrátil tři mečboly Rogeru Federovi. Premiérový titul na okruhu WTA Tour vybojovala Japonka Naomi Ósakaová, která se ve 20 letech stala nejmladší šampionkou turnaje Premier Mandatory od výhry Caroline Wozniacké na China Open 2010. Mužského debla ovládl americký pár John Isner a Jack Sock, jehož členové si připsali druhou společnou trofej a každý z nich třetí ze série Masters. Vítězem ženské čtyřhry se stal tchajwansko-český pár Sie Su-wej a Barbora Strýcová, jehož členky odehrály první společný turnaj v kariéře. == Rozdělení bodů a finančních odměn == === Rozdělení bodů === === Finanční odměny === == Dvouhra mužů == === Nasazení === === Jiné formy účasti === Následující hráči obdrželi divokou kartu do hlavní soutěže: Alex de Minaur Ernesto Escobedo Bradley Klahn Reilly Opelka Tennys SandgrenNásledující hráč nastoupil do hlavní soutěže pod žebříčkovou ochranou", "question": "Byl BNP Paribas Open 2018 společný tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour?", "answers": ["BNP Paribas Open 2018, známý také jako Indian Wells Masters 2018, byl společný tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v areálu Indian Wells Tennis Garden na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem Plexipave."]}
{"title": "Indiana", "context": "Se svou rozlohou 94321 km2 je Indiana 38. největším státem USA, v počtu obyvatel (6,6 milionů) je šestnáctým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 70 obyvatel na km2 je rovněž na šestnáctém místě. Hlavním a největším městem je Indianapolis s 850 tisíci obyvateli. Dalšími největšími městy jsou Fort Wayne (250 tisíc obyv.), Evansville (120 tisíc obyv.) a South Bend (100 tisíc obyv.). Indianě patří 72 km pobřeží Michiganského jezera. Nejvyšším bodem státu je vrchol Hoosier Hill s nadmořskou výškou 383 m ve středovýchodě státu. Největšími toky jsou řeky Ohio, tvořící hranici s Kentucky, Wabash, která vytváří část hranice s Illinois, a White. Na území dnešní Indiany dorazili první Evropané, francouzští průzkumníci, v 70. letech 17. století a nedlouho poté se oblast stala součástí Nové Francie. Britové se v regionu objevili ve 30. letech 18. století a mezi oběma skupinami kolonistů probíhaly boje. Celý region nakonec coby výsledek sedmileté války připadl v roce 1763 britské koruně, která oblast západně od Appalačského pohoří prohlásila za území indiánů (odtud název Indiana). V 70. a 80. letech 18. století se stal součástí nově vzniklých Spojených států, které jej v roce 1787 začlenily do právě zřízeného Severozápadního teritoria. Po vyčlenění Ohia vzniklo roku 1800 indianské teritorium, které bylo v následujících letech dále zmenšováno. Jeho zbytek se posléze stal státem USA. Indiana jako 19. stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 11. prosince 1816. Ze severu ji ohraničují jezero a stát Michigan, z východu Ohio, z jihovýchodu a jihu Kentucky a ze západu Illinois. Hlavním a zároveň největším městem je Indianapolis.", "question": "Kdy bylo zřízeno teritorium Indiana?", "answers": ["1800"]}
{"title": "Paracetamol", "context": "Otrava způsobená předávkováním paracetamolem je jednou z nejčastějších příčin akutního selhání jater. Pacient do několika dnů umírá a zachránit ho lze pouze rychlou transplantací jater. Experimentální studie naznačují, že paracetamol tlumí nejen bolest, ale i emoce, a to negativní i pozitivní. Laicky řečeno lidé vnímají po podání paracetamolu radost, smutek i jiné emoce méně výrazně. Vědci se pokoušejí zjistit, jakým mechanismem ke změně emocí dochází. Způsobuje také snížení plodnosti. Prodává se jako nepotahované bílé tablety a ve formě čípků a suspenze. Na předpis je dostupný také jako infúze pod obchodním názvem Perfalgan. V Česku je lék schválen a běžně používán, zakoupit se dá i bez lékařského předpisu v lékárně pod obchodním názvem Paralen, výrobcem je společnost Zentiva. Dalšími léky obsahujícími paracetamol jsou např. Panadol, Febrisan a Medipyrin, Coldrex. Obvyklé dávkování je 500-1 000 mg paracetamolu v jedné dávce (tj. 1-2 tablety Paralenu), lze opakovat po 4-6 hod, maximálně však 4 g (8 tablet Paralenu) za den. Děti obvykle užívají 10-15 mg/kg své váhy, maximálně pak 50 mg/kg za den. V těhotenství smí být paracetamol užíván ve všech trimestrech. Některé studie ale naznačují, že používání paracetamolu, zvláště v druhém trimestru těhotenství (14. - 22. týden) zvyšuje riziko kryptorchismu u chlapců. Nemělo by se to nicméně týkat nárazového použití, například pro snížení horečky nebo proti migréně. Paracetamol nesmí být užíván spolu s jinými inhibitory COX-2, například nimesulidem (přípravky Aulin, Nimesil a další), a s jinými léky, o kterých je známo, že ovlivňují játra, nebo pokud je přítomno jiné vážné onemocnění jater nebo akutní zánět jater. Dále pak nesmí být užíván při hemolytické anémii (typ chudokrevnosti). Paracetamol je pro kočky vysoce toxický, protože jim chybí enzym glucuronyl transferáza, který je nezbytný pro odbourávání molekuly paracetamolu. Počáteční příznaky otravy jsou zvracení, slinění a odbarvení jazyka a dásní. Na rozdíl od předávkování u lidí, je zde poškození jater zřídka příčinou úmrtí. Místo toho dochází k produkci methemoglobinu, který v červených krvinkách inhibuje transport kyslíku krví, což může vést až k udušení.. Léčba se provádí N-acetylcysteinem nebo methylenovou modří (případně obojím současně) a po požití menší dávky paracetamolu bývá účinná.", "question": "Která společnost je výrobcem léku s názvem Paralen?", "answers": ["Zentiva"]}
{"title": "Evoluce", "context": "Aby se fosílie uchovala do dnešních časů, musela být ihned po smrti živočicha přikryta vrstvou popela a zalita magmatem, kompletně zmražena, nebo usazena ve hluboké vápničité propadlině. Jinak totiž byly zkameněliny rozloženy reducenty a vnitřními bakteriemi nebo znehodnoceny fyzikálními a chemickými procesy jako je rozpouštění, rozpad vazeb a mechanické narušování větrem, vlnami nebo ultrafialovým zářením. Fosílie bývají také často nacházeny v sopečných oblastech, protože ze zemského jádra se na povrch často vyplavují právě radioaktivní prvky potřebné k relativnímu datování. V programování a robotice se termín evoluce používá pro optimalizační metodu genetického programování (obecněji evolučního programování) připomínající biologickou evoluci: Vytvoří se heuristická funkce (tzv. fitness funkce), kterou se ohodnotí chování populace robotů (skutečných nebo častěji emulovaných software) a vytvoří se nová populace křížením a náhodnou modifikací těch (nej)úspěšnějších. V umělé evoluci závisí rychlost vývoje pouze na výkonu použitého výpočetního zařízení (může jít až o miliardy generací za sekundu), ale řídí se podobnými zákonitostmi jako biologická evoluce. Umělá inteligence využívá například strojové učení či genetické programování, což může někomu připomínat inteligentní plán, avšak jde o evoluci inteligence, která analogicky na počátku nebyla značná.", "question": "Používá se termín evoluce i v programování?", "answers": ["V programování a robotice se termín evoluce používá pro optimalizační metodu genetického programování (obecněji evolučního programování) připomínající biologickou evoluci: Vytvoří se heuristická funkce (tzv. fitness funkce), kterou se ohodnotí chování populace robotů (skutečných nebo častěji emulovaných software) a vytvoří se nová populace křížením a náhodnou modifikací těch (nej)úspěšnějších."]}
{"title": "Karlův most", "context": "Karlův most je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v České republice. V Čechách to byla v pořadí čtvrtá kamenná mostní stavba, po mostu Juditině, píseckém a roudnickém. Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách. Od konce 17. století bylo postupně na most umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Původně se mu říkalo jen \"kamenný\" nebo \"pražský\" most. Název \"Karlův most\" se vžil až kolem roku 1870, prvním, kdo toto označení použil, byl pražský nakladatel, spisovatel a mědirytec Joseph Rudl ve své monografii s názvem Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke. Po mostě vede historická královská cesta. Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 metrů dlouhý a jeho šířka je 9,40 až 9,50 m; výška vozovky je 13 m nad normální hladinou. Je tvořen šestnácti oblouky. Ty mají rozpon mezi 16,62 m (staroměstský břeh) až 23,38 m. Ve své délce je třikrát zalomen a proti proudu je nepatrně vypouklý. Most je založen na mlýnských kamenech, které jsou možná podloženy rošty z dubových pilot. Most je doplněn třemi věžemi. Na Malé Straně jsou to větší a menší Malostranská mostecká věž. Na straně Starého Města pak Staroměstská mostecká věž. Staroměstská věž však nestojí na krajní opěře mostu, jak je u mostních věží obvyklé, ale na prvním vnitřním pilíři. Staroměstská opěra mostu je dnes zabudována ve sklepích domu čp. 193. Podrobnější informace naleznete v článku Sochy na Karlově mostě. Harmonické spojení monumentální středověké architektury s výzdobou třiceti převážně vrcholně barokních soch a sousoší vytváří působivý celek, který reprezentuje dvě slavná období českého umění. Na mostě, na místě dnešního Ukřižování, stával kříž již od dob Karla IV. V době kolem r. 1500 proti němu byla boží muka a na zhlaví pilíře na Kampě socha Bruncvíka označující oblast staroměstského práva. Hlavní sochařská výzdoba však byla původně soustředěna na věže, zejména staroměstskou. Socha Jana Nepomuckého v upomínku na jeho svržení z mostu z r. 1683, tedy z doby teprve se rodícího kultu světce, se stala vzorem pro většinu z bezpočtu jeho vyobrazení a také první ze slavné barokní sochařské výzdoby mostu. Poté přibyly další sochy a sousoší financované různými donátory, zejména v úzkém rozmezí let 1707 až 1714, kdy byla na most osazena většina soch a sousoší a zaplněny jimi zbývající volné pilíře.", "question": "Spojuje Karlův most Nové Město s Malou Stranou?", "answers": ["Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou."]}
{"title": "Uganda", "context": "Na jejím základě mělo království Buganda (současně jedna ze 4 tehdejších formálních oblastí - vedle Severní, Západní a Východní oblasti) rozsáhlou, a další 4 celky (království Ankole, království Buňoro-Kitara, království Toro a území Busoga) omezenou autonomii. Dále zde bylo 10 distriktů (Acholi, Bukedi, Bugisu, Karamoja, Kigezi, Lango, Madi, Sebei, Teso, Západní Nil) a teritorium Mbale, které autonomii neměly. Roku 1966 první ugandský předseda vlády Apollo Milton Obote provedl státní převrat, zrušil ústavu a prohlásil se prezidentem. Byl to první z řady převratů, které v zemi probíhaly až do poloviny 80. let. 24. května 1966 pak tato krize vyvrcholila krvavým útokem ugandské armády pod vedením generála Idiho Amina na palác bugandského krále, kterému se však podařilo uniknout do exilu ve Velké Británii, kde za podezřelých okolností po třech letech zemřel. K tomuto útoku dal pokyn sám Obote, který se snažil zbavit svých politických soupeřů, jímž byl i bugandský král. 8. září 1967 pak vstoupila v platnost nová ústava, která rušila království a Ugandu přeměnila v centralisticky řízený stát. Bývalá království byla (s výjimkou Bugandy, jejíž území i nadále tvořilo provincii Bugandu se čtyřmi distrikty) přeměněna v pouhé distrikty centralizované Ugandy. 25. ledna 1971 převzal Idi Amin moc a vládl následující desetiletí s pomocí armády. Za vlády Idiho Amina bylo zavražděno 300 000 Uganďanů, došlo k vyhnání podnikavé indické menšiny a rozvratu ekonomiky. Jeho vláda skončila 13. dubna 1979 po invazi tanzanských vojsk podporovaných ugandským exilem. Situace se mírně zlepšila po návratu Apolla Miltona Oboteho, který byl roku 1985 opětovně svržen. Současný prezident, Yoweri Museveni, je u moci od roku 1986 a patří k nové generaci afrických vůdců. Je však kritizován za návrh ústavní změny, která by mu umožnila ucházet se potřetí o prezidentský post. Za jeho vlády došlo roku 1993 k přijetí nové ústavy, která umožnila znovunastolení tradičních vůdců a obnovu království. Během roku 1993 pak došlo k obnově království Ankole, Buganda, Buňoro-Kitara, Busoga a Toro. Obnovená království však nyní mají už jen spíše obřadní funkci bez skutečné autonomie. 17. března 2008 pak ugandská vláda uznala existenci dalšího království - Rwenzururu, vyhlášeného na území, které do 60. let 20. století tvořilo západní části Tora. V zemi řada organizací požaduje přeměnu Ugandy ve federaci, kde by měla tato království i ostatní regiony (v podstatě historické distrikty z 60. let 20. století) postavení spolkových států se stejným stupněm rozsáhlé autonomie (což v letech 1962–1967 nefungovalo). V zemi probíhal od roku 1986 občanský konflikt vedený Boží armádou odporu.", "question": "Kdo je prezidentem Ugandy?", "answers": ["Yoweri Museveni"]}
{"title": "OneRepublic", "context": "OneRepublic je pop-rocková kapela z Colorada, která se proslavila díky spolupráci s producentem Timbalandem a jejich společné písni Apologize, které se prodalo přes 5 milionů kopií. Leaderem kapely je zpěvák, skladatel a producent Ryan Tedder. == Historie == Kapela byla založena roku 1996 Ryanem Tedderem a Zachem Filkinsem při jejich studiu na Colorado Springs Christian High School. Při jejich společné cestě domů se Tedder s Filkinsem bavili o svých oblíbených interpretech (Fiona Apple, Peter Gabriel a U2) a rozhodli se založit společně kapelu. Jejich první společný počin se jmenoval This Beautiful Mess. == Počátky kariéry (2002-2007) == V roce 2002 se sešli v Los Angeles a tak vznikla jejich druhá kapela Republic. Tedder, který byl již producentem a skladatelem přemluvil Filkinse, aby se přestěhoval. O devět měsíců později podepsali smlouvu s Columbia Records. Po několika změnách v sestavě se členové ustálili. Ryan Tedder zaujal místo zpěváka, Zach Filkins se stal kytaristou a doprovodným zpěvákem, Eddie Fischer bubeníkem, Brent Kutzle se postaral o violoncello a basu a Drew Brown o hlavní kytaru. Později jméno kapely bylo změněno na OneRepublic, protože podle nahrávací společnosti název Republic mohl působit kontroverzně. Dva a půl roku poté pracovali ve studiu na svém debutovém albu. Kapela se také začala prosazovat na MySpace. Debutová deska Dreaming Out Loud vyšla v listopadu 2007 a stala se velmi úspěšnou, stejně jako druhý singl Stop and Stare. == Hudební styl == Hudební styl OneRepublic je velice pestrý. Jejich skladby jsou směsicí rocku, popu, indie a hip-hopu. Kapela byla ovlivněna například U2 a The Beatles. Spolupracovali s nimi například Leona Lewis, B.o.B, Timbaland, Sara Bareilles, Maroon 5 a mnoho dalších. == Diskografie == === Alba === === 2007 - Dreaming Out Loud === Seznam písní: Say (All I Need), Mercy, Stop and Stare, Apologize, Goodbye, Apathy, All Fall Down, Tyrant, Prodigal, Won't Stop, All We Are, Someone to Save You, Come Home. Skladba Apologize, jejich první singl, zazněla v Cold Case, Gossip Girl, Smallville, Ghost Whisperer a The Hills. === 2009 - Waking Up === Seznam písní: Made for You, All the Right Moves, Secrets, Everybody Loves Me,", "question": "Kdo je leaderem kapely OneRepublic?", "answers": ["Ryan Tedder"]}
{"title": "Titanic", "context": "O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star.", "question": "Jak se jmenovaly tři lodě třídy Olympic společnosti White Star Line?", "answers": ["Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic)"]}
{"title": "Gabriel Lippmann", "context": "Gabriel Jonas Lippmann (16. srpna 1845, Bonnevoie, Lucembursko - 13. července 1921 na palubě parníku France, Atlantský oceán) byl francouzský fyzik, nositel Nobelovy ceny za rok 1908. Byl profesorem matematické fyziky a od roku 1886 experimentální fyziky na Sorbonně. V roce 1872 vynalezl kapilární elektrometr. V roce 1887 vynalezl metodu reprodukce barevné fotografie založené na interferenci. V roce 1908 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Navázal na výzkum Clauda Félixe de Saint-Victora, který se společně s Alexandrem Becquerelem pokoušel o první barevnou fotografii, ale nedokázali ji ještě trvale a spolehlivě ustálit. To se poprvé povedlo právě jemu v roce 1891. V jednom období byl také prezidentem francouzské fotografické společnosti Société française de photographie.", "question": "Kdy se narodil Gabriel Jonas Lippmann?", "answers": ["16. srpna 1845"]}
{"title": "Ukrajinská sovětská socialistická republika", "context": "V letech 1946–1947 postihl Ukrajinu hladomor, který ale nedosáhl takového rozsahu jako hladomor ve 30. letech. V letech 1948–1950 proběhla v západní části země kolektivizace. Až do padesátých let na západě země působily partyzánské oddíly Ukrajinské povstalecké armády bojující proti sovětské vládě. 19. února 1954 při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady – příklonu Ukrajiny k Ruské říši – byl z iniciativy N. S. Chruščova připojen k USSR Krym. Důvodem byly blízké ekonomické vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR. V padesátých letech bylo pokračováno v předválečné politice rusifikace, která se zmírnila během období tání v šedesátých letech. Trend se poté prudce změnil roku 1972, kdy byla uzavřena většina ukrajinských škol a zároveň bylo zatčeno několik desítek předních představitelů ukrajinské inteligence. V šedesátých a sedmdesátých letech pokračovala silná industrializace a urbanizace, především ve východní části země, byla vybudována kaskáda přehrad na Dněpru. 26. dubna 1986 došlo k havárii v Černobylské jaderné elektrárně V. I. Lenina. Tato katastrofa způsobila silné zamoření oblasti na ukrajinsko-běloruském pomezí. Oblast v okruhu 30 kilometrů byla vysídlena. == Disidentské hnutí == První disidentskou skupinou, která se výrazněji projevila byl Ukrajinský dělnický spolek, který požadoval vystoupení Ukrajiny ze SSSR. Roku 1961 byl zahájen ve Lvově proces se členy organizace. Soud vynesl tvrdé tresty, ačkoliv podle Ústavy SSSR měla každá svazová republika právo ze SSSR vystoupit. Roku 1976 vytvořila skupina intelektuálů Ukrajinský helsinský výbor, jež požadoval dodržování lidských práv, ke kterým se Sovětský svaz zavázal podepsáním Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Skupina byla KGB zlikvidována před Olympijskými hrami v Moskvě roku 1980. Rozsáhlejší neformální politické a kulturní organizace začaly vznikat v období perestojky na konci osmdesátých let, kdy bylo také rehabilitováno značné množství obětí stalinských čistek. == Zánik ==", "question": "Co se stalo 26. dubna 1986 v Černobylské jaderné elektrárně V. I. Lenina?", "answers": ["došlo k havárii"]}
{"title": "Šachy", "context": "Roku 1960 zvítězil Lotyš Michail Tal, vynikající taktik a útočník. Botvinnik však Tala o rok později v odvetě opět zdolal. Poté FIDE právo odvety zrušila a příští mistr světa, Armén Tigran Petrosjan, génius obrany a silný poziční hráč, se udržel po dva cykly, 1963–1969. Jeho nástupce, Rus Boris Spasskij (mistr světa 1969–1972) byl univerzálním šachistou schopným vítězit jak čistě pozičně, tak i pomocí ostrého taktického stylu. Na mistrovství světa v roce 1972 vystoupil první nesovětský finalista od konce války, Američan Robert J. Fischer, který rozdrtil své oponenty v turnaji kandidátů neslýchaným rozdílem a jasně vyhrál i titul mistra světa. Roku 1975 však Fischer odmítl obhajovat titul proti vyzyvateli, mladému sovětskému velmistru Anatoliji Karpovovi, protože FIDE nesplnila jeho požadavky, a tak byl Karpov prohlášen mistrem světa bez boje. Svůj titul Karpov dvakrát obhájil proti Viktoru Korčnému a až do poloviny 80. let dominoval šachovému životu sérií skvělých turnajových vítězství. Karpovovu nadvládu nakonec skončil roku 1985 mladý Kavkazan Garri Kasparov. Karpov a Kasparov mezi roky 1984 a 1990 svedli celkem pět zápasů o titul, ale Karpov už ztracený titul nikdy nezískal zpět.", "question": "Pro kolik hráču jsou šachy?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Alois Rašín", "context": "Lacina, V.: Alois Rašín, Praha 1992 PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, 219 str. Karvinná: Paris ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3. Str. 8-48; 95-116; 125-148; 157-162; 165-169 RAŠÍN, Alois. Paměti Dra Aloise Rašína. Příprava vydání Ladislav Rašín. Praha: vl.n., 1929. 229 s. Dostupné online. Šetřilová, J.: Alois Rašín: Dramatický život českého politika, Praha 1997 Šlechta, O.: Alois Rašín in Národní Myšlenka: Osobnosti pravice podruhé, Praha 2006, ISBN 80-903582-2-5 Olivová Věra: Dějiny první republiky, Praha 2000 (2012), ISBN 978-80-86107-47-9 HOCH, Karel: Alois Rašín, jeho život, dílo a doba, Praha, Orbis, 1934 dostupné online === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Rašín ve Wikimedia Commons Autor Alois Rašín ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Rašín Osoba Alois Rašín ve Wikicitátech Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Rašín Alois *1867 Příspěvky přednesené na konferenci \"Alois Rašín – český politik, právník a nárohospodář\" Jaroslav Janovec: Pocta velikánovi (JUDr. Alois Rašín) Mgr. Vladimír Seidl (Zlatý fond českého ekonomického myšlení): Alois Rašín Dokumenty z Archivu Kanceláře prezidenta republiky Karel Hoch: Alois Rašín, jeho život, dílo a doba online v eknihovně Bohemian Library", "question": "Kdo byl 5. ledna 1923 ráno střelen do zad?", "answers": ["Alois Rašín"]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud: Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu. V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany). Články v korjačtině občas vychází i v regionálním deníku Narodovlastije. Ve všech médiích se používá čavčuvenský dialekt, který nemusí být všem mluvčím korjačtiny bez problémů srozumitelný.", "question": "Existuje v korjackém jazyce pravidelné rádiové vysílání?", "answers": ["V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany)."]}
{"title": "Velká pardubická", "context": "Velká pardubická je dostihový závod (steeplechase cross-country), konající se každou druhou říjnovou neděli na dostihovém závodišti v Pardubicích. Dříve se uvádělo, že jde o nejtěžší dostih v Evropě. V minulosti tomu tak bylo, jelikož závod Velké pardubické má dlouhou tradici. V České republice jde o nejdelší tradici sportu, když se začala hrát fotbalová liga Československa, Velká pardubická již za sebou měla padesát startů. Na počátku byly hony. Vyšší šlechta oblečená do barevných kabátců se smečkou psů a na koních pronásledovala zvěř a překonávala přitom různé přírodní překážky. Tento druh zábavy se brzy stal oblíbeným i v Čechách. První závod se uskutečnil roku 1836 na chlumeckém panství Oktaviána Kinského. Díky aktivitě knížete Františka Lichtenštejnského se tyto hony (zvané parforsní) přesunuly do Pardubic. Charakter zdejší krajiny, která připomínala anglický park, byl příčinou velkého rozmachu honů v tomto městě. Nejstarší závod, Velká liverpoolská, který se konal v roce 1836 v Anglii, inspiroval i ostatní evropské země a např. ve střední Evropě působila řada trenérů a žokejů z kolébky turfu, z Anglie. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856, kdy tehdejší Dostihový spolek pro pořádání dostihů v Čechách požádal obec Pardubice o postoupení pastvin i s lesíkem Cvrčkovem ke zřízení závodní dráhy. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha.", "question": "Kde se koná dostihový závod Velká pardubická?", "answers": ["na dostihovém závodišti v Pardubicích"]}
{"title": "Velká francouzská revoluce", "context": "Velká francouzská revoluce je označení pro období dějin Francie mezi lety 1789 a 1799, tedy zhruba od svolání generálních stavů králem Ludvíkem XVI. do uchopení moci Napoleonem Bonapartem. Tehdejší absolutní monarchie ve Francii byla během ní nahrazena vládou lidu a republikánstvím; francouzská větev římskokatolické církve byla donucena k radikální restrukturalizaci. I když se Francie po pádu první republiky Napoleonovým státním převratem zmítala 75 let mezi republikou, císařstvím a restaurací někdejšího království, revoluce přesto znamenala definitivní konec pro starý režim. V lidových představách zastiňuje i následující revoluce z let 1830 a 1848. Obecně je vnímána jako hlavní přelomový bod evropských kontinentálních dějin, znamenala přechod od absolutismu k občanství a ustavení lidu jako hlavní politické síly. Kromě toho však také zrodila moderní politický teror. Francie se již delší dobu potácela na pokraji státního bankrotu. Hospodářská situace se výrazně zhoršila, od začátku 80. let 18. století začaly být uskutečňovány reformy pro povzbuzení výroby (zrušení vnitřního cla, některých poplatků zatěžujících výrobu). K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783. Během sopečné erupce se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a sopečných plynů vedoucí k poklesu teplot v Evropě po několik následujících let. Změna teploty a menší množství dopadajícího slunečního záření se projevila v neúrodě zemědělských plodin a následném strádání populace. Proti aristokracii, která se postavila proti reformám, byla provedena soudní reforma. Proti této reformě roku 1788 vypuklo povstání v Grenoblu v Dauphiné. Tak 5. května 1789 svolal král Ludvík XVI. generální stavy (přesně po 175 letech, naposledy se generální stavy sešly roku 1614). Zástupci třetího stavu, kterých bylo stejně jako zástupců prvního i druhého stavu dohromady, chtěli kromě placení daní s oběma privilegovanými stavy projednávat i reformy ve společnosti, první dva stavy (za podpory krále) nesouhlasily.", "question": "V kterém roce se uskutečnil tzv. Brumairový převrat ?", "answers": ["1799"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropské unie. Ve snaze o prevenci hrůz druhé světové války, ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO).", "question": "Kdy vznikla Evropská unie?", "answers": ["v roce 1993"]}
{"title": "Ariel (měsíc)", "context": "Ariel je jeden z největších měsíců planety Uran. Byl objeven Williamem Lassellem 24. října 1851. Podrobnější průzkum a snímky měsíce pořídila sonda Voyager 2 v lednu 1986, kdy proletěla 127 000 km od měsíce. Je jedním ze čtyř největších Uranových měsíců (společně s měsíci Oberon, Umbriel a Titania). Od planety je vzdálen 191 020 kilometrů. Jeho průměr je 1 155,4 km a hmotnost cca 1,35× : : : : 10 : 21 : : : : {\\displaystyle 10^{21}} kg, oběžná doba je 2,5204 dne. Podobně jako ostatní Uranovy měsíce nese Ariel své jméno podle jedné z postav díla Williama Shakespeara, konkrétně podle postavy ducha z dramatu Bouře. Ariel se skládá z 50 % z vodního ledu, z 30 % z hornin a 20 % připadá na metanový led. Na povrchu dominují pruhy, které vypadají jako čerstvá námraza. Tento měsíc má nejsvětlejší povrch ze všech zblízka fotografovaných měsíců planety Uran. Nevyskytují se tu krátery s průměrem větším než 50 km. Zdá se, že v minulosti probíhala na měsíci bouřlivá geologická aktivita, která zanechala stopy v podobě zlomových kaňonů, zaplavených v mnoha případech vodou z nitra měsíce. V místech, kde se kaňony přetínají, je možné pozorovat hladký povrch, pravděpodobně vyplněný ledem.", "question": "Kdy byl objeven měsíc Ariel?", "answers": ["24. října 1851"]}
{"title": "Slunečnice (album)", "context": "Slunečnice je šesté studiové album české hudební skupiny Lucie, vydané v roce 2000. Obsahuje celkem 11 písní, z větší části autorských (jen u tří písní jsou jako spoluautoři uvedeni externí spolupracovníci, viz níže). Na kompilační album The Best of Lucie (2009) byly z tého desky zařazeny písně Ona ví, Zakousnutej do tebe a Hvězda. Pojď se mnou do chrámu ticha (hudba: Robert Kodym, David Koller, text: Robert Kodym) Ona ví (hudba: David Koller, text: Robert Kodym) Zakousnutej do tebe (hudba. : P.B.Ch., text: Robert Kodym) Hvězda (hudba: Miloš Hájíček, David Koller, text: Miloš Hájíček) Veverka (hudba a text: Robert Kodym. ) Slunečnice (hudba: Michal Dvořák, David Koller, Pavel Karlík, text: David Koller) Karibi (hudba: Robert Kodym, text: Ivan Mládek) Mohu tě jenom milovat (hudba. a text: Robert Kodym) Noc (hudba: Michal Dvořák, text: Tomáš Belko) Vůně (hudba: P.B.Ch., text: Robert Kodym) Touha (. hudba a text: David Koller) Michal Dvořák Robert Kodym David Koller P.B.Ch. Tomáš Belko, Jaroslav Kurzweil, Jiří Hanzlík (dechy) Milan Cimfe (kytara, el. bicí) Miloš Hájíčekl. (klávesy, samply, aranžmá) Tomáš Hanákl (zpěv) Pavel Karlík (kytara) Vráťa Kocourekl (samply) Adam Koller (congo) Luboš Krtička (trubka) Libor Mikoška (. kytara) Ivan Mládek (zpěv, banjo) Jan P. Muchow (kytara, klávesy, aranžmá) Vláďa Pecha (programování) Petr (didgeridoo) Podle přehledu prodejnosti zveřejněného v deníku MF Dnes dne 6. listopadu 2004 na s. 2 se v roce vydání (tedy cca za pouhé dva měsíce) alba Slunečnice prodalo 62 000 kusů a stalo se druhou nejprodávanější českou deskou roku (první místo obsadil Těžkej Pokondr s albem Ježek v kleci, kterého se prodalo 69 000 kusů). Nové album skupina prezentovala publiku na turné Slunečnice Tour, v jehož rámci odehrála během května a června 2001 celkem 12 koncertů vesměs ve velkých arénách nebo pod širým nebem.", "question": "Ve kterém roce bylo vydané album Slunečnice skupiny Lucie?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Luhačovice", "context": "Luhačovice jsou město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, 16 km jihovýchodně od Zlína na říčce Šťávnice. Město má katastrální výměru 33 km2 (3 299 ha), 1 099 domů a na konci roku 2013 zde žilo 5 112 obyvatel. V Luhačovicích jsou čtvrté největší lázně v Česku a největší na Moravě. Léčí se zde především lidé s nemocemi dýchacího ústrojí, trávením a obezitou. Lázně vděčí za svůj věhlas především minerálním pramenům. V Luhačovicích vyvěrá 6 přírodních pramenů a desítky pramenů navrtaných. Nejznámějším a nejvýznamnějším pramenem Luhačovských lázní je pramen Vincentka. První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Nejstarší písemná zmínka o Luhačovicích pochází z roku 1412, na město byly povýšeny teprve 3. června 1936. Německy se nazývaly Bad Luhatschowitz.[kdy? ] Luhačovice se rozkládají v údolí říčky Šťávnice (zvaná též Luhačovický potok) jsou obklopeny strmými zalesněnými kopci. Jsou centrem specifické přechodné národopisné oblasti Luhačovské Zálesí ležící na pomezí Valašska a Slovácka. Ač město leží v nadmořské výšce 250 metrů a vrcholky okolních kopců dosahují nadmořské výšky maximálně 672 metrů (vrchol Komonec), je tu patrný podhorský charakter. Tři kilometry proti proudu říčky Šťávnice byla ve dvacátých letech 20. století postavena přehrada nazývaná Luhačovická nebo též Pozlovická. Její první úlohou bylo zadržovat pravidelné záplavy, které pustošily lázně. Časem však převzala i funkci rekreační a nyní slouží hlavně rybářům. Rybářský svaz zde pořádá jarní a podzimní rybářské závody, které jsou známé po celé České republice. Ve městě se nachází velké množství nejrůznějších kaváren, vináren, restaurací a cukrářství. Do Luhačovic se dnes nejezdí jen za léčením, ale zdejší podmínky uspokojí lidí turisticky, sportovně i společensky založené. Pro turistiku jsou v Luhačovicích vytvořeny speciální okruhy po okolí s přírodní scenérii. V okolí Luhačovic se nachází doklady o příchodu Slovanů na území Česka, zříceniny hradů nebo zámek Serényiů. Ve městě se nachází také sportovní hala, tenisové kurty nebo lázeňské divadlo. Město má ceněnou urbanistickou a architektonickou tvář podpořenou i předpovězenou úchvatným členitým terénem spojených údolí. Na architektonické podobě Luhačovic se podíleli vynikající architekti Dušan Jurkovič, Emil Králík, Oskar Poříska.", "question": "Kolik žilo v roce 2013 v Luhačovicích obyvatel?", "answers": ["5 112"]}
{"title": "Metallica", "context": "Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA. V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek. Za sledované období prodala Metallica jenom v Spojených státech 50 111 000 alb. V roce 2009 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Úvodní slovo ceremoniálu přednesl Flea. Od roku 2012 skupina pracuje na novém albu.", "question": "Kolik živých alb Metallica doposud vydala?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Ptáci, patřící nepochybně ke pštrosům, jsou doloženi od miocénu. Jednalo se o obří ptáky s výškou okolo 4 metrů, kteří se rozšířili do Evropy a Afriky. Stalo se tak přibližně před 12 miliony lety a od té doby se jejich výška postupně snižovala, až se asi před 2 miliony let již podobali dnešním pštrosům. Nejstarším známým druhem je Struthio orlovi, nalezený v Moldavsku. V pliocénu žilo několik druhů tohoto rodu v Asii, například v Mongolsku a v Číně (Struthio chersonensis, Struthio mongolicus, Struthio wimani). Asijský pštros (Struthio asiaticus) žil v pleistocénu ve stepích centrální Asie. Ze zatím neznámých důvodů vymizeli postupně pštrosi z Asie a Evropy a rozšířili se pouze v Africe a na Blízkém východě. V pliocénu se také objevil dnes žijící pštros dvouprstý, jehož rozšíření za poslední doby ledové sahalo až do Španělska a Indie. S postupujícími klimatickými změnami, které proměnily zelenou Saharu v poušť zmizeli pštrosi z Blízkého východu i severní Afriky a většina jejich populace dnes žije v Africe na jih od rovníku. Pštrosi obvykle váží mezi 90 a 130 kg, i když byli zaznamenáni i samci o váze až 155 kg. Pera samců jsou černá s příměsí bílých per na křídlech a ocasu. Samice a mladí samci mají peří šedohnědé s pár bílými pery. Malá zakrnělá křídla samci při tokání vystavují na odiv před samicemi. Křídla také mohou používat jako slunečník pro svá mláďata. Pera jsou měkká a slouží jako izolace. Jsou zcela odlišná od tuhých per létavých ptáků, u pštrosích per jsou totiž paprsky vybíhající po stranách z osy pera zvané osten zcela volné, bez spojujících háčků. Proto pštrosí peří působí nadýchaným dojmem. Silné nohy pštrosů jsou bez peří. Ptáci stojí na dvou prstech, přičemž větší vnitřní prst se podobá kopytu. Tato adaptace jim umožňuje rychlý běh, při kterém mohou v případě ohrožení života vyvinout na krátkou vzdálenost rychlost až 70 km/h. Vnitřní prst zároveň může sloužit jako nebezpečná zbraň, protože pštros se proti nepřátelům brání také kopáním. Pštros je pták s nejdelším krkem. Při vydávání charakteristického přidušeného křiku se holý krk v horní části nafukuje. Oči pštrosů s jejich silnými černými řasami (ochrana proti prachu) jsou největší oči všech žijících suchozemských tvorů. K jejich ochraně před prachem a pískem slouží pštrosům také třetí víčko – mžurka, která se zavírá horizontálně od vnitřního očního koutku k vnějšímu.", "question": "Jaká je obvyklá váha pštrosa?", "answers": ["90 a 130 kg"]}
{"title": "Cizinec (román)", "context": "Cizinec (francouzsky L'Étranger) je román/novela francouzského spisovatele Alberta Camuse z roku 1942. Děj se odehrává v Alžíru ve třicátých letech. Dílo má dvě části. V první části líčí hlavní hrdina Meursault, jak se zúčastnil pohřbu své matky, ale bez jakýchkoli citů. Jistá lhostejnost až indolence charakterizuje i jeho další běžný život, kdy se seznámí se sousedem Raymondem, podezřelým z pasáctví, a pomůže mu se pomstít své arabské přítelkyni, která ho podvedla. Při nedělním výletu na pláž se spolu Raymondem a jeho přítelem dostanou do potyčky s bratrem sousedovy expřítelkyně a jeho arabským přítelem. Bratr jeho bývalé milenky ho zraní nožem a jsou nuceni ustoupit. Meursault se jde poté projít po pláži a narazí na slunícího se araba. Když ho arab zpozoruje, vytáhne pro jistotu nůž, ale Meursault ho bez přemýšlení zastřelí. Druhá část líčí soudní přelíčení, při němž se Meursault ani nehájí a nemůže ani poukázat na to, že by se před vraždou cítil skutečně ohrožen. Román končí Meursaultovými úvahami v cele, kde čeká na vykonání rozsudku. Podle úsudku J.-P. Sartra je \"Cizinec\" jedno z nejvýznamnějších děl raného existencialismu, Camus sám se však s existencialismem rozešel a svůj filosofický postoj charakterizoval spíš jako filosofii absurdity. Román byl přeložen do mnoha jazyků, několikrát zfilmován a inspiroval řadu dalších literárních děl. V roce 1967 natočil stejnojmenné italsko-francouzské drama italský režisér Luchino Visconti s Marcello Mastroiannim v hlavní roli. Do češtiny bylo toto dílo poprvé přeloženo roku 1947 (přeložil Svatopluk Kadlec), další překlad Miloslava Žiliny vyšel poprvé roku 1966 a pak znovu 1988 a 2005.", "question": "Kdo napsal román Cizinec?", "answers": ["Alberta Camuse"]}
{"title": "Utopie", "context": "Utopie (z řec. ο τ ú-topos, žádné místo, \"nikde\") je představa ideální lidské společnosti, obce nebo státu. Slovo vytvořil anglický humanistický myslitel Thomas More jako název své knihy Utopie z roku 1516. V širším významu označuje něco žádoucího, i když možná nedosažitelného. Odtud také utopický, idealizovaný a utopismus, idealizace nebo naivita v politickém nebo společenském kontextu. Paradoxní definici nabízí Patrik Ouředník: \"Utopie je virtuální prostor, nereálná realita, nepřítomná přítomnost, alterita bez identity. Utopie je vše, co se odehrává na jiném místě nebo v jiném čase, příslib, náznak, naděje, noční můra, zlý sen. Utopie je stav, který je nám navždy uzavřen, stav, k němuž nevyhnutelně směřujeme.\" Slovo Utopie je sice moderního původu, žánr je však daleko starší. Utopické prvky lze nalézt už v 8. století před n. l. v Izajášově proroctví nebo Homérově Oddyseji. První ucelenější utopie je Platónův pozdní spis \"Zákony\" (Nomoi, Leges) a do jisté míry i \"Ústava\" (Politeia, Republica). Platón obě knihy napsal pod bezprostředním dojmem ze ztroskotání athénské demokracie a snažil se z něho vyvodit velmi podrobné poučení. Budoucí obec musí mít správnou velikost a polohu, musí být více uzavřená, omezovat podnikání pro zisk a vláda nemůže být v rukou veřejnosti, nýbrž zvláštní kasty \"strážců\". Ti nesmějí mít majetek, musí žít společně a musí pro to být zvlášť vychováváni. Klíčové jsou přísné zákony a společná výchova všech dětí. Utopické prvky obsahuje biblická Apokalypsa, která ovšem popisuje očekávání budoucího \"Nového Jeruzaléma\".", "question": "Kdy vydal Thomas More knihu Utopie?", "answers": ["1516"]}
{"title": "Selen", "context": "Selen (chemická značka Se, latinsky Selenium) je polokov ze skupiny chalkogenů, významný svými fotoelektrickými vlastnostmi. Selen je poměrně vzácný prvek, byl objeven roku 1817 Jönsem Jacobem Berzeliem. Elementární selen se vyskytuje v několika krystalických formách, jejichž barva je buď šedá nebo tmavě červená. Je prakticky nerozpustný ve vodě, poměrně dobře se rozpouští v sirouhlíku. V přírodě se vyskytuje nejméně v šesti alotropických modifikacích, ve třech červených moniklinických (jednoklonných) formách, v krystalické šedé, hexagonální (šesterečné) formě pak jako černý sklovitý selen. Selen obvykle doprovází síru a tellur v jejich rudách. Je proto také obvykle získáván z odpadů po spalování síry při výrobě kyseliny sírové nebo ze zbytků po elektrolytické výrobě mědi ze sulfidických rud. Relativní zastoupení selenu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je selen přítomen v koncentraci 0,005-0,09 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace na hranici měřitelnosti analytickými technikami, obvykle je uváděna hodnota 0,09 mikrogramů/l. Předpokládá se, že ve vesmíru na 1 atom selenu připadá půl miliardy atomů vodíku. Elementární selen je za normálních podmínek stálý, poměrně snadno se slučuje s kyslíkem a halogeny. Ve sloučeninách se selen vyskytuje v mocenství Se2-, Se2+, Se4+ a Se6+. Vyskytuje se jako minerál selen. Oxidy selenu vytváří reakcí s vodou příslušné kyseliny a existují i jejich soli s elektropozitivními prvky, nejstálejší z nich jsou selenany a seleničitany alkalických kovů. Technologický význam selenu spočívá v současné době ve výrobě fotočlánků. Jedná se o zařízení, která za využití fotoelektrického jevu po ozáření světlem přímo produkují elektrickou energii. Selenidy mědi, gallia a india jsou v tomto směru velmi perspektivními sloučeninami a dnes fungují fotoelektrické články na bázi selenu jako zdroje elektrické energie především v kosmickém výzkumu pro napájení přístrojů na oběžné dráze pomocí solárních panelů. Fotočlánky s obsahem selenu se však používají i pro měření intenzity dopadajícího světla jako expozimetry, například ve fotoaparátech a kamerách. Také většina kopírovacích a reprodukčních přístrojů je osazena selenovými fotočlánky. Selen se také dříve používal v laserových tiskárnách na výrobu světlocitlivého válce, který umožňuje samotný tisk. Z důvodu jeho vlivu na životní prostředí již cca od roku 1992 počala být pro světlocitlivý povrch používána organická fotocitlivá fólie. (OPC - Organic Photo Conductor) Při tisku se opotřebovává otěrem, obvykle se udává jeho životnost počtem výtisků. Přestože většina sloučenin selenu je značně toxická, je zvláště v posledních letech intenzivně zkoumán vliv nedostatku selenu v každodenním potravinovém příjmu.", "question": "Jakou chemickou značku má selen?", "answers": ["Se"]}
{"title": "Lidové noviny", "context": "Lidové noviny jsou deník založený v roce 1893 v Brně novinářem a politikem Adolfem Stránským, v němž pravidelně publikovala řada známých českých spisovatelů. Staly se nástupcem Moravských listů vycházejících od roku 1889 a přejmenovaných na Lidové noviny na popud T. G. Masaryka. Do 2. světové války tento deník požíval vysoké vážnosti.[zdroj? ] Protože vycházel i za války, muselo být jeho jméno po osvobození změněno na Svobodné noviny (návrat k původnímu názvu od 9. května 1948). Po komunistickém převratu v roce 1948 bylo vydávání tohoto deníku nakonec v roce 1952 zastaveno. V roce 1987 bylo vydávání obnoveno ilegálně a od roku 1989 legálně. Lidové noviny se od počátku věnovaly zahraniční politice a kultuře. Jako první u nás uveřejňovaly politickou karikaturu. Do okruhu jejich přispěvatelů a redaktorů patřili Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass, Karel Poláček, Edvard Valenta, Rudolf Těsnohlídek, Jiří Mahen, Jan Drda, Václav Řezáč, ale i prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš. V roce 1987 tento titul obnovila skupina disidentů, kteří se rozhodli vytvářet nezávislé noviny. S počátky novodobého vydávání těchto novin jsou spojeni lidé jako Jiří Ruml, Jiří Dienstbier a Ladislav Hejdánek. Jejich cílem bylo noviny oficiálně zaregistrovat a vydávat jako měsíčník. Na podzim 1987 vyšla dvě nultá čísla, první číslo vyšlo v lednu 1988. Protože se noviny nedařilo až do listopadu 1989 oficiálně zaregistrovat, museli je tvůrci šířit jako samizdat. Na jaře 1990 začaly Lidové noviny vycházet jako deník. O několik let později byly sloučeny se zanikající Lidovou demokracií (deník Československé strany lidové), od které převzaly modrou barvu titulu. Deník patřil do roku 2013 do koncernu Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft, vydavatele deníku Rheinische Post, který v České republice rovněž vydával deník Mladá fronta DNES. V roce 2013 koupil vydavatelství Andrej Babiš, resp. jeho firma Agrofert. Emil Čermák (šéfredaktor 1893-1895) byl prvním šéfredaktorem, který v roce 1895 prchl před sňatkem do Bulharska, kde působil jako dopisovatel zahraničních novin a agentur. Bohuslav Štěchovský (šéfredaktor 1895-1919) řídil redakci Lidových novin téměř čtvrtstoletí. Během jeho působení se stal zakladatel LN Adolf Stránský výhradním majitelem listu. Arnošt Heinrich (šéfredaktor 1919-1927 a 1929-1933) poprvé nastoupil do Lidových novin v roce 1904. V září 1919 se stal třetím šéfredaktorem. O dva roky později na dva a půl roku noviny opustil. Na post šéfredaktora se vrátil v září 1929 a setrval na něm až do své smrti v květnu 1933.", "question": "Kde byly založeny Lidové noviny?", "answers": ["v Brně"]}
{"title": "TV Nova", "context": "Ve stejnou dobu do firem kolem Novy vstupuje investiční společnost PPF, která si společně s MEF Holding rozdělila vliv nad televizí. Dne 14. května 2003 byl Vladimír Železný odvolán z postu generálního ředitele. Po něm nastupuje do funkce Petr Dvořák z PPF. Následně na to kupuje po dohodě s CME společnost PPF její podíl v ČNTS a uklidňuje tím konflikty. PPF později vyplácí i MEF Holding a získává 85% vliv nad Novou. Zanedlouho PPF prodává svůj podíl opět společnosti CME, kde její celý podíl získala v roce 2004. CME zakoupila i zbývající podíly a stala se tak i vlastníkem CET 21. Generálním ředitele i nadále zůstal Petr Dvořák. Televize Nova se poprvé zapnula v pět hodin ráno dne 4. února 1994 pod vedením Vladimíra Železného. Oficiální start proběhl ovšem až v 7 hodin večer živým přenosem z Národního muzea v Praze, odkud bylo zahájeno vysílání v Měšťanské besedě. Přesně v půl osmé večer odstartovaly na obrazovkách televize Nova poprvé Televizní noviny. Po zprávách následovaly Sportovní noviny a Počasí. Prvním filmem, který TV Nova odvysílala byla Obecná škola od Jana a Zdeňka Svěrákových. Po českém filmu následoval hned i zahraniční film Krotitelé duchů. Pro dospělé pak Nova uvedla erotický magazín Penthouse. První vysílací den skončil upoutávkou na sobotní program v jednu hodinu ranní. Start Novy doprovázely na frekvenci F1 výpadky s Českou televizí. Vztah mezi Českou televizí a Novou nebyl zrovna nejlepší, jelikož se generální ředitel Novy Vladimír Železný ucházel dříve o post ředitele právě v České televizi. Nova představila ve svých začátcích pořady, které se uvádějí až do dnes, příkladem tomu jsou Televizní noviny, Sportovní noviny a Počasí, které se měnily pouze vizuálně, ale mají stále pevný slot, ve kterém se vysílají už od roku 1994.", "question": "Odkud začala vysílat TV Nova?", "answers": ["Praze"]}
{"title": "Císař", "context": "Císař je nejvyšší panovnická hodnost. Pochází z latinského titulu caesar, odvozeného od jména Gaia Julia Caesara. Jeho obdobou je hodnost car, jež byla používána v některých slovanských zemích (Rusko, Bulharsko či Srbsko). V Evropě popisuje panovníka nejvyššího řádu. Císaři přísluší oslovení císařské Veličenstvo, ostatním členům císařského rodu přísluší oslovení císařská Výsost. Pokud je císař zároveň králem, přísluší mu titul císařské a královské Veličenstvo, ostatním členům císařského rodu pak císařská a královská Výsost. Jediným v současné době panujícím císařem je japonský císař Akihito. Éra císařů je spojena s Římskou říší. Prvním císařem se stal Oktavián, který roku 27 př. n. l. přijal titul augustus (vznešený). Tituly augustus a caesar se souběžně používaly římskými císaři v období principátu, později za doby dominátu byl titul caesar vyhrazen mladšímu panovníkovi, spoluvládci augusta. Po pádu Západořímské říše roku 476 se titul císaře užíval výhradně jen v přeživší východní části Říše římské – Byzantské říši. V západní Evropě byl titul obnoven za vlády Karla Velikého, který byl 25. prosince 800 korunován papežem Lvem III. jakožto pokračovatel a znovuobnovitel Římské říše. Po rozpadu jeho říše se užívání titulu nakonec ustálilo ve Východofranské říši, kde v roce 962 vznikla Svatá říše římská. Samotný titul císaře byl doposud spojen s ideou obnovy či pokračování Říše římské, avšak v období vrcholného středověku se začal používat i mimo tento rámec jako zdůraznění moci a prestiže jednotlivých států a panovníků, a to především ve východoevropských státech. Tak byla zavedena hodnost císaře např. v Bulharsku (913), Srbsku (1345) či Rusku (1547). Caesar a Imperator – jedno z přízvisek vládců Římské říše (viz také Seznam římských císařů). Císař východořímské říše - používající řecký termín basileos, považoval se za císaře Římské říše, fakticky vládl Byzantské říši. Císař říše římské – tento titul historicky navazoval na zaniklé antické císařství a byl používán ve smyslu řídící římské impérium (Romanum gubernans imperium). I když se jednalo podle názvu o římské císařství, nebylo to císařství Římanů. Císař říše římské byl především ochráncem západoevropského křesťanstva a sídelního města papežů, Říma.", "question": "Kdo je jediným v současné době panujícím císařem?", "answers": ["japonský císař Akihito"]}
{"title": "Veveří (část Brna)", "context": "Nejjižnější část moderního katastru Veveří v oblasti dnešní Údolní ulice původně tvořila severní část katastrálního území bývalé vesnice Švábka, několik bloků na obou stranách nejjižnější části dnešní Veveří ulice zase patřilo do katastrálního území Malá Nová Ulice, zbytek čtvrti byl hranicí probíhající Veveří ulicí rozdělen mezi katastrální území Křížová (jehož součástí se staly i původně žabovřeské pozemky, připojené okolo roku 1870) a Velká Nová Ulice. Na přelomu 30. a 40. let 20. století pak byla celá zástavba katastrálního území Malá Nová Ulice spolu s úzkým k němu severněji přiléhajícím pruhem zástavby, celým katastrálním územím Švábská (nepatrně přejmenované katastrální území Švábky), a částí katastrálního území Křížová vymezenou na severu dnešní ulicí Gorkého a na západě ulicí Úvoz, připojeno ke katastrálnímu území Špilberk. V roce 1949 začala v sousedství Masarykovy čtvrtě na nejvyšším bodě Kraví hory stavba dvou pozorovatelen, z nichž jednu dodnes využívá Hvězdárna a planetárium Brno, zatímco druhou univerzita, k nimž se záhy připojila i menší budova planetária (1959) a celá instituce dostala r. 1973 na počest 500. výročí narození Mikuláše Koperníka jméno Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. V polovině 80. let byl položen základní kámen k nové budově planetária (dokončeno 1991) s kupolí o průměru 17,5 m, kam se přestěhovalo těžiště konání nejen vzdělávacích, ale i rozličných kulturních a výstavních akcí.", "question": "Jak se oficiálně nazývá brněnské planetárium ?", "answers": ["planetárium Mikuláše Koperníka"]}
{"title": "Alky", "context": "Alky jsou ptáci z podčeledi alek (Alcinae), čeledi rackovití (Laridae), řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes). (Na první pohled jsou pro své černobílé zbarvení, vzpřímený postoj a některé zvyky podobné tučňákům. Přesto však k tučňákům nemají blízký vztah.) Na rozdíl od tučňáků alky dovedou létat (s výjimkou vyhubené alky velké). Jsou dobří plavci a potápěči (můžou dosáhnout hloubky až 100 m), ale chodí nemotorně. Při letu musí velmi rychle mávat křídly, vzhledem k jejich nedostatečné délce. Ocas mají velmi krátký, nohy jsou posunuty dozadu, tři přední prsty jsou spojeny plovací blánou a čtvrtý je zakrnělý. K plavání používají křídla, nohama kormidlují. Před tlakem vody ve velkých hloubkách je trup chráněn dlouhou prsní kostí. Alky jsou vysoce specializované, žijí v chladných mořích severní polokoule a na pobřeží zamíří jen kvůli rozmnožování. Většina druhů se rozmnožuje na příkrých útesech, často společně s racky, buřňáky a tereji nebo mezi balvany. Snáší jediné vejce přímo na skalní římsy. Vejce jsou výrazně kuželovitá, což je chrání proti skutálení.", "question": "Jaký ocas mají alky?", "answers": ["velmi krátký"]}
{"title": "Speciální teorie relativity", "context": "Speciální teorie relativity (STR) je fyzikální teorie publikovaná r. 1905 Albertem Einsteinem. Nahrazuje Newtonovy představy o prostoru a čase a zahrnuje teorii elektromagnetického pole reprezentovanou Maxwellovými rovnicemi. Teorie se nazývá speciální, protože popisuje pouze zvláštní případ Einsteinova principu relativity, kdy vliv gravitace lze zanedbat. O deset let později Einstein publikoval obecnou teorii relativity, která zahrnuje i gravitaci. Princip relativity zavedl už Galileo. Překonal starý absolutní pohled Aristotela a zastával názor, že pohybuje-li se vztažná soustava vzhledem k jiné rovnoměrným přímočarým pohybem, je s ní rovnocenná (pohyb je vzájemný - relativní) a neexistuje tedy žádná absolutní vztažná soustava, kterou jedinou by měly být všechny věci poměřovány. Zavedl také sadu transformací nazývaných Galileovy transformace, které se používají dodnes, a stanovil 5 pohybových zákonů. Když Newton konstruoval svou mechaniku, převzal Galileiho princip relativity a zredukoval počet základních pohybových zákonů na 3. Ačkoliv se zdálo, že Newtonova klasická mechanika funguje pro všechny jevy včetně pevných těles, světlo bylo stále problematické. Newton věřil, že světlo má částicovou povahu, později však fyzikové zjistili, že model světla jako příčného vlnění vysvětluje jeho vlastnosti mnohem lépe. Mechanické vlnění se šíří v médiu, a totéž bylo předpokládáno pro světlo. Toto hypotetické médium bylo nazváno \"světlonosný ether\". Měl mít některé vzájemně neslučitelné vlastnosti, jako například být extrémně tuhý s ohledem na vysokou rychlost světla, na druhé straně téměř nehmotný, aby nezpomaloval Zemi při jejím pohybu vpřed. Představa etheru vzkřísila myšlenku absolutní vztažné soustavy, kterou by byla ta, co je vzhledem k etheru v klidu. Na počátku 19. století začaly být světlo, elektřina a magnetismus považovány za různé aspekty elektromagnetického pole. Maxwellovy rovnice ukazovaly, že elektromagnetické záření vysílané urychlovaným elektrickým nábojem se vždy šíří rychlostí světla.", "question": "V jakém roce byla publikována speciální teorie relativity?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Polypeptid", "context": "Mezi polypeptidy tedy podle této definice patří i bílkoviny (proteiny), jejichž řetězec však bývá ještě mnohem delší; někdy se však termíny polypeptid a protein v podstatě zaměňují. Jindy se však polypeptid definuje například jako polymer aminokyselin o délce menší než 50 aminokyselin. Polypeptid vzniká v buňce procesem translace na ribozomu. Menší než polypeptidy jsou oligopeptidy.", "question": "Na čem vzniká v buňce polypeptid?", "answers": ["na ribozomu"]}
{"title": "Veveří (hrad)", "context": "Hrad Veveří leží na západě brněnské městské části Bystrc, zhruba 12 kilometrů severozápadně od centra Brna na skalnatém ostrohu nad Brněnskou přehradou, kterou napájí řeka Svratka. Jde o jeden z nejrozsáhlejších a nejstarších hradních areálů nejen na Moravě, ale i v celé České republice. Stranou od hradu, při příjezdové cestě k západní vstupní bráně se nalézá kaple Matky Boží z konce 12. století. V minulosti byl hrad správním střediskem veverského panství (později veversko-říčanského panství) a taktéž patřil do katastrálního území obce Veverské Bítýšky. 1. ledna 1957 však byl na základě rozhodnutí krajského národního výboru připojen spolu s rozsáhlým územím v okolí Brněnské přehrady k Brnu a začleněn do městského obvodu Brno VII. Hrad s okolím zprvu tvořil samostatné katastrální území Veverská Bítýška I, které bylo po připojení Bystrce k Brnu v roce 1960 administrativně podřízeno bystrckému MNV. Při radikální katastrální reformě Brna provedené ve druhé polovině 60. let byl pak hrad s téměř celým katastrem Veverská Bítýška I přičleněn ke katastrálnímu území Bystrc. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. V současnosti je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti. Hrad Veveří byl podle pověsti založen kolem roku 1059 moravským údělným knížetem Konrádem I. Brněnským; první písemný doklad o Veveří je z roku 1213, kdy byl jeho správcem Štěpán, pravděpodobný předek pánů z Pernštejna. Původní pozdně románský a raně gotický hrad zabral úzkou část ostrohu. Přemysl Otakar II. zde s oblibou umisťoval své politické odpůrce, z nichž nejznámější byl komorník Beneš, bratr Miloty z Dědic. Roku 1311 byl hrad zastaven Janovi z Vartenberka a po svém návratu z Itálie roku 1334 usiloval moravský markrabě, pozdější český král Karel o jeho navrácení. Jeho bratr markrabě Jan Jindřich hrad rozšiřoval a dále opevňoval a užíval ho jako zemskou pevnost i jako pokladnici. Za husitských válek byla na hradě posádka vévody Albrechta Habsburského a Veveří bylo proto roku 1424 obléháno, ovšem bez úspěchu.", "question": "V které městské brněnské části leží hrad Veveří?", "answers": ["Bystrc"]}
{"title": "Svatopluk Olomoucký", "context": "Křivoústý a Zbyhněv. Bořivoj získal 1000 hřiven od Křivoústého, aby nepodnikal další útoky. O tuto sumu se ale kníže s bratrancem nerozdělil, kvůli čemuž později Svatopluk vystupoval proti Bořivojovi II. O dva roky později, v roce 1105 uskutečnil po dohodě s Polskem a Uherskem vojenskou výpravu do Čech, která měla odstranit Bořivoje II. a umožnit Svatoplukovi stát se českým knížetem. Nepodařilo se mu ale proniknout do Prahy. V roce 1107 tedy poslal k nyní už nedůvěřivému Bořivoji II. svého vyslance, který tvrdil, že přeběhl od Svatopluka na stranu Bořivoje. Pomluvil u knížete jeho přední rádce a spojence, že se prý sami spolčují se Svatoplukem. Bořivoj rázem ztratil oporu své moci a byl nucen uprchnout do Německa. Svatopluk se stal českým knížetem. == Český kníže == Brzy nato byl Svatopluk zajat králem Svaté říše římské Jindřichem V. Jindřich Svatopluka propustil až za slib obrovského výkupného, které si Svatopluk obstaral mimo jiné i vyrabováním četných českých kostelů a klášterů. S Jindřichem V. se ale posléze usmířil a podnikl s ním tažení do Uherska. Morava byla mezitím přepadena Poláky a Svatopluk byl nucen se z Uher navrátit a nepřítele zahnat zpět. Krátce potom vpadli na Moravu Uhři, kníže jim vytáhl vstříc, ale v noci si o větévku vypíchl oko. Rozhodl se také vyřešit delší dobu trvající mocenskou rivalitu mezi Přemyslovci a rodem Vršovců. V roce 1108 nechal Vršovce i s jejich příbuznými povraždit a zmocnil se jejich držav. Posledním Svatoplukovým krokem bylo odvetné tažení do Polska roku 1109, opět spolu s Jindřichem V. Na cestě byl přepaden neznámým jezdcem a probodnut kopím. Vrah byl nejspíše mstitel Vršovců, jeden z těch, kteří vyvraždění přežili. Ostatky knížete byly pravděpodobně pohřbeny v kladrubském klášteře. == Potomci == S neznámou manželkou měl Svatopluk syna Václava Jindřicha (1107/8 - 1130), jemuž byl za kmotra Jindřich V. == Genealogie == == Reference == == Literatura == BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. NOVOTNÝ, Václav.", "question": "Kam podnikl Svatopluk své poslední tažení?", "answers": ["do Polska"]}
{"title": "John Fitzgerald Kennedy", "context": ", Praha 1968 Volek, Jindřich: Meze odvahy. Politický profil J. F. Kennedyho, Praha 1965 Volek Jindřich: Kritické dny J. F. Kennedyho, Praha 1968 Whalen J. Richard: The Founding Father, New York 1964 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu John Fitzgerald Kennedy ve Wikimedia Commons Galerie John Fitzgerald Kennedy ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je John Fitzgerald Kennedy Osoba John Fitzgerald Kennedy ve Wikicitátech Kennedyho knihovna v Bostonu, MA Oficiální životopis na stránkách Bílého domu 50 let od atentátu na JFK – Velvyslanectví USA v Praze Nově nalezené pásky ukazují Kennedyho jako introverta, aktualne.cz, 14. říjen, 2008 Atentát na prezidenta: nejasno i po 44 letech, aktualne.cz, Josef Tuček, 22. listopad 2007 Zapruderův 8 mm film. Nixův 8 mm film. JFK (1991), film Olivera Stonea Projev JFK v Berlíně Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho 22. listopad - den kdy zavraždili Kennedyho John Fitzgerald Kennedy - video z cyklu České televize Historický magazín Před 100 lety se narodil šarmantní muž: J. F. Kennedy", "question": "Kdo z amerických prezidentů se jako jediný hlásil ke katolické církvi?", "answers": ["John Fitzgerald Kennedy"]}
{"title": "Polární záře", "context": "U těchto slunečních skvrn pak vznikají protuberance, při kterých jsou do prostoru odhazovány megatuny alfa částic, protonů a elektronů. == Vliv magnetického pole Země na polární záři == Když se sluneční vítr setká s magnetickým polem Země, nastane zde interakce, jelikož složky slunečního větru mají své vlastní magnetické pole (protony a alfa částice jsou kladné, elektrony záporné). Většina je ho tedy odražena, ale část je zachycena a stáčí se v magnetickém poli po spirálách až k atmosféře. == Interakce slunečního větru s atmosférou == A nyní se dostáváme přímo k jevu, který nazýváme polární září. Když se totiž konečně hrstka protonů, elektronů a alfa částic dostane skrz magnetické pole až k zemské atmosféře, jejich rychlost, potažmo energie, je stále o několik řádů větší, než energie okolních molekul ze zemské atmosféry. Částice slunečního větru se začnou srážet s molekulami atmosféry a při tom z nich vyrážejí elektrony, na jejichž místo se okamžitě obsazují jiné (viz fyzika atomového obalu). Při tomto ději se emituje elektromagnetické záření, které je ve viditelném spektru. Pro kyslík to je 558 nm (zelená barva) a 630 nm (červená barva). Jedná se o doutnavý výboj ve tvaru proudových stěn. == Místa s vysokou pravděpodobností výskytu == Polární záře se objevují nejčastěji v okolí polárního kruhu. Reykjavik Borgarnes Sandarkrokur Akureyri Fairbanks Teritorium Yukon Ostrov Skye Laponsko Souostroví Špicberky Faerské ostrovy == Odkazy ==", "question": "Jaký je název pro světelné úkazy nastávající ve vysoké atmosférě?", "answers": ["Polární záře"]}
{"title": "Kyslík", "context": "Kyslík (chemická značka O, latinsky Oxygenium) je plynný chemický prvek, tvořící druhou hlavní složku zemské atmosféry. Je biogenním prvkem a jeho přítomnost je nezbytná pro existenci většiny živých organismů na této planetě. Autorem jeho českého názvu je Jan Svatopluk Presl. Při dýchání vzduchu o obsahu kyslíku větším než 75 % však dochází k většinou nenávratnému poškození plic. Podrobnější informace naleznete v článku Alotropické modifikace kyslíku. Kyslík vytváří řadu alotropických modifikací: volné kyslíkové radikály dikyslík trikyslík (neboli ozon) tetrakyslík (neboli oxozon) pevný kyslík 15. století – Leonardo da Vinci sledoval vlastnosti vzduchu. Určil, že jedna z jeho složek podporuje hoření. 1608 – Cornelius Drebbel navrhl výrobu kyslíku zahřátím salnytru (ledku). 1772 – Carl Wilhelm Scheele objevil kyslík a pojmenoval ho \"ohnivý vzduch\". Objev byl však publikován až v roce 1777. 1774 – Joseph Priestley objevuje kyslík dva roky nezávisle po Scheeleovi. Publikuje však svůj objev jako první. 1779 – Antoine Lavoisier navrhuje název \"oxygen\" (kyselinu tvořící) pro \"dýchatelnou\" část vzduchu, která se účastní hoření. 1781 – Henry Cavendish zjišťuje, že voda. je sloučeninou kyslíku a vodíku. 1785 – van Marun popisuje pach kyslíku, mylně ho však přisuzuje unikátní formě kyslíku, ozonu O3 1833 – Paul Bert upozorňuje na výhodu dýchání čistého kyslíku v procesu dekomprese - základy kyslíkové rekompresní lečby 1840 – Christian Schönbein objevuje. ozón, díky charakteristickému zápachu při používání elektrických přístrojů ve špatně větrané laboratoři. 1858 – Werner von Siemens konstruuje první přístroj, který využívá tichého elektrického výboje k výrobě ozónu. 1861 – William Odling navrhuje vzorec O3 pro ozón po reakci ozónu s jodidem. draselným. 1868 – J. L. Soret potvrdil vzorec ozonu O3 difuzními studiemi. 1877 – Kyslík byl poprvé zkapalněn nezávisle L. Cailletetem a R. Picketem. 1882 – J. W. Strutt objevuje, že atomová hmotnost kyslíku není přesně 16,00, ale 15,872. Kyslík je velmi reaktivní permanentní plyn, nezbytný pro existenci života na naší planetě. Slučování kyslíku s ostatními prvky se nazývá hoření, pokud je látka zahřátá na zápalnou teplotu. Jde prakticky vždy o exotermní reakci, která vede k uvolnění značného množství tepelné energie. Produkty hoření se nazývají oxidy (dříve kysličníky). Na Zemi je kyslík velmi rozšířeným prvkem. V atmosféře tvoří plynný kyslík 21 objemových %. Voda oceánů, které pokrývají 2/3 zemského povrchu, je hmotnostně složena z 90 % kyslíku. V zemské kůře je kyslík majoritním prvkem, je přítomen téměř ve všech horninách.", "question": "Je přítomnost kyslíku nezbytná pro existenci většiny živých organizmů na této planetě?", "answers": ["Je biogenním prvkem a jeho přítomnost je nezbytná pro existenci většiny živých organismů na této planetě."]}
{"title": "Titanic (film, 1997)", "context": "Titanic je známý americký velkofilm, který v roce 1997 natočil režisér James Cameron a získal řadu ocenění (zejména 11 Oscarů včetně Oscara za nejlepší film roku). Film zpracovává katastrofu zaoceánské lodi Titanic z roku 1912 a patří mezi nejnákladnější filmy v historii světové kinematografie. S celosvětovými tržbami ve výši 1,8 miliardy USD (bez uvedení do kin ve 3D) drží zároveň titul druhého nejúspěšnějšího filmu všech dob. Je často označován jako nejromantičtější film všech dob, což zápletka o lásce, překonávající i hrůzy katastrofy a dva lidé jsou kvůli ní schopni se i obětovat. Výrazná filmová hudba podtrhuje celkový dojem a vyznění díla. Děj fiktivního příběhu se odehrává ve dvou časových obdobích: V roce 1996 hledač pokladů Brock Lovett hledá ve vraku Titanicu známý šperk Srdce oceánu. V trezoru Caledona Hockleyho speciální průzkumná ponorka nalezne kresbu nahé mladé ženy. Zpráva o nálezu je posléze zveřejněna v televizi, kde ji vidí stoletá Rose Calvertová. Se svojí vnučkou navštíví Lovetta a řekne mu, že ona je žena na obrázku. Rose později vypráví příběh lásky, kterou prožila na Titanicu roku 1912. Tehdy bylo Rose sedmnáct let a byla zasnoubená s bohatým, ale nesympatickým Calem Hockleyem (Billy Zane). Její matka to tak chtěla a protože jejich rodina chudla a matka nebyla ochotna nic dělat, neměla na výběr. Rose měla na lodi pronajato jedno z nejluxusnějších apartmá, ale ve společnosti, ve které se pohybovala, cítila prázdnotu a nepochopení a chtěla spáchat sebevraždu skokem z lodi. Když ale poznala chudého mladíka a malíře Jacka Dawsona (Leonardo DiCaprio), který vyhrál lístek do 3.třídy v pokeru, rozmyslela si to. Jack jí pomohl překonat duševní strádání a i přes nesouhlas společnosti si ji získal svým humorem a svobodomyslným smýšlením. Oba prožívali nádherné chvíle lásky a romantiky a Jack také namaloval Rosin obrázek (nalezený na začátku filmu) a to až do chvíle, kdy Titanic narazil v Atlantském oceánu do plovoucího ledovce. Pak na lodi vypukl zmatek, každý se chtěl zachránit, a mnohdy se ukázalo, že ti, jež nebyli příliš oblíbení jsou hrdinové a naopak. Jako ohromný zbabělec se ukáže Rosin snoubenec a dokonce na Jacka i přesto, že se loď potápí, hodí loupež Srdce oceánu - drahokamu, který Rose daroval a dá ho v podpalubí zavřít. Zde by býval Jack zemřel, ale statečná Rose ho zachrání a dokonce odmítne nastoupit do záchranného člunu bez něj. Spolu se jim díky Jackově pohotovosti podaří přežít samotné potopení lodi, další riziko je ale ledová voda, kde je několik hodin nemožné přežít.", "question": "Kdo natočil americký film Titanic?", "answers": ["James Cameron"]}
{"title": "Giovanni Boccaccio", "context": "Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě. Studoval práva. Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy (původním názvem Ninfale Fiesolano), do češtiny přebásněno roku 1984 J. Hiršalem, které bylo napsané v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře. Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset, hemerá = den); odtud také název cyklu) a vypráví je deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Katolická církev dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. století; vyškrtnut z Indexu byl v roce 1900. Slavný básník pracoval až do své smrti 21. prosince 1375 (62 let). Byl pochován v kostele 'Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo' v rodném Certaldu. Neapolská fáze La caccia di Diana (1334) - krátký epos o 18 zpěvech Il Filostrato (1335) - epos ve stancích Il Filocolo (1336-1339) - román v próze Teseida (1340-.", "question": "Kdo napsal cyklus Dekameron?", "answers": ["Boccacciovo"]}
{"title": "J", "context": "Jerome David Salinger (1. ledna 1919 New York – 27. ledna 2010 New Hampshire) byl americký spisovatel publikující pod jménem J. D. Salinger a známý svým románem Kdo chytá v žitě vydaným v roce 1951. Od roku 1965 nevydal žádné nové dílo a od roku 1980 neposkytl žádný rozhovor. Od roku 1963 žil v Cornishi v New Hampshiru. Vyrůstal na Manhattanu a již na střední škole začal psát krátké povídky. Před službou ve druhé světové válce několik povídek také vydal. V roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. V roce 1951 vyšel román Kdo chytá v žitě, který se stal ihned velmi úspěšným. Jeho popis dospívání a ztráty nevinnosti hlavní postavy Holdena Caulfielda měl velký vliv především na dospívající čtenáře. Tento román je stále velmi úspěšný a prodá se ho okolo 250 tisíc výtisků ročně. Úspěch románu Kdo chytá v žitě vedl k veřejnému zájmu o jeho osobu. Salinger se stal samotářským a již nepublikoval tak často. Po tomto románu následovala sbírka krátkých povídek Devět povídek (1953), román a krátký příběh Franny a Zooey (1961), a soubor dvou románů Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod (1963). Jeho posledním vydaným dílem byl román s názvem Hapworth 16, 1924, který se objevil v magazínu The New Yorker 19. června 1965. Salinger bojoval s nechtěnou pozorností, včetně právní bitvy s životopiscem Ianem Hamiltonem a uvedení jeho osoby v pamětech napsaných dvěma, jemu velice blízkými osobami: Joyce Maynardovou, jeho bývalou milenkou, a dcerou Margaret Salingerovou. V roce 1996 oznámil malý nakladatel, že se dohodl se Salingerem na knižním vydání románu Hapworth 16, 1924, ale kvůli následné publicitě bylo vydání knihy odloženo. == Život == Salinger se narodil na Manhattanu v New Yorku. Jeho otec Solomon byl Žid polského původu, který prodával košer sýry. Jeho matka Marie Jillich byla napůl Skotka a napůl Irka. Změnila si jméno na Miriam a přestoupila na židovství. O tom, že jeho matka nebyla Židovka, se J. D. dozvěděl až po své bar micva). Měl sestru Doris (1911–2001). Salinger navštěvoval veřejnou školu ve West Side na Manhattanu, devátý a desátý ročník strávil na soukromé škole McBurney. Účinkoval v několika divadelních hrách a i přesto, že jeho otec nesouhlasil s nápadem, aby se J. D. stal hercem, předvedl své nadání pro drama. Poté nastoupil na vojenskou akademii Valley Forge v Pensylvánii. Již na škole McBurney přispíval do školního časopisu a ve Valley forge začal psát povídky \"pod přikrývkou, v noci, za pomoci baterky\".", "question": "Kdo je autorem románu Kdo chytá v žitě?", "answers": ["Jerome David Salinger"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Roku 1926 byla dokončena jednokolejná spojka Vítkov – Libeň horní nádraží; Vítkovská trať), která doplnila jednokolejnou spojku druhou stranou kopce, přes Hrabovku, z roku 1872. V letech 1940–1944 byl vybudován druhý vinohradský tunel. Veškerá doprava byla převedena do něj, aby mohla být provedena rekonstrukce prvního tunelu. Po jejím dokončení byly tratě do Vršovic a na Smíchov definitivně rozděleny. Související informace naleznete také v článku Dějiny metra v Praze. Dne 15. března 1967 začala stavba metra Hlavní nádraží (první a nejstarší stanice metra v Praze), podle prvních plánů ještě jako podpovrchové tramvaje. O vybudování metra namísto tramvaje vláda rozhodla až po zahájení stavby, v srpnu 1967, proto má stanice méně typická dvě boční nástupiště namísto jednoho středového. Dne 9. května 1974 byl zahájen provoz stanice metra Hlavní nádraží. V letech 1972–1979 vznikla na základě architektonické soutěže nová pozdemní odbavovací hala (slohově ji lze řadit k brutalismu), které ustoupila část dosavadních sadů. Autory nové budovy jsou Josef Danda, Jan Bočan, Julie Trnková a Alena a Jan Šrámkovi. Po střeše haly vede Severojižní magistrála, která tak odřízla historickou budovu od okolí. V letech 1983–1989 byl dobudován třetí vinohradský tunel na jižní straně nádraží. V roce 1985 byla na severním zhlaví provedena rekonstrukce výhybek a zabezpečovacího zařízení. Až do té doby zde fungovala mechanická návěstidla a výhybky byly přestavovány ručně.", "question": "Kdy vznikla nová odbavovací hala hlavního nádraží v Praze?", "answers": ["1972–1979"]}
{"title": "Belize", "context": "Belize je malý stát na východním pobřeží Střední Ameriky. Na severozápadě sousedí s Mexikem a na západě a na jihu s Guatemalou. Formální hlavou státu je královna Alžběta II., ale skutečnou moc má ve svých rukou parlament a vláda v čele s premiérem. == Historie == Ve 3. až 9. století bylo území součástí mayské říše a vzkvétala zde mayská kultura. O mezidobí až do roku 1520, kdy Španělé tuto oblast prohlásili za součást Guatemaly, není příliš mnoho informací. V 17. století se v zemi usadili britští dřevorubci, kteří zde začali těžit dřevo pro stavbu lodí Královského námořnictva, a území pak postupně ovládli Britové, kteří ho v roce 1862 přejmenovali na Britský Honduras s hlavním městem Belize City. V roce 1964 získala kolonie vnitřní autonomii, v roce 1973 byla přejmenována na Belize a konečně 21. září 1981 získala nezávislost. Avšak v zemi zůstaly britské ozbrojené síly, aby Belize chránily před útoky ze strany Guatemaly, která nový stát uznala až v roce 1991 a formálně považovala Belize za své území. Belize je dnes členským státem Commonwealthu. Britského panovníka v Belize zastupuje generální guvernér. Od získání nezávislosti zastávali tuto funkci pouze dva lidé. Od 21. září 1981 do 17. listopadu 1993 to byla Elmira Minita Gordonová, po ní nastoupil Sir Colville Norbert Young, který je současným generálním guvernérem. Belize je zapojeno do několika regionálních integračních organizací např. karibského CARICOMU a středoamerického SICA a je členským státem dalších mezistátních amerických organizací (např. Sdružení karibských států, Latinskoamerický hospodářský systém, Společenství latinskoamerických a karibských států, Petrocaribe). == Přírodní podmínky == Většinu území státu pokrývá pobřežní nížina, pouze na jihovýchodě se zvedají Maya Mountains, které přesahují 1000 m n. m. Východní pobřeží Honduraského zálivu je lemováno skupinou 130 písečných ostrůvků a korálových útesů, známých pod společným názvem Belizský bariérový útes (součást Mezoamerického korálového útesu, největšího korálového útesu na západní polokouli), která je zapsána do světového dědictví UNESCO v ohrožení. Největšími řekami jsou Belize a na hranicích s Mexikem Hondo. Klima je tropické pod vlivem severovýchodních pasátů s množstvím srážek (kolem 2500 mm). Sever země je sušší, zatímco na jihu srážkový úhrn dosahuje až 4000 mm. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 23 °C až 28 °C.", "question": "Jaký stát je Belize?", "answers": ["malý"]}
{"title": "Jaltská konference", "context": "Jaltská konference byla jedno ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie (Roosevelta, Churchilla a Stalina) během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů. Další z řady setkání zástupců tří mocností se konalo v bývalém carském Livadijském paláci v Jaltě, nejznámějším letovisku Krymu. Byla podepsána tzv. Deklarace o svobodné Evropě, ve které se USA, SSSR a Velká Británie zavázaly nechat na osvobozených evropských územích proběhnout demokratické volby. Zároveň se mocnosti zavázaly pomáhat národům osvobozeným od nacistů řešit demokraticky jejich politické a hospodářské problémy. Jako místo konference, kde měla být založena celosvětová organizace spojených národů, bylo navrženo San Francisco a konference se měla konat v dubnu 1945. Již v Jaltě se diskutovalo o struktuře navrhované organizace a dohodlo se na existenci Rady bezpečnosti. USA a Velká Británie se oproti původnímu Stalinovu požadavku na samostatný hlas každé svazové republiky, shodly na podpoře samostatného hlasu Ukrajiny a Běloruska. Byla dohodnuta demilitarizace a odzbrojení Německa. Země měla být, na rozdíl od původního spojeneckého plánu, který počítal s rozdělením země na několik samostatných států, rozdělena do čtyř zón, které by byly spravovány Spojenými státy, SSSR a Velkou Británií.", "question": "Kdy se konala Jaltská konference?", "answers": ["4. a 11. únorem 1945"]}
{"title": "Iowa", "context": "Největšími jezery jsou Spirit Lake, West Okoboji Lake a East Okoboji Lake nacházející se na severozápadu země. Umělými nádržemi jsou Lake Odessa, Saylorville Lake, Lake Red Rock a Rathbun Lake. Krajina je výrazně rovinatá (prérie) s nerozsáhlými lužními lesy v bezprostředním okolí potoků a řek. Menší kopce se nacházejí při západní hranici státu. Na severovýchodě, při řece Mississippi, se nachází vrchovina nazývaná Driftless Zone, pokrytá jehličnany, nezvyklými pro Iowu. Nejnižším bodem je soutok řek Mississippi a Des Moines na jihovýchodě Iowy (146 m n. m.). Nejvyšším bodem je pak Hawkeye Point (509 m n. m.) nacházející se severně od Sibley na jihozápadě země. Průměrná nadmořská výška země je 340 m n. m. Rozloha země je 145 746 km2. Iowa je rozdělena na 99 uzemně správních celků-okresů, zvaných \"county (ies)\". Hlavním městem Iowy je Des Moines, které se nachází v Polk County. Přírodními rezervacemi, které jsou v jurisdikci \"National Park Service\", jsou: Effigy Mounds National Monument nedaleko Harpers Ferry Herbert Hoover National Historical Site ve West Branch Lewis & Clark National Historic Trail Mormon Pioneer National Historic Trail V Iowě se setkáváme s kontinentálním podnebím s výraznými teplotními extrémy. Průměrná roční teplota (Des Moines) je 10 °C. V zimě zde sněží, ale nejedná se o extrémní nadílku sněhu. S jarem přichází i vyšší teploty. Iowské léto je známo díky svým subtropickým teplotám dosahujícím přes 40 °C (průměr 37,8 °C) a značným srážkám, projevujícím se prudkými bouřemi. Iowa leží v oblasti tornád. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Iowy. Souhrn: Prvními Evropany v Iowě byli francouzští objevitelé Louis Joliet a Jacques Marquette. Popsali Iowu jako svěží, zelenou a úrodnou zemi. Původně žilo na území Iowy několik indiánských kmenů, z nichž zde dodnes zůstali pouze Iowové, Liščí indiáni (Meskwaki) a Sókové (Sauk).Na západě Iowy žili Siouxové, právě západní část Iowy hraničí s oblastí tzv, velkých plání, prérijní Indiáni i jiných kmenů obývali Iowu. Jednalo se převážně o lovce a sběrače, ve východní části Iowy o primitivně zemědělské kultury. První američtí osadníci přišli oficiálně do Iowy v červnu 1833.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Iowa ?", "answers": ["Des Moines"]}
{"title": "Eulerovo číslo", "context": ": : : + : : 1 : 3 ! : : : + : : 1 : 4 ! : : : + ⋯ : : {\\displaystyle e=\\sum _{n=0}^{\\infty }{1 \\over n! }={1 \\over 0! }+{1 \\over 1! }+{1 \\over 2! }+{1 \\over 3! }+{1 \\over 4! }+\\cdots } : Eulerovo číslo jako jediné číslo x > 0, pro které platí, že: : : : ln : : x : = : ∫ : 1 : : x : : : : : : d. : t : t : : = : 1 : : : {\\displaystyle \\ln {x}=\\int \\limits _{1}^{x}{\\frac {\\mathrm {d} t}{t}}={1}} : Eulerovo číslo je iracionální, tzn. jeho desetinný rozvoj je nekonečný a neperiodický. Dokonce je transcendentní, tzn. nelze ho vyjádřit jako kořen konečného mnohočlenu s celočíselnými koeficienty. 2,7182818284 5904523536 0287471352 6624977572 4709369995 9574966967 6277240766 3035354759 4571382178 5251664274 2746639193 2003059921 8174135966 2904357290 0334295260 5956307381 3232862794 3490763233 8298807531 9525101901 1573834187 9307021540 8914993488 4167509244 7614606680 8226480016 8477411853 7423454424 3710753907 7744992069. 5517027618 3860626133 1384583000 7520449338 2656029760 6737113200 7093287091 2744374704 7230696977 2093101416 9283681902 5515108657 4637721112 5238978442 5056953696 7707854499 6996794686 4454905987 9316368892 3009879312 7736178215 4249992295 7635148220 8269895193 6680331825 2886939849 6465105820 9392398294 8879332036 2509443117 3012381970 6841614039 7019837679 3206832823 7646480429 5311802328 7825098194 5581530175 6717361332 0698112509 9618188159 3041690351 5988885193 4580727386 6738589422 8792284998 9208680582 5749279610 4841984443 6346324496. 8487560233 6248270419 7862320900 2160990235 3043699418 4914631409 3431738143 6405462531 5209618369 0888707016 7683964243 7814059271 4563549061 3031072085 1038375051 0115747704 1718986106 8739696552 1267154688 9570350... Exponenciální funkce Logaritmus Číslo pí Obrázky, zvuky či videa k tématu Eulerovo číslo ve Wikimedia Commons (anglicky) A001113 v OEIS (anglicky) Eulerovo číslo v encyklopedii Mathworld (česky) Eulerovo číslo na milion desetinných míst", "question": "Je Eulerovo číslo transcendentní?", "answers": ["Dokonce je transcendentní, tzn. nelze ho vyjádřit jako kořen konečného mnohočlenu s celočíselnými koeficienty."]}
{"title": "Jára Cimrman", "context": "V červenci 2007 v anketě idnes.cz, v níž čtenáři navrhovali možné protikandidáty Václava Klause na funkci prezidenta České republiky, získal Jára Cimrman druhý nejvyšší počet nominačních hlasů, po Karlu Schwarzenbergovi. Z dalšího hlasování byl však redakcí vyloučen. Po Cimrmanovi byla pojmenována planetka Járacimrman, která byla ztracená a znovuobjevená podobně jako podle legendy dříve zapomenutý Jára Cimrman. Je po něm pojmenováno několik ulic: ulice Járy da Cimrmana v Olomouci, ulice Járy da Cimrmana v Roztokách, ulice Járy Cimrmana v Brně, ulička zvaná \"Chodníček Járy Cimrmana\" v Tišnově, Okružní třída Járy Cimrmana ve Staré Huti, ulice Járy Cimrmana v obci Kunice, ulice Járy Cimrmana v obci Homole, ulice Járy Cimrmana v Horšovském Týně a kuriózní nábřeží Járy Cimrmana v Lipníku nad Bečvou, které vůbec není u vody. Dne 17. června 2007 byla v Březové nad Svitavou za přítomnosti Zdeňka Svěráka, Jaroslava Weigela a Miloně Čepelky slavnostně otevřena Dobře ukrytá rozhledna Járy Cimrmana. V červnu 2010 došlo ke slavnostnímu odhalení sochy s názvem \"Jára Cimrman v mlze\" na balkóně kina Jas v Tanvaldu. Při této příležitosti bylo také kino přejmenováno na Kino Jas Járy Cimrmana.", "question": "Je v Brně ulice pojmenovaná podle Járy Cimrmana?", "answers": ["Je po něm pojmenováno několik ulic: ulice Járy da Cimrmana v Olomouci, ulice Járy da Cimrmana v Roztokách, ulice Járy Cimrmana v Brně, ulička zvaná \"Chodníček Járy Cimrmana\" v Tišnově, Okružní třída Járy Cimrmana ve Staré Huti, ulice Járy Cimrmana v obci Kunice, ulice Járy Cimrmana v obci Homole, ulice Járy Cimrmana v Horšovském Týně a kuriózní nábřeží Járy Cimrmana v Lipníku nad Bečvou, které vůbec není u vody."]}
{"title": "Vancouver", "context": "Na základě těchto odhalení zákonodárci schválili federální zákon zakazující výrobu, prodej a distribuci opia k jiným než lékařským účelům. Sloučení s Point Grey a Jižním Vancouverem dalo městu finální podobu a díky němu se Vancouver stal třetí největší metropolí v zemi. K 1. lednu 1929 měl rozšířený Vancouver přes 228 000 obyvatel a rozprostíral se na celém poloostrově Burrard od řeky Fraser až k zálivu Burrard. Vancouver leží na ploše 114,67 km2. Terén tvoří nížiny i pahorkatiny. Od přímého vlivu Tichého oceánu ho chrání ostrov Vancouver, s oceánem je spojen úžinou Strait of Georgia. Město samotné se rozkládá na poloostrově Burrard, jenž leží mezi fjordem Burrard na severu a ústím řeky Fraser na jihu. K městu patří i třetí největší městský park v Severní Americe, Stanley Park. Park zabírá plochu přes 400 hektarů, jeho velká část je zalesněná půl milionem stromů, z nichž jsou některé staré stovky let a dosahují výšky až 76 metrů. Park přiláká každoročně okolo osmi milionů návštěvníků, turistů i domorodců. Na obzoru města dominuje pohoří North Shore. Při dobré viditelnosti lze na obzoru spatřit stratovulkán Mount Baker (3 285 m) nacházející se na jihovýchod od Vancouveru, již v USA ve státě Washington. Dále lze vidět ostrov Vancouver na západě a pobřeží Sunshine Coast na severozápadě. Klimatické podmínky jsou na kanadské poměry nezvykle mírné. Vancouver má oceánské klima ohřívané teplým Severním tichomořským proudem. Letní měsíce jsou slunečné s příjemnými teplotami, v červenci a srpnu se průměrná denní teplota pohybuje okolo 22 °C. V lednu okolo 8 °C Celodenní mrazy a sněžení bývají zřídka. Průměrné množství srážek se za rok pohybuje okolo 1 219 mm. Na severním úpatí hor však naprší ročně přes 2 000 mm.", "question": "V jakém státě v USA existuje město Vancouver?", "answers": ["Washington"]}
{"title": "Oblek", "context": "Vycházkový oblek, také se mu říká neformální, odpolední či denní. Nosí se buď s kravatou či motýlkem nebo s rozepnutou košilí, přičemž kolem krku může být uvázán šátek či tzv. kravatová šála. Je nošen na neformální obchodní schůzky, vycházky, večírky zahradní party apod. Alternativou k vycházkovému obleku je blejzr, což je sako v námořnické modré barvě, obvykle s kovovými knoflíky, nejčastěji nošené s šedými kalhotami. Podle zapínání se obleky dělí na jednořadové a dvouřadové. Dvouřadová saka se během nošení nerozepínají a v současnosti jsou méně častá. Jednořadová saka se rozepínají v sedě a také v uvolněné společnosti. Saka jednořadových obleků mají tradičně tři knoflíky, v současnosti jsou moderní dva knoflíky (střih přejatý od sportovních sak) a občas se setkáme i s jedním nebo naopak čtyřmi knoflíky. Spodní knoflík saka se nezapíná. U saka se třemi knoflíky se zapínají první dva knoflíky od shora u klasických sak, u sak se zvlněnými klopami (tzv 3-roll-2) pouze prostřední. [1] Počet knoflíků na rukávu saka obleku bývá nejčastěji čtyři, méně často tři. U luxusnějších nebo ručně šitých obleků bývají i tyto knoflíky rozepínací.", "question": "Rozepínají se dvouřadová saka během nošení?", "answers": ["Dvouřadová saka se během nošení nerozepínají a v současnosti jsou méně častá."]}
{"title": "Borelovská množina", "context": "Borelovská množina v matematice je libovolná množina v topologickém prostoru, kterou lze získat z otevřených množin pomocí operací spočetného sjednocení, spočetného průniku a relativního doplňku (nebo ekvivalentně z uzavřených množin). Název mají po francouzském matematikovi Émile Borelovi. Pro libovolný topologický prostor X vytváří kolekce všech borelovských množin na X σ známou jako borelovská algebra nebo borelovská σ. Borelovská algebra na X je nejmenší σ, která obsahuje všechny otevřené množiny (nebo ekvivalentně všechny uzavřené množiny). Borelovské množiny jsou důležité v teorii míry, protože libovolná míra definovaná na otevřených množinách nějakého prostoru nebo na uzavřených množinách nějakého prostoru, musí být definovaná i na všech borelovských množinách tohoto prostoru. Jakákoli míra definovaná na borelovských množinách se nazývá borelovská míra. Borelovské množiny a s nimi související borelovská hierarchie také hraje stěžejní roli v deskriptivní teorii množin. V některých kontextech jsou borelovské množiny definovány jako množiny generované kompaktními množinami topologického prostoru, místo otevřenými množinami. Tyto dvě definice jsou ekvivalentní pro mnoho rozumných prostorů, včetně všech Hausdorffových σ prostorů, ale mohou se lišit v patologičtějších prostorech. == Generování borelovské algebry == Jestliže X je metrický prostor, můžeme borelovskou algebru v prvním smyslu generativně popsat takto: Pro kolekci T podmnožin X (to jest pro libovolnou podmnožinu potenční množiny X, P(X)), definujeme", "question": "Mají borelovské množiny název po Émile Borelovi?", "answers": ["Název mají po francouzském matematikovi Émile Borelovi."]}
{"title": "RMS Mauretania (1906)", "context": "RMS Mauretania byl zaoceánský parník postavený společností Cunard Line v roce 1906. Sloužil k přepravě cestujících na trase Liverpool - New York. Až do roku 1911, kdy konkurenční společnost White Star Line postavila loď Olympic, byla Mauretanie největší lodí světa. V září 1909 se jí podařilo získat Modrou stuhu za nejrychlejší plavbu do Ameriky. Tento rekord držela 20 let. Dne 3. dubna 1935 byla prodána k rozebrání. Ve vleku se vydala na poslední plavbu 1. července téhož roku. Sloužila tak několikanásobně déle než její sesterská loď Lusitania, která byla potopena během první světové války. Obrázky, zvuky či videa k tématu RMS Mauretania ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy byl postaven parník Mauretania?", "answers": ["1906"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "== Puk == Puk (někdy též nazývaný touš či prostě kotouč) je drobný předmět tvaru velmi plochého válce, který se používá ke hře při ledním hokeji. Puk má zhruba průměr 76,2 milimetrů (3 palce anglické míry), výšku 25,4 mm (1 palec anglické míry) a hmotnost od 156 do 170 gramů, ovšem tyto parametry mohou být mírně pohyblivé a liší se třeba pro žákovské kategorie. == Hokejové ligy a turnaje == National Hockey League (NHL) je nejprestižnější hokejová liga na světě, které se účastní týmy z USA a Kanady. Kontinentální hokejová liga (KHL) je druhou nejlepší hokejovou ligou na světě, zúčastňují se jí týmy hlavně z Východní Evropy a Severní Asie. Lední hokej na olympijských hrách se hraje od roku 1920 Mistrovství světa v ledním hokeji se poprvé konalo v roce 1920 v rámci olympijských her Euro Hockey Tour je série hokejových turnajů, kterých se účastní reprezentační výběry Česka, Finska, Švédska a Ruska Czech Hockey Games je hokejový turnaj konající se v Česku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Karjala Cup je hokejový turnaj konající se ve Finsku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Channel One Cup je hokejový turnaj konající se v Rusku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Oddset Hockey Games (dříve LG Hockey Games) je hokejový turnaj konající se ve Švédsku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour", "question": "Jak se nazývá hokej hraný na lede?", "answers": ["Lední"]}
{"title": "Alžírsko", "context": "Alžírsko (arabsky ا; Alžírská demokratická a lidová republika) je stát na severu Afriky a na pobřeží Středozemního moře. S rozlohou 2 381 741 km2 je největší zemí v Africe a desátou největší na světě. V roce 2013 zde žilo okolo 37 900 000 obyvatel. Země je prezidentskou republikou s 48 provinciemi. Od roku 1999 je prezidentem Abdelazíz Buteflika. Hlavním a největším městem je Alžír. Související informace naleznete také v článku Dějiny Alžírska. V 11. století př. n. l. existovala při pobřeží obchodní kolonie Féničanů. V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. přišli na území dnešního Alžírska předci Berberů. V 1. století př. n. l. zde vznikla římská provincie Mauretania Caesarensis. V letech 46 až 429 ovládali toto území Římané, které vystřídali Vandalové a Byzantici. Roku 1529 bylo Alžírsko připojeno k Osmanské říši Chairem ad-Dinem a jeho bratrem Arujem, který udělal z Alžírska základnu tzv. barbarských korzárů. Odhaduje se, že v průběhu 16. až 19. století bylo severoafrickými piráty odvlečeno do otroctví až 1 milion Evropanů. V roce 1830 provedla Francie do země invazi a v roce 1847 se Alžírsko dostalo pod její nadvládu. Desítky tisíc kolonistů z Francie, Itálie, Španělska a Malty přijely do Alžírska, aby hospodařily na pobřežních planinách a zabraly nejdražší pozemky ve městech vyvlastněné francouzskou vládou. Lidé evropského původu a původní alžírští Židé byli od konce 19. století právoplatnými francouzskými občany, na rozdíl od většiny alžírských muslimů, kteří zůstali až do roku 1947 mimo francouzské právo nemajíce občanství ani volební právo. Počátek 20. století přivedl první snahy o změnu poměru sil. Důležitými daty byl rok 1943, kdy byl vypracován \"Manifest alžírského lidu\" a rok 1946, kdy vzniklo Hnutí za vítězství demokratických svobod (MTLD). Po roce 1954 se část MTLD transformovala do FNO (Fronta národního osvobození). (AFRISOU, Bajer) V roce 1954 zahájila Národní osvobozenecká fronta (NOF) guerillovou Alžírskou válku o nezávislost. Po skoro deseti letech války ve městech i na venkově se jí podařilo v roce 1962 vyhnat Francouze ze země.", "question": "Kdo je od roku 1999 prezidentem Alžírska?", "answers": ["Abdelazíz Buteflika"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Samuel Johnson ho ve svém Slovníku anglického jazyka, první seriózní práci svého druhu z roku 1755, citoval častěji než kteréhokoli jiného autora. Výrazy jako \"with bated breath\" (se zatajeným dechem) (Kupec benátský) a \"foregone conclusion\" (předem učiněný závěr) (Othello) si našly cestu do každodenní anglické řeči. Shakespeare nebyl sice během svého života uctíván, ale dostalo se mu řady uznání. V roce 1598 ho kněz a spisovatel Francis Meres vyčlenil ze skupiny anglických spisovatelů jako \"nejskvělejšího\" i v komediích a tragédiích. Autoři tzv. Parnaských her (Parnassus plays) uváděných v koleji St John College v Cambridge ho řadili k Chaucerovi, Gowerovi a Spenserovi. V Prvním foliu Ben Jonson nazval Shakespeara: \"Duchem věku, potlesku, potěšení, zázrakem naší scény\". V období návratu monarchie mezi lety 1660 a koncem 17. století byly v módě klasické myšlenky. V důsledku toho kritici té doby většinou hodnotí Shakespeara podle Johna Fletchera a Bena Jonsona. Například Thomas Rymer odsoudil Shakespeara pro míchání komického s tragickým. Nicméně básník a kritik John Dryden velmi Shakespeara cenil a řekl na adresu Jonsona, \"já ho obdivuji, ale mám rád Shakespeara\". Po několik desetiletí měl nadvládu Rymerův názor, ale během 18. století kritici začali reagovat na Shakespearovy vlastní výrazy a uznávali to, co nazvali jeho přirozenou genialitou. Řada vědeckých edicíjeho děl, zejména Samuela Johnsona z roku 1765 a Edmonda Malone z roku 1790, přispěla k nárůstu jeho pověsti. Do roku 1800 byl už pevně zakotven jako národní básník. V 18. a 19. století se jeho pověst začala šířit také do zahraničí. Mezi těmi, kdo za něj bojovali, byli spisovatelé Voltaire, Goethe, Stendhal a Victor Hugo. Během éry romantismu byl Shakespeare chválen básníkem a literárním filozofem Samuelem Taylorem Coleridgem. Kritik August Wilhelm Schlegel přeložil jeho hry v duchu německého romantismu. V 19. století kritický obdiv k Shakespearovu géniovi často hraničí s pochlebováním. \"Toto je král Shakespeare\", napsal esejista Thomas Carlyle v roce 1840, \"nejen že záři, ale korunuje svrchovanost nad námi všemi, protože je nejušlechtilejší, nejjemnější, přesto nejsilnější ze shromážděných; nezničitelný.\" Ve viktoriánském období se jeho hry uváděly jako opulentní podívané ve velkém měřítku.", "question": "V kolika letech se Shakespeare oženil?", "answers": ["18"]}
{"title": "Keňská vlajka", "context": "Vlajka Keni byla oficiálně přijata 12. prosince 1963. Skládá se ze tří barevných pásů, černého, červeného a zeleného. Mezi nimi jsou malé bílé proužky (lemy). Černá barva znamená svobodu milující africké obyvatelstvo, červená jeho krev a boj za svobodu, zelená hustou vegetaci a bílé proužky jsou symbolem míru a jednoty. Uprostřed vlajky je červeno-bílo-černý štít masajských válečníků a za ním dva bílé, zkřížené oštěpy symbolizující obranu výše uvedených symbolů. Poměr stran vlajky je 2:3. == Galerie == == Vlajky keňských prezidentů == Prezidentská vlajka v Keni není stálá, jako ve většině zemí, ale mění se s osobou prezidenta. Každý z dosavadních prezidentů měl svou vlastní odlišnou vlajku. Společným prvkem všech vlajek je ale masajský (červeno-bílo-černý) štít a dva (žluté) oštěpy. == Odkazy == === Reference === === Související články === Keňský znak Keňská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Keňská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu mají pásy na Keňské vlajce?", "answers": ["černého, červeného a zeleného"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Lední hokej (zkráceně také jen hokej) je týmový sport hraný na ledě. Jde o jeden z nejrychlejších sportů na světě. Hráči na bruslích dosahují vysokých rychlostí a vystřelený puk někdy přesáhne i rychlost 175 km/h. Hokej vznikl koncem 19. století v Kanadě (pravidla byla vytvořena v Montréalu v roce 1878), ale brzy se rozšířil i do Evropy (hlavně severní a střední) a později částečně i do Asie. První záznam o hokejovém utkání, konaném na známém místě a ve známý čas, se zaznamenaným výsledkem mezi dvěma týmy se uskutečnilo 3. března 1875 v Montreálu na Victoria Skating Rink. == Hra == Lední hokej se hraje na 3 třetiny po 20 minutách, celkem tedy 60 minut čistého času (tzn. čas se při přerušení zastavuje). Mezi třetinami jsou dvě přestávky, každá trvá 15 minut.Hraje se na hokejovém hřišti, kde nastoupí na lední plochu šest hráčů za každý tým, všichni hráči mají brusle a hokejky. Cílem hry je vstřelit více gólů než soupeř. Hraje se malým, tvrdým gumovým kotoučem, který se nazývá puk. Hráči kontrolují puk dlouhými holemi s čepelí tzv. hokejkami. Hokejka je na svém dolním konci zahnutá. Hráči také mohou měnit směr pohybu puku svým tělem, včetně rukou či bruslí. Platné jsou dvě výjimky. První je zákaz přihrát rukou puk svému spoluhráči mimo obranné pásmo. A za druhé nesmějí vstřelit puk do branky úmyslně čímkoliv jiným než hokejkou. Jeden z šesti hráčů je brankář, jehož hlavním úkolem je nepustit puk do branky. Brankář má speciální vybavení a má zvláštní práva, jako je možnost přikrýt puk a tím zastavit hru. Každý tým může mít v zápise (na soupisce jich může mít ovšem neomezeně) maximálně 22 hráčů, z nichž 2 jsou brankáři. Střídání hráčů je možno kdykoliv během hry s jednou výjimkou. Mužstvo, které vyhodí puk na zakázané uvolnění neboli icing nesmí před opětovným zahájením hry vystřídat. Zbylých pět hráčů se dělí na tři útočníky a dva obránce. Útočnické pozice jsou levé křídlo, střední útočník a pravé křídlo. Útočníci spolu většinou hrají v útočných řadách (hovorově lajnách), kde jsou vždy tři útočníci spolu. Často se vyměňuje celá pětka hráčů najednou. Optimální délka jednoho střídání je 40 sekund.[zdroj? ] Většina týmů hraje na čtyři útočné řady a tři obranné dvojice. To se však může v různých zemích lišit.[zdroj? ]Důležitou součástí hry jsou rozhodčí. Bývají čtyři – dva hlavní a dva čároví. Hlavní rozhodčí mají na starost regulérnost hry – posuzují fauly a udělují tresty.Menší trest trvá 2 minuty, větší trest 5 minut a osobní trest 10 minut.", "question": "Ve které zemi vznikl hokej?", "answers": ["v Kanadě"]}
{"title": "Sting", "context": "Gordon Matthew Thomas Sumner, CBE (* 2. října 1951), známý spíš pod svým uměleckým jménem Sting, je anglický hudebník a občasný herec z Newcastle upon Tyne. Než se v roce 1985 vydal na sólovou dráhu, byl hlavním zpěvákem, skladatelem, a baskytaristou rockové skupiny sedmdesátých až osmdesátých let The Police. Hrál také postavu Feyda-Rauthy Harkonnena ve filmu Duna Davida Lynche. Pod názvem Broken music vydal Sting vlastní autobiografii (v českém překladu vyšla v r. 2004 v nakladatelství Albatros). The Dream of the Blue Turtles (1985) ...Nothing Like the Sun (1987) The Soul Cages (1991) Ten Summoner's Tales (1993) Mercury Falling (1996) Brand. New Day (1999) Sacred Love (2003) Songs from the Labyrinth (2006) If on a Winter's Night... (2009) Symphonicities (2010) The Last Ship (. 2013) 57th & 9th (2016) Bring on the Night (1986) Acoustic Live in Newcastle (1991) ...All This Time (2001) The Journey and the Labyrinth (. 2007) Live in Berlin (2010) Fields of Gold: The Best of Sting 1984–1994 (1994) The Very Best of Sting & The Police (1997) At the Movies (1999. ) Brand New Day: The Remixes (2000) Songs of Love (2003) 25 Years (2011) The Best of 25 Years (2011) Nada como el sol (1988) Demolition Man (. 1993) Five Live (1994) Live at TFI Friday EP (1996) Still Be Love in the World (2001) 1992 \"It's Probably Me\" (s Ericem Claptonem. ) #30 UK 1993 \"If I Ever Lose My Faith in You\" #14 UK, #17 US 1993 \"Seven Days\" #25 UK 1993 \"Fields of Gold\" #16. UK, #23 US Singl nezařazený na desku; soundtrack se stejným jménem 1993 \"Demolition Man\" #21 UK Soundtrack z filmu Tři mušketýři 1994 \"All for Love\" (s Bryanem Adamsem a Rodem Stewartem. ) #2 UK, #1 US Ten Summoner's Tales 1994 \"Nothing 'Bout Me\" #32 UK Fields of Gold: The Best of Sting 1984-1994 1994 \"When We Dance\" #9 UK, #38 US 1995 \"This Cowboy Song\" #15 UK Soundtrack z filmu Ace Ventura: Zvířecí detektiv 1996 \"Spirits in the Material World\" (Pato Banton feat.", "question": "Ve kterém městě se narodil anglický hudebník Sting?", "answers": ["Newcastle upon Tyne"]}
{"title": "Poločas přeměny", "context": "Často se používá i termín poločas rozpadu, ale ten je méně obecný, protože ne každá radioaktivní přeměna představuje rozpad (například vyzáření fotonu gama záření z excitovaného jádra). Pro konkrétní jádro nuklidu (určitého izotopu daného prvku) nelze v principu určit, kdy dojde k přeměně. Kvantová mechanika jako pravděpodobnostní teorie umožňuje stanovit pouze pravděpodobnost, že k přeměně dojde v daném časovém úseku, například v následujících 10 minutách. Tento pravděpodobnostní charakter prakticky znamená, že máme-li vzorek látky (obsahující jediný radioaktivní nuklid) běžné velikosti a tedy o velkém počtu atomů (srovnej Avogadrova konstanta), pak můžeme přesně vypočítat dobu, za jakou se přemění právě polovina přítomných jader. Stabilita izotopu se určuje právě na základě poločasu přeměny. Stabilní izotopy ho mají nekonečný, jádra se samovolně nepřeměňují. Za stabilnější je považován izotop s větším poločasem přeměny, protože jeho nuklidy v průměru déle vydrží být tím, čím jsou. V přírodní směsi daného chemického prvku jsou určitá procentuální zastoupení několika jeho izotopů. Například vodík v oceánské vodě obsahuje 99,9844 % protia (to jest atomy se samotným protonem v jádře) a 0,0156 % deuteria, takzvaného těžkého vodíku, který má v jádře navíc vázaný jeden neutron.", "question": "Co určuje stabilitu izotopu?", "answers": ["poločasu přeměny"]}
{"title": "Nightwish", "context": "Jako hlavní motiv posloužil slavný Darwinův citát z roku 1859 z velmi vlivné knihy – O původu druhů. Z ní pochází citace \"Nekonečné tvoří nejkrásnější\". Kde Darwin jasně a výstižně popsal vývoj z jedné buňky pro ostatní organismy. Podle Tuomase Holopainena byla rozhodující pro vývoj alba skladba \"Élan\", jinak též citát Walta Whitmana. Endless Forms Most Beautiful je první album, kde je bubeník Jukka Nevalainen zastoupen blízkým přítelem Kaiem Hahto. Tuomas Holopainen, textař většiny písní a skladatel hudby, tvrdí, že největší inspiraci ke psaní písní nachází ve filmové hudbě. Písně jako Beauty of the Beast (z alba Century Child) a Ghost Love Score (z alba Once) jsou toho příkladem. Holopainen také řekl, že filmová hudba je to, co poslouchá, když je doma. Má rád například hudbu k filmu Van Helsing, Krvavý Příliv a prakticky cokoliv, co napsal Hans Zimmer. Vliv na jeho tvorbu měli také např. experimentální The 3rd and the Mortal či gothic metaloví Tiamat. Na druhé straně byl také Nightwish inspirací pro jiné kapely. Simone Simons, hlavní zpěvačka Epicy, se nechala slyšet, že začala zpívat v důsledku Nightwish. Bývalá zpěvačka Visions of Atlantis, Nicole Bogner, uznala, že Nightwish pro ně byl velkou inspirací na první album.", "question": "Jak se nazývá album, které Nightwish vydali v roce 2002?", "answers": ["Century Child"]}
{"title": "Angličtina", "context": "Díky dominantnímu postavení angličtiny ve světě (a též díky výpočetní technice, která zpočátku podporovala především angličtinu) se anglická abeceda stává de facto standardem pro \"základní latinku\"[zdroj? ] - přestože ne všechna její písmena byla původně obsažena v latině. Anglická abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí: 1 Irské; oboje podoby rozšířené v Austrálii 2 Americké Angličtina používá historický pravopis, který odráží stav jazyka okolo roku 1400. Vzhledem k tomu, že téměř nereflektuje změny, ke kterým došlo ve vývoji v pozdější době, písemný projev se značně rozchází s výslovností. Pravopisná pravidla mají velké množství výjimek, lze jen zhruba odhadnout, jak se které slovo vyslovuje. Problematická je zejména výslovnost cizích slov, především převzatých z francouzštiny. Výslovnost samohlásek závisí především na tom, zda se (v písmu) nacházejí v otevřených (např. hate [hɛ], nenávidět) nebo zavřených (např. hat [hæ], klobouk) slabikách. Podrobnější informace naleznete v článku Fonologie angličtiny. Vzhledem k rozsáhlému jazykovému území a velkému počtu mluvčích se výslovnost angličtiny regionálně značně liší. Existují dva všeobecně přijímané standardy anglické výslovnosti, a to britský, označovaný jako Received Pronunciation (RP), a americký, známý jako General American (GA). Přízvuk je v angličtině pohyblivý. Ve slovech germánského původu stojí zpravidla na první slabice (s výjimkou slov s nepřízvučnými předponami). V četných přejatých slovech se však může nacházet na kterékoliv slabice, mnohdy rozlišuje význam stejně psaných slov. Přízvuk výrazně ovlivňuje výslovnost samohlásek. Nepřízvučné samohlásky jsou redukovány (ɘ, ɪ). Související informace naleznete také v článku Anglická gramatika. Anglická mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Minimální flexe dává současné angličtině převažující charakter analytického jazyka. Angličtina nerozlišuje rod (mužský, ženský a střední). Výjimkou jsou pouze osobní a přivlastňovací zájmena ve 3. osobě jednotného čísla (he - on; she - ona; it - ono; his - jeho; her - její; its - jeho), která se používají na základě přirozeného rodu. Toto nemá žádný vliv na mluvnické tvary slov. Podstatná jména jsou obvykle determinována členem, který je dvojí: neurčitý: a, an [ɘ, ɘ] (původní význam \"jeden\"), který se používá pouze v jednotném čísle;. delší tvar an se používá před slovem začínajícím ve výslovnosti samohláskou, např. an orange, (nějaký) pomeranč; určitý: the (původní význam \"ten\") se používá v jednotném i množném čísle. Vyslovuje se [ð], před samohláskou [ð]. Skloňování podstatných jmen je značně zjednodušené.", "question": "Který jazyk je třetím nejrozšířenějším mateřským jazykem na světě ?", "answers": ["Angličtina"]}
{"title": "Yperit", "context": "Má poměrně vysokou bojovou účinnost, zejména při použití ve formě aerosolu. Destilovaný sulfidický yperit je možné považovat za trvalou bojovou chemickou látku, protože na zamořeném terénu zůstává po dobu mnoha hodin až několika dnů (především v závislosti na okolní teplotě). Ačkoliv jeho bod tuhnutí je 14,40 °C, jsou známy různé \"bojové receptury yperitu\", jejich bod tuhnutí může být účelově snížen až na - 30 °C. Přidávání různých rozpouštědel však pochopitelně snižuje účinnost takto upraveného yperitu. Pro zimní podmínky byla také zavedena směs sulfidického yperitu a lewisitu. Ve vodě je málo rozpustný, dobře je rozpustný v organických rozpouštědlech. Yperit je považován za velmi stabilní látku, jeho odmořování probíhá pomalu a ne vždy dostatečně, i meziprodukty destrukčních razantních chemických reakcí jsou mnohdy toxické, některé mají také zpuchýřující účinky. Do organismu proniká všemi cestami vstupu – kůží, dýchacími orgány, očními spojivkami i zažívacím ústrojím. Střední smrtná koncentrace sulfidického yperitu činí inhalačně LCt50: 1,5 gmin-1m-3. První klinické příznaky otravy se projevují obvykle za 4-6 hodin po zasažení. Celková doba latence (skryté působení bojové chemické látky) značně závisí na obdržené dávce. Yperit vykazuje značný kumulativní účinek. Yperit má mnohostranný účinek na organismus.", "question": "Který vojenský plyn byl použit Němci v první světové válce?", "answers": ["Yperit"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Modul přistál na zmrzlém povrchu tvořeném směsí křemičitanových hornin a tuhého metanu. Nad očekávání dobře přežil přistávací manévr a na povrchu fungoval více než 4 hodiny. Spojení se sondou Cassini bylo ale ztraceno už po dvou hodinách, protože sonda zmizela za horizontem. Sonda Cassini pokračuje z oběžné dráhy ve výzkumu Saturnu a jeho měsíců. Saturn patří mezi plynné obry, takže nemá pevný povrch jako terestrické planety. U těchto planet se předpokládá, že případný život by mohl teoreticky vznikat pouze v atmosféře v oblastech, kde se nacházejí kapičky vody a dostatek slunečního záření. Objevily se spekulace, ve kterých se tvrdilo, že by v takovém prostředí dokázaly žít i vícebuněčné organismy. Na Zemi se však zatím nenašly žádné organismy, které by byly schopny žít výhradně v mracích, dokonce ani na místech, kde jsou mraky přítomny téměř neustále. Analogicky můžeme předpokládat podobnou situaci pro všechny tělesa sluneční soustavy s atmosférou a tedy i pro Saturn. Naopak za možné kandidáty na mimozemský život v Saturnově rodině se považují měsíce Titan a Enceladus. Složení atmosféry Titanu připomíná složení atmosféry Země v raném stádiu vzniku. Uvažuje se též o možnosti výskytu jednobuněčných organismů, které by zde mohly přežívat. Po přistání sondy Huygens však Fransois Raulin, jeden z expertů projektu prohlásil, že život na Titanu je velmi nepravděpodobný z důvodu nepřítomnosti vody na povrchu měsíce.", "question": "Má Saturn pevný povrch ?", "answers": ["Saturn patří mezi plynné obry, takže nemá pevný povrch jako terestrické planety."]}
{"title": "Květen", "context": "Květen je pátý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 31 dní. Už od 13. století je měsíc květen spojen s lidovými oslavami, např. stavění májek nebo pálení čarodějnic, je považován za měsíc lásky. 1. května je mezinárodní svátek práce a druhou květnovou neděli se slaví svátek matek. Měsíc květen začíná ve stejný den v týdnu jako leden příštího roku. Žádný jiný měsíc v běžném roce nezačíná stejným dnem v týdnu jako květen. Mokrý máj - v stodole ráj Svatá Žofie políčka často zalije Na Urbana pěkný, teplý den - bude suchý červenec i srpen. Vinná réva nedbá toho - bude míti vína mnoho. Déšť svatého Floriána je ohňová rána. Březen, za kamna vlezem, duben ještě tam budem, trnopuk s kamen fuk. Slovo květen pochází od slova kvést (rostliny kvetou), původně máj. Slovo květen se poprvé objevilo v Jungmannově překladu Ataly z roku 1805 jako poetismus a překlad za fr. lune des fleurs[1], ale rychle se vžilo. Na Jungmanna zřejmě působilo polské slovo kwiecień (\"duben\"). měsíc lásky měsíc obětí komunismu měsíc požární ochrany Obrázky, zvuky či videa k tématu květen ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo květen ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc květen?", "answers": ["31 dní"]}
{"title": "Komunistická strana Československa", "context": "K základním programovým východiskům patřil třídní boj vedený dle sovětského vzoru, zahrnující i fyzickou likvidaci třídních a ideologických nepřátel. Podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993 šlo o organizaci zločinnou a zavrženíhodnou. Jejím ideovým i právním nástupcem je v Česku Komunistická strana Čech a Moravy. Ustavující sjezd KSČ se konal ve dnech 14. až 16. května 1921 ve velkém sále Národního domu v Karlíně. Vlastní sjezd probíhal 15. a 16. května, předcházela mu sobotní předporada výkonného výboru Československé sociálně demokratické strany dělnické (levice) a volba předsednictva sjezdu. Toho se zúčastnilo 569 delegátů, kteří zastupovali zhruba 350 tisíc levicových sociálních demokratů. Nový výkonný výbor na své schůzi 16. 5. 1921 zvolil předsedou Václava Šturce, místopředsedou Bohumíra Šmerala a druhým místopředsedou Václava Bolena. Předsedou kontrolní komise byl zvolen František Hovorka, pokladníkem pak prozatímně Josef Skalák. KSČ vznikla přejmenováním odštěpené větší části Československé sociální demokracie (viz též Prosincová generální stávka 1920). Programem byla koaliční vláda socialistických stran s levicí agrárníků. V době svého vzniku byla v absolutních i relativních číslech jednou z největších komunistických stran na světě a muselo se s ní počítat i na domácí scéně, když v parlamentních volbách v roce 1925 skončila na druhém místě s 934 223 hlasy a 41 mandáty.", "question": "Kdy se konal ustavující sjezd KSč?", "answers": ["14. až 16. května 1921"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Poprvé je vytvořena Henleova klička, jež přispívá ke zpětné resorpci vody z primární moče a tvorbě vlastní hypertonické moče, a je zvětšen počet glomerulů; kromě toho dochází k resorpci vody i v kloace. Zbytky vrátnicového oběhu v ledvinách jsou zachovány. Kyselina močová se dopravuje krví z jater do Malpighiho tělísek a zde je filtrována z glomerulů. Párové močovody odvádějí tekutou moč přímo do středního oddílu kloaky, odkud se dostává zpět do koprodea. Tam se po odnětí zbylé vody ukládá bělavá kyselina močová a jiné uráty jako povrchový povlak na trus. Trus s močí pak odchází středním a vnějším oddílem kloaky ven z těla. Podrobnější informace naleznete v článku Rozmnožovací soustava ptáků. Způsob rozmnožování je u ptáků dokonalejší než u plazů (jsou u nich vyvinuty různé formy rodičovských instinktů). Pohlavní orgány se však vyznačují úsporností stavby. Samčími gonádami jsou párová fazolovitá varlata (pravé je menší), většině ptáků chybí penis a kopulují přitištěním okrajů kloak. Samice mají zpravidla jen jeden fungující vaječník, a to levý, včetně levého vejcovodu. Podrobnější informace naleznete v článku Dýchací soustava ptáků. Ptáci mají nejvýkonnější dýchací systém ze všech obratlovců. Celková aktivní plocha ptačích plic je až o 20% větší než u savců; také intenzita dýchání u ptáků je vzhledem k morfologickým i funkčním odlišnostem plic mnohem vyšší. Plíce jsou ale poměrně malé, kompaktní a při dýchání se jejich objem nemění, což prakticky zhoršuje jejich vyšetření auskultací. Ventilace je umožněna především systémem vzdušných vaků. Podrobnější informace naleznete v článku Oběhová soustava ptáků. Kardiovaskulární systém (systema cardiovasculare), stejně jako u savců, zahrnuje srdce, krevní cévy a lymfatický systém. Ptáci mají relativně největší srdce z obratlovců a absolutně nejvyšší krevní tlak, srdeční frekvenci a tělesnou teplotu. Větší relativní objem srdce a vyšší tepová frekvence zajišťují ptákům větší minutový objem než u savců. Plicní a tělní krevní oběh jsou u ptáků uspořádány stejně jako u savců. Ptáci mají 3 portální žilní oběhy (hypofyzární, jaterní, ledvinový). Podrobnější informace naleznete v článku Smyslová soustava ptáků. Ptáci řídí svá jednání zejména zrakem, sluchem a hmatem.", "question": "Jací obratlovci mají nejvýkonnější dýchací systém?", "answers": ["Ptáci"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Kalifornie (anglicky California [ˌ] IPA, oficiálně State of California) je stát nacházející se na západním pobřeží Spojených států amerických, v oblasti pacifických států v západním regionu USA. Kalifornie hraničí na severu s Oregonem, na východě s Nevadou, na jihovýchodě s Arizonou a na jihu s mexickým státem Baja California. Západní ohraničení státu tvoří Tichý oceán. Se svou rozlohou 423 970 km2 je Kalifornie třetím největším státem USA, v počtu obyvatel (39,3 milionů) je nejlidnatějším státem Unie a s hodnotou hustoty zalidnění 93 obyvatel na km2 je na 11. místě. Hlavním městem je Sacramento se 490 tisíci obyvatel. Největšími městy jsou Los Angeles s 4,0 miliony obyvatel, dále San Diego (1,4 milionu obyv.), San José (1,0 milionu obyv.), San Francisco (860 tisíc obyv.) a Fresno (520 tisíc obyv.). Kalifornii patří 1352 km pobřeží Tichého oceánu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Whitney s nadmořskou výškou 4421 m v pohoří Sierra Nevada, jenž je nejvyšší horou kontinentálních Spojených států. Pláň Badwater v Údolí smrti s nadmořskou výškou - m je naopak nejníže položeným místem USA. Největšími toky jsou řeky Colorado, jež tvoří hranici s Arizonou, a San Joaquin. Kalifornské pobřeží bylo Evropany poprvé prozkoumáno v roce 1542, pozemní španělské expedice posléze probíhaly během 16. a 17. století. Region byl pojmenován zřejmě podle mýtické země z tehdy populárního španělského románu. Název se původně vztahoval ke Kalifornskému poloostrovu, ale později se rozšířil i na severnější oblast. Území bylo součástí místokrálovství Nové Španělsko, na konci 18. století zde vznikaly první křesťanské misie. Moderní Kalifornie byla součástí Horní Kalifornie, která se v roce 1821 stala částí nezávislého Mexika a kterou na základě výsledku mexicko-americké války získaly v roce 1848 Spojené státy. Téhož roku zde vypukla zlatá horečka a díky nárůstu počtu obyvatel se Kalifornie 9. září 1850 stala 31. státem USA. Kalifornie patří k nejbohatším a ekonomicky nejaktivnějším státům USA. Průmyslově je nejdůležitější oblastí Los Angeles s okolím a také Silicon Valley, centrum elektronického průmyslu. Losangeleská čtvrť Hollywood je centrem amerického filmového průmyslu. Podnebí je suché a horké, vyskytují se častá zemětřesení - nejsilnější byla v roce 1906 a 1989. Po vyhnání nepočetných indiánských kmenů se území Kalifornie stalo severní výspou španělské říše na severoamerickém kontinentu. Kalifornie spadala pod místokrálovství Nové Španělsko.", "question": "V jakém pohoří se nachází Yosemitský národní park?", "answers": ["Sierra Nevada"]}
{"title": "Těžká voda", "context": "Z toho vyplývá, že i agresivní rakovinná onemocnění by jí měla být zpomalována. Vedlejší účinky takové terapie by byly však jen těžko vyváženy. Těžká voda má o 10,6 % větší hustotu než obyčejná voda. Těžká voda se v přírodě běžně vyskytuje, avšak je poměrně značně zředěna. Při izolaci se využívá faktu, že vazba D-O je silnější, nežli H-O. To se projevuje tím, že při elektrolýze běžné směsi těžké a lehké vody dochází nejprve k rozpadu H2O. Vzniká tak stále koncentrovanější roztok D2O a DHO (polotěžké vody). Nakonec se odebere zbylé malé množství elektrolytu a ten se obdobnou metodou ještě přečišťuje. Těžká voda se využívá jako moderátor v jaderných reaktorech (viz těžkovodní reaktor, např. typ Candu), kde při stejně silném moderačním účinku pohltí méně neutronů než obyčejná voda. Proto je možné upustit od, u lehkovodních reaktorů nutného, obohacování uranu. V NMR spektroskopii se těžká voda využívá pro stabilizaci magnetického pole a jako rozpouštědlo pro měření protonových NMR spekter. Dále těžká voda slouží k syntéze ostatních sloučenin obsahujících deuterium. V letech 1942-1944 byl norský Rjukan místem velmi ostrých střetů. Právě tam se nacházela vodní elektrárna Vemork, v níž, jako jediné v Evropě, se od roku 1934, v továrně Norsk Hydro, těžká voda ve velkém vyráběla, což bylo možné jen díky obrovskému přebytku energie poskytovaném vodní elektrárnou. Koncem třicátých let odhalili němečtí vědci pod vedením Wernera Heisenberga princip nukleární řetězové reakce. To po vypuknutí druhé světové války vyvolalo mezi nimi a spojenci \"závod\" o převzetí kontroly nad továrnou Norsk Hydro, neboť Němci plánovali těžkou vodu využít ve svých pokusných reaktorech jako moderátor.", "question": "Vyskytuje se běžně v přírodě těžká voda ?", "answers": ["Těžká voda se v přírodě běžně vyskytuje, avšak je poměrně značně zředěna."]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Edsger Wybe Dijkstra [ˈ ˈ] IPA (11. května 1930 Rotterdam - 6. srpna 2002 Nuenen) byl nizozemský informatik. V roce 1972 obdržel Turingovu cenu za své příspěvky rozvoji programovacích jazyků. Edsger Wybe Dijkstra se narodil v Rotterdamu, Nizozemsko roku 1930. Oba jeho rodiče byli velmi vzdělaní lidé. Jeho otec pracoval jako chemik a matka byla matematička. V roce 1942 nastoupil Dijsktra jako dvanáctiletý chlapec na Gymnasium Erasminium. Byla to střední škola pro neobyčejně nadané studenty, v níž se mu dostalo vzdělání v mnoha různých předmětech zahrnujícich latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, biologii, matematiku a chemii. Roku 1945 se Dijsktra rozhodoval o dalším studiu, které se mělo s největší pravděpodobností týkat práva, aby pak mohl pracovat jako představitel Spojených národů v Nizozemí. Protože při studiu na gymnáziu vynikal v chemii, matematice a fyzice, rozhodl se studovat obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. O rok později začal na poloviční úvazek pracovat v Mathematical Centre v Amsterdam a právě tato práce zvýšila jeho zájem v programování.", "question": "Kdy obdržel Edsger Wybe Dijkstra Turingovu cenu?", "answers": ["1972"]}
{"title": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity (PrF MU) je jedna z devíti fakult Masarykovy univerzity. Založena byla spolu s celou univerzitou v Brně roku 1919. V meziválečném období se proslavila školou normativní teorie práva, v roce 1950 byla zrušena a obnovena roku 1969. Sídlí v klasicizující budově na Veveří, nabízí vysokoškolské právní vzdělání na bakalářské (Bc.), magisterské (Mgr. a JUDr.) i doktorské (Ph.D.) úrovni a ve srovnání všech čtyř českých veřejných právnických fakult je pravidelně hodnocena jako nejlepší z nich. Související informace naleznete také v článku Seznam děkanů Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Tradice univerzitní výuky práva na Moravě pochází z konce 17. století, v Brně se ale právo přednášelo jen v krátkém období 1778–1782, kdy sem byla přeložena olomoucká univerzita. Po zrušení její právnické fakulty v roce 1855 vznikla citelná potřeba existence nejen právnických studií, veškeré snahy o zřízení druhé české univerzity, která by byla situována do moravského hlavního města Brna a samozřejmě měla svou právnickou fakultu, v nichž se mj. angažoval tehdejší profesor a pozdější československý prezident T. G. Masaryk, však vyšly naprázdno. Bylo tomu tak zejména kvůli odporu Němců, kteří chtěli zachovat převážně německý charakter města, pouze některé právní obory byly vyučovány na české technice. Až po vzniku československé republiky mohla být tato myšlenka uskutečněna, roku 1919 vznikla Masarykova univerzita se sídlem v Brně a její právnická fakulta spolu s lékařskou zahájily výuku ještě ve školním roce 1919/1920.", "question": "Kolik fakult má Masarykova univerzita?", "answers": ["devíti"]}
{"title": "Egypt", "context": "Egypt, oficiálně Egyptská arabská republika (EAR) (ve staré češtině Ejipt) je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře. Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina z přibližně 94 milionů obyvatel (k roku 2016) žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů, kde se nachází jediná orná půda v zemi. Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry, Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty. Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta, skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů. Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu. V minulosti mívaly státy nebo území, na nichž se dnešní státy nacházejí, poněkud odlišná jména, než jaká mají dnes. A čím vzdálenější minulost, tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území. Ani Egypt v tomto není výjimkou. I současné označení má své kořeny v egyptštině, avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného. Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer (řecky Memfis) který byl nazýván \"Palác Ptahovy Ka\" což se v egyptštině řekne \"hat ka ptah\". Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz (podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne), který se mohl vyslovovat přibližně \"hykupta\". V této podobě se s tímto označením setkali Řekové. Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus, v němž je to vlastně jméno egyptského krále, po němž se nazývá i celá zem. Tento Řeky zkomolený název zněl AIΓ (Aigyptos). Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané, převzali jej a přizpůsobili si jej zase svému jazyku a tak vzniklo Æ (Égyptus), což byl později (když se Egypt stal součástí Impéria) i oficiální název provincie.", "question": "Jaká moře Egypt omývají?", "answers": ["Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře"]}
{"title": "Sestřičky", "context": "Film popisuje těžký život zdravotních sester na venkově, které musejí objíždět nemocné a dostanou se tak do mnoha zásadních životních situací svých pacientů. Starší sestra (Jiřina Jirásková) bere věci s nadhledem a předává své bohaté zkušenosti mladší (Alena Mihulová). Námět: Adolf Branald Scénář: Vladimír Bor, Karel Kachyňa Hudba: Luboš Fišer Kamera: Jan Čuřík Režie: Karel Kachyňa Hrají: Jiřina Jirásková, Alena Mihulová, František Husák, Oldřich Vízner, Ondřej Vetchý, Jiří Růžička, Otto Lackovič, Jiří Žák Další údaje: barevný, 85 min, hořká komedie Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1983 Sestřičky v Česko-Slovenské filmové databázi Sestřičky na Kinoboxu.cz", "question": "Hrála ve filmu Sestřičky Jiřina Jirásková ?", "answers": ["Námět: Adolf Branald Scénář: Vladimír Bor, Karel Kachyňa Hudba: Luboš Fišer Kamera: Jan Čuřík Režie: Karel Kachyňa Hrají: Jiřina Jirásková, Alena Mihulová, František Husák, Oldřich Vízner, Ondřej Vetchý, Jiří Růžička, Otto Lackovič, Jiří Žák Další údaje: barevný, 85 min, hořká komedie Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1983 Sestřičky v Česko-Slovenské filmové databázi Sestřičky na Kinoboxu.cz"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení.", "question": "Kdy se Chorvatsko stane členem EU?", "answers": ["1. července 2013"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Další neblahé zásahy následovaly ze strany komunistické moci po únoru 1948. Nejrozsáhlejší čistky proběhly na právnické fakultě, kterou muselo opustit 46 % studentů; v roce 1950 byla zrušena úplně. V letech 1960–1990 nesla univerzita z politických důvodů jméno Universita Jana Evangelisty Purkyně. Roku 1946 byla zřízena pedagogická fakulta, která však mezi lety 1953 a 1964 stála mimo svazek univerzity. Obnovení svobodných poměrů po listopadu 1989 umožnilo univerzitě další rozvoj i návrat k původnímu názvu \"Masarykova univerzita\". Byly založeny čtyři nové fakulty (ekonomicko-správní, informatiky, sociálních studií, sportovních studií) a byl vystavěn univerzitní kampus. V letech 1998–2005 byla univerzita podle přílohy zákona o vysokých školách z 1998 vedena jako Masarykova univerzita v Brně. V roce 2006 se sídelní město, mylně uváděné v názvu, opět vypustilo. Až do září 2016 tak Masarykova univerzita byla podle této přílohy zákona ze všech veřejných a státních vysokých škol jedinou, která u svého názvu neuváděla své sídlo. Univerzita od 1. března 1999 používá pro administrativu studia svůj vlastní informační systém. Za jeho vývoj a inovace obdržela v roce 2005 evropskou cenu EUNIS Elite Award. Mezinárodní spolupráce je realizována mimo jiné v rámci Compostela Group of Universities a Utrecht Network. Od roku 2005 vydává univerzita vlastní zpravodajský měsíčník Muni, jenž se v roce 2012 stal Firemním médiem roku v kategorii tiskovina veřejné a státní správy v soutěži pořádané Komorou PR. Podpisem memoranda o spolupráci se spolkem Wikimedia Česká republika se Masarykova univerzita od roku 2015 zavázala k účasti na rozvoji internetové encyklopedie Wikipedie. Pravidelně se každý rok v hale Rondo koná hokejový souboj s výběrem Vysokého učení technického, Masarykova univerzita celou sérii vede.", "question": "Jaký název nesla Masarykova univerzita v letech 1998 - 2005 ?", "answers": ["Masarykova univerzita v Brně"]}
{"title": "Biedermeier", "context": "Biedermeier je umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí. Časově bývá tradičně ohraničován Vídeňským kongresem (1815) a revolucí roku 1848. Samotné pojmenování biedermeier použil poprvé až v roce 1848 Joseph Victor von Scheffel v mnichovském časopise Fliegende Blätter a vznikl spojením příjmení Biedermann a Bummelmeyer. Biedermeier je měšťanská obdoba empíru (odtud název měšťanský empír), šlechtického stylu odvozeného z klasicismu. V reakci na romantismus, který se zdál svým duchovním vzletem přinášet jen krvavé revoluce a války, zdůrazňoval biedermeier klid, umírněnost, měšťanské ctnosti a drobnou práci. V první polovině 19. století byla již buržoazie natolik majetná, aby si mohla pořizovat výrobky, které jí pro svou náročnost byly dříve finančně nedostupné (např. čalouněný nábytek, porcelán atd. – díky zavádění tovární výroby se náklady na jejich zhotovení snížily). Protože však příjmy měšťanů nedosahovaly takových výší, aby si mohli dovolit stavět městské domy či paláce, zůstal biedermeier především stylem užitého umění. Již ve své době byl biedermeier napadán a odsuzován jako idyla hřbitova. Rozvíjel se v době tzv. metternichovského absolutismu, kdy byla většina občanských aktivit potlačena či kontrolována a biedermeier znamenal rovněž únik z veřejného života ke klidu u domácího krbu. Biedermeier se projevil i v umění (velmi se inspiroval právě módním romantismem), zejména v malířství (zobrazovány byly měšťanské pokoje, dvorky a zátiší; oblíbený byl rovněž portrét). Z umělců jsou s biedermeierem spojování např. básníci Annette von Droste-Hülshoff či Eduard Mörike nebo hudební skladatel Franz Schubert. K biedermeierovým dramatikům bývají řazeni Franz Grillparzer a Johann Nepomuk Nestroy. Českým příkladem biedermeieru může být např. literární dílo Magdaleny Dobromily Rettigové, především její kuchařky, či portrétní tvorba Antonína Machka.", "question": "Jak se jmenuje umělecký styl první poloviny 19. století, který nalezneme zejména v německy mluvících zemích?", "answers": ["Biedermeier"]}
{"title": "Dwight D", "context": "Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. == Původ a mládí == Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pennsylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pennsylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy (Vojenskou akademii Spojených států) v městě West Point ve státě New York. To také způsobilo, že dům jeho matky už nebyl místem, kde se badatelé Bible mohli scházet. Vznikl tak dlouhodobý ideový spor mezi matkou a synem (jakož i mnoho dalších), kdy jeho matka výrazně nesouhlasila s jeho vojenskou kariérou. Přesto spolu nadále udržovali velmi blízký vztah. == Vzdělání == Společně se svými šesti bratry navštěvoval Abilenejskou střední školu. V roce 1909 absolvoval a přijal práci nočního předáka v mlékárně, aby pomohl svému bratru Edgarovi zaplatit vysokoškolské vzdělání. Po této pracovní pauze absolvoval testy na Námořní akademii, kterými prošel, ale protože byl starý na to, aby jej přijali, musel být doporučen kansaským senátorem Josephem L. Bristowem.", "question": "Kdy se narodil Dwight David Eisenhower?", "answers": ["14. října 1890"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Nad tímto velkým jádrem se nachází třetina planety v podobě pláště tvořená nejspíše směsicí horkých plynů vodíku, hélia, vody a metanu, který způsobuje i charakteristickou modrou barvu planety. Při odrazu světla od planety metan nejvíce rozptyluje modré paprsky a naopak absorbuje červenou část spektra. Předpokládá se, že plášť by mohl dosahovat desetinásobku až patnáctinásobku hmotnosti Země. Měření za pomoci mikrovlnného záření naznačují, že teplota na Neptunu (jako u ostatních planet) roste s hloubkou. Před měřením sondy Voyager 2 se předpokládalo, že teplota Neptunu bude přibližně - °C, ale sonda naměřila - °C. Tento rozdíl v naměřených hodnotách naznačuje, že Neptun má podobně jako Jupiter a Saturn vnitřní zdroj energie. V plášti, kde se nachází přehřátý plyn, je teplota v rozmezí 1730 až 4730 °C. Modely naznačují, že by se v hloubce okolo 7000 km mohly nacházet podmínky, které by umožňovaly vznik diamantů z metanu. Vzniklé diamanty by pak padaly k jádru planety. Atmosféra Neptunu má zelenomodrou barvu, zabírá nejspíše 5 až 10 % celkové hmotnosti planety a rozkládá se do hloubky 10 až 20 % planetárního poloměru. Je o mnoho bouřlivější, proměnlivější než atmosféra Uranu.", "question": "Jak se jmenuje osmá nejvzdálenější planeta od Slunce?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Silvestr", "context": "Silvestr (v některých jazycích a dříve také v češtině Sylvestr) je mužské křestní jméno latinského původu (latinsky silva - les, silvestris - lesní, tedy \"muž z lesa\"). Podle českého a slovenského kalendáře má svátek 31. prosince (protože 31. prosince 335 zemřel papež Silvestr I.), tedy na konci roku, proto na tento den připadají silvestrovské oslavy. Ženským protějškem je Silvie. Následující tabulka uvádí četnost základní varianty jména Silvestr v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované roky 1999-2009) je - %, což svědčí o značném poklesu obliby tohoto jména. Poznámka: Do statistiky nebyly započítány další, řídce se vyskytující varianty (6× Sylvester, 4× Silvestru) a nemohou být započítány ani dvojjmenné entity, které lze používat od r. 2000 a které jsou v žebříčku uváděny samostatně (z nich nejčastější 4× Tomáš Silvestr, 2× Milič Silvestr). Silvestr Hetzer - opat cisterciáckého kláštera v Plasích Silvestr I. - papež katolické církve Silvestr II. - papež katolické církve Silvestr III. - papež katolické církve Silvestr Braito - dominikánský teolog Silvester Ács - slovenský a československý politik KSS z regionu Šaľa, poslanec FS. za normalizace Silvestr Bláha - český voják a odbojář Sylvester Stallone - herec Sylvestr Krnka - puškař a vynálezce James Joseph Sylvester - anglický matematik Jakub Sylvestr - slovenský fotbalista Sylvester (kráter) - kráter v blízkosti severního pólu Měsíce Catena Sylvester - měsíční údolí Slovníkové heslo Silvestr ve Wikislovníku", "question": "Kdy je Silvestr?", "answers": ["31. prosince"]}
{"title": "Růže", "context": "Růže (Rosa) je rod keřovitých rostlin s více než 100 druhy, které se v přírodě vyskytují na severní polokouli, především v oblasti mírného pásu. Jsou to většinou keře, popínavé rostliny, někdy též rostliny plazivé. Dosahují délky 2-5 metrů, zřídka až 20 metrů. Růže se velmi často a ve velkém počtu pěstují, zejména jako okrasné rostliny. Plodem růže je souplodí nažek uzavřené v šípku. V heraldice je růže častým motivem, kreslí se zpravidla s pěti okvětními lístky. Podle odlišného přístupu jednotlivých botaniků k vymezení je popsáno 100 až 300 samostatných druhů. Určování některých druhů růží je obtížné vzhledem k značné morfologické mnohotvárnosti a vyžaduje porovnání mimo květů, listů, ostnů a šípků také i kališních lístků po odkvětu či sterilních letorostů u příbuzných druhů. Často jsou některé druhy vedeny v nižší taxonomické jednotce; tedy jako poddruhy, nebo se za samostatné druhy považují i mezidruhoví kříženci. Nejstarší doklady o existenci růží jsou z období před 40 miliony let. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Narůstají většinou v nižší až středně vysoké keře, někdy jsou prutnatě převislé, poléhavé nebo se opírají o okolní dřeviny, a tím nabývají charakter lian. Zvláštní zařízení, jako např. úponky, sloužící k popínání ovšem růže nemají a nemají ani ovíjivé lodyhy. Kořenová soustava se zřetelným hlavním kořenem je u některých druhů růží doplněna o mělce kořenící podzemní výběžky. Větve a větvičky jsou až na nemnohé výjimky ostnité. Ostny, které se dají vylomit (výraz trn není morfologicky správný), se podle druhů liší tvarem, velikostí i hustotou umístění na větvích.", "question": "Co je plodem růží?", "answers": ["souplodí nažek uzavřené v šípku"]}
{"title": "Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí", "context": "Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (Istanbulská úmluva) je mezinárodní smlouva Rady Evropy posuzující především všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Úmluva se zaměřuje na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů genderově podmíněného násilí. Úmluva také nově definuje některé trestné činy (například: mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucenou sterilizaci) a požaduje po státech, aby je zavedly do svého trestního řádu. Dne 14. března 2012 jako první ratifikovalo úmluvu Turecko, ke kterému se k březnu 2017 připojilo dalších 21 států. V platnost vstoupila 1. srpna 2014. == Historie úmluvy == Počátkem devadesátých let se Rada Evropy začala zasazovat o ochranu žen před genderově motivovaným násilím. Její Výbor ministrů vydal několik doporučení, což dalo vzniknout v období 2006–2008 celoevropské kampani za boj proti násilí na ženách včetně domácího násilí. Zásadně odmítavý postoj k tomuto násilí vyjádřil i Evropský parlament přijetím řady rezolucí a doporučení vyzývající ke schválení právně závazných norem v oblasti prevence, ochrany a stíhání nejzávažnějších a nejrozšířenějších forem genderově podmíněného násilí. Národní zprávy, studie a průzkumy následně poukázaly na závažnost tohoto problému v Evropě. Kampaň v první řadě odhalila značně rozdílné reakce jednotlivých států na násilí na ženách a domácí násilí. Objevila se evidentní potřeba harmonizace právních norem s cílem zajistit, aby oběti mohly požívat stejné úrovně ochrany napříč celou Evropou. Politická vůle jednat vzrostla. Ministři členských států Rady Evropy začali diskutovat o nutnosti posílení ochrany obětí domácího násilí, zejména pak násilí partnerského.Vědoma si své role, rozhodla se tedy Rada Evropy vytvořit jednotné standardy pro prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. V prosinci roku 2008 Výbor ministrů zřídil expertní skupinu pověřenou přípravou návrhu úmluvy v této oblasti.", "question": "Kdy vstoupila v platnost Istanbulská úmluva?", "answers": ["1. srpna 2014"]}
{"title": "Kerrith Brown", "context": "Kerrith Brown, (* 11. července 1962 v Wolverhamptonu, Spojené království) je bývalý britský zápasník – judista tmavé pleti a anglické národnosti, bronzový olympijský medailista z roku 1984. == Sportovní kariéra == S judem začínal ve 12 letech v rodném Wolverhamptonu pod vedením Maca Abbotse a Dave Brookse. Je vyučeným kadeřníkem. Specializoval se na techniky submisson. Jeho osobní technikou bylo sankaku-jime, případně sankaku-gatame. Britové ho viděli jako nástupce Neila Adamse. Adams se však několik let do důchodu nechystal a tak musel hubnout do lehké váhové kategorie. V roce 1984 se účastnil olympijských her v Los Angeles a po dobrém taktickém výkonu získal bronzovou olympijskou medaili. V roce 1988 startoval na olympijských hrách v Soulu a opět jeho ambice na výhru skončili v semifinále. V boji o třetí místo porazil účadujícího mistra světa Američana Swaina a obhájil bronzovou olympijskou medaili. Tu však musel pár dní na to vrátit kvůli pozitivnímu dopingovému testu. Při předturnajou shazování si totiž pomohl nedovoleným přípravkem. Po dvouletém trestu se vrátil v polostřední váze, ale v britské olympijské kvalifikaci prohrál s Ryanem Birchem a přišel o účast na olympijských hrách v Barceloně. Po skončení sportovní kariéry se věnoval trenérské práci a později i funkcionářské. V roce 2015 se stal prezidentnem amatérské federace Mixed martial arts (IMMAF). == Výsledky == == Reference == == Externí odkazy == Výsledky a novinky Kerritha Browna na Judoinside.com", "question": "Získal někdy Kerrith Brown bronzovou medaili ?", "answers": ["V roce 1984 se účastnil olympijských her v Los Angeles a po dobrém taktickém výkonu získal bronzovou olympijskou medaili."]}
{"title": "Chicago", "context": "Pokračuje demolice starých polorozpadlých budov, které jsou nahrazovány novými. Tím pádem zde vzniká lepší prostředí předměstského typu. V South Side se nachází i jedna z nejstarších částí Chicaga, Pullman. Na jihozápadě Chicaga se nachází převážně obytné oblasti. Žije zde spousta irských Američanů (směrem na východ však přibývá černošského obyvatelstva). V oblasti probíhá velká slavnost na Den Sv. Patrika. V jihozápadní části se nachází letiště Midway International Airport. Této oblasti se velmi dařilo kolem roku 1990. V oblasti se nachází tři velké parky: Douglas Park, Garfield Park a Humboldt Park. Západ Chicaga je zároveň domovem velké části hispánského obyvatelstva ve městě. V regionu West Side se nachází i čtvrť založená českými imigranty - Pilsen (v překladu Plzeň). Související informace naleznete také v článku Metro v Chicagu. Chicago je důležitým dopravním uzlem ve Spojených státech. Je to jediné město v Severní Americe, kterým prochází všech šest železničních drah I. třídy. Z nádraží Chicago Union Station vyjíždí dálkové spoje do New Yorku, Seattlu, New Orleansu, Los Angeles a do Washingtonu D.C.. Zároveň kratší spoje po celém Illinois a směrem k městu Milwaukee ve Wisconsinu. Železniční dopravu většinou obstarává společnost Amtrak. Podzemní nádraží Millennium Station v centru má na starost hlavně příměstské spoje, např. South Shore Line, což je železnice vedoucí ze South Bendu v Indianě, přes Michigan City a Gary až do Chicaga. Příměstské vlaky obstarávají hlavně společnosti Metra a NICTD (South Shore Line). Co se týče silniční dopravy, Chicagem vede spousta několikaproudových silnic a bulvárů, díky jejich šířce vznikají v centru města dopravní zácpy jen málokdy.", "question": "Kolik železničních drah I. třídy prochází Chicagem?", "answers": ["šest"]}
{"title": "YouTube", "context": "Od doby založení se zlepšovaly a dále zlepšují možnosti záznamových zařízení a přenosové kapacity a rychlosti sítí a s nimi roste také podporovaná kvalita videí na serveru. Průběžně se měnil a přizpůsoboval i layout a celková nabídka se stále vyvíjí a doplňuje o podporu nových technologií s vyššími technickými nároky. Podrobnější informace naleznete v článku Youtuber. V souvislosti s roustoucí popularitou YouTube se vynořuje i fenomén tak zvaných YouTuberů (YouTubers). Jedná se o (nejen) mladé tvůrce obsahu (videí), kteří kolem sebe budují komunitu svých fanoušků. Používá se pro ně i termín influenceři, vzhledem k tomu, že své fanoušky (uživatele) zasahují a ovlivňují i na jiných sociálních sítích (Facebook, Pinterest, atd.). YouTubeři nejsou klasickými celospolečenskými celebritami, ale pro svou cílovou skupinu mívají větší signifikanci než celebrity z tradičních médií. Je to proto, že se mohou prosadit jedině, když produkují vlastní obsah a pouze když vstupují do interakce s fanoušky. Pojítkem mezi celebritou a divákem je právě obsah, proto má vztah médium-divák i reálný obsahový základ, komunikace je více rovnostářská (oba sedí u počítače, YouTuberem se může stát každý, pod video lze napsat komentář a u tradičních celebrit je vždy mezi nimi a spotřebitelem nějaký typ bariéry, která zakládá nerovnost). YouTubeři se proto používají také v marketingu. Vzniká kolem nich rozsáhlá komunita a je tak možné tvrdit, že se pomalu stávají mainstreamovými celebritami. Vystupují na vlastních festivalech (např. Utubering), společenských akcích (např. Zlatý Slavík) mají agentury, které je zastupují (např. GameBoost). Začínají s nimi spolupracovat také orgány státní správy, které chtějí komunikovat s mladou generací (např. vzdělávání, propagace určitých myšlenek a doporučení jako nebezpečí řízení po požití alkoholu, atd.). V České republice první spolupráci s YouTubery v této oblasti navázala Rada vlády pro udržitelný rozvoj, která spolupracovala s Martinem Rotou při komunikaci Cílů udržitelného rozvoje. Jeho video mělo během několika hodin více zhlédnutí než Obamova řeč na podobné téma v OSN. YouTubeři dostávají za jejich počet odběratelů tvz. Play Button. Seznam play buttonů: Silver Play Button (Stříbrný Play Button) - dostávají ho za získání 100 000 odběratelů Golden Play Button (Zlatý Play Button) - dostávají ho za 1 000 000 odběratelů Diamond Play Button (Diamantový Play Button) - dostávají ho za 10 000 000 odběratelů YouTube má v roce 2015 dvě miliardy přístupů denně a každou minutou uživatelé nahrají 300 hodin nových videí. YouTube je tak po internetovém vyhledávači Google druhou nejnavštěvovanější webovou službou světa. Server je častým terčem kritiky, v některých zemích je přístup blokován.", "question": "Jak se jmenuje největší internetový server pro sdílení videosouborů?", "answers": ["YouTube"]}
{"title": "Žárovka", "context": "U přežhavených žárovek (projekční typy, halogeny apod.) najdeme ve spektru i ultrafialové záření, avšak baňka žárovky z obyčejného skla je pro ultrafialové záření prakticky nepropustná. Z optického hlediska se vlákno žárovky nechová jako absolutně černý zářič, ale jako by bylo o několik set kelvinů teplejší (wolfram je selektivní zářič). Obyčejná žárovka se dosud často používá v domácnostech a je také základem většiny přenosných svítidel.[zdroj? ] V automobilových světlometech nebo v domácnostech, když má být světlo soustředěno do jednoho místa, se často využívají halogenové žárovky. Mezi hlavní výhody žárovky, jako světelného zdroje, patří vysoce automatizovaná výroba, vynikající podání barev (Ra = 100), možnost přímého napájení z elektrické sítě, absence zdraví škodlivých látek. Mezi nevýhody patří především nízká účinnost a měrný výkon (kolem 10 - 15 lm/W), a velká závislost parametrů (včetně životnosti) na napájecím napětí. Technologicky výrobu žárovky zdokonalil a patentoval Thomas Alva Edison v roce 1879 - první žárovka byla rozsvícena 21. října 1879 a svítila 40 hodin. Na trh byly uvedeny žárovky v provedení s bambusovým vláknem a standardní šroubovací paticí E 27 v roce 1881. Svítily asi 600 hodin a byly drahé - 1 dolar a 15 centů. Edison ale není původním vynálezcem žárovky. Jeho předchůdcem byl Heinrich Göbel. První pokusy se žárovkou (principiálně vznik světla žhavením materiálů průchodem elektrického proudu) lze datovat k roku 1802 (Humphry Davy). Jako datum jejího vynalezení je často uváděn rok 1854 a jméno Göbel (Goebel), ale výrobou žárovky Edison v soudní síni dokázal, že prvenství ve využití patří jemu. Ze žárovky se později vyvinula elektronka, která byla základem elektronických přístrojů až do vynálezu tranzistoru. Efekt vyzařování elektronů z rozžhaveného vlákna objevil kolem roku 1890 T. A. Edison a tento efekt je po něm pojmenován.", "question": "Kdo vynalezl žárovku ?", "answers": ["Thomas Alva Edison"]}
{"title": "Spisovná čeština", "context": "volnější forma spisovné češtiny s regionálními variantami, připouštějící některé jevy obecné češtiny, nejvýrazněji středočeskou a méně již moravskou a slezskou formou, určená pro běžný neoficiální mluvený styk (např. připouští tvary píšu, děkujou, můžou). Podoba spisovné češtiny je dána soustavou pravidel, která určují psanou i mluvenou podobu jazyka. Tato pravidla především určují: spisovnou slovní zásobu, správnou výslovnost, správné tvoření slov, ohýbání slov, např. koncovkami, přiměřený způsob vyjadřování v určitých situacích. Dodržování těchto pravidel je v určité komunikaci závazné - je vyžadováno ve školství, ve státní správě, vnitřními pravidly firem apod. Spisovná čeština je kodifikována v publikacích vydávaných Ústavem pro jazyk český AV ČR, zejména v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovného jazyka českého. (1. vydání v 60. letech, 2. vydání v roce 1989, asi 192 000 hesel), Slovníku spisovné češtiny (asi 50 000 hesel), Akademickém slovníku cizích slov (asi 100 000 významů) aj. Největší existující český výkladový slovník, Příruční slovník jazyka českého, vydávaný v letech 1935-1957 (asi 250 000 hesel v 9 svazcích), je již vnímán jako poněkud zastarávající. Periodikem, kde probíhají seriózní diskuse o jazyce a jeho spisovné podobě, je Naše řeč, jeden z časopisů vydávaných ÚJČ.", "question": "Jaký ústav vydává publikace kodifikující spisovnou češtinu?", "answers": ["Ústavem pro jazyk český AV ČR"]}
{"title": "Heliocentrismus", "context": "Jeho myšlenky a objevy potvrdili jezuitští astronomové jako páter Grienberger, který osobně ověřil Galileiho objev měsíců Jupitera. Církevní učenci tuto myšlenku dále zkoumali a někteří ji považovali za spolehlivější než kterýkoliv jiný v té době známý systém. Galileo byl ale přesvědčen, že se nejedná o pouhou matematickou techniku, ale že má i filosofickou pravdu a Země reálně obíhá kolem Slunce. V letech 1616 až 1633 byly církví ustanoveny dekrety (1616 dekret Svatého oficia) a Galileo byl upozorněn, aby svou teorii neprosazoval jako absolutní pravdu, ale jako hypotézu, kterou je nadále potřeba zkoumat a prohlubovat. Přes všechna varování Galileo ve svých publikacích toto napomenutí ignoroval, a proto jeho učení církev oficiálně zakázala. I z tohoto důvodu dala církev na index zakázané literatury (Index Librorum Prohibitorum) nejen Galileovy knihy, ale i starší Koperníkovy Oběhy nebeských sfér a dokonce i jedu knihu Keplerovu. Za prosazování heliocentrické teorie byl Galileo posledních několik let svého života držen v domácím vězení.", "question": "Co tvrdí V astronomii heliocentrismus že je sluneční soustavy?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Souhláska", "context": "To znamená, že při jejich artikulaci jsou ústa otevřena méně než u samohlásek, čímž vznikají překážky a turbulence při proudění vzduchu – příčina vzniku šumu.(a, e, i, o, u) ==== Pulmonické souhlásky ==== Pulmonické hlásky vznikají prouděním vzduchu, který je uváděn do pohybu pomocí plic. Skupiny pulmonických souhlásek jsou následující: ===== Konstriktivy ===== Konstriktivy – úžinové souhlásky – se tvoří těsným přiblížením dvou artikulátorů, čímž vzniká úžina (konstrikce) a silný šum. Při artikulaci konstriktiv je nutné přesné postavení artikulátorů, i malá odchylka je dobře slyšitelná. Proto se v této skupině rozlišuje největší počet souhlásek. Podle sluchového (akustického) dojmu se též nazývají třené souhlásky (frikativy). ===== Okluzivy ===== Okluzivy – závěrové souhlásky – vznikají přechodným vytvořením překážky (okluze), která brání proudění vzduchu. Uvolněním závěru dojde k prudkému uvolnění přetlaku vzduchu a vzniká typický šum (exploze). Podle sluchového dojmu se též nazývají ražené souhlásky (explozivy, často jen plozivy). ===== Semiokluzivy ===== Semiokluzivy – polozávěrové souhlásky – vznikají prvotní krátkou okluzí, která je vzápětí uvolněna a plynule následována konstrikcí. V podstatě jde o rychlý sled okluzivy a konstriktivy, které jsou artikulovány současně. Ve výslovnosti lze zřetelně rozlišit současnou artikulaci u semiokluzivy (např. české /c/ [ts]) od dvou samostatně vyslovených souhlásek (např. [t] a [s]).", "question": "Jak se jinak nazývají úžinové souhlásky?", "answers": ["Konstriktivy"]}
{"title": "Holmium", "context": "Holmium (chemická značka Ho, latinsky Holmium) je měkký stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, 11. člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě silných permanentních magnetů, speciálních slitin pro jadernou energetiku a laserů. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Holmium je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je holmium méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů. Na suchém vzduchu je prakticky stálé, ve vlhkém prostředí se pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách za vývoje vodíku. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Ho3+. Soli Ho3+ vykazují vlastnosti podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Holmité soli mají obvykle žlutou nebo narůžovělou barvu. Holmium objevili roku 1878 současně Marc Delafontaine, Jacques Louis Soret a Per Teodor Cleve jako nečistotu ve zkoumaném oxidu erbitém. Jméno získal prvek po starém latinském názvu města Stockholmu.", "question": "Jaká je barva holmia?", "answers": ["stříbřitě bílý"]}
{"title": "Springfield (Illinois)", "context": "V roce 2013 zde žilo 117 006 obyvatel. Dříve se město jmenovalo po americkém viceprezidentovi Johnu C. Calhonouvi - Calhoun. Mezi významné obyvatele patřil v minulosti americký prezident Abraham Lincoln. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 116 250 obyvatel. 75,8% Bílí Američané 18,5% Afroameričané 0,2% Američtí indiáni 2,2% Asijští Američané 0,0% Pacifičtí ostrované 0,7% Jiná rasa 2,6% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 2,0% populace. Villach, (Rakousko) Killarney (Irsko) San Pedro, (Mexiko) Ashikaga, (Japonsko) V tomto článku byl použit překlad textu z článku Springfield, Illinois na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Springfield ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Illinois?", "answers": ["Springfield"]}
{"title": "Potměšilý host", "context": "Potměšilý host je osmé studiové album Hany Hegerové nahrané v Mozarteum + Hrnčíře. Album vyšlo roku 1987. Je složené z 12 písní s hudbou Petra Hapky s texty Michala Horáčka. == Seznam skladeb == Stín stíhá stín 04:10 Jinde 04:02 Levandulová (duet s Petrem Hapkou) 03:51 Gabriel 04:09 Všechno nejlepší 03:19 Vůně 02:42 Denim blue 04:02 Žít a nechat žít 04:26 Vana plná fialek 03:30 Kolotoč 03:24 Táta měl rád Máju Westovou 03:25 Potměšilý host 04:59 == Reedice == Album vyšlo v reedici v letech 1995 a 2006 u Supraphonu. == Externí odkazy == (česky) Supraphon", "question": "Kdo je autorem textů alba Potměšilý host?", "answers": ["Michala Horáčka"]}
{"title": "Praha", "context": "Praha je hlavní a současně největší město České republiky a 15. největší město Evropské unie. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, parlament, vláda, ústřední státní orgány a jeden ze dvou vrchních soudů. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran, hnutí a iniciativ a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR. Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má skoro 1,3 milionu obyvatel, v pražské metropolitní oblasti o rozloze 4 983 km2 žijí 2 miliony obyvatel. Zároveň je Praha také vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s výjimečně vysokou životní úrovní, přičemž tímto vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy. Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé Evropské unie (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %). V Praze sídlí celkem 12 univerzit (vysokých škol univerzitního typu). Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu, největšího hradního komplexu na světě, je památkovou rezervací UNESCO. Právě historické jádro města a mnohé památky přilákají ročně miliony turistů ze zemí celého světa. V roce 2012 navštívilo Prahu 6547700 turistů, je to tedy páté nejnavštěvovanější město Evropy, po Londýně, Paříži, Istanbulu a Římu. Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština), kde se zachovala dřívější výslovnost s g; viz také rámeček \"v jiných jazycích\".", "question": "Kolik má Praha obyvatel?", "answers": ["1,3 milionu"]}
{"title": "Česko", "context": "Největším přírodním jezerem Česka je Černé jezero na Šumavě. Podnebí je v Česku mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem. Typické je střídání čtyř ročních období. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů. Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf. Typické jsou hojné srážky a přechody frontálních systémů – ročně jich v průměru přes území Česka projde 140. Nejvíce srážek spadne v červnu nebo červenci, nejméně v lednu nebo únoru. Nejsrážkovějším místem v ČR jsou Jizerské hory (zejm. oblast Bílého Potoka). Nejsušším pak Libědice v okrese Chomutov, ležící ve srážkovém stínu Krušných hor.Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5,5 °C až 9 °C. Nejchladnějším měsícem roku je leden, nejteplejším červenec. V dlouhodobém průměru je dělí 20 °C. Tropických dnů je zaznamenáváno průměrně 12 ročně, tropické noci jsou velmi vzácné. Arktické dny bývají 1–2 ročně. Nejteplejšími místy jsou oblasti Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu a pak velká města, zejména Praha, kde teplotu zvyšuje hustá zástavba. Nejstudenějším místem je vrchol Sněžky. Největrnějším místem České republiky je vrchol Milešovky. Zároveň jde o místo s největším počtem bouří v roce. === Fauna a flora === Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném prolínání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Pro Českou republiku jsou typické smíšené dubové, jedlové a smrkové lesy. V druhové skladbě ovšem převládají jehličnany (asi ze dvou třetin) oproti listnáčům, byť přirozený původní poměr byl obrácený.", "question": "Co má největší vliv na podnebí v České republice?", "answers": ["nadmořská výška a reliéf"]}
{"title": "Zinek", "context": "Zinek (chemická značka Zn, latinsky Zincum) je měkký lehce tavitelný kov, používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organismu. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Zinek je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém vzduchu ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální teploty je křehký, v rozmezí teplot 100–150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. Tepelná vodivost zinku je 61–64 % a elektrická vodivost 27 % vodivosti stříbra. Při teplotách pod 0,875 K je supravodivý. Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se nejčastěji vyskytuje v oxidačním čísle II, ale známe i sloučeniny, kde je zinek v oxidačním čísle I. Ty obsahují ionty Zn 2+2 a je nutno je stabilizovat stericky objemnými ligandy.V silných minerálních kyselinách se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného vodíku. Na vzduchu je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu, která jej účinně chrání proti korozi vzdušným kyslíkem i vlhkostí (vodou) – tzv. pasivace. Zinek se ale také rozpouští v roztocích hydroxidů, vodném amoniaku a za tepla také v chloridu amonném, což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu. Zinek na vzduchu při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý oxid zinečnatý. Za červeného žáru se zinek oxiduje také vodní parou a oxidem uhličitým, který se redukuje na oxid uhelnatý.", "question": "Jakou barvu má zinek?", "answers": ["modrobílý"]}
{"title": "HTTPS", "context": "Dalším významným důvodem pro nasazení HTTPS je možnost ukončení podpory HTTP ve webových prohlížečích a v důsledku toho odstranění rizika SSL-stripping útoku. Prvním krokem pro nasazení HTTPS je získání certifikátu od některé z certifikačních autorit nebo vygenerování self-signed certifikátu. Poté následuje konfigurace web serveru, kde je důležitý zejména výběr šifrovacích sad. S konfigurací může pomoci online nástroj Mozilla SSL Configuration Generator. Bezpečnost webového serveru je vhodné otestovat. K tomuto účelu mohou být použity například online nástroje Qualys SSL Labs, CryptCheck nebo Observatory by Mozilla. Po nasazení HTTPS je nutné pravidelně obnovovat certifikát, jehož platnost typicky může být od 1 do 3 let. V případě certifikační autority Let's Encrypt je platnost certifikátu pouze 90 dní, ale celý proces může být zautomatizován. === Pokročilé možnosti zabezpečení === Zabezpečení HTTPS je možné zvýšit některými technikami jakými jsou například HSTS, HPKP, CAA a TLSA záznamy v DNS (je vhodné mít DNSSEC). == Rozšíření HTTPS == V červnu 2018 podporovalo HTTPS protokol jako výchozí 35,3 % webů ze seznamu Alexa top 1,000,000. Dle údajů Firefox Telemetry bylo na konci června 2018 načteno prostřednictvím protokolu HTTPS 69% webových stránek. Od ledna 2017 začal prohlížeč Chrome označovat webové stránky, které přijímají od uživatele citlivé informace bez použití HTTPS protokolu. Od této změny se očekává výrazný nárůst použití HTTPS. == Reference == == Související články == Server Name Indication == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu HTTPS ve Wikimedia Commons http://wp.netscape.com/eng/ssl3/draft302.txt – Netscape's SSL 3.0 Specification (anglicky) HTTPS Everywhere vytvořeno Electronic Frontier Foundation – rozšíření pro Mozillu Firefox umožňující permanentní využívání protokolu HTTPS při vstupu na určité stránky https://web.archive.org/web/20090314040822/http://www.apache-ssl.org/ – Apache-SSL homepage (anglicky) http://httpd.apache.org/docs/2.2/ssl/ – Apache 2.2 mod_ssl documentation (anglicky) RFC 2818 – HTTP Over TLS (anglicky) http://www.g-loaded.eu/2007/08/10/ssl-enabled-name-based-apache-virtual-hosts-with-mod_gnutls/ – SNI s mod_gnutls (anglicky) http://www.lupa.cz/clanky/https-bezpecnost-jen-pro-vyvolene/ – český článek o protokolu HTTPS Radek Krejčí, Pavel Čeleda,(Ne)bezpečné HTTPS − část I, Článek v recenzovaném časopise. DSM − Data security management (3/2010) Jaroslav Hlavinka – Co si pohlídat při přechodu na HTTPS? – Článek o přechodu na HTTPS od SEO konzultanta z Seznam.cz Chrome 68 jde cestou bezpečnosti – Článek o Chrome 68, který začal zvýrazňovat nezabezpečené stránky.", "question": "Jak se jmenuje zabezpečený síťový protokol?", "answers": ["HTTPS"]}
{"title": "Andrej Babiš", "context": "Kvůli využívání své značné ekonomické, politické a mediální moci ve svůj prospěch bývá označován za oligarchu. Také je díky čerpání dotací z veřejných zdrojů a státním zákázkám obviňován ze střetu zájmů.V souvislosti s postavením svého otce strávil Babiš část svého dětství a mládí ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích na tehdejší bratislavské Vysoké škole ekonomické začal pracovat v podniku zahraničního obchodu Chemapol. V roce 1980 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1985 byl vyslán jako zahraniční delegát do Maroka, kde strávil šest let. V roce 1980 jej začala Státní bezpečnost (StB) evidovat jako svého důvěrníka a od roku 1982 jako agenta s krycím jménem \"Bureš\". Babiš jakoukoli vědomou spolupráci s StB popírá.Po rozpadu ČSFR pobýval v Praze, kde založil Agrofert jako dceřinou firmu slovenského Petrimexu, v němž předtím pracoval. V květnu 1995 Agrofert za nejasných okolností převzal prostřednictvím nedlouho předtím založené švýcarské společnosti O.F.I. Z Agrofertu se pod jeho vedením postupně stal významný agrochemický holding, do něhož se zařadilo kolem 250 firem. V červnu 2013 se součástí holdingu stal i mediální dům MAFRA, vydávající mimo jiné celostátní deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny. Babiš Agrofert vlastnil až do 3. února 2017, kdy své firmy převedl do svěřenského fondu. Celé jeho jmění bylo v prosinci 2018 odhadováno v přepočtu na 82 miliardy korun, což z něj činilo 456. nejbohatšího člověka světa, druhého nejbohatšího Čecha a zároveň vůbec nejzámožnějšího Slováka.Koncem roku 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů, z níž později vzniklo politické hnutí ANO 2011. V srpnu 2012 se stal prvním předsedou hnutí. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 hnutí obsadilo druhé místo za Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) se ziskem 18,65 % hlasů. Sám Babiš byl 26. října 2013 zvolen poslancem Parlamentu České republiky. Dne 29. ledna 2014 byl jmenován vicepremiérem a ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Z vládních postů však odstoupil v květnu 2017 poté, co premiér Sobotka navrhl jeho odvolání pro údajné skandály, neodvádění daní a úkolování novinářů v médiích.Při dalších volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017 hnutí ANO zvítězilo a získalo 78 poslaneckých mandátů.", "question": "Jaké národnosti je Andrej Babiš?", "answers": ["slovenského"]}
{"title": "Svátek práce", "context": "Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. V USA a Kanadě se svátek práce, Labor Day, slaví první pondělí v měsíci září. Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím. Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce.", "question": "Kdy se slaví Svátek práce?", "answers": ["1. května"]}
{"title": "Olymp", "context": "Olymp (řecky Ό) je pohoří nacházející se v Řecku. Nejvyšší hora pohoří je Mytikas (2917 m). Tyčí se nad Soluňským zálivem mezi údolími řek Pinios a Aliakmon. Severní a západní hranici pohoří vymezuje tok řeky Mavroneri, která tak odděluje Olymp od masivu Pieria. Na jihu tvoří hranici pohoří údolí řeky Pleria, dělící nižší část pohoří - Kato Olympos - od skupiny Ossa. Soluňský záliv ohraničuje Olymp od východu. Složení horstva je tvořeno několika plášti. V jádru se nacházejí krystalické horniny (žula, břidlice), jež jsou ve vnějších vrstvách obaleny vápencovými usazeninami. Na pohoří je dodnes patrno původní zalednění, ač se nachází na jihu Evropy. Výrazné jsou zejména stopy ve formě silného zvětrávání hornin a svahů, nápadné věže a skalní útvary. Geograficky je masiv řazen do Thrácko-makedonské soustavy. Pohoří je tvořeno jediným, vějířovitě tvarovaným hřebenem skládajícím se ze sedmi vrcholů. Tento hřeben výrazně převyšuje blízké údolí Kania, kterému tvoří dominantu. Hlavní hřeben je tvořen sedmi nejvyššími vrcholy. Dalších 46 vrcholů v pohoří Olymp převyšuje hranici 2000 metrů a 47 má výšku mezi 1000-2000 metry. Mytikas (2917 m) Stefani (2911 m) Skolios (2903 m) Skala (2866 m) Agios Antonis (2815 m) - na vrcholu je meteorologická stanice a horská služba Profitis Ilias (2803. m) - na vrcholu je malá kaple Toumba (2785 m) Okolí hory bylo již v roce 1938 prohlášeno za národní park z důvodu bohaté fauny (vlk, dravci) a flory, v níž jsou zastoupeny i endemické druhy (borovice černá, druhy alpínek aj.). Pro většinu Řeků má Olympos až posvátný význam. Olymp je také známý z řecké mytologie jako sídlo řeckých bohů: Dia, Afrodíté, Héra, Athény, Herma a dalších. Když zuřila válka mezi bohy a Titány, bohové se usadili na hoře Olymp a Titáni na hoře Othrys.", "question": "Je Olymp hora, nebo pohoří?", "answers": ["pohoří"]}
{"title": "Český lev", "context": "Český lev je česká filmová cena udělovaná od roku 1993. Ocenění symbolizuje křišťálová soška lva a je udělováno v několika kategoriích. V roce 2014 Český lev prošel reorganizací a soutěž nyní pořádá Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která ocenění Český lev uděluje již od roku 1995. Filmy jsou hodnoceny na základě hlasování poroty, která se skládá ze členů České filmové a televizní akademie. ČFTA se skládá z filmových profesionálů jako jsou režiséři, kritici, producenti, herci a další odborníci napříč celým filmovým průmyslem. Akademici hodnotí české celovečerní distribuční filmy, koprodukce a další audiovizuální díla, která měla premiéru mezi 1. lednem a 31. prosincem uplynulého kalendářního roku. V prvním kole akademici na ceny nominují tvůrce a filmy v několika statutárních i nestatutárních kategoriích. Nominace jsou vyhlášeny s předstihem na tiskové konferenci. Samotné udílení cen probíhá na slavnostním galavečeru, který je pokládán za jednu z nejvýznamnějších událostí českého kulturního dění. Vítězové cen Český lev získávají křišťálové trofeje, které od roku 2014 navrhuje český designér Jakub Berdych. V roce 2014 se jednalo o světelný kužel, ve kterém byl umístěn plastický zlacený lev. V roce 2015 soška prošla drobnou úpravou – trofej se zmenšila a lev, který je symbolem soutěže je ve 2D formě. Od roku 2015 je v rámci nestatutárních cen (cena filmových fanoušků, cena za nejlepší filmový plakát a cena za nejlepší studentský film) kromě diplomu rovněž udělována menší trofej ve tvaru elektronky se zlaceným proužkem a logem Český lev. Cenu navrhuje rovněž Berdych, autorem typografického konceptu obou trofejí je Tomáš Brousil. Soutěžní kategorie cen Český lev se od roku založení průběžně proměňují. Kromě nejsledovanějších kategorií, jako jsou herecké výkony, režie a film roku se udělují ceny za kameru, střih, zvuk, hudbu a další.", "question": "Od kterého roku se uděluje cena Český lev?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Labrador", "context": "Labrador (anglicky Labrador Peninsula, francouzsky Péninsule du Labrador) je poloostrov na severovýchodě Kanady o rozloze 1 400 000 km2. Je obklopen Hudsonovým zálivem ze západu, Hudsonovým průlivem ze severu, Labradorským mořem z východu a zálivem sv. Vavřince z jihovýchodu. Název poloostrova je odvozen od jména portugalského mořeplavce Joã Fernandese Lavradora, který počátkem 16. století poloostrov Labrador objevil. == Obyvatelstvo == V severovýchodní části poloostrova se nachází stejnojmenná oblast, která je pevninskou částí provincie Newfoundland a Labrador. Zbytek poloostrova náleží k provincii Québec. Celkem zde žije 150 000 obyvatel. Původními obyvateli poloostrova jsou indiáni z kmenů Montagnis, Naskapi a Krí, na severu též Inuité. == Geologie == Labrador je částí kanadského štítu, je tvořen rulami a granity. Od mořské hladiny z Hudsonova zálivu se ve východním směru zvedá až do nadmořské výšky 1652 m. == Externí odkazy == Slovníkové heslo Labrador ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Labrador ve Wikimedia Commons", "question": "Čím je obklopen Labrador ze západu?", "answers": ["Hudsonovým zálivem"]}
{"title": "Mount Cook", "context": "Mount Cook nebo Aoraki je s výškou 3724 m nejvyšší horou Nového Zélandu. Je to vrchol v Jižních Alpách, pohoří táhnoucím se podél západního pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu. Je populární turistickou i horolezeckou destinací. Lemují ji Tasmanův a Hookerův ledovec. == Umístění == Nachází se v Národním parku Aoraki/Mount Cook. Národní park byl oficiálně vyhlášen v roce 1953 a společně s Národním parkem Westland a několika dalšími chráněnými oblastmi je od roku 1990 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO (pod společným označením Te Wahipounamu – South West New Zealand). Park obsahuje více než 140 vrcholů, tyčících se výš nežli 2 000 metrů, a 72 pojmenovaných ledovců, pokrývajících 40 % ze 700 kilometrů čtverečních národního parku. Každoročně zde přes léto trénuje rakouská lyžařská reprezentace. Vesnice Mount Cook Village (také známá jako The Hermitage, česky Poustevna) funguje jako turistické centrum a základní kemp. Leží 4 km od úpatí Tasmánského ledovce, 12 km jižně od vrcholu Aoraki. == Jméno == Aoraki znamená \"napichovač mraků\" v Kai Tahu dialektu maorštiny. Anglické jméno oslavuje kapitána James Cooka, který první objevil a obeplul ostrovy Nového Zélandu v roce 1770. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Mount Cook ve Wikimedia Commons", "question": "Kde se nachází Mount Cook?", "answers": ["Nového Zélandu"]}
{"title": "Etymologie", "context": "Analýzou příbuzných jazyků pomocí komparativní metody mohou zjistit něco o jazyku, který byl jejich společným předchůdcem, a jeho slovní zásobě. Tímto způsobem byly nalezeny kořeny, které vedou mj. k původu indoevropské jazykové rodiny. - Ačkoliv etymologický výzkum vzešel z filologické tradice, v dnešní době se zkoumají především jazykové rodiny, u kterých je jen málo nebo žádná dokumentace, jako uralská nebo austronéská. - Zvláštním, převážně etymologickým oborem je onomastika; původ vlastních jmen. Etymologická příbuznost slov se nazývá filiace. Slovo etymologie pochází z řeckého ἐ (etymologia), které je složeno ze slov ἔ (etymon), což znamená \"pravdivý smysl\", \"kořen slova\" a -λ (-logia), \"nauka\". Již před vznikem vědecké etymologie existovala lidová etymologie, kdy lidé mnohdy pouze odhadovali původ slova, a to nesprávně na základě podobnosti. Např. peklo jako \"místo, kde se peče\", i když slovo pochází ze staršího výrazu pro smůlu či dehet; trpaslík od slovesa trpět, i když pochází ze staroslověnského \"trь\" - tj. ten, kdo měří tři pěsti. V některých případech mluvčí této domněnce podobu slova přizpůsobili. \"veždajší\" od vždy k \"vezdejší\" od zde, \"protěžovat\" domněle od těžký, místo správného \"protežovat\" - od protekce.", "question": "Jak se nazývá etymologická příbuznost slov?", "answers": ["filiace"]}
{"title": "Arménie", "context": "Po 1. světové válce krátce existovala (1918–1920) První arménská republika. Roku 1920 byla vyhlášena širší Zakavkaská sovětská federativní socialistická republika zahrnující více zakavkazských států, která se v roce 1922 stala zakládající republikou Sovětského svazu. Od roku 1936 existovala Arménská sovětská socialistická republika, oddělená od ostatních zakavkazských zemí do samostatné sovětské socialistické republiky v rámci SSSR. Po rozpadu Sovětského svazu vznikl současný stát. Hlavním městem Arménie je Jerevan, jehož populace 1 075 800 obyvatel (k 2017) tvoří třetinu z celkového počtu obyvatel Arménie (3 018 854 během sčítání lidu roku 2011). Jerevan je jedním z nejstarších měst na světě s nepřetržitým lidským osídlením, vznikl již roku 782 př. n. l. Arménská národní identita je velmi úzce spojená s Arménskou apoštolskou církví, nejstarší křesťanskou národní církví na světě. Arméni též používají jako jediní na světě unikátní abecedu, kterou v roce 405 vymyslel Mesrop Maštoc. Arménie je členem Euroasijského ekonomického svazu. == Název a jeho původ == Název Arménie se používá v různých variantách v prakticky všech jazycích světa kromě samotné arménštiny. Pochází ze staroperského názvu \"Armanestán\" a \"Arman\" podle pohraniční provincie státu Urartu na historickém arménském území, které bylo v polovině 1. tisíciletí př. n. l. osídleno mimo jiné Aramejci. Sami Arméni se označují jménem \"Hajer\" (arménsky Հ) a svou vlast \"Hajastan\" (Հ). Přípona –stan znamená \"země\", takže Hajastan je země Hajů (čili Arménů). Nehledě na staré pohádkové legendy není dosud objasněno, jak toto vlastní pojmenování arménského národa vzniklo. == Dějiny == === Starověk ===", "question": "Je Arménie členem Euroasijského ekonomického svazu?", "answers": ["Arménie je členem Euroasijského ekonomického svazu."]}
{"title": "Čeština", "context": "A díky povinné školní docházce a vysoké gramotnosti obyvatelstva přestal být spisovný jazyk záležitostí úzké vrstvy inteligence. Z různých pokusů o kodifikaci byla nakonec všeobecně přijímána gramatika Josefa Dobrovského, která poprvé vyšla roku 1809. K obnově české slovní zásoby přispělo zejména vydání pětidílného Slovníku česko-německého (1830–1835) Josefa Jungmanna. Rozvíjí se publicistika a umělecká tvorba se snaží přiblížit živému jazyku. Byly odstraněny některé pozůstatky zastaralého pravopisu Bible kralické (např. slovo její bylo do té doby psáno jako gegj). Spisovná čeština v té době získala víceméně dnešní podobu. Slovní zásoba je převážně slovanského původu. Čeština a příbuzná slovenština uchovávají až 98 % praslovanské slovní zásoby, nejvíce ve srovnání s ostatními slovanskými jazyky. Jako u většiny evropských jazyků byla řada slov z oblasti kultury a vědy převzata z řečtiny (demokracie, parabola, typ) a latiny (škola, kříž, doktor, herbář, tabule, kapsa, skříň). Vzhledem k těsným historickým kontaktům byla řada slov také přejata z němčiny (knedlík, šunka, taška, brýle, rytíř), případně jejím prostřednictvím byla přejata slova z jiných jazyků. Z němčiny pochází řada slov z oblasti řemeslnického názvosloví i slangu (hoblík, klempíř, ponk, šichta), mnoho slov proniklo do nespisovných vrstev jazyka (majznout, lajsnout/lajznout si, luftovat). V období národního obrození byla řada slov programově přejímána ze slovanských jazyků – polštiny (báje, věda, půvab, otvor), ruštiny (vzduch, příroda, chrabrý) aj. Uměle bylo vytvořeno české odborné názvosloví, často doslovným překladem (kalky). Mnohé tyto pojmy se ujaly a jsou běžně používány. Ruština pak obohacovala češtinu zejména v druhé polovině 20. století, zejména z politických důvodů (sovět, kulak, chozrasčot, polárník, rozvědka, celiny). Z italštiny pochází řada pojmů z oblasti hudby (duet, soprán, forte, piano) a bankovnictví (konto), z francouzštiny slova týkající se módy (baret, blůza, manžeta). Angličtina původně byla zdrojem sportovních výrazů (fotbal, hokej, tenis), v současnosti z ní pocházejí mnohá slova z oblasti výpočetní techniky (software, hardware) a mnoha dalších oblastí života. Čeština přejímá slova i z exotických jazyků, často prostřednictvím jiných jazyků. Z arabštiny pochází např. alkohol, káva, trafika, z turečtiny jogurt, klobouk, čapka, tasemnice, z japonštiny čaj, z hindštiny džungle či jóga. Pravopis přejatých slov závisí na míře zdomácnění: zdomácnělá slova mají zpravidla standardní pravopis přizpůsobený českému, např. telefon, televize, rádio, muzeum, kriket, akvárium (ale lze psát i televise, radio, museum. ); novější a méně používaná slova obvykle zachovávají původní pravopis, např. hardware, image, zvláštní skupinu představují citátová slova – výrazy, které si zachovávají původní pravopis a většinou i výslovnost a zpravidla nepřijímají české koncovky, jako je např. lat..", "question": "Kolik procent praslovanské slovní zásoby uchovává čeština?", "answers": ["98 %"]}
{"title": "Ajmarština", "context": "Ajmarština, aymarština, ajmara nebo aymara (španělsky aimara, aimará, aymara či aymará, vlastní název aymar aru) je indiánský jazyk z And. Mluví se jím v západní Bolívii, jižním Peru a severním Chile, další mluvčí žijí v Limě, Santiagu de Chile a mezi bolivijskými imigranty v Buenos Aires a na dalších místech Argentiny. V Bolívii a Peru je jedním z úředních jazyků. Z hlediska počtu mluvčích je v současnosti třetím nejrozšířenějším domorodým jazykem Ameriky, po kečuánštině a guaraníjštině. Ajmarština je rodným jazykem asi 2,2 milionu lidí. Uvádí se, že název jazyka má původ ve slovním spojení jaya mara aru – starodávný jazyk (doslova daleký/daleko rok jazyk), ale dnes se odborníci přiklánějí spíše k názoru, že je odvozen od jména etnické skupiny Aymaraes, která v minulosti obývala oblast na jihu nynějšího peruánského regionu Apurímac. Jeho význam je však nejasný. Na základě glotochronologické metody se předpokládá, že k rozpadu původního jazyka na centrální větev, jaqaru a kawki došlo kolem roku 500 n.l. K rozrůznění dialektů v bolivijském Altiplanu došlo odhadem kolem roku 1500. Na rozdíl od kečujštiny jsou ale ajmarské dialekty navzájem srozumitelné. Původně se ajmarsky hovořilo na území kolem dnešního města Lima. Postupně se jazyk šířil na jih, přičemž největšího rozsahu dosáhl přibližně kolem roku 1300. Postupně byl na severu a v části departamentu Oruro nahrazen kečujštinou. V Bolívii tento proces asimilace na kečujštinu trvá dodnes. Ajmarské dialekty se liší zejména na fonologické úrovni, často například alternují fonémy /t/ a /th/, /j/ a /x/, /t/ a /th/ (a jiné s aspirací) apod. Poměrně často také docházi k přesmyčce, jako u chawlla a challwa \"ryba\". Některé dialekty také velmi zřídka užívají sufixů pro vyjádření aktuálního větného členění. Na úrovni morfologie a syntaxe jsou rozdíly menší (s výjimkou dialektů silně ovlivněných kečujštinou), např. munktti \"nechci\" (La Paz, Bolívie) vs. muntsa (Colchane, Chile), manq'asktawa \"(právě) jíš\" (La Paz) vs. manq'jtawa (Colchane).", "question": "Kde je ajmarština jedním z úředních jazyků?", "answers": ["V Bolívii a Peru"]}
{"title": "Borrelióza ptáků", "context": "Borrelióza je členovci přenosné akutní septikemické onemocnění ptáků vyvolávaná spirochetou Borrelia anserina, které může u drůbeže v endemicky postižených oblastech způsobovat velké ekonomické ztráty. Zdravotní význam B. anserina není znám; je ale antigenně úzce příbuzná s B. burgdorferi, původcem lymské borreliózy. Ptáci mohou být experimentálně infikováni a vylučovat tuto spirochetu, nelze je proto vyloučit jako možný zdroj infekce B. burgdorferi pro člověka. Ptačí borrelióza byla poprvé popsána na Kavkaze v roce 1891 Sacharovem jako vážné septikemické onemocnění husí. V roce 1903 byla nemoc zjištěna u drůbeže v Brazílii a byla prokázána primární úloha členovců v jejím přenosu. Postupně byla borrelióza identifikována v mnoha zemích světa, zejména v tropických a subtropických oblastech. Také v Evropě byly zaznamenány ojedinělé případy, včetně naší republiky. Borrelióza se vyskytuje zejména v oblastech s častým výskytem klíšťáků z rodu Argas. Spirochety jsou jednobuněčné, jemné spirální gramnegativní bakterie, dosahující délky až 500 μ. Množí se příčným dělením a běžnými barvícími technikami se nebarví; výjimkou je stříbření. Spirochety jsou zařazovány do rodů Spirochaeta, Treponema, Borrelia, Brachyspira a Leptospira. U ptáků jsou původci borreliózy a střevních onemocnění. Původcem onemocnění je Borrelia anserina (syn. Spirochaeta anserina, S. gallinarum, S. anatis a Treponema anserinum), aktivně se pohybující spirální bakterie s 5-8 závity, měřící kolem 6-30 x 0,3 μ. Prochází filtry o velikosti pórů 450 nm. Borrelie mají 15-22 osových fibril. V nativním preparátech z krve nebo tkání se mohou pozorovat v zástinu nebo po obarvení Giemsou. Borrelie rostou za mikroaerofilních podmínek při teplotě 30-37 °C. Produkují kyselinu z glukózy. Kultivace na umělých kultivačních půdách je obtížná.", "question": "Ve kterém roce byla poprvé popsána ptačí borrelióza?", "answers": ["1891"]}
{"title": "Souhláska", "context": "Při artikulaci konstriktiv je nutné přesné postavení artikulátorů, i malá odchylka je dobře slyšitelná. Proto se v této skupině rozlišuje největší počet souhlásek. Podle sluchového (akustického) dojmu se též nazývají třené souhlásky (frikativy). ===== Okluzivy ===== Okluzivy – závěrové souhlásky – vznikají přechodným vytvořením překážky (okluze), která brání proudění vzduchu. Uvolněním závěru dojde k prudkému uvolnění přetlaku vzduchu a vzniká typický šum (exploze). Podle sluchového dojmu se též nazývají ražené souhlásky (explozivy, často jen plozivy). ===== Semiokluzivy ===== Semiokluzivy – polozávěrové souhlásky – vznikají prvotní krátkou okluzí, která je vzápětí uvolněna a plynule následována konstrikcí. V podstatě jde o rychlý sled okluzivy a konstriktivy, které jsou artikulovány současně. Ve výslovnosti lze zřetelně rozlišit současnou artikulaci u semiokluzivy (např. české /c/ [ts]) od dvou samostatně vyslovených souhlásek (např. [t] a [s]). Podle sluchového dojmu se též nazývají poloražené souhlásky (afrikáty). ===== Nazály ===== Nazály, nosovky, vznikají vytvořením okluze (závěru) v dutině ústní a uvolněním cesty vzduchu nosní dutinou poklesem měkkého patra. Vyznačují se šumem i tónem (sonoritou), který je formován rezonancí v ústní dutině (závislé na postavení artikulátorů a místě vytvoření okluze). Obvykle se jedná o souhlásky znělé. Na konci artikulace dochází k uvolnění okluze v ústní dutině, proto se též někdy přiřazují mezi okluzivy. ===== Aproximanty ===== Aproximanty vznikají přiblížením (aproximací) artikulátorů, které není tak těsné jako u konstriktiv, ale těsnější než u samohlásek. Nemají výrazný šum ani tón. Aproximanty jsou nejvíce otevřené souhlásky, a tvoří tedy jakýsi plynulý přechod k samohláskám. ===== Vibranty ===== Vibranty, kmitavé souhlásky, vznikají aerodynamicky podmíněným, opakovaným dotykem artikulátorů (kmitáním). ===== Verberanty =====", "question": "Jak se jinak nazývají polozávěrové souhlásky?", "answers": ["Semiokluzivy"]}
{"title": "Jazyk (lingvistika)", "context": "též třídí slova do gramatických kategorií (jednotka morfém) lexikální – slovní zásoba jazyků (jednotka lex) syntaktická – popisuje pravidla utváření frází nebo vět Nejpragmatičtější z definic vážící se k jazyku je patrně ta směřující k sociální (společenské) funkci. Ta vidí jazyk jako komunikační systém, který umožňuje lidem vyměňovat verbální nebo znakové výpovědi. Jako prostředek k vyjádření se a ovlivňovat tak své okolí nebo jednoduše k zábavě. Funkční teorie gramatiky vysvětlují gramatické struktury jejich komunikativní funkčností a chápou gramatickou strukturu jazyka jako výsledek adaptivního procesu, kterému byla gramatika \"ušita na míru\", aby sloužila komunikativním potřebám jeho uživatelům. Tento náhled úzce souvisí s kognitivním a interakčním rámcem, se kterým je často spojována sociolingvistika a lingvistická antropologie. Funkční teorie tíhnou k postupu studovat jazyk jako dynamický fenomén, jako struktury podléhající neustálému procesu změn tak, jak je používán svými uživateli. Tento pohled zdůrazňuje důležitost lingvistické typologie klasifikace jazyků podle jejich vnitřní struktury; umožňuje vidět proces gramatikalizace v kontextu daného systému a ze zjištěných údajů zobecňovat na celek. S oblastí filosofie jazyka, kde je akcentován pragmatický pohled, je často spojována pozdní práce Wittgensteinova a další filosofové jazyka jako P. Grice, J. Searl a W. O. Quine. Lidský jazyk vznikl před řádově sto tisíci lety.", "question": "Jak se nazývá věděcký obor zabývající se zkoumáním jazyka?", "answers": ["lingvistika"]}
{"title": "Pavel Horňák", "context": "Když mu byl rok, přestěhoval se s rodiči do Prahy. Ke zpěvu byl veden již od útlého dětství. V 80. letech 20. století se Pavel Horňák proslavil s Františkem Janečkem se skupinou Kroky. Dále vystupoval např. s Michalem Davidem, Markétou Muchovou, Josefem Melenem, Arnoštem Pátkem či Milanem Dykem. V roce 1991 zakončil studium právnické fakulty a získal titul magistra, později získal i titul doktora práv. Od roku 1997 pracoval jako odborný konzultant v Kanceláři Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Roku 2005 se stal soudcem, zaměřeným na civilní agendu. Soudil u Obvodního soudu pro Prahu 2, později byl přeložen k Městskému soudu v Praze. V lednu 2019 se stal soudcem Nejvyššího soudu České republiky. Pavel Horňák se v září 1991 oženil a s manželkou Renatou (* 1966) má dceru Pavlínu (* 1992) a syna Jana (* 1998). == Diskografie == === Alba === 1986 – Dva roky prázdnin 1987 – Dívčí království 1989 – S tebou i bez tebe === Účast na albech Kroků Františka Janečka === 1985 – To se oslaví 1986 – Je to senzace 1988 – Po cestách růžových 1989 – Piknik === Singly === Není-li uvedena druhá píseň, nebyl jejím interpretem Pavel Horňák. 1984 – \"Škola v přírodě\" / \"Kdo ví\" 1984 – \"To se oslaví\" (s Michalem Davidem a Markétou Muchovou) 1984 – \"Já to zkrátka spískal\" / \"To si piš\" 1985 – \"Sluníčko\" 1985 – \"Tričko\" / \"Dva roky prázdnin\" 1985 – \"Jsme sehraní\" (duet s Michalem Davidem) / Kotě 1986 – \"Zítra zavolej\" / \"Maturitní ples\" 1988 – \"S tebou i bez tebe\" 1989 – \"Terč lásky\" 1989 – \"Nebudem jinačí\" / \"Tvůj den\" 1989 – \"Stárneme\" / \"Podnájem\" === Účast na jiných projektech === 1992 – Želvy Ninja 1993 – Písničky pro Barbie == Reference == == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Horňák", "question": "Kdo se v roce 2019 stal soudcem Nejvyššího soudu České republiky ?", "answers": ["Pavel Horňák"]}
{"title": "Letopisy Narnie", "context": "Letopisy Narnie (anglicky The Chronicles of Narnia) je sedmidílný cyklus fantasy knih pro děti britského autora Clive Staples Lewise. Pojednávají o dobrodružství několika dětí, které se dostávají do fantastické země Narnie, kde žijí mluvící zvířata, kde existuje magie (která však má jiný význam než v klasickém pojetí - není autonomní silou, ale Stvořitelem daným řádem, podle něhož funguje Narnijský svět) a dobro se musí postavit zlu, v čemž děti sehrají klíčovou úlohu. Knihy jsou alegorií základních konceptů křesťanství. Lev, čarodějnice a skříň (1950) Hlavními hrdiny jsou děti Petr, Zuzana, Edmund a Lucie evakuované za druhé světové války z Londýna na venkov shodou náhod do domu profesora Diviše, kde objeví starou skříň a projdou jí do Narnie. Tam s pomocí lva Aslana (z turečtiny, aslan = lev), ztělesňujícího svrchované dobro, vymaní zemi z krutovlády Bílé čarodějnice, která na Narnii uvrhla dlouhou zimu. Po její porážce se stávají králi a královnami a započínají \"zlatý věk\" Narnie. Princ Kaspian (1951) – Petr, Zuzana, Edmund a Lucie se vrací po roce do Narnie, kde mezitím uběhlo asi 800 let. Narnii ovládli Talmarýni, národ lidí, kteří původně žili na pirátském ostrově ve světě lidí a původní obyvatele donutili ke skrytému životu v lesích. Děti jsou opět povolány do Narnie, kde se setkávají s princem Kaspianem, právoplatným králem Narnie, jehož trůn však neprávem uchvátil jeho strýc Miraz. Díky Aslanově pomoci dosadí Kaspiana na trůn a obnoví práva všech Narnianů. Plavba Jitřního poutníka (1952) – Edmund a Lucie se naposledy vracejí do Narnie, s nimi i jejich zpočátku zkažený bratranec Eustác, který se napraví. Pomáhají Kaspianovi při hledání sedmi ztracených narnijských pánů, přátel jeho otce, které je zavede až na samotný konec světa. Stříbrná židle (1953) – Eustác a jeho spolužačka Julie jsou přivoláni do Narnie, aby našli ztraceného prince Riliana, Kaspiánova syna, kterého unesla zlá Zelená čarodějnice. Čeká je dlouhá a nebezpečná cesta nejen po Narnii. Kůň a jeho chlapec (1954) Je příběh chlapce Šasty a mluvícího koně Brí, který se odehrává ve zlatém věku Narnie. Brí a Šasta utíkají z kruté jižní země Kalormenu do Narnie a jejich cesta se promění v závod o záchranu Narnie a sousední země Archelandu před nenadálým kalorménským útokem. Čarodějův synovec (1955) Hlavními hrdiny jsou Digory a Polly, kteří se pomocí magických prstenů strýce dostávají do několika jiných světů.", "question": "Kolik dílů má cyklus Letopisy Narnie napsaný C. S. Lewisem?", "answers": ["sedmidílný"]}
{"title": "Kardinál", "context": "Pojem kardinál (cardo – stěžej, na níž se otáčejí dveře, narážka na volební právo kardinálů) původně znamenal hlavního faráře v Římě, pak se tak označovali kněží 25 římských titulů a dnes označuje příslušníka sboru (kolegia) kardinálů (lat. sacrum collegium) – nejvyšších hodnostářů katolické církve jmenovaných (kreovaných) papežem. == Úkoly kardinálů == Kardinálové se podílejí na řízení katolické církve, tvoří poradní sbor papeže a pokud jsou mladší 80 let (limit stanovil papež Pavel VI.), jsou povinni se účastnit konkláve, které papeže volí. Hlava katolické církve je kardinály volena od roku 1059 (přičemž do roku 1179 se volby účastnili i další biskupové). Podle rozhodnutí Jana XXIII. z roku 1962 kardinál, který dosud nebyl biskupem, obdrží po svém jmenování biskupské svěcení. Existují ale případy, kdy nově jmenování kardinálové požádali o dispens od této povinnosti a bylo jim vyhověno. Příkladem může být nyní již zemřelý kardinál Špidlík. Po konzistoři v listopadu 2010 byli bez biskupského svěcení tito kardinálové: Domenico kardinál Bartolucci Roberto kardinál Tucci SJ Albert kardinál Vanhoye SJ == Znaky kardinálské hodnosti == Znakem kardinála je jasně červená barva – nosí červeně lemovanou kleriku, červené cingulum a solideo. Slavnostní oděv je celý jasně červený, krom bílé rochety a rovněž bílé mitry. Součástí jeho znaku je červený kardinálský klobouk s 2x15 střapci. Kardinálovi přísluší oslovení Vaše Eminence (od roku 1630). Při svém jmenování dostane kardinálský biret, jmenovací dekret a kardinálský prsten. Diplomatický protokol přisuzuje kardinálovi pocty náležející zástupci vladaře a následníkovi trůnu. == Hierarchie kardinálů == Kardinál-jáhen – kardinál mající titul jedné ze 14 římských chudinských kurií. Nejstarší z nich je kardinál-protojáhen. Je jím od roku 2014 kardinál Renato Raffaele Martino. Jeho úkolem je po skončení konkláve oznámit shromážděnému lidu z lodžie Baziliky sv.Petra jméno nově zvoleného papeže. Také je mu vyhrazeno právo vložit na ramena nově zvolenému papeži při inaugurační mši pallium. A v zastoupení papeže předávat pallium nově jmenovaným arcibiskupům - metropolitům. Kardinál-kněz – kardinál s titulem vztahujícím se k některé z římských bazilik. Nejstarší z nich je kardinál-protopresbyter (první kněz). Je jím od roku 2016 kardinál Michael Michai Kitbunchu. Jeho úkolem je přednést modlitbu za papeže poté, co kardinál-protodiakon mu vložil pallium na ramena.", "question": "Jaká barva je typickým znakem kardinálů?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Praha", "context": "Přitom byly zničeny nebo odstraněny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a pomník maršála Václava Radeckého (socha byla umístěna v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti a pomník nahrazen – později rovněž odstraněným – pomníkem Ernesta Denise) na Malostranském náměstí nebo socha císaře a krále, Habsburka Františka I. na Smetanově nábřeží, kam se v roce 2003 vrátila. Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jako Královské Vinohrady, Nusle nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo české, německé a židovské obyvatelstvo, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila první světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus; byla také dostavěna gotická Katedrála svatého Víta. V září 1929 (za prezidenta T. G. Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače, jak je uvedeno nad klenbou triumfálního oblouku chóru dómu) byla dokončena dostavba katedrály a slavnostně otevřena u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava. Světově unikátní je architektura kubistická – jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Od 15. března 1939 byla Praha hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava. Kulturní život byl ochromen; po incidentu, jehož obětí byl student Jan Opletal, byly zavřeny vysoké školy a předáci studentů popraveni. Během druhé světové války byli z Prahy deportováni do koncentračních táborů příslušníci tzv. \"méněcenných ras\", tedy zejména židovské a cikánské (dle tehdejšího označení) obyvatelstvo. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna gestapa v Petschkově paláci nebo střelnice v Kobylisích. Režim dále zesílil represe po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942, po kterém byly vyhlazeny vesnice Lidice a Ležáky. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, při kterém zahynulo kolem 7 400 lidí z řad spojenců a civilistů a na 1 000 vojáků nacistické armády.", "question": "Kdy se Praha stala hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava?", "answers": ["15. března 1939"]}
{"title": "Plíce", "context": "V pohrudniční dutině je také podtlak, který zabraňuje kolapsu měkkých plic a umožňuje jejich naplnění vzduchem při nádechu. Při proděravění pohrudnice se tlaky v pleurální dutině vyrovnají a plíce zkolabuje. Tento stav se nazývá pneumothorax. Mezi plícemi je pleurou obalený prostor, nazývané středohrudí, ve kterém je uloženo srdce a ve kterém procházejí důležité cévy, nervy a jícen. Každá plíce má zhruba trojúhelníkovitý tvar, levá plíce je menší než pravá. Plicní základna (basis) se dotýká hlavního dýchacího svalu savců, bránice. Plicní hrot (apex) směřuje směrem k hlavě. V plicní brance (hilus) do plíce vstupuje průduška (bronchus), plicní žíly a plicní tepna, mízní žíly a nervy. Na vnitřní ploše plic jsou otisky orgánů středohrudí, hlavně srdce. Plíce jsou rozčleněné na laloky, u člověka má pravá plíce laloky tři, menší levá má dva. Třetí lalok pravé plíce, lalok přídatný (lobus accessorius) se vsouvá do prostoru mezi velkými žílami a srdcem, u člověka má jazýčkovitý tvar, proto se mu také říká lingula, jazýček. V průměrných plicích se udrží okolo 3 litrů vzduchu. Každý lalok je dále rozdělen vazivovými přepážkami, které vycházejí z poplicnice, na bronchopulmonální segmenty.", "question": "Je pravá plíce menší než levá?", "answers": ["Každá plíce má zhruba trojúhelníkovitý tvar, levá plíce je menší než pravá."]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy. Od 20. do 22. března 2019 spustil Google Doodle hru, která měla připomínat Johanna Sebastiana Bacha a na kterou bylo možno se dostat přímo z vyhledávače. Jednalo se historicky o první hru od Google Doodle, která byla naprogramována s umělou inteligencí. Spočívala v tom, že uživatel zadal na notovou osnovu několik not (minimálně čtyři) a systém automaticky vygeneroval čtyři tónové linky tak, aby výsledná hudba zněla v Bachově stylu. Systém se učil generovat skladby díky znalosti 306 Bachových kompozic. == Život == === Dětství a mládí === Narodil se v duryňském Eisenachu v Sasko-eisenašském vévodství ve středovýchodním Německu, jako čtvrtý syn dvorního městského hudebníka Johanna Ambrozia Bacha. Hudební tradice rodu byla dlouhodobá, jeho předkové byli hudebníky téměř po dvě století. Johann Sebastian projevoval výrazné hudební nadání již od útlých let. Jeho rodiče zemřeli velmi brzy (matka v roce 1694, otec 1695) a jeho oporou se stal starší bratr Johann Christoph Bach, který jej zasvětil do základů varhanní a klavírní hry i do hudební teorie. Základy ostatního vzdělání získal Johann Sebastian na protestantské škole v Eisenachu, odkud však velmi brzy odešel za svým starším bratrem Johannem Christophem do Ohrdrufu. Bratr, který tam působil jako varhaník, mu předal další hudební zkušenosti, ale vzhledem ke špatné finanční situaci své rodiny byl Johann Sebastian nucen ve svých 15 letech odejít do Lüneburgu, kde se stal sborovým sopranistou. Celkem zde strávil dva roky, dokončil humanisticko-teologické středoškolské vzdělání a rozšířil si své hudební znalosti. === Arnstadt === Nejpozději od března 1703 Bach pracoval jako houslista soukromé kapely výmarského spoluregenta Johanna Ernsta von Sachsen-Weimar. 9. srpna téhož roku pak byl přijat na místo varhaníka Nového kostela (Neue Kirche, nyní Bachkirche) v Arnstadtu a dostal k dispozici nový dvojmanuálový nástroj, sestrojený významným stavitelem varhan Johannem Friedrichem Wenderem.", "question": "Kolikátým synem v pořadí byl Johann Sebastian Bach?", "answers": ["čtvrtý"]}
{"title": "Transsexualita", "context": "Obecně je tento přístup považován za překonaný, avšak přesto se jím jako jednou z alternativ zabývají i někteří odborníci. === Genderový nomádismus === Některé přístupy, vycházející zejména z myšlenkového zázemí feminismu, vidí problém především ve stereotypních rolích a očekáváních spojených s pohlavími. Tento přístup bojuje proti přísné dichotomii pohlaví a hájí široký prostor pro nejrůznější role a stavy na pomezí mezi mužem a ženou. == Přeměna == Současný dominantní přístup lékařských institucí i organizací transsexuálů považuje za optimální řešení hormonální léčbu a chirurgické zásahy, jejich cílem je změna anatomického pohlaví. Státy, které to umožňují, zpravidla stanoví i pravidla a podmínky pro úřední změnu pohlaví. V České republice je změna pohlaví přípustná na základě posouzení diagnózy i prognózy Odbornou komisí pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů Ministerstva zdravotnictví ČR. Změna pohlaví nemá vliv na osobní poměry člověka. Automaticky však zaniká manželství nebo registrované partnerství. Weiss uvádí, že \"Klient se rozhoduje v zásadě mezi třemi variantami – adaptací na biologické pohlaví, adaptací na psychické pohlaví a procesem přeměny pohlaví. V současné době není dost dobře možné určit, jaký typ rozhodnutí mezi lidmi s transsexualitou převažuje. Informace, které máme, pocházejí především od klientů našich ordinací. Jistě existuje skupina lidí, kteří se na lékaře ... nikdy neobrátí a adaptují se bez asistence pomáhajících profesí.\" Přeměna z muže na ženu či naopak probíhá v několika fázích. Operativní změně pohlaví předchází tzv. RLE (\"real life experience\"; člověk činí novou zkušenost) a RLT (\"real life test\"; člověk testuje správnost svého rozhodnutí), tzn. že po dobu nejméně jednoho roku vystupuje za všech okolností v souladu se svou psychickou identitou, a podávání hormonálních přípravků (u MtF antiandrogenů a estrogenů, u FtM testosteronů), přičemž pořadí těchto dvou fází záleží na konkrétních případech. FtM v době příchodu k sexuologovi již většinou vystupují v mužské roli na rozdíl od MtF, v jejichž případě se často přistupuje nejprve k hormonální terapii, která umožní snadnější přechod k RLT. Třetím krokem je operativní změna pohlaví. U anatomických mužů spočívá chirurgická změna v ženu v odstranění penisu a vytvoření vagíny.", "question": "Má změna pohlaví vliv na osobní poměry člověka?", "answers": ["Změna pohlaví nemá vliv na osobní poměry člověka."]}
{"title": "Řád Kanady", "context": "Řád Kanady (anglicky: Order of Canada) je nejvyšší civilní vyznamenání Kanady a je udílen těm, co dostáli mottu: Desiderantes meliorem patriam (v překladu: \"[ti,] co se zasloužili o lepší zemi\"). Vytvořen v roce 1967 ke stému výročí Kanady jako britského dominia, Řád měl ocenit ty Kanaďany, kteří se zasloužili o rozvoj vlasti, a cizince, kteří přispěli k rozvoji světa. Nejvyšší představitelkou Řádu Kanady je královna Alžběta II., kterou formálně zastupuje Generální guvernér Kanady, jenž je rovněž kancléřem Řádu. Od jeho vzniku byl Řád Kanady udělen 5 268 lidem. V Řádu Kanady existují tři stupně, které mohou být uděleny: Rytíř (nejvyšší), Důstojník a Člen. Každý z těchto stupňů má svoji zkratku, kterou může vyznamenaný používat za jménem. Povýšení do jiného stupně je možné, ale zpravidla se tak neděje dříve než po 5 letech od jmenování do prvního stupně. Úřadující politici a soudci jsou z řádu vyloučeni Má podobu bílé sněženky s javorovým listem, který je u nejvyššího stupně červený, u druhého stupně zlatý a u třetího stříbrný. == Rytíř == Rytíř Řádu Kanady (Companion of the Order of Canada) – C.C. prokázal největší zásluhy o Kanadu a humanitu na národní nebo mezinárodní scéně. Ročně je vyznamenáno maximálně 15 lidí a je zde i limit 165 žijících členů Řádu Kanady tohoto stupně. Generálnímu guvernéru Kanady je tento stupeň propůjčen automaticky při nástupu do funkce a generální guvernér má právo udělit tento stupeň i své manželce/lovi. == Důstojník == Důstojník Řádu Kanady (Officer of the Order of Canada) – O.C. prokázal mimořádné zásluhy o Kanadu nebo Kanaďany. Tento stupeň je ročně udělen až 64 lidem. K 29. září 2005 byl tento stupeň udělen 1 006 žijícím lidem a není zde žádný početní limit žijících členů. == Člen == Člen Řádu Kanady (Member of the Order of Canada) – C.M. prokázal mimořádný přínos Kanadě nebo Kanaďanům na lokální, regionální úrovni. Tento stupeň může být udělen až 136 lidem ročně. Není zde žádný limit počtu žijících členů.", "question": "Kolik stupňů existuje v Řádu Kanady?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Sklo", "context": "=== Barvení skla === Kovy a oxidy kovů se přidávají do skloviny během výroby pro změnu barvy skla. Mangan může být přidán v malých množstvích na odstranění zeleného odstínu od železa, nebo ve vyšších koncentracích na dodání ametystové barvy. Jak mangan, tak selen může být použit v malých koncentracích na dekolorizaci skla nebo ve vyšších koncentracích na dodání červené barvy. Malé koncentrace kobaltu (0,025–0,1 %) dávají modré sklo. Oxid cínu s oxidy antimonu a arzénu produkuje neprůhledné bílé sklo, poprvé použité v Benátkách k výrobě imitace porcelánu. Použití dvou až tří procent oxidů mědi produkuje tyrkysovou barvu. Čistá kovová měď dává velmi tmavé červené, neprůhledné sklo, které je někdy užívané jako náhrada za zlaté rubínové sklo. Nikl, podle koncentrace, produkuje modré, fialové nebo i černé sklo. Přidáním titanu vzniká žluto-hnědé sklo. Zlato ve velmi malých koncentracích (kolem 0,001 %) tvoří silně rubínově zbarvené sklo, kdežto nižší koncentrace produkují méně intenzivní červenou, často marketingově označovanou jako \"brusinka\". Uran (0,1–2 %) může být přidán na dodání fluorescentní žluté nebo zelené barvy. Uranové sklo typicky není dost radioaktivní, aby bylo nebezpečné, jeho prášek, např. při leštění, pokud je inhalován (vdechnut), může být karcinogenní. Stříbrné sloučeniny (zejména dusičnan stříbrný) mohou produkovat rozsah barev od oranžově červené po žlutou. Metoda zahřátí a zchlazení může významně ovlivnit barvy produkované těmito sloučeninami. === Výroba === Roztavená sklovina se tvaruje: Foukáním, kdy sklář nabere sklovinu na sklářskou píšťalu a vyfukuje ji do dřevěné nebo kovové otvírací formy. Jeden z nejstarších způsobů tvarování dutého skla sloužil dříve i k výrobě okenních tabulek: vyfouknutá bublina se nůžkami rozstřihla a vyrovnala na kovové desce. V moderní době se foukání často dělá strojem (láhve, baňky) nebo nahrazuje lisováním (sklenice, nádobky). Lisováním, kdy se odměřené množství skloviny naleje do formy a dotváří pohyblivým trnem. Formy jsou obvykle dělené a při lisování se mažou olejem.", "question": "Jak zbarvené sklo vzniká přidáním titanu?", "answers": ["žluto-hnědé"]}
{"title": "Stařec a moře", "context": "Stařec a moře je novela amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, kterou napsal na Kubě roku 1951 a publikoval roku 1952. Vypráví příběh o kubánském rybáři Santiagovi, který se vydává na moře rybařit, aby tak prolomil své osmdesátičtyřdenní smolné období, kdy nechytil žádnou rybu. Při prvním vydání v září 1952 se během dvou dnů prodalo 5,2 milionů výtisků. Hemingway žil mnoho let na Kubě. Sám řekl, že postava Santiaga nezobrazuje žádného skutečného člověka. Životopisci však přesto za předobraz Santiaga považují kubánského rybáře a přítele Hemingwaye Gregoria Fuentese z malého přístavu Cojímar, 20 km východně od Havany. Ten se narodil 18. července 1897 na Lanzarote a jako šestiletý se přestěhoval na Kubu. Byl kapitánem Hemingwayovy jachty Pilar. Zemřel 13. ledna 2002 v Cojímaru. V roce 1954 za novelu dostal Ernest Hemingway Nobelovu cenu za literaturu. Je posledním dílem, které napsal. V roce 2008 ji nakladatelství Tympanum vydalo jako audioknihu načtenou Ladislavem Mrkvičkou. == Děj == Stařičkého kubánského rybáře Santiaga už několik měsíců (84 dní) provází smůla. Nejen, že se mu nepovedlo chytit žádnou větší rybu, ale kvůli jeho neúspěchům na moři ho musel opustit jeho mladý přítel, jehož otec mu poručil jezdit rybařit s úspěšnějšími rybáři. Stařec sám sebe charakterizuje jako podivného, protože i když už je velmi starý, jeho oči mají stále zvláštní jiskru veselosti. Jednoho dne se Santiago vydává na moře prolomit svoje smolné období. Stejně jako ostatní rybáři, i on vyplouvá časně ráno, avšak neplánuje lovit blízko u břehu tak, jako jeho kolegové. Až do úsvitu žene loďku směrem od pobřeží, dokud i nejbližší čluny nevidí jako malé tečky na obzoru. Teprve poté ponoří do hlubin návnady, kterých se však kromě malého tuňáka žádná ryba ani nedotkne. Stařec už ztrácí naději, když vtom se na jednu udici chytne ryba takovou silou, že málem chatrnou loďku překotí.", "question": "Kde byl napsán Stařec a moře?", "answers": ["na Kubě"]}
{"title": "Starověký Řím", "context": "Bratři později krále Amulia porazili a založili si vlastní město, jehož vládcem se nakonec stal Romulus. Remus, který se začal Romulovi posmívat a přeskočil brázdu označující budoucí hradby města, byl nato Romulem zabit. Po Romulovi vládli městu další tři mýtičtí králové. Numa Pompilius zavedl římské náboženské obřady a zvyky. Za Tulla Hostilia si Řím v roce 659 př. n. l. upevnil své postavení zničením Alby. Ancus Marcius založil přístav v Ostii. Král (rex) měl pravděpodobně nejvyšší moc správní, vojenskou i náboženskou. Současně stál v čele rodových vůdců – senátorů (stařešinů), kteří vykonávali poradní funkci. Obyvatelstvo bylo rozděleno na tři tribue (kmeny), které se dělily na kurie a rody, podle nichž se scházelo lidové shromáždění (comitia curiata). Na konci 7. století př. n. l. napadli Řím Etruskové, kterým se město zdálo příliš mocné. Za vlády etruských králů Řím přesto rychle vyrostl v největší město Apeninského poloostrova a domohl se velkého hospodářského významu, neboť kontroloval důležité obchodní trasy: Via Latina a Via Salaria. Prvním etruským králem se v roce 616 př. n. l. stal Tarquinius Priscus. Král Servius Tullius prý nechal postavit městské hradby a provedl také setninovou reformu vojska a lidového shromáždění. Poslední římský resp. etruský král, Tarquinius Superbus (\"Zpupný\"), byl z města vyhnán aristokraty pod vedením Lucia Junia Bruta, protože, jak tvrdí prameny, jeho syn měl znásilnit a donutit k sebevraždě ctnostnou římskou matrónu Lukrécii. Tarquinius se nevzdal a požádal o pomoc jiného etruského krále, Porsennu, který se podle názoru některých historiků zmocnil Říma kolem roku 507 př. n. l.. Jiní historici se ovšem domnívají, že Porsenna Řím nedobyl. Podle legendy zachránil Řím před jeho útokem jediný muž – Horatius Cocles.", "question": "Kdo napadl Řím na konci 7. století př.n. l.?", "answers": ["Etruskové"]}
{"title": "Plíce", "context": "V průměrných plicích se udrží okolo 3 litrů vzduchu. Každý lalok je dále rozdělen vazivovými přepážkami, které vycházejí z poplicnice, na bronchopulmonální segmenty. Každý segment má vlastní přívod vzduchu i krvení. Segmenty jsou dále rozděleny na lalůčky, aciny, které mají pyramidový tvar. Základna acinu je na povrchu plíce, hrot směřuje k plicní brance. Vnitřek plic se skládá z rozvětvujících se průdušek, tedy dolních cest dýchacích, a dýchacího oddílu, části, kde dochází k výměně plynů. Průduška, která vstupuje do plic plicní brankou, se 25krát větví (u člověka). Tvoří tak průduškový strom (arbor bronchalis) Hlavní průduška (bronchus principalis) → lalokové průdušky (bronchi lobares) → segmentální průdušky (bronchi segmentales) → subsegmentální průdušky → terminální průdušky V průběhu větvení se mění stavba stěny průdušek, hlavní průduška má podobnou stavbu stěny jako průdušnice, je tvořena chrupavkou, s každým dalším větvením chrupavky ubývá a relativně přibývá hladké svaloviny. Sliznice je pokrytá řasinkovým epitelem, řasinky kmitají směrem ven a pomáhají odstraňovat nečistoty. V průběhu větvení časem zmizí i hladká svalovina, stěna je tvořena jen tenkou sliznicí, s epitelem s řasinkovými buňkami, malým množstvím pohárkových buněk a buňkami Clarovými, které produkují surfaktant, látku, která snižuje povrchové napětí a brání tak kolapsu průdušky. Jedna terminální průduška ventiluje jeden plicní lalůček. V něm se větví na průdušinky (bronchioli), které už patří k dýchacímu oddílu plic. Průdušinky se několikrát rozvětví, až na respirační průdušinky (bronchioli respiratorii).", "question": "Kudy vstupuje průduška do plic ?", "answers": ["plicní brankou"]}
{"title": "Zeus", "context": "Z chrámů se nejznámějším stal Diův chrám v Olympii, který byl dlouhou dobu největším řeckým chrámem. V tomto chrámu byla umístěna nejznámější Diova socha tzv. Feidiova socha Dia v Olympii z roku 453 př. n. l., která byla pokládána za jeden ze sedmi divů světa. Jejím autorem byl sochař Feidiás. Další velmi známý chrám byl Olympion v Athénách. Velký význam měla i věštírna v Dódóně, která byla zasvěcena Diovi. Mimo Řecko byl nejznámějším chrámem patrně chrám v Akragantu na Sicílii. Ve výtvarném umění byl Zeus zobrazován nejčastěji, jak vrhá blesky, nebo při některých výjevech z mytologie, nejvděčnějším tématem se stalo svržení Titánů do Tartaru, či boj s Giganty. Mimo Feidiovy sochy se stalo slavné sousoší Dia s Ganymédem, či socha Zeus s Oticoli. Z novější doby jsou známa zobrazení především jeho milostných afér jako je Léda s labutí, nebo scény zobrazující všechny Olympské bohy. Souboj Titánů Robert Graves, Řecké mýty. Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí Obrázky, zvuky či videa k tématu Zeus ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Zeus ve Wikislovníku Film Souboj titánů na Česko-Slovenské filmové databázi Film Souboj titánů na IMDb - anglicky", "question": "Co používal Zeus jako svou zbraň?", "answers": ["blesky"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "Generál PhDr. Milan Rastislav Štefánik (souhlásky \"t\" a \"n\" vyslovovány měkce, 21. července 1880 Košariská – 4. května 1919 Ivanka pri Dunaji) byl slovenský politik, generál francouzské armády a také astronom. V letech 1914–1918 organizoval československé legie v Srbsku, Rumunsku, Rusku, Itálii. Byl členem Národní rady v Paříži a v letech 1918-1919 československým ministrem vojenství. Je spolu s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem považován za zakladatele Československa. Zahynul při letecké nehodě při návratu do vlasti. Milán Rastislav Štefánik se narodil v Košariskách u Myjavy na západním Slovensku jako šesté z dvanácti dětí v rodině evangelického faráře Pavla Štefánika. Devět dětí se rodičům podařilo vychovat do dospělosti. Třebaže byl synem faráře, vyrůstal v chudém prostředí a jeho život se téměř nelišil od života rolnických dětí ze sousedství. Co mu však od dětství nechybělo, byly slovenské knihy a časopisy, jimiž se Pavol Štefánik jako vzdělaný národovec snažil vychovávat svoje potomky. První tři třídy obecné školy vychodil v rodné vsi, kdy mu byl učitelem slovenský vlastenec, absolvent slovenského evangelického gymnázia v Revúci, Martin Kostelný. Podle svědectví učitele byl Milan Rastislav nejlepším žákem na košarišské škole. Otec Pavol se snažil poskytnout synovi co nejlepší vzdělání – aby mohl Milan Rastislav studovat na střední škole, musel se důkladně naučit maďarsky. Proto už v devíti letech odešel z domu do Šamorína, aby se připravil na střední školu. Středoškolské studium započal na evangelickém lyceu v Bratislavě, tehdejším Prešpurku, kde už studovali jeho dva bratři – Igor a Pavol. V oné době bylo lyceum maďarizované a ze slovenských vlasteneckých profesorů na něm učil jen Ján Kvačala. Z vyučujících si Štefánik oblíbil profesora matematiky Ferdinanda Hirschmanna a třídního profesora Samuela Markusovszkého.", "question": "Kde se narodil Milán Rastislav Štefánik ?", "answers": ["v Košariskách u Myjavy na západním Slovensku"]}
{"title": "RNA", "context": "RNA interferenci řídí dva hlavní typy RNA: siRNA (short interfering RNA) a miRNA (microRNA). siRNA vzniká z dvouvláknové RNA především vnějšího původu (většinou dsRNA viry). Protože je v tomto případě do RISC vneseno jedno z vláken dsRNA, druhé z vláken je tedy plně komplementární a cizorodá dsRNA je proto komplexem RISC rozštěpena. miRNA je naopak kódována buňkou, ať už samostatnými geny pro miRNA, oblastmi uvnitř intronů genů kódujících protein nebo geny pro jinou nekódující RNA. miRNA reguluje genovou expresi tak, že zabraňuje translaci těch mRNA, se kterými nedokonale páruje (příklad viz obrázek). Tento mechanismus se nazývá RNA silencing. Podle bioinformatických analýz se zdá, že až 60 % lidských genů může být regulováno pomocí miRNA a probíhá intenzivní výzkum propojení miRNA a různých nemocí, například rakoviny.Kromě zmíněných dvou hlavních skupin se rozlišují i další typy RNA řídících RNA interferenci, jako jsou piRNA hrající roli v obraně proti retrotranspozonům a siRNA pocházející z repetitivních sekvencí (rasiRNA). Pro výzkumné nebo léčebné účely se používá umělá shRNA (small hairpin RNA), což jsou krátké molekuly RNA tvořící vlásenku, která je rozeznána a dále zpracována aparátem RNA interference stejně jako prekurzory siRNA nebo miRNA. I když je RNA interference známá pouze z eukaryot, řada bakterií a archeí má pro obranu proti bakteriofágům a dalším parazitickým DNA elementům vyvinut funkční analog RNA interference zvaný CRISPR systém.Regulace genové exprese pomocí RNA ale probíhá na mnoha úrovních, například ovlivňováním uspořádání genomu v jádře. Typickým příkladem je dlouhá nekódující RNA nazvaná XIST, která u samic savců inaktivuje jeden z dvou chromozomů X tím, že jej obalí a zabrání aktivaci genů, které tento chromozom nese. === Katalytická funkce === Katalytickou funkci mají v živých organismech především proteinové enzymy, roste ale množství známých molekul RNA, které mají také katalytickou aktivitu, jedná se o tzv. ribozymy. Nejvýznamnějším zástupcem ribozymů je ribozom katalyzující peptidyltransferázovou reakci při vzniku proteinů. Nejčastější reakcí, kterou ribozymy katalyzují, je ovšem štěpení cukr-fosfátové kostry ve vlastní molekule, tyto ribozymy ale de facto nejsou katalyzátory, protože se v průběhu reakce spotřebují. Zajímavým příkladem ribozymů jsou uměle připravené peptidyltransferázy schopné katalyzovat tvorbu vazby mezi aminokyselinami a umělé ribozymy schopné replikovat jiné molekuly RNA, což slouží jako podpora hypotézy RNA světa, podle které byla pro živé organismy první nositelka genetické informace právě RNA.", "question": "Jaká zkratka se používá na označení Ribonukleové kyseliny?", "answers": ["RNA"]}
{"title": "Raetie", "context": "Raetie, případně latinsky Raetia, bylo území a později provincie římské říše, jež sahalo zhruba od Bodamského jezera (Lacus Brigantinus) směrem na východ k řece Inn (Aenus). Severní hranici provincie tvořila řeka Dunaj (Danuvius), za níž se rozkládalo neklidné území \"svobodné Germánie\". Penninské Alpy na západě a na jihu oddělovaly Raetii od Horní Germánie a Itálie, zatímco na východě se nacházelo Noricum. V současnosti toto území zaujímá střední a východní Švýcarsko, jižní Bavorsko, jihovýchod Bádenska-Württemberska, Lichtenštejnsko, Vorarlbersko a většinu Tyrolska (včetně jeho italské části). Raety jako nejmocnější alpský kmen poprvé připomínal Polybios, ovšem až do zániku republiky se zmínky o nich vyskytovaly v dílech římských historiků jen velmi sporadicky. O historii Raetů toho tudíž není mnoho známo. Livius byl přesvědčen o jejich etruském původu. Tuto domněnku s ním sdíleli také historikové Niebuhr a Mommsen. Podle tradičního výkladu zaznamenaného Justinem a Pliniem starším představovali Raetové část Etrusků, která sídlila nejprve v údolí řeky Pádu, odkud byla ale vypuzena Kelty na přelomu 5. a 4. století př. n. l. Označení Raetové prý přijali podle svého náčelníka, jménem Raetus. Bližší realitě však zřejmě bude hypotéza, podle níž byl název tohoto kmene odvozen z keltského výrazu rait (\"horská země\"). Bez ohledu na to, zda přijmeme teorii o etruském původu Raetů, skutečností zůstává, že v době, kdy Římané navázali první kontakty s obyvateli Raetie, byla tato země plně v moci keltských kmenů. Předchozí populace zcela splynula s Kelty, takže Raety lze v pozdějších dobách označit za ryze keltský národ, třebaže mezi nimi žily také některé cizí kmeny (například Lepontiové). Raetové si udržovali nezávislost až do roku 15 př. n. l., kdy byli poraženi římským vojskem, které proniklo na sever skrze Brennerský průsmyk. Velitelem Římanů byl Augustův nevlastní syn Drusus. V témže roce si Drusův bratr a pozdější římský císař Tiberius podrobil údolí horního Rýna a oblast Bodamského jezera, kolem nějž se rozkládala sídla Vindeliků. Tento kmen přemohli Římané v bitvě na jezeře, během níž se zmocnili dnešního ostrova Reichenau. Ten pak vítězům posloužil jako základna k dalším výbojům do okolních krajů. V následujících letech bylo celé území mezi řekami Dunajem a Innem začleněno do nově vzniklé římské provincie, která byla zpočátku spravovaná vojenským prefektem a později prokurátorem z řad jezdeckého stavu.", "question": "Co oddělovalo Raetii na západě a na jihu od Horní Germánie a Itálie?", "answers": ["Penninské Alpy"]}
{"title": "Osová souměrnost", "context": "Osová souměrnost je typ geometrického zobrazení. Osová souměrnost zachovává vzdálenosti (i úhly), jedná se tedy o druh shodnosti. Osová souměrnost v rovině nebo prostoru s přímkou o jako osou (souměrnosti) je takové zobrazení, které zobrazuje prvky osy o na sebe samé a bod : : : A : : {\\displaystyle A} ležící mimo osu o s průmětem. : : : S : : {\\displaystyle S} do osy o na bod : : : : A : ' : : : : {\\displaystyle A^{\\prime }} , který se nachází na. polopřímce opačné k : : : S A : : {\\displaystyle SA} ve stejné vzdálenosti od : : : S : : {\\displaystyle S} jako bod : : : A : : {\\displaystyle A. } (tj. platí pro něj : : : : | : S A : | : = : | : S : A : ' : : : | : : : {\\displaystyle |SA|=|SA^{\\prime }|} ). Útvar (ať již na přímce, v rovině nebo v prostoru) označujeme za osově souměrný, pokud je v nějaké osové souměrnosti obrazem sebe sama.", "question": "Je osová souměrnost druhem shodnosti?", "answers": ["Osová souměrnost zachovává vzdálenosti (i úhly), jedná se tedy o druh shodnosti."]}
{"title": "Istanbul", "context": "Istanbul neboli Konstantinopol (turecky İ; z řec. ε τ π eis tén polin (v 15. století vyslovováno is tin polin) \"do Města\") je největší turecké město, důležitá obchodní křižovatka a brána Orientu. Istanbul je proslulý především jako město, které se rozkládá na dvou kontinentech. Do historie se zapsal pod různými jmény: Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad. Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje úžina Bospor. V evropské části se nachází většina významných památek z dob byzantské říše a také historické centrum města, původem ještě z dob římské říše. Bospor je strategická mořská úžina, dopravně velmi využívaná. Její název znamená \"Ten s úzkým hrdlem\". Hloubka tohoto průlivu činí 118 metrů, dlouhý je 31,5 kilometrů. Tato mořská cesta spojuje Černé moře s Marmarským. Podle pověsti přepluli Bospor jako první Argonauti hledající zlaté rouno. Přibližně 20 kilometrů jižně od Istanbulu se nachází Severoanatolský zlom, litosférické rozhraní s častým výskytem různě silných a ničivých zemětřesení. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Istanbulu. Bohatá historie města sahá až do časů antiky; město vzniklo jako malá osada Byzantion, jejíž další rozvoj byl ovlivněn Konstantinem I. Velikým, který město přetvořil v metropoli celé východořímské říše. Nejdříve bylo pojmenováno Nova Roma (Nový Řím), to si ale Konstantin brzy rozmyslel a přejmenoval ho po sobě, jako Konstantinopol neboli Konstantinopolis. Město se stalo i centrem řecké kultury a později i pravoslavné církve. Vzniklo spoustu významných církevních staveb, z nichž nejznámější je Hagia Sofia, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Později v roce 1204 byla Konstantinopol vypleněna vojsky 4. křížové výpravy. Istanbul byl za časů byzantské říše jako Konstantinopolis hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v Malé Asii, a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Mezi obyčejnými Turky se rozšířil dnešní název města - Istanbul. Do roku 1930 se však město oficiálně nazývalo Kostantiniyye a zahraniční státy stále město nazývali jako Konstantinopol. Teprve až v roce 1930 bylo město oficiálně přejmenováno na Istanbul a bylo rozhodnuto, že dopisy adresované do Konstantinopole budou skartovány.", "question": "Čím je proslulý Istanbul?", "answers": ["město, které se rozkládá na dvou kontinentech"]}
{"title": "John Fitzgerald Kennedy", "context": "John F. Kennedy in the White House, Boston 1965 Sidney, Hugh: John F. Kennedy, President, Boston 1965 Sorensen, Theodore: The Kennedy Legacy. A Peaceful Revolution for the Seventies, Toronto 1969 Summers, Anthony: Conspiracy who killed President Kennedy, Boston 1983 Taterová, Milada, Novák, Jiří: Kdo střílí na presidenty? , Praha 1968 Volek, Jindřich: Meze odvahy. Politický profil J. F. Kennedyho, Praha 1965 Volek Jindřich: Kritické dny J. F. Kennedyho, Praha 1968 Whalen J. Richard: The Founding Father, New York 1964 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu John Fitzgerald Kennedy ve Wikimedia Commons Galerie John Fitzgerald Kennedy ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je John Fitzgerald Kennedy Osoba John Fitzgerald Kennedy ve Wikicitátech Kennedyho knihovna v Bostonu, MA Oficiální životopis na stránkách Bílého domu 50 let od atentátu na JFK – Velvyslanectví USA v Praze Nově nalezené pásky ukazují Kennedyho jako introverta, aktualne.cz, 14. říjen, 2008 Atentát na prezidenta: nejasno i po 44 letech, aktualne.cz, Josef Tuček, 22. listopad 2007 Zapruderův 8 mm film. Nixův 8 mm film. JFK (1991), film Olivera Stonea Projev JFK v Berlíně Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho 22. listopad - den kdy zavraždili Kennedyho John Fitzgerald Kennedy - video z cyklu České televize Historický magazín Před 100 lety se narodil šarmantní muž: J. F. Kennedy", "question": "Kdo byl jediným katolíckym prezidentem v USA?", "answers": ["John Fitzgerald Kennedy"]}
{"title": "Galaxie", "context": "Galaxie je gravitačně vázaný systém hvězd, hvězdných zbytků, mezihvězdné hmoty, kosmického prachu a temné hmoty. Slovo galaxie bylo odvozeno z řeckého názvu naší vlastní galaxie Mléčné dráhy Κ γ (Κ galaktikos). Hvězdy se téměř vždy nacházejí ve skupinách nazývaných galaxie, společně s plyny, mezihvězdným prachem a temnou hmotou. Galaxie drží pospolu působení gravitačních sil a jednotlivé komponenty obíhají kolem společného středu. Existují důkazy, že se ve středu některých nebo dokonce i většiny galaxií nacházejí černé díry. Galaxie vznikají z protogalaxií. Různé typy galaxií se vyskytují podobně napříč historií vesmíru. V pozorovatelné části vesmíru se podle odhadů z roku 2016 nachází minimálně dva biliony galaxií. Hubbleova klasifikace galaxií podle tvaru rozlišuje pět základních typů galaxií: Od eliptických přes čočkové až po spirální a spirální s příčkou a dále nepravidelné. Většina těchto typů se dále dělí na podtypy. Nový typ galaxie – ultrakompaktní trpasličí galaxie – byla objevena v roce 2003 Dr. Michaelem Drinkwaterem z University of Queensland.[zdroj? ] Ve spirálních galaxiích mají ramena přibližně tvar logaritmické spirály a teoreticky se dá dokázat, že tento vzor vznikl rozrušením jednotné rotující hvězdné hmoty. Stejně jako hvězdy i spirální ramena rotují kolem společného středu, avšak dochází k tomu konstantní úhlovou rychlostí. To znamená, že hvězdy vstupují a vystupují do/ze spirálních ramen. Předpokládá se, že spirální ramena jsou oblastmi s vysokou hustotou anebo vlnami hustoty. Když se hvězda pohybuje směrem do ramena, zpomalí se a tím ještě zvětší svou hustotu; je to podobné jako \"vlna\" zpomalujících se aut na přeplněné dálnici.", "question": "Může galaxie existovat bez působení gravitačních sil?", "answers": ["Galaxie drží pospolu působení gravitačních sil a jednotlivé komponenty obíhají kolem společného středu."]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý, o stáří přibližně půl miliardy let. Venuše vznikla podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,6 či 4,5 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismu a tektonických procesů. Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch. Vzhledem k velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi a často je popisována jako její \"sestra\" či \"sesterská planeta\". Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší než v případě Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 %. Nicméně podmínky na povrchu Venuše jsou od pozemských zcela odlišné. Na povrchu panují extrémní podmínky způsobené silným skleníkovým efektem. Atmosféra je složena převážně z oxidu uhličitého (96,5 %). Bez možnosti změřit šíření seismických vln skrz jednotlivé vrstvy planety a znalosti momentu setrvačnosti je jen velmi málo způsobů, jak zjistit více informací o vnitřní stavbě a složení planety. Nicméně podobnost rozměru a hmotnosti Venuše se Zemí naznačuje, že tyto dvě planety si budou podobné i ve vnitřní stavbě. Venuše se nejspíše také skládá z jádra, pláště a pevné kůry. Jelikož je menší než Země, dá se odvozovat, že menší bude i její vnitřní tlak. Oproti Zemi se na Venuši také nepodařilo objevit důkazy deskové tektoniky, Venuše tak spolu s Marsem a Merkurem má nejspíše litosféru tvořenou jednou kompaktní litosférickou deskou. Jako vysvětlení se nabízí varianta, že Venuše má příliš silnou litosféru, která zabraňuje průniku chocholů na povrch a nastartování deskové tektoniky. Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem o průměru 6 000 km, obklopeným roztaveným kamenným pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v hloubce okolo 2 840 km. Složení ani teplota těchto částí planety nejsou podrobně prozkoumány a známy.", "question": "Jsou podmínky na povrchu Venuše podobné pozemským?", "answers": ["Nicméně podmínky na povrchu Venuše jsou od pozemských zcela odlišné."]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Jeho rozšíření se překrývá v severovýchodní Keni s rozšířením S.c. masaicus. Některé přírodovědecké autority považují somálského pštrosa za samostatný druh. S.c. syriacus ze Středního východu byl znám také jako arabský pštros nebo Středovýchodní pštros. Tento poddruh byl ještě na počátku 20. století hojný na Arabském poloostrově, v Sýrii a Iráku, zhruba od roku 1966 je považován za vyhynulého. Traduje se, že jejich zvykem je při ohrožení strčit hlavu do písku, ovšem není tomu tak. Pštros je typicky společenský pták, žijící v kočujících skupinách o velikosti 5–50 jedinců. Ve skupinách vládne přísná hierarchie – dominantní samci a samice řídí přesuny skupiny, prachové koupele, tok atd. Na cestách za potravou a vodou jsou pštrosi za den schopni urazit 10–40 km. Putování přerušují pouze v místech s dostatkem potravy. Kvůli ochraně před dravci se pštrosi přidružují k některým býložravcům, jako jsou např. zebry, gazely a antilopy. Udržují s nimi vztahy založené na vzájemné pomoci při hlídání okolí před možným nebezpečím. Pštrosy předurčuje jejich výška a vynikající zrak a sluch do role hlídek, kterým zároveň také neunikne žádná změna v chování býložravců, pokud spatří nebezpečí dříve než oni. Jejich potravou jsou převážně rostliny, jichž musí zkonzumovat velké množství, vzhledem k jejich nízké energetické hodnotě. Pštrosi konzumují nejen listy rostlin, ale také jejich zrna, poupata, pupeny, květy, plody a také kořeny. Jako každý pták, který se živí rostlinnou potravou, i pštros si usnadňuje její rozmělnění v žaludku, který má tři laloky, pomocí polykání kamínků. Denně takto spolyká několik hrstí oblázků a písku. Protože pštros je všežravec, zpestřuje si rostlinnou stravu hmyzem (nejčastěji termity a sarančemi), nepohrdne však ani malými savci (hlodavci), plazy a ptáčaty.", "question": "Jakou vzdálenost můžou denně pštrosi urazit za potravou a vodou?", "answers": ["10–40 km"]}
{"title": "Křesťanství", "context": "Jeho vzkříšení se dodnes slaví jako Velikonoce, vůbec nejvýznamnější svátek křesťanů, ještě významnější než Vánoce. O další šíření evangelia se museli postarat jeho žáci, a to nejen přímí, ale také ti, kteří Ježíše osobně nikdy nepoznali. Skutky apoštolů líčí, jak se to stalo, a kladou důraz mimo jiné i na zrušení jazykových bariér (Sk 2, 5 (Kral, ČEP) aj.) Křesťanství se odlišilo i tím, že přijímalo konvertity, kteří předtím nebyli židy, a výslovně tak překročilo okruh určitého národa. Prohlášení křesťanství za \"víru pro všechny\" a zrušení všech ostatních omezení mu umožnilo stát se světovým náboženstvím. Tak mohlo vzniknout jedinečné mezinárodní a mezikulturní propojení, se závažnými důsledky pro celé lidstvo. Podrobnější informace naleznete v článku Rané křesťanství. V prostředí velké světové říše se křesťané museli vymezovat vůči řecké kultuře, jiným myšlenkovým a náboženským proudům a obhájit se proti útokům zvenčí. Zároveň museli překonat zklamání z toho, že svět se po Ježíšově smrti nezměnil, a opustit tedy představu provizoria před koncem. Proti občasným pronásledováním je hájili apologeti (řecky apologia obhajoba) a postupem času křesťanství proniklo i do středních vrstev společnosti. Gaius Galerius, jenž byl dříve odpůrcem křesťanů a spolupracoval na jejich pronásledování, svým ediktem 30. dubna 311 objasnil motivy pronásledování křesťanů, přiznal neúspěšnost pronásledování a nařídil veřejnoprávní uznání křesťanského kultu - přislíbil křesťanům v rámci platného práva veškerou ochranu, která jim jako členům povoleného kultu (religio licita) příslušela. Podmínkou bylo, že křesťané nebudou podnikat nic proti veřejnému pořádku a zahrnou do svých modliteb panovníka a říši. Roku 313 následoval edikt milánský císaře Konstantina, který zařadil křesťanství (ve sféře Konstantinova vlivu) mezi dovolená náboženství. Konstantin zasahuje i do doktrinálních otázek a roku 325 svolává do Nikaie první ekumenický koncil (tzv. První nikajský koncil).", "question": "Povolil vyznávání křesťanství v Římské říši císař Nero ?", "answers": ["Gaius Galerius, jenž byl dříve odpůrcem křesťanů a spolupracoval na jejich pronásledování, svým ediktem 30. dubna 311 objasnil motivy pronásledování křesťanů, přiznal neúspěšnost pronásledování a nařídil veřejnoprávní uznání křesťanského kultu - přislíbil křesťanům v rámci platného práva veškerou ochranu, která jim jako členům povoleného kultu (religio licita) příslušela."]}
{"title": "Jabloň", "context": "Jabloň (Malus) je rod opadavých listnatých stromů z čeledi růžovitých, patří mezi jádroviny. Jabloně široce pěstované pro plody jsou označovány jako taxonomický druh jabloň domácí, na křížení současných odrůd se ovšem podílelo více druhů rodu jabloň. Jabloň je cizosprašný strom. Je převážně diploidní, triploidní. Jabloně patří mezi dlouhověké stromy. Běžně se dožívají 60-80 let i nad 100 let a dorůstají výšky až 15 metrů v závislosti na druhu, odrůdě a podmínkách. V ovocnářské praxi se uplatnily pupenové mutace (trvalá změna genotypu) na určité části stromu, které nazýváme spur-typy. Přirozeně se vyskytuje v mírném pásu severní polokoule a velmi často se pěstují některé odrůdy. Květy jabloně jsou narůžovělé, pětičetné, s kalichem a korunou, oboupohlavné. Květní lístky srůstají v pohárek, ze kterého se vyvíjí dužina plodu. Plodem je jablko – malvice s asi 5–12 semeny v jádřinci, jde o plod dužnatý, dozrávající v přírodních podmínkách v období srpna–září. Rod Malus zahrnuje přibližně 35 druhů a z nich jsou nejvýznamnější: Podrobnější informace naleznete v článku Jabloň lesní. Jabloň lesní (Malus sylvestris) se nachází v Evropě až po Ural. V 21. století je kriticky ohrožena. Nebývá vyšší než 10 metrů. Hustě rozvětvená koruna začíná již nízko nad zemí. Mladé větvičky bývají kůlovitě zakončené. Borka šedohnědá šupinatá. Podrobnější informace naleznete v článku Jabloň domácí. Jabloň domácí (Malus × domestica) je více druhový kříženec, který dal vzniknout naším kulturním odrůdám. Je to kříženec Malus pumila. Šlechtitelskou činností byla po celém světě vypěstována pestrá škála odrůd, známé jsou např. Jonathan, Ontario, Golden Delicious, Spartan. Jabloň je v České republice nejpěstovanější ovocnou dřevinou. Podrobnější informace naleznete v článku Jabloň nízká. Jabloň nízká (Malus pumila) má původ v Zakavkazsku. Je to velmi významný druh pro šlechtění podnoží a vznikly 2 typy podnoží: janče-> Malus pumila var. paradisica., jančata mají křehký kořen. duzén-> Malus pumila var. milis Podrobnější informace naleznete v článku Jabloň Sieversova. Jabloň sieversova (Malus sieversii) pochází z Asie a slouží k šlechtění. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 5-12 m, vzhledem velmi podobný kulturním jabloním. Jeho plod je největším ze všech druhů rodu Malus, až 7 cm v průměru, takže se velikostí vyrovná mnoha soudobým odrůdám jablek.Tento druh nedávno pěstovala americká služba pro zemědělský výzkum (United States Agricultural Research Service), v naději, že naleznou genetické informace, které by měly cenu pro šlechtění moderních jabloní. Některé, ale ne všechny, z výsledných stromů vykazují mimořádnou odolnost proti chorobám.", "question": "Kolikačetné jsou květy jabloně?", "answers": ["pětičetné"]}
{"title": "Gobi", "context": "Pouhá tři procenta území tvoří typické písečné duny, v Mongolsku nazývané els. Značnou část povrchu tvoří holá skála. V pustině se lze setkat i s jezery, mnohdy slanými. Jde o jednu z nejchladnějších pouští, kde se teploty mohou pohybovat mezi -40 °C v zimě až po 40 °C v létě. Průměrné srážky nepřesáhnou 76 mm vody za rok, což řadí poušť mezi jednu z nejsušších oblastí světa; to se projevuje na její obydlenosti, která patří mezi nejnižší na světě. I přes tyto extrémní parametry však nemůžeme na poušť Gobi pohlížet jako na nekonečné oblasti písečných dun (písečné oblasti zabírají maximálně 3% z celkové rozlohy) - setkáváme i s bohatou biodiverzitou, protože se rozprostírá na obrovském území, kde nechybí hory, lesy či stepi. Historie vzniku pouště sahá hluboko do minulosti naší planety. Před 300 milióny let v karbonu byla Gobi mořským dnem, ale potom nastala horotvorná činnost, která měla za následek vyvrásnění pohoří Altaj či Ťan-šan. V další geologické etapě druhohorách se Gobi stala úrodnou oblastí, kterou v hojných počtech obývali také neptačí dinosauři, po kterých je nyní na poušti možno nalézt mnoho fosilních kosterních pozůstatků. Proslulé paleontologické expedice do této oblasti byly zahájeny Američany ve 20. letech minulého století. Koncem období křídy (asi před 65 miliony let) ale začalo docházet k dramatickým klimatickým změnám, které měly za následek změnu srážkového režimu - výrazné omezení srážek, což se projevilo na druhotném vyschnutí řečišť a změně biotopu z bujné vegetace na trávu a keře. Fauna a flora je i v pouštní oblasti bohatá.", "question": "Jak se jmenuje jedna z nejstarších a největších pouští světa?", "answers": ["Gobi"]}
{"title": "Láska", "context": "Tento hormon působí přímo na vegetativní nervovou soustavu, při jeho zvýšené hladině jsou tedy znatelné fyziologické příznaky jako např. zrychlený srdeční tep nebo zvýšení krevní tlak. Kromě jeho přirozené výroby může být také ve velkém množství uvolňován drogami (hlavně amfetaminy), kvůli čemuž se pocit zamilovanosti často přirovnává k drogovému opojení. noradrenalin, hormon umožňující tělu překonávat krátkodobou zátěž a zvýšenou aktivitu serotonin, hormon podílející se na vzniku nálad. Jeho zvýšená hladina vyvolává šťastné pocity, zatímco při jeho nedostatku se projevuje podrážděnost a deprese. Zároveň ale také ovlivňuje příjem potravy a cyklus spánku a bdění, jeho zvýšená či naopak snížená hladina proto může způsobovat poruchy spánku a příjmu potravy. Oddanost [ang. attachment] (věrnost) je na rozdíl od předchozích dvou fází dlouhodobá. Z evolučního hlediska je tato fáze důležitá pro výchovu potomků. V této fázi je obvyklá zvýšená hladina oxytocinu (tzv. hormonu lásky) a antidiuretického hormonu, které se v předchozích fázích příliš neprojevují. Italský badatel E. Emanuele se svými spolupracovníky se zabýval zvýšenou hladinou tzv. nervového růstového faktoru (NGF) v prvních několika měsících vztahu. Zjistili, že zhruba po jednom roce se hladina tohoto hormonu vrací do normálu. == Kulturní a náboženské rozdíly == === Starověké Řecko === Starověká řecká kultura v jazyce i dílech filozofů používala toto obecné rozdělení lásky: Erós (žádostivost) – láska vášnivá, založená na tělesné a duševní přitažlivosti, používáno pro erotickou lásku bez ohledu na pohlaví Storgé (starostlivost) – něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, používáno hlavně pro mateřskou lásku Mániá (mánie, posedlost) – láska šílená, žárlivá, vlastnická, se závislostí na partnerovi Agapé (laskavost, oddanost) – pečující vztah, sladění vzájemných potřeb, v novodobém kontextu \"pravá láska\" Fíliá (filie, náklonnost) – láska přátelskáPlatón ve svém díle Symposion definoval lásku jako sílu duše, snažící se o filozofické poznání. Dále také rozděloval mezilidskou lásku na lásku \"nebeskou\", kde se kladl důraz na krásu charakteru a inteligenci partnera (nikoliv na fyzickou krásu), a na lásku \"nízkou\", kde šlo pouze o tělesné uspokojení. Nebeská láska přitom mohla podle Platóna existovat pouze mezi muži. === Starověký Řím (latinsky mluvící svět) === Latina má pro lásku dvě slova: amor (láska milenecká, toužící, včetně sexuální) a caritas (láska mateřská, pečující). Základní sloveso pro lásku je amā, které bylo používáno jak pro mezilidskou, tak pro neosobní lásku. Z něj odvozené podstatné jméno je amor, které se v množném čísle používalo pro označení sexuálních styků. Odvozené názvy pro partnery jsou amans (milenec) a amica (milenka). Slovo amica se v té době používalo i pro označení prostitutky.", "question": "Jaká je zkratka nervového růstového faktoru?", "answers": ["NGF"]}
{"title": "Cep", "context": "Cep je zemědělské nářadí, používané od starověku až do novověku k mlácení obilí za účelem oddělení zrna od plev. Skládá se z dlouhé násady, na které je na závěsu umístěno asi 40 cm dlouhé břevno (tedy pohyblivá hlava cepu). Okovaný cep sloužil také jako zbraň v dobách husitských i jiných selských válek. == Technologie sklizně obilí == Období sklizně obilí se nazývá žně. Žňová technologie sklizně byla zhruba následující: Obilí bylo nejprve pokoseno srpem, kosou či mechanickou sekačkou (ta bývala obvykle tažena koňmi nebo kravkou) Pokosené obilí bylo na poli svázáno do snopů (t.j., svazků rostlinných stébel), ze snopů byly na poli postaveny tzv. panáky, kde se obilí přímo na poli několik dnů dosoušelo Panáky byl rozebrány a snopy byly vidlemi naloženy na vůz (žebřiňák) a odvezeny ke stodole Sklizené obilí (klasy svázané do snopů) bylo uskladněno ve stodole. Několik snopů bylo položeno na mlat, kde do něj několik lidí v zadaném rytmu (k dodržení rytmu byly deklamovány říkačky – podle počtu mlatců: čtyřcepní, pěticepní, šesticepní atd.) lehce bušilo cepy – krouživým pohybem hlavy cepu. Nárazy hlavy cepu na obilní klasy došlo k oddělení zrní a plev, které propadly vymlácenou slámou na mlat. Sláma byla uskladněna pro použití jako stelivo a směs plev a zrní byla pak oddělována přehazováním v proudu vzduchu, dopravní prostředek k pneumatické dopravě sena a slámy se nazývá zemědělský fukar.Cep přestal být používán s nástupem mnohem efektivnějších strojních mechanických mlátiček a později obilních kombajnů. == Bojové použití cepu == V dobách husitských válek byly okované cepy používány jako jedna z efektivních zbraní husitskými vojsky. Rolníci, kteří tvořili hlavní součást vojska, s ním uměli dobře zacházet a zbraň jako taková umožňovala bojovat mimo dosah mečů útočníků. Cepy spolu s kosami a vidlemi tvořily improvizovanou výzbroj sedláků i v dobách selských bouří. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Cep ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo cep ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá zemědělské nářadí pro mlacení obilí?", "answers": ["Cep"]}
{"title": "Mikrofon", "context": "Používaly se převážně v systémech veřejného ozvučení a i tam se od jejich užívání záhy upustilo s nástupem dynamického mikrofonu. Piezoelektrického jevu se však dlouhou dobu využívalo v zařízení podobnému mikrofonu – gramofonové přenosce, kde se u levných výrobků využívá doposud, a dále v některých typech snímačů hudebních nástrojů nebo kontaktních snímačů chvění. == Vlastnosti mikrofonů == === Směrové charakteristiky === V závislosti na velikosti a konstrukci pouzdra mikrofonu může tento přijímat zvuk z různých směrů v různé intenzitě. Konstruktéři mikrofony záměrně navrhují s různými charakteristikami v závislosti na předpokládaném použití. Směrová charakteristika je frekvenčně závislá – projevuje se zpravidla u vysokých tónů, zatímco hluboké zůstávají nepoznamenány. Všesměrová neboli omnidirekcionální neboli kulová charakteristika je taková, při které mikrofon přijímá zvuk stejně kvalitně ze všech stran. Je dosahována nejjednodušeji a je typická pro levné elektretové mikrofony, velké jen několik milimetrů.Kardioidní neboli ledvinová charakteristika potlačuje příjem zvuku \"zezadu\" mikrofonu. Diagram připomíná Němcům a Čechům tvar ledviny (německé označení je Niere), Anglosasům srdce. Jde o typickou charakteristiku dynamických mikrofonů pro zpěváky, neboť potlačuje zpětnou vazbu. Superkardioidní charakteristika je více směrová než charakteristika kardioidní. Mikrofon přijímá zvuk částečně i zezadu.Hyperkardioidní (nikoliv hyperledvinová) charakteristika je ještě více směrová než charakteristika superkardioidní, příjem zvuku zezadu mikrofonu je větší.Osmičková neboli bidirekcionální charakteristika je taková, při které mikrofon přijímá zvuk pouze zepředu a zezadu, nikoliv však ze stran. Používá se především při některých metodách snímání stereofonního zvuku.Úzce směrová charakteristika má výrazně oslaben příjem zvuku zezadu, čehož bývá z fyzikálních důvodů dosaženo za cenu délky mikrofonu až 1 metr. Používá se pro speciální aplikace (příjem pomocného zvuku při filmování). Úzce směrová charakteristika mikrofonu je dosahována za cenu zřetelného zhoršení frekvenční charakteristiky, nebo jen v části akustického spektra. === Frekvenční charakteristiky === Fyzikálním ideálem by byl mikrofon, který by akustický podnět přeměnil vždy na odpovídající elektrický signál bez ohledu na jeho frekvenci. Tak tomu však není a nejen proto, že by takový mikrofon byl mj. současně i barometrem. Dosažení vyrovnané charakteristiky alespoň ve slyšitelné oblasti vyžaduje nákladná opatření, např. velmi malé rozměry mikrofonu. Z nedostatku se však časem stala ctnost a frekvenční nevyrovnanosti jednotlivých výrobků začaly být využívány tak, aby pomohly vyzdvihnout či potlačit některé charakteristické zvukové odstíny snímaných objektů. Např. všechny mikrofony kromě kulových pracují jako převodníky gradientu tlaku, s přibližováním ke zdroji signálu zesilují hluboké kmitočty – tzv. proximity efekt.", "question": "Jak se nazývá zařízení pro přeměnu akustického signálu na elektrický?", "answers": ["Mikrofon"]}
{"title": "Bratislava", "context": "Ve stejný rok se stala také i městem zemským, hlavním městem Krajiny Slovenské. V té době se do tváře města zapsali také čeští stavebníci, stavitelé, firmy ale i avantgardní architekti: Arnošt Wiesner, Jan Vaněk, Vladimír Karfík ale především proslulý Bohuslav Fuchs se svým legendárním obytným domem na Hviezdoslavově náměstí (1935). Rozvoj města pokračoval ale i dále; v roce 1946, pouhý rok po válce, došlo k jeho rozšíření o tehdy samosprávné obce Devín, Dúbravka, Lamač, Petržalka, Prievoz, Rača a Vajnory. V roce 1968 byla Bratislava ustanovena hlavním městem Slovenska v rámci socialistické federace. V druhé polovině 20. století došlo ve městě k rychlé výstavbě sídlišť, kterými jsou například Petržalka, Ružinov, Karlova Ves a jiné, postavily se moderní budovy (Slovenský rozhlas) apod. Roku 1971 se severní a východní hranice města opět posunuly a připojily se obce Čunovo, Devínska Nová Ves, Jarovce, Podunajské Biskupice, Rusovce, Vrakuňa a Záhorská Bystrica. Bratislava se stala druhým největším městem ČSSR a po rozpadu Československa pak od roku 1993 hlavním městem nezávislého Slovenska. Většina památek se nachází v historickém jádru města. Stará radnice je komplex budov vybudovaných ve 14. a 15. století a dnes je sídlem městského muzea. Michalská brána je jediná brána z původních středověkých městských opevnění a je jednou z nejstarších budov ve městě.", "question": "Jak se jmenuje Prešpurk od roku 1919?", "answers": ["Bratislava"]}
{"title": "Noční let", "context": "Noční let (francouzsky Vol de nuit) je druhý román francouzského spisovatele a pilota Antoineho de Saint-Exupéryho. Poprvé byl vydán v roce 1931 a byl věnován Didieru Dauratovi. Právě toto dílo se stalo mezinárodním bestsellerem a zajistilo Exupérymu dobré jméno. == Obsah díla == Celý příběh se odehrává za jediné noci. Na začátku knihy autor popisuje noční let pilota Fabiena z jihu Patagonie do Buenos Aires a jeho pocity při něm. Zastihne ho cyklónová bouře, která ho obklíčí ze všech stran. Ačkoliv je Fabien jeden z nejlepších pilotů, neví kde se nachází, a proto vystřelí svoji jedinou světlici. Díky tomu zjistí, že letí nad mořem a nemá tedy možnost kde přistát. Rozhodne se vzlétnout do světla mraků a hvězd, aby se uklidnil, i když ví, že to bude znamenat jeho konec. Mezi tím vším autor popisuje také situaci dole na zemi, život ředitele letectva Riviéra, který vždy nese velkou odpovědnost za životy letců i celou rozváženou poštu. Proto je často na ostatní přísný, vždy dodržuje předpisy, bez ohledu zda byly porušeny vinou pilota nebo ne, ale v nitru duše je to úplně jiný člověk. Inspektor Robineau se chce spřátelit s jedním z pilotů - Pellerinem, ale Riviére nabádá Robineaua, aby si mezi podřízenými nedělal přátele a přikáže udělit Pellerinovi pokutu. Na letišti pak čeká Fabienova žena. Riviére ví, že v tomto počasí nemá pilot šanci a určitě se už nevrátí. Fabien zůstává nezvěstný, téhož dne vylétá další letadlo na svůj noční let s poštou do Evropy.", "question": "Kdo napsal Noční let?", "answers": ["Antoineho de Saint-Exupéryho"]}
{"title": "Galileo Galilei", "context": "Galileo Galilei (15. února 1564, Pisa – 8. ledna 1642, Arcetri) byl toskánský astronom, filosof a fyzik těsně spjatý s vědeckou revolucí. Mezi jeho úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu, rozmanitá astronomická pozorování, první z Newtonových zákonů pohybu a účinnou podporu Koperníka. Často je uváděn jako \"otec moderní astronomie\", \"otec moderní fyziky\" a dokonce \"otec vědy\". Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona, jimiž byla založena moderní vědecká metoda. Galileova kariéra se kryla s tvůrčím obdobím Johannese Keplera. Galileovo dílo je považováno za nejvýznamnější průlom od dob Aristotelových. Navíc jeho konflikt s římskokatolickou církví je brán jako nejvýznamnější příklad počátečního konfliktu náboženství a svobodné mysli, zvláště vědou v západní společnosti.[zdroj? ] Navštěvoval Univerzitu v Pise, byl však z finančních důvodů nuceně \"vyloučen.\" Nicméně v roce 1589 mu byla nabídnuta pozice na fakultě, kde vyučoval matematiku. Nedlouho poté se přestěhoval na Univerzitu v Padově, na jejíž fakultě sloužil podle potřeby jako učitel geometrie, mechaniky a astronomie až do roku 1610. V této době učinil mnoho významných objevů. Mezi postavami vědecké revoluce zaujímá Galileo vysoké postavení především pro své průkopnické užívání kvantitativních experimentů, jejichž výsledky matematicky analyzoval. Tyto metody neměly v té době v evropském myšlení velkou tradici; asi největší experimentátor předcházející Galileovi, William Gilbert, kvantitativní postupy nepoužíval. (Galileův otec Vincenzo Galilei však prováděl experimenty, ve kterých objevil asi nejstarší známý nelineární fyzikální vztah – mezi napětím, frekvencí a délkou natažené struny).", "question": "Ve kterém italském regionu žil Galileo Galilei?", "answers": ["toskánský"]}
{"title": "Juraj Jánošík", "context": "S vyobrazenim, \"Česky lid\" XX, 1911 1956 Miloš Malý, Jánošík, Státní nakladatelství národní knihy 1981 Václav Cibula – Jánošík (1.vydání v nakladatelství Albatros v Praze 1981,náklad 35 000 výtisků) 1989 Neznámy Jánošík (Jozef Kočiš) – historická, Martin: Osveta 2009 Arnošt Caha – Jánošík, Legenda o zbojnickém hrdinovi MAHEN, Jiří. Jánošík : tragedie o pěti dějstvích. Královské Vinohrady: Plaček, 1910. Dostupné online. Knižní vydání Mahenovy tragédie o Jánošíkovi, jejíž děj se odehrává na Slovensku v letech 1711–1713.. JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. 7. vyd. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921. 375 s. Dostupné online. - kapitola O Janošíkovi, s. 329-341. KENDROVÁ, Katarína: Jánošíkovský motív v drevorezbe. In: MÚZA 1/2014. Dostupné na: http://www.floowie.com/sk/citaj/muza/#/strana/22/zvacsenie/100/ ZACHAROVÁ, Katarína: Odkliaty Jánošík. In: MÚZA 2013. Dostupné na: http://www.floowie.com/sk/citaj/muza-2013/#/strana/2/zvacsenie/100/ === Opera === 1954 Juro Jánošík – opera Jána Cikkera === Film === 1921 Jánošík – první slovenský dlouhometrážní film, americké financování; režie: Jaroslav Jerry Siakeľ, Jánošík: Theodor Pištěk 1935 Jánošík – český a slovenský film; režie: Martin Frič, Jánošík: Paľo Bielik 1954 Janosik – první polský animovaný film; režie: Włodzimierz Haupt a Halina Bieliński 1963 Jánošík I–II – dvoudílný slovenský film; režie: Paľo Bielik, Jánošík: František Kuchta 1974 Janosik – polský film; režie: Jerzy Passendorfer, Jánošík: Marek Perepeczko 1974 Janosik – polský 13dílný TV seriál; režie: Jerzy Passendorfer, Jánošík: Marek Perepeczko 1976 Zbojník Jurko – slovenský animovaný film; režie: Viktor Kubal 1987 Juro Jánošík – slovenský TV film – inscenace Cikkerovy stejnojmenné opery; režie: Jozef Zachar 1991 Zbojník Jurošík – slovenský 28–dílný animovaný TV seriál; režie: Jaroslav Beran 2009 Jánošík – Pravdivá historie – Slovensko-polsko-český film; režie: Agnieszka Holland a Kasia Adamik, Jánošík: Václav Jiráček === Numismatický námět === V roce 1947 byla vydána v Československu dvoukoruna s portrétem Jánošíka. == Odkazy == === Reference === === Související články === Ondráš Tomáš Uhorčík === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Juraj Jánošík ve Wikimedia Commons Dílo Staré pověsti české/O Janošíkovi ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Juraj Jánošík Stránky Povážského musea věnované Janošíkovi Jaká je pravda o Jánošíkovi a Ilčíkovi ? Web o filmech o Jánošíkovi", "question": "Kdo se narodil v kysucké vsi Terchová?", "answers": ["Juraj Jánošík"]}
{"title": "Vatikán", "context": "Díky tomu jsou mince, podobně jako vatikánské známky, vyhledávány sběrateli. Vatikán má vlastní banku IOR a dokonce i bankomat, pravděpodobně jediný s instrukcemi v latině. Jeho příjmy tvoří hlavně turistický ruch, pronájem nemovitostí, dary a příspěvky národních církví. Vatikán chce \"do roku 2020 pokrývat z 20 procent svou energetickou potřebu z obnovitelných zdrojů\", jak vytyčila Evropská unie. Prvním krokem byla instalace solárních panelů na střechu auly Pavla VI.. Dále dojde k omezení počtu automobilů, které mohou vjíždět na území Vatikánu a parkovat na něm. V budoucnu se uvažuje i o zabudování dalších solárních panelů na jiné budovy. Vatikán není členem OSN (jako jeden z mála států) a nepodepsal například \"Všeobecnou deklaraci lidských práv\" či \"Konvenci o právech handicapovaných osob\". Vatikán není členem Evropské unie ani Evropské měnové unie, ale díky měnové unii s Itálií smí razit své originální euromince. Od roku 1929 má Vatikán vlastní malé nádraží, které však slouží hlavně k přepravě nákladů a jen zcela výjimečně k osobní dopravě. Podrobnější informace naleznete v článku Železniční doprava ve Vatikánu. Městu slouží nezávislý moderní telefonní systém, vatikánská lékárna a pošta. Poštovní systém byl založen v roce 1929 a je občas označován za nejlepší na světě. Vatikán také disponuje vlastní internetovou doménou 1. řádu \".va\" a předponou Mezinárodní telekomunikační unie, která je občas využívána radioamatéry. Radio Vatikán vysílá na krátkých, středních i velmi krátkých vlnách a na internetu. Jeho vysílače jsou umístěny na italském území. Televizní vysílání připravuje Vatikánské televizní centrum Telepace a italská veřejnoprávní televize RAI která vystupuje pod názvem Rai Vaticano.", "question": "Který stát se nachází uvnitř města Řím?", "answers": ["Vatikán"]}
{"title": "LA4", "context": "LA4 (vlastním jménem Martin Lasky, * 1980) je český rapper a writer. LA4 je bývalý člen kapely Indy & Wich, se kterou i v dnešních dobách často spolupracuje. V roce 2007 mu vyšlo jeho první sólové album Panoptikum a získal za něj hudební cenu Anděla v kategorii Album roku Hip Hop & R'n'B. V roce 2010 vydal album Gyzmo. Je členem pražského labelu Bigg Boss. Panorama (DJ Wich/2014/Golden Touch) Nadzemí (James Cole, DJ Mike trafik/2012/Big Boss) Gyzmo (2010/Big Boss) Panoptikum (. 2007/Big Boss) El A Pro/Na světlo denní (singl/2004/Maddrum) My 3 (Indy & Wich/2002/Maddrum) 20ERS (2008) Česká RAPublika (2008) Indy & Wich - Kids On The Click Tour 2007 (2007) http://www.myspace.com/lafor", "question": "Jak se jmenuje LA4 vlastním jménem?", "answers": ["Martin Lasky"]}
{"title": "Organizace pro výživu a zemědělství", "context": "Organizace pro výživu a zemědělství (anglicky: Food and Agriculture Organization, FAO) je specializovaná agentura OSN se sídlem v Římě, založená v roce 1945. Cílem této organizace je zajištění dostatku potravin a pitné vody pro obyvatelstvo rozvojových zemí. Zaměřuje se na pomoc těmto zemím zejména po technické, technologické, finanční a vzdělávací stránce. Snaží se dosáhnout jejich soběstačnosti ve výživě a omezit tak problémy s nedostatkem potravin a zlepšit životní podmínky venkovského obyvatelstva, závislého na zemědělství. V souvislosti s tím jsou její snahy směřovány jednak na zvyšování produktivity zemědělství v rozvojových zemích, čímž má být zajištěna produkce dostatečného množství potravy, a jednak na zajištění přístupu k nezávadným zdrojům pitné vody. V souvislosti s trvalou udržitelností hospodaření v krajině se snaží zavádět metody, které zabraňují erozi a omezit další zábory zejména lesní půdy, ke kterým běžně dochází z důvodů používání způsobů hospodaření, které vyčerpávají půdu. == Česká republika ve FAO == Bývalé Československo je jedním ze zakládajících členů této organizace. Proto též byla snaha umístění centrály FAO v Praze, nakonec však došlo k umístění v italském Římě. Československo se pak stává členem této organizace při jejím založení v roce 1945. O 3 roky později však vystoupilo díky neúměrným členským poplatkům, které dosahovaly až 1 milión amerických dolarů za rok. Následně v roce 1969 vyvinulo Československo opětně tlak a snahu a podařilo se do organizace podruhé vstoupit. Od té doby je Československo a následně Česká republika nepřetržitým členem. V průběhu více než 30 let se zemi podařilo vyhrát několik konkurzů jak na poli lesnictví, tak i zemědělství. Z oblasti lesnictví to byl například projekt na zřízení lesnického výzkumného ústavu v Chittagongu ve Východním Pákistánu v roce 1970 za jeden a půl milionu amerických dolarů, který se však neuskutečnil kvůli občanské válce a následné válce mezi dvěma znepřátelenými zeměmi.", "question": "Pod jakou zkratkou bývá označována organizace OSN pro Výživu a zemědělství?", "answers": ["FAO"]}
{"title": "Gangrenózní dermatitida drůbeže", "context": "Gangrenózní dermatitida (GD) drůbeže je sporadicky se vyskytující onemocnění kura domácího a krůt, charakterizované nekrózou kůže, podkoží a svalstva. Etiologickým agens bývají bakterie Clostridium septicum, C. perfringens typu A a Staphylococcus aureus, a to buď jednotlivě nebo v kombinaci. Smíšené infekce obecně probíhají v klinicky těžší formě. Méně často jsou jako příčina gangrenózní dermatitidy popisovány C. sordellii, C. novyi a C. sporogenes. V mnoha případech je gangrenózní dermatitida následkem předchozí infekce imunosupresivními agens, jako jsou viry infekční burzitidy a infekční anémie a ptačí adenoviry. Rozsáhlá nekróza svalů a podkožní tkáně byla poprvé popsána v roce 1930 po intramuskulární aplikaci C. perfringens izolovaného ze srdce a jater dvou nemocných kuřat. V následujících letech byly klostridiové dermatitidy popsány u kuřat uhynulých po odběru krve na testaci pulorové nákazy, u krůt uhynulých v důsledku traumatizace a ranné infekce nebo z podkožního edému u kura domácího. Od roku 1963 pak přibývají další zprávy o výskytu gangrenózní dermatitidy (často pod odlišnými názvy) z různých částí světa včetně Argentiny, Evropy, Indie, Nového Zélandu a USA. Označení \"gangrenózní dermatitida\" pravděpodobně poprvé použili Frazier et al. Původcem GD jsou klostridie (Clostridium perfringens typ A, C. septicum aj.), často v kombinaci se stafylokoky a E. coli. Druhová diferenciace klostridií se provádí morfologicky, kultivačně, biochemicky, sérologicky a v pokusech na zvířatech. C. septicum je pohyblivé, spory jsou oválné a lokalizované subterminálně. Fermentuje glukózu, maltózu, laktózu a salicin, nikoliv ale sacharózu a manitol. Na žloutkovém agaru netvoří lecitinázu ani lipázu. Intramuskulární aplikace C. septicum izolovaného z kuřat způsobuje změny kolem místa vpichu a úhyn krůt během 24 hodin po infekci. Terénní výskyty gangrenózní dermatitidy (ganrenózní zánět kůže) byly pozorovány u kura domácího a krůťat ve věku od 17 dní do 20 týdnů a u chovných krůt. Nejčastěji ale bývají postižena výkrmová kuřata od 4. do 8. týdne věku. Nelze také vyloučit určitou genetickou predispozici pozorovanou u potomstva určitých rodičovských hejn.", "question": "Vyskytovala se gangrenózni dermatitida pouze v Evropě?", "answers": ["Od roku 1963 pak přibývají další zprávy o výskytu gangrenózní dermatitidy (často pod odlišnými názvy) z různých částí světa včetně Argentiny, Evropy, Indie, Nového Zélandu a USA."]}
{"title": "Severní pól", "context": "Severní pól, též severní točna na Zemi je místo, kde zemská osa protíná zemský povrch, a ze kterého se navíc Země při pohledu dolů jeví, jako by se otáčela proti směru hodinových ručiček. Severní pól se nachází přibližně uprostřed Severního ledového oceánu v oblasti trvale pokryté vrstvou mořského ledu. Geografický severní pól je situován na 90° zemské šířky a není totožný se severním pólem magnetickým. První výprava na dobytí a prozkoumání severního pólu podniknuta roku 1871 byla vedena Charlesem Francisem Hallem pod patronací Američanů. Výprava nesla označení Polaris expedition (Polární expedice) a skončila katastrofou. Další expedice byla vedena Fridtjofem Nansenem a pokusila se k pólu dostat driftem na k tomu zkonstruované lodi Fram. Nansen se společníkem na saních v dubnu 1895 dosáhl 86° 14' severní šířky. K severnímu pólu se na saních po ledu vypravili Frederick Cook (1908) a Robert Peary (1909). Renomované instituce Cookovy doklady dosažení pólu neshledaly za průkazné a tak byl pokládán za prvního pokořitele severního pólu Peary. Výzkumy v 80. a 90. letech 20. století ovšem i jeho úspěch zpochybnily. Další cesty do oblasti severního pólu jsou spojeny s rozvojem letectví. V roce 1926 uskutečnil přelet přes pól v letounu Fokker F.VII Američan Richard Byrd, jeho dosažení pólu je však také zpochybňováno. První prokazatelné dosažení severního pólu tak je až přelet vzducholodi Norge o tři dny později, dne 12. května 1926. Expedici vedl norský polárník Roald Amundsen, italský konstruktér vzducholodí Umberto Nobile a americký průzkumník a sponzor výpravy Lincoln Ellsworth. Přes pól přelétla roku 1928 i vzducholoď Italia, na jejíž palubě byl český vědec František Běhounek. Kvůli silnému větru se však nepodařilo zamýšlené vysazení pasažérů na led za účelem provedení vědeckých měření. V roce 1958 pod ledem severního pólu proplula první jaderná ponorka USS Nautilus amerického námořnictva a v roce 1977 k němu doplul sovětský ledoborec Arktika. Severní pól je výrazně teplejší než jižní pól, protože se nachází na úrovni hladiny moře uprostřed severního oceánu (velké množství vody vytváří velkou tepelnou setrvačnost), než v případě, že by se povrch nacházel ve velké nadmořské výšce na kontinentu. Zimní (lednové) teploty na severním pólu se pohybují v rozmezí od asi -43 °C (-45 °F) do -26 °C (-15 °F), v průměru -34 °C (-30 °F). Letní teploty (v červnu, červenci a srpnu), se pohybují kolem bodu mrazu (0 °C, 32 °F) . Mocnost (tloušťka) ledu na severním pólu se pohybuje kolem dvou až tří metrů tloušťky , a je značně proměnlivá vlivem posuvu ledových ker, jejich zdvihu a poklesu, případně rozlomení a odkrytí vodní hladiny .", "question": "Jak se nazývala první výprava na Severní pól ?", "answers": ["Polární expedice"]}
{"title": "Akrylová barva", "context": "Akrylová barva je poměrně nový druh barvy používané v umělecké malbě teprve od druhé poloviny minulého století. Má mnoho výhod. Jde o disperzní barvu na bázi polyakrylové pryskyřice. V čerstvém stavu je ředitelná vodou, v zaschnutém stavu je naopak voděodolná. Přesto se však doporučuje zaschnutý akryl nalakovat pro větší odolnost. Vhodná je pro malbu na papír, karton, dřevo nebo plátno. Trvanlivost: podle prostředí, cca 30–50 let. Velké uplatnění má ve stavebnictví na úpravu a ochranu omítek, betonu nebo sádrokartonu. Akrylové barvy lze tónovat různými barvivy. Akrylové barvy na rozdíl od olejových barev mnohem rychleji usychají. Místo zdraví škodlivého terpentýnu stačí pro naředění pouze voda. == Složení == Klasické malířské akrylové barvy jsou založeny na bázi polyakrylátů a polymetakrylátů. S nimi se smíchá pigment. Za čerstva je barva ředitelná vodou, zaschnutá je již voděodolná. == Pigmenty == Rozsah výběru pigmentů není tak široký jako u klasických malířských technik, jako například olejových a akvarelových barev. Výrobci se spíše snaží o výrobu nových, dosud neužívaných pigmentů. Avšak s pokrokem ve vědě získávají nové barvy vyšší světlostálost. == Užití akrylových barev == Rychlost schnutí může být výhodou i nevýhodou. Samozřejmě s přihlédnutím k potřebám umělce a k stylu jeho práce. Již zaschnutá vrstva akrylu je voděodolná, vrstvení malby a opravy tedy nebývají problematické. Akrylové barvy jsou velice všestranné, můžeme je nanášet nejen v tenkých lazurách, ale i v pastózních nátěrech s texturními efekty. == Akrylová média == Akrylová média můžeme použít pro zlepšení vlastností akrylových barev a pro tvorbu nejrůznějších efektů. === Lesklé médium === po zaschnutí vysoká pružnost nevýhodou je zachycování nečistot na povrchu filmu kvůli možné lepkavosti === Matové médium === hustší než lesklé médium kvůli obsahu matových činidel === Gelové médium === zprůhledňuje vrstvy malby bez ničení textury === Retardér === zpomaluje schnutí barvy k dostání ve formě gelu nebo tekutiny užíváme jej pouze v přiměřeném množství == Podklady pro akrylovou malbu == Vhodná je většina povrchů pod podmínkou, že jsou čisté, dostatečně drsné a nemastné. Vhodné je podklad nejprve natřít šepsem. Příklady vhodných podkladů: plátno dřevo papír (nejlépe s vyšší gramáží), karton sololit", "question": "Jaký typ barvy je poměrně nový druh?", "answers": ["Akrylová"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu. Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178-180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. Údaje jsou souhrnné za všechny městské čtvrtě (centrum, Jarošov, Mařatice, Míkovice, Rybárny, Sady a Vésky). V letech 1971-1990 byla součástí Uherského Hradiště navíc také dnešní města Kunovice a Staré Město, jejichž osamostatnění bylo příčinou desetitisícového propadu v počtu obyvatel začátkem 90. let 20. století. Takto vymezená aglomerace čítala v roce 2011 celkem 38 007 obyvatel. Související informace naleznete také v článku Veligrad. Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov-Morava-Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum na rozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice-Valy však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně. Na území současného Uherského Hradiště (jeho části Sady) až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, ve které byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury. Pravděpodobně vzhledem k výhodám říčního terénu (umístění na ostrově) nebyly donedávna nalezeny stopy žádného specifického mohutného opevnění, které by potvrzovalo teorii, že se jednalo o centrum velkomoravské říše Veligrad. Změna této situace nastala až objevením zatím nejmohutnějšího velkomoravského opevnění v lokalitě Rybárny. Cesta k brodu od jihu vedla přes ostrov sv. Jiří (na němž později založil Přemysl Otakar II. královské město Nový Veligrad). Na ostrově stávala podle dochovaných zpráv kamenná kaple sv. Jiří. Její trosky se našly pod základovým zdivem koncem 18. století zrušeného a zbořeného gotického svatojiřského kostela, který nahradil kapli někdy počátkem 15. století.", "question": "Na břehu jaké řeky je Uherské Hradiště", "answers": ["Moravy"]}
{"title": "Forrest Gump (film)", "context": "Forrest Gump je americký film režiséra Roberta Zemeckise natočený v roce 1994 na motivy stejnojmenné knihy Winstona Grooma z roku 1985. Film dosáhl velkého úspěchu u diváků a vydělal celosvětově přes 667 milionů dolarů. Byl nominován na 13 Oscarů, z nichž 6 cen získal, včetně ceny nejlepší film, nejlepší režisér (Robert Zemeckis) a nejlepší herec (Tom Hanks). Film vypráví příběh jednoduchého muže, Forresta Gumpa, který se i přesto, že má pouze IQ 75, setká s mnoha historickými osobnostmi, včetně 3 amerických prezidentů a je přítomen u mnoha historických událostí, jako vloupání do hotelu Watergate. Film se podstatně liší od knihy na jejíž motivy byl natočen.", "question": "Kolik Oscarů získal film Forrest Gump?", "answers": ["6"]}
{"title": "Crookesův mlýnek", "context": "Crookesův mlýnek je jednoduchý fyzikální přístroj, demonstrující působení energie elektromagnetického záření. Skládá se ze skleněné baňky, z níž je částečně vyčerpán plyn. Uvnitř je na jehlovém ložisku umístěn mlýnek se čtyřmi listy. Listy jsou z jedné strany černé (pohlcuje záření) a z druhé strany bílé (odráží záření). Dopadající záření způsobí, že se tmavé strany listů začnou pohybovat směrem od zdroje záření. Pro funkci mlýnku se uvádějí dvě vysvětlení závislá na stupni vakua v baňce: černá plocha se více zahřeje a protože teplý vzduch za listem má vyšší kinetickou energii, začne se \"mlýnek\" otáčet proti směru dopadajících fotonů - tento jev nastane při tlaku kolem 1 Pa a je způsoben přeneseným teplem nikoliv částicovým charakterem fotonů. Při tlaku řádově 10−4 Pa se mlýnek zastaví. lesklá plocha odráží fotony, foton při dopadu předá kinetickou energii, tmavá plocha je pohlcuje - tato hypotéza je ale mylná, jelikož kinetická síla dopadajících fotonů je příliš malá pro buzení takového makroskopického pohybu. Pro důkaz částicového charakteru světla (fotonu) je nutno použít Nicholsův radiometr. Přístroj vynalezl v roce 1873 chemik William Crookes jako vedlejší produkt svého výzkumu. Snažil se jím změřit působení světla, které ovlivňovalo jeho přesná kvantitativní chemická měření. Toto zařízení je také někdy využíváno v experimentální parapsychologii v pokusech snažících se prokázat existenci telekineze. Testované osoby se mají pokusit pouhou silou vůle roztočit mlýnek opačným směrem než kterým ho otáčí světlo - tento jev je ale způsoben přenosem tepla z ruky testované osoby. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Crookesův mlýnek ve Wikimedia Commons Jak funguje světelný mlýnek? Heslo Radiometr v Ottově slovníku naučném", "question": "Působení jakého záření demonstruje Crookesův mlýnek?", "answers": ["elektromagnetického"]}
{"title": "Noc na Karlštejně (film, 1973)", "context": "Noc na Karlštejně je český filmový muzikál, který natočil režisér Zdeněk Podskalský v roce 1973 na námět stejnojmenné divadelní hry Jaroslava Vrchlického. Film vyrobilo Filmové studio Barrandov. Do obsazení filmu zasáhla normalizace, nesměli se v něm již objevit Jan Werich (purkrabí) či Jiřina Jirásková (paní Ofka). Film byl posledním snímkem, ve kterém hrál Jaroslav Marvan. Z filmu pocházejí některé velmi známé písně skladatele Karla Svobody a textaře Jiřího Štaidla v podání Waldemara Matušky a Heleny Vondráčkové. V rámci oslav 40 výročí natočení filmu se 22. srpna 2013 uskutečnil na nádvoří hradu Karlštejn koncert pod širým nebem, který připomněl písně z muzikálu v provedení nové generace umělců. V produkci Janise Sidovského zde vystoupili Vojtěch Dyk, Matěj Ruppert, Zuzana Stivínová, Jan Budař a další umělci, kteří zpívali za doprovodu Českého národního symfonického orchestru. Záznam natočila Česká televize. Karel IV. vybudoval hrad Karlštejn s tím, že se na něm nebudou vyskytovat žádné ženy a on se tam bude moci v klidu věnovat mužským záležitostem.", "question": "Kdo režíroval film Noc na Karlštejně?", "answers": ["Zdeněk Podskalský"]}
{"title": "IOS (Apple)", "context": "iOS je mobilní operační systém vytvořený společností Apple Inc. Původně byl určen pouze pro mobilní telefony iPhone, později se však začal používat i na dalších mobilních zařízeních této firmy, jako jsou iPod Touch, iPad a nejnověji Apple TV. Pojmenování iOS se používá až od čtvrté verze tohoto systému. Do té doby byl oficiálně nazýván iPhone OS. Nový název iOS je v souladu s politikou pojmenovávání produktů (iPod, iPhone, iPad, ...). Ihned po zveřejnění nového názvu iOS byla na Apple podána žaloba od společnosti Cisco Systems, která název IOS používá pro označení softwaru na svých routerech. Aby zabránila žalobě, licencovala si společnost Apple použití tohoto názvu pro svá zařízení. Legenda: Legenda: První verze dotykového operačního systému společnosti Apple. Při jeho počátečním vydání nebylo stanoveno žádné oficiální jméno. 6. března 2008 s vydáním iPhone software development kit (iPhone SDK), Apple oficiálně systém pojmenoval jako iPhone OS (Systém byl přejmenován na \"iOS\" 7. června 2010). 2.0, druhá hlavní verze iOS, vyšla 11. července 2008 s vydáním iPhonu 3G. Zařízení běžící na 1.x lze upgradovat na tuto verzi. Tato verze systému přináší App Store, takže aplikace třetích stran jsou k dispozici pro iPhone a iPod Touch. 3.0, třetí verze operačního systému iOS vyšla 17. června 2009. Tato verze přidává funkce jako je kopírování a vkládání a MMS. Všechny nové vlastnosti nejsou dostupné pro iPhone první generace. Zařízení běžící na 2.x lze upgradovat na tuto verzi. iOS 4 byl zpřístupněn veřejnosti pro iPhone a iPod Touch 21. června 2010 a je to první verze přejmenována jednoduše na \"iOS\". Toto je první verze iOS, která ukončuje podporu některým zařízením. Dále je to také první verze, za kterou uživatelé iPodů Touch nemusí platit. iPhone 3G a iPod Touch (2. generace) mají omezené funkce, včetně nedostatečné možnosti multitaskingu a možnosti nastavit tapetu na domovské obrazovce, zatímco u. iPhone 4, iPhone 3GS, iPod Touch (3. a 4. generace) jsou všechny funkce aktivovány. iPhone a iPod Touch (1. generace) nepodporují iOS 4.0 a vyšší. iOS 4.2.1, vydaný 22. listopadu 2010, přidává podporu iPadu. Je to také poslední verze podporovaná iPhonem 3G a iPodem Touch (2. generace). iOS 5 byl představen veřejnosti 6. června 2011 a finálně vyšel pro iPhone 3GS, iPhone 4 (GSM a CDMA).", "question": "Je iOS operační systém?", "answers": ["iOS je mobilní operační systém vytvořený společností Apple Inc."]}
{"title": "Bismut", "context": "Bismut (vizmut), chemická značka Bi, lat. Bismuthum patří mezi těžké kovy, které jsou známy lidstvu již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a keramických materiálů. Je těžký kovový prvek bílé barvy se slabým růžovým leskem, křehký a hrubě krystalický, známý již od starověku. V plynném stavu tvoří bismut molekuly Bi2. Na rozdíl od většiny ostatních těžkých kovů nejsou jeho sloučeniny toxické, vyskytuje se v nich v mocenství Bi+3 a méně často jako Bi+5. Bismut se nerozpouští v neoxidujících kyselinách, protože je to ušlechtilý prvek. Snadno se však rozpouští především v kyselině chlorovodíkové za přítomnosti i malých množství oxidačních činidel (HNO3, H2O2, ...). Bismut je na vzduchu za laboratorní teploty stálý, v červeném žáru shoří namodralým plamenem na oxid bismutitý Bi2O3, za žáru se bismut slučuje s většinou prvků. Bismut tvoří s většinou kovů slitiny, které mají nízké teploty tání. Elementární bismut má největší diamagnetickou konstantu ze všech známých kovových prvků, značně vysoký elektrický odpor a vykazuje nejvyšší hodnotu Hallovy konstanty ze všech kovů. Společně se rtutí má nejnižší tepelnou vodivost ze známých kovových prvků. Po dlouhou dobu byl bismut 209Bi pokládán za stabilní, neměnný izotop, přestože to odporovalo teoretickým výpočtům stability atomových jader. Teprve v roce 2003 byl francouzskými atomovými fyziky ve Výzkumném institutu astrofyziky v Orsay podán důkaz, že bismut podléhá radioaktivní přeměně. Bismut je tedy nestabilním prvkem, který podléhá alfa rozpadu s poločasem přibližně 2×1019 let, což z něj činí jeden z nejpomaleji se přeměňujících přirozených radioizotopů. O bismutu jako o kovu podobném cínu se poprvé zmiňuje Baselius Valentinus v 15. století.", "question": "Jaká je barva bismutu?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Později se jejich cesty kvůli neshodám o vedení a budoucnosti školy rozešly. Co se týče dědiců, není žádný znám, ale předpokládá se, že to jsou Harry Potter a Neville Longbottom. Oba se totiž narodili 31. července o půlnoci, kdy je znamení lva nejsilnější. Nejmagičtější v tomto období je půlnoc. Památkou na Godrika Nebelvíra je meč posetý rubíny (Nebelvírův meč), který vyrobili skřeti, a který se zjeví a podaří vytáhnout z pochvy klobouku jen tomu, kdo patří do Nebelvíru a jen tehdy, potřebuje-li ho a prokázal-li hrdinství a odvahu. Díky tomu, že ho vyrobili skřeti, je unikátní zejména tím, že odolává všemu, co by mu mohlo ublížit nebo ho poškodit a nasává do sebe vše, co ho posilňuje. Je uložen v ředitelově pracovně a je to jediný předmět po zakladatelích Bradavic, ze kterého se nestal viteál. Na koleji studovali mimo jiné Neville Longbottom, Weasleyovi, Harry Potter Hermiona Grangerová nebo Albus Brumbál. === Zmijozel === Zmijozel (v originále Slytherin) byl založen Salazarem Zmijozelem. Salazar chtěl, aby se žáci vybírali jen z čistokrevných kouzelnických rodin, což vedlo k rozkolu mezi ním a ostatními třemi zakladateli. Nakonec Bradavice opustil, zanechal však po sobě památku v podobě Tajemné komnaty, kterou střežil Bazilišek a kterou směl v budoucnu otevřít jen jeho dědic. Autorka J. K. Rowlingová se pro jeho jméno pravděpodobně inspirovala portugalským diktátorem z let 1932 – 1968, Antóniu de Oliveira Salazarovi. Kolejními barvami Zmijozelu jsou zelená a stříbrná. Erbovním zvířetem je had. Kolejním duchem je Krvavý baron, který se stal duchem proto, aby mohl navždy být s milovanou Helenou Ravenclaw (Šedá dáma), kterou i zabil. Ředitelem zmijozelské koleje byl v letech 1981–1997 Severus Snape, po něm převzal ředitelské místo Horácio Křiklan, který byl ředitelem koleje již jednou, než odešel v roce 1981 na odpočinek. Zmijozel je často popisován jako \"kolej zlých čarodějů\", ve skutečnosti ne všichni ze Zmijozelu jsou zlí – vlastnostmi, které je spojují, jsou ctižádost a \"nebýt dobrý, když z toho neplyne zisk\". Všichni žáci Zmijozelu by měli být alespoň z jedné strany potomky čistokrevných kouzelnických rodin, avšak toto pravidlo není často dodržováno.", "question": "Jaké kolejní barvi má Zmijozel?", "answers": ["zelená a stříbrná"]}
{"title": "Pixel", "context": "Pixel (zkrácení anglických slov picture element, obrazový prvek; zkráceně px, někdy též pel) je nejmenší (bezrozměrná) jednotka digitální rastrové (bitmapové) grafiky. Představuje jeden svítící bod na monitoru, resp. jeden bod obrázku, charakterizovaný jasem a barvou, např. ve formátu RGB či CMYK. == Popis == Body na obrazovce tvoří čtvercovou síť a každý pixel je možné jednoznačně identifikovat podle jeho souřadnic. U barevných obrazovek se každý pixel skládá ze tří svítících obrazců odpovídajících základním barvám - červené, modré a zelené. Vzhledem k omezenému množství pixelů a omezené frekvenci vykreslování obrazu dochází při zobrazování na monitoru k celé řadě nežádoucích efektů. Mezi ně patří např. aliasing, moaré, neostrosti, mozaikové zkreslení, ztráta informací při zmenšování, zvětšování nebo otáčení obrazu apod. Velikost pixelu záleží na typu monitoru. U obvyklých analogových typů lze velikost pixelu měnit změnou rozlišení. LCD obrazovky naproti tomu mají počet fyzických pixelů (tzv. nativní rozlišení) zpravidla pevně vázaný na používané rozlišení (např. 1024×768 - standard XGA) a zobrazování jiného rozlišení u takového monitoru vede k určité deformaci obrazu, neboť \"počítačové pixely\" jsou přepočítávány a nerovnoměrně přerozdělovány na jiný počet \"fyzických pixelů\". V běžných režimech má obrazovka rozlišení od zhruba 640×480 po 1600×1200, někdy i více. U patnáctipalcového monitoru při rozlišení 1024×768 představuje velikost jednoho pixelu sotva 0,3 mm. Maximální možné rozlišení monitoru se uvádí v jednotkách \"bod na palec\" (zkratka DPI z anglického dots per inch). == Megapixel == 1 megapixel je přibližně 1 milión (220 = 1048576) pixelů. Zkráceně se značí Mpx, někdy nesprávně jen MP. Znamená nejen počet pixelů v obrázku, ale také (maximální) rozlišení digitálního fotoaparátu, počet citlivých buněk na obrazovém senzoru nebo počet obrazových buněk na digitálním displeji. Například fotoaparát s čipem 2048×1536 odpovídá přesně \"3 megapixelům\" (2048 × 1536 / 220 = 3). == Rozlišení displeje == Rozlišení (angl. resolution) monitoru nebo displeje je počet pixelů (nebo maximální rozlišení obrazu), které může být zobrazeno na obrazovce. Často se udává jako počet sloupců (horizontálně, \"X\"), které se uvádí vždy jako první, a počet řádků (vertikálně, \"Y\"). Momentálně (2018) jsou nejpoužívanější rozlišení: 1024×768 (XGA/XVGA, eXtended), 1280×800 (WXGA, Wide XGA, hlavně u notebooků), 1366x768 (hlavně u notebooků) 1600×1200 (UXGA, Ultra-eXtended) 1920x1080 FHD, Full HD nebo 1080p 2560x1440 QHD, QuadHD nebo WQHD", "question": "Jakou zkratkou se označuje digitální jednotka pixel?", "answers": ["px"]}
{"title": "Lucembursko", "context": "Z živočichů zde žijí jeleni, srnci, kanci, lišky, kuny, bažanti, různí draví ptáci, čápi a většina zvěře je chráněna. Východní část Oeslingu, kde se nachází turisticky atraktivní Malé lucemburské Švýcarsko, je součástí přírodního parku zasahujícího i do Německa. Hlavní město Lucemburk je zároveň největším městem v zemi. Mezi další důležitá sídla patří Esch-sur-Alzette, Echternach, Diekirch, Differdange, Dudelange a Sanem. Zajímavý je i Vianden s rozsáhlým románsko-gotickým hradem a domem spisovatele Viktora Huga. Podnebí země ovlivňuje Atlantský oceán, ale i kontinentální klima. Lucembursko patří do západoevropského kontinentálního klimatického regionu a tudíž zde nejsou žádné extrémní teploty. Průměrná lednová teplota přibližně 0 °C, v červenci se pohybuje okolo 17 stupňů. Úhrn ročních srážek činí 700 - 1000 mm, i když někde dosahuje až k 1200 mm. Klima Oeslingu je vlhčí a chladnější než klima Gutlandu. Nejtepleji je v údolí řeky Mosely, kde se pěstuje vinná réva. Lucemburk 103 641 obyvatel Esch-sur-Alzette 31 898 obyvatel Differdange 22 769 obyvatel Dudelange 19 292 obyvatel Pétange 16 762 obyvatel Sanem 14 832 obyvatel Hesperange 14 027 obyvatel Související informace naleznete také v článcích Politický systém Lucemburska a Politické strany v Lucembursku. Lucembursko je podle ústavy z roku 1868 dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je velkovévoda; země je jediným velkovévodstvím na světě. Pravomocemi velkovévody je svolávat a rozpouštět parlament, podle výsledků voleb jmenovat vládu a doživotní členy Státní rady, schvalovat zákony a také má právo veta. Zákonodárným orgánem Lucemburska je jednokomorový parlament, který má 60 poslanců volených na pět let. Sněmovna také schvaluje složení vlády. Vláda je složena z ministerského předsedy a dvanácti ministrů. Dalším důležitým orgánem je Státní rada s 21 členy jmenovanými velkovévodou na doživotí. Nejvyšší soudní instancí třístupňového soudnictví je Vrchní soudní dvůr. Občané starší osmnácti let mají povinnost účastnit se voleb vlády. Související informace naleznete také v článku Administrativní dělení Lucemburska. Země je rozdělena do 12 kantonů, které jsou dále rozděleny do celkem 105 komunit. Kanton Capellen - 10 obcí Kanton Clerf - 5 obcí Kanton Diekirch - 10 obcí Kanton Echternach - 8 obcí Kanton Esch an der Alzette - 14 obcí Kanton Grevenmacher - 8 obcí Kanton Lucemburk - 11 obcí Kanton Mersch - 11 obcí Kanton Redingen - 10 obcí Kanton Remich - 8 obcí Kanton Vianden - 3 obce Kanton Wiltz - 7 obcí Související informace naleznete také v článku Ekonomika Lucemburska.", "question": "Jakým politickým uskupením je Lucembursko?", "answers": ["konstituční monarchií"]}
{"title": "Zelená", "context": "V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje. Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu. Některé jihoamerické indiánské kmeny mají ve své řeči desítky (uvádí se až 200) výrazů pro pojmenování zelené. Zelená je tradiční barva islámu, je to barva rajských zahrad. Zelená barva všeobecně označuje volno, bezpečí. Používá se na semaforech jako signál volno. V automobilových závodech (např. Formule 1) značí zelená vlajka konec nebezpečí, znovuspuštění závodu. Zelená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení pravé strany (starboard [1]). Na českých silnicích označuje zelená dopravní značka dálniční spojení. Kvůli schopnosti kamufláže je zelená tradiční barvou vojenských uniforem. Malý zelený mužíček je stereotyp mimozemšťana (humanoidní vzhled, zelená kůže, anténky). Zelená barva je asociována se závistí, např. ve rčení zezelenat závistí. Někdo nezkušený bývá označován za zelenáče (greenhorn v angličtině), což vzniklo pravděpodobně jako přirovnání k zelené barvě nezralého ovoce. V barevném značení rezistorů znamená zelená barva číslici 5 nebo toleranci ±0.5% Označení zelená se používá pro tradiční mátový likér, a jedná se mimochodem o název písně skupiny Tři sestry, píseň pochází z roku 1991 a z alba Alkáč je největší kocour. Linka A pražského metra má zelenou barvu. Zelená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách, kde je znázorněna zelenými listy. Obrázky, zvuky či videa k tématu zelená ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo zelený ve Wikislovníku", "question": "Jakou barvu má linka A pražského metra?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Sněžka", "context": "V roce 1900 byla postavena dřevěná budova meteorologické stanice. Stavba vysoká 18 metrů byla po 2. světové válce jedinou fungující meteorologickou stanicí ve střední Evropě. Stržena byla v osmdesátých letech 20. století. Na české straně Sněžky stála ještě nedávno zchátralá budova České boudy z roku 1868. Na jejím místě byla v letech 2005-2006 postavena nová Česká poštovna. Mezi lety 1899 a 2009 stála opodál budova původní poštovny, jež byla v červnu 2009 rozebrána a převezena na Javorovou skálu, kde byla posléze znovu sestavena. Jednalo se o nejvyšší místo v ČR, kde bylo možno získat poštovní razítko. Další stavbou je horní stanice sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou. Lanovka má dva úseky a do provozu byla uvedena v roce 1949. Podrobnější informace naleznete v článku Lanová dráha Pec pod Sněžkou - Sněžka. Lanová dráha na vrchol Sněžky funguje již od roku 1949. Původní lanovka měla podobu dvojsedačky, kde cestující seděli bokem ke svahu. Vyrobena byla švýcarskou firmou Von Roll. Cesta na vrchol trvala 20 minut. Od 21.12.2013 je v provozu nová kabinková dráha, která nahradila původní lanovou dráhu sedačkovou. Z Pece pod Sněžkou nyní kabinka pro čtyři osoby vyveze na vrchol až 250 návštěvníků za hodinu. Celá trasa sestává ze dvou lanovek, které mají mezistanici na Růžové Hoře. Kromě přepravy turistů slouží také k zásobování turistických chat na Růžové hoře a na Sněžce. Z polské strany vede sedačková lanovka z Karpacze na předvrchol Kopa, odkud je nutné pěšky dojít na Obří sedlo a vystoupat na Sněžku. Na Sněžku vede sedm základních pěších výstupů. Z Velké Úpy stoupá žlutá turistická značka po bývalé nosičské trase, kudy se na Sněžku nosily zásoby a stavební materiál.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Česka?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Ústa a ústní dutina", "context": "Zároveň v nich dochází k promíšení potravy se slinami a trávicími enzymy v nich obsažených. Zvířecí ústní dutina je nazývána tlama nebo huba. Ústa (os) zahrnují ústní dutinu a struktury v ní umístěné - jazyk, zuby a další orgány které do dutiny ústí, tedy slinné žlázy. Dutina ústní (cavum oris) se otevírá ústní štěrbinou, která je ohraničena pysky (rty). Laterálně ohraničena tvářemi, proti dutině nosní je vymezena tvrdým a měkkým patrem. Vzadu přechází do hltanu. Sliznice tváří je u člověka hladká, ale u přežvýkavců tvoří kuželovité mechanické papily. Uprostřed na sliznici tvrdého patra je patrový šev a série nízkých valů (rugae), které brání vypadávání sousta z ústní dutiny. U některých živočichů na patře za řezáky ústí řezákový průchod, spojený s Jacobsonovým orgánem. Na boční stěně jsou krční mandle. Potrava požívaná člověkem se pomocí žvýkání a kousání mísí se slinami, které obsahují enzym ptyalin (amyláza). Tento rozkládá škroby na dextriny, za určitých podmínek až na maltosu. Jazyk - největší orgán v dutině ústní. Je velice pohyblivý a spolupracuje při polykání potravy a tvorbě řeči. Zejména na něm jsou soustředěny chuťové receptory. Chrup - skládá se z 32 zubů stálého chrupu a 20 zuby u dočasného chrupu. Zuby dočasného chrupu se prořezávají od 6 do 24 měsíce a setrvávají do 6 roku - je to však individuální. Jejich sklovina je nejtvrdší strukturou lidského těla. Chrup slouží k porcování a rozmělňování potravy a mluvení. Korunka je vyčnívající část zubu, která se zužuje do krčku, který je v dásni a dále do kořene, který je v zubním lůžku. Na hrotu kořene je zub zakončen otvorem, z kterého vedou cévy a nervy. Základní součástí zubu je zubovina, která je na korunce potažena sklovinou a na kořeni potažena tmelem a ozubicí. Druhy zubů: řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky. Vyústění slinných žláz - exokrinní žlázy, jejichž výměšky obsahují trávicí enzymy. Ústní ústrojí Obrázky, zvuky či videa k tématu Ústa a ústní dutina ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo ústa ve Wikislovníku", "question": "Jaká dutina tvoří počátek trávicí soustavy většiny živočichů?", "answers": ["ústní"]}
{"title": "Nicolás Maduro", "context": "Nicolás Maduro Moros (* 23. listopadu 1962 Caracas) je venezuelský politik, který se 8. března 2013, po smrti prezidenta Cháveze stal prozatímním prezidentem země, a posléze řádně zvoleným prezidentem. Původně pracoval jako řidič autobusu, poté se stal odborovým předákem. V politice je od roku 1999 – nejdříve jako poslanec, pak předseda parlamentu, ministr zahraničních věcí a nakonec jako viceprezident. Někdejší viceprezident složil přísahu na mimořádném zasedání Národního shromáždění v Caracasu; opozice však schůzi bojkotovala. Prezidentem se stal na základě faktu, že zesnulý Hugo Chávez nepřísahal k 4. prezidentskému období, a proto z právního hlediska byla doba jeho smrti považována stále za 3. prezidentské období. V případě, že prezident zemře, nebo odstoupí během posledních 2 let svého mandátu, pozici prezidenta přejímá viceprezident a to do svolání legitimních voleb. Po složení prezidentské přísahy oznámil, že požádal o okamžité vyhlášení prezidentských voleb. Ty se podle ústavy mají uskutečnit do 30 dnů po prezidentově smrti. Maduro kandidoval v následných prezidentských volbách, konaných 14. dubna 2013. Socialisté chtěli využít odkazu masově oblíbeného Cháveze, který Madura v posledním veřejném vystoupení označil za svého nástupce. Na jeho stranu se navíc po Chávezově smrti postavila armáda, které ústava zakazuje hrát jakoukoli roli v politice. Maduro nakonec vyhrál velice těsně, získal 50,66 %. Jeho protivník Henrique Capriles výsledky prohlásil za zfalšované. Od března 2017 čelí Maduro masovým demonstracím, stále však má podporu armády. Protesty si již vyžádaly několik mrtvých a desítky zraněných. Podnětem pro tuto vlnu demonstrací byl kromě hyperinflace, nedostatku potravin a vysoké zločinnosti pokus nejvyššího soudu (nakloněného Madurovi) převzít pravomoci parlamentu. Opozice pak Madura označila za diktátora. Během 48 hodin soud pod tlakem od svého rozhodnutí ustoupil. V červenci 2013 si Maduro po dvacetiletém vztahu vzal generální prokurátorku Cilii Floresovou, která byla v dobách prezidentství Huga Cháveze dlouhou dobu ministryní zahraničí. Stala se také první ženou v zemi, která zastávala funkci předsedkyně venezuelského Národního shromáždění. V této funkci v srpnu 2006 nahradila právě Madura poté, co byl jmenován ministrem zahraničí. Z předchozího manželství má Floresová tři děti, Maduro jedno. Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolás Maduro Moros ve Wikimedia Commons Zpráva Venezuela má nového prezidenta ve Wikizprávách", "question": "Který politik zvítězil v prezidentských volbách 2013 ve Venezuele?", "answers": ["Nicolás Maduro Moros"]}
{"title": "Jamajka", "context": "Poté, co Port Royal zničilo v roce 1692 zemětřesení, založili Britové Kingston. Ten se stal nejdůležitějším obchodním centrem. V roce 1907 opět zničilo zemětřesení a následný požár mnoho městských budov. Mezi moderními budovami se přesto dochovalo několik architektonických památek, například na východním okraji leží pevnost ze 17. století obehnaná příkopem. Hlavním a největším městem je Kingston na severovýchodě ostrova (17°59'N 76°48'W). Na Jamajce žije okolo 2700000 obyvatel. Hustota zalidnění je 249 obyvatel na km čtvereční. Obyvatelé Jamajky jsou převážně černoši a mulati. Na Jamajce existují také malé menšiny Indů, Číňanů, Libanonců a bělochů. V roce 2001 více než 60 % obyvatel nemělo doma ani kohoutek s pitnou vodou, 23,7 % se muselo dělit o záchod s ostatními rodinami. V roce 2007 byla nezaměstnanost na Jamajce na 35 %, v některých městských částech dokonce na 57 %. Zvláštní komunitu ve vnitrozemí tvoří Maroonové - potomci uprchlých otroků, kteří si v hornatém vnitrozemí ostrova udrželi až do 19. století faktickou nezávislost. Maroonové udrželi svou svrchovanou vládu a tradice včetně jazyka, hudby, tance, řemesel, náboženských rituálů a znalostí léčivých rostlin. Britové, kteří je nemohli porazit, s Maroony podepsali roku 1739 mírovou smlouvu, která uznala nezávislost Maroonů, ale zároveň zakazovala další přijímání uprchlých otroků do maroonských komunit a byla dohodnuta povinnost Maroonů vracet otroky jejich britským pánům.", "question": "Žije na Jamajce více než 5 milionů obyvatel?", "answers": ["Na Jamajce žije okolo 2700000 obyvatel."]}
{"title": "Šanghaj", "context": "Počet aut ve městě stále stoupá, proto místní vláda rozhodla o přidělování poznávacích značek pro nové automobily formou aukce, když každý měsíc je možné získat asi 8000 značek. V červnu 2015 minimální cena značky dosáhla přesáhla 75 tis. jüanů (asi 285 tis. Kč). Šanghaj na rozdíl od mnoha čínských měst neoplývá středověkými památkami. Dominantu města v samém centru, čtvrti Chuang-pchu, tvoří tzv. Bund - nábřeží lemované výstavnými výškovými budovami bank, obchodních společností a hotelů z počátku 20. století. Bund je dnes památkově chráněn a výstavba vyšších mrakodrapů v této oblasti není povolena. Na protějším břehu se nachází moderní čtvrť Pchu-tung s mnoha mrakodrapy. Vypíná se zde také 468 m vysoká věž Perla Orientu z roku 1995, další dominanty tvoří od roku 1998 mrakodrap Ťin Mao s 88 podlažími (Číňané považují osmičku za velmi šťastné číslo), od roku 2008 492-metrový mrakodrap Shanghai World Financial Center a nejnovější dominantou je od roku 2014 632-metrová Shanghai Tower, druhá nejvyšší budova světa. Náměstí Lidu v Chuang-pchu dominuje od roku 1996 nová budova Šanghajského muzea, s unikátní kombinací kruhového a čtvercového půdorysu, vyjadřující dávnou čínskou představu kruhového nebe a čtvercové země. Bohaté uměleckohistorické sbírky obsahují předměty od nejstarších bronzů z období Šang až po nábytek z časů dynastie Čching. Nankingská třída, jedna z hlavních obchodních tepen města, směřuje k buddhistickému chrámu Ťing-an (靜, Ťing-an s', Chrám Klidu a Míru.), obnovenému v roce 1983. U Šanghaje se nachází automobilový okruh pro závody Formule 1. Je dlouhý 5,5 km a má tvar připomínající znak \"šang\" (上) z názvu města. 26. září 2004 se na něm poprvé jela Velká cena Číny. V roce 2010 hostila Šanghaj světovou výstavu Expo.", "question": "Na kolikátem místě mezi městy s nejznečištěnějším ovzduším na světě je Šanghaj?", "answers": ["4"]}
{"title": "AZ Tower", "context": "Železobetonová konstrukce věže s charakteristicky prolomenou fasádou, obsahující kancelářské prostory a apartmány, měla původně dosahovat výšky 85 m. Po změně projektu byla realizována do výšky 109,5 m, díky ocelové konstrukci dosáhla výšky 111 m. Anténa na vrcholu dosahuje do výšky 116 m.Objekt byl projektován se zřetelem na ohleduplnost k životnímu prostředí (využití geotermálního tepla a akumulace hlubokými pilotami apod.). V železobetonové věži se nachází kanceláře a v posledních sedmi podlažích apartmány. Včetně třípodlažní podnože je zde celkově 17 000 metrů čtverečních obchodních, kancelářských a rezidenčních ploch.Podle záměru stavba budovy měla být dokončena 25 měsíců od zahájení, tedy v květnu 2013. Již 27. března 2013 bylo oznámeno dokončení samotné stavby, s předpokladem pokračování dokončovacích prací v interiéru, v dubnu a květnu následovala kolaudace, po ní, 21. května, den otevřených dveří. AZ Tower byl slavnostně otevřen 26. června 2013. Svou výškou překonal do té doby nejvyšší budovu Brna, Spilberk Tower B. == Hodnocení == V dubnu 2014 byl mrakodrap jmenován jednou ze Staveb roku 2013 Jihomoravského kraje v kategorii nejlepší stavba občanské vybavenosti.V červnu 2014 se umístil na 9. místě v mezinárodní soutěži Emporis Skyscraper Award pro rok 2013. Soutěž vyhlašovaná od roku 2000 hamburskou společností Emporis hodnotí funkčnost a vzhled objektů vyšších než sto metrů. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Související články === Seznam nejvyšších budov v Brně Seznam nejvyšších budov v Česku === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu AZ Tower ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší budova Česka?", "answers": ["AZ Tower"]}
{"title": "Kurzor", "context": "Kurzor (karet) je ukazatel na počítačovém monitoru. Ukazuje místo, na kterém bude počítač reagovat na vypsání znaku nebo stisk tlačítka počítačové myši, touchpadu apod. Přesněji, kurzor označuje ukazatel počítačové myši (touchpadu, apod.), zatímco karet je ukazatel klávesnice. Většinou se ale oba pojmy chybně slučují do slova kurzor (místo karetu se někdy používá též textový kurzor). == Karet (při editaci textu) == Podoba karetu může vyjadřovat, jestli je textový editor ve vkládacím nebo přepisovacím režimu. Ve vkládacím režimu je nový znak vložen na pozici karetu. V přepisovacím režimu vložený znak přepíše znak na pozici karetu nebo následující znak (je-li karet mezi znaky). Grafické uživatelské rozhraní používá v textových editorech typicky svislou čárku mezi znaky, která může trvale svítit nebo blikat (viz první obr. vpravo). Textové uživatelské rozhraní neumožňovalo zobrazit další znak mezi dvěma sousedními znaky, a proto se používal na příkazovém řádku znak podtržítka (viz druhý obr. vpravo). === Obousměrný text === Karet ve tvaru svislé čárky může vyjadřovat směr vkládání textu v prostředí, kde je možný tok textu směrem vpravo i směrem vlevo. V takovém případě je svislá čárka doplněna uprostřed malou šipkou v aktuálním směru vkládání textu. == Kurzor počítačové myši == Kurzor počítačové myši vyjadřuje její pozici a podle toho, nad kterým místem se nachází, se mění akce po kliknutí na tlačítko myši. Aktivní bod (anglicky hotspot) je bod na kurzoru myši, který se použije při kliknutí na tlačítko myši. Aktivní bod je obvykle vrchol šipky, ale může to být obecně jakékoliv místo kurzoru (např. u přesýpacích hodin je to jejich zúžený střed). Grafické uživatelské rozhraní používá typicky ukazatel myši ve tvaru šipky. Kurzor myši se může v závislosti na akci, která proběhne po kliknutí, měnit:", "question": "Jak se nazývá ukazatel klávesnice?", "answers": ["karet"]}
{"title": "Československé perutě v RAF", "context": "Činnost příslušníků československého letectva v jednotkách britské Royal Air Force během druhé světové války hrála důležitou roli v boji proti německému nacismu; o to smutnější je osud a pronásledování těchto vojáků v komunistickém Československu, kterým se doma dostalo uznání až po roce 1989. Celkem československými perutěmi RAF prošlo 2500 mužů. == Odchod do odboje == Odchod do zahraničního odboje nebyl jednoduchý. Mnozí letci byli iritováni počátečním sklonem části velení, pozitivně reagovat na nabídku maršála Hermanna Göringa k převzetí asi 1 500 pilotů a jiných specialistů do německého letectva po zřízení protektorátu (podle některých pramenů mělo dokonce dojít k prvním převodům strojů a posádek do Německa). Druhým důvodem bylo provedení útěku. Mnoho letců odešlo nejprve do Polska, ovšem polské úřady nejevily ochotu případ řešit (většina vojáků byla pak převedena do Francie, kde vstoupili do cizinecké legie, aby mohli být přijati do francouzské armády). Počátkem srpna 1939 si i polská vláda uvědomovala nebezpečí, které jí hrozilo od nacistického Německa, proto byla část pilotů, která dosud neodešla do Francie, přijata do polského letectva. Avšak jejich bojové vystoupení bylo velmi krátké, rychlá porážka Polska znamenala brzké ukončení jejich činnosti. Někteří piloti ustoupili se svými polskými kolegy do Rumunska, odtud se dostali na Střední východ a dále do Francie, jiní se dostali do Sovětského svazu, kde byli nejdříve internováni, ovšem po intervenci československých orgánů v zahraničí byli přesunováni k jednotkám ve Francii, později ve Velké Británii. Po obsazení Polska zůstala jedinou cestou pro české emigranty na západ trasa z Protektorátu přes Slovensko a Maďarsko, kde však při jejich dopadení hrozilo vydání Němcům. Do bezpečí se čeští letci i vojáci dostali až při překročení hranic tehdejší Jugoslávie, kde působil československý konzul, který zajišťoval jejich převoz do Bejrútu a Libanonu, odkud pokračovali směrem do Francie a posléze do Velké Británie. == Francie 1939 - 1940 ==", "question": "Kolik mužů prošlo československými perutěmi RAF?", "answers": ["2500"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016).", "question": "Kdy byla založena OSN?", "answers": ["24. října 1945"]}
{"title": "Čingischán", "context": "Čingischán (též Čingizchán, Džingischán, nebo Džingis - chán (lze volně přeložit jako velký vládce), rodným jménem Temüdžin) byl sjednotitelem mongolských kmenů, prvním Velkým chánem Mongolů a jedním z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů na světě. Narozen pravděpodobně v roce 1162 (nebo 1155, 1161 či 1167), zemřel 18. srpna 1227. Pocházel z klanu Bordžiginů. Čingischánovým otcem byl Jesühej, vůdce jednoho z mongolských kmenů. V roce 1175 byl zavražděn Tatary. Mladý Temüdžin byl posléze svým vlastním kmenem vyhnán a stal se spolu se svou rodinou kočovníkem, podle Tajné kroniky Mongolů byl také načas uvrhnut do otroctví. Když se ve svých 20 letech oženil s Börte, vysoce postavenou ženou z kmene Kereitů, Temüdžinova společenská pozice tím značně vzrostla. Následně se stal silným kmenovým vůdcem. Zprávy o Temüdžinově spojenectví s částečně christianizovanými Kereity (viz Nestoriánství) se dostaly až do Evropy, kde se také šířila fáma, že Temüdžin je bájný kněz Jan. Později byl Temüdžinův kmen přepaden sousedními Merkity a Börte unesena; spojil se tedy s mongolskými vůdci Tooril-chánem a Džamuchou a nepřátele porazil. Se žárlivým Džamuchou se následně dostal do mocenského sporu o výsadní politické postavení mezi Mongoly. Temüdžin společně s Tooril-chánem nakonec nad Džamuchou zvítězil. Tím si získal dominantní pozici mezi všemi mongolskými kmeny. V roce 1198 se Temüdžinovi podařilo porazit sousední kmeny Tatarů. V roce 1202 se vypořádal i s odpůrci v řadách Mongolů, včetně Džamuchy, kterého poté nechal popravit. V tomtéž roce zcela rozdrtil Tatary a z větší části je vyhladil. Roku 1203 porážkou svého bývalého přítele Tooril-chána (jindy titulovaného Ong-chán) odstranil zbytky vojenské opozice mezi kmeny. V roce 1206 byl všemi vůdci mongolských kmenů na Velkém mongolském sněmu (tzv. Kurultaj) jmenován Čingischánem, v překladu velkým (světovým) vladařem, doslovný překlad neomezený vládce, ve středoasijských, především turkických jazycích znamená slovo čingiz moře a v přeneseném významu nekonečno (odtud mj. ruská bájná postava mořského cara), a chán neboli král se stal prvním Velkým chánem všech Mongolů (Cha-han). Za svoje sídelní město ustanovil Karakorum (v dnešním východním Mongolsku). Pravděpodobně díky vnitřním sociálním problémům zahájil v roce 1211 Čingischán mohutnou vojenskou expanzi, která ve výsledku znamenala dobytí Číny, Střední Asie, Persie a dalších území. Čingischánova vojska pronikla roku 1213 na pěti místech Velkou čínskou zdí a zaútočila na říši Ťin v severní Číně.", "question": "Jak se původně jmenoval Čingischán?", "answers": ["Temüdžin"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Dlouhosrsté kočky línají po celý rok, krátkosrsté pak hlavně na jaře, kdy se zbavují zimní srsti. Na zbarvení srsti se podílí devět lokusů: A, aguti, který způsobuje nestejnoměrnou pigmentaci chlupu; B, který ovlivňuje plné černé zbarvení; C, který řídí plné zbarvení či odznaky; D, který řídí případné ředění. barvy; I, inhibitor zbarvení chlupu; O, lokus pro zrzavé zbarvení; S, lokus, který způsobuje bílou skvrnitost; T, který má na svědomí kresbu srsti; a konečně W, který způsobuje bílou barvu srsti. Kombinace těchto genů vytváří až 235 barevných variet domácí kočky. Základními barvami srsti kočky domácí jsou černá, červená, čokoládová a skořicová, ředěním těchto barev vzniká modrá, želvovinová, lila a plavá. Bílá se za základní barvu nepovažuje, jde o nedostatek pigmentu. Výsledné zbarvení kočky je ovlivňováno také kresbou, která je tvořena interakcí alely A a T. Rozeznáváme čtyři druhy kresby: habešská, při které je srst na těle tvořena pískově žlutými chlupy s černými proužky, a která je typická právě pro habešské kočky, mramorovaná kresba, která je typická třemi hřbetními pruhy a oválnou kresbou na bocích těla, tygrovaná kresba a tečkovaná kresba, které je jediným povoleným zbarvením ocicatů a egyptských mau. Působením genů albinotické série, které omezuje tvorbu pigmentu v srsti, kůži i oční duhovce, vzniká siamské a barmské zbarvení. Tělo kočky je světlé až bílé, na koncových částech těla (končetiny, ocas, uši) se pigment vytváří. Oči koček se siamským zesvětlením jsou vždy modré, oči barmských koček jsou jantarové. Křížením těchto dvou typů zbarvení vzniká jejich přechod, zvaný tonkinské zbarvení. Související informace naleznete také v článku Anatomie kočky domácí. Dospělá kočka má 244 kostí a 512 svalů. Kostra kočky se skládá z lebky, páteře, žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon. Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (ze 3 srostlých obratlů) a obvykle 20-26 obratlů ocasu. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi.", "question": "Kolik svalů má dospělá kočka?", "answers": ["512"]}
{"title": "Nikolaj Vasiljevič Gogol", "context": "Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusky Н В Г, ukrajinsky М В Г, Mykola Vasyľjovyč Hohoĺ (20. březnajul./ 1. dubna 1809greg., Soročynci, dnes Velyki Soročynci, Poltavská. oblast – 21. únorajul./ 4. března 1852greg., Moskva) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků). Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Po absolvování gymnázia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Léta 1836–1839 strávil většinou v Itálii. Roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma. Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel.", "question": "Ve kterém městě se narodil ruský spisovatel N. V. Gogol?", "answers": ["Velyki Soročynci"]}
{"title": "Barva diamantů", "context": "Barva diamantů je v přírodě velmi různá. V případě, že diamant vznikl za dokonalých podmínek, je bezbarvý. Bezbarvost u diamantů je vysoce ceněna, na rozdíl od ostatních drahokamů, kde je naopak nežádoucí. V přírodě se můžeme setkat s celou škálou barev. Od bezbarvých diamantů, přes lehce zažloutlé, až k oranžovým, růžovým, fialovým, modrým nebo i extrémně vzácným červeným kamenům. == Vznik zabarvení == Barva diamantu je závislá na jeho složení. Chemicky naprosto čistý diamant je bezbarvý. Další barvy diamantu jsou závislé na stopovém množství ostatních prvků, které diamant obsahuje. Např. ve šperkařství často používané, lehce nažloutlé diamanty Kapské série, obsahují příměsi dusíku. Na barvu diamantu má také vliv deformace krystalové mřížky (abstrakce, jež popisuje polohu částic v krystalu). == Určování barvy == Barva diamantu se posuzuje dle barevné stupnice GIA (Gemological Institute of America), která diamanty dělí dle barev za pomocí písmen abecedy od D po Z. Písmeno D označuje naprosto bezbarvé diamanty (prvotřídně bílé+). Čím větší písmeno v abecedě, tím více je kámen zabarven. Diamanty s písmeny M-O jsou již nažloutlé až žluté. Čím je diamant bezbarvější, tím je i dražší. Výjimkou jsou tzv. fancy diamanty, které jsou sytě barevné. Na ty se stupnice GIA nevztahuje a svou cenou mohou překonat i dokonale bezbarvé diamaty. Barva se posuzuje pomocí porovnávací sady kamenů, tzv. master stones, a to pod lampou imitující denní světlo. K určení barvy kamene se také používá elektronický kolorimetr. == Externí odkazy == Kniha popisující vše o diamantech, včetně jejich barvy http://www.brilianty.cz/barva-diamantu-p34.html Hodnocení barev diamantu na webu VVDiamonds.cz (česky) Hodnocení (fancy) barevných diamantů na webu VVDiamonds.cz (česky) GIA - Přehledná tabulka hodnocení barev diamatu (anglicky)", "question": "Jaký je diamant v případě, že vznikl za dokonalých podmínek?", "answers": ["bezbarvý"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci).", "question": "Kdo byli první lidé na Měsíci?", "answers": ["Neil Armstrong a Edwin Aldrin"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 37 253 956 obyvatel, v roce 2014 to již bylo přibližně 38 340 000 obyvatel. Je to také nejvíc urbanizovaný stát USA, ve městech v roce 2010 žilo 95 % obyvatel Kalifornie. Hustota zalidnění je 95 obyvatel na čtvereční kilometr. Nejpočetnější skupinou obyvatel jsou Hispánci, následovaní bělochy, Asiaty a černochy. Kalifornie prošla v průběhu posledních padesáti let významnou demografickou proměnou. Zatímco v roce 1960 tvořili asi 90 % obyvatel nehispánští běloši, dnes je to pouhých 38,8 % (k roku 2014) a kvůli nízké porodnosti jen 26 % všech novorozenců (k roku 2008). V roce 2014 se stali nejpočetnější skupinou obyvatel Hispánci. Hlavním důvodem je jednak jejich vysoká porodnost, jednak imigrace z Mexika a latinské Ameriky. Nejrozšířenější náboženství je římskokatolické. Velkým problémem Kalifornie je kriminalita. Mnoho přistěhovalců z chudého amerického jihu, či ilegálních imigrantů, se velice obtížně začleňuje do majoritní společnosti. To vede k nárůstu kriminality a spotřeby drog. V Los Angeles je mnoho čtvrtí (ghett) proslulých zločinem, prodejem drog a prostitucí. Významná sídla: hlavní město: Sacramento (502 743 (2007) obyvatel), největší město: Los Angeles (3 694 820 obyvatel), další významná města: San Diego (1 223. 400), San José (925 000), San Francisco (776 773), Fresno (427 652), Oakland (399 484), Santa Ana (. 337 977). 57,6 % Bílí Američané (nehispánští běloši 40,1 % + běloši hispánského původu 17,4 %) 6,2 % Afroameričané 1,0 % Američtí indiáni 13,0 % Asijští Američané 0,4 % Pacifičtí ostrované 17,0 % Jiná rasa 4,9 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 37,6 % populace. Mottem státu je \"Eureka\", květinou sluncovka kalifornská, stromem sekvoj vždyzelená, ptákem křepel kalifornský a písní I Love You, California.", "question": "Jaké je hlavní město třetího největšího státu USA?", "answers": ["Sacramento"]}
{"title": "The New York Times", "context": "Předseda společnosti je Arthur Ochs Sulzberger Jr., jehož rodina má list pod kontrolou od roku 1896. Motto, které je vytištěno v levém horním rohu na přední straně: \"All the News That's Fit to Print\". Noviny jsou organizovány do sekcí: News (novinky), Opinions (názory), Business (podnikání), Arts (umění), Science (věda), Sports (sport), Style (styl), and Features (reportáže). Times zůstal s osmisloupcovým formátem několik let poté, co většina novin přešla na šest sloupců a byly to jedny z posledních novin, které přijaly barevné fotografie. Webová stránka New York Times byla v prosinci 2008 nejpopulárnějšími americkými on-line novinami, za uvedený měsíc měla více než 18 milionů návštěvníků. == Historie == New York Times byl založen 18. září 1851 kanadským novinářem a politikem Henrym Jarvis Raymondem, druhým předsedou republikánského národního výboru a bývalým bankéřem Georgem Jonesem jako New-York Daily Times. Byly prodávány za cenu jednoho centu za kopii, zahajovací vydání se pokusilo řešit různé spekulace o jeho záměrech a postojích, které předcházely jeho vydání. List změnil svůj název na The New York Times v roce 1857. Noviny byly původně vydávány každý den až na neděli, ale 21. dubna 1861 vzhledem k poptávce po denním zpravodajství z občanské války, Times, spolu s dalšími významnými deníky začal vydávat nedělní vydání.", "question": "Kdo založil New York Times?", "answers": ["Henrym Jarvis Raymondem"]}
{"title": "Křest", "context": "Z toho vyplývá, že člověk, který chce podstoupit křest vydává svůj život do služby Ježíši Kristu. Současně 16. verš sděluje, že kdo věří v Krista již nehřeší (nebude dále hřešit). === Symbolika křtu === Symbolika křtu v křesťanství odkazuje na víru, že křest není pouze symbolickým ponořením do Kristovy smrti a vzkříšení, ale skutečnou nadpřirozenou proměnou, která má svou paralelu v příběhu Noema či Mojžíše a projití Izraelitů Rudým mořem. Křest je proto podle této víry nejen očištěním, ale také smrtí a vzkříšením spolu s Kristem. Ve většině církví získává při křtu neofyta (tedy pokřtěný člověk) nové jméno, které symbolizuje nový život ve víře. === Svátost === Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem. V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný. Jednotlivé církve se liší v počtu svátostí, avšak křest je uznáván všemi. V některých církvích probíhá křest krátce po narození, v jiných až ve věku, kdy se očekává schopnost rozpoznat význam křtu. Jindy jsou možné obě možnosti a záleží na rozhodnutí rodičů. === Křty za mrtvé === Některé současné církve a křesťanské skupiny a společenství na pomezí křesťanství v minulosti praktikovaly nebo dnes praktikují křty za mrtvé. Většina křesťanských společenství však praktikuje pouze křty pro živé. === Vzájemné uznávání křtů === Z právního hlediska je křest vstupem do určité církve. Podle toho, v jaké církvi a ritu člověk křest podstoupí, k té církvi a ritu náleží a platí pro něj zákoník té dané církve. Pro velký význam křtu je mezi církvemi, které jsou členy ekumenické rady církví, ustálená praxe, že si křest navzájem uznávají, pokud byl vykonán ve víře v Trojjediného Boha. Vychází to i z všeobecného přesvědčení, že křest může být svou povahou udělen/přijat jen jednou, neboť jeho platnost je trvalá a nelze ji nikdy zrušit.", "question": "Mají všechny církve shodný počet svátostí?", "answers": ["Jednotlivé církve se liší v počtu svátostí, avšak křest je uznáván všemi."]}
{"title": "Zemětřesení", "context": "Zemětřesení je náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí – např. z neustálých pohybů zemských desek – podél zlomů. Větší zemětřesení se proto obvykle vyskytují v těch oblastech světa, kterými významné zlomy procházejí (západní pobřeží Ameriky, východní Asie a ostrovy mezi ní a Austrálií, Kavkaz, Turecko a Írán, Středomoří atd.) Studiu zemětřesení se věnuje geofyzika konkrétně její součást seismologie. Místo vzniku zemětřesení se nazývá ohnisko neboli hypocentrum, jeho kolmý průmět na zemském povrchu se nazývá epicentrum. K vyjádření síly otřesů se používají dvě rozdílné veličiny, magnitudo a makroseismická intenzita. Magnitudo se určuje z maximální výchylky seismometru, zatímco makroseismická intenzita se určuje ze statistického vyhodnocení účinků zemětřesení na osoby, budovy a krajinu. Každé zemětřesení je charakterizováno jednou hodnotou magnituda, ale více hodnotami makroseismické intenzity v závislosti na poloze vůči hypocentru. Například zemětřesení v rakouském Ebreichsdorfu 11. července 2000 mělo magnitudo 4,8 a makroseismickou intenzitu v epicentru VI stupňů EMS-98, v Brně bylo pocítěno jako IV. stupeň EMS-98. Zemětřesení způsobuje pohyb litosférických desek. Slabá zemětřesení, která člověk buď vůbec nepocítí, nebo která se projeví na nestabilních předmětech v domácnosti (skleničky na policích, lustr, hodiny na stole), jsou velmi častá i v seismicky klidnějších oblastech – např. seismické roje v západních Čechách mohou vést až k lehkému popraskání zdí, na Ostravsku dochází často k slabým otřesům v souvislosti s důlní činností. Zemětřesení mohou způsobovat i vodní nádrže a přehrady. Velká a nízkofrekvenční zemětřesení (LFE) mohou spouštět slapové síly. Silnější zemětřesení jsou pak vázána většinou na aktivní tektonické oblasti a jejich výskyt je méně častý, avšak celosvětově nejde o výjimečný úkaz. Jednou za několik let však dojde k silnému zemětřesení v nejchudších státech světa, které může připravit o život stovky či tisíce lidí a způsobí mnohamiliardové škody na majetku. Podmořská zemětřesení pak mohou vyvolat také velmi ničivé vlny tsunami. Zemětřesení také někdy doprovázejí světelné efekty. Doprovodné efekty vykazují podobné charakteristiky jako lámání bambusové tyčky. Předvídat okamžik, kdy k tomuto jevu dojde, je obtížné. Podle původu: řítivá – přibližně 3 % všech zemětřesení - vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových nebo pod dolovaných oblastech.", "question": "Jak se nazývá místo vzniku zemětřesení?", "answers": ["ohnisko neboli hypocentrum"]}
{"title": "Zoologická zahrada", "context": "Jednou z nejznámějších českých zoo je Zoologická zahrada Praha. Chová přes 600 druhů zvířat, z nichž typický je kůň Převalského, kterého má zahrada i ve znaku a jehož celosvětovou plemennou knihu vede. Dalšími atraktivními zvířaty jsou sloni, tygři, lachtani, tučňáci a gorily, v poslední době i varani komodští nebo gaviálové. Na věhlasu pražské zoo mají zásluhy především tři ředitelé: Jiří Janda - její zakladatel a první ředitel, který se 30 let snažil o založení zoo v Praze Zdeněk Veselovský - dlouholetý ředitel, který se i přes těžké podmínky v dobách socialismu zasloužil zejména o její ohlas v odborném světě Petr Fejk - zasadil se o výraznou modernizací zoologické zahrady a její zatraktivnění pro návštěvníky (nové typy výběhů, zlepšený vzhled pavilónů) Související informace naleznete také v článku Seznam zoologických zahrad v Česku. Nejstarší zoologická zahrada na českém území je zoo Liberec, která byla založena v roce 1919. Po pražské zoo je nejnavštěvovanější zoo ve Zlíně, umístěná v atraktivním prostředí anglického parku u zámku Lešná. Následují nově zrekonstruována zoo v Ostravě a zoo v Plzni, která v rámci České republiky chová nejvíce zvířat, žije zde téměř 7000 zvířat v 1210 druzích. Proslulá je zoo Dvůr Králové, kterou proslavil zejména v 70. letech 20. století její tehdejší ředitel, vynikající zoolog a cestovatel Josef Vágner. Založil zde v Česku unikátní africké safari: 30 ha velké výběhy s volně vypuštěnými stády afrických kopytníků a ptáků. Návštěvníky vozí přímo mezi zvířata safaribusy. Forma safari je k dispozici také v chomutovském zooparku, který je rozlohou největší z českých ZOO, rozkládá se na 112 hektarech a specializuje se na chov zvířat z oblasti Eurasie. Safari má rovněž zoo v Olomouci a významná je také zoo v Ústí nad Labem.", "question": "Kdo byl v 70. letech 20. století ředitelem ZOO Dvůr králové?", "answers": ["Josef Vágner"]}
{"title": "Katarální horečka ovcí", "context": "Katarální horečka ovcí (anglicky Blue tongue disease) je nekontagiózní virové onemocnění ovcí a dalších domácích a divoce žijících přežvýkavců. Onemocnění je způsobeno virem Bluetongue virus z čeledi Reoviridae a je přenášeno krevsajícím hmyzem, konkrétně tiplíky (Culicoides). Nákaza se projevuje horečkou, záněty a otoky hlavy, víček, uší a všech sliznic. Zejména na sliznici dutiny ústní se objevují krváceniny a vředy. Člověk není k tomuto onemocnění vnímavý. Katarální horečka ovcí byla poprvé popsána koncem 18. století v Jižní Africe po importu jemnovlnných plemen ovcí z Evropy. Onemocnění bylo nazýváno mj. \"pseudo-slintavka a kulhavka\", \"bolavá tlama\" apod. Anglický název \"bluetongue\" je odvozen od cyanózy jazyka, ke které dochází u vážněji postižených ovcí. V roce 1924 se katarální horečka poprvé objevila mimo africký kontinent, a sice na Kypru, v roce 1944 byl výskyt potvrzen v Izraeli, v Severní Americe ve státě Kalifornie byl virus izolován v roce 1952, v roce 1959 se nemoc objevila v Pákistánu, v roce 1964 v Indii, v roce 1977 v Austrálii, v roce 1978 byl virus zjištěn v Brazílii. V roce 1979 byla poprvé diagnostikována v Číně. Až do nedávné doby byla katarální horečka ovcí, i přes svoje celosvětové rozšíření, omezená výskytem vektora na zeměpisné šířky přibližně od 40° s.š. do 35° j.š. a v Evropě se vyskytovala jen sporadicky. V roce 1998 se začala tradiční hranice výskytu posouvat severněji a bluetongue se pravidelně objevovala ve Středozemí. V roce 2006 se nemoc zcela nečekaně objevila v Nizozemsku, Belgii, Německu, Francii a Lucembursku, záhy se rozšířila do Velké Británie, Dánska, Švýcarska, České republiky, Rakouska, Maďarska, Norska a Švédska. Epizoocie probíhající v těchto zemích byla nebývalého rozsahu a způsobila velké ztráty v populacích ovcí, ale také skotu, u kterého katarální horečka ovcí dosud probíhala většinou inaparentně. Původcem katarální horečky ovcí je bluetongue virus (BTV) - RNA virus z rodu Orbivirus, čeledi Reoviridae. Je to neobalený virus o velikosti cca 90 nm, jehož genom tvoří 10 segmentů dvojvláknité RNA. Virová partikule je tvořena sedmi strukturálními proteiny (VP1 - VP7) a v infikované buňce jsou syntetizovány čtyři nestrukturální proteiny (NS1 - NS3, NS3A). V roce 2008 bylo uznáváno celkem 24 sérotypů BTV, ale stejného roku se ve Švýcarsku objevil nový, bluetongue viru podobný virus, tzv. Toggenburg orbivirus, který představuje možný 25. sérotyp BTV. a v roce 2010 byl popsán 26. sérotyp v Kuvajtu.", "question": "Čím je způsobena katarální horečka ovcí?", "answers": ["virem Bluetongue virus z čeledi Reoviridae"]}
{"title": "Bible", "context": "Nejstarší překlady byly pořízeny již ve starověku, od období humanismu se studují původní biblické jazyky a klade se důraz na přesnost a věrnost biblických překladů. Překlady Písma svatého mají dlouhou historii. Do klasické řečtiny se překládal pouze Starý zákon, neboť Nový zákon je v tomto jazyce psán přímo. Již ve 3. století před přelomem letopočtu vzniká v Alexandrii řecký překlad bible, tzv. Septuaginta (lat. sedmdesát podle legendárního počtu 72 překladatelů). Nejdůležitějším latinským překladem byla tzv. Vulgata, jejímž autorem byl svatý Jeroným na přelomu 4. a 5. století našeho letopočtu. Ke známým překladům z původních jazyků patří díla protestanských teologů z období reformace, německý překlad Martina Luthera, francouzský překlad Jana Kalvína (Ženevská bible), česká Bible kralická, italský překlad Giovanniho Diodati či anglická (anglikánská) Bible krále Jakuba. Katolická církev zůstala věrná revidovanému textu Vulgaty. V dnešní době se vydávání bible ve velkém měřítku věnují Mezinárodní biblická společnost (IBS) a Wycliffovi překladatelé bible (WBT). Jen tyto dvě organizace vydávají bibli nebo její část ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. Potřeba nových překladů vyplývá ze skutečnosti, že každý jazyk podléhá změnám. Překlady se také liší podle svého zaměření, některé se například snaží text co nejvíce přiblížit dnešnímu čtenáři, jiné přihlížejí k tradičním překladům nebo se snaží o překlad odpovídající co nejvěrněji struktuře původních jazyků. Podrobnější informace naleznete v článku České překlady bible. Významným počinem byl překlad části Písma (evangelií) do staroslověnského jazyka sv. Konstantinem a Metodějem během jejich velkomoravské mise (počátek 862), ke kterému se zachovala předmluva (Proglas). Z tohoto překladu vychází česká překladatelská tradice. Ve 14. století vznikly nejstarší české překlady z Vulgaty – např. Bible leskovecko-drážďanská (1360) či Bible olomoucká a Bible třeboňská. Nejvýznamnějším a nejznámějším českým překladem je Bible kralická (\"Šestidílka\", 1579–1594, poslední revize z roku 1613), první český překlad z původních jazyků.", "question": "Jak se souhrnně nazývá soubor knih, které křesťané považují za posvátné?", "answers": ["Bible"]}
{"title": "Finská vlajka", "context": "Vlajka Finska, zvaná také Siniristilippu (vlajka s modrým křížem), má podobu bílého obdélníkového listu s modrým skandinávským křížem. Vzhledem vychází z dánské vlajky a pochází ze začátku 20. století. Modrá barva symbolizuje finská jezera, bílá barva sníh.Státní vlajka má navíc ve středu kříže umístěn státní znak. Námořní vlajka má vzhled odvozený od státní vlajky, obdélníkový list je však zakončen třemi plameny, od té je odvozena prezidentská vlajka, která navíc obsahuje v kantonu kříž Svobody. Námořní vlajka má poměr stran 11:19. Původní tvar znaku na těchto služebních vlajkách byl francouzský, ale v roce 1978 byl změněn na čtvercový a současně s tím byl zvolen tmavší odstín modré.Pro modrou barvu je nyní předepsán odstín Pantone 294c, což přibližně odpovídá CMYK 100,56,0,18.5 či RGB #003882, pro červenou 186c a pro žlutou 123c.Úpravy paragrafů o hanobení vlajky platí od 1. září 1995. == Historie == Od 12. století začalo postupně Švédsko připojovat dnešní finské území. Roku 1284 bylo celé toto území připojeno jako vévodství a roku 1577 bylo vyhlášeno velkovévodstvím. První vlajky vyvěšované na finském území byly tedy modro-žluté vlajky Švédského království.Po finské válce (nazývané též rusko-švédská) v letech 1808–1809 bylo Finsko postoupeno Ruskému impériu a 29. března 1809 bylo švédské Finské velkovévodství přeměněno na ruské autonomní (s vlastním parlamentem) Finské velkoknížectví. Vlajka se změnila na vlajku ruskou.Ruská carská vláda byla přinucena po sílícím tlaku na samostatnost v druhé polovině 19. století rozšířit v mnoha směrech autonomii.", "question": "Jakými barvami je tvořená Finská vlajka?", "answers": ["bílého obdélníkového listu s modrým skandinávským křížem"]}
{"title": "Městečko South Park", "context": "(í) Herbert Garrison Korektní ředitel a ostatní korektní Chefovi rodiče ze Skotska Paní Diane Choksondiková Ředitelka Victoria Paní Veronica Crabtreeová Pan Mackey Token Black (dříve Token Williams) Wendy Testaburgerová Bebe Stevensová Philip \"Pip\" Pirrup Clyde Donovan (. dříve Clyde Goodman) Craig Tucker Jimmy Vulmer (dříve Jimmy Swanson) Dog Poo Goth Kids Pan Hankey, vánoční hovínko Pan Otrok Jimbo Kern a Ned Gerblansky Policista Barbrady Starostka McDanielsová Dr. Alphonse Mephisto a Kevin Ručníček Otec Maxi Tuong Lu. Kim (majitel čínské restaurace City Wok) Ježíš Satan Saddám Husajn Scott Tenorman Pan Klobouk (maňásek Pana Garrisona) Pan Větvička (náhradník Pana Klobouka) Bůh Terrance a Phillip obrko*ot Scott Dougie (\"Generál Zmatek\") Kyle Schwartz (Kyleův bratranec) Šesťáci Mojžíš Smrt Mr. Kitty/Číča (Cartmanova kočka) Fluffy (Cartmanovo prase) Sparky (Stanův teplý pes) Gobbles/Bubla (Timmyho ochočený krocan) ... a další Podrobnější informace naleznete v článku Seznam dílů seriálu Městečko South Park. Na motivy seriálu byl v roce 1999 natočen film South Park: Bigger, Longer & Uncut (přesný překlad znamená \"South Park: Větší, Delší & Nesestříhaný\", v České republice uveden pod názvem South Park: Peklo na Zemi). Na začátku roku 2007 vyšla v nakladatelství Blackwell kniha South Park a filosofie. Nejznámější tváře současné světové filosofie zde poukazují na fakt, že tento kontroverzní seriál není pouze směs fekálního humoru s rasovým podtextem, ale že se jeho prostřednictvím autorská dvojka Trey Parker a Matt Stone tvrdě otírají o problémy světové politiky, filosofie, etiky a.", "question": "V jakém roce vyšla kniha South Park a filosofie?", "answers": ["2007"]}
{"title": "Zuzana Roithová", "context": "V roce 1998 byla ministryní zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského, následně byla v letech 1998 až 2004 senátorkou a v letech 2004-2014 poslankyní Evropského parlamentu. V červnu 2013 byla také zvolena místopředsedkyní KDU-ČSL (tuto funkci již zastávala v letech 2001 až 2003), od roku 2016 je zastupitelkou Jihočeského kraje. V letech 1972-1978 studovala na Fakultě všeobecného lékařství Karlovy univerzity v Praze. Atestaci II. stupně v oboru Radiodiagnostika absolvovala v roce 1985. V letech 1992-1997 získala na Sheffield Hallam University titul MBA. V letech 1978-1979 pracovala jako lékařka v nemocnici v Berouně, v letech 1980-1985 ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, od roku 1985 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Zde byla od roku 1990 do roku 1998 její ředitelkou. Je vdaná za sochaře Jana Roitha, má syna Matyáše a dva vnuky. V roce 1998 vstoupila do politiky jako nestranická ministryně zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského. Následně byla zvolena na kandidátce čtyřkoalice senátorkou za volební obvod Praha 10. V roce 1999 vstoupila do KDU-ČSL a v letech 2001-2003 byla její místopředsedkyní. V letech 2000-2002 působila jako předsedkyně Evropského hnutí ČR a v letech 2002-2005 jako čestná předsedkyně správní rady Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.", "question": "Jak se jmenuje manžel Zuzany Roithové?", "answers": ["Jana Roitha"]}
{"title": "Fotografie", "context": "Otvor ve stěně umožňuje jeskyni fungovat na stejném principu, na jakém funguje právě camera obscura, a procházející světlo vytvoří na straně protilehlé otvoru převrácený obraz. Počátky fotografie byly věnované hlavně vymýšlení způsobů, jak tento obraz zachytit a uchovat. První známý pokus o zachycení obrazu v cameře obscuře pomocí světlocitlivého materiálu provedl britský vynálezce Thomas Wedgwood okolo roku 1800. Pokoušel se o to prostřednictvím papíru či kůže naimpregnovaných dusičnanem stříbrným. I když se mu povedlo zachytit siluety objektů umístěných na přímém slunci, a dokonce zvládl zachytit i obrysy maleb na skle nasvíceném sluncem, bylo roku 1802 ohlášeno, že \"obrazy vytvořené prostřednictvím camery obscury jsou příliš slabé na to, aby měly za přiměřenou dobu vliv na dusičnany stříbra\". Obrazy siluet časem zcela ztmavly. První známá fotografie byla vytvořena roku 1822 francouzským vynálezcem Nicéphorem Niépcem, při pokusech o vyhotovení tisku však byla zničena. Niépce byl znovu úspěšný v roce 1825, když vytvořil heliografickou kopii rytiny chlapce vedoucího koně, která byla objevena roku 2002 a je v současnosti považována za nejstarší dochovaný snímek. Přesto je však známější jeho fotografie Pohled z okna v Le Gras, která vznikla roku 1826. Jedná se o nejstarší dochovaný snímek venkovní krajiny vytvořený fotoaparátem a Niépce k jeho vytvoření použil cínovou desku pokrytou petrolejovým roztokem, přičemž čas expozice byl celých osm hodin za slunného dne. Tento zdlouhavý proces se ukázal být slepou uličkou a Niépce začal experimentovat se sloučeninami stříbra, přičemž vycházel z poznatků Johanna Heinricha Schultze, který zjistil, že směs křídy a stříbra tmavne, pokud je osvětlena. Niépce a umělec Louis Daguerre společně zdokonalili existující proces na bázi stříbra. V roce 1833 Niépce zemřel a nechal své poznámky Daguerrovi. Ten, přestože neměl příliš zkušeností s vědou, učinil dva klíčové objevy. Zjistil, že pokud stříbro nejprve vystaví jódovým parám, pak snímek exponuje a nakonec na něj nechá působit rtuťové výpary, získá viditelný a nestálý obraz. Ten pak lze ustálit ponořením desky do solné lázně. Na rozdíl od mnohahodinových expozic stačily při tomto novém postupu minuty. Díky tomu se Daguerre stal prvním fotografem, u něhož lze doložit, že pořídil snímek člověka.", "question": "Kdy zhotovil Nicéphore Niépce první chemickou fotografii ?", "answers": ["roku 1822"]}
{"title": "Radvanovice", "context": "Radvanovice (něm. Schillerberg) jsou zaniklá šumavská vesnice severozápadně od obce Stožec, v blízkosti vsi České Žleby v okrese Prachatice. Vesnice existovala od roku 1752 do roku 1956, kdy se završilo vysidlování započaté po druhé světové válce. V současnosti je v místech, kde vesnice stávala, umístěn kamenný památník s daty vzniku a zánku vsi, a patrné jsou rozvaliny původních stavení. Jméno obce se dodnes kromě vlastního katastrálního území zachovalo v názvu pahorku na východ od původní vesnice (Radvanovský vrch, 1012 m); její jméno má také památný strom, 30 m vysoká Radvanovická lípa rostoucí v blízkosti výše zmíněného památníku. Z hstorických záznamů je známo, že ještě v roce 1931 ve vsi žilo 191 obyvatel v jednatřiceti staveních. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Radvanovice ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik měří Radvanovická lípa?", "answers": ["30 m"]}
{"title": "Rys ostrovid", "context": "Rys ostrovid (Lynx lynx, dříve Felis lynx) je středně velká kočkovitá šelma přirozeně se vyskytující v Eurasii. Patří do čtyřdruhového rodu rys. Je největší kočkovitou šelmou Evropy a náleží mezi druhy chráněné Bernskou konvencí. Podle českých zákonů náleží mezi silně ohrožené a chráněné druhy, které nelze lovit. Na mnoha oblastech svého původního areálu byl vyhuben, někde pak došlo k úspěšné reintrodukci, což je i případ Česka, kde nyní žije několik malých nepočetných populací náležících ke karpatské populaci, kterou někteří zoologové považují za samostatný poddruh Lynx lynx carpathica. Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou, s délkou těla až 120 cm, délkou ocasu až 25 cm, výškou v kohoutku až 70 cm a hmotností až 35 kg (pouze samci, samice jsou menší). Charakteristickým znakem všech rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci (tzv. chvostky) a černý konec ocasu, mnoho jedinců má lícní chlupy prodloužené a utvářející licousy. Zbarvení je velmi variabilní, obecně lze ale říci, že čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině. Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami. Zimní srst je podstatně delší a hustší, s méně výraznou skvrnitostí. Středem hřbetu se často táhne tmavý pás, břicho je zřetelně světlejší až bílé. Karyotyp somatických buněk sestává z 38 chromozomů se 72 rameny. Délka života rysa ostrovida je 16 - 18 let ve volné přírodě a až 24 let v zajetí. Původní areál druhu zahrnoval lesy mírného pásu v celé Eurasii, ovšem systematický lov ze strany člověka a likvidace přirozeného prostředí vedly k jeho výraznému zmenšení a roztříštěnosti a samozřejmě k výraznému poklesu početnosti druhu. V současné době relativně souvislá část areálu tohoto druhu zasahuje ze severní části Ruska až Fennoskandinávie a do Polska. Další rozšíření (zejména po Evropě) je nesouvislé. Větší území s relativně silnými populacemi lze nalézt v Karpatech, na Balkáně a ve Španělsku. Ve zbytku západní a střední Evropy, kde byl rys až na pár lokálních přežívajících populací v 18. a 19. století vyhuben, existují pouze malé lokální populace, většinou nově vzniklé reintrodukcí nebo migrací.", "question": "Jaké jsou charakteristické znaky všech rysů ostrovidů?", "answers": ["trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci"]}
{"title": "Leopold I", "context": "Marie Magdalena (26. 3. 1689 Vídeň - 1. 5. 1743 Vídeň), arcivévodkyně 16. Marie Markéta (1690–1691), arcivévodkyně == Vývod z předků == == Odkazy == === Reference === === Literatura === ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618-1683. Praha: Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5. ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. KUBEŠ, Jiří. Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku. České Budějovice: Veduta, 2009. 328 s. ISBN 978-80-86829-43-2. MIKULEC, Jiří. Leopold I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 409-419. MIKULEC, Jiří. Leopold I. Život a vláda barokního Habsburka. Praha: Paseka, 1997. 245 s. ISBN 80-7185-141-8. MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4. VONDRA, Roman. Leopold I.: (1640-1705). Historický obzor. 2010, roč. 21, čís. 5/6, s. 138-141. ISSN 1210-6097. WINKELBAUER, Thomas. Österreichische Geschichte 1522 - 1699 : Ständefreiheit und Fürstenmacht ; Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Teil 1.. Wien: Ueberreuter, 2003. 621 s. ISBN 3-8000-3528-6. (německy) WINKELBAUER, Thomas. Österreichische Geschichte 1522 - 1699 : Ständefreiheit und Fürstenmacht ; Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Teil 2.. Wien: Ueberreuter, 2003. 567 s. ISBN 3-8000-3987-7. (německy) === Související články === Seznam představitelů českého státu Seznam panovníků Svaté říše římské === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold I. ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenoval čtvrtý syn císaře Ferdinanda III.?", "answers": ["Leopold I."]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, napsaný s přestávkami v letech 1937-1949. Patří mezi nejznámější fantasy příběhy, někdy bývá označován za zakládající dílo žánru. Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem.", "question": "Kolik výtisků knihy Pán prstenů se prodalo?", "answers": ["přes 150 milionů"]}
{"title": "Vltava", "context": "Ten pramení v Pláňském polesí ve výšce 1 158 m n. m. Protéká Horní Vltavicí a poté v Lenoře (756 m n. m.) získává vody Řasnice, zvané také Travnatá Vltava. Za Lenorou má řeka jen nepatrný spád a vytváří v ploché krajině rozsáhlé mokřady s mnoha meandry, souhrnně zvané Vltavský luh. Zde uprostřed 1. zóny NP Šumava Mrtvý luh se v nadmořské výšce 731 m u osady Chlum stékají Teplá a Studená Vltava. Ta pramení na druhé straně hranic v Bavorsku západně od obce Haidmühle pod německým názvem Altwasser nebo Kalte Moldau. Od soutoku obou hlavních pramenných toků Teplé a Studené Vltavy pak řeka po zbytek své cesty má jméno Vltava. U Nové Pece se Vltava rozlévá do širokého a dlouhého přehradního jezera, které vzniklo přehrazením jejího toku u obce Lipno nad Vltavou. Za Lipnem protéká řeka romantickým skalnatým údolím pod Čertovou stěnou (tento její úsek se nazývá Čertovy proudy) a směřuje k vyrovnávací nádrži Lipno II, těsně před Vyšším Brodem. V úseku mezi přehradní hrází Lipno a Vyšším Brodem je koryto řeky téměř bez vody (přehrada je povinna udržovat minimální průtok 2 krychlové metry vody za sekundu), protože většina vod z Lipenského jezera je odváděna kanálem od podzemní elektrárny do vyrovnávací nádrže Lipno II. Pouze výjimečně se průtok zvyšuje - buďto za přebytku vody v nádrži, nebo u příležitosti vodáckých závodů, neboť úsek Čertových proudů je považován za jednu z nejtěžších vodáckých a slalomových tras na světě. Takové akce ovšem vyžadují průtok 20 - 30 m3 vody za sekundu. Související informace naleznete také v článku Vltava, vodácký úsek Vyšší Brod - Boršov nad Vltavou. Za Vyšším Brodem protéká Vltava otevřenější krajinou a stáčí svůj tok k severu. Četnými zákruty protéká turisticky atraktivní oblastí s řadou kulturně historických památek, které jsou obvykle v těsné blízkosti řeky. Její tok směřuje k hradu Rožmberk, protéká městečkem Větřní a skalnatým údolím vstupuje do Českého Krumlova. Tok Vltavy směřuje odtud dále na sever, protéká kolem kláštera Zlatá Koruna, míjí bývalé keltské oppidum Třísov a obtéká skalnatý ostroh se zříceninou hradu Dívčí kámen. Pak již pokračuje rovinatou Českobudějovickou pánví k Českým Budějovicím (řkm 239,6). Zde přibírá vody řeky Malše. Za městem pokračuje tok Vltavy kolem obce Hluboká nad Vltavou a směřuje k Hněvkovické přehradě.", "question": "Jaká je nejdelší řeka České republiky?", "answers": ["Vltava"]}
{"title": "Oblek", "context": "Tato košile má frakový límec (tj. stojáček s ohnutými cípy), kdy tento límec může být odnímací (dříve) či může být neoddělitelnou součástí košile. Součástí je i bílá vesta vyrobená z piké, hluboce vykrojená do tvaru V či U, jednořadá nebo dvouřadá s klopami šálovými či tradičními. Vesta bývá nejčastěji bez zadního dílu (tj. backless), popř. se šněrováním. Motýlek je bílý (odtud název \"white tie\") a vyrobený z piké, dříve vázaný, dnes převážně předvázaný (což je považováno za faux pas). Černé kalhoty mají lesklý lampas (dříve lampasy dva). Frakové kalhoty mívají vysoko střižený pas a upevňují se k nim pomocí knoflíků šle. Dříve měly kalhoty v zadní části rozparek ve tvaru rybího ocasu (\"fishtail\"). Frak může mít různé množství knoflíků (8, 6, 4, 2 i žádný). Frak se vyvinul z frakového kabátce (\"frock coat\") a odtud pochází také jeho název v němčině a češtině. Dříve byl frak nošen (do 30. let 20. století) s černou vestou. Vesta by neměla přesahovat pod střih frakového kabátu (toto ovšem vždy neplatilo). Frak je to nejslavnostnější a nejformálnější večerní pánské oblečení.", "question": "Jaké barvy může mít společenský oblek?", "answers": ["různé"]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Mikuláš Koperník (polsky Mikołaj Kopernik) (19. února 1473, Toruň - 24. května 1543, Frombork) byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie. Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník) a na Marsu (Koperník). a také v roce 2009 objevený prvek kopernicium s protonovým číslem 112. Narodil se v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech. V roce 1510 se přenesl do Fromborku a sestavil mapu Warmie. Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře. Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium.", "question": "Ve kterém městě se narodil polský astronom Mikuláš Koperník?", "answers": ["Toruň"]}
{"title": "Prosinec", "context": "Prosinec je podle gregoriánského kalendáře dvanáctý a poslední měsíc v roce. Má 31 dní. Prosinec začíná stejným dnem v týdnu jako září. 21. prosince nebo 22. prosince je zimní slunovrat. Slunce stojí nad obratníkem Kozoroha. V tento den je na severní polokouli nejkratší den v roce. Noc je nejdelší. V římském kalendáři byl prosinec desátým měsícem (proto se jmenuje v jiných jazycích december, podle decem = deset). V roce 153 př. n. l. byly přidány ještě další dva měsíce. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince advent. Pokud je 29., 30. nebo 31. prosince pondělí, budou připočítány tyto dny k prvnímu týdnu příštího roku. V takovém případě končí poslední týden v roce společně s poslední nedělí v prosinci. Takový rok má vždy 52 kalendářních týdnů. Název pravděpodobně pochází od slova \"prosiněti\" (problesknout), což značí, že se jedná o měsíc, kdy slunce už jen občas prosvitne (probleskne) mezi mraky. Může ale být odvozen též od slova siný (modravý, šedivý), či od slova prase, jelikož tento měsíc je obvyklým časem zabijaček. Další možností původu je odvození od slova \"prosit\" v souvislosti s vánočním koledováním. Vánoce Silvestr Obrázky, zvuky či videa k tématu prosinec ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc prosinec?", "answers": ["31 dní"]}
{"title": "Polystyren", "context": "Vynalezli veliký vyhřívaný průduch, který odděloval výsledný polystyren teplým vzduchem a krájel ho na malé kousky. Od roku 1941 je vyráběna polystyrenová pěna vytlačováním. Před rokem 1949 chemik a inženýr Fritz Stastný (1908–1985) začal vyrábět polystyrenové kuličky suspenzní polymerací styrenu s využitím nadouvadla typu alifatických uhlovodíků, jako je pentan. Perličky jsou surovinou, která po předpěnění, zrání a lisování vytváří pěnové PS výrobky. Stastny a BASF požádali o udělení patentu a ten byl udělen v roce 1949. Jak vzniká pěnový polystyren, mohli na vlastní oči vidět návštěvníci Kunstoff Messe 1952 v Dusseldorfu. Produkt, který vznikal byl pojmenován styropor. Pěnový polystyren obsahuje 98% vzduchu a 2% polymeru. == Vlastnosti == Polystyren je poměrně tvrdý, ale křehký plast, který dobře odolává kyselinám a zásadám. Při stárnutí křehne a vytvářejí se v něm trhliny. Neodolává organickým rozpouštědlům, zejména benzénu, aldehydům a ketonům. Je citlivý vůči UV záření a málo odolný vůči teplotě (jen asi do 80 stupňů Celsia). Šuta uvádí, že se z něj uvolňuje nezreagovaný monomer styren, který je toxický a karcinogenní. Toto tvrzení není správné, neboť teplota varu styrenu je 145 °C a nemůže se tedy uvolňovat při 80 °C. Množství nezreagovaného styrenu se pohybuje v ppm jednotkách. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny klasifikuje styren do skupiny 2B - podezřelý karcinogen pro člověka. Evropská chemická agentura (ECHA) nezařadila styren mezi látky vzbuzující značné obavy (příloha XIV - REACH), tedy pro přednostní autorizaci. Evropští výrobci polystyrenu deklarují své produkty jako vyhovující pro styk s potravinami, s pitnou vodou a pro dětské hračky.", "question": "Co vzniká jako produkt polymerace styrenu?", "answers": ["Polystyren"]}
{"title": "Televize Seznam", "context": "Nabízí ale i pořady vlastní tvorby vysílané původně na Seznam Zprávy nebo na internetové televizi Stream.cz. == Program == Televize Seznam je především zpravodajskou stanicí nabízející zprávy z domova i zahraničí jak ve vysílání tak na webu Seznam Zprávy. Její štáby natáčely v USA, Jižní Koreji, Srbsku, Rusku, Německu, Velké Británii, na Ukrajině nebo v Iráku. Dále nabízí publicistické pořady, ve kterých představuje silné osobnosti společenského a kulturního života z Česka i Slovenska a vlastní zábavnou tvorbu. Jeden z nejznámějších zábavných formátů je satirický souhrn Šťastné pondělí Jindřicha Šídla. 2. června 2018 televize vysílala finále Česká Miss 2018. Stanice nabízí i seriály, např. politicko-satirický seriál Kancelář Blaník nebo průvodce Prahou Honest Guide Janka Rubeše a Honzy Mikulky vysílaný na internetové televizi Stream. V srpnu televize představila nové vysílací schéma pro podzim 2018. Vysílání doplní nový formát ze světa byznysu Studio Byznys, sportovní show trojice moderátorů Luďka Mádla, Jiřího Hoška a Jindřicha Šídla.", "question": "Jaký souhrn je jeden z nejznámějších zábavných formátů?", "answers": ["satirický"]}
{"title": "Nil", "context": "Nil (arabsky ا [an-níl], anglicky Nile, staroegyptsky iteru) je druhá nejdelší řeka na světě, protéká východní Afrikou z jihu na sever v délce 6 671 km. Povodí řeky má rozlohu asi 915 000 km2. Nil a především jeho pravidelné záplavové cykly přinášející úrodné nánosy daly vzniknout staroegyptské civilizaci. Starověcí Egypťané, byť byli existenčně na Nilu závislí, neměli pro Nil žádný specifický název a říkali mu iteru což v překladu znamená řeka. Neexistuje shoda v tom, zda absolutní světové prvenství patří Nilu, nebo jihoamerické Amazonce. Důvody jsou dva: jednak řeky zvláště v nížinách přesouvají své koryto a tedy mění délku, jednak jsou různé názory, odkud by se délka měla počítat. Ještě v 19. století nebyl pramen Nilu znám, protože ležel v tehdy neznámé \"Černé Africe\". Objevení přišlo až s rozvojem průzkumných objevů v této oblasti. Za zdroj Nilu bývá často označováno jezero Ukerewe, ale to samo má řadu přítoků nezanedbatelné délky. Nejzazším zdrojem Nilu je burundská řeka Ruvyironza, větev řeky Kagera, která po 690 km dospěje do jezera Ukerewe. Pramení na Východoafrické vysočině východně od jezer Kivu a Tanganika. Výše uvedená délka Nilu 6 695 km zahrnuje i Kageru a Ruvyironzu. Pod jezerem Ukerewe (známým též jako Viktoriino jezero) nese Nil jméno Viktoriin Nil než dospěje do Albertova jezera. Od něj dál se nazývá Albertův Nil, v Súdánu pak Bahhr al-Jabal (Horský Nil resp. Horský veletok). Po soutoku s Bahhr al Ghazal se mu říká Bahhr al-Abyad (Bílý Nil, podle barvy, kterou mu dávají jílovité splaveniny). Zprava přijímá řeky Aswa a Sobat. U Chartúmu se stéká s Modrým Nilem (Bahr al Azraq), vytékajícím z jezera Tana v Etiopii a dále již řeka nese jméno Nil. Veletok poté ještě přijímá zprava Atbaru a protéká až k hranicím Egypta, kde se jeho vody spoutává Asuánská přehrada. Mezi Chartúmem a přehradou na vzdálenosti 1850 km činí spád 290 m. Pod ústím Atbary protéká Nubijskou pouští. Protíná řetěz nízkých hor a vytváří velkou smyčku. Na několika oddělených úsecích doliny vystupují na povrch krystalické horniny, na nichž řeka překonává šest známých nilských kataraktů. Od Asuánu do Káhiry protéká bez přítoků horním a dolním Egyptem jehož starověké civilizaci dal vzniknout. Na vzdálenosti 900 km má řeka malý spád a šířka doliny dosahuje 20 až 25 km. Mohutnou deltou končí řeka svou pouť ve Středozemním moři. Delta Nilu má rozlohu 22 000 až 24 000 km2 a začíná 20 km od Káhiry. V deltě se nachází mnoho ramen a jezer, která se rozprostírají podél moře od Alexandrie k Port Saidu ve vzdálenosti 260 km.", "question": "Které jazero bývá označováno jako zdoj řeky Nil?", "answers": ["Ukerewe"]}
{"title": "Česko", "context": "Z přeměněných rula, svor a fylit. Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. V nížinách se nachází úrodné černozemě. Z hlediska členění krajiny jsou na území ČR zastoupeny čtyři biogeografické podprovincie: Celé území Čech zaujímá hercynská podprovincie, na Moravě a ve Slezsku pak lze identifikovat polonskou podprovincii, západokarpatskou podprovincii a severopanonskou podprovincii. V podobné typologii ekoregionů, již užívá Světový fond na ochranu přírody, tvoří území Čech převážně středoevropský smíšený les a na Moravě a ve Slezsku se nacházejí malé enklávy panonského smíšeného lesa, západoevropského listnatého lesa a karpatského jehličnatého lesa. === Hydrologie a podnebí === Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Dlouhý tok mají na území ČR též Ohře (246 km), Sázava (225 km), Jihlava (180 km), Svratka (168 km), Jizera (167 km), Lužnice (157 km), Berounka (139 km) a Otava (111 km). Největším přírodním jezerem Česka je Černé jezero na Šumavě. Podnebí je v Česku mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem. Typické je střídání čtyř ročních období. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů. Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf. Typické jsou hojné srážky a přechody frontálních systémů – ročně jich v průměru přes území Česka projde 140. Nejvíce srážek spadne v červnu nebo červenci, nejméně v lednu nebo únoru. Nejsrážkovějším místem v ČR jsou Jizerské hory (zejm. oblast Bílého Potoka). Nejsušším pak Libědice v okrese Chomutov, ležící ve srážkovém stínu Krušných hor.Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5,5 °C až 9 °C. Nejchladnějším měsícem roku je leden, nejteplejším červenec.", "question": "Jaké podnebí je v České republice?", "answers": ["mírné"]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Čas (Vremja) a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností.[zdroj? ] Odmítal se sžít se soudobým Ruskem.[zdroj? ] Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy.[zdroj? ] Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal.[zdroj? ] Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem. Chudí lidé (1846) – román v dopisech. Touto prvotinou navázal na tradici gogolovského realismu, ale svůj zájem už zde soustřeďoval především do nitra postav. Snažil se vyložit jejich vnitřní svět, a také proces deformace, jemuž lidé podléhají v střetu s krutým okolím. Bílé noci (1848) – lyrická povídka, vymyká se jeho další tvorbě. O dívce, která každý večer čeká na svého milého u břehu řeky. Nesmělý mladík jí začne dělat společnost a po čase se do ní zamiluje, ale dívka chce, aby zůstali přáteli. Přesto jí vyzná lásku, dívka se rozhoduje, zda přijmout jeho lásku, ale právě tehdy se vrátí její milý a ona jde bez váhání za ním. Dvojník (1849) – novela, první z hlubinných analýz rozdvojené psychiky člověka. Nětočka Nězvanovová / Strýčkův sen (1849) – Dostojevskij poprvé v ruské literatuře vylíčil osud bezprávného \"mladého\" člověka jako sociální tragédii a objevil v něm hlubokou lidskost. Na tragiku vlastního života reagoval Dostojevskij i svým černým humorem. Z nejlepších jeho prací tohoto gogolovského období jsou satirické novely: Nětočka Nězvanovová / Strýčkův sen a Ves Štěpančikovo – charakterová studie ruského Tartuffa. Uražení a ponížení (1861) – román se sentimentální tematikou.", "question": "Kdy zemřel Fjodor Michajlovič Dostojevskij ?", "answers": ["v roce 1881"]}
{"title": "Tridentský koncil", "context": "Tridentský koncil (latinsky Tridentinum) byl 19. ekumenický koncil uznaný katolickou církví. Svolal jej papež Pavel III. roku 1545 a zasedal v italském Tridentu (italsky Trento, latinsky Tridentum). Účastnilo se jej asi 255 biskupů, kteří reagovali na vznik protestantství a položili základ katolické reformace. Koncil schválil 16 dogmatických dekretů, které se věnují mnoha aspektům křesťanské víry. Koncil zasedal v období 13. prosincem 1545 a 4. prosincem 1563. Předsedali mu postupně tří papežové - Pavel III., Julius III. a Pius IV. Jeho průběh se členil do tří období (1545-1549, 1551-1552 a 1562-1563) a 25 zasedání. Koncil odmítl reformaci a proti ní vymezil katolickou nauku o spáse a ospravedlnění, svátostech a biblickém kánonu. Zasadil se o sjednocení liturgie v římskokatolické církvi a omezil rozdílné místní praxe; tím byla fixována podoba tzv. tridentské mše, výhradní formy římského ritu až do vydání misálu Pavla VI. v roce 1970. Cíle koncilu byly dva: Reagovat na vznik protestantství a definovat nauku katolické církve v diskutovaných otázkách. Císař Karel V. se zasazoval, aby protestanti měli na koncilu svůj hlas, přestože byl sám katolíkem. Oproti papeži se také snažil o znovusjednocení víry v německých zemích, protože to nejlépe odpovídalo jeho potřebám centralizace moci.", "question": "Kde zasedal tridentský koncil?", "answers": ["Trento"]}
{"title": "Virová hepatitida", "context": "] Proti hepatitidě B lze očkovat, od roku 2000 se proti ní v České republice očkují děti plošně. Hepatitida B se vyskytuje také u kachen a hus. Tato infekce probíhá většinou subklinicky, přenos je zpravidla vertikální a způsobuje virémii bez tvorby cirkulujících protilátek. Předpokládá se, že infekce jsou v komerčních chovech vodní drůbeže značně rozšířené. Veterinární, zdravotní ani hospodářských význam infekce hepadnaviry u kachen není zatím znám. Hepatitida C je přenosná především krví. V literatuře jsou jako alternativní formy přenosu popsány pohlavní styk a přenos z matky na plod. Často se však ve skutečnosti jedná zase o přenos krví, neboť k přenosu dochází pouze v případech, kdy během sexu resp. porodu dochází ke krvavým poraněním na obou stranách a krev obou lidí se mísí. K epidemickému rozšíření hepatitidy C došlo v Egyptě, kde se nakazilo obrovské množství lidí (až 20 % populace) při plošném očkování lidí proti schistosomóze nesterilními jehlami.[zdroj? ] Hepatitida C se v 70 – 85 % případů stává chronickou. Virus patří do skupiny RNA virů Flaviviridae a obecně se označuje jako virus hepatitidy C (HCV). Hepatitidou C trpí asi 170 miliónů lidí po celém světě.[zdroj? ] Jedná se o nebezpečnou chorobu, která má však ve velké většině případů velmi pomalou progresi. Než se zánět jater rozvine do podoby, která by člověka ohrožovala na životě, mohou uplynout i desítky let.", "question": "Jak se přenáší hepatitida C?", "answers": ["především krví"]}
{"title": "Velký a Malý Tisý", "context": "Velký a Malý Tisý je národní přírodní rezervace ev. č. 498 poblíž města Lomnice nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec ležící na území CHKO Třeboňsko. Řadí se mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Česku a je významná rozsáhlým litorálním porostem na březích rybníků. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, Natura 2000 a další. Důvodem ochrany je jedna z nejvýznamnějších ornitologických rezervací v Česku. Význam má i z pohledu entomologického. Součástí rezervace je 11 větších rybníků, mimo jiné i dvojice rybníků Velký a Malý Tisý, které daly lokalitě název. Pro rybníky v rezervaci je charakteristické, že mají velmi členité pobřeží tvořené zarostlými břehy, zátokami, poloostrovy a ostrůvky. Na břehy volně navazují podmáčené louky, lesy, vřesoviště a pole. Vlivem rozmanitosti různých stanovišť se zde nachází bohatá řada druhů z flory i fauny, které zde sídlí. Hlavně ptactvo využívá lokalitu jako důležitou migrační zastávku či shromaždiště před pravidelnými tahy. I přes to, že je lokalita po desetiletí chráněna, došlo nevhodnými hospodářskými zásahy v podobě nadměrného chovu ryb od 50. let 20. století k postupné degradaci a ústupu litorálních porostů. Od 90. let 20. století se ochranáři snaží snižováním počtu nasazovaných ryb a změnou jejich druhové skladby společně s vodohospodářskými zásahy do výšky vodní hladiny rybníku Velký Tisý podpořit rozvoj rákosových porostů. Výsledky těchto opatření ukázaly, že na obnovu porostů by i za vhodných podmínek byla potřeba doba dosahující až desítek let. Oblast národní rezervace Velký a Malý Tisý se nachází na západním okraji CHKO Třeboňsko mezi městy Lomnice nad Lužnicí na severu a Třeboní na jihu. Jedná se o rybniční soustavu 11 rybníků (jiný zdroj však uvádí 14 rybníků). Největší z nich je rybník Velký Tisý. Národní přírodní rezervace leží v nadmořské výšce mezi 425 až 430 m n. m. Severní hranice je tvořena polemi a loukami. Severozápadní hranici tvoří silnice procházející přes hráz rybníku Koclířov (leží mimo území rezervace). Na západě, jihozápadě a jihu kopíruje z větší části tok umělého vodního kanálu Zlaté stoky. Východní část hranice pak tvoří železniční trať Lomnice nad Lužnicí – Třeboň (tzv. Koridor D 12), respektive část silnice I/24.", "question": "Je národní přírodní rezervaci Velký a Malý Tisý evidována v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace?", "answers": ["Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, Natura 2000 a další."]}
{"title": "Káva", "context": "Existující druhy kávovníků se mezi sebou kříží a šlechtí se, aby bylo dosaženo větší odolnosti proti škůdcům, kteří pokud napadnou kávovníky na plantážích, mohou způsobit rozsáhlé škody. Například cizopasná houba dokáže totálně zničit i celé plantáže. Jako příklad této zkázy můžeme uvést ostrov Cejlon, kde musely být kávovníkové plantáže zcela nahrazeny čajovníky. Pravlastí kávovníku je africký kontinent, konkrétně Etiopie. Zde existuje oblast Kaffa kde káva dodnes roste i divoce. Odtud se káva dostala do Arábie, která je považována za kolébku kávy - nápoje. V současné době se ovšem kávovníky pěstují po celém světě. Všude v oblastech, kde je pro jejich růst příznivé podnebí a další ekologické a ekonomické podmínky. Kávovníky v průběhu svého růstu potřebují dostatek vláhy i slunce, proto se jim nejlépe daří ve vlhkém tropickém pásmu. Každému druhu kávovníku ale vyhovuje trochu odlišné podnebí. Kávovníkové stromy nebo keře se dožívají poměrně vysokého věku (až třiceti let), ovšem v této době už poskytují nižší úrodu; nejvyšší výnosy dávají kávovníky po pěti až šesti letech. Co nejvyšším výnosům je třeba pomoci správnou péčí. Kávovníky se musí, stejně jako jiné pro nás méně exotické rostliny, pravidelně přihnojovat, prořezávat a chránit nově vzrostlé rostliny proti prudkému a žhnoucímu slunci. Z jednoho keře lze získat až 2,5 kg zelené kávy a z té 0,5 kg pražené kávy. Existují tři základní druhy kávovníků, které se odlišují růstem, svými nároky na pěstování i finální chutí kávy. Oblast, ve které kávovník roste, má rovněž vliv na chuť kávy. Kávovníky pěstované ve vyšších nadmořských výškách poskytují kávová zrna jemnější chuti a s nižším obsahem kofeinu. Mezi nejvýznamnější druh kávovníku patří Arabský kávovník. Roste ve vysokých nadmořských výškách. Kávovníky rostoucí v těchto výškách jsou méně odolné proti škůdcům a chorobám, jsou také velmi choulostivé na mrazíky.", "question": "Má oblast vliv na chuť kávy?", "answers": ["Oblast, ve které kávovník roste, má rovněž vliv na chuť kávy."]}
{"title": "UEFA", "context": "Navíc Izrael a Kypr leží pouze v Asii, ale s Evropou je pojí historické, kulturní a politické důvody (Izrael a Kazachstán jsou navíc bývalými členy AFC). Někteří členové nejsou suverénními státy - například Faerské ostrovy, Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko. Monako je tak jediným evropským členem OSN, který není členem UEFA (nebo Mezinárodní federace fotbalových asociací – FIFA). UEFA je největší ze šesti kontinentálních konfederací pod FIFA. Je to nejsilnější konfederace z hlediska bohatství a vlivu na klubové úrovni. Většina z nejlepších hráčů světa hraje v Anglii, Španělsku, Německu, Itálii a Francii. Mnoho z nejlepších reprezentačních týmů světa je ze zóny UEFA. Ze 32 účastnických míst na mistrovství světa ve fotbale 2010 bylo pro týmy ze zóny UEFA alokováno 13 míst. V žebříčku FIFA z července 2011, který byl použit k nasazení do losovacích košů kvalifikace na MS ve fotbale 2014, bylo 12 z nejlepších 20 týmů tohoto žebříčku ze zóny UEFA. Reprezentační týmy ze zóny UEFA jsou na tom podobně i v ženském fotbale. Ze 16 účastnických míst na mistrovství světa ve fotbale žen 2011 bylo zóně UEFA alokováno 5 účastnických míst. Z nejlepších 10 týmů ženského žebříčku FIFA po MS žen 2011 byla pětice evropská. UEFA byla založena 15. června 1954 v Basileji. Došlo k tomu po jednání mezi zástupci francouzské, italské a belgické fotbalové federace. Sídlo organizace bylo do roku 1959 v Paříži a poté se přestěhovalo do Bernu. Ebbe Schwartz se stal prvním předsedou UEFA. Prvním generálním sekretářem byl Henri Delaunay. V roce 1995 se novým sídlem stal švýcarský Nyon. Původně měla UEFA 25 členských národních asociací. V současností je členů 55. Členové UEFA vyhráli jedenáctkrát mistrovství světa ve fotbale (Itálie 4x, Německo 4x, Anglie, Francie a Španělsko jednou). Kluby ze zóny UEFA vyhrály 21x Interkontinentální pohár a devětkrát mistrovství světa ve fotbale klubů.", "question": "Kterého dne byla založena UEFA?", "answers": ["15. června 1954"]}
{"title": "Akcie", "context": "Akcie zaknihované (zápis v evidenci) === Dělení z hlediska formy === Akcie na jméno je vydávána na jméno určité osoby (právnické nebo fyzické). Je posuzována jako cenný papír na řad: v listinné podobě se převádí rubopisem (tzv. indosamentem) a jejím fyzickým předáním (tzv. tradicí). V zaknihované podobě se převádí smlouvou a registrací podle § 21 zák. o cen. pap. Výhodou je lepší ochrana proti odcizení, nevýhodou obtížnější prodejnost, což se projeví na ceně. Převoditelnost akcií na jméno lze stanovami omezit (nikoli vyloučit) a vázat tento převod na souhlas některého z orgánů společnosti. Akcie na majitele je posuzována jako cenný papír na doručitele. Držitel je pro společnost anonymní. V zaknihované podobě se také převádějí smlouvou a registrací podle § 21 zák. o cen. pap. V listinné podobě stačí nicméně jen fyzické předání (tzv. tradicí) (není třeba indosament). Výhodou je snadná obchodovatelnost na sekundárních trzích. Akcie na majitele jsou vždy volně převoditelné.Občas se objevují i názory, zda by za další formu neměly být považovány i zaknihované akcie (viz podoba akcií) - byly by tak nejen zvláštní podobou akcií, ale i samostatnou formou. === Násobkové (hromadné) akcie === U listinných akcií se připouští vydání tzv. hromadných listin. Tedy násobkových akcií představující vždy určitý počet jednotlivých akcií vydaných na jednu listinu. Obvykle se vydávají násobky po 10, 50, 100 a více kusech, podobně jako u násobků bankovek. Řada akciových společností však v domnění úspor vydává násobky na přesný počet akcií připadající jednomu akcionáři (např. 3.531 ks). Hromadné listiny se pak musí při převodech a jejich dělení dále dělit a vzniká nepraktická řada nerovnoměrných násobků.", "question": "Co je akcie?", "answers": ["cenný papír"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak. == Vznik == Vědecká teorie jejího vzniku předpokládá, že před více než 4,6 miliardami let se v Galaxii začaly shlukovat částečky prachu a plynu – vznikal jakýsi obrovský prachoplynný mrak. Pravděpodobně přeměna nedaleké hvězdy v supernovu, kterýžto děj doprovázely tlakové vlny, přiměla mračno k pohybu. Částečky prachu a plynu se zformovaly do prstenců rotujících kolem hustého a hmotného středu mraku. Jak se mračno hroutilo, prach a plyny byly gravitační silou přitahovány do jeho středu, kde se zvyšovala teplota. Jádro mračna se ohřálo natolik, že v něm začala probíhat termonukleární reakce. Vzniklo Slunce a s ním se objevil sluneční vítr, jenž \"rozfoukal\" zbylý prach a plyn směrem ke vznikajícím planetám.", "question": "Která je nejhmotnější trpasličí planeta ?", "answers": ["Eris"]}
{"title": "Nový Jičín", "context": "Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím ve městě se postupně stala výroba klobouků, v Novém Jičíně založil Johan Hückel v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil v roce 1870 stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal. V období před 1. světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha. V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel a z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel a z toho 4 236 Čechů. Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování. Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátili menšinoví čeští obyvatelé, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních státu Evropy. Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil v majoritní většinu českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště.", "question": "Kolik obyvatel měl Nový Jičín v roce 1930?", "answers": ["13 997"]}
{"title": "Vikingové", "context": "Vikingové (vikings-muži Fjordů, přídavné jméno vikinský spíše než vikingský) byli skandinávští mořeplavci, kteří se v 8. – 11. století vydávali na \"viking\" – loupeživé výpravy do jižní a západní Evropy. Pro konsolidující se evropské státy tehdy představovali hrozivé nebezpečí. Z hlediska etnického původu představovali severní větev Germánů. V Evropě byli nazýváni Normany (Francie), Dány (Anglie), Ascomany (Německo) nebo Varjagy (Rus, Byzanc). Vikingský vůdce Erik Rudý se kolem roku 980 vydal do Ameriky, kde zřejmě jako jeden z prvních Vikingů doplul do Grónska a založil zde první osady. Erikův syn Leif též doplul na východní pobřeží dnešní Kanady. Zažité stereotypní představy o vikinzích jako urostlých polonahých válečnících s dlouhými vousy a rohatými přilbami, oděných jen v nezpracovaných zvířecích kůžích, jsou na hony vzdáleny skutečnosti. Jedná se o mylný obraz z éry romantismu období 19. století, šířený zpočátku zejména německými romantiky. Patrně k tomu došlo na základě mylné záměny se vzhledem válečníků z doby bronzové, jmenovitě keltskými Galy, jistou roli v tom ale mohlo sehrát i mylné pochopení germánských uměleckých předmětů, zobrazující neurčité rohaté postavy, válečníky nebo berserky, vzácně i kněze. Fakticky nikdy nebyly nalezeny rohaté ani okřídlené přilby z doby vikingů. Podstatně staršího data jsou přilby s dlouhými rohy vyhotovené z bronzu, pocházející z doby bronzové. Mýty o vikinských rohatých helmách (více zde). == Životní podmínky == Obyvatelstvo Skandinávie se živilo převážně zemědělstvím a rybolovem. Jejich obživu tvořily různé druhy masa, ale pojídali také stravu rostlinného původu. Zemědělství se věnovali pouze v některých oblastech, kde k tomu byly přírodní podmínky (švédské Skå a Gotland Jekaterinsburg, norský Viken, Jutský poloostrov). Přes zimu si pak vyráběli nástroje, se kterými pak muži vyráželi za obchodem. Ženy, děti, starci a otroci zůstávali doma a starali se o hospodářství.[zdroj? ] Zajímavé je, že ženy Vikingů neměly ve společnosti zrovna nízké postavení. Mnohdy se totiž samy musely o všechno postarat. Někdy byly i válečnice. == Expanze na jih == Ze Skandinávie (Norsko, Švédsko) se vypravili zhruba v 8. století, plenili pobřeží Británie (kláštery Iona a Lindisfarne) a také pobřeží Francie (zejména při ústí řeky Seiny), a to až do 11. století.", "question": "Kdo byli vikingové?", "answers": ["skandinávští mořeplavci"]}
{"title": "Jahoda", "context": "V současnosti jsou pěstovány různé odrůdy jahodníku. Obvykle se jedná o křížence více druhů. Nejčastěji jsou pěstovány odrůdy křížence jahodník velkoplodý (Fragaria × ananassa). Tyto jahody jsou obvykle rostliny větší vzrůstem, mají větší plody než plané druhy jahod. Plody často obsahují více vody. Podle doby sklizně jsou někdy prodejci rozdělovány odrůdy jahodníku velkoplodého na: jednouplodicí odrůdy které dávají jednu nebo dvě sklizně do roka \"stáleplodicí\" - mezi odrůdy \"stáleplodících\" jahodníků zařazujeme odrůdy, které v podmínkách ČR plodí dvakrát ročně. Mimo tyto období je u těchto odrůd plodnost spíše žádná. \"měsíční\" jahody jsou řazeny do druhu Fragaria vesca, nejde o jahodník velkoplodý. Pěstované kultivary plodí opakovaně, až dvakrát ročně menší plody nebo velmi malé plody v nevelkém množství. Jde o velmi dekorativní ovoce (a rostliny). \"Day neutral\" - jahodníky plodící celý rok. Tyto jahodníky ovšem dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta. Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku. Hlavní období sklizně je nejčastěji v červnu a červenci. Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zahradních jahodách. Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí. Ve většině případů se však nejedná o alergickou, ale tzv. pseudoalergickou reakci. Tato se vyznačuje podobnými příznaky, nejčastěji kopřivka, které jsou však vyvolávány jiným mechanismem.", "question": "Jakou barvu mají sklízené jahody?", "answers": ["svěže červenou"]}
{"title": "Kurt Cobain", "context": "Kurt Donald Cobain (20. února 1967 – 5. dubna 1994) byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel grungeové skupiny Nirvana. Hudební magazín Rolling Stone jej v osobním žebříčku hudebního redaktora Davida Frickeho označil v roce 2003 za 12. nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2011 se v obecném žebříčku času umístil na 73. příčce. Kurt Cobain se narodil 20. února 1967 v malém americkém městečku Aberdeen ležícím 140 km jihozápadně od Seattlu. Jeho matka Wendy pracovala jako servírka, otec Donald byl automechanik. Z počátku bydleli v Hoquiamu, ale když bylo Kurtovi 6 měsíců, přestěhovali se do Aberdeenu, kde později vznikla jeho skupina Nirvana. Kurtův otec si tam našel práci v místní drtičce odpadu, zatímco matka se starala o domácnost. Kurt byl už od dětství hodně hubený kvůli léku Ritalin, jejž bral proti hyperaktivitě. Kurt také trpěl BAP. V Kurtových devíti letech se Cobainovi rozvedli, poněvadž jeho otec byl často mimo domov kvůli své profesi trenéra a rozhodčího v amatérském baseballu. Kurta to velmi poznamenalo, míval deprese a uzavřel se do sebe. Následkem toho začal kouřit marihuanu a začal rodiče, zejména otce, nenávidět. Oba rodiče uzavřeli nová manželství a Kurtovo dětství bylo poznamenáno neustálým stěhováním od matky k otci, jeden čas bydlel dokonce u prarodičů.", "question": "V jakém roce byl vyhlášen 12.nejlepším kytaristou všech dob?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Letiště London Gatwick", "context": "Letiště Gatwick (anglicky Gatwick Airport) je druhé nejrušnější letiště Velké Británie podle počtu odbavených cestujících za rok. Nachází se v hrabství West Sussex, přibližně 40 km jižně od Londýna a stejně daleko od Brightonu. == Historie == Název Gatwick pochází z roku 1241, bylo to jméno panství v místě současného letiště. V roce 1890 zde byla vybudována dostihová dráha, na které se po několik let v průběhu první světové války konaly dostihové závody Aintree Grand National. V roce 1930 sem byl přesunut Surrey Aero Club a piloti používali dostihovou dráhu pro vzlety a přistání letadel. V roce 1933 závodiště koupil zahraniční investor a přestavěl ho na letiště. Ministr dopravy povolil komerční lety z Gatwicku následující rok a od roku 1936 odsud odlétalo i několik pravidelných linek do Evropy. Byla vybudována kruhová odbavovací hala, nazývaná The Beehive (včelín), a podzemní vlakové nádraží, takže cestující mohli cestovat z nádraží Victoria až k letadlům bez přestupu. Po druhé světové válce byl Gatwick rekonstruován jako náhradní letiště za Heathrow. Z důvodu této rekonstrukce, která si vyžádala náklady ve výši 7,8 miliónů liber, byl Gatwick v období let 1956 až 1958 uzavřen. Rekonstruovaný Gatwick byl prvním letištěm s přímým železničním spojením na světě a s uzavřeným přístupem k letadlům; přístupové zastřešené nástupní koridory spojují odbavovací halu s nástupními můstky. == Současnost == Gatwick je nejrušnějším letištěm s jednou přistávací drahou na světě. Ročně odbaví více než 45 miliónů pasažérů cestujících do asi 200 míst. Charterové lety, které většinou nemohou využívat Heathrow, využívají místo toho Gatwick. Většina spojů do a z USA využívá Gatwick, protože Heathrow nepovoluje transatlantické spojení. Gatwick je také záložním letištěm společností British Airways a Virgin Atlantic Airways. Obecně platí, že parkoviště pro automobily jsou, hlavně v létě, přeplněná. Důvodem je omezení stavebních prací dané územním plánem a velký počet letadel využívajících Gatwick. == Budoucnost == Po poslední velké rekonstrukci v roce 1979 bylo s místními úřady dohodnuto, že do roku 2019 se letiště nebude rozšiřovat. S ohledem na zvýšení hlučnosti, znečištění a nutnosti demolice některých okolních vesnic vláda rozhodla, že místo vybudování plánované druhé přistávací dráhy bude podporovat rozšíření Heathrow a Stanstedu.", "question": "Z jakého roku pochází název Gatwick?", "answers": ["1241"]}
{"title": "Čeština", "context": "na předložce: 'les × 'do lesa); specificky český foném /ř/, který je dle svého hláskového okolí vyslovován buď zněle (dři), nebo nezněle (tři). Podrobnější informace naleznete v článku Česká gramatika. Čeština je flektivní jazyk (tj. ohebný), který vyjadřuje větnou syntax (skladbu) pomocí flexe (skloňování a časování). Jako taková se vyznačuje bohatstvím slovních tvarů ohebných slov. Slovní druhy Čeština rozlišuje tradičně 10 slovních druhů, které se dělí na ohebné a neohebné: ohebné skloňují se – podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky; časují se – slovesa; neohebné – příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce. Jmenný rod Čeština rozlišuje 3 jmenné rody: mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum). Mužský rod se dále člení na životný a neživotný. Číslo Rozlišuje se dvojí mluvnické číslo: jednotné (singulár) a množné (plurál). Kromě toho se při skloňování vyskytují pozůstatky dvojného čísla (duálu). Skloňování Podrobnější informace naleznete v článku České skloňování. Čeština má 7 pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál), které se uplatňují při skloňování podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek. Základním tvarem (lemmatem) jmen je zpravidla nominativ singuláru (1. pád jednotného čísla). Časování Podrobnější informace naleznete v článku Česká slovesa. Česká slovesa vyjadřují 3 časy: minulý (préteritum), přítomný (prézens) a budoucí (futurum).", "question": "Jaké jsou tři jmenné rody, které rozlišuje čeština?", "answers": ["mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum)"]}
{"title": "Kantáta", "context": "Kantáta (lat., it. cantare = zpívat) je rozsáhlejší vokálně instrumentální dílo, zpravidla pro sóla, sbor a orchestr. Obsazením, strukturou a absencí scénické akce se kantáta blíží oratoriu, od něhož se liší menším rozměrem a menší dramatičností. V kantátě se mohou střídat recitativy, árie, ariosa, sborové věty, chorály a hudební předehry a mezihry v libovolném počtu i pořadí. Svého největšího rozšíření dosáhla tato hudební forma v první polovině 18. století. Existují jak světské, tak duchovní kantáty. == Historie == Původně znamenala kantáta každou zpívanou skladbu (cantare = latinsky zpívat) na rozdíl od instrumentální sonáty (sonare = latinsky hrát). Vlastní kantáta se vyvinula v 1. polovině 17. století v Itálii, zprvu v sólové vokální podobě. Od poloviny 17. do poloviny 18. století se kantáty v Itálii skládaly ze dvou nebo několika árií da capo se vstupními recitativy, doprovod byl psán formou bassa continua. Tyto kantáty se přiblížily operní scéně. Italské kantáty byly převážně světské (cantata da camera). Duchovní kantáta (cantata da chiesa) se zformovala v Německu a zprvu byla identická s duchovním koncertem. Důležitou úlohu při utváření duchovní kantáty měly sborníky kantátových textů, sestavené na začátku 18. století německým básníkem a teologem E. Neumeisterem. K tomuto typu kantáty se přiklonil zvláště J. S. Bach, jehož zásluhou zaujala duchovní kantáta významné místo mezi tehdejšími hudebními žánry. Ve 2. polovině 18. století se rozvíjela německá světské kantáta, zejména sólová. Kantátové sborové žánry se významně uplatnily za francouzské revoluce konce 18. století. Od období hudebního romantismu a zejména ve 20. století vznikají jednotlivá individualizovaná kantátová díla, v nichž má zpravidla závažnou úlohu sbor (díla S. S. Prokofjeva, I.F.Stravinského, C. Orffa, Z. Kodálye, v české hudbě B. Smetany, A. Dvořáka, Z. Fibicha, V. Nováka, L. Vycpálka, V. Dobiáše, J. Seidla).", "question": "Existují světské kantáty?", "answers": ["Existují jak světské, tak duchovní kantáty."]}
{"title": "Sršeň", "context": "Sršeň (Vespa) je rod blanokřídlého hmyzu, který zahrnuje největší sociální vosy. Některé sršně mohou být až 45 mm dlouhé. V Česku žije jediný druh – sršeň obecná (Vespa crabro). Spisovně česky je ten i ta sršeň (Příruční slovník jazyka českého a Internetová jazyková příručka ÚJČ uvádějí ženský rod jako méně častý, v zoologii je ale preferovaný), lidově i (ten) sršán, sršáň. Není vhodné oba možné rody v jednom článku kombinovat. Většina sršní žije v jižní a jihovýchodní Asii. V subtropech žije V. orientalis, jejíž areál leží kromě jižní a střední Asie i na Arabském poloostrově, v severní Africe a také ve Středomoří. V mírném pásmu žije V. simillima, která se vyskytuje i v Japonsku a na Sibiři, a již zmíněná evropská sršeň obecná, která byla introdukována do Severní Ameriky. Sršně jsou dravci, živí se především jinými bezobratlými nebo sbírají sladké ovocné šťávy nebo med z vyloupených včelích hnízd. Jedna sršeň dokáže denně ulovit až pět kusů much či jiného hmyzu. Navzdory rozšířené představě o smrtelně nebezpečném tvorovi je sršeň obecná mírumilovná a prakticky neškodná. Většina obav pramení z velikosti sršně a jejího hlasitého bzučení. Varovné bzučení používá např. pokud se člověk přiblíží na méně než asi 50 cm. Sršeň také reaguje podrážděně při prudkých otřesech v okolí svého hnízda, manipulaci u výletového otvoru či přehrazení příletové dráhy. Sršně žijí v hnízdě, kterého základy sama vybuduje královna-zakladatelka. Ta kusadly nastrouhá kousky dřeva, smíchá je se slinami a ze vzniklé papírové hmoty buduje odshora dolů hnízdo. První potomky vychovává sama do doby, než se vylíhnou dělnice, které převezmou veškerou péči. Těch bývá několik set, shánět potravu však vylétá jen asi 50–80 z nich. V září pak z hnízda vylétají oplodněné samičky, které na jaře založí nová hnízda.", "question": "Jaký druh sršně žije v Česku?", "answers": ["sršeň obecná"]}
{"title": "Pivo", "context": "Dále pak v zemích západní a severní Evropy jako jsou Dánsko, Belgie, Holandsko, Velká Británie a Irsko. Největším celosvětovým producentem piva je Čína, která v roce 2007 vyrobila 470 milionu hektolitrů piva, což odpovídá přibližně 21,1 % světové produkce. Na druhém místě se nachází USA s 232,8 miliony hektolitry, následované Ruskem s 109,8 miliony hektolitry. Nejprodávanějším pivem na světě je holandské pivo Heineken. Oblíbené také na území USA, Kanady, Nového Zélandu a Austrálie. Jde často o země, kde převládá protestantství, které nepovažuje víno za krev Krista pomocí transsubstanciace, takže víno nemá podporu (ve středověku převažovala produkce vína mnichy). Podle českých předpisů se pivem rozumí: pěnivý nápoj vyrobený zkvašením mladiny připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu (ethanolu) a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu (§ 11 písm. a/ vyhlášky č. 335/1997 Sb.). Související informace naleznete také v článku Seznam pivovarů v Česku. Z daňových zákonů se pivem zabývá především zákon č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, který upravuje v § 80 a násl. spotřební daň z piva.", "question": "Které pivo je na světě nejprodávanějším?", "answers": ["Heineken"]}
{"title": "Chlor", "context": "Chlor, chemická značka Cl, latinsky chlorum (starořecky χ, chlóros - \"zelený\") je toxický, světle zelený plyn, druhý člen řady halogenů. Chlor je velmi reaktivní plyn, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1774 Carlem Wilhelmem Scheelem, ale dnešní pojmenování mu dal až roku 1810 anglický chemik sir Humphry Davy. Na Zemi je chlor přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero a další). Z minerálů je nejznámější chlorid sodný (NaCl) neboli kuchyňská sůl. Velká ložiska chloridu sodného se nacházejí např. v Polsku a USA a geologicky vznikla jako pozůstatek po odpaření slaných vnitrozemských jezer. Viz také minerál halit. V zemské kůře je chlor 20. nejrozšířenějším prvkem a je přítomen v koncentraci 200-1900 ppm (mg/kg). V mořské vodě tvoří chloridové ionty nejvíce zastoupený anion, jejich koncentrace se pohybuje kolem 19 g/l. Přesto je na Zemi zhruba 10krát méně chloru, než by odpovídalo jiný planetám, což mohlo napomoci rozšíření života. Zastoupení ve vesmíru odpovídá vyššímu atomovému číslu chloru. Předpokládá se, že na 1 atom chloru připadá přes 17 milionů atomů vodíku. Chlor je mikrobiogenním prvkem rostlin. Přijímají ho z půdy z vodného roztoku. V rostlině je velmi pohyblivý. Pomáhá kompenzovat kladný náboj draslíku, spolu s vápníkem stabilizuje komplex rozkládající vodu v primární fázi fotosyntézy a spolu s draslíkem se podílí na otvírání a zavírání průduchů. Ve sloučeninách se chlor vyskytuje v mocenství Cl-I, ClI, ClIII, ClIV, ClV a ClVII. V každém mocenství, ve kterém se chlor vyskytuje, vytváří i příslušnou kyselinu. jedinou bezkyslíkatou kyselinou je kyselina chlorovodíková (HCl) s chlorem záporně jednomocným Cl-I kyselina chlorná HClO odpovídá valenci ClI a patří mezi velmi slabé kyseliny. v mocenství ClIII je známa kyselina chloritá HClO2 v mocenství ClIV je znám oxid chloričitý ClO2 používaný k průmyslovému čištění vody a také ve zdraví škodlivém přípravku MMS (který je označován i jako CDS) kyselina chlorečná HClO3 odpovídá valenci ClV velmi silná kyselina chloristá HClO4 přísluší sedmimocnému chloru ClVII Všechny uvedené kyseliny vytvářejí soli s elektropozitivními prvky a především v případě kyseliny chlorné, chlorité a chlorečné mají tyto soli mnohem větší praktický význam než příslušné kyseliny.", "question": "Kým byl objeven chlor?", "answers": ["Carlem Wilhelmem Scheelem"]}
{"title": "Housle", "context": "Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: g, d1, a1, e2. Mají hlubokou tradici v evropské klasické hudbě, většina skladatelů jim věnovala důležitou část svého díla. Jsou nejmenší z rodiny houslových nástrojů, mezi které se řadí ještě viola a violoncello. Příbuzný smyčcový nástroj – kontrabas, však svou stavbou patří do violové rodiny (stejně jako např. renesanční a barokní nástroj viola da gamba). Hlavní část houslí tvoří ozvučná skříň, na kterou je připevněn krk zakončený šnekem a nesoucí černý hmatník. Struny jsou ve spodní části houslí upevněny pomocí struníku, vedeny přes kobylku, nad hmatníkem a upevněny v količníku, kde se napínají kolíčky. Ozvučnou skříň neboli ozvučnici tvoří dvě mírně prohnuté desky, u krajů spojené s luby. V horní desce jsou vyřezané dva otvory ve tvaru písmene f (tzv. efa), které umožňují lepší výstup zvuku z vnitřku houslí a ovlivňují tvar ohybu víka. Horní deska se nejčastěji vyrábí ze smrkového dřeva s hustými letokruhy, spodní deska a luby bývají javorové. Okraje desek jsou lemovány ozdobným vykládáním (tzv. výložkami), které kromě estetické funkce částečně chrání dřevěné desky před naštípnutím. U laciných modelů jsou výložky jen naznačené barvou. Ze spodní strany víka, pod strunou G, je většinou (ale na rozdíl od violy ne vždy) připevněna dřevěná lišta jmenující se basový trámec, která pomáhá přenášet nízké frekvence na svrchní desku. Duše naopak přenáší vysoké frekvence ze svrchní desky na spodní. Je vložena mezi obě desky v místě pod strunou E. I nepatrná odchylka v jejím umístění má za následek výraznou změnu barvy a intenzity tónu houslí.", "question": "Co tvoří hlavní část houslí?", "answers": ["ozvučná skříň"]}
{"title": "Smrt", "context": "Příkladem je teorie, že se v průběhu života nahromaďují mutace v buňkách, nebo teorie, že se množením buněk v těle postupně opotřebují telomery na konci chromozomů. Z biologického hlediska je hlavní funkcí smrti odstranění opotřebovaných organismů a uvolnění životního prostoru nastupující generaci. Smrt má výrazný sociální význam v lidské společnosti, např. v rodině vede smrt jednoho z členů k novému uspořádání její struktury a funkcí jejích členů - např. nejstarší syn částečně nahradí zemřelého otce apod. Chorobný strach ze smrti se nazývá thanatofobie, strach z mrtvol je nekrofobie. Smrt jako významná událost bývá různými způsoby oznamována příbuzným, známým i lidem z širokého okolí. Dnes je smrt nejčastěji oznámena vyvěšením a rozesláním tzv. parte, oznámení o úmrtí, která pořizuje rodina zemřelého. V minulosti se po smrti člověka nechalo vyzvánět zvonem - umíráčkem. Podle délky a frekvence zvonění se přitom dalo určit, jak významná osoba zemřela, například při úmrtí panovníka se zpravidla vyzvánělo všemi kostelními zvony zároveň. K úkolům zvoníka také patřilo napsat jméno zemřelé osoby křídou na tabulku, vyvěšenou na kostelní věži - jednalo se tedy vlastně o předchůdce dnešních parte. Kromě vyzvánění všemi zvony se smrt významné osoby ohlašuje i jinými způsoby, například vyvěšením černé vlajky nebo stažením vlajky na půl žerdi. Ke vzpomínce na mrtvé se někdy drží tzv. minuta ticha.", "question": "Jak se nazývá strach z mrtvol?", "answers": ["nekrofobie"]}
{"title": "Andorra", "context": "Ačkoliv Andorra není oficiálně členem Evropské unie, je součástí celní unie EU. Pro obchod s průmyslovými výrobky je považována za člena EU, pro obchod se zemědělskými výrobky pak za nečlena. V zemědělství je zaměstnáno jen 1 % obyvatel a hlavním odvětvím je chov ovcí. Hlavním zdrojem příjmů je cestovní ruch. Ročně navštíví Andorru až 15 milionů turistů, kteří si přijíždějí zalyžovat a především za nákupy. Obyvatelé Španělska a Francie využívají možnosti nákupu zboží bez daní. Andorra patří k tzv. daňovým rájům. Neplatí se tu žádné přímé daně a pouze 4% daň z přidané hodnoty (nově od 1. ledna 2006). HDP na obyvatele dosahuje přibližně 42 500 USD (2007). Dříve se v Andoře platilo jak španělskými pesetami, tak francouzskými franky. Od roku 2002 se zde platí eury. Andorra od roku 2014 razí vlastní euromince. == Obyvatelstvo == Počet obyvatel se odhaduje na 77 281 (k 2016), přičemž ještě v roce 1900 Andorru obývalo pouze 5000 lidí. 33 % obyvatel jsou Andořané, kteří jsou etnickým původem Katalánci. Dále jsou v zemi Španělé 43%, Portugalci 11% a Francouzi 7,5% Jediným úředním jazykem je katalánština, nicméně španělština a francouzština jsou také běžně užívány. Lze se také setkat s používáním angličtiny a portugalštiny. Andorrská vláda nicméně silně prosazuje používání katalánštiny. Financuje komisi pro katalánskou toponymii (la Comissió de Toponímia d'Andorra) a poskytuje bezplatné kurzy katalánštiny přistěhovalcům.", "question": "Jakou měnou se platí v Andoře ?", "answers": ["eury"]}
{"title": "Církevní slovanština", "context": "Církevní slovanština je liturgický a literární jazyk používaný slovanskými pravoslavnými a řeckokatolickými církvemi; zapisuje se cyrilicí. Nejedná se o jednotný jazyk; objevuje se v několika podobách, tzv. redakcích. Vyvinul se ze staroslověnštiny (staré církevní slovanštiny) úpravou pravopisu, výslovnosti a náhradou části lexika. Během existence tzv. Trnovské školy byly do jazyka prosazovány četné reformy, na základě kterých se potom znovu přeložily početné náboženské knihy, aby se tak zabránilo nepřesným výkladům náboženských knih a skutečností, což bylo základem pro šíření různých forem hereze. Původně jednotný jazyk se rozrůznil vznikem různých redakcí, vzhledem k tomu, že byl používán v různých navzájem oddělených centrech. Tyto rozdíly zajistily hlavně to, aby byl jazyk dobře srozumitelný pro mluvčí daného konkrétního slovanského jazyka, kterým se na daném území mluvilo, jednotlivé redakce církevní slovanštiny jsou si vzájemně srozumitelné.[zdroj? ] Po dobytí Bulharska Osmanskou říší odešli tamní vzdělanci do Valašska a Ruska, kde se snažili pokračovat ve svojí práci. V této době tak lze vysledovat významný vliv bulharské redakce v pravoslavném prostoru. Je však přirozené, že jazyk, upravovaný lidmi, kteří dobře ovládali bulharštinu, nezůstane ve východoslovanském prostředí beze změn. Jako jeden z nejstarších jazyků, používaných v prostředí Ukrajiny, prošla celou řadou drobných úprav. Tak například v Rusku se objevily tendence používat v jazyce některé koncovky ruských pádů (např. instrumentál), ruské časování (hlavně ve třetí osobě zakončení na tь), odstraněny byly nosovky a další. V církevní slovanštině se lze setkat s původní slovanskou hláskou jať (zapisovanou ѣ), která se v různých slovanských jazycích nakonec zrealizovala různými způsoby. Až do novověku, kdy vznikly spisovné formy národních jazyků, představovala církevní slovanština nejdůležitější literární, popř. úřední jazyk, hlavně v zemích východních Slovanů; zejména ruština má z církevní slovanštiny množství výpůjček. Kromě církevní slovanštiny byl v Rusku užíván rovněž jazyk lidový; mezi oběma vznikala celá řada přechodných forem.", "question": "Který typ písma se používá pro církevní staroslovanštinu?", "answers": ["cyrilicí"]}
{"title": "Zoologická zahrada Brno", "context": "Zoo Brno je zoologická zahrada v severozápadní části statutárního města Brna v městské části Brno-Bystrc na svazích Mniší hory. Byla otevřena 30. srpna 1953. Zaměřuje se především na kopytníky, ale chová i další atraktivní zvířata jako lední medvědy, tygry, opice apod. Provozuje ji příspěvková organizace Zoo Brno a stanice zájmových činností a jejím ředitelem je Martin Hovorka. Zoo Brno se nachází v blízkosti Brněnské přehrady na Mniší hoře na ploše 65 ha. Návštěvníci zde mohou vidět téměř 800 zvířat v 210 druzích. Mezi největší chovatelské úspěchy zoo patří první odchov mláděte medvěda ledního v Československu v roce 1976 nebo obdobně první odchov šimpanze v roce 1967. Modernizace zoo v 21. století započala výstavbou pavilonu Tygří skály pro tygry a levharty. Zatímco výběhy jsou koncipovány jako džungle, interiér pavilonu napodobuje skalní jeskyni. Zajímavá je snaha o spojení expozic s domorodými stavbami, například výběh vlků kanadských je doplněn srubem kanadských indiánů kmene Haida, výběh bizonů doplňuje několik týpí prérijních indiánů a výběh koní Převalského mongolská jurta. Dalším počinem v zoo bylo zatím otevření expozice Beringie roku 2010. Jedná se o komplex výběhů medvědů kamčatských, rosomáků a sibiřských ptáků, doplněný rekonstrukcí ruské vesničky. V roce 2014 byla otevřena africká vesnice s expozicí žiraf, lemurů a plameňáků. V současné době se zoo specializuje na chov zvířat z oblasti Evropy, severní Asie a Severní Ameriky. Pod brněnskou zoo donedávna spadala i stálá akvarijní výstava umístěná v centru Brna na Radnické ulici, která byla otevřena v roce 1969. I přes omezené prostory v historickém domě nabízela téměř 100 akvárií, v nichž bylo chováno kolem tisíce ryb v přibližně 120 druzích. Součástí výstavy byla i mořská akvária. Kromě ryb zde byli chováni také někteří bezobratlí živočichové (krabi, krevety, koráli aj.), obojživelníci a plazi (zejména želvy). K 31. červenci 2011 však byla tato výstava, pro nevyhovující technický stav výstavních prostor a také z ekonomických důvodů uzavřena a zrušena. Většina živočichů byla umístěna v chovatelském zázemí brněnské zoologické zahrady, jen malá část z nich je v zoo k vidění pro návštěvníky v pavilonu Tropické království.", "question": "Ve které městské části se nachází Zoo Brno?", "answers": ["Brno-Bystrc"]}
{"title": "Železnice", "context": "I v jiných jazycích slovo původně označovalo dráhy a teprve později dopravní prostředek: (německy Eisenbahn) (železná cesta), (francouzsky chemin de fer), (nizozemsky spoorweg), (španělsky. ferrocarril), (rusky ж д [železnaja daróga]), (železná cesta), (anglicky railway) (kolejová dráha), (maďarsky vasút) (železná cesta), (italsky ferrovia) (železná cesta), (švédsky Järnväg) (železná cesta), (turecky demiryolu) (železná cesta). Vyjeté koleje, které vedly povozy po cestách, existovaly odedávna. Ostatně normální rozchod železničních kolejí vychází ze standardizovaného rozchodu kol anglických dostavníků. V dolech doložitelně přinejmenším od roku 1530 existovaly kolejové důlní vozíky či káry. V anglickém hornictví se vyvinul do konce 18. století systém, ve kterém se vozidla pohybovala na kolech s okolky na (z počátku ocelových) kolejnicích. Vedení po kolejích bylo u koňských drah Wagonway přelomu 18. a 19. století zajištěno hranou na vnější straně kolejnic. Geometrický princip Wagonway byl později překonán, u autobusových drah byl ale později dále rozvíjen. Požadavek hladké dopravní cesty a hmotnost strojního pohonu vedly zprvu k ocelí pobitým fošnám, později k montáži ocelových kolejnic na kamenných blocích, které byly později z důvodu dodržení rozchodu kolejí montovány na příčně položených dřevěných železničních pražcích. Dnešní železniční vozidla jezdí většinou koly z oceli na ocelových kolejnicích, a na jízdní dráze jsou drženy díky speciálnímu profilu kol a okolku. Počátkem strojního pohonu v kolejové dopravě byl rok 1804, když Richard Trevithick uvedl do provozu první parní lokomotivu. Lokomotiva tehdy měla ještě kola bez okolků. První veřejná železnice zahájila provoz v roce 1825 z Stocktonu do Darlingtonu v Anglii a mimo zboží také poprvé v historii přepravovala i osoby. Kola železničních vozů již měla stejné okolky, jako mají dnešní vozy, a měla dnešní normální rozchod 1435 mm. Železnice v 19. století během několika desetiletí vytvořila hustou dopravní síť, která významně zkrátila dobu cestování v Evropě a v Severní Americe. Působila jako katalyzátor průmyslové revoluce, vytvořila potřebu vzniku těžkého průmyslu a díky svému rozvoji vytvořila předpoklad velké poptávky po železe, oceli a strojích. Modernizovala se technologie stavby mostů a tunelů, aby bylo možno stavět železniční tratě. Moderní akciová společnost je reakcí na potřebu kapitálu pro železniční projekty, které již nemohl žádný soukromý investor sám financovat. Ve válkách v 19. století se ukázala obrovská strategická výhoda dobře vybudované železniční sítě. Především v prusko-francouzské válce byla velkou výhodou doprava vojenských oddílů, jejich zásobování po železnici a tím získání rozhodujícího vlivu ve válce. Proto vlády evropských zemí s velkou pozorností a rychlostí podporovaly a řídily výstavbu národních železničních sítí.", "question": "Ve kterém roce uvedl Richard Trevithick do provozu první parní lokomotivu?", "answers": ["1804"]}
{"title": "Muammar Kaddáfí", "context": "Muammar Kaddáfí či al-Kaddáfi /arabsky audio/ (7. června 1942 Syrta - 20. října 2011 Syrta) byl voják s hodností plukovníka, který byl od roku 1969 jako \"Vůdce Velké revoluce z 1. září a Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje\" vládcem Libye a do roku 2011 byl také jeden z nejdéle vládnoucích vůdců na světě. Po vypuknutí povstání v únoru roku 2011 a následné vojenské intervenci mezinárodních sil v březnu roku 2011 se oblast pod jeho kontrolou zmenšila, načež začal zpět ztracené území dobývat. Během července a srpna 2011 se však situace opět obrátila a 23. srpna 2011 povstalci dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju, aniž by nalezli samotného diktátora. Byl stíhán Mezinárodním trestním soudem kvůli obviněním ze spáchání zločinů proti lidskosti. 20. října 2011 byl dopaden skupinou povstalců, lynčován a poté zastřelen. Narodil se jako syn kočovného beduínského zemědělce v poušti nedaleko přístavního města Syrta v roce 1942. Základní vzdělání získal v Misurátě. V období studií byl zastáncem ideologie egyptského státníka Gamála Abdula Násira a stal se zapřisáhlým odpůrcem monarchie. V roce 1961 byl vyhozen z internátní školy ve městě Sabhá za nepovolené organizování studentů a účast na demonstracích proti vystoupení Sýrie ze svazku Sjednocené arabské republiky. V témže roce zahájil studium na Libyjské vojenské akademii v Benghází. V roce 1965 byl poslán na několik měsíců do Královské vojenské akademie v Sandhurstu. Domů se vrátil v roce 1966 jako důstojník s hodností kapitána spojovacího vojska. Od ledna roku 1969 začal plánovat společně se skupinou důstojníků převrat. Jeho cílem bylo zrušení monarchie a nastolení vojenské vlády.", "question": "Kdy zemřel Muammar Kaddáfí?", "answers": ["20. října 2011"]}
{"title": "Anto Babić", "context": "Na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu absolvoval historii a geografii (1923), poté se zaměstnal jako profesor v gymnáziu v Sušaku v nynějším Chorvatsku. Mezi lety 1925 a 1943 působil jako profesor na gymnáziu v Sarajevu. Za druhé světové války se připojil ke komunistickým partyzánům. Na prvním zasedání Zemského antifašistického výboru národního osvobození Bosny a Hercegoviny byl jmenován jako zástupce Chorvatů do Předsednictva tohoto orgánu. Působil též jako delegát na druhém zasedání Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie. V letech 1945–1946 vykonával úřad tajemníka (ministra) školství Bosny a Hercegoviny, místopředseda Prezídia Lidového shromáždění Lidové republiky Bosny a Hercegoviny (1946) a poslanec Rady národů Prozatímní sněmovny a posléze Ústavodárného shromáždění Demokratické federativní Jugoslávie. Po válce získal místo profesora ve Vyšší pedagogické škole v Sarajevu (1946–1948), poté zastával funkci předsedy výboru pro vysoké školy a věděcké instituce. Roku 1950 byl zvolen za řádného profesora a prvního děkana právě zřízené Filozofické fakulty Univerzity v Sarajevu. Byl zakladatelem Katedry historie, na níž do roku 1970 přednášel o dějinách středověku. Babić byl prvním předsedou Historické společnosti Bosny a Hercegoviny (1947–1954). Od roku 1952 byl členem právě zřízené Učené společnosti, která roku 1966 přerostla v Akademii věd a umění Bosny a Hercegoviny. Od roku 1965 byl dopisujícím členem Srbské akademie věd a umění a od roku 1972 dopisujícím členem Makedonské akademie věd a umění. Byl také členem redakční rady a spolupracovníkem monumentálního díla Enciklopedija Jugoslavije.", "question": "Kde působil Anto Babić jako profesor mezi lety 1925 a 1943?", "answers": ["Sarajevu"]}
{"title": "Synonymum", "context": "Synonyma též slova souznačná, jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat. Dodávají jazyku bohatství, umožňují jemné odstínění významů v závislosti na kontextovém a stylistickém zabarvení. Pokud k jednomu jevu existuje více synonymních výrazů, vytvářejí tzv. synonymickou řadu. Za jádro takové řady se považuje nejvíce stylisticky i emocionálně neutrální výraz. Synonyma se zpravidla rozdělují na: úplná, neúplná. Úplná (čistá, absolutní) synonyma jsou ta, která mají zcela totožný význam a lze je volně zaměnit ve všech kontextech, kromě ustálených obratů (přísloví, pořekadel apod.). Takových synonym je ovšem velice málo. Příklady: hezký – pěkný, chlapec – hoch. I synonyma, která se jeví jako absolutní, mají tendenci se v běžném úzu spojovat s různými slovy, čímž dochází k postupnému oddalování jejich významů – např. slova statečný a odvážný lze považovat za absolutní, ale výraz statečný se spojuje spíše s osobami (statečný rytíř, voják), odvážný spíše s abstraktními výrazy (odvážný kousek, plán, projekt). Zvláštní kategorií jsou synonyma, která se liší pouze stylovou platností (táta – tatínek) a dvojice českého pojmu s přejatým, tzv. jazykové ekvivalenty (přeprava – transport). Daleko běžnější jsou synonyma neúplná (částečná), jejichž významy jsou navzájem blízké, ale nikoli totožné. Částečná synonyma se liší kontextovým a stylovým užitím, obsahem i rozsahem významu (červený – rudý), intenzitou (práce – dřina), dobovým užitím (krmě – jídlo), frekvencí užití (málokdy – zřídkavě). Za synonyma se považují i slova odvozená nebo slovotvorné varianty (dítě – děcko, jevit – projevit). Synonymy jsou také výrazy nářeční, argotické, slangové, které doplňují neutrální výraz (chlapec – ogar). Naproti tomu varianty tvaroslovné a hláskové se za synonyma nepovažují (brambor – brambora, vzlítnout – vzlétnout). Některá sousloví, zejména pořekadla a ustálené obraty, mají někdy svůj slovní synonymní protějšek (zůstat na ocet – neprovdat se); některé ustálené obraty mají dokonce synonymní protějšek sama o sobě (vzít nohy na ramena – prásknout do bot).", "question": "Jak se rozdělují synonyma ?", "answers": ["úplná, neúplná"]}
{"title": "Smrkovník plazivý", "context": "Koncové květenství bývá vytvořeno z 10 až 15 drobných, odstálých, bělavých, nicích a slabě vonných květů s čárkovitými listeny. Vytvářejí hustý, jednostranný, zpravidla slabě šroubovitě stočený klas dlouhý 3 až 4 cm. Kališní lístky jsou zevně jemně žláznaté, vejčité, nazelenalé nebo bílé. K sobě skloněné korunní lístky jsou úzce kopinaté, špičaté, bílé a dlouhé okolo 4 mm. Dvoudílný pysk bez ostruhy mívá asi 3 mm, jeho zadní část je bradavičnatá a polokulovitě vydutá a přední trojhranná je plochá. Stopkatý, válcovitý semeník je vřetenovitě stočený. Protandrické květy rozkvétají od začátku července do konce srpna a jsou opylovány hmyzem, hlavně čmeláky. Opylovačům poskytují nektar. Plod je vejčitá tobolka až 12 mm dlouhá s mnoha malými a lehkými semeny. Ta si podržují klíčivost jen po krátkou dobu, lépe klíčí na světle. == Rozmnožování == Tato orchidej se rozmnožuje jak oddenky, tak i semeny rozptýlenými větrem. V prvém případě, který je mnohem častější, se jedná o rozmnožování vegetativní, kdy skupina rostlin vyskytujících se v bezprostřední blízkosti vyrůstá z nehluboko rozprostřeného oddenku původní rostliny, proto se často vyskytují ve skupinách. Semena jsou velmi lehká a slabý vítr je odnáší na velké vzdálenosti, ale jen velmi těžko najdou vhodná prostředí k zakořenění. Obdobně jako ostatní terestrické orchideje potřebuje i tato při klíčení mykorhizního symbionta. V tomto případě to je nejčastěji houba kořenomorka Rhizoctonia goodyerae-repentis, která se propojí myceliem s bezlistým zárodkem orchideje a vyživuje jej. Pokud semeno úspěšně vyklíčí trvá nejméně pět let, než vytvoří listovou růžici a další tři roky než vyroste květná lodyha. == Ohrožení == Smrkovník plazivý na mnoha původních lokalitách vyhynul; stalo se to pravděpodobně z důvodu nešetrného lesního hospodaření. Pro plytce kořenící oddenek je velmi škodlivé kácení stromů za pomoci těžké mechanizace a hlavně skrývka vrchní lesní půdy, stejně tak jako odstranění stromů zajišťující stín a bránící před větrem. Protože se vyskytuje jen na několika roztroušených lokalitách, počty kvetoucích jedinců stále klesají a navíc se nedá očekávat brzký zvrat, byl v \"Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění. vyhl. č. 175/2006 Sb.\", stejně jako v \"Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání\", zařazen mezi nejpřísněji chráněné rostliny (§1) a (C1), mezi druhy kriticky ohrožené. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu smrkovník plazivý ve Wikimedia Commons Taxon Goodyera repens ve Wikidruzích Botanický ústav AV ČR – rozšíření smrkovníku plazivého v ČR", "question": "Proč Smrkovník plazivý na mnoha místech vyhynul?", "answers": ["pravděpodobně z důvodu nešetrného lesního hospodaření"]}
{"title": "Chrup", "context": "Počet zubů každého typu se zapisuje jako zubní vzorec: Lidský zubní vzorec je: 2.1.2.3 2.1.2.3 Což znamená, že člověk má v jedné polovině horní čelisti dva řezáky, jeden špičák, dva třenové zuby a tři stoličky, stejně tak v čelisti dolní. Pro zjištění celkového počtu zubů je nutno vynásobit jejich součet dvěma, protože vzorec obsahuje pouze poloviční počet zubů v horní i dolní čelisti. Maximální zubní vzorec heterodontních savců je: 5.1.4.4 4.1.4.4 kterému se nejvíc blíží vačice, která má 3/3 třenové zuby. Podrobnější informace naleznete v článku Dočasný chrup. U mnoha savců má mládě sadu zubů, která vypadne a je nahrazena dospělými zuby. Nazývá se dočasné zuby, dětské zuby nebo mléčné zuby. Živočichové mající 2 sady zubů, kde jedna následuje druhou, se nazývají difyodonti, mají difyodontní dentici. Zubní vzorec pro mléčné zuby se liší chyběním třenových zubů. Zubní vzorec mléčného chrupu lidí je: 2.1.0.2 2.1.0.2 Začínají se prořezávat mezi 5. a 6. měsícem. První se prořezává dolní řezák. U zdravého dítěte mají být všechny mléčné zuby prořezány do dvou let života.[zdroj? ] V anatomii jsou jednotlivé lidské zuby popisovány jako: I1: Dens incisivus medialis (první řezák) I2: Dens incisivus lateralis (druhý řezák) C: Dens caninus (špičák).", "question": "Mají všichni savci jen jednu sadu zubů ?", "answers": ["U mnoha savců má mládě sadu zubů, která vypadne a je nahrazena dospělými zuby."]}
{"title": "Přílivová vlna", "context": "Přílivová vlna je název pro situaci, kdy stoupající příliv vytvoří vlnu, jež stoupá vzhůru zálivem nebo řekou. Vyskytuje se zejména v oblastech s vysokým dmutím (typicky nad šest metrů), kde se navíc záliv či řeka směrem od moře zužuje a stává mělčím. Nejvyšší přílivové vlny na světě jsou v Čínské lidové republice u města Chang-čou, kde se řeka Čchien-tchang vlévá do zátoky Chang-čou. Přílivová vlna zde bývá až devět metrů vysoká a má rychlost až 40 kilometrů v hodině. Jinou známou přílivovou vlnou je pororoca na Amazonce v Jižní Americe. Ta sice bývá menší a pohybuje se rychlostí do 25 kilometrů v hodině, ale je rozeznatelná až 800 kilometrů od ústí do moře. == Odkazy == === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu přílivová vlna ve Wikimedia Commons", "question": "Pro kterou situaci je název přílivová vlna?", "answers": ["stoupající příliv vytvoří vlnu, jež stoupá vzhůru zálivem nebo řekou"]}
{"title": "Helena Vondráčková", "context": "Helena Vondráčková (* 24. června 1947 Praha) je jedna z nejúspěšnějších českých zpěvaček a herečka, sestra herce a zpěváka Jiřího Vondráčka a teta zpěvačky a herečky Lucie Vondráčkové. Helena Vondráčková se narodila 24. června 1947 v Praze Blaženě a Jiřímu Vondráčkovým. Dětství prožila ve východočeských Slatiňanech s bratrem Jiřím a sestrou Zdenou, která pochází z předchozího manželství maminky Blaženy Osudový zlom pro Helenu Vondráčkovou nastal 27. dubna 1964, kdy v paláci Lucerna vyhrála pěveckou soutěž Hledáme nové talenty s písněmi George Gershwina Summertime a The Man I Love. O rok později se díky hitům Červená řeka a Pátá stala Zlatou slavicí a nastoupila do angažmá v divadle Rokoko. Zde se seznámila s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem, s nimiž v roce 1968 vytvořila popové trio Golden Kids. V témže roce se poprvé objevila ve filmu, hrála hlavní roli v pohádce Šíleně smutná princezna, kde ztvárnila postavu princezny Helenky. Začátek 70. let byl poznamenán nuceným rozpadem Golden Kids. Tehdejší režim zakázal činnost Martě Kubišové a zbývající dva členové souboru se vydali na sólové dráhy. V té době se stala nejexportovanější českou zpěvačkou. Točila alba pro zahraniční společnosti (Japonsko, Západní Německo) a pravidelně vystupovala na světových festivalech a pódiích (Kanada, Brazílie, Kuba, Turecko). Největší úspěch měla s písní Malovaný džbánku, se kterou získala v roce 1977 Grand Prix v polských Sopotech. V tom samém roce se objevila v hlavní roli dalšího celovečerního filmu - komedii Jen ho nechte, ať se bojí. V roce 1977 se její podpis objevil na seznamu signatářů Anticharty, který zveřejnilo Rudé právo. Sama zpěvačka však tvrdí, že Antichartu nepodepsala. V 80. letech se více soustřeďovala na domácí publikum. Natáčela pravidelně dlouhohrající desky a podnikala koncertní šňůry. Několik let spolupracovala s Orchestrem Gustava Broma a Jiřím Kornem, později měla vlastní program Velká neónová láska s doprovodnou skupinou Bacily. Moderovala televizní pořad Sejdeme se na výsluní. V roce 1982 převzala titul zasloužilá umělkyně. V roce 1983 se provdala za německého hudebníka Helmuta Sickela, který pro ni zkomponoval řadu písní, včetně hitů Čas je proti nám a Sprint. Do roku 1985 se pravidelně objevovala na druhém nebo třetím místě v anketě Zlatý slavík.", "question": "Kdo je Helena Vondráčková", "answers": ["zpěvaček a herečka"]}
{"title": "Fonograf", "context": "Fonograf je první přístroj na nahrávání a reprodukci hlasu. Jeho vynálezcem byl roku 1877 Thomas Alva Edison, který si jej 19. února 1878 nechal patentovat a prvním záznamem byla dětská říkanka Mary had a little lamb. V roce 1888 berlínský herec Emile Berliner nezávisle na něm vyvinul gramofon, který jej následně nahradil. Šlo o následovníka automatofonů. Záznam na fonografu byl uchováván na válečku - tím se lišil od pozdějšího gramofonu, kde médiem byla plochá deska. Edison byl při vynálezu fonografu pravděpodobně inspirován přístrojem zvaným phonautograph, jehož vynálezcem byl Léon Scott a patentoval jej 25. března 1857. Patrná je podoba názvu i některé konstrukční rysy přístroje. Phonautograph zakresloval akustické kmity na skleněný váleček pokrytý sazemi. Bylo tak možno studovat zvukové kmity, přístroj však neumožňoval zaznamenaný zvuk přehrát. Prakticky současně s Edisonem navrhl Charles Cros jiný způsob, jak svůj phonautograph upravit tak, aby umožnil i přehrávání a svůj přístroj nazval paleophone. Cros však nedovedl svůj přístroj do funkční podoby. V Čechách došlo poprvé k nahrávání hlasů známých herců a pěvců z divadel na fonografické válečky v ateliéru fotografa Jana Tomáše. Váleček byl zhotoven z kovu a byla do něj vysoustružena spirálová drážka, která vedla jehlu. Edison přes tento váleček u svého původního přístroje nalepil staniol (u pozdějších fonografů se namísto staniolu používala vrstva vosku). Záznam se prováděl přes kovový trychtýř, který zesiloval zvuk a dno měl přelepené membránou (původně z rybího plynového měchýře). Na konci membrány byla přilepená jehla. Při záznamu se akustické kmity membrány přenášely na jehlu a ta protlačovala staniol. Při snímání se naopak kmity jehly přenášely na membránu a ta kmitáním vytvářela zvuk. Výhodou válečku je, že stejné úhlové rychlosti otáčení odpovídá i stejná rychlost pohybu celého povrchu válce (to u desky neplatí). Zatímco u fonografu se drážka neodchyluje do stran a záznam se provádí změnou její hloubky, drážka na gramofonové desce má naopak konstantní hloubku a záznam se provádí vychýlením drážky do stran. Největší výhodou gramofonu bylo, že tento stranový záznam se již v době vzniku gramofonu dařilo kopírovat pomocí pákového mechanismu. To umožnilo snadno vyrábět kopie gramofonových desek z jednou provedené nahrávky a prodávat desky se záznamem ve větších sériích a levněji, než fonografické válečky.", "question": "Kdy byl vynalezen fonograf?", "answers": ["1877"]}
{"title": "A (linka metra v Praze)", "context": "Stanice je laděná do oranžové barvy s opálově zelenou uprostřed. === Stanice Nádraží Veleslavín === Stanice se nachází v prostoru mezi stávající tratí SŽDC obvod žst. Veleslavín a východní částí ulice K Červenému vrchu, se středem přibližně pod ulicí Evropskou. Je mělce ražená, asi 20,5 m pod zemí, s jedním podpovrchovým vestibulem situovaným mezi železniční trať a křižovatku ulic Evropská – Kladenská. Poloha stanice, vestibulu a jednotlivých výstupů jsou takové, aby umožňovaly v etapě přímé vazby na dočasný autobusový terminál a zároveň bez nutnosti přestavby v předstihu reagovaly na předpokládanou modernizaci stávající tratě Českých drah (zastávka v zahloubené poloze). Rovněž budoucí urbanizace prostoru mezi železniční tratí a Evropskou ulicí je z takto umístěné stanice dobře možná. Uvedeným předpokladům odpovídá navržený princip uspořádání podchodu a vestibulu ve dvou výškových úrovních. Autobusový terminál má umožnit ukončení části městských, příměstských a regionálních autobusových linek namísto Dejvické (Vítězného náměstí). Projekt stanice vznikl v kancelářích Metroprojektu, autorkou je architektka Hana Vermachová. Stanice je laděná do třešnové barvy s opálově zelenou uprostřed. === Stanice Bořislavka === Stanice byla zbudována pod ulicí Evropskou, v prostoru mezi křižovatkami ulic Evropská–Arabská a Evropská–Horoměřická. Stanice je ražená, jednolodní se dvěma vestibuly jeden povrchový a druhý hloubený přímo pod povrchem, zajímavé je že z jedné strany nenajdete eskalátor, ale pouze výtahy. Hloubka středu stanice činí 26,7 metrů. Vestibul přístupný z východního čela stanice je situován do křižovatky s Horoměřickou ulicí, s vazbou na uvažovaný malý terminál městských a příměstských linek autobusové dopravy, směřujících sem zejména z oblasti Nebušic, Jenerálky a Horoměřic. Dále vestibul navazuje na chodbový podchod pod Evropskou ulicí, který má být realizován v rámci výstavby obchodně administrativního centra v jihovýchodním kvadrantu křižovatky. Vestibul vytváří také možnost přímého přestupu na stávající tramvajovou trať na Evropské ulici. Stanice je laděná do třešnové barvy s opálově zelenou uprostřed. === Stanice Dejvická (dříve Leninova) ===", "question": "Jakou barvou je na mapách značena Linka A pražského metra?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Evropský parlament", "context": "Evropský parlament (EP) je jeden ze sedmi orgánů Evropské unie a spolu s Radou Evropské unie přijímá její legislativní akty. Reprezentuje občany Evropské unie. Poslanci parlamentu jsou voleni přímou volbou každých pět let. První přímé volby do Evropského parlamentu byly v červnu 1979. Poslanci jsou v jednotlivých zemích EU voleni podle zásad poměrného zastoupení v tajné volbě všemi občany EU, jednotlivé volební systémy se však liší. V Belgii, Lucembursku, Řecku a na Maltě jsou volby pro občany povinné. Parlament má 751 poslanců, Česko zastupuje 21 poslanců. Počet poslanců z jednotlivých členských států určuje z podnětu parlamentu jednomyslným rozhodnutím Evropská rada (čl. 14 SEU). Volit mohou všichni občané Unie na území daného členského státu. Sídlem EP je Štrasburk (plenární zasedání), ale parlament pracuje také v Bruselu (výbory, schůze politických skupin) a Lucemburku (sekretariát). Základní pravomoce Evropského parlamentu jsou legislativní, rozpočtová a kontrolní. Také politická role Parlamentu v EU postupně roste. == Legislativní pravomoc ==", "question": "Kolik poslanců zastupuje Česko v Evropským parlamente?", "answers": ["21"]}
{"title": "Parlament České republiky", "context": "Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku. Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění). Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění. Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996. Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny. Strukturu a pravomoci parlamentu, způsob jeho rozhodování a způsob voleb jeho členů a podmínkách jejich mandátu stanoví ústava České republiky č. 1/1993 Sb., přijatá Českou národní radou, zejména v hlavě druhé, tj. v článcích 15 až 53. Některé podrobnosti stanoví zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.", "question": "Kolik senátorů pojímá Senát?", "answers": ["81"]}
{"title": "Hieronymus Bosch", "context": "Zádušní mše se uskutečnila v kostele svatého Jana v 's-Hertogenboschi 9. srpna toho roku. Bosch se svým dílem řadí k rané tvorbě nizozemské renesance a jako takový je ovlivněn tvorbou iluminace. Někdy je řazen k pokračovatelům doznívající gotiky, respektive středověké knižní malby – jak patrno z detailů maleb, jež někdy miniatury připomínají. Dílo se vyznačuje narativností a moralizujícími tématy, které zobrazují zápas dobra se zlem. K tomuto účelu Bosch vyobrazuje s velkou fantazií zvířata, části lidských těl, stroje a démony. Jeho díla jsou komplexně pojatá, originální, vyznačují se vysokou mírou fantazie a hluboce promyšlenou symbolikou postav a ikonografie. Bosch vytvořil několik triptychů. Mezi jeho nejznámější díla patří například Zahrada pozemských rozkoší, tato malba zobrazuje ráj s Adamem a Evou a mnoho podivuhodnými zvířaty v levé části, pozemské rozkoše s řadou nahých postav, s ovocem a děsivými ptáky ve střední části a fantazijním zobrazením hudebního pekla trestajícího hříchy na pravém panelu triptychu. Při zavření postranních panelů může pozorovatel vidět Boha tvořícího zemi. Po malířově smrti se stal jeho obdivovatelem Filip II. Španělský, který získal řadu děl, která jsou dnes k vidění v Pradu. Mezi nimi nechybí ani Zahrada pozemských rozkoší. V předchozích stoletích se často věřilo, že Boschova díla byla inspirována středověkou herezí a tajemnými okultními praktikami. Jiní soudí, že jeho práce byla vytvořena jenom jako provokace a zábava, podobně jako groteska v italské renesanci. V prvních známých záznamech Boschových děl z roku 1560, Felipe de Guevara napsal, že Bosch byl pokládán skoro za \"vynálezce nestvůr a přízraků\".", "question": "Jaké je nejznámější Boschovo dílo?", "answers": ["Zahrada pozemských rozkoší"]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈ ˈ alɛ ˈ ɕ] IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska - 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos. Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813-1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820-1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie.", "question": "Čím byl Józef Sienkiewicz?", "answers": ["zámožným statkářem"]}
{"title": "Vodní nádrž Orlík", "context": "Vodní nádrž Orlík je součást Vltavské kaskády v jižních a středních Čechách. Byla vybudována v letech 1954-1961 a přehradila tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního jezera. Přípravné stavební práce budoucího vodního díla Orlík začaly již v roce 1954 a to dříve, než projekt byl oficiálně schválen tehdejší vládou. Během stavby se denně střídalo přes 1 500 dělníků a samotná stavba si vyžádala 2 oběti. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961 , 8 měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny následující vesnice a osady: Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m3. Zásobní objem je 374,5 mil. m3, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m3. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m3 s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m3. Podrobnější informace naleznete v článku Vodní elektrárna Orlík. Vodní elektrárna je umístěna v levé části řeky u paty betonové hráze. Do provozu byla uvedena v letech 1960-61 a celkový instalovaný výkon činí 364 MW. Plného výkonu je elektrárna schopna dosáhnout za 2 minuty a plní důležitou roli při stabilizaci elektrické sítě. Popularitu Orlické přehrady zvýšily tzv. Orlické vraždy. Skupina pěti sériových vrahů v letech 1991-1993 za účelem peněžního zisku zavraždila pět lidí, vesměs podnikatelů, a těla obětí většinou ukrývali do sudů, do nichž nalili louh a shodili je do Orlické přehrady. Autorem tohoto nápadu byl Vladimír Kuna. Prozkoumávání dna bylo zahájeno 10. července 1995. Zpočátku vyšetřování byla vytvořena krycí historka o čištění dna přehrady.", "question": "Jaká je největší hloubka Orlické přehrady?", "answers": ["74 m"]}
{"title": "Karamazovi", "context": "Karamazovi je film režiséra Petra Zelenky natočený v česko-polské koprodukci v roce 2008. Jádro filmu tvoří představení Dejvického divadla Bratři Karamazovi (román F. M. Dostojevského v dramatizaci Evalda Schorma), které je zasazeno do netradičního prostředí polských oceláren, navíc se souběžně odehrává další dějová linie týkající se herců a přihlížejících dělníků. Natáčení probíhalo v areálu železáren v Hrádku u Rokycan. Na 43. MFF Karlovy Vary snímek získal cenu poroty FIPRESCI. Film byl nominován do soutěže Evropské filmové ceny 2008. Z celkem osmi nominací získal dva České lvy za nejlepší film a režii. Už předtím na nominačním večeru získal cenu filmových kritiků za nejlepší hraný film a též ocenění za nejlepší filmový plakát. Karamazovi na Kinoboxu.cz Karamazovi v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo režíroval film Karamazovi?", "answers": ["Petra Zelenky"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Kostra ptáků. Vzhledem ke způsobu života a pohybu vykazuje kostra ptáků řadu anatomických odchylek v porovnání se savci (nižší relativní hmotnost, pevnost, pneumatizace většiny kostí a redukce jejich počtu srůstem v některých částech kostry aj.). Kosti jsou díky vysokému obsahu minerálních látek velmi tvrdé a pevné, ale také křehké. Zvláštnostmi ptačí kostry jsou zejména bezzubý zobák, vysoká pohyblivost horního zobáku, plně vyvinutý pletenec hrudní končetiny přeměněné v křídlo, osifikace hrudních úseků žeber a zpevnění hrudníku pomocí háčkovitých výběžků. Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru. Svalstvo končetiny se upíná na synsakrum, femur a tibiotarzum. Běhák svalovinu nemá, podélně jím vedou jen šlachy k prstům. Zajímavá je úprava některých svalů zadní končetiny (m. ambiens, mm. flexores perforantes et perforati), která umožňuje automatické sevření prstů hřadujícího ptáka. Při napnutí šlach těchto svalů zapadnou jejich výrůstky do prohlubní šlachových pochev jako řetěz do ozubeného kola, takže sedící pták už nevynakládá žádnou svalovou námahu. Podrobnější informace naleznete v článku Trávicí soustava ptáků. Trávicí systém (systema digestorium) odpovídá u ptáků základní stavbě u vyšších obratlovců, až na některé zvláštnosti. Podobně jako u savců lze jej rozdělit na část hlavovou a trávicí trubici.", "question": "V co se přeměnila hrudní končetina ptáků?", "answers": ["v křídlo"]}
{"title": "Velká Javořina", "context": "Velká Javořina (místně Velká Javorina, slovensky Veľká Javorina) je hora v Bílých Karpatech na moravsko-slovenském pomezí. Se svými 970 m n. m. je nejvyšší horou tohoto pohoří a nejvyšším bodem okresu Uherské Hradiště. Vrcholem hory prochází hranice České republiky se Slovenskem, nachází se zde také televizní a rádiový vysílač. Vrcholová část Javorina je součástí Národní přírodní rezervace Javorina, která zahrnuje pralesovitý porost na vápnitém flyši severního svahu a společenstvo horské louky na vrcholu a severním svahu Velké Javořiny. Od roku 2008 je současně na ploše 165 hektarů vyloučen jakýkoli zásah do lesního porostu - na Javořině byl vyhlášen prales. Vysílač Velká Javořina má asi 135 metrů. Nachází se zde velké množství anténních systémů. Dříve procházela hranice jím, ale od 25. července 1997 leží jeho pozemky čistě na slovenské straně. 3-4 km od vrcholu se nachází vrch Jelenec dříve využívaný jako vojenský prostor. Na tomto vrchu zbyla po armádě chátrající 48 metrů vysoká telekomunikační věž (6 stupňů po 8 metrech, šestiboká, volně přístupná).[zdroj? ] Od roku 1990 se každoročně na Velké Javořině konají letní Slavnosti bratrství Čechů a Slováků (dříve Moravanů a Slováků), které navazují na tradici podobných akcí z doby první republiky, která má své kořeny už v druhé polovině 19. století, kdy tudy ještě procházela hranice dvou částí Rakouska-Uherska. O podporu československé vzájemnosti usiloval i kněz Antonín Šuránek, který chtěl na vrcholu Javořiny krátce po druhé světové válce zbudovat kapli Panny Marie, Matky jednoty. V roce 1947 se v rámci shromáždění konala na Javořině mše svatá a později byla pod vrcholem zbudována boží muka na památku Marie Málkové z Nivnice, kterou při návratu z tohoto shromáždění zabil blesk. Více se ovšem se pro odpor nastupujícího komunistického režimu již vybudovat nestihlo. Velká Javořina je významným turistickým cílem. Odlesněný hřeben umožňuje vynikající rozhled. Směrem na V je dobře viditelný blízký Povážský Inovec a hroty Strážovských vrchů včetně nejvyššího Strážova (1214 m), za nimi lze rozeznat pohoří Žiar a Vtáčnik, vrcholy Rakytova a Ploské na Velké Fatře, západní část hřebene Nízkých Tater a pásmo Malé Fatry od výrazné siluety Kľaku (1352 m) až po vlevo vystrčený masiv Velkého Rozsutce.", "question": "Jak vysoká je velká Javořina?", "answers": ["970 m"]}
{"title": "AIDS", "context": "Možným řešením jsou generika a také podpora od vyspělých zemí - ať už v rámci různých programů velkých mezinárodních organizací nebo skrze menší projekty rozvojové spolupráce. Zastavit a zvrátit pandemii HIV/AIDS do roku 2015 je jeden z Rozvojových cílů tisíciletí, programu OSN na odstranění největších problémů rozvojových zemí. Díky masové imigraci se epidemie ve velkém šíří i do Evropy. Hlavní příčinou nové vlny nárůstu počtu nakažených ve Spojeném království jsou afričtí imigranti. Lidé nemocní AIDS se i v současnosti, především však v minulosti museli často potýkat vedle své nemoci také se společenskými předsudky či s vyčleněním z normálního života. Tyto tendence vrcholily koncem 80. let. V roce 1987 vstoupil ve Spojených státech amerických v platnost zákon, podle něhož nesměli na území USA cestovat lidé nakažení HIV/AIDS, který zůstal v platnosti až do roku 2009. Tento zákon znemožňoval cestu studentům či turistům, komplikoval adopci dětí infikovaných virem HIV a měl za následek také skutečnost, že se na území USA nemohl konat žádný významný světový summit o nemoci AIDS (většina významných nakažených vědců nebo aktivistů se nemohla dostavit). Tento kontroverzní zákon byl zrušen až v roce 2009, kdy USA zůstávala jednou z dvanácti zemí, které neumožňovaly vstup lidem s HIV - těmito zeměmi stále jsou Jižní Korea, Brunej, Kolumbie, Irák, Libye, Moldavsko, Fidži, Rusko, Saúdská Arábie, Arménie, a Súdán.", "question": "Co je původcem nemoce AIDS?", "answers": ["virem HIV"]}
{"title": "Divadlo", "context": "Divadlo je výkonné čili múzické umění, při němž herci (případně zpěváci a tanečníci) na jevišti předvádějí divadelní hru. Diváci při tom obvykle sedí v hledišti kryté nebo otevřené divadelní budovy. Divadlem se zabývá divadelní věda čili teatrologie. Divadlo vzniká tak, že kolektiv tvůrců (dramaturgové, herci, režiséři, choreografové, scenáristé, inspicient, korepetitor, scénograf atd.) a technických spolupracovníků (technici, zvukaři, osvětlovači) tvoří. společně divadelní inscenaci, která je předvedena buďto jednorázově nebo ve vícero reprízách divákům. volba dramatického textu (scénáře, dramatu, komedie, tragédie) zkoušky, na kterých je dramatický text převáděn do jevištní podoby hry herců,. scénografií, hudbou a tancem pod vedením režiséra (u hudebně-dramatických žánrů také v úzké spolupráci s dirigentem divadelního orchestru) Jedná se o kolektivní umění (na rozdíl od literatury apod.), tedy o společné dílo několika tvůrců (dramatik, režisér, herec, scénograf, případně i hudební skladatel atd.), které také publikum v hledišti vnímá kolektivně. Žádné umění není v tak úzkém vztahu ke společnosti jako divadlo. Divadlo však též ovlivňuje společnost. Zatímco u výtvarných umění a literatury divák a čtenář vnímá definitivně ukončené umělecké dílo, v divadle se zúčastňuje jako aktivní složka při jeho dotváření. Obdobně je tomu i u jiných interaktivně vytvářených děl, kde divák dotváří výsledné dílo svou vlastní účastí (např. zvukové objekty, speciální umělecké instalace, digitální interaktivní díla apod.) Tématem klasického divadla (na rozdíl od jiných typů umění) musí být vždy nějaká lidská nebo společenská událost, divadlo se musí zabývat člověkem, neboť hlavním nositelem divadelního výrazu je vždy člověk-herec. To však nemusí platit pro experimentální divadlo. Divadlo je umění opticko-akustické a časově-prostorové. Ostatní druhy umění vnímáme buď zrakem (literatura, klasické výtvarné umění), nebo jen sluchem (hudba, zpěv), kdežto divadlo všemi lidskými smysly současně. Obdobně je tomu v některých proudech současného výtvarného umění, jako je procesuální umění, akční umění, performance, kinetické umění, multimediální umění, interaktivní umění apod. Do divadelní struktury vstupují i jiné druhy umění jako její složky. Některé jsou i mimo divadlo samostatnými uměními (malířství, hudba, architektura, zpěv, tanec), jiné existují v divadle (herectví, režie, scenáristika) a v divadlu příbuzných oborech jako je film, rozhlas nebo televize.", "question": "Jaký je jiný název pro divadelní vědu?", "answers": ["teatrologie"]}
{"title": "League of Legends", "context": "=== Progaming ve světě === Profesionální hráči jsou ve většině případů schopni se poměrně pohodlně uživit skrze aktivity spojené s hraním League of Legends. Ti nejlepší hráči jsou placeni organizacemi, které pak reprezentují. Mezi jejich další příjmy pak patří především výhry z turnajů a výnos ze streamování. Mezi nejznámější hráče na světě patří například Andy \"Reginald\" Dinh, zakladatel jedné z nejúspěšnějších progamingových organizací zabývajících se LoL – TSM (Team Solo Mid), později se pak přidali i hráči z Asie jako například Liu \"Westdoor\" Shu-Wei (ahq e-Sports Club) a Lee \"Faker\" Sang-hyeok (SK Telecom T1). Rozkvět progamingové LoL scény je možný také díky skvělé podpoře organizátorů turnajů. LoL nechybělo na žádné velké akci v posledních letech a z výsluní díky obrovské podpoře fanoušků vytlačilo i hlavní hvězdu elektronických sportů – Starcraft II. To je nejpatrněji vidět v Jižní Koreji, kde se v současnosti stalo League of Legends nejhranější hrou a získalo vlastní turnaj na korejské televizi OGN. Popularita progamingu umožnila založení regionálních lig: NA LCS, EU LCS, LCK (Korea), LPL (Čína) a LMS (Taiwan), ve kterých se nejlepší týmy pravidelně střetávají jako v tradičních sportech.", "question": "Jaká je zkratka názvu hry League of Legends?", "answers": ["LoL"]}
{"title": "Vlk obecný", "context": "Vlci v zásadě splňují Bergmannovo pravidlo, čili vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu. Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši. Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být dlouhý až 6,5 cm, silné trháky a mohutné žvýkací svaly umožňují vlkovi chytit a zabít kořist. Vlk obecný dokáže ve stisku vyvinout sílu na špičák v průměru 740 N (74 kg/cm2) a na trhácích 1200-1400 N (120-140 kg/cm2), tzv. trhákový komplex. Pro srovnání pitbulové, nebo vlčáci kolem 1300 N (130 kg/cm2). Rekordmany jsou mezi psi mastifové s průměrnými 1700 N (170 kg/cm2). === Vlčí srst === Vlčí srst se skládá ze dvou vrstev: vrchní vrstva je tvořena hustými chlupy, které odpuzují vlhkost, podsada je měkká a slouží jako tepelná izolace. Izolační schopnost vlčí srsti je tak dobrá, že na vlkovi netaje sníh. Vlci mají huňatý ocas, který v zimě používají jako přikrývku. Severní poddruhy mají srst také podstatně delší a hustší než jižní. Vlci jsou po lidech nejrozmanitějším druhem na světě – jejich srst může být čistě bílá, úplně černá, vybarvená ve všech odstínech šedé, skořicová, krémová, hnědá, stříbrná i zlatá. Možné jsou samozřejmě všechny přechody. Zbarvení také závisí na sezóně. Zimní srst bývá světlejší a hustší. Většina vlků má tmavší hřbet a světlejší břicho, často mívají tmavší masku okolo očí. U vlka eurasijského, poddruhu vlka obecného, převládá podle sezóny rezavohnědý až šedočerný odstín, pouze spodní část těla a vnitřní strany končetin jsou nažloutlé až bělavé a vnější okraje ušních boltců černé.", "question": "Z čeho se skládá vrchní vrstva srsti Vlka obecného?", "answers": ["hustými chlupy"]}
{"title": "Francie", "context": "Na jejím území se tak od počátku dějin setkáváme s nejrozličnějšími národy – Kelty, Řeky, Římany, Germány, Franky, Normany, Židy, Španěly, Portugalci, Italy, Alžířany a mnoha dalšími. Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechaly vlivy Galů (což byla ta část Keltů, která se usadila ve Francii), Římanů a Franků, přičemž první dva na přelomu tisíciletí splynuly dohromady a třetí dal Francii jméno. Přístup k imigrantům byl na území Francie téměř výhradně asimilační, což znamená, že kultura, jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem, přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly. Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě francouzštiny, kterou řadíme mezi románské jazyky. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským původem příliš společného (bretonština, baskičtina, korsičtina, vlámština nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. Ještě v první polovině 20. století byla každodenním jazykem většiny venkovského obyvatelstva v jižní třetině Francie románská okcitánština, která má blízko ke katalánštině. \"Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu\", byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Francie. Největší část území Francie (metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě, kde hraniční na severovýchodě s Belgií (délka hranic 620 km) a Lucemburskem (73 km), na východě s Německem (450 km. ) a Švýcarskem (572 km), na jihovýchodě s Itálií (515 km) a na jihu se Španělskem (649 km), Andorrou (56,6 km) a Monakem (4,5 km). Francouzská republika je tvořena i tzv. zámořskou Francií, která sestává z území v Severní a Jižní Americe (kde má Francouzská Guyana 673 km dlouhou hranici s Brazílií a 520 km se Surinamem), v Indickém a Tichém oceánu, Karibiku (ostrov Svatý Martin je rozdělen na francouzskou a nizozemskou část hranicí o délce 10,2 km) a Antarktidě. (suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí – viz Antarktický smluvní systém). Evropská část Francie zaujímá plochu 543 965 km2. Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší bod západní Evropy Mont Blanc (4 810 m). Další hornaté kraje země zahrnují Pyreneje, Centrální masív, Jura, Vogézy, Armorský masív a Ardeny. Největšími francouzskými řekami jsou Loira, Rhône (pramenící ve Švýcarsku), Garonna (ve Španělsku), Seina a část toku Rýnu. Loira je zároveň také nejdelší francouzskou řekou.", "question": "Jaký je oficiální název Francie?", "answers": ["Francouzská republika"]}
{"title": "Brno", "context": "Švédům se však město nikdy dobýt nepodařilo. V 18. století bylo Brno obléháno roku 1742 pruskými vojsky pod vedením Fridricha II. Velikého, ovšem rovněž neúspěšně. V prosinci 1805 proběhla východně od Brna bitva u Slavkova, známá též jako \"bitva tří císařů\". Město samo se do bitvy nezapojilo, francouzská armáda jej však bez boje dočasně obsadila a císař Napoleon I. zde několikrát přenocoval. Několik měsíců bylo Brno francouzskou armádou obsazeno též v roce 1809 a Napoleon ve městě opět několik dní pobyl. Na konci dubna 1945 bylo Brno osvobozeno Rudou armádou pod velením maršála Rodiona Malinovského v rámci bratislavsko-brněnské operace. === Brno hlavním městem Moravy === Před několika staletími bylo Brno po dlouhou dobu ve sporu s Olomoucí o postavení hlavního města Moravy. Tento spor zřejmě zapříčinil kníže Břetislav I., který v roce 1055 rozdělil Moravu na dvě navzájem nezávislá území, olomoucký a brněnský úděl, později vznikl i samostatný znojemský úděl. To vedlo k decentralizaci moci a vzniku tří, později znovu dvou, center na Moravě. Znovusjednocení Moravy započalo roku 1182 z vůle římskoněmeckého císaře Fridricha I. Barbarossy vznikem Markrabství moravského. V roce 1348 za vlády markraběte a krále Karla byl zřízen moravský zemský soud a moravské zemské desky, oboje zároveň v Brně a v Olomouci, ale pozice hlavního města Moravy byla stále nejasná, přestože oficiálně byla vždy první uváděna Olomouc. Byla totiž větší a ekonomicky silnější, byla sídlem biskupa, později univerzity, měla výhodnější polohu blíže centru země (Moravy), Brno bylo naproti tomu sídlem markraběte (moravského vládce) a později hrála roli i blízkost rakouské metropole Vídně. Moravský zemský sněm, jenž byl od 14. století zákonodárnou institucí v markrabství, zasedal střídavě v obou městech (krátkou dobu i ve Znojmě), stejně tak zemský soud zasedal střídavě a zemské desky byly také vedeny v obou městech. Olomouc však měla po dlouhou dobu výhodnější postavení než Brno a to až do třicetileté války, kdy byl v Brně roku 1636 zřízen královský tribunál, instituce natolik významná, že se Brno stalo de facto jediným hlavním městem Moravy, ale ne nadlouho. Nejvýznamnějším milníkem sporu se stal až přelom let 1641–1642. V roce 1641 markrabě a císař Ferdinand III. nařídil, aby byl zemský sněm i soud spolu s královským tribunálem a zemskými deskami trvale přemístěn z Olomouce do Brna, čímž bylo ukončeno střídavé zasedání zemského sněmu a soudu v obou městech. Roku 1642 se Olomouc vzdala švédskému vojsku a tím těžce upadl její politický význam na Moravě ve prospěch Brna, tehdy byly do Brna také přemístěny celé zemské desky, a Brno se poté definitivně stalo jediným politickým centrem země.", "question": "Kdy bylo osvobozeno Brno Rudou armádou?", "answers": ["Na konci dubna 1945"]}
{"title": "Vznik Československa", "context": "Vznik Československa byl proces, který vedl k ustavení samostatného československého státu. Československo bylo vyhlášeno 28. října 1918. Jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich vycházejícími rozhodnutími v rámci versailleského mírového systému. == Souvislosti == Důsledkem vyhlášení první světové války 28. července 1914 byly odsunuty národnostní otázky v Rakousko-Uhersku do pozadí. Odsunutí národnostní otázky vedlo[zdroj? ] některé[kdo? ] české politiky k upřednostnění požadavku samostatnosti před federálním uspořádáním monarchie. Po počátečních represích zůstávali čeští politici doma pasivní a snažili se nevytvářet záminky k postupům proti nim. Dne 14. listopadu 1915 v Paříži formulovali své úsilí o vznik samostatného československého státu v Prohlášení Českého komitétu zahraničního zástupci zahraniční akce (poslanci říšské rady T.G.Masaryk a Josef Dürich, dále za spolky v Rusku Bohumil Čermák, za Národní sdružení v Chicagu. Dr. Ludvík Fischer, Karel Pergler a Emanuel Voska, za Výbor české kolonie a českých dobrovolníků v Paříži František Kupka, za Československý socialistický spolek Rovnost v Paříži Antonín Veselý, za České konání v Anglii Jan Sýkora a František Kopecký a za redakci Čechoslováka v Petrohradě Bohdan Pavlů). Prohlášení se stalo záklaním kamenem československé akce za prosazení vzniku a uznání samostatného Československa.[zdroj? ] Naproti tomu český exil v čele s bývalým říšským poslancem Tomášem Garriguem Masarykem, francouzským generálem Milanem Rastislavem Štefánikem a diplomatem Edvardem Benešem prosazoval během války u mocností Dohody vznik samostatného státu Čechů a Slováků (Masarykovo a Štefánikovo prohlášení, že Češi jsou Slováci a Slováci Češi, jsme jedno) a územní spojení bývalých Zemí koruny české a Horních Uher.", "question": "Kdy bylo vyhlášeno Československo?", "answers": ["28. října 1918"]}
{"title": "Anakonda velká", "context": "== Popis == Anakondy patří mezi nejdelší hady světa. Běžně dorůstají okolo 3-4 metrů, výjimkou nejsou jedinci přibližně 5 metrů dlouzí, ovšem ve výjimečných případech mohou dorůst až do délky okolo 7 metrů, podobně jako několik druhů krajt. Rekordní jedinci měřící nad 8 m nejsou považováni za věrohodně potvrzené. Anakondy jsou nejtěžšími hady na světě. Jejich průměrná hmotnost se pohybuje okolo 30 až 70 kg, ale hmotnost velkých jedinců může dosahovat hodnot okolo 100 kg a předpokládá se, že výjimečně snad i téměř 200 kg (hmotnost se udává po odečtení váhy obsahu žaludku). Samice bývají zpravidla mnohem větší než samci, zvláště hmotnostně. Má olivově nebo žlutohnědě zbarvené tělo s okrouhlými tmavými až černými skvrnami. Od očí se až ke koutkům tlamy táhnou nažloutlé, bílošedé nebo načervenalé, černě olemované proužky. Její mláďata jsou zbarvena velice pestře. == Výskyt == Oba nejznámější druhy anakond (velká a žlutá) jsou snad nejvíce ze všech hroznýšovitých spjaty s vodou. Jejich oči, vystouplé a položené navrch hlavy, jsou toho důkazem. Anakondy se téměř nikdy nevzdalují daleko od vody. Nejčastěji dávají přednost stojaté nebo líně tekoucí vodě, velmi hojné jsou v záplavových oblastech. Z tohoto faktu také vyplývají střety s člověkem, kdy se anakondy v době povodní často dostanou až do blízkosti lidských obydlí. V době, kdy bažiny a řeky vysychají, upadá anakonda do stavu jakési strnulosti. Výborně plave, ve vodě vyvine značnou rychlost a obrovskou sílu.", "question": "Z jaké čeledi je anakonda velká?", "answers": ["hroznýšovitých"]}
{"title": "Koliha velká", "context": "Koliha velká (Numenius arquata) je velký druh bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae). == Popis == Největší druh bahňáka v rámci celého areálu rozšíření (délka těla 48–57 cm, rozpětí křídel 89–106 cm), s dlouhými končetinami a dlouhým, dolů zahnutým zobákem (u samic delším než u samců). Opeření je na většině těla šedohnědě skvrnité nebo pruhované, na kostřeci a spodních ocasních krovkách bílé, na vrchní straně křídla černé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají pouze podélné a jemnější skvrnění na bocích. == Rozšíření == Hnízdí v Evropě a v Asii. Převážně tažná, zimuje v severozápadní Evropě, Středomoří, Africe, na Středním východě, jižní a jihovýchodní Asii, Japonsku a na Sundách. Podle některých tvrzení výjimečně zaletuje i do Nového Skotska a na Mariany.Hnízdí hlavně na mokrých loukách a pastvinách nebo v bažinatých tajgách. Za tahu převážně v bahnitých mělkých vodách a v pobřežních oblastech.V České republice hnízdí jen v jihozápadních Čechách a na jižní Moravě do 500 m n. m. v počtu 5–15 párů. Její početnost silně klesá, důvodem je likvidace hnízdišť. Pravidelně přes naše území také protahuje a zřídka jednotlivě zde i zimuje. Je zvláště chráněná jako kriticky ohrožený druh. == Ekologie == Živí se hlavně hmyzem a kroužkovci, ale požírá i korýše, měkkýše, pavouky, malé ryby, obojživelníky, bobule a semena. Hnízdo je na zemi, skryté v trávě. V jedné snůšce bývají 4 (3–5) 67,9 × 47,4 mm velká vejce. == Galerie == == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu koliha velká ve Wikimedia Commons Galerie koliha velká ve Wikimedia Commons", "question": "Co mají mladé kolihy velké na bocích?", "answers": ["jemnější skvrnění"]}
{"title": "SpaceX", "context": "Space Exploration Technologies Corporation, více známá jako SpaceX, je americkou technologickou společností působící v aerokosmickém průmyslu, kterou v roce 2002 založil Elon Musk z peněz, které vydělal na prodeji svého podílu v systému PayPal. Společnost vyvinula raketové nosiče Falcon 1, Falcon 9 , těžkou nosnou raketu Falcon Heavy a kosmickou loď Dragon a začala s komerčním vypouštěním telekomunikačních družic. Dále vyvíjí druhou generaci lodi Dragon, Dragon 2, která bude mít jak nákladní, tak i pilotovanou verzi a supertěžký raketový systém BFR. Dle vyjádření Elona Muska má být cílem společnosti významně snížit náklady na cestu do vesmíru a tím umožnit lidstvu kolonizaci Marsu. Během své existence dosáhla firma SpaceX řady úspěchů. Jako první soukromé společnosti na světě se jí 28. září 2008 povedlo dosáhnout orbitální dráhy Země za použití motorů na kapalné palivo, dále jako první soukromé společnosti se jí povedlo 9. prosince 2010 vyslat na orbitu stroj a pak s ním přistát ve vodách Tichého oceánu. 25. května 2012 jako první soukromá firma úspěšně vyslala kosmickou loď k Mezinárodní vesmírné stanici a 3. prosince 2013 se zapsala do historie, když jako první soukromá firma dosáhla geosynchronní dráhy v rámci startu mise SES-8. 22. prosince 2015 společnost získala další důležité prvenství - podařilo se jí přistát s prvním stupněm rakety Falcon 9 FT a konečně 31. 3 2017 došlo při misi SES-10 k prvnímu znovupoužití již letěného stupně (z CRS-8).", "question": "Kterou vesmírnou společnost založil Elon Musk?", "answers": ["SpaceX"]}
{"title": "Kos černý", "context": "Kos černý (Turdus merula) je pták žijící v celé Evropě a v jižní Asii, který byl introdukován i do Austrálie a na Nový Zéland. Díky své přizpůsobivosti se adaptoval na život v blízkosti člověka a úspěšně žije a hnízdí i v těsném sousedství lidských sídel. Samci jsou nepřehlédnutelní svým charakteristickým černým peřím a žlutým až oranžovým zobákem, upozorňují na sebe také melodickým zpěvem. == Popis == Délka těla: 23–29 cm Hmotnost těla: 75–135 g Rozpětí křídel: 34–39 cmKos černý je středně velký pták, o něco menší než hrdlička zahradní. Dospělý samec je matně černý s oranžově žlutým zobákem a žlutým kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí, nohy jsou téměř černé, zobák má tmavý, jen částečně oranžový. Mláďata jsou podobná samici, jsou ale světlejší a mohou mít hnědě tečkovanou hruď a světlé podélné proužky na zádech. Samice ani mláďata nemají oční kroužek. Mladí, roční samci nemají ještě vybarvený zobák, který zůstává černavý. Někdy se objevují i jedinci s větším či menším podílem bílého peří (leucismus).", "question": "Jakou barvu má peří samců kosa?", "answers": ["černým"]}
{"title": "Penzijní připojištění", "context": "Penzijní připojištění nebo také důchodové připojištění (neplést s důchodovým pojištěním neboli penzijním pojištěním, či s důchodovým spořením neboli penzijním spořením) je jeden z možných způsobů spoření – zajištění na penzi a je součástí třetího pilíře důchodového systému. == Penzijní připojištění se státním příspěvkem == Penzijní připojištění (nebo spíše spoření) vzniklo v roce 1994 vydáním zákona č. 42/1994 Sb., jako státem regulovaný spořicí produkt dlouhodobého a relativně bezpečného ukládání a zhodnocování peněžních prostředků. Novou smlouvu penzijního připojištění bylo možné uzavřít nejpozději 30. 11. 2012. Penzijní připojištění si mohla zřídit kterákoli osoba starší 18 let, která byla občanem ČR či jiné země EU s trvalým pobytem v Česku nebo se účastnila veřejného zdravotního nebo důchodového pojištění v rámci České republiky. Od 1. 1. 2013 toto spoření bylo nahrazeno novým doplňkovým penzijním spořením. Původní spoření však existuje stále, pouze se úspory klientů účetně vyčlenily z penzijního fondu do Transformovaného fondu, který od 1. 1. 2013 spravuje penzijní společnost. Spoření i výplata dávek se i nadále řídí původními podmínkami a zejména platným penzijním plánem. === Výše spoření === Zakládá se na pravidelných měsíčních příspěvcích, které lze na účet transformovaného fondu poukazovat i za delší časová období (čtvrtletí, pololetí, rok) nebo nepravidelně jednorázově. V průběhu penzijního připojištění lze měnit výši měsíčního příspěvku nebo spoření přerušit. K naspořeným příspěvkům klienta jsou připisovány státní příspěvky a jednorázově ročně podíly na zisku Transformovaného fondu (výnosy). Na penzijní připojištění může přispívat také zaměstnavatel. Možnost přechodu k jiné penzijní společnosti se zachováním dosavadních podmínek byla možné jen do 29. února 2012.", "question": "Je Penzijní připojištění jeden z možných způsobů spoření?", "answers": ["Penzijní připojištění nebo také důchodové připojištění (neplést s důchodovým pojištěním neboli penzijním pojištěním, či s důchodovým spořením neboli penzijním spořením) je jeden z možných způsobů spoření – zajištění na penzi a je součástí třetího pilíře důchodového systému."]}
{"title": "Botulismus ptáků", "context": "Botulismus je alimentární intoxikace vznikající po pozření neurotoxinů produkovaných bakterií Clostridium botulinum. U komerčně chované drůbeže se vyskytuje vzácně. K ojedinělým, ekonomicky významným výskytům botulismu dochází při hromadném postižení velkochovů kachen, případně bažantů. Častější jsou výskyty u migrujících, divoce žijících vodních ptáků. První výskyty botulismu u kuřat popsali Dickson (1917) a u kachen Kalmbach (1930). Bengston (1923) popsal botulismus u kuřat po pozření larev mouchy bzučivky zlaté (Lucilia caesar) a navíc provedl první průkaz toxinu u těchto bezobratlých. K toxémii u ptáků dochází po pozření neurotoxinu obsaženého v kadáverech, larvách much či brouků, vodních korýšů nebo i v bahně na okraji rybníků a jezer. Toxin se může vyskytovat i ve hnijících rostlinách během horkého léta. Pravděpodobně většina ptáků je vnímavá k toxinům C. botulinum typu C. U volně žijících vodních ptáků dochází k enzootickým intoxikacím zejména po obdobích sucha nebo po povodních. Mrchožraví ptáci jsou považování za rezistentní k neurotoxinům C. botulinum, i když mechanismus není ještě znám, a také u dravců se předpokládá snížená vnímavost. Podle Jensena a Priceho (1987) však i tito ptáci mohou být postiženi botulismem typu C. Výskyt botulismu je celosvětový. Zoohygienické podmínky v intenzivních chovech drůbeže preventivně zabraňují vzniku botulismu; přesto bylo popsáno několik případů těžkého onemocnění u výkrmových kuřat (Page a Fletcher, 1975; Dohm, 1987; Smart et al., 1987).", "question": "Ve kterém roce byl popsán první výskyt botulismu u kuřat?", "answers": ["1917"]}
{"title": "Python", "context": "Python je vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Nabízí dynamickou kontrolu datových typů a podporuje různá programovací paradigmata, včetně objektově orientovaného, imperativního, procedurálního nebo funkcionálního. Python je vyvíjen jako open source projekt, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem (Unix, Windows, Mac OS); ve většině distribucí systému Linux je Python součástí základní instalace. Mimo jiné je v něm implementován aplikační server Zope, instalátor a většina konfiguračních nástrojů Linuxové distribuce firmy Red Hat. Python je dynamický interpretovaný jazyk. Někdy bývá zařazován mezi takzvané skriptovací jazyky. Jeho možnosti jsou ale větší. Python byl navržen tak, aby umožňoval tvorbu rozsáhlých, plnohodnotných aplikací (včetně grafického uživatelského rozhraní – viz například wxPython, který využívá wxWidgets, nebo PySide a PyQT pro Qt, a nebo PyGTK pro GTK+). Python je hybridní jazyk (nebo také víceparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe. Python má díky tomu vynikající vyjadřovací schopnosti. Kód programu je ve srovnání s jinými jazyky krátký a dobře čitelný. K význačným vlastnostem jazyka Python patří jeho jednoduchost z hlediska učení. Bývá dokonce považován za jeden z nejvhodnějších programovacích jazyků pro začátečníky.[zdroj? ] Tato skutečnost je dána tím, že jedním z jeho silných inspiračních zdrojů byl programovací jazyk ABC, který byl jako jazyk pro výuku a pro použití začátečníky přímo vytvořen. Python ale současně bourá zažitou[zdroj? ] představu, že jazyk vhodný pro výuku není vhodný pro praxi a naopak. Podstatnou měrou k tomu přispívá čistota a jednoduchost syntaxe, na kterou se při vývoji jazyka hodně dbá.", "question": "Co je Python?", "answers": ["vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk"]}
{"title": "Pyramida", "context": "V Núbii byly stavěny zhruba do roku 300, vzniklo asi 220 takových staveb. Tyto pyramidy nejsou hroby, ale pouze pomníkem mrtvého krále. Podrobnější informace naleznete v článku mezoamerické pyramidy. Pyramidy v Mezoamerice patří k nejvýznačnějším pozůstatkům starověkých mezoamerických civilizací, především Toltéků, Mayů a Aztéků. Jsou sestaveny z kamenných kvádrů mnohem menších než egyptské pyramidy, takže je poměrně snadno uneslo několik málo lidí. Kvádry byly spojovány pomocí cementové malty. Stavitelé neznali železné nástroje ani kolo. Podrobnější informace naleznete v článku čínské pyramidy. První čínský císař Čchin Š'-chuang-ti si nechal vybudovat pyramidální hrobku severovýchodně od centra města Si-an, tehdejšího hlavního města říše. Tvarem připomíná egyptské pyramidy, je postavena především z navezené a upěchované zeminy. Pod pyramidou by se měl nacházet pohřební sál, ale dosud nedošlo k jeho archeologickému průzkumu. Několik desítek podobných pyramid (často s komolým zakončením), jakožto hrobek císařské dynastie Západní Chan a vysokých státních funkcionářů, pak bylo vybudováno severozápadně od města, kde tvoří symbolickou ochrannou linii oproti mongolským nájezdníkům. V průběhu existence římské říše bylo také postaveno několik pyramid, z nichž nejznámější je dosud existující Cestiova pyramida v Římě.", "question": "Kdo byl první čínský císař?", "answers": ["Čchin Š'-chuang-ti"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Ze západní poloviny země byl zároveň zahájen masivní plán industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 byla na základě ústavního zákona o československé federaci ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR). Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i svrchovanosti. Ústavním zákonem Slovenské národní rady ze dne 1. března 1990 \"O názvu, státním znaku, státní vlajce, státní pečeti a o státní hymně Slovenské republiky\" se název změnil na současný název Slovenská republika. V témž období byl změněn i název České republiky a federace. K 1. lednu 1993 pak Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla a stávající Slovenská i Česká republika se staly samostatnými státy. Slovensko se 29. března 2004 stalo členem Severoatlantické aliance a dne 1. května 2004 spolu s Českem také členem Evropské unie. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Slovenska. Slovensko je vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě. Celkový rozsah jeho území čítá 49 036 km2. Sousedí na severu s Polskem, na východě s Ukrajinou, na jihu s Maďarskem, na jihozápadě s Rakouskem a na západě s Českem. Severním a středním oblastem Slovenska dominují na především rozsáhlé horské masivy, které jsou součástí Západních Karpat. Ty se dělí na tři části – Vnější, Střední a Vnitřní. Vnější Západní Karpaty se nacházejí na severu a zahrnují Malé Karpaty, Javorníky a Beskydy. Střední Západní Karpaty se skládají z Vysokých a Nízkých Tater. Vnitřní Karpaty postupují dále na jih do Maďarska. Jejich součástí je především Slovenské rudohoří.", "question": "Je Slovensko vnitrozemský stát?", "answers": ["Slovensko je vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě."]}
{"title": "Gautama Buddha", "context": "Legenda praví, že královně Máje se před Buddhovým početím zdálo, že jí do pravého boku vstoupil bílý slon. Královští věštci vyložili sen jako znamení, že královna porodí výjimečného člověka. Podle klasických textů se Gautama narodil, když byla těhotná Mája na cestě z Kapilavastu do svého otcovského domu: během odpočinku v háji u Lumbiní, vesnice v dnešním Nepálu, došlo k porodu, při kterém se zpříma stojící a jásavě zpívající matka držela větve. Gautama dostal jméno Siddhártha. Sedm dní po porodu Mája zemřela a její sestra Mahápradžápatí Gautamí, jejíž syn byl jen o pár dní mladší než Gautama, nahradila dítěti matku. Gautama prožil dětství a mládí v dobovém luxusu: Žil jsem zhýčkaně, velmi zhýčkaně, nanejvýš zhýčkaně. U domu mého otce mi nechali zřídit lotosové rybníky: na jednom místě kvetly modré, na jednom bílé, na jiném červené lotosové květy; a to vše jen pro mě. Nepoužíval jsem jiné masti než z Benaresu. Z Benaresu pocházel šátek, pokrývající mou hlavu, má kazajka, mé spodní prádlo, můj přehoz. Ve dne v noci nade mnou drželi bílý deštník, aby mě neobtěžoval chlad, horko, prach, stébla trávy nebo rosa. V šestnácti letech oženili Gautamu s šákijskou dívkou Jašódharou. Později bude učit: Neznám žádné tělo, žádný hlas, žádnou vůni, žádnou chuť, žádný dotek, které poutají mysl muže tak jako tělo, hlas, vůně, chuť a dotek ženy. Neznám žádné tělo, žádný hlas, žádnou vůni, žádnou chuť, žádný dotek, které poutají mysl ženy tak jako tělo, hlas, vůně, chuť a dotek muže. Gautama se ve svém mládí neoddával jen požitkům. Brzy se musel zabývat právem a správou. To, že se později prokázal jako zkušený organizátor a zákonodárce své obce stejně jako šikovný taktik v rozšiřování své nauky ukazuje, jak se v mládí podílel na povinnostech příbuzných. V době mládí byl Gautama zcela zaujat pomíjivostí všech věcí. Uvádí: Když jsem ještě žil v domě, přijímal jsem, co vstupovalo do vědomí pěti smysly: zrak těšily viditelné postavy, ucho tóny, čich vůně, chuť šťávy, tělo doteky, jak to je vítané, milé, příjemné a žádoucí (...) Po čtyři měsíce období dešťů mě obklopovaly hudebnice a já jsem neopouštěl palác.", "question": "S kým oženili Gautamu?", "answers": ["Jašódharou"]}
{"title": "Slanina", "context": "Slanina nebo také špek je označení pro solené či uzené vepřové sádlo. Vyrábí se převážně z vepřového bůčku, kýty nebo hřbetu. Samotná slanina se vyrábí naložením do soli na několik týdnů a případně pozdějším vyuzením. Výraz se také používá jako zkrácený název pro anglickou slaninu, která kromě sádla obsahuje i maso. == Použití == Slanina se používá v syrovém stavu ve studené kuchyni, typicky na oblohu chlebíčků nebo do housky (bagety), dále tepelně zpracovává jako součást hlavního jídla, např. na špikování masa či obal masné rolády samostatný doplněk pokrmu.Opečená slanina je jednou z typických součástí anglické snídaně. == Příklady použití == vajíčka se slaninou špikování masa, např. králík špikovaný slaninou == Související články == Pancetta == Externí odkazy == Slovníkové heslo slanina ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu slanina ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá solené či uzené vepřové sádlo?", "answers": ["Slanina"]}
{"title": "Čtverec", "context": "V geometrii je čtverec pravidelný čtyřúhelník. Je to tedy rovinný útvar ohraničený čtyřmi shodnými úsečkami, jehož všechny vnitřní úhly jsou shodné. Přeneseně má čtverec v algebře význam druhé mocniny, protože obsah čtverce je roven druhé mocnině délky jeho strany, například čtverec vzdálenosti chápeme jako druhá mocnina vzdálenosti. == Vlastnosti == Čtverec je rovnoběžník, lze ho považovat za zvláštní případ obdélníku nebo kosočtverce. Protilehlé strany jsou rovnoběžné. Všechny strany jsou shodné. Všechny vnitřní úhly jsou pravé. Úhlopříčky čtverce jsou shodné a navzájem kolmé, půlí jeho úhly i sebe navzájem. Čtverci lze jakožto pravidelnému mnohoúhelníku opsat i vepsat kružnici, je to zároveň tětivový čtyřúhelník i tečnový čtyřúhelník. Je to tedy dvojstředový čtyřúhelník a středy kružnice opsané i vepsané splývají. Čtverec má ze všech obdélníků s daným obvodem největší obsah a ze všech obdélníků s daným obsahem nejmenší obvod. Euklidovskou rovinu lze definovat jako dvojrozměrný prostor, v němž existuje čtverec. == Vzorce == Pomocí délky strany čtverce a {\\displaystyle a} lze vyjádřit obvod O = 4 a {\\displaystyle \\ O=4a} obsah S = a 2 {\\displaystyle \\ S=a^{2}} délka úhlopříčky u = a 2 {\\displaystyle u=a{\\sqrt {2}}} poloměr kružnice opsané r 1 = u 2 {\\displaystyle r_{1}={\\frac {u}{2}}} poloměr kružnice vepsané r 2 = a 2 {\\displaystyle r_{2}={\\frac {a}{2}}}", "question": "Jak se nazývá pravidelný čtyřúhelník?", "answers": ["čtverec"]}
{"title": "Transsexualita", "context": "== Přístupy k řešení == === Reparativní terapie === Některé psychiatrické a psychologické přístupy se pokoušejí přizpůsobovat psychiku transsexuála jeho anatomickému pohlaví a vést jej k tomu, aby se se svým anatomickým pohlavím smířil a přizpůsobil mu svou životní roli. Obecně je tento přístup považován za překonaný, avšak přesto se jím jako jednou z alternativ zabývají i někteří odborníci. === Genderový nomádismus === Některé přístupy, vycházející zejména z myšlenkového zázemí feminismu, vidí problém především ve stereotypních rolích a očekáváních spojených s pohlavími. Tento přístup bojuje proti přísné dichotomii pohlaví a hájí široký prostor pro nejrůznější role a stavy na pomezí mezi mužem a ženou. == Přeměna == Současný dominantní přístup lékařských institucí i organizací transsexuálů považuje za optimální řešení hormonální léčbu a chirurgické zásahy, jejich cílem je změna anatomického pohlaví. Státy, které to umožňují, zpravidla stanoví i pravidla a podmínky pro úřední změnu pohlaví. V České republice je změna pohlaví přípustná na základě posouzení diagnózy i prognózy Odbornou komisí pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů Ministerstva zdravotnictví ČR. Změna pohlaví nemá vliv na osobní poměry člověka. Automaticky však zaniká manželství nebo registrované partnerství. Weiss uvádí, že \"Klient se rozhoduje v zásadě mezi třemi variantami – adaptací na biologické pohlaví, adaptací na psychické pohlaví a procesem přeměny pohlaví. V současné době není dost dobře možné určit, jaký typ rozhodnutí mezi lidmi s transsexualitou převažuje. Informace, které máme, pocházejí především od klientů našich ordinací. Jistě existuje skupina lidí, kteří se na lékaře ... nikdy neobrátí a adaptují se bez asistence pomáhajících profesí.\" Přeměna z muže na ženu či naopak probíhá v několika fázích. Operativní změně pohlaví předchází tzv. RLE (\"real life experience\"; člověk činí novou zkušenost) a RLT (\"real life test\"; člověk testuje správnost svého rozhodnutí), tzn. že po dobu nejméně jednoho roku vystupuje za všech okolností v souladu se svou psychickou identitou, a podávání hormonálních přípravků (u MtF antiandrogenů a estrogenů, u FtM testosteronů), přičemž pořadí těchto dvou fází záleží na konkrétních případech.", "question": "Je v České republice přípustná změna pohlaví?", "answers": ["V České republice je změna pohlaví přípustná na základě posouzení diagnózy i prognózy Odbornou komisí pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů Ministerstva zdravotnictví ČR."]}
{"title": "Replikace DNA", "context": "Replikace DNA je proces tvorby kopií molekuly deoxyribonukleové kyseliny (DNA), čímž se genetická informace přenáší z jedné molekuly DNA (templát, matrice) do jiné molekuly stejného typu (tzv. replika). Celý proces je semikonzervativní, tzn. každá nově vzniklá molekula DNA má jeden řetězec z původní molekuly a jeden nový, syntetizovaný. Při replikaci dochází pomocí složité enzymatické mašinérie k řazení deoxyribonukleotidů (nukleových bází, základních stavebních částic DNA) jeden za druhým, a to podle vzorové původní molekuly DNA. Výsledkem tohoto řazení nukleotidů je nakonec kompletní DNA daného organizmu, v podstatě identická kopie původní DNA. Do tajů tohoto procesu začali vědci blíže pronikat až v 60. a 70. letech minulého století a dodnes byly odhaleny do poměrně velkých podrobností molekulární pochody, jež se při replikaci odehrávají. Je například známo, že u bakterií probíhá replikace poněkud odlišně, než u eukaryotických organizmů, jako je například člověk, rostliny či houby. Praktický význam mají výzkumné metody odvozené od procesu replikace, jako je PCR a sekvenování. Arthur Kornberg objevil v roce 1957 při studiu bakterie Escherichia coli první DNA polymerázu, jež nese jméno DNA polymeráza I. Ačkoliv je dnes známo, že hlavní roli má v replikaci spíše DNA polymeráza III, i tak je tento objev důležitým milníkem. V roce 1958 bylo zjištěno, že replikace probíhá tzv. semikonzervativně (více viz Meselsonův-Stahlův experiment). V šedesátých letech byl učiněn další krok kupředu, když bylo zjištěno, že každé z vláken původní DNA je replikováno mírně odlišným způsobem, u jednoho z nich dochází vlivem diskontinuální syntézy ke vzniku Okazakiho fragmentů. Načasování DNA replikace je diametrálně odlišné při srovnávání tohoto jevu u prokaryot a eukaryot. U bakterií a archeí (souhrnně prokaryota) nedochází k replikaci ve speciální fázi buněčného cyklu a nemusí vůbec souviset s buněčným dělením. Zato u eukaryot se obvykle replikace odehrává pouze v tzv. S fázi (\"S\" podle slova \"syntéza\") buněčného cyklu. Mimo S fázi se syntéza DNA omezuje na drobné opravné mechanismy. Ve vzácných výjimkách (především tzv. endoreduplikace) však může i u eukaryot docházet k replikaci DNA bez ohledu na buněčný cyklus.", "question": "Kdo objevil první DNA polymerázu?", "answers": ["Arthur Kornberg"]}
{"title": "Eric Clapton", "context": "V roce 1991 se syn zabil po pádu z 53. patra newyorského mrakodrapu. Clapton se uzavřel do sebe a o této tragédii napsal asi svou nejznámější baladu \"Tears in Heaven\". V roce 2011 prodal více než 70 kytar a zesilovačů. V říjnu 2012 prodal obraz Gerharda Richtera v Sotheby's za 34,2 milióny dolarů. Five Live Yardbirds (živá nahrávka, 1964) For Your Love (1965) Having a Rave Up (1965) Blues Anytime (1965) Bluesbreakers with Eric Clapton (1966) What's. Shakin' (kompilace, 1966) Fresh Cream (1966) Disraeli Gears (1967) Wheels of Fire (1968) Goodbye (1969) Live Cream (živá nahrávka, 1970). Live Cream Volume II (živá nahrávka (1972) Heavy Cream (kompilace 1972) Strange Brew (kompilace 1983) The Very Best of Cream (kompilace 1995) Those Were the Days (1997) 20. th Century Masters (kompilace 2000) Cream: The BBC Sessions (kompilace 2003) Cream Gold (kompilace 2005) Royal Albert Hall London May 2-3-5-6 2005 (živá nahrávka 2005) Blind Faith (1969. ) On Tour with Eric Clapton (živá nahrávka 1970) Layla and Other Assorted Love Songs (1970) In Concert (živá nahrávka 1973) The Layla Sessions: 20th Anniversary Edition (1990) Live at. the Fillmore (živá nahrávka 1994) Eric Clapton (1970) 461 Ocean Boulevard (1974) There's One in Every Crowd (1975) No Reason to Cry (1976) Slowhand (. 1977) Backless (1978) Another Ticket(1981) Money and Cigarettes (1983) Behind the Sun (1985) August (1986) Journeyman (1989) From the Cradle (1994) Pilgrim (1998) Reptile (2001) Me and Mr. Johnson (2004) Sessions for Robert J (CD + DVD 2004) Back Home (2005) The Road To Escondido - with J.J. Cale (2006) Clapton (2010) Eric Clapton's. Rainbow Concert (1973) E.C. Was Here (1975) Just One Night (1980) 24 Nights (1991) Unplugged (1992) The Blues Concert (1994) Crossroads 2: Live in. the Seventies (1996) One More Car, One More Rider (2002) After Midnight (2006) The History of Eric Clapton (1972) Eric Clapton at His Best (1972) Clapton (. 1973) Time Pieces: Best Of Eric Clapton (1982) Backtrackin' (1982) Too Much Monkey Business (1984) The Cream of Eric Clapton (1987) Crossroads (1988) Story.", "question": "Jak zní v angličtině přezdívka kytaristy Erica Claptona?", "answers": ["Slowhand"]}
{"title": "Davis Cup", "context": "Davis Cup (česky Davisův pohár) je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). Prvního ročníku se v roce 1900 zúčastnily Spojené státy a Velká Británie. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 32 ročníků a 29krát odešly jako poražený finalista. Od února do listopadu 2017 probíhá 106. ročník, jehož se účastní přes sto třicet družstev. Obhájcem titulu je Argentina, která v předchozím záhřebském finále porazila Chorvatsko 3:2 na zápasy a stala se prvním jihoamerickým šampionem v historii soutěže. Ženskou obdobou je týmová soutěž Fed Cup, která vznikla v roce 1963 při příležitosti 50. jubilea založení Mezinárodní tenisové federace. Třetí a méně prestižní je turnaj smíšených celků Hopmanův pohár. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu. Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu. Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí mezi USA a Velkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardově univerzitě. Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma tohoto střetnutí, dále zakoupil stříbrný pohár dnes známý jako \"salátová mísa\" a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými významné místo zaujala společná reprezentace Austrálie a Nového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod jménem Australasie.", "question": "Která organizace pořádá Davis Cup?", "answers": ["Mezinárodní tenisovou federací (ITF"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Obě armády se střetly 10. dubna 1741 u Małujowic (Mollwitz) a rakouská vojska byla poražena. Hlavním důvodem neúspěchu bylo osamocení Rakouska v boji, nezanedbatelnou roli hrála i skutečnost, že Karel VI. zanechal své dceři armádu v nepříliš dobrém stavu. V této době byla spojencem Rakouska pouze Anglie, která jej podporovala penězi, ovšem Rakousko daleko více potřebovalo posily vojenské. Dne 13. března 1741 Marie Terezie porodila syna Josefa. Neúspěch u Małujowic se stal pobídkou pro ostatní nepřátelské státy – Francii, Španělsko, Bavorsko a Sasko, které se spojily s Pruskem. Jejich hlavním cílem bylo učinit z Rakouska slabý stát a získat na jeho úkor co nejvíce území. V červnu 1741 odcestovala Marie Terezie do Prešpurku, aby zjistila postoj Uher k pragmatické sankci (která zajišťovala dědičné právo pro ženské následovníky trůnu v Habsburské monarchie pod vládou Habsburků včetně Uher) a také, zda podpoří Rakousko. Uherští se vyjádřili ve prospěch listiny, potvrdili svůj podpis a rozhodli se podpořit Rakousko i vojensky. Cenou ovšem byla větší samostatnost pro Uhry. Panovnice před říšským sněmem Maďarům potvrdila předešlá privilegia, osvobodila šlechtu od daní a rovněž potvrdila, co již slíbil Karel VI., že pokud zemřou potomci Karla VI., Josefa I. a Leopolda I., tak si Uhry budou moci zvolit vlastního krále. Pravděpodobnost, že by vymřeli tito následovníci byla malá, jelikož Marie Terezie v té době měla už budoucího dědice trůnu Josefa II. a další tři dcery. Marie Terezie se poté stala královnou uherskou, korunována byla 25. června roku 1741. Tím si v Uhrách získala mnoho příznivců. Na podzim 1742 získala první část slíbené uherské vojenské podpory a její armáda se zvětšila na přibližně 30 000 mužů ve zbrani. Uhry tímto poprvé ve své existenci povolaly své vojáky k obraně celé Rakouské říše, nikoli jen uherské části, jak tomu bylo dosud. Podruhé před říšský sněm předstoupila Marie Terezie v září 1741 (legenda praví, že se tak stalo 11. září), kdy to s Rakouskem vypadalo špatně; dle legendy předstoupila před sněm v černých šatech držíc na rukou půlročního Josefa II. a se slzami v očích sdělovala, že je všemi opuštěná a že nyní má již pouze Uhry.", "question": "Kdy odcestovala Marie Terezie do Prešpurku?", "answers": ["V červnu 1741"]}
{"title": "Nile Rodgers", "context": "Nile Rodgers (* 19. září 1952 New York) je americký kytarista, zpěvák, hudební producent a skladatel. Od roku 1976 působí ve skupině Chic. Podílel se na několika albech zpěváka Davida Bowieho, jako Let's Dance (1983) a Black Tie White Noise (1993). Spolupracoval také s Peterem Gabrielem, Jeffem Beckem nebo Madonnou. Složil hudbu k filmům Pozemšťanky jsou lehce k mání (1988), Cesta do Ameriky (1988) a dalším. V roce 2013 spolupracoval s francouzským duem Daft Punk na jejich albu Random Access Memories. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Nile Rodgers ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální web (anglicky) Nile Rodgers na Allmusic Nile Rodgers v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Spolupracoval v roce 2014 Nile Rodgers s francouzskou skupinou Daft Punk?", "answers": ["V roce 2013 spolupracoval s francouzským duem Daft Punk na jejich albu Random Access Memories."]}
{"title": "Krevní skupina", "context": "Přesný důvod, proč lidský organismus vytváří protilátky k antigenu, se kterým se nikdy nesetkal, není vědecky popsán. Vědci předpokládají, že určité bakteriální antigeny jsou stejné u glykoproteinů A i B a protilátky vytvořené proti těmto bakteriím reagují s krví cizího typu. Antigeny AB0 se nevyskytují pouze na červených krvinkách, ale také v jiných tkáních (játra, ledviny, plíce). Mimo jiné také ovlivňují krvácení a srážení krve. Krevní skupiny se dědí po obou rodičích. Typ krve je určen jediným genem se třemi alelami: i, IA a IB. Gen kóduje enzym glykosyltransferázu, který mění sacharidy antigenů na povrchu červených krvinek. Gen se nachází na dlouhém rameni devátého chromozomu (9q34). Alela IA odpovídá typu A, IB odpovídá typu B a i odpovídá typu 0. IA a IB jsou dominantní nad i, takže lidé s alelami ii mají typ 0, lidé s lelami IAIA nebo IAi mají typ A a lidé s alelami IBIB nebo IBi mají typ B. Lidé s alelami IAIB mají oba fenotypy, protože A a B jsou kodominantní. Proto je pro rodiče s krevním typem AB prakticky nemožné mít dítě s typem 0 (i když to není přímý důkaz toho, že dítě není jeho). Evoluční biologové přijímají teorii, že alela IA se vyvinula první. Následovala alela i, k čemuž stačilo odstranění jediného nukleotidu, což zbývající nukleotidy posunulo. Jako poslední se objevila alela IB. Této chronologii také odpovídá zastoupení krevních typů ve světě. Je také konzistentní s obecně přijímanými přesuny populace a převládajícími krevními typy v různých částech světa. Například typ B je velmi častý v asijských populacích, ale ne příliš častý v evropských. Objev krevních skupin AB0 je všeobecně připisován vídeňskému vědci Karlu Landsteinerovi, který v roce 1901 objevil tři krevní skupiny A, B a C (dnešní A, B a 0). Za tento objev dostal roku 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Ovšem roku 1921 americká lékařská komise dala přednost Janskému, který sice krevní skupiny objevil později, ale na rozdíl od Landsteinera všechny 4. Roku 1902 popsali rakouští vědci A. van Decastello a A. Sturli krevní skupinu AB jako \"výjimku z Ladsteinerova pravidla\". Roku 1907 nezávisle na nich popsal český psychiatr Jan Janský čtvrtou krevní skupinu, která obsahuje znaky A i B. Janský používal označení skupin I, II, III a IV. Nezávisle na Janském popsal roku 1910 čtyři krevní skupiny Američan William Lorenzo Moss. Použil také označení římskými číslicemi I–IV, ale v opačném pořadí než Janský. Ve třicátých letech 20. století se sjednotilo označování krevních typů A, B, AB a 0 (podle označení Landsteinerova).", "question": "Kdo objevil krevní skupiny?", "answers": ["Karlu Landsteinerovi"]}
{"title": "Quicksort", "context": "Hledání mediánu (a obecně k-tého prvku) v posloupnosti běží v lineárním čase vzhledem k počtu prvků, tím dostaneme složitost O(N log N) quicksortu v nejhorším případě. Nicméně tato implementace není příliš rychlá z důvodu vysokých konstant schovaných v O notaci. Proto existuje velké množství alternativních způsobů, které se snaží efektivně vybrat pivot co nejbližší mediánu. Zde je seznam některých metod: První prvek - popřípadě kterákoli jiná fixní pozice. (Fixní volba prvního prvku je velmi nevýhodná na částečně seřazených množinách.) Náhodný prvek - často používaná metoda. Průměr přes každá data je O(N log N), přičemž zde se průměr bere přes všechny možné volby pivotů (rozděleno rovnoměrně). Nejhorší případ zůstává O(N2), protože pro každá data může náhoda nebo Velmi Inteligentní Protivník vybírat soustavně nevhodného pivota, např. druhé největší číslo. V praxi většinou není dostupný generátor skutečně náhodných čísel, proto se používá pseudonáhodný výběr. Metoda mediánu tří - případně pěti či jiného počtu prvků. Pomocí pseudonáhodného algoritmu (také se používají fixní pozice, typicky první, prostřední a poslední) se vybere několik prvků z množiny, ze kterých se vybere medián, a ten je použit jako pivot. Pokud by bylo zaručeno, že pivota volíme vždy z 98 % prvků uprostřed a ne z 1 % na některé straně, algoritmus by stále měl nejhorší asymptotickou složitost O(N log N), byť s poněkud větší konstantou v O-notaci. Praktické zkušenosti a testy ukazují, že na pseudonáhodných nebo reálných datech je Quicksort nejrychlejší ze všech obecných řadicích algoritmů (tedy i rychlejší než Heapsort a Mergesort, které jsou formálně rychlejší). Rychlost Quicksortu však není zaručena pro všechny vstupy. Maximální časová náročnost O(N2) Quicksort diskvalifikují pro kritické aplikace. Tento algoritmus vyžaduje více než jiné pečlivou implementaci.", "question": "Má Quicksort zaručenou rychlost?", "answers": ["Rychlost Quicksortu však není zaručena pro všechny vstupy."]}
{"title": "Rust (programovací jazyk)", "context": "Rust je víceúčelový, multiparadigmatický, kompilovaný programovací jazyk, vyvinutý organizací Mozilla Research. Je navržen jako \"bezpečný, paralelní, praktický programovací jazyk\", podporující čistě funkcionální, imperativně-procedurální, strukturované a objektově orientované programovací styly. Tento programovací jazyk pochází z osobního projektu zaměstnance Mozilly jménem Graydon Hoare. Mozilla začala sponzorovat tento projekt v roce 2009 a zveřejnila ho v roce 2010. Ten samý rok se práce posunuly z počátečního překladače (naprogramovaného v OCaml) do sebe-hostujícího překladače napsaného v Rustu. Tento, známý jako rustc, úspěšně přeložil sám sebe v roce 2011. rustc používá LLVM jako svůj back-end.Prvně číslovaná pre-alpha release překladače Rust přišla v lednu 2012. Rust 1.0, první stabilní verze, byla vydána 15. května 2015.Třebaže je vývoj sponzorován Mozillou, jde o OpenSource projekt. Design tohoto jazyka byl vyladěn zkušenostmi z programování jádra webového prohlížeče Servo a kompilátoru jazyka Rust. Velké množství současných příspěvků pochází od členů komunity. == Design == Cílem Rustu je být dobrým jazykem pro vytváření vysoce paralelních a vysoce bezpečných systémů. Toto byl základ pro soubor vlastností s důrazem na bezpečnost, kontrolu rozvržení paměti, a paralelizmu. Výkon Rustu je srovnatelný s výkonem C++.Syntaxe Rustu je podobná syntaxi C a C++, s bloky kódu ohraničenými složenými závorkami, a řídící klíčová slova programu jako if, else, while, a for. Ne všechna klíčová slova jazyků C a C++ jsou přítomna, zatímco některá další (jako například match pro vícenásobné skoky, podobné switch v jiných jazycích) byla zaměněna nebo přidána. Přes syntaktickou podobnost je Rust sémanticky velmi odlišný od C a C++. Tento systém je navržen jako paměťově bezpečný, nepovolující ukazatele NULL a znemožňující neplatné ukazatele. Datové hodnoty mohou být inicializovány pouze několika pevnými způsoby, avšak všechny tyto způsoby vyžadují inicializovaný vstup. Životní cyklus ukazatelů a jejich neměnnost umožňuje kompilátoru předejít mnohým typům chyb, které jsou možné v C++, a to i při použití jeho inteligentního ukazatele.", "question": "Která společnost vyvinula programovací jazyk Rust?", "answers": ["Mozilla Research"]}
{"title": "Erich Priebke", "context": "Erich Priebke (29. července 1913, Hennigsdorf, Německé císařství – 11. října 2013, Řím, Itálie) byl německý válečný zločinec. Za svou vinu při usmrcení více než tří set civilistů v březnu 1944 byl až v roce 1998 odsouzen na doživotí. Ze zdravotních důvodů si však mohl trest odpykávat v domácím vězení v Římě. Dopadení tohoto bývalého velitele nacistických oddílů SS trvalo téměř 50 let – po válce se mu totiž podařilo zmizet v Argentině, kde se později stal hoteliérem.Dne 29. července 2013 oslavil 100. narozeniny. Před jeho domem v ten den demonstrovaly desítky demonstrantů, kterým vadilo jednak to, že se za své činy nikdy veřejně neomluvil, jednak mírnost jeho vězení – po Římě se totiž mohl pohybovat zcela volně; při nákupech, procházkách či v restauracích byl pouze doprovázen ochrankou. == Masakr v Ardeatinských jeskyních == Šlo o jednoho z hlavních aktérů brutálního masakru civilistů v Ardeatinských jeskyních u Říma 24. března 1944. Nacisté, mezi nimi též Karl Hass, zde v reakci na partyzánský útok proti jednotce SS zavraždili 335 civilních rukojmí, z toho 75 Židů. Při útoku totiž zahynulo 33 německých vojáků a podplukovník SS Herbert Kappler rozhodl, že za každého mrtvého Němce zemře deset Italů. On sám přiznal, že onoho osudného dne dva muže zastřelil a poté v seznamu \"odškrtával\" další Italy. Při procesu se však cítil nevinen a obhajoval se tím, že pouze plnil své povinnosti. === Filmové zpracování === O masakru v Ardeatinských jeskyních vznikly dva filmy: Masakr v Římě, 1973 Šarlatový a černý, 1983 == Život v Argentině == Po válce se mu podařilo uprchnout z britského zajateckého tábora a s pomocí rakouského biskupa Aloise Hudala se dostal do Argentiny.", "question": "Kdy zemřel Erich Priebke?", "answers": ["11. října 2013"]}
{"title": "Časové pásmo", "context": "Časové pásmo je ta část Země, která používá stejný standardní čas. Původně používali lidé sluneční čas, který má ovšem tu nevýhodu, že se liší od místa k místu. S rozvojem dopravy a komunikace byla tato nevýhoda stále výraznější, takže se postupem času přešlo na pásmový čas, kdy celá oblast Země, zhruba 15 ° kolem daného poledníku, používá stejný čas, který je určen svým posunem od UTC, koordinovaného světového času (většinou je posun určen celistvým počtem hodin, jsou však i výjimky). Základním časovým pásmem je pásmo, ve kterém platí UTC a které se rozkládá kolem nultého poledníku, který prochází Královskou observatoří v Greenwichi (Londýn, Anglie). Z toho důvodu se pásmovému času odpovídajícímu UTC někdy říká Greenwichský čas (GMT, Greenwich Mean Time). Ostatní časová pásma jsou popsána rozdílem počtu hodin, o které se v nich platný čas liší od UTC. Např. středoevropský čas (SEČ) je označen jako UTC+1, neboť je vzhledem k UTC posunut o hodinu napřed (tzn. ve chvíli, kdy je 12.00 UTC, je ve střední Evropě 13.00). Na západní polokouli je čas oproti UTC posunut zpět (např. v New Yorku, USA platí časové pásmo UTC-5), na východní polokouli platí čas, který je před UTC (např. v Tokiu, Japonsko je časové pásmo UTC+9). Ideální časová pásma by se navzájem lišila o celý počet hodin, takže by Zemi rozdělila na přesné pruhy široké 15 °. To by však znamenalo, že státy, které procházejí hranicí takových teoretických pásem, by musely používat dvě časová pásma, jakkoli by byla jejich rozloha malá. Z praktických důvodů se proto stanovily takové tvary časových pásem, které se přizpůsobují hranicím států či jiných územních celků.", "question": "Kolem kterého poledníku se rozkládá základní časové pásmo?", "answers": ["nultého"]}
{"title": "Čeština", "context": "Funkci spisovného jazyka plnila latina, případně staroslověnština. První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z 12. století. Zní: \"Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu.\" Dále se dochovaly posměšné přípisky z chorální knihy svatojiřské (Svatojiřské přípisky) z konce 13. století. Věty byly psány tzv. primitivním pravopisem, který používal neupravenou latinku i pro zápis hlásek, které byly latině cizí (jedno písmeno mohlo označovat více hlásek). Ve 14. století proniká čeština do literatury a úředního styku. Objevují se první česky psané knihy. Karel IV. nechává vyhotovit první překlad Bible do češtiny. Používá se spřežkový pravopis. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje návrh na reformu pravopisu, který zaváděl do češtiny používání diakritických znamének. Propagátorem tohoto návrhu byl Jan Hus, není však jasné, zda byl také jeho autorem. Velký rozvoj zažila česky psaná literatura zejména po vynálezu knihtisku v 15. století. Nejstarší tištěná kniha psaná v českém jazyce je Kronika trojánská, která byla vytištěna v Plzni nejspíše roku 1468. Jako vzor spisovného jazyka byla po dlouhou dobu používána tzv. Bible kralická (1579). Po porážce stavovského povstání v roce 1620 došlo k postupnému úpadku česky psané literatury, který byl zapříčiněn zejména nucenou emigrací české nekatolické inteligence (Jan Amos Komenský, Pavel Stránský aj.). Přesto však i v této době vycházela česká literatura, která ovšem podléhala přísné cenzuře. Obnovené zřízení zemské (1627, 1628) zavedlo jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě němčinu, která byla zrovnoprávněna s češtinou (fakticky však díky politickému tlaku získala němčina během následujících staletí navrch). Snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích habsburského soustátí se objevuje v 18. století (Marie Terezie, Josef II.). Byla vedena hlavně praktickými (spíše než národnostními) důvody. Ukázala se však jako nereálná, neboť česky mluvící obyvatelstvo bylo početné a po ztrátě většiny území poněmčeného Slezska mělo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení nevolnictví umožnilo pak na konci 18. století vznik hnutí označovaného jako národní obrození. Díky snahám národních buditelů byla v průběhu 19. století opět vyzdvižena úroveň česky psané literatury.", "question": "Je Kronika trojánská nejstarší českou tištěnou knihou?", "answers": ["Nejstarší tištěná kniha psaná v českém jazyce je Kronika trojánská, která byla vytištěna v Plzni nejspíše roku 1468."]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Později byl ale diadém zničen zložárem a s ním zanikla i další část Voldemortovy duše. Havraspárská společenská místnost se nachází v západní věži hradu. Vchodem jsou dveře bez kliky s klepadlem v podobě havrana. Po klepnutí vydá klepadlo otázku, na kterou je nutné odpovědět. Pokud se otázka zodpoví tak, aby se klepadlu zdála moudrá, dveře se otevřou, pokud ne, musí dotyčný počkat na někoho, kdo na otázku uspokojivě odpoví. Otázky se mění. Společenská místnost Havraspáru je větší a vzdušnější než nebelvírská. Rowena z Havraspáru byla dle Moudrého klobouku \"zrozená v lůně hor\", což by snad mohlo odpovídat Skotsku. Nejlepší přítelkyně Helgy z Mrzimoru byla obdařena mimořádnou inteligencí a neuvěřitelnou kreativitou, mimo jiné vymyslela pohyblivé bradavické schodiště. Rowena měla minimálně jedno dítě, a to dceru Helenu z Havraspáru. Šedou dámu můžete spatřit v 7 díle v druhé části - Relikvie smrti. === Mrzimor === Mrzimor (v originále Hufflepuff) byl založen Helgou z Mrzimoru. Kolejními barvami jsou žlutá a černá. Žlutá znázorňuje pšenici a černá půdu. Erbovním zvířetem je jezevec. Mrzimorským elementem je země. Mrzimorští jsou loajální, praví, féroví a pracovití. Kolejním duchem je Tlustý mnich. Ředitelkou koleje je profesorka Pomona Prýtová, která je zároveň profesorkou bylinkářství. Mrzimor se jmenuje podle své zakladatelky Helgy z Mrzimoru, která bývala jednou z největších čarodějek. Co se týče dědiců, není znám žádný, který by žil v době, kdy se odehrává příběh. V šesté knize je ovšem zmíněna Hepziba Smithová, coby dědička, kterou zabil lord Voldemort neboli Tom Raddle, aby se zmocnil poháru, který patřil Helze z Mrzimoru, a udělal z něj viteál. Harry nikdy ve společenské místnosti Mrzimoru nebyl. Ví se o ní, že se nachází v přízemí hradu v blízkosti kuchyně. Vstup do společenské místnosti je ukryt v hromadě velkých sudů v koutě po pravé straně kuchyňské chodby. Pro vstup je třeba poklepat na hlaveň druhého ze spodu, uprostřed druhé řady, v rytmu \"Helga Hufflepuff\" a víko se otevře. Mrzimor je jediný dům v Bradavicích, který má odpuzující zařízení pro případné vetřelce. Pokud je špatné víko poklepáno, nebo pokud je rytmus špatný, je nelegální účastník polit octem. Uvnitř je zdobena rostlinami, které sem dává profesorka Prýtová. O Mrzimoru Draco Malfoy v prvním díle říká, že doufá, že se tam nedostane.", "question": "Jaké jsou kolejní barvy Mrzimoru?", "answers": ["žlutá a černá"]}
{"title": "Návrat idiota", "context": "Návrat idiota je česká romantická komedie režiséra Saši Gedeona z roku 1999 inspirovaná hlavní postavou knížete Lva Nikolajeviče Myškina románu Idiot od ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, která se vyznačuje úpřimnou nezkaženou duší. Film byl oceněn pěti Českými lvy v kategoriích nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba, celkově byl nominován v 11 kategoriích. Získal řadu dalších ocenění včetně Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň, Kristiána, Ceny českých filmových kritiků, Trilobita, hlavní cenu na Mezinárodním filmových festivalech Sao Paulo, v Soluni nebo Prix Europa Berlín. Snímek byl také za Českou republiku nominován na Oscara. (česky) Návrat idiota v Česko-Slovenské filmové databázi (česky) Návrat idiota na Kinoboxu.cz (česky) Návrat idiota ve Filmové databázi (anglicky) Návrat idiota v Internet Movie Database", "question": "V kterých kategoriích získal film Návrat idiota Českého lva?", "answers": ["nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba"]}
{"title": "Všichni dobří rodáci", "context": "Natáčení lokace byla přesunuta jednak kvůli vzdálenosti Kelče od Prahy, jednak pro odpor kelčských k natáčení filmu, který by komplikoval obsazení. Obyvatelé Bystrého měli potřebný moravský akcent a s natáčením souhlasili. Reálnou předlohou pro postavu Františka byl sedlák z Kelče František Slimáček, s nímž se R. Brzobohatý před natáčením důkladně seznámil. Lampa: Není mi nic, enem jsem se posrál. Cena za nejlepší režii; MFF v Cannes 1969 Čestná cena (XXII. mezinárodní týden Verona /Itálie/) 1991 3. místo v anketě filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století 1998 Trilobit 1968 za režii Vojtěchu Jasnému 1968 Trilobit 1968 za herecký výkon Vladimíru Menšíkovi Cena české filmové kritiky za rok 1968 1969 Malé zlaté slunce Vladimíru Menšíkovi (VII. FFM Trutnov) 1969 Výroční cena Karel 69 časopisu Kino za nejlepší herecký výkon Vladimíru Menšíkovi (XX. FFP) 1969 Znovu se do českých kin Všichni dobří rodáci vrátili až v lednu roku 1990 (viz Filmový přehled, 1990,č.6, s.46) V roce 2013 byl film opět uveden v českých kinech, vidělo jej 3 150 diváků.", "question": "Kdy byl natočen film Všichni dobří rodáci?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Twist", "context": "Melodie je jednoduchá, zpěvák zpívá hlavní linku a v akordových intervalech ho doprovázejí vokalisté. Někdy se i v názvu písniček objevuje twist. Twist and shout od Beatles nebo The twist z repertoáru Chubbyho Checkera. Hudba twistu je velmi podobná rock'n'rollu. Rychlá, spojená s bicím, elektrickou kytarou, ze začátku klavírem nebo basou. Basa twistu dodává rytmus, posunuje ho dopředu a přímo vybízí k tanci, a tak vzniká typický taneční styl, tzv. kroucení se. Tanečníci přenášejí váhu ze strany na stranu, kroutí přitom pánví a ještě jakoby sestupují do dřepu. Mohou i vyskočit a zatleskat na závěr. I ve skladbách je slyšet potlesk mladých a nespoutaných hudebníků, plných nadšení. Např. v písni Do you love me, která byla slyšet i v prvním dílu Hříšného tance, od skupiny The Contours. Twist si své místo mezi tanci určitě zaslouží, je živý, originální a svérázný. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Twist ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo twist ve Wikislovníku", "question": "Jaký je twist ?", "answers": ["živý, originální a svérázný"]}
{"title": "Anatomie", "context": "Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, kterými tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí. Z určitého hlediska je anatomie příbuzná s embryologií a komparativní anatomií, která má blízko k evoluční biologii a fylogenezi. Anatomie lidského těla je jednou ze základních medicínských věd. Na rozdíl od většiny ostatních vědních oborů se v anatomii důsledně rozlišuje terminologie (odborné názvosloví v širším smyslu) a v jejím rámci nomenklatura, přičemž neměnná anatomická nomenklatura v latinském jazyce je závazná od roku 1895. Anatomii rozdělujeme na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývána topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje. Mikroskopická anatomie studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.", "question": "Od kterého roku je závazná neměnná anatomická nomenklatura v latinském jazyce?", "answers": ["1895"]}
{"title": "Severoatlantická aliance", "context": "Severoatlantická aliance (anglicky North Atlantic Treaty Organization – NATO, francouzsky Organisation du Traité de l'Atlantique Nord – OTAN; doslova Organizace Severoatlantické smlouvy) je euroatlantický mezinárodní vojenský pakt. Byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Aliance sídlí v Bruselu v Belgii. Reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující v roce 1954 vstup NSR do NATO bylo v roce 1955 založení tzv. východního bloku nazývaného Varšavská smlouva. Ta byla po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR v roce 1991 rozpuštěna. Na svém počátku byla Severoatlantická aliance jen o trochu více než politické sdružení. Korejská válka ale podnítila členské státy k vytvoření vojenské struktury pod dohledem dvou amerických velitelů. Slovy prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye bylo úkolem NATO \"udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi.\" V roce 1966 odešla Francie z vojenských struktur NATO kvůli snaze o udržení si vojenské nezávislosti na Spojených státech. Kvůli tomu se sídlo přesunulo z Paříže do Bruselu. Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se Aliance angažovala ve válce v Jugoslávii. První vojenské operace NATO v historii proběhly mezi lety 1992 a 1995 při válce v Bosně a Hercegovině a později v roce 1999 v Jugoslávii.", "question": "Kde sídlí Severoatlantická aliance?", "answers": ["Bruselu v Belgii"]}
{"title": "Kaple svatého Jana Nepomuckého (Běstvina)", "context": "Kaple svatého Jana Nepomuckého je barokní šestiboká kaple na křižovatce silnic v zámku v obci Běstvina. Kaple byla postavena po roce 1720 na půdorysu šestiboké hvězdy. V minulosti byla mylně připsána známému baroknímu staviteli Janu Blažeji Santinimu. Skutečným tvůrcem kaple je zřejmě Santiniho epigon Jan J. Vogler. Kaple je zaklenutá, s malou centrální věžičkou. Uvnitř kaple se nalézala na šestibokém podstavci dřevěná barokní socha Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od sochaře Ignáce Rohrbacha z kol. 1726 (dříve připisovaná Řehoři Thénymu). Po dlouholetém vystavení povětrnostním podmínkám byla socha z kaple deponována a následně restaurována. V současnosti je dlouhodobě zapůjčena do expozice Muzea Barokních soch v Chrudimi. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaple svatého Jana Nepomuckého ve Wikimedia Commons Kaple Běstvina (stránky obce)", "question": "Jakému známému baroknímu staviteli byla v minulosti připisována stavba kaple sv. Jana Nepomuckého v Běstvině?", "answers": ["Janu Blažeji Santinimu"]}
{"title": "Supernova", "context": "Činnost supernov významně ovlivnila složení sluneční soustavy a umožnila tak nakonec chemii života na Zemi, jak ho známe. Výbuch supernovy je provázen obrovskými teplotami a za jistých podmínek mohou fúzní reakce během vrcholné fáze vyprodukovat některé z nejtěžších prvků, jako je kalifornium. \"Nova\" znamená latinsky \"nový,\" což se vztahuje k tomu, že se objevuje jako velmi jasná nová hvězda na nebeské sféře; prefix \"super\" ji odlišuje od obyčejné novy, kterou je také míněna hvězda, která zvýšila svou jasnost, ale na menším prostoru a odlišným mechanismem. Přesto je však zavádějící považovat supernovu za novou hvězdu, protože ve skutečnosti jde o zánik hvězdy (nebo přinejmenším její radikální transformaci v něco odlišného). Když se astronomové snažili porozumět explozím supernov, klasifikovali je podle čar různých chemických prvků objevujících se v jejich spektru. Dobrý popis těchto tříd poskytuje anglická publikace \"Optická spektra supernov\" od Filipenka (Annual Review of Astronomy and Astrophysics, Volume 35, 1997, pp. 309-355) Základním prvkem rozdělení je přítomnost nebo nepřítomnost čáry vodíku. Pokud spektrum supernovy obsahuje čáru vodíku, je klasifikována jako typ II, jinak jde o typ I. Kromě těchto skupin existují podrobnější dělení podle přítomnosti jiných čar nebo tvaru světelné křivky. Typ I Žádné Balmerovy čáry vodíku Typ Ia Čára Si II na 615,0 nm Typ Ib Čára He I na 587,6 nm Typ Ic Slabé nebo žádné čáry hélia Typ II Má Balmerovy čáry vodíku Typ II-P Plochá světelná křivka Typ II-L Lineární pokles světelné křivky (závislost magnitudy na čase) Supernovy typu Ia postrádají hélium a obsahují ve svém spektru absorpční čáru křemíku poblíž světelného vrcholu. Podle nejvíce akceptované teorie je tento typ supernov výsledkem procesu, při němž uhlíko-kyslíkový bílý trpaslík shromažďuje hmotu z blízkého hvězdného průvodce, obvykle rudého obra, až nakonec dosáhne Chandrasekharovy meze. Nárůst tlaku zvýší teplotu v okolí centra a začne perioda konvekce dlouhá asi 100 let. V jistém bodě této fáze slabého vření se zažehne deflagrační plamen živený termojadernou fúzí.", "question": "Co postrádají supernovy typu Ia?", "answers": ["hélium"]}
{"title": "Špagety", "context": "Špagety (italsky spaghetti, výslovnost [spaˈ]) jsou italské těstoviny tenkého a podlouhlého tvaru, typicky zhruba 2 mm tlusté a 30 cm dlouhé v syrovém stavu. Špagety jsou italské národní jídlo. Jsou běžně k dostání v prodejnách potravin, kde se prodávají v baleních o váze přibližně 500 g. Připravují se vařením v osolené vodě, doba varu se pohybuje od 5 až 10 minut v závislosti na druhu. Špaget se též někdy využívá k jiným účelům, například se pořádají soutěže ve stavění mostů ze špaget (nevařených). Špagety je možno vytvořit i doma a to smícháním jednoho žloutku s cca 90 g hrubé mouky a špetkou soli, vyválet na sílu 1–2 mm a nechat uschnout, poté nakrájet nožem nebo strojkem. Stejným způsobem je možné udělat i lasagne. Známé boloňské špagety v Bologni a v Itálii neexistují a boloňská omáčka se tam tradičně používá pouze k přípravě lasagní. K přípravě špaget tuto omáčku využila až komerční světová kuchyně, která ji převzala. Originální italské špagety se jí na způsob alla carbonara (s vajíčky a slaninou) nebo s rajčatovou omáčkou, nebo aglio, olio e peperoncino (s česnekem, olivovým olejem a pálivou paprikou). Makaróny Obrázky, zvuky či videa k tématu špagety ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo špageta ve Wikislovníku", "question": "Je možné špagety vytvořit doma?", "answers": ["Špagety je možno vytvořit i doma a to smícháním jednoho žloutku s cca 90 g hrubé mouky a špetkou soli, vyválet na sílu 1–2 mm a nechat uschnout, poté nakrájet nožem nebo strojkem."]}
{"title": "Želva bahenní", "context": "Želva bahenní (Emys orbicularis) je jediná želva volně se vyskytující (přirozeně) ve střední Evropě a tedy i v ČR. Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu, to jsou bahenní želvy, které jsou podobné suchozemským želvám končetinami a vodním želvám tvarem karapaxu. Samice želvy bahenní může dorůstat až 25 cm, naproti tomu drobný sameček měří jen okolo 15 cm. Samec má oči hnědé, samice nažloutlé. Mezi prsty má blány. Krunýř má tmavý se žlutými skvrnkami. Je to želva dravá, živí se převážně malými rybami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a jeho larvami. Při chovu v zajetí jí lze živočišnou potravu občas kombinovat s vodními rostlinami, salátem, trávou nebo květy a listy smetanky lékařské. Ve stravě musí být dostatek vitaminů (především A, C a D) a minerálních látek. Želva bahenní přezimuje u dna zahrabána do bahna (to jí zajišťuje stálou teplotu). Hibernuje podle momentálních podmínek 5-7 měsíců (asi od října do dubna). Aktivní je především ráno a večer. Žít může přes sto let, některé zdroje dokonce uvádějí 120 let. Pohlavní dospělosti želva dosahuje asi okolo 10 let věku. Páří se v květnu a během června až začátkem července samice klade 3-16 vajec.", "question": "Kolik centimetrů měří samec želvy bahenní?", "answers": ["okolo 15 cm"]}
{"title": "Zlato", "context": "Zlato (latinsky Aurum, chemická značka prvku Au) je chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako platidlo. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněn jeho nízký přechodový odpor a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Vznik zlata je spojen v menší míře s explozí supernov a ve větší pak s kolizí neutronových hvězd. Tyto kosmické procesy poskytují dostatečné množství energie k tomu, aby se protony a neutrony mohly sloučit do podoby těžkého atomu zlata. Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou (HNO3]-:HCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitého aniontu [Au(Cl)4]-. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]-. Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti, amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj? ] Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov. Zlato je také rozpustné ve vodném roztoku jodidu draselného a jodu. Pomocí tohoto roztoku lze snadno rozpouštět především tenké vrstvy zlata. Zlato je mimořádně trvanlivé a odolné vůči povětrnostním i chemickým vlivům. Pevnost a tvrdost zlata je možné zvýšit přidáním jiných kovů. Pozlacené průhledné plastické fólie mají vynikající odrazivost světelných a tepelných (infra-) paprsků. Zlatá fólie může chránit před únikem tělesného tepla (např. v porodnictví nebo v extrémních přírodních podmínkách). Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 - 5 ppb (μ/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná - uvádí se hodnota 0,011 μ Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku.", "question": "Jaká je barva zlata?", "answers": ["žluté"]}
{"title": "Soutěska", "context": "Soutěska je geomorfologický tvar obvykle vytvořený erozí nebo tektonickou činností. Do češtiny tento termín zavedl Pavel Josef Šafařík a nahradil tak starší Jungmannův termín těsnina. Příbuzným pojmem soutěsky je kaňon. Srázné úzké údolí se nazývá rokle, roklina či strž. == Typologie == Vymezení pojmů soutěska a kaňon z geomorfologického hlediska není jednotné a liší se podle jednotlivých autorů, jazyků a zemí. Demek (1983), vymezuje pojem soutěska na základě vztahu mezi lineární erozí vodního toku (hloubkové erozi) a vývojem svahů (boční erozi) jako říční údolí, u něhož výrazně převažuje hloubková eroze nad boční. Velmi hluboké soutěsky pak nazývá kaňony.Jiní geologové, jako Vitásek (1958) a Klimaszewski (1978) definují kaňon jako říční údolí specifického tvaru příčného profilu, odlišného od soutěsky, případně erozního zářezu (Klimaszewski). == Vznik == Soutěsky nejčastěji vznikají hloubkovou erozí prouděním vody, případně pohybem ledovce, která do zemského reliéfu vymývá rýhy ve tvaru písmene V, případně U. Tyto rýhy vznikají i několik tisíc let a samozřejmě tento čas závisí i na typu podloží (např. pískovec). V druhém případě tektonická činnost vytváří rýhu zdvihem okolního zemského reliéfu. == Kaňon == Nejznámějším kaňonem světa je Grand Canyon v USA. Jako kaňon bývají v místní terminologii označována též údolí, která z geologického hlediska kaňonem nejsou, jako například Bryce Canyon v Utahu. Mnohá údolí, která z geologického hlediska kaňonem jsou, naopak v místních názvech jako kaňon označována nejsou. Kaňony se vyskytují také v krasových oblastech, kde je jejich vznik spojen s chemickými vlastnostmi vody a krasověním. Kaňon je také důležitý pro paleontology, jelikož jim dává možnost nahlédnout do historie planety a zkoumat fosílie v chronologickém pořadí. == Turismus == Soutěsky jsou atraktivními turistickými cíli. Zvláště v suchých oblastech s převážně nízkým stavem vody se však mohou stát nebezpečnými v období přívalových dešťů, kdy se koryto náhle zaplaví a příkré stěny poskytují špatnou únikovou cestu.", "question": "Jaké udolí se nazývá roklí?", "answers": ["Srázné úzké údolí"]}
{"title": "Megadeth", "context": "Megadeth je americká heavy metalová skupina, již založil roku 1983 kytarista a zpěvák Dave Mustaine a basový kytarista Dave Ellefson. Mustaine chtěl vytvořit rychlejší a lepší kapelu než Metallica, ze které byl vyhozen kvůli závažnému alkoholismu. V dokumentu Get Trashed James Hetfield však jako skutečný důvod uvádí vzájemnou nevraživost mezi Cliffem Burtonem a Davem Mustainem.[zdroj? ] Od vzniku kapely vyšlo patnáct studiových alb. Megadeth jsou označování za pionýry thrashmetalového hnutí, společně se zbytkem \"velké thrashové čtyřky\" - skupinami Metallica, Slayer a Anthrax. Megadeth je známý díky textům zabývajícím se politikou, válkou, závislostí, vztahy a náboženstvím. Sestava Megadeth se mnohokrát měnila, jediný Mustaine je členem kapely po celou její historii. Po nalezení stabilního obsazení v roce 1989 Megadeth nahráli zlatá a platinová alba, například Rust in Peace (1990) či na Grammy nominované multi-platinové Countdown to Extinction (1992). Kapela v roce 2002 ukončila činnost kvůli zranění ruky, které utrpěl Dave Mustaine. Po dvou letech úspěšné terapie Mustaine kapelu znovu oživil. Ještě téhož roku (2004) vyšlo The System Has Failed, v roce 2007 United Abominations. Roku 2009, už s novým kytaristou Chrisem Broderickem, vydala skupina album Endgame, o dva roky později Thirteen a za další dva roky pak Super Collider. Technickým vrcholem a zároveň všeobecně nejuzávanějším albem kapely je Rust in Peace z roku 1990.[zdroj? ] Poprvé se na něm objevil Mustaine bez drogové závislosti a talentovaný kytarový virtuos Marty Friedman, s nímž vytvořil Mustaine slavnou kytarovou dvojici. Friedman vydržel v kapele až do roku 2001. Roku 2014 ze skupiny odešli dva ze čtyř tehdejších členů, bubeník Shawn Drover a kytarista Chris Broderick. Megadeth mění sestavy poměrně často. Související informace naleznete také v článku Seznam členů Megadeth. Dave Mustaine - hlavní zpěv, kytara (1983–2002, 2004–současnost) Dave Ellefson - baskytara, doprovodné vokály (1983–2002, 2010–současnost) Kiko Loureiro - kytara, doprovodné vokály (2015-současnost) Dirk Verbeuren - bicí, perkuse (2016-současnost) Související informace naleznete také v článku Diskografie Megadeth.", "question": "Bylo album Countdown to Extinction od Megadeth nominováno na Grammy?", "answers": ["Po nalezení stabilního obsazení v roce 1989 Megadeth nahráli zlatá a platinová alba, například Rust in Peace (1990) či na Grammy nominované multi-platinové Countdown to Extinction (1992)."]}
{"title": "Česko", "context": "=== Vláda a státní správa === Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky. Vláda se skládá z předsedy vlády (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a ministrů. Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně. Tradičním sídlem premiéra je Kramářova vila. Premiéry samostatné ČR byli: Václav Klaus (1993–1997), Josef Tošovský (1997–1998), Miloš Zeman (1998–2002), Vladimír Špidla (2002. –2004), Stanislav Gross (2004–2005), Jiří Paroubek (2005–2006), Mirek Topolánek (2006–2009), Jan Fischer (. 2009–2010), Petr Nečas (2010–2013), Jiří Rusnok (2013–2014), Bohuslav Sobotka (2014–2017) a Andrej Babiš (. od 2017).Součástí všech vlád ČR bylo ministerstvo financí, zahraničních věcí, vnitra, obrany, práce a sociálních věcí, pro místní rozvoj, dopravy, kultury, průmyslu, spravedlnosti, školství, zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí. V letech 1993–1996 existovalo ministerstvo národního majetku a privatizace, v letech 2003–2007 ministerstvo informatiky. Ministerstvo vnitra řídí mj. Policii ČR a Hasičský záchranný sbor, ministerstvo dopravy Ředitelství silnic a dálnic a Státní fond dopravní infrastruktury, ministerstvo kultury Národní památkový ústav, ministerstvo financí Celní správu České republiky, ministerstvo obrany Armádu ČR a Vojenské zpravodajství, ministerstvo. práce Českou správu sociálního zabezpečení a Úřad práce, ministerstvo průmyslu Českou obchodní inspekci, ministerstvo spravedlnosti Vězeňskou službu České republiky (soudní moc je proti tomu nezávislá), ministerstvo školství Českou školní inspekci, ministerstvo zahraničí zastupitelské úřady ČR v zahraničí a.", "question": "Kdo je prezidentem Česka?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "Kiss", "context": "Show nejen s písněmi z nového alba ale i starými hity. Koncert začal skladbou \"Psycho Circus\" a obsahoval i klasické prvky KISS koncertů. Jako například plivání krve, ohně, střílení z kytar a z bazuky. Z nového alba zazněly skladby \"Hell Or Hallelujah\" a \"Outta This World\". Zazněly, ale také klasické hity jako \"I Was Made For Lovin You\", \"Detroit Rock City, \"Love Gun, \"Black Diamond\", \"Shout it out Loud\" atd. V dubnu 2014 byli Kiss uvedeni do Rock And Rollový síně slávy. V létě roku 2015 se skupina opět objevila v Praze,kde předvedla skvělou show k turné \"40 Anniversary tour\". V roce 2016 se kapela rozhodla že vyjede na letní turné po USA s názvem \"Freedom To Rock Tour\". kapela má 25.5.16 v kinech po celém světě uvést koncert a dokument o kapele Kiss z koncertů v Las Vegas. Gene Simmons - basová kytara a zpěv - maska démona Paul Stanley - kytara a zpěv - maska hvězdného dítěte Ace Frehley - sólová kytara a zpěv - maska Space Ace Peter Criss - bicí a zpěv - maska kočičího muže Gene Simmons - basová kytara, zpěv (. od r. 1973) Paul Stanley - kytara a zpěv (od r. 1973) Eric Singer - bicí (1991-1996, 2001-2002, potom od r. 2004) Tommy Thayer - sólová kytara. (od r. 2002) Peter Criss - bicí, zpěv (1973-1980, 1996-2001, 2002-2004) Ace Frehley - kytara, zpěv (1973-. 1982, 1996-2002) Eric Carr - bicí, zpěv (1980-1991) / maska Lišáka(zemřel) Vinnie Vincent - sólová kytara (1982-1984) / maska egyptského válečníka Ankh-Warrior Mark St. John - sólová kytara (1984)(zemřel) Bruce Kulick - sólová kytara (1984-1996) Související informace naleznete také v článku Diskografie Kiss.", "question": "Jak se jmenuje film o čtyřech teenagerech s tématem skupiny Kiss?", "answers": ["Detroit Rock City"]}
{"title": "Helena Vondráčková", "context": "Helena Vondráčková (* 24. června 1947 Praha) je jedna z nejúspěšnějších českých zpěvaček a herečka, sestra herce a zpěváka Jiřího Vondráčka a teta zpěvačky a herečky Lucie Vondráčkové. Helena Vondráčková se narodila 24. června 1947 v Praze Blaženě a Jiřímu Vondráčkovým. Dětství prožila ve východočeských Slatiňanech s bratrem Jiřím a sestrou Zdenou, která pochází z předchozího manželství maminky Blaženy Osudový zlom pro Helenu Vondráčkovou nastal 27. dubna 1964, kdy v paláci Lucerna vyhrála pěveckou soutěž Hledáme nové talenty s písněmi George Gershwina Summertime a The Man I Love. O rok později se díky hitům Červená řeka a Pátá stala Zlatou slavicí a nastoupila do angažmá v divadle Rokoko. Zde se seznámila s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem, s nimiž v roce 1968 vytvořila popové trio Golden Kids. V témže roce se poprvé objevila ve filmu, hrála hlavní roli v pohádce Šíleně smutná princezna, kde ztvárnila postavu princezny Helenky. Začátek 70. let byl poznamenán nuceným rozpadem Golden Kids. Tehdejší režim zakázal činnost Martě Kubišové a zbývající dva členové souboru se vydali na sólové dráhy. V té době se stala nejexportovanější českou zpěvačkou. Točila alba pro zahraniční společnosti (Japonsko, Západní Německo) a pravidelně vystupovala na světových festivalech a pódiích (Kanada, Brazílie, Kuba, Turecko). Největší úspěch měla s písní Malovaný džbánku, se kterou získala v roce 1977 Grand Prix v polských Sopotech. V tom samém roce se objevila v hlavní roli dalšího celovečerního filmu - komedii Jen ho nechte, ať se bojí. V roce 1977 se její podpis objevil na seznamu signatářů Anticharty, který zveřejnilo Rudé právo. Sama zpěvačka však tvrdí, že Antichartu nepodepsala. V 80. letech se více soustřeďovala na domácí publikum. Natáčela pravidelně dlouhohrající desky a podnikala koncertní šňůry. Několik let spolupracovala s Orchestrem Gustava Broma a Jiřím Kornem, později měla vlastní program Velká neónová láska s doprovodnou skupinou Bacily. Moderovala televizní pořad Sejdeme se na výsluní. V roce 1982 převzala titul zasloužilá umělkyně. V roce 1983 se provdala za německého hudebníka Helmuta Sickela, který pro ni zkomponoval řadu písní, včetně hitů Čas je proti nám a Sprint.", "question": "Kdo je bratr Heleny Vondráčkové?", "answers": ["Jiřího Vondráčka"]}
{"title": "Advanced Encryption Standard", "context": "Advanced Encryption Standard (AES, česky standard pokročilého šifrování) je standardizovaný algoritmus používaný k šifrování dat v informatice. Jedná se o symetrickou blokovou šifru šifrující i dešifrující stejným klíčem data rozdělená do bloků pevně dané délky. Norma nahradila dříve užívanou šifru DES. Je používána například pro bezdrátové Wi-Fi sítě v rámci zabezpečení WPA2 dle standardu IEEE 802.11i. Původní název šifry AES je Rijndael (vyslov [rejndál]). Její název vznikl přesmyčkou jmen jejích dvou autorů Joana Daemena a Vincenta Rijmena z belgické Lovaně, kteří tuto šifru přihlásili do veřejné soutěže NIST o federální šifrovací algoritmus AES vyhlášené 2. ledna 1997. Americký úřad pro standardizaci (NIST) schválil 26. listopadu 2001 šifru AES jako nejvhodnější návrh z patnácti předložených po pěti letech schvalovací procedury. AES je první šifra dostupná široké veřejnosti, která byla zároveň uznaná Národní bezpečností agenturou NSA ke šifrovaní nejtajnějších dokumentů. Dne 26. května 2002 začala být ke svému účelu používána jako federální standard USA. AES šifra je rychlá v softwaru i hardwaru a na rozdíl od svého předchůdce DES nepoužívá Feistelovu síť. Zatímco AES má pevně danou velikost bloku na 128 bitů a velikost klíče na 128, 192 nebo 256 bitů, u původní Rijndael šifry je velikost bloku a velikost klíče určena jakýmkoliv násobkem 32 bitů s minimální velikostí 128 bitů. Velikost bloku je maximálně 256 bitů, kdežto velikost klíče žádné teoretické maximum nemá.", "question": "Kterou šifru nahrazuje Advanced Encryption Standard (AES)?", "answers": ["DES"]}
{"title": "Angína", "context": "Angína čili tonzilitida je zánět krčních mandlí. Jedná se o onemocnění bakteriálního, virového, nebo výjimečně mykotického původu. Šíří se formou kapénkové infekce. Angína je běžné onemocnění a v případě bakteriálního původu je dobře léčitelná antibiotiky. Její inkubační doba je 1-3 dny. Angína znamená v překladu svíravá bolest (z latinského slova angere = svírat). Bakteriální - nejčastěji Streptococcus pyogenes - v případě produkce Virová - vyskytuje se vzácněji adenoviry, např.: Herpes simplex virus Mezi příznaky patří bolesti v krku a s tím související obtížné polykání, chrapot, kašel, otok mandlí, bolest hlavy, bolest v uších, zimnice a horečka, dávení a zvracení, ucpání nosu, nosní výtok a zvětšené mízní uzliny. Když se angína zkomplikuje, může vzácně způsobit i absces a dušení, případně až bakteriální postižení ledvin, srdce a kloubů. Může probíhat také nejprve zvýšením teploty, zvětšené uzliny v oblasti krku, bolest šíje a následně hlavy a nepříjemného pocitu mrazení při otáčení hlavy. Po odeznění příznaků přichází po pár dnech kromě zvětšených uzlin bolest v krku při polykání a téměř nemožnost polknout tuhou stravu. Objevuje se hnis na mandlích. K léčbě se používají antibiotika a analgetika. Pokud dojde ke vzniku abscesu, je nutná chirurgická drenáž. Pokud lékař předepíše antibiotika, doporučuje se jíst jogurt a užívat přípravky pro obnovení střevní mikroflóry (lactobacilus) (ne však současně s antibiotiky, nýbrž po jejich dobrání). Nedoporučuje se kouřit, současně by se měli nemocní vyhýbat i pasivnímu kouření. Tabákový kouř dráždí krční sliznici. Pokud se angína často opakuje, doporučuje se u některých případů po konzultaci s lékařem chirurgické odstranění krčních mandlí.", "question": "Jak se šíří angína?", "answers": ["kapénkové infekce"]}
{"title": "Mariánský příkop", "context": "Marianský příkop je asi 2550 km dlouhé a průměrně 69 km široké podmořské údolí tektonického původu, které se nachází východně od souostroví Mariany, poblíž ostrova Guam. Jeho součástí je i vůči hladině moře nejhlubší místo zemského povrchu, hloubka podle posledního měření činí 10 994 m (dříve uváděno 10 911 m až 11 034 m) pod hladinou severního Tichého oceánu. Jedná se o nejhlubší známý podmořský příkop. Nejblíže ke středu Země je ale Polární hlubokomořská planina v Severním ledovém oceánu. Příkop vzniká na rozhraní dvou subdukujících desek a to přesněji na subdukci Pacifické desky, které se podsouvá pod desku Filipínskou. Maximální hloubka příkopu byla změřena na 10 994 metrů (odpovídá 35 798 stop) pod hladinou moře, což je více, než má Mount Everest nad mořskou hladinou. Příkop byl prvně prozkoumán plavidlem britského námořnictva Challenger II v roce 1951. Průzkumná loď dala i jméno nejhlubší části příkopu tzv. Challenger Deep. Pomocí echo odrazů od mořského dna byla určena hloubka na 10 900 metrů na místě . Hloubka byla určena pomocí výpočtu, jak rychle se odraz vrátil od mořského dna, jelikož je známa rychlost šíření vlny ve vodním prostředí. V oficiálním hlášení se ale z důvodu chyby uvedla hodnota 10 863 metrů. Chybu mělo za následek ruční spouštění a zastavení stopek pro měření doby odrazu.", "question": "Kolik m činí hloubka nejhlubšího místa zemského povrchu podle posledního měření?", "answers": ["10 994"]}
{"title": "Hamsa", "context": "Hamsa (arabsky خ chamsa, hebrejsky חַמְסָה) nebo též \"Fátimina ruka\" (či \"Ruka Fátimy\") nebo \"Ruka Marie\", je symbol a amulet ve tvaru lidské ruky oblíbený zejména v oblasti Středního východu a severní Afriky, kde bývá běžně využíván jako šperk či jako ozdoba na zeď. Zobrazuje dlaň pravé ruky, což bylo v mnoha společnostech během historie považováno za znamení ochrany. Hamsa má tedy ochraňovat především před uhrančivým pohledem. Proto bývá tento amulet v některých případech ozdoben okem. == Etymologie == V arabštině označuje výraz \"hamsa\" nejen číslici 5, ale také pět prstů na ruce. == Historie == Počátky používání amuletu spadají až do časů starověké Mezopotámie (dnešní Irák). Dlaň pravé ruky jako všeobecný ochranný znak nacházíme mezi mezopotámskými artefakty, na amuletech sumerské bohyně plodnosti, lásky, pohlavního života a války Ištar/Inanny. K dalším symbolům božské ochrany, jejichž základem je ruka, patří Venušina či Afroditina ruka nebo Mariina ruka. Jejich úkolem bylo chránit ženy před uhranutím, podporovat plodnost a laktaci, napomáhat zdravému těhotenství a posilovat slabé. Podobné je i Buddhovo symbolické gesto ochrany a učení mudra. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hamsa na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Hamsa ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje symbol a amulet ve tvaru lidské ruky oblíbený zejména v oblasti Středního východu a severní Afriky?", "answers": ["Hamsa"]}
{"title": "Diecéze digneská", "context": "Diocè de Digne, Riez et Sisteron) je francouzská římskokatolická diecéze, založená ve 4. století. Leží na území departementu Alpes-de-Haute-Provence, jehož území přesně kopíruje. Sídlo biskupství a katedrála Saint-Jérôme de Digne se nachází ve městě Digne-les-Bains. Diecéze je součástí marseillské církevní provincie. Od 7. listopadu 2014 je diecézním biskupem Mons. Jean-Philippe Nault. == Historie == Biskupství bylo v Digne založeno v průběhu 4. století. Patrony diecéze jsou svatí Domnin a Vincent z Digne, biskupové z Digne. V důsledku konkordátu z roku 1801 bylo k 29. listopadu 1801 zrušeno velké množství francouzských diecézí, včetně diecézí aptské, gapské, glandè, riezské, senezské, sisteronské a arcidiecéze embrunské, jejichž území bylo zcela, nebo zčásti včleněno do gigneské diecéze. K 15. únoru 1916 byl změněn název diecéze na dignesko-riezsko-sisteronská). Od 8. prosince 2002 je digneská diecéze sufragánem marseillské arcidiecéze; do té doby byla sufragánní diecézí arcidiecéze aixské. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diocè de Digne, Riez et Sisteron na francouzské Wikipedii. === Související články === Římskokatolická církev ve Francii === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu diecéze digneská ve Wikimedia Commons Diecéze Digne na Catholic hiearchy (anglicky)", "question": "Proč bylo zrušeno velké množství francouzských diecézí?", "answers": ["V důsledku konkordátu z roku 1801"]}
{"title": "André Gide", "context": "Hluboké rozčarování z této cesty pak popsal ve své reportáži Návrat ze Sovětského svazu, která vyvolala ostrou kritiku ze strany tehdejších levicových intelektuálů, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například vystoupil s polemikou básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide). Roku 1947 obdržel Nobelovu cenu za literaturu za jeho obsáhlé a umělecky významné literární dílo, v němž lidské problémy a životní podmínky vystihl s neochvějnou láskou k pravdě a psychologickou bystrozrakostí (citace z odůvodnění Švédské akademie). Zemřel počátkem roku 1951 v Paříži. Byl pochován na hřbitově 'Cimetiè paroissiale de l 'eglise Saint Gabriel' v Cuverville v departementu Seine-Maritime. V roce 1952 zařadila katolická církev spisy A. Gida na Index zakázaných knih. Les Cahiers d'André Walter (1891, Sešity Andrého Waltera), románový deník vydaný anonymně, Le Traité du Narcisse (1891, Narkissos), esej o podstatě symbolu, Les Poésies d. 'André Walter (1892, Básně Andrého Waltera), sbírka básní vydaná anonymně, Le Traité du Narcisse (1892, Narkissos), esej, Le Voyage d'Urien (1893, Cesta urianova), fiktivní cestopis, Paludes (1895), povídka, satirický obraz pařížského literárního \"bahnění\", nenalézajícího odvahu ke svobodě a odvážnosti činu.", "question": "Kde zemřel Andé Gide?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Apocalyptica", "context": "Apocalyptica je finská hudební skupina, jejíž zvláštností je interpretace původně heavy metalových skladeb osobitým způsobem aranžovaných pro violoncello. Skupina je složena ze tří (původně čtyř) klasických violoncellistů; kromě heavy metalu hraje též klasickou hudbu. Skupina získala věhlas adaptacemi skladeb skupin Metallica a Sepultura. Později však vytvořili i svoje originální díla (Inquisition Symphony {editace: Inquisition Symphony nahrála Sepultura už v roce 1987...} a Cult), na kterých je stále znatelný vliv heavy metalu. S albem Reflections se ale mírně vzdálili od svého původního cello metalu. Eicca Toppinen (Eino Toppinen) - cello Paavo Lötjönen - cello Perttu Kivilaakso - cello Mikko Sirén - bicí, někdy cello (viz skladba \"Beautiful\") (také členem skupiny Megaphone a Emigrate ) Občas se k nim připojí i dřívější člen skupiny Antero Manninen (vizte níže). Antero Manninen (nyní hraje ve finském Tahu Symphony Orchestra) Max Lilja (nyní hraje ve finských skupinách Hevein , Tarja) Hlavně Metallica, ale také: Edvard Grieg Pantera Rammstein Sepultura Slayer Faith No More David Bowie Led Zeppelin členy Amon. Amarth (na skladbě \"Live For The Kill\" z alba \"Twilight Of The Thunder God\") Sandra Nasic (Guano Apes) Cristina Scabbia (Lacuna Coil) Dave Lombardo (Slayer) Adam. Gontier (Three Days Grace) Corey Taylor (Slipknot, Stone Sour) Emmanuelle Monet, aka Manu (Dolly) Lauri Ylönen (The Rasmus) Linda Sundblad (Lambretta) Marta Jandová (Die.", "question": "Kolik členů má v současnosti finská hudební skupina Apocalyptica?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Cín", "context": "Obce Střelná, Mstišov a Košťany si památku na dobu rýžování nesou dodnes ve svých názvech. Ve dvou obcích se dochovaly i nádrže na tavení kasiteritu se struskou (hubeltrog). Dnes jsou používány jako nádrže na vodu (Mstišov a Běhánky). Hlubinným dobýváním cínu se začalo v Krupce v roce 1200. V 15. století byly založeny hutě v Cínovci a v 16. století ve Slavkově. Všechny hutě a doly byly zničeny za třicetileté války a poté nebyly dlouho obnoveny. Dnes funguje pouze jedna huť. Cínovec se rozemele, plaví a potom se praží, aby se odstranily síra a arsen. Propírání i pražení rudy se obvykle několikrát opakuje. Tím způsobem se obohatí cínová ruda na obsah až 70 % cínu. Z cínovce se získává kov redukcí uhlím v peci. V Čechách v Krupce je v provozu jedna šachtová pec, která se plní střídavě dřevěným uhlím a rudou. Obdržený cín není zcela čistý a proto se dále rafinuje. Rafinace cínu se provádí na nakloněné nístěji, pokryté žhavým uhlím. Na uhlí se vlije v šachtové peci získaný cín, který stéká po žhavém uhlí a zanechává na něm nečistoty. Práce s naléváním cínu na uhlí se opakuje tolikrát, až cín na uhlí nezanechává zbytky při odtékání. Vyčištěný cín se lije do kadlubů. Protože je cínu značný nedostatek, vyrábí se cín i ze zbytků a odřezků bílého plechu.", "question": "Jak se nazývá prvek, který je součástí slitiny bronzu a má značku Sn?", "answers": ["Cín"]}
{"title": "Tramín červený", "context": "Tramín červený Keř odrůdy Tramín červený Tramín červený, ilustrace z publikace Ampélographie, Viala et Vermorel Tramín červený (zkratka TČ, název dle VIVC Traminer Rot) je starobylá moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), určená k výrobě bílých vín. Je jednou z nejstarších pěstovaných odrůd, podílela se na vzniku mnoha klasických evropských odrůd révy a je oblíbeným partnerem při šlechtění nových odrůd. Původ odrůdy je nejasný a ztrácí se v dávné minulosti. Tramín patří do skupiny západoevropských odrůd (Proles occidentalis Negr.) Ty se vyznačují menším hroznem i bobulemi, slabším růstem a tenčím révím, které dobře vyzrává a odolává mrazu. Typické jsou pro ně i vína vysoké kvality s vysokým obsahem kořenitých a vonných látek. Tramín, nebo též Savagnin, jak je odrůda nazývána v regionech Jura a Franche-Comté v severovýchodní Francii, je odrůda s velmi dlouhou historií a navíc odrůda se značným sklonem k tvorbě mutací. Jako u každé takové odrůdy (jmenovat můžeme například odrůdy Pinot, Trebbiano Toscano či Gouais blanc) se u ní během staletí vegetativní reprodukce vyvinulo několik různých forem (mutací, klonů), rozdílných co barvy bobulí, aroma. , tvaru a rozměru listů, hroznů atd. Některé z těchto forem máme dnes sklon považovat za samostatné odrůdy, například Gewürztraminer v Alsasku, v italském regionu Südtirol/Trentino-Alto Adige a v Německu, Heida či Paï ve Švýcarsku (odtud. pochází odrůda Tramín bílý, pěstovaná za hraběte Šporka na zámku Kuks pod názvem Brynšt a dnes zde opět na malé ploše vysazená), Traminer či Traminer Weisser v Německu, Traminer Aromatico v regionu Südtirol/Trentino-Alto Adige v Itálii.", "question": "Jakou zkratkou se označuje odrůda vína tramín červený?", "answers": ["TČ"]}
{"title": "Alžběta Bavorská", "context": "Pohled s jejím portrétem je snad nejprodávanějším pohledem ve Vídni. Je hrdinkou četných filmů, operet, muzikálů a dokonce i kreslených pohádek pro děti. Romány a filmy ve stylu Sissi, Sissi - mladá císařovna, Sissi, osudová léta císařovny, kde jí ztvárnila herečka Romy Schneiderová jsou nejen povrchní a naivní, ale i velmi nepravdivé. Realita jejího života byla mnohem drsnější, ale i komplikovanější, tak jako její osobnost. Jen ten, kdo se zabýval jejím životopisem, pochopí větu, kterou vyřkla skoro v šedesáti: \"Manželství je nesmyslná instituce. V patnácti je člověk prodán a vysloví přísahu, které nerozumí a které se nemůže zbavit 30 a více let\". Několik dní po její smrti založil František Josef I. na její počest Řád Alžběty, jako vyznamenání pro ženy. Gabriela Praschlová-Bichlerová, Naše milá Sisi, Pravda o arcivévodkyni Žofii a císařovně Alžbětě na základě dosud nezveřejněných dopisů, nakl. Ikar, 2008–2010, 224 stran + 16 stran přílohy G. Praschlová-Bichlerová, J. Cachée, Korunu snímám z unavené hlavy, Soukromý život císařovny \"Sissi\", nakladatelství Ikar, Czech edition 1996, vydání první, 168.publikace, 192 stran Soňa Sirotková, Říkali mi Sisi, Nakladatelství Petrklíč 2008, ISBN 978-80-7229-197-7 Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 13. GRÖSSING Sigrid-Maria, Dvě nevěsty pro císaře : Sissi a její sestra Nené, nakladatelství Ikar, Praha 2002, ISBN 80-249-0109-9 VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 69–70. CARTLAND, Barbara. Sissi: soukromý život Alžběty, císařovny rakouské. Praha : [s.n.], 1992. ISBN 80-901243-1-3. BESTENREINER Erika, Sisi a její sourozenci, nakladatelství Brána, Praha 2004, ISBN 80-7243-232-X HAMANNOVÁ, Brigitte. Alžběta. Císařovna proti své vůli. Praha : Odeon, 1997. 533 s. ISBN 80-207-0546-5. PRASCHL-Bichler Gabriele, Císařovna Alžběta : mýtus a pravda, nakladatelství Ikar, Praha 1998, ISBN 80-7202-241-5 PRASCHL-Bichler Gabriele, Kondiční a dietní program císařovny Sissi, Praha 2003, ISBN 80-7312-030-5 RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) Galerie Alžběta Bavorská ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Alžběta Bavorská ve Wikimedia Commons Osoba Alžběta Bavorská ve Wikicitátech", "question": "Pod jakou přezdívkou je známá Alžběta Amálie Evženie?", "answers": ["Sissi"]}
{"title": "Tangara šarlatová", "context": "Tangara šarlatová (Piranga olivacea) je středně velký kardinálovitý pták z rodu Piranga. V minulosti byla tangara šarlatová řazena do čeledi tangarovitých (Thraupidae). Studie molekulárních dat ovšem plně podrporují zařazení tangary šarlatové (společně se zbytkem rodu Piranga) do čeledi kardinálovitých (Cardinalidae). Vyskytuje se východní části Spojených států a jihovýchodě Kanady, avšak přezimovává v Jižní Americe. Dle IUCN se jedná o málo dotčený druh. == Popis == Tangara šarlatová je středně velký zpěvný pták, i přesto je ale nejmenší z rodu Piranga. Váží 23,5 až 38 g, v závislosti na potravě a jejím množství, a na délku má od 16 do 19 cm. Rozpětí křídel je 25 až 30 cm. Pohlavní dimorfismus je velmi výrazný: dospělí samci mají jasně červené peří po větší části těla, jen peří na křídlech je tmavě hnědé až černé. Naopak samice jsou nažloutlé na dolních partiích a horní partie mají olivové až hnědé. Jejich křídla jsou tmavě hnědá až černá. Přes zimu se ale samci velmi podobají samičkám, jejich peří na většině těla totiž zesvětlá a naopak na křídlech a ocase ztmavne. Ptáčata se vždy podobají samicím, jejich pohlaví lze rozpoznat až po prvním přepeřování. Poněkud matoucí se může zdát latinský název olivacea čili olivový/á. Tato chyba vznikla již při prvním popsání tangary šarlatové v roce 1789, kdy byla popisována mladá samice: ty mohou být zeleně olivové nebo dokonce světlejší.", "question": "Jakou barvu má peří samce tangary šarlatové?", "answers": ["červené"]}
{"title": "Cache", "context": "Protože asi 90% operací procesoru je čtení paměti, většinou sekvenční, je tímto způsobem dosaženo větší propustnosti dat z operační paměti do procesoru, tím i vyššího výpočetního výkonu. Vyrovnávací paměť procesoru bývá dvojstupňová. Část paměti o malé kapacitě je přímo součástí procesoru a je stejně rychlá, jako vlastní procesor (značí se L1). Další paměť, pomalejší, ale s větší kapacitou, je mezi procesorem a operační pamětí, dnes se již umisťuje do pouzdra s procesorem (značí se L2). Protože cena pamětí stoupá s její rychlostí (a samozřejmě s kapacitou), je možné tímto uspořádáním najít kompromis mezi cenou a rychlostí. Na přelomu roku 2008 a 2009 se začíná používat L3 cache i v běžných procesorech (Intel Core i7, AMD Phenom), která je pro všechna jádra společná a většinou má velikost několik megabajtů. Velikost paměti cache, její rychlost a algoritmus řízení paměti cache se liší u jednotlivých výrobců a typů procesorů a je to jeden z parametrů, který podstatně ovlivňuje výkon a cenu počítače.", "question": "Používá se L3 cache i v běžných procesorech, např. AMD Phenom?", "answers": ["Na přelomu roku 2008 a 2009 se začíná používat L3 cache i v běžných procesorech (Intel Core i7, AMD Phenom), která je pro všechna jádra společná a většinou má velikost několik megabajtů."]}
{"title": "Ainština", "context": "Alexandr Vovin (1993) předložil důkazy naznačující vzdálené propojení s austroasijskými jazyky; sám však označuje svou hypotézu jako předběžnou. Ainu je skomírající jazyk. V Nibutani (část města Biratori na ostrově Hokkaidó), kde žije mnoho zbývajících rodilých mluvčích, je asi 100 mluvčích, z nichž na konci 80. let 20. století používalo jazyk denně pouze 15. Na celém Hokkaidó je asi 1 000 rodilých mluvčích, kteří s několika výjimkami nejsou mladší než 30 let. Používání mezi rodilými mluvčími stoupá, takže už asi nebude přesné říkat, že pouze 15 lidí jej užívá pravidelně, protože zde existuje hnutí snažící se zvrátit úbytek mluvčích dříve než bude příliš pozdě. Většina ze 150 000 lidí prohlašujících se v Japonsku za etnické Ainu (mnoho dalších Ainu si není vědomo svých kořenů nebo je tají z obavy před diskriminací) mluví pouze japonsky, je zde však vzrůstající množství uživatelů, pro které není mateřštinou, zvláště na Hokkaidó, především díky vlivu aktivistů ainu a bývalého člena japonského parlamentu Šigeru Kajano, který byl sám rodilým mluvčím. Ainu byl v posledních desetiletích ohroženým jazykem. Má nízký, ale poslední dobou zvyšující se počet mluvčích. Jejich dnešní počet (ať už pro tento pojem používáme jakoukoliv definici) není znám s jistotou. Mezi mluvčími (ve smyslu širší definice) v současné době nad rodilými převažují ti, co se jej naučili jako další jazyk. Slabiky ainu jsou typu CV(C) (tj. tvořené v pořadí souhláskou, samohláskou a někdy i další souhláskou) a proto zde vzniká málo skupin souhlásek. Sekvence /ti/ je realizována jako [ʧ], /s/ před /i/ a na konci slabik přechází v [ʃ]. Mezi dialekty existují rozdíly; na ostrově Sachalinu přecházejí /p, t, k, r/ na konci slabik v /h/. V jazyce se uplatňuje systém melodického přízvuku; slova včetně afixů mají vysokou intonaci na kmeni nebo na první slabice, pokud je zavřená nebo má dvojhlásku. Jiná slova mají vysokou intonaci na druhé slabice. Ainu je SOV jazyk (tj. slova ve větě mají pořadí: podmět, předmět, přísudek) s příklonkami. Podmět a předmět jsou obvykle označovány právě příklonkami. Podstatná jména sdružováním modifikují jedno druhé; klíčové je na konci. Slovesa, která jsou vnitřně buďto přechodná nebo nepřechodná, přijímají různé odvozovací přípony.", "question": "Jakého typu jsou slabiky jazyka ainu?", "answers": ["CV(C)"]}
{"title": "Edvard Beneš", "context": "Edvard Beneš (28. května 1884 Kožlany - 3. září 1948 Sezimovo Ústí) byl druhý československý prezident v letech 1935-1948, resp. v letech 1935-1938. V období tzv. Druhé republiky a německé okupace v letech 1938-1945 žil v exilu. Od roku 1940 až do osvobození Československa působil jako mezinárodně uznaný exilový prezident republiky. Úřadujícím československým prezidentem byl opět v letech 1945-1948. Byl jedním z vůdců prvního československého odboje a hlavním představitelem československého odboje během druhé světové války. Edvard Beneš se narodil v Kožlanech na Rakovnicku jako Eduard, nejmladší syn (10. dítě) rolníka Matěje Beneše (1843-1910) a jeho manželky Anny Petronily (1840-1909), roz. Benešové. Jedním z jeho sourozenců byl pozdější politik Vojta Beneš. V mládí studoval nejprve na gymnáziu v Praze-Vinohradech (1896-1904); bydlel tehdy v domě rodiny Oličovy, spřátelené s jeho přítelkyní a pozdější ženou Hanou Benešovou (tehdy Annou Vlčkovou). Po maturitě studoval dále na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy. Od roku 1904 studoval ve Francii na Sorbonně a Svobodné škole politických nauk (Ecole libre des sciences politiques, dnešní Institut d'études politiques de Paris), v roce 1907 pak v Berlíně. V Paříži se roku 1906 zasnoubil se svou pozdější ženou Hanou a změnil si křestní jméno z Eduarda na Edvard. Francouzská studia Edvard Beneš završil roku 1908 na právnické fakultě v Dijonu doktorskou prací (téma Problém rakouský a otázka česká.", "question": "Kdo byl druhým československým prezidentem?", "answers": ["Edvard Beneš"]}
{"title": "Bouldering", "context": "Bouldering je druh lezení provozovaný bez lana na malých skalních blocích nebo nízkých skalách několik metrů nad zemí. Název pochází z anglického slova boulder (\"balvan\"). V současnosti získává velkou popularitu hlavně u začínajících lezců, mj. i díky své nenáročnosti na vybavení a zkušenosti. == Historie == Průkopníky boulderingu se stali Britové v 80. letech 19. století. Původně byl však bouldering používán pouze jako složka tréninkového plánu horolezců, přičemž cílem přípravy byly náročnější výstupy v horách. Jako samostatnému sportu se boulderingu poprvé začal věnovat v 50. letech 20. století John Gill, přední gymnasta, který shledal \"lezení po šutrech\" zábavným. == Vybavení == K jeho provozování v zásadě není nezbytné nic - stačí ruce a nohy. Nejběžněji používaným vybavením jsou: lezečky, což je speciální obuv, která zároveň chrání nohu, a zároveň umožňuje jemné a obratné kroky a má dobrou přilnavost ke skále tzv. bouldermatka což je měkká podložka, která v případě pádu zabrání vážnějšímu zranění. pytlík s \"magnéziem\", což je chemický přípravek ( 4 M g C O 3 ⋅ M g ( O H ) 2 ⋅ 4 H 2 O {\\displaystyle 4MgCO_{3}\\cdot Mg(OH)_{2}\\cdot 4H_{2}O} ) omezující pocení rukouPoužití magnézia je u některých terénů kontroverzní, například na pískovcových skalách je zakázáno. malý kobereček, na čištění lezeček od bláta a nečistotjiné: bunda (péřová), udržuje bouldristy v teple při odpočinku mezi pokusy kulich, někdy až úsměvně působí používání tohoto módního doplňku, dokonce se speciálně pletou, ale v zimě jsou pro bouldering lepší podmínky a hřeje == Bezpečnost == Obvyklým bezpečnostním opatřením je jištění další osobou. Přitom neprobíhá pomocí lana a jisticí techniky jako v horolezectví, ale jistící zasahuje přímo pouze svýma rukama. Cílem je usměrnit pád lezce tak, aby nedopadl v nebezpečné poloze těla, např. hlavou na vyčnívající kámen. V případě nehody také další osoba může poskytnout pomoc. == Terén == Jak z názvu vyplývá, klasickým terénem boulderingu jsou různé balvany a menší skalky. Do definice boulderingu však spadá např. i dlouhý traverz rozsáhlého skalního útvaru, pokud se lezec pohybuje nízko nad zemí. Neostrá je také hranice, jaké skalní útvary a jakou výšku lze ještě považovat za malou. Vyšší bouldery s významným rizikem zranění nebo i smrti se v lezeckém slangu označují jako \"High bally\".", "question": "U koho získává v současnosti bouldering velkou popularitu ?", "answers": ["začínajících lezců"]}
{"title": "Kamenný vrch (přírodní rezervace)", "context": "Kamenný vrch je přírodní rezervace v České republice, okrese Brno-město, v katastrálních územích Nový Lískovec a Kohoutovice v místní lokalitě Kameníky, na jihovýchodních svazích Kohoutovické vrchoviny. Důvodem ochrany je bohatý výskyt koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), který zde vytváří největší populaci na světě, čítající 55 tisíc trsů těchto rostlin. Rezervace se překrývá s evropsky významnou lokalitou Kamenný vrch, s kódem CZ0624067 o rozloze 13,7752 ha. U ní je důvodem ochrany teplomilná květena a také výskyt střevlíka uherského (Carabus hungaricus). Lokalita je z jihu a západu ohraničena ulicí Travní, její nejdůležitější částí jsou stepní porosty, v severní části zahrnuje také okraj lesa. Je částečně chráněna oplocením a vybavena naučnou stezkou z 8 panelů, zaměřenou především na dětské návštěvníky. Péče o rezervaci spočívá kromě údržby vybavení také v úklidu po návštěvnících, pravidelném kosení a odstraňování příliš rozrostlé nepůvodní vegetace. O rezervaci dlouhodobě pečuje brněnské sdružení Rezekvítek. Již třicet let zde každoročně probíhá dobrovolnická brigáda, tzv. Velká kameňáková brigáda, která je obdobou kosení bělokarpatských a beskydských luk. Lokalita Kamenný Vrch byla vyhlášena chráněnou přírodní památkou usnesením Národního výboru města Brna 23. března 1978, jeho vyhláška ze dne 20. dubna 1989 ji určila jako chráněný přírodní výtvor. Do kategorie přírodní rezervace bylo toto území přeřazeno vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR 395/1992 Sb. ze dne 11. června 1992 pod (špatným) názvem Kamenný vrch nad Myslivnou. Dne 22. prosince 2004 byla na tomto území nařízením vlády 132/2005 Sb. rovněž vyhlášena stejnojmenná evropsky významná lokalita Kamenný vrch. V podloží se nacházejí diority brněnského masívu, překryté mělkými půdami kyselé i nasycené variety kambizemě typické. Vedle koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je zastoupena ostřice nízká (Carex humilis), dominující v teplomilných trávnících, dále černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora). , len tenkolistý (Linum tenuifolium), len rakouský (Linum austriacum), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon), modřenec chocholatý (Muscari comosum), sesel roční (Seseli annuum) či. zahořanka žlutá (Orthantha lutea), keře růže šípkové (Rosa canina), růže vinné (Rosa rubiginosa), na severním okraji je lokalita porostlá borovicí lesní (Pinus sylvestris), borovicí černou (Pinus nigra), modřínem opadavým (Larix deccidua), dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecným (Carpinus betulus) a lípou malolistou (Tilia cordata).", "question": "Kolik trsů koniklece velkokvětého roste v přírodní rezervaci Kamenný vrch v Brně?", "answers": ["55 tisíc"]}
{"title": "Pivo#Charakteristika", "context": "7. tisíciletí př. n. l. Obsah alk. 2 až 7 % (může být i mnohem více) Použití konzumuje se čisté (vychlazené), či s nealkoholickými nápoji Pivo je kvašený alkoholický nápoj hořké chuti vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a (nikoli nezbytně, ale většinou) chmele pomocí pivovarských kvasinek (eventuálně divokých kvasinek), který se těší značné oblibě v Česku i v zahraničí. Na území Česka se jedná o nejkonzumovanější alkoholický nápoj (2019: 188,6 litrů na osobu, 1. místo na světě[1]). Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název České pivo chráněn jako zeměpisné označení.[2][3] Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie, a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Je však možné, že Sumerové připravovali pouze kvas.[4] Pivo je staroslověnské slovo,[5] které označovalo „nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější“.[6] V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok.[7] Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry,[8] což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv), respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok.[9]", "question": "Je název České pivo chráněn jako zeměpisné označení?", "answers": ["Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název České pivo chráněn jako zeměpisné označení.[2][3]"]}
{"title": "Riga", "context": "Riga (lotyšsky: Rī) je hlavní město Lotyšska. Leží při ústí řeky Daugavy (Západní Dviny) do Rižského zálivu Baltského moře. Má rozlohu 307 km2 a s více než 702 tisíci obyvateli je největším městem Pobaltí. Slouží jako kulturní, vzdělávací, politické, obchodní a průmyslové středisko širokého okolí, plní i důležitou tranzitní roli mezi západními státy a Ruskem. Historické centrum Rigy, někdejšího hanzovního města, je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO; krom několika středověkých sakrálních památek se město vyznačuje výraznou secesní architekturou, která je porovnatelná s městy jako je Vídeň, Petrohrad nebo Barcelona. Nejčastěji přijímaným etymologickým vysvětlením jména města je to, že jde o německou zkomoleninu z livonštiny (oblast pobřeží kolem dnešní Rigy byla v raném středověku sídlem kmene Livů, kteří mj. dali jméno i středověkému Livonsku), v níž existuje slovo ringa (\"smyčka, oblouk\"), což by mohl být odkaz na četná ramena a velkou okrouhlou zátočinu, jež tu před svým vyústěním do moře tvoří řeka Daugava. V zimě se v Rize pohybují teploty okolo -5° C, v létě mezi 15 a 20° C. Podnebí je mírné, přímořské, se zřetelnou aktivitou cyklonů a značným podílem srážek. V Rize je velké množství akademických institucí, včetně Lotyšské univerzity (Latvijas Universitā), Technické univerzity (Rī Tehniskā universitā) a univerzity Stradin (Rī Stradiņ universitā). V Rize zasedá i lotyšský parlament (Saeima) a na Rižském hradě sídlí lotyšský prezident. V posledních letech se výrazně zvýšil obchodní a turistický cestovní ruch vzhledem k zlepšení komerční a turistické infrastruktury. Riga jako přístavní město je hlavním cestovním uzlem místní silniční a železniční dopravy. Většina turistů cestuje do Rigy letecky. Mezinárodní letiště v Rize je největší v Pobaltí, bylo zmodernizované v roce 2001, k 800. výročí založení města. Mezi lety 1993 a 2001 se letecká doprava zdvojnásobila. Baltské námořní trajekty spojují Rigu se Stockholmem, Kielem a Lübeckem. V období studené války byly v Rize také dvě letecké základny: Rumbula a Spilve. Ve městě se nacházejí všechny důležité finanční instituce, včetně lotyšské centrální banky. Zahraniční obchod se v Rize v posledním období rozvíjí, zvláště po vstupu Lotyšska do Evropské unie 1. května 2004. V Rize je soustředěna přibližně polovina celé průmyslové kapacity Lotyšska, především v oblasti finančnictví, veřejných služeb, potravinářství, farmakologie, zpracování dřeva, tiskařství. Je zastoupen textilní a nábytkářský průmysl a výroba komunikačních zařízení. Přístav v Rize je důležitým centrem dopravy zboží.", "question": "Kde se nachází univerzita Stradin?", "answers": ["V Rize"]}
{"title": "Johnsonovo vesmírné středisko", "context": "Johnsonovo vesmírné středisko (Lyndon B. Johnson Space Center) je středisko Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA). Nachází se v jihovýchodním Houstonu, v Texasu. V roce 1973 bylo středisko přejmenováno na počest prezidenta a texaského rodáka Lyndona B. Johnsona. == Historie == NASA připravující program letů Apollo měla v Langley svou Skupinu pro pilotované lety (Space Task Group – STG), kterou v roce 1959 vedl Robert Gilhurt. Tato skupina byla přetvořena na Středisko pilotovaných lodí (Manned Spacecraft Center – MSC). Toto středisko bylo později přetvořeno a přejmenováno na Lyndon B. Johnson Space Center – JSC. == Činnost střediska == Je sídlem oddílu astronautů Spojených států amerických a je zodpovědné za jejich výcvik. V Johnsonově vesmírném středisku sídlí Středisko řízení vesmírných letů NASA, které koordinuje a sleduje všechny pilotované vesmírné lety Spojených států, to jest lety raketoplánů a činnost Mezinárodní kosmické stanice (ISS), v minulosti programů Mercury, Gemini, Apollo, Skylab. Johnsonovo vesmírné středisko je také zodpovědné za řízení operací na White Sands Test Facility v Novém Mexiku, která slouží jako záložní přistávací místo raketoplánů a jako centrum pro koordinaci připravovaného programu Constellation, který nahradí raketoplány po roce 2011. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lyndon B. Johnson Space Center na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Johnsonovo vesmírné středisko ve Wikimedia Commons (anglicky)Lyndon B. Johnson Space Center, oficiální stránky", "question": "Kde se nachází Johnsonovo vesmírné středisko?", "answers": ["Houstonu"]}
{"title": "Madrid", "context": "Jakožto hlavní město, sídlo vlády a sídlo španělského krále, je Madrid zároveň politickým, ekonomickým a kulturním centrem Španělska. Současnou starostkou města je Manuela Carmena z Ahora Madrid. Madridská aglomerace má třetí nejvyšší HDP v Evropské unii. Vliv města se odráží v politice, vzdělávání, médiích, módě, vědě, kultuře i umění. To všechno přispívá k tomu, že je Madrid jedním z nejvýznamnějších globálních měst. Díky své ekonomické produkci, vysoké životní úrovni a šíří trhu je Madrid považován za největší finanční centrum jižní Evropy a Pyrenejského poloostrova; město je sídlem vedení mnoha významných španělských firem, jako jsou Telefónica, Iberia nebo Repsol. Podle žebříčku časopisu Monocle z roku 2014 je Madrid sedmnáctým nejvhodnějším městem pro život. V Madridu sídlí vrchní vedení mnoha organizací: Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO), která spadá pod OSN, Organizace ibero-amerických států (OEI), PIOB či SEGIB. Město je také centrem mezinárodních regulátorů španělského jazyka: vedení Španělské královské akademie (RAE) či Instituto Cervantes. I když Madrid disponuje moderní infrastrukturou, mnoho jeho historických čtvrtí a ulic si stále zachovává svůj původní vzhled a specifickou náladu. Mezi přední madridské pamětihodnosti patří Královský palác (Palacio Real), Královské divadlo, park Buen Retiro, budova Národní knihovny, řada galerií a muzeí, jako např. Museo del Prado, Museo Reina Sofía či muzeum moderního umění Museo Thyssen-Bornemisza.", "question": "Jak se nazývá hlavní město Španělska?", "answers": ["Madrid"]}
{"title": "Boubín", "context": "Boubín (1362 m n. m.) (německy Kubany) je hora v Boubínské hornatině, pátý nejvyšší vrchol české části Šumavy a třetí nejvyšší v Jihočeském kraji. Je 16. nejvyšší horou ležící uvnitř území ČR (tj. mimo státní hranici) a nejvyšší takovou horou na Šumavě a v Jihočeském kraji. Nachází se 3,5 km východně od Kubovy Hutě, vrcholová část náleží katastrálnímu území Včelná pod Boubínem, části obce Buk (okres Prachatice). Oblý masív Boubína tvoří spolu s ostře tvarovaným Bobíkem (1264 m n. m.) charakteristickou siluetu Šumavy viditelnou i ze značně vzdálených míst. Masiv Boubína je tvořen především horninami moldanubika - migmatity a pararulami. České jméno hory (ve tvaru Bubyn) je doloženo v latinské listině z roku 1398 a znamenalo Búbův (Boubův) vrch. Německé obyvatelstvo nazývalo horu Kuboberg (poprvé doloženo v roce 1728) podle osady Kubohütten (Kubova Huť) založené v 16. století. V 19. století byl německý název uměle pozměněn na Kubany ve smyslu hora Kubanova. Stáří Boubínského pralesa se odhaduje na 12 000 let a v minulosti měl prales i hora mnohá využití. V 19. století se Boubín používal především ke splavování dřeva a vedly tudy pašerácké stezky. V roce 1833 byla pro umožnění plavby dřeva z boubínských lesů do sklárny v Lenoře vybudována na jižním svahu Boubína (2 km od vrcholu, v nadmořské výšce 925 m) splavovací nádrž na Kaplickém potoce zvaná Boubínské jezírko. Svému účelu sloužilo ještě v roce 1957. Hlavní zásluhu na vyhlášení Boubínského pralesa rezervací v roce 1858 měl schwarzenberský lesmistr Josef John, na jehož počest byl na Srním vrchu (1 km západně od vrcholu Boubína, v nadmořské výšce 1296 m) postaven pomník Johnův kámen označující trojmezí tří bývalých polesí - Zátoň, Kubova Huť a Včelná. Související informace naleznete také v článku Boubín (rozhledna). Od listopadu 2004 je na vrcholu znovu vybudovaná dřevěná rozhledna, 21 m vysoká, nabízející znamenitý rozhled na celé panorama Šumavy (Libín, Kleť, Chlum, Bobík, Smrčina, Plechý, Stožec, Třístoličník, Luzný, Černá hora, Poledník) na jedné straně a do nitra Čech (Vimperk, Brdy, JE Temelín, Hluboká nad Vltavou) na straně druhé. Za dobré viditelnosti lze spatřit Alpy (např. Dachstein). Jedná se o druhou nejvýše položenou rozhlednu v Česku a nejvýše položenou rozhlednu v Jihočeském kraji. Po dřevěném schodišti (109 schodů) umístěném v ose věže se turista dostane až na ochoz, umístěný v sedmém nadzemním podlaží.", "question": "Jaká je výška Boubína?", "answers": ["1362 m"]}
{"title": "Studená válka", "context": "=== Invaze do Československa === V roce 1968 v Československu probíhalo pražské jaro, období politického uvolnění, jehož reformy se pokoušely Československo demokratizovat. Během pražského jara vzrůstala svoboda tisku, slova a pohybu, uvažovalo se o multipartijním systému vlády, byla omezována moc tajné policie a uvažovalo se o odstoupení od Varšavské smlouvy.Jako odpověď na pražské jaro sovětská armáda spolu s dalšími vojsky Varšavské smlouvy vpadla do Československa. Po invazi následovala vlna emigrace, kdy Československo opustilo na 300 000 lidí. Proti invazi protestovaly Jugoslávie, Rumunsko a Čína a komunistické strany ze zemí západní Evropy. === Brežněvova doktrína === V listopadu 1968, měsíc po invazi do Československa, vyhlásil Brežněv doktrínu, ve které si připsal právo na porušení suverenity jakéhokoli státu, který se snažil nahradit marxismus-leninismus kapitalismem. Prohlásil, že \"...to už nadále není záležitost jenom lidu té země, nýbrž společná věc všech socialistických zemí\". Důvodem pro zavedení doktríny byly neúspěchy marxismu-leninismu ve státech jako Polsko, Maďarsko a Východní Německo, které procházely stagnací nebo dokonce poklesem životní úrovně, což bylo v kontrastu s prosperitou Západního Německa a celkově západní Evropy. === Vystupňování ve Třetím světě === Na konci dubna 1965 vyslal prezident Lyndon B. Johnson do Dominikánské republiky zhruba 22 000 vojenských jednotek za účelem jednoroční okupace území, a to kvůli hrozbě revoluce ve stylu Kuby. V prezidentských volbách v roce 1966 zvítězil konzervativní Joaquín Balaguer. V Indonésii se antikomunista Suharto násilně ujal vlády nad zemí, když sesadil Sukarna a snažil se zavést vládu \"Nového řádu\". Mezi lety 1965 a 1966 bylo zavražděno zhruba půl milionu členů a podporovatelů Indonéské komunistické strany a dalších levicových organizací.Ve stupňující se americké intervenci v konfliktu mezi Jižním Vietnamem a komunistickým Vietkongem prezident Johnson vyslal do jihovýchodní Asie asi 575 000 jednotek, ale jeho. drahá politika oslabila americkou ekonomiku a v roce 1975 vyústila v pro USA ponižující porážku této světové velmoci jedním z nejchudších států světa.V Chile se prezidentem ve volbách roku 1970 stal kandidát socialistické strany Salvador Allende, který se tak stal prvním demokraticky zvoleným marxistickým prezidentem v Americe.", "question": "Proč byla zavedená Brežněvova doktrína?", "answers": ["neúspěchy marxismu-leninismu ve státech jako Polsko, Maďarsko a Východní Německo"]}
{"title": "Vatikán", "context": "S rozlohou přibližně 44 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Stát Vatikán vznikl roku 1929 na základě Lateránských smluv, které podepsal kardinál Pietro Gasparri jménem Svatého stolce a předseda vlády Benito Mussolini jménem království Itálie. Smlouvy o Vatikánu hovoří jako o novém útvaru (preambule a článek III.), nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (756-1870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870. Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchický, kterému vládne doživotně volený římský biskup - papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Od svého návratu z Avignonského zajetí v roce 1377 papežové sídlí převážně v Apoštolském paláci, který se nyní nachází ve Vatikánu. Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem pro 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Nezávislý městský stát vznikl roku 1929 na základě Lateránské smlouvy mezi Svatým stolcem a Itálií. Dokumenty Vatikánu se vydávají v italštině, která je i komunikačním jazykem Vatikánu, kdežto oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydány hlavně latinsky. Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území se nacházejí významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple, Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 \"patriarchální\") sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo. Název Vatikán pochází od pahorku Vaticanus Mons, na kterém se nachází, a je odvozeno ze starolatinského vates (věštec) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna. Bažinatá část pod pahorkem se nazývala Campus Vaticanus (Vatikánské pole) a obě byly ještě v dobách pozdního císařství vně Aurelianových hradeb.", "question": "Ve kterém roce vznikl Vatikán?", "answers": ["1929"]}
{"title": "Tichý oceán", "context": "Tichý oceán nebo Pacifik je největší oceán na Zemi. Rozlohou 165,25 milionů km2 je větší, než všechna pevnina o ploše 148,94 milionů km2. Rozprostírá se od Arktidy na severu po Antarktidu na jihu (např. podle Národní zeměpisné společnosti; podle Mezinárodní hydrografické organizace však sahá pouze k jižní 60. rovnoběžce) a ze stran je ohraničen Asií a Austrálií na západě a Severní a Jižní Amerikou na východě. S celkovou rozlohou 165,25 milionů km2 (resp. 155,6 milionů km2 při uvažování Jižního oceánu) bez okrajových moří zabírá 46 % (43 %) vodních ploch a 32 % (30,5 %) celkového povrchu Země. V nejširším místě v tropech měří přes 20 000 km, což je přibližně polovina obvodu zeměkoule, od severu k jihu jeho délka přesahuje 16 000 km. Rovník oceán rozděluje na Severní pacifický oceán a Jižní pacifický oceán. Mariánský příkop, při západní části Severního Pacifiku, je s hloubkou 10 994 metrů nejhlubším místem na Zemi. Nachází se v něm asi 25 000 ostrovů (více než ve všech ostatních oceánech dohromady), většina ostrovů je situována na jih od rovníku. Na západě je lemován prstencem činných sopek - Pacifický ohňový kruh. Pro Tichý oceán jsou typická častá zemětřesení, které mají většinou za důsledek tsunami. V letech 1900 - 2004 bylo zaznamenáno přibližně 800 vln, 17 % u pobřeží Japonska. Oba názvy vycházejí z plavby portugalského mořeplavce Fernã de Magalhã, který při své cestě na Filipíny v roce 1520 zažil v jeho vodách klidnou plavbu. V latině se moře nazývá Mare Pacificum, \"poklidné moře\", odtud název Pacifický, česky Tichý oceán. Pro Evropany objevil Tichý oceán Španěl Vasco Nuňez de Balboa (1476-1517), který v roce 1513 překročil Panamskou šíji. Na mapě se Tichý oceán objevil ale již v roce 1507, přestože pro to tehdejší kartografové neměli vůbec žádný důkaz. Filipínské moře Korálové moře Jihočínské moře Tasmanovo moře Beringovo moře Japonské moře Ochotské moře", "question": "Kde se nachází nejhlubší místo na Zemi?", "answers": ["Mariánský příkop"]}
{"title": "Biatec", "context": "Biatec Originální Biatec a jeho replika na moderní slovenské pětikoruně Biatec (taktéž Biatex) bylo jméno osoby, pravděpodobně vladaře, jehož jméno se vyskytovalo na keltských mincích ražených kmenem Bójů na území dnešní Bratislavy a okolí v letech 60-40 př. n. l.[1] Podle něj byl pojmenován typ mincí, na nichž se vyskytuje. V literatuře se též nazývají „hexadrachmy bratislavského typu“.[2] Jednalo se o velké a vysoce kvalitní napodobeniny řeckých hexadrachem nebo tetradrachem vyrobené nejčastěji ze stříbra. Počátek jejich výroby souvisí pravděpodobně s přesídlením Bójů z Čech do dunajské nížiny.[3] Jejich ražba ustala po porážce Bójů Dáky v polovině 1. století př. n. l., ale ještě po určitou dobu se vyskytovaly v oběhu. V souvislosti s touto válkou bylo v průběhu 20. století objeveno celkem 14 pokladů těchto mincí zakopaných v zemi, z nichž 6 se vyskytovalo na území Bratislavy. V jednom z nich, objeveném roku 1942, se našlo celkem 270 mincí.[3] Na reversu mívaly uveden latinkou psaný nápis. U většiny z nich jde o jména (například NONNOS, DEVIL, BUSU, BUSSUMARUS, TITTO, COISA, COUNOS). Dle jazykového rozboru jsou to vesměs jména keltská, v některých případech také keltsko-illyrská.[1] Ze 14 různých nápisů se BIATEC (někdy také jen BIAT) na nich objevuje nejčastěji. Tyto nápisy představují nejstarší použití písma na územní dnešního Slovenska.[2] Společně s nápisem se na reversu obvykle vyskytoval jezdec na koni nebo různá mytologická či reálná zvířata (gryf, lev, kanec, kentaur). Na aversu se nacházela jedna nebo dvě kryjící se hlavy. Mince typu Biatec měly průměr 25 milimetrů a hmotnost 16,5-17 gramů.[3] Koncem laténského období se také razily v menší stříbrné (tzv. „simmeringského typu“ podle naleziště Simmering-Wien) nebo ve zlaté mušlovité verzi. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Biatec na anglické Wikipedii. 1 2 PODBORSKÝ, Vladimír. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2159-4. S. 207. 1 2 Biatex Hexadrachm1 2 3 FILIP, Jan. Keltská civilizace a její dědictví. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-1079-3.", "question": "Kde se vyskytovalo jméno Biatec?", "answers": ["na keltských mincích ražených kmenem Bójů"]}
{"title": "Červený trpaslík (seriál)", "context": "Uvnitř se nachází více než 2 000 podlaží. Vpředu je lapač, který z vesmírných zdrojů zachytává vodík, který slouží jako palivo pro motory lodi. Červený trpaslík tak může teoreticky plout do nekonečna. Loď představuje sama o sobě malé město, jsou zde nemocnice, bary, diskotéky, celnice i vězení (věznice se nachází na tajném 13. patře přezdívaném \"Tank\"). Při poslední misi byla její posádka tvořena více než 1 000 lidmi a 1 hologramem napájeným z centrální jednotky lodi. Loď je také vybavena menšími výsadkovými plavidly. Tato plavidla jsou buď typu Kosmik, anebo typu Modrý skrček, přičemž obou typů těchto plavidel jsou na lodi desítky. Červený trpaslík vyšel také v knižní verzi (český překlad Ladislav Šenkyřík, nakladatelství Argo), která je v mnoha ohledech odlišná a televizního příběhu se drží jen rámcově. Červený trpaslík 1 - Nekonečno vítá ohleduplné řidiče Červený trpaslík 2 - Lepší než život Červený trpaslík 3 - Poslední člověk Červený trpaslík 4 - Pozpátku Čeští fanoušci seriálu Červený trpaslík pořádají pravidelně setkání pod názvem Trpaslicon. První setkání se uskutečnilo v roce 2003. Na Trpasliconu se promítají oblíbené díly seriálu, hrají společenské hry na motivy Red Dwarf a vystupují zde pozvaní hosté (například dabéři Červeného trpaslíka). Zatím všechny Trpaslicony se uskutečnily v Praze. V seriálu Červený trpaslík se vyskytuje množství parodií na významná díla především z oblasti sci-fi, jako například Vesmírná odysea (dále jen VO) nebo Star Trek (dále jen ST). V mnoha případech je původní dílo dokonce vyjmenováno. Dave Lister je poslední žijící člověk na vesmírné lodi (poté, co posádka zahynula), stejně jako David Bowman v VO. Počítač Holly se v mnohém podobá počítači HAL 9000 z VO. Hudba z úvodní znělky (autor Howard Goodall) v začátku parafrázuje úvod skladby Tak pravil Zarathustra (autor Richard Strauss) z úvodu VO.", "question": "Jak se jmenuje setkání Českých fanoušků seriálu Červený Trpaslík?", "answers": ["Trpaslicon"]}
{"title": "John Lennon", "context": "John Winston Ono Lennon, MBE, rodným jménem John Winston Lennon, (9. října 1940 Liverpool – 8. prosince 1980 New York) byl britský zpěvák a hudební skladatel, člen hudební skupiny The Beatles. Prosadil se také jako malíř, herec, spisovatel a politický aktivista. Významným způsobem ovlivnil vývoj rockové hudby 20. století. == Biografie == === Dětství a mládí (1940–1957) === John Winston Lennon se narodil v liverpoolské porodnici ve válečném roku 1940. Jeho matkou byla Julia (rozená Stanley) a otcem námořník s irskými kořeny Alfred Lennon. John byl pojmenován po otci svého otce a druhé jméno získal po tehdejším premiérovi Anglie Winstonu Churchillovi. Během svého dětství vyrůstal bez otce, který stále plul po moři. Ten sice nejdříve posílal část výplaty, ale poté, co roku 1944 zběhl z armády přerušil s rodinou kontakt. Po půl roce se Alfred vrátil k rodině, ale Julia již byla těhotná s jiným mužem a manželství se rozpadlo. John byl vychováván u své tety Mimi Smith. V červenci 1946 Alfred unesl Johna s plánem ujet na Nový Zéland, ale Julia ho našla a plán mu uťala. Pětiletý John byl postaven před volbu, jestli chce zůstat s otcem či matkou. Nejdříve si vybral otce, ale nakonec zvolil matku. Otce poté znovu uviděl až po dvaceti letech. I přes svou volbu převážnou část dětství strávil u svého strýce a tety ve Wooltonu, předměstí Liverpoolu. Jeho strýc George zemřel v roce 1955, poté John žil jen s tetou. Byl vychován jako anglikán.", "question": "Ve kterém městě se narodil John Lennon?", "answers": ["Liverpool"]}
{"title": "BMW", "context": "Budova zvaná „Čtyřválec“ je sídlem společnosti BMW v Mnichově, v popředí budova BMW muzea. BMW Dixi BMW 303 1933 BMW 328 Roadster 1938 BMW (zkratka pro Bayerische Motoren Werke AG) je německý výrobce automobilů, motocyklů a motorů. Hlavní sídlo společnosti je v Mnichově. BMW je mateřskou společností firem Mini a Rolls-Royce a v nedávné minulosti i bývalé skupiny Rover. V roce 2005 zaměstnával koncern přes 105 000 lidí. Modro-bílý vzor znaku firmy je stylizací bavorské vlajky a znamená symbol výrobce leteckých motorů. Historie Počátky V roce 1916 se spojily dvě německé firmy, Rapp Motorenwerke a Gustav Otto Flugzeugwerke, z kterých vznikla společnost Bayerische Flugzeugwerke. O rok později se společnost přejmenovala na Bayerische Motoren Werke (Bavorské Motorové Závody), tedy BMW. Zpočátku se firma specializovala pouze na výrobu leteckých motorů. S jedním z motorů dokonce získala světový rekord, když v roce 1919 Franz Diemer dosáhl s letadlem poháněným motorem BMW IV rekordní výšky 9 759 metrů. V roce 1922 byla otevřena továrna v Mnichově, na místě kde automobilka sídlí dodnes. O rok později byl sestrojen první motocykl BMW R32. Firma do automobilového průmyslu vstoupila v roce 1928, když odkoupila závod v Eisenachu. Společnost vyráběla pouze jediný model na základě vozu Austin Seven, který vyráběla na základě licence pod označením Dixi.", "question": "Aké barvy je vzor znaku firmy BMW?", "answers": ["Modro-bílý"]}
{"title": "Hormon", "context": "Hormony jsou sloučeniny, které slouží v těle mnohobuněčných organismů jako chemický přenašeč od jedné buňky (nebo skupiny buněk) pro jiné. Hormony jsou produkovány v tělech všech mnohobuněčných včetně rostlin, mohou v nich tak řídit průběh a vzájemnou koordinaci reakcí v organismu. Od enzymů se odlišují také tím, že působí jen na žijící buňky. Působení hormonu je závislé na jeho detekci buňkou, hormon musí interagovat s odpovídajícím buněčným receptorem, který pak spustí kaskádu sekundárních reakcí, které vedou až k pro hormon typické odezvě. Vzhledem k tomu, že různé buňky uvnitř těla mohou mít receptory k danému hormonu v různém počtu nebo odlišně citlivé, tak hormon může působit přednostně na skupiny buněk s nejvyšší citlivostí. Související informace naleznete také v článku fytohormon. Rostlinné hormony se od živočišných odlišují obvykle menší specifičností - každý z hormonů působí širší paletu účinků, ve svém účinku se také často překrývají a některé z fyziologických účinků také vznikají pouze v závislosti na vzájemné kombinaci působení fytohormonů. Mezi fytohormony řadíme: auxiny cytokininy ethylen (ethen) gibereliny kyselinu abscisovou brassinosteroidy Hormony vznikají ve specializovaných endokrinních (řecky endon – uvnitř, krinein – vylučovat) žlázách, z nichž se dostanou prokrvením do krevního oběhu (vnitřní sekrece). Mohou vznikat také i v buňkách orgánů, které mají primárně jiné úlohy. Tyto hormony potom obvykle slouží jen uvnitř tohoto orgánu, např. hormon sekretin působí pouze na buňky sliznice a slinivky břišní. Hormony vznikající v nervovém systému nebo jeho buňkách se označují jako neurohormony. U obratlovců se tyto buňky nacházejí v mezimozku, kde řídí příjem a výdej vody a soli nebo ovlivňují napětí cévních stěn (obzvláště u savců). U mnoha ptáků (např. slepic) ovlivňují v závislosti na intenzitě slunce a světla polohovou koordinaci. Některé patří mezi pohlavní hormony. Hormony jsou produkty žláz s vnitřní sekrecí, nebo tkání produkující hormony, vylučované přímo do krevního oběhu. Mají většinou bílkovinnou povahu (jde tedy o aminokyselinové hormony) nebo jde o látky odvozené od cholesterolu (steroidy). Hormony mají specifický účinek – nemohou být tedy nahrazeny žádnou jinou látkou.", "question": "Co mohou řídit hormony v těle?", "answers": ["průběh a vzájemnou koordinaci reakcí v organismu"]}
{"title": "BMW", "context": "YEH5ZCD6E441RHVHD759 Některá data mohou pocházet z datové položky. Budova zvaná „Čtyřválec“ je sídlem společnosti BMW v Mnichově, v popředí budova BMW muzea. BMW Dixi BMW 303 1933 BMW 328 Roadster 1938 BMW (zkratka pro Bayerische Motoren Werke AG) je německý výrobce automobilů, motocyklů a motorů. Hlavní sídlo společnosti je v Mnichově. BMW je mateřskou společností firem Mini a Rolls-Royce a v nedávné minulosti i bývalé skupiny Rover. V roce 2005 zaměstnával koncern přes 105 000 lidí. Modro-bílý vzor znaku firmy je stylizací bavorské vlajky a znamená symbol výrobce leteckých motorů. Historie Počátky V roce 1916 se spojily dvě německé firmy, Rapp Motorenwerke a Gustav Otto Flugzeugwerke, z kterých vznikla společnost Bayerische Flugzeugwerke. O rok později se společnost přejmenovala na Bayerische Motoren Werke (Bavorské Motorové Závody), tedy BMW. Zpočátku se firma specializovala pouze na výrobu leteckých motorů. S jedním z motorů dokonce získala světový rekord, když v roce 1919 Franz Diemer dosáhl s letadlem poháněným motorem BMW IV rekordní výšky 9 759 metrů. V roce 1922 byla otevřena továrna v Mnichově, na místě kde automobilka sídlí dodnes. O rok později byl sestrojen první motocykl BMW R32.", "question": "Proč má firma BMW modro-bilý vzor znaku?", "answers": ["Modro-bílý vzor znaku firmy je stylizací bavorské vlajky a znamená symbol výrobce leteckých motorů."]}
{"title": "Blake Lively", "context": "Blake Christina Lively (* 25. srpna 1987 Tarzana, Kalifornie) je americká herečka a modelka, která ztvárnila jednu z hlavních postav Sereny van der Woodsenové v americkém televizním seriálu Super drbna. Dále se objevila ve filmech Sesterstvo putovních kalhot, Soukromé životy Pippy Lee, Divoši, Green Lantern a Věčně mladá. V roce 2012 se provdala za herce Ryana Reyonldse. Mají dvě dcery James a Ines. == Životopis == Narodila se jako poslední z pěti dětí do umělecky založené rodiny. Jejím otcem je herec Ernie Lively, matka se jmenuje Elaine. Její sourozenci jsou Eric, Jason a sestry Robyn a Lori, kteří měli také filmové ambice, a proto bylo téměř jasné, že i nejmladší člen rodiny půjde v jejich stopách. Původně se vůbec herectví nechtěla věnovat, plánovala studovat na Stanfordově univerzitě. Během léta mezi druhým a s třetím ročníkem na Burbank High School navštívila pár konkurzů a v jednom z nich získala roli ve filmu Sesterstvo putovních kalhot. == Kariéra == Svojí hereckou kariéru zahájila v 10 letech, kdy se objevila ve filmu Sandman, který režíroval její otec. Potom nastala delší pauza, po které se vrátila a v roce 2005 si zahrála roli Bridget ve filmu - Sesterstvo putovních kalhot. Za roli byla v roce 2005 nominována na cenu Teen Choice Award. V roce 2006 si zahrála v hororu Simon Says a účinkovala i ve filmu Accepted. V roce 2007 přijala roli Sereny van der Woodsenové v seriálu televize The CW Super drbna, který měl premiéru v září roku 2007, kde hrála po boku Leighton Meester a Taylor Momsen. Rok poté si znovu zahrála roli Bridget v pokračování filmu Sesterstvo putovních kalhot 2, který získal pozitivní ohlas, stejně jako jeho první díl. V roce 2009 hrála menší roli Gabrielly DiMarco v romantické komedii s názvem New Yorku, miluji Tě!", "question": "Kolik dětí má Blake Lively?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Po volbách v roce 2006 drží poprvé od roku 1994 většinu ve sněmovně reprezentantů i v senátu Demokratická strana, která získala ještě větší náskok v roce 2008, včetně úspěchu v prezidentských volbách. Od roku 2017 je prezidentem Spojených států republikán Donald Trump. === Přední politické strany === Republikánská strana – strana se hlásí ke konzervatismu a snaží se např. o rozvoj podnikání. Jedna ze dvou hlavních stran, má status pravice. Demokratická strana – oficiálně liberální strana, soustředí se na rozvoj sociální a státní oblasti. V Americe má status levice, v Evropě je vnímána spíše jako středová, protože je ekonomicky konzervativnější než evropské levicové strany. === Zahraniční politika === ==== Vývojové tendence ==== Spojené státy ovlivňují v širokém měřítku celosvětový ekonomický, politický a vojenský vývoj. Tento vliv vyvolává četné diskuze o jejich zahraniční politice po celém světě. Téměř všechny státy mají ve Washingtonu svá velvyslanectví a mnoho z nich konzuláty po celé zemi. Nicméně Írán, Severní Korea, Bhútán a Súdán diplomatické styky se Spojenými státy neudržují. Spojené státy jsou zakládajícím členem Organizace spojených národů se stálým zastoupením v Radě bezpečnosti OSN a právem veta. Jsou členem mnoha dalších mezinárodních organizací. Současnými spojenci jsou Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Izrael a státy NATO, z nichž Spojené království Velké Británie a Severního Irska má s USA další nadstandardní vztahy. Navíc mají USA úzké diplomatické, ekonomické a kulturní vztahy se státy, s nimiž sousedí, tedy s Kanadou a Mexikem. Jako celek prošla zahraniční politika USA především ve 20. století rozmanitým vývojem. Monroeova doktrína z roku 1823 definovala celou západní polokouli za sféru vlivu Spojených států. Po vítězné španělsko-americké válce v roce 1898 Spojené státy anektovaly Havaj, Portoriko a Filipíny.", "question": "Udržuje Írán diplomatické vztahy se Spojenými státy?", "answers": ["Nicméně Írán, Severní Korea, Bhútán a Súdán diplomatické styky se Spojenými státy neudržují."]}
{"title": "Japonsko", "context": "Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až do roku 1972, aby byla zajištěna stabilizace východní Asie. Vojenská přítomnost USA v Japonsku je však stále významná. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Japonska. Japonsko leží na východním okraji asijského kontinentu. Stát je tvořen řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu. Největší ostrovy jsou (od severu k jihu) Hokkaidó (北), Honšú (本, největší ostrov), Šikoku (四) a Kjúšú (九). K těmto ostrovům patří i skupina menších ostrovů v bezprostřední blízkosti i ostrovy více vzdálené např. Okinawa. Celková délka pobřeží všech ostrovů je 33 889 km. Japonsko je země z velké části hornatá. Nejvyšší horou je Fudži (3776 m), další nejvyšší hory jsou uvedeny v seznamu japonských třítisícovek, nejprominentnější hory jsou v seznamu japonských ultraprominentních vrcholů. Lidé se soustřeďují převážně do pobřežních oblastí. Hustota obyvatelstva je velmi vysoká; Japonsko je, co se týče hustoty zalidnění, 30. na světě. Slabá zemětřesení jsou častá, protože Japonsko se nachází na hranici tří tektonických desek. Velká zemětřesení se vyskytnou během každého století několikrát a často také vyvolají vlny tsunami. Poslední velká zemětřesení byla v letech 1923 (Velké zemětřesení v Kantó, 8,3 stupně), 1995 (Zemětřesení v Kóbe, 7,2 stupně), 2004 (oblast Čúecu, 6,9 stupně) a 2011 (Zemětřesení a tsunami v Tóhoku, 8,9 stupně), které pravděpodobně připravilo největší katastrofu od 2. světové války. Počet mrtvých se odhaduje až na 11 000 a čtvrt miliónu lidí připravily živly o domov. Podnebí Japonska je oceánické, vlhké a monzunové, ale díky rozloze země se klima v různých oblastech liší.", "question": "Na hranici kolika tektonických desek se nachází Japonsko?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Mořčák evropský", "context": "Je rozšířen od severního Norska až po Maroko a dále na Kapverdské ostrovy a do Senegalu. Znám je i ze Středozemního a Černého moře. Chybí v Baltském, Barentsově, Bílém a Kaspickém moři. == Ekologie == Obývá pobřežní vody do 100 m hloubky, ale běžněji se vyskytuje v mělkých vodách, v pobřežní zóně, v ústí řek či v lagunách. V létě žije v pobřežních vodách a ústí řek, ale v chladnějším počasí se pohybuje v pobřežních vodách a v zimě se stěhuje do hlubokých vod na severu. Snáší velké teplotní rozdíly, pohybuje se ve vodě o teplotě 5-28 °C. == Potrava == Je to dravý druh, který se živí převážně malými pelagickými rybami, jako jsou sardinky a smáčci. Také se živí korýši a chobotnicemi. Mladí jedinci konzumují spíš bezobratlé. Je to oportunistický predátor, živí se jakýmkoli druhem kořisti, který je v určitém místě sezónně hojný. Během svého života rozvíjejí různé strategie, aby byl lov kořisti co nejefektivnější. == Rozmnožování == Tření probíhá ve skupinách. Jikry jsou pelagické.", "question": "Živí se Morčák evropský jinými rybami?", "answers": ["Je to dravý druh, který se živí převážně malými pelagickými rybami, jako jsou sardinky a smáčci."]}
{"title": "Kréta", "context": "Kréta (též Candia, řecky Κ, anglicky Crete) je největší řecký a celkově pátý největší ostrov ve Středozemním moři. Zahrnuje více než 99 % rozlohy stejnojmenného kraje a nacházejí se na něm čtyři řecké regionální jednotky – Iraklio, Chania, Rethymno a Lasithi. Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia – vládce olympských bohů. Hlavní město je Iraklio, dalšími významnějšími městy jsou Chania, Rethymno a Ágios Nikólaos, která zároveň představují centra jednotlivých prefektur. == Geografické údaje == Rozloha ostrova činí 8261 km2. Ze severu ho omývá Krétské moře (jižní část Egejského moře) a z jihu Libyjské moře. Kréta je hornatý ostrov, nejvyšší hora Psiloritis v pohoří Idi Ori má 2456 m n. m., druhá nejvyšší hora Páhnes v pohoří Levka Ori má 2453 m n. m. Severní pobřeží je pozvolné, na jihu však je strmé a jsou tam útesy. Krétu tvoří vápencová kra, která byla vytvořena při stejném vrásnění jako Balkánské pohoří. Výjimku tvoří Mesarská nížina, která je největší v celém Řecku. === Klima === Počasí na ostrově Kréta je typicky středozemní a patří k nejteplejším z Řecka, jeho ostrovů i celé Evropy.", "question": "Je Kréta dle starořeckých mýtů považována za místo zrození boha Dia?", "answers": ["Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia – vládce olympských bohů."]}
{"title": "Kalifornie", "context": "V severovýchodní části této pouště leží Údolí smrti, kde se nachází nejníže ležící bod (Badwater, 85 m pod úrovní hladiny oceánu) a zároveň nejteplejší místo v Severní Americe. Kalifornie je i známá výskytem častých a velice intenzivních zemětřesení, které souvisí se zlomem San Andreas, jenž probíhá po celé délce státu. Známé je zemětřesení, které v roce 1906 postihlo San Francisco. Většina velkých měst je soustředěna u pacifického pobřeží, kde panuje středomořské podnebí. průměrná nadmořská výška je 884 m, šířka státu je 403 km, délka státu je 1240 km. Los Angeles San Diego San José San Francisco Fresno Sacramento Long Beach Oakland Bakersfield Anaheim Kalifornie je stát s nejvyšším HDP v USA. Tvoří celých 14 % ekonomiky Unie. HDP Kalifornie činí 1,4 bilionu dolarů. Po Japonsku, Číně, Německu a Velké Británii to je největší HDP na světě. Roční příjem na obyvatele je 47 000 dolarů (tj. 3 916 dolarů měsíčně). To je o 1/3 víc než celostátní průměr. Průmysl je třikrát větší než zemědělství. Kalifornie je největším centrem počítačového průmyslu na světě, který je soustředěn v Silicon Valley. V Kalifornii se vyrábí nejvíce filmů na světě (kromě indického Bollywoodu). Filmový průmysl je soustředěn ve městě Los Angeles, ve čtvrti Hollywood. Průměrný rozpočet filmu je 100 milionů dolarů.[zdroj? ] Nezaměstnanost v Kalifornii za posledních 20 let rapidně klesla a v roce 2006 byla 4,9 %. Ač je ekonomika Kalifornie velmi rozvinutá, je zde mnoho lidí žijících na hranici chudoby a je zde mnoho bezdomovců, i přesto, že bydlení je levné a volných pracovních míst je mnoho. Zejména v okolí velkých měst, jako je Los Angeles.", "question": "Kde je soustředěno centrum počítačového průmyslu v Kalifornii?", "answers": ["v Silicon Valley"]}
{"title": "Pavel Janků", "context": "Pavel Janků (* 28. dubna 1969, Šumperk) je bývalý český profesionální hokejista. Nastupoval na pozici útočníka. Jeho drobná postava mu umožňuje hrát především technický hokej. V sezonách 2011/2012 a 2012/2013 byl asistentem trenéra u týmu HC Oceláři Třinec, z kterého byl však spolu s hlavním trenérem po sezoně 2012/2013, kdy tým skončil celkově na 4. místě, velice překvapivě odvolán. Za svou kariéru procestoval mnoho klubů a zůstal v nich několik sezón. Svou kariéru začal v Brně. Dále hrál ve Zlíně a následně šel do Třince, kde působil 7 odehraných sezón. Po 7 sezónách mu Třinec oznámil, že nezapadá do koncepce a tak se rozhodl jít do Ústí nad Labem, kde byl 4 sezóny. Zkusil sezóny v klubech: Slavia, Karlovy Vary, Jihlava a Vsetín. V roce 2010 dovršil 41 let a sám potvrdil, že pokud bude zájem, další sezónu si rád zahraje. Za extraligovou zkušenost si získal obdiv především díky čichu na góly (287) a parádním přihrávkám (255), za 756 zápasů. Fanoušci ho mají rádi také díky jeho fair-play. Za 756 zápasů v extralize nasbíral pouhých 174 trestných minut. V reprezentaci odehrál jen 8 zápasů, vsítil branku v 1. minutě v zápase s Norskem. V Ústí hrál poslední sezónu s Alinčem a Pazourkem. Tato formace, i přes svůj věk (dohromady 113 let), ovládla základní část 1. ligy 2009/2010. S Pazourkem se Janků zná už od sezóny, kdy nastoupil do Ústí, takže s ním byl už sehraný, ale s Alinčem hrál první sezónu. Všichni tři si ale padli do oka a pomohli Ústí k 1. místu základní části a alespoň stříbrnému úspěchu v playoff. Svou kariéru ukončil po sezóně 2010/2011. == Reprezentace == Statistiky reprezentace: == Hráčská kariéra == 1989-90 HC Dukla Trenčín 1991-92 Zetor Brno 1992-93 KP Brno (1. liga) 1993-94 AC ZPS Zlín 1994-95 AC ZPS Zlín 1995-96 AC ZPS Zlín, HC Slavia Praha na play off 1996-97 AC ZPS Zlín 1997-98 AC ZPS Zlín 1998-99 HC Becherovka Karlovy Vary 1999-00 HC Becherovka Karlovy Vary, HC Oceláři Třinec 2000-01 HC Oceláři Třinec 2001-02 HC Oceláři Třinec 2002-03 HC Oceláři Třinec 2003-04 HC Oceláři Třinec 2004-05 HC Oceláři Třinec, HC Dukla Jihlava 2005-06 Vsetínská hokejová, HC Oceláři Třinec 2006-07 HC Slovan Ústečtí Lvi (1. liga)", "question": "Jaký hokej umožňuje Pavlu Janků hrát jeho drobná postava ?", "answers": ["technický"]}
{"title": "Červen", "context": "Červen je šestý měsíc gregoriánského kalendáře v roce, má 30 dní. Kolem 21. června začíná na severní polokouli léto. Jméno červen je odvozováno rozmanitě, například Rakowiecki a Leška viděli jeho původ v červenání ovoce a jahod v tomto měsíci, ale Partl odvozoval slovo od červenosti vůbec nebo od červů, kteří v tomto období dělají škody zvláště na štěpích a ovoci. Někteří odvozují jméno měsíce od sbírání červce, hmyzu, ze kteréhož se vyrábělo barvivo. Chladný květen, červen vlažný - je pro sýpky, sudy blažný. Červen-li více sucho než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína. Co v červnu nedá do klasu, červenec nažene v času. Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září. Jaký červen, takový i prosinec. Je-li červen mírný, nebude v prosinci mráz silný. Červen stálý - prosinec dokonalý. Jaká parna se v červnu dostaví, tak se i prosincové mraky postaví. Červen červený jako z růže květ Červnové večerní hřmění - ryb a raků nadělení. Hřímá-li v červnu, zvede se obilí. Červen studený - sedlák krčí rameny. Když v červnu severní větry vějí, tu se bouřky opozdějí. Netřeba v červnu o déšť prositi, přijde, jak začne kositi. Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá. Pláče-li červen a neoschne žitko, v zajících, koroptvích budem mít řídko. V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno. Červen mokrý a studený - bývají žně vždy zkaženy. Často-li se v červnu hrom ozývá, kalné léto potom přicházívá. 1. června se slaví Mezinárodní den dětí (MDD) Obrázky, zvuky či videa k tématu červen ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červen ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc červen?", "answers": ["30 dní"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Od té doby se již na povrchu žádná větší lávová plocha neobjevila a vzhled povrchu se začal utvářet dopady meteoritů a mikrometeoritů, což se projevilo vznikem drobného prachu rozšířeného po celém povrchu a nazývaného regolit.Mimo hypotézu o velké srážce existují i další hypotézy, které se snaží abnormální velikost jádra vůči zbytku planety vysvětlit. Podle jedné z nich vznikla planeta ještě předtím, než se zářivý výkon Slunce stabilizoval, a většina jejího pláště pak byla odpařena do okolního vesmíru při některé z obřích protoslunečních erupcí. Jiná uvádí jako možné vysvětlení domněnku, že velká část lehčích chemických prvků, formujících obvykle plášť, byla vytlačena mimo oblast vzniku Merkuru silným slunečním větrem. == Fyzická charakteristika == Merkur je nejmenší planeta sluneční soustavy s rovníkovým poloměrem 2439,7 km, která dosahuje pouze 38 % průměru Země a je tedy pouze přibližně 1,4 krát větší než pozemský Měsíc. Paradoxně je Merkur menší než dva největší měsíce ve sluneční soustavě Ganymed a Titan. Jedná se o jednu ze čtyř terestrických planet v soustavě, která má pevný kamenitý povrch. Planeta je tvořena přibližně ze 70 % z kovových materiálů a 30 % tvoří křemičitany.", "question": "Nacházejí se ve sluneční soustavě měsíce větší než planeta Merkur?", "answers": ["Paradoxně je Merkur menší než dva největší měsíce ve sluneční soustavě Ganymed a Titan."]}
{"title": "Index tělesné hmotnosti", "context": "Index tělesné hmotnosti, obvykle označovaný zkratkou BMI (z anglického body mass index) je číslo používané jako indikátor podváhy, normální tělesné hmotnosti, nadváhy a obezity, umožňující statistické porovnávání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. Výslednou hodnotu je nutné interpretovat v závislosti na věku a pohlaví, protože zatímco hodnota BMI=23 znamená ve věku 10 let obezitu, tak ve věku 15 let jde již o standardní hodnotu. Stejně tak je potřeba upravit interpretaci pro obyvatele Asie (jiná stavba těla) a sportovce (BMI nedělá rozdíl mezi obsahem tuku a svalů). Index BMI je možné spočítat vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky: : : : : BMI : = : : hmotnost [kg] : : (výška [m]) : : 2 : : : : : :. {\\displaystyle {\\mbox{BMI}}={\\frac {\\mbox{hmotnost [kg]}}{{\\mbox{(výška [m]) }}^{2}}}} : Do tohoto vzorečku se dosazuje hmotnost v kilogramech a výška v metrech a výsledná jednotka kg/m2 se často vynechává. Pro stanovení hodnoty BMI se také používají tabulky, nomogramy nebo počítačové programy. Index tělesné hmotnosti vytvořil někdy v letech 1830–1850 belgický matematik a statistik Adolphe Quetelet při práci na svém systému \"sociální fyziky\", proto se BMI někdy označuje také jako Queteletův index. BMI je nejčastěji používaným ukazatelem, používají se i jiné indexy, např. Brocův index, Rohrerův index nebo WHR index. Brocův a Rohrerův index vycházejí rovněž z poměrů výšky a hmotnosti. WHR index vyjadřuje poměr mezi pasem a boky. Rohrerův index se využívá především v pediatrii. V tomto indexu vystupuje výška postavy se 3. mocninou (index má pak fyzikální rozměr hustoty), takže lépe vystihuje odchylky i pro malé či vysoké postavy (vyjma případu novorozenců).", "question": "Kdo vytvořil index tělesné hmotnosti?", "answers": ["Adolphe Quetelet"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "V roce 2016, kdy uplynulo 400 let od dramatikova úmrtí, probíhaly ve Velké Británii a po celém světě oslavy na počest Shakespeara a jeho díla. William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratford nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna, která byla pokřtěna 26. května 1583. Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté a byla pokřtěna dne 2. února 1585. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu. Hamnetův pohřeb se konal 11. srpna 1596. Po narození dvojčat Hamneta a Judithy následuje období, ze kterého o Shakespearovi nemáme prakticky žádné ověřené informace.", "question": "Přežil Shakespeare do dospělosti?", "answers": ["Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti."]}
{"title": "molekula", "context": "Molekula Různá vyobrazení molekul Molekula je částice složená z atomů nebo iontů. Je důležitým pojmem chemie a, jak už název ukazuje, ústředním pojmem molekulové fyziky a kinetické teorie plynů. Jedná se o částici, představující minimální množství dané látky, jež vstupuje do chemické reakce a určuje zároveň fyzikální vlastnosti látky obsažené v částici.[1] Molekuly jsou zpravidla tvořeny více vázanými atomy (obsahují více atomových jader a sdílený atomový obal, kterým je zprostředkována jejich vazba), z pohledu molekulové fyziky však mohou být i jednoatomové, např. u vzácných plynů. Jsou buď elektricky neutrální, nebo mohou nést kladný nebo záporný náboj a jedná se tedy o ionty. Podle polarity náboje se pak hovoří o molekulových kationtech nebo molekulových aniontech. Na rozdíl od molekulové fyziky vymezuje moderní fyzikální chemie pojem molekuly přísnější definicí, vylučující jednoatomové molekuly nebo molekulové ionty a zahrnující i požadavek na minimální sílu vazby atomů v molekule: Molekula je elektricky neutrální entita sestávající z více než jednoho atomu, přičemž hladina jejího vazbového potenciálu musí vykazovat snížení umožňující obsáhnout alespoň jeden vibrační stav.[2] Molekula představuje kvantum prvků i sloučenin, které může samostatně existovat v plynném stavu.[1] V kondenzovaném stavu látek molekula jako částice často ztrácí svůj smysl ve prospěch rozsáhlejší struktury. Zatímco mnoho kapalin ještě lze považovat za slabě vázané molekuly, u pevných látek je to možné pouze u látek, jejichž struktura (krystalická, kvazikrystalická či amorfní) je držena namísto kovalentních, koordinačně kovalentních, iontových či kovových vazeb pouze relativně slabými mezimolekulovými interakcemi. Za objevitele molekuly se považuje Amedeo Avogadro, který v r. 1811 publikoval výsledky své práce, kterými vysvětlil rozpor Daltonova atomového vysvětlení hmotnostních slučovacích poměrů a Gay-Lussacem zjištěných objemových slučovacích poměrů a formuloval i tvrzení zvané dnes Avogadrův zákon. Za plný průkaz se považuje až o plných 100 let mladší syntéza výsledků experimentálního zkoumání hustoty a viskozity kapalin, kinetické teorie a teorie Brownova pohybu, kterou prezentoval Jean Perrin na 1. Solvayově kongresu konaném v r. 1911 v Bruselu.[1] Rozdělení molekul Podle atomů, z nichž je molekula složena se molekuly dělí na homonukleární – Molekuly obsahující pouze atomy stejného prvku (např. H2, O2). heteronukleární – Molekuly skládající se z různých druhů atomů (např. LiH). Molekula prvku je tvořena atomy jednoho druhu. Molekula sloučeniny obsahuje atomy různých prvků. Vznik molekuly Celková energie systému částic může být vyšší nebo nižší než energie jednotlivých neinteragujících částic. To je ovlivňováno vzájemným působením mezi jednotlivými částicemi (popř. skupinami částic).", "question": "Jak se nazývá částice složená z atomů nebo iontů?", "answers": ["Molekula"]}
{"title": "Nerez", "context": "V roce 1995 vyšly v reedici na CD tři řadová LP Nerezu pod názvem Nerez – antologie doplněné o tři bonusy. Tres vydali stejnojmenné CD a Zdeněk Vřešťál pracoval jako producent s Jaromírem Nohavicou. Tato spolupráce vyvrcholila Nohavicovým albem Divné století (1996; aranže Vít Sázavský) a vytvořením Kapely (Zdeněk Vřešťál, Vít Sázavský, Pavel Plánka, Filip Jelínek, Vlaďka Hořovská, Petra Pukovcová), která Nohavicu začala doprovázet na koncertech. Zaznám z koncertů vyšel na CD Jaromír Nohavica a Kapela – Koncert. Poté opět Nohavica vystupoval sám s kytarou, z Kapely ale vznikla skupina Neřež, která začala hrát písně Zdeňka Vřeštála včetně několika písní z repertoáru Nerezu. V roce 2001 vyšlo CD Co se nevešlo (pozdní sběr), které vzniklo na základech kazety z roku 1991, avšak s digitálním odstraněním šumů. Neřež odehrál několik vzpomínkových koncertů se Zuzanou Navarovou a ke konci roku vyšel výběr Nej, nej, nej. Po smrti Zuzany Navarové 7. prosince 2004 Neřež občas vystupuje s koncertním programem Neřež hraje Nerez. V březnu 2007 vydalo vydavatelství Supraphon reedici všech tří studiových alb Nerezu s novým masteringem a DVD s klipy a archivními záběry doplněné zpěvníkem. Zdeněk Vřešťál v červenci 2008 ohlásil, že píše podrobnou knihu o historii skupiny Nerez, která vyšla v roce 2009 pod názvem Ne, Nerez nerezne. == Reunion == V květnu roku 2018 oznámili Zdeněk Vřeštál a Vít Sázavský, že obnoví skupinu Nerez. Náhradou za zesnulou Zuzanu Navarovou má být Lucia Šoralová. Projekt zvaný Nerez & Lucia poběží paralelně s kapelou Neřež. == Obsazení == Zuzana Navarová, zpěv, perkuse, triangl, texty, melodie 1981–1994 Zdeněk Vřešťál, zpěv, kytara, texty, melodie 1981–1994 Vít Sázavský, zpěv, kytara, aranžmá 1981–1994 Andrej Kolář, perkuse 1981–1985 Vladimír Vytiska, kontrabas 1982–1991", "question": "Kdo má být náhradou za zesnulou Zuzanu Navarovou?", "answers": ["Lucia Šoralová"]}
{"title": "Rosettská deska", "context": "Rosettská deska Rosettská deska v Britském muzeu Rosettská deska (francouzsky la pierre de Rosette) je tradiční název fragmentu staroegyptské kamenné stély s třemi variantami téhož nápisu, které umožnily v 19. století rozluštit egyptské hieroglyfy a položit tak základy moderní egyptologie. Deska se nazývá podle francouzského názvu města Rosette, dnešního Ar-Rašídu při ústí Nilu, poblíž kterého ji našel 15. července 1799 Pierre-François-Xavier Bouchard, důstojník dělostřelectva za Napoleonova tažení do Egypta, při opevňovacích pracích na pevnosti Fort Julien. Deska z černé žuly o výšce 114 cm a šířce 71 cm obsahuje nápis kněze děkujícího roku 196 př. n. l. králi Ptolemaiovi V. Epifanovi vytesaný ve třech shodných verzích: egyptské hieroglyfy – starodávné a náročné obrázkové písmo démotické písmo – pozdní zjednodušené, „lidové“ egyptské písmo řecká alfabeta – překlad textu do starořečtiny Jde vlastně o „kopii“ dekretu, kterým synoda zahrnula panovníka poctami v devátém roce jeho panování. V době ptolemaiovského Egypta byla řečtina úředním jazykem. Deska pomohla k rozluštění démotického písma, které dokončil roku 1814 britský polyhistor T. Young.", "question": "Co umožnilo v 19. století rozluštit egyptské hieroglyfy?", "answers": ["Rosettská deska"]}
{"title": "Igor Jevgeněvič Tamm", "context": "Igor Jevgeněvič Tamm (rusky И́г Е́н Т, Igor Jevgeňjevič Tamm; 26. červnajul./ 8. července 1895greg Vladivostok, Rusko - 12. dubna 1971 Moskva, SSSR) byl sovětský fyzik. Spolu s dalším sovětským fyzikem Iľjou Michajlovičem Frankem na základě klasické elektrodynamiky vypracoval přesnou teorii vzniku Čerenkovova záření. Za tuto práci obdržel v roce 1958 spolu s Pavlem Alexejevičem Čerenkovem a Iľjou Frankem Nobelovu cenu za fyziku. V letech 1913-1914 studoval fyziku na univerzitě v Edinburghu. Po návratu do Ruska dokončil své studium v r. 1918 na Moskevské státní univerzitě a dále pokračoval v akademické a pedagogické kariéře na sovětských univerzitách a v Akademii věd SSSR (akademik od r. 1953). V letech 1920-1944 úzce spolupracoval s prof. Mandelštamem. Od r. 1934 byl šéfem teoretického oddělení v Ústavu L. N. Lebedova AV v Moskvě. Ve svých pracích se zabýval mnoha teoretickými problémy, mimo jiné i teorií atomového jádra, otázkami teorie relativity a kvantové fyziky a fyzikou kosmického záření. Za svou práci na vysvětlení vzniku Čerenkovova záření obdržel v roce 1958 Nobelovu cenu za fyziku. Významné jsou i jeho práce týkající se řízené termonukleární reakce, na kterých spolupracoval s A. D. Sacharovem. Spolu s ním navrhl reaktor s řízenou termonukleární fúzí označovaný jako \"TOKAMAK\". V poválečných letech se také velmi významně podílel na vývoji termojaderné zbraně. Obrázky, zvuky či videa k tématu Igor Jevgeněvič Tamm ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Igor Jevgeněvič Tamm", "question": "Kdy zemřel Igor Jevgenijevič Tamm?", "answers": ["12. dubna 1971"]}
{"title": "New York", "context": "Objevitelem oblasti byl Giovanni da Verrazzano, italský cestovatel ve službách francouzské koruny, který místo nazval Nové Angoulê (Nouvelle Angoulê). První evropskou osadu pod názvem Nový Amsterdam (Nieuw Amsterdam) založili Nizozemci na jižním cípu Manhattanu v roce 1614 za účelem obchodu s kožešinami. Vůdce nizozemských kolonií Peter Minuit koupil Manhattan od kmene Lenape v roce 1626 za 60 guldenů (dnes již vyvrácená legenda říká, že Manhattan byl koupen za skleněné korálky v hodnotě 24 dolarů). V roce 1664 dobyli město Angličané a přejmenovali je na New York na počest pozdějšího krále Jakuba II., tehdy vévody z Yorku a Albany. Na konci druhé anglo-nizozemské války získali Nizozemci kontrolu nad indonéským ostrovem Run, který byl v té době pro ně mnohem významnější, a Angličané si výměnou mohli ponechat kontrolu nad New Yorkem. Do roku 1700 klesla populace kmene Lenape na 200 osob. Význam New Yorku jako přístavu pod britskou vládou rostl. V roce 1754 byla chartou vydanou Jiřím II. založena na dolním Manhattanu Columbijská univerzita, v té době pod jménem Kings's College. Během Americké války za nezávislost se ve městě odehrála série bitev známých pod názvem Newyorská kampaň. V roce 1789 se v New Yorku sešel Kongres a první prezident George Washington byl inaugurován v budově Federal Hall na Wall Street. V roce 1790 předstihl New York Filadelfii jako největší město Spojených států. 19. století pro město znamenalo příliv imigrantů a stálý rozvoj. Vizionářský plán rozvoje z roku 1811 navrhoval rozšířit síť ulic po celém Manhattanu. V roce 1819 byl otevřen Erijský kanál, který propojil newyorský přístav se zemědělskými oblastmi na severu země. Místní politiku ovládla Tammany Hall, politické uskupení uvnitř Demokratické strany kontrolované irskými imigranty. Někteří členové obchodnické aristokracie prosazovali zřízení Centrálního parku, který nakonec vznikl v roce 1857. Na Manhattanu i v Brooklynu žila výrazná svobodná černá menšina.", "question": "Ve kterém městě se nachází redakce novin The Wall Street Journal?", "answers": ["v New Yorku"]}
{"title": "Vladimir Vysockij", "context": "Vladimir Semjonovič Vysockij (rusky В С В, 25. ledna 1938 Moskva – 25. července 1980 Moskva) byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947 - 1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta (William Shakespeare) nebo Galilea (Bertolt Brecht). Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech - viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Zúčastnil se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru (romance), slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza.", "question": "Ve kterém městě se narodil ruský písničkář Vladimir Vysockij?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Boris Leonidovič Pasternak", "context": "Boris Leonidovič Pasternak (Б Л П, 10. února 1890, Moskva – 30. května 1960) byl ruský básník a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1958. Narodil se v umělecké rodině židovského původu. Jeho matka Rosalia Isidorovna Pasternaková (rozená Kaufmanová) byla klavíristka a otec Leonid Osipovič Pasternak akademický umělec na Petěrburské akademii umění. Boris Pasternak měl dvě sestry a bratra. Častými hosty Pasternakových rodičů byli různí ruští umělci, mezi ty nejznámější patřil například Lev Nikolajevič Tolstoj. Roku 1908 skončil gymnázium a pokračoval ve studiu práv na Moskevské univerzitě, roku 1912 studoval krátce i v Marburgu v Německu. Po návratu do Ruska založil společně s přáteli nakladatelství Lyrika, v němž také otiskl několik svých básní. Pasternak byl jedním ze zakládajících členů futuristické skupiny Centrifuga. Vliv na jeho tvorbu mělo především dobré rodinné zázemí a možnost setkávat se s významnými osobnostmi (zejména na něj zapůsobil R. M. Rilke). Za román Doktor Živago, který psal mezi lety 1945–1955, byl vyloučen ze svazu spisovatelů, hrozilo mu odebrání sovětského občanství a vyhnání na Sibiř. Na jeho obranu vystoupila světová inteligence. V Rusku směl román vyjít až v roce 1988 - do té doby bylo dílo různými způsoby kritizováno, někdy dokonce i s osobně motivovaným odporem. Roku 1958 obdržel Nobelovu cenu za celoživotní dílo, které se na nátlak sovětských orgánů zřekl potom, co ji telefonicky přijal. Cenu po jeho smrti přebral jeho syn Jevgenij. Kromě básnické a prozaické tvorby se Pasternak věnoval také překladům Shakespearových tragédií a gruzínských básníků. Pohřben je u Moskvy v spisovatelském městečku – Peredělkině, kde žil v druhé polovině života. Jeho pohřeb se stal demonstrací lásky a úcty k svobodné tvorbě. Blíženec v oblacích: Verše (1914) Nad bariérami – druhá kniha veršů (1914–1916) (1917) Sestra má - život. Léto roku 1917 (1922) Témata a variace: čtvrtá kniha básní (1923) Druhé zrození (1932) V ranních vlacích: Nové básně (1943) Když se vyčasí (1956–1959. ) (1961) Rok devatenáct set pět (1925–26), poéma Vznešená nemoc Poručík Šmidt (1926–27), poéma Spektorskij Lyrika Rok devatenáctsetpět Modrý host Světlohra Hvězdný déšť Život můj.", "question": "Kdy se narodil spisovatel Boris Pasternak?", "answers": ["10. února 1890"]}
{"title": "Moučník", "context": "Moučník je druh jídla upečený z mouky, odtud název moučník. Většinou se jedná o sladké pečivo, ale existují i moučníky slané. Řadí se sem některé dezerty, koláče, buchty, zkrátka pečivo z mouky. Podle serveru Žena.cz moučníky zahrnují pekařské, cukrářské i jiné kuchařské výrobky, které se mohou konzumovat buď samostatně nebo jako součást menu v restauraci či domácnosti. Může se jednat o výrobky tepelně zpracované, ale i ty vyrobené za studena, sladké i slané, neboť kuchařská terminologie se postupně vzdaluje zažitému užívání termínu moučník pouze pro pečené výrobky z mouky. == Reference == == Související články == Zákusek Dezert", "question": "Existují i slané moučníky?", "answers": ["Většinou se jedná o sladké pečivo, ale existují i moučníky slané."]}
{"title": "Japonsko", "context": "Japonsko (japonsky: 日, Nihonkoku/Nipponkoku) je císařský ostrovní stát ve východní Asii. Na západě ho Korejský průliv odděluje od pobřeží Koreje, Japonské moře ho odděluje od Severní Koreje a Ruska. Japonské ostrovy Rjúkjú z východu ohraničují Východočínské moře a na jihu sahají až k Tchaj-wanu. Jméno Japonska doslova znamená Země vycházejícího slunce: 日 (ni, slunce) 本 (hon, původ) 国 (koku, země). Čínsky se tytéž znaky čtou Ž'-pen-kuo, odtud zřejmě pocházejí názvy v evropských jazycích (francouzské Japon [žapon], anglické Japan [dž'pen]). Symbolem Japonska je sopka Fudži (Fudži-san), které nerodilí mluvčí někdy nesprávně říkají Fudži-jama, což vzniká špatným čtením znaku pro horu (japonské čtení \"jama\" zaměněno za sinojaponské čtení \"san\"). Související informace naleznete také v článku Dějiny Japonska. Historie Japonska se dělí na jednotlivá dílčí období: Džómon (縄 10 000 - 300 př. n. l.) Jajoi (弥 300 př. n. l. - 710 n. l.) Nara (奈 710-794. ) Heian (平 794-1185) Kamakura (鎌 1185-1333) Muromači (室 1333-1568) Azuči-Momojama (安 1568-1600) Tokugawa (nebo. také Edo) (江 1600-1868) Meidži (明 1868-1912) Taišó (大 1912-1926) Šówa (昭 1926-1989) Heisei (平 od 1989) Archeologické nálezy ukazují, že Japonsko bylo osídleno ranými humanoidy přibližně před 500 tisíci lety v průběhu starší doby kamenné. V opakujících se ledových dobách, které probíhaly v posledním 1 milionu let, bylo Japonsko pravidelně spojováno s asijským kontinentem pevninskými mosty (přes Sachalin na severu a pravděpodobně přes Kjúšú na jihu), čímž byla umožněna migrace lidí, zvířat a rostlin z oblastí dnešní Číny a Koreje na japonské ostrovy. S koncem poslední doby ledové a globálním oteplením se na přelomu střední a mladší doby kamenné - kolem roku 11 tisíc před naším letopočtem - objevila kultura Džómon (Jomon), která byla charakteristická polo-kočovnou společností lovců a sběračů a výrobou nejstarší známé keramiky na světě. Předpokládá se, že příslušníci kultury Džómon jsou předchůdci prvních Japonců a dnešního národa Ainu. Začátek období Jajoi kolem roku 300 př. n. l. je spojený s příchodem nových technik z asijského kontinentu, jako je pěstování rýže, stejně jako s masivní migrací z nejrůznějších částí Asie - z Korey a Číny), především pak z oblastí Pekingu a Šanghaje, a z jihu po moři.", "question": "Co je symbolem Japonska?", "answers": ["sopka Fudži"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Merkur i nadále postupně chladl a docházelo ke zmenšování jádra, což se na povrchu projevilo rozpraskáním kůry a vytvořením stovky kilometrů dlouhých zlomů. Po rozpraskání kůry se na povrchu objevily další velké lávové oblasti, které opět překryly část povrchu a umožnily vznik hladkých planin. Od té doby se již na povrchu žádná větší lávová plocha neobjevila a vzhled povrchu se začal utvářet dopady meteoritů a mikrometeoritů, což se projevilo vznikem drobného prachu rozšířeného po celém povrchu a nazývaného regolit.Mimo hypotézu o velké srážce existují i další hypotézy, které se snaží abnormální velikost jádra vůči zbytku planety vysvětlit. Podle jedné z nich vznikla planeta ještě předtím, než se zářivý výkon Slunce stabilizoval, a většina jejího pláště pak byla odpařena do okolního vesmíru při některé z obřích protoslunečních erupcí. Jiná uvádí jako možné vysvětlení domněnku, že velká část lehčích chemických prvků, formujících obvykle plášť, byla vytlačena mimo oblast vzniku Merkuru silným slunečním větrem. == Fyzická charakteristika == Merkur je nejmenší planeta sluneční soustavy s rovníkovým poloměrem 2439,7 km, která dosahuje pouze 38 % průměru Země a je tedy pouze přibližně 1,4 krát větší než pozemský Měsíc. Paradoxně je Merkur menší než dva největší měsíce ve sluneční soustavě Ganymed a Titan. Jedná se o jednu ze čtyř terestrických planet v soustavě, která má pevný kamenitý povrch. Planeta je tvořena přibližně ze 70 % z kovových materiálů a 30 % tvoří křemičitany. Vlivem velkého zastoupení kovů ve složení je Merkur druhou nejhustší planetou ve sluneční soustavě o hustotě 5,427 g/cm3. Tvar planety je podobně jako v případě Venuše téměř dokonale kulový, což znamená, že má velmi malé zploštění v oblasti pólů.Merkur zblízka zkoumaly dvě americké sondy: Mariner 10, který v letech 1974–1975 zmapoval přibližně 45 % povrchu, a MESSENGER, který zatím při třech průletech v roku 2008 a 2009 studoval kromě atmosféry i složení povrchu. Sondy zjistily velmi slabé stopy plynného obalu, obsahujícího především atomy pocházející ze slunečního větru, tedy převážně helium. Hustota Merkurovy atmosféry je však velmi nízká. === Geologické složení === Zvláštností Merkuru je jeho značně vysoká hustota dosahující asi 5400 kg/m3 a poměrně silné magnetické pole o velikosti asi 1 % zemského. Tento fakt je vysvětlován vysokým zastoupením železa a niklu uvnitř planety a masivním jádrem, které se nachází pod kůrou. Jako důkaz velkých rozměrů jádra slouží přítomnost magnetického pole. Kdyby bylo jádro jen malé, pomalá rotace planety by nestačila ke generování silného magnetického pole.", "question": "Je povrch Merkuru kapalný?", "answers": ["Jedná se o jednu ze čtyř terestrických planet v soustavě, která má pevný kamenitý povrch."]}
{"title": "Vilnius", "context": "Nejstarší částí města je hrad, postavený Gediminasem na Hradním kopci. V roce 1387 byla městu udělena magdeburská městská práva Vladislavem II. Jagellem, králem Polska a velkoknížetem litevským. Mezi lety 1503 až 1522 byly vybudovány městské hradby s devíti branami a třemi věžemi. Vilnius dosáhl vrchol svého rozvoje za vlády posledního Jagellonce Zikmunda II. Augusta, který sem přestěhoval svůj dvůr v roce 1544. V dalších stoletích se město dále rozrůstalo, mj. i díky založení Vilniuské univerzity králem a velkoknížetem Štěpánem Báthorym v roce 1579. Univerzita se brzy stala jedním z nejdůležitějších vědeckých a kulturních středisek v oblasti a hlavním vědeckým centrem litevského velkoknížectví. V roce 1655 byl Vilnius obsazen ruskou armádou a byl vypleněn a vypálen a jeho obyvatelé zmasakrováni. Na počátku 19. století byl však již třetím největším městem ve východní Evropě. Růst obyvatelstva si vyžádal zboření hradeb v letech 1799 - 1805, zachovala se pouze Brána rozbřesku (litevsky Aušros Vartai, polsky Ostra brama, tedy Ostrá brána). Po třetím dělení Polska v roce 1795 byl Vilnius anektován Ruskem a stal se hlavním městem gubernie.", "question": "Kdo založil Vilniuskou univerzitu?", "answers": ["Štěpánem Báthorym"]}
{"title": "Romaric", "context": "Romaric Romaric Osobní informace Celé jméno Christian N'dri Koffi Datum narození 4. června 1983 (37 let) Místo narození Abidžan Výška 187 cm Klubové informace Současný klub NorthEast United FC Pozice záložník Reprezentace** Roky Reprezentace Záp. (góly) 2005–2013 Pobřeží slonoviny0460(4) Úspěchy Africký pohár národů 2006 Pobřeží slonoviny Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k červenec 2017** Starty a góly za reprezentaci aktuální k březen 2014 Některá data mohou pocházet z datové položky. Christian N'dri Koffi, fotbalovou přezdívkou Romaric (* 4. června 1983 Abidžan) je fotbalový záložník z Pobřeží slonoviny, od roku 2016 hráč indického klubu NorthEast United FC. Je absolventem mládežnické akademie klubu ASEC Mimosas, odkud přestoupil do belgického KSK Beveren. Pak hrál za Le Mans FC, Sevilla FC, RCD Espanyol, Real Zaragoza, SC Bastia a AC Omonia. Se Sevillou vyhrál v roce 2010 Copa del Rey a zahrál si také v Lize mistrů. Za fotbalovou reprezentaci Pobřeží slonoviny odehrál v letech 2005 až 2013 celkem 46 zápasů a vstřelil čtyři branky. Startoval na Africkém poháru národů 2006 (druhé místo), Africkém poháru národů 2008 (čtvrté místo) a Africkém poháru národů 2013 (čtvrtfinále). Také se zúčastnil mistrovství světa ve fotbale 2006 a mistrovství světa ve fotbale 2010, kde skóroval v utkání proti KLDR, které jeho tým vyhrál 3:0.", "question": "Z kama pochází Romaric?", "answers": ["Pobřeží slonoviny"]}
{"title": "Guglielmo Marconi", "context": "Marchese Guglielmo Marconi (25. dubna 1874 Griffona u Bologne - 20. července 1937 Řím) byl italský fyzik, vynálezce, podnikatel a politik. Marconi je považován za autora bezdrátového telegrafu, prvního způsobu radiového spojení. Ve skutečnosti si ale stejný vynález patentoval o několik let dříve Nikola Tesla. Založil několik úspěšných společností podnikajících v oboru radiotelegrafického spojení. Pro papeže Pia XI. vybudoval Radio Vatikán (provoz zahájilo v roce 1931). V roce 1909 obdržel společně s Karlem Braunem Nobelovu cenu za fyziku. Od roku 1930 byl předsedou Italské královské akademie, v roce 1936 se stal členem Papežské akademie věd. Následující rok zemřel. Již během studií na univerzitě v Bologni se zajímal o výsledky pokusů Heinricha Hertze a pokoušel se je zopakovat. 2. června 1896 získává patent na bezdrátový telegraf. V roce 1897 zakládá telegrafní společnost a vysílá na vzdálenost 15 km. V roce 1898 provádí spojení z palub lodí a první sportovní reportáž. 12. prosince 1901 provedl první transatlantické bezdrátové spojení. Byl autorem mnoha dalších vynálezů (magnetický detektor, duplexní radiotelegrafie, rotační jiskřiště, vodorovná směrová anténa a tak dále). Jeho autorství je však v některých případech sporné - americký nejvyšší soud ochranu některých jeho patentů v roce 1943 zrušil s tím, že byly obsaženy v o deset let starších patentech Nikoly Tesly.", "question": "Kde zemřel Guglielmo Marconi?", "answers": ["Řím"]}
{"title": "Černá díra", "context": "následně předpokládáme, že světlo je přitahované k jeho povrchu silou v poměru ke své vis inertiae (setrvačné hmotnosti), způsobilo by to, že by se, spolu s ostatními tělesy, světlo vyzařované z takového tělesa k němu vrátilo díky jeho přitažlivosti. I když to nepovažoval za pravděpodobné, Michell uvažoval o možnosti, že mnoho takových objektů, které není možné vidět, může ve vesmíru existovat. V roce 1796 podpořil francouzský matematik Pierre Simon de Laplace stejnou myšlenku v prvním a druhém vydání své knihy Exposition du Systeme du Monde. Tato podpora však zmizela v dalších vydáních. Podobným teoriím se v 19. století věnovalo minimum pozornosti, protože se předpokládalo, že světlo je vlnění bez hmotnosti neovlivnitelné gravitací. V roce 1915 vyvinul Albert Einstein teorii gravitace nazývanou obecná teorie relativity. Předtím dokázal, že gravitace ovlivňuje světlo. O několik měsíců později Karl Schwarzschild nabídl řešení pro gravitační pole bodové hmoty a dokázal, že něco, co dnes nazýváme černou dírou, může opravdu teoreticky existovat. Schwarzschildův poloměr je dnes známý jako poloměr nerotující černé díry, ale ve své době nebyl dobře pochopený.", "question": "Kdo v roce 1915 vyvinul teorii gravitace nazývanou obecná teorie relativity?", "answers": ["Albert Einstein"]}
{"title": "Americká válka za nezávislost", "context": "Britové mezitím přešli na tzv. Jižní strategii. Armáda vedená Charlesem Cornwallisem začala operovat v jižních státech USA (Virginie, Severní Karolína, Jižní Karolína, Georgie) a doufala, že zde podnítí masivní probritské loyalistické hnutí. To se však nepovedlo, a i když zde Britové zaznamenali dílčí úspěchy, postupně byli zatlačováni do defenzívy. V roce 1781 se Cornwallis stáhl do přístavu Yorktown a vyčkával na pomoc či evakuaci. Francouzsko-americká armáda však zabránila oběma alternativám a Britové museli v říjnu 1781 kapitulovat. Tím v zásadě skončily velké vojenské operace a začalo politické vyjednávání. Britský parlament prosadil v únoru 1782 zastavení vojenských akcí proti Američanům, i když válka proti Francii a Španělsku pokračovala. V září 1783 se USA a Velká Británie dohodly na mírové smlouvě, jež byla uzavřená v Paříži. Britové oficiálně uznali nezávislost Spojených států amerických. Pozadí Podrobnější informace naleznete v článcích Třináct kolonií a Americká revoluce. Mapa britských kolonií v Severní Americe (stav mezi lety 1763-76) Období revoluce začalo v roce 1763, kdy Francie přestala vojensky ohrožovat britské kolonie v Severní Americe. Přijetím názoru, že by kolonie měly platit značnou část výdajů za jejich obranu, zavedla Británie řadu daní, které byly velice nepopulární.", "question": "Jaký byl důsledek americké války za nezávislost?", "answers": ["Britové oficiálně uznali nezávislost Spojených států amerických"]}
{"title": "Ignis Brunensis", "context": "Do roku 2000 byly soutěžní ohňostroje odpalovány na Kraví hoře, po přemístění na Brněnskou přehradu může ohňostroje sledovat více diváků (jednotlivé ohňostroje sleduje i za nepříznivého počasí přes 100 000 diváků, rekordní návštěvnost byla 200 000 diváků), tvůrci mohou používat mohutnější efekty a při kompozici pracovat s odrazy na vodní hladině. V letech 1998 až 2002 odpalovaly ohňostroje pouze domácí firmy, od roku 2003 je soutěžní přehlídka mezinárodní. V roce 2012 se konal 15. ročník ve dnech 25. května až 8. června 2012. Prelude proběhlo na Kraví hoře, finále v Denisových sadech, soutěžní ohňostroje již tradičně na brněnské přehradě. Zúčastnily se jej týmy z České republiky, Rakouska, Španělska, Austrálie a Číny. 10. ročník probíhal od 18. května do 1. června 2007. 11. ročník proběhl od 23. května do 6. června 2008. Při něm se konalo 24. května ještě druhé preludium, uspořádané na Brněnském výstavišti při příležitosti oslav 80. výročí otevření výstaviště. 12. ročník se konal ve dnech 22. května do 5. června 2009. 13. ročník přehlídky probíhal od 21. května do 6. června 2010, přičemž ohňostrojné prelude se poprvé uskutečnilo v nákupním a zábavním centru Olympia. 14. ročník proběhl ve dnech 27. května až 10. června 2011, prelude se konalo v Denisových sadech. Přehlídka Ignis Brunensis bývá jako každá akce většího rozsahu kritizována ze strany některých obyvatel městské části Bystrc pro údajné mrhání penězi, rušení nočního klidu, dopravní komplikace, výtržnosti a poškozování prostředí kolem brněnské přehrady nebo pro negativní ekologické vlivy obecně. Podobně jako u celého festivalu Brno – město uprostřed Evropy jsou zpochybňována čísla návštěvnosti. Ta dodává samotný organizátor a jsou založena na nekvalifikovaných odhadech.", "question": "V rámci kterého festivalu se koná přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis?", "answers": ["Brno – město uprostřed Evropy"]}
{"title": "Jim Sturgess", "context": "Jim Sturgess, vl. jménem James Anthony Sturgess (* 16. května 1978, Londýn, Spojené království), je britský herec a zpěvák. Mimo to se též věnuje psaní textů písní. 1999 Červený Bedrník (Erik – 2 epizody) 2000 Čtvrtek dvanáctého (Martin Bannister) 2005 Z úst do úst (Red) 2007 Napříč vesmírem (Jude) 2008 Králova. přízeň (George Boleyn) 2008 Oko bere (Ben Campbell) 2008 Štvanec IRA (Martin McGartland) 2009 Heartless (Jamie Morgan) 2009 Imigranti (Gavin Kossef) 2010 Útěk ze Sibiře (Janusz). 2011 Jeden den (Dexter Mayhew) 2012 Atlas mraků (Adam Ewing / chudý hotelový host / Meganin otec / Skot / Hae-Joo Chang / Adam / Zachryho švagr) 2012 Paralelní světy (Adam Kirk) 2010 Legenda o sovích strážcích (Soren)", "question": "Kdy se narodil Jim Sturgess?", "answers": ["16. května 1978"]}
{"title": "Český Krumlov (nádraží)", "context": "Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Český Krumlov je železniční stanice v severní části okresního města Český Krumlov v Jihočeském kraji nedaleko řeky Vltavy. Leží na jednokolejné neelektrizované trati 194. Historie 19. listopadu 1891 otevřela Rakouská společnost místních drah ÖLEG odbočnou trať z Rožnova, odkud od roku 1871 vedla trať spojující České Budějovice a Linec, do Kájova. Stanice v Českém Krumlově na této trase vznikla dle typizovaného stavebního vzoru nádražních budov ÖLEG. Železniční spojení bylo 4. července 1892 prodlouženo do Želnavy (nyní Nová Pec) a roku 1910 do stanice Černý Kříž. Provoz zajišťovaly od začátku Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), roku 1894 byla trať zestátněna, po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy, od roku 1993 byly provozovatelem České dráhy, od roku 2008 tuto povinnost převzala Správa železniční dopravní cesty (nynější Správa železnic). V roce 2015 prošla celá trať rekonstrukcí, v rámci které byla ve stanici původní hranová nástupiště nahrazena ostrovním, zároveň byla ve stanici zrušena dopravní služba a stanice je nyní ovládána z Kájova. Ve stanici zastavují pravidelné osobní vlaky, jejichž dopravcem je od prosince 2017 GW Train Regio, od prosince 2016 jezdí do České Krumlova též jeden pár pravidelných expresů z Prahy, jehož dopravcem jsou České dráhy. Popis Nachází se zde ostrovní nekryté nástupiště, k příchodu na nástupiště slouží přechod přes kolej. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Český Krumlov na Wikimedia Commons Článek o plánovaném odstavení nádražní budovy (2017) Historie Rakouské společnosti místních drah Profil stanice na stránkách Českých drah mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Železniční trať České Budějovice – Černý Kříž České Budějovice – České Budějovice jižní zastávka – Boršov nad Vltavou – Černý Dub – Hradce – Vrábče – Křemže – Holubov – Třísov – Plešovice – Zlatá Koruna – Přísečná – Domoradice – Český Krumlov – Kájov – Mezipotočí – Hořice na Šumavě – Polná na Šumavě – Polečnice – Hodňov – Žlábek – Černá v Pošumaví – Horní Planá zastávka – Horní Planá – Pernek na Šumavě – Nová Pec – Ovesná – Pěkná – Černý Kříž mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Železnice | Česko | Architektura a stavebnictví", "question": "Jaká je zkratka pro Císařsko-královské státní dráhy?", "answers": ["kkStB"]}
{"title": "Charlie Chaplin", "context": "Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn - 25. prosince 1977 Corsier-sur-Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) byl anglický herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce - babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906-1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907-1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna (největší úspěch slavil s představením Noc v londýnském music-hallu). V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil jednu z nejslavnějších filmových postav - komickou postavu tuláka Charlieho, která se stala celosvětově slavnou.", "question": "Kde se narodil Charlie Chaplin?", "answers": ["Londýn"]}
{"title": "FreeBSD", "context": "FreeBSD je svobodný unixový operační systém, který vznikl z BSD verze Unixu vyvinutého na Kalifornské Univerzitě v Berkeley. Běží na IBM PC kompatibilních systémech rodiny Intel x86 (IA-32), DEC Alpha, SUN UltraSPARC, Itanium (IA-64), AMD64, PowerPC, ARM, MIPS, NEC PC-98 a Microsoft Xbox. Podpora dalších architektur je v různém stádiu vývoje. FreeBSD je vyvíjen jako kompletní operační systém – jádro, ovladače zařízení a všechny uživatelské utility jako například shell jsou vyvíjeny ve stejném stromu systému pro správu verzí zdrojových kódů (CVS). V tomto se odlišuje od Linuxu, ve kterém je typicky každý program vyvíjen jinou skupinou vývojářů, a ty jsou poté vydány jako kompletní operační systém jinými vývojáři ve formě Linuxových distribucí. FreeBSD je obecně pokládán za poměrně spolehlivý a robustní operační systém a z operačních systémů, které hlásí uptime (doba, po kterou operační systém běží) je FreeBSD jedním z nejčastěji se vyskytujících svobodných operačních systémů v seznamu 50 web serverů s největším uptimem (uptime na některých operačních systémech, jako například některých verzí Linuxu nemůže být vypočítán) společnosti NetCraft.", "question": "Běží FreeBSD na systémech rodiny intel x86?", "answers": ["Běží na IBM PC kompatibilních systémech rodiny Intel x86 (IA-32), DEC Alpha, SUN UltraSPARC, Itanium (IA-64), AMD64, PowerPC, ARM, MIPS, NEC PC-98 a Microsoft Xbox."]}
{"title": "Iveco Czech Republic", "context": "Městský autobus Iveco Urbanway 12M Iveco Czech Republic, a. s. je česká firma vyrábějící autobusy ve Vysokém Mýtě. Vznikla 1. července 1993 privatizací státního podniku Karosa,[3] jehož název již jako akciová společnost nesla až do konce roku 2006. Roku 1999 se Karosa stala součástí celoevropského holdingu Irisbus. Ten založily firmy Renault (vlastnící Karosu v 90. letech) a Iveco, jenž celý Irisbus v roce 2003 převzalo a jeho značku nadále využívalo.[4] Název podniku Iveco Czech Republic je používán od 1. ledna 2007.[4] Od roku 2013 využívá koncern Iveco pro své autobusy jednotnou obchodní značku Iveco Bus, která nahradila předchozí Irisbus.[5] Iveco Czech Republic v roce 2009 vyrobilo 2526 autobusů, což bylo o 494 méně než v roce 2008.[6] Ovšem v roce 2013 bylo ve Vysokém Mýtě vyrobeno rekordních 3165 autobusů, které byly z 90 % určeny na vývoz. .[7] Především díky někdejší Karose se v České republice od roku 2014 vyrábí v přepočtu na milion obyvatel nejvíce autobusů na světě.[8] Je to největší evropská továrna na výrobu autobusů.[9] Modely Karosa od poloviny 90. let vyráběla modelovou řadu 900, která vznikla modernizací řady 700 vyvíjené v 70. letech 20. století. Poslední autobusy řady 900 byly vyrobeny začátkem roku 2007.[10] Od roku 2005 byla naopak vyvíjena nová řada autobusů, tehdy byl představen dálkový model Irisbus Arway, o rok později školní verze Irisbus Récréo a příměstský a meziměstský autobus Irisbus Crossway, k nimž roku 2007 přibyla i částečně nízkopodlažní verze Irisbus Crossway LE.", "question": "Kolik autobusů bylo vyrobeno firmou IVECO v roce 2009?", "answers": ["2526"]}
{"title": "Země", "context": "Související informace naleznete také v článku Zemská kůra. Tloušťka zemské kůry kolísá od 5 do 70 km v závislosti na místě, kde se nachází. Nejtenčí částí je oceánská kůra na dně oceánů složená z mafických hornin bohatých na křemík, železo a hořčík. Silnější je kontinentální kůra, která má menší hustotu a obsahuje především vrstvu složenou z felsických hornin bohatých na křemík, sodík, draslík a hliník. Za rozhraní mezi kůrou a pláštěm lze označit dva fyzikálně odlišné jevy. Především existuje diskontinuita v rychlosti seismických vln, která je známá jako Mohorovičićova diskontinuita. Za příčinu této diskontinuity je považována změna ve složení hornin od hornin obsahující plagioklasy (nahoře) až po horniny, které žádné živce neobsahují (dole). Jiným jevem je chemická diskontinuita mezi ultramafickými horninami a natavenými harzburgity, jak ji lze pozorovat v hlubokých částech oceánské kůry, které byly obdukovány do kontinentální kůry a uchovány jako ofiolitické sekvence. Související informace naleznete také v článku Povrch Země. Celkový povrch Země je 510 065 284,702 km2,[zdroj? ] ale větší část povrchu (70,8 %) je pokryta Světovým oceánem kapalné vody, což představuje 361 126 221,569 km2.[zdroj? ] Oproti tomu souš zabírá 29,2 %, což odpovídá 148 939 063,133 km2.[zdroj? ] Oceány a pevnina nejsou na světě rozmístěny rovnoměrně, ale většina souše připadá na severní polokouli. Jižní polokoule je pak tvořena převážně oceány. Souš je na zemském povrchu rozdělena nepravidelně do sedmi velkých oblastí nazývaných kontinenty. Jsou jimi Asie, Severní Amerika, Jižní Amerika, Afrika, Antarktida, Evropa a Austrálie. Jádra kontinentů jsou tvořeny stabilními platformami (štíty), které jsou zpravidla staré několik miliard let. Povrch Země je značně nestejnorodý s velkou výškovou rozdílností. Oceánské oblasti tvořené oceánskou kůrou vytváří obrovské deprese, které vzhledem k nulové nadmořské výšce zasahují několik kilometrů pod její úroveň. Největšího hloubkového extrému je dosaženo v oblasti Mariánského příkopu v Tichém oceánu, kde dosahuje hodnoty − 911 m (měření z roku 1995). Kontinentální kůra je oproti tomu většinou nad touto nulovou hodnotou. Suchozemské maximum je dosaženo na vrcholku nejvyšší hory Země Mount Everestu a to 8 850 m (měření z roku 1999).", "question": "Kolik km2 zabírá souš na povrchu Země?", "answers": ["148 939 063,133 km2"]}
{"title": "Tučňáci", "context": "Tučňáci (Sphenisciformes) jsou nelétaví ptáci, kteří jsou dokonale přizpůsobeni lovu a potápění ve vodě, ale mají křídla. Žijí výhradně v oblastech chladných mořských proudů na jižní polokouli (jeden druh, hnízdící na Galapágách, okrajově zasahuje na severní polokouli). V současné době žije na světě a je klasifikováno asi 17 druhů řazených do šesti rodů jediné čeledi tučňákovití (Spheniscidae). == Etymologie == České slovo tučňák bylo vytvořeno v době národního obrození a pochází od slova tučný. Zajímavější je však etymologie mezinárodně užívaného názvu Penguin (v angličtině) či Pingvin (v ruštině, němčině, španělštině). Jeho původ se vysvětluje dvěma způsoby. Často se předpokládá, že má původ ve velšském pen gwyn, tj. \"bílá hlava\", což byl název, jímž Velšané označovali alku velkou, severského mořského ptáka, který připomínal tučňáky a byl již vyhuben. Alka totiž měla nad okem výraznou bílou skvrnu. Popsaný vznik slova však neodpovídá velšské slovotvorbě. Slovo pinguin je však poprvé doloženo v deníku italského učence Antonia Pigafetty, který se účastnil Magalhã námořní výpravy kolem světa. Slovo se i proto spojuje s latinským slovem pinguis – \"tučný, šťavnatý\"; či obrazně \"těžký, těžkopádný\". == Objevení tučňáků == Tučňáci byli objeveni námořníky, kteří v 16. stol. hledali námořní cesty kolem pobřeží Jižní Ameriky a Afriky. V lodních denících slavných mořeplavců jako byli Vasco da Gama a Fernã de Magalhã či pirátů Francise Drakea a Williama Dampiera se dochovaly zmínky o tučňácích. Někteří mořeplavci je pokládali za opeřené ryby, jiní, například Francise Drake, se o nich zmiňují jako o nelétavých černobílých husách. Mořeplavci tučňáky chytali a jedli, i když jim jejich tučné, rybinou páchnoucí maso moc nechutnalo. Například anglický mořeplavec James Cook však jedl tučňáky raději než nasolené maso z lodních zásob. Podivný vzhled tučňáků fascinoval dobové učence, kteří se v 16. a 17. století dohadovali, zda tučňáci jsou ptáci, ryby nebo čtvernožci, až roku 1758 švédský přírodovědec Carl Linné poprvé systematizoval tučňáka brýlového jako ptáka příbuzného albatrosům. Živé tučňáky se podařilo dovézt do Evropy až v druhé polovině 19. století a jejich chov, který je spojen s řadou obtíží, byl dlouho výsadou těch nejlepších zoologických zahrad převážně ve Spojených státech, Velké Británii a v Japonsku. == Charakteristika == Jsou to středně velcí až velcí nelétaví ptáci dobře přizpůsobení lovu ve vodě. Nejmenší druh, tučňák nejmenší (Eudyptula minor) dorůstá do 40 cm a hmotnosti 1,5–2 kg, na druhé straně tučňák císařský (Aptenodytes forsteri), největší druh, může být až 115 cm vysoký při hmotnosti až 46 kg.", "question": "Žijí tučňáci převážně na saverní polokouli?", "answers": ["Žijí výhradně v oblastech chladných mořských proudů na jižní polokouli (jeden druh, hnízdící na Galapágách, okrajově zasahuje na severní polokouli)."]}
{"title": "Jimi Hendrix", "context": "James Marshall Hendrix, rozený jako Johnny Allen Hendrix (27. listopadu 1942 Seattle, Spojené státy americké - 18. září 1970 Londýn, Spojené království) byl americký kytarista, zpěvák a skladatel. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kytaristů v historii rockové hudby. Po počátečním úspěchu v Anglii dosáhl světového věhlasu zejména díky vystoupení na popovém festivalu v Monterey v roce 1967. V roce 1969 byl hlavní hvězdou festivalu Woodstock. O rok později náhle zemřel ve věku pouhých 27 let. Hendrix se narodil 27. listopadu 1942 v americkém Seattlu ve státě Washington v době, kdy jeho otec Al Hendrix, tč. příslušník americké armády, pobýval v Oklahomě. Nedlouho po Hendrixově narození byl převelen do jižního Pacifiku a se svým synem se poprvé setkal až na konci roku 1945. Jeho matka, Lucille Hendrixová, rozená Jeterová, měla v době jeho narození pouhých 17 let. Hendrixovi předci byli černošští otroci, jejich bílí majitelé i indiáni z kmene Čerokézů. Oba rodiče byli v době jejich seznámení profesionální tanečníci. V prvních letech jeho života se o malého Hendrixe střídavě staraly jeho matka, babička, tety a rodinné známé. Roku 1946 nechal Hendrixův otec změnit synovo jméno na James Marshall. Než se Jimiho rodiče rozvedli, stačili spolu mít šest dětí, ale kromě dvou nejstarších bratrů - Jimiho a o čtyři roky mladšího Leona - umístili Al a Lucille Hendrixovi všechny zbylé děti do sirotčinců. Rodina se potýkala s velkými finančními problémy, byla pod dozorem sociálních pracovníků a mnohokrát hrozilo, že budou oba sourozenci umístěni do dětského domova (v případě Leona se tak na chvíli opravdu stalo).", "question": "Jak se jmenoval otec Jimiho Hendrixe?", "answers": ["Al Hendrix"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Vrátil se také klávesista Rick Wright, ale pouze jako najatý hráč (na následujícím turné v roce 1988 už byl plnoprávný člen skupiny). Gilmour později přiznal, že Mason a Wright na albu téměř nehráli. Kvůli jejich malým příspěvkům někteří kritici soudí, že se jedná spíše o sólový projekt Gilmoura, podobně jako se dá považovat The Final Cut za Watersovu sólovou desku. O rok později skupina vydala dvojalbum Delicate Sound of Thunder, což je záznam z koncertů na Long Island v USA. Na začátku 90. let 20. století nahrál Pink Floyd několik instrumentálních skladeb k dokumentárnímu filmu La Carrera Panamerica, který pojednává o klasickém automobilovém závodu odehrávajícím se v Mexiku a jehož se jako jezdci zúčastnili i Gilmour a Mason. Během závodu se Gilmour a manažer Steve O'Rourke (který jel jako navigátor) vybourali. O'Rourke si zlomil nohu, Gilmour vyvázl jen s pohmožděninami. Skladby pro tento film jsou zajímavé tím, že obsahují první materiál od alba Wish You Were Here, k němuž skladatelsky přispěl Rick Wright, a také jediný materiál, ke kterému přispěl Nick Mason od doby The Dark Side of the Moon. V roce 1992 vyšel devítidiskový set Shine On, jenž obsahoval remasterované verze A Saucerful of Secrets, Meddle, The Dark Side of the Moon, Wish You Were Here, Animals, The Wall a A Momentary Lapse of Reason. Navíc je zde bonusový disk The Early Singles, jenž obsahuje prvotní singly skupiny. V setu je rovněž obsažen držák, díky kterému mohou všechna tato alba stát rovně a jejich boční strany poskládané vedle sebe tvoří dohromady obrázek z alba The Dark Side of the Moon.", "question": "Kolik disků měl set Shine On z roku 1992?", "answers": ["devítidiskový"]}
{"title": "Rýnský spolek", "context": "němčina, francouzština náboženství: římskokatolické, protestantské státní útvar státní zřízení: konfederace klientských států Francie mateřskázemě: Francouzské císařství státní útvary a území předcházející: Svatá říše římská Německé království následující: Německý spolek Rýnský spolek (německy Rheinbund), oficiální název však byl Konfederované státy rýnské z doslovné francouzštiny (francouzsky États confédérés du Rhin, běžně také francouzsky Confédération du Rhin), vznikl v západní části bývalé Svaté říše římské, která zanikla po 844 letech v roce 1806. Rozpad říše a vytvoření Rýnského spolku bylo zaviněno porážkou říšských vojsk Napoleonem v prosinci roku 1805 v bitvě u Slavkova nazývanou také bitvou tří císařů. Po této bitvě byl uzavřen bratislavský mír, kde se právě František II. zřekl titulu římského císaře a ponechal si pouze titul rakouského císaře (stal se tedy Františkem I.). V říjnu 1806 po francouzském pokoření Pruska přistoupily do Rýnského spolku i státy středního a severního Německa. Do roku 1808 přistoupilo k Rýnskému spolku dalších dvacet států a státečků a dosáhl svého největšího rozmachu. Pouze státy Rakousko, Prusko, knížectví Holštýnsko náležející k Dánsku a švédské Pomořansko zůstaly mimo spolek. Knížectví Erfurt bylo anektováno přímo Francií a tvořilo tak francouzskou enklávu uvnitř Německa. V roce 1810 byla velká část severozápadního Německa s územím mezi řekami Emže, Vezera a Labe přičleněna k Francii, kvůli utužení kontinentální blokády. K rýnskému spolku náleželo skrz personální unii se Saskem také Varšavské velkoknížectví. Celkem zahrnoval spolek 325 752 čtverečních kilometrů s 14 608 877 obyvateli. Rýnský spolek zanikl po porážce francouzských jednotek na podzim roku 1813, kdy se většina jeho členů pod tlakem spojeneckého postupu na západ přidala na stranu spojenců, nebo byla vojensky okupována spojeneckými vojsky. Rýnský spolek byl roku 1815 po vídeňském kongresu nahrazen Německým spolkem. Členské státy Mapa rýnského spolku se státy které ho tvořily 4 království 5 velkovévodství (velkoknížectví) 13 vévodství 17 knížectví Hansovní města Hamburg, Lübeck a Brémy. Království Bavorské království – spoluzakladatel, připojilo se 12. 7. 1806", "question": "Čím bylo zaviněno vytvoření Rýnského spolku?", "answers": ["porážkou říšských vojsk Napoleonem v prosinci roku 1805 v bitvě u Slavkova nazývanou také bitvou tří císařů"]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Ve Vídni se Mozart zapojil do pokrokářských kruhů. Jeho tvorba byla součástí tehdejších pokusů o vytvoření původní německé opery, včetně zpěvu v jazyku země, tedy němčině. Německá opera měla nahradit italské umění, považované za elitářské. Tak vznikla zpěvohra Zaide a dnes velmi oceňovaná opera Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail). 4. srpna 1782 se ve Vídni u sv. Štěpána Mozart oženil s dcerou své bývalé bytné Constanze (Konstancií), rozenou Weberovou. Sňatek se setkal s odporem otce Leopolda a sestry Marie Anny. Dovršila se tím roztržka, která vznikla již při Mozartově konfliktu s arcibiskupem Colloredem a jeho odchodu do Vídně. Leopoldu Mozartovi se také naprosto nezamlouval synův rozmařilý způsob života a neschopnost dobře hospodařit s často značnými příjmy. Během prvních dvou let dosáhl Mozart ve Vídni vrcholu své tvorby, což se projevilo i na jeho příjmech. Po porodu prvního dítěte Raimunda, jenž však zemřel dva měsíce po narození, odjeli Mozart a jeho manželka do Salzburgu. Mozart zamýšlel představit Constanzi otci a sestře. K usmíření v rodině však nedošlo. Dva roky po narození druhého syna Carla Thomase (* 21. září 1784), který se dožil poměrně vysokého věku, porodila Konstance dalšího syna Johanna Thomase. Ten však zemřel velmi záhy. Dcera Theresia zemřela jako půlletá a Anna Maria ještě v den porodu. Teprve v pořadí šesté dítě, syn Franz Xaver, narozený krátce před Mozartovou smrtí (* 26. července 1791), se dožil dospělosti (zemřel však dříve než jeho starší bratr Carl Thomas). V roce 1785 Mozart vstoupil do vídeňské zednářské lóže \"Dobročinnost\" (Zur Wohltätigkeit). Mezi lety 1786 a 1791 vznikly Mozartovy čtyři nejslavnější opery. Nejprve to byla Figarova svatba (1786) a rok poté Don Giovanni. Figarova svatba je zhudebněním politicky kontroverzní komedie francouzského dramatika Beaumarchaise, k jejímuž prvnímu uvedení ve Vídni dal svolení sám císař Josef II. Autorem libret obou slavných oper byl Ital Lorenzo da Ponte a obě byly s velkým úspěchem uvedeny v Praze. Operu Don Giovanni Mozart v Praze dokončil a dostalo se jí zde ve Stavovském divadle dne 29. října 1787 prvního provedení, kterému byl Mozart osobně přítomen.", "question": "Kde se narodil Wolfgang Amadeus Mozart?", "answers": ["Salzburg"]}
{"title": "Estuár", "context": "Estuár nebo též estuárium je typ říčního ústí do moře. Má protáhlý, nálevkovitý tvar. Rozdíl oproti jiným typům ústí řek je v přítomnosti a výrazném projevu slapových jevů (příliv a odliv). Důsledky tohoto jevu jsou následující: pronikání slané vody do vnitrozemí a vznik brakické vody odnos říčních sedimentů dále od ústí (zlepšení podmínek vodní dopravy) eroze břehů (záleží na poloze toku – uplatnění Coriolisovy síly) ztížení budování přístavů (výkyvy hladin)Estuár se vyskytuje např. u řek Labe, Temže nebo Něvy. Za největší estuár se považuje Río de la Plata v Jižní Americe. == Související články == Delta Liman == Externí odkazy == Encyklopedické heslo Aestuarium v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Obrázky, zvuky či videa k tématu estuár ve Wikimedia Commons", "question": "Co je estuár?", "answers": ["typ říčního ústí do moře"]}
{"title": "Bílý dům", "context": "Bílý dům je oficiálním sídlem a pracovištěm prezidenta Spojených států amerických, se kterým zde žije jeho rodina. Jedná se o stavbu v pozdně georgiánském stylu. Stojí v městě Washington, D.C., na adrese 1600 Pennsylvania Avenue NW. Termín Bílý dům se běžně používá nejen pro samotnou stavbu, ale i pro administrativu prezidenta USA. Dům je starý více jak 200 let, prvním prezidentem, který sídlil v Bílém domě byl John Adams, který byl druhým prezidentem USA. Výstavba Bílého domu začala 13. 10. v roce 1792 a od této doby proběhlo mnoho renovací. Poprvé byl vymalován bílou barvou po Britsko-americké válce (též válka roku 1812, druhá americká válka za nezávislost), kdy Britové Bílý dům 24. 8. 1814 podpálili. Zásadní oprava nastala v roce 1961, kdy Jacqueline Kennedyová nakoupila mnoho historických i nových bytových zařízení. Celý dům zvládla zrenovovat během jednoho roku. Vytvořila zde muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Dnes Bílý dům obsahuje i lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, solárium, vnitřní bazén a úkryt proti jaderným bombám. Nyní v něm bydlí 44. prezident USA Barack Obama. Bílý dům byl na návrh irského architekta Jamese Hobana postaven v roce 1792. Po úpravách a rozšířeních dnes zabírá plochu přes 5100 metrů čtverečních na pozemku o výměře více než sedmi hektarů. Adresa Bílého domu je: 1600 Pennsylvania Ave NW Washington, D.C. 20500 United States of America Bílý dům má 132 pokojů, tři kuchyně, 35 koupelen, 16 ložnic, 412 dveří, 147 oken, 28 krbů, 12 komínů, osm schodišť a tři výtahy. Dále pět celodenních kuchařů, 5000 návštěvníků denně a 1 825 000 návštěvníků ročně, tenisové hřiště, bowlingovou dráhu , kino, plavecký bazén a podzemní úkryt. Nejznámějším pokojem je Oválná pracovna - oficiální pracovna prezidenta USA. Na zahradě je vysazeno více než 300 druhů rostlin a přes 678 květin. Zahrada obklopuje celý objekt. Děti se každý rok na Velikonoční pondělí účastní tradičního koulení vajíček na trávě. Před Bílým domem se nachází šest metrů široký altán, který je umístěn před hlavním vchodem ve \"Vchodové zahradě\". Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílý dům ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální web Bílého domu", "question": "Kolik pokojů má Bílý dům?", "answers": ["132"]}
{"title": "Aš", "context": "9 Počet ZSJ 19 Kontakt Adresa městského úřadu Kamenná 473/52352 01 Aš posta@muas.cz Starosta Mgr. Dalibor Blažek Oficiální web: www.muas.cz Aš Další údaje Kód obce 554499 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Aš (německy Asch) je město v okrese Cheb v Karlovarském kraji, 20 km severozápadně od Chebu, v Ašském výběžku. Je obklopeno ze tří stran Německem (Bavorskem a Saskem). Žije zde přibližně 13 tisíc[1] obyvatel. Název V historických dokumentech je Aš nazýván také Ascha, Asche, ale první zaznamenané jméno je Aska. Název města vznikl z německého názvu ryby – lipana (die Äsche), který se objevuje ve znaku města. Někdy je jméno mylně odvozováno od německého slova Asche, což znamená popel. V němčině má název podobu Asch. Tento název byl jako oficiální používán až do konce druhé světové války, později paralelně s českou verzí Aš. V Německu se varianty Asch užívá dodnes (např. na dopravních informačních značkách apod.). Po vysídlení Němců z Československa, bylo rozhodnuto, že obce s německým jménem budou přejmenovány.", "question": "Kolik obyvatel žije v Aši?", "answers": ["13 tisíc"]}
{"title": "Sluchátka", "context": "Špunty mohou obsahovat i více měničů v jednom sluchátku - univerzální jeden až tři, špunty na míru až osm. === Podle provedení mušlí === ==== Otevřená sluchátka ==== Mušle jsou z vnější strany vyrobeny ze zvukově propustného materiálu (často mřížka). To umožňuje přirozenější reprodukci, posluchač je ale rušen zvuky z okolí (je třeba poslouchat v tichu) a navíc ruší své okolí - sluchátka hrají nejen směrem do uší, ale částečně i směrem ven. Výhodou je větší bezpečnost při používání - člověk není zvukově izolován od dění v okolí (slyší např. projíždějící auto). ==== Uzavřená sluchátka ==== Mušle jsou z vnější strany ze zvukově nepropustného materiálu. Posluchač neslyší či jen špatně slyší (záleží na konstrukci) zvuky z okolí. Sluchátka také nehrají \"ven\" - zvuk slyší jen ten, kdo je má na hlavě. Hlavně v nižších cenových kategoriích platí, že uzavřená sluchátka mají horší zvuk, než stejně drahá otevřená. ==== Polootevřená/polouzavřená sluchátka ==== Někdy se lze setkat také s termínem polootevřená/polouzavřená sluchátka. Výrobci takto označují otevřená sluchátka, v jejichž mušlích je z vnější strany méně otvorů než u plně otevřených.", "question": "Co je párem malých reproduktorů, které se umisťují přímo na hlavu?", "answers": ["Sluchátka"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Jelikož Jupiter má oběžnou excentricitu rovnou 0,048, jeho vzdálenost od Slunce mezi perihéliem a aféliem se mění zhruba o 75 miliónů km. Sklon rotační osy Jupiteru dosahuje pouze 3,13°. V důsledku tak malého sklonu osy se na Jupiteru neprojevují sezónní variace počasí jako v případě Země či Marsu. Jupiter má nejrychlejší rotaci ze všech planet v celé sluneční soustavě, jednu otočku kolem své rotační osy uskuteční za méně než 10 hodin, což vytváří vyklenutí v oblasti rovníku, která je snadno viditelná ze Země i amatérskými dalekohledy. Takové rotaci odpovídá zdánlivá odstředivá síla a odstředivé zrychlení na rovníku okolo 1,67 m/s2, které snižuje čistou povrchovou gravitaci na rovníku 24,79 m/s2. Výsledné gravitační zrychlení v oblasti rovníku je tak pouze 23,12 m/s2. Planeta má tvar rotačního sferoidu, rovníkový průměr je o 9275 km delší než polární. Jupiter není těleso s pevným povrchem, různé části jeho svrchní atmosféry mají rozdílnou rotaci. Rotační doba polárních oblastí je přibližně o 5 minut delší, než je rotační doba atmosféry v oblasti rovníku. Pro popis těchto vrstev se používají tři referenční oblasti, když se chce popsat pohyb částic jednotlivými oblastmi. Systém I se používá pro oblasti mezi 10° severní až 10° jižní šířky, jedná se o oblast s nejkratší dobou rotace, která odpovídá 9 hod 50 min a 30 s. Systém II se využívá ve všech dalších oblastech na sever a na jih od 10°, jeho oběžná doba je 9 hod 55 min a 40,6 s. Systém III byl navržen kvůli radioastronomii a odpovídá rotaci planetární magnetosféry, která se uvádí jako oficiální doba rotace Jupiteru. Jupiter je obvykle čtvrtým nejjasnějším objektem na obloze po Slunci, Měsíci a Venuši, nicméně někdy se jasnějším než on stane planeta Mars, když se přiblíží více k Zemi. V závislosti na pozici vzhledem k Zemi se mění Jupiterova magnituda od -2,9 v době opozice až na -1,6 v době konjunkce. Lze ho pozorovat triedrem i na denní obloze.", "question": "Má Jupiter pevný povrch?", "answers": ["Jupiter není těleso s pevným povrchem, různé části jeho svrchní atmosféry mají rozdílnou rotaci."]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Edsger Wybe Dijkstra [ˈ ˈ] IPA (11. května 1930 Rotterdam - 6. srpna 2002 Nuenen) byl nizozemský informatik. V roce 1972 obdržel Turingovu cenu za své příspěvky rozvoji programovacích jazyků. Edsger Wybe Dijkstra se narodil v Rotterdamu, Nizozemsko roku 1930. Oba jeho rodiče byli velmi vzdělaní lidé. Jeho otec pracoval jako chemik a matka byla matematička. V roce 1942 nastoupil Dijsktra jako dvanáctiletý chlapec na Gymnasium Erasminium. Byla to střední škola pro neobyčejně nadané studenty, v níž se mu dostalo vzdělání v mnoha různých předmětech zahrnujícich latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, biologii, matematiku a chemii. Roku 1945 se Dijsktra rozhodoval o dalším studiu, které se mělo s největší pravděpodobností týkat práva, aby pak mohl pracovat jako představitel Spojených národů v Nizozemí. Protože při studiu na gymnáziu vynikal v chemii, matematice a fyzice, rozhodl se studovat obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. O rok později začal na poloviční úvazek pracovat v Mathematical Centre v Amsterdam a právě tato práce zvýšila jeho zájem v programování. Po ukončení studia na vysoké škole a získání titulu v oboru fyziky začal se Dijkstra zabývat programováním. V té době se ale setkal s problémem, kterým byl fakt, že programování se oficiálně ještě nepovažovalo za profesi. Z toho důvodu pokračoval v práci v Mathematical Centre až do 1970, kdy přijal pracovní místo ve výzkumu pro Burroughs Corporation v USA. Za necelé dva roky byl oceněn a získal ACM Turing Award, dále pak AFIPS Harry Goode Memorial Award. Dijkstra se poté odstěhoval do Austinu v Texasu, kde byl jmenován předsedou oboru informatiky na Texaské univerzitě v Austinu, kde po zbytek svého života zůstal. Mezi Dijkstrovy nejznámější příspěvky informatice patří algoritmus pro nalezení nejkratší cesty v grafu, označovaný dnes jako Dijkstrův algoritmus, a idea semaforu, nástroje pro synchronizaci vícero procesorů a programů. Jeho slavný dokument Go To Statement Considered Harmful (Příkaz Go To považován za škodlivý; název je nicméně dílem Niklause Wirtha, tehdejšího editora Communications of the ACM) kritizoval použití příkazu GOTO a byl jedním z důležitých kroků k jeho všeobecnému zavržení a téměř úplnému nahrazení řídicími strukturami, jakou je např. cyklus. Dijkstra byl členem týmu, který vytvářel úplně první překladač programovacího jazyka ALGOL 60.", "question": "Za co obdržel Edsger Dijkstra Turingovu cenu?", "answers": ["rozvoji programovacích jazyků"]}
{"title": "Olovo", "context": "jako finální produkt rozpadu uranu 238U (Uran-radiová rozpadová řada). 207Pb, v množství přibližně 22,1 % které vzniklo jako finální produkt rozpadu uranu 235U (Aktiniová rozpadová řada). 208Pb, v množství přibližně 52,4 % které vzniklo jako finální produkt rozpadu thoria 232Th (Thoriová rozpadová řada). Olovo, vyskytující se v rudách vykazuje tedy odlišný vzájemný poměr jednotlivých izotopů v závislosti na svém původu. Této skutečnosti lze v jistých případech využít k vysledování původu olova (obvykle archeologické vzorky) metodou hmotnostní spektrometrie. Uvedená technika určí velmi přesně vzájemné zastoupení jednotlivých izotopů olova a porovnáním s tabelovanými hodnotami pro známé starověké lokality těžby olověných rud lze s velkou mírou pravděpodobnosti určit původ vyšetřovaného olověného předmětu nebo i předmětu, kde byl použit olovnatý pigment. Podobné studie se nemusí omezovat vždy pouze na archeologické vzorky - existují výzkumy, které se snažily vytipovat základní zdroj emisního olova ze spalovacích motorů pro určitou lokalitu. Podle jedné z těchto prací pochází např. většina emisního olova v okolí Vídně z Polska. Izotop 210Pb (s poločasem rozpadu přibližně 22 let) neustále vzniká rozpadem 222Rn uvolňovaného ze země, takže olovo běžně dostupné není prosté tohoto izotopu. Olovo patří zcela jasně mezi toxické prvky. Z historického hlediska je právě nadměrné užívání olova jedním z faktorů, který přispěl k zániku římské říše v období kolem změny letopočtu. Největší podíl na tom mělo používání octanu olovnatého jako sladidla. Toxicita olova je zvláště významná pro dětský organismus. Trvalá expozice dětského organismu i nízkými dávkami olova je příčinou zpomalení duševního vývoje a nepříznivých změn v chování. V současné době je olovo zakázáno používat, kvůli používání olova v rozvodech pitné vody, při výrobě barev, jako aditiva v benzínu a jeho ostatnímu využití v průmyslu, všudypřítomným kontaminantem prostředí. Olovo se po vniknutí do organismu ukládá hlavně v kostech a v určitém množství se nachází v krvi. Typickými příznaky otravy olovem jsou bledost obličeje a rtů, zácpa a nechuť k jídlu, kolika, anémie, bolesti hlavy, křeče, chronická nefritida, poškození mozku a poruchy centrálního mozkového systému. Léčení spočívá v tvorbě komplexu a maskování Pb silným chelatačním činidlem. I stopy olova v okolním prostředí a potravě mohou vést při trvalém přísunu do organismu k následným těžkým onemocněním, protože olovo se v těle kumuluje a vylučuje se jen obtížně.", "question": "Je olovo toxický prvek?", "answers": ["Olovo patří zcela jasně mezi toxické prvky."]}
{"title": "Kubáňská lidová republika", "context": "Rada však nezískala podporu ani jednoho státu Dohody a byla uznána jen Osmanskou říší, Německem a státy vzniklými z rozpadu Ruska (Gruzínskou demokratickou republikou, Ukrajinskou lidovou republikou a Horskou republikou). V říjnu 1919 generál Děnikin zaútočil na sídlo rady s podporou místních kozáků a zajmul deset jejích členů včetně premiéra Kurganského, jenž byl okamžitě popraven za vlastizradu. Kozáci se postavili za Děnikina a byla vytvořena vláda poslušná bělogvardějcům. V prosinci 1919 ale utrpěli bělogvardějci řadu těžkých porážek a představitelé Kubáně začali jednat o opuštění bělogvardějských řad a vstupu do koalice s Gruzií a Ukrajinou. Avšak začátkem roku 1920 zaútočila Rudá armáda a obsadila velmi rychle celou Kubáň. == Odkaz KLR == Děnikinova zrada vůči KLR a násilné sesazení Rady bylo podrobeno silné kritice bělogvardějců jako zcela chybný a zrádný čin v kritické době občanské války. Tento čin dopomohl bolševikům k rychlému a snadnému vítězství. Ukrajinští historici vypracovali alternativní historii. Pokud by se KLR spojila s nově vzniklým ukrajinským státem a Rada aktivněji žádala ukrajinského spojence o vojenské posily, vznikl by tak další silné ohnisko odporu proti bolševikům. S podporou Centrálních mocností a koordinovaného útoku s Kolčakovou armádou na východě by pak bylo možné svrhnout bolševiky.", "question": "Jak se zkráceně nazývala Kubáňská lidová republika?", "answers": ["KLR"]}
{"title": "Nukulaelae", "context": "Nukulaelae je jedním z devíti ostrovů tvořících ostrovní stát Tuvalu ležící v jižním Tichém oceánu. Při sčítání v roce 2002 měl 393 obyvatel. Ostrov byl osídlem lidmi ze sousedního ostrova Vaitipu. Roku 1860 žilo na ostrově přibližně 300 lidí. Křesťanství bylo poprvé představeno v roce 1861 trosečníkem z Cookových ostrovů Elekanou. V roce 1863 byly dvě třetiny obyvatel uneseny Peruánskými otrokáři do fosfátových dolů na ostrově Chincha na pobřeží Peru. Nikdo z nich se více nevrátil. V roce 1892 kapitán Davis napočítal na ostrově pouhých 95 obyvatel. Nukulaelae leží na jihovýchodě Tuvalu. Je to atol sestávající z devatenácti ostrůvků, s lagunou otevřenou do oceánu. Legenda říká že ostrov byl poprvé spatřen bílým mužem. Přišel sám, ale neusadil se zde neboť zde nebyly stromy a zem byla pustá. Později, podle tradování, přišel jiný muž, Valoa z Vaitupu, který objevil Nukulaelae při své rybářské výpravě. Nezdržel se dlouho, ale vrátil se na Vaitupu pro kokosové ořechy které poté na Nukulaelae zasadil.", "question": "Kolik obyvatel měl ostrov Nukulaelae při sčítání v roce 2002?", "answers": ["393"]}
{"title": "Bohemistika", "context": "Jeho dílo na přelomu 19. a 20. století pro český jazyk znamenalo totéž, co dílo Josefa Dobrovského o 100 let dříve. Jako docent a později profesor češtiny na Karlově univerzitě vychoval řadu vynikajících nástupců (např. Václav Ertl). Gebauer navázal na práci Dobrovského a navrhl kodifikaci spisovné češtiny, která brala ohled na tehdejší aktuální potřeby jazyka a která je v mnoha ohledech platná dodnes. Gebauerova Historická mluvnice jazyka českého je klíčovou bohemistickou prací. Za svého života stihnul publikovat tři části – Hláskosloví (1894), Tvarosloví – Skloňování (1896) a Tvarosloví – Časování (1898). Čtvrtou část, Skladba upravil k vydání až František Trávníček v roce 1929. Celé dílo je podloženo rozsáhlým, pečlivě zpracovaným materiálem a je dodnes považováno za spolehlivý pramen. Dvoudílný Slovník staročeský (1903) stihl Gebauer zpracovat a vydat jen po heslo naliti. Dílo později dokončil profesor Emil Smetánka.Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské I, II (1890) původně vznikla jako školní učebnice, ale postupně se stala příručkou kodifikační a základním bohemistickým dílem své doby. Obsahuje ucelený popis soudobého českého hláskosloví, slovotvorby, tvarosloví, skladby i pravopisu. Na toto zpracování české mluvnice navázali Bohuslav Havránek a Alois Jedlička ve své České mluvnici. Výše uvedená Mluvnice vyšla v roce 1891 také ve zkrácené, přehlednější a přístupnější podobě jako Krátká mluvnice česká. Na jejích pozdějších vydáním pracoval kromě jiných už zmíněný Václav Ertl. Další pozitivističtí bohemistéVáclav Ertl, Josef Zubatý, Jaroslav Vlček Mezi 1. a 2. světovou válkou se bohemistika částečně přiklonila ke strukturalismu (Vilém Mathesius, Jan Mukařovský). Po 2. světové válce se prosazovalo úsilí o marxistickou metodologii (Bohuslav Havránek, Karel Horálek, Zdeněk Nejedlý a další). Ředitel Ústavu pro jazyk český František Daneš (* 1919). Lumír Klimeš: Úvod do vědecké práce v jazykovědné bohemistice, Pedagogická fakulta Západočeské univerzity, Plzeň 2001, ISBN 80-7082-740-8 Jana Pleskalová a kolektiv: Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, Academia, Praha 2007, ISBN 978-80-200-1523-5 Svatopluk Pastyřík. : Úvod do studia bohemistiky, Gaudeamus, Hradec Králové 2009, ISBN 978-80-7435-021-4 Daniel Bína, Miloš Zelenka a kolektiv: Bohemistika v edukačním procesu – tradice, problémy, perspektivy, Vlastimil Johanus, České Budějovice 2012. , ISBN 978-80-87510-07-0 Lingvistika Lexikografie Literatura Slovníkové heslo bohemistika ve Wikislovníku ucjtk.ff.cuni.cz – Ústav českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze cl.ff.cuni.cz. – Ústav české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ubs.ff.cuni.cz – Ústav bohemistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Machová, Svatava; Chvátalová, Klára; Velčovský, Václav (eds.) Slovník osobností jazykovědné bohemistiky", "question": "Který obor se specializuje na český jazyk a literaturu?", "answers": ["Bohemistika"]}
{"title": "Robert de Sorbon", "context": "Robert de Sorbon (9. října 1201 v Sorbonu - 15. srpna 1274 v Paříži) byl francouzský kněz a teolog a zakladatel Sorbonny. Robert de Sorbon pocházel z venkovské rodiny. Studoval teologii v Remeši a Paříži a v roce 1250 se stal doktorem teologie. Zastával místo kanovníka v kostele v Cambrai. Poté, co získal věhlas svými kázáními, jej Ludvík IX. jmenoval svým kaplanem a později zpovědníkem. Robert de Sorbon se rozhodl snížit překážky, které měly žáci z chudých rodin, a které on sám zažil v průběhu svého studia, a založil společnost duchovních, kteří by poskytovali výukové lekce zdarma šestnácti studentům teologie. K této společnosti se připojili Guillaume de Bray, arciděkan z Remeše, Robert de Douai, královnin kanovník a lékař, Geoffroi de Bar, pozdější kardinál a Guillaume de Chartres, jeden z králových kaplanů. Výnosem ze dne 21. října 1250 královna Blanka Kastilská, která vládla během sedmé křížové výpravy, věnovala Robertovi de Sorbon dům a přilehlé stáje, aby zde mohl vyučovat chudé žáky. Tato královská dotace je nejstarší písemnou zprávou týkající se Sorbony. Samotná kolej nazvaná po svém zakladateli Collè de Sorbonne byla založena v roce 1253 a posléze se stala nejslavnější kolejí Pařížské univerzity. Nadace byla potvrzena králem v roce 1257. V únoru 1258 a v roce 1263 Robert získal od krále další dva domy. Robert nařídil, že žáci jeho koleje budou přijati na základě zkoušek. Tím nebyli vyloučeni ze studia studenti z bohatých rodin. Pouze platili koleji částku odpovídající stipendiu, které dostávali chudí. Do koleje měli rovněž přístup studenti z jiných evropských zemí. Teologickou kolej schválil v roce 1259 papež Alexandr IV. Robert ji v roce 1271 doplnil o další kolej pro humanitní vědy a filozofii. Budovy kolejí stály až do roku 1635, kdy je nechal kardinál Richelieu zbořit a na jejich místě vybudovat nové, dnes zde stojí barokní kaple sv. Uršuly. Ve své poslední vůli z roku 1270 Robert odkázal veškerý svůj majetek koleji Sorbonně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert de Sorbon na francouzské Wikipedii.", "question": "Kdy se stal Robert de Sorbon doktorem teologie?", "answers": ["1250"]}
{"title": "Seznam největších měst v Evropské unii", "context": "Německo 3 644 826 2019-09-30 891 2 Madrid Španělsko 3 266 126 2019-01-01 604 3 Řím Itálie 2 872 800 2018-01-01 1287 4 Paříž Francie 2 187 526 2017-01-01 105 5 Bukurešť Rumunsko 1 883 425 2011-10-31 226 6 Hamburk Německo 1 841 179 2019-09-30 755 7 Vídeň Rakousko 1 840 573 2016-01-01 415 8 Varšava Polsko 1 790 658 2019-12-31 517 9 Budapešť Maďarsko 1 752 286 2019-01-01 525 10 Barcelona Španělsko 1 636 762 2019-01-01 101 11 Mnichov Německo 1 471 508 2019-09-30 311 12 Sofie Bulharsko 1 355 142 2020-06-15 492 13 Milán Itálie 1 351 562 2017-01-01 182 14 Praha Česko 1 324 277 2020-01-01 496 15 Bruselský region Belgie 1 175 173 2017-01-01 161 16 Dublin Irsko 1 173 179 2016-04-24 115 17 Kolín nad Rýnem Německo 1 085 664 2019-09-302019-10-31 405 18 Neapol Itálie 972 212 2016-06-30 119 19 Turín Itálie 870 952 2020-01-01 130 20 Marseille Francie 869 815 2017-01-01 241 21 Amsterdam NizozemskoNizozemské království 860 124 2018-01-01 219 22 Valencie Španělsko 794 288 2019-01-01 135 23 Záhřeb Chorvatsko 790 017 2011-03-31 641 24 Krakov Polsko 766 739 2017-01-01 327 25 Frankfurt nad Mohanem Německo 753 056 2019-09-30 248 26 Riga", "question": "Kolik obyvatel má město Milán (k 01. 01. 2017)?", "answers": ["1 351 562"]}
{"title": "UEFA", "context": "Ebbe Schwartz se stal prvním předsedou UEFA. Prvním generálním sekretářem byl Henri Delaunay. V roce 1995 se novým sídlem stal švýcarský Nyon. Původně měla UEFA 25 členských národních asociací. V současností je členů 55. Členové UEFA vyhráli jedenáctkrát mistrovství světa ve fotbale (Itálie 4x, Německo 4x, Anglie, Francie a Španělsko jednou). Kluby ze zóny UEFA vyhrály 21x Interkontinentální pohár a devětkrát mistrovství světa ve fotbale klubů. V ženském fotbale vyhrály národní týmy z UEFA mistrovství světa ve fotbale žen třikrát (Německo 2x, Norsko 1x). Poznámka: Dne 22. března 2011 byl Michel Platini zvolen do roku 2015. UEFA má celkem 55 členů (platné ke květnu 2016): V závorkách rok přijetí za člena UEFA. 1 Bývalý člen AFC (1954–1974) a přidružený člen OFC (1974-1994). ; vstoupil do UEFA v roce 19942 Bývalý člen AFC (1998–2002); vstoupil do UEFA v roce 20023 Přijato jako ČSR4 Přijato jako Jugoslávie5 Přijato jako SSSR Hlavní soutěží pro národní týmy je mistrovství Evropy ve fotbale, jehož první kvalifikační cyklus začal v roce 1958. První závěrečný turnaj se uskutečnil v roce 1960. UEFA má také na starost záležitostí týkající se evropské části kvalifikace na mistrovství světa ve fotbale. Avšak samotné MS pořádá FIFA, která také alokuje počet míst na MS pro jednotlivé konfederace a má právo mluvit do hracího systému a dalších záležitostí týkajících se této kvalifikace. Neméně důležité jsou mezinárodní soutěže pro mládežnické národní týmy jako ME do 21 let, ME do 19 let a ME do 17 let. Pro ženské týmy je pořádáno mistrovství Evropy ve fotbale žen, ME žen do 19 let a ME žen do 17 let. UEFA také spolupořádá s organizací CAF pohár UEFA/CAF Meridian Cup pro mládežnické týmy. V roce 1999 založila Pohár regionů UEFA pro poloprofesionální týmy reprezentující svůj region. Z futsalových soutěží pořádá mistrovství UEFA ve futsale a mistrovství UEFA ve futsale do 21 let.", "question": "Kolikrát vyhrály kluby ze zóny UEFA mistrovství světa ve fotbale klubů?", "answers": ["devětkrát"]}
{"title": "Tramvaj#Výhody a nevýhody", "context": "Tramvaj je kolejové vozidlo nebo vlak tramvajové dráhy, převážně určené pro provoz v městských ulicích. Původně tento název označoval samotnou kolejovou dráhu, metonymickým přenosem změnil význam na označení kolejového vozidla městské hromadné dopravy. Pochází z anglického slova tramway (tram označovalo trám, kolej nebo důlní vozík, way cestu), které se zpočátku užívalo u důlních a průmyslových železnic. Označení tram pro kolej pravděpodobně vzniklo v saských dolech, kde se na podlahy štol a chodeb kladly trámy pro usnadnění přepravy důlních vozíků. Do trámů byla posléze vyhloubena drážka a vozíky byly opatřeny kolíkem klouzajícím v drážce pro bezpečné vedení po trati, čímž vznikl jeden z předchůdců železnice. Název se ustálil již v době koněspřežného provozu, přenesl se však i na parní či jinou trakci a v dnešní době je spojen v první řadě s elektrickou trakcí s vrchním trolejovým vedením. V minulosti se tramvaj (dráha, případně i vozidlo) nazývala pouliční nebo elektrická dráha, hovorově též elektrika (srov. električka v současné spisovné slovenštině). V brněnském hantecu se tramvaji říká šalina (zkomolením německého slovního spojení elektrische Linie [elektryše línye][1] nebo ze slova schallen = znít, ozývat se, rozléhat se v souvislosti s častým užíváním výstražného zvonku[2]) nebo šmirgl, naproti tomu v Ostravě se běžně užívá výraz tramvajka.[3] Výhody a nevýhody Koněspřežná tramvaj z konce 19. století v Gdaňsku Parní tramvaj užívaná na lince z Paříže do Saint-Germain Pražská historická tramvaj z továrny Františka Ringhoffera z 20. let 20. století. Původní tyčový sběrač byl však vzhledem ke změnám v pražské trolejové síti, které byly provedeny v dobách rozšiřování tramvají typu T, nahrazen pantografovým Výhody větší přepravní kapacita oproti autobusu (i metrobusu), případně trolejbusu tramvajová trať může být vedena jak po běžné uliční vozovce, tak i na samostatném tělese podle potřeby a to i současně, může sloužit i jako meziměstský prostředek vnější dopravy u městských konurbací (Liberec – Jablonec, Most – Litvínov, Bratislava – Vídeň)[4] městská tramvaj si zachovává relativně vysokou průchodnost hustou zástavbou, byť nižší ve srovnání s autobusy[4] pokud je tramvaj provozována na samostatném nebo odděleném tělese, je méně závislá na okolní dopravní situaci (nezdržují ji auta)[4]", "question": "Jak se v brněnském hantecu řekne tramvaji?", "answers": ["šalina"]}
{"title": "Luis Federico Leloir", "context": "Luis Federico Leloir (6. září 1906 Paříž – 2. prosince 1987 Buenos Aires) byl argentinský lékař a biochemik, nositel Nobelovy ceny za chemii za rok 1970. Oceněn byl za objev aktivačních cukrů a jejich funkce v biosyntéze polysacharidů. Vystudoval lékařství v Buenos Aires a svůj výzkum prováděl až do smrti v podmínkách nedostatečně financované soukromé výzkumné laboratoře Fundación Instituto Campomar. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Luis Federico Leloir ve Wikimedia Commons Luis Federico Leloir na Historii chemie", "question": "Jaké národnosti byl lékař a biochemik, nositel Nobelovy ceny za chemii za rok 1970.", "answers": ["argentinský"]}
{"title": "Tadeusz Baird", "context": "Používal moderní kompoziční techniky. Jako jeden z prvních ve svých skladbách aplikoval dodekafonii. Byl jedním z iniciátorů a organizátorů mezinárodního festivalu soudobé hudby Varšavský podzim, který se poprvé konal v roce 1956. Od roku 1974 vyučoval skladbu na varšavské Státní vysoké škole múzických umění. V roce 1977 byl jmenován profesorem a stal se vedoucím katedry skladby. Od roku 1976 byl předsedou polské sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISMC/SimC) a od roku 1979 členem Akademie der Künste v Berlíně . V roce 1981 se stal čestným členem Svazu polských skladatelů. Zemřel náhle 2. září 1981 ve Varšavě následkem aneurysma mozkových tepen. Je pohřben na Powązkowském hřbitově. Ocenění Státní cena (1951) Zlatý záslužný kříž (1952) 1. cena na Mezinárodní trbuně skladatelů UNESCO v Paříži za Čtyři eseje pro orchestr (1959) Cena ministra kultury a umění (1962) 1. cena na Mezinárodní trbuně skladatelů UNESCO v Paříži za Variace bez tématu pro symfonický orchestr (1963) Hudební ceny města Kolín nad Rýnem Státní cena 2. stupně (1964) 1. cena na Mezinárodní trbuně skladatelů UNESCO v Paříži za Čtyři dialogy pro hoboj a komorní orchestr (1966)", "question": "Jaké zkratky se používají pro Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu?", "answers": ["ISMC"]}
{"title": "Dominik Dán", "context": "Na podpätkoch - únor až květen 1998 Jednou nohou v hrobě - srpen až listopad 1998 Cela číslo 17 - prosinec 1998 až únor 1999 Žiješ iba dvakrát - únor 1999 Nevinným sa neodpúšťa – červenec a srpen 2001 Sára - únor až duben 2002 Hriech náš každodenný - listopad 2002 Studňa - srpen 2002 a květen 2003 Knieža Smrť - duben 2003 Kožené srdce - červen 2003 Kráska a netvor - září 2008 Noc temných klamstiev - březen 2009 Venuša zo zátoky - léto 2009 === Audioknihy === == Seriál Kriminálka Staré Město == Dominik Dán byl autorem námětu seriálu Kriminálka Staré Město. Česko-slovenský koprodukční seriál, inspirovaný skutečnými případy nedávné doby, vytvořila Česká televize spolu s Trigon production, s. r. o. a Rozhlas a televízia Slovenska v roce 2010. Jednalo se celkem o sedm dílů detektivek. V hlavních rolích hráli Zuzana Fialová a Matěj Hádek. == Film Rudý kapitán == Detektivní thriller režiséra Michala Kollára odehrávající se v roce 1992 v rozpadajícím se Československu. Předlohou filmu byla kniha Červený kapitán. Natočen v roce 2016 v česko-polsko-slovenské koprodukci. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominik Dán na slovenské Wikipedii. == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dominik Dán Bojím sa, že niektorí neuveria, Knižná revue, 5. 12. 2007 Kritický rub(r)ikon. Textový agregátor Petra F. 'Ria Jílka - \"Popularita mi naozaj nechýba\" - Rozhovor s Dominikom Dánom Dominik Dán o seriálu Krinálka Staré město na stránkách České televize Novinky.cz o Dominiku Dánovi a Rudém kapitánu", "question": "Kdo byl autorem námětu seriálu Kriminálka Staré Město?", "answers": ["Dominik Dán"]}
{"title": "Černobyl", "context": "Černobyl (ukrajinsky Ч́б, Čornobyl; rusky Ч́б, Černobyl) je město na severu Ukrajiny (Kyjevská oblast), poblíž hranic s Běloruskem v kraji zvaném Polesí. Protéká jím řeka Pripjať. Město je neslavně proslulé havárií jaderné elektrárny v roce 1986, rozsahem následků nejhorší v dějinách jaderné energetiky. Historie města sahá do roku 1193. Před kozáckými válkami zde byl důležitý komunikační uzel a středisko obchodu. V 19. století zde převažovalo židovské obyvatelstvo (tehdy byl Černobyl také jedním z center chasidismu). V sedmdesátých letech 20. století byla severozápadně od města budována jaderná elektrárna a pro její zaměstnance nové město Pripjať. Po havárii roku 1986 byl Černobyl evakuován, po postupné dekontaminaci se stal částečně obyvatelný. Podrobnější informace naleznete v článcích Černobylská jaderná elektrárna a Černobylská havárie. Roku 1977 byl 18 kilometrů severně od města dobudován 1. reaktor jaderné elektrárny Černobyl. V sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut došlo na jejím 4. reaktorovém bloku k dosud největší zaznamenané havárii jaderné elektrárny. Výbuch způsobil uvolnění velkého množství radioaktivních částic. Okolo 130 000 lidí z blízkého okolí bylo evakuováno. Evakuace však proběhla až několik desítek hodin po havárii. Obyvatelům také dlouho nebylo řečeno, co se vlastně děje, a tak většina z nich ani nevěděla, že jsou během evakuace velmi silně ozařováni.", "question": "Ve kterém roce byl dobudován 1. reaktor Jaderné elektrárny Černobyl?", "answers": ["1977"]}
{"title": "České Budějovice", "context": "České Budějovice (německy Budweis, popřípadě Böhmisch Budweis) jsou statutární město a správní a kulturní metropole Jihočeského kraje. Leží v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltava a Malše, mají přes 93 tisíc obyvatel a nachází se v nich řada historických památek a muzeí. Pro ně a blízkost dalších historicky cenných míst (Hluboká nad Vltavou, Český Krumlov, Zlatá Koruna, Vyšší Brod, Třeboň atd.) jsou častým cílem turistů. Ve městě sídlí Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a biskup římskokatolické českobudějovické diecéze. Historické centrum města bylo vyhlášeno 19. března 1980 městskou památkovou rezervací. Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala (v jihočeském nářečí se říká Budějce), přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu. Od poloviny 18. století, kdy kulminovalo národnostní pnutí a název začal být brán i z národnostního pohledu, však došlo k diferenciaci: zatímco čeština dále používala České Budějovice, u Němců převážilo jméno bez přídomku (záměna nehrozila, Moravské Budějovice jsou německy Budwitz). Tento stav už přetrval navzdory tomu, že v roce 1920 československé úřady za oficiální jméno města vyhlásily České Budějovice a Böhmisch Budweis v němčině. Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině. Latinský název města je Budvicium. Související informace naleznete také v článku Dějiny Českých Budějovic. České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Tento účel po většinu času zdatně plnilo, což bylo důvodem několikasetletého nepřátelství mezi těmito dvěma \"lokálními mocnostmi\", které pouze v průběhu husitských válek potlačil společný mocný nepřítel – husité. Během husitských válek i po nich Budějovice upadaly kvůli neuspořádaným poměrům v zemi, které od nich odklonily obchodní cesty. Po mimořádném rozkvětu města (zejména díky rozsáhlé těžbě stříbra a příjmům z vaření piva, obchodu se solí, suknem či rybníkářství) v relativně klidném 16. století Budějovice opět čelily těžkým časům, za stavovského povstání stály na straně císaře a přečkaly několikeré obležení. Ač šlo o celkově neradostnou dobu, Budějovičtí jí využili k likvidaci konkurenčního Rudolfova. Během třicátých let se díky bojům ve středních a severních Čechách staly Budějovice dočasně hlavním městem, do kterého se přesunuly některé důležité úřady z Prahy.", "question": "Jak se jmenuje statutární a správní metropole Jihočeského kraje?", "answers": ["České Budějovice"]}
{"title": "Smrček (Býšovec)", "context": "Smrček (Býšovec) Smrček Kaple svatého Antonína PaduánskéhoLokalita Charakter malá vesnice Obec Býšovec Okres Žďár nad Sázavou Kraj Kraj Vysočina Historická země Morava Zeměpisné souřadnice 49°27′32″ s. š., 16°18′11″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 55 (2011)[1] Katastrální území Smrček (2,68 km²) PSČ 592 62 Počet domů 34 (2011)[1] Smrček Další údaje Kód části obce 17221 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Smrček (německy Smirtschek) je malá vesnice, část obce Býšovec v okrese Žďár nad Sázavou. Nachází se asi 2 km na jihovýchod od Býšovce. V roce 2009 zde bylo evidováno 42 adres. [2] V roce 2001 zde trvale žilo 51 obyvatel.[3] Smrček je také název katastrálního území o rozloze 2,68 km2.[4] Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1406.[5] Fotogalerie Kaple svatého Antonína Paduánského Kříže před kaplí Památník obětem první světové války Památný smrk vysazený k výročí 660 let od první zmínky o obci Hasičská zbrojnice Hospodářské stavení Rybníček pod vsí Reference 1 2 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. ↑ Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-10-16 [cit. 2003-10-16]. Dostupné online. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 596. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Smrček na Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Smrček v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Katastrální mapa katastru Smrček na webu ČÚZK Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Části obce Býšovec Části obce BýšovecSmrček mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Česko | Geografie", "question": "Kolik adres bylo evidováno v roce 2009 ve vesnici Smrček?", "answers": ["42"]}
{"title": "František Josef z Klebelsbergu", "context": "Narodil se jako syn Vojtěcha Václava, hraběte z Klebelsbergu (†1812), apelačního rady a zemského soudce Království českého z jeho druhého sňatku s Antonií Kolowrat-Krakowskou (1737–1799), měl mladšího bratra Ferdinanda Františka (1775–1793), který padl jako praporečník rakouské císařské armády u Maubeuge. Z otcova prvního sňatku s Gabrielou Lažanskou měl František nevlastního bratra Jana Nepomuka (1768–1798) a sestru Annu Marii (*1772), provdanou Hildprandtovou z Ottenhausenu[2]. Vzděláním a diplomatickými schopnostmi na sebe František upozornil již v 90. letech 18. století, kdy vstoupil do rakouské diplomacie ve Francii. Brzy dosáhl postavení tajného císařského komorníka, sloužil postupně třem císařům (Leopoldu II., Františkovi I. a Ferdinandu V.). František Josef z Klebelsbergu od 20. let 19. století pomalu stoupal po dvorských a správních funkcích. V roce 1825 se stává zastupujícím místodržícím moravsko-slezským (guberniálním viceprezidentem), v roce 1827 skutečným tajným radou a zastupujícím místodržícím českým. V následujícím roce je jmenován místodržícím Dolních Rakous. V této funkci se vyznamenal při pomoci obětem a odstraňování následků škod velké dunajské povodně v roce 1830. Za své zásluhy a na přímluvu svého bratrance Františka Antonína Kolowrata je roku 1830 dosazen ve Vídni na post rakouského ministra financí, jeho čtyřleté vládní období bylo neúspěšné a skončilo státním dluhem. Jako ministr financí vystupoval proti velkým monopolům a místo toho prosazoval raději volnou hospodářskou soutěž. Ve své funkci také podpořil vznik Rakouského Lloydu, první rakouské paroplavební společnosti. Dědictvím po otci vlastnil zámek Třebívlice na Litoměřicku a pražský palác čp. 144/II na nároží ulic Voršilské a Ostrovní (koncem 19. století byl zbořen před stavbou univerzitní koleje Arnošta z Pardubic). Další palác v Mariánských Lázních si dal postavit roku 1821. Městečko Třebívlice nadále zveleboval novou výstavbou. Finančně pomohl se stavbou nové obecní školy i radnice. V roce 1818 dokonce František Josef z Klebelsbergu přesvědčil české gubernium a to jmenovalo Třebívlice lázněmi. V roce 1831 založil v Třebívlicích chudinský ústav, který následně i dotoval. Rodina", "question": "Kdo se přimluvil za dosazení Františka Josefa z Klebelsbergu na pozici rakouského ministra financí?", "answers": ["Františka Antonína Kolowrata"]}
{"title": "Xenon", "context": "Xenon je velmi dobře rozpustný ve vodě a ještě lépe rozpustný v nepolárních organických rozpouštědlech. Xenon se stejně jako ostatní vzácné plyny snadno ionizuje, a v ionizovaném stavu září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Xenon září fialovou barvou, ale ředěním xenonu ve výbojové trubici barva ztrácí na plnosti a při velkém zředění vydává xenon pouze bílé světlo. Poté, co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleightem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neon a krypton. Xenon byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakční destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s xenonem objevil i neon a krypton. Prvek, který zůstal jako zbytek po destilaci argonu, nazval William Ramsay cizí - xenon. Xenon je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 5×10-6 % (ve 100 litrech vzduchu je obsaženo 0,005 ml xenonu). Xenon byl nalezen i v některých pramenech minerálních vod, kam se dostává jako produkt rozpadu izotopů uranu a plutonia. Je získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Druhou možností jak jej lze získat, je frakční adsorpce na aktivní uhlí za teplot kapalného vzduchu. Xenon má řadu izotopů, z nich šest je stabilních, tři mají poločas přeměny delší než 1014 let, a přibližně dvacet nestabilních, podléhajících další radioaktivní přeměně. Určení vzájemného poměru různých izotopů xenonu v horninách slouží ke studiu geologických přeměn zemské kůry. Podobné studium izotopů xenonu vázaného v meteoritech přispívá k pochopení formování našeho slunečního systému i naší galaxie. Elektrickým výbojem v atmosféře xenonu vzniká světlo fialové až modré barvy, které se ředěním xenonu vytrácí až zůstane pouze bílé světlo. Toto záření působí baktericidně a xenonové výbojky nalézají využití pro dezinfekci. Byly zkonstruovány xenonové výbojky, schopné produkovat mimořádně intenzivní světelné záblesky o velmi krátkém trvání výboje. Díky těmto výbojkám je možno fotografovat a filmovat velmi rychlé děje (průlet vystřelené kulky překážkou, výbuchy apod.). Xenon se dá dále využít k výrobě obloukových lamp a doutnavých trubic. Ruští sportovci na Zimních olympijských hrách 2014 údajně inhalovali xenon jako doping. Do začátku roku 1962 byly považovány všechny vzácné plyny za inertní (tzn. že nemohou tvořit sloučeniny). Začátkem roku 1962 provedl Neil Bartlett reakci xenonu s fluoridem platinovým PtF6 a získal tak první sloučeninu vzácného plynu XePtF6, která nebyla stabilní ani za nízkých teplot.", "question": "Jakou chemickou značku má xenon?", "answers": ["Xe"]}
{"title": "Borneo", "context": "Borneo (v Indonésii Kalimantan) je třetí největší ostrov světa s rozlohou 743 330 km2. Nachází se v jihovýchodní Asii mezi Indickým oceánem a Tichým oceánem. Na Borneu se rozkládal většinou deštný prales, jenž patří k nejstarším deštným lesům na světě a který je v současnosti velice ohrožen rychlou deforestací. Je to domov mnoha druhů živočichů i rostlin. Nejvyšší hora Bornea se jmenuje Gunung Kinabalu a dosahuje nadmořské výšky 4095 m n. m. Na Borneu je také největší jeskynní sál na světě (Sarawacká síň). Politicky je rozdělený na Indonésii, Malajsii (Sarawak, Sabah) a Brunej. Město Martapura je proslulé po celé jihovýchodní Asii svým trhem s diamanty, drahými kameny a zlatem. Ve vnitrozemí ostrova žijí domorodí Dajákové, kteří byli ještě na začátku 20.století obávanými lovci lebek. Na pobřeží žijí muslimští Malajci a také etničtí Číňané, kteří tvoří 29% populace Sarawaku a 18% obyvatel Západního Kalimantanu. V rámci vládního programu transmigrace se do indonéské části Bornea přistěhovalo mnoho migrantů z přelidněné Jávy, což vedlo ke konfliktům s Dajáky. Ostrov je pokrytý deštným pralesem, kde rostou endemické rostliny. Roste zde více než 15 000 druhů vyšších rostlin, z čeho je 3000 druhů stromů. Žije zde 221 suchozemských savců. Typickými představiteli místní fauny jsou slon indický bornejský (Elephas maximus borneensis), nosorožec sumaterský a orangutan bornejský (Pongo pygmaeus), kahau nosatý (Nasalis larvatus), levhart Diardův / pardál ostrovní (Neofelis diardi), trogon šedoprsý (Harpactes whiteheadi), několik vzácných ptačích druhů, dlouhoocasí makaci a také četné druhy motýlů. Název Borneo je portugalským zkomolením názvu Brum. Indonéský název zní Kalimantan. Zejména v Indonésii je ostrov označován výhradně tímto jménem. Někdy označuje pojem Kalimantan pouze část ostrova, která je pod správou Indonésie. Seznam největších ostrovů Palmový olej Obrázky, zvuky či videa k tématu Borneo ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Borneo ve Wikislovníku", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Bornea?", "answers": ["Gunung Kinabalu"]}
{"title": "Litevská vlajka", "context": "Vlajka Litvy je sestavena ze tří horizontálních pruhů: žlutého, zeleného a červeného. Vlajka pochází z roku 1918, poslední změna je z roku 2004 kdy byl však změněn pouze poměr stran.Existuje několik výkladů symboliky barev, které vychází z přírodních a litevských hodnot. Žlutá symbolizuje slunce ale též pšenici, litevské zemědělské bohatství a získanou svobodu, zelená louky, lesy, rodnou zem ale i víru, červená barva pak představuje krev Litevců prolitou za národní nezávislost a jejich odvahu na této cestě nebo také suverénní moc. , udatnost a lásku k vlasti.Druhá státní (historická) vlajka s červeným listem a rytířem Vytisem je stále vyvěšena na třech místech (Královský palác ve Vilniusu, hrad Trakai a Muzeum války Vytautase Velikého v Kaunasu) a na vybraných místech v určité dny. == Historie == První státy vznikaly na území dnešní Litvy již v 10.–13. století. Roku 1240 se sjednotily do Litevského velkoknížectví. V letech 1386–1569 měla Litva personální unii s Polskem (tzv. Krewská unie). První zmínky o litevských praporech pochází z bitvy u Grunwaldu (1410), kde litevsko-polsko-ruská vojska porazila Řád německých rytířů. Litevské praporce měly být červené, s vyobrazením legendárního rytíře Vytise s taseným mečem, sedícím na koni.Po uzavření lublinské unie (1569) se Litevské velkovévodství stalo až do roku 1795 de facto provincií Polska.", "question": "Jaké barvy se nachází na litevské vlajce?", "answers": ["Žlutá symbolizuje slunce ale též pšenici, litevské zemědělské bohatství a získanou svobodu, zelená louky, lesy, rodnou zem ale i víru, červená barva"]}
{"title": "Samba (tanec)", "context": "Samba je latinskoamerický tanec na 2/4 nebo 4/4 takt. Tempo kolem 50 taktů za minutu. Slovo samba má původ v portugalském slově semba a v překladu znamená božská tanečnice. Existuje mnoho variací samby. Mezi nejznámější patří karnevalová samba, kterou můžete spatřit na karnevalech v Brazílii. == Figury == Figury podle ČSTS: Základní pohyb - Basic Movement vpravo - Natural vlevo - Reverse stranou - Side alternativní - Alternative Postupový základní pohyb - Progressive Basic Movement Základní pohyb mimo - Outside Basic Movement Zášvihy vpravo a vlevo - Whisks to Right and Left Sambová chůze - Samba Walks v promenádním postavení - in Promenade Position stranou - Side na místě - Stationary Nůžky - Bota Fogos Postupové nůžky - Travelling Bota Fogos / Forward,Backward/ Promenádní nůžky - Promenade Bota Fogos / nůžky do promenádního a obráceného promenádního postavení - Bota Fogos to Promenade Position and Counter Promenade Position Stínové nůžky - Shadow Bota Fogos Protisměrné nůžky - Contra Bota Fogos nůžky ve stínovém postavení stejnou nohou - Bota Fogos in Shadow Position on Same Foot Otáčka vlevo - Reverse Turn Valení vpravo - Natural Roll Kortadžaka - Corta Jaca Kolébky - Rocks zavřené - Closed otevřené - Open vzad - Backward Voltové pohyby - Voltas Movement jednoduchá volta vpravo a vlevo - Simple Voltas to Right and Left křížem krážem - Criss Cross postupující volta vpravo a vlevo - Travelling Voltas to Right and Left", "question": "Existuje mnoho variací samby?", "answers": ["Existuje mnoho variací samby."]}
{"title": "Melanin", "context": "Melanin je označení pro hnědý až černý pigment, které se vyskytují v tělech rostlin, živočichů i prvoků. Z chemického hlediska je odvozen z aminokyselin tyrosinu či tryptofanu, jež jsou oxidovány a zpolymerovány. Nejběžnější formou je hnědočerný polymer eumelanin. Další běžná forma je červenohnědý polymer feomelanin, který je zodpovědný za zrzavé vlasy a pihy. Oba mají mírně odlišnou chemickou strukturu. V lidském těle se vyskytují nejen v kůži, ale například i ve vlasech či v sítnici. Mimo to se melanin nachází v peří ptáků, v pokožce plazů, ve hmyzí vnější kostře nebo dokonce v inkoustu hlavonožců. Melanin chrání proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Konkrétněji se udává, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale zase musí být dostatek světla, aby mohl vznikat vitamín D. Pohlcuje především ultrafialové záření, které mění z 99,9% na teplo,[zdroj? ] a tak zabraňuje tvorbě volných radikálů, tím chrání DNA buněk před poškozením a vzniku zhoubného nádoru melanomu. V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována hlavně v okamžiku, když dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské rasy mají geneticky zakódované odlišné barvy pleti, což zřejmě záviselo na tom, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka zodpovědná za vznik melaninu se označuje jako melanocyt. Vzácně dochází i k přílišné produkci melaninu (tzv. melanismus) nebo naopak melanin je produkován v nižším množství (albinismus).", "question": "Jak se nazývá přílišná produkce melaninu?", "answers": ["melanismus"]}
{"title": "Historie fotografie", "context": "Na výzkumy Jamese Maxwella navázal Louis Ducos du Hauron Od roku 1862 pracoval několik let na praktickém způsob záznamu barevných fotografií pomocí dvou barevných systémů: subtraktivního (žlutá, azurová, purpurová) a aditivního (červená, zelená, modrá) barevného systému. Roku 1868 tyto metody patentoval. Osvítil bromostříbrnou kolodiovou desku výtažkovými filtry a zhotovil tak diapozitivy zabarvené do červena, modra a žluta. Tyto tři části pak musely být k získání konečné fotografie zcela přesně položeny přes sebe. Kvůli vysokým nákladům této metody se však v praxi mnoho nepoužívala. Jednou z prvních barevných fotografií je Landscape of Southern France, pořízená subtraktivní metodou r. 1877. Zároveň s Hauronem objevil podobný systém Charles Cros, který později s Hauronem spolupracoval. Roku 1888 F. E. Ives vyvolal tříbarevnou fotografii. Tu pak Němec Adolf Miethe od roku 1903 používal v praxi. A. Miethe vynalezl také panchromatické zcitlivění pro reprodukci barevných tónů. Dalšími, kdo se zabýval barevnou fotografií byli roku 1904 v Lyonu bratři Auguste a Louis Lumiè, kteří představili první autochromové desky, které se daly reprodukovat barevným tiskem a umožnili v praxi vyrobit fotografii jedním jediným snímkem. V roce 1884 vyrobil George Eastman první fotografický film, který zbavil fotografy nutnosti nosit s sebou těžké skleněné fotografické desky a jedovaté chemikálie. V roce 1888 uvedl první filmový fotoaparát pod obchodním názvem Kodak. Rok 1925 byl na trh uveden fotoaparát Leica, používající 35mm film, který se od té doby stal standardem maloformátové fotografie. Od roku 1935 jsou na trhu i barevné filmy, v roce 1963 vyvinula firma Polaroid emulze umožňující vytvářet barevné snímky, které nepotřebovaly žádné další zpracování, a fotografie se na nich objevila několik minut po expozici – tzv. okamžitá fotografie. V roce 1969 vynalezli George Elwood Smith a Willard Boyle snímače typu CCD a v následujícím roce zabudovali CCD do fotoaparátu. Teprve roku 1981 společnost Sony vyrobila první fotoaparát, který místo filmu na chemickém principu zaznamenával obraz na elektronické prvky CCD.", "question": "Ve kterém roce byl vyroben první fotoaparát Kodak?", "answers": ["1888"]}
{"title": "Slonim", "context": "multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Slonim, bělorusky С́н, je město v Bělorusku, v Hrodenské oblasti. Leží na soutoku řek Ščara a Isa, asi 170 km jihozápadně od Minsku. V roce 2015 mělo 49 739 obyvatel. Dějiny První zmínka o městě pochází z roku 1252, středověká kronika tehdy zaznamenala název Uslonim a hovořila o dřevěné pevnosti na levém břehu Ščary. Ve středověku město střídavě patřilo litevsko-polskému státu a Kyjevské Rusi. Po dělení Polska připadlo Rusku. V 18. století se o rozvoj města přičinil šlechtic Michał Kazimierz Ogiński, především vybudováním kanálu, který oblast napojil na řeku Dněpr. Rusové město ztratili roku 1915, když ho dobyli Němci. Po první světové válce o město bojovali Sověti a Poláci, nakonec dle mírové smlouvy z Rigy připadlo Polsku. Roku 1939 Sověti uzavřeli s Němci smlouvu Molotov–Ribbentrop, podle níž si rozdělili poražené Polsko a Slonim spadl do sovětské zóny. Sověti ho učinili součástí Běloruské sovětské socialistické republiky. Ovšem roku 1941 Němci Sovětský svaz přepadli a město dobyli. To bylo tragické zejména pro velkou židovskou komunitu ve městě, kde se Židé usazovali už od roku 1388 na pozvání litevské vlády, která tak chtěla oživit obchod v oblasti. Němci zde v jediný den, 14. listopadu 1941, povraždili 9000 Židů a další masová vražda (8000 Židů) se odehrála roku 1942. Sověti město dobyli zpět roku 1944 a již zůstalo součástí Běloruska. Ve městě se narodili Michael a Efraim Marksovi, zakladatelé britské oděvní firmy Marks & Spencer. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slonim na anglické Wikipedii. ↑ The population as of January 1, 2020 and the average annual population for 2019 in the Republic of Belarus by regions, districts, cities and urban-type settlements. 8. dubna 2020.", "question": "Komu připadlo město Slonim po první světové válce?", "answers": ["Polsku"]}
{"title": "Lapis lazuli", "context": "Lapis lazuli (lat., z perského ل, znamená \"modrý kámen\") je hornina, drahý kámen, který byl ceněný již od starověku pro svoji výraznou modrou barvu. Lapis lazuli se obvykle vyskytuje jako složenina z modrého lazuritu, dále z kalcitu, sodalitu, pyritu, augitu a dalších příměsí. V hojné míře se nachází v Afghánistánu, Rusku v blízkosti jezera Bajkal a v Chile. Většinou se u něj nacházejí hojná naleziště pyritu. Lapis lazuli, známý též jako lazurit, je ve šperkařství velmi oblíbený nádherný modrý kámen. Nejkvalitnější lapis lazuli je tmavě modrý s drobnými zlatavými skvrnkami tvořenými pyritem. S trochou fantazie si můžeme kvalitní lapis představit jako tmavomodrý kámen posypaný zlatými flitry. Naopak v méně kvalitním lapisu jsou zřetelně viditelné žilky bílého vápence. Obecně lze tedy říci, že čím je lapis lazuli tmavší a obsahuje viditelná zrnka pyritu, která na slunci zlatě září, tím je také kvalitnější, vzácnější a dražší. V Chile je lapis lazuli považován za národní kámen. Z mytologického hlediska je lapis považován za velmi mocný kámen. Některé báje dokonce tvrdí, že byl využíván při tradičních šamanských a čarodějnických rituálech. Lapis měl být schopen nasát měsíční energii a svému nositeli pak dodávat výraznou energii. Bez zajímavosti ani není samotné jméno Lapis lazuli, které dalo inspiraci a základ pro vznik mnoha dnes mezinárodně používaných slov. Například mezinárodně známé slov \"azur, azurový, azory, apod.\", má vyjadřovat barevnou modrost. Vzniklo francouzským zkomolením slova \"lazuli\" majícího původ právě u Lapisu lazuli, kdy francouzština odtrhla první písmenko L jako člen a zbytek pokřivila do dnes mezinárodně známého slova. Slovo Lapis poté vyjadřuje výraz pro kámen a právě v něm má základ slovo Lapidárium, tedy sbírka či muzeum nerostů/kamenů. Ještě zajímavější je původ slova \"lapidární\", které také nese prapůvod u modrého Lapisu lazuli.", "question": "Jakou barvu má kámen lazurit?", "answers": ["modrý"]}
{"title": "Pyrokatechol", "context": "Pyrokatechol (též pyrokatechin; systematický název benzen-1,2-diol) je organická aromatická sloučenina (ze skupiny fenolů) využívaná k organickým syntézám. V minulosti se ve velkém množství využíval jako součást černobílých fotografických vývojek. Ve studiích na zvířatech byla prokázána jeho schopnost vyvolávat rakovinu. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) ho proto hodnotí jako karcinogen třídy 2B. == Související články == Resorcinol (1,3-benzendiol) Hydrochinon (1,4-benzendiol) Vývojka == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Pyrokatechol ve Wikimedia Commons NIOSH Pocket Guide to Chemical Hazards", "question": "Jaká sloučenina je Pyrokatechol?", "answers": ["organická aromatická"]}
{"title": "Tibera", "context": "Tibera (latinsky Tiber, -is, m., italsky Tevere) je řeka v Itálii (Lazio, Emilia-Romagna, Toskánsko, Umbrie). Se svou délkou 405 km jde o třetí nejdelší řeku v zemi po Pádu a Adiži. Její povodí má rozlohu 16 500 km2. Ve starověku řeka spadala pod vliv starořímského boha Tibera. Pramení v Toskánsko-Emiliánských Apeninách. Na horním a středním toku teče převážně mezi horami v soutěskách a kotlinách. Na jejich přítocích se nacházejí vodopády a splavy (La Marmore, Tivoli). Na dolním toku protéká rovinou Maremma. Při ústí do Tyrhénského moře, vytváří deltu o rozloze 250 km2. Zdroj vody je převážně dešťový. Nejvyšší vodnosti dosahuje od listopadu do března až dubna. Často dochází k povodním. Průměrný roční průtok vody činí 260 m3/s. Řeka unáší velké množství pevných částic. Vodní doprava je možná pro menší lodě pod Římem. Na řece a jejich přítocích bylo postaveno několik vodních elektráren (Korbarabasci, Galleto). Voda se využívá na zavlažování. Ve starověku to byla důležitá říční cesta mezi ostijským přístavem a Římem, zčásti bylo lodní spojení udržováno i za Římem. V zimě často zaplavovala níže položené části Říma, které ve starověku ležely o mnoho metrů níže než v současnosti. V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"Т\". Obrázky, zvuky či videa k tématu Tibera ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Tibera ve Wikislovníku", "question": "Jak dlouhá je Tibera?", "answers": ["405 km"]}
{"title": "Jiří Weigl", "context": "Jiří Weigl PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc. Jiří Weigl v Brně 6. března 2013. 15. vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Ve funkci:10. března 2003 – březen 2013 Prezident Václav Klaus Předchůdce Ivo Mathé Nástupce Vratislav Mynář Stranická příslušnost Členství KSČ (1984-89) nestraník (od 1989) Narození 21. ledna 1958 (63 let) Strakonice, Československo Národnost česká Děti Magdaléna Weiglová Alma mater Vysoká škola ekonomická Filozofická fakulta UK Profese ekonom a politik Commons Jiří Weigl Některá data mohou pocházet z datové položky. Jiří Weigl (* 21. ledna 1958 Strakonice) je český ekonom, v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, od ledna 2009 člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).[1][2] Studium a profesní kariéra V roce 1981 vystudoval ekonomiku zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické a poté studoval arabistiku a orientalistiku na Filozofické fakultě UK. V letech 1984 až 1989 byl členem Komunistické strany Československa. V letech 1986 až 1990 byl zaměstnán v Ekonomickém ústavu ČSAV. V letech 1990 až 1992 byl poradcem ministra Václava Klause na ministerstvu financí. V letech 1992 si jej Václav Klaus přivedl na Úřad vlády ČR jako vedoucího sboru poradců předsedy vlády, kde působil až do roku 1998. V letech 1999 až 2000 byl vrchním ředitelem Investiční a poštovní banky. V letech 2000 až 2003 výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku (CEP). V letech 2003 až 2013 působil jako vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause. Prezidentský nástupce Miloš Zeman dne 10. března 2013 uvedl, že by Weigla měl ve funkci nahradit dosavadní předseda SPOZ Vratislav Mynář. Zeman nabídl Jiřímu Weiglovi setrvání ve funkci, ten však odmítl s tím, že odejde pracovat do Institutu Václava Klause.[3] Kritika Schůzka s Miroslavem Šloufem Pražský Hotel Savoy V lednu 2008 se Jiří Weigl sešel v pražském hotelu Savoy s lobbistou Miroslavem Šloufem (ČSSD). Server Aktuálně.cz pak část záznamu schůzky zveřejnil čtyři dny před volbou prezidenta a únik tohoto videozáznamu následně vyšetřovala česká rozvědka a inspekce ministra vnitra. Zveřejněné záběry totiž ovlivnily v roce 2008 volbu prezidenta, například Strana zelených změnila svůj názor a trvala na veřejné volbě hlavy státu. Šlouf je totiž vnímán jako velice kontroverzní osoba, neboť se přiznal ke kontaktům se zavražděným podnikatelem Františkem Mrázkem, který byl považován za vůdčí osobnost organizovaného zločinu v Česku.[4] Doporučující dopis pro Viktora Koženého Týdeník Respekt v únoru 2009 zveřejnil Weiglův dopis z 24. října 1997 ázerbájdžánskému prezidentu Hejdaru Alijevovi, ve kterém doporučil Viktora Koženého jako průkopníka privatizačních procesů, jehož zkušenost může být užitečná i pro privatizační projekty v Ázerbájdžánu.[5] Weigl napsal doporučující dopis na přání tehdejšího premiéra Václava Klause, když působil jako vedoucí týmu jeho poradců na Úřadu vlády.", "question": "Jaká zkratka se používá k označení Národní ekonomické rady vlády?", "answers": ["NERV"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Charakterizovali jej slovními spojeními jako \"zkažená městská muzika\" či \"bělošský bratranec rapu\". Thrash zpopularizovala tzv. \"Velká thrashová čtyřka\": Anthrax, Megadeth, Metallica a Slayer. Kreator, Sodom a Destruction, tři německé kapely, nejvíce přispěly k tomu, že se tenhle styl dostal do Evropy. Neméně důležité byly také kapely Testament ze San Franciska, Exodus z New Jersey a brazilská Sepultura. Třebaže thrash pochází z undergroundu (a v prvních deseti letech byl více-méně jen undergroundovým fenoménem), některým skupinám se podařilo získat rovněž komerční publikum. Metallice se roku 1986 podařilo dostat mezi 40 nejlepších alb v hitparádě Billboard s albem Master of Puppets a dva roky nato s albem ...And Justice for All dobyla šesté místo; alba kapel Megadeth a Anthrax měli rovněž alba na vrcholu žebříčku. Slayer si sice nevydobyli takovou popularitu jako zbytek Velké čtyřky, no navzdory tomu vydali jeden ze směrodajných alb žánru: časopis Kerrang! označil album Reign in Blood (1986) za \"nejtvrdší album všech časů.\" Dvě desetiletí nato jej zas magazín Metal Hammer vyhlásil za nejlepší album za posledních dvacet let. Slayer si získal, na svou škodu, posluchačstvo z radů krajně pravicových skinheadů, poněvadž se ve svých textech zabývá násilím a nacizmem. Začátkem 90. let thrash dosáhl nevídaný úspěch, čímž dal novou tvář komerčnímu metalu. \"Černé album\" od Metallicy se umístilo na prvním místě v žebříčku Billboard, Countdown to Extinction od Megadeth (1992) na druhém, Anthrax a Slayer se dostaly do první desítky, a alba lokálních kapel jako Testament a Sepultura se dostaly do první stovky.", "question": "Kolik nejlepších alb bylo v hitparádě Billboard roku 1986?", "answers": ["40"]}
{"title": "Prostějov", "context": "Prostějov (německy Proßnitz) je statutární město v Olomouckém kraji, 17 km jihozápadně od Olomouce, na západním okraji Hané, v severní části Hornomoravského úvalu, východně od Drahanské vrchoviny. Město se rozkládá ve výši 225 metrů nad mořem, na jeho okraji protékají říčky Hloučela a Romže. Žije zde přes 44 tisíc obyvatel. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou. První historická zmínka o vsi Prostějovice je z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves. Tehdy sem byli pozváni němečtí osadníci, kteří v místě dnešního nám. T.G.Masaryka založili novou osadu, na niž přešla práva osady původní. Roku 1390 bylo Prostějovu uděleno díky pánům z Kravař právo výročního trhu, čímž se fakticky stal městem. V husitském období se slibný vývoj zpomalil, když město utrpělo průtahy obou nepřátelských stran; nedostatečně opevněný Prostějov se stává snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl vypálen. Prosperitu městu přinesl vznik židovského města a především po roce 1490 více než stoletá vláda rodů Pernštejnů, jejichž majetkem se město stalo. Roku 1495 zahájilo město výstavbu kamenných hradeb se čtyřmi branami s baštami. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici. Na konci 16. století se město stává majetkem Lichtenštejnů, což má za následek stagnaci rozvoje města. V Prostějově je roku 1527 tiskárnou Kašpara Aorga vytištěna první kniha na Moravě. Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár, kterému padly za oběť radnice, škola i kostel. Poté začíná město dostávat barokní ráz. Kolem poloviny 17. století dochází, především zásluhou místních Židů, k prudkému rozvoji potravinářského, textilního a oděvního průmyslu, v roce 1858 je Prostějově založena první česká konfekční továrna bratří Mandlů, což přilákalo nové obyvatele. V 60. letech 19. století byl Prostějov spojen železnicí s Brnem a Olomoucí. 19. a 20. století změnilo tvář města ve stylu historismu a secese.", "question": "V jakém roce bylo Prostějovu uděleno právo výročního trhu?", "answers": ["1390"]}
{"title": "Houby", "context": "Pohlavní rozmnožování se dá rozdělit na několik fází: Plazmogamie - splynutí cytoplazmy buněk Karyogamie - splynutí jader buněk, vzniká zygota s chromozomy jako ostatní buňky Meióza - redukční dělení; vznik haploidních buněk (haploidní gamety - meiospory) Příkladem výsledných meiospor jsou askospory vřeckovýtrusných hub anebo basidiospory stopkovýtrusných hub. Gamety splynou a vznikne zygota. U některých hub splývají hyfy (nemají gametangia) Podrobnější informace naleznete v článku Klasifikace hub. Systematicky se houby dělí na několik oddělení. Dříve se houby dělily na nižší houby a vyšší houby, ale toto dělení neodpovídá nárokům na fylogenetickou příbuznost druhů, a tak se od něho upustilo. Houby vyšší mají vyvinutý klobouk. Níže uvedený seznam uvádí jednu z dosud používaných podob klasifikace hub. U každého jsou uvedeny jejich základní charakteristické znaky. Chytridiomycety (Chytridiomycota) - mají bičíkaté pohyblivé spory Houby spájivé (Zygomycota) - v životním cyklu je odolné zygosporangium Houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) - pohlavní spory uložené ve vřeckách Z nich většina v třídě vřeckovýtrusé (Ascomycetes) Houby. stopkovýtrusné (Basidiomycota) - spory umístěné na bazidiu Glomeromycota (v rámci toho jediná třída Glomeromycetes) Houby nedokonalé (Deuteromycota) - spíše označení pro houby, které se nerozmnožují pohlavně Někdy se uznávají ještě oddělení Neocallimastigomycota a Blastocladiomycota, malé skupiny, které byly dříve součástí chytridiomycet. Zatím poslední komplexní fylogenetická systematika hub zpracovaná v rámci projektu Assembling the Fungal Tree of Life (AFTOL) byla publikována v r. 2007, na ni navázala v r. 2009 fylogenetická studie 82 kompletních genomů a některé další studie. Byl potvrzen přirozený klad Dikarya zahrnující houby vřeckovýtrusné a houby stopkovýtrusné, naopak houby spájivé (Zygomycota) se ukázaly jako nepřirozená (parafyletická) skupina. Také bylo potvrzeno zahrnutí mikrosporidií do hub, problémem je však konkrétní pozice ve fylogenetickém stromu.", "question": "Které houby mají vyvinutý klobouk?", "answers": ["vyšší"]}
{"title": "Leopold Sviták", "context": "Leopold Sviták (11. října 1856 Frenštát pod Radhoštěm – 10. prosince 1931 Hukvaldy) byl český automobilový vynálezce, který v letech 1897 až 1898 sestavil první rakousko-uherský osobní automobil NW Präsident. Nejmladší z dětí Josefa Svitáka Leopold se narodil 11. října 1856 ve Frenštátě pod Radhoštěm, ačkoliv všichni jeho sourozenci se narodili na Hukvaldech. Do obecné školy chodil na Hukvaldech, kde byl spolužákem hukvaldského rodáka a budoucího geniálního hudebního skladatele Leoše Janáčka. V roce 1865 vstoupil na \"hlavní školu\" u piaristů v Příboře, v letech 1866 až 1869 studoval na německé reálce v Novém Jičíně. Po úmrtí matky Josefy (Leopoldovi bylo pouhých 5 let) se otec znovu (v roce 1864) oženil s Marianou Kubošovou – a ta příliš nepřála studiu svého nevlastního syna. A tak se stalo, že Leopold nastoupil ve svých 13 letech dne 14. září 1869 do učení u zámečnického mistra Karla Nesvadby v Kroměříži. Tovaryšem zámečnickým byl prohlášen přesně na den o 2 roky později. Brzy nato – dne 30. listopadu 1872 – si nechává hukvaldskou obecní radou vystavit pracovní knížku č. 109. Na Tři krále roku 1873 se pouští se zlatkou v kapse a s bochníkem chleba v ranci na tehdy obvyklý \"vandr\". Po různých veselých i smutných příhodách, na něž ve stáří často vzpomínal, dorazil v roce 1875 do Lubna (Leoben) ve Štýrsku, kde přijal 20. března 1875 místo zámečnického pomocníka u mistra zámečníka Josefa Kleina. U toho pobyl – s menším přerušením – až do 4. listopadu 1877. Poté odešel do Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt) a vstoupil do strojního zámečnictví firmy Prunner, kde zastával ve svých jedenadvaceti letech funkci mistra. Blízkost Vídně lákala, a tak Leopold záhy odchází do Vídně, kde pracuje v oboru až do roku 1884. Na naléhání svého tehdy již čtyřiasedmdesátiletého otce se vrací do rodného kraje a přijímá dne 1. září 1884 místo předního dělníka u Ignáce Schustaly v jeho vagonce v Kopřivnici. V té době tato firma vyrobila právě stý vagon. Zajímavostí je, že zakladatel kopřivnické kočárovky a vagonky Ignác Schustala se učil právě u Leopoldova otce Josefa, tak jak můžeme vyčíst ze zápisu z roku 1842 ze Schustalovy vandrovní knížky. Podle vyprávění Adofla Pítra Bartoně mladšího stavěl Josef Sviták, panský sedlář na Hukvaldech, také vozy a bryčky. Právě proto k němu šel Ignác Schustala po vyučení na zkušenou za tovaryše. Poté co Schustala založil továrnu, existovala prý jakási dohoda mezi Josefem Svitákem a Ignácem Schustalou, podle níž dělal Sviták na Hukvaldech sedlářkou práci pro Schustalu v Kopřivnici.", "question": "Kdo je Leopold Sviták?", "answers": ["český automobilový vynálezce, který v letech 1897 až 1898 sestavil první rakousko-uherský osobní automobil NW Präsident"]}
{"title": "Viktorie (britská královna)", "context": "Současná britská královna Alžběta II. (která jediná ji v délce vlády předstihla) a její, již zesnulý, manžel Princ Philip jsou Viktoriinými prapravnoučaty. Viktorie nastoupila na trůn v době, kdy byla Británie již zavedenou konstituční monarchií a panovník uplatňoval svůj vliv jen nepřímo přes doporučení předsedy vlády. Jako královna byla tedy zejména důležitým jednotícím symbolem britského impéria, které za její vlády dosáhlo svého mocenského vrcholu a stalo se vedoucí politickou, vojenskou a hospodářskou silou tehdejšího světa. Viktorie pocházela z německého prostředí. Narodila se jako jediná dcera čtvrtého syna krále Jiřího III., prince Eduarda Augusta, vévody z Kentu a Strathearnu, a princezny Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské; jako taková byla vnučkou Jiřího III. a neteří svého předchůdce krále Viléma IV. Pro svých devět dětí a 42 vnoučat dohodla manželství v panovnických rodinách po celé Evropě, a proto pak byla později nazývána evropskou babičkou. Vzájemná spřízněnost nicméně nezabránila, aby se později někteří její potomci proti sobě postavili v první světové válce. Několik Viktoriiných dětí (a patrně tedy nevědomky i ona sama) bylo navíc přenašeči hemofilie, která se tak rozšířila do různých evropských panovnických dynastií (nejznámější je případ ruského careviče Alexeje). Viktorie byla posledním panovníkem hannoverské dynastie na britském trůnu – její syn a nástupce Eduard VII. patřil po otci již do dynastie sasko-kobursko-gothajské, která vládne Británii de facto dodnes (od roku 1917 však pod jménem Windsorská). Biografie Původ a nárok na trůn", "question": "Kolik dětí měla britská královna Viktorie?", "answers": ["devět"]}
{"title": "Velká pardubická", "context": "Velká pardubická je dostihový závod (steeplechase cross-country), konající se každou druhou říjnovou neděli na dostihovém závodišti v Pardubicích. Dříve se uvádělo, že jde o nejtěžší dostih v Evropě. V minulosti tomu tak bylo, jelikož závod Velké pardubické má dlouhou tradici. V České republice jde o nejdelší tradici sportu, když se začala hrát fotbalová liga Československa, Velká pardubická již za sebou měla padesát startů. Na počátku byly hony. Vyšší šlechta oblečená do barevných kabátců se smečkou psů a na koních pronásledovala zvěř a překonávala přitom různé přírodní překážky. Tento druh zábavy se brzy stal oblíbeným i v Čechách. První závod se uskutečnil roku 1836 na chlumeckém panství Oktaviána Kinského. Díky aktivitě knížete Františka Lichtenštejnského se tyto hony (zvané parforsní) přesunuly do Pardubic. Charakter zdejší krajiny, která připomínala anglický park, byl příčinou velkého rozmachu honů v tomto městě. Nejstarší závod, Velká liverpoolská, který se konal v roce 1836 v Anglii, inspiroval i ostatní evropské země a např. ve střední Evropě působila řada trenérů a žokejů z kolébky turfu, z Anglie. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856, kdy tehdejší Dostihový spolek pro pořádání dostihů v Čechách požádal obec Pardubice o postoupení pastvin i s lesíkem Cvrčkovem ke zřízení závodní dráhy. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha. První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8000 zlatých. Na startu stálo 14 koní. Vítězství si nakonec odnesli plnokrevný hřebec Fantome s anglickým žokejem Georgem Sayersem v sedle. Dostih dokončilo pouhých 7 koní. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen u nás. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou válečných let, z důvodu politických událostí v roce 1968 (sousedící vojenské letiště zabrali sovětští vojáci) a kvůli nepřízni počasí v letech 1876 a 1908.", "question": "Kdy se koná dostihový závod Velká pardubická?", "answers": ["každou druhou říjnovou neděli"]}
{"title": "Mistrovství Evropy juniorů v ledním hokeji 1998", "context": "vítěz Švédsko druhý Finsko třetí Rusko Mistrovství Evropy juniorů v ledním hokeji 1998 byl 31. a poslední ročník této soutěže. Turnaj hostila od 11. do 18. dubna švédská města Mora a Malung. Hráli na něm hokejisté narození v roce 1980 a mladší. Další rok byla soutěž nahrazena mistrovstvím světa do 18 let. Výsledky Základní skupiny Skupina A Poř.TýmRUSFINCZENORZV R P Skóre B 1. Rusko—4:12:25:1321011:45 2. Finsko1:4—7:28:0320116:64 3. Česko2:22:7—12:131117:83 4. Norsko1:50:81:12—30032:250 Skupina B Poř.TýmSWESUISVKUKRZ V R P Skóre B 1. Švédsko—6:05:313:1330024:46 2. Švýcarsko0:6—4:15:132019:84 3. Slovensko3:51:4—5:131029:102 4. Ukrajina1:131:51:5—30033:230 Finálová skupina Vzájemné výsledky ze základních skupin se započetly postupujícím i do finálové. Umístění v této skupině bylo konečným výsledkem mužstev na turnaji Poř.TýmSWEFINRUSCZESUISVKZV R P Skóre B 1. Švédsko—2:25:14:6(6:0)(5:3)531122:127 2. Finsko2:2—(1:4)(7:2)3:24:2531117:107 3. Rusko1:5(4:1)—(2:2)4:02:1531113:97 4. Česko6:4(2:7)(2:2)—7:15:3531121:177 5. Švýcarsko(0:6)2:30:41:7—(4:1)51047:202 6. Slovensko(3:5)2:41:23:5(1:4)—500510:200 O 7. místo Norsko - Ukrajina 2:1 na zápasy (1:2, 4:3, 5:2) Všichni účastníci získali právo startovat na mistrovství světa do 18 let 1999, nikdo nesestoupil. Turnajová ocenění Brankář Obránce Útočníci Ceny direktoriátu IIHF Kristian Antila Mikko Jokela Daniel Sedin All-Star Tým (podle médií) Kristian Antila Mikko Jokela, Dmitrij Kalinin Denis Švidkij, Daniel Sedin, Marko Ahosilta Produktivita Góly Asistence Bbody Daniel Sedin3811 Denis Švidkij2911 Michal Sivek4610 Henrik Sedin549 Milan Kraft538 Mistři Evropy - Švédsko Brankáři: Johan Asplund, Tobias Bössfall Obránci: Christian Bäckman, Gabriel Karlsson, Rickard Borgqvist, Patrik Lindfors, Peter Messa, Jonas Westerholm, Kristofer Gustavsson, David Nyström, Niklas Kronwall Útočníci: Henrik Sedin, Daniel Sedin, Jonas Frögren, Per Hallin, David Svee, Tony Må, Christian Berglund, Göran Lindbom, Rickard Wallin, Henrik Zetterberg, Mattias Weinhandl Česká reprezentace Brankáři: Michal Láníček, Zdeněk Šmíd Obránci: Petr Svoboda, David Hájek, Zdeněk Kutlák, Josef Jindra, Angel Krstev, Vladimír Sičák, Jan Chotěborký, Daniel Vilášek Útočníci: Jaroslav Kristek, Milan Kraft, Michal Sivek, Zbyněk Irgl, Josef Vašíček, Josef Svoboda, Jan Sochor, Daniel Boháč, Pavel Brendl, Michal Trávníček, Aleš Padělek, Tomáš Martinák Nižší skupiny B skupina Šampionát B skupiny se odehrál ve Füssena a Memmingenu v Německu, postup na mistrovství světa do 18 let 1999 si vybojovala domácí reprezentace.", "question": "Kde se konalo Mistrovství Evropy juniorů v ledním hokeji 1998?", "answers": ["Švédsko"]}
{"title": "Seznam zeměpisných rekordů Česka", "context": "(okres Děčín), , 4328 km od severního pólu nejjižnější město – Vyšší Brod (okres Český Krumlov), , 5396 km od rovníku nejjižnější obec – Horní Dvořiště nejzápadnější město – Hranice nejzápadnější obec – Krásná (okres Cheb. ), nejvýchodnější město – Jablunkov nejvýchodnější obec – Hrčava (okres Frýdek-Místek), vzdálenost mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším bodem státního území – 493 km vzdálenost mezi nejsevernějším a nejjižnějším bodem státního území – 278 km nejmenší šířka státního území – 143 km (mezi Mikulovem a Králíky) stát, se kterým máme nejdelší část státních hranic – Německo, 815 km nebo 810 km(? ); na 2. místě – Polsko, 762 km(? ) nebo 712,5 km(? ) stát, se kterým máme nejkratší část státních hranic – Slovensko, 265 km(? ) nebo 242 km(? ); na 2. místě – Rakousko, 466 km(? ) nebo 442,8 km(? ) nejkratší vzdálenost nejsevernějšího bodu od moře – 290 km (od Štětínského zálivu v Baltském moři) nejkratší vzdálenost nejjižnějšího bodu od moře – 326 km (od Terstského zálivu v Jaderském moři) geomorfologický systém zabírající největší část ČR – Hercynský systém (. největší území zabírá Česká vysočina); na 2. místě – Alpsko-himálajský systém geomorfologický celek zabírající největší část ČR – Nízký Jeseník (2894 km2) geomorfologický celek zabírající nejmenší část ČR – Jablunkovské mezihoří (26 km2. ) nejvyšší přírodní bod – bod na česko-polské státní hranici 3,5 m od polského vrcholu Sněžky v Krkonoších, 1603,2 m; nejvyšší umělý bod – vrchol vysílače na Pradědu v Jeseníkách, 1638 m nejhlubší důl ČR (nejspíše i nejnižší dosažené místo ČR. ) – Jáma 16 bývalých Uranových dolů Příbram - hloubka 1838 m pod povrchem (přibližně -1250 m.n.m.) nejhlubší vrt ČR - u obce Jablůnka, vrt dosahuje hloubky 6 506 m a byl proveden v roce 1982 geomorfologický celek s největší střední výškou – Králický Sněžník (930,9 m) přírodní bod s nejmenší nadmořskou výškou – hladina řeky Labe na hranici s Německem u Hřenska, 128 m n. m.(? ) nebo 116 m n. m. nebo 115 m n. m.(? ) umělý bod na povrchu země s nejmenší nadmořskou výškou – dno hnědouhelného lomu Bílina u Bíliny v okrese Teplice, 20,4 m n. m. nejvýše ležící obec – Horská Kvilda (okres Prachatice), 1070 m n. m. nejvýše ležící sídlo – Filipova Huť (okres Klatovy), 1093 m n. m., nejníže ležící obec – Hřensko (okres Děčín), 130 m n. m. nejdelší řeka na českém území – Vltava, 430 km(?", "question": "Se kterým státem máme nejkratší hranice?", "answers": ["Slovensko"]}
{"title": "Eurythmics", "context": "Eurythmics bylo britské duo, které vzniklo v roce 1980. Jeho členy skupiny byli Annie Lennox a Dave Stewart. K jejich největším hitům patří písně \"Sweet Dreams (Are Made of This)\", \"Who's That Girl\", \"Sexcrime (Nineteen Eighty-Four)\" či \"Sisters Are Doin' It For Themselves\". Tento hudební pár dosáhl na celosvětové hudební scéně výrazného komerčního úspěchu, ale i uznání ze strany hudebních kritik. Je držitelem několika hudebních ocenění, má za sebou několik úspěšných koncertních vystoupení a svým celosvětovým prodejem, více než 75 milionů hudebních nosičů, patří mezi nejprodávanější hudební a pěvecké dvojice. Jejich popové nahrávky jsou charakteristické dynamickým altovým zpěvem Annie Lenox ve skladbách z inovativní produkce Dave Stewarta. Annie Lenox a Dave Stewart začali spolupracovat v roce 1976 v punk rockové kapele The Catch, která si po vydání jednoho singlu změnila jméno na The Tourists. The Tourists se nestali nijak výrazněji úspěšným seskupením a tak se Annie a Dave, kteří spolu v té době chodili, pokoušeli experimentovat s kombinací popové elektronické hudby. Sami sebe nazývali \"Eurythmics\". Bylo to podle tanečního stylu nazvaného \"Eurythmy\", který Annie znala ještě z dob, kdy navštěvovala základní školu. Po krátkém čase dvojice, která se od původní skupiny The Tourists odčlenila svým hudebním směrováním, dostala nabídku podepsat nahrávací smlouvu s hudebním vydavatelem RCA Records. Prvním albem uskupení bylo In the Garden z roku 1981. Šlo o směs psychedelické hudby, krautrocku a elektropopu. Ohlasy kritik i komerční úspěch tohoto projektu byly nevýrazné. První dva singly byly propadáky, až třetí, \"Never Gonna Cry Again\", se dostal do britských žebříčků. Komerční úspěch seskupení Eurythmics dosáhlo svým druhým albem Sweet Dreams (Are Made of This) z roku 1983 a především jeho titulní skladbou, která se nejprve dostala na vrcholy britských a potom i amerických hitparád. Popularitu získal i jejich předešlý singl a videoklip k písni \"Love Is A Stranger\". Zároveň se stala Annie Lennox tváří, která se objevila na obálce časopisu Rolling Stone. Následující projekt, album z roku 1983 s názvem Touch, bylo prvním, které se dostalo na první místa žebříčků. Úspěšné byly i tři singly tohoto alba: \"Who 's That Girl? \", \"Right by Your Side\" a \"Here Comes the Rain Again\". == Diskografie == === Studiová alba === In the Garden (1981) Sweet Dreams (Are Made of This) (1983) Touch (1983) 1984 (For the Love of Big Brother) (1984) Be Yourself Tonight (1985) Revenge (1986) Savage (1987)", "question": "Členkou které Britské kapely byla Annie Lennox?", "answers": ["Eurythmics"]}
{"title": "Vápník", "context": "Vápník (chemická značka Ca, latinsky Calcium) je nejvýznamnější prvek z řady kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl. Poměrně měkký, lehký, reaktivní kov, který se svými vlastnostmi více podobá vlastnostem alkalických kovů než vlastnostem předcházejícímu členu - hořčíku. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrého roztoku. Vápník patří k lepším vodičům elektrického proudu a tepla. Není tolik reaktivní jako alkalické kovy, ale je lepší ho uchovávat pod petrolejem. Soli vápníku barví plamen cihlově červeně. Vápník je velmi reaktivní a v přírodě vytváří pouze vápenaté sloučeniny Ca2+. Vápník reaguje za pokojové teploty s kyslíkem i vodou. Při zahřátí se snadno slučuje s dusíkem na nitrid vápenatý Ca3N2 a s vodíkem na hydrid vápenatý CaH2 a i s velkým množstvím prvků tvoří za vyšších teplot sloučeniny. Vápenaté sloučeniny jsou lidstvu známy již od starověku - pálením vápence nebo mramoru se získávalo a dodnes získává pálené vápno neboli oxid vápenatý CaO, jeho reakcí s vodou vzniká hašené vápno neboli hydroxid vápenatý, který se používal a dodnes používá k přípravě malty.", "question": "Kdo je autorem českého a slovenského názvu pro Calcium?", "answers": ["Jan Svatopluk Presl"]}
{"title": "Adrenokortikotropní hormon", "context": "Adrenokortikotropní hormon Adrenokortikotropní hormon (kortikotropin, ACTH) je hormon produkovaný v pars distalis adenohypofýzy chromofilními (bazofilními) buňkami, zvanými též buňky kortikotropní. Stimuluje růst kůry nadledvin a tím i produkci glukokortikoidů, zejména kortizolu. Podílí se i na stimulaci tvorby prekurzorů aldosteronu – hormonu ze skupiny mineralokortikoidů. ACTH působí i na melanocyty v nichž zvyšuje produkci tmavého kožního barviva melaninu. ACTH také stimuluje lipolýzu – odbourávaní tuků. Ústřední stresový hormon. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Biologie | Chemie", "question": "Jakou zkratku má Adrenokortikotropní hormon?", "answers": ["ACTH"]}
{"title": "Nový Hollywood", "context": "Dalším významným stylistickým faktorem filmů Nového Hollywoodu bylo kreativní užití střihu a zvuku. Kromě realismu filmy Nového Hollywoodu často obsahovaly kontroverzní politická témata, používaly rockovou hudbu a tematizovaly sexuální svobodu, což přesně odpovídalo představám studií o kontra-kultuře, jejímž zobrazováním chtěla přilákat mladé publikum. Mnoho významných novohollywoodských figur navíc otevřeně přiznalo užívání drog jako například LSD a marihuany. Možná nejvýznamnějším filmem pro nastupující generaci Nového Hollywoodu byl snímek Bonnie a Clyde (1967). Film, který produkoval Warren Beatty, jenž si zahrál i hlavní roli, se zapsal do filmové historie kombinací násilí, sexu i humoru, stejně tak téma odpadlého mládí bylo přitažlivé pro mladé publikum. Snímek, který explicitně portrétuje násilí a nejednoznačnost v nahlížení na tradiční morální hodnoty, navíc v tehdejší době se šokujícím závěrem, rozdělil kritiky. Zatímco jedni kritizovali násilí ve filmu a jeho možný negativní vliv a dopad na obecenstvo, druzí oceňovali umělecké stylistické provedení a tematizování násilí jakožto jednoho ze základních charakterových rysů člověka. V prosinci roku 1967 otiskl časopis Time oslavný článek o tomto filmu, psalo se o tzv. \"americké nové vlně\". Tento vlivný článek, který napsal Stefan Kanfer, označoval snímek Bonnie a Clyde za revoluční a přelomový film, který znejasňuje žánrové ukotvení a nedbá zavedených a osvědčených aspektů vyprávění, stejně jako motivací postav, a že tedy snímek signalizuje nový styl, nový trend v americkém filmu.", "question": "Kdo byl producentem filmu Bonnie a Clyde?", "answers": ["Warren Beatty"]}
{"title": "Národní park České Švýcarsko", "context": "Národní park České Švýcarsko je jeden ze čtyř národních parků v České republice. Byl vyhlášen v roce 2000, hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary a na ně vázaný biotop. Mohutné skalní věže, brány, stěny, rokle, města a bludiště vznikly v důsledku erozí křídových mořských sedimentů, které byly vyzdviženy na povrch v období čtvrtohor v důsledku alpinského vrásnění. Nejznámějším skalním útvarem je Pravčická brána, která se stala symbolem parku. Má status národní přírodní památky a jedná se o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Vedle ní byl postaven zámeček Sokolí hnízdo. České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko, Chřibská a vesnicí Brtníky. Zaujímá oblast při státní hranici s Německem, která ho odděluje od národního parku Saské Švýcarsko. Rozloha parku činí 79,23 km2. Oblast náleží ke geomorfologickému celku Děčínské vrchoviny, která je součástí Krušnohorské hornatiny. Z jižní a západní strany park obepíná Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, z východní strany k němu přiléhá Chráněná krajinná oblast Lužické hory. V parku se nachází jediná vesnice, a to Mezná patřící k obci Hřensko, dále zřícenina vodního mlýna a několika skalních hrádků (např. Falkenštejn, Šaunštejn). Lesy pokrývají 97 % území. Původně dominantní buk lesní byl vytlačen dnes silně převažujícím smrkem ztepilým. Bylinné patro zde není příliš druhově rozmanité, zato v patru mechovém se vyskytují stovky druhů mechů a lišejníků. Kdysi známou rostlinou parku byl blánatec kentský, už se však v parku nevyskytuje, stejně jako řada živočichů typu los evropský či kočka divoká. V Českém Švýcarsku hnízdí desítky druhů ptáků, za všechny lze jmenovat čápa černého nebo sokola stěhovavého, jehož zdejší populace je největší ve střední Evropě. Národní park České Švýcarsko se nalézá v Ústeckém kraji v okrese Děčín, na jihozápadě Šluknovského výběžku. Zasahuje do území několika samosprávných celků, a to měst Krásná Lípa a Chřibská, a obcí Hřensko, Janov, Růžová, Srbská Kamenice, Jetřichovice, Doubice a Staré Křečany. Rozloha parku je 79,23 km2. Takřka celou severní a části západní stranou přiléhá k německé hranici, za níž na něj navazuje národní park Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz), který svou rozlohou 93,5 km2 ještě převyšuje velikost Českého Švýcarska. Východní stranu parku lemuje Chráněná krajinná oblast Lužické hory, jeho ostatní strany obepíná Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, na kterou na hranicích rovněž navazuje německý protějšek – Chráněná krajinná oblast Saské Švýcarsko (LSG Sächsische Schweiz).", "question": "Kdy vznikl národní park České Švýcarsko?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939).", "question": "Čím skončila druhá světová válka ve světě?", "answers": ["Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko"]}
{"title": "Bismut", "context": "K známým nízkotajícím slitinám bismutu patří Woodův kov, který je směsí 55 % bismutu, 25 % olova, 15 % cínu a 5 % kadmia a taje okolo 70 °C. Lipowitzova slitina je směsí 50 % bismutu, 25 % olova, 15 % cínu a 10 % kadmia a teplotu tání má okolo 60 °C, je to nejníže tající slitina směsi těchto kovů. Roseův kov je směsí 50 % bismutu, 25 % olova a 25 % cínu a taje při 94 °C. V chemickém průmyslu je bismut součástí katalyzátorů pro výrobu akrylátů a dalších látek. Při výrobě keramiky slouží bismut jako náhrada olova při přípravě glazur, barviv pro keramické materiály a výrobě optických vláken s vysokým indexem lomu. Bismut je důležitou součástí kosmetických a lékařských přípravků (např. v lékařství se používá zásaditá sůl kyseliny gallové Bi(OH)2·OCO·C6H2(OH)3 na zásyp ran - dermatol; sloučeniny bismutu se používají i jako léky proti syfilidě). Řada dalších různých sloučenin bismutu se používá v kosmetice a medicíně jako součást různých desinfekčních prostředků a léků používaných při léčení žaludečních a střevních chorob. Slitina s manganem s názvem bismanol slouží pro výrobu velmi silných permanentních magnetů. Ve sloučeninách se bismut vyskytuje především v mocenství Bi+3. Většina jeho solí je velmi málo rozpustná a snadno hydrolyzují. Oxid bismutitý Bi2O3 je za normální teploty žlutý a za horka červenohnědý prášek. Je to kyselinotvorný oxid. Vyskytuje se ve třech modifikacích. Připravuje se oxidací kovu nebo rozkladem dusičnanu či uhličitanu bismutitého. Chlorid bismutitý BiCl3 je sněhobílá krystalická látka, která se na vlhkém vzduchu rozplývá. Chlorid bismutitý totiž není stabilní a reaguje s vodou za vzniku oxichloridu bismutitého BiOCl, který se využívá jako netoxické barvivo známé jako perlová běloba. Bromid bismutitý BiBr3 a jodid bismuitý BiI3 jsou žluté prášky, které se vlastnostmi podobají chloridu bismutitému. Dusičnan bismutitý Bi(NO3)3 je bezbarvá krystalická rozpustná látka. Při zahřívání přechází na oxidusičnan bismutitý BiO(NO3), který se používá jako barvivo s názvem španělská běloba. Jiný zásaditý dusičnan bismutitý má využití v lékařství. Dusičnan bismutitý se připravuje rozpouštěním kovového bismutu v kyselině dusičné. Síran bizmutitý Bi2(SO4)3 je bílá krystalická, hygroskopická, rozpustná látka. Tvoří se rozpouštěním kovu, oxidu nebo sulfidu v kyselině sírové. Uhličitan bismutitý Bi2(CO3)3 je bílá práškovitá nerozpustná látka, která se připravuje reakcí rozpustné bismuité soli s rozpustným uhličitanem. Sulfid bismutitý Bi2S3 je tmavěhnědá (pokud se připravuje srážením se sirovodíkem) nebo šedá (pokud se připravuje tavením síry s bismutem) nerozpustná látka.", "question": "Jaká je chemická značka bismutu?", "answers": ["Bi"]}
{"title": "Vltava", "context": "Vltava (německy Moldau) je s délkou 430,2 km nejdelší řeka v České republice. Pramení na Šumavě, u obce Černý Kříž, soutokem Teplé Vltavy a Studené Vltavy. Protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní část Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující téměř celé Čechy. Povodí řeky je 28 090 km2 (z toho 27 047,59 km2 v Česku). Své jméno \"Vltava\" řeka dostala od starých Germánů, kteří ji nazývali Wilt-ahwa - divoká voda. Řeka Teplá Vltava, která je považována za jeden ze dvou hlavních zdrojů Vltavy, pramení na východním svahu Černé hory (1 315 m n. m.) na Šumavě ve výšce 1 172 m n. m. jako Černý potok. Jeho pramen je znám jako chráněné území Pramen Vltavy. Prvních 5 km teče severním směrem, od soutoku s Kvildským potokem v Kvildě obrací nadlouho svůj tok k jihovýchodu. Od ústí Vydřího potoka v obci Borová Lada (890 m n. m.) nese říčka název Teplá Vltava, záhy přibírá Vltavský potok, známý též jako Malá Vltava. Ten pramení v Pláňském polesí ve výšce 1 158 m n. m. Protéká Horní Vltavicí a poté v Lenoře (756 m n. m.) získává vody Řasnice, zvané také Travnatá Vltava.", "question": "Kde ústí Vltava do Labe?", "answers": ["v Mělníku"]}
{"title": "Oscar Wilde", "context": "Ten se 19. února 1895 pokusil vyvolat skandál na premiéře Wildeovy hry Jak je důležité míti Filipa, načež Bosie přesvědčil Wildea, aby otce žaloval pro urážku na cti. Probíhající soudní spor se však posléze obrátil proti němu. Markýz Queensberry byl osvobozen a naopak Wilde byl 5. dubna téhož roku zatčen pro přečin proti mravopočestnosti. Dne 6. dubna započal soudní proces, na jehož konci byl Wilde odsouzen na dva roky vězení a nucených prací. Trest si odbyl ve Wandsworthu a poté v Readingu. Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi. Constance zemřela v roce 1898 v italském Janově, syn Cyril byl zabit během 1. světové války ve Francii. Vyvyan se stal spisovatelem a překladatelem a roku 1954 publikoval své paměti. Oscar Wilde, který se nechal přejmenovat na Sebastiana Melmotha, se po návratu z vězení potuloval po Evropě; převážně pobýval ve Francii. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím na meningitidu v hotelu d'Alsace v rue des Beaux-Arts. V okamžiku jeho smrti s ním byli jeho přátelé Robert Ross a Regie Sherard. Je pochován na hřbitově Pè Lachaise v Paříži, původně však byly jeho ostatky uloženy na hřbitově v Bagneux. Výdaje na pohřeb zaplatil lord Alfred, který se ho také zúčastnil. Básně (Poems, 1881) - sbírka dekadentních básní Balada o žaláři v Readingu (The Ballad of Reading Gaol, 1898) Věra aneb Nihilistka (Vera, or The Nihilists, 1880) Vévodkyně z Padovy (The Duchess of Padua, 1883). Dostupné online. Salome (Salomé, francouzská verze 1893, překlad do angličtiny 1894, premiéra v Paříži 1896) Vějíř lady Windermerové (Lady Windermere's Fan, 1892) Bezvýznamná žena (A Woman of No Importance. , 1893) Ideální manžel (An Ideal Husband, 1895) Jak je důležité míti Filipa (The Importance of Being Earnest, 1895) Strašidlo cantervillské (The Canterville Ghost, 1887) Šťastný princ a jiné pohádky (The Happy Prince and Other Stories, 1888) Portrét pana W. H. (The Portrait of Mr. W. H., 1889) Zločin lorda Arthura Savila (Lord Arthur Saville's Crime and other Stories, 1891) Intence (Intentions, 1891) Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray,. 1891) - jediný román Dům granátových jablek (A House of Pomegranates, 1891) Lidská duše za socialismu (The Soul of Man Under Socialism, 1891, resp. 1904) De Profundis (1905) Kněz a.", "question": "Na jaké onemocnění zemřel Oscar Wilde?", "answers": ["na meningitidu"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Mrtvých by bylo ještě víc, nebýt dočasného utišení bouře a výkonu vůdce Anatolije Bukrejeva, který byl ovšem částí kolegů později kritizován, že lezl bez kyslíku, nesetrval s výpravou a vrátil se dřív připravit pro navracející se čaj a kyslík, což někteří považovali za nezodpovědné. Příběhem se šťastným koncem je naopak výstup Izraelce Nadava Ben Yehudy, který se pokusil horu zdolat v květnu 2012. Rekord najmladšího Izraelce na vrcholu Mount Everestu však obětoval záchraně tureckého horolezce. Cestou dolů jim nikdo nebyl ochotný pomoci a Nadav se stal oprávněně hrdinou. V roce 2006 se učitel matematiky z britského městečka Gainsborough pokusil vylézt na Mount Everestu s cestovní kanceláří Asian Trekking. Zdolal vrchol, ale cestou dolů ho opustily síly a ukryl se v malé jeskyni. Během několika hodin ho míjelo mnoho dalších horolezců. Po dalších deseti hodinách přišla výprava natáčející dokument pro Discovery Channel. Zeptali se Davida: \"Kdo jsi? \". Ten odpověděl \"Jmenuji se David Sharp, jsem tu s Asian Trekking a jen se chci trochu vyspat\". Poskytli mu zásobu kyslíku a nechali ho samotného. David Sharp zemřel. Celkem při výstupu (či sestupu) na Mount Everest zahynulo v letech 1922 až 2010 219 horolezců, včetně dvou Čechů (Libor Kozák v roce 2007 a Věslav Chrzaszcz v roce 2009). V dubnu 2015 způsobilo zemětřesení v oblasti Nepálu smrt přibližně 3 700 lidí, na 200 lidí bylo v oblasti Mount Everestu pohřešovaných. Největší počet výstupů na vrchol zvládl k roku 2011 Šerpa Appa - celkem 21 výstupů. Nejmladšímu lezci na Everestu bylo 13 let, byl jím Američan Jordan Romer, nejstarší byl Šerpa ve věku 77. Everest má dvě hlavní horolezecké cesty, jihovýchodní z Nepálu a severovýchodní z Tibetu, ale existují i další méně časté cesty. Jihovýchodní cesta z Nepálu je technicky méně obtížná než severozápadní cesta z Tibetu, také proto je mnohem frekventovanější.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora na Zemi?", "answers": ["Mount Everest"]}
{"title": "Einsteinium", "context": "Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi. První umělá syntéza einsteinia byla realizována v roce 1961 v jaderném reaktoru Oak Ridge National Laboratory v Tennessee, kdy byly z přibližně 1 kg plutonia připraveny asi 3 mg einsteinia. Izotopy Doposud bylo popsáno 19 izotopů einsteinia, z nichž jsou nejstabilnější 252Es s poločasem přeměny 471,7 dne, 254Es s poločasem 275,7 dne a 255Es s poločasem 39,8 dne. Všechny zbývající izotopy mají poločas přeměny kratší než 3 dny,[1] viz izotopy einsteinia. Využití Einsteinium a jeho sloučeniny nemají pro praxi žádný význam. Používají se pouze k vědeckým účelům. Einsteinium 255Es se používá k výrobě mendelevia. Odkazy Reference ↑ http://www.nndc.bnl.gov/chart/ Literatura Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Související články Aktinoidy Jaderná fyzika Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu einsteinium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo einsteinium ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Nh Fl Mc Lv Ts Og Alkalické kovy Kovy alkalických zemin Lanthanoidy Aktinoidy Přechodné kovy Nepřechodné kovy Polokovy Nekovy Halogeny Vzácné plyny neznámé mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Chemie Autoritní data: GND: 4151415-4", "question": "Jakou chemickou značku má einsteinium?", "answers": ["Es"]}
{"title": "GPS", "context": "↑ Rapant s. 171↑ http://www.lib.cas.cz/space.40/1980/032A.HTM↑ kowoma: History of NAVSTAR GPS[nedostupný zdroj] 30. září 20081 2 MOORE, Samuel K. Superaccurate GPS Chips Coming to Smartphones in 2018. IEEE Spectrum [online]. 2017-09-21 [cit. 2018-09-07]. Dostupné online. ↑ KILIÁN, Karel. GPS III bude spuštěna v roce 2023. Přinese třikrát lepší přesnost a vyšší spolehlivostVíce na: https://vtm.zive.cz/clanky/gps-iii-bude-spustena-v-roce-2023-prinese-trikrat-lepsi-presnost-a-vyssi-spolehlivost/sc-870-a-200334/default.aspx. VTM [online]. 2019-09-21 [cit. 2019-09-24]. Dostupné online. ↑ Page FY 2008 Presidential Budget Request for National Security Space Activities Archivováno 27. 11. 2008 na Wayback Machine, květen 2007.↑ UNITED STATES NAVAL OBSERVATORY (USNO) - BLOCK II SATELLITE INFORMATION [online]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]↑ GPS constellation status Archivováno 7. 2. 2009 na Wayback Machine. Russian Space Agency. 9. duben 2008↑ GPS Constelation Status. NAVSTAR Navigation Center 9. duben 2008↑ Doug Louden: Navstar GPS Constellation Status Archivováno 17. 12. 2006 na Wayback Machine23. květen 2006↑ Matthew Smitham: 10. září 2014↑ [. Current and Future Satellite Generations http://www.gps.gov/systems/gps/space/] ↑ GPS III 9 and 10 procured, targeting 2022 launch October 3, 2016↑ NavtechGPS: GNSS Facts Archivováno 11. 6. 2008 na Wayback Machine↑ NASA/ILRS. : GLONASS-95 Satellite Information↑ Beutler G.: [GPS and GNSS from the International Geosciences Perspective http://pnt.gov/advisory/2008-03/beutler.pdf Archivováno 9. 1. 2009 na Wayback Machine]; ILRS str. 17–22↑ http://www.nasa.gov/directorates/heo/scan/news_GPS_III_SLR_Implementation_Team_Honored_with_Award.html1 2. Analýza četnosti výskytu družic GPS a GLONASS Trimble's Planning Software 17. duben 2008↑ Glen Gibbons: Lockheed Martin Wins GPS IIIA Contract Archivováno 16. 6. 2010 na Wayback Machine in Inside GNSS, 15.. květen 2008↑ Glen Gibbons: Lockheed Martin Team Completes Requirements Review for GPS IIIB Program Archivováno 5. 12. 2010 na Wayback Machine in Inside GNSS, 22. červen 2010↑ Tom Creel, Arthur J. Dorsey, Philip J. Mendicki and col. New, Improved GPS Archivováno 11. 9. 2007 na Wayback Machine GPS World 1. březen 2006↑ Navigační systém GPS Archivováno 22. 7. 2007 na Wayback Machine. Petr Šíma. 27. březen 2003↑ NAVSTAR GPS Block IIR Archivováno 21. 4. 2008 na Wayback Machine. National Security Space Road 12. červenec 1999↑ Satellite integrity monitor and alert[nedostupný zdroj]. US Patent. 5. srpen 2003↑ Arms Control Association.Missile Technology Control Regime Archivováno 6. 5. 2008 na Wayback Machine. Accessed 17. May 2006↑ Kosmický segment GPS a jeho budoucnost.", "question": "Jaká je zkratka globálního polohového systému?", "answers": ["GPS"]}
{"title": "Fraktál", "context": "B. Mandelbrot navázal na článek Deux types fondamentaux de distribution statistique (vyšlo česky v roce 1941 ve Statistickém obzoru, r. 22, str. 171-222, pod názvem Přírodní dualita statistického rozložení) českého geografa, demografa a statistika Jaromíra Korčáka z roku 1938.[1] Druhy fraktálů Dokonce 2000 násobné zvětšení Mandelbrotova fraktálu nesníží kvalitu nejjemnějších detailů jež stále mají charakteristický tvar celého obrazce. Jsou známy tyto druhy fraktálních útvarů: L-systémy IFS TEA Přírodní fraktály Mnoho přírodních tvarů je možné modelovat fraktální geometrií, například hory, mraky, sněhové vločky, řeky a nebo cévní systém. Dobrým příkladem organického fraktálu je romanesko (druh květáku). Často se tvary stromů a kapradiny v přírodě modelují na počítačích použitím rekurzivních algoritmů. Generování fraktálů Fraktály mohou být jednoduše generovány na počítačích. Existuje spousta software, které umožňují generování fraktálních útvarů. Fractint (multiplatformní) Sterling Fractal – Pokročilý program pro generování fraktálů pro operační systém Microsoft Windows naprogramovaný Stephenem Fergusonem XaoS – Rychlý real-timový prohlížeč fraktálů (domovská stránka). Electric Sheep – opensource distribuovaný software tvořící animace fraktálů Kalles Fraktaler, MandelMachine, Fractal Explorer, XaOs, Frax, Jux - zoom v mandelbrotově množině", "question": "Co je například možné modelovat fraktální geometrií?", "answers": ["hory, mraky, sněhové vločky, řeky a nebo cévní systém"]}
{"title": "Česko", "context": "Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě. Samostatným státem se Česko stalo 1. ledna 1993, přičemž navazuje na tradice státnosti Československa, Českého království, Českého knížectví a Velké Moravy, sahající do 9. století. Podle české ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky. Česko je země s tržním hospodářstvím, která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje, index svobody tisku, index svobody internetu od cenzury, patří k vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak, v porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací. Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality).", "question": "Kdy se stalo Česko samostatným státem?", "answers": ["1. ledna 1993"]}
{"title": "Svatý Václav", "context": "Svatý Václav (asi 907 - 28. září 935, příp. 929, německy Wenzel von Böhmen) byl český kníže a světec, který je hlavním patronem Čech a Moravy a symbol české státnosti. Podle pověsti byl vychováván svou babičkou svatou Ludmilou a vzdělával se na Budči. Jako kníže, po porážce saským králem Jindřichem Ptáčníkem, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil chrám sv. Víta, hlavní kostel knížectví. Byl zavražděn ve (Staré) Boleslavi, sídle svého bratra Boleslava, který díky tomu převzal vládu. Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou v legendách mu připisovanou zbožnost (vlastnoruční pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péči o chudé, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení pohanských svatyní ap.) a posmrtné zázraky. Později se stal symbolem českého státu, např. v Kodexu vyšehradském, na mincích nebo na Myslbekově pomníku, a taky na pomníku Čech (který byl v rozmezí mezi první světovou a druhou světovou válkou zničen[zdroj? ]). Pro poznání Václavova života chybí dostatek spolehlivých dobových pramenů. Základem jsou legendy, které však nebyly sepsány za účelem věrně zachytit historického knížete. Další informace jsou čerpány z historie sousedních států, zejména okrajové zprávy kroniky o málo mladšího saského kronikáře Widukinda. Z nepísemných pramenů jsou to archeologie a paleoantropologické výzkumy ostatků Přemyslovců prováděné zejména Emanuelem Vlčkem, který na jejich základě publikoval historiky málo přijímaný obraz prvních Přemyslovců. Většinu poznatků o světcově životě je možné zpochybnit a historiografie umí podat jen nejasný či možný obraz knížete Václava, který vždy závisí na konkrétním kritickém zhodnocení a způsobu interpretace nedostatečných a nespolehlivých pramenů.", "question": "Kdo je hlavním patronem české země?", "answers": ["Svatý Václav"]}
{"title": "Dějiny Brazílie", "context": "Po vyhlášení Brazilské nezávislosti zde začali vyvíjet rozsáhlou ekonomickou aktivitu Britové. V roce 1830 otevřela Brity ovládaná důlní společnost Saint John d'El Rey Mining Company největší zlatý důl v Latinské Americe. Britové přinesli moderní techniky řízení a technické know-how. Důl se nacházel v oblasti Nova Lima a produkoval rudu celých 125 let.Ve 20. letech 18. století došlo k objevu ložisek diamantů kolem vesnice Tijuco, nedaleko Vila do Príncipe. Následovala diamantová horečka a drahokamy zaplavily evropský trh. Portugalská koruna zasáhla, aby dostala těžbu v Diamantině pod kontrolu. Došlo k vytvoření systému poskytování těžebních práv. Ten však byl v roce 1771 zrušen a koruna si ponechala monopol na těžbu.Dolování stimulovalo regionální hospodářský růst v jižní Brazílii, a to nejen díky samotné těžbě zlata a diamantů, ale také posílením produkce potravin pro místní spotřebu. Ještě důležitější byl nárůst obchodu a rozvoj obchodních komunit v přístavních městech. Oficiálně Portugalci ovládali obchod s Brazílií, která nesměla vytvářet výrobní kapacity na zboží již vyráběné v Portugalsku. V praxi však Portugalsko sloužilo jako entrepôt, tedy pouze prostředník pro zboží dovážené z jiných zemí, které bylo poté znovu vyvezeno do Brazílie. Přímý obchod s cizími státy byl zakázán, ale před holandským vpádem byla velká část brazilského vývozu přepravována na nizozemských lodích. Po Americké revoluci se v brazilských přístavech začaly běžně objevovat americké lodě. Když v roce 1808 uprchl před Napoleonem portugalský královský dvůr do Brazílie, jedním z prvních aktů monarchy bylo otevření brazilských přístavů cizím lodím. == Nástup Getúlia Vargase v roce 1930 == Brazílie před hospodářskou krizí na své poměry relativně prosperovala, ačkoliv občasně propukala povstání chudých rolníků, která vláda vojenskou silou potlačovala. Příchod Velké hospodářská krize v roce 1929 se ale na Brazílii silně podepsal. Exporty, jejichž velkou část tvořila káva, poklesly na třetinu. Stejně tak poklesla průmyslová produkce. Na březen 1930 byly vypsány federální a prezidentské volby. Vyhrál kandidát konzervativního uskupení ze Sao Paula Júlio Prestes, který měl podporu statkářů a oligarchie ze Sao Paula. Opozicí byla Liberální aliance v čele s Getúliem Vargasem, který zastupoval podnikatele a střední vrstvu. Vargas sliboval parcelaci velkostatků a znárodnění některých velkých zahraničních podniků. Poté, co Vargas a jeho strana prohlásili volby za zfalšované, vypukly nepokoje. Nižší příslušníci armády a někteří nejvyšší důstojníci podpořili Vargase. Vláda padla a moci se chopila vojenská junta, kterou Vargas donutil, aby mu předala moc. Vargas následně rozpustil federální parlament a soustředil ve své vládě zákonodárnou i výkonnou moc.", "question": "Kdo utekl v roce 1808 do Brazílie před Napoleonem?", "answers": ["portugalský královský dvůr"]}
{"title": "Mulholland Drive (film)", "context": "Mulholland Drive je americký mysteriozní filmový thriller subžánru neo-noir režiséra Davida Lynche z roku 2001. Hlavní role ztvárnili Naomi Wattsová, Laura Harringová a Justin Theroux. Představuje surrealisticky pojatý snímek, který netvoří chronologicky souvislou dějovou linku. V závěru poskytuje mnohovrstevnatý náhled pod povrch všední reality. Mulholland Drive na Kinoboxu.cz Mulholland Drive v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Mulholland Dr. v Internet Movie Database", "question": "Která herečka hraje hlavní roli ve filmu Mulholland Drive?", "answers": ["Naomi Wattsová"]}
{"title": "Public Enemy", "context": "Public Enemy nebo také PE je americká hiphopová skupina, založená roku 1982 na Long Islandu. Tato formace se řadí se mezi nejstarší a zároveň nejdůležitější hiphopové skupiny. Charakteristické jsou jejich politicky a sociálně zaměřené texty. Název znamená v překladu \"veřejný nepřítel\", ve znaku mají člena strany Černých Panterů v hledáčku zaměřovače. V roce 2004 je magazín Rolling Stone zařadil na 44. místo v hodnocení 100 nejvlivnějších skupin všech dob. Server acclaimedmusic.net jim přisoudil 29. místo v kategorii Nejdůležitější hudebníci všech dob a prohlásil je nejlepší hiphopovou skupinou. V roce 2007 byli přijati do Long Islandské síně slávy (Long Island Music Hall of Fame). Samotná skupina se skládá ze tří celků. Produkční sekci Bomb Squad tvoří bratři Keith a Hank Shockley, Eric Sadler a Chuck D, taneční skupinu S1W (The Security For The First World) vede zpěvák Professor Griff. Rapperské jádro tvoří Chuck D, Professor Griff a Flavor Flav. Historie skupiny se začala psát roku 1982. V té době studoval Chuck D grafický design na Adelphi University. V místním studentském rádiu WBAU, kde působil jako DJ, se setkal s Hankem Shockleem a Billem Stephenym, díky zálibě v hip-hopu a stejnému politickému smýšlení se z nich stali přátelé. Spolu produkovali v lednu 1983 kolekci agresivních rap/hip-hopových skladeb Super Special Mix Show. Později k nim přibyl Chuckův přítel Flavor Flav a začal se podílet jako jeden z hostitelů na rozhlasovém pořadu WBAU.", "question": "Kde byla založena skupina Public Enemy?", "answers": ["Long Islandu"]}
{"title": "Doktor přírodních věd", "context": "Kdo chtěl poté získat doktorát věd přírodních (používal se neoficiální titul RNC. – rerum naturalium candidatus), musel obhájit vědeckou rozpravu (disertaci) z přírodovědného oboru a vykonat dvě přísné zkoušky (rigorosa), jednu z oboru disertace a druhou z filosofie biologických nebo exaktních věd či z jiného přírodovědného oboru. Tím mělo být ověřeno, že je kandidát doktorství způsobilý vědecky bádat. Hodnocení bylo obstál s vyznamenáním, obstál, nebo neobstál, přičemž zkoušky mohly být opakovány nejvýše dvakrát. Úspěšný kandidát pak byl promován doktorem přírodních věd. === Po roce 1953 === Po reformě vysokoškolského studia z roku 1950 už nebyly od roku 1953 akademické tituly udělovány (pouze tzv. profesní označení) a návrat titulu doktora přírodních věd tak znamenal až další zákon o vysokých školách z roku 1966 (dle zákona doktor přírodovědy). Tehdy už ale nešlo o nejvyšší akademicko-vědecké ocenění, protože již byly zavedeny po sovětském vzoru tzv. vědecké hodnosti (CSc. a DrSc.). Titul RNDr. (dle zákona doktor přírododních věd) nicméně opět nebyl automaticky udělován po absolvování přírodovědného studia na vysoké škole, ale mohl být udělen pouze pokud absolvent opět obhájil písemnou práci a úspěšně složil rigorózní zkoušku ze zvoleného přírodovědného oboru a z jeho širšího vědního základu. === Po roce 1990 === Po roce 1989 byl novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 akademický titul RNDr., tak jako ostatní fakultativní malé doktoráty, zrušen, resp. přestal být udělován. Místo toho byl po absolvování školy udělován titul magistra, obdobně jako v jiných zemích, kde jsou podmínky pro získání doktorátu obtížnější. Boloňský proces pak sjednotil evropské vysokoškolské vzdělávání. Pro nesouhlas s tímto stavem byl od přijetí nového vysokoškolského zákona v roce 1998, tento titul opět udělován, a to nyní po dodatečné a zpoplatněné rigorózní zkoušce – jeho udělení tak nepředchází žádné další formální studium.", "question": "Jakou zkratku má doktor přírodních věd?", "answers": ["RNDr."]}
{"title": "Letecká havárie v Jaroslavli v roce 2011", "context": "Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků А п Я 7 с 2011 г na ruské Wikipedii a 2011 Lokomotiv Yaroslavl plane crash na anglické Wikipedii. ↑ Probe Finds Pilot Error In Russian Hockey Team Plane Crash. Radio Free Europe. 2 November 2011. Dostupné online [cit. 2 November 2011]. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ 07-SEP-2011Jakovlev 42d. aviation-safety.net [online]. 2011-09-07 [cit. 2011-09-13]. Dostupné online. 1 2 К с Я42 в Я о [online]. Ministerstvo pro mimořádné události (EMERCOM), 2011-09-07 [cit. 2011-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-17. (rusky, anglicky) ↑ Full list of people on board of crashed Yak-42, Russia Today (7. září 2011. )↑ Rozlosování KHL 2011/2012. hokej.sport.cz [online]. [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. 1 2 Tragédie v Rusku. Při havárii letadla zahynuli tři čeští hokejoví reprezentanti. Sport.cz [online]. 2011-09-07 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. ↑ Yaroslavl plane tragedy [online]. Moskva: Kontinentální hokejová liga, 2011-09-07 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. (ruština) 1 2 3 (rusky) Oficiální stránky vyšetřovatele. www.mak.ru [online]. [cit. 2011-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-23. ↑ Havarovaný Jak-42D nebyl příliš starý, ale aerolinky měly problémy s bezpečností, technet.cz, 7. září 2011. ↑ Top KHL squad killed in passenger plane crash in Russia [online]. rt.com, 2011-09-07 [cit. 2011-09-07]. Dostupné online. (angličtina) ↑ Н п к Я42 в Я [online]. Lenta, 2011-09-07 [cit. 2011-09-07]. Dostupné online. (ruština) ↑ Jediný hokejista, který přežil pád Jaku, zemřel v nemocnici [online]. novinky.cz, 2011-09-11 [cit. 2011-09-11]. Dostupné online. ↑ Piloti nebyli žádní zajíci, říká český expert, který byl v Jaroslavli↑ HRADECKY, Simon. Crash: Yak Service YK42 at Yaroslavl on Sep 7th 2011, failed to climb on takeoff [online]. The Aviation Herald, 2011-09-07, rev. 2011-09-08 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. (angličtina) ↑ Spadlo letadlo s hokejisty Jaroslavle. Zahynuli i Marek, Rachůnek a Vašíček. Novinky.cz [online]. 2011-09-07 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. ↑ (rusky) П: р Я42 б и↑ (anglicky) All systems of Yak-42 plane work well before crash: investigator↑ (rusky)С и. , п, п р э Я421 2 3 (rusky) Závěrečná zpráva vyšetřovací komise. www.mak.ru [online]. [cit. 2011-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-11. ↑ (rusky) Jediný svědek nehody pohovořil o posledních minutách před katastrofou↑ KHL odložila start na 13. září. Jaroslavl bude v lize pokračovat, jiné kluby jí pomohou [online]. hokej.cz, 2011-09-08 [cit. 2011-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-17. ↑ Hokejisté Jaroslavle nebudou hrát letošní ročník KHL [online].", "question": "Jaké bylo označení letounu, který havaroval v Jaroslavli v roce 2011?", "answers": ["Jak-42"]}
{"title": "Helsinky", "context": "Cesta trvá pouhých 18 minut. Spojení se zbytkem Finska zajišťuje síť dálkových autobusů a rychlých vlaků. Vlakem Pendolino trvá cesta do Tampere asi hodinu a půl, cesta do Turku zabere o dvacet minut více. Denně jsou vypravovány dva rychlíky do Petrohradu. Nočním Santa Claus expresem je možno dojet až do Rovaniemi na severní polární kruh. Jeden z terminálů letiště ve Vantaa je vyhrazen domácím letům. Výhledově se zvažuje podmořský tunel do Estonska; stavba by ale byla velmi náročná. V Helsinkách je přes 80 muzeí a galerií včetně národních a Národní opera s novou budovou z roku 1993. Známé je i muzeum umění Ateneum. Pro technicky zaměřené návštěvníky je v Helsinkách připravena Heureka, vědecké zábavní centrum s mnoha výstavami a třírozměrným kinem IMAX. Ve městě je i velký zábavní park Linnanmäki s několika horskými dráhami. V květnu 2007 se v Helsinkách konala Velká cena Eurovize, jíž se poprvé účastnil i český zástupce. V Helsinkách je řada českých hospod s poetickými názvy jako Hádanka či Milenka a nostalgicky pojmenovaný bar Zetor. Počet druhů cévnatých rostlin: 1064 Počet druhů hnízdících ptáků: 164 Symbolická rostlina města: javor Symbolické zvíře města: veverka Exhalace v roce 2002 v tunách: SO2 3 762, NOx 10 211, prach 525, CO 14 367, CO2 4 816 000 Spotřeba vody na obyvatele a den v roce 2002: 255 litrů Roční odpad na obyvatele: 0,7 tuny Oslo, Norsko Petrohrad, Rusko, 1993 Sofie, Bulharsko Praha, Česko", "question": "Nachází se v Helsinkách muzea?", "answers": ["V Helsinkách je přes 80 muzeí a galerií včetně národních a Národní opera s novou budovou z roku 1993."]}
{"title": "Československo", "context": "Československo byl stát ve střední Evropě, který existoval (s krátkou přestávkou během druhé světové války) od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států Rakouska-Uherska. Zahrnovalo území Čech, Moravy, Českého Slezska (jihovýchodní část Slezska), Slovenska a do roku 1939 i Podkarpatské Rusi (\"Horní Uhry\"). Československo zaniklo k 31. prosinci 1992 rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku od 1. ledna 1993. Podrobnější informace naleznete v článku Název Československa. Oficiální název státu procházel vývojem dle toho, jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiálním název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá nebo Česko-Slovenský stát. V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika. Za druhé republiky (1938-1939) byl používán název Česko-Slovenská republika. Po válce bylo opět užíváno názvu Československá republika až do roku 1960. V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí Komunistické strany Československa název státu změněn na Československá socialistická republika. V preambuli ústavy se nový název zdůvodňoval vítězstvím socialismu v zemi, po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin - komunismu. Spolu s názvem byl změněn také státní znak. Po pádu režimu v roce 1989 byl název státu změněn na Československá federativní republika. Po vleklých sporech byl nakonec schválen název (z hlediska pravopisných pravidel nesprávný) Česká a Slovenská Federativní Republika, který se používal až do zániku státu 31. prosince 1992. Podle současných Pravidel slovenského pravopisu má být krátký název psán se spojovníkem jako Česko-Slovensko (adjektivum česko-slovenský), byť je to s dobovými dokumenty v rozporu. Hlavně na slovenské Wikipedii to vedlo k výkladu, že tvar Československo (adjektivum československý) není přípustný, což je ale příliš rigidním výkladem. Slovník současného slovenského jazyka z roku 2006 udává oba tvary právě v historickém kontextu, pojem Československo připouští i internetová jazyková poradna Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Československa. Podrobnější informace naleznete v článku První republika. Původní koncepci nově vzniklého Československa nastínil na mírové konferenci v Paříži Edvard Beneš, který předložil státníkům celou řadu memorand. Jedním z takto předložených dokumentů byla Nóta o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice, v níž Beneš přislíbil, že nově vzniklá Československá republika \"zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě Švýcarské republiky\". Dále bylo v nótě uvedeno například to, že oficiálním jazykem v Československu bude čeština a rovnoprávným jazykem s češtinou bude němčina a že veřejné úřady budou otevřeny všem národnostem obývajícím území republiky.", "question": "Odkdy existoval Československý stát?", "answers": ["28. října 1918"]}
{"title": "Indie", "context": "Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky Republic of India; hindsky भार गाज्य, Bhárat ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) se socialistickým, demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako \"největší demokracie světa\"). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost a jednu z potenciálních supervelmocí. Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380 km), Bhutánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za Palkovým průlivem leží 65 km jihovýchodně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán. Hlavní město Indie se nazývá Nové Dillí. Název Indie je odvozen od staroperské verze slova Sindhu, historického místního jména pro řeku Indus. Ústava Indie uznává jako běžné používání i výraz Bhárat (hin.:भार / bh̪ /) jako oficiální pojmenování stejného statusu. Tento název je odvozen od sanskrtského jména krále Bharaty, jehož příběh je zmíněn v epické básni Mahábhárata. Třetí jméno, Hindustán (hin.:हिन्दुस्तान / hin̪d̪ust̪ɑ /) (per. Hindská země) se používá od 12. století ačkoli jeho současné použití je omezeno z důvodů vnitrostátních konfliktů o tom, jak toto slovo reprezentuje zemi. Související informace naleznete také v článku Dějiny Indie. Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem. Indoevropské kmeny ze střední Asie a východní Evropy migrovaly do Indie v několika vlnách a postupně se smísily s Drávidy nebo je vytlačily na jih Indie. Do této doby se taktéž datuje první sociální rozdělení do kast. Od 5. století př. n. l. se v zemi šířil buddhismus, který byl vytlačen hinduismem až ve středověku za vlády severoindické dynastie Guptovců. Od 12. století se od západu prosazoval islám, který byl politicky reprezentován Mughalskou říší.", "question": "Hraničí na severu Indie s Bangladéšem a Barmou?", "answers": ["Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km)."]}
{"title": "Černá Hora", "context": "Černá Hora (srbsky: Ц Г, Crna Gora do 22. října 2007 černohorsky Republika Černá Hora) je republika v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánií a Kosovem. Má rozlohu 13 812 km2 a čítá 666 000 obyvatel. Metropolí Černé Hory je Podgorica (173 000 obyvatel). Černá Hora je od června 2017 členem Severoatlantické aliance a je kandidátskou zemí Evropské unie. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Černé Hory. Území Černé Hory bylo osídleno v raných dobách po přelomu letopočtu Ilyry, kteří však byli po stěhování národů vytlačeni Slovany na jih do dnešní Albánie. Od 10. století tu existovalo po několik dalších století knížectví Zeta, než je v 15. století dobyli Turci. Část obyvatel Zety se s tím nesmířila a uprchla do nepřístupných horských oblastí, kde založila samotný stát Černá Hora, nezávislý na Osmanské říši. Izolace od okolního světa tak státeček sice ochránila, na druhou stranu však brzdila jakýkoliv společenský a technický pokrok. Společnost byla rozdělená na klany.", "question": "Je Černá hora v Evropské unii?", "answers": ["Černá Hora je od června 2017 členem Severoatlantické aliance a je kandidátskou zemí Evropské unie."]}
{"title": "Hymna Sovětského svazu", "context": "== Historie == Před touto hymnou byla oficiální hymnou Sovětského svazu Internacionála. Tato píseň byla svázána s dělnickou revolucí a protože si Stalin myslel, že konečného cíle dělníků bylo již úspěšně dosaženo, rozhodl se hymnu změnit. Realizaci změny pozdržela druhá světová válka. Text a hudba tak vznikaly za Stalinova důkladného dozoru v druhé polovině roku 1943, soutěže o sestavení prvního návrhu se zúčastnilo více než 20 nejlepších spisovatelů a skladatelů. Autoři slov vítězného návrhu jsou váleční reportéři kapitán Sergej Vladimirovič Michalkov (také populární autor dětské literatury) a major Gabriel Ureklian (Armén, který používal pseudonym El-Registán). Autorem melodie je Alexandr Vasiljevič Alexandrov. Prvního představení se nová hymna dočkala 1. ledna 1944, oficiálně byla za hymnu prohlášena 15. března téhož roku. Melodie hymny byla do té doby (tedy 1938-1944) používána jako hymna Komunistické strany Sovětského svazu. Jednotlivé svazové republiky během následujících let začaly používat svoje národní hymny. Výjimkou byla Ruská federace, která nikdy národní hymnu neměla (byť její návrh v soutěži složil Dmitrij Šostakovič). Po roce 1953, kdy Stalin zemřel, měla být hymna změněna (Stalinovo jméno bylo výslovně v textu zmíněno). K tomu však nikdy nedošlo, místo toho byla hymna hrána beze slov, a to až do roku 1977. V tomto roce byl text Michalkovem slabě pozměněn, aby zmínka o Stalinovi byla odstraněna. == Text a překlad hymny == === Umělecký překlad === Umělecký překlad(Jiří Taufer)", "question": "Kdo je autorem slov současné ruské hymny?", "answers": ["Sergej Vladimirovič Michalkov"]}
{"title": "R", "context": "R.U.R. (zkratka z Rossumovi univerzální roboti) je vědeckofantastické drama o třech dějstvích Karla Čapka z roku 1920. Autor zde varuje před případnými negativními vlivy techniky na lidstvo. Je ovlivněn svým zájmem o techniku, ale také obavami o budoucnost lidstva (destrukce za 1. světové války). V této hře poprvé zaznělo slovo robot, které na Karlovu výzvu navrhl jeho bratr Josef. \"Ale já nevím,\" řekl autor, \"jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.\" \"Tak jim řekni roboti,\" mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to. Karel Čapek původně uvažoval o slově \"labor\". Divadelní hra byla přeložena do více než třiceti jazyků vč. esperanta. Úvodní dějství se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti na ostrově výrobny robotů, kde žije pouze 6 mužů. Celou výrobu provádějí roboti. Připluje za nimi pěkná dcera prezidenta Helena Gloryová, která chce roboty zrovnoprávnit a do které se všichni zamilují. Postupně jí vyprávějí příběh vynálezu prvních robotů starého Rossumema a jeho synovce. Nakonec se vdá za ředitele Harryho Domina. Příběh dále pokračuje po deseti letech, kdy už jsou roboti široce rozšířeni. Heleně je smutno z toho, že roboti, ač velmi podobní lidem, nemohou mít city jako lidé, a tak přiměje Dr. Galla, aby začal experimentovat s jejich \"duší\".", "question": "Kolik dějství má drama R.U.R. napsané Karlem Čapkem?", "answers": ["třech"]}
{"title": "Telegrafie", "context": "Telegrafními značkami vysílají a identifikují se radiomajáky, převáděče apod. Současné použití telegrafie je především v radioamatérském sportu. Komunikační mód, který je principiálně zcela totožný s tím, jež používali průkopníci radiotelegrafie (vyjma tzv. jiskrové telegrafie), se nazývá Continuous wave a označuje se zkratkou \"CW\". Někteří nadšení zastánci a obdivovatelé CW z řad radioamatérů se setkávají na soutěžích ve vysokorychlostní telegrafii, která je pořádána dokonce i na úrovni mistrovství světa. Výhodou CW telegrafie, která způsobila i to, že se tento způsob komunikace používá dodnes, je její jednoduchost. Telegrafii lze aplikovat na mnoho konkrétních způsobů přenosu zpráv: Telegrafie přenášená po radiových vlnách vyžaduje pouze jednoduchý vysílač: Informace buď není modulována, a zapíná se a vypíná sama nosná vlna (provoz A1), anebo stačí prosté namodulování jednoho tónu na nosný signál, či střídání dvou různých tónů. Signály vysílané telegraficky (jako posloupnosti teček a čárek Morseovy abecedy) jsou na radiových vlnách dostatečně dobře rozeznatelné (slyšitelné) i při velké úrovni rušení. Telegrafní vysílání vyžaduje také malou šířku pásma, takže různé stanice mohou vysílat na velmi blízkých kmitočtech, aniž by se vzájemně rušily, což je při vysílání jinými druhy provozu nemyslitelné.", "question": "Používá se telegrafie v radioamatérském sportu?", "answers": ["Současné použití telegrafie je především v radioamatérském sportu."]}
{"title": "Nikl", "context": "Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Ni+2, existují i sloučeniny Ni+1, zatímco látky obsahující Ni+3 jsou nestálé a působí silně oxidačně. Ve zředěných minerálních kyselinách se nikl rozpouští, ale hůře než železo. V koncentrovaných kyselinách se rozpouští ještě o něco hůře a koncentrovanou kyselinou dusičnou se pouze pasivuje. Nepůsobí na něj suché halogenovodíky. Za normální teploty je vůči působení vzduchu i vody nikl poměrně stálý a používá se proto často k povrchové ochraně jiných kovů, především železa. V jemně rozptýleném stavu je nikl pyroforický tj. samozápalný na vzduchu. Při zahřívání v čistém kyslíku shoří nikl za jiskření a i s jinými prvky se za vyšší teploty slučuje (chlor, brom, fosfor, arsen, antimon, hliník, bor, křemík, síra...).[zdroj? ] Je také značně stálý vůči působení alkálií a používá se proto k výrobě zařízení pro práci s alkalickými hydroxidy. Kovový nikl rozkládá při mírném žáru amoniak na dusík a vodík. Nikl má schopnost pohlcovat velká množství vodíku a to zejména za zvýšené teploty. Proto se houbovitý nikl využívá jako katalyzátor při hydrogenacích. Předměty ze slitin niklu se podařilo nalézt v Číně a jejich stáří je více než 2 000 let. Nikl byl objeven roku 1751 německým chemikem baronem Axelem Frederikem Cronstedtem při pokusech o izolaci mědi z rudy. Nový prvek pojmenoval podle jeho výskytu v rudě nikelinu. V hornické mluvě bylo tehdy slovo nikl hanlivým výrazem pro rudu, ve které horníci očekávali, že bude obsahovat měď, ale při jejím zpracovávání odolávala veškerému úsilí při jejím získávání. Ještě určitou dobu po objevu niklu zastávali někteří chemici názor, že nikelin je měděná ruda. Teprve Torbern Bergman roku 1775 popsal přesněji povahu niklu (jeho podobnost s železem) a připravil nikl v čistém stavu. Jako relativně lehký prvek je nikl v přírodě poměrně hojně zastoupen. V zemské kůře jeho průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, t.j. asi 100 ppm (parts per milion = počet částic na 1 milion částic) a ve výskytu přechodných prvků na zemi se řadí na 7. místo.[zdroj? ] V mořské vodě se jeho koncentrace pohybuje na úrovni 5,4 mikrogramu v jednom litru.[zdroj? ] Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom niklu přibližně 700 000 atomů vodíku. S ryzím niklem se v přírodě setkáme pouze vzácně ve slitině s železem v železných meteoritech, dopadajících na Zemi z kosmického prostoru.", "question": "Jakou chemickou značku má nikl?", "answers": ["Ni"]}
{"title": "Gelendžik (liniový maják)", "context": "Gelendžik (liniový maják) Liniový maják Gelendžik Maják v roce 2020Lokace Černé moře, Rusko Souřadnice 44°34′28″ s. š., 38°4′5″ v. d. Konstrukce cihla První stavba 19. srpna 1897 Označení/Konfigurace Admiralty N5658 Výška 13 m Dosah 9 nm (16,67 km) Charakteristika Červené a zelené světlo Liniový maják Gelendžik (rusky: С м Г) stojí na břehu v Gelendžijském zálivu Černého moře, Krasnojarský kraj v Rusku.[1] Nachází se na bulváru Lermontova v blízkosti Lomonosova sanatoria v lázeňském městě Gelendžik. Historie Nejstarším dochovaným majákem v městě Gelendžik je maják jehož stavba byla zahájená 19. srpna 1897. Architektem byl Francouz François de Tonde. Maják byl dokončen v roce 1906.[2] Během druhé světové války při ústupu sovětských vojsk měl být maják zničen. Náčelník majáku P. T. Sokolov úkol nesplnil a maják zachránil pro budoucí generace. Popis Zděná hranolová věž na půdorysu čtverce vysoká 13 m je přistavěna k dvojpodlažní budově. Maják je bílý se svislým vodorovným pruhem.[3][4] Světelný zdroj je umístěn v malém arkýři v druhém patře věže. V roce 1927 byla naftová lampa nahrazena lampou elektrickou. V současné době zajišťuje navigaci lodí do přístavu.[5] Červený pruh na majáku slouží k určení vzdálenosti. Data výška věže 13 m výška světla 17 m n. m.[6] sektorové stálé červené nebo zelené světlo lze vidět v závislosti na směru plavby do přístavu (charakteristika: F RG) dosvit 16,67 km[6] označení: Admiralty N5658 Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku С м Г na ruské Wikipedii. ↑ М. shturman-tof.ru [online]. [cit. 2018-08-24]. Dostupné online. ↑ Г с м. kamaran.ru [online]. [cit. 2018-08-25]. Dostupné online. ↑ И:Gelendgik mayak stvornyi.JPG — Э «В с». www.vokrugsveta.ru [online]. [cit. 2018-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. ↑ ROWLETT, Russ. Lighthouses of Russia: Eastern Black Sea. www.unc.edu [online]. [cit. 2018-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ↑ М Г | Г: о К д Т. yug-gelendzhik.ru [online]. [cit. 2018-08-25]. Dostupné online. (rusky) 1 2 Black sea / Gelendzhik front range light (mitko). World of Lighthouses [online]. [cit. 2018-08-25]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy Historická fotografie mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Geografie | Rusko", "question": "Jak vysoká je věž majáku Gelendžik?", "answers": ["13 m"]}
{"title": "Duna (film)", "context": "Duna je výpravný sci-fi film Davida Lynche z roku 1984. Byl natočen podle stejnojmenného románu Franka Herberta o pouštní planetě Arrakis. Ve filmu hrála řada významných herců, film patřil ve své době k nejnákladnějším filmovým dílům, ale byl komerčně neúspěšný. Postupně se film stal kultovní záležitostí. Existuje několik různých verzí (sestřihů). Příběh se odehrává se v roce 10191. Lidmi obývaná část vesmíru je pod vládou císaře, jednotlivé planety patří různým feudálním rodům. O dopravu mezi planetami se stará vesmírná gilda kosmických navigátorů, která je závislá na droze, koření z planety Arrakis. V příběhu svou velkou roli sehrává ženský náboženský řád Bene Gesserit, schopný vyšlechtit nadčlověka, který umí vidět do budoucnosti. Tím je, ač to dlouho sám neví, Paul, syn později v příběhu zavražděného vévody Atreida. Paul musí i se svou matkou uniknout do pouště, k Fremenům, schopných ovládat nebezpečné obří červy. Paul s jejich pomocí vrahy svého otce i s císařem v Svaté válce porazí a stane se vládcem planety i novým císařem. (pořadí podle uvedení v titulcích) Lady Jessica : Francesca Annis Lékař Vladimira Harkonena : Leonardo Cimino Piter De Vries : Brad Dourif.", "question": "Kdo je autorem románu Duna?", "answers": ["Franka Herberta"]}
{"title": "Boston", "context": "Boston má řadu slavných divadel, působí zde Boston Symphony Orchestra a mnoho dalších těles. Turistickým lákadlem jsou galerie a muzea, zejména největší z nich, Museum of Fine Arts. Následující návštěvní hodiny a vstupné platí na začátku roku 2009. Museum of Fine Arts (Egypt, evropské umění od antiky do 20. stol., zejména impresionisté; mimoevropské umění, hudební nástroje) 465 Huntington Ave., metro Mus. of Fine Arts (Green. ), denně 10-16:45, 17 USD Museum of Science (planetárium, obří projekce, simulátory, laserová technika a výstavy). 1 Science Park, metro Science Park,. denně 9-17, 19 USD + výstavy Boston Childerńs Museum (věda, kultura, zdraví, umění pro děti), metro South Station (Red), denně 10. -17, 10 USD Museum of African American History, 46 Joy Str., Beacon Hill, metro Park Str., 10-16 kromě Ne, 5 USD Gibson House Museum (rodinný dům a sbírky od 1800. ), 137 Beacon Str., metro Arlington Str. (Green), St až Ne ve 13, 14 a 15 hodin, 7 USD Otis House Museum (rodinný dům a sbírky). , 141 Cambridge Str./Lynde Str., metro Charles/MGH (Red), St - Ne 11-16:30, 8 USD Isabella Stewart Gardner Museum (. soukromá sbírka umění od antiky po současnost), 280 Fenway, metro Mus. of Fine Arts (Green), 11-17 mimo Po, 12 USD (všechny Isabelly mají vstup zdarma) J. F. Kennedy Presidential Library. and Museum (památník, sbírky a knihovna), Columbia Point, bus zdarma od metra JFK/UMass (Red), denně 9-17, 12 USD Boston je především baseballové město. Tým Boston Red Sox patří každý rok k favoritům soutěže. Svá domácí utkání hrají ve Fenway Parku, který je vedle Kenmore Square. Stadion Fenway Park byl postaven v roce 1912 a patří vůbec k nejstarším sportovním stadionům ve Spojených státech. Dalším sportem tohoto města je lední hokej. Místní klub Boston Bruins patří mezi nejlepší a nejstarší týmy v NHL. Šestkrát vyhráli Stanley Cup, naposledy v roce 2011. Domácí utkání hrají na stadionu TD Banknorth Garden, který byl postaven v roce 1993. Bruins patří mezi Original Six. Hraje se zde také basketbal. Boston Celtics hrají NBA od roku 1946 a soutěž vyhrály celkem 19 krát, naposledy v roce 2008. Americký fotbal je v Bostonu trošku v pozadí, neboť tým nesídlí ve městě, přesněji v Foxboro.", "question": "Je Boston baseballové město?", "answers": ["Boston je především baseballové město."]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Podle jiné teorie nese jméno po burgundském králi svatém Zikmundovi, českém národním patronu (nezaměňovat s českým králem Zikmundem Lucemburským). Motivací volby tohoto jména měla být snaha po konformitě s českým (a zároveň katolickým) okolím. Byl nejstarším z osmi dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami Ja'akova Freuda s Amálii Nathanovou. Narodil se do společenství asimilovaných židů v Příboře na Moravě, kde rodina žila do Sigmundových tří let. Odstěhovat se musela kvůli hospodářské krizi, která vedla k bankrotu otcova obchodu. Roku 1859 – po krátkém pobytu v Lipsku – se rodina usadila ve Vídni. Freud jako malý nechodil do školy, základní vzdělání získal doma. V deseti letech (o rok dříve než bylo obvyklé) nastoupil na Leopoldstädter Kommunal-Realgymnasium, později známé jako Sperlovo gymnázium. Patřil zde k nejlepším žákům, stal se primusem a absolvoval s vyznamenáním. Původně chtěl studovat práva, avšak po přečtení spisu O přírodě, který je připisován Goethemu, se náhle rozhodl pro studium medicíny. Začal ji studovat roku 1873 na Vídeňské univerzitě a závěrečné zkoušky složil za osm let, tedy s jistým zpožděním – mimo jiné i kvůli dvěma studijním pobytům v experimentální zoologické stanici v Terstu (kde se zrodila jeho láska k Itálii). Roku 1873 ho také silně vzrušila zpráva, že Heinrich Schliemann objevil starořecké město Trója, které vykopal zpod nánosů času jen díky důvěře v Homérův básnický popis. Archeologie ho od té doby fascinovala a metafora vykopávky silně ovlivnila jeho pozdější pojetí nevědomí a způsob, jak se k jeho obsahům dobíral. Promoval roku 1881 jako doktor veškerého lékařství. Univerzitní prostředí ve Vídni ho ovlivnilo v několika směrech. Setkal se zde se silným antisemitismem, což dle jeho vlastních slov posílilo jeho opozičnictví. Také ho to odradilo od sympatií k německému nacionálnímu hnutí, cítil se poté vždy buď Rakušanem nebo Židem (v národním, nikoli náboženském smyslu). Zaujaly ho přednášky z psychiatrie Theodora Meynerta (tehdy ještě nepochyboval o jeho plně neurologickém přístupu k psýše), ale obdobně jako T.G. Masaryka i přednášky filozofa Franze Brentana.", "question": "Kolik dcer měl Sigmund Freud?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Filip I", "context": "Filip I. vévoda orléanský, známý také jako Monsieur (21. září 1640 Saint-Germain-en-Laye – 9. června 1701 zámek Saint-Cloud), byl druhorozený syn francouzského krále Ludvíka XIII. a mladší bratr krále Ludvíka XIV. Stal se zakladatelem dynastie Bourbon-Orléans. Filip se narodil jako druhorozený syn francouzského krále Ludvíka XIII. z rodu Bourbonů a jeho manželky Anny Rakouské z rodu španělských Habsburků. Filip byl o dva roky mladší než jeho bratr a pozdější král Ludvík XIV. Filip měl jako dítě titul vévody z Anjou. Po smrti svého otce v roce 1643 a korunovaci svého staršího bratra se stal následníkem trůnu a byl zván Grand Dauphin (tento titul držel v letech 1643 až 1661). U dvora byl v té době znám též jako Malý Monsieur, aby se odlišil od svého strýce Gastona, zvaného Velký Monsieur. Po Gastonově smrti v roce 1660 pak získal jeho údělné panství, vévodství orléanské. Filip byl od samého počátku považován za velmi zvláštní, originální a svébytnou osobnost. Už jako malé dítě si velmi potrpěl na vkusné a elegantní oblékání, rád se krášlil, líčil a pudroval a postupně z něj vyrůstal až nápadně jemný a zženštilý chlapec. Povahově i svou fyziognomií byl pravým opakem svého staršího bratra Ludvíka XIV.", "question": "Kdo byl otcem Filipa I. vévodu orléanského?", "answers": ["Ludvíka XIII"]}
{"title": "Helium", "context": "Helium, chemická značka He, (lat. Helium) je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny a tvořící druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty. V přírodě se vyskytuje jako izotop 4He (se čtyřmi nukleony) a ve stopovém množství i izotop 3He (se třemi nukleony). Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, chemicky zcela inertní - helium vytváří sloučeniny pouze s fullereny a se rtutí (helidy). Ve vodě je velmi málo rozpustné 8,8 ml He v 1000 ml vody.[zdroj? ] Helium a i ostatní vzácné plyny mají malé elektrické průrazné napětí, snadno se ionizují a dobře vedou elektrický proud. Toho se využívá při výrobě výbojek. Helium září intenzivně žlutě. Helium je jediná látka, která při nízkých teplotách a normálním tlaku zůstává kapalná až k teplotě absolutní nuly. Pevné helium lze získat pouze za zvýšeného tlaku. Helium má také ze všech známých látek nejnižší bod varu. Kapalné helium je látka, která vyniká velkým množstvím zajímavých vlastností. Při teplotách pod 2,1768 K je supratekuté, to znamená, že dokáže bez tření protékat libovolnými předměty a téct bez tření po libovolných předmětech. Tepelná vodivost tekutého helia je tři milionkrát větší než u mědi při pokojové teplotě. Samotný objev helia byl učiněn zkoumáním spektra sluneční korony, kdy v roce 1868 při zatmění Slunce francouzský astronom Pierre Janssen objevil neznámé žluté spektrální linie, které byly přiřazeny doposud neznámému prvku, pojmenovaném po starořeckém bohu Slunce, Héliovi. Teprve v roce 1895 se britskému chemikovi Williamu Ramsayovi podařilo izolovat plynné helium na Zemi. V roce 1868 astronomové, francouz Pierre-Jules Janssen a angličan Joseph Norman Lockyer, pozorovali nezávisle na sobě ve slunečním spektru na vlnové délce 587,49 nm žlutou spektrální čáru, která nepatřila žádnému do té doby známému prvku na Zemi. Vzhledem k blízkosti spektrálních čar sodíku D1, D2, byla označena jako spekrální čára D3. Lockyer postuloval, že se jedná o nový prvek a podle starořeckého boha Slunce (Helios) jej nazval helium. V roce 1881 pozoroval italský fyzik Luigi Palmieri spektrální čáru D3 v plynu unikajícím při zahřívání vulkanické sublimace z Vesuvu.", "question": "Co tvoří druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty?", "answers": ["Helium"]}
{"title": "Československý vlčák", "context": "Na valném shromáždění Mezinárodní kynologické federace v Mexiku dne 1. 6. 1999 bylo uznání plemene československý vlčák definitivně potvrzeno, od roku 1999 může FCI potvrzovat i udělené návrhy na CACIB a CACIT a československým vlčákům je tedy otevřena cesta k titulům mezinárodních šampiónů krásy a výkonu. Návrh v Mexiku předložil pan Štefan Štefík, prezident Slovenské kynologické jednoty. V roce 1999 byla rovněž publikována dosud poslední úprava standardu plemene, kterou neschválila česká strana, přesto byl standard bez jejího souhlasu svévolně změněn. V roce 2014 šlo nalézt největší počet zapsaných štěňat ročně československých vlčáků v Itálii (až 200), v Česku je to zhruba polovina a na Slovensku, kde chov tohoto plemene již několik let stagnuje, je to kolem 50 ročně. == Vzhled == Československý vlčák je pes větší, než střední velikosti, vzhledem a pohybem připomíná vlka. Feny měří v kohoutku minimálně 60, psi minimálně 65 cm, běžně však feny dorůstají 65 i více cm, psi až 75 cm. Důležitým plemenným znakem je bílá vlčí maska okolo tlamy, na bradě a spodní části krku, úzké, šikmo uložené světle jantarové oko, vlkošedá barva srsti ve všech odstínech od stříbrošedé až po tmavošedou, rovná uzavřená a velmi hustá srst, krátké ucho, ocas dosahující k hleznu a úzký postoj předních končetin s vybočenými tlapami. Linie hřbetu a zádě je rovná, končetiny dlouhé s dlouhými běhovými kostmi. Typickým pohybem je nízký prostorný klus. Československý vlčák je vytrvalý klusák, trénovaní jedinci uběhnou vzdálenost 100 km průměrnou rychlostí 11–13 km/h. == Vlastnosti == Československý vlčák je velmi aktivní pes, k cizím nedůvěřivý (jak se obvykle uvádí, ačkoliv dnes se většina ČSV chová i k naprosto cizím lidem přátelsky), hodící se pro výstavy i služební výcvik. Výcvik je však obtížnější, než u německého ovčáka a ortodoxní výcvikáři si toto plemeno pořizují málokdy. U \"čé-es-véčka,\" jak se někdy československému vlčáku říká, převládá takzvané \"účelové chování\", což znamená, že bezduché opakování cviku po něm budete požadovat marně.", "question": "Jak se nazývá plemeno vzniklé zkřížením německého ovčáka a karpatského vlka?", "answers": ["Československý vlčák"]}
{"title": "Vysoká pec", "context": "Při dosažení výšky pece cca 4 m dosáhla teplota ve spodní části pece přes 900 °C, kdy dochází k nauhličování železa za vzniku karbidu železa. Zvyšováním obsahu karbidu železa dochází ke snižování teploty tavení (viz Binární diagram železo-uhlík), takže při dosažení teploty nad 1150 °C dojde k roztavení železa a vzniká tak surové železo. Až, když byla vyvinuta technologie zkujňování surového železa dejlováním později pudlováním atd., bylo možno využít k výrobě železa vysoké pece. V prvních vysokých pecích bylo - stejně jako v dýmačkách - používáno dřevěné uhlí, později se přešlo na koksové pece odpovídající následujícímu popisu. Vysoká pec je typově pec šachtová vysoká 25–40 m . Profil pece je přizpůsoben technologii provozu a měnícímu se objemu vsázky. Skládá se z kuželovité, k základně se rozšiřující vlastní šachty, která v místě největšího objemu vsázky se mění v rozporu (který slouží k zadržení celé náplně v peci) v komolý kužel opačný (tzv. sedlo), který se zužuje k základně (viz obr). Vnější povrch šachty je tvořen silným ocelovým pancířem, jenž je z vnitřní strany chlazen vodou pomocí litinových a měděných chladnic a chráněn žáruvzdornou vyzdívkou. Na horním konci šachty je umístěna sazebna sloužící pro doplňování materiálu pro výrobu železa - vsázky. V minulosti býval plnící otvor uzavřen dvojitým kuželovým neboli zvonovým sazebním (kychtovým) uzávěrem. Tento umožňoval jednak zavážení pece vsázkovým materiálem a jednak jej utěsňoval tak, že bylo možno odvádět vysokopecní plyn do plynojemu na ohřev dmychaného větru. V současnosti se již v drtivé většině používá tzv. bezzvonová sazebna (BZS) tvořená dvěma materiálovými komorami. Nad nimi je umístěna pojízdná násypka určující, která materiálová komora se bude plnit. V každé komoře se nachází horní a dolní klapový uzávěr a tzv. segmentový uzávěr určující rychlost vysypávání komory. Pod komorami se pak vsázka sype do otočného rozdělovače, který pomocí zvláštního otočného žlabu vysypává vsázku na předem zadané \"kružnice\". Přibližně ve výši rozporu pece se nachází kruhové potrubí rozdělovače větru, tzv. okružní větrovod. Předehřátý vzduch (vítr) je odsud přiváděn pomocí výfučen do tavicího prostoru vysoké pece. Ve výfučnách mohou být umístěny zvláštní trysky pro přidávání topného oleje, zemního plynu či mletého uhlí. Na nejnižší rovině nístěje (dna pece) je umístěn výtok roztaveného železa, tzv. odpichový otvor.", "question": "Jak vysoká je vysoká pec?", "answers": ["25–40 m"]}
{"title": "Vlas", "context": "V kortexu se nacházejí shluky pigmentových zrn, které se jeví jako tmavé skvrny (ostrůvky) mezi fibrilami. Medulla (dřeň) je centrální část vlasu. Ne u všech vlasů je uprostřed, u dlouhých se nachází zpravidla jen u kořínků. Je velmi dobře vyvinuta u vousů - má nepravidelný hvězdicovitý tvar. Keratin meduly má houbovitou strukturu s mnoha dutinkami. Obsahuje asi 3,5 % lipidů. Keratin meduly má jiné chemické složení než kortex. Z chemického hlediska vlasy obsahují uhlík, vodík, kyslík, dusík, železo, měď, zinek, jód, 20 různých druhů aminokyselin, proteiny, lipidy (např. cholesterin) a vodu (asi 12 % hmotnosti vlasu). Vlas po chemické stránce: Původně měkká buničitá bílkovinná hmota prekeratin se keratinizací neboli rohovatěním mění pevnou hmotu keratin. Vlas má podobnou pevnost jako kevlar.[zdroj? ] Jediné vlasové vlákno dokáže udržet 100 gramové závaží. Průměr vlasu je zhruba 18 μ-180 μ. V průměru mají na hlavě nejvíce vlasů světlovlasí lidé (okolo 140 000), nejméně zrzaví (asi 80 000). Každý vlasový kořínek má přitom v průběhu existence (postupně) až 12 vlasů. Průměrná tloušťka vlasu je 42-95 mikrometrů.", "question": "Jak velkou zátěž dokáže udržet jeden vlas?", "answers": ["100 gramové"]}
{"title": "Únor", "context": "Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce má 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní. Český název měsíce vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořiti se). V římském kalendáři byl únor posledním měsícem v roce. Právě proto tento měsíc má proměnlivý počet dnů a právě k němu se přidával v přestupném roce jeden den. Při přechodu z juliánského na gregoriánský kalendář se tento zavedený postup neměnil. Varianty původně římského (respektive latinského) názvu Februarius obsahuje většina evropských jazyků. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako březen a listopad, s výjimkou přestupného roku. Tehdy začíná ve stejný den jako srpen. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako loňský červen. Při výpočtu úroků podle některých metod se únor bere jako ostatní měsíce, tzn. že má 30 dnů. K únoru se váže řada pranostik. V následujícím seznamu jsou uvedeny jen ty, které se váží k celému měsíci únoru. Vynechány jsou pranostiky, které se váží ke konkrétním únorovým dnům (např. Hromnice, svátek sv. Háty/Agáty nebo sv. Marka). Únor bílý – pole sílí. Sněhový únor – sílí úhor. Únorová voda – pro pole škoda. Únor – úmor: kdyby mohl, umořil by v krávě tele a v kobyle hříbě. Kdyby měl únor tu moc jako leden, nechal by v krávě zmrznout tele. Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem. Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží.", "question": "Který měsíc byl v římském kalendáři posledním?", "answers": ["únor"]}
{"title": "Škára", "context": "Škára (dermis, corium, cutis) je vrstva kůže, která se skládá z pojivové tkáně a chrání tělo před poškozením. Škára je pevně připojena k pokožce (epidermis) membránou zvanou bazální membrána. Ve škáře je množství nervových zakončení, která vnímají hmat a teplo. Škára také obsahuje vlasové folikuly, potní žlázy, mazové žlázy a krevní cévy. Cévy zásobují živinami nejen buňky škáry, ale vyživují i stratum basale v epidermis. V tomto článku byl použit překlad textu z článku dermis na anglické Wikipedii. Slovníkové heslo škára ve Wikislovníku", "question": "Před čím škára chrání tělo?", "answers": ["před poškozením"]}
{"title": "Asociace Entente Florale CZ - Souznění", "context": "Asociace Entente Florale CZ – Souznění, z.s. je nezisková organizace. Vznikla v roce 2006 v návaznosti na aktivity zakládajících členů v evropské soutěži Entente Florale Europe v letech 2002–2006. Naplňuje shodný cíl, tj. společně s místními obyvateli zlepšovat kvalitu prostředí a života lidí ve městech a obcích. Asociace pořádá spolu s partnery následující projekty: Národní putovní výstavu Má vlast cestami proměn Soutěž o titul Nejkrásnější nádraží ČR Podvečery s osobnostmi zahradní a krajinářské tvorby Prezidentem Asociace Entente Florale CZ – Souznění je Ing. Karel Drhovský, viceprezidenty Mgr. Anna Pavlíková Kutějová, PhDr. Pavel Bureš a JUDr. Jiří Štancl, ředitelkou je Ing. Drahomíra Kolmanová. == Reference == http://www.aefcz.eu/aef-cz http://www.propamatky.info/cs/katalog-sluzeb/hlavni-mesto-praha/neziskovy-sektor/asociace-entente-florale-cz-souzneni-z-s-/1102/ https://www.youtube.com/channel/UC8acuc-spU8KqyS6Bv0wAmg https://www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/420557-nejkrasnejsim-nadrazim-letosniho-roku-je-architektonicky-cenna-stanice-v-mimoni.html http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1954649-nejhezci-nadrazi-maji-v-mimoni-cihlova-kraska-zaujala-historii-i-hospodou-s-pivnim https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/projdete-si-nejkrasnejsi-nadrazi-v-cesku-anketu-vyhrali-novy/r~4dc0d17a885e11e5a80c0025900fea04/?redirected=1494960201 http://zlin.cz/528099n-promeny-obci-zlinskeho-kraje-se-predstavi-na-narodni-vystave", "question": "Kdo je prezidentem Asociace Entente Florale CZ - Souznění?", "answers": ["Ing. Karel Drhovský"]}
{"title": "Karel Boromejský", "context": "Svatý Karel Boromejský (italsky: Carlo Borromeo, latinizovaně: Carolus Borromeus) (2. října 1538, Arona - 3. listopadu 1584, Milán) byl italský biskup a kardinál. Je patronem biskupství Lugano, univerzity v Salzburgu, \"Boromejského sdružení\", duchovních správců, seminářů, boromejek a proti moru. Jeho svátek se slaví 4. listopadu. Karel pocházel ze zámožné rodiny, studiem a spřízněním se s papežem Piem IV. se dostal na vysoké církevní posty. Později pomáhal chudým a ve svých 46 letech vyčerpán zemřel. Karel se narodil jako druhý syn hraběte Gilberta Borromeo a Margherity Medici v Lombardii na Boromejském hradě, který leží na jihozápadním břehu jezera Lago Maggiore, nad městem Arona. Od mala ministroval a již v 11 letech byl Karel jmenován majitelem tamějšího kláštera, takže mu náležely desátky z obročí. Tyto příjmy Karel z větší části rozdával chudým. Ve svých 14 letech odjel do Pavie studovat na univerzitě práva a filozofii. Již v té době se Karel odlišoval od ostatních studentů, kteří se věnovali spíše zahálce a světskému hýření, zatímco on se ponořil do studia tak hluboko, že je musel několikrát přerušit kvůli vyčerpání. V roce 1559 Karel na univerzitě v Padově obhájil univerzitní teze s vyznamenáním a byl prohlášen doktorem obojího práva. Jeden z profesorů při této příležitosti prorocky řekl: \"Karel udělá velké věci a jednou bude v církvi zářit jako hvězda! \". Krátce na to Karlův strýc Jan Angelo Medici dosedl na papežský stolec jako Pius IV. Karel byl odmala strýcovým oblíbencem, proto ho papež brzy pozval k sobě do Říma, kde ho jmenoval nejprve svým tajným sekretářem, později kardinálem-jáhnem a svěřil mu také dozor nad mnišskými řády františkánů, karmelitánů a Řádem Maltézských rytířů. Veřejnost sledovala Karlův rychlý karierní postup s jistými obavami, ale čas ukázal, že starosti byly zbytečné. Po předčasné smrti svého staršího bratra Federica v roce 1562 Karel ještě zpřísnil svůj asketický životní styl, prováděl kající duchovní cvičení podle sv. Ignáce a velmi málo spal. Poté se rozhodl stát knězem a roku 1563 přijal kněžské svěcení. Karel na počátku kněžské dráhy musel překonat vadu řeči, to se mu úspěšně podařilo, takže se stal jedním z nejvýznamnějších katolických kazatelů 16. století. Podle dobových svědectví to byl jemný a distingovaný člověk zdvořilého vystupování, který se nerad pouštěl do sporů a příčilo se mu fyzické násilí. Mluvil tichým a laskavým hlasem, ale prý se nikdy nesmál.", "question": "Kdy se slaví jeho svátek?", "answers": ["4. listopadu"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty. Příkladem genocidy se stal holokaust, kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů. Další milionové oběti byly ze strany slovanského obyvatelstva na územích východní fronty, kde bylo na 8 milionů civilních obětí.", "question": "Po jaké události vstoupily USA do druhé světové války?", "answers": ["Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru"]}
{"title": "Madison", "context": "Madison je hlavní město státu Wisconsin v USA. V roce 2010 činila populace 233 209 obyvatel, což Madison činí druhým největším městem ve státě Wisconsin, hned po Milwaukee, a 77. největším městem v USA. V Madisonu mimo jiné také sídlí University of Wisconsin-Madison. Madison byl založen roku 1836. Bývalý federální soudce jménem James Duane Doty tehdy zakoupil více než tisíc akrů (4 km2) bažin a lesů na šíji mezi jezery Mendota a Monona, s úmyslem vybudovat nové město. 28. listopadu 1836 byl Madison vybrán jako hlavní město oblasti, a to i přesto, že dosud existoval pouze na papíře. Důvodem byla jeho poloha mezi novými a rostoucími městy okolo Milwaukee na východě a starším Prairie du Chien na západě, a také mezi vysoce obydlenou oblastí olověných dolů na jihozápadě a Green Bay (nejstarším městem Wisconsinu) na severovýchodě. Madison byl pojmenován podle jednoho z Otců zakladatelů USA, Jamese Madisona, který roku 1836 zemřel. Základní kámen wisconsinského kapitolu v Madisonu byl položen roku 1837, zákonodárný sbor se v něm poprvé sešel roku 1838.", "question": "Hlavním městem kterého státu je Madison?", "answers": ["Wisconsin"]}
{"title": "Trója", "context": "Schliemann ji však omylem (na základě tzv. Priamova pokladu) kladl do vrstvy druhé, z konce 3. tisíciletí př. n. l. Trója I: 2. polovina 4. tisíciletí, období pozdního neolitu Trója II. : 2. – 3. čtvrtina 3. tisíciletí, z této doby nalézáme keramiku kykladského a helladského charakteru a také do této fáze pravděpodobně spadá Schliemannův poklad přisuzovaný homérskému králi Priamovi Trója III – V: Až 18. století př. n. l., město v tomto období nenabylo tak velkého významu jako ve fázích předtím Trója VI: 17. – 15. století př. n. l., nalézáme známky mykénské kultury, toto osídlení bylo pravděpodobně zničeno zemětřesením někdy před. počátkem 13. století Trója VIIa: 1300 – pravděpodobně 1190 př. n. l., podle všeho Homérova Trója; Epos Ilias je však považován za fikci, nikoliv přepis historických událostí a badatelé předpokládají, že Trója VIIa byla zničena útokem. tzv. Mořských národů Trója VIIb1: 12. století př. n. l. Trója VIIb2: 11. století př. n. l. Trója VIIb3: do 950 př. n. l. Trója VIII:. okolo 700 př. n. l. Trója IX: Ilium, 500 př. n. l., Helenistické období, město bylo založeno Římany za vlády Augusta a představovalo důležité město obchodu až do založení Konstantinopole, v byzantské době město upadalo, až nakonec úplně vymizelo Archeologické naleziště Trója se stalo součástí celosvětově chráněných památek UNESCO roku 1998. Největší sbírku nálezů z Tróje vlastní státní muzea v Berlíně.", "question": "Je Trója součástí UNESCO?", "answers": ["Archeologické naleziště Trója se stalo součástí celosvětově chráněných památek UNESCO roku 1998."]}
{"title": "Boris Leonidovič Pasternak", "context": "Boris Leonidovič Pasternak (Б Л П, 10. února 1890, Moskva – 30. května 1960) byl ruský básník a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1958. Narodil se v umělecké rodině židovského původu. Jeho matka Rosalia Isidorovna Pasternaková (rozená Kaufmanová) byla klavíristka a otec Leonid Osipovič Pasternak akademický umělec na Petěrburské akademii umění. Boris Pasternak měl dvě sestry a bratra. Častými hosty Pasternakových rodičů byli různí ruští umělci, mezi ty nejznámější patřil například Lev Nikolajevič Tolstoj. Roku 1908 skončil gymnázium a pokračoval ve studiu práv na Moskevské univerzitě, roku 1912 studoval krátce i v Marburgu v Německu. Po návratu do Ruska založil společně s přáteli nakladatelství Lyrika, v němž také otiskl několik svých básní. Pasternak byl jedním ze zakládajících členů futuristické skupiny Centrifuga. Vliv na jeho tvorbu mělo především dobré rodinné zázemí a možnost setkávat se s významnými osobnostmi (zejména na něj zapůsobil R. M. Rilke). Za román Doktor Živago, který psal mezi lety 1945–1955, byl vyloučen ze svazu spisovatelů, hrozilo mu odebrání sovětského občanství a vyhnání na Sibiř.", "question": "Kdy zemřel spisovatel Boris Pasternak?", "answers": ["30. května 1960"]}
{"title": "Želva egyptská", "context": "Želva egyptská Želva egyptská Stupeň ohrožení podle IUCN kriticky ohrožený druh[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída plazi (Reptilia) Řád želvy (Testudines) Podřád skrytohrdlí (Cryptodira) Čeleď želvovití (Testudinidae) Rod želva (Testudo) Binomické jméno Testudo kleinmanniL.Lortet; 1883 Areál rozšíření Areál rozšíření Synonyma želva Kleinmannova Některá data mohou pocházet z datové položky. Želva egyptská (též želva Kleinmannova, Testudo kleinmanni) je druh želv z rodu Testudo. Dříve byla řazena do vlastního rodu Pseudotestudo.[2] Obývá severní okraje pouštních oblastí Libye a Egypta.[3] Izraelská populace z negevské poušti byla oddělena do samostatného druhu želva Wernerova (Testudo werneri).[2] Je řazena mezi 25 nejohroženějších želv na světě.[3] Jde o nejmenší druh želv ze severní polokoule.[4] Popis a chování Porovnání želvy egyptské (vlevo) a Wernerovy (vpravo) Krunýř je vysoce vyklenutý, dlouhý až 13,5 cm. Jeho štítky jsou pískové barvy, bez kresby, a s výrazným tmavým lemováním. Tělo je světle hnědé až narůžovělé, s nápadnými šupinami na předních nohou. Plastron žlutý, krom dvou tmavých skvrn jednobarevný. Na rozdíl od dalších zástupců rodu Testudo má zadní část plastronu zčásti pohyblivou.[2][p 1] Želva egyptská tráví sedm až osm měsíců roku schovaná před letními vedry v úkrytu. Na podzim a v zimě se rychle vykrmí spásáním částí rostlin, absolvuje námluvy, a naklade 2-3 snůšky. Klade 1-5 vajec. Je velmi těžké napodobit její prostředí a způsob života v zajetí. Chov v zoo V Evropě je tento druh chován v přibližně 45 zoo.[5] Největší zastoupení má v Německu, kde je k vidění v 11 zoo. V Česku želvy egyptské chová Zoo Plzeň a Zoo Praha.[5] Chov v Zoo Praha V Zoo Praha je chován od roku 2006, první odchov se podařil v roce 2010.[4] K vidění je v pavilonu velkých želv.[4] Ke konci roku 2017 bylo chováno devět jedinců.[6] Odkazy Poznámky ↑ Reference platí pro celý odstavec. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kleinmann's tortoise na anglické Wikipedii. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]1 2 3 ZYCH, Jiří. Želvy v přírodě a v péči člověka. Praha: Nakladatelství Brázda, 2009. 204 s. ISBN 80-209-0342-9. Kapitola Testudo kleinmanni, s. 88–89. 1 2 VELENSKÝ, Petr.", "question": "Vyskytuje se na severní polokouli menší druh želvy než želva egyptská?", "answers": ["Je řazena mezi 25 nejohroženějších želv na světě.[3] Jde o nejmenší druh želv ze severní polokoule.[4]"]}
{"title": "Umbar", "context": "Númenor (zpočátku) Gondor (později) Druh celku region, město Podřízené celky přístav Umbar, Umbarská zátoka Vznik Druhý věk Zánik Čtvrtý věk Vládcové králové Númenoru Černí Númenorejci králové Gondoru Umbarští korzáři králové Obnoveného království Některá data mohou pocházet z datové položky. Umbar je země a stejnojmenný přístav nacházející se ve fantasy světě J. R. R. Tolkiena. Opevněný Umbar byl založen Númenorejci v Umbarské zátoce někdy po roce 1800 druhého věku. Stal se opěrným bodem a centrem moci Númenorejců ve Středozemi. Po pádu Númenoru se stal centrem Černých Númenorejců. Později byl Umbar součástí Gondoru, ale v souvislosti s občanskou válkou v království byl Umbar obsazen následníky poraženého uzurpátora, ti vešli ve známost jako Umbarští korzáři. Umbar přezdívaný také jako Město Korzárů stál ve Válce o Prsten na Sauronově straně. Po vítězství Svobodných národů uznali Umbarští moc krále Elessara a Umbar byl začleněn zpět pod Gondor v rámci Obnoveného království. Geografie Umbar je ze západu omýván Belfalaskou zátokou. Z jihu a východu je obklopen zeměmi Haradu. Na severu Umbar hraničí s Harondorem, který byl na konci třetího věku sporným územím. Dál na severu se rozkládal Gondor a na severovýchodě Mordor. Samotné město Umbar založili Númenorejci v zátoce stejného jména, která přístavu poskytovala dokonalou ochranu a umožnila tak Umbaru stát se nejmocnějším přístavem ve Středozemi. PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Historie Umbaru Přístav Númenorejců Umbar byl lidmi z Númenoru založen někdy po roce 1800 druhého věku, kdy Númenorejci zakládali přístavy a obchodní centra na západním pobřeží Středozemě. Název pro město Númenorejci pravděpodobně přejali od původních obyvatel. Slovo Umbar však v quenijštině znamená osud. V roce 2280 se Umbar stal mocnou pevností a přístavem Númenoru. Jeho moc nadále rostla a Númenorejci z něj učinili centrum oblasti. Moci Umbaru se tehdy obával samotný Sauron, který se neodvažoval opouštět opevněný Mordor a soustředil svou pozornost raději na východ. Umbar se tehdy stal nejmocnějším lidským městem ve Středozemi. Srdce většiny Númenorejců se však v té době obrátila proti elfům a Valar, kteří jim odepřeli vstup do Zemí neumírajících. Umbar se stal centrem tzv. Královských, kteří podporovali krále v jejich postoji vůči Valar.", "question": "Na čí straně stál Umbar ve Válce o Prsten?", "answers": ["na Sauronově straně"]}
{"title": "Beltain", "context": "Beltain či Beltine je keltský svátek jara slavený 30. dubna. Jako každý keltský den začíná večerem. Oslavuje příchod jara a tepla, zrození a lidé se připravují na to, že budou po zimě zase hospodařit na poli. Slaví se tedy jako protipól Samhainu (Halloweenu), přesně po půl roce. Tento svátek je slavený na počest keltského boha Belena a také na oslavu ohně a léčivých vod. Beltine v překladu znamená zářící oheň či Belenův oheň. Zapalovaly se velké ohně a oheň symbolicky očistil lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně na návrších měly také ochranný smysl. Ohně v domácích krbech se uhasily a zapálily se nové. V předvečer Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje. Pálení čarodějnic Samhain", "question": "Na který den připadal keltský svátek Beltain?", "answers": ["30. dubna"]}
{"title": "Spinosaurus", "context": "Podle studie dal Sasso et al., 2006 byl právě tento druh největším známým teropodním dinosaurem, větším než dosavadní držitel primátu Giganotosaurus. Největší udávané rozměry tohoto dravého obra činí 15 (nebo 16-18) metrů délky a kolem 9 tun hmotnosti. Některé odhady posouvají hmotnost až k neuvěřitelným hodnotám 12-19 tun, což je na samotné hranici únosnosti pro dvounohého živočicha. Jenom lebka jednoho exempláře by prý v kompletním stavu byla dlouhá až 2,4 metru (i když oficiální odhady spíš hovoří o délce 1,75 m). Tím by Spinosaurus představoval zdaleka největšího dravého tvora, který kdy chodil po souši (a jehož fosílie již známe). Charakteristické jsou pro tento druh dlouhé zádové výběžky obratlů, tvořící jakési \"trny\" o délce až přes 2 metry, za života zvířete zřejmě sloužící v podobě kožní plachty, napnuté mezi těmito výběžky, k termoregulaci. Spinosaurus žil nejspíš na březích křídových jezer a potoků a lovil velké sladkovodní ryby, možná se živil částečně i mršinami. Pro to svědčí i utváření jeho zubů a čelistí, vhodných k lovení ryb ve vodě. Obojživelný způsob života potvrzuje také výzkum z roku 2010. Nelze samozřejmě vyloučit ani potravu v podobě živých a snad i mrtvých velkých býložravých dinosaurů, žijících v této oblasti před 95 miliony let.", "question": "Jaký dinosaurus je považován za největšího známého dravého dinosaura?", "answers": ["Spinosaurus"]}
{"title": "Zámek Chambord", "context": "Zámek Chambord Zámek Chambord Základní informace Sloh renesanční architektura Architekti Jules Hardouin-Mansart, Domenico da Cortona a Leonardo da Vinci Výstavba 1608 Další majitelé Francouzské království (1519–1792)První Francouzská republika (1792–1804)První Francouzské císařství (1804–1809)Louis Berthier (1809–1820)Jindřich, hrabě z Chambord (1821–1883)Bourbonsko-parmská dynastie (1883–1930) Současný majitel Francie (od 1930) Poloha Adresa Chambord, Muides-sur-Loire, Neuvy, Saint-Dyé-sur-Loire, Thoury, Tour-en-Sologne, Maslives, Huisseau-sur-Cosson, Francie Francie Souřadnice 47°36′58″ s. š., 1°31′2″ v. d. Další informace Kód památky PA00098405, PA41000006, PA41000007, PA41000009, PA41000011, PA41000012, PA41000004 a PA41000003 Web Oficiální web multimediální obsah na Commons galerie na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Zámek Chambord [šambór] je největší ze zámků na Loiře ve střední Francii. Byl postaven v letech 1519 až 1547 na objednávku Františka I. v zátoce řeky Cosson, levého přítoku Loiry. Zámek leží asi 14 km východně od města Blois v departementu Loir-et-Cher. Architektura Půdorys zámku Chambord patří k vrcholným stavbám renesanční architektury a k nejznámějším zámkům ve Francii. Jeho fasáda má šířku 128 metrů, v zámku je 440 místností, 80 schodišť, 365 komínů a 800 tesaných hlavic sloupů. Jméno architekta který projektoval stavbu není známo, analýzy však ukazují že na plány zapůsobil vliv Leonarda da Vinciho jenž v té době působil jako architekt na dvoře Františka I. avšak zemřel krátce před započetím stavebních prací.", "question": "Jakou architektúru má Zámek Chambord?", "answers": ["renesanční architektura"]}
{"title": "Země", "context": "Země obíhá kolem Slunce po elipse s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jádro obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. Země vznikla podobně jako ostatní planety slunečního systému přibližně před 4,6 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy.", "question": "Čím je tvořen živý obal Země?", "answers": ["živými organismy"]}
{"title": "Přerov", "context": "Přerov (německy Prerau) je statutární město v Olomouckém kraji, 21 km jihovýchodně od Olomouce v Hornomoravském úvalu na řece Bečvě, přibližně 200 m nad mořem a má rozlohu 58,48 km2. Statutárním městem je od 1. července 2006. Do roku 2002 byl sídlem okresního úřadu okresu Přerov. Město je důležitou dopravní křižovatkou. Je sídlem mnoha významných průmyslových podniků (PRECHEZA, Přerovské strojírny, Meopta, Kazeto a další). Přerov bylo také městem vojenským, sídlila zde 23. základna vrtulníkového letectva Edvarda Beneše. V budoucnu by mohl být Přerov křižovatkou Průplavu Dunaj-Odra-Labe a jedním z jeho hlavních přístavů (uvažuje se o studii k tomuto projektu). Část historického jádra města (Horní Město) je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Někdejší podhradí se označuje jako Dolní město. Historie raně středověkého hradiště na území Přerova zhruba z roku 1019 je připomínána v práci Michala Lutovského. První písemná zmínka o Přerovu pochází z roku 1141 (po 30. červnu 1131) v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, ve které je přerovský hradní velkofarní kostel svatého Jiří zmiňován mezi sedmi nejdůležitějšími (krstnými) kostely na Moravě. 28. ledna 1256 byl povýšen králem Přemyslem Otakarem II. na královské město. Historie Přerova je také úzce spjata s rody Pernštejnů a Žerotínů působením evangelické církve zvané jednota bratrská, ke které náleželi významní učenci jako přerovský rodák Jan Blahoslav a Učitel národů Jan Amos Komenský.[1] Prudký rozvoj města nastal po vybudování hlavní železniční trati z Vídně do Olomouce (1841) a později dále do Prahy a Bohumína. Historické centrum města se nachází okolo Horního náměstí – lze zde nalézt domy z 15. století. Poblíž se nachází Přerovský zámek, vybudovaný na místě původního hradu, jehož věž má románský původ, a lze si prohlédnout i zbytky městských hradeb. V zámku je umístěno Muzeum Komenského vzniklé zásluhou Františka Slaměníka již v roce 1888. Na konci druhé světové války bylo ve městě násilně potlačeno přerovské povstání. Krátce po skončení 2. světové války následoval masakr na Švédských šancích. Významným obdobím byla pro Přerov éra komunismu, kdy se výrazně zvýšil počet obyvatel, a z města se stalo významné průmyslové centrum. Dne 7. července 1997 bylo město Přerov postiženo katastrofální povodní.", "question": "Jakou rozlohu má město Přerov?", "answers": ["58,48 km2"]}
{"title": "Kandela#Aktuální definice", "context": "V definici zvolená frekvence 540 THz se nachází přibližně uprostřed oblasti viditelného spektra, blízká světlu zelené barvy při vlnové délce 555 nm. Jedná se o vlnovou délku, pro kterou je lidské oko při denním vidění nejcitlivější. Definice nám tedy říká, že pro toto monochromatické světlo platí přepočet, že 1 cd ~ 1/683 W/sr. Pro jakékoli jiné vlnové délky pak tento koeficient 683 lm/W musíme vynásobit příslušnou hodnotou podle křivky poměrné světelné účinnosti (křivky spektrální citlivosti lidského oka). Z pohledu fotometrických výpočtů je tedy standardní definice křivky poměrné světelné účinnosti monochromatického záření stejně důležitá jako definiční koeficient 683 lm/W. Starší definice Nejprve byla tato jednotka definována jako svítivost svíčky definovaného složení. Typů referenčních svíček však existovalo několik (a tomu odpovídalo několik mírně různých jednotek), a navíc bylo složité zachovat přesně stejné podmínky hoření. Později byla proto jednotka předefinována jako svítivost 1/600 000 m² povrchu absolutně černého tělesa ve směru kolmém k tomuto povrchu při teplotě tuhnutí platiny (1768 °C) při normálním tlaku (101 325 Pa). Tato definice byla přijata na XIII. generální konferenci pro míry a váhy v roce 1967. Současná definice platí od roku 1979. Všechny definice popisují prakticky stejnou jednotkovou svítivost, která stále odpovídá svítivosti plamene jedné běžné svíčky ve vodorovném směru (plamen je vertikálně protáhlý, a proto je ve svislém směru jeho svítivost menší). Pro porovnání: obyčejná žárovka 100 W má přibližně 120 cd; běžná indikační světelná (LED) dioda jen asi 0,5 cd. Původ názvu Název jednotky byl odvozen od latinského slova candela, tj. svíce, svíčka. Vztah mezi lumenem a kandelou U zdrojů světla s usměrněným svitem (např. LED) výrobci uvádějí svítivost právě v cd. Tato jednotka je však ne vždy přímo porovnávatelná. Musíme k ní znát ještě další údaj – úhel rotačního kužele, ve kterém zdroj vyzařuje. Vztah lm-cd je potom dán poměrem plochy kruhové úseče, kterou tento kužel vytne na povrchu koule a plochy kruhové úseče, kterou vytne prostorový úhel 1 steradián. Takto můžeme přepočítat svítivost [cd] na světelný tok [lm], který má již přímou návaznost na výkon všesměrového, bodového zdroje záření a lze ho porovnávat s dalšími zdroji. Jinými slovy – když mají 2 LED stejnou svítivost, ještě nemusí mít stejný světelný tok a tím ani výkon. Vyzařuje-li zdroj určitou svítivostí Iv (v kandelách) v definovaném prostorovém úhlu, je celkový světelný tok Φ v lumenech dán vztahem: [ l m ] = [ c d ] ⋅", "question": "Jakou značku má kandela - jednotka svítivosti?", "answers": ["cd"]}
{"title": "Polák malý", "context": "Polák malý (Aythya nyroca) je malá potápivá kachna. == Popis == Nejmenší polák, dorůstá přibližně 39–43 cm, váží 410–650 g a v rozpětí křídel měří 60–67 cm. Dospělý samec je kaštanově hnědý s tmavějším hřbetem a křídly a bílými okraji křídel, na břiše má velkou bílou skvrnu, díky které jej můžeme snadno rozeznat od podobných samic poláka chocholačky. Samice se podobá samci, v porovnání s ním má však jednotvárnější zbarvení a tmavé oči. == Hnízdění == Polák malý hnízdí v jižní, východní a střední Evropě a v jižní a západní Asii. Je převážně tažný, na zimu se hromadně stahuje do jižní Evropy, na sever afrického kontinentu, ke Kaspickému moři a do jihovýchodní Asie. V posledním století se početnost poláka malého na území České republiky silně snížila, v současné době již náleží k jednomu z nejvzácnějších českých poláků. Ročně na českém území hnízdí maximálně 3 páry a zimuje 1 - 5 jedinců. Polák malý se vyskytuje většinou v párech nebo v menších hejnech, často i ve společnosti jiných druhů potápivých kachen, převážně poláků a zrzohlávek.", "question": "Jaké zbarvení má samec Poláka malého?", "answers": ["kaštanově hnědý"]}
{"title": "Bitva u Ko Čangu", "context": "Bitva u Ko Čangu (francouzsky bataille de Koh Chang, thajsky กี่เ้า) byla námořní bitva mezi Francií a Thajskem. Odehrála se 17. ledna 1941 v rámci francouzsko-thajské války, u thajského ostrova Ko Čang, blízko tehdejší hranice mezi Thajskem a Francouzskou Indočínou. Skončila vítězstvím francouzských sil.", "question": "Jaký typ bitvy byla Bitva u Ko Čangu?", "answers": ["námořní"]}
{"title": "Matica slovenská", "context": "Nitranský biskup byl zastrašen (centrem národních oslav se měla stát Nitra), takže se větší oslavy konaly jen v bystrické a spišské diecézi. Přesto, že jubileum nakonec nebylo tak slavné, jak se plánovalo, se stalo velkou manifestací národního uvědomění. Přispěly k tomu i velké poutě na Moravu, zejména na Velehrad, kde oslavy nabraly skutečný česko-slovenský a slovanský charakter. V té době se Velehrad stal mekkou slovenských poutníků a místem, kde se utužovalo bratrství Čechů, Moravanů a Slováků. První valné shromáždění Matice slovenské Vyvrcholením cyrilometodějských oslav bylo první valné shromáždění Matice slovenské, které se konalo 4. srpna 1863 v Martine, v návaznosti na to, že císař František Josef I. koncem května potvrdil stanovy spolku. Zakládající valné shromáždění se stalo velkou národní manifestací. Moyzesova cesta z Banské Bystrice do Martina připomínala triumfální pochod. Obyvatelstvo obcí, kterými procházel, mu připravovalo nadšené uvítání. Martinských oslav se nakonec účastnilo ještě víc lidí než memorandového shromáždění. Na prvním pracovním zasedání členů Matice byl zvolen první matiční výbor. Předsedou se stal Štefan Moyzes, místopředsedové Karol Kuzmány a Jan Országh, tajemníkem Pavel Mudroň a Michal Chrastek, pokladníkem Tomáš Červeňa. Jan Francisci byl za zásluhy při získávání povolení ke vzniku Matice vybaven titulem čestného předsedy. Činnost Matice Podle stanov měla Matice sdružovat slovenské kulturní, osvětové a vědecké pracovníky, podporovat rozvoj slovenské literatury a umění, organizovat osvětovou činnost, starat se o rozvoj vzdělání slovenského lidu a pozdvihovat národní sebevědomí. Tyto cíle, ač jen částečně dle daných prostředků a okolností, také MS plnila. Velkou brzdou její činnosti se však stalo to, že nesměla zakládat místní pobočky, jak se to předpokládalo v původním návrhu stanov. I tak si však Matice za krátký čas získala autoritu vrcholné celonárodní kulturní instituce, která mohla reprezentovat národ i v zahraničí a navazovat styky s kulturními a vědeckými institucemi dalších, hlavně slovanských národů. Zhodnocení prvních 12 let činnosti Za prvních 12 let svého působení si Matice vytvořila téměř stotisícovou základnu dárců, příznivců a spolupracovníků a vybudovala z Martina kulturní centrum Slovenska. Roku 1874 měla Matice 1200 členů, mezi kterými bylo 66 kolektivních členů jako obce, města, školy, sdružení apod. Po celém Slovensku, i v Uhersku, měla vybudovanou širokou síť místních „jednatelů“, kteří se starali o rozšiřování jejího tisku a kulturně-osvětového úsilí v daném okolí. Do roku 1875 vydala pod vedením F. V. Sasinka 12 ročníků \"Letopisu Matice slovenskej\", což byl v podstatě první vědecký časopis Slováků.", "question": "Jaké v pořadí bylo shromáždění Matice slovenské v roce 1863?", "answers": ["první"]}
{"title": "Slunovrat", "context": "Slunovrat (latinsky solstitium) je astronomický termín pro okamžik, kdy Slunce má vůči světovému rovníku největší (v případě letního slunovratu), respektive nejmenší (v případě zimního) deklinaci. Letní slunovrat nastává na severní polokouli obvykle okolo 21. června a zimní 21. prosince, přičemž jejich přesný čas se může mírně měnit. == Charakteristiky == Slunovraty mají vztah k náklonu zemské osy od roviny oběhu Země okolo Slunce, nikoli se vzdáleností Země od Slunce, jak se často věří (srovnej s aféliem a perihéliem). Jiné definice slunovratu: jsou to okamžiky, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího nebo nejjižnějšího bodu své pomyslné dráhy, tzv. obratníků Raka (sever) nebo Kozoroha (jih) nastávají, když den je nejdelší nebo nejkratší (platí pro zeměpisnou šířku, kde se nachází Česko, neplatí třeba pro póly nebo území mezi obratníky) nastávají ve dnech, kdy Slunce vystoupí v poledne nejvýše resp. nejníže (neplatí pro území mezi obratníky) nastávají ve dnech, kdy je úhel střed Slunce – střed Země – geografický (severní či jižní) pól největšíData letního a zimního slunovratu jsou pro severní a jižní polokouli opačná. Čistě teoreticky, dobu trvání mezi slunovraty ovlivňuje i precese zemské osy, ale tento vliv je vzhledem k tomu, jak je pomalý, prakticky zanedbatelný. == Oslavy slunovratů == Slunovraty jsou předmětem oslav po celém světě, nezávisle na kulturách v té které oblasti, mající kořeny v dávné minulosti. Důvodem oslav zimního slunovratu bylo vítání delšího dne (delší doby během dne, po kterou svítí Slunce), ústup zimy a sněhu a příchod tepla, lepších podmínek pro růst zemědělských plodin potažmo více úrody a jídla.", "question": "Jaký slunovrat nastává 21. června?", "answers": ["Letní"]}
{"title": "Lucien Clergue", "context": "K muzeím s rozsáhlou kolekcí fotografií Luciena Clergua patří The Fogg Museum při Harvard University a Museum of Fine Arts v Bostonu. Jeho snímky Jeana Cocteau jsou součástí stálé výstavy v Jean Cocteau Museum ve francouzském Mentonu. V USA měla premiéru výstava fotografií Jeana Cocteau ve Westwood Gallery v New Yorku. Zemřel v roce 2014 ve věku osmdesáti let. Dne 4. listopadu 1955 Lucien Clergue navštívil Picassa v Cannes. Jejich přátelství trvalo 30 let, až do mistrovy smrti. Kniha Můj přítel Picasso (Picasso my friend) ukazuje důležité okamžiky jejich vztahu. V roce 1968 se svým přáteli spisovatelem Michelem Tournierem a historikem Jean-Mauricem Rouquettem založili fotografický festival Rencontres d'Arles, který se pravidelně v červenci koná v Arles. Jeho díla byla prezentována na festivalu v letech 1971–1973, 1975, 1979, 1982–1986, 1989, 1991, 1993, 1994, 2000, 2003, 2007. V roce 2007 město Arles na počest Luciena Clergua uspořádalo retrospektivní výstavu 360 jeho fotografií z období 1953 - 2007. V roce 2007 získal ocenění Lucie Award. V roce 2003 byl jmenován rytířem Légion d'honneur a 31. května 2006 členem Académie des Beaux-Arts při Institut de France, při otevírání oddělení věnované fotografii. Clergue byl prvním fotografem, který vstoupil na Akademii. V roce 2013 se stal jejím předsedou.", "question": "Jak se jmenuje předseda francouzké Akademie umění Académie des Beaux-Arts pro rok 2013?", "answers": ["Lucien Clergue"]}
{"title": "Kongo (řeka)", "context": "Kongo (francouzsky Congo, portugalsky Rio Congo, v letech 1971 až 1997 nazývaná Zair) je nejvodnatější řeka v Africe a druhá nejvodnatější na Zemi po Amazonce. Co se týká délky je se svými 4 667 km druhá nejdelší v Africe po Nilu. Její povodí je v Africe největší a je druhým největším říčním povodím na světě (opět po Amazonce). Má rozlohu 3 680 000 km2 a leží převážně v Konžské pánvi a okolních hornatinách. Řeka a většina jejích přítoků protéká Konžským deštným pralesem, což je (po Amazonském pralese) druhý největší tropický deštný prales světa. Řeka tvoří přirozenou hranici mezi Konžskou republikou a Konžskou demokratickou republikou a v poslední části před ústím rovněž severní hranici Angoly. Na jejích březích se nacházejí hlavní města Brazzaville a Kinshasa. Podle stavby říčního údolí se tok řeky dělí na tři části. Horní tok (2100 km) – od pramenů k Boyomským vodopádům. Tento úsek řeky se nazývá Lualaba. Střední tok (1700 km) – od Boyomských vodopádů ke Kinshase. Na tomto úseku řeka protéká Konžskou pánví. Má klidný charakter a neznatelný spád (0,07 ‰). Říční břehy jsou převážně nízké a ploché, často bažinaté a představují řetězec jezerům podobných rozšíření, která jsou široká až 15 km. Ta se střídají se zúženími o šířce 2 až 5 km. Ve střední části pánve se zaplavovaná území řeky a jejich pravých přítoků (Ubangi, Sanga) spojují a vytvářejí jednu z největších periodicky zaplavovaných oblastí na Zemi. Jak se řeka přibližuje k západnímu okraji pánve její charakter se mění.", "question": "Jak se v letech 1971 až 1997 jmenovala řeka Kongo?", "answers": ["Zair"]}
{"title": "Chemický prvek", "context": "Na Zemi se přirozeně vyskytuje 94 prvků, další prvky byly vyrobeny uměle. Všechny prvky se dají systematicky uspořádat do periodické soustavy prvků. Aktuálně známe celkem 118 prvků. == Protonové číslo == Určující vlastností prvků je protonové číslo (Z) – počet protonů (kladných nábojů) v jádře atomu. Prvek s 1 protonem v jádře je vodík, prvek s 94 protony v jádře je plutonium. Ostatní prvky přirozeně se vyskytující na Zemi mají počet protonů mezi 1 a 94. Uměle vyrobené prvky s protonovým číslem větším než 94 a některé další prvky s nižším protonovým číslem jsou nestabilní a samovolně se rozpadají (přirozená radioaktivita). == České názvy == České názvy, které nejsou přejaty z latinských, vytvořili Karel Slavoj Amerling a Jan Svatopluk Presl. Mnohé z nich se však neujaly (například solík, barvík, ďasík, kostík či voník). == Důležité vlastnosti prvků == Důležitými vlastnostmi prvků jsou: relativní atomová hmotnost, molární hmotnost, hustota, elektronová konfigurace, elektronegativita, běžná oxidační čísla,", "question": "Který prvek má 1 proton v jádře?", "answers": ["vodík"]}
{"title": "Kaňon Labe", "context": "Hlavním cílem je vymezení bezzásahové zóny, kde se území ponechá samovolnému vývoji, a postupně posouvání celého území k tomuto trendu. Provádění jen nutné těžby (kácení pro člověka nebezpečných dřevin v okrajových oblastech), a to v mimovegetačním období, aby se zabránilo ohrožení rozmnožování živočichů, neodstraňování trouchnivějícího dřeva, podpora diverzity minimálním hospodářským využíváním krajiny + důraz na přirozenou skladbu s. potlačením nepůvodních druhů jako borovice vejmutovka (Pinus strobus), modřín opadavý (Larix decidua), dub červený (Quercus rubra), netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia, syn. Robinia acacia). Regulace srnčí a černé zvěře. Bránění vzniku černých skládek v okolí silnice z Děčína do Hřenska.[5] Turistika, rekreace Kaňon Labe je z turistického hlediska méně navštěvovaným územím. Nejstarší vyhlídkou je uměle vytvořená skalní terasa Belvedér u Labské stráně. Přirozené výhledové místo na kaňon, Labe, horolezce a mnohé další se nachází přímo na hranici rezervace. Větší význam má horolezectví, které je zde velmi tradiční záležitostí. Existuje tu 1760 cest a jde o nejzatíženější oblast v rámci Labských pískovců. Od roku 1994 je zákaz horolezectví na malém úseku z důvodu hrozby padání skal, roce 2010 spolu s vyhlášením NPR začal platit celoplošný zákaz provozování horolezecké činnosti, ale po krátké době byla území povolena výjimka. V současné době je horolezectví povoleno s určitými omezeními, jako zákaz používání magnesia, vklíněnců k jištění, popisování skal či rušení hnízdících ptáků.[4] Fotogalerie Odkazy Reference 1 2 AOPK ČR. NPR Kaňon Labe [online]. AOPK ČR [cit. 2016-10-03]. Dostupné online. ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]1 2 GLOCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: [s.n.], 1995. 191 s. 1 2 KOŠŤÁL, M.; SMÍŠKOVÁ, H. Přírodou Děčínska *I. Děčín: Okresní muzeum v Děčíně, 1974. 282 s. 1 2 3 Plán péče o NPR Kaňon Labe [online].", "question": "Kolik horolezeckých tras najdeme na území národní přírodní rezervace Kaňon Labe?", "answers": ["1760"]}
{"title": "Pohlavní zneužívání", "context": "Pohlavní zneužívání je v terminologii trestního práva trestný čin, jehož skutková podstata spočívá ve vykonání soulože s osobou ve věku pod stanovenou hranicí nebo v jiném způsobu pohlavního zneužití takové osoby. V některých státech a některých obdobích je či byl shodný pojem používán i pro sexuální kontakt s jinými osobami v závislém postavení nebo s omezenou způsobilostí. Pohlavní zneužívání ve zdravotním nebo psychologickém významu může být pojmem s odlišným, zpravidla širším významem, který může zahrnovat i takové formy chování, které nesplňují kritéria trestného činu podle trestního zákona a judikatury, například i bezdotykové chování nebo nevhodné chování, které je svou formou nebo intenzitou se souloží nesrovnatelné. V odborné literatuře je například opakovaně citována část definice pohlavního zneužívání, pocházející údajně z jakéhosi blíže nespecifikovaného doporučení zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992. Empirický výzkum ukazuje, že sexuální orientace osob neovlivňuje pravděpodobnost zneužívání dětí. Pohlavní zneužívání svéprávných osob nebo pohlavní zneužívání menší intenzity v současné době v České republice nespadá pod trestný čin pohlavního zneužívání, ale může spadat pod kvalifikaci jiného trestného činu (útisk, ohrožování výchovy mládeže) nebo přestupku. V tomto významu není pohlavní zneužívání právnickým, ale psychologickým, sociologickým nebo etickým termínem, do nějž naopak nemusejí spadat některé konsensuální případy trestného činu pohlavního zneužívání. V odborné literatuře bývá například opakovaně citována část definice pohlavního zneužívání, která údajně byla obsažena v blíže neurčeném dokumentu zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992. Podle platného českého trestního zákoníku (§ 187 tr. z.) se trestného činu pohlavního zneužívání dopustí ten, kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, jakož i ten, kdo zneužívaje závislosti osoby mladší než osmnáct let nebo osoby svěřené jeho dozoru, přiměje ji k mimomanželské souloži, nebo kdo takové osoby, zneužívaje její závislosti, jiným způsobem pohlavně zneužije. Každý je povinen trestný čin pohlavního zneužívání překazit (§ 167 tr. z.), nevztahuje se na něj však všeobecná oznamovací povinnost (t. j. obecně není trestné neoznámení již dokonaného činu). Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb.) však v § 10 stanoví, že obce, státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a zdravotnická zařízení, popřípadě další zařízení určená. pro děti jsou povinny mimo jiné oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují podezření, že dítě je ohroženo trestným činem, násilím, živí se prostitucí atd. S trestným činem pohlavního zneužívání úzce souvisí trestný čin svádění k pohlavnímu styku (§ 202 tr. z.) Trestný čin pohlavního zneužívání nesl dříve název trestný čin pohlavního zneužití (1950–1961) či zločin zprznění (do r. 1950).", "question": "Co je pohlavní zneužívání?", "answers": ["trestný čin, jehož skutková podstata spočívá ve vykonání soulože s osobou ve věku pod stanovenou hranicí nebo v jiném způsobu pohlavního zneužití takové osoby."]}
{"title": "Umělá inteligence", "context": "Umělá inteligence (UI, anglicky Artificial intelligence, AI) je obor informatiky zabývající se tvorbou strojů vykazujících známky inteligentního chování. Definice pojmu \"inteligentní chování\" je stále předmětem diskuse, nejčastěji se jako etalon inteligence užívá lidský rozum. S tímto pojmem poprvé přišel John McCarthy v roce 1955. Výzkum umělé inteligence je vysoce odborný a specializovaný, navíc je rozdělen do několika polí, které často nelze názorově spojit. Celý výzkum se rovněž dělí na několik technických problémů; některá podpole se zabývají řešením konkrétních problémů, některá zase například na použití konkrétních nástrojů či dosažení konkrétních aplikací. Otázka, je-li možné sestrojit umělou inteligenci je také úzce spjata s problémem vědomí, s otázkou výpočtů, které provádí lidský mozek sám nebo s otázkou evoluce kognitivních schopností. Podobnými dilematy se zabývá filosofie umělé inteligence. Mezi hlavní problémy v rámci výzkumu umělé inteligence patří uvažování, znalosti, plánování, učení, zpracovávání přirozeného jazyka (komunikace), vnímání a schopnost se pohybovat či manipulovat s předměty. Dosažení obecné inteligence je stále jedním z hlavních cílů výzkumu v tomto oboru. Z psychosociálního hlediska je umělá inteligence jednou z forem ne-lidské inteligence. Související informace naleznete také v článku Turingův test. Na tomto srovnání spočívá také myšlenka Turingova testu, kterou vyjádřil informatik Alan Turing v roce 1950 ve svém článku \"Computing machinery and intelligence\". Ve zkratce tvrdí, že za inteligentní můžeme stroj prohlásit, nerozeznáme-li jeho lingvistický výstup od lingvistického výstupu člověka. Argument čínského pokoje je často pokládán za protiargument k Turingovu testu. Uvažuje, že by mohl existovat stroj, který by inteligentní chování simuloval připravenou sadou reakcí na všechny možné otázky, aniž by nad čímkoliv \"přemýšlel\". Ve stejném článku, v jakém Alan Turing navrhl svůj slavný test (sám ho nazýval \"imitační hra\") předpovídal, že za padesát let (tj. na přelomu milénií) budou mít počítače paměťovou kapacitu 109 bitů a rozhodčí imitační hry bude mít pouze 70% šanci, že správně pozná lidskou inteligenci. Zatímco se odhad paměťových schopností ukázal být neobyčejně přesným, neumí dnešní počítače pracovat s lidským jazykem zdaleka tak dobře, jak asi Turing doufal. Počáteční nadšení se totiž postupem času měnilo v hlubokou skepsi. Ukázalo se, že naprogramování úkolů, které lidem připadají triviální (např. rozpoznávání tvarů v obrazech) může být těžší, než vytvořit stroje řešící \"klasické\" problémy umělé inteligence, jako je například hra šachů. Přesto se již daří vytvářet řešení v reálném či složitém prostředí, jako je například samořídící motorové vozidlo, počítačová hra, odezírání řeči ze rtů, ale i soudní rozhodnutí.", "question": "Jaká zkratka se používá pro umělou inteligenci v angličtině?", "answers": ["AI"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 551. Walter Isaacson, Einsten a jeho život, Audioteka, načetl Vladislav BenešPublikace Alberta Einsteina anglickyIdeas & Opinions ISBN 0-517-00393-7 World As I See It ISBN 0-8065-0711-X [1] 1949 Relativity: The Special and General Theory ISBN 0-517-88441-0 (Project Gutenberg E-text) Einstein, Albert, \"On the Electrodynamics of Moving Bodies\" Annalen der Physik. 30. června, 1905 Einstein, Albert, \"Does the Inertia of a Body Depend Upon Its Energy Content? \". Annalen der Physik. 27. září, 1905. Einstein, Albert, \"Inaugural Lecture to the Prussian Academy of Sciences\". 1914. [PDF] Einstein, Albert, \"On the Generalized Theory of Gravitation\". Duben, 1950.českyEINSTEIN, Albert; INFELD, Leopold. Fysika jako dobrodružství poznání. Praha: Družstevní práce, 1945. 285 s. == Externí odkazy == Galerie Albert Einstein ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Einstein ve Wikimedia Commons Osoba Albert Einstein ve Wikicitátech S. Morgan Friedman, Albert Einstein Online – Vyčerpávající seznam odkazů na texty o Albertu Einsteinovi. Oficiální online Einsteinův archiv – 3 000 dokumentů Žijící Einstein na stránkách Planckova fyzikálního institutu Einstein na stránkách Amerického fyzikálního institutu Hebrejská univerzita – Archiv Alberta Einsteina Projekt Einsteinových prací na Kalifornském technologickém institutu MacTutorova historie Einsteina Významné okamžiky v Einsteinově životě od Jürgena Schmidhubera Einsteinův dopis Rooseveltovi FBI files – vyšetřování ohledně spolupráce s komunisty. Zvukové úryvky známých proslovů: Atomová energie, Závody ve zbrojení (Z archivu časopisu Time)", "question": "Jak se jmenuje německý teoretický fyzik známý pro svou teorii relativity?", "answers": ["Albert Einstein"]}
{"title": "Clive Staples Lewis", "context": "Clive Staples Lewis (29. listopadu 1898, Belfast - 22. listopadu 1963, Oxford), známý jako C. S. Lewis nebo pod přezdívkou Jack, byl irský spisovatel, jeden z nejúspěšnějších autorů moderní britské historie. Je známý díky svému dílu z oblastí středověké literatury, křesťanské apologetiky, literární kritiky a beletrie. Jeho v současnosti nejznámějším dílem je série knih Letopisy Narnie. Byl blízkým přítelem J. R. R. Tolkiena, autora Hobita a Pána prstenů. Oba autoři byli vůdčími postavami mezi profesory anglického jazyka na univerzitě v Oxfordu a neformální oxfordské literární skupiny zvané Inklings. Podle svých memoárů Zaskočen radostí byl Lewis po svém narození pokřtěn v irské anglikánské církvi, ale v době svého dospívání od víry odpadl. Pod vlivem Tolkiena a dalších přátel se ve věku kolem 30 let znovu obrátil ke křesťanství a stal se laikem anglikánské církve. Obrácení významně ovlivnilo jeho dílo a jeho rozhlasový pořad o křesťanství vysílaný za války vyvolal vlnu nadšení. V pozdějším období života se oženil s americkou spisovatelkou Joy Greshamovou, která o čtyři roky později ve věku 45 let zemřela na rakovinu kosti. Lewisova díla byla přeložena do více než 30 jazyků včetně češtiny a každý rok se jich prodalo více než milion výtisků. Knih ze série Letopisy Narnie se dosud prodalo více než 100 milionů výtisků. Některá Lewisova díla byla zpracována jako divadelní nebo filmové adaptace, z nichž nejvýznamnější je filmové zpracování Lva, čarodějnice a skříně z produkce The Walt Disney Company, které bylo uvedeno v roce 2005. Z jeho křesťanských děl dosáhly velkého úspěchu a celosvětové popularity např. Rady zkušeného ďábla, které byly přeloženy do desítek jazyků (včetně češtiny) a v současnosti se pracuje na jejich převedení na filmové plátno, či kniha K jádru křesťanství.", "question": "Napsal C. S. Lewis Letopisy Narnie?", "answers": ["Jeho v současnosti nejznámějším dílem je série knih Letopisy Narnie."]}
{"title": "Mistrovství Evropy juniorů v atletice 1997", "context": "Mistrovství Evropy juniorů v atletice 1997 14. Mistrovství Evropy juniorů v atletice – sportovní závod organizovaný EAA se konal ve Slovinsku a to v Lublani. Závod s odehrál od 24. července – 27. července 1997. Výsledky Muži Soutěž Zlato Výkon Stříbro Výkon Bronz Výkon 100 m Dwain Chambers10,06 Christian Malcolm10,24 Frédéric Krantz10,35 200 m Christian Malcolm20,51 Piotr Berestiuk20,91 Mark Findlay20,99 400 m David Canal46,04 Periklis Jakowakis46,68 David Naismith47,11 800 m Nils Schumann1:51,00 Robert Neryng1:51,45 Roman Oravec1:51,51 1500 m Gert-Jan Liefers3:46,91 Benjamin Hetzler3:48,15 Gareth Turnbull3:48,16 5000 m Bouabdellah Tahri14:25,71 Ferenc Békési14:27,87 Juan Carlos Higuero14:31,79 10 000 m Ovidiu Tat29:56,35 Mustafa Mohamed30:04,33 Jussi Utriainen30:23,02 110 m překážek Tomasz Ścigaczewski13,55 Staņ Olijars13,74 Jan Schindzielorz14,10 400 m překážek Boris Gorbań50,95 Aljoscha Nemitz51,08 Boris Vazovan51,26 3000 m překážek Günther Weidlinger8:41,54 Roman Usow8:48,47 Antonio Martinez8:56,60 Štafeta 4 × 100 m Spojené královstvíUvie UgonoMark FindlayChristian MalcolmDwain Chambers39,62 FrancieVincent CaureFrédéric KrantzDidier HéryDimitri Demoniè39,89 NěmeckoThomas HüttingerTim StudzinskiThomas ZeimentzJirka Zapletal40,26 Štafeta 4 × 400 m ŠpanělskoAdrián FernándezLuis FloresAlberto MartínezDavid Canal3:08,18 ŘeckoEvangelios MoustakidisGeórgios IkonomidisIoannis LessisPeriklis Jakowakis3:08,29 Spojené královstvíLee BlackMichael ParperMark RowlandsDavid Naismith3:08,48 Chůze na 10 000 m Andrea Manfredini42:43,75 Andre Höhne43:00,71 Martin Pupiš43:11,53 Skok do výšky Hienadź Maroz2,20 m Ben Challenger2,20 m Aleksiej Lesniczy2,17 m Skok o tyči Lars Börgeling5,40 m Pavel Gerasimov5,30 m Christian Linskey5,00 m Skok daleký Nathan Morgan7,90 m Raúl Fernández7,90 m Yann Domenech7,87 m Trojskok Wiktor Guszczinski16,78 m Ionuţ Pungă16,43 m Eduardo Perez16,40 m Vrh koulí Ralf Bartels18,30 m Mikuláš Konopka17,63 m Peter Sack17,23 m Hod diskem Emeka Udechuku53,90 m Patrick Stang53,02 m Zoltán Kővágó52,90 m Hod kladivem Maciej Pałyszko74,12 m Siergiej Martiemianow70,62 m Olli-Pekka Karjalainen69,84 m Hod oštěpem Adrian Markowski78,42 m Juha Aarnio77,60 m Christian Fusenig75,86 m Desetiboj Chiel Warners7 664 Steffen Munz7 258 Sebastian Knabe7 218 Ženy Soutěž Zlato Výkon Stříbro Výkon Bronz Výkon 100 m Johanna Manninen11,39 Agnė Visockaitė11,42 Erica Marchetti11,47 200 m Sabrina Mulrain23,35 Muriel Hurtisová23,36 Johanna Manninen23,43 400 m Kristina Perica53,07 Alina Ripanu53,10 Cindy Ega53,17 800 m Anca Safta2:03,47 Aleksandra Dereń2:03,70 Miriam Mašeková2:06,17 1500 m Natalija Jevdokimova4:23,34 Małgorzata Bury4:24,37 Ljiljana Ćulibrk4:24,75 3000 m Laura Suffa9:27,81 Sonja Stolić9:29,65", "question": "Kdo byl vítězem Mistrovství Evropy juniorů v atletice 1997 v mužském běhu na 100m?", "answers": ["Dwain Chambers"]}
{"title": "Lima", "context": "Lima (španělsky Lima) je hlavním městem Peru. Jedná se o administrativní, ekonomické a kulturní centrum země, zároveň je zdaleka největším peruánským městem. Lima leží na přímořské rovině na západním úpatí And ve vzdálenosti 12 km od pobřeží Tichého oceánu. Město se nachází průměrně v nadmořské výšce 185 m, nejnižší bod je ve výšce 11 m n. m. a nejvyšší 238 m n. m. Průměrná teplota se zde v lednu pohybuje okolo 23 °C, v červenci okolo 15 °C. V lednu spadne průměrně 3 mm srážek, v červenci 5 mm, celoročně pouze 20 mm. Lima je z tohoto důvodu jedním z nejsušších hlavních měst na světě. Zdejší délka slunečního svitu činí pouze 1284 hodin za rok, z toho 28,6 hodin v červenci a 179,1 hodin v lednu, což jsou výjimečně nízké hodnoty, s přihlédnutím k zeměpisné poloze. Související informace naleznete také v článku Dějiny Limy. Lima byla založena v roce 1535 španělským dobyvatelem Franciscem Pizzarem. Původ název města zněl Ciudad de los Reyes (česky: Město králů) a byla sídlem peruánských místokrálů. V roce 1551 zde došlo k založení nejstarší univerzity v Latinské Americe, v roce 1563 ji následovalo divadlo. V roce 1821, kdy bylo vyhlášeno nezávislé Peru, se Lima stala hlavním městem země.", "question": "Jaké je hlavní město Peru?", "answers": ["Lima"]}
{"title": "Peru", "context": "Peru (ve španělštině Perú, kečuánsky Piruw) je stát v Jižní Americe. Nachází se na severozápadě Jižní Ameriky. Jeho sousedy jsou Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie a Ekvádor. Ještě před necelými pěti stoletími představovalo území Peru centrum říše Inků táhnoucí se i dál na jih a sever. Potomci Inků nadále žijí v Andách tradičním způsobem života a tvoří polovinu peruánské populace. Hlavním městem je Lima, státní zřízení je republika a platnou měnou je nuevo sol. Hlavním náboženstvím je křesťanství. Území Peru osídlovala jedna z nejstarších světových kultur Norte Chico a později incká říše, největší stát předkolumbovské Ameriky. Toto území bylo podrobeno v 16. století Španělskem a následně na něm vzniklo místokrálovství Peru, pod které patřila většina španělských jihoamerických kolonií. Po získání nezávislosti v roce 1821 prošlo Peru obdobími politických nepokojů, finančních krizí jakož i fázemi stability a hospodářského růstu. Peru je republika se zastupitelskou demokracií, rozdělená do 25 regionů. Její geografie se mění od vyprahlých planin u tichomořského pobřeží po hory And a amazonský tropický prales. Je to rozvojová země se středním indexem lidského rozvoje a asi 40% úrovní chudoby. Mezi hlavní hospodářské činnosti patří zemědělství, rybolov, důlní průmysl a výroba zboží jako např. textil.", "question": "Je hlavním městem Peru Quito?", "answers": ["Hlavním městem je Lima, státní zřízení je republika a platnou měnou je nuevo sol."]}
{"title": "Pražský hrad", "context": "Leopold se také pokusil o barokní dostavbu katedrály, tento příliš finančně náročný záměr pak dlouho připomínaly rozestavěné pilíře. Leopold nechal za Jelením příkopem roku 1680 postavit divadlo Comedihaus. V letech 1694-1695 pak nechal vystavět novou monumentální jízdárnu, jejímž architektem byl J. B. Mathey. Pražský hrad zažil během dvacátých let 18. století tři velké vskutku barokní slavnosti - korunovaci císaře Karla VI. českým králem (1723) a slavnosti u příležitosti blahořečení (1721) a svatořečení (1729) Jana Nepomuckého. S jeho blahořečením a svatořečením pak souvisela stavba kaple sv. Jana Nepomuckého při svatojiřské bazilice a zřízení stříbrného náhrobku světce ve svatovítské katedrále. Vláda Marie Terezie byla poznamenána válkami, které se značně dotýkaly i přímo Pražského hradu. Pražský hrad byl obléhán Francouzi (1741) i Prusy. Marie Terezie se dala roku 1743 korunovat českou královnou, ale tato narychlo uspořádaná korunovace se nemohla pompou rovnat korunovaci Karla VI. V letech 1755-1775 pak proběhla obrovská přestavba západní části hradního areálu, při níž dostal Nový královský palác svou dnešní jednotnou fasádu a úplně nově vzniklo čestné nádvoří (tzv. court d'honneur) - I. nádvoří. Ze stavebně nesourodého hradu se tak měla stát reprezentativní královská (i císařská) rezidence zámeckého charakteru. Architektem této přestavby ve stylu vídeňského barokního klasicismu byl Nicolo Pacassi. Císař Josef II. zrušil klášter sv. Jiří a zřídil zde kasárna. Právo korunovat českou královnu tehdy přešlo z abatyše kláštera sv. Jiří na abatyši blízkého Ústavu šlechtičen. Po své abdikaci v roce 1848 až do své smrti v roce 1875 bydlel v Novém královském paláci na Pražském hradě rakouský císař a poslední korunovaný český král Ferdinand I. Dobrotivý. Ferdinand se svou manželkou Marií Annou inicioval přestavbu kaple svatého Kříže na druhém nádvoří. Během příprav korunovace císaře Františka Josefa I. českým králem byl v letech 1865-1868 do dnešní podoby upraven Španělský sál a Rudolfova galerie v Novém královském paláci. Dne 1. října 1873 byl kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem položen základní kámen k dostavbě západní části katedrály svatého Víta.", "question": "Byl Pražský hrad obléhán Francouzi?", "answers": ["Pražský hrad byl obléhán Francouzi (1741) i Prusy."]}
{"title": "Max Born", "context": "Max Born (11. prosince 1882, Breslau - 5. ledna 1970, Göttingen) byl německý matematik a fyzik židovského původu. Spolu s W. Bothem získali v roce 1954 Nobelovu cenu za fyziku za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce. Byl také členem Královské společnosti v Londýně a dědečkem britské herečky a zpěvačky Olivie Newton-John. Je autorem výroku: \"Lidé, kteří tvrdí, že studiem věd se člověk stane ateistou, musí být dost hloupí.\"[zdroj? ]", "question": "Kdy zemřel Max Born?", "answers": ["5. ledna 1970"]}
{"title": "Francie", "context": "Na druhou stranu francouzské společnosti investovaly ve stejném období 224,6 miliard USD v zahraničí, což zařazuje Francii na třetí místo žebříčku největších zahraničních investorů po USA (333,2 mld. USD) a Spojeném království (229,8 mld. USD). Francie je také druhou nejvíce produktivní zemí v OECD (nepočítaje Norsko, kde jsou hodnoty zvýšeny uměle tržbami z ropy, a Lucembursko, kde s velkými offshorovými investicemi bank). V roce 2003 byl průměrný hrubý domácí produkt na jednu hodinu práce 47,2 USD. Mezi příklady technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří mj. vysokorychlostní vlaky TGV a letadla Airbus. Železniční síť Francie, která k roku 2008 spojuje 29 473 km, je nejdražší železniční sítí v západní Evropě a spravuje ji společnost RFF. Po Německu jde o druhou nejrozsáhlejší železniční síť v západní Evropě. Vlaky osobní dopravy provozuje společnost SNCF. Mezi vysokorychlostní vlakové spojení ve Francii patří Thalys, Eurostar a TGV, které za komerčního využití na vysokorychlostních tratích dosahují rychlosti 270 - 320 km / h. Eurostar, společně s Eurotunnel Shuttle, spojuje Francii se Spojeným královstvím přes Eurotunel. Francie má železniční spojení do všech sousedních států, kromě Andorry. Vnitrostátní spojení je také velmi dobře rozvinuté a nachází se zde také několik podzemních železnic a tramvají, které doplňují autobusovou dopravu. Ve Francii se nachází přibližně 893 300 kilometrů funkčních vozovek. Dálniční síť měří přibližně 12 000 kilometrů. Nejsou zde pravidelné registrační poplatky, či daně, ale za použití dálnic se vybírá mýtné, kromě blízkosti velkých obcí. Na novém trhu s automobily převládají národní značky, jakými jsou Renault (27% ze všech aut prodaných v roce 2003), Peugeot (20,1%) a Citroën (13,5% ). Přes 70% nových prodaných aut v roce 2004 bylo na naftový pohon, což je znatelně více než těch benzínových a LPG. Ve Francii se také nachází nejvyšší most na světě - viadukt Millau a několik důležitých mostů, například Pont de Normandie. V Francii se nachází přibližně 477 letišť a přistávacích ploch. Největším a nejdůležitějším letištěm je letiště Charlese de Gaulla poblíž Paříže, které je také centrem francouzských národních aerolinek - Air France. Ve Francii se nachází 10 větších přístavů - největší z nich v Marseille.", "question": "Má Francie železniční spojení do Andorry?", "answers": ["Francie má železniční spojení do všech sousedních států, kromě Andorry."]}
{"title": "William Seward Burroughs", "context": "William Seward Burroughs II. (1914 St. Louis, Missouri - 1997 Lawrence, Kansas), obecně známý jako William S. Burroughs, člen American Academy of Arts and Letters a Commandeur de l'Ordre des Arts et des Lettres ve Francii, kultovní americký romanopisec, esejista, sociální kritik a malíř. Byl duchovním otcem beat generation, zakladatelem kyberpunku, vynálezcem slova heavy metal, vášnivým literárním experimentátorem a zatím posledním spisovatelem amerických dějin, jehož dílu hrozil zákaz další publikace. Až do své smrti byl klientem tzv. substituční metadonové léčby. Dlouholetá opiátová závislost se projevila na jeho částečně autobiografickém díle. Jeho nejvýznamnějším překladatelem do češtiny je Josef Rauvolf. Burroughs se narodil 5. února 1914 jako mladší syn v dobře situované rodině v St. Louis, Missouri. Jeho dědeček, William Seward Burroughs I., založil Burroughs Adding Machine Co., později Burroughs Corporation, firmu držící patent na mechanickou pokladnu, postaru: krámskou kasu. Jeho matka Laura Hammon Lee (1888-1970) byla dcerou ministra pocházejícího z rodiny generála Roberta E. Lee vedoucího jižanská vojska ve válce Severu proti Jihu. Otec Mortimer Perry Burroughs vedl starožitnictví - nejprve v St. Louis a poté v Palm Beach na Floridě . Jako dítě trpěl úzkostnými stavy a halucinacemi. Ve věku čtyř let byl asi pohlavně zneužit partnerem své chůvy. Byla vzápětí propuštěna. Její styl vyprávění plný fantaskních příšer a prolínání reality s výmyslem se zřejmě promítl i v díle budoucího spisovatele. Tvrdil, že v raném dětství jej nesmírně ovlivnila kniha You Can't Win amerického tuláka a zlodějíčka, který si přezdíval Jack Black. V té době páchal drobnou kriminalitu, vloupával se s kamarády do cizích domů, ale spíše pro radost z dobrodružství. Navštěvoval základní John Burroughs School v St. Louis. Jeho první esej byl publikován v John Burroughs Review v roce 1929. Sám však jako své první dílo udával ztracenou povídku Biografie vlka. Na přání rodičů pokračoval studiem na internátní The Los Alamos Ranch School v Novém Mexiku. Vojenský režim školy byl pro něj noční můrou. Jediné, co jej na škole bavilo, byl střelecký výcvik. Zde prožil svou první nenaplněnou lásku k chlapci. Matka nakonec vyslyšela jeho úpěnlivé prosby a ze školy jej vzala (podle jiných verzí byl z různě líčených důvodů vyloučen).", "question": "Kde zemřel William S. Burroughs?", "answers": ["Lawrence, Kansas"]}
{"title": "New York", "context": "Newyorská metropolitní oblast je také domovem početné židovské komunity, největší mimo Izrael. V žádném městě světa nežije tolik Židů jako v New Yorku. Ke komunitě patří kolem 12 % obyvatel New Yorku, včetně lidí s židovskými předky. V New Yorku žije také asi jedna čtvrtina Američanů indického původu a největší černošská komunita ve Spojených státech. Dle údajů z roku 2005 existuje ve městě pět velkých etnických skupin, které tvoří Portorikánci, Italové, Karibové, Dominikánci a Číňané. Newyorská portotikánská komunita je největší mimo Portoriko. Italové přicházeli do města ve velkém počtu hlavně na začátku dvacátého století. Výraznou a šestou nejpočetnější komunitu tvoří Irové. V roce 2005 se v New Yorku mluvilo přibližně 170 jazyky a 36 % obyvatel se narodilo mimo Spojené státy. V New Yorku existuje silná disproporce mezi příjmy. Zatímco nejchudších pět procent obyvatel Manhattanu mělo v roce 2005 příjem 7 047 dolarů, příjem nejbohatších pěti procent byl 52 krát vyšší, tj. 365 826 dolarů.", "question": "Jaké je největší město ve Spojených státech?", "answers": ["New York"]}
{"title": "Mikrocefalie", "context": "Mikrocefalie je těžká vývojová porucha projevující se zakrněním/předčasným ukončením růstu mozku a obvykle i celé hlavy. Je příznakem řady závažných onemocnění, zejména genetických – viz např. Cri du chat. Další příčinou může být infekce matky virem Zika během těhotenství. Hlavním příznakem je malý obvod lebky. Postižené děti mají obvykle také menší mozek. Mikrocefalie je často spojena s duševní a tělesnou poruchou.U stopkovýtrusných hub se tento pojem používá pro tvorbu zakrnělých plodnic či klobouků, k čemuž může docházet při rozličných virových infekcích. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu mikrocefalie ve Wikimedia Commons === Související články === Hydrocephalus", "question": "Jaký je hlavní příznak mikrocefalie?", "answers": ["malý obvod lebky"]}
{"title": "Venezuelská vlajka", "context": "Vlajka Venezuely je tvořena listem o poměru 2:3, se třemi vodorovnými pruhy stejné šířky v barvách: žlutá, modra a červená. Ve středu modrého pruhu je do oblouku uspořádáno osm bílých pěticípých hvězd. Hvězdy jsou uspořádány tak, že jejich osy jsou kolmé k tečně na pomyslném půlkruhu a svírají navzájem úhel 20°.Barvy vlajky jsou odvozeny z vlajky Francisca de Mirandy, kreolského důstojníka, francouzského generála a vůdce osvobozeneckého hnutí, z roku 1806. Později byly tyto barvy užívány i konfederací Velké Kolumbie, ke které Venezuela spolu s Kolumbií, Ekvádorem, Panamou a západní částí Guyany patřila.Hvězdy jsou na vlajce (v měnícím se seskupení) již od roku 1814. Sedm hvězd reprezentuje sedm tehdejších provincií - signatářů vyhlášení venezuelské nezávislosti (Caracas, Cumaná, Barcelona, Barinas, Margarita, Mérida a Trujillo). Osmá hvězda byla na vlajku přidaná při poslední změně vlajky v roce 2006 (za prezidenta Cháveze). Symbolizuje teritorium Esequiba nacházející se v západní části Guyany (více než 70 % jejího území), na západ od řeky Essequibo, na které si Venezuela činí nárok.", "question": "Jakou barvu má venezuelská vlajka?", "answers": ["žlutá, modra a červená"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Následník trůnu František Ferdinand d'Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry společně se svou chotí, Žofií Chotkovou a na jejich závěr manželský pár navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny. Zde na ně byl 28. června 1914 spáchán srbskými radikály atentát, kterému ještě týž den podlehl on i jeho žena Žofie. Rakousko-Uhersko následně zaslalo Srbsku ultimátum, jež bylo formulováno tak, aby bylo protistranou odmítnuto a vedlo tak ke konfliktu mezi oběma zeměmi. V této činnosti byla rakouská strana podporována německou vládou, která léto 1914 považovala za nejvhodnější okamžik k vyvolání války s Ruskem, již považovala v blízké budoucnosti za nevyhnutelnou. Ostře formulované podmínky byly pro Srbsko nepřijatelné, pokud nechtělo ztratit suverenitu. Na radu Ruska, které se Srbskem udržovalo blízké vztahy, částečně ustoupilo a přijalo devět z deseti bodů ultimáta, až na požadavek vyšetřovat rakouskou policií osoby podezřelé z vraždy manželského páru následníka trůnu. Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. O den později začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat Bělehrad. Téhož dne na základě uzavřených spojeneckých smluv zareagoval ruský car Mikuláš II. na rakouský útok na Srbsko vyhlášením takzvané přípravné fáze pro případ války, tedy částečné mobilizace třinácti armádních sborů u rakouské hranice. Naděje na \"lokalizaci\" konfliktu na Balkáně se rozplynula se zprávou o ruské všeobecné mobilizaci 31. července 1914. Systém mezinárodní bezpečnosti v předvečer války, založený na dvojici aliančních bloků – Trojdohodě a Trojspolku spustil tak řetězovou reakci vedoucí ke světové válce a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Dne 1. srpna vyhlásilo Německo válku Rusku, o dva dny později pak Francii (již 2. srpna obsadilo Lucembursko) a 4. srpna vstoupila německá vojska do neutrální Belgie, aby tak získala průchod do Francie. Porušení neutrality Belgie dalo Velké Británii podnět na vypovězení války Německu (4. srpna). Dne 6. srpna vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku, 7. srpna ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora, do týdne vstoupily do války proti Rakousko-Uhersku i Francie a Velká Británie. V roce 1915 vstoupila do války Itálie na straně Dohody navzdory spojenecké smlouvě z roku 1882, kterou vznikl Trojspolek, v dubnu 1917 se na stranu spojeneckých mocností přidaly i Spojené státy. Z asijských zemí vstoupilo do války po boku Dohody Japonsko (23. srpna (Japonsko zabralo v Číně německé teritorium Čching-tao a rakouský Tchien-ťin) a Turecko, resp. Osmanská říše, po boku Německa a Rakousko-Uherska (30. října).", "question": "Od kterého roku probíhala první světová válka?", "answers": ["1914"]}
{"title": "Network News Transfer Protocol", "context": "NNTP umožňuje interaktivní přenos článků s takřka nulovým zpožděním, čímž je omezena potřeba replikace článků na mnoha místech současně. Ke komunikaci se serverem, ukládání, čtení a předávání článků slouží klientům různé příkazy. Protokol NNTP umožňuje také aktivní a pasivní způsob přenosu příspěvků, kterému se také hovorově říká \"pushing\" (tlačení) a \"pulling\" (tažení). Při tlačení klient zadá příkaz IHAVE <varmsig> a následně se dozví, zda se již článek na serveru vyskytuje, či nikoli. Tlačení však díky neustálému vyhledávání, zda již článek není v historii značně zatěžuje systém serveru. Naproti tomu tažení zadané příkazem NEWNEWS zašle uživateli seznam všech dostupných článků a ten si následně vybere ty články, které ještě nevlastní. Problémem tažení je však autorizace osob a tudíž se server musí ujistit, zda neposílá neautorizovaným uživatelům tajné dokumenty, nebo jim nepřístupné články. Zabezpečenou variantou NNTP je protokol NNTPS, který komunikaci šifruje pomocí SSL. Server standardně naslouchá na TCP portu 119, při zabezpečeném spojení pak na portu 563. Protokol je definován v RFC 977. Klient (C) se připojí k serveru (S), komunikaci zahajuje server uvítací zprávou začínající kódem 200 nebo 201. Komunikace probíhá na textové úrovni. Každý řádek je ukončen znaky CR-LF. Maximální délka řádku zasílanému serveru je 510 znaků (512 i s CR-LF). Příspěvek se skládá z hlavičky a těla (u příkazu <ARTICLE> je server oddělí jedním prázdným řádkem). Za každým příspěvkem zašle server jednu tečku na samostatném řádku. Jestliže se v těle příspěvku vyskytuje řádek začínající tečkou, je tato tečka zdvojena. <otevření spojení> S: 200 news.fit.vutbr.cz InterNetNews NNRP server INN 2.2.2 13-Dec-1999 ready (posting ok).", "question": "Jak se jmenuje zabezpečená varianta protokolu NNTP?", "answers": ["NNTPS"]}
{"title": "Bobtnání", "context": "Bobtnání (též botnání) je proces zvětšování objemu látky při namočení do vody. Dochází k němu na základě osmózy, kdy voda proniká do pórů látky a na její skelet tak působí prostřednictvím botnací (bobtnací) síly botnací (bobtnací) tlak. Tento tlak může dosahovat značných velikostí, při prudkých koncentračních šocích může dokonce mechanicky látku poškodit. Botnací tlak působí proti osmotickému tlaku. Bobtnání je typické např. pro některá semena, která se připravují na klíčení.", "question": "Co je proces, při kterém se zvětšuje objem látky při namočení do vody?", "answers": ["Bobtnání"]}
{"title": "Rusko", "context": "V roce 1648 se rolníci z Ukrajiny připojili k záporožským kozákům ve vzpouře proti polsko-litevskému společenství. V roce 1654 ukrajinský vůdce Bohdan Chmelnický nabídl ruskému carovi Alexeji I., že by Ukrajina měla být oddělena od Polsko-litevské unie a postavena pod jeho ochranu. Car Alexej I. tuto nabídku přijal, což vedlo k další rusko-polské válce (1654–1667). Nakonec byla Ukrajina rozdělena podél Dněpru, západní část připadla Polsku a východní část Rusku. Související informace naleznete také v článku Ruské impérium. Koncem 17. století se stal ruským carem Petr Veliký, známý svými odvážnými reformami a modernizací státu. Po vítězství v Severní válce nad Švédskem (1700–1721) byl zaveden název Ruské impérium. Na jednom ze získaných území (v ústí řeky Něvy) založil Petrohrad, který se stal hlavním městem země. Roku 1721 také přijal Petr titul imperátora. Vláda Kateřiny II. Veliké (1762–1796) pak přinesla osvícenské reformy, počátek rozvoje věd, stavbu obrovských paláců v okolí Petrohradu, územní zisky na Ukrajině a Krymu v opakovaných válkách s Osmanskou říší a zisk velké části postupně rozdělovaného Polska.", "question": "Kdo se stal ruským carem koncem 17. století?", "answers": ["Petr Veliký"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Sókratés (4. června 469 v Athénách – 399 př. n. l. v Athénách), řecky Σ, bez diakritiky Sokrates, byl athénský filosof, učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, \"snesl filosofii z nebe na zem\". Svou dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení. Sókratés sám nezanechal žádné filosofické spisy, ačkoliv podle Platónova dialogu Faidón měl těsně před smrtí napsat báseň a zveršovat Aisópovy bajky. Obával se totiž, zda snad to po něm nechtěl bůh, a nechtěl odejít ze života neposlechnuv boží přikázání. Aristofanés si ze Sókrata, jemuž tehdy bylo po čtyřicítce, dělá legraci ve své komedii Oblaka a v dalších hrách (např. Ptáci, Kalliás, Eupolis a Telekleidés). Hlavním pramenem informací o Sókratovi jsou spisy dvou jeho žáků – Xenofónta a Platóna (Obrana Sókratova, Kritón, Faidón, Symposion, Theaitétos, Parmenidés). Další informace lze nalézt v díle Platónova žáka Aristotela. Sochy a busty, které Sókrata znázorňují jako šeredného muže, se pravděpodobně inspirovaly Platónovým a Xenofónovým popisem, přirovnávajícím jej v žertu k silénům a satyrům (Platón – Symposion, Theaitétos; Xenofón – Symposion). Otcem Sókratovým byl sochař Sofróniskos a matkou porodní bába Fainareté, pocházel z dému Antiochidova a narodil se v 3. roce 77. Olympiády. O jeho mládí nevíme mnoho, zřejmě se mu ale dostalo vzdělání, které mu otec podle athénských zákonů musel poskytnout – gymnastika, hudba, gramatika (zahrnovala četbu Homéra, Hésioda a dalších básníků). Oženil se s Xantippou, s níž měl tři syny. Sókratés sám se zmiňoval o tom, že když se naučil žít s Xantippou, dovedl by se vypořádat s kterýmkoli jiným člověkem právě tak, jako krotitel koní je po zkrocení opravdu divokých zvířat schopen jednoduše nakládat se zvířaty klidnými. Mezi Sókratovy zábavy patřily návštěvy symposií, tedy pitek, v nichž nezůstával pozadu. Za první fáze Peloponéské války se účastnil bitvy u Potidají, bitvy u Délia a bitvy u Amfipole. Z Platónova Symposia se dovídáme, že měl blízko k vyznamenání za statečnost, které nakonec dostal mladý Alkibiadés, jehož tehdy v bitvě poraněného Sókratés nechtěl opustit, čímž mu měl zachránit život.", "question": "Čím byla Sókratova matka?", "answers": ["porodní bába"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Slovenská vláda se na straně Američanů účastnila války v Iráku a ačkoliv po nástupu Roberta Fica v roce 2006 vztahy mezi oběma zeměmi opadly a slovenské jednotky byly z Iráku staženy, došlo k tomu až po vzájemné dohodě obou vlád. Z dalších velmocí se Slovensko podílí na hospodářské spolupráci s Ruskem, přičemž důsledným proponentem silnější orientace na Rusko byl v minulosti právě premiér Robert Fico. Komplikované vztahy zůstávají s Maďarskem. Vzhledem k tomu, že v obou zemích fungují vlády, které pro svou agendu využívají ve velké míře nacionalistických hesel, obě strany opakovaně vyostřují národnostní konflikty pro svoji vlastní potřebu. Češi a Slováci mají dodnes blízké kulturní a jazykové rysy. Nicméně vzhledem k vývoji v rozdílných státních útvarech se postupně od raného středověku vytvořily dva rozdílné etnické celky, které si přes časté kontakty navzájem udržely vlastní výlučnost. V průběhu historického vývoje probíhaly mezi Čechy a Slováky četné kulturní kontakty, projevující se například v užívání češtiny jako literárního a liturgického jazyka především slovenskými protestanty.", "question": "Kdo stojí v čele vlády Slovenska?", "answers": ["premiér"]}
{"title": "Memphis", "context": "Leží na jihozápadě Tennessee na březích řeky Mississippi, nachází se zde také velký říční přístav. Má rozlohu 763,4 km2 a v roce 2006 tu žilo více než 680 000 obyvatel, čímž se stal 17. největším městem celých USA. Metropolitní oblast Memphisu s aglomerací má asi 1,23 miliónů obyvatel, jde o druhou největší metropolitní oblast v Tennessee, hned po oblasti města Nashville. Memphis je nejmladší ze všech významných měst tohoto státu, především ze čtyř největších. Město bylo pojmenováno po staroegyptském hlavním městě Memfisu. 4. dubna 1968 zde byl na balkóně motelu Lorraine zavražděn Martin Luther King. V úterý 16. srpna 1977 zde byl nalezen na podlaze koupelny ve svém domě nazvaném Graceland král rock and rollu Elvis Presley. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 646 889 obyvatel. 29,4% Bílí Američané 63,3% Afroameričané 0,2% Američtí indiáni 1,6% Asijští Američané 0,0% Pacifičtí ostrované 4,0% Jiná rasa 1,4% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 6,5% populace. Podobně jako jiná velká města na americkém jihu má město problémy s násilnou kriminalitou. V roce 2005 byl Memphis vyhodnocen jako 4. nejnebezpečnější město v USA nad 500 000 obyvatel. Ve městě sídlí klub Memphis Grizzlies, který hraje nejvyšší basketbalovou soutěž NBA. Tým nastupuje k domácím utkáním v aréně FedExForum o kapacitě 18.119 diváků. Klub byl roku 2001 přestěhován z Vancouveru a na větší úspěchy zatím čeká. Během své existence v Memphisu se klub pouze párkrát probojoval do playoff, kde byl vždy vyřazen již v prvním kole. Mwata Bowden - saxofonista a klarinetista Mary Carr Moore - skladatelka Shannen Doherty - herečka Jerry Lawler - profesionální wrestler Frank Lowe - jazzový saxofonista Dan Schneider - filmový producent, herec a scenárista Justin Timberlake - zpěvák Ric Flair - profesionální wrestler Juicy J - rapper, producent Obrázky, zvuky či videa k tématu Memphis ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální internetové stránky", "question": "Jak se jmenuje největší město amerického státu Tennessee?", "answers": ["Memphis"]}
{"title": "FreeBSD", "context": "Zatímco většina komponent TrustedBSD projektu je eventuálně přidána do hlavních zdrojů FreeBSD, není to jejich jediným cílem. Mnoho vlastností si, jakmile jsou dostatečně vyspělé, najde cestu do OpenBSD a Darwina společnosti Apple Computer. John Baldwin Alan L. Cox Bruce Evans David Greenman Jordan Hubbard (Spoluzakladatel projektu FreeBSD) Poul-Henning Kamp Sam Leffler Scott Long Warner Losh Marshall Kirk McKusick Marcel Moolenaar George V. Neville-Neil David E. O'Brien Bill Paul Robert Watson Peter Wemm Matt Dillon (. nyní pracuje na DragonFly BSD) John Dyson Rodney Grimes (Spoluzakladatel projektu FreeBSD) Michael Smith Nate Williams (Spoluzakladatel projektu FreeBSD) Free Software Foundation (FSF) – organizace (nadace), která zastřešuje Projekt. GNU Projekt GNU – projekt původně Richarda Stallmana, který má za cíl vyvinout kvalitní a svobodný operační systém – GNU GNU GPL – licence napsané Richardem Stallmanem a dalšími, k uskutečnění cílů Projektu GNU GNU Hurd – svobodný operační systém založený na mikrojádře GNU Mach. , vyvíjený Projektem GNU GNU Mach – jádro operačního systému GNU Hurd; mikrojádro GNU Hurd NG – svobodný operační systém založený na mikrojádře L4 (jádro), vyvíjený Projektem GNU L4 (jádro) – jádro operačního systému GNU Hurd NG. ; mikrojádro navržené a vytvořené vědcem Jochenem Liedtkem Linux (jádro) – jádro svobodného operačního systému, vyvíjené Linux Foundation; modulární monolitické jádro Linux-libre – jádro svobodného operačního systému, vyvíjené dcerou FSF (FSFLA), fork Linux (jádro); modulární monolitické jádro Berkeley Software Distribution – obchodní organizace při University of California, Berkeley, která vyvinula licenci BSD a používala pro práce nad operačním systémem BSD Unix. BSD licence – licence organizace BSD, která používala pro BSD Unix a odvozená díla FreeBSD – svobodný operační systém, který vznikl z BSD Unixu; modulární monolitické jádro DragonFly BSD – svobodný operační systém, fork FreeBSD 4.8 s hybridním jádrem NetBSD – svobodný. operační systém, který vznikl z BSD Unixu (před FreeBSD); modulární monolitické jádro OpenBSD – svobodný operační systém, fork NetBSD zaměřený na bezpečnost; monolitické jádro MINIX 3 – svobodný operační systém; mikrojádro navržené a vytvořené vědcem Andrew S. Tanenbaumem Česky: FreeBSD. Jim Mock. Neocortex. ISBN 80-86330-07-9. (Pozn.: Překlad knižní podoby FreeBSD manuálu.) FreeBSD Podrobný průvodce síťovým operačním systémem.", "question": "Z čeho vznikl FreeBSD?", "answers": ["z BSD"]}
{"title": "Pivovar Starobrno", "context": "Pivovar Starobrno je brněnský pivovar na Starém Brně, jenž je součástí nizozemské pivovarské společnosti Heineken. Výstav Starobrna (společně se znojemskou filiálkou Hostan) je 914 000 hl ročně. Ve starobrněnském pivovaru se vaří pivo od roku 1325. Právo vařit pivo udělil Brnu král Václav I. roku 1243. Pivovar při klášteru cisterciaček na Starém Brně existuje od roku 1325. V průběhu staletí měnil majitele, název \"Starobrněnský pivovar\" se používá od druhé poloviny 19. století. Koncem 80. let 20. století byla postavena stáčírna láhví a nové provozy ve svahu Žlutého kopce nad pivovarem. Pivovar vyráběl kromě běžných druhů piv (obchodní jména Osma, Tradiční, Černé, Řezák, Medium, Ležák a Fríí) také speciální piva Baron Trenck (14°), Červený drak (15°) a Black drak (13°). Nyní /2016/ má Starobrno ve svém portfoliu tato piva: Starobrno Tradiční /4%, hořkost 22,5 EBU; barva 12 EBC/ - nepasterizované řízné pivo pro všední i sváteční dny, k nevšední zábavě s přáteli doma i ve Vaší hospůdce. Typické svojí barvou, jemně hořkou chutí a sladovou vůní /v roce 2014 dostalo čtyři medajle/ Starobrno Reserva 2016 /6,5%/ - speciální pivo šestnáctka je tzv. výběr ze sladů s obsahem alkoholu 6,5 procent a má letos krásnou jantarovou barvu. Pivo je už vařeno v létě 2016 a jak jinak než z jakostních moravských surovin. Slad je tentokrát z Litovle, Prostějova a Hodonic. Chmel je z Tršic. První pivo této řady bylo vydáno v roce 2013. Láhev má 0,75l. Jinak je pivo prodejné v sudu o obsahu 30l. Starobrno Medium /4,7%, hořkost 26 EBU; barva 13 EBC/ chlouba pivovaru který získal za toto dobré pivo šest medajlí. Tento světlý ležák je nepasterizovaný a vyznačuje se bohatou pěnou, neobyčejně lahodnou, plnou, jemně chmelovou chutí a dokonalým řízem.", "question": "Od kterého roku se dělá pivo v Pivovaru Starobrno?", "answers": ["1325"]}
{"title": "Lípa malolistá", "context": "Reguluje činnost trávicího ústrojí.). Odvar pomáhá při nervovém napětí a úzkostlivosti, snižuje cholesterol a zpevňuje cévy. Listy spařené vodou a smíchané s vínem se používají jako obklady při popáleninách a svalových křečích. Nektar sbíraný včelami z květů lípy má nezaměnitelnou vůni. Ve formě lipového medu se hojně používá v lidovém léčitelství. Lipové lýko se používalo k výrobě obuvi a provazů. V současnosti nachází uplatnění v košíkářství a při výrobě dekorací. Nejmohutnější památné lípy malolisté České republiky: Tatrovická lípa - 1122 cm (1998) Horní Popovská lípa - 907 cm (2004) Lípa v Lipce - 870 cm (2001) Tajemná lípa - 856 cm (2002) Některé stromy (vlivem věku, chorob či povětrnostních podmínek) již o část kmene přišly, takže rekordních hodnot dosáhly v minulosti. Je to například zmíněná Tatrovická lípa, která měla do vichřice roku 1997 obvod 1650 cm, Lípa na Babí, jejíž kmen o 947 cm poškodil blesk, zaniklá Lípa v Křemenité s původním obvodem 946 cm, Maškovická lípa s částečně odumřelým kmenem, který dříve dosahoval 933 cm a Jemčinská lípa, která o původní kmen o obvodu přes 850 cm přišla roku 2006. Za nejstarší živé lípy malolisté jsou považované Žeberská lípa (přes 700 let), Lípa v Lipce (600 let), Lípa na Babí (550 let), Maškovická lípa (500 let) a Horní Popovská lípa (přes 400 let). Dále viz články v kategorii Památné lípy malolisté. Alej ke sv. Anně Alej u minerálního pramene Alej u náhonu Alej vzdechů Alfrédovská alej Kilometrovka Krušecká lipová alej Lipová alej ve Žlebech Lipové stromořadí v Rosicích Trhanovská alej Valdštejnova alej", "question": "Jaká je nejstarší lípa malolistá v České republice?", "answers": ["Žeberská lípa"]}
{"title": "Ludwig Wittgenstein", "context": "Oba Karlovi rodiče byli Židé, jeho otec přijal jméno Christian, aby se tak distancoval od svého židovského původu, jeho matka před sňatkem konvertovala k protestantismu.[zdroj? ] Ludwigova matka, Leopoldina, je známá „Poldi“ z názvu a emblému kladenských železáren (Huť Poldi). Její otec byl český Žid, zatímco její matka byla rakousko-slovinská katolička. [zdroj? ] Do školy chodil Ludwig Wittgenstein v Linci. Ve stejnou dobu navštěvoval tuto školu i Adolf Hitler, který přesto, že byl o šest dnů starší, chodil o dvě třídy níž. Reálně se tak mohl Wittgenstein setkat s Hitlerem pouze v jednom školním roce. Později studoval Ludwig strojnictví v Berlíně. Jeho zájem se časem rozšířil na matematiku, přes niž se dostal k logice a filozofii matematiky. Na radu Gottloba Fregeho absolvoval několik trimestrů filozofie u Bertranda Russella v anglické Cambridgi. Po vypuknutí první světové války se přihlásil do rakouské armády jako dobrovolník a v jejím průběhu získal na východní frontě několik medailí za statečnost. Po válce pokračoval v bádání a roku 1921 vydal s Russellovou pomocí Logisch-philosophische Abhandlung (později známé jako Tractatus Logico-Philosophicus), jediné dílo, které vyšlo za jeho života (Traktát byl napsán již roku 1918, ale z důvodů válečných a následně kvůli problémům při shánění nakladatele se vydání o tři roky zdrželo). V něm, podle svého názoru, vyřešil všechny problémy filosofie a stáhl se do ústraní. Několik let působil jako učitel na několika venkovských základních školách (v Trattenbachu, Puchbergu am Schneeberg, Otterthalu), mezi ním a rodiči žáků však panovalo napětí. Poté, co v dubnu 1926 uhodil do hlavy jedenáctiletého žáka, který pak upadl do bezvědomí, podal Wittgenstein u okresního školního inspektora žádost o propuštění dříve, než proti němu mohly být podniknuty oficiální kroky (žákův otčím žádal jeho uvěznění). Cítil, že selhal jako učitel, a několik měsíců pak pracoval jako pomocný zahradník v klášteře v Hütteldorfu u Vídně, kde bydlel v zahradníkově kůlně na nářadí. V této době také zvažoval, a to nikoli poprvé, zda má vstoupit do kláštera. Během rozhovoru na toto téma mu tamní opat poradil, že klášterní život asi není to, co hledal. V roce 1929 se vrátil do Cambridge na Trinity College k filosofické práci a výuce studentů. Téhož roku v přátelské atmoféře před komisí, které předsedal Russell, obhájil svůj Tractatus jako disertační práci a získal titul PhD. Roku 1939 se v Cambridgi stal profesorem. Během druhé světové války pracoval v nemocnici a jako technický pracovník v Newcastlu, po jejím konci se vrátil na univerzitu.", "question": "Proč podal Wittgenstein u okresního školního inspektora žádost o propuštění?", "answers": ["uhodil do hlavy jedenáctiletého žáka, který pak upadl do bezvědomí"]}
{"title": "Ráz (fonetika)", "context": "Místo artikulace: hlasivková souhláska (glotála). Uzávěra se vytváří v hlasivkách, z tohoto důvodu není možná znělá realizace. Znělost: neznělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky v klidu. Jako jediná pulmická hláska nemá znělý protějšek. Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou. Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky. Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic. == V češtině == V češtině bývá ráz (předraz) označován za tvrdý hlasový začátek, není samostatným fonémem a v písmu se nezaznamenává. Použití rázu v češtině je fakultativní, tj. používá se jen někdy. Při artikulaci samohlásky na začátku slova (morfému) plní ráz funkci protetické hlásky, obvykle tak slouží k vyznačení předělu mezi slovy, a to i uvnitř složenin. Vkládá se obvykle mezi dvě samohlásky, které spolu netvoří dvojhlásku, např. používat [po.ʔ:vat], táta a máma [ta:ta ʔ ma:ma]. ; u slov začínajících samohláskou slouží k odlišení předložky, např. z okna [s ʔ]; vkládá se před samohlásku u druhé části složeniny, např. trojúhelník [troj.ʔ:ɦ:k]. Ráz se používá více v Čechách, v moravských nářečích se často vyslovuje bez rázu, např. [troju:ɦ:k], [zokna]. Podle současné ortoepické normy je ráz povinný po neslabičných předložkách k, s, z, v, v profesionálních projevech se ale doporučuje výslovnost s rázem i v ostatních případech. Ve spisovné výslovnosti se nikdy neklade ráz ve slovech cizího původu, kde dochází k setkání dvou samohlásek, např. ve slově koala. == V jiných jazycích == Vyskytuje se v arabštině (ء hamza) a hebrejštině (ע'ajn), mohou být na začátku, uprostřed nebo na konci slova.", "question": "Je použití rázu v češtině fakultativní?", "answers": ["Použití rázu v češtině je fakultativní, tj. používá se jen někdy."]}
{"title": "Replikace DNA", "context": "Zato archebakterie (Archaea), jež jsou řazeny mezi prokaryota, vykazují poměrně značné rozdíly ve srovnání s replikací bakterií. Zatímco u bakterií replikace probíhá jen z jednoho replikačního počátku, u archeí je těchto míst zpravidla více (podobně jako u eukaryot). Také příslušné DNA polymerázy jsou podobné spíše eukaryotním DNA polymerázám. Eukaryotické genomy jsou obecně větší než prokaryotické, čemuž musí být celý proces replikace přizpůsoben. Na rozdíl od bakterií, jež mají pouze jeden replikační počátek (místo, odkud začíná replikace), mají eukaryota replikačních počátků více. U kvasinky Saccharomyces cerevisiae se tyto replikační počátky označují ARS a je jich kolem 400 (u obojživelníků však jich je až 15 000). Z těchto replikačních počátků směřují oběma směry replikační vidlice ve tvaru písmene Y. Když se potkají dvě protijdoucí replikační vidlice, jednoduše dojde k jejich splynutí. V replikaci eukaryotického genomu zřejmě hraje roli větší množství různých proteinů. Příkladem je situace u SSB proteinů: u bakterií jsou tyto \"stabilizátory jednovláknové DNA\" složené z jediné podjednotky, u eukaryot se skládají ze tří podjednotek. Situace je také komplikovanější, co se týká počtu DNA polymeráz. U eukaryot jich bylo nalezeno nejméně 15. DNA polymeráza α obsahuje podjednotku, jež funguje jako primáza, a je schopná vytvořit na začátku každého Okazakiho fragmentu RNA primer, načež k němu přidá několik DNA nukleotidů. Poté zřejmě předá místo na 3' konci prodlužujícího se řetězce DNA polymeráze δ Vedoucí řetězec je zřejmě rovněž načat DNA polymerázou α, ale na rozdíl od opožďujícího se řetězce se zde zřejmě předává vlákno DNA polymeráze ε (ale stále o tom panují diskuse). Viry, které stojí na pomezí živého a neživého, mají poměrně specifický typ replikace DNA, odvíjející se od jejich parazitického způsobu života. Toto se netýká tzv. RNA virů, protože u většiny z nich v jejich rozmnožovacím cyklu molekuly DNA vůbec nefigurují (u těch ostatních, např. u retrovirů, molekula DNA figuruje, ale nedochází k její replikaci DNA polymerázou). Replikace DNA se tedy týká výhradně DNA virů.", "question": "Jak se jmenuje fáze, kde probíhá replikace u eukaryot?", "answers": ["S"]}
{"title": "Galaxie Mléčná dráha", "context": "Za svoji existenci oběhlo Slunce střed galaxie 20–21×. Bod na obloze, k němuž Slunce vzhledem k okolním hvězdám směřuje, se nazývá sluneční apex a nachází se v souhvězdí Herkules. Důsledkem toho pohybu je sekulární paralaxa. == Okolí Galaxie == === Místní skupina galaxií === Naše Galaxie se nachází v kupě galaxií známé jako Místní skupina galaxií, kde patří spolu se spirální galaxií M31 v souhvězdí Andromedy a M33 v souhvězdí Trojúhelníku k největším. Galaxii obklopuje několik gravitačně vázaných trpasličích galaxií. Nejbližší z nich je trpasličí galaxie Velký pes, která leží ve vzdálenosti asi 19 900 pc od galaktického středu. Největší satelitní galaxií je nepravidelná galaxie Velký Magellanův oblak, který má rozměr přibližně 9 200 pc a je vzdálen 55 000 pc. Nejvzdálenější galaxie ze skupiny (nepravidelná galaxie GR 8) je vzdálena asi 1 595 kpc. Galaxie Mléčná dráha a galaxie v Andromedě se k sobě přibližují a za 4,5 miliardy let splynou v jednu eliptickou galaxii nazvanou Milkdromeda.V Místní skupině galaxií bylo dosud objeveno 42 trpasličích galaxií a 3 velké galaxie (včetně naší). === Místní nadkupa galaxií === Místní skupina galaxií se nachází v nadkupě galaxií nazývané jako Místní nadkupa galaxií, případně Supergalaxie. V této nadkupě se nachází více než 150 kup a skupin galaxií. V jejím středu je kupa galaxií v Panně, která je od nás vzdálena asi 18,4 Mpc. Průměr Místní nadkupy je asi 46 Mpc. == Název == Pro naši Galaxii se využívá nejednoznačná terminologie, která se opírá o historický název Mléčná dráha a současně o zkrácený název Galaxie. Světová terminologie není zajedno a ve světě převažuje používání názvu Milky Way či Milky Way Galaxy a dochází k častému prolínání těchto názvů. Problém vyvstává u Mléčné dráhy, kdy se v minulosti takto nazýval pás největší vizuální koncentrace hvězd na nebeské sféře.", "question": "Ve které galaxii se nachází Slunce?", "answers": ["Mléčná dráha"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček.", "question": "Co Erben vydal roku 1864?", "answers": ["Prostonárodní české písně a říkadla"]}
{"title": "Rys ostrovid", "context": "K číhání často používá vyvýšená místa, odkud kořist vyhlíží, nejčastěji na okraji houštin. Za denního světla je schopen rozeznat hlodavce na 75 m, zajíce na 300 m a srnce na 500 m. Úspěšnost lovu závisí na tom, je-li potenciální kořist na rysa zvyklá a na dalších faktorech. Obecně se tvrdí, že úspěšnost útoků na kopytníky se pohybuje v rozpětí 20–80 %. Menší kořist je zabíjena kousnutím do hlavy, kopytníci zakousnutím do hrdla nebo týla a zadušením. Hlavní složkou potravy je spárkatá zvěř, především srnec, muflon či kamzík, méně již jelen či prase. Za významný lze ještě považovat podíl drobných hlodavců a zajíců, příležitostně pak jídelníček doplňují lišky, kočky, ptáci, obojživelníci, hmyz a někdy i hospodářské zvířectvo. Rys zpravidla nezačne žrát hned, lov ho často vzruší a než vzrušení pomine, nějakou dobu si s mrtvou kořistí hraje, než se do ní pustí. Není velký jedlík, na posezení spořádá 1–2 kg masa, výjimečně až 3,5 kg. Poté kořist většinou odtáhne stranou a přehrne listím a větvičkami (výjimečně ji i vytáhne na strom). Jeho ochota se k ní vrátit závisí na míře hladu a dostupnosti dalších úlovků: je-li v okolí dostatek neopatrné kořisti (rys se zde vyskytuje krátce, v oblasti jsou kopytníci přemnoženi a dosud si na něj nezvykli), raději jde lovit znovu. Naopak pokud je kořisti málo a lov je namáhavý, vrací se ke kořisti pravidelně.", "question": "Čím se převážně živí Rys ostrovid?", "answers": ["srnec, muflon či kamzík, méně již jelen či prase"]}
{"title": "Kolibřík rubínohrdlý", "context": "Kolibřík rubínohrdlý (Archilochus colubris Linné 1758) je tažný pták z čeledi kolibříkovitých (Trochilidae). == Popis == Zbarven je převážně zeleně, má šedé bříško a svůj název obdržel od rubínově zbarvené skvrny na hrdle samce. Samec má tmavý, vidličnatý ocas. Samici schází rubínová skvrna a má tupě zakončený ocas. Tři krajní ocasní pírka mají navíc na konci velkou, bílou skvrnu. Mladí ptáci se podobají samici. Měří 9 cm, v rozpětí křídel má 10 - 12 cm a váží 3 - 3,5 g. == Potrava == Živí se květním nektarem a rovněž drobným hmyzem. Má stejně jako ostatní kolibříci dlouhý trubicovitý zobák a nektar nasává pomocí zvláštně utvářeného, trubicovitého jazyka. U květů, nebo u krmítek pro kolibříky se kolibříci navzájem zahánějí. Kolibřík je schopen lovu hmyzu za letu. == Rozmnožování == Do hnízda, spředeného pavoučím vláknem z listí a mechu, klade samička po dvou vajíčkách. O mláďata se stará pouze samička. Při jednom příletu nakrmí samička obě mláďata. Je vysoce teritoriální. Tento malý ptáček je neohroženým bojovníkem a se svými soky svádí hlučné vzdušné souboje. == Rozšíření == Hnízdí ve východní části Severní Ameriky, v létě zalétá až do Kanady, zimuje na Floridě a ve Střední Americe. == Zajímavosti == V plné rychlosti mávne kolibřík rubínohrdlý křídly až 70× za sekundu. Z křídla při takové rychlosti vidíme pouze obláček. Obrovskou frekvenci mávání křídel dosahují díky přímému spalování naposledy zkonzumovaného cukru ve svalstvu, čímž vyřazují z bilance energetické náklady, které by je stály, kdyby dotyčný cukr nejprve proměnili na tuk.[1] == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kolibřík rubínohrdlý ve Wikimedia Commons https://web.archive.org/web/20140903132230/http://nasazem.eu/kolibrik-majster-latkovej-vymeny/ Galerie kolibřík rubínohrdlý ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká je barva hrdla samečků Kolibříka rubínohrdlého?", "answers": ["rubínově zbarvené skvrny"]}
{"title": "Novosibirsk", "context": "Novosibirsk (rusky Н, do roku 1925 Novonikolajevsk) je ruské město na řece Ob v jihovýchodní části Západosibiřské roviny, administrativní centrum Sibiřského federálního okruhu a Novosibirské oblasti. Jakožto třetí největší město v Rusku a největší město Sibiře je významným obchodním, kulturním, průmyslovým, dopravním a vědeckým centrem, ačkoliv bylo založeno teprve roku 1893 v souvislosti s výstavbou Transsibiřské magistrály. Současný znak Novosibirsku vzniknul roku 2004 drobnými úpravami znaku z roku 1993. Je tvořen zeleno-stříbrným heraldickým štítem, rozděleným šikmou modrou linkou, představující řeku Ob. Zleva doprava se táhne stříbrno-zelená tenká linka, znamenající Transsibiřskou magistrálu. Zlatý půlkruh přes řeku symbolizuje železniční most přes Ob, díky kterému město vzniklo. Nad štítem se nachází hradební koruna s pěti zuby. Štítonoši jsou zde černí soboli s červenými jazyky, stříbrnými nosy, očima a spáry. Podnoží je tvořeno stužkou se stejným motivem jako na štítu, uprostřed doplněno červeným lukem se dvěma zkříženými šípy. Soboli a luk s šípy jsou převzaty z historického znaku Sibiřské gubernie. Vlajka Novosibirsku vznikla v roce 1993. Je tvořena zeleným a bílým polem, rozděleným šikmou modrou linkou, představující řeku Ob. Zelené pole symbolizuje zdraví a přírodní bohatství Sibiře, bílé pole čistotu s sibiřské sněhy. Poměr stran činí 2:3. Prvním ruským osídlením na území dnešního Novosibirsku byl Nikolský pogost, později nazvaný Krivoščokovo. To se nacházelo na levém břehu Obu, asi 3 kilometry od ústí Iňy. Podle encyklopedie Brockhause a Efrona žilo roku 1893 v Krivoščokově 685 obyvatel, fungovala zde základní škola a říční přístaviště. Když padlo roku 1893 rozhodnutí, že přímo přes Krivoščokovo povede Velká sibiřská cesta, jak se původně říkalo Transsibiřské magistrále, obyvatelé se museli přestěhovat. Část z nich odešla na pravý břeh Obu, kde založili vesnici Krivoščokovskij Vysjolok.", "question": "Ve kterém roce byl založen Novosibirsk?", "answers": ["1893"]}
{"title": "Woody Allen", "context": "Woody Allen vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg (* 1. prosince 1935 New York) je americký filmový režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik, čtyřnásobný držitel Oscara, který v uměleckém světě působí více než 50 let. Jedná se o jednoho z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řade i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenárista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích. V roce 1956 se ve dvaceti letech oženil s Harlene Rosenovou, studentkou filozofie, se kterou se roku 1962 rozvedl. V roce 1966 se zapletl s herečkou z vlastního filmu Banáni Louise Lasserovou, se kterou se o tři roky později rozvedl. Potřetí se oženil roku 1997 s adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrowové Soon-Yi, se kterou později adoptovali dvě děti. V programu \"The Comediańs Comedian\" vysílaném v roce 2005 britskou televizí byl zařazen do první padesátky nejlepších komiků a bavičů všech dob, skončil na třetím místě a i to svědčí o jeho velké oblíbenosti u diváků. Narodil se a vyrostl v New Yorku. Matka Nettie Cherrie pracovala jako účetní v rodinném lahůdkářství a otec Martin Konigsberg pracoval jako rytec drahokamů a číšník.", "question": "Kdy se narodil Woody Allen?", "answers": ["1. prosince 1935"]}
{"title": "České vysoké učení technické v Praze", "context": "Fakultu sídlící v Nové budově ČVUT v akademickém roce 2015/16 studovalo 926 studentů v bakalářském cyklu, v navazujícím magisterském studiu 630 studentů (z toho 90 zahraničních) a v doktorském programu 170 studentů. Výuka architektury na Českém vysokém učení technickém má hlubokou tradici, se základy v samých počátcích existence Stavovské inženýrské školy (1707) a pražské polytechniky (1803 - 1920), kdy se na výuce podílela řada vynikajících českých architektů jako např. J. Fischer, Josef Zítek a Josef Schulz nebo Antonín Balšánek, Josef Fanta a Jan Koula. Od roku 1920 byla Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství (od 1950 Fakulta) jednou ze sedmi vysokých škol ČVUT až do roku 1960, kdy sloučením několika fakult vznikla Fakulta stavební. Samostatná existence Fakulty architektury se obnovila v roce 1976 a studijní směr Pozemní stavitelství zůstal součástí velké Fakulty stavební. Po \"sametové revoluci\" v roce 1989 došlo k výrazným změnám v organizaci i struktuře studia. Dosavadní klasický sytém typologicky rozdělených kateder nahradil systém volnější, založený na kombinaci znalostní výuky s tvorbou ve \"vertikálním ateliéru\", v nichž vedle sebe pracují na různých typech projektů studenti druhého až pátého ročníku.", "question": "Jakou zkratku používá České vysoké učení technické v Praze?", "answers": ["ČVUT"]}
{"title": "Řasa (oko)", "context": "Řasa (oko) Řasy s řasenkou Oční řasy (lat. cilia) jsou kožní deriváty podobné chlupům a vlasům. Rostou na horním i dolním očním víčku. Chrání oko před vnikáním jemných částic (nečistot, prachu, malého hmyzu) do oka a zabraňují tak jeho poškození. Oční řasa má válcovitý tvar s zaoblenými konci. Zbarvení řas u lidí je rozdílné do jisté míry podobně jako u lidských vlasů. U embrya se řasy vyvíjí mezi 22. až 26. týdnem. Výrazné řasy jsou v mnohých kulturách považovány za symbol ženskosti, a pro jejich zvýraznění se používá řasenka. Existují také umělé řasy, které se nalepují na oční víčka místo přírodních řas. U mnohých zvířat (např. kůň, velbloud) fungují oční řasy podobně jako u lidí. Řasy se dají také kosmeticky upravovat, dají se barvit, či prodlužovat či prohustit. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Řasa na Wikimedia Commons Slovníkové heslo řasa ve Wikislovníku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: LCCN: sh85046703 | WorldcatID: lccn-sh85046703", "question": "Jak se nazývá kožní derivát, který roste na horním i dolním víčku?", "answers": ["řasy"]}
{"title": "Markéta Irglová", "context": "V roce 2015 žila na Islandu. Markéta Irglová se věnuje hudbě od sedmi let, kdy jí rodiče koupili první piano a přihlásili ji do hudební školy. V devíti letech dostala od svého otce kytaru a okamžitě na ni začala hrát a učit se písničky poslechem. Ve Valašské Meziříčí vystudovala místní gymnázium. Ve třinácti se seznámila s Glenem Hansardem, se kterým o dva roky později odjela koncertovat po celém světě. Dlouho spolu kamarádili a jejich vztah přerostl v milostný teprve až po natočení filmu Once. Hansard o tom řekl, že Irglovou miloval sice již dlouho, ale pořád se snažil přesvědčit sám sebe, že je ještě dítě. Nicméně po jejich rozchodu v lednu 2009 před novináři připustil, že jejich zamilovaný pár byl spíše filmovou fikcí. V roce 2006 Irglová a Hansard vydali společné album jménem The Swell Season v hudebním vydavatelství Overcoat Recordings.Společně také účinkovali v již zmíněném irském hudebním filmu Once z roku 2006, pro který také složili a nahráli hudbu. Za romantickou píseň Falling Slowly z tohoto filmu získali Oscara za rok 2007. Film se proslavil poté, co získal cenu diváků na filmovém festivalu Sundance 2007. Dne 3. března 2008 získala cenu Akademie populární hudby pro Objev roku. V červenci 2011 se Markéta Irglová v USA vdala za amerického baskytaristu Tima Iselera. V lednu 2013 oznámila Markéta Irglová rozvod.", "question": "Držitelka které ceny je zpěvačka Markéta Irglová za originální píseň k filmu Once?", "answers": ["Oscara"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Fridrich II. dále ještě požadoval území dnešního Královéhradeckého kraje, které ovšem již Marie Terezie odmítla vydat, i kdyby to mělo rozpoutat peklo, jak řekla. Rakousku z bývalého Slezska zbývá již jen Těšínsko, Opava a Krnov. Díky berlínskému míru se mohly jednotky, které byly původně začleněny na ochranu proti Prusku, soustředit na dobytí Čech, kde se mezitím francouzská šlechta chovala jako pravý diktátor. Většina české šlechty se začala od Karla VII. distancovat a ti, kteří s ním nesouhlasili již od začátku, začali odporovat. Nakonec byly země Koruny české dne 26. prosince 1742 dobyty zpět Rakouskem a vláda Karla VII. byla ukončena. Na začátku roku 1743 se Marie Terezie vypravila do Prahy, aby se zde nechala korunovat. Do Prahy dojela 29. dubna 1743 a korunovace se konala 12. května 1743. V těch dobách se již Marii Terezii poměrně dařilo, 27. června 1743 Rakousko s Anglií porazilo Francii v Bitvě u Dettingenu a Francouzi se museli stáhnout opět za Rýn. Díky tomuto vítězství mohla Marie Terezie začít uvažovat o znovu dobytí Lotrinska a také Štrasburku, který si již dříve hodně oblíbila.", "question": "Která žena byla v letech 1743 královnou českou a uherskou?", "answers": ["Marie Terezie"]}
{"title": "Foster the People", "context": "Foster the People je americká, indie popová kapela pocházející z Los Angeles a fungující od roku 2009. Skupinu tvoří tři členové - frontman Mark Foster, dále Cubbie Fink a Marc Pontius. Ve zvuku kapely se prolíná několik žánrů, v jejich tvorbě se objevují jak prvky popu, tak indie, alternativního rocku a dalších žánrů. Mark Foster založil skupinu v roce 2009 po strávení několik let v Los Angeles jako muzikant a tvůrce reklamních jingelů. Po vydání pilotního singlu \"Pumped Up Kicks\" v roce 2010 kapela podepsala smlouvu s nahrávací společností Startime International a díky vystupování po menších klubech a festivalech Coachella a South By Southwest si postupně začala budovat fanouškovskou základnu. Po vydání debutového alba Torches v květnu 2011, se zmíněný singl \"Pumped Up Kicks\" stal celosvětovým hitem, jenž dosáhl třetího místa v americkém žebříčku Billboard Hot 100. Kapela získala rovněž dvě nominace na Grammy za Torches a \"Pumped Up Kicks\". V současné době je kapela na svém turné, kromě něj však již začaly práce na druhém studiovém albu, které by mělo vyjít začátkem roku 2013. Torches (2011) Supermodel (2014) Foster the People (EP) (2011) Broken Jaw/Ruby (2012) Pumped Up Kicks (2010) Helena Beat (2011) Call It What You Want (2011) Don't Stop (Color on the Walls) (2012) Houdini (2012)", "question": "Jak se jmenuje frontman kapely Foster the People?", "answers": ["Mark Foster"]}
{"title": "Hospodářský cyklus", "context": "Hospodářský cyklus Hospodářský cyklus označuje kolísání ekonomické aktivity na úrovni celé ekonomiky nebo její velké části (nikoliv pouze v určitém sektoru) okolo dlouhodobého trendu. Střídání relativního ekonomického růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je často měřeno pomocí hrubého domácího produktu a dalších makroekonomických indikátorů.[1] Délka hospodářského cyklu se při různých příležitostech liší v závislosti na jeho původu, ekonomice, ve které k němu dochází, a dalších četných faktorech. Po ukončení jednoho cyklu ekonomika plynule přechází do druhého. Při zkoumání hospodářského cyklu je třeba rozlišovat mezi cyklickými jevy a běžnými fluktuacemi ekonomiky. Pokud lze identifikovat alespoň dva po sobě jdoucí cykly, lze hovořit o cyklickém vývoji dané veličiny. Cyklus vs fluktuace Při sledování výkyvů ekonomiky je třeba rozlišovat mezi hospodářským cyklem (tj. cyklicky se opakujícími jevy) a izolovanými hospodářskými fluktuacemi. Fluktuace se objevují jednotlivě a náhodně, zatímco cyklus přichází opakovaně, ačkoliv někdy v nepravidelných intervalech. Cyklus Hlavním znakem hospodářského cyklu je pravidelné opakování ekonomického růstu a následného poklesu. To může být dáno přirozenou nebo umělou periodicitou. Přirozená periodicita Typický je vliv ročního cyklu: Jednoznačně je patrný například na stavebnictví.", "question": "Co je třeba rozlišovat při zkoumání hospodářského cyklu?", "answers": ["mezi cyklickými jevy a běžnými fluktuacemi ekonomiky"]}
{"title": "Evropská organizace pro jaderný výzkum", "context": "Evropská organizace pro jaderný výzkum je mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě. Je známa též pod zkratkou CERN (z franc. Conseil Européen pour la recherche nucléaire). Byla zřízena roku 1954. Cílem organizace je spolupráce evropských států v oblasti čistě vědeckého a základního výzkumu, jakož i výzkumu s ním do značné míry souvisejícího. Organizace se nezabývá činností pro vojenské účely, výsledky jejích experimentálních a teoretických prací se zveřejňují nebo jinak zpřístupňují veřejnosti. ČR se účastní její činnosti od roku 1993. Momentálně zde jsou prováděny různé pokusy a zkoumání částic menších než atom. == Členské státy == Zakládajícími členy byly Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Jugoslávie (do 1961), Německo, Nizozemsko, Norsko, Řecko, Spojené království, Švédsko a Švýcarsko. Následovaly další státy: Rakousko (1959), Španělsko (1961-1968 a od 1983), Portugalsko (1986), Finsko (1991), Polsko (1991), Maďarsko (1992), Česko (1993), Slovensko (1993), Bulharsko (1999), Izrael (2014), Rumunsko (2015) a Srbsko (2018) Status pozorovatele má: Turecko (1961), Rusko (1993), Japonsko (1995), USA (1997) a Indie (2002). Z mezinárodních organizací pak EU a UNESCO. == Charakteristika == Evropská laboratoř pro fyziku částic je nejrozsáhlejší výzkumné centrum částicové fyziky na světě. Byla založena v roce 1954 a od té doby se tato laboratoř, která byla prvním takovým evropským společným dílem, stala zářným příkladem úspěšné mezinárodní spolupráce. Z původních 12 signatářů dohody o založení CERN vzrostl počet členských zemí na 20.", "question": "Jaká je zkratka Evropské organizace pro jaderný výzkum?", "answers": ["CERN"]}
{"title": "Veveří (hrad)", "context": "Přemysl Otakar II. zde s oblibou umisťoval své politické odpůrce, z nichž nejznámější byl komorník Beneš, bratr Miloty z Dědic. Roku 1311 byl hrad zastaven Janovi z Vartenberka a po svém návratu z Itálie roku 1334 usiloval moravský markrabě, pozdější český král Karel o jeho navrácení. Jeho bratr markrabě Jan Jindřich hrad rozšiřoval a dále opevňoval a užíval ho jako zemskou pevnost i jako pokladnici. Za husitských válek byla na hradě posádka vévody Albrechta Habsburského a Veveří bylo proto roku 1424 obléháno, ovšem bez úspěchu. Za česko-uherských válek hrad držel těšínský kníže Přemek, který byl příznivcem českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, avšak hrad byl roku 1468 dobyt vojskem Matyáše Korvína. Na konci 15. století hrad získal Václav z Ludanic a po něm se střídali další majitelé. V roce 1645, kdy došlo k obléhání Brna švédskými vojsky, byl obležen i nedaleký hrad Veveří, který - stejně jako Brno - náporu útočníků odolal, třebaže panství bylo vojsky generála Torstenssona vydrancováno. V roce 1707 získali veverské panství Sinzendorfové, kteří hrad upravili barokně. Z těchto úprav pochází i fresková výzdoba jídelny, zobrazující hrad a jeho okolí v polovině 18. století. Roku 1741 byl hrad dobyt a vypleněn pruskými vojsky. Roku 1804 prodal hrad i s panstvím kníže Prosper ze Sinzendorfu průmyslníkovi Vilému Mundymu, který ho spojil se sousedním tišnovským panstvím a vytvořil tak v brněnském zázemí rozsáhlé dominium. Roku 1830 koupil hrad od Mundyho dědice Jana syn sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa Gustav Vasa, který zamýšlel na předhradí vystavět rodovou hrobku.", "question": "Byl hrad Veveří v roce 1645 dobyt švédskými vojsky?", "answers": ["V roce 1645, kdy došlo k obléhání Brna švédskými vojsky, byl obležen i nedaleký hrad Veveří, který - stejně jako Brno - náporu útočníků odolal, třebaže panství bylo vojsky generála Torstenssona vydrancováno."]}
{"title": "Koruna česká", "context": "Koruna česká je (od měnové odluky 8. února 1993) měnová jednotka České republiky (se zkratkou Kč, mezinárodně v ISO 4217 CZK); dělí se na sto haléřů (zkratka h), ty se však pro nízkou hodnotu už používají jen v bezhotovostním styku. Od rozdělení Československa 1. ledna 1993 existovala na základě vzájemné dohody měnová unie, v níž byla měnou obou nástupnických států nadále koruna československá (se zkratkou Kčs, mezinárodně CSK). Zákon o České národní bance (ČNB) č. 6/1993 Sb. prohlašuje v § 16 platné bankovky a mince vydané ČNB za zákonné peníze v jejich nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky. Další úpravu obsahuje zákon o oběhu bankovek a mincí č. 136/2011 Sb. a prováděcí předpisy. == Měnová odluka == Název nové české měny stanovil § 13 zákona ČNR č. 6/1993 Sb. ze 17. prosince 1992 o České národní bance. § 56 dále uvádí, že dosavadní platné bankovky a mince Státní banky Československé (SBČS) se považují za zákonné peníze. Přestože zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1993, nelze to chápat tak, že již k tomuto datu se stala koruna česká skutečnou zákonnou jednotkou – nebylo dosud vydáno žádné prováděcí nařízení (na rozdíl od ČNB, která skutečně vznikla k 1. lednu 1993).", "question": "Jaký je mezinárodní kód měny České republiky?", "answers": ["CZK"]}
{"title": "Pampeliška lékařská", "context": "Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale auct. non Wigg.), velmi často uváděná pod názvem smetánka lékařská, je běžná rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Má nápadné žluté květenství, tzv. úbor, který se posléze mění v plodenství ochmýřených nažek. Pampeliška roste obecně na loukách, u cest a na trávnících, kvete zpravidla od dubna do června a někdy znovu na podzim. == Systematika == Z botanického hlediska není pampeliška lékařská druh, ale rozsáhlý komplex mnoha převážně apomikticky (tvorba semen bez účasti opylení a pohlavního procesu) se rozmnožujících drobných druhů, tzv. mikrospecií. Tento komplex druhů se označuje jako Taraxacum officinale agg. a zahrnuje morfologicky velice blízké druhy, které jsou přesto díky apomixii geneticky izolované. V kombinaci s vysokým počtem druhů je skupina pampelišky lékařské považována za taxonomicky jednu z nejobtížnějších skupin flóry střední Evropy. Na území České republiky se nachází až 250 těchto mikrospecií, popsáno jich je zatím asi 100. Druh Taraxacum officinale ve svém úzkém vymezení (postaveném na typu Leontodon taraxacum, který ve Švédsku popsal Carl von Linne) na území ČR neroste a proto označení tohoto taxonomického komplexu jménem Taraxacum officinale je vědecky (nomenklatoricky) nesprávné. Správné označení skupiny zní Taraxacum sect. Ruderalia. Nejhojnějšími zástupci této skupiny pampelišek na našem území jsou např. pampeliška křídlatá (Taraxacum alatum Lindb. fil.), pampeliška bezzubá (Taraxacum hepaticum Railons.), pampeliška záhadná (Taraxacum glossodon Sonck et H. Ø.) nebo pampeliška upravená (Taraxacum interveniens Hagl.). V nejteplejších oblastech jižní Moravy roste také sexuální druh této skupiny, pampeliška mnohoúborná (Taraxacum linearisquamum van Soest), který je morfologicky velmi variabilní. == Popis == Pampeliška je vytrvalá plevelná bylina vysoká 5–40 cm, s houževnatým zásobním kořenem. Listy tvoří přízemní růžici. Květenství vyrůstají z listové růžice na dutých stvolech a tvoří je zářivě žluté květní úbory. Květní úbory jsou tvořeny až z 200 jednotlivých jazykových květů. Kvete od dubna do srpna, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti. Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu – latex, zanechávající po zaschnutí na kůži tmavé skvrny. == Výskyt == Vyskytuje se ve společenstvech mezofilních luk, na světlých sušších loukách, mezích, zahradách a také jako konkurenční plevel na polích. Jedná se o nitrofilní druh rostlin, tzn., že preferuje půdy bohaté na dusík. V posledních dvou desetiletích došlo k masivnímu rozšíření četnosti pampelišky lékařské na polích a loukách v Česku, což je zapříčiněno změnou využití krajiny. Dříve rozšířená pastva ustoupila či zcela zanikla a taktéž sečení luk probíhá v mnohem menší míře a později.", "question": "Jakou barvu mají pampelišky?", "answers": ["žluté"]}
{"title": "Zdravá škola", "context": "Zdravá škola Logo programu Zdravá škola v ČR Zdravá škola (nebo též Škola podporující zdraví) je rámcový program Světové zdravotnické organizace, do kterého jsou zapojeny mateřské, základní a střední školy. Cílem programu je zoptimalizovat vývoj a rozvoj každého jednotlivce, žáka a učitele v součinnosti s rodiči a školou samotnou, po stránce tělesné, sociální i duševní.[1] Historie První zemí, kde byl projekt realizován, bylo Skotsko. Stalo se tak v roce 1986. Od roku 1989 se záštity chopila Světová zdravotnická organizace.[2] K roku 2013 bylo do programu v rámci Evropy zapojeno na 35 000 škol.[3] Hlavním záměrem tohoto projektu bylo zlepšit zdraví studentů, učitelů, rodin a dalších členů komunity prostřednictvím školní instituce. Projekt byl inspirován Ottawskou chartou pro podporu zdraví z roku 1986. Později také Jakartskou deklarací z mezinárodní konference o podpoře zdraví v roce 1997.[4] Hlavní cíle a zásady zdravé školy Jelikož se jedná o rámcový program, škola si stanovuje své cíle sama. Na vlastní žádost se do projektu také přihlásí. Nelze tudíž obecně definovat cíle a zásady všech škol. Přesto se každá instituce může opřít o tři pilíře, které mohou sloužit jako návod:[5] Pohoda prostředí (věcného, sociálního, organizačního) Zdravé učení (smysluplnost, možnost výběru, přiměřenost, spoluúčast, spolupráce, motivující hodnocení) Otevřené partnerství (škola je modelem demokratického společenství, pořádá veřejné akce apod.) Česká republika Program Škola podporující zdraví (dále jen ŠPZ) je od devadesátých let k dispozici také školám v České republice. Od roku 2006 se postupně mění koordinace celé sítě z celostátní úrovně na krajskou.", "question": "Jakému účelu slouží program Zdravá škola?", "answers": ["Cílem programu je zoptimalizovat vývoj a rozvoj každého jednotlivce, žáka a učitele v součinnosti s rodiči a školou samotnou, po stránce tělesné, sociální i duševní"]}
{"title": "Q", "context": "V angličtině je Q zkratkou pro question = otázka, což se používá v termínech jako FAQ (často kladené otázky) či Q&A (otázky a odpovědi). Písmeno q (quintal) je taky zkratka pro metrický cent V biblistice označuje Q sbírku logií Q. V biochemii je Q symbol pro aminokyselinu glutamin. V elektrotechnice je Q označení pro kvalitu rezonančního systému, např. filtru. Ve fyzice Q je označení pro teplo. Q je označení pro elektrický náboj. V kartách je Q označení pro královnu (svrška). V kinematografii Q je krycí jméno postavy ze série o Jamesi Bondovi. Q (Star Trek) je jméno postavy a rasy ze sci-fi série Star Trek. Q je queer magazín České televize. V lékařství je Q jméno choroby – viz Q-horečka. V lingvistice je Q název pro neznělou uvulární plozivu. V literatuře Q (časopis) je britský hudební časopis Q je název historické novely od Luthera Blissetta. Q je pseudonym spisovatele Arthura Quiller-Couche. Q je jméno hlavní postavy čínské novely Skutečný příběh Ah Q spisovatele Lu Xuna. V matematice je ℚ označení množiny racionálních čísel. Q je mezinárodní poznávací značka Kataru. V soustavě SI je q značka metrického centu (100 kg). Ve vojenství je Q označení protiponorkových lodí z 1. a 2. světové války – viz Q (loď). Související články Ԛ (zastaralé písmeno neslovanské varianty cyrilice) Viz též rozcestník Q kód. Externí odkazy Galerie Q na Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Q na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Latinka Základní písmena dle ISO* Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh Ii Jj Kk Ll", "question": "Jak se v biblistice zkracuje sbírka logií Q?", "answers": ["Q"]}
{"title": "Koruna česká", "context": "Kromě oběhových mincí vydává Česká národní banka též pamětní mince, což vyhlašuje ve Sbírce zákonů: stříbrné v hodnotách 200 Kč a 500 Kč a zlaté v hodnotách 1000 Kč 2500 Kč 5000 Kč a 10000 Kč. Zlaté mince jsou vydávány v tematických řadách. Roku 2000 byla vydána mimořádná stříbrná mince se zlatou vložkou a hologramem v nominální hodnotě 2000 Kč. Výrobcem jak oběžných, tak pamětních mincí je Česká mincovna, která je smluvním partnerem České národní banky. V české mincovně byla v prosinci 2018 realizována vysokohmotnostní mince v hodnotě sto milionů Kč. S průměrem přes půl metru je tato česká mince druhou největší na světě. Českou vysokohmotnostní minci představila ČNB veřejnosti 31. ledna 2019 na slavnostní vernisáži výstavy věnované výročí 100 let československé měny na Pražském hradě. === Bankovky === Autorem podoby všech bankovek České republiky je Oldřich Kulhánek. Výrobní cena bankovek se pohybuje od 1,30 Kč (za 50 Kč) do 2,30 Kč (za 5000 Kč). (Zdroj: ČNB)[zdroj? ] Bankovky váží cca 1 g. Tisícikorunová bankovka s novými ochrannými prvky byla v roce 2008 vybrána za světovou bankovku roku. ==== Výroční a pamětní bankovky ==== Česká národní banka vydala 30. ledna 2019 klasickou oběžní stokorunovou bankovku s přetiskem ke stému výročí měnové odluky od Rakousko-Uherska. Přetisk na bankovce je s výročním logem České národní banky, které obsahuje text a letopočty \"ČNB\"; \"1919\"; \"100 let\"; \"Kč\" a \"2019\".Česká národní banka vydala 31. ledna 2019 první pamětní bankovku v nominální hodnotě 100 Kč ke 100. výročí budování československé měny. Tato pamětní zlatožlutá stokoruna o rozměrech 194 x 84 mm s portrétem ministra financí Aloise Rašína byla zhotovena podle návrhu akademické malířky Evy Hoškové. Výroční a pamětní stokoruny (2019) == Směnný kurz == Česká koruna byla v roce 2008 nejvíce posilující a poté druhou nejvíce oslabující měnou světa.Dne 7. listopadu 2013 rozhodla Česká národní banka o intervencích na devizovém trhu, kde se snažila držet kurz koruny vůči euru přibližně na hladině 27 CZK/EUR. Tyto intervence skončily 6. dubna 2017. == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Související články === Koruna československá (bankovky ČSSR) Mince v českých zemích Rakousko-uherská koruna Seznam měn Seznam měn Evropy", "question": "Jakou zkratku má haléř?", "answers": ["h"]}
{"title": "Josef Lada", "context": "Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění. Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal (k nejznámějším patří Kocour Mikeš a O chytré kmotře lišce), ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy Jaroslava Haška, dále Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy Karla Havlíčka Borovského, Erbenovy a Drdovy pohádky a další. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy. V oblasti výtvarného umění vytvořil asi 400 volných obrazů a okolo 15 tisíc ilustrací. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je v podstatě malebným slovním doprovodem k jeho známým obrázkům. Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. \"moderní pohádky\" v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec. Dne 18. června 1923 oženil s Hanou Budějickou (1888-1951) a narodily se jim dcery Alena (1925-1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl.", "question": "Ve kterém roce se oženil Josef Lada?", "answers": ["1923"]}
{"title": "Richie Faulkner", "context": "Richie Faulkner Richie Faulkner 2018Základní informace Rodné jméno Richard Ian Faulkner Narození 1. ledna 1980 (41 let) Londýn, Anglie Žánry heavy metal, hard rock Povolání hudebník Nástroje kytara Aktivní roky 2001-dosud Příbuzná témata Judas Priest, Lauren Harris Některá data mohou pocházet z datové položky. Richard Ian Faulkner (* 1. ledna 1980, Londýn, Anglie) je britský heavy metalový kytarista. Byl členem doprovodné skupiny dcery Stevea Harrise z Iron Maiden Lauren Harris a v roce 2011 nahradil K. K. Downinga ve skupině Judas Priest. Diskografie Lauren Harris – Calm Before the Storm (2008) Judas Priest – Redeemer of Souls (2014) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Judas Priest Rob Halford • Glenn Tipton • Ian Hill • Scott Travis • Richie Faulkner Bývalí členové K. K. Downing • Al Atkins • John Ellis • Alan Moore • Chris \"Congo\" Campbell • John Hinch • Les Binks • Dave Holland • Tim \"Ripper\" Owens Alba Rocka Rolla • Sad Wings of Destiny • Sin After Sin • Stained Class • Killing Machine • British Steel • Point of Entry • Screaming for Vengeance • Defenders of the Faith • Turbo • Ram It Down • Painkiller • Jugulator • Demolition • Angel of Retribution • Nostradamus • Redeemer of Souls • Firepower Záznamy Unleashed in the East • Priest...Live! • Live Meltdown • Demolition • Live in London • A Touch of Evil: Live • British Steel: 30th Anniversary Live Kompilace a sady The Best of Judas Priest • Hero, Hero • The Collection • Genocide • Metal Works • The Best of Judas Priest: Living After Midnight • Metalogy • The Essential Judas Priest • Single Cuts • The Chosen Few DVD Live in London • Electric Eye • Rising in the East • Live Vengeance '82 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba | Lidé | Spojené království Autoritní data: GND: 1163324868 | VIAF: 903153289927332770004", "question": "Jaký kytarista byl Richie Faulkner?", "answers": ["heavy metalový"]}
{"title": "Layla (zpěvačka)", "context": "Layla (zpěvačka) LaylaZákladní informace Rodné jméno Kristína Tranová Narození 1985 Žánry soul, R&B Web http://laylaworld.com/ Některá data mohou pocházet z datové položky. Layla (*1985 Bratislava, Československo) je umělecké jméno slovenské zpěvačky Kristíny Tranové. Layla zpívá v soulových a R&B písních. Je slovensko-vietnamského původu.[1] Singly Nestrácaj dych (s Majkem Spiritem), Áno či nie, I feel (s Billy Hollywoodem).[2] Reference ↑ Speváčka Layla bola online! [online]. topky.sk, 2010-04-11 [cit. 2014-03-06]. Dostupné online. (slovensky) ↑ Slovenská zpěvačka má světový videoklip! [online]. Bravo web, 2014-01-27 [cit. 2014-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-07.", "question": "Jaké je pravé jméno zpěvačky s pseudonymem Layla?", "answers": ["Kristíny Tranové"]}
{"title": "Válečná fotografie", "context": "Válečná fotografie zaznamenává fotografie z vojenských konfliktů a život ve válečných oblastech. Zobrazuje hrůzy války včetně hrdinských lidských činů. Na rozdíl od malby a kresby z války, fotografie nejsou snadno zaměnitelné, i když v některých případech bylo dokázáno, že fotografové s předměty a zobrazovanou scénou manipulovali, což má za následek, že fotografie nemusí mít zcela objektivní charakter. Vynález fotografie, který byl předložen pro veřejnost roku 1839, vedl k vytváření obrázků, které byly přesnou reprezentací světa. Roku 1859 bylo předpovězeno, že fotografie by mohla vizuálně dokumentovat budoucí války, přesně dokumentovat bitvy, pevnosti, krajiny, vojáky a vojenské důstojníky. Jak vysvětlil Louis Daguerre, vynálezce prvního komerčního fotografického procesu, obrazy vyrobené kamerou obscurou by byly \"absolutní pravdou\" a \"nekonečně přesnější než jakýkoli obraz lidské ruky.\" Fotografie skutečně byly použity pro zaznamenání historických událostí. První systematicky fotografovanou válečnou událostí, o které byla veřejnost informována prostřednictvím zpráv posílaných telegrafem, byla Krymská válka v letech 1853–1856. Nejvlivnějším reportérem byl zřejmě William Howard Russell z The Times, který si jako první novinář vysloužil označení \"válečný zpravodaj\". Prvním fotoreportérem byl Carol Szathmari, dalšími pak britští reportéři William Simpson z Illustrated London Sport, Roger Fenton, James Robertson a Felice Beato. Jejich obrázky byly tehdy v novinách otiskovány jako rytiny, protože tisk polotónových fotografií byl drahý. Díky jejich zprávám v britském tisku se rozšířila povědomost o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války, což v lednu 1855 mohlo také přispět k pádu britské vlády.", "question": "Musí mít fotografie zcela objektivní charakter?", "answers": ["Na rozdíl od malby a kresby z války, fotografie nejsou snadno zaměnitelné, i když v některých případech bylo dokázáno, že fotografové s předměty a zobrazovanou scénou manipulovali, což má za následek, že fotografie nemusí mít zcela objektivní charakter."]}
{"title": "Karolina Světlá", "context": "Karolina Světlá (vlastním jménem Johana Nepomucena Rottová, provdaná Mužáková; 24. února 1830 Praha - 7. září 1899 Praha) byla česká spisovatelka, představitelka generace májovců. Je považována za zakladatelku českého vesnického románu. Karolina Světlá pocházela ze zámožné rodiny Rottovy (firma V. J. Rott v Praze.. Jejím otcem byl obchodník Eustach Rott (1795-1869), matka Anna, rozená Vogelová (1811-1882). Měla sestru Sofii (provdaná Sofie Podlipská, 1833-1897) a bratra Jindřicha (* 1837). V mládí se jí dostalo vzdělání; kromě němčiny a češtiny ovládala také francouzštinu. Její dílo a život velmi ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou (se kterým měla platonický vztah) a s Boženou Němcovou, ze zahraničních literátů její tvorbu ovlivnila francouzská spisovatelka George Sand. Mimo to však její dílo ovlivnila i smrt její jediné dcery (podobně jako u Boženy Němcové, které zemřel syn Hynek roku 1853). Roku 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka (1821-1892), který ji také uvedl do kruhů české společnosti, kde se sblížila s Boženou Němcovou. Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte, dcery Boženky (1853). Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem bylo inspirací pro její pseudonym a život v Podještědí, kam jezdila na léto, pro její tvorbu. Od roku 1878 trpěla oční chorobou a musela svá díla diktovat. Její sekretářkou a společnicí byla její neteř Anežka Čermáková-Sluková. Karolina Světlá byla členkou několika emancipačních spolků. Roku 1871 založila tzv. Ženský výrobní spolek český, který pak i několik let řídila; cílem spolku byla pomoc dívkám z chudých rodin, vzděláním a prací. Spoluzaložila Americký klub dam, společně s Vojtěchem Náprstkem. Působila i jako novinářka, jejím hlavním tématem bylo postavení ženy ve společnosti. S manželem, profesorem Petrem Mužákem bydlela v Praze v ulici Ve Smečkách a v domě U Kamenného stolu na Karlově náměstí. Světlá chodila s hlavou plnou filozofických, historických, psychologických a přírodovědných spisů a byla přesvědčena, že ženy svými vlohami a inteligencí jednou dokáží, že jsou schopné studovat a samostatně se rozhodovat. Svým rozhledem působila na nejbližší okolí jako geniální žena, jaká se v tehdejší společnosti běžně nevyskytovala.", "question": "Kdy zemřela Karolina Světlá?", "answers": ["7. září 1899"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Z ostatních kolejí Mrzimor vychází nejlépe s Nebelvírem. Na koleji studoval např. Cedric Diggory, Mlok Scamander nebo Nymfadora Tonksová. === Nebelvír === Nebelvír (v originále Gryffindor) byl založen Godrikem Nebelvírem. Kolejními barvami Nebelvíru jsou rudá a zlatá. Erbovním zvířetem je lev. Kolejním duchem je Sir Nicholas de Mimsy-Porpington, známější pod jménem Skoro bezhlavý Nick. Ředitelkou koleje je Minerva McGonagallová, která je zároveň zástupkyní ředitele školy (od 7. dílu ředitelkou) a profesorkou přeměňování. Společenská místnost Nebelvíru se nachází v severní věži. Vstup střeží portrét Buclaté dámy a heslo, které se mění. Nebelvírská společenská místnost je malá a útulná. Nebelvír se jmenuje podle svého zakladatele Godrika Nebelvíra, který byl přítelem Salazara Zmijozela. Později se jejich cesty kvůli neshodám o vedení a budoucnosti školy rozešly. Co se týče dědiců, není žádný znám, ale předpokládá se, že to jsou Harry Potter a Neville Longbottom. Oba se totiž narodili 31. července o půlnoci, kdy je znamení lva nejsilnější. Nejmagičtější v tomto období je půlnoc. Památkou na Godrika Nebelvíra je meč posetý rubíny (Nebelvírův meč), který vyrobili skřeti, a který se zjeví a podaří vytáhnout z pochvy klobouku jen tomu, kdo patří do Nebelvíru a jen tehdy, potřebuje-li ho a prokázal-li hrdinství a odvahu. Díky tomu, že ho vyrobili skřeti, je unikátní zejména tím, že odolává všemu, co by mu mohlo ublížit nebo ho poškodit a nasává do sebe vše, co ho posilňuje. Je uložen v ředitelově pracovně a je to jediný předmět po zakladatelích Bradavic, ze kterého se nestal viteál.", "question": "Čí portrét střeží vstup do společenské místnosti Nebelvíru?", "answers": ["Buclaté dámy"]}
{"title": "Unity (herní engine)", "context": "Dlouho očekávanou funkcionalitou, která byla implementována na konci roku 2013 ve verzi 4.3 byla podpora vývoje 2D her. Do této doby museli vývojáři 2D her používat různá kreativní řešení, plná podpora 2D vývoje a řešení pomocí sprite přišlo až se zmíněnou aktualizací.[2][5] Ve stejném roce také sociální síť Facebook integrovala SDK pro hry vytvořené v Unity engine. V roce 2016 pak obě firmy společně vytvořili novou herní platformu pro PC hry.[6] Unity pak prošlo ještě mnoha úpravami a vylepšeními jednotlivých komponent (případně přidáním nových). V roce 2017 společnost začala realizovat plány pro využití enginu i mimo herní průmysl (například přidáním nového systému animací pro vytváření filmů)[7]. V roce 2018 pak byly přidáni funkce pro strojové učení, například funkce pro učení z návyků reálných hráčů. Další průlomovou funkcionalitou bylo představení Scriptable Render Pipeline (SRP) v roce 2018. Tato technologie umožňuje uživateli kontrolovat renderování pomocí C# scriptů. Původně byly nabízeny dvě možnosti - High Definition Render Pipeline (HDRP) sloužící pro vytváření ultra realistické grafiky s vysokou fidelitou pro nevyšší kategorii her, ale i pro využití v architektuře či automobilovém průmyslu.[8] Druhou možností byla Lightweight Render Pipeline (LWRP) sloužící především pro mobilní vývoj a využití s virtuální realitou.[9] LWRP byla později nahrazena univerzálnější Universal Render Pipeline (URP). V současnosti Unity také nabízí možnost vytvořit si a přizpůsobit vlastní SRP. Přehled Klíčové komponenty Herní engine je komplexní vývojové prostředí složené z různých komponent. Mezi ty stěžejní lze zařadit: Vykreslovací engine Část zajišťující renderování, tedy vykreslování reálně vypadajících obrazů na základě dat zpracovaných grafickou kartou - tvarů, materiálů, světel apod. Kromě základního vestavěného řešení poskytuje Unity pokročilejším uživatelům také možnost tento proces ovládat pomocí scriptů, díky funkcionalitě Scriptable rendering pipeline[10].", "question": "Unity je jaký typ enginu?", "answers": ["herní"]}
{"title": "Paralympijské hry", "context": "Zahrnuje to sportovce se zdravotním postižením pohybu, amputacemi, oslepnutím a mentální retardací. Paralympijské hry se konají jednou za čtyři roky vždy po olympijských hrách a řídí je Mezinárodní paralympijský výbor. Paralympijské hry jsou občas zaměňovány se Světovými hrami speciálních olympiád, které jsou však určeny pro lidi s duševním postižením. V České republice zastřešuje aktivity související s nominací na paralympiádu Český paralympijský výbor. Rekord v počtu získaných medailí z paralympiád drží Ragnhild Myklebustová z Norska, která na zimních paralympijských hrách 1988, 1992, 1994 a 2002 získala v severském lyžování dohromady 22 medailí, z nichž 17 bylo zlatých. Následující sporty jsou v současnosti na programu letních paralympijských her: Lukostřelba Atletika Boccia Cyklistika Paradrezura Fotbal (5-a-side) Fotbal (7-a-side) Goalball Judo Powerlifting Veslování Vodáctví Střelba Plavání Stolní tenis Volejbal (sezení) Basketbal (. vozíčkáři) Šerm (vozíčkáři) Ragby (vozíčkáři) zvedání činek Tenis (vozíčkáři) Následující sporty jsou v současnosti na programu zimních paralympijských her: Alpské lyžování Hokej (lední sáně) Severské lyžování Biatlon Běh na lyžích Curling (vozíčkáři)", "question": "Kdo drží rekord v počtu získaných medailí z paralympiád?", "answers": ["Ragnhild Myklebustová"]}
{"title": "České aerolinie", "context": "V roce 1998 byly otevřeny linky do Osla, Nice a Boloně. 2000–2010, SkyTeam Letoun ATR-42-500 ČSA v barvách aliance SkyTeam (2013) V roce 2000 ČSA zahájily přímý prodej letenek prostřednictvím internetu a byla ukončena přeprava cestujících pomocí letadel sovětské výroby. Dne 25. března 2001 vstoupily ČSA do aliance SkyTeam. Byla obnovena také linka z Prahy do Brna a Mošnova u Ostravy. V roce 2003 byla linka na brněnské letiště zrušena a v roce 2005 kvůli konkurenci znovu obnovena. V roce 2001 se ČSA rozhodly o koupi osmi německých plánovaných letounech Fairchild Dornier 728 s kapacitou přibližně 50-100 cestujících, projekt Dornieru nakonec zkrachoval.[24]Airbus A321 ČSA ve starém zbarvení, 2008V roce 2005 byla do flotily zařazena. první dvě letadla Airbus A320-200, registrací OK-GEA a OK-GEB, jména \"Rožnov pod Radhoštěm\" a \"Strakonice\", na krátké až střední tratě a dvě letadla Airbus A321-200, registrací OK-CEC a OK-CED na charterovou dopravu. V roce 2006 ČSA přepravily rekordních 5,5 milionů cestujících[25] a obdržely 3 nové A320 registrací OK-LEE, LEF a LEG. Na jaře roku 2007 ČSA obdržely první dvě nová letadla typu Airbus A319-100. V tomto roce ČSA zavedly novinku – internetové odbavení, které je rychlejší než standardní odbavení na letišti. V průběhu roku 2008 obdržely ČSA postupně další čtyři nová letadla Airbus A319-100. Finanční situace společnosti se k roku 2008 prudce zhoršila, i přes účetní zisk 1,1 miliardy korun z prodeje nemovitostí v areálu Jih se vlastní kapitál propadl o 1,1 miliardy korun na pouhých 102 milionů korun.[26] Bylo vypsáno výběrové řízení na prodej. ČSA, nicméně v roce 2009 vláda po dohodě s odbory od prodeje odstoupila.[27][28] V květnu 2009 vláda v demisi schválila příspěvek 27,2 milionu korun na odstranění ekologických škod, které svou činností způsobily. České aerolinie na ruzyňském letišti, kde byla zjištěna kontaminace pozemků chlorovanými uhlovodíky a ropnými uhlovodíky.[29] V roce 2009 dle analýzy Arthur D Little dosahovaly platy některých pilotů přes 350 tis Kč a odbory pilotů na základě kolektivní smlouvy odmítaly jejich snížení, ačkoliv ztráta firmy v daném roce dosahovala 3,5 miliardy Kč. Kolektivní smlouva podepsaná pod Tvrdíkovým vedením zároveň pilotům garantovala každoroční patnáctiprocentní růst. V září 2007 společnost představila internetový prodejní systém Click4Sky, který měl konkurovat nízkonákladovým leteckým společnostem, provozovatelem byla dceřiná společnost ClickforSky. Společnost nabízela lety do převážně evropských destinací za jednotnou cenu včetně poplatků a tax, a přeprodávala tak volné kapacity letů ČSA.", "question": "Jaká je zkratka pro České aerolinie?", "answers": ["ČSA"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Na rozdíl od svého nejbližšího příbuzného, speed metalu, je tento styl o dost agresivnější a spontánnější. Jde o významný přechod z jedné metalové kategorie do druhé, která je ovlivněna i jinými styly, jako např. klasickou hudbou a jazzem. Thrash metal je založený na rychlém tempu, rychlých či komplikovaných rytmicky sekaných kytarových riffech, občas na pozadí kytarových sól. Právě rychlost a členitá rytmická struktura skladeb je to, co běžně definuje thrash metal. Také se vyznačuje rychlým, intenzívním bubnovaním (thrashoví bubeníci často používají dvojpedálové bicí). Začátkem 90. let minulého století dosáhl thrash metal svého vrcholu popularity, která následně začala klesat. Kapely co zůstaly věrné stylu, další nové kapely a obrovská masa příznivců (známí jako thrasheri) ho udržují při životě dodnes. Poprvé byl termín thrash metal použit v recenzi na album Spreading the Disease (1985) od skupiny Anthrax. Právě Anthrax byli v osmdesátých letech, spolu se skupinami jako Slayer, Exodus a Testament, Metallica a Megadeth považováni za průkopníky thrash metalu. Mezi vůbec nejklasičtější alba jsou všeobecně považována hlavně Reign in Blood (1986) od Slayer, dále Master of Puppets (1986) od Metallicy, deska Among The Living (1987) od Anthrax, debut Bonded by Blood (1985) od Exodus a z Evropy hlavně Eternal Devastation (1986) od Destruction nebo Pleasure to Kill (1986) od Kreator.", "question": "Kdy dosáhl trash metal vrcholu popularity?", "answers": ["Začátkem 90. let minulého století"]}
{"title": "Lomonosovova univerzita", "context": "Moskevská státní univerzita M. V. Lomonosova (rusky М г у и М В Л; Moskovskij gosudarstvennyj universitet imeni M. V. Lomonosova; zkratka MGU, anglicky Moscow State University) je nejstarší a největší univerzita v Rusku. Sídlí v Moskvě. == Historie == Pod názvem Imperátorská moskevská univerzita byla založena 25. ledna 1755 na popud carevny Alžběty Petrovny. Její založení mezi jinými inicioval a značnou měrou na něm participoval ruský vědec, přírodovědec a polyhistor Michail Vasiljevič Lomonosov, který byl také jejím prvním rektorem, podle vzoru univerzity v Götingen. Univerzitu, která měla vychovávat především mládež neurozeného původu, tvořily původně tři části – filosofie, práva a medicina. Koncem 18. století univerzita dosáhla vysoké úrovně především v přírodních vědách a matematice, v jejích vědeckých i výukových programech dominovaly ideje osvícenství. V roce 1804 nový statut rozšířil autonomii univerzity; tu následně car Mikuláš I. omezil, volnomyšlenkářské ideje na univerzitě však zůstaly stále živé. V roce 1883 byl schválen nový statut výuky, kterým bylo jednak rozšířeno spektrum vědeckých výzkumů, jednak změněn systém vedení univerzity. Reforma cara Alexandra II. v roce 1884 opět universitě odebrala autonomii výuky. Po roce 1917 se universita stala státní školou a byla podrobena reorganizaci.", "question": "Sídlí Lomonosova univerzita v Berlíně?", "answers": ["Sídlí v Moskvě."]}
{"title": "Gilotina", "context": "Gilotina (zast. guillotina, z francouzského guillotine) je popravčí stroj, využívaný nejvíce v době Francouzské revoluce. Odsouzencovu hlavu stíná železná sekera s šikmým ostřím. Poměrně značná hmotnost sekery zajišťuje dostatečnou razanci jejího dopadu. Poprava gilotinou je vedle popravy mečem jedním ze základních způsobů dekapitace neboli stětí. Pro svoji rychlost a spolehlivost se považovala za mnohem humánnější způsob popravy. Své jméno dostala gilotina podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto popravčího stroje - francouzského lékaře Dr. Guillotina. Určitě není jejím přímým vynálezcem, neboť popravčí stroje pracující na podobném principu se užívaly v Německu, Velké Británii a Itálii již před rokem 1300. První gilotina spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792 za Velké francouzské revoluce. Byla prosazena J. I. Guillotinem a dr. Louisem. Stroji se nejdříve říkalo \"louison\" a \"louisette\". Nakonec se ustálil název gilotina. Popravy gilotinou byly veřejné a proto dne 21. srpna téhož roku byla gilotina instalována na pařížském náměstí du Carrousel, kde stála až do 7. května 1793. Při příležitosti popravy francouzského krále byla krátce převezena na Náměstí Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo. Přesto se veřejné popravy ve Francii konaly až do roku 1939, poslední veřejná poprava se konala 17. června toho roku. Gilotinou se popravovalo i ve francouzských koloniích, Švýcarsku, Švédsku, Belgii, Německu a Řecku. Dnes se tento způsob popravy již pravděpodobně nepoužívá. Posledním oficiálním popraveným byl Hamida Djandoubi, 10. září 1977. Dne 9. října 1981 byl trest smrti ve Francii zrušen. Odsouzenec je připoután na pohyblivou dřevěnou desku (bascule) tak, aby jeho hlava přečnívala přes její okraj. Pak se deska překlopí do vodorovné polohy a nasune do prostoru pod pár vysokých sloupů, mezi nimiž se v kovových kolejničkách pohybuje čepel gilotiny (tedy vlastní sekera), ke které je připevněno zhruba šedesát kilogramů těžké závaží.", "question": "Co je gilotina?", "answers": ["popravčí stroj"]}
{"title": "Občanské fórum", "context": "Klaus tak byl prvním a zároveň posledním předsedou OF. Slovo fórum navrhl Jan Urban, neboť se inspiroval východním Německem a jeho Neues Forum (Nové fórum), adjektivum občanské přidal Václav Havel. Logem Občanského fóra bylo modré písmeno O se vmalovanýma modrýma očima a červeným úsměvem a červené písmeno F. Logo vzniklo 25. listopadu 1989 na základě neformální jednodenní rychlosoutěže mezi středními a vysokými školami vyhlášené Občanským fórem. Vybráno bylo logo, jehož autorem byl student prvního ročníku Vysoké školy uměleckoprůmyslové, oboru písma a knižní kultury, grafik Pavel Šťastný, tehdy ve věku 24 let. Návrh prý vznikl čtvrt hodiny před uzávěrkou soutěže jako jeden z žertů, kterými se studenti bavili, když došli k názoru, že žádný návrh seriózního, technického loga již nestačí nikdo zpracovat. Pavel Šťastný pak navrhoval veškerou grafiku pro Občanské fórum, včetně grafiky návrhu ústavy. I díky úspěchu tohoto loga se stal též autorem log pro Datart, E-Gate, Seznam.cz, Slovanský dům a Banánové rybičky. Občanská demokratická aliance - V roce 1990 kandidují její členové na kandidátkách Občanského fóra. Později strana působí samostatně. Občanská demokratická strana - Vznikla roku 1991 při definitivním rozštěpení OF. Jejím vůdcem se stal Václav Klaus. Občanské hnutí - Vzniklo roku 1991 při definitivním rozštěpení OF z tzv. Liberálního klubu Občanského fóra. Strana se později přejmenovala na Svobodné demokraty a ještě později se sloučila s Národními socialisty. Strana pro otevřenou společnost - Po neúspěchu ČSNS ve volbách v roce 1996 odcházejí roku 1997 někteří Svobodní demokraté ze strany a v roce 1998 vytvářejí Stranu pro otevřenou společnost. SUK, Jiří. Občanské fórum: Listopad - prosinec 1989. 2. díl. Dokumenty. Brno : Doplněk, 1998. 328 s. ISBN 80-85270-78-1, ISBN 80-7239-007-4. Sametová revoluce Václav Havel Občanské fórum Trutnov Zrychlený tep dějin Marta Kubišová Kruh nezávislé inteligence Obrázky, zvuky či videa k tématu Občanské fórum ve Wikimedia Commons Projekt Ústavu pro soudobé dějiny k roku 1989: fotografie, videa, plakáty, dokumenty, chronologie událostí, sametový kýč Občanské fórum Pořad Českého rozhlasu Plus Ekologická osina v polistopadové vládě, obsahuje velké množství unikátních rozhlasových záznamů z let 1989 až 1992, zabývá se okologickou politikou.", "question": "Kdo byl zvolen jediným předsedou OF?", "answers": ["Václav Klaus"]}
{"title": "Bitva u Zamy", "context": "Bitva u Zamy byla svedena 19. října roku 202 př. n. l. Byla poslední a rozhodující bitvou druhé punské války. Římská armáda vedená Publiem Corneliem Scipionem (Africanem) porazila kartaginské vojsko pod velením Hannibala. Krátce po této porážce požádal kartaginský senát o mír. == Před bitvou == Po návratu Hannibala z Itálie v roce 203 př. n. l. doufali Kartaginci ve zmírnění tvrdých mírových podmínek stanovených Římany. Hannibal vyslal vyjednávače do Scipionova tábora, kteří ale svůj úkol nesplnili. Scipio je přesto nechal volně odejít ze svého tábora, což bylo neobvyklé. Přitom si všimli, že Římané neoplývají příliš silnou jízdou. Hannibal se proto odhodlal k bitvě, aniž by se dozvěděl, že Scipiona ještě krátce před bitvou posílil numidský náčelník Massinissa s téměř 6000 jezdci. Massinissa sice bojoval na počátku války po boku Kartaginců, avšak kvůli svatbě svého konkurenta, numidského krále Syfaka, s dcerou Hasdrubala Giscona, která byla původně přislíbena právě Massinissovi, ochotně změnil strany a přidal se k Římanům. == Průběh bitvy == Zama byla jedinou bitvou druhé punské války, ve které Římané postavili do pole méně pěchoty než Hannibal. Naproti tomu římská a numidská jízda početně převyšovala kartaginskou. Hannibal umístil do první linie kolem 80 válečných slonů, kteří ale byli málo trénovaní. Jeho pěchota byla odstupňována do tří řad. První dvě linie měly za úkol římské legionáře nejprve vyčerpat a uvést v nepořádek. Veteráni, kteří provázeli Hannibala během jeho tažení v Itálii, tvořili poslední řadu a jejich cílem bylo přivodit vlastní rozhodnutí bitvy. Bitva byla zahájena překvapivým Scipionovým manévrem: Na místo obvyklého šachovnicového uspořádání byly jednotlivé manipuly seřazeny za sebe, takže mezi nimi vznikly kolmo k bitevní linii značné mezery. Těmi později prošla většina válečných slonů, kteří byli vyplašení strašlivým rámusem a řevem Římanů, aniž by jim přitom způsobili vážnější škody.", "question": "Kdo vedl Kartagince v bitvé u Zamy?", "answers": ["Hannibala"]}
{"title": "Oscar", "context": "V historii předávání cen byl nejvícekrát nominován právě Walt Disney (59×), z žijících osobností pak skladatel filmové hudby John Williams (48×). Dvěma hercům a dvěma herečkám se podařilo získat Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli dvakrát po sobě. Z hereček to byly Luise Rainerová (1936-1937) a Katharine Hepburnová (1967-1968), z herců Spencer Tracy (1937-1938) a Tom Hanks (1993-1994). Žena, která získala nejvíce Oscarů, je kostýmní výtvarnice Edit Head - odnesla si jich 8, nominací měla dokonce 35. Nejvíce Oscarů za nejlepší makeup - celkem 7 - získal Rick Baker. V roce 1969 se poprvé a zatím naposled stala remíza, při které Oscara za nejlepší herečku získaly herečky Katharine Hepburnová a Barbra Streisandová. Katharine Hepburnová je nejúspěšnější herečka - získala 4 Oscary, všechny za nejlepší herečku v hlavní roli. Nejvíce Oscarů za režii získal John Ford - čtyři. Herci černé pleti mají zástupce např. v Hattie McDanielové (Jih proti severu, 1939), dále Sidney Poitier (Lilies of the Field, 1963) či Jennifer Hudsonová (Dreamgirls, 2006). Za nejlepší výkon v hlavní roli jak v mužské tak v ženské kategorii poprvé triumfovali až v roce 2001 - tehdy sošku získali Halle Berry (Monster's Ball) a Denzel Washington (Training Day). Meryl Streepová má největší počet nominací na Oscara (18). Proměnila ale zatím jen 3. Nejúspěšnějším Čechem je Miloš Forman - získal 2 Oscary (Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus). Alfred Hitchcock nikdy Oscara nezískal, až v roce 1967. Oscar za celoživotní dílo. Okomentoval slovy: \"Thank you.\" Steven Spielberg byl 20 let brán jako nejlepší režisér a producent Hollywoodu (jen za produkci byl nominován 8×), teprve až v roce 1994 získal Oscara za Schindlerův seznam. Martin Scorsese 5× prohrál. Až v roce 2007 Oscara získal za film Skrytá identita. Roberto Benigni získal v roce 1997 Oscara za nejlepší cizojazyčný film a také za nejlepší herecký výkon v hlavní roli.", "question": "Kdo má dosud nejvyšší počet nominací na Oscara?", "answers": ["Meryl Streepová"]}
{"title": "Boris Leonidovič Pasternak", "context": "Boris Leonidovič Pasternak (Б Л П, 10. února 1890, Moskva – 30. května 1960) byl ruský básník a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1958. Narodil se v umělecké rodině židovského původu. Jeho matka Rosalia Isidorovna Pasternaková (rozená Kaufmanová) byla klavíristka a otec Leonid Osipovič Pasternak akademický umělec na Petěrburské akademii umění. Boris Pasternak měl dvě sestry a bratra. Častými hosty Pasternakových rodičů byli různí ruští umělci, mezi ty nejznámější patřil například Lev Nikolajevič Tolstoj. Roku 1908 skončil gymnázium a pokračoval ve studiu práv na Moskevské univerzitě, roku 1912 studoval krátce i v Marburgu v Německu. Po návratu do Ruska založil společně s přáteli nakladatelství Lyrika, v němž také otiskl několik svých básní. Pasternak byl jedním ze zakládajících členů futuristické skupiny Centrifuga. Vliv na jeho tvorbu mělo především dobré rodinné zázemí a možnost setkávat se s významnými osobnostmi (zejména na něj zapůsobil R. M. Rilke). Za román Doktor Živago, který psal mezi lety 1945–1955, byl vyloučen ze svazu spisovatelů, hrozilo mu odebrání sovětského občanství a vyhnání na Sibiř.", "question": "Ve kterém městě se narodil spisovatel Boris Pasternak?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Sám v této otázce zřejmě neměl zcela jasno, o čemž svědčí vyjádření v předmluvě k hebrejskému vydání Totemu a tabu z roku 1930: \"Žádný ze čtenářů této knihy se nebude moci tak snadno vmyslet do citového rozpoložení autora, který nerozumí svatému jazyku, náboženství otců – jako každému jinému – je zcela odcizen, nacionalistické ideály nemůže sdílet, a přece nikdy nezapíral příslušnost ke svému národu, svůj svéráz pociťuje jako židovský a nepřeje si, aby tomu bylo jinak. Zeptali-li bychom se jej: co je na tobě židovského, když jsi se vzdal všech těchto věcí, jež jsi měl se svými soukmenovci společné? – potom by odpověděl: ještě velmi mnoho, pravděpodobně to hlavní. Avšak toto podstatné by v současné době nedokázal vyjádřit jasnými slovy.\" Otec i matka pocházeli z Haliče, z území dnešní Ukrajiny (matka z města Brody, centra chasidské kultury). Okolo data jeho narození panují nejasnosti. Určitě se narodil nějakého šestého dne roku 1856, ale zda to bylo v květnu, jak se oficiálně uvádí, je nejisté. Až do roku 1931 toto datum všichni považovali za nesporné, ale tehdy radní v Příboře chtěli na počest rodáka vytvořit pamětní desku a po nahlédnutí do obecní matriky zjistili, že písař jasně poznačil 6. březen. V rodinné bibli otec zaznamenal narození na úterý měsíce roš chodeš roku 5616 (po nesmírně složitém výpočtu z židovského letopočtu se dojde k datu 6. května), ovšem možná jen proto, aby mezi svatbou a narozením prvního dítěte bylo 9 měsíců. Freud se původně nejmenoval Sigmund, ale Sigismund. Změnil si jméno na studiích kvůli svému příbuznému, který se jmenoval rovněž Sigismund. Octave Mannoni však upozornil, že změna jména mohla mít hlubší psychologické motivy a že podobně později začal používat slovo narcismus namísto správného narcissismus. Podle rodinné legendy, kterou Freud připomíná ve Výkladu snů (při analýze snu o strýci Josefovi), jakási selka po jeho narození prorokovala jeho matce, že \"právě darovala světu velkého muže\". Freudova matka byla třetí ženou jeho otce (obě manželky před ní záhy zemřely), když se Sigismund Freud narodil, měl už dva dospělé nevlastní bratry.", "question": "Kolik dětí měl Sigmund Freud?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Zlín", "context": "Zlín (německy Zlin, v letech 1949-1990 Gottwaldov) je statutární město na východě Moravy. Leží v údolí řeky Dřevnice na rozhraní Hostýnských a Vizovických vrchů. Je centrem Zlínského kraje a má přibližně 75 tisíc obyvatel. První písemná zmínka o osadě Zlín pochází z roku 1322, kdy jej koupila královna Eliška Rejčka a věnovala brněnskému klášteru. Zlín byl řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Městská práva dostal v roce 1397 - patřilo mezi ně právo pořádat trhy, vařit pivo, i právo hrdelní. Za třicetileté války se obyvatelé Zlína účastnili valašského protihabsburského povstání. V roce 1622 byl vypálen zlínský zámek a okolní stavení a statky zplundrovány. Město se v 19. století nacházelo na rozhraní tří moravských národopisných oblastí Valašska, Slovácka a Hané. Nejblíže mělo svým charakterem k Valašsku. Až do konce 19. století se Zlín příliš nelišil od jiných malých valašských středisek, např. sousedního města Vizovice. Zlín byl sídlem panství. Další panské sídlo se nacházelo v tehdy samostatném městečku Malenovice, které je dnes městskou částí Zlína. Zlínské panství vystřídalo řadu majitelů - k těm známějším patří Šternberkové v době předhusitské, Tetourové v 15.-16. století, Rottalové po třicetileté válce, později Szerenyové a Brettonové.", "question": "V údolí které řeky leží město Zlín?", "answers": ["Dřevnice"]}
{"title": "Britská akademie filmového a televizního umění", "context": "Britská akademie filmového a televizního umění Britská akademie filmového a televizního uměníZákladní údaje Datum založení 1947 Adresa sídla Piccadilly 195, Londýn, W1J 9LN, Spojené království Identifikátory Oficiální web www.bafta.org Některá data mohou pocházet z datové položky. Britská akademie filmového a televizního umění (anglicky The British Academy of Film and Television Arts, BAFTA) je britská organizace, která každoročně udílí ceny za film, televizi, dětský film a média. Organizace byla založena v roce 1947 jako Britská filmová akademie. V roce 1958 se spojila se Společností televizních producentů a režisérů a vytvořily společně Společnost filmu a televize, která byla později v roce 1976 přejmenována na Britskou akademii filmového a televizního umění. Hlavní sídlo BAFTY je na Piccadilly v Londýně, ale má zároveň i menší sídla v severní Anglii, Skotsku, Walesu, New Yorku a Los Angeles. Podoba ceny BAFTA je druh divadelní masky navržené americkým sochařem Mici Cunliffem. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku British Academy of Film and Television Arts na anglické (zjednodušené) Wikipedii. Související články Filmová cena Britské akademie Televizní cena Britské akademie Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Britská akademie filmového a televizního umění na Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální internetové stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: ISNI: 0000 0001 2325 0852 | LCCN: no98056521 | VIAF: 148061978 | WorldcatID: lccn-no98056521 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Film | Spojené království", "question": "Jaká je zkratka Britské akademie filmového a televizního umění?", "answers": ["BAFTA"]}
{"title": "Park Range", "context": "Park Range je pohoří v severozápadní části Colorada, částečně zasahuje i do Wyomingu, ve Spojených státech amerických. Je součástí jižní části amerických Skalnatých hor. Pohoří se rozkládá od severu k jihu v délce okolo 170 km. Pohoří vystupuje poměrně strmě z Koloradské plošiny (respektive Roanské plošiny) a tvoří v dané oblasti významnou klimatickou bariéru. Východně se nachází údolí řeky North Platte a za ním pohoří Medicine Bow Mountains. Nejvyšším bodem Park Range je Mount Zirkel (3 712 m). == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Park Range ve Wikimedia Commons", "question": "Ze které plošiny vystupuje pohoří Park Range?", "answers": ["Koloradské plošiny"]}
{"title": "Hudba", "context": "Hudba je termín, který označoval hru na strunný nástroj (odtud hudebník). Později se termín začal používat ve stejném kontextu jako muzika (odtud muzikant) Hudba je organizovaný systém zvuků. Výběr zvuků, jejich rytmické členění a jejich uspořádání určují kvalitu, funkci a estetické působení hudby. Toto estetické působení hudby se může uplatnit pouze v rámci historicky proměnných pravidel a dobového vkusu. Hudba byla velmi dlouho vázána na ritus a za samostatné umění byla uznána poměrně pozdě. Odborná disciplína, která zkoumá hudbu a vše, co je s ní spojené, se nazývá muzikologie nebo též hudební věda. Existuje mnoho různých teorií o vzniku hudby. Vzhledem k tomu že na rozdíl od ostatních druhů umění se u hudby nelze příliš spolehnout na přímé důkazy, jsou tyto teorie nutně částečně spekulativní. Existují následující názory: Hudba vznikla jako doprovod společné práce a za účelem socializace. Rytmická složka hudby pomáhá udržovat pracovní tempo. Hudba se vyvinula napodobováním přírodních zvuků, například zpěvu ptáků. Její povaha je tedy mimetická. Pro tento pohled hovoří pojetí hudby v některých primitivních kulturách. Hudba se vyvinula společně s řečí (nebo je jako jakýsi prajazyk). Tato teorie je založena na povaze tzv. tónových jazyků (například čínština), kde se význam vyjadřuje velkou měrou pomocí melodie. Ačkoliv pro žádnou z těchto teorií neexistují nezvratné důkazy, je třeba si uvědomit, že se navzájem nevylučují. Důvodem odlišného pojetí hudby v různých kulturách může být také právě rozdílný zdroj jejího vzniku. Libozvučnost je spíše sociální konstrukt a není vrozená. Hudba však, oproti tradovanému mínění, neposkytuje zlepšení jazykových a matematických schopností. Hudba se dá dělit do kategorií podle různých kritérií. Mezi nejčastější dělení patří následující: Podle vztahu ke spiritualitě: Duchovní – váže se k duchovnu, náboženství Světská – zahrnuje ostatní témata, náměty. Spadá sem hudba koncertantní, milostná, taneční. Podle původu: Umělá – je výsledkem práce konkrétního jednotlivce či skupiny Lidová – autor zde není znám, tato hudba se samovolně časem dotváří a mění Podle záměru autora: Artificiální (umělecká) - Autor se snaží do hudby vložit vysokou uměleckou a estetickou hodnotu (např. J. S. Bach, W. A. Mozart, Franz Liszt, Fryderyk Chopin). Nonartificiální (neumělecká) - Autor se nesnaží o vysoké umělecké a estetické cíle.(Jejím účelem je zabavit publikum) Tyto kategorie jsou samozřejmě orientační a nejsou proto striktně oddělené, naopak často se vyskytují i jejich kombinace, například lidová duchovní hudba (gospel).", "question": "Jak se nazývá odborná disciplína zkoumající hudbu?", "answers": ["muzikologie nebo též hudební věda"]}
{"title": "NASA", "context": "Ve Spojených státech od roku 1915 výzkum v oblasti letectví zaštiťoval Národní poradní výbor pro letectví (NACA, National Advisory Committee for Aeronautics) Od roku 1946 se NACA věnovala také experimentům s raketoplány, jako byl nadzvukový Bell X-1. V první polovině 50. let se pozornost NACA a dalších (vojenských) institucí obrátila ke kosmickému výzkumu, především vypuštění první umělé družice Země. Program Vanguard vojenského námořnictva se však zdržel a náhradní armádní Explorer 1 byl předstižen sovětským Sputnikem. Šok ze zpochybnění americké technologické nadřazenosti vedl americkou vládu k rozhodné akci. Dne 29. července 1958 americký prezident Eisenhower podepsal \"National Aeronautics and Space Act\", zákon, kterým vznikl Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). V NASA se soustředil veškerý nevojenský vesmírný výzkum. Vývoj vojenským vesmírných prostředků dostala za úkol současně založená Agentura pro pokročilé výzkumné projekty (ARPA, dnes DARPA). NASA začala fungovat 1. října 1958, přičemž převzala veškeré zaměstnance a objekty NACA - čtyři laboratoře a zhruba 8000 zaměstnanců. Do NASA přešel rovněž personál a prostředky armádní ABMA a části Námořní výzkumné laboratoře. První programy NASA byly zaměřeny na výzkum letů člověka do vesmíru. Program Mercury, zahájený v roce 1958, měl za cíl hlavně zjistit, zda člověk může přežít ve vesmíru. 5. května 1961 uskutečnil Alan Shepard balistický skok v kabině Mercury-Redstone 3 a 20. února 1962 se John Glenn stal prvním Američanem, který obletěl zeměkouli v kosmické lodi Mercury-Atlas 6. Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května 1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise.", "question": "Jak se skráceně nazývá Národní úřad pro letectví a kosmonautiku?", "answers": ["NASA"]}
{"title": "Císař a tambor", "context": "Císař a tambor je česká filmová pohádka režiséra Václava Křístka z roku 1998 natočená na motivy pověstí o císaři Josefovi II., který se v převlečení za tovaryše potuloval mezi svými poddanými. == Obsazení == == Tvůrci == Námět: Václav Křístek na motivy pověstí o císaři Josefu II. Scénář: Václav Křístek Hudba: Jan Hrubý Zvuk: Milan Polášek Kamera: Martin Duba Režie: Václav Křístek Další údaje: barevný, 76 min, pohádka Výroba: Česká televize, 1988 == Děj == Císař Maxmilián se vydává v přestrojení ze zámku mezi poddaný lid, aby poznal jeho život. Během jedné ze svých četných vycházek se setká s císařským tamborem, který se vrací z vojny. Společně pak zažívají všelijaká dobrodružství. Potkají lupiče, narazí na lidskou hloupost a setkají se i s věrolomností, která je téměř přivede až před kata. Nepříliš růžové vyhlídky na budoucnost v dobré obrátí láska. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Císař a tambor na FDb Císař a tambor v Česko-Slovenské filmové databázi Císař a tambor na Kinoboxu.cz Císař a tambor na ČT Císař a tambor v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Ve kterém roce byla natočená česká filmová pohádka Císař a tambor?", "answers": ["roku 1998"]}
{"title": "Termální lázně Chrastava", "context": "Termální lázně Chrastava jsou veřejné lázně, které byly v roce 2012 otevřeny v blízkosti města Chrastava na Liberecku. Lázně využívají minerální vodu z vrtu, ta je následně ohřívána na teplotu 32 °C až 36 °C. Areál se nachází přímo u silnice první třídy I/13. == Historie == S projektem výstavby chrastavských termálních lázní přišla společnost Dům pohody již v roce 2008. Lázně měly být původně otevřeny v červnu 2010, kvůli problémům s financováním a stavebním komplikacím se ale zahájení jejich provozu postupně odkládalo, nejprve na začátek roku 2011, následně na květen 2012. Slavnostní otevření lázní se nakonec uskutečnilo 3. prosince 2012 za účasti chrastavského starosty Michaela Canova a chrastavských občanů.Výstavba první etapy stála 100 milionů korun, přičemž šedesát z nich pokryla evropská dotace. Druhá etapa stavby, zahrnující dětský bazén nebo sportovní halu, by měla být dokončena na jaře 2013. Stát by měla dalších 120 milionů. == Vybavení == Hlavní areál lázní disponuje jedním vnitřním a dvěma venkovními bazény. Vnitřní bazén je naplněn vodou z vrtu o teplotě 32-35 °C. V objektu se nachází ještě vířivka, sauna, pára, turecké masáže hammam a relaxační multifunkční vany se širokým využitím. Občerstvení je zajištěno v suchém i vodním baru. Součástí areálu jsou rovněž dva hotely a restaurace. Do budoucna je plánováno vybudování jízdárny, kempu nebo prostoru pro rybaření. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Termální lázně Chrastava ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Kudy z nudy", "question": "Proč se otevřeli termální lázně Chrastava až v roce 2012?", "answers": ["kvůli problémům s financováním a stavebním komplikacím"]}
{"title": "Lucembursko", "context": "Lucemburské hrabství vzniklo roku 963 a na vévodství bylo povýšeno roku 1354 Karlem IV. Ten byl zároveň českým králem. Na český trůn se Lucemburkové dostali v roce 1310, kdy se Jan Lucemburský oženil s Eliškou Přemyslovnou. Po dlouhém období nadvlády jiných zemí získalo Lucemburské velkovévodství samostatnost v 19. století. Lucembursko zpočátku vystupovalo jako neutrální země. Po opakovaném obsazení ze strany Německa však bylo nuceno tento stav změnit. Po druhé světové válce stálo Lucemburské velkovévodství u zrodu Severoatlantické aliance, Organizace spojených národů a Evropského hospodářského společenství. Související informace naleznete také v článku Geografie Lucemburska. Lucembursko se dělí na dvě dost odlišné části: Oesling - část na severu tvoří přibližně třetinu území státu. Nachází se zde Porýnská břidličnatá vrchovina, která je součástí Středoněmecké vysočiny. Průměrná nadmořská výška této oblasti je 400-500 m n. m. a nejvyšším vrcholem je současně nejvyšší hora celého velkovévodství Kneiff (560 m n. m.). Krajina je tvořena náhorní rovinou rozdělenou koryty řek, jako jsou Saner, Clerf nebo Wiltz. Velká část oblasti je pokryta lesy, v okolí řek se nacházejí bažiny a rašeliniště. Gutland (francouzsky: Bon Pays) - kopcovitá krajina zaujímá střední a jižní část státu. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 250-300 m n. m. Nejvyšší kopce se nacházejí na jihozápadě, nejvyšší hora oblasti je Mont-Saint-Jean se 472 metry. Krajina je tvořena pískovci, vápenci a dolomity, jsou zde také bohatá naleziště rud. Zdejší půda je úrodná, zejména u řeky Mosely, kde se nachází rozsáhlé vinice. V Lucembursku je bohatá říční síť a až na říčku Korn náleží všechny do povodí největší lucemburské řeky Mosely, která svým tokem vytváří přírodní hranici mezi Lucemburskem a Německem. Mosela má sice největší průtok, ale nejdelší je se 160 km řeka Sauer (nebo také Sû). Národní řekou je Alzette. Spolu s Moselou vytváří východní hranici státu řeky Sauer a Our. Přes třetinu země zaujímají lesy, které se vyskytují především v oblasti Oesling, zatímco Gutland na jihu je využíván spíše zemědělsky. Lesy jsou zejména listnaté, jehličnaté stromy byly vysázeny na začátku 19. století. Z živočichů zde žijí jeleni, srnci, kanci, lišky, kuny, bažanti, různí draví ptáci, čápi a většina zvěře je chráněna. Východní část Oeslingu, kde se nachází turisticky atraktivní Malé lucemburské Švýcarsko, je součástí přírodního parku zasahujícího i do Německa. Hlavní město Lucemburk je zároveň největším městem v zemi. Mezi další důležitá sídla patří Esch-sur-Alzette, Echternach, Diekirch, Differdange, Dudelange a Sanem.", "question": "Kolik poslanců má parlament v Lucembursku?", "answers": ["60"]}
{"title": "Jean Baptiste Perrin", "context": "Jean Baptiste Perrin [žán batist perén] (30. září 1870, Lille, Francie - 17. dubna 1942, New York, USA) byl francouzský fyzik. V roce 1926 obdržel Nobelovu cenu za výzkum nespojitých stavů hmoty, zejména za objev sedimentační rovnováhy, čímž dokázal teorii o atomové struktuře hmoty. Les principes. Exposé de thermodynamique (1901) Traité de chimie physique. Les principes (1903) Les preuves de la réalité moléculaire (1911) Les atomes (1913, 1936) Matiè et Lumiè (1919) Les éléments de la physique (1929) L'. orientation actuelle des sciences (1930) Les formes chimiques de transition (1931) La recherche scientifique (1933) Grains de matiè et grains de lumiè (1935) L'organisation de la recherche scientifique en France (1938) À la surface des choses (1940-1941) La science et l'espérance (1948)", "question": "Kde se narodil Jean Baptiste Perrin?", "answers": ["Lille"]}
{"title": "Březen", "context": "Březen je podle gregoriánského kalendáře třetí měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází z rašení bříz a začátek březosti zvířat. V období kolem 21. března nastává jarní rovnodennost. Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu protíná světový rovník - přechází z jižní polokoule na severní. Původně byl březen v římském kalendáři první měsíc v roce. Březen začíná vždy stejným dnem v týdnu jako listopad a v nepřestupný rok jako únor. Bouřka v březnu klade na dobrý rok. Březen bez vody, duben bez trávy. Březen hřmí - květen sněží. Březen, za kamna vlezem. Březnový sníh škodí polím. Druhdy i v březnu hýl na nos se posadí. Lépe býti od hadu uštknutu, nežli v březnu od slunce ohřitu. Suchý březen, chladný máj - bude humno jako ráj. Suchý březen, mokrý máj - bude humno jako ráj. Obrázky, zvuky či videa k tématu březen ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo březen ve Wikislovníku Březen - za kamna vlezem, duben -- ještě tam budem, máj - vyženem kozy v háj. březen 1848 - viz Měsíce v českých dějinách měsíc knihy měsíc internetu (1998-2008) měsíc čtenářů (od roku 2009)", "question": "Kolik dní má březen?", "answers": ["31"]}
{"title": "Vlajka Čínské lidové republiky", "context": "Vlajka Čínské lidové republiky obsahuje tradiční čínské barvy a inspirovala se vlajkou Sovětského svazu. Má červené pole, v jeho horním rohu je velká žlutá pěticípá hvězda, kterou obklopují čtyři menší žluté hvězdy, pootočené vždy tak, aby jeden jejich cíp směřoval do středu velké hvězdy. Podle oficiální interpretace představuje velká hvězda společný program a jednotu lidu vedeného komunistickou stranou, malé hvězdy reprezentují dělníky, rolníky, malou buržoazii a vlastenecký kapitalismus, čtyři sociální skupiny, které se účastní společného programu socialistické výstavby. Červená je barvou revoluce, ale v minulosti symbolizovala Číňany. Vlajka byla zavedena v červenci roku 1949 a navrhl ji Ceng Lien-sung. Zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky (Hongkong a Macao) mají historicky své vlastní vlajky. == Galerie == == Návrhy čínské vlajky == Do roku 1949 používala Čína vlajku Kuomintangu, která je dosud státním symbolem Čínské republiky na Tchaj-wanu. Po vítězství komunistů v občanské válce vybíralo stranické vedení nové státní symboly. Největší podporu měl zpočátku návrh vlajky s jednou hvězdou a žlutým pruhem ve spodní části, symbolizujícím Žlutou řeku. Proti němu ale vystoupil generál Čang Č'-čung s tím, že to vypadá, jako by byla rudá barva revoluce přeškrtnuta. Mao Ce-tung tento argument uznal a rozhodl nakonec o přijetí vlajky s pěti hvězdami. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jaké barvy je velká pěticípá hvězda na čínské vlajce?", "answers": ["žlutá"]}
{"title": "Genocida", "context": "Tato kniha zahrnovala obsáhlou právní analýzu německé nadvlády v zemích okupovaných nacistickým Německem během druhé světové války, včetně definice pojmu genocidy (\"zničení národa nebo etnické skupiny\").Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů norimberského procesu (obvinění specifikovaná 3. bodem obžaloby, že obvinění \"spáchali úmyslnou a systematickou genocidu – zejména vyhlazení rasových a národnostních skupin\"). Lemkin prezentoval návrh úmluvy o genocidě řadě zemí ve snaze přesvědčit je k podpoře resoluce. S podporou USA, návrh resoluce byl předložen Valnému shromáždění ke zvážení. V roce 1943 Lemkin napsal: == Genocida jako zločin == === Mezinárodní právo === Následkem holokaustu Lemkin úspěšně prosadil všeobecné přijetí mezinárodních zákonů definujících a zakazujících genocidu. V roce 1946 první zasedání Valného shromáždění OSN přijalo resoluci 96, ve které potvrdilo, že genocida je zločinem podle mezinárodního práva, ale nezajistilo právní definici zločinu genocidy. V roce 1948 Valné shromáždění přijalo Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia, která poprvé stanovila právní definici genocidy. ==== Definice podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN ==== Čl. II.: V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné. === České právo === Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. zahrnuje trestný čin genocidia a trestný čin popírání či schvalování genocidia.", "question": "Ve kterém roce přijalo Valné shromáždění Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia?", "answers": ["1948"]}
{"title": "Marie Josefa Habsburská", "context": "Maria Josefa Habsburská (Maria Josepha Benedikta Antonia Theresia Xaveria Philippine, 8. prosince 1699, Vídeň, Rakousko – 17. listopadu 1757, Drážďany, Sasko) byla arcivévodkyně rakouská a sňatkem s Augustem III. Saským se nejprve stala saskou kurfiřtkou a později i polskou královnou. == Rodina == Arcivévodkyně byla nejstarším dítětem císaře Josefa I. a jeho manželky Amálie Vilemíny Brunšvické. Marie Josefa měla dva mladší sourozence: bratra Leopolda Josefa (1700–1701) a sestru Marii Amálii (1701–1756). Marie Josefa měla teoretickou šanci stát se dědičkou habsburských držav, kdyby její otec ani strýc nezplodili syna, o tuto šanci ji však připravila Pragmatická sankce jejího strýce Karla VI. ve prospěch jeho dcery Marie Terezie. == Manželství == O sňatku mezi Marií Josefou a Augustem se uvažovalo už od roku 1704, Marie se však nesměla vdát za nekatolíka. Přestože Marie Josefa nebyla příliš pohledná, byla z politických důvodů žádoucí nevěstou. V roce 1712 August konvertoval ke katolictví, a tak jednání začala nabírat hmatatelnější obrysy. Dne 20. srpna 1719 byla Marie Josefa provdána za Augusta, který se v roce 1733 stal saským kurfiřtem a později také králem Republiky obou národů jako August III.", "question": "Kdo byla matka Marie Josefy Habsburské?", "answers": ["Amálie Vilemíny Brunšvické"]}
{"title": "Moucha domácí", "context": "Moucha domácí Moucha domácí Moucha domácí (Musca domestica) Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen členovci (Arthropoda) Třída hmyz (Insecta) Řád dvoukřídlí (Diptera) Čeleď mouchovití (Muscidae) Rod moucha (Musca) Binomické jméno Musca domesticaLinnaeus, 1758 Poddruhy M. d. calleva (Walker, 1849) M. d. domestica (Linnaeus, 1758)[1] Některá data mohou pocházet z datové položky. Moucha domácí při páření Moucha domácí (Musca domestica) je nejčastější druh dvoukřídlých vyskytující se v domovech. Často je považována za škůdce, který může přenášet vážné nemoci.[2] Hlavní predátoři jsou pavouci, ropuchy a žáby. V letu dosahuje rychlosti kolem 8 km/h.[3] Vzhled Má 1 pár blanitých křídel. Dospělí jedinci mají délku 6–12 mm.[1] Jejich hrudník je šedivý se čtyřmi podélnými tmavými čarami na zádech. Spodní části břicha jsou žluté a celé tělo mají pokryté chlupy. Samice jsou o něco větší než samci a mají větší prostor mezi červenýma složenýma očima. Mají pouze jeden pár křídel, druhý je přeměněn v kyvadélko. Lidé ji velmi často považují za škůdce, především v letních měsících. Sedají na jídlo a svými výkaly mohou přenášet různé nemoci. Rozmnožování Vajíčka klade především na hnojiště a na rozkládající se části rostlin. Mívá až pět generací za rok. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Housefly na anglické Wikipedii. 1 2 Musca domestica (moucha domácí) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-11-02]. Dostupné online. ↑ TISCALI.CZ. Mouchy přenášejí víc chorob, než se dosud předpokládalo - Tiscali.cz. Tiscali.cz. Dostupné online [cit. 2017-11-27]. (česky) ↑ CRHA, Aleš. Moucha? Inspirace pro tryskáč? Možná i pro raketu! . 21. století [online]. 18. 7. 2008 [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu moucha domácí na Wikimedia Commons Galerie moucha domácí na Wikimedia Commons Taxon Musca domestica ve Wikidruzích Moucha domácí na BioLib.czMoucha domácí Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Entomologie Autoritní data: GND: 4183816-6 | LCCN: sh85062571 | WorldcatID: lccn-sh85062571", "question": "Jakou rychlost v letu dosahuje moucha domácí? (v km/h)", "answers": ["8"]}
{"title": "Filipíny", "context": "Filipíny, oficiálně známé jako Filipínská republika, jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii, jehož hlavním městem je Manila. Rozkládají se na 7107 ostrovech v západním Tichém oceánu. S žádným státem nesdílejí pozemní hranici. Mořské úžiny je dělí od Tchaj-wanu na severu, od Malajsie (Sabah) na jihozápadě a Indonésie (Sulawesi) na jihu. Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě s 98 miliony obyvateli (2013). Filipínská ekonomika je 47. největší na světě a jejích hrubý domácí produkt (HDP) činil v roce 2008 nominálně 168,6 miliard amerických dolarů.. Dle posledních analýz mají Filipíny do roku 2050 přeskočit celou řadu vyspělých zemí včetně ČR a posunout se na 16. místo ve velikosti ekonomiky. Odhaduje se, že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců. Filipíny, dříve španělská a posléze americká kolonie, jsou jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii (druhou je Východní Timor). Existuje zde množství menšinových náboženských skupin vyznávajících islám, buddhismus, hinduismus a další víry. Na filipínských ostrovech lze nalézt četná etnika a kultury. Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví, v jejichž čele stáli rádžové (vesničtí předáci se nazývali dato). V 15. století se zde začal hlavně z Bruneje šířit islám (Suluské ostrovy, Mindanao). V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernã de Magalhã. V roce 1565 se staly španělskou kolonií Španělská Východní Indie (spolu s Marianami a Karolínami). Ve 2. polovině 19. století zesilovaly snahy místních obyvatel o získání nezávislosti. První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné. Národním hrdinou, který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník, dr. José Rizal. Převážně muslimské Mindanao nebylo Španěly nikdy plně ovládnuto. Po španělsko-americké válce v roce 1898 a po americké invazi a filipínsko-americké válce se v roce 1901 Filipíny staly kolonií Spojených států amerických. V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav, během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia (Philippine Commonwealth, statut podobný dnešnímu Portoriku) které ale přerušila válka.", "question": "Kolik Filipínců žije mimo Filipíny?", "answers": ["11 milionů"]}
{"title": "Victor Hugo", "context": "Victor-Marie Hugo [ygo] (26. února 1802, Besançon - 22. května 1885, Paříž) byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu. Jeden z největších francouzských básníků a spisovatelů, nejvýznamnější francouzský zastánce komunismu 19. století se narodil v Besançonu, když 19. století byly dva roky, jak praví v jedné své autobiografické básni. Byl vychováván pobožnou matkou, která byla přívrženkyní krále Jakuba a monarchie (royalistka), a otcem, který byl důstojníkem napoleonské armády a stoupencem Napoleona (bonapartista). Byl třetím synem Josepha Léopolda Sigisberta Huga a Sophie Trébuchet. Narodil se v roce 1802 v Besançonu a žil ve Francii po většinu svého života. Jeho bratři byli Abel Joseph Hugo (nar. 1798) a Eugéne Hugo (nar. 1800). Dětství Viktora Huga bylo poznamenáno významnými událostmi. Napoleon byl prohlášen císařem, když byly Victoru Hugovi dva roky a Bourbounská Monarchie byla obnovena před jeho třináctinami. Opačné politické a náboženské názory, které měli Hugovi rodiče, zobrazovaly ideologické síly, které se přely o nadvládu ve Francii celý jeho život: Hugův otec byl vysoce postavený důstojník v Napoleonově armádě. Byl atheistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu; jeho matka byla extrémní katolická royalistka, a podle některých domněnek, byla milenkou Generála Victora F. de Lahorie, popraveného v roce 1812 za spiknutí proti Napoleonovi. Jelikož byl Hugův otec důstojník, rodina se často stěhovala a Hugo se při cestování hodně naučil. Na cestě do Neapole viděl rozlehlé Alpské vrcholky, velkolepě modré středozemní moře a Řím v době oslav. Ačkoliv mu bylo pouze šest let, uchoval si tento půlroční výlet pevně v paměti. Sophie následovala svého muže do Itálie (kde Léopold sloužil jako guvernér provincie blízko Neapole) a Španělska (kde se ujal tří španělských provincií).", "question": "Kolik let bylo Victoru Hugovi, když byl Napoleon prohlášen císařem?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Česko", "context": "Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur. Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko. Česko má rozlohu 78866 km2. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů.", "question": "Je Česká republika členem Organizace spojených národů?", "answers": ["Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur."]}
{"title": "Garota", "context": "Garota, též garotta nebo garote, ze šp. garrote je popravčí nástroj, který se používal v Portugalsku, Španělsku, v jejich koloniích a zemích, které byly kdysi pod jejich vlivem. Posazený odsouzenec byl pomocí zvláštního zařízení udušen nebo mu byl zlomen hrtan a trachea. Garota byla používána od středověku do roku 1974. Dnes se už pravděpodobně nikde pomocí garoty nepopravuje. Garota je nástroj používaný k popravě zardoušením. Odsouzenec sedí na lavici a je opřen o kůl. Na kůlu je připevněn železný kruh (obojek), který odsouzenci svírá krk. Obojek je pomalu utahován šroubem, dokud se odsouzenec neudusí. V jiné formě je garota drát se dřevěnými rukojeťmi na koncích a je držena popravčím. Později se objevil další typ garoty, u které byla ke šroubu připevněna dvě ramena se zátěží na konci. Stačilo za ně jen prudce škubnout a rychle se otáčející šroub zlomil tracheu a hrtan. Na kůlu byl navíc ještě výstupek, který zároveň rozdrtil malý mozek. Vyskytla se i garota se dvěma prstenci. Jeden prstenec se pohyboval dopředu a druhý dozadu. Protože prstence vyvíjely tlak na dva sousední obratle, vedlo to k přerušení míchy, což mělo za následek téměř okamžitou smrt. Jeden z posledních typů obsahoval tenké ostří, které procházelo skrze kůl a bleskurychle přeťalo míchu mezi dvěma obratli. Poprvé byla garota užívána ve středověku ve Španělsku, Portugalsku a jejich koloniích. Byla použita i při popravě inckého krále Atahualpy roku 1533. Roku 1810 začala být garota užívána ve Španělsku oficiálně, 28. srpna 1828 se stala jediným povoleným civilním způsobem popravy ve Španělsku.", "question": "Dokdy se používala garota?", "answers": ["do roku 1974"]}
{"title": "Scherzo", "context": "Scherzo je hudební skladba, pro niž je typický žertovný ráz (scherzo = italsky žert), rychlé tempo a živý rytmus. Od doby klasicisimu vystřídala tato forma v cyklických skladbách typu sonát a symfonií jednu z jejích běžných součástí, kterou byl menuet. Může však být i samostatnou skladbou. == Související články == Capriccio", "question": "Má scherzo žertovný ráz?", "answers": ["Scherzo je hudební skladba, pro niž je typický žertovný ráz (scherzo = italsky žert), rychlé tempo a živý rytmus."]}
{"title": "Korejština", "context": "Korejština (한 / 조; Hangukmal / Čosŏ), je jazyk, kterým mluví kolem 78 milionů lidí v Jižní a Severní Koreji, ale i komunity korejských emigrantů po celém světě (hlavně v Číně, Rusku, Spojených státech, Austrálii, Kanadě, Japonsku, Brazílii a na Filipínách). Korejština je aglutinační jazyk s mnoha stupni vyjádření zdvořilosti. Studijní obor, který se zaobírá studiem korejštiny se nazývá koreanistika. V Jižní Koreji a v Severní Koreji se pro korejštinu používají různé názvy založené na různém pojmenování samotné Koreje v obou státech. V Severní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Čosŏ (조) nebo formálněji Čosŏ (조). V Jižní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Hangukmal (한), formálněji Hangugŏ (한) nebo Gugŏ (국, \"národní či domácí jazyk\"). Lidově se také používá označení Urimal (\"náš jazyk\"; 우 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji). K zápisu korejštiny se původně používaly čínské znaky (hanča). Dnes se používá převážně korejská abeceda hangul a čínské znaky se někdy mohou používat jen k zápisu sinokorejských slov. V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let. Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina.", "question": "Kolik lidí mluví korejsky?", "answers": ["kolem 78 milionů"]}
{"title": "Albert Abraham Michelson", "context": "Albert Abraham Michelson (19. prosince 1852, Strzelno - 9. května 1931, Pasadena) byl americký fyzik narozený v Polsku do židovské rodiny. V roce 1907 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za své přesné optické přístroje a výzkum prováděný pomocí nich. Jako dvouletý odešel s rodiči z Německa do Spojených států. Vyrůstal v San Francisku. Po skončení studia vykonal v letech 1880-1882 studijní cestu po různých vědeckých institucích v Evropě. Pak se stal profesorem na universitě ve Worcesteru a později v Chicagu. V letech 1923-1927 byl prezidentem Národní akademie věd USA. Protože pracoval v oblasti fyzikální optiky a zabýval se analýzou světla a světelných jevů, zaujaly ho úvahy o tzv. éterovém větru. V té době bylo známo, že Země se pohybuje kolem Slunce obrovskou rychlostí, a uvažovalo se, jak se při tom chová éter. Je nehybný, takže na Zemi vládne jakýsi éterový vítr, anebo jej Země strhává, takže ve vztahu k předmětům a přístrojům na zemském povrchu je v klidu? Přirozeně, že se mnozí fyzikové pokoušeli dát odpověď na tuto otázku. Nechyběl mezi nimi ani Michelson. Žádný pokus nebyl tak teoreticky názorný a současně uskutečněný s takovou jistotou jako jeho. Srovnával v něm rychlosti, jimiž se pohybuje světlo různými směry vzhledem k Zemi. A závěry byly ohromující. Kdyby existoval éterový vítr, působil by mezi naměřenými rychlostmi rozdíly. Avšak Michelson žádné rozdíly nenaměřil. První pokusy udělal na studijní cestě v Berlíně v letech 1880-1881. Když ho však v roce 1884 H. A. Lorentz upozornil na některé nedostatky, v roce 1887 pokus opakoval v Clevelandu s americkým fyzikem E. W. Morleyem, a to s ještě větší přesností. Michelson vlastně zjistil, že rychlost světla ve směru pohybu Země a ve směru kolmém na směr jejího pohybu je stejně velká - tedy že světlo se šíří všemi směry stejnou, neměnnou rychlostí, nezávisle na pohybu jeho zdroje. Tento na první pohled negativní výsledek měl pro fyziku obrovský význam. Vedl A. Einsteina k formulaci základního postulátu teorie relativity - k principu konstantní rychlosti světla. Ke svému pokusu Michelson zkonstruoval zvláštní přístroj - interferometr, se kterým provedl i další významné experimenty. V letech 1892-1893 jím srovnával délku metru s délkou světelné vlny a zkoumal strukturu spektrálních čar. V letech 1914-1918 rozpracoval problémy aplikace interferenční metody v astronomii a sestrojil hvězdný interferometr, který umožňoval měřit úhlové průměry hvězd.", "question": "Kdy zemřel Albert Abraham Michelson?", "answers": ["9. května 1931"]}
{"title": "Har Jiftach'el", "context": "Har Jiftach'el (hebrejsky: ה י) je vrch o nadmořské výšce 225 metrů v severním Izraeli, v Dolní Galileji. Leží cca 9 kilometrů severozápadně od centra města Nazaret. Má podobu zalesněného návrší, jehož vrcholové partie pokrývá z velké části zástavba vesnice Alon ha-Galil. Na východní straně terén prudce spadá do kaňonu vádí Nachal Jiftach'el nedaleko jeho výtoku z údolí Bejt Netofa. V této soutěsce se nachází archeologická lokalita Churvat Jiftach'el (ח י) se sídelní tradicí sahající od doby bronzové až do byzantského období. Zároveň tu je pramen Ejn Jiftach'el (ע י) s kapacitou téměř 200 metrů kubických za hodinu. Vádí Nachal Jiftach'el pak na jihovýchodním úpatí hory ústí do vádí Nachal Cipori, jež poté obtéká vrch z jižní strany. Na severní straně horu přetíná trasa dálnice číslo 79 a za ní pak začíná město Bir al-Maksur. == Odkazy == === Reference === === Související články === Zarzir", "question": "V jaké nadmořské výšce leží Har Jiftach'el?", "answers": ["nadmořské výšce 225 metrů"]}
{"title": "Ludwig Mies van der Rohe", "context": "Stavby jeho vrcholného období používaly pro vymezení vnitřních prostor moderní materiály jako například průmyslovou ocel nebo tabulkové sklo. Mise usiloval o architekturu s minimalistickou nosnou konstrukcí, která bude v rovnováze s volně plynoucím otevřeným prostorem. Architekturu svých staveb nazýval architekturou „kosti a kůže”. Snažil se o racionální přístup, který by řídil tvůrčí proces architektonického návrhu, ale především jej zajímalo, jak vyjádřit ducha moderní doby. Mies bývá často spojován se svými krátkými aforismy „méně je více” a „Bůh je v detailech”. Mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1929 a elegantní brněnská Vila Tugendhat z roku 1930. Raná tvorba Mies se narodil v německých Cáchách. Předtím, než se přestěhoval do Berlína, pracoval v kamenictví svého otce. V Berlíně pak nastoupil do ateliéru interiérového designéra Bruna Paula, 1908–1911[1] pracoval jako učeň u Petera Behrense, kde započal svou dráhu architekta a kde byl vystaven nejnovějším teoriím designu a moderní německé kultuře. U Behrense měl příležitost pracovat po boku Waltera Gropia a Le Corbusiera, kteří se později také podíleli na vývoji Bauhausu.", "question": "Kterou brněnskou vilu navrhl architekt Ludwig Mies van der Rohe?", "answers": ["Vila Tugendhat"]}
{"title": "Komárovití", "context": "Komárovití (Culicidae) je čeleď dvoukřídlého hmyzu, jejíž zástupci jsou běžně označováni jako komáři. Samičky většiny z asi 3000 druhů sají krev teplokrevných živočichů. Přitom často přenáší velmi nebezpečné nemoci (zejména malárii), čímž každoročně nepřímo zahubí miliony lidí.Jednotlivé druhy se liší velikostí, ale jen výjimečně měří přes 16 mm. Komáři váží obvykle jen 2 až 2,5 mg. Za noc dokáží urazit až 10 km a mohou létat až 4 hodiny bez přestávky rychlostí 1–2 km/h. Většina druhů je aktivní a shání potravu v noci, večer či ráno. Přes den se většina komárů schovává na chladných místech. Komár v letu vydává hvízdavý tón, způsobený chvěním křídel a také hlasivek, které jsou napjaté v hrudních průduších. == Potrava == Všichni komáři se primárně živí nektarem, ale samičky jsou navíc schopny hematofágie (sání krve). Nepotřebují ji ke svému přežití, ale jako zdroj bílkovin pro vývoj vajíček. Výjimku tvoří komáři rodu Toxorhynchites, kteří krev nesají. K tomuto rodu patří i největší známé druhy komárů, jejichž larvy požírají larvy jiných druhů komárů. == Životní cyklus ==", "question": "Sají komáři krev z teplokrevných živočichů?", "answers": ["Samičky většiny z asi 3000 druhů sají krev teplokrevných živočichů."]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Vztah mezi hmotností a energií lze využít k objasnění, jak jaderné zbraně mohou produkovat tak ohromné množství energie. Měřením hmotnosti atomových jader a jejím vydělením atomovým číslem se dá snadno spočítat vazebná energie, která je uvězněná v různých atomových jádrech. Rozdíly nám umožňují vypočíst, kolik energie se uvolní při přeměně jednoho jádra v jiné. Například v případě rozštěpení jádra uranu je toto číslo ohromující. Podle Umberta Bartocciho, historika matematiky z Univerzity v Perugii, byla Einsteinova slavná rovnice poprvé publikována již dva roky před tím Olintem De Prettoem, průmyslníkem z italské Vicenzy. Toto tvrzení není obecně přijímáno jako pravdivé nebo důležité, De Pretto mohl rovnici publikovat již dřív, ale byl to až Einstein, kdo ji spojil s teorií relativity. == Zralá léta == V roce 1906 byl Einstein povýšen na revizora druhé třídy. V roce 1908 bylo Einsteinovi uděleno oprávnění učit v Bernu jako soukromý docent, který neměl nic společného s univerzitou. Einsteinův druhý syn Eduard se narodil 28. července 1910. === Pražský pobyt (1911–1912) === V roce 1911 se Einstein stal profesorem na pražské německé univerzitě – na tři semestry. V té době úzce spolupracoval s Marcelem Grossmannem.", "question": "Na koho byl Einstein povýšený v roce 1906?", "answers": ["na revizora"]}
{"title": "Tatry", "context": "Nad pásmem kosodřeviny leží pásmo bohatých subalpínských luk a alpínských trávníků s bohatou vysokohorskou květenou s několika tatranskými endemity. Druhově nejbohatší jsou Belianské Tatry. === Fauna === Mezi typické zástupce tatranských savců patří kamzík horský, svišť horský a medvěd hnědý. Z horských druhů ptáků zde hnízdí orel skalní, pěvuška podhorní, linduška horská a další. == Turistika == Nejvyšším bodem v horách, na který se můžete dostat po označených stezkách jsou Rysy, a nejtěžší cesta je Orla Perć. Na Slovensku jsou stezky v Tatrách nad horskými chatami uzavřeny od 1. listopadu do 15. června. Prolomit zákaz ohrožení finančního trestu. V Polsku jsou stezky otevřené po celý rok. Nejčastějšími turistickými návštěvníky jsou Poláci, Slováci a Češi a tyto národy také patří také mezi nejčastější oběti těchto hor. == Počasí == Počasí má převážně horský až vysokohorský ráz. Turisté musí počítat s jeho náhlými změnami, hlavně pří výstupech na vrcholy nebo při přechodech dlouhými tatranskými údolími, které trvají většinou 8 až 10 hodin. Průměrná roční teplota v nadmořské výšce 1000 m je 5 °C, v červenci 15 °C. Nejvhodnějším obdobím pro turistické výstupy v Tatrách je podzim, kdy je počasí nejstabilnější kvůli nižším teplotám a zároveň je i výborná viditelnost. == Odkazy == === Reference === === Související články === Nízké Tatry Vysoké Tatry === Externí odkazy === Galerie Tatry ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Tatry ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Tatry ve Wikislovníku (česky) Informace pro turisty na serveru www.tatry.cz (česky) Polské Tatry - informace o polské části Tater na DušeKarpat.cz (slovensky) Informace pro návštěvníky v zimních měsících na serveru www.laviny.sk (česky) Komentované fotografie z Vysokých, Nízkých a Západních Tater", "question": "Které pohoří se nachází na Slovensku a v Polsku?", "answers": ["Tatry"]}
{"title": "Brno", "context": "V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou. Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO. Historické městské jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. K turisticky atraktivním lokalitám patří také Chráněná krajinná oblast Moravský kras, jejíž nejjižnější část zasahuje na území města. Brno je rovněž vinařskou obcí v rámci Velkopavlovické vinařské podoblasti. == Název města == Nynější název města Brna se odvíjí od názvu někdejší osady ležící na brodu přes řeku Svratku, která vznikla v této lokalitě okolo roku 1000. Ovšem starší původ tohoto názvu není zcela jasný. Nejstarší název je Brnen, lze se ale setkat i s označeními jako Brvnn, Brin nebo Brnno. V latině bylo Brno označováno jako Bruna a v němčině jako Brünn. Mezi lety 1949 a 1992 bylo Brno oficiálně označováno jako \"krajské město Brno\", předtím neslo název \"Zemské hlavní město Brno\", který se ujal v době první republiky, ačkoli Brno bylo hlavním městem již dávno předtím. Na některých starších dokumentech (mapách, různých listinách apod.) lze nalézt označení \"Královské hlavní město Brno\". První písemná zmínka o Brně pochází z roku 1091 z Kosmovy kroniky, kde je psáno: \"Český král Vratislav I. vtrhl s vojskem na Moravu a oblehl hrad Brno...\".Podle města Brna byl pojmenován lehký kulomet BREN (Brno + Enfield), známá zbraň druhé světové války, používaná především armádou Spojeného království.", "question": "Je vila Tugendhat zapsána mezi Světové dědictví UNESCO?", "answers": ["Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO."]}
{"title": "Úplavice", "context": "K přenosu dochází alimentární cestou přes potraviny nebo pitnou vodu. Mouchy mohou přenést infekční materiál na krátké vzdálenosti. Jde o extrémně nakažlivou chorobu, k onemocnění stačí dávka okolo 200 bakterií. Prevence: izolace nemocných, pravidelné kontroly pracovníků v potravinářství, mytí rukou, tepelná úprava potravin a vody, ochrana jídla před mouchami. Inkubační doba činí 1-5 dní. Bakterie napadají tlusté střevo a vytvářejí nebezpečné toxiny. Charakteristické příznaky jsou svíravé bolesti břicha, křeče a vodnaté průjmy s příměsí krve a hlenu. Hrozí silná dehydratace a u extrémně těžkých případů protržení střevní stěny. U nás je tato forma onemocnění vzácná. Diagnostikuje se pomocí kultivace původce choroby. Léčba se provádí pomocí Endiaronu (u lehčích případů), nebo za pomoci antibiotik. Důležitá je dieta a nahrazování ztracených tekutin. Amébní, respektive entamoební úplavice je způsobována prvokem Entamoeba histolytica (česky měňavka úplavičná), se kterou se můžeme setkat ve vysoce znečištěných vodách, nebo také třeba v kanále. Přenos je podobný jako u bakteriální. Měňavka úplavičná žije v tlustém střevu, kde se vyskytuje ve dvou formách. Ve formě menší (minuta), kterou se rozšiřuje a která je pro organismus prakticky neškodná a ve formě větší (magna), která se za určitých okolností začne v tlustém střevě tvořit. Ta napadá střevní epitel a proniká do tkání a krevního oběhu, který ji může roznést po celém organismu. Nemoc se projevuje podobnými příznaky jako bakteriální úplavice, dále se také mohou vyskytnout jaterní abscesy. Léčí se antibiotiky, jaterní abscesy je nutno chirurgicky odstranit. Nutno dbát na dietu a doplnění tekutin. Prognóza je při dosažitelnosti lékařské pomoci dobrá, jinak závisí na formě nemoci a stavu pacienta. O. Uplavici - pseudonym, pod nímž byl roku 1887 omylem zveřejněn článek Jaroslava Hlavy Disanteria", "question": "Kde žije měňavka úplavičná?", "answers": ["v tlustém střevu"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016). Česko bylo členem rady bezpečnosti naposledy v letech 1994 – 1995. Roku 2003 hostila 57. zasedání Valného shromáždění, kterému předsedal tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Významné je také předsednictví Hospodářské a sociální radě v roce 1997.", "question": "Jaký je celý název mezinárodní organizace OSN?", "answers": ["Organizace spojených národů"]}
{"title": "Jozef Šalamon", "context": "Jozef Šalamon (* 28. ledna 1933 Trebišov) je bývalý slovenský fotbalista, který začínal jako útočník a později nastupoval jako obránce. Po skončení hráčské kariéry působil jako trenér a činovník (funkcionář). Žije v Trebišově. == Hráčská kariéra == V československé lize hrál za Sokol NV Bratislava (dobový název Slovanu) a Iskru/Dynamo Žilina, aniž by skóroval. Debutoval v neděli 16. března 1952 v Bratislavě v zápase Sokol NV Bratislava – Kovosmalt Trnava (nerozhodně 0:0). Pár minut před koncem vystřídal na pravé spojce Vlastimila Hlavatého.Začínal ve svém rodišti, byl prvním hráčem pocházejícím z Trebišova, který hrál I. ligu a řadí se k největším osobnostem v historii trebišovské kopané. Působil také v Nižné Myšľe.Trénovali jej mj. Karol Bučko, Arpád Regecký, Rudolf Zibrínyi, Jozef Molnár, Jozef Karel a Jozef Kertész. === Prvoligová bilance === == Trenérská kariéra == V sezoně 1965/66 trénoval druholigový Slavoj Trebišov, který převzal po odchodu Rudolfa Zibrínyiho. == Funkcionářská kariéra == Po návratu z angažmá v Žilině se stal v Trebišově předsedou Okresního výboru tělovýchovy a sportu. V této organizaci setrval 47 let až do 30. června 2002. V polovině 80. let byl delegátem SFZ. Byl činný také v rámci Slovenského svazu tělesné kultury a na oblastním fotbalovém svazu. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Luboš Jeřábek: Československý fotbal v číslech a faktech – Olympia 1991 Jindřich Horák, Lubomír Král: Encyklopedie našeho fotbalu – Libri 1997 Radovan Jelínek, Miloslav Jenšík a kol.: Atlas českého fotbalu – Radovan Jelínek 2006 === Externí odkazy === Marek Čech trebišovským futbalistom storočia, profutbal.sk [cit. 2012-08-16] (slovensky) Új Szó (10.03.1956): A köztársasági labdarúgó-bajnokság – idényének rajtja előtt, library.hungaricana.hu (maďarsky)", "question": "Kde žije Jozef Šalamon?", "answers": ["Trebišově"]}
{"title": "Versailles", "context": "Trianon; roku 1687 byl tento zámek nahrazen dnešním zámkem Velký Trianon 1678 - 1708: Jules Hardouin-Mansart podstatně rozšířil zámek: přidal dnešní dvě křídla paláce (severní a jižní) 1680: vznik slavného Zrcadlového sálu (Galerie des Glaces. ), který nahradil terasu spojující ložnice krále a královny 1682: zámek se stává sídlem královského dvora, který se sem přestěhoval; ještě o dva roky později tu však stále pracovalo 22 000 dělníků, 6 000 koní a pod. na. stavebních pracích; Ludvík XIV. vykonal změny zejména na zařízení interiéru 1688: zámek prakticky hotový; jeho údržba stála asi 25 % vládních příjmů Francie 1710: vysvěcení kapele 1715 - 1722: za vlády regenta Filipa Orleánskeho Ludvík XV.. dočasně sídlí ve Vincennes 1736: otevření Herkulova sálu 1761 - 1768: u Velkého Trianonu vznikl zámeček Malý Trianon 1770 - 1772: A.-J. Gabriel udělal menší úpravy zejména hlavního zámku - zejména přístavba budovy Opery 1783: podepsán versailleský mír ukončující Americkou revoluci 1783 - 1786: stavba tzv. Královniny vesnice - vesnice o 12 domech, kde Marie Antoinetta realizovala své představy ideálního selského života 1789 (poč. Francouzské revoluce): 5. května zasedají generální stavy; 6. října povstalci zaútočili na zámek a donutili královskou rodinu přestěhovat se do Paříže; od té doby v zámku nebydleli králové; v průběhu revoluce bylo rozkradeno zařízení,. zahrada byla zanedbána, budovy sloužily různým účelům 1806 - 1810: Napoleon dal zámek zrestaurovat, znovu zařídil a dal úplně přestavět Velký Trianon a Malý Trianon 1814 - 1824: Ludvík XVIII. pokračoval v restaurování, zejména ložnic krále a královny. ; jeho nástupce Karel X. restaurování ukončil 1830: po červnové revoluci, která svrhla Karla X., je zámek znovu zanedbáván 1833 - 1837: král-občan Ludvík Filip Orleánský zachránil zámek před zbouráním, dal ho přestavět a z vlastních prostředků tam roku. 1838 otevřel muzeum věnované \"všem vítězstvím Francie\". 1870 - 1871: zámek Versailles je dočasně hlavní sídlo německé armády během prusko-francouzské války (1870-1871); 18. ledna 1871 bylo v jeho zrcadlovém sálu. vyhlášeno Německé císařství 1920: Trianonská smlouva podepsána na zámku Velký Trianon Univerzita Versailles Saint Quentin en Yvelines Machine de Marly Seznam oficiálních návštěv ve Versailles Obrázky, zvuky či videa k tématu Versailles ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Versailles (francouzsky a anglicky) Palace and Park of Versailles (UNESCO) (anglicky)", "question": "V jakém francouzském městě se nachází Zámek ve Versailles?", "answers": ["Versailles"]}
{"title": "Antikoncepce", "context": "Pro mladé lidi jsou vhodné všechny formy antikoncepce, avšak největší přínos z hlediska snižování četnosti těhotenství u nezletilých má dlouhodobě účinkující reverzibilní antikoncepce jako implantáty, nitroděložní tělíska nebo vaginální kroužky. Pokud žena po porodu plně nekojí, může znovu otěhotnět už za čtyři až šest týdnů. Některé metody antikoncepce je možné začít používat hned po porodu, u jiných je nutné vyčkat až šest měsíců. U kojících žen se před kombinovanou ústně užívanou antikoncepcí dává přednost tabletám obsahujícím pouze progestin. Ženám, které dosáhly menopauzy, se doporučuje pokračovat v používání antikoncepce ještě jeden rok po poslední menstruaci. V rozvojových zemích je přibližně 222 milionů žen, které by se chtěly vyvarovat otěhotnění, avšak nepoužívají žádnou z moderních metod antikoncepce. Díky používání antikoncepce se v rozvojových zemích snížila úmrtnost matek o 40 % (v roce 2008 se tak předešlo až 270 000 úmrtí). Při plném uspokojení poptávky po antikoncepci by však bylo možné zabránit až 70 % úmrtí. Antikoncepce může prodlužováním doby mezi jednotlivými těhotenstvími snižovat porodní rizika u dospělých žen a zvyšovat šanci na přežití jejich dětí. V rozvojovém světě se díky lepšímu přístupu k antikoncepci zvyšuje příjem a majetek žen a jejich tělesná hmotnost, jejich dětem se dostává lepšího vzdělání a také jejich zdravotní stav je lepší. Antikoncepce přispívá k ekonomickému růstu. Díky ní klesá počet vyživovaných dětí, roste počet žen jako pracovní síly a spotřeba vzácných zdrojů je nižší. Egyptský Ebersův papyrus z roku 1550 př. n. l. a Kahúnský papyrus z roku 1850 př. n. l. obsahují nejranější zdokumentované popisy antikoncepce - používání medu, lístků akácie a cupaniny, které se vkládaly do vagíny, aby zabránily proniknutí spermatu. Starověké egyptské kresby rovněž znázorňují používání kondomů. Kniha Genesis popisuje vyjmutí údu neboli přerušovanou soulož jako způsob antikoncepce, když Onan \"vyplýtval své semeno\" (ejakuloval) na zem, aby nezplodil dítě s ženou svého zesnulého bratra, Támar.", "question": "Jak se obecně říká způsobu, který brání početí?", "answers": ["Antikoncepce"]}
{"title": "Jazykový korpus", "context": "Jazykový korpus je (většinou rozsáhlý) soubor textů určitého jazyka, který slouží jednak pro lingvistický výzkum jazykové praxe, jednak jako datová základna pro tvorbu slovníků, korektorů, překladačů apod. V současnosti mají korpusy digitální podobu, což výrazně usnadňuje sběr dat i jejich zpracování: speciální programy umožňují vyhledávání slov a slovních spojení v kontextu, zjištění frekvence výskytu v korpusu i zjištění původního zdroje textu. Korpusy slouží zejména jako lexikologický a lexikografický nástroj a stávají se mj. zdrojem pro zpracování jednojazyčných výkladových slovníků a automatických korektorů nebo vícejazyčných překladových slovníků a automatických překladačů. Kromě lingvistů korpusy stále častěji využívají i redaktoři, překladatelé a další tvůrci textů, učitelé a studenti cizích jazyků. Texty jsou v různé míře opatřeny metajazykovými značkami vypovídajícími o samotném textu (autor, rok vydání, žánr apod.), o zařazení jednotlivých slov do kategorie slovních druhů, o frekvenci slova v korpusu, případně dalších lingvistických a frekvenčních aspektech. Pro formátování textů a vkládání značek se používá zejména standardizovaného jazyka XML, případně staršího SGML. Referenční korpus je stálý, takže opakované dotazy dávají vždy stejné výsledky. Naproti tomu nereferenční korpus je průběžně aktualizován, obvykle jednou ročně. Některé korpusy jsou budovány jako vyvážené, což znamená, že by měly obsahovat vyvážený podíl textů tříděných podle žánrovosti, doby vzniku, případně dalších hledisek (mluvenost, psanost, regionálnost, užívanost apod.).", "question": "Jakou podobu mají dnešní korpusy?", "answers": ["digitální"]}
{"title": "Spánková porucha", "context": "Srovnávací studie těchto dvou typů vedly k závěru, že se liší v několika důležitých momentech. Například ranní ptáčata mají větší produkci adrenalinu než noční ptáci, což se u nich projevuje celkovou aktivační úrovní. Vrcholu své tělesné teploty dosahují během dne o něco dřív než noční ptáci. Tyto rozdíly v aktivitě a tělesných stavech mohou výrazně ovlivňovat chování i výkonnost. V ranních hodinách se zvyšuje tělesná teplota, produkce hormonů a celková aktivita. Dlouhý dopolední spánek vede k útlumu metabolických procesů. Po probuzení je člověk celý zbytek dne utlumený a omámený. Výzkum spánku byl zahájen ve třicátých letech 20. století. Loomis, Harvey, Hobart v r. 1937, nalezli citlivé techniky pro měření hloubky spánku a pro stanovení stadií, v nichž se vyskytují sny. Výzkum spánku pracuje s přístroji zaznamenávajícími elektrické změny na pokožce hlavy, které souvisejí se spontánní mozkovou aktivitou během spánku a s očními pohyby při snění. Grafický záznam těchto elektrických změn čili mozkových vln se nazývá elektroencefalogram, zkráceně EEG. Měří se měnící se průměrný elektrický potenciál tisíců neuronů na povrchu mozkové kůry. V pozdější době dospěli Dale Edgar a Wiliam Dement, přední odborníci na výzkum spánku, k modelu protikladného procesu spánku a bdění. Podle této teorie se v mozku odehrávají dva protikladné procesy. První z nich se nazývá pud homeostatického spánku (fyziologický proces, jehož účelem je zajistit takové množství spánku, aby byl bdělý stav přes den stálý) a druhý proces bdění řízený časem (podléhá kontrole biologických hodin sestávajících ze dvou drobných neurálních struktur ve střední části mozku). Biologické hodiny řídí řadu duševních a fyziologických změn včetně rytmu bdění, tzv. cirkadiánního rytmu, který se opakuje přibližně každých čtyřiadvacet hodin. Biologické hodiny podléhají vlivu působení světla. Denní světlo totiž zastavuje sekreci hormonu melatoninu, což je hormon navozující spánek. Poruchami spánku se zabývá hypnopatologie. Související informace naleznete také v článku Pásmová nemoc. Posun normálních tělesných rytmů způsobený lety na dlouhé vzdálenosti, při kterých jsou překonávána časová pásma. Normální spánkový režim je narušen, postižený spí přes den a je čilý v noci. Mezi další příznaky patří únava a snížení duševních schopností. Přizpůsobení novému rytmu trvá několik dní. Souhrnné označení pro poruchy, které se týkají množství, kvality nebo časování spánku. Související informace naleznete také v článku Insomnie. Nespavost (insomnie) patří k velmi častým zdravotním problémům současné populace.", "question": "Čím se zabývá hypnopatologie?", "answers": ["Poruchami spánku"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Ptáci (Aves) jsou dvojnozí, teplokrevní a vejce snášející obratlovci, dle nové systematiky patřící mezi teropodní dinosaury a obecněji diapsidy. Vyznačují se především přítomností peří, trojprstými předními končetinami přeměněnými v křídla, redukovaným ocasem a mnoha charakteristickými srůsty kostí. Celkem je dnes známo asi 9978 druhů žijících ptáků (z toho 4083 druhů nepěvců a 5895 druhů pěvců) a přes 2000 druhů fosilních. V současné době jsou ptáci pokládáni za potomky drobných teropodních dinosaurů, konkrétně maniraptorů. Dinosaury jako předky ptáků navrhl již Carl Gegenbaur v roce 1863 a jde tedy o nejstarší přesně zformulovanou hypotézu o původu ptáků. V posledních čtyřiceti letech je díky výzkumům Johna Ostroma respektována naprostou většinou paleontologů a mnoha ornitology. Určení nejstaršího známého ptáka závisí na definici jména Aves, která je sporná. Klad žijících ptáků, který za Aves označuje Jacques Gauthier a většina neontologů, zřejmě pochází ze spodní křídy. Fosilní záznam z této doby je sporný, podle molekulárně biologické evidence však na konci křídy už existovalo 37 skupin žijících ptáků.", "question": "Kolik druhů ptáků je momentálně známo?", "answers": ["asi 9978"]}
{"title": "Čínština", "context": "Čínština se obvykle dělí na 7 jazykových skupin, což je převážně založeno na odlišném vývoji znělých iniciál ze staré čínštiny: Severočínské dialekty – 960 miliónů mluvčích (tj. převážná většina mluvčích i území mimo jihovýchodní oblast), pro mnohé mluvčí jiných dialektů. je to společný dorozumívací jazyk; na těchto nářečích je založena standardní čínština, úřední jazyk ČLR, Tchaj-wanu i Singapuru Wu (nejznámějším dialektem wu je šanghajština – cca 10 miliónů mluvčích) – 80 miliónů mluvčích v Šanghaji a okolí Min (též známý jako fuťienský dialekt) – 70 miliónů mluvčích zejména v jihovýchodní provincii Fu-ťien a na Tchaj-wanu Jüe – 60 miliónů mluvčích v jihovýchodní provincii Kuang-tung. Zahrnuje kantonštinu, což je nejobvyklejší jazyk zámořských čínských komunit a úřední jazyk Hongkongu Siang – 40 miliónů mluvčích Hakka – 35 miliónů mluvčích roztroušených po Číně, Tchaj-wanu i celém světě Kan – 25 miliónů mluvčích Jazykový atlas Číny z roku 1987 rozeznává ještě tyto skupiny. : Ťin – 45 milionů mluvčích (často se spojuje se severočínskými dialekty) Chuej – 4,6 milionu mluvčích (často se spojuje s wu) Pching-chua – 2 miliony mluvčích (často se spojuje s jüe) Kromě dialektů čínštiny se na území Číny používá řada dalších jazyků, o jejichž odlišnosti od čínštiny se nepochybuje. Čtyři z nich mají oficiální status menšinového jazyka: tibetština, mongolština, ujgurština a čuangština. Periodizace dějin čínského jazyka podle profesora Wang Liho: stará čínština (polovina 2. tisíciletí př. n. l. – 3./4. stol. n. l.).", "question": "Kolik existuje intonací v pekingském dialektu?", "answers": ["4"]}
{"title": "C (programovací jazyk)", "context": "C je programovací jazyk, který počátkem 70. let 20. století vyvinuli Ken Thompson a Dennis Ritchie pro potřeby operačního systému Unix. V současné době je to jeden z nejpopulárnějších jazyků, zřejmě nejčastější pro psaní systémového softwaru, ale velmi rozšířený i pro aplikace. C je nízkoúrovňový, kompilovaný, relativně minimalistický programovací jazyk. Je dostatečně mocný na většinu systémového programování (ovladače a jádro OS), přičemž zbytek lze dořešit tzv. inline assemblerem, tedy metodou zápisu assembleru přímo do kódu. Zdrojový kód C je přitom mnohem čitelnější než assembler, je jednodušší ho zapsat a navíc je daleko snáze přenositelný na jiné procesory a počítačové architektury. Proto jsou často operační systémy, překladače, knihovny a interprety vysokoúrovňových jazyků implementovány právě v C. Mnoho dalších moderních programovacích jazyků přebírá způsob zápisu (neboli syntaxi) z jazyka C, například C++, Java, Perl a PHP. Ukládání dat je v C řešeno třemi základními způsoby: statickou alokací paměti (při překladu), automatickou alokací paměti na zásobníku a dynamickou alokací na haldě (heap) pomocí knihovních funkcí.", "question": "Kdo vyvinul programovací jazyk C?", "answers": ["Ken Thompson a Dennis Ritchie"]}
{"title": "Prosinec", "context": "Prosinec je podle gregoriánského kalendáře dvanáctý a poslední měsíc v roce. Má 31 dní. Prosinec začíná stejným dnem v týdnu jako září. 21. prosince nebo 22. prosince je zimní slunovrat. Slunce stojí nad obratníkem Kozoroha. V tento den je na severní polokouli nejkratší den v roce. Noc je nejdelší. V římském kalendáři byl prosinec desátým měsícem (proto se jmenuje v jiných jazycích december, podle decem = deset). V roce 153 př. n. l. byly přidány ještě další dva měsíce. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince advent. Pokud je 29., 30. nebo 31. prosince pondělí, budou připočítány tyto dny k prvnímu týdnu příštího roku. V takovém případě končí poslední týden v roce společně s poslední nedělí v prosinci. Takový rok má vždy 52 kalendářních týdnů. Název pravděpodobně pochází od slova \"prosiněti\" (problesknout), což značí, že se jedná o měsíc, kdy slunce už jen občas prosvitne (probleskne) mezi mraky. Může ale být odvozen též od slova siný (modravý, šedivý), či od slova prase, jelikož tento měsíc je obvyklým časem zabijaček. Další možností původu je odvození od slova \"prosit\" v souvislosti s vánočním koledováním. Vánoce Silvestr Obrázky, zvuky či videa k tématu prosinec ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik dní má prosinec?", "answers": ["31"]}
{"title": "Idiom", "context": "Idiom (z řec. idióma, jazyková zvláštnost) je ustálený víceslovný výraz či frazém, jehož význam nelze odvodit z běžných významů slov, z nichž se skládá. Například význam idiomu \"ztratit hlavu\" nesouvisí s běžným významem slova hlava, \"nechat na holičkách\" obsahuje slovo, které se jinak v jazyce nepoužívá. Idiom se někdy považuje za synonymum pro frazém, jen zkoumaný ze sémantického hlediska, jindy za jeho podmnožinu. Zkoumáním idiomů se zabývá frazeologie a idiomatika, součásti lingvistiky. Někdy se slovo idiom užívá i pro označení zvláštní varianty jazyka, nářečí a podobně. == Popis == Idiomy tvoří významnou část slovní zásoby jazyka a jsou běžné zejména v hovorovém jazyce. Označují jevy, pro něž jazyk nemá slovo, jako například \"z někoho si vystřelit\", \"s někým vyběhnout\" nebo \"někomu to polepit\". Mají mnoho společného s metaforami a často z nich vznikají. Nové idiomy vznikají snáze než nová slova a také snadno zastarávají a zanikají. Mohou tedy pružně reagovat na nové skutečnosti, které mluvčí potřebují vyjádřit, a dodávají hovorovému jazyku jeho živost. Protože se některé ještě nedostaly do jazykových slovníků, působí nesnáze hlavně cizincům a odlišují jejich řeč od rodilých mluvčích. Odkazují často na určitý kulturní kontext, v němž jsou srozumitelné (například \"přiznat barvu\" na karetní hry), a nejsou produktivní, to jest nedají se obměňovat. Naopak zastaralé nebo nepřesně použité idiomy působí v řeči směšně.Zvlášť časté a významné jsou idiomy ve slangu a v argotu, kde přímo slouží k zakrývání skutečného významu před nezasvěcenými. Některé se ale časem mohou dostat i do běžného jazyka, jako například \"vzít roha\" (utéci), \"natáhnout bačkory\" (zemřít) a podobně. == Překlad == Některé idiomy mají přesný ekvivalent i v jiných jazycích, jako například české \"přiznat barvu\" a německé \"Farbe bekennen\". Většinou ale doslovný překlad idiomu nedává smysl a překladatel musí hledat obdobný idiom v cílovém jazyce. Důležité a ustálené idiomy se proto uvádějí ve velkých jazykových slovnících a existují i samostatné slovníky frazeologismů. Pokud se takový ekvivalent nenajde, musí se idiom opsat více slovy nebo i vedlejší větou. == Lingvistická teorie == Idiom je dokladem kontextuality jazyka: význam věty není dán jen spojením významů jednotlivých slov, neboť slova se ve větě navzájem ovlivňují a podmiňují.", "question": "V jakém jazyce jsou zejména běžné idiomy?", "answers": ["v hovorovém"]}
{"title": "Velký a Malý Tisý", "context": "Velký a Malý Tisý je národní přírodní rezervace ev. č. 498 poblíž města Lomnice nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec ležící na území CHKO Třeboňsko. Řadí se mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Česku a je významná rozsáhlým litorálním porostem na březích rybníků. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, Natura 2000 a další. Důvodem ochrany je jedna z nejvýznamnějších ornitologických rezervací v Česku. Význam má i z pohledu entomologického. Součástí rezervace je 11 větších rybníků, mimo jiné i dvojice rybníků Velký a Malý Tisý, které daly lokalitě název. Pro rybníky v rezervaci je charakteristické, že mají velmi členité pobřeží tvořené zarostlými břehy, zátokami, poloostrovy a ostrůvky. Na břehy volně navazují podmáčené louky, lesy, vřesoviště a pole. Vlivem rozmanitosti různých stanovišť se zde nachází bohatá řada druhů z flory i fauny, které zde sídlí. Hlavně ptactvo využívá lokalitu jako důležitou migrační zastávku či shromaždiště před pravidelnými tahy. I přes to, že je lokalita po desetiletí chráněna, došlo nevhodnými hospodářskými zásahy v podobě nadměrného chovu ryb od 50. let 20. století k postupné degradaci a ústupu litorálních porostů. Od 90. let 20. století se ochranáři snaží snižováním počtu nasazovaných ryb a změnou jejich druhové skladby společně s vodohospodářskými zásahy do výšky vodní hladiny rybníku Velký Tisý podpořit rozvoj rákosových porostů. Výsledky těchto opatření ukázaly, že na obnovu porostů by i za vhodných podmínek byla potřeba doba dosahující až desítek let. Oblast národní rezervace Velký a Malý Tisý se nachází na západním okraji CHKO Třeboňsko mezi městy Lomnice nad Lužnicí na severu a Třeboní na jihu. Jedná se o rybniční soustavu 11 rybníků (jiný zdroj však uvádí 14 rybníků). Největší z nich je rybník Velký Tisý. Národní přírodní rezervace leží v nadmořské výšce mezi 425 až 430 m n. m. Severní hranice je tvořena polemi a loukami. Severozápadní hranici tvoří silnice procházející přes hráz rybníku Koclířov (leží mimo území rezervace). Na západě, jihozápadě a jihu kopíruje z větší části tok umělého vodního kanálu Zlaté stoky. Východní část hranice pak tvoří železniční trať Lomnice nad Lužnicí – Třeboň (tzv. Koridor D 12), respektive část silnice I/24. Rybniční soustava je tvořena rybníky Velký Tisý, Malý Tisý, Kubínský rybník, Dolní přesecký rybník, Horní přesecký rybník, Jezero pod Tisým, rybník Šatlavy, rybník Smyček, Malý Dubovec, Velký Dubovec a Velký Paneský rybník.", "question": "V jakém okrese se nachází národní přírodní rezervaci Velký a Malý Tisý?", "answers": ["Jindřichův Hradec"]}
{"title": "Vinson Massif", "context": "Vinson Massif (také Mount Vinson) je nejvyšší vrchol Antarktidy. Nachází se přibližně 1200 kilometrů od Jižního pólu, na stejném poledníku jako Nikaragua. V nadmořské výšce 4892 metrů je nejvyšší místo Mount Vinson, takto označené US-ACAN v roce 2006. Masiv je přibližně 21 kilometrů dlouhý a 13 km široký. Na jižním konci je masiv zakončen vrcholem Mount Craddock (4368 m n. m.), nejvyšším vrcholem jižní části je však Mount Rutford (4477 m n. m.). Vinson Massif leží v hřebeni Sentinel pohoří Ellsworth. Hřeben Sentinel byl poprvé ze vzduchu zpozorován a fotografován 23. listopadu 1935. Vrchol je pojmenován podle amerického kongresmana za stát Georgie Carla G. Vinsona, který významně podporoval průzkum Antarktidy. Objeven byl náhodou v lednu 1958, kdy jej spatřila posádka letadla US Navy ze stanice Byrd Station. == Výška == Údaje o výšce se liší. První měření nadmořské výšky proběhla v roce 1959 s výsledkem 5140 metrů. V sezóně 1979–1980 tým amerických horolezců doplněný dvěma německými a jedním sovětským horolezcem dosáhl vrcholu a umístil zde červenou vlajku a lyžařskou tyčku, která pomohla ke stanovení přesnějšího měření 4897 m n. m.V lednu 2001 tým sponzorovaný seriálem NOVA (produkce.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Antarktidy?", "answers": ["Vinson Massif"]}
{"title": "Vltava", "context": "Protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní část Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující téměř celé Čechy. Povodí řeky je 28 090 km2 (z toho 27 047,59 km2 v Česku). Své jméno \"Vltava\" řeka dostala od starých Germánů, kteří ji nazývali Wilt-ahwa - divoká voda. Řeka Teplá Vltava, která je považována za jeden ze dvou hlavních zdrojů Vltavy, pramení na východním svahu Černé hory (1 315 m n. m.) na Šumavě ve výšce 1 172 m n. m. jako Černý potok. Jeho pramen je znám jako chráněné území Pramen Vltavy. Prvních 5 km teče severním směrem, od soutoku s Kvildským potokem v Kvildě obrací nadlouho svůj tok k jihovýchodu. Od ústí Vydřího potoka v obci Borová Lada (890 m n. m.) nese říčka název Teplá Vltava, záhy přibírá Vltavský potok, známý též jako Malá Vltava. Ten pramení v Pláňském polesí ve výšce 1 158 m n. m. Protéká Horní Vltavicí a poté v Lenoře (756 m n. m.) získává vody Řasnice, zvané také Travnatá Vltava. Za Lenorou má řeka jen nepatrný spád a vytváří v ploché krajině rozsáhlé mokřady s mnoha meandry, souhrnně zvané Vltavský luh. Zde uprostřed 1. zóny NP Šumava Mrtvý luh se v nadmořské výšce 731 m u osady Chlum stékají Teplá a Studená Vltava. Ta pramení na druhé straně hranic v Bavorsku západně od obce Haidmühle pod německým názvem Altwasser nebo Kalte Moldau. Od soutoku obou hlavních pramenných toků Teplé a Studené Vltavy pak řeka po zbytek své cesty má jméno Vltava. U Nové Pece se Vltava rozlévá do širokého a dlouhého přehradního jezera, které vzniklo přehrazením jejího toku u obce Lipno nad Vltavou. Za Lipnem protéká řeka romantickým skalnatým údolím pod Čertovou stěnou (tento její úsek se nazývá Čertovy proudy) a směřuje k vyrovnávací nádrži Lipno II, těsně před Vyšším Brodem. V úseku mezi přehradní hrází Lipno a Vyšším Brodem je koryto řeky téměř bez vody (přehrada je povinna udržovat minimální průtok 2 krychlové metry vody za sekundu), protože většina vod z Lipenského jezera je odváděna kanálem od podzemní elektrárny do vyrovnávací nádrže Lipno II.", "question": "Jak se nazývá nejdelší řeka na území České republiky?", "answers": ["Vltava"]}
{"title": "Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský", "context": "Josef Karel LudvíkHabsbursko-Lotrinský arcivévoda Josef Karel Ludvík Narození 2. března 1833Bratislava Úmrtí 13. června 1905(ve věku 77 let)Rijeka Manžel(ka) Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská Děti AlžbětaMarie DoroteaMarkéta KlementinaJosef AugustLadislav FilipAlžběta KlotyldaKlotylda Rodiče Josef Habsbursko-LotrinskýMarie Dorotea Württemberská Rod Habsbursko-lotrinská dynastie Funkce člen Panské sněmovny (od 1861)uherský palatin multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský (2. března 1833, Bratislava – 13. června 1905, Rijeka) byl rakouský arcivévoda z uherské větvě Habsbursko-Lotrinské dynastie. Původ a mládí Byl druhým synem uherského palatina Josefa Antonína. Jeho matkou byla otcova třetí manželka Marie Dorotea Württemberská. Jeho strýcem byl císař František I. Získal výborné vzdělání, zejména od svého učitele, benediktinského mnicha a historika Flórise Rómera. Život Od roku 1860 byl generálmajorem a o šest let později, v roce 1866 ho čekalo povýšení na polního podmaršálka, za statečnost a řízení vojenských akcí.[1] V roce 1869 převzal vrchní velení uherské zeměbrany a od roku 1874 byl generálem jezdectva. Vyznal se jak v přírodních, tak společenských vědách. Napsal několik spisů, např. o gramatice cikánského jazyka a cikánské etnografii. Od roku 1888 byl čestným členem Uherské akademie věd a roku 1896 získal čestný doktorát univerzity v Budapešti.[1] V roce 1897 obdržel doktorát univerzity Františka Josefa v Cluji. Zemřel v roce 1905 v Rijece a byl pohřben v Budapešti. Manželka a děti", "question": "Byl Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský rakouským arcivévodou?", "answers": ["Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský (2. března 1833, Bratislava – 13. června 1905, Rijeka) byl rakouský arcivévoda z uherské větvě Habsbursko-Lotrinské dynastie."]}
{"title": "Generativní gramatika", "context": "Noam Chomsky, zakladatel generativní gramatiky. Generativní gramatika je směr lingvistiky, který má mnoho různých škol. Všem těmto školám je společná snaha o formální přesnost a axiomatickou výstavbu teorie, podobně jako v přírodních vědách (matematika, fyzika). Generativní gramatika nechce být pouhým induktivním popisem posbíraných vět jako korpusová lingvistika, nýbrž snaží se vysvětlit, jakým způsobem se děti dokážou naučit používat jazyk svých rodičů tak rychle, jak se tomu normálně při akvizici přirozeného jazyka děje. Zakladatelem generativní gramatiky je Noam Chomsky. V teorii formálních jazyků se termín generativní gramatika používá prakticky jako synonymum termínu formální gramatika. Vysvětlení pojmu Generativní gramatika rozšířila kriteria empirické správnosti výzkumu o nový druh dat. Podle generativní jazykovědy by jazykovědné bádání nemělo ustrnout pouze u popisné katalogizace jazykových dat (taxonomie). Pro pokrok jazykovědy jsou důležité nejen autentické či korektní věty, ale i věty zkonstruované a záměrně nesprávné jako např. věta „Koho jste pozvali Karla“, kde je porušen princip přidělování sémantických rolí zvaný „theta kritérium“. Právě pochopením důvodu, proč je to negramatická věta, postupuje poznání gramatického systému. Nálepka „generativní“ v názvu tohoto směru pochází od prvního, dnes již opuštěného, záměru jazykovědců popsat jazykovou kompetenci rodilého mluvčího jako úplný systém pravidel, který by dokázal vytvořit (generovat) veškeré gramaticky správné věty daného jazyka a jenom tyto věty.", "question": "Kdo je zakladatelem generativní gramatiky?", "answers": ["Noam Chomsky"]}
{"title": "Barack Obama", "context": "Po smrti prvního afroamerického starosty Chicaga Harolda Washingtona, který díky svému právnickému vzdělání dokázal prosadit mnoho opatření ve prospěch menšin, se Obama rozhodl studovat na Právnické fakultě (Law School) Harvardovy univerzity v Bostonu. Zde byl brzy zvolen prvním afroamerickým šéfredaktorem prestižního školního časopisu Harvard Law Review. Právnickou fakultu této univerzity ukončil roku 1991 s vyznamenáním. V roce 1992 se Barack Obama oženil s afroamerickou právničkou Michelle Robinsonovou, se kterou se seznámil při praxi v advokátní kanceláři. Mají spolu dvě dcery; Malia Ann se narodila v roce 1998 a Natasha v roce 2001. Přes velké množství nabídek z renomovaných advokátních kanceláří se rozhodl pro kancelář Miner, Barnhill&Galland, kde se zabýval pomocí minoritám a ochranou lidských práv. V letech 1993-2004 přednášel ústavní právo na Chicagské univerzitě. V roce 1995 napsal svou autobiografii Sny mého otce: Příběh rasy a dědictví (Dreams from My Father: A Story of Race and Inheritance), která se v roce 2004 stala bestsellerem a její mluvená verze získala v roce 2006 cenu Grammy. V roce 2006 napsal Obama další knihu s názvem Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění amerického snu (The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream). Obama má následujících osm žijících nevlastních sourozenců ze strany otce a matky. Jeden bratr již zemřel. Abongo Obama (*1958) - zvaný Malik Auma Obama (*1960) - sestra, vystudovala germanistiku v Německu, kde žila 16 let (1980-1996). Získala zde doktorát (Dr. phil.). Nyní pracuje v Keni.", "question": "V jakém roce napsal Obama knihu Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění amerického snu?", "answers": ["2006"]}
{"title": "České rekordy ve vzpírání", "context": "6. květen 1996 Varšava, Polsko Do 64 kg Trh 82,5 kg Marie Korčianová 7. prosinec 1996 Ostrava Nadhoz 105 kg Marie Korčianová 7. prosinec 1996 Ostrava Dvojboj 187,5 kg Marie Korčianová 7. prosinec 1996 Ostrava Do 70 kg Trh 85,5 kg Radomíra Ševčíková 2. prosinec 1995 Praha Nadhoz 110,5 kg Radomíra Ševčíková 2. prosinec 1995 Praha Dvojboj 195 kg Radomíra Ševčíková 22. listopad 1995 Kanton, ČLR Do 76 kg Trh 92,5 kg Radomíra Ševčíková 21. září 1996 Sokolov Nadhoz 116 kg Radomíra Ševčíková 21. září 1996 Sokolov Dvojboj 207,5 kg Radomíra Ševčíková 21. září 1996 Sokolov Do 83 kg Trh 95 kg Radomíra Ševčíková 3. květen 1997 Nový Hrozenkov Nadhoz 125 kg Radomíra Ševčíková 7. prosinec 1996 Ostrava Dvojboj 217,5 kg Radomíra Ševčíková 7. prosinec 1996 Ostrava Nad 83 kg Trh 85 kg Soňa Vašíčková 20. listopad 1993 Melbourne, Austrálie Nadhoz 108 kg Soňa Vašíčková 11. červen 1993 Mödling, Rakousko Dvojboj 192,5 kg Soňa Vašíčková 20. listopad 1993 Melbourne, Austrálie Odkazy Reference ↑ DUSPIVA, Karel. Informace č. 86. Vzpírání.cz [online]. 2018-11-28 [cit. 2018-12-22]. Dostupné online. (česky) ↑ PROHL, Karel. Ohlédnutí za rekordy (3). Vzpírání.cz [online]. 2019-07-01 [cit. 2019-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-04. (česky) ↑ POLES, Tomáš. ČSV - Rekordy svazu. Powerlifter.cz [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. (česky) ↑ PROHL, Karel. České rekordy mužů k 31. 12. 2018, České rekordy žen k 31. 12. 2018. Vzpírání.cz [online]. 2018-12-26 [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. (česky) ↑ PROHL, Karel. České rekordy mužů k 31. 12. 1997, České rekordy žen k 31. 12. 1997. Vzpírání.cz [online]. 2018-12-26 [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. (česky) ↑ PROHL, Karel. Přehlídka historických rekordů. Vzpírání.cz [online]. 2018-12-26 [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. (česky) Související články Světové rekordy ve vzpírání Evropské rekordy ve vzpírání stránky Českého svazu vzpírání Externí odkazy Rekordy evidované ČSV k 31. 12. 2010", "question": "Jaká je zkratka Českého svazu vzpírání?", "answers": ["ČSV"]}
{"title": "Staroměstský orloj", "context": "Kolem roku 1470 byla doplněna architektonická a sochařská výzdoba a roku 1490 orloj upravil hodinář mistr Hanuš. V druhé polovině 16. století upravil a zdokonalil Staroměstský orloj Jan Táborský z Klokotské Hory. Další opravy byly provedeny v průběhu 17. a 19. století. Při velké opravě v letech 1865 až 1866 byla také osazena nová kalendářní deska od Josefa Mánesa se symboly zvěrokruhu, měsíce a se znakem Starého Města pražského. 8. května 1945, na konci 2. světové války během Pražského povstání byl orloj značně poničen a jeho obnovení si vyžádalo celkovou rekonstrukci. Staroměstský orloj je patrně nejlépe zachovaný středověký orloj vůbec. Je jedním z nejznámějších turistických objektů Prahy a je součástí historického centra, které je zapsáno na seznamu kulturních památek UNESCO v ČR. V roce 1338 udělil Jan Lucemburský povolení staroměstským měšťanům, aby si zřídili radnici, a to v patricijském domě Wolflina od Kamene. Z východní strany domu byla pak na starších základech zahájena stavba věže na kterou byly v roce 1402 umístěny hodiny a později, v roce 1409 i zvon. Ve věži je také kaple, vysvěcená roku 1381, a v letech 1805 až 1807 byl dostavěn i ochoz věže. Původní hodinový stroj patrně pochází již z dob Karla IV., který pro Prahu nechal sestavit u hodináře-horologisty Martina. Na orloji později pracovali Jan, Albert a Mikuláš z Kadaně, jehož dílo může být označeno jako vznik orloje dnešních dnů. Nejstarší částí orloje je mechanický hodinový stroj a astronomický číselník, které vytvořil roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně, pravděpodobně podle návrhu Mistra Jana Šindela, profesora filosofie, matematiky, astronomie a rektora pražské univerzity.", "question": "Je Staroměstský orloj zapsán na seznamu kulturních památek UNESCO?", "answers": ["Je jedním z nejznámějších turistických objektů Prahy a je součástí historického centra, které je zapsáno na seznamu kulturních památek UNESCO v ČR."]}
{"title": "Kolibříkovití", "context": "Jde o endemické živočichy, kteří se vyskytují jen na americkém kontinentě. (V Česku a střední Evropě může být tento ptačí druh snadno zaměněn za dlouhozobku, což je ovšem motýl z čeledi lišajovitých.) Kolibříci jsou velmi zdatnými letci. Za sekundu mohou mávnout křídly 12× až 90× (v závislosti na druhu), díky čemuž se mohou ve vzduchu doslova zastavit na místě. Dokážou také vyvinout rychlost větší než 15 m/s (54 km/h), a jako jediní zástupci ptačí říše dokážou létat pozpátku. V současné době rozeznáváme zhruba 325–340 druhů (v závislosti na taxonomickém zařazení). Kolibříci jsou ve velikosti viditelně odlišní, nejmenší zástupce celé čeledi, kalypta nejmenší, je zároveň i nejmenším ptákem světa, největším zástupcem je naopak kolibřík velký. Většinou se jedná o nápadně zbarvené, štíhlé ptáky s malými končetinami. S výjimkou hmyzu mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech živočišných druhů. Důvodem je zejména velmi rychlý a pro tělo značně vytížující tlukot křídel. Za minutu přitom jeho srdce vykoná až 1260 tepů, v noci, kdy je jeho metabolismus značně zpomalen, jeho výkon může klesnout až na 50–180 tepů/min. Živí se zejména nektarem rostlin, k čemuž jim napomáhá jejich dlouhý zobák, který je často u různých druhů odlišný a specializovaný pro určitý druh květu. V potravě přitom zcela odmítá nektar s nižším zastoupením cukrů než 10 %. Kvůli tomu, že je nektar málo výživný, požírá také drobný hmyz a jiné bezobratlé živočichy, zvláště pak v období rozmnožování. Létáním a hledáním potravy tráví kolibříci pouze 10–15 % dne, zbývajících 75–80 % zaujímá odpočinek. I přesto však musí denně pozřít značně větší množství potravy, než je jeho celková hmotnost a musí tak denně navštívit stovky květů. V období rozmnožování se samec nijak nepodílí na inkubaci vajec, ani na krmení mláďat. Většina druhů si staví malé, velmi dobře maskované hnízdo, které buduje na větvích stromů nebo keřů. Velikost hnízda je značně odlišná, nejmenší přitom mohou dosahovat velikosti jedné poloviny skořápky vlašského ořechu. Kladou obvykle 2 vejce, na kterých sedí 12–19 dnů. Ve volné přírodě se dožívají průměrně 3–5 let. Čeleď kolibříkovitých se dělí na dvě podčeledi (Hermit a Trochilinae) které zahrnují velké množství rodů, běžně jich bývá uváděno 106. Podčeleď Trochilinae: Podčeleď Hermit: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hummingbird na anglické Wikipedii. Seznam všech obecně uznávaných rodů a druhů čeledi kolibříkovití na BioLibu Obrázky, zvuky či videa k tématu kolibříkovití ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kolibřík ve Wikislovníku Galerie kolibříkovití ve Wikimedia Commons", "question": "Co zabírá většinu dne kolibříků?", "answers": ["odpočinek"]}
{"title": "Mezinárodní den Romů", "context": "Mezinárodní den Romů konaný 8. dubna je dnem, který oslavuje romskou kulturu a rozšiřuje povědomí o problémech, kterým Romové čelí. Mezinárodní den Romů připadá na 8. duben, což je den vzniku Mezinárodní romské unie (International Romani Union, zpočátku pod názvem World Romani Union). Ta byla založena 8. dubna 1971 na kongresu v Londýně. Kongres se konal z iniciativy Grattana Puxona a Donalda Kenricka z Velké Británie, Matéo Maximoffa z Francie, Jarko Jovanoviće z bývalé Jugoslávie a dalších. Delegáti kongresu, kterých byly necelé tři desítky, se tehdy dohodli na vzhledu romské vlajky a romské mezinárodní hymny. Dohodli se také na preferenci označení Rom před Cikán. Romové slaví Mezinárodní den Romů každoročně od roku 1990, kdy byl ustanoven na 4. kongresu Mezinárodní romské unie ve Varšavě. V České republice se slaví od roku 2001. Mezinárodní den Romů 2014: Přehled akcí konaných v Česku", "question": "Na který den v roce připadá Mezinárodní den Romů?", "answers": ["8. dubna"]}
{"title": "Milán - San Remo 2007", "context": "98. ročník cyklistického závodu Milán - San Remo (Itálie) se uskutečnil 24. března 2007. Startovalo se v Miláně, cíl byl v San Remu. Výsledky závodu se započítávaly do klasifikace UCI ProTour 2007, kde byl zařazen do kategorie 1.S. == Propozice == Startovalo: 197. Dokončilo: 160. Km: 294. Průměr: 43,660 km/h. == Průběh závodu == Startovalo se v Miláně a začátek závodu byl poměrně ostrý. Průměrná rychlost první hodiny závodu byla 46,1 km/h. Donati a Aggiano vyprovokovali únik na 69. km, ve kterém byli také Quinziato, Usau, Florencio, Duclos-Lassalle, Laurent, Luengo, Bru, Mengin, Fothen, Baldato, Horrillo, Bellin, Petacchi a Knees. Tato skupina, která si vypracovala 15 sekundový náskok, byla na 74. km dojeta. Závod neustále nabíral na tempu a po dvou hodinách činila průměrná rychlost 46,2 km/h. Na 86. km se pokusili poodjet Kunickij, De Kort, Sella, Hernandez, Traficante a Brutt a jejich náskok na peloton činil na 108. km již 7:45 minut a na 120. km narostl na 7:51. Po pádu museli odstoupit Guesdon a Gutierrez. Na Passo del Turchino ztráta pelotonu na uprchlíky činila 7:05 minut. Při sjezdu došlo k pádu ve skupině, Fertonani a Contrini odstoupili, ale Michailov pokračoval dál. Před Arezzanem (162 km) byl v pelotonu aktivní tým Milram a stáhl ztrátu na 6:25. Před Celle Ligure došlo znovu k pádu v hlavní skupině. Uprchlíci si neustále drželi stejný odstup až k Noli (200 km), kde začal peloton ztrátu dotahovat, během 15 km o dvě minuty. Při výjezdu z Alassia došlo k hromadnému pádu, ve kterém byli Krivcov, Duclos-Lassalle, Scheirlinckx, Berthou, Bělohvoščiks, Del Nero, Merckx, Erviti, Rebellin a Hinault. Ve stoupání na Capo Mele spadl také De Kort, jeden z pětice uprchlíků. Před Capo Cervo nestačil tempu Sella a z pětice se zbyla jen trojice uprchlíků. Ztráta pelotonu byla 2:12. Na Capo Cervo dojel peloton De Korta i Sellu a snížil náskok uprchlíků na 1:28. Při sjezdu z Capo Cerva spadl Kopp, kterého odvezla sanitka, Haussler a Wegmann po pádu pokračovali v závodě. Pří průjezdu městem Imperia na kluzkém asfaltu spadla další skupina cyklistů. Posledních 30 km byl náskok trojice Kunickij, Hernandez a Brutt již jen 38 sekund. Mechanické problémy potkaly Bettiniho. Ve stoupání na Cipressu se skupinka uprchlíku roztrhala, Hernandez poodjel, zatímco Kunického a Bruttiho pohltil peloton. Peloton se natáhl do dlouhé řady a dojel i posledního uprchlíka. Na útok Pellizottiho zareagoval Moletta a vzápětí i Popovič. Čelo pelotonu si hlídaly stáje Lampre a Milram.", "question": "Kdy se uskutečnil 98. ročník cyklistického závodu Milán - San Remo?", "answers": ["24. března 2007"]}
{"title": "Doyle Bramhall II", "context": "Doyle Bramhall II Doyle Bramhall II Základní informace Narození 24. prosince 1968 (52 let) Austin Žánry rock, blues a Americana Povolání hudebník, zpěvák, kytarista a hudební skladatel Nástroje elektrická kytara a hlas Vydavatelé Geffen RecordsConcord RecordsProvogue RecordsRCA Records Rodiče Doyle Bramhall Web db2music.com Některá data mohou pocházet z datové položky. Doyle Bramhall II (* 24. prosince 1968) je americký bluesový a blues-rockový hudebník, autor písní a zpěvák své kapely Smokestack. Je jedním z mála kytaristů, kteří hrají levou rukou na kytaru určenou pro praváky (se svisle prohozenými strunami). V letech 2004 až 2009 byl také druhým kytaristou ve skupině Erica Claptona. Umělecká kariéra Narodil se v texaském Dallasu na Vánoce roku 1968 jako syn hudebníka, skladatele a zpěváka Doyle Bramhalla, který se přátelil se Stevem Rayem a Jimmiem Vaughanovými a jejich kapelou Fabulous Thunderbirds, se kterou později (od roku 1984, když Doylovi bylo šestnáct let) jezdil a hrál jako druhý kytarista. V roce 1992 se Stevie Ray Vaughanem a jeho přáteli vytvořili skupinu Arc Angels, ve které spolu nahráli jedno menší album, ale později se rozdělili. V roce 1999 se upsal nahrávací společnosti RCA Records a začal pracovat na albu Jellycream, které se dostalo do rukou Erica Claptona, jenž jím byl natolik nadšen, že za ním přiletěl a od té doby spolu uspořádali několik společných vystoupení, nahráli několik písniček a udržují těsné přátelství. Eric Clapton o něm opakovaně prohlásil, že se jedná o velkého a nedoceněného hudebníka.[zdroj? ] V letech 1999 a 2000 se zúčastnil jako kytarista a zpěvák turné Rogera Waterse In the Flesh. V roce 2001 znovu zformoval skupinu Doyle Bramhall II & Smokestack a s ní vydal třetí své větší album Welcome. Osobní život a postoje V letech 1996–2010 byl ženatý s Susannah Melvoinovou, se kterou má dvě dcery Indii a Elle. V dokumentu Before the Music Dies se jako jeden z respondentů svěřil s frustrací z hudebního průmyslu, jeho vedením ryze obchodními motivy, odtržením marketingových záměrů od podstaty skutečné a dobré muziky.", "question": "Co bylo neobyčejný na tom jako hrál hudebník Doyle Bramhall II na kytaře?", "answers": ["jedním z mála kytaristů, kteří hrají levou rukou na kytaru určenou pro praváky"]}
{"title": "Harry S", "context": "Již v roce 1945 se ukázalo, že Bílému domu bezprostředně hrozí zhroucení vzhledem ke stavu zdiva a základů (kteréžto problémy mohly mít základ již z války v roce 1812, kdy vyhořel). Bílý dům se začal systematicky přestavovat, přibyla i notoricky známá část z fotografií - tzv. Trumanův balkón. Truman s rodinou zatím žil v Blair House ve Washingtonu. Během rekonstrukce strávil nějaký čas i v Little Torch Key ve Florida Key. V roce 1951 Kongres ratifikoval 22. doplněk ústavy, který nedovoloval prezidentům více než dvě volební období. Tato novela se nevztahovala na Trumana, protože byl v době schválení prezidentem, ale ten se stáhnul z volební kampaně poté, co v primárkách v New Hampshiru ztratil ve prospěch Estese Kefauvera. V roce 1953 se Truman vrátil do Independence, hodně psal (mimo jiné své paměti), přednášel a sbíral soukromé dary na vytvoření prezidentské knihovny, kterou poté daroval vládě (tato praxe byla převzata i jeho následovníky). Bylo také Trumanovou zásluhou, že nadále nejen členové Kongresu a federálních soudů, ale i členové ostatních federálních úřadů pobírali federální důchody. V roce 1956 se svou ženou vyrazil na výlet do Evropy a stal se všude, kam přijel, senzací. Ve Velké Británii získal čestný titul Oxfordské univerzity. Naposledy se setkal se svým přítelem Winstonem Churchillem a po návratu domů podpořil demokratického kandidáta Adlaie Stevensona během volební kampaně do prezidentského úřadu. V roce 1964 spadl v koupelně a fyzicky se z následků nikdy plně nevzpamatoval. 5. prosince 1972 byl přijat do nemocnice v Kansas City pro srdeční slabost, špatnou funkci ledvin a zažívací problémy. Zemřel 26. prosince 1972 v 7:50 ráno ve věku 88 let. Byl pohřben u Trumanovy knihovny v Independence. V březnu 1975 byla na jeho počest vydána v Izraeli poštovní známka o nominální hodnotě 5 šekelů. Je podle něj pojmenována letadlová loď USS Harry S. Truman (CVN-75) sloužící od roku 1998. Obrázky, zvuky či videa k tématu Harry S. Truman ve Wikimedia Commons Osoba Harry S. Truman ve Wikicitátech Trumanovo muzeum a knihovna v Independence - obsahuje on-line dokumenty týkající se Trumanova veřejného i soukromého života, obsáhlou databázi fotografií i audio soubory. Životopis na oficiálních stránkách Bílého domu", "question": "Kdo byl 33. prezidentem Spojených států amerických?", "answers": ["Harry S. Truman"]}
{"title": "Tridentský koncil", "context": "Tridentský koncil (latinsky Tridentinum) byl 19. ekumenický koncil uznaný katolickou církví. Svolal jej papež Pavel III. roku 1545 a zasedal v italském Tridentu (italsky Trento, latinsky Tridentum). Účastnilo se jej asi 255 biskupů, kteří reagovali na vznik protestantství a položili základ katolické reformace. Koncil schválil 16 dogmatických dekretů, které se věnují mnoha aspektům křesťanské víry. Koncil zasedal v období 13. prosincem 1545 a 4. prosincem 1563. Předsedali mu postupně tří papežové - Pavel III., Julius III. a Pius IV. Jeho průběh se členil do tří období (1545-1549, 1551-1552 a 1562-1563) a 25 zasedání. Koncil odmítl reformaci a proti ní vymezil katolickou nauku o spáse a ospravedlnění, svátostech a biblickém kánonu. Zasadil se o sjednocení liturgie v římskokatolické církvi a omezil rozdílné místní praxe; tím byla fixována podoba tzv. tridentské mše, výhradní formy římského ritu až do vydání misálu Pavla VI. v roce 1970. Cíle koncilu byly dva: Reagovat na vznik protestantství a definovat nauku katolické církve v diskutovaných otázkách. Císař Karel V. se zasazoval, aby protestanti měli na koncilu svůj hlas, přestože byl sám katolíkem. Oproti papeži se také snažil o znovusjednocení víry v německých zemích, protože to nejlépe odpovídalo jeho potřebám centralizace moci. Během druhého zasedání koncilu v letech 1551-1552 byli protestanti dvakrát pozváni a koncil vydal záruky pro bezpečnost reformátorských vyslanců. Bylo jim nabídnuto právo diskutovat, avšak upřeno hlasování. Philipp Melanchthon a Johann Brenz spolu s dalšími německými lutherány vyrazili na cestu na koncil, a to spolu se svými vyznáními (Melanchthon se svým irenickým vyznáním známým jako Confessio Saxonica).", "question": "Ve kterém roce se konal tridentský koncil?", "answers": ["1545"]}
{"title": "Klasický Hollywood", "context": "To mělo za následek jistou uniformitu filmového stylu – režiséři a další klíčoví tvůrčí pracovníci o sobě mysleli spíše jako o zaměstnancích než jako o umělcích, a proto nebylo v celém tomto období rozvedeno auteurství, tj. specifický přístup k filmu, který považuje režiséra za autora, hlavního tvůrce filmového díla. Toto paradigma vtrhlo do americké kinematografie až v jejím post-klasickém období. Přesto někteří etablovaní režiséři, pracující v rámci studiového systému, jako například Alfred Hitchcock, Orson Welles, Howard Hawks, nebo John Ford realizovali své individuální umělecké vize a byli později prohlášeni za plnohodnotné americké auteury. V roce 1948 nejvyšší soud USA rozhodl, že dosavadní praxe distribuce filmů pomocí balíčkové metody, kdy se prodávalo několik filmů v jednom, je nezákonná, stejně tak vlastnictví a provozování řetězce kin hlavními filmovými studii, protože se mělo za to, že tento vertikálně integrovaný systém konstituoval nesoutěžní a monopolní tržní praktiky. Toto byla klíčová změna v hollywoodském studiovém systému, která uvolnila cestu rostoucímu počtu nezávislých producentů a řídícím pracovníkům menších studií, kteří od teď mohli produkovat filmy bez toho, aby do toho zasahovalo velké studio. Stejně tak to mělo za následek další důležitou změnu ve výrobě filmů, a totiž, že nadále pracovníci uzavírali se studii kontrakty na konkrétní filmy a různí pracovníci tak mohli pracovat na filmech pro různá filmová studia. Jak již bylo řečeno výše, americký film tohoto období velkou měrou ovlivňoval tzv. Haysův kodex. Filmům, které nedodržovaly tento kodex, hrozil bojkot a ty filmy, které neschválila MPPDA, musely zaplatit pokutu 25 tisíc dolarů a navíc neprofitovaly v kinech, jelikož všechna kina \"velké pětky\" vlastnila právě MPPDA. Produkční kodex byl uplatňován až do konce éry Klasického Hollywoodu v 60. letech, kdy byl nahrazen ratingovým systémem, tedy hodnocením filmů, který se s obměnami udržel až dosud. V pozdních 60. letech potom celkově došlo ke kolapsu hollywoodského studiového systému, který proběhl zároveň s příchodem televize, zavedením auteurismu mezi hollywoodskými režiséry a kritiky, stejně jako se zvýšením vlivu zahraničních filmů a nezávislých filmařů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Classical Hollywood cinema na anglické Wikipedii.", "question": "Jak je nazýván Produkční kodex Willa Hayse z roku 1930?", "answers": ["Haysův kodex"]}
{"title": "Šamorín", "context": "Šamorín (maďarsky Somorja, německy Sommerein, latinsky Sancta Maria) je město na jihozápadním Slovensku, cca 17 km jihovýchodně od Bratislavy. Nachází se v Trnavském kraji, v okrese Dunajská Streda. Má asi 12 726 obyvatel převážně maďarské národnosti (57,4 % roku 2011). Město leží v Podunajské rovině na Žitném ostrově, na břehu Dunaje při vodním díle Gabčíkovo, v nadmořské výšce 130 metrů. Dělí se na 5 částí: Šamorín, Bučuháza, Čilistov, Kraľovianky a Mliečno. První písemná zmínka o městě je z roku 1238 a práva královského města získalo v roce 1405 od Zikmunda Lucemburského. Ve městě je kalvínský kostel z 13. století, románsko-gotická stavba původně zasvěcena Panně Marii, podle ktoré dostalo jméno i město. Římskokatolícky neskorobarokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z 18. století stojí společně s klášterem paulánů v centre města. V centre města se nachází taky klasicistický evangelický kostel z konce 18. století. Ve městě sa nachází také synagoga z roku 1912, která je od roku 1996 sídlem At home gallery. V bývalé osadě Šámot se zachoval románský kostel sv. Markéty Antiochijské z poloviny 13. století. Dominika Stará (narozena 13. srpna 1993) - slovenská zpěvačka Hainburg an der Donau, Rakousko Leiderdorp, Nizozemsko Mosonmagyaróvár, Maďarsko Obrázky, zvuky či videa k tématu Šamorín ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém okrese se nachází město Šamorín?", "answers": ["Dunajská Streda"]}
{"title": "Vodní tok", "context": "Vodní tok (vodoteč) je koryto s vodou, která odtéká z povodí. Tok může být v celé délce nebo v části povrchový nebo podpovrchový, přirozený nebo umělý. Tok je ohraničen korytem, jehož součástí je dno a levý a pravý břeh; k rozlišení břehů se používá směr po proudu toku. V korytě vodního toku rozlišujeme kynetu (prohloubenou a trvale zaplavovanou část koryta) a bermu (prostor zaplavovaný jen při vyšším průtoku). Podélná poloha na toku se udává kilometráží, která se obvykle počítá směrem od ústí nebo soutoku proti proudu. Ta se používá jak k popisu vodní cesty (splavnost, kotviště, propustě, mosty a pod.), tak hydrologických poměrů (průtok, orientace toku, přítoky). Dílčí hydrologická disciplína zabývající se režimem řek a ostatních vodních toků se nazývá potamologie. Podle původu se vodní toky se dělí na přirozené a umělé. Umělými vodními toky jsou například průtočné vodní kanály, náhony, meliorační vodoteče, vodní tunely či akvadukty. Mnohé přirozené vodní toky jsou regulované, t. j. koryto bylo uměle přebudováno. Důvodem regulace vodních toků je například umožnění či zlepšení splavnosti, protipovodňová ochrana, omezení přirozeného rozlivu za účelem využití sousedního území nebo výstavba vodních nádrží. Vodní toky se podle velikosti rozdělují na několik typů, nicméně hranice ani vztah mezi jednotlivými pojmy nejsou pevně dané a ani hydrologové je neužívají jednotně. U jednotlivých toků rozhodují místní zvyklosti a tradice. bystřina – malý vodní tok se značným a proměnlivým sklonem dna, potok – menší vodní tok s vyrovnanějším a mírnějším sklonem, říčka – velikostní přechod mezi potokem a řekou, řeka – větší vodní tok, veletok – obvykle se vymezuje jako řeka alespoň 500 km dlouhá s plochou povodí alespoň 100 000 km2, průtok – spojnice mezi dvěma vodními útvary. Bystřina je obvykle považována za typ potoka, říčka či veletok za typy řek.", "question": "Co je součástí koryta vodního toku?", "answers": ["dno a levý a pravý břeh"]}
{"title": "Vladimir Komarov", "context": "Vjazniki, Vladimirská oblast SSSR Datum úmrtí 24. dubna 1967 (ve věku 40 let) Místo úmrtí Kazachstán Jiné zaměstnání Inženýr Hodnost Plukovník Čas ve vesmíru 2d 03h 04m Kosmonaut od 1960 Mise Voschod 1, Sojuz 1 Některá data mohou pocházet z datové položky. Vladimir Michajlovič Komarov (rusky В М К; 16. března 1927, Moskva[1] – 24. dubna 1967, Orenburská oblast v Sojuzu 1) byl letec, důstojník, tragicky zesnulý sovětský kosmonaut ruské národnosti. Byl také první oficiálně oznámenou lidskou obětí letů do vesmíru. Život Otec byl domovníkem a matka kuchařkou. Bydleli v Moskvě, v malém suterénním bytě. Už na základní škole se velmi dobře učil. Válku přežil na vesnici u příbuzných, naučil se pracovat i s koňmi. V roce 1949 vystudoval vojenské letecké učiliště, pak pokračoval v batajském leteckém učilišti. Sloužil u stíhacího letectva, jako jeden z prvních zvládl lety s prvními reaktivními letadly. V roce 1952 vstoupil do KSSS a v roce 1959 ukončil s titulem leteckého inženýra leteckou inženýrskou akademii Žukovského. Manželku a syna Žeňu odstěhoval k otci. Kosmickou kariéru zahájil výcvikem v roce 1960. V roce 1962 byl dvojník Popoviče při letu Vostoku 4.", "question": "Proč zemřel kosmonaut Vladimir Komarov?", "answers": ["obětí letů do vesmíru"]}
{"title": "Zvonek jesenický", "context": "Je blízce příbuzný s krkonošským endemitem zvonkem českým (Campanula bohemica). Někdy také bývá označován za jeho poddruh a uváděn jako zvonek český jesenický (Campanula bohemica subsp. gelida). Všechny tyto druhy jsou součástí příbuzenského komplexu Campanula rotundifolia agg. Jediným známým místem výskytu zvonku jesenického ve volné přírodě jsou Petrovy kameny v Národní přírodní rezervaci Praděd. Roste na jižním a východním svahu vrcholové skály Petrových kamenů a v kostřavovém travním porostu do vzdálenosti 10 metrů od úpatí skály, v nadmořské výšce 1 438 metrů, kde musí odolávat nízkým teplotám, sněhu a větru. Místo není přístupné veřejnosti. Zvonek jesenický je velmi podobný svému příbuznému zvonku českému. Botanik Miloslav Kovanda, který zvonek jesenický popsal jako první v roce 1968, ho dokonce později označil za poddruh zvonku českého. V současné době ho většina botaniků opět považuje za samostatný druh. Zvonek jesenický se od svého nejbližšího příbuzného liší především bohatými trsy a menšími květy a tobolkami. Květy často vyrůstají jednotlivě nebo tvoří malé, nejvýše čtyřkvěté hrozny. Jeho menší lodyhy nepřesahují délku 20 cm. Přízemní listy přetrvávají, dokud rostlina neodkvete. Zvonek jesenický roste v trsech, obvykle v malých škvírách skalnatého, kyselého podloží. Dává přednost plochám přímo osvíceným sluncem, ale některým rostlinám se daří i ve stínu. K životu potřebuje hodně vláhy, protože té však na Petrových kamenech není mnoho, je odkázán na deště či vysráženou mlhu. Většinou se rozmnožuje vegetativně, protože možnosti pohlavního rozmnožování jsou omezovány nepříznivými klimatickými podmínkami jeho stanoviště. Kvete od poloviny července do konce srpna. Podobně jako i u jiných zvonků se v květech rozvíjí blizna až poté, co se uvolnil pyl z prašníků, což brání samoopylení. Ačkoliv je zvonek jesenický kriticky ohroženým druhem a v 70. letech 20. století byl na pokraji vyhynutí, v současné době se jeho populace zdá stabilizovaná. Ohrožují jej zejména lyžaři projíždějící zakázaným územím a rozšiřování jiných druhů jako metlice trsnatá, maliník obecný a třezalka skvrnitá. Zvonek jesenický je na seznamu zvláště chráněných rostlin České republiky uvedenému ve vyhlášce 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a tak je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit ve vývoji.", "question": "Čím se zvonek jesenický liší od svého nejbližšího příbuzného?", "answers": ["bohatými trsy a menšími květy a tobolkami"]}
{"title": "Tučňáci", "context": "Tučňáci (Sphenisciformes) jsou nelétaví ptáci, kteří jsou dokonale přizpůsobeni lovu a potápění ve vodě, ale mají křídla. Žijí výhradně v oblastech chladných mořských proudů na jižní polokouli (jeden druh, hnízdící na Galapágách, okrajově zasahuje na severní polokouli). V současné době žije na světě a je klasifikováno asi 17 druhů řazených do šesti rodů jediné čeledi tučňákovití (Spheniscidae). == Etymologie == České slovo tučňák bylo vytvořeno v době národního obrození a pochází od slova tučný. Zajímavější je však etymologie mezinárodně užívaného názvu Penguin (v angličtině) či Pingvin (v ruštině, němčině, španělštině). Jeho původ se vysvětluje dvěma způsoby. Často se předpokládá, že má původ ve velšském pen gwyn, tj. \"bílá hlava\", což byl název, jímž Velšané označovali alku velkou, severského mořského ptáka, který připomínal tučňáky a byl již vyhuben. Alka totiž měla nad okem výraznou bílou skvrnu. Popsaný vznik slova však neodpovídá velšské slovotvorbě. Slovo pinguin je však poprvé doloženo v deníku italského učence Antonia Pigafetty, který se účastnil Magalhã námořní výpravy kolem světa. Slovo se i proto spojuje s latinským slovem pinguis – \"tučný, šťavnatý\"; či obrazně \"těžký, těžkopádný\". == Objevení tučňáků == Tučňáci byli objeveni námořníky, kteří v 16. stol. hledali námořní cesty kolem pobřeží Jižní Ameriky a Afriky. V lodních denících slavných mořeplavců jako byli Vasco da Gama a Fernã de Magalhã či pirátů Francise Drakea a Williama Dampiera se dochovaly zmínky o tučňácích. Někteří mořeplavci je pokládali za opeřené ryby, jiní, například Francise Drake, se o nich zmiňují jako o nelétavých černobílých husách. Mořeplavci tučňáky chytali a jedli, i když jim jejich tučné, rybinou páchnoucí maso moc nechutnalo. Například anglický mořeplavec James Cook však jedl tučňáky raději než nasolené maso z lodních zásob. Podivný vzhled tučňáků fascinoval dobové učence, kteří se v 16. a 17. století dohadovali, zda tučňáci jsou ptáci, ryby nebo čtvernožci, až roku 1758 švédský přírodovědec Carl Linné poprvé systematizoval tučňáka brýlového jako ptáka příbuzného albatrosům. Živé tučňáky se podařilo dovézt do Evropy až v druhé polovině 19. století a jejich chov, který je spojen s řadou obtíží, byl dlouho výsadou těch nejlepších zoologických zahrad převážně ve Spojených státech, Velké Británii a v Japonsku.", "question": "Od jakého slova pochází slovo tučňák?", "answers": ["tučný"]}
{"title": "Traband", "context": "Část z tohoto nového repertoáru pak nahrál v zimě 2009/2010 a vydal na albu Domasa (2010). Nejnovější album a DVD vydal Traband v květnu 2011. Přes zimu 2013-2014 měl Traband opět koncertní pauzu kvůli těhotenství Jany Kaplanové. Od jara 2014 se skupinou hraje stálý host Radim Huml na banjo, přes léto nahráli nové album v lesním studiu Michala Dittricha. Členové skupiny dále spolupracovali na albech Bůhví, Ester, Ivána Gutiérreze, Hadrů z těla, Jaksi Taksi, Navzájem, Sester Steinových, Petra Nikla, Šarközi a Tří sester. Jarda Svoboda se také objevil na živém DVD skupiny Sto zvířat Jste normální? , kde zazpíval píseň Černej pasažér. DémoNahrávky (1996 - demo) O čem mluví muži (1997, APAC) Práce všeho druhu (1999 - demo) Zebra (2000, sampler, příloha časopisu Rock a pop - 2 písně) Kolotoč (2000, Black Point) Road Movie (2002, Black Point) Hyjé! (2004, Indies Records) - album oceněno Andělem v kategorii worldmusic 10 let na cestě (2005, Indies Records) CD+DVD Přítel člověka (2007, Indies Scope Records) - album oceněno Andělem v kategorii folk & country Domasa (2010, Indies Scope) - album oceněno Andělem v kategorii folk & country Neslýchané! (2011, Indies Scope) Vlnobeat (2014) Jarda Svoboda Otcovy děti (1988-1993) Naholou 25 (1994-1996) Zuby nehty (1998-2000). Jana Kaplanová Kolohříbek Gousteen Crowlers Ztráty a nálezy Apple Undersound Zuby nehty (od 1997) - bicí Klec (2000-2006) - bicí, zpěv Původní Bureš (od 2002 - příležitostně bicí, někdy i trubka. ) Pláče kočka (od 2004) - bicí Mužy (od 2006) - bicí, zpěv Jakub Schmid Jarabáci (od 1995) Klec (1998-2001, znovu od 2006) - trubka. , piano, akordeon, zpěv Ponožky pana Semtamťuka (od 2006) Robert Škarda Kamil Jasmín Síla (od 2001) Ponožky pana Semtamťuka (od 2006) Tuning Metronomes Václav Pohl Mrakoplaš (1997-2005. ) H.A.LL (1993-1996) Smažený řízek (1995) H.A.LL Revival (1996-1998) Echolama (1996-1999) Hanička písnička - H. Zagorová Revival Band (od 1996) Meky band - M. Žbirka Revival Band (od 1999) Původní Bureš (příležitostně) Obrázky, zvuky či videa k tématu Traband ve Wikimedia Commons Stránky kapely Rozhovor s Jardou Svobodou", "question": "Kdy vznikla česká hudební skupina Traband?", "answers": ["1995"]}
{"title": "Jon Sníh", "context": "Jon Sníh Jon Sníh Cosplay seriálového Jona SněhaDílo Píseň ledu a ohně (knihy)Hra o trůny (TV seriál) První výskyt Hra o trůny (kniha, 1996)Zima se blíží (TV seriál, 2011) Tvůrce George R. R. Martin Ztvárnil/a Kit Harington (TV seriál) Informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Jon Sníh (anglicky Jon Snow) je fiktivní postava z knižní ságy Píseň ledu a ohně spisovatele George R. R. Martina. V televizní adaptaci, seriálu Hra o trůny, jej ztvárnil herec Kit Harington. Je jednou z hlavních postav a v knize jedním z hlavních vypravěčů. Knižní sága PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Hra o trůny Jon Sníh se narodil v roce 283 AL (po Aegonově vylodění) Eddardu Starkovi a neznámé ženě při Robertově rebelii. Příjmení Sníh dostávají všechny nemanželské děti ze Severu Západozemí. Při nalezení zlovlčích štěňat přemluví svého otce, ať je nezabíjí, ale rozdělí je mezi své děti. Tak přijde k čistě bílému zlovlku, kterého pojmenuje Duch. Nenávist nevlastní matky, Catelyn Stark, je jeden z hlavních důvodů, proč se Jon vydává se svým strýcem Benjenem Starkem na Zeď, přidat se k Noční hlídce.", "question": "Byl Jon Sníh fiktivní postavou z filmu Slunce, seno, jahody?", "answers": ["Jon Sníh (anglicky Jon Snow) je fiktivní postava z knižní ságy Píseň ledu a ohně spisovatele George R. R. Martina."]}
{"title": "Brno-jih", "context": "Brno-jih je od 24. listopadu 1990 jedna z 29 městských částí statutárního města Brna. Rozkládá se na jihu města po obou březích řeky Svratky, do níž se zde vlévá řeka Svitava, a zahrnuje celá katastrální území Komárov, Horní Heršpice, Dolní Heršpice a Přízřenice a jihovýchodní část katastrálního území Trnitá a má rozlohu 1277 ha. Sídlo úřadu městské části je v Komárově. Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-jih zařazeno do volebního obvodu číslo 58. Městská část Brno-jih hraničí na jihu a jihovýchodě s městem Modřicemi, na západě s obcí Moravany a městskou částí Brno-Bohunice, na severu s městskou části Brno-střed, na východě s městskými částmi Brno-Černovice a Brno-Tuřany. Původní části Dolních Heršpic a Přízřenic si dosud zachovávají vesnický charakter a zároveň představují jedny z nejzachovalejších vesnických celků na území moderního Brna. Horní Heršpice, Komárov a Trnitá mají pro změnu spíše městský charakter. Na západě území městské části se podél Vídeňské ulice nachází významná obchodně průmyslová zóna. Na různých místech městské části se nacházejí také významná obchodní centra Futurum a Avion Shopping Park Brno, i řada jiných obchodů jako je Europamöbel. V nedávné době bylo do katastru Přízřenic rozšířeno původně modřicemodřické obchodní centrum Olympia. Městskou částí prochází i několik důležitých dopravních tepen. Jedná se především o dálnice D1 a D2, a rychlostní komunikaci E461. Jižně od dálnice D1 se zde však nacházejí i rozsáhlé plochy nezastavěné zemědělské půdy. Dopravní spojení se středem města i s jinými městskými částmi zajišťuje dopravní podnik města Brna prostřednictvím tramvajových linek č. 2, 6, 9 a 12, a několika autobusových a trolejbusových linek. K Brnu bylo území městské části připojeno ve třech fázích. 6. července 1850 byla k Brnu připojena katastrální území Trnitá (její katastr v té době zahrnoval také severozápadní část současného katastru Komárova) a Křenová (k němu patřily z území současné. městské části Brno-jih jen malé části dnešních parcel 425/2 a 560/2 a krátký úsek Ponávky, a roku 1941 byly tyto pozemky při první katastrální reformě Brna připojeny ke katastrálnímu území Trnitá). 16. dubna 1919. následovalo připojení obcí Dolní Heršpice, Horní Heršpice, Komárova, a Přízřenic, jakož i Černovic a Brněnských Ivanovic (jejichž původní katastry na území městské části také zasahovaly) a nakonec 1. července 1960 také severovýchodní část katastru obce Moravany, označovaná jako Nové Moravany (toto území bylo později začleněno do katastru Horních Heršpic), a obec Holásky, jejíž původní katastr sem také zasahoval. Do roku 1945 mělo území městské části převážně zemědělský charakter, poté zde nastal rozvoj průmyslu, jehož negativní vliv na životní prostředí městské části se projevil hlavně v 70. a 80. letech.", "question": "Jaké číslo má volební obvod Brno-jih?", "answers": ["58"]}
{"title": "John Flanagan", "context": "John Flanagan John Flanagan John Flanagan v roce 2012 Narození 22. května 1944 (76 let) Sydney, Austrálie Austrálie Povolání spisovatel Národnost australská Žánr Fantasy literatura pro děti a mládež Významná díla Hraničářův učeňBratrstvo Partnerka Leonie Flanagan Děti Michael FlanaganKitty FlanaganPenny Flanagan oficiální stránka multimediální obsah na Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky. John Flanagan (* 22. května 1944) je australský spisovatel zejména fantasy, jeho nejznámější dílo je dobrodružná série Hraničářův učeň. Životopis John Flanagan zahájil svoji pracovní dráhu jako reklamní autor. Pracoval v agenturách v Londýně, Sydney a Singapuru, potom přešel na volnou nohu. Začal psát televizní scénáře a byl hlavním autorem australské nejdéle vysílané situační komedie Haló, tati! Během pestré kariéry psal John reklamní slogany a scénáře, komerční prezentace, scénáře zábavných pořadů a jednou dokonce i projev guvernéra státu Nový Jižní Wales. Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení. Původně obsahovala dvacet povídek, které John později přepracoval na první díl Hraničářova učně s názvem Rozvaliny Gorlanu. Brzy následovaly další díly. Jeho syn, nyní třicetiletý, je nadšeným čtenářem všech těchto knih. John žije se svou ženou Leonií v Manly, přímořském předměstí Sydney, a v současné době píše nové díly série Bratrstvo. Co nejdříve by se měl o sérii Hraničářův učeň natáčet už dlouho odkládaný celovečerní film.[1] Díla Hraničářův učeň Rozvaliny Gorlanu Hořící most Ledová země Nositelé dubového listu Výkupné za Eraka Čaroděj na severu Obléhání Macindawu Králové Clonmelu Halt v nebezpečí Císař Nihon-džinu Ztracené příběhy Hraničářův učeň – První roky Turnaj na Gorlanu Bitva na Hackhamské pláni Hraničářův učeň – Královská hraničářka Královská hraničářka Klan Rudé lišky Souboj na Araluenu Ztracený princ Bratrstvo (příběhy Skandijců ze světa Hraničářova učně) Vyděděnci Nájezdníci Lovci Otroci ze Sokora Hora Štírů Umrlčí tváře Kaldera Návrat Temudžajů Jesse Parker Storm Peak Avalanche Pass Odkazy Reference ↑ The Ranger’s Apprentice, starseeker.com (anglicky)", "question": "Co uvádí John Flanagan jako důvod k napsání série Hraničářův učeň?", "answers": ["Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení"]}
{"title": "Mangan", "context": "Mangan, chemická značka Mn, (lat. Manganum) je světle šedý, paramagnetický, tvrdý kov. Používá se v metalurgii jako přísada do různých slitin, katalyzátorů a barevných pigmentů. Kovový, křehký a značně tvrdý prvek světle šedé barvy. Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře. Mangan je velmi elektropozitivní prvek, který je nejelektropozitivnější po alkalických kovech, kovech alkalických zemin a hliníku. Mangan se vyskytuje ve třech stabilních modifikacích (α, β a γ), které se mění v závislosti na teplotě. První modifikace je stabilní za obyčejné teploty, druhá je stabilní v rozmezí 742 °C až 1070 °C a třetí v rozmezí 1070 °C až 1160 °C. První dvě modifikace jsou křehké a tvrdé a vznikají při aluminotermické výrobě manganu a třetí vzniká při elektrolytickém vylučování manganu a je měkká a tažná. Čtvrtá, ale nestabilní modifikace manganu, vzniká při teplotě nad 1160 °C a označuje se jako δ. S rostoucím oxidačním číslem klesá zásaditost prvku a stoupá kyselost. Mangan se v některých svých vlastnostech i sloučeninách velmi podobá prvkům a sloučeninám sedmé hlavní podskupiny – halogenům – zejména pak chloru ve svém nejvyšším oxidačním čísle – chloristany se velmi podobají manganistanům. Ve sloučeninách se vyskytuje především v řadě mocenství od Mn+1 po Mn+7. Nejstálejší jsou však sloučeniny manganu Mn+2, Mn+4 a Mn+7, ale snadno lze získat i sloučeniny s oxidačním číslem Mn+3, Mn+5 i Mn+6. V silných minerálních kyselinách je mangan rozpustný za vývoje plynného vodíku, v koncentrované kyselině sírové se rozpouští za vzniku oxidu siřičitého a v kyselině dusičné se podle její koncentrace rozpouští buď za vzniku oxidu dusnatého nebo oxidu dusičitého. Protože je chemicky poměrně podobný železu, je jeho odolnost vůči korozi nízká. Jemně rozetřený práškový mangan je pyroforický – je samozápalný na vzduchu. Mangan je také schopný rozkládat vodu a uvolňovat z ní vodík. Mangan je za normálních teplot málo reaktivní, ale za vyšší teploty se slučuje s mnoha prvky – fosfor, halogeny, dusík, síra, uhlík, křemík, bor a další. Oxid manganičitý – burel – je znám již od starověku, kdy se používal při výrobě skla. Byl považován za odrůdu magnetovce (magnes). Římský filozof Plinius starší nazval burel jako \"ženskou\" odrůdu magnetovce. Středověk již rozlišoval rozdíl mezi magnes nebo magnesius lapis (magnetovec) a magnesia nebo pseudomagnes (falešný magnet čili burel). O něco později dali skláři burelu název podle jeho schopnosti odbarvovat železnaté sklo sklářské mýdlo a změnili jeho název na manganes neboli lapis manganensis.", "question": "Je mangan velmi elektropozitivní?", "answers": ["Mangan je velmi elektropozitivní prvek, který je nejelektropozitivnější po alkalických kovech, kovech alkalických zemin a hliníku."]}
{"title": "Komunistická strana Československa", "context": "(1968-1969) Gustáv Husák (1969-1987) Miloš Jakeš (1987 - 24. listopadu 1989) Karel Urbánek (25. listopadu - 20. prosince 1989) Ladislav. Adamec (21. prosince 1989 - 1. září 1990) Ustavující sjezd KSČ - 14. až 16. května 1921 Slučovací sjezd KSČ - 30. října až 2. listopadu 1921 1. sjezd KSČ - 2. až 5. února 1923 2. sjezd KSČ - 1924 3. sjezd KSČ - 1925 4. sjezd KSČ - 1927 5. sjezd KSČ - 1929 6. sjezd KSČ - 1931 7. sjezd KSČ - 1936. 8. sjezd KSČ - 28. až 31. března 1946 (konal se ve velkém sále Paláce Lucerna) 9. sjezd KSČ - 25. až 29. května 1949 10. sjezd KSČ - 11.. až 15. června 1954 11. sjezd KSČ - 18. až 21. června 1958 12. sjezd KSČ - 4. až 8. prosince 1962 13. sjezd KSČ - 31. května až 4.. června 1966 14. mimořádný sjezd KSČ (Vysočanský) - 22. srpna 1968 14. sjezd KSČ - 25. až 29. května 1971 15. sjezd KSČ - 12. až 16. dubna 1976 16. sjezd KSČ - 6. až 10. dubna 1981 17. sjezd KSČ - 24. až 28. března 1986 18. mimořádný sjezd KSČ - 20. až 21. prosince 1989 18. sjezd KSČS - 3. až 4. listopadu 1990 Volební výsledky strany do Poslanecké sněmovny. Počet hlasů a mandátů je za celou ČSR (později ČSFR). Celkový počet mandátů ve sněmovně se během existence strany měnil. Do voleb v letech 1948, 1954, 1960, 1964, 1968, 1971, 1976, 1981 a 1986 kandidovala strana vždy na jednotné kandidátce Národní Fronty. Československý svaz mládeže (ČSM) - (1948-1968) Socialistický svaz mládeže (SSM) - (1970-1989) Lidové milice - komunistická paramilitární organizace", "question": "Jakou zkratku měla Komunistická strana Československa?", "answers": ["KSČ"]}
{"title": "Misplaced Childhood", "context": "Misplaced Childhood je třetí řadové album progresivní rockové kapely Marillion. Bylo vydáno v roce 1985 jako úplně první koncepční album. Album proslavily dva megahitové singly \"Kayleigh\" a \"Lavender\". Remaster alba vyšel jako 2 CD 17. října 1998. == Seznam stop (originální CD 1985) == === Strana první === \"Pseudo Silk Kimono\" – 2:14 \"Kayleigh\" – 4:03 \"Lavender\" – 2:25 \"Bitter Suite\" – 7:56 \"Heart Of Lothian\" – 4:02 === Strana druhá === \"Waterhole (Expresso Bongo)\" – 2:13 \"Lords Of The Backstage\" – 1:52 \"Blind Curve\" – 9:29 \"Childhood's End? \" – 4:33 \"White Feather\" – 2:25 == Seznam stop (remaster 2 CD 1998) == === CD 1 === \"Pseudo Silk Kimono\" – 2:14 \"Kayleigh\" – 4:03 \"Lavender\" – 2:25 \"Bitter Suite\" – 7:56 \"Heart Of Lothian\" – 4:02 \"Waterhole (Expresso Bongo)\" – 2:13 \"Lords Of The Backstage\" – 1:52 \"Blind Curve\" – 9:29 \"Childhood's End? \" – 4:33 \"White Feather\" – 2:25 === CD 2 === \"Lady Nina\" (Rozšířená 12\" Verze) – 5:50 \"Freaks\" (Singlová verze) – 4:08 \"Kayleigh\" (Alternative Mix) – 4:03 \"Lavender Blue\" (Lavender Remix) – 4:22 \"Heart Of Lothian\" (Rozšířený Mix) – 5:54", "question": "Jako co vyšel remaster alba?", "answers": ["2 CD"]}
{"title": "Levandule", "context": "Levandule (Lavandula) je rod rostlin patřící do čeledě hluchavkovité (Lamiaceae), obsahující 20–40 druhů. Jsou to obvykle polokeře, někdy jen vytrvalé byliny a kvetou modrým, bílým nebo růžovým květem. Rod je znám především pro svou nezaměnitelnou vůni. Bývají často pěstovány v kultuře, v českých podmínkách se nejčastěji pěstuje druh levandule úzkolistá, známá též jako levandule lékařská (Lavandula angustifolia). == Popis == Jsou to nejčastěji polokeře nebo keříky, někdy též vytrvalé byliny s dřevnatějícími bázemi. Listy jsou zpravidla jednoduché, celokrajné, nekdy též zubaté nebo zpeřené. Květy jsou oboupohlavné, drobné; trubkovitý kalich je pokryt žláznatými chlupy obsahujícími aromatické silice, koruna je silně či jenom nevýrazně dvoupyskatá. Umístěny jsou v lichopřeslenech klasovitě nahloučených na koncích květonosných lodyh. Opylovány jsou hmyzem, plodem je tvrdka. == Ekologie a rozšíření == Zástupci rodu jsou rozšířeny na severní polokouli od Kanárských ostrovů přes Středomoří a severní Afriku včetně saharských států až po Arabský poloostrov a Indický subkontinent. Jejich obvyklým biotopem jsou suché nízké křoviny, zvané garrigue. == Použití == Některé druhy se používají jako okrasné rostliny. Uplatní se při výsadbě ve skupinách, kdy vytvářejí krásný kvetoucí koberec. Silice, zvaná levandulový olej, se užívá v lékařství, kosmetice a aromaterapii; má protizánětlivé, antiseptické a repelentní účinky. Široké využití má druh v gastronomii jako koření, na výrobu sirupů či jako pot-pourri. Jde také o medonosné rostliny. == Pěstování == Levandule je rostlina, které velmi dobře snáší sucho a nejlépe se jí daří v lehkých hlinitopísčitých, písčitých nebo štěrkovitých, dobře odvodněných půdách. Vyžadují plně osluněné stanoviště s dobrou cirkulací vzduchu. Prospívají i bez přihnojování, při velké vlhkosti či přemokření mohou trpět uhníváním kořenů. == Vybraní zástupci ==", "question": "Jakou barvu má levandule?", "answers": ["modrým, bílým nebo růžovým"]}
{"title": "Česko", "context": "Migrace do ČR též převyšuje počet odchodů ze země (např. v roce 2015 se přistěhovalo 34 900 lidí, naopak se vystěhovalo 18 900 obyvatel). Průměrný věk činil v roce 2016 42 let. Nejlidnatějším krajem je Středočeský, s 1 326 876 obyvateli (2015). Je jediným krajem, kde žije více lidí než v Praze. Ta má 1 267 449 obyvatel (2015). === Vývoj počtu obyvatel v Česku === === Etnické složení === V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 63,7 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti (86 % z těch, kteří se k nějaké národnosti přihlásili), která zcela převažuje ve všech okresech Česka, 4,9 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 0,1 % národnost slezskou, v obou případech rovněž hovořící převážně česky. Podle názoru Českého statistického úřadu jde o důsledek rozdělení české národnosti, před sčítáním v roce 1991 ještě jednotné, v důsledku medializace moravské národnostní problematiky a tedy do jisté míry uměle; politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození. Faktem zůstává, že moravskou, částečně slezskou a po určitou dobu i českou a slovenskou národnost bylo v různých obdobích existence Československa možno deklarovat jen omezeně (skupina nebyla uváděna v koncových statistikách) nebo vůbec ne (ke skupině nebylo možno se přihlásit. ) a teprve v roce 1991, krátce před rozpadem státu, bylo poprvé plně přihlédnuto ke každé z těchto čtyř národností jednotlivě.", "question": "Kolik procent obyvatel Česka využílo během sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat kolonku národnosti?", "answers": ["26"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem.", "question": "Kolik žije v Třinci obyvatel?", "answers": ["35 tisíc"]}
{"title": "Světová obchodní organizace", "context": "Světová obchodní organizace Na tento článek je přesměrováno heslo WTO. Další významy jsou uvedeny na stránce WTO (rozcestník). Světová obchodní organizace zakládající členové další členové Zkratka WTO Vznik 1. ledna 1995 Typ mezinárodní obchodní organizace Účel regulace mezinárodního obchodu Sídlo Ženeva, Švýcarsko Úřední jazyk angličtina, francouzština, španělština, italština (neoficiálně) Členové 164 členských států Generální ředitel Ngozi Okonjo-Iweala[1][2] Zaměstnanců 640 (2018) Oficiální web www.wto.org multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Světová obchodní organizace (WTO) (World Trade Organization) je mezinárodní organizace sídlící v Ženevě. Vznikla v roce 1995 jako nástupce Všeobecné dohody o clech a obchodu, která vznikla v roce 1948. Primárním úkolem organizace je rovnost v rámci otevřeného trhu. Snaží se členským státům poskytnout mechanismus, pomocí něhož mohou země redukovat obchodní bariéry.[3] Patří mezi nejdůležitější hráče obchodní ekonomiky. Její činnost neprobíhá bez problémů: zásadním sporem je rozdíl zájmů mezi bohatými (průmyslovými) a chudšími (zemědělskými) zeměmi. Historie Všeobecná dohoda o clech a obchodu Místo konání Brettonwoodské konference I když samotná organizace vznikla teprve v roce 1995, historicky ji můžeme označit za nástupce GATT (General Agreement on Tariffs and Trade – Všeobecná dohoda o clech a obchodu). Výsledkem jednání v rámci Brettonwoodské konference byl vznik Mezinárodního měnového fondu (International Monetary Fund) a Světové banky (World Bank). Organizace spojených národů se snažila vytvořit odbornou agenturu ITO (International Trade Organization). Neshody při vytváření organizace však vedly k tomu, že ITO nikdy nevešla v platnost. Místo toho byla v roce 1947 přijata méně ctižádostivá Všeobecná dohoda o clech a obchodu. GATT se od současné Světové obchodní organizace liší tím, že se jedná o dohodu obsahující smluvní strany. WTO je oproti tomu mezinárodní organizace s členskými státy.[4] Uruguayské kolo (1986–1994) Vyjednávání během Uruguayského kola. V září v roce 1986 začalo osmé vyjednávací kolo Všeobecné dohody o clech a obchodu, které trvalo téměř osm let. Bylo pojmenováno podle místa, kde jednání začalo – uruguayského města Punta del Este. Jedním z nejdůležitějších bodů agendy bylo shodnout se na podmínkách vytvoření Světové obchodní organizace. Byly stanoveny i další cíle jednání – liberalizace mezinárodního obchodu, obrana vůči protekcionismu a snaha vylepšit mezinárodní obchodní systém. Klíčové setkání však proběhlo v dubnu 1994 v marockém Marrakéši. Právě zde došlo k podepsání celého kola, a to včetně Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, kterou ratifikovalo všech 125 zástupců států.", "question": "Jaká je zkratka Světové obchodní organizace?", "answers": ["WTO"]}
{"title": "Senát Parlamentu České republiky", "context": "Senát Parlamentu České republiky je horní komora Parlamentu České republiky. Jeho postavení je upraveno v Ústavě ČR, přijaté roku 1992. V Senátu zasedá 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Senát je nerozpustitelný, každé dva roky se volí třetina senátorů. Sídlo Senátu je dle zákona č. 59/1996 Sb. areál Valdštejnského paláce spolu s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou a dále Kolovratským palácem a Malým Fürstenberským palácem. Horní komorou zákonodárného sboru byla Panská sněmovna rakousko-uherské Říšské rady. Ta byla tvořena dědičnými členy (např. církevními hodnostáři) a členy jmenovanými. V roce 1907 byl reformou omezen počet doživotně jmenovaných členů a stanoven jejich počet mezi 150 a 170. Kromě dědičných českých šlechtických rodů byla do Panské sněmovny jmenována řada významných osobností, které se zasloužily o společnost či umění, mezi nimi například jako první Čech František Palacký. Prvorepublikovou horní komorou byl Senát Národního shromáždění ČSR. Po vzniku Československé republiky byla 29. února 1920 přijata ústava, která jak v rakousko-uherské tradici, tak i po vzoru Francie a USA předjímala dvoukomorový parlament. Skládal se z Poslanecké sněmovny s třemi sty členy a Senátu se sto padesáti členy. Do obou komor se volilo poměrným systémem. Do Sněmovny na 6 let, do Senátu na 8 let. Členem Sněmovny se mohl stát občan starší 30 let, do Senátu bylo možné být zvolen po dosažení věku 45 let. Rozdílnost byla i v nutné délce státního občanství voličů. První volby do Senátu se konaly v květnu 1920, krátce po prvních volbách do Sněmovny. Díky změnám a předčasným termínům následující volby probíhaly současně s volbami do Sněmovny, což spolu se shodným poměrným systémem mělo za následek, že stranické složení Senátu do značné míry kopírovalo složení dolní komory parlamentu a proklamovaná funkce \"pojistky demokracie\" byla zcela iluzorní. Obě komory byly prezidentem definitivně rozpuštěny bezprostředně po německé okupaci Čech a Moravy. V poválečné republice nebyla instituce senátu obnovena, ačkoliv určitý charakter druhé komory měla slovenská frakce poslanců Národního shromáždění. Tento stav však trval jen do roku 1948. Květnová ústava zavedla striktně jednokomorové Národní shromáždění. Slovenská národní rada byla sice zachována, její usnesení zůstala omezená teritoriálně (Slovensko) i tematicky, a nově byla postavena pod kontrolu Národního shromáždění i vlády.", "question": "Kolik senátorů má Senát Parlamentu České republiky?", "answers": ["81"]}
{"title": "Zdislava z Lemberka", "context": "Sv. Zdislava z Lemberka (1220? , Křižanov - 1252 Lemberk) byla česká šlechtična a zakladatelka špitálu. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou. V roce 1995 požádal litoměřický biskup o změnu patrocinia diecéze a od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze. Od roku 2002 se stala patronkou Libereckého kraje. Její otec byl Přibyslav z Křižanova na Moravě a matka Sibyla, původem ze Sicílie, která přišla do Čech s Kunhutou Štaufskou, nevěstou krále Václava I. Zdislava měla několik sourozenců - dospělého věku se dožily sestry Alžběta (neboli Eliška), provdaná za Smila z Lichtemburka, a Eufémie, manželka Bočka z Obřan. O jejím mládí nevíme prakticky nic, je třeba zmínit velmi vřelý vztah jejích rodičů k duchovnu a katolické církvi vůbec, takže je teoreticky možná její výchova v některém z moravských klášterů, nebo alespoň jejich vliv na Zdislavinu výchovu. Její manžel Havel z Lemberka, za kterého se provdala okolo roku 1238, byl blízký důvěrník krále Václava I. Narodily se jim snad čtyři děti: spolehlivě doložení synové Havel, Jaroslav a Zdislav a snad i dcera Markéta, o níž se zmiňuje pouze Žďárská kronika. Zdislava byla zřejmě ráznou a energickou ženou. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí, zde zároveň se špitálem, do kterého, navzdory svému vysokému postavení, osobně docházela a nemocných se ujímala. Zemřela předčasně v přibližně 33 letech, tradovanou tuberkulózu antropologický výzkum nepotvrdil. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném, jehož stavbu začala, dokončení stavby se ale nedožila. V roce 1994 byl o jejím životě natočen film V erbu lvice podle stejnojmenného románu Aleny Vrbové; známá je také kniha Světlo ve tmách od Jaroslava Durycha. O její beatifikaci požádal již v roce 1849 litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille, avšak bezvýsledně. Roku 1895 byl zahájen proces blahořečení Zdislavy. Impulzem pro beatifikaci byla aktivita faráře z Jablonného v Podještědí Josefa Tschörche, který požádal o potvrzení nepamětného kultu paní Zdislavy z Lemberka.", "question": "Ve kterém roce byla svatá Zdislava prohlášena za blahoslavenou?", "answers": ["1907"]}
{"title": "Alžír", "context": "Z někdejších vesnic se stala šedá předměstí, která nekontrolovatelně bují v důsledku prudkého růstu obyvatelstva. V roce 1960 mělo město Alžír 850 000 obyvatel, dnes asi tři miliony. Hlavní proud nových obyvatel přišel do Alžíru v letech 1954 až 1977. Tím se vyrovnal úbytek obyvatelstva z roku 1962, kdy po vyhlášení nezávislosti Alžírska odešli evropští osadníci, zejména Francouzi, hromadně do Francie. V novém městě mezitím chátrají klasicistní činžovní domy a ani z evropské elegance minulých dob už mnoho nezbylo. Na proslulé obchodní třídě Rue Michelet ustoupily luxusní butiky vetešnickým krámkům. Občanská válka a přistěhovalectví propůjčily tomuto kdysi \"bílému městu\" šedivý nádech a učinily z něj těžko opravitelný kolos. V Alžíru se mísí vlivy pěti různých kultur. Islámští fundamentalisté se však už několik let pokoušejí této mnohojakosti násilným způsobem zbavit. Město je významným přístavem, je centrem vývozu ropy, zemního plynu, zemědělských produktů a textilií. Sídlí zde vláda a je centrem služeb celého Alžírska. Ve městě se nachází mezinárodní letiště Houariho Boumédiè. V Alžíru se v roce 1978 konaly v pořadí třetí Africké hry. V antice se Alžír jmenoval Icosium. Dnešní město vzniklo ve druhé polovině 10. století našeho letopočtu na ruinách někdejšího Icosia. Miguel de Cervantes, španělský básník a autor Dona Quijota, padl v roce 1575 do rukou alžírských pirátů a celých pět let strávil v zajetí. Na konci koloniální vlády v roce 1962 uprchlo z Alžíru 200 000 Evropanů. Jacques Attali, ekonom Daniel Auteuil, spisovatel Albert Camus, francouzský filozof, spisovatel Françoise Durrová, tenistka Marlè Jobertová, herečka Nouria Mérahová-Benidaová, atletka Jacques Ranciè, filozof Camille Saint-Saëns, francouzský hudební skladatel Charles Martial Lavigerie, římskokatolický duchovní, kardinál", "question": "Jak se v antice jmenoval Alžír?", "answers": ["Icosium"]}
{"title": "Kanada", "context": "Kanada (Canada, vyslovuj [ˈ] v angličtině a [kanada] ve francouzštině) je rozlohou druhá největší země světa, rozkládající se v severní části Severní Ameriky. Hraničí se Severním ledovým oceánem (sever), Atlantikem (východ), USA (jih a severozápad) a Tichým oceánem (západ). Kanada vznikla na území osídleném Indiány a Eskymáky jako unie britských zámořských teritorií a kolonií, z nichž některé byly předtím součástí francouzské koloniální říše. Nezávislost na Velké Británii získala mírovou cestou Zákonem o Britské Severní Americe (anglicky British North America Act) z roku 1867 a Canada Actem v roce 1982. Kanada je federací deseti provincií a tří spolkových teritorií, parlamentní konstituční monarchií. Sama sebe definuje jako zemi dvoujazyčnou (oficiální jazyky jsou angličtina a francouzština) a multikulturní. Z průmyslového hlediska jde o technicky vyspělou zemi disponující rozsáhlými přírodními a nerostnými zdroji. Země má úzké politické a ekonomické vztahy s USA, s níž má dlouhou vojensky nestřeženou hranici. Jediným dalším státem, u něhož lze smysluplně mluvit o hranici s Kanadou, je Dánsko, od jehož závislého území - Grónska - oddělují kanadské arktické ostrovy jen úzké průlivy. Název Canada pochází z řeči prvních národů - konkrétněji kmene Huronů - a zní kanata a do češtiny jej lze přeložit jako \"vesnice\", \"uskupení vesnic\" či \"osídlení\". V roce 1535 použili indiáni toto slovo pro označení osady Stadacona v rozhovoru s Jacquesem Cartierem. Ten je potom začal používat pro označení oblasti okolo své osady - dnes již jako část Québec City. Od roku 1547 se toto označení začalo objevovat na mapách jako označení rozsáhlé okolní oblasti. Tedy původní označení, Nová Francie, se přestávalo používat a Canada byl název území na sever od USA a na východ od Aljašky. Francouzská kolonie Kanada, Nová Francie vznikla podél řeky svatého Vavřince a severně od Velkých jezer. Později získala území Velká Británie, která na něm posléze ustavila dvě kolonie: Horní (Upper Canada) a Dolní Kanadu (Lower Canada), dohromady označované jako Kanady The Canadas.", "question": "Kolik provincií má Kanada?", "answers": ["deseti"]}
{"title": "Bronx", "context": "Bylo rozšířené především v jižním Bronxu, soustředilo se kolem Westchester Avenue a ve čtvrti West Farms. Nejčastější vysvětlení tohoto žhářství jsou pojistné podvody. Po zničení mnoha staveb v jižním Bronxu se žhářství výrazně snížilo v další části tohoto desetiletí, ale důsledky byly cítit ještě na začátku 90. let. Síť ulic v Bronxu je nepravidelná. Stejně jako nejsevernější část horního Manhattanu, kopcovitý terén západního Bronxu nechává relativně volný styl pro síť ulic. Východní Bronx je výrazně plošší a ulice mají tendenci být více pravidelné. Mnoho tunelů a mostů pojí Bronx k Manhattanu a Queensu (3). Mezi ně patří, od západu na východ: Na Manhattan: Spuyten Duyvil Bridge, Henry Hudson Bridge, Broadway Bridge, University Heights Bridge, Washington Bridge, Alexander Hamilton Bridge, High Bridge, Concourse Tunnel. , Macombs Dam Bridge, 145th Street Bridge, 149th Street Tunnel , the Madison Avenue Bridge, Park Avenue Bridge, the Lexington Avenue Tunnel, Third Avenue Bridge (pouze provoz na jih) a Willis Avenue Bridge (pouze provoz na sever). Na Manhattan a Queens: Robert F. Kennedy Bridge Na Queens: Bronx Whitestone Bridge a Throgs Neck Bridge. V Bronxu je šest tratí newyorského metra. Podle sčítání lidu Spojených států v roce 2000 zde žilo 1 332 650 lidí, bylo zde 463 212 domácností a 314 984 rodin. Hustota obyvatelstva činila 12 242,2 lidí na km2. Na 100 žen tam případalo 87 mužů. V roce 1999 činil střední příjem jedné domácnosti 27 611 dolarů a střední příjem pro rodinu byl 30 682 dolarů.", "question": "Kolik tratí newyorského metra je v Bronxu?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Hrubý domácí produkt", "context": "národní produkt = domácí produkt + produkt českých firem v cizině − produkt cizích firem v ČRPorovnáváme-li údaje HDP z různých let, je vhodné kompenzovat změnu hodnoty peněz (inflaci případně deflaci). Reálný produkt (očištěný o inflaci) získáme tak, že nominální produkt (počítaný v běžných cenách) vydělíme hodnotou deflátoru HDP (cenového indexu, který zahrnuje změnu cen všech statků v ekonomice). == HDP vs. bohatství == HDP nutně nevyjadřuje kvalitu života a bohatství občanů v daném státě. Stal se oblíbenou veličinou jak mezi ekonomy, tak mezi laickou veřejností, protože díky němu lze elegantně jediným číslem popsat a porovnávat stav jednotlivých ekonomik. Takové zjednodušení musí nezbytně narážet na celou řadu problémů. Je tedy třeba mít na paměti, že ačkoliv HDP relativně dobře vyjadřuje bohatství občanů dané země ve srovnání s okolím, drobným rozdílům není třeba přikládat výraznou váhu. Obdobně je nutno nahlížet na meziroční růst či pokles HDP, u kterého může být koncentrace na desetiny procent zbytečná. === Šedá ekonomika === V první řadě HDP nedokáže postihnout činnosti šedé ekonomiky. Podle odhadů dosahuje výše šedé ekonomiky u zemí OECD 14-16 % HDP, u tranzitivních zemí (sem patří např. Česko) 21-30 % HDP, u rozvojových zemí 35-44 % HDP. Značná část ekonomického dění se tedy odehrává mimo oficiální statistiku, která je tak nutně zkreslená. === Domácnosti ===", "question": "Jakou zkratkou značíme finální celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vytvořenou za dané období na určitém území?", "answers": ["HDP"]}
{"title": "Inflace", "context": "Nejpoužívanějšími cenovými indexy jsou index spotřebitelských cen, index cen výrobců a deflátor HDP. Ekonomové se obecně shodují v názoru, že vysoká míra inflace je způsobena nadměrným růstem peněžní zásoby. Názory na to, které faktory způsobují nízkou až střední míru inflace, jsou rozmanitější. Nízká až mírná inflace může být vedle růstu peněžní zásoby vysvětlována i kolísáním reálné poptávky po zboží nebo výkyvy v nabídce a dodávkách zboží. Nicméně panuje konsenzus, že dlouhé období významné inflace je způsobeno rychlejším růstem peněžní zásoby než celkového produktu. Účinky inflace na ekonomiku jsou různé. Mezi negativní dopady inflace patří snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv, nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje investice a úspory. Vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší. Podle některých ekonomických škol mohou být účinky inflace i pozitivní, například rozšíření možností centrální banky upravovat úrokové sazby (v zájmu zmírnění recese) a stimulace investic do nefinančních investičních projektů. Dnes se většina ekonomů hlavního proudu vyslovuje pro nízkou stabilní inflaci. Nízká (na rozdíl od nulové inflace nebo deflace) inflace může snížit závažnost hospodářské recese tím, že umožňuje rychlejší vyčištění trhu práce a snižuje riziko vzniku pasti na likviditu (která vylučuje měnovou politiku jako nástroj pro stabilizaci ekonomiky). Úkol zachovat nízkou a stabilní míru inflace je obvykle svěřen měnovým orgánům. Obecně platí, že těmito měnovými orgány jsou centrální banky, které řídí velikost peněžní zásoby nastavením úrokových sazeb, operacemi na volném trhu a stanovením minimálních bankovních rezerv. Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. Míra inflace je měřena pomocí tzv. cenových indexů. Nejznámější z nich jsou: Deflátor HDP - poměr nominálního a reálného HDP Index spotřebitelských cen (CPI - Consumer price index) Index cen výrobců (PPI - Producer price index) Čistou inflaci v české ekonomice vypočítává Český statistický úřad jako přírůstek cen v neregulované části spotřebního koše očištěný od vlivu nepřímých daní a dotací. Opačným jevem k inflaci je deflace - pokles cenové hladiny. Příbuzný pojem dezinflace označuje pokles míry inflace.", "question": "Jaké jsou pozitivní dopady inflace?", "answers": ["stimulace investic"]}
{"title": "Mendelova polární stanice", "context": "Voda se získává z nedalekého potoka, který však někdy v únoru až březnu zamrzá, a proto je zásoba vody ukládána ještě do speciálních kontejnerů uvnitř budovy. Komunikace se světem se odehrává díky satelitní technologii Bender založené na síti Inmarsat, vyvinuté ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT. Umožňuje výměnu dat rychlostí až 492 kbit/s. Součástí vybavení stanice je dále spouštěcí rampa a odvod upravené splaškové vody do moře. Při projektování stanice a všech jejích systémů byly plně respektovány veškeré ekologické požadavky a předpisy obsažené v příloze Antarktické smlouvy (Protocol of Environmental Protection in Antarctica). Roční náklady na provoz jsou 11 milionů korun, které z větší části pokrývá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, z menší pak Masarykova univerzita. Případné výpadky, či snížení financování, jako v roce 2015, kdy na stanici odletělo pouze šest vědců, chce pokrývat Český antarktický nadační fond, který byl v roce 2014 založen a jehož prezidentem je zakladatel české stanice Pavel Prošek. Místo, kde stojí stanice, bylo před jejím vybudováním vědecky neprobádané a přitom atraktivní z hlediska projektů, na které se český výzkum Antarktidy soustředí. Z geologického hlediska je to oblast křídových sedimentů bohatých na zkameněliny, do nichž zespoda místy pronikaly vulkanické horniny. Vulkanická aktivita se mnohdy odehrávala pod ledovci. Klimatické změny v této oblasti se projevily od poloviny 20. století ústupem ledovců a kolonizací obnaženého povrchu nižšími rostlinami. Mnoho druhů organismů bylo pro vědu zcela nových a vysoké je i zastoupení endemitů. Ve sladkovodních jezerech v okolí se nachází zajímavá a neprostudovaná společenství řas, sinic a jednoduchých živočichů. Výzkumné projekty v místě započaly již před stavbou stanice a zahrnovaly geologický výzkum vedený Českou geologickou službou a klimatologicko-geomorfologický výzkum vedený Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity. V době, kdy se dokončovala stanice, se rozběhl botanický průzkum sinic v rámci projektu Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Botanického ústavu AV ČR. Přírodovědecká fakulta MU také připravila projekt výzkumu UV záření v dané oblasti, projekt zahrnující výzkum UV záření a ozonové vrstvy. Geologické mapování okolí stanice realizovala také Česká geologická služba. Probíhal též základní ornitologický výzkum, nicméně většina ptáků hnízdí již od poloviny listopadu, zatímco na stanici se obvykle ornitologové dostanou až na začátku ledna. Ichtyologický výzkum se věnoval rybám v pobřežních vodách a jejich parazitům, zatímco výzkum vnímání magnetického pole živočichy byl prováděn na blešivcích. Bakteriologický výzkum popsal nové druhy bakterií. Jeden z projektů hodnotil stres polárních výzkumníků během pohybu a také míru přizpůsobení těla arktickým podmínkám, jiný zkoumal stárnutí plastů v extrémních podmínkách antarktického počasí.", "question": "Která univerzita vlastní Mendelovu polární stanici?", "answers": ["Masarykovy univerzity"]}
{"title": "Národní park Dalby Söderskog", "context": "Zdroje k infoboxuNárodní park Dalby SöderskogIUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) Základní informace Vyhlášení 5. července 1918 Rozloha 36,56 ha[1] Poloha Stát Švédsko Švédsko Souřadnice 55°40′30″ s. š., 13°19′50″ v. d. Národní park Dalby Söderskog Další informace Web www.sverigesnationalparker.se/Dalbysoderskog/ Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Národní Dalby Söderskog (švédsky Dalby Söderskogs nationalpark) je národní park ve Švédsku, rozkládající se na území okresu Lund v regionu Skå, zhruba 30 km východně od města Lund. Je to druhý nejjižněji položený národní park v zemi. Vznikl v roce 1918 s cílem ochrany listnatého lesa v rovinách Skå. Území parku má rozlohu 36 ha. Na vápencovém a křídovém podloží se vyskytují např. tyto druhy: jasan (Fraxinus excelsior), jilm (Ulmus sp.), dub (Quercus sp.) nebo ve Skandinávii dosti řídký buk (Fagus sylvatica). Kromě toho se zde lze setkat i s olší lepkavou (Alnus glutinosa), jírovcem maďalem (Aesculus hippocastanum), jabloní (Malus sylvestris), lípou (Tilia sp.), javorem (Acer sp.) a vrbou (Salix). Nejkrásnější pohled skýtá park na jaře, kdy zde kvetou hajní byliny: sasanka, blatouch, křivatec, dymnivka, orsej jarní. Národní park Dalby Söderskog je snadno dostupný pro turisty. Na jeho území je vyznačeno několik turistických stezek. Zhruba polovina rozlohy parku je obehnána valem o výšce 1 m, který vypovídá o existenci pravěkého hradiště na tomto místě. Reference", "question": "Jak daleko od města Lund se nachází národní park Dalby Söderskog?", "answers": ["zhruba 30 km"]}
{"title": "Kampanologie", "context": "Kampanologie (z latinského campana – zvon) je věda o zvonech. Zabývá se vznikem, vývojem, výzdobou, funkcí a akustikou zvonů, metodami jejich výroby a ladění a způsoby, jak na ně hrát. V praxi se tento termín používá spíše v souvislosti s prací s relativně velkými věžními zvony, než menšími soustavami např. ručních zvonků. Někdy bývá přiřazována k pomocným vědám historickým. == Související články == Dějiny zvonařství Výroba zvonů == Literatura == Flodr, Miroslav, Technologie středověkého zvonařství. Brno, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně 1983 Chvátal, Tomáš, Pokus o sondu do činnosti zvonařské dílny v období gotiky. (Rozbor radničních účtů města Zhořelce z roku 1377). Ústecký sborník historický 2001, s. 249-260 Chvátal, Tomáš – Krčmář, Luděk, Obrazy z dějin českého zvonařství. Rekviziční fotografie z první světové války ze sbírek Západočeského muzea v Plzni. Domažlice, Nakladatelství Českého lesa 2006 Jančarová, Markéta, Kampanologický průzkum v okrese Opava. (Zpráva o provedeném institucionálním výzkumu). Sborník Státního památkového ústavu v Ostravě 2001 (vydáno 2002) kol. autorů, Zvony Českomoravské vysočiny. (Sborník statí), Brno, Vysoké učení technické v Brně 2002 Zvony a zvonařství. Praha, Národní technické muzeum 2002 Kybalová, Ludmila – Lunga, Radek – Vácha, Petr, Pražské zvony. 2. vyd. Praha, Rybka Publishers 2005 Mlčák, Leoš – Šrámek, Pavel, K dílu opavských renesančních zvonařů. Časopis Slezského zemského muzea 49, 2000, č. 3, s. 232-246 Mlčák, Leoš, Heraldická a sfragistická výzdoba gotických a renesančních zvonů na severní Moravě a ve Slezsku. Časopis Slezského zemského muzea 50, 2001, č. 1, s. 1-7 Mlčák, Leoš, Zvony na Šumpersku a Jesenicku. Olomouc, Národní památkový ústav, územně-odborné pracoviště v Olomouci 2004. (Katalog zvonů) Švihálek, Milan, Jak se rodí zvony. Brno, Jota 1997 == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kampanologie ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kampanologie ve Wikislovníku O pomocných vědách historických", "question": "Jaký vědní obor se zabývá zvony?", "answers": ["Kampanologie"]}
{"title": "Emil Kolben", "context": "Emil Kolben (1. listopadu 1862, Strančice u Prahy – 3. července 1943, Terezín) byl jeden z nejvýznačnějších českých elektrotechniků a podnikatelů, zakladatel továrny Kolben a spol. a generální ředitel a hlavní akcionář Českomoravské-Kolben-Daněk (ČKD). Zemřel v koncentračním táboře Terezín. Nejstarší zmínka o židovské rodině Kolbenů ve Strančicích pochází z roku 1787, kdy podle zápisu ve familiantské knize dostal sklenář David Kolben povolení k sňatku. Jeho vnuk Joachim (1828–1912), domkář a obchodník, se roku 1862 oženil s Františkou Freundovou z Radějovic, v jejich rodině se mluvilo německy. Z jejich manželství vzešlo devět dětí, z nichž nejstarší byl Emil. Jeho bratr Alfréd (1874–1942) se stal také inženýrem a zpočátku s Emilem spolupracoval na vývoji elektrických strojů, později se stal ředitelem průmyslové školy v Brně. Emil Kolben absolvoval vyšší reálné gymnázium na Malé Straně v Praze, poté vystudoval elektrotechniku a strojnictví na německé vysoké škole technické v Praze. Studium dokončil roku 1887 s vyznamenáním a po jednoroční elektrotechnické praxi obdržel od Zemského výboru na dva roky Gerstnerovo cestovní stipendium ve výši 1 200 zlatých, které mu umožnilo studijní pobyt v zahraničí. Nejdříve se seznámil s některými průmyslovými podniky v Evropě (Curych, Paříž, Londýn) a ještě v roce 1888 odplul i se svojí ženou Malvínou (1863–1940) na pět let do Spojených států. Nejdříve podnikal studijní cesty po USA, ale brzy získal zaměstnání ve firmě Thomase Alva Edisona Edison Machine Company v Schenectady, NY, předchůdce dnešní General Electric. Později se stal Edisonovým přímým spolupracovníkem ve vývojových laboratořích firmy ve městě Orange v New Jersey. Jelikož se zde osvědčil, byl jmenován do funkce vedoucího inženýra. Roku 1889 jej Nikola Tesla přizval ke zkouškám vícefázových elektromotorů do laboratoří své firmy Tesla Electric Company v New Yorku. Tato zkušenost velmi přispěla ke Kolbenově orientaci na využití střídavého proudu a tím i k jeho celoživotnímu úspěchu. Kolbena s Teslou sbližoval i podobný styl práce - oba pracovali systematicky na základě tehdejších vědeckých poznatků a teorií, zatímco samouk Edison vynalézal spíše intuitivně. Na rozdíl od Tesly se ovšem Kolben nakonec rozešel s Edisonem v dobrém a jejich přátelství později Kolbenovi pomohlo budovat obchodní kontakty. Jeho návrat do Evropy způsobila jeho žena, která v Americe nikdy nezdomácněla. Po návratu do Evropy pracoval v letech 1892–1896 jako hlavní inženýr švýcarské firmy Maschinenfabrik Oerlikon (Strojírna Oerlikon), která vyvíjela generátory a motory na střídavý elektrický proud.", "question": "Kde zemřel Emil Kolben?", "answers": ["v koncentračním táboře Terezín"]}
{"title": "Pennsylvanian (Amtrak)", "context": "Pennsylvanian (Amtrak) Pennsylvanian je 715 km dlouhé denní železniční spojení mezi New Yorkem a Pittsburghem přes Filadelfii. Je součástí nejvytíženějšího železničního regionu Spojených států, Severovýchodního koridoru. Jízdní doba činí přibližně 9 hodin. Provoz na trati začal v roce 1980 po osmileté pauze, do roku 1972 jezdil na stejnojmenné trati vlak Keystone. Na 167 km úseku z Philadelphie do Harrisburgu byli v roce 2006 ukončeny úpravy tratě umožňující dosahovat rychlost do 180 km/h. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pennsylvanian (Amtrak) na anglické Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Pennsylvanian na Wikimedia Commons Amtrak - Pennsylvanian", "question": "Kolik hodin činí jízdní doba Pennsylvanianu?", "answers": ["9"]}
{"title": "Orel mořský", "context": "Orel mořský (Haliaeetus albicilla) je velký druh dravce z čeledi jestřábovitých, patřící k největším žijícím orlům vůbec. Žije v blízkosti vod na rozsáhlém území Evropy a Asie a živí se převážně rybami a ptáky. V minulosti z mnoha oblastí Evropy zvláště v důsledku lidského pronásledování zcela vymizel, od 80. let 20. století však začala jeho početnost opět stoupat a postupně obsadil řadu původních hnízdišť. Monotypický druh. Izolovaná populace orlů mořských v Grónsku, která dosahuje v rámci druhu i největších rozměrů, bývá některými autory označována za poddruh H. a. groencaldicus. Orel mořský je největší evropský orel a největší dravec vyskytující se v Česku. Délka jeho těla dosahuje 76–92 cm a v rozpětí křídel měří 190-240 cm. Hmotnost u samce je cca 4 kg, u samice 7 kg. Zbarvení tmavohnědé, jen ocas bílý, případně i jiné světlejší oblasti na hlavě a krku. Za letu se snadno pozná podle charakteristického vzhledu dlouhých širokých křídel s dlouhými ručními letkami. Ocas je klínovitý, jeho zbarvení se v průběhu života výrazně mění. Přechází od hnědé mladých ptáků, přes hnědobíle mramorovanou k bílé barvě s hnědými okraji rýdovacích per u pohlavně dospělých jedinců. Podobně postupně světlá starším ptákům nejen hlava a hruď, kde může původní hnědá (bíle kropenatá) barva přejít až do hnědožluté, ale i zobák, který z hnědé přechází v jasně žlutou. Neopeřené nohy jsou žluté. Samec a samice se navzájem liší pouze velikostí. Hlasem je zdaleka slyšitelné \"kjikjikjiklieklikklik\"; samec má vyšší hlas, než samice. Orel mořský je rozšířen v Evropě a Asii mimo tropické oblasti (palearktický typ rozšíření). Na severu tvoří hranici výskytu lesotundra, na jihu hranice probíhá od Balkánu přes Turecko k jižnímu pobřeží Kaspického moře.", "question": "Čím se vyznačuje Orel mořský?", "answers": ["největší evropský orel"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo zákonem č. 232/1935 Sb. z 21. prosince 1935. Celkem sedmnáctkrát byl Masaryk navržen na Nobelovu cenu míru. Po Masarykovi je pojmenován řád Tomáše Garrigua Masaryka, jedno ze státních vyznamenání České republiky a bývalého Československa. Zasadil se o založení brněnské Masarykovy univerzity, která byla po něm pojmenována již v roce 1919. Roku 1997 vydala americká skupina Faith No More album Album of the Year s fotografií Masaryka na obalu. Jméno Tomáše Garrigua Masaryka nese celá řada ulic a náměstí v České republice i v zahraničí. V seriálu Gottwald (1986) hrál Masaryka Gustav Opočenský, ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1990) Svatopluk Beneš. V seriálu České století (2013) jej ztvárnil Martin Huba, v televizním filmu Zločin v Polné (2016) Karel Roden. (stručný přehled) 1872 – maturita ve Vídni, zápis na fakultu filosofickou Vídeňské univerzity.", "question": "Je po Masarykovi pojmenována brněnská Masarykova univerzita již od roku 1919?", "answers": ["Zasadil se o založení brněnské Masarykovy univerzity, která byla po něm pojmenována již v roce 1919."]}
{"title": "Boston", "context": "Odehrálo se zde několik významných událostí, jako třeba Bostonské pití čaje v roce 1773 a první bitvy americké revoluce. Boston byl přístavní a obchodní město, ale v průběhu 19. století se stal jedním z největších středisek průmyslu, zejména textilního, sklářského a kožedělného. Původně malá plocha poloostrova, kde stálo historické město, se do roku 1900 ztrojnásobila zavážením močálů a mělčin a město se rozšířilo na jih i na západ a téměř splynulo se sousedním Cambridge, sídlem Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu (MIT), a dalšími obcemi. Původně anglické obyvatelstvo města doplnili nejprve Irové a Italové, později imigranti z celého světa. Město se stalo velkým uzlem husté železniční sítě, vznikly zde první mrakodrapy a roku 1897 zde zahájilo provoz první metro v USA. Během 20. století se ale průmysl začal stěhovat za levnější pracovní silou a město se orientovalo na obchod, bankovnictví, školství, zdravotnictví a technologie. Spolu se službami a státní správou tvoří dnes přes 70% ekonomiky města. Významnou složku tvoří také turisté, které přitahují slavná divadla, muzea a galerie. Boston se stal dějištěm teroristického útoku během tradičního Bostonského maratonu 15. dubna 2013 během něhož tři lidé zemřeli a desítky dalších byly zraněny. Boston leží v ploché krajině při členitém ústí řeky Charles, která tvoří jeho severní hranici a odděluje Boston od Cambridge. Východní hranicí je Atlantický oceán, v němž je při ústí řeky řada ostrovů. Téměř polovinu rozlohy města tvoří vodní plochy (106 km2). Na jednom z ostrovů je letiště Logan airport. Původní pahorky byly z velké části odbagrovány na zaplnění močálů a mělčin, na nichž vyrostla podstatná část dnešního města. Jen Beacon Hill, kde stojí i budova parlamentu (State house), zůstal jako částečná historická rezervace. Ač leží poměrně jižně (asi jako Řím) a na břehu Atlantiku, má Boston dosti drsné podnebí s množstvím sněhu v zimě a s horkými letními měsíci.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Massachusetts?", "answers": ["Boston"]}
{"title": "Barentsovo moře", "context": "Evropa Stát Rusko Rusko, Norsko Norsko Přítoky Tuloma, Kola, Jokanga, Pasvikelva, Tanaelva, Pečora Barentsovo moře (norsky Barentshavet ; rusky Б м Barencevo more) je okrajové moře Severního ledového oceánu mezi severním pobřežím Evropy (Norska a Ruska) a Medvědím ostrovem, Špicberky, Zemí Františka Josefa a Novou zemí. Podle záhadologů se pod hladinu dnešního Barenstova moře kdysi propadla bájná Hyperborea[1], z níž podle nich dnes nad hladinu vyčnívají její někdejší nejvyšší hory, jimiž mají být Špicberky, Země Františka Josefa, či Nová země. Dějiny Od starověku žily na pobřeží Barentsova moře ugrofinské kmeny - Samové. V 11. století do oblasti začali pronikat Vikingové, Novgoroďané a Pomorové. Za starých časů nazývali námořníci a kartografové Barentsovo moře jako - Severní moře, Siverské moře, Moskevské moře, Ruské moře, Studené moře, Pečorské moře, Temné moře[2]. Ale nejrozšířenějším názvem bylo Murmanské moře. Oficiální pojmenování moře bylo až v roce 1853 po holandském mořeplavci Willemu Barentsovi. Námořníky bylo moře přezdíváno \"Ďáblův taneční parket\" kvůli jeho nepředvídatelnosti a obtížnosti. Geografická data Rozloha: 1 405 000 km² Hloubka: průměrná hloubka 229 m, maximální 600 m (na západě) Příliv: max. 11 m Teplota vody na povrchu: v létě: 7-12 °C na jihu, 0 °C na severu, v zimě 3-5 °C na jihozápadě, méně než -1 °C na severovýchodě Podíl plovoucího ledu: méně než 75 % povrchu v zimě, v létě pouze malé plochy na severu Salinita: 35 promile na jihozápadě, 32 promile na severu Klimatické podmínky: subarktické, ovlivněné teplým Golfským proudem Mořské proudy: 1. Golfský (obtéká jižní pobřeží a zasahuje až k Nové zemi), 2. Severní studený proud od Karského moře a Severního ledového oceánu (teče opačným směrem) Pobřeží: většinou skalnaté (kromě jihovýchodní části), fjordy (zejména na pobřeží Norska) Zajímavosti: souostroví Špicberky, ostrov Kolgujev na jihovýchodě, delta řeky Pečory, poloostrov Kanin na jihu Významné přístavy: Murmansk - v zimě nezamrzá, Vadsø, Kirkenes", "question": "Po kom je pojmenováno Barentsovo moře?", "answers": ["po holandském mořeplavci Willemu Barentsovi"]}
{"title": "Bohemian Rhapsody", "context": "Bohemian Rhapsody (Bohémská rapsodie) je skladba britské kapely Queen, jejíž autorem je zpěvák skupiny Freddie Mercury. Nachází se na albu A Night at the Opera. Později ji převzali další interpreti. Nahrávání této jediné skladby trvalo tři týdny. To je doba, za kterou se může natočit celé album. Skladba se stala hitem navzdory tomu, že je velmi dlouhá - téměř šest minut je dvojnásobek obvyklé délky singlu v tehdejší době. Autorem skladby, která je hudebně velmi obtížná, ve které se prolíná rock, hard rock a opera je Mercury. Napsal ji celou sám, včetně basové linky a bicích. Autorem kytarových přechodů i slavného kytarového sóla je Brian May. Skladbu měl Mercury v hlavě a poznámky sepsal na zadní stranu telefonního seznamu. Známé mnohohlasy v operní části nazpívali Mercury, Roger Taylor a May. \"Bohemian Rhapsody\" se stala v Británii písní číslo 1 hned dvakrát. Poprvé v roce 1975 po svém uvedení a podruhé v roce 1991 po Mercuryho smrti. Dočkala se mnoha coververzí a byla použita v mnoha filmech (např. Waynnův svět, 1992). Skladba byla výjimečným přínosem i po jiné stránce. V roce 1975 se skupina Queen nemohla dostavit na Top of the Pops vysílané britskou BBC. Pro tento účel bylo vytvořeno promo video, které dalo základ pro moderní hudební videoklipy.", "question": "Kdo je autorem skladby Bohemian Rhapsody?", "answers": ["Freddie Mercury"]}
{"title": "Jiří Paroubek", "context": "Koláček od prosince 2001 člen správní rady Husitské centrum o.p.s. se sídlem v Praze od března 2004 člen dozorčí rady Czech - Australian Group o.p.s. (CZECH - PACIFIC AGENCY o.p.s. v likvidaci) se sídlem v Praze od prosince 2004 (vymazáno v srpnu 2006) předseda správní rady Horská služba ČR o.p.s. se sídlem ve Špindlerově Mlýně Paroubek je předsedou Společnosti Willyho Brandta a Bruna Kreiskyho a vydavatel a předseda redakční rady časopisu ČSSD Trend. Publikoval desítky vlastních článků v českých i zahraničních periodikách. Byl též iniciátorem názorového webu Vaše věc, který byl spuštěn na podzim 2010. Jiří Paroubek se věnuje i psaní knih. V dubnu 2007 byla vydána autobiografická kniha Minuty s Jiřím Paroubkem.. V říjnu 2008 mu vyšla kniha Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata, v roce 2011 další kniha Ve službě republice. Jiří Paroubek též navrhl zákon, který by navrátil policii na fotbalová hřiště, v reakci na výtržnosti, které se staly při zápase Baníku Ostrava a Brna. Částí veřejnosti je považován za populistu a je kritizován za sbližování s komunisty. Politickými protivníky bývá obviňován z afér kolem prodělku První městské banky, zavádění zabezpečovače Matra do pražského metra a zakázek po povodních. Dále i nákup 72 milionů eur pro město Praha, zakázka na výstavbu skleníku Fata Morgána v pražské botanické zahradě v Troji.", "question": "Od kterého roku je Jiří Paroubek předsedou strany Národní socialisté - levice 21. století?", "answers": ["2011"]}
{"title": "Pompeje", "context": "Pompeje (italsky Pompei, latinsky Pompeii) byly starověké město v oblasti metropolitního města Napoli. Staly se jedním z starořímských měst v Neapolském zálivu v císařské provincii Italia (dnes region Kampánie, Itálie), která byla roku 79 našeho letopočtu zničena výbuchem sopky Vesuv. V roce 1997 byly Pompeje zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Nedaleko trosek starověkých Pompejí se nachází současné město Pompei. Spolu s Pompejemi byla zničena města Herculaneum, Stabie, Oplontis a Boscoreale. Jejich znovuobjevení způsobilo Evropě kulturní šok. Všudypřítomnost erotického umění doslova převrátila dosavadní pohled na antickou kulturu. Vulkanický popel, který města zasypal, dokonale zakonzervoval budovy a předměty a umožnil nám tak poznat vzhled starořímského města střední velikosti a život jeho obyvatel. Právě všudypřítomná erotika vedla tehdejší historiky k naivním pokusům prohlásit obě města, či alespoň domy, ve kterých se erotika nacházela (což byly téměř všechny) za nevěstince. V této souvislosti se také objevily zkazky o \"Božím trestu\" seslaném na Pompeje. Podle soudobého poznání se však Pompeje nijak neodlišovaly od jiných antických měst. == Historie == === Založení a raná historie === Město bylo založeno v 7. století př. n. l. kmenem Osků na hřbetu staré vulkanické lávy v ústí řeky Sarno, které již v té době bylo užíváno jako přístav řeckými a fénickými mořeplavci. Z počátku bylo město pod vlivem řeckým, řečtí obchodníci využívali jeho strategické polohy na cestě mezi řeckými osadami v Paestu a Cumae. Řecká kultura a obchod postupně asimilovaly a nahradily původní oská společenství. Jméno města bylo odvozeno od oského slova pope - pět, což pravděpodobně dokládá, že se v Pompejích nacházelo pět odlišných etnických skupin. Mezi lety 525 př. n. l. až 474 př. n. l. vlivem etruským. V roce 474, kdy bylo etruské vojsko poraženo v bitvě u Syrakus doba koexistence Řeků a Etrusků v oblasti Pompejí skončila, okolo města v té době vznikla silná hradba z lávových bloků obložených zvnějšku kvádry sarnského vápence.", "question": "Kdy byly Pompeje zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO?", "answers": ["V roce 1997"]}
{"title": "Zájmové sdružení obcí Podkletí", "context": "Zájmové sdružení obcí Podkletí Zájmové sdružení obcí PodkletíForma zájmové sdružení právnických osob Předseda Ing. Josef Troup Sídlo Křemže Datum založení 17. února 2000 Poloha Kraj Jihočeský Okres Český Krumlov Kontakt E-mail oukremze@mbox.terms.cz Web www.podkleti.ois.cz Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Zájmové sdružení obcí Podkletí je zájmové sdružení právnických osob v okresu Český Krumlov, jeho sídlem je Křemže a jeho cílem je soustředění sil a prostředků při prosazování záměrů přesahujících rozsahem a významem možnosti jednotlivých účastnických obcí. Sdružuje celkem 6 obcí a byl založen v roce 2000. Obce sdružené v mikroregionu Srnín Brloh Nová Ves Křemže Holubov Zlatá Koruna Externí odkazy Zájmové sdružení obcí Podkletí na Regionálním informačním servisu oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Co je cílem Zájmového sdružení obcí Podkletí?", "answers": ["soustředění sil a prostředků při prosazování záměrů přesahujících rozsahem a významem možnosti jednotlivých účastnických obcí"]}
{"title": "Papežská akademie pro život", "context": "Papežská akademie pro život (lat. Pontificia Academia Pro Vita) byla založena 11. února 1994 dekretem Jana Pavla II. Vitae Mysterium. Hlavním cílem akademie je studium a řešení základních problémů etiky, týkající se zacházení se životem. Toto studium má sloužit podpoře a obraně života. Proto byla také v říjnu roku 1994 založena nadace \"Vitae Mysterium\". Akademie pro život je autonomní organizací v rámci Vatikánu. Současným předsedou je biskup Ignacio Carrasco de Paula (od r. 2010). Často řešenými otázkami jsou zejména potraty, umělé oplodnění, genetické manipulace, eutanazie a podobně. Seznam předsedů Papežské akademie pro život Obrázky, zvuky či videa k tématu Papežská akademie pro život ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Shrnutí na stránkách Vatikánu Zakládací dekret \"Vitae mysterium\" (en)", "question": "Jakým dekretem byla založena Papežská akademie pro život", "answers": ["dekretem Jana Pavla II."]}
{"title": "Napoleon Bonaparte", "context": "K alianci se po diplomatickém nátlaku následně připojil i rakouský císař František I., kterého proti Francii popudila zejména Napoleonova anexe Janovska a Luccy. K podepsání britsko-rusko-rakouské spojenecké deklarace, jíž vznikla III. koalice, došlo 28. července téhož roku.Aby se Napoleon vyhnul obranné válce na několika frontách, rozhodl se zaútočit na nejbližšího nepřítele, kterým bylo Rakousko, a posléze se vypořádat s Rusy. Tažení se účastnilo na 200 000 francouzských vojáků bývalé Anglické armády (sbory, jež byly připraveny u Lamanšského průlivu na invazi do Británie), která pro tuto kampaň nesla nové Napoleonovo přízvisko Grande Armée d'Allemagne – Velká německá armáda (všeobecně se nazývá jen Grande Armée – Velká armáda). Francouzští vojáci tedy místo připravovaného vylodění vyrazili v sedmi proudech do Bavorska, kde své síly soustřeďoval podmaršálek Karl Mack. Při namáhavých pochodech se přesunovali rychlostí 25–30 km za den, aniž by rakouský vrchní velitel tušil, kde se objeví. Dne 7. října dorazily sbory francouzských maršálů Soulta, Davouta a Lanese a Muratovo jezdectvo k Dunaji, který překročily 60 kilometrů v Mackově týlu. O několik dní později byl podmaršálek i s většinou rakouské armády obklíčen u Ulmu, kde také 20. října před svým protivníkem kapituloval. Z obklíčení ho nevyprostila ani Podolská armáda ruského generála Kutuzova, již vyslal Rakušanům na pomoc jejich spojenec car Alexandr I. V průběhu pokračujícího tažení padla do francouzských rukou i Vídeň a Napoleon se ve stopách ustupujících Rusů vydal na Moravu.", "question": "Jaké národnosti byl vojevůdce Napoleon Bonaparte?", "answers": ["francouzský"]}
{"title": "Gustav I", "context": "Erik Johansson Vasa Matka Cecilia Må Eka Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. Gustav I. (12. května 1496 Rydboholm – 29. září 1560 Stockholm), narozený jako Gustav Eriksson a později známý jako Gustav Vasa, byl švédský král od roku 1523 až do své smrti. Byl prvním panovníkem z dynastie Vasa, vlivného šlechtického rodu, který vládl ve Švédsku po většinu 16. a 17. století. Gustav I. byl zvolen regentem roku 1521 poté, co vedl povstání proti dánskému králi Kristiánu II., který stál v čele Kalmarské unie a ovládal v té době většinu území dnešního Švédska. Gustav měl nevyzpytatelnou povahu. Hovoří se o něm jako o osvoboditeli země, ale také jako o tyranizujícím vládci. Proto je častou postavou vystupující v mnoha knihách. V roce 1523, kdy získal moc, byl téměř neznámou osobností. Stal se vládcem rozdělené země bez ústřední vlády. Ačkoliv nebyl tak známý jako jeho současníci z kontinentální Evropy, stal se prvním rodilým suverénním švédským panovníkem, byl zdatným propagandistou a byrokratem, který zřídil silnou ústřední vládu. Během jeho vlády bylo ve Švédsku zavedeno protestantské vyznání. V tradiční švédské historiografii je označován za zakladatele moderního švédského státu a za „otce vlasti“ (pater patriae). Gustav se rád srovnával s Mojžíšem, který osvobodil svůj lid a založil stát. Byl znám svými nelítostnými metodami a špatnou povahou, zároveň však miloval hudbu a vyznačoval se bystrým úsudkem. Manželství a potomci Gustav I. Vasa byl třikrát ženatý. 24. září roku 1531 se oženil s princeznou Kateřinou von Sachsen-Lauenburg-Ratzeburg (1513–1535). Z tohoto manželství se narodil jediný syn; po potratu druhého dítěte Kateřina 23. září roku 1535 zemřela. Erik (1533–1577), švédský král v letech 1560–1567. 1. října roku 1536 se oženil s Markétou Leijonhufvud (1514–1551). Z manželství vzešlo deset potomků – pět dcer a pět synů, nichž dva zemřeli jako nemluvňata:", "question": "S kým se rád srovnával Gustav Vasa?", "answers": ["s Mojžíšem"]}
{"title": "Zbrojovka Brno", "context": "Hned poté, začátkem září 2006, společnost BRNO RIFLES na veřejné dražbě vydražila obráběcí centra a část dalšího strojového vybavení Zbrojovky Brno. Dražitelé nemínili zbytečně mrhat financemi, proto neměli zájem o stroje na výrobu hlavní a pažeb. Tyto stroje vlastní CZUB a je jednodušší hlavně a pažby nakupovat z Uherského Brodu. Další úsilí pak směřovalo k zajištění nákupu průmyslových práv nejperspektivnějších zbraní portfolia bývalé Zbrojovky Brno, kozlicím BO řady 800 a kulovnicím Brno Effect. Snadné rovněž nebylo najít původní zaměstnance Zbrojovky Brno, kterých společnost BRNO RIFLES přijala do poloviny října dvacet devět. Všechna námaha vedla ke šťastnému konci a už 15. ledna 2007 vyexpedovala BRNO RIFLES první kozlice, které podle smluvních vztahů odkoupila její sestra Česká zbrojovka Uherský Brod, zajišťující pro BRNO RIFLES vše související s obchodem. Areál brněnské Zbrojovky o rozloze 22,5 ha byl koncem ledna 2008 vydražen za částku 707 milionů korun. Získala jej slovenská holdingová společnost J&T, která však nemá s výrobou zbraní nic společného. Nyní areál využívá několik společností. Vzhledem k estetice areálu je využíván k fotografické práci. Jsou tu také hudební zkušebny. Nájemní smlouva mezi Brněnskou zbrojovkou a novým majitelem byla prodloužena a je pokračováno ve výrobě v pronajatých prostorách. Puška vz. 24 (1925–1942) Lehký kulomet vz. 26 (1925–1941) Těžký kulomet vz. 37 (1937–1939) od roku 1940 vývoj 30 mm kanónu s německým označením Br 303 (vývojové názvy: ZK 414, ZB 303, autorem byl F. Koutský) 1949 - květen 1950, listopad 1950 - 1954(? ) - 30 mm kanón ZK 453 30 mm PLdvK vz.53 Na počátku 20. let 20. století uvažovala státní zbrojovka o rozšíření výrobního programu o výrobu automobilů.", "question": "Za jakou částku byl v roce 2008 vydražen areál brněnské Zbrojovky?", "answers": ["707 milionů korun"]}
{"title": "Gestapo", "context": "Geheime Staatspolizei (zkrác. gestapo, česky tajná státní policie) vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie dne 26. května 1933. Gestapo založil Hermann Göring, ale v roce 1934 se dostalo pod vedení SS. V roce 1939 bylo převedeno pod RSHA. Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci. Ještě v roce 1933, když se Hitler stal německým kancléřem, stal se Hermann Göring pruským ministrem vnitra. Oddělil politickou a výzvědnou složku od pořádkové policie, do jejího vedení jmenoval řadu členů SS a její bezpečnostní složky, Sicherheitsdienstu (SD). Přesto většina z 32 až 46 tisíc zaměstnanců Gestapa nebyli nacisté (v roce 1939 bylo jen asi 15 % členy SS), byli to však loajální úředníci, kteří přesně plnili rozkazy nadřízených. Roku 1936 Hitler sjednotil tradičně zemské policie v jednu říšskou organizaci, těsně ji propojil s SS a SD a zákonem stanovil, že její činnost nepodléhá soudnímu přezkoumání. Tak se hlavní zbraní Gestapa stalo právo kohokoli zatknout a uvěznit, třeba i v koncentračním táboře, bez soudního procesu. Zaměstnanci Gestapa se nikdy neprokazovali legitimací s fotografií, nýbrž jen odznakem. Lidé, kteří se s Gestapem setkali, často přeceňovali jeho všudypřítomnost a vševědoucnost. Ve skutečnosti bylo úředníků Gestapa poměrně málo: například ve Frankfurtu nad Mohanem to bylo asi 45 zaměstnanců a o něco větší počet placených agentů. O to větší význam měla běžná udání, která způsobila až 80 % pronásledování. Jen asi čtvrtina z nich měla politický motiv, většinou šlo o osobní spory a snahu prokázat vlastní loajalitu. Rudolf Diels 1933–1934 Heinrich Himmler 1933–1936 Reinhard Heydrich 1936–1939 Heinrich Müller 1939–1945 Komunisté a Sociální demokrati(A1) Protisabotážní (A2) Reakcionáři a. liberálové (A3) Atentátníci (A4) Katolíci (B1) Protestanti (B2) Svobodní zednáři (B3) Židé (B4) Centrální administrativní kancelář gestapa, zodpovědné za kartové informace o celém personálu. Oponenti vlády (D1) Církve a sekty (D2) Strany (D3) Západní území (D4) Kontrašpionáž (D5) Spojenci (D6. ) V říši (E1) Politické formace (E2) Na západě (E3) Ve Skandinávii (E4) Na východě (E5) Na jihu (. E6) Vykonávala dozor nad pohraničím Zajišťovala bezpečnost německých hranic Odhalovala utečence, překupníky a pašeráky I. - organizační, správní, osobní II. - hospodářské a správní záležitosti III. - skupina pro zvláštní úkoly IV. -. exekutiva (nepřetržitá služba pro příjem zatčených, příjem hlášení od konfidentů a důvěrníků): jednotka pro operační určení - formace pro boj s odbojovým hnutím, provádění důležitých prohlídek, intervence v případech sabotáže a vloupání politického charakteru jednotka pro zvláštní určení.", "question": "Kdo založil Gestapo?", "answers": ["Hermann Göring"]}
{"title": "Skepticismus", "context": "Skepticismus navazuje na učení sofistů. První skeptikové ukazovali na relativnost lidského poznání, na jeho formální nedokazatelnost a závislost na různých podmínkách. Běžně se užívá označení skeptik pro osoby, které: mají nedůvěřivý postoj nebo smýšlení o všech nebo specifikovaných věcech, tvrdí, že pravdivé poznání je nemožné, všechno soustavně kriticky posuzují. Související informace naleznete také v článku Filosofický skepticismus. Rozsah filosofického skepticismu je od pochybnosti o možnosti filosofického řešení až po agnosticismus a nihilismus. Všichni antičtí filosofičtí skeptici se shodují v názoru, že poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, které nelze odvodit ze smyslové zkušenosti, a proto je nutné jeho pravdivost neustále ověřovat. V klasické filosofii odkazuje skepticismus na osobnostní rysy školy \"Skeptikoi\" - filosofů, o kterých se říkalo že \"nic netvrdili, ale že se jenom domnívali\".[1] V tomto smyslu zastává filosofický skepticismus názor, že je třeba se vyvarovat postulátu konečné pravdy. Jediný systematický zdroj z této doby je od Sexta Empirica, protože většina antických skeptiků nezanechala žádné písemnosti, nebo se jejich spisy nezachovaly. Podrobnější informace naleznete v článku Vědecký skepticismus. V moderní době se ve vědeckých kruzích používá pojem skepticismus (též vědecký nebo racionální skepticismus) pro kritické zkoumání jakýchkoliv teorií, kterými se věda zabývá, a vlastně odmítání jejich apriorního přijímání. Základní myšlenkou racionálního skepticismu je, že pokud se neprokáže opak, nelze u jakýchkoliv tvrzení nebo teorií předpokládat pravdivost. Dále racionální skepticismus požaduje, aby byla každá teorie skutečně vědecká, tj. aby měla některé důležité atributy (např. falzifikovatelnost, vnitřní konzistence, shoda s pozorováním). Na veřejnosti je racionální skepticismus prezentován zejména při zkoumání pseudovědeckých a nevědeckých teorií. Celosvětově je toto hnutí reprezentováno např. organizací CSI a v České republice pak klubem Sisyfos. Náboženský skepticismus se zaměřuje na pochybnosti týkající se víry, například existence božských stvoření nebo zázraků. Náboženští skeptici nemusí být nutně ateisti nebo agnostici. Termín pseudoskepticismus popisuje myšlení, které se zdá být skeptické, ale skeptické není. Tento termín zpopularizoval Marcello Truzzi a definoval pseudoskeptiky jako osoby, jejichž názory jsou spíše negativní, než agnostické, a přesto se považují za skeptiky. Rektor arizonské univerzity Rochus Boerner popisuje pseudoskeptiky spíše jako \"bez víry\", než \"nevěřící\", a fyzik princetonské univerzity Gregory N. Derry popisuje myšlení pseudoskeptiků jako \".. směřující k myšlenkám, které souvisí s jejich předjímaným závěrem.", "question": "Kdo zpopularizoval termín pseudoskepticismus?", "answers": ["Marcello Truzzi"]}
{"title": "Japonština", "context": "V některých případech se však u po /o/ vyslovuje, (jedná se především o tvary sloves), například 問 [tou], 追 [ou] a podobně. V katakaně se k vyznačení délky používá znak ー, např. ビ bíru \"pivo\". Zmenšený znak slabiky cu zdvojuje následující souhlásku (tzv. 促 - sokuon (nebo též cumaruon)), např. が (学) gakkó \"škola\"; パ panfuretto \"brožura, pamflet\". Slabiky končící na samohlásku /u/ se využívají při přepisu cizích slov katakanou. Pokud v originále byly dvě souhlásky za sebou, v japonské transkripci se k zápisu první souhlásky použije nejčastěji právě slabika se samohláskou u: プ Puraha \"Praha\", ト tósuto \"toast\", ゴ gorufu \"golf\". V těchto případech dochází často k desonorizaci. Japonci vnímají souhlásky r a l jako téměř totožné. Slabika は ve funkci tematické částice se nečte *[ha], ale [wa]. Slabika を ve funkci akuzativní částice se nečte *[wo], ale [o]. Slabika へ ve funkci směrové částice se nečte *[he], ale [e]. Slabiky, zakončené /e/ a následované い (/i/) se nečtou *[-ei], ale [é] (například へ [hé] ve slově 平; toto však neplatí pro oddělené významy/slabiky, jako třeba ve slově 会 [ein], 毛 [keiro] a podobných vzácných případech). Znaky kandži, které Japonci převzali z čínštiny, nezachycují výslovnost, ale pojmy. V určité omezené míře je tedy možné, aby Číňan i Japonec přečetli tentýž text každý svým jazykem a porozuměli mu. Úplnému porozumění ovšem brání několik faktorů: Gramatická struktura jazyka a slovosled se liší. Čínština a japonština jsou zcela odlišné jazyky z různých jazykových rodin. Japonské texty nikdy neobsahují pouze kandži, vždy jde o směs kandži a kany (tj. slabičných abeced hiragany a katakany), kterou čínština nepoužívá. I když drtivou většinu znaků používaných v japonštině má nebo měla ve svém repertoáru i čínština, může se lišit jejich preferované užití v obou jazycích. Např. znak pro řeku ve většině čínských názvů řek je 江 (jiā, ťiang), popř. 河 (hé, che). V japonštině je to 川 (kawa). Tento znak existuje i v čínštině, čte se (chuan, čchuan) a znamená \"vodní tok\", ale v názvech řek se příliš často neobjevuje. Najdeme ho např. v názvu provincie S'-čchuan (四, doslova \"Čtyřříčí\"). Na rozdíl od čínštiny má v japonštině každý znak několik možných čtení, správná výslovnost se určí podle kontextu. Některá čtení jsou tzv. sinojaponská, jde o zkomolenou původní čínskou výslovnost daného znaku. Tímto způsobem čínština masivně ovlivnila slovní zásobu japonštiny, když byla v minulosti Čína kulturním vzorem a čínština jazykem vzdělanců, podobně jako v Evropě latina a v Indii sanskrt.", "question": "Z jakého jazyka převzali Japonci znaky kandži?", "answers": ["z čínštiny"]}
{"title": "Vratné lahve", "context": "Vratné lahve je český film režiséra Jana Svěráka, natočený v roce 2007 podle scénáře Zdeňka Svěráka. V tomtéž roce byl film oceněn 3 Českými lvy. Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je pětašedesátiletý učitel češtiny na gymnáziu. Poté, co mu už počtvrté ujedou nervy a drzého žáka zkrotí svéráznou metodou (vyždímá mu houbu na tabuli nad hlavou), raději školu opouští. Ovšem nevydrží jen tak nečinně užívat si důchodu, a tak si vzápětí ke zděšení manželky (Daniela Kolářová) nachází novou práci - stává se messengerem, poslem na kole. Náledí a bezohledné auto však vykonají svoje - rychlý posel po krkolomném pádu končí na lůžku. Dřív než odloží berle, opatří si tentokrát bezpečnější zaměstnání - ve výkupu lahví v supermarketu. Od svého okénka má přehled, může si popovídat se zákazníky a zákaznicemi a především dá dohromady svého spolupracovníka přezdívaného Mluvka (Pavel Landovský) s paní Kvardovou. Novou známost dohodí i své dceři Helence (Tatiana Vilhelmová), kterou opustil manžel. Jeho vlastní sexuální život se však odehrává už jen v jeho fantazii. Později je však nahrazen automatickým přijímačem lahví, proto i ze supermarketu odejde. Nakonec manželku zaskočí výletem s překvapením k jejich čtyřicátému výročí svatby. A o překvapení na tomto výletu skutečně nebude nouze. Námět: Zdeněk Svěrák Scénář: Zdeněk Svěrák Hudba: Ondřej Soukup Kamera: Vladimír Smutný Režie: Jan Svěrák Další údaje: barevný, 95 min, komedie Film měl být původně natáčen již v roce 2003, ovšem Jan Svěrák původní otcův scénář odmítl.", "question": "Kdo zrežíroval film Vratné lahve?", "answers": ["Zdeňka Svěráka"]}
{"title": "William Gilbert", "context": "William Gilbert (24. května 1544, Colchester - 30. listopadu 1603, Londýn), byl anglický lékař a vědec. Léčil anglickou královnu Alžbětu I. a po její smrti i krále Jakuba I. V odborných kruzích je považován za otce vědy o elektřině a magnetismu. Názvy jako \"elektřina\", \"elektrická síla\" a \"přitažlivost elektřiny\" pocházejí právě od něho. Předpokládal také existenci vztahu mezi statickou elektřinou a magnetismem a publikoval první a zároveň také nejvýznamnější knihu postihující fenomén elektřiny a magnetismu - De Magnete, Magneticisque Corporibus et de Magno Magnete Tellure (O magnetu, magnetická tělesa a veliký magnet zemský). Jeho princip elektromagnetismu se stal základem mnoha moderních komunikačních technologií, např. telefonu, rádia, televize či mobilního telefonu. Byl současníkem Tychona Brahe a Johannese Keplera. Značka Gb je dnes již nepoužívaná jednotka magnetického či magnetomotorického napětí, pojmenovaná po Williamu Gilbertovi. 1 Gb = 0,795775 A", "question": "Jak se jmenovala královna, kterou léčil William Gilbert?", "answers": ["Alžbětu I."]}
{"title": "Schönbrunn", "context": "Schönbrunn je název barokního zámku ve Vídni. Schönbrunn byl od druhé poloviny 18. století do roku 1918 letní rezidencí rakouských císařů. V zimním období bydlela císařská rodina v Hofburgu. V blízkém okolí zámku se nacházejí rozlehlé zahradní prostory, které byly spolu se zámkem v roce 1996 zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO. Místo, na kterém byl zámek vystaven, si již na počátku 17. století oblíbil císař Matyáš, tryskal zde tehdy pramen čerstvé vody, u kterého císař vztyčil sochu nymfy a nazval jej Schöner Brunnen (krásný pramen). Nechal zde vystavit i lovecký zámeček, který byl těžce poškozen Turky při druhém obléhání Vídně roku 1683. Později zde začal Johann Bernhard Fischer von Erlach na zakázku Leopolda I. stavět ohromnou barokní rezidenci, která měla překonat Versailles francouzských králů. Leopold měl důležitější problémy než výstavbu nového Versailles a dnešní podobu zámku mu dali za Marie Terezie, její oblíbený architekt Nicolo Pacassi plány realizoval v redukovaném měřítku. V roce 1830 se tu narodil císař František Josef, který svá poslední léta trávil výhradně v tomto zámku a také zde zemřel. Dva roky po jeho smrti, tedy v roce 1918, zde poslední císař Karel I. rezignoval a krátce nato zámek přešel do správy nové republiky a od té doby patří díky svému historickému významu, poloze a velkolepému architektonickému vybavení mezi hlavní pamětihodnosti Vídně. == Wagenburg (Muzeum kočárů) == Muzeum kočárů Wagenburg v Schönbrunnu představuje návštěvníkům jádro vozového parku vídeňského dvora. Po pádu rakousko-uherské monarchie se zachovalo na stovku kočárů, saní, vozů a nosítek s veškerými postroji, řemením, čabrakami a výzdobou.", "question": "V jakém období bydlela císařská rodina v Hofburgu?", "answers": ["V zimním"]}
{"title": "Anatomie", "context": "Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí. Z určitého hlediska je anatomie příbuzná s embryologií a komparativní anatomií, která má blízko k evoluční biologii a fylogenezi. Anatomie lidského těla je jednou ze základních medicínských věd. Na rozdíl od většiny ostatních vědních oborů se v anatomii důsledně rozlišuje terminologie (odborné názvosloví v širším smyslu) a v jejím rámci nomenklatura, přičemž neměnná anatomická nomenklatura v latinském jazyce je závazná od roku 1895. Anatomii rozdělujeme na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývána topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje. Mikroskopická anatomie studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk. Počátky medicíny z obecného hlediska a morfologických oborů zvláště, jsou s vývojem anatomie úzce spjaty. První pitvy byly prováděny ve starém Egyptě jako součást přípravy těl zemřelých pro mumifikaci, což zároveň vedlo k získávání poznatků o anatomii člověka. Jako první lékař vůbec je označován Imhotep, žijící v době faraóna Džosera z III. dynastie kolem roku 2600 př.n.l. Za zakladatele anatomie jako vědního oboru jsou považováni starověcí lékaři Herophilos a Erasistrakos, představitelé alexandrijské medicíny, kteří působili v Alexandrii v Egyptě kolem roku 270 př. n. l., kteří kromě mrtvol pitvali údajně i odsouzence k smrti. Na alexandrijskou školu přímo navázal Galén, který prováděl hlavně pitvy zvířat. Galén shrnul tehdejší anatomické znalosti a jeho autorita ve všech směrech dominovala medicíně až do 17. století. Po pádu Římské říše byly ve středověké Evropě anatomické poznatky do značné míry ztraceny, zachovaly se ale v arabském světě, odkud byly přeloženy zpět do latiny v 11. století n.l. V roce 1235 byla v Salernu založena lékařská fakulta, první středověká pitva se konala roku 1286 v Cremoně. Anatomie se dále rozvíjela i v Bologni, kde Mondino de'Liuzzi organizoval veřejné pitvy, de'Liuzzi též roku 1316 sepsal učebnici \"Anatomia\". Pitvou člověka se zabýval také Leonardo da Vinci, v roce 1543 vychází De Humani Corporis Fabrica, ilustrovaná učebnice anatomie italského lékaře Andrea Vesalia, která tvoří základ moderní anatomie. První veřejnou pitvu v českých zemích zorganizoval Jan Jessenius v Praze roku 1600.", "question": "Kde působili starověcí lékaři Herophilos a Erasistrakos?", "answers": ["Alexandrii v Egyptě"]}
{"title": "Karel Havlíček Borovský", "context": "Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček, (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha) byl český básník, novinář a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů. Přídomek \"Borovský\", kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová). Kupci Matěji Havlíčkovi a jeho ženě Josefíně Dvořákové, dceři sládka z Horní Cerekve, se 31. října 1821 v Borové u Německého Brodu narodil syn Karel. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost (dnes je v tomto domě muzeum se stálou expozicí věnovanou životu a dílu Karla Havlíčka Borovského). V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Česká včela s názvem Žihadlo. Roku 1845 se proslavil ostrou kritikou nového Tylova románu Poslední Čech. V revolučním roce 1848 odešel z Pražských novin, a za finanční pomoci šlechtice Vojtěcha Deyma založil vlastní Národní noviny, které dosáhly velké popularity. Národní noviny byly prvním deníkem v Českých zemích. Ačkoli byl Havlíček jedním z největších zastánců národní myšlenky, formu revoluce spíše odsuzoval.", "question": "Kdy se narodil Karel Havlíček Borovský, český básník a novinář?", "answers": ["31. října 1821"]}
{"title": "Bitva u Slavkova", "context": "Bitva u Slavkova, zvaná též bitvou tří císařů nebo zřídka bitvou u Brna, v zahraničí známá také jako bitva u Austerlitz (německý název Slavkova), bylo jedno z hlavních střetnutí napoleonských válek a jedna z nejslavnějších bitev, které se kdy odehrály na českém území. Proběhla 2. prosincegreg. (20. listopadujul.) roku 1805 (nebo též 11. frimairu roku XIV.franc.) na Moravě v prostoru jihovýchodně od Brna a západně od Slavkova u Brna. Francouzská armáda v čele s císařem Napoleonem zde drtivě porazila vojsko III. koalice, kterou zastupovali vojáci Ruského impéria v čele s carem Alexandrem I. a generálem M. I. Kutuzovem a oddíly Rakouského císařství pod vrchním velením císaře Františka I. Bitva u Slavkova patří spolu s bitvou. u Gaugamél, bitvou u Kann a bitvou u Leuthenu mezi mistrovská díla taktiky.[4] Samotné Napoleonovo vítězství nejenže rozbilo svazek III. koalice, ale mělo také vliv na uspořádání státních celků v celé tehdejší střední Evropě, zejména pak v římskoněmecké říši. Přestože francouzský císař řídil úvodní fáze bitvy z návrší Žuráň (286 m n. m., dnes v katastru obce Podolí v okrese Brno-venkov) a František I. s carem Alexandrem měli svůj hlavní stan zřízený v Křenovicích, nazval francouzský císař bitvu podle Slavkova, vzdáleného od centra bojiště zhruba 9 km. Údajně proto, že na slavkovském zámku den před bitvou nocovali oba spojenečtí panovníci, ale snad i na počest zámku samotného, jelikož na Napoleona, který se zde ubytoval 3. prosince, učinil velký dojem. Vzpomínkové akce spojené s rekonstrukcí bitvy probíhají od 80. let 20. století vždy o víkendu kalendářně nejblíže 2. prosinci.[5] Střediskem vzpomínkových aktivit je památník Mohyla míru na Prackém kopci zhruba uprostřed někdejšího bojiště. Od Atlantiku k Brnu", "question": "Proč byla bitva u Slavkova pojmenována po Slavkovu?", "answers": ["Údajně proto, že na slavkovském zámku den před bitvou nocovali oba spojenečtí panovníci"]}
{"title": "Řada (matematika)", "context": "Řada (také nekonečná řada) je matematický výraz ve tvaru : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : a : n : : : : {\\displaystyle \\sum _{n=. 1}^{\\infty }a_{n}} , kde : : : : a : 1 : : , : a : 2 : : , : a : 3 : : , ... : : {\\displaystyle a_{1},a_{2},a_{3},\\ldots } je nějaká posloupnost. Pokud jsou členy řady tvořeny čísly, tzn. každý člen : : : : a : n : : : : : {\\displaystyle a_{n}\\,} závisí pouze na svém pořadovém čísle : : : n : : : {\\displaystyle n\\,} , pak hovoříme o číselných řadách (řadách s konstantními členy). Každý prvek řady však může záviset nejen na svém pořadovém čísle : : : n : : : {\\displaystyle n\\,} , ale také na dalších parametrech. Takové řady označujeme jako funkční (popř. také funkcionální). Funkční řada je řada, jejímiž členy jsou funkce. Funkční řadu, kterou získáme z funkční posloupnosti : : : ( : f : n : : ( x ) ) : : : {\\displaystyle (f_{n}(x))\\,. } , vyjadřuje výraz : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : f : n : : ( x ) = : f : 1 : : ( x ) + : f : 2 : : ( x ) + : f. : 3 : : ( x ) + ⋯ : : {\\displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }f_{n}(. x)=f_{1}(x)+f_{2}(x)+f_{3}(x. )+\\cdots } : pro : : : x ∈ ( a , b ) : : {\\displaystyle x\\in (a,b)} , kde : : : ( a. , b ) : : {\\displaystyle (a,b)} je vzájemný průnik definičních oborů funkcí : : : : f : 1 : : : : {\\displaystyle f_{1}} až : : : : f : n : : : : {\\displaystyle f_{n}} . Zvolíme-li libovolné : : : : x : 0 : : ∈ ( a , b ) : : {\\displaystyle x_{0}\\in (a,b)} , pak získáme. číselnou řadu : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : f : n : : ( : x : 0 : : ) : : {\\displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }f_{n}(x_{0})} .", "question": "Jak se nazývájí řady, jejímiž členy jsou funkce?", "answers": ["Funkční"]}
{"title": "Belgie", "context": "Typické jsou menší farmy s vysokými hektarovými výnosy. Dopravně nejvýznamnější jsou přístavy Antverpy a Oostende se spojením do Velké Británie a ropný terminál Zeebrügge. Nejatraktivnějšími turistickými středisky v oblastmi jsou Brusel, Antverpy, Bruggy, Oostende, Waterloo, Spa a vrchovina Ardeny. V Belgii je velmi rozvinutá síť železnic, dálnic, silnic a vodních cest. V Antverpách, Gentu a Zeebrügge se nachází jedny z největších evropských přístavů. Dříve v Belgii bývala velmi rozvinutá síť tzv. vicinálních drah – kombinace železnice a tramvajových tratí. Její pozůstatky jsou však stále patrné v některých městských a příměstských tramvajových tratích. V Bruselu se taktéž nachází metro a významné mezinárodní letiště. Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Belgie. Belgie má vysokou hustotu zalidnění (365 obyv. na km2), v Evropě má vyšší pouze Nizozemsko a několik malých států, jako např. Monako. Odhaduje se, že asi 85% národa je římskokatolické víry. Nejvyšší hustotu zalidnění má oblast známá jako \"vlámský diamant\", kterou vymezují aglomerace Bruselu, Antverp, Gentu a Lovaně. Další velká města jsou Lutych, Charleroi, Mons, Kortrijk, Bruggy, Hasselt a Namur. Nejnižší hustotu zalidnění mají Ardenny. Dne 1. ledna 2006 žilo v Belgii 10 511 382 lidí, z toho 6 078 600 ve Vlámsku, 3 413 978 ve Valonsku a 1 018 804 v Bruselském regionu. Belgie má velmi vysokou míru urbanizace – ve městech žije 97,2 % obyvatel (2005). Odhaduje se, že 98 % dospělé populace je gramotných. Školní docházka je povinná od šesti do osmnácti let, ale mnoho Belgičanů studuje až do 23 let. V rámci zemí OECD má Belgie 3. nejvyšší procento lidí ve věku 18–21 let zapsaných na vyšší školu nebo univerzitu. Podíl lidí s funkční negramotností je však znepokojivý – v letech 1994–1998 činil 18,4 %. Belgické páry vykazují největší rozvodovost na světě[zdroj? ] - neobstojí zhruba 64 ze 100 manželství. Značnou část belgické populace tvoří Vlámové (58 %) a Valoni (31 %). Zbývajících 11 % představují příslušníci dalších evropských národů (zvláště Italové, Francouzi a Němci), ale také přistěhovalci ze severní Afriky (zejména z Maroka a Alžírska) a z Turecka. Po jazykové stránce je Belgie nejednotná. Nizozemsky mluví přibližně 60 % obyvatel, francouzsky 40 % a německy necelé 1 %. Brusel, ve kterém žije 8 % obyvatel, je oficiálně bilingvní (francouzsko-nizozemský). Původně se v Bruselu mluvilo převážně nizozemsky, avšak poté, co Belgie získala roku 1830 nezávislost, převládla v hlavním městě francouzština, která byla jediným oficiálním jazykem.", "question": "Má Belgie vysokou hustotu zalidnění?", "answers": ["Belgie má vysokou hustotu zalidnění (365 obyv. na km2), v Evropě má vyšší pouze Nizozemsko a několik malých států, jako např. Monako."]}
{"title": "Gabriel Lippmann", "context": "Gabriel Jonas Lippmann (16. srpna 1845, Bonnevoie, Lucembursko - 13. července 1921 na palubě parníku France, Atlantský oceán) byl francouzský fyzik, nositel Nobelovy ceny za rok 1908. Byl profesorem matematické fyziky a od roku 1886 experimentální fyziky na Sorbonně. V roce 1872 vynalezl kapilární elektrometr. V roce 1887 vynalezl metodu reprodukce barevné fotografie založené na interferenci. V roce 1908 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Navázal na výzkum Clauda Félixe de Saint-Victora, který se společně s Alexandrem Becquerelem pokoušel o první barevnou fotografii, ale nedokázali ji ještě trvale a spolehlivě ustálit. To se poprvé povedlo právě jemu v roce 1891. V jednom období byl také prezidentem francouzské fotografické společnosti Société française de photographie.", "question": "Kdy zemřel Gabriel Jonas Lippmann?", "answers": ["13. července 1921"]}
{"title": "Rusko", "context": "Rusko (rusky Р, Rossija), oficiálním názvem Ruská federace (rusky Р Ф, Rossijskaja federacija), je s rozlohou 17 125 191 km2 největší stát světa. Zahrnuje značnou část východní Evropy a téměř celou severní Asii. S počtem 146,1 milionů obyvatel je Ruská federace devátá nejlidnatější země na světě. Sousedy Ruska jsou (od severozápadu proti směru hodinových ručiček): Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Prostřednictvím Kaliningradské oblasti, strategické západní exklávy, dále sousedí s Litvou a Polskem. Ruské Kurilské ostrovy se nacházejí na dohled od Japonska a z ruské Čukotky je velmi blízko na Aljašku (USA). Území je rozděleno do 9 časových pásem a do 84 samosprávných celků, z toho 22 republik. Ruská federace je hlavním následnickým státem Sovětského svazu, který se rozpadl roku 1991; převzala jeho místo v Radě bezpečnosti OSN a je vůdčím členem Společenství nezávislých států. Je členem G20, OBSE, OSKB, SCO, APEC a dalších mezinárodních organizací. Od r. 2014 již není Rusko členem G8. Rusko je také považováno za jednu ze světových vojenských velmocí. Ruská ekonomika od r. 2016 opustila desítku největších světových ekonomik a podle nominální HDP je dvanáctá na světě s 1,8% objemu celkového světového HDP a šestá v HDP dle parity kupní síly. V přepočtu HDP na obyvatele se nachází na 71 místě ve světě ze 187 sledovaných zemí Mezi státy světa má největší zásoby přírodních zdrojů – nerostných surovin, ropy, zemního plynu, dřeva, pitné vody – z energetického hlediska je Rusko soběstačným státem. Ruské hospodářství prodělalo v 90. letech 20. století vleklou krizi po níž následovalo období silného růstu mezi lety 2000 až 2007. Růst byl přerušen světovou finanční krizí v období 2008 až 2009 a pokračoval v menší míře od roku 2010 do roku 2014. Od konce roku 2014 zaznamenává ruská ekonomika pokles způsobený snížením cen surovin a ekonomickými sankcemi. Rusko se podílí asi na čtvrtině světového obchodu se zbraněmi, čímž se řadí na druhé místo na světě za USA.", "question": "Kolik obyvatel má Ruská federace?", "answers": ["146,1 milionů"]}
{"title": "Kód Enigmy", "context": "Vyprávění začíná roku 1952, ve kterém Alan Turing vypráví policistovi svůj příběh z období druhé světové války s občasnými přesahy do svého dětství. Poté, co je sousedem nahlášeno vloupání do Turingova domu, které Turing sám bagatelizuje a policii ironicky zesměšňuje, získá detektiv Nock podezření, že by Turing mohl být jedním z tzv. cambridských špionů. Pátráním však zjistí, že Turing není špion, ale homosexuál a jako takový je předveden k výslechu. Zde policistovi vypráví příběh, jak byl pro své matematické schopnosti najat britskou vládou, aby se spolu s dalšími podílel na prolomení kódu šifrovacího stroje Enigma používaným nacistickým Německem. Po dvouletém úsilí se mu podaří díky svému stroji kód objevit. Mezitím se stihne zasnoubit s Joan Clarkovou, avšak vzhledem k okolnostem zasnoubení opět zruší. Po ukončení války je spolu s kolegy propuštěn ze služeb s pokynem, aby nikdo z nich o tajném projektu nemluvil. Alan je po vyšetřování odsouzen a namísto dvouletého nepodmíněného trestu zvolí hormonální terapii (tj. chemickou kastraci). Navštíví ho Joana Clarková, nyní už provdaná, Alan však nevidí ve svém životě východisko. == Obsazení == == Hudba == Autorem hudby k filmu je francouzský hudební skladatel Alexandre Desplat a jeho skladby nahrál Londýnský symfonický orchestr v londýnském studiu Abbey Road Studios. Desplat byl za hudbu nominován na Oscara, toho ale získal za jiný film z téhož roku, Grandhotel Budapešť. Ve filmu zazněla také skladba Coffee Meditation českého skladatele Milana Svobody. Hudba k filmu byla nominována také na cenu Grammy za nejlepší hudební složku k vizuálnímu dílu. == Ocenění == Film získal celkem 8 nominací na Oscara, těsně za Grandhotelem Budapešť a Birdmanem, oběma s 9 nominacemi. Nominován byl v hlavní kategorii nejlepšího filmu, ale také Benedict Cumberbatch na nejlepšího herce v hlavní roli, Keira Knightley na nejlepší herečku ve vedlejší roli, Morten Tyldum za režii, William Goldenberg za střih, Alexandre Desplat za původní hudbu, Maria Djurkovičová a Tatiana Macdonaldová za výpravu a Graham Moore za adaptovaný scénář. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Kód Enigmy ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky filmu", "question": "Kdo ztvárnil hlavní roli ve filmu Kód Enigmy?", "answers": ["Benedict Cumberbatch"]}
{"title": "Stupnice obtížnosti (extrémní lyžování)", "context": "Stupnice obtížnosti (extrémní lyžování) Tento článek je o klasifikaci obtížnosti v extrémním lyžování. Další významy jsou uvedeny na stránce Stupnice obtížnosti. Mitterkar v údolí Malfon(Arlberg, Austria) Existuje celá řada různých stupnic obtížnosti v extrémním lyžování. Každá z nich přistupuje k hodnocení z jiné strany. Stupnice Blanchére – je založená, stejně jako horolezecké stupnice, na schopnostech uživatelů, tedy lyžařů. Stupnice Traynard – se naopak věnuje popisu konkrétních a zcela klíčových faktorů jednotlivých sjezdů: sklon, expozice (v tomto případě se rozumí „vzdušnost“ sjezdu), kritická místa (skály, ledovcové trhliny). S1 – terén rovinného charakteru S2 – mírně skloněný terén do 20°, bez strmých úseků S3 – otevřené široké svahy do 35°, někdy i se strmějšími úseky S4 – sklon do 45°, bez větší expozice S5 – žlaby a kuloáry se sklonem 45° – 55°, nebo 35° – 45° při velké expozici S6 – sklon nad 50° při velké expozici, jinak víc než 55° S7 – skoky přes skalní pásy a ledovcové zlomy na velmi strmých svazích Související články Lyžování Skialpinismus mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Sport", "question": "Jak se označuje na stupnici obtížnosti v extrémním lyžování terén rovinného charakteru?", "answers": ["S1"]}
{"title": "Klášter Cîteaux", "context": "Klášter Cîteaux je trapistické opatství poblíž Dijonu ve Francii, dřívější zakládací a správní centrum cisterciáckého řádu. Založil je v roce 1098 sv. Robert, opat z Molesme, jako benediktinskou fundaci, brzy se však od benediktinů oddělilo a stalo se prvním klášterem nového cisterciáckého řádu. Téměř sedm set let bylo centrem řádu: každoročně se v něm konala generální kapitula a jeho opat byl zároveň generálním opatem řádu. Na konci 18. století bylo za francouzské revoluce zrušeno a prodáno francouzskou vládou, na konci 19. století byly pozemky vykoupeny trapisty a opatství obnoveno v rámci jejich řádu. Během reformy benediktinského řádu se několik mnichů z benediktinského kláštera Molesme pod vedením sv. Roberta vydalo do neosídlené krajiny. 20 km od Dijonu, na staré římské cestě v místě zvaném Cîteaux, založili mniši 21. března 1098 nový klášter a pojmenovali ho podle milníku Cistercium. Tento název se později vžil pro celý nově vzniklý mnišský řád. Klášter Cîteaux se stal mateřským klášterem všech nově vzniklých klášterů cisterciáckého řádu, které k němu zaujímaly podřízené postavení. Organizace řádu byla pevně spojena filiačními vazbami a opat v Cîteaux byl nejvýše postavenou osobou řádu, což se projevovalo i pravidelným zasedáním generální kapituly. Každoročně se 14. září sjeli opati ze všech dceřiných klášterů do Cîteaux a jednali o potřebách řádu. O významu kláštera svědčí, že si jej jako místo posledního odpočinku vybrala řada burgundských vévodů. Pohřebiště bylo zničeno během francouzské revoluce. Bývá srovnáváno s nekropolí francouzských králů v Saint-Denis.", "question": "V jakém roce bylo založeno opatství Klášter Cîteaux?", "answers": ["1098"]}
{"title": "Santa Fe (Nové Mexiko)", "context": "Santa Fe (originální název: La Villa Real de la Santa Fé de San Francisco de Asís, v překladu: Královské město svaté víry svatého Františka z Assisi) je hlavní město Nového Mexika ve Spojených státech amerických. Od svého oficiálního založení v roce 1610 do počátku 19. století bylo Santa Fe hlavní městem provincie Nové Mexiko, spadající nejprve pod Místokrálovství Nové Španělsko a poté pod Mexiko. Američané je vojensky obsadili v roce 1846, v roce 1850 se stalo městem teritoria Nové Mexiko. Město je formálním centrem římskokatolické arcidiecéze Santa Fe (mezi význačné stavby patří katedrála svatého Františka), správa arcidiecéze však sídlí v Albuquerque. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 67 947 obyvatel. 78,9% Bílí Američané 1,0% Afroameričané 2,1% Američtí indiáni 1,4% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 12,8% Jiná rasa 3,7% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 48,7% populace. Buchara, Uzbekistán Holguín, Kuba Parral, Mexiko Santa Fe, Španělsko Sorrento, Itálie Tsuyama, Japonsko Arcidiecéze Santa Fe Obrázky, zvuky či videa k tématu Santa Fe ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky města", "question": "Ve kterém roce bylo oficilně založeno město Santa Fe?", "answers": ["1610"]}
{"title": "Richard Nixon", "context": "Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 - 22. dubna 1994) byl 37. prezident Spojených států amerických (1969-1974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (1953-1961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezident Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval. Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy. V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního expertana jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye, a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts. Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins. Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. \"vietnamizace\" války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos. Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato. Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera. V roce 1972 se v souvislosti s válkou ve Vietnamu rozhodl použít atomovou bombu na severovietnamské vojáky i civilisty, a byl to právě Kissinger, který mu to rozmluvil. Související informace naleznete také v článku Aféra Watergate. V domácí politice bylo jeho působení ve funkci prezidenta USA poznamenáno aférou Watergate.", "question": "Kdo je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem?", "answers": ["Nixon"]}
{"title": "Nimralův list", "context": "List od Nimrala (anglicky Leaf by Niggle) je filozofická povídka, napsaná J. R. R. Tolkienem v letech 1938 – 1939. Poprvé byla publikována v časopise Dublin Review v lednu 1945. Později vyšla v knize Tree and Leaf a v knize Poems and Stories. V češtině vyšla ve sbírce Pohádky, vydané nakladatelstvím Winston-Smith v roce 1992, ve sbírce Příběhy z čarovné říše, vydané nakladatelstvím Mladá fronta v roce 1997, a ve sbírce List od Nimrala a jiné příběhy. Text pro obě česká vydání přeložila Stanislava Pošustová. Povídka vypovídá o Tolkienově přístupu k umělecké tvorbě a je alegorií jeho chápání života vůbec. == Děj == Povídka vypráví o malíři jménem Nimral (v originále Niggle), žijícím ve společnosti, v níž výtvarné umění není ceněno. Maluje tedy z nutkavé potřeby jen pro vlastní potěšení. Jeho životním dílem je obrovské plátno s obrazem velkého stromu uprostřed lesa s krajinou a s horami v pozadí. Vymalovává detailně každý list stromu, takže je každý jedinečný. Kvůli obrazu Nimral opomíjí mnohé své jiné povinnosti, i tak ho ale od práce na něm každou chvíli odvádí nějaké všední starosti a povinnosti. Nimral ví, že se musí \"vydat na dalekou cestu\", které se \"nemůže vyhnout\" a tuší, že nestihne svůj obraz dokončit. Kromě toho se na tuto cestu musí připravit, ale přípravy neustále odkládá. Jednou jej od práce na obraze vyruší jeho chromý soused Farský s prosbou o pomoc - jeho žena je nemocná a on pro ni potřebuje zavolat lékaře. Nimral se proto obětavě vydá v dešti pro lékaře, přestože tuší, že kvůli této pochůzce možná nestihne domalovat svůj milovaný obraz. Po návratu domů sám onemocní a přijede si pro něj kdosi, kdo se představí jako Kočí. Přišel prý Nimralův čas, má odcestovat. Protože ale Nimral nebyl na cestu připraven, pošlou jej do jakéhosi nemocničního ústavu, kde musí vykonávat podřadnou a těžkou práci. Pracuje nekonečně dlouho a velmi tvrdě až do úplného vyčerpání. Pak vyslechne jakousi poradu. Lékaři zde hodnotí celý jeho předešlý život a posuzují, zda má ještě v ústavu zůstat. Pro Nimralovo propuštění \"na další stupeň\" se stane rozhodující jeho obětavá cesta deštěm pro lékaře. Je poslán do lesa. Zde zjistí, že krajina s lesem a velkým stromem je krajinou z jeho obrazu. Později se k němu připojí jeho soused Farský, oba pracují jako zahradníci.", "question": "Kdo napsal List od Nimrala?", "answers": ["J. R. R. Tolkienem"]}
{"title": "Mentální retardace#Středně těžká mentální retardace", "context": "F70 F71 F72 F73 F78 F79 MeSH D008607 Některá data mohou pocházet z datové položky. Mentální retardace, neboli mentální postižení, je trvalé snížení inteligence v důsledku organického poškození mozku. Retardaci tedy nelze léčit, protože nejde o nemoc, ale trvalý fyziologický stav (zaostalý vývoj rozumových schopností, odlišný vývoj některých psychických vlastností, poruchy ve schopnosti adaptace). Jedinci, u kterých k zaostávání rozumového vývoje došlo z jiných důvodů než kvůli organickému poškození mozku (například kvůli vlivu společenského prostředí, nemožnosti vzdělávání apod.) a vykazují IQ 70 a více, se sice považují za mírně mentálně retardované, ale nikoliv z klinických příčin. Mentální retardaci klasifikujeme v šesti základních kategoriích. Některá tradiční označení těchto postižení, která byla běžná zhruba do 90. let 20. století, se již v psychiatrické terminologii nepoužívají (zejména výrazy debilita, idiocie a imbecilita).[1] Příčiny vzniku mentální retardace Mentální retardace může vzniknout ve třech obdobích: prenatálním (před narozením dítěte) – kvůli infekci matky během těhotenství, jejímu špatnému životnímu stylu, úrazu perinatálním (během porodu nebo těsně po něm) – porod může být protrahovaný (dlouhotrvající), může dojít k hypoxii plodu, tedy k nedostatku kyslíku atd. postnatálním (po porodu do 2 let věku dítěte) – infekce, úrazy, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa", "question": "V kolika kategoriích klasifikujeme mentální retardaci?", "answers": ["v šesti"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Seznam držitelů čestných doktorátů Masarykovy univerzity. Za dobu své existence až do roku 2014 udělila Masarykova univerzita čestný doktorát (doctor honoris causa) 120 osobám. Prvním nositelem čestného doktorátu byl skladatel Leoš Janáček, čestný doktorát Masarykovy univerzity obdrželi také syn T. G. Masaryka Jan Masaryk, Masarykův spolupracovník a nástupce v prezidentské funkci Edvard Beneš, Václav Havel nebo Josef Škvorecký. Úkolem Mezinárodní vědecké rady je pomáhat univerzitě při vytváření vědeckých strategií a poskytovat nezávislé posouzení a poradenství ve vědeckých otázkách. Poprvé se rada ve složení profesor Jiří Jiřičný (předseda rady, ředitel a zakladatel Ústavu molekulárního výzkumu rakoviny Univerzity Curych), profesor Peter Williamson (ředitel studií managementu na Cambridge Judge Business School), profesor Thomas Henzinger (Švýcarský federální technologický institut v Lausanne) a profesorka Marie-Janine Calic (historička specializující se na východoevropské a jihoevropské dějiny, Mnichovská univerzita) sešla 17.–18. října 2016. Jednatelkou rady je molekulární bioložka Mary O'Connel, která působí na univerzitě v rámci programu ERA Chair od roku 2014. rektorský řetěz s medailí, na které je vyobrazen Tomáš Garrigue Masaryk (obrázek) rektorské žezlo (obrázek)", "question": "Kdo byl prvním nositelem českého doktorátu?", "answers": ["Leoš Janáček"]}
{"title": "Natálie Kotková", "context": "Natálie Kotková Natálie Kotková Narození 11. února 1994 (27 let) Povolání modelkablogerka Výška 173 cm Váha 47 kg Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Natálie Kotková (* 11. února 1994)[1] je česká modelka a blogerka. Život Natálie Kotková se narodila 11. února 1994. V roce 2016 se stala Českou miss World. Měří 173 cm a váží 47 kg. Její míry jsou 85-60-89 (v centimetrech). Její přítel je zpěvák skupiny Slza, Petr Lexa.[2] Mezi její koníčky patří jóga, street dance, cestování, longboarding, snowboarding a surfaření.[3] V roce 2020 je společně s Agátou Hanychovou a Jitkou Nováčkovou jednou z moderátorek na Mall TV v pořadu Mall Boxing. Reference ↑ Natálie Kotková. iDNES.cz [online]. [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. ↑ Natálie Kotková. www.fashion-models.cz [online]. [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. (česky) ↑ Natálie Kotková. CELEBWIKI.cz [online]. [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. [nedostupný zdroj] Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kdo je přítelem Natálie Kotkové?", "answers": ["Petr Lexa"]}
{"title": "Malina", "context": "Ovoce je složeno z drobných kuliček, peckovic sytě růžové barvy, tvořících známé plody. Maliny jsou oblíbeným lesním ovocem a jejich použití je velmi široké – malinový sirup, do jogurtů, zmrzliny, může se použít jako přírodní barvivo, dále se setkáme s malinovou příchutí například v pudinku. == Odkazy == === Literatura === ŘÍHA, Jan. České ovoce : Díl 4. Meruňky, broskve, srstky, rybíz, maliny a ostružiny. Praha: Ovocnický spolek pro království České, 1917. 196 s. Dostupné online. - kapitola Maliny a ostružiny, s. 179-190. === Související články === Ostružiník maliník === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu malina ve Wikimedia Commons Galerie malina ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Malina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Slovníkové heslo malina ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá plod ostružiníku maliníku?", "answers": ["Malina"]}
{"title": "Angličtina", "context": "Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul na území Anglie. Je třetím nejrozšířenějším mateřským jazykem na světě. Dnes se anglicky mluví v mnoha zemích světa. Jako mateřština většiny populace figuruje mimo jiné v těchto zemích: Spojené království Irsko Spojené státy americké Austrálie Nový Zéland Kanada a jiné Je však používána v mnoha zemích jako jeden z úředních jazyků (Indie, Kanada, Jihoafrická republika). Používá se však i mezi lidmi z různých zemí, kteří si navzájem nerozumí, ale používají ji jako mezinárodní dorozumívací prostředek. Kvůli rozšíření v zemích, kde není mateřským jazykem, se vyvinulo mnoho mutací angličtiny mícháním s jazykem dané země. Japlish v Japonsku, v Japonsku je angličtina učena ve znacích, tudíž mají tendenci přidávat do slov samohlásky navíc (Japlish - Japulish...) Franglais pro spojení francouzštiny a francouzského slova anglais (angličtina) Spanglish pro latinskoamerické přistěhovalce ze slov Spanish English (španělská angličtina) Swenglish (Swedish English) pro švédštinu Singlish pro singapurskou angličtinu Neobratná angličtina v podání Čechů, kteří do ní zavlékají českou větnou stavbu a další bohemismy, bývá někdy označována jako Czenglish.", "question": "Jaký jazyk je angličtina?", "answers": ["západogermánský"]}
{"title": "Mafie", "context": "Mafie, často označovaná \"skutečnými pány\" Itálie jako Cosa Nostra (\"naše věc\"), je tajná společnost vzniklá v polovině 19. století na Sicílii. Její odnož se objevila ke konci 19. století na východním pobřeží Spojených států společně s vlnou italských imigrantů. Členové mafie byli vždy jen muži. Moc mafie ve Spojených státech vrcholila v průběhu 20. století, dokud vyšetřování FBI v 70. a 80. letech její vliv nesnížilo. O její oslabení se také stará Interpol. Navzdory úpadku se mafie a její reputace zakořenila v americké populární kultuře, především filmech, seriálech a dokonce reklamě. I po úpadku zůstala mafie jednou z nejmocnějších kriminálních organizací ve Spojených státech. Ovládá kriminální podsvětí především v Chicagu a New Yorku. Mafie také nadále působí ve své \"domovské\" vlasti, Itálii. Od ostatních forem zločinu se mafie liší nejen svou strukturou, ale také infiltrací do státu – mafie má své členy nebo lidi jí nakloněné na místech státních úředníků, politiků, soudců a policie. Díky tomu se jí daří nejen prosazovat své zájmy, ale také krýt svou činnost. Mezi aktivity mafie patří např. obchod s drogami, obchod s alkoholem (zejm. za prohibice), řízená prostituce a kontrola pornoprůmyslu, hazardní hry (zejm. v minulosti) a obchod se zbraněmi. Slovo mafie vzniklo podle některých pramenů ze starého sicilského přídavného jména mafiusu, které má kořeny v arabském mahjas (byl zde dříve Sicilský emirát), což znamená agresivní, chvástavý, vychloubavý. Doslovně přeloženo naparovat se, ale může to také znamenat opovážlivost nebo odvaha. Mohlo se také jednat o původní slovo maffia nebo mafia, které v italském dialektu znamenalo chudoba, bída, nouze.", "question": "Kdy vznikla na Sicílii mafie?", "answers": ["v polovině 19. století"]}
{"title": "Ur (kontinent)", "context": "Ur (kontinent) Tento článek pojednává o pradávném kontinentu. Možná hledáte: Ur, biblické město v Sumeru. Ur je název prvního známého kontinentu, který se zformoval pravděpodobně před 3 miliardami let v eónu Archaikum. Asi před 1 miliardou let se spojil s dalšími dvěma kontinenty Nenou a Atlantikou do superkontinentu Rodinie. Kontinent byl složený z částí, které dnes tvoří Afriku, Austrálii, Indický subkontinent a ostrov Madagaskar. Předpokládá se, že to byl jediný kontinent na Zemi a nedosahoval ani velikosti dnešní Austrálie.[zdroj? ] Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ur (kontinent) na slovenské Wikipedii. Externí odkazy (anglicky)In the beginning, there was Ur – Informace o objevu existence kontinentu Ur (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Světadíly Jednotlivé kontinenty Afrika • Antarktida • Asie • Austrálie • Evropa • Severní Amerika • Jižní Amerika Superkontinenty Eurafrasie • Amerika • Eurasie • Oceánie Geologické superkontinenty Gondwana • Kenorland • Kolumbie • Laurasie • Pangea • Pannotie • Protogondwana • Protolaurasie • Rodinie • Vaalbara Historické kontinenty Arktida • Asiamerika • Atlantika • Avalonie • Baltika • Euramerika • Jižní Čína • Kalahari • Kazachstánie • Kongo • Laurentie • Severní Čína • Sibiř • Ur Pohyb světadílů a jejich desek 1100–750miliony let zpět600–5502000 Světadíly:↗Arábie ↗Madagaskar ↗Indie ↗Kongo↓↗Afrika→Afrika ↗Patagonie↓↗Sibiř↓↗Atlantika→Jižní Amerika Atlantika↘↗Západní Arábie↓↗Baltika↘↗Austrálie Ur→Rodinie→Východní Gondwana→Protogondwana→Pannotie→Laurentie→Euramerika (Laurussie)→Pangea→Gondwana→Antarktida→Antarktida Arktida→Nena↗↘Západní Gondwana→Protolaurasie↗↘Gondwana↗↘Laurasie→Laurentie→Severní Amerika Baltika↗↘Baltika↗↓Avalonie↘Eurasie ↘Laurentie↗↓Severní Čína ↘Sibiř↗↓Jižní Čína Oceány:MiroviaPrototethys, PaleotethysPanthalassa↘Tethys svislé šipky: rozdělení a spojení • vodorovné a šikmé šipky: postupné připojování a oddělování", "question": "Co je to Ur?", "answers": ["název prvního známého kontinentu"]}
{"title": "DC", "context": "Členové však styl kapely označují jako rock and roll. Skupina prošla několika změnami sestavy předtím, než v roce 1975 vydala své debutové album High Voltage. K další změně sestavy došlo v roce 1977 na pozici baskytaristy, když Cliff Williams nahradil Marka Evanse. V roce 1979 vydala kapela velice úspěšné album Highway to Hell. Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem a byl nalezen mrtev na zadním sedadle automobilu jeho kamaráda. Kapela uvažovala o ukončení činnosti, ale brzy byl jako nový zpěvák vybrán Brian Johnson, bývalý člen skupiny Geordie. Ve stejném roce vydala kapela své nejúspěšnější album Back in Black. Následující album For Those About to Rock We Salute You bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Další album Stiff Upper Lip vyšlo v roce 2000 a kritikou bylo pozitivně přijato. Zatím posledním albem AC/DC je Rock or Bust z prosince 2014. Tato kapela prodala po celém světě asi 160 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech. Alba Back in Black se celosvětově prodalo 52 milionů kopií, z toho 21 milionů ve Spojených státech amerických. Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona – Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1 a televizí MTV byla vyhlášena \"sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob\". Angus a Malcolm Youngovi tvrdí, že je název kapely napadl, když viděli zkratku AC/DC na šicím stroji svojí sestry Margaret (dle některých zdrojů šlo o vysavač). V angličtině je AC/DC zkratkou termínu \"alternating current/direct current\", tj. \"střídavý proud/stejnosměrný proud\". Bratři měli pocit, že jméno dobře charakterizuje nefalšovanou energii a energická vystoupení skupiny. V některých kulturách však zkratka slangově \"AC/DC\" označuje bisexuály. Skupina se vyjádřila, že si toho nebyla vědoma až do chvíle, kdy jim to po jednom z jejich prvních koncertů řekl taxikář, který je vezl. Někteří náboženští představitelé tvrdili, že zkratka znamená \"Anti-Christ/Devil's Child(ren)\", nebo \"Anti-Christ/Devil Christ\", případně má ještě jiné významy.", "question": "Ve kterém roce vydali AC/DC album Stiff Upper Lip?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Měsíc", "context": "V únoru 2004 se americký prezident George W. Bush přihlásil k plánu na obnovení letů k Měsíci s posádkou do roku 2020. V září 2005 organizace NASA upřesnila tyto plány a oznámila jako cílové datum nového přistání lidí na Měsíci rok 2018. Tomu by měla předcházet sonda Lunar Reconnaissance Orbiter. Pro dopravu astronautů na Měsíc je vyvíjena kosmická loď Orion. Evropská kosmická agentura stejně jako Čínská lidová republika, Japonsko a Indie mají také plán na brzké vypuštění sond na průzkum Měsíce. Evropská sonda Smart 1 odstartovala 27. září 2003 a vstoupila na měsíční oběžnou dráhu 15. listopadu 2004. Sledovala měsíční povrch s cílem vytvářet jeho rentgenovou mapu. Sonda ukončila svou dráhu plánovaným dopadem na povrch Měsíce 3. září 2006 v 5:42:22 UTC. Pádem se vytvořil oblak hornin zasahující do výšky několika kilometrů, který pak vědci zkoumali spektroskopicky s cílem studovat složení povrchu Měsíce. Čína deklarovala ambiciózní plány na výzkum Měsíce a zkoumání vhodných nalezišť pro těžbu na Měsíci, zvláště hledání izotopu hélium 3 využitelného jako energetický zdroj na Zemi. Japonsko a Indie se také chystají k Měsíci. Japonci již načrtli plány svých nadcházejících misí k našemu sousedovi: Lunar-A a Selene. Japonskou vesmírnou agenturou (JAXA) je dokonce plánována obydlená lunární základna. Prvním pokusem Indie byl automatický orbitální satelit Chandrayan. Mezi další více či méně úspěšné mise patří: Program Pioneer (1958-1959), Program Ranger (1961-1965), Program Zond (1965-1970), Program. Surveyor (1966-1968), Program Lunar Orbiter (1966-1968), Program Lunar Explorer (1967-1973), Hiten (1990-1993), Clementine (1994), Lunar Prospector (1998-1999). Pokud by se astronaut nacházející na povrchu Měsíce a chtěl by se odpoutat jak od Měsíce tak i od Země, potřebná úniková rychlost je druhou odmocninou součtu čtverců jednotlivých únikových rychlostí - 2,4 km/s (od Měsíce) a 1,5 km. /s (od Země) dají celkově 2,8 km/s. Využije-li se tedy orbitální rychlost 1,1 km/s a urychlí-li se o 2,4 km/s, je to dohromady dost nejen k opuštění Měsíce, ale také k opuštění Země. Dříve si vědci mysleli, že Měsíc je uvnitř zcela vychladlý. Ale experimenty na teplo prokázaly že hlubší měsíční vrstvy musejí být rozžhavené, neboť teplo proudí zevnitř směrem ven[zdroj? ]. Měsíční nitro zdaleka neprodukuje takové množství tepla jako Země. Podobně jako Země se i Měsíc skládá z lehké kůry, pláště a zhuštěného jádra. Průměr měsíčního jádra je asi 700 km, jako zemské jádro je zcela nebo částečně kapalné. Přesné složení jádra Měsíce ještě neznáme.", "question": "Ve kterém roce dosáhlo první člověkem vyrobené těleso Měsíce?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Our Airline", "context": "Our Airline (česky Naše Aerolinie) je národní letecká společnost republiky Nauru. Letecká společnost, nástupce \"Air Nauru\", byla vytvořena, aby byl k dispozici rychlý dopravní prostředek ke spojení se sousedními státy v období růstu státní ekonomiky. Provozuje mezinárodní pravidelnou dopravu v pondělí a sobotu z Brisbane, Honairy, Nauru, Nadi a Tarawy v jediné letecké lince. Dříve, když měla bývalá společnost Air Nauru značnou flotilu letadel, byly provozovány lety do mnoha tichomořských ostrovů a tří australských měst - Melbourne, Brisbane a Sydney. Jeho hlavní základna je mezinárodní letiště Nauru. == Chronologie == 1970 - Dne 14. září je založena společnost Air Nauru, letadlo Dassault Falcon 20 pronajaté od jiné společnosti; 1971 - první komerční letadlo letecké společnosti Air Nauru; 1976 - Dvě další letadla; 1983 - Celkový strojový park se skládá ze sedmi letadel Boeing, společnost dosáhla svých nejlepších ekonomických ukazatelů; 1990 - Republika Nauru čelí vážné ekonomické krizi, Air Nauru musí prodat šest ze svých letadel Boeing, takže jen Boeing 737-400 zůstal v jejím vlastnictví; 1992 - Letecká společnost Air Nauru v konkurzu; 2005 - ztrácí poslední letadlo; 2006 - Ekonomická dohodě s Tchaj-wanem (Čína), záchrana společnosti, přejmenování na Our Airline; 2008 - Our Airline létá mezi Brisbane a Nauru, s mezipřistáním v Honiaře, s cestovním časem 5 hodin a 45 minut. 2009 - Další nový Boeing 737-300 je součástí flotily. == Historie == Air Nauru začala létat 14. února 1970 mezi Nauru a Brisbane, pomocí letadla Dassault Falcon 20 (VH-BIZ). V roce 1971 byly zahájeny pravidelné lety s letadlem Fokker F-28 (C2-RN1). A Boeing 737-200 (C2-RN3) přibyl do letecké flotily v roce 1975, a Boeing 727-100 (C2-RN4) k 16. červnu v 1976. Později, na konci 70. let, byla dvě letadla - Boeing 737-727 a 727-200 - prodána Air Niugini, letecké společnosti z Papua-Nová Guinea.", "question": "Zabezpečuje národní letecká společnost republiky Nauru lety do města Brisbane?", "answers": ["Provozuje mezinárodní pravidelnou dopravu v pondělí a sobotu z Brisbane, Honairy, Nauru, Nadi a Tarawy v jediné letecké lince."]}
{"title": "Sešit", "context": "Sešit, zdrobněle sešítek, je předmět denní potřeby. Jsou to listy papíru, spojené v ohybu svorkami nebo sešité (odtud název sešit). Stránky sešitu mohou být čisté, nebo mít předtištěnou předlohu, nejčastěji linky nebo čtvercovou síť (tzv. čtverečkované sešity). Linkované sešity mívají červené motivy, čtverečkované zelené a čisté modré. Sešity mají nejširší použití ve školách, kde žákům a studentům slouží pro diktáty, zápisky učiva a domácí úkoly. Používají se ale i v administrativě, v domácnostech i jinde. == Aspekt recyklace == Mohou být vyrobeny jak z nového, tak z recyklovaného (downcyklovaného) papíru – z toho lze získat měkčí a poddajnější papír, ovšem za cenu jeho menší čistoty. Ekologický aspekt šetření přírody je ovšem značný – 177 sešitů ze starého papíru ušetří jeden vzrostlý strom. Přesto poslední dobou recyklované sešity ustupují (v 90. letech neexistovaly jiné).[zdroj? ] == Kód vyráběných sešitů == Sešity vyrobené v Česku jsou značeny kódem ze tří číslic, ze kterého lze vyčíst jejich velikost (formát), počet listů a tištěnou předlohu. První číslice značí formát a nabývá hodnot: 4 - pro formát A4, 5 - pro formát A5, 6 - pro formát A6.Druhá číslice označuje počet listů: 1 - pro 10 listů, 2 - pro 20 listů,", "question": "Jaké sešity mívají zelené motivy?", "answers": ["čtverečkované"]}
{"title": "Nikolaj Berďajev", "context": "Nikolaj Alexandrovič Berďajev (rusky Н А Б, přepisován také jako Berdyaev, Berdjajew nebo Berdiaeff; 6.jul./ 18. března 1874greg., Kyjev – 24. března 1948, Clamart u Paříže) byl ruský křesťanský filosof a publicista, blízký personalismu. == Život == Rod, ze kterého Berďajev pocházel, zaujímal v carském Rusku dosti významné postavení. Berďajevův praděd byl novorossijským generálním gubernátorem a jeho děd byl atamanem \"Vojska donského\", kterýžto titul měl původ v mongolské, později kozácké hierarchii. Otec Nikolaje byl důstojník kavalerie, tak jako jeho předci. V dalším odstavci, ve kterém nastíníme nejenom Berďajevův pohled na vlastní rodinu, se ukáže, jaký vliv na jeho cítění a přemýšlení měla vojenská tradice jeho rodiny. Ze šlechtického rodu byla přirozeně i Berďajevova matka. Pocházela z rodu Kudaševových a vzhledem k tomu, že její matka byla z francouzského rodu Choisel, považovala se taktéž za Francouzku. Tato žena, jak píše Berďajev ve své autobiografii, se dokonce nenaučila používat spisovnou ruštinu. Veškeré dopisy psala ve francouzštině. Mladý Nikolaj navštěvoval nejdříve kadetní školu, přičemž měl možnost ji kdykoli opustit a jít studovat na pážecí školu v Petrohradě určenou pro potomky významných rodin. Ale Berďajev kadetku opustil a začal se připravovat na maturitní zkoušky, po kterých chtěl nastoupit na vysokou školu. Roku 1894 ukončil středoškolská studia maturitou a pokračoval studiem na vysoké škole. Začal studovat Kyjevskou přírodovědeckou fakultu a později přestoupil na fakultu právnickou. V této době se projevuje Berďajevův charakteristický rys, kterým je neustálá revolta vůči zavedeným pořádkům a vůči nedotknutelným autoritám. Berďajev se aktivně zúčastňoval schůzí marxistů. Vyhnanství ve Vologodské gubernii v centrálním Rusku na sebe nenechalo dlouho čekat. Ovšem pro Berďajevovu filozofii mělo vyhnanství zásadní význam. Dochází u něj k náboženskému obratu a začíná \"bohohledačské\" období, které až do jeho smrti neskončí. Po návratu z vyhnanství se Berďajev oženil a přestěhoval do hlavního města Petrohradu. Zde se objevil v centru dění nejen kulturního a politického, ale i revolučního. O tom se přesvědčil v roce 1905, kdy byla před Zimním palácem krvavě potlačena demonstrace předznamenávající revoluci roku 1917. Kvůli značně napjaté situaci se car ještě roku 1905 rozhodl ustavit parlament; tedy Dumu (od ruského д - myslet). Po dalším roce dochází ještě k úpravám ústavy, které vedou k jejímu dalšímu \"zdemokratičtění\". Snahy posledního cara \"Vší Rusi\" Mikuláše II. byly \"labutí písní\" starých časů. Filozofický radikalismus 19. století s jeho poblouzněním části ruské společnosti, politická liberalizace poměrů na začátku 20. století, neutěšené poměry probíhající první světové války s negativní bolševickou agitací a rozvratem armády vedly k únorovému politickému převratu v Rusku a nástupu slabé a desorientované vládní moci a vyústily v říjnu/listopadu téhož roku v puč a převzetí moci bolševiky.", "question": "Jaké postavení měla Berdajevova rodina?", "answers": ["významné postavení"]}
{"title": "Rubidium", "context": "β− 0,892 84Sr 85Rb 72,168 je stabilní s 48 neutrony 86Rb umělý 18,65 dne β− 1,775 86Sr γ 1,0767 - 87Rb 27,835 4,88×1010 roku β− 0.283 87Sr Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). K⋏ Rb≻ Stroncium ⋎Cs Rubidium (chemická značka Rb, latinsky Rubidium) je prvkem z řady alkalických kovů, vyznačuje se velkou reaktivitou a mimořádně nízkým redoxním potenciálem. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Kovové rubidium Rubidium je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem, asi jako vosk. Na rozdíl od předchozích alkalických kovů má větší hustotu než voda. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. Ve srovnání s ostatními kovy má nízkou teplotu tání a varu. V jeho parách se kromě jednoatomových částic vyskytují i dvouatomové molekuly. Páry mají zelenomodrou až zelenou barvu. Elementární kovové rubidium lze dlouhodobě uchovávat pod vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje. Rubidium mimořádně rychle až explozivně reaguje s kyslíkem na superoxid rubidný a s vodou na hydroxid rubidný. Reakce rubidia s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem samovolně explozivně vzplane. V přírodě se proto vyskytuje pouze ve sloučenách a jenom v oxidačním stupni Rb+. Rubidium se také za mírného zahřátí slučuje s vodíkem na hydrid rubidný RbH, s dusíkem na nitrid rubidný Rb3N nebo azid rubidný RbN3. Nepřímo se také slučuje s uhlíkem. Soli rubidia barví plamen světle fialově. Historický vývoj Rubidium bylo objeveno roku 1861 německým chemikem Robertem W. Bunsenem a německým fyzikem Gustavem R. Kirchhoffem za použití jimi objevené spektrální analýzy, kteří rubidium našli v dürkheimských minerálních vodách spolu s cesiem. Rubidium bylo pojmenováno podle svých dvou červených čar ve spektru jako tmavočervený – rubidus. Kovové rubidium bylo poprvé získáno jeho objevitelem Robertem W. Bunsenem elektrolýzou roztaveného chloridu rubidného. Výskyt v přírodě Díky své velké reaktivitě se v přírodě setkáváme pouze se sloučeninami rubidia a to pouze v mocenství Rb+. Obsah rubidia v zemské kůře je poměrně vysoký, předpokládá se, že zemská kůra obsahuje 100–300 mg/kg, což odpovídá 78 ppm (parts per milion = počet částic látky na 1 milion všech částic) a ve výskytu se řadí na stejnou úroveň jako nikl, měď nebo zinek. Průměrný obsah v mořské vodě je přibližně 0,12 mg/l. Ve vesmíru se předpokládá výskyt 1 atomu rubidia na přibližně 6 miliard atomů vodíku. V minerálech provází rubidium obvykle ostatní alkalické kovy.", "question": "Jakou chemickou značku má Rubidium?", "answers": ["Rb"]}
{"title": "Částice", "context": "Částice je velmi malá část hmoty, která se projevuje svými charakteristickými vlastnostmi (energií, hmotností, elektrickým nábojem, spinem, chemickou reaktivností, dobou života, aj.). Studiem částic ve fyzice se zabývá především fyzika částic, která se zaměřuje především na studium tzv. elementárních částic a dále částic, které vzniknou v důsledku vazby mezi elementárními částicemi (takové částice bývají také označovány jako složené). Fyzika částic se zabývá nejen částicemi, které byly pozorovány při experimentech, ale také tzv. hypotetickými částicemi, tzn. částicemi, jejichž existence je předpovídána na základě teorií, avšak zatím nebyly pozorovány. Mnohé částice se samovolně rozpadají na jiné částice (např. radioaktivní rozpad) – takové částice se označují jako nestabilní. Částice, které se nerozpadají, bývají označovány jako stabilní částice. Částice lze dělit do různých skupin podle mnoha kritérií. bodová částice subatomární částice Pro technologické účely se často používá dělení podle velikosti na makročástice mikročástice nanočástice Podle fyzikální podstaty lze částice rozdělit na látkové – částice, které tvoří stavební součásti hmotných látek. Jejich klidová hmotnost je vždy větší než nula, tedy nemohou se pohybovat rychlostí světla. Ke každé látkové částici existuje antičástice. Elementárními částicemi této skupiny jsou fermiony, konkrétně leptony (např. elektrony, pozitrony, miony, neutrina) a kvarky. Z nich jsou složeny další látkové subatomární částice – mezony a hadrony (např. protony, antiprotony, neutrony apod.) polní – částice, které zprostředkují jednu ze základních interakcí. Jedná se o bosony. Jejich klidová hmotnost může být nulová (např. foton, gluon) i nenulová (např. intermediální bosony slabé interakce W+, W−, Z0). Elementární částice nemají vnitřní strukturu a jsou považovány za bodové. Elementární částice jsou základními objekty kvantové teorie pole. Elementární částice popisuje tzv. Standardní model. Dělí se na částice látkové a polní; vhodnou rozlišovací charakteristikou je jejich spin: Elementární částice látky jsou vesměs fermiony, tedy částice s poločíselným spinem. Patří mezi ně leptony (např. elektron, neutrino, pozitron, mion) a kvarky. Ke každé elementární částici látky existuje odpovídající antičástice. Elementární částice pole (neboli intermediální částice) jsou bosony, tedy částice s celočíselným spinem. Patří sem např. foton, gluon nebo Higgsův boson. Všechny elementární částice standardního modelu již byly experimentálně pozorovány. Různé fyzikální teorie předpovídají existenci dalších elementárních částic. Jedná se především o částice předpovídané na základě tzv. supersymetrie: skvarky, sleptony (např. selektron), gluino, neutralina a chargina. Mezi hypotetické částice lze v současné chvíli řadit také graviton. Jako příklad dalších hypotetických částic lze uvést např. tachyon nebo axion. Složené částice lze rozdělit do několika hierarchických úrovní. Do subatomárních složených částic patří ze známých částic hadrony, hypoteticky se předpokládají i jiné exotické složené částice, např. leptokvarky (složené z leptonů a kvarků zároveň), kvarkovo-gluonové vázané stavy či gluebally (složené z gluonů).", "question": "Mají element elementární částice vnitřní strukturu?", "answers": ["Elementární částice nemají vnitřní strukturu a jsou považovány za bodové."]}
{"title": "Downing Street", "context": "Downing Street je známá ulice v centru Londýna, na níž se nacházejí budovy, které slouží již více jak dvě století jako sídlo dvou nejdůležitějších představitelů vlády Velké Británie – předsedy vlády a ministra financí (ve vztahu k britské historii se také pro tyto funkce používalo označení První lord strážce pokladu a Druhý lord strážce pokladu). Nejznámější adresou v této ulici je Downing Street číslo 10 – oficiální sídlo britského premiéra. Pro úřad předsedy vlády se také občas používá pojem Downing Street nebo Number 10, zatímco pro ministerstvo financí se používá pojem Number 11. Downing Street se nachází ve Whitehallu, nedaleko od Parlamentu sídlícího ve Westminsterském paláci a na hranici pozemků obklopujících Buckinghamský palác. Ulice byla vybudována a pojmenována po siru Georgeovi Downingovi (1632–1689). Downing byl voják sloužící pod Oliverem Cromwellem a Karlem II. Za služby králi byl odměněn pozemkem sousedícím s St. James's Parkem. Na jedné straně ulice se nacházejí sídla premiéra, ministra financí a úřadu vlády. Druhou stranu ulice vyplňují budovy ministerstva zahraničí, vybudované v 19. století. Plány z 50. a 60. let 20. století na demolici těchto domů a vybudování staveb modernějšího charakteru nebyly realizovány. Downing Street číslo 9 – v současnosti sídlo úřadu vlády. Downing Street číslo 10 – oficiální sídlo britského premiéra. Downing Street číslo 11 – oficiální sídlo ministra financí. Downing Street číslo 12 – dříve sídlo úřadu vlády, v současné době sídlo tiskového, komunikačního, informačního a výzkumného oddělení předsedy vlády. V průběhu doby používali jednotliví premiéři a ministři financí jednotlivé domy podle toho, jak to považovali za nutné. William Gladstone, v období kdy byl v druhé polovině 19. století několikrát v úřadu, obýval domy č. 10, č. 11 i č. 12, protože byl premiérem i ministrem financí. Po volbách v roce 1997 Tony Blair, ženatý premiér se třemi dětmi, které bydlí s rodinou, obsadil dům číslo 11, který je prostornější a to až do roku 2007, kdy jej na jeho postu vystřídal Gordon Brown, do té doby svobodný ministr financí, bydlící v domě číslo 10. V roce 1989 byly u vstupu do Downing Street instalovány kovové vstupní brány, které měly chránit předsedu vlády (v té době Margaret Thatcherovou) před teroristickými útoky IRA. Do té doby byla tato ulice přístupná veřejnosti a lidé si mohli cestu do St. James's Parku zkracovat průchodem kolem sídla britského premiéra.", "question": "Na které ulici má oficiální sídlo britský premiér?", "answers": ["Downing Street"]}
{"title": "Maďarština", "context": "Tento jev se označuje jako labiální vokalická harmonie - na rozdíl od výše uvedené palatální (patrové) samohláskové harmonie. Maďarština se vyznačuje rozvinutým systémem skloňování a časování. Na rozdíl od flektivních jazyků (jako je čeština), kde obvykle platí pravidlo jediné koncovky, jež vyjadřuje více mluvnických kategorií najednou, k maďarským slovům lze připojit více různých přípon a koncovek (sufixů). Takovéto \"přilepovaní\" sufixů (aglutinace) s jediným významem řadí maďarštinu k aglutinačnímu typu jazyků. Každá koncovka vyjadřuje zpravidla jen jednu mluvnickou kategorii: pádová koncovka, znak množného čísla, přivlastňovací koncovka, osobní koncovka u sloves, koncovka minulého času a další. Sufixy se často připojují přes různé propojovací samohlásky, které usnadňují výslovnost. Příklad: ház-a-i-m-ban = v mých domech ház = dům -a- = propojovací samohláska -i- = znak množného čísla (ve spojení s přivlastňovacím sufixem) -m- = přivlastňovací sufix (můj) -ban = pádová koncovka vyjadřující polohu uvnitř Kořen slova zůstává při přibírání koncovek a přípon obvykle zachován beze změny. Výjimečně dochází ke stahování jeho poslední samohlásky (zkrácení nebo vypuštění), např. agár (ohař) - agarak (ohaři).", "question": "Jakým typem jazyka je maďarština?", "answers": ["aglutinačnímu"]}
{"title": "Horoskop", "context": "V souladu s tímto „přiblížením“ k Zemi jsou domy základem pro individuální výklad horoskopu, zatímco postavení prvků horoskopu ve znameních má v astrologii spíše kolektivní význam. Protože jsou domy vztaženy k otáčení Země kolem vlastní osy, je pro jejich výpočet rozhodující znalost přesného času narození (nebo události, pro kterou se horoskop počítá) a souřadnice polohy místa. Základem konstrukce domů je rozdělení horoskopu osou ascendent - descendent a osou Medium Coeli - Imum Coeli na čtyři kvadranty; každý kvadrant se dělí na tři astrologické domy. Konstrukce domů je jednou z nejproblematičtějších otázek západní astrologie. Nakreslený horoskop je totiž vlastně projekcí prostorového (sférického) uspořádání do roviny ekliptiky, zatímco domy mají vztah k rovině rovníku; je tedy třeba promítnout domy do roviny ekliptiky, což lze udělat více způsoby. Postupně se uplatnilo asi 26 různých metod konstrukce domů, přičemž některé nelze použít pro oblasti blízko zemských pólů a existuje řada dalších námitek proti každé z nich. Hojně používanými jsou dnes např. metoda Placidova nebo Kochova; transpersonální astrologové mají v oblibě Campanův systém domů. Aspekty Ukázka nativního horoskopu s tabulkou aspektů Jako aspekty se označují vzájemné úhly mezi postaveními dvou planet (bodů) v horoskopu. Aspekty jsou odvozovány z vepisování mnohoúhelníků do kruhu a tvoří několik základních řad: harmonická (dódekagonální) řada - je odvozena z dvanáctiúhelníku a jejím modulem je úhel 30° disharmonická (oktagonální) řada - je odvozena z osmiúhelníku a jejím modulem je úhel 45° dynamická (dekagonální) řada - je odvozena z desetiúhelníku a jejím modulem je úhel 36° méně často se používají i aspekty nonagonální řady, heptagonální řady a undekagonální řady V astrologické praxi se nepracuje pouze s exaktními (přesnými) aspekty, ale též s aspekty plaktickými (nepřesnými).", "question": "Na kolik úseků je rozdělen tropický zodiak?", "answers": ["dvanáct"]}
{"title": "Kurt Cobain", "context": "Vzápětí však byla založena Nirvana, a to roku 1987. Kurt Cobain je autorem drtivé většiny skladeb Nirvany. V roce 1989 vydala své první album nesoucí název Bleach, které se moc neprosadilo – proslavilo se až po Nevermind. O dva roky později, 24. září 1991, skupina vydala průlomové album Nevermind. Album obsahovalo hity jako \"In Bloom\", \"Come As You Are\", \"Breed\", \"Lithium\" a především \"Smells Like Teen Spirit\" – jeden z největších hitů devadesátých let. V roce 1993 vydala poslední studiové album In Utero, které bylo hudebně i textově mnohem propracovanější, ale neproslavilo se v takové míře jako Nevermind (pravděpodobně díky jeho ponurosti a agresivitě), ale vyšly z něj hity jako \"Heart-shaped box. \", \"All Apologies\", \"Rape me\" nebo \"Pennyroyal Tea\". 24. února 1992 v 25 letech se Kurt Cobain na Waikiki na Havaji oženil se zpěvačkou Courtney Love ze skupiny Hole, a 18. srpna 1992 se jim narodila dcera Frances Bean Cobain. Kurt byl několikrát hospitalizován kvůli těžké závislosti na heroinu stejně jako Courtney Love. Kvůli Courtney, depresi, drogám a kvůli nemoci žaludku, jíž trpěl a jíž nikdo nedokázal pojmenovat, natož vyléčit, ztrácel poslední chuť žít. 8. dubna 1994 byl nalezen elektrikářem ve svém domě mrtev. Policie bez většího vyšetřování konstatovala smrt vlastním přičiněním.", "question": "Byl Kurt někdy hospitalizován?", "answers": ["Kurt byl několikrát hospitalizován kvůli těžké závislosti na heroinu stejně jako Courtney Love."]}
{"title": "Burdž Chalífa", "context": "Strukturálním inženýrem stavby byl William F. Baker. Členitý půdorys budovy má připomínat rozvinutý květ květiny hymenocallis,[22] která se v Dubaji vyskytuje. Nejvyšší budova světa tak stojí na základu tzv. semene života, což je geometrický útvar, který lze běžně najít v přírodě. Základová deska má plochu 7000 m², pod ní se nachází 850 pilířů, širokých až 1,5 m a hlubokých až 50 m, celkově bylo na základy spotřebováno 45 000 m³ betonu. Většina kostry budovy je z betonu, vrchní čtvrtina je ocelová. Vnější obklady jsou z vyztuženého skla, speciálně vybraného do extrémních podmínek (vysoké teploty, písečné bouře, silný vítr ve vrchní části budovy). Na návrhu interiéru spolupracoval módní návrhář Giorgio Armani. Panorama města Dubaje s mrakodrapem Burdž Chalífa Nasvícení budovy Burdž Chalífa Budova bývá příležitostně speciálně nasvícena. Spojené arabské emiráty takto vyjádřují gratulaci či solidaritu některým zemím. Stalo se tak např. v roce 2017, kdy budovu překryla projekce britské vlajky na památku obětí teroristického útoku v Manchesteru nebo v roce 2020 barvami Rakouska, které si připomínalo potvrzení své neutrality v roce 1955. 28. října 2020 byla budova nasvícena českou vlajkou u příležitosti vzniku republiky.[23] Využití", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší budova světa?", "answers": ["Burdž Chalífa"]}
{"title": "Americká občanská válka", "context": "Americká občanská válka (1861–1865) byl ozbrojený konflikt, jenž probíhal na severoamerickém kontinentu mezi státy Unie, neboli zakladatelskými státy USA, a Státy konfederace, což byla koalice jedenácti amerických států, které se chtěly odtrhnout od Unie. Jelikož státy Konfederace byly soustředěny v jihovýchodní části Unie, nazývá se tato válka také válkou Severu proti Jihu. Jako příčina války se často uvádí spor o to, zda má být povoleno otroctví. Ale tento výklad je značně zjednodušený, důvodů byla celá řada. Podstatou většiny z nich bylo to, že Jih usiloval o mnohem větší autonomii jednotlivých států v Unii, se kterou Sever, který prosazoval silnější centrální vládu, nesouhlasil. Bezprostřední otázka zrušení otroctví se často přeceňuje. I když se Jih obával, že jeho zrušení bude logickým důsledkem růstu moci vlády ve Washingtonu, otroctví ovšem stálo (ne vždy zcela zřetelně) v pozadí i ostatních rozporů. Válka přinesla asi 970 000 obětí (přes 3 % populace), z toho kolem 600 000 mrtvých, což převyšuje ztráty amerických vojsk ve všech ostatních konfliktech dohromady. Občanská válka přinesla první masivní využití telegrafu, železnice a kulometů v boji a skončila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu. Jejím důsledkem bylo posílení centrální vlády, zrušení otroctví a zbídačení Jihu, ale i rozšíření občanských svobod, další územní expanze USA a mohutný hospodářský rozmach (včetně Jihu). == Předcházející vývoj == Poté, co byla v roce 1776 vyhlášena nezávislost USA a vyřešeny vnitřní problémy, se Amerika pustila do obchodního a územního výpadu. Za francouzské revoluce a za napoleonských válek v Evropě bylo využíváno neutrality. V letech 1812–1814 proběhla v podstatě nerozhodná válka s Velkou Británií, která Spojeným státům mnoho nepřinesla.", "question": "Z kolik států bylo v konfederaci během Americké občanské války?", "answers": ["jedenácti"]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Měří 828 m a je tak nejvyšší stavbou postavenou člověkem. Předchozí prvenství náleželo polskému vysílači Konstantynow. Měřil 646m. Tento ocelový stožár se ale 8. Srpna 1991 zřítil. Poté byl nejvyšší stavbou světa stožár v Severní Dakotě (629 m), a jako nejvyšší mrakodrap Taipei 101 s 508 metry. Ale mrakodrap Willis Tower (dříve Sears Tower) má nejvyšší bod ve výšce 527,3 m. Tento bod se ale nachází na vrcholku antény, ta se do výšky nepočítá, protože byla přimontována až později po dostavbě mrakodrapu. A tak je jeho oficiálně uznávaná výška 442 m, to je výška střechy. Za dobu 120 let se výška člověkem postavené konstrukce 2,7x znásobila (Eiffelova věž má 300 m a Burdž Chalífa má 828 m). Eiffelova věž nebyla prvním návrhem takto vysoké stavby. Předtím prezentoval svůj návrh Angličan Richard Trevithick, který v roce 1833, tehdy navrhoval železnou stavbu, která se tyčila do výšky 304m. Američané Clarke a Reeves představili na světové výstavě ve Philadelphii v roce 1876 věž vysokou 1000 stop (asi 300 m). Francouz Jules Bourdais navrhl žulovou 300 metrovou věž začátkem 80. let 19.století. Žádný z těchto projektů ale nebyl realizován. Pouze návrh Gustava Eiffela spatřil světlo světa. Po její dostavbě se všude po světě začaly objevovat projekty, které překonávaly výšku 300 m. Například Velká Británie, aby si zachovala svou hrdost a měla symbol, který by prezentoval její sílu, vyhlásila konkurz na výstavbu věže, která by překonala 360m. Avšak tento projekt také nebyl realizován.", "question": "Která stavba byla největší od roku 1889 do 1930?", "answers": ["Eiffelova věž"]}
{"title": "Suezský průplav", "context": "V roce 1888 Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský kanál za neutrální území pod správou Velké Británie a zaručila volný průjezd všem zemím v době míru i války. Roku 1922 britská armáda Egypt opustila, nicméně anglo-egyptská smlouva z roku 1936 potvrdila dohled Spojeného království nad průplavem. V průběhu Druhé světové války se Němci a Italové marně snažili průplav dobýt a obsadit. V roce 1951 Egypt smlouvu vypověděl a Spojené království posléze souhlasilo, že se od něj stáhne (1954). Prezident Gamal Násir roku 1956 kanál znárodnil, což vedlo k tzv. Suezské krizi, během níž se okolí průplavu stalo dějištěm bojů mezi Egyptem a izraelsko-britsko-francouzskou koalicí. Následkem toho byl kanál v letech 1956-1957 uzavřen. Během šestidenní války (1967) se stal Suezský průplav demarkační linií mezi Egyptem a Izraelem, který okupoval Sinajský poloostrov, což mělo za následek další uzavření průplavu. V roce 1973 se stala oblast kolem kanálu dějištěm nových urputných bojů mezi Izraelem a Egyptem během jomkipurské války, kdy nejdříve egyptská armáda překonala průplav a vkročila na Sinaj, aby byla posléze zastavena a izraelská armáda sama překročila průplav a vpadla do Egypta. Průplav zůstal uzavřen až do roku 1975. Průplav nemá žádná zdymadla, protože rozdíl mezi hladinami moří i příliv na obou koncích je zanedbatelný. V roce 2010 došlo k dalšímu prohloubení průplavu z 18 na 20 metrů. Podle současných kritérií mohou do průplavu vplout lodě s maximálním užitečným nákladem (DWT) až 240 000 tun. Délka lodi není omezena, maximální ponor může být 20,1 metru při maximální šířce 50 metrů, resp. 12,2 metru při maximální šířce 77,5 metru a dobrém počasí.", "question": "Jak se jmenuje průplav spojující Středozemní a Rudé moře v Egyptě?", "answers": ["Suezský"]}
{"title": "Kulturistika", "context": "Při tom se hodnotí např. mohutnost a vyrýsovanost svalstva - množství podkožního tuku, objem svalové hmoty, hloubka a tvrdost svalů, symetrie a estetičnost postavy apod. Zásadní partie jsou široká záda i ramena, úzký pas a mohutné nohy. Příprava probíhá posilováním doma i v posilovnách. Neméně důležitá je správná strava zaměřená na dostatečný přísun potřebných živin, zejména bílkovin a minimum cukru. Někteří kulturisté však urychlují nárůst svalové hmoty pomocí zakázaných látek (doping), jako jsou např. anabolické steroidy. Posledním faktorem důležitým pro dokonalý vzhled je dostatek odpočinku po namáhavém tréninku. Tvarování těla prostřednictvím zdvihání závaží je známé již z antické doby, ale jako samostatný sport se kulturistika prosadila až koncem 19. století. Zpočátku byla rozšířena především v USA a do Evropy se dostala až po druhé světové válce. Mezinárodní asociace International Federation of Body Building (IFBB) byla založena bratry Benem a Joem Weiderovými již v roce 1946, uznání za oficiální sport se však kulturistika dočkala až v roce 1998. V současné době nese mezinárodní asociace název International Federation of Bodybuilding and Fitness, ale původní zkratku IFBB používá stále. Se základy vlastní kulturistiky v dnešním pojetí se setkáváme v druhé polovině 19. století, kdy se začalo s vědeckým zkoumáním silových cvičení a s jejich systematickým řízením. V Evropě a v Americe vznikaly různé cvičební systémy a školy. Největší postavou z této doby a vlastním zakladatelem moderní kulturistiky je Eugen Sandow (1867-1925), původem Němec (vlastním jménem se jmenoval Müller). Jeho kniha Body-Building (vydaná v roce 1903 v Londýně) se stala základem dnešní kulturistiky v Evropě a v Americe. Název knihy dal jméno celému hnutí a v anglicky mluvících zemích je ho dosud oficiálně používáno. Sandowým pokračovatelem s nemenšími zásluhami o rozvoj kulturistiky především v USA je John Grimek z rodiny slovenských vystěhovalců. Johna G. Grimka vystřídal na stupních vítězů Steve Reeves. Nástupcem Steve Reevese byl Larry Scott, první držitel nejvyššího zavedeného uznání Mr.", "question": "Kdy se kulturistika prosadila jako samotný sport?", "answers": ["koncem 19. století"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Kromě Tritonu a dalšího původně známého měsíce Nereida objevila dalších šest měsíců americká sonda Voyager 2 při průletu kolem Neptunu v průběhu roku 1989. Dalších 5 měsíců bylo objeveno v letech 2002 a 2003. Poslední, v pořadí 14. měsíc S/2004 N 1 byl objeven pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu v roce 2013. Předpokládá se, že některé měsíce Neptunu, např. Triton, jsou tělesa, která původně vznikla v jiné části sluneční soustavy, jako nejpravděpodobnější se jeví oblast Kuiperova pásu. Tato tělesa byla později zachycena Neptunem do gravitační pasti, čemuž napovídá například retrográdní rotace měsíce Tritonu. Společně se zachycením Tritonu došlo nejspíše ke vzniku vnitřních měsíců. Přílet Tritonu do soustavy mohl způsobit narušení oběžných drah ostatních těles, jelikož se Triton stal největším měsícem v soustavě Neptunu, což způsobilo pozdější vzájemné srážky menších těles, jejich rozpady a spojování vedoucí k celkové přeměně vnitřních měsíců. Jako první opakovaně pozoroval Neptun svým nedlouho předtím zkonstruovaným dalekohledem italský fyzik Galileo Galilei na přelomu let 1612 a 1613. Planetu, která se tehdy při pohledu ze Země nacházela v blízkosti Jupiteru, však mylně považoval za hvězdu a náznakům jejího (ve dnech pozorování obzvlášť slabého) pohybu nevěnoval další pozornost. Počátkem 19. století francouzský astronom Alexis Bouvard publikoval podrobné tabulky poloh tří tehdy známých obřích planet. Ukázalo se, že v případě planety Uranu se nová pozorování s tabulkovými propočty znatelně rozcházejí. Bouvard po dalším pečlivém zkoumání těchto nepravidelností v pohybu Uranu vyslovil hypotézu, že pozorované odchylky mají svůj původ v gravitačním působení další, dosud neznámé planety. V letech 1843 až 1846 přibližnou polohu předpokládaného tělesa nezávisle na sobě vypočítali francouzský astronom Urbain Le Verrier a anglický astronom John Couch Adams. Zatímco Adamsovy výpočty byly známy jen úzkému kruhu britských astronomů, kteří potají vyvíjeli horečné úsilí o nalezení planety, Le Verrier své postupně zpřesňované výpočty zveřejňoval, ale coby astronom-matematik nenacházel nikoho z francouzských pozorovatelů, kdo by byl ochoten prověření jeho díla věnovat čas. Nakonec se Le Verrier obrátil dopisem na astronoma Johanna Gottfrieda Galleho z berlínské hvězdárny. Psaní dorazilo do Berlína 23. září 1846.", "question": "Kdo jako první opakovaně pozoroval Neptun?", "answers": ["Galileo Galilei"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Albert Einstein (14. března 1879 Ulm, Německo – 18. dubna 1955 Princeton, New Jersey, USA) byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za \"vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku\". Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. == Raná léta == === Mládí a univerzita === Einstein se narodil roku 1879 v Ulmu v německém Württembersku, asi 100 km východně od Stuttgartu v židovské rodině. Jeho rodiči byli Hermann Einstein (1847–1902), obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, a jeho žena Pauline rozená Kochová (nepřechýleně Koch, 1858–1920). Albert navštěvoval katolickou obecnou školu a na naléhání své matky bral hodiny houslí. Když bylo Albertovi pět let, jeho otec mu ukázal kapesní kompas a Einstein poznal, že něco v \"prázdném\" prostoru musí působit na střelku. Později tuto zkušenost popsal jako jednu z nejdůležitějších ve svém životě. Stavěl pro zábavu fyzikální modely a mechanická zařízení. V roce 1894, poté, co zkrachovala otcova elektrotechnická firma, se Einstein přestěhoval s rodiči z Mnichova do Pavie v Itálii. Albert kvůli tomu nedokončil střední školu. Ve svých 16 letech, 1895, se přihlásil na přijímací zkoušky na Spolkovou vysokou technickou školu (Eidgenössische Technische Hochschule, ETH) ve švýcarském Curychu.", "question": "Podílel se Einstein na statistické fyzice?", "answers": ["Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox)."]}
{"title": "The Plastic People of the Universe", "context": "The Plastic People of the Universe (PPU) je pražská rocková kapela, která patřila mezi hlavní protagonisty československého hnutí undergroundu v letech 1968 až 1988 a inspirovala vznik mnoha dalších undergroundových kapel. Tato avantgardní skupina se v 70. a 80. letech ocitala nedobrovolně v opozici proti komunistickému režimu v Československu a vzhledem ke svému nekonformnímu vystupování často zažívala perzekuce a také věznění. Skupinu založil v září 1968 mladý baskytarista Milan \"Mejla\" Hlavsa, dalšími členy byli Michal Jernek (zpěv, klarinet), Jiří \"Přemysl\" Števich (kytara) a Josef Brabec (bicí); o několik měsíců později byl Brabec nahrazen Pavlem Zemanem a ke skupině se přidal kytarista a klávesista Josef Janíček. Skupina si dala jméno podle písně Franka Zappy Plastic People. Tvorba kapely v tomto období byla ovlivněná například Frankem Zappou, Captainem Beefheartem, či skupinou The Velvet Underground. Texty jejich písní byly zpočátku vlastní básně (často v angličtině) či básně známých autorů (například Jiřího Koláře či Williama Blakea). Hudbu většiny písní skládal Hlavsa. Vystoupení kapely bylo často zvýrazněno vizuálními prostředky (kostýmy, kulisy, hořící ohně na pódiu a podobně). Manažerem a uměleckým vedoucím skupiny se stal český kunsthistorik a kritik Ivan \"Magor\" Jirous a zastával tak podobnou úlohu, jako měl Andy Warhol v případě The Velvet Underground. V roce 1968 došlo k uvolnění totalitního sevření moci (Pražské jaro). V srpnu ale sovětská armáda a další vojska Varšavské smlouvy obsadily Československo, aby nastolily opět tvrdou linii komunismu - začal proces tzv. normalizace. Normalizace se nevyhnula ani kultuře - jiná než režimem podporovaná hudba byla likvidována a hudební skupiny stály před dilematem zda se přizpůsobit, či riskovat problémy se státní moci. Plastic People se odmítli podřídit požadavkům na úpravu repertoáru, počeštění názvu a zkrácení vlasů, a proto se dostávali do stále větších konfliktů s představiteli moci. Sestava Plastic People se v této době několikrát měnila. Stabilní jádro tvořili Milan Hlavsa (baskytara), Vratislav Brabenec (saxofon), Josef Janíček (klávesy, kytara) a Jiří Kabeš (housle); za bicími se vystřídali postupně Pavel Zeman, Jiří Šula, Jaroslav Vožniak a Jan Brabec. Několik let vystupoval s kapelou kanadský spisovatel Paul Wilson. Na počátku 70. let kapela hrála převážně přejaté skladby zahraničních interpretů, později začaly přibývat vlastní skladby. Autorem hudby byl Hlavsa, texty byly nejčastěji básně nonkonformního filozofa a básníka Egona Bondyho. Na pozdějších konceptuálnějších dílech se jako textař autorsky zapsal saxofonista skupiny Vratislav Brabenec.", "question": "Na jaký nástroj hrál Mejla Hlavsa?", "answers": ["baskytarista"]}
{"title": "Ilja Frank", "context": "Iľja Michajlovič Frank (rusky И М Ф; 23. října 1908, Petrohrad, Rusko - 22. června 1990, Moskva, Rusko, SSSR) byl sovětský fyzik. V roce 1937 spolu s dalším sovětským fyzikem Igorem Jevgeněvičem Tammem na základě klasické elektrodynamiky vypracoval přesnou teorii vzniku Čerenkovova záření. Za tuto práci obdržel v roce 1958 spolu s Pavlem Alexejevičem Čerenkovem a Tammem Nobelovu cenu za fyziku.", "question": "Kde se narodil Iľja Michajlovič Frank?", "answers": ["Petrohrad"]}
{"title": "Václav Klaus", "context": "Klaus s obměněnou vládou požádal 10. července poslaneckou sněmovnu o opětovné vyslovení důvěry a získal ji nejnižší možnou většinou díky někdejšímu poslanci ČSSD Jozefu Wagnerovi, a to výměnou za slib, že privatizace bank bude probíhat pod kontrolou sněmovny. Již v průběhu roku 1996 a zejména pak v roce 1997 čelila ODS obviněním z nejasného financování, např. pomocí darů od podnikatelů účastnících se privatizace, které měly být poukázány přes nastrčené nebo smyšlené osoby. Původ několikamilionových příspěvků z roku 1995 se straně nedařilo přesvědčivě vysvětlit. Spekulace v těchto souvislostech se objevily i kolem samotné Klausovy osoby. Především šlo o tzv. švýcarské konto, které mělo sloužit k nelegálnímu financování ODS, o kterém měl Klaus údajně vědět, a o jím údajně vlastněnou vilu ve Švýcarsku. Zpráva o vile, již přinesla televize Nova, se posléze ukázala jako nepravdivá. Informace o švýcarském kontu ODS byla poprvé zveřejněna v Mladé frontě DNES v listopadu 1997. Existenci konta ve švýcarské bance Credit Suisse, které mělo sloužit k nelegálnímu financování ODS, potvrdilo Švýcarské státní zastupitelství v roce 2000. Václav Klaus čelil vnitrostranické kritice, např. poslanec Jan Klas a ministr vnitra Jan Ruml žádali svolání mimořádného kongresu ODS a uvažovali o vytvoření názorové frakce uvnitř strany. Eskalace sporů mezi Klausem a Zieleniecem vedla k Zieleniecovu srpnovému vzdání se poslaneckého mandátu a 23. října též k odchodu z vlády a rezignaci na místopředsednický post ve straně. Dne 7. listopadu 1997 odešel z vlády také ministr vnitra Ruml a 28. listopadu spolu s místopředsedou ODS Ivanem Pilipem vyzval Klause k odstoupení z funkce předsedy strany. Sám Klaus byl v té době v Sarajevu, pročež později získal tento akt přezdívku \"Sarajevský atentát\". Následujícího dne podali své rezignace ministři za KDU-ČSL a vzápětí i ministři za ODA. Strany to zdůvodnily zejména finančními skandály ODS, osobnostní rovinu však dokumentuje postoj lidovců, kteří uvažovali o setrvání ve vládní koalici, pokud by premiérem nebyl Klaus.", "question": "Kdo byl druhým prezidentem České republiky?", "answers": ["Václav Klaus"]}
{"title": "Antarktida", "context": "Doprava v Antarktidě je vzhledem k extrémním podmínkám velmi náročná. První průzkumníci byli odkázáni především na lidskou, případně zvířecí sílu. V současnosti se díky moderním technologiím uplatňuje i mechanizovaná přeprava osob a nákladů. Dopravní prostředky musí odolávat silným mrazům a větru i všudypřítomnému ledu. Navíc je nutné dbát také na minimalizaci ekologických dopadů v relativně nenarušeném antarktickém ekosystému. Ukládání odpadů, včetně starých vozidel, je zakázáno od platnosti Protokolu o ochraně životního prostředí v roce 1998. V pozemní dopravě se kromě lidských nohou uplatňují lyže a sněžnice, ale také různá speciálně upravená vozidla (často pásová). V minulosti se hojně využívalo saní tažených psím spřežením. Polární stanici Amundsen-Scott na Jižním pólu a pobřežní Polární stanici McMurdo spojuje 1 500 km dlouhá \"dálnice\" McMurdo-South Pole, sjízdná pásovými vozidly. Jediný námořní přístav na Antarktidě je u polární stanice McMurdo. V jiných místech musí lodě zakotvit dál od pobřeží a zásoby nebo cestující se do cíle přepravují malými čluny nebo vrtulníkem. Během letních měsíců (leden-březen) navštěvuje antarktické pobřeží (zejména Antarktický poloostrov) kromě vědeckých expedicí také množství soukromých jachet a turistických lodí. Většinou je jejich výchozím přístavem Ushuaia v Argentině. K letecké dopravě se používají letouny nebo vrtulníky. Na Antarktidě se nachází 25 letištních ploch a 53 heliportů. Historicky první pravidelnou leteckou linku na Antarktidu začala provozovat americká společnost. Byla určena jen pro vědce a výzkumníky. Přistávací plocha byla pojmenována podle australského dobrodruha a letce sira Huberta Wilkinsona, který podnikl let na tento kontinent jako první, a to v roce 1928.", "question": "U jaké polární stanice se nachází jediný námořní přístav na Antarktidě?", "answers": ["stanice McMurdo"]}
{"title": "Titanic (film, 1997)", "context": "Titanic je známý americký velkofilm, který v roce 1997 natočil režisér James Cameron a získal řadu ocenění (zejména 11 Oscarů včetně Oscara za nejlepší film roku). Film zpracovává katastrofu zaoceánské lodi Titanic z roku 1912 a patří mezi nejnákladnější filmy v historii světové kinematografie. S celosvětovými tržbami ve výši 1,8 miliardy USD (bez uvedení do kin ve 3D) drží zároveň titul druhého nejúspěšnějšího filmu všech dob. Je často označován jako nejromantičtější film všech dob, což zápletka o lásce, překonávající i hrůzy katastrofy a dva lidé jsou kvůli ní schopni se i obětovat. Výrazná filmová hudba podtrhuje celkový dojem a vyznění díla. Děj fiktivního příběhu se odehrává ve dvou časových obdobích: V roce 1996 hledač pokladů Brock Lovett hledá ve vraku Titanicu známý šperk Srdce oceánu. V trezoru Caledona Hockleyho speciální průzkumná ponorka nalezne kresbu nahé mladé ženy. Zpráva o nálezu je posléze zveřejněna v televizi, kde ji vidí stoletá Rose Calvertová. Se svojí vnučkou navštíví Lovetta a řekne mu, že ona je žena na obrázku. Rose později vypráví příběh lásky, kterou prožila na Titanicu roku 1912. Tehdy bylo Rose sedmnáct let a byla zasnoubená s bohatým, ale nesympatickým Calem Hockleyem (Billy Zane). Její matka to tak chtěla a protože jejich rodina chudla a matka nebyla ochotna nic dělat, neměla na výběr.", "question": "Kolik Oscarů získal americký film Titanic?", "answers": ["11"]}
{"title": "Vesuv", "context": "Vesuv (italsky Monte Vesuvio) je činný stratovulkán na Apeninském poloostrově v Itálii. Sopka se vypíná 1281 metrů nad Neapolským zálivem. Vesuv je jednou z nejznámějších sopek světa. Základ Vesuvu tvoří sopka Monte Somma, která má své počátky tisíce let zpět. Dnes je kaldera Monte Sommy zaplněna a původní hora tvoří hřeben táhnoucí se od východu k západu. Tento hřeben omezuje odtok lávy a odvod části pyroklastik. Podle Monte Sommy se jmenuje také jeden ze sopečných tvarů, tzv. somma. Nejznámější erupcí byla erupce z 24. srpna roku 79 našeho letopočtu, kdy zanikla města Pompeje, Herculaneum, Oplontis a Stabie. Během erupce bylo do atmosféry vyvrženo velké množství sopečného materiálu a plynů, které vytvořily mračno zasahující pravděpodobně až do výšky 37 kilometrů. Během exploze se ze sopky do okolí začala šířit žhavá oblaka pyroklastik, která zahubila tisíce lidí, včetně Plinia staršího. Událost to byla natolik hrůzná, že ji popsalo mnoho autorů, včetně Plinia mladšího, synovce výše uvedeného Plinia. Podle toho je taková exploze nazývána pliniovskou nebo též plinijskou explozí. Krátké erupce byly od roku 79 následovány častějšími relativně delšími explozivními a efuzivními erupcemi začínajícími v roce 1631 a končícími prozatím rokem 1944. Erupce z roku 1631 byla nejsilnější od roku 79. Charakterizovaly ji zničující pyroklastické výrony, které způsobily škody široko daleko. V okolí sopky jsou časté úniky sopečných plynů. Existuje evakuační plán, týkající se 25 nejohroženějších měst a 7 tzv. červených zón, jenž počítá s evakuací cca 700 tisíc lidí. Z nejbližšího městečka Ercolano vede k Vesuvu 11 km dlouhá silnice. Zhruba 1 km od sopky je parkoviště pro automobily, z něhož lze pěšky dojít ke kráteru za 20 minut. K sopce byla vybudována sedačková lanovka, která byla ale zničena výbuchem v roce 1944. Pod Vesuvem leží nejen velkoměsto Neapol, ale je pod ním mnoho dalších měst a vesnic. V potenciálně ohrožené oblasti zahrnující několik desítek kilometrů žije několik miliónů lidí.", "question": "V jakém roce zaniklo město Pompeje?", "answers": ["79"]}
{"title": "DNA", "context": "Deoxyribonukleová kyselina, běžně označovaná DNA (z anglického deoxyribonucleic acid, česky zřídka i DNK), je nukleová kyselina, nositelka genetické informace všech organismů s výjimkou některých nebuněčných, u nichž hraje tuto úlohu RNA (např. RNA viry). DNA je tedy pro život velmi důležitou látkou, která ve své struktuře kóduje a buňkám zadává jejich program a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. U eukaryotických organizmů (jako např. rostliny a živočichové) je DNA hlavní složkou chromatinu, směsi nukleových kyselin a proteinů, a je uložena zejména uvnitř buněčného jádra, zatímco u prokaryot (např. bakterie a archea) se DNA nachází volně v cytoplazmě. DNA je biologická makromolekula – polymer v podobě řetězce nukleotidů. Nukleotidy jsou vždy složeny z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází. Informační funkci mají právě báze, jimiž může být adenin (A), guanin (G), cytosin (C) nebo thymin (T). První dvě patří mezi puriny, zbylé mezi tzv. pyrimidiny. Dvě vlákna DNA se často spojují a vytvářejí dvoušroubovici, jejíž tvar je tak slavný, že se stal kulturní ikonou moderní doby.", "question": "Je DNA velmi důležitou látkou pro život?", "answers": ["DNA je tedy pro život velmi důležitou látkou, která ve své struktuře kóduje a buňkám zadává jejich program a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu."]}
{"title": "Slunce", "context": "Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem se pohybuje v rozmezí 147 097 000 km (perihélium) až do 152 099 000 km (afélium).", "question": "Jaký je průměr Slunce?", "answers": ["1 400 000 km"]}
{"title": "Van Halen", "context": "Koncem roku 2007 po různých spekulacích skupina začala koncertní turné po Severní Americe, které trvalo až do začátku roku 2008. V roce 2012 nahrála úspěšné nové album A Different Kind Of Truth a rozjela se na velké americké turné. Skupina Van Halen nahrála na své debutové album krátkou skladbu s názvem \"Eruption\", jejíž kytarové sólo je považováno za jedno z nejvýznamnějších v rockové hudební historii. Tato skladba se objevuje ve více seznamech výběrů kytarových sól včetně aktuálního žebříčku časopisu Guitar World. Alex s Eddiem měli několik skupin než založili Van Halen. Jména jejich předchozích kapel byla The Broken Off Combs, The Space Brothers a Mammoth Chammoth. V roce 1972 Alex a Eddie založili skupinu Mammoth s Markem Stonem jako baskytaristou a Eddiem jako zpěvákem. Kapela si pronajala Davidův Leeův Rothův PA systém pro jejich vystoupení. Po chvíli se Eddie unavil zpíváním a tak se rozhodi aby Roth vstoupil do kapely a navíc to bylo mnohem levnější. Později v roce 1977 bylo jméno Mammoth zabráno jinou kapelou, tak jméno Mammoth nahradili jménem Van Halen a Stone byl nahrazen Michaelem Anthonym. David Lee Roth - zpěv (1974-1985, 1996, 2000, 2000, 2001, 2006-současnost) Eddie Van Halen - kytary, klávesy, vokály (1972-současnost) Wolfgang. Van Halen - basová kytara, vokály (2006-současnost) Alex Van Halen - bicí, perkuse, vokály při nahrávaní alb (1972-současnost) Michael Anthony - basová kytara, klávesy, vokály (1974. -2002, 2003-2005) Sammy Hagar - zpěv, kytary (1985-1996, 2003-2005) Gary Cherone - zpěv (1996-1999) Mark. Stone - basová kytara, vokály (1972-1974) Mitch Malloy - zpěv (1996) 1978 - Van Halen 1979 - Van Halen II 1980 - Women and Children First 1981 - Fair Warning 1982 - Diver Down 1984 -. 1984 1986 - 5150 1988 - OU812 1991 - For Unlawful Carnal Knowledge 1993 - Live: Right Here, Right Now 1995 - Balance 1998 - Van Halen III 2012 - A Different Kind Of Truth 1996 - Best of Volume I 2004 - The Best of Both Worlds Obrázky, zvuky či videa k tématu Van Halen ve Wikimedia Commons www.van-halen.com", "question": "Kdy vznikla skupina Van Halen?", "answers": ["1972"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "První čtyři z nich objevil v roce 1610 Galileo Galilei a nezávisle na něm pravděpodobně i Simon Marius. Jde o čtyři velké měsíce Io, Europu, Ganymed a Callisto (nyní známé jako Galileovy měsíce), u jejichž nebeského pohybu bylo zřetelné, že jeho centrem není Země. Tato skutečnost byla hlavním bodem obhajoby Koperníkovy heliocentrické teorie o pohybu planet; Galileiho vyhlášení podpory Koperníkově teorii jej dostalo do problémů s inkvizicí. Jupiter vznikl z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice až posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti.", "question": "Která planeta sluneční soustavy je největší?", "answers": ["Jupiter"]}
{"title": "Jan Žižka", "context": "Ani toto postižení mu však nezabránilo v tom, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpravy a dál pokračoval v boji s domácím i zahraničním nepřítelem. Počátkem roku 1423 se za ne zcela jasných okolností rozešel s některými představiteli Tábora a odešel do východních Čech, kde začal formovat nové bratrstvo (takzvaný Nový nebo Menší Tábor). Jeho vzrůstající vliv a úspěchy však brzy narazily na zájmy pražanů a další měsíce se nesly ve znamení bojů mezi oběma husitskými frakcemi. Situace nakonec eskalovala do té míry, že Žižka českou metropoli oblehl a přinutil pražany vést mírové rozhovory (září 1424). Po urovnání konfliktu ujednaly oba husitské tábory výpravu na Moravu, v jejímž průběhu Žižkova část vojska oblehla hrad v Přibyslavi. Zde husitský vojevůdce podlehl \"hlíznatému\" onemocnění (snad karbunkl), jehož příčinou byl patrně neléčený zánětlivý proces. Důležitým objevem, který umožnil alespoň částečné zodpovězení otázek spjatých s Žižkovou osobou, byl nález tzv. čáslavské kalvy při archeologickém průzkumu prováděném v roce 1910 v kostele sv. Petra a Pavla v Čáslavi. Po vědeckých analýzách bylo určeno, že se pravděpodobně jedná o část kostry husitského vojevůdce. == Mládí (1360–1400) ==", "question": "Jak zemřel Jan Žižka?", "answers": ["podlehl \"hlíznatému\" onemocnění (snad karbunkl), jehož příčinou byl patrně neléčený zánětlivý proces"]}
{"title": "Malín", "context": "Vesnice Malín (německy Malin) se nachází 3 km severovýchodně od Kutné Hory a nyní je její součástí. Jméno Malín je nejspíš odvozeno od slova malina nebo malý. Byl založen kolem 10. století na místě bývalých staroslovanských, germánských a keltských osad slovanským rodem Slavníkovců. Ti zde měli hradiště a razili zde již kolem roku 985 stříbrné mince zvané denáry. Po vyvraždění Slavníkovců v roce 995 přešel Malín do rukou Přemyslovců. U Malína se rozprchlo vojsko Oldřicha Brněnského, který chtěl uplatnit svá nástupnická práva proti Bořivojovi II. Za vlády Lucemburků přešel Malín do správy Sedleckého kláštera. Za třicetileté války byl Malín několikrát vydrancován procházejícími vojsky. Na katastrálním území Malín zasahuje i místní část Sedlec. Malín se proslavil hlavně slavným malínským křenem. Josef Množislav Bačkora (1803-1876), učitel, spisovatel a překladatel Štěpán Bačkora (1813-1887), učitel a spisovatel, bratr Josefa M. Bohuslav Bílejovský (1480-1555. ), starokališnický kněz a kronikář Josef Lacina (též Kolda Malínský, 1850-1908), historik a spisovatel Obrázky, zvuky či videa k tématu Malín ve Wikimedia Commons Územně identifikační registr ČR Aplikace adresy na MVCR Databáze statistických obvodů", "question": "V jakém roce přešel Malín do rukou Přemyslovců?", "answers": ["995"]}
{"title": "Endoplazmatické retikulum", "context": "Napojuje se na buněčné jádro a obvykle i na Golgiho aparát. Endoplazmatické retikulum zvětšuje vnitřní povrch buňky, což má velký význam pro metabolické procesy. Rozlišujeme drsné ER, na jehož vnějším povrchu jsou přisedlé ribozómy, a hladké ER bez přisedlých ribozómů. Drsná část endoplazmatického retikula se specializuje na syntézu některých bílkovin a procesy s tím související, jako je skládání těchto proteinů a jejich oligomerizace či navěšování jistých cukerných zbytků na tyto bílkoviny. V drsném ER také probíhá rozklad špatně sbalených či poškozených bílkovin – mechanismus za to zodpovědný se označuje jako ER-asociovaná degradace proteinů. V hladkém endoplazmatickém retikulu se odehrávají zcela odlišné procesy – odstraňování toxických látek, některé části metabolismu lipidů a metabolismu hemu. Dále se mohou z hladkého ER regulovaně uvolňovat vápenaté ionty. První pozorování endoplazmatického retikula se uskutečnila již světelným mikroskopem, ale výzkumníci neměli představu o tom, co vlastně pozorují. Příkladem jsou Nisslova tělíska objevená Franzem Nisslem v nervových buňkách v roce 1884. Endoplazmatické retikulum jako takové tak bylo ve srovnání s ostatními organelami objeveno až poměrně pozdě – v roce 1945 – a to díky použití elektronového mikroskopu ke studiu buněk. Práce se jmenovala A Study of Tissue Culture Cells by Electron Microscopy a jejími autory byli Keith R. Porter, Albert Claude a Ernest F. Fullam. Bylo popsáno ve fixovaných ptačích buňkách jako systém vzájemně propojených váčků a vláken o velikosti kolem 100–150 mikrometrů. V následujících letech se popisu této struktury věnovali i další studie a v roce 1953 Keith R. Porter poprvé navrhl termín \"endoplazmatické retikulum\" (\"endoplazmatické\" proto, že se nachází ve vnitřní části cytoplazmy (v endoplazmě), \"retikulum\" kvůli své komplikované větvené struktuře – latinsky \"reticulum\" = síť). Endoplazmatické retikulum se vyskytuje v buňkách všech eukaryotických (jaderných) organismů, ačkoliv je někdy velmi redukované a sotva znatelné.", "question": "V jakých buňkách byla objevena Nisslova tělíska?", "answers": ["nervových"]}
{"title": "Kyslík", "context": "Pouze fluor vykazuje větší elektronegativitu než kyslík a tvoří s ním několik fluoridů, v nichž se kyslík vyskytuje v mocenství O+I i O+II. Všechny fluoridy kyslíku jsou značně nestálé, přesto však existuje reálná možnost jejich využití jako raketového paliva. Kyslík se vyskytuje ve velkém množství organických látek. Řada těchto sloučenin je součástí všech živých organismů, protože kyslík patří mezi základní biogenní prvky. Základní skupiny organických sloučenin s obsahem kyslíku jsou: alkoholy, obsahující skupinu C-OH fenoly, které skupinu -OH mají připojenu k aromatickému jádru ethery, obsahující skupinu C-O-C peroxidy,obsahující skupinu C-O-O-C aldehydy,obsahující skupinu HC=. O ketony, obsahující skupinu C-CO-C karboxylové kyseliny, obsahující skupinu -COOH estery,obsahující skupinu R-C-OOR z heterocyklických sloučenin je možno uvést např. furan: Jedná se o neviditelnou složku vzduchu nutnou pro spalování prakticky každého fosilního paliva (technologická oxidace fosilních paliv. ) výroba elektrické energie – spalování fosilních paliv v tepelných elektrárnách (často v kombinaci s výrobou technologického tepla) výroba technologického tepla – spalování fosilních paliv v teplárnách (často v kombinaci s výrobou elektrické energie) pohon motorů a turbín – ve všech. druzích spalovacích motorů a turbín vytápění domácností v domovních kotelnách, kamnech či v krbech příprava pokrmů (kupř. plynové sporáky) nouzové osvětlování (kupř. svíčky, petrolejové lampy) Nežádoucí chemicko-technologický či fyzikálně-chemický proces, koroze kovů je způsobená nežádoucí oxidací kovů a dalšími doprovodnými chemickými reakcemi. Kyslík se prakticky výlučně vyrábí destilací zkapalněného vzduchu. Vyrobený kyslík se uchovává buď ve zkapalněném stavu ve speciálních Dewarových nádobách (viz obrázek) nebo plynný v ocelových tlakových lahvích. Vzhledem k vysoké reaktivitě čistého kyslíku je nezbytné, aby se nedostal do přímého kontaktu s organickými látkami. Proto se žádné součásti aparatury pro uchovávání a manipulaci s kapalným nebo stlačeným kyslíkem nesmí mazat organickými tuky nebo oleji. Kyslíkové koncentrátory jsou přístroje,které nepotřebují žádnou zásobu kyslíku v podobě lahví, ale umožňují vyvíjení vyšší koncentrace neomezeně, nebo dle nastavení. V medicíně se čistý kyslík používá při operacích a traumatických stavech pro podporu pacientova dýchání a lepšímu okysličení organismu. Směsi kyslíku s inertními plyny slouží potápěčům k potlačení dekompresní nemoci. Je součástí i všech ostatních dýchacích plynů, které se používají pro potápění do velkých hloubek.", "question": "Který prvek má značku O a tvoří druhou hlavní složku zemské atmosféry?", "answers": ["Kyslík"]}
{"title": "Rock", "context": "V 90. letech britský alternativní rock vykristalizoval v britpop, indie rock. V americe vznikl nu metal. Skupina hudebníků soustřeďujících se na rockovou muziku se nazývá rocková kapela. Mnoho rockových kapel se skládá z kytaristy (hrajícího na elektrickou kytaru), hlavního zpěváka, basáka a bubeníka, takže tvoří kvarteto. Některé kapely jednu nebo více z těchto rolí vynechají nebo využijí zpěváka i na hraní nějakého nástroje, takže tvoří trio nebo duo; některé naopak nějakého hudebníka přidají. Rockové kapely nějakých žánrů, hlavně těch založených na rocḱńrollu, používají i saxofon. Méně často se používají strunné smyčcové nástroje jako housle nebo violoncello a žesťové nástroje jako trubka nebo pozoun. Podrobnější informace naleznete v článku Rock and roll. Základní kámen rockové hudby je rocḱńroll, který vznikl ve Spojených státech během konce 40. a začátkem 50. let a rychle se rozšířil do velké části světa. Vznikl smícháním různých žánrů černošské hudby (např. rhythm and blues a gospel) s country hudbou. V roce 1951 v Clevelandu začal diskžokej Alan Freed hrát rhythm and blues pro multirasové obecenstvo a jako první použil termín \"rock and roll\". Brzy se rocḱńroll dostal do popředí americké hudby a vyřadil ze žebříčků populární zpěváky předchozího desetiletí. Dal vznik několika podžánrům včetně rockabilly, který byl populární hlavně v polovině padesátých let díky Elvisovi Presleymu, Buddy Hollymu a Carlu Perkinsovi. V této době se začala stále více používat elektrická kytara. Na konci padesátých let, když zemřel Buddy Holly a Elvis Presley narukoval do armády, začala sláva rocḱńrollu ustupovat. Úsek mezi koncem 50. a začátkem 60. let se pro rocḱńroll ukázal jako zlomový. Zatímco v jeho začátcích měli největší úspěch muži a běloši, v této době v popředí stáli černoši a ženy. Na konci 50. let rocḱńroll nezmizel a jeho energie může být viděna např. ve vlně šílenství okolo Twistu, který proslavil Chubby Checker na počátku 60. let. První britský rocḱńrollový hit byl \"Move It\" od Cliffa Richarda. Na začátku 60. let byla jeho doprovodná kapela The Shadows nejúspěšnější instrumentální kapelou. Když rocḱńroll ustupoval k lehkému popu a baladám, britské rockové skupiny v klubech začaly hrát s prudkostí a elánem málokdy viděným ve vystoupeních amerických bělochů.", "question": "Kdo jako první použil termín rock and roll?", "answers": ["Alan Freed"]}
{"title": "Starověk", "context": "Své válečné úsilí Římané nasměrovali proti kartáginským državám v Hispánii, které si během několika let úplně podmanili a vyrvali tuto zemi z moci Kartága. Když po porážce v bitvě u Metauru selhal poslední kartáginský pokus o zvrat, byl Hannibal přinucen vrátit se zpět do severní Afriky, kde byl Scipionem Africanem v bitvě u Zamy v roce 202 př. n. l. definitivně poražen. Vítězstvím ve druhé punské válce se Římané stali vedoucí mocností západního Středomoří. Třetí punská válka, ke které došlo v roce 149 př. n. l., skončila úplným zničením Kartága. Město bylo srovnáno se zemí, půda prokleta a jeho území bylo jako provincie Afrika anektováno Římany. Po roce 200 př. n. l. se Římané začali angažovat také v Řecku a ve východním Středomoří. Zpočátku vystupovali jako osvoboditelé řeckých obcí od makedonské nadvlády, během následných válek však získali kontrolu nad celým Řeckem a definitivně zbavili Helény svobody. V roce 133 př. n. l. zdědili Římané po smrti krále Attala III. pergamské království, čímž si zajistili pevnou základnu pro další výboje v Asii. Na konci 2. století př. n. l. byl Řím ohrožen vpádem germánských Kimbrů a Teutonů, kteří se vydali ze svých původních sídlišť na severu Evropy směrem na jih.", "question": "Které město bylo zcela zničené po třetí punské válce?", "answers": ["Kartága"]}
{"title": "Celluloid Records", "context": "Celluloid Records je americké hudební vydavatelství, které v roce 1976 založil Jean Georgakarakos. Věnovalo se převážně experimentální hudbě. Počátkem osmdesátých let se Georgakarakos spojil s producentem a hudebníkem Billem Laswellem, který se později stal hlavním producentem většiny nahrávek této společnosti. Vydavatelství zaniklo v roce 1989, ale roku 2010 bylo obnoveno. Své nahrávky zde vydávali například James Chance, Mory Kanté, Modern Guy nebo Youssou N'Dour. == Externí odkazy == (anglicky) Oficiální web", "question": "Kdo založil Celluloid Records?", "answers": ["Jean Georgakarakos."]}
{"title": "Hendrik Antoon Lorentz", "context": "Hendrik Antoon Lorentz (* 18. července 1853 Arnhem, Holandsko - 4. února 1928 Haarlem, Holandsko) byl nizozemský fyzik a laureát Nobelovy ceny za fyziku z roku 1902. Tuto cenu obdržel spolu s Pieterem Zeemanem za výzkum vlivu magnetismu na záření. Narodil se 18. července 1853 v Arnhemu. Jeho otec Gerrit Frederik Lorentz (1822-1893) byl obchodník, matka se jmenovala Geertruida van Ginkel (1826-1861). V letech 1866-1869 navštěvoval nově zřízenou střední školu v Arnhemu, a zde v roce 1870 složil zkoušku z klasických jazyků, která byla v té době potřebná pro vstup na univerzitu. Vystudoval fyziku a matematiku na Univerzitě v Leidenu, kde byl silně ovlivněn učitelem astronomie Frederikem Kaiserem. Po získání bakalářského titulu se v roce 1872 vrátil do Arnhemu, kde učil na střední škole matematiku. Zároveň ale pokračoval ve studiích v Leidenu. Ve svých dvaadvaceti letech obhájil s velkým úspěchem disertační práci na téma Odraz a lom světla z hlediska Maxwellovy teorie(\"Over de theorie der terugkaatsing en breking van het licht\"). Na základě tohoto úspěchu mu zde byla zřízena nová katedra teoretické fyziky, kde od roku 1878 působil jako profesor. Jeho úvodní přednáška z 25. ledna 1878 se nazývala Molekulová teorie ve fyzice (\"De moleculaire theorien v de natuurkunde\"). V roce 1902 obdržel společně s P. Zeemanem Nobelovu cenu za fyziku za objev a vysvětlení Zeemanova jevu.", "question": "Kde zemřel Hendrik Antoon Lorentz?", "answers": ["Haarlem"]}
{"title": "Vix pervenit", "context": "Vix Pervenit (O lichvě a dalších nepoctivých ziscích) byla encyklika vyhlášená papežem Benediktem XIV. 1. listopadu 1745 adresovaná italským biskupům odsuzující přijímání úroků z půjčky a označujíc to za lichvu. Pro celou katolickou církev bez územního omezení byla encyklika znovuvydána 29. července 1836 papežem Řehořem XVI.. Encyklika zopakovala učení církve s poukazem na závěry Nicejského koncilu z roku 325 o nepřípustnusti úročení a Třetí lateránský koncil ohledně neposkytování svátostí lichvářům včetně zádušní mše. Postupem času se otázka vybírání úroků dostávala na okraj zájmu teologů ve prospěch obchodních věd. V polovině 19. století papež Pius VIII. souhlasil se zněním Napoleonského občanského zákoníku v různých zemích Evropy, který placení úroků umožňoval.", "question": "Kdy byla vyhlášena encyklika Vix Pervenit?", "answers": ["1. listopadu 1745"]}
{"title": "Ladislav Smoljak", "context": "Ladislav Smoljak (9. prosince 1931 Praha – 6. června 2010 Kladno) byl český filmový, televizní a divadelní režisér, scenárista a herec, čelní postava Divadla Járy Cimrmana. Původní profesí byl učitel a pracoval také jako redaktor. Od konce 60. let úzce spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem, se kterým psal divadelní hry o českém fiktivním géniovi Járovi Cimrmanovi a scénáře filmových komedií. Poté co v roce 1952 odmaturoval na gymnáziu a nebyl přijat ke studiu divadelní režie na DAMU, vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické. Stal se asistentem na Fakultě technické a jaderné fyziky Karlovy univerzity a byl i středoškolským učitelem na Gymnáziu v Brandýse nad Labem. V 60. letech se stal redaktorem Mladého světa, během působení v jeho redakci se podílel na založení čtenářské ankety Zlatý slavík. Později pracoval jako nakladatelský redaktor Mladé fronty, v 70. letech se stal scenáristou Filmového studia Barrandov. Společně se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem založili Divadlo Járy Cimrmana. Se Zdeňkem Svěrákem psali pro toto divadlo i \"jeho\" hry a společně se také autorsky a herecky podíleli na řadě úspěšných celovečerních filmů, z nichž některé Smoljak i režíroval. V počátcích jeho kariéry si ho lidé pletli se zpěvákem Petrem Spáleným. Smoljak doufal, že jednou nastane situace, kdy se budou lidé domnívat, že se setkali se Smoljakem a on to ve skutečnosti bude Petr Spálený. Jeho rodina z otcovy strany pocházela z Podkarpatské Rusi. Byl třikrát ženatý a rozvedený, měl 4 děti – Davida (* 8. února 1959), Filipa (* 17. října 1965), Kateřinu (* 27. května 1977) a Alžbětu (* 7. července 1979). Působil v divadle prakticky až do své smrti, zemřel na rakovinu dne 6. června 2010 v kladenské nemocnici. Vedle Divadla Járy Cimrmana byl činný také ve Studiu Láďa Ladislava Smoljaka (původně Studio Jára).. Pro toto uskupení napsal několik her (například Hymna aneb Urfidlovačka) Sledoval politickou scénu a často se k ní vyjadřoval. Před sametovou revolucí nacházeli diváci v jeho divadelních hrách politické paralely, které také přispěly k jejich popularitě, ačkoliv se vyhýbal prvoplánové politické satiře. To se odrazilo také v přístupu vládnoucího režimu k Divadlu Járy Cimrmana, které se muselo často stěhovat.", "question": "Ve kterém městě zemřel Ladislav Smoljak?", "answers": ["Kladno"]}
{"title": "Kurt Cobain", "context": "Kurt Donald Cobain (20. února 1967 – 5. dubna 1994) byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel grungeové skupiny Nirvana. Hudební magazín Rolling Stone jej v osobním žebříčku hudebního redaktora Davida Frickeho označil v roce 2003 za 12. nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2011 se v obecném žebříčku času umístil na 73. příčce. Kurt Cobain se narodil 20. února 1967 v malém americkém městečku Aberdeen ležícím 140 km jihozápadně od Seattlu. Jeho matka Wendy pracovala jako servírka, otec Donald byl automechanik. Z počátku bydleli v Hoquiamu, ale když bylo Kurtovi 6 měsíců, přestěhovali se do Aberdeenu, kde později vznikla jeho skupina Nirvana. Kurtův otec si tam našel práci v místní drtičce odpadu, zatímco matka se starala o domácnost. Kurt byl už od dětství hodně hubený kvůli léku Ritalin, jejž bral proti hyperaktivitě. Kurt také trpěl BAP. V Kurtových devíti letech se Cobainovi rozvedli, poněvadž jeho otec byl často mimo domov kvůli své profesi trenéra a rozhodčího v amatérském baseballu. Kurta to velmi poznamenalo, míval deprese a uzavřel se do sebe. Následkem toho začal kouřit marihuanu a začal rodiče, zejména otce, nenávidět.", "question": "V jaké kapele byl Kurt Cobain hlavní zpěvák?", "answers": ["Nirvana"]}
{"title": "Henri Becquerel", "context": "Antoine Henri Becquerel (15. prosince 1852, Paříž - 25. srpna 1908, Le Croisic) byl francouzský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1903 za objev přirozené radioaktivity. Henri Becquerel se narodil v budově pařížského Muzea přírodních dějin (Muséum national d'histoire naturelle), kde byl profesorem jeho otec, fyzik Edmond Becquerel, i jeho děd, Antoine-César Becquerel. Studoval v lyceu Ludvíka Velikého (Lycée Louis-le-Grand), kde ho mj. vyučoval matematice Gaston Darboux. V roce 1872 vstoupil na Polytechnickou školu (École Polytechnique) a o dva roky později započal studium na inženýrské Škole mostů a silnic (École Nationale des Ponts et Chaussées). V roce 1874 se také oženil s Lucií Jaminovou, dcerou profesora na Polytechnické škole Julese Jamina. V roce 1878 se jim narodil syn Jean. V roce 1877 obdržel inženýrský diplom; poté nastoupil vědeckou dráhu. Začal se zabývat optikou, mj. zkoumal polarizaci světla. Studoval také infračervené spektrum par kovů a absorpci světla v krystalech. V roce 1888 získal doktorský titul. Následujícího roku byl zvolen do francouzské Akademie věd, stejně jako předtím jeho otec i děd. V roce 1890 se znovu oženil s Louise Désirée Lorieux. Po smrti otce v roce 1892 pokračoval v jeho práci a v roce 1895 se stal profesorem na Polytechnické škole. V roce 1896 při zkoumání fluorescence uranových solí objevil přirozenou radioaktivitu. Za tento objev mu byla v roce 1903 udělena Nobelova cena za fyziku. V roce 1908, v roce své smrti, byl Becquerel zvolen stálým tajemníkem Académie des Sciences. Henri Becquerel zemřel předčasně ve věku 56 let. Později po něm byla pojmenována jednotka radioaktivity becquerel, kráter na Měsíci (nachází se na severní polokouli) a kráter na Marsu. Získaná ocenění: Rumfordova Medaile (1900) Helmholtz Medal (1901) Nobelova cena za fyziku (1903) Barnard Medal (1905) Na začátku své práce se Becquerel zabýval optickými vlastnostmi látek.", "question": "Kdy zemřel Antoine Henri Becquerel?", "answers": ["25. srpna 1908"]}
{"title": "Jan Halama", "context": "== Hráčská kariéra == Svoji fotbalovou kariéru začal v šesti letech v rodném Jablonci. Ze začátku hrál v útoku, později v záloze a v dorostu se z něj postupem času stal stoper i pro svou vyspělou postavu. V FK Jablonec působil až do roku 2003, než si ho vyhlédla pražská Sparta. Zde s ročníkem 1987 získal mistrovský dorostenecký titul. V roce 2006 přestoupil do FK Marila Příbram, kde si pod trenérem Tobiášem ve svých osmnácti letech odbyl svůj prvoligový debut na hřišti Zlína a na jaře 2007 se stal členem základní sestavy, když po boku zkušeného Tomáše Hunala odehrál v celé sezóně 15 utkání. Příbram však v téže sezóně sestoupila z nejvyšší soutěže a Halama přestoupil do FC Viktoria Plzeň, jejímž hráčem byl následující čtyři roky. Pod trenérem Levým se z něho od 8. kola sezóny 2007/08 stal jeden ze stálých členů základní sestavy. V následující sezóně pod trenérem Šilhavým se do sestavy neprosazoval. Více příležitostí mu dal trenér Pavel Vrba, přesto v září 2009 odešel na hostování do FK Bohemians Praha, kde odehrál podzimní část Gambrinus ligy. Po zimní přípravě v Plzni byl na testech v FC Nitra, kde se zranil, a těsně před koncem přestupního období si jej vybral nováček slovenské Corgoň ligy FK Senica. V sezóně 2010/11 hostoval v FC Vysočina Jihlava. V létě 2011 přestoupil z Plzně do SK Dynamo České Budějovice, hned na prvním tréninku se nepříjemně zranil a neabsolvoval letní přípravu, v září nastoupil k jednomu prvoligovému utkání, vzápětí však odešel hostovat znovu do druholigové Jihlavy, s níž vybojoval postup do Gambrinus ligy. V létě 2012 se vrátil do Budějovic. Dne 11. září 2013 byl zatčen Policií České republiky kvůli jeho údajnému podílu na ovlivňování zápasů. == Rodina == Jeho otec Milan Halama a bratr Michal Halama také hráli fotbal na ligové úrovni v FK Jablonec. Strýc Václav Halama byl fotbalistou, trenérem a managerem. == Reprezentace == Od svých patnácti let postupně povoláván do všech mládežnických výběrů (U16-U20). Bývalý člen širšího kádru reprezentace U-21. == Reference == == Externí odkazy == Profil hráče na iDNES.cz", "question": "Kdo byl Strýc Václava Halamy?", "answers": ["fotbalistou, trenérem a managerem"]}
{"title": "Zdeněk Král", "context": "Carmina burana 2 - O lidské duši (dětský sbor, sóla, komorní orchestr, big-beatová kapela) Ave verum corpus (soprán, smyčcový kvartet, kontrabas, klavír) Kde domov náš? (klavírní trio) Kvartet (smyčcový kvartet) Otáčím se (smyčcový kvartet) Nekonečné příběhy (smyčcový kvartet, klavír) Oratorium Vánoční zázrak muzikál Orfeus Superstar Shakespearovské variace Výběr z CD KK Band: Šoulet KK Band: Ve čtvrtek na jaře Minach: Balada pro Bardotku Minach: Zimomriavky NAHA Možnosti/Possibilities You... Zodiac Expectation Missa brevis Andrea Buršová, Zdeněk Král, Indigo Quartet: Nůž na ticho Ivana Odehnalová: Fantigo Zadržitelný vzestup Artura Uie Zdeněk Král, Jiří Jelínek: Konžert Zdeněk Král, Jiří Jelínek: Anežka chce tančit Zdeněk Král, Indigo Quartet: Out of Blue/s/ Inspektor Kluzó: Dáma a pes Kennedyho děti Zdeněk Král, Mario Buzzi: Komediograf Carmina burana 2 - O lidské duši Knihy a zpěvníky Písničky pro děti Písničky o zvířátkách Zdeněk Král, Yvetta Voráčová: Hýbánky Nejkrásnější písničky Zdeněk Král, Miroslava Palečková: Žvaní žabák u louže Tati, ty mě přivedeš do hrobu Písničky pro malé zpěváčky Drakouni Zpěvník s omalovánkami Výběr scénické hudby Slavná Nemesis (rež. David Jařab) Komediograf (rež. Luboš Balák) Deník Anne Frankové (rež. Zoja Mikotová) Největší z Pierotů (rež. Zoja Mikotová) Edison! (rež. Hana Mikolášková) Vertigo (rež. Alexandr Minajev) Idiot (rež. Alexandr MInajev) Revizor (rež. Alexandr MInajev) Jednou budem dál (režie Petr Michálek) Tvrz (rež. Luboš Balák)", "question": "Kdo je držitelem ceny Classic Prague Awards za nejlepší skladbu vážné hudby za rok 2019?", "answers": ["Zdeněk Král"]}
{"title": "Složené číslo", "context": "Složené číslo je přirozené číslo, které má alespoň 3 různé dělitele (tzn. alespoň jednoho dalšího dělitele kromě jedné a sebe sama). Každé složené číslo lze napsat jako součin dvou menších čísel. Číslo 1 není ani prvočíslo ani číslo složené, protože má jediného dělitele, samo sebe. Číslo 7 je prvočíslo, neboť má pouze dva dělitele, jedničku a samo sebe. Číslo 21 je číslo složené, neboť má čtyři dělitele: jedničku, trojku, sedmičku a samo sebe. Lze jej napsat jako součin dvou menších čísel: 21 = 3 · 7.Každé přirozené číslo větší než jedna je buď prvočíslem, nebo číslem složeným. Každé složené číslo lze zapsat jako součin prvočísel – tzv. kanonický rozklad čísla na prvočinitele. Pokud nebereme v úvahu pořadí prvočísel ve výrazu, je tento zápis jednoznačný. Tento fakt se označuje jako základní věta aritmetiky. == Vlastnosti == Nejmenším složeným číslem je číslo čtyři. n je dělitelem (n − 1)! pro libovolné složené číslo n > 4 (viz Wilsonova věta).", "question": "Jaká čísla lze zapsat jako součin dvou menších čísel?", "answers": ["složené"]}
{"title": "Pestrý týden", "context": "Díky němu se prosadili špičkoví fotoreportéři 30. let jako Karel Hájek, Václav Jírů nebo Ladislav Sitenský. Týdeník Pestrý týden vydávaly a tiskly Grafické závody Václav Neubert a synové, které měly sídlo na pražském Smíchově. V průběhu necelých dvaceti let existence Pestrého týdne vyšlo 963 běžných čísel. Vznik časopisu Pestrý týden inicioval Karel Neubert, který ho řídil až do jeho zániku v roce 1945. Redakční kruh v prvních letech tvořili: novinářka Milena Jesenská, grafik Vratislav Hugo Brunner, malíř, básník a zakládající člen Devětsilu Adolf Hoffmeister a vydavatel Karel Neubert. Tato skupina redaktorů usilovala o vytvoření intelektuálního magazínu. Koncem dvacátých let tuto redakci střídá skupina okolo Jaromíra Johna, která přinesla přeměnu Pestrého týdne z elitní revue na obrazový celorodinný týdeník pro střední vrstvy. Díky tomuto novému zaměření se Pestrý týden v krátké době stal periodikem tištěným ve statisícovém nákladu. Dokázal se natrvalo prosadit ve značné konkurenci prvorepublikových periodik (např. Pražský ilustrovaný zpravodaj, Letem světem, Světozor, Ahoj, Star, Světový zdroj zábavy, Eva, Hvězda československých paní a dívek či List paní a dívek). Vrcholným obdobím Pestrého týdne byly ročníky 1938–1939. Tehdy se Pestrý týden kvalitativně postavil na úroveň světových obrazových týdeníků své doby. Ve vypjaté atmosféře, kdy dějiny převracely svět naruby, otiskoval tento časopis snímky naprosté špičky reportážních fotografů z českých zemí, a to v míře v konkurenčních listech nevídané. Od roku 1940 se Pestrý týden stává oficiálním listem Radosti ze života – odnože jediného společensko-politického hnutí v protektorátu – Národního souručenství (organizaci Radost ze života). Protektorátní období je pro časopis časem pozvolného kvalitativního úpadku. Postupně se Pestrý týden rozchází s pojmem zpravodajský list a až na výjimku z Německa dodávaných – ideologicky překroucených – aktualit píše o tématech časově neurčitých. Na druhou stranu díky svému vydavateli a šéfredaktorovi Karlu Neubertovi nepropagoval nacistickou ideologii více, než byl úřady nucen.", "question": "Jak se jmenoval ilustrovaný časopis, který vycházel v období první a druhé československé republiky a během Protektorátu Čechy a Morava?", "answers": ["Pestrý týden"]}
{"title": "Dynastie Ming", "context": "Bez relativně široké shody dvorských hodnostářů nebylo možno rozhodnout o žádné zásadní otázce.Jelikož po zrušení ústředního sekretariátu neexistovala funkce odpovídající předsedovi vlády a Chung-wu její obnovení výslovně zakázal, stál nad ministry, kontrolními a vojenskými úřady pouze císař. Hladký chod vlády byl proto závislý na jeho aktivní účasti. Úlohy koordinátora na vrcholu administrativního aparátu, který slaďuje resortní zájmy, se ujali panovníkovi tajemníci, velkých sekretářů, případně vysoce postavení eunuchové, obklopující panovníka a každodenně s ním konzultující projednávané otázky. Faktická moc císařových sekretářů anebo eunuchů, však byla závislá na potvrzení jejich rozhodnutí panovníkem; sami o sobě neměli ani ti, ani oni, právo vydávat příkazy ministrům. Mingští císaři sídlili zprvu v Zakázaném městě, komplexu paláců a budov vybudovaném v Nankingu, hlavním městě země. Císař Jung-le rozhodl o přenesení hlavního města do Pekingu, zdejší Zakázané město o rozloze 72 ha bylo postaveno do roku 1420, kdy se do něj přestěhoval panovník s celým dvorem. === Nástupnictví === Ču Piao, nejstarší syn zakladatele dynastie Chung-wua, zemřel ještě před smrtí otce, proto Chung-wu za svého nástupce určil nejstaršího žijícího Ču Piaova syna Ču Jün-wena (císaře Ťien-wena). Nová vláda v čele s mladým císařem nastoupila roku 1398 a neprodleně začala rázně zasahovat vůči císařovým strýcům, což už roku 1399 vyvolalo povstání nejsilnějšího z nich – Ču Tiho. V občanské válce, kterou nazval kampaň ťing-nan, kampaň za odstranění nepořádků, Ču Ti zvítězil a roku 1402 jeho vojska dobyla hlavní město Nanking.", "question": "Ve kterém měste byla vyhlásená vláda dynastie Ming?", "answers": ["Nankingu"]}
{"title": "Kanada", "context": "Federální vláda může iniciovat národní programy a politiku v jednotlivých provinciích (např. Canada Health Act), ale provincie mohou rozhodnout, že se nebudou na této politice podílet (byť se tak často neděje). O více méně vyrovnanou úroveň služeb v jednotlivých provinciích se starají tzv. vyrovnávací platby řízené Federální vládou, které přesouvají finanční prostředky od bohatších provincií do rozpočtů provincií chudších. Všechny provincie i teritoria mají jednokomorový volený zákonodárný orgán, v jehož čele stojí premiér, vybíraný stejně jako první ministr Kanady. Zároveň má každá provincie viceguvernéra (Lieutenant-Governor), který reprezentuje Korunu a je analogií generálního guvernéra na federální úrovni. U teritorií je obdobou viceguvernéra korunní komisař. Související informace naleznete také v článku Ekonomika Kanady. Kanada je jedním z nejbohatších států světa s vysokými příjmy na jednoho obyvatele. Životní úroveň v zemi je tak velmi vysoká. Jedná se o člena OECD a skupiny G8. Její ekonomika je tržní a ač více regulovaná než v sousedních Spojených státech, méně regulovaná než ve většině evropských států. Tradičně má nižší hrubý domácí produkt na obyvatele než její jižní soused (bohatství je však rozděleno rovnoměrněji), také však vyšší než velké rozvinuté západoevropské ekonomiky. V minulém desetiletí její ekonomika celkově rychle rostla a země si zachovala nízkou nezaměstnanost. V roce 2006 byla nezaměstnanost 6,3 % což je nejlepší výsledek za posledních 30 let. Nejvyšších hodnot naopak dosahuje na Newfoundlandu a Labradoru a to okolo 14,5 %. V minulém století růst výroby, těžby a služeb přeměnil ekonomiku ze zemědělsky zaměřeného státu na především urbanizovaný průmyslový stát. Stejně jako v ostatních zemích rozvinutého světa v kanadské ekonomice dominuje sektor služeb, jež zaměstnává tři čtvrtiny Kanaďanů. Mezi rozvinutými zeměmi je však Kanada neobvyklá v míře důležitosti primárního sektoru v čele s těžbou dřeva a ropy. Jedná se o jeden z nemnoha rozvinutých států světa, jež energii vyváží. Má velmi velké zásoby zemního plynu při východním pobřeží a velké zásoby ropy a plynu v Albertě a částečně i v Britské Kolumbii a v Saskatchewanu.", "question": "Která země má jako státní symbol javorový list?", "answers": ["Kanada"]}
{"title": "Slon", "context": "Slon je souhrnný český název pro dva rody chobotnatců - Loxodonta a Elephas. Slon je největší žijící suchozemský savec. Při narození váží okolo 100 kg. Samice slona je březí 20 až 22 měsíců, což je nejdelší doba březosti u suchozemského zvířete. Slon se dožívá 60 až 70 let. Největšího slona zastřelili v Angole v roce 1974, vážil 12 000 kilogramů. Rody s českým názvem slon obsahují tři žijící druhy, které patří do dvou rodů - Loxodonta (slon africký a pralesní) a Elephas (slon indický). Velmi blízkým příbuzným byl i vyhynulý mamut (Mammuthus). Slon je charakteristický svým chobotem, což je kombinace nosu a horního rtu, který používá pro získání potravy, která je příliš vysoko. Slon je také schopen jím zvednout náklad o hmotnosti až 1 tuny. V horku si často chobotem na sebe házejí písek, prach či vodu. Sloni mají také kly. Tyto velké zuby jim vyčnívají z tlamy. Sloní kly jsou jedním z hlavních důvodů jejich lovu. Obchod s nimi je zakázán v mnoha státech. Sloni jsou býložraví a tráví denně až 16 hodin konzumací rostlinné potravy. 50 % potravy tvoří trávy. Zbytek je listí, kořínky, ovoce, semínka či květiny. Dospělý slon dokáže sežrat 100 až 320 kg potravy za den. Trávicí ústrojí slona je schopno zpracovat pouze 40 % celkového zkonzumovaného množství, zbytek projde nestráven zažívacím traktem. Slon se vyvinul nejprve z jemu podobného předka mastodonta, poté v mamuta a nakonec do podoby, jakou známe dnes. Za tu dobu se přizpůsobil jídlu v Africe a Indii, kdežto jeho předci žili na Sibiři a v Severní Americe a Evropě. Lov slonů, ať již legální nebo ilegální, má neočekávané důsledky v anatomii slonů. Afričtí lovci slonů zabíjí slony s velkými kly, což dává šanci přežít a dál se rozmnožovat slonům s malými kly nebo bez klů. Díky propagaci genu, který způsobuje, že slon nemá kly, je nyní v některých populacích až 30 % slonů bez klů (ačkoli v roce 1930 to bylo jen 1 %). Nepřítomnost klů, kdysi velmi ojedinělá genetická anomálie, se nyní stává velmi rozšířeným dědičným rysem. Je nepravděpodobné, ale možné, že soustavným lovem slonů s kly a prosazováním slonů bez klů nakonec kly u afrických slonů zcela zmizí, což by mohlo mít dramatický dopad jak na slony, tak na jejich okolí. Sloni své kly používají k \"orání\" země při hledání minerálů, průchodu hustou vegetací či při boji mezi samci.", "question": "Co je to chobot u slona?", "answers": ["kombinace nosu a horního rtu"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Vše nakonec dopadlo tak, že Rakousko získalo Parmu a Piacenzu a naopak ztratilo Neapol a Sicílii. František Štěpán ztratil Lotrinsko. Díky ztrátě Lotrinska a uznání pragmatické sankce Francií již nic nestálo v cestě svatbě Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Navíc, jak udává literatura, byla Marie Terezie do svého budoucího manžela zamilovaná, takže ani odpor z její strany se neočekával. František Štěpán požádal Marii Terezii o ruku dne 31. ledna 1736, tentýž den byli ale od sebe odloučeni, Marie Terezie zůstala ve Vídni a František Štěpán se přesunul do Bratislavy, jak to vyžadovala etiketa. Svatba byla naplánována na 12. února 1736 v Augustiniánském kostele ve Vídni. Svatbu prováděl papežský nuncius Domenico Passionei. Oba své ano řekli latinsky. Celá svatba a svatební veselení bylo ukončeno posledním dnem masopustu – 14. února 1736. Na líbánky odjeli do Mariazell, kde si nechali požehnat velkou rodinu, což se jim také povedlo - Marie Terezie porodila 16 dětí. 7. června 1740 zemřela nejstarší dcera Marie Alžběta, navíc v té době, žádný ze tří potomků nebyl syn. Po smrti svého otce dne 20. října 1740 se Marie Terezie stala panovnicí nad habsburskými zeměmi, rakouskou arcivévodkyní, vévodkyní lotrinskou a vévodkyní toskánskou. Ostatní tituly (včetně královny české a markraběnky moravské) si musela postupem času nechat nejprve potvrdit, takových titulů bylo celkem 20 včetně císařovny-manželky, který také neskýtal mnoho panovnických jistot. Problémy na začátku své vlády měla nejen s okolními zeměmi, na něž si činila nárok, ale i uvnitř Rakouska, kde v některých oblastech nepovažovali za dobré, aby jim vládla žena. Během následujícího měsíce se situace v Rakousku uklidnila a Marie Terezie, která v té době byla v pátém měsíci těhotenství, se mohla věnovat dalším záležitostem. Dalším naléhavým problémem byl fakt, že Karel VI. nezasvětil svou dceru do \"věcí státních\" a ona tak musela převzít celou vládu po svém otci, ačkoliv neměla znalosti místních poměrů. Podrobnější informace naleznete v článku Války o rakouské dědictví.", "question": "Kolik dětí porodila Marie Terezie?", "answers": ["16"]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Rumunsko (rumunsky România) je stát ležící z větší části na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře. Rumunsko je jednou ze zemí bývalého východního bloku. V současnosti je členem Evropské unie a Severoatlantické aliance. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Rumunska. Původní obyvatelé Dákové byli poraženi v roce 106 Římany, území si však i poté ponechalo značnou míru samostatnosti. Ve středověku bylo Rumunsko rozděleno do tří knížectví. První dvě, Valašsko a Moldávie, byla od 16. století závislá na Osmanské říši, Sedmihradsko bylo zprvu součástí Uher, v 16. století mělo na Osmanské říši větší míru nezávislosti, roku 1699 pak bylo znovu připojeno k Uhrám. Valašsko a Moldávie získaly roku 1829 autonomii, v roce 1858 se sjednotily a položily tak základ samostatnému Rumunsku, které vzniklo roku 1878.[zdroj? ] Od roku 1881 bylo Rumunsko královstvím. Roku 1916 vstoupilo Rumunsko do první světové války na straně Dohody. Po první světové válce se Rumunsko rozšířilo o Sedmihradsko, Bukovinu a Besarábii, čímž vzniklo tzv. Velké Rumunsko. Po anexi Besarábie byla uzavřena obranná aliance s Polskem proti Rusům. Maďaři s tímto rozdělením samozřejmě nesouhlasili a pokoušeli se své ztracené země dobýt zpět. Rumunské ozbrojené síly však vedly tuhý odpor, který posléze přerostl v rázný útok a maďarské síly byly rychle zahnány hluboko do vnitrozemí dnešního Maďarska. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí Malé dohody. Úzce spolupracovalo s Československem a Jugoslávií proti nárůstu maďarského vlivu. S oběma zeměmi však mělo jen krátkou hranici v odlehlých oblastech a proto užší spolupráce byla jen stěží možná. Navíc vzhledem k rozmělňování integrity obou spojeneckých států ke konci 30. let zůstalo později Rumunsko opuštěno a Budapešti se přece jen podařilo zajistit si úpravy hranic na úkor karpatské země. Ve druhé světové válce Rumunsko bojovalo po boku Třetí říše. Rumuni přišli za druhé vídeňské arbitráže o severní Sedmihradsko, které bylo přiděleno expandujícímu Maďarsku. Roku 1940 okupoval Sovětský svaz Severní Bukovinu a Besarábii. V zemi měl v tehdejší době největší vliv maršál Ion Antonescu. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 získali Rumuni území zpět. Po válce byla Rumunsku opět odňata Besarábie a připojena k Sovětskému svazu. V roce 1947 byl král nucen abdikovat a odejít ze země.", "question": "Do kterého moře se vlévá Dunaj?", "answers": ["Černého moře"]}
{"title": "Soprán", "context": "Sopránové party jsou nejčastěji zpívány ženami nebo dětmi, v dřívějších dobách také kastráty. Mužský hlas může zpívat soprán pouze falzetem. Rozsah sopránu je přibližně malé a - c3, v některých áriích se objevují i tóny vyšší, např. v Mozartově opeře Kouzelná flétna zpívá Královna noci v árii Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen až tón f3. V průběhu 19. století se ustálilo několik typů sopránů: lyrický soprán (např. Rusalka: Rusalka, Čarostřelec: Agáta) – sladký, půvabný hlas podobný subretnímu sopránu, ale více procítěný dramatický soprán (Tristan a. Isolda: Isolda, Andrea Chénier: Maddalena - Umberto Giordano) – plný a emotivní hlas koloraturní soprán (Lucia di Lammermoor: Lucia, Rigoletto: Gilda) – lehký hlas, velice pohyblivý zvláště ve vysokých polohách. subretní soprán (Čarostřelec: Anička) – sladký, lehký hlas, používá se zejména v komediích nebo operetách Obrázky, zvuky či videa k tématu soprán ve Wikimedia Commons [1] Soprán, ukázka - Edita Gruberová - Rigoletto: \"Caro nome\" (Giuseppe Verdi)", "question": "Ve které opeře zpívá Královna noci tón f3?", "answers": ["Kouzelná flétna"]}
{"title": "John J", "context": "John J. Collins John J. Collins Narození 2. února 1946 (75 let)Irsko nebo Hrabství Tipperary Alma mater University College DublinHarvardova univerzita Povolání editor a vysokoškolský učitel Zaměstnavatelé Yale Divinity SchoolChicagská univerzitaHarvardova univerzitaUniversity of Notre Dame Ocenění Burkitt Medal (2019) Nábož. vyznání katolická církev Manžel(ka) Adela Yarbro Collins Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. John J. Collins (* 1946) je starozákonní vědec a biblista původem z Irska. Působí na Yaleově univerzitě jako profesor starozákonní kritiky a interpretace. Ve své vědecké práci se věnuje zejména apokryfní literatuře období druhého chrámu. Je ženat s teoložkou Adelou Yarbro Collins. Externí odkazy John J. Collins na stránkách Yale Divinity School Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: jo2007376774 | GND: 132518732 | ISNI: 0000 0001 2103 7206 | LCCN: n80045215 | VIAF: 108264912 | WorldcatID: lccn-n80045215 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství | Bible | Spojené státy americké | Irsko | Lidé", "question": "Je John J. Collins novozákonním vědcem?", "answers": ["John J. Collins (* 1946) je starozákonní vědec a biblista původem z Irska."]}
{"title": "Puchratka kadeřavá", "context": "Puchratka kadeřavá Puchratka kadeřavá Vědecká klasifikace Říše rostliny (Plantae) Podříše nižší rostliny (Thallobionta) Oddělení ruduchy (Rhodophyta) Třída Florideophycidae Řád Gigartinales Čeleď Gigartinaceae Rod ChondrusStack. Binomické jméno Chondrus crispus Některá data mohou pocházet z datové položky. Puchratka kadeřavá (Chondrus crispus), též irský mech, se řadí mezi mořské červené řasy. Barva se pohybuje od fialové po velmi světlou až skoro průsvitnou. Popis Irský mech je poměrně drobná mořská řasa, dorůstá jen asi 20 cm. Vyrůstá ze základny uchycené na mořském dně a její stélka se několikrát větví. Odnože se mohou značně lišit tloušťkou (2–15 mm) i barvou (tmavě zelená, tmavě červená, fialová, hnědá, nažloutlá či bílá). Usušená řasa je vždy nažloutlá a průsvitná. Rozšíření Irský mech je hojně rozšířen po celém pobřeží Irska a dalších evropských zemí, např. Islandu, Faerských ostrovů[1], západního Baltu až ke Španělsku. Dále se vyskytuje na východním pobřeží Kanady[2] a nepotvrzené nálezy pochází i z Kalifornie a Japonska. Červený pigment umožňuje irskému mechu lépe zachytit modrozelené světlo, tedy to světlo, které proniká do větších hloubek (200 m pod hladinu a hlouběji), proto se v této hloubce mech hojně vyskytuje.[3] Využití Puchratka kadeřavá se nejčastěji využívá jako zdroj karagenanu, což je látka podobná agaru. Želatinový extrakt se používá jako doplněk stravy, jako součást želé, na zahuštění a stabilizaci potravinových výrobků (šlehačka, zmrzlina, masné výrobky)[4][5] či jako emulgátor v textilním a farmaceutickém průmyslu. V Evropě se v potravinářství označuje jako E407. V Irsku a některých částech Skotska se řasa uvaří v mléce, přecedí, osladí cukrem a ochutí vanilkou, skořicí, whiskey, nebo brandy.[6] Výsledný produkt je želatinová hmota podobná např. dezertu Panna cotta. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chondrus crispus na anglické Wikipedii. ↑ F. Börgesen. Botany of the Faröes based upon Danish investigations Part II (Copenhagen Reprint 1970). [s.l.]: [s.n.], 1903. ISBN 978-90-6105-011-7. Kapitola Marine Algae of the Faröes, s. 35. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ \"Taylor 72\">W. R. Taylor.", "question": "Jakou barvu má puchratka kadeřavá?", "answers": ["od fialové po velmi světlou až skoro průsvitnou"]}
{"title": "Tautologie", "context": "Tautologie (z řeckého τ, tautologia, výpověď o témže) je v logice vždy pravdivý složený výrok. Je pravdivý vždy, bez ohledu na pravdivostní hodnotu jednotlivých částí takového výroku. Příkladem tautologie je výrok: \"Buď bude zítra pršet, nebo zítra pršet nebude.\" Tautologií jsou především některé definice, jako například \"Kampanologie je věda, která se zabývá vznikem, vývojem, výzdobou, funkcí a akustikou zvonů.\". Tento výrok neříká vlastně nic jiného, než že A = A. Jiným případem jsou nepravé tautologie, výroky, které jsou samy o sobě tautologické, ale v souvislosti s kontextem získávají konkrétní význam. Například: Výrok \"Až to bude, tak to bude.\" ve skutečnosti zhruba znamená: \"Nedá se to urychlit, musíš počkat.\" Výrok \"Děti jsou děti.\" získá svůj. význam v dialogu: \"Vysvětloval jsem mu, že nesmí sám přecházet silnici, ale vůbec mě neposlouchá.\" - \"To víš, děti jsou děti.\" Mluvčí tím má namysli, že neposlušnost je pro děti charakteristická, a tudíž vyplývající ze samotného označení. Sem patří i výroky \"doma je doma\", \"udělal jsem, co jsem udělal\" nebo výroky ve formě \"A není neA\", například \"mír není válka\" či \"co je černé, není bílé\". Tautologie je také nadbytečné zdvojení téhož významu různými slovy nebo částmi slova, označované též pojmem pleonasmus nebo perisologie. Sem mohou patřit např. výrazy \"vždy a navěky\", \"zcela a úplně\", \"třídílná trilogie\", \"nejoptimálnější\" apod. Taková tautologie může být buď stylistickou chybou, nebo výrazovým prostředkem, který má umocnit některou z vlastností daného předmětu. Kupříkladu slovo \"dárek\" v sobě zahrnuje představu svobodného rozhodnutí dát někomu něco zdarma. Avšak spojení \"zdarma daný dárek\" chce odlišit takový dárek od různých bonusů, které jsou sice také označeny \"zdarma\", ale zákazník si je přitom zaplatí. Opakem tautologie v logice je kontradikce, v lingvistickém smyslu oxymóron. Pleonasmus Oxymoron Spor (logika) MACHOVÁ, Svatava; ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantická & pragmatická lingvistika. Praha : Univerzita Karlova, 2001. ISBN 80-7290-061-7. S. 45-47. Slovníkové heslo tautologie ve Wikislovníku", "question": "Co je opakem tautologie v lingvistickém smyslu?", "answers": ["oxymóron"]}
{"title": "Downův syndrom", "context": "Downův syndrom je geneticky podmíněné onemocnění způsobené poruchou 21. chromozomu. Obvykle je přítomna nadbytečná kopie jednoho chromozomu (tzv. trisomie 21), nemocný má tedy 47 chromozomů (22 párů a 1 trojici). Molekulární podstata ale může být i translokace (připojení) chromozomu 21 na jiný chromozom. I takový nemocný má fakticky tři kopie chromozomu 21, ale jen 46 samostatných chromozomů. Downův syndrom má tři různé formy změn v chromozomech. Nondisjunkce (prostá trisomie) představuje nejběžnější formu, vyskytuje se u 93 % postižených. V jádře všech buněk nemocného jsou přítomny tři samostatné kopie chromozomu 21. Tato forma není jednoduše dědičná, protože u postižených vznikají gamety s normálním počtem chromozomů. Translokace představuje dědičnou formu, přítomna je zhruba u čtyř procent nemocných; ovšem ne u všech jde o zděděnou poruchu. Translokační forma může vzniknout v důsledku toho, že chromozom 21 má centromeru periferně (tzv. akrocentrický chromozom) a tak mohou dva chromozomy 21 fúzovat a dále se chovat jako jeden chromozom. Vedle fúzního chromozomu 21-21 může dojít i k fúzi s jinými akrocentrickými chromozomy, např. 14 nebo 14. Translokace může být balancovaná, to znamená, že postižený má v karyotypu pouze 45 chromozomů, nicméně jeho chromozom 21 je zdvojený. Takový člověk je pak fenotypově zdravý, netrpí Downovým syndromem. Všechny jeho gamety ale obsahují dvojitou genovou dávku chromozomu 21 a tedy všichni potomci takového člověka budou mít Downův syndrom. Mozaika je mírnější forma, postihuje přibližně 3 % nemocných. Mozaika znamená, že trizomické jsou pouze některé buňky. Tíže projevů pak závisí především na podílu postižených buněk. Jedná se o poměrně časté onemocnění, vyskytuje se u jednoho narozeného dítěte ze 700–800, v České republice je to jedno z 1500 živě narozených dětí. Jeho vznik ovlivňuje stáří matky – pokud je matka starší 45 let, činí pravděpodobnost jeho vzniku 1:40.", "question": "Trisomie kolikátého chromozomu vyvolá Downův syndrom?", "answers": ["21."]}
{"title": "IGBT", "context": "IGBT IGBT 3300V 1200A Mitsubishi Bipolární tranzistor s izolovaným hradlem (Anglicky Insulated Gate Bipolar Transistor IGBT) je druh tranzistorů, který je zkonstruován pro velký rozsah spínaných výkonů (od zlomků W až po desítky MW)[zdroj? ] a vysokou pulzní frekvenci. IGBT je integrovaná kombinace unipolární a bipolární součástky. Čip tranzistoru má hradlo izolované tenkou oxidovou vrstvou stejně, jako výkonový MOSFET. Na kolektorové straně je vytvořen PN přechod, který injektuje minoritní nosiče do kanálu, když je IGBT sepnut. To výrazně snižuje úbytek napětí a tím i ztrátový výkon v sepnutém stavu. Vývoj Do 80. let 20. století bylo poměrně těžké spínat krátké vysokovýkonové impulsy řádově v desítkách MW, protože např. bipolární tranzistory a hlavně tyristory byly sice výkonné, ale jejich spínání a vypínání bylo pomalé, zatímco NMOS měly omezené závěrné napětí. Proto byly vytvořeny IGBT tranzistory, které byly ze začátku nespolehlivé a velmi drahé. Postupem času se jejich spolehlivost podstatně zlepšila a cena klesla. Použití Různé měniče statických i mobilních zdrojů napájení elektrických pohonů: střídače DC/AC, usměrňovače AC/DC, pulsní měniče, např.: do elektrických lokomotiv a jednotek, do trolejbusů a tramvají Výhody nízké ztráty v zapnutém stavu nízký budící výkon větší rozsah pracovních napětí a proudu než tranzistory MOSFET Nevýhody nižší spínací frekvence než tranzistory MOSFET Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 4273802-7", "question": "Jaká zkratka se používá pro skupinu Bipolárních tranzistorů s izolovaným hradlem?", "answers": ["IGBT"]}
{"title": "Aristotelés", "context": "\"první filosofii\" čili metafyzice, která pojednává o jsoucnech a bytí, se Aristotelés snaží překonat Parmenidovo ostré rozlišení \"jsoucího\" a \"nejsoucího\", které v důsledku vylučovalo každý vznik, změnu a zánik. Používá k tomu rozlišení mezi možností (dynamis, potentia) a uskutečněním (energeia, actus): vznikající věc už musela být možná, a tedy přechází z možnosti k uskutečnění. Každá změna ovšem musí mít svoji příčinu. Aristotelés rozlišuje následující příčiny látková (hyletiké, materialis), tj. materiál či látka, tvarová (eidetiké, formalis), tj. představa či tvar, účinná (hothen hé arché, efficiens), tj. ten, kdo ji působí, a účelová (hú heneka, finalis). Tak když se staví dům, musel se o to \"přičinit\" jak stavební materiál, tak představa domu, stavitel a konečně účel: někdo chce bydlet. Pokud by některá z nich chyběla, nemohlo by se stavět. Na tomto příkladě je vidět, že Aristotelova představa o jsoucím se od novověké filosofie a vědy liší především v tom, že typické, vzorové jsoucno je u něho živá bytost, nikoli \"rozlehlá věc\" (Descartes) nebo hmotný objekt. Jsoucno se může pohybovat a měnit, a to zejména za nějakým cílem, který patří k jeho přirozenosti (entelechie). Aristotelova filosofie je tedy teleologická. Za druhé je Aristotelovi cizí představa aktuálního nekonečna. Proto ani řetězec příčin nemůže být nekonečný, nýbrž musí skončit u první nutné příčiny, \"prvního nehybného hybatele\", jehož pak křesťanská teologie ztotožnila s Bohem. Pravidlům správného myšlení, usuzování a argumentace je věnována řada spisů, tradičně označovaných jako Organon čili nástroj, rozumí se právě myšlení. Jednotlivá tvrzení spojujeme v soudy, z předpokladů (premis) vyvozujeme závěry. Základní formou soudu je sylogismus: ze dvou tvrzení se společným členem plyne třetí. Obě výchozí tvrzení mohou být buď obecná (každý, všichni) nebo jednotlivá (je, existuje), a kromě toho mohou být také záporná (žádný a jen některý); podle toho pak některé závěry platí a jiné ne. Formalizováním aristotelské logiky vznikla predikátová logika včetně kvantifikátorů. Aristotelova \"analytika\" či logika jakožto nauka o pravidlech myšlení a řeči také z jazyka a z jeho forem vychází: podstata, případek (akcidens), atribut a podobně jsou zároveň kategorie myšlení i jazyka. P. Aubenque, Rozumnost podle Aristotela. Praha 2003 K. Berka, Aristoteles. Praha 1966 J. Patočka, Aristotelés. Praha 1994 J. Patočka, Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové.", "question": "Jak se označují spisy, které se zabývají pravidlům správného myšlení?", "answers": ["Organon"]}
{"title": "Jan Evangelista Purkyně", "context": "Jan Evangelista Purkyně, křtěn Jan Josef (18. prosince 1787, podle křestní matriky 17. prosince, Libochovice (zámek) – 28. července 1869 Praha – Nové Město) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry (v Karolinu roku 1837) se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, jeho otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům (konkrétně na piaristickém gymnáziu v Mikulově, studoval také ve Staré Vodě pod vedením Jana Františka Hanela), ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství. Už v prvním ročníku pražského studia mu ve Vídni vyšla první báseň Orážení obrazu bez konce. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob (pruský ministr kultury a vzdělávání Karl vom Stein zum Altenstein (1770–1840), lékař Johann Nepomuk Rust (1775–1840), vedoucí pruského vysokoškolského oddělení Johannes Schulze. (1786–1869), přírodovědec Karl Asmund Rudolphi (1771–1832) a údajně i na přímluvou Goethovu, který také studoval proces vidění) byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi (1800–1835), dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu Karla Asmunda Rudolphi (1771–1832). Měli spolu dvě dcery a dva syny. Ve Vratislavi mu na choleru zemřela manželka a obě dcery, zbyli mu dva synové. Starší syn Emanuel (1831–1882) se stal přírodovědcem, mladší syn Karel (1834–1868) vynikl jako malíř. Otec jej celý život finančně podporoval a nakonec i přežil. Ve Vratislavi získal roku 1832 výkonný mikroskop. Svůj nejvýznamnější objev prezentoval Purkyně na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v pražském Karolinu roku 1837, kde mezi prvními na světě přisoudil buňkám jejich stěžejní význam pro život. Ve Vratislavi také odváděl tvrdou badatelskou práci, která z něj činí zřejmě nejfrekventovanějšího eponyma české vědy: Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy buňky v malém mozku, Purkyňovy obrázky (vnímání světla okem), Purkyňův jev (vnímání barev okem) a řada dalších po něm nazvaných útvarů a jevů. V práci O spánku, snech a stavech příbuzných z roku 1857 Purkyně zdůraznil osvěžující a léčivou funkci snů pro duševní rovnováhu. Předjímá tím budoucí Freudovy úvahy o snu, ale i Jungovu teorii kompenzační funkce snu.", "question": "Kde se narodil Jan Evangelista Purkyně?", "answers": ["Libochovice"]}
{"title": "Přirozené číslo", "context": "Přirozeným číslem (číslem z oboru přirozených čísel) se v matematice obvykle rozumí nezáporné celé číslo (0, 1, 2, 3, ...), které lze použít k vyjádření mohutnosti (konečné) množiny (viz kardinální číslo), resp. počtu nějakých předmětů. Zejména ve starší literatuře se nula mezi přirozená čísla nepočítala, což vychází z použití přirozených čísel pro vyjadřování pořadí (viz ordinální číslo). Přirozená čísla patří mezi základní matematické koncepty, a protože se považují za nejjednodušší na pochopení, začíná výuka matematiky obvykle od přirozených čísel. == Značení == Množina přirozených čísel se označuje velkým písmenem N (nebo zdvojeným písmenem N {\\displaystyle \\mathbb {N} } ). Protože někteří autoři touto značkou označují kladná celá čísla a jiní nezáporná celá čísla, používají se také značení, která tuto nejednoznačnost vylučují: pro nezáporná celá čísla (včetně nuly): N0, resp. N 0 {\\displaystyle \\mathbb {N} ^{0}} , případně N0, resp. N 0 {\\displaystyle \\mathbb {N} _{0}} , nebo Z+0, resp. Z 0 + {\\displaystyle \\mathbb {Z} _{0}^{+}} ; pro kladná celá čísla (bez nuly): N+, resp. N + {\\displaystyle \\mathbb {N} ^{+}} , nebo Z+, resp. Z + {\\displaystyle \\mathbb {Z} ^{+}} == Formální definice == Exaktní matematické definice množiny přirozených čísel jsou založeny na následujících axiomech (tzv. Peanova aritmetika): Existuje číslo 0. Každé přirozené číslo a má následníka, označeného jako S(a). Neexistuje přirozené číslo, jehož následníkem by byla 0. Různá přirozená čísla mají různé následníky: pokud a ≠ b, pak S(a) ≠ S(b). Pokud nějakou vlastnost splňuje jak číslo 0, tak i každé číslo, které je následníkem nějakého čísla, které tuto vlastnost splňuje, pak tuto vlastnost splňují všechna přirozená čísla. (Tento axiom zajišťuje platnost důkazů technikou matematické indukce.)(Poznámka: Číslo 0 v těchto postulátech nemusí odpovídat běžnému výkladu přirozeného čísla nula. 0 v této formální definici znamená pouze nějaký objekt, který spolu s funkcí následnosti splňuje Peanovy axiomy.) == Konstrukce == Nejběžnější konstrukcí přirozených čísel v axiomatické teorii množin je následující postup: Definujeme 0 = {}. Definujeme S(a) = a ∪ {a} pro všechna a. Množinu přirozených čísel pak definujeme jako průnik všech množin obsahujících 0 a uzavřených vůči funkci následnosti.Pomocí axiomu nekonečna lze dokázat, že tato definice splňuje Peanovy axiomy. V této definici je každé přirozené číslo množinou čísel menších než ono, tedy:", "question": "Proč začíná obvykle výuka matematiky od přirozených čísel?", "answers": ["protože se považují za nejjednodušší na pochopení"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Albert Einstein (14. března 1879 Ulm, Německo – 18. dubna 1955 Princeton, New Jersey, USA) byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za \"vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku\". Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch.", "question": "Podílel se Einstein na kvantové statistice?", "answers": ["Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox)."]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Rukopis prvního dílu byl předložen Královské společnosti již v roce 1686, ale Newton se snažil svoji práci vypilovat k dokonalosti, a proto s vydáním otálel. Proto Edmund Halley, který byl jeho prací nadšen a tušil, co bude tento spis znamenat pro rozvoj fyziky a astronomie, vydal Newtonova Principia v roce 1687 vlastním nákladem. K druhému vydání došlo v roce 1713 a ke třetímu v roce 1726. V roce 1704 vydal spis Opticks, or a treatise of the reflexions, refractions, inflexions and colours of light, kde popsal své optické objevy. Newton se zabýval chronologií bible a jeho práce byla vydána po jeho smrti v roce 1728 pod názvem Chronology of Ancient Kingdoms amended. Method of Fluxions (1671) Of Natures Obvious Laws & Processes in Vegetation (nepublikováno, přibližně 1671-1675) De Motu Corporum in Gyrum (1684) Philosophiae Naturalis Principia Mathematica (1687) Opticks. , or a treatise of the reflexions, refractions, inflexions and colours of light (1704) Reports as Master of the Mint (1701-1725) Arithmetica Universalis (1707) The System of the World. , Optical Lectures, The Chronology of Ancient Kingdoms, (Amended) a De mundi systemate (vydáno posmrtně v roce 1728) Observations on Daniel and The Apocalypse of St. John (1733) An Historical Account of Two Notable Corruptions of Scripture (1754) Newton se dlouhou dobu přel s Gottfriedem Leibnizem v otázce, který z nich objevil kalkulus dříve. Newton podle svých slov začal na jisté podobě kalkulu pracovat již v roce 1666, ale výsledky publikoval až o desítky let později, a to navíc jen jako drobnou poznámku na konci jedné ze svých publikací. Leibniz zahájil práce na své podobě kalkulu v roce 1674 a roku 1684 vydal první dílo, kde jej popsal.", "question": "V čem se Newton dlouhou dobu přel s Gottfriedem Leibnizem?", "answers": ["v otázce, který z nich objevil kalkulus dříve"]}
{"title": "Lahar", "context": "Lahar (termín pochází z Indonésie), někdy i sopečný bahnotok je doprovodný jev při některých sopečných erupcích. Lahar je velmi rychle tekoucí směsí sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy a velkého množství vody. Lahary jsou velmi nebezpečným projevem sopečné činnosti, možná nebezpečnějším než tekoucí láva. Příčinou je jejich velká mobilita (až několik desítek metrů za sekundu) a rychlost jejich šíření je srovnatelná s povodňovou vlnou. Jedna z nejstarších katastrof se odehrála v roce 79 při erupci sopky Vesuv, kdy bylo laharem zasáhnuto město Herculaneum. Poslední velká katastrofa se odehrála 13. listopadu 1985 v Kolumbii, kdy bylo město Armero pochováno pod osmimetrovou vrstvou laharu, který vznikl na více než 40 km vzdálené eruptující sopce Nevado del Ruiz. Některá sídla, nacházející se v blízkosti sopek s pravděpodobným výskytem laharů (např. Rainier v USA nebo Ruapehu na Novém Zélandu) mají vypracovaný systém včasné výstrahy před blížícím se laharem. == Vznik == Roztavení sněhové nebo ledové pokrývky sopky při erupci Zvýšení srážek, případně protržení kráterového jezera a smíchání se starším sopečným materiálem na svazích Zintenzivnění srážek do vrstev nezpevněných sopečných usazenin a popela Vznik laharu mohou podpořit i menší drobná zemětřesení == Katastrofy zapříčiněné lahary == Zatímco v bezprostředním okolí sopek, které je nejvíce ohroženo erupcemi, obvykle zůstává bez trvalého osídlení, širší okolí sopky je často kvůli úrodné půdě hustěji osídleno. Lidé se mohou domnívat, že hrozba sopky je v těchto oblastech nižší. Lahary proto v těchto oblastech mají značný ničivý potenciál, zejména díky rychlému a širokému průtoku.", "question": "Co je lahar?", "answers": ["Lahar je velmi rychle tekoucí směsí sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy a velkého množství vody."]}
{"title": "Vanilkové rohlíčky", "context": "Vanilkové rohlíčky pocházejí z Rakouska, ale jsou známé na území celé bývalé Rakousko-Uherské monarchie (kromě Česka také v Rakousku, Polsku, Rumunsku, Maďarsku, na Slovensku a v Alto Adige v severní Itálii)[1], kromě toho jsou též známé v Bavorsku (vanilkové rohlíčky jsou specialitou bavorského města Nördlingen).[2][3]Mísa vánočního cukroví, vanilkové rohlíčky jsou vpravo dole Popis Vanilkové rohlíčky jsou malé rohlíčky z křehkého těsta ve tvaru půlměsíce. Těsto se skládá z hladké mouky, cukru, namletých vlašských ořechů (případně se dají použít též lískové ořechy, arašídy nebo mandle), másla, žloutku, citronové kůry a vanilky (případně vanilkového cukru). Po upečení se rohlíčky obalují v moučkovém cukru.[4][2][3][5][6] Výroba vanilkových rohlíčků Nejprve se z těsta vyválí dlouhý úzký váleček Poté se těsto rozkrájí na menší kousky Nakonec se tyto kousky těsta vytvarují do tvaru půlměsíce a pečou se Po upečení se rohlíčky obalují v moučkovém cukru Vlajka Osmanské říše Historie Vanilkové rohlíčky pochází z Rakouska, konkrétně z Vídně. Podle pověsti se začaly péct na počest porážky osmanských vojsk u Vídně v roce 1683. Osmanská říše tehdy měla na vlajce půlměsíc, proto se začaly péct vanilkové půlměsíčky. Ty se potom rozšířily po celé Rakouské monarchii, mj. také do Česka, kde se staly typickým vánočním cukrovím. V původním rakouském receptu se používají zásadně mleté mandle, v Česku se častěji používají vlašské ořechy.[2][5][6] Galerie Vanilkové rohlíčky Vanilkový rohlíček, neobalený v cukru Bezlepkové vanilkové rohlíčky Talíř s různými druhy vánočního cukroví, vanilkové rohlíčky jsou vpravo Vanilkové rohlíčky Reference ↑ Cornetti alla vaniglia. www.suedtirol.info [online]. [cit. 2019-12-24]. Dostupné online. (italsky) 1 2 3 Vanillekipferl: The Austrian Crescent-shaped Biscuits. Biscuit people [online]. 2019-12-13 [cit. 2019-12-24]. Dostupné online. 1 2 Vanillekipferl - half-moon vanilla biscuits recipe. www.telegraph.co.uk. 2012-12-03. Dostupné online [cit. 2019-12-24].", "question": "V jaké spojitosti se podle pověsti začaly péct vanilkové rohlíčky?", "answers": ["na počest porážky osmanských vojsk u Vídně v roce 1683"]}
{"title": "Iglú", "context": "Užívají ho především kanadští Eskymáci jako provizorní domov v době arktické zimy. Nežili v něm trvale (jak si mnoho lidí myslí), ale přespávali v něm během dlouhých výprav za lovem. Výraz iglú v inuitském jazyce označuje dům nebo domov. Iglú je tvořeno úzkou podlouhlou předsíní, která zabraňuje přístupu chladu a hlavní obytnou místností, někdy vybavenou okny z tenkého ledu. Sníh je dobrý izolační materiál, takže vnitřní teplota iglú může dosahovat i několika stupňů Celsia nad nulou, studený vzduch do něho nepronikne, protože vchod je pod úrovní podlahy. Teplý vzduch stoupá nahoru a studený klesá dolů. Obrázky, zvuky či videa k tématu Iglú ve Wikimedia Commons", "question": "Nachází se vstup do iglú nad úrovní podlahy?", "answers": ["Sníh je dobrý izolační materiál, takže vnitřní teplota iglú může dosahovat i několika stupňů Celsia nad nulou, studený vzduch do něho nepronikne, protože vchod je pod úrovní podlahy."]}
{"title": "Vitamín K", "context": "Novorozenci, kteří jsou výhradně kojeni, jsou vystaveni zvýšenému riziku nedostatku vitamínu K, protože mateřské mléko má relativně nízký obsah vitamínu K. Novorozenci mají obecně nízkou hladinu vitamínu K, protože: 1. vitamín K se špatně přenáší přes placentární bariéru 2. střeva novorozenců nejsou dosud kolonizována bakteriemi syntetizujícími menachinon 3. cyklus vitamínu K nemusí být u novorozenců plně funkční, zejména u těch předčasně narozených. Kojenci, jejichž matky jsou na antikolvuzivní terapii, jsou také ohroženi nedostatkem vitamínu K. Jeho nedostatek u novorozenců může vést až ke krvácení. Protože takové krvácení je život ohrožující a snadno se mu dá předejít, dostávají novorozenci vitamín K1. V lednu 2001 americký Výbor pro potraviny a výživu stanovil adekvátní příjem vitamínu K v USA, založený na úrovni spotřeby zdravých jedinců. AI pro kojence byl stanoven na základě odhadovaného příjmu vitamínu K z mateřského mléka. Objev tzv. vitamín K dependentních bílkovin v kostech vedl k výzkumu úlohy vitamínu K při zachovávání zdravých kostí. Epidemiologické studie prokázaly souvislost mezi vitamínem K a řídnutím kostí v souvislosti s věkem (tzv. osteoporózou). The Nurses' Health Study se účastnilo více než 72 000 žen po dobu deseti let. Ženy, jejichž příjem vitamínu K byl v nejnižším kvintilu (pětině), měly o 30% vyšší riziko zlomeniny krčku kosti stehenní než ženy s příjmem vitamínu K ve čtyřech vyšších kvintilech. Studie s více než 800 starších mužů a žen v sedmileté Framinghamské studii zjistila, že muži a ženy s příjmem vitamínu K v nejvyšším kvartilu (čtvrtině), měli o 65% nižší riziko zlomeniny krčku kosti stehenní, než Ti s příjmem vitamínu K v nejnižším kvartilu (přibližně 250 ug/den oproti 50 ug/den). Další studie prokázaly zvýšení hustoty kostního minerálu (BMD) díky podávání vitamínu K spolu s vitamínem D3, nebo snížený výskyt zlomenin obratlů v kombinaci s léčbou bisfosfonáty. Osteokalcin, bílkovina cirkulující v krvi, se ukázala být citlivým ukazatelem stavu kostní novotvorby. Vitamín K je nutný pro gama-karboxylaci osteokalcinu. Podkarboxylovaný osteokalcin (ucOC) má nižší schopnost vázat kostní minerál. Stupeň gama-karboxylace osteokalcinu se ukazuje jako citlivý ukazatel hladiny vitamínu K v organizmu.", "question": "Existuje souvislost mezi nedostatkem vitamínu K a řídnutím kostí?", "answers": ["Epidemiologické studie prokázaly souvislost mezi vitamínem K a řídnutím kostí v souvislosti s věkem (tzv. osteoporózou)."]}
{"title": "Čistá (okres Mladá Boleslav)", "context": "Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Jičín, politický okres Mladá Boleslav, soudní okres Bělá 1855 země česká, kraj Mladá Boleslav, soudní okres Bělá 1868 země česká, politický okres Mnichovo Hradiště, soudní okres Bělá 1939 země česká, Oberlandrat Jičín, politický okres Mnichovo Hradiště, soudní okres Bělá pod Bezdězem 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Mladá Boleslav, soudní okres Bělá pod Bezdězem 1945 země česká, správní okres Mnichovo Hradiště, soudní okres Bělá pod Bezdězem 1949 Liberecký kraj, okres Doksy 1960 Středočeský kraj, okres Mladá Boleslav === Rok 1932 === Ve vsi Čistá s 1028 obyvateli v roce 1932 byly evidovány tyto úřady, živnosti a obchody: sbor dobrovolných hasičů, cihelna, cukrář, 2 holiči, 4 hostince, výroba železných kamen, 3 koláři, konsum,. 2 kováři, krejčí, malíř skla, obuvník, 2 pekaři, porodní asistentka, 18 rolníků, 2 řezníci, 6 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek, strojírna, obchod se střižním zbožím, 3 trafiky, truhlář, zednický mistr. == Osobnosti == prof. Jaroslav Václav Holeček (1907-1982), rodák z Čisté, akademický malíř, sklářský výtvarník, profesor VŠUP. Autor návrhů a realizátor vitrážových oken s náměty českých patronů pro Československou smírčí kapli na Olivetské hoře v Jeruzalémě. == Pamětihodnosti == Kostel svatého Vavřince == Doprava == Silniční doprava Středem obce prochází silnice III. třídy. Okolo obce vede silnice I/38 Nymburk - Mladá Boleslav - Bělá pod Bezdězem - Doksy - Jestřebí", "question": "V kterém okrese se nachází obec Čistá?", "answers": ["Mladá Boleslav"]}
{"title": "Poštovní spořitelna", "context": "Poštovní spořitelna LogoZákladní údaje Právní forma obchodní značka Charakteristika firmy Majitel Československá obchodní banka Identifikátory Oficiální web https://www.postovnisporitelna.cz/ Některá data mohou pocházet z datové položky. Era svět na Jungmannově nám., Praha 2012 Vkladní knížka Poštovní spořitelny z 30. let 20. století Poštovní spořitelna je obchodní značkou ČSOB. Vznikla v roce 1991 původně jako samostatná banka pod názvem Poštovní banka. Svůj současný název užívá až od roku 1995. V tomto roce ji převzala Investiční a poštovní banka. V roce 2000 se Poštovní spořitelna stala součástí skupiny ČSOB vlastněné belgickou KBC Bank. Služby Poštovní spořitelny jsou poskytovány na přepážkách České pošty a na Finančních centrech Poštovní spořitelny.[1] Díky své rozsáhlé pobočkové síti je tak Poštovní spořitelna aktuálně nejlépe dostupnou bankou na českém trhu. V roce 2010 začala pod jednou střechou s Poštovní spořitelnou působit také značka Era. ČSOB se podařilo v roce 2017 prodloužit spolupráci s Českou poštou na dalších 10 let, a rozšířila tak nabídku produktů a služeb Poštovní spořitelny na poštách. Již v roce 2016 byla představena Poštovní půjčka, která slavila u klientů úspěch stejně jako Poštovní účet, který Poštovní spořitelna představila na trhu v roce 2017. Začátkem roku 2018 pak značka spustila prodej Poštovního pojištění a Poštovních fondů. Kromě rozšířené a aktualizované nabídky produktů a služeb, přišla Poštovní spořitelna i s novým marketingovým konceptem s poštovními skřítky. Rozvojem služeb a značky Poštovní spořitelny zanikly důvody pro oddělení značky Era a došlo ke sjednocení obsluhy a produktů obou značek.", "question": "Jaká banka je držitelem obchodní značky Poštovní spořitelna?", "answers": ["ČSOB"]}
{"title": "Sinice", "context": "Sinice se rozmnožují nepohlavně, a to buněčným dělením či fragmentací vláken. Vyskytují se velmi hojně ve vodním prostředí, ale i v půdě a mnohdy také v extrémních podmínkách, jako jsou pouště či polární oblasti. Velmi často také vstupují do symbiotických vztahů. Vyjma endosymbioticky vzniklých plastidů je možné se setkat s mnoha případy, kdy sinice pomáhají svému hostiteli fixovat dusík či uhlík. Sinice se pravděpodobně vyvinuly z anaerobních fotosyntetizujících bakterií, jako jsou dnešní purpurové bakterie či chlorobakterie (Chloroflexi). Nejstarší známé důkazy o existenci sinic na Zemi v podobě fosílií jsou staré 3,5 miliardy let a pochází především z formace Apex Chert v Austrálii. Tyto prekambrijské nálezy tzv. stromatolitů možná představují vůbec nejstarší nálezy buněčných organismů. Některé studie však tvrdí, že tyto nálezy jsou abiotického původu a představují jen složité struktury vzniklé devitrifikací horniny na bázi uhlíku. Lépe zachované fosilní nálezy sinic pochází z období mezi 2-0,9 miliardami let. Vzhledem jsou identické s dnešními sinicemi a pokud je nějaká fosílie zařazena do určitého současného rodu, před daný rodový název se často dává předpona \"paleo\". Udává se, že tyto sinice patří do řádů Chroococcales a Oscillatoriales.", "question": "Jak staré jsou důkazy o sinicích?", "answers": ["3,5 miliardy let"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti a štědrosti. Poblíž chrámu ve městě Bubastis, jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště. Slunečního boha Ra vzývali Egypťané rovněž v kočičí podobě. Zabití kočky se trestalo smrtí a uhynulé kočky byly balzamovány. Egypťané nepovolovali vývoz koček z Egypta, ale díky fénickým obchodníkům se kočky přesto rozšířily do celého Středomoří. První doklady o kočkách v Evropě nacházíme na řeckých vázách z 5. století př. n. l. V Řecku byla kočka dávána do spojitosti s bohyní Afroditou a Artemis, jejíž kult částečně splynul s kultem Bastet. Kočka domácí byla domestikována také v Asii, asi 1000 let př. n. l. začal jejich chov v Číně a od začátku letopočtu také v Indii. V Indii byla uctívána v podobě bohyně Šasthi, ochránkyně malých dětí a šestinedělek. Indové však věří, že chlupy, které kočce línají, mohou rituálně znečistit člověka, který si s kočkou hraje. V Číně byly kočky pod ochranou buddhismu, byly spojovány s chudobou a mnišstvím, zároveň měly mít moc před chudobou chránit.", "question": "Jak se jmenovala egyptská bohyně zobrazovaná jako žena s kočičí hlavou?", "answers": ["Bastet"]}
{"title": "Osmiridium", "context": "Osmiridium (někdy též iridosmium, zastarale něvjanskit ) je velmi vzácná přírodní korozi odolná slitina osmia a iridia se stopami dalších kovových prvků takzvané platinové skupiny, kterou tvoří prvky ruthenium, rhodium, palladium, osmium, iridium a platina, jež jsou buď přirozené, či uměle vyrobené. Jedná se o slitinu s nejvyšší hustotou. Osmiridium bylo poprvé rozpoznáno v roce 1880 coby nežádoucí příměs ve zlatonosných půdách v západní Tasmánii. Osmium a iridium jsou velmi tvrdé kovy a zároveň dva prvky s největší hustotou na Zemi. Osmiridium obsahuje asi 50 % iridia, zatímco iridosmium ho obsahuje asi 70 %. Osmiridium je velmi vzácné, lze je však najít v dolech, kde se těží jiné kovy platinové skupiny. Dá se izolovat pomocí lučavky královské, která rozpouští zlato a platinu, ale nikoli osmiridium. Přirozeně se vyskytuje v podobě malých, nesmírně tvrdých kovových zrn, jež mají šesterečnou krystalovou strukturu. Těžké kovy Iridium Osmium Mindat.org - Osmiridium V tomto článku byl použit překlad textu z článku Osmiridium na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik % iridia obsahuje iridosmium?", "answers": ["70"]}
{"title": "Mášeňka", "context": "Mášeňka Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: odebrat tučný text, wikifikovat Mášeňka Autor Vladimir Vladimirovič Nabokov Původní název М Země Výmarská republika Jazyk ruština a angličtina Žánr román Datum vydání 1926 Předchozí a následující díl King, Queen, Knave Některá data mohou pocházet z datové položky. Mášeňka je první román ruského spisovatele Vladimira Vladimiroviče Nabokova z roku 1926. PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Děj románu Hlavním hrdinou románu je ruský emigrant Lev Glebovič Ganin. Byl zraněn v občanské válce a emigroval do Berlína. Žije společně s dalšími emigranty v penzionu, který náleží vdově Lydii Nikolajevně Dornové. Vede zde podivný život, schází se s další emigrantkou Ludmilou, kterou nemiluje a neustále řeší problém, jak se s ní rozejít. Sama Ludmila je natolik naivní, že v Ganinově chování nezaznamená nezájem. O všech emigrantech žijících v penzionu Ganin smýšlí jako o ruských stínech. Jeden večer konverzuje s Alfjorovem a zjišťuje, že za ním má do emigrace zavítat jeho žena Mášeňka, ukazuje Ganinovi její fotku, načež se hlavní hrdina zvedne a bez vysvětlení odejde. Vzápětí Ganin navštíví Ludmilu a končí s ní poměr, vysvětluje jí, že miluje jinou ženu. V souvislosti se jménem Mášeňka začíná Ganin myslet na Rusko, mění se a začíná doopravdy žít. Vzpomíná na dobu, kdy mu bylo šestnáct let a léčil se z tyfové nákazy, krátce na to potkal dívku jménem Mášeňka, do které se na první pohled zamiloval. Vkrade se do pokoje k Alfjorovovi a chce se znovu podívat na její fotku, přistihne ho ale emigrantka Klára, kamarádka Ludmily, která si na Ganina tajně myslí, a domnívá se, že chtěl odcizit příteli peníze. Ganin ji v tom nechává. Myslí si, že mu může porozumět jedině stařičký básník Podťagin, který se marně snaží získat povolení pro výjezd do Francie. Žije v Berlíně s pocitem, že se do Ruska už nikdy nevrátí, protože je příliš starý. Ganin emigraci považuje za pouhý sen, jako reálné vnímá to, co se odehrálo v Rusku. Vzpomíná na to, jak se s Mášeňkou párkrát setkali a na to, jak se do sebe zamilovali. Potom začala škola, oba odjeli z venkova do Petrohradu a vídali se méně, navíc byla zima a neměli kam jít, jejich láska chřadla. Mášeňka odjela do Moskvy. V létě se opět setkali, jel za ní kus na kole, nakonec ale došel k závěru, že ji nemiluje.", "question": "První román kterého spisovatele se jmenuje Mášeňka?", "answers": ["Vladimira Vladimiroviče Nabokova"]}
{"title": "Yard", "context": "Yard Yard (zkratka yd) je původem britská délková jednotka, později byla převzata do tzv. imperiálního systému jednotek. Může mít různé definice: 1 yd = 0,9144 m 1 yd = 3 ft 1 yd = 36 in 1 yd = 1/1760 míle Historie Podle tradice odpovídal historický yard údajně vzdálenosti mezi špičkou nosu a prostředníkem předpažené ruky anglického krále Jindřicha I.[1] V různých částech světa, včetně USA, byly dříve používány různé definice yardu. Současná definice vztažená k soustavě SI je kompromisem mezi nimi (yard k jednotkám SI ale nepatří). Yard je nepřímo používán v mnoha státech dodnes, neboť s jeho pomocí jsou stanoveny některé rozměry hřiště pro kopanou. V atletice odpovídá 1 yardu výška překážek v mužských bězích na 400 metrů a 3000 metrů překážek. V mužském běhu na 110 metrů překážek odpovídají rozestupy jednotlivých překážek vzdálenosti 10 yardů. Reference ↑ Lord Ritchie Candler: Conversion the Metric System, Scientific American, July 1970, str. 18 Externí odkazy Slovníkové heslo yard ve Wikislovníku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kterou zkratkou se označuje délková jednotka yard?", "answers": ["yd"]}
{"title": "Burušaskí", "context": "Burušaskí neboli chadžuná je izolovaný jazyk, kterým mluví Hunzové (také zvaní Burúšové) v horských údolích pohoří Karákóram. Původ jazyka je dosud záhadou. Používání dvacítkové početní soustavy a ergativu má s burušaskí společné baskičtina, takže se uvažuje o společných kořenech, sahajících do doby před deseti tisíci lety. Existuje teorie o Dené-kavkazské jazykové rodině, kam patří kromě burušaskí a jazyka Basků také čínština, adygejština, ketština na Sibiři a severoamerické jazyky na-dené. Jiní vědci odvozují původ burušaskí od jazyka starověkých Frygů. Podstatná jména mají v burušaskí čtyři rody: mužský, ženský, střední pro zvířata a věci a čtvrtý rod je určen pro abstraktní pojmy. Od indoevropských jazyků se liší používáním přivlastňovacích předpon. Jazyk má 38 forem množného čísla. Každé ze tří údolí – Hunza, Nágar a Veršikvár (zvané také Jasin) – má vlastní dialekt. Burušaskí nemá vlastní písmo, k zápisu se obvykle používá urdská abeceda. Omniglot.com Ethnologue.com Píseň v burušaskí", "question": "Kde se hovoří jazykem chadžuná?", "answers": ["v horských údolích pohoří Karákóram"]}
{"title": "Vlasta Havelková", "context": "Příbuzenstvo manžel Jan Havelka tchán František Havelka dědeček Damián Wankel otec Jindřich Wankel sestra Lucie Bakešová sestra Karla Absolonová-Bufková sestra Madlena Wanklová dcera Milada Schusserová Vlasta Havelková, rozená Wlasta Barbara Elisabeth Wankel (16. prosince 1857 Blansko[1] – 16. června 1939 Praha), byla česká etnografka, zaměřená především na výzkum výšivky a ornamentu ve slovanském lidovém umění, a muzejnice. Život a dílo Byla dcerou lékaře a amatérského archeologa Jindřicha Wankla. V roce 1876 se provdala za středoškolského profesora Jana Havelku a přestěhovala se do Olomouce. V roce 1884 spoluzaložila Vlastivědný spolek musejní, který vydával vlastní časopis, a zároveň s ním Vlastivědné muzeum v Olomouci, kde se podílela především na přípravě výstav výšivek a krojů. Ve svém raném díle, které publikovala v Časopisu vlasteneckého spolku musejního v Olomouci a v trojsvazkovém sborníku Moravské ornamenty, se odráží její silné národnostní cítění a nekritický obdiv k lidové výtvarné kultuře.[2] Kromě dobového vlastenectví ji v tom ovlivnily jak názory jejího otce, který považoval Slovany za praobyvatele Evropy, tak jejího manžela, který věřil v autochtonnost Slovanů na českém území. Od svého spolupracovníka Ignáta Wurma zase přejala metodu srovnávání mezi ornamenty lidovými a pocházejícími z archeologických nálezů. V tomto duchu například považovala halštatskou kulturu za slovanskou. Až v 90. letech počala opouštět názor o slovanském původu evropské kultury a připustila, že základní ornamentální prvky mohly existovat v různých kulturách nezávisle na sobě. Později spolupracovala na moravské kolekci na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 a v roce 1906 byla Luborem Niederlem ustanovena kustodkou Národopisného muzea, načež svoji publikační činnost téměř ukončila. V Praze XIX, Dejvice bydlela na adrese Dejvická 17 Dílo Spisy Výstava národního vyšívání moravského, kterou v lednu roku 1885 uspořádal muzejní spolek v Olomouci – Olomouc: vlastním nákladem, 1885 Vyšívání lidu moravského – Olomouc: v. n., 1889 Obušek – Olomouc: v. n., 1894 Vývoj některých ornamentů našich lidových ve vyšívání – kresby opatřila Madlenka Wanklova. Olomouc: Vlastenecký muzejní spolek (VMS) v Olomouci, 1898", "question": "Od koho převzala Vlasta Havelková metodu srovnávání mezi ornamenty lidovými a archeologickými?", "answers": ["Ignáta Wurma"]}
{"title": "Promethium", "context": "Jeho fyzikálně-chemické vlastnosti nejsou detailně známy, protože není k dispozici dostatečné množství čistého kovu pro jejich exaktní měření. V současné době je známo 38 izotopů promethia, z nichž pouze tři mají dostatečně dlouhý poločas přeměny, aby je bylo možno prakticky zkoumat: 145Pm s poločasem 17,7 let, 146Pm s poločasem 5,53 let a 147Pm s poločasem 2,62 roku. Poločas delší než 10 dnů mají ještě 144Pm (363 dnů) a 143Pm (265 dnů). Všechny uvedené izotopy jsou beta zářiči, 147Pm vyzařuje záření beta minus, 146Pm beta plus (65,7 %) i beta minus (34,3 %), ostatní uvedené pouze záření beta plus.[1] Historie Existence promethia byla teoreticky poprvé předpovězena českým chemikem Bohuslavem Braunerem roku 1902 a opětně potvrzena roku 1914 Henrym Mosleyem. Důkaz o skutečné existenci promethia podali teprve v roce 1945 Jacob A. Marinsky, Lawrence E. Glendenin a Charles D. Coryell na základě analýzy produktů jaderného rozpadu uranu v jaderném reaktoru. Svoje poznatky však publikovali až roku 1947. Jméno prvku odvozeno od hrdiny řeckých bájí Prométhea, který ukradl olympským bohům tajemství ohně a daroval jej lidem.", "question": "Jakou má chemickou značku Promethium?", "answers": ["Pm"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava, ovšem Česká astronomická společnost doporučuje psaní s velkým S, tedy Sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆).", "question": "Jaký tvar mají dráhy planet obíhající Slunce?", "answers": ["eliptických"]}
{"title": "Jamolice", "context": "Jihomoravský (CZ064) Historická země Morava Zeměpisné souřadnice 49°4′21″ s. š., 16°15′13″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 440 (2021)[1] Rozloha 12,93 km² Katastrální území Jamolice Nadmořská výška 350 m n. m. PSČ 672 01 Počet částí obce 1 Počet k. ú. 1 Počet ZSJ 1 Kontakt Adresa obecního úřadu Jamolice 867201 Moravský Krumlov oujamolice@quick.cz Starostka Dana Jarolímová Oficiální web: www.obec-jamolice.cz Jamolice Další údaje Kód obce 594181 Kód části obce 56677 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Obec Jamolice (německy Jamolitz) se nachází v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji. Žije zde 440[1] obyvatel. Sousedními obcemi sídla jsou Dobřínsko, Dolní Dubňany, Horní Dubňany, Moravský Krumlov, Biskoupky, Ivančice, Dukovany a Lhánice. Historie Jamolice – hospodářská část selského domu kolem roku 1900 První písemná zmínka o obci pochází z roku 1281. V 13. století zde byl postaven kostel, ke kterému byla v 15. století přistavěna zvonice a na počátku 17. století byla ke kostelu přistavěna sakristie. Roku 1818 byl kostel zrekonstruován. V roce 1886 zde místní učitel založil knihovnu. Vybavenost obce V Jamolicích bývala základní škola (1.-5. ročník). V současnosti zde funguje pouze mateřská škola. Do základní školy místní školáci dojíždějí do Moravského Krumlova. Také jsou zde dvě hospody a jeden obchod s potravinami. Pamětihodnosti Templštejn, zřícenina hradu na sever od vsi nad břehem řeky Jihlavy Kostel Nanebevzetí Panny Marie Odkazy Reference 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021.", "question": "Kolik obyvatel mají Jamolice?", "answers": ["440"]}
{"title": "Liturgie", "context": "Tato pravidla vznikala postupně, jak se obsah bohoslužby stával bohatším a složitějším, jak se do ní zařazovaly další a další prvky. Už ve starověku se hlavní typy křesťanské liturgie a jejich hlavní složky a obsahy na Východě i na Západě poměrně ustálily a postupně také sjednocovaly, v důsledku rozdělení říše a později velkého schizmatu (1054) se však východní a západní liturgie ustálily v dosti odlišné podobě. Také jazykový úzus je mírně odlišný: zatímco na západě se liturgií obvykle rozumí především pravidla a systém, pravoslavné církve nazývají \"liturgie\" i každé jednotlivé shromáždění (bohoslužbu). Některé křesťanské církve mají liturgii bohatší a složitější (například pravoslavné církve, římskokatolická a anglikánská církev), kdežto jiné, zejména reformované církve velmi jednoduchou (např. kvakeři), nicméně nějaká více méně pravidelná shromáždění s typizovaným průběhem a obsahem se vyskytují ve všech křesťanských církvích i v judaismu. Vyskytují se i v jiných náboženských společenstvích, v islámu a pod., ale z historických důvodů se zde obvykle o liturgii nemluví. Křesťanská liturgická shromáždění se dělí do dvou hlavních skupin: Bohoslužba slova, obsahující jen modlitby, zpěvy a čtení; sem patří i Denní modlitba církve neboli liturgie hodin, tj. společná modlitba breviáře. Eucharistická bohoslužba, v západní liturgii mše, ve východní božská liturgie, zahrnující také eucharistickou oběť a hostinu. Eucharistickou bohoslužbu, mši nebo Večeři Páně může sloužit jen zvlášť pověřená duchovní osoba. Jisté rozdíly v liturgii vznikly na západě už v reformaci, kdy se katolická liturgie definitivně sjednotila, kdežto v protestantských církvích se většinou zjednodušila. Další rozlišení vzniklo reformami Druhého vatikánského koncilu, které anglikánské a luterské církve nepřijaly. V pravoslavných církvích se nejčastěji slouží Liturgie sv. Jana Zlatoústého, nejobvyklejší bohoslužba byzantského ritu. Přehled jednotlivých křesťanských liturgií podává heslo Ritus. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Musí Večeři Páně sloužit jen pověřená osoba?", "answers": ["Eucharistickou bohoslužbu, mši nebo Večeři Páně může sloužit jen zvlášť pověřená duchovní osoba."]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Nejmagičtější v tomto období je půlnoc. Památkou na Godrika Nebelvíra je meč posetý rubíny (Nebelvírův meč), který vyrobili skřeti, a který se zjeví a podaří vytáhnout z pochvy klobouku jen tomu, kdo patří do Nebelvíru a jen tehdy, potřebuje-li ho a prokázal-li hrdinství a odvahu. Díky tomu, že ho vyrobili skřeti, je unikátní zejména tím, že odolává všemu, co by mu mohlo ublížit nebo ho poškodit a nasává do sebe vše, co ho posilňuje. Je uložen v ředitelově pracovně a je to jediný předmět po zakladatelích Bradavic, ze kterého se nestal viteál. Na koleji studovali mimo jiné Neville Longbottom, Weasleyovi, Harry Potter Hermiona Grangerová nebo Albus Brumbál. === Zmijozel === Zmijozel (v originále Slytherin) byl založen Salazarem Zmijozelem. Salazar chtěl, aby se žáci vybírali jen z čistokrevných kouzelnických rodin, což vedlo k rozkolu mezi ním a ostatními třemi zakladateli. Nakonec Bradavice opustil, zanechal však po sobě památku v podobě Tajemné komnaty, kterou střežil Bazilišek a kterou směl v budoucnu otevřít jen jeho dědic. Autorka J. K. Rowlingová se pro jeho jméno pravděpodobně inspirovala portugalským diktátorem z let 1932 – 1968, Antóniu de Oliveira Salazarovi. Kolejními barvami Zmijozelu jsou zelená a stříbrná. Erbovním zvířetem je had. Kolejním duchem je Krvavý baron, který se stal duchem proto, aby mohl navždy být s milovanou Helenou Ravenclaw (Šedá dáma), kterou i zabil. Ředitelem zmijozelské koleje byl v letech 1981–1997 Severus Snape, po něm převzal ředitelské místo Horácio Křiklan, který byl ředitelem koleje již jednou, než odešel v roce 1981 na odpočinek. Zmijozel je často popisován jako \"kolej zlých čarodějů\", ve skutečnosti ne všichni ze Zmijozelu jsou zlí – vlastnostmi, které je spojují, jsou ctižádost a \"nebýt dobrý, když z toho neplyne zisk\".", "question": "Z jaké rodiny by měli pochádzat žáci Zmijozelu?", "answers": ["čistokrevných kouzelnických rodin"]}
{"title": "Svátek práce", "context": "Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. V USA a Kanadě se svátek práce, Labor Day, slaví první pondělí v měsíci září. Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím. Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce. Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy, jako například nacismus (i když ještě roku 1922 trval Adolf Hitler na zákazu tohoto \"marxisticko-anarchistického výmyslu\") nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi. V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli komunistické moci.", "question": "Od kterého roku se slaví Svátek práce?", "answers": ["1890"]}
{"title": "Slovensko", "context": "V případě jaderné energetiky se především realizuje dostavba elektrárny Mochovce a také plánuje výstavba dalších bloků elektrárny Jaslovské Bohunice. Vodní elektrárny se nalézají na řekách Váh, Orava, Hornád, Slaná a rovněž také na Dunaji. V případě obnovitelných zdrojů vláda namísto solárních elektráren upřednostňuje využití biomasy. Z Ruska se dováží ropa a zemní plyn. Telekomunikace se od počátku nového tisíciletí významně modernizují a rozvíjejí, především pak využití mobilních telefonů. K roku 2009 bylo v zemi používáno celkem 5,9 milionu mobilních telefonů a přes 4 miliony lidí používalo internet. Celkově je rozšíření těchto služeb a přístrojů srovnatelné s ostatními zeměmi v regionu. V zemi vysílá celkem asi 40 národních, regionálních i místních televizních stanic, většinou v soukromém vlastnictví. Dva celonárodní televizní programy jsou vysílány pod taktovkou státní společnosti Rozhlas a televize Slovenska. Rovněž na Slovensku funguje zhruba 20 radiových programů. Přestože je v zemi nadále užíván analogový systém, postupně se přechází na digitální vysílání. Zavádí se také využití optických vláken. Prvním velkým vědcem, který se dá považovat za slovenského, byl lékař Ján Jesenský. Zakladatelem moderní slovenské vzdělanosti byl osvícenec Matej Bel. Největších úspěchů dosáhl fyzik a vynálezce Aurel Stodola, který rozvinul technologii parních turbín. K rozvoji optiky výrazně přispěl Josef Maximilián Petzval. Na konstrukci padáku pracoval Štefan Banič. Průkopníkem bezdrátové telekomunikace byl Jozef Murgaš. Astronom Peter Kušnirák objevil přes 230 planetek. V Bratislavě se narodil německý nositel Nobelovy ceny za fyziku a nacistický exponent Philipp Lenard. Slovenští vědci jsou v Evropě velice uznávanými. A to i přes to,[zdroj? ] že Slovensko na svůj ekonomický růst na vědu přispívá velice málo penězi. Slovenská věda patří mezi finančně nejchudší v Evropě. Slováci se například podílejí na výzkumu alternativního zdroje elektrické energie nebo na nových technologiích ve zdravotnictví. Povinná, původně 6letá školní docházka byla na území dnešního Slovenska zavedena v roce 1868. Od roku 1922 byla 8letá, později v průběhu éry socialismu rozšířena na 10letou povinnou školní docházku, kterou mohou žáci absolvovat na základních a středních školách, respektive na 8letých gymnáziích.", "question": "Kdo byl zakladatelem moderní slovenské vzdělanosti?", "answers": ["Matej Bel"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Johann Sebastian Bach (31. března 1685 Eisenach – 28. července 1750 Lipsko) byl německý hudební skladatel a virtuos hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého. Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát. Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa, nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar, Köthen a Lipsko. Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy. Od 20. do 22. března 2019 spustil Google Doodle hru, která měla připomínat Johanna Sebastiana Bacha a na kterou bylo možno se dostat přímo z vyhledávače. Jednalo se historicky o první hru od Google Doodle, která byla naprogramována s umělou inteligencí. Spočívala v tom, že uživatel zadal na notovou osnovu několik not (minimálně čtyři) a systém automaticky vygeneroval čtyři tónové linky tak, aby výsledná hudba zněla v Bachově stylu.", "question": "Jaké národnosti byl Johann Sebastian Bach?", "answers": ["německý"]}
{"title": "Bowling", "context": "Bowling je halový sport, ve kterém se hráč snaží hozenou koulí srazit co možná nejvyšší počet kuželek na konci dráhy. Hra v současné podobě vznikla v polovině 19. století, avšak jejího předchůdce lze nalézt již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Ačkoliv je hra podobná kuželkám, jsou mezi oběma sporty odlišnosti. Pro hraní bowlingu je třeba mít bowlingovou dráhu s deseti kuželkami, specifickou bowlingovou kouli a vhodné jsou i speciální boty. V kuželkách je na dráze jen devět kuželek a liší se i koule. Během bowlingové hry hází hráč v deseti kolech na kuželky a snaží se je všechny porazit. Pokud se mu to nepovede prvním hodem daného kola, má k dispozici ještě hod druhý. V případě, že v posledním – desátém – kole shodí nejpozději druhým hodem kuželky všechny, hází v tomto kole ještě potřetí. Za celou hru lze získat maximálně 300 bodů, přičemž se počítají poražené kuželky a navíc, v případě poražení všech kuželek, existují bodové bonifikace. V bowlingu se pořádají turnaje, a to jak v celosvětovém měřítku, tak v měřítku kontinentálním či národním. V České republice se hráči bowlingu sdružují v České bowlingové asociaci. Výhodou bowlingu je skutečnost, že neklade výrazné fyzické omezení na hráče, takže se v něm mohou vzájemně poměřovat jak mladší, tak i starší hráči. Díky rychlému střídání hráčů na dráze má hra napětí a spád, neboť hráči mohou vzájemně porovnávat své průběžné výsledky a aktuální bodové zisky. Jedná se o sport pohodlný a bezpečný a díky skutečnosti, že se jeho zápasy konají v krytých prostorech, i nezávislý na případné nepřízni počasí. Předměty připomínající kouli a kuželky, tedy propriety potřebné ke kuželkám, předchůdci bowlingu, byly roku 1930 nalezeny během vykopávek v Egyptě britským antropologem Sirem Flindersem Petriem v dětském hrobě. Pocházely přibližně z období 3200 let před naším letopočtem. Německý dějepisec William Pehle ovšem tvrdí, že bowling pochází z území dnešního Německa z období okolo roku 300 našeho letopočtu. Hra tehdy byla součástí náboženského obřadu a o těch, kterým se podařilo kuželky srazit, se říkalo, že mají dobrou povahu.", "question": "Kdy vznikl bowling v současné podobě?", "answers": ["v polovině 19. století"]}
{"title": "Salt Lake City", "context": "Salt Lake City je hlavní a největší město amerického státu Utah. Žije v něm přibližně 178 tisíc obyvatel, jeho aglomerace ale má až 2 miliony obyvatel. Má přezdívku Křižovatka Západu. Salt Lake City bylo založeno v roce 1847. Je sídlem ústředí Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. V roce 2002 se zde konaly zimní olympijské hry. Před příchodem Evropanů žili v oblasti dnešního Salt Lake City kočující indiánské kmeny Šošónů, Utů a Paiutů. První Evropané vstoupili na toto území v první polovině 19. století. Dne 24. července 1847 sem mormonský prorok Brigham Young přivedl své souvěrníky a založil zde město. Young také založil duchovní centrum města - náměstí Temple Square a na něm stojící chrám Salt Lake Temple, stejně jako některá další střediska mormonské církve ve městě. Mormoni usazení v Salt Lake City chtěli založit vlastní stát s názvem Deseret, který měl zahrnovat také území Nevady a části jižní Kalifornie. Ústřední americká vláda ve Washingtonu ale rozhodla o vzniku státu Utah, jehož se Salt Lake City mělo později stát hlavním městem. V roce 1857 spory, vedoucí hlavně kolem polygamie, která byla mezi mormony běžnou praxí, přerostly v otevřený konflikt s Washingtonem. Young odmítl složit funkci guvernéra a prezident USA James Buchanan vyhlásil oblast za vzbouřenou, což vedlo až k utažské válce. Mormonská církev odmítla polygamii až v roce 1890, což pomohlo k návratu správy do města, které se v roce 1896 stalo oficiálním hlavním městem Utahu. Rozmachu města pomohlo vybudování první transkontinentální železnice vedoucí městem v roce 1869. Ve druhé polovině 20. století město stagnuje, přichází o část svých obyvatel, i když velikost celé aglomerace se rozrůstá.", "question": "Jakou přezdívku má město Salt Lake City?", "answers": ["Křižovatka Západu"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Brentano začínal jako kněz a později se s církví rozešel, ale jeho realistická i když nikoli ateistická filosofie, založená na aristotelismu, Masaryka natrvalo poznamenala. Po smrti Antona Le Monniera, v roce 1873, našel nové místo v rodině Rudolfa Schlessingera, generálního rady Anglo-rakouské banky, jehož syna vyučoval. Jako odměnu za úspěšnou maturitu mladého Schlessingera odjeli roku 1876 společně po Masarykově doktorátu (disertační práce \"Podstata duše u Platóna\"), na cestu po Itálii a Masaryk na roční pobyt na univerzitě v Lipsku. Tam se Masaryk setkal s mladším krajanem E. Husserlem a seznámil s mladou klavíristkou Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele a 10. srpna 1877 byli zasnoubeni. Masaryk chtěl ale před sňatkem získat docenturu filosofie na vídeňské univerzitě, což sňatek, narychlo uspořádaný rodinou Charlotty v New Yorku 15. března 1878, pozdrželo. Ve Vídni Masaryk živil rodinu a sebe suplováním na střední škole, přednáškami a kondicemi, ale vypůjčoval si také od přátel. Habilitoval se v březnu 1879 prací Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev současnosti) a začal bezplatně přednášet na univerzitě jako soukromý docent. Jeho habilitační práce tam vyšla roku 1881 a vzbudila zájem i v zahraničí. V roce 1879 se narodila dcera Alice a 1880 syn Herbert. Už jako student byl Masaryk literárně činný, napsal řadu studií a odborných statí. V lednu 1875 se stal předsedou Českého akademického spolku ve Vídni a začal se pravidelně stýkat s rodinou Aloise Šembery (1807–1882), profesora české řeči a literatury na vídeňské univerzitě. Spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského se stal celonárodní aférou, využívanou i politicky. Masaryk se postavil na samém počátku sporu 1877 za vědecké prozkoumání jejich původu a tak se pro velkou část českých vlastenců (např. Jan Neruda, spisovatelka Eliška Krásnohorská nebo básník Adolf Heyduk) stal dokonce \"vlastizrádcem\".", "question": "Jak se jmenuje Masarykova dcera narozená v roce 1879?", "answers": ["Alice"]}
{"title": "Polárka", "context": "Polárka (α UMi, α Ursae Minoris, latinsky: Polaris) je nejjasnější hvězda v souhvězdí Malého medvěda. Taktéž je velmi blízko k severnímu nebeskému pólu, což z ní dělá severní polární hvězdu. Polárka má více názvů. V České republice jsou nejpoužívanější Polárka nebo Severka. Slovo \"polaris\" pochází z latinského Stella Polaris, což znamená Polární hvězda. Řecké jméno Cynosura (Κ) znamená ocas psa. V arabštině se nazývá Alrucaba. Její oficiální název je Alfa Ursae Minoris (α UMi). Flamsteedovo označení je 1 Ursae Minoris a její číslo v katalogu SAO je SAO 308. V katalogu HD má označení HD 8890. Polárka leží téměř na přímé linii s osou otáčení Země, tedy na severním nebeském pólu. Může se tedy zdát, že Polárka \"stojí\" na místě a ostatní hvězdy se otáčí kolem ní. V současností je Polárka méně než 1° od pólu, a proto se kolem nebeského pólu otáčí v malých kruzích o průměru asi 2°. Jen dvakrát v průběhu hvězdného dne se Polárka nachází na pravém severním azimutu. Polárka nebude vždy hvězdou, která určuje severní nebeský pól. Je to v důsledku precese rovnodennosti za tisíce roků. Jiné hvězdy taktéž byly v minulosti polárními hvězdami a znovu jimi v budoucnosti budou. Jsou to například hvězdy Thuban ze souhvězdí Draka, Vega ze souhvězdí Lyry a Deneb z Labutě. V současné době se vzdálenost Polárky od severního pólu zmenšuje. Astronomové předpokládají, že nejmenší vzdálenosti (0,5°) dosáhne v roce 2100. Poté se začne vzdalovat. Polárka je pětinásobná hvězda. Pouhým okem vidíme jen největšího a nejjasnějšího člena soustavy - žlutého veleobra (Polárka A). Má třicetkrát větší průměr než Slunce a zářivost 5000 Sluncí. Její absolutní hvězdná velikost je -5,1, ale časem se mění. Je to pulzující proměnná hvězda, konkrétně se jedná o cefeidu. Jasnost slabě kolísá z 1,9 na 2,1 mag s periodou 3,97 dne. Změny jasnosti jsou však příliš malé na to, aby se daly pozorovat okem. Amplituda pulzů se v posledních rocích stále zmenšovala a bylo možné je zjistit jen fotometrem.", "question": "Jak se jmenuje nejjasnější hvězda souhvězdí Malého medvěda?", "answers": ["Polárka"]}
{"title": "Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost", "context": "www.nukib.cz Datová schránka zzfnkp3 IČO 05800226 (VR) multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) je ústředním správním úřadem pro kybernetickou bezpečnost včetně ochrany utajovaných informací v oblasti informačních a komunikačních systémů a kryptografické ochrany.[1] Sídlem tohoto úřadu je Brno.[2. ] Zavedla jej od 1. srpna 2017 novela (zákon č. 205/2017 Sb.) zákona o kybernetické bezpečnosti, tedy zákona č. 181/2014 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ředitelem NÚKIB byl do 16. prosince 2019 Dušan Navrátil.[3][4] Od 20. března 2020 je ředitelem NÚKIB Karel Řehka.[5] Činnost NÚKIB vykonává celou řadu činností dle zákona, například: vydává opatření, ukládá příslušné správní tresty, působí jako koordinační orgán ve stavu kybernetického nebezpečí, zajišťuje prevenci, vzdělávání a metodickou podporu v oblasti kybernetické bezpečnosti a ve vybraných oblastech ochrany utajovaných informací. , provádí analýzu a monitoring kybernetických hrozeb a rizik, vykonává působnost v oblasti veřejné regulované služby (PRS) Evropského programu družicové navigace Galileo atd.[6] Úřad dále též vykonává příslušnou kontrolu.[7] Historie Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost zahájil se 120 zaměstnanci svoji činnost 1. srpna 2017 a převzal agendy Národního bezpečnostního úřadu, která byla v působnosti Národního centra kybernetické bezpečnosti (NCKB), jež fungovalo od roku 2011. NÚKIB sídlí v budově kybernetického centra v Brně-Žabovřeskách v Mučednické ulici, které do té doby sloužilo NCKB.", "question": "Jaká je zkratka Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost?", "answers": ["NÚKIB"]}
{"title": "Čarodějnictví", "context": "== Podle regionu == === Evropa === ==== Antika ==== V antickém Řecku existoval na čarodějnice ambivalentní pohled, byly jim přisuzovány zlé úmysly, sexuální nenasytnost a ohrožování společenského řadu, někdy však byly považovány za krásné, mocné a laskavé. Magie provozovaná lidovými vrstvami byla nazývána goetia a patřili do ní praktiky tradičně spojované s čarodějnictvím jako jsou kletby nebo milostná kouzla. Už v starém Řecku existovalo do jisté míry pronásledování čarodějnic, například v Athénách byla v 5. stol. př. n. l. upálena žena za praktikování nekromantie. Nejslavnějšími řeckými čarodějnicemi byly thesálské čarodějnice uctívající bohyni Hekaté, o kterých se tradovalo, že dokáží z nebe stáhnout měsíc. V řeckých mýtech vystupují mocné čarodějky jako Kirké nebo kolchidská princezna Médeia. Výrazně negativní názor na čarodějnictví, respektive na záškodnou a neoficiální magii, měli Římané. Už v roce 450 př. n. l. byl vydán zákon proti venefica, škodlivé magii, a na začátku 2. století př. n. l. byli v Římě praktikanti magie dokonce hromadně pronásledováni. Ve 2. stol. n. l. byl z čarodějnictví obžalován slavný římský spisovatel a filozof Lucius Apuleius, před soudním tribunálem se však dokázal obhájit. Za vlády císaře Diokleciána na přelomu 3. a 4. stol. n. l. byl v Římě za čarodějnictví ustanoven trest smrti upálením. Tato opatření byla způsobena strachem elit z magie, neměla však žádný náboženský základ. ==== Severní Evropa ==== Vikingům byla známa magie zvaná seidr, praktikovaná především ženami a v noci.", "question": "Jak se jmenují čarodějky z řeckých mýtů?", "answers": ["Kirké nebo kolchidská princezna Médeia"]}
{"title": "Vlas#Počet", "context": "Z chemického hlediska vlasy obsahují uhlík (49%), vodík (6%), kyslík (23%), dusík (17%), síra (4%), železo, měď, zinek, jód, 20 různých druhů aminokyselin, proteiny, lipidy (např. cholesterin) a vodu (asi 12 % hmotnosti vlasu). Vlas po chemické stránce: Původně měkká buničitá bílkovinná hmota prekeratin se keratinizací neboli rohovatěním mění v pevnou hmotu keratin. Pomocí proteinového složení jediného vlasu lze identifikovat člověka.[3] Vlas má podobnou pevnost jako kevlar.[zdroj? ] Jediné vlasové vlákno dokáže udržet 100 gramové závaží. Průměr vlasu je zhruba 18 µ–180 µ. Mezi fyzikální vlastnosti vlasu patří pevnost, pružnost, tažnost, nasákavost, odolnost proti vnějším tlakům, kapilární schopnost, elektrický náboj a citlivost. Nasákavost je určena mírou poškození vlasu. Čím více je vlas poškozený, tím více vody nasává. Keratin, ve vlasu obsažený, při kontaktu s vodou bobtná a vlas tak zvětšuje svůj objem až o 10 – 15%. Vlas má na povrchu záporný elektrický náboj. Čím je vlas poškozenější, tím je záporný náboj větší. Při česání, kartáčování nebo například tření se mohou silně záporně nabít všechny vlasy, které se pak vzájemně odpuzují - elektrizují. Počet V průměru mají na hlavě nejvíce vlasů světlovlasí lidé (okolo 140 000), nejméně zrzaví (asi 80 000). Každý vlasový kořínek má přitom v průběhu existence (postupně) až 12 vlasů. Průměrná tloušťka vlasu je 42–95 mikrometrů. Muži mají vlasy nejsilnější v týlu, avšak ženské vlasy jsou silnější než mužské. Člověk bez rozdílu pohlaví má pod pokožkou 2 až 5 milionů vlasových váčků. Počet a druh váčků je dán už při narození. Vlas roste přibližně 2–6 let a potom vypadne. Denně vypadne člověku asi 70–100 vlasů a to v případě, že nemá s vlasy žádné problémy. Každý den vlasy povyrostou o 0,2–0,45 mm. Padání vlasů Padání vlasů se rozděluje na vratné (dočasné) a nevratné. Příčinami vratného vypadávání může být stres, těhotenství nebo například nedostatek vitamínů. Častou příčinou padání vlasů je užívání některých léků (například léky na akné, hormonální terapie, epileptika, léky potlačující imunitní systém, léky na snížení cholesterolu atd.). Nevratné vypadávání vlasů je důsledkem činnosti mužských hormonů testosteronu a dihydrotestosteronu, ale také i důsledkem léčby nádorového onemocnění (radioterapie). Samotných příčin padání vlasů však existuje mnohem více a při diagnostice je potřeba brát v úvahu rodinnou anamnézu, aktuální zdravotní stav, překonané onemocnění, stresovou zátěž, prostředí, výživu a životní styl.", "question": "V průměru kolik vlasů mají na hlavě světlovlasí lidé?", "answers": ["140 000"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "První prosincový den roku 1979 se členové skupiny Iron Maiden pod vedením Roda Smallwooda sešli se zástupci společnosti EMI a podepsali smlouvu. Pro nahrání alba Harris chtěl sehnat ještě druhého kytaristu. Jako prvnímu bylo toto místo nabídnuto Adrianu Smithovi, který již dříve s Murrayem hrál. Ten to však odmítl, protože i jeho kapela Urchin v té době získala smlouvu. Nakonec volba padla na Dennise Strattona. Ve stejné době rovněž odešel bubeník Sampson. Ještě v prosinci 1979 ho nahradil Strattonův přítel Clive Burr. Hned v lednu roku 1980 skupina začala nahrávat své historicky první studiové album. Obsahuje skladby, které již dlouhou dobu hráli na koncertech. Po neúspěšných zkouškách se dvěma různými producenty nakonec vyhrál Will Malone. Vydání eponymního alba Iron Maiden předcházel singl \"Running Free\" se skladbou \"Burning Ambition\" na B-straně. Singl vyšel v únoru a album až v dubnu 1980. Na obalu singlu se nenachází maskot Eddie. Autorem však je Derek Riggs, který Eddieho na pozdější alba připravoval. V únoru 1980 Iron Maiden rozjeli spolu s několika dalšími turné nazvané Metal for Muthas Tour. Šlo o doprovodné turné ke kompilaci Metal for Muthas Neala Kaye. Ještě před vydáním prvního alba skupina v březnu 1980 dělala předkapelu skupině Judas Priest v britské části při jejich turné British Steel Tour. V dubnu se pak konalo několik posledních koncertů v rámci turné Metal for Muthas. Album Iron Maiden vyšlo 11. dubna a ihned se dostalo na čtvrté místo hitparády. Od května do srpna 1980 pak Iron Maiden odehráli společné turné se skupinou Praying Mantis. Od srpna pak své vůbec první evropské turné a to jako předkapela americké skupině Kiss. Již během turné se začaly problémy mezi Strattonem a ostatními členy zhoršovat. Po jeho ukončení byl Stratton ze skupiny propuštěn a jako náhrada do skupiny přišel Adrian Smith. Od listopadu do prosince 1980 skupina absolvovala své první turné s novým kytaristou. V prosinci pak zahájila nahrávání své druhé desky v londýnském studiu Battery Studios. Produkce se tentokrát ujal Martin Birch. Nahrávání skončilo v lednu 1981 a výsledek dostal název Killers.", "question": "Jak se nazývá turné, které Iron Maiden rozjeli v únoru 1980?", "answers": ["Metal for Muthas Tour"]}
{"title": "Vatikán", "context": "Od svého návratu z Avignonského zajetí v roce 1377 papežové sídlí převážně v Apoštolském paláci, který se nyní nachází ve Vatikánu. Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem pro 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Nezávislý městský stát vznikl roku 1929 na základě Lateránské smlouvy mezi Svatým stolcem a Itálií. Dokumenty Vatikánu se vydávají v italštině, která je i komunikačním jazykem Vatikánu, kdežto oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydány hlavně latinsky. Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území se nacházejí významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple, Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 \"patriarchální\") sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo. Název Vatikán pochází od pahorku Vaticanus Mons, na kterém se nachází, a je odvozeno ze starolatinského vates (věštec) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna. Bažinatá část pod pahorkem se nazývala Campus Vaticanus (Vatikánské pole) a obě byly ještě v dobách pozdního císařství vně Aurelianových hradeb.", "question": "Jak se jmenuje město, uvnitř kterého je Vatikán?", "answers": ["Řím"]}
{"title": "Václav Hollar", "context": "Ovšem největší problém tohoto důkazu tkví v tom, že důvod jeho odchodu mohla být touha po nových uměleckých možnostech, které mu umělecky upadající české prostředí nemohlo nabídnout. Protestantismus naznačovala také i některá dobová svědectví. Současník John Aubrey tvrdil, že důvod Hollarova odchodu z vlasti bylo náboženské vyznání a Hollarův přítel John Evelyn dokonce přímo říkal, že Hollar byl protestant, ale ke katolictví konvertoval pod vlivem antverpských jezuitů. Na konci života byl také pohřben na anglikánském hřbitově. Zajímavý pohled na konfesi podávají znaky naznačující, že Hollarovi byli katolíci. Richard Pennington dokonce tvrdí, že o tom \"není pochyb\". Velmi silným argumentem byla především poměrně úspěšná kariéra Jana Hollara ve značně konfesně netolerantním prostředí 20. let 17. století. Pro to, že byl Václav Hollar katolík, by mohla mluvit jeho kladně vyřízená žádost z roku 1636 o polepšení erbu císařem Ferdinanda II., mužem pevné víry, ovšem zde mohla hrát roli i diplomacie, kde by císařovo zamítnutí mohlo zhoršit vztahy s Anglií. Pokud byl v době, kdy se setkal s Arundelem, nekatolíkem, předpokládá se, že mohl ještě po příjezdu do Anglie konvertovat, protože Arundelova rodina byla katolická a nejspíše i komorná Margaret, která se stala jeho ženou, byla katoličkou. Také existuje záznam, že byl Hollar v roce 1656, ještě za vlády Cromwella, zadržen, když se \"vracel z kaple\", tedy nejspíše katolické kaple zbudované u nějakého vyslanectví. Václav Hollar nebyl jen jedním z nejlepších, ale zároveň i nejplodnějších umělců své doby. Vytvořil okolo 400 kreseb a 3 000 leptů. První generální katalog Hollarových leptů provedl v roce 1853 archeolog a sběratel Gustav Parthey. V roce 1983 tento katalog revidoval Richard Pennington, který vyloučil 200 rytin od jiných autorů a naopak zařadil 225, o kterých Parthey nevěděl. Penningtonův katalog zachovává z Partheyova katalogu jak dělení rytin podle tématu, tak číslování (1-2 733), přičemž doplněné rytiny mají k číslu připojena písmena A, případně B, C, D. Soupis kreseb vytvořil Franz Sprinzels. Názor na Hollarovo dílo se v průběhu doby vyvíjel, ale většinou na něm byla ceněna vysoká úroveň kresby, přesnost, detailnost a realismus, díky čemuž je jeho dílo ceněným dokumentem doby.", "question": "Od kdy působil Václav Hollar ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu?", "answers": ["1636"]}
{"title": "Adelaide United FC", "context": "Patří mezi nejúspěšnější kluby v této lize. Své domácí zápasy hraje na Hindmarsh Stadium. Klub byl založen v roce 2003, aby nahradil tým Adelaide City v bývalé National Soccer League (NLS). Adelaide United zvítězilo v základní části během zahajovací sezóně 2005–2006 A-League s náskokem 7 bodů na ostatní mužstva, soutěž dokončilo na 3. místě. Reds byli ve finále v sezóně 2006–07 a 2008–09, ale nepodařilo se jim ani jednou zvítězit. Sezóna 2009–10 byla pro klub katastrofou, špatná forma mužstva se podepsala na tom, že tým skončil na posledním místě základní části, což bylo vůbec poprvé od založení klubu. Od roku 2012, je Adelaide jediný klub z A-League, který se kvalifikoval celkem čtyřikrát do Ligy mistrů AFC a dokázal postoupit ze skupiny třikrát, což dělá z tohoto týmu jednoho z nejúspěšnějších australských fotbalových klubů v Asii. Adelaide United patří rekord pro největší vítězství v A-League a také nejvíce branek v jednom zápase. Adelaide porazilo North Queensland Fury 8–1 na Hindmarsh Stadium 21. ledna 2011 před 10 829 fanoušky.", "question": "Kolikrát se fotbalový klub Adelaide klasifikoval do Ligy mistrů?", "answers": ["čtyřikrát"]}
{"title": "Peřejník", "context": "Peřejník je přepážka montovaná do nádrží s kapalinou, kde slouží k omezování a zpomalování jejího proudění. Obvykle má tvar desky s několika otvory. Peřejník mění proudění kapaliny z laminárního na turbulentní. Díky tomu proudící kapalina v nádrži rychleji ztrácí svou kinetickou energii a kopíruje pohyb nádrže. To je důležité zvláště u cisteren pro dopravu velkých objemů kapaliny, kde by setrvačnost nekontrolovaně proudící kapaliny mohla velmi nepříznivě ovlivnit jízdní vlastnosti vozidla. Typickým případem použití jsou automobilové cisterny, železniční cisternové vozy, či lokomotivní tendr. Peřejník může být (a často je) součástí konstrukce nádoby. Slouží pro zpevnění jejího tvaru. == Externí odkazy == Ustanovení o nesnímatelných cisternách (cisternových vozidlech), snímatelných cisternách a bateriových vozidlech, dodatek k dohodě ADR", "question": "Na co slouží peřejník?", "answers": ["mění proudění kapaliny z laminárního na turbulentní"]}
{"title": "Satoshi Nakamoto", "context": "Satoshi Nakamoto Satoshi Nakamoto Povolání matematik, kryptograf, programátor a revolucionář Znám jako vynálezce Bitcoinu Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Satoshi Nakamoto (česky též Satoši Nakamoto[1]) je jméno nebo pseudonym osoby nebo skupiny, která navrhla a vytvořila protokol pro Bitcoin a potřebný software, Bitcoin-Qt. V roce 2008 na e-mailové konferenci metzdowd.com zveřejnil popis[2] digitální měny Bitcoin. Roku 2009 vydal první software, který zahájil provoz celé sítě a prvních jednotek Bitcoin měny. Jeho skutečná identita není známa, ačkoli existuje několik teorií. Nakamoto dále přispíval do dalších verzí Bitcoin softwaru společně s ostatními vývojáři, dokud se v polovině roku 2010 postupně nevytratil jeho kontakt s vývojářským týmem a celou komunitou. Zhruba v této době předal kontrolu nad úložištěm zdrojového kódu a klíčových funkcí softwaru Gavinu Andresenovi. Také předal doménu Bitcoin.org a několik dalších domén do rukou předních členů komunity Bitcoinu. Podle domněnek by Nakamoto mohl mít ve vlastnictví zhruba jeden milión bitcoinů. Tento předpoklad je založen na existenci bitcoinových peněženek, na které Nakamoto převáděl v letech 2009-2010 vytěžené bitcoiny a které od té doby jsou bez pohybu. V prosinci roku 2017 by to odpovídalo asi 19 miliardám dolarů (asi 390 miliard Kč). Není jisté, zda Nakamoto, či někdo jiný, má privátní klíče k daným peněženkám, nebo zda jsou tyto bitcoiny navždy zamknuté (tj. ztracené). Identita Nejsou žádné záznamy o existenci identity Nakamoto před vytvořením Bitcoinu. Satoshi je mužské japonské jméno, jehož význam má různé podoby jako „moudrý“, „jasné myšlení“, „bystrý“, nebo „osoba s inteligentními předky“.", "question": "Jaké je jméno nebo pseudonym osoby nebo skupiny, která navrhla a vytvořila protokol pro Bitcoin?", "answers": ["Satoshi Nakamoto"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Následně bylo dle dráhy sondy vypočítáno, že proletěla ve vzdálenosti přibližně 100 000 km od Venuše v půlce května. Podobně neúspěšný průběh měl i začátek amerického průzkumného programu. Během startu byla ztracena sonda Mariner 1. Následující sonda Mariner 2 dosáhla velikého úspěchu, když po 108 dnech doletěla 14. prosince 1962 k Venuši a stala se tak první lidskou sondou u jiné planety. Mariner 2 proletěl ve vzdálenosti 34 833 km nad povrchem planety. Za pomoci mikrovlnného a infračerveného radiometru prozkoumala svrchní oblasti mračen, u kterých zjistila, že jsou chladná, a povrch s extrémní teplotou okolo 425 °C. Měření sondy tak potvrdilo dřívější předpoklady, že povrch planety je horký a neposkytuje příhodné podmínky pro život. Měření sondy pomohlo současně odhadnout hmotnost planety, ale nebylo schopné změřit magnetické pole a radiační pásy kolem ní. Sondou, která jako první proletěla atmosférou Venuše, byla sovětská Veněra 3 dne 1. března 1966 - sonda se zřítila na povrch planety. Pro poruchu komunikačního systému ale sonda nebyla schopna o planetě během průletu odeslat žádná data a pouze dopadla na její povrch. Další sondou u Venuše byla 18. října 1967 sovětská Veněra 4, která úspěšně vstoupila do její atmosféry, a zpět k Zemi odeslala značné množství vědeckých dat. Měření Veněry 4 současně vyvrátilo předchozí teplotní měření sondy Mariner 2. Sovětská sonda zjistila vyšší teplotu povrchu pohybující se okolo 500 °C a složení atmosféry, která je z 90 až 95 % tvořena oxidem uhličitým. Atmosféra Venuše byla hustší, než předpokládali sovětští konstruktéři, a tak měla sonda rozměrnější padák, než ve skutečnosti potřebovala. Ve výsledku byla sonda silněji brzděna a na povrch padala pomaleji, takže se její baterie vyprázdnila ještě před dopadem sondy na povrch. Před ukončením signálu vysílala sonda 93 minut a poslední telemetrie sondy naznačovala, že okolní tlak kolem sondy je 18 baru ve výšce 24,96 km nad povrchem. Jen o den později 19. října 1967 dorazila k Venuši další sonda - Mariner 5, který proletěl ve vzdálenosti přibližně 4 000 km nad vrcholky mračen. Mariner 5 byla původně připravována jako záložní výzkumná sonda Marineru 4 k průzkumu Marsu, ale po úspěchu předchozí sondy Mariner 2 bylo rozhodnuto, že bude její cíl změněn a že bude také vyslána k Venuši. Vědecké vybavení na palubě sondy bylo na lepším technickém stupni s citlivější aparaturou než v případě předchozí sondy Mariner 2, což umožnilo získat lepší vědecká data ohledně složení, tlaku a hustoty atmosféry Venuše.", "question": "Jak se nazývá druhá planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "První čínsko-japonská válka", "context": "Japonské císařství Říše Čching velitelé Aritomo Jamagata Sukejuki Itó Li Chung-čang Ting Žu-čchang † ztráty 13 820 mrtvých3 970 raněných 35 000 mrtvých a raněných První čínsko-japonská válka (1894–1895) byla válka mezi čínskou říší Čching a Japonskem o nadvládu nad územím Korejského poloostrova a přilehlých oblastí. Střetnutí skončilo drtivou porážkou Číny, která ztratila nejen svůj vliv v Koreji, ale též ostrov Tchaj-wan a postavení první asijské velmoci, které převzalo Japonsko. Válka nepřímo položila základ pozdější rusko-japonské války. Ruské impérium totiž nejenže využilo oslabení Číny a čínsko-japonské války k ovládnutí části Mandžuska, ale dokonce i k tomu, aby s podporou Francie a Německa přinutilo Japonsko, aby mu předalo Port Arthur, který mu Čína v Šimonosecké mírové smlouvě také postoupila. Pozadí Napětí mezi Japonskem a Čínou ohledně Koreje stoupalo od 80. let 19. století. V roce 1884 se klika korejských reformních politiků podporovaných Japonskem pokusila provést převrat, avšak na straně konzervativců zasáhla čínská armáda a puč tak skončil neúspěchem. Aby nedošlo k případným budoucím střetům, uzavřely obě dvě mocnosti dne 18. dubna 1885 dohodu, kde si mimo jiné přislíbily, že si vzájemně předem oznámí vyslání expedičních sil do Koreje.[1] Válka Na počátku roku 1894 se v Koreji rozpoutalo rolnické povstání Tonghak.", "question": "Jak skončila první čínsko-japonská válka?", "answers": ["Střetnutí skončilo drtivou porážkou Číny, která ztratila nejen svůj vliv v Koreji, ale též ostrov Tchaj-wan a postavení první asijské velmoci"]}
{"title": "Hermitovský operátor", "context": "Hermitovský operátor Hermitovský operátor, též samoadjungovaný operátor nebo samosdružený operátor je v matematice označení pro takový omezený operátor na Hilbertově prostoru, který je roven své adjunkci, tzn. takový operátor T {\\displaystyle T} , který splňuje ⟨ T x , y ⟩ = ⟨ x , T y ⟩ {\\displaystyle \\langle Tx,y\\rangle =\\langle x,Ty\\rangle } pro všechna x , y {\\displaystyle x,y} pro která je definován, kde ⟨ ⋅ , ⋅ ⟩ {\\displaystyle \\langle \\cdot ,\\cdot \\rangle } značí skalární součin. Vlastnosti Hermitovský operátor bývá na prostoru operátorů považován za jakési zobecnění reálného čísla, platí následující vlastnosti: T {\\displaystyle T} je hermitovský právě když: ⟨ T x , x ⟩ ∈ R {\\displaystyle \\langle Tx,x\\rangle \\in \\mathbb {R} } Vlastní čísla hermitovského operátoru jsou reálná. Na prostoru konečné dimenze je reprezentován hermitovskou maticí. Hermitovský operátor komutuje se svou adjunkcí (tzn. dle definice sám se sebou, což je zřejmé), je tedy takzvaně normální. Z toho podle věty o spektrálním rozkladu plyne, že jeho vlastní vektory jsou ortogonální. Využití Hermitovské operátory mají velké uplatnění v kvantové fyzice, kde se jimi reprezentují pozorovatelné veličiny, jejich vlastní čísla odpovídají možným hodnotám měření a proto je přirozený požadavek, aby byla reálná, což splňují právě hermitovské operátory. Související články Operátor#Symetrický, hermiteovský a sdružený operátor Pozitivní operátor Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Matematika", "question": "Jako označení pro co se používá spojení Hermitovský operátor?", "answers": ["označení pro takový omezený operátor na Hilbertově prostoru, který je roven své adjunkci"]}
{"title": "Trojiční sloup", "context": "Trojiční sloup Morový sloup Nejsvětější Trojice ve Vídni z roku 1693 (dokončený) Trojiční sloup (sloup Nejsvětější Trojice) je typ sochařského díla, které má podobu sloupu, na jehož vršek je umístěno sochařské ztvárnění Nejsvětější Trojice. Charakteristika Celkové zpracování monumentálniho díla vychází z tradice mariánských sloupů, první trojiční sloupy se začaly objevovat v 80. letech 17. století. Základní dílo, která umožnilo široké rozšíření tohoto díla po habsburské monarchii, byl sloup Nejsvětější Trojice ve Vídni. Tento sloup definoval také základní ikonografické charakteristiky trojičních sloupů: Nejsvětější Trojice je zde ztvárněna tak, že Bůh Otec a Bůh Syn sedí vedle sebe a mezi nimi poletuje holubice (tzv. Žaltářová Trojice), což se v baroku stalo populární ztvárnění (další byl tzv. Trůn milosti, Gnadenstuhl). Celý sloup byl postaven na trojúhelníkovém půdorysu a navíc byl pojednán jako iluzivní tzv. oblakový sloup. Jeden z nejvýznamnějších trojičních sloupů (ve střední Evropě) je potom sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci chráněný jako památka UNESCO. Sloup se stavěl v letech 1716 až 1754. Olomoucký sloup sice užívá sloup řádové architketury, nicméně jinak užívá velmi bohatou sochařskou výzdobu a Nejsvětější Trojici stejnou jako vídeňský (doplněný o Pannu Marii, na některých sloupech se pak trojiční a mariánský výjev uzavírá do podoby Korunování Panny Marie). Ikonografie ObrázekPopis Sloup Nejsvětější Trojice ve Vídni. Vrcholová socha zpracována jako Žaltářová Trojice Sloup Nejsvětější Trojice v Náchodě. Vrcholová socha zpracována jako Žaltářová Trojice, Kříž umístěn centrálně Sloup Nejsvětější Trojice v Českých Budějovicích. Vrcholová socha zpracována jako Trůn milosti Sloup Nejsvětější Trojice v Horním Slavkově. Vrcholová socha zpracována jako Trůn milosti, varianta Pietas Domini (Bůh Otec drží z kříže sejmutého Krista) Sloup Nejsvětější Trojice v Karlových Varech. Vrcholová socha zpracována jako Korunování Panny Marie (Marie přímo součástí vrcholového sousoší) Sloup Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. Vrcholová socha zpracována jako Korunování Panny Marie (Marie je pod hlavicí sloupu) Odkazy Literatura PAVLÍČEK, Martin. Čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (1716–1754) in: Daniel, Ladislav (ed.), Umění: prostor pro život a hru. Texty: hudba, diva-dlo, architektura, umění. Olomouc 2008, s. 153–176. Hana Petříková. Oblačné sloupy včeských zemích. Olomouc 2011. Magisterská diplomové práce. Související články Sloup Nejsvětější Trojice Externí odkazy", "question": "Jak je ztvárněna Nejsvětější Trojice na Trojičním sloupu?", "answers": ["Bůh Otec a Bůh Syn sedí vedle sebe a mezi nimi poletuje holubice"]}
{"title": "Megadeth", "context": "Megadeth je americká heavy metalová skupina, již založil roku 1983 kytarista a zpěvák Dave Mustaine a basový kytarista Dave Ellefson. Mustaine chtěl vytvořit rychlejší a lepší kapelu než Metallica, ze které byl vyhozen kvůli závažnému alkoholismu. V dokumentu Get Trashed James Hetfield však jako skutečný důvod uvádí vzájemnou nevraživost mezi Cliffem Burtonem a Davem Mustainem.[zdroj? ] Od vzniku kapely vyšlo patnáct studiových alb. Megadeth jsou označování za pionýry thrashmetalového hnutí, společně se zbytkem \"velké thrashové čtyřky\" - skupinami Metallica, Slayer a Anthrax. Megadeth je známý díky textům zabývajícím se politikou, válkou, závislostí, vztahy a náboženstvím. Sestava Megadeth se mnohokrát měnila, jediný Mustaine je členem kapely po celou její historii. Po nalezení stabilního obsazení v roce 1989 Megadeth nahráli zlatá a platinová alba, například Rust in Peace (1990) či na Grammy nominované multi-platinové Countdown to Extinction (1992). Kapela v roce 2002 ukončila činnost kvůli zranění ruky, které utrpěl Dave Mustaine. Po dvou letech úspěšné terapie Mustaine kapelu znovu oživil. Ještě téhož roku (2004) vyšlo The System Has Failed, v roce 2007 United Abominations. Roku 2009, už s novým kytaristou Chrisem Broderickem, vydala skupina album Endgame, o dva roky později Thirteen a za další dva roky pak Super Collider.", "question": "Ve kterém roce byla založena skupina Megadeth?", "answers": ["1983"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Tito psi jsou též rezervoárem vztekliny a v 99 % případů vztekliny u člověka nákaza pochází právě od toulavých psů. V Česku jsou chovány přibližně 1 až 2 miliony psů. To je na obyvatele nejvíce v Evropě. Chov psů je na celostátní úrovni upravován zákonem na ochranu zvířat proti týrání, veterinárním a mysliveckým zákonem. Místní vyhlášky pak upravují konkrétní podmínky týkající se držení psů, jejich pohybu na veřejných prostranstvích a poplatků ze psů. Celostátní evidence psů neexistuje, evidován je pouze počet lovecky upotřebitelných psů podle mysliveckého zákona – 30 624 kusů k 31.12.2006 a dále plemenné knihy evidují počty zapsaných štěňat s průkazem původu. Během dlouhého soužití psa a člověka bylo vyšlechtěno nespočet plemen rozdílné velikosti, proporcí, délky a struktury srsti i povahy. V současnosti Mezinárodní kynologická federace uznává 343 plemen, a mnoho dalších uznáno není. Kynologie a chov psů jsou v Česku zaštítěny Českomoravskou kynologickou unií, která zastupuje Česko v Mezinárodní kynologické federaci FCI, a minoritně též Českomoravskou kynologickou federací, která spadá pod United Kennel Clubs international (UCI). Nejbližší příbuzný domácího psa je vlk obecný – od psa se liší v nanejvýš 0,2 % sekvence mtDNA. Od vlka se ale pes liší morfologicky – psi mají kratší a širší čenich, celkově širší lebku, více dopředu postavené oči, méně robustní zuby a menší a plošší bubínkové výdutě (bullae tympanicae) na lebce. Některé pro psa charakteristické morfologické znaky včetně povrchové struktury mozku jsou vlastní též šakalům a kojotům a tato podobnost vedla k teoriím o původu psa z těchto šelem nebo o polyfyletickém původu psa, což je teorie, která říká, že předkem psa jsou kříženci psovitých šelem.", "question": "Které zvíře je nejblíže psu domácímu?", "answers": ["vlk obecný"]}
{"title": "Waters of Eden", "context": "Waters of Eden Waters of EdenInterpretTony LevinPruh albaStudiové albumVydáno11. dubna 2000Žánrjazz fusionPélka54:06VydavatelstvíNaradaProfesionální kritika Allmusic [1] Tony Levin chronologicky World Diary(1996) Waters of Eden(2000) Pieces of the Sun(2002) Některá data mohou pocházet z datové položky. Waters of Eden je druhé sólové studiové album Tonyho Levina. Základní kvaret pro nahrávání alba byl Levin, Larry Fast, Jerry Marotta a Jeff Pevar, na většině skladeb se ale podíleli i další hudebníci. Seznam skladeb Autorem všech skladeb je Tony Levin. Pořadí Název Délka 1. „Bone & Flesh“ 6:46 2. „Waters of Eden“ 4:50 3. „Icarus“ 5:35 4. „Gecko Walk“ 4:58 5. „Belle“ 4:00 6. „Pillar of Fire“ 6:44 7. „Boulevard of Dreams“ 6:47 8. „Opal Road“ 6:23 9. „Utopia“ 8:03 Celková délka: 54:06 Sestava Tony Levin − baskytara, violoncello, bezpražcová baskytara, kontrabas, elektrické violoncello Pete Levin − syntezátor Warren Bernhardt − klavír California Guitar Trio − akustické kytary Larry Fast − syntezátor Steve Gorn − flétna Jerry Marotta − bicí, perkuse Jeff Pevar − elektrická kytara, akustická kytara David Sancious − syntezátor, klavír David Torn − kytara, úd, programované bicí Reference ↑ http://www.allmusic.com/album/waters-of-eden-r471445/review Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Tony Levin Studiová alba World Diary • Waters of Eden • Pieces of the Sun • Resonator • Stick Man Koncertní album Double Espresso Příbuzná témata King Crimson • Liquid Tension Experiment • Bruford Levin Upper Extremities • Bozzio Levin Stevens mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba", "question": "Kolikáté sólové studiové album Tonyho Levina je album Waters of Eden?", "answers": ["druhé"]}
{"title": "Injekce (medicína)", "context": "Injekční přípravky jsou sterilní tekuté přípravky určené k parenterálnímu podání injekční jehlou na stříkačce nebo jiným vhodným způsobem (např. očkovací pistolí), nebo sterilní tuhé látky nebo výlisky (tablety), z nichž se injekční roztok připraví přidáním předepsané tekutiny v čas potřeby, rozředěním. Injekce jako způsob aplikace se rozumí aplikace léčiva v objemu řádově do 30 ml, najednou v krátkém časovém intervalu. Jsou to roztoky, suspenze a emulze. Brzy po objevení krevního oběhu Williamem Harveyem (1578-1657) v roce 1616 se začalo s aplikací injekcí u zvířat. První intravenózní injekce byla podána v roce 1658 v Anglii. Aplikace byla tehdy velmi technicky nedokonalá a proto se o ní upustilo. K první skutečnou injekční stříkačkou zavedl francouzský chirurg Pravaz v roce 1852. Skotský lékař Wood provedl v roce 1853 první skutečnou aplikaci jehlou do podkoží. Injekční stříkačku používal ruský lékař Lazarov. K rozšíření tohoto způsobu aplikace přispěli také mikrobiolog Louis Pasteur a německý lékař Robert Koch, kteří zdokonalili způsoby sterilizace. V roce 1886 pařížský lékárník Limousin zavedl jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli. Parenterální aplikace patří mezi nejúčinnější způsoby podávání léčiv. Výhody použití: lze aplikovat v bezvědomí aplikací dosáhneme rychlého účinku (křeče, bolesti, šok, zástava srdce) nelze-li aplikovat léčivo z důvodu jeho biodegradace v trávicím traktu (insulin) stavy po operaci trávicího ústrojí Injekční přípravky jsou podle disperzní soustavy rozdělujeme na: čiré zakalené práškovité lyofilizované mají charakter pórovité hmoty vzniklé mrazovou sublimací suspenzní musejí mít odpovídající velikost částic. emulze forma emulze musí vydržet alespoň 30 sekund po protřepání. Vlastnosti injekce vhodné pro aplikaci: sterilita injekce musí obsahovat nejvýše předepsané množství živých či mrtvých mikroorganismů. apyrogenita injekce nesmí obsahovat pyrogenní látky, což jsou metabolické produkty mikroorganismů. Po aplikaci vyvolávají horečku. izotonické mají stejný osmotický tlak jako krev. Jako rozpouštědlo se pro výrobu injekcí používají voda a organická rozpouštědla: Voda Pro výrobu injekční roztoků se používá tzv. injekční voda (aqua pro injectione), což je redestilovaná nebo voda zbavená minerálů a posléze destilovaná. V současné době se vyrábí pomocí reverzní osmózy. Reverzní osmóza je proces, kdy molekuly vody pronikají přes polopropustnou membránou do roztoku za využití osmotického tlaku. Hydrofobní rozpouštědla Nejčastěji se jako rozpouštědla používají rostlinné oleje. Nejčastěji je to slunečnicový nebo olivový. Pro lepší rozpustnost lze použít také ethanol 40%, glycerol, butandiol, propylenglykol a makrogoly. ethanol 40% propylenglykol 60% makrogoly do 60% glycerol dimethylformamid dimetylacetamid butandiol olivový olej a slunečnicový olej Úprava osmózy injekčního roztoku Osmotický tlak injekčního roztoku upravujeme pomocí chloridu sodného.", "question": "Ve kterém roce se začalo s aplikací injekcí u zvířat?", "answers": ["1616"]}
{"title": "Liparské ostrovy", "context": "Liparské ostrovy nebo též Eolské ostrovy (italsky: Isole Eolie) leží v Tyrhénském moři u severního pobřeží Sicílie v aktivním vulkanickém pásmu mezi Etnou a Vesuvem. Jsou to sopečné ostrovy, tedy vrcholky sopek vyčnívající nad hladinu. Jsou součástí italské provincie Messina, náležející k autonomní oblasti Sicílie. Šest ostrovů - Vulcano, Lipari, Panarea, Stromboli, Filicudi a Alicudi - tvoří jeden správní celek, comune di Lipari. Sedmý ostrov Salina s obcemi Santa Marina Salina, Malfa a Leni je samostatný a má vlastní správu. Menší ostrůvky: Basiluzzo, Dattilo, Lisca Bianca, Strombolicchio Liparské ostrovy mají příjemné středomořské klima. Jejich pobřeží je členité, plné strmých útesů. Jsou zde místa vhodná k potápění, ale jen málo pláží. Krajinný ráz určují především výrazné kužele jednotlivých sopek. Ty pokrývá bujná středomořská vegetace. Jsou zde však i místa zcela holá, kde na povrch vystupuje světlá pemza plná kousků černého obsidiánu. Bezesporu největší přírodní zajímavostí je vulkanická činnost, zvláště na ostrovech Vulcano a Strómboli. Na ostrovech nejsou velké hotelové komplexy ani průmyslové podniky (s výjimkou dolů na pemzu). Nově stavěné penziony a soukromé vily slouží převážně jako letní sídla a obvykle se důsledně přidržují architektonického stylu daného starší zástavbou.", "question": "Ve kterém moři leží Liparské ostrovy?", "answers": ["Tyrhénském moři"]}
{"title": "Česká národní banka", "context": "ČNB vede účty (ne běžné) a poskytuje služby platebního styku zejména státu a bankám. ČNB poskytuje bankovní služby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizačním složkám státu, příspěvkovým organizacím zřízeným organizačními složkami státu, státním fondům a Národnímu fondu, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, územním samosprávným celkům (obcím, krajům) a dobrovolným svazkům obcí, veřejným výzkumným institucím, veřejným vysokým školám, zdravotním pojišťovnám a svazům zdravotních pojišťoven. Dále vede účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry. Banka je politicky nezávislá (její nezávislost garantuje Ústava, zákon o ČNB a postavení bankovní rady); zodpovídá se dvakrát ročně Poslanecké sněmovně. Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je sedmičlenná Bankovní rada. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, dva viceguvernéři a další čtyři členové bankovní rady. Členy bankovní rady na dobu 6 let jmenuje prezident republiky (bez nutnosti kontrasignace nebo souhlasu jiného ústavního orgánu), který je také může odvolat. Odvoláni však mohou být jen pokud přestanou splňovat zákonné podmínky výkonu funkce nebo pokud se dopustí vážného pochybení.", "question": "Který orgán je nejvyšším řídícím orgánem České národní banky?", "answers": ["Bankovní rada"]}
{"title": "Včela medonosná", "context": "Včelstvo je zpravidla složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a následně zahyne (např. osamělá dělnice, matka, či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce: Matka – její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva Trubec – jeho úlohou je oplodnit mladé matky; v případě potřeby pomáhá zahřívat včelí plod, díky své vyšší tělesné teplotě, než jakou mají. dělnice Dělnice – vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: vyhledávání a přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda), zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování správné teploty v úlu a řada dalších činností. Matka je včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány (dělnice je mají zakrnělé). Od dělnic se liší na první pohled svými většími rozměry.", "question": "Jakou úlohu má matka ve včelstvu?", "answers": ["klást vajíčka"]}
{"title": "SARS", "context": "SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome, česky těžký akutní respirační syndrom, či také syndrom náhlého selhání dýchání) je virové onemocnění dýchacích cest způsobené koronavirem SARS-CoV. Jeho výskyt byl poprvé hlášen 16. listopadu 2002 z čínské provincie Kuang-tung. Během několika dalších měsíců se nákaza rozšířila do více než 30 zemí, nakazila přes 8000 lidí a přímo způsobila smrt 774 lidí. V polovině roku 2003 se podařilo pomocí efektivních protiepidemických opatření zastavit šíření infekce, ale ještě začátkem roku 2004 byly nové případy hlášeny z Číny a několik případů infekce v laboratořích. V České republice nebyly potvrzeny případy nakažení SARS. Kromě smrtelného koronaviru SARS (SARS-CoV) se v lidské populaci nachází i příbuzné, méně virulentní koronaviry NL63 a OC43 způsobující nachlazení, vzácně zápal plic, a relativně nedávno objevené koronaviry NL63 a HKU1. V roce 2012 byl objeven virus z čeledi koronavirů nazvaný MERS-CoV způsobující zápal plic provázený selháním ledvin; WHO se obává, že tato nemoc má potenciál rozvinout se v epidemii. Inkubační doba SARS, tj. časový interval, který uplyne od nákazy virem k prvním projevům onemocnění, činí 2–7 dní, v některých případech až 10 dní. Infekce začíná obvykle vysokou teplotou (nad 38 °C), bolestmi hlavy, celkovou únavou. Po 2–7 dnech se přidružuje suchý kašel a dýchací obtíže. U většiny postižených se vyvíjí zápal plic. Vysoká úmrtnost (téměř 10%) je přičítána především příliš silné imunitní reakci vyvolané cytokiny (tzv. cytokinová bouře), hlavní roli má přílišná produkce interferonu gama lidskými buňkami. Původce nákazy – jeden z koronavirů – se šíří zejména kapénkovou infekcí při úzkém kontaktu s nemocnou osobou, případně prostřednictvím různých předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí. Předběžné zkušenosti nasvědčují tomu, že virus přežívá v prostředí několik dnů. Na délce přežívání se podílí množství faktorů, mimo jiné charakter potřísněného povrchu materiálu, druh tělesné tekutiny obsahující virus, teplota a vlhkost. Tato nemoc je zoonóza, jako rezervoár jí slouží některé druhy netopýrů (např. čínský), i když infekce lidí pravděpodobně proběhly nepřímo, přes cibetky nebo psíky mývalovité. Léčba SARS je především symptomatická, provádí se srážení horečky pomocí antipyretik, dodává se kyslík, případně se mechanicky pomáhá dýchání. Pacienti infikovaní koronavirem SARS musí být izolováni, a nejlépe drženi v místnosti s podtlakem, což zabraňuje šíření viru vzduchem.", "question": "Byl v České republice zaznamenán potvrzený případ SARS?", "answers": ["V České republice nebyly potvrzeny případy nakažení SARS."]}
{"title": "Rainbow", "context": "Za povšimnutí stojí verze Beethovenovy Deváté symfonie a nejúspěšnější singl této skupiny I Surrender. V roce 1984 skupina ukončila svou činnost, když se po osmileté přestávce znovuobnovila původní sestava Deep Purple, do které se vrátili Blackmore a Roger Glover. 14. března 1984 se skupina na japonském turné, za doprovodu japonského symfonického orchestru, rozloučila s fanoušky. Skupina se odmlčela na devět roků, během kterých vyšla jen remixovaná kompilace \"Finyl Vinyl\" (1986) a vzpomínkové živé album \"Live in Germany\" (1980). Na jaře roku 1993 Ritchie Blackmore, který v průběhu turné odešel z Deep Purple, dal v nové sestavě Rainbow znova do kupy a v roce 1995 vydali album \"Stranger in Us All\". V následujícím roce k němu přibyl dvacet let starý záznam z koncertu pod názvem \"Live in Europe\", na kterém hráli v sestavě Ronnie James Dio - zpěv, Ritchie Blackmore - kytara, Tony Carey - klávesy, Jimmy Bain - baskytara a Cozy Powell - bicí. Krátce na to začal Ritchie Blackmore pod názvem Blackmore's Night hrát hlavně renesanční hudbu s akustickou kytarou, flétnou a zpěvem své manželky Candice Night. LP: Ritchie Blackmore's Rainbow (1975) #11 UK, #30 US Rising (1976) #12 UK, #48 US Long Live Rock 'n' Roll. (1978) #7 UK, #89 US Down to Earth (1979) #6 UK, #66 US Difficult to Cure (1981) #3 UK, #50. US Straight Between the Eyes (1982) #5 UK, #30 US Bent Out of Shape (1983) #11 UK, #34 US Stranger in Us All (1995) Live. : On Stage (1977) #7 UK, #65 US Finyl Vinyl (1986) #31 UK, #87 US Live in Germany (1994) Live in Europe (1996. ) Live in Munich 1977 (2006) Rainbow Live At Cologne SportHalle (2006) Live In Germany 1976 (30th Anniversary Edition Box) - japonský 6CD boxset (2006) Greatest Hits: The Best of. Rainbow (1981) #14 UK The Very Best of Rainbow (1997) 20th Century Masters - The Millennium Collection: The Best of Rainbow (2000) Pot of Gold (2002) Catch the. Rainbow: The Anthology (2003) Singly: \"Man On The Silver Mountain\" (1975) \"Catch The Rainbow\" (1975) \"Starstruck\" (1976) \". Stargazer\" (1976) \"Kill The King\" (1978) \"Long Live Rock 'N' Roll\" (1978) \"Gates Of Babylon\" (1979. ) \"Since You've Been Gone\" (1979) \"All Night Long\" (1980) \"I Surrender\" (1981) \"Can't Happen Here. \" / \"Jealous Lover\" (1981) \"Stone Cold\" (1982) \"Power\" (1982) \"Can't Let You Go\" (1983.", "question": "Kdo založil britskou skupinu Rainbow?", "answers": ["Ritchie Blackmore"]}
{"title": "Cement", "context": "Technologickým zázrakem je například obrovská monolitická kopule na Pantheonu v Římě. Má průměr 43,3 m byla vytvořena technologií litého betonu za sedm let (118–125 n.l.). Kopule srovnatelné velikosti byly ještě o jeden a půl tisíce let později stavěny technologií kamenné klenby po desítky let.Podle všeobecně přijímaného názoru byla znalost používání hydraulických pojiv ztracena se zánikem římské říše a znovuobjevena až v souvislosti s novověkými pokusy Johna Smeatona. V této souvislosti jsou proto překvapivé analýzy původního zdiva Karlova mostu z roku 2008, které prokázaly unikátní příklad pokračování antické tradice použití vysoce kvalitních malt/betonů s hydraulickým pojivem na této středověké stavbě. === Novodobá historie výroby === V roce 1824 obdržel patent na výrobu cementu John Aspdin. Měl minimální vědecké znalosti, proto s ním spolupracoval jeho syn William Aspdin. Byl zakladatelem průmyslové výroby cementu v North West Kent v Anglii, kde působil i Joseph Aspdin V roce 1840 byla založena ve Francii u Boulogne sur Meer průmyslová výrobna cementu. Od roku 1850 vyráběla firma Brunkhorst & Westfalen v Buxtehude u Hamburku první portlandský cement v Německu.", "question": "Kdo dostal patent na cement?", "answers": ["John Aspdin"]}
{"title": "Apple", "context": "Ovládá se pomocí velkého dotykového displeje s virtuální klávesnicí. Funguje na chytrém operačním systému iOS. Podrobnější informace naleznete v článku iPad. Tablet iPad je produkt spojující multimediální přehrávač iPod Touch s plnohodnotným osobním počítačem, jeho cesta je někde mezi těmito stroji. I přesto, že definoval novou kategorii technologií zaznamenal obrovský komerční úspěch a postupně vytlačil z trhu netbooky. Podrobnější informace naleznete v článku macOS. macOS je operační systém pro počítače Macintosh. První Mac OS X v10.0 byla vydána 24. března 2001. Vznikl jako kombinace několika různých technologií. Základ systému se jmenuje Darwin a je složen z hybridního unixového jádra XNU (anglicky XNU's Not Unix) spolu s množstvím BSD, GNU a dalších open source nástrojů. Nad jádrem je množina knihoven, služeb a technologií, které jsou přejaty většinou z NeXTSTEPu a předchozího operačního systému Mac OS. Grafické uživatelské rozhraní se jmenuje Aqua a bylo vyvinuto společností Apple. Upravenou verzi macOS pojmenovanou iOS využívá mobilní telefon Apple iPhone, multimediální kapesní přehrávač iPod Touch a tablet iPad. Systém společnosti Apple je často aktualizovaný a nově přináší noční režim. iOS je mobilní operační systém vytvořený společností Apple Inc. Původně byl určen pouze pro mobilní telefony iPhone, později se však začal používat i na dalších mobilních zařízeních této firmy, jako jsou iPod Touch, iPad a nejnověji Apple TV. Pojmenování iOS se používá až od čtvrté verze tohoto systému. Do té doby byl oficiálně nazýván iPhone OS. Nový název iOS je v souladu s politikou pojmenovávání produktů (iPod, iPhone, iPad, ...). Ihned po zveřejnění nového názvu iOS byla na Apple podána žaloba od společnosti Cisco Systems, která název IOS používá pro označení softwaru na svých routerech. Aby zabránila žalobě, licencovala si společnost Apple použití tohoto názvu pro svá zařízení. Airport Express Aperture Apple I Apple II Apple III Apple Lisa Apple TV Cinema Display Final Cut Studio iCloud iLife iWork Logic Studio MacBook Air Mac mini Mac Pro Magic Mouse Mighty Mouse Mobile Me Remote Desktop Time Capsule Thunderbolt Display Apple Watch Apple Pippin Apple natočil své 2 Vánoční reklamní reklamy na iPhone 7 v Česku. První spot se jmenuje Frankie's Holiday, část děje se odehrává na Hošťálkově náměstí v Žatci. Druhý spot se jmenuje Romeo & Juliet a byl natočen na zámku v Libochovích. V animovaném seriálu Simpsonovy se Apple vyskytuje jako Mapple a produkty iPhone jako MyPhone, iPod-MyPod.", "question": "Natočil Apple své reklamy v Česku?", "answers": ["Apple natočil své 2 Vánoční reklamní reklamy na iPhone 7 v Česku."]}
{"title": "Queen", "context": "Toto album je jediné album Queen bez hlasu Freddieho Mercuryho. Největšími hity z tohoto alba se stávají písně Say It's Not True a C-lebrity, které jsou zároveň i sigly tohoto alba. === 2009–2011: Odchod od EMI, 40. výročí === Queen oslavují 40. výročí od vzniku skupiny, je pořádána výstava o jejich díle s názvem Stormtrooper In Stilletos a do obchodů se dostává remasterovaná kolekce všech řadových alb. Novou smlouvu podepisují s firmou Universal Music. === 2011–dosud : Queen + Adam Lambert; Queen Forever === Queen odehráli mini turné s americkým zpěvákem Adamem Lambertem. První zpráva o tom, že by Lambert měl vystoupit s Queen jako headline na festivalu Sonisphere v UK (v červenci 2012), se objevila v únoru 2012. Toto vystoupení mělo být signifikantní, protože Knebworth Park, místo, kde se měl festival konat, bylo posledním místem, kde vystupoval Freddie Mercury v srpnu 1986. V diskusi k této spolupráci Brian May podotknul, že očekává, že Lambert bude \"skvělým interpretem\" Mercuryho písní. Festival Sonisphere byl ale později zrušen, kvůli problémům s logistikou a vlivem dalších okolností. O několik dnů později Roger Taylor oznámil, že Queen a Lambert budou spolu vystupovat v Moskvě a pak oznámili, že přidají 2 další show v Londýně a jednu v Kyjevě, ve které bude jako hlavní hvězda vystupovat Elton John. Na konci dubna byl přidán pátý koncert ve Wroclawi, jako headline tamějšího rockového festivalu.Finální verze spolupráce Queen + Adama Lamberta začala dvouhodinovou velkolepou podívanou pod záštitou UEFA v Kyjevě 30. června v předvečer vyvrcholení fotbalového šampionátu EURO 2012. Stovky tisíc fanoušků na ukrajinském hlavním náměstí ocenilo toto vystoupení pro Lambertův umělecký talent, hlasovou výjimečnost a schopnost interpretace, která se sebejistotou vyvážila staré a nové. Koncert na Olympijském stadionu v Moskvě se konal 3. července, zatímco ten následný na městském stadionu v Polsku byl naplánován na 7. července. Kvůli významnému postavení Queen v Anglii a jejich spojení s nově příchozím Lambertem, měly Londýnské tři koncerty v HMV Hammersmidth Apollo spoustu recenzí. Téměř jednotně byly tyto koncerty známé pro Lambertovy vokálové vedení, jeho 'sexy' a 'vzrušující' vystupování, společně se vzájemnou spoluprací, kterou Brian May nazval \"organickou\". Skupina Queen vystoupí s Adamem Lambertem znovu v září 2013 na iHeartRadio Music Festival v MGM Grand Aréně v Las Vegas.", "question": "Kde byla založena skupina Queen?", "answers": ["v Londýně"]}
{"title": "Etnografie", "context": "Etnografie (z řeckého ethnos, kmen, národ, a grafein, popisovat), česky národopis, je společenská věda zkoumající a popisující modely chování, sociální organizaci, zvyky, hudbu a umění v jednotlivých lidských kulturách a společnostech. Termín etnologie se někdy chápe jako synonymum, jindy jako označení pro srovnávací vědu. Oba pojmy se dodnes užívají v německé jazykové oblasti, v České republice pozvolna převládá označení kulturní a sociální antropologie. Etnografie vznikla z romantického zájmu o \"přirozená\", zejména venkovská společenství v Evropě, o malé národy, o lidové umění a literaturu, o folklor. Většinou se etnografové orientují na tradiční společnosti s dochovaným životním stylem z doby před nástupem industriální epochy. V zemích s koloniálním panstvím to byly především domorodé kmeny v zámořských koloniích, v Česku byly a jsou hlavní oblastí zájmu lidové zvyky, kroje, hudba, pověsti a pohádky. Od poloviny 20. století se však i etnografové zabývají studiem a popisem subkultur různých dílčích společenství v soudobé společnosti, např. dělníků, imigrantů nebo školních žáků.", "question": "Jak se česky jmenuje etnografie?", "answers": ["národopis"]}
{"title": "Saimaa", "context": "Saimaa (švédsky Saimen) je mělké jezero (hloubka do 82 m) na jihovýchodě Finska, ve východní části Finské jezerní kotliny. Leží v nadmořské výšce 76 m . Celková rozloha soustavy spojených jezer je 4377 km2, což ho řadí na 4. místo v Evropě po ruských jezerech Ladožském, Oněžském a švédském jezeru Vänern. Kotliny jezer jsou ledovcového původu rozšířené a uhlazené krycím ledovcem. Jezero se skládá z vlastního jezera Saimaa (1377 km2) a dále přirozeně napojených jezer Pihlajavesi (713 km2), Haukivesi (620 km2, hloubka 58 m), Orivesi (601 km2), Puruvesi (421 km2), Pyhäselkä (361 km2), Enonvesi (196 km2) a dalších menších. Toto členění se může v různých zdrojích lišit. Pobřeží je silně členité, často skalnaté většinou pokryté lesy. Jezerní soustava má velice nepravidelný tvar, je roztříštěna četnými ostrovy a ostrůvky. Břeh měří celkem 15 000 km. V jezeře se nachází asi 12 938 ostrovů a ostrůvků. Z toho jich je 4131 na vlastním jezeře Saimaa, 3819 na Pihlajavesi, 2158 na Haukivesi, 1495 na Orivesi, 720 na Puruvesi a 615 na Pyhäselkä. Největším ostrovem je Sääminginsalo, který odděluje části Pihlajavesi, Haukivesi a Puruvesi a svou rozlohou 1 069 km2 je druhý největší ve Finsku po ostrově Soisalo na jezerní soustavě Iso-Kalla. Další ostrovy jsou podle velikosti Äitsaari (74 km2), Moinsalmensaari (53 km2), Oravisalo (49 km2), Kirkkosaari (47 km2), Kuivainen (33 km2),. Varpasalo (27 km2), Salosaari (26 km2), Kyläniemi (23 km2), Niinikkosaari (18 km2), Mitinsaari (18 km2), Pellosalo (16 km2. ), Härskiänsaari (15 km2), Otasalo (15 km2), Kongonsaari (13 km2), Ahvionsaari (13 km2), Saukonsaari (11 km2), Tuohisaari. (11 km2), Liiansaari (11 km2), Suuri Jänkäsalo (11 km2), Hälvä (11 km2), Vaahersalo (10 km2), Laukansaari (9 km2) a Laukansaari (11 km2). Jezero představuje důležitou křižovatku vodních cest. Do části Orivesi přitéká řeka Viinijoki z jezera Viinijärvi a do části Pyhäselkä řeka Pielisjoki z jezera Pielinen. Rozloha povodí je 69,5 tisíce km2. Vytéká z něj široká řeka Vuoksi tekoucí do Ladožského jezera a řada umělých kanálů (z nichž nejdůležitější je průplav Saimaa (Saimaan kanava), který jezero spojuje s Vyborským zálivem (část Finského zálivu Baltského moře) a řadou dalších jezer.", "question": "V jaké nadmořské výšce leží jezero Saimaa?", "answers": ["76 m"]}
{"title": "Led", "context": "Led má své specifické místo mezi ostatními minerály, i když se většinou v mineralogických systémech neuvádí vůbec nebo pouze okrajově. Při běžném atmosférickém tlaku tekutá voda tuhne v led při teplotě 0 °C (273,15 K, 32 °F). Jestliže jsou ve vodě rozpuštěny další látky (např. sůl kamenná), může voda zůstat tekutá i při teplotách pod bodem mrazu. Dobře vyvinuté krystaly jsou vzácné, nejčastěji celistvé, rozpadavé, zrnité či sypké agregáty. V atmosféře se vyskytuje v podobě sněhových vloček – kostrovitých krystalů (složitě členěných šestiramenných hvězd), které jsou zploštělé podle {0001}. Led existuje v mnoha formách, např.: sníh, ledové krystaly kroupy jinovatka, námraza kra rampouch Světová meteorologická organizace definuje různé druhy ledu v závislosti na původu, velikosti, tvaru, váze, atd. Fyzikální vlastnosti: Lze rýpat nehtem (má tvrdost 1,5), hustota 0,917 g/cm3, křehký, neštěpný, lom je lasturnatý. Při dlouhodobém působení tlaku plastický, tepelně nestálý – taje při teplotě 0 °C. Při teplotách pod -80 °C krystaluje v krychlové soustavě. Relativní permitivita ε je 3,1. Optické vlastnosti: Barva: čirý až mléčně zakalený, namodralá, modrozelená, bílá. Průhledný až průsvitný, vryp je bílý, lesk skelný. Chemické vlastnosti: Složení: H 11,19 %, O 88,81 %. Běžný, byť v teplejších oblastech sezónní výskyt. Je významnou součástí půd a sedimentů ve vyšších zeměpisných a nadmořských výškách. Dříve těžen v zimních měsících tzv. ledaři, uskladněn v ledárnách, používal a dodnes se používá k chlazení potravin v teplejších obdobích roku.", "question": "Při jaké teplotě vzniká led z vody?", "answers": ["0 °C"]}
{"title": "Blahoslavenství", "context": "Blahoslavenství (kalk z lat. beatitudo štěstí, blaženost a řec. ε [eulogein] dobrořečit) je název ústřední části tzv. Horského kázání zaznamenaného v Matoušově a Lukášovu evangeliu. V Horské řeči Ježíš Kristus popisuje vlastnosti toho, kdo patří do božího království a přitom ukazuje, jak je takový člověk šťastný, starším tvarem blahoslavený (v původním textu μ [makarios] požehnaný). Každé z blahoslavenství zachycuje situaci, kterou by člověk podle běžných měřítek za šťastnou nepovažoval, a přesto Ježíš lidi, kteří se v takových situacích nacházejí, prohlašuje za šťastné. Úryvky podobné Ježíšovým blahoslavenstvím se nacházejí také ve svitcích od Mrtvého moře a v dalších židovských pramenech předkřesťanské éry. Text blahoslavenství je častým námětem uměleckých děl a tvoří součást byzantské liturgie sv. Jana Zlatoústého. == Text blahoslavenství == Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.", "question": "Vlastnosti člověka patřícího do čího království popisuje Ježíš Kristus v Horské řeči?", "answers": ["božího"]}
{"title": "Klokan tmavý", "context": "Tento druh je typický pro svůj silný zápach. Klokani tmaví mají nápadně dlouhý čenich a jsou schopní dobře skákat dopředu i dozadu. Na rozdíl od jiných druhů klokanů dokáží své přední končetiny zvednout až nad hlavu. Obecně je předpokládáno, že plodí mladé celoročně. Mládě se stává samostatné ve dvou letech života. Klokani tmaví bývají považováni za nejinteligentnější ze všech druhů stromových klokanů. == Habitat == Klokani tmaví mají jen omezené možnosti pro výběr přirozeného útočiště. Žijí v nadmořských výškách od 900 do 1 700 m v pohoří Torricelli. Celkový rozsah jejich areálu výskytu nepřesahuje 125 km2. Vyhledávají tropické nebo subtropické horské lesy a žijí v blízkosti nohoplodů (Podocarpus), pazeravců (Libocedrus), blahočetů (Araucaria) a stromů z rodu Rapanea. Jsou to býložravci a živí se epifytickými kapradinami a listy vějířovek (Scaevola) a smirkovek (Tetracera). Nepohrdnou ale ani zralým ovocem. Svoji potravu hledají buďto v korunách stromů nebo na zemi. Nicméně, o potravě a životě klokanů tmavých se toho obecně příliš neví. == Ekologie ==", "question": "Jakými kapradinami se živí klokan tmavý?", "answers": ["epifytickými"]}
{"title": "Katarální horečka ovcí", "context": "Katarální horečka ovcí (anglicky Blue tongue disease) je nekontagiózní virové onemocnění ovcí a dalších domácích a divoce žijících přežvýkavců. Onemocnění je způsobeno virem Bluetongue virus z čeledi Reoviridae a je přenášeno krevsajícím hmyzem, konkrétně tiplíky (Culicoides). Nákaza se projevuje horečkou, záněty a otoky hlavy, víček, uší a všech sliznic. Zejména na sliznici dutiny ústní se objevují krváceniny a vředy. Člověk není k tomuto onemocnění vnímavý. Katarální horečka ovcí byla poprvé popsána koncem 18. století v Jižní Africe po importu jemnovlnných plemen ovcí z Evropy. Onemocnění bylo nazýváno mj. \"pseudo-slintavka a kulhavka\", \"bolavá tlama\" apod. Anglický název \"bluetongue\" je odvozen od cyanózy jazyka, ke které dochází u vážněji postižených ovcí. V roce 1924 se katarální horečka poprvé objevila mimo africký kontinent, a sice na Kypru, v roce 1944 byl výskyt potvrzen v Izraeli, v Severní Americe ve státě Kalifornie byl virus izolován v roce 1952, v roce 1959 se nemoc objevila v Pákistánu, v roce 1964 v Indii, v roce 1977 v Austrálii, v roce 1978 byl virus zjištěn v Brazílii. V roce 1979 byla poprvé diagnostikována v Číně. Až do nedávné doby byla katarální horečka ovcí, i přes svoje celosvětové rozšíření, omezená výskytem vektora na zeměpisné šířky přibližně od 40° s.š. do 35° j.š. a v Evropě se vyskytovala jen sporadicky.", "question": "Co je katarální horečka ovcí?", "answers": ["nekontagiózní virové onemocnění ovcí a dalších domácích a divoce žijících přežvýkavců"]}
{"title": "Miroslav Bažík", "context": "Miroslav Bažík Miroslav BažíkOsobní informace Datum narození 31. října 1967 (53 let) Místo narození Československo Klubové informace Konec hráčské kariéry Pozice záložník Profesionální kluby Roky Klub Záp. (góly) 1986-1996Dukla Banská Bystrica161 (19) Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Miroslav Bažík (* 31. října 1967) je bývalý slovenský fotbalista, záložník. Fotbalová kariéra V československé a slovenské lize hrál za Duklu Banská Bystrica. Nastoupil celkem ve 161 ligových utkáních a dal 19 gólů. Ligová bilance Ročník Zápasy Góly Klub 1. československá fotbalová liga 1986/87 19 3 Dukla Banská Bystrica 1. československá fotbalová liga 1987/88 12 0 Dukla Banská Bystrica 1. československá fotbalová liga 1988/89 19 1 Dukla Banská Bystrica 1. československá fotbalová liga 1989/90 19 1 Dukla Banská Bystrica 1. československá fotbalová liga 1990/91 26 8 Dukla Banská Bystrica 1. československá fotbalová liga 1991/92 27 3 Dukla Banská Bystrica Mars superliga 1993/94 29 3 Dukla Banská Bystrica Mars superliga 1994/95 10 0 Dukla Banská Bystrica CELKEM 161 19 Literatura JEŘÁBEK, Luboš: Český a československý fotbal: lexikon osobností a klubů 1906–2006, Praha, Grada 2007.", "question": "V kolika ligových utkáních nastoupil bývalý fotbalista Miroslav Blažík?", "answers": ["161"]}
{"title": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2002", "context": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2002 se uskutečnily v pátek 14. června od 14:00 do 22:00 a sobotu 15. června od 8:00 do 14:00. O 200 míst v Poslanecké sněmovně se ucházelo 29 stran a hnutí. Ve volbách zvítězila ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly, která následně sestavila vládu za účasti KDU-ČSL a US-DEU. Vláda však celé své funkční období disponovalo jen nepatrnou většinou a byla nestabilní . Hlasování se zúčastnilo 58 % oprávněných voličů, z nichž 99,56 % (4 768 006) hlasovalo platně. == Výsledky == === Podrobné výsledky === ==== Podrobné výsledky stran ==== ==== Zvolení poslanci podle politické příslušnosti ==== ==== Výsledky podle krajů (v procentech) ==== ==== Rozdělení mandátů podle krajů ==== ==== Mapy výsledků ==== Mapy výsledků čtyř stran, které se dostaly do nové sněmovny. == Reference ==", "question": "Vyhrála ČSSD parlamentní volby roku 2002?", "answers": ["Ve volbách zvítězila ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly, která následně sestavila vládu za účasti KDU-ČSL a US-DEU."]}
{"title": "Zimní olympijské hry", "context": "Zimní olympijské hry (též zimní olympiáda, zkráceně ZOH) jsou jedna z nejdůležitějších zimních sportovních událostí. Konají se každé čtyři roky. Vše začalo v roce 1924 ve francouzském Chamonix, kam byli sezváni sportovci na \"Týden zimních sportů\". Toto klání bylo zpětně roku 1925 označeno za 1. zimní olympijské hry. V roce 1940 a 1944 se měly konat v japonském Sapporu a v italské Cortině d'Ampezzo, ale obě tyto akce byly zrušeny kvůli probíhající 2. světové válce. Roku 1976 měl původně pořádat hry americký Denver, jenže ten to odmítl prostřednictvím státního referenda. Pořadatelstvím her byl tedy pověřen rakouský Innsbruck, který stále ještě udržoval infrastrukturu od roku 1964. Do roku 1992, kdy proběhla 16. zimní olympiáda, se zimní hry konaly vždy v týž rok jako letní. Poté bylo rozhodnuto periodu zimních her posunout o polovinu vůči hrám letním, a tak se 17. ZOH konaly už v roce 1994. Další hry se opět konají ve čtyřletém cyklu. Zimní olympiádu zatím hostilo 11 států: čtyřikrát Spojené státy americké, třikrát Francie, dvakrát Itálie, Japonsko, Kanada, Norsko, Rakousko a Švýcarsko a jednou Jugoslávie, Německo a Rusko. Zatím poslední hry byly uspořádány v únoru 2014 v ruském Soči. Následující ZOH bude hostit jihokorejský Pchjongčchang (2018) a čínský Peking (2022). Seznam nejúspěšnějších zemí v historii ZOH seřazený podle počtu získaných medailí. V tabulce jsou uvedeny země, které získaly nejméně 10 medailí. Seznam nejúspěšnějších sportovců v historii zimních olympijských her podle celkového počtu získaných medailí. V tabulce jsou uvedeni všichni závodníci, kteří na ZOH získali nejméně osm medailí. 1. ZOH 1924 Chamonix (Francie) První ukončenou disciplínou zimních olympijských her byl rychlobruslařský závod mužů na 500 m a vůbec prvním zlatým medailistou ZOH se stal Američan Charles Jewtraw. Fin Clas Thunberg získal 3 medaile v rychlobruslení a Nor Thorleif Haug 3 zlaté medaile v lyžování. 2. ZOH 1928 Svatý Mořic (Švýcarsko) Na programu her se objevila nová disciplína - skeleton. Fin Clas Thunberg přidal ke 3 zlatým medailím s Chamonix další 2 zlaté v rychlobruslení.", "question": "Jaké olympijské hry se konají v zimě?", "answers": ["Zimní"]}
{"title": "Smaragd", "context": "Smaragd, chemický vzorec Be3(Al,Cr)2Si6O18 (hlinitokřemičitan berylnatý), je šesterečný minerál. Jeho název je pravděpodobně semitského původu. Smaragd je nejznámější a nejcennější odrůdou minerálu berylu. == Původ == Smaragd je nejdražší odrůda berylu s charakteristickou sytě zelenou barvou. Vděčí za ni obsahu chrómu ve struktuře. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7,5 – 8, křehký, hustota 2,6 – 2,8 g/cm3, štěpnost nedokonalá podle {0001}, lom nerovný, lasturnatý. Optické vlastnosti: Barva: zelená. Lesk skelný, matný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý. Chemické vlastnosti: Složení: Be 5,03 %, Al 10,04 %, Si 31,35 %, O 53,58 % s příměs Cr. Rozpustný v HF, před dmuchavkou se netaví. == Využití == V klenotnictví se využívá jako drahý kámen (fasetové brusy, kabošony). Mezi nejslavnější šperky se smaragdy patří Náhrdelník španělské inkvizice, Hookerova smaragdová brož nebo Andská královská koruna. === Historie === Smaragd (smaragdos) byl poprvé užíván ve starověkém Egyptě, patřil mezi oblíbené kameny již ve Střední říši, za Ptolemaiovců a za královny Kleopatry. Termín Smaragd znamená v sanskrtu marakata, překonavatel obtíží. Indové dělili své smaragdy z Palistánu (údolí Swát) a Rádžástánu na odstíny podle kast. Smaragd měl být pro starověké myslitele kamenem moudrosti, prosperity, praktické logiky a obchodní zdatnosti (budha-ratna). Jadeit, nefrit a smaragd byly tři drahokamy, ze kterých byly vyřezávány sošky Buddhy. Pro perské učence byl smaragd kamenem věčného života v ráji. Také Římané si velmi cenili smaragd, Plinius starší vyzdvihuje jeho barvu. == Naleziště == Výskyt smaragdu je řídký. Rakousko – Habachtal Rusko – Takovaja (Ural) Egypt – Zabarah (další historické lokality) Kolumbie – Muso a Chivor – nejznámější lokality vysoce ceněných smaragdů, kde již staří Inkové získávali kvalitní exempláře. Největší vývozce do Evropy v 16. -19.století, prostřednictvím španělských mořeplavců a obchodníků. Brazílie – Carnaiba, Minas Gerais, Bahía, Ceará, Goiás USA, severní Karolína, Hiddenit Mine", "question": "Jakou barvu má smaragd?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Helium", "context": "Helium má uplatnění v hodinářském průmyslu v hodinkách pro hlubinné ponory, vyrovnávajících tlak pomocí heliového ventilu. He@C60 je jedna ze dvou doposud známých sloučenin hélia. Sférická koule je fulleren a uvnitř v dutině tohoto fullerenu je uzavřen jeden atom helia. Fullereny vznikají kondenzací grafitových par v heliu. Při kondenzaci par ale může dojít k radikálovému mechanismu, jehož výsledkem je tato sloučenina. Páry grafitu nelze normální cestou získat, protože uhlík má teplotu tání více než 3500 °C a teplota varu je ještě o mnoho vyšší (přes 4800 °C). Proto se k přípravě par grafitu využívá laseru. S heliem je spojen zajímavý fyzikální úkaz, zvaný supratekutost. Kapalné helium se totiž vyskytuje ve dvou formách - helium I při teplotách 2,1768-4,21 K a helium II při teplotách nižších než 2,1768 K (za normálního tlaku) (tzv. lambda bod). To se týká izotopu 4He. Izotop 3He je supratekutý při teplotách pod přibližně 0,002 5 K. Rozdíl mezi izotopy je způsoben tím že atom 4He je bosonem (skládá se ze 2 protonů, 2 neutronů a 2 elektronů) zatímco atom 3He je fermionem. Izotop 4He je supratekutý díky vzniku Bose-Einsteinova kondenzátu zatímco 3He díky vzniku Cooperových párů. Mezi heliem I a heliem II neexistuje skupenské teplo, což znamená, že tyto dvě formy helia se nemohou vyskytovat v jedné nádobě současně vedle sebe. Nad lambda teplotou se může vyskytovat pouze helium I a pod lambda teplotou pouze helium II. Zatímco helium I se chová jako běžné tekutiny, vykazuje helium II velmi neobvyklé vlastnosti. Především nemá tato kapalina prakticky žádné vnitřní tření, a proto teče nesmírně rychle, ale dokonce díky kapilárnímu jevu přetéká stěny nádob, ve kterých je uchováno a vytéká horním koncem do něj ponořené kapiláry (jev zvaný fontánový efekt), což budí zdání, jako by helium II nebylo vůbec ovlivněno gravitací.", "question": "Proč nelze páry grafitu získat normální cestou?", "answers": ["protože uhlík má teplotu tání více než 3500 °C a teplota varu je ještě o mnoho vyšší"]}
{"title": "Varhany", "context": "Z hlediska počtu rejstříků jsou za největší považovány varhany v kostele sv. Mořice v Olomouci, které disponují 5 manuály, 1 pedálem, 95 rejstříky a 8 054 píšťalami. Některými zdroji uváděný údaj 135 rejstříků a 10 400 píšťal nelze srovnávat se specifikacemi ostatních nástrojů, neboť jsou kromě znějících rejstříků číslovány i spojky (ovládací prvky) a do počtu píšťal zahrnuta i tzv. \"zvuková centra\". === Nejstarší varhany === dochované a dosud funkční: v Sionu v bazilice Notre-Dame-de-Valè: 1 manuál, 1 pedál, 8 rejstříků (postaveny koncem 14. století) funkční v Česku: v kostele Nejsvětější Trojice ve Smečně (postaveny 1587, přestavěny 1621, zrekonstruovány 1999 do podoby z konce 16. století) v Praze: chrám Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském z roku 1673: 2 manuály === Nejstarší a největší dosud fungující varhanářské firmy v českých zemích === Rieger – Kloss, Krnov – od r. 1873 Organa, Kutná Hora – od 19. stol. (Tuček & Melzer), nyní cca 10 zaměstnanců === Unikátní varhany v Česku === Plaské varhany – raně barokní varhany z roku 1688 v Plaském klášteřeKamenná divadla v Česku, která mají své stálé divadelní varhany, jsou Národní divadlo v Praze Příbramské divadlo Janáčkovo divadlo v Brně Jihočeské divadlo Stálá divadelní scéna v Klatovech == Odkazy == === Reference === === Literatura === SYCHRA, Method Lumír. K dějinám varhan a varhanní hry v Čechách. Praha: Obecná jednota cyrillská, 1912. 36 s. Dostupné online. Historická studie sleduje téma nástroje, jeho uplatnění i osobnosti varhaníků a skladatelů v Čechách od 13. do konce 17. století. S bohatým poznámkovým aparátem.. [nedostupný zdroj] KOUKAL, Petr. Dobře rozladěné varhany. K dějinám hudebního ladění v českých zemích. NPÚ, Telč, 2013, 176 s. ISBN 978-80-905631-0-0. (recenze knihy on-line) === Související články === Seznam varhaníků Seznam českých varhanních festivalů === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu píšťalové varhany ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo varhany ve Wikislovníku Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou varhany Ing. Petr Bernat: Anatomie varhan ITEM: Malá encyklopedie varhan Varhany na Varhaníci online Miloslav Šimek: Přehled varham v ČR, Evropě a USA Josef Žižka: Varhanní články Moravští a čeští varhaníci: varhaníci.info Štěpán Svoboda: Varhany a varhanáři v České republice Varhanní Hudba (nahrávky mp3) Fórum pro varhaníky: forum.organistae.cz Téma Varhany ve Wikicitátech", "question": "Který hudební nástroj je největší?", "answers": ["Varhany"]}
{"title": "Cyklamát", "context": "Cyklamát (též označovaný jako cyklamát sodný – sodium cyclamate) je umělé náhradní sladidlo, asi 30–50× sladší než cukr. Někteří lidé[kdo? ] shledávají, že má nepříjemný chuťový účinek, méně však než sacharin. Ve členských státech EU se cyklamát označuje na výrobcích kódem E952. Vyrábí se synteticky reakcí cyklohexylaminu s kyselinou chlorsulfonovou a následnou neutralizací vzniklé kyseliny hydroxidem sodným nebo vápenatým. Směs deseti dílů cyklamátu a jednoho dílu sacharinu se běžně používá pro vzájemné vyrušení chuťových dojezdů. Cyklamát je levnější než většina sladidel. Zdravotní nezávadnost je předmětem sporů. Bylo zjištěno, že cyklamát může u pokusných krys způsobit rakovinu. V roce 1969 vydala americká agentura Food & Drug Administration (FDA) na cyklamát sodný zákaz používání. Bylo zjištěno, že způsobuje \"rakovinotvorné tumory a vrozené vady\". Pro obsah cyklamátu sodného v nápojích Coca cola ZERO (konkrétně ty určené pro Chile, Venezuelu a některé další středoamerické země) byl tento nápoj v červnu 2009 ve Venezuele zakázán. Cyklamát se nachází i v řadě nápojů prodávaných v ČR (např. Coca cola ZERO). Nicméně již v roce 1999 vědci dlouhodobou studií potvrdili, že cyklamát nelze za karcinogen jednoznačně považovat. Po více než 20 let podávali různým druhům opic (21 jedinců) 5x týdně cyklamát v dávkách 100 mg/kg a 500 mg/kg.", "question": "Co je to cyklamát?", "answers": ["umělé náhradní sladidlo"]}
{"title": "Saas-Balen", "context": "Visp Saas-Balen Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 30,18 km² Počet obyvatel 366 (2016) Hustota zalidnění 12 obyv./km² Správa Oficiální web www.saasbalen.ch Telefonní předvolba 6289 PSČ 3908 Označení vozidel VS multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Saas-Balen je obec v německy mluvící části švýcarského kantonu Valais, v okrese Visp. Je nejmenší obcí v údolí Saastal. Spolu s dalšími středisky Saas-Fee, Saas-Grund a Saas-Almagell nabízejí 145 km sjezdovek začínajících ve výšce 3600 m n. m. Historie Obec je poprvé zmiňována v roce 1304 jako Baln. Geografie Obec je tvořena vesnicí Saas-Balen, osadami Niedergut (Ausser-Balen), Bidermatten a část osady Tamatten (Inner-Balen). Demografie V roce 2016 žilo v obci 366 obyvatel. V roce 2000 hovořilo 98,2 % obyvatel obce německy. K římskokatolické církvi se hlásí 95,2 % obyvatel, ke švýcarské reformované církvi 2,0 % obyvatel. Pamětihodnosti Součástí seznamu švýcarského dědictví je celá osada Bidermatten a kruhový kostel Nanebevzetí Panny Marie. V obci je také zajímavý třídílny vodopád Fellbach, jehož spodní část je vidět z obce a k horní části vede značená turistická stezka. Fotogalerie Kostel Nanebevzetí Panny Marie Interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie Vodopád Fellbach Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saas-Balen na anglické Wikipedii. Související články Seznam švýcarských obcí Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Saas-Balen na Wikimedia Commons Gemeinde Saas-Balen Turistika.cz mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Švýcarsko Autoritní data: GND: 4394345-7 | VIAF: 235652193", "question": "Jaký půdorys má kostel Nanebevzetí Panny Marie v obci Saas-Balen ve Švýcarsku?", "answers": ["kruhový"]}
{"title": "Jan Pavel II", "context": "Svatý Jan Pavel II. (latinsky Ioannes Paulus, italsky Giovanni Paolo, vlastním jménem Karol Józef Wojtyła [karol juzef vojtyua], (18. květen 1920 Wadowice - 2. duben 2005 Vatikán) byl polský. katolický duchovní, jenž se postupně stal pomocným biskupem (1958-1963), arcibiskupem krakovským (1964-1978), kardinálem (1967) a od 16. října 1978 až do své smrti prvním slovanským a po 455 letech prvním neitalským papežem. Jako svatý otec hrál významnou roli ve světové politice a je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Současně redefinoval vztah katolické církve k judaismu a nabádal protestantské a ortodoxní křesťany, aby pomohli přetvářet papežství tak, aby sloužilo potřebám všech křesťanů. Během svého 26 let trvajícího pontifikátu svatořečil (482 osob) a blahořečil (1338 osob) více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady a absolvoval 104 zahraničních papežských cest, tedy více než kterýkoliv jiný svatý otec v historii. Ve funkci hlavy katolické církve výrazně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. V oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života navázal na učení svých předchůdců a zejména v katechezích publikovaných v souboru Teologie těla a v encyklice Evangelium vitae jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a eutanazie. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahořečenými osobami bylo i několik osobností z české historie: sv. Anežka Česká, sv. Zdislava z Lemberka, sv. Jan Sarkander, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková a bl. Metoděj Dominik Trčka. Sám Jan Pavel II. byl papežem Františkem kanonizován 27. dubna 2014. Karol Józef Wojtyła mladší se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích jako třetí potomek armádního důstojníka Karola Wojtyły staršího (1879-1941) a jeho ženy Emilie, rozené Kaczorowské (1884-1929). Oba rodiče pocházeli z okolí města Bielsko-Białé, stojícího zhruba 60 kilometrů jihozápadně od Krakova. Jméno Karol dostal budoucí papež po otci, Józef snad po maršálu Józefu Piłsudském, jenž deset dní před jeho narozením porazil bolševická vojska u Kyjeva nebo na počest císaře Františka Josefa I., v jehož armádě jeho otec dříve sloužil.", "question": "Kdy umřel Jan Pavel II.?", "answers": ["2. duben 2005"]}
{"title": "Habsburská monarchie", "context": "Václav Norbert Kinský === Marie Terezie (1740-1780) === Roku 1756 bylo Sasko napadeno Pruskem. Tehdejší habsburská panovnice Marie Terezie v obavách, že bude ohroženo i Rakousko, vyhlásila Prusům válku. === Osvícenství (1780-1792) === Po smrti Marie Terezie nastupuje na trůn Josef II. Ten byl vášnivý reformátor. Zrušil robotu, zavedl toleranční patent atd. za svého života vydal přes 6000 reforem. Po něm nastupuje na trůn Leopold II. Ten se snažil také reformovat ale bylo mu dáno moc málo času. Umírá v roce 1792 a po něm nastupuje jeho konzervativní syn František II./I. === Proměna v Rakouské císařství (1792–1804) === Roku 1792 vyhlásila revoluční Francie Františkovi II. válku pro jeho podporu royalistům. Rakousko se proti Francii spojilo s Pruskem, Ruskem a Sardinií. Po počátečních úspěších však tato koalice zaznamenala prohry – Rakousko definitivně ztratilo Rakouské Nizozemí a Lombardii, podepsáním míru roku 1797 však jako kompenzaci získalo část Benátska s Istrií a Dalmácií.Roku 1799 se však rozpoutala další válka, v níž Svatá říše římská ztratila levobřežní Porýní i s katolickými knížectvími, čímž v Říšské radě získali navrch protestanští kurfiřti. Kvůli obavě ze ztráty císařského titulu František II. ustavil roku 1804 nový dědičný titul rakouského císaře, čímž se habsburská monarchie proměnila na Rakouské císařství. Titul římského císaře si rakouský panovník ponechal, Napoleonovy vojenské úspěchy jej však nakonec donutily tohoto titulu se vzdát a Svatou říši římskou po její bezmála tisícileté existenci rozpustit. == Odkazy == === Reference === === Související články === Habsburkové", "question": "Proč se habsburská monarchie proměnila v rakouské císařství?", "answers": ["Kvůli obavě ze ztráty císařského titulu František II. ustavil roku 1804 nový dědičný titul rakouského císaře, čímž se habsburská monarchie proměnila na Rakouské císařství"]}
{"title": "Severoatlantická aliance#Česko a NATO", "context": "Dostupné online. 1 2 Kulhánek, J. Summit v Bukurešti a budoucnost NATO. NATOAktual.cz [online]. 2008-04-14. Dostupné online. ↑ Filip, V. Vznikne v České republice opravdu raketová základna USA? . Britské listy [online]. 2006-05-10. Dostupné online. ↑ Europe wants NATO missile defense system complementary to U.S. system. China View [online]. 2007-04-19 [cit. 2010-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-13. (anglicky) ↑ Česko a USA podepsaly hlavní smlouvu o radaru. iDNES.cz [online]. 2008-07-08. Dostupné online. ↑ Dražanová, A. Riceová podepsala ve Varšavě smlouvu o protiraketové základně. iDNES.cz [online]. 2008-08-20. Dostupné online. ↑ Zakázaní mladí komunisté získali přes 180 tisíc podpisů proti radaru. iDNES.cz [online]. 2008-09-08. Dostupné online. 1 2 Russia in defence warning to US. BBC [online]. 2007-04-26 [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Norway: Russia to freeze NATO military ties – World news – Europe – Russia – msnbc.com. MSNBC [online]. 2008-08-20 [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Základny v Česku a Polsku nebudou, potvrdili Obama i Gates. iDNES.cz [online]. 2009-09-17. Dostupné online. ↑ Kongres kritizoval Obamu za pozdní telefonát do Česka. Týden [online]. 2009-09-24. Dostupné online. ↑ Easton, A. Polish hopes shot down by US move. BBC [online]. 2009-09-17. Dostupné online. (anglicky) ↑ Nebude radar, nebudou ani rakety v Kaliningradu, vzkázalo Rusko. iDNES.cz [online]. 2009-09-18. Dostupné online. ↑ NATO odsoudilo smlouvu OSN o zákazu jaderných zbraní.", "question": "Jakou zkratku má Severoatlantická aliance?", "answers": ["NATO"]}
{"title": "Zámek (román)", "context": "Zámek (v originále Das Schloß) je román Franze Kafky, napsaný v roce 1922. Dílo má řadu možných interpretací. Podle jedné z nich pojednává o tragické srážce jednotlivce s nepochopitelnou byrokratickou mašinerií. Kafka byl značně ovlivněn židovskou tradicí a mystikou - podle jiné interpretace román ukazuje příchod nerozpoznaného mesiáše. Zámek je považován za Kafkovo nejlepší, i když nedokončené dílo. Hlavním hrdinou je K., jenž se (pravděpodobně) vydává za zeměměřiče - je možné, že zeměměřičem skutečně je - zde román ponechává, jako na mnoha dalších místech, značný prostor individuálnímu výkladu. K. přijíždí do vesnice pod zámkem, o které původně vůbec nevěděl, rychle se aklimatizuje a marně se pokouší kontaktovat úředníky zámku, aby se dozvěděl nějaké podrobnosti o práci, k níž byl pozván. Nejdřív zámek nevidí (je zahalen mlhou) a ani později se mu k němu nedaří dostat. K. ve vesnici tráví několik dnů, prožívá milostný románek s Frídou (číšnice panského hostince), se kterou se však brzy rozchází. Frída je údajně i milenkou Klamma. Později se K. stává školníkem, protože pro něj, jako pro zeměměřiče, není práce a taky proto, že byl vyhozen z hostince U mostu. Neustále se pokouší o kontakt s Klammem nebo s jiným úředníkem ze zámku. Frída ho opustila, vrátila se do hostince, K. se ji vydává hledat, nenalezne ji, ale zabloudí až do míst, na která nemá přístup, je tedy vyveden zpět do vesnice. Úředníci, odtrženi od reality obyčejných lidí, rozhodují o všem, co se ve vesnici děje. Román nebyl dokončen, ale dle zprávy Maxe Broda zeměměřič nakonec umírá vysílením, ale na smrtelné posteli za ním přijdou úředníci ze zámku se zprávou, že může konečně nastoupit do služby.", "question": "V jakém roce byla napsán román Záměk od Kafky?", "answers": ["1922"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval výkladům Bible. Někteří odborníci se domnívají, že měl Aspergerův syndrom. Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince 1642) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu. Za manžela si vzala rev. Barnabase Smithe. Od té doby, až do otčímovy smrti, se o Newtona starali matčini rodiče. Rodina Ayscoughů stála výše na společenském žebříčku než Newtonové (Newtonův dědeček James Ayscough byl šlechticem a matčin bratr William farářem, který studoval na Trinity College v Cambridge) a proto se díky nim Newtonovi dostalo vzdělání.", "question": "Kde se narodil Isaac Newton?", "answers": ["Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii"]}
{"title": "Amazonka", "context": "Podél koryta se táhnou nízké valy. Ve vzdálenosti 350 km od Atlantského oceánu začíná delta Amazonky, která je svou rozlohou 100 000 km2 jednou z největších na světě. Převážná část vody odtéká severovýchodními rameny a jen menší část odtéká jižním ramenem Pará. Mezi ním a hlavními rameny se nachází jeden z největších říčních ostrovů Marajó. Amazonka má více než 1 000 větších přítoků. Přibližně dvacet z nich představuje velké řeky o délce 1 500 až 3 000 km. Jsou to postupně: zdrojnice zprava Ucayali (Apurímac(-Lloqueta), Urubamba) zleva Marañ (Morona, Pastaza, Huallaga, Tigre) Solimõ zprava Javari, Jandiatuba, Jutaí, Juruá. , Coari, Purus zleva Nanay, Napo, Içá/Putumayo, Japurá, Rio Negro (Rio Branco a Casiquiare) Amazonka zprava Madeira, Tapajós (Juruena), Xingu zleva Uatuma. , Trombetas, Paru, Jari Pará Tocantins (Araguaia) Řeky (přítoky) v povodí Amazonky dle délky toku: 3 379 km - Purus 3 280 km - Juruá 3 239 km - Madeira 2 820 km - Japurá 2. 750 km - Tocantins 2 575 km - Araguaia (přítok Tocantinsu) 2 250 km - Rio Negro 2 100 km - Xingu 1 900 km - Tapajós 1 749 km - Guaporé (přítok Mamoré) 1 600 km - Ucayali 1 575 km. - Içá/Putumayo 1 415 km - Marañ 1 300 km - Iriri (přítok Xingu) 1 240 km - Juruena (přítok Tapajós) 1 200 km - Tapájos 1 130 km - Madre de Dios (přítok Madeiry) 1 100 km - Huallaga (přítok Marañ) Amazonka má složitý a svérázný vodní režim. Má vysoký stav vody po celý rok.", "question": "Jaká je nejdelší řeka na Zemi?", "answers": ["Amazonka"]}
{"title": "Miliarda", "context": "Miliarda (zkratka mld.) je základní číslovka, která označuje číslo 1 000 000 000, tedy 109 (jednička a za ní devět nul), jinými slovy tisíc milionů. V soustavě SI jí odpovídá předpona giga-. V angličtině se slovo milliard používá jen velmi zřídka. V krátké škále se číslo 109 označuje jako bilion (billion), což v češtině označuje číslo 1012. Kvůli jednoznačnosti se proto miliarda někdy opisuje jako \"tisíc milionů\". Slovo miliarda pochází z latinského mille (tisíc) s rozmnožující koncovkou -ard. Krátká a dlouhá škála Seznam čísel Slovníkové heslo miliarda ve Wikislovníku", "question": "Kolik milionů obsahuje jedna miliarda?", "answers": ["tisíc"]}
{"title": "Joseph Effner", "context": "Joseph Effner (křtěn 4. února 1687, Dachau, Německo – 23. února 1745, Mnichov, Německo) byl německý architekt a designér. V roce 1706 studoval u Gabriela Germaina Boffranda v Paříži. V letech 1715 - 1726 byl architektem bavorského kurfiřta Maxmilián II. Emanuela. == Nejdůležitější díla == 1715/1717- rekonstrukce zámku v Dachau 1715/1717- lovecký zámek Fürstenried jižně od Mnichova 1718/1721- rozšíření parku a zámku Nymphenburg v Mnichově 1716/1719- rekonstrukce budov v Pagodenburgu a Badenburgu 1719/1726- rozšíření zámku Schleissheim 1723/1729- zámek Preysing v Mnichově stavba Reiche Zimmer v Mnichovské rezidenci bavorských králů a kurfiřtů == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Effner na slovenské Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph Effner ve Wikimedia Commons", "question": "Jakého kurfiřta byl architektem Joseph Effner v letech 1715-1726?", "answers": ["bavorského"]}
{"title": "Netopýři", "context": "Díky nim jsou netopýři (a druhý podřád letounů, kaloni) jedinými savci, kteří dokážou létat – létající veverky, vakoveverky a plachtící kuskusovití mohou pouze klouzat na omezenou vzdálenost. Vynikají akrobatickým letem o rychlosti 20–50 km/h. Netopýři se vyvinuli zhruba před 60 milióny let z primitivních hmyzožravců, předchůdců dnešních ježků a rejsků. Netopýři vidí černobíle. Dalšími znaky netopýrů, které je odlišují od kaloňů, jsou: echolokace – schopnost navigovat se vlastním sluchem podle odrazů zvuku u jejich pískotu od předmětů (především kořisti) – podobně funguje sonar. Nejnižší frekvenci má netopýr pestrý, okolo 20 kHz a naopak nejvyšší frekvenci má vrápenec malý až kolem 110 kHz. chybějící dráp na druhém prstu přední končetiny jejich uši netvoří uzavřený kruh mají ostré zuby, zejména stoličky dosahují menších rozměrů stehenní kosti netopýra jsou tak tenké, že většina netopýrů neumí chodit Netopýři se živí hmyzem, krví, malými savci, žábami a rybami. Většina netopýrů je aktivní v noci nebo za soumraku. Oči většiny druhů jsou sice malé a špatně vyvinuté, ale netopýři s nimi vidí. Mají schopnost tzv. utajené březosti - mají schopnost pozastavit vývoj plodu a odložit jeho porod i vývoj na příznivější období. Netopýří radar neboli echolokace je způsob orientace. Význam slova echolokace je echo (ozvěna) a lokace (zjišťování místa). Tento radar (sonar) pracuje na principu ultrazvukových vln. Vydávaný signál je standardizovaným zvukovým pulsem frekvence 14–110 kHz (kilohertzů, 14 000-110 000 hertzů), délky 0,7-60 ms (milisekund), opakovaný 5-150 krát za sekundu. Intenzita zvuku je přibližně 40-150 dB (decibelů), tlak zvukové vlny 0,1-30 Pa (pascalů), vlnová délka je 0,6-5 mm. Frekvenční rozsah zvuku může dosahovat 0–60 kHz (kilohertzů, 0-60 000 hertzů). Další charakteristikou je počet harmonických tónů. Vydávají 2-4 rovnoměrné harmonické tóny.", "question": "Jak se orientují netopýři?", "answers": ["echolokace"]}
{"title": "Emoce", "context": "Feeling rules jsou součástí nejen normativního kódu určité kultury, ale jsou i diferencované pro různé sociální skupiny.Ve společnostech moderních a pozdně moderních se ukazuje jako stále významnější schopnost manipulovat s emocemi vlastními nebo s emocemi ostatních lidí. Pro jednotlivce je tato schopnost potenciální příležitostí pro sociální mobilitu ve smyslu kumulace úcty, moci či peněz. V souvislosti s \"řízeným\" prožíváním emocí lze zmínit sportovní události, popkulturu či kulturní průmysl. V této souvislosti někteří autoři poukazují na něco, co bychom mohli nazvat citovou vyprahlostí, kdy jsou lidské schopnosti konstruovat city a komunikovat o nich omezeny a ohrožovány především blazeovaným postojem, přemírou banálních podnětů a jistým nihilismem.Na druhou stranu je možné chápat fenomén tak, že emoce jsou jen prožívány a kontextualizovány odlišně než v minulosti. Jak ukazuje Zygmunt Bauman v soudobé společnosti jsou i lidské vztahy a emoce předmětem spotřeby. Pro ilustraci kulturního významu emocí lze připomenout dílo Norberta Eliase nazvané O procesu civilizace, kde je popsána psychogeneze civilizace a jejích členů v tom smyslu, že v rámci své osobnosti se aktéři učí zvládání projevů emocí, spontánních projevů a snadnějšímu akceptování disciplinace. V konečném důsledku je důvěra základem pro ekonomické vztahy a i komplexní systém finančního kapitalismu a globální směnu kapitálu. Jak lze pozorovat na příkladu současné dluhové krize, je v celé řadě případů ztráta důvěry mnohdy pro ekonomické subjekty (v tomto případě státy) zničující daleko více než skomírající fundamentální ekonomické ukazatele a výkony reálné ekonomiky. Důvěra mnoha aktérů drží v chodu nejen trhy s dluhopisy, ale i burzy s cennými papíry a finančními produkty, a v neposlední řadě systémy důchodových pojištění. V některých případech mohou dokonce emotivní a racionálně nepodložené zprávy o likviditě bank spustit hromadné výběry a způsobit tak faktickou neschopnost dostát závazkům, ač do té doby byla banka solventní.", "question": "Je důvěra základem pro ekonomické vztahy a i komplexní systém finančního kapitalismu a globální směnu kapitálu?", "answers": ["V konečném důsledku je důvěra základem pro ekonomické vztahy a i komplexní systém finančního kapitalismu a globální směnu kapitálu."]}
{"title": "Nikolaj Judenič", "context": "Na jaře 1919 se setkal ve Stockholmu s americkými a britskými diplomaty a dojednal s nimi omezenou podporu Američanů a Britů v boji proti bolševikům. V červnu 1919 navázal kontakt s admirálem Kolčakem, který založil v Omsku všeruskou vládu a vedl ozbrojený odpor proti bolševikům na Sibiři. Generál Judenič dostal volnou ruku v boji při Baltském moři a severozápadním Rusku a potřebné finanční prostředky. Následně se přesunul do Talinu a setkal se s generálem Rodzjankem, který vedl bělogvardějskou Severní armádu. Oba se shodli, že jejich hlavním cílem bude dobýt Petrohrad a že jejich vojsko bude formálně pod hlavičkou estonské armády. V srpnu 1919 pod tlakem britské vlády a svého klíčového spojence Estonska musel vytvořit protirevoluční Severozápadní vládu, která se skládala z monarchistů, socialistů a menševiků. Následující dva měsíce strávil výcvikem své armády. V září 1919 mu byla k dispozici dobře vycvičená armáda o počtu 17 000 mužů s 53 děly a 6 tanky. == Útok na Petrohrad == V říjnu 1919 se vrhla jeho armáda na Petrohrad. Město bylo v té době jen lehce bráněno, protože Rudou armádu zaměstnával boj na jiných frontách (především na Sibiři a Ukrajině). Judeničův přítel z carské armády finský generál Mannerheim naléhal na finskou vládu, aby se k útoku připojila. Finská vláda, ale podmínila účast svých vojsk v útoku na Petrohrad potvrzením nezávislosti Finska bělogvardějci. Admirál Kolčak, který byl hlavou bělogvardějců, ale tak nehodlal učinit, a tak byla Mannerheimova prosba odmítnuta. Severozápadní armáda zatím dobyla Kingisepp a Gatčinu, ale nepodařilo se jí přerušit vlakové spojení mezi Moskvou a Petrohradem. Bolševici tak mohli poslat do města početné posily.", "question": "Které armádě velel Nikolaj Judenič?", "answers": ["carské"]}
{"title": "Feudalismus", "context": "Feudalismus neboli feudální zřízení je systém lenních vztahů charakteristický pro evropský, zejména vrcholný středověk. V širším smyslu se tak označuje celá tehdejší společnost nebo období[1][2]. Mimo něj se s ním lze výjimečně setkat i jinde, například výrazně v císařském Japonsku. V marxistické ideologii je tak nazýváno uspořádání společnosti a celá lidská epocha od zániku otrokářského starověku do převládnutí kapitalismu; charakteristická je půda vlastněná feudály a obdělávaná osobně závislými a ekonomicky vykořisťovanými poddanými (nevolníky)[1][3]. Název je odvozen z latinského slova feudum, česky léno. Feudální společnost Tři stavy ve formě diagramu Královské domény a území feudálních pánů ve Francii koncem 15. století Feudální vztah se vytváří na různých úrovních mezi svobodnými lidmi, vazalem na jedné straně a lenním pánem na druhé. Vazal se zavazuje k věrnosti, poslušnosti a službě (zejména vojenské) vůči pánovi, ten mu za to zaručuje ochranu a materiální zajištění prostřednictvím léna. Léno bývá nejčastěji půda, která živí své držitele, ale je obhospodářována venkovany. [4] To také odpovídá tehdejší představě o rozdělení společnosti na pracující, bojující a modlící se, čili zemědělské obyvatelstvo, profesionální válečníky a příslušníky církve. Systém lenních vztahů sahal hierarchicky od prostého rytíře až po vrchního lenního pána, panovníka monarchie - například krále. I ten se však mohl za určitých okolností dostat do lenní závislosti, jak o tom svědčí formálně vazalské postavení anglického krále vůči králi francouzskému, svému lennímu pánovi ve vztahu k rozsáhlému plantagenetovskému panství na území francouzského království. V následné stoleté válce mezi oběma králi se rytířský způsob boje ukázal jako již neefektivní, zejména ve velkých porážkách francouzského rytířstva anglickými lukostřelci. Konec rytířského období, stejně jako uzavření a rozdělení privilegované vrstvy na nižší a vyšší šlechtu nebo vzestup významu měst, signalizoval konec feudalismu a postupný přechod ke stavovské společnosti. Marxistický termín Vazal obřadně uznává svého lenního pána, sklonek feudalismu (asi 1469) Feudalismus v marxistické literatuře nemá plnou souvislost s feudem (lénem), které bylo vztahem mezi šlechtou. Je tak nazýváno uspořádání společnosti a období, kdy byla společnost rozdělena na vrchnost a poddané, do značné míry souběžné se středověkem - zhruba od konce antiky do 16. až 19. století.", "question": "K čemu se zavazuje vazal v čase feudální společnosti?", "answers": ["věrnosti, poslušnosti a službě"]}
{"title": "Albert Camus", "context": "Albert Camus [alˈ kaˈ] IPA [albér kami] (7. listopadu 1913 - 4. ledna 1960) byl francouzský spisovatel a publicista. Bývá uváděn jako jeden z čelných představitelů existencialismu, přestože taková označení odmítal. Stejně tak si nepřál, aby byl pokládán za filosofa, nicméně pozdější filosofické myšlení výrazně ovlivnil. Pocházel z francouzsko-španělského manželství. Narodil se v Mondovi (v Alžírsku, které bylo tehdy francouzskou kolonií), kde po otcově smrti na Marně vyrůstal v chudinské čtvrti. V Alžíru Camus vystudoval filosofii a klasické literatury. Roku 1934 se stal členem komunistické strany, kterou o rok později pro názorové neshody opustil, až do roku 1938 vystřídal několik zaměstnání, teprve roku 1938 se začal věnovat literatuře - stal se novinářem. Jeho novinářská činnost vedla roku 1940 k jeho vyhoštění z Alžíru, Camus odjel do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí (hnutí odporu). V průběhu druhé světové války se věnoval především divadlu. Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Kolem roku 1950 začal být velmi aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku, kdy se stal jejím nesmiřitelným kritikem. Roku 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Zemřel při autonehodě. Spisovatel Giovanni Catelli vytvořil na základě jednoho úryvku v deníku spisovatele Jana Zábrany teorii, že byl Camus ve skutečnosti zavražděn sovětskou tajnou službou KGB na příkaz ministra zahraničí Dmitrije Šepilova. A. Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty. Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života. Cizinec (L'Étranger, 1942) - tento román se odehrává v Alžírsku asi v první polovině 20. století. Dá se rozdělit na část dějovou a úvahovou. 1) dějová část: Je vyprávěna v ich-formě a zachycuje poslední část života úředníka Meursaulta (hlavní hrdina). Příběh začíná pohřbem Meursaultovy matky, měl matku rád, ale necítí lítost, smířil se s tím, že smrt musí někdy přijít. Bere život tak, jak jde, nenechává se vyvést ze svého klidu. Krátce po pohřbu naváže kontakt se svou bývalou kolegyní Marií a seznámí se se sousedem pochybného charakteru Raymondem. Dokonce Raymondovi napíše dopis na rozloučenou s jeho nevěrnou milenkou a zjišťuje, že Raymond má problémy s partou Arabů (jeden z party je bratrem oné dívky). Meursault, Marie a Raymond odcestují na chatu Raymondova přítele. Procházejí se po pláži, Raymonda napadnou Arabové a zasadí mu ránu nožem, poté prchají. Meursault se prochází dále a uvidí mezi skalisky jednoho z útočníků. jelikož je na pláži horko a on dostane úpal, snaží se dostat do stínu skalisek.", "question": "Kdy zemřel Albert Camus?", "answers": ["4. ledna 1960"]}
{"title": "Velké sedlo (seriál)", "context": "Velké sedlo (seriál) Velké sedlo Žánr drama Námět Jaroslav DietlFrantišek Mudra Dramaturgie Lubomír Zaorálek Scénář Jaroslav Dietl Režie František Mudra Výprava Jan Hapala Hrají Pavel Nový Jana Janěková Jana Krausová Lucie Bulavová Ivan Vyskočil Vítězslav Jandák Jitka Smutná Země původu Československo Československo Jazyk čeština Počet řad 1 Počet dílů 9 (seznam dílů) Obvyklá délka 47 minut Produkce a štáb Kamera Jaromír Zaoral Robert Huber Hudba Jan Cron Produkčníspolečnost Československá televize Premiérové vysílání Stanice Československá televize Vysíláno 19870322a22. března 1987 – 19870419a19. dubna 1987 Velké sedlo na ČSFDNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Velké sedlo je devítidílný československý televizní seriál režiséra Františka Mudry podle scénáře Jaroslava Dietla. Seriál natočilo ostravské studio Československé televize v roce 1986. V seriálu účinkovaly herecké hvězdy jako Pavel Nový, Ivan Vyskočil, Jan Kraus, Jana Krausová, Vítězslav Jandák, Jiří Holý a další. Děj PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Hlavním hrdinou seriálu je Jan Palyza (Pavel Nový), hrázný na přehradě Velké sedlo. Ve svém povolání musí čelit přírodním živlům v období sucha i velké vody, ale i důsledkům macešského chování lidí k vodě a přírodě. V osobním životě prožívá velkou lásku, ale i zklamání. Nehasnoucí stálicí jeho života tak zůstává přehrada Velké sedlo a malebná okolní příroda. Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Seriálu dominují záběry přehradní nádrže, vodní plochy a okolních přírodních scenérií. Divácky atraktivní jsou zejména letecké filmové záběry, pořízené na Kružberské přehradě a v jejím okolí, kde byla většina seriálu natočena. V seriálu jsou také zaznamenány zatopené oblasti na nynějším dně vodní nádrže Slezská Harta a detailní záběry příprav pro její stavbu. Seriál byl natočen ve spolupráci s Povodím Odry, podnikem pro provoz a využití vodních toků, v seriálu se vyskytuje detailní pohled nejen do soukromeho života lidí obsluhující hráz, ale také pracovního života a plnění různých pracovních povinností.", "question": "Kolik dílů má seriál Velké sedlo?", "answers": ["devítidílný"]}
{"title": "Šepseskare", "context": "Šepseskare ŠepseskareDoba vlády ~2403 př. n. l.[1] 7 let (Beckerath) 7 let (Turínský královský papyrus)[2][3] 7 let (Manehto)[2][3] Rodné jméno Netjeruser (Netjer user) Trůnní jméno Šepses-ka-Re (Špss-k3-Rˁ) Horovo jméno Sechem-chem Otec Neferirkare Matka Chentkaus II. Narození 25. století př. n. l. Úmrtí 2473 př. n. l. Některá data mohou pocházet z datové položky. Šepseskare byl egyptským faraonem 5. dynastie. Vládl přibližně v ~2403 př. n. l.[1] Přesná délka jeho vlády není známa, Manehto a Turínský královský papyrus uvádějí, že vládl 7 let. Z dalších královských seznamů ho uvádí ještě Ebozevská deska.[3] a Sakkárský královský seznam.[4] Celkově je o něm málo informací, není ani jisté, jaké pořadí v seznamů faraonů 5. dynastie mu patří. Český egyptolog Miroslav Verner[5] ho řadí mezi vlády faraonů Neferirkarea a Raneferefa. Naopak jinde[6] se považuje za Raneferefova následníka. Zároveň se také vedou diskuze o jeho rodičích, kterými mohli být Neferirkare a královna Chentkaus II.,[7][6] jeho bratrem by pak byl Raneferef. Možná vysvětlení naznačují poslední archeologické nálezy a jejich analýza v celém kontextu dat získaných na Abúsírské lokalitě. Bylo nalezeno jen několk několika zlomků hliněných pečetí.[4] O jeho vládě a činech se nic neví, není známa ani jeho hrobka.[3] Společně s faraonem Menkauhorem ze stejné dynastie patří k nejméně známým faraonům starého Egypta. V 80. letech 20. století byla jižně od pyramidy krále Sahurea v Abúsíru objevena nedokončená pyramida. Je možné, že tato pyramida je právě Šepseskareovou hrobkou. Odkazy", "question": "Šepseskare byl egyptským faraonem kolikáté dynastie?", "answers": ["5."]}
{"title": "Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Leutersdorf)", "context": "Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Leutersdorf) Kostel Nanebevzetí Panny Mariev Leutersdorfu Boční pohled na kostel (2018)Místo Stát Německo Německo Spolková země Sasko Zemský okres Zhořelec Obec Leutersdorf Lokalita Neuleutersdorf Souřadnice 50°57′8,87″ s. š., 14°38′26,22″ v. d. Základní informace Církev římskokatolická Provincie berlínská Diecéze drážďansko-míšeňská Děkanát Budyšín Farnost Leutersdorf Status farní kostel Užívání pravidelné Datum posvěcení 5. října 1862 Světitel Ludwig Forwerk Architektonický popis Architekt Carl August Schramm Stavební sloh novogotika Typ stavby kostel Výstavba 1860–1862 Specifikace Umístění oltáře severovýchod Stavební materiál zdivo Další informace Adresa Aloys-Scholze-Straße 402794 Leutersdorf Ulice Aloys-Scholze-Straße multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel Nanebevzetí Panny Marie (německy Kirche Mariä Himmelfahrt) v saském Leutersdorfu je novogotický farní kostel dokončený roku 1862. Historie Pozemek pro výstavbu katolického kostela v leutersdorfské části Neuleutersdorf získal roku 1851 biskup Joseph Dittrich (1794–1853). Položení základního kamene se uskutečnilo 29. října 1860. Výstavba trvala dva roky a nový svatostánek byl vysvěcen 5. října 1862 biskupem Ludwigem Forwerkem (1816–1875). Plány zhotovil žitavský architekt Carl August Schramm (1807–1869). Prvním farářem se stal Anton Müller ze severočeského Varnsdorfu. Roku 1878 získal kostel první varhany, v roce 1910 došlo k elektrifikaci a roku 1925 bylo vybudováno plynové topení. V letech 1923 a 1927 obdržel kostel nové zvony jako náhradu za zvony zrekvírované během první světové války. Místní farář Aloys Scholze (1893–1942), odpůrce nacismu, zahynul roku 1942 v koncentračním táboře Dachau. Zvony zrekvírované během druhé světové války byly nahrazeny novými roku 1948. Celkové rekonstrukce se stavba dočkala v roce 1962 u příležitosti stého výročí dokončení, další následovaly roku 1997 a v letech 2007–2009. Kostel je chráněn jako kulturní památka pod číslem 09272089 a je využíván k pravidelným bohoslužbám. Je farním kostelem Římskokatolické farnosti Leutersdorf. Popis Jednolodní neorientovaný kostel je postavený v novogotickém slohu. Průčelí dominuje věž s portálem. Střecha pokrytá pálenými taškami nese barevné vzory. Na oltáři je umístěn obraz s motivem Nanebevzetí Panny Marie. Varhany se 17 rejstříky zhotovil budyšínský varhanář Leopold Kohl.", "question": "V jakém slohu je postaven Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Leutersdorfu?", "answers": ["novogotický"]}
{"title": "Ingenuity (vrtulník)", "context": "Jet Propulsion Laboratory Program Mars 2020 Hmotnost 1,8 kg Délka 14 cm Šířka 14 cm Výška 0,49 m Teleskop Průměr 1,2 m Přístroje Nese přístroje inerciální měřící jednotka, lidar a NavCam Oficiální web Oficiální web Některá data mohou pocházet z datové položky. vrtulník Ingenuity Ingenuity je malý plně autonomní vrtulník, který byl v rámci mise Mars 2020 dopraven na planetu Mars. Vyrobila jej společnost Jet Propulsion Laboratory pro NASA.[1] Jde o první létající stroj, který bude létat na jiné planetě, než je Země. Dron byl zkonstruován tak, aby byl co nejlehčí a zároveň výkonný. Problémem bylo zkonstruovat zařízení, které bude moct létat ve 100× řidší atmosféře, než je ta zemská. [2] Ingenuity pohání dva protiběžné dvoulisté rotory s lopatkami z uhlíkových vláken. Délka rotorů je 1,2 metru, provozní otáčky 2400 ot./min. Výkon motoru je 350 W. Je napájený systémem šesti lithium-iontových baterií. Ty se budou denně dobíjet solárními články na povrchu listů rotorů, částečně se bude nabíjet i z vozítka Perseverance. Je vysoký 49 centimetrů. Trup vrtulníku je 14×14×14 cm velký a NASA jej přirovnává k velikosti softballového míčku.[3] Vrtulník je až do startu skrytý v trupu vozítka Perseverance, a až ve chvíli startu je vypuštěn na povrch. Dne 22. února 2021 NASA oznámila, že helikoptéra přistání přežila.[4] Plánovaný první let by měl proběhnout asi 60 dní po přistání vozítka, tedy v dubnu 2021. Vozítko na sobě má speciální komunikační zařízení, ale data z vrtulníku jsou zpracovávána stejně jako data z ostatních vědeckých přístrojů. Helikoptéra je určená pro 2–3 minuty provozu denně. Pro lety bylo vyhrazeno okno 30 dní,[5] při němž by se mělo zvládnout 5 letů.[6] Dne 13. srpna 2020 NASA oznámila, že Ingenuity bylo poprvé zapnuto ve vesmíru.[7] 4. dubna 2021 pak vrtulník opustil své místo na břiše vozidla.", "question": "Jaký název nese plně autonomní vrtulník, který provedl první let na cizím vesmírném tělese?", "answers": ["Ingenuity"]}
{"title": "André Navarra", "context": "André Navarra, celým jménem André-Nicolas Navarra (13. října 1911 Biarrit, Francie – 31. července 1988 Siena, Itálie) byl francouzský violoncellista a hudební pedagog. == Život == Narodil se do hudebnické rodiny. Jeho otec byl kontrabasista italského původu. Jeho rodiče jej připravovali na hudební dráhu, pořídili mu violoncello a nechali jej cvičit stupnice a studovat hudební teorii. Poté ve věku sedmi let začal studovat hru na violoncello. O dva roky později byl přijat na Toulouskou konzervatoř, kterou dokončil v roce 1924, ve svých třinácti letech s nejvyšším oceněním. Poté pokračoval ve studiích na Pařížské konzervatoři u Julese-Leopolda Loeba a komorní hudbu u Charlese Tournemira. O dva roky později absolvoval, opět s nejvyšším oceněním.Po dokončení studií na Pařížské konzervatoři, poměrně neobvykle pro prvotřídní sólové hudebníky, Navarra zcela přestal brát hodiny. Místo toho vypracoval vlastní studijní kurzy a zdokonaloval se v technice. To zahrnovalo například také transkribování množství houslových technik pro potřeby violoncellových cvičení, včetně etud Carla Flesche a Otakara Ševčíka.V pozdějších letech, po druhé světové válce, kdy vyučoval na Pařížské konzervatoři, vedl Navarra od roku 1954 každoroční mistrovské kursy na Accademia Musicale Chigiana. Zde mezi jeho studenty patřili např. mladý Saša Večtomov, podzimní kurzy v Saint-Jean-de-Luz, a roku 1958 přijal také profesuru na vysoké škole hudební v Detmoldu.", "question": "Byl André Navarra přijat na Toulouskou konzervatoř?", "answers": ["O dva roky později byl přijat na Toulouskou konzervatoř, kterou dokončil v roce 1924, ve svých třinácti letech s nejvyšším oceněním."]}
{"title": "Black metal", "context": "Zde je také odklon od již zavedené stupnice z důvodů větších disonancích \"odpor\" zvuku, tak jako u harmonických tónů. Vzácné je využití kytarových sól ve srovnání s heavy a power metalem. === Bicí === Double bass, blast beat, a D-beat bubnování. Tím se vytvoří velmi jednoduchá a působivá hudba. V některých případech mohou mít bicí v hudbě menší úlohu. Mnohdy jen doprovázejí velmi holými a prázdnými tóny - využívá se zvláště pro vytvoření atmosféry black metalu. Zde jistě budou mít mnohé skupiny výhrady, zvláště v některých pasážích skladeb. Některé skupiny, zejména sóloví umělci, využívají umělé bubenické zařízení namísto lidského bubeníka. === Texty a vokály === Zřetelný je tvrdý (harsh) styl vokálů, často velmi hrdelní skřehot (False Chord Scream, growling) nebo vysoko-intenzivní vřískot (screaming). Vokál současně doplňuje hudbu svou dramatickou podstatou zkleslení. Některé skupiny, zvláště v symfonickém black metalu, vkládají do písní tradiční vokály, často uváděné jako 'čisté' vokály. Také některé blackmetalové skupiny, jako je Arcturus, používají 'čisté' vokály pro všechny písně. Často se využívá efektu ozvěny hlasu k vytvoření hudby více plné a atmosférické. Stejně jako gregoriánský chorál jsou některé blackmetalové písně doplněny o ženský nebo mužský pěvecký sbor. V textech klade black metal velký důraz na odpor proti křesťanství (satanismus, pohanství, okultismus). Texty často zmiňují zimu, temnotu, lesy a jiné přírodní elementy. Dále mohou opěvovat folklór a historii těchto zemí. Texty se zabývají spíše temnými stránkami života, včetně války, misantropie, bídy a násilí. Mohou být také inspirovány světem fantasy. Zejména se mnoho skupin zaměřuje na fiktivní kontinent Středozemě od J. R. R. Tolkiena, např. rakouská skupina Summoning, či norský Burzum. Jiné skupiny si mnohdy vytváří své vlastní smyšlené říše. Například určité písně od skupiny Immortal vyobrazují imaginární království nazvané Blashyrkh. Bal-Sagoth si také vytváří své vlastní fantasy příběhy, které jsou inspirovány spisovateli Robert E. Howardem a H. P. Lovecraftem. === Atmosféra a stavební prvky hudby ===", "question": "V jakém black metalu skupiny často používají tradiční vokály?", "answers": ["v symfonickém"]}
{"title": "Linux", "context": "Jejich nevýhodou je pak možnost použití pouze na architektuře x86 a kompatibilních. Existují emulátory zdarma, z nichž nejznámější je Wine. V současné době pomocí Wine funguje pod Linuxem většina Windows aplikací nebo pro ně existuje alternativa. Za zmínku stojí i komerční odnož Cedega, která se specializuje na možnost hraní her napsaných pro Microsoft Windows, nebo CrossOver. Dále lze použít emulátory virtuálního PC: Bochs, QEMU, VirtualBox (GPL), VMWare (proprietární). Základním programovacím jazykem v Linuxu je jazyk C a sada GCC, která obsahuje překladače pro několik jazyků (zejména C a C++). Nedílnou součástí programovacích nástrojů jsou i GNU binutils, které obsahují nástroje pro překlad jazyka symbolických adres a linkování binárních objektových souborů do spustitelné podoby; na systému Linux jsou standardně objektové soubory i spustitelné programy uloženy ve formátu ELF (executable and linkable format). Prostředí GNU nabízí i řadu dalších nástrojů pro usnadnění vývoje složitějších programů (make, autoconf, gettext). Linux podporuje i celou řadu dalších programovacích jazyků. Kromě jednoduchého jazyka zabudovaného přímo v příkazové řádce (shell) jsou nejpoužívanějšími jazyky v linuxovém prostředí Perl a Python. Protože se Linux stal velice populární platformou pro provoz WWW serverů, tak obrovské množství uživatelských aplikací které se dnes běžně provozují pod tímto systémem jsou ve skutečnosti webové aplikace napsané v jazyce PHP. Programování v Linuxu většinou probíhá v cyklu: programátor napíše zdrojový kód v textovém editoru, pak spustí v příkazové řádce kompilátor a program otestuje. Existují i programátorské editory, které za programátora spustí kompilátor a případně ve zdrojovém textu označí chyby. Samozřejmostí je i zvýraznění syntaxe a nyní jsou k dispozici již i rozvinutá plně funkční vývojová prostředí označovaná jako IDE nebo v případě návrhu grafického uživatelského rozhraní označovaná RAD. Tato prostředí jsou obvykle určena pro grafické rozhraní X Window System. Vesměs jsou zaměřená na kompilované jazyky, existují ale i taková, která podporují ladění skriptovacích jazyků (např. Pythonu), například IDEA. K programování grafických aplikací lze použít např. Anjuta, Glade či KDevelop (primárně pro prostředí KDE). Podpora linuxových distribucí je obvykle realizována komerčními společnostmi. V případě společností, jako jsou Canonical, Novell, Red Hat nebo Mandriva, jde přímo o společnosti spravující určitou distribuci. Na druhé straně jsou společnosti jako např. VA Linux[zdroj? ], které se specializují na aplikace řešení postavených na Linuxu. Nejrozšířenější model podpory je ten, že s koupí distribuce dostáváte právo využít omezenou podporu po omezený čas a v případě potřeby můžete později dokoupit další služby. Pro uživatele distribucí, které jsou zdarma, slouží jako poměrně dobrá podpora řada diskusních fór, v angličtině i češtině.", "question": "Jaký operační systém má ve svém logu tučňáka?", "answers": ["Linuxu"]}
{"title": "KAJOTbet Hockey Games 2012", "context": "KAJOTbet Hockey Games 2012 byl turnaj v rámci série Euro Hockey Tour 2011/2012, který byl sehrán od 26. do 29. dubna 2012. Vítězem turnaje se stalo Finsko, které ztratilo jediný bod, a to v utkání s Českou republikou. Vítězství nad Ruskem v posledním utkání turnaje zajistilo České republice teprve druhý celkový triumf v Euro Hockey Tour. Zápasy 26. dubna 201220:00 MSK Rusko 0 – 2(0:1, 0:0, 0:1) Finsko Sportovní komplex Jubilejnyj, PetrohradNávštěvnost: 5 620 Report Semjon Varlamov Brankáři Kari Lehtonen Rozhodčí: Lärking Johansson 33' Mikko Mäenpää 60' Antti Pihlström 10 min Tresty 12 min 26. dubna 201218:30 SEČ Švédsko 3 – 5(1:1, 2:2, 0:2) Česko Kajot Arena, BrnoNávštěvnost: 7 058 Report Jhonas Enroth Brankáři Jakub Štěpánek Rozhodčí: Anisimov Olenin Järnkrok 6'Staffan Kronwall 34'Harju 34' 20' Ondřej Němec 24' Jiří Novotný 24' Jiří Tlustý 41' Tomáš Plekanec 60' Petr Průcha 16 min Tresty 18 min 37 Střely 35 28. dubna 201214:00 SEČ Česko 2 – 3 PP(2:0, 0:2, 0:0, 0:1) Finsko Kajot Arena, BrnoNávštěvnost: 6 905 Report Jakub Štěpánek Brankáři Petri Vehanen Rozhodčí: Anisimov Olenin Ondřej Němec 14'Lukáš Kašpar 17' 27' Lennart Petrell 32' Mikko Mäenpää 63' Tuomas Kiiskinen 14 (navíc Petr Čáslava 5+DKU) min Tresty 14 (navíc Janne Pesonen 10+5+DKU) min 28 Střely 21 28. dubna 201218:30 SEČ Rusko 4 – 2(0:0, 3:1, 1:1) Švédsko Kajot Arena, BrnoNávštěvnost: 5 655 Report Semjon Varlamov Brankáři Viktor Fasth Rozhodčí: Martin Fraňo Vladimír Šindler Jevgenij Kuzněcov 35'Nikolaj Kuljomin 38'Nikolaj Žerděv 39'Nikolaj Žerděv 59' 39' Olausson 56' Karlsson 18 min Tresty 20 min 28 Střely 26 29. dubna 201214:00 SEČ Finsko 4 – 1(1:0, 1:0, 2:1) Švédsko Kajot Arena, BrnoNávštěvnost: 4 126 Report Kari Lehtonen Brankáři Jhonas Enroth Rozhodčí: Jan Hribík Vladimír Šindler Jussi Jokinen 2'Ville Peltonen 29'Tuomas Kiiskinen 50'Janne Pesonen 60' 45' Patrik Zackrisson 10 min Tresty 4 min 29. dubna 201218:00 SEČ Česko 2 – 1(0:0, 2:1, 0:0) Rusko Kajot Arena, BrnoNávštěvnost: 7 200 Report Jakub Kovář Brankáři Konstantin Barulin Rozhodčí: Laaksonen Leppäalho Jakub Petružálek 38'Petr Nedvěd 39' 24' Jevgenij Ketov 12 min Tresty 16 min 18 Střely 30 Tabulka Poř. Tým Z V VP PP P VG OG B 1. Finsko32100938 2. Česko32010977 3. Rusko31002563", "question": "Který stát vyhrál v turnaji KAJOTbet Hockey Games 2012?", "answers": ["Finsko"]}
{"title": "Švýcarsko", "context": "Zvýšil se podíl Jugoslávců, Turků a Portugalců. Smlouvou o náboru pracovních sil uzavřenou v roce 1948 s Itálií začal fungovat švýcarský rotační model časově omezených, avšak obnovitelných pracovních smluv pro \"saisoniers\" a \"osoby s ročním pobytem\". Po osmnácti měsících pracovního pobytu byla nabídnuta možnost pozvat další rodinné příslušníky, po pěti letech pak volný výběr pracovního místa při pravidelném obnovování pracovního a pobytového povolení a konečně po dalších pěti letech právo usadit se v zemi na základě plné rovnoprávnosti s výjimkou politických práv, která byla tradičně vázána na těžko dostupné státní občanství. Proti pracovnímu a sociálnímu zrovnoprávnění zahraničních pracovníků ve druhé \"italské smlouvě\" z roku 1963 se zvedly mohutné protestní vlny, které vyústily v proticizinecká hnutí a vznik politických stran zaměřených proti \"zahlcení země cizinci\". Pod vlivem řídících mechanismů migrační politiky, vytvořených ještě před propuknutím krize v polovině sedmdesátých let 20. století, počty cizinců klesaly. Protestní hnutí umlkla a objevila se až koncem osmdesátých let 20. století, kdy se k trvalému příchodu dalších rodinných příslušníků již usazených osob přidal rostoucí počet žadatelů o azyl. Svoboda vyznání je garantována švýcarskou ústavou (článek 15 Ústavy). Referendem v roce 1973 byly z Ústavy vypuštěny články bránící jezuitskému řádu usadit se v zemi, které byly součástí ústavy od roku 1848. V zemi neexistuje oficiální státní církev, většina kantonů (kromě Ženevy a Neuchâtelu) však finančně podporuje buď římskokatolickou, starokatolickou nebo švýcarskou reformovanou církev. Zastoupení příslušníků jednotlivých vyznání: římští katolíci 38,21 %, švýcarská reformovaná církev 26,93 %, jiní protestanti 2,89 %, muslimové 4,95 %, pravoslavní 2,14 %, hinduisté 0,50 %, židé 0,25 %, buddhisté 0,52 %, jiní křesťané 0,65 %, bez vyznání 21,42 % (ateisté, agnostici a náboženství bez církve) a ostatní 0,28 %. Související informace naleznete také v článku Švýcarská kultura. Švýcarská kultura vznikla na rozhraní okolních kulturních oblastí, kterými byla ovlivněna. Časem se však vyvinula jako samostatná kultura. Někdy je těžké mluvit o švýcarské kultuře jako o homogenní, protože se sama dělí podle jazykových oblastí. Pro zemi je typické zejména vzájemné ovlivňování s Francií, Německem a Itálií. Mnoho švýcarských umělců je pokládano v těchto zemích za jejich vlastní. Vznik kulturních památek v zemi měla zpočátku na svědomí církev, později měšťané a patriciát neboť země nebyla na rozdíl od zbytku Evropy ovládaná feudály. Podporováno bylo hlavně stavitelství (románské katedrály v Bernu, Sionu Chur, Ženevě, gotická katedrála v Lausanne, renesanční kostely v kantonu Ticino či radnice v Lucernu, Solothurnu a Brigu, barokní kláštery v Einsiedelu a St. Gallenu), cizí stavitelé, přitahováni i větší svobodou země vybudovali krásná centra měst jako Bern, Freiburg, Lucern či St. Gallen.", "question": "Kolik autonomních kantonů má Švýcarsko?", "answers": ["26"]}
{"title": "UNESCO", "context": "Sekretariát je výkonnou a servisní složkou UNESCO. Tvoří jej okolo 2 160 zaměstnanců ze 170 zemí. Z toho více než 680 pracuje v 58 kancelářích UNESCO po celém světě. (Údaje z června 2005.) V čele sekretariátu je generální ředitel. Jeho funkční období trvá 4 roky. Posledním generálním ředitelem je od 15. listopadu 2009 Irina Boková z Bulharska. Československo patřilo k zakládajícím členům UNESCO. Po rozpadu Československa se samostatná Česká republika stala jeho členem 22. února 1993. Pro zprostředkování styku mezi národními institucemi a odborníky má Česká republika Českou komisi pro UNESCO. Česká republika má také Stálou misi při UNESCO. Česká komise pro UNESCO byla zřízena v duchu Ústavy UNESCO rozhodnutím vlády České republiky ze dne 1. června 1994 jako poradní orgán vlády. Hlavním úkolem této komise je zprostředkovávat styk národních institucí a odborníků s UNESCO. Komise dále studuje dokumenty UNESCO, rozšiřuje myšlenky organizace v ČR a spolupracuje se sekretariátem UNESCO v Paříži. Komise má 50 členů a tvoří ji zástupci ministerstev, zástupci významných institucí - státních i nevládních (například Akademie věd ČR, Český helsinský výbor, Národní dobrovolnické centrum atd.) a jednotlivé osobnosti vědy a kultury. Funkční období členů je čtyřleté a členství v komisi je čestné. Předsedkyní komise byla senátorka Jaroslava Moserová, která byla v roce 2003 opětovně jmenována na další funkční období. Po její smrti byla 8. listopadu 2006 jmenována do funkce RNDr. Helena Illnerová, DrSc. Od 1. 10. 2012 je novým předsedou Komise Mgr. Petr Gazdík. Plnění rozhodnutí Komise zajišťuje Stálý sekretariát, jehož funkci plní od 1. července 1996 pracovní skupina v Odboru OSN na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Tento sekretariát spravuje i knihovnu publikací a dokumentů UNESCO. Stálou misi ČR při UNESCO vede od srpna 2013 stálá představitelka ČR při UNESCO Marie Chatardová. Mise zajišťuje vztahy mezi Českou republikou a UNESCO.", "question": "Kdy se stala samostatná Česká republika členem organizace UNESCO?", "answers": ["22. února 1993"]}
{"title": "Hobit", "context": "Hobiti (anglicky hobbits, sindarsky Periannath, lidskou západštinou \"Banakil\", Hobitsky \"Kudukové\", nebo také půlčíci (angl. Halflings)) jsou lidem podobné bytosti drobného vzrůstu ze Středozemě, popsané v díle britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. Hobit Bilbo Pytlík je hlavní hrdina románu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (The Hobbit Or There and Back Again, 1937). Jeho synovec Frodo Pytlík je potom jeden z hlavních hrdinů volného pokračování Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1953-4). Hobiti se vyznačují malým vzrůstem, zhruba polovičním oproti běžnému člověku (proto se jim rovněž říká půlčíci, anglicky halflings), dorůstají výšky přibližně tří až čtyř stop (90–120 cm). Jsou jen o málo menší než trpaslíci, ale mají drobnější postavy. Vzhledem ke svému vzrůstu mají velká, chlupatá chodidla s velmi tvrdou kůží, takže zpravidla chodí bosí. Největšího vzrůstu s výškou přes čtyři a půl stopy (140 cm) dosáhli hobiti Smělmír Brandorád a Peregrin Bral díky kouzelným nápojům, jimiž je pohostil ent Stromovous. Nejsou nijak zvlášť pohlední, ale působí příjemně a přátelsky. Zpravidla mají kudrnaté vlasy a téměř žádným z nich nerostou vousy. Dožívají se zpravidla kolem sta let; za plnoleté jsou považováni po dosažení 33 let věku. Hobiti nemají vlastní jazyk – přesně řečeno jejich původní jazyk nebyl nikdy zaznamenán a byl zapomenut, jeho pozůstatkem jsou hobití křestní jména, která jiné národy Středozemě nepoužívají. Mluví běžným středozemským jazykem západštinou, neboli Obecnou řečí, obohacenou o některá svá vlastní slova (hobit, pelouch, názvy měsíců a dní). Přestože původ hobitů není znám, je zřejmé, že jsou odrůdou lidí – jsou jim povahou i vzhledem mnohem bližší než trpaslíkům, elfům nebo skřetům. Ve městě Hůrka dokonce hobiti a lidé žijí společně. Hobiti většinou bývají dobrosrdeční, veselí, mají zálibu v dobrém jídle, pití a kouření dýmky. Libují si v pohodlném životě, neradi opouštějí své rodinné sídlo a cestují po světě. Věnují se zejména zemědělství a řemeslům. Většina z nich se ani neučí číst a psát a jsou prostého založení, mají rádi přímé jednoduché vyjadřování a málokteří se zajímají o záhady. Rádi se oblékají do světlých barev, zejména zelené a žluté. Hobit, který má narozeniny, dává dárky ostatním. Ze všech jídel mají nejraději houby. Nikdy nebojují mezi sebou a jen zřídkakdy se zapojují do válek nebo i do jakýchkoli jiných sporů okolního světa. Proto nevlastní téměř žádné zbraně, někteří z nich jsou nicméně dobří lukostřelci, protože mají bystrý zrak a jistou ruku.", "question": "Proč se hobitům říká půlčíci?", "answers": ["vyznačují malým vzrůstem, zhruba polovičním oproti běžnému člověku"]}
{"title": "Dněpr", "context": "V téže době začal poslední polský král Stanislav August Poniatowski budovat na území dnešního jižního Běloruska Dněpersko-bugský kanál, který měl propojit Dněpr s Vislou. Dokončen byl však až v polovině 19. století. Hospodářská aktivizace středního toku začíná v 17. století v souvislosti s oslabením Krymského chanátu. V 18. století po připojení jižní Ukrajiny a Krymu k Rusku ještě stoupla role řeky jako spojnice Ruska a Černého moře. V té době došlo k rychlému růstu osídlení středního a dolního toku. Rozvoj průmyslu v 19. století (Jekatěrinoslav) dále zvýšil význam řeky, nicméně rozvoji dopravy stále bránily peřeje. V roce 1920 došlo na řece k prudkým bojům nejprve v dubnu a květnu během Rusko-polské války a poté v srpnu při bitvě Rudé armády a Wrangelových bělogvardějců během Ruské občanské války. Během 2. světové války byla řeka důležitou strategickou hranicí, o kterou byly svedeny velké boje v roce 1941 a především během bitvy o Dněpr v roce 1943. Ve 20. století byl střední a dolní tok řeky spoután kaskádou přehrad s vodními elektrárnami a řeka tak pomohla rozvoji hospodářství, na mnoha místech však přišla o svůj přirozený břeh a o lužní lesy. == Odkazy == === Poznámky === === Literatura === (rusky) Davydovv L. K., Hydrografie SSSR, 2. díl, Leningrad 1955, (Д Л К, Г С, т 2, Л, 1955) (rusky) Mirošničenko B. A., Po Dněpru (průvodce), Moskva 1967, (М Б А, П Д (П), М, 1967) (rusky) Laponogov A. N., Po Dněpru (průvodce), Moskva 1970, (Л А Н, П Д (П), М, 1970) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"Д\". === Externí odkazy === Slovníkové heslo Dněpr ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Dněpr ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká řeka protéká Ruskem, Běloruskem a Ukrajinou?", "answers": ["Dněpr"]}
{"title": "Švestka (divadelní hra)", "context": "Švestka je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem a jako spoluautor je rovněž uváděn fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 16. listopadu 1997 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Obdobně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, je i jevištní sklerotikon Švestka složen ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana, v části první a v druhé části pak ucelenějšího zpracování Cimrmanova díla – činohry Švestka. Hra je uvozena následujícími referáty (v závorce je název postavy, kterou zpravidla příslušný přednášející ztvárňuje ve hře): Cimrmanův krokový defekt (Eliška Najbrtová, Jenny Suk, Anička Šafářová) Písně s dentální tematikou (Sváťa Pulec. ) Železniční stomatolog (Blažej Motyčka) Japonská inspirace (Eda Wasserfall) Dva stařecké neduhy (Přemysl Hájek) Hudební tečka – píseň Šel nádražák na mlíčí (všichni účinkující) Vlastní hra se odehrává v železniční staničce Středoplky, do níž přijíždí bývalý vechtr Přemysl Hájek, kterému patří švestka v zastávce. Má povolení ji očesat, ale musí to stihnout do večera. Jelikož mu mladý vechtr Kamil Patka odmítne půjčit žebřík, chce Přemysl využít zkušenosti svého kamaráda, horolezce Sváti Pulce. Také Přemyslův bratranec Blažej Motyčka je pozván, aby pomohl očesat a získal třetinu úrody. Zdánlivě lehký úkol je komplikován faktem, že Přemysl Hájek trpí stařeckým neduhem, totiž neschopností udržet myšlenku, a stále zapomíná, co se po něm chce. Naopak Blažej Motyčka je neschopen myšlenku opustit a neustále ostatní zdržuje vyprávěním postřehů k tématu, které bylo probráno a již se o něm nemluví. Další zdržení přivodí postupně tři ženy, které stanicí projdou – Emilka Najbrtová, Jenny Suk a Andulka Šafářová. U všech se mladý Kamil Patka pokouší získat přízeň, ale až poslední z nich je ochotna se za něj provdat. Náhodně příchozí Eda Wasserfall z Klubu českých turistů vytvářející turistické značení se snaží na švestku natřít značku, přičemž Sváťa se ho snaží od tohoto úkolu odradit, aby mohli švestku očesat, zatímco Přemyslovi jeho záměr nevadí.", "question": "Kdy měla premiéru hra Divadla Járy Cimrmana Švestka?", "answers": ["16. listopadu 1997"]}
{"title": "Richard Wagner", "context": "Wilhelm Richard Wagner (22. května 1813, Lipsko – 13. února 1883, Benátky) byl německý hudební skladatel, výrazný představitel hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří opery Rienzi, Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, operní tetralogie Prsten Nibelungův a jeho poslední opera Parsifal. Mnoho let žil mimo Německo – především v Lotyšsku, Francii, Rakousku a Itálii. Nejdelší období však strávil ve Švýcarsku, kde se usadil poté, když po nezdařené revoluci v roce 1848 musel uprchnout z Německa. Několikrát navštívil i Čechy – především Prahu, kde uvedl některá svá díla. Měsíc strávil i v Teplicích; výlet na hrad Střekov jej inspiroval ke složení opery Tannhäuser. V Bayreuthu mu bylo v roce 1873 umožněno s pomocí bavorského krále Ludvíka II. postavit pro inscenace svých oper divadlo s tehdy vynikající akustikou a založit zde tradici Hudebních slavností v Bayreuthu (Bayreuther Festspiele), které si svoji světovou proslulost udržují až dodnes. Pro skladatelovy protižidovské názory bylo jeho dílo již za Německého císařství jednostranně posuzováno a zejména v období nacismu přímo zneužito. Wagner bývá (ne zcela logicky) spojován s Adolfem Hitlerem z toho důvodu, že Wagnerova snacha Winifred Marjorie Wagner (rozená Williamsová) byla dlouholetou Hitlerovou osobní přítelkyní. Narodil se 22. května 1813 v Lipsku jako osmé dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera (1770–1813) a dcery pekaře Johanny Rosine Wagnerové, roz.", "question": "Je autorem operní tetralogie Prsten Nibelungův Richard Wagner?", "answers": ["Mezi jeho nejznámější díla patří opery Rienzi, Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, operní tetralogie Prsten Nibelungův a jeho poslední opera Parsifal."]}
{"title": "Bedřich Smetana", "context": "Smetanovou osobností a hudbou se vědecky zabývali například Otakar Hostinský, Zdeněk Nejedlý, Vladimír Helfert, Julien Tiersot, Mirko Očadlík, Přemysl Pražák, Brian Large, John Clapham, Josef Jiránek, Karel Janeček, Jaroslav Smolka, Hana Séquardtová, Václav Holzknecht, v poslední době například John Tyrrell, Olga Mojžíšová, Marta Ottlová nebo Milan Pospíšil. Již roku 1883 bylo z iniciativy Václava Vladimíra Zeleného založeno Družstvo ctitelů Smetanových, jehož prvním činem bylo vydání klavírního výtahu Dalibora ke skladatelovým šedesátinám. V roce 1909 pak vznikl Sbor pro postavení Smetanova pomníku v Praze, který brzy rozšířil svou aktivitu na výstavní, sběratelskou a vydavatelskou a v roce 1931 se přejmenoval na (dosud existující) Společnost Bedřicha Smetany. Z jím shromážděných sbírek pak bylo roku 1936 otevřeno Muzeum Bedřicha Smetany v Praze na Novotného lávce, roku 1952 postátněné a od roku 1976 spravované Národním muzeem. Národní muzeum spravuje též Památník Bedřicha Smetany v Jabkenicích, odkoupený roku 1936 spolkem Dědictví Bedřicha Smetany. Od roku 1949 existuje též muzeum Rodný byt Bedřicha Smetany v Litomyšli, od roku 1956 expozice na zámku v Benátkách nad Jizerou, od roku 1968 pak Památník Bedřicha Smetany na Lamberku u Obříství a od roku 1984 smetanovská expozice na zámku v Růžkových Lhoticích. Expozice na zámku v Novém Městě nad Metují z roku 1974 po restituci zámku zanikla. Od roku 1961 existuje též expozice Bedřicha Smetany v budově bývalé burzy v Göteborgu. Od roku 2015 existuje Muzeum Bedřicha Smetany v obci Týn nad Bečvou. Na mnoha místech byly Smetanovi postaveny pomníky nebo zasazeny pamětní desky. První pamětní desky byly zasazeny v Litomyšli (1880), Jabkenicích (1888) a Jindřichově Hradci (1893), první pomník byl postaven v Hořicích roku 1903. V mnoha českých městech je po něm pojmenováno některé veřejné prostranství; v Praze je to Smetanovo nábřeží, vedoucí od Národního divadla ke Smetanovu muzeu. Smetanova podobizna se objevila i na československé tisícikoruně (v oběhu 1985-93) a pětitisícikoruně (v oběhu 1946-53). V letech 1949-1992 nesla Smetanovo jméno budova dnešní Státní opery Praha, hlavní koncertní prostor pražského Obecního domu nese jméno Smetanova síň. Mezinárodní hudební festival Pražské jaro začíná každoročně ve Smetanův úmrtní den (12. května) jeho Mou vlastí, ve skladatelově rodném městě se koná festival Smetanova Litomyšl, v Plzni se každoročně koná Mezinárodní smetanovská klavírní soutěž. Smetanovo jméno nese řada pěveckých sborů (např. v Praze, Hradci Králové, Frýdku-Místku, Jindřichově Hradci, Telči, Kladně, Jičíně nebo Hulíně). Smetanovo jméno nese též planetka č. 2047.", "question": "Kde se narodil Bedřich Smetana?", "answers": ["Litomyšl"]}
{"title": "Kolorektální karcinom", "context": "Kolorektální karcinom nebo ne zcela přesně rakovina tlustého střeva představuje jedno z nejčastějších nádorových onemocnění. Někdy používané označení rakovina tlustého střeva je prakticky synonymem. Podle MKN-10 nemá kolorektální karcinom jeden kód, jde o diagnózy C18, C19 a C20. Nejčastěji se vyskytuje u lidí nad 50 let. Způsobuje smrt zhruba 655 000 lidí ročně. Jedním z nejpostiženějších států na světě je Česko (společně se Slovenskem a Maďarskem). == Vznik a rizikové faktory == Kolorektální karcinom obvykle nevzniká náhle. Na sliznici tlustého střeva nejprve vzniká benigní polyp, ve kterém dochází k dalším změnám buněk, které nakonec vyústí v karcinom. Odstranění polypu, například při koloskopickém vyšetření tak představuje vyléčení. === Životní styl === Poměrně výrazný vliv na rozvoj kolorektálního karcinomu má životní styl. Nejsignifikantnějším faktorem (karcinogenem) je pití alkoholu, které je v Česku velmi vysoké. Existuje statisticky významný vztah mezi množstvím snědeného masa a rizikem vzniku rakoviny tlustého střeva, každých 100 gramů denně zkonzumovaného červeného masa zvyšuje riziko onemocnění o 17%. Další jsou rizikové faktory jako nedostatek zeleniny v potravě, úprava potravy grilováním a smažením, konzumace uzenin a kouření.[zdroj? ] === Vliv dědičnosti === Kolorektální karcinom se může vyskytovat v některých rodinách častěji, podkladem může být genetika, ale i jiné faktory (např. stravovací návyky). Kromě toho je několik genetických poruch, v rámci kterých se může kolorektální karcinom vyskytovat. Pro to, že je nádor součástí nějakého genetického syndromu svědčí především nízký věk nemocného (20-30 let) a mnohdy velmi častý výskyt nádorových onemocnění v nižším věku u pokrevních příbuzných.[zdroj? ] === Vliv prostředí === Vlivem prostředí jsou myšleny především klimatické podmínky a znečištění životního prostředí. Zdá se, že tyto vlivy nejsou pro rozvoj kolorektálního karcinomu výraznými rizikovými faktory. Za určitých okolností se mohou jako rizikové jevit dusičnany v pitné vodě.[zdroj? ] ==== Familiární adenomatózní polypóza (FAP) ==== FAP je nejčastějším geneticky podmíněným syndromem spojeným se vznikem kolorektálního karcinomu. Název poměrně dobře popisuje onemocnění - již v poměrně nízkém věku se v tlustém střevě postiženého objevuje velké množství polypů, které se mohou dříve nebo později zvrhnout v maligní karcinom. Jedinou možnou terapií je sledování a průběžné odstraňování polypů kolonoskopicky. Onemocnění je způsobeno mutací jediného genu pojmenovaného APC. ==== Gardnerův syndrom ==== U postižených se kromě polypů tlustého střeva vyskytují i osteomy (tj.nádory kostí) a fibromatóza (tj. mnohočetné benigní nádory vaziva).", "question": "Ke změnám čeho dochází v benigním polypu?", "answers": ["buněk"]}
{"title": "Priština", "context": "Podíl srbské menšiny ale od 80. let 20. století silně klesal, neboť po kosovské válce většina prištinských Srbů opustila Kosovo nebo utekla do srbské enklávy Gračanica. V Prištině má sídlo kosovská vláda i Dočasná správní mise OSN v Kosovu. Počet registrovaných podniků v Prištině je v současné době 8725, s celkem 75 089 zaměstnanci. Mezi Prištinou a městem Kosovo Polje byla vybudována větší průmyslová zóna. Pro železniční dopravu je důležité nádraží ve městě Kosovo Polje 7 km jihovýchodně od centra Prištiny. Nádraží přímo v Prištině má význam jen pro místní dopravu. Jihozápadním směrem (cca 19 km od centra města) se nachází také Mezinárodní letiště Priština. Kosovské muzeum v Prištině má rozsáhlé archeologické sbírky a etnologické artefakty. Historie Hodinové věže, neboli Sahat kula, sahá až do 19. století. Po požáru byla věž rekonstruována s použitím cihel. Původní zvon s datem výroby 1764 byl dovezen z Moldavska. V roce 2001 byl starý hodinový stroj byl nahrazen elektrickým. Jedná se o správní, vzdělávací a kulturní centrum celého Kosova. Sídlí zde Prištinská univerzita (Universiteti i Prishtinës, založena 1970), která v dobách ještě bývalé Jugoslávie patřila k největším vysokým školám v zemi. Ve městě je velmi málo parků a městských lesů. Parku i Qytetit (Městský park) patří k jediným skutečným zeleným místům ve městě. Mnohem větší Gërmia park se nachází na východ od města. Po vybudování nového náměstí Matky Terezy zde bylo vysázeno mnoho stromů a květin. Basketbal je od roku 2000 jeden z nejpopulárnějších sportů v Kosovu. Tento sport je v Prištině zastoupen dvěma týmy. Fotbal je zde také velmi populární. FC Prishtina hraje své domácí zápasy na městském stadionu.", "question": "Jaké je hlavní město Kosova?", "answers": ["Priština"]}
{"title": "Krkonoše", "context": "Krkonoše (německy Riesengebirge, polsky Karkonosze) jsou geomorfologickým celkem a nejvyšším pohořím České republiky a České vysočiny. Leží v severovýchodních Čechách a na jihu polské části Slezska. Nejvyšší horou Krkonoš je Sněžka (1603 m). Podle pověstí střeží Krkonoše bájný duch Krakonoš. Patří mezi nejoblíbenější horská místa v ČR. Širší horský celek zahrnující dnešní Krkonoše byl již ve starověku popsán jako Sudety, což je název zřejmě keltského původu (nejčastěji překládaný jako Kančí hory), nebo balkánského původu (překládaný jako Kozí hory). Klaudios Ptolemaios (asi 85-165) použil pro dnešní Sudety názvy Sudetayle (od Krušných hor) a Askiburgion (zejména Jeseníky, okolí vandalského města Askiburgium, snad až po Lužické hory, tedy včetně Krkonoš). Dio Cassius ve 3. století použil pro Askiburgion název Vandalské hory. Poté co se Ptolemaiovy mapy dostaly do Čech, Bohuslav Balbín či Pavel Skála ze Zhoře používali rozšíření názvu Sudety na celý pás (17. století). Samotné Krkonoše jsou v ruských letopisech v roce 1095 nazvány Český les a Přibík Pulkava v roce 1380 je nazývá Sněžné hory. Název Krkonoš původně označoval jednak dnešní Vysoké Kolo a také Kotel neboli Kokrháč. Označení Krkonoš (v singuláru ženského rodu, \"ta\" Krkonoš) pro horský hřbet se objevuje v roce 1492 v zápise o rozdělení štěpanického panství na valdštejnský a jilemnický díl, v roce 1499 pak v listině Vladislava II., nejstarší dochovanou mapu s tímto názvem zpracoval Mikuláš Klaudyán v roce 1518. Václav Hájek z Libočan ve své kronice roku 1541 použil název Česká a Slezská Krkonoš. První doklad o rozšíření názvu na celé hory je z roku 1517, kdy byl použit název Krkonošské hory, nápis Krkonoš doplňoval obrázek čerta. Zkrácený název Krkonoše je poprvé doložen v roce 1601.", "question": "Kolik metrů má nejvyšší hora Krkonoš Sněžka?", "answers": ["1603"]}
{"title": "Komunistický režim", "context": "Komunistický režim je totalitní politický režim států ovládaných komunistickými stranami, které se snaží stát vybudovat na ideologických základech komunismu. Reálně však nejde těchto idejí zcela dosáhnout a tyto ideje se promítnou do státní filosofie jen částečně. Tento stav je obvykle nazýván jako reálný socialismus. První komunistický režim vznikl krvavým převratem v roce 1917 v Rusku pod vládou bolševiků v čele s Leninem a Trockým. Komunistické strany dodnes vládnou v Číně a několik dalších státech. Některé názorové proudy, například trockisté, tvrdí, že režimy v Rusku od Stalina do Gorbačova a režimy Východního bloku včetně Kuby, Severní Koreje a Číny neměly s myšlenkou komunismu nic společného, a nazývají je proto režimy stalinistickými. Státy s komunistickým režimem se samy neoznačovaly jako komunistické – nazývaly se (nazývají se) jako lidově demokratické (např. Československo v letech 1948–1960, Severní Korea), lidové (např. Čína, Polsko, Maďarsko) nebo socialistické (např. Československo v letech 1960–1989, Rumunsko). Komunisty ovládané státy vždy propadaly politické despocii, ekonomické stagnaci a kulturnímu zaostávání. Pro prosazení své moci komunistické strany používají teroristické metody a podle nejvyšších odhadů se celosvětový počet jejich obětí může blížit až ke 100 milionům mrtvých.V období 1948 až 1989 Komunistická strana Československa ovládala tehdejší Československo. Zákonem č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 O protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu byl komunistický režim v Československu označen za protiprávní a zavrženíhodný. == Dějiny == Němečtí filozofové Karl Marx a Friedrich Engels rozpracovali vlastní materialistické pojetí dějin, ve kterém je podle nich stav v každé společnosti nástrojem útlaku jedné společenské třídy nad druhou, tento stav bude odstraněn nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Prvním státem vedeným komunistickou stranou se stalo 7. listopadu 1917 převratem Rusko, kde bylo přijato marxistické učení diktatury proletariátu. Hlavním ideologem a vůdcem této země byl Vladimir Iljič Lenin, který se navrátil z exilu v Curychu. Němci očekávali, že Lenin svojí revolucí paralyzuje bojeschopnost ruské armády a ukončí válku na východní frontě. Jeho transport měl na německém území právo exteritoriality, střežili ho němečtí vojáci a jeho revolucionáři pobírali finanční podporu od Německého ministerstva financí. Lenin se rychle zbavil opozice a omezil soukromé vlastnictví. Nahradil ho Novou hospodářskou politikou (NEP), jakožto uvolněné formy státního kapitalismu, kterou Stalin později zrušil, aby získal více peněz na materiální zajištění obranné války se západními sousedy SSSR.", "question": "Kdo stál v čele prvního komunistického režimu?", "answers": ["Leninem a Trockým"]}
{"title": "K2", "context": "Nejvíce obětí v historii výstupů na K2 si hora vybrala roku 1986, kdy zde zahynulo celkem 13 horolezců. V roce 2008 zde během série nehod při jediném výstupu zemřelo 11 horolezců. První člověk na světě, který zdolal K2 dvakrát, je český horolezec Josef Rakoncaj (1983 a 1986). Po něm se to doposud podařilo pouze španělskému horolezci Juanitovi Oiarzabalovi (1994 a 2003) a Šerpovi Jangbu (2000 a 2001 s kyslíkovým přístrojem). Josef Rakoncaj se spolulezcem Agostinem da Polenzou také v roce 1983 přežili nejvyšší bivak v historii K2, po dosažení vrcholu hory museli přenocovat jen 50 metrů pod ním. Jediné dva (neúspěšné) pokusy o zimní výstup na K2 provedli Poláci klasickou cestou v letech 1987/1988 a 2003/2004. Protože K2 se nachází mnohem blíže centrální Asii než Everest, zimy jsou zde daleko studenější a delší. Na K2 dnes vede 10 tras, z nichž většina nebyla pro svou obtížnost opakována. 1954 - Abruzziho pilíř. Klasický a nejfrekventovanější výstup na K2 vede JV pilířem.", "question": "Jaká je druhá nejvyšší hora světa?", "answers": ["K2"]}
{"title": "Twist", "context": "Twist (anglicky \"kroutit se\") je tanec, který vznikl ve Spojených státech amerických v 60. letech 20. století. Je provozován sólově, partneři se při něm nedrží a většinou stojí proti sobě. Nemá žádná přesně daná pravidla, ale obvykle se skládá z rychlých kroutivých pohybů pánve a rukou ze strany na stranu; nohy jsou rozkročeny a téměř se nepohybují, dochází jen k přenášení váhy z nohy na nohu, sestup do dřepu, následné vyskočení se zatleskáním apod. Twist se často tančí na rock'n'rollové skladby. Svobodný tanec twist byl prvotní změnou tzv. éry květinových dětí. Startovalo hippies a děti se chtěly bavit, být free a cool. Je to hudba plná dobré nálady. Její vznik se datuje do 60. let 20. století ve Spojených státech amerických. Melodie je jednoduchá, zpěvák zpívá hlavní linku a v akordových intervalech ho doprovázejí vokalisté. Někdy se i v názvu písniček objevuje twist. Twist and shout od Beatles nebo The twist z repertoáru Chubbyho Checkera. Hudba twistu je velmi podobná rock'n'rollu. Rychlá, spojená s bicím, elektrickou kytarou, ze začátku klavírem nebo basou. Basa twistu dodává rytmus, posunuje ho dopředu a přímo vybízí k tanci, a tak vzniká typický taneční styl, tzv. kroucení se. Tanečníci přenášejí váhu ze strany na stranu, kroutí přitom pánví a ještě jakoby sestupují do dřepu. Mohou i vyskočit a zatleskat na závěr. I ve skladbách je slyšet potlesk mladých a nespoutaných hudebníků, plných nadšení. Např. v písni Do you love me, která byla slyšet i v prvním dílu Hříšného tance, od skupiny The Contours. Twist si své místo mezi tanci určitě zaslouží, je živý, originální a svérázný. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Twist ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo twist ve Wikislovníku", "question": "Do jaké éry patřil twist?", "answers": ["květinových dětí"]}
{"title": "Walt Whitman", "context": "Walter \"Walt\" Whitman [volt vitmen] (31. května 1819, West Hills, Long Island, New York - 26. března 1892 Camden, New Jersey) byl americký spisovatel, básník a novinář; jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, průkopník civilismu. Narodil se na Long Islandu ve státě New York v chudé quakerské rodině. Kvůli těžké ekonomické situaci rodiny bylo jeho dětství spíše problematické. Aby mohl finančně podpořit svou rodinu, opustil v roce 1830 školu a pracoval jako poslíček. Od roku 1832 pracoval jako tiskařský učeň, později jako sazeč. V 18 letech (1837) se stal venkovským učitelem a o dva roky později (1839) vydavatelem, redaktorem a tiskařem malých novin Long Islander. O dva roky později (1841) musel tyto noviny opustit. Tehdy začal zveřejňovat své první básně a povídky. V této době se také začal zajímat o politiku, stal se příznivcem levého křídla demokratické strany. Roku 1846 se stal redaktorem brooklynského časopisu Daily Eagle, kde napsal více než 200 úvodních kritik. Pro své radikální názory však byl propuštěn. Od roku 1848 do roku 1850 vedl noviny s názvem Freeman, které odpovídaly jeho radikalismu. Zde bojoval proti otrokářství. Za americké občanské války (války Severu proti Jihu) pracoval jako dobrovolný ošetřovatel. Po válce získal místo úředníka, ale opět byl propuštěn pro svoje radikální postoje. Roku 1873 prodělal mrtvici a od té doby byl dlouhodobě upoután na lůžko. Předpokládá se, že byl homosexuál či bisexuál. Whitman tvrdil, že básník vidí nejdál a tudíž jeho \"víra je nejpevnější. Jeho myšlenky jsou chvalozpěvem na všechno, co je.\" Přiklonil se k tomu, co by se dalo nazvat kosmickým vědomím.", "question": "Kde se narodil Walt Whitman?", "answers": ["West Hills, Long Island, New York"]}
{"title": "Hausbót", "context": "Hausbót není většinou vybaven vlastním pohonem, kotví zpravidla na řekách velkých měst či přehradách. Mezi místy kotvení se dopravuje tažením za vlečnou lodí, některé typy hausbótů tlačením remorkérem. Větší hausbóty mohou sloužit i jako restaurace nebo hotely (těm se pak říká botely). Karavan Maringotka Obrázky, zvuky či videa k tématu hausbót ve Wikimedia Commons Hausboty – rozdíl mezi hausbóty a obytnými motorovými loděmi", "question": "Jak se nazývá hausbót, který slouží jako hotel?", "answers": ["botely"]}
{"title": "Džíny", "context": "Džíny (džínsy, jeans(y) nebo rifle, zastarale texasky, jsou kalhoty šité ze silné bavlněné látky (džínovina, denim). Původně se jednalo o pracovní kalhoty, ale od 50. let 20. století se staly oblíbené i jako módní kalhoty, a to nejprve mezi mládeží a postupně u všech generací po celém světě. Na nápad vyrábět ze stanové látky \"jeans\" kalhoty přišel bavorský Němec Levi Strauss, který se přistěhoval do Ameriky. V období zlaté horečky byli zlatokopové nadšeni z těchto praktických kalhot, šitých původně z janovské (podle francouzské podoby italského města Janov – Gê, angl. výslovnost [džíns]) celtoviny. Byly patentovány v roce 1873 a jsou oblíbené dodnes, a to dokonce i původní model, který nese označení \"Levi Strauss Co's Original Riveted 501 range, with button fly\", tedy džíny s cvočky a poklopcem na knoflíky. Původní cena džínů byla pak 1 americký dolar, s čímž se cena některých moderních džín nedá srovnat. Bruntálský historik Petr Anderle se domnívá, že džínovou látku v druhé polovině devatenáctého století utkal Gustav Marburg, pozdější majitel největší textilky v Bruntále. Zhotovil ji ale omylem, protože porušil běžný technologický postup. Získal tak však velice hrubou látku, kterou ale neměl jak upotřebit. A protože jí bylo hodně, rozhodl se vzít ji na světovou výstavu do Vídně roku 1876 a tam ji prodat. Podle dohadů ji tam koupil americký obchodník, který ji poté odvezl do města, kde působil právě Levi Strauss. Název džíny, anglicky (blue) jeans, pochází z francouzského označení pro barvivo, které se k barvení riflí používalo: bleu de Gê, janovská modř. Český název rifle vznikl podle jména italské oděvní společnosti, která džíny ve druhé polovině 20. století vyráběla. Dnes již zřídka používaný pojem \"texasky\" je odvozen od texaských kovbojů, kteří si tyto kalhoty oblíbili kolem 1. světové války. Označení džegíny pro nový výrobek (po roce 2010) vzniklo spojením slov džíny a legíny. Klasické džíny se osvědčily jako oblečení pro volný čas. Nosí se dosud. Džegíny Obrázky, zvuky či videa k tématu džíny ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo džíny ve Wikislovníku", "question": "Kde se poprvé objevily džínsy?", "answers": ["Ameriky"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "1896 – řádný profesor Karlovy univerzity (ordinář) 1850 – narozen v Hodoníně 1869 – odchod z Brna do Vídně 1877 – setkání s Charlottou Garrigue v Lipsku, zasnoubení 1878 – sňatek v New Yorku 1879 – narození dcery Alice 1880 – narození syna Herberta. 1882 – přistěhování do Prahy s rodinou 1886 – narození syna Jana 1890 – narození dcery Eleanor (2. března) a její úmrtí 18. července 1891 – narození dcery Olgy 1914 – v exilu s dcerou Olgou (manželka a tři děti. zůstaly v Čechách) 1915 – úmrtí syna Herberta 1918 – návrat do Prahy z exilu 1923 – úmrtí manželky Charlotty 1937 – zemřel na zámku v Lánech (v letech 1914–1918 v kontextu souvisejících událostí) 1875 – předseda Českého akademického spolku. ve Vídni 1877 – prosadil vědecké prozkoumání zfalšovaných rukopisů 1882 – po přistěhování do Prahy politická činnost, mj. i nový politický směr realismus 1887 – první cesta do Ruska 1888 – druhá cesta do Ruska 1890 – jednání se staročechy a po neúspěchu u nich s mladočechy.", "question": "Kde se narodil Tomáš Garrigue Masaryk?", "answers": ["Hodonín"]}
{"title": "Zvuk slunečních hodin", "context": "Zvuk slunečních hodin je román české spisovatelky Hany Andronikové publikovaný v roce 2001. Román vypráví příběh Tomáše Kepplera, stavaře pracujícího za první republiky pro firmu Baťa, jeho ženy Rachel a syna Daniela. Děj se postupně ze Zlína přesouvá do Indie a pak zpět do Evropy zasažené druhou světovou válkou. Autorka používá postmoderní vypravěčské postupy, jako je střídání časových rovin a hledisek jednotlivých postav či fabulace založená na skutečných postavách a událostech. Zvuk slunečních hodin získal Literární cenu Knižního klubu za rok 2001 a v roce 2002 získala autorka cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. V kritikách se objevily pochvaly pro absenci sentimentu (Dana Malá v Mladé frontě Dnes 20. dubna 2002), \"propracovaný obraz dobového kontextu a místních reálií\" (Kateřina Ondřejová v Lidových novinách 27. dubna 2002) či rafinovanou fabulaci (Miroslav Jindra v doslovu knihy). == Děj == Příběh začíná v Kanadě v Coloradu roku 1989, kam přijíždí český emigrant Dan Keppler s rodinou, seznamuje se z Annou, také češkou, majitelkou malého hotelu, kde se Dan ubytoval. Přes silvestrovskou noc si vypráví své dramatické osudy. Danovi rodiče jsou Tomáš a židovka Ráchel. Tomáš pracuje jako architekt u obuvnické firmy Baťa. Díky Baťově expanzi se Tom i s rodinou dostává do Indie třicátých let, kde Tom projektuje novou obuvnickou továrnu. Ráchel v Indii odmítá být ženou v domácnosti, proto pomáhá těm nejchudším lidem, žijícím v indických slumech. Krátce před započetím 2. světové války přijde Ráchel dopis, ve kterém se dozvídá o velmi vážném zdravotním stavu svých rodičů, i když se Tomáš odmítá vrátit do Zlína, protože se obává, že už se do Indie nebudou moci vrátit, Ráchel ho přesvědčí a vrací se. Ráchel se shledá se svými rodiči, ale útěk už nestihnou a Ráchel končí v rukou německých úřadů. Ráchel je deportována do terezínského ghetta, kde se seznámí s Annou a krátce pracuje jako ošetřovatelka, později jsou i s Annou převezeny do koncentračního tábora v Osvětimi, kde začínají pravé útrapy nacistické zvůle. Nakonec končí v pracovním táboře v Hamburku, kde pracují v totálním nasazení a odklízejí trosky zpustošených měst.", "question": "Je Zvuk slunečních hodin oceněn Literární cenou Knižního klubu?", "answers": ["Zvuk slunečních hodin získal Literární cenu Knižního klubu za rok 2001 a v roce 2002 získala autorka cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku."]}
{"title": "Armádní generál", "context": "Armádní generál je generálská vojenská hodnost používaná armádami některých států. V armádách užívajících hodnost maršála jde o druhou nejvyšší hodnost, jinak je nejvyšší. Je nejvyšší generálská hodnost v Armádě České republiky. Nejbližší nižší hodnost je generálporučík. Pokud je armádní generál ve funkci náčelníka Generálního štábu Armády ČR, pak jedinou výše postavenou osobou je prezident České republiky, který je vrchním velitelem českých ozbrojených sil. Označení: čtyři pěticípé zlaté hvězdy. Armádní generál zpravidla velí jedné armádě nebo sboru. V České republice bylo do roku 2016 jmenováno sedm armádních generálů, mimo generála Sedláčka jmenovaní vždy zastávali funkci náčelníka Generálního štábu AČR: 22. září 1993 - Karel Pezl 8. května 2002 - Jiří Šedivý 8. května 2006 - Pavel Štefka. 14. listopadu 2008 - Tomáš Sedláček 28. října 2009 - Vlastimil Picek 8. května 2014 - Petr Pavel 8. května 2016 - Josef Bečvář Armádní generál (général d'armée) je nejvyšší generálská hodnost Francie. Přesněji je to označení hodnosti používané divizními generály v nejvyšších vojenských funkcích - náčelník generálního štábu, štábu pozemních sil (pět hvězd na náramennících) a některých dalších. V roce 1940 byla v Sovětském svazu hodnost armádního generála (г а) zavedena v Rudé armádě při přejmenování generálských hodností.", "question": "Kdo velí armádě?", "answers": ["Armádní generál"]}
{"title": "Donald Arthur Glaser", "context": "Donald Arthur Glaser (21. září 1926, Cleveland, Ohio - 28. února 2013, Berkeley, Kalifornie) byl americký fyzik a neurobiolog. Proslavil se zejména vynálezem bublinkové komory, za což obdržel v roce 1960 Nobelovu cenu za fyziku.", "question": "Kdy zemřel Donald Arthur Glaser?", "answers": ["28. února 2013"]}
{"title": "Tereza Maxová", "context": "Tereza Maxová (* 31. srpna 1971 Pardubice) je česká modelka, která žije střídavě v Praze a Monaku. V roce 1975 se s rodinou přestěhovala do Ústí nad Labem, kde v roce 1985 ukončila základní školu se sportovně-atletickým zaměřením. Po úspěšných přijímacích zkouškách nastoupila na Gymnázium Budějovická v Praze. Po maturitě v roce 1989 byla přijata ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Tu se rozhodla po dvou letech individuálního studia ukončit. Dne 18. března 2000 se v Dánsku provdala za tenistu Frederika Fetterleina. Do manželství se 9. září 2000 narodil syn, Tobias Joshua Maxa Fetterlein. Manželství se však rozpadlo. Žije v Monaku s Burakem Oymenem, tureckým podnikatelem, s nímž má dceru Mínu (nar. v červnu 2009) a syna Aidena (nar. v září 2011). Provdala se za něho 1. října 2016 v tureckém Bodrumu, kde žije manželova rodina. V sedmnácti letech se zúčastnila s kamarádkou Evou Herzigovou, v době stále panujícího komunismu, konkurzu francouzské modelingové agentury. Její profesionální kariéra začala v roce 1989, kdy krátce před sametovou revolucí odjela do Paříže. Během modelingové kariéry spolupracovala s řadou známých fotografů od Patrika Demarcheliera, až po Maria Testina a Petera Lindberga. Její tvář byla titulní straně britského Vogue, stejně jako na předních stranách Elle, Marie Claire a Glamouru. Prošla po významných přehlídkových molech – Dior, Chanel, Prada, Gucci, Yves Saint-Laurent, Ralph Lauren a byla tváří pro reklamní kampaně značek jako jsou Karl Lagerfeld, Donna Karan, Hermés, La Perla, Vichy, Oriflame a ĹOréal.", "question": "Kde žije Tereza Maxová?", "answers": ["žije střídavě v Praze a Monaku"]}
{"title": "Gustav Ludwig Hertz", "context": "Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887, Hamburg - 30. října 1975, Východní Berlín) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1925 za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem společně s Jamesem Franckem. Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky. Mezi roky 1920-1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips v Eidhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři léta později se vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945-1954) pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR. Na konci svého činného života byl jmenován profesorem a ředitelem Fyzikálního institutu Univerzity Karla Marxe v Lipsku, kde působil do roku 1961, než odešel do důchodu.", "question": "Kdy zemřel Gustav Ludwig Hertz?", "answers": ["30. října 1975"]}
{"title": "Repulsion", "context": "Repulsion Repulsion Koncert skupiny Repulsion.Základní informace Původ Flint, USA Žánry grindcore, death metal Aktivní roky 1986–1993, 2003– Vydavatelé Necrosis Records, Relapse Records Příbuzná témata Death, Současní členové Col Jones, Matt Olivo, Scott Carlson Dřívější členové Matt Harvey, Mike Beams, Tom \"Fish\" Perro, Dave \"Grave\" Hollingshead, Aaron Freeman, Marissa Martinez Některá data mohou pocházet z datové položky. Repulsion (česky znamená odpor, averze) je legendární americká metalová kapela založená v roce 1986 ve Flintu v Michiganu (předtím její členové hráli ve skupině Genocide). Hrála extrémní death metal a je zároveň jednou z několika kapel, které stály u zrodu žánru grindcore. Byla ovlivněná metalovými tělesy jako Celtic Frost, Hellhammer, Slayer, Slaughter a Discharge. Členové kapely chvíli spolupracovali s Chuckem Schuldinerem, frontmanem kultovní skupiny Death.[1] Skladby od Repulsion hrálo nemálo kapel jako coververze, např. Entombed, Napalm Death, Impaled, Pig Destroyer a další. V roce 1986 bylo nahráno demo Slaughter of the Innocent, které bylo v roce 1989 vydáno jako album s názvem Horrified.[1] Historie Kapela Repulsion vznikla v roce 1986 v americkém městě Flint, dříve hráli její členové pod názvem Genocide. Základní sestava zněla: Scott Carlson (vokály, baskytara), Aaron Freeman (kytara), Matt Olivo (kytara) and Dave Grave (bicí). V roce 1986 vyšlo ještě pod názvem Genocide demo Stench of Burning Death. Bestiální zvuk, který produkovali na tomto demu a také v klubech v USA, předběhl svou dobu, byl i mimo rámec rodícího se death metalu.", "question": "Jaký hudební styl hrála kapela Repulsion?", "answers": ["death metal"]}
{"title": "Circuit of the Americas", "context": "Circuit of the Americas Základní informace Lokace Austin, Texas, USA Rekord okruhu 1:36.169 (Charles Leclerc, Ferrari, 2019) Délka okruhu 5,513 km Počet kol 56 Délka závodu 308,405 km Nejvíce výher (jezdec) Lewis Hamilton (5) Nejvíce výher (stáj) Mercedes (4) Poprvé v kalendáři 2012 Poslední závod (2019) Vítěz Valtteri Bottas Mercedes 1h 33m 55.653s Pole position Valtteri Bottas Mercedes 1:32.029 Nejrychlejší kolo Charles Leclerc Ferrari 1:36.169 Souřadnice 30°7′58,08″ s. š., 97°38′27,96″ z. d. Circuit of the Americas je okruh, který se nachází v USA poblíž města Austin v Texasu. Tento okruh byl otevřen v roce 2012. Na tomto okruhu se jezdí od roku 2012 Formule 1 a od roku 2013 se zde jezdí MotoGP. Okruh navrhl návrhář Herman Tilke. Je to první okruh v USA, který by speciálně postaven pro závody Formule 1. Okruh má být „směsicí“ slavných zatáček z okruhů Silverstone (Maggotts, Backetts a Chapel), Hockenheimring (stadion) a tureckého Istanbul Racing Circuit (několikrát lomená zatáčka č. 8). Zajímavá je také první zatáčka tohoto okruhu, která se zvedá na několika desítkách metrů o 42 m. Vítězové v jednotlivých letech Rok Jezdec Konstruktér Výsledky 2019 Lewis Hamilton Mercedes Výsledky 2018 Kimi Räikkönen Ferrari Výsledky 2017 Lewis Hamilton Mercedes Výsledky 2016 Lewis Hamilton", "question": "Čím je známá první zatáčka okruhu Circuit of the Americas?", "answers": ["se zvedá na několika desítkách metrů o 42 m."]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem.", "question": "Kolik metrů nad mořem je položeno centrum Třince?", "answers": ["306"]}
{"title": "Velká Javořina", "context": "Velká Javořina (místně Velká Javorina, slovensky Veľká Javorina) je hora v Bílých Karpatech na moravsko-slovenském pomezí. Se svými 970 m n. m. je nejvyšší horou tohoto pohoří a nejvyšším bodem okresu Uherské Hradiště. Vrcholem hory prochází hranice České republiky se Slovenskem, nachází se zde také televizní a rádiový vysílač. Vrcholová část Javorina je součástí Národní přírodní rezervace Javorina, která zahrnuje pralesovitý porost na vápnitém flyši severního svahu a společenstvo horské louky na vrcholu a severním svahu Velké Javořiny. Od roku 2008 je současně na ploše 165 hektarů vyloučen jakýkoli zásah do lesního porostu - na Javořině byl vyhlášen prales. Vysílač Velká Javořina má asi 135 metrů. Nachází se zde velké množství anténních systémů. Dříve procházela hranice jím, ale od 25. července 1997 leží jeho pozemky čistě na slovenské straně. 3-4 km od vrcholu se nachází vrch Jelenec dříve využívaný jako vojenský prostor. Na tomto vrchu zbyla po armádě chátrající 48 metrů vysoká telekomunikační věž (6 stupňů po 8 metrech, šestiboká, volně přístupná).[zdroj? ] Od roku 1990 se každoročně na Velké Javořině konají letní Slavnosti bratrství Čechů a Slováků (dříve Moravanů a Slováků), které navazují na tradici podobných akcí z doby první republiky, která má své kořeny už v druhé polovině 19. století, kdy tudy ještě procházela hranice dvou částí Rakouska-Uherska.", "question": "V jakém pohoří leží Velká Javořina?", "answers": ["Bílých Karpatech"]}
{"title": "Kilogram", "context": "Podle rozhodnutí 3 Generální konference pro míry a váhy z roku 1901 je kilogram definován jako jednotka hmotnosti takto: –CGPM, Declaration on the unit of mass and on the definition of weight; conventional value of gn Mezinárodní prototyp kilogramu je válec o výšce i průměru 39 mm vyrobený ze slitiny 90 % platiny a 10 % iridia. Podle něj byly vyrobeny co možná identické kopie, které uchovávají příslušné instituty v různých státech. Těchto kopií bylo vyrobeno celkem 80. V Česku uchovává tento státní etalon (kopie č. 67) Český metrologický institut. Materiál pro zhotovení prototypu byl volen podle následujících kritérií: odolnost proti korozi, vysoká hustota (omezení vlivu vztlaku při měření ve vzduchu), dobrá elektrická vodivost (eliminace vlivu statické elektřiny), nízká magnetická vodivost - diamagnetismus (omezení nežádoucích magnetických vlivů - přitažlivosti), tepelná stabilita, tvrdost (odolnost proti otěru). Kilogram je poslední jednotka SI, která je definovaná pomocí prototypu, a ne fyzikální definicí. Kilogram byl zvolen tak, aby odpovídal hmotnosti 1 litru vody prosté vzduchu při teplotě, při které má voda maximální hustotu (3,98 °C), při normálním atmosférickém tlaku (760 mm Hg). Tato původní definice však má závažné nedostatky, obsahuje totiž kruhovou závislost: jednotka hmotnosti se zde definuje s pomocí tlaku, který je ovšem definován prostřednictvím hmotnosti. Kvůli těmto problémům byl tedy kilogram v roce 1889 definován na základě prototypu, který byl ovšem vyroben tak, aby kilogram přibližně vyhovoval původní definici. Při výrobě původního standardu však došlo k malé odchylce, která způsobila, že 1 kilogram vody nemá objem přesně 1 litr, ale 1,000 028 l. Definice prototypem má i další problémy: Z nejasných příčin za posledních 100 let prototyp ztratil přibližně 50 mikrogramů. Jelikož je však kilogram definován jako aktuální hmotnost prototypu, změnila se tím i definovaná velikost kilogramu a znamená to, že objekt, který měl před 100 lety hmotnost 1 000 kg a vůbec se od té doby nezměnil, má dnes hmotnost cca 1 000,000 05 kg. Jednou z příčin změny hmotnosti může být ztráta atomů vodíku, které se do slitiny dostaly jako parazitní příměsi při její přípravě. Další, i když dovozovanou příčinou je lidský faktor, kdy při opakovaném, i jemném, čištění prototypu v průběhu 100 let byl prototyp prostě odřen, a tím mírně ztratil na hmotnosti. Přitom není úplně jasné, jestli se jedná o skutečnou ztrátu hmotnosti právě tohoto hlavního mezinárodního prototypu; situace může být i opačná, kdy z neznámé příčiny narostla hmotnost ostatních národních prototypů.", "question": "Jakou značku má gram?", "answers": ["g"]}
{"title": "Finsko", "context": "Finská republika (zastarale Čuchonsko, finsky Suomen Tasavalta, švédsky Republiken Finland) je severská země v severovýchodní Evropě, kterou omývá Baltské moře na jihozápadě, Finský záliv na jihovýchodě a Botnický záliv na západě. Finsko sousedí na souši s Ruskem na východě, Švédskem na severozápadě a Norskem na severu a na moři má společnou hranici navíc s Estonskem. Pod finskou suverenitu patří také souostroví Å na jihozápad od pobřeží, které však má rozsáhlou autonomii. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Finska. Archeologické nálezy prokazují, že oblast, která dnes náleží Finsku, byla osídlena již v osmém tisíciletí před naším letopočtem během doby kamenné, když se stáhl ledovec po poslední době ledové. Předpokládá se, že první obyvatelé byli především lovci. Okolo roku 5000 př. n. l. došlo k výraznějšímu oteplení a zvlhčení, což vedlo k rozvoji sídlišť. Zároveň se ve Finsku objevilo spolu s kulturou hřebenové keramiky hrnčířství. Existenci čilého výměnného systému dokládají nálezy osinku a mastku z východního Finska, křemene z jižní Skandinávie a Ruska, dlát od Oněžského jezera a hrotů oštěpů ze severní Skandinávie. Dnes se soudí, že mluvčí ugrofinského jazyka přišli do Finska během doby kamenné, pravděpodobně již mezi prvními mezolitickými osadníky. Příchod kultury šňůrové keramiky (také kultura sekeromlatů) do jižního Finska mezi lety 3200 až 2500 př. n. l. se považuje za počátek zemědělství. Přesto lov a rybolov zůstal důležitou součástí hospodaření, obzvláště v severních a východních částech země, kde se i nadále vyskytovala kultura hřebenové keramiky. První známky zemědělství pocházejí z období asi 2300 př. n. l. Výrazná změna v kultuře napovídá příchodu nového obyvatelstva, pravděpodobně z Pobaltí, které se stalo vyšší vrstvou a zřejmě i významně ovlivnilo místní jazyk. Doba bronzová (1500 - 500 př. n. l.) a doba železná (500 př. n. l. - 1200 n. l.) byly ve znamení rozsáhlých kontaktů se Skandinávií, severním Ruskem a Pobaltím.", "question": "Sousedí Finsko se Švédskem?", "answers": ["Finsko sousedí na souši s Ruskem na východě, Švédskem na severozápadě a Norskem na severu a na moři má společnou hranici navíc s Estonskem."]}
{"title": "Modrásek černoskvrnný", "context": "Vyhynul v Nizozemsku a Anglii, do Anglie byl úspěšně nově vysazeny populace ze švédského ostrova Ölandu. V minulosti býval v České republice rozšířen po celém území a v současnosti přežívá jen na hrstce lokalit. Obvykle se jedná o mikropopulace několika desítek až stovek jedinců. Za hojnější lze jeho výskyt považovat jen na východě Moravy, ve Vsetínských vrších a v Bílých Karpatech. == Vzhled == Největší modrásek žijící v ČR, jeho přední křídla dosahují rozpětí 35 až 40 mm. Na svrchní straně křídel mají motýli modravý nádech (samci mnohem silnější) a spodní stranu mají světle hnědou. Od ostatních druhů příbuzných modrásků se liší především dvěma řadami černých skvrn u okraje na spodní straně zadních křídel a výraznými skvrnami na horní straně předních křídel. == Ekologie == Výskyt tohoto druhu je svázán s nehnojenými, extenzivně spásanými pastvinami, vřesovišti a nízkostébelnými stepmi se slabým zapojením porostů, případně s travnatými plochami s nízkými rostlinami které bývají ob dva nebo tři roky sesečeny nebo spaseny. Vyhýbá se loukám s homogenním porostem které se sečou jednou nebo vícekrát ročně. Nejlépe se mu daří na lokalitách s nedávno ukončenou hospodářskou činností, na svažitých členitých místech situovaných k jihu nebo jihozápadu a s jen nesouvisle zapojeným bylinným patrem a vyvinutým mechovým pokryvem.", "question": "Je modrásek černoskvrnný největší modrásek žijící v ČR ?", "answers": ["Největší modrásek žijící v ČR, jeho přední křídla dosahují rozpětí 35 až 40 mm."]}
{"title": "Pivot (basketbal)", "context": "Pivot (také podkošový hráč, pivotman nebo centr) je basketbalový výraz pro postavení hráče. == Charakteristika pozice == Pivot hraje v útoku obvykle v blízkosti koše. Střílí z malé nebo střední vzdálenosti od koše, jeho důležitým úkolem je získávání míče odraženého po nepřesné střele – tzv. doskok. V obraně jsou pivoti cenní hlavně svojí schopností blokovat střely a doskakováním. Pro pozici pivota jsou obvykle vybíráni nejvyšší hráči v mužstvu – dalo by se říci, že čím vyšší, tím lepší. Typickým příkladem klasického pivota tohoto typu byl se svými 218 centimetry a velmi dobrou pohyblivostí vzhledem k velké výšce Kareem Abdul-Jabbar. Druhou možností jsou byť i menší hráči s velkou silou, schopní \"přetlačit\" tělem soupeře a vytvořit si prostor při doskakování – klasickým příkladem tohoto typu pivota byl Moses Malone, případně by se sem dal zařadit i silový křídelník Charles Barkley. V pětičlenné basketbalové sestavě je obvykle jeden pivot, v některých herních variantách dva. Pivot schopný rychlého pohybu a střelby z větší vzdálenosti může do jisté míry kombinovat při hře funkci pivota a křídla. == Americké členění basketbalových pozic == Americké členění hráčských pozic se od evropského (rozehrávač – dvě křídla – dva pivoti) do jisté míry liší. Českému pojmu \"pivot\" odpovídá nejlépe termín center, částečně ale i power forward (pivot s větší pohyblivostí, typově bližší křídlu). V americkém členění se pozice také číslují. Center se označuje jako hráč číslo pět, power forward jako pozice číslo čtyři. == Související články == Rozehrávač Křídlo", "question": "Hraje pivot v útoku obvykle v blízkosti koše?", "answers": ["Pivot hraje v útoku obvykle v blízkosti koše."]}
{"title": "Karel I", "context": "Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský Ferdinand II. Portugalský Maria Antonia Koháry de Csábrág Marie Anna Portugalská Petr I. Brazilský Marie II. Portugalská Marie Leopoldina Habsbursko-Lotrinská Odkazy Reference ↑ Matriční záznam o narození a křtu ve farnosti Persenburg↑ GALANDAUER, Jan. Karel I. Poslední český král. Praha–Litomyšl: Paseka, 1998. S. 174. 1 2 PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. str. 124.↑ Felix Habsburg im 96. Lebensjahr verstorben.[nedostupný zdroj] V: wien.ORF.at, 8. září 2011. Vydání z 9. září 2011.↑ GALANDAUER, Jan. Karel I. Poslední český král. Praha–Litomyšl: Paseka, 1998. S. 122. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 82-86. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. ↑ Archivovaná kopie. plato.kfunigraz.ac.at [online]. [cit. 2007-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-06. ↑ NOVÁK, Milan. Náš arcivévoda císař a král Karel I. Rakouský: v městě Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2011. 134 s. ISBN 978-80-86953-86-1. S. 1-134. ↑ http://www.emperor-charles.org↑ HOBLÍKOVÁ, Šárka. Ruina zmizela. Opravená kaplička svítí daleko do kraje. Rakovnický deník. 2012-04-04. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-23. (česky) ↑ Kříž zasvěcený blahoslavenému Karlovi I..", "question": "Kdo byl posledním rakouským císařem?", "answers": ["Karel I."]}
{"title": "K2", "context": "K2 (baltsky Čhogori, česky Čchokori, urdsky ک ٹ, transliterováno Ke tū, nebo Lambá Pahár, čínsky 乔, oficiální přepis Qogir, pinyin Qiáogē Fē, český přepis Čchiao-ke-li feng), známá též pod anglickým názvem Mount Godwin-Austen, je hora v pohoří Karákóram v Asii, nejvyšší hora Pákistánu a druhá nejvyšší hora světa. Nachází se na hranici mezi pákistánskou částí Kašmíru a čínskou autonomní oblastí Sin-ťiang. Dosahuje výšky 8611 m nad mořem. Ačkoli se to nezdá, jméno Čhogori (resp. čínské Qogir a další odvozené tvary) dali hoře západní cestovatelé. Vytvořili ho ze dvou slov místního jazyka balti, čhogo = velký a ri = hora. Ve světě se přesto více vžil ještě umělejší název K2. Hora si ho vysloužila v 19. století, kdy expedice, která zkoumala celou oblast, přidělila této hoře i sousedním vrcholkům označení K1 až K5 (K2 zůstalo dodnes, ostatní byly přejmenovány). Expedici vedl Henry Haversham Godwin-Austen, jméno K2 dal hoře T. G. Montgomerie. Po veliteli expedice má K2 své další jméno, Mount Godwin-Austen. Ani to se příliš nevžilo. Urdské Lambá Pahár znamená Vysoká hora, ale i v urdštině se ujalo pojmenování ک ٹ (Ke tū je urdský fonetický přepis anglického K two, tedy česky Ká dvě).", "question": "Jaká je výška K2?", "answers": ["8611 m"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna vedla k vytvoření několika novátorských alb, která získala kapele celosvětový věhlas. Jedná se o koncepční alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977) a rockovou operu The Wall (1979). V roce 1985 ohlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové vedeni Gilmourem v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Pink Floyd poté vydali další dvě studiové desky a dosáhli obrovského komerčního úspěchu. Aktivní činnost ukončili v roce 1995. Na charitativním koncertu Live 8 v Londýně se 2. července 2005 uskutečnilo jednorázové vystoupení Pink Floyd, poprvé po 24 letech i s Rogerem Watersem. Syd Barrett zemřel v roce 2006, klávesista Richard Wright o dva roky později.", "question": "Stala se kapela Pink Floyd průkopníkem progresivního rocku?", "answers": ["Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem."]}
{"title": "Vladimír Remek", "context": "Poté byl obchodním zástupcem ČZ Strakonice v Rusku, dva roky obchodním radou na českém velvyslanectví v Moskvě a v letech 2004 až 2013 poslancem Evropského parlamentu za KSČM. V letech 2014 až 2018 vykonával funkci velvyslance České republiky v Rusku. == Dětství a rodina == Otec Jozef Remek byl Slovák, vojenský pilot, později v hodnosti generálporučíka dlouholetý velitel letectva Československé lidové armády. Matka byla Češka. Vladimír Remek dětství prožil v Českých Budějovicích, kde vychodil základní devítiletou školu a kam se kvůli babičce často vracel. Pak se rodina přestěhovala do Brna, kde chodil na střední školu a dva roky také do Klubu mladých astronomů při hvězdárně na Kraví hoře. Vojenské povolání otce rodinu přivedlo do dalšího bydliště, Čáslavi, kde byla letecká základna. Na dvanáctiletce v Čáslavi začal studovat v roce 1963, a její studium zakončil maturitou v roce 1966.Má sestry Jitku a Danu. Je podruhé ženatý, z každého manželství má jednu dceru. Hovoří plynule rusky a anglicky. == Vojenský pilot == Remek s vyznamenáním absolvoval čtyřleté studium na Vyšším leteckém učilišti v Košicích, kde létal na cvičných proudových letounech L-29 Delfín. Po dokončení školy roku 1970 nastoupil k leteckému útvaru do Žatce, ale po měsíci byl přeložen k 1. Zvolenskému leteckému stíhacímu pluku v Českých Budějovicích vyzbrojenému MIGy 21. Jeho otec tou dobou už byl vysoce postavený generál, Vladimír Remek však jakoukoli protekci odmítal; otci měl za zlé rozchod s matkou a jakékoliv narážky na něj mu vadily. V roce 1972 zahájil studium na Vojenské letecké akademii J. A. Gagarina v Moninu u Moskvy. V roce 1975 dostal vyznamenání Za službu vlasti. V Moninu studoval na výbornou, za čtyři roky měl na vysvědčení pouze jednu čtyřku (která v ruském známkování odpovídá české dvojce). Po absolvování akademie se v roce 1976 vrátil nakrátko k mateřskému útvaru. Měl se stát zástupcem velitele pluku, ale přišel neočekávaný obrat v kariéře – výběr kandidátů pro kosmický let. == Kosmonaut == V první polovině roku 1976 nabídl Sovětský svaz zemím sdruženým v programu výzkumu vesmíru Interkosmos účast v pilotovaných kosmických letech. V Praze probíhal výběr od června 1976. Z pilotů vojenského letectva bylo na základě pravidelných každoročních prohlídek vybráno 24 kandidátů, včetně Remka. Při dalších testech měl výborné výsledky – při práci pod časovým tlakem, při zátěži, při testech orgánu rovnováhy, trpěl však rýmou a nadváhou – musel shodit 12 kg. Postupně se počet kandidátů snížil na 8 a pak na čtyři – Ladislava Klímu, Oldřicha Pelčáka, Vladimíra Remka a Michala Vondrouška.", "question": "Jak zní jméno prvního evropana ve vesmíru?", "answers": ["Vladimír Remek"]}
{"title": "Jan z Jenštejna", "context": "Jan z Jenštejna (27. prosince 1347-1350 nejpravděpodobněji 1350 - 17. června 1400, Řím, Itálie) byl český šlechtic, duchovní, politik a umělec, který byl v letech 1373-1384 kancléřem českého krále Václava IV. a v letech 1379-1396 zastával funkci třetího pražského arcibiskupa. Pocházel ze šlechtického rodu pánů z Vlašimi a z Jenštejna, kteří patřili ke vzdělané šlechtě sloužící ve státní službě. Jeho otec, Pavel z Vlašimi a Jenštejna, působil jako královský notář a jeho strýc, Jan Očko z Vlašimi, byl druhý pražský arcibiskup. Protože se státní služba očekávala i od něj, získal velmi kvalitní vzdělání. Nejprve studoval u Jana ze Středy, poté v Praze, poté vystudoval teologii v Bologni a Padově. Po těchto studiích byl krátce na universitě v Montpellieru, odkud brzy přešel do Paříže, kde se připravoval na kariéru profesora na Sorboně. Při této přípravě byl pozván k návratu do Prahy, což přijal. Do Prahy se vrátil v roce 1373, jako uznávaný odborník na kanonické právo. V této době byl Karlem IV. jako přítel Václava IV. jmenován jeho královským kancléřem. Jeho skutečná politická kariéra započala roku 1375, kdy byl jmenován míšeňským biskupem. V roce 1379 (19. března) se stal pražským arcibiskupem a v tomtéž roce byl králem Václavem IV. jmenován nejvyšším zemským kancléřem. V této době patřil k nejbližším královým spolupracovníkům. V roce 1380 přežil podle dobové literatury mor. V Čechách se sice v tomto období skutečně nákaza vyskytovala, ale není jisté, že on sám onemocněl touto chorobou , neboť slovo \"mor\" v tehdejší době označovalo i řadu jiných vážných onemocnění. Podle některých zdrojů je možné, že se u Jenštejna projevila nějaká forma epilepsie způsobená zánětem mozku, která mu způsobovala různá náboženská vidění. Onemocnění u něj způsobilo obrovskou proměnu osobnosti, která se odrazila v jeho náboženských postojích. Z původního relativně světského zaměření se stal nositelem asketických myšlenek. Po roce 1380 postavil asketický život jako program a vzor, kterým by se měla česká společnost řídit.", "question": "Jakou funkci zastával Jan z Jenštejna v letech 1379-1396?", "answers": ["pražského arcibiskupa"]}
{"title": "Mravencovití", "context": "Jinak si mravenci budují hnízda také pod zemí, v dutinách stromů, někteří dokonce mezi listy stromů (Oecophylla sp.). K roku 2009 bylo známo 12 520 mravenčích druhů. Podle odhadů se hmotnost všech mravenců na Zemi přibližně rovná hmotnosti všech lidí na Zemi. Běžný mravenec lesní se dožívá věku 7 až 10 let. Mravenčí královna některých druhů může žít déle než dvacet let, za tu dobu může zplodit až 150 milionů potomků. Novou kolonii zakládá mravenčí královna. Po opuštění hnízda provádějí mravenci svatební let, při němž jsou královny oplodněny samečky. Královna si uloží ejakulát samečka do orgánu na konci svého zadečku, tzv. spermatéky, a využívá pak samečkovy spermie po celý život. Mravenčí samečci několik dní na to hynou. Královna si najde vhodné místo k založení hnízda, postaví jednoduché mraveniště a vychová první generaci dělnic. Od toho okamžiku o získávání potravy a obranu kolonie dbají dělnice a královna se stará jen o kladení vajíček. Právě zakládání kolonie je nejriskantnější období v životě mraveniště a převážná část královen se v tomto období stane obětí predátorů nebo uhyne. Královna rozhoduje o pohlaví potomstva - z oplodněných vajíček se rodí dělnice, z neoplodněných samečci.", "question": "Čemu se podle odhadů rovná hmotnost všech mravenců na Zemi?", "answers": ["hmotnosti všech lidí na Zemi"]}
{"title": "Gustave Courbet", "context": "Umělecké krédo malíře vystihuje i tento jeho výrok: \"Krása je obsažena v přírodě a v realitě se vyjevuje v nejrůznějších podobách. Jakmile je objevena, patří umění, resp. malíři, který ji vidí.\"Courbetův vliv na vývoj evropského malířství byl obrovský. Nesmírně si ho vážil Cézanne a impresionisté, zejména Monet a Renoir, který s ním v roce 1865 často konzultoval otázky techniky malby. Díla Manetova vznikala v přímé konfrontaci s pracemi Courbetovými. Courbet byl jedním z inspiračních vzorů při práci s barvou pro Matisse. Picasso byl natolik nadšený jeho obrazem Dívky na břehu Seiny, že roku 1950 namaloval vlastní verzi díla. === Zastoupení v České republice === Národní galerie v Praze vystavuje ve Sbírce moderního a současného umění ve Veletržním paláci tři Courbetovy olejomalby: Žena s kvítím na klobouku (1857), Lesní sluj (kolem 1865) a Jurská krajina (1866). === Výběr z díla === Autoportrét s černým kokršpanělem, 1842–1844, olej na plátně, 46 x 56 cm, Petit Palais, Paříž. První obraz, který Courbet vystavil na Salónu. Baudelaire, asi 1848, olej na plátně, 54 x 65 cm, Musée Fabre, Montpellier. Baudelaire je zde zobrazen jako učenec a kritik, osobní vztah mezi malířem a jeho modelem není patrný. Baudelaire dával před Courbetem přednost Delacroixovi. Pohřeb v Ornans, 1849–1850, olej na plátně, 315 x 668 cm, Musée d'Orsay, Paříž. Při prezentaci na Salónu vyvolal obraz rozruch. Téma pohřbu, vyhrazené dosud pro historickou malbu, přesadil na současný francouzský venkov. Od tohoto díla byl Courbet považován za realistického malíře. Setkání (Dobrý den, pane Courbete), 1854, olej na plátně, 129 x 149 cm, Musée Fabre, Montpellier. Mecenáš Alfred Bruyas v doprovodu sloužícího a psa přichází vstříc malíři, kterého podporuje. Na obraze zaujímají mecenáš i malíř rovnocennou pozici. Courbet se na obraze stylizuje do podoby Ahasvera. Ženy prosévající obilí, 1854, olej na plátně, 131 x 167 cm, Musée des Beaux-Arts, Nantes. Modelem byly malíři jeho sestry. Obraz připomíná žánrové obrazy nizizemským malířů 16. a 17. století. Za jedno z vrcholných Courbetových děl ho považoval Cézane. Ateliér. Skutečná alegorie sedmi let mého uměleckého a morálního života, 1855, olej na plátně, 359 x 598 cm, Musée d'Orsay, Paříž. V pravém plánu jsou zobrazeni umělcovi přátelé, kteří jsou vtaženi do dění v centrálním plánu. Baudelaire čte knihu, na taburetu sedí Champfleury. Ve skupině v pozadí jsou i Proudhon a Bruyas. Venkované a řemeslníci v levé části se vůči malířově (Courbetově) tvorbě staví nezúčastněně.", "question": "Kdo svrchovanými malířskými prostředky znázornil lesbickou lásku?", "answers": ["Courbet"]}
{"title": "Láska", "context": "Spojení \"prodejná láska\" znamená ve skutečnosti směnu sexuální chtivosti a hospodářské potřeby a slovo je zde použito ironicky a mimo svůj vlastní význam. Z psychologického pohledu je láska primární lidskou potřebou, proto je také jedním z nejrozšířenějších námětů v umění – v knihách, filmech, divadelních hrách i v písních různých žánrů. Zvláštní místo zaujímá láska v některých náboženstvích a podle křesťanství je sám Bůh láskou. == Rozdělení významů == Objektivní rozdělení a popsání všech významů lásky prakticky není možné, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a zkušenostech každého člověka. Velké rozdíly jsou také mezi kulturami a v čase (např. ve starověkém Řecku byla láska definována zcela odlišně). I přes velkou subjektivitu výkladů je ale možné rozlišit tyto obecné kategorie: === Interpersonální (mezilidská) láska === Nejčastěji se slovem láska popisuje interpersonální láska, neboli láska mezi lidmi. Zde se tímto pojmem vyjadřuje silné citové zaujetí k jiné osobě (nebo osobám), spojené se šťastnými pocity v přítomnosti milované osoby. Může se jednat jak o oboustranný vztah, tak i o jednostranný neopětovaný cit. I zde lze rozlišit více druhů mezilidské lásky, téma je však velmi široké a vnímání lásky přirozeně subjektivní, takže existuje mnoho různých kategorizací, kategorie nejsou ostře ohraničené a často se překrývají. Jako pomůcka pro rozlišení se někdy užívají čtyři výrazy staré řečtiny pro lásku: Storgé – blízká, příbuzenská láska Filia - přátelství Erós – vášnivá láska Agapé – oddaná láska.(Podrobněji viz níže.) Často se rozlišují a uvádějí například tyto významy: \"klasická\" láska: Silný citový vztah mezi dvěma osobami, založený na vzájemné znalosti a důvěře.", "question": "Je možné objektivní rozdělení a popsání všech významů lásky?", "answers": ["Objektivní rozdělení a popsání všech významů lásky prakticky není možné, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a zkušenostech každého člověka."]}
{"title": "Near Field Communication", "context": "Níže uvedená tabulka uvádí obecný přehled jednotlivých typů tagů. Typ 1 Typ 2 Typ 3 Typ 4 Založeno na standardu ISO/IEC 14443 Typ A ISO/IEC 14443 Typ A FeliCa ISO/IEC 14443 Typ A, typ B Název čipu Topaz MIFARE FeliCa DESFire, SmartMX-JCOP Velikost paměti do 1 kB do 2 kB[zdroj? ] do 1 MB do 64 kB Přenosová rychlost 106 kbit/s 106 kbit/s[zdroj? ] 212 kbit/s 424 kbit/s Zabezpečení 16 nebo 32bitový digitální podpis nezabezpečeno[zdroj? ] 16 nebo 32bitový digitální podpis volitelně Cena nízká nízká vysoká průměrná až vysoká Poskytované výrobci Innovision Research and Technology Philips/NXP Sony různí výrobci Případy užití Jednoúčelové tagy Jednoúčelové tagy Flexibilní tagy s širokými možnostmi užití Flexibilní tagy s širokými možnostmi užití Kapacity bezkontaktních čipů Paměťové kapacity běžně dostupných bezkontaktních čipů. [MIFARE Ultralight - 46 bajtů] [ICODE SLI / ICODE SLIX - 106 bajtů] [NTAG203 - 137 bajtů] [MIFARE Ultralight C - 137 bajtů] [ICODE SLI-S / ICODE SLIX-S - 154 bajtů] [MIFARE Classic 1k - 716 bajtů] [MIFARE DESFire EV1 2k - 2046 bajtů] [MIFARE Classic 4k - 3356 bajtů] [MIFARE DESFire EV1 4k - 4094 bajtů] [MIFARE DESFire EV1 8k - 7678 bajtů] Specifikace NFC a Bluetooth NFC Bluetooth V2.1 Bluetooth V4.0 (nízká spotřeba) Kompatibilita s pasivním RFID ano (ISO 18000-3) ne (pouze aktivně) ne (pouze aktivně) Tvůrce standardu ISO/IEC Bluetooth SIG Bluetooth SIG Norma ISO 13157 IEEE 802.15.1 IEEE 802.15.1 Typ sítě Point-to-point P2P WPAN WPAN Kryptografie ne s RFID možná možná Dosah < 0,2 m ~10 m (třída 2) ~100 m (třída 3) Frekvence 13,56 MHz 2,4-2,5 GHz 2,4-2,5 GHz Rychlost přenosu 424 kbit/s 2,1 Mbit/s ~200 kbit/s Čas pro sestavení přenosu < 0,1 s < 6 s < 1 s Spotřeba energie < 15 mA (čtení) závislé na třídě < 15 mA (střed) NFC a Bluetooth jsou rádiové technologie krátkého dosahu. Podle technických detailů uvedených níže NFC operuje na nižších přenosových rychlostech, nicméně potřebuje ke svému provozu výrazně méně energie a nepotřebuje párování. Konfigurace NFC je výrazně rychlejší ve srovnání se standardním Bluetooth, ale nikoliv ve srovnání s Bluetooth low energy.", "question": "Jaká je zkratka pro bezdrátovou komunikaci na velmi krátkou vzdálenost?", "answers": ["NFC"]}
{"title": "Český institut pro akreditaci", "context": "Posláním a hlavní náplní činnosti Českého institutu pro akreditaci, obecně prospěšné společnosti (ČIA) je poskytování služeb v oblasti akreditace komerčním subjektům a orgánům státní správy. ČIA je národní akreditační orgán, který zajišťuje akreditaci jako orgán veřejné moci. Vykonává tedy akt \"vyjádření důvěry\" pro nejrůznější subjekty z mnoha oblastí a oborů. Sám o sobě neprovádí žádné zkoušky ani podobné činnosti. ČIA je notifikován a uznán Evropskou komisí jako jediný akreditační orgán České republiky. ČIA musí splňovat všechny požadavky, které jsou na národní akreditační orgány kladeny. Jejich plnění je vyhodnocováno mezinárodními týmy evaluátorů. Na základě evaluací je ČIA umožněno uzavírat tzv. Multilaterální dohody o vzájemném uznávání (MLA) jak na evropské, tak na celosvětové úrovni. ČIA provádí nestranné, objektivní a nezávislé posouzení způsobilosti shody (akreditaci) pro: zkušební laboratoře, kalibrační laboratoře, zdravotnické laboratoře, certifikační orgány certifikující systémy managementu, certifikační orgány certifikující produkty vč. procesů a služeb, certifikační orgány certifikující osoby, inspekční orgány, poskytovatele zkoušení způsobilosti, ověřovatele výkazů emisí skleníkových plynů, environmentální ověřovatele programů EMAS. == Milníky akreditačního systému == 1991 počátek moderní akreditace v ČR, resp. v tehdejší ČSFR, v rámci Federálního úřadu pro normalizaci a měření (FÚNM) byl 1. února vytvořen samostatný odbor akreditace, 14. března bylo uděleno první osvědčení o akreditaci pro zkušební laboratoř č. 1001.1992 bylo rozhodnuto, že Český institut pro akreditaci bude založen jako příspěvková organizace s tím, že v budoucnu bude přeměněn na nestátní subjekt, 21. prosince Ministerstvo hospodářství ČR vydalo Zřizovací listinu Českého institutu pro akreditaci.1993 1. ledna byla zřízena příspěvková organizace Český institut pro akreditaci a začala působit jako Národní akreditační orgán.1994 došlo ke změně organizační struktury Institutu, činnost byla rozdělena na oblast výkonnou, která zajišťovala vlastní provádění akreditací, a oblast rozvojovou.1995 odborní pracovníci ČIA prošli certifikací a získali certifikát pro manažery jakosti EOQ, Institut se stal jako první akreditační orgán ze zemí střední a východní Evropy přidruženým členem evropských organizací v oblasti akreditace EAL (European Cooperation for Accreditation of Laboratories) a EAC (European Cooperation for Accreditation for Certification).1996 plné členství v organizaci ILAC (International Laboratory Accreditation Cooperation),", "question": "Kterou zkratkou se zapisuje Český institut pro akreditaci?", "answers": ["ČIA"]}
{"title": "Technecium", "context": "104Tc18,3 minβ−104Ru 105Tc7,6 minβ−105Ru 106Tc35,6 sβ−106Ru 107Tc21,2 sβ−107Ru 108Tc5,17 sβ−108Ru 109Tc0,86 sβ−109Ru 110Tc0,92 sβ−110Ru 111Tc350 msβ−111Ru 112Tc0,29 sβ−112Ru 113Tc160 msβ−113Ru 114Tc100 msβ−114Ru 115Tc83 msβ−115Ru 116Tc56 msβ−116Ru 117Tc85 msβ−117Ru 118Tc ? β−118Ru 119Tc>392 nsβ−119Ru 120Tc>394 nsβ−120Ru [2] Výroba Technecium se získává chemickou extrakcí z radioaktivního odpadu, vznikajícího při práci výzkumných jaderných reaktorů[3]. Při výrobě 99mTc, izotopu technecia, používaného v medicíně, je využíván radioaktivní izotop molybdenu 99Mo, který je po extrakci a dalších úpravách dopravován do nemocnic v ocelových nádobách. Vzhledem k tomu, že poločas rozpadu jak 99Mo, tak 99mTc činí řádově hodiny (u 99mTc asi šest hodin), je tento proces logisticky velmi náročný. Navíc jej provádí jen několik zařízení na světě, takže výpadek některého z nich ohrožuje celý řetězec. Některé země proto vyvíjejí snahy o výrobu technecia jinou cestou, například kanadští vědci se jej pokoušejí získávat na urychlovačích ostřelováním terče z přirozeně se vyskytujícího izotopu 100Mo[4]. Odkazy Reference ↑ Schwochau, K., 2000. Technetium: chemistry and radiopharmaceutical applications. [s.l.]: Wiley-VCH. Dostupné online. ISBN 3527294961. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ http://www.nndc.bnl.gov/chart/↑ Technecium na portálu Jefferson Lab (angl.)↑ Nukleární medicína bez reaktorů: v Kanadě zkoušejí vyrábět technecium jinou cestou, než je běžná praxe", "question": "Jakou má chemickou značku Technecium?", "answers": ["Tc"]}
{"title": "Sloughi", "context": "Sloughi, též arabský chrt nebo sluga, je chrt orientálního původu, pocházející z Afriky. Sloughi vznikala pravděpodobně na území dnešního Maroko, Tunisu nebo Libye. Do Orientu se patrně dostala jako dar núbijským faraonům z oblastí dnešní Asie . V té době však byla sloughi jiná, než ji známe dnes . Do své dnešní podoby dospěla 7 - 8 století př. n. l.. Sloughi se stala společnicí na cestách kočovných pouštních kmenů Berberů, kteří obývali severní části Afriky . Všechny chrtí rasy původně vyšly zřejmě z jednoho hladkosrstého předka s dopředu spuštěným uchem, k typovým odlišnostem došlo tedy asi šlechtěním různými kmeny – např. azavak je dnes považován za psa kmene Tuarégů, oproti tomu saluki je považována za psa Beduínů. Sloughi byla tak vysoce ceněna hlavně pro její práci při lovech. Doprovázela svého majitele a jeho sokola na lovu za zajíci, fenky, hyenami, pštrosy a gazelami. Všichni chrti jsou známí tím, že \"loví očima\", což znamená, že při lovu nepoužívají čich, ale zrak ano. Právě ten je jejich největší výhodou oproti ostatním psím plemenům. Původ jména slougi není známý, ale je možná spojitost, s jemenským městem Saloug . Sloughi je elegantní, hrdý pes se suchým osvalením, neustále zanechávající dojem velmi ušlechtilého zvířete. Hlava je protáhlá a elegantní. Stop je málo výrazný. Mají vždy černou nosní houbu, jakékoliv jiné zbarvení je nepřípustné. Zuby mají nůžkovitý skus. Oči jsou velké a většinou tmavě hnědé. Uši vysoko nasazené a přiléhající k hlavě. Krk je dlouhý a bez laloku. Hřbet je dlouhý, klenutý. Ocas dlouhý, bez praporců a do špičky se zužuje. Nohy jsou velmi dlouhé, dobře osvalené. Tlapky kulaté, téměř kočičí. Tmavé drápky. Sloughi jsou aktivní, mrštné a hbité. Také sebevědomé a hrdé. Dokáží se sami rozhodnout. Mají vyvinutý lovecký pud a při procházkách na neoploceném prostředí je vhodné mít je stále na vodítku, protože pokud vidí něco zajímavého, běží se tam podívat, přičemž dokáží vyvinout rychlost až 55 km/h. V rodině uznávají jen jednoho vůdce, kterého poslouchají, ale nikdy nebudou otrocky poslušné, jako je třeba labradorský retrívr. K dětem se nehodí, stejně tak k jiným domácím zvířatům, která mají sklony honit a následně dávit. Je vhodné chovat je ve smečce s jinými psy. Nejsou to dobří hlídači a štěkají jen výjmečně.", "question": "Z jakého kontinentu pochází psí plemeno sluga?", "answers": ["z Afriky"]}
{"title": "Matematika", "context": "Z těchto čtyř potřeb vznikly čtyři klasické matematické disciplíny – po řadě aritmetika, algebra, geometrie a matematická analýza, které se zabývají zhruba řečeno čtyřmi základními oblastmi zájmu matematiky – kvantitou, strukturou, prostorem a změnou. Později se díky snahám zastřešit tyto čtyři disciplíny jednotnou matematickou teorií a dosáhnout co největší přesnosti a nezpochybnitelnosti výsledků rozvinulo několik vzájemně provázaných disciplín nazývaných souhrnně základy matematiky. Tyto disciplíny kromě výše zmíněného umožnily také hlubší propojení matematiky s filozofií či rozvoj teoretické informatiky. Ve 20. století zaznamenaly ohromný rozvoj disciplíny aplikované matematiky, které slouží jako důležité nástroje v nejrůznější oborech lidské činnosti. === Kvantita === Studium kvantity je vůbec nejstarší oblastí matematiky. Jeho počátky se objevují již v pravěku, kdy dochází k porozumění pojmu přirozeného čísla. Postupem času následuje vytváření základních aritmetických operací a rozšiřování číselného oboru přes čísla celá, racionální, reálná a komplexní až k různým specializovaným číselným oborům jako jsou hyperkomplexní čísla, kvaterniony, oktoniony, ordinální a kardinální čísla nebo surreálná čísla. I v teorii přirozených čísel zůstává dosud mnoho snadno formulovatelných otevřených problémů, např. hypotéza prvočíselných dvojic nebo Goldbachova hypotéza. Zřejmě nejslavnější problém celé matematiky, velká Fermatova věta, byl vyřešen v roce 1995 po 350 letech marných pokusů.", "question": "Je studium kvantity nejstarší oblastí matematiky?", "answers": ["Studium kvantity je vůbec nejstarší oblastí matematiky."]}
{"title": "Ivan Král", "context": "Ivan Král (* 12. května 1948, Praha, Československo) je český hudebník, který proslul jako baskytarista skupiny Patti Smith Group v sedmdesátých letech 20. století. Byl také jedním z režisérů dokumentárního filmu The Blank Generation z roku 1976 a byl nominován na Českého lva v roce 2001 v kategorii Nejlepší hudba k filmu Kabriolet. Společně se svým bratrem Pavlem a rodiči emigroval do New Yorku v roce 1966. Jeho otec Karel Král zde pracoval jako překladatel pro ČTK. Zde nejprve pracoval pro vydavatelství Apple Records a během toho se také věnoval aktivnímu hraní ve skupině Luger. Později se stal členem skupiny Blondie, ale nedlouho po svém příchodu odešel. V roce 1975 se stal členem doprovodné skupiny zpěvačky Patti Smith, se kterou nahrál čtyři studiová alba a napsal pro ní řadu písní (například \"Ask the Angels\", \"Pissing in a River\" nebo \"Dancing Barefoot\"). Její skupina se rozpadla v roce 1979 a Kral krátce působil ve skupině Johna Calea (z jejich spolupráce vzešlo jen koncertní album Even Cowgirls Get the Blues, které vyšlo až koncem osmdesátých let). Počátkem osmdesátých let byl členem skupiny zpěváka Iggyho Popa, se kterým nahrál alba Soldier (1980) a Party (1981). Na první album Kral nepřispěl ani jednou písní, na druhém je však spolu s Popem autorem osmi písní (například i hitu \"Bang Bang\", který později nahrál David Bowie). Po odchodu ze skupiny Iggyho Popa spolupracoval se zpěvákem Johnem Waitem (hrál na jeho albu Ignition). Později složil hudbu pro několik filmů, jako například Subway Riders (1982) a Bistro (1982). Dále pak pracoval jako producent (například se skupinami Band of Outsiders, The Vipers a Joy Rider) a hrál se skupinou Eastern Bloc, se kterou v roce 1987 vydal stejnojmenné album. Počátkem devadesátých let se začal vracet do Československa, kde pokračoval v práci producenta (Lucie, Mňága a Žďorp nebo Garage). Rovněž vydal několik sólových alb, přičemž s největším úspěchem se setkalo to první, Nostalgia z roku 1995.", "question": "Kdo byl v roce 2001 nominován na Českého lva v kategorii Nejlepší hudba k filmu Kabriolet?", "answers": ["Ivan Král"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Norové se obávají ztráty suverenity, hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu. Norsko je bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu a existují určité obavy, že by muselo neúměrně přispívat do finančních struktur EU, na druhou stranu se dobrovolně angažuje v mnoha projektech a agenturách (včetně těch, které jsou součástí Unie), v nichž vystupuje jako donor pro chudší části světa. Norsko je i bez přímého členství v EU zapojeno do vícerých evropských integračních struktur. Dokonce bylo jedním ze zakládajících členů Evropského sdružení volného obchodu, díky němuž se stalo v roce 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru. V roce 1996 společně s Islandem přistoupilo k Schengenské dohodě a od roku 2001 je plně participujícím členem Schengenského prostoru. Švýcarsko proslulo tradiční neutralitou, zároveň je ale kontinentální zemí, která je v současnosti obklopená Evropskou unií. Díky těmto skutečnostem bylo a je nuceno balancovat mezi neutralitou a tlaky okolního vývoje. V roce 1960 Švýcarsko spoluzaložilo Evropské sdružení volného obchodu a v roce 1972 dokonce uzavřelo s EHS bilaterální dohodu o volném obchodu. Na začátku 90. let se Švýcarsko účastnilo jako člen ESVO vyjednávání o vytvoření Evropského hospodářského společenství, které motivovalo Švýcarskou spolkovou vládu, aby v roce 1992 podala přihlášku ke členství v EU, následně ale v témže roce občané země zamítli vyjednávaní o EHP, což vedlo i k ukončení snah o přistoupení k Unii. Další období charakterizovalo uzavírání mnoha dvojstranných smluv mezi Evropskou unií a Švýcarskem (jejich počet se vyšplhal až do řádu stovek), z nichž nevýznamnější byly série prostě nazvané Bilaterální dohody I a II uzavřené v letech 1999, respektive 2004. Od roku 2009 člen Schengenského prostoru. Island podal 16. července 2009 oficiální přihlášku do EU. Evropská komise v rekordním čase žádost zpracovala a 24. února 2010 vydala zprávu o připravenosti Islandu ke vstupu do EU, na jejímž základě doporučila Evropské radě udělit Islandu status kandidátské země a zahájit tak oficiální vyjednávání o členství.", "question": "V kterém roce podala Česká republika žádost o členství do Evropské Unie?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Zlomenina", "context": "Zlomenina (latinsky Fractura) je stav, při kterém došlo k porušení kontinuity kosti. Zlomeniny dělíme na: Infrakce (částečné nalomení kosti) Fisura (trhlina na dlouhých kostech nebo na lebečních kostech) Epifyzeolýza (traumatické porušení kontinuity růstové ploténky) Luxační zlomenina (doprovázená vykloubením kloubu) Kompresivní zlomenina (typická. u bederních obratlů při tlakové zátěži) Impresivní zlomenina kosti (stav, kdy je kostní plocha vmáčknuta do kostní tkáně) Subperiostální zlomenina (stav, kdy není porušen periost) Patologická zlomenina (v místě předchozího poškození kosti,. například cystou nebo nádorem) Zlomenina s dislokací nebo bez dislokace (s posunutím kostních úlomků nebo bez jejich posunu) Únavová zlomenina (bez zjevného vyvolávacího traumatu, například zlomeniny zánártních kostí po dlouhých pochodech) Přímá (v místě působení síly. ) Nepřímá (na místě vzdáleném od působení síly) Otevřená (došlo k poruše kožního krytu) Zavřená (není porušen kožní kryt) Příčná Spirálovitá Šikmá Tříštivá Úhlová, rotační, do strany, do strany se zkrácením. , do délky s odtažením Jisté - patologická pohyblivost, krepitace, typická deformace, pozitivní RTG nález Nejisté - otok, bolestivost, deformace, porucha funkce, hematom Repozice je základem (repozicí se myslí napravení dislokace kostních úlomků. ) Imobilizace neboli znehybnění (nejstarší způsob léčení zlomenin, dnes klasickou sádrovou dlahou nebo modernější plastový obvaz, někdy postačí znehybnění končetiny zvláštním obvazem (například zlomenina klíční kosti) nebo jen klidový režim a léky tlumící bolest(například nekomplikovaná zlomenina jednoho žebra).", "question": "Jak se nazývá stav, při kterém došlo k porušení kontinuity kosti?", "answers": ["Zlomenina"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Johann Sebastian Bach (31. března 1685 Eisenach – 28. července 1750 Lipsko) byl německý hudební skladatel a virtuos hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého. Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát. Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa, nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar, Köthen a Lipsko. Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy. Od 20. do 22. března 2019 spustil Google Doodle hru, která měla připomínat Johanna Sebastiana Bacha a na kterou bylo možno se dostat přímo z vyhledávače. Jednalo se historicky o první hru od Google Doodle, která byla naprogramována s umělou inteligencí. Spočívala v tom, že uživatel zadal na notovou osnovu několik not (minimálně čtyři) a systém automaticky vygeneroval čtyři tónové linky tak, aby výsledná hudba zněla v Bachově stylu. Systém se učil generovat skladby díky znalosti 306 Bachových kompozic. == Život == === Dětství a mládí === Narodil se v duryňském Eisenachu v Sasko-eisenašském vévodství ve středovýchodním Německu, jako čtvrtý syn dvorního městského hudebníka Johanna Ambrozia Bacha. Hudební tradice rodu byla dlouhodobá, jeho předkové byli hudebníky téměř po dvě století. Johann Sebastian projevoval výrazné hudební nadání již od útlých let. Jeho rodiče zemřeli velmi brzy (matka v roce 1694, otec 1695) a jeho oporou se stal starší bratr Johann Christoph Bach, který jej zasvětil do základů varhanní a klavírní hry i do hudební teorie. Základy ostatního vzdělání získal Johann Sebastian na protestantské škole v Eisenachu, odkud však velmi brzy odešel za svým starším bratrem Johannem Christophem do Ohrdrufu. Bratr, který tam působil jako varhaník, mu předal další hudební zkušenosti, ale vzhledem ke špatné finanční situaci své rodiny byl Johann Sebastian nucen ve svých 15 letech odejít do Lüneburgu, kde se stal sborovým sopranistou.", "question": "Kde zemřel Johann Sebestian Bach?", "answers": ["Lipsko"]}
{"title": "Trhák (film)", "context": "Trhák je český komediální filmový muzikál, který v roce 1980 natočil režisér Zdeněk Podskalský a kde vystupovala celá řada tehdy populárních československých herců i hvězd populární hudby. == Děj == Filmová komedie ve stylizované nadsázce vypráví o natáčení muzikálu ze života současné vesnice. Oficiální text distributora praví toto: \"Panu Jíšovi se podařilo udat na Barrandově svůj první scénář. Už ve fázi přípravných prací s hrůzou zjišťuje, že filmaři naprosto obešli jeho záměr – místo sondy do života současné vesnice připravují velkolepou hudební show, o níž jsou přesvědčeni, že bude divácký trhák. Hned první záběry hovoří za mnohé. Do obce Lipovec přijíždí elegán, kterého všichni místní funkcionáři i prostí občané vítají zpěvem a tancem, neboť tento kýžený odborník jim má svými progresivními metodami pomoci zvýšit hektarové výnosy. Natáčení pokračuje v podobném duchu a novopečený scenárista se nestačí divit.\" Děj filmu tedy začíná tím, že se naivní scenárista Jíša dostaví do Filmového studia Barrandov a dozví se, že jeho scénář se bude realizovat. Z původně skromného nápadu, kde by to všechno mělo být co nejpravdivější, však sebestředný režisér Kohoutek vytvoří megalomanský projekt vlastní filmové vesnice včetně zámečku. Uprostřed natáčení však svou neschopností způsobí zničení většiny filmové lokace a pro náhlý nedostatek peněz musí film dotočit co nejúsporněji, a to včetně vykrádání záběrů z cizích filmů.", "question": "Kdo je režisérem filmu Trhák?", "answers": ["Zdeněk Podskalský"]}
{"title": "Lithium", "context": "Hydrid lithný LiH je bílý krystalická látka, na suchém vzduchu, na rozdíl od ostatních hydridů alkalických kovů, je velmi stálý (nereaguje s žádnou složkou vzduchu), má vyšší teplotu tání a varu. S vodou reaguje hydrid lithný velmi bouřlivě za vzniku hydroxidu lithného a vodíku. Hydrid lithný se připravuje reakcí mírně zahřátého lithia ve vodíkové atmosféře Oxid lithný Li2O je bílá krystalická látka s vysokými teplotami tání a varu. Vzniká reakcí lithia s kyslíkem, a to i za pokojové teploty. Je však značně znečištěn peroxidem lithným Li2O2. Proto se pro přípravu čistého oxidu lithného používá termický rozklad hydroxidu lithného, uhličitanu lithného nebo dusičnanu lithného. Hydroxid lithný LiOH je bílá krystalická látka, středně silně zásaditá, která se na rozdíl od ostatních alkalických hydroxidů rozpouští ve vodě a lihu o poznání hůře. Vzniká reakcí oxidu lithného s vodou nebo reakcí kovového lithia s vodou, která je poměrně bouřlivá a exotermní, kromě uvedeného hydroxidu lithného při ní dochází ve vývoji plynného vodíku. S dusíkem reaguje lithium za zvýšené teploty velmi snadno za vzniku nitridu lithného Li3N. Uvedené reakce se využívá k odstraňování dusíku z plynů. Nitrid lithný se vodou štěpí na oxid lithný, který okamžitě reaguje s vodou za vzniku hydroxidu lithného, a amoniaku Borohydrid lithný LiBH4 tetrahydridoboritan lithný je jednou z nejpoužívanějších sloučeninách lithia, která při styku s kyselinami uvolňuje atomární vodík a nachází tak využití jako hydrogenační a velmi účinné redukční činidlo. Lithné soli jsou ze však solí alkalických kovů obecně nejméně rozpustné ve vodě (Paradox u lithných solí tvoří chlorečnan lithný, který je nejrozpustnější anorganickou látkou ve vodě - 313,5 g ve 100 ml při 18 °C). Naproti tomu se však lithné soli velmi dobře rozpouští v jiných polárních rozpouštědlech než voda (například kapalný amoniak nebo líh). Fluorid lithný LiF je bílá, práškovitá látka, která se nerozpouští ve vodě. Připravuje se reakcí uhličitanu lithného nebo hydroxidu lithného s kyselinou fluorovodíkovou.", "question": "Jakou chemicku značku má lithium?", "answers": ["Li"]}
{"title": "Brno-Bohunice", "context": "Bohunice (německy Bohonitz) jsou historická obec, městská čtvrť a katastrální území, a od 24. listopadu 1990 pod názvem Brno-Bohunice také městská část na jihozápadním okraji statutárního města Brna o rozloze 301,71 ha. Je zde evidováno 47 ulic a 1 132 adres. Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Bohunice zařazeno do volebního obvodu číslo 58. Území městské části Brno-Bohunice hraničí na západě s městskou částí Brno-Starý Lískovec, na severozápadě s městskou částí Brno-Nový Lískovec, na severu a východě s městskou částí Brno-střed, na jihovýchodě s městskou částí Brno-jih a na jihu s obcí Moravany. Bohunice mají spíše městský charakter a zvlněnou krajinu se znatelnými výškovými rozdíly v zástavbě městské části. Tvoří je rozsáhlé panelové sídliště, v jehož středu se nachází zástavba zbytku původní vesnice. Jižně od původní zástavby protéká říčka Leskava. Zajímavostí východní části sídliště je, že jsou zdejší ulice pojmenovány podle svazových republik bývalého Sovětského svazu. Severně od sídliště se na severní straně Jihlavské ulice rozkládá přilehlý rozsáhlý areál zdejší fakultní nemocnice, který zasahuje i na území sousední městské části Brno-Starý Lískovec, a sousední vysokou zdí obehnaný areál zdejší vazební věznice, od něhož se směrem na východ nachází budova zdejšího nákupního centra Kaufland. V nejzápadnější části katastru Bohunic vyrostla roku 2008 severní polovina obchodního centra Campus Square, jehož jižní polovina se nachází již v katastrálním území sousední městské části Brno-Starý Lískovec. V Bohunické části tohoto obchodního centra se nachází například hypermarket společnosti Tesco. Přestože jižním okrajem katastru Bohunic prochází dálnice D1 z Prahy do Brna, nemá na ni městská část ze svého území žádné přímé napojení. Severně od ní a jižně od Leskavy zde prochází také železniční trasa z Brna do Střelic.", "question": "Jaké číslo má volební obvod Brno-Bohunice?", "answers": ["58"]}
{"title": "Bratislava", "context": "Mimoto některé bratislavské průmyslové podniky mají vlastní výzkumná střediska. Bratislava jako jedna z mála evropských metropolí nemá vlastní observatoř či planetárium, a to i přesto, že na severu města jsou dobré podmínky na pozorování noční oblohy; nejbližší stavby tohoto typu se nacházejí desítky kilometrů daleko - observatoř v Modře, což je zhruba 30 km a planetárium v Hlohovci zhruba 70 km od hlavního města. Jediným zařízením, které tak může současným bratislavským astronomům sloužit, je astronomický úsek PKO, kde se konají různé přednášky o astronomii a sledování noční oblohy. Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Bratislavě. Bratislava je významnou dopravní křižovatkou; vedou sem čtyři dálnice (D1 (směr Žilina), D2 (směr Brno)), mnohé železniční spoje, na mezinárodním letišti M. R. Štefánika přistávají letadla z mnohých zemí i ze Slovenska. Na řece Dunaj existuje čilá říční plavba, a to jak osobní, tak i nákladní. V provozu je tramvajová síť (rozchod 1000 mm), nadzemní železniční dráha S (11 stanic mimo centra), trolejbusová i autobusová doprava. Dlouhou dobu se uvažovalo o dostavbě rozestavěného podzemního metra, nyní se ale připravuje stavba tzv. nosného systému MHD - rychlodrážní tramvaje. Na severovýchodním okraji města se nachází Letiště M. R. Štefánika. V roce 2007 odbavilo přibližně 2,02 milionu cestujících. Související informace naleznete také v článku Sport v Bratislavě. V Bratislavě se již tradičně hrají různé sporty. Konají se zde významné sportovní akce, například v roce 2005 finále Davisova poháru; v roce 2011 se zde konalo mistrovství světa v ledním hokeji (spolu s Košicemi). Z toho důvodu byl rekonstruován zimní stadion Ondreje Nepely. K nejrozšířenějším sportům patří ale fotbal, který zde reprezentují hned čtyři týmy z vrcholné slovenské fotbalové Corgoň ligy. Nejznámějším týmem je ŠK Slovan Bratislava, založený roku 1919, v roce 1969 vyhrál PVP. Jeho stadion se nachází na Tehelném poli, kde se v 80. letech a i na za začátku 90. let 20. století konaly federální duely mezi Prahou a Bratislavou. Mezi další extraligové kluby se pak řadí FK Inter Bratislava založený roku 1945 a FC Artmedia Bratislava, která je klubem zcela nejstarším, již z roku 1898. Jejich domácí stadion je v Petržalce. Hraje se ale také i basketbal, házená a volejbal; jak mužský (Inter), tak i ženský (Slovan) basketbalový tým se účastní nejvyšší slovenské soutěže. Hlavní arénou, která poskytuje zázemí těmto týmům, je Inter Arena Pasienky. Vhodné podmínky má i kanoistika, nalézá se zde množství klubů zaměřených na vodní sporty.", "question": "Jaké je největší město Slovenska?", "answers": ["Bratislava"]}
{"title": "Světová zdravotnická organizace", "context": "Světová zdravotnická organizace (WHO, z anglického názvu World Health Organization, česká zkratka SZO) je agentura Organizace spojených národů. Centrálu má v Ženevě ve Švýcarsku. WHO byla založena Spojenými národy 7. dubna 1948. Tento den se na celém světě slaví jako Světový den zdraví. Současnou generální ředitelkou je do 1. července 2017 Dr. Margaret Chan. WHO zdědila mnoho mandátů a zdrojů po svém předchůdci, Zdravotní organizaci (Health Organisation - HO), která byla agenturou organizace Společnost národů (Liga Národů). Převzala plnění povinností a úkolů Mezinárodního úřadu veřejného zdravotnictví (OIHP) se sídlem v Paříži, tak jak byly stanoveny v mezinárodní úmluvě podepsané v Římě 9. prosince 1907. Konstituce (statut) WHO stanovuje, že jejím úkolem je \"dosažení všemi lidmi nejvyšší možné úrovně zdraví\". Její hlavní úloha je likvidovat nemoci, speciálně klíčové infekční nemoci. V rámci mezinárodního monitorování průběhu a šíření infekčních nemocí jako SARS, malárie a AIDS, realizuje též programy na likvidaci těchto nemocí, a to vývojem a distribucí vakcín. Po letech likvidace pravých neštovic, WHO v roce 1979 prohlásila, že nemoc byla eradikována - jako první nemoc v historii lidstva, která byla vymýcena. WHO se blíží úspěchu ve vývoji vakcín proti nemocem, jako jsou malárie a schistosomóza (infekční nemoc způsobená motolicemi rodu Schistosoma) a plánuje eliminovat dětskou obrnu v nejbližších letech. Ústava WHO definuje zdraví jako stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a ne jenom jako absenci nemoci nebo vady. V rámci boje proti různým nemocem, WHO též provádí celosvětové kampaně, např. na zvýšení konzumace zeleniny , nebo na snížení konzumace tabáku, a vede také výzkum - např. zdali elektromagnetické pole kolem mobilních telefonů má negativní vliv na zdraví.", "question": "Kde sídlí Světová zdravotnická organizace?", "answers": ["v Ženevě"]}
{"title": "Vápník", "context": "Vápník (chemická značka Ca, latinsky Calcium) je nejvýznamnější prvek z řady kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl. Poměrně měkký, lehký, reaktivní kov, který se svými vlastnostmi více podobá vlastnostem alkalických kovů než vlastnostem předcházejícímu členu - hořčíku. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrého roztoku. Vápník patří k lepším vodičům elektrického proudu a tepla. Není tolik reaktivní jako alkalické kovy, ale je lepší ho uchovávat pod petrolejem. Soli vápníku barví plamen cihlově červeně. Vápník je velmi reaktivní a v přírodě vytváří pouze vápenaté sloučeniny Ca2+. Vápník reaguje za pokojové teploty s kyslíkem i vodou. Při zahřátí se snadno slučuje s dusíkem na nitrid vápenatý Ca3N2 a s vodíkem na hydrid vápenatý CaH2 a i s velkým množstvím prvků tvoří za vyšších teplot sloučeniny. Vápenaté sloučeniny jsou lidstvu známy již od starověku - pálením vápence nebo mramoru se získávalo a dodnes získává pálené vápno neboli oxid vápenatý CaO, jeho reakcí s vodou vzniká hašené vápno neboli hydroxid vápenatý, který se používal a dodnes používá k přípravě malty. Malta se ve starověku také vyráběla ze sádry neboli sádrovce či chemicky dihydrátu síranu vápenatého CaSO4.2 H2O. Zatímco v Itálii se běžně používala malta z vápence, v Egyptě se běžně používala malta ze sádrovce - není tedy divu, že staré egyptské pyramidy a hrobky mají omítky z této malty. Tato výroba je popsána již spisovatelem Dioskoridem z 1. století našeho letopočtu, který pochází z Malé Asie a uvádí pro oxid vápenatý. Název vápníku je odvozen od slova vápno (latinsky calx). Později se stalo běžné označovat oxid vápenatý jako vápenatou zeminu a časem se označení zemina přeneslo i na ostatní oxidy kovů alkalických zemin a kovů vzácných zemin (kovy vzácných zemin jsou prvky III.B skupiny). Vápník poprvé připravil sir Humphry Davy roku 1808 elektrolýzou vápenatého amalgámu, který si připravil elektrolýzou slabě zvlhčeného hydroxidu vápenatého za použití rtuťové katody. Díky své velké reaktivitě se vápník v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách. Ve všech má mocenství Ca+2. Jako biogenní prvek je jedním ze základních stavebních kamenů buněk všech živých organizmů na této planetě. Zemská kůra je z velké části tvořena horninami, ve kterých vápník tvoří velmi podstatnou složku.", "question": "Jaká je chemická značka vápníku?", "answers": ["Ca"]}
{"title": "Moskva", "context": "Moskva (rusky М [mɐ]) je hlavní město Ruska o rozloze 2511 km2. Má 12 108 257 obyvatel (2014). Představuje politické, hospodářské a kulturní centrum země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva, státní úřady i významné firmy a také patriarcha ruské pravoslavné církve. Moskva je nejsevernější megalopole na světě. Stojí zde TV věž Ostankino (1968), která je největší stavbou v Rusku, a která byla zároveň do roku 1975 nejvyšší stavbou v Evropě. Stojí zde i Věž Federace, nejvyšší mrakodrap v Evropě. Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO. V první polovině 12. století se nalézal na západním okraji Rostovsko-suzdalského knížectví v místech dnešní Moskvy zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, jenž byl podle řeky zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij ve 12. století začlenil dvorec do knížecího vlastnictví. Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svjatoslava, na setkání, o kterém letopisec zaznamenal: \"Přijď ke mně, bratře, do Moskvy.\" Roku 1156 kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví vybudoval v osadě pevnost, obehnanou dřevěnou palisádou, základ dnešního Kremlu.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Ruska?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Její magnituda může dosáhnout hodnoty -. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne. Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla. To vyvolalo velkou řadu spekulací o jejím povrchu, přetrvávajících až do 20. století, kdy byl její povrch prozkoumán pomocí přistávacích modulů a radarového mapování povrchu. Venuše má nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet, která je tvořena převážně oxidem uhličitým. Pro absenci uhlíkového cyklu ve formě navázání do hornin či na biomasu z atmosféry docházelo k jeho enormnímu nárůstu až do současné podoby. Vznikl tak silný skleníkový efekt, který ohřál planetu na teploty znemožňující výskyt kapalné vody na jejím povrchu a učinil z Venuše suchý a prašný svět. Existují teorie, že Venuše, podobně jako Země měla oceány kapalné vody. Voda se vlivem narůstající teploty vypařila a následně se pro absenci magnetického pole vodní molekuly střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a k úniku volných částic z atmosféry.", "question": "Má Venuše nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet?", "answers": ["Venuše má nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet, která je tvořena převážně oxidem uhličitým."]}
{"title": "Manchester", "context": "Manchester Grammar School je soukromá střední škola pro chlapce nacházející se ve čtvrti Fallowfield na jihu města. V poválečném období byla přímo financována státem a neplatilo se zde školné, ale od roku 1976 se, poté co labouristická vláda ukončila přímé financování gymnázií, stala soukromou školou. Původně sídlila na prominentním místě poblíž katedrály, ale byla přestěhována na Old Hall Lane ve Fallowfieldu, aby byla schopna uspokojit zvyšující se počet studentů. V původní lokalitě nyní sídlí Chetham's School of Music. == Sport == V Manchesteru sídlí dva významné fotbalové kluby: Manchester United a Manchester City. Domovským stadionem Manchester City je Etihad Stadium; Manchester United hraje na Old Trafford, druhém největším fotbalovém stadionu v Anglii, který se nachází právě ve čtvrti Trafford. Tyto velkokluby jsou jen dva z mnoha manchesterských fotbalových mužstev, dalšími jsou například Oldham Athletic, Stockport County FC, Bury FC, Wigan Athletic či Rochdale AFC. Podle výzkumu Urbis centre má město nejvyšší koncentraci fotbalových klubů na jednoho obyvatele na světě. Mnoho moderních sportovních zařízení, například Manchester Velodrome, City of Manchester Stadium, National Squash Centre a Manchester Aquatics Centre, bylo vybudováno pro Hry Commonwealthu v roce 2002. Kriketový stadion Old Trafford (nejedná se o známý fotbalový stadion) je domovským hřištěm kriketového klubu Lancashire County Cricket Club. Oblast Velkého Manchesteru reprezentují ragbyové kluby Sale Sharks, Wigan Warriors, Salford City Reds, Oldham Roughyeds, Rochdale Hornets a Swinton Lions. Belle Vue Stadium v Gortonu využívá plochodrážní klub Belle Vue Aces, ale pořádají se zde i chrtí dostihy. Hala Manchester Arena, otevřená v roce 1995, pojme 21 tisíc sedících diváků a slouží událostem jak sportovním, tak hudebním. Manchester se i přes výbornou vybavenost moderními sportovními stánky dvakrát neúspěšně ucházel o pořádání Olympijských her (v letech 1996 a 2000). Konaly se zde však některé soutěže Olympijských her v Londýně roku 2012. == Turistické atrakce == === Architektura === V Manchesteru se nachází velké množství budov postavených od viktoriánského období až do současnosti. Většina honosných budov odráží původní postavení města jako centra obchodu s bavlnou. Mnoho bývalých skladišť je nyní využíváno pro jiné účely ale původní charakter města byl zachován. Manchester se taky vyznačuje velkým množstvím mrakodrapů.", "question": "Konaly se v Manchesteru Olympijské hry v roku 2000?", "answers": ["Manchester se i přes výbornou vybavenost moderními sportovními stánky dvakrát neúspěšně ucházel o pořádání Olympijských her (v letech 1996 a 2000)."]}
{"title": "Wolfram#Základní fyzikálně-chemické vlastnosti", "context": "Rychlořezné oceli nabízené pod značkou Stellite obsahují v některých případech až 18 % wolframu. Vyrábí se z nich kovoobráběcí nástroje, vrtné hlavice geologických nástrojů, lopatky parních turbín a další vysoce teplotně a mechanicky namáhané součástky. Díky své vysoké hustotě slouží jako materiál penetračních projektilů (penetrátorů). Ty jsou používány již od druhé světové války pro prorážení pancíře tanků, stěn bunkrů a opevnění. Pseudoslitiny wolframu (s niklem, železem a kobaltem, obsah wolframu 91–96 hm.%) vyrobené práškovou metalurgií se využívají kvůli své dobré schopnosti odstínit rentgenové záření a záření gama jako materiál pro radiační stínění např. v kobaltových ozařovačích, používaných k ozařování zhoubných nádorů. Sloučeniny Wolfram tvoří celou řadu sloučenin, z nichž nejstálejší vykazují oxidační číslo VI+. Ve sloučeninách může mít dále oxidační číslo II+, III+, IV+, V+. Praktický význam nalézají jeho sloučeniny při přípravě katalyzátorů pro petrochemický průmysl, při výrobě různých barevných pigmentů a teplotně odolných lubrikantů a maziv (sulfidy wolframu). Z oxidů wolframu jsou známy oxid wolframový WO3 a oxid wolframičitý, WO2. Další významnou sloučeninou wolframu je kyselina wolframová, H2WO4. Tvoří jednoduché soli, wolframany, ale i celou řadu značně složitých komplexních sloučenin. Technicky důležitými sloučeninami wolframu jsou karbidy o složení WC a W2C. Vyznačují se mimořádnou tvrdostí a využívají se jako součásti brusiv pro kovoobrábění a geologické aplikace. Lze je připravit například redukcí oxidu wolframového uhlíkem: WO3 + 4 C → WC + 3 CO Biologický význam Díky velmi nízké rozpustnosti wolframu ve vodě je jeho obsah v živých organizmech velmi nízký a wolfram tedy nepatří mezi biogenní prvky, jejichž nedostatek ve stravě výrazně ovlivňuje fyziologický stav organismu. Předpokládá se, že wolfram obsažený v tkáních živých organismů se chová podobně jako molybden. Je například potvrzena jeho role v enzymatickém systému oxidoreduktázy. Zároveň nejsou známy případy, kdy by přebytek wolframu v životním prostředí dlouhodobě negativně ovlivňoval lidské zdraví. Řada enzymů hypertermofilních archeí je schopná wolfram využívat místo molybdenu ve svých aktivních centrech, některé enzymy ovšem dokážou využívat výhradně wolfram a není možné je nahradit molybdenem nebo vanadem.[4] Odkazy Reference ↑ (anglicky)Why does Tungsten not 'Kick' up an electron from the s sublevel? ↑ (anglicky)Why does Tungsten not 'Kick' up an electron from the s sublevel? ↑ RNDr. Vojtěch Ullmann: Detekce a aplikace ionizujícího záření [online]. astronuklfyzika.cz [cit. 2016-01-05]. Dostupné online. ↑ L'VOV, NP.; NOSIKOV, AN.; ANTIPOV, AN.", "question": "Jakou chemickou značku má wolfram?", "answers": ["W"]}
{"title": "Růže", "context": "růže bílá Rosa x centifolia, růže stolistá Rosa x damascena, růže damascenská Rosa gallica, růže keltská, r. francouzská, r. galská, r. nízká, provensálská, jižní a střední Evropa, západní Asie Sekce Indiceae. , 3 druhy Rosa gigantea, Indie Rosa chinensis, (R. indica), růže čínská, bengálka, Čína Rosa x odorata, růže vonná, r. čajová, Čína Sekce Laevigatae, jeden druh Rosa laevigata. , jižní Čína Sekce Pimpinellifoliae, 15 druhů Rosa ecae, růže žlutokvětá, Střední Asie Rosa foetida (R. lutea), růže kapucínská, r. páchnoucí, r. žlutá, Malá Asie Rosa hugonis růže Hugova,. střední Čína Rosa omeiensis, (R. sericea), růže omejská, střední a západní Čína Rosa pimpinellifolia (R. spinosissima), růže bedrníkolistá, západní, střední a jižní Evropa, západní Asie Rosa primula. , střední Asie, severní Čína Rosa xanthina, růže zlatožlutá, severní Čína, Korea Sekce Synstylae, 30 druhů Rosa arvensis, růže rolní, r. plazivá, jižní a západní Evropa Rosa filipes, Čína Rosa helenae. , růže Helenina, střední Čína Rosa moschata, růže mošusová, Čína Rosa multiflora, růže mnohokvětá, Japonsko, Korea Rosa sempervirens, růže vždyzelená, jižní Evropa, severní Afrika Rosa setigera, růže prérijní, r. štětinatá, Severní.Amerika Rosa wichuraiana, růže Wichurova, východní Asie Růže rostou divoce takřka po celé severní polokouli. Nerostou pochopitelně v arktických oblastech a na pouštích. V subtropech i v tropech nalezneme některé druhy v horách (Etiopie, Filipíny). K oblastem s největším počtem druhů patří Středomoří a východní Asie; naopak jen málo růží roste ve Skandinávii, na Islandu, v Kanadě, na Sibiři. V těchto oblastech růže překračují polární kruh. Převážná většina růží roste ve \"starém světě\", ze Severní Ameriky pochází jen asi 20 druhů, které nezúčastnily vzniku kulturních růží. Největší sbírku planých i kulturních růží u nás je možné navštívit v Botanické zahradě Chotobuz, ve které se pěstuje kolem 850 odrůd kulturních růží a přes 100 taxonů původních botanických druhů. Další významná rozária jsou v Olomouci, soutěžní rozárium v Hradci Králové, růžový sad v Lidicích, v Rajhradě, Praze na Petříně, Růžová zahrada na Konopišti a další.", "question": "Kde lze navštívit největší sbírku planých i kilturních růží u nás?", "answers": ["v Botanické zahradě Chotobuz"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2004", "context": "XXVIII. letní olympijské hry 2004 se konaly v řeckých Athénách v srpnu 2004. Účastnilo se jich 10625 sportovců z 201 zemí světa. V rámci příprav na olympiádu 2004 v Aténách pořadatelé oslovili Tiësta, zdali by zahrál na uváděcím ceremoniálu. Tím se stal prvním DJem v historii olympijských her, který se vyskytl na pódiu. Do Atén přiletěl v lednu 2004 v rámci schůzky s pořadateli. První poslech proběhl 7. srpna před prázdným stadionem, další den si Tiësta přišlo poslechnout 35 000 lidí. Z těchto lidí, kteří přišli dobrovolně, již někteří rozpoznávali melodie písní Traffic nebo právě zmíněného Adagia. Na poslední zkoušce, kde se účastnilo asi 60 000 lidí, se vyskytly technické problémy. Mixážní pult se poničil, monitory několikrát vypadly. Hudba na stadiónu nebyla pořád na stejné úrovni. Všechny národnosti během slavnosti v pátek 13. srpna 2004 představily své atlety. Dohromady jich bylo 10500 a v publiku bylo 80 000 lidí, ovšem jen 75 000 vědělo o taneční hudbě. V průběhu jeho představení začali nizozemští atleti tancovat přímo před DJ kioskem a nakonec museli být zpacifikování pořadateli. Vystoupení zahrnovalo rovněž nové songy vytvořené přímo pro tuto speciální událost. Tyto písně měly speciální účel a duch olympijských her. V říjnu roku 2004 vyšly pod názvem Parade of the Athletes veškeré skladby hrané na této události v jednom mixu. Později si ale všiml, že tracky, které zahrál, nesplňovaly přesně pravidla zadané mezinárodní olympijskou organizací.", "question": "Kdy se konaly XXVIII. letní olympijské hry 2004?", "answers": ["srpnu 2004"]}
{"title": "Petr II", "context": "Roku 1212 se účastnil spolu se Sanchem Udatným a Alfonsem Kastilským bitvy u Las Navas de Tolosa. Křesťanští panovníci se společně s davem odpustků chtivého lidu poučili z arabské taktiky v bitvě u Alarcosu a porazili arabsko-berberské vojsko chalífy Muhammada an-Násira Ibn Jákuba na hlavu. Získali přístup k Gibraltarské úžině, obrovskou kořist a podporu papeže Inocence. V obsazení celého muslimského území zabránila křesťanům epidemie úplavice.[1] „ Roku vtělení Pána našeho tisícího dvoustého devátého a jedenáctý rok duchovní vlády papeže Inocence, za panování Filipa, krále francouzského, okolo svátku svatého Jana Křtitele všichni křižáci, připutovalí z různých částí Francie (...), se shromáždili v blízkosti Lyonu, města francouzského... “ — Petr z Vaux-de-Cernay[2] Kataři propuštění z Carcassonne (1209) Křížová výprava proti katarům započala roku 1209 a jako záminka pro vpád do bohaté okcitánské země posloužila vražda papežského legáta Petra z Castelnau. Vůdci kruciáty byli Simon z Montfortu a cisterciácký opat z kláštera Citeaux Arnauld Amaury. Králův vazal hrabě Raimond z Toulouse se v obavě před ztrátou panství a hrozícím masakrem snažil o smír.", "question": "Proč nebylo Petrem II. Aragonským obsazeno celý muslimské území?", "answers": ["V obsazení celého muslimského území zabránila křesťanům epidemie úplavice."]}
{"title": "Únor", "context": "Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce má 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní. Český název měsíce vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořiti se). V římském kalendáři byl únor posledním měsícem v roce. Právě proto tento měsíc má proměnlivý počet dnů a právě k němu se přidával v přestupném roce jeden den. Při přechodu z juliánského na gregoriánský kalendář se tento zavedený postup neměnil. Varianty původně římského (respektive latinského) názvu Februarius obsahuje většina evropských jazyků. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako březen a listopad, s výjimkou přestupného roku. Tehdy začíná ve stejný den jako srpen. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako loňský červen. Při výpočtu úroků podle některých metod se únor bere jako ostatní měsíce, tzn. že má 30 dnů. K únoru se váže řada pranostik. V následujícím seznamu jsou uvedeny jen ty, které se váží k celému měsíci únoru. Vynechány jsou pranostiky, které se váží ke konkrétním únorovým dnům (např. Hromnice, svátek sv. Háty/Agáty nebo sv. Marka). Únor bílý – pole sílí. Sněhový únor – sílí úhor. Únorová voda – pro pole škoda. Únor – úmor: kdyby mohl, umořil by v krávě tele a v kobyle hříbě. Kdyby měl únor tu moc jako leden, nechal by v krávě zmrznout tele. Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem. Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží. Když záhy taje, dlouho neroztaje. Když únor vodu spustí, ledem ji březen zahustí. Když tě v únoru zašimrá komár za ušima, poběhneš jistě v březnu ke kamnům s ušima. Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna. Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky. V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med. Teplý únor – studené jaro, teplé léto. Co si únor zazelená – březen si hájí; co si duben zazelená – květen mu to spálí. Mnoho mlh v únoru přivodí mokré léto. Když větrové na konec února uhodí, moc obilí se na poli neurodí. Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc únor?", "answers": ["28 dní, v přestupném roce má 29 dní"]}
{"title": "Sherwood Anderson", "context": "Sherwood Anderson (13. září 1876, Camden, Ohio, USA – 8. březen 1941, Panama) byl americký spisovatel. == Dílo (výběr) == Windy McPherson's Son, (Syn Windyho McPersona, 1916, román) Marching Men, (Muži na pochodu, 1917, román) Winesburg, Ohio, (Městečko v Ohiu, 1919, povídky) Poor White, (Bílý nuzák, 1920, román) Triumph of the Egg, (Triumf vejce, 1921, povídky) Many Marriages, (Mnohá manželství, 1923, román) Horses and Men, (Koně a lidé, 1923, povídky) A Story-Teller's Story, (Vypravěčův příběh, 1924, román s autobiografickými prvky) Dark Laughter, (Temný smích, 1925, román) Tar: A Midwest Childhood, (Tar, středozápadní dětství, 1926, román s autobiografickými prvky) Sherwood Anderson's Notebook, (Zápisník, 1926, paměti) Hello Towns, (1929, povídky) Beyond Desire, (Víc než touha, 1932, román) Death in the Woods, (Smrt v lesích, 1933, povídky) === Česky vyšlo === Smutní trubači a jiné povídky, přeložil Jan Čep, Dobré dílo svazek 90, Marta Florianová, Stará Říše na Moravě, 1927 Temný smích, román, přeložili Jarmila Fastrová a Aloys Skoumal, Václav Petr, Praha 1927 Městečko v Ohiu, překlad Eva Kondrysová, SNKLHU, Praha 1958 Smrt v lese (výbor 12 povídek), překlad Eva Kondrysová a Jaroslav Schejbal, Mladá fronta, Praha 1964 Městečko v Ohiu, překlad Eva Kondrysová, Odeon, Světová četba, svazek 469, Praha 1976 Městečko v Ohiu, překlad Eva Kondrysová, Ivo Železný, Praha 1995 ISBN 80-237-2120-8 == Odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Sherwood Anderson ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sherwood Anderson === Literatura === šifra zv (Zdeněk Vančura): heslo Sherwood Anderson in: Slovník spisovatelů Spojené státy americké, Odeon, Praha 1979 Martin Hilský: Kniha mládí, samoty a lásky, předmluva ke knize Městečko v Ohiu, Odeon, Světová četba, svazek 469, Praha 1976", "question": "Jaké národnosti byl spisovatel Sherwood Anderson?", "answers": ["americký"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Kritici dílo chválili, komerčně se rovněž jednalo o úspěch, bylo prodáno více než 30 milionů desek po celém světě, z toho 23 milionů jen v USA. Bylo 23× vyhlášeno RIAA platinovým. Obrovský komerční úspěch The Wall udělal z Pink Floyd druhou kapelu po The Beatles, která měla v jednom desetiletí 2 nejprodávanější desky roku (The Dark Side of the Moon v roce 1973 a The Wall v roce 1980). Film s názvem Pink Floyd: The Wall byl promítán v kinech od roku 1982 a obsahoval téměř všechny skladby z alba. Scénář napsal Waters, film byl režírován Alanem Parkerem a v hlavní roli se objevil leader skupiny Booomtown Rats Bob Geldof, který přezpíval některé písně. Ve filmu hrají důležitou roli animace Geralda Scarfa. Filmový kritik Leonard Maltin nazval film \"nejdelším a nejdepresivnějším rockovým klipem historie\", ten se stal hitem - lidé v USA nechali u pokladen kin více než 14 milionů dolarů. Píseň z filmu \"When the Tigers Broke Free\" byla také v omezeném množství vydána jako singl. Tato skladba byla později též vydána na kompilačním albu Echoes: The Best of Pink Floyd a na reedici alba The Final Cut. Ve filmu se objevuje i píseň \"What Shall We Do Now? \", která nebyla zařazena na studiové album z důvodu omezeného prostoru na vinylu.", "question": "Odkdy byl v kinech promítán film Pink Floyd: The Wall?", "answers": ["od roku 1982"]}
{"title": "Praděd", "context": "Je zde nejdrsnější podnebí, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1 °C. Na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů (do roku 1993 měl 162 m) vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem. v ČR. Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska, v současnosti tudy prochází i hranice krajů Moravskoslezského a Olomouckého, a okresů Bruntál (Malá Morávka, Vrbno pod Pradědem) a Šumperk (Loučná nad Desnou). Na severním úbočí vrcholu je rozsáhlý mrazový srub Tabulové skály s unikátní květenou. Staří Slované říkali hoře Stará vatra [zdroj? ], koncem 14. století se nazývala Keilichter Schneberg neboli Keilichtská Sněžná hora (Keilicht bylo jméno jiné hory nad Červenohorským sedlem). Posléze byla nazývána Klínovcová hora a Niská Sněžka. Až v 19. století získala po Pradědovi, legendárním ochránci Jeseníků, jméno Altvater, což byl základ pro české jméno Praděd. Turistická oblast okolo Pradědu je širokou veřejností označována za \"Slezský ledovec\", a to díky dobrým sněhovým podmínkám po celou zimu, jež jsou celorepublikový unikát. [1] Praděd je přístupný z několika směrů. Na vrchol vede asfaltová silnice z Karlovy Studánky přes sedlo Hvězda a chatu Ovčárna, kterou kopíruje i zelená turistická značka (9 km). Turisticky je Praděd přístupný také po hlavní červeně značené hřebenovce od Červenohorského sedla (asi 10 km). Nejprudší výstup vede po modře značené cestě z Koutů nad Desnou kolem dolní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně (asi 14 km s převýšením 800 m). Dalšími možnostmi jsou cesta od severovýchodu ze sedla Vidly nebo od jihozápadu ze sedla Skřítek. Na vrcholu původně stála kamenná rozhledna, vysoká 32,5 m, postavená v letech 1903 až 1912 Moravskoslezským sudetským horským a turistickým spolkem. Věž byla postavena v romantickém duchu starého gotického hradu.", "question": "Jaká je pátá nejvyšší hora České republiky?", "answers": ["Praděd"]}
{"title": "BMP", "context": "BMP (Windows Bitmap) nebo také DIB (device-independent bitmap) je počítačový formát pro ukládaní rastrové grafiky. == Historie == Formát BMP byl poprvé představen v roce 1988 jako součást nového systému OS/2 verze 1.10 SE. O něco později firma Microsoft trochu rozšířila jeho definici a zahrnula ho do svého tehdy nejprodávanějšího 16bitového grafického operačního prostředí – Microsoft Windows 3.0. Na počátku roku 1992 firma IBM uvedla na trhu první 32bitový systém OS/2 verze 2.0, který obsahoval vylepšenou variantu BMP s novou strukturou pro uskladnění vícenásobných bitových map v jednom souboru. Tento typ souboru se často obecně označuje jako bitmapové pole. == Použití == Výhodou tohoto formátu je jeho extrémní jednoduchost, dobrá dokumentovanost a fakt, že jeho volné použití není znemožněno patentovou ochranou. Díky tomu jej dokáže snadno číst i zapisovat drtivá většina grafických editorů v mnoha různých operačních systémech. X Window System používá podobný formát XBM pro jednobitové černobílé obrázky a XPM pro barevné obrázky. Obrázky BMP jsou ukládány po jednotlivých pixelech, podle toho, kolik bitů je použito pro reprezentaci každého pixelu je možno rozlišit různé množství barev (tzv. barevná hloubka): 2 barvy (1 bit na pixel), 16 (4 bity), 256 (8 bitů), 65 536 (16 bitů), nebo 16,7 miliónů barev (24 bitů).", "question": "Co je BMP?", "answers": ["počítačový formát pro ukládaní rastrové grafiky"]}
{"title": "Masarykova univerzita#Rektor", "context": "Jedná se vždy o prostor s desítkami počítačů, ke kterým se uživatelé přihlašují vlastním účtem (vázaným typicky k osobnímu číslu učo), a s přístupem k tiskovým službám. Po zavedení centralizovaného způsobu správy a jednotné instalace softwaru došlo k výrazné úspoře nákladů a omezení obtíží při provozu studoven. Největší počítačovou studovnou s nepřetržitým provozem je celouniverzitní počítačová studovna (CPS) s centrálním umístěním na Komenského náměstí a kapacitou 145 počítačů, vybudovaná v roce 2000.[26] Rektor Úřadující rektor Martin Bareš Podrobnější informace naleznete v článku Seznam rektorů Masarykovy univerzity. Ve vedení Masarykovy univerzity se za dobu její existence vystřídalo již 32 rektorů. Prvním rektorem byl profesor ekonomie Karel Engliš, který ke zřízení brněnské univerzity osobně přispěl. Funkční období rektora bylo zpočátku jednoleté, odpovídalo akademickému roku a v úřadě se po roce střídali předchozí děkani tehdejších čtyř univerzitních fakult (v pořadí lékařské, přírodovědecké, filozofické a právnické). Byly mezi nimi významné osobnosti jako např. právníci František Weyr a Jaroslav Kallab nebo fyziolog a zakladatel několika dalších brněnských vysokých škol Edward Babák. Do druhého funkčního období byl poprvé v roce 1939 zvolen stávající rektor, profesor české literatury Arne Novák, když jeho protikandidát z právnické fakulty Rudolf Dominik nezískal pro svou fašistickou orientaci dostatečnou podporu a v akademickém roce 1939/1940 nakonec zastával pouze funkci děkana. .[27] Od uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939 a smrti nemocného Arna Nováka 26. listopadu 1939 stál do roku 1942 v čele univerzity úřadující prorektor a Novákův předchůdce v rektorské funkci, profesor botaniky Josef Podpěra. Krátce po osvobození byl 18. května 1945 do rektorské funkce instalován profesor patologické anatomie a dvojnásobný meziválečný děkan lékařské fakulty Václav Neumann, jenž v ní byl následně ještě dvakrát volbou potvrzen. Po ročním mandátu profesora geometrie a bývalého dvojnásobného děkana přírodovědecké fakulty Ladislava Seiferta nastoupil do funkce rektora Masarykovy univerzity první děkan po válce vzniklé pedagogické fakulty a profesor českého jazyka František Trávníček, který v ní setrval dlouhých 11 let a po celou tuto dobu vykonával i funkci poslance Národního shromáždění ČSR za Komunistickou stranu Československa. V roce 1959 Trávníčka jako rektor vystřídal bývalý děkan přírodovědecké fakulty a profesor mikrobiologie Theodor Martinec, který funkci zastával rovněž 11 let, než z ní byl na počátku normalizace roku 1970 pro své politické postoje v době pražského jara odvolán. Uskutečňování normalizace na univerzitě po něm v letech 1970–1973 řídil jako rektor profesor Jaromír Vašků, jenž byl současně (s výjimkou zakladatele Engliše) prvním rektorem, který před výkonem svého úřadu nebyl děkanem některé z fakult (působil pouze v letech 1959–1962 ve vedení lékařské fakulty jako proděkan).", "question": "Kolik rektorů se vystřídalo ve vedení Masarykovy univerzity za dobu její existence (ke dni 10.5.2021)?", "answers": ["32"]}
{"title": "Cín", "context": "Cín, chemická značka Sn (lat. Stannum) patří mezi kovy, které jsou známy lidstvu již od starověku především jako součást slitiny zvané bronz. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi. Nachází využití při výrobě slitin (bronz, pájky, ložiskový kov), v potravinářství při dlouhodobém uchovávání potravin (pocínování konzerv, cínové fólie) a při výrobě uměleckých předmětů. Nízkotavitelný kov, používaný člověkem již od starověku. Cín je v normálním prostředí značně odolný proti korozi a zároveň je zdravotně prakticky nezávadný. Je to stříbrobílý lesklý kov, není příliš tvrdý, ale je značně tažný. Takže jej lze válcovat na velmi tenké fólie (obalový materiál staniol). Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství: Sn+2 a Sn+4. Cín je vůči vzduchu i vodě za normální teploty stálý. Vůči působení silných minerálních kyselin není cín příliš odolný. Velmi ochotně se rozpouští především v kyselině chlorovodíkové za přítomnosti i malých množství oxidačních činidel (HNO3, H2O2, ...). Také v silně alkalických roztocích se kovový cín poměrně rychle rozpouští za vzniků ciničitanového aniontu [SnO3]-2. Cín je tedy amfoterní. Kovový cín se vyskytuje ve třech alotropních modifikacích: šedý α, krystalizující v kubické soustavě, bílý β, který se vyskytuje v tetragonální krystalické soustavě, a γ krystalizující v kosočtverečné soustavě. Přechod mezi formou bílého a šedého cínu nastává při teplotě 13,2 °C. Jsou-li cínové předměty (nádoby, sošky) dlouhodobě vystaveny takto nízkým teplotám, může dojít k přechodu původně bílého cínu na šedou modifikaci a předmět se rozpadne na prach.", "question": "Jak nízký bod tání má cín?", "answers": ["velmi nízký"]}
{"title": "IPhone", "context": "Pro prohlížení a psaní e-mailů slouží aplikace Mail. Aplikace Mapy zobrazuje mapy a družicové snímky Země stahované z různých zdrojů a sestavené Applem. Maps umožňují vyhledávání objektů a cesty z jednoho místa na druhé, zobrazují intenzitu provozu na silnicích a lze je využít jako krokovou navigaci. Od firmwaru 1.1.3 je možné stanovit polohu telefonu na mapě podle okolních přístupových bodů wi-fi a BTS telefonního operátora, na 3G iPhonu i pomocí GPS. Na iPhonu 3GS a iPhone 4/4S a na 5/5S je možné nechat mapu automaticky natočit podle skutečné polohy. iPhone obsahuje multimediální přehrávač iPod, který přehraje hudbu, videa a podcasty nahrané na telefon z počítačového programu iTunes. V něm se otvírají i odkazy na YouTube videa z jiných aplikací (Safari, Mail). Prohlížet a synchronizovat s počítačem lze také obrázky, k jejich zaznamenání slouží digitální fotoaparát. Dále na iPhonu naleznete kalkulačku (od verze 2.0 i s vědeckými funkcemi), kalendář, poznámky a s využitím internetu také aktuální počasí a kurzy akcií. Několik měsíců po zahájení prodeje iPhonu přibyla možnost využívat přímo na telefonu iTunes Store a ve firmwaru 2.0 App Store. Ve verzi 3.0 přibyla možnost pořizování audiozáznamů, na iPhone 3GS je i možnost natáčet video. Následující aplikace jsou předinstalovány na iPhonu s firmware 3.0 a vyšším (pořadí podle výchozího třídění, na prvních 4 místech aplikace v doku): Telefon Mail Safari Hudba (dříve iPod) Zprávy Kalendář Obrázky Fotoaparát YouTube Akcie Mapy Počasí Diktafon Poznámky. Hodiny Kalkulačka Nastavení iTunes Store App Store Kompas – pouze iPhone 3GS a novější Kontakty Game Center – od iOS 4.1 na iPhone 3GS a novějších, u iOS 10 chybí Kiosek - od iOS 5 Připomínky - od iOS 5 Passbook - od iOS 6 Podcasty - od. iOS 6 Aplikace Telefon slouží k telefonování, pomocí skrytých kódů umožňuje zobrazit některé vlastnosti telefonu, např. kód *#06# zobrazí číslo IMEI, #31#telefonní číslo + \"Call\" zablokuje zobrazování čísla uživatele v aktuálním hovoru, či *#5005*7672# + \"Call\" zobrazí číslo SMS centra aktuálního operátora.", "question": "Obsahuje iPhone multimediální přehrávač iPod?", "answers": ["iPhone obsahuje multimediální přehrávač iPod, který přehraje hudbu, videa a podcasty nahrané na telefon z počítačového programu iTunes."]}
{"title": "Zdislava z Lemberka", "context": "Sv. Zdislava z Lemberka (1220? , Křižanov - 1252 Lemberk) byla česká šlechtična a zakladatelka špitálu. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou. V roce 1995 požádal litoměřický biskup o změnu patrocinia diecéze a od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze. Od roku 2002 se stala patronkou Libereckého kraje. Její otec byl Přibyslav z Křižanova na Moravě a matka Sibyla, původem ze Sicílie, která přišla do Čech s Kunhutou Štaufskou, nevěstou krále Václava I. Zdislava měla několik sourozenců - dospělého věku se dožily sestry Alžběta (neboli Eliška), provdaná za Smila z Lichtemburka, a Eufémie, manželka Bočka z Obřan. O jejím mládí nevíme prakticky nic, je třeba zmínit velmi vřelý vztah jejích rodičů k duchovnu a katolické církvi vůbec, takže je teoreticky možná její výchova v některém z moravských klášterů, nebo alespoň jejich vliv na Zdislavinu výchovu. Její manžel Havel z Lemberka, za kterého se provdala okolo roku 1238, byl blízký důvěrník krále Václava I. Narodily se jim snad čtyři děti: spolehlivě doložení synové Havel, Jaroslav a Zdislav a snad i dcera Markéta, o níž se zmiňuje pouze Žďárská kronika. Zdislava byla zřejmě ráznou a energickou ženou. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí, zde zároveň se špitálem, do kterého, navzdory svému vysokému postavení, osobně docházela a nemocných se ujímala. Zemřela předčasně v přibližně 33 letech, tradovanou tuberkulózu antropologický výzkum nepotvrdil. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném, jehož stavbu začala, dokončení stavby se ale nedožila. V roce 1994 byl o jejím životě natočen film V erbu lvice podle stejnojmenného románu Aleny Vrbové; známá je také kniha Světlo ve tmách od Jaroslava Durycha. O její beatifikaci požádal již v roce 1849 litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille, avšak bezvýsledně. Roku 1895 byl zahájen proces blahořečení Zdislavy.", "question": "Která diecéze má jako hlavní patronku svatou Zdislavu?", "answers": ["litoměřický"]}
{"title": "Kdopak to mluví", "context": "Kdopak to mluví (v americkém originále: Look Who's Talking) je americká filmová komedie z roku 1989. Režisérem filmu je Amy Heckerling. Hlavní role ve filmu ztvárnili John Travolta, Kirstie Alley, George Segal, Olympia Dukakis a Twink Caplan. == Reakce == aktuální k 2. září 2014Film získal mezi diváky na největších filmových databázích spíše průměrné hodnocení. csfd.cz: imdb.com: fdb.cz: == Obsazení == == Odkazy == Kdopak to mluví v Česko-Slovenské filmové databázi Kdopak to mluví v Internet Movie Database (anglicky) Kdopak to mluví ve Filmové databázi", "question": "Režíroval John Travolta film Kdopak to mluví?", "answers": ["Režisérem filmu je Amy Heckerling."]}
{"title": "Brandýs nad Labem", "context": "Brandýs nad Labem (něm. Brandeis an der Elbe) je bývalé samostatné město v okrese Praha-východ, od roku 1960 jedna z částí souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Město se nachází na vyvýšené terase nad řekou Labe, v níž vymodeloval hlubokou rokli se strmými srázy Vinořský potok vlévající se zde do řeky. Zdejší přechod řeky byl významný již od raného středověku, procházela tudy významná zemská cesta z Prahy směrem na sever. Starší než samotný Brandýs byla jižně ležící ves Hrádek, kde se také nacházely dva kostely. Ta patřila kolegiátní kapitule v Sadské (později u sv. Apolináře v Praze), která měla také podací právo k farnímu kostelu sv. Petra. Po husitských válkách se dostává do majetku brandýských pánů a roku 1559 byl sloučen s Brandýsem. Samotné městečko Brandýs bylo vysazeno někdy na přelomu 13. a 14. století pány z Michalovic, kteří drželi jak část nedaleké Staré Boleslavi tak Boleslav Mladou. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1304, kdy se zmiňuje trhová ves Brandýs s mostem a kostelem. U ní zřídili v místech dnešního zámku majitelé panství tvrz, pokud tato již nestála. V 2. polovině 14. století zde bylo zřízeno děkanství. Během husitských válek město dobyli a dočasně ovládali celou oblast pražané. V letech 1468-1493 držel panství Jan Tovačovský z Cimburka, který sem přemístil správní centrum panství a k tomuto účelu také přestavěl tvrz na reprezentativnější sídlo. Skrze jeho manželku Johanku z Krajku provdanou podruhé za Jana ze Šelmberka, která dala městu některé výsady, od krále Vladislava Jagelonského obdržela pro město roku 1503 znak a pokračovala v přestavbě tvrze v pozdně gotickém slohu, přešlo panství na původně rakouský rod Krajířů z Krajku. Ve zvelebování sídla pak pokračoval její syn, stejně jako ona horlivý přívrženec jednoty bratrské Konrád Krajíř z Krajku, jemuž však bylo panství za účast na povstání proti císaři Ferdinandu I. roku 1547 zkonfiskováno. Panství i město se od této doby stává majetkem královským a příležitostným venkovským rezidenčním sídlem panovníků. Období značného rozkvětu a slávy zažíval Brandýs za císaře Rudolfa II., který zde často pobýval.", "question": "V jakém okrese leží Brandýs nad Labem?", "answers": ["Praha-východ"]}
{"title": "Paříž", "context": "Město Paříž je rovněž vlastníkem sítě vodních průplavů o celkové délce 130 km, které spojují řeky Seinu a Ourcq. Přímo v Paříži se nacházejí Bassin de l'Arsenal, Canal Saint-Martin, Bassin de la Villette a za hranice města směřují Canal de l'Ourcq a Canal Saint-Denis. Zahrnují řadu technických děl jako jsou mosty, plavební komory nebo čerpadla. Síť vznikla na základě vyhlášky z 19. května 1802 vydané Napoleonem kvůli zásobování Paříže pitnou vodou a usnadnění přepravy zboží a osob. V současnosti slouží už pouze pro lodní dopravu. Kromě nich je v Paříži i malý kanál Darse du fond de Rouvray. Největší vodní plochy v Paříži jsou antropogenní jezera ve Vincenneském a Boulogneském lesíku na okraji města. Ve Vincennes to jsou jezera z poloviny 19. století Saint-Mandé (40 ha), Daumesnil (12 ha), Minimes (6 ha) a Gravelle (1 ha). Několik jezer bylo vytvořeno ve stejné době i v druhém lesíku. Největší z nich jsou Lac inférieur (Dolní jezero) (11 ha) a Lac supérieur (Horní jezero) (3 ha). Mimo to je v Paříži pět rezervoárů pitné vody. Největší z nich je nádrž Montsouris ve 14. obvodu z let 1858-1874, která zásobuje 20 % pařížské populace. Nejstarším dochovaným rezervoárem je nádrž u nemocnice sv. Ludvíka ze 17. století. Hydrogeologie je značně ovlivněna urbanizací. Podzemní toky Biè a Grange Bateliè tvoří malé přítoky Seiny. Biè na levém a Grange Bateliè na pravém břehu byly postupně z hygienických důvodů zakryty. Ve čtvrtích Grenelle, Auteuil a Butte aux Cailles již od 19. století fungují artéské studny.", "question": "Které město je hlavní město Francie?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Indie", "context": "Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky Republic of India; hindsky भार गाज्य, Bhárat ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) se socialistickým, demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako \"největší demokracie světa\"). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost a jednu z potenciálních supervelmocí. Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380 km), Bhutánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za Palkovým průlivem leží 65 km jihovýchodně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán. Hlavní město Indie se nazývá Nové Dillí. Název Indie je odvozen od staroperské verze slova Sindhu, historického místního jména pro řeku Indus. Ústava Indie uznává jako běžné používání i výraz Bhárat (hin.:भार / bh̪ /) jako oficiální pojmenování stejného statusu. Tento název je odvozen od sanskrtského jména krále Bharaty, jehož příběh je zmíněn v epické básni Mahábhárata. Třetí jméno, Hindustán (hin.:हिन्दुस्तान / hin̪d̪ust̪ɑ /) (per. Hindská země) se používá od 12. století ačkoli jeho současné použití je omezeno z důvodů vnitrostátních konfliktů o tom, jak toto slovo reprezentuje zemi. Související informace naleznete také v článku Dějiny Indie. Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem. Indoevropské kmeny ze střední Asie a východní Evropy migrovaly do Indie v několika vlnách a postupně se smísily s Drávidy nebo je vytlačily na jih Indie. Do této doby se taktéž datuje první sociální rozdělení do kast.", "question": "Jaké je hlavní město Indie?", "answers": ["Nové Dillí."]}
{"title": "Boleslav Chrabrý", "context": "Boleslav I. Chrabrý (polsky Bolesław I Chrobry, 967 – 17. června 1025) byl polským knížetem v letech 992 až 1025. Dva měsíce před svou smrtí se se souhlasem papeže stal prvním polským králem. Dočasně byl také vládcem Čech (1003–1004). == Původ == Boleslav I. pocházel z nejstaršího polského panovnického rodu Piastovců a byl synem prvního historicky doloženého knížete Měška I. a jeho první manželky Přemyslovny Doubravky, dcery českého knížete Boleslava I. Po její smrti se Měšek znovu oženil s Odou z Haldenslebenu a dva mladší syny z tohoto manželství upřednostnil v nástupnických právech na úkor prvorozeného Boleslava, kterému vydělil pouze úděl v Malopolsku. Ten se však zmocnil téměř okamžitě po otcově smrti (992) vlády a bratry vyhnal i s matkou ze země. Velmože, kteří proti němu vystoupili, nechal krutě potrestat. == Přátelství s Otou III. a zřízení hnězdenského arcibiskupství == Boleslav I. byl velmi ambiciózním a energickým panovníkem i schopným vojevůdcem. Po celý život usiloval o upevnění knížecí moci, rozšíření své říše a povznesení její mezinárodní prestiže zřízením samostatné polské církevní organizace v čele s arcibiskupem a o získání královského titulu. K tomu se snažil využít dobrých vztahů s císařem Otou III. a papežskou kurií. Velmi tomu napomohla také mučednická smrt Slavníkovce Vojtěcha, císařova přítele. Po vyvraždění Slavníkovců nabídl totiž Boleslav Chrabrý, využívaje mocenských rozporů v Čechách, útočiště na svém dvoře těm členům rodu, kteří vraždění unikli, pražskému biskupu Vojtěchovi, jeho nejstaršímu bratru Soběborovi a jejich nevlastnímu bratru Radimovi. Vojtěch však chtěl dále na misii k pohanským Prusům, a Boleslav jeho plány podpořil. Když Vojtěch nalezl roku 997 v Prusích svoji smrt, vykoupil kníže jeho ostatky (vyvážil je prý zlatem) a nechal je důstojně uložit v hnězdenském chrámu. Roku 1000 podnikli společně s Otou III. k Vojtěchovu hrobu pouť, aby slavnostně uctili památku nového světce. Při této příležitosti císař zřídil se souhlasem papeže Silvestra II. v sídelním Hnězdně arcidiecézi (její správy se jako první hnězdenský arcibiskup ujal Slavníkovec Radim) a přitom jí podřídil současně založená biskupství se sídly v Krakově, Vratislavi a Kolobřehu, jakož i již existující diecézi poznaňskou. Podle nejstaršího polského kronikáře Galla Anonyma sňal prý Ota III. při slavnostním sezení \"svůj diadém\" a vložil ho na skráně Boleslava Chrabrého, nazývaje ho \"přítelem a spojencem římského lidu a spolupracovníkem říše\".", "question": "Byl vladcem Čech Boleslav Chrabrý?", "answers": ["Dočasně byl také vládcem Čech (1003–1004)."]}
{"title": "Korejská válka", "context": "Korejská válka byl válečný konflikt, který probíhal od 25. června 1950 do 27. července 1953 mezi Jižní Koreou podporovanou OSN a Korejskou lidově demokratickou republikou neformálně podporovanou Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou. Byla primárně důsledkem politického rozdělení Koreje podle dohody vítězných Spojenců v závěru tichomořské části druhé světové války. Od roku 1910 do konce druhé světové války v roce 1945 byl korejský poloostrov okupován Japonským císařstvím. Po porážce Japonska byl poloostrov pod sovětsko-americkým dohledem rozdělen podle 38. rovnoběžky na jižní část okupovanou Američany a severní část okupovanou Sověty. V důsledku znemožnění svobodných voleb v severní části poloostrova v roce 1948 se vzájemné odcizení obou částí poloostrova prohloubilo. Na severu byl ustanoven komunistický režim vedený Kimem Ir-senem, zatímco na jihu byl ustanoven formálně demokratický režim, vedený Li Syn-manem. Napětí mezi oběma vládami se stupňovalo i přes pokračující rozhovory o znovusjednocení, incidenty na společné hranici se stupňovaly. 25. června 1950 situace eskalovala v otevřený konflikt, když severokorejské jednotky vpadly do Jižní Koreje. V roce 1950 Sovětský svaz bojkotoval zasedání Rady bezpečnosti OSN na protest proti zastoupení Kuomintangu - vlády Čínské republiky na Tchaj-wanu namísto Číny v této instituci. Absence Sovětského svazu v Radě bezpečnosti umožnila Spojeným státům prosadit rezoluci Rady bezpečnosti OSN schvalující vojenskou intervenci v Koreji. Spojené státy americké vyslaly na korejský poloostrov 302 tisíce vojáků, kteří spolu s menšími jednotkami dalších dvaceti států pomohli jihokorejským jednotkám invazi odrazit. Během prvních dvou měsíců byli tito obránci zatlačeni do Pusanského perimetru na jihovýchodě poloostrova. Protiofenzíva Spojených národů zatlačila Severokorejce naopak za 38. rovnoběžku až téměř k hranici s Čínou na řece Ja-lu. Na tuto situaci reagovala ČLR neformálním vstupem do konfliktu na straně Severokorejců a čínské jednotky vytlačily síly OSN zpět za 38. rovnoběžku.", "question": "Které státy mezi sebou válčily během Korejské války?", "answers": ["Jižní Koreou podporovanou OSN a Korejskou lidově demokratickou republikou neformálně podporovanou Sovětským svazem"]}
{"title": "Dominikánská republika", "context": "Od roku 1697 byla [Hispaniola]] rozdělena mezi Francii a Španělsko podepsáním smlouvy z Rijswijku. V roce 1790 žilo ve španělské kolonii Santo Domingo 40 000 bělochů, 25 000 svobodných černochů a mulatů a 60 000 otroků. V letech 1791 - 1803 proběhlo na sousedním Haiti úspěšné povstání otroků. Španělská kolonie Santo Domingo vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1821, ale krátce nato byla obsazena vojsky sousedního státu Haiti, pod jehož vládou byl celý ostrov sjednocen. Odpor proti haitské okupaci rostl a po úspěšném ozbrojeném povstání Dominikánská republika získala nezávislost v roce 1844. Prvním prezidentem se stal Pedro Santana, který zůstal ve funkci až do roku 1861, kdy se na jeho žádost republika na čtyři roky opět stala španělskou kolonií na obranu proti britským pokusům zmocnit se Dominikánské republiky. V roce 1865 získala nezávislost na Španělsku podruhé. Roku 1882 se dostal k moci diktátorský vůdce Ulises Heureaux, který vládl až do roku 1899, kdy byl zavražděn. Stejně jako Haiti byla i Dominikánská republika v letech 1916-1924 obsazena Spojenými státy americkými, které si kontrolu nad cly podržely až do roku 1940. V roce 1930 se dostal k moci generál Rafael Trujillo, který vládl většinou jako velmi krutý diktátor.", "question": "Ve kterém roce získala Dominikánská republika nezávislost?", "answers": ["1844"]}
{"title": "Půlnoc", "context": "Půlnoc neboli polovina noci je okamžik, ve kterém Slunce leží nejdále od zenitu. V pásu mezi polárními kruhy se Slunce v tento okamžik nachází pod horizontem, proto není vidět. Protikladem půlnoci je poledne. Vzhledem k pohybu Země kolem Slunce není doba mezi jednotlivými půlnocemi konstantní, ale v průběhu roku se mění. V praxi se používá ještě jeden okamžik, který se nazývá půlnocí. Je to 0:00 místního slunečního času. Protože se místní sluneční čas může od místního času lišit a v průběhu roku se mění i délka slunečního dne, liší se více nebo méně i takto definovaná půlnoc od půlnoci skutečné. Půlnoc tvoří hranici mezi kalendářními dny. Přesně o půlnoci se mění datum. Protože je půlnoc hranicí mezi dny, lze čas půlnoci zapsat dvěma různými způsoby. z pohledu \"starého dne\" je to čas 24:00. z pohledu \"nového dne\" je to čas 0:00. Tento způsob se používá v dopravě, kdy v jízdním řádu je dojezd o půlnoci vyznačen časem 24:00 a odjezd o půlnoci je označen časem 0:00.[zdroj? ] Obrázky, zvuky či videa k tématu půlnoc ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo půlnoc ve Wikislovníku", "question": "Co je protikladem půlnoci?", "answers": ["poledne"]}
{"title": "Seznam dílů seriálu Kámoši hafíci", "context": "Seznam dílů seriálu Kámoši hafíci Toto je seznam dílů seriálu Kámoši hafíci. Americký animovaný televizní seriál Kámoši hafíci měl premiéru 14. dubna 2017 v USA na stanicích Disney Junior a Disney Channel. Přehled řad mw-parser-output .tocright{float:right;clear:right;width:auto;background:none;padding:.5em 0 .8. em 1.4em;margin-bottom:.5em}.mw-parser-output .tocright-clear-left{clear:left}.mw-parser-output .tocright-clear-both{clear:both}.mw-parser-output .tocright-clear-none{clear:none} ŘadaDílyPremiéra v USAPremiéra v ČR První dílPoslední dílPrvní dílPoslední díl 0 2420180820a20. srpna 2018bude oznámenobude oznámenobude oznámeno 1 2520170414a14. dubna 201720180727a27. července 201820180129a29. ledna 2018bude oznámeno 2 3020181012a12. října 201820191014a14. října 2019bude oznámenobude oznámeno 3 2520191108a8. listopadu 201920201015a15. října 2020bude oznámenobude oznámeno 4 bude oznámeno20201023a23. října 20202021bude oznámenobude oznámeno 5 bude oznámeno2021bude oznámenobude oznámenobude oznámeno Seznam dílů První řada (2017–2018) Č. v seriáluČ. v řaděPůvodní název[1]Český názevRežieScénářPříběhPremiéra v USAPremiéra v ČR 112Hawaii Pug-ohA.R.F.Havaj haf-ouR.A.F. Scott BernTrevor WallHarland WilliamsBob SmileyPaul CohenJames Gibson20170414a14. dubna 201720180129a29. ledna 2018 234The French Toast ConnectionTake Me Out to the Pug GameFrancouzská spojikaVezmi mě na psí hrátky Stephanie ArnettScott BernBrendan DuffySean CoyleKris WimberlyDoris Umschaden20170414a14. dubna 201720180130a30. ledna 2018 356The Go-long RetrieverPot o' PugsŽe mě nechytíšHrnec zlata Stephanie ArnettScott BernJessica CarletonBob SmileyKris WimberlyDoris Umschaden20170421a21. dubna 201720180202a2. února 2018 478A Pyramid Scheme Special DeliveryZmizelé pyramidyZvláštní zásilka Trevor WallStephanie ArnettJeff RothpanBob SmileyJulia BriemleOtis Brayboy20170421a21. dubna 201720180201a1. února 2018 5910Design-a-DogIce, Ice PuggyPlyšový hafíkLed, led a to hned Scott BernTrevor WallJessica CarletonParrin RosePaul CohenJames Gibson20170428a28. dubna 201720180131a31. ledna 2018 61112Free WhaleyPutting It TogetherZachraňme VelrybuDáš to dohromady Trevor WallStephanie ArnettSean TweedleyBrendan DuffyJulia BriemleOtis Brayboy20170505a5. května 201720180205a5. února 2018 71314Hissy's Big DayGo, Dog. Go! Hissyn velký denBěž hafíku běž Trevor WallStephanie ArnettBill FullerBob SmileyJulia BriemleOtis Brayboy20170512a12. května 201720180206a6. února 2018 81516Pigs and PugsBob Loves MonaČuníci a hafíciBob miluje Monu Trevor WallScott BernJessica CarletonJoe Ansolabehere (námět) Jessica CarletonBill Breneisen a Alfred GimenoRudi Bloss20170519a19. května 201720180207a7. února 2018", "question": "Na jaké stanici měl premiéru seriál Kámoši hafíci?", "answers": ["Disney Junior a Disney Channel"]}
{"title": "Jason Statham", "context": "Jason Statham Jason Statham Jason Statham v roce 2014 Narození 26. července 1967 (53 let) Shirebrook, Derbyshire, Anglie Aktivní roky 1998– Partner(ka) Rosie Huntington-Whiteley Děti 1 Významné role Kurýr, Rychle a zběsile 8, Podfu(c)k, Sbal prachy a vypadni, Loupež po Italsku, Postradatelní, Rychle a zběsile 7, 8 Některá data mohou pocházet z datové položky. Jason Statham (* 26. červenec 1967 Shirebrook, Derbyshire, Spojené království) je britský herec, bývalý závodník ve skocích do vody a model proslavený filmy: Sbal prachy a vypadni, Kurýr, Crank, \"Zastav a nepřežiješ\" a Loupež po Italsku. Též namluvil protagonistu FPS hry Sniper X With Jason Statham. 10. ledna 2016 oznámil po šestiletém vztahu zasnoubení s modelkou a herečkou Rosie Huntington-Whiteley (*1987). V únoru 2017 pár oznámil, že čekají potomka a 24. června se narodil syn Jack Oscar.[1] Filmografie Film Rok Název Role Poznámky 1998 Sbal prachy a vypadni Bacon 2000 Podfu(c)k Turek Turn It Up Mr. B 2001 Duchové Marsu seržant Jericho Butler Jedinečný agent MVA Evan Funsch Fotbal za mřížemi Mnich 2002 Kurýr Frank Martin 2003 Loupež po italsku Hezoun Rob 2004 Collateral Frank Martin cameo Cellular Ethan Greer 2005 Kurýr 2 Frank Martin Revolver Jake Green London Bateman Chaos detektiv Quentin Conners 2006 Růžový panter Yves Gluant neuveden v titulcích Zastav a nepřežiješ Chev Chelios 2007 Boj agent FBI John Crawford Ve jménu krále Farmer Daimon 2008 Čistá práce Terry Leather Rallye smrti Jensen Garner „Frankenstein“ Ames Truth in 24 vypravěč dokument Kurýr 3 Frank Martin 2009 Zastav a nepřežiješ 2 - Vysoké napětí Chev Chelios 2010 13 Jasper Bagges Expendables: Postradatelní Lee Christmas 2011 Mechanik zabiják Arthur Bishop Gnomeo & Julie Tybalt dabing Blesk detektiv seržant Tom Brant Elitní zabijáci Danny Bryce 2012 Le Mans - Každá vteřina se počítá vypravěč dokument Safe Luke Wright Expendables: Postradatelní 2 Lee Christmas 2013 Parker Parker Rychle a zběsile 6 Deckard Shaw cameo Crayz Joe Joey Jones Nevyřízený účet Phil Broker 2014 Expendables: Postradatelní 3 Lee Christmas 2015 Divoká karta Nick Wild Rychle a zběsile 7 Deckard Shaw Špión Rick Ford 2016 Mechanik zabiják: Vzkříšení", "question": "Po jaké době ve vztahu Jason Statham oznámil zasnoubení?", "answers": ["po šestiletém vztahu"]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "V roce 1820 bylo církví povoleno vytištění knihy, jejíž autor se zastával soustavy Koperníkovy, a v roce 1822 rozhodla příslušná římská kongregace že \"tisknouti a vydávati knihy jednající o pohybu Země a klidu Slunce dle všeobecného názoru novějších hvězdářů v Římě je dovoleno.\" Přesto ještě ve vydání Indexu zakázaných knih z roku 1834 je Koperníkovo dílo uvedeno. Teprve v dalším vydání Indexu z roku 1835 již Koperníkův spis není zmíněn. Od počátků moderního nacionalismu si jej přisvojují Poláci i Němci (současné pojetí národnosti vzniklo v 19. století a za jeho života neexistovalo). Narodil se v Polsku. Polsko však nebylo národním státem. Byl poddaným polského krále, účastnil se bojů proti křižákům na straně Polska, ale rozdělení politické a etnicko-jazykově-národnostní se překrývalo jen v malé míře. Většina zdrojů uvádí, že Koperník byl Polákem. Soudobí vědci ho považovali za polského astronoma. Dedikoval svá díla polskému králi. Jeho matka byla původem Němka. Původ otce je sporný. Příjmení Koperník může pocházet od dolnoněmeckého Kopper (měď). Má ale polskou koncovku \"-nik\". Toruň bylo město s převážně německým obyvatelstvem. Nejsou důkazy, že uměl polsky. Zachovaly se pouze jeho latinské a německé texty. Polština v jeho době nebyla v písemném projevu příliš používána. Po smrti byl pohřben ve fromborské katedrále u oltáře, o který se staral, jak bylo zvykem u kanovníků. Nebylo však známo, který oltář měl na starosti. Polští archeologové řadu let jeho hrob v katedrále hledali a 3. listopadu 2005 oznámili, že v srpnu nalezená lebka s velkou pravděpodobností patřila Mikuláši Koperníkovi. Důkazem má být počítačová rekonstrukce tváře v Ústřední kriminalistické laboratoři ve Varšavě. [1] Stoprocentní jistoty však nešlo dosáhnout, protože chyběly testy DNA jeho potomků (jako duchovní nemohl Koperník mít děti). Autentičnost ostatků byla prokázána teprve v roce 2008, když polští vědci za pomoci švédských kolegů porovnali DNA vlasu z knihy, kterou Koperník vlastnil, a DNA jeho zubu z objeveného hrobu. Vědci tak mohli konstatovat, že jde skutečně o astronomovy ostatky. Souborné Koperníkovo dílo, rozvržené do 9. svazků vydává pod názvem Nicolaus Copernicus Gesamtausgabe bavorské nakladatelství Akademie Verlag. De revolutionibus orbium coelestium (O obězích nebeských sfér). Faksimile rukopisu v elektronické podobě je dostupná na webu Jagelonské knihovny v Krakově. Faksimile vydání z r. 1543 na jedné ze stránek NASA. K dispozici je také slovenský překlad Zdeňka Horského aj.: Obehy nebeských sfér, Bratislava : VEDA vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1974. Koperníkova díla na Projektu Gutenberg. Spis O obězích nebeských sfér je vybaven obsáhlými tabulkami a propočty. Koperník v něm vyvrací geocentrickou koncepci sluneční soustavy, vypracovanou ve 2. století n.l. Klaudiem Ptolemaiem.", "question": "Které nakladatelství vydáva Koperníkovo dílo pod názvem Nicolaus Copernicus Gesamtausgabe?", "answers": ["Akademie Verlag"]}
{"title": "Mezinárodní den rodiny", "context": "Mezinárodní den rodin, 15. květen, byl ustanoven na valném shromáždění Organizace spojených národů v roce 1994. Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní den rodiny ve Wikimedia Commons International Day of Families, United Nations Programme on the Family, Division for Social Policy and Development, UNDESA OSN Praha, Kalendář mezinárodních dní a týdnů", "question": "Ve kterém roce byl ustanoven 15. květen jako Mezinárodní den rodin?", "answers": ["1994"]}
{"title": "George Bernard Shaw", "context": "George Bernard Shaw [Šó] (26. července 1856, Dublin - 2. listopadu 1950, Ayot St. Lawrence, Anglie) byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. Shaw pocházel ze staré, ale dosti zchudlé protestantské rodiny. Jeho otec byl neúspěšným obchodníkem s obilím, stal se z něho alkoholik a nestaral se o synovo vzdělání. Shaw brzy poznal praktický život, protože se již od patnácti let musel sám živit (pracoval jako úředník v dublinské realitní kanceláři). Pozitivní vliv na něj měla jedině jeho matka, která se věnovala hudbě. Roku 1873 opustila manžela a odjela se svým učitelem zpěvu do Londýna, kde začala zpěv sama vyučovat. Roku 1876 přijel Shaw do Anglie za matkou a nevrátil se do Irska dalších třicet let (a to ani na otcův pohřeb). Psal články o hudbě do časopisu The Hornet (Sršeň) a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea, mimo jiné četbou partitur Richarda Wagnera a děl Karla Marxe, jehož myšlenky o třídním boji a revolučním poslání dělnické třídy však nepřijal. Stal se nadšeným propagátorem norského dramatika Henrika Ibsena a od roku 1879 navštěvoval také akce různých filozofických a politických společností.", "question": "Z jaké rodiny Shaw pocházel?", "answers": ["protestantské rodiny"]}
{"title": "Alexandr Lebzjak", "context": "Stal se vojákem a své útočiště našel v Moskvě. Zranění jeho vývoj zabrzdila, a tak neuspěl ani při dvou olympijských startech. Na olympiádě v Barceloně vypadl v roce 1992 ve druhém kole, oslabený po zkolabování plíce zaviněném intenzivním shazováním kilogramů v předolympijském období. O čtyři roky později na olympiádě v Atlantě se situace zopakovala přímo v průběhu soutěží, a tak vypadl ve třetím kole s úspěšným obhájcem titulu Arielem Hernandezem z Kuby. Aby zabránil podobným potížím, rozhodl se přestoupit ze střední váhy (do 75 kg) do lehké těžké váhy (do 81 kg) a úspěchy se dostavily. Vyhrál mistrovství světa 1997 v Budapešti a dva tituly mistra Evropy. Na olympijských hrách v Sydney v roce 2000 prokazoval skvělou formu. Cestou do finále porazil čtyři soupeře, v semifinále Uzbeka Michajlova verdiktem rozhodčího r.s.c. už v prvním kole. Ve finále jednoznačně porazil českého reprezentanta Rudolfa Kraje 20:6 na body.[1] Po ukončení amatérské kariéry absolvoval jediný zápas v profesionálním ringu (v Taškentu porazil na technické k.o. Američana Stacyho Goodsona)[2], ale pak se stal trenérem, nyní je hlavním koučem ruské reprezentace. Reference", "question": "Kolik titulů mistra Evropy v boxu vlastní Alexandr Lebzjak?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Grupa", "context": "Grupa všech symetrií Minkowského prostoru, která zahrnuje i translace, se nazývá Poincarého grupa. Tato Lieova grupa hraje hlavní roli v speciální teorii relativity a také v kvantové teorii pole. Unitární grupy S U ( 2 ) {\\displaystyle SU(2)} a S U ( 3 ) {\\displaystyle SU(3)} vystupují jako grupy symetrií některých částicových teorií a výjimečné Lieovy grupy E 8 {\\displaystyle E_{8}} se vyskytují často v teorii strun a kvantové gravitaci.Důležitou součástí studia Lieových grup je studium jejich reprezentací. Tyto reprezentace mají aplikace v geometrii a díky nim je možné také zobecnit klasickou harmonickou analýzu, která studuje funkce prostřednictvím jejich Fourierovy transformace, na funkce definované na Lieových grupách. == Zobecnění == V abstraktní algebře je možné definovat obecnější struktury vynecháním některých axiomů grupy. Pokud například vynecháme v definici grupy požadavek, aby ke každému prvku existoval inverzní prvek, výsledná algebraická struktura se nazývá monoid. Množina přirozených čísel (včetně nuly) spolu se sčítáním tvoří monoid, podobně množina všech celých čísel spolu s operací násobení. Existuje obecná metoda jak formálně přidat inverzní prvky k libovolnému komutativnímu monoidu podobným způsobem jako jsou odvozena racionální čísla ( Q ∖ { 0 } , ⋅ ) {\\displaystyle (\\mathbb {Q} \\backslash \\{0\\},\\cdot )} od ( Z ∖ { 0 } , ⋅ ) {\\displaystyle (\\mathbb {Z} \\backslash \\{0\\},\\cdot )} a takto vzniklá grupa se nazývá Grothendieckova grupa. Dalším příkladem algebraické struktury je kvazigrupa, v které sice neexistuje neutrální prvek, přesto je ale možné dělit, tj. rovnice a ⋅ x = b {\\displaystyle a\\cdot x=b} a", "question": "Co je to grupa?", "answers": ["algebraická struktura"]}
{"title": "Devadesátka pokračuje", "context": "Devadesátka pokračuje (1969) je česká kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Navazuje na Foglarovu předchozí knihu Pod junáckou vlajkou. Vypráví o dalších dobrodružstvích skautského oddílu Devadesátky a chlapce Mirka, z něhož se stal jeden z nejlepších členů oddílu. Značnou část knihy zaujímá popis dlouhodobé dobrodružné hry Alvarez, kterou Foglar původně vymyslel a odehrál se svým oddílem, pražskou Dvojkou v r. 1942. == Příběh == Po návratu z tábora se oddíl Devadesátka vrátí ke své běžné činnosti. Někteří chlapci z oddílu však začnou své skautské zásady zanedbávat a po jednom sporu dokonce několik chlapců oddíl opustí, včetně vůdce družiny Lišek. Oddílový vedoucí Tapin je tím zklamán. Rozhodne se, že vůdcem Lišek se stane Mirek, z nějž se postupně stal jeden z nejvěrnějších členů oddílu. Toho však začne znovu vydírat Ondra, jemuž Mirek před rokem podepsal úpis, v němž se zavazuje, že ve skautském oddílu ukradne stan. Jelikož Tapin už Mirkovi jeho prohřešek odpustil, Ondra tentokrát vyhrožuje, že úpis ukáže jeho rodičům. Mirek se rozhodne, že si na svou stranu získá zbylé dva chlapce ze své bývalé party, Josku a Přemíka. Znovu s nimi naváže přátelství a přesvědčí je, aby Ondru opustili a vstoupili rovněž do Devadesátky. Od Josky získá Ondrovu tajnou obálku, v níž nalezne plánek k místu, kde je jeho úpis ukryt.", "question": "Kdo napsal knihu Devadesátka pokračuje?", "answers": ["Jaroslav Foglar"]}
{"title": "Leguánovití", "context": "Leguánovití Leguánovití leguán zelený (Iguana iguana) Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída plazi (Reptilia) Podtřída Lepidosauria Řád šupinatí (Squamata) Podřád ještěři (Sauria) Čeleď leguánovití (Iguanidae)Oppel, 1811 Některá data mohou pocházet z datové položky. Čeleď leguánovití (Iguanidae) je velmi početná skupina ještěrů. Areálem jejich rozšíření jsou především tropy a subtropy severní a jižní Ameriky, dále se vyskytují na Galapágách a ostrovech Tonga a Fidži. Zvláštní je, že dva druhy žijí i na Madagaskaru. Popis Jsou různorodou skupinou plazů, nejmenší druhy dorůstají asi 7–8 cm, největší pak kolem 2 metrů - i když podstatnou část z této délky tvoří nelámavý ocas. Často mají krční laloky nebo hřbetní hřebeny, aktivní jsou ve dne. Většina druhů je vejcorodá. Většina druhů se živí jak rostlinnou tak i živočišnou potravou, ale existují i druhy, které jsou pouze vegeteriány - leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus) se kupříkladu živí pouze mořskými řasami. Přebývají většinou na stromech nebo keřích, v blízkosti vodních ploch. Některé druhy je možné najít i v poušti, příkladem je leguánek písečný (Uma notata) z podčeledi Phrynosomatinae. Systematika Do této čeledi patří také druhy anolisů, bazilišků a ropušníků. Zatím bylo objeveno asi 700 druhů. Přesná taxonomická pozice skupiny Iguania v rámci šupinatých plazů však není dosud uspokojivě vyřešena.[1] Historie Po objevu prvních koster dinosaurů počátkem 19. století předpokládali vědci podobnost právě s leguány. Druhý popsaný dinosaurus Iguanodon (\"leguání zub\") byl v roce 1825 rekonstruován jako obří leguán. To je však nesmyslné, protože dinosauři reprezentují zcela jinou vývojovou linii plazů. Přehled druhů rod: Amblyrhynchus leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus) rod: Brachylophus leguán fidžijský (Brachylophus fasciatus) leguán chocholatý (Brachylophus vitiensis) Brachylophus bulabula Brachylophus gau rod: Conolophus leguán bledý (Conolophus pallidus) leguán galapážský (Conolophus subcristatus) leguán růžový (Conolophus marthae) rod: Ctenosaura Ctenosaura acanthura Ctenosaura alfredschmidti Ctenosaura bakeri Ctenosaura clarki Ctenosaura defensor Ctenosaura flavidorsalis Ctenosaura hemilopha Ctenosaura melanosterna Ctenosaura oaxacana Ctenosaura oedirhina Ctenosaura palearis Ctenosaura pectinata leguán kyjoocasý (Ctenosaura quinquecarinata) leguán černý (Ctenosaura similis) rod: Cyclura leguán východobahamský (Cyclura carinata) leguán jamajský (Cyclura collei) leguán nosorohý (Cyclura cornuta) leguán bahamský (Cyclura cychlura) leguán modravý (Cyclura lewisi) leguán kubánský (Cyclura nubila) leguán tučný (Cyclura pinguis) leguán Ricordův (Cyclura ricordi) leguán Rileyův (Cyclura rileyi) rod: Dipsosaurus leguán pustinný (Dipsosaurus dorsalis) rod: Iguana leguán zelený (Iguana iguana)", "question": "Jaký typ ocasu mají leguánovití?", "answers": ["nelámavý"]}
{"title": "Maseru", "context": "Maseru je hlavní město Lesotha, leží na západě země u hranic Jihoafrické republiky, na řece Caledon. Je největším městem celé země.", "question": "Na jaké řece leží město Maseru?", "answers": ["Caledon"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva malé měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos. Deimos (z řeckého Δ, česky Hrůza) je vnějším a menším ze dvou známých měsíců planety Marsu. Phobos, též psáno Fobos (z řeckého Φ, česky Děs), je vnitřním a větším ze dvou známých měsíců planety Marsu. V období, kdy je Mars v opozici ke Slunci a Země se tak nachází mezi těmito dvěma tělesy, je Mars pozorovatelný na obloze po celou noc. Spolehlivé informace o prvních pozorováních Marsu jako planety neexistují, ale je pravděpodobné, že k nim došlo mezi lety 3000 až 4000 př. n. l. Všechny starověké civilizace, Egypťané, Babylóňané a Řekové, znaly tuto \"putující hvězdu\" a měly pro ni svá pojmenování. Kvůli jejímu načervenalému nádechu, způsobenému červenou barvou zoxidované půdy na jejím povrchu, považovaly staré národy Mars většinou za symbol ohně, krve a zániku. Detailní zkoumání planety umožnilo od 60. let 20. století takřka 20 úspěšných automatických sond. V současné době jsou na oběžné dráze kolem Marsu tři funkční sondy (Mars Odyssey, Mars Express a Mars Reconnaissance Orbiter) a na povrchu planety se pohybují dvě vozítka (Opportunity a Curiosity) která poskytla data, jež umožnila zmapovat větší část povrchu, definovat základní historická období či porozumět základním jevům odehrávajícím se na planetě. === Hlavní pás asteroidů === Hlavní pás asteroidů je soustava planetek, které obíhají v prostoru mezi drahami Marsu a Jupiteru, zhruba ve vzdálenostech od 2 AU do 4 AU. Z větší části se vytvořily z protoplanetárního disku v oblasti, kde se v důsledku gravitačního vlivu Jupiteru nemohlo vytvořit jediné velké těleso.", "question": "Který z měsíců Marsu je větší?", "answers": ["Phobos"]}
{"title": "Masakr v Babím Jaru", "context": "Masakr v Babím Jaru bývá nazývána akce německých jednotek Einsatzgruppen, které na místě poblíž Kyjeva postřílely koncem září 1941 přes 33 tisíc Židů a v průběhu Velké vlastenecké války několik desítek tisíc dalších občanů tehdejšího SSSR. Nutno připomenout, že v roli katů bylo 1 200 Ukrajinců a jen 300 Němců! Až do roku 1961 byl Babyn Jar (Б Я, rusky: Б Я Babij Jar) jednou z největších roklin v blízkosti Kyjeva. Délka rokle dosahovala asi 2,5 km a její hloubka asi 50 m. V jejím středu tekl potok. Babyn Jar je v historických kronikách zmíněn poprvé v roce 1401 v souvislosti s prodejem tohoto pozemku (od staré ženy - rusky baby) dominikánskému klášteru. V průběhu staletí sloužila roklina k různým účelům, včetně vojenských táborů a nejméně dvou hřbitovů - jednoho pravoslavného a druhého židovského, který byl zrušen v roce 1937. V měsíci září 1941 po dobytí Kyjeva německými vojsky byla dána ve známost tato vyhláška: \"Židé žijící v Kyjevě a jeho okolí se dostaví 29. září 1941 v 8 hodin ráno na roh ulic Melnichovská a Dochturovská (u hřbitovů ). S sebou si vezmou osobní doklady, cennosti, peníze, teplé oblečení, spodní prádlo atd. Všichni Židé, kteří neuposlechnou toto nařízení a budou přistiženi kdekoli jinde, budou zastřeleni.", "question": "Ve kterém měsíci proběhl Masakr v Babím Jaru?", "answers": ["září"]}
{"title": "Bone (řeka)", "context": "== Tok == Řeka pramení v kopcích v jihozápadní části státu Washington, jen kousek od pramene severního ramene řeky Palix. Její směr toku je většinou západní, poté řeka ústí do Willapského zálivu nedaleko obce Bay Center, kousek severně od ústí řeky Niawiakum. Celková délka řeky činí kolem 10 kilometrů, většinu navíc představují močály. Nakonec řeka ústí do estuáru a wattového pobřeží Willapského zálivu. Nedaleko ústí řeku překračuje silnice U.S. Route 101. == Historie == Jeden z prvních zaznamenaných případů epidemie neštovic, která v roce 1853 zasáhla severozápad Spojených států, se odehrál právě při ústí řeky Bone. Zdejší osadník James Swan byl svědkem, jak se nemoc šíří mezi indiány z kmene Činuků poté, co několik lodí ztroskotalo při nedalekém ústí řeky Columbie. Kmen Činuků utrpěl obrovské ztráty – během jediného roku přišel o polovinu svých členů – a epidemie se šířila proti proudu řeky Columbie, podél pobřeží Washingtonu a Oregonu, na Vancouverův ostrov a dále po březích řek Skagit a Nooksack. == Přírodní historie == Část povodí řeky je chráněna jako Národní územní rezervace Bone River. S rozlohou 1 038 hektarů chrání to nejčistší zbývající slanisko Willapského zálivu, které je životně důležité pro zdejší vodní ptactvo. Existují projekty k ochraně větší části povodí řeky, společně s povodím nedaleké řeky Niawiakum. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bone River na anglické Wikipedii.", "question": "Jaká řeka v americkém státě Washington je asi 10 kilometrů dlouhá?", "answers": ["Bone"]}
{"title": "Bělásek východní", "context": "Bělásek východní (Leptidea morsei) je druh motýla z čeledi běláskovitých. == Areál rozšíření == Vyskytoval se roztroušeně až vzácně ve střední Evropě (Morava, Slovensko, jihovýchodní Polsko a Maďarsko). V České republice již v poslední době nebyl nalezen. Dále na sever Balkánského poloostrova, přes Ukrajinu, Sibiř až po Japonsko. Obývá řídké, prosvětlené lesní porosty a okolí lesních cest. Housenky se vyvíjejí na Lathyrus niger a Lathyrus vernus. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mlynárik východný na slovenské Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu bělásek východní ve Wikimedia Commons Taxon Leptidea morsei ve Wikidruzích Bělásek východní- NATURA 2000 Leptidea morsei Fenton, 1881 - bělásek východní - fotografie, lokality výskytu na Slovensku bělásek východní", "question": "Vyskytuje se Bělásek východní v České republice?", "answers": ["V České republice již v poslední době nebyl nalezen."]}
{"title": "Iron Man", "context": "Iron Man je fiktivní postava komiksových příběhů např. o Avengerech vydávaných nakladatelstvím Marvel Comics. Poprvé se objevil v komiksové knize Tales of Suspense #39 roku 1963. Postavu vymyslel Stan Lee, do příběhu ji rozpracoval Larry Lieber a výtvarně ji ztvárnili Don Heck a Jack Kirby. Stan Lee roku 1963 přišel s myšlenkou nového hrdiny, kterým měl být typický úspěšný kapitalista. S tímto konceptem přišel úmyslně v období probíhající Studené války. Nový hrdina měl reprezentovat americký vývoj. Tak vznikl příběh Tonyho Starka - amerického průmyslníka, velmi úspěšného prodejce zbraní. Lee se později nechal slyšet, že tímto pojetím šel proti zajetým kolejím komiksových hrdinů a že věřil, že se Iron Man ujme. Jako inspirace pro charakter Tonyho Starka posloužil Howard Hughes. Původní oblek Iron Mana měl ocelově šedou barvu, v dalším čísle Tales of Suspense #40 byl změněn na zlatý, a konečně v 48. čísle na zlato-červený. Na počátku byl Iron-Man hlavní zbraní proti komunistům a bojoval proti vietnamským špionům. Od roku 1964 byl celý koncept komiksu Tales of Suspense přeměněn a nově se v něm objevovaly pouze příběhy Iron Mana a \"Kapitána Ameriky\". V dubnu 1968 se objevil ve svém vlastním prvním komiksu Iron Man and Sub-Mariner a od května téhož roku ve své sérii The Invincible Iron Man. První série byla vydávána od roku 1968 do 1996 a čítala 332 čísel. Druhá série The Invincible Iron Man Vol. 2 byla vydávána jeden rok od listopadu 1996 do listopadu 1997. Jejími hlavními autory byli Jim Lee, Scott Lobdell, Jeph Loeb a výtvarníci Whilce Portacio a Ryan Benjamin. Třetí série The Invincible Iron Man Vol. 3 byla vydávána od roku 1998 do 2004. Ta čítala 89 čísel. Hlavními autory byli Kurt Busiek a Roger Stern. Čtvrtá série The Invincible Iron Man Vol. 4 byla vydávána v období let 2005 až 2009 a čítala 16 čísel. Ještě během vydávání čtvrté série začala být vydávána i série pátá (od roku 2008), která čítala 33 čísel a byla ukončena v únoru 2011.", "question": "Jak se nazývá nakladatelství, kterí vydává komiksové příběhy o Iron Manovi?", "answers": ["Marvel Comics"]}
{"title": "Nu metal", "context": "Kapely tohoto žánru mívávají DJ, který jim zprostředkovává elektronickou hudbu na pozadí, samply a další dodatečné syntetické zvuky. Nu metaloví zpěváci mohou v jedné písni vystřídat i několik typů vokálů, jedná se o běžný zpěv, rap (vliv hip hopu), ale i screaming a growling (death metal a jiné extrémní metalové žánry, hardcore punk). Texty bývají plné hněvu, frustrace, úzkosti a bolesti, což je, do jisté míry, vlivem grunge. Mohou vyjadřovat osobní prožitky zpěváka, popř. celé skupiny. Struktura nu metalové písně sestává z následujících částí: intro - sloka - refrén - sloka - refrén - bridge - refrén - (outro). Vrcholnou částí písně obvykle bývá bridge. Právě ve slokách a refrénech nejčastěji dochází ke střídání rozsahů vokálů. Elementy struktury mají své podobnosti ve stylu grunge. Vzhledem k absenci složitých a dlouhých kytarových sól a střednímu až rychlému tempu mívají songy délku okolo 3-4 minut. Počátkem 90. let se začaly objevovat skupiny, které utvářely tento styl a dostávaly jej do povědomí ostatních. Tvůrce a průkopník nu metalu je skupina KoЯ, která ovlivnila další skupiny jako Deftones, Limp Bizkit a mnoho dalších, kupříkladu Linkin Park, Papa Roach, Static-X, P.O.D. atd; na české scéně pak nejvýrazněji skupina Cocotte Minute. Pár let po překročení tisíciletí začal nu metal ustupovat do pozadí. Do popředí se dostaly jiné žánry jako metalcore. Overhype Adema Coal Chamber Deftones Disturbed Drowning Pool Dymytry (ačkoliv svůj metalový projev označují jako Psy-core) Hazydecay Korn Full Blooded Mutt Limp Bizkit Linkin Park (starší tvorba) Lostprophets Maximum The Hormone Mudvayne P.O.D. Papa Roach Pleymo Sepultura (album. Roots) Sevendust Soulfly Spineshank Staind Static-X SlipKnoT (pouze u prvního alba) Škwor Taproot Thousand Foot Krutch The Slot Projekt Parabelum FDK The Switch Cocotte Minute System of a Down (Některé znaky, sama kapela označení \"nu-metal\" nesnáší) Hollywood Undead Mushroomhead", "question": "Jaká kapela je považována za zakladatele nu metalu?", "answers": ["KoЯ"]}
{"title": "Hana Holišová", "context": "Za její zatím největší úspěch se dá ale považovat získání Ceny Thálie, které každoročně uděluje Herecké asociace. Tu získala v březnu 2013 za roli Papežky Jany v muzikálu Papežka, uváděném v Městském divadle Brno. Za zmínku stojí také její pěvecké účinkování s orchestry Cool Time Band, Jazz side Band (nyní B-side Band) a také s Orchestrem Gustava Broma. Městské divadlo Brno 2000-2006: Zpívání v dešti, role: Kathy Seldenová 2003-2005: Cabaret, role: Frenchie 2004-2005: Hair, role: Diane 2005-2008: Kdyby tisíc klarinetů, role: Brigita,Tereza, redaktorka 2005-2008: Oliver! , role: Off - stage, Charlotte Od 2005: Jesus Christ Superstar, role: Marie Magdalena/Soulgirl II Od 2005: Jozef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, role: Vypravěčka 2006: Magická. flétna, role: Papagena 2006-2008: Odysseia, role: Athéna 2007-2008: Markéta Lazarová, role: Alexandra, dcera Kozlíkova 2007-2008: Červený a Černý. , role: Panna Maria Od 2007: Čarodějky z Eastwicku, role: Žena v Eastwicku, Sukie 2008-2010: Jánošík aneb Na skle malované, role: První děvče Od 2008: Peklo, role: Lucie Paulová, sestra 2009-2012: Evita, role: María Eva Duarte de Perón 2009-2012: Mozart! , role: Konstance Weber 2009-2014: Bídníci, role: Eponine Od 2009: Probuzení jara, role: Elsa 2010-2012: Nahá múza, role: Magdaléna - dívka. , Kristýna Od 2011: Kráska a zvíře, role: Matylda Od 2011: Chicago, role: Liz, vězeňkyně, Sprostá Kitty 2011-2015: Kvítek z horrroru, role: Crystal. Od 2011: Jekyll a Hyde, role: Emma Carewová 2012-2014: Papežka, role: Jana 2012-2014: Pokrevní bratři, role: paní Johnstonová 2012-2014: Funny Girl, role: Fanny Briceová Od 2013: Donaha! , role: Georgie Bukatinská Od 2013: Očistec, role: Lenka, fanynka, 1. Grácie, řádová sestra, šachová figurka Od 2013: Cats, role: Grizabella Od 2013: Flashdance, role: Kiki, tanečnice Od 2014: Sliby chyby, role: Marge MacDougallová Od 2014. : Noc na Karlštejně, role: Eliška Od 2015: Johnny Blue, role: Marie, Johnnyho láska Od 2015: Ostrov pokladů, role: Fanny Osbourneová, Paní Hawkinsová Národní divadlo Brno 2001: Zpívání. v dešti, role: Kathy Seldenová 2002: Kristián, role: Zpěvačka, vypravěčka příběhu 2003: Divotvorný hrnec, role: Káča Hudební divadlo Karlín Od 2004: Noc na Karlštejně, role: Alena Divadlo pod Palmovkou 2007-2009: Sliby chyby, role: Fran Kubeliková Státní opera 2009-2011: Kudykam, role: Martina Kongresové centrum Praha Od 2014: Mamma Mia! , role: Sophie Od 2016: Ať žijí duchové! , role: Leona (Leontýnka z Brtníku) Státní hrad Karlštejn Od 2016: Noc na Karlštejně, role: Eliška Městské divadlo Brno 2008-2009: Equus, role: Jill Masonová 2008-.", "question": "Který rok získala Hana Holišová Cenu Thálie?", "answers": ["2012"]}
{"title": "Thajská vlajka", "context": "Vlajka Thajska sestává z pěti pruhů po celé délce vlajky: červeného, bílého, modrého, bílého a červeného v poměru šířek 1:1:2:1:1. Vlajka bývá označována jako trairanga (thajsky trikolóra).Modrá barva vlajky měla v době jejího zavedení připomínat barvu spojenců Siamu v I. světové válce (vlajky téměř všech spojenců, zvláště pak francouzská vlajka, obsahovaly červenou, bílou a modrou). Zároveň je thajskou národní barvou a dle novodobého výkladu symboliky barev představuje království. Červená barva symbolizuje svobodu a prolitou krev za její získání. Bílá barva symbolizuje buddhismus a čistotu národa. I když se Thajsko často nazývalo \"Zemí bílého slona\", obraz slona na thajské státní vlajce není už od konce II. světové války. Slon je však vyobrazen na thajské námořní válečné vlajce (vlajce vojenského loďstva). Historická vlajka se slonem se však dodnes běžně prodává v místních obchodech. == Historie == Území dnešního Thajska (v minulosti známého i pod jménem Siam) bylo od starověku obýváno khmérskými kmeny. Od 7. století sem začali z jižní Číny pronikat Thajové. Ti se kolem roku 1350 zbavili závislosti na Khmérském království (Angkor) a Království Ajutthaja (Ayutthaya) ovládlo většinu Malajského poloostrova.", "question": "Jakou barvu má pět pruhů na Thajské vlajce?", "answers": ["červeného, bílého, modrého, bílého a červeného"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Na české straně traverzuje jihovýchodní úbočí zeleně značená pěší cesta dlážděná velkými kameny mezi Jelenkou a rozcestím Nad Růžovohorským sedlem. Na polské straně protíná severní stěnu stará Slezská silnice vydlážděná kočičími hlavami, po které dodnes ve výjimečných případech vyjede terénní auto. Slezská silnice je v zimě uzavřena kvůli lavinovému nebezpečí. Sněžka je tradičním místem pro turistické i extrémní lyžování. V současné době je většina sjezdových tras uzavřena z důvodu ochrany přírody. Na běžkách se dá sjet dlouhým bezpečným sjezdem na Pomezní Boudy. Zpočátku s lyžemi v rukou a potom na běžkách se jezdí na Růžovou horu a Portášky. V současnosti jsou skialpinistické sjezdy možné jen po výše uvedených značených cestách a to z důvodu, že vrchol Sněžky leží v 1. zóně KRNAP, což nedovoluje pohyb mimo značené stezky. Historické (dnes zakázané) sjezdové trasy vedou skalnatou jižní stěnou do Obřího dolu a dál do Pece pod Sněžkou. Sutí zasypanou severní stěnou se sjíždí do Karpacze. Další varianty jsou možné z Obřího sedla na sever i na jih a z Růžovohorského sedla na západ. Průměrná celoroční teplota na povrchu hory se pohybuje pouze okolo 0,2 °C. Na Sněžce byla naměřena rychlost větru 216 km/h (český rekord).", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Krkonoš?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Evžen Oněgin", "context": "Rozhněvaný Lenský vyzve Oněgina na souboj. V souboji je Lenský zabit. Po této nešťastné smrti bývalého přítele Oněgin uniká, putuje po Rusku. Nakonec zamíří zpět do Petrohradu (po 6 letech), kde potká Taťánu, nyní již manželku významného šlechtice (Oněginova bratrance) a jednu z vůdčích osobností společenské scény. Stala se z ní chladná zklamaná žena. Nyní se dvoří Oněgin jí. Napíše jí několik dopisů, zůstanou bez odpovědi. Nakonec vyznává lásku, ale Taťána, ačkoli jej dosud miluje, odmítá jeho city. Je vdaná za jiného a tomu chce zůstat věrná. Evžen Oněgin je vrcholné Puškinovo dílo. Je použita takzvaná oněginská sloka, skládající ze 14 veršů. Oněgin je zde ukázkou zbytečného člověka, cynika s pokřiveným pohledem na svět, od kterého je odtržen. Jeho protikladem je citově založená a naivní Taťána, dokud se v Petrohradě sama nestane chladnou, jakým se zde předtím stal i Oněgin. Taťánin dopis Oněginovi (přeložil Josef Hora) Podle románu složil ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou operu, která měla premiéru roku 1879. Obsáhlou scénickou hudbu k dramatizaci románu napsal Sergej Prokofjev (1936). Evžen Oněgin (2011), ČR, Anfas Divadlo Evžen Oněgin (2007), ČR, Divadlo Petra Bezruče Evžen Oněgin\" (2016), (ČR), (Divadlo. ABC) Evžen Oněgin (film, 1911) (1911, Е О), Rusko, režie Vasilij Gončarov, němý film Evžen Oněgin (film, 1958) (1958, Е. О), Sovětský svaz, režie Roman Tichomirov Evžen Oněgin (film, 1984) (1984, Evgeniy Onegin), USA, režie Kirk Browning, televizní zpracování Čajkovského opery v ruském originále Evžen Oněgin. (film, 1988) (1988, Eugene Onegin), Británie, režie Petr Weigl, filmové zpracování Čajkovského opery v ruském originále Evžen Oněgin (film, 1994) (1994, Yevgeny. Onyegin), Británie, režie Humphrey Burton televizní zpracování Čajkovského opery v ruském originále Evžen Oněgin (film, 1999) (1999, Onegin), USA, režie Martha Fiennesová Evžen Oněgin (film. , 2002) (2002, Eugè Onéguine), Francie, režie Don Kent, televizní zpracování Čajkovského opery v ruském originále Evžen Oněgin (film, 2007) (2007, Eugen Onegin). , Rakousko, režie Brian Large, televizní zpracování Čajkovského opery v ruském originále Eugen Oněgin, Václav Vetterle, Písek 1860, přeložil Václav Čeněk Bendl-Stránický, Evžen Oněgin, Jan Otto, Praha 1892, přeložil Václav Alois Jung, znovu 1900, 1913, 1919, 1923 a 1926. Eugen Oněgin, E. K. Rosendorf, Praha 1927, přeložil Václav Čeněk Bendl-Stránický.", "question": "Který umělec složil podle románu Evžena Oněgina stejnojmennou operu?", "answers": ["Petr Iljič Čajkovskij"]}
{"title": "Manhattan", "context": "Za centrum reklamy je obvykle považována Madison Avenue. New York a především pak Manhattan jsou světovým centrem televize, filmu, reklamy a hudby. Významným odvětvím jsou také novinová nakladatelství. Manhattan je největším mediálním trhem v USA. Mezi nejvýznamnější mediální skupiny patří News Corporation, Time Warner, Hearst Corporation a Viacom. Tři ze čtyř největších hudebních labelů sídlí na Manhattanu, stejně tak 7 z 10 největších reklamních agentur. V New Yorku se také točí třetina všech amerických nezávislých filmů, Manhattan je zároveň po Hollywoodu nejčastější lokalitou objevující se ve filmech. Své sídlo má ve městě také 200 novin a 350 časopisů, knižní nakladatelství zaměstnávají přes 25 tisíc lidí. Mezi nejvýznamnější deníky patří New York Times, New York Daily News, Wall Street Journal nebo New York Post. New York je také centrem televizní tvorby - sídlí zde HBO, MTV, ABC, NBC, CBS, FOX News nebo Comedy Central. Mezi známé filmy a seriály odehrávající se na Manhattanu lze zmínit Taxikář, Já legenda, Na sever severozápadní linkou, Wall Street, Přátelé, Kravaťáci, Jak jsem poznal vaši matku, Sex ve městě. Manhattan byl dějištěm mnoha významných kulturních hnutí. V roce 1920 zde bylo založeno hnutí Harlem Renaissance, od 50. do 70. let zde bylo aktivní hnutí pop art, které je spojeno především se slavným Andym Warholem. Kulturně velmi významnou čtvrtí je Chelsea, která je známá pro řadu muzeí, galerií a kulturních akcí. Patrně nejznámějším kulturním místem na Manhattanu a možná i na světě je ulice Broadway, která je známá jako dějiště mnoha nejvýznamnějších divadelních představení. Většina z 39 největších divadel je situována okolo Times Square, kousek od tohoto náměstí sídlí také Lincoln Center s Metropolitan Opera, New York Philharmonic, New York City Ballet a dalšími.", "question": "Na jakém ostrově se nachází newyorský městský obvod Manhattan?", "answers": ["Manhattan"]}
{"title": "Bismarck (1939)", "context": "Bismarck byla německá bitevní loď z druhé světové války, pojmenovaná po říšském kancléři Bismarckovi. Svého času byla jednou z největších a nejmocnějších bitevních lodí světa. Jejím kapitánem byl Kapitän zur See (~ námořní kapitán) Ernst Lindemann a role kmotry se ujala Bismarckova vnučka Dorothea von Löwenfeld. V květnu 1941 se vydal na svoji první a poslední plavbu do Atlantiku, během níž 24. května potopil britský bitevní křižník HMS Hood. Po několikadenním pronásledování byl vážně poškozen torpédovými bombardéry Swordfish z letadlové lodě HMS Ark Royal a posléze potopen 27. května po souboji s bitevními loděmi HMS Rodney, HMS King George V a dalšími menšími plavidly. == Stavba lodi == Bitevní loď Bismarck byla dílem hamburské firmy Blohm & Voss. Od počátku byl konstruován jako vlajková loď německého námořnictva. Práce na ní byly zahájeny 1. července roku 1936. Při spouštění na vodu 14. února 1939 byl přítomen i Adolf Hitler, který toužil po ovládnutí Atlantiku a zničení spojeneckých zásobovacích konvojů. Bismarck byl do výzbroje německé Kriegsmarine zařazen 24. srpna 1940. Náklady na jeho stavbu se vyšplhaly téměř na dvě stě milionů říšských marek. Posádku lodi tvořilo zhruba 2000 mužů. Sesterskou lodí Bismarcka byla bitevní loď Tirpitz o výtlaku asi 50 000 tun, největší německá bitevní loď za druhé světové války. Oficiálně udávaný výtlak Bismarcka i Tirpitze činil 35 000 tun; to byl maximální povolený výtlak v souladu s německo-britskou dohodou z 28. července 1935.", "question": "Kdy potopila bitevní loď Bismarck britský bitevní křížník HMS Hood?", "answers": ["květnu 1941"]}
{"title": "Secure Shell", "context": "Označení \"Secure Shell\" je mírně zavádějící, protože nejde ve skutečnosti o náhradu shellu ve smyslu interpret příkazů. Název byl odvozen z existujícího programu rsh, který má podobné funkce, ale není zabezpečený. Po útoku odchytáváním hesel na počítačovou síť helsinské Technické univerzity (Helsinki University of Technology, Finsko) navrhl Tatu Ylönen první verzi protokolu (SSH-1). V červnu 1995 jej pak uveřejnil včetně zdrojových kódů jako freeware. Do konce roku 1995 se rozrostla základna uživatelů na 20 000 v padesáti zemích. V prosinci 1995 Ylönen založil společnost SSH Communications Security a začal vyvíjet SSH a další bezpečnostní nástroje. Původní verze SSH používala části svobodného software (např GNU libgmp), avšak pozdější verze se od těchto závislostí oprostily a změnily se v proprietární software, který byl vydáván pod uzavřenou licencí. V roce 1996 byla vyvinuta vylepšená verze protokolu SSH-2, která je nekompatibilní s SSH-1. Novinkami v druhé verzi byla zvýšená bezpečnost, která byla zajištěna např. výměnou klíčů pomocí Diffie-Hellman algoritmu (anglicky Diffie-Hellman key exchange) nebo přísnou kontrolou integrity dat pomocí MAC funkce. Novou vlastností SSH-2 je také možnost řídit libovolný počet shellů pomocí jednoho SSH spojení.", "question": "Jakou společnost založil v prosinci roku 1995 Ylönen?", "answers": ["SSH Communications Security"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Vícero popředních odborných časopisů zasvěcených žánru začalo svou činnost. Patřili k nim například Kerrang! (založený 1981) a Metal Hammer (1984). Roku 1985 Billboard vyhlásil, že \"metal rozšířil svou diváckou základnu. Metalová muzika už není výhradní doménou výrostků mužského pohlaví. Metalové posluchačstvo se rozšířilo o starší (vysokoškoláky), mladší (mladší žáky) a ženy.\" V polovině 80. let měl největší zastoupení v žebříčcích, hudebních televizích a na koncertních šňůrách glam metal. K hlavním představitelům patří skupiny Warrant z L.A., skupiny z východního pobřeží jako Poison, Cinderella, či neméně oblíbené kapely Mötley Crüe a Ratt. Stylistickou mezeru mezi hard rockem a glam metalem zaplnila skupina Bon Jovi z New Jersey, která dosáhla nesmírnou popularitu díky svému třetímu albu Slippery When Wet (1986). V roku 1987 začala MTV vysílat pořad Headbanger's Ball, zasvěcený výlučně heavymetalovým videoklipům. Metalová komunita se rozdělila na dva hlavní tábory, na příznivce komerčního zvuku a na přívržence undergroundu pohrdajících populárním stylem, kterému přezdívali \"lite metal\" nebo \"hair metal.\" Skupině Guns N' Roses se podařilo získat pozornost fanoušků různých stylů. Na rozdíl od glammetalových kapel té doby byli omnoho surovější a jízlivější. Po nesmírném úspěchu jejich debutové desky Appetite for Destruction (1987) \"se skupina Guns N' Roses stala cílem, na který se zaměřil všechen další metal po následující dekádu.\" Rok nato se z té samé losangeleské hardrockové klubové scény vynořila kapela Jane's Addiction s debutem Nothing's Shocking. Časopis Rolling Stone vyhlásil, že \"Jane's Addiction jsou právoplatným dědicem odkazu Led Zeppelin, neboť žádná kapela jim doposud nebyla tak věrná.\" Byla jednou z prvních kapel spájených z \"alternativním metalem\", který se dostal do popředí během 90. let. Popularitu glam metalu mezičasem udržovaly nové kapely jako newyorští Winger anebo Skid Row z New Jersey. Během 80. let se vyvinula spousta heavymetalových stylů mimo komerčního středního proudu. Mapování spletitého světa undergroundového metalu se věnovala řada lidí, v první řade editoři hudebního serveru Allmusic a taktéž kritik Garry Sharpe-Young. V Sharpe-Youngové několikasvazkové encyklopedii je metal rozdělený do pěti hlavních kategorií: thrash metal, death metal, black metal, power metal, plus spříbuzněné styly doom a gothic metal. Související informace naleznete také v článku Thrash metal. Thrash metal se zrodil počátkem 80. let. Podobně jako jeho nejbližší příbuzný – speed metal – rovněž thrash vykazuje velký vliv hardcore punku a Nové vlny britského heavy metalu.", "question": "Jaké pohlaví převažuje v heavymetalové subkultuře?", "answers": ["mužského"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017.", "question": "Jak se zkráceně píše Organizace spojených národů?", "answers": ["OSN"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Barnabase Smithe. Od té doby, až do otčímovy smrti, se o Newtona starali matčini rodiče. Rodina Ayscoughů stála výše na společenském žebříčku než Newtonové (Newtonův dědeček James Ayscough byl šlechticem a matčin bratr William farářem, který studoval na Trinity College v Cambridge) a proto se díky nim Newtonovi dostalo vzdělání. V roce 1653, po smrti druhého manžela se matka vrátila zpět do Woolsthorpu a desetiletý Isaac opět bydlel se svou matkou a se třemi nevlastními sourozenci (Mary, Benjamin a Hannah Smithovi). V deseti letech začal chodit do vesnické školy v Skillingtonu a později ve Stoku. Od roku 1655 navštěvoval v Granthamu tamější gymnázium. Ubytován byl v domácnosti lékárníka pana Clarka. V letech 1658-1661 se v Grathamu připravoval na studia v Cambridge. 5. června 1661 za podpory svého strýce Williama nastoupil Newton jako osmnáctiletý studovat na Trinity College v Cambridge. Zde byl jeho učitelem známý fyzik a matematik Isaac Barrow. Základem studia zde sice v té době byly ještě Aristotelovy myšlenky, ale Newton se také zajímal o modernější myslitele, četl díla G. Galilea a R. Descarta. Přečetl Keplerovo dílo \"Optics\", seznámil se s Euklidovými \"Základy\". Od srpna 1665 do dubna 1667 byla univerzita uzavřena kvůli morové epidemii a Newton se vrátil do rodného Woolsthorpu, kde mu podle pověsti spadlo na hlavu jablko a on přišel na myšlenku gravitace. Během těchto dvou let pobytu na rodném statku vynalezl svůj diferenciální počet, rozvinul svou teorii gravitace a vytvořil vlastní teorii podstaty světla a barev. Roku 1665 získal bakalářský titul a roku 1667 stálé místo na Trinity College. Roku 1668 se stal magistrem svobodných umění a roku 1669 lukasiánským profesorem matematiky, kdy nastoupil na místo po svém učiteli Isaacu Barrowovi. V té době sestrojil svůj zrcadlový dalekohled, který řešil problém barevné aberace u dalekohledů. 11. ledna 1672 byl na základě svého vynálezu zvolen členem Královské společnosti. 19. února 1672 vyšla v Philosophical Transactions jeho první fyzikální práce, která byla na téma teorie barev.[zdroj?", "question": "Na jaké univerzitě studoval Isac Newton?", "answers": ["Trinity College v Cambridge"]}
{"title": "Astronomická jednotka", "context": "Astronomická jednotka (doporučená značka jednotky au[1][2] z anglického astronomical unit, nebo ua[3] z francouzského unité astronomique; běžně se používá i značka AU, případně UA, obě zavedené dříve platnými normami[4][5]) je jednotka vzdálenosti, používaná v astronomii, původně definovaná jako střední vzdálenost Země od Slunce. Vzájemné vzdálenosti planet či jiných objektů sluneční soustavy vyjádřené v au poskytují relativně názorné měřítko (poměr) vzdáleností těchto objektů od sebe. 1 au = 1 ua = 1 AU = 1 UA = 149 597 870 700 m (přesně) Vývoj definice Původně byla astronomická jednotka definována jako střední vzdálenost Země od Slunce. Astronomická jednotka byla stanovena v roce 1771, při pozorování přechodu Venuše přes sluneční disk, francouzským astronomem Jérôme Lalandem jako 153±1 milion km. Poprvé byla stanovena už 1672 (Cassini, Picard, Richer) jako 138 milionů km (z měření opozice Marsu). [6] Kvůli vyšší přesnosti Mezinárodní astronomická unie (IAU) přijala v r. 1976 novou definici, podle které je astronomická jednotka rovna délce poloměru nerušené oběžné kruhové dráhy tělesa se zanedbatelnou hmotností, pohybujícího se okolo Slunce rychlostí 0,017 202 098 950 radiánů za den (86 400 s). Přesněji řečeno tato definice váže délku astronomické jednotky s gravitačním parametrem Slunce (tak, aby gravitační parametr byl roven přesně (0,017 202 098 95)² AU³/d²). To zajišťuje, že pokud se při výpočtech používají jako jednotky hmotnost Slunce a astronomická jednotka (namísto kilogramů a metrů), není potřeba dosazovat hmotnost Slunce (resp. hodnotu gravitačního parametru), která totiž není známa s tak vysokou přesností jako některé další údaje. Experimentálně zjištěná hodnota odpovídající definici z roku 1976 pak byla 1 AU = 149 597 870 700 ± 3 m.[7] Roku 2012 bylo na Valném shromáždění IAU v Pekingu doporučeno sjednotit značení astronomické jednotky na au a jednotka byla nově definována přesným převodním vztahem k metru: 1 au = 149 597 870 700 m (přesně).[1] Odpadly tak. diskuse spojené s uvažováním relativistických efektů a úbytku hmotnosti Slunce, v dřívější definici nezmiňované.[8] Také se tím vyloučil vliv naměřeného, ale zatím nevysvětleného nárůstu vzdálenosti Země a Slunce mezi roky 1976 a 2008[9][10] změřeného pomocí telemetrie, aniž by se měřitelně (podle elementů drah) měnil gravitační parametr Slunce.[11]", "question": "Jak byla poprvé stanovena Astronomická jednotka?", "answers": ["Poprvé byla stanovena už 1672 (Cassini, Picard, Richer) jako 138 milionů km (z měření opozice Marsu)."]}
{"title": "Gautama Buddha", "context": "Do 29 let žil pohodlným životem syna místního vládce, oženil se (manželka Jasódhara) a měl syna (Ráhula). Poté - aniž by spatřil právě narozeného syna - opustil domov a věnoval se nejrůznějším praktikám, pomocí nichž chtěl dosáhnout osvobození z utrpení, které je spojeno s každou existencí, a neustálého koloběhu znovuzrozování (samsáry). Nakonec podle legendy ve věku 35 let objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem, a dosáhl probuzení, konečného osvobození z utrpení a koloběhu životů. Následujících 45 let předával své učení, ať už mnichům (založil první mnišské společenství na světě), tak laikům. Zemřel u Kušinagary obklopen svými mnišskými následovníky. Buddhismus je nejstarší univerzální náboženství. Vznikl před více než dvěma tisíci lety v severní Indii a trvale ovlivnil duchovní život a směřování země, v níž se zrodil. Dlouho předtím, než ve 13. století z Indie vymizel, se rozšířil v Číně a Japonsku, jihovýchodní Asii a Indočíně, Tibetu a později také v Mongolsku. Utvářel kulturu těchto zemí a dodnes je vedle svého náboženského významu určujícím elementem jejich filosofie, literatury a umění, politiky a hospodářství. Přibývá vlivu, který získávají buddhistické ideje v Evropě a Americe. Buddhistické hnutí má svého historického zakladatele v Gautamovi Siddhárthovi, který se nazýval Buddha, \"Probuzený\". Na Západě se ovšem nestal známý pod svým vlastním jménem Siddhártha nebo příjmením Gautama, nýbrž právě pod titulem Buddha. Nelze jednoznačně určit, kdy se Gautama narodil. Podle klasických biografií je sice možné chronologicky seřadit důležité události jeho života, ale prameny nedovolují přesné datování. Buddhistická tradice a výzkum kolísají ve svých předpokladech mezi 6. stoletím př. n. l. až polovinou 4. století př. n. l. V literatuře se běžně zasazuje Gautamův život přibližně do let 560-480 př. n. l.. , novější úvahy ale hovoří o pozdější době, totiž o 4. století př. n. l. Na severu Indie stály v té době proti sobě dva politické systémy: starší forma oligarchické republiky ve státech jako Liččhaví, Šákja a Malla byla konfrontována s královskými říšemi jako Magadha, Kóšala, Vatsa a Avanti s novou dědičnou monarchií. V těchto republikách byl horní vrstvou kasty válečníků volen regent, který se musel řídit rozhodnutími poradního shromáždění a podléhal jeho kontrole, kdežto v monarchii platila vůle panovníka. Zatímco ještě v předhůří Himálaje přetrvávaly republiky, v úrodných pánvích řek Gangy a Jamuny dominovaly monarchie. Vývoj ke koncentraci moci na jednu osobu odrážel hospodářský převrat: jestliže společnost chovatelů dobytka, kteří poháněli svá stáda přes volné pastviny, nepotřebovala silnou centrální moc, podporovalo naopak zemědělství postavení panovníka, který střežil hranice polí.", "question": "Lze jednoznačně určit, kdy se Gautama narodil?", "answers": ["Nelze jednoznačně určit, kdy se Gautama narodil."]}
{"title": "Jónský modus", "context": "Jónský modus je pojem z oblasti hudební nauky, který se používá pro posloupnost tónů diatonické durové stupnice zahrané od jejího prvního stupně (tj. jónský modus zní stejně, jako sama diatonická durová stupnice). V terminologii používané v antickém Řecku, odkud názvy církevních modů pocházejí, byl jónský modus nazýván lydický – dnes je tento název používán pro modus od čtvrtého stupně durové stupnice. == Vlastnosti jónského modu == Jónský modus vznikne z durové stupnice jejím zahráním od prvního stupně, například v případě C dur je základním tónem jónského modu C a znění jónského modu: c-d-e-f-g-a-h. Nejbližším tvrdším modem je lydický modus, který se od jónského liší zvětšenou kvartou. Nejbližším měkčím modem je mixolydický modus, který se od jónského liší malou septimou. === Intervalové složení === == Složení v jednotlivých tóninách == Složení jónského modu je ve všech tóninách shodné se složením durové stupnice a lze je tedy najít v seznamu durových stupnic. == Charakteristické akordy == Pro jónský modus je charakteristický durový kvintakord, ze septakordů pak velký septakord.", "question": "Od kterého stupně se hraje diatonická durová stupnice v jónském modu?", "answers": ["prvního"]}
{"title": "Prefektura Tottori", "context": "Prefektura Tottori Prefektura Tottori znak vlajka Geografie Prefektura Tottori na mapě Japonska Hlavní město Tottori Souřadnice 35°27′ s. š., 133°46′ v. d. Rozloha 3 507,05 km² Obyvatelstvo Počet obyvatel 549 925 (2021) Hustota zalidnění 156,8 obyv./km² Oficiální web www.pref.tottori.lg.jp multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Mapa prefektury Tottori Písečné duny v Tottori Vlajka prefektury Prefektura Tottori (japonsky: 鳥, Tottori-ken) je jednou ze 47 prefektur Japonska. Nachází se v regionu Čúgoku na ostrově Honšú. Hlavním městem je Tottori. Je to prefektura s nejmenším počtem obyvatel. Prefektura má rozlohu 3 507,21 km² a k 1. dubna 2007 měla 600 209 obyvatel. Geografie Města V prefektuře Tottori leží 4 velká města (市, ši): Jonago (米) Kurajoši (倉) Sakaiminato (境) Tottori (鳥 hlavní město) Ekonomika Hospodářství prefektury je silně závislé na zemědělství a rybolovu. Po celém Japonsku jsou proslulé zdejší hrušky naši. Zajímavosti V prefektuře se nacházejí písečné duny (鳥; tottori-sakjú), které tvoří jedinou japonskou poušť. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tottori Prefecture na anglické Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Prefektura Tottori na Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky prefektury Tottori Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Japonsko – 日 (Nihon) – (J) Prefektury (都) a jejich hlavní města Prefektura Aiči (Nagoja) • Prefektura Akita (Akita) • Prefektura Aomori (Aomori) • Prefektura Čiba (Čiba) • Prefektura Ehime (Macujama) • Prefektura Fukui (Fukui) • Prefektura Fukuoka (. Fukuoka) • Prefektura Fukušima (Fukušima) • Prefektura Gifu (Gifu) • Prefektura Gunma (Maebaši) • Prefektura Hirošima (Hirošima) • Prefektura Hokkaidó (Sapporo) • Prefektura Hjógo (Kóbe.", "question": "Jakou rozlohu má Prefektura Tottori?", "answers": ["3 507,21 km²"]}
{"title": "Bodiam", "context": "Bodiam Bodiam Základní informace Sloh středověká architektura Architekt anonym Výstavba 1385 Materiál pískovec Poloha Adresa Bodiam, Spojené království Spojené království Souřadnice 51°0′8,14″ s. š., 0°32′36,71″ v. d. Další informace Kód památky 1044134 Web Oficiální web multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Letecký snímek hradu Bodiam Bodiam je anglický, částečně rozbořený vodní hrad, obklopený rozsáhlým vodním příkopem. Nachází se u vesnice Robertsbridge v hrabství Východní Sussex a byl postaven v druhé polovině 80. a na počátku 90. let 14. století sirem Edwardem Dalyngriggem. Celá jeho budova má čtyřúhelníkový půdorys, je bez donjonu, rámovaná sedmi věžemi a velikou branou, obojí je na vrcholku zakončeno cimbuřím. Obytné komnaty byly součástí vnějšího opevnění. Umělá vodní nádrž vybudovaná kolem Bodiamu měla nejen funkci obrannou, ale také estetickou. Jejím účelem je zvýšit okázalost dojmu, kterým na své okolí působí hrad, týčící se uprostřed vodní hladiny.[1] Ačkoli se může zdát, že sir Dalyngrigge ho postavil za účelem ochrany anglického pobřeží proti hrozícímu vpádu Francouzů během stoleté války, pravděpodobně tomu tak není. Podle historiků proti této teorii svědčí velká vzdálenost hradu od středověké pobřežní linie (pobřeží je vzdáleno zhruba 20 kilometrů).[1] Historie Povolení postavit hrad dostal Edward Dalyngrigge od krále Richarda II. v roce 1385. Jeho rodina ho vlastnila až do roku 1470, poté Bodiam získal rod Lewknorů, od roku 1543 se zde vystřídalo mnoho jiných majitelů. Po anglické občanské válce v polovině 17. století začal hrad postupně chátrat, částečně opravován začal být až ve druhé čtvrtině 19. století. O jeho obnovu se zasloužil i lord Curzon, který ho zakoupil v roce 1916. Od roku 1925 Bodiam spravuje anglická charitativní organizace The National Trust. Dnes je přístupný veřejnosti. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bodiam Castle na anglické Wikipedii. 1 2 LIDDIARD, Robert. Castles in Context: Power, Symbolism and Landscape, 1066 to 1500. Macclesfield: Windgather Press Ltd, 2005. 178 s. ISBN 0-9545575-2-2. S. 8-10. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Bodiam na Wikimedia Commons Informace na stránkách National trust (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: xx0223072 | VIAF: 308216814", "question": "Jaký půdorys má hrad Bodiam?", "answers": ["čtyřúhelníkový"]}
{"title": "Zelená chemie", "context": "Pro účely srovnávání je proto potřeba „zelenost“ nějak kvantifikovat. K tomu byla vytvořena řada metrik,[6] jako například: Atomová efektivita je poměr molekulové hmotnosti produktu k součtu molekulových hmotností všech reaktantů. Tato metrika je výhodná např. pro předběžné srovnávání různých syntetických postupů, protože nevyžaduje žádná experimentální data. Její nevýhodou je, že zanedbává výtěžky reakcí, toxicitu činidel a energetickou náročnost. E-faktor (environmentální faktor) je poměr hmotnosti produktu vůči hmotnosti všech odpadů, které vznikly při jeho výrobě. Tato metrika umožňuje rychlé a jednoduché hodnocení materiálové efektivity, pokud jsou dostupná experimentální data. Zanedbává ale toxikologické a bezpečnostní aspekty. Eko-škála je index pro zjištění efektivity a environmentální zátěže. Oproti výše zmíněným metrikám je komplexnější, zahrnuje např. i hodnocení toxicity a energetické náročnosti. Hodnocení podle eko-škály může nabývat hodnot mezi 0 a 100, kde 0 je naprosto nevyhovující postup a 100 je dokonale zelený postup. Počítá se tak, že se od stovky odečítají tzv. trestné body podle dané metodiky.[7] Nevýhodou eko-škály je, že přiřazení některých trestných bodů je nejednoznačné a může být ovlivněno subjektivním vnímáním hodnotitele. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Green chemistry na anglické Wikipedii. ↑ US EPA, OCSPP. Green Chemistry. US EPA [online]. 2013-01-24 [cit. 2021-02-06].", "question": "Co je to eko-škála?", "answers": ["index pro zjištění efektivity a environmentální zátěže"]}
{"title": "Káva", "context": "Káva je (obvykle horký) nápoj z upražených a rozemletých semen plodů kávovníku. Označují se tak i samotná semena, případně semena rozemletá na prášek. Káva je charakteristická svou silnou vůní (aroma) a černou barvou. Obsahuje mimo jiné alkaloid kofein, který povzbuzuje srdeční činnost a zvyšuje krevní tlak. Především se káva pije pro své povzbuzující účinky. Je také velmi oblíbeným nápojem při setkávání lidí a je často podávána po jídle (jako jakási \"tečka\" či pro lepší trávení). Káva se odborně připravuje jako směs z různých druhů kávovníku. Nejčastěji se setkáváme s druhem Coffea robusta a Coffea arabica (méně používané Coffea excelsa a Coffea liberica se na trhu vyskytují zřídka). Pro přípravu kávy v našich zeměpisných šířkách se používají jen dva základní typy: káva arabica a robusta. Arabika (cca 70 % světové produkce) je káva s menším obsahem kofeinu a širokým spektrem jemných chutí a vůní. Pěstuje se ve větších nadmořských výškách (900–2800 m n. m.), často na sopečné půdě, či jako lesní forma (např. etiopská káva Harar či Wild Forest). Zrna jsou větší než u robusty a během pražení i při samotné přípravě nápoje jsou zrnka arabiky velice citlivá na teplotu. Robusta je méně náročná odrůda kávovníku. Její podíl na světové produkci je asi 25 %. K největším producentům patří Brazílie, Vietnam, Kolumbie a Indonésie. Zrnka jsou menší, obsahují cca 2x více kofeinu a nápoj je chuťově výraznější, zemitější. Káva je po ropě nejprodávanější komoditou na světě [zdroj?]. == Kávovník == Kávová semena jsou semena plodů rostliny zvané kávovník. Jedná se o ovoce. Plod lze přirovnat k tvrdé třešni, nejen tvarem, ale i barvou, která bývá v době sklizně červená nebo červenofialová. Uvnitř plodu jsou ukryta dvě proti sobě položená semena – zelená kávová zrna. Tato rostlina patří do čeledi mořenovitých rostlin. Původně divoce rostoucí strom se pěstuje na kávovníkových plantážích na mnoha místech celého světa buď jako strom nebo keř. Existující druhy kávovníků se mezi sebou kříží a šlechtí se, aby bylo dosaženo větší odolnosti proti škůdcům, kteří pokud napadnou kávovníky na plantážích, mohou způsobit rozsáhlé škody.", "question": "Je káva bíla?", "answers": ["Káva je charakteristická svou silnou vůní (aroma) a černou barvou."]}
{"title": "Louis de Funè", "context": "Bratr Charles (1908-1939) byl zastřelen v 2. světové válce. V dětství se věnoval kreslení a hře na klavír. Kromě francouzštiny dobře ovládal i španělštinu a angličtinu. Než se stal hercem, Louis neúspěšně vystřídal řadu zaměstnání: byl kožešník, dekoratér, aranžér, účetní, prodavač. Koncem třicátých let začal pracovat jako pianista v pařížské čtvrti Pigalle. Přitom absolvoval Simonovy herecké kurzy. V roce 1936 se oženil s Germaine Carroyer, s níž měl syna Daniela (*1937). V roce 1942 se rozvedli. O rok později se oženil s Jeanne Barthelémy de Maupassant (praneteří Guy de Maupassanta, s níž měl dva syny: Patricka (*1944) a Oliviera (*1949). Patrick je lékařem, Olivier se několik let věnoval herectví a hrál v několika filmech společně s otcem. Později pracoval jako pilot Concorde pro Air France. Louis de Funè se poprvé objevil v divadle ve hře Slaměný milenec, před kamerou v roce 1946 ve filmu Barbizonovo pokušení. Různými vedlejšími rolemi se \"prokousával\" celých 15 let, než začal být úspěšný. V divadle, které ho vyneslo na výsluní díky divadelní hře Oskar, hrál i řadu epizodních rolí, než získal svou první hlavní roli ve filmové komedii Četník ze Saint Tropez - získal si tak coby strážmistr Ludovic Cruchot celou Evropu. Pak už se mu nabídky jen hrnuly. Ve filmu Fantomas ztvárnil komisaře Juva, zahrál si zde spolu se Jeanem Maraisem. Poté se setkal s režisérem Gérardem Ourym a natočil za spolupráce herce André Bourvila komedii Smolař. Výsledkem 11 752 000 diváků se zapsal do francouzské filmové historie, stejně tak jako pozdější film Velký flám (natočený ve stejné spolupráci), kde výsledek byl 17 000 000 diváků za tři měsíce (ve francouzských kinech tento rekord překonal až Titanik). Zatímco ve Francii byl řadu let enormně úspěšný, v USA byl téměř neznámý s výjimkou komedie Dobrodružství rabína Jákoba z roku 1973. V Česku a na Slovensku jeho popularitě napomohl výrazný výkon dabingu Františka Filipovského. Jeho herecký styl se opíral o živelnou komiku a neuvěřitelné mimické schopnosti, jež zdědil hlavně po matce, které mu vynesly přezdívku Muž tisíce tváří, nebo Muž s tváří z gumy.", "question": "Ve které hře se poprvé objevil Louis de Funè v divadle?", "answers": ["Slaměný milenec"]}
{"title": "Řapík", "context": "Řapík (petiolus) je stopkovitá část listu s charakteristickým tvarem a vnitřní stavbou, která spojuje čepel listu se stonkem rostliny. List s řapíkem se označuje se jako řapíkatý, list bez řapíku je přisedlý. Řapík obsahuje mechanická pletiva, která se podílejí na udržení polohy listu a jeho odpružení v době zvýšeného mechanického namáhání a jeho nastavení do výhodnější polohy vůči slunečnímu svitu. V řapíku jsou vodivá pletiva pro transport živin a metabolických produktů. U spodních listů jsou řapíky většinou delší než u horních, takže všechny listy mohou lépe využívat světelnou energii. Řapík nesoucí listovou čepel, hlavní transpirační a asimilující listový orgán, vzniká již ve fázi klíčení semenáčků v tkáních hypokotylu. Dále se vyvíjí prodlužováním listového meristému. U některých rodů, např. akácie, je řapík listovitě rozšířen a přebírá asimilační funkce po redukovaných listových čepelích. Někdy je rostlina pěstována výhradně pro řapíky které se konzumují, např. reveň kadeřavá. U krytosemenných rostlin někdy vzniká tzv. ouškatý řapík, kdy vybíhá báze řapíku do párovitých výrůstků nazývaných ouška. V místě přisedání listu je občas u vyšších dvouděložných rostlin báze řapíku silně rozšířena a objímá stonek, vzniklý útvar se nazývá pochva a řapík je pochvatý. Mimo základních tvarů řapíku, jako jsou oblý, hranatý a žlábkovaný, mohou být řapíky i znatelně zploštělé, buď ve svislé nebo vodorovné rovině. Někdy jsou tzv. křídlaté, mají podélně plochá tenká křídla (lemy) a řapík pak může být: úzce křídlatý - křídla jsou užší než průměr řapíku široce křídlatý - křídla jsou širší než průměr řapíku trojkřídlý - křídla jsou po obou stranách i na spodní straně řapíku zvlněné křídlatý - křídla jsou zvlněné zprohýbanáNěkteré vodní rostliny, např. kotvice plovoucí, mají řapíky nafouklé a pomáhají rostlině udržovat listy nad hladinou. U popínavých rostlin, např. plaménku, slouží řapíky i jako úponky, kterými se rostlina přichycuje k opoře. Jsou rostliny mající řapíky extrémně dlouhé, např. z rodů rafie nebo banánovník, kdy bývají delší než 5 m. Řapíček (petiolulus) je stopkovitá část lístku v dlanitě složeném nebo zpeřeném listu. Řapíček spojuje čepel lístku s vřetenem (osou) složeného listu, tj. s prodlouženým řapíkem. Funkce i vzhled řapíčků jsou obdobné jako u řapíků. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Všeobecná encyklopedie.", "question": "Jaký řapík vzniká u krytosemenných rostlin?", "answers": ["ouškatý"]}
{"title": "Jan Werich", "context": "Choděrové (dcery Jana Choděry, hostinského v Žižkově č. 970, a Marie, roz. Zounkové z Malých Nehvizd). Za kmotry mu byli prarodiče Regina Benešová-Werichová a František Choděra. Rodiče se brzo rozvedli a Jan připadl do péče otci. Narodil se na Smíchově (tehdejší čp. 403), kde měli matčini rodiče hostinec; za 1. světové války, když byl otec na frontě, žil u své matky v Holešovicích. V roce 1929 se Jan Werich oženil se švadlenou a návrhářkou divadelních kostýmů Zdeňkou (též Zdenou) roz. Houskovou (1. června 1906 - 14. dubna 1980), která v 60. letech přeložila dvě divadelní hry z angličtiny. Jejich jediná dcera Jana Werichová (1935-1981) byla herečka a překladatelka; její jediná dcera Zdeňka Kvapilová, přezdívaná Fanča (*1967), provdaná Hulíková, vystudovala pedagogiku a je psycholožkou ve Švýcarsku. Jan Werich studoval Masarykovo gymnázium v Praze v Křemencově ulici (zrušeno roku 1949, nyní je na stejném místě Masarykova střední škola chemická), kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Poslední ročník víceletého gymnázia však absolvoval na smíchovském reálném gymnáziu, kde také odmaturoval. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě. V roce 1926 vytvořili s Jiřím Voskovcem dvojici. Nejprve spolupracovali v redakci časopisu Přerod a brzo na to začala i jejich divadelní spolupráce v Osvobozeném divadle. Ta vyústila do jejich první hry Vest pocket revue - názvem mysleli malou revui do kapsičky u vesty. Werich byl na plakátech uveden jako J. W. Rich. V letech 1927-1938 jejich divadelní spolupráce pokračovala, do roku 1935 působili v Osvobozeném divadle, v letech 1935-1937 působili pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla, kde uvedli jednu ze svých nejodvážnějších her Balada z hadrů. V roce 1937 se vrátili k Osvobozenému divadlu, které bylo o rok později (1938) uzavřeno a J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební autor Jaroslav Ježek byli nuceni opustit Československo.", "question": "Co studoval Jan Werich na Karlově univerzitě?", "answers": ["práva"]}
{"title": "Faleristika", "context": "Faleristika je pomocná věda historická, která se zabývá popisem a historií řádů a vyznamenání. Pojednává tedy o viditelně nošených vyznamenáních, tj. o řádech, medailích a odznacích, jež byly uděleny za zásluhy jakéhokoli druhu. Má poměrně úzký vztah k heraldice jako nauce o znacích. Obě disciplíny mají společné kořeny v době křižáckých válek, kdy se bojující rytíři, skrytí za svou zbraní, zdobili symboly ke svému snazšímu rozlišení. Tyto symboly se staly odznaky tehdejších prvních rytířských řádů. Faleristika převzala heraldickou terminologii při popisování řádů. To se týká například zásady popisu z pohledu nositele řádu a nikoli z pohledu pozorovatele – čili pravá a levá strana se udávají obráceně. Při kresbách vyznamenání se používá i heraldický způsob šrafování, který nahrazuje barvy. Heraldická zásada zřetelnosti a jednoznačné rozlišitelnosti znaků byla zachována i u starých řádů, u novějších to často neplatí. Záležitostí praktické heraldiky, tj. dodržováním jejích zásad, tvorbou a popisem znaků se kdysi zabývali příslušní královští úředníci – heroldi. Pojem faleristika zavedl jako první kolem roku 1937 československý voják a sběratel řádů Oldřich Pilc. Výraz je odvozen ze starořeckého slova phalera (falera), označující kovové ozdoby na přilbách válečníků a jejich koní, převzatého Římany ve tvaru phalerae (faleré) jako označení vojenských vyznamenání. Byly to kruhové medaile (bronzové, stříbrné a zlaté), s vyobrazením boha či bohyně a nošené na hrudi těchto válečníků. == Historie řádů - vyznamenání == Ve všech dobách se lidé rádi zdobili viditelnými znaky nejen úspěchu a moci, ale také znaky zásluh a vděčností. S příslušnými symboly se setkáváme na každém kroku a liší se pouze dobou, stupněm kultury a řazením hodnot. Úspěšný lovec všech dob se rád zdobil zvířecí trofejí, římský důstojník hrdě nosil věnec za statečnost v bitvě, středověký rytíř jel do boje s šátkem milované dámy a prostý voják si přinesl domů z tureckých válek \"pamětní peníz\" s podobou panovníka. Člen starého rytířského řádu i účastník křížového tažení si připjali na svůj plášť kříž na znamení k příslušnosti k vybrané skupině, panovník si zavázal k věrnosti své dvořany společným odznakem. A tak vývojem času a praktickou potřebou bylo nutno odlišit členství ve skupině, řádu či spolku od prostého zviditelnění projevu díku za věrnost, statečnost či jakoukoliv zásluhu.", "question": "Čím se zabývá faleristika?", "answers": ["popisem a historií řádů a vyznamenání"]}
{"title": "Vladimír Országh", "context": "Vladimír Országh (* 24. května 1977 v Banské Bystrici) je bývalý slovenský hokejový útočník. Momentálně je hlavní trenér HC Slovan Bratislava. == Hráčská kariéra == S profesionálním hokejem začínal v rodném městě Banská Bystrica, kde debutoval ve druhé slovenské nejvyšší lize v sezóně 1994/95 kde odehrál 38 zápasů ve kterých nasbíral 30 bodů pomohl k postupu do slovenské nejvyšší ligy kde také debutoval v nejvyšší soutěži. Byl draftován v roce 1995 v 5. kole, celkově 106. týmem New York Islanders. Sezóny 1996/97 a 1997/98 hrál v týmu Utah Grizzlies v IHL. V týmu odehrál 130 zápasů, ve kterých nasbíral 50 zápasů. V sezóně 1997/98 debutoval v NHL v týmu New York Islanders. V New York Islanders odehrál tři sezóny (1997/2000) ve kterých odehrál 34 zápasů a na farmě Islanders v týmu Lowell Lock Monsters, kde také odehrál tři sezóny. Po sezóně 1999/00, kdy se stal volným hráčem podepsal smlouvu s týmem Djurgå IF Hockey který hrál Elitserien ligu. V sezóně 2000/01 pomohl získat titul mistra švédské ligy. 23. května 2001 podepsal smlouvu na jeden rok s týmem Nashville Predators. 2. srpna 2002 prodloužil smlouvu na dva roky s týmem Nashville Predators. V Nashville odehrál tři sezóny ve kterých odehrál 239 zápasů ve kterých nasbíral 105 bodů a stal se nejlepším Slovákem v týmu Predators. Během výluky v NHL 2004/05 se vrátil zpět do Slovenska nejprv do mateřského týmu HC 05 Banská Bystrica, ale před začátkem sezóny dostal nabídku od týmu HKm Zvolen se kterým postoupil do play-off a pomohl se dostat až do finále kde podlehli týmu HC Slovan Bratislava 3:4 na zápasy. Před začátkem sezóny 2005/06 dostával nabídky od různých klubů ale nakonec dal přednost týmu Luleå HF kde hrával do roku 2005. 30. prosince 2005 podepsal smlouvu s týmem Phoenix Coyotes ale smlouvu kterou podepsal byla neplatná protože týmy s NHL si vybírat hráče z Evropy pouze do 15. srpna.Po novém roce 2006 se mohl vrátit zpět do NHL, kde podepsal smlouvu s týmem St. Louis Blues z waiver listu.", "question": "Kdy byl draftován Vladimír Országh?", "answers": ["1995"]}
{"title": "Síra", "context": "Nejznámějším minerálem na bázi síranů je sádrovec - dihydrát síranu vápenatého. Síra se v poměrně značném množství vyskytuje i v horninách organického původu - v uhlí a ropě. V atmosféře je síra přítomna ve formě svých oxidů, především siřičitého, ale i sírového. Způsobuje to především nekontrolované spalování fosilních paliv s vysokým obsahem síry, ale i vulkanická činnost: při erupci sopek dochází k emisi značných množství sloučenin síry. Síra je podstatnou složkou organických materiálů a vyskytuje se v různých bílkovinách jako aminokyselina cystein či metionin, přítomných prakticky ve všech živých organizmech. Dále tvoří v proteinech Fe-S struktury, je součástí koenzymu A a různých vitamínů. Vyskytuje se v glutathionu, který dokáže inaktivovat různé toxiny. Glutathion je složkou fytochelatinů, které dokáží vyvazovat z půdy těžké kovy. Zajímavostí je, že glutathion nevzniká běžným procesem proteosyntézy na ribosomech, ale činností speciálních enzymů, aktivovaných těžkými kovy. Existují bakterie, které jako zdroj energie využívají sloučeniny síry namísto kyslíku. Rostliny přijímají síru z půdy ve vodném roztoku jako síranový anion SO42- symportem se třemi protony H+. Tyto protony musí být poté zase vyčerpány ATPásovými pumpami ven z buňky za investice ATP, aby se udržela jejich optimální koncentrace v buňce. Příjem síry je pro rostlinu energeticky náročný. Síra je po rostlině transportována buď ve formě SO42-, nebo jako redukovaný (pro redukci je třeba ATP a redukovaný feredoxin) sulfid S2-, nebo vázaná v aminokyselinách či sulfolipidech. Síra byla známa již v dávnověku a např. ve starověké Číně sloužila jako jedna ze složek střelného prachu. Jako součást různých výbušnin a zábavní pyrotechniky se síra používá dodnes, i když po vynálezu dynamitu význam těchto směsí značně poklesl. V chemickém průmyslu se elementární síra používá především pro vulkanizaci kaučuku. Množství síry přidané do směsi pak určuje tvrdost získaného produktu. Dále je elementární síra základní surovinou pro výrobu kyseliny sírové. Síra je významnou složkou různých fungicidů, tedy prostředků působících proti růstu hub a plísní. Síření sklepů i sudů pro uchovávání vína či piva efektivně brání množení nežádoucích plísní a mikroorganizmů.", "question": "Jak se nazývá nekovový chemický prvek žluté barvy, poměrně hojně zastoupený v přírodě?", "answers": ["Síra"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Star Trek je americká mediální řada a fikční svět sci-fi televizních seriálů, celovečerních filmů, románů, komiksů i videoher. Je odvozena od původního seriálu Star Trek ze druhé poloviny 60. let 20. století, který vytvořil scenárista a producent Gene Roddenberry. První seriál Star Trek (česky doslova \"Hvězdné putování\", ale nepřekládá se), později pro rozlišení označovaný jako \"The Original Series\" (doslovně Původní seriál), vznikl roku 1966 a čítal 3 řady. Představil divákům kapitána Jamese Kirka s jeho posádkou, kterak prozkoumávají vesmír na palubě vesmírné lodi USS Enterprise (NCC-1701). Jejich příběhy pokračovaly ve stejnojmenném animovaném seriálu (pro rozlišení \"The Animated Series\", doslovně Animovaný seriál) a 6 celovečerních filmech. Dále postupně byly natočeny čtyři další seriály, které stavěly na stejném základu: Star Trek: Nová generace, která byla zasazena do období o několik desítek let později, než se odehrávaly události původních seriálů a filmů. Seriály Star Trek: Stanice Deep Space Nine a Star Trek: Vesmírná loď Voyager se odehrávaly ve stejném čase jako události Nové generace, dle které navíc vznikly i další 4 celovečerní filmy. Prequelový seriál s názvem Star Trek: Enterprise se odehrává asi 100 let před prvním seriálem. Od roku 2009 je Star Trek natáčen v podobě filmového rebootu (zatím tři filmy). Na rok 2017 byl oznámen seriál Star Trek: Discovery, jehož děj má být zasazen do let nedlouho před původním seriálem. Star Trek se stal pojmem, který získal mnoho ocenění, jmenovitě jednoho Oscara, 31 cen Emmy, několik cen BAFTA a mnoho dalších, ale především dal vzniknout široké základně fanoušků, označované jako trekkies, mezi které se počítá např. Bill Gates, Arnold Schwarzenegger nebo Whoopi Goldbergová. Gene Roddenberry pracoval v první polovině 60. let na novém seriálu. Protože probíhala studená válka a zároveň závod o dobývání vesmíru, bylo více než zajímavé uvést seriál o putování mezi planetami, který by se odehrával v době, kdy na Zemi není válek a strachu.", "question": "Ve kterém roce vznikl první startrekovský seriál?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Edward Mills Purcell", "context": "Edward Mills Purcell (30. srpna 1912 Taylorville - 7. března 1997 Cambridge) byl americký fyzik, který získal v roce 1952 Nobelovu cenu za fyziku za jeho nezávislý výzkum nukleární magnetické rezonance v kapalinách a pevných látkách. Nukleární magnetická rezonance se stala široce využívanou metodou při zkoumání struktury látek. Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward Mills Purcell ve Wikimedia Commons (anglicky)Edward Mills Purcell na nobel-winners.com", "question": "Kde zemřel Edward Mills Purcell?", "answers": ["Cambridge"]}
{"title": "Země", "context": "Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po elipse s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jádro obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. Země vznikla podobně jako ostatní planety slunečního systému přibližně před 4,6 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Vzájemné srážky planetisimál společně s uvolněným teplem z radioaktivních rozpadů roztavily větší část materiálu, který tvoří Zemi. Předpokládá se, že roztavený povrch se na planetě vyskytoval přibližně miliardu let. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření, přetavování a přínos nového materiálu.", "question": "Kolik procent zemského povrchu pokrývá hydrosféra?", "answers": ["71"]}
{"title": "Katarální horečka ovcí", "context": "Katarální horečka ovcí (anglicky Blue tongue disease) je nekontagiózní virové onemocnění ovcí a dalších domácích a divoce žijících přežvýkavců. Onemocnění je způsobeno virem Bluetongue virus z čeledi Reoviridae a je přenášeno krevsajícím hmyzem, konkrétně tiplíky (Culicoides). Nákaza se projevuje horečkou, záněty a otoky hlavy, víček, uší a všech sliznic. Zejména na sliznici dutiny ústní se objevují krváceniny a vředy. Člověk není k tomuto onemocnění vnímavý. Katarální horečka ovcí byla poprvé popsána koncem 18. století v Jižní Africe po importu jemnovlnných plemen ovcí z Evropy. Onemocnění bylo nazýváno mj. \"pseudo-slintavka a kulhavka\", \"bolavá tlama\" apod. Anglický název \"bluetongue\" je odvozen od cyanózy jazyka, ke které dochází u vážněji postižených ovcí. V roce 1924 se katarální horečka poprvé objevila mimo africký kontinent, a sice na Kypru, v roce 1944 byl výskyt potvrzen v Izraeli, v Severní Americe ve státě Kalifornie byl virus izolován v roce 1952, v roce 1959 se nemoc objevila v Pákistánu, v roce 1964 v Indii, v roce 1977 v Austrálii, v roce 1978 byl virus zjištěn v Brazílii. V roce 1979 byla poprvé diagnostikována v Číně. Až do nedávné doby byla katarální horečka ovcí, i přes svoje celosvětové rozšíření, omezená výskytem vektora na zeměpisné šířky přibližně od 40° s.š. do 35° j.š. a v Evropě se vyskytovala jen sporadicky. V roce 1998 se začala tradiční hranice výskytu posouvat severněji a bluetongue se pravidelně objevovala ve Středozemí. V roce 2006 se nemoc zcela nečekaně objevila v Nizozemsku, Belgii, Německu, Francii a Lucembursku, záhy se rozšířila do Velké Británie, Dánska, Švýcarska, České republiky, Rakouska, Maďarska, Norska a Švédska. Epizoocie probíhající v těchto zemích byla nebývalého rozsahu a způsobila velké ztráty v populacích ovcí, ale také skotu, u kterého katarální horečka ovcí dosud probíhala většinou inaparentně.", "question": "Jak se přenáší katarální horečka ovcí?", "answers": ["krevsajícím hmyzem, konkrétně tiplíky (Culicoides)"]}
{"title": "Pulovr", "context": "Pulovr je svetr bez zapínání. Jak vyplývá z názvu (z angl. pull over = přetáhnout), pulovr se obléká přes hlavu.Původ pulovru sahá až do 15. století, kdy jej nosili námořníci a rybáři. Dnes patří ke společenskému oblečení. Nosí se s košilemi a polokošilemi k oblekovým kalhotám i k džínám. Vzhledem k méně formálnímu rázu se nehodí pod sako nebo jako součást obleku. Pulovr se původně vyráběl v klasických barvách, jako jsou tmavě modrá, šedá nebo černá. Dnes je možné jej zakoupit i v pastelových barvách s různými vzory. == Reference ==", "question": "V jakých barvách se původně vyráběl pulovr?", "answers": ["tmavě modrá, šedá nebo černá"]}
{"title": "Sloveso", "context": "Sloveso Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat). Ve většině případů je sloveso ve větě přísudkem. Druhy sloves plnovýznamová slovesa mají vlastní význam - oproti pomocným nebo způsobovým slovesům, ale mnohá níže uvedená zvláštní slovesa mohou v určitém kontextu fungovat i jako plnovýznamová, neplnovýznamová slovesa pomocné sloveso se používá jako nesamostatná složka vedle významového slovesa při tvorbě složených slovesných tvarů (např. české být při tvorbě minulého času: přišel jsem) spona se používá při tvorbě přísudku jmenného se sponou (např. české být v přísudku je nemocný nebo byl ředitelem) kategoriální sloveso (anglicky light verb) se používá při tvorbě ostatních slovesně-jmenných přísudků (verbonominální predikát); hlavní význam přísudku přináší jmenná složka, kategoriální sloveso přispívá slovesnými mluvnickými kategoriemi osoby, čísla, času aj. (např. české mít v mít strach) způsobové (modální) sloveso se váže s infinitivem jiného, plnovýznamového slovesa a přidává k jeho významu rys nejistoty, možnosti, povinnosti nebo schopnosti (v češtině chtít, moci, smět, mít, muset, umět, dát se) fázová slovesa jsou slovesa vyjadřující nějaký stav, ve kterém se činnost nachází (např. začít, přestat, zůstat) přechodné sloveso (tranzitivní) rozlišujeme podle valence slovesa, tj. podle toho, zda mají povinnou vazbu na přímý předmět ve 4. pádě (např. české koupit [něco]). Slovesný valenční systém většiny jazyků včetně češtiny je ale složitější a nevystačí jen s touto kategorií. Mluvnické kategorie sloves Slovesa lze časovat, ve většině jazyků svým tvarem vyjadřují: osobu, číslo, čas, slovesný způsob, rod, vid třída vzor příčestí Osoba Související informace naleznete také v článku Osoba (mluvnice). Typicky existují tři kategorie osoby, které rozlišují, kdo je podmětem věty, zda je to: mluvčí (první osoba) posluchač (druhá osoba) někdo jiný (třetí osoba) V některých jazycích se od tohoto systému objevují odchylky. Například v telugštině je první osoba množného čísla rozštěpena na tvar inkluzivní (já + ty + on) a exkluzivní (já + on, ale bez tebe). Číslo Související informace naleznete také v článku Číslo (mluvnice). Číslo (numerus) je gramatická kategorie, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti - mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější.", "question": "Jaká je definice sloves?", "answers": ["ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Skotsko (skotsky a anglicky Scotland, skotskou gaelštinou Alba) je jednou ze čtyř zemí konstituční monarchie Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, která se nachází v severní části ostrova Velká Británie. Jedinou suchozemskou hranici má s Anglií, na východě je Skotsko ohraničeno Severním mořem, na severu a západě Atlantským oceánem a na jihozápadě Severním průlivem a Irským mořem. Mimo pevninu se Skotsko rozkládá na více než 790 ostrovech, z nichž největší jsou Orkneje, Shetlandy a Hebridy. Hlavním a druhým největším městem Skotska je Edinburgh, který je jedním z největších evropských finančních center. V 18. století bylo město centrem skotského osvícenství, díky kterému se Skotsko stalo jedním z obchodních, intelektuálních a průmyslových motorů Evropy. Největším skotským městem je Glasgow, které kdysi bylo jednou z předních světových průmyslových metropolí a v současné době je součástí velké glasgowské konurbace dominující Lowlands. Ve Skotsku žije 5 144 200 obyvatel, z nichž většinu (88 %) tvoří Skotové. Úředními jazyky jsou angličtina, skotština a skotská gaelština. Skotské království bylo nezávislé až do 1. dubna 1707, kdy vytvořilo unii s Anglickým královstvím (v pouze personální unii s Anglickým královstvím bylo od roku 1603), čímž vzniklo Království Velké Británie. Tato unie byla výsledkem smlouvy o Unii z roku 1706 a vstoupila v platnost schválením zákona o Unii parlamenty obou zemí, navzdory rozsáhlým protestům v celém Skotsku. Třebaže je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní soukromé i veřejné právo (skotské právo). Oddělení skotského právního a vzdělávacího systému a církve i po uzavření Unie přispělo k pokračování skotské kultury a skotské národní identity a část Skotů v čele se Skotskou národní stranou dlouhodobě usiluje o státní nezávislost na Spojeném království. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Skotska. První osadníci přišli na území dnešního Skotska pravděpodobně v době ledové asi před 11000 lety. První vesnice podle vykopávek vznikaly cca okolo 6000 př. n. l. Průkazné písemnosti o Skotsku pocházejí z dob příchodu Římanů, kteří zemi nazývali Kaledonie.", "question": "Do kdy bylo Skotské království nezávislé?", "answers": ["1. dubna 1707"]}
{"title": "Commonwealth", "context": "Commonwealth of Nations Po druhé světové válce začal celosvětový proces dekolonizace a s tím související rozpad Commonwealthu. Do 60. let 20. století získala samostatnost většina bývalých britských kolonií, tyto samostatné země ale povětšinou zůstaly členy společenství i nadále. Dnes je členem Commonwealthu 53 samostatných zemí a dále závislá území a teritoria pod správou Spojeného království, Austrálie a Nového Zélandu. V celém Commonwealthu žije přibližně 2,2 miliardy obyvatel. Hlavním úřadem společenství je Sekretariát Commonwealthu (Commonwealth Secretariat) se sídlem v Londýně. Commonwealth realms Podrobnější informace naleznete v článku Commonwealth realm. Kromě Spojeného království je britský panovník v dalších 15 státech respektován jako hlava státu (za hlavu Commonwealthu je uznáván všemi jeho členy). V některých těchto zemích je britský panovník uznáván jako takový, tedy britský král resp. královna, v několika málo případech však nese navíc i titul krále té země, jako např. v Austrálii nebo v Kanadě (např. Her Majesty Queen Elisabeth II, Queen of Australia). Tyto země bývají označovány také jako Commonwealth realms ([relmz]; pl.). Členské země Commonwealthu Současné členské země Commonwealthu jsou uvedeny v následující tabulce (seřazeno podle světadílů a podle roku, kdy země po získání své samostatnosti přistoupily ke společenství). V tabulce jsou uvedena dnešní jména 53 států (případná historická jména viz výše nebo v článcích k jednotlivým zemím). Členské země Commonwealthu podle světadílů EvropaAustrálie a OceánieAfrika Spojené království Spojené království (1931)Austrálie Austrálie (1931)Jihoafrická republika Jihoafrická republika (1931) Kypr Kypr (1961)Nový Zéland Nový Zéland (1931)Ghana Ghana (1957) Malta Malta (1964)Samoa Samoa (1970)Nigérie Nigérie (1960) Severní a Střední AmerikaTonga Tonga (1970)Sierra Leone Sierra Leone (1961) Kanada Kanada (1931)Papua Nová Guinea Papua Nová Guinea (1975)Tanzanie Tanzanie (1961) Jamajka Jamajka (1962)Šalomounovy ostrovy Šalomounovy ostrovy (1978)Uganda Uganda (1962) Trinidad a Tobago Trinidad a Tobago (1962)Tuvalu Tuvalu (1978)Keňa Keňa (1963) Barbados Barbados (1966)Kiribati Kiribati (1979)Malawi Malawi (1964) Bahamy Bahamy (1973)Vanuatu Vanuatu (1980)Zambie Zambie (1964) Grenada Grenada (1974)Nauru Nauru (1999)Botswana Botswana (1966)", "question": "Jak se jmenuje volné sdružení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho bývalých kolonií?", "answers": ["Commonwealth"]}
{"title": "Ze života hmyzu", "context": "V závěru umírá i tulák a jeho smrti přihlížejí dva neteční slimáci. Do lesa přichází dřevorubec, který vysloví myšlenku, že když jeden člověk zemře, druhý se narodí. == Zajímavosti == Drama nabízí i alternativní konec, ve kterém tulák nezemře, ale po odchodu slimáků se probouzí a zjistí, že se mu vše jen zdálo. Když se objeví dřevorubci, nabídnou mu práci a tulák se tak začleňuje do společnosti. == Překlady == angličtina: Paul Selver slovenština: Milo Urban == Adaptace == 1987: Opera Zo života hmyzu (Ján Cikker na vlastní libreto) 1985–1987: Opera Hyönteiselämää (Kalevi Aho na vlastní libreto) == Odkazy == === Reference === === Literatura === František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 143, 146, 148, 168, 228, 235, 260, 261, 269 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 34–9, 71, 73–4, 124, 127, 150, 154–5, 157, 167, 169, 171, 181, 431, 605, 610, 641, 648 === Externí odkazy === Dílo Ze života hmyzu ve Wikizdrojích Dílo v elektronické podobě na webu Městské knihovny v Praze www.capek.misto.cz Ze života hmyzu v archivu Národního divadla Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Ze života hmyzu", "question": "Které alegorické drama se řadí mezi společná díla bratří Čapků?", "answers": ["Ze života hmyzu"]}
{"title": "Démaratos", "context": "Manželka Perkalus Dynastie Eurypontovci Otec Aristón Některá data mohou pocházet z datové položky. Démaratos nebo Démarátos (starořecky Δ) byl spartský král z královské dynastie Eurypontovců. Vládl přibližně od roku 515 př. n. l. do roku 491 př. n. l.. Jeho spolukrálem z královského rodu Agiovců byl Kleomenes I. Démaratos byl následníkem (možná i synem) krále Aristona, který byl po dvou manželstvích bezdětný a syn Démaratos se mu narodil až třetím manželství. Ariston měl však zpočátku pochybnosti, zda je jeho, protože se narodil dříve než předpokládal, ale nakonec ho uznal za svého. Panování Demarata bylo z části možná i proto poznamenány neshodami s jeho spolukrálem Kleomenem I. V roce 514 př. n. l. v Athénách zavraždili nenáviděného tyrana Hipparcha a jeho místo zaujal Hippias, který však nevedl o nic lepší politiku a již v roce 510 př. n. l. ho Athéňané i za pomoci Sparťanů vyhnali z Athén. Hippias poté odešel do Persie, kde byl později králi Dareiovi I. důležitým vojenským poradcem. Dalším Archonem (Archon eponymos) se v Aténách stal Isagoras za podpory jeho starého přítele spartského krále Kleomena.", "question": "Kdo byl spolukrálem Démarata z rodu Agiovců?", "answers": ["Kleomenes I."]}
{"title": "Jeruzalém", "context": "Historie města sahá až do 4. tisíciletí př. n. l. a činí tak z Jeruzaléma jedno z nejstarších měst na světě. Jeruzalém je nejsvětějším místem judaismu a duchovním centrem židovského národa. Nachází se v něm však také množství významných starověkých křesťanských míst a je považováno za třetí nejsvětější místo islámu. Nejsvětější místa tří monoteistických náboženství se rozkládají ve Starém Městě na celkové rozloze necelého čtverečního kilometru a zahrnují Chrámovou horu, Západní zeď, baziliku Svatého hrobu, Skalní dóm a mešitu al-Aksá. Staré Město, které je společně s jeruzalémskými hradbami zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, se tradičně dělí do čtyř čtvrtí (arménské, křesťanské, židovské a muslimské), jejichž názvy však byly zavedeny až v 19. století. V průběhu dějin byl Jeruzalém dvakrát zničen, 23krát obléhán, 52krát napaden a 44krát dobyt. Na počátku 21. století zůstává status Jeruzaléma jedním z klíčových problémů izraelsko-palestinského konfliktu. Izraelská anexe východního Jeruzaléma byla označena za okupaci a opakovaně kritizována Organizací spojených národů (OSN) a právě východní Jeruzalém je považován Palestinskou autonomií za hlavní město jejich budoucího státu. V důsledku rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 478 (z roku 1980) přesunula většina států světa svá velvyslanectví mimo Jeruzalém. Nejstaršími dokumenty, zmiňujícími jméno Jeruzaléma, jsou egyptské klatebné nápisy (z 19. a 18. stol. př. n. l.), kterými byli proklínáni potenciální nepřátelé Egypta, kteří jej napadali často právě z oblasti Syropalestiny.", "question": "Jaká jsou nejsvatější místa v Jerusalémě?", "answers": ["Nejsvětější místa tří monoteistických náboženství se rozkládají ve Starém Městě na celkové rozloze necelého čtverečního kilometru a zahrnují Chrámovou horu, Západní zeď, baziliku Svatého hrobu, Skalní dóm a mešitu al-Aksá."]}
{"title": "Junák – český skaut", "context": "Skauting byl obnoven již v květnu 1945, další rok byl v Praze odstartován první ročník Svojsíkova závodu a založena mohyla Ivančena v Beskydech, v roce 1948 byl Junák začleněn do Svazu československé mládeže a 1. ledna 1950 byl oznámen zánik Junáka a uzavřena jeho činnost. Další obnovení skautingu přišlo v souvislosti s pražským jarem v roce 1968, 29. března byla obnovena činnost a starostou se stal Antonín Sum, náčelníkem Rudolf Plajner a náčelní Vlasta Koseová, o dva roky později 15. září 1970 byl skauting opět zakázán a byla ustanovena jednotná dětská organizace Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže. Po sametové revoluci v roce 1989 byla 2. prosince 1989 opět obnovena činnost Junáka a 28. prosince téhož roku byly schváleny stanovy organizace Český Junák - svaz skautů a skautek, na IV. řádném sněmu Junáka v roce 1990 byla starostkou Junáka zvolena Dagmar Burešová, starostou Jarmil Burghauser a náčelníkem Václav Břicháček, téhož roku byly československé skautky opět přijaty do světové organizace WAGGGS a skauti do WOSM. V roce 1993 byly vytvořeny nové organizace pro rozdělenou republiku a opět byly přijaty do světových organizací. Junák je zakládajícím členem České rady dětí a mládeže založené roku 1998. V roce 2011 a 2012 proběhly oslavy 100. výročí vzniku skautingu v Česku. Na XIV. Valném sněmu Junáka, který se uskutečnil od 28. do 30. března 2014 v Litomyšli, se delegátky a delegáti vzhledem k novému občanskému zákoníku rozhodli změnit název spolku na Junák – český skaut, z. s. Po sto letech se tak čeští skauti vrátili ke stejnému názvu. Pro jednotlivé věkové kategorie vydává 5x ročně Tiskové a distribuční centrum Junáka časopisy: Ben Já Mína – benjamínci (předškolní děti) Světýlko – vlčata a světlušky (5–10 let) Skaut – skauti a skautky (. 11–15 let) Roverský kmen – roveři a rangers (16–24 let) Skauting – metodická podpora dobrovolníkům (18+ let) Skautský svět – dospělí, vedoucí, rodiče, příznivci skautingu (18+ let) Skaut – český skauting ABS YMCA–SKAUT ČR Klub Pathfinder Svaz skautů a skautek České republiky Asociace skautů a skautek Evropy Skautský oddíl Velena Fanderlika Harcerstwo Polskie w Republice Czeskiej", "question": "Jak se jmenuje největší česká skautská organizace?", "answers": ["Junák – český skaut"]}
{"title": "Brom", "context": "Brom, chemická značka Br, lat. Bromum je prvek ze skupiny halogenů, za normálních podmínek toxická, červenohnědá kapalina. Brom je velmi reaktivní prvek, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1826 Antoinem Balardem. Na Zemi je brom přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero). Mineralogicky doprovázejí sloučeniny bromu analogické sloučeniny chloru, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích. Relativní zastoupení bromu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je brom přítomen v koncentraci 2-3 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina bromu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 67 mg/l. Předpokládá se, že ve Vesmíru na 1 atom bromu připadá 1 miliarda atomů vodíku. Brom se průmyslově vyrábí chlorováním mořské vody, popř. solanky (koncentrovaného roztoku mořské soli) při pH kolem 3,5. Vyloučený elementární brom se z vody odstraňuje probubláním proudem vzduchu a následnou kondenzací ochlazením par. Elementární brom je velmi silné oxidační činidlo. Je značně toxický. Díky poměrně nízkému bodu varu se rychle odpařuje a jeho páry ve vyšších koncentracích mohou způsobit smrt zadušením, i v nižších koncentracích však poškozují pokožku a především oči. Ve sloučeninách se brom vyskytuje v mocenství Br -, Br +, Br 3+, Br5+ a Br7+. V každém z uvedených mocenství vytváří brom příslušnou kyselinu. jedinou bezkyslíkatou kyselinou je kyselina bromovodíková HBr kyselina bromná HBrO odpovídá valenci Br+ v mocenství Br3+ je známa kyselina bromitá HBrO2 kyselina bromičná HBrO3 odpovídá valenci Br5+ Praktický význam mají pouze soli některých z uvedených kyselin. Např. nerozpustný bromid stříbrný, AgBr, nachází využití ve fotografickém průmyslu. Mezi další sloučeniny bromu patří např. bromoform. Průmyslové se využívají některé bromované sloučeniny jako tzv. zhášeče nebo zpomalovače hoření, jde např. o polybromované difenyletery (PBDE), hexabromcyklododekan (HBCD), polybromované bifenyly (PBB) a bromované bisfenoly (například tetrabrombisfenol A).", "question": "Jaký brom je velmi silné oxidační činidlo?", "answers": ["Elementární"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Během průzkumu kosmickými sondami se ale ukázalo, že Mars má slabou atmosféru složenou především z oxidu uhličitého s pouze malou příměsí vody, která se předpokládala v polárních oblastech. Atmosférický tlak v průměru dosahuje 700 Pa. Na základě tohoto zjištění byl následně vytvořen model atmosféry Marsu, ze kterého vyplynulo, že dostatečně nízké teploty způsobily zkondenzování a zmrznutí samotného CO2 na pólech. Kvůli tomuto periodickému ději (na Marsu se střídají roční období podobně jako na Zemi) dochází také k významné změně tlaku během roku až o 20 %. Další podrobné zkoumání nicméně ukázalo, že se póly skládají z vodního i suchého ledu (H2O i CO2). Pro pozorovatele mimo planetu má Mars oranžovočervenou barvu nebo růžovou se dvěma bělavými oblastmi polárních čepiček. Oblasti s nižším albedem se jeví při pozorování šedě. Na červených oblastech se nacházejí rozličné světlé a tmavé plochy s nazelenalou barvou. Tmavé plochy ovšem nejsou oceány vody, protože ta se na Marsu nemůže vyskytovat v tekutém stavu kvůli nízkému atmosférickému tlaku (~700 Pa). Tyto změny v jasnosti povrchu jsou způsobené rozdílným druhem povrchového materiálu: světlejší naoranžovělé oblasti obsahují prach a písek bohatý na oxid železitý; tmavší plochy jsou zpravidla kamenitější a skalnatější regiony. Tvary a rozměry těchto oblastí mění se vlivem občasných silných větrů, které prach přemisťují. Povrch Marsu je velmi různorodý. Jižní polokoule s víceméně hornatou krajinou je pokryta krátery, zatímco na severní polokouli jsou rozsáhlé rovné pláně zalité lávou. Obecně je povrch Marsu pokryt skalnatými a nebo kamenitými útvary, které jsou místy překryty prachem a písečnými dunami.", "question": "Jsou na planetě Mars roční období?", "answers": ["Kvůli tomuto periodickému ději (na Marsu se střídají roční období podobně jako na Zemi) dochází také k významné změně tlaku během roku až o 20 %."]}
{"title": "Pamětní medaile 20", "context": "pamětní medaile Založeno 17. května 2011 Stát Kazachstán Kazachstán Způsobilost občané Kazachstánu i cizí státní příslušníci Uděluje se za přínos při formování republiky, posílení její suverenity a její sociálně-ekonomický rozvoj Zakladatel Nursultan Nazarbajev Související Pamětní medaile 10. výročí nezávislosti Kazašské republikyPamětní medaile 25. výročí nezávislosti Kazašské republiky Pamětní medaile 20. výročí nezávislosti Kazašské republiky (kazašsky Қ Р т 20 ж) je státní vyznamenání Kazašské republiky založené 17. května 2011. Medaile je udílena občanům Kazašské republiky i cizím státním příslušníkům za jejich přínos k sociálně-ekonomickému rozvoji, formování státu a posílení jeho suverenity. Historie Pamětní medaile byla založena Nursultanem Nazarbajevem na základě dekretu prezidenta Kazašské republiky č. 83 ze dne 17. května 2011.[1][2] Pravidla udílení Medaile může být udělena jak občanům Kazašské republiky, tak i cizím státním příslušníkům za jejich přínos k formování republiky, posílení její suverenity a za její sociálně-ekonomický rozvoj. Návrhy na udělení medaile jsou předkládány prezidentu Kazašské republiky například parlamentem, vládou, veřejnými organizacemi a dalšími subjekty. Medaile je udílena jménem prezidenta republiky, který ji také vyznamenaným předává během slavnostního ceremoniálu. Prezident může být v této povinnosti zastoupen některými politiky či státními úředníky. Spolu s medailí je příjemci předáno také osvědčení o udělení vyznamenání.[1] Seznam vyznamenaných, kteří tuto medaili obdrželi, byl zveřejněn ve výnosu prezidenta Kazašské republiky č. 172 ze dne 10. listopadu 2011 O odměňování Pamětní medailí 20. výročí nezávislosti Kazašské republiky. Popis medaile Medaile pravidelného kulatého tvaru o průměru 34 mm je vyrobena z mosazné slitiny. Na přední straně medaile je v horní části vyobrazeno logo výročí. To má tvar reliéfního čísla 20.", "question": "Může být pamětní medaile 20. výročí nezávislosti Kažašské republiky udělena i cizím státním příslušníkům?", "answers": ["Medaile je udílena občanům Kazašské republiky i cizím státním příslušníkům za jejich přínos k sociálně-ekonomickému rozvoji, formování státu a posílení jeho suverenity."]}
{"title": "Filip VI", "context": "Filip VI. Francouzský (fr. Philippe VI de France řečený Philippe de Valois, 1293 – 22. srpen 1350 klášter Coulombs) byl hrabě z Valois, regent Francie a Navarry a francouzský král, první panovník z dynastie Valois. Za své zvolení vděčil francouzské šlechtě, byl jedním z nich a tato skutečnost jej provázela po celou dobu jeho vlády. Držel skvělý dvůr a marně plánoval křížovou výpravu. Chronické neshody s Anglií vyústily během jeho panování v tzv. stoletou válku a pro anglického krále Eduarda III. byl Filipem z Valois, který se nazývá francouzským králem. Filip se narodil jako nejstarší syn Karla z Valois, syna krále Filipa III. a Markéty, dcery neapolského krále Karla II. z Anjou. Roku 1314 dostal po matce zděděné hrabství Maine. Během vlády bratrance Karla Sličného se společně s otcem stal členem králova poradního sboru a získal v něm významné místo. Po otcově smrti roku 1325 zdědil titul hraběte z Valois a Anjou. 1. února 1328 král Karel náhle zemřel a královna Jana z Évreux byla v době jeho skonu v jiném stavu. Bylo nutné vyčkat na porod a pohlaví očekávaného královského potomka a zvolit regenta, který by spravoval království v době do porodu. V případě narození následníka trůnu, by regent zůstal ve funkci až do jeho zletilosti a pokud by se narodilo děvče, stal by se francouzským králem. Shromáždění právníků a šlechty svolané téhož měsíce v Paříži v reakci na poselství anglického krále Eduarda III., jenž připomínal svůj po matce zděděný nárok na francouzský trůn, rozhodlo s cílem předejít možnosti, že by království připadlo anglickému králi, že ženy nejenže nemohou uplatňovat nárok na francouzskou korunu, ale také tento nárok předávat. Dokonce vydalo prohlášení, že francouzské království nikdy nepřipadne anglickému králi. 1. dubna porodila královna děvče a Filip z Valois, do té doby radou ustanovený regent království, převzal královský titul. 29. května 1328 byl za bohaté účasti francouzských pánů a také českého krále Jana společně s manželkou v Remeši slavnostně korunován. Krátce po korunovaci vyhověl žádosti flanderského hraběte Ludvíka a pomohl mu proti revoltujícím poddaným v bitvě u Casselu. Vlámové utrpěli zdrcující porážku a Francouzi se po letech dočkali pomsty za prohranou bitvu u Courtrai, možnosti doprovodit své vítězství hrůzným masakrem a také konfiskacemi majetku vzbouřenců. Vítězstvím zvýšené prestiže Filip využil, vyslal do Anglie poselstvo s předvoláním pro Eduarda III., ve kterém jej vyzýval k složení holdu za akvitánské vévodství.", "question": "Ve kterém roce se narodil francouzský král Filip VI. Francouzský?", "answers": ["1293"]}
{"title": "Zoologická zahrada", "context": "Zoologická zahrada (zkráceně zoo, nesprávně ZOO - nejedná se o zkratku) je zábavné, vědecké a osvětové zařízení určené k chovu zvířat, někdy ohrožených druhů, v zajetí, pokud možno v podmínkách co nejbližších přirozenému životu druhu v přírodě. Díky existenci zoologických zahrad se podařilo zachránit již řadu vymírajících druhů (např. zubr, kůň Převalského, berneška havajská, bažant mandžuský, aligátor čínský). Chov divokých zvířat v zajetí je historicky doložen již z období starověku. Zvířata byla chována pro užitek, k náboženským účelům, ale také z důvodů mocenské reprezentace a předvádění. Právě tato poslední motivace předznamenala vznik pozdějších zoologických zahrad. Nejstarší doklady pocházejí z Egypta, kde byla některá zvířata chována v chrámových či palácových zahradách už v období Staré říše, např. ve městě Nechen již v 1. polovině 3 tis. př. n. l.. Později, ve 2. tis. př. n. l. byla zvířata chována i v jiných městech, např. ve Vesetu. Někteří faraoni, např. Hatšepsut nebo Thutmose III. dováželi divoká zvířata ze země Penet na východě Afriky. K chovaným druhům patřily opice, zejména pavián pláštíkový, krokodýli, antilopy, pštrosi nebo kočkovité šelmy. Často se jednalo zároveň o zvířata uctívaná ve staroegyptském náboženství a jejich chov měl i kultickou funkci, např. v případě krokodýlů, býků, adaxů, ibisů či jiných ptáků. O málo později je chov divokých zvířat doložen také v Mezopotámii, zejména ve středoasyrské a novobabylónské říši.", "question": "Které zvíře má Zoologická zahrada Praha ve svém znaku?", "answers": ["kůň Převalského"]}
{"title": "Úslava", "context": "Úslava (německy:Uslawa, též Bradlawa, Ambelsbach) je řeka v Plzeňském kraji. Jde o pravostranný přítok řeky Berounky, do které ústí v Plzni, na říčním kilometru 136,6, v nadmořské výšce 299,1 m. Délka řeky je 96,3 km. Plocha jejího povodí měří 756,6 km2. == Průběh toku == Úslava, na horním toku nad Žinkovy označovaná též jako Bradlava, pramení na jihovýchodním úpatí kopce Drkolná (729 m), jihozápadně od obce Číhaň, v nadmořské výšce 637,2 m. Nejprve teče k východu, u obce Hnačov napájí velký Hnačovský rybník. Odtud se obrací na sever, protéká městem Plánice. Pod Žinkovy se opět obrací na východ, protéká v blízkosti zámku Zelená Hora, stojícího na stejnojmenném kopci, který se nachází u města Nepomuk. Pod obcí Vrčeň se prudce obrací na severozápad, protéká městy Blovice a Starý Plzenec. Mezi těmito městy na říčním kilometru 26,1, v obci Nezvěstice, přijímá zprava svůj největší přítok říčku Bradavu, která přitéká z jihovýchodu od Spáleného Poříčí. Severozápadní směr si Úslava udržuje až ke svému ústí do Berounky v Plzni.", "question": "Je řeka Úslava pravostranným přítokem řeky Berounky?", "answers": ["Jde o pravostranný přítok řeky Berounky, do které ústí v Plzni, na říčním kilometru 136,6, v nadmořské výšce 299,1 m."]}
{"title": "Voda na Marsu", "context": "Voda na Marsu je souhrnné označení veškeré vody, která se nachází na planetě Mars . Oproti Zemi však nemá Mars výskyt vody ve všech třech skupenstvích v množství obdobném pozemskému. Na povrchu neexistují rozsáhlé oblasti kapalné vody v podobě hydrosféry, ale voda je vázána převážně v kryosféře (ve formě permafrostu, polárních čepiček) jako led nebo malá část v atmosféře jako vodní pára. Současné podmínky na povrchu Marsu neumožňují dlouhodobou existenci kapalné vody. Průměrné hodnoty tlaku a teploty jsou příliš nízké, což vede k tomu, že voda začíná okamžitě mrznout a následně sublimovat. Výzkum planety však naznačuje, že se na povrchu Marsu tekoucí voda v minulosti vyskytovala, tvořila souvislé vodní plochy a dnešní otázka spíše zní, kam se tato voda poděla.O výskytu vody na povrchu či pod jeho povrchem existuje celá řada přímých i nepřímých důkazů jako v podobě říčních koryt, polárních oblastí, spektrometrických měření, erodovaných kráterů, či minerálů přímo spojených s existencí kapalné vody. Díky zásobám kapalné vody je pravděpodobné, že se značně zmenší potřebné zásoby pro budoucí kosmické mise k planetě. == Historie průzkumů == V 70. letech 19. století se Mars dostal do popředí veřejného zájmu, když italský astronom Giovanni Schiaparelli ohlásil objevení kanálů (v originále canali), které on sám nejprve pokládal za přírodní útvar. Vlivem špatného překladu, kdy došlo k záměně přírodních kanálů za uměle vytvořené, se začaly kolem Marsu šířit příběhy o umírající civilizaci, která se snaží přivádět z polárních čepiček vodu do vysychajících oblastí kolem rovníku. Pozdější pozorování vyvrátilo existenci kanálů a první fotografické snímky povrchu i představu, že se na povrchu nachází tekoucí voda.", "question": "Může se na Marsu dlouhodobě vyskytovat kapalná voda?", "answers": ["Současné podmínky na povrchu Marsu neumožňují dlouhodobou existenci kapalné vody."]}
{"title": "Hynek Jakub Heger", "context": "pedagog multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Hynek Jakub Heger (5. července 1808 Polička[1] – 11. května 1854 Vídeň), v německé literatuře uváděný jako Ignaz Jacob Heger[2], byl česko-rakouský těsnopisec, autor první české těsnopisné soustavy. Život Studoval piaristické gymnázium v Litomyšli, filozofii a práva v Olomouci a právnická studia dokončil ve Vídni.[2] Potom nastoupil do zaměstnání jako praktikant u vídeňského soudu a pracoval i v právních kancelářích.[3] Tam si uvědomil nedokonalost běžného písma, které neumožňovalo psát dostatečně rychle. Začal se proto zajímat o těsnopis a jako nejvhodnější z několika možností vybral roku 1839 soustavu německého vynálezce F. X. Gabelsbergera.[2] Tu potom v následujících letech propagoval do té míry, že sám Gabelsberger jej označil za svého apoštola v Rakousku[4] Nejprve nové písmo s úspěchem vyzkoušel při zápisu schůze lesníků v Brně (1841).[3][5] V roce 1842 založil ve Vídni těsnopisný ústav. Ten sice neměl kvůli malému zájmu veřejnosti dlouhého trvání, ale Hegerových aktivit si všimla vláda a už o rok později mu nabídla místo mimořádného profesora těsnopisu na vídeňské polytechnice.[3] Roku 1844 zavítal do Prahy, přičemž propagaci mu dělal časopis Česká včela. Na jeho přednášku přišla řada významných obrozenců – Josef Jungmann, Šebestián Hněvkovský, František Ladislav Rieger, Václav Bělský, Josef Franta Šumavský a Jiří Krouský.", "question": "Je Hynek Jakub Heger autorem první české těsnopisné soustavy?", "answers": ["Hynek Jakub Heger (5. července 1808 Polička[1] – 11. května 1854 Vídeň), v německé literatuře uváděný jako Ignaz Jacob Heger[2], byl česko-rakouský těsnopisec, autor první české těsnopisné soustavy."]}
{"title": "Napoleon Bonaparte", "context": "Napoleon I. Bonaparte (15. srpna 1769 Ajaccio – 5. května 1821 Svatá Helena) byl francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství. Napoleon bývá vzorem vojevůdcovských schopností a cílevědomosti, na druhou stranu však projevoval lhostejnost k lidem, v nichž viděl jen prostředky svých cílů. Dokázal národ vybičovat k nesmírnému úsilí, ovšem za cenu obrovských obětí na lidských životech. Jen francouzských občanů během napoleonských válek zahynulo více než milion. Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty. V devíti letech odcestoval do Francie, kde se jako stipendista vzdělával na vojenských školách. Po smrti otce, ve svých 16 letech, převzal starost o rodinu, předčasně dokončil studia a v hodnosti podporučíka vstoupil do armády. Jako dělostřelecký důstojník se roku 1793 zasloužil o dobytí pevnosti Toulon, za což byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem. Následujícího roku byl direktoriem vyslán do války s Rakouskem a pověřen velením nad francouzskou armádou v Itálii. Zde se chopil nabízené příležitosti a řadou vítězství přinutil Rakousko požádat o mír. V roce 1799, po nepříliš vydařeném tažení do Egypta, se Napoleon zapojil do politického převratu, který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci.", "question": "Kde se narodil Napoleon Bonaparte?", "answers": ["Korsice"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2012", "context": "Letní olympijské hry 2012, oficiálně Hry XXX. olympiády (anglicky Games of the XXX Olympiad), se konaly v anglickém Londýně. Slavnostní zahájení proběhlo 27. července 2012, ukončení se pak uskutečnilo 12. srpna 2012; samotná sportovní klání byla zahájena již 25. července a od 28. července se rozběhla hlavní část her s většinou sportů. Na hrách bylo rozdáno 302 sad medailí ve 26 sportech. Londýn se stal prvním městem, ve kterém se olympijské hry v novodobé historii uskutečnily třikrát. Předtím se zde olympijské hry konaly v letech 1908 a 1948. Po ukončení olympijských her se v Londýně již tradičně konaly i paralympijské hry v termínu od 29. srpna do 9. září 2012. Kandidaturu na pořadatelství her nabídlo celkem devět měst, která podala přihlášku do 15. června 2003. Všechna města prošla výběrovým řízením, které je na základě vyplněných dotazníků ohodnotilo v celkem jedenácti kritériích (jako doprava, finance, ubytování atd.) a stanovilo skóre vyjadřující schopnost pořádat olympiádu: Paříž, Francie - skóre 8,5 Madrid,. Španělsko - skóre 8,3 Londýn, Spojené království - skóre 7,6 New York City, USA - skóre 7,5 Moskva, Rusko - skóre 6,5 Lipsko, Německo - skóre 6,0 Rio de Janeiro, Brazílie - skóre 5,1 Istanbul, Turecko - skóre 4,8 Havana, Kuba - skóre 3,6 Pět nejlepších adeptů bylo vybráno do finálové volby, ze které nakonec vzešlo vítězně město Londýn. Slavnostní zahájení her proběhlo v noci z 27. července na 28. července 2012 od 21 hodin britského času (22.00 hodin letního středoevropského času). Hlavním režisérem uměleckého programu slavnostního zahájení se stal významný filmový režisér Danny Boyle. Při zahájení byla prezentována britská historie a kultura. Hry podle očekávání zahájila hlava hostitelského státu, britská královna Alžběta II. Ta si zahrála sama sebe v předtočeném klipu, kde do Buckinghamského paláce přijede Daniel Craig coby představitel Jamese Bonda a pokyne královně, aby přiletěla ke stadionu helikoptérou.", "question": "Kde se konaly letní olympijské hry v roce 2012?", "answers": ["Londýně"]}
{"title": "Louisiana", "context": "římští katolíci – 30 % jiní křesťané – 1 % jiná náboženství – <1 % bez vyznání – 10 % == Kriminalita == Louisiana od roku 1989 stojí v čele žebříčku amerických států v počtu vražd na hlavu. Nebezpečná jsou zvláště větší města jako New Orleans a Baton Rouge, resp. jejich sociálně vyloučené čtvrti. Proto soudní systém není k rušitelům zákona nijak milosrdný - s počtem 853 uvězněných na 100 000 obyvatel se řadí Louisiana na první příčku nejen v USA, ale i ve světě. Důvodem pro vysoké tresty je ale podle některých i pronikání soukromého kapitálu do vězeňského průmyslu a budování soukromých věznic (tzv. vězeňsko-průmyslový komplex), který konkrétně v Louisianě má objem 182 milionů dolarů. V rámci Reaganovy války s drogami byly od poloviny 80. let celonárodně novelizovány tresty za držení a užívání drog, směrem k vyšším dobám odnětí svobody. Zhruba polovina odsouzených si tresty odpykává za porušení protidrogových zákonů. V roce 2013 bylo v Louisianě ve vazbě nebo vězení drženo 1,42 % dospělé populace. Tento podíl obyvatelstva je největší v USA a na světě (zhruba 13× větší než v Číně). Většina z těchto 50 100 jedinců je držena v soukromě vlastněných for-profit (ziskem motivovaných) věznicích, mezi jejichž vlastníky patří (typicky pro tento stát) šerifové odlehlých venkovských okrsků. == Zajímavosti == Na území státu se nachází druhý nejdelší most světa - Lake Pontchartrain Causeway. Louisiana využívá na rozdíl od zbytku USA kontinentální evropské právo francouzského typu (základ práva v ostatních státech tvoří angloamerické právo). == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Louisiana ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky státu Louisiana", "question": "Jaký typ práva využívá americký stát Louisiana?", "answers": ["kontinentální evropské"]}
{"title": "Formule 1#Historie", "context": "Formule 1 O hudebním albu rockové skupiny Synkopy 61 pojednává článek Formule 1 (album). Formule 1 Nadřazené odvětví není Disciplíny Mistrovství světa jezdců Pohár konstruktérů Vrcholné soutěže Mistrovství světa od roku 1950 Pohár konstruktérů od roku 1958 Mezinárodní federace Název Mezinárodní automobilová federace Založena 1904 Web www.formula1.com Národní svaz Název Ústřední automotoklub ČR Založen 1993 Web www.uamk-cr.cz Organizační struktura současné Formule 1. Bližší detaily, viz[1] Formule 1 (zkráceně F1), je série závodů formulí, založena v roce 1950, kdy nahradila Grand Prix automobilů. Je označována za královskou disciplínu automobilového sportu pro takzvané monoposty. Spadá pod Mezinárodní automobilovou federaci (FIA), která je nejvyšší organizační složkou. Mistrovství světa F1 sestává ze série závodů, které jsou označovány jako Grand Prix (Velká cena). Soutěží se na uzavřených autodromech či tratích a městských okruzích různých tvarů a délek. Vozy jsou jednomístné, k tomuto účelu speciálně vyrobené, a jejich technické parametry se mění vzhledem k pravidlům, která se každoročně upravují. Od roku 1950 se pořádá Mistrovství světa jezdců a od roku 1958 pohár konstruktérů. Evropa je tradičním operačním centrem Formule 1 a nejvýznamnějším trhem. Postupem času si získala tato sportovní disciplína na popularitě a prosadila se ve všech částech světa.", "question": "Ve kterém roce byla založena Formule 1?", "answers": ["1950"]}
{"title": "Ostrovnoj", "context": "Rusko Rusko federální okruh Severozápadní federální okruh oblast Murmanská Murmanská oblast na mapě Ruska Ostrovnoj Město na mapě Murmanské oblasti Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 76 km² Počet obyvatel 1 847 (2018)[1] Hustota zalidnění 24,3 obyv./km² Správa Vznik 1981 Oficiální web www.zato-ostrov.ru Telefonní předvolba (+7) 81558 PSČ 184640 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Ostrovnoj (rusky О) je uzavřené město v Murmanské oblasti v Ruské federaci. Při sčítání lidu v roce 2010 měl 2171 obyvatel. Poloha a doprava Ostrovnoj leží na severovýchodně poloostrova Koly u Svjatonosského zálivu Barentsova moře, blízko ústí řeky Jokangy. Do Ostrovného měla vést Kolská železnice, jejíž stavba byla po smrti Stalina zastavena a z níž byl do roku 1996 v provozu pouze krátký úsek z Apatit do Kirovsku. Město Ostrovnoj je proto běžně dostupné pouze lodí nebo letecky. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ostrownoi na německé Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Ostrovnoj na Wikimedia Commons ↑ 26. Ч п н Р Ф п м о н 1 я 2018 г. Dostupné online. [cit. 2019-01-23]", "question": "Kolik obyvatel má podle posledního sčítání lidu Ostrovnoj?", "answers": ["2171"]}
{"title": "Atlético Madrid", "context": "[[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _atlmadrid1920h|link=|alt=]] Domácí dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _atlmadrid1920a|link=|alt=]] Venkovní dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _atlmadrid1920t|link=|alt=]] Alternativní Soutěž 1. španělská fotbalová liga 2019/2020 3. místo Stadion Wanda Metropolitano, Madrid Souřadnice 40°26′10″ s. š., 3°35′58″ z. d. Kapacita 67 703[3] Vedení Vlastník Miguel Ángel Gil Marín (54,6 %)Wanda Group (20 %)Enrique Cerezo (17,9 %) Předseda Enrique Cerezo Trenér Diego Simeone Oficiální webová stránka Největší úspěchy Ligové tituly 10× mistr Španělska (1939/40, 1940/41, 1949/50, 1950/51, 1965/66, 1969/70, 1972/73, 1976/77, 1995/96, 2013/14) Domácí trofeje 10× Copa del Rey2× Supercopa de Españ Mezinárodní trofeje 1× Pohár vítězů pohárů3× Evropská liga UEFA3× Superpohár UEFA1× Interkontinentální pohár Některá data mohou pocházet z datové položky. Atlético de Madrid (celým názvem: Club Atlético de Madrid) je španělský fotbalový klub, který sídlí v Madridu. Od sezóny 2002/03 působí v Primera División, španělské nejvyšší fotbalové soutěži. Klubové barvy jsou modrá, bílá a červená.[2] Založen byl dne 26. dubna 1903 jako Athletic Club de Madrid, který založili tři baskičtí studenti žijící v Madridu. V roce 1921 se stalo Atlético kompletně nezávislým na Athleticu Bilbao (a Basků), přičemž madridský celek hrál v tomto partnerství jakousi baskickou enklávu mimo Bilbao.[1] V letech 1939–1947 byl klub součástí frankistických. vzdušných sil po fúzí s Aviación Nacional ze Zaragozy.[4] Na počátku roku 1941 pak vymizel z názvu anglický Athletic, který byl nahrazen španělským názvem Atlético (čímž bylo také vymazáno poslední pouto na baskický Athletic).. [5] Stalo se tak z důvodu pečlivého frankistického potírání všech anglicismů v zemi.[5] V této době se stal také fotbalovou jedničkou v Madridu, kdy poprvé a také naposled nahradil Real Madrid z pozice toho silnějšího. klubu ve městě.[4] Opětovná změna nastala až v padesátých letech, kdy se stal z Realu hegemon nejen ve Španělsku, ale i na evropské půdě.[4] Po těchto změnách nebylo Atlético v. konečném součtu následujících padesáti let příliš dominantní oproti městskému rivalovi a nebo katalánské Barceloně (jediné tituly \"Rojiblancos\" v této éře pochází ze sezón 1965/66, 1969/70, 1972/73,. 1976/77 a 1995/96), přičemž dokonce na počátku nového milénia přišel teprve druhý sestup z nejvyšší soutěže.[1] Po návratu do La Ligy začala postupná změna k lepšímu a po nástupu Diega. Simeoneho v roce 2011 došlo k načatí další zlaté éry klubu (započaté titulem v sezóně 2013/14 a následovaných dvěma finálovými účasti v LM – 2013/14, 2015/16).[1]", "question": "Jaké jsou klubové barvy španělského fotbalového klubu Atlético de Madrid?", "answers": ["modrá, bílá a červená"]}
{"title": "Pivovarské muzeum U Fleků", "context": "Muzeum U Fleků se nachází v areálu pivovaru a restaurace U Fleků v budovách bývalých sladoven. Slad se zde vyráběl do roku 1942. První zmínka o domě s pivovarem je z roku 1499, kdy dům koupil sladovník Vít Skřemenec s manželkou a začal v něm provozovat sladovnické řemeslo. Dnešní rodina Brtníkových koupila pivovar v roce 1921. Pivovar, sladovnu a restauraci provozovala do roku 1949, kdy jim byly znárodněny. Stala se poté součástí Pražských pivovarů. V roce 1991 byla rodině Brtníků vrácena restaurace a v roce 1992 také pivovar. V areálu pivovaru je pivovarnické muzeum, které rodina Brtníkových založila v roce 1999. Sbírkových předmětů je v něm v současnosti několik set a řada z nich je unikátních. I díky tomu, že předměty nacházející se v muzeu nejsou pouze předměty z pivovaru u Fleků, ale pocházejí i z řady pivovarů v Čechách a na Moravě. Součástí sbírky jsou také originály nebo kopie dobových fotografií. Muzeum lze navštívit denně v době od 10.00 do 16.00 po předchozím objednání. Exkurze jsou nabízeny s průvodci v několika světových jazycích. Během prohlídky je možné fotografovat nebo si dělat filmový nebo videozáznam.", "question": "V kterém roce bylo založeno Pivovarské muzeum U Fleků?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Konnex", "context": "Konnex Konex je odborný přírodovědecký pojem pocházející z oblasti biologie a ekologie. Je jím vyjádřena přímá a zcela nepopiratelná vazba mezi jednotlivými živočišnými nebo rostlinnými druhy (jednotlivými taxony) v jednotlivých biocenózách. Příklady parekie - soužití dvou druhů živočichů, kdy jeden druh ochraňuje jiný druh parazitizmus - soužití dvou druhů organizmů, kdy jeden druh využívá jiný druh např. jako zdroj potravy symbióza, mutualizmus - vzájemné soužití dvou organizmů, které je vzájemně prospěšné pro oba druhy Reference PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Biologie", "question": "Co je to konnex?", "answers": ["přímá a zcela nepopiratelná vazba mezi jednotlivými živočišnými nebo rostlinnými druhy (jednotlivými taxony) v jednotlivých biocenózách"]}
{"title": "Alfons Mucha", "context": "Alfons Mucha byl také dobrým fotografem, který své snímky využíval jako předlohu při své malířské tvorbě, jeho snímky se tak kompozičně velmi podobají jeho slavným obrazům. Muchova dokumentace z cest z Ruska, z období před Říjnovou revolucí, tvořila důležité podklady právě pro cyklus Slovanská epopej. Když dostal od komisaře pařížské Světové výstavy v roce 1900 za úkol vyzdobit pavilon Bosny a Hercegoviny, vypravil se s fotoaparátem na Balkán a až poté začal malovat obří dekorativní panel (panó), které bylo dominantou vídeňské expozice. Je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu. Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze. Alfons Mucha zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic. Pochován je na Slavíně na Vyšehradském hřbitově. Výběr z jeho děl a některé jeho osobní předměty jsou vystaveny v Muchově muzeu v Praze. Muchova matka Amálie Malá se narodila 5. srpna 1822 v Budišově u Třebíče v rodině mlynáře Tomáše Malého. Po matce Alžbětě Malé (roz. Ratkowské) měla polské předky. Tato krásná, zbožná, vzdělaná a sečtělá žena se zájmem o výtvarné umění byla vychovatelkou ve vídeňské šlechtické rodině. Ve Vídni žila do sedmatřiceti let. Po návratu na Moravu se provdala za vdovce, vinaře a soudního zaměstnance Ondřeje Muchu, s nímž měla 3 děti: syna Alfonse a dcery Andělu a Annu. Anna Muchová se vdala za Filipa Kubera, patriota a představitele české menšiny v Hustopečích, se kterým její bratr spolupracoval na propagaci místní menšiny.", "question": "Kdo byl otec spisovatele Jiřího Muchy?", "answers": ["Alfons Mucha"]}
{"title": "Státní bezpečnost", "context": "Státní bezpečnost Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Státní bezpečnost Vznik 30. června 1945 Zánik 1990 Sídlo Praha, Bartolomějská 14, Československo multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Někdejší sídlo StB v pražské Bartolomějské ulici, tzv. kachlíkárna Na tento článek je přesměrováno heslo StB. Další významy jsou uvedeny na stránce STB. Znak, jímž se mohli prokazovat příslušníci StB, měl průměr 4 cm. Státní bezpečnost (zkratka StB, hovorově estébáci, slovensky Štátna bezpečnosť, ŠtB) byla československá politická policie, zpravodajská služba, která byla ihned od svého vzniku v roce 1945 pod kontrolou KSČ, díky obsazení Ministerstva vnitra ministrem Václavem Noskem, a sloužila k ovládnutí mocenských pozic a likvidaci protivníků komunistického režimu. Vznikla 30. června 1945 jako jedna z neuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti (SNB). Po roce 1948 byla jedním z hlavních nástrojů komunistického teroru. Zanikla rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera 15. února 1990 a některé její úlohy převzal nově vzniklý Úřad pro ochranu ústavy a demokracie FMV.[1] Struktura a normy Práva a povinnosti StB stanovil zákon č. 149/1947 Sb.,[2] který zároveň předpokládal její budoucí sloučení s kriminálními složkami. K prosinci 1947 k ní byly přičleněny zpravodajské složky a novelizovaný zákon o národní bezpečnosti 286/1948 Sb. ještě rozšířil její pravomoci. V tomto údobí již bylo jejím úkolem identifikovat, vyšetřovat a zpracovávat (případně i likvidovat) oponenty KSČ a komunistického režimu. Využívané objekty Hlavním sídlem StB byla budova v pražské Bartolomějské ulici (slangově tzv. kachlíkárna; dnes objekt využívá Policie ČR), jako snad nejbrutálnější vyšetřovna nechvalně proslul tzv. hradčanský Domeček. StB užívala mnohé objekty také konspiračně, tak např. část břevnovského kláštera (malý nebo také Sartoriův konvent) využívala pod názvem „Montážní ústav“.[3] Činnost Maskovaný fotoaparát určený pro fotografování v noci. Přístroj sovětské výroby Parník, zařízení užívané StB pro rozlepování tajně cenzurovaných dopisů Činnost před rokem 1948 Známy jsou takovéto dehonestační akce okolo Sergeje Ingra, Vladimíra Krajiny[zdroj? ], Prokopa Drtiny a Petra Zenkla (neúspěšné) a představitelů Demokratické strany (Ján Kempný, Miloš Bugár), které uspěly a oba poslanci, kteří se nechali vydat trestnímu stíhání, aby se před soudem očistili, byli na základě podvržených důkazů odsouzeni do vězení.", "question": "Jakou zkratku měla státní bezpečnost v Československu?", "answers": ["StB"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Mimo pevninu se Skotsko rozkládá na více než 790 ostrovech, z nichž největší jsou Orkneje, Shetlandy a Hebridy. Hlavním a druhým největším městem Skotska je Edinburgh, který je jedním z největších evropských finančních center. V 18. století bylo město centrem skotského osvícenství, díky kterému se Skotsko stalo jedním z obchodních, intelektuálních a průmyslových motorů Evropy. Největším skotským městem je Glasgow, které kdysi bylo jednou z předních světových průmyslových metropolí a v současné době je součástí velké glasgowské konurbace dominující Lowlands. Ve Skotsku žije 5 144 200 obyvatel, z nichž většinu (88 %) tvoří Skotové. Úředními jazyky jsou angličtina, skotština a skotská gaelština. Skotské království bylo nezávislé až do 1. dubna 1707, kdy vytvořilo unii s Anglickým královstvím (v pouze personální unii s Anglickým královstvím bylo od roku 1603), čímž vzniklo Království Velké Británie. Tato unie byla výsledkem smlouvy o Unii z roku 1706 a vstoupila v platnost schválením zákona o Unii parlamenty obou zemí, navzdory rozsáhlým protestům v celém Skotsku. Třebaže je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní soukromé i veřejné právo (skotské právo). Oddělení skotského právního a vzdělávacího systému a církve i po uzavření Unie přispělo k pokračování skotské kultury a skotské národní identity a část Skotů v čele se Skotskou národní stranou dlouhodobě usiluje o státní nezávislost na Spojeném království. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Skotska. První osadníci přišli na území dnešního Skotska pravděpodobně v době ledové asi před 11000 lety. První vesnice podle vykopávek vznikaly cca okolo 6000 př. n. l. Průkazné písemnosti o Skotsku pocházejí z dob příchodu Římanů, kteří zemi nazývali Kaledonie. Toto území nebylo díky silnému odporu zdejších barbarských kmenů nikdy dobyto Římskou říší, která načas připojila pouze území jižně od Hadriánova valu. Za zakladatele Skotska se považuje dalriadský král Kenneth Mac Alpin, který si roku 843 podmanil Říši Piktů a založil království Alba, bezprostředního předchůdce Skotského království. Toto království bylo tvořeno šesti severními provinciemi, spravovanými mormaery a několika královstvími na jihu. Mormaerové i králové byli podřízeni skotskému velekráli.", "question": "Bylo Skotské království nezávislé až do 1. dubna 1707?", "answers": ["Skotské království bylo nezávislé až do 1. dubna 1707, kdy vytvořilo unii s Anglickým královstvím (v pouze personální unii s Anglickým královstvím bylo od roku 1603), čímž vzniklo Království Velké Británie."]}
{"title": "Glenn Seaborg", "context": "Glenn Theodore Seaborg (19. dubna 1912 - 25. února 1999) byl významný americký jaderný chemik. Za objevy transuranů získal spolu s Edwinem Mattisonem McMillanem roku 1951 Nobelovu cenu (byl objevitelem všech transuranů až do čísla 102). V otázkách vědy a výchovy radil devíti americkým prezidentům. Ještě za jeho života byl po něm pojmenován chemický prvek s protonovým číslem 106 - seaborgium.", "question": "Získal Glenn Theodore Seaborg Nobelovu cenu?", "answers": ["Za objevy transuranů získal spolu s Edwinem Mattisonem McMillanem roku 1951 Nobelovu cenu (byl objevitelem všech transuranů až do čísla 102)."]}
{"title": "Hendrik Antoon Lorentz", "context": "Hendrik Antoon Lorentz (* 18. července 1853 Arnhem, Holandsko - 4. února 1928 Haarlem, Holandsko) byl nizozemský fyzik a laureát Nobelovy ceny za fyziku z roku 1902. Tuto cenu obdržel spolu s Pieterem Zeemanem za výzkum vlivu magnetismu na záření. Narodil se 18. července 1853 v Arnhemu. Jeho otec Gerrit Frederik Lorentz (1822-1893) byl obchodník, matka se jmenovala Geertruida van Ginkel (1826-1861). V letech 1866-1869 navštěvoval nově zřízenou střední školu v Arnhemu, a zde v roce 1870 složil zkoušku z klasických jazyků, která byla v té době potřebná pro vstup na univerzitu. Vystudoval fyziku a matematiku na Univerzitě v Leidenu, kde byl silně ovlivněn učitelem astronomie Frederikem Kaiserem. Po získání bakalářského titulu se v roce 1872 vrátil do Arnhemu, kde učil na střední škole matematiku. Zároveň ale pokračoval ve studiích v Leidenu. Ve svých dvaadvaceti letech obhájil s velkým úspěchem disertační práci na téma Odraz a lom světla z hlediska Maxwellovy teorie(\"Over de theorie der terugkaatsing en breking van het licht\"). Na základě tohoto úspěchu mu zde byla zřízena nová katedra teoretické fyziky, kde od roku 1878 působil jako profesor. Jeho úvodní přednáška z 25. ledna 1878 se nazývala Molekulová teorie ve fyzice (\"De moleculaire theorien v de natuurkunde\"). V roce 1902 obdržel společně s P. Zeemanem Nobelovu cenu za fyziku za objev a vysvětlení Zeemanova jevu. Od roku 1912 pracoval jako ředitel výzkumu Teylerova ústavu v Harlemu. Zůstal ale čestným profesorem v Haarlemu, kde pořádal jednou týdně přednášky. Zemřel 4. února 1928 v Haarlemu. Během prvních dvaceti let se v Leidenu zaměřil na teorii elektromagnetismu, ve snaze vysvětlit vztah elektřiny, magnetismu, a světla. Poté se jeho zájem rozšířil i na další obory fyziky - přispěl svými pracemi k mechanice, termodynamice, hydrodynamice, kinetické teorii, teorii pevné fáze, k výzkumu světla a jeho šíření. Jeho nejdůležitější příspěvky ale byly v oblasti elektromagnetismu, elektronové teorie, a teorie relativity. Již v počátcích považoval za velký úspěch Maxwellovu teorii elektromagnetického pole, k níž se již v počátcích přiklonil a na jejímž základu přestavěl tehdejší fyziku.", "question": "Kdy zemřel Hendrik Antoon Lorentz?", "answers": ["4. února 1928"]}
{"title": "Alfred Nobel", "context": "Vynález měl velký úspěch a dynamit se stal žádaným zbožím. Během času vybudoval továrny na 90 místech ve více než 20 státech. Nobel se věnoval rozvoji podnikání i rozvoji technologie výbušnin. Před svou smrtí vlastnil 355 patentů a nashromáždil obrovský majetek. Z dalších vynálezů lze jmenovat například trhavou želatinu (vyrobena z nitroglycerinu a střelné bavlny, patentována 1867), později modifikovanou dalšími látkami. Velký význam má dodnes bezdýmý střelný prach, založený opět na kombinaci nitroglycerinu, střelné bavlny a dalších látek. První verze se nazývala balistit, pozdější, používaná dodnes, kordit. Nobelův citát pojící se k dynamitu \"Moje továrny na dynamit zřejmě ukončí války dříve než všechny ty vaše kongresy. Ten den, kdy dva armádní sbory budou schopné zničit jeden druhého během sekundy, se všechny civilizované národy s hrůzou odvrátí od války a rozpustí své armády\" Poměrně málo známou skutečností je to, že v roce 1896 napsal divadelní hru Nemesis, která vyšla těsně před jeho smrtí. Hra byla označena za rouhačskou a málem se nedochovala. Související informace naleznete také v článku Nobelova cena. Alfred Nobel ve své závěti rozhodl, že jeho majetek bude vložen do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě. Tato cena (resp. finanční odměna k ní) je vyplácena pouze z peněz ze závěti, kterou spravuje švédská Akademie věd a Alfréd Nobel ji obdařil částkou 32 miliónů švédských korun. Ceny jsou vypláceny z úroků (asi 160 000 švédských korun). Nobelova cena byla poprvé udělena v roce 1901, roku 1968 bylo přidáno i ocenění za ekonomii. Dnes je Nobelova cena obecně považována za nejvyšší ocenění, jakého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout. Galerie Alfred Nobel ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred Nobel ve Wikimedia Commons Osoba Alfred Nobel ve Wikicitátech Životopis Alfreda Nobela na Nobelprize.org (anglicky) Životopis Alfreda Nobela na Converter.cz (česky) Museum Alfreda Nobela v Karlskoze (anglicky)", "question": "Ve kterém roce byla poprvé udělena Nobelova cena?", "answers": ["1901"]}
{"title": "Protaktinium", "context": "Čistý kov lze připravit redukcí fluoridu protaktiničného kovovým baryem při teplotě kolem 1400 °C. Historie Jako první identifikovali protaktinium (izotop 234Pa s poločasem rozpadu 1,17 minuty) Kasimir Fajans a O. H. Göhring jako produkt rozpadu uranu 238U. Pojmenovali jej brevium podle krátké doby života (latinsky brevis – krátký). Za objevitele protaktinia jsou však obvykle označováni Otto Hahn a Lise Meitner z Německa a Frederick Soddy a John Cranston z Velké Británie, kteří roku 1918 nezávisle na sobě oznámili objev izotopu 231Pa s mnohem delším poločasem rozpadu. Jméno prvku bylo změněno na protaktinium v roce 1949. Výskyt, izotopy a využití V zemské kůře se můžeme setkat pouze s velmi nízkými obsahy izotopu 231Pa, který je produktem radioaktivního rozpadu uranu. Poločas rozpadu tohoto izotopu je 32 760 let a proto i v nejbohatších uranových rudách nacházíme protaktinium v množství maximálně 1–3 ppm (mg/kg). Z dalších izotopů stojí za zmínku např. 230Pa s poločasem rozpadu 17,4 dne nebo 233Pa s poločasem 26,975 dnů. Celkově je známo 30 izotopů protaktinia: IzotopPoločas přeměnyDruh rozpaduProdukt rozpadu 211Pa>300 nsα207Ac 212Pa5,1 msα208Ac 213Pa5,3 msα209Ac 214Pa17 msα210Ac 215Pa14 msα211Ac 216Pa150 msα (98 %)/ ε (2 %)212Ac/ 216Th 217Pa3,6 msα213Ac 218Pa113 μ214Ac 219Pa53 nsα215Ac 220Pa0,78 μ (100,00 %)/ ε (3,0×10−7 %)216Ac/ 220Th 221Pa5,9 μ217Ac 222Pa2,9 msα218Ac 223Pa5,1 msα219Ac 224Pa846 msα220Ac 225Pa1,7 sα221Ac 226Pa1,8 minα (74 %)/ ε (26 %)222Ac/ 226Th 227Pa38,3 minα (85 %)/ ε (15 %)223Ac/ 227Th 228Pa22,4 hε (98,15 %)/ α (1,85 %)228Th / 224Ac 229Pa1,5 dε (99,52 %)/ α (0,48 %)229Th/ 225Ac 230Pa17,4 dε (92,20 %)/ β− (7,80 %)/ α (3,2×10−3 %)230Th/ 230U/ 226Ac 231Pa32 760 rα (100 %) / SF (<3×10−10)227Ac / různé 232Pa1,32 dβ− / ε232U / 232Th 233Pa26,975 dβ−233U 234Pa6,70 hβ−234U 235Pa24,4 minβ−235U 236Pa9,1 minβ−236U 237Pa8,7 minβ−237U 238Pa2,28 minβ−238U 239Pa1,8 hβ−239U", "question": "Jakou chemickou značku má Protaktinium?", "answers": ["Pa"]}
{"title": "Pivo", "context": "Jedním ze základních faktorů schopnosti odbourávat alkohol je enzym ADH - alkoholdehydrogenáza. Tento enzym však některým národům úplně chybí (eskymáci, indiáni, některé asijské národy). V právním řádu České republiky se pivem zabývá zejména vyhláška č. 335/1997 Sb., která provádí zákon o potravinách (zákon č. 110/1997 Sb.). Vyhláška obsahuje jak definici piva, tak požadavky na výrobu a jakost, rozdělení druhů piva a jeho označování. Podrobnější informace naleznete v článku Voda. Voda je při výrobě piva nejdůležitější ze základních surovin, která je využívána pro samotnou výrobu nápoje, tak i v procesech, které s výrobou souvisí, z čehož vyplývá, že pro výrobu piva je potřeba velké množství vody - na 1 litr vystaveného piva je spotřebováno čtyřikrát až osmkrát více vody. Její použití přímo ovlivňuje kvalitu výsledného produktu. Pivovary jsou tak budovány v místech, kde jsou výrazné zdroje kvalitní vody. Podrobnější informace naleznete v článku Chmel otáčivý. Chmel je jedna ze základních surovin pro výrobu piva, která mu dodává charakteristickou nahořklou chuť pomocí chmelových pryskyřic a chmelové aroma vlivem silic. Pro přípravu piva se používají samičí chmelové hlávky, které se zpracovávají na tzv. chmelové produkty. Jedná se o granule připravené z hlávek po usušení, rozemletí a následném peletizaci. Pro výrobu českých piv se používá česká odrůda chmele tzv. žatecký poloraný červeňák, který bývá řazen mezi nejkvalitnější na světě. Řadí se do skupiny jemných aromatických chmelů. Chmel je na území Česka pěstován ve třech hlavních oblastech - Žatecké, Úštěcké a Tršické, a to již od 8. století. Chmelové hlávky jsou chemicky složité, jelikož obsahují např. alfa kyseliny známé jako humolony. Podrobnější informace naleznete v článku Slad. Slad se vyrábí ze speciálně vyšlechtěných druhů obilí, nejčastěji ječmene či méně často pšenice, které mají výrazný podíl na výsledné chuti piva, jeho barvě a aromatu. Rozlišuje se světlý a tmavý slad(slad plzeňský a bavorský) podle barvy a dále jsou slady speciální (karamelový, pražený, diastatický apod.). Pro výrobu piva se využívá ječné zrno tzv. obilka, která se skládá z obalu, zárodku klíčku a endospermu.", "question": "Která surovina dodává pivu jeho tradiční nahořklou chuť?", "answers": ["Chmel"]}
{"title": "Hněv", "context": "Hněv je silná afektivní reakce na překážku, která se staví do cesty při dosahování nějakého cíle nebo brání rozvíjení jednání. Jde o emoci, jejímž původním smyslem bylo připravit jedince na útok. Podle intenzity se rozlišuje rozzlobenost neboli zloba (nejslabší), hněv, zlost a vztek (nejsilnější). Projevy hněvu zpravidla trvají krátce, dlouhodobějším projevem je hostilita (nepřátelství). Protože hněv je primárně násilnou reakcí, snaží se ho lidé pokud možno brzdit, emočními výjevy (např. zčervenáním, roněním slz, atd.). Při velké zlosti se místo fyzického napadení uchylují spíše k urážkám, výhrůžkám. Projevy hněvu nejčastěji narušují vztahy mezi lidmi. Nakonec mohou vést k izolaci a bolestné osamělosti. I když projevy hněvu mají často svůj důvod, jsou většinou přehnané a nepřiměřené situaci, která je vyvolala. Z hlediska náboženského bývá odsuzován jako hřích, např. katolická nauka jej považuje za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Vlastnost, s níž člověk snadno podléhá vzteku, označujeme jako prchlivost. Fyziologickými projevy hněvu jsou některé změny v tělesné činnosti, směřující ke zvýšení fyzické síly organismu – zvyšuje se srdeční tep, stoupá krevní tlak, člověk zčervená. Zlost vyvolávají některé drogy, například alkohol, ale i stimulanty . Opakem hněvu je mírumilovnost.", "question": "Jaké jsou fyziologické projevy hněvu?", "answers": ["změny v tělesné činnosti, směřující ke zvýšení fyzické síly organismu"]}
{"title": "Karlův most", "context": "Od konce 17. století bylo postupně na most umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Původně se mu říkalo jen \"kamenný\" nebo \"pražský\" most. Název \"Karlův most\" se vžil až kolem roku 1870, prvním, kdo toto označení použil, byl pražský nakladatel, spisovatel a mědirytec Joseph Rudl ve své monografii s názvem Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke. Po mostě vede historická královská cesta. Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 metrů dlouhý a jeho šířka je 9,40 až 9,50 m; výška vozovky je 13 m nad normální hladinou. Je tvořen šestnácti oblouky. Ty mají rozpon mezi 16,62 m (staroměstský břeh) až 23,38 m. Ve své délce je třikrát zalomen a proti proudu je nepatrně vypouklý. Most je založen na mlýnských kamenech, které jsou možná podloženy rošty z dubových pilot. Most je doplněn třemi věžemi. Na Malé Straně jsou to větší a menší Malostranská mostecká věž. Na straně Starého Města pak Staroměstská mostecká věž. Staroměstská věž však nestojí na krajní opěře mostu, jak je u mostních věží obvyklé, ale na prvním vnitřním pilíři. Staroměstská opěra mostu je dnes zabudována ve sklepích domu čp. 193. Podrobnější informace naleznete v článku Sochy na Karlově mostě.", "question": "Jak dlouhý je Karlův most?", "answers": ["515,76 metrů"]}
{"title": "Horolezecké lano", "context": "Horolezecké lano slouží lezci k jištění při výstupu v těžkém horském terénu, při sportovním lezení na cvičných stěnách, lezení na ledu a pro další outdoorové aktivity, kde je nutné chránit osoby proti pádu. Jsou využívána i pro slanění (sestup pomocí lana) v místech, kde nelze použít klasický sestup z výšky – např. skalní (nebo jinou) stěnou. Dnešní horolezecká lana jsou zhotovena z polyamidu, který má výborné pevnostní parametry, ale hlavně je jako jediný schopen efektivně tlumit rázové síly, které vznikají při zachycení pádu lezce. Tzv. dynamická lana jsou konstruována jako pletená s jádrem a opletem (systém Kernmantel). Obdobnou konstrukci má i statické lano (lano s nízkou průtažností), které má při zatížení menší průtažnost a tím i výrazně menší schopnost tlumení rázových sil. Statické lano najde uplatnění při budování lanovek a statických jištění, používá se také jako lano pracovní. Dělení dle Franka a Kubálka: dynamická lana – jejich stěžejním faktorem je průtažnost (dynamické prodloužení), jež bývá v rozmezích 8–15 %. Jejich použití je především v horolezectví, kde jsou pro lezení \"na prvním\" jedinou možností.", "question": "Z čeho jsou zhotovena dnešní horolezecká lana?", "answers": ["z polyamidu"]}
{"title": "Kniha", "context": "Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem. Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book. Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny. Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman. Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna). Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny. Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a často bývaly připevněny řetězy k polici nebo ke stolu proti odcizení. V polovině 15. století začaly být knihy v západní Evropě vyráběny blokovým tiskem (technika byla na východě známá už staletí předtím). Při blokovém tisku byl obrysový obraz celé stránky vyřezán ze dřeva. Matrice mohla být mnohokrát natřena inkoustem a použita na reprodukci kopií dané stránky. Výroba celé knihy byl ale stále náročný proces, vyžadující ručně řezanou desku pro každou stránku. Dřevěné desky také nebyly velmi trvanlivé a snadno se opotřebovaly nebo poškodily. Nejstarší datovaný exemplář kopie pořízené blokovým tiskem uchovává Britská knihovna. Desku nalezl v roce 1907 archeolog Marc Aurel Stein v ohrazené jeskyni u Tun-chuangu v severozápadní Číně. Tiráž na konci obsahuje: Uctivě vyrobil pro obecnou volnou distribuci Wang Jie ve prospěch svých dvou rodičů třináctého dne čtvrtého měsíce devátého roku Xiantongu (tedy 11. května 868).", "question": "Jak se nazývá člověk s chorobnou touhou psát knihy?", "answers": ["grafoman"]}
{"title": "Cat Island", "context": "Cat Island Cat Island Stát Bahamy Bahamy Zeměpisné souřadnice 24°18′41″ s. š., 75°25′23″ z. d. Osídlení multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Cat Island je ostrov ležící v souostroví Bahamy. K roku 2010 zde žilo 1522 obyvatel.[1] Na tomto ostrově se nachází dvě letiště a kopec Mount Alvernia, který je nejvyšším bodem Baham.[2] V jižní části ostrova se nachází jezero Great Lake. Reference ↑ CAT ISLAND POPULATION BY SETTLEMENT AND TOTAL NUMBER OF OCCUPIED DWELLINGS: 2010 CENSUS - Bahamas Department of Statistics↑ Anson, Peter F. (Peter Frederick). The Hermit of Cat Island : the life of Fra Jerome Hawes [online]. Burns & Oates, 1958 [cit. 2017-09-16]. Dostupné online. (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: VIAF: 234223210", "question": "Jaký je nejvyšší bod Baham?", "answers": ["Mount Alvernia"]}
{"title": "Amnestie", "context": "Vyhlášena byla \"v zájmu posílení záruk demokracie, veřejného klidu a pořádku\" a týkala se pouze abolice ve věcech nedovoleného ozbrojování, za podmínky dobrovolného odevzdání zbraní a výbušnin nejpozději do 1. března 1990. Udílet amnestie je oprávněn prezident republiky, rozhodnutí ale vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Odpovědnost za amnestii pak nese vláda. Václav Havel ji vyhlásil po svém prvním zvolení prezidentem České republiky. Z celkem 14 tisíc vězňů se týkala jen asi 130 osob. Další prominutí trestů vyhlásil Václav Havel u příležitostí svého znovuzvolení. Z celkem 22 tisíc vězňů bylo propuštěno přes 930 osob, u dalších několika set bylo zastaveno trestní stíhání. Podrobnější informace naleznete v článku Amnestie Václava Klause. Prezident Václav Klaus vyhlásil svou první amnestii krátce před koncem svého druhého funkčního období, u příležitosti 20. výročí osamostatnění České republiky. Podle odhadu Ministerstva spravedlnosti ČR se amnestie týká více než 32 000 lidí. Vězeňské brány opustilo více než 6 145 lidí (původní odhad činil 7 416 pravomocně odsouzených). Rozhodnutí prezidenta se však dotkne i dalších zhruba 14 500 osob podmíněně odsouzených s probačním dohledem a dalších lidí.", "question": "Kolika lidí se zhruba týka amnestie v České republice z roku 2013?", "answers": ["32 000"]}
{"title": "Saeima", "context": "Saeima je lotyšský jednokomorový parlament. Je tvořen 100 poslanci volenými na dobu čtyř let poměrným volebním systémem s 5% uzavírací klauzulí. Seimas Sejm Parlament Obrázky, zvuky či videa k tématu Saeima ve Wikimedia Commons Oficiální stránky lotyšského parlamentu", "question": "Kolika poslanci je tvořen lotyšský parlament?", "answers": ["100"]}
{"title": "Prvoci", "context": "Popsal a zakreslil především nálevníky (Ciliophora) a nazýval je Animalcula (\"zvířátka\"). V 18. století pak byli nazýváni Animalcula Infusoria, čili \"zvířátka z nálevů\". Tyto a mnohé další klasifikace byly postaveny na víře, že prvoci jsou živočichové. Prvním, kdo vyčlenil jednobuněčné heterotrofy zvlášť, byl v roce 1848 Rudolf Leuckart. V průběhu druhé poloviny 19. století vznikaly další nové termíny, jako Protoctista a Protista, které zahrnují nejen prvoky, ale i mnohé jiné organismy. Český název prvoci použil v roce 1821 Jan Svatopluk Presl jako český ekvivalent k termínu Infusoria. Související informace naleznete také v článku Klasifikace eukaryot. Klasifikace domény Eukaryota je z velké části i klasifikací prvoků. Podrobnější informace naleznete v článku Eukaryotická buňka. Většina prvoků je velmi malá, aby je bylo možné spatřit pouhým okem - nejčastěji dosahují rozměrů od 0,005 do 0,05 mm, i když jsou běžné i formy do velikosti 0,5 mm - ale jsou dobře pozorovatelní pomocí mikroskopu. Někteří prvoci jsou však viditelní i pouhým okem, jako např. měňavka bahenní, která dosahuje velikosti až 5 mm.", "question": "Kdo jako první vyčlenil jednobuněčné heterotrofy zvlášť?", "answers": ["Rudolf Leuckart"]}
{"title": "Rakousko-Uhersko", "context": "Lemko-rusínská republika Tarnobřežská republika Rumunské království Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů Italské království Italské regentství Carnara Rakousko-Uhersko (německy Österreich-Ungarn), plným názvem Rakousko-uherská monarchie (německy Österreichisch-Ungarische Monarchie, maďarsky Osztrák-Magyar Monarchia), byl státní útvar, reálná unie Království a zemí v Říšské radě zastoupených neboli Předlitavska (německy Cisleithanien) a Zemí svaté Štěpánské koruny uherské neboli Zalitavska (německy Transleithanien, nepřesně Uherska), existující od 8. června 1867 do 31. října 1918. Toto soustátí vzniklo přeměnou Rakouského císařství (nástupníka Habsburské monarchie) na základě rakousko-uherského vyrovnání v únoru 1867. Dějiny Rakousko-uherské vyrovnání Císař František Josef I. vládl Rakouskému císařství od roku 1848, poté od roku 1867 Rakousko-Uhersku až do roku 1916, kdy zemřel. Tedy plných 68 let Po katastrofální porážce rakouské císařské armády ve válce proti Prusku v roce 1866 se znovu objevily obavy z dalšího povstání v Uhrách tak, jak se tomu již v nedávné minulosti několikrát stalo. Připomeňme, že evropská vlna revolucí v roce 1848 v tomto regionu nakonec vyústila v otevřenou válku mezi císařskými vojsky a povstaleckou uherskou armádou, kterou se podařilo relativně rychle zpacifikovat jen díky pomoci Ruska. I v následné době Bachova absolutismu rakousko-uherský konflikt dál bublal pod povrchem a projevoval se občasnými projevy občanské neposlušnosti. Rakouská zahraniční politika se od padesátých let potácela od jednoho neúspěchu k druhému a o úspěších na bitevním poli se rozhodně také nedalo mluvit. Nakonec po prohrané Prusko-rakouské válce se vlivným politickým kruhům zdálo výhodné uklidnit vnitropolitickou situaci rozsáhlou autonomií Uherska. Národnostní struktura obou polovin říše byla podobná – v obou existoval politicky dominantní a početně nejsilnější národ, v Uhrách Maďaři a v Rakousku Němci, ale ani jeden z těchto národů ve „své“ části říše neměl nadpoloviční většinu.", "question": "Jak vzniklo Rakousko-Uhersko?", "answers": ["přeměnou Rakouského císařství"]}
{"title": "Emil Zátopek", "context": "Emil Zátopek (19. září 1922 Kopřivnice - 21. listopadu 2000 Praha) byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové. Stal se prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0), a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplin tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento \"trojboj\" se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva a Satupekka. Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. Ve svých šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně. \"Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo,\" vzpomínal později Zátopek, jak v roce 1941 doběhl druhý při běhu Zlínem. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním (neoficiálním) trenérem.", "question": "Kdo byl Emil Zátopek?", "answers": ["byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu"]}
{"title": "Sršeň", "context": "Sršeň (Vespa) je rod blanokřídlého hmyzu, který zahrnuje největší sociální vosy. Některé sršně mohou být až 45 mm dlouhé. V Česku žije jediný druh – sršeň obecná (Vespa crabro). Spisovně česky je ten i ta sršeň (Příruční slovník jazyka českého a Internetová jazyková příručka ÚJČ uvádějí ženský rod jako méně častý, v zoologii je ale preferovaný), lidově i (ten) sršán, sršáň. Není vhodné oba možné rody v jednom článku kombinovat. Většina sršní žije v jižní a jihovýchodní Asii. V subtropech žije V. orientalis, jejíž areál leží kromě jižní a střední Asie i na Arabském poloostrově, v severní Africe a také ve Středomoří. V mírném pásmu žije V. simillima, která se vyskytuje i v Japonsku a na Sibiři, a již zmíněná evropská sršeň obecná, která byla introdukována do Severní Ameriky. Sršně jsou dravci, živí se především jinými bezobratlými nebo sbírají sladké ovocné šťávy nebo med z vyloupených včelích hnízd. Jedna sršeň dokáže denně ulovit až pět kusů much či jiného hmyzu. Navzdory rozšířené představě o smrtelně nebezpečném tvorovi je sršeň obecná mírumilovná a prakticky neškodná. Většina obav pramení z velikosti sršně a jejího hlasitého bzučení. Varovné bzučení používá např. pokud se člověk přiblíží na méně než asi 50 cm. Sršeň také reaguje podrážděně při prudkých otřesech v okolí svého hnízda, manipulaci u výletového otvoru či přehrazení příletové dráhy. Sršně žijí v hnízdě, kterého základy sama vybuduje královna-zakladatelka. Ta kusadly nastrouhá kousky dřeva, smíchá je se slinami a ze vzniklé papírové hmoty buduje odshora dolů hnízdo. První potomky vychovává sama do doby, než se vylíhnou dělnice, které převezmou veškerou péči. Těch bývá několik set, shánět potravu však vylétá jen asi 50–80 z nich. V září pak z hnízda vylétají oplodněné samičky, které na jaře založí nová hnízda. Společenství sršní totiž na rozdíl od včel nepřežívá zimu s výjimkou již zmiňovaných budoucích královen. V případě, že usedne na člověka, pouze zkoumá, zda není potravou a během pár sekund odletí.", "question": "Kde žije většina sršní?", "answers": ["jižní a jihovýchodní Asii"]}
{"title": "Švýcarsko", "context": "Byl též zakladatelem slavného matematického rodu, jehož dalším představitelem byl Jacob Bernoulli, který rozvíjel například teorii pravděpodobnosti, či jeho bratr Johann Bernoulli, učitel Leonharda Eulera, pravděpodobně nejslavnějšího švýcarského matematika vůbec. Eulerovým spolupracovníkem byl další člen slavné rodiny Nicolaus II. Bernoulli. K matematikům tohoto okruhu patřil i Gabriel Cramer, autor tzv. Cramerova pravidla pro řešení soustav lineárních rovnic metodou determinantů. Švýcarský původ měl i britský kvantový fyzik Paul Dirac. Fyzik Fritz Zwicky (jehož matka byla Češka, jeho otec Švýcar v norských diplomatických službách, přičemž Fritz se narodil během jeho diplomatické mise v bulharské Varně) přišel s průlomovým konceptem tzv. temné hmoty. Auguste Piccard se proslavil výstupem do stratosféry za pomoci balónu. Jeho syn Jacques Piccard byl známým oceánografem a vynálezcem batyskafu a jeho syn Bertrand Piccard zas proslul jako balónový letec a průkopník solárního letectví. Horace-Bénédict de Saussure vynalezl sluneční pec. Jakob Steiner je autorem tzv. Steinerovy věty o momentu setrvačnosti v mechanice otáčivého pohybu. Johann Heinrich Lambert mj. dokázal, že číslo Pí je iracionální, vynalezl vlhkoměr, studoval světlo, komety, mlhoviny či zásadně ovlivnil kartografii. Vzorec pro výpočet vlnové délky viditelných spektrálních čar atomu vodíku, od něhož se odvíjí moderní pojetí atomu vůbec, je dílem Johanna Jakoba Balmera. Hodinář Joost Bürgi pracoval i na pražském dvoře Rudolfa II. V informatice se prosadil Niklaus Wirth, autor programovacího jazyka Pascal. Významným astronomem byl Paul Guldin. Nobelovu cenu za fyziku získali Charles Edouard Guillaume, Felix Bloch, Heinrich Rohrer a Karl Alexander Müller, za chemii Paul Karrer, Alfred Werner, Kurt Wüthrich, Richard R. Ernst, za fyziologii Emil Theodor Kocher, Paul Hermann Müller, Werner Arber, Walter Rudolf Hess, Rolf Martin Zinkernagel a Edmond Henri Fischer. Zakladatelem moderního lékařství byl Paracelsus. Všestranný renesanční učenec Conrad Gessner založil mj. moderní zoologii. Bakteriolog Alexandre Yersin objevil původce dýmějového moru. Friedrich Miescher objevil DNA, ačkoli neznal její strukturu a přesnou roli v dědičnosti. Albert Hofmann se proslavil objevem halucinogenu LSD. Geolog Louis Agassiz zavedl koncept tzv. doby ledové. V oblasti humanitní a sociálních věd ovlivnilo svět asi nejvíce dílo filozofa a ženevského rodáka Jeana-Jacquese Rousseaua. Tradičně se ve Švýcarsku daří psychologii. Jean Piaget je tvůrcem druhé nejvlivnější psychologické školy 20. století, tzv. kognitivní psychologie. Carl Gustav Jung došel věhlasu díky svému propojení psychologie a magie. Jeho učitel Eugen Bleuler je autorem pojmu schizofrenie.", "question": "Kdo byl zakladatelem moderního lékařství?", "answers": ["Paracelsus"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název české pivo chráněno jako zeměpisné označení. Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici.", "question": "Jakého původu je slovo pivo?", "answers": ["staroslověnské"]}
{"title": "Miloš Forman", "context": "Miloš Forman, původně Jan Tomáš Forman, (* 18. února 1932 Čáslav) je režisér, scenárista a herec českého původu, žijící ve Spojených státech amerických. Je držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii, tří Zlatých glóbů a ceny BAFTA ve stejné kategorii. Jeho první manželkou (v letech 1958-1962) byla Jana Brejchová. Jeho synové z druhého manželství s Věrou Křesadlovou jsou dvojčata, divadelníci Petr a Matěj Formanovi. Potřetí se oženil s výrazně mladší Martinou Zbořilovou, která o jejich seznámení vydala knihu. Mají spolu další syny, dvojčata Andyho a Jima Formanovy. Jeho polovičním bratrem je matematik Joseph Kohn žijící v USA[zdroj? ]. Narodil se v protestantské rodině Anně Formanové (rozené Švábové) provozující hotel u Máchova jezera a Rudolfovi Formanovi, který působil jako středoškolský učitel. Jeho pravým otcem však byl známý pražský architekt židovského původu Otto Kohn. O svém pravém otci se však Miloš Forman dozvěděl až po válce. Mládí prožil jednak v rodné Čáslavi a střídavě i v penzionu Rut ve Starých Splavech. Hotel i s penzionem fungoval jen v létě, na zimu se rodina vracela do Čáslavi. Jako velmi mladý osiřel poté, co jeho rodiče byli zatčeni; otec pro své členství v odbojové skupině, matka pro pouhé falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky. Než zatkli matku, odstěhovala se s dětmi do Starých Splavů, kde byl nucen chodit do německé školy (jiná tu nebyla). Neuměl německy a spolužáci mu to dávali natolik znát, že se s matkou raději vrátil do Čáslavi. Oba rodiče byli po několik roků vězněni a se svou matkou se setkal pouze jednou krátce v Petschkově paláci v Praze. Matka poté 1. března 1943 zahynula na tyfus v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau a otec v Buchenwaldu. Vyrůstal u příbuzných a v poděbradské internátní škole krále Jiřího, kde jeho spolužáky byli mj. Václav Havel, bratři Mašínové a Zbyněk Janata. Po válce se osiřelí chlapci (Miloš a jeho o 12 let starší bratr Pavel) do penzionu Rut vrátili, začali jej opravovat, po znárodnění v roce 1948 o něj přišli. On sám měl možnost bydlet v jedné z jeho místností, ale když roku 1953 dosáhl plnoletosti, musel se odstěhovat. Formanovi penzion ve Starých Splavech získali zpět v roce 1991 v restituci. Vystudoval scenáristiku na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU), již během studií působil jako pomocný režisér a asistent Alfréda Radoka.", "question": "Byla Jana Brejchová manželkou Miloše Formana?", "answers": ["Jeho první manželkou (v letech 1958-1962) byla Jana Brejchová."]}
{"title": "Osmanská říše", "context": "Osmanská říše (zastarale též Otomanská říše, možno psát i malé písmeno) byla jedna z největších a nejmocnějších říší v prostoru při Středozemním moři. Říše existovala v letech 1299–1922 a během této doby zahrnovala oblasti Malé Asie, Balkánu, Černomoří, Blízkého a Středního východu a severní Afriky. Říše měla od 16. století zcela islámský charakter Božího státu, ve kterém již od počátku vládli sultáni dynastie Osmanů. Díky své poloze byla Osmanská říše spojnicí mezi evropským a asijským kontinentem. Administrativně byla dělena na ejálety (od 60. let 19. století vilájety) a dále pak na sandžaky a náhije. Související informace naleznete také v článku Rúmský sultanát. Malá Asie a oblasti na východ od ní představovaly již od arabské expanze v 7. století místo střetu mezi Byzantskou říší a jejími muslimskými sousedy (umajjovský a abbásovský chalífát, Seldžucká říše). V letech následujících po bitvě u Mantzikertu získali vnitrozemí tohoto poloostrova Seldžukové a zřídili zde Ikonyjský nebo též Rúmský sultanát. Byzantští císaři se sice pokoušeli ztracená území dobýt zpět, ale po prohrané bitvě u Myriokefala a po čtvrté křížové výpravě roku 1204, která dobyla Konstantinopol, nebyla Byzanc dostatečně silná, aby obnovila svou vládu v Malé Asii.", "question": "Kdy existovala Osmanská říše.", "answers": ["1299–1922"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Nejchladnější částí atmosféry jsou póly, ale americké sondy Voyager 1 a Voyager 2 překvapivě naměřily nízké teploty i ve středu rovníkového pásu. Žlutá barva planety je způsobena odrazem slunečního světla od horních mraků. Na podrobných záběrech ze sondy Cassini se však atmosféra jeví jako modrá. Bob West z Jet Propulsion Laboratory, člen zobrazovacího týmu Cassini, prohlásil: \"Byli jsme velmi překvapeni. Saturn by měl být žlutý.\" Při pozorování z nižších vrstev atmosféry by se obloha Saturnu jevila modrá. Modrá barva je pravděpodobně způsobena rozptylem slunečního světla vlivem tzv. Rayleighova rozptylu na molekulách atmosféry podobně jako tomu je v atmosféře Země. Zatímco světlo na Zemi se rozptyluje na molekulárním dusíku a kyslíku, v atmosféře Saturnu se rozptyluje na molekulárním vodíku. Stále však není jasné, proč je severnější polokoule mnohem výrazněji modrá než jižní. Podle jedné hypotézy je to způsobeno tím, že jižní polokoule obsahuje mnohem více mraků, které se podílejí na žluté barvě planety. V Saturnově atmosféře vanou větry, které dosahují rychlosti až 400 m/s v oblasti pólů, v rovníkové oblasti dosahují rychlosti až 1 800 km/h, což je pětkrát více než nejrychlejší větry na Jupiteru. Převážná část větrů směřuje východním směrem a předbíhá rotaci planety. Západním směrem vanou pouze slabší větry v severních šířkách. Větry se projevují pohybem mraků a vytvářením tmavších pásem oblaků rovnoběžných s rovníkem a světlejších pásem mezi nimi. V důsledku metanového zákalu ve velkých výškách však tyto oblačné pásy nejsou tak kontrastní jako v případě Jupiteru. Polární zploštění působí střídání světlejších a tmavších pruhů v atmosféře, které obíhají rovnoběžně s rovníkem. Různé zbarvení pruhů je způsobeno rozdílným chemickým složením a různě silnou oblačností. Atmosférické pásy jsou méně výrazné než u Jupitera a v oblasti rovníku jsou i širší. Podle jiného zdroje jsou pásy naopak tenčí a mají složitější, i když méně výraznou strukturu než pásy Jupitera.", "question": "Jakou rychlost v kilometrech za hodinu dosahují nejrychlejší větry na Saturnu?", "answers": ["1 800 km/h"]}
{"title": "Jiří V", "context": "I když jako královský pár občas podnikli cestu po zemích Britského impéria, Jiří upřednostňoval konvenční styl života a trávil čas se sbírkami poštovních známek. Na trůn nastoupil po smrti svého otce Eduarda VII. roku 1910. Byl jediným císařem Indie, který navštívil císařský dvůr v Dillí, kde byl korunován. Pro tuto příležitost byla zhotovena indická císařská koruna. V době první světové války se zřekl všech svých německých titulů a změnil jméno svého královského rodu \"Sachsen-Coburg und Gotha\" na rod \"Windsor\" (podle stejnojmenného sídelního hradu). V době jeho vlády po přijetí příslušného zákona došlo k oddělení správy dominií, takže byl vládcem dominií jako oddělených království, což připravilo cestu ke vzniku Commonwealthu. Období jeho panování bylo poznamenáno rozmachem socialismu, komunismu, fašismu, irského republikanismu a zvolením prvního britského labouristického předsedy vlády. Přesto za jeho vlády zůstalo Britské impérium ještě relativně nedotčené, naopak se britský vliv ještě rozrostl o mandátní území v Asii a Africe odňatá po první světové válce Turecku a Německu. Jeho nástupcem byl jeho nejstarší syn Eduard, jehož po jeho brzké abdikaci nahradil druhorozený Albert (pod jménem Jiří VI.). Mládí Narodil se 3. června 1865 v Marlborough House v Londýně jako druhý nejstarší syn Eduarda, prince waleského (pozdějšího krále Eduarda VII.), a jeho manželky Alexandry Dánské. Vzhledem k tomu, že měl staršího bratra, neočekávalo se, že by se měl někdy stát králem. Jeho bratr Albert byl jen o sedmnáct měsíců starší a tak byli oba princové vychováváni společně. Od roku 1877 strávili nějaký čas na výcvikové lodi Brittania v Dartmouthu. Od roku 1879 oba bratři sloužili tři roky na lodi Bacchante. Na této lodi procestovali různé kolonie Britského impéria v Karibiku, Jižní Africe a Austrálii a navštívili Jižní Ameriku, Středozemní moře, Egypt a Dálný východ. Po návratu se bratři rozdělili. Albert začal navštěvovat Trinity College v Cambridgi, zatímco Jiří dále pokračoval ve službě u královského námořnictva. Manželství Oficiální portrét Jiřího manželky Marie z TeckuJako mladý muž a námořník sloužil delší dobu pod velením svého strýce prince Alfréda, vévody z Edinburghu, na Maltě. Zde se zamiloval do jeho dcery a své sestřenice Marie z Edinburghu. Jeho babička, otec i strýc s tímto vztahem souhlasili, ale obě matky byly proti. Na nátlak své matky Marie Jiřího nabídku odmítla a později se stala královnou Rumunska. Roku 1891 se jeho starší bratr Albert zasnoubil se svou druhou sestřenicí Marií z Tecku.", "question": "O kolik měsíců byl starší bratr Jiřího V. Albert?", "answers": ["o sedmnáct"]}
{"title": "Lucie Vondráčková", "context": "PhDr. Lucie Plekancová Vondráčková, rozená Lucie Vondráčková, (* 8. března 1980 Praha) je česká zpěvačka, herečka, dabérka a textařka. Je vdaná za českého hokejistu Tomáše Plekance, se kterým má syny Matyáše a Adama. Pochází z muzikantské rodiny, její otec Jiří Vondráček je známý herec, zpěvák, matka Hana Sorrosová je textařka, teta Helena Vondráčková zpěvačka české pop music. Lucie coby zpěvačka vydala více jak deset alb, která získala ocenění Zlatá nebo i Platinová deska za jejich prodej. V anketě Český slavík se od roku 2007 umísťuje v první trojici interpretek, přičemž v letech 2008–2014 je vždy na druhém místě. Vystudovala hudebně-dramatický obor na pražské konzervatoři a úspěšně zakončila i studium kulturologie na Filozofické fakultě UK diplomovou prací \"Tradice české pohádky v československé kinematografii\" (Mgr., 2005). Titul doktor filozofie získala obhajobou práce \"Pohádky v československé kinematografii\" (PhDr., 2006). Dne 17. června 2011 se v kapli svaté Kláry nad vinicí v Troji v areálu Botanické zahrady vdala za hokejistu Tomáše Plekance. a rozšířila své příjmení dle příjmení manžela na Lucie Plekancová Vondráčková. Dne 4. prosince 2011 se novomanželům v kanadském Montrealu narodil syn Matyáš. 23. června 2015 se jim narodil druhý syn Adam. Poprvé se před kamerou objevila ve svých devíti letech, kdy hrála v seriálu Ludvíka Ráži Území bílých králů, později v seriálu Václava Vorlíčka Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. V roce 1992 se stala moderátorkou pořadu pro děti a mládež Marmeláda a o rok později vydala své první stejnojmenné album Marmeláda. Hrála ve třech filmech režiséra Juraje Jakubiska – Nejasná zpráva o konci světa, Bathory (v obou filmech se její postava jmenovala Lucie) a Post coitum, dále pak ve filmu Labyrint. Posledním filmem jsou zatím Babovřesky, komedie Zdeňka Trošky. Je obsazována i do zahraničních filmů, například komedii Last Holidays a dokumentu Joan of Arc. Zlomovým rokem v její herecké kariéře se stal rok 1992, kdy dostala malou roli v Národním divadle ve hře Saténový střevíček s Libuší Šafránkovou. V Divadle Rokoko ztvárnila během osmi let např.: Shakespearovu Julii, Aňu ve Višňovém sadu, Johanku z Arku ve Skřivánkovi, Mary Warrenovou v Čarodějkách ze Salemu, Alici ve hře Na dotek a další. V divadelním spolku Kašpar hrála trojroli Anny, královny Markéty a písaře v Richardu III.", "question": "Kde se narodila Lucie Vondráčková?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Karel Kramář", "context": "Finančně podporoval například sochaře Vojtěcha Šaffa, který vytvořil jak Kramářovu bronzovou bustu, tak figurální náhrobek jeho rodičů ve Vysokém nad Jizerou. Největší množství výtvarných děl a osobních památek přešlo s Kramářovou pozůstalostí do sbírek Společnosti Karla Kramáře. Po jejím zrušení z roku 1947 byly cennosti z Kramářovy vily uloženy v bance a zatajeny státu. Společně s ostatním movitým majetkem zkonfiskovány a tímto prostřednictvím se po roce 1948 dostaly do sbírek Národního muzea v Praze a do Archivu Národního muzea. Nejcennější z nich je diamantový náhrdelník Naděždy Kramářové, asi největší diamantový šperk v České republice. == Odkazy == === Reference === === Literatura === LUSTIGOVÁ, Martina. Karel Kramář : první československý premiér. Praha: Vyšehrad, 2007. 363 s. ISBN 978-80-7021-898-3. KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. ČECHUROVÁ, Jana, STEHLÍKOVÁ, Dana, VANDROVCOVÁ Miroslava: Karel a Naděžda Kramářovi doma. Úřad vlády ČR, Praha 2007; stran 142. ISBN 978-80-87041-20-8 (1. vydání). Praha 2008 (2. vydání). Dostupné online.STEHLÍKOVÁ, Dana: Éra cylindrů a diamantů, k životnímu stylu manželů Kramářových, in: Karel Kramář (1860-1937), život a dílo. Moderní dějiny – suplementum 2/2009, Jan Bílek a Luboš Velek (ed.). Masarykův ústav a Archiv AV ČR v Nakladatelství Historický ústav, Praha 2009, stran 784, cit. s. 616-631. ISSN 1210-6860, ISBN MÚA 978-80-86495-58-3 a HiU 978-80-7286-157-6.MALÍŘ, Jiří. Karel Kramář a Morava v letech 1891-1914. Moderní dějiny. 2009, roč. 17, s. 139-162. ISSN 1210-6860. WINKLEROVÁ, Martina. Karel Kramář (1860–1937). Praha: Argo, 2011. 348 s. ISBN 978-80-257-0348-9. ČERVINKA, Vincenc. Karel Kramář : jeho život a význam : k 70tým narozeninám českého a slovanského politika. Praha: Čs. nár. demokracie, 1930. 64 s. Dostupné online. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3,s. 8 - 48, s. 95 - 116, s. 125 - 148, s. 157-160, s. 165 - 169 === Prameny === Vandrovcová, Miroslava: Fond Karel Kramář, inventář; Archiv Národního muzea, Praha 2007 === Související články === Vláda Karla Kramáře Kramářova vila === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Kramář ve Wikimedia Commons Autor Karel Kramář ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Kramář Osoba Karel Kramář ve Wikicitátech Martina Lustigova: Karel Kramář - osudy prvního československého premiéra", "question": "Kdo byl prvním premiérem Československa?", "answers": ["Kramář"]}
{"title": "Java (programovací jazyk)", "context": "Veškerý kód je napsán uvnitř třídy a všechno je objekt, s výjimkou primitivních datových typů (tj. celá čísla, desetinná čísla, logické hodnoty a znaky), které nejsou třídy z výkonnostních důvodů. Na rozdíl od C++ Java nepodporuje přetěžování operátorů nebo vícenásobnou dědičnost pro třídy. To zjednodušuje jazyk a pomáhá při prevenci potenciálních chyb. Java používá podobné komentovací metody jako C++. Existují tři různé styly komentářů: jednořádkový uvozený dvěma lomítky (//), víceřádkový uvozený /* a uzavřený s */ a Javadoc dokumentační styl komentování uvozený /** a uzavřený */. Komentář typu Javadoc umožňuje uživateli sestavit dokumentaci k programu. Ukázka použití komentářů: Tradiční program \"Hello world\" vypadá takto: Netradiční verze \"Hello world\" s malou ukázkou objektového přístupu: Společnosti Google a Android si zvolily použití Javy jako klíčový pilíř při tvorbě stejnojmenného open source mobilního operačního systému určeného pro chytré telefony a tablety. I přesto, že je Android postaven na Linuxovém jádře a byl napsán převážně v programovacím jazyce C, tak SDK Androidu používá jazyk Java jako základ pro svoje aplikace. Java je však používána pouze pro syntaxi, nikoliv pro svoji knihovnu tříd. Namísto vytváření instance třídy ze standardní Java Class Library Android poskytuje svoji vlastní knihovní třídu. Aplikace pro Android jsou kompilovány přes bajtkód Javy jako mezistupeň do formátu Dalvik Executables (přípona .dex) spustitelného ve vlastní Dalvik Virtual Machine Androidu. Některé třídy v Dalvikově knihovně se podobají jejím protějškům v jazyce Java. Rozdíly se staly hlavním bodem sporu mezi Sun/Oracle a Google/Android. Dne 7. května 2012 soud v San Francisku shledal, že pokud by API bylo chráněno copyrightem, pak by společnost Google porušila autorská práva společnosti Oracle použitím Javy v zařízeních s Androidem.", "question": "Který programovací jazyk je podle TIOBE indexu nejpopulárnější?", "answers": ["Java"]}
{"title": "Rotunda svaté Kateřiny", "context": "Rotunda svaté Kateřiny Tento článek je o znojemské rotundě. O rotundě sv. Kateřiny v České Třebové pojednává článek Rotunda svaté Kateřiny (Česká Třebová). Rotunda svaté Kateřiny Místo Stát Česko Česko Souřadnice 48°51′20″ s. š., 16°2′37″ v. d. Architektonický popis Stavební sloh románská architektura Výstavba 11. století Další informace Ulice Hradní Kód památky 11796/7-6944 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Národní kulturní památka Rotunda svaté Kateřiny stojí v areálu přemyslovského hradu ve Znojmě. Je jednou z mnoha rotund postavených v raném středověku na území Moravy a Čech, od ostatních se liší zachovanými románskými nástěnnými malbami z roku 1134. Tyto malby jsou výjimečné v celém románském umění Evropy svým zaměřením na ideologii státu. Historie Archeologický průzkum doložil, že lokalita byla osídlena již v době bronzové. Přímo na místě dnešní rotundy byly nalezeny stopy lehčího, do skály zasekaného objektu. Je možné, že skalnatá vyvýšenina měla již v této době kultovní funkci. Románská rotunda Nanebevzetí Panny Marie ve Znojmě byla založena velmi pravděpodobně jako součást znojemského hradu, a to uprostřed rozsáhlého předhradí. Předpokládalo se, že byla jako součást zmíněného hradu vybudována Břetislavem I., buď během jeho moravské nebo pozdější české vlády, nejdříve však roku 1019, kdy byla Přemyslovci Morava dobyta. Prozatím také nebyla potvrzena možnost, že byla rotunda i celý hrad vybudována až ve druhé polovině 11. století, ale až v době, kdy došlo k rozdělení Moravy na tři údělná přemyslovská knížectví (brněnské, znojemské a olomoucké). Většina novějších vědeckých výzkumů dochází k závěru, že stavba rotundy i malby vznikly v první polovině 12. století za panování knížete Konráda II. Znojemského, včetně zasvěcení svaté Kateřině Alexandrijské. Nápis v omítce Rotunda svaté Kateřiny sloužila jako hradní kaple. Při restaurátorských pracích prováděných Františkem Fišerem v roce 1947 byl objeven v omítce vyrytý latinský nápis. S ohledem na jeho částečné poškození a běžnou praxi vynechávání hlásek není interpretace nápisu jednoznačná. Podle převládajícího výkladu se však uvádí, že roku 1134 kníže Konrád II. Znojemský zakladatel, upravil statut svatyně Panny Marie a zasvětil ji svaté Kateřině. Nápis je jediným písemným dokladem o původním uvažovaném zasvěcení rotundy Panně Marii, v každém případě vznikl snad ve druhé polovině 13. století, pravděpodobně jako opis staršího originálního textu.", "question": "Ve kterém městě stojí národní kulturní památka Rotunda svaté Kateřiny?", "answers": ["ve Znojmě"]}
{"title": "Google Talk", "context": "Google Talk je jednoduchý instant messenger a komunikační služba společnosti Google, založená na protokolu XMPP. Kromě textové komunikace nabízí i službu VoIP, založenou na protokolu Jingle. V souvislosti s těmito službami pak poskytuje i možnost videochatu, sdílení souborů a hlasové schránky. Použití služby, která je zcela zdarma, je podmíněno registrací účtu Google nebo na poštovním serveru Gmail, se kterým je úzce propojen (sdílení kontaktů, oznamování nové pošty, integrovaný klient ve webovém rozhraní). Aplikaci lze používat v operačních systémech Windows 2000, XP, Vista a Windows 7. Službu Google Talk lze používat i na jiných klientech pro instant messaging. Jsou to například Miranda, QIP, Pidgin, Psi, Trillian, Kopete nebo Mozilla Thunderbird. Od 16. února 2015 Google přestal podporovat klientskou aplikaci. 26. června 2017 budou všichni uživatelé Google Talk přepnuti na Google Hangouts. Jednoduchý a hezký klient (program). Propojení s emailovou schránkou Gmail. Webové rozhraní. Přenos hlasu. Součást XMPP sítě - bezproblémová komunikace mezi uživateli, možnost použít jiného klienta. Transporty do a z jiných sítí (ICQ, Yahoo, MSN a další) Možnost integrace různých služeb (předpověď počasí, televizní program, posílání SMS, ...) Oproti např. ICQ u Jabberu není omezení délky zprávy Komunikace může být zašifrovaná Adresa je v lidsky čitelném formátu Jednoduchý přenos souborů (pouhým přetažením na jméno v kontaktech nebo do komunikačního okna) Nestandardní protokol pro přenos souborů. Nestandardní chování offline zpráv (zaslány jako e-mail a ne jako jabber zpráva) Nestandardní blokování uživatelů. Nestandardní implementace konferencí (Multi-User Chat). Zvláštní chování při připojení z Apple iChat. Shrnutí anglicky zde. Obrázky, zvuky či videa k tématu Google Talk ve Wikimedia Commons Domovská stránka: Google Chat - Chat with family and friends Google Talk (služba) na Jabber.cz Wiki: Google Talk (server) - Jabber.cz Wiki Google Talk (klient) na Jabber.cz Wiki: Google Talk - Jabber.cz Wiki", "question": "Nabízí Google Talk službu VoIP?", "answers": ["Kromě textové komunikace nabízí i službu VoIP, založenou na protokolu Jingle."]}
{"title": "Autorun", "context": "Autorun.inf je v informatice název konfiguračního souboru, který může být využíván funkcemi AutoRun a AutoPlay (automatické přehrávání), které jsou součástí operačního systému Microsoft Windows. Soubor je ve formátu prostého textu. Pro správnou funkci je nutné, aby byl soubor umístěn v kořenovém adresáři svazku. Protože souborové systémy ve Windows nerozlišují malá a velká písmena, nezáleží v názvu na velikosti písmen. Funkce AutoRun byla v Microsoft Windows poprvé použita v operačním systému Windows 95. Cílem byla redukce nákladů na technickou podporu, pro technicky méně zdatné uživatele. AutoRun umožňuje (po vložení média do mechaniky) automatické spuštění počítačového programu, umístěného na datovém disku CD-ROM (zpravidla instalační program). Pomocí Autorunu lze nastavit ikonu, která bude u disku zobrazena v Průzkumníku Windows (nebo v Tento počítač). Další možnosti nastavení byly přidány v následujících verzích Microsoft Windows (podpora automatického přehrávání AutoPlay a další). Soubor Autorun.inf obsahuje prostý text. Je umístěn v kořenovém adresáři zařízení. Soubor obsahuje dvojice klíč=hodnota, podobně jako klasické konfigurační INI soubory. Upřesnění klíčů: Název a umístění programu, který je zavolán po vložení média (AutoRun úkol) Název souboru, který obsahuje ikonu (namísto standardní ikony jednotky) Příkazy pro kontextovou nabídku (zobrazí se po kliknutí pravým tlačítkem myši) Výchozí příkaz, který probíhá při spuštění jednotky (dvojklik) Změna automatického přehrávání Definice přítomnosti ovladačů Pouhá existence souboru Autorun.inf na médiu neznamená, že ho systém Windows použije automaticky.", "question": "Součástí kterého operačního systému jsou funkce AutoRun a AutoPlay?", "answers": ["Microsoft Windows"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval výkladům Bible. Někteří odborníci se domnívají, že měl Aspergerův syndrom. Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince 1642) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu. Za manžela si vzala rev. Barnabase Smithe. Od té doby, až do otčímovy smrti, se o Newtona starali matčini rodiče. Rodina Ayscoughů stála výše na společenském žebříčku než Newtonové (Newtonův dědeček James Ayscough byl šlechticem a matčin bratr William farářem, který studoval na Trinity College v Cambridge) a proto se díky nim Newtonovi dostalo vzdělání.", "question": "Byl Newton věřícím křesťanem?", "answers": ["Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory."]}
{"title": "Země", "context": "Oběžná dráha Země leží za hranicí oběžných drah zaručujících dostatečné teplo pro kapalnou vodu. Bez některé z forem skleníkového efektu by byla voda na Zemi zamrzlá. Paleontologické nálezy naznačují, že v jednom okamžiku poté, co modrozelené sinice (Cyanobacteria) kolonizovaly oceány a vyčerpaly z atmosféry oxid uhličitý, selhal skleníkový efekt a podle jedné z teorií zemské oceány nejspíš zcela zamrzly na 10 až 100 miliónů let. Na jiných planetách, jako je např. Venuše, byly molekuly vodních par rozloženy slunečním ultrafialovým zářením a vodík byl ionizován a odvanut slunečním větrem. Tento proces je pomalý, ale neúprosný. Jde o jednu z hypotéz vysvětlujících, proč nemá Venuše žádnou vodu. Bez vodíku kyslík reaguje s materiálem povrchu a ukládá se v pevných minerálech. V zemské atmosféře existuje ve stratosféře tenká vrstva ozónu, která absorbuje většinu vysokoenergetického ultrafialového záření a efekt rozbíjení molekul tak potlačuje. Ozón se může tvořit jen v atmosféře s vysokým podílem volného dvouatomového kyslíku, jehož existence je závislá na biosféře (rostlinách). Magnetosféra také chrání ionosféru před přímým odfukováním slunečním větrem. Nakonec se vulkanickou činností na povrch neustále dostává voda zevnitř planety. Zemská desková tektonika v procesu recyklace subdukuje do pláště uhlík a vodu ve formě vápencových hornin a uvolňuje je při vulkanické činnosti jako plynný oxid uhličitý a páru. Odhaduje se, že horniny v plášti mohou obsahovat až 10× více vody, než je nyní v oceánech, většina z této zadržované vody však nikdy nebude uvolněna. Celková hmotnost hydrosféry je asi 1,4×1021 kg, přibližně 0,023 % z celkové hmotnosti Země. Související informace naleznete také v článku Světový oceán. Světový oceán je souvislý vodní obal planety Země, který je složen z oceánů, moří, zálivů a veškeré vodní masy, která je přímo s ním spojená, a je v něm soustředěna většina vody na Zemi. Tvoří souvislou vodní plochu se společnou hladinou, která ve skutečnosti osciluje kolem střední hodnoty vlivem vnějších faktorů (např. kvůli gravitačním vlivům Měsíce). Související informace naleznete také v článku Jezero. Jezero je vodní nádrž, která je napájena povrchovou, srážkovou popř. podzemní vodou a není součástí světového oceánu. Celosvětově zaujímají jezera 1,8 % povrchu pevniny. Některá velká bezodtoká jezera se nazývají \"vnitrozemskými moři\", zejména pokud obsahují slanou vodu (např. Kaspické moře, Mrtvé moře, Saltonské moře). Zkoumáním jezer se zabývá věda zvaná limnologie. Související informace naleznete také v článku Řeka.", "question": "Jaká je celková hmotnost hydrosféry Země?", "answers": ["1,4×1021 kg"]}
{"title": "Gaussia (planetka)", "context": "GaussiaIdentifikátory Označení (1001)Gaussia Předběžné označení 1923 OA Katalogové číslo (1001) Objevena Datum 8. srpna 1923 Místo krymská observatoř Objevitel Sergej Ivanovič Beljavskij Elementy dráhy(Ekvinokcium J2000,0) Epocha 2453800.52453800.5 JD Velká poloosa 3,2031 AU 477261900 km Excentricita 3,6347 Perihel 2,7715 AU 412953500 km Afel 3,6347 AU 541570300 km Perioda (oběžná doba) 5.734 roku 2097,045 dne Sklon dráhy k ekliptice 9.313° Délka vzestupného uzlu 259.568° Argument šířky perihelu 139.950° Střední anomálie 123,699° Fyzikální vlastnosti Absolutní hvězdná velikost 9,5 mag Odhadovaný průměr 74,66 km Albedo 0,039 (1001) Gaussia je planetka hlavního pásu, kterou objevil 8. srpna 1923 ruský astronom Sergej Ivanovič Beljavskij při pozorování na krymské observatoři. Planetka byla pojmenována podle německého matematika Carla Friedricha Gauße. Gaussia Související články Seznam planetek V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1001 Gaussia na německé Wikipedii. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Astronomie", "question": "Kterou planetku objevil 8. srpna 1923 ruský astronom Sergej Ivanovič Beljavskij?", "answers": ["Gaussia"]}
{"title": "Svatováclavská koruna", "context": "Korunu dále zdobí 20 perel. Na vrcholu koruny je kříž, v němž je prý uložen trn z Kristovy trnové koruny. Koruna má průměr 19 cm, výška koruny i s vrcholovým křížkem je též 19 cm. Skládá se ze čtyř dílů spojených závlačkami, z nichž každá je zakončena spinelem. Díly, mající podobu stylizovaného květu lilie, jsou pokryty drahokamy, upevněnými v kornoutovitých šatonech, asi 2 cm vysokých. Kameny jsou většinou velkých rozměrů a jsou upevněné zlatými drápky. Barevné uspořádání jednotlivých drahokamů má svůj symbolický význam. Na čelní a zadní části koruny převládají kameny barvy červené, na bočních dílech koruny je rozhodující barva modrá. Hrot každé lilie je zakončen perlou. Koruna je dále spojena dvěma křížícími se oblouky - kamarami - na které byly upevněny čtyři díly jiné čelenky, pokryté smaragdy, spinely a perlami. Velmi vzácný je srdčitý spinel zdobící jednu z lilií koruny. Patří mezi největší drahokamové spinely na světě, kategorie jako je timúr ruby, timúrův rubínspinel britských korunovačních klenotů.", "question": "Čím jsou nejčastěji upevněny kameny na svatováclavské koruně?", "answers": ["zlatými drápky"]}
{"title": "Replikace DNA", "context": "Kdyby byl u eukaryot k dispozici pouze jeden replikační počátek, trvalo by neúnosně dlouho, než by se celý genom replikoval: u člověka totiž rychlost DNA polymerázy činí pouhých 50 nukleotidů za sekundu. Celý lidský genom (~3,2 mld. párů bází = ~3,2 Gb) by se tak z jediného replikačního počátku replikoval ~740 dní. Při replikaci DNA vznikají v typickém případě z jedné dvoušroubovice DNA dvě tyto dvoušroubovice. Původní DNA se označuje jako matrice či templát, nově vytvořená DNA je někdy označována jako replika. Replikace je přitom semikonzervativní, což znamená, že každý nový DNA řetězec se skládá z jednoho původního vlákna a jednoho nového vlákna. Do celého procesu je zapojeno mnoho enzymů, jako je především DNA polymeráza, dále však např. DNA ligáza, DNA primáza, helikáza či topoizomeráza. Každé z vláken původní dvoušroubovice je replikováno odlišným způsobem, což je způsobeno tím, že je molekula DNA tzv. antiparalelní. Zjednodušeně řečeno, skládá se ze dvou vláken, každé však je orientováno opačným směrem. DNA polymeráza však dokáže pracovat pouze v jednom směru (5'–>3'), což je v buňce vyřešeno elegantním způsobem. V každém případě však dochází k tomu, že je podle templátu (původní DNA) vytvářena nová DNA, která je k původnímu řetězci komplementární. To znamená, že když je v původní DNA detekována báze adenin, je do nové DNA přidán nukleotid obsahující thymin (a naopak, A a T k sobě patří). Pokud byl na templátové DNA nalezen například guanin, je do nového řetězce přidán podle pravidel komplementarity cytosinový nukleotid.", "question": "Jak se nazývá proces, kdy nově vzniklá molekula DNA má jeden řetězec z molekuly původní a jeden nový?", "answers": ["semikonzervativní"]}
{"title": "Kationt", "context": "Kationt má v elektronovém obalu méně elektronů než odpovídající atom. Při elektrolýze putuje směrem ke katodě. Kationty většinou vznikají z elektropozitivních prvků, například draslíku, hořčíku nebo kobaltu: K → K+ + e-. Mohou však také vznikat z molekul, např. amonný kationt z molekuly amoniaku: NH3 + H+ → NH4+ nebo oxoniový kationt z vody: H2O + H+ → H3O+. (. jedno)atomové kationty sodný kationt Na+I vápenatý kationt Ca+II hlinitý kationt Al+III titaničitý kationt Ti+IV molekulové kationty amonný kationt NH4+ oxoniový kationt H3O+ uranylový kationt UO2+II", "question": "Jak se jmenují kladně nabité ionty?", "answers": ["kationty"]}
{"title": "Liga výjimečných", "context": "Liga výjimečných (v anglickém originále The League of Extraordinary Gentlemen) je komiksová série vytvořená scenáristou Alanem Moorem. Od roku 1999 byla vydávaná vydavatelstvím WildStorm (součást DC Comics), od roku 2007 ji vydává vydavatelství Top Shelf Productions. Hlavními postavami jsou superhrdinové z přelomu 19. a 20. století – původně postavy klasické literatury, které byly pro potřeby této komiksové série upraveny. Vystupuje zde např. Mina Murrayová z Drákuly, Allan Quatermain z Dolů krále Šalamouna, kapitán Nemo z Dvaceti tisíc mil pod mořem, doktor Henry Jekyll z Podivného případu Dr. Jekylla a pana Hyda či Hawley Griffin z Neviditelného. Děj první řady byl zasazen do viktoriánského období, příběhy dalších komiksů se odehrávají i v průběhu 20. a 21. století. Na motivy komiksové série byl v roce 2003 natočen film Liga výjimečných.", "question": "Z kterého roku pochází film Liga výjimečných?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Death Note", "context": "Death Note (česky Zápisník smrti, japonsky デ, Desu Nóto) je japonská manga, kterou napsal Cugumi Óba a nakreslil Takeši Obata (ilustrátor mangy Hikaru no go). Příběh se poprvé objevil v časopise Šúkan šónen Jump na konci roku 2003 a později začal vycházet jako tankóbon s celkem 12 díly. V roce 2006 vzniklo 37dílné anime zpracování, v tomtéž roce pak hraný film (rozdělený na dvě části) a v roce 2008 další, v letech 2007 a 2008 dva anime filmy a několik her pro Nintendo DS konzoli. V Americe se manga několikrát umístila v žebříčku nejprodávanějších titulů. Příběh sleduje středoškolského studenta Lighta Jagamiho, který najde tajemný zápisník s nadpřirozenou mocí. Tento deník původně patřil šinigamimu (v českém překladu mangy od nakladatelství CREW je používán termín smrtonoš) Rjúkovi, který jej záměrně upustil do světa lidí. Majitel zápisníku je schopen zabít jakéhokoliv člověka na Zemi, pokud zná jeho jméno a tvář. Light se rozhodne očistit svět od zla a stvořit nový svět, ve kterém bude vládcem, proto začne zabíjet zločince a potírat veškerou kriminalitu. Jeho činnosti si však brzo všimne policie a s ní i světoznámý detektiv přezdívaný L. Hlavní hrdina příběhu, Light Jagami, je velmi inteligentní a nadaný středoškolský student z Japonska. Light jednoho dne našel na dvoře školního pozemku černý sešit, označený jako \"Zápisník smrti\" (v originále Death Note), který do světa lidí úmyslně upustil šinigami (v oficiálním českém překladu mangy je používán termín smrtonoš) jménem Rjúk.", "question": "V jakém časopise byla vydávána manga Death Note?", "answers": ["Šúkan šónen Jump"]}
{"title": "Cetiosaurus", "context": "Cetiosaurus (\"velrybí ještěr\") byl 15 až 18 metrů dlouhý býložravý sauropodní dinosaurus. Dosahoval hmotnosti až 25 tun a žil v období střední až svrchní jury, asi před 181 až 169 miliony let. Fosílie tohoto dinosaura byly objeveny v Anglii a Maroku. Cetiosaurus byl typický představitel vývojově primitivních sauropodů. Krk cetiosaura byl, podobně jako u rodu Diplodocus, neschopný vyzdvihnout hlavu nad úroveň plic, takže tento tvor spásal výlučně nízkou vegetaci. Na rozdíl od vyspělejších sauropodů ještě neměl duté obratle, do kterých zasahovaly vzdušné vaky, podobné těm, jaké mají dnešní ptáci. Jeho pozůstatky byly původně pokládané za pozůstatky velryby (odtud rodové jméno). Jde o nejstaršího historicky známého Sauropoda (jeho fosílie byly poprvé nalezeny již v 17. století, poté roku 1809 a samotný rod byl popsán roku 1842). Tento prehistorický plaz byl objeven v Anglii a zřejmě také v severní Africe. O velikosti cetiosaura svědčí i fakt, že jeho stehenní kost je vysoká jako dospělý muž (asi 1,8 metru). Fastovsky DE, Weishampel DB (2005). \"Sauropodomorpha:The Big, The Bizarre & The Majestic\". in Fastovsky DE, Weishampel DB. The Evolution and Extinction of the Dinosaurs (2nd Edition). Cambridge University Press. pp. 229-264. ISBN 0-521-81172-4. Obrázky, zvuky či videa k tématu Cetiosaurus ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké hmotnosti dosahoval cetiosaurus?", "answers": ["25 tun"]}
{"title": "Sarajevo", "context": "Do 19. století se jednalo o nejvýznamnější školu v celé Bosně a Hercegovině; spolupracovala s tehdejší istanbulskou medresou. První zcela sekulární škola (Sarajevská univerzita Univerzitet u Sarajevu) byla otevřena až roku 1940 (svůj současný název ale získala až o dalších deset let později); během celých let čtyřicátých vznikalo postupně několik fakult. V druhé polovině 20. století se pak univerzita dále rozvíjí a pomáhá vytvářet nové školy podobného typu v Banja Luce, Mostaru a Tuzle. 70. a 80. léta jsou pak ve znamení oddělování některých fakult od univerzity. Přibývají studijní obory (nové technické obory); vzhledem ke stagnaci na konci 80. let se však situace ve školství celkově zhoršuje. Sarajevská univerzita obnovila činnost první rok po válce, roku 1996. V dnešní době spolupracuje s dalšími vysokými školami v Evropě, v USA a v arabském světě. Na počátku 21. století Sarajevanům slouží kromě vysokého školství též kolem čtyřiceti základních a třiceti středních škol. Sarajevo na sebe upoutalo pozornost roku 1984 pořádáním zimních olympijských her. Ty se poprvé konaly nejen v Jugoslávii, ale také i socialistické zemi. Celá země se snažila o nejlepší prezentaci, paradoxně v situaci hospodářské krize 80. let a znepokojující problémy v některých jejích částech. Investovalo se do mnohých sportovních zařízení a areálů v oblasti, která původně patřičné zázemí neměla a kde nebyla rozvinuta sportovní tradice. Ve městě se nachází ještě dnes mnoho komplexů pro zimní aktivity, které byla během olympiády využívána a byly ušetřeny válečných událostí (například stadion Koševo). Velmi populární je zde fotbal; ve městě sídlí dva prvoligoví rivalové (FK Željezničar (od 1921) a FK Sarajevo (od 1946)), další kluby se účastní nižších soutěží. V dalších sportech, například basketbalu, je úspěšný tým KK Bosna, který se proslavil hlavně vítězstvím v evropském poháru v roce 1979.", "question": "Jaké je hlavní město Bosny a Hercegoviny?", "answers": ["Sarajevo"]}
{"title": "Hliník", "context": "Hliník (chemická značka Al, latinsky Aluminium), je velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu, široce používaný v elektrotechnice a ve formě slitin v leteckém průmyslu a mnoha dalších aplikacích. Neušlechtilý stříbřitě šedý, nestálý, kujný kov, elektricky velmi dobře vodivý. Při teplotách pod 1,18 K je supravodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ve formě sloučenin, nejznámější rudou je bauxit Al2O3 . 2 H2O (dihydrát oxidu hlinitého). Vytváří sloučeniny v oxidačních číslech +I až +III, nejběžnější a nejstabilnější jsou sloučeniny hlinité. V kyselém prostředí tvoří ve vodném roztoku hlinitý kation, v alkalickém prostředí pak hlinitanový anion [AlO2]-. Hliník je v čistém stavu velmi reaktivní, na vzduchu se rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu Al2O3, která chrání kov před další oxidací. Hliník je velmi dobře rozpustný ve zředěných kyselinách, koncentrovaná kyselina dusičná jej však stejně jako vzdušný kyslík pokryje pasivační vrstvou oxidu. Také hydroxidy alkalických kovů snadno rozpouštějí kovový hliník za vzniku hlinitanů (AlO2)-. Hliník a slitiny hliníku jsou velmi dobře svařitelné téměř všemi metodami svařování. Výjimkou je slitina dural, která je svařitelná obtížně. Hliník byl v kovové formě izolován roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Ø. Díky velké reaktivitě hliníku se v přírodě setkáváme prakticky pouze s jeho sloučeninami. Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří hliník 7,5-8,3 % zemské kůry. V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, pouze 0,01 mg Al/l a ve vesmíru připadá na jeden atom hliníku přibližně půl milionu atomů vodíku. Nejběžnější horninou na bázi hliníku je bauxit, Al2O3 · 2 H2O. Obvykle bývá doprovázen dalšími příměsemi na bázi oxidů křemíku, titanu, železa a dalších. Jiným významným minerálem je kryolit, hexafluorohlinitan sodný Na3AlF6, používaný především jako tavidlo pro snížení teploty tání oxidu hlinitého při elektrolytické výrobě hliníku. Minerály na bázi oxidu hlinitého Al2O3 patří mezi velmi významné i ceněné. Korund je na 9. místě Mohsovy stupnice tvrdosti. Technický oxid hlinitý se nazývá také elektrit a je hojně využíván k výrobě brusného papíru.", "question": "Jakou chemickou značku má hliník?", "answers": ["Al"]}
{"title": "Botulismus ptáků", "context": "Botulismus je alimentární intoxikace vznikající po pozření neurotoxinů produkovaných bakterií Clostridium botulinum. U komerčně chované drůbeže se vyskytuje vzácně. K ojedinělým, ekonomicky významným výskytům botulismu dochází při hromadném postižení velkochovů kachen, případně bažantů. Častější jsou výskyty u migrujících, divoce žijících vodních ptáků. První výskyty botulismu u kuřat popsali Dickson (1917) a u kachen Kalmbach (1930). Bengston (1923) popsal botulismus u kuřat po pozření larev mouchy bzučivky zlaté (Lucilia caesar) a navíc provedl první průkaz toxinu u těchto bezobratlých. K toxémii u ptáků dochází po pozření neurotoxinu obsaženého v kadáverech, larvách much či brouků, vodních korýšů nebo i v bahně na okraji rybníků a jezer. Toxin se může vyskytovat i ve hnijících rostlinách během horkého léta. Pravděpodobně většina ptáků je vnímavá k toxinům C. botulinum typu C. U volně žijících vodních ptáků dochází k enzootickým intoxikacím zejména po obdobích sucha nebo po povodních. Mrchožraví ptáci jsou považování za rezistentní k neurotoxinům C. botulinum, i když mechanismus není ještě znám, a také u dravců se předpokládá snížená vnímavost. Podle Jensena a Priceho (1987) však i tito ptáci mohou být postiženi botulismem typu C. Výskyt botulismu je celosvětový. Zoohygienické podmínky v intenzivních chovech drůbeže preventivně zabraňují vzniku botulismu; přesto bylo popsáno několik případů těžkého onemocnění u výkrmových kuřat (Page a Fletcher, 1975; Dohm, 1987; Smart et al., 1987). Zdravotní význam botulismu typu C pro člověka je považován za minimální.", "question": "Ve kterém roce byl popsán první výskyt botulismu u kachen?", "answers": ["1930"]}
{"title": "Modrásek měchýřníkový", "context": "Modrásek měchýřníkový Modrásek měchýřníkový Pohled na šedý rub křídel modráska měchýřníkového Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen členovci (Athropoda) Třída hmyz (Insecta) Řád motýli (Lepidoptera) Čeleď modráskovití (Lycaenidae) Rod Iolana Binomické jméno Iolana iolas(Ochsenheimer, 1816) Areál rozšíření Areál rozšíření Některá data mohou pocházet z datové položky. Modrásek měchýřníkový (Iolana iolas) je druh denního motýla z čeledi modráskovitých (Lycaenidae). Rozpětí jeho křídel je 36 až 40 mm. Samci mají modrá křídla s úzkým tmavým lemem. Samice jsou také modře zbarveny, ale oproti samcům mají široký tmavý lem a nevýrazné tmavé skvrny podél vnějšího okraje zadních křídel. Rub křídel u obou pohlaví je šedý s výraznou řadou černých skvrn. Výskyt Rozšíření modráska měchýřníkového Motýl je rozšířený od Španělska přes Francii, Švýcarsko a Itálii dále na východ (Balkánský poloostrov a Turecko) až po Írán. Nejseverněji se vyskytuje na území Maďarska. V České republice se tento druh modráska nevyskytuje. Obývá kamenité slunné svahy a křovinaté stepi v nížinách a pahorkatinách. Chování a vývoj Živnou rostlinou modráska měchýřníkového je žanovec měchýřník (Colutea arborescens) z čeledi bobovitých (Fabaceae). Samice klade vajíčka na květní kalich a nezralé lusky. Housenky, které jsou myrmekofilní, se živí nezralými semeny v luscích. Motýl je jednogenerační (monovoltinní) s letovou periodou od konce dubna do počátku července. Při špatných klimatických podmínkách se mohou dospělci z první generece objevovat i později. Příležitostně může mít motýl i částečnou druhou generaci (srpen a září). Přezimuje kukla. Odkazy Literatura MACEK, Jan; LAŠTŮVKA, Zdeněk; TRAXLER, Ladislav. Motýli a housenky střední Evropy IV., Denní motýli. Praha: Academia, 2015. 539 s. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu modrásek měchýřníkový na Wikimedia Commons mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Entomologie", "question": "Co je Modrásek měchýřníkový?", "answers": ["druh denního motýla"]}
{"title": "Carrie Snodgress", "context": "Roku 1981 se provdala za malíře Roberta Jonese, ale ani tento vztah neměl dlouhého trvání.[2] Později se objevila v řadě dalších snímků, přičemž posledním z nich byl Andělé s ocelovým hlasem (2004). Zemřela na srdeční a jaterní selhání ve věku 58 let. Odkazy Reference ↑ Associated Press. Carrie Snodgress, 57, Dies; Starred as 'Mad Housewife' [online]. The New York Times, 2004-04-10 [cit. 2018-05-01]. Dostupné online. (anglicky) ↑ BERGAN, Ronald. Carrie Snodgress [online]. The Guardian, 2004-04-14 [cit. 2018-05-01]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy Carrie Snodgress v Česko-Slovenské filmové databázi mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon (komedie / muzikál) Judy Hollidayová (1950) • June Allysonová (1951) • Susan Haywardová (1952) • Ethel Mermanová (1953) • Judy Garlandová (1954) • Jean Simmonsová (1955) • Deborah Kerrová (1956) • Kay Kendallová / Taina Elgová (1957) • Rosalind Russellová (1958) • Marilyn Monroe (1959) • Shirley MacLaine (1960) • Rosalind Russellová (1961) • Rosalind Russellová (1962) • Shirley MacLaine (1963) • Julie Andrewsová (1964) • Julie Andrewsová (1965) • Lynn Redgraveová (1966) • Anne Bancroftová (1967) • Barbra Streisandová (1968) • Patty Dukeová (1969) • Carrie Snodgress (1970) • Twiggy (1971) • Liza Minnelli (1972) • Glenda Jacksonová (1973) • Raquel Welchová (1974) • Ann-Margret (1975) (1950–1975) • (1976–2000) • (2001–2020) Autoritní data: AUT: xx0180752 | GND: 172681421 | ISNI: 0000 0001 1675 5799 | LCCN: n83161730 | VIAF: 76515242 | WorldcatID: lccn-n83161730 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Film | Lidé", "question": "V jakém roce měla Carrie Snodgress svou první roli?", "answers": ["1969"]}
{"title": "Korsika", "context": "Korsika je ostrov ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km2, je 4. největším ostrovem ve Středomoří. Svým tvarem připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 322 000 obyvateli. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706 m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů. První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př.n.l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př.n.l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše. Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů, a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovu. Přístavní město Calvi je jedním z možných rodišť \"Janovana\" Kryštofa Kolumba. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé kaštany a olivy. Ve válce nad Itálií získala ostrov v 16. století Francie, ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městu Janov. V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák Pasquale Paoli. Korsika definitivně připadla do područí Francie roku 1768, kde zůstala až do roku 1942, kdy byla obsazena a krátce okupována italskými vojsky. Od roku 1982 má v rámci Francie autonomii s vlastní vládou a regionálním parlamentem. Zde, v městě Ajaccio, se také narodil 15. srpna 1769 Napoleon Bonaparte. Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem Mt. Stello a pokračuje na jih, kde vrcholí na Mt. San Pietro (1 766 m).", "question": "Ve kterém roce založili Řekové dnešní hlavní město Korsiky Ajjacio?", "answers": ["564 př.n.l."]}
{"title": "Jean-Paul Sartre", "context": "Jean-Paul Sartre [ʒ̃ pɔ saʁ] IPA [žán pol sártr] (21. června 1905 - 15. dubna 1980) byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní, vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922-1924 byl v přípravné třídě (classe préparatoire) na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty, Simone Weil, Emmanuel Mounier či Claude Lévi-Strauss. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži. V letech 1933-1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde se seznámil s fenomenologickou filozofií. Ovlivnili ho především Hegel, Soren Kierkegaard, Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Edmund Husserl a René Descartes, dalším impulsem k jeho tvorbě byli francouzští moralisté (filozofický směr). V průběhu druhé světové války byl roku 1940 jako francouzský voják v Alsasku zajat a internován, a po svém propuštění se následujícího roku vrátil do Paříže, kde začal spolupracovat s hnutím odporu Résistance. Od roku 1945 působil jako spisovatel na volné noze. V roce 1948 zařadil papež Pius XII. Sartrovy spisy na Index zakázaných knih.", "question": "Kde se narodil Jean-Paul Sartre?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Franta Kocourek", "context": "Franta Kocourek (21. února 1947, Brno-Řečkovice - 7. července 1991, Vír, Hrdá Ves) byl bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se proslavil řadou happeningů, ze kterých dodnes vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. Postava Franty Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil. Smrt ho zastihla předčasně a nečekaně ve Víru. Selhalo mu srdce, když seděl s přáteli v restauraci. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že zpráva o jeho smrti je jen další recese, nicméně to byla realita. Místo posledního odpočinku našel na hřbitově v Brně-Řečkovicích (2A/103). Tím hůř, když padnou (1972) Pavlínka (1974) Hudba kolonád (1975) Balada pro banditu (1978) Šahrazád (1985) Kára plná bolesti (1985) Antonyho šance (1986) Páni Edisoni (1987) Smrt v kruhu (1989) Černá Fortuna (1991)", "question": "Kde zemřel Franta Kocourek?", "answers": ["Vír, Hrdá Ves"]}
{"title": "Steve Jobs", "context": "V roce 1976 Wozniak vymyslel počítač Apple I. Jobs, Wozniak a Ronald Wayne založili v garáži Jobsových rodičů společnost Apple Computer, aby svůj počítač mohli prodávat. Financoval je tehdy napůl vysloužilý manažer produktového marketingu a inženýr Intelu v jedné osobě, Mike Markkula. V roce 1978 Apple rekrutoval Michaela Scotta z National Semiconductor na post generálního ředitele, což mělo za následek několik divokých let. V roce 1983 se Jobs snažil získat Johna Sculleyho z firmy Pepsi-Cola, aby u Applu pracoval jako CEO. Během tohoto lanaření se ho Jobs mimo jiné zeptal známou otázkou: \"Chcete prodávat do konce svého života sladkou vodu? Nebo chcete pracovat se mnou a pomoct mi změnit svět? \" Na počátku 80. let spatřil Jobs jako první komerční potenciál v myší ovládaném grafickém uživatelském rozhraní, které vyvíjelo Palo Alto Research Center firmy Xerox, což vedlo k vytvoření počítače Apple Lisa. O rok později zaměstnanec Applu Jef Raskin přivedl na svět Macintosh. V roce 1984 Apple během vysílání Super Bowlu odvysílal televizní reklamu evokující román 1984. 24. ledna 1984 na výroční valné hromadě představil Jobs velice emocionálním způsobem počítač Macintosh. Andy Hertzfeld popsal tuto scénu jako \"vřavu\". Zatímco Jobs byl přesvědčivý a charismatický ředitel Applu, někteří jeho zaměstnanci ho měli za excentrického náladového manažera. Neuspokojivé prodeje způsobily zhoršení pracovního vztahu mezi Jobsem a Sculleym a nakonec se z toho stal boj o pracovní místo mezi Jobsem a Sculleym. Sculley se nechal slyšet, že spolupráce Jobs – Sculley není již nadále pro Apple vhodná, a pokusil se v zasedací místnosti o jakýsi převrat. Na 24. května 1985 svolal schůzi, na které se měla situace vyřešit. Představenstvo Applu sdílelo názor se Sculleym a zakázalo Jobsovi pokračovat v jeho manažerských úkolech v čele divize Macintosh. Jobs byl o pět měsíců později vyhozen z Applu a ještě téhož roku založil NeXT Inc. V roce 2005 Jobs ve svém projevu na Stanfordově univerzitě řekl, že odchod ze společnosti Apple bylo to nejlepší, co se mu mohlo stát. \"Tíhu úspěchu nahradila lehkost toho, že jsem byl znovu začátečník, méně si vším jistý.", "question": "Byl Jobs ředitel Applu?", "answers": ["Zatímco Jobs byl přesvědčivý a charismatický ředitel Applu, někteří jeho zaměstnanci ho měli za excentrického náladového manažera."]}
{"title": "Párování bází", "context": "Párování bází Dva základní komplementární páry Párování bází je označení pro způsob, jímž jsou nukleové báze (ať v DNA či v RNA) navzájem pospojovány pomocí vodíkových můstků. V typickém případě se párování bází odehrává na základě základních watson-crickovských pravidel komplementarity, tzn. báze adenin (A) páruje s thyminem (T) [či s uracilem v dsRNA] a báze guanin (G) páruje s cytosinem. [1] <s> Pro komplementární pár bází (base pair) se používá zkratka bp.[1] Watson-crickovské párování Dvěma základními páry v typické dvouvláknové DNA je AT pár (adenin + thymin) a GC pár (guanin + cytosin), v dvouvláknové RNA se vyskytuje GC pár rovněž, ale druhým základním párem je AU pár (adenin+uracil). Pro tyto komplementární páry platí, že jedna z nukleových bází je vždy purin (A či G), druhá je pyrimidin (C, T, U).[1] Jakékoliv jiné kombinace nukleových bází by silně deformovaly dvoušroubovici B-DNA a proto se v živých organismech téměř nevyskytují.[2] V GC páru jsou mezi guaninem a cytosinem tři vodíkové můstky, zatímco v AT páru jsou pouze dva. V učebnicích se běžně uvádí, že přítomnost tří vodíkových vazeb mezi G a C je důvodem vyšší stability oblastí DNA bohatých na GC páry.[3] Ve skutečnosti jsou pravou příčinou tohoto jevu silné patrové interakce mezi nad sebou umístěným guaninovou a cytosinovou nukleovou bází.[4] Chargaffova pravidla říkají, že v DNA je stejný počet adeninových a thyminových zbytků (A = T), to samé platí pro guanin s cytosinem (G = C).", "question": "Jak se typicky párují nukleové báze?", "answers": ["základě základních watson-crickovských pravidel komplementarity"]}
{"title": "Michal Hašek", "context": "Michal Hašek získal v postupném vývoji nejprve v prostředí Sobotkových sympatizantů, později obecně stigma \"pučisty\" a zrádce a dočkal se množících se výzev k odchodu z funkcí. Hašek o několik dní později přiznal, že na dané schůzce skutečně byl. V médiích byl označen za sběratele funkcí a politického lháře. Dne 8. listopadu 2013, ráno, poté, co Zdeněk Škromach oznámil svou rezignaci na místopředsedu strany, odstoupil ze svých stranických funkcí i Hašek, společně s ním učinil stejný krok také další účastník tajné schůzky s prezidentem Jeroným Tejc. Své rozhodnutí Hašek zdůvodnil reflexí špatného volebního výsledku, nutností zklidnit vnitrostranickou situaci a negativní mediální kampaní proti své osobě. Spolu s Jiřím Zimolou, Josefem Novotným a Jiřím Běhounkem veřejně oznámil, že se v nejbližší době definitivně rozhodnou, zda si ponechají svůj mandát hejtmana, nebo poslance. Dodali také, že předloží svůj vlastní návrh, v kterém budou dané legislativní změny reflektovat. Dne 23. dubna 2014 oznámil, že se vzdává funkce poslance Poslanecké sněmovny PČR a nadále zůstává hejtmanem Jihomoravského kraje. Splnil tak vnitrostranické usnesení zakazující souběh funkcí. Ve středu 30. dubna 2014 odevzdal notářský zápis o své rezignaci na poslanecký mandát předsedovi sněmovny Janu Hamáčkovi. Ve Sněmovně jej nahradil Vlastimil Gabrhel. Funkce Michala Haška k prosinci 2016: člen správní rady Masarykovy univerzity člen politického grémia ČSSD člen okresního výkonného výboru ČSSD Brno-venkov poradce prezidenta republiky pro oblast regionálního rozvoje Do roku 2013 zastával další funkce (až kolem 30), které podle jeho vyjádření vyplývaly z pozice hejtmana a poslance a byly nehorované (poslanecký plat v letech 2010-2013 věnoval na charitativní účely). Kvůli souběhu mnoha funkcí byl kritizován, například za svou častou neúčast na hlasováních Poslanecké sněmovny. Od roku 2010 se jako poslanec účastnil pouze 23 % hlasování. Po rezignaci na funkci poslance omezil počet svých funkcí, v listopadu 2015 jich zastával už méně než deset, k prosinci 2016 pět.", "question": "Kde se narodil Michal Hašek?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Zdeněk Svěrák", "context": "Za své dílo získal několik ocenění a to nejen v České republice, ale také v zahraničí. Svěrák se narodil do rodiny Františka Svěráka, pracovníka v rozvodných energetických závodech na pražském Bohdalci, a jeho manželky Růženy rozené Synkové. Otec se vyučil zámečníkem a elektrikářem, ale vypracoval se až na vedoucího rozvodny, a to i přes to, že nebyl inženýrem. Dokázal si například sám sestrojit televizor. Růžena Svěráková pracovala celý život v domácnosti a její manžel si zakládal na tom, že dokáže vydělat tolik finančních prostředků, aby jeho manželka mohla zůstávat doma a pečovat o výchovu jejich dětí. Manželé Svěrákovi se brali v roce 1929 a nastávající byla v té době již těhotná. Dítě se narodilo ještě v témž roce a dostalo jméno Zdeněk. V pěti letech (roku 1934) ale Zdeněk stoupl na rezavý hřebík a následně zemřel na sepsi. Rodiče ztrátu těžce nesli a maminka se ze žalu pokusila i o sebevraždu, ale vypumpovali jí žaludek, čímž ji zachránili. Druhé dítě se manželům Svěrákovým narodilo v březnu 1936 a dostalo také jméno Zdeněk. Rodiče se o svého druhého syna po prožité zkušenosti s prvním dítětem velmi báli a úzkostlivě dbali, aby se mu něco nestalo. Posléze se jim ještě narodilo třetí dítě, dcera Božena, která se pak v dospělosti živila jako prodavačka v potravinách a následně se odstěhovala za Prahu, kde pečuje o svoji domácnost. Před druhou světovou válkou a na jejím počátku bydlela rodina Svěrákových na pražském Bohdalci, ve služebním bytě, jenž patřil podniku, v němž pracoval Zdeňkův otec. Jednomu z Němců se však byt Svěrákových líbil a měl o něj zájem. Označil proto Zdeňkova otce za nespolehlivého. V roce 1942 ho tak propustili ze zaměstnání a spolu s tím musel vrátit užívaný služební byt. Celá rodina se proto odstěhovala do otcova rodiště, do Kopidlna. Po válce (v roce 1945) se vrátili zpět do Prahy na Bohdalec. V dětství se Zdeněk chtěl stát řidičem pekařského auta, posléze prezidentem nebo průvodčím. Když začal na Bohdalci chodit do základní školy, seděl hned od první třídy v lavici se svým kamarádem a pozdějším kolegou z divadla Bořivojem Pencem. Je tak jeho nejstarším kamarádem. V mládí se též učil hrát na hudební nástroje.", "question": "V jakém roce se narodil Zdeněk Svěrák?", "answers": ["1936"]}
{"title": "Thomas Alva Edison", "context": "Thomas Alva Edison (11. února 1847, Milan, Ohio, USA – 18. října, 1931 West Orange, New Jersey, USA) byl americký vynálezce a podnikatel. Na jeho jméno je vedeno 2332 patentů, další tisíce jich registrovaly jeho firmy. Mezi nejznámější Edisonovy vynálezy patří fonograf (předchůdce gramofonu) a mylně je k nim počítána i žárovka, kterou ovšem pouze zdokonalil a nechal si patentovat. Edison je také zakladatelem dodnes vydávaného prestižního časopisu Science. V roce 1886 se přestěhoval do menšího města West Orange (asi 45 000 obyvatel), ve státě New Jersey na východním pobřeží USA. Zde vybudoval Glenmont – rozsáhlý areál výzkumných pracovišť, jehož celková rozloha činí 5,5 hektaru. Ten je dnes spravován jako národní památka Edison National Historical Site. Hlásil se ke křesťanskému vyznání, vynikal svojí podnikavostí, pracovitostí a cílevědomostí. Byl dvakrát ženatý, z každého manželství měl tři děti. Společně se svojí druhou manželkou je pochován v Glenmontu ve West Orange, v místech, kde strávil podstatnou část svého života. V den jeho pohřbu 21. října 1931 byly na Edisonovu počest v USA zhasnuty všechny žárovky. Neměl lehké dětství. Od malička byl hodně nemocný, do školy chodil pouze krátce. Už jako chlapec se velmi zajímal o přírodní vědy.", "question": "Kdo vynalezl fonograf?", "answers": ["Edisonovy"]}
{"title": "Hideki Jukawa", "context": "Jukawa Hideki (japonsky 湯 秀, anglicky Yukawa Hideki, 23. ledna 1907 Tokio - 8. září 1981 Kjóto) byl fyzik, první japonský nositel Nobelovy ceny za fyziku (1949), kterou obdržel za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil. Je po něm pojmenován Jukawův potenciál silné interakce. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Hideki Jukawa ve Wikimedia Commons astro.cz Official Nobel site životopis - en Jeho předpověď mezonu - en", "question": "Kdy zemřel Jukawa Hideki?", "answers": ["8. září 1981"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Udávaná výška 8 848 je oficiálně uznaná Nepálem a Čínou Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdálené Indie. Před průzkumným měřením byl vrchol zeměměřiči nazýván jménem Peak XV. V padesátých letech 20. století indičtí zeměměřiči učinili přesnější měření, které se přiblížilo dnešním měřením a výpočtům výšky Everestu 8848 m. Dnes je obecně přijímána hodnota 8848 m. Everest stále roste díky pohybům tektonických desek, předpokládaný růst je 3 až 5 mm do výšky a 27 mm k severovýchodu za rok. Konečně podle čínských měření z května 2005 je výška hory 8844 metrů, což je o celé 4 metry méně, než se běžně uvádí. Everest je horou, jejíž vrcholek je nejvýše nad mořskou hladinou. Za nejvyšší horu světa by mohla být pokládána také Mauna Kea na Havaji, která je nejvyšší horou od své základny, ukryté pod mořskou hladinou na oceánském dně. Mauna Kea takto přesahuje 10 km, ale nad moře ční pouhými 4 205 metry. Druhou horou, jež by mohla být nejvyšší, je Chimborazo v Ekvádoru. Vrchol Chimboraza je od středu Země o 2 168 metrů dále než Everest. Tímto způsobem Chimborazo měří 6384,4 km a Everest pouze 6382,3 km. Příčinou rozdílu je zemská rotace, která deformuje tvar Země i mořské hladiny, od níž se výška standardně měří. Přitom podle nadmořské výšky není Chimborazo se svými 6310 metry nad mořem ani nejvyšší horou And. Pro zajímavost lze uvést, že nejhlubší místo oceánského dna prohlubeň Challenger v Mariánském příkopu je hlouběji pod mořskou hladinou než je Everest nad ní. Mount Everest má dlouhou historii pokusů o překonání, kterým dlouho odolával. V kontextu s dnešními komerčními výpravami, kdy na něj lezou i děti a důchodci, to může působit divně, nicméně je třeba si uvědomit, že dnešní návštěvníci mají oproti těm z první poloviny 20. století obrovské výhody: vyzkoušené cesty, pevně instalovaná lana a žebříky, lepší vybavení a mnohem důvěryhodnější předpovědi počasí. I tak ale Everest zůstává nebezpečnou horou i pro klasické a maximálně jištěné výpravy na vrchol. V roce 1921 se uskutečnila průzkumná expedice pod vedením George Malloryho, která si kladla za cíl zejména vylepšit geografické znalosti o oblasti, na výstup na vrchol nebyla dostatečně vybavena. Tato expedice vystoupila na severní sedlo v nadmořské výšce 7060 metrů, výše však již nepokračovala a vrátila se. V roce 1922 se pak uskutečnila velká britská expedice pod vedením Charlese Granvilla Bruce.", "question": "Jaká hora na Zemi je nejvyšší?", "answers": ["Mount Everest"]}
{"title": "Chajim Weizmann", "context": "Dostupné online. (anglicky) 1 2 3 4 5 6 7 8 Chaim Weizmann [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael [cit. 2009-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 1 2 3 4 ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 36-37. [Dále jen: Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.]1 2 3 Chaim Weizmann [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2009-04-30]. Dostupné online. (anglicky) ↑ TERNER, Erich. Dějiny Státu Izrael. Pardubice: Kora, 1991. ISBN 80-901092-0-9. S. 52. [Dále jen: TERNER, Erich. Dějiny státu Izrael.]↑ Hebrejská univerzita se umístila mezi nejlepšími univerzitami světa [online]. Eretz.cz, 2006-09-14 [cit. 2008-04-05]. Dostupné online. ↑ BLAUSTEIN, Max. Židovská historie: Britské mandátní území Palestina - Britské administrativní rozdělení Mandátu na Transjordánsko a zbytkovou Palestinu [online]. Eretz.cz, 2006-01-18 [cit. 2009-04-28]. Dostupné online. ↑ TERNER, Erich. Dějiny státu Izrael. s. 61↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 82 s. ISBN 80-7257-740-9. [Dále jen: Izrael: Dějiny.]↑ Izrael: Dějiny. s. 108-109↑ TERNER, Erich. Dějiny státu Izrael. s. 66↑ Casualty Details: Michael Oser Weizmann [online]. Commonwealth War Graves Commision [cit. 2009-04-30]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. s. 60↑ Izrael: Dějiny. s. 123↑ TERNER, Erich. Dějiny státu Izrael. s. 70↑ Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. s. 67↑ Izrael: Dějiny. s. 256 Související články Weizmannův institut věd Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Chajim Weizmann na Wikimedia Commons Osoba Chajim Weizmann ve Wikicitátech Oficiální internetové stránky Weizmannova institutu věd (anglicky)(hebrejsky) Kneset - Chajim Weizmann (hebrejsky) Jewishmag.com - Chajim Weizmann (anglicky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Hlavy Státu Izrael Předsedové prozatímní státní rady David Ben Gurion (1948) • Chajim Weizmann (1948–1949) Standarta prezidenta Státu Izrael Prezidenti Chajim Weizmann (1948–1952) • Jicchak Ben Cvi (1952–1963) • Zalman Šazar (1963–1973) • Efrajim Kacir (1973–1978) • Jicchak Navon. (1978–1983) • Chajim Herzog (1983–1993) • Ezer Weizman (1993–2000) • Moše Kacav (2000–2007) • Šimon Peres (2007–2014) • Re'uven Rivlin (od 2014) Autoritní data: AUT: ola2002157572 | GND: 118630709 | ISNI: 0000 0001 0907 8777 | LCCN: n50003498 | VIAF: 61778920 | WorldcatID: lccn-n50003498 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Izrael | Lidé | Politika", "question": "Kdo byl první prezident státu Izrael?", "answers": ["Chajim Weizmann"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Judas Priest je anglická heavy metalová skupina zformovaná v roce 1969 v anglickém Birminghamu. První album Judas Priest s názvem Rocka Rolla vyšlo v roce 1974 a od doby vydání alba Stained Class v roce 1978 se skupina Judas Priest stále drží na metalové špičce. V následujících letech Judas Priest nahráli mnoho dalších alb jako British Steel, Screaming for Vengeance či Turbo. Z několika desítek singlů vyniká například Breaking the Law. Skupina sehrála významnou úlohu také v tom, že vytvořila typickou metalovou módu, Rob Halford poprvé předvedl kožené oblečení, cvočky, pyramidy atd. Inspiraci hledal v gay klubech,což byla reakce na zvýšení popularity punkové mody a vzhled glam rockových hudebníků jako je například skupina Kiss nebo Alice Cooper. K. K. Downing, Ian Hill, a John Ellis se znali již od dětství a vyrůstali ve čtvrti Yew Tree estate ve městě West Bromwich. Navstěvovali Churchfields School v All Saints ve West Bromwichi. Downing a Hill se stali blízkými přáteli a sdíleli podobné hudební zájmy (Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Jimi Hendrix, The Who , Cream, Yardbirds) a naučili se hrát na nástroje. Kapela byla založena v říjnu 1970 v Birminghamu po místním rozpadlém souboru s názvem \"Judas Priest\" (odvozeno od Dylanovy skladby \"The Ballad of Frankie Lee a Judas Priest\" Původní Judas Priest byli založeny v roce 1969 Alem Atkinsem (. zpěv), Bruno Stapenhillem (basa, narozen jako Brian Stapenhill v roce 1948, Stone Cross, W. Bromwich), Johnem Partridgem (bicí, narozený c. 1948 , W. Bromwich), a Johnem Perrym (kytara). Stappenhill přišel s názvem \"Judas Priest\" a nacvičovali v jeho domě ve Stone Cross. Perry zemřel při automobilové nehodě krátce po vzniku kapely a byl následně nahrazen Erniem Chatawayem (narozen Ernest Chataway v roce 1952 ve Winson Green, Birmingham, Warwickshire, zemřel 13. května 2014). Svůj první koncert skupina odehrála 25. listopadu 1969 v George Hotelu ve Walsallu ve Staffordshire a poté na prosinec 1969 a leden 1970 odjela na tour do Skotska. Tato skupina se rozpadla v dubnu 1970 po jejich posledním koncertu 20. dubna v The Youth Centre v Cannocku ve Staffordshire. Atkins se setkal s další sestavou Judas Priest v kostele s názvem St. James v Wednesbury poblíž W. Bromwiche. Toto místo bylo místními nazýváno Holy Joe a zde se Atkins setkal s kytaristou Kennym Downingem, basistou Ianem 'Skull' Hillem a bubeníkem Johnem Ellisem (narozen 19. září 1951 v Yew Tree Estate, West Bromwich).", "question": "Kde hledal Rob Halford inspiraci pro metalovou módu?", "answers": ["v gay klubech"]}
{"title": "Má vlast", "context": "V atmosféře opětovného nabývání národnostního uvědomění vznikla i myšlenka na stavbu národního divadla pro potřeby českého obyvatelstva. Za tímto účelem vznikl Sbor pro zbudování Národního divadla, který začal shromažďovat potřebné finanční prostředky na tak rozsáhlou stavbu. Naléhavá potřeba zbudovat hlavní české divadlo si však vyžádala postavení Prozatímního divadla, které se dočkalo otevření v roce 1862. Díky orchestru, který vznikl při operní scéně Prozatímního divadla, bylo možno provádět operní či další velká orchestrální představení, kterých pěvecké spolky nebyly schopny. V roce 1866, čtyři roky po otevření Prozatímního divadla, se stal ředitelem opery Bedřich Smetana, který dnes patří k vrcholným představitelům české klasické hudby a zakladatelům české hudby národní. Cyklus šesti symfonických básní, který nakonec Smetana pojmenoval Má vlast, vznikal mezi lety 1874–1879. Smetana jej tvořil postupně a z počátku neměl přesný plán toho, jakou bude mít konečnou formu či kolik bude mít částí. První čtyři symfonické skladby přitom vznikaly nezávisle na sobě a až poslední dvě skladby byly psány cíleně za účelem dotvoření cyklu o šesti symfonických básních. První symfonická báseň z roku 1874 zvaná Vyšehrad vznikala v době, kdy si Smetana procházel těžkým obdobím. Již od roku 1866 působil jako vůdčí osobnost opery Prozatímního divadla. Smetana zamýšlel z této operní scény udělat operu světového významu, proto postupně do operního repertoáru začleňoval nejvýznamnější díla operní literatury jako byla díla Carla Marii Webera, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Gioacchina Rossiniho nebo Daniela Aubera. V atmosféře dozvuků českého národního obrození však začalo být Smetanovi postupně vyčítáno, že se příliš zaměřuje na světové opery a měl by se raději snažit začlenit do repertoáru operní scény Prozatímního díla národnostního charakteru. Do čela Smetanových odpůrců se postavil František Pivoda, jeden z předních českých hudebních kritiků tehdejší doby, který Smetanovi vyčítal mimo nedostatku národnostního uvědomění i jeho příklon k mladočechům, údajnou Smetanovu žárlivost na jiné skladatele či samotné Smetanovy skladby, které podle Pivody často nebyly valné kvality a až na Prodanou nevěstu postrádaly národnostní náboj. Na nátlak kritiků se proto Smetana v roce 1872 vzdal funkce ředitele opery.", "question": "Kolik symfonických básní tvoří cyklus Má vlast?", "answers": ["šesti"]}
{"title": "LZ 129 Hindenburg", "context": "LZ-129 Hindenburg byla německá vzducholoď, která byla zničena požárem 6. května 1937 při přistávání na letišti Lakehurst v New Jersey. Z 97 osob na palubě při této katastrofě zahynulo 13 pasažérů a 22 členů posádky, navíc zemřel jeden člen pozemního personálu. Celkem si katastrofa vyžádala 36 životů. Zeppelin LZ-129 Hindenburg byl spolu se svou sesterskou lodí LZ-130 Graf Zeppelin II největším létajícím strojem všech dob. Byl pojmenován po říšském prezidentovi Paulovi von Hindenburg a v roce 1935 ho sestrojila firma Luftschiffbau Zeppelin s náklady v přepočtu 500 000 tehdejších liber. Měl zcela novou konstrukci z duralu; byl 245 m dlouhý (jen o přibližně 25 m kratší než Titanic), 41 m v průměru, obsahoval zhruba 200 000 m3 plynu rozděleného do 16 oddílů s celkovým vztlakem cca 240 tun, z čehož 112 tun bylo užitečné zatížení. Poháněly jej čtyři dieselové motory Mercedes-Benz, každý o výkonu 890 kW; umožňovaly maximální rychlost 135 km/h. Potah byl vyroben z bavlny impregnované pro nepropustnost směsí oxidu železa a acetátu celulózy a potažené hliníkovým prachem. Hindenburg mohl nést 72 pasažérů (50 při transatlantickém letu), 61 členů posádky a náklad (v nákladním prostoru na zádi se dokonce přepravovaly i malé automobily). V zájmu lepších aerodynamických vlastností byly kabiny pasažérů umístěny uvnitř trupu, nikoli v podvěšených gondolách, jak bývalo dříve obvyklé. Interiér nabízel na leteckou dopravu nebývalý prostor a luxus: teplá jídla, sprchy se studenou i teplou vodou, v klubovně na vyhlídkové palubě hrál dokonce pianista na duralové piáno.", "question": "Kdy byla zničena vzducholoď Hindenburg?", "answers": ["6. května 1937"]}
{"title": "Prachatice I", "context": "Prachatice I Prachatice I Pohled na historické centrum Prachatic ze Žižkovy skalkyLokalita Charakter část města Obec Prachatice Okres Prachatice Kraj Jihočeský kraj Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 49°0′47″ s. š., 13°59′55″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 682 (2011)[1] Katastrální území Prachatice (20,33 km²) PSČ 383 01 Počet domů 149 (2011)[1] Prachatice I Další údaje Kód části obce 404837 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Prachatice I jsou část okresního města Prachatice, představující jeho původní středověké jádro. Je zde evidováno 182 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 682 obyvatel.[3] Prachatice I leží v katastrálním území Prachatice o výměře 20,33 km2.[4] Reference 1 2 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 199. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. Externí odkazy Katastrální mapa katastru Prachatice na webu ČÚZK Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Město Prachatice k. ú. Prachatice (Prachatice I • Prachatice II) • k. ú. Staré Prachatice (Staré Prachatice • Ostrov • Městská Lhotka) • Libínské Sedlo • Perlovice • Volovice • Stádla • k. ú. Kahov (Kahov • Podolí) • Oseky mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Česko | Geografie", "question": "Kolik adres je evidováno v obci Prachatice I?", "answers": ["182"]}
{"title": "Hermiona Grangerová", "context": "Hermiona Grangerová (* 19. září 1979), celým jménem Hermiona Jean Grangerová je fiktivní postava a jedna z hlavních postav série knih Harry Potter spisovatelky J. K. Rowlingové. Hermiona je studentkou nebelvírské koleje Školy čar a kouzel v Bradavicích, studuje ve stejném ročníku jako Harry Potter a Ron Weasley a tvoří s nimi nerozlučnou přátelskou trojici. Ve filmové sérii Harry Potter hraje Hermionu Emma Watson. == Popis a původ == Hermiona je mudlovského původu, oba její rodiče jsou zubaři, sourozence žádné nemá (v roce 2004 pro BBC J. K. Rowling prohlásila, že plánovala vytvořit Hermioně mladší sestru Lenu. Je nejlepší studentkou ročníku a velmi schopnou čarodějkou (přesto i jí se vše hned napoprvé nedaří tak, jak by se mohlo jevit - létání na koštěti, vyčarovat patrona, věštby). Její bystrá mysl, láska ke knihám, touha po poznání a velká aktivita v hodinách jí u mnohých vysloužily pověst šprta. Přestože se Hermiona projevuje občas poněkud panovačně a umí dát bez obalu najevo svůj názor (včetně profesorům - například profesorce Trelawneyové uraženě odejde uprostřed hodiny), je zároveň velmi kamarádská, má velký smysl pro spravedlnost (ten však několikrát porušuje - např. zneužitím zvětšovacího kouzla pro svoji kabelku; Ministerstvo kouzel podobné praktiky striktně zakazuje) a zastává se utlačovaných. V případě, kdy to nutnost nebo loajalita k přátelům vyžaduje, je ochotna riskovat i hodně obětovat. I když se ho snaží příliš neukazovat, ve třetím ročníku se projeví její největší strach při hodině Obrany proti černé magii - bubák se promění v profesoru McGonagallovou a ta jí oznámí, že ve všech zkouškách selhala.V době svého nástupu do Školy.", "question": "Kdo hraje ve filmech Harry Potter postavu Hermiony?", "answers": ["Emma Watson"]}
{"title": "Dallas", "context": "Kromě toho nedávné údaje ukázaly, že 26,5 % populace Dallasu a 17 % obyvatel celé metropolitní oblasti se narodilo v cizině. Dallas je hlavním cílem mexických přistěhovalců, a to jak legálních, tak i nelegálních. Jihozápadní a jihovýchodní části města, zejména čtvrti Oak Cliff a Pleasant Grove, jsou převážně obývány černými a hispánskými obyvateli, přičemž v těch jižních oblastech města žijí převážně černoši a v západních a východních zase Hispánci. Naopak sever Dallasu obývají většinou běloši, i když je pravda, že i tam nalezneme mnoho enkláv převážně černých a hispánských obyvatel. Navíc je Dallas a jeho předměstí domovem i velkého počtu asijských obyvatel - Korejců, Tchajwanců, Číňanů, Filipínců, Vietnamců, Thajců, Indů, Bangladéšanů, Pákistánců, Srílančanů, Nepálců a Arabů, kteří mají v této oblasti velké zastoupení, zejména na předměstích Arlington, Garland, Richardson, Plano, Carrollton, Irving, Frisco, Flower Mound a Allen. V Dallasu žije i mnoho lidí ze států Afrického rohu - přistěhovalci z Etiopie, Eritrey a Somálska. Právě kvůli vysokému počtu přistěhovaleckých skupin jsou často k vidění vícejazyčné nápisy. V metropolitní oblasti Dallas - Fort Worth žije odhadem 70 000 rusky mluvících osob a většinu z nich tvoří přistěhovalci z bývalého sovětského bloku. Jsou mezi nimi zahrnuti Rusové, ruští Židé, Ukrajinci, Bělorusové, Moldavané, Uzbeci, Kyrgyzové a další. Rusky mluvící populace Dallasu nadále roste díky modelu \"manžel Američan - manželka Ruska\". Ruská komunita má v této metropolitní oblasti i vlastní noviny The Dallas Telegraph. Přibližně polovina obyvatel Dallasu se narodila mimo území Texasu. Mnozí se do Dallasu přistěhovali z jiných částí země, zejména ze Středozápadu, Severovýchodu a z Kalifornie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dallas na anglické Wikipedii. Veřejnou dopravu obstarává DART - Dallas Area Rapid Transit ve formě autobusů a rychlodrážních tramvají. V Dallasu byla v roce 1996 postavena první rychlodrážní tramvajová linka na jihovýchodě Spojených států. Nyní existují dvě linky - červená a modrá. Zelená a Oranžová linka jsou ve výstavbě. Brno, Česká republika Dijon, Francie Káhira, Egypt Kalkata, Indie Monterrey, Mexiko Valencia, Španělsko Riga, Lotyšsko Saratov, Rusko Sendai, Japonsko Tchaj-pej, Čínská republika Tchien-ťin, Čínská lidová republika", "question": "V jakém roce byla v Dallasu postavena první rychlodrážní tramvajová linka na jihovýchodě Spojených států?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Jozef Levický", "context": "1964–196519661967 junioři B-tým A-tým2 (0)4 (3)1 (0) Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Jozef Levický (* 15. listopadu 1942 Zlaté Moravce) je bývalý slovenský fotbalista, útočník, reprezentant Československa. Fotbalová kariéra V československé reprezentaci odehrál roku 1967 jedno utkání, 4x nastoupil v reprezentačním B-mužstvu (3 góly) a dvakrát v juniorských výběrech. Hrál za Inter Bratislava (1961–1978), Slovan Vídeň (1978–1979) a Calex Zlaté Moravce (1979–1982). V československé lize odehrál 340 utkání a vstřelil 100 branek, takže je členem prestižního Klubu ligových kanonýrů. V Malé encyklopedii fotbalu z roku 1984 ho autoři charakterizovali slovy: \"Nenápadný útočník dlouhodobě nadprůměrné výkonnosti. Ani jeden ze svých ligových gólů nevstřelil z pokutového kopu.\" V Poháru UEFA nastoupil v 7 utkáních a dal 3 góly. Ligová bilance Ročník Zápasy Góly Klub 1. československá fotbalová liga 1963/64 9 6 Slovnaft Bratislava 1. československá fotbalová liga 1964/65 18 7 Slovnaft Bratislava 1. československá fotbalová liga 1965/66 22 6 Inter Bratislava 1. československá fotbalová liga 1966/67 26 7 Inter Bratislava 1. československá fotbalová liga 1967/68 23", "question": "Kolik gólů dal Jozef Levický v poháru UEFA?", "answers": ["3"]}
{"title": "Hora", "context": "Hora je výrazná vyvýšenina kupovitého, kuželovitého nebo tabulovitého tvaru s relativní výškou nad okolním terénem 300–600 m. Pro vyšší vyvýšeninu se používá pojem velehora, někdy ale také hora. Více hor na jednom místě může tvořit pohoří. Stáří hor je velmi rozmanité a souvisí s geologickými obdobími na Zemi. Některé hory byly také od pradávna považovány za sídla bohů (např. Olymp). Na vrcholky mnoha hor lidé vystoupili až během 20. století, slézáním skal a hor se zabývá lidská činnost zvaná horolezectví. Pojmenování pochází pravděpodobně z hebrejského har (hora). == Výška hor == Výška hor je určována jako nadmořská výška jejich vrcholu. Nejvyšší hora České republiky je Sněžka, nejvyšší hora Evropy je tradičně Mont Blanc (viz poznámka níže), nejvyšší hora světa Mount Everest a nejvyšší hora Sluneční soustavy Olympus Mons, který se nachází na povrchu Marsu. Při určení jiných kritérií výšky (například vzdálenost vrcholu od středu Země nebo převýšení mezi vrcholem a patou hory) mohou jako nejvyšší vyjít i jiné hory. To se ale obvykle uvádí pouze jako kuriozita. === Spor o nejvyšší horu Evropy === Někdy se uvádí, že nejvyšší horou Evropy není alpský Mont Blanc, ale kavkazský Elbrus, který se ale fakticky nachází na hranicích Evropy a Asie. Prameny a zdroje se v tomto ohledu liší, neboť přesný průběh evropské hranice na Kavkazu není z geografického hlediska ujednocen.", "question": "Za co byly některé hory považovány?", "answers": ["sídla bohů"]}
{"title": "Viktoriiny vodopády", "context": "Viktoriiny vodopády nebo Mosi-oa-Tunya (anglicky Victoria Falls) jsou jedny z největších vodopádů na světě. Nacházejí se v jižní Africe na řece Zambezi na hranicích mezi Zambií a Zimbabwe. Šířka vodopádu je 1800 m. Voda padá dolů z útesu vysokého 120 m do úzkého (130 m) a hlubokého (140 m) kaňonu v čediči. Místní obyvatelstvo vodopád nazývá dým, který hřmí, nebo duha. Průtoky v průběhu roku silně kolísají. Průměrný průtok je 1400 m3/s. Vodopády byly objeveny 16. listopadu 1855 skotským cestovatelem Davidem Livingstonem a nazvány podle britské královny Viktorie. V roce 1875 je prozkoumal český cestovatel Emil Holub, který je autorem jejich první mapy, která vyšla v cestopise Sedm let v jižní Africe. E. Holub je také autorem první samostatné publikace o Viktoriiných vodopádech – útlého šestnáctistránkového sešitku The Victoria Falls - a few pages from a diary of Emil Holub, M. D. (...), který v roce 1879 vyšel v jihoafrickém Grahamastownu (reprint v roce 2004). V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"В\". Iguaçu vodopády Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktoriiny vodopády ve Wikimedia Commons", "question": "Kde se nachází Viktoriiny vodopády?", "answers": ["jižní Africe"]}
{"title": "Sarah Bernhardt", "context": "Sarah Bernhardt, rozená Henriette-Marie-Sarah Bernardt, (22. října 1844 Paříž - 26. března 1923 Paříž) byla francouzská herečka, jedna z nejvýznamnějších divadelních osobností 19. a počátku 20. století. Narodila se 22. října 1844 v Paříži. Byla nejstarší a nemanželskou dcerou Judith-Julie Bernardtové, která sama byla dcerou holandského varietního podnikatele židovského původu (možná také podvodníka) jménem Moritz Baruch Bernardt. Její matka byla povětšinou nemajetná (sans le sou) a působila v Paříži jako kurtizána pod jménem \"Youle\". Sarah Bernhardt se ale v roce 1915 sama bez patřičného oprávnění prohlásila za dceru páru Judith van Hard a Édouard Bernardt z přístavního města Le Havre. Chtěla pomocí tohoto postupu získat francouzské občanství a oprávnění k tomu, aby obdržela Řád Čestné legie, což se jí také podařilo. Na přání svého (nám neznámého) otce byla Sarah Bernhardtová pokřtěna, poté byla svěřena do pěstounské péče. Ve svých osmi letech, roku 1852, byla odeslána do pensionátu a od roku 1854 navštěvovala klášterní školu ve Versailles. Roku 1858 pro ni vévoda de Morny (Duc de Morny), nevlastní bratr Napoleona III. a milenec její matky, vymohl výuku herectví na divadle Comédie-Française. Po čtyřech letech studia (roku 1862) debutovala v titulní roli Racinova dramatu Ifigenie. Již v této roli používala své umělecké jméno Sarah. Její kariéra byla však po několika měsících na určitou dobu přerušena, neboť byla z divadla propuštěna, protože se poprala se svou kolegyní v divadle. Poté hrála zpravidla vedlejší role na malých scénách.", "question": "Kdy zemřela Sarah Bernhardtová?", "answers": ["26. března 1923"]}
{"title": "Behaimův glóbus", "context": "Behaimův glóbus Behaimův glóbus Behaimův glóbus Některá data mohou pocházet z datové položky. Behaimův glóbus je nejstarší dochovaný zemský glóbus na světě, jeho autorem je Martin Behaim. Glóbus byl vytvořen na žádost městské rady Norimberka v letech 1492-1493. Pověření lze najít v historických dokumentech rady, ale je patrné i ze samého glóbu. Na jižním pólu glóbu je napsáno věnování.[1] Hlavně v Německu je glóbus označován jako „zemské jablko“ (německy Erdapfel). Glóbus je jedním z posledních kartografických děl, které představují svět před objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Glóbus má průměru 54 cm a je zhotoven z papíru a sádry. Na glóbu jsou zachyceny tři tehdy známé kontinenty (Evropa, Asie a Afrika) a množství více či méně hypotetických ostrovů. V roce 1492 byl Martin Behaim pověřen vytvořit glóbus, který by odrážel tehdejší známý svět. O důvodech vzniku glóbu se stále spekuluje, patrně měl být glóbus motivací pro námořní expedice k hledání námořních cest do Indie nebo rozvoj námořního obchodu. Tomu by odpovídalo i znázornění míst původu různých komodit.[2] Předlohou pro Behaima bylo dílo Claudia Ptolemaia, Ptolemaiova mapa, jeho vliv je patrný na rozměrech kontinentů. Jako současné zdroje byly využity příběhy Marca Pola a zprávy Jehana de Mandevilla. Spolupracovníci Behaim nepracoval na celém glóbu sám přizval si několik spolupracovníků z různých oborů. Hans Glockengießer - zkušený zvonař, vytvořil šablonu formy glóbu Hans Stork Ruprecht Kalberger - vytvořil kouli glóbu Georg Glockendon - malíř; autor malby na glóbu Peter Gage Hart Postup výroby glóbu Projekce Behaimovo glóbusu Behaimův glóbus Hans Glockengießer vytvořil šablonu glóbu pro zachování stejného tvaru, která byla naplněna jílem. Jílovou kouli potáhl Ruprecht Kalberger čtyřmi vrstvami plátna, které upevnil pomocí šití a lepidla. Poslední vrstva byl papír, který byl určen k tvorbě kresby. Po zaschnutí byla koule rozříznuta na severní a jižní polokouli v rovině rovníku. Jíl z vnitřní části byl odstraněn. Pro větší stabilitu byly do těla glóbu vloženy dřevěné obruče. Přes severní a jižní pól byla vsazena osa rotace. Glóbus byl osazen dvěma železnými kroužky, které sloužily jako poledník a obzor. Následně byla na poslední vrstvu papíru nanesena kresba kontinentů a moří. Jejím autorem je George Glockendon a nazval ji „Erdepfel“, tedy zemské jablko. Kresba neobsahuje znázornění poledníků ani rovnoběžek. V roce 1510 byl glóbus opatřen dnešním kovovým rámem. [3][4] Sám Behaim pak vytvořil popisky k různým místům a stručné charakteristiky hospodářsky významných oblastí.", "question": "Je na Behaimově glóbu vyobrazena Amerika?", "answers": ["Na glóbu jsou zachyceny tři tehdy známé kontinenty (Evropa, Asie a Afrika) a množství více či méně hypotetických ostrovů."]}
{"title": "Slon indický", "context": "Slon indický má na chobotu pouze jeden prstík (výběžek na konci chobotu sloužící k uchopení menších předmětů). Slon indický má více klenutou páteř než slon africký, na každém zadním chodidle má čtyři nehty místo tří, na čele dvě vybouleniny a pouze 19 párů žeber (slon africký jich má 21). Samicím obvykle nenarůstají kly a když ano, tak jsou jen stěží viditelné i když slon otevře tlamu. Samci také mohou postrádat kly, tento jev se vyskytuje hlavně v populaci na Srí Lance. Na rozdíl od slona afrického, který používá přední končetiny téměř výhradně k manipulaci se zeminou, umí společně s trupem lépe využívat přední končetiny k manipulaci s objekty. Slon indický dorůstá do výšky 2-4 metry a váží 3-5 tun. Jeho ocas dosahuje délky 1 m až 1,5 m. Velikost slonů v přírodě byla v minulosti zveličována. Nejtěžší zaznamenaný jedinec vážil 8 tun, byl vysoký 3,35 metru a dlouhý 8,06 metru. Žije v menších skupinách. Traduje se, že slon má výbornou paměť, pamatuje si i po několika letech, kde našel vodu, nicméně pokusy v zajetí neprokázaly, že by měl lepší paměť než např. pes nebo kočka. Stáda slonů v přírodě migrují po přesně určených trasách. Úkolem nejstaršího slona je pamatovat si a vyhledat tradiční migrační trasy. Hospodářstvím umístěným na jejich trase vzniká škoda na úrodě a je běžné, že slon zemře při bojích s lidmi. Dospělí jedinci jinak nemají žádné predátory, ale mláďata se mohou stát kořistí tygrů. Sloni žijí průměrně 60 let v přírodě a 80 let v zajetí. Denně zkonzumují potravu o hmotnosti 10 % svého těla, u dospělých je to 170-230 kilogramů. Potřebují denně 80-200 litrů vody a další využijí ke koupání. Ke komunikaci využívají infrazvuk, tento fakt poprvé zaznamenal indický přírodovědec Madhaviah Krishnan a později tento jev studovala Katherine Payne. Samci jsou většinou samotáři a v době říje bojují o samice. Mladší samci mohou vytvářet menší skupinky. Samci pohlavně dospívají v patnácti letech a poté se každý rok dostávají do říje zvané \"musth\". V tomto období je hladina testosteronu 60krát vyšší než normálně a slon je extrémně agresivní. Ze spánkových potních žláz vylučuje sekret obsahující feromony. Samice žijí v malých skupinách. Mají matriarchální společnost, skupina je vedena nejstarší samicí. Dospívají v 9-15 roku života. Březost trvá 18-22 měsíců a rodí jedno nebo výjimečně dvě mláďata. Mládě je zcela vyvinuté v 19. měsíci, ale zůstává v děloze aby vyrostlo a matka jej mohla krmit.", "question": "Jaká je průměrná délka života slona v přírodě?", "answers": ["60 let"]}
{"title": "J", "context": "J.A.R. (Jednotka Akademického Rapu nebo také Jaromír a Radomír) je přední česká funkově-rockově-rapová skupina. Skupina J.A.R. byla založena symbolicky 17. listopadu 1989. Základní sestavu tvořil v té době autor hudby Roman Holý a duo \"akademických\" rapperů Oto Klempíř a Michael Viktořík. Po prvních dvou rockovějších albech (Frtka v roce 1992 a Mydli to! v roce 1994) ukázala kapela svoji sílu a potenciál především na revolučním třetím albu Mein Kampfunk z roku 1997, kde již plně zpívá Dan Bárta. Na albu s říznou dechovou sekcí a výpravným bookletem od Lely Geislerové se objevují první velké hity jako Maksimig nebo Hnědojed. O dva roky později, v roce 1999, vydává J.A.R. svoje čtvrté řadové album Homo Fonkianz poprvé na labelu Sony Music/Bonton/Columbia již v pevném desetičlenném složení Holý, Viktořík, Klempíř, Bárta, Zbořil, Balzar, Chyška, Jelínek, Kaspar a Kop. V témže roce vydávají také videokazetu s názvem V deseti letí desetiletím. Na další řadové album si fanoušci museli počkat až do roku 2002, kdy vyšlo album Nervák, které se od rockových prvků více obrátilo k popu a disku - samozřejmě s převažujícím funkem. Album se prezentovalo především singly Metamegamastítko a Jsem pohodlný, ke kterým byly natočeny videoklipy. Klip Jsem pohodlný režíroval osvědčený Zdeněk Suchý, autor klipů pro Monkey Business nebo Dana Bártu. V roce 2006 vyšlo další řadové album Armáda špásu, které se stylem vrátilo k rockovějším opusům kapely.", "question": "Kdy byla založena skupina J.A.R.", "answers": ["17. listopadu 1989"]}
{"title": "Usta", "context": "Usta Možná hledáte: Ústa (počátek trávicí soustavy), USTA (Americkou tenisovou asociaci). Usta Krajina podél středního tokuZákladní informace Délka toku 253 km Plocha povodí 6 030 km² Průměrný průtok (47 km od ústí) 28 m³/s Světadíl Evropa Pramen 57°30′27″ s. š., 46°59′48″ v. d. Ústí do Vetlugy 56°53′0,96″ s. š., 45°26′29,34″ v. d. Protéká Rusko Rusko (Kirovská, Nižněnovgorodská oblast) Úmoří, povodí bezodtoká oblast, Kaspické moře, Volha, Vetluga Některá data mohou pocházet z datové položky. Usta (rusky У) je řeka v Nižněnovgorodské a v Kirovské oblasti v Rusku. Je 253 km dlouhá.[1] Povodí má rozlohu 6 030 km².[1] Průběh toku Ústí zleva do Vetlugy (povodí Volhy) na 169 říčním kilometru.[1] Vodní režim Zdrojem vody jsou převážně sněhové srážky. Průměrný průtok vody ve vzdálenosti 47 km od ústí činí 28 m³/s. Zamrzá v listopadu a rozmrzá v dubnu. Využití Řeka je splavná pro vodáky. Na dolním toku je možná vodní doprava. Odkazy Reference 1 2 3 Registr vodních toků Ruské federace – Usta [online]. [cit. 2017-01-22]. Dostupné online. (rusky) Literatura V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „У“. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Rusko", "question": "Kolik km dlouhá je řeka Usta?", "answers": ["253"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Hertfordu roku 1968. V tvorbě této skupiny docházelo ke spojení klasické hudby, jejímž propagátorem byl zejména Jon Lord, a hardrockových motivů, které prosazoval Ritchie Blackmore. Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. V 60. letech vznikla skupina Episode Six, která vydala několik singlů. Tuto skupinu tvořili Ian Gillan zpěv, Graham Dimmock kytara, Roger Glover baskytara, Tony Lander kytara, Sheila Carter klávesové nástroje a Harvey Shields bicí. Skupině se však i přes četná turné nepodařilo prorazit. V roce 1967 pak byla založena skupina nazvaná The Flower Pot Men and their Garden, předtím známá jako The Ivy League. Toto nové jméno bylo odvozeno z názvu dětského představení \"The Flowerpot Men\", což byla zřejmá slovní hříčka narážející na éru \"flower power\" a pěstování \"konopí\" v květináčích. Jejich nejpopulárnější písnička \"Let's Go to San Francisco\" byla některými posluchači považována za parodii na písničku \"San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair)\", od Scotta McKenzieho, ale skupina to odmítla.", "question": "Jsou Deep Purple považováni za jedny z průkopníků heavy metalu a moderního hard rocku?", "answers": ["Spolu s Led Zeppelin a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali."]}
{"title": "Optické vlákno", "context": "Optické vlákno je skleněné nebo plastové vlákno, které prostřednictvím světla přenáší signály ve směru své podélné osy. Optické vlákno je výsledkem aplikace vědeckých poznatků v inženýrství. Optická vlákna jsou široce využívána v komunikacích, kde umožňují přenos na delší vzdálenosti a při vyšších přenosových rychlostech dat než jiné formy komunikace. Vlákna se používají místo kovových vodičů, protože signály jsou přenášeny s menší ztrátou a zároveň jsou vlákna imunní vůči elektromagnetickému rušení. Vlákna se používají také pro osvětlení a jsou pak balena ve svazcích, takže mohou být použita k přenosu obrazů, což umožňuje zobrazení v těsných prostorách. Speciálně konstruovaná vlákna se používají pro řadu dalších aplikací, včetně snímače a vláknového laseru. == Využití v komunikaci == Optická vlákna mohou být použita pro stavbu telekomunikačních sítí, protože jsou ohebná a mohou být svázána do svazků jako kabely. Jsou výhodná zejména na dlouhé vzdálenosti, protože světlo prochází přes vlákno s malým útlumem ve srovnání s elektrickými kabely s kovovými vodiči. Kromě toho můžeme dosahovat rychlosti přenosu desítky Terabitů za sekundu, i když v aplikovaných systémech jsou typické rychlosti 10 nebo 40 Gb/s. Každé vlákno může přenášet mnoho nezávislých signálů, každý s použitím jiné vlnové délky světla. Vytváření sítí na krátké vzdálenosti pomocí optických kabelů, jako například v budově, šetří prostor v kabelovém vedení, protože jediné vlákno může přenášet mnohem více dat než jeden elektrický kabel. Vlákno je také imunní vůči elektrickému rušení. Optické kabely nejsou elektricky vodivé, což je dobré řešení pro ochranu komunikačních zařízení umístěných na přenosové soustavě vysokého napětí a kovových konstrukcích náchylných na úder blesku. Mohou být také použity v prostředích, kde jsou přítomny výbušné výpary, bez nebezpečí vznícení. Přestože vlákna mohou být vyrobena z průhledného plastu, skla, nebo kombinace obou, na velké vzdálenosti u telekomunikačních aplikací jsou vždy použita vlákna skleněná z důvodu nižších optických útlumů. Jak mnohavidová, tak i jednovidová vlákna se používají při komunikaci, přičemž mnohavidové vlákno se používá převážně na kratší vzdálenosti do 550 m (600 yardů) a jednovidové vlákno se používá pro delší vzdálenosti. == Princip funkce == Optické vlákno je válečkový dielektrický vlnovod, ve kterém se šíří elektromagnetické vlny (zpravidla světlo či infračervené záření) ve směru osy vlákna s využitím principu totálního odrazu na rozhraní dvou prostředí s rozdílným indexem lomu. Vnitřní část vlákna se nazývá jádro, okolo jádra je plášť a primární ochrana. K vazbě optického signálu na jádro musí být index lomu jádra vyšší, než má obal.", "question": "Jaké vlákna jsou využívána v komunikacích a umožnují vyšší přenosovou rychlost?", "answers": ["Optická"]}
{"title": "Kerry King", "context": "Kerry King (* 3. června, 1964 v Los Angeles, Kalifornie) je americký kytarista a jeden ze zakládajících členů americké thrash metalové skupiny Slayer. Jeho otec byl letecký inspektor a matka pracovala u telefonní společnosti. Kerry v roce 1981 hledal ve skupinách místo jako kytarista, poté se setkal s Jeffem Hannemanem a začali hrát skladby od Iron Maiden a Judas Priest. Kerry poznamenal: \"Why don't we start our OWN band? \", Jeff odpověděl \"...Fuck yeah! \". Jako většina metalových muzikantů měl i Kerry dlouhé vlasy, ale poté, co mu začaly padat, se ostříhal do hola; svou hlavu pak doplnil tetováním. Jeho přezdívka zní KFK, což znamená \"Kerry Fucking King! \". Jeho texty se z větší části zabývají satanismem; jeho zálibou jsou také horory. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kerry King ve Wikimedia Commons muzikus.cz", "question": "Byl otec Kerryho Kinga letecký inspektor?", "answers": ["Jeho otec byl letecký inspektor a matka pracovala u telefonní společnosti."]}
{"title": "Lucembursko", "context": "Lucemburk 103 641 obyvatel Esch-sur-Alzette 31 898 obyvatel Differdange 22 769 obyvatel Dudelange 19 292 obyvatel Pétange 16 762 obyvatel Sanem 14 832 obyvatel Hesperange 14 027 obyvatel Související informace naleznete také v článcích Politický systém Lucemburska a Politické strany v Lucembursku. Lucembursko je podle ústavy z roku 1868 dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je velkovévoda; země je jediným velkovévodstvím na světě. Pravomocemi velkovévody je svolávat a rozpouštět parlament, podle výsledků voleb jmenovat vládu a doživotní členy Státní rady, schvalovat zákony a také má právo veta. Zákonodárným orgánem Lucemburska je jednokomorový parlament, který má 60 poslanců volených na pět let. Sněmovna také schvaluje složení vlády. Vláda je složena z ministerského předsedy a dvanácti ministrů. Dalším důležitým orgánem je Státní rada s 21 členy jmenovanými velkovévodou na doživotí. Nejvyšší soudní instancí třístupňového soudnictví je Vrchní soudní dvůr. Občané starší osmnácti let mají povinnost účastnit se voleb vlády. Související informace naleznete také v článku Administrativní dělení Lucemburska. Země je rozdělena do 12 kantonů, které jsou dále rozděleny do celkem 105 komunit. Kanton Capellen - 10 obcí Kanton Clerf - 5 obcí Kanton Diekirch - 10 obcí Kanton Echternach - 8 obcí Kanton Esch an der Alzette - 14 obcí Kanton Grevenmacher - 8 obcí Kanton Lucemburk - 11 obcí Kanton Mersch - 11 obcí Kanton Redingen - 10 obcí Kanton Remich - 8 obcí Kanton Vianden - 3 obce Kanton Wiltz - 7 obcí Související informace naleznete také v článku Ekonomika Lucemburska. V roce 1921 byla založena Belgicko-lucemburská ekonomická unie (do účinnosti přišla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením měnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eura lucemburský frank na belgickém území a naopak. Lucembursko má nejvyšší HDP na hlavu v celém světě (přepočteno dle parity kupní síly činil v roce 2004 70 000 $). Příčinou této vysoce nadprůměrné hodnoty je, že asi třetinu pracovních sil (cca 100 000) tvoří příslušníci okolních států, kteří do Lucemburska dojíždějí a nejsou tudíž do obyvatelstva započítáni. Zemědělství je zastoupeno pouze 0,5 procenty v celkovém HDP. Služby naopak tvoří přes 80 %: v Lucembursku sídlí přes 200 bank. Důležitá je též průmyslová výroba, hlavně průmysl slévárenský, který je ale v celkovém úpadku.", "question": "Ve kterém roce byla založena Belgicko-lucemburská ekonomická unie?", "answers": ["1921"]}
{"title": "Světová organizace pro zdraví zvířat", "context": "Světová organizace pro zdraví zvířat Světová organizace pro zdraví zvířat Vznik 1924 Sídlo rue de Prony 12, 17. obvod, Francie Souřadnice 48°52′52,68″ s. š., 2°18′24,16″ v. d. Úřední jazyk angličtina, španělština a francouzština Oficiální web www.oie.int multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Světová organizace pro zdraví zvířat (OIE, anglicky The World Organisation for Animal Health) je mezinárodní organizace zabývající se zdravím zvířat. Byla založena v roce 1924 původně pod názvem Office International des Epizooties. Přestože byla v roce 2003 přejmenována na The World Organisation for Animal Health, organizace si ponechala zkratku (OIE) z původního názvu. Členem OIE v roce 2019 bylo 182 členských zemí.[1] OIE představuje jakousi obdobu Světové zdravotnické organizace (WHO). Cílem organizace je ochrana a tvorba zdraví zvířat a to především v oblasti infekčních nemocí zvířat. Odkazy Reference ↑ The 182 OIE Members, oie.int Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Světová organizace pro zdraví zvířat na Wikimedia Commons Oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: uzp2007391468 | GND: 2035386-8 | ISNI: 0000 0001 2185 0408 | LCCN: n79104279 | VIAF: 126127087 | WorldcatID: lccn-n79104279", "question": "Jaká je zkratka Světové organizace pro zdraví zvířat?", "answers": ["OIE"]}
{"title": "Plešivka dlabaná", "context": "Plešivka dlabaná (Calvatia utriformis), někdy zvaná také pýchavka dlabaná, je jedlá a chutná houba, která patří do čeledi pýchavkovitých. == Popis == Plodnice má v průměru do šířky 5-20 cm a je 5-15 cm vysoká. Má hruškovitý až kulovitý tvar a na středu je stlačená až uťatá, může však být i obráceně vejčitá nebo skoro válcovitá. Je drobně políčkovitě rozpukaná a je pokryta špičatými bradavkami. V mládí je bílé barvy, poté okrovatí a ve stáří dostane šedohnědou barvu a směrem k bázi řasnatí. Po opadání bradavek se celá horní část rozpadává. Teřich je v mládí bílý a měkký. Má jemnou chuť a houbovou vůni. Časem olivově hnědne a vodnatě měkne, nakonec je suchý a hnědý. V dospělosti se rozpadá a zůstává pouze miskovitá spodní sterilní báze. Výtrusový prach je černohnědý. Výtrusy jsou hladké, skoro kulaté, silnostěnné s jednou olejovou kapkou o velikosti 4,5-5,5 μ. == Výskyt == Tato houba roste od června do října. Roste jednotlivě ale i ve skupinách. Najdeme ji na skalních stepích, hlavně jejich suchých travnatých místech, na sušších otevřených travnatých místech, v lesních lemech, ale i na pastvinách, dále pak akátových lesích, listnatých lesích, smíšených lesích a parcích. Upřednostňuje pahorkatiny, ale i vyšší polohy a nehnojenou půdu. == Využití == Pokud je teřich bílý, je tato houba výborná například k přípravě na způsob řízků nebo mozečku. Vhodná je i k použití jako houbový prášek nebo do směsi. V lidovém léčitelství se používala na zastavení krvácení přímým přiložením dužniny na ránu. Pokud začíná dužnina žloutnout, není již vhodná k jídlu. == Synonyma == Bovista utriformis (Bull.) Fr., Syst. mycol. (Lundae) 3(1): 25 (1829) Calvatia caelata (Bull.) Morgan, J. Cincinnati Soc. Nat. Hist. 12: 169 (1890) Calvatia caelata (Bull.) Morgan, J. Cincinnati Soc. Nat. Hist. 12: 169 (1890) f. caelata Calvatia caelata f. exigua Hruby, Hedwigia 70: 346 (1930) Calvatia caelata (Bull.) Morgan, J. Cincinnati Soc. Nat. Hist. 12: 169 (1890) var. caelata Calvatia caelata var. hungarica (Hollós) F. Šmarda, Fl.", "question": "Jaká je barva plešivky dlabané v mládí?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Andy Warhol", "context": "Snažil se tak vytvářet umění nejen z masových výrobků, ale i v masovém měřítku. Metoda pryžového razítka mu najednou začala připadat \"příliš domácká\". Prohlásil: \"Jsem neobyčejně pasivní. Beru věci tak, jak jsou. Pouze se dívám, pozoruji svět.\" Tím, že v průběhu tvůrčího procesu minimalizoval pohled na věc, rozpoutal uměleckou revoluci − jeho práce se staly velmi rychle nejenom kontroverzní, ale i populární. Díla, která vznikla v této době, byla spojena především s americkou pop-kulturou. Warhol zobrazoval různým způsobem dolarové bankovky, celebrity, značkové produkty a obrázky z novinových útržků. Tyto předměty jsou na plátně na první pohled rozpoznatelné a často působí na masy. Tento fakt Warhola fascinoval ze všeho nejvíce, a proto je sjednocujícím prvkem veškeré jeho tvorby 60. let. Andy Warhol namaloval 10 obrazů − sérii nazvanou Ohrožené druhy (Endangered Species). Warholův obraz Green Car Crash (Green Burning Car I) byl 16. května 2007 prodán v newyorské aukční síni Christie's za 71,1 milionu dolarů. V roce 2011 byl jeho obraz Flowers prodán za 1,3 milionu dolarů. V roce 2012 byl obraz Dvojitý Elvis v aukční síni Sotheby's prodán za 37 milionů dolarů. Obraz Elizabeth Taylorové byl vydražen za 6,8 miliónu liber. Jeho autoportrét z roku 1986 za 29 miliónů dolarů. Andy Warhol byl úzce spjat s americkou rockovou skupinou The Velvet Underground.", "question": "Kolik obrazů namaloval Andy Warhol?", "answers": ["10"]}
{"title": "Cizinka (kniha)", "context": "Cizinka (kniha) CizinkaAutor Diana Gabaldon Původní název Outlander Cyklus Cizinka Datum vydání 1991 Česky vydáno 2010 Počet stran 663 ISBN 978-80-87374-16-0 Předchozí a následující díl Vážka v jantaru Některá data mohou pocházet z datové položky. Cizinka je první ze série osmi historických multižánrových románů od Diany Gabaldon. Byla vydána v roce 1991 a zaměřuje se na zdravotní sestru Claire Randallovou z 20. století, která cestuje v čase do 18. století ve Skotsku, kde zažívá dobrodružství a nachází lásku v podobě temperamentního Jamese Frasera.[1. ] V sérii Cizinka se prolíná hned několik žánrů od historické fikce, romance, dobrodružství až po science fiction a fantasy.[1] Cizinka vyhrála cenu Romance Writers of America’s RITA za nejlepší romanci roku 1991.[2] 9. srpna 2014 měla premiéru televizní adaptace tohoto románu.[3] Děj PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Po tom, co jsou kvůli své práci během 2. světové války britská zdravotní sestra Claire Randallová a její manžel Frank, profesor historie, odloučeni, vydají se na druhé líbánky do Inverness ve Skotsku, kde Frank pátrá po historii své rodiny, zatímco Claire sbírá léčivé rostliny poblíž menhirů na kopci Craigh na Dun. Najednou poblíž kamenů uslyší bzučivý zvuk a ona omdlí. Když se probere, čelí Frankovu předku kapitánu Jacku Randallovi. Než ji kapitán stihne zatknout, je omráčen Skotem, který Claire přivede do své společnosti. Když se Skotové pokoušení napravit vykloubené rameno svého druha Jamieho, Claire využije svoje zkušenosti a napraví ho sama. Muži se představí jako členové klanu MacKenzie a Claire si musí přiznat, že přicestovala v čase do minulosti. Představí se proto jako anglická vdova, která cestuje do Francie, aby se setkala se svojí rodinou. Skotové jí ale neuvěří a vezmou ji do hradu Leoch, kde Claire hledá cestu, jak by se mohla vrátit do své doby. Skotové vidí Claire jako „Sassenach“ – Cizinku, která ignoruje kulturu skotské vysočiny. Její lékařské dovednosti si ovšem získají jejich respekt. Colum MacKenzie ji podezřívá, že je britskou špionkou, proto ji pošle se svým bratrem Dougalem vybrat rentu a dary pro jakobity. Na to dohlíží Ned Gowan, právník z Edinburghu, také patřící do klanu MacKenziů. Kapitán Randall požádá Dougala, aby mu přivedl Claire k výslechu. Aby ji od něj zachránil, Dougal jí poradí, aby se vdala za Jamieho, což také udělá.", "question": "Kdo napsal knihu Cizinka?", "answers": ["Diany Gabaldon"]}
{"title": "Ferdinand I", "context": "Ferdinand I. Habsburský (10. března 1503 Alcalá de Henares – 25. července 1564 Vídeň) byl římskoněmecký král (od 1531), římský císař (od 1556), český a uherský král (od roku 1526) a rakouský arcivévoda. Jeho rodiči byli Habsburk Filip I. Sličný a španělská infantka Jana Šílená. Starší bratr Karel V. se stal roku 1516 španělským králem a 1519 římským císařem. Ferdinandovou manželkou byla česká a uherská princezna Anna Jagellonská. Měli spolu patnáct dětí, mimo jiné Ferdinandova nástupce Maxmiliána II. == Dětství == Ferdinand I. se narodil 10. března 1503 na zámku Alcalá de Henares 40 km od Madridu jako druhorozený syn kastilského spolukrále a burgundského vévody Filipa I. Sličného a kastilské královny Johany (Jany) Šílené. Dětství prožil ve Španělsku. Roku 1506 zemřel Ferdinandův otec Filip. U jeho matky, která byla v té době jedinou dědičkou svých rodičů, vládců nedávno sjednocených španělských království Kastilie a Aragonie, se projevovala duševní choroba. Její otec, aragonský král Ferdinand II., ji shledal neschopnou vlády a nechal izolovat. Postaral se pak o zabezpečení a výchovu jejích dětí. Ferdinand byl od dětství veden k přísně katolickému životu a k respektování habsburských rodových idejí. Spolu s myšlenkami jednoho z největších renesančních učenců Erasma Rotterdamského měl tento fakt největší význam pro formování Ferdinandovy osobnosti. V roce 1516 zemřel Ferdinand II. Aragonský. V životě třináctiletého Ferdinanda to znamenalo zásadní zvrat.", "question": "Kdo byl Ferdinand I. Habsburský?", "answers": ["římskoněmecký král (od 1531), římský císař (od 1556), český a uherský král (od roku 1526) a rakouský arcivévoda"]}
{"title": "Walter Pollux II-R", "context": "Walter Pollux II-R Walter Pollux II-R Hvězdicový devítiválec Walter Pollux II-RTyp hvězdicový letecký motor Výrobce Walter Konstruktér Ing. F. A. Barvitius První rozběh 1934 Hlavní použití Aero A-204, Saro Cloud Vyrobeno kusů 187 Výroba 1934–1939 Vyvinut z motoru Walter Pollux (1932-1935), Walter Pollux II (1935-1939), Walter Pollux III (1936-1937) Další vývoj Walter Super Castor a Super Castor II (1936-1939) a reduktorové verze Walter Super Castor I-MR a I-SR (1937-1939) Varianty Walter Pollux III-R (1935-1939) Walter Pollux II-R (1934) a Walter Pollux III-R (1935) byly československé devítiválcové zážehové vzduchem chlazené hvězdicové motory. Walter Pollux II-R byl vyvinut v polovině 30. let 20. století a byl vyráběn Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory v Praze - Jinonicích.[1] Jednalo se o verzi motoru Walter Pollux II s reduktorem. Verze Walter Pollux III-R navazovala na Walter Pollux III. Motor Walter Pollux II-R je vystaven v expozici Leteckého muzea ve Kbelích. Vznik a užití Walter Pollux II-R (1934) Konstrukční oddělení továrny Walter v čele s hlavním konstruktérem ing. Františkem Adolfem Barvitiusem pokračovalo ve vývoji vyšší výkonové skupiny devítiválcových motorů, kterou zahájil Walter Pollux v roce 1932. Walter Pollux byl prvním devítiválcovým motorem z nové řady pístových hvězdicových motorů o vrtání válců 135 mm a zdvihu 170 mm. I Walter Pollux prošel v následujících letech obdobným vývojem jako jeho blíženec Castor. Ucelená řada motorů této \"hvězdné série\", s tímto počtem a uspořádáním válců (9H), s tímto vrtáním a zdvihem měla pokračování v dalších verzích Polluxů a Super Castorů. V roce 1934 jsou představeny motory Walter Pollux II a reduktorová verze Walter Pollux II-R a konečně v roce 1935 Walter Pollux III a motor s reduktorem Walter Pollux III-R. Těmito reduktorovými verzemi řada pístových hvězdicových motorů o vrtání válců 135 mm a zdvihu 170 mm končí.[1] V témže období, kdy Gerhard Fieseler na akrobatickém letounu Fieseler F2 Tiger s motorem Walter Pollux dobývá titul mistra světa v letecké akrobacii, představila továrna Walter novou verzi tohoto motoru určenou dopravní letectví a vojenská letadla všech druhů (průzkumná, bitevní, stíhací atp.). Walter Pollux II-R a Walter Pollux III-R byly devítiválcové, hvězdicové motory s vrtáním 135 mm a zdvihem 170 mm a mohly být použity jako tažné nebo tlačné. Čtyřdílná kliková skříň byla odlita ze slitiny hliníku. Ocelové válce byly vysoustruženy vcelku s chladicími žebry. Hlavy z hliníkové slitiny byly našroubovány za tepla a byly sevřeny dvoudílnými zdeřemi. Do hlav byla zalisována bronzová sedla a vedení ventilů.", "question": "Jak byl chlazený motor Walter Pollux II-R?", "answers": ["vzduchem"]}
{"title": "Würzburské velkovévodství", "context": "obyvatelstvo národnostní složení: Němci jazyky: němčina náboženství: římskokatolické státní útvar státní zřízení: absolutní monarchie mateřskázemě: Rýnský spolek Rýnský spolek státní útvary a území předcházející: Bavorské kurfiřtství následující: Bavorské království Würzburské velkovévodství (německy Großherzogtum Würzburg, též Vircpurské velkovévodství[1]) byla německá monarchie rozkládající se kolem města Würzburg na počátku 19. století. V důsledku smlouvy z Lunéville bylo v roce 1803 světské panství würzburského biskupa sekularizováno a věnováno Bavorskému království. Tentýž rok byl Ferdinand III. Toskánský kompenzován za ztrátu Toskánska nově zřízeným Kurfiřtstvím salcburským, které ale již roku 1805 získalo Rakouské císařství. Ferdinand III. tedy náhradou získal vévodství würzburské a Bavorsko náhradou obdrželo Tyrolsko. Ferdinandův stát byl krátce znám jako Kurfiřtství würzburské, ale vzhledem k rozpuštění Svaté říše římské roku 1806 bylo povýšeno na velkovévodství a vstoupilo do Rýnského spolku. Roku 1810 byl k velkovévodství připojen Schweinfurt. Po bitvě u Lipska roku 1813 Ferdinand zrušil spojenectví s Napoleonem a roku 1814 bylo velkovévodství zrušeno a začleněno do Bavorska. Nicméně Vídeňský kongres vrátil Ferdinandovi Toskánsko a katolická diecéze Würzburg byla obnovena roku 1831 již bez světské moci. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Duchy of Würzburg na anglické Wikipedii. Literatura KÖBLER, Gerhard. Historisches Lexikon der deutschen Länder. Munich: Verlag C. H. Beck, 1988. ISBN 3406332900. S. 639. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Ivo Striedinger: Das Großherzogtum Würzburg, in: ZBLG 6, 1933, S. 250–256 (Digitalisat) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Členské státy Rýnského spolku Království Bavorské království**, Württemberské království**, Saské království**, Vestfálské království* Rýnský spolek roku 1808.", "question": "Ve kterém roce byl k Würzburskému velkovévodství připojen Schweinfurt?", "answers": ["1810"]}
{"title": "Co záleží včele", "context": "Co záleží včele... (anglicky \"Does a Bee Care?\") je krátká vědeckofantastická povídka spisovatele Isaaca Asimova, která vyšla poprvé v červnu 1957 v časopise If: Worlds of Science Fiction. Byla následně zařazena do povídkových sbírek, např. Nightfall and Other Stories (1969). Česky vyšla ve sbírce Sny robotů (1996). Thornton Hammer Theodore Lengyel Kane V nejmenovanou dobu se staví na pozemské základně kosmická loď. Theodore Lengyel, zástupce společnosti financující stavbu si stěžuje vedoucímu projektu Thorntonu Hammerovi na jednoho pracovníka jménem Kane. Podle něj nic nedělá. Thornton to ví, ale nehodlá se ho zbavit, v jeho přítomnosti se mu lépe přemýšlí. Kane se motá kolem stavby a nikdo si ho už nevšímá, lidé jsou na něj zvyklí. Jeho přitahují pouze hvězdy (konkrétně jeden bod na obloze) a nejasně si uvědomuje proces výstavby kosmické lodi. Ví, že až bude dokončena, bude on uvnitř. Jeho předek si vybral planetu Zemi po pečlivém rozvážení. Ne každá planeta byla vyhovující. Umístil zde vajíčko, z něhož se vylíhl tvor, jenž později přijal lidskou podobu (poté, co se lidská rasa stala dominantní na planetě). On sám byl z lidského pohledu nesmrtelný a dokázal ovlivňovat ty nejinteligentnější lidské mozky tak, aby v nich podnítil revoluční vynálezy a objevy. Ovlivnil Isaaca Newtona, Lise Meitnerovou, Alberta Einsteina a další. Cílem je povzbudit lidstvo ke stavbě kosmické lodi. Když je loď hotová, Kane si vleze dovnitř a čeká na start. Ačkoli byla loď plánována bez posádky, Kane dokázal manipulovat tvůrci lodi, aby v ní nechali dostatečně velký prostor pro něj, a aby na to vzápětí zapomněli. Jakmile se kosmoplán dostane za hranici atmosféry, tvor, jenž býval Kanem odvrhne své lidské tělo.", "question": "Kdo napsal povídku Co záleží včele...?", "answers": ["Isaaca Asimova"]}
{"title": "Pyrantel", "context": "Pyrantel (pyrantelum pamoatum) je léčivá látka patřící do skupiny pyrimidinů. Působí jako anthelmintikum. Je účinný proti střevním hlísticím rodů Toxocara, Toxascaris, Ancylostoma a Uncinaria. Působí především na dospělé a nebo juvenilní červy ve střevě, naopak nepůsobí na migrující larvy. Mechanismus účinku spočívá v tom, že se váže na nervové receptory hlístic a vyvolává tak jejich spastickou paralýzu (ochromení) a následné samovolné vypuzení střevem z hostitele. Je používán samostatně (např. Banminth pasta®) nebo častěji v kombinaci s jiným anthelmintikem (např. Drontal Plus®, Helm-Ex®, Caniverm®).", "question": "Do jaké skupiny látek patří Pyrantel?", "answers": ["pyrimidinů"]}
{"title": "Jihlava", "context": "Druhá světová válka zasáhla také Jihlavu. Několik dnů po obsazení Němci byla vypálena synagoga. V noci z 10. na 11. dubna 1945 byl partyzány poškozen most u Helenína a při přejezdu vlaku se převrátil. Akce je podle amatérského historika Jiřího Vybíhala hodnocena jako jedna z největších železničních diverzních akcí partyzánů v období Protektorátu Čechy a Morava. Německá hlášení mluví o smrti 65 a zranění 124 vojáků. V roce 1969 se v Jihlavě na náměstí na protest proti normalizaci upálil Evžen Plocek. Jeho pamětní deska se nachází u morového sloupu v horní části Masarykova náměstí. Zrušení zemského uspořádání a nové krajské zřízení z roku 1949 přineslo Jihlavě status krajského města, centra Jihlavského kraje. Další správní reformou roku 1960 však byla Jihlava přičleněna k Jihomoravskému kraji s centrem v Brně a zůstala pouze městem okresním. K 1. lednu 1951 se Jihlava dočkala rozšíření svého území o Bedřichov, Helenín, Hruškové Dvory, Staré Hory a Pančavu, přičemž Bedřichov a Staré Hory patří do Čech. Tím vznikla tzv. \"Velká Jihlava\". K 17. květnu 1954 byly Hruškové Dvory od Jihlavy odděleny a naopak byla k Jihlavě připojena osada Sasov. V roce 1960 se Jihlava stala okresním městem Jihomoravského kraje s krajským městem Brnem. K 1. lednu 1968 byla Jihlava rozšířena o obec Pávov. Další rozšíření proběhlo k 1. srpnu 1976, kdy byly k Jihlavě připojeny Antonínův Důl, Červený Kříž, Henčov, Heroltice, Hruškové Dvory, Hybrálec, Pístov, Popice, Rančířov, Smrčná, Vysoká a Zborná. K 1. dubnu 1980 byly k Jihlavě připojeny Horní Kosov, Hosov, Malý Beranov a Kosov. V historickém jádru města (od roku 1982 vyhlášeno městskou památkovou rezervací) lze najít domy mnoha historických slohů a velké zbytky městských hradeb ze 14. a 15. století. K 1. lednu 1989 došlo k zatím poslednímu rozšíření města, při němž k němu byly připojeny Rantířov, Měšín, Cerekvička, Loučky, Vílanec, Čížov, Rosice. V létě 1990 se naopak řada částí Jihlavy osamostatnila. Od roku 2000 je Jihlava znovu centrem kraje, který se nicméně z původního staronového názvu Jihlavský kraj brzy přejmenoval na Kraj Vysočina.", "question": "Kdy se Jihlava dočkala rozšíření svého území o Bedřichov, Helenín, Hruškové Dvory, Staré Hory a Pančavu?", "answers": ["1. lednu 1951"]}
{"title": "Masarykova univerzita#Historie", "context": "2 233 Další informace Počet fakult (seznam) 10 Sídlo Brno Adresa Žerotínovo náměstí 617/9, Brno, 602 00, Česko Zeměpisné souřadnice 49°11′55,03″ s. š., 16°36′19,81″ v. d. Kampus Univerzitní kampus Bohunice Členství Utrechtská síť, COMNAP a Asociace evropských univerzit https://www.muni.cz Některá data mohou pocházet z datové položky. Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita.[3][pozn. 2] Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice.[4] Má deset fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči[5] a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities.[6][7] Od roku 2019 je jejím rektorem Martin Bareš.[8] Historie Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Masarykovy univerzity. Socha T. G. Masaryka před budovou na Komenského náměstí (bývalá lékařská fakulta) O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurenční instituci. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti.", "question": "Umísťuje se Masarykova univerzita dlouhodobě v žebříčku nejlepších světových univerzit QS Top Universities?", "answers": ["Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities.[6][7] Od roku 2019 je jejím rektorem Martin Bareš.[8]"]}
{"title": "Werk Arena (1967)", "context": "Werk Arena (1967) Werk ArenaPlech Aréna Vchod do administrativní části Werk Areny Poloha Třinec, Česká republika Souřadnice 49°40′11,5″ s. š., 18°39′49,5″ v. d. Otevření 17. února 1967 Přestavění 1976 Uzavření 2016[1] Vlastník Třinecká aréna, a.s. Povrch umělá ledová plocha Týmy HC Oceláři Třinec (1967–2014) Kapacita 5 200[2] Rozměry 58,88 x 27,26 m multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Werk Arena je sportovní stadion v Třinci, kde odehrával svoje domácí zápasy klub HC Oceláři Třinec. V únoru roku 1967 byla v areálu na Lesní ulici postavena uměle chlazená ledová plocha. Roku 1976 byla tato plocha zastřešena. Ocelovou konstrukci vyrobily Třinecké železárny. Kapacita stadionu dosahuje 5 200 míst. Poslední extraligové utkání Oceláři Třinec odehrál na tomto ledě 10. dubna 2014 proti PSG Zlín, ve kterém prohráli 3:4 po prodloužení (5. semifinálové utkání). Od sezóny 2014/15 hraje tým Ocelářů v blízké nově postavené sportovní hale, která je rovněž pojmenována jako Werk Arena. V roce 2016 byla ledová plocha stadionu definitivně odstavena. Stalo se tak i kvůli otevření nové tréninkové haly v blízkosti nové Werk Areny.[1] Odkazy Reference 1 2 „KONEC ÉRY NA LESNÍ. ZDÁ SE, ŽE TEĎ UŽ DEFINITIVNĚ! “ [online]. hcofans.cz, 07.04.2016 [cit. 2016-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-23. (česky) ↑ „Werk Aréna - Třinec (Zimní stadion)“ [online]. krasnecesko.cz [cit. 2016-06-08]. Dostupné online. (česky) Externí odkazy Informace o stadionu na stránkách expedice.rps.cz (česky) Video (česky) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Lední hokej | Slezsko", "question": "Kdo vyrobyl ocelovou konstrukcy Werk Areny?", "answers": ["Třinecké železárny"]}
{"title": "Titanic", "context": "RMS (Royal Mail Ship)Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době šlo o největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line - Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania.", "question": "Jak dlouho se potápěl parník Titanic?", "answers": ["necelých třech hodinách"]}
{"title": "Vrtulník", "context": "V lednu 1906 na něj dostal tzv. popis patentu, avšak další osud jeho vrtulníku není znám . Kvůli administrativním problémům není prvenství Jána Bahýľa všeobecně uznávané. První zdokumentovaný vrtulník sestrojil francouzský obchodník s jízdními koly, Paul Cornu. 8. listopadu roku 1908 se se svým strojem se dvěma šestimetrovými čtyřlistými vrtulemi a spalovacím motorem o výkonu 24 koňských sil, vznesl několik centimetrů nad zem. Za několik dnů pokus zopakoval, tentokrát se vznesl do výšky 1,5 m. Tento stroj nebylo možné nijak stranově ovládat, a proto není považován za helikoptéru v pravém slova smyslu, přesto se o stroj zajímal například Igor Sikorski. První plně funkční vrtulník byl představen v roce 1938 v Berlíně. Průkopníkem v oblasti letadel s rotující nosnou plochou se stalo Německo před druhou světovou válkou, hlavně pak firmy Flettner a Focke Achgelis. Po jejím skončení převzaly iniciativu v této oblasti hlavně SSSR a USA. Na nosném rotoru vrtulníku vzniká aerodynamický vztlak. K horizontálnímu letu vrtulníku je potřeba vyvinout tah, který vzniká vlivem aerodynamických sil vzniklých na nosném rotoru.", "question": "Co poskytuje vrtulníku vztlak?", "answers": ["nosném rotoru"]}
{"title": "Intersekcionalita", "context": "Organizace Combahee River Collective byla založená černošskými lesbickými ženami v roce 1974 v Bostonu; toto uskupení bylo aktivní až do jeho rozpadu v roce 1980. Její členky zastávaly názor, že bělošský feminismus se neztotožňoval s jejich názory a nenaplňoval jejich ideje a očekávání. Do povědomí lidí se tato organizace dostala kvůli dokumentu Combahee River Collectiv Statement, kde můžeme poprvé najít zmínku o intersekcionalitě. Dokument se zabýval problémem útisku žen na základě jejich barvy pleti, ale také jejich sexuální orientace.[4] Intersekcionalita a feminismus Intersekcionalita úzce souvisí s feministickou a antirasovou teorií. Dotýká se především žen a to velmi významně. Intersekcionální teorie se zabývá tvrzením, že lidé mohou být diskriminováni na základě několika sociálních a kulturních faktorů najednou. Nerovnosti se objevují v kontextu tří hlavních kategorií: rasa či etnicita, třída a také gender. Další faktory mohou být například věk, vzdělání, rodinný stav, náboženské vyznání, sexuální orientace, zdravotní způsobilost nebo fáze životního cyklu a další. Jedná se tedy o mnohonásobnou diskriminaci.[4] K termínu intersekcionalita také odkazuje i americká socioložka Patricia Hill Collins, která definuje tento pojem jako „konkrétní vzájemně se protínající formy útisku vzhledem k rase, sexuální orientaci a národnosti.“ Dále zmiňuje typické rysy intersekcionality – černošský feminismus, multirasový feminismus a feminismus třetího světa.[4] Intersekcionalita a diskriminace Podle teorie intersekcionality zažívá ve společnosti každý člověk diskriminaci v rámci všech možných kategorií. Nejčastějšími kombinacemi utlačování, jinak označované jako dvojnásobný útlak, je pohlaví plus rasa a věk plus pohlaví. Pokud je někdo utiskován pouze na základě jednoho z výše uvedených faktorů, nejedná se o intersekcionalitu.[5] Příklady intersekcionality ve společnosti Typickým příkladem takovéto diskriminace je černošská žena.", "question": "S jakým tvrzením pracuje teorie intersekcionality?", "answers": ["lidé mohou být diskriminováni na základě několika sociálních a kulturních faktorů najednou"]}
{"title": "Nobelova cena", "context": "Nobelova cena je ocenění každoročně udělované za zásadní vědecký výzkum, technické objevy či za přínos lidské společnosti. Uděluje se v následujících oborech: fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura, mír; dále se také uděluje Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, běžně označovaná jako \"Nobelova cena za ekonomii\", která však není skutečnou Nobelovou cenou (viz níže). Nobelova cena je udělována každoročně od roku 1901 na základě poslední vůle švédského vědce a průmyslníka Alfreda Nobela, vynálezce dynamitu. Ve všech oblastech, v nichž je udělována, je považována za nejprestižnější ocenění. Alfred Nobel ve své závěti napsal, že z jeho pozůstalosti mají být každoročně udělovány ceny za vynikající činy v pěti oblastech lidské činnosti: Nobelova cena za fyziku – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za chemii – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za. fyziologii nebo lékařství – udělována institutem Karolinska Nobelova cena za literaturu – udělována Švédskou akademií Nobelova cena za mír – udělována komisí norského parlamentu Roku 1968 se Švédská národní banka rozhodla založit Nobelovu cenu za ekonomii, pod názvem \"Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela\".", "question": "Od kterého roku se každoročně uděluje Nobelova cena?", "answers": ["1901"]}
{"title": "Daniel Nekonečný", "context": "Daniel Nekonečný, vlastním jménem Daniel Konečný (29. června 1966 Boskovice – 23. března 2019 Praha-Řeporyje), byl český zpěvák, tanečník, herec a šoumen. == Život == Nekonečný vyrůstal v jihomoravských Boskovicích. Dva roky studoval herectví DAMU. Poté prošel různými povoláními, například pracoval v porodnici či jako hrobník.Jako zpěvák začínal v kapele Laura a její tygři. V roce 1990 založil kapelu Šum svistu, s níž nahrál třeba hity Sexy Hafanana nebo Jsem boss. Jejich vystoupení byla typická atmosférou brazilských karnevalů. Měl v oblibě žlutou barvu, exotická zvířata jako lvy, tygry či papoušky. Sólově nahrál album Nekonečný šum. Označoval se za krále rozkoše. Jako herec účinkoval například v televizní sérii Historky od krbu (1994) nebo ve filmech Eliška má ráda divočinu (1999) a Jak se krotí krokodýli (2006). V úterý 26. března 2019 byl nalezen mrtvý ve svém bytě (podle některých zdrojů a fotografií v pronajatém rodinném domě) v pražských Řeporyjích, kde žil od roku 2009. Jeho přítelkyně Zuzana Kardová později uvedla za příčinu smrti infarkt myokardu a že zemřel 23. března 2019, což bylo prokázáno z pitvy. Příčinou byl neléčený zvýšený krevní tlak.Pohřeb zpěváka proběhl 4. dubna 2019, spíše než o smuteční událost šlo o oslavu života Daniela Nekonečného. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniel Nekonečný Oficiální stránky Daniel Nekonečný v Česko-Slovenské filmové databázi Daniel Nekonečný v Internet Movie Database (anglicky) Daniel Nekonečný na Kinoboxu.cz Daniel Nekonečný ve Filmové databázi", "question": "Kdy zemřel Daniel Nekonečný?", "answers": ["23. března 2019"]}
{"title": "Havárie elektrárny Fukušima I", "context": "Havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima I společnosti TEPCO v roce 2011 byla nejhorší jaderná havárie od Černobylu 1986 a po ní jediná další havárie označená na stupnici INES nejvyšším stupněm 7. Katastrofa vznikla následkem zatopení elektrárny ničivou vlnou tsunami 11. března způsobenou mimořádně silným zemětřesením v oblasti Tóhoku. Při havárii došlo s velkou pravděpodobností k závažnému poškození tří tlakových nádob reaktoru. Při obnažení paliva v reaktoru vznikal vodík, který byl následně příčinou tří mohutných explozí. Tyto exploze zásadně přispěly k úniku a rozptýlení štěpných produktů, které dočasně způsobily okolí elektrárny neobyvatelným a také dočasně ekonomicky znehodnotily široké oblasti jinak velmi úrodné zemědělské půdy. Příčiny havárie je nutné hledat již v čase před samotnou havárií – nedostatečná připravenost personálu na možné havarijní stavy, zanedbávání připomínek regulačních úřadů, chyby v japonské legislativě týkající se regulačních úřadů a k havárii svojí měrou přispěly i kulturní předpoklady, zejména japonská hierarchie. Přes 150 000 obyvatel muselo být evakuováno z potenciálně nebezpečného okolí elektrárny z důvodu šíření štěpných produktů, ale prozatím nebyla potvrzena žádná úmrtí nebo nemoci způsobené ozářením. Více než 1000 evakuovaných obyvatel zemřelo na následky samotné evakuace, ať již kvůli pokročilému věku, nebo z důvodu chronických onemocnění. Ničivá katastrofa tedy odhalila spoustu chyb v přístupu společnosti TEPCO k jaderné bezpečnosti, dále ukázala na roztříštěnost vedení po katastrofě a odhalila nebezpečnou laxnost kontrolních úřadů. Všechny tyto faktory vyústily do havárie, jež podle vyšetřovací komise založené japonským parlamentem byla \"man-made\", neboli zapříčiněna člověkem. Člověkem se ovšem nemyslí jednotlivec, ale spíše celý systém. Celkově bylo také zanedbáváno informování veřejnosti ať již před havárií nebo v průběhu samotné havárie. Z tohoto důvodu také vznikly různé občanské iniciativy ve snaze získat informace z jiných zdrojů. Nejvýznamnější je organizace Safecast, která posléze navrhla i vlastní přístroje a začala organizovat vlastní radiační monitoring zajišťovaný dobrovolníky. Všechna takto získaná data pak byla zveřejňována na jejich webových stránkách a posléze i na interaktivní mapě - Safecast Tile Map.", "question": "Kdy se stala černobylská havárie?", "answers": ["1986"]}
{"title": "Chlorid sodný", "context": "V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin (a ochucení) používá při konzervaci masa nasolením. V chemickém průmyslu je surovinou pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové a mnoha dalších sloučenin. Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Významné je též jeho využití ve zdravotnictví ve formě 0,9% roztoku, jenž se nazývá fyziologický roztok. Zásadní význam má chlorid sodný v zimní údržbě komunikací. Prakticky ve všech zemích EU je naprosto převažujícím posypovým materiálem, a posypová sůl NaCl byla například v ČR v roce 2001 s cenou v rozmezí 1 700 až 2 200 Kč za tunu asi 6krát levnější než druhá nejužívanější rozmrazovací látka, chlorid vápenatý. V České republice bylo v zimní sezóně 2000/2001 na posyp vozovek silniční sítě v ČR použito 168 000 tun soli, z toho v 98 % se používal chlorid sodný, ve zbylém podílu chlorid vápenatý a jen v nepatrném rozsahu chlorid hořečnatý.[zdroj? ] Eutektický bod, tedy teplota, do které má sůl rozmrazovací účinek, je pro chlorid sodný ve vodném roztoku s ideální koncentrací cca 22 % asi − °C. V praxi však není možné rovnoměrně dosáhnout ideální koncentrace a navíc se ředí vodou z rozmrazeného povrchu, padajícím sněhem apod.; proto hranice skutečné účinnosti leží výše. Pro běžné potřeby zimního ošetřování komunikací účinkuje kuchyňská sůl do teploty − °C, maximálně − °C. Při teplotách pod − °C již bývá zcela neúčinná (chlorid vápenatý je velmi účinný až do − °C, při velkých mrazech se používá zpravidla jen jako příměs chloridu sodného). Kuchyňská sůl normálně prodávaná v běžných obchodech s potravinami bývá ze zdravotních důvodů jodizovaná – je do ní přidáno malé množství jódu ve formě jodidu draselného nebo jodičnanu draselného. Je tím zabezpečeno, že v populaci nevzniká deficit jódu, který by mohl být příčinou vleklých zdravotních poruch či nemocí – především štítné žlázy. Nadměrná konzumace soli ale škodí zdraví. Doporučená denní dávka se pohybuje okolo 5g soli (cca 2g sodíku). VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Slánka Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid sodný ve Wikimedia Commons", "question": "Co bývá přidáno do kuchyňské soli?", "answers": ["malé množství jódu"]}
{"title": "Bitva o Guam (1941)", "context": "Pozemní síly: 5 900 Námořní síly: 4 těžké křížníky 4 torpédoborce 3 dělové čluny 6 stíhačů ponorek 2 minolovky 1 minonoska 1 nosič hydroplánů ztráty 17 zabito, 35 zraněných, 406 zajatých, 1 minolovka potopena, 1 hlídkový člun potopen, 1 hlídkový člun zajat, 1 nákladní loď poškozena 1 zabit, 6 zraněno, 1 letadlo zničeno První bitva o Guam byla jedna z prvních bitev za války v Tichomoří mezi Američany a Japonci. Odehrála se na Marianském ostrově Guam. Začala 8. prosince 1941 vyloděním japonské námořní pěchoty a skončila o dva dny později dobytím ostrova. Jednalo se o první americké území, které za války padlo do japonských rukou. Ostrov byl v japonské okupaci až do roku 1944 kdy byl ostrov znovudobyt Američany během operace Forager. Odkazy Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků Battle of Guam (1941) na anglické Wikipedii a グ (1941年) na japonské Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva o Guam na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Druhá světová válka v Tichomoří Útok na Pearl Harbor • Bitva o Guam (1941) • Bitva o Malajsii • Boj o Filipíny (1941–1942) • Bitva o Singapur • Boje o Nizozemskou východní Indii • Bitva v Korálovém moři • Bitva u Midway • Bitva. o Guadalcanal • Bitva u ostrova Savo • Bitva u východních Šalomounů • Bitva u mysu Esperance • Bitva u ostrovů Santa Cruz • Bitva u Guadalcanalu • Bitva u Tassafarongy • Bitva u Rennellova ostrova • Bitva v Bismarckově moři • Bitva u Komandorských ostrovů • Bitva o Tarawu. • Bitva ve Filipínském moři • Operace Forager • Bitva o Saipan • Bitva o Guam (1944) • Bitva o Tinian • Bitva o Peleliu • Boj o Filipíny (1944–1945) • Bitva u Leyte • Bitva o Manilu (1945) • Bitva o Iwodžimu • Bitva o Okinawu", "question": "Jak dopadla bitva o Guam?", "answers": ["padlo do japonských rukou"]}
{"title": "Apple", "context": "Apple Inc., dříve Apple Computer Inc., je americká firma se sídlem ve městě Cupertino v Kalifornii. Firma byla založena v roce 1976, specializuje na hardware a software. Jejich nejznámějšími produkty jsou: řada počítačů Mac, sada kapesních počítačů a MP3 přehrávačů iPod, chytrý telefon iPhone a tablet iPad, nebo také hodinky Apple Watch. V počítačích Apple je instalován standardně operační systém macOS a dotyková zařízení jsou poháněna operačním systémem iOS. Dalším známým softwarem je program pro přehrávání a uspořádávání hudební kolekce; iTunes. Mezi další aplikace od firmy Apple se řadí sada kancelářského balíku iWork a sada na vytváření hudby, fotek a videí iLife. Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový.", "question": "Kdy byl založen podnik Apple Inc.?", "answers": ["1976"]}
{"title": "Polonium", "context": "Polonium, chemická značka Po, lat. Polonium je nestabilní radioaktivní prvek, nejtěžší ze skupiny chalkogenů. Byl objeven roku 1898 Marií Curie-Skłodowskou a pojmenován na počest její vlasti - Polska. Chemicky patří mezi kovy. Polonium je členem uran-radiové, neptuniové i thoriové rozpadové řady a v přírodě se proto vyskytuje v přítomnosti uranových rud. Právě z uranové rudy - jáchymovského smolince bylo polonium poprvé získáno jako elementární prvek, přestože se jeho koncentrace pohybuje v množství 0,1 mg na tunu. Uměle se připravuje ozařováním bismutu 209Bi neutrony v jaderných reaktorech: : : : : : : : : 209 : : B i + n → : : : : 210 : : B i → : : : : 210 : : P o + :. β : - : : : : : {\\displaystyle \\mathrm {{}^{209}Bi+n\\rightarrow {}^{210}Bi. \\rightarrow {}^{210}Po+\\beta ^{-}} } : V praxi je nejvíce užívaným izotopem polonia 210 Po, který je silným alfa zářičem s poločasem rozpadu 138,4 dnů. Celkově je známo několik desítek různých izotopů polonia, praktický význam však má pouze již zmíněný 210Po a dále 208Po s poločasem rozpadu 2,9 let a 209Po s poločasem 125 roků. Praktické využití nalézají izotopy polonia jako alfa zářiče v medicíně a při odstraňování statického náboje v textilním průmyslu a výrobě filmů. Ze zdravotního hlediska je polonium vysoce rizikový prvek a při manipulaci s ním musí být dodržována přísná bezpečnostní opatření.", "question": "Jak se nazývá nestabilní radioaktivní prvek se značkou Po?", "answers": ["Polonium"]}
{"title": "Praha", "context": "Zároveň je Praha také vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s výjimečně vysokou životní úrovní, přičemž tímto vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy. Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé Evropské unie (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %). V Praze sídlí celkem 12 univerzit (vysokých škol univerzitního typu). Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu, největšího hradního komplexu na světě, je památkovou rezervací UNESCO. Právě historické jádro města a mnohé památky přilákají ročně miliony turistů ze zemí celého světa. V roce 2012 navštívilo Prahu 6547700 turistů, je to tedy páté nejnavštěvovanější město Evropy, po Londýně, Paříži, Istanbulu a Římu. Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština), kde se zachovala dřívější výslovnost s g; viz také rámeček \"v jiných jazycích\". Samotné jméno Praha vyvolává nejvíce diskuzí, které zřejmě nebudou nikdy uzavřeny. Různé hypotézy jsou obvykle zdůvodňovány jazykovědnými konstrukcemi nebo archeologickými nálezy. Název se běžně odvozuje od slova práh. Podle této nejuznávanější teorie je Praha pojmenována po říčním prahu, tj. brodu, který se nacházel někde pod dnešním Karlovým mostem.", "question": "Kolik turistů navštívilo Prahu v roce 2012?", "answers": ["6547700"]}
{"title": "Thulium", "context": "Na suchém vzduchu se prakticky nemění, ve vlhkém prostředí se pouze pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách za vývoje vodíku. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Tm+3. Soli Tm+3 vykazují vlastnosti podobné sloučeninám hliníku a ostatních lanthanoidů. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Thulité soli mají obvykle zelenou barvu. Thulium objevil roku 1879 švédský chemik Per Teodor Cleve a pojmenoval je po bájné zemi Thule. Thulium je poměrně vzácný prvek, ze všech lanthanoidů se vyskytuje nejméně často a zemské kůře je obsaženo pouze v koncentraci 0,2-0,5 mg/kg. O jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom thulia na 1000 miliard atomů vodíku. V přírodě se thulium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů, dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO. 3F - směsné fluorouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál euxenit (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny - apatity z poloostrova Kola v Rusku. Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přidáním hydroxidu sodného vysráží jejich hydroxidy. Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů - kapalinovou extrakcí, za použití ionexových (iontoměničových) kolon nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí. Příprava čistého kovu se obvykle provádí redukcí fluoridu thulitého TmF3 kovovým vápníkem: 2 TmF3 + 3 Ca → 2 Tm + 3 CaF2 Thulium se také vzácně využívá také jako zdroj tepla pro RTG - radioizotopový termoelektrický generátor. Díky svému velmi řídkému výskytu a vysoké výrobní ceně čistého kovu nemají v současné době kovové thulium ani jeho sloučeniny žádné významné komerční využití. Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu thulium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo thulium ve Wikislovníku", "question": "V jaké koncentraci je v zemské kůře obsaženo thulium?", "answers": ["0,2-0,5 mg/kg"]}
{"title": "Mem (informace)", "context": "Mem (někdy se můžeme setkat i s verzí mém) je termín pro kulturní obdobu genu – replikující se jednotku kulturní informace. Tento termín poprvé použil v roce 1976 ve své knize Sobecký gen Richard Dawkins. Slovo mem je odvozeno z řeckého mimema – napodobovat. Evoluce nemusí být nutně postavena jen na replikaci DNA, ale jejím principem je šíření jakékoli informace, která podléhá změnám (mutacím) a selekčnímu tlaku[zdroj? ]. Memy se rozšiřují jak z generace na generaci, tak i komunikací s nepříbuzným okolím (tato teorie předávání memů v podstatě souhlasí s pojetím evoluce dle Jean-Baptiste Lamarcka - lamarckismem). Teorie o existenci memů, jakožto kulturních dědičných informací v lidských mozkových (podle některých teorií i rostlinných a zvířecích) buňkách je evoluční psychologii kritizována jako pseudověda. Susan Blackmoreová ve své knize The meme machine (v češtině vyšla pod názvem \"Teorie memů\") memy popisuje jako neovladatelné a neumlčitelné. Před memetickou evolucí není možné uniknout. Dokonce i náš vnitřní obraz sebe sama je dle ní pouhou vítěznou skupinou memů, které nás momentálně ovládají. Jiný výraz pro mem je kulturgen, jenž se ale příliš neujal. Některé memy jsou jednoduché, například básnička, recept či melodie, jiné (těm se pak říká memplex) jsou komplikovanější – třeba náboženská víra nebo politické přesvědčení. Memem je samozřejmě i samotná teorie memů. Memy se šíří bez ohledu na jejich účelnost pro člověka. Existují v nejrůznější škále od výhodných, naprosto neškodných, přes neutrální, až po škodlivé (přičemž hodnocení škodlivosti nebo užitečnosti určitých jevů je rovněž memem). Příkladem jsou memy typu kuřáctví, závislost na drogách, nápodoba destruktivního chování – násilí, sebevražda. Memetikové [zdroj? ] popisují dva způsoby šíření. Jednak vertikální (mezigenerační) přenos stylem prarodiče - rodiče - děti - jejich potomci - ... atd. Především se takto učíme základním vzorcům chování, získáváme též nové dovednosti (např. babička naučí svou vnučku plést). Při vertikálním přenosu se memy šíří s geny. Lze konstatovat, že to, co prospívá genům, současně prospívá i memům. Geny a memy tedy jistým způsobem \"spolupracují\". Horizontálním procesem je pak myšleno předávání memů mezi vrstevníky. Zatímco rodič se většinou snaží svého potomka naučit adaptivním formám a vzorcům chování, mezi příslušníky stejné generace, popřípadě od nerodičovských autorit, jsme schopni často pochytit memy i prokazatelně škodlivé (vykořisťování aj.).", "question": "Kdo je autorem knihy The meme machine?", "answers": ["Susan Blackmoreová"]}
{"title": "Gestaltismus", "context": "Odtamtud sem pak má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi. Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Kanizsův trojúhelník – tento optický klam názorně vysvětluje, jak si lidské oko a mysl subjektivně vytváří nebo doplňuje tvary tam, kde nejsou. Tvarová psychologie (též gestalt psychologie, gestalt principy nebo gestaltismus) prosazuje zásadu tzv. celostnosti. Vystupuje proti orientaci psychologických laboratoří na vyčleňování jednoduchých elementů prožívání a chování, tedy proti tzv. elementové psychologii, hodlající vyčlenit určité základní jednotky (např. reflexy) a z nich pak jaksi skládat větší celky. Tvarová psychologie tvrdí, že elementy jsou jen výsledkem umělé abstrakce a konstrukce. Psychologická realita se vyznačuje přirozenými celky fungujícími vždy v organických souvislostech. Vše živé směřuje k tvarům, celkům, formám, a touto tendencí se řídí vnímání, myšlení, chování i usilování vůle. Etymologie Gestaltismus vznikl z německého výrazu Gestalt, jenž je do češtiny překládán jako podoba, tvar, celek, struktura, útvar. V současnosti je název používán v původní německé formě. Tento směr vznikl jako reakce na elementarismus: kladl důraz na odlišnost kvality celku jako pouhého sumáře jednotlivých kvalit, které obsahuje. „Celek je víc než suma částí a celky nelze vždy vykládat z částí.“ (Köhler prováděl pokusy na šimpanzích v uzavřené místnosti, kde byl také umístěn banán jako pozitivní odměna. Banán byl však položen dostatečně vysoko, tak aby na něj nedosáhli jednoduchým způsobem). Představitelé Max Wertheimer (1880–1943) Wolfgang Köhler (1887–1967) Kurt Koffka (1886–1941) Gestalt zákony Zákon blízkosti – tendence vnímat podobné objekty jako skupiny nebo série Zákon podobnosti – smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po skupinách Zákon pokračování/směru – v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním", "question": "Co tvrdí tvarová psychologie?", "answers": ["že elementy jsou jen výsledkem umělé abstrakce a konstrukce"]}
{"title": "Avantgarda", "context": "Hlavním principem dadaismu je využití náhody, která přináší nesmyslné souvislosti, vymykající se racionálnímu chápání. Dadaisté objevili nové tvůrčí metody (koláž, ready-made). Expresionismus - směr projevující se zejména ve výtvarném umění, literatuře a dramatické tvorbě. Odrážel společenskou dobovou krizi plnou sociálních rozporů. Mezi používanými technikami vystupují v malířství do popředí technika dřevořezu a akvarel. Expresionismus se nejprve projevil ve výtvarném umění v tvorbě skupin Die Brűcke a Der blaue Reiter. Druhou skupinu tvořili výtvarníci Vasilij Kandinskij a Paul Klee. Působili na Bauhausu a vzájemně se ovlivňovali. Zkoumali vnitřní význam barvy, geometrické formy a jejich souvislosti. Za hlavního představitele expresionismu je považován norský malíř Edvard Munch. Futurismus - umělecký směr stojící na počátku avantgardy. Vznikl v Itálii, objevuje se však i v Rusku. Projevoval obdiv k technické civilizaci a radikální odpor ke způsobu života předindustriální společnosti a k mocenskému postavení katolické církve. Ústředními tématy futurismu byl pohyb, rychlost, síla, destrukce, futuristické okouzlení technikou přejal český, mezinárodně uznávaný směr avantgardy poetismus (někdy však považován za odnož kubofuturismu). Kubismus - (francouzsky cube - krychle), malířský a sochařský směr (ovšem projevil se i v literatuře - některé básně Jeana Cocteaua), který se zcela odlišil od dosavadního pojetí obrazové reality. Podnětem vzniku bylo poznání oceánského a negerského sochařství. Představitel kubismu Pablo Picasso řekl: \"Maluji předměty tak, jak je myslím, nikoliv, jak je vidím\". Kubismus se projevil také v české architektuře způsobem, jaký nemá obdobu nikde ve světě. Kubofuturismus - jako kubofuturismus se označuje spojení některých kubistických prvků s prvky futurismu. Někdy se za představitele kubofuturismu považuje básník a dramatik Guillaume Apollinaire. Funkcionalismus - architektonický mezinárodní směr evropské avantgardy, jehož základním heslem bylo: forma následuje funkci. Architektura je považována za organizaci životního dění ve smyslu biologickém, sociálním, ekonomickém, psychickém a technickém. Futurismus přerostl meze architektury a snažil se být novým způsobem myšlení. Podstatu funkcionalismu objasnil architekt Le Corbusier a formuloval jeho manifest. Je považován za poslední společný mezinárodní sloh. Surrealismus - zrodil se roku 1924 v pařížské dadaistické skupině. Hlavní postavou surrealistického hnuti byl André Breton, který surrealismus definoval jako čistý psychický automatismus. Diktát myšlení bez jakéhokoliv rozumového dozoru, mimo jakékoliv estetické nebo mravní zřetele.", "question": "Projevil se kubismus také v literatuře?", "answers": ["Kubismus - (francouzsky cube - krychle), malířský a sochařský směr (ovšem projevil se i v literatuře - některé básně Jeana Cocteaua), který se zcela odlišil od dosavadního pojetí obrazové reality."]}
{"title": "ASCII", "context": "Příkladem takových kódování je kódování Cork evropských fontů pro sázecí program TeX nebo sedmibitová abeceda pro GSM definovaná v GSM 03.38. Escape sekvence Znak ESC (escape) se používá např. pro definici tzv. escape sekvencí používaných pro rozšíření ASCII kódu pro různé účely. Jeden nebo několik znaků následujících znak ESC nejsou interpretovány jako ASCII kódy, ale mohou mít speciální význam – například mohou definovat novou pozici kurzoru na obrazovce terminálu nebo mohou definovat velikost fontu používaného tiskárnou, přepnout tiskárnu ze znakového do grafického módu atd. Organizace ANSI definovala sekvence určené pro ovládání znakových terminálů. Tyto sekvence zahrnují např. posun kurzoru na určitý řádek a sloupec obrazovky. Faktickým standardem pro starší jehličkové tiskárny jsou escape sekvence používané firmou Epson. Odkazy Reference ↑ ASCII. American Standard Code for Information Interchange. 1963. detail. Související články Znaková sada Unicode, UTF-8 ASCII art EBCDIC Znaková sada ZX Spectrum ASCII tabulka a přehled znaků Externí odkazy Galerie ASCII na Wikimedia Commons ASCII v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) Obrázky, zvuky či videa k tématu ASCII na Wikimedia Commons ASCII v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) Slovníkové heslo ASCII ve Wikislovníku", "question": "Jaká je zkratka pro americký standardní kód pro výměnu informací?", "answers": ["ASCII"]}
{"title": "Jean-Baptiste Lully", "context": "Při dirigování jedné ze zkoušek se Lully prudce udeřil bodcem těžké barokní taktovky do palce pravé nohy, který se v důsledku nedostatečné hygieny zanítil. Protože Lully odmítal amputaci probodnutého prstu (a později celé nohy), kterou mu místní i z ciziny přivolaní lékaři radili, postupně se zánět rozšířil, čímž došlo k otravě krve. Po zlepšení stavu v průběhu února nastalo ke konci měsíce rychlé zhoršení. 28. února 1687 k sobě Lully povolal kněze se žádostí o udělení posledního pomazání; ten souhlasil s udělením pomazání pod podmínkou, že jako pokání spálí rozpracovanou partituru své poslední opery (Achilles a Polyxena). Lully souhlasil a partituru vhodil do ohně. Když byl po odchodu kněze dotázán jedním ze svých přátel, proč to udělal, Lully mu prozradil, že má ještě jednu kopii partitury. Na smrtelné posteli, po posledním pomazání, složil Lully své poslední dílo, pětihlasý kánon Il faut mourir, pécheur (Umíráš, hříšníku, umíráš).Dne 10. března sepsal Jean-Baptiste Lully svou poslední vůli. , v níž mimo jiné odkázal své operní privilegium své ženě a potomkům a svěřil řízení Královské hudební akademie své ženě Madelaine, jíž měli být po ruce François Frichet a dirigent Pascal Collasse; nástupnictví ve funkcích u dvora Ludvíka XIV. měl již zajištěno jeho syn Jean-Louis Lully. Nedlouho poté, 22. března 1687, zemřel na následky gangrény ve své hlavní rezidenci, domě na pařížském předměstí Ville l'Évê. Po pohřbu v místně příslušném farním kostele kostele svaté Máří Magdalény (zbořen roku 1801, dnes nahrazen kostelem novým), na kterém zaznělo jeho Dies irae (Den hněvu), bylo jeho tělo – v souladu s přáním vyjádřeným v závěti – uloženo do tomby v augustiniánském kostele Panny Marie Vítězné v Paříži, až na vnitřnosti, které zůstaly uloženy u Máří Magdalény. Lullyho vdova dala v kostele, kde byl pohřben, zřídit výstavný kenotaf, který se dochoval, avšak na jiném místě a bez kovových a štukových součástí, které byly zničeny za velké francouzské revoluce.Jean-Baptiste Lully po sobě zanechal čtyři domy – totiž svou rezidenci ve Ville l'Évê, původní pařížský dům v ulici Sainte-Anne, nájemní dům v ulici Royale a venkovské sídlo v Puteaux a nemalý movitý majetek, zejména překvapivé množství hotovosti.", "question": "Kdy zemřel skladatel Jean Baptiste de Lully?", "answers": ["22. března 1687"]}
{"title": "Mikroekonomie", "context": "Dostupné online. ↑ SICKLES, Robin C.; ZELENYUK, Valentin. Measurement of Productivity and Efficiency: Theory and Practice. 1. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-1-107-03616-1, ISBN 978-1-139-56598-1. DOI:10.1017/9781139565981. DOI: 10.1017/9781139565981. ↑ HASHIMZADE, Nigar; MYLES, Gareth; BLACK, John. Market structure. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 9780198759430. DOI:10.1093/acref/9780198759430.001.0001/acref-9780198759430-e-1937. (anglicky) .mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Mikroekonomie Hlavní témata Hospodářská soutěž Dokonalá konkurence • Nedokonalá konkurence • Monopolistická konkurence Náklady Průměrné • Mezní • Obětované příležitosti • Sociální • Utopené • Transakční • Fixní • Variabilní • Celkové Struktura trhu Monopol • Monopson • Oligopol (duopol) • Oligopson • Přirozený monopol • Koncern (holding) • Trust • Kartel • Syndikát • Konsorcium Ostatní Agregace • Rozpočet • Teorie spotřebitele • Konvexnost • Nekonvexnost • Analýza nákladů a přínosů • Náklady mrtvé váhy • Distribuce • Úspory z rozsahu • Úspory z prostoru • Elasticita • Ekonomická rovnováha • Obchod • Externalita • Teorie firmy • Statek • Služba • Rodinná ekonomie • Křivka příjmu. a spotřeby • Informace v ekonomii • Indiferenční křivka • Mezičasová volba • Trh (ekonomie) • Selhání trhu • Paretovo optimum • Preference • Cena • Produkce • Zisk • Veřejný statek • Přídělový systém • Renta • Averze k riziku • Vzácnost • Nedostatek • Substitut • Substitutuční efekt • Přebytek • Sociální volba • Nabídka a poptávka • Nejistota • Užitek( Očekávaný, Mezní) • Mzda Vedlejší témata Behaviorální ekonomie • Teorie rozhodování • Ekonometrie • Evoluční přístup v ekonomii • Eperimentální ekonomie • Teorie her • Institucionální ekonomie • Ekonomie práce • Právo • Operační analýza • Optimalizace • Blahobyt • Regulace cen • Ekonomika Robinsona Crusoe • Engelova křivka • Hranice produkčních možností • Zákon klesajících výnosů • Udržitelný rozvoj K vidění Ekonomie • Makroekonomie • Politická ekonomie Makroekonomie Hlavní koncepty Agregátní poptávka • Agregátní nabídka • Hospodářský cyklus • Deflace • Poptávkový šok • Nabídkový šok• Dezinflace • Efektivní poptávka • Očekávání(Adaptivní • Racionální) • Finanční krize • Hospodářský růst • Inflace(Tahem poptávky • Nákladová ) • Úroková sazba.", "question": "Jaký obor ekonomické teorie se zabývá poptávkou a nabídkou v jejich individuálních a konkrétních podobách?", "answers": ["Mikroekonomie"]}
{"title": "Veveří (část Brna)", "context": "Zástavba dnešní čtvrti vznikala postupně, a to hlavně během třetí třetiny 19. století, nicméně nejstarší zástavba ulic Lidické a Údolní vznikla již během středověku a zástavba nejjižnější části ulice Veveří v 17. a 18. století. Nejjižnější část moderního katastru Veveří v oblasti dnešní Údolní ulice původně tvořila severní část katastrálního území bývalé vesnice Švábka, několik bloků na obou stranách nejjižnější části dnešní Veveří ulice zase patřilo do katastrálního území Malá Nová Ulice, zbytek čtvrti byl hranicí probíhající Veveří ulicí rozdělen mezi katastrální území Křížová (jehož součástí se staly i původně žabovřeské pozemky, připojené okolo roku 1870) a Velká Nová Ulice. Na přelomu 30. a 40. let 20. století pak byla celá zástavba katastrálního území Malá Nová Ulice spolu s úzkým k němu severněji přiléhajícím pruhem zástavby, celým katastrálním územím Švábská (nepatrně přejmenované katastrální území Švábky), a částí katastrálního území Křížová vymezenou na severu dnešní ulicí Gorkého a na západě ulicí Úvoz, připojeno ke katastrálnímu území Špilberk. V roce 1949 začala v sousedství Masarykovy čtvrtě na nejvyšším bodě Kraví hory stavba dvou pozorovatelen, z nichž jednu dodnes využívá Hvězdárna a planetárium Brno, zatímco druhou univerzita, k nimž se záhy připojila i menší budova planetária (1959) a celá instituce dostala r. 1973 na počest 500. výročí narození Mikuláše Koperníka jméno Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. V polovině 80. let byl položen základní kámen k nové budově planetária (dokončeno 1991) s kupolí o průměru 17,5 m, kam se přestěhovalo těžiště konání nejen vzdělávacích, ale i rozličných kulturních a výstavních akcí. Na straně blíže k městu bylo r. 1975 dokončen svažitý Areál zdraví TJ Moravská Slávia (projekt M. Kramoliš) se saunou, bazénem a slunečními loukami s nezaměnitelnými výhledy na Brno. V průběhu času došlo i na zamýšlené dobudování areálu: další bazén a \"oprášená\" myšlenka krytého bazénu. Pod areálem bylo zřízeno Středisko pro pěstování léčivých rostlin při UJEP. Jako samostatné katastrální území vzniklo Veveří při radikální druhé katastrální reformě Brna koncem 60. let. 20. století. 1. července 1979 pak k němu byly připojeny také západní části katastrálních území Lužánky a Ponava, pro změnu ztratilo ve prospěch Ponavy bloky mezi ulicemi Kounicovou a Klatovskou. Od svého vzniku až do roku 1990 náleželo celé moderní katastrální území Veveří včetně k němu později připojených částí katastrálních území Lužánky a Ponava k Městskému obvodu Brno II. Od 24. listopadu 1990 je celé katastrální území Veveří součástí samosprávné městské části Brno-střed. Ladislav Pešek", "question": "V kterém městě najdeme městskou čtvrť Veveří?", "answers": ["Brna"]}
{"title": "Polotěžká voda", "context": "HDO Vzhled velmi slabá modrá (totožný vzhled jako voda) Identifikace Registrační číslo CAS 14940-63-7 PubChem 139859 ChEBI CHEBI:33806 SMILES [2H]O InChI 1S/H2O/h1H2/i/hD Vlastnosti Molární hmotnost 19,016841 g/mol Teplota tání 2,04 °C Teplota varu 100,7 °C Hustota 1,054 g/cm3 Viskozita 1,1248 mPa·s Index lomu 1,329 Povrchové napětí 0,07193 N/m Průměrný výskyt 0,0003125 % vody Struktura Tvar molekuly lomená Termodynamické vlastnosti Entalpie tání Δ 6 227 J/mol Entalpie varu Δ 40 700 J/mol Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Polotěžká voda (vzorec HDO) je izotopolog vody, kdy je jeden z vodíku nahrazen deuteriem (tedy vodíkem-2). [1] Jedná se o sloučeninu, která se přirozeně vyskytuje v přírodě. Izotopology Základní látkou, od které je odvozeno velké množství izotopologů, je voda se vzorcem H2O (někdy nazývána jako lehká voda). Náhradou jednoho z vodíku deuteriem vzniká polotěžká voda HDO, v případě náhrady obou vodíků těžká voda D2O. Nahrazením vodíků tritiem dochází ke vzniku tritové vody T2O (případně HTO). Existuje ještě sloučenina DTO, která zatím není česky pojmenována. Skupina dalších izotopologů vzniká v případě náhrady kyslíku-16 za kyslík-17 nebo 18, které rovněž nemají česká pojmenování.[2] Výskyt v přírodě Polotěžká voda se vyskytuje běžně v přírodě, a to díky přirozenému výskytu deuteria (jako izotopu vodíku), který vodík v molekule vody H2O nahrazuje. Jedna molekula polotěžké vody tak připadá na 3200 molekul lehké vody (tedy H2O). V tropech je však poměr nižší.[3] Polotěžká voda se vyskytuje i na Marsu.[4] Výroba Polotěžkou vodu (stejně jako těžkou voda) lze vyrábět elektrolýzou vody, neboť vazba deuterium-kyslík je silnější než vodík-kyslík a elektrolýzou tak dochází nejdříve k rozrušení vazeb v H2O. Vzniká tak stále koncentrovanější roztok D2O a HDO. Použití Polotěžká voda se používá k analýze cirkulace vody v životním prostředí, neboť molekuly jsou díky deuteriu lehce identifikovatelné.[5] Je taktéž zkoumána z hlediska potenciálního využití jako chladícího média v jaderných elektrárnách.[6] Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků Semiheavy water na anglické Wikipedii a Heavy water na anglické Wikipedii. ↑ Comparison of semi-heavy water and H2O as coolant for a conceptual research reactor from the view point of neutronic parameters. Progress in Nuclear Energy. 2020-01-01, roč. 118, s. 103126. Dostupné online [cit. 2020-11-24]. ISSN 0149-1970. DOI:10.1016/j.pnucene.2019.103126. (anglicky) ↑ PITTER, PAVEL, 1930-.", "question": "Jaký je vzorec polotěžké vody?", "answers": ["HDO"]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l.", "question": "Jaké moře omývá Itálii z východu?", "answers": ["Jaderské"]}
{"title": "Rockefeller Center", "context": "Rockefeller Center Rockefeller Plaza Rockefeller Center je komplex 19 obchodních budov pokrývající rozlohu 22 akrů mezi ulicemi 48th a 51st Street v New York City, stát New York, USA. Komplex, postavený rodinou Rockefellerů, se nachází uprostřed Midtown Manhattanu, mezi ulicemi Fifth Avenue a Seventh Avenue. V roce 1987 byl komplex vyhlášen Národní historickou památkou. Jedná se o největší privátně vlastněný komplex budov svého druhu na světě. Počátky jeho budování sahají do roku 1928. Stavět ho začal John D. Rockefeller, Jr. Součásti Rockefeller Center Radio City Music Hall 30 Rockefeller Plaza Center Art řada dalších budov na Rockefeller Plaza, Avenue of the Americas, Fifth Avenue a Seventh Avenue Galerie Radio City Music Hall Radio City Music Hall o vánocích 2007 Vánoční strom Atlas Prometheus 30 Rockefeller Plaza kluziště u sochy Promethea Lower Plaza Palazzo d'Italia Odkazy Související články Museum of Modern Art Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Rockefeller Center na Wikimedia Commons Rockefeller center na Google Maps", "question": "Jak se jmenuje komplex postavený rodinou Rockefellerů uprostřed Midtown Manhattanu?", "answers": ["Rockefeller Center"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě. Venuše je terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy se proto nazývá \"sesterskou planetou\" Země. Ačkoliv orbity všech ostatních planet jsou elipsami, orbita Venuše je jediná téměř kružnicí, se Sluncem pouze o 0,7 % mimo skutečný střed Venušiny oběžné dráhy. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, je na obloze vždy zhruba ve stejné vzdálenosti od Slunce (největší elongace je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen před svítáním nebo po soumraku, kdy je i nejjasnější. Proto je Venuše někdy označována jako \"jitřenka\" či \"večernice\" a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější bodový zdroj světla na obloze po Slunci a Měsíci o magnitudě −4,6. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne. Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla.", "question": "Která planeta je nazývána sesterskou planetou Země?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Státy USA", "context": "Státy USA jsou členové americké federace, se značnou mírou autonomie. USA tvoří celkem 50 jednotlivých států a 1 federální distrikt Washington, D.C. Těchto dohromady 51 celků vznikalo různými způsoby. Pod suverenitu USA patří i Portoriko, Americké Panenské ostrovy, Guam, Severní Mariany, Americká Samoa a Menší odlehlé ostrovy USA. == Původ jednotlivých členských států a federálního distriktu == V době vyhlášení samostatnosti USA z nich existovalo pouze 13 (Connecticut, Delaware, Georgie, Jižní Karolína, Maryland, Massachusetts, New Hampshire, New Jersey, New York, Pensylvánie, Rhode Island, Severní Karolína, Virginie), které byly před vznikem USA britskými koloniemi. Následně byl roku 1791 dodatečně vytvořen, na území věnovaném státy Marylandem a Virginií, Federální distrikt, na jehož území bylo vystavěno nové hlavní město Washington, D. C.. S výjimkou Vermontu, vzniklého teprve roku 1777, jako plně nezávislá Vermontská republika na území, o které vedly spory původní kolonie Provincie New York a Provincie New Hampshire, vznikaly další členské státy dodatečně územích, která USA získaly vojenskou expanzí, koupěmi, či dohodami o hranicích se sousedními státy, či koloniemi. Až na několik výjimek vznikl každý z těchto nových států postupným přerozdělováním větších, federální vládou spravovaných, teritorií, na teritoria menší, jímž bylo následně uděleno postavení členského státu USA.", "question": "Kolik států tvoří USA?", "answers": ["50"]}
{"title": "Chromatická aberace", "context": "Chromatická aberace (též chromatická vada nebo barevná vada) je barevná vada čočky, i složitější optické soustavy čoček (např. objektivu), způsobená závislostí ohniskové vzdálenosti čoček na vlnové délce světla. Fyzikální podstatou tohoto jevu je závislosti indexu lomu u všech průhledných látek na vlnové délce. Čočky pak lámou světlo každé barvy jinak (záření dlouhovlnné, tedy červené, nejméně, krátkovlnné, tedy fialové, nejvíce), což se na snímku projeví jako barevné lemování ostrých přechodů mezi světlem a stínem. Všeobecně se dá říci, že vhodnou kombinací dvou k sobě nepřiléhajících čoček a to i z stejného optického materiálu lze sestavit takovou optickou soustavu, u které je pro dvě zvolené vlnové délky (obvykle pro červenou a modrou barvu) celková efektivní ohnisková vzdálenost stejná; v takovém případě hovoříme o achromatické soustavě (objektivu). Protože moderní zoomové objektivy obsahují velké množství čoček, je u nich chromatická vada (zvláště na okrajích snímku) výrazným problémem. Pro její kompenzaci se proto do objektivů přidávají speciální elementy: čočky z fluoridu vápenatého – fluorid vápenatý (fluorit čili kazivec) je minerál s velmi nízkým rozptylem, u něhož se barevná vada projevuje méně difrakční elementy – obsahují difrakční mřížku, která má barevnou vadu přesně opačnou než běžné čočky, takže jejich problém kompenzuje. Obrázky, zvuky či videa k tématu Chromatická aberace ve Wikimedia Commons Chromatická vada na stránce fotoroman.cz Co je barevná aberace, O barevné aberaci s rozumem na serveru digineff.cz Podrobný popis a simulace chromatické aberace Animace chromatické aberace http://qed.ben.cz/lupa http://qed.ben.cz/disperze", "question": "O jaké soustavě (objektivu) hovoříme při vhodné kombinaci dvou k sobě nepřiléhajících čoček?", "answers": ["achromatické"]}
{"title": "Adenosintrifosfát", "context": "Koncentrace ATP v buňkách v některých případech zvláštním způsobem pravidelně kolísá, jindy zase vzrůstá v průběhu dozrávání buněk. Dokonce i v rámci jednoho buněčného typu se koncentrace ATP liší při srovnání několika jedinců až dvojnásobně. Zhruba však vnitrobuněčná koncentrace ATP činí 1–10 mmol/litr (mM).Méně známou skutečností je to, že ATP se vyskytuje i mimo buňku, například v tkáňovém moku či v krvi. Ven z buněk se ATP může dostat buď v důsledku poranění (z umírajících buněk), ale mnohdy se to děje i za normálních okolností například pomocí speciálních membránových kanálů či exocytózou pomocí váčků např. na synaptické štěrbině. V některých tkáních tak může i mimo buňku nabývat koncentrace ATP nanomolárních (nM) či dokonce mikromolárních (μ) koncentrací. Extracelulární ATP má celou řadu funkcí a váže se na P1 a P2 receptory buněk. V nervové soustavě někdy slouží jako pomocný neurotransmiter hrající důležitou roli v procesech paměti, učení a vnímání bolesti. V hladké svalovině ovlivňuje kontrakci, ve varlatech má vliv na uvolňování testosteronu. Dosud byly objeveny desítky fyziologických rolí mimobuněčného ATP. == Doplňování hladiny ATP == Může-li hydrolýza ATP poskytovat energii pro průběh celé řady reakcí, pak musí existovat i způsob, jak za pomoci ještě energeticky bohatších látek doplňovat zásobu ATP. ATP musí být neustále regenerováno ve fosforylačních buněčných reakcích, při nichž obvykle dochází k rozkladu energeticky bohatých organických látek. V žádném případě neslouží ATP jako dlouhodobá zásobárna energie \"na horší časy\". Kdyby se ATP neustále nedoplňovalo, došly by jeho zásoby v průměrné savčí buňce po jedné či dvou minutách. Každá buňka tedy za sekundu spotřebuje asi 10 milionů (107) molekul ATP, celé lidské tělo každou minutu rozloží asi 1 gram ATP. V extrémních případech samozřejmě potřeba ATP roste. Bylo spočítáno, že svaly maratonského běžce Channučiho za přibližně dvě hodiny běhu spotřebovaly (rozložily) kolem 60 kg ATP, tedy více, než on sám vážil. Příčinou tohoto zdánlivého paradoxu je fakt, že každá molekula ATP byla mnohokrát ve svalech spotřebována na ADP a následně byl ADP opětovně fosforylován na nové ATP. Naopak ve spánku se potřeba ATP (ve srovnání s bděním) někdy až stonásobně snižuje.", "question": "Pod kterou zkratkou se uvádí adenosintrifosfát?", "answers": ["ATP"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "Ze Štefánikových aktivit stojí za zmínku i návštěvy u historika Jaroslava Golla a básníka Jaroslava Vrchlického. Poslední rok na univerzitě plně věnoval studiu. Výsledkem byla disertační práce nazvaná O nové hvězdě v souhvězdí Cassiopea objevené v roce 1572. Práci obhájil, složil předepsané zkoušky a 12. října 1904 byl promován na doktora filozofie. Cílem dalšího Štefánikova působení se stala Paříž. Dorazil do ní 28. listopadu 1904. Začátky byly těžké, ale V. Šrobár mu pomohl získat půjčku v ružomberské bance. Štefánikovým cílem bylo tehdy dostat se ke dvěma nejslavnějším astronomům v Paříži, Flammarionovi a Janssenovi. Tato naděje se mu však nesplnila a musel čekat až do jara. Tehdy se Štefánikovými druhy stali členové skupiny českých umělců v Paříži (sochaři Bohumil Kafka a Otakar Španiel, malíři Ludvík Strimpl, Tomáš František Šimon, Hugo Boettinger a další). Spřátelil se i s hrabětem Hanušem Kolowratem, který se právě stal rakousko-uherským vojenským atašé. Začátkem května 1905 přišel do Paříže profesor Janssen. Štefánikovi se podařilo dostat se k němu, i na jeho hvězdárnu v Meudonu. Janssen byl Štefánikem upoután a ihned rozpoznal jeho talent. Jako host v Meudonské hvězdárně podnikl Štefánik různé výpravy (např. 20. června 1905 podnikl výstup do observatoře na vrcholu Mont Blanku a 30. srpna pozoroval ve španělské Alcosebře úplné zatmění Slunce). 30. srpna přednesl Janssen Štefánikovu studii Spektroskopické zkoumání zatmění Slunce v Alcosebře na zasedání Pařížské akademie věd a publikoval ji i časopis Comptes Rendus Hebdomadaires des Sciences de ĺAcademie des Sciences. Vědecky nejúspěšnější byl pro Štefánika rok 1906, když zveřejnil sedm svých vědeckých prací. Postupně se zařadil do pařížského vědeckého života a seznámil se i s českou studentkou Marií Neumanovou, která se stala jeho nejbližší důvěrnou přítelkyní. Po odchodu osmdesátiletého Janssena však nový ředitel donutil Štefánika z Meudonské hvězdárny odejít.", "question": "Kdy dorazil Štefánik do Paříže?", "answers": ["28. listopadu 1904"]}
{"title": "Vltava", "context": "Jezero pohltilo i soutok Vltavy s Otavou u hradu Zvíkova. Pod hrází Orlické přehrady pokračuje tok Vltavy dále k severu. V úseku před Prahou zadržují vody Vltavy ještě další čtyři přehrady Vltavské kaskády - Kamýcká, Slapská, Štěchovická a Vranská. U Davle leží v řece Ostrov sv. Kiliána, na němž do roku 1419 stával Ostrovský klášter. V těchto místech se zprava vlévá řeka Sázava, o něco dále na okraji Prahy za Zbraslaví se zleva připojuje řeka Berounka. Po průtoku hlavním městem se Vltava teprve v Kralupech nad Vltavou vymaňuje z úzkého údolí do roviny a u Mělníka ve výšce 156 m n. m. se vlévá do Labe. Ačkoliv je Vltava k místu soutoku delší a vodnější, nese tok dále oproti zvyklostem jméno Labe. To protéká Německem a ústí do Severního moře. Před několika milióny let odtékala horní část Vltavy do Dunaje. (levý / pravý, říční kilometr od pramene k ústí) Kvildský potok (L, řkm 424,1) Bučina (P, řkm 422,6) Vydří potok. (L, řkm 416,8) Vltavský potok (Malá Vltava) (P, řkm 416,0) Račí potok (L, řkm 404,5) Kubohuťský potok (L, řkm 402,8) Kaplický potok. (L, řkm 396,5) Řasnice (Travnatá Vltava) (P, řkm 394,3) Volarský potok (L, řkm 378,9) Studená Vltava (P, řkm 376,7) Jezerní potok (. P) Olšina (L) Větší Vltavice (P, řkm 314,5) Branná (L, řkm 297,9) Polečnice (L, řkm 281,3) Jílecký potok (P) Křemžský potok. (Křemže) (L, řkm 258,6) Malše (P, řkm 240,0) Dehtářský potok (L, řkm 231,9) Bezdrevský potok (L, řkm 231,0) Lužnice (P. , řkm 202,2) Hrejkovický potok (P) Otava (L, řkm 169,1) Brzina (P, řkm 126,9) Musík (P, řkm 106,8) Mastník (P, řkm. 104,6) Kocába (L, řkm 82,8) Sázava (P, řkm 78,3) Bojovský potok (L, řkm 75,2) Berounka (L, řkm 63,4) (viz též Seznam řek.", "question": "Do jaké řeky ústí Vltava?", "answers": ["Labe"]}
{"title": "Německo", "context": "Ernst Karl Abbe, Carl Zeiss a Joseph von Fraunhofer založili moderní optiku. Friedrich Wilhelm Bessel jako první změřil paralaxu hvězdy a spočítal její vzdálenost od země. Georgius Agricola je vnímán jako zakladatel mineralogie. Otto von Guericke vynalezl vývěvu. Friedrich August Kekulé popsal zákonitosti řetězení uhlíku. Johann Gottfried Galle objevil planetu Neptun. August Ferdinand Möbius je zakladatelem topologie. Výzkum buněk významně posunuli kupředu Rudolf Virchow a Matthias Jacob Schleiden. Samuel Hahnemann založil stále diskutovanou homeopatii. Za praotce kvantové fyziky lze označit Arnolda Sommerfelda. Johannes Wilhelm Geiger sestrojil první měřič radioaktivity. Průkopníkem astrofotografie byl Max Wolf. Emile Berliner vynalezl mikrofon a gramofon. Významným kartografem byl Martin Waldseemüller, všestranností vpravdě renesanční vynikl jezuitský učenec Athanasius Kircher. Fyzik Karl Schwarzschild sehrál roli ve vývoji obecné teorie relativity. Theodor Schwann zavedl pojem metabolismus. Jako konstruktér vzducholodí vynikl Ferdinand von Zeppelin, jako konstruktér automobilový Ferdinand Porsche. Německý průmysl zásadně pozdvihl též Ernst Werner von Siemens. V Německu se narodil i zakladatel americké firmy na výrobu džín Levi Strauss. Otto Lilienthal byl průkopníkem letectví. Johann Philipp Reis vynalezl jeden z typů telefonu. Tradici matematiky v Německu zakládali lidé jako Adam Ries nebo Regiomontanus (Johannes Müller).", "question": "Kdo byl průkopníkem astrofotografie?", "answers": ["Max Wolf"]}
{"title": "Pátá křížová výprava", "context": "Tyrolský Ludvík Bavorský Ludvík IV. Durynský † Vilém Holandský Jindřich Brabantský Ota VII. z Andechsu Hadmar II. z Kuenringu Pierre de Montaigu Gaerin de Montaigu Heřman ze Salzy Ondřej II. Ugrin Čák Filip II. August Odo III. Burgundský Jindřich z Rodezu † Pelagio z Albana Al-Kámil Al-Mu'azzam Al-Mudžahid Al-Muzaffar Mahmúd Al-Aziz Muhammad Bahramšáh síla 32 000 mužů neznámá Pátá křížová výprava byla vyhlášena roku 1213 papežem Inocentem III. a trvala od roku 1217 do roku 1221. Jejím cílem bylo zaútočit na mocenské centrum dynastie Ajúbovců, Egypt a osvobodit od nich obsazenou Svatou zemi a Jeruzalém. Svolání výpravy Papež Inocenc III. Na jaře roku 1213 vydal papež Inocenc III. bulu, Quia maior, která svolávala veškeré křesťanstvo k nové křížové výpravě. Evropští králové však byli plně zaměstnáni bojem mezi sebou. V té době však Inocenc III. jejich pomoc nežádal, protože předchozí křížová výprava, kterou vedli králové (Druhá křížová výprava) skončila fiaskem. Papež nařídil začít s náboženskými průvody, kázáním a modlitbami, aby pro svou věc získal prostý lid, nižší šlechtu a rytíře. Francie Holandský hrabě Vilém I. Zpráva o nové křížové výpravě byla ve Francii kázána Robertem z Courçonu, nicméně na rozdíl od ostatních křížových výprav neměla tato informace ve Francii velký ohlas a k výpravě se mnoho francouzských rytířů, kteří měli stejně plné ruce práce s Albigenskou křížovou výpravou proti heretickým katarům, nepřipojilo.", "question": "Co bylo cílem páté křížové výpravy?", "answers": ["Jejím cílem bylo zaútočit na mocenské centrum dynastie Ajúbovců, Egypt a osvobodit od nich obsazenou Svatou zemi a Jeruzalém"]}
{"title": "Reflektor (fotografie)", "context": "Reflektor (fotografie) Tradiční reflektor s deštníkem, který se používá k rozptýlení světla z připevněné fotografické lampy Hans Blohm fotografuje na velký formát v Kanadské Dolní sněmovně Související informace naleznete také v článku Světlo ve fotografii. Ve fotografii a kinematografii slouží reflektor s pomocí speciální odrazné plochy ke směrování světla na daný předmět nebo scénu. Pojem pochází z latinského reflecto = ohýbám nazpět, odrážím. Často se používá ve studiovém osvětlení. Druhy Kromě některých vysoce specializovaných komponentů ve zvětšovacích přístrojích, projektorech, scannerech spadají fotografické reflektory do dvou hlavních skupin: Lampové reflektory Princip reflektoru, ukazuje cestu světla od žárovky přes odraznou desku na osvětlenou scénu V dnešních světlometech bývá zdrojem světla elektrická žárovka (např. halogenová) nebo výbojka. Další důležitou součástí světlometu je reflektor (odrazná deska), který zajišťuje koncentraci světla v požadovaném směru. Jde o duté zrcadlo, které je umístěné za světelným zdrojem a které odráží světelné paprsky šířící se jiným než požadovaným směrem. Pokud je třeba dosáhnout rovnoběžných paprsků, zrcadlo má tvar paraboly a světelný zdroj je umístěn v jeho ohnisku. Faktor reflektoru je poměr osvětlení světlometu s reflektorem k osvětlení bez namontovaného reflektoru. Matný reflektor zpravidla má faktor kolem hodnoty 2, vzhledem ke svému většímu rozptylovému účinku, zatímco lesklé nebo kovové odrazky mohou mít koeficient až 6.[1].", "question": "K čemu slouží tradiční reflektor s deštníkem?", "answers": ["k rozptýlení světla z připevněné fotografické lampy"]}
{"title": "Transgas (budova)", "context": "Václav Aulický, Jiří Eisenreich, Ivo Loos, Jindřich Malátek, spolupráce Jan Fišer Výstavba 1972–1978 Zánik počátek demolice 2019 (dokončena 2020) Materiály beton, ocel, sklo, žulové dlažební kostky Současný majitel Phibell s.r.o. (HB Reavis) Poloha Adresa Vinohradská 8, Praha 2-Vinohrady, Česko Česko Ulice Vinohradská, Římská a Rubešova Souřadnice 50°4′43,23″ s. š., 14°26′0,71″ v. d. Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Budova Transgas (Centrální dispečink Transgas, původně Transgaz, též Plynárenské řídící centrum[1]) dříve též Ústřední dispečink tranzitního plynovodu, a Federální ministerstvo paliv a energetiky byl komplex tří budov postavených v letech 1972 až 1978 v brutalistickém stylu, jejichž demolice započala v březnu 2019 a byla dokončena v roce 2020. Komplex stál na Vinohradské třídě, nedaleko sídla Českého rozhlasu v Praze 2 a jeho adresa byla Římská 325/5, Vinohradská 325/8. Zadní části objektu byly ohraničeny ulicemi Rubešova a Římská. V budovách sídlily také další organizace (Světová odborová federace a v posledním období také centrála a klientské centrum Všeobecné zdravotní pojišťovny). Své pojmenování získala budova podle plynovodu Transgas, kvůli kterému tyto stavby vznikly. Autory tohoto komplexu byli Václav Aulický, Jiří Eisenreich, Ivo Loos, Jindřich Malátek ve spolupráci s Janem Fišerem, hlavním konstruktérem byl Jiří Kozák.", "question": "Byl Transgas zdemolován?", "answers": ["Budova Transgas (Centrální dispečink Transgas, původně Transgaz, též Plynárenské řídící centrum[1]) dříve též Ústřední dispečink tranzitního plynovodu, a Federální ministerstvo paliv a energetiky byl komplex tří budov postavených v letech 1972 až 1978 v brutalistickém stylu, jejichž demolice započala v březnu 2019 a byla dokončena v roce 2020."]}
{"title": "Gainax", "context": "Gainax (japonsky ガ, Gainakkusu) je japonské animační studio, které se nejvíce proslavilo televizním seriálem Neon Genesis Evangelion (zkráceně NGE). Gainax je znám díky svým ambiciozním, experimentálním anime a kontroverzním koncům. Po celou dobu své existence se studio Gainax potýkalo s rozpočtovými problémy a špatným managementem. Těsně po úspěchu NGE se Gainax vyhýbalo placení daní a jeho prezident, Takeši Sawamura, byl odsouzen za daňový podvod. Až do uvedení Neon Genesis Evangelion pracoval Gainax na příbězích vytvořených podomácku. Poté studio adaptovalo stále více existujících mang, jako Kareši kanodžo no džidžó a Mahoromatic, do anime. Dalo by se říct, že Gainax v dnešní době produkuje dva typy anime: komerční díla (Mahoromatic, Kore ga wataši no gošudžin-sama) versus experimentálnější díla, která odpovídají zvyklostem společnosti (FLCL, Gunbuster). Kromě tvorby anime se Gainax velmi silně spoléhá také na reklamní prodej slavných rekvizit společnosti. Ačkoli seriál Neon Genesis Evangelion skončil v roce 1996, videohry, třička a další doplňky s touto tematikou jsou produkovány dodnes. Studio Gainax bylo založeno na počátku 80. let 20. století jako Daicon Film skupinkou vysokoškoláků Hideakim Annem, Jošijukim Sadamotem, Takamim Akaim a Šindžim Higučim. Jejich první projekt Daicon III byl vytvořen pro animované spoty 20. výročí japonské národní SF konvence, konající se roku 1981 v japonské Ósace. Spoty byly o malé holčičce bojující proti všelijakým monstrům, robotům a vesmírným lodím z dřívějších sci-fi televizních pořadů (zahrnujících například Ultramana, Učú senkan Jamato, Star Trek, Star Wars nebo Godzillu). Dívka nakonec dosáhne pouštní pláně, kde vylije sklenici vody na vyschlou ředkev, která se záhy promění v obrovskou vesmírnou loď, s níž dívka odletí. Ačkoli byl tento animovaný spot ambiciózní, jeho animace byly hrubé a nízké kvality. Na internetu se rozšířil výklad tohoto díla tvrdící, že voda představuje kreativitu a obrazotvornost, monstra a jiní protivníci stojící proti dívce pak ty, kdo se snaží tvůrčí duši zničit. V roce 1983 na 22. výročí japonské národní SF konvenci již skupina vytvořila větší projekt - Daicon IV. Spot začínal rekapitulací původního šotu s daleko vyšší kvalitou animací. Zatímco hlavní hrdinka, v dospělém věku a oblečená do králičího kostýmu z Playboye, létala po obloze na meči Stormbringer, bojovala proti bytostem známých ze sci-fi a fantasy filmů nebo novel (například proti Darth Vaderovi, Vetřelci, klingonskému bitevnímu křižníku nebo Spidermanovi). Celá akce byla doprovázená písní \"Twilight\" od hudební skupiny Electric Light Orchestra.", "question": "Kdy se studio Gainax vyhýbalo placení daní?", "answers": ["Těsně po úspěchu NGE"]}
{"title": "Pozitivistická církev", "context": "Církev v USA sice pokračovala ve svém původním ateistickém modelu, nicméně uvedla do liturgie kázání, čtení z knihy Izajáš a svátosti. Americká obec nebyla tak významná jako anglická. 11. května 1881 založili v Riu de Janeiro Miguel Lemos a Raimundo Teixeira Mendes Brazilskou pozitivistickou církev (Iglesia Positivista del Brasil). V roce 1905 byl otevřen pozitivistický chrám v Paříži, jediný v Evropě. Chrámy humanity Temple de l'Humanité: 5, rue Payenne, Paříž, Francie Templo da Humanidade: Rua Benjamin Constant 74, Barrio de la Gloria, Rio de Janeiro, Brazílie Capela Positivista: Avenida Joã Pessoa 1058, Porto Alegre, Brazílie Capela Positivista: Rua Riachuelo 90, Curitiba, Brazílie „ Láska jako princip, řád jako základ a pokrok jako cíl. (L'amour pour principe et l'ordre pour base; le progrè pour but.) “ — Auguste Comte, motto pozitivistické církve Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Religion of Humanity na německé Wikipedii. ↑ (anglicky) Přehled chrámů Archivováno 10. 1. 2010 na Wayback Machine↑ (anglicky) Životopis Herberta Crolyho Související články Auguste Comte Pozitivismus Dějiny sociologie Maison d'Auguste Comte Externí odkazy (česky) Informace o pozitivistické církvi (anglicky)-(francouzsky)-(portugalsky) Stránka pozitivistické církve v Brazílii", "question": "Jaké je jméno zakladatele Pozitivistické církve?", "answers": ["Auguste Comte"]}
{"title": "Korejština", "context": "Lidově se také používá označení Urimal (\"náš jazyk\"; 우 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji). K zápisu korejštiny se původně používaly čínské znaky (hanča). Dnes se používá převážně korejská abeceda hangul a čínské znaky se někdy mohou používat jen k zápisu sinokorejských slov. V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let. Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina. Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě. GLOMB, VLADIMÍR; PUCEK, VLADIMÍR: Klasická korejština. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013. ISBN 978-80-7308-461-5 Obrázky, zvuky či videa k tématu korejština ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo korejština ve Wikislovníku Korejsko-český slovník online (anglicky)(německy)(francouzsky)(španělsky)(rusky) Korean Broadcasting System – Kurzy základů korejštiny", "question": "Existují rozdíly mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji?", "answers": ["Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě."]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Pétain zde nastolil kolaborantský, loutkový vichistický režim zcela loajální vůči Německu. Mezitím se v Londýně do čela exilového hnutí Svobodných francouzských sil (Forces françaises libres) postavil služebně nejmladší generál Charles de Gaulle. Francouzská flota zakotvená u alžírského Oranu byla však 3. července napadena britským námořnictvem, aby nepadla do rukou Němců. Související informace naleznete také v článku Bitva o Británii. Po vítězství nad Francií ovládal Adolf Hitler v létě 1940 přímo nebo prostřednictvím spojenců téměř celou Evropu. Jeho jediným zbývajícím nepřítelem zůstávala osamocená Velká Británie, jejíž nový ministerský předseda Winston Churchill sliboval Britům ve svých burcujících projevech pouze \"krev, pot a slzy\". Nicméně britská armáda se po katastrofě ve Francii nacházela v troskách. Jedinou překážkou, která bránila Hitlerovým armádám v podrobení Britských ostrovů a jež mohla zmařit chystanou invazi (operace Seelöwe), bylo nyní britské letectvo (Royal Air Force) v čele s leteckým maršálem Hughem Dowdingem. Zlomit sílu RAF se v nadcházející bitvě pokusila německá Luftwaffe, jejímž velitelem byl Hermann Göring. Němci rovněž doufali, že Británii izolují a vyhladoví s pomocí svých ponorek, operujících z Francie a Norska. Samotná letecká bitva začala krátce po dobytí Francie. V první fázi se Luftwaffe zaměřila na britské konvoje, které během tzv. bitvy o kanál (Kanalkampf) vytlačila z Lamanšského průlivu. Hlavní útok byl zahájen 13. srpna, v tzv. \"den orla\" (Adlertag). Němci nejprve částečně neutralizovali britský radarový systém a zaútočili proti přístavům a vojenským a leteckým zařízením na pobřeží.", "question": "Kdo byl v roce 1940 ministerským předsedou ve Velké Británii?", "answers": ["Winston Churchill"]}
{"title": "Kravata", "context": "Kravata (také vázanka) je část oblečení, které již více než 350 let slouží jako součást pánského šatníku. Podle sociologů a módních historiků je její funkce pouze estetická a sociální. Používání kravaty upravuje etiketa. Muži ji nosí na společenské, formální akce, v obchodním styku a na slavnostní události. V posledních několika dekádách (zřejmě od 40. let 20. století) našla kravata místo i v šatníku žen. Je také součástí mnoha uniforem. == Popis == Kravata je osově souměrného čtyřúhelníkového tvaru, zhruba 130–170 cm dlouhá, v nejširším místě může mít 5–10 cm, na opačném konci 2-3 cm. Šity jsou z rubové strany, ať už z více dílů či vcelku, do tvaru zužující se trubice, která se poté protáhne na líc a konečný tvar vznikne souměrným přežehlením. Z vnitřní strany na obou koncích kravaty bývá podestýlka, (u dražších) ze saténu, nebo z polyesteru. Nejčastějšími dvěma materiály, ze kterých se šije, jsou hedvábí, které bývá použito u těch kvalitnějších; a polyester, který má zase menší mačkavost. V poslední dekádě vznikla \"odnož\" pletených kravat s hranatým koncem (bez typické špičky) pro semiformální příležitosti. Kravaty mohou mít mnoho motivů – pruhy, puntíky, kostky, paisley, vzory – nebo být jednolité, bez vzoru. Existují tzv. univerzitní kravaty s emblémy a symboly jednotlivých univerzit, obdobně to může být pro kapely či hudební spolky, jiné instituty. Na nejformálnější příležitosti je černá hedvábná kravata bez vzoru, která se dá nosit i na tzv. black tie events, zaměnitelně s černým motýlkem. Šikmé proužky jsou vhodné pro byznys. Ostatní vzory jsou pak poloformální a otázkou osobního stylu jeho nositele. Nejméně formální jsou kravaty s potiskem, obrázky, tematickými motivy (typu vánoce, komiksoví hrdinové), které jsou jako volba do společnosti diskutabilní. Občas se dají jako inovativní vynález sehnat kravaty s malými kapsičkami, ale z hlediska pánské módy a stylu jsou vnímány spíše jako výstřelky a kuriozity.", "question": "Jakého tvaru je kravata?", "answers": ["čtyřúhelníkového"]}
{"title": "Městská autobusová doprava ve Vyškově", "context": "Vznik MHD Vyškov se datuje k roku 1983. V autobusovém jízdním řádu 1986/1987 jsou uvedeny dvě linky městské autobusové dopravy ve Vyškově, obě vedoucí v polookružních trasách a začínající i končící v Nosálovicích. Linka č. 1 jezdila v trase Nosálovice – Autobusové nádraží – Dukelská – Tržiště – Křečkovice – Brňany – Dvořákova – Železniční nádraží – Autobusové nádraží – Nosálovice, linka č. 2 potom v trase Nosálovice – Autobusové nádraží – Palánek – Dvořákova – Dukelská – Tržiště – Hybešova – Dukelská – Železniční nádraží – Autobusové nádraží – Nosálovice.[1] Obě linky provozoval národní podnik ČSAD Brno, dopravní závod Vyškov. Od roku 2002 do současnosti V prosinci 2002 (rok před zahájením provozu IDS JMK) existovaly ve Vyškově dvě autobusové linky městské hromadné dopravy.[2] Byly označení čísly 1 a 2 a de facto se jednalo o linku jedinou, protínající město ve směru jihozápad – severovýchod, přičemž každý směr byl označen svým číslem. Důvodem rozdílného značení byl fakt, že ve třech oblastech vedly obě linky jinými ulicemi, či naopak stejnou ulicí stejným směrem.", "question": "Jaká je zkratka Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje?", "answers": ["IDS JMK"]}
{"title": "Usain Bolt", "context": "Usain St. Leo Bolt (* 21. srpna 1986) je jamajský sportovec, atlet-sprinter, v současnosti držitel tří atletických světových rekordů v běhu na 100 metrů s časem 9,58 s, který zaběhl 16. srpna 2009, běhu na 200 metrů s časem 19,19 s z 20. srpna 2009 a ve štafetě na 4 x 100 metrů časem 36,84 s, kterou zaběhl jamajským tým na LOH 2012 v Londýně. Drží také světový rekord v běhu na neoficiální trati 150 metrů časem 14,35 s. z května roku 2009. Usain Bolt je prvním člověkem v historii, který dokázal zaběhnout nejkratší trať regulérně pod hranicí 9,70 sekund i 9,60 sekund. Na atletickém MS 2009 v Berlíně byla provedena vědecká analýza Boltova běhu, která ukázala, že ve finále stometrové trati dosáhl maximální rychlosti 44,72 km/h (letmých 20 metrů za 1,61 s.) a průměrné rychlosti 37,58 km/h. V souvislosti s analýzou na OH v Pekingu proběhly spekulace o možném Boltově času na 100 metrů, pokud by závěr stovky nevypustil. Některé odhady hovořily již tehdy o čase 9,64 s., ten však Bolt výrazně překonal v Berlíně. Sám Bolt dal na zmíněném MS v atletice 2009 nejlepší odpověď, když jeho průběhem cíle stometrové tratě byly výrazně překonány dosavadní předpokládané hranice lidských možností časem 9,58 s (překonal svůj vlastní rekord o 0,11 s). V běhu na 200 metrů dosáhl také velmi výrazného výkonu, když již v Pekingu překonal o 0,02 s famózní rekord Michaela Johnsona z finále OH v Atlantě 1996 časem 19,30 s při průměrné rychlosti 37,30 km/h. Na MS v Berlíně o rok později pak ubral ještě dalších 0,11 s a famózním časem 19,19 s opět překonal světový rekord (přestože běžel do protivětru -0,3 m/s; průměrná rychlost činí 37,52 km/h). První stovku běžel Bolt za 9,92 s., druhou údajně za 9,27 s. Všechny ostatní výkony jsou až na výjimky o zhruba 0,4 sekundy pomalejší (19,58 s a výše). Jamajská štafeta s Boltem na třetím úseku na olympiádě v Pekingu roku 2008 překonala předchozí světový rekord také na trati štafetového běhu 4 x 100 m časem 37,10 s. Bolt výrazně přispěl nejrychlejším časem na svém (3.) úseku za 8,94 s. Bolt je jedním z nejmladších světových rekordmanů na těchto tratích v historii.", "question": "Ve kterém roce vyhrál Usain Bolt Diamantovou ligu na 100 metrů?", "answers": ["2012"]}
{"title": "Walter Houser Brattain", "context": "Walter Houser Brattain (10. února 1902, Amoy v Číně - 13. října 1987, Seattle) byl americký fyzik, který spolu s Johnem Bardeenem a Williamem Shockleym objevil tranzistor. Za tento objev získali v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku. Ačkoli se narodil v Amoy, v Číně, rané dětství strávil ve Springfieldu, Oregonu a Washingtonu. Vyrůstal ve státu Washington na farmě svých rodičů, Rosse R. Brattaina a Ottilie Houser. Svůj bakalářský titul získal z fyziky a matematiky na Whitman College in Walla Walla ve Washingtonu v roce 1924. V roce 1926 získal na University of Minnesota magisterský titul a v roce 1929 na stejné univerzitě titul Ph.D. ve fyzice. Vedoucím doktorandské práce byl John T. Tate a tématem byl dopad elektronů na rtuťové výpary. V letech 1928 až 1929 pracoval v Národním úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C., a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří v New Yersey. Brattainův výzkum v Bellových laboratořích před druhou světovou válkou se nejdříve týkal fyziky povrchu wolframu a později povrchu oxidů mědi a povrchu křemíku. Během druhé světové války se věnoval rozvoji metod odhalení ponorek pro Columbia University. Po válce se vrátil do Bellových laboratoří a připojil se ke skupině vedené Williamem Shockleym. Ten od začátku roku 1946 vedl hlavní výzkum polovodičů pro praktické vytvoření zesilovače. Jejich výzkum vedl v roce 1947 k objevu hrotového tranzistoru. Za tento objev obdrželi v roce 1956 Brattain, John Bardeen a William Shockley Nobelovu cenu za fyziku. Walter Brattain zemřel 13. října 1987 v Seattlu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Bardeen na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Houser Brattain ve Wikimedia Commons Biography from the Nobel Foundation", "question": "Kde zemřel Walter Houser Brattain?", "answers": ["Seattle"]}
{"title": "Wolfram", "context": "Wolfram (chemická značka W, latinsky Wolframium, anglicky Tungsten) je šedý až stříbřitě bílý, velmi těžký a mimořádně obtížně tavitelný kov (jeho teplota tání je nejvyšší ze všech kovů a po uhlíku druhá nejvyšší z prvků). Hlavní uplatnění nalézá jako složka různých slitin, v čisté formě se s ním běžně setkáváme jako s materiálem pro výrobu žárovkových vláken. Wolfram byl objeven roku 1781 švédským chemikem Carlem Wilhelmem Scheelem. Izolován byl až v roce 1783. Izolovali ho Juan Jose D'Elhuayar a Fausto D'Elhuayar. Nicméně již v roce 1555 používá rektor latinské školy Johannes Mathesius v Jáchymově pro šedý, obtížně tavitelný kov název wolforma nebo wolfshaar (\"vlčí vlas\"). Wolfram je šedý až stříbřitě bílý, mimořádně obtížně tavitelný kov, jeho bod tavení je nejvyšší ze všech kovových prvků. Významná je i jeho vysoká hustota, pouze některé drahé kovy jako např. zlato, platina, iridium a osmium jsou těžší. Této vlastnosti je využíváno při falšování zlatých cihel (slitků). Do slitku jsou vyvrtány otvory, které jsou zaplněny wolframem a následně zality zlatem. Bez fyzického poškození pak není možné falzifikát odhalit. Za supernízkých teplot pod 0,0012 K je supravodičem I typu. Chemicky je kovový wolfram velmi stálý - je zcela netečný k působení vody a atmosférických plynů a odolává působení většiny běžných minerálních kyselin. S kyslíkem a halogeny reaguje až za značně vysokých teplot. Pro jeho rozpouštění je nejúčinnější směs kyseliny dusičné a kyseliny fluorovodíkové. Nejsnáze se kovový wolfram rozkládá alkalickým tavením například se směsí dusičnanu draselného a hydroxidu sodného (KNO3 + NaOH). Ve sloučeninách se vyskytuje v řadě různých mocenství od WII+ a po WVI+, z nichž sloučeniny WVI+ jsou nejstálejší a nejvíce prakticky využívané. Wolfram je na Zemi poměrně vzácný, jeho obsah se odhaduje na 1,5-34 mg/kg v zemské kůře. I v mořské vodě se wolfram nachází pouze v koncentraci 0,0001 mg/l . Ve vesmíru připadá jeden atom wolframu na 300 miliard atomů vodíku. Hlavními minerály wolframu v přírodě jsou wolframit - wolframan železnato-manganatý (Fe,Mn)WO4 (přechodný člen řady ferberit FeWO4 hübneritové MnWO4); wolframan vápenatý, scheelit CaWO4 a stolzit, wolframan olovnatý, PbWO4. Při metalurgické výrobě wolframu se obvykle nejprve mechanicky separují těžké frakce rudy a výsledný koncentrát se taví s hydroxidem sodným (NaOH).", "question": "Kdy byl izolován wolfram?", "answers": ["1783"]}
{"title": "Chmel otáčivý", "context": "Mšice chmelová (Phorodon humuli) na spodní straně listů saje rostlinné šťávy a zanechává na nich lepkavé výkaly, které jsou pak živnou půdou pro rozšíření saprofytických hub. Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) sáním na listech způsobuje puchýře, listy žloutnou až postupně zešednou, při silném výskytu zasychají a opadávají. Hlávky získají cihlově červené zbarvení a výrazně se zhoršuje jejich kvalita. Plodní šištice obsahují pryskyřici s hořčinami (α kyseliny (humulon), β kyseliny (lupulon)), silice s terpenoidy (např. humulen, myrcen) s bakteriostatickými a konzervačními účinky. Sekrece hořkých látek vrcholí v druhé polovině srpna, kdy začíná i sklizeň. Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV. Za třicetileté války byly chmelnice zpustošeny a obnoveny až v 18. století. Hlávky samičích květů (chmelové šištice) nebo extrakt z nich se používají v pivovarnictví při výrobě piva, obsahují totiž hořčiny (lupulin), které mu dodávají chuť a aroma. Jelikož květy ztrácejí po opylení na kvalitě, je třeba dbát na to, aby se ve chmelnici nevyskytovaly samčí rostliny. Pro výrobu piva se používají chmelové pelety (lisované chmelové granule), které jsou výhodnější zejména z hlediska přepravy a skladování. V českém pivovarnictví patří mezi nejlépe hodnocené odrůdy Žatecký poloranný červeňák, který získal certifikát Chráněné označení původu. První historická zmínka o užití chmele pro dochucení piva pochází z listiny franského krále Pipina III. Krátkého z r. 768. Český chmel (pěstovaný v Poohří (Žatecko), Polabí (Úštěcko) a na Hané (Tršicko)) patří k nejkvalitnějším na světě a občas bývá označován za zelené zlato. Mladé výhonky chmele se dodnes někdy užívají jako zelenina (\"chmelový chřest\"). Z výhonků se též připravují polévky, omelety, ale také se nakládají. Lupulin z chmelových žlázek zavedl jako sedativum v roce 1813 pařížský lékárník Planche. Sušené pestíkové šištice se používají jako droga Strobili lupuli a chmelové žlázky jako Glanduale lupuli (\"chmelová moučka\"). V homeopatii se používá esence z čerstvých žlázek jako diuretikum, antiafrodiziakum nebo narkotikum. Menší množství se využívá při výrobě kosmetických přípravků. V lidovém léčitelství se také využívá jako sedativum a také povzbuzuje chuť k jídlu. Sbírají se mladé výhonky, které zatím neprorostly na světlo a obsahují hodně vitamínů skupiny B i minerálních látek. Čaj z chmelových žlázek pomáhá proti nespavosti, působí močopudně a užívá se při křečích svalů.", "question": "Za co bývá označován český chmel?", "answers": ["za zelené zlato"]}
{"title": "LOTUS-Simulator", "context": "LOTUS-Simulator je počítačová hra vyvíjená od roku 2014 společností Oriolus Software. Momentálně je k dispozici na platformě Steam v režimu Early Access. Jedná o komplexní simulaci městské hromadné dopravy v jednom celku, která klade silný důraz na zpracování detailů. Hra je prozatím primárně určena tvůrcům přídavků (addonů) do hry, protože zatím nabízí jen jednu testovací trať a model tramvaje GT6N. Autory projektu LOTUS jsou Janine Kuhnt a Marcel Kuhnt, který vyvinul simulátor autobusů OMSI – Der Omnibus Simulator. LOTUS nyní obsahuje herní engine obsahující flexibilitu při vytváření objektů, map, jízdních řádů a import různých druhů dopravy. S tím přichází i mapový editor a nástroj pro vkládání objektů, vozidel, scenérií a dalších prvků. Tým vývojářů zároveň klade důraz na tzv. \"Come on in! – culture\". To znamená pro každého hráče jednoduchý způsob podílení se na vývoji simulátoru v jakékoli formě – ať už samostatným vývojem, diskuzí či propagací. == Zkratka LOTUS == Nejedná se o výrobce automobilů, ale o shodu názvů. Každé jednotlivé písmeno představuje určitý segment v městské hromadné dopravě. L – LEITSTELLE – v překladu se jedná o centrálu, seskupení více věcí do jedné, v plánovaném multiplayeru zahrne toto písmeno dispečera. O – OMNIBUS – představuje veškerou autobusovou dopravu včetně trolejbusů. T – TRAM – první část kolejové dopravy, v tomto simulátoru můžete jezdit s tramvají. U – UNDERGROUND – druhá část kolejové dopravy zahrnuje metro a veškeré podzemní dráhy. S – SUBURBAN TRAIN – poslední součástí kolejové dopravy jsou příměstské vlaky. == Dopravní prostředky ==", "question": "Ve kterém roce začal vývoj počítačové hry LOTUS-Simulator?", "answers": ["2014"]}
{"title": "Idempotence", "context": "Idempotence je v matematice, zejména v abstraktní algebře, vlastnost algebraických operací či prvků nějaké algebry. Operace je idempotentní, pokud jejím opakovaným použitím na nějaký vstup vznikne stejný výstup, jako vznikne jediným použitím dané operace. Tato vlastnost se vyskytuje například v lineární algebře u projekcí, je to také jedna z definičních vlastností uzávěrového operátoru. Pojem idempotence začal používat Benjamin Peirce v algebře pro ty prvky nějaké algebry s násobením, které jsou netečné vůči mocnění. Podle kontextu může idempotence nabývat různých významů: Unární operace (zobrazení) : : : f : : {\\displaystyle f} je idempotentní, pokud její dvojitou aplikací získáme totéž jako jednou aplikací, tedy pro libovolný vstup : :. : x : : {\\displaystyle x} platí rovnost : : : f ( f ( x ) ) = f ( x ) : : {\\displaystyle f(f(x))=f(x)} . To platí například pro identitu či konstantní funkci. Binární operace je idempotentní, pokud její aplikace na dva totožné prvky získáme původní prvek. Například výpočet minima z dvou reálných hodnot je idempotentní: pro libovolné reálné : : : x : : {\\displaystyle x} platí rovnost : : : min ( x , x ) = x : : {\\displaystyle \\min(x,x)=x} . Pro zadanou binární operaci nazýváme prvek idempotentním tehdy, pokud použití operace na tento prvek znovu vrací ten samý prvek. Například pro násobení reálných čísel je nula idempotentním prvkem: platí : : : 0 ⋅ 0 = 0 : : {\\displaystyle 0\\cdot 0=0} . Číslo 2 idempotentní není: platí : : : 2 ⋅ 2 ≠ 2 : : {\\displaystyle 2\\cdot 2\\neq 2} . sjednocení množin je idempotentní, tzn. platí : : : A ∪ A =. A : : {\\displaystyle A\\cup A=A} . průnik množin je idempotentní, tzn. platí : : : A ∩ A = A : : {\\displaystyle A\\cap A=A} . Obecně daná operace nemusí mít žádný idempotentní prvek, nebo jich může mít několik. Speciálním případem idempotentního prvku je neutrální prvek.", "question": "Jak se nazývá vlastnost určitého prvku množiny, kdy lze prvek vynásobit sebou samým, aniž by se změnil?", "answers": ["idempotentní"]}
{"title": "Oběd", "context": "Oběd je obvykle považováno za jedno ze tří hlavních jídel (zbývající snídaně, večeře), který se zpravidla konzumuje jako prostřední v době poledne. Typický oběd je největší z denních jídel, které se skládá ze dvou či tří chodů v závislosti na tradici a času. Tyto chody jsou polévka, hlavní jídlo a dezert, který není pravidelnou složkou. Doba obědu je různá a závisí na denní aktivitě jedince. V restauracích je k obědu často prodávané hotové menu, které je za sníženou cenu. Složení pokrmů během oběda je silně závislé na regionálních zvycích a liší se místo od místa. Zvláštní postavení ve společnosti má tzv. \"nedělní oběd\", který často bývá dobou, kdy se celá rodina schází u stolu, což se stává příležitostí pro všeobecné setkání všech jejich členů. Nedělní oběd má často i zvláštní postavení z toho pohledu, že na jeho přípravu je vynakládáno více času a i sortiment pokrmů bývá pestřejší a složitější. V Česku je zvykem podávat oběd mezi 11:00–14:00, zato v jiných zemích to může být daleko později. Například v sousedním Polsku se oběd podává mezi 14–16 hodinou. Podobná situace panuje i na jihu Španělska, kde se oběd tradičně podává kolem 15 hodiny. Existuje ale řada výjimek, které jsou determinovány zvláště tím, jak lidem dává čas na oběd jejich zaměstnavatel. Obrázky, zvuky či videa k tématu Oběd ve Wikimedia Commons Kam-Dnes-Na-Obed.cz", "question": "Kdy je v Česku zvykem podávat oběd?", "answers": ["mezi 11:00–14:00"]}
{"title": "Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Protože kapacita budovy nedostačovala, fakulta přesídlila na dva roky do pronajaté budovy Vysokého učení technického v Brně na Antonínské ulici také v centru města.V současnosti využívá fakulta budovu na rohu ulic Lipová a Vinařská za brněnským výstavištěm, v blízkosti rozsáhlých kolejí a menzy Vinařská, kde sídlí také Správa kolejí a menz Masarykovy univerzity. Základní kámen nové budovy byl položen 14. října 1996 za přítomnosti tehdejšího ministra školství Ivana Pilipa a rektora Eduarda Schmidta. Slavnostně byla fakulta otevřena 18. června 1998. Před budovou stojí Plastika pro bazén podle návrhu Vincence Makovského. Součástí budovy je také Středisko vědeckých informací s rozsáhlým knižním fondem a přístupem do řady mezinárodních databází. == Děkanát == V čele fakulty stojí děkan, který jejím jménem jedná a rozhoduje. Děkana na návrh fakultního akademického senátu jmenuje a odvolává rektor univerzity. Funkční období děkana je čtyřleté a stejná osoba může být děkanem nejvýše dvakrát v řadě. Děkan jmenuje a odvolává proděkany a rozhoduje o jejich činnosti a počtu. == Symboly fakulty == === Logo a barva === Znak fakulty obsahuje symboly hospodářství, obchodu a správy. Ve středu znaku je Merkurova hůl, nazývaná Caduceus. Okolo ní se obtáčejí dva hadi. Merkur, římský bůh, byl patronem obchodu, obchodníků a cest. Hůl s hady kříží maršálská hůl, která symbolizuje řízení a správu světských věcí. Dominantou loga je průčelí antického chrámu. Jeho význam může být různý – jako znak vzdělanosti podle symbolu chrámu Athény, nebo jako symbol instituce, nebo jako symbol ekonomické vědy obecně. Barva fakulty byla hnědá (Pantone 1815 C).Od roku 2018 fakulta užívá nové logo dle nového vizuálního stylu Masarykovy univerzity vytvořeným studiem Najbrt. Barvou fakulty se tak stala růžová (Pantone 226 C/U). Zároveň s přijetím nového loga fakulta změnila svou zkratku na ECON MUNI. === Insignie === Ekonomicko-správní fakulta používá při významných událostech, jako jsou slavnostní promoce, insignie. Na své medaili má portrét prvního rektora Masarykovy univerzity Karla Engliše. Na své druhé straně je motto \"Výkonnost, hospodárnost, solidnost\". Hlavici žezla tvoří motiv okřídlené přilby. Návrh řetězu i žezla vytvořil sochař Michal Vitanovský. Žezlo podle návrhu Vitanovského zhotovil sochař Pavel Filip. Své insignie užívá fakulta od listopadu 1995. == Katedry ==", "question": "Jakou zkratku má Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity?", "answers": ["ECON MUNI"]}
{"title": "Frodo Pytlík", "context": "Frodo Pytlík je postava z fiktivního světa anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena. Frodo je hlavním hrdinou Tolkienova nejznámějšího románu Pán prstenů. Vystupuje ve všech třech svazcích Pána prstenů, totiž ve Společenstvu Prstenu, Dvou věžích i Návratu krále. Zmínky o něm pak nalezneme i v Tolkienových Nedokončených příbězích či Silmarillionu. Frodo patřící k rase hobitů se narodil 22. září 2968 Třetího věku. Po smrti svých rodičů bydlel se svým strýcem Bilbem Pytlíkem v Hobitíně ve Dně Pytle. Proslavil se tím, že nesl Jeden prsten, aby byl zničen v Hoře osudu. Proto bývá nazýván Ten, který nese Prsten nebo Devítiprstý . Frodo Pytlík se narodil Drogu Pytlíkovi a Primuli Brandorádové 22. září 2968 Třetího věku. V roce 2980 Frodo o rodiče přišel, když se oba utopili na řece Brandyvíně. Na starost si jej poté vzali příbuzní jeho matky, avšak roku 2989 přešel Frodo do opatrovnictví svého příbuzného Bilba Pytlíka, který jej adoptoval jako svého dědice. Tehdy bylo Frodovi 21 let, přičemž hobiti docházejí dospělosti až v 33 letech. Když bylo Bilbovi 111 let, přepadl ho neklid a rozhodl se ze svého domova, známeho jako Dno pytle, odejít. Jeho přítel čaroděj Gandalf z toho podezíral podivný Bilbův Prsten. Přesvědčil Bilba, aby Prsten stejně jako celé Dno pytle přenechal Frodovi, načež Bilbo odešel do Roklinky za elfy. Gandalf nařídil Frodovi Prsten uschovat a držet jej v tajnosti. V následujících letech Gandalf Froda čas od času navštěvoval. Po více než devítileté prodlevě od svého posledního příjezdu do Kraje se pak v dubnu roku 3018 Gandalf k Frodovi opět vrátil a pověděl mu celý příběh o Prstenu a Sauronovi. Frodo poznal, že v Kraji dál zůstat nemůže a Gandalf mu poradil, aby společně se svým zahradníkem Samvědem Křepelkou odešel hledat bezpečí do Roklinky. Gandalf chtěl původně oba hobity doprovodit, ale nakonec se nejprve vydal pátrat po novinkách a k plánovanému dni jejich odjezdu se nevrátil.", "question": "Jak zemřeli Frodovi rodiče?", "answers": ["utopili na řece Brandyvíně"]}
{"title": "Lillská církevní provincie", "context": "Církevní provincie Lille je římskokatolickou církevní provincií, ležící v regionu Nord-Pas-de-Calais ve Francii. V čele provincie stojí arcibiskup–metropolita z Lille. Provincie vznikla v roce 2008, kdy papež Benedikt XVI. povýšil biskupství v Lille na metropolitní arcibiskupství. Současným (prvním) metropolitou je arcibiskup Laurent Ulrich. == Historie == Přesunutím metropolitního stolce z Cambrai do Lille v roce 2008 byla zrušena Církevní provincie Cambrai (založena v roce 1559), jejíž sufragánní diecéze Arras byla (spolu se samotnou Cambraiskou arcidiecézí) převedena do nově vzniklé provincie. Metropolitním arcidiecézí se tak stala diecéze Lille (která byla druhým sufragánem arcidiecéze Cambrai). == Členění == Území provincie se člení na tři diecéze: Arcidiecéze Lille, založena roku 1913, na arcidiecézi povýšena v roce 2008 Arcidiecéze cambraiská, založena roku 580, na arcidiecézi povýšena v roce 1559, statut odebrán v roce 1801, znovu udělen roku 1841 Diecéze Arras, založena roku 499 == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Province ecclésiastique de Lille na francouzské Wikipedii. === Související články === Římskokatolická církev ve Francii", "question": "Kdo je metropolitou církevní provincie Lille?", "answers": ["arcibiskup Laurent Ulrich"]}
{"title": "Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho", "context": "Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán v pátek 22. listopadu 1963 v texaském městě Dallas ve 12.30 místního času (18.30 UTC). John F. Kennedy byl smrtelně raněn střelou z pušky Carcano M91/38, když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze doprovázený manželkou Jacqueline, texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connally, atentát však přežil. Vyšetřování Warrenovy komise (1963–1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (zkr. HSCA) (1976–1979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států. Sněmovní komise navíc konstatovala, že vražda byla výsledkem \"rozsáhlého spiknutí\". Povaha tohoto spiknutí ovšem nebyla vyjasněna a existuje pouze řada podezření. V pozadí atentátu mohl stát například kubánský režim Fidela Castra, Sovětský svaz, kubánské komunity na území USA, mafie a další. Podezření se nevyhnulo ani složkám americké vlády jako FBI, CIA a dokonce ani viceprezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi, který ve shodě s ústavou po Kennedyho smrti převzal úřad hlavy státu. Pravděpodobný střelec Lee Harvey Oswald se k ničemu nepřiznal a byl zavražděn dva dny po zadržení. Atentát na mimořádně populárního prezidenta vyvolal celosvětový ohlas. Pohřeb se konal 25. listopadu 1963 a účastnilo se jej 220 zástupců zemí z celého světa, Sovětský svaz nevyjímaje. Jako málokterá jiná politická událost se zavraždění Kennedyho silně zapsalo do paměti veřejnosti Spojených států, takže většina pamětníků dodnes ví, co dělali ve chvíli, kdy se zprávu o atentátu dozvěděli. Jedná se zatím o poslední úspěšný atentát na amerického prezidenta. Kennedyho politická kariéra započala v letech 1947−1953, během nichž zastupoval stát Massachusetts ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických jakožto demokrat. V letech 1953−1960 zastupoval tentýž stát v Senátu Spojených států amerických. Kennedy ohlásil svůj záměr kandidovat na post prezidenta 2. ledna 1960. V demokratických primárních volbách (\"primárkách\") stanul proti senátorovi Hubertovi Humphreymu ze státu Minnesota a dále proti Waynovi Morsemu z Oregonu.", "question": "Jaké je datum atentátu na prezidenta Kennedyho?", "answers": ["22. listopadu 1963"]}
{"title": "Brazilská vlajka", "context": "V modrém poli je umístěno 27 bílých hvězd pěti různých velikostí a pole je protnuto bílou stuhou se zeleným nápisem Ordem e Progresso (řád a pokrok). Tato figura je označována jako Nebe nad Riem. Zelená i žlutá barva symbolizují bohatství. Zelená barva bohatství přírodní, kouzlo brazilských pralesů; žlutá představuje zlato, které bylo důvodem vzniku mnoha důležitých měst. Motto Ordem e Progresso (řád a pokrok) je inspirováno heslem pozitivismu, jehož autorem je Auguste Comte: \"L'amour pour principe et l'ordre pour base; le progrè pour but\". == Historický vývoj vlajek Brazílie == Poté, co byla 7. září 1822 vyhlášena nezávislost Brazílie, byla zavedena první brazilská vlajka. První vlajka nezávislé Brazílie se skládala ze zeleného listu na němž byl položen žlutý kosočtverec a na kosočtverci státní znak. S vyhlášením císařství se 1. prosince 1822 změnila vlajka tak, že koruna nad znakem byla nahrazena císařskou. Přibližně okolo roku 1870 byla vlajka mírně změněna v souvislosti se změnou státního znaku, na který byla přidána hvězda reprezentující nový stát Cisplatie (dnešní Uruguay). Po svržení monarchie 15. listopadu 1889 byla nejprve zavedena vlajka, jež byla inspirována vlajkou USA, ale platila jen čtyři dny, od vyhlášení republiky 15. listopadu do uvedení současného vzoru 19. listopadu. Vlajka byla změněna, neboť se příliš podobala vlajce jiného státu. Již 19. listopadu se však Brazílie vrátila k původní vlajce, jen (císařský) znak nahradila modrou nebeskou sférou se stuhou s nápisem Ordem e progresso, a žlutý kosočtverec byl zmenšen, aby se nedotýkal okraje vlajky. Počet hvězd na vlajce (27) odpovídá počtu spolkových států brazilské federace (26) a jednoho federálního distriktu (Distrito Federal do Brasil), s hlavním městem Brasílií. Rozmístění hvězd na vlajce odpovídá i jejich poloze na nebeské sféře. Vlajka se od šedesátých let (brazilské státy se rozdělovaly) několikrát nepatrně změnila, naposledy 11. května 1992. == Hvězdy na vlajce == Na brazilské vlajce se nachází 27 hvězd: Prokyon (v souhvězdí Malého psa) Souhvězdí Velkého psa - 5 hvězd, největší představuje Sirius", "question": "Jaké barvy je obdélník brazilské vlajky?", "answers": ["zeleného"]}
{"title": "Karel VI", "context": "Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4. RILL, Bernd. Karl VI. Habsburg als barocke Großmacht. Graz; Wien; Köln: Styria Verlag, 1992. 359 s. ISBN 3-222-12148-6. (německy) VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 520 s. ISBN 978-80-7432-002-6. VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 433-449. VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7. VONDRA, Roman. Karel VI.: (1685–1740). Historický obzor, 2010, 21 (11/12), s. 275–278. ISSN 1210-6097. León Sanz, Virginia. Carlos VI: el emperador que no pudo ser rey de Españ. Madrid : Aguilar, 2003. ISBN 84-03-09409-4. WANNER, Michal. The Ostend Company as Phenomenon of International Politics in 1722–1731. Prague Papers on the History of International Relations. 2006, roč. 10, s. 29-63. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-161-X. WANNER, Michal. The Establishment of the General Company in Ostend in the Context of the Habsburg Maritime Plans 1714–1723. Prague Papers on the History of International Relations. 2007, roč. 11, s. 33-62. Dostupné online [PDF]. ISBN 978-80-7308-208-6. === Související články ===", "question": "Kdo byl nejstarší syn císaře Leopolda prvního?", "answers": ["Karel VI."]}
{"title": "Afrotetra botswanská", "context": "Afrotetra botswanská Afrotetra botswanská Afrotetra botswanská chycená v horní části řeky Zambezi Stupeň ohrožení podle IUCN málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Třída paprskoploutví (Actinopterygii) Řád trnobřiší (Characiformes) Čeleď afrotetrovití (Alestiidae) Rod afrotetra (Hydrocynus) Binomické jméno Hydrocynus vittatusCastelnau, 1861 Synonyma Hydrocinus vittatus Castelnau, 1861 Hydrocion lineatus (Schlegel, 1863) Hydrocyon forskalii (non Cuvier) Hydrocyon lineatus Schlegel, 1863 Hydrocyon vittatus (Castelnau, 1861)[2] Některá data mohou pocházet z datové položky. Afrotetra botswanská, nazývaná také binga pruhovaná (Hydrocynus vittatus), je sladkovodní druh dravé ryby z čeledi afrotetrovití (Alestiidae) žijící v Africe. Byly zaznamenány případy, kdy tato ryba vyskakuje z vody a chytá letící vlaštovky obecné (Hirundo rustica).[3] Popis Afrotetra botswanské je stříbrně zbarvená ryba s tenkými černými podélnými pruhy. Má protáhlé tělo a červenou rozeklanou ocasní ploutev s černými konci. Čelisti obsahují osm ostrých zubů. Samci jsou větší než samice a dorůstají až 105 centimetrů (samice 74 centimetry). Dožívají se osmi let.[4] Rozšíření Vyskytuje se na velkém území Afriky. Konkrétně v povodí řek Niger/Benue, Ouémé, Senegal, Nil, Omo, Kongo, Lufira, Lualaba, Luapula, Zambezi, Limpopo, Ruvuma, Shire, Wami a v jezerech Bangweulu, Tanganika, Rukwa, Moéro, Upemba a Malagarazi. Nalezena byla také v povodí řeky Okavango či Pongola a v přehradních nádržích Kariba a Schroda. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydrocynus vittatus na anglické Wikipedii.↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-08]↑ BioLib.cz – Hydrocynus vittatus (afrotetra botswanská) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. ↑ O'BRIAN, G.C., Jacobs, F., Evans, S. W. & Smit, N. J. First observation of African tigerfish Hydrocynus vittatus predating on barn swallows Hirundo rustica in flight. Journal of Fish Biology. 19. prosinec 2013, roč. 84, čís. 1, s. 263–266. (anglicky) ↑ Hydrocynus vittatus, Tiger fish : fisheries, gamefish [online]. Příprava vydání Rainer Froese, Daniel Pauly. FishBase, 2014. Dostupné online. (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Živočichové", "question": "Co chytá Afrotetra botswanská za letu?", "answers": ["vlaštovky obecné"]}
{"title": "RRNA", "context": "rRNA neboli ribozomální RNA je druh RNA, který se podílí spolu se specifickými bílkovinami na tvorbě ribozomu. Protože se rRNA nachází uvnitř ribozomu, je pravděpodobně zodpovědná za jeho funkci. rRNA je ribozym (vykazuje katalytickou aktivitu) a má se za to, že funguje jako peptidyltransferáza (hraje klíčovou roli ve vytváření peptidových vazeb při syntéze proteinů). Je nejhojnějším typem RNA (až 80 % hmotnosti všech RNA v buňce). U prokaryotických organismů jsou 3 různě velké rRNA (23S, 16S, 5S), u eukaryotických buněk až 4 druhy rRNA (28S, 18S, 5,8S, 5S). Je jednovláknová, ale určité části molekul mají strukturu dvojité šroubovice. Vzniká v jadérku. sekvenace rRNA umožňuje vědcům nahlédnout do příbuzenských vztahů mezi biologickými druhy, protože geny, které ji kódují, mají nízkou variabilitu. Geny pro rRNA jsou kódovány na tzv. NA. Preribozomální RNA (pre-rRNA) je velká molekula RNA sloužící jako primární transkript (prekurzor), jehož sestřihem vznikají tři důležité eukaryotické rRNA molekuly, 5.8S, 18S a 28S. Celková velikost pre-rRNA (v jednotkách sedimentační konstanty) činí 38S u octomilky, 40S u drápatky a 45S u lidských HeLa buněk. Transkripce genů pro pre-rRNA probíhá v jadérku. Posléze dochází k jejich maturaci na skutečnou ribozomální RNA.", "question": "Kde probíhá transkripce genů pro pre-rRNA?", "answers": ["v jadérku"]}
{"title": "Vilnius", "context": "Název města vznikl zkomolením jména řeky Viliji, která Vilniusem protéká. V psaných pramenech je město poprvé zmíněno v roce 1323. Vilnius se stal známým poté, co do něj Gediminas pozval německé obchodníky. Nejstarší částí města je hrad, postavený Gediminasem na Hradním kopci. V roce 1387 byla městu udělena magdeburská městská práva Vladislavem II. Jagellem, králem Polska a velkoknížetem litevským. Mezi lety 1503 až 1522 byly vybudovány městské hradby s devíti branami a třemi věžemi. Vilnius dosáhl vrchol svého rozvoje za vlády posledního Jagellonce Zikmunda II. Augusta, který sem přestěhoval svůj dvůr v roce 1544. V dalších stoletích se město dále rozrůstalo, mj. i díky založení Vilniuské univerzity králem a velkoknížetem Štěpánem Báthorym v roce 1579. Univerzita se brzy stala jedním z nejdůležitějších vědeckých a kulturních středisek v oblasti a hlavním vědeckým centrem litevského velkoknížectví. V roce 1655 byl Vilnius obsazen ruskou armádou a byl vypleněn a vypálen a jeho obyvatelé zmasakrováni. Na počátku 19. století byl však již třetím největším městem ve východní Evropě. Růst obyvatelstva si vyžádal zboření hradeb v letech 1799 - 1805, zachovala se pouze Brána rozbřesku (litevsky Aušros Vartai, polsky Ostra brama, tedy Ostrá brána). Po třetím dělení Polska v roce 1795 byl Vilnius anektován Ruskem a stal se hlavním městem gubernie. V roce 1812 město dobyl Napoleon během svého tažení na Moskvu. Jeho armáda posléze do Vilniusu ustoupila a město se stalo hrobem tisíců zraněných francouzských vojáků.", "question": "Ve kterém roce do města Vilnius přestěhoval svůj dvůr Zikmund II. August?", "answers": ["1544"]}
{"title": "Mor", "context": "Mor v širším, resp. přeneseném, resp. historickém slova smyslu znamená jakékoliv vážné infekční onemocnění s výrazným dopadem na společnost, v moderní mluvě se v tomto významu už prakticky nepoužívá, ale ve starší literatuře a zejména ve středověkých a raně novověkých kronikách a dějepisných pojednáních je toto pojetí běžné. V užším významu pak znamená konkrétní chorobu způsobovanou bakterií Yersinia pestis. Tento článek se bude dále zabývat tímto užším obsahem pojmu. Mor se jakožto vážné onemocnění kromě lidí vyskytuje i u některých zvířat. Onemocnění způsobuje gramnegativní tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis. Onemocnění má tři formy: dýmějový mor (bubonická forma) septický mor plicní mor (pneumonická forma) Forma bubonická je na člověka přenášena blechami (druhy Pulex irritans, Xenopsylla cheopis), které se infikovaly na nakaženém hlodavci (hlavně na kryse, která však příznaky netrpí: nemoc svého přenašeče nehubí). Po kousnutí infikovanou blechou dochází ke zhnědnutí kousance, poté se objeví boule v oblasti mízních uzlin. Forma plicní se přenáší kapénkovou infekcí z člověka na člověka a je mnohem nebezpečnější. Působí velice rychle a neléčena má velice vysokou smrtnost (až přes 90 %). Po krátké inkubační době dochází k prudkému zvýšení teploty, doprovázenému třesavkou, bolestmi v kloubech a únavou. Pro bubonickou formu je charakteristický hnisavý zánět mízních uzlin, hlavně v tříslech a podpaží. Časem dochází k prasknutí hnisavých ložisek, což může způsobit celkovou sepsi. Plicní forma probíhá jako těžký zápal plic s velmi vysokou smrtností. Při neléčené bubonické formě je smrtnost kolem 60 %, při léčbě antibiotiky významně klesá. Z antibiotik jsou účinné chloramfenikol, aminoglykosidy a chinolony. V místech výskytu je též dostupné preventivní očkování. Související informace naleznete také v článku Morové epidemie v Českých zemích. Podrobnější informace naleznete v článku Justiniánský mor. První historicky doložená epidemie dýmějového moru propukla za panování Justiniána I. v roce 541 v Konstantinopoli, tehdy největším evropském městě. Nákaza se do města dostala zřejmě z Egypta či Etiopie, odkud město dováželo obilí pro své obyvatele. V nejhorších měsících umíralo ve městě až 5000 lidí denně, město ztratilo asi 40 % obyvatel. Epidemie se rozšířila po celé Byzantské říši, zabila asi čtvrtinu obyvatel. Koncem 6. století, v 7. a 8. století se Evropou šířily další vlny nákazy, již méně virulentní. Celkový počet obětí se odhaduje asi na 25 miliónů. Podrobnější informace naleznete v článku Černá smrt.", "question": "Jaká bakterie způsobuje mor?", "answers": ["Yersinia pestis"]}
{"title": "Zbyslav (jméno)", "context": "Zbyslav je mužské křestní jméno slovanského původu. Vykládá se jako \"posilující slávu\" nebo také jako \"kdo má hodně slávy, komu zbývá sláva\". Další variantou jména je Zbislav. Ženskou podobou jména je Zbyslava. Podle staršího kalendáře má svátek 24. března. == Zbyslav v jiných jazycích == Polsky: Zbysław == Známí nositelé jména == Zbyslav z Třebouně – otec Viléma Zajíce z Valdeka", "question": "Jakého původu je křestní mužské jméno Zbyslav?", "answers": ["slovanského"]}
{"title": "Eugene Paul Wigner", "context": "Eugene Paul Wigner (původně maďarsky Wigner Pál Jenő) (17. listopadu 1902, Budapešť - 1. ledna 1995, Princeton, New Jersey) byl americký fyzik židovského původu, nositel Nobelovy ceny za fyziku. Nobelovu cenu získal \"za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména za objev základních principů symetrie a jejich aplikace v praxi.\" Ve světě fyziků byl někdy označovaný jako tichý génius a někteří z jeho současníků ho přirovnávali k Einsteinovi. Wigner byl jedním z těch fyziků, kteří v 20. létech minulého století přetvořili fyziku. První fyzici z této generace: Werner Heisenberg, Erwin Schrödinger a Paul Dirac vytvořili kvantovou mechaniku. Byl to úplně nový, oslnivý svět, který však otevřel mnoho nových základních otázek. Následovali je další, aby této otázky zodpovídali a aby nastolili otázky ještě složitější. Wigner patřil k druhé skupině těchto vědců. Zavedl pojem symetrií do kvantové mechaniky, v 30. létech rozšířil svůj výzkum na atomová jádra. V letech 1939 až 1945 tato generace pomohla přetvořit svět. Wigner patřil do skupiny známých maďarsko-židovských fyziků a matematiků z Budapešti. Patřili sem Paul Erdős, Edward Teller, John von Neumann, a Leó Szilárd. Jejich američtí kolegové je kvůli jejich jakoby \"nadpozemským\" schopnostem přezdívali \"The Martians\" (Marťani). Szilárd byl nejlepším přítelem Wignera v dospělosti. Neumann byl Wignerův spolužák a rádce, o kterém později Wigner napsal: \"byl to nejmoudřejší člověk, jakého jsem na Zemi poznal.\" E. P.Wigner byl však z nich jediný, kdo získal Nobelovu cenu. Wigner Jenő se narodil v Budapešti r. 1902 v tehdejším Rakousko-Uhersku. Tehdy ještě nebyla známa teorie relativity a ani kvantová mechanika. I nejlepší vědci považovali fyziku za vědu, která je už takřka dokončená, v které je už objeveno všechno podstatné a v které je nutné dopracovat už jen pár drobností.", "question": "Kde se narodil Eugene Paul Wigner?", "answers": ["Budapešť"]}
{"title": "Záhlinické rybníky", "context": "Záhlinické rybníky je soustava čtyř rybníků, nacházejí se na střední Moravě asi 200 m západně od obce Záhlinice a Hulína v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji v Hornomoravském úvalu u ústí Rusavy do Moravy. Jde o významné stanoviště a hnízdiště vodních a tažných ptáků. == Historie rybníků == Rybníky v Záhlinicích byly budovány již od 14. století. V letech 1547 - 1573 je rozšířil olomoucký biskup Jan Dubravius. V 18. století byly rybníky vysušeny a přeměněny na pastviny. == Rybníky ve 20. století == Rybníky byly obnoveny až v letech 1953 – 1981 Státním rybářstvím Přerov. Svárovský rybník byl zřízen v roce 1954, jeho plocha je 105 ha. Pláňavský rybník zřízen roku 1962 na ploše 44 ha. Doubravický rybník vybudovaný roku 1964 na ploše 54 ha. Němčický rybník zřízen roku 1981 na ploše 36 ha.Celková rozloha rybníků je 239 ha. V roce 1978 byly Svárovský a Doubravický rybník rozdělen na několik menších ploch. Svárovský rybník byl rozdělen na tři části Doubravický na pět. Od roku 1992 má rybníky v pronájmu firma Rybářství Hulín, která chová kapry, amury, tolstolobiky, líny, štiky a sumce. Kromě ryb se zde také chová vodní drůbež. == Přírodní park == Přírodní park byl vyhlášen 12. dubna 1995 na ploše 500 ha, kromě samotných rybníků zahrnuje i starý dubový porost Zámeček táhnoucí se od rybníků západně až ke Kroměříži se nachází také myslivna Zámeček. V ní se narodil Ferdinand Stolička (7. červen 1838 – 19. červen1874 Murghí, Ladak, Indie), přírodovědec, geolog a paleontolog, který působil v Indii a Himálaji.", "question": "Od kdy byly budovány Záhlinické rybníky?", "answers": ["od 14. století"]}
{"title": "Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho", "context": "\" Odpověď Oswalda: \"Nechápu o čem tohle celé je. Sebrali mě jenom proto, že jsem žil v Sovětském svazu... jsem jen obětní beránek! \" Případ se nikdy nedostal k soudu, neboť Oswald byl dne 24. listopadu zastřelen za přítomnosti televizních štábů tehdy dvaapadesátiletým Jacobem Rubinsteinem, zvaným \"Jack Ruby\", majitelem místního nočního klubu \"Carousel\". K útoku došlo v podzemní garáži Dallaské vazební věznice v 11.20 místního času, kde Oswalda vyhlížel dav novinářů a byla zde pro něj již přistavena vězeňská dodávka. Ta jej měla neprodleně transportovat do Dallaské okresní věznice, konkrétně k cele s maximální ostrahou. Rubinstein, ukrytý mezi novináři, ve chvíli průchodu Oswalda vyskočil z davu, vytáhl zpod kabátu svůj revolver a těsně před výstřelem na něj ještě zakřičel: \"Zabil jsi mého prezidenta, ty kryso! \". Jeden z policistů, kteří vedli spoutaného Oswalda, stihl pouze v údivu vykřiknout: \"Jacku, ty zkurvysynu! \" Oswald utrpěl průstřel v oblasti dutiny břišní s následným masivním krvácením z poškozené mezenterické tepny a téměř okamžitě byl převezen do nemocnice Parkland Memorial Hospital, tedy do stejné nemocnice, kde o dva dny dříve zemřel prezident Kennedy. Oswaldovo zranění však bylo natolik vážné, že mu ve 13.07 podlehl. Ruby odůvodnil svůj čin tím, že \"chtěl ušetřit vdovu po zesnulém prezidentovi od útrap, jimiž by musela projít při procesu s vrahem svého manžela\". Většina komentátorů se však domnívala, že Rubyho úkolem bylo pouze odstranit Oswalda, aby pravda o atentátu nevyšla najevo.", "question": "Ve kterém městě byl spáchán atentát na prezidenta Kennedyho?", "answers": ["Dallas"]}
{"title": "Kondom", "context": "Stiskněte tento váček během natahování kondomu na prevenci vzduchové bubliny, která může později způsobit protržení kondomu. Vodní sexuální lubrikanty (mazadla) mohou být použity s kondomy, ale olejové lubrikanty by neměly být použity vůbec, protože oslabují latex a mohou způsobit trhliny. Je-li vagína suchá, lubrikant by měl být použit na redukci odírání kondomu. Nikdy nepoužívejte kondomy s prošlou lhůtou použití i když mohou vypadat dobré, později se mohou roztrhnout. Jakékoli delší působení vyšší (i tělesné) teploty oslabuje latex, proto nenoste kondomy v kapse, v peněžence atd. a neskladujte je na místech s tepelnými výkyvy (např. za okny v autě atd.). Penis s kondomem má být vytažen hned po ejakulaci, i když možno udržet erekci dál; ponechání znamená zbytečný risk. Při vytažení penisu přidržte kondom na začátku, aby nemohl sklouznout. Ruce a penis před dalším kontaktem s partnerem nutno pečlivě umýt. Kondomy jsou na jedno použití, proto je po použití hned zahoďte. Cítíte-li, že obyčejné kondomy jsou příliš malé nebo příliš velké, uvažujte nad použitím speciálních rozměrů nebo ženského kondomu. Testujte použití kondomu nejdřív o samotě na dobrém světle, abyste viděli, co děláte předtím, než použijete kondom poprvé před sexem.", "question": "Jak se nazývá nejčastější antikoncepce pro muže?", "answers": ["Kondom"]}
{"title": "Božena Němcová", "context": "Ubytovali se v podkroví domu kupce Augustina Hůlka. V domku, ve kterém žila, je muzeum. Jedná se o nejstarší české literární muzeum. Ve Smetanových sadech byl roku 1961 vztyčen jako připomínka jejího pobytu pomník. 1838-1839 Josefov - hostinec Veselý, později vlastní dům. V Josefově se 6. srpna 1838 narodil syn Hynek (1838-1853). 1839 (září) - 1840: Litomyšl, Smetanovo nám. čp. 27 - v domě, který na tomto místě stával, se narodil 18. října 1839 syn Karel (1839-1901), pozdější zahradnický odborník a pedagog. Na fasádě byla u příležitosti 150. výročí narození umělkyně umístěna pamětní deska s bustou (1971, Ladislav Faltejsek) a textem Zde žila v letech 1839 až 1840 spisovatelka Božena Němcová 1820 1970. Toto období jejího života bylo klidné. Chodila na procházky do Nedošína a do okolí, seznámila se s Magdalenou Dobromilou Rettigovou. 1840-1842: Polná, Husovo nám. čp. 47 - přízemí v pravé části domu. Zde se 19. června 1841 narodila jediná dcera Theodora (1841-1920), která používala jméno Dora. Na domě byla 1. července 1934 odhalena bronzová pamětní deska (autor prof. Jaroslav Rérych) s textem: V tomto domě bydlela v květu mladosti své 1840 1842 Božena Němcová. Zde prostá knížka J. K. Tyla a styk s polenskými vlastenci získaly ji české literatuře. Slavnostního aktu se zúčastnila vnučka Boženy Němcové. rodina - 1841: Vídeň - úmrtí babičky Magdaleny Novotné 1/ 1842-1845: Na Poříčí Dům U Zeleného stromu čp. 1048/30 (na místě tehdejšího domu č. 1050) - malý byt na pavlači. Zde se narodil poslední syn Jaroslav (1842). 1845-1847: Domažlice, náměstí Míru 120 - rohový dům proti klášteru. Na fasádě je žulová pamětní deska z roku 1895 s bronzovým reliéfem (Čeněk Vosmík) a textem Zde žila a působila Božena Němcová, první spisovatelka česká, o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry sestře. 1895. V Domažlicích psala své první pohádky. 1846 (17.7.) - 1847: Františkovy Lázně. V létě 1846 se zde léčila 4 týdny. V ulici Boženy Němcové v parčíku je na kameni kovová pamětní deska s nápisem: V domě, který stál na tomto místě, bydlela jako vzácný host Božena Němcová v létech 1846-1847. Zde psala své Dopisy z Lázní Františkových. Podle ní bylo také nazváno Divadlo Boženy Němcové (ul. Ruská 102/16). 1847-1848: Všeruby (německy Neumark). Většina obyvatel zde byli Němci.", "question": "Kdo napsal Babičku?", "answers": ["Božena Němcová"]}
{"title": "Lithium", "context": "Vzhledem k tomu, že rozdíl hmotností obou lithiových izotopů je procentně významný, obohacování lithia vcelku není obtížné. Používají se dvě hlavní metody: využití rozdílné afinity 6Li a 7Li ke rtuti, kdy se lithný amalgám v protiproudu k vodnému roztoku LiOH obohacuje lehčím izotopem a vodná fáze těžším díky relativně vysoké tenzi par lithia a nízkému bodu varu lze izotopy separovat i modifikovanou destilací, kdy těkající páry jsou obohaceny lehčím izotopem a v tavenině zůstává 7Li. Obě technologie mají pochopitelně původ v poválečném vojenském výzkumu s cílem připravit 6LiD pro zbraně a neutrony neabsorbující soli 7Li jsou vlastně odpadem. Lithium se výrazně liší svými vlastnostmi od vlastností ostatních alkalických kovů, ale v mnohém se podobá vlastnostem kovů alkalických zemin. Rychle reaguje s kyslíkem i vodou a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin, za vyšší teploty slučuje přímo s dusíkem na nitrid lithný Li3N. Ze skupiny alkalických kovů je lithium nejméně reaktivní, avšak jako jediný alkalický kov se slučuje za vyšší teploty přímo s uhlíkem na karbid Li2C2 a křemíkem na silicid Li6Si2. Elementární kovové lithium lze dlouhodobě uchovávat např. překryté vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta. Lithium se stejně jako i ostatní alkalické kovy vyskytuje pouze v oxidačním stavu Li+. Soli lithia barví plamen karmínově červeně. Bylo objeveno roku 1817 švédským chemikem Johannem Arfvedsonem v aluminosilikátových horninách petalitu. Brzy na to bylo lithium dokázáno a objeveno i ve spodumenu a lepidolitu. Podobnost lithia s dalšími již objevenými alkalickými kovy zpozoroval již Johann Arfvedson. Lithium dostalo název z řeckého lithos - kámen. Červené zbarvení plamene lithia pozoroval poprvé Leopold Gmelin roku 1818. Čisté lithium bylo poprvé připraveno Robertem Wilhelmem Bunsenem a Michaelem Matthiessenem v roce 1855 elektrolýzou roztaveného chloridu lithného. Ve vesmíru patří lithium přes svoji velmi nízkou atomovou hmotnost mezi poměrně vzácné prvky - na jeden jeho atom připadá přibližně 1 miliarda atomů vodíku.", "question": "Jakou je chemickou značku má lítium?", "answers": ["Li"]}
{"title": "Cholesterol", "context": "Doporučený maximální příjem cholesterolu u nesportující populace by neměl překračovat 300 mg denně. Sportovci však díky většímu energetickému příjmu souvisejícímu s větším množstvím zkonzumované potravy nutně musí přijímat větší množství cholesterolu a snadno tak – pokud nejsou vegetariáni – překročí uvedený limit. Endogenní tvorba cholesterolu, stejně jako jeho denní potřeba je do značné míry individuální. U zdravých a aktivních jedinců působí i zpětná vazba, která při dostatečném příjmu cholesterolu potravou snižuje jeho produkci v játrech. Syntézu začíná acetyl-CoA, který je převeden na acetoacetyl-CoA. Následně díky enzymům thioláze a HMG-CoA syntáze vzniká meziprodukt hydroxymethylglutaryl-CoA. Následná syntéza proběhne přes mevalonát, který je fosforylován na 5-difosfomevalonát. Dále pak dochází k dekarboxylaci a vznikají 2 produkty v rovnováze - isopentenyldifosfát a dimethylallylfosfát, které kondenzují a vzniká geranylfosfát. Dále syntéza prochází přes farnesyldifosfát, skvalen, 2,3-epoxyskvalen, lanosterol (který je považován za hlavní prekurzor cholesterolu) a následnými 19 kroky se ztrátou 3 methylových skupin vzniká cholesterol. Cholesterol se v těle váže na proteiny (apolipoproteiny) a tvoří s nimi lipoproteiny. Existují tři hlavní třídy lipoproteinů podle hustoty: vysokodenzitní lipoprotein (HDL) – tvoří jej shluky velikosti zhruba 10 nm obsahující převážně apolipoprotein A1 uvolňující cholesterol do jater, vysoký podíl cholesterolu v séru vázaný v HDL je známkou dobré schopnosti vyloučit nadbytečný cholesterol z. organismu nízkodenzitní lipoprotein (LDL) – vzniká v játrech (velikost okolo 20 nm), obsahují apolipoprotein B odpovědný za ukládání cholesterolu, hlavně ve VLDL jako důsledek štěpení jejich triglyceridů, vážou se na membránový receptor velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL) – lipoprotein (velikosti 30 až 80 nm) o velmi nízké hustotě, syntetizuje se v játrech a část ve střevech, má velký náklad TG (triglyceridů) a nejmenší množství apolipoproteinů. Podle vzniku se rozlišuje cholesterol: exogenní – vnější (čili z potravy) endogenní – vnitřní (ten si tělo vyrábí samo) Doporučená hladina celkového cholesterolu (cholesterolemie) v krvi je do 5,00 mmol/l (milimolů na litr). Hladina od 5,01 do 6,5 mmol/l je označována za zvýšenou.", "question": "Na co se cholesterol v těle váže?", "answers": ["proteiny"]}
{"title": "Klokočí (okres Přerov)", "context": "Klokočí je obec ležící v okrese Přerov. Žije zde 259 obyvatel a jeho katastrální území má rozlohu 370 ha. == Historie == První písemná zmínka o obci pochází z roku 1371. == Galerie == == Reference == == Související články == Římskokatolická farnost Drahotuše == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Klokočí ve Wikimedia Commons Územně identifikační registr ČR. Obec Klokočí v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.", "question": "Pochází první písemná zmínka o obci Klokočí v okrese Přerov ze čtrnáctého století?", "answers": ["První písemná zmínka o obci pochází z roku 1371."]}
{"title": "Mezinárodní den ptactva", "context": "Mezinárodní den ptactva je slaven každoročně 1. dubna ve výroční den podepsání mezinárodní Konvence o ochraně užitečného ptactva v roce 1906, slaví se již od roku 1906. Luděk Schreib: Mezinárodní den ptactva se blíží, Informační server pražské radnice, 29. 3. 2007 Významné dny pro přírodu, kalendář na webu Informačního centra pro mládež Uherské Hradiště Den ptactva, Fakta a Data, kalendář na portálu životního prostředí ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR Ochránci si připomněli Mezinárodní den ptactva, Ecomonitor.cz, ZO ČSOP Rokycany, 2. 4. 2007", "question": "Od kterého roku se slaví Mezinárodní den ptactva?", "answers": ["1906"]}
{"title": "Phoenix (album, Vince Bell)", "context": "Phoenix je první studiové album amerického písničkáře Vince Bella, vydané v červenci 1994 u vydavatelství Watermelon Records. Album produkoval Bob Neuwirth a podílelo se na něm více hudebníků, mezi něž patří například Geoff Muldaur, John Cale a Mickey Raphael. == Seznam skladeb == \"Frankenstein\" \"The Beast\" \"Hard Road\" \"Troubletown\" \"Sun & Moon & Stars\" \"Mirror, Mirror\" \"I've Had Enough\" \"Girl Who Never Saw a Mountain\" \"Woman of the Phoenix\" \"Just Because\" \"No Tomorrow\" == Obsazení == Vince Bell − zpěv, kytara Geoff Muldaur − mandolína, banjo, kytara Fritz Richmond − washtub bass Bill Rich − baskytara David Mansfield − housle Mickey Raphael − harmonika Stephen Bruton − kytara, mandolína John Cale − klavír Jim Justice − housle Paul Logan − baskytara Victoria Williams − zpěv Lyle Lovett − zpěv == Reference ==", "question": "Kdy bylo vydáno album Phoenix písničkáře Vince Bella?", "answers": ["v červenci 1994"]}
{"title": "Prérie", "context": "Prérie Prérie v Jižní Dakotě Prérie (anglicky prairie) je stepní rostlinné společenství ve střední a západní Severní Americe. Charakteristickým porostem jsou traviny vysokého vzrůstu.[1] Prérii lze také chápat jako geomorfologickou jednotku rozkládající se od Alberty v Kanadě až po Texas ve Spojených státech amerických.[2] Prérie má kontinentální podnebí s horkým suchým létem a dlouhou suchou zimou.[1] Ekosystém Půdy prérií tvoří úrodné černozemě. Původní travinné porosty dosahující výšky až 2 metrů byly osidlováním území a zemědělskou činností zničeny. V současnosti patří k nejrozšířenějším prérijním travinám vousatky, ostřice, bílé sasanky a modré baptisie. V prérii se pěstuje kukuřice, pšenice, sója, oves, na východě oblasti pícniny.[2] Reference 1 2 MATĚJČEK, Tomáš a kolektiv. Malý geografický a ekologický slovník. 1. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 2007. 136 s. ISBN 978-80-86034-68-3. S. 88. 1 2 Universum, všeobecná encyklopedie. 7. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 655 s. ISBN 80-207-1069-8. S. 494. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu prérie na Wikimedia Commons mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Příroda Autoritní data: GND: 4047015-5 | LCCN: sh85106080 | WorldcatID: lccn-sh85106080", "question": "Do jaké výšky dosahovaly původní travinné porosty prérií?", "answers": ["2 metrů"]}
{"title": "Antonín Dvořák", "context": "Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získal čestný doktorát v Praze a na Cambridgeské univerzitě. Dvořák se přátelil s ruským skladatelem Čajkovským, který ho v roce 1890 pozval koncertovat v Moskvě a Petrohradě. V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově. Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór.", "question": "Kdy pobýval Antonín Dvořák ve Spojených státech Amerických?", "answers": ["1892–1895"]}
{"title": "Červený trpaslík (seriál)", "context": "Červený trpaslík (anglický název Red Dwarf) je britský sitcom, který je natáčený od roku 1988 a který je řazen do žánru sci-fi coby parodie. Téměř celý děj tohoto seriálu se odehrává ve vesmíru více než tři milióny let v budoucnosti. Červený trpaslík se také stal kultovním dílem. Prvních šest sezón bylo natočeno v letech 1988-1993, každá po šesti epizodách. Po přestávce vznikly v letech 1997-1999 další dvě série, z nichž každá měla osm dílů, čímž se celkový počet vyšplhal na 52 epizod (vysíláno na BBC). Následovala dlouhá pauza, Červený trpaslík byl obnoven v roce 2009, kdy byla odvysílána třídílná minisérie \"Zpátky na Zemi\" (9. řada). Zároveň se seriál přesunul na stanici Dave. Díky diváckému úspěchu mohla být později natočena i desátá sezóna (má 6 dílů), která měla premiéru roku 2012. Na conu Dimension Jump pořádaném v květnu 2013 nemohl autor Doug Naylor potvrdit, zda vznikne 11. řada. Avšak prohlásil, že by ji rád natáčel již v únoru 2014 a že se možná vrátí postava počítače Holly. Herec Craig Charles se v létě 2013 zmínil, že se na rok 2014 chystá natáčení nových dílů Červeného trpaslíka. Danny John-Jules později oznámil, že natáčení začne v říjnu 2014, přičemž odvysílání 11. řady bylo plánováno na podzim 2015. Televizní stanice Dave dne 2. května 2015 oficiálně oznámila začátek natáčení XI. a XII. série na podzim 2015, 11. řada byla odvysílána roku 2016 a v roce 2017 by měla následovat 12. série. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam postav seriálu Červený trpaslík. Podrobnější informace naleznete v článku Dave Lister. 25letý muž, jehož vzhled charakterizuje pět dredů vzadu na hlavě.", "question": "Kdy byl natočen sitcom Červený trpaslík?", "answers": ["od roku 1988"]}
{"title": "Kulturistika", "context": "Se základy vlastní kulturistiky v dnešním pojetí se setkáváme v druhé polovině 19. století, kdy se začalo s vědeckým zkoumáním silových cvičení a s jejich systematickým řízením. V Evropě a v Americe vznikaly různé cvičební systémy a školy. Největší postavou z této doby a vlastním zakladatelem moderní kulturistiky je Eugen Sandow (1867-1925), původem Němec (vlastním jménem se jmenoval Müller). Jeho kniha Body-Building (vydaná v roce 1903 v Londýně) se stala základem dnešní kulturistiky v Evropě a v Americe. Název knihy dal jméno celému hnutí a v anglicky mluvících zemích je ho dosud oficiálně používáno. Sandowým pokračovatelem s nemenšími zásluhami o rozvoj kulturistiky především v USA je John Grimek z rodiny slovenských vystěhovalců. Johna G. Grimka vystřídal na stupních vítězů Steve Reeves. Nástupcem Steve Reevese byl Larry Scott, první držitel nejvyššího zavedeného uznání Mr. Olympia. V ČSSR kulturistika vznikla v polovině šedesátých let 20. století, jak píše bývalý předseda komise kulturistiky Vojtěch Fiala. K vrcholným kulturistům této doby patří Juraj Višný, Juraj Pipasík a Milan Okša z Bratislavy, Josef Bartoš z Písku, Luděk Nosek z Mariánských Lázní, Rudolf Petr z Chomutova. Kulturisté používají tři hlavní body pro svalovou hypertrofii: posilování (zvedání činek v patřičném počtu) strava (protein (bílkoviny), sacharidy, tuky...) odpočinek je také velmi důležitý a občas podceňovaný Fitness Vzpírání Silový trojboj", "question": "Kdo byl nástupcem Steve Reevese?", "answers": ["Larry Scott"]}
{"title": "Erik Pardus", "context": "Erik Pardus (2. února 1957 Uherské Hradiště - 10. května 2011 Brno) byl český herec. Po studiu na brněnské JAMU nastoupil v roce 1982 do Divadla bratří Mrštíků (později Městského divadla Brno), kde působil až do své smrti. Ve filmu však hrál již od roku 1969. Mezi jeho známější filmové role patří: Píďa z filmu Romance za korunu nebo strážmistr Zahálka ze seriálu Četnické humoresky. Obdržel cenu Thálie v kategorii činohra a cenu Alfréda Radoka (obě za rok 2007) za ztvárnění role Pavla I. ve hře Smrt Pavla I. od Dmitrije Merežovského na prknech Městského divadla Brno. Působil též jako dabér. Podlehl rakovině plic, se kterou se jako silný kuřák léčil od podzimu 2010. Byl ženatý s herečkou Evou Gorčicovou (působila též v Městském divadle Brno), se kterou měl jednoho syna. 1969 Mlčení mužů 1969 Dospěláci můžou všechno 1971 Panter čeká v 17,30 1971 Babička 1972 Rodeo 1973 Kazisvěti (TV film) 1975. Romance za korunu 1977 Proč nevěřit na zázraky 1987 Profesor Popelnice (TV film) 1989 Král lenochů (TV film) 2001 O princezně se zlatým lukem (TV film) 2005 O ševci Ondrovi a komtesce Julince (TV film) 2007 Český Honza (TV film) 2009 Dům U Zlatého úsvitu (TV film) 1992 Detektiv Martin Tomsa 1997 Hříšní lidé města brněnského 1997 Četnické humoresky 2003 Černí baroni 2010 Okno do hřbitova - povídka \"Poslání\"", "question": "Kde zemřel herec Erik Pardus?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "V roce 1985 se během návštěvy výzkumného centra CERN v Ženevě nakazil zápalem plic, což v jeho případě znamenalo ohrožení života. Důsledkem byly akutní potíže s dýcháním, které bylo možno vyřešit jedině pomocí tracheotomie, kvůli níž přišel o schopnost mluvit. Od té doby používá ke komunikaci elektronický hlasový syntezátor. Původní přístroj měl americký přízvuk a Hawking ho používal dlouhou dobu, i když už byl značně zastaralý. Na otázku, proč tomu tak je, uvedl, že nikdy neslyšel hlas, který by se mu víc líbil a že se s ním ztotožnil. V roce 2004 se však nakonec náhrada našla a v současné době používá systém VoiceText od společnosti NeoSpeech. Navzdory svému postižení o sobě mluví jako o \"šťastlivci\" nejenom proto, že pomalý postup nemoci mu poskytl čas učinit významné objevy, ale také mít, podle jeho vlastních slov, \"velmi okouzlující rodinu\".. Když. se jeho první ženy Jane ptali, proč se rozhodla vzít si muže, kterému zbývají tři roky života, odpověděla: \"Byla to doba obav z atomové zkázy, takže vyhlídky na krátký život jsme měli všichni\". Pracoval na základních zákonech fungování vesmíru. S Rogerem Penrosem dokázal, že Einsteinova obecná teorie relativity předpovídá, že čas a prostor má počátek ve velkém třesku a konec v černých dírách. Tyto výsledky dokazují, že je nezbytné sladit obecnou relativitu s kvantovou teorií, dalším významným vědeckým objevem první poloviny 20. století. Jedním z důsledků těchto výzkumů byl také jeho objev, že černé díry by neměly být úplně černé, ale měly by emitovat záření a případně se i postupně zmenšovat a nakonec zcela zmizet. Další je domněnka, že vesmír nemá v pomyslném čase žádný okraj nebo hranice. To by znamenalo, že způsob, jakým vesmír vznikl, je zcela dán vědeckými zákony. Počet jeho vědeckých publikací se blíží ke dvěma stům a vyznačují se tím, že ačkoli jsou vesměs příkladnými vědecky odbornými díly, jsou částečně i populárně-naučné, tedy srozumitelné i ne zcela zasvěcenému čtenáři, aniž by přitom ztratily na své odbornosti. Jako příklad lze uvést jeho Stručnou historii času (A Brief History of Time), Vesmír v kostce (The Universe in a Nutshell), nebo Ilustrovanou teorii všeho (The Illustrated Theory of Everything), které patří k nejčtenějším knihám na světě vůbec.[zdroj?", "question": "Kolik má Stephen Hawking vnoučat?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Vitráž", "context": "Vitraj (z franc. vitrail stejného významu) nebo nepřesné (hovorové), ale mnohem běžnější vitráž (fr. psané vitrage znamená zasklení, prosklená plocha) je výtvarně pojednaná skleněná mozaiková výplň skládaná do olova z obvykle barevných, často i malovaných malých skel. Používá se jako dekorativní alternativa skleněných tabulí, např. v kostelních oknech. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich výrobě. Barevné mozaikové výplně oken se objevují již od antiky. Největší rozvoj klasické vitráže však souvisí zejména se stavbou středověkých katedrál. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, rozměrné otvory bylo nutné vyplňovat tabulemi ze spojovaných skel. Rozvoj však nebyl jen vynucen technickou nevyspělostí, velký význam vitráží je vidět např. u středověkého ideologa katedrální architektury, opata Sugera, který přikládal světlu a barvě z velkých oken mimořádný teologický a liturgický význam. Spojování barevných skel se vyprofilovalo jako samostatné umělecké řemeslo. Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v pozdější době pronikla i do světských prostor a domácností – zdobí se jí okna a dveře nebo jejich části. Práce s menšími díly a rozvoj jemnějších, přesnějších technik vedlo mj. k výrobě různých dekorativních předmětů a šperků. U klasické vitráže se jednotlivé díly řežou z různých druhů skel podle výtvarného návrhu (kartónu) a sesazují do olověných pásků s průřezem ve tvaru písmene H, které se ve spojích pájí cínem.", "question": "Co je to vitráž?", "answers": ["výtvarně pojednaná skleněná mozaiková výplň skládaná do olova z obvykle barevných, často i malovaných malých skel"]}
{"title": "Nový židovský hřbitov v Uherském Brodě", "context": "Nový židovský hřbitov v Uherském Brodě byl založen v roce 1870. Nachází se po levé straně ulice Neradice, jež vede dál na severovýchod na Biskupice, naproti pivovaru Janáček. Hřbitov je chráněn jako kulturní památka České republiky. Na ploše 7421 m2 se nachází 1085 náhrobních kamenů (macev), z toho asi stovka sem byla po skončení 2. světové války přemístěna ze zdevastovaného Starého židovského hřbitova. Nejstarší z těchto náhrobků pochází z roku 1601. Vedle vchodu na hřbitov se nachází \"eklektická\" obřadní síň, v níž jsou umístěny pamětní desky se jmény asi 600 obětí holokaustu ze zdejší oblasti. Uherskobrodská židovská komunita přestala existovat v roce 1940. Z bývalého ghetta v jihovýchodní části hrazeného města se dodnes dochovaly pouze dvě budovy, stará i nová synagoga i ortodoxní modlitebna v ghettu byly zbořeny. Uherský Brod Starý židovský hřbitov v Uherském Brodě Seznam židovských památek ve Zlínském kraji Seznam židovských hřbitovů v Česku Židovský způsob pohřbívání Obrázky, zvuky či videa k tématu Nový židovský hřbitov v Uherském Brodě ve Wikimedia Commons Hřbitov na www.holocaust.cz Židovská obec v Uherském Brodě", "question": "V jakém roce byl založen Nový židovský hřbitov v Uherském Brodě a je chráněn jako kulturní památka České republiky?", "answers": ["1870"]}
{"title": "Jiří Mahen", "context": "Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, (12. prosince 1882, Čáslav - 22. května 1939, Brno, sebevražda) byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Studoval filozofickou fakultu, obory čeština a němčina, avšak před závěrečnou zkouškou studia opustil. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909-1919 byl redaktorem Lidových novin. V letech 1918-1920 působil jako dramatik Národního divadla Brno. V současné době nese budova Národního divadla Brno na Malinovského náměstí jeho jméno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později pak od roku 1937 i ředitelem městské knihovny v Brně. Knihovna, k jejímuž vybudování významnou měrou přispěl, nese od roku 1959 jeho jméno (Knihovna Jiřího Mahena v Brně). Svůj život ukončil sebevraždou, čímž reagoval na okupaci. Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Jeho pozdější tvorba byla ovlivněna impresionismem. Plamínky Duha: cyklus veršů, 1916 Dostupné online Tiché srdce Balady Rozloučení s jihem Požár Tater Kamarádi svobody - román Podívíni Rybářská knížka Měsíc Nejlepší dobrodružství Díže Dvě povídky (1918) - Daemoni, Opájejme se! Co mi liška vyprávěla Dvanáct pohádek Před oponou Režisérův zápisník Janošík Nebe, peklo, ráj Mrtvé moře - Praha, M. Knapp, 1918 Dostupné online Generace Dezertér Ulička odvahy Nasredin čili Nedokonalá pomsta Husa na provázku - libreta", "question": "Jak zemřel Jiří Mahen?", "answers": ["sebevražda"]}
{"title": "Société nationale des chemins de fer français", "context": "Société nationale des chemins de fer français (zkracováno téměř vždy jako SNCF) je národní železniční dopravce ve Francii. Společnost je vlastněná státem. Provozuje 32 000 km železničních tratí (z nich je 1500 vysokorychlostních a 14 500 elektrifikovaných), denně vypraví 14 000 vlaků a zaměstnává 150 000 lidí. Sídli v Paříži a jejím současným předsedou je Guillaume Pepy. Význam SNCF provozuje téměř všechny železniční tratě na území Francie, včetně vysokorychlostních vlaků TGV a pařížské příměstské železnice RER (spolu s RATP). Dříve zajišťovala i provoz traťové infrastruktury, od roku 1997 však toto již neexistuje z důvodu nových regulací Evropské unie. Byla tedy zřízena společnost Réseau Ferré de France, kterou řídí přímo stát. Takové uspořádání umožňuje zavedení podmínek volného trhu do železniční dopravy, zatím to však nebylo realizováno. Vznik a vývoj SNCF vznikla sloučením několika menších společností, operujících v jednotlivých částech země, v roce 1938. Novou společnost vlastnil již stát a investoval do ní nemalé sumy. V 70. letech 20. století pak byl zahájen projekt na výstavbu vysokorychlostní trati (LGV) z metropole na jih, do Lyonu a tak se zrodila první LGV roku 1981. Na konci 80. let a v 90. letech přibyly další LGV, technologie TGV se rozšířila i do dalších zemí. Roku 2006 se vyjádřil prezident republiky Jacques Chirac že do dvaceti let má být železnice již nezávislá na fosilních palivech. Pravděpodobně tak bude pokračovat elektrifikace tratí. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Société nationale des chemins de fer français na Wikimedia Commons Oficiální stránky (francouzsky) Mapa sítě Stránky SNCF v angličtině mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Národní železniční společnosti v Evropě", "question": "Jaká je zkratka pro národního železničního dopravce ve Francii?", "answers": ["SNCF"]}
{"title": "Občanská demokratická strana", "context": "Základní jednotkou ODS jsou místní sdružení. Ta se seskupují do oblastních sdružení a ta dále do regionálních. Nejvyšším orgánem každého sdružení je sněm (místní, oblastní a regionální), který se koná podle stanov aspoň 1× ročně. Mezi sněmy řídí činnost sdružení jeho rada. Mezi kongresy rozhodují o činnosti strany výkonná rada, která má v současnosti 22 členů (členové předsednictva a po jednom zástupci z každého regionálního sdružení), a republikový sněm (členové předsednictva, předsedové regionálních sdružení a předsedové oblastních sdružení). Výkonná rada se schází podle potřeby, nejméně 1× měsíčně. Předsednictvo průběžně řídí činnost strany mezi zasedáními výkonné rady. Skládá se z předsedy strany, jejích místopředsedů a předsedů parlamentních klubů. Občanská demokratická strana byla založena 20. dubna 1991 na ustavujícím kongresu v Olomouci. Občanské fórum se tím rozpadlo na dva subjekty: ODS a středolevé Občanské hnutí. Předsedou se stal dosavadní předseda OF Václav Klaus. V listopadu 1991 ODS uzavřela koaliční dohodu s Křesťanskodemokratickou stranou (KDS) a na Slovensku s Demokratickou stranou. Ve volbách v roce 1992 zvítězila koalice ODS-KDS ve všech zákonodárných orgánech, ODS pak na federální úrovni uzavřela koalici s Hnutím za demokratické Slovensko, v České republice pak s KDS, KDU-ČSL a ODA. Premiérem Československa se stal Jan Stráský, premiérem České republiky pak Václav Klaus. V průběhu roku 1992 se ODS z českých stran nejzásadněji zasloužila o rozpad Československa, hlavně díky iniciativě předsedy Václava Klause. V čele nezávislé České republiky pak provedla ODS zásadní transformační kroky a podílela se na začleňování země do západoevropských struktur; podala přihlášku ke vstupu do NATO i EU.", "question": "Kdy byla založena Občanská demokratická strana?", "answers": ["20. dubna 1991"]}
{"title": "World of Warcraft: Mists of Pandaria", "context": "World of Warcraft: Mists of Pandaria je čtvrtý datadisk k MMORPG hře World of Warcraft vyvíjený společností Blizzard Entertainment. Poprvé byl představen 21. října 2011 Chrisem Metzenem na BlizzConu 2011, 21. března 2012 se pak posunul do fáze beta-testování. Oficiálně byl vydán 25. září 2012. maximální úroveň zvýšena na 90 nová rasa - Pandaren nové povolání - Monk (mnich) nový kontinent - Pandarie nový systém talentů nové dungeony a raidy oživení starých instancí - Scholomance a Scarlet Monastery se dočkají úprav a dostanou HC mod challenge dungeony scenario - výpravy pet arény Pandaren je nově přidanou rasou tohoto datadisku. Hráč, který si ji vybere, bude až do 10. úrovně neutrální, poté si sám vybere, na čí stranu se přidá. Jejich mountem budou Dračí želvy (Dragon Turtles).[zdroj? ] Bude mít svoji startovní lokaci, kde bude muset hráč splnil všechny questy, aby se z ní dostal (podobně jako tomu bylo u Worgenů nebo Goblinů). Po dokončení hlavní questové linie dostane pandaren rozhodující quest, kde si zvolí, zda bude věrný Alianci nebo Hordě. Pandareni z opozičních frakcí mezi sebou nemohou komunikovat. Pandaren bude mít k dispozici povolání Hunter, Mage, Monk, Priest, Rogue, Shaman a Warrior, speciálními schopnostmi této rasy pak budou Epicurean - zdvojnásobený efekt Well-fed bonusů Gourmand - cooking skill zvýšen o 15 Inner peace - rested bonus (postavy získávají 200 % zkušeností) trvá dvakrát déle Bouncy - fall damage je o 50 % menší Quaking palm - omráčí protivníka na 3 sekundy Tento nový kontinent leží na jihu Azerothu mezi Kalimdorem a Eastern Kingdoms. Létat v něm je možné pouze po dosažení 90. úrovně, v tomto datadisku maximální.", "question": "Kdy byl poprvé představen World of Warcraft: Mists of Pandaria?", "answers": ["21. října 2011"]}
{"title": "Brněnská přehrada", "context": "Brněnská přehrada (v hantecu Prýgl nebo Prygl) nebo Vodní nádrž Brno, dříve též Kníničská přehrada, je vodní dílo na Svratce. Vznikla vystavěním hráze na 56. říčním kilometru Svratky a zatopením údolí s obcí Kníničky. Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno (nyní se využívá vody z Vírské přehrady a vody z vrtů v Březové), k rekreaci a také jako zdroj elektrické energie. Většina plochy přehrady je součástí přírodního parku Podkomorské lesy. Myšlenka na stavbu přehrady na Svratce se objevovala od začátku 20. století, ale k její realizaci došlo až v letech 1936-1940. Hlavním investorem bylo tehdejší ministerstvo veřejných prací a vedle Brna se na ní 25 % podílela také Země Moravskoslezská . Vzdutí přehrady začíná pod splavem u Tejkalova mlýna ve Veverské Bítýšce a k hrázi na hranici brněnských městských částí Brna-Bystrce a Brno-Kníničky měří necelých 10 km. Zatopená plocha je 259 ha. Stálé nadržení dosahuje 7,6 milionů m3, zásobní prostor pak 10,8 milionů m3. Betonová gravitační hráz má v koruně šířku 7,14 m a délku 120 m, v nadmořské výšce 233,72 m ční 23,5 m nade dnem. V hrázi se nachází Vodní elektrárna Kníničky. Na konci druhé světové války ustupující německá armáda vozovku zaminovala a umístila na hráz sud s trinitrotoluenem (původně měly být výbušniny umístěny do potrubí hráze, ale to bylo zaměstnanci z rozkazu ochrany před sabotáží zabetonováno) a do domku hrázného Šikuly kulomety.", "question": "Na jaké řece leží Brněnská přehrada?", "answers": ["Svratce"]}
{"title": "Ukroboronprom", "context": "Ukroboronprom LogoZákladní údaje Právní forma Státní podnik Datum založení 9. prosince 2010 Adresa sídla Kyjev, Ukrajina Klíčoví lidé Pavlo Bukin (generální ředitel) Charakteristika firmy Oblast činnosti Zbrojní průmysl Výsledek hospodaření ▲ 28,3 miliardy Hřiven (2016) Zaměstnanci ▲ 80 000 (2015) Dceřiné společnosti Ivčenko-ProgressAntonovSpetstechnoexport Identifikátory Oficiální web ukroboronprom.com.ua Některá data mohou pocházet z datové položky. Státní koncern Ukroboronprom (ukrajinsky Д к У, Deržavnyj koncern Ukroboronprom) je sdružení víceoborových podniků v různých odvětvích obranného průmyslu Ukrajiny. Do koncernu vchází podniky, které jsou zaměřeny na vývoj, výrobu, opravy, modernizaci a likvidaci zbraní, vojenské a speciální techniky či munice a také spolupracují ve vojensko-technické oblasti s jinými státy. Vznik koncernu vytvořil podmínky pro organizaci ve zbrojním průmyslu Ukrajiny cyklu: výzkum - vývoj - sériová výroba - prodej - servisní služby - likvidace. Historie Státní koncern Ukroboronprom byl vytvořen na základě dekretu prezidenta Ukrajiny ze dne 9. prosince 2010. V září 2013 bylo stvořeno pět divizí: výroba a servis letecké techniky; výroba přesně naváděných zbraní a munice; výroba obrněných vozidel, automobilů a speciální vojenské techniky; výroba lodí a lodního vybavení; výroba rádio-telekomunikační techniky a systému protivzdušné obrany. V samostatnou skupinu koncernu jsou převedeny podniky, které jsou oprávněny provádět zahraniční ekonomické aktivity ve sféře exportu a importu zboží a materiálů vojenského určení, která spadají pod státní tajemství. Tyto podniky prodávají na zahraničních trzích produkci zbrojního průmyslu Ukrajiny a zajišťují její poprodejní servis, opravy, modernizaci výzbroje a vojenské techniky. 4. července 2014 byl Roman Romanov jmenován generálním ředitelem Ukroboronpromu. Výsledkem jeho půlroční práce se Ukroboronprom ke konci roku 2014 po dlouhém období dostal do zisku. Během roku 2014 Ukroboronprom vykonal 100% státních zakázek. Během druhého pololetí roku 2014 vytvořeno 2000 nových pracovních míst a 13 podniků z koncernu se dostaly do zisku. Řízení Pro zajištění co nejlepších rozhodnutí v určitých oblastech zájmů koncernu je realizovaná koncepce divizního řízení.", "question": "Podniky zameřené na jaké odvětví tvoří koncern Ukroboronprom?", "answers": ["vývoj, výrobu, opravy, modernizaci a likvidaci zbraní, vojenské a speciální techniky či munice"]}
{"title": "Orchestr", "context": "Orchestr je označení pro početnější hudební instrumentální těleso, v němž jsou alespoň hlavní nástroje zastoupeny více než jedním hráčem. Na rozdíl od menších těles (duo, kvarteto atd.) orchestr většinou řídí dirigent. == Název a původ == V tomto významu se slovo orchestr poprvé objevuje v baroku (Johann Mattheson: Das neu-eröffnete Orchestre, Hamburk 1713). Slovo pochází z řeckého ὀ (orchéstra), což byl v antickém divadle půlkruhový prostor mezi předscénou (proscéniem) a hledištěm, kde při divadelních představeních vystupoval chór). Když se v 16. století evropské divadlo obnovovalo, umístili sem soubor doprovázejících hudebníků, na něž se pak označení \"orchestr\" rozšířilo. == Vývoj v jednotlivých stylových obdobích == V pozdním středověku a renesanci se užívalo slovo capella (kaple), které zpočátku znamenalo vokalisty spolu s jejich instrumentálním doprovodem čili celý soubor hudebníků, doprovázejících bohoslužbu. Teprve s rozvojem instrumentální hudby v 16. a 17. století byl výraz přenesen na samostatný instrumentální ansámbl (odtud \"a capella\" ve významu \"bez doprovodu nástrojů\"). Barokní orchestr se skládal ze dvou složek: fundamentu (violoncello, fagot, loutna, cembalo, varhany) a vrchních melodických nástrojů (housle, flétna, hoboj apod.). Kapelník dirigoval obvykle od cembala, ale podílel se na provedení skladby také například jako houslista (Antonio Vivaldi) nebo používal podle francouzského úzu dirigentské hole (Jean-Baptiste Lully). Orchestry mívaly kolem dvaceti instrumentalistů, ale dochovaly se již také záznamy o příležitostném vystoupení mnohem početnějších uskupení (kolem sta hráčů). Ve druhé polovině 18. století přispěly k rozvoji nové podoby orchestru např. Berlín a především Mannheim a Paříž. Všude se výrazně uplatňovali čeští hudebníci (bratři František a Antonín Bendové, Jan Václav Stamic, Karel Stamic, František Xaver Richter a další). Čtyřhlasé obsazení smyčců (1. housle, 2. housle, violy a cella s kontrabasy) a zdvojení dřev ( 2 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty; v raném klasicismu 2 hoboje, 2 horny) vytvořilo novou zvukovou normu, která byla postupně obohacována o další nástroje (v období romantismu zejména ve skupině žesťů, ve 20. století především ve skupině bicích). Zároveň rostl i počet členů orchestru. V moderní hudbě se aktuální nástrojové složení orchestru zcela podřizuje dané partituře, která může předepisovat například elektrofonické nástroje, digitálně produkovaný zvuk apod. == Klasifikace orchestrů == Klasifikace základních typů orchestru vycházejí obvykle z toho, z jakých hudebních nástrojů se těleso skládá (například smyčcový orchestr nebo dechový orchestr), jak velkým počtem instrumentalistů jsou nástroje zastoupeny (komorní orchestr, symfonický orchestr apod.) nebo jakému druhu hudby se těleso věnuje (například jazzový, taneční, divadelní, filmový, mozartovský, barokní, scénický orchestr atd.).", "question": "Co je orchestr?", "answers": ["početnější hudební instrumentální těleso"]}
{"title": "Jaroslav Kekely", "context": "Jaroslav KekelyOsobní informace Celé jméno Jaroslav Kekely Datum narození 26. prosince 1957 (63 let) Místo narození Kysucký Lieskovec, Československo Klubové informace Konec hráčské kariéry Číslo dresu 10, 9 Pozice útočník Profesionální kluby Roky Klub Záp. (góly) 1982-19831983-1985TŽ TřinecZVL Žilina28 (0)30 (0) Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Jaroslav Kekely (* 26. prosince 1957, Kysucký Lieskovec) je bývalý československý fotbalista, útočník. Fotbalová kariéra V československé lize hrál za ZVL Žilina. V československé lize nastoupil ve 30 utkáních. Dále hrál i za TŽ Třinec. Ligová bilance Ročník Zápasy Góly Klub Česká národní fotbalová liga 1982/83 28 0 TŽ Třinec 1. československá fotbalová liga 1983/84 15 0 ZVL Žilina 1. československá fotbalová liga 1984/85 15 0 ZVL Žilina CELKEM 1. liga 30 0 Externí odkazy CS Fotbal E-Kysuce[nedostupný zdroj] Príjemné stretnutie po rokoch Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Fotbal", "question": "Za jaký klub hrál Jaroslav Kekely v Československé lize?", "answers": ["ZVL Žilina"]}
{"title": "Medvěd lední", "context": "Jsou schopni ucítit pach mrtvé velryby i na vzdálenost několika kilometrů a doupata tuleňů najdou, i když jsou více než jeden metr pod sněhem. Své tulení oběti zabíjí jediným mohutným úderem do hlavy. Ze své kořisti zkonzumuje kůži, tuk a vnitřnosti. Během letních měsíců žere dokonce i různé bobule a někdy uloví i nějaké suchozemské savce. Jako jedna z největších šelem nemá lední medvěd na souši svého přirozeného nepřítele. Jedinými nepřáteli jsou lidé nebo jiní lední medvědi (samci zabíjejí mláďata). Na rozdíl od jiných druhů medvědů, zvětří-li člověka medvěd lední, považuje jej za potenciální kořist. Při okrajích jeho teritoria mu může být konkurentem medvěd hnědý (grizzly), který má v případných střetech o potravu obvykle navrch. Ve vodě pro něj ve zcela výjimečných případech představují nebezpečí mroži, kteří na něj někdy útočí zespodu a kly mu rozpářou břicho.[zdroj? ] Občas ho dokáže zabít i kosatka dravá.[zdroj? ] Lední medvědi začínají s námluvami v době od konce března až začátku června, kdy samci začínají hledat samice, které se už nestarají o mláďata z minulých let.", "question": "Který druh medvěda považuje člověka za potenciální kořist?", "answers": ["lední"]}
{"title": "Lipicán", "context": "Zde se chovají koně od roku 1920 s výjimkou válečných let za druhé světové války, kdy byl chov přesunut do městečka Hostouň na Domažlicku. Menší počet lipicánů najdeme také na Slovensku v městečku Topoľčianky, dále pak v Maďarsku a v Srbsku. Vídeňští lipicáni Hřebčín v Piberu dodává koně pro vídeňskou Španělskou jezdeckou školu. Mladí hřebci jsou umístěni na alpské pastviny, kde několik let sílí, a vybraní jedinci pak putují do Vídně k dalšímu výcviku. Po pěti až sedmi letech jsou připraveni k vystoupení před obecenstvem formou Morgenarbeit (dopolední trénink za poplatek přístupný veřejnosti) nebo večerních představení, která jsou ovšem na dlouhé měsíce předem vyprodaná. Díky své odolnosti a dlouhověkosti nejsou výjimkou koně vystupující ve věku dvaceti až pětadvaceti let. Součástí inventáře vídeňské jezdecké školy jsou i postroje a barokní sedla stará 200 let, stále plně funkční a používaná. Část roku tráví vystupující koně na \"letním bytě\" v rakouském Heldenbergu, kam jsou každoročně převezeni, aby relaxovali a nabrali síly. Zde je možno je navštívit a zhlédnout občasné vystoupení těchto překrásných zvířat. Popis plemene Je to středně velký teplokrevník, zástupci tohoto plemene mají většinou bílou barvu srsti. Je to kůň velmi mírumilovný, hodný, vyniká svojí učenlivostí a proto se hodně používá v cirkusech a jezdeckých školách. Je také vhodný jako kůň jezdecký nebo kočárový. Není tak rychlý, ale je spíše vytrvalý. Je blízký příbuzný starokladrubského koně (Equus Bohemicus)[1]. Jako u starokladrubského bělouše se hříbata rodí téměř černá, postupně začínají šednout, až srst zbělá – tento proces může trvat i desítky let. Příležitostně se vyskytnou i hnědáci, ti však nejsou zařazeni do chovu, avšak je tradicí Španělské školy mít jednoho hnědáka. Lipicán dospívá pomalu, ale výkonnost si drží do vysokého věku. Chovné linie", "question": "Jakou barvu srsti mají obvykle lipicáni?", "answers": ["bílou"]}
{"title": "Vancouver", "context": "Cena průměrného dvojpodlažního domu se pohybuje na úrovni 988 500 CAD, což je více než dvojnásobek v porovnání s cenou 489 889 CAD v Torontu a 411 456 CAD v Calgary, druhým a třetím nejdražším městem (v cenách nemovitostí) v Kanadě. Radnice přijala několik plánů na snížení cen nemovitostí, například podporu stavby družstevních bytů, kontrolu plánované výstavby a upřednostňování stavby výškových obytných budov. Velký a neklesající zájem o stavbu družstevních výškových budov v centru města začal koncem 90. let. Financovaný byl převážně velkým přílivem kapitálu emigrantů z Hong Kongu, kteří odešli před jeho připojením k Číně. Výškové obytné budovy z toho období dnes dominují centru města v oblastech Yaletown a Coal Harbour. Menší skupiny se nacházejí v okolí stanic nadzemního metra SkyTrain ve východní části města. Vancouver se trvale umísťuje na prvních pěti místech v žebříčku měst podle kvality života. Roku 2002 a 2005 bylo město dokonce na prvním místě v kvalitě života podle výzkumu provedeném Economist Intelligence Unit. Podobný výzkum prováděný Mercer Human Resource Consulting zařadil město na druhé místo v letech 2002 a 2003, a také na třetí místo v roce 2004. Za poslední čtyři roky byl Vancouver spolu se Salzburkem a Oslo na čele žebříčku Organizace spojených národů. V rámci Kanady a USA je ve své třídě také na prvním místě. Vancouver hostil v roce 2010 XXI. Zimní olympijské hry, což mělo obrovský vliv na místní ekonomický rozvoj. V roce 1986 se ve Vancouveru uskutečnila další významná světová událost, Světová výstava - Expo. Navštívilo ho 20 111 578 lidí. Pro Expo bylo postaveno několik staveb vytvářející dnešní podobu města, jmenovitě veřejný dopravní systém SkyTrain, Plaza of Nations, Science World a Canada Place. Související informace naleznete také v článku Seznam starostů Vancouveru.", "question": "V jakém roce hostil Vancouver XXI. zimní olympijské hry?", "answers": ["2010"]}
{"title": "Dar'á", "context": "Dar'á (arabsky د) je město na jihozápadním okraji Sýrie blízko hranice s Jordánskem. Leží asi 100 kilometrů na jih od Damašku na dálnici Damašek-Ammán. Jedná se o starobylé město, neboť je zmíněno už v hieroglyfických záznamech egyptského faraona Thutmose III. z let 1490-1436 před naším letopočtem. Do dnešní doby zůstaly ve městě některé historické památky: Je tu římský amfiteátr a mešita z doby Umajjovců a Ajjúbovců. Dar'á je místo, kde v roce 2011 začala syrská občanská válka - proto se mu někdy říká \"kolébka revoluce.\" Ve vleklých pouličních bojích ale bylo do roku 2013 značně poničeno a žádná ze stran zatím město úplně nedobyla.", "question": "V jakém roce začala syrská občanská válka?", "answers": ["2011"]}
{"title": "Papyrus", "context": "Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán. Nakonec výrobce zarovnal hrubý povrch a případně ořezal nerovné okraje. Jednotlivé listy papyru se lepily za sebe škrobovou kaší, tak že mohl vzniknout i několik metrů dlouhý svitek. V pozdějších dobách (přelom letopočtu) se kromě svitků používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy tak byly popsány z obou stran, čímž se šetřilo místem. V současnosti existuje v oblastech kolem Luxoru a Asuánu výrobny papyru, nyní již jako suvenýru pro turisty. Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou. Nejdražší se používaly na knihy, nejlevnější na osobní dopisy, záznamy apod. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana, zůstávala čistá. Podobně v případě dopisů, které se po sepsání skládaly a sešívaly či svazovaly šňůrkou, se též psalo na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa. Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků. Tento způsob zápisu se přenesl později i na kodexy, kde se též objevují sloupce.", "question": "Psalo se na papyrus pastelkami?", "answers": ["Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu."]}
{"title": "Drozd cvrčala", "context": "Severoevropské populace na zimu početně migrují do střední a západní Evropy (v České republice nepravidelně hnízdí v počtu maximálně několika párů). Evropská populace je v současné době odhadována na 31 – 42 000 000 jedinců. == Popis == Drozd cvrčala je se svými 21 – 23 cm a hmotností kolem 50 – 80 g o něco menší než jeho hojnější příbuzný drozd zpěvný. Od ostatních středoevropských druhů drozdů jej rozpoznáme díky výraznému bílému pruhu nad očima a načervenalému opeření na bocích. Hřbet, hlavu a poměrně krátký ocas má tmavě hnědé, břicho bílé s hnědým čárkováním, končetiny a štíhlý zašpičatělý zobák žlutohnědý. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci jsou na hřbetě okrově hnědí. == Biologie == Drozd cvrčala hnízdí jednotlivě, při tazích se sdružuje do větších, většinou více jak 200 členných hejn. Často jej můžeme spatřit také ve společnosti drozdů zpěvných, kvíčal a brávníků, kosů či špačků. Jde zpravidla o plachého ptáka, kterého můžeme ve volné přírodě mnohem častěji zaslechnout než spatřit. Zpěv je složený se švitořivých a flétnovitých tónů. Živí se drobným hmyzem a žížalami, na podzim a v zimě požírá také plody hlohu a jeřábu. Hnízdo z travin a větviček si staví na stromech, nejčastěji asi 1,5 m nad zemí. Ročně mívá i více jak jednu snůšku po 5 – 6 žlutohnědých vejcích. Jejich inkubační doba trvá kolem 14 dní. == Reference == V tomto článku byly použity překlady textů z článků Redwing na anglické Wikipedii a Droździk na polské Wikipedii. == Související články == Drozd zpěvný Drozd kvíčala Drozd brávník == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu drozd cvrčala ve Wikimedia Commons Galerie drozd cvrčala ve Wikimedia Commons", "question": "Hnízdí drozd cvrčala na stromech?", "answers": ["Hnízdo z travin a větviček si staví na stromech, nejčastěji asi 1,5 m nad zemí."]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království. Další státy (například Benátsko nebo Papežský stát) byly připojovány postupně v následujících letech. V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915, po válce připojila území Jižního Tyrolska, přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy. Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války. V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini. Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu. Postupně ovládl zemi. Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu. Fašistická Itálie vedla výbojnou politiku a v roce 1939 obsadila Albánii.", "question": "V jakém roce vznikla Itálie?", "answers": ["1861"]}
{"title": "Villette", "context": "Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Villette Autor Charlotte Brontëová Původní název Villette Země Spojené království Jazyk angličtina Žánr román Vydavatel Smith, Elder & Co. Datum vydání 1853 Předchozí a následující díl Shirley The Professor multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Villette je román pro dívky a ženy Charlotte Brönteové složený ze dvou částí. Román PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. První část V první části knihy se hlavní hrdinka, slečna Lucie Snow, která se přeplaví na kontinent, aby si zde, po smrti dámy, u níž sloužila jako služebná a společnice, našla místo. Najde je v hlavním městě (Villette) fiktivního malého státečku Labassecoure, a stává se nejprve vychovatelkou dětí madame Beckové a posléze učitelkou v jejím penzionátu. O prázdninách Lucie vážně onemocní a šťastnou náhodou se setkává se svou kmotrou a jejím synem, kteří rovněž odešli z Anglie. První část končí doručením prvního dopisu od Johna Brettona, syna Luciiny kmotry, kvůli němuž se rozkmotřila s Monsieur Paulem (Davidem Carlem Emanuelem), bratrancem madame Beckové a jejím osobním učitelem matematiky.", "question": "Z kolika částí se skládá román Villette?", "answers": ["ze dvou"]}
{"title": "Poušť", "context": "Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě, tzn. v oblastech polárních tlakových výší. == Základní druhy pouští == Erg je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Erg Šigaga, Erg Šebbí, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště. Pouštní zvířata jsou sice na vysoké teploty aklimatizována a uzpůsobena, ale většina z nich si nemůže dovolit přehřívat svůj organismus tím, že by při nich vyvíjela nějakou aktivitu a plýtvat tělesnými tekutinami. Pouštní život je tedy zpravidla život noční, který začíná s večerním šerem a končí nejpozději dopoledne. Podobně jsou na tom rostliny – klasické pouštní rostliny zpravidla přes den (nebo alespoň na největší vedro) uzavírají průduchy a výměnu plynů si nechávají na večer a noc, aby omezily výpar vody. V poušti můžeme specifikovat dvě hlavní oblasti.", "question": "Co je Sebh?", "answers": ["vzácný typ hlinité pouště"]}
{"title": "Vodík", "context": "Tento izotop je nejjednodušší atom ve vesmíru. Podrobnější informace naleznete v článku Deuterium. Atom s jádrem 2H, který obsahuje v jádře jeden proton a jeden neutron a od běžného vodíku se liší především atomovou hmotností 2,01363 u, se označuje jako deuterium. Někdy mu bývá přiřazována i chemická značka D, přestože se nejedná o jiný prvek. Deuterium je stabilní izotop, který nepodléhá radioaktivní přeměně. V přírodě se běžně vyskytuje vedle lehkého vodíku. V průměru připadá jeden atom deuteria na 7 000 atomů vodíku. Ve spojení s kyslíkem tvoří deuterium těžkou vodu, D2O. Tato sloučenina má významné využití v jaderném průmyslu. Je velmi účinným moderátorem, tedy látkou zpomalující rychlost neutronů. Této vlastnosti se již od druhé světové války využívá v určitém typu jaderných reaktorů k přípravě plutonia z uranu. Těžká voda se vyrábí elektrolýzou vody: ta obsahuje H2O i D2O, těžká voda se ale rozkládá pomaleji, a proto při mnohonásobném opakování elektrolýzy lze získat velmi čistou těžkou vodu - až 99,9 %. Německá armáda se za druhé světové války snažila vyvinout jadernou bombu na bázi plutonia.", "question": "Podléhá deuterium radioaktivní přeměně?", "answers": ["Deuterium je stabilní izotop, který nepodléhá radioaktivní přeměně."]}
{"title": "Hoboj", "context": "Hoboj (z francouzského hautbois – \"vysoké dřevo\") je dvojplátkový dechový nástroj laděný v C. Má široké uplatnění v klasické hudbě – je součástí symfonických i komorních orchestrů a mnoha dechových komorních souborů. == Popis a stavba == Na hoboj je obecně složitější vytvořit kvalitní tón než například na klarinet nebo příčnou flétnu. V porovnání s těmito nástroji má hoboj také pronikavější zvuk, protože jeho stavba zdůrazňuje sudé vyšší harmonické frekvence (klarinet oproti tomu má relativně silnější liché vyšší harmonické frekvence, jeho zvuk je proto jemnější). Pokud není v orchestru přítomen klavír nebo jiný klávesový nástroj, ostatní nástroje se ladí podle hoboje, protože jeho ladění je nejstálejší a nejodolnější vůči výkyvům teploty a vlhkosti vzduchu. Moderní hoboje se nejčastěji vyrábějí z grenadilly (typ afrického tropického dřeva), přičemž některé nástroje jsou tvořeny i z jiných druhů dřev, např. palisandru. Hoboj nemá hubičku jako klarinet nebo saxofon, místo ní má tzv. strojek. Tvoří jej dvojice úzkých plátků ze zdřevnatělé trstě rákosovité (Arundo donax), které jsou připevněny na kovové rource a narážejí o sebe volnými konci. Vespod je utěsněn korkem a nasazen na nástroj. Existují dva typy hobojů: německý a francouzský. Německý typ má kónicky vrtanou trubici (na rozdíl od francouzského, jehož trubice je vrtaná válcově). Francouzský typ má v porovnání s německým také menší menzuru, užší plátek a poněkud jinak položené dírky, proto zní ostřeji než německý. == Historie == Nástroje příbuzné dnešnímu hoboji se používaly již ve starém Egyptě a Přední Asii, odkud se dostaly do Řecka (aulos) a Říma (tibia). Po pádu Římské říše Evropa znovu objevila tento nástroj díky stykům s arabskými zeměmi. Přímým předchůdcem hoboje je středověká šalmaj, její nevýhodou bylo, že se do úst vkládal celý strojek, čímž se výrazně snížila možnost ovlivňovat dynamiku. První nástroj, který je možné označit za hoboj, byl sestrojen v 17. století; na rozdíl od šalmaje bylo možné rty ovlivňovat tvorbu tónu. == Typy hobojů == Anglický roh: ladění in F, zní o kvintu níže než hoboj Milostný hoboj (oboe d'amore): laděný in A, s kulovitým ozvučníkem, který mu dodává jemnější tón. Byl velice oblíben do konce 18. století Heckelfon: barytonový hoboj laděný in C, má širší kónickou trubici a kulovitý ozvučník Sarussafon: má kovovou trubici se širokou menzurou a saxofonovou mechaniku == Nejdůležitější díla pro hoboj == Wolfgang Amadeus Mozart: Hobojový koncert C dur, Kvartet F dur Antonio Vivaldi: Hobojové koncerty", "question": "Jaké typy hobojů existují?", "answers": ["německý a francouzský"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území nynější České republiky. Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60. letech 20. století československá nová vlna. Snímky Obchod na korze (1965), Ostře sledované vlaky (1967) a Kolja (1996) získaly Oscara za nejlepší cizojazyčný film, šest dalších se dostalo do užší nominace. Do české kinematografie je někdy zahrnována i tvorba českých exulantů, jako je Miloš Forman, Ivan Passer či Vojtěch Jasný. Vůbec prvním filmovým záznamem pořízeným na území dnešní České republiky byl americký film The Horitz Passion Play z roku 1897 věnovaný velkolepým pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě. Prvním českým režisérem a kameramanem byl Jan Kříženecký, který od konce 90. let 19. století natáčel krátké dokumenty, zvané filmové aktuality. S hercem Josefem Švábem-Malostranským spolupracoval na krátkých filmových skečích, jako byl Výstavní párkař a lepič plakátů. První stálé kino založil Viktor Ponrepo v roce 1907 v Praze v domě U Modré Štiky. Před tím měla kina podobu kočovných stanů, film byl putovní atrakce. Po osamostatnění Československa se často natáčely nacionalistické filmy, mimo jiných Utrpením ke slávě (1919, režie Richard F. Branald) nebo Svatý Václav (1929, režie Jan S. Kolár). Zvuk byl v Československu poprvé použit ve filmu Když struny lkají .[zdroj? ] V září 1930 se v Československu konaly krajně pravicovým tiskem vyvolané nacionalistické demonstrace Čechů proti filmům mluveným v němčině. Vedly k zákazu všech potenciálně pobuřujících německých filmů v Československu, včetně protiválečného snímku Na západní frontě 1918 (režie Georg Wilheim Pabst). Stát ve 30. letech omezoval import zahraničních filmů a protežoval domácí tvůrce. V roce 1932 byl zaveden kontingentní systém, byla stanovena kvóta, podle níž směl za jeden film vyrobený v Československu jeho výrobce dovézt 7 zahraničních filmů. Později byla kvóta snížena na 1:5. Roku 1934 byl kontingentní systém zrušen a nahradil jej registrační systém; regulace dovozu byla zrušena, importéři za jeden dovezený film nadále platili registrační poplatek 20 tisíc korun. Tyto peníze se přes Fond pro podporu domácí výroby dostávaly formou dotací k československým tvůrcům. V roce 1933 byly zprovozněny ateliéry A-B Barandov. Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 došlo k první ze tří emigračních vln. Československo opustil herec a režisér Hugo Haas. Ve Spojených státech se jako experimentální filmař a dokumentarista uplatnil Alexander Hackenschmied, který v exilu používal příjmení Hammid. Do USA odešli též Jiří Voskovec, Jan Werich a skladatel Jaroslav Ježek.", "question": "V kterém československém filmu byl poprvé použit zvuk?", "answers": ["Když struny lkají"]}
{"title": "Deficientní číslo", "context": "Deficientní číslo Přirozená čísla od 1 do 40 a hodnoty jejich s(n). deficientní čísla jsou znázorněna šedě, dokonalá červeně a abundantní modře. Deficientní číslo je v matematice takové číslo n, které je větší než součet všech vlastních dělitelů kromě sebe samého. Platí pro něj, že je součet všech kladných dělitelů včetně n samého σ(n) < 2n. Ekvivalentně lze deficientní číslo definovat jako číslo, pro které platí, že součet všech kladných dělitelů kromě n samého s(n) < n. Čísla, pro která σ(n) > 2n jsou abundantní. Čísla, pro která σ(n) = 2n a tedy s(n) = n se nazývají dokonalá. Hodnota 2n − σ(n) je nazývána deficiencí čísla n. Několik prvních deficientních čísel (posloupnost A005100 v OEIS): 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 21, 22, 23, 25, 26, 27,… Jako příklad uvažujme např. číslo 21. Jeho děliteli jsou čísla 1, 3, 7 a 21, jejichž součet je 32. Protože 32 < 2×21 = 42, číslo 21 je deficientní. Jeho deficience je 42 − 32 = 10. Jak lichých, tak sudých deficientních čísel existuje nekonečně mnoho. Nejvíce je známo deficientních čísel, méně abundantních a nejméně dokonalých. Například všechna prvočísla jsou deficientní čísla. Stejně tak i všechna poloprvočísla a všichni dělitelé deficientního nebo dokonalého čísla. Taktéž všechny mocniny prvočísel nebo jiných mocnin jsou deficientní čísla. Přirozená čísla byla buď jako deficientní, abundantní nebo dokonalá klasifikována již řeckým matematikem Nikomachem v díle Introductio Arithmetica (okolo roku 100). Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Deficient number na anglické Wikipedii. Související články Dokonalé číslo Abundantní číslo Mersennovo prvočíslo GIMPS mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Matematika", "question": "Co znamená pojem deficientní číslo?", "answers": ["takové číslo n, které je větší než součet všech vlastních dělitelů kromě sebe samého"]}
{"title": "Survival horor", "context": "Survival horor Survival horor (anglicky survival horror) je žánr videoher/počítačových her, v němž hráč musí čelit útokům nadpřirozených nepřátel (často nemrtvých, zombie apod.) a přežít. Nejčastěji se příběh odehrává v klaustrofobickém industrializovaném prostředí, kterému dominuje znepokojivá bizarní stylizace. Hry obvykle bývají ztvárněny v žánru 3D akčních her (tzv. third-person shooter), ve kterých se kromě bojů objevují také adventurní sekvence. Hudební složkou bývá lomozivá ambientní hudba, která spolu s děsivými zvuky a temnou grafickou stránkou celé hry nabízí psychologicky stresující zážitek, který bývá ještě umocněn (např. ve hrách Silent Hill) fyzicky slabší, neobratnou, militantně nezaloženou hlavní postavou, která neumí příliš dobře zacházet se zbraněmi (často netrefí cíl, nemotorně manipuluje se zbraněmi na blízko) a neholduje násilí. Kvůli těmto indispozicím pomalu nabíjí střelné zbraně a zbraně na blízko, jako jsou např. palice, halapartna, větší sekera atp., táhne po zemi za sebou. Dalšími stresujícími faktory snažící se u hráče vyvolat např. pocity opuštěnosti, nejistoty a beznaděje jsou minimum munice, možnost ukládat hru jen na určitých místech a mnohdy i technické nedostatky jako kamera hůře snímající hráčův postup prostředím atd. Za průkopnický titul survival hororu je považována hra Alone In The Dark z roku 1992.", "question": "Co je podstatou survival hororu?", "answers": ["hráč musí čelit útokům nadpřirozených nepřátel (často nemrtvých, zombie apod.) a přežít"]}
{"title": "Brooklyn", "context": "Okres zahrnoval dvě města: Město Brooklyn a město Williamsburgh. K Brooklynu se připojil Williamsburgh v roce 1854. Výstavba železniční tratě, jako je Brighton Beach Line v roce 1878 předznamenala explozivní růst. K Brooklynu se připojila města: New Lots v roce 1886, město Flatbush, město Gravesend a město New Utrecht v roce 1894, a město Flatlands v roce 1896. Brooklyn dosáhl svých přirozených hranic na hranici okresu Kings. V roce 1883 byl dokončen Brooklyn Bridge a přeprava na Manhattan nebyla potřebná s pomocí lodi. Brooklyn byl nyní připraven zapojit se do stále většího procesu slučování v regionu. V roce 1894 brooklynští obyvatelé hlasovali, aby se Brooklyn připojil k Manhattanu, Bronxu, Queensu a Richmondu (později Staten Island). Toto referendum vstoupilo v platnost v roce 1898. Okres Kings si nicméně udržel stav jako jeden z okresů státu New York. Brooklyn se připojil k New York City v roce 1898. Centralizovaná vláda New York City je zodpovědná za veřejné školství, nápravná zařízení, knihovny, veřejnou bezpečnost, rekreační zařízení, kanalizace, vodovody, a sociální služby. V roce 1898 byl vytvořen úřad prezidenta čtvrti k upevnění rovnováhy centralizace s místními orgány. Demokratická strana drží většinu veřejných úřadů. 69,7% registrovaných voličů v Brooklynu jsou demokraté.", "question": "Ve kterém roce byl dokončen Brooklyn Bridge?", "answers": ["1883"]}
{"title": "SARS", "context": "SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome, česky těžký akutní respirační syndrom, či také syndrom náhlého selhání dýchání) je virové onemocnění dýchacích cest způsobené koronavirem SARS-CoV. Jeho výskyt byl poprvé hlášen 16. listopadu 2002 z čínské provincie Kuang-tung. Během několika dalších měsíců se nákaza rozšířila do více než 30 zemí, nakazila přes 8000 lidí a přímo způsobila smrt 774 lidí. V polovině roku 2003 se podařilo pomocí efektivních protiepidemických opatření zastavit šíření infekce, ale ještě začátkem roku 2004 byly nové případy hlášeny z Číny a několik případů infekce v laboratořích. V České republice nebyly potvrzeny případy nakažení SARS. Kromě smrtelného koronaviru SARS (SARS-CoV) se v lidské populaci nachází i příbuzné, méně virulentní koronaviry NL63 a OC43 způsobující nachlazení, vzácně zápal plic, a relativně nedávno objevené koronaviry NL63 a HKU1. V roce 2012 byl objeven virus z čeledi koronavirů nazvaný MERS-CoV způsobující zápal plic provázený selháním ledvin; WHO se obává, že tato nemoc má potenciál rozvinout se v epidemii. Inkubační doba SARS, tj. časový interval, který uplyne od nákazy virem k prvním projevům onemocnění, činí 2–7 dní, v některých případech až 10 dní. Infekce začíná obvykle vysokou teplotou (nad 38 °C), bolestmi hlavy, celkovou únavou. Po 2–7 dnech se přidružuje suchý kašel a dýchací obtíže. U většiny postižených se vyvíjí zápal plic. Vysoká úmrtnost (téměř 10%) je přičítána především příliš silné imunitní reakci vyvolané cytokiny (tzv. cytokinová bouře), hlavní roli má přílišná produkce interferonu gama lidskými buňkami. Původce nákazy – jeden z koronavirů – se šíří zejména kapénkovou infekcí při úzkém kontaktu s nemocnou osobou, případně prostřednictvím různých předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí. Předběžné zkušenosti nasvědčují tomu, že virus přežívá v prostředí několik dnů. Na délce přežívání se podílí množství faktorů, mimo jiné charakter potřísněného povrchu materiálu, druh tělesné tekutiny obsahující virus, teplota a vlhkost. Tato nemoc je zoonóza, jako rezervoár jí slouží některé druhy netopýrů (např. čínský), i když infekce lidí pravděpodobně proběhly nepřímo, přes cibetky nebo psíky mývalovité. Léčba SARS je především symptomatická, provádí se srážení horečky pomocí antipyretik, dodává se kyslík, případně se mechanicky pomáhá dýchání. Pacienti infikovaní koronavirem SARS musí být izolováni, a nejlépe drženi v místnosti s podtlakem, což zabraňuje šíření viru vzduchem. V současné době neexistuje účinný lék proti SARS testovaný na lidech, i když byly vyvinuty monoklonální protilátky a léky blokující činnost virové helikázy, což zabraňuje replikaci viru; tyto léky ovšem zatím nebyly schváleny pro použití na lidech.", "question": "Jaká je inkubační doba SARS?", "answers": ["2–7 dní, v některých případech až 10 dní"]}
{"title": "Beowulf", "context": "Postavy prokazují všechny charakterové vlastnosti ceněné v germánské a severské tradici. Morální soudy jsou však často vynášeny z křesťanského hlediska. I Grendel je jako potomek bratrovraha Kaina zařazen do křesťanského žebříčku hodnot. Spekuluje se, že Béowulf představuje pokřesťanštěné zpracování původní severské látky. Béowulf v češtině vyšel poprvé v roce 2003 ve výpravném vydání v nakladatelství Torst. Překladatel Jan Čermák, který za překlad obdržel Cenu Josefa Jungmanna, knihu doplnil vlastní studií a výkladovými poznámkami. Irský nositel Nobelovy ceny za literaturu Seamus Heaney vydal roku 1999 překlad Béowulfa do moderní angličtiny s dodržením aliterace, který vzbudil velkou pozornost John Gardner vypráví v románu Grendel příběh z pohledu netvora. Tato kniha je podkladem libreta JD McClatchyho a Julie Taymorové k opeře Grendel Elliota Goldenthala, která byla v květnu 2006 uvedena v Los Angeles. Román Michaela Crichtona Pojídači mrtvých (Eaters of the Dead) propojil Béowulfa s cestopisy Ahmeda Ibn Fadlána a byl zfilmován s Antoniem Banderasem a Vladimírem Kulichem pod názvem Vikingové (The 13. Warrior) J. R. R. Tolkien převzal jména a motivy z Béowulfa do svých románů ze Středozemě, zejména do prostředí a kultury Rohanu, epizoda jeho románu Hobit, kdy Bilbo Pytlík ukradne skvostný pohár z dračího pokladu v hoře Ereboru a rozzuřený drak Šmak následně vyletí z hory a ničí okolí, je inspirován Béowulfem. Tolkien začínal své univerzitní přednášky ze staroanglické literatury zvoláním hwaet, jímž začíná i Béowulf. Napsal také odbornou studii o Béowulfovi: Netvoři a kritikové (The Monsters and the Critics).", "question": "Které české nakladatelství vydalo epos Béowulf jako první?", "answers": ["Torst"]}
{"title": "Darmstadtium", "context": "Darmstadtium (chemická značka Ds) je transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Darmstadtium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Podle své polohy v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat platinu. Historie scéma rozpadu 270Ds První přípravu prvku s atomovým číslem 110 oznámili němečtí fyzici 9. listopadu roku 1994 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Bombardováním izotopu olova jádry atomu niklu získali izotop 269Ds.[1] 20882 Pb + 6228 Ni → 269110 Ds + 10 n V rámci této série experimentů bylo použito i těžší jádro atomu niklu s nukleonovým číslem 64 s výsledkem:[2] Kongresové a vědecké centrum v Darmstadtu 20882 Pb + 6428 Ni → 271110 Ds + 10 n Prvek byl poté pojmenován podle jména města, v němž vznikl – německém Darmstadtu a zasedání IUPAC v roce 2003 toto pojmenování schválilo. Izotopy Doposud je známo 15 následujících izotopů darmstadtia, přičemž je pravděpodobné, že izotopy s nukleonovým číslem 270, 271 a 281 se vyskytují ve 2 izomerních modifikacích s různým poločasem rozpadu: IzotopRok objevuReakcePoločas přeměny 267Ds2,8 μ 268Ds ? 269Ds1994208Pb(62Ni,n)179 μ 270Dsg,m2000207Pb(64Ni,n)0,10 ms a 6 ms 271Dsg,m1994208Pb(64Ni,n)1,63 ms a 69 ms 272Ds ? 273Ds1996244Pu(34S,5n)170 μ 274Ds ? 275Ds ? 276Ds ? 277Ds4,1 ms 278Ds ? 279Ds2002244Pu(48Ca,5n)0,18 s 280Ds ? 281aDs1999244Pu(48Ca,3n)13 s 281bDs1999244Pu(48Ca,3n)9,6 s Odkazy Reference ↑ Hofmann, S. Production and decay of 269110. Zeitschrift für Physik a Hadrons and Nuclei. 1995, roč. 350, s. 277. DOI:10.1007/BF01291181. ↑ Hofmann, S. Reports on Progress in Physics. 1998, roč. 61, s. 639. DOI:10.1088/0034-4885/61/6/002. Související články 10. skupina Jaderná fyzika Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu darmstadtium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo darmstadtium ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18", "question": "Jakou chemickou značku má darmstadtium?", "answers": ["Ds"]}
{"title": "Ariel (měsíc)", "context": "Ariel je jeden z největších měsíců planety Uran. Byl objeven Williamem Lassellem 24. října 1851. Podrobnější průzkum a snímky měsíce pořídila sonda Voyager 2 v lednu 1986, kdy proletěla 127 000 km od měsíce. Je jedním ze čtyř největších Uranových měsíců (společně s měsíci Oberon, Umbriel a Titania). Od planety je vzdálen 191 020 kilometrů. Jeho průměr je 1 155,4 km a hmotnost cca 1,35× : : : : 10 : 21 : : : : {\\displaystyle 10^{21}} kg, oběžná doba je 2,5204 dne. Podobně jako ostatní Uranovy měsíce nese Ariel své jméno podle jedné z postav díla Williama Shakespeara, konkrétně podle postavy ducha z dramatu Bouře. Ariel se skládá z 50 % z vodního ledu, z 30 % z hornin a 20 % připadá na metanový led. Na povrchu dominují pruhy, které vypadají jako čerstvá námraza. Tento měsíc má nejsvětlejší povrch ze všech zblízka fotografovaných měsíců planety Uran. Nevyskytují se tu krátery s průměrem větším než 50 km. Zdá se, že v minulosti probíhala na měsíci bouřlivá geologická aktivita, která zanechala stopy v podobě zlomových kaňonů, zaplavených v mnoha případech vodou z nitra měsíce.", "question": "Kým byl objeven měsíc Ariel?", "answers": ["Williamem Lassellem"]}
{"title": "Bořivoj I", "context": "Bořivoj I. (mezi 852 a 855 – mezi 888 a 890, latinsky Borzivogius) byl první historicky doložený český panovník pocházející z rodu Přemyslovců. Kníže Bořivoj se svou manželkou Ludmilou, pozdější světicí, se nechal pokřtít, založil první kostely v Čechách a přenesl knížecí sídlo z Levého Hradce na Pražský hrad. Jeho vnukem byl svatý Václav. Bořivoj je vykreslen jako první křesťanský vládce Čechů v ludmilské legendě Fuit in provincia Boemorum, Kristiánově legendě i v Kosmově kronice. == Přemyslovec == Podle Kosmovy kroniky byl Bořivoj Přemyslovec a syn bájného knížete Hostivíta (tedy potomek mýtické kněžny Libuše a Přemysla Oráče). Má se za to, že franské Fuldské letopisy o něm píší jako o knížeti Goriweiovi. K roku 872 tyto letopisy uvádí jména několika českých knížat. V měsíci květnu poslal proti moravským Slovanům Durynky a Sasy. Poněvadž s sebou neměli krále a nechtěli být mezi sebou svorní, dali se před nepřáteli na útěk, a když ztratili velký počet svých [lidí], s hanbou se vrátili. Ba vypráví se, že některá hrabata byla na útěku ženičkami té země zbita a kyji shazována s koní. Znovu byli někteří z Franků posláni na pomoc Karlomanovi proti uvedeným Slovanům, jiní byli určeni proti Čechům.Ti a pět knížat těchto jmen: Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav, (Goriwei), která se s velkým množstvím lidu pokoušela rozpoutat válku, obrátili s pomocí na útěk. Jiné pobili a jiné zranili, někteří utonuli též v řece Vltavě, ti však, kdož mohli uniknout, uchýlili se do měst. Jméno Goriwei je ovšem dopsáno jako šesté a uvedeno pouze v jednom z opisů análů a uvádí se také, že je později připsané. == Bořivojův život == Bořivojovým sídlem snad byl původně Levý Hradec. Přemyslovci zřejmě v této době nebyli jediným důležitým rodem v Čechách. Snad díky podpoře velkomoravských knížat, ale především postupným budováním mocenského postavení si ovšem získali pozici nejvýznamnější. Přemyslovci totiž ovládali středočeský prostor, který byl klíčový. Jediná dvě jistěji doložená mocenská centra známe jen z prostoru jižních a severozápadních Čech. Podle jedné z teorií Svatopluk Velkomoravský svého zhruba patnáctiletého chráněnce přibližně v roku 867 ustanovil knížetem Čechů.", "question": "Založil kníže Bořivoj I. první kostely v Čechách?", "answers": ["Kníže Bořivoj se svou manželkou Ludmilou, pozdější světicí, se nechal pokřtít, založil první kostely v Čechách a přenesl knížecí sídlo z Levého Hradce na Pražský hrad."]}
{"title": "Jáchyme, hoď ho do stroje!", "context": "Jáchyme, hoď ho do stroje! je česká filmová komedie natočená v roce 1974 režisérem Oldřichem Lipským. Hrdinou filmu je roztržitý mladý automechanik František Koudelka (hraje Luděk Sobota), který si začne řídit život podle počítačem sestaveného kondiciogramu, takže období nejistoty v jeho životě střídají lepší dny a naopak. Z tohoto filmu pochází velké množství hlášek a scén, které se staly obecně známými. Symbolickými postavami se stali například psychiatr docent Chocholoušek (hraje Václav Lohniský) nebo japonský malíř miniatur Uko Ješita (hraje Tetsuchi Sassagawa). Výraznou dvojicí byli i vedoucí autoservisu Karfík (hraje Ladislav Smoljak) a psycholog Klásek (hraje Zdeněk Svěrák). Mladý automechanik František Koudelka se loučí na vesnici na svém pracovišti v STS Chvojkovice-Brod a jede za svou tetou do Prahy. František je plachý a velmi roztržitý člověk. Ještě během svého posledního dne v STS zapomene zašpalkovat kola traktoru pojmenovaného \"Máňa\", který sjede do rybníka a potopí se. Vedoucí ho raději posílá domů, aby už nic nezkazil. Ve vsi si nechá před odjezdem za 15 Kčs vypracovat kondiciogram, počítačem vytvořenou předpověď dobrých, neutrálních, horších a kritických dnů svého života. V Praze jej přivítá tetička Marie Sýkorová, která má psa Gregora. František bude spát v pokoji s Gregorem, ale zatímco Gregor má kvalitní lůžko, on se musí spokojit s rozvrzanou pohovkou (později se snaží pomocí úplatku topinkami Gregora nalákat na pohovku, aby se lépe vyspal na jeho posteli). Tetička mu v Praze dojednala práci v autoservisu. Večer však musí pravidelně venčit psa. Ráno se František hlásí do zaměstnání u vedoucího autoservisu Karfíka. Ten mu společně s podnikovým psychologem Kláskem dá školení a varuje jej především před přijímáním úplatků. Jak poznamená, každého čtvrt roku opouští bránu servisu jeden zaměstnanec v sanitním voze a je odvezen na psychiatrickou kliniku docenta Chocholouška (neboť se zbláznil, podle Karfíkova názoru pouze z úplatků). Koudelka je přidělen na zaučení k Bédovi Hudečkovi. Ten zrovna pracuje na zeleném Renaultu 16 koketující paní Nevyjelové, na kterou se snaží udělat dojem. František se řídí svým kondiciogramem a když mu opět ujede automobil a spadne z mostu Legií do Vltavy, zoufá si z kritických dnů.", "question": "Kdo režíroval film \"Jáchyme, hoď ho do stroje!\" ?", "answers": ["Oldřichem Lipským"]}
{"title": "Synagoga", "context": "Synagoga (z řeckého σ, synagógé, \"shromáždění\"; hebrejsky ב כ, bejt kneset, \"dům shromáždění\" nebo ב ת, bejt tfila, \"dům modlitby\"), je židovská modlitebna, sloužící kromě místa pro bohoslužebná setkání i jako místo setkání společenských nebo náboženského studia. V jidiš se synagoga nazývá ש \"šul\" (škola), v ladino \"esnoga\". Komplex synagogy dnes často zahrnuje další zařízení, sloužící židovské obci. Součástí synagogy někdy bývá i byt rabína nebo šámese (z jidiš: \"sluha\", správce objektu). Někdy modlitební místnosti plní i funkci studovny (jedná se především o tzv. \"zimní modlitebny\", které byly v Evropě stavěny uvnitř domů nebo v rámci synagogy, ale na menším prostoru, aby se usnadnilo vytápění v zimních měsících), v hlavním sále se konají bohoslužby. Instituce synagogy vznikla v babylonském zajetí po zboření prvního jeruzalémského chrámu. V době druhého Chrámu již synagogy představovaly náboženská i společenská centra života obce, význam synagog výrazně stoupl ještě více po zboření druhého Chrámu roku 70. Synagoga sloužila jako modlitebna (bejt tefila), škola (bejt midraš) i jako dějiště veřejných jednání (bejt kneset). V pozdějším vývoji převážila modlitební funkce synagogy, zatímco ostatní funkce přebíraly zvláštní budovy: midraš a židovská radnice. Synagogy vycházejí konstrukčně z blízkovýchodních chrámů, stejně jako mešity, nicméně neexistuje zde žádný závazný vzor. V ortodoxních synagogách je ženám tradičně vyhrazen oddělený prostor za stěnou hlavního sálu či galerie v patře. Mnohé reformní synagogy se vnitřním uspořádáním blíží křesťanským kostelům. Výzdoba se zpravidla omezuje na ornamentální malby, mozaiky, závěsy, vitráže apod. Zpodobnění lidí, zvláště pak v podobě soch, se v synagogách nevyskytují, neboť by mohla být vykládána jako modloslužba. Synagoga je orientovaná na východ, respektive směrem k Izraeli. V Izraeli jsou synagogy orientovány směrem k Jeruzalému a v Jeruzalémě směrem k Chrámové hoře. Často bývá její podlaha pod úrovní okolního terénu nebo alespoň místo pro chazana (kantora, zpěváka, který vede modlitbu) je pod úrovní podlahy v duchu naplnění verše Žalmu 130,1 \"Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine\".", "question": "Proč byly tzv. zimní modlitebny stavěny uvnitř domů nebo v synagogách?", "answers": ["aby se usnadnilo vytápění v zimních měsících"]}
{"title": "Karviná", "context": "Karviná (polsky Karwina, německy Karwinr) je statutární město v Moravskoslezském kraji, na území historického Těšínského Slezska, 18 km východně od Ostravy na řece Olši. Po druhé světové válce byla dnešní Karviná projektována jako pátá česká metropole pro 120 000 obyvatel. Dnes zde žije přibližně 53 tisíc obyvatel s významnou slovenskou a polskou menšinou. Je universitním, turistickým, lázeňským a ekonomickým centrem česko-polské aglomerace s více jak 400 000 obyvateli a největším městem na řece Olši. Jádrem dnešního města Karviná je původní knížecí město Fryštát. Karviná vznikla roku 1949 přemístěním obyvatel původní hornické Karvinné na fryštátské Horní Předměstí, které se silně rozvíjelo již od konce 19. století. Úředním spojením těchto dvou měst a připojením Ráje, Darkova a Starého Města vzniklo nové město s názvem Karviná, ale historickým základem Fryštátu na jehož katastru nové město stojí. Úřad primátora města Karviná vykonává ode dne 8. ledna 2018 Jan Wolf (ČSSD), bývalý první náměstek, který v čele města nahradil svého stranického kolegu Tomáše Hanzela (ČSSD), který stal v čele města od roku 2006. == Poloha a význam == Význam Karviné (dříve Fryštátu) v minulosti předurčovala její strategicky výhodná poloha na obchodní cestě z Uher do Pobaltí, která z ní učinila obchodní, hospodářské a kulturní centrum celé zdejší oblasti. Od konce 13. století do roku 1572 byl zdejší hrad sídelním místem slezských knížat z královského rodu Piastovců.", "question": "Je jádrem dnešního města Karviná původní knížecí město Fryštát?", "answers": ["Jádrem dnešního města Karviná je původní knížecí město Fryštát."]}
{"title": "Bismarck (1939)", "context": "Jejím kapitánem byl Kapitän zur See (~ námořní kapitán) Ernst Lindemann a role kmotry se ujala Bismarckova vnučka Dorothea von Löwenfeld. V květnu 1941 se vydal na svoji první a poslední plavbu do Atlantiku, během níž 24. května potopil britský bitevní křižník HMS Hood. Po několikadenním pronásledování byl vážně poškozen torpédovými bombardéry Swordfish z letadlové lodě HMS Ark Royal a posléze potopen 27. května po souboji s bitevními loděmi HMS Rodney, HMS King George V a dalšími menšími plavidly. == Stavba lodi == Bitevní loď Bismarck byla dílem hamburské firmy Blohm & Voss. Od počátku byl konstruován jako vlajková loď německého námořnictva. Práce na ní byly zahájeny 1. července roku 1936. Při spouštění na vodu 14. února 1939 byl přítomen i Adolf Hitler, který toužil po ovládnutí Atlantiku a zničení spojeneckých zásobovacích konvojů. Bismarck byl do výzbroje německé Kriegsmarine zařazen 24. srpna 1940. Náklady na jeho stavbu se vyšplhaly téměř na dvě stě milionů říšských marek. Posádku lodi tvořilo zhruba 2000 mužů. Sesterskou lodí Bismarcka byla bitevní loď Tirpitz o výtlaku asi 50 000 tun, největší německá bitevní loď za druhé světové války.", "question": "Jaká firma vyrobila bitevní loď Bismarck?", "answers": ["Blohm & Voss."]}
{"title": "Cembalo", "context": "Cembalo (zkrácenina z clavicembalo) nebo také clavecin, harpsichord nebo spinet, je klávesový nástroj, u nějž vzniká zvuk trsáním hrotu o struny. == Historie == Praotcem cembala byl řecký monochord, původně přístroj na měření hudebních intervalů. Byla to jediná struna napjatá na ozvučné desce, která se posuvnou kobylkou dělila na různě dlouhé úseky, a ty se pak rozeznívaly paličkou, které se říkalo plektron. Zvýšením počtu strun vznikl polychord, který již byl od počátku zamýšlen jako hudební nástroj. Poměrně značně se rozšířil a v různých zemích byl znám pod různými názvy (helikon, manicorde, manicordium). Připojením klaviatury a trsacího mechanizmu rozechvívajícího struny vznikl, nejspíše na začátku 14. století, klavichord (anglická šachovnice, ve Španělsku exaquir). Podstatným rysem všech těchto nástrojů je to, že všechny struny jsou stejně dlouhé, jsou naladěné na stejnou výšku a při hře se výška tónu mění zkracováním délky struny posuvem kobylky a změnou místa, kde se jazýčky dotýkají strun. Paralelně s klavichordem vzniká klavicembalo, které se od klavichordu liší tím, že jeho struny jsou různě dlouhé, z nichž každá je naladěna na jinou výšku tónu. Zpočátku byla pro každý tón struna jedna, později dvě až tři. == Popis == Cembalo se skládá ze skříně, klaviatury, nohou, ozvučné desky a strun. Tón se vytváří trsnutím havraního brku, koženého trnu nebo kovového háčku o strunu. Každá ze strun má vlastní dusítko. Vytváří se tak zvonivý, silný, ale krátký tón neschopný dynamických změn ani způsobu trsnutí o strunu jiný, než který vyplývá z konstrukce nástroje. Cembalo tedy na rozdíl od klavíru nemá pedály – hráč hraje pouze rukama. Neschopnost dynamiky je však vyvážená možností změny barvy tónu. Jsou používány dvě klaviatury odpovídající dvěma soustavám strun, z nichž jedna bývá zdvojena. Podobně jako u varhan bývá klavicembalo vybaveno rejstříky. Tzv. čtyřstopý zdvojuje tón tónem o oktávu vyšším, šestnáctistopý naopak s tónem o oktávu nižším, osmistopý učiní funkční spodní klaviaturu a dalším rejstříkem je možno obě klávesnice spojit. Dalších efektů se dosahuje jinými technickými prostředky. Při zavedení loutnového rejstříku se ke strunám přiloží lišta opatřená plstí, u buffového rejstříku zase pergamenový pásek. Podobně byly konstruovány rejstříky harfové, bubnové, zvonkové a další. Transpoziční rejstřík zase posouvá celou klaviaturu o šířku jedné či více kláves, takže skutečný zvuk je o šířku posunutí vyšší či nižší. Podstatné je, že hudebník u klavicembala seděl čelem ke strunám nataženým napříč.", "question": "Má cembalo pedály?", "answers": ["Cembalo tedy na rozdíl od klavíru nemá pedály – hráč hraje pouze rukama."]}
{"title": "Lokomotíva Košice (basketbal)", "context": "BK VSS Lokomotíva Košice 1998/1999 Delta Management Košice 1999/2000 Delta Domex Košice Lokomotíva Košice (celým názvem: Basketbalový klub Lokomotíva Košice) byl slovenský basketbalový klub, který sídlil v košické městské části Sever ve stejnojmenném kraji. Založen byl v roce 1946 společně s fotbalovým a stolnotenisovým oddílem do nově založeného Športového klubu Železničiari.[2] Ženský oddíl býval dlouholetým účastníkem československé a později i slovenské nejvyšší soutěže. Na zlatou medaili ovšem Lokomotíva nikdy nedosáhla.[5] Zanikla v roce 2001 po přetvoření původního klubu do nově vzniklé organizace Delta VODS Košice (později Good Angels).[3] Klubové barvy byly modrá a bílá. Své domácí zápasy odehrával v basketbalové hale Lokomotíva v košickom Čermeli.[4] Historické názvy Zdroj: [1][6][2][7] 1946 – ŠK Železničiari Košice (Športový klub Železničiari Košice) 1946 – fúze s ŠK Sparta Košice => ŠK Železničiari Sparta Košice (Športový klub Železničiari Sparta Košice) 1949 – fúze s Sokol Jednota Dynamo Košice => ZSJ Dynamo ČSD Košice (Závodná sokolská jednota Dynamo Československé štátne dráhy Košice) 1952 – TJ Lokomotíva Košice (Telovýchovná jednota Lokomotíva Košice) 1963 – fúze s TJ VSŽ Košice => TJ Lokomotíva VSŽ Košice (Telovýchovná jednota Východoslovenské železiarne Lokomotíva Košice) 1967 – znovu oddělení => TJ Lokomotíva Košice (Telovýchovná jednota Lokomotíva Košice) 1990 – BK Lokomotíva Košice (Basketbalový klub Lokomotíva Košice)", "question": "Vyhrála někdy Lokomotíva Košice nějakou z nejvyšších soutěží?", "answers": ["Na zlatou medaili ovšem Lokomotíva nikdy nedosáhla.[5] Zanikla v roce 2001 po přetvoření původního klubu do nově vzniklé organizace Delta VODS Košice (později Good Angels).[3] Klubové barvy byly modrá a bílá."]}
{"title": "Černý kašel", "context": "Černý kašel nebo dávivý kašel (lat. pertussis, počeštěně někdy pertuse) je infekční bakteriální onemocnění, které způsobuje bakterie Bordetella pertussis. Nemoc se přenáší kapénkovou infekcí. Nemoc se projevuje jako velmi silný, dráždivý kašel, který může být až dávivý a při nadechování může znít jako kokrhání kohouta. U některých typů onemocnění je typické vykašlávání hlenu. Tělesná teplota bývá značně vysoká, někdy až kolem 40 °C. Onemocnění se zjišťuje podle příznaků kašle, teploty nebo podle kultivace vykašlaného hlenu, ve kterém je obsažena bakterie Bordetella pertussis. Při léčení tohoto onemocnění se používají širokospektrální antibiotikum. V České republice je očkování proti černému kašli povinné a významně přispělo k omezení jeho výskytu. V České republice probíhá celoplošné očkování dětí. Očkovací látky obsahují pouze složky b. černého kašle nutné pro imunizaci. Obecně jsou dobře snášeny. Používá se: hexavakcína, která je určena pro ty nejmenší. Podává se ve čtyřech dávkách a chrání proti šesti nemocem (záškrt, tetanus, černý kašel, hepatitida B, dětská obrna a proti bakterii Haemophilus influenzae). Dostupná je jako Infanrix Hexa od firmy GlaxoSmithKline nebo jako Hexacima od společnosti Sanofi Pasteur. trivakcína, chránící proti černému kašli, záškrtu a tetanu. Pomocí těchto opatření se podařilo minimalizovat četnost nákazy. V Česku přibývá nemocných černým kašlem. Za 10 měsíců roku 2013 bylo zaznamenáno asi 880 případů, přičemž podobně vysoký výskyt byl naposledy v 60. letech 20. století.", "question": "Čím je způsobovám černý kašel?", "answers": ["bakterie Bordetella pertussis"]}
{"title": "Ottawa", "context": "Nachází se ve východní části provincie Ontario v Ottawském údolí. Ottawa měla v roce 2011 celkem 883391 obyvatel. Ottawa byla ze začátku jen malou vesnicí jménem Bytown (do roku 1827). V roce 1855 získala statut města a byla vybrána královnou Viktorií jako město předsedající kanadské vládě (Canadian Government). Tomuto rozhodnutí přecházel spor mezi \"francouzskou\" a \"anglickou\" částí kanadského obyvatelstva. Ottawa byla kompromis, neboť leží na hranici anglicky mluvícího Ontaria a francouzské provincie Québec. Z důvodu existence množství vládních budov je architektura centra funkcionalistická a formalistická. Část budov je ale postavená v romantickém, či jiném stylu. Budova parlamentu nese znaky viktoriánské gotiky. Architektura větší části města je charakteristická rodinnými domky, z menší části apartmánovými domky a obytnými bloky. Panorama města je konzervativní z důvodu zákazu výstavby mrakodrapů. Omezení byla zavedena proto, aby budova kanadského parlamentu, resp. jeho nejvyšší věž o výšce 92m, byla viditelná z každé městské části. Ottawa se skládá z šesti územních částí - Kanata (západ), Nepean (jihozápad), Downtown (centrum), Gloucester (jihovýchod), Orléans (východ) a Cumberland (východ). Městem protéká řeka Rideau, která se na severním konci města vlévá do řeky Ottawy, dělící města Ottawu a sousedící město Gatineau na Qubecké straně. Řeka Ottawa rozděluje kanadské provincie Ontario a Québec. V městě jsou početné chodníky pro cyklisty a chodce. Část z nich probíhá podél řek Ottawa, Rideau a vodní cesty Rideau Canal.", "question": "Z kolika územních částí se skládá Ottawa?", "answers": ["z šesti"]}
{"title": "Milán", "context": "Milán (italsky Milano, v milánském dialektu Milan) je druhé největší italské město, hlavní město oblasti Lombardie a provincie Milano. Je slavné jako město obchodu a módy, jako sídlo opery La Scala a fotbalových klubů AC a Inter Milán. Je zde také velká gotická katedrála a řada dalších památek. Město se nachází v nížině v západní části Lombardie a protékají jím jenom malé řeky (Lambro, Olona, Seveso), většinou pod zemí. Samo město má 1,3 milionu obyvatel, s rozsáhlou a souvislou okolní aglomerací až 4 miliony. V Miláně je řada velkých bank, jsou zde sídla velkých firem (Pirelli, Alfa Romeo aj.), konají se zde pravidelné veletrhy, např. FieraMilano. Milán je významný železniční a dálniční uzel, má dvě mezinárodní letiště a blízko města je závodní okruh Monza. Ve městě sídlí 12 vysokých škol, slavné jsou zejména umělecké školy. Nachází se zde také ekonomická tepna Itálie - burza Mibtel. Milán patří mezi nejbohatší a nejrozvinutější města Evropy. Latinský název města Mediolanum, z něhož se odvozuje název Milano, je patrně keltského původu a znamenal \"město uprostřed roviny\". V pátém století př. n. l. zde bylo sídliště keltských Insubrů, které roku 222 př. n. l. dobyli Římané.", "question": "Jak se jmenuje provincie ve které leží Milán?", "answers": ["Milano"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava, ovšem Česká astronomická společnost doporučuje psaní s velkým S, tedy Sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto.", "question": "Co je to sluneční soustava?", "answers": ["planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce"]}
{"title": "Praha", "context": "Praha je hlavní a současně největší město České republiky a 15. největší město Evropské unie. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, parlament, vláda, ústřední státní orgány a jeden ze dvou vrchních soudů. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran, hnutí a iniciativ a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR. Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má skoro 1,3 milionu obyvatel, v pražské metropolitní oblasti o rozloze 4 983 km2 žijí 2 miliony obyvatel. Zároveň je Praha také vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s výjimečně vysokou životní úrovní, přičemž tímto vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy. Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé Evropské unie (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %). V Praze sídlí celkem 12 univerzit (vysokých škol univerzitního typu). Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě.", "question": "Byla Praha hlavním městem Československa?", "answers": ["Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa."]}
{"title": "Inflace", "context": "Inflace je většinou ekonomů definována jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období. Ekvivalentně lze inflaci definovat jako snížení kupní síly peněz. Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace, která se vypočítává jako poměr vybraného cenového indexu na konci a na začátku období. Nejpoužívanějšími cenovými indexy jsou index spotřebitelských cen, index cen výrobců a deflátor HDP. Ekonomové se obecně shodují v názoru, že vysoká míra inflace je způsobena nadměrným růstem peněžní zásoby. Názory na to, které faktory způsobují nízkou až střední míru inflace, jsou rozmanitější. Nízká až mírná inflace může být vedle růstu peněžní zásoby vysvětlována i kolísáním reálné poptávky po zboží nebo výkyvy v nabídce a dodávkách zboží. Nicméně panuje konsenzus, že dlouhé období významné inflace je způsobeno rychlejším růstem peněžní zásoby než celkového produktu. Účinky inflace na ekonomiku jsou různé. Mezi negativní dopady inflace patří snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv, nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje investice a úspory. Vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší. Podle některých ekonomických škol mohou být účinky inflace i pozitivní, například rozšíření možností centrální banky upravovat úrokové sazby (v zájmu zmírnění recese) a stimulace investic do nefinančních investičních projektů. Dnes se většina ekonomů hlavního proudu vyslovuje pro nízkou stabilní inflaci. Nízká (na rozdíl od nulové inflace nebo deflace) inflace může snížit závažnost hospodářské recese tím, že umožňuje rychlejší vyčištění trhu práce a snižuje riziko vzniku pasti na likviditu (která vylučuje měnovou politiku jako nástroj pro stabilizaci ekonomiky). Úkol zachovat nízkou a stabilní míru inflace je obvykle svěřen měnovým orgánům. Obecně platí, že těmito měnovými orgány jsou centrální banky, které řídí velikost peněžní zásoby nastavením úrokových sazeb, operacemi na volném trhu a stanovením minimálních bankovních rezerv.", "question": "Co znamená termín inflace?", "answers": ["snížení kupní síly peněz"]}
{"title": "Rys ostrovid", "context": "Rysi ze Slovenska se stali základem pro vytvoření těchto nových populací, stejně jako dalších populací v Evropě, kam byli reintrodukováni prostřednictvím ZOO Ostrava a Dvoře Králové n. L (SRN, Rakousko, Švýcarsko a Slovinsko, Francie a Itálie). V současné době tedy existují na území Česka tři izolované populace: 1) severovýchodní Morava (Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy a Bílé Karpaty): asi 10–15 jedinců, vzhledem k vytrvalé migraci ze Slovenska. vykazuje stabilní stav 2) Jeseníky: 3–5 jedinců, kvůli pytláctví vymírá, je zde možná občasná migrace z Polska 3) jižní a západní Čechy (Český les, Šumava, Blanský les, Novohradské hory, Třeboňsko a přilehlé oblasti): 52–85 jedinců, kvůli zvýšenému odstřelu dochází v současnosti k jejímu zřetelnému poklesu. K této populaci se počítají i okrajové minipopulace vzniklé v posledních letech v Brdech (v současnosti asi 2 jedinci) a Labských pískovcích výskyt je hlášen i NP České Švýcarsko, v Lužických horách a z Jihlavských vrchů. Zdá se, že v populační dynamice rysa existují v Česku určité dlouhodobější cykly. V roce 2009 byly objeveny stopy rysa i v Krkonoších a po dalších necelých čtyřech letech byl rys ostrovid také zachycen fotopastí u nedalekých Adršpašských skal. Hnutí Duha odhaduje současný stav rysa v Česku na 100 kusů. Populace jsou ohroženy pytláctvím, v letech 1989–2015 bylo podle ochranářů zabito několik set kusů. Typickým životním prostředím rysa jsou v našich přírodních podmínkách oblasti smíšených a jehličnatých lesů středních a vyšších poloh, pokud možno s bohatým podrostem a skalními útvary. Při zvyšování početnosti však rys proniká i do oblastí jak horských bezlesí, tak listnatých lesů v nižších polohách, kde se stává konkurentem kočky divoké. Ve střední Evropě se může vyskytovat i v kulturních smrčinách a zemědělsky využívané krajině (pakliže se v ní vyskytují větší lesní celky). Rys je aktivní hlavně za soumraku, na tichých lokalitách může být k vidění i přes den, kdy se rád sluní. Obyčejně však v průběhu dne odpočívá ve skalních úkrytech nebo v houštinách.", "question": "Jaké je typické životní prostředí Rysa ostrovida?", "answers": ["jehličnatých lesů"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Lužické hory", "context": "50°50′18″ s. š., 14°36′19″ v. d. Geodata (OSM) OSM, WMF Lužické hory Další informace Web www.luzickehory.ochranaprirody.cz Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Chráněné krajinné oblasti v Česku Chráněná krajinná oblast Lužické hory se nachází v severních Čechách na rozhraní Ústeckého a Libereckého kraje v okresech Děčín, Česká Lípa a Liberec. Rozloha chráněného území je 270,72 km².[1] Předmětem ochrany je rozmanitá krajina pískovcových skalních měst a znělcových, trachytových a čedičových kuželů.[2] Tyto význačné geomorfologické útvary jsou doprovázeny zbytky přirozených lesních porostů ve vrcholových partiích (buk, jedle, javor, jilm a doubrava), vlhkými horskými a podhorskými loukami s výskytem vzácných druhů rostlin a nivami potoků. Území Chráněné krajinné oblasti Lužické hory kromě vlastních Lužických hor zasahuje také do okolních geomorfologických jednotek – do Ještědsko-kozákovského hřbetu, Ralské pahorkatiny a Českého středohoří. Chráněné krajinná oblast Lužické hory sousedí s Národním parkem České Švýcarsko, Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří a Chráněnou krajinnou oblastí Labské pískovce. Z německé strany navazují na Lužické hory Žitavské hory obdobného charakteru, přírodního i kulturního vývoje, které se liší jen pojmenováním a státní hranicí.[3] Historie Správa Chráněné krajinné oblasti v Jablonném v Podještědí V roce 1956 bych schválen zákon číslo 40 / 1956 Sb., který uložil založení odborných pracovišť zaměřených na státní ochranu přírody. V tehdejším Libereckém kraji ochranu památek i přírody zajišťoval Vlastivědný ústav se sídlem v Liberci. Po přijetí citovaného zákona na území Ústeckého kraje byl úkol svěřen samostatnému referátu Krajskému národnímu výboru v Ústí nad Labem. Rada KNV zřídila roku 1958 krajské středisko památkové péče a ochrany přírody.", "question": "Jaká je rozloha Chráněné krajinné oblasti Lužické hory v kilometrech čtverečních?", "answers": ["270,72"]}
{"title": "Plíce", "context": "Je to maximální množství vzduchu, které lze vydechnout po největším možném nádechu. Je závislá na fyzické zdatnosti člověka. Měří se pomocí spirometru, do kterého vydechneme co největší množství vzduchu po maximálním nádechu. Jaká je vitální kapacita plic jedince oproti průměrnému člověku se dá zjistit pomocí jednoduchého vzorečku. Hodnotu naměřenou spirometrem se vynásobí stem a vydělí povrchem těla a koeficientem daným pro pohlaví. Pro ženy je to 2000 ml, pro muže 2500 ml. Vzorec pro výpočet povrchu těla v m2 je: výška v centimetrech 0,725 * váha v kilogramech 0,425 * 71,84 / 10000 [1] Ptáci mají nejvýkonnější dýchací soustavu ze všech obratlovců. Vzduch vdechnutý nozdrami na zobáku proudí do plic průdušnicí a průduškami, které se v plicích rozvětvují. Jejich větve procházejí plícemi a vstupují do vzdušných vaků, kterých je 5 párů. Mají jemné blanité stěny rozvětvující se ve výběžky, které prostupují různými částmi těla včetně dutých kostí. V plicích zůstává jen část vdechnutého vzduchu, část prochází do vaků, odkud se při výdechu vrací do plic, kde probíhá výměna plynů. Je to zcela jiný mechanismus dýchání než u savců. Plíce jsou malé, přirostlé na strop hrudní dutiny a slouží pouze pro výměnu plynů.", "question": "Kteří živočichové mají nejvýkonnější dýchací soustavu ze všech obratlovců?", "answers": ["Ptáci"]}
{"title": "Čína", "context": "K nejuznávanějším současným výtvarným umělcům Aj Wej-wej.Architekt Wang Šu je nositel prestižní architektonické Pritzkerovy ceny, čínského původu je i jiný držitel této ceny, Američan I. M. Pei, autor známé Skleněné pyramidy v muzeu Louvre v Paříži. === Film === K nejvýznamnějším čínským filmařům patří režisér Čang I-mou, který byl mj. hlavním režisérem úvodního a závěrečného ceremoniálu Letních olympijských her v Pekingu roku 2008. K jeho generačním souputníkům (tzv. pátá generace) patří Čchen Kchaj-ke. Ve Spojených státech se prosadili filmový režisér John Woo, nebo herečky Joan Chen, Li Ping-ping nebo Bai Ling. V Číně patří k nejpopulárnějším herečkám Čao Wej, jež se proslavila ve snímku Krvavé pobřeží, nebo Čang C'-i známá z filmu Gejša či Fan Ping-ping. Velmi rozvinutý je filmový průmysl v Hong Kongu, který od roku 1997 můžeme rovněž přičítat k ČLR. Proslulé jsou zejména hongkongské akční filmy, největší hvězdou, kterou tento průmysl zplodil, je patrně Jackie Chan, v jehož stopách šel Jet Li (rodák z Pekingu, dnes občan Singapuru). Čang C'-lin jako pvní Číňanka uspěla v mezinárodních soutěžích krásy, když se roku 2007 stala Miss World. === Divadlo a hudba === V několika velkých čínských městech byla postavena velmi moderní operní divadla, ve kterých jsou uváděny jak tradiční čínské opery, tak opery z běžného světového repertoáru. Na rozdíl od evropské opery vznikla čínská opera v lidových vrstvách a uměním nejvyšší společnosti se stala teprve později.", "question": "Jaký průmysl je rozvinutý v Hong Kongu?", "answers": ["filmový"]}
{"title": "The Walt Disney Company", "context": "The Walt Disney Company (česky Společnost Walta Disneyho a zjednodušeně Disney, NYSE: DIS) je jedna z největších mediálních a zábavních společností na světě. Založili ji bratři Walt a Roy Disneyovi 16. října 1923 jako původně animované studio Disney Brothers Studio, později Walt Disney Productions. Brzy se The Walt Disney Company stala jedním z největších hollywoodských studií (Walt Disney Pictures, Pixar, Marvel a Lucasfilm) a vlastníkem několika televizních stanic včetně ABC a ESPN. První a nejznámější animovaná postavička studia Disney, Mickey Mouse, je oficiální maskot The Walt Disney Company. Společnost je od 6. května 1991 součástí Dow Jones Industrial Average. Na začátku roku 1923 vytvořil animátor Walt Disney krátký film pojmenovaný Alice's Wonderland, který uváděla mladá herečka Virgina Davisová v interakci s animovanými postavami. Po bankrotu své předchozí firmy roku 1923 se Walt Disney vydal do Hollywoodu, kde se připojil ke svému bratrovi Royi O. Disneymu. Filmový distributor Margaret J. Winkler z M.J. Winkler Productions v té době zkontaktovala oba bratry Disneye, aby je seznámila se svým zájmem o celou sérii Alice Comedies. Platila jim $1,500 za jeden filmový kotouč. V témže roce se Walt a Roy rozhodli založit Disney Brothers Cartoon Studio. Po Alici následovaly další animované filmy.", "question": "Kdy vytvořil Walt Disney krátký film Alice's Wonderland?", "answers": ["Na začátku roku 1923"]}
{"title": "Visegrádská skupina", "context": "Visegrádská skupina [višegrádská] (také nazývaná Visegrádská čtyřka nebo V4) je aliance čtyř států střední Evropy: Česka, Maďarska, Polska, Slovenska. == Historie == Aliance státu V4 je inspirována setkáním tří králů v maďarském městě Visegrád v roce 1335. Uherský král Karel I. Robert, český král Jan Lucemburský a polský král Kazimír III. Veliký se zde dohodli na těsné spolupráci v politických či obchodních otázkách a na věčném přátelství. Tímto krokem inspirovali o 656 let později k založení další úspěšné středoevropské iniciativy. Novodobá Visegrádská trojka vznikla 15. února 1991 (deset dní před zánikem Varšavské smlouvy) na setkání maďarského premiéra Józsefa Antalla, prezidenta ČSFR Václava Havla a polského prezidenta Lecha Wałęsy ve Visegrádu. Na tomto setkání politikové podepsali deklaraci blízké spolupráce tří středoevropských zemí na jejich cestě k evropské integraci. Po zhroucení komunistického režimu byla kooperace mezi zeměmi důležitá pro jejich přechod od totalitárního systému ke svobodné, pluralitní a demokratické společnosti. Společně země Visegrádu usilovaly o zánik RVHP a Varšavské smlouvy. Po rozdělení ČSFR se označení aliance změnilo ve Visegrádskou čtyřku (V4), jelikož členství se převedlo na oba nástupnické státy Česko i Slovensko. Po roce 1992 spolupráce v rámci Visegrádské skupiny ustala, obnovena byla v říjnu 1998.V roce 1999 vstoupily tři z těchto zemí – Česko, Maďarsko a Polsko – do NATO.", "question": "Jak se označuje Visegrádská skupina?", "answers": ["V4"]}
{"title": "Německá vlajka", "context": "Vlajka Německa se skládá ze tří vodorovných pruhů barev černá, červená a zlatá, poměr délek stran je 5:3. Nepřetržitě je vlajkou Spolkové republiky Německo od roku 1949. Státní (služební) vlajka navíc nese štít s upraveným státním znakem, její soukromé užití ani užití obcemi či spolkovými zeměmi není přípustné. Vedle národní vlajky je neoficiálně tolerováno i užití vlajky se státním znakem. == Historie == Černo-červeno-zlatá trikolóra, kterou v roce 1813 užíval dobrovolnický sbor Ludwiga Adolfa Wilhelma von Lützow, se stala symbolem německého boje proti Napoleonovi. Její barvy byly odvozeny z barev říšského znaku – černého orla s červenou zbrojí na zlatém poli. I po napoleonských válkách byla tato vlajka chápána jako symbol německého liberalismu. V roce 1848 ji frankfurtský sněm vyhlásil za oficiální vlajku německého spolku. V roce 1871, když se po vyhrané válce proti Francii spojil Severoněmecký spolek s ostatními německými státy do jednotného německého císařství pod vládou pruské dynastie, stala se vlajkou tohoto útvaru černo-bílo-červená trikolóra používaná už od roku 1866 Severoněmeckým spolkem. Černá a bílá byly barvami Pruska, zatímco červená a bílá zastupovaly hanzovní města. Po vzniku republiky se od 11. srpna 1919 začaly v Německu vztyčovat opět vlajky černo-červeno-zlaté.", "question": "Z jakých barev se skladá německá vlajka?", "answers": ["černá, červená a zlatá"]}
{"title": "Štír kýlnatý", "context": "Štír kýlnatý (Euscorpius tergestinus) je druh štíra z rodu Euscorpius, který se kdysi vyskytoval v ČR a dnes je nezvěstný. Informace o opětovném nálezu štírů dosud nebyly potvrzeny, ale ani oficiálně vyvráceny. Tento druh je patrně nejmenší štír. Jeho současný výskyt je poměrně omezený, vyskytuje se v Chorvatsku, Itálii, Rakousku a Slovinsku, kde je však jeho výskyt limitován jen na malou část území zmíněných států. Podobně jako v České republice je ostrůvek populace na slapské lokalitě podobné stráni blízko rakouského města Kremže. Obývá prakticky totožný kontinentální biogeografický rámec ve všech pěti zemích svého výskytu. Obývá rozmanitá stanoviště: okraje a nitra lesů, sklepy, půdy, zídky ve stínu apod. Dorůstá délky okolo 4 cm a jeho jed není pro člověka nebezpečný. Mláďata se rodí v létě a samice je nosí do prvního svlékání na zádech. Po tuto dobu nepřijímají potravu. U tohoto druhu se objevuje kanibalismus. V Praze Krči je malá kolonie pravděpodobně tohoto štíra. Dne 5. června 2007 nedaleko potoka bylo nalezeno[kdo? ] 12 dospělých štírů a 3 starší mláďata. Štíři byli vysazeni nebo zavlečeni. 23. srpna 2007 nebyl nalezen žádný štír a 4. září 2007 13 mláďat a 1 dospělec. Populace je zřejmě nepůvodní a její současný stav je neznámý. == Chov == Tento štír není zas tak běžně chovaný zástupce u nás, ale i tak je svou velikostí a nenáročností chovu velmi atraktivní. Teplota v teráriu by se měla pohybovat od 22-27 stupňů Celsia a toho docílíme přitápěním ve formě bodové žárovky či topného kamene.", "question": "Je štír kýlnatý nejmenším druhem štíra?", "answers": ["Tento druh je patrně nejmenší štír."]}
{"title": "Sergej Nikitič Chruščov", "context": "Sergej Nikitič Chruščov (rusky С Н Х; * 2. července 1935 Moskva) je syn bývalého sovětského vůdce Nikity Chruščova. V Sovětském svazu pracoval na různých vysokých vědeckých postech, podílel se například na konstrukci sovětských raket. Od roku 1991 žije se svou ženou Valentinou ve Spojených státech, v roce 1999 získal americké občanství. Od roku 1991 přednáší na Watson Institute Brown University v Providence na Rhode Islandu. Sergej Chruščov je autorem celé řady knih, mezi jinými i prací o svém otci. Sergej Chruščov, Khrushchev on Khrushchev – An Inside Account of the Man and His Era, by His Son, Sergei Khrushchev, Verlag Little, Brown and Company, 1990, ISBN 0-316-49194-2 Sergej Chruščov, Nikita Khrushchev and the. Creation of a Superpower, Pennsylvania State University Press, 2000, ISBN 0-271-01927-1 Sergej Chruščov, Memoirs of Nikita Khrushchev: Reformer, 1945–1964, Pennsylvania State University Press, 2006, ISBN 0-271-02861-0 Sergej Chruščov, Geburt einer Supermacht. Ein Buch über meinen Vater, Elbe-Dnjepr-Verlag, 2003, ISBN 3-933395-38-0 Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Nikitič Chruščov ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sergej Nikitič Chruščov", "question": "Čí syn je Sergej Nikitič Chruščov?", "answers": ["Nikity Chruščova"]}
{"title": "Haná Mújás", "context": "Haná Mújás Haná Mújásח מ Stranická příslušnost Členství Chadaš Narození 1913 RamaOsmanská říše Osmanská říše Úmrtí 13. února 1981 Izrael Izrael Kneset 9. Profese politik Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Haná Mújás (hebrejsky: ח מ, Chana Mwais, arabsky: ح م, žil 1913 – 13. února 1981) byl izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Chadaš. Biografie Narodil se v obci Rama. Vystudoval střední školu v Akku a střední školu v Nazaretu.[1] Patřil do komunity izraelských Arabů. Politická dráha Od roku 1956 byl členem samosprávy v obci Rama a od roku 1959 i jejím starostou. Předsedal Národnímu výboru arabských místních samospráv. V izraelském parlamentu zasedl po volbách v roce 1977, do nichž šel za stranu Chadaš. Stal se členem parlamentního výboru pro záležitosti vnitra a životního prostředí a výboru pro ekonomické záležitosti. Zemřel během funkčního období v únoru 1981. V Knesetu ho nahradil Avraham Levenbraun.[1] Odkazy Reference 1 2 Haná Mújás [online]. Kneset [cit. 2011-03-08]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy (anglicky) Kneset – Haná Mújás mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Členové devátého Knesetu zvoleného roku 1977 Likud Arens Aridor Badi'an Begin Berman Cipori Dekel Doron Erlich Flomin Gruper Hurvic (odešel do Rafi – Rešima mamlachtit, pak přešel do Telem) Kacav Kac Kaufman Ge'ula Kohen (odešla do Techija) Kohen-Avidov Kohen-Orgad Kohen Korfu Levy Lin Livni Meron Milo Moda'i Nasruddín Nisim Olmert Pat Perec (odešel do Rafi – Rešima mamlachtit, pak návrat do Likudu) Rechtman (pak Stern) Rom Savidor Seidel Moše Šamir (odešel do Techija) Jicchak Šamir Šarir Šilansky Šostak Šoval (odešel do Rafi – Rešima mamlachtit, pak přešel do Telem)", "question": "V jakém roce se stal Haná Mújás starostou obece Rama?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Lucerna (divadelní hra)", "context": "Kněžna v závěru hry nakonec vše pochopí, lípu porazit nenechá, Zajíčka jmenuje učitelem a rozbitím lucerny zruší onu prastarou mlynářovu povinnost. K napsání Lucerny inspirovaly autora vzpomínky na mlýn v rodném Hronově i vzpomínky na několik let, které prožil na litomyšlském předměstí v blízkosti litomyšlského zámku. První pokus o zpracování tohoto tématu z roku 1893 Jirásek zveřejnil v roce 1901 pod názvem \"Předehra k divadelní hře začaté r. 1893\"; publikováno v časopise Zlatá Praha, ročník 19 (1901–1902), č. 1, str. 2–6. Konečnou podobu Lucerny napsal Jirásek v roce 1905 a v témže roce byla vydána knižně v nakladatelství Jan Otto. Autor zamýšlel hru nazvat \"Naše lípa\", ale na návrh Jaroslava Kvapila byl zvolen název Lucerna. Lucerna byla 1. 7. 1939 posledním představením v budově Stavovského divadla před jeho záborem nacistickými okupačními úřady a dne 17. 6. 1945 byl touto hrou poválečný provoz ve Stavovském divadle obnoven. Cizojazyčná vydání Lucerny: anglicky (The lanterne, 1925), čínsky (1959), německy (Die Laterne, 1906, 1957), slovensky (Lampáš, 1923, 1973), ukrajinsky (1959). Lucerna – opera Vítězslava Nováka z let 1921–22 Lucerna - němá československá filmová pohádka režiséra Karla Lamače z roku 1925 Lucerna - zvuková československá filmová pohádka režiséra Karla Lamače z roku 1938 Lucerna - československá filmová pohádka režiséra Jiřího Bělky z roku 1955. V hlavních rolích Ladislav Boháč, Ladislav Pešek, Jaroslav Marvan Lucerna - československá televizní filmová pohádka režiséra Františka Filipa z roku 1967 Lucerna - rozhlasová hra režiséra Přemysla Pražského. V hlavních rolích Marie Burešová, Felix Le Breux, Václav Voska (jako učitelský mládenec) JIRÁSEK, Alois. Lucerna. Praha : Otto, 1906. Dostupné online. 2. vydání Jiráskovy Lucerny z roku 1906. Pohádkové drama. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 421 s. ISBN 80-7106-330-4. [Komentované vydání Lucerny a dalších tří pohádkových dramat; komentáře se zabývají historickým kontextem i žánrovou charakteristikou těchto her.] TRÄGER, Josef. Jiráskova Lucerna. 1. vyd. Praha: Orbis, 1953. 52 s. FETTERS, Aleš, ed. 100 let od uvedení hry Aloise Jiráska Lucerna: 1905-2005: sborník k jubileu [u příležitosti oslav v Hronově 17. listopadu 2005]. Hronov: Občanské sdružení Kruh, 2005. 23 s. ISBN 80-254-0777-2. Lucerna jako e-kniha volně ke stažení z katalogu Městské knihovny v Praze http://www.akaska.cz/?page=103 Lucerna v archivu Národního divadla", "question": "Jak se nazývá divadelní hra Aloise Jiráska z roku 1905?", "answers": ["Lucerna"]}
{"title": "Trojský most", "context": "Trojský most je silniční a tramvajový most přes Vltavu v Praze. Veřejnosti byl slavnostně otevřen 4. října 2014, doprava na něj vyjela o dva dny později. Vede z Partyzánské ulice v Holešovicích do oblasti ulic Nové Povltavské a Trojské v Troji. Slouží místní dopravě a nahradil původní provizorní trojský tramvajový most, zvaný \"Rámusák\", který sloužil od roku 1981 do roku 2013. Na severním předmostí je mimoúrovňovou křižovatkou Troja propojen s Městským okruhem. == Historie == Na místě Trojského mostu stál od roku 1981 provizorní Trojský tramvajový most, ten sloužil pro tramvaje a chodce. Rok před dokončením mostu Trojského byl zrušen. === Architektonická soutěž === Architektonicko-konstrukční řešení vybral Magistrát hlavního města Prahy z 20 návrhů v soutěži vypsané roku 2005. První cena spojená s odměnou 700 tisíc korun byla na podzim 2006 udělena návrhu, jehož autory jsou Ing. Jiří Petrák, Ing. Ladislav Šašek (Mott MacDonald Praha s. r. o.) a Doc. Ing. arch. Roman Koucký a Ing. akad. arch. Libor Kábrt (Roman Koucký architektonická kancelář s. r. o.).Druhá cena nebyla udělena. Třetí cenu (450.000,- Kč) získaly dva návrhy, autorem prvního je Prof. Ing. Jiří Stráský (Stráský, Hustý a partneři s. r. o.), autorem druhého Ing. arch. David Titz, Ing. arch. Zbyněk Svoboda, Ing. Ladislav Huryta, Martin Matůšů (ARCHicon s. r. o.). Ve druhém kole bylo hodnoceno celkem pět návrhů, autorem dalšího (č. 4) byli Ing. arch. Roman Gale, Ing. arch. Michal Palaščák, spoluautoři: Bc. Barbora Šimonová, Bc. Libor Dašek (Atelier AGP) a dalšího (č. 9) Ing. arch. Martin Rösler, Ing. Vít Havlíček, spolupráce: Michaela Chvojková, Radek Jiránek. Porota měla 11 členů, z toho 2 zástupci magistrátu, po jednom zástupci městských částí Praha 7 a Praha 8, 4 zástupci České komory architektů, 2 zástupci České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a 1 zástupce České společnosti pro systémovou integraci. Na odměnách bylo autorům pěti projektů, které postoupily do druhého kola, rozděleno celkem 2,6 milionu Kč.", "question": "Jaký je název silničního a tramvajovího mostu přes Vltavu v Praze?", "answers": ["Trojský"]}
{"title": "Přeclav z Pohořelé", "context": "Úspěšná majetková správa biskupa, politické uklidnění v zemi i celkový hospodářský vzestup se kladně odrazily zejména na zřizování řady nových farností a stavbě nových kostelů. (Roku 1300 bylo v diecézi 310 farností, roku 1370 již 1030.) Přeclavova doba byla na dlouho poslední dobou velkých církevních fundací. Lehnický kníže Václav I. založil roku 1354 v Lehnici kolegiátní kapitulu Božího hrobu, jeho bratr břežský kníže Ludvíkv I. založil při kapli břežského hradu roku 1368 kolegiátní kapitulu svaté Hedviky a již předtím roku 1348 založili oba bratři v Lehnici klášter benediktinek. Ve Vratislavi založil Karel IV. roku 1351 na památku setkání s Kazimírem Velikým kostel zasvěcený patronům obou království, svatému Stanislavovi a svatému Václavovi, jakož i svaté Dorotě, a u něj klášter augustiniánů poustevníků. Kromě toho do Slezska v té době přišly nové řeholní řády - karmelitáni, kartuziáni a pavlíni. Množil se také počet špitálů pod patronátem různých institucí: jako vzorové založil Přeclav z Pohořelé v biskupské Nise mužský útulek svatého Josefa a ženský útulek svaté Barbory. Řada vrcholně gotických staveb ve Slezsku je přímo či nepřímo spojena se jménem biskupa Přeclava, nejosobnější památku však zanechal v rozsáhlé východní pobočné kapli vratislavské katedrály, zasvěcené Panně Marii. Tato kaple, vyzdobená freskami a vitrážemi, byla postavena roku 1361 a biskup zřídil i dotaci, která financovala denní bohoslužby dvanácti oltářníky. Mentalita se však v pozdním středověku měnila a různé faktory, jako neuspokojivý stav papežství a spory mezi církevními frakcemi za Přeclavových předchůdců, způsobily jistý pokles prestiže církve i přes její materiální rozkvět. To se projevilo i přítomností sekt a lidových hnutí, kvalifikovaných oficiální církví jako kacířství. V roce 1349 například do Slezska přišli flagelanti, jejichž excesivní projevy zbožnosti mimo jiné vedly k jednomu z prvních protižidovských pogromů ve Vratislavi. Biskup proti nim rázně zakročil a nechal jejich vůdce upálit. Přeclav z Pohořelé zavedl v diecézi svěcení svátku svaté Hedviky (16. října) jako místní patronky. Biskup Přeclav z Pohořelé zemřel na biskupském hradě Otmuchově dne 6. dubna 1376. Pochován byl v mariánské kapli vratislavské katedrály, kterou dal sám vystavět. Jeho dosud zachovaný náhrobek je cennou památkou gotického sochařství. Přeclavovou smrtí skončilo jedno z vrcholných období dějin vratislavské diecéze. Zejména z hospodářského hlediska bylo biskupství tak mocné jako nikdy dříve. Ale rovněž rychlé rozšiřování farní sítě, zakládání nových církevních institucí a nalezení smírného modu vivendi se světskou mocí pozvedlo - ač jen dočasně - společenskou vážnost církve, která byla před Přeclavovým nástupem řadou vnitřních i vnějších sporů oslabena.", "question": "Kdy zemřel Přeclav z Pohořelé?", "answers": ["6. dubna 1376"]}
{"title": "Nivchština", "context": "Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Н д; japonsky: ニ/ギ, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu. Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské.", "question": "Byl Joseph Greenberg ligvista?", "answers": ["Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské."]}
{"title": "Cheyenne", "context": "Založeno bylo roku 1867. Rozkládá se na celkové ploše 57,9 km2 a jeho populace je 59 456 obyvatel (2010). Hustota zalidnění je 969,6 obyv./km2. Rensis Likert (1903 - 1981), psycholog Bismarck, Severní Dakota, USA Lompoc, Kalifornie, USA Lurdy, Francie Tchaj-čung, Čínská republika Waimea, Havaj, USA Obrázky, zvuky či videa k tématu Cheyenne ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky města", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Wyoming ve Spojených státech amerických?", "answers": ["Cheyenne"]}
{"title": "Kubinka", "context": "Kubinka (rusky Ќб) je město s přibližně s dvaceti tisíci obyvatel v Moskevské oblasti Ruské federace. Leží 63 kilometrů západně od centra Moskvy, zhruba na půl cesty do Možajsku. Kubinka má významnou vojenskou historii, dnes je zde tankové muzeum Kubinka a letecká základna Kubinka. == Dějiny == Vesnice Kubinka je doložena od 15. století. Jméno pochází od jména zdejšího pána Ivana Kubenského. Rozvoj Kubinky začíná v polovině 19. století, kdy se Kubinka stává stanicí na železniční trati z Moskvy do Smolensku. Městem je Kubinka od roku 2004. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kubinka na německé Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Kubinka ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká základna je dnes v Kubince?", "answers": ["letecká"]}
{"title": "Socket 775", "context": "Socket 775 LGA 775 Specifikace Typ patice LGA Pouzdro Flip-chip pin grid array Kontaktů 775 Sběrnice FSB (AGTL+) Propustnost 133 MHz (533 MT/s) 200 MHz (800 MT/s) 266 MHz (1066 MT/s) 333 MHz (1333 MT/s) 400 MHz (1600 MT/s) Procesory Pentium 4 (2.6—3.8 GHz) Celeron D (2.53—3.6 GHz) Pentium 4 Extreme (3.2—3.73 GHz) Pentium D (2.66—3.6 GHz) Pentium Extreme (3.2—3.73 GHz) Pentium Dual-Core (1.4—3.33 GHz) Core 2 Duo (1.6—3.33 GHz]) Core 2 Extreme (2.66—3.2 GHz) Core 2 Quad (2.33—3 GHz) Xeon (1.86—3.4 GHz) Celeron (1.6—2.4 GHz) Předchůdce Socket 478 Nástupce LGA 1156 a LGA 1366 Tento box: zobrazit • diskuse LGA 775 (socket T, socket 775) je typ patice procesoru, další na řadě po socketu 478. Vyznačuje se inovací uchycení procesoru k patici (LGA zkratka z anglické Land Grid Array), která podle Intelu je důležitá pro vyšší nároky napájení procesoru. V této řadě už na procesoru nenajdete piny, ale kontaktní plošky. Piny se nachází tentokrát na patici. Toto řešení se příznivě projevuje i v ceně procesorů pro tuto patici. Výrazných změn došlo i k uchycení chladičů, které jsou teď upevněny přímo k základní desce. Toto řešení má několik výhod. Při montáži lze použít menší síly a navíc použitím „boxovaných“ chladičů dochází k lepšímu chlazení i okolních součástek na základní desce (typicky napájecí obvody procesoru). Mezi další vlastnosti patří například podpora DDR2 (také DDR3) nebo možnost použít vícejádrové procesory. Podporované frekvence sběrnice jsou 533, 800, 1066, 1333, 1600 MHz. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Socket 775 na Wikimedia Commons", "question": "Co je to socket 775?", "answers": ["patice procesoru"]}
{"title": "Kačer Donald", "context": "Kačer Donald (ang. Donald Duck) - je hrdina animovaných příběhů a komiksů vytvořený v roce 1934 režisérem Waltem Disneyem. Kačer Donald se poprvé objevil ve filmu The Wise Little Hen z cyklu Silly Symphonies 9. června 1934. Poté se začal objevovat v dalších animovaných příbězích, zejména po boku Myšáka Mickeye, Goofyho a psa Pluta. Objevil se i v seriálu Kačeří příběhy. S hlasem Kačera Donalda je spojen herec Clarence Nash, který ho daboval až do roku 1985. V roce 2004 byla umístěna hvězda Kačera Donalda na chodníku slávy v Hollywoodu. Podle chronologie The Chronological Donald – Volume 1 Leonarda Maltina postavu Donalda napadlo vytvořit Walta Disneye, když slyšel \"kachní\" hlas herce Clarence Nashe. V té době už byl myšák Mickey oblíbeným dětským hrdinou, a Disney chtěl vytvořit postavu s některými negativními charakterovými vlastnostmi, které ale nechtěl dát Mickeymu. Donald se poprvé objevil v krátkém kresleném filmu The Wise Little Hen 9. června 1934 (už v roce 1931 je o něm zmínka v knize o W. Disneyovi). Filmovou postavu Donalda vytvořil animátor Dick Lundy. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kačer Donald ve Wikimedia Commons Donald Duck's family tree Toonopedia: Donald Duck kačer Donald, krátká antologie vše o komiksech s kačerem Donaldem Galerie Kačer Donald ve Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Donald Duck na anglické Wikipedii.", "question": "V jakém filmu se poprvé objevil Kačer Donald?", "answers": ["The Wise Little Hen"]}
{"title": "Transkripce (DNA)", "context": "Transkripce (\"přepis\") je proces, při němž je podle genetické informace zapsané v řetězci DNA vyráběn řetězec RNA. RNA obvykle představuje prostředníka mezi genetickým materiálem a bílkovinami, jež se podle něho vyrábí. Existují však i některé nekódující RNA, které vznikají z DNA, ale nikdy z nich protein nevzniká. Transkripce je důležitá součást tzv. centrálního dogmatu molekulární biologie. Probíhá u všech známých organizmů včetně virů. U bakterií se odehrává volně v cytoplazmě, u některých vyšších organizmů (tzv. eukaryota) probíhá v buněčném jádře. V centru transkripce stojí enzym RNA polymeráza, schopný podle vzoru v podobě DNA vyrábět kopii v podobě RNA. Nejdříve se rozplete dvoušroubovice DNA, která se skládá z jednotlivých genů. RNA polymeráza se naváže na začátek genu a začne na nukleotidy DNA připojovat komplementární nukleotidy RNA (kupříkladu řetězec DNA v podobě A-T-C-G-G se do RNA přepíše jako U-A-G-C-C). Když se do mRNA přepíše celý gen, jednořetězcová lineární molekula RNA se odpojí a v typickém případě putuje k ribozomu, kde z ní v procesu translace vzniká bílkovina. Toto schéma je u všech organizmů podobné, ale při bližším pohledu se zejména bakterie (prokaryota) odchylují od typického modelu známého např. u živočichů či hub. Rychlost transkripce je u eukaryot asi 1 200–2 000 nukleotidů za minutu (20–30 za sekundu). V laboratoři je však ve zkumavce (in vitro) možno dosáhnout poněkud nižší rychlosti, asi 100–300 nukleotidů za minutu. Chybovost RNA polymerázy, tedy hlavního enzymu transkripce, je vyšší než u DNA polymeráz ovládajících replikaci. Při transkripci se objeví přibližně jedna chyba za 10 000 bází (chybovost 10−4), což však není příliš na závadu, protože životnost RNA molekul bývá v buňce poměrně krátká. Příčiny chybovosti RNA polymerázy jsou velmi různé. Může se například stát, že je do vznikající RNA začleněn místo guaninu adenin. Důvodem je v tomto případě neopravená deaminace cytosinu na uracil ve vzorovém vlákně DNA. Transkripce je v něčem podobná replikaci, tedy procesu, kdy se na základě jednoho řetězce DNA vytváří vlákno jiné. Oba tyto procesy jsou koneckonců součástí centrálního dogmatu molekulární biologie, jehož součástí je tvrzení, že proteiny v těle vznikají na základě jakéhosi vzoru zapsaného v genech v DNA. Tyto geny jsou právě v procesu transkripce přepsány do RNA, označované jako primární transkript. Souhrn všech RNA vznikajících v buňce se nazývá transkriptom. V typickém případě vzniká zejména mRNA (jakýsi \"návod na výrobu bílkovin\"), ale někdy i jiné druhy RNA s poněkud odlišnou funkcí.", "question": "Jak rychle probíhá transkripce u eukaryot?", "answers": ["1 200–2 000 nukleotidů za minutu"]}
{"title": "Kvadrant", "context": "Kvadrant může býtː Kvadrant (geometrie) - jedna ze čtyř částí roviny rozdělené dvěma navzájem kolmými přímkami, obdobně jedna ze čtyř částí prostoru rozděleného dvěma navzájem kolmými rovinami, též čtvrtina kruhu nebo obvodu kružnice Kvadrant (geografie), též zemský kvadrant - čtvrtina zemského poledníku, tj. část mezi pólem a rovníkem Kvadrant (přístroj) - přístroje používané v astronomii, námořní navigaci a vojenství k určování zenitových vzdáleností hvězd nebo měření úhlů Kvadrant (souhvězdí) - již zrušené souhvězdí, zvané též zední kvadrant Vodorovná osa se v kartézských souřadnicích obvykle označuje jako osa x a míří doprava, svislá osa jako osa y a míří vzhůru.", "question": "Která osa se obvykle označuje písmenem \"x\"?", "answers": ["Vodorovná"]}
{"title": "Georg Haas z Hasenfelsu", "context": "V závěru 20. let dosahovala výroba až 200 tun porcelánu měsíčně. Dne 24. října 1945 byla továrna znárodněna a v roce 1958 se stala součástí podniku Karlovarský porcelán. V roce 1992 byla privatizována a vrátila se k názvu Haas & Czjzek. V roce 2009 se majoritním vlastníkem firmy stal ruský majitel. V lednu roku 2011 však zkrachovala.[5] Oživit se ji pak pokusila pražská firma Sideline, v únoru 2014 však stála před exekucí a její majetek se prodával v dražbě.[6] Rodina Jiří Haas se oženil s Olgou Dannenbergovou z Žitavy. Její otec Jan Karel Julius Dannenberg (1817–1884) byl obchodníkem a pocházel z Berlína. Později se přestěhoval do obce Hirschfelde u města Žitavy, Zde založil významou textilní továrnu \"Fraenkelsche Orleans\" a oženil se zde. Jeho manželkou a matkou Olgy byla Augusta Rosalie Hertzschová z obce Meerane (1833–1816). Měli společně celkem šest dětí. Jiří Haas s manželkou Olgou měli společně jednoho syna, Jiřího (26. 10. 1876 Mostov – 11. 5. 1945 Bítov), kterému otec v roce 1912 koupil hrad Bítov. Jiří ml. zde žil obklopen mnoha zvířaty, měl rád psy a jezdecké koně, ale choval zde např. i mravenečníka nebo lvici. Svou zoologickou zahradu nechával o víkendech zpřístupnit zdarma veřejnosti. Měl také velkou slabost pro ženy, v okolí měl dlouhou řadu milenek. Po celou dobu svého života byl společně se svou matkou spoluvlastníkem obou porcelánek, ale nikterak se o ně nezajímal. Žil si svým životem na Bítově a do Západních Čech zajížděl jen mimořádně. Když měl být v roce 1945 Jiří přes své protinacistické postoje odsunut, rozhodl se dobrovolně ukončit svůj život. Přes svůj velice bohatý sexuální život mu byly soudem uznané pouze dvě děti, které neměly další potomky, Jiřím tak rod Haasů vymřel.[7] Odkazy Reference ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Kynšperk nad Ohří ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Kynšperk nad Ohří 1 2 Historie značky [online]. Haas-Czjzek.cz [cit. 2015-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-22. ↑ Osobnosti ze šuplíku [online]. Znojemský týden, 2010 [cit. 2015-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-13. ↑ POLÁK, Martin.", "question": "Kolik dětí měl Jiří Haas z Hasenfelsu?", "answers": ["jednoho syna"]}
{"title": "Black metal", "context": "== Podžánry black metalu == Depressive suicidal black metal (DSBM) V překladu depresivní sebevražedný black metal, představují ho kapely Xasthur, Silencer, Nargaroth, Coldworld, Anti, Shining, Trist, apod.Blackgaze (post-black metal)Ambient black metal Ambient black metal (atmospheric black metal) je styl, který kombinuje prvky black metalu a ambientu nebo dark ambientu. Hraje se zde na elektrickou kytaru, syntetizátory a klávesy v \"atmosférickém\" (= ambientním) stylu za použití dozvuku. Asi nejvýraznější kapelou tohoto subžánru je kapela Darkspace.Symphonic black metal Symphonic black metal kombinuje black metal a orchestrální nebo jiné klasické nástroje (klávesy, žesťové nástroje,...) podtrhující strašidelnou atmosféru, v symphonic black metalu se také může objevit čistý ženský vokál. Mezi nejznámější kapely tohoto subžánru patří Emperor, Cradle of Filth, Dimmu Borgir, Carach Angren nebo méně známá kapela z Tchaj-wanu CHtHoniC. Progressive black metal kapely jako Enslaved a Windir nebo česká kapela Abstract EssenceBlackened death metal Jedná se o mix black metalu s death metalem - např. kapela Behemoth.Unblack metal Méně významný subžánr, který je zajímavý tím, že působí dojmem stejně agresivním, odporným, mrazivým a temným jako běžný black metal druhé vlny, jenže texty se naopak zaměřují na křesťanskou lásku a boj proti zlu, je to tedy taková forma křesťanského metalu (white metal), která je ale po instrumentální stránce nejblíže black metalu.Pagan black metal", "question": "Jak se nazývá styl, který kombinuje prvky black metalu a ambientu nebo dark ambientu?", "answers": ["Ambient black metal"]}
{"title": "Vorvaň obrovský", "context": "Junk je tvořen pevnější substancí. Přesná funkce spermacetu a orgánů jím vyplněných není známá, existují však přinejmenším tři (vzájemně se nevylučující) hypotézy: Jedna z hypotéz, zmíněná ostatně už v Melvillově Moby Dickovi, tvrdí, že je používán jako jistý druh beranidla při bojích mezi samci. Tato hypotéza odpovídá dobře zdokumentovanému potopení lodí Essex a Ann Alexander způsobenému útoky vorvaňů, jejichž váha byla odhadnuta na pouhou jednu pětinu váhy lodí. V současné době je v módě považovat spermacet za prostředek sexuálního výběru. Druhou pevně zakořeněnou představou je možnost, že pomáhá velrybě regulovat vztlak. Hustota voskové substance se má jejím ochlazováním vodou protékající výdechovým otvorem zvyšovat a pomáhat velrybě ponořit se. Naopak vytlačování teplé vody dýchacím otvorem ven by mělo spermacet zahřívat, snížit jeho hustotu a ulehčit velrybě vynořování. V poslední době však byla u této na veřejnosti populární teorie zpochybněna její hodnověrnost. Vědecký výzkum nasvědčuje tomu, že kapilární jevy nemohou mít dostatečný efekt, aby významně ovlivnily vznosnost 50tunové velryby (na stránce Teda Cranforda je seznam listin popisující detaily výzkumu.) Jako třetí možnost v této věci se uvažuje, že spermacet napomáhá echolokaci. Tvar tohoto orgánu v daném okamžiku pomáhá zaostřování nebo naopak rozšiřování kužele vysílaného zvuku. Zvukové vlny lze soustředit do jednoho místa, takže mohou působit jako zneschopňující zbraň, dočasně paralyzující kořist. Výzkum všech těchto možností je stále v plném proudu. Spermacet byl velmi vyhledávaný velrybáři v 18., 19. a 20. století. Substance našla mnoho různých komerčních využití, jako např. olej do hodinek, kapalina pro automatickou převodovku, mazivo pro jemné výškové přístroje, kosmetiku, aditiva do motorových olejů, glycerinu, protikorozních směsí, čisticích prostředků, chemických vláken, vitaminů a více než 70 farmaceutických směsí. Vorvani jsou spolu s vorvaňovcem anarnakem a vorvaňovcem plochočelým nejhlouběji se potápějící savci na světě. Věří se, že se mohou potápět až k mořskému dnu do hloubky 3 000 metrů po dobu dvou hodin. Typické ponory směřují zhruba do 400 metrů a trvají 30–45 minut. Živí se několika druhy zvířat, především krakaticemi, chobotnicemi a živočichy mořského dna. Téměř vše, co víme o hlubokomořských krakaticích, se vědci dověděli z exemplářů nalezených v žaludcích vorvaňů.", "question": "Co je polotekutá, voskovitá substance obsažená v hlavě vorvaně?", "answers": ["Spermacet"]}
{"title": "Sever", "context": "Sever, ve staré češtině též půlnoc, je jedna z hlavních světových stran. Ve většině zemí jde o primární světovou stranu. Zkratkou je písmeno \"S\" nebo \"N\" z německého slova \"Nord\" či anglického \"North\". Skutečný sever je směr k severnímu pólu Země (nebo i jiného rotujícího tělesa), který se nachází na vaší levé straně pokud stojíte na rovníku ve směru otáčení. Směr k severnímu magnetickému pólu, tedy kam ukazuje střelka kompasu. Odchylka mezi zeměpisným a magnetickým severem se nazývá magnetická deklinace. Pravděpodobně proto, že zdánlivá osa podle které se na obloze otáčejí hvězdy byla pro většinu obyvatel Země na severu, většina národů na Západě uznává sever jako hlavní směr. Díky tomu: Směr na sever je na mapách většinou nahoru. Globy jsou orientovány severem nahoru. Sever (respektive zkratka N) bývá často na směrových růžicích označen zdobněji nebo zvýrazněně. Na magnetický sever ukazuje střelka kompasu. Sever lze určit mnoha způsoby Podle kompasu či buzoly (magnetický sever) nebo gyrokompasu (opravdový sever) Podle hodinek: Hodinky se natočí tak, aby hodinová (malá) ručička směřovala na slunce (Pozor na letní čas) V polovině úhlu mezi ručičkou (sluncem) a dvanáctkou (v létě jedničkou) je na severní polokouli Jih, na jižní polokouli sever. V blízkosti rovníku nelze sever tímto způsobem spolehlivě určit. Podle staveb (kostely mívají často oltář na východní straně) Podle přírodních jevů (není příliš přesné) rovník poledník rovnoběžka jih východ západ Slovníkové heslo sever ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá odchylka mezi zeměpisným a magnetickým severem?", "answers": ["magnetická deklinace"]}
{"title": "Univerzita Karlova", "context": "Identifikační číslo univerzity (IČO) je 00216208. Rozpočet univerzity činil v roce 2009 přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet). Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování (Koleje a menzy, KaM), vydavatelská činnost (nakladatelství Karolinum) a knihovny. Celkový knihovní fond činí 4,66 mil. svazků, z toho 721 tisíc ve volném výběru. Při univerzitě působí tři hudební sbory: Sbor Univerzity Karlovy, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy a Smíšený pěvecký sbor Univerzity Karlovy a jeden orchestr (Orchestr Univerzity Karlovy). UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex. Medaile Emanuela Bořického Bolzanova cena Karlova univerzita patří mezi 1,5% nejlepších světových univerzit. Je hodnocena jako nejlepší univerzita ČR a jedna z nejlepších univerzit ve Střední a Východní Evropě soutěžící s nejlepší Ruskou Lomonosovovou univerzitou.", "question": "Jak se jmenuje časopis Univerzity Karlovy?", "answers": ["Forum"]}
{"title": "Samopal", "context": "Rovněž se zjistilo, že hlavním nedostatkem opakovaček je relativně malá rychlost palby, zejména při střelbě na krátké vzdálenosti, například při odrážení útoku. Prvním pokusem o zavedení nové a účinnější hlavní zbraně pěchoty byla snaha o sestrojení samočinné pušky střílející dávkou. Tyto snahy však nikde neskončily úspěchem. Vzniklé nové vzory samočinných pušek zaostávaly za opakovačkami v hmotnosti, kompaktnosti a zejména ve spolehlivosti, a proto se mnoho neosvědčily. Další cestou bylo vytvořit novou zbraň využívající již existujících pistolových nábojů. Taková zbraň vznikla za první světové války a dostala název samopal. Samopaly v porovnání s opakovacími puškami měly poměrně vyšší rychlost palby, ale značně za nimi zaostávaly v dostřelu, průbojnosti a přesnosti střelby. Z toho důvodu nemohly zcela nahradit pušku a sloužily spíše ke zvýšení palebné síly pěchoty při boji zblízka. Samopaly měla být proto vyzbrojena pouze část pěchoty, zbytek používal opakovací pušky. Roku 1915 byl zkonstruován Italem Abielem Revellim první prototyp samopalu nazvaný Villar-Perosa M 1915. Určen měl být původně pro potřeby letectva. Byly to dva kulomety spojené do páru a střílející pistolové náboje. Dva schránkové zásobníky na 25 nábojů ráže 9 mm byly nasazovány shora. Tento první samopal měl řadu nedostatků, přesto jej italská armáda zavedla do výzbroje a v Rakousko-Uhersku byl koncem války kopírován jako Sturmpistole M 18. Používal se zvláště při zákopových bojích a v horách buď podepřený dvojnožkou, nebo nesený ve speciálním postroji na prsou. Nejpodstatnější problémy představovala příliš velká rychlost střelby (2000 ran/min), což mělo za následek rychlé přehřívání, dále špatná přesnost, minimální stabilita a nadměrná hmotnost (8,14 kg).V roce 1918 se v Německu objevuje samopal Bergmann MP 18/I. Konstrukčně byl velmi zdařilý, avšak nebyl prověřen v bojových podmínkách. Konstrukce tohoto samopalu a složení mechanismů byly používány bez podstatných změn pro vzory v různých zemích o mnoho let později. Vyskytly se rovněž pokusy spojit do jednoho vzoru výhody pušky i samopalu.", "question": "Jak se nazývá ruční samočinná zbraň používající pistolové náboje?", "answers": ["Samopal"]}
{"title": "O vepříku a kůzleti", "context": "O vepříku a kůzleti je český loutkový seriál pro děti a mládež z roku 1970. Seriál byl natočený podle předlohy Václava Čtvrtka. Celkem bylo natočeno třináct desetiminutových dílů, které byly vysílány v pořadu Večerníček. Seriál je v černobílém provedení. Seriál režirovala Libuše Koutná. Seriál vypráví o vepříkovi, který je lenivý popleta a kůzleti, které je pravý opak, pracovitý a moudřejší. Díky těmto protichůdným vlastnostem obou hrdinů prožívají mnoho veselých příhod. == Seznam dílů == 1. Jak vepřík uschl docela na placičku 2. Jak se učil vepřík létat 3. Jak vepřík a kůzle stonali na sáně 4. Jak vepřík a kůzle slavili Vánoce 5. Jak vepřík a kůzle pletli svetr 6. Jak si vepřík a kůzle koupili trumpetu 7. Jak vepřík a kůzle louskali ořechy 8. Jak vepřík a kůzle zvedali činku 9. Jak vepřík a kůzle hledali houby 10. Jak vepřík a kůzle pouštěli prasátka 11. Jak vepřík a kůzle zasadili hrách 12. Jak vepřík a kůzle malovali 13. Jak k vepříku a kůzleti přišlo padací house", "question": "Kolik dílů má český loutkový seriál O vepříku a kůzleti?", "answers": ["třináct"]}
{"title": "Lučavka královská", "context": "Lučavka královská (latinsky aqua regia neboli královská voda, také acidum chloronitrosum) je dýmavá žlutohnědá kapalina používaná pro rozpouštění obtížně rozpustných prvků, vzácných (královských) kovů. Jde o směs koncentrované kyseliny dusičné (HNO3) a kyseliny chlorovodíkové (HCl) v objemovém poměru 1:3. Nevydrží dlouho, je potřeba ji namíchat bezprostředně před použitím. Lučavka Leffortova, někdy též obrácená lučavka, je směs stejných kyselin v opačném poměru – 3 díly HNO3 na 1 díl HCl. Samotné slovo lučavka (aqua fortis) je výraz pro kyselinu dusičnou. == Princip rozpouštění == Lučavka královská rozpouští velmi odolné kovové prvky, jako je zlato a platina. Lučavce královské odolávají titan, iridium, ruthenium, rhenium, tantal, niob, hafnium, osmium a rhodium. Samotná kyselina dusičná ani chlorovodíková se zlatem a platinou prakticky nereagují. Kyselina dusičná má velmi silné oxidační vlastnosti, které způsobí rozpuštění nepatrného množství kovu. Au + 3NO3- + 6 H+ → Au3+ + 3 NO2 + 3 H2OChloridové ionty vytvoří s kovovými ionty z roztoku velmi stabilní komplexní ionty [AuCl4]- či [PtCl6]2-. Au3+ + 4 Cl- → [AuCl4]-Tím se koncentrace kovových iontů v roztoku sníží a rozpouštění pokračuje dále. Zlato se dá zpět vyloučit za pomoci rtuti, která tvoří se zlatem amalgám. == Historie == Lučavku královskou popsal poprvé Pseudo-Geber ve 14. století. == Zajímavost == Za druhé světové války během německé invaze do Dánska použil lučavku královskou nebývalým způsobem maďarský chemik George de Hevesy. Rozpustil v ní dvě zlaté medaile Nobelových cen pro Maxe von Laue a Jamese Francka, aby je nacisté neukradli. Roztok položil na polici ve své laboratoři v Institutu Nielse Bohra. Po válce se vrátil, našel roztok neporušený a vysrážel z něj zlato zpět.", "question": "Je lučavka královská směs kyseliny chlorovodíkové a dusičné?", "answers": ["Jde o směs koncentrované kyseliny dusičné (HNO3) a kyseliny chlorovodíkové (HCl) v objemovém poměru 1:3."]}
{"title": "Dub u Mokrosuk", "context": "Klatovy Obec Mokrosuky Katastr Mokrosuky Poloha U svítivých hlav Nadmořská výška 510 m n. m. Souřadnice 49°16′27,13″ s. š., 13°27′45,2″ v. d. Dub u Mokrosuk Některá data mohou pocházet z datové položky. Dub u Mokrosuk byl památný strom u vsi Mokrosuky, severozápadně od Sušice. Přibližně čtyřistaletý dub letní (Quercus robur) rostl na východním konci vsi u fotbalového hřiště a křižovatky na Lešišov, v nadmořské výšce 510 m. Obvod jeho kmene měřil 495 cm a koruna stromu dosahovala do výšky 19 m (měření 1997). Dub byl chráněn od roku 1985 pro svůj vzrůst, věk a jako krajinná dominanta. Dutý kmen byl v minulosti vypálen.[3] Padl v říjnu 2017 během orkánu Herwart.[2] V roce 2019 při 600. oslavách výročí založení vsi byl zasazen nový strom. Historie a pověsti Pod stromem jsou prý pochováni švédští vojáci z třicetileté války.[4] Blízko stromu je hrob obětí moru ze Sušicka. Těmto místům se proto říká Na hřbitově, podle pověsti pak U svítivých hlav. Prý se tu za noci zjevují kostlivci, jimž z lebek svítí ohnivé oči.[3] Další zajímavosti V podvečer 7. srpna 2005 si dvě asi patnáctilé dívky, které byly v Mokrosukách u svých babiček na prázdninách, hrály na sousedním hřišti. Když po osmnácté hodině začalo pršet, dívky se přesunuly pod strom, jedna se schovala do dutiny. Spustilo se krupobití, do dubu sjel blesk, první v této bouřce, a zasáhl obě dívky – jednu vyhodil z dutiny kmenu.", "question": "Do jaké výšky dosahuje koruna Dubu u Mokrosuk?", "answers": ["19 m"]}
{"title": "Blesk", "context": "Blesk je silný přírodní elektrostatický výboj (electrostatic discharge – ESD) produkovaný během bouřky. Bleskový elektrický výboj je provázen emisí světla. Elektřina procházející kanály výboje rychle zahřívá okolní vzduch, který díky expanzi produkuje charakteristický zvuk hromu. Na Zemi mají blesky modro-bílé zabarvení, což je dáno velkým množstvím dusíku v nižších vrstvách atmosféry. Přetvářejí horniny v zemi a vytvoří fulgurit. Přeskoková vzdálenost elektrického výboje je zcela jistě velmi silně závislá na celkové vlhkosti vzduchu, obecně tu platí, že čím je vzduch vlhčí (tedy více nasycený vodními parami), tím je přeskoková vzdálenost větší. Vlhkost vzduchu je ovšem zase silně závislá na teplotě a také tlaku vzduchu. Většina těchto měření je prováděna za konstantní vlhkosti, tlaku a teploty vzduchu. Přírodní blesky se ovšemže ve stabilních laboratorních podmínkách nikdy nepohybují. Běžná technická hodnota u vedení velmi vysokého napětí počítá s minimální přeskokovou vzdáleností asi 1 centimetr při rozdílu napětí 10 kilovoltů, tedy minimálně 1 metr při rozdílu napětí jeden milión voltů. Za bouře bývá relativní vlhkost vzduchu extrémně vysoká, fakticky se často blíží ke 100 %, teploty a tlaky vzduchu v bouřkových mracích však velmi silně kolísají (samotná bouře je jen důsledek tohoto klimatického kolísání). Vzduch se při úderu ohřeje až na 30 000 °C. Někdy se výboj vydává několika drahami – jedná se o \"rozvětvený blesk\". Blesky uvnitř jednoho mraku se nazývají \"plošné\" a ze země je lze vidět jen jako světelné záblesky. Blesky mohou za bouřky v praxi nabývat velmi podivných tvarů i neobvyklých rozměrů, vždy záleží na konkrétních fyzikálních a klimatických podmínkách. Blesk může trvat i několik sekund. Během prvotního výzkumu elektřiny pomocí leydenských láhví a jiných instrumentů si mnoho lidí (Dr. Wall, Gray, Abbé Nollet) myslelo, že krátké jiskry sdílejí s bleskem určitou podobnost. Benjamin Franklin zkoušel testovat tuto teorii použitím dlouhé tyče, která měla být vztyčena ve Filadelfii, ale během čekání na její dokončení, dostal nápad použít létající objekt – např. papírový drak.", "question": "Čím je provázen bleskový elektrický výboj?", "answers": ["emisí světla"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Zajímavostí je, že existence měsíců byla několikrát předpovězena v literatuře dlouho před jejich objevením. Johannes Kepler byl přesvědčen, že pokud má Země jeden měsíc a Jupiter 4 měsíce (v jeho době byly známy pouze Galileovy měsíce Jupitera), musí mít Mars kvůli harmonii kosmu měsíce dva. O dvou marsovských měsících psal i Jonathan Swift v knize Gulliverovy cesty (1726) či Voltaire v díle Micromégas (1752). Obě dvě tělesa mají vázanou rotaci, což znamená, že ukazují Marsu stále stejnou stranu. Velmi nápadně se chemickým složením a tvarově podobají tělesům, které tvoří pás planetek mezi Marsem a Jupiterem, což vedlo k teorii, že se jedná o asteroidy, které Mars svojí gravitací zachytil. Další teorií je impaktní (podobná dnes převládající teorii původu Měsíce), počítající se srážkou velkého tělesa s Marsem, která vyvrhla horniny z povrchu obou těles na oběžnou dráhu Marsu, a tento materiál se postupně zformoval do měsíce Phobos. Pro definitivní zodpovězení této otázky bude nutné odebrat vzorky z povrchu těchto měsíců. Phobos obíhá planetu rychleji než se ona sama otáčí, což způsobuje zpomalování jeho oběhu a snižování vzdálenosti. Odhaduje se, že za 50 000 000 let Phobos do planety narazí. Při pohledu z povrchu Marsu by Phobos měl úhlový průměr 12', zatímco Deimos asi 2'.", "question": "Která planéta je čtrvrtou planetou sluneční soustavy?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Evropa", "context": "4314 m n. m., Valaiské Alpy Finsteraarhorn 4274 m n. m., Bernské Alpy Aletschhorn 4195 m n. m., Bernské Alpy Nejvyšší činné sopky Etna 3329 m n. m., Sicílie Beerenberg 2277 m n. m., Jan Mayen Askja 1510 m n.. m., Island Hekla 1491 m n. m., Island Vesuv 1277 m n.m., Itálie Stromboli 926 m n. m., Liparské ostrovy Théra 584 m n. m., Řecko Nejdelší řeky Volha (Rusko) 3534 km Dunaj (. Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko, Bulharsko, Moldavsko, Ukrajina) 2857 km Ural (Rusko, Kazachstán) 2428 km Dněpr (Rusko,. Bělorusko, Ukrajina) 2200 km Don (Rusko) 1950 km Kama (Rusko) 1805 km Největší jezera Ladožské jezero (Rusko) 18 130 km2 Oněžské jezero (Rusko) 9616 km2 Vänern (Švédsko. ) 5650 km2 Saimaa (Finsko) 4377 km2 Další rekordy největší ostrov – Velká Británie největší město – Istanbul (celý, včetně asijské části) resp. Moskva největší ledovec – Jostedalsbreen největší stát podle rozlohy – Rusko nejhustší železniční síť – Česko nejhustší. silniční síť – Belgie nejdelší silniční tunel – Læ (Norsko) nejdelší železniční tunel – Gotthardský úpatní tunel (Švýcarsko) nejrychlejší vlak – TGV (Francie), Frecciarossa (Itálie) nejdelší most - Most Vasco da Gama (Portugalsko) Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropy. První civilizace vznikly na jihovýchodě Evropy v oblasti Egejského moře. Na Krétě se kolem roku 2700 př. n. l. zrodila Egyptem ovlivněná Mínojská civilizace a následovná civilizací mykénskou, která zanikla kolem roku 1200 př. n. l.. Na jejich troskách se postupně rozvíjela v řeckých městských státech od roku 800 př. n. l. a později v Římě antická civilizace. Za počátek historie starověkého Řecka se tradičně považuje rok 776 př. n. l., kdy se konaly první antické olympijské hry. Rozkvět těchto států byl spojen také s rozvojem kultury, umění a filosofie. Období největšího rozšíření dosáhla řecká kultura v období helénismu, která následovalo po vládě Alexandra Velikého, kdy se řecká kultura rozšířila po celém středomoří a blízkém východě.", "question": "Vznikly první civilizace v oblasti Egejského moře?", "answers": ["První civilizace vznikly na jihovýchodě Evropy v oblasti Egejského moře."]}
{"title": "Kalorie", "context": "Důvodem uvedení přesné teploty v definici je fakt, že měrná tepelná kapacita je mírně závislá na teplotě, takže bez udání počáteční teploty by jednotka nebyla přesně určena. Původní kalorii definoval francouzský chemik Henri Victor Regnault jako množství tepla, potřebného k ohřátí 1 g vody z 0 °C na 1 °C. Později byla definována střední kalorie jako setina tepla, potřebného k ohřátí gramu vody z 0 °C na 100 °C. Nakonec byla přijata definice uvedená v úvodu tohoto článku, odpovídající skoro přesně střední kalorii. Původní Regnaultova kalorie byla 1,008 x větší než střední kalorie. Kilokalorie Častěji se však používá jednotka tisíckrát větší (dříve označovaná jako tzv. velká kalorie), kilokalorie, značená kcal (v anglické literatuře také Cal), odpovídající tedy asi 4,185 kJ. Pokud se o kaloriích mluví v souvislosti s výživou, obvykle se používají kilokalorie. Přepočty 1 kcal = 1000 cal ≈ 4 185 J = 4,185 kJ 1 cal ≈ 4,185 J 1 J ≈ 0,239 cal 1 kJ ≈ 239 cal = 0,239 kcal Externí odkazy Slovníkové heslo kalorie ve Wikislovníku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jaká je značka kalorie?", "answers": ["cal"]}
{"title": "Cyklon B", "context": "Cyklon B (německy Zyklon B) je obchodní název insekticidu německé firmy IG Farben. Je to granulovaná křemelina nasycená kyanovodíkem, ze které se po otevření obalu začal uvolňovat plynný kyanovodík (HCN). Jeho původní zamýšlené použití spočívalo v dezinfekci a dezinsekci. Od roku 1941 začal být používán jako nástroj genocidy v plynových komorách koncentračních táborů během druhé světové války, především v táborech Auschwitz-Birkenau a Majdanek. Klíčovým mužem, který byl pověřen optimalizací zabíjení Cyklonem B ve vyhlazovacích táborech, byl německý důstojník SS3 Neo Kurt Gerstein. Konkrétně měl zvýšit jeho smrtící efektivitu a zkrátit jak dobu působení, tak i čištění \"po použití\". Gerstein se původně staral o dezinfekci vody a s hromadným vyvražďováním nesouhlasil. Jakmile se o něm ale dozvěděl, snažil se tuto informaci vyvést z nacistického Německa, konkrétně do Vatikánu k papeži. Ke konci války se vzdal francouzské armádě a ve vazbě sepsal tzv. Gersteinovu zprávu, která podrobně popisuje použití Cyklonu B. Producentem Cyklonu B byla firma Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung GmbH (zkráceně Degesch) z Frankfurtu nad Mohanem, součást koncernu IG Farben AG, který byl v roce 1951 rozdělen a v roce 2003 poslán do likvidace. Průmyslově začala poprvé Cyklon B vyrábět továrna Dessauer Werke für Zucker und chemische Industrie (DZR) v obchodním roce 1924/25; až do roku 1935 byla tato továrna jediným výrobcem tohoto plynu. Cyklon B vyráběla i její tehdejší pobočka Draslovka v Kolíně. V letech 1941–1943 byla drtivá většina tohoto plynu vyrobena v Desavě (např. v roce 1943 399,2 tun v Desavě oproti 58,4 tunám v Kolíně), údaje pro léta 1944 a 1945 neznáme. Produkce Cyklonu B v Lučebních závodech Draslovka ve středočeském Kolíně dále pokračuje pod změněným obchodním názvem Uragan D2. Používá se jako dezinsekční a deratizační prostředek při plynování (fumigaci) např. v zemědělství. URAGAN D2 je stabilizovaný kapalný kyanovodík (min. 97,6%), zcela nasáklý do porézní hmoty, plynotěsně uzavřený v plechovkách. Stabilizace se provádí kyselinou fosforečnou v množství 0,1 % a oxidem siřičitým v množství 0,9 – 1,1 %. URAGAN D2 (HCN) je zařazen do skupiny vysoce toxických látek a extrémně hořlavých ve smyslu platných předpisů o nebezpečných látkách zdraví škodlivých.", "question": "Byl Cyklon B používán jako nástroj genocidy?", "answers": ["Od roku 1941 začal být používán jako nástroj genocidy v plynových komorách koncentračních táborů během druhé světové války, především v táborech Auschwitz-Birkenau a Majdanek."]}
{"title": "Bitva na Bílé hoře", "context": "Bitva na Bílé hoře (německy Schlacht am Weißen Berg), svedená v neděli 8. listopadu 1620 v blízkosti Prahy, byla bitva třicetileté války. V bitvě se střetly česká stavovská armáda a dvě armády katolické, armáda císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Štýrského a armáda německé Katolické ligy. Katolické armády po jedné až dvou hodinách zdolaly méně početnou stavovskou armádu. Bitva zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších 300 let ovlivnila osud českého státu. == Situace před bitvou == Ligistická a stavovská armáda se setkaly 7. listopadu, ligisté dále nepostupovali a čekali na císařské až do setmění. Poté se doneslo katolické armádě, že jednotky povstalců ustoupily ze svých pozic. Proto se kolem 21. hodiny začaly zvedat i bavorské voje. Přibližně v této době, po půlnoci, se odehrála první bojůvka mezi císařským plukovníkem Nicolou de Gauchierem a předsunutým táborem lehké uherské jízdy u Ruzyně. Gauchier velel půlce pluku valonské jízdy, připojilo se k němu ještě 200 jezdců od ligistů a dva praporce kozáků, což v součtu činilo 800 až 1000 mužů. Existují dvě teorie, jak střet proběhl. Buď Gauchier napadl připravený tábor a způsobil velké ztráty na životech, nebo napadl lehkomyslné Uhry nepřipravené a nezpůsobil velké škody a Uhrové prchli patrně do Liboce, nicméně v obou případech odehnal nejméně 1 000 koní.Je třeba zmínit, že postup a následné postavení obou armád není jednoduché popsat, protože jediné dochované dobové záznamy pocházejí od nečeských autorů, kteří neznali místní názvy a ani příliš nekladli důraz na podrobný popis krajiny.", "question": "Kdy proběhla bitva na Bílé hoře?", "answers": ["v neděli 8. listopadu 1620"]}
{"title": "Jan Hrubý (voják)", "context": "Jan Hrubý (voják) Jan Hrubý četař Jan Hrubý Narození 4. března 1915KunoviceRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Úmrtí 18. června 1942 (ve věku 27 let)PrahaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava Místo pohřbení Ďáblický hřbitov Národnost Češi Povolání voják Některá data mohou pocházet z datové položky. Četař Jan Hrubý (4. března 1915, Kunovice – 18. června 1942, Praha) byl příslušník československé armády ve Spojeném království, příslušník výsadku Bioscop a jeden ze sedmi výsadkářů, kteří zahynuli v kryptě pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje po atentátu na Heydricha. V roce 2002 povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka. Mládí Narodil se 4. března 1915 v Kunovicích. Otec Jan (1879–1931) byl pomocný dělník, matka Kateřina (1876–1944), rozená Komínková, byla v domácnosti. Měl tři starší sourozence; dva bratry a sestru. Absolvoval obecnou a měšťanskou školu. Vyučil se číšníkem ve Zlíně a později také pracoval jako číšník. Vojenská služba Dne 1. října 1937 nastoupil základní vojenskou službu u hraničářského praporu v Trebišově. O rok později byl povýšen do hodnosti svobodníka. Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem byl k 1. dubnu 1939 propuštěn na trvalou dovolenou. 8. května 1939 se přihlásil na práci do Německa a dostal se do Kielu. V roce 1940 při dovolené v protektorátu se se dvěma kamarády pokusil o útěk. V exilu Britský plakát přibližující československé exilové vojsko. Na plakátu četař Jan Hrubý. Přes Slovensko se dostali do Maďarska, kde byli ale zadrženi a vráceni zpět. Druhý pokus byl již úspěšný a přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Bejrút se dostali do Francie. 4. června 1940 byl zařazen k 1. pěšímu pluku, v jehož řadách se účastnil bojů o Francii. Po pádu Francie byl 13. července 1940 spolu s dalšími evakuován do Anglie. Tam byl zařazen k 1. pěšímu praporu. 28. října 1940 byl povýšen na četaře a krátce nato vybrán pro plnění zvláštních úkolů. Od 15. srpna do 7. listopadu absolvoval základní sabotážní kurz, paravýcvik a kurz průmyslové sabotáže. Nasazení Podrobnější informace naleznete v článku Operace Bioscop. Společně s Bohuslavem Koubou a Josefem Bublíkem byli vysazeni 28. dubna 1942 u hospodářského dvora Požáry na Křivoklátsku. Nejprve se společně s Bublíkem pohybovali na Uherskohradišťsku, ale protože se jim nepodařilo navázat kontakt s odbojem, přesunuli se do Prahy, kde se podřídili velení Adolfa Opálky a za pomoci odbojářů se ukrývali v konspiračních bytech.", "question": "Jan Hrubý byl jedním z kolika výsadkářů, kteří zahynuli v kryptě pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje po atentátu na Heydricha?", "answers": ["ze sedmi"]}
{"title": "Sedmihradsko", "context": "Sedmihradsko, známé také jako Transylvánie (rumunsky Transilvania nebo Ardeal, maďarsky Erdély, německy Siebenbürgen) je historická země rozkládající se v dnešním Rumunsku. Transylvánie je také známá díky vlivu románu Drákula Brama Stokera, hrad Bran je populární turistický cíl, neboť v románu vylíčený Drákulův hrad se také nazýval Bran a opravdovému hradu se podobá. Podle Sedmihradska se pojmenovala švédská black metalová kapela Siebenbürgen. Ve starověku území dnešního Rumunska obývali Dákové; v místech dnešního města Hunedoara stálo dácké středisko Sarmizegetusa. Po roce 100 byl dácký král Decebalus poražen Trajánem a vítězní Římané v kraji vybudovali doly, silnice, několik sídlišť (Apulum, dnes Alba Iulia; Napoca, dnes Cluj-Napoca). Roku 271 získali území Vizigóti, později Hunové, resp. Avaři. Během stěhování národů tudy prošla výrazná vlna slovanské migrace. Na konci 10. století dobyli území Maďaři, kteří nad ním získali kontrolu roku 1003, kdy uherský král Štěpán I. podle legendy porazil zdejšího domácího knížete s titulem Gyula. I nadále zde převažovalo Romanizované obyvatelstvo (předci Rumunů) a východ byl obýván Sékely. Od té doby bylo až do roku 1526 Sedmihradsko v rámci Uherského království autonomním knížectvím v čele s vojvodou. Roku 1211, nabídl Uherský Král, Ondřej II., území Burzenland Řádu německých Rytířů aby \"bojovali proti, dosud pohanským, Kumánským nájezdníkům a zalidnili deserta et inhabita zdejšího kraje\" výměnou za částečnou autonomii a možnost ražení mincí. Němečtí rytíři zahájili politiku zalidňování z Německa. Tito osadníci přicházeli převážně z Porýní a Vestfálska, ale i z Durynska a Bavorska, a začalo se jim říkat Sedmihradští Sasové.", "question": "Která skupina je pojmenovaná podle Sedmihradska?", "answers": ["Siebenbürgen"]}
{"title": "Univerzita v Basileji", "context": "Univerzita v Basileji Univerzita v Basileji Datum založení 1460 Počet studentů 12 852 Další informace Adresa Basilej, CH-4003, Švýcarsko Zeměpisné souřadnice 47°33′31″ s. š., 7°35′0″ v. d. Členství Utrechtská síť, IIIF Consortium, Asociace evropských univerzit a Informationsdienst Wissenschaft e.V. www.unibas.ch Některá data mohou pocházet z datové položky. Univerzitní knihovna Univerzita v Basileji (Universität Basel), založená v roce 1460, je nejstarší a dodnes jedna z nejvýznamnějších univerzit ve Švýcarsku. Ve světových žebříčcích hodnocení se umísťuje kolem 100. místa. Na sedmi fakultách a řadě institutů studuje přes 11 000 studentů. Svými vědeckými výsledky se univerzita proslavila například v astronomii, jazykovědě a tropické medicíně. Její knihovna je největší ve Švýcarsku. Historie Univerzita byla založena v souvislosti s Basilejským koncilem, a to papežskou bulou z roku 1458, slavnostní otevření bylo 4. dubna 1460. Původně měla čtyři fakulty (artistickou, teologickou, právnickou a lékařskou), absolvování artistické fakulty bylo až do roku 1818 podmínkou pro vstup na tři ostatní. V souvislosti s univerzitou se Basilej stala střediskem vzdělanosti, humanismu a také knihtisku ve Švýcarsku. V novější době přibyly další tři fakulty, přírodovědecká, ekonomická a psychologická a řada univerzitních institutů. Osobnosti V průběhu historie zde přednášeli například Erasmus Rotterdamský, Daniel Bernoulli, Jacob Burckhardt, Leonhard Euler, Friedrich Nietzsche, Fritz Haber, Adolf Portmann, Carl Gustav Jung, Karl Barth, Karl Jaspers, Walter Muschg nebo Hans Urs von Balthasar. Jako profesoři zde působili český historik František Graus a protestantský teolog Jan Milíč Lochman, který byl dvakrát zvolen rektorem. Odkazy Související články Basilej Seznam nejstarších univerzit Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Univerzita v Basileji na Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky univerzity v Basileji", "question": "Jaké místo ve světových žebříčcích hodnocení obsazuje univerzita v Basileji?", "answers": ["kolem 100."]}
{"title": "Dabbajra", "context": "Dabbajra je v současnosti neaktivní štítová sopka, nacházející se v západní části Afarské pánve v Etiopii. Je to nejzápadněji umístěný vulkán Afarské pánve. Sopka je tvořena převážně čedičovými horninami. Více prokřemeněné (horniny s vyšším obsahem SiO2) jsou vulkanické produkty (dómy a lávové proudy), soustředěné podél hřbetu sopky. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dabbajra na slovenské Wikipedii. == Externí odkazy == Www.volcano.si.edu - štítová sopka Dabbayra na Global Volcanism Program", "question": "V jakém státě se nachází neaktivní sopka Dabbajra?", "answers": ["v Etiopii"]}
{"title": "Ikarus 417", "context": "1993 - 1999 Technické údaje Délka 17530 mm Šířka 2500 mm Výška 2805 mm Pohotov. hmotnost 14860 kg Obsaditelnost (sezení:stání) 46:120 Pohonné jednotky Motory Motor MAN D 0826 LUH 10 Výkon 198 kW Převodovky Převodovka ZF 4 HP 500 Druh automatická Počet přev. stupňů 4 Ikarus 417 je model maďarského městského kloubového plně nízkopodlažního autobusu, který byl vyráběn společností Ikarus v letech 1993 až 1999. Konstrukce Ikarus 417 je kloubový nízkopodlažní autobus, vycházející z řady 400. Model 417 je třínápravový autobus se samonosnou karoserií, která se skládá ze dvou částí. Ty jsou navzájem spojeny kloubem a krycím měchem. Zadní náprava je hnací, motor a převodovka se nachází v motorové věži v zadní části vozu. Kabina řidiče je uzavřená. Výroba a provoz První prototyp Ikarusu 417 byl vyroben v roce 1993 a následně byla zahájena sériová výroba, která trvala až do roku 1999, přičemž v roce 1998 prošla celá řada 400 modernizací. Celkem bylo vyrobeno 33 autobusů Ikarus 417. Ikarusy 417 jsou velmi málo rozšířené. Nejvíce jich najdeme v německém Wuppertalu (17 kusů), poté několik kousků v Polsku, Maďarsku a v Itálii. V České republice byl v provozu pouze jeden Ikarus 417, a to v Táboře, kde sloužil již od roku 1999 až do roku 2012, kdy byl vyřazen. Táborský Ikarus 417 byl prvním nízkopodlažním kloubovým autobusem v České republice. Historické vozy soukromá osoba (táborský vůz ev. č. 99) soukromá osoba (vratislavský vůz vůz ev. č. 5000) Externí odkazy Stránka o autobusech Ikarus v Česku a na Slovensku Stránka o autobusech Ikarus mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Autobusová doprava", "question": "Z kolika částí se skládá karosérie autobusu Ikarus 417?", "answers": ["ze dvou"]}
{"title": "André Gide", "context": "André Paul Guillaume Gide [andré pól gijjóm žíd] (22. listopadu 1869, Paříž - 19. února 1951, tamtéž) byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947. Narodil se roku 1869 v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka. Ač původně katolička, zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů. Studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje (École Alsacienne) se začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky. Začal vydávat svá první díla, silně poplatná symbolismu, od kterého se však brzy odklonil. V letech 1893-1894 podnikl ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se seznámil v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů, přispěly k tomu, že se odvrátil od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny (1897), kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem jeho analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom jeho epické příběhy Imoralista (1902), Těsná brána (1909), Vatikánské kobky (1914) i Pastorální symfonie (1919), které sledují a rozvíjejí konflikty, vznikající ze střetu silného jedince s omezujícím vlivem prostředí.", "question": "Kdy zemřel Andé Gide?", "answers": ["19. února 1951"]}
{"title": "Latina", "context": ", i, y, ae, oe nebo eu (v české latině se c v těchto případech čte tradičně jako c, v jiných verzích latiny častěji jako č), obdobně g před uvedenými samohláskami se v některých verzích latiny. čte jako dž, zatímco v české latině se g čte vždy jako g. V některých verzích latiny se s v některých pozicích čte jako z. O výslovnosti v jednotlivých historických fázích se vedou odborné spory, předpokládá se však, že původně bylo písmo důsledněji hláskové (tedy například Cicero mohl být původně čten jako Kikero). Jinak se latinský zápis hlásek velmi podobá českému s těmito odlišnostmi: I označuje někdy samohlásku i a někdy souhlásku j. Dvojhlásky ae i oe se čtou jako české é. Jinak se délka samohlásek běžně nevyznačuje, v učebnicích se značí vodorovnou čárkou nad písmenem. Slabiky di, ti, ni se obvykle vyslovují tvrdě, ti před samohláskou se však vyslovuje zpravidla jako ci. Písmena odpovídající českým písmenům se změkčovacím háčkem latina nemá. Písmeno q se vyskytuje pouze před písmenem u, seskupení qu se čte kv. Seskupení gu se zpravidla čte jako gv. Dvojslabičná slova mají přízvuk na první slabice. Víceslabičná slova mají přízvuk na předposlední slabice, pokud je tato slabika dlouhá přirozeně nebo polohou, jinak na třetí slabice od konce. Přirozeně dlouhá slabika je taková, která obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku. Slabika je dlouhá polohou, jestliže po krátké samohlásce následuje skupina nejméně dvou souhlásek. Přízvuk ani délka se běžně v textu neoznačuje, v učebnicích a slovnících se délka značí vodorovnou čárkou nad písmenem (tzv. macron - např. ā; krátká slabika se značí obloučkem, tzv. breve, např. ă) a přízvuk šikmou čárkou (stejnou, jaká se používá v českých dlouhých samohláskách). Podrobnější informace naleznete v článku Latinská gramatika. Latina má na rozdíl od češtiny pouze 6 pádů. pád nominativ pád genitiv pád dativ pád akuzativ pád vokativ pád ablativ Související informace naleznete také v článku Latinské skloňování. Je latinský název pro podstatná jména. Substantiva jsou rozdělena do pěti deklinací. O zařazení do příslušné deklinace rozhoduje koncovka genitivu singuláru. Je latinský název pro slovesa. Časování sloves se děje v čtyřech konjugacích. Pravidelná latinská slovesa jsou rozdělena do čtyř konjugací. O zařazení do příslušné konjugace rozhoduje koncovka aktivního infinitivu. Pro 1. konjugaci se používá vzor laudā (česky chválit). Pro 2. konjugaci se používá vzor monē (česky napomínat). Pro 3. konjugaci se používá vzor legere (česky číst). Pro 4. konjugaci se používá vzor audī (česky slyšet). V tomto článku byl použit překlad textu z článku Latin regional pronunciation na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik pádů má latinská gramatika?", "answers": ["6"]}
{"title": "Řecko", "context": "Řecko (řecky Ε [eˈ] nebo Ε [eˈ]), oficiálně Řecká republika (Ε Δ), je stát ležící v jižní Evropě – na jihu Balkánského poloostrova. Rozkládá se jak na evropské pevnině, tak na četných ostrovech v Egejském, Krétském, Thráckém, Středozemním a Jónském moři. Jeho sousedy na pevnině jsou Albánie, Makedonie, Bulharsko a Turecko. Hlavním městem jsou Athény. Úředním jazykem je řečtina. Názvy řeckého národa a jeho země ve většině jazyků včetně češtiny vycházejí z některého z následujících tří zdrojů. První a nejčastější varianta, k níž patří české Řecko a např. také anglické Greece, francouzské Grè i německé Griechenland, pochází z latinského výrazu Graeci, který byl podle Aristotela starověkým názvem Řeků. Druhá varianta, která se vyskytuje např. v tádžičtině a uzbečtině, vychází z názvu území Iónie (řecky Iónía). Třetí podobou, kterou používají i sami Řekové, je Héllas podle mýtické Heleny. Gruzínsky se Řekům říká Berdzeni podle gruzínského slova \"brdzeni\", což znamená \"moudrý\". Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Řecka. Řecké dějiny jsou důležitou součástí evropských a světových dějin. Začínají ještě před příchodem starověkých Řeků na území, které se postupně stalo sídelním územím Řeků a které zabíralo také značnou část dnešního Turecka. V období před řeckým osídlením zde žili Pelasgové (kontinentální Řecko) a Minóané (Kréta a některé ostrovy). Někdy ve 4.–3. tisíciletí před Kristem do Řecka pronikly první řecké kmeny – Achajci, kteří vytvořili mykénskou kulturu. Později se v Řecku usadily další řecké kmeny, Dórové, Ionové, Aiolové, Epiróti a Makedonci, které se promíchaly s původním obyvatelstvem, a tak se vytvořil starověký řecký národ. V klasickém starořeckém (antickém) období vytvořili Řekové velkou kulturu. Poté následovaly postupně římská vláda nad tehdejším řeckým územím, byzantské období, osmanská nadvláda, období bojů za nezávislost a vznik moderního Řecka. Podrobnější informace naleznete v článku Starověké Řecko. Pobřeží Řecka u Egejského moře bylo místem vzestupu první civilizace v Evropě (jmenovitě Minóané a Mykéňané), poté následovala Temná doba až do roku 800 př. n. l., kdy začala nová éra řeckých městských států (např. Sparta nebo Athény), které získávaly kolonie po celém Středozemí. Po éře impéria Alexandra Velikého přišlo období, kdy se řecká kultura stala základem helénské civilizace.", "question": "Jaké je hlavní město Řecka?", "answers": ["Athény"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Kromě hlavního předmětu, kterým bylo náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině a němčině. Dále pak ještě například kreslení, tanci a hudbě. V sedmi letech tančila společně se sestrou Marií Annou v opeře Euristeo, jejímž autorem byl Zenón. Později, ve 13 letech, v den otcových jmenin (tj. 4. listopadu 1730), poprvé zpívala před publikem ve hře Germania il di che spende Sagro all. Hned za dva roky si užila i svou první hereckou premiéru v komedii Il cicisbeo consolato. V roce 1728 se její vychovatelkou stala říšská hraběnka Maria Karolina von Fuchs-Mollard, zvaná \"Charlotte\", která s ní zůstala až do své smrti v roce 1754. Charlottu si velmi oblíbila, říkávala jí \"mami\" a po smrti ji jako jediného nečlena habsburského rodu nechala pochovat do rodinné Císařské hrobky. Zde leží hned vedle ní a jejího chotě Františka I. Štěpána Lotrinského, kterého jí pomohla získat. S Františkem Štěpánem se poprvé setkala již v pěti letech, kdy přišel z Nancy do Vídně. Ihned si ho oblíbil její otec – Karel VI., jenž v něm viděl svého syna, kterého mu osud odepřel. Snad největším problémem v počátcích vztahu mezi ní a Františkem Štěpánem byl věkový rozdíl: jí bylo tehdy šest, Františkovi Štěpánovi patnáct. František Štěpán byl velký na to, aby si s ní hrál. Při oficiálních oslavách, bálech a podobně je navíc rozděloval i protokol. Dalším problémem byl fakt, že případné spojenectví mezi Habsburky a Lotrinčany by ještě více popudilo Francii. Navíc fakt, že se pravděpodobně již nenarodí (což se také později potvrdilo) mužský následník rodu, hrál významnou roli při úvahách Karla VI., za koho provdá svou nejstarší dceru, protože pokud by existoval mužský následník, vše by bylo jednodušší. V úvahu přicházely sňatky s wittelsbašským kurfiřtem (v tom případě by se k Rakousku přidalo Bavorsko, což by ale způsobilo rozkol nejen v Evropě, ale i v říši), nebo se španělským následníkem trůnu. Karel VI. se navíc Anglii zavázal, že svou dceru provdá pouze za prince s menší rolí, což zase nahrávalo Františkovi Štěpánovi. Ten se roku 1729 navíc stal, po smrti svého otce, lotrinským vévodou, čehož se obávala Francie. Vše usnadnila Válka o polské následnictví v letech 1733–1735, v níž bojovalo Rakousko s Ruskem proti Francii a Španělsku. Vše nakonec dopadlo tak, že Rakousko získalo Parmu a Piacenzu a naopak ztratilo Neapol a Sicílii. František Štěpán ztratil Lotrinsko. Díky ztrátě Lotrinska a uznání pragmatické sankce Francií již nic nestálo v cestě svatbě Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského.", "question": "Kdo požádal Marii Terezii o ruku dne 31. ledna 1736?", "answers": ["František Štěpán"]}
{"title": "SMILES", "context": "V červenci 2006 uvedla IUPAC jako standardní reprezentaci vzorců formát InChI. O SMILES se obecně tvrdí, že má oproti InChI výhodu v o něco lepší lidské čitelnosti. Je také podporován širší základnou softwaru s rozsáhlým teoretickým zázemím (např. teorií grafů). Související články InChI Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simplified molecular input line entry specification na anglické Wikipedii. Anderson, E.; Veith, G.D; Weininger, D. (1987) SMILES: A line notation and computerized interpreter for chemical structures. Report No. EPA/600/M-87/021. U.S. EPA, Environmental Research Laboratory-Duluth, Duluth, MN 55804 Weininger, D. (1988), SMILES, a chemical language and information system. 1. Introduction to methodology and encoding rules, J. Chem. Inf. Comput. Sci. 28, 31-36. Weininger, D.; Weininger, A.; Weininger, J.L. (1989) SMILES. 2. Algorithm for generation of unique SMILES notation J. Chem. Inf. Comput. Sci. 29, 97-101. Helson, H.E. (1999) Structure Diagram Generation In Rev. Comput. Chem. edited by Lipkowitz, K. B. and Boyd, D. B. Wiley-VCH, New York, pages 313-398. Externí odkazy Specifikace „SMILES – Zjednodušený chemický jazyk“ Oficiální stránky OpenSMILES „SMARTS – rozšíření SMILES“ Daylight SMILES tutorial Parsing SMILES Softwarové utility podporující SMILES Online SMILES Translator and Structure File Generator – Java online molecule editor PubChem server side structure editor – online molecule editor smi23d – 3D Coordinate Generation Daylight Depict – Translate a SMILES formula into graphics – vytváření souborů ve formátu PNG a GIF JME molecule editor Archivováno 28. 4. 2001 na Wayback Machine ACD/ChemSketch Marvin by ChemAxon – online chemical editor/viewer and SMILlůES generator/converter Instant JChem by ChemAxon – desktop application for storing/generating/converting/visualizing/searching SMILES structures, particularly batch processing; personal edition free JChem for Excel by ChemAxon – MS Excel add-in for storing/generating/converting/visualizing/searching SMILES structures Smormo-Ed – a molecule editor for Linux which can read and write SMILES InChI.info – an unofficial InChI website featuring on-line converter from InChI and SMILES to molecular drawings Balloon – A free program for 3D coordinate generation and conformational analysis.", "question": "Jaká je zkratka pro zjednodušenou molekulární specifikaci pro vstupní řádky?", "answers": ["SMILES"]}
{"title": "Aristotelés", "context": "Není to ale žádný průměr, nýbrž dokonalost sama, kterou by každé přidání i ubrání pokazilo. (1107a) Ctnost se týká jen jednání chtěných a vědomých, volba je předem rozvážené chtěné jednání (PRO-AIRESIS). Ty nejdůležitější ctnosti jsou statečnost, umírněnost, štědrost, laskavost jako střed vůči hněvivosti i slabošství, a v obci zejména spravedlnost. To je výkon dokonalé ctnosti vůči druhým, \"dobré těch druhých\" a \"souhrn všech ostatních ctností\". (1130b) Aristotelés pak rozlišuje mezi spravedlností retributivní, která napravuje nebo vyrovnává, a distributivní, která rozděluje. Týká se trestů a odměn, ale také směny, kterou zprostředkují peníze. Peníze činí věci souměřitelnými a zaručují budoucí směnu, pokud teď nic nepotřebujeme. (1134) Spravedlnost v obci musí být řízena zákonem, \"proto nenecháváme vládnout člověka, ale zákon.\" (1134a35) Náležitost, slušnost (EPIEIKEIA, angl. fairness) je spravedlnosti podobná, ale není to totéž. Je spravedlivá, ale ne podle zákona, nýbrž jako náprava zákonné spravedlnosti. Zákon totiž musí být obecný, kdežto jednání je nepravidelné, takže některé případy nelze spravedlivě posoudit zákonem. (1137) A. MacIntyre, Ztráta ctnosti. Praha 2004 Aristotelés vychází z toho, že člověk je živočich, žijící v obci (zóon politikon), a nemůže tedy žít sám: \"Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své soběstačnosti nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře nebo bůh.\" (Pol 1253a) Aristotelovo myšlení není evoluční ani historické, nýbrž systematické. Protože celek je podle něho (logicky) první, není obec sdružením lidí, nýbrž naopak člověk částí obce. Lidé se spolčují na dvou úrovních: rodina nebo lépe hospodářství (řecky: oikia) zajišťuje obživu a reprodukci; obec nebo stát (řecky: polis) je soběstačný a je účelem a cílem lidského spolužití. \". Obec je soběstačné společenství rovných za účelem co nejlepšího života\" (1328a). \"Obec je společenství dobrého života v domech a rodinách, jehož účelem je dokonalý a soběstačný život.\" (1280b) \"Je druh vlády, kde se vládne nad sobě rovnými a svobodnými; nazýváme ji politickou. Nemůže dobře vládnout, kdo se nenaučil poslouchat.\" (1277b) Základem života v míru je rozdělení majetku; Aristotelés odmítá Platónův názor, že by lidé měli mít všechno společné. Uznává, že \"peníze mají, takříkajíc, všichni nějak rádi\" (1263b), varuje však před každou hamižností, která obec ničí. \"Výsady zámožných ničí ústavu víc než výsady lidu.", "question": "Z jakého důvodu nemůže žít člověk sám podle Aristotela?", "answers": ["člověk je živočich, žijící v obci"]}
{"title": "Galileo Galilei", "context": "Jeho Dialogy byly v roce 1634 zařazeny na Index librorum prohibitorum, oficiální seznam zakázaných knih. Ačkoliv rozsudek vynesený proti Galileimu neuváděl další knihy, Galileo o dva roky později zjistil, že jakékoliv publikace o čemkoliv, co kdy napsal, byly tiše zakázány.[zdroj? ] Zákaz byl striktně uplatňován ve Francii, Polsku a německých státech, ale nikoliv například v Nizozemí. Galileovy Dialogy jsou uvedeny ještě ve vydání Indexu zakázaných knih z roku 1834. Církev však postupně uvolňovala zákaz šíření Koperníkovy teorie, v roce 1820 připustila i její šíření tiskem a roku 1835 vyškrtla Galileův spis z Indexu. Ač stále v domácím vězení, Galileo se mohl v roce 1638 přestěhovat do svého domu poblíž Florencie. Ačkoliv byl již zcela slepý, pokračoval v učení a psaní. Zemřel ve své vile v Arcetri, severně od Florencie, v roce 1642. V roce 1992, 359 let po Galileově procesu, vydal papež Jan Pavel II. omluvu, v níž ruší výnos inkvizice proti Galileovi: \"Galileo pociťoval ve svých vědeckých výzkumech přítomnost Stvořitele, který podnítil hloubku jeho ducha,. povzbuzoval ho, předesílal a podporoval jeho intuice.\" Dále se o něm vyjadřuje, že \"... Galileo, upřímný věřící, se ukázal z tohoto pohledu popisu vědeckých a biblických pravd mnohem citlivější než teologové, kteří stáli proti. němu.\" Současný pohled na vědu z hlediska katolické církve ilustruje dokument Druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes, kde se píše: \"Když se provádí metodické bádání ve všech vědních oborech skutečně vědecky a podle mravních zásad, nebude nikdy ve skutečném rozporu s vírou, protože věci světské i věci víry pocházejí od jednoho a téhož Boha.\" Některá místa sporu stále čekají na objasnění. Nejasností je, zda nepodepsané a nedatované rozhodnutí, spadající údajně do doby prvního inkvizičního procesu v roce 1616, které zakazuje Galileovi šíření Koperníkovy teorie, je pravé, či se jedná o podvrh, vzhledem k tomu, že dokument postrádá jakékoliv datování i podpis autority. Dále co se stalo na oné tajné schůzce během druhého procesu, která vyústila v Galileiho přiznání. Italský historik Pietro Redondi, který zkoumal materiál Galileiho případu ve Vatikánském archívu, přišel v roce 1983 s novou teorií.", "question": "Ve kterém městě zemřel astronom Galileo Galilei?", "answers": ["Arcetri"]}
{"title": "Pláž", "context": "Pláž je část zábřeží složená z písku nebo drobných kamínků. Pláž je základním akumulačním tvarem vzniklým procesy pobřežní modelace. U pláže rozpoznáváme čelo pláže, hranu plážové terasy, plážovou terasu (berm), plážový stupeň. Letní pláž vzniká na úkor předbřežních valů (příbojových valů, bouřkových valů) v období s málo četným výskytem příbojových vln. Naopak zimní pláž vzniká v období s četným výskytem příbojových vln, čemuž odpovídá plné vyvinutí předbřežních valů. Jen mírně se svažuje směrem k vodě. Pláž se může vyskytovat na březích řek, jezer, moří či oceánů. Může být dlouhá i desítky až stovky kilometrů. Splaveniny akumulované v korytě řek se označují jako náplavy. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu pláž ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo pláž ve Wikislovníku", "question": "Co je část zábřeží složená z písku nebo drobných kamínků?", "answers": ["Pláž"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Přicházeli však i představitelé menších měst, kteří vzdávali Karlovi při jeho tažení hold a žádali o potvrzení privilegií. Karel si počínal s prozíravou velkorysostí a všude proto uděloval privilegia, práva a milosti. Kromě říšských záležitostí byl Karel zainteresován v konfliktu mezi Francií a Anglií později nazvaném stoletá válka. Zde si počínal velmi pragmaticky a rychle se vyvázal ze spojeneckého svazku s francouzským králem. Prakticky až do své smrti se snažil zachovávat neutralitu, i když občas slíbil té či oné straně větší angažovanost a za jistých podmínek i pomoc. Rok 1348 byl významný především pro české země. Praha nebyla v době Karlově už jen hlavním městem českého království, ale stala se rovněž metropolí Svaté říše římské. Karel proto věnoval hlavnímu městu, které se mělo stát důstojným a reprezentativním sídlem císaře, velkou péči. Hned po svém návratu z říše, vydal dne 8. března 1348 zakládací listinu Nového Města pražského. Založením Nového Města se Praha stala skutečným velkoměstem a jedním z největších měst Evropy. Nové Město bylo obdařeno podobnými privilegii, jako Staré Město pražské. Nedlouho poté položil pak Karel základní stavební kámen hradeb Nového Města. V Praze se tou dobou také konal společný generální sněm říšské a české šlechty. Smyslem prvního generálního sněmu bylo státoprávní zakotvení českého státu v jeho vztahu k říši. Ze sněmu vyšlo celkem čtrnáct privilegií a listin, které mimo jiné potvrzovaly starší privilegia římských králů a císařů českému království a kladly důraz na mimořádné postavení českých zemí v rámci Svaté říše římské.", "question": "Kde se narodil Karel IV.?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Metr", "context": "Oficiálně na to nikdo nereagoval. V roce 1670 lyonský biskup Gabriel Mouton rovněž navrhl univerzální délkovou jednotku opřenou o desítkovou číselnou soustavu založenou na zemské souřadnicové minutě resp. na délce kyvadla s periodou jedné vteřiny. A roku 1675 italský vědec Tito Livio Burattini ve svém díle Misura Universale (Univerzální míra) použil výraz \"metro cattolico\" (\"obecná míra\"), odvozené z řeckého μ κ (métron katholikón) pro označení normové délky odvozené z kyvadla. === Poledníkový metr === Jako výsledek francouzské revoluce francouzská Akademie věd ustavila komisi pro stanovení prosté stupnice všech měr. 7. října 1790 komise doporučila desítkový číselný systém a 19. března 1791 doporučila přijetí termínu \"mè\" (\"míra\"), základní jednotky délky definovanou jako desetimilióntinu vzdálenosti severního pólu a rovníku po pařížském poledníku. Obvod Země tedy činil přesně 40 000 km. Roku 1793 Národní shromáždění Francouzů přijalo tento návrh. Později metr začaly používat i jiné země, např. Anglie od roku 1797. V této podobě poledníkové definice se metr stal základem metrické soustavy. === Tyčový metr === V sedmdesátých letech 19. století ve světle novodobé přesnosti se zabývala metrickým standardem řada mezinárodních konferencí. Metrická dohoda (Convention du Mè) z roku 1875 pověřila správou Mezinárodní úřad vah a měr (BIPM: Bureau International des Poids et Mesures) v Sè ve Francii. Tato nově ustavená organizace uchovávala prvotní metrovou tyč, poskytovala národní prototypy a udržovala převody s nemetrickými normami. Tato organizace vytvořila tyčový etalon roku 1889 na první Všeobecné konferenci vah a měr (CGPM: Conférence Générale des Poids et Mesures), a tím ustavila mezinárodní prototyp metru jako vzdálenost mezi dvěma ryskami normové tyče ze slitiny 90% platiny a 10% iridia při tavném bodu ledu. Později se zjistilo, že tento první vzor byl o 200 mikrometrů kratší kvůli chybě výpočtu zploštění Země. Nicméně tato délka se stala normou, standardem. Prvotní vzor zůstává v definovaných podmínkách z roku 1889 nadále. === Vlnový metr ===", "question": "Jak se nazývá základní jednotka délky?", "answers": ["Metr"]}
{"title": "Radium", "context": "Objev byl založen na pozorování, že intenzita radioaktivního záření je úměrná obsahu uranu v rudě. Marie Curie-Skłodowská zjistila, že existují i nerosty, ve kterých je radioaktivní záření silnější, než by odpovídalo množství záření uranu. Z tohoto úsudku dospěla k závěru, že musí existovat i další složky uranových rud, které mají silnější záření než samotný uran. Z uranových rud izolovala v roce 1910 přes amalgám nepatrné množství čistého polonia a o něco později ve stejném roce i radium spolu s André Debiernem. Radium dostalo název z latinského radius – paprsek. Marie Curie-Skłodowská kvůli dlouhodobému styku s radioaktivními prvky zemřela na anémii roku 1934. == Výskyt v přírodě == Protože všechny izotopy radia podléhají poměrně rychle dalšímu radioaktivnímu rozpadu, je obsah radia v přírodě velmi nízký. Všechny lokality s vyšším obsahem radia jsou přitom spojeny se zvýšeným výskytem uranu a thoria. V těchto rudách se radium vyskytuje v téměř neměnném poměru radia: uranu 1 : 3 000 000.", "question": "Jakou chemickou značku má radium?", "answers": ["Ra"]}
{"title": "Jan Evangelista Purkyně", "context": "Jan Evangelista Purkyně, křtěn Jan Josef (18. prosince 1787, podle křestní matriky 17. prosince, Libochovice (zámek) – 28. července 1869 Praha – Nové Město) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry (v Karolinu roku 1837) se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, jeho otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům (konkrétně na piaristickém gymnáziu v Mikulově, studoval také ve Staré Vodě pod vedením Jana Františka Hanela), ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství. Už v prvním ročníku pražského studia mu ve Vídni vyšla první báseň Orážení obrazu bez konce. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob (pruský ministr kultury a vzdělávání Karl vom Stein zum Altenstein (1770–1840), lékař Johann Nepomuk Rust (1775–1840), vedoucí pruského vysokoškolského oddělení Johannes Schulze. (1786–1869), přírodovědec Karl Asmund Rudolphi (1771–1832) a údajně i na přímluvou Goethovu, který také studoval proces vidění) byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi (1800–1835), dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu Karla Asmunda Rudolphi (1771–1832). Měli spolu dvě dcery a dva syny. Ve Vratislavi mu na choleru zemřela manželka a obě dcery, zbyli mu dva synové. Starší syn Emanuel (1831–1882) se stal přírodovědcem, mladší syn Karel (1834–1868) vynikl jako malíř. Otec jej celý život finančně podporoval a nakonec i přežil. Ve Vratislavi získal roku 1832 výkonný mikroskop. Svůj nejvýznamnější objev prezentoval Purkyně na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v pražském Karolinu roku 1837, kde mezi prvními na světě přisoudil buňkám jejich stěžejní význam pro život. Ve Vratislavi také odváděl tvrdou badatelskou práci, která z něj činí zřejmě nejfrekventovanějšího eponyma české vědy: Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy buňky v malém mozku, Purkyňovy obrázky (vnímání světla okem), Purkyňův jev (vnímání barev okem) a řada dalších po něm nazvaných útvarů a jevů. V práci O spánku, snech a stavech příbuzných z roku 1857 Purkyně zdůraznil osvěžující a léčivou funkci snů pro duševní rovnováhu. Předjímá tím budoucí Freudovy úvahy o snu, ale i Jungovu teorii kompenzační funkce snu.", "question": "Kdo byl Jan Evangelista Purkyně?", "answers": [") byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof"]}
{"title": "Frazém", "context": "Frazém neboli frazeologismus je ustálené spojení slovních tvarů slov s vlastním významem. Jedná se například o sousloví, rčení, pořekadlo, přirovnání či přísloví apod. Frazeologismy většinou výrazně posunují původní význam slov směrem ke zcela jinému smyslu sdělení. V rámci vymezení typů jsou frazémy podle sémantických kritérií pojmenování pro typ, ve kterém nedochází k výrazné desemantizaci komponent, ale jeho frazeologizovanost se více zakládá na ustálenosti používání a složení takového výrazu. Je to typ volnější než frazeologická spojení, tedy typ stojící na samé hranici frazeologie. Podrobnější informace naleznete v článku Idiom. Idiom (také idiomatické spojení) se chápe v poslední době jako synonymum k výrazu frazém s tím, že označení frazém zdůrazňuje formální (morfosyntaktickou) a idiom sémantickou (významovou) stránku téhož výrazu. Starší definice idiomu je výraz, jehož smysl není odvoditelný z jeho částí. Příklady: chytat lelky - lenošit mít nakoupíno / mít (v)opici, draka, jak z praku (aj.) - být opilý pěšky jako za vozem - nastejno dostat čočku – dostat vynadáno/namláceno dělat Zagorku – vymlouvat se/dělat drahoty oxidovat – obtěžovat polykat andělíčky - topit se Podrobnější informace naleznete v článku Frazeologie. Slovo frazeologie má dva významy: Jedná se o soubor všech frazeologismů daného jazyka nebo také o nauku, která frazeologismy daného jazyka zkoumá. Některé frazeologismy mohou vytvářet frazeologickou homonymii, tedy dvojznačnost, resp. nejednoznačnost sdělení. V takovém případě je vždy nutno podle celkového kontextu sdělení (věty) usuzovat na to, zdali se jedná o přímý (původní) význam sousloví, anebo se jedná o jeho přenesený smysl, tedy že se jedná o skutečný frazeologismus. Příkladem frazeologické homonymie může být např. sousloví \"lízat si rány\" – může vyjadřovat jak doslovný význam sdělení (\"kocour si líže rány, které mu způsobil sousedův pes\"), tak o frazeologismus popisující např. náladu sportovního týmu po těžké porážce.", "question": "Jak se nazývá ustálené spojení slovních tvarů slov s vlastním významem?", "answers": ["Frazém neboli frazeologismus"]}
{"title": "Delfín obecný", "context": "Delfín obecný je rozšířen téměř ve všech mořích od tropického po mírné pásmo. Žije zejména v pobřežních vodách, kde je dostatek potravy. Je nejpočetnějším druhem delfína. Velikost populace je neznámá, odhaduje se na několik miliónů jedinců. Delfín obecný je velmi aktivní a společenský, žije ve společenství o deseti až několika tisících jedincích. Upřednostňuje hluboké vody v pobřežních oblastech, často se za účelem lovu kořisti sdružuje mnoho skupin dohromady a jindy spolu různé skupiny soupeří. Ke spánku využívá jen polovinu mozku, druhou hemisférou je bdělý, přičemž obě poloviny může střídat. Plave rychlostí až 60 km/h s maximální hloubkou ponoru 300 metrů. Má silnou ocasní ploutev, ta mu umožňuje dlouhé skoky nad hladinu i poskakování ve vzpřímeném postoji za pomoci rychlých úderů o hladinu. Pod vodou je schopen zůstat až 10 minut na jedno nadechnutí, ale většinou se vynořuje častěji. Domlouvá se pomocí echolokace na frekvencích 1000 Hz-150 kHz. Březost trvá 10-11,5 měsíce, období rozmnožování je jaro a podzim, v tropickém pásmu celoročně. Samice rodí jedno mládě. Mláďata se rodí ocasem napřed o délce 0.8-1 m a hmotnost přibližně 10 kg. Delfíni se dožívají až 30 let. Jeho nejčastější potrava jsou sledi a makrely, doplňují je hlavonožci. Loví společně, ve skupině shánějí ryby k sobě a nahánějí je k hladině. Delfín obecný byl znám již v době antiky mezi Řeky a Římany a hrál důležitou roli v jejich mytologii. Rovněž vystupuje v příbězích, předávaných z generace na generaci, ve kterých vozili malé děti na hřbetě jako koně a zachraňovali tonoucí. První, kdo jej pojmenoval \"delfín\" a poznal, že se jedná o savce, byl Aristoteles. Carl Linné jej v roce 1758 pojmenoval Delphinus delphus.", "question": "Jakou rychlostí plave delfín obecný?", "answers": ["60 km/h"]}
{"title": "Albuquerque", "context": "Stará španělská čtvrť Albuquerque byla založena podél El Camino Real roku 1706 jako zemědělská obec. Byla postavena v typickém španělském koloniálním stylu s centrálním náměstím obklopeným domy, správními budovami a kostelem. Tato stará čtvrť se dochovala a dnes slouží jako muzeum, kulturní místo a obchodní centrum. Guvernér provincie Don Francisco Cuervo y Valdés udělil vesnici jméno \"Alburquerque\" na počest Vévody z Alburquerque, místokrále Nového Španělska v letech 1702 až 1710. První \"r\" se v angličtině během 19. století vytratila, ale starý pravopis je příležitostně stále používán. V únoru 1862 během Americké občanské války bylo město krátce okupováno vojskem Konfederace pod vedením generála Henryho Hopkinse Sibleyho. Během svého ústupu do Texasu se Sibley 8. dubna 1862 obrnil v Albuquerque. Když stavba železnice Atchison-Topeka-Santa Fe dorazila roku 1880 do města, nádraží a vozovna nebyly postaveny ve staré čtvrti, nýbrž několik kilometrů na východ od náměstí. Toto místo dostalo název \"New Albuquerque\" nebo také \"New Town\". Oblast kolem náměstí, \"Old Town\", byla samostatná obec až do roku 1940. New Albuquerque se brzy stalo prosperujícím městem, které mělo na přelomu 18. a 19. století již 8000 obyvatel a všechny vymoženosti moderní doby včetně tramvajové sítě spojující obě Albuquerque a nově založenou Univerzitu Nového Mexika. Roku 1902 byl vedle nové železniční stanice postaven známý hotel Alvarado. Stal se symbolem města až do roku 1970, kdy byl zbourán a nahrazen parkovištěm. V roce 2002 bylo na stejném místě postaveno Alvarado Transportation Center, které se má podobat dřívějšímu hotelu Alvarado. Route 66, známá silnice spojující Chicago, Illinois a Santa Monica, Kalifornie, dorazila do Albuquerque roku 1926 a nedlouho potom začali přicházet první návštěvníci. Brzy bylo podél Fourth Street, kudy projížděla Route 66 městem, zbudováno mnoho motelů, restaurací a obchodů se suvenýry. V roce 1937 byla silnice přesunuta na Central Avenue, proto se většina budov z doby Route 66 nachází tam, ale několik jich můžeme najít i na Fourth Street. Díky zbudování letecké základny a státních laboratoří v letech 1939 a 1949 mělo Albuquerque velký význam během Studené války. Rozrůstalo se a rozšiřovalo na východ a roku 1960 dosáhlo 200 000 obyvatel. == Demografie == Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 545 852 obyvatel. === Rasové složení === 69,7% Bílí Američané 3,3% Afroameričané 4,6% Američtí indiáni 2,6% Asijští Američané 0,0% Pacifičtí ostrované 15,1% Jiná rasa 4,6% Dvě nebo více rasObyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 46,7% populace. == Vzdálenosti == Dallas: 1038 km (645 mil). Denver: 716 km (450 mil).", "question": "Bylo Albuquerque během Studené války bezvýznamné?", "answers": ["Díky zbudování letecké základny a státních laboratoří v letech 1939 a 1949 mělo Albuquerque velký význam během Studené války."]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Staroslověnština neboli stará církevní slovanština je nejstarší slovanský spisovný jazyk. Spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století. S určitými změnami se používá pod názvem církevní slovanština dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu (řeckokatolická, pravoslavná). Staroslověnským jazykem a písemnictvím se zabývá vědní obor nazývaný paleoslovenistika. Staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné fáze existence praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny - jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků - se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek (9. století) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo. Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny.", "question": "Na základě čeho vznikla spisovná norma staroslověnštiny?", "answers": ["na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století"]}
{"title": "Skupenství", "context": "Při vysokých hustotách látky jsou všechny energetické hladiny elektronů obsazeny až do určité maximální energie, které odpovídá určitá maximální hybnost; tomuto stavu se říká degenerace, jedná se o degenerovaný elektronový plyn. Každý další elektron musí zaujmou novou vyšší energetickou hladinu a mít tím i vyšší hybnost. Toto skupenství hmoty je pozorovatelné v bílých trpaslících. Degenerovaný neutronový plyn vzniká při obrovských hustotách, kdy jsou elektrony \"vmáčknuty\" gravitací do jádra, kde se společně s protony přemění na neutrony. Látky v tomto skupenství se vyskytuje na povrchu neutronových hvězd. Související informace naleznete také v článku Fázový přechod. Přechodu od pevné látky ke kapalině se říká tání. Opačný jev se nazývá tuhnutí. Aby těleso přešlo z pevné fáze do kapalné, musíme mu dodat skupenské teplo tání . Na mikroskopické úrovni se to rovná dodání energie částici, která bude větší než energie vazby, která částici v pevné látce drží. Není potřeba, aby pevné těleso mělo nějakou konkrétní teplotu, aby se některé částice z něj uvolňovaly do kapalné fáze. V případě ale, že teplota dosáhne bodu tání, přechod do kapalné fáze nastane spontánně v celém jeho objemu. Přechodu od kapaliny k plynu se říká vypařování. Opačný jev se nazývá zkapalnění. Aby těleso přešlo z kapalné fáze do plynné, musíme mu dodat skupenské teplo varu. Na mikroskopické úrovni se to rovná dodání energie částici, která bude větší než energie vazby, která částici v kapalině drží. Není potřeba, aby kapalné těleso mělo nějakou konkrétní teplotu, aby se některé částice z něj uvolňovaly do plynné fáze. V případě ale, že teplota dosáhne bodu varu, přechod do plynné fáze nastane spontánně v celém jeho objemu.", "question": "Jak se říká přechodu pevné látky ke kapalině?", "answers": ["tání"]}
{"title": "Mojžíš", "context": "Podle některých názorů je překlad Rákosového moře jako Rudé moře pokládán za chybný a Rákosové moře umísťují do oblasti Suezské šíje nebo ho ztotožňují se Sirbónským jezerem. Související informace naleznete také v článku Nauka a Smlouvy. Mormonismus (specifické americké odvětví křesťanství) používá postavu proroka Mojžíše ve své teologii i historii. Podle Nauky a Smluv se Mojžíš zjevil 3. dubna 1836 mormonskému prorokovi Josephu Smithovi v kirtlandském chrámu. Smyslem tohoto zjevení mělo být předání kněžských klíčů ke shromáždění všech kmenů Izraele. –Nauka a Smlouvy 110 Mormonský Mojžíš byl podle učení teologa Smithe vyvolen ke svému úkolu v předsmrtelném životě a jeho příchod byl podle Knihy Mormonovy prorokován už Josefem egyptským. –Kniha Mormonova; 2.Nefi 3:10 Mojžíš byl svým tchánem Jetrem vysvěcen k Melchisedechově kněžství, kterému učil také Izraelity během pobytu na poušti. Toto kněžství bylo však za nevíru Izraelitům odebráno a kmenům tak zůstalo pouze nižší, Aaronovo kněžství. –Nauka a Smlouvy 84:25-27 Související informace naleznete také v článku Proroci islámu. Mojžíš je nejčastější prorockou postavou v islámské tradici a pojí se s nim nejrozsáhlejší pasáže, které v Koránu najdeme. –Korán 19:51-53 Mojžíšův příběh je paralelou k Mohamedově vlastnímu životu.", "question": "Kdy se zjevil Mojžíš mormonskému prorokovi Josephu Smithovi?", "answers": ["3. dubna 1836"]}
{"title": "Nuda v Brně", "context": "Nuda v Brně je česká komedie Vladimíra Morávka natočená v roce 2003. Film získal pět Českých lvů v kategoriích Nejlepší film, režie (Vladimír Morávek), scénář (Jan Budař, Vladimír Morávek), mužský herecký výkon v hlavní roli (Jan Budař) a střih (Jiří Brožek). Mírně retardovaný mladík (Jan Budař) se chystá strávit první noc s dívkou z Brna (Kateřina Holánová). Oba se na to připravují více než pečlivě a po několika zádrhelích se věc podaří. Kromě ústřední dvojice se ve stejnou noc ve stejném domě pokouší o soulož více dvojic. Avšak již ne tak úspěšně... České filmové nebe - Nuda v Brně", "question": "Kdo napsal scénář k filmu Nuda v Brně?", "answers": ["Jan Budař, Vladimír Morávek"]}
{"title": "Francouzská vlajka", "context": "Vlajka Francie je státní francouzská vlajka, která má podobu svislé trikolóry složené z modrého, bílého a červeného pruhu. Poměr stran je 2:3. Bílá barva navazuje na tradiční bílou královskou vlajku, červená a modrá jsou barvy Paříže, které tvoří městskou vlajku. == Historie == Kořeny francouzské vlajky sahají do doby Francouzské revoluce. Oficiálně byla uznána za státní symbol Francie roku 1790. Tehdy ještě v pořadí červená, bílá, modrá. V roce 1794 bylo pořadí barev obráceno do dnešní podoby. V roce 1815 byla navrácena bílá vlajka (symbol čistoty a vlajka Bourbonů). Během revoluce v roce 1848 pak byla užívána na barikádách rudá vlajka. Následně byla trikolóra přijata za národní vlajku. Předepsanými odstíny jsou Pantone Reflex Blue pro modrou (přibližně CMYK 100,70,0,5; RGB #171796) a Red 032 pro červenou (přibližně CMYK 0,90,86,0; RGB #ED2E38). == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Francie Francouzská hymna Státní symboly Francie Dějiny Francie === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Francouzská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu má Francouzská vlajka?", "answers": ["modrého, bílého a červeného"]}
{"title": "Ostrava", "context": "Ostrava (polsky Ostrawa, německy Ostrau) je statutární a univerzitní město na severovýchodě České republiky v Moravskoslezském kraji, poblíž hranice s Polskem. Nachází se na soutoku řek Odra, Opava, Ostravice a Lučina. Ostrava je počtem obyvatel i rozlohou třetí největší město v Česku, druhé největší město na Moravě a největší město v Českém Slezsku (leží na hranici těchto dvou historických zemí). Na území Ostravy se nachází čtyři městské památkové zóny. Žije zde zhruba 300 tisíc obyvatel, v celé ostravské aglomeraci už ale žije téměř 1 milion obyvatel, která je tak po pražské druhou největší aglomerací v České republice. Ostrava vyrostla jako průmyslové středisko černouhelné pánve. Pro svůj hornický a hutnický průmysl v minulosti zvaná \"ocelové srdce republiky\", prošla výraznými změnami po roce 1989. V důsledku restrukturalizace průmyslu byla utlumena důlní činnost a poslední uhlí se na území města vytěžilo v roce 1994. Živoucím důkazem hornické minulosti je Dolní oblast Vítkovice, bývalý průmyslový areál s unikátním souborem industriální architektury aspirující na zápis do seznamu Světového dědictví UNESCO. Ostrava se od 90. let transformuje v moderní kulturní město. Nachází se zde řada divadel, galerií a kulturních domů. Po celý rok se ve městě pořádají různorodé kulturní a sportovní akce. Mezi nejznámější z nich patří například hudební festival Colours of Ostrava, festivaly vážné hudby Janáčkův máj a Svatováclavský hudební festival, Shakespearovské slavnosti, atletický závod Zlatá tretra, nebo Dny NATO na letišti v Ostravě - Mošnově. Vysoké školství je v Ostravě zastoupeno Vysokou školou báňskou - Technickou univerzitou Ostrava a všeobecněji zaměřenou Ostravskou univerzitou. Pro rok 2014 byla Ostrava evropským městem sportu. V roce 2015 pořádala společně s Prahou mistrovství světa IIHF v ledním hokeji. Městský znak je blasonován: V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem.", "question": "Je Ostrava druhé největší město na Moravě?", "answers": ["Ostrava je počtem obyvatel i rozlohou třetí největší město v Česku, druhé největší město na Moravě a největší město v Českém Slezsku (leží na hranici těchto dvou historických zemí)."]}
{"title": "Brněnská přehrada", "context": "Brněnská přehrada (v hantecu Prýgl nebo Prygl) nebo Vodní nádrž Brno, dříve též Kníničská přehrada, je vodní dílo na Svratce. Vznikla vystavěním hráze na 56. říčním kilometru Svratky a zatopením údolí s obcí Kníničky. Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno (nyní se využívá vody z Vírské přehrady a vody z vrtů v Březové), k rekreaci a také jako zdroj elektrické energie. Většina plochy přehrady je součástí přírodního parku Podkomorské lesy. Myšlenka na stavbu přehrady na Svratce se objevovala od začátku 20. století, ale k její realizaci došlo až v letech 1936-1940. Hlavním investorem bylo tehdejší ministerstvo veřejných prací a vedle Brna se na ní 25 % podílela také Země Moravskoslezská . Vzdutí přehrady začíná pod splavem u Tejkalova mlýna ve Veverské Bítýšce a k hrázi na hranici brněnských městských částí Brna-Bystrce a Brno-Kníničky měří necelých 10 km. Zatopená plocha je 259 ha. Stálé nadržení dosahuje 7,6 milionů m3, zásobní prostor pak 10,8 milionů m3. Betonová gravitační hráz má v koruně šířku 7,14 m a délku 120 m, v nadmořské výšce 233,72 m ční 23,5 m nade dnem. V hrázi se nachází Vodní elektrárna Kníničky. Na konci druhé světové války ustupující německá armáda vozovku zaminovala a umístila na hráz sud s trinitrotoluenem (původně měly být výbušniny umístěny do potrubí hráze, ale to bylo zaměstnanci z rozkazu ochrany před sabotáží zabetonováno) a do domku hrázného Šikuly kulomety. Šikula s několika lidmi, ukrytými ve strojovně elektrárny, konvoj Rudé armády varovali, ale Šikula byl postřelen. V současnosti je na hrázi umístěná jeho plaketa. Brněnská přehrada je oblíbeným místem rekreace místních i návštěvníků. Po obou stranách je lemována rozlehlými lesy (Obora na levém břehu, Podkomorské lesy na pravém) a nabízí tak příležitost nejenom ke koupání a vodním sportům, ale i k turistice a cykloturistice. Častým cílem výletníků je také hrad Veveří, který se tyčí na skále nedaleko Veverské Bítýšky.", "question": "Jakou obec zatopila Brněnská přehrada?", "answers": ["Kníničky"]}
{"title": "Interval (hudba)", "context": "Interval je vzdálenost mezi dvěma tóny. Ozvou-li se oba tóny současně, vzniká interval harmonický, zazní-li po sobě, vzniká interval melodický. Nejmenší vzdálenost mezi dvěma tóny je v evropské hudbě půltón, vzdálenost dvou půltónů se označuje jako celý tón. Základním intervalem je oktáva, která udává rozmezí, jež je dále rozděleno na tóny a půltóny. Oktáva je základním intervalem z toho důvodu, že kromě primy (dva stejně vysoké tóny - poměr frekvencí 1:1) je oktáva nejkonsonantnějším intervalem: tóny vzdálené o oktávu mají nejjednodušší možný podíl frekvencí - 2:1 (čili tón o oktávu vyšší má dvojnásobnou frekvenci). V evropské hudbě je oktáva rozdělena na dvanáct půltónů (více o této problematice v článku ladění). Intervaly se nazývají podle toho, o kolik stupňů diatonické stupnice (např. C dur) jsou od sebe oba tóny intervalu vzdáleny. Jejich názvy jsou počeštělé latinské řadové číslovky v ženském rodě (prima = první, secunda = druhá, tertia = třetí, atd.). Tyto názvy platí pro všechny diatonické stupnice - tedy pro všechny durové, mollové a církevní hudební stupnice. V tabulce níže jsou uvedeny příklady pro stupnice C dur a e moll. Diatonická stupnice vychází ze sedmitónové řady (C, D, E, F, G, A, H), ale jak již bylo řečeno, oktáva je v evropské hudbě rozdělena do 12 půltónů. Označení \"prima\" až \"oktáva\" tedy nestačí k popisu všech dvanácti intervalů v dvanáctitónové chromatické stupnici. Proto se zavádí doplňková přídavná jména: čistá, malá a velká. Prima, kvarta, kvinta a oktáva mohou být jen čisté; sekunda, tercie, sexta a septima mohou být buď malé nebo velké. Čisté intervaly mají svoje označení proto, že poměr frekvencí jejich tónů je i v rovnoměrně temperovaném ladění velmi blízký poměru malých celých čísel, které používá čisté ladění.", "question": "Jaká je nejmenší vzdálenost mezi dvěma tóny v evropské hudbě?", "answers": ["půltón"]}
{"title": "AK-47", "context": "AKSN-47 – verze AKS-47 s lištou na levé straně zbraně pro noční zaměřovače Modernizace AKM, 7,62 × 39 mm – odlehčená, modernější a levnější varianta AK-47 RPK, 7,62 × 39 mm – kulometná verze odvozená od AKM AK-74 5,45 × 39 mm – předělaná verze AKM na moderní střelivo RPK-74 – modernizace RPK na moderní střelivo AK-101 – modernizace AK-74 pro náboje 5,56 × 45 mm NATO AK-103/AK-104 – modernizace AK-74 AK-107/AK-108 – modernizace AK-74 AK-12 V populární kultuře AK-47 se díky své popularitě a exaktnímu vzhledu stal i často používaným kulturním prvkem. Ve filmech a videohrách (jako například GTA: San Andreas) bývá často vyobrazen jako zbraň používaná gangstery. Dostal se i na vlajku jihoafrického Mosambiku jako odraz skutečnosti, že tamější revoluce proti portugalským kolonizátorům byla z velké části podporována východním blokem. AK-47 se také používá jako jméno kroku v dancehallovém tanci. Galerie Americký mariňák v Iráku, zkoušející si palbu z AKMS Typ 56 a AKS-47 AK-47 při čistění Mířidla čínské Type 56 Bajonet určený pro použití na puškách typu Kalašnikov Plastové zásobníky pro AK-47 Náboje 7,62 × 39 mm Odkazy Reference ↑ POPENKER, Maksim. Kalashnikov AK (AK-47) AKS, AKM and AKMS assault rifles (USSR) [online]. 5 February 2009 [cit. 2011-03-14].", "question": "Pod jakou zkratkou je známá zbraň Avtomat Kalašnikova obrazca 47?", "answers": ["AK-47"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty. Příkladem genocidy se stal holokaust, kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů. Další milionové oběti byly ze strany slovanského obyvatelstva na územích východní fronty, kde bylo na 8 milionů civilních obětí.", "question": "Jaké je datum začátku 2. světové války?", "answers": ["1. září 1939"]}
{"title": "The Times", "context": "Celých 219 let noviny vycházely v klasickém \"větším\" formátu, který je v Británii tradičně spojován se seriózním tiskem, ale v roce 2004 se noviny rozhodly přesedlat na menší rozměry, které používá zejména tisk bulvární. Noviny tím chtěly přilákat více mladších čtenářů a také ty, kteří cestují hromadnou dopravou. Americká verze deníku je v oběhu od roku 2006. The Times začal vydávat v roce 1785 John Walter pod názvem The Daily Universal Register. O tři roky později byly noviny přejmenovány na The Times. V roce 1981 převzala noviny společnost News International Ruperta Murdocha, ale konzervativní vláda koupi nikdy neuvedla u Komise pro monopoly a fúze, a to kvůli tomu, že předchozí vlastník The Thompson Corporation pohrozil, že vydávání novin zruší, pokud nebudou v přiděleném čase převzaty někým jiným. Hrozilo, že jakýkoliv právní odsun Murdochova převzetí by mohl vést k zániku obou titulů. Důvodem bylo to, že převzetí dalo Murdochovi kontrolu nad čtyřmi národními novinami; The Times, The Sunday Times, The Sun a News of the World.", "question": "Od kterého roku pravidelně vychází britský deník The Times?", "answers": ["1785"]}
{"title": "Hajao Mijazaki", "context": "Hajao Mijazaki (宮, Mijazaki Hajao) (* 5. ledna 1941, Tokio) je jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších tvůrců japonských animovaných filmů – anime. Spolu s Isao Takahatou založil a nyní vede animátorské studio Ghibli, které produkovalo jeho nejznámější filmy. Mijazaki je tvůrcem mnoha populárních celovečerních anime i několika japonských komiksů (mangy). Jeho filmy slavily velké úspěchy co se týče hodnocení kritiky i výdělečnosti dříve zejména v Japonsku a jihovýchodní Asii. Teprve v roce 1999 na západ Miramax uvedl film Princezna Mononoke. Film se v Japonsku krátce stal nejvýdělečnejším filmem všech dob; byl překonán Titanikem, kterého ale opět překonal v roce 2001 jiný Mijazakiho film, Cesta do fantazie, který získal i Oscara za nejlepší celovečerní animovaný film. Mijazakiho tvorba se vyznačuje opakujícími se tématy, jako vzájemný vztah člověka, přírody a techniky, obtížnost jednání podle pacifistické etiky, nebo pouť mladých lidí za nezávislostí a vlastní identitou. Hrdinové jeho filmů bývají často silné, nezávislé dívky nebo mladé ženy; ze \"zloduchů\" se však často stávají neurčité postavy s vlastními kvalitami - postavy se málokdy dělí černobíle na dobré a zlé, pokud se vůbec v Mijazakiho filmech záporné postavy vyskytují. V jeho dílech se ovšem opakují i jiné prvky - Mijazaki je například náruživým milovníkem létání, které hraje významnou úlohu téměř ve všech jeho filmech. Mijazaki bývá považován za Walta Disneyho japonské animace. Toto přirovnání se může skutečně naplnit, neboť úspěchy jeho filmů ho řadí do stejné ligy. Mijazaki sám se však nevidí jako člověk budující animátorské impérium, ale pouze jako animátor, který měl dost štěstí, aby dostal příležitost tvořit filmy, na kterých zanechal osobní stopu. Obrázky, zvuky či videa k tématu Hajao Mijazaki ve Wikimedia Commons Osoba Hajao Mijazaki ve Wikicitátech (česky) Hajao Mijazaki v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Hajao Mijazaki na Nausicaa.net - řada detailních informací, životopis, filmografie Hajao Mijazaki v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Který film v roce 2001 získal Oscara za nejlepší celovečerní animovaný film?", "answers": ["Cesta do fantazie"]}
{"title": "Dalimilova kronika", "context": "Dalimilova kronika Dalimilova kronika Dalimilova kronika, iluminace z tzv. Pařížského zlomku, jediného dochovaného latinského překladu kronikyAutor Dalimil a anonym Původní název Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Jazyk čeština multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Dalimilova kronika (přesněji Kronika tak řečeného Dalimila) je nejstarší česky psaná veršovaná kronika, jedno ze stěžejních děl českého písemnictví. Pochází z počátku 14. století, záznamy končí rokem 1314, respektive s dodatky (nejspíše jiného autora) jsou dovedeny až do roku 1325. Podle svého nejdůležitějšího zdroje bývá označována též jako Kronika boleslavská. Kronika je anonymní a označení přívlastkem „Dalimilova“ se objevuje až v 17. století. Již ve 14. a 15. století bylo vytvořeno mnoho jejích opisů. Pro své silně vlastenecké ladění byla předmětem zvýšeného zájmu vždy v dobách národního útisku. Autor a jeho postoje Ani ve vlastní kronice, ani v tehdejší době se k autorství tohoto díla nikdo nehlásil a dodnes se zcela uspokojivě nepodařilo zpětně jednoznačně spojit dílo s reálným člověkem. Rozborem informací, které autor v díle podal, lze dovozovat, že byl na svoji dobu vysoce vzdělaný, zřejmě šlechtic, případně duchovní (řada údajů svědčí spíše o duchovním s nižším svěcením, ale nejnovější studie Dalimila ztotožnila přímo s knězem). Byl přesvědčen o odpovědnosti panovníka za osud celé země a národa, vyjadřuje se s despektem k měšťanům a zejména Němcům (cení si těch českých panovníků, kteří se stavěli negativně německému živlu a naopak).", "question": "Jak se jmenuje nejstarší česky psaná veršovaná kronika?", "answers": ["Dalimilova kronika"]}
{"title": "Philip K", "context": "Philip Kindred Dick (16. prosince 1928, Chicago, Illinois – 2. března 1982, Santa Ana, Orange County, Kalifornie) byl americký spisovatel science fiction. Svým ojedinělým stylem psaní upoutal nesčetné množství čtenářů po celém světě a jeho díla se stala doslova kultovními. V jeho tvorbě se často opakují témata rozdvojené osobnosti, totalitních režimů, nejednotné reality, postav závislých na různých drogách, a také otázka, co je to lidství. Narodil se 16. prosince 1928 v Chicagu. Narodil se předčasně o šest týdnů, jeho dvojče, sestra Jane Charlotte, po šesti týdnech zemřela. To ho ovlivnilo na celý zbytek života, zvláště pak poté co se mu matka po letech svěřila s tím, že sestra umřela následkem nedostatečné mateřské péče. Dick později řekl: \"Od svého dětství jsem měl pocit, že si matka myslí, že zemřelo to nepravé dítě\". Brzy poté se přestěhovali do San Franciska. Jeho rodiče se rozvedli, když mu bylo pět let, oba bojovali o svěření svého syna do péče. Nakonec žil s matkou ve Washingtonu, kam se přestěhovala za prací. Tam dva roky navštěvoval kvakerskou základní školu. V roce 1938 se přestěhovali do Berkeley, kde vystudoval základní a střední školu. Na základní škole vydával vlastní časopis Daily Dick a v roce 1940 se stal náruživým čtenářem science fiction.", "question": "Jaká témata se opakují v Dickově tvorbě?", "answers": ["témata rozdvojené osobnosti, totalitních režimů, nejednotné reality, postav závislých na různých drogách, a také otázka, co je to lidství"]}
{"title": "Schumi (planetka)", "context": "Schumi (planetka) SchumiIdentifikátory Označení (15761) Schumi Předběžné označení 1992 SM16 Katalogové číslo 15761 Objevena Datum 24. září 1992 Místo Hvězdárna Tautenburg Objevitel Lutz D. Schmadel,Freimut Börngen Jméno po Michael Schumacher Elementy dráhy(Ekvinokcium J2000,0) Perioda (oběžná doba) 4,21 roku Fyzikální vlastnosti (15761) Schumi je planetka nacházející se v hlavním pásu asteroidů. Objevili ji Lutz D. Schmadel a Freimut Börngen. Byla pojmenována po pilotovi formule 1 a pozdějším sedminásobném mistru světa Michaelu Schumacherovi. Odkazy Související články Seznam planetek 15751-16000 Externí odkazy (15761) Schumi na webu České astronomické společnosti JPL Small-Body Database Browser on 15761 Schumi Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Astronomie", "question": "Po kom je pojmenovaná planetka Schumi?", "answers": ["Michaelu Schumacherovi"]}
{"title": "Petr (apoštol)", "context": "Byla mu dána moc uzdravovat nemocné. Prvním uzdraveným byl muž od narození chromý, který na chrámových schodech prosil o almužnu. Petr jej vzal za ruku a přikázal mu: \"Vstaň a choď! \" V té chvíli byl muž zdráv, vešel do chrámu, děkoval Bohu a pro Petra to byl významný krok k získání autority představitele církve. Po Kristově smrti a zmrtvýchvstání se skutečně ujal řízení tehdy ještě nepatrné skupiny věřících. Řídil volbu apoštola Matěje jako náhrady za zrádce Jidáše, vynesl rozsudek nad Ananiášem a Zafirou a zejména otevřel církev pro příslušníky nežidovských národů. Nechal pokřtít Cornelia bez obřízky a na prvním církevním sněmu v roce 50 v Jeruzalémě prosadil, že věřící nemusejí dodržovat obřadní předpisy podle Mojžíšových knih Starého zákona. Když judský král Herodes Agrippa viděl, jak v celé zemi roste počet Kristových stoupenců, začal je krutě pronásledovat. Také Petr byl uvězněn a odsouzen k smrti. Petrovi se však podařilo z vězení uniknout - v noci před popravou se v žaláři zjevil anděl, zázračně rozlomil Petrovy okovy a vyvedl ho na svobodu. Petr potom navštívil křesťanské komunity v Asii a posléze se vrátil do Jeruzaléma. Velmi úzce spolupracoval s apoštolem Pavlem. Pavel byl římským občanem, kázal proto Římanům a Petr jako Žid zase Židům a příslušníkům jiných národů. Židé neměli v Římě snadné postavení, i když Římané byli v otázkách náboženství velmi tolerantní. Považovali však všechny cizince a jinověrce za poněkud nedůvěryhodné. Místo dalšího Petrova působení včetně jeho skonu jsou sporné. Předpokládá se, že až do smrti předsedal jeruzalémské obci v Jeruzalémě.", "question": "Kde zůstal apoštol Petr po seslání Ducha svatého?", "answers": ["v Jeruzalémě"]}
{"title": "Athény", "context": "Celá aglomerace se skládá z 38 osad, kde dohromady žije 3,5 milionu obyvatel, z čehož pouhých 40 % tvoří Řekové. Je zde mnoho Albánců a Poláků, kteří sem přišli počátkem 90. let, po pádu železné opony. Na ulicích zde jezdí na 4 000 autobusů a nejméně 14 000 taxíků. Obyvatelům města slouží také nepříliš rozsáhlá tramvajová síť. Ve starověku zde byl uctíván bůh plodnosti, vína a veselí Dionýsos a bohyně moudrosti a věd Athéna. Dnes zde můžete navštívit 140 divadel - což je více než v Londýně -. Hustota osídlení je velmi vysoká, čtvrť Kipseli na severu Athén je po Hong-Kongu nejhustěji osídlené území na světě. Podle Světové zdravotnické organizace je to nejhlučnější město na světě, Athény patří mezi města s nejnižším poměrem zelených ploch na osobu v Evropě - oficiálně mají jen dva čtvereční metry zeleně na obyvatele. Athény hostily dvakrát letní olympijské hry: I. v roce 1896 a XXVIII. v roce 2004. Roku 1906 byly Athény dějištěm tzv. Meziher, které byly reakcí na neúspěšné hry v Saint Louis z roku 1904. Hry 2004 přinesly městu: 65 000 nových stálých pracovních míst Bylo postaveno 120 km nových silnic Bylo vysazeno 290 000 nových stromů Bylo postaveno nové mezinárodní letiště, druhé ve městě Byla postavena linka athénského metra a postaveno 24 km tramvajových tratí Nárůst cestovního ruchu O 35 % se zvýšila kvalita životního prostředí[zdroj? ] Klasicistní budova Zapion, kde se pořádají výstavy a kongresy.", "question": "Kolikrát hostily Athény letní olympijské hry?", "answers": ["dvakrát"]}
{"title": "Daniel Ricciardo", "context": "3 Nejrychlejší kola 15 Body celkem 1 173 Nejlepší umístění v sezóně 3. místo (2014, 2016) Nejlepší umístění v závodě 1. místo První závod Grand Prix Velké Británie 2011 První vítězství Grand Prix Kanady 2014 Poslední vítězství Grand Prix Monaka 2018 Některá data mohou pocházet z datové položky. Daniel Ricciardo (* 1. července 1989, Perth) je australský pilot Formule 1. Pro sezonu 2011 nahradil v týmu Hispania Racing Naraina Karthikeyana. V letech 2012 a 2013 závodil v týmu Toro Rosso, v roce 2014 přešel k Red Bullu, kde třikrát vyhrál, poprvé při GP Kanady. Nyní závodí za tým McLaren, kde nahradil Carlose Sainze. Kariéra před Formulí 1 Začátky Od devíti let startoval na motokárách. V roce 2005 přestoupil do šampionátu Západní Austrálie Formule Ford, kde skončil osmý. V roce 2006 získal stipendium u týmu Eurasia Motorsport, se kterým se zúčastnil asijského mistrovství Formule BMW, během sezony si vyjel pole position a dvakrát zvítězil. V poháru jezdců skončil třetí s 231 body, 59 bodů za mistrem. V srpnu 2006 odjel jeden závod v britské sérii Formule BMW, dojel osmý a obdržel 3 body.", "question": "Kolikrát Daniel Ricciardo vyhrál za stáj Red Bull ve Formuli 1?", "answers": ["třikrát"]}
{"title": "Eugenika", "context": "Sám Darwin v roce 1871 tyto své obdivovatele utvrdil v jejich přesvědčení, když ve své knize O původu člověka prohlásil, že pokud nebudou velké pokroky v medicíně vyváženy promyšlenou kontrolou populace, naruší to přírodní výběr a neschopní budou mít stejné šance na přežití jako ti silní. Darwin sám také varuje, že pokud \"nezabráníme tomu, aby se počet bezohledných, ničemných a jinak podřadných členů společnosti zvyšoval rychleji, než lepší třída lidí, národ bude degenerovat\" a uvádí, že během několika staletí civilizované rasy vyhladí a nahradí rasy divošské Darwinova kniha způsobila také rozkvět rasové antropologie – vědci začali vážit lebky a měřit nosy a jiné části těla, zaznamenávat barvu vlasů a očí u populace. V roce 1885 zjišťovala Německá společnost pro antropologii rasové složení obyvatelstva jednotlivých německých států. Jedním z prvních a nejhorlivějších propagátorů sociálního darwinismu byl Darwinův bratranec Francis Galton, který v roce 1883 poprvé použil termín eugenika, jako název pro vědu o tom, jak pomocí genetiky zlepšit kvalitu rasy. V roce 1904 založil Galton Národní eugenickou laboratoř a vzápětí i Společnost pro eugenickou osvětu, jež si mimo jiné kladla za cíl sterilizaci duševně nemocných a neduživých. Podobné instituce se následně objevily také v USA, kde vznikla Dokumentační kancelář pro eugeniku financovaná z vysoce vážených nadací – Rockefellerovy a Carnegieho. Pomocí eugenických principů se následně v USA prováděla rasová selekce přistěhovalců. Přelomovým rokem se stal pro eugeniky rok 1912, kdy Londýnská univerzita uspořádala první Mezinárodní eugenický kongres, kterého se zúčastnilo tři sta přívrženců z celé Evropy i Spojených států amerických. Mezi účastníky patřil i vynálezce telefonu Alexander Graham Bell, rektoři Harvardovy i Stanfordovy univerzity a také Winston Churchill. Debatovalo se o tom, jak zabránit méněcenné populaci v rozmnožování a jak podpořit porodnost u rasově kvalitních obyvatel. Spojené státy americké sklidily na kongresu velký obdiv účastníků jako vedoucí světová mocnost v oblasti sterilizace mentálně postižených. Proti eugenice se ostře postavila Katolická církev a papež Pius XI. ji explicitně odsoudil včetně její aplikace v roce 1930 v encyklice Casti connubii.", "question": "Ve kterém roce byla založena Národní eugenická laboratoř?", "answers": ["1904"]}
{"title": "Octomilka obecná", "context": "Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), čeleď octomilkovití, řád dvoukřídlí (Diptera). Druhové jméno pochází z řečtiny a znamená \"černobřichá\". Drosophily, tzv. \"banánové\" nebo \"ovocné mušky\", jsou využívány jako laboratorní zvířata nebo krmivo, ale především jako nejrozšířenější modelové organismy v biologii a v genetických studiích, fyziologii a evoluční biologii. Zástupci čeledi vrtulovití (Tephritidae) jsou také označování jako \"ovocné mušky\", což někdy může vést k nedorozuměním (tato čeleď patří k významným škůdcům na pěstovaném ovoci). Pro laboratorní a chovatelské (krmivo) účely se z praktických důvodů často používá bezkřídlá mutace. Původní (divoká) forma octomilky obecné má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách apod. Beznohé larvy jsou dlouhé přibližně 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce. == Chov octomilky == Octomilky, kterým chovatelé říkají \"vinné mušky\" jsou důležitým zdrojem potravy pro dravý hmyz, některé ryby, žáby a mláďata malých druhů ještěrů. Chovají se dvě formy octomilek – klasická, okřídlená, a se zakrnělými křídly (používá se častěji, je vhodnější jak pro chov tak manipulaci). Optimální teplota pro chov je 25 °C, lze je chovat i při pokojové teplotě, ale jejich vývoj se prodlužuje. Naopak při vyšší teplotě, tj. 30 °C a více, začínají degenerovat. Při optimální teplotě trvá jejich vývojový cyklus 8-10 dní. Z vajíček se larvy líhnou do 24 hodin, za 4 dny se 2x svlékají, potom se zakuklí a za 4 dny se líhnou dospělí jedinci. Jejich jedinou nevýhodou je krátká životnost. == Embryonální vývoj == Tělní segmentace je ze všech živočichů asi nejrozvinutější u členovců a podrobně zkoumána byla u octomilky (\"mouchy\" rodu Drosophila). Octomilky jsou oblíbeným modelovým organismem genetiků, a proto není divu, že zde byl průběh segmentace popsán právě z molekulárního hlediska. Výraznou roli hraje v segmentaci těla hmyzu gen bicoid, který umožňuje již velmi záhy po oplození vajíčka rozlišit budoucí přední a zadní část embrya. Tento morfogen řídí spouštění dalších genů v jednotlivých tělních článcích, tyto geny se označují gap geny.", "question": "Jakého řádu je osctomilka obecná?", "answers": ["dvoukřídlí"]}
{"title": "Hvězdná noc", "context": "Hvězdná noc (nizozemsky De sterrennacht) je obraz od nizozemského postimpresionisty Vincenta van Gogha, na němž převládají barvy noci. Olejomalbu namaloval v červnu 1889. Kompozice zachycuje pohled z pokojového okna sanatoria v jihofrancouzském městě Saint-Rémy-de-Provence. Přestože obraz zobrazuje noční výjev, umělec jej vytvořil po paměti během dne. Dílo je od roku 1941 součástí stálé kolekce newyorského Muzea moderního umění, konkrétně je pak zahrnuto do odkazu Lillie P. Blissové. Obraz patří mezi nejznámější malby Van Gogha a v jeho uměleckém vývoji představuje konečný příklon k výraznějšímu imaginativnímu osvobození. == Vznik díla == V dopise z dubna 1888 směřovaném příteli Émilu Bernardovi vyjádřil Van Gogh touhu namalovat noční oblohu a vznesl dotaz, zdali by mohl svůj záměr realizovat přímo v přírodě, jak to činili impresionisté. V září 1888, před prosincovým zhroucením, které vyústilo v hospitalizaci v Arles, namaloval obraz Hvězdná noc nad Rhônou (malba vlevo). Dílo vzniklo přímo v přírodě, když maloval v noci pod plynovou lampou. Svému mladšímu bratru Theovi napsal: V květnu 1889 se Van Gogh rozhodl uchýlit do sanatoria v provensálském Saint-Rémy, kde prožil zbytek roku.", "question": "Kdo namaloval obraz Hvězdná noc?", "answers": ["Vincenta van Gogha"]}
{"title": "Elán (hudební skupina)", "context": "Mezi největší hity skupiny patří písně Láska moja, Neviem byť sám, Kočka, Aj keď bez peňazí, Zaľúbil sa chlapec, Amnestia na neveru, Nie sme zlí, Jedenáste prikazanie, Smrtka na pražskom orloji, Tanečnice z Lúčnice, Sestrička z Kramárov, Stužková a další. K některým písním byly natočeny na tu dobu nevšední videoklipy. Výjimečný byl i propracovaný grafický styl alb, včetně loga skupiny: \"Bubáka\" s vyplazeným jazykem (navrhl jej karikaturista Alan Lesyk). Přes vážnou nehodu, kterou J. Ráž utrpěl r. 1999, je Elán dodnes aktivní, vyprodává koncerty – např. v Praze na Letenské pláni se v roce 2003 účastnilo obřího koncertu cca 75 000 diváků; v roce 2010 byla úplně vyprodána O2 arena (cca 11 000 diváků) atd. V září 2007 se skupině podařilo prorazit i ve Spojených státech, když vystupovala v Carnegie Hall. == Historie == Elán zpočátku fungoval jako více méně volná formace, se kterou spolupracovali i další hudebníci. Hrávali ve středoškolských a vysokoškolských klubech v Bratislavě, později v zahraničí: v Tunisu, Bulharsku a Švédsku. První známé původní skladby skupiny Elán byly \"Semafór\", \"Dám ti všetko čo mám\", a \"Ponúkam\", nebo úspěšný pokus Vaša Patejdla, skladba s názvem \"Bláznivé hry\", se kterou kapela vystoupila na Bratislavské lyře v roce 1979. Vašo Patejdl tehdy získal cenu za nejlepší aranžmá.", "question": "Zpěvákem které slovenské kapely je Jožo Ráž?", "answers": ["Elán"]}
{"title": "Československá socialistická republika", "context": "předcházející: Československá republika (1948–1960) následující: Československá federativní republika Československá socialistická republika (ČSSR) byl oficiální název Československa od 11. července 1960 do 29. března 1990. Dne 11. července 1960 byla přijata Ústava Československé socialistické republiky, nahrazující Ústavu 9. května z roku 1948. Název státu změnila z dosavadního Československá republika na Československá socialistická republika. Tento název již vydržel po zbylé trvání komunistického režimu v Československu a ještě několik měsíců poté, co režim padl následkem sametové revoluce zahájené 17. listopadu 1989. V důsledku porevolučního vývoje byl název státu změněn ústavním zákonem Federálního shromáždění ze dne 29. března 1990 „O změně názvu Československé socialistické republiky“ na Československá federativní republika.[5] Ze státoprávního hlediska prodělala ČSSR během svého trvání hlubokou změnu v důsledku Pražského jara roku 1968: v říjnu toho roku Ústavní zákon o československé federaci stát s účinností k 1. lednu 1969 změnil na federací skládající se z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.[6] Federalizace se tehdy ovšem do názvu společného státu nepromítla – to se stalo až roku 1990, kdy již federace začala směřovat ke svému zániku.", "question": "Jak byla označována Československá socialistická republika?", "answers": ["ČSSR"]}
{"title": "Kapitalismus#Definice", "context": "OCLC 872343309 ↑ MADDISON, Angus. The World Economy: A Millennial Perspective. Paris: OECD, 2001. ISBN 92-64-18998-X. ↑ MISES, Ludwig von. Human Action. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780865976313. ↑ SMITH, Adam. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. [s.l.]: Liberální institut, 2002. ISBN 80-86389-15-4. ↑ Způsob privatizace v ČR http://www.okforum.eu/?page=2↑ Před dvaceti lety začala kuponová privatizace. Podívejte se http://ekonomika.idnes.cz/pred-dvaceti-lety-zacala-kuponova-privatizace-podivejte-se-p4z-/ekonomika.aspx?c=A111031_111505_ekonomika_vem Literatura BRAUDEL, Fernand. Dynamika kapitalismu. Praha: Argo, 1999. 81 s. ISBN 80-7203-193-7. DVOŘÁK, František: Kdo vládne světu, Eko-konzult, Bratislava 2004 (česky), ISBN 80-8079-019-1 GRÜN, Max von der. Dva dopisy Pospischielovi. Doslov. Praha: NZB, 2015. 274 s. ISBN 978-80-905864-3-7. JOHANISOVÁ, Naďa. Ekonomičtí disidenti: kapitoly z historie alternativního ekonomického myšlení. Ve Volarech: Stehlík, 2014. Jiná ekonomie. ISBN 978-80-86913-12-4. MEADOWS, Donella H., Jø RANDERS a Dennis L. MEADOWS. The_Limits to Growth: the 30-year update. White River Junction, Vt: Chelsea Green Publishing Company, c2004. ISBN 1-931498-58-X<. URBAN, Otto. Kapitalismus a česká společnost: k otázkám formování české společnosti v 19. století. Příprava vydání Martin Sekera. 2. vyd. Praha: Lidové noviny, 2003. 323 s. ISBN 80-7106-500-5. [1. vyd. 1978]. Související články Socialismus Komunismus Antikapitalismus Trh (ekonomie) Globalizace Sociální darwinismus Sweatshop Kumpánský kapitalismus (crony capitalism) Tržní anarchismus Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu kapitalismus na Wikimedia Commons Slovníkové heslo kapitalismus ve Wikislovníku Téma Kapitalismus ve Wikicitátech Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jaký je název ekonomického systému, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a jsou provozovány v prostředí tržní ekonomiky za účelem dosažení zisku?", "answers": ["Kapitalismus"]}
{"title": "Česká advokátní komora", "context": "Česká advokátní komora (ve zkratce ČAK) je stavovským sdružením advokátů. Její sídlo je v Praze a má pobočku v Brně. Členství v ní je pro všechny advokáty ze zákona povinné, a jedná se tak o největší právnické profesní sdružení samosprávy v České republice. Jejím posláním je vykonávat samosprávu advokacie a tím chránit a garantovat kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty. Komora je veřejnoprávní korporací, není tedy součástí státu. Jako právnická osoba veřejného práva je zřizována zákonem a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Brněnská pobočka zajišťuje působnost komory pro evropské advokáty a pro advokáty a jejich koncipienty se sídlem v obvodu olomouckého vrchního soudu. Česká advokátní komora sídlí v Praze na Národní třídě čp. 16, v Kaňkově paláci, což je budova, kterou vdova po advokátovi JUDr. Janu Kaňkovi odkázala roku 1895 nadaci pro chudé advokáty, jejich vdovy a sirotky. Sídlila zda pražská Advokátní komora, od roku 1952 Ústřední advokátních poraden a po roce 1990 se dostala do vlastnictví ČAK. Brněnská pobočka pak sídlí v Kleinově paláci na náměstí Svobody. Současná organizace České advokátní komory je upravena v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii. Jejími orgány jsou: sněm – nejvyšší orgán komory představenstvo – výkonný orgán komory o 11 členech předseda komory – zastupuje komoru navenek kontrolní rada – kontrolní orgán komory o 54 členech kárná komise – provádí u advokátů kárné řízení, má 83 členů odvolací kárná komise – odvolací instance v kárném řízení o 11 členech zkušební komise – provádí advokátní zkoušky, zkoušky způsobilosti a uznávací zkoušky Funkce v orgánech komory jsou čestné.", "question": "Ve kterém městě je sídlo České advokátní komory?", "answers": ["v Praze"]}
{"title": "Avignon", "context": "Avignon [aviňon] je starobylé město v Provence na jihu Francie, sídlo departementu Vaucluse v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Leží na levém břehu řeky Rhôny, na soutoku s řekou Durance, asi 80 km SZ od Marseille a asi 80 km SV od Montpellieru. V letech 1309-1377 zde sídlili papežové, kteří uprchli z Říma. V roce 1995 bylo historické centrum Avignonu (Avignonský most, papežský palác, biskupský dvůr, katedrála a hradby) zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Sousední obce: Villeneuve-lè, Les Angles, Barbentane, Rognonas, Châteaurenard a Noves. Avignon leží u soutoku řek Rhôny a Durance. Nálezy ukazují na osídlení místa již od mladší doby kamenné, později zde kelto-ligurský kmen Kavarů založil opevněné sídlo Auenion. Někdy kolem roku 500 př. n. l. zde postavili fokajští kolonisté z Marseille opevněný přístav a sklad zboží jménem Avenio. Kolem roku 120 př. n. l. sem přišli římští legionáři a od roku 48 př. n. l. bylo město součástí provincie Gallia Narbonensis a mělo městská práva. Přístav byl dále rozšířen a kvetoucí město přejmenováno na Colonia iulia augusta avenionesium. Ve 3. století vznikla za hradbami malá křesťanská osada a byl postaven první dřevěný most. Roku 500 město obléhal francký král Chlodvík I., městu však přišli na pomoc římští vojáci.", "question": "Kdy bylo historické centrum Avignonu zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO?", "answers": ["1995"]}
{"title": "Regelinda", "context": "Regelinda (německy Reglindis nebo Regelindis) byla míšeňská markraběnka, dcera polského knížete Boleslava Chrabrého a jeho manželky Emnildy z Lužice. Roku 1002 byla provdána za Heřmana, syna zavražděného míšeňského markraběte Ekkerharda. O sedm let později se Heřmanovi podařilo za podpory mladšího bratra a císaře silou získat od strýce Gunzelina markrabský titul. Regelinda zemřela po roce 1014. Je spíše známá díky své půvabné gotické soše zvané smějící se Polka dochované v galerii zakladatelských párů naumburského dómu od neznámého autora, tzv. Naumburského mistra. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Regelinda na polské Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Regelinda ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenovala míšeňská markhraběnka a dcera polského knížete Boleslava Chrabrého?", "answers": ["Regelinda"]}
{"title": "Chandrasekhara Venkata Raman", "context": "Chandrasekhara Venkata Raman (7. listopadu 1888 Tiruččiráppalli - 21. listopadu 1970 Bengalúru) byl indický fyzik vyznamenaný v roce 1930 Nobelovou cenou za fyziku za výsledky jeho práce při studiu rozptylu světla a za objev tzv. Ramanova jevu. Stejný objev, ve stejnou dobu se podařil L. I. Mandelštamovi a G. S. Lansbergovi, kteří však stejně jako Ramanův spoluobjevitel Krišnan Nobelovu cenu nezískali. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Chandrasekhara Venkata Raman ve Wikimedia Commons nobelprize.org", "question": "Kde zemřel Chandrasekhara Venkata Raman?", "answers": ["Bengalúru"]}
{"title": "Klasický Hollywood", "context": "Pojmem klasický Hollywood se označuje období americké kinematografie zhruba od konce 20. let do pozdních 60. let. Přičemž tento termín zahrnuje jednak specifický styl natáčení filmů a jednak specifický mód produkce, distribuce a uvádění filmů v americké kinematografii tohoto období. Klasický Hollywood je často označován jako \"Zlatý věk Hollywoodu\" a specifické stylové prostředky, rozvinuté během této periody, se nazývají klasický hollywoodský styl. Zlatý věk Hollywoodu trval více než 30 let, od konce němé éry v americkém filmu na konci 20. let do pozdních 60. let. Klasická hollywoodská kinematografie byla velmi \"žánrová\", většina hollywoodských filmů tohoto období se striktně držela určitého žánru, populární byly například westerny, nebo muzikály. S nástupem klasického Hollywoodu, tedy během pozdních 20. let a raných 30. let, byly v americké kinematografii rozšířené filmy, které byly značně provokativní a z morálního hlediska velmi kontroverzní v tehdejší společnosti. Jednalo se například o celý žánr gangsterského filmu, nebo o snímky, které byly dosti sexuálně odvážné. Toto krátké, nicméně slavné období americké kinematografie, je známo jako Pre-kodexové období Hollywoodu. V roce 1930 prezident The Motion Pictures Producers and Distributors Association (MPPDA) Will Hays proto zavedl Produkční kodex, nazývaný také \"Haysův kodex\", který vyžadoval plnění určitých předem daných cenzurních opatření, přičemž tento kodex byl chápán jako \"menší zlo\" a vznikl jako reakce na možné zavedení nechtěné státní cenzury v americké kinematografii. Nicméně produkční kodex nebyl v praxi uplatňován až do roku 1934, kdy byla vlivná katolická organizace Legie slušnosti extrémně pobouřena kvůli dvěma sexuálně provokativním filmům z roku 1933, ve kterých hrála Mae West. Po tomto \"incidentu\" bylo již dodržování produkčního kodexu vyžadováno a tato vynucená vnitřní cenzura následně výrazně ovlivnila podobu klasické hollywoodské kinematografie. Hollywoodský studiový systém byl kontrolován tzv. \"velkou osmičkou\" studií, nicméně \"velká pětka\", což byla plně vertikálně integrovaná studia, byla nejsilnější. Mezi tuto pětici nejmocnějších a nejdůležitějších studií patřila studia MGM, Warner Brothers, 20th Century Fox, Paramount a RKO. Všechna tato studia jednak produkovala filmy, a jednak vlastnila své vlastní řetězce kin. Oproti tomu tzv. \"malá trojka\", což byla studia Universal Studios, Columbia Pictures a United Artists, sice produkovala filmy, ale neměla takový finanční kapitál jako \"velká pětka\" a tak produkovala méně \"áčkových\" filmů, které byly základem studiového systému.", "question": "Trval zlatý věk Hollywoodu méně než 20 let?", "answers": ["Zlatý věk Hollywoodu trval více než 30 let, od konce němé éry v americkém filmu na konci 20. let do pozdních 60. let."]}
{"title": "PlayStation", "context": "První je kosmetická změna konzole a druhou je grafické uživatelské rozhraní (GUI) domovského menu, verze GUI původně použitého na PAL konzolích. PlayStation 2 Podrobnější informace naleznete v článku PlayStation 2. Původní konzole PlayStation 2 (vlevo) a konzole PlayStation 2 Slimline s 8 MB paměťovou kartou a ovladačem DualShock 2 (vpravo) PlayStation 2 bylo vydáno v roce 2000, 15 měsíců po vydání herní konzole Dreamcast a rok před svými konkurenty Xbox a Nintendo GameCube. Jedná se o herní konzole šesté generace podporující zpětnou kompatibilitu s většinou her původního PlayStationu. Stejně jako svůj předchůdce, tak i on dostal štíhlejší redesign v podobě nového modelu. PlayStation 2 je nejúspěšnější herní konzolí na světě,[17] které k 28. prosinci 2012 prodala více jak 155 milionů kusů.[3] Dne 29. listopadu 2005 se PS2 stal nejrychlejší herní konzolí, která dosáhla 100 milionů prodaných kusů. Rekordu dosáhla po 5 letech a 9 měsících po spuštění prodeje. Původní PlayStation dosáhl stejné mety po 9 let a 6 měsících od spuštění prodeje.[2] Dne 28. prosince 2012 byla v Japonsku odeslána do obchodů poslední zásilka konzolí PlayStation 2.[18] Dne 4. ledna 2013 bylo deníkem The Guardian oznámeno, že skončila celosvětová výroba konzolí PS2. Avšak studie ukázaly, že mnoho lidí po celém světě stále vlastní jednu, přestože ji už nadále nepoužívají. K roku 2015 byl PlayStation 2 ohodnocen jako nejprodávanější konzole všech dob.[19] Model Slimline PlayStation 2 Slimline byl vydán v roce 2004, čtyři roky po vydání původního PlayStationu 2, a jednalo se o první hlavní redisgenovaný model.", "question": "Jak se zkráceně píše videoherní značka domácích konzol PlayStation?", "answers": ["PS"]}
{"title": "Nekonečno vítá ohleduplné řidiče", "context": "Nekonečno vítá ohleduplné řidiče (anglicky Red Dwarf: Infinity Welcomes Careful Drivers) je první ze čtyř humoristických vědeckofantastických románů, které napsali Rob Grant a Doug Naylor. Kniha vyšla v originále 2. listopadu 1989 a je založena na prvních dvou sériích televizního sitcomu Červený trpaslík. Kniha přináší čtenáři především hlubší náhled do charakterů hlavních postav – Listera a Rimmera – a zmiňuje také informace o lidstvu budoucnosti. Navíc je i několik příhod, které v seriálu nebyly (mj. okolnosti Listerova příchodu k těžební společnosti). Příběhová linie ubíhá v duchu epizod Konec, Ozvěny budoucnosti, Kryton, Lepší než život a Já na druhou, nicméně velmi volně – oproti epizodickému a nepříliš ucelenému toku děje seriálu podává kniha kompaktní příběh. V češtině byl vydán překlad Ladislava Šenkyříka roku 2002 v nakladatelství Argo pod ISBN 80-7203-411-1. Část první: Vaše vlastní smrt a jak se s ní vyrovnat Část druhá: Sám ve vesmíru bez Boha a instantních polévek s návodem je to tak snadné / aké jednoduché Část třetí: Země Albert Einstein – v LNŽ Rimmerův host Archimédés - v LNŽ. Rimmerův host Arnold Rimmer – první technik na Červeném trpaslíkovi, oficiálně nadřízený Listera, později hologram Arnold Rimmer 2 – zkopírovaná verze Rimmera do hologramové simulační jednotky kosmické lodi Nova 5 Bexley – v LNŽ syn Listera Bůh – v LNŽ Rimmerův host Burd – člen směny. Z, jíž velí Arnold Rimmer Caldicott – náborový úředník Jupiterské důlní společnosti Carole – manželka Saunderse Dave Lister – třetí technik na palubě těžební kosmické lodi Červený trpaslík, později jediný žijící člověk Denis – narkoman na Mimasu závislý na droze Blaženost Dooley – člen směny Z.", "question": "Kdo napsal Nekonečno vítá ohleduplné řidiče?", "answers": ["Rob Grant a Doug Naylor"]}
{"title": "Katedrála v Oslu", "context": "Katedrála v Oslu Katedrála v Oslu Místo Stát Norsko Norsko Souřadnice 59°54′44,35″ s. š., 10°44′49,05″ v. d. Architektonický popis Stavební sloh barokní architektura Výstavba 1697 Další informace Oficiální web Oficiální web multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Katedrála v Oslu, norsky Oslo domkirke, oficiálně Kostel našeho spasitele, norsky Vå Frelsers kirke, je barokní kostel v norském hlavním městě Oslo, na náměstí Stortorvet. Chrám užívá protestantská Norská církev, sídlí v něm její biskup z Osla. Postaven byl v letech 1694-1697. Kostel pravděpodobně navrhl Jø Wiggers. Norská královská rodina i norská vláda užívá kostel ke slavnostním událostem. Katedrála byla přestavěna v letech 1848–1850 architekty Alexisem de Chateauneufem, Heinrichem Ernstem Schirmerem a Wilhelmem von Hanno. V letech 1910–1616 byly instalovány vitráže z dílny Emanuela Vigelanda. V roce 1950 proběhla rozsáhlá rekonstrukce pod vedením architekta Arnsteina Arneberga, mj. autora radnice v Oslu. Ten se snažil odstranit novogotické nánosy 19. století (zejm. vnitřní vybavení), a co nejvíce katedrálu navrátit do původního stavu. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oslo Cathedral na anglické Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Katedrála v Oslu na Wikimedia Commons Autoritní data: GND: 4681071-7 | VIAF: 238783335", "question": "Stavěla se katedrála v Oslu roku 1700?", "answers": ["Postaven byl v letech 1694-1697."]}
{"title": "Barklya syringifolia", "context": "Barklya syringifolia je rostlina z čeledi bobovité a jediný druh rodu Barklya. Je to stálezelený strom se sytě zelenými jednoduchými listy a žlutooranžovými květy v bohatých květenstvích. Vyskytuje se při pobřeží východní Austrálie. V některých oblastech světa je pěstován jako okrasná dřevina. == Popis == Barklya syringifolia je stálezelený strom dorůstající výšek 7 až 20 metrů. Listy jsou jednoduché (jednolisté), srdčité, dlouze řapíkaté, tmavě zelené. Na vrcholu řapíku je pulvinus. Palisty jsou drobné, oválné, opadavé. Květy zatuchle voní, jsou drobné, žlutooranžové, krátce stopkaté, uspořádané v hustých vrcholových hroznech skládajících až 20 cm dlouhé laty, řidčeji úžlabní. Kalich je zvonkovitý, zakončený krátkými tupými laloky. Korunní lístky jsou volné, podobného tvaru a velikosti, na bázi dlouze nehetnaté. Pavéza je širší než ostatní korunní lístky. Tyčinek je 10, jsou volné a delší než koruna. Semeník je stopkatý, s několika vajíčky a krátkou čnělkou nesoucí drobnou vrcholovou bliznu. Plody jsou podlouhle kopinaté, stopkaté, ploché lusky, nepukavé nebo jen slabě pukající tenkostěnnými chlopněmi. Obsahují 1 až 2 plochá semena. == Rozšíření == Tento druh je rozšířen pouze v Austrálii. Vyskytuje se v tropických a subtropických oblastech při východním a severním pobřeží Queenslandu. Roste jako součást suššího deštného lesa, keřovité vegetace a podél řek na pískovcových, grandioritových nebo čedičových podkladech. == Taxonomie == Rod Barklya je v současné taxonomii bobovitých řazen do podčeledi Cercidoideae. Nejblíže příbuznými skupinami jsou dle výsledků molekulárních analýz rod Schnella a některé rody oddělené od rodu Bauhinia (Gigasiphon, Lysiphyllum, Phanera a Tylosema). == Význam == Barklya syringifolia je krásně kvetoucí strom, pěstovaný v Austrálii i mimo ni (např. na Floridě či v Kalifornii) jako okrasná dřevina. V kultuře má spíše keřovitý vzrůst a dorůstá do výšek okolo 8 metrů.", "question": "Z jaké čeledi je rostlina Barklya syringifolia?", "answers": ["bobovité"]}
{"title": "Čtvrtek", "context": "V klasické latině se čtvrtek označoval jako Dies Jovis (Jovův den), z čehož vznikly názvy čtvrtku ve většině románských jazyků (it. Giovedì, špan. jueves, fr. jeudi apod.). Anglické Thursday či německé Donnerstag pochází od jména germánského boha Thóra; znamená tedy \"Thorův den\". V bavorském nářečí je možné se setkat také s názvem \"Pfinztag\", což je převzato z řeckého \"pempte hemera\" (pátý den). Tento název měl eliminovat název vycházející ze jména pohanského boha Thóra. Hindský název pro čtvrtek je Guruvar, přičemž Guru je v sanskrtu název planety Jupiter. V Thajsku je barvou spojenou se čtvrtkem oranžová. Sir Čtvrtek je název knihy a jméno protagonisty, autorem je australský sci-fi autor Garth Nix. V hinduistickém náboženství je čtvrtek, který je nazýván guruvar, běžně postním dnem, zvláště v různých částech severní Indie. Kvakeři tradičně označují čtvrtek jako \"pátý den\", aby se vyvarovali názvu \"Thursday\", vycházejícím ze jména pohanského boha. Označení čtvrtka jako pátého dne v týdnu se používá také v islandštině, moderní řečtině, portugalštině a v moderních semitských jazycích. V křesťanské tradici zelený čtvrtek je čtvrtkem před Velikonocemi - den, kdy se konala Poslední večeře. Čtvrtek Nanebevstoupení Páně je 40. den po Velikonocích, kdy Ježíš Kristus vstoupil na nebesa. Ve Spojených státech je Den díkůvzdání každoročním svátkem, který se slaví čtvrtý čtvrtek v listopadu. První čtvrtek v roce spadá vždy do prvního týdne v roce (určuje ho).", "question": "Jaká barva je spojena se čtvrtkem v Thajsku?", "answers": ["oranžová"]}
{"title": "Třicetiletá válka", "context": "Třicetiletá válka (1618–1648) byl evropský ozbrojený konflikt známý především jako vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím. Neméně důležitou příčinou války byl také boj evropských zemí o politickou nadvládu.Vlastní válku započala revoluce stavů v zemích Koruny české proti panovníkovi. Další mocenský souboj, který již v Evropě probíhal mezi Nizozemskými provinciemi a Španělskem, dnes známý jako nizozemská revoluce, také výrazně ovlivňoval boje v Evropě. A konečně vstup katolické Francie na stranu protihabsburské koalice za účelem eliminace přílišné moci Habsburků podtrhl mocenské zájmy na pozadí třicetileté války. První roky války probíhaly především na území Českého království a Rakouského arcivévodství (zde totiž revoluce proti Habsburkům vypukly), nicméně na většinu dalších let války se boje přemístily mimo tato území v důsledku toho, že se katolíkům podařilo velkou část bitev vyhrát a přesunout boje na zbytek území Svaté říše římské, které ovládali protestanti. Vleklá a rozsáhlá válka způsobila značný úbytek obyvatelstva na zasažených územích. Počet obyvatel v průměru poklesl o třicet procent, u mužů až o padesát procent.", "question": "Proč začala třicetiletá válka?", "answers": ["římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Také se učil rozeznávat samotnou podstatu přihlášek navzdory jejich občasnému nedostatečnému popisu. Při tomto posuzování někdy i opravoval chyby v návrzích. V roce 1904 získal Einstein na patentovém úřadě stálé místo. V roce 1905 získal Einstein na Spolkové vysoké technické škole v Curychu doktorát za svou práci \"O novém určení molekulárních rozměrů.\" Tentýž rok napsal čtyři články, které se staly základem moderní fyziky. Dokázal to, aniž by se odkazoval na odbornou literaturu a aniž by své teorie diskutoval s vědeckými kolegy. Témata těchto článků byla Brownův pohyb, fotoelektrický jev, speciální teorie relativity a ekvivalence hmotnosti a energie. Za vysvětlení fotoelektrického jevu získal Einstein roku 1921 Nobelovu cenu za fyziku. V tom je kousek ironie osudu, protože Einstein je dnes mnohem známější pro svoji teorii relativity a navíc fotoelektrický jev je záležitost kvantové fyziky, ze které byl později Einstein poněkud rozčarovaný. Tyto články jsou však přesto hodny zaznamenání především proto, že Einstein převzal odvážně myšlenky teoretické fyziky, dovedl je do jejich logických důsledků a z nich dokázal vysvětlit výsledky experimentů, které po desetiletí vědce zneklidňovaly. Tyto články z roku 1905 odeslal Einstein do odborného časopisu Annalen der Physik. Rok jejich vzniku je často nazýván jako \"Einsteinův zázračný rok\" (Annus Mirabilis, latinsky: zázračný rok). Mezinárodní unie pro čistou a aplikovanou fyziku (IUPAP) proto pro jejich připomenutí vyhlásila rok 2005, tedy jejich sté výročí, světovým rokem fyziky. ==== Brownův pohyb ==== První článek z roku 1905, nazvaný \"O pohybu – potřebném pro molekulární kinetickou teorii tepla – malých částic umístěných v klidné kapalině,\" se zabýval studiem Brownova pohybu.", "question": "Za vysvětlení jakého jevu získal Einstein roku 1921 Nobelovu cenu?", "answers": ["fotoelektrického jevu"]}
{"title": "Josef Rosipal", "context": "Josef Rosipal (18. května 1884, Žižkov – 31. srpna 1914, Hermanovo, Halič) byl český architekt a designér. V roce 1903 začal studovat architekturu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Po jejím absolvování byl inženýrem na stavbě dráhy v Ražicích u Písku. Později pracoval pro Magistrát hlavního města Prahy. Slibnou kariéru nadaného architekta však záhy ukončila I. světová válka. Ihned po jejím vypuknutí musel do armády, narukoval v hodnosti poručíka a padl na jejím samotném počátku v bitvě o Halič. Náhrobní deska je vsazena do dnes už poškozeného náhrobku jeho manželky. Portrét architekta pocházel od sochaře Jana Štursy, nicméně byl pozdějšími amatérskými pokusy o restaurování zcela deformován a poničen. Bronzový reliéf od Josefa Jílka, vsazený do dodatečně postaveného žulového nástavce, byl roku 1972 vylomen a odcizen. Jeho nejznámější stavbou je Městský sirotčinec na Hradčanech (dnes Ministerstvo kultury České republiky) v dnešní ulici Milady Horákové a také portál proslulé Myšákovy cukrárny na Novém Městě pražském. Byl také členem družstva Artěl. Městský sirotčinec na Hradčanech, Praha 6-Hradčany, č. p. 220, Milady Horákové 139. Stavba ve stylu geometrické secese. Projekt byl dokončen 20. ledna 1911. Stavba byla otevřena 15. listopadu 1913. Jednalo se o první stavbu v Praze s plochou střechou. V současnosti zde sídlí Ministerstvo kultury ČR. Nástavba horních pater školy v Josefské ulici, Praha 1-Malá Strana, č. p. 626 Interiér cukrárny U Myšáka, Praha 1-Nové Město, č. p. 710, Vodičkova 31 Jako člen družstva Artěl navrhoval skleněné soubory a nábytek. Skleněné soubory (nápojové sady, vázy, podnosy) jsou dnes ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.", "question": "Kdo byl Josef Rosipal?", "answers": ["český architekt a designér"]}
{"title": "Hřebčín Mimoň", "context": "Hřebčín Mimoň byl v Mimoni na Českolipsku založen v roce 1965. Vychoval zde řadu kvalitních koní, anglických plnokrevníků včetně vítězů Československého derby. Velký areál je určen na jaře 2013 do dražby. Hřebčín byl v Mimoni založen v roce 1965. Tehdy byl základem dovoz plnokrevných a polokrevných koní z SPP Chomutov - Ahníkov. O dva roky později se ze Zákup přestěhovaly další koně a mimoňský areál byl doplněn o další stáje. V roce 1969 začaly nákupy kvalitních koní v zahraničí (Francie, SSSR). Další dostavby areálu následovaly po roce 1970, v Heřmaničkách u České Lípy vznikla i filiálka hřebčína s 26 boxy. Po roce 1990 byl hřebčín administrativně oddělen od Velkovýkrmen Zákupy a pak prodán. Majitelem hřebčína v Mimoni II Okrouhlická 144 se stal PhDr. Zbyněk Pulec a poté jej přejmenoval na Pulec hřebčín Mimoň, s.r.o. Po roce 2009 došlo k útlumu chovatelské závodní a chovatelské činnosti, hřebčín se zaměřil jen na obchod s koňmi. Kvůli finančním problémům majitele se areál rozhodl prodat. Dražba areálu bude probíhat 10.dubna 2013 v Praze. První nabídka je 13 milionů Kč. Prodej se tehdy nepodařil, až na jaře 2014 byl areál prodán. Kupcem se stala firma Maestoso Luna. Jmenovaná společnost na neděli 12. července 2015 připravila obnovení dostihů po čtyřleté pauze, prvním dostihem je Cena společnosti Charvát Group. Po roce 1980 odtud vzešli vítězové tehdy prestižního Československého derby, Taran a Trocadero, úspěchy zaznamenala i ĹAvenir, Silistra, Granda a další. Po roce 2010 si zde ustájil své koně čečenský prezident Ramzan Kadyrov. Staral se mu o ně žokej Arslangirej Šavujev.", "question": "Kdy byl založen hřebčín Mimoň?", "answers": ["1965"]}
{"title": "Vlasatice třásnitá", "context": "Vlasatice třásnitá Vlasatice třásnitá Stupeň ohrožení podle IUCN málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída obojživelníci (Amphibia) Řád žáby (Anura) Čeleď kvikuňkovití (Arthroleptidae) Rod vlasatice (Trichobatrachus) Binomické jméno Trichobatrachus robustusBoulenger, 1900 Synonyma Astylosternus robustus Některá data mohou pocházet z datové položky. Vlasatice třásnitá (Trichobatrachus robustus) nebo také žába srstnatá je druh žáby z monotypického rodu Trichobatrachus, obývající deštné pralesy podél Guinejského zálivu od jihovýchodní Nigérie po vysočinu Mayombe. Dosahuje délky okolo 11 cm a váhy asi 80 g, hlava je krátká a široká se zakulaceným čenichem, samci bývají výrazně větší než samice.[2] Součástí pohlavního dimorfismu je také množství dlouhých tenkých kožních výrůstků na bocích a bedrech samců, sloužících k usnadnění dýchání při pobytu ve vodě, kde hlídají nakladená vajíčka. Po vylíhnutí pulců se samci vracejí na souš a kožní třepení ztrácejí.[3] V případě ohrožení si žába zlomí kůstky na prstech, jejichž ostré špice pak prorazí kůži a slouží k obraně jako drápy (nejde o skutečné drápy, protože nejsou tvořeny keratinem).[4] Vlasatice třásnitá tak získala přezdívku Wolverine frog podle postavy z komiksu X-Men. Potravu vlasatice třásnité tvoří hmyz, plži a červi. Dožívá se zhruba pěti let.[5] Domorodci z kmene Bakossi tuto žábu loví pomocí oštěpů a pojídají jako lék proti neplodnosti.[6] Reference ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]↑ AmphibiaWeb↑ Squeakers and Cricket Frogs: Arthroleptidae - Hairy Frog↑ Planet Save↑ Wild Animals Online. www.wildanimalsonline.com [online]. [cit. 2018-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-01. ↑ Salamandra Journal Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu vlasatice třásnitá na Wikimedia Commons Taxon Trichobatrachus robustus ve Wikidruzích mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Obojživelníci", "question": "Co dělá vlasatice třásnitá, když se cítí ohrožená?", "answers": ["žába zlomí kůstky na prstech, jejichž ostré špice pak prorazí kůži a slouží k obraně jako drápy"]}
{"title": "Notre-Dame-de-Lorette (stanice metra v Paříži)", "context": "Některá data mohou pocházet z datové položky. Notre-Dame-de-Lorette je nepřestupní stanice pařížského metra na lince 12 v 9. obvodu v Paříži. Nachází se nedaleko kostela Notre-Dame-de-Lorette. Historie Stanice byla otevřena 5. listopadu 1910 jako součást prvního úseku linky A, kterou provozovala společnost Compagnie Nord-Sud. Trať vedla od Porte de Versailles a končila v této stanici. Linka zde končila do 8. dubna 1911, kdy byla prodloužena do stanice Pigalle. Po sloučení se společností Compagnie du Métropolitain de Paris obdržela linka v roce 1930 číslo 12. Stanice byla v roce 1984 renovována. Nehoda 30. srpna 2000 došlo ve stanici k nehodě, která si vyžádala 24 lehce zraněných. Řidič vjel do stanice nepřiměřenou rychlostí, takže došlo u vjezdu do stanice k vykolejení jednoho vozu.[1] Tento úsek trati má sklon 4% a u vjezdu do stanice 2,2%, kde je navíc kolej do oblouku. Nejvyšší povolená rychlost je zde proto 40 km/h a 30 km/h v zatáčce. Protože autopilot nebyl v provozu, byl vůz řízen ručně. Vyšetřování prokázalo hlavní zavinění na straně řidiče, který měl ve zvyku řídit výhradně pomocí autopilota a tím ztratil své reflexy a dále rovněž prokázalo zanedbávání oprav ze strany RATP a nedostatečnou světelnou kontrolu rychlosti na nebezpečných místech.[2] Od této nehody proto RATP vyžaduje po všech řidičích pokaždé absolvovat minimálně jednu jízdu s plným manuálním řízením, aby neztratili zručnost. Název Stanice byla pojmenována podle kostela Notre-Dame-de-Lorette (Panny Marie z Loreta). Zajímavosti v okolí kostel Notre-Dame-de-Lorette Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Notre-Dame-de-Lorette (métro de Paris) na francouzské Wikipedii. ↑ (francouzsky) Fotografie vykolejeného vozu Archivováno 27. 7. 2011 na Wayback Machine↑ (francouzsky) Zpráva z vyšetřování nehody (formát pdf) Archivováno 27. 10. 2005 na Wayback Machine Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Notre-Dame-de-Lorette na Wikimedia Commons ← směr Front populaire Metro v Paříži – Linka 12 směr Mairie d'Issy → Saint-Georges Notre-Dame-de-Lorette Trinité – d'Estienne d'Orves Front populaire – Porte de la Chapelle – Marx Dormoy – Marcadet – Poissonniers – Jules Joffrin – Lamarck – Caulaincourt – Abbesses – Pigalle – Saint-Georges – Notre-Dame-de-Lorette – Trinité – d'Estienne d'Orves – Saint-Lazare – Madeleine – Concorde – Assemblée nationale – Solférino –", "question": "Na jaké lince metra se nechází stanice pařížského metra s názvem Notre-Dame-de-Lorette?", "answers": ["12"]}
{"title": "Gerlachovský štít", "context": "Gerlachovský štít, zvaný též Gerlach (pol. Gerlach), je nejvyšší horou Vysokých Tater, Slovenska a celých Karpat. Do roku 1992 byla hora nejvyšší horou Československa. Hora je pojmenována podle Gerlachova, nad kterým se vypíná a do jehož území patří. Leží v jihovýchodní rozsoše Zadného Gerlachu, od kterého ho odděluje Gerlachovské sedlo. Z vrcholu pokračuje hřeben na Kotlový štít, kde se rozvětvuje a vytváří známý Gerlachovský kotel. Gerlachovský štít je pro svoji výšku, dostupnost a krásnou horskou scenérii jedním z nejnavštěvovanějších vrcholů. == Historie == Měření výšek tatranských štítů se datuje k roku 1763, kdy vídeňský dvůr nařídil tzv. josefínské mapování, tedy kartografické zpracování celé habsburské monarchie. To prováděli vojenští měřiči pod vedením Waldaufa a Fleischera, ale jejich výsledky nebyly publikovány. Zřejmě na základě těchto měření bylo v roku 1780 v díle \"Geographie des Königreichs Ungarn\" uvedeno, že nejvyšším štítem celých Tater je Kriváň. Ke stejnému závěru dospěl v roce 1788 i bratislavský mineralog Ján Fichtel, který výšku Kriváně odhadl na 3800 metrů nad mořem. Anglický cestovatel Robert Townson považoval za nejvyšší štít Tater Lomnický štít. Ani vědci v 19. století, mezi nimi i známý švédsky botanik Göran Wahlenberg, neurčili výšku tatranských vrcholů správně. Jako nejvyšší uváděli Lomnický anebo Ľadový štít. Gerlach svojí výškou figuroval až na čtvrtém místě. V letech 1837 a 1838 prováděl měření tatranských štítů Ľudovít Greiner, ředitel jelšavské lesní správy koburgovského velkostatku. Až on správně zjistil, že nejvyšším štítem Tater je Gerlachovský štít. Veřejnost však Greinerovo objevné měření nepřijala, což se změnilo až v 70. letech 19. století. == Názvy Gerlachu == do roku 1896: Gerlach, Gerlsdorfer Spitze, Gerlachspitze, Gerlachfálvi-csúcs, Gierlach, Gerlachovka 1896–1919: Štít Františka Jozefa, Ferencz József-csúcs, Franz Josef Spitze 1919–1923: Gerlach, Gerlachovka 1923–1932: Štít Legionárov, Štít Legionářů, Spitze der Legionäre (neoficiálně stále používaný název Gerlach) 1932–1939: Gerlachovka, Gerlach, Gerlachovský štít 1939–1945: Slovenský štít (mezi místním německým obyvatelstvem nazývaný Slowakische Spitze) 1945–1949: Gerlach, Gerlachovský štít 1949–1959: Stalinov štít (česky Štít J. V. Stalina) od 1959: Gerlachovský štít == Výstupy == První výstupy na Gerlachovský štít vykonali lovci a botanici. Je možné, že někteří z nich vystoupili až na vrchol. Pravděpodobně prvním člověkem, který prokazatelně v roce 1834 stál na vrcholu, byl spišský Němec Ján Still (1805–1890), učitel na katolické škole v Novej Lesnej. Výpravy na Gerlach se účastnil i jeho švagr Gellhof, stavitel z Veľkej, Martin Urban Spitzkopf, mlynář z Novej Lesnej a dva další neznámí lovci kamzíků.[zdroj?", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Slovenska?", "answers": ["Gerlachovský štít"]}
{"title": "Gabino Rey", "context": "Gabino Rey Gabino ReyRodné jméno Gabino Victorio Segundo Rey de Santiago Narození 8. ledna 1928Marín, Pontevedra Úmrtí 30. dubna 2006 (ve věku 78 let)Barcelona Povolání malíř a umělec Děti Pablo Rey Rodiče Agustín Rey Fonseca Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Gabino Rey Santiago (8. ledna 1928, Marín, Pontevedra – 2. května 2006, Barcelona, Španělsko) byl španělský malíř. Znám byl pod uměleckým jménem Gabino.[1] Život V Galícii narozený Rey se během španělské občanské války (1936 až 1939) přestěhoval do Barcelony. Tam byl žákem španělského malíře Ramona Rogenta. Na svých dílech zobrazoval především krajinu, květiny a venkovský život. Jeho nejznámější malba „El Port“ vznikla roku 1977 v barcelonském přístavu. Reyova díla vynikají hlavně uzpůsobením světla, díky čemuž byl také nazýván „maestro de la luz“ (Mistr světla). Vystavoval v Madridu i Barceloně, Londýně, Paříži a New Yorku.[2] Reference ↑ PUIG, Arnau; REY SANTIAGO, Gabino. Gabino: estudi d'un projecte pictò fet sota la consideració de la llum. Barcelona: Mayo S.A., 1992.", "question": "Který malíř byl známý pod uměleckým jménem Gabino?", "answers": ["Gabino Rey Santiago"]}
{"title": "Walter Houser Brattain", "context": "Svůj bakalářský titul získal z fyziky a matematiky na Whitman College in Walla Walla ve Washingtonu v roce 1924. V roce 1926 získal na University of Minnesota magisterský titul a v roce 1929 na stejné univerzitě titul Ph.D. ve fyzice. Vedoucím doktorandské práce byl John T. Tate a tématem byl dopad elektronů na rtuťové výpary. V letech 1928 až 1929 pracoval v Národním úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C., a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří v New Yersey. Brattainův výzkum v Bellových laboratořích před druhou světovou válkou se nejdříve týkal fyziky povrchu wolframu a později povrchu oxidů mědi a povrchu křemíku. Během druhé světové války se věnoval rozvoji metod odhalení ponorek pro Columbia University. Po válce se vrátil do Bellových laboratoří a připojil se ke skupině vedené Williamem Shockleym. Ten od začátku roku 1946 vedl hlavní výzkum polovodičů pro praktické vytvoření zesilovače. Jejich výzkum vedl v roce 1947 k objevu hrotového tranzistoru. Za tento objev obdrželi v roce 1956 Brattain, John Bardeen a William Shockley Nobelovu cenu za fyziku. Walter Brattain zemřel 13. října 1987 v Seattlu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Bardeen na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Houser Brattain ve Wikimedia Commons Biography from the Nobel Foundation", "question": "Kdy zemřel Walter Houser Brattain?", "answers": ["13. října 1987"]}
{"title": "Franz Heilmayer", "context": "Franz Heilmayer Franz Heilmayer Franz Heilmayer, foto z doby před r. 1907 poslanec Říšské rady Ve funkci:1907 – 1918 poslanec Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska Ve funkci:21. října 1918 – 16. února 1919 Stranická příslušnost Členství Křesťansko sociální str. Narození 20. prosince 1859 MattseeRakouské císařství Rakouské císařství Úmrtí 12. února 1920 (ve věku 60 let) MattseeRakousko Rakousko Některá data mohou pocházet z datové položky. Franz Heilmayer (20. prosince 1859 Mattsee – 12. února 1920 Mattsee[1]) byl rakouský křesťansko sociální politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v poválečném období poslanec rakouské Národní rady. Biografie Působil jako barvířský mistr. Angažoval se v Křesťansko sociální straně Rakouska. Byl předsedou živnostenského spolku v soudním okresu Mattsee. Byl členem obecní rady a starostou Mattsee.[1] Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Salcbursko 4. Usedl do poslanecké frakce Křesťansko-sociální sjednocení. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911 za týž obvod. Usedl do klubu Křesťansko-sociální klub německých poslanců. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.[2] K roku 1911 se profesně uvádí jako starosta.[3] Po válce zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung).[1] Odkazy Reference 1 2 3 Atanas Guggenberg [online]. parlament.gv.at [cit. 2014-02-24]. Dostupné online. (německy) ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa& Autoritní data: GND: 1105583775 | VIAF: 83146825115007631625", "question": "Do kterého roku byl Franz Heilmayer poslancem?", "answers": ["1918"]}
{"title": "Kostel svatého Jana Nepomuckého (Žďár nad Sázavou)", "context": "Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u města Žďár nad Sázavou patří mezi nejvýznamnější stavby barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Kostel stojí na Moravě na Zelené hoře v katastrálním území Zámek Žďár nedaleko historické zemské hranice Čech a Moravy. Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Záměr na stavbu poutního kostela pojal žďárský opat Václav Vejmluva v roce 1719 po otevření hrobu sv. Jana Nepomuckého. Stavba probíhala v letech 1720-1722 na jeho náklad. Smyslem stavby bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce. Základní kámen stavby byl položen 16. května 1720, chrám byl vysvěcen dne 27. září 1722. V době vzniku stál na travnatém vršku, který Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora (dříve se nazýval Černý les nebo Strmá hora) podle vrchu u Nepomuku, ze kterého pocházel Jan Nepomucký i první žďárští mniši. Do nedávné doby byla stavba obklopena vysokým borovým lesem, který však byl odstraněn, aby bylo na kostel tak jako původně vidět i z velké dálky. Dne 16. července 1784 vzplanul v areálu kláštera požár, který se přenesl i na poutní kostel a zcela zničil jeho střechu. Dva měsíce nato byl klášter zrušen. Prvním krokem k záchraně bylo zakrytí kostela prkny na základě sbírky, kterou uspořádal žďárský obchodník Josef Pluhař. O obnovu kostela se snažili mniši ze zrušeného kláštera i místní obyvatelé. Teprve v roce 1792 povolilo moravské gubernium kostel opravit se dvěma podmínkami: kostel bude sloužit jako pohřební a do areálu bude přenesen hřbitov biskupství ani gubernium nepřispějí žádnými finančními prostředky, žadatelé doloží, že mají dost peněz na opravu i následný provoz. Pokud se tak nestane, bude kostel stržen a stavební materiál vydražen pro účely náboženského fondu. Dne 27. srpna 2014 podepsali zástupci Národního památkového ústavu, Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou II a Biskupství brněnského dohodu o vydání majetku dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Od 28. srpna tak je areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve správě církve. Ústřední kostel i jej obklopující ambit jsou jednotně projektovanou a budovanou stavbou. Tvarosloví stavby je velmi minimalistické a nesmírně účinné. Spojuje barokní a gotické prvky, čímž odkazuje k době, v níž žil, působil a byl umučen Jan Nepomucký. Konstrukce kostela vychází z geometrie kruhu, přičemž mnohonásobně opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce.", "question": "Ve kterém roce byl poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO?", "answers": ["1994"]}
{"title": "Bouře (Fibich)", "context": "Bouře (Fibich) Bouře Zdeněk Fibich (kresba Jana Vilímka, 1881)Základní informace Žánr zpěvohra (opera) Skladatel Zdeněk Fibich Libretista Jaroslav Vrchlický Počet dějství 3 Originální jazyk čeština Literární předloha William Shakespeare: The Tempest Datum vzniku 1893-94 Premiéra 1. března 1895, Praha, Národní divadlo Některá data mohou pocházet z datové položky. Bouře (Op. 40) je opera (zpěvohra) o třech jednáních českého skladatele Zdeňka Fibicha na libreto českého básníka Jaroslava Vrchlického, napsané na námět stejnojmenné hry Williama Shakespeara. Poprvé byla provedena dne 1. března 1895 v Národním divadle v Praze. Vznik a historie díla Po opeře Nevěsta messinská (1884), která se stala předmětem mnoha kritických polemik a u publika propadla, se Fibich na delší dobu od operního média odvrátil. V cestě za přiblížení opery dramatu započaté „Nevěstou“ pokračoval směrem k melodramu a v letech 1889-1891 vytvořil melodramatickou trilogii Hippodamie. Návrat k tradičnější podobě hudebně-dramatické tvorby souvisí mimo jiné s počátkem Fibichova intenzivního milostného vztahu s Anežkou Schulzovou, který se datuje od roku 1892, s mezinárodním úspěchem, který zažil téhož roku při vídeňském provedení Námluv Pelopových a symfonie č. 2 Es dur[1], ale i se studiem děl Mozarta, Čajkovského a Rimského-Korsakova, jejichž vliv se v novém operním projektu odráží.[2][3][4]", "question": "O kolika jednáních je opera Bouře českého skladatele Zdeňka Fibicha?", "answers": ["o třech"]}
{"title": "New Canaan", "context": "New Canaan New Canaan Poloha Souřadnice 41°8′ s. š., 73°29′ z. d. Nadmořská výška 105 m n. m. Stát Spojené státy americké Spojené státy americké federální stát Connecticut okres Fairfield County Connecticut na mapě Spojených států New Canaan Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 58,3 km² Počet obyvatel 19 984 (2005[1]) Hustota zalidnění 349 obyv./km² Správa Vznik 1731 Oficiální web www.newcanaan.info Telefonní předvolba 203 PSČ 06840 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. New Canaan je město v okrese Fairfield County v Connecticutu, ve Spojených státech, ležící 13 kilometrů severovýchodně od Stamfordu na řece Five Mile River. Podle sčítání lidu z roku 2000 zde žilo 19 395 obyvatel. Město patří mezi nejbohatší komunity ve Spojených státech. CNN Money zařadila New Canaan na první místo v nejvyšším průměrném příjmu rodiny.[2] Významní obyvatelé Florence Harding, první dáma USA Katherine Heigl, herečka – ve městě vyrůstala David Letterman, moderátor Noční show Davida Lettermana – bývalý obyvatel Paul Simon, zpěvák a textař – obyvatel Max Pacioretty, hokejový útočník týmu Montreal Canadiens, účastník ZOH 2014 Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku New Canaan, Connecticut na anglické Wikipedii. ↑ U.S. Census Bureau Population Estimates. www.census.gov [online]. [cit. 2009-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-15. ↑ CNN Money's 25 Top-Earning Towns [online]. CNN, 2008-6-16 [cit. 2008-06-17]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu New Canaan na Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální internetové stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 4433161-7 | LCCN: n80017630 | VIAF: 128756471 | WorldcatID: lccn-n80017630 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Spojené státy americké", "question": "Kolik lidí žilo v New Canaan v roce 2000?", "answers": ["19 395"]}
{"title": "Etiopská vlajka", "context": "Vlajka Etiopie byla přijata 31. srpna 1996. Základ etiopské vlajky tvoří červená, žlutá a zelená barva. Tyto barvy se staly symbolem africké jednoty. Etiopie, nejstarší stát subsaharské Afriky a nejstarší nezávislé africké území, je dnes jednou z nejchudších zemí světa. Její kultura je však velice bohatá a mezi etiopské kulturní dědictví patří i národní vlajka. == Historie == === Tajemný původ etiopské vlajky === Kořeny etiopské státní vlajky sahají hluboko do minulosti. Názory na to, co kdysi dávno inspirovalo Etiopy při výběru barev pro svůj národní symbol, se liší. Nejčastěji je uváděna duha, v jejímž barevném spektru nejvíce vynikají právě červená, žlutá a zelená barva. Tento přírodní úkaz není v etiopských klimatických podmínkách nikterak ojedinělý, nad vodopády na Modrém Nilu se duha vyskytuje dokonce nepřetržitě po celý rok. Možná, že podobně smýšleli i obyvatelé Bolívie, jejichž vlajka vznikla nezávisle na té etiopské, ale obsahuje stejný barevný základ. Nesporným důkazem o tom, že jsou červená, žlutá a zelená barva jsou užívány etiopským lidem jako barvy národní už několik staletí, je Orteliova mapa Vnitřní a Vnější Etiopie (souhrnně Abyssinie) z roku 1573. Belgický kartograf ozdobil nadpis této mapy obrázky muže, ženy a dvou dětí nesoucích slunečníky. Tyto postavy symbolizující rodinu etiopských domorodců jsou oděny v šatech ušitých z červené, žluté a zelené látky. Plátno pod nadpisem a slunečníky jsou rovněž vyobrazeny v těchto barvách. To také svědčí o odedávné národní hrdosti Etiopů a jejich lásce ke státní vlajce, kterou nazývají Sendek Alama, což v amharštině. doslova znamená národní symbol. === Význam základních barev etiopské vlajky ===", "question": "Jaké barvy tvoří základ etiopské vlajky?", "answers": ["červená, žlutá a zelená"]}
{"title": "Marketa Lazarová (kniha)", "context": "Marketa Lazarová je román Vladislava Vančury. Vyšel poprvé roku 1931 v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou Jiřímu Mahenovi, který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, \"kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce\". Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj. 13. století. Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím. Arne Novák tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: \"Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (...) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (...) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (...) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami.", "question": "V jakém roce poprvé vyšel román Markéta Lazarová?", "answers": ["1931"]}
{"title": "Plagiát", "context": "Český autorský zákon – na rozdíl například od německého - pojem plagiát nepoužívá a nedefinuje, mezinárodní norma ČSN ISO 5127-2003 jej popisuje jako \"představení duševního díla jiného autora, půjčeného nebo napodobeného vcelku nebo zčásti, jako svého vlastního\". Ochrana se týká uměleckého a vědeckého díla, \"které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti\", pokud je nějak objektivně vyjádřeno, ale také překladu, programu, databáze a podobně. Autorský zákon však výslovně říká, že předmětem právní ochrany – a tedy ani plagiace - není \"zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda,. objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě. \" Slovo plagiát je odvozeno od latinského plagiarius, kdo unesl svobodnou osobu do otroctví, což římské právo trestalo bičováním (plaga). Tuto velmi silnou metaforu poprvé použil římský básník Martialis v 1. století, když jakýsi Fidentinus recitoval jeho básně jako své vlastní. Případ souvisí s tím, jak se začaly šířit psané texty a zároveň začali autoři zdůrazňovat dílo jako své vlastnictví. V jiných, méně individualistických dobách zůstávala díla často anonymní, volně se přetvářela a autor dokonce pokládal za úspěch, pokud se jeho dílo šířilo.", "question": "Od jakého latinského slova je odvozeno slovo plagiát?", "answers": ["plagiarius"]}
{"title": "Gradačac", "context": "Gradačac Gradačac znak Poloha Souřadnice 44°52′39″ s. š., 18°25′41″ v. d. Nadmořská výška 164 m n. m. Stát Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina Gradačac Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 218 km² Správa Oficiální web www.gradacac.ba PSČ 76250 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Gradačac (srbskou cyrlicí Г) je město v Bosně a Hercegovině, ve Federaci Bosny a Hercegoviny, v kantonu Tuzla na řece Gradašnica. Historie První zmínka o župě Gradačac je z roku 1302, avšak město samotné je připomínáno (pod starým názvem Gračac) až v roce 1465. Roku 1512 se pak stalo součástí Osmanské říše, ačkoliv toto je zmiňováno až z tureckých daňových zápisů teprve roku 1533. Mezi lety 1765 a 1821 Osmané vybudovali 18 m vysoké hradby s 22 m vysokou strážní věží a to na místě starých, římských hradeb - město bylo totiž důležitým pohraničním bodem Turků. Během války provázející rozpad Jugoslávie, v letech 1992 - 1995 bylo několikrát bombardováno, v této době sloužilo Srbům a mělo pro ně ohromný strategický význam; Daytonskou smlouvou však bylo stanoveno, že připadne Chorvatům a Muslimům. Etnické složení Následující etnické složení je z doby před válkou, v roce 1991. 60,2 % Bosňáci 19,8 % Srbové 15,1 % Chorvati 4,9 % ostatní Odkazy Související články Mešita Husejnija Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Gradačac na Wikimedia Commons Oficiální stránky města Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Obce a města Tuzlanského kantonu Banovići • Čelić • Doboj Východ • Gračanica • Gradačac • Kalesija • Kladanj • Lukavac • Sapna • Srebrenik • Teočak • Tuzla • Živinice Autoritní data: AUT: ge334560 | LCCN: n83058921 | VIAF: 136078397 | WorldcatID: lccn-n83058921 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Bosna a Hercegovina | Geografie", "question": "Jak byly vysoké hradby, které vybudovali Osmané?", "answers": ["18 m"]}
{"title": "Máchovo jezero", "context": "Máchovo jezero též zvané Velký rybník nebo Velký Dokeský rybník, lidově Mácháč (německy Großteich nebo Hirschberger Großteich) je největší rybník v Libereckém kraji a osmý největší v Česku. Dosahuje hloubky až 12 metrů, vstup do vody je však velmi pozvolný. Jde o třetí největší český rybník, který leží jinde než v Jihočeském kraji. Byl založen v 14. století. Rozkládá se v nadmořské výšce 266 m, má rozlohu 284 ha. V dnešní době je využíván hlavně pro rekreaci. Rybník byl založen v roce 1366 Karlem IV. V rašelinné pánvi na Robečském potoku (přítok Ploučnice). Okolnosti založení rybníka doložil jednak pražský kanovník Beneš Krabice z Veitmile (udáno založení v říjnu 1366) a také kronikář Jan z Gubenu. Druhý zápis byl sepsán v Žitavě roku 1367 a zmiňoval i v Čechách dosud nevídaný druh ryb, parmy neboli vousáči. Rybník byl popisován jako rybník nad Hirschbergem (německý název Doks). Existují tvrzení, že rybník byl založen již roku 1272. K založení jezera a k jeho okolí se váže řada legend (o Daliboru z Myšlína, o Myším hrádku, o mlynáři ve Starých Splavech a vzniku vrchu Bezdězu). Dle pověstí za dob třicetileté války měl hrabě Dalibor z Myšlína tak velký strach o svůj majetek, že nechal na ostrůvku rybníka vystavět malý hrádek. Tam se nechal poté lodí odvézt i se svým majetkem a zásobami. Myslel, že zde bez úhony přečká všechny problémy a bude zde v bezpečí. Jenže spolu se zásobami potravin se na ostrůvek dostala jedna malá myška. Ta ve skladu potravin vyvedla mladé. Následovalo nekontrolovatelné přemnožení, kterému nešlo zabránit. Myším padly za potravu veškeré zásoby. A tak bez zásob nemohl Dalibor na ostrově dále přebývat, neboť by zemřel hlady. Jednoho dne musel přeplavat na břeh, povolat převozníka a s hanbou se z ostrova odstěhovat. Od té doby se mu neřeklo jinak, než Dalibor z Myšína a ostrůvku \"Myší\". Před rokem 1920 patřil místním statkářům, hrabatům z rodu Valdštejnů. Mlýn s náhonem na potoce ve Starých Splavech je doložen od roku 1272 a tak některé prameny udávají vznik prvotního rybníka již tímto datem. Tradice letních lázeňských pobytů v Doksech sahá do 19. století, a předcházela i rozšíření kultu Karla Hynka Máchy.", "question": "Jakou rozlohu má Máchovo jezero?", "answers": ["284 ha"]}
{"title": "Kolovník zašpičatělý", "context": "Kolovník zašpičatělý (Cola acuminata), česky též kola zašpičatělá, je strom z čeledi slézovitých (Malvaceae), kde je zařazen v podčeledi lejnicových (Sterculioideae). Roste převážně v západní Africe. Kolovník obsahuje přes 50 druhů, nejvýznamnější jsou kolovník zašpičatělý a kolovník lesklý, které se pěstují pro kolová semena, která jsou dodnes vysoce ceněna. == Historie a výskyt == Kolová semena jsou na některých územích Afriky používána jako místní platidlo. Muslimové považují kolová semínka za posvátná. Kolovník pochází ze střední a západní Afriky, kde roste v deštných pralesích. Pěstuje se v Nigérii, Súdánu, Americe a dále se jeho pěstování rozšířilo do Mexika a Brazílie. Vyskytuje se i v Asii a jižních tropických oblastech Indie. == Popis == Kolovník zašpičatělý je strom, který měří 15 až 20 m. Připomíná vzhledem kaštan koňský. Má oválné, kožovité, 20 cm dlouhé a 7 cm široké listy. Čepel listů je kadeřavá, řapík má přibližně 4 cm. Květy jsou jedno- nebo oboupohlavné. Kvetou bíle, jsou seskupené do hroznů, které vyrůstají na starších větvích. Samičí květy jsou o něco málo větší než květy samčí. Plody kolovníku jsou podlouhlé (20-22 cm dlouhé) měchýřky. Zralé jsou nahnědlé. Mladé měchýřky jsou složené do kulovitého útvaru. Bývá jich 5. Každý obsahuje 5-13 semen. Osemení je bílé a má sladkokyselou chuť. Vnitřek obsahuje zárodek s 3-5 načervenalými dělohami, které jsou nahořklé.", "question": "Jaká je barva květů kolovníku zašpičatělého?", "answers": ["bíle"]}
{"title": "Tristan Tzara", "context": "Tristan Tzara [Cara], vlastním jménem Samuel Rosenstock (16. dubna 1896, Moineș, Bacău, Rumunsko - 25. prosince 1963, Paříž, Francie) byl francouzský básník a dramatik rumunsko-židovského původu. Jedná se o jednoho ze zakladatelů dadaismu. Básně začal psát již během studia na gymnáziu v Bukurešti. Svůj umělecký pseudonym si zvolil v roce 1915. V roce 1916 žil v Curychu, kde byl jednou z osobností, které založily v kabaretu Voltaire hnutí dada. V roce 1919 odešel do Paříže, kde ovlivnil kubistické a futuristické umělce. Spolupracoval s Louisem Aragonem, André Bretonem a Phillipe Soupaultem. Tato spolupráce skončila okolo roku 1924, protože Tzara odmítl vznikající surrealismus. Po roce 1929 však začíná publikovat i v surrealistických časopisech. V letech 1925-1926 si nechal zbudovat vlastní dům v Paříži od architekta Adolfa Loose. Tento dům je považován za jednu z nejvýznamnějších realizací tohoto architekta. Ve třicátých letech spolupracoval s levicovými politiky, angažoval se proti fašismu a nacismu a ve prospěch republikánů ve španělské občanské válce. V pozdějších letech se věnoval i literární a výtvarné kritice. V březnu 1946 přednášel v Praze. Je znám také svou aférou s českou herečkou Natašou Gollovou. Položil základní kámen dadaistické literatury dílem La premiè aventure céleste de Monsieur Antipyrine (První nebeské dobrodružství pana Antipyrine, 1916). 1918 Vingt-cinq poè (Dvacet pět básní) 1920 Cinéma calendrier du cœ abstrait maisons (Kalendářní biograf abstraktního srdce. ) 1922 Le Cœ à gaz (Srdce na plyn) 1924 Sept manifestes Dada (Sedm manifestů Dada) 1923 De nos oiseaux (O našich ptácích) 1931 L'Homme approximatif (Přibližný člověk) 1932.", "question": "Jakého původu byl Tristan Tzara?", "answers": ["rumunsko-židovského"]}
{"title": "Kateřina Vaňková", "context": "Kateřina Vaňková (* 30. prosince 1989) je česká reprezentantka v tenise. V roce 2013 vybojovala bronzovou medaili ve dvouhře na Letní univerziádě v Kazani. == Finálové účasti na turnajích okruhu ITF == === Vítězka === === Finalistka === === Čtyřhra 6 (3-3) === ==== Vítězka ==== ==== Finalistka ==== == Reference ==", "question": "Jakou medaili získala Kateřina Vaňková ve dvouhře na Letní univerziádě v Kazani?", "answers": ["bronzovou"]}
{"title": "Mikroprocesor", "context": "Mikroprocesor (zkráceně μ či uP) je v informatice označení pro centrální procesorovou jednotku (CPU), která je jako celek integrována do pouzdra jediného integrovaného obvodu nebo nejvýše několika mála integrovaných obvodů. Mikroprocesor je víceúčelové programovatelné zařízení, které na vstupu akceptuje digitální data, zpracuje je pomocí instrukcí uložených v paměti a jako výstup zobrazí výsledek. Mikroprocesor představuje příklad sekvenčního logického obvodu, který pro uložení dat používá dvojkovou soustavu. Mikroprocesor bývá součástí mnoha elektronických zařízení. Vzhledem k tomu, že softwarem je možné jednoduše realizovat i velmi složité požadavky a vzhledem k neustále klesající ceně a rostoucím možnostem mikroprocesorů, se používají téměř v každém složitějším elektronickém zařízení (rádia, počítače, mobilní telefony, tiskárny, pračky, chladničky, televizory apod.). CPU (Central Processing Unit) - hlavní (mikro)procesor počítače (v minulosti však CPU neměl vždy podobu mikroprocesoru) GPU (grafický procesor) – hlavní mikroprocesor grafické karty APU (Accelerated Processing Unit). - CPU a GPU v jednom pouzdře matematický procesor (FPU), označovaný také jako matematický koprocesor, dnes je většinou integrovaný s CPU v jednom pouzdře. zvukový procesor signálový procesor (DSP procesor) jiné specializované procesory Před vynálezem mikroprocesorů byly elektronické CPU vyrobené z oddělených TTL integrovaných obvodů; předtím z jednotlivých tranzistorů; a ještě dříve založené na elektronkách. Existovaly návrhy jednoduchých počítacích strojů založených na mechanických součástkách jako ozubené kola, hřídele, páky atd. Leonardo da Vinci navrhl jeden z nich, bohužel ho nebylo možné sestavit výrobními postupy jeho doby. Vývoj mikroprocesorů dosud sleduje Mooreův zákon týkající se stálého zvyšovaní výkonu v čase. Tento zákon nám říká, že se \"komplexnost integrovaného obvodu s ohledem na minimální cenu komponent zdvojnásobí každých přibližně 18 měsíců\", což se ve všeobecnosti i překvapivě dělo od začátku 70. let. Od samotných začátků jako mozek kalkulaček viděl zvyšující se výkon k dominanci mikroprocesorů v každé jiné formě počítače; každý systém od největšího mainframe (sálový počítač) po nejmenší handheld dnes v jádře používá mikroprocesor. Související informace naleznete také v článku Historie procesorů. Technologie výroby integrovaných obvodů pokročila v 60. letech 20. století natolik, že okolo roku 1970 bylo možné vyrobit procesor, jehož podstatná část byla realizována jedním integrovaným obvodem.", "question": "Je mikroprocesor sekvenční obvod?", "answers": ["Mikroprocesor představuje příklad sekvenčního logického obvodu, který pro uložení dat používá dvojkovou soustavu."]}
{"title": "Albatrosovití", "context": "Je veliká rozdílnost v místě hnízdění i způsobu stavění hnízd. Někteří hnízdí na skalách a stavějí si hnízda z klestí a travin, jiní v travnatém porostu na zemi, někteří si netvoří hnízdo žádné a kladou vejce přímo na skálu nebo jen vytvoří důlek v písku. Také hustota hnízd v kolonii je rozdílná, ze všech hnízdišť je však dobrý přístup na moře. Po návratu albatrosů k zahnízdění si staré páry většinou vybírají stejná místa pro postavení hnízda jako v minulostí. Pak následují obřadní tance a po spáření samice snese většinou jen jedno veliké bílé vejce s hnědými skvrnami, o váze až 500 gramů (slepičí 80 g). Po inkubační dobu trvající 70 až 80 dnů se oba rodiče při sezení na vejci střídají. Po 3 až 4 týdny po vylíhnutí vždy jeden rodič mládě zahřívá a střeží a druhý mu přináší již natrávenou potravu ve voleti. Po měsíci již zůstává mládě samo a oba rodiče odlétají na moře pro něj lovit potravu. Doba do plného opeření, kdy má již hmotnost srovnatelnou s rodiči, trvá od 140 do 280 dnů, po ten čas jsou mláďata stále krmena. Pak se najednou o ně rodiče přestanou starat a odletí. Mládě je od té doby odkázáno samo na sebe a jen vrozené instinkty mu poradí, jak a kudy letět a lovit potravu.", "question": "Hnízí albatrosi obvykle na těch stejných místech?", "answers": ["Po návratu albatrosů k zahnízdění si staré páry většinou vybírají stejná místa pro postavení hnízda jako v minulostí."]}
{"title": "Proměna (povídka)", "context": "Nad ránem Řehoř opuštěný umírá. Ráno jej nalezne posluhovačka (\"Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé! \") a jeho mrtvolu sama odklidí. Téhož dne uspořádají Samsovi, jimž se viditelně ulevilo, výlet z města a probírají nadějné plány do budoucna. Proměna obsahuje typické kafkovské prvky jako pocit bezvýchodnosti (přestože Řehoř do konce doufá v jakýkoli pozitivní zvrat svého osudu), absurditu (svou proměnu přijal Řehoř s klidem), komicko-tragické momenty (otec bojuje proti Řehořovi házením jablek) i humor. Proměna je dokonce často považována za jedno z nejhumornějších Kafkových děl, jednak využíváním kontrastu racionálního uvažování a absurdní situace proměny v hmyz, jednak užitím paradoxních slovních spojení typu: ...\"a už klepal na jedny z postranních dveří otec, slabě, ale zato pěstí.\" Proměna nabízí řadu rozporuplných interpretací, mezi nimiž je velmi těžké rozhodnout, co vlastně Řehořova proměna ve hmyz znamená. Zde jsou uvedeny některé možnosti významu Kafkovy povídky: Proměna byla pouze Řehořova snová, nerealistická vize. Jedná se o absurdní grotesku plnou nadsázky a humoru. Řehořova proměna je zdrojem pobavení. Proměna je symbolické zobrazení osamělosti a bezradnosti před vlastním údělem. Proměna zobrazuje měšťanskou strnulost a povrchní morálku. Z psychoanalytického hlediska dochází v rodině ke dvojí proměně. Nejprve zaujal Řehoř otcovo místo živitele (otec nepracoval, dokud rodinu živil Řehoř) a Řehoř je nyní vůdčí jedinec rodiny. Po proměně je Řehoř oslaben, ztrácí místo vůdce, které znovu zaujímá otec (vrací se do práce). V souboji (jablky) otec syna smrtelně zraní. Profesor německé literatury na univerzitě v Princetonu Stanley Corngold uvedl ve své knize The Commentator's Despair (česky Komentátorova beznaděj) na sto třicet různých možností. Franz Kafka: Die Verwandlung, in: Die Weissen Blätter, roč. 2, č. 10, říjen 1915, str. 1177-1230 Pražská německá literatura Obrázky, zvuky či videa k tématu Proměna ve Wikimedia Commons Český text povídky Celý německý text povídky Proměna Nové vydání Proměny ke 130. výročí narození Franze Kafky Vydání Proměny s ilustracemi argentinského malíře Luise Scafatiho Originální verze Franz Kafka - Die Verwandlung v PDF", "question": "V jakém roce byla vydána povídka Proměna od Kafky?", "answers": ["1915"]}
{"title": "Otrava hřibem satanem", "context": "Otrava hřibem satanem patří ke zřídkavým, ale obávaným houbovým otravám. Její průběh se projevuje silným dlouhodobým zvracením, které provází dehydratace a vyčerpání organismu – obvykle však nekončí smrtí. Jedovatost houby byla zdokumentována v době Haralda Othmara Lenze, který satan jako první odborně popsal (a rovněž se jím společně s dalšími třemi osobami otrávil). Podrobnější informace naleznete v článku Hřib satan. Hřib satan (Boletus satanas) je poměrně vzácná houba, která se vyskytuje prakticky jen v teplých oblastech (především nížiny, maximálně pahorkatiny) na vápenitém podkladě pod listnatými stromy. Jedná se o největší hřib, který roste na území bývalého Československa, lze jej poznat podle bílého (či velmi světlého) klobouku, červených pórů a zavalitého třeně, který je červeně nebo červenožlutě zbarven a jehož povrch kryje červená síťka. Od nejbližších příbuzných (ale rovněž zasyrova jedovatých) druhů jako je hřib nachový nebo hřib Le Galové jej odlišuje celková mohutnost a typický zápach starých plodnic, který bývá popisován jako hnilobný a přirovnáván k mršině, zpoceným nohám, hnijící cibuli, zkaženému masu nebo zkaženému zelí. Mladé plodnice nepáchnou, jejich vůně je běžná, houbová, může být kořenitá a připomínat pestřec. Satan není hořký, chuť je v mládí mírná, příjemná, popisována bývá i jako nasládlá až oříšková, pouze u starých exemplářů je nepříjemná. Velmi často dochází k tzv. nepravým (psychosomatickým) otravám, kdy postižený pozřel houbu, na základě netypických chuťových vlastností (obvykle hořkost) se domníval, že šlo o jedovatého satana, v nemocnici ohlásil otravu hřibem satanem a po ošetření byl odeslán zpět domů. V těchto případech jde obvykle o hřib žlučový (Tylophyllus felleus) lidově zvaný hořčák, který řada houbařů mylně považuje za hřib satan. Ze záměn připadají v úvahu (ať už z důvodu vzhledu nebo lidových pověr) tyto houby: hřib žlučový (Tylophyllus felleus) - silně hořký, ale neškodný, zcela odlišný vzhled i výskyt hřib kříšť (Boletus callopus. ) - silně hořký, žluté póry, výskyt pod jehličnany, spíše v horách hřib medotrpký (Boletus radicans) - hořký, žluté póry, v nížinách pod duby, na hrázích rybníků hřib kovář (Boletus luridiformis.", "question": "Roste hřib satan pod listnatými, nebo jehličnatými stromy?", "answers": ["pod listnatými"]}
{"title": "Galaxie Mléčná dráha", "context": "=== Galaktická koróna === Vnitřní část Galaxie a galaktické halo obklopuje obrovský kulový oblak řídkého plynu – galaktická koróna. Obsahuje pravděpodobně velké množství nezářící hmoty, jejíž gravitační vliv je pozorován v pohybu vzdálených hvězdokup a blízkých trpasličích galaxií. Poloměr galaktické koróny je přibližně 100 000 pc. == Mléčná dráha == Mléčná dráha je stříbrný pás táhnoucí se celou oblohou, jehož svit způsobuje množství hvězd. Lidově se tak označuje také naše Galaxie. Korektnější by však bylo říci, že Mléčná dráha je jen malá část Galaxie pozorovatelná ze Země. Ze Země se Mléčná dráha jeví jako pás, protože se Země nachází uvnitř jejího galaktického disku. Konkrétně jsou to dvě ramena: rameno Střelce a rameno Orionu. Jako pás se jeví proto, že naše Galaxie má tvar disku a my se na něj díváme zevnitř, z místa, které je blíže k okraji než ke středu. Mléčnou dráhu lze pozorovat za jasných nocí a v místech vzdálených od velkých zdrojů světla, jako jsou města, zejména kvůli světelnému znečištění. I pouhým okem je možné spatřit mnoho hvězd v Mléčné dráze a jejím okolí, ale většina z nich je prostému oku skryta a pozorovat je lze teprve pomocí dalekohledu. I obyčejný triedr jich ukáže velké množství (viz pozorování oblohy). Mléčná dráha je kromě hvězd tvořena i temným mezihvězdným plynem či prachem, který nám zabraňuje pohlédnout do vzdálenějších oblastí Galaxie. Na noční obloze se pak zdá, že při pohledu některými směry je hvězd méně nebo že tam je Mléčná dráha rozdělena.", "question": "Proč ze Země působí Mléčná dráha jako pás?", "answers": ["protože se Země nachází uvnitř jejího galaktického disku"]}
{"title": "Plodinová burza (budova)", "context": "Část sálu Plodinové burzy byla do poloviny padesátých let dvacátého století obsazena pracovníky platebního a zúčtovacího styku.Objekt plodinové burzy sloužil Státní bance československé sice dlouho, ale nikoliv výlučně. Od počátku padesátých let dvacátého století byla do Plodinové burzy dislokována řada cizích (s bankou nikterak nesouvisejících) organizací. Na počátku padesátých let dvacátého století budova hostila telefonní ústřednu národního podniku Masna nebo (po určitou dobu) dokonce i ministerstvo národní bezpečnosti. Pro vlastní provoz Státní banky československé nakonec zůstaly jen prostory dietní jídelny, sklad tisku a dalšího příslušenství a do roku 1957 ještě několik místností využívaných Městskou pobočkou v Praze (tehdy byla tato agenda přemístěna do budovy Na Příkopě 28). Ve druhé polovině padesátých let dvacátého století velkou část budovy užíval Potravinoprojekt, státní ústav pro projektování podniků potravinářského průmyslu, a následně Tělovýchovná jednota Slovan Státní banka československá. === ČT v budově plodinové burzy === Od roku 1955 sídlila v bývalé budově plodinové burzy studia Československé televize, která si interiéry budovy stavebně upravila (v roce 1959) tak aby vyhovovaly jejím potřebám. Na jaře 1960 se největším uživatelem budovy bývalé Plodinové burzy stala Československá televize, která v ní měla vysílací prostory a později do ní přesídlila i své ústředí. === ČNB kupuje budovu plodinové burzy === Budova Plodinové burzy, která od padesátých let dvacátého století trpěla častými změnami uživatelů, postupně chátrala a v roce 1994, kdy ji Česká národní banka odkoupila, byla v havarijním stavu. K velké rekonstrukci budovy došlo ve druhé polovině devadesátých let dvacátého století v gesci ČNB, která zde (mimo jiné) vybudovala kongresové centrum ČNB, specializovanou odbornou knihovnu ČNB a bankovní klub ČNB. === Kongresové centrum ČNB === Kongresové centrum ČNB disponuje dvěma sály (velkým a malým), společným foyerem a potřebným zázemím. Velký sál s plochou 440 m2 má kapacitu 300 až 360 osob, malý sál s plochou 120 m2 pojme 50 až 100 osob. Prostory jsou vybaveny mobiliářem a základní konferenční technikou. Sály jsou ozvučeny, k dispozici je datová projekce a tlumočnické kabiny s bezdrátovými sluchátky (umožňují tlumočení do tří jazyků). == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Jiné externí odkazy a možné zdroje === Obrázky, zvuky či videa k tématu Pražská plodinová burza ve Wikimedia Commons", "question": "V gesci koho došlo k velké rekonstrukci budovy plodinové burzy?", "answers": ["ČNB"]}
{"title": "Féničané", "context": "Féničané byli semitský kmen, který osídlil krajinu podél pobřeží Syropalestinské oblasti. Jedním z nejdůležitějších fénických měst byl Týros, také zvaný Syr. Féničané byli zdatnými obchodníky a kvůli obchodu podnikali dlouhé plavby po moři. Byli rovněž vynikajícími řemeslníky, obchodovali s výrobky z hlíny, skla, kovu a vyráběli bavlněné oděvy. Látky barvili nachovým barvivem (foinix = purpurová barva). Na začátku 1. tisíciletí př. n. l. započala fénická kolonizace západního Středomoří (obchodní dostupnost). V roce 814 př. n. l. Féničané založili město a přístav Kartágo, které se později stalo významnou námořní mocností. V 7. století př. n. l. se Féničané dostávají i do Španělska a severní Afriky. Podle Hérodota údajně obepluli i Afriku (kolem roku 600 př. n. l.). Velká kolonie Féničanů bylo Kartágo, které nakonec ovládlo západ Středozemního moře, ale tato mocnost byla zničena sérií punských válek a nakonec zničena (již v roce 122 př. n. l. na troskách města vzniklo římské město, rovněž s názvem Kartágo.). Féničanům je připisován vynález hláskového písma (22 hlásek). Nešlo o vynález v pravém slova smyslu - šlo spíše o završení nejméně několikasetletého vývoje písma v celé semitské oblasti, jak dokládají nálezy v oblasti i na Sinajském poloostrově (protosinajské písmo). Fénická kultura byla na poměrně vysoké úrovni. Byla svébytná, jen nepatrně ovlivněna mezopotámskými a egyptskými vlivy. Byla tu vyspělá architektura, kvetlo tu umění a především řemeslná dovednost: výrobky jejich uměleckých řemesel nacházely cestu do celého tehdejšího světa. Vyváželo se zlato, stříbro, měď, železo, cín, ledek, síra, mramor, purpur, dřevo, sklo, tkaniny, aj. Na svých lodích křižovali rozsáhlým prostorem mezi Španělskem a Levantou, zboží převáželi mezi Baleárami, Sicílií a Egyptem. Féničané vynikali ve stavbě lodí, v tkalcovství, v barvení látek (nachovcem), v leštění drahokamů. Stopy fénických znalostí lze údajně najít v knize zvané Sanchoniathon. Svérázné bylo také jejich náboženství, založené na uctívání mnoha bohů, z nichž nejvyšším bohem jejich panteonu byl strašný a obávaný El, stvořitel, uctívaný někdy též jako Dagon, byl tu jeho syn Jaw, který byl někdy ztotožňován s bohem úrody Baalem, Baalova dcera bohyně deště Tapie, Baalova manželka a bohyně lásky Astarté a mnoho dalších. Byla také nalezena spousta příběhů a mýtů, které se nám dochovaly v podobě hliněných tabulek. Fénické náboženství bylo díky svým častým oslavám a tolerantnosti velkým lákadlem pro Izraelity. V Knize soudců (10,6) se můžeme dočíst, že Izraelité sloužili Bálům a Astarté, to jest bohům syrským, takže opustili Hospodina a nesloužili jemu. Za Šalomounovy vlády měli Baal i Astarté svůj oltář přímo v Šalomounově chrámu.", "question": "Kolik hlásek mělo hláskové písmo, které vynalezli Féničané?", "answers": ["22"]}
{"title": "Vádí", "context": "Vádí (z arabštiny, wadi, nachal v hebrejských názvech) jsou vyschlá koryta řek. Vádí je údolí vzniklé erozí občasného vodního toku v aridních (suchých) oblastech pouští a polopouští. Vádí zůstávají po většinu doby suchá, voda jimi protéká nárazově jen po deštích či ve vlhčím období roku a často vytváří strmé stěny ohraničující údolí a dno pokryje horninovou sutí. Označení vádí se užívá zvláště v Severní Africe a v Jihozápadní Asii. == Literatura == Malá československá encyklopedie ČSAV, heslo: vádí, VI. svazek, vydala Academia, Praha 1987 == Související články == ÚdolíDra – řeka v Maroku Mulúja – řeka v Maroku Vádí Hammámat – Egypt Vádí Natrun – Egypt Vádí al-Araba – Izrael/Jordánsko == Externí odkazy == Slovníkové heslo vádí ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu vádí ve Wikimedia Commons Slovník cizích slov online (1) Slovník cizích slov online (2)", "question": "Co jsou vádí?", "answers": ["vyschlá koryta řek"]}
{"title": "Slunce", "context": "Studenější hmota padá směrem ke středu Slunce, ohřátá se dere k povrchu, což způsobuje značné turbulence v této vrstvě a promíchávání materiálu. Hlavním přenosem tepla se tak stává proudění čili konvekce. Během konvekce se přenášený plyn rychle ochlazuje a rozpíná. Výstupy konvektivních proudů je možno v této zóně pozorovat jako granuly či supergranuly. Odhaduje se, že teplota se zde pohybuje od 2 000 000 do 6 000 K. Související informace naleznete také v článku Fotosféra. Fotosféra je viditelný povrch Slunce, která se pozoruje jako sluneční kotouč viditelný ze Země. Při pozorování se jeví střed Slunce jasnější, než okraje, což je dáno tím, že na okrajích Slunce jsou pozorovány chladnější oblasti fotosféry. Ve fotosféře je možné pozorovat vrcholky vystupujících proudů z konvektivní zóny dosahující velikostí až 1 000 km (tzv. granulace). Nápadné jsou také sluneční skvrny a protuberance. Předpokládá se, že její hustota se pohybuje okolo 1023 částic/m3 (či v jiném zápisu 3,5×10−7 do 4,5×10−8 g/cm3) při teplotě kolem 5 800 K. Fotosféra je tak nejchladnější oblastí Slunce. Její šířka je v rozmezí mezi 200 až 400 km. Typickým jevem ve fotosféře je přítomnost granulí, které jsou různá zrna s průměrem od 200 do 1 800 km. Jedná se o výstupné konvektivní proudy ze svrchních oblastí Slunce, které mají přibližně o 200 °C vyšší teplotu než okolní fotosféra. Související informace naleznete také v článku Chromosféra. Chromosféra je vcelku tenká a řídká vrstva nad fotosférou, která má jasně červené zbarvení. Její teplota stoupá směrem od Slunce a dosahuje až 300 000 K, ale její hodnota není všude stejná. Do výšky 3 000 km pozvolna stoupá asi k hodnotě 6 000 K, ale pak rychle narůstá směrem od Slunce, což je nejspíše způsobeno nestabilitou plazmatu. Objevují se v ní chromosférické erupce. Je to vrstva silně ionizovaného plynu, která se rozkládá od 12 000 do 15 000 km. Jedná se o spodní část sluneční atmosféry, která je během zatmění Slunce viditelná jako načervenalý světelný úkaz. Tato červená barva je způsobena tím, že maximum jejího záření se nachází ve vodíkové čáře H-alfa, čemuž odpovídá vlnová délka světla 656,7 nanometrů. Hustota plynu se zde pohybuje okolo 10−15 g/cm3, což odpovídá přibližně hustotě částic 75 km nad povrchem Země.", "question": "Jak se nazývá hvězda v centru sluneční soustavy?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Prostějov", "context": "V Prostějově působil farář, spisovatel a básník katolické moderny Karel Dostál-Lutinov. Starostou města a gymnaziálním učitelem tu byl Jan Sedláček, poslanec československého parlamentu za Národní sjednocení. Do roku 2002 byl Prostějov sídlem okresního úřadu, od roku 2012 je statutárním městem v čele s primátorem. V Prostějově je v současné době významný strojírenský a potravinářský průmysl. V Prostějově se nacházela významná židovská komunita, jež byla v 18. a 19. století druhou nejpočetnější židovskou komunitou na Moravě. Roku 1900 žilo v Prostějově 1680 Židů, celkový počet obyvatel byl 24000. V Prostějově působili tito rabíni: Geršon Aškenazi (asi 1650), Meir Eisenstadt (asi 1700); Nehemias Trebitsch (1825-1830), Löw Schwab (1830-1836), Hirsch Fassel (1836-1853), Adolf Schmiedl (1853-1869) a Emil Hoff (1870-1897). Demolici historické části města, kterému se přezdívalo Hanácký Jeruzalém (což byla potažmo přezdívka celému Prostějovu) popisuje i film Zámek Nekonečno z roku 1983 s Pavlem Křížem v hlavní roli (dostupný na youtube.com). Počet obyvatel je uváděn podle výsledků sčítání lidu za Prostějov včetně těch místních částí, které k němu v konkrétní době patřily. Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Prostějova. V čele města je primátor. Zastupitelstvo má 35 členů. Městská rada má podle dohody po volbách v roce 2014 jedenáct členů. Po komunálních volbách roku 2014 byl 3. listopadu zvolen primátorem města Miroslav Pišťák z ČSSD, který byl poprvé zvolen do čela samosprávy již po komunálních volbách roku 2010, tehdy ještě ve funkci starosty, od roku 2012 jako primátor statutárního města.", "question": "Přesahoval počet obyvatel v Prostějově v roce 190080000 lidí?", "answers": ["Roku 1900 žilo v Prostějově 1680 Židů, celkový počet obyvatel byl 24000."]}
{"title": "Španělsko", "context": "Vlivy cikánské kultury se odrážejí v tanci a hudbě flamenca, maurské dědictví se projevuje nejvíce v architektuře (Alhambra). Další španělskou tradicí jsou býčí zápasy neboli corrida, provozované zejména na jihu země; v Katalánsku bylo v roce 2010 rozhodnuto o jejich zákazu.Španělsko proslavili světově věhlasní umělci – čtyři z nejslavnějších světových malířů Francisco de Goya, Diego Velázquez, Pablo Picasso a Salvador Dalí byli Španělé. Originálním modernistou byl též Joan Miró. Ve Španělsku působil i slavný řecký malíř El Greco. Jusepe de Ribera reprezentoval středověký tenebrismus. Klíčovými představiteli španělského malířského baroka byli Bartolomè Esteban Murillo a Francisco de Zurbarán. Enrique Simonet se stal důležitým představitelem tzv. orientalismu 19. století, Joaquín Sorolla vytvořil v té době řadu slavných historických maleb. Z avantgardistů 20. století se prosadil kubista Juan Gris, expresionista Antón Lamazares či reprezentant informelu Antoni Tà. Nejoceňovanějším španělským sochařem je Eduardo Chillida, známý svými abstraktními skulpturami. Antoni Gaudí byl legendárním experimentujícím architektem, představitelem radikálního modernismu v architektuře je Santiago Calatrava. Rafael Moneo je nositel prestižní Pritzkerovy ceny, zvané též \"Nobelova cena za architekturu\". Roku 2017 se stejné pocty dostalo katalánskému studiu RCR Arquitectes. Vrcholnou španělskou renesanční architekturu tvořil zejména Juan de Herrera (Královský palác v Aranjuezu). Lluís Domè i Montaner byl v 19. století klíčovým představitelem katalánského modernismu. Ricardo Bofill se podílel v 21. století i na rozvoji Prahy (Corso Karlín) a Bratislavy (Panorama City). Nejslavnějším španělským skladatelem vážné hudby je patrně Manuel de Falla. Nejvýznamnějším autorem 16. století byl Tomás Luis de Victoria. Isaac Albéniz napsal řadu moderních skladeb na motivy španělského folklóru, Enrique Granados se snažil vytvořit španělský národní styl vážné hudby, Joaquín Rodrigo probojovával vstup kytary do vážné hudby. Z interpretů získali mezinárodní věhlas tenoristé Plácido Domingo a José Carreras, houslista Pablo de Sarasate, violoncellista Pablo Casals, gambista Jordi Savall či kytaristé Francisco Tárrega, Fernando Sor a Andrés Segovia. V ryze národním stylu flamenco se prosadili kytaristé Paco de Lucía a Camarón de la Isla. Slavnou tanečnicí flamenca byla Carmen Amaya, zpěvačkou Lola Flores. Do globálního popu pronikl Julio Iglesias, Enrique Iglesias či Alejandro Sanz. Krátce se to povedlo i skupinám Baccara (hit Sorry, I'm a Lady) či Las Ketchup (Aserejé).", "question": "Kdo je nejslavnějším španělským skladatelem?", "answers": ["Manuel de Falla"]}
{"title": "Knockout", "context": "Knockout, počeštěně knokaut, zkráceně K. O., je způsob předčasného ukončení utkání v MMA, boxu, kickboxu, muay thai, taekwondu a karate. Postižený zápasník obdrží úder na hlavu (nejčastěji na spodní čelist) natolik silný, že mu způsobí otřes mozku – v důsledku toho ztrácí orientaci a nemůže se udržet na nohou (tzv. knockdown). Rozhodčí pak musí posoudit, zda je sportovec schopen znovu se zapojit do zápasu. V boxu se tradičně používá hlasité odpočítávání do deseti sekund, pokud se boxer do té doby nestačí zvednout (nesmí se opírat o podlahu ani o provazy), je prohlášen za poraženého. V mixed martial arts se za knockout označuje ztráta vědomí po úderu či kopu automaticky, bez odpočítávání. Rozhodčí může vyhlásit také takzvaný technický knockout bez předchozího knockdownu (zpravidla po poradě s lékařem nebo trenéry). Technický knockout (T. K. O.) nastává v situaci, kdy zápasník nemůže pokračovat v boji kvůli zranění nebo vyčerpání, případně tehdy, kdy je převaha jednoho ze soupeřů natolik zřetelná, že další prodlužování nemá smysl. V profesionálním boxu se zavedl zvyk, že sekundant signalizuje žádost o technický knockout vhozením ručníku do ringu. Termín se používá také v přeneseném významu jako rozhodující, definitivní úder, např. genový knockout. Vyřazovací systém sportovních turnajů bývá zkráceně označován jako K. O. systém. Externí odkazy http://www.pharmapoint.cz/zajimavosti/knokaut-jak-funguje-nejslavnejsi-boxersky-uder/ https://web.archive.org/web/20170315085026/http://www.mma-shop.cz/knockout-ko.html mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Sport", "question": "Jak se zkráceně říká knockoutu?", "answers": ["K. O."]}
{"title": "Plastid", "context": "Typickým příkladem je chloroplast, tzn. fotosynteticky aktivní zelený plastid obsahující chlorofyly, najdeme jej např. v buňkách zelených rostlin, proto mají zelenou barvu. Má 2 obalové membrány, vnitřní odškrcuje váčky tylakoidy, které tvoří třetí membránovou soustavu, jejíž části se nazývají grana (sloupcovité shluky mincovitých tylakoidních váčku) a lamely neboli stromální tylakoidy (propojující můstky). Někdy se odlišují na základě obsahu jistých fotosyntetických barviv či výskytu u určitých skupin organizmů i další typy fotosynteticky aktivních plastidů. Rodoplast (též rhodoplast) je fotosynteticky aktivní červený plastid obsahující fykoerytrin (červený) a fykocyanin (modrý). Lze jej nalézt třeba u ruduch (Rhodophyta). Feoplast je hnědý fotosynteticky aktivní plastid obsahující chlorofyl a fukoxantin, lze jej nalézt u hnědých řas (Phaeophyta). Chromoplast je žlutý nebo červený plastid obsahující pouze pomocné fotosyntetické pigmenty (karotenoidy-karoteny, xantofyly), které nejsou schopny fotosyntetizovat. (Slouží pouze jako doprovodné sběrače fotonů pro chloroplasty.) Je to tedy bývalý chloroplast, který postrádá chlorofyl. Tvoří se především ve starších buňkách a to nejčastěji v plodech. Jeho úkolem je zbarvit povrch plodu nápadnou barvou aby přilákal konzumenty a umožnil tak šíření semen rostlin. Je také zodpovědný za podzimní barvu listí, neboť v něm je chlorofyl již rozložen. Leukoplasty jsou plastidy, které neobsahují žádná barviva. Jejich úkolem je obvykle shromažďovat zásoby. Jsou známy tyto typy: Proteinoplast - plastid obsahující proteiny. Amyloplast - plastid shromažďující škrob. V určitých tkáních díky nim rostlina pozná, kde je nahoře a kde dole (tzv. statolit). Elaioplast - plastid shromažďující oleje. Podrobnější informace naleznete v článku plastidová DNA. V plastidech je prokázána přítomnost kruhových molekul DNA, známých jako pDNA. U všech plastidových DNA se o pozůstatek prokaryotického genomu sinice, která byla kdysi v procesu eukaryogeneze pohlcena eukaryotem. Navíc někdy vznikají plastidy vzniklé sekundární endosymbiózou, které však obsahují rovněž genom sinice. Zvláštností je u některých skupin tzv. nukleomorf, tedy zbytkový genom jiného eukaryota po sekundární endosymbiotické události. Velikost pDNA je velice rozmanitá, redukované plastidové genomy se nachází zejména u druhů, které ztratily svou fotosyntetickou funkci. Za prvotní fázi nedokončeného procesu endosymbiotického vzniku druhotných plastidů lze považovat tzv. kleptoplastii, tedy zabudovávání živých plastidů získaných z potravy do buněk hostitelského, normálně heterotrofního organismu. U některých mořských plžů živících se zelenými řasami bylo zjištěno, že do vlastních epitelových buněk zabudovávají chloroplasty z pozřených řas.", "question": "Jak se jmenují plastidy, které neobsahují žádná barviva?", "answers": ["Leukoplasty"]}
{"title": "Bible kralická", "context": "Bible kralická je česká tištěná bible, kterou z původních biblických jazyků (hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny) přeložili překladatelé a teologové původní Jednoty bratrské. Svůj název dostala podle místa vytištění, kterým byly jihomoravské Kralice. Je to první český překlad bible z původních jazyků, nikoli z latinské Vulgáty. Podrobnější informace naleznete v článku Ivančicko-kralická bratrská tiskárna. Bratři kladli od počátku své činnosti velký důraz na literární činnost svých členů a proto ocenili význam knihtisku velmi záhy. Jejich tisky vynikají vysokou typografickou úrovní. Protože Jednota bratrská byla zakázaným náboženským uskupením, také jejich tiskárna působila tajně. Z důvodu utajení se ve vydaných knihách nepoužívalo označení místa tisku, jen krycí označení in insula hortensi pro své umístění v zahradách. Tajná bratrská tiskárna byla nejprve (od r. 1503) v Litomyšli, od roku 1518 v Mladé Boleslavi. Ve druhé polovině století (od r. 1562) pak v Ivančicích u Brna a od roku 1578 na tvrzi v Kralicích pod patronátem Jana ze Žerotína, který sídlil v blízké Náměšti. Ve dvou posledních místech působil významný bratrský tiskař Zachariáš Šolín. Iniciátorem překladu byl bratrský biskup Jan Blahoslav, který jako první navázal na erasmovskou tradici a snahu přeložit Písmo z původních jazyků. Sám přeložil Nový zákon podle vydání Theodora Bezy, který byl opatřen i latinským překladem. Jan Blahoslav se řídil především Bezovým latinským textem, ale značně přihlížel i k řeckému originálu.", "question": "Kde byla vytištěna Bible kralická?", "answers": ["Kralice"]}
{"title": "Cholera", "context": "Pokud člověk zkonzumuje dostatečně velkou dávku vibrií (je relativně velká, neboť nesnášejí kyselé prostředí žaludku a mnoho jich cestu přes něj nepřežije), část z nich projde až do tenkého střeva a zde se začnou množit. Zde produkují toxin zvaný choleratoxin. Choleratoxin působí na epitelové buňky Lieberkühnových krypt, které secernují do lumen střeva Cl-. Chloridový aniont je doprovázen sodným kationtem. Choleratoxin v zasažených buňkách blokuje GTPasu Gs-proteinů, čímž permanentně aktivuje adenylátcyklasu. Podjednotka cholera toxinu aktivuje ADP ribosylační faktor, který podmiňuje aktivitu Gα podjednotky heterotrimerního G proteinu. Koncentrace cAMP se prudce zvýší. Kanály secernující Cl- tedy zůstávají otevřené. Do lumen střeva jimi prochází ohromné množství chloridových aniontů doprovázených sodíkem a vodou. Ztráty vody mohou být až 26 litrů za den. Dochází také ke ztrátám HCO3- a K+. Inkubační doba je několik hodin až dní. Příznaky jsou (u těžké varianty choroby) křečovité bolesti břicha a vodnatý průjem, zvracení. V důsledku ztráty vody a iontů dojde ke snížení krevního objemu a acidóze, bez léčby může dojít až k úplnému vyčerpání draslíkových iontů, zhroucení homeostázy a ke smrti. Nemoc se prokazuje přítomností vibrií ve stolici, nebo krevními testy na přítomnost protilátek. Léčba spočívá v nahrazování ztracené vody a minerálií (u lehčích případů dostatečným pitím - nejlepší je solnoglukózní roztok vyvinutý pro tento účel, u těžkých případů s velkými ztrátami tekutin je nutné intravenózní doplnění), u těžších případů se nasazují antibiotika. Plně rozvinutá neléčená cholera je smrtelná asi v 50 % případů, ve vyspělých zemích při včasné diagnóze a dostupnosti lékařské péče umírá něco kolem 0,75 % pacientů. Úmrtnost při epidemiích v chudých zemích se v posledních 20 letech pohybuje mezi 3-15 %. První prokazatelné epidemie cholery jsou známy z Indie (6. století př. n. l.). V historii se rozlišují tyto pandemie cholery: 1816-1826: v Asii. 1829-1851: v Evropě a severní Americe. 1852-1860: Rusko. 1863-1875. : v Evropě. 1881-1896: v Evropě. 1899-1923: v Rusku a Osmanské říši. od 1961 (El Tor): mírná a převážně asymptomatická. od 1991 (O139 Bengal): spíše jen epidemie. od 2010: na Haiti. od 2015 v Iráku Bakterii Vibrio cholerae jako první izoloval italský anatom Filippo Pacini roku 1854. S. Silbernagl et al.: Atlas fyziologie člověka. Grada Publishing, Praha 2004, 3. české vydání Cholera drůbeže Obrázky, zvuky či videa k tématu cholera ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo cholera ve Wikislovníku", "question": "Odkud jsou známy první prokazatelné epidemie cholery?", "answers": ["z Indie"]}
{"title": "Gainax", "context": "Po celou dobu své existence se studio Gainax potýkalo s rozpočtovými problémy a špatným managementem. Těsně po úspěchu NGE se Gainax vyhýbalo placení daní a jeho prezident, Takeši Sawamura, byl odsouzen za daňový podvod. Až do uvedení Neon Genesis Evangelion pracoval Gainax na příbězích vytvořených podomácku. Poté studio adaptovalo stále více existujících mang, jako Kareši kanodžo no džidžó a Mahoromatic, do anime. Dalo by se říct, že Gainax v dnešní době produkuje dva typy anime: komerční díla (Mahoromatic, Kore ga wataši no gošudžin-sama) versus experimentálnější díla, která odpovídají zvyklostem společnosti (FLCL, Gunbuster). Kromě tvorby anime se Gainax velmi silně spoléhá také na reklamní prodej slavných rekvizit společnosti. Ačkoli seriál Neon Genesis Evangelion skončil v roce 1996, videohry, třička a další doplňky s touto tematikou jsou produkovány dodnes. Studio Gainax bylo založeno na počátku 80. let 20. století jako Daicon Film skupinkou vysokoškoláků Hideakim Annem, Jošijukim Sadamotem, Takamim Akaim a Šindžim Higučim. Jejich první projekt Daicon III byl vytvořen pro animované spoty 20. výročí japonské národní SF konvence, konající se roku 1981 v japonské Ósace. Spoty byly o malé holčičce bojující proti všelijakým monstrům, robotům a vesmírným lodím z dřívějších sci-fi televizních pořadů (zahrnujících například Ultramana, Učú senkan Jamato, Star Trek, Star Wars nebo Godzillu). Dívka nakonec dosáhne pouštní pláně, kde vylije sklenici vody na vyschlou ředkev, která se záhy promění v obrovskou vesmírnou loď, s níž dívka odletí. Ačkoli byl tento animovaný spot ambiciózní, jeho animace byly hrubé a nízké kvality. Na internetu se rozšířil výklad tohoto díla tvrdící, že voda představuje kreativitu a obrazotvornost, monstra a jiní protivníci stojící proti dívce pak ty, kdo se snaží tvůrčí duši zničit. V roce 1983 na 22. výročí japonské národní SF konvenci již skupina vytvořila větší projekt - Daicon IV. Spot začínal rekapitulací původního šotu s daleko vyšší kvalitou animací. Zatímco hlavní hrdinka, v dospělém věku a oblečená do králičího kostýmu z Playboye, létala po obloze na meči Stormbringer, bojovala proti bytostem známých ze sci-fi a fantasy filmů nebo novel (například proti Darth Vaderovi, Vetřelci, klingonskému bitevnímu křižníku nebo Spidermanovi).", "question": "Kdo založil studio Gainax?", "answers": ["vysokoškoláků Hideakim Annem, Jošijukim Sadamotem, Takamim Akaim a Šindžim Higučim"]}
{"title": "CODLAG", "context": "CODLAG (anglická zkratka za Combined diesel-electric and gas), či CODELAG ( Combined diesel-electric and gas), je kombinovaný námořní pohon založený na kombinaci dieselgenerátorů, elektromotorů a plynové turbíny. Jedná se o modifikací pohonného systému typu CODAG. Dieselgenerátory vyrábějí elektřinu pro napájení elektromotorů, které přes hřídele roztáčejí lodní šrouby. V případě potřeby vyšší rychlosti pak lze zapojit plynovou turbínu, která přes převodovku a spojku roztáčí tytéž lodní hřídele. Jestliže není turbína v provozu, lze ji díky spojce odpojit a využít tak ekonomičtější pohon elektromotory. Elektrická energie generovaná dieselgenerátory slouží nejenom k pohonu plavidla, ale i k napájení ostatních lodních systémů. Odpadá tedy nutnost mít zvlášť dieselmotory pro pohon a zvlášť pro generování elektřiny, čímž se i zjednodušuje obsluha a zlevňuje provoz. Elektromotory mohou být na hřídele napojeny přímo, takže se dále zjednodušuje převodové ústrojí a převodovka je třeba pouze pro připojení turbíny. Další výhoda CODLAG uspořádání je v tom, že dieselmotory nejsou mechanicky spojeny s hřídelemi lodních šroubů a tudíž je lze umístit tak, aby se snížila hladina hluku způsobeného jejich provozem. Toto je výhodné zejména u protiponorkových plavidel. == Seznam lodí s CODLAG pohonným systémem == Britské fregaty třídy Type 23/Norfolk Letadlové lodě britského projektu CVF: HMS Queen Elizabeth (R08) a HMS Prince of Wales (R09) Německé fregaty třídy F125 (26. června 2007 byla objednána stavba prvních čtyř jednotek [1]) GTS Finnjet (finský trajekt (cruiseferry))", "question": "Co je to CODLANG?", "answers": ["kombinovaný námořní pohon"]}
{"title": "Inteligenční kvocient", "context": "Ukazuje se také, že schopnost odolat pokušení je pro studijní výsledky lepší než IQ. Mentální retardace označuje výrazně sníženou inteligenci oproti průměru populace daného věku, která má většinou vliv na schopnost vést běžný život. Původní rozdělení mentální retardace v termínech debil (50–69), imbecil (IQ 35–49) a idiot (IQ pod 35) se dnes z důvodu velmi pejorativního významu nepoužívá. Mentální retardace se proto rozlišuje na lehkou (IQ 50–69), střední (35–49), těžkou (IQ 20–34) a hlubokou (IQ pod 20), ale například nejnovější klasifikace Americké psychiatrické společnosti DSM-V používá označení \"intelektuální neschopnost\" (intellectual disability). Zvláště u výrazných odchylek je však nemožné a pro pomoc konkrétní osobě neefektivní stanovovat přesnou hodnotu, a dnes se tak používá spíše klinický popis konkrétních potíží, které daný člověk má. Průměrné hodnoty IQ ve společnosti neustále stoupají, přibližně o tři body za deset let. Tento fenomén se nazývá Flynnův efekt. Není dosud jasné, zda jeho příčiny leží ve skutečně se zvyšující inteligenci lidské společnosti (ať již díky intenzivnějšímu vzdělávání, nebo díky lepší výživě či dědičnosti), či jinde. Další možné důvody tohoto navyšování mohou být metodologické změny v testování IQ a větší obeznámenost lidí s druhem úkolů, jaké se vyskytují v IQ testech. Nicméně jiní badatelé, vycházející ze vztahu mezi inteligencí a reakční dobou, tvrdí, že inteligence v posledních přibližně 100 letech klesá. Z dlouhodobějšího hlediska však odbornou komunitou není pokles přijímán.", "question": "Jaké IQ určuje lehkou mentální retardaci?", "answers": ["50–69"]}
{"title": "Chameleoni", "context": "Oči samotné jsou na bocích hlavy ukryty ve dvojitých víčkách, která jsou tmavě modrá. Oko a víčko jsou srostlé, to spolu se silnými očními svaly způsobuje enormní pohyblivost oka. Chameleon může své okolí sledovat ve velmi širokém rozsahu, vertikálně může otáčet očima o 120° a horizontálně o 190°. Za hřbetem se však nachází mrtvý bod, kam chameleon nedohlédne. Pohybuje každým okem nezávisle na sobě a obrazy se neslučují (nesyntetizují) dohromady v jeden, ale mozek je vyhodnocuje každý zvlášť. Při hledání potravy chameleon kouká každým okem zvlášť a teprve když chce na objekt vystřelit jazykem, zamíří na něj oběma očima. Pro některé druhy není problém vidět potravu vzdálenou až 1000 m. Zajímavá vlastnost oka je, že aniž by chameleon pohnul tělem, dokáže se na daný objekt dívat z několika různých úhlů. Dá se to vysvětlit tak, že vidí dva cvrčky v zákrytu za sebou a malým pohybem oka je najednou vidí z pohledu, kdy cvrčci jsou vedle sebe. K tomuto jevu dochází posunem tzv. uzlového bodu, který leží mimo osu rotace. Ve spánku oko otáčí zřítelnicí dolů; v této poloze mu poskytují ochranu kostěné destičky. Jazyk chameleona je další z jejich nepřehlédnutelných znaků. V klidovém stadiu je dutý a uložený v hltanu a v okamžiku, kdy je spatřena kořist, se naplní tekutinou. Jazyk chameleon vystřeluje na kořist kontrakcí kruhového svalstva v řapíku jazyka a stahy svalu, který spojuje jazylku s hrudním košem. Na jeho konci je rozšířený a nachází se tam sliznice s lepkavým adhézním sekretem zajišťující jeho lepkavost, která pomáhá při uchopení kořisti. Některé africké druhy tuto sliznici nemají, ale je to nahrazeno malým chápavým prstíkem, který též pomáhá uchopit kořist. Proces vystřelení, uchopení kořisti a zpětného zatažení zpět do úst je velice rychlý, proto většina potravy je proti tomuto způsobu lovení úplně bezbranná.", "question": "Dokáže chameleon vidět určitý objekt z několika různých uhlů bez pohnutí těla?", "answers": ["Zajímavá vlastnost oka je, že aniž by chameleon pohnul tělem, dokáže se na daný objekt dívat z několika různých úhlů."]}
{"title": "Rock", "context": "Na začátku 60. let se do čela tohoto proudu postavili Joan Baez a Bob Dylan. Dylan se svými hity \"Blowin' in the Wind\" (1963) a \"Masters of War\" (1963) začal dostávat do mainstreamu. Ale i přesto, že se ovlivňovaly, zůstaly rock a folk oddělenými žánry. Mezi první pokusy zkombinovat folk a rock patří písně \"The House of the Rising Sun\" skupiny The Animals z roku 1964, která se stala první komerčně úspěšnou folkovou písní nahranou rocḱńrollovými nástroji, a \"I'm a Loser\" skupiny The Beatles z roku 1965. Většinou se za start folk rockové vlny považuje nahrávka Dylanovy písně \"Mr. Tambourine Man\" skupinou The Byrds, která se v roce 1965 dostala na přední místa v žebříčcích. Koncem tohoto roku na elektrické nástroje přešel Dylan a jeho píseň \"Like a Rolling Stone\" se stala americkým hitem. Folk rock se ujal hlavně v Kalifornii, kde působily The Mamas & the Papas a Crosby, Stills, Nash and Young, a New Yorku, kde se objevili umělci jako The Lovin' Spoonful nebo Simon & Garfunkel. Tito hudebníci ovlivnili britské umělce, např. Fairport Convention. V roce 1969 tato kapela přestala hrát vlastní verze amerických písní a začala hrát tradiční anglický folk na elektrické nástroje. Tento elektrický folk začaly hrát např. kapely Pentangle a Steeleye Span, což přimělo irské a skotské hudební skupiny jako Horslips vytvořit na začátku 70. let keltský rock. Folk rock dosáhl vrcholu svého komerčního úspěchu v letech 1967-1968, poté se mnohé kapely posouvaly různými směry, např. Dylan a The Byrds začali vyvíjet country rock. Podrobnější informace naleznete v článku Psychedelický rock. Prvky psychedelické hudby se začaly objevovat ve folku.", "question": "Kde se výrazně ujal psychedelický rock?", "answers": ["v Kalifornii"]}
{"title": "Princ William, vévoda z Cambridge", "context": "Při návštěvě Nového Zélandu v dubnu 2014 princ William naznačil, že princ George by brzy mohl mít sourozence.[11] Dne 8. září 2014 oznámil Clarence House, že vévodkyně z Cambridge čeká druhého potomka. Dne 2. května se 2015 v 8:34 místního času se se manželům narodila holčička. Jmenuje se Charlotte Elizabeth Diana a v pořadí následnictví britského trůnu je čtvrtá. Dne 4. září 2017 bylo oznámeno, že vévodkyně z Cambridge čeká třetího potomka. 23. dubna 2018 bylo oznámeno, že vévodkyně Catherine porodila v 11:01 hodin chlapce vážícího 3,82 kilogramu. Chlapec ponese titul Jeho královská výsost princ z Cambridge. Jeho tři křestní jména byla oznámena 27. dubna a zní Louis Arthur Charles. Tituly a jména Princ William hraje pólo Tituly od 21. června 1982 do 29. dubna 2011 – Jeho královská Výsost princ William z Walesu od 29. dubna 2011 – Jeho královská Výsost vévoda z Cambridge[12] Příjmení Od roku 1960 všichni potomci královny Alžběty II. a jejího manžela prince Phillipa užívají příjmení Mountbatten-Windsor, které kombinuje příjmení obou rodičů. Jako součást královské tradice ale William užíval během studia příjmení \"Wales\". Jméno \"Mountbatten-Windsor\" používají jenom potomci bez přímého nároku na trůn, jak královna Alžběta II. stanovila v tzv. \"Letters Patent\". Budoucí tituly Pokud se jeho otec princ Charles stane králem, William automaticky zdědí tituly vévoda z Rothesay a vévoda z Cornwallu. Předpokládá se, že mu v tom případě bude udělen i titul princ z Walesu jako prvnímu následníkovi trůnu, ale to není automatické. Delší dobu se už spekuluje o označení \"následník trůnu\",[13][14][15] které podle některých názorů patří zároveň otci Charlesovi a synovi Williamovi. Královna se dosud v této věci údajně nevyjádřila.[16] Jestliže se William jako budoucí král rozhodne vzít si jako královské jméno své první jméno, bude vládnout jako král Vilém V. (anglicky William V). Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince William of Wales na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik vážil při porodu třetí syn Catherine, vévodkyně z Cambridge?", "answers": ["3,82 kilogramu"]}
{"title": "Afanasij Fet", "context": "Afanasij Afanasjevič Fet, rusky А А Ф (5. prosince 1820 poblíž Mcenska – 3. prosince 1892 Moskva), později si změnil jméno na Šenšin (Ш) byl ruský básník, jedna z nejvýznamnějších postav ruské poezie poslední čtvrtiny 19. století. Afanasij byl syn Němky jménem Charlotta, která byla zpočátku provdaná za Johanna Feta. V roce 1822, dva roky po narození svého syna, se ale znovu provdala za bohatého Rusa Šenšina. Nebylo jasné, jestli je Afanasij potomkem Šenšina či Feta, ale Svatá konzistoř v Orjolu rozhodla, že Afanasij bude používat jméno Fet. Tento rozsudek Afanasije velmi traumatizoval a sám se cítil být spíš potomkem Šenšina. Stigma nelegitimity ho pronásledovalo po celý život a teprve v roce 1876 mu bylo po několika letech soudního procesu změněno jméno na Šenšin. Odešel studovat do Moskvy, poté až do roku 1856 sloužil v armádě. Rychlý postup v armádních hodnostech mu umožnil lepší přijetí ruskou šlechtou. Fet zastával názor, že způsob básníkova života ovlivňuje jeho poezii jen velmi málo, což se projevilo i v jeho pohrdání radikály. Během vojenské služby navázal přátelství s Lvem Tolstým, kterého vždy obdivoval. Posléze se usadil na panství Stěpanovka v Orelské oblasti a svého přítele navštěvoval tak často, jak jen to bylo možné. Byl jediným skutečným literátem mezi Tolstého přáteli. Na sklonku života psal své literární paměti, překládal Aeneidu a Schopenhauerovu knihu Svět jako vůle a představa. Jeho utrpení se stávalo neúnosným, pokusil se o sebevraždu, nicméně jeho rodina ho zachránila a během dalšího sebevražedného pokusu zemřel na srdeční záchvat. První básně Fet publikoval v roce 1842, ale nebyl si jist svými uměleckými schopnostmi, takže své básně poslal k ohodnocení Turgeněvovi, který tehdy platil za arbitra vkusu. V tom pokračoval mnoho let, pak pochopil, že Turgeněv v jeho díle potlačuje některé osobité rysy a originální prvky. Fetovy básně jsou tematicky dost konvenční: nešťastná láska, prostá příroda středního Ruska, dokonalé řecké sochy a vznešenost Boží. Fet s těmito tématy ale pracoval impresionistickou technikou, snažil se zachytit prchavý okamžik. Například v básni jménem Šepot nepoužil ani jedno sloveso, čímž dosáhl dojmu nepokojné dynamičnosti. Jeho pozdní díla, napsaná pod vlivem Charlese Baudelaira, jsou velmi temná a složitá, evokují a zaznamenávají jemné asociace a polozapomenuté vzpomínky. Tvrdil, že nejdůležitější věcí v poezii je nit, která spojí všechny neuspořádané asociace do pevně strukturované krátké básně. Za svého života nebyl Fet příliš známý, silně ale ovlivnil školu ruských symbolistů, zejména Anněnského a Bloka.", "question": "Ve kterém městě zemřel ruský spisovatel A. A. Fet?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Ostře sledované vlaky", "context": "Ostře sledované vlaky je československý film natočený režisérem Jiřím Menzelem v roce 1966 podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Příběh se odehrává v období protektorátu. Předlohou se stala skutečná událost a to výbuch německého muničního vlaku, odpáleného časovým spínačem podskupinou partyzánské skupiny Podřipsko z Lysé nad Labem 2. března 1945 nedaleko železniční stanice Stratov a zážitky Bohumila Hrabala z nádraží v Kostomlatech nad Labem, kde na konci války zastával funkci výpravčího. Hlavní postavy - přednosta Němeček, výpravčí Hubička... jsou původně ze stanice Dobrovice. Nevinný mladíček Miloš Hrma (Václav Neckář) se zaučuje coby novopečený železničář na malé železniční stanici a zároveň prožívá nelehké období svého dospívání, to vše v kontextu konce druhé světové války. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu kvůli milostným neúspěchům se však zaučí jak pro práci ve stanici, tak v intimním vztahu k ženě (Naďa Urbánková). Nakonec se zachová jako hrdina, když se rozhodne vyhodit do vzduchu muniční vlak. Při této amatérské diverzní akci však zahyne. Film byl natočen v železniční stanici Loděnice u Berouna na vedlejší železniční trati Praha - Beroun přes Rudnou u Prahy. Režisér filmu Jiří Menzel si zde také zahrál malou epizodní roli lékaře. U příležitosti 50. výročí natočení filmu se v Loděnici sešli jeho tvůrci a na výpravní budově byla odhalena pamětní deska připomínající natáčení. V roce 1968 získal film Cenu Americké akademie filmových umění a věd - Oscara za nejlepší cizojazyčný film. PSOTOVÁ, Lucie. Vybrané filmové adaptace tvorby Bohumila Hrabala. Brno, 2011 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online. TEPLANOVÁ, Lenka. Srovnání textu Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky a scénáře filmu. Brno, 2014 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Ivo Martinec. Dostupné online. Ostře sledované vlaky na Kinoboxu.cz Ostře sledované vlaky v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Ostře sledované vlaky?", "answers": ["Bohumila Hrabala"]}
{"title": "Kurt Cobain", "context": "Kurt Donald Cobain (20. února 1967 – 5. dubna 1994) byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel grungeové skupiny Nirvana. Hudební magazín Rolling Stone jej v osobním žebříčku hudebního redaktora Davida Frickeho označil v roce 2003 za 12. nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2011 se v obecném žebříčku času umístil na 73. příčce. Kurt Cobain se narodil 20. února 1967 v malém americkém městečku Aberdeen ležícím 140 km jihozápadně od Seattlu. Jeho matka Wendy pracovala jako servírka, otec Donald byl automechanik. Z počátku bydleli v Hoquiamu, ale když bylo Kurtovi 6 měsíců, přestěhovali se do Aberdeenu, kde později vznikla jeho skupina Nirvana. Kurtův otec si tam našel práci v místní drtičce odpadu, zatímco matka se starala o domácnost. Kurt byl už od dětství hodně hubený kvůli léku Ritalin, jejž bral proti hyperaktivitě. Kurt také trpěl BAP. V Kurtových devíti letech se Cobainovi rozvedli, poněvadž jeho otec byl často mimo domov kvůli své profesi trenéra a rozhodčího v amatérském baseballu. Kurta to velmi poznamenalo, míval deprese a uzavřel se do sebe. Následkem toho začal kouřit marihuanu a začal rodiče, zejména otce, nenávidět. Oba rodiče uzavřeli nová manželství a Kurtovo dětství bylo poznamenáno neustálým stěhováním od matky k otci, jeden čas bydlel dokonce u prarodičů. Prostřednictvím strýce se seznámil s hudbou skupin jako Black Sabbath, Aerosmith či Led Zeppelin (posledním dvěma jmenovaným později věnoval píseň Aero Zeppelin). Díky svým přátelům se seznámil s punkem (snad nejvíc na Kurta zapůsobily skupiny Melvins a Black Flag) a začal přemýšlet o založení vlastní kapely. Jeho první kapela měla název Fecal Matter, založena roku 1985, kde hrál Kurt Cobain se členy Melvins. Tato punková kapela neměla dlouhého trvání, nevydali jediné album. Zachovalo se pouze neoficiální demo Illiteracy Will Prevail.", "question": "Kdo byl hlavní zpěvák a zakladatel grungeové skupiny Nirvana?", "answers": ["Kurt Donald Cobain"]}
{"title": "Dana Zátopková", "context": "S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti. Její kroky ovšem nevedly automaticky k hodu oštěpem, který ji o několik let později proslavil. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně (1948), kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě se Dana provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů (50,47 m). Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958, překonání světového rekordu z roku 1958 (55,73 m), či zisk stříbrné medaile ze XVII. olympijských her v Římě v roce 1960, to vše dokazuje, že úspěch v Helsinkách nebyl náhodným vítězstvím, ale vrcholem kariéry vynikající sportovkyně. Po ukončení aktivní sportovní kariéry roku 1962 se Dana Zátopková věnovala trenérské činnosti. V letech 1960–1972 byla rovněž členkou ženské komise Mezinárodní atletické federace. Dodnes se Dana Zátopková aktivně účastní českého olympijského hnutí.", "question": "Ve kterém městě se stala Dana Zátopková olympijskou vítězkou?", "answers": ["Helsinkách"]}
{"title": "Miloš Zapletal", "context": "Miloš Zapletal (* 13. ledna 1930 Prostějov) je český spisovatel literatury pro mládež, skautský redaktor a činovník. Je považován za pokračovatele Jaroslava Foglara, s nímž také spolupracoval. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK, obor tělesná výchova, v Praze. V Pardubicích vedl skautský oddíl. Jeho kniha Encyklopedie her (vyd. 1975) vyšla kromě češtiny také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině. Stěžejním dílem je čtyřdílná Velká encyklopedie her (vyd. 1985-1988). Vytvořil edici Skautské prameny, kde je u většiny svazků autorem či spoluautorem, přeložil některá díla E. T. Setona a působil jako editor kronikových knih Jaroslava Foglara. Také založil a vedl skautský oddíl v Liberci. Níže je uveden výběr z díla. Světlušky (1964) Lovec hvězd (1970) Sedmička (1976) Stezka odvahy (1982) Ostrov přátelství (1983) pokračování Sedmičky Soví jeskyně (1989) Cvoci (2008) volné pokračování. Sedmičky a Ostrova přátelství Severka (2015) Hry v terénu (1957) Hry a závody v zimě (1957) Hry v přírodě (1958) Drobné hry, závody a soutěže při výcviku mladých turistů (1960. ) Pokladnice her (1968) Junácké hry v přírodě (1970) Encyklopedie her (1975, německy 1976, japonsky 1977, rumunsky 1980, estonsky 1984) Kniha hlavolamů (1983) Velká encyklopedie her; I. Hry v přírodě (1985) Velká encyklopedie her; II. Hry v klubovně (1986) Velká encyklopedie her; III. Hry na hřišti a v tělocvičně (1987) Velká encyklopedie her; IV. Hry ve městě a na vsi (1988) Špalíček her (1988) Velká kniha deskových her (1991) Vycházky a výlety s dětmi (2003) Hry do kapsy X. (2005) Pět olympijských kruhů (.", "question": "Jakou fakultu vystudoval Miloš Zapletal?", "answers": ["Pedagogickou fakultu"]}
{"title": "Audrey Tautou", "context": "Audrey Justine Tautou [odre žüstyn totu] narozená 9. srpna 1976 v Beaumontu, departement Puy-de-Dôme) je francouzská herečka. Ve Francii se stala známou v roce 1999 rolí ve filmu Venuše, salon krásy, za kterou získala cenu César jako nejlepší ženská herecká naděje. Za hranicemi Francie proslula o tři roky později svojí hlavní rolí ve filmu Amélie z Montmartru, ještě více pak hlavní role v hollywoodském filmu Šifra mistra Leonarda. Mezi její oblíbené spisovatele patří Victor Hugo, Oscar Wilde, Paul Auster, a Timothy Zahn, jejími oblíbenými básníky jsou Charles Baudelaire a Tristan Tzara. Audrey si fotografuje všechny reportéry, kteří s ní dělají interview, a jejich fotky shromažďuje v albu. Ve Francii ji mnozí považují za \"typickou okcitánskou obyvatelku Auvergnate\". Aby vyvrátila pochybnosti novinářů v souvislosti s jejím účinkováním ve filmu Šifra mistra Leonarda, prohlásila, že jde pouze o zábavný film, nikoli film náboženský, a že by se nikdy nepodílela na filmu, který by napadal křesťanskou víru. Dále řekla: \"Byla jsem vychována ve víře, ačkoli oficiálně nejsem katolička, a věřím v Boha - tedy v mého Boha\". Začínala jako televizní herečka. Ve Francii se stala známou v roce 1999 rolí ve filmu Venuše, salon krásy, za kterou byla získala na cenu César jako nejlepší ženská herecká naděje. Za hranicemi Francie proslula o dva roky později svojí rolí Amélie ve filmu Amélie z Montmartru, za kterou byla jako nejlepší herečka mj. nominována na Césara, Evropskou filmovou cenu či cenu BAFTA. Další úspěšnou rolí se stala v roce 2004 role Matildy ve filmu Příliš dlouhé zásnuby (Un long dimanche de fiançailles), za kterou byla mj. nominována na Césara či Evropskou filmovou cenu. V roce 2005 začala pracovat na svém prvním hollywoodském filmu Šifra mistra Leonarda, kde jí byl hereckým partnerem Tom Hanks. Film měl premiéru v roce 2006 a byl komerčně úspěšný, i když kvůli svému tématu mírně kontroverzní. Stále se považuje za francouzskou herečku, v domovské Francii chce i nadále rozvíjet svou kariéru. Od září 2006 je členkou americké Akademie filmového umění a věd. Pěna dní (L'Écume des jours) - Chloé (2013) Thérè Desqueyroux - Thérè Desqueyroux (2012) Proti větru (Des vents contraires) (2011) Něžnost (La délicatesse. ) - Nathalie Kerl (2011) Krásné lži (De vrais mensonges) - Émilie (2010) Coco Chanel (Coco avant Chanel) - Gabrielle \"Coco\" Chanel (2009) Prostě spolu -. Camille (2007) Hors de prix (2006) Šifra mistra Leonarda - Sophie Neveu (2006) Les Poupées russes - Martine (2005) Příliš dlouhé zásnuby (Un long dimanche de fiançailles) - Mathilde (.", "question": "Za roli ve kterém filmu získala herečka Audrey Tautou cenu César?", "answers": ["Venuše, salon krásy"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Vlivem velkého zastoupení kovů ve složení je Merkur druhou nejhustší planetou ve sluneční soustavě o hustotě 5,427 g/cm3. Tvar planety je podobně jako v případě Venuše téměř dokonale kulový, což znamená, že má velmi malé zploštění v oblasti pólů.Merkur zblízka zkoumaly dvě americké sondy: Mariner 10, který v letech 1974–1975 zmapoval přibližně 45 % povrchu, a MESSENGER, který zatím při třech průletech v roku 2008 a 2009 studoval kromě atmosféry i složení povrchu. Sondy zjistily velmi slabé stopy plynného obalu, obsahujícího především atomy pocházející ze slunečního větru, tedy převážně helium. Hustota Merkurovy atmosféry je však velmi nízká. === Geologické složení === Zvláštností Merkuru je jeho značně vysoká hustota dosahující asi 5400 kg/m3 a poměrně silné magnetické pole o velikosti asi 1 % zemského. Tento fakt je vysvětlován vysokým zastoupením železa a niklu uvnitř planety a masivním jádrem, které se nachází pod kůrou. Jako důkaz velkých rozměrů jádra slouží přítomnost magnetického pole. Kdyby bylo jádro jen malé, pomalá rotace planety by nestačila ke generování silného magnetického pole. Značná akumulace železa v jádře společně s jeho masivní velikostí zabírající až 75 % průměru planety je pro vědce zatím záhadou, ale existuje několik hypotéz, které se ho snaží vysvětlit.Geologové odhadují, že jádro planety zabírá okolo 42 % celkového poloměru tělesa, například u Země je to pouze 17 %. Současné výzkumy napovídají, že jádro Merkuru je tekuté. Jádro obklopuje 500 až 700 km silný plášť tvořený silikáty. Na povrchu je kůra, která by dle měření sondy Mariner 10 a pozemských teleskopů mohla být 100 až 300 km silná. Odhaduje se, že planeta je ze 70 % tvořena kovy a pouze z 30 % silikátovým materiálem.Nejvíce uznávaná teorie předpokládá, že Merkur měl původně poměr železa ku křemičitanům stejný jako chondrity, které jsou základní stavební jednotkou většiny těles ve sluneční soustavě a že celá planeta byla přibližně 2,25krát hmotnější než je dnes.", "question": "Jak se jmenuje nejmenší planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Tallahassee", "context": "Tallahassee (anglicky [telehesí]; [l]) je hlavní město Floridy. V roce 2008 počet obyvatel dosáhl 171 922 obyvatel, včetně aglomerace přibližně 357 000. Kromě toho, že je to hlavní město státu Florida, je to také okresní město Leon County. V Tallahassee sídlí Univerzita státu Florida a několik méně významných univerzit. Je to také regionální obchodní a zemědělské centrum, provozuje Tallahassee Regional Airport (Tallahasseeské Regionální letiště). Název Tallahassee je odvozen od Muskogeanského indiánského slova často překládaného jako \"stará pole\", nebo \"staré město\". Pravděpodobně to vychází z jazyka indiánského kmene Kríků (později se jim začalo říkat Seminolové, tzn. Indiánů, kteří do tohoto regionu přicestovali ke konci 18. století a na začátku 19. století. Tallahassee je 12. nejrychleji rostoucí metropole na Floridě se svým 12,4% přírůstkem za rok je na tom lépe než Miami i Tampa. Obyvatelé města jsou převážně přívrženci Demokratické strany, i když se město nachází na tradičně konzervativním severu státu. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 181 376 obyvatel. 57,4% Bílí Američané 35,0% Afroameričané 0,2% Američtí indiáni 3,7% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 1,3% Jiná rasa 2,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 6,3% populace. Krasnodar, Rusko Konongo-Odumase, Ghana Sint Maarten, Nizozemské Antily Sligo, hrabství Sligo, Irsko Ramat ha-Šaron, Izrael Obrázky, zvuky či videa k tématu Tallahassee ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Floridy?", "answers": ["Tallahassee"]}
{"title": "Smrt", "context": "Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí. Umírání je postupný proces, na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. Nicméně délka života je charakteristická pro každý druh organismu; vychází z jeho genetického základu, ale poměrně výrazně ji ovlivňují i vnější okolnosti. Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje - díky kvalitnější zdravotní péči, hygieně a zdravějšímu životnímu stylu. To, co má smrtelné následky (např. určitá dávka jedu, nevhodný léčebný postup atd.), se označuje jako letální, tedy smrtelné. Věda, zabývající se umíráním a smrtí, se nazývá thanatologie. Usnadněním umírání se zabývá paliativní péče. V běžné mluvě se pojem smrt používá prakticky výhradně ve vztahu k celému organismu, ale v přírodních vědách a lékařství se běžně lze setkat například s pojmem buněčná smrt, kde se slovo smrt vztahuje k části organismu. Zastavení životních funkcí, které lze ještě včasným vhodným zásahem zvrátit, se nazývá klinická smrt. Pojem smrt se užívá také v přeneseném významu pro zánik - kultury, politického systému, živočišného druhu apod. Expirace jako \"poslední vydechnutí\" znamená v lékařství klinickou smrt, která se projevuje mimo jiné i zástavou dýchání. Podobně také exitus'. Dříve se smrt diagnostikovala na základě zástavy dechu a srdečního tepu a i dnes se těchto ukazatelů používá nejčastěji. Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že oproti dřívějšku víme, že zástava dechu a srdce nemusí být definitivní, takže se smrt na základě těchto ukazatelů určuje teprve, když je lékař přesvědčen, že dané funkce nelze obnovit. Pokud neexistují jiné významné okolnosti prokazující úmrtí, je na místě pokus o obnovení obou funkcí (viz kardiopulmonální resuscitace, zástava srdce a zástava dechu). Z těchto a jiných důvodů se zavedl termín mozková smrt, jež je definovaná jako nevratné vymizení všech funkcí celého mozku.. Za normálních okolností mozek odumírá během několika málo minut po zastavení dýchání nebo srdečního tepu, ale v případě, že je člověk podchlazen (například v ledové vodě), může se mozková smrt oddálit (jsou zaznamenány případy, kdy byl za těchto okolností topící se člověk oživen až po 20 minutách, aniž by to zanechalo nějaké následky). Vzhledem k tomu, že různé negativní vlivy (např. hypoxie, otřes mozku) postihují nejdříve vývojově mladší části mozku (šedou kůru mozkovou), může dojít k tzv. apalickému syndromu, kdy ani EEG nezaznamenává žádné mozkové vlny, a přesto hluboká životně důležitá mozková centra stále fungují.", "question": "Jak se nazývá věda zabývající se umíráním a smrtí?", "answers": ["thanatologie"]}
{"title": "Zahraniční vztahy Číny#Americko-čínská obchodní válka", "context": "Inspiraci můžete hledat v radách na stránkách Encyklopedický styl a Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku. Diplomatické vztahy Čínské lidové republiky Čínská lidová republika Státy, které udržují diplomatické vztahy s Čínskou lidovou republikou Státy, které neudržují diplomatické vtahy s Čínskou lidovou republikou nebo udržují diplomatické vztahy s Tchaj-wanem. Sporná území Zahraniční vztahy Číny představují diplomatické vztahy Čínské lidové republiky s jinými zeměmi. Hospodářská politika Americko-čínská obchodní válka Americký prezident Donald Trump na začátku roku 2018 oznámil, že dojde k uvalení cel na čínský dovoz. Trump uvedl, že důvodem k zavedení cel jsou údajné čínské krádeže amerického duševního vlastnictví. Také prohlásil, že díky zavedení cel se Spojené státy americké stanou „mnohem silnější a mnohem bohatší“ zemí. Investice Podrobnější informace naleznete v článcích Čínské investice v Africe a Čínské investice v Evropě. Železnice TAZARA – Tanzansko-zambijská železnice Čína investovala do mnoha infrastrukturních projektů po celé Evropě, Asii i Africe, např. do euroasijského pozemního mostu, Tanzansko-zambijské železnice, železniční trati spojující pákistánská města Dali a Ruili, či Gwádarského přístavu ve městě Gwádar taktéž v Pákistánu. Financovala také Přístav Mahindy Radžapaksy ve městě Hambantota na jihu Srí Lanky, který se potýkal se spoustou dluhů. Když Srí Lanka nesplatila své půjčky, Čína převzala kontrolu nad přístavem na dobu 99 let.[1] New York Times to charakterizoval tak, že Čína přiměla Srí Lanku, aby se „vykašlala na přístav“.[2] Plány Nová Hedvábná stezka Podrobnější informace naleznete v článku Nová Hedvábná stezka.", "question": "Jaký důvod uvedl Donald Trump na začátku roku 2018, že dojde k uvalení cel na čínský dovoz?", "answers": ["údajné čínské krádeže amerického duševního vlastnictví"]}
{"title": "Sodík", "context": "Sodík dobře vede elektrický proud i teplo, je lehčí než voda a plave na ní. V parách sodíku se kromě jednoatomových částic můžeme setkat i s dvouatomovými molekulami, páry mají purpurovou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku temně modrého roztoku. Sodík vytváří v přírodě pouze jeden stabilní izotop, ale v laboratoři se podařilo připravit několik dalších, silně nestabilních izotopů. Elementární kovový sodík lze dlouhodobě uchovávat např. překrytý vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s nimiž nereaguje. Sodík vytváří v přírodě pouze sloučeniny v mocenství Na+ - sodné sloučeniny. V laboratoři lze však také připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít sodík sodidový anion Na-. K tomu může dojít, protože sodík tak zaplní s-orbital a vytvoří stabilní elektronovou konfiguraci. Takovéto sloučeniny jsou však velmi nestabilní, protože sodík má nízkou ionizační energii, ale velmi vysokou elektronovou afinitu, proto dojde velmi snadno k oxidaci, a tak tyto sloučeniny patří mezi nejsilnější redukční činidla. Sodík rychle a silně reaguje s kyslíkem i vodou a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin. Reakce sodíku s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem obvykle samovolně explozivně vzplane. Sodík se s kyslíkem na vzduchu slučuje na peroxid sodný Na2O2. S vodíkem reaguje za mírného zahřátí na hydrid sodný NaH. S dusíkem se sodík slučuje při elektrickém výboji, při této reakci může vzniknou nitrid sodný Na3N nebo azid sodný NaN3. Sodné soli barví plamen intenzivně žlutě. O sodných sloučeninách se zmiňuje již Starý zákon. Označují v něm látku neter vhodnou jako prostředek praní. Ta samá látka byla dobře známa i Egypťanům, Řekům a Římanům (Římané ji nazývali nitrum). Tato sloučenina je nám dnes známa jako soda - uhličitan sodný Na2CO3. V té době v sodě byl přimíchán i potaš - uhličitan draselný K2CO3, který od sebe nedokázali odlišit. V 15. století dal alchymista Geber této sloučenině název alkali. Oddělit od sebe sodu a potaš se poprvé povedlo v roce 1702 Georg Stahlovi a experimentálně to dokázal roku 1736 Duhamel de Monceau.", "question": "Jakou barvu má litiový plamen?", "answers": ["intenzivně žlutě"]}
{"title": "Želvy", "context": "Želvy (Testudines) se od ostatních plazů odlišují především tím, že je jejich tělo obvykle chráněno kostěným krunýřem, který se dělí na hřbetní (karapax) a břišní (plastron). Vyvinul se z jejich žeber. Do tohoto řádu se zahrnuje i několik dnes již vyhynulých druhů. Nejstarší druhy želv žily před zhruba 220 miliony let v období triasu (rod Odontochelys), což z nich dělá jednu z nejstarších dosud žijících skupin plazů (o mnoho více než ještěři nebo hadi). V dnešní době je na světě asi 300 druhů želv, některé z nich jsou silně ohrožené. Želvy jsou studenokrevní živočichové, což znamená, že teplota jejich těla se mění podle okolního prostředí. Jsou typicky dlouhověké, někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let, např. želva sloní. Související informace naleznete také v článku Seznam plazů Česka. V české přírodě se vyskytuje přibližně osm druhů želv. Nejhojnějším druhem želv v Česku je nepůvodní želva nádherná. Jedinou původní (a i ta byla údajně vysazená v 16.století) je želva bahenní. Velikost želv se značně různí. Mořské druhy dorůstají obvykle do obrovských rozměrů, zatímco sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenáni i jedinci 2 m dlouzí). Suchozemské želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských. Největší želvou na světě je kožatka velká, mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.[zdroj? ] V prehistorických dobách byly po celém světě hojně rozšířeny želvy sloní,[zdroj? ] avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili jako potravu. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg. Mezi největší želvy celé geologické historie patřil obří svrchnokřídový rod Archelon s délkou těla až 4 metry a několikatunovou hmotností.[zdroj? ] Tito obři žili v mořích. Želvy rozdělujeme do dvou podřádů podle toho, jakým způsobem vtahují krk do krunýře: želvy skupiny Cryptodira (skrytohrdlí) dokážou zatáhnout krk a hlavu pod páteř, želvy skupiny Pleurodira (skrytohlaví) ji schovávají do krunýře na levou nebo pravou stranu. Jazyk je tlustý a nevysunutelný. Komorové oči většiny suchozemských želv směřují dolů na předměty před nimi, zatímco u některých vodních želv se oči nacházejí na vrchní části hlavy.", "question": "Z čeho se vyvinul krunýř želv?", "answers": ["z jejich žeber"]}
{"title": "Evropa", "context": "Krajní body na pevnině jsou: na severu mys Nordkinn (Norsko) – 71°08' s. š. na jihu mys Punta Marroqui známý též jako Punta de Tarifa (Španělsko) – 35°59. ' s. š. na západě mys Cabo da Roca (Portugalsko) – 9°29' z. d. na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d.. (pro srovnání: tento poledník prochází např. i Afghánistánem) Absolutní krajní body Evropy (včetně ostrovů) jsou: na severu mys Fligely na Rudolfově ostrově v Zemi Františka Josefa (Rusko) – 81°51. ' s. š. na jihu ostrov Gaudos, při jižním pobřeží Kréty (Řecko) – 34°48' s. š. na západě mys Bjargtangar (Island) – 24°32' z. d.) na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d. Rozloha Evropy činí 10,5 mil. km2, tj. 7 % světové souše. Je to druhý nejmenší světadíl po Austrálii a Oceánii. Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů. Délka pobřeží činí 37 000 km. Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola, Skandinávský, Jutský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov, Peloponés a Krym. Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě: klikatobřehá Velká Británie, Island a Irsko. Další ostrovy leží na severu: Nová země a Špicberky, Gotland, Öland, Sjæ a na jihu: Mallorca, Sicílie, Sardinie, Korsika, Kréta a Rhodos. Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n.m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímají nížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje. Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť.", "question": "Jaká je průměrná nadmořská výška Evropy?", "answers": ["290 m n.m."]}
{"title": "Slovinsko", "context": "Aby se zabránilo návratu vícestranického systému, bylo rozhodnuto o vytvoření lidové vlády, jež bude právě pod vedením komunistů. 19. února 1944 se v Črnomelju Slovinský národněosvobozenecký výbor přejmenoval na Slovinskou národněosvobozeneckou radu a současně se prohlásil za nejvyšší zákonodárný a zastupitelský orgán ve Slovinsku. V roce 1945 bylo Slovinsko poprvé v historii uznáno za státní útvar. V roce 1947 získalo Slovinsko část západních území, která po první světové válce připadla Itálii. V roce 1954 pak bylo mezi Itálii a Jugoslávii rozděleno i sporné území v okolí Terstu. Slovinsko v rámci jugoslávské federace bylo nejprve lidovou republikou a od roku 1963 socialistickou. V průběhu šedesátých let se začaly objevovat rozpory s centrem (např. Silniční aféra), které skončily odstavením reformních komunistů (Stane Kavčič) a upevněním pozic konzervativců. Rozklad Jugoslávie začal smrtí maršála Tita v květnu 1980. Na jaře 1987 vyšlo další číslo časopisu Nova revija, v němž byly zveřejněny příspěvky France Bučara, Petera Jambreka, Tine Hribara, Ivana Urbančiče a Jože Pučnika, ve kterých napadli vedoucí úlohu komunistů, centralistické vedení jugoslávské politiky a formulovali cíl slovinského národa, kterým má být samostatný slovinský stát jako součást jugoslávské konfederace. Následný demokratizační proces prováděný především formou ústavních dodatků realizovali sami slovinští komunisté. V květnu 1989 zveřejnila slovinská opozice Májovou deklaraci, v níž požadovala ustavení suverénního slovinského státu a svobodu rozhodování o vnějších svazcích. Komunisté v reakci vydali Základní listinu Slovinska, která také hovořila o suverenitě, ale hlásila se také k reformované jugoslávské federaci. V dubnu 1990 proběhly první poválečné svobodné volby, které přinesly vítězství opozičního bloku DEMOS v parlamentních volbách a Milana Kučana ve volbách předsedy Předsednictva. V prosincovém referendu se většina hlasujících vyjádřila pro samostatnost. Nezávislost Slovinsko vyhlásilo 25. června 1991, na což okamžitě reagovala Jugoslávská lidová armáda. Pod patronací Evropských společenství byla v červenci sjednána Brionská deklarace, která znamenala ukončení bojů ve Slovinsku, ale také vyhlášení tříměsíčního moratoria na nezávislost. Po uplynutí moratoria potvrdila slovinská skupščina nezávislost. V lednu 1992 uznala Slovinsko většina členů OSN. Samostatnost Slovinska přinesla spory s Chorvatskem v otázce jaderné elektrárny Krško a hranic. Jaderná elektrárna byla budována z finančních prostředků obou republik a tento problém se podařilo vyřešit v letech 1993 až 1996. Hraniční spor se týkal především přístupu Slovinska do mezinárodních vod, kdy pobřežní pás Chorvatska od mezinárodních vod odloučil slovinské přístavy Koper, Izola, Portorož a Piran.", "question": "Kdy vyhlásilo Slovinsko nezávislost na Jugoslávii?", "answers": ["25. června 1991"]}
{"title": "Morganit", "context": "Fyzikální vlastnosti: tvrdost na Mohsově škále: 7,5 – 8; hustota: 2,71 – 2,9 g/cm3 Optické vlastnosti: barva od růžové a růžovopurpurové po broskvovou a lososovou; lesk sklený; průhlednost: průhledný, vryp: bílý == Využití == Morganit se využívá především ve špekařském průmyslu, kde se hledí na jeho barvu, čistotu, brus a karátovou hmotnost. Nejpopulárnější jsou růžové a růžovofialové morganity. Oblíbené jsou ale i ty broskvové a lososové, neboť mnozí šperkaři považují neupravené kameny v těchto barvách za cennější než ty, jejichž dokonalá barva vznikla umělou úpravou. Skoro všechny morganity vynikají jemnými pastelovými barvami. Větší drahokamy se vyznačují výraznějšími a sytějšími odstíny. K nejžádanějším barvám patří čistě růžová a zřídka se objevují i fialovorůžové madagaskarské morganity, které patří k nejvzácnějším, neboť jejich ložiska jsou už vytěžená. Morganit zpravidla nemá pouhým okem viditelné inkluze a zaujme jedinečnou čistotou. Inkluze jsou proto vzácné, většinou tekuté nebo dvoufázové. Inkluze u morganitu připomínají buď duté, nebo tekutinou naplněné jehly nebo otisky prstů. Vzhledem k řídké přítomnosti viditelných inkluzí neztrácí morganity \"zdobené\" drobnými jehličkami, které evokují surové hedvábí, na hodnotě a sběratelé i zlatníci je často vyhledávají. Ne zcela průsvitné drahokamy se často vyřezávají nebo brousí jako kabošony. Morganit vyniká zřetelným pleochroismem – od bledých po syté modrorůžové odstíny – a musí se proto při brusu pečlivě orientovat. Výrazné barvy nejsou pro tento kámen typické, proto je třeba mít drahokamy poměrně velké, aby klenotníci při broušení dosáhli nejlepšího vzhledu kamene. Morganit se brousí do všech standardních tvarů (především jako oval, cushion, emerald, pear a marquise), ale objevují se i unikátní a neobvyklé designy. == Výskyt == Morganit se po svém objevení na konci 19. století začal těžit na Madagaskaru a odtamtud pochází především růžově zbarvené kameny.", "question": "Jakými barvami vynikají skoro všechny morganity?", "answers": ["jemnými pastelovými"]}
{"title": "Verzatilka", "context": "Verzatilka (či versatilka, lidově krajón) je mechanická padací tužka umožňující výměnu tuhy. Jedná se o výrobek českobudějovické firmy Koh-i-noor, jež byl poprvé uveden roku 1950. Název \"verzatil\" je odvozen ze slova verzatilní = variabilní, proměnný, přizpůsobivý. Lidový název \"krajón\" má původ ve francouzském crayon = tužka a do češtiny se původně dostal jako označení dřevěné šestihranné tužky. Je to v podstatě kleštinový držák tuhy. Kleština je sevřena pomocí pružiny, která ji vtahuje do kuželové díry. Kleština se uvolňuje zatlačením na zadní konec pouzdra na tuhu, v němž je obvykle zašroubováno hrotítko (ořezávátko). Vyrábí se celá škála těchto tužek odstupňovaná dle průměru tuhy. Tužky pro průměr tuhy přes 3 mm jsou určeny k výtvarným účelům. Tuhy se dají dokoupit samostatně i v barevných sadách. Na trhu jsou i držáky mazací gumy nebo rýsovací jehly v tomto provedení.", "question": "Kdy byla uvedena na trh verzatilka?", "answers": ["1950"]}
{"title": "Nikolaj Berďajev", "context": "Po návratu z vyhnanství se Berďajev oženil a přestěhoval do hlavního města Petrohradu. Zde se objevil v centru dění nejen kulturního a politického, ale i revolučního. O tom se přesvědčil v roce 1905, kdy byla před Zimním palácem krvavě potlačena demonstrace předznamenávající revoluci roku 1917. Kvůli značně napjaté situaci se car ještě roku 1905 rozhodl ustavit parlament; tedy Dumu (od ruského д - myslet). Po dalším roce dochází ještě k úpravám ústavy, které vedou k jejímu dalšímu \"zdemokratičtění\". Snahy posledního cara \"Vší Rusi\" Mikuláše II. byly \"labutí písní\" starých časů. Filozofický radikalismus 19. století s jeho poblouzněním části ruské společnosti, politická liberalizace poměrů na začátku 20. století, neutěšené poměry probíhající první světové války s negativní bolševickou agitací a rozvratem armády vedly k únorovému politickému převratu v Rusku a nástupu slabé a desorientované vládní moci a vyústily v říjnu/listopadu téhož roku v puč a převzetí moci bolševiky. Tento dramatický převrat byl pak následován jednou z nejkrutějších a nejdelších občanských válek v celých dějinách, trvající až do roku 1921. Radikální změna, pauperizace a krutost společenských poměrů dopadla tvrdě i na Berďajeva. Do roku 1922 byl dvakrát vězněn. V roce 1918 dokázal založit \"Svobodnou akademii duchovní kultury\" (rusky В), ale již v roce 1922 byl donucen opustit nově vzniklý Sovětský svaz. Nějaký čas žil Berďajev v Berlíně, kde s pomocí organizace YMCA založil \"Náboženskou akademii\". Velké množství ruských emigrantů se nacházelo v Paříži a k nim se Berďajev připojil v roce 1925. I zde byl filozof neobyčejně aktivní a obnovil vydávání časopisu \"П\"(česky Cesta), který vycházel v rozmezí let 1926 až 1939. Francie poskytla Berďajevovi relativní klid na práci. Proto většina jeho filosofického díla vznikla právě tam. Nikolaj Alexandrovič Berďajev už se do své rodné země nikdy nepodíval, ovšem jeho dílo dokazuje, že se od Ruska ve svých myšlenkách nikdy neodpoutal. Zemřel v roce 1948 v Clamart u Paříže. == Berďajevův filozofický konstrukt == === Marxismus === Berďajev se seznámil s myšlenkami ruského socialismu už na střední škole, ovšem až při studiu na vysoké škole začal nad socialismem přemýšlet systematicky. Zásadním je tedy pro Berďajeva rok 1894, kdy vstoupil na univerzitu v Kyjevě.", "question": "V jakém městě byla početná ruská diaspora?", "answers": ["Berlín"]}
{"title": "DNA", "context": "Deoxyribonukleová kyselina, běžně označovaná DNA (z anglického deoxyribonucleic acid, česky zřídka i DNK), je nukleová kyselina, nositelka genetické informace všech organismů s výjimkou některých nebuněčných, u nichž hraje tuto úlohu RNA (např. RNA viry). DNA je tedy pro život velmi důležitou látkou, která ve své struktuře kóduje a buňkám zadává jejich program a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. U eukaryotických organizmů (jako např. rostliny a živočichové) je DNA hlavní složkou chromatinu, směsi nukleových kyselin a proteinů, a je uložena zejména uvnitř buněčného jádra, zatímco u prokaryot (např. bakterie a archea) se DNA nachází volně v cytoplazmě. DNA je biologická makromolekula – polymer v podobě řetězce nukleotidů. Nukleotidy jsou vždy složeny z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází. Informační funkci mají právě báze, jimiž může být adenin (A), guanin (G), cytosin (C) nebo thymin (T). První dvě patří mezi puriny, zbylé mezi tzv. pyrimidiny. Dvě vlákna DNA se často spojují a vytvářejí dvoušroubovici, jejíž tvar je tak slavný, že se stal kulturní ikonou moderní doby. Dvoušroubovici DNA tvoří dvě navzájem spletené šroubovice, každá mířící opačným směrem (jsou antiparalelní). Mezi protilehlými bázemi obou vláken se vytvářejí vodíkové můstky, a to tři mezi guaninem a cytosinem nebo dva mezi adeninem a thyminem. Existují i jiné způsoby uspořádání řetězců, vymykající se tradiční představě dvoušroubovice. Deoxyribonukleová kyselina je středem zájmu vědců nejen z biologických oborů a byly vyvinuty promyšlené techniky její izolace, separace, barvení, sekvenování, umělé syntézy a manipulace s ní pomocí metod genového inženýrství. Všechny tyto postupy jsou důležité i pro lékaře, kriminalisty či evoluční biology – DNA je zásadním materiálem v diagnostice nemocí, testech otcovství, při vyšetřování zločinů, přípravě plodin s novými vlastnostmi či třeba hledání příbuzenských vztahů mezi organismy. Podrobnější informace naleznete v článku dějiny objevu a výzkumu DNA. Deoxyribonukleová kyselina byla popsána roku 1869, kdy švýcarský lékař Friedrich Miescher zkoumal složení hnisu z nemocničních obvazů. Z jader bílých krvinek přítomných v tomto hnisu získal jisté množství nukleových kyselin, které souhrnně nazýval nuklein.", "question": "Kde se u eukaryotických organismů nachází DNA?", "answers": ["buněčného jádra"]}
{"title": "Velký požár Londýna", "context": "Požár zasáhl město v době doznívání jiné katastrofy, velkého londýnského moru, který město zasáhl o rok dříve. V důsledku požáru došlo k přestavbě Londýna, při které byla Christopherem Wrenem vybudována nová katedrála svatého Pavla. Předchozí dva požáry v Londýně v letech 1133 a 1212, které způsobily velké škody na městských stavbách, byly do té doby označovány stejným přívlastkem. Později, v době druhé světové války, 29. prosince 1940 nálet německého letectva vyústil v požár, který bývá označován jako Druhý velký požár Londýna. Požár vznikl v sobotu, 2. září 1666, ráno v ulici Pudding Lane, v domě Tomase Farrynora, pekaře krále Karla II. Farrinor pravděpodobně zapomněl uhasit oheň v peci, když šel večer spát, a krátce po půlnoci jiskry z doutnajících uhlíků zapálily palivové dříví u pece. Pekař i se svou rodinou stihl uniknout z hořícího domu oknem v poschodí, ale jeho hospodyni se únik nezdařil a byla tak první obětí požáru. Během hodiny byl informován starosta City sir Tomas Bloodworth, který však situaci podcenil. Živnou půdu pro obrovský požár připravilo dlouho trvající suché a teplé počasí, k němuž se přidal trvalý suchý severovýchodní vítr, který vanul bez přestání celé týdny.", "question": "Kdy vypuknul velký londýnský požár?", "answers": ["2. září 1666"]}
{"title": "Max Planck", "context": "Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858 Kiel - 4. října 1947 Göttingen) byl německý fyzik, považovaný za jednoho ze zakladatelů kvantové teorie. Studoval u vynikajících německých fyziků Helmholtze a Kirchhoffa. V červenci 1879 získal doktorát na mnichovské univerzitě. V roce 1880 dokončil dizertační práci a stal se soukromým docentem na mnichovské univerzitě. V roce 1885 byl s pomocí otce jmenován mimořádným profesorem na univerzitě v Kielu. V roce 1892 nastoupil po Helmholtzovi na místo řádného profesora teoretické fyziky na berlínské univerzitě. V Berlíně pak působil až do konce své vědecké kariéry. Zpočátku pracoval na termodynamice, později jej zaujala Kirchhoffova práce o záření a začal se zabývat problémem záření černého tělesa, kde dosáhl největších vědeckých úspěchů. Roku 1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanou Planckova konstanta. Téhož roku popsal sadu tzv. Planckových jednotek, udávající přirozená měřítka času, prostoru a hmotnosti. O rok později pak objevil správný zákon vyzařování černého tělesa - průlomový článek v Annalen der Physik vyšel roku 1901. Pro vysvětlení zákona vyzařování formuloval hypotézu kvantování energie oscilátorů. (Skutečný dosah myšlenky kvantování si ovšem uvědomil teprve Albert Einstein o pět let později, postuloval kvantování energie elektromagnetického pole a touto teorií okamžitě vysvětlil fotoelektrický jev.) V letech 1905 - 1909 předsedal Německé fyzikální společnosti (Deutsche Physikalische Gesellschaft).", "question": "Kde zemřel Max Karl Ernst Ludwig Planck?", "answers": ["Göttingen"]}
{"title": "Švabach", "context": "Toto široké zaoblené písmo je z dnešního hlediska pro laiky pouze obtížně čitelné, ve své době však bylo užíváno kvůli jasné a čitelné formě, oproti dřívějším gotickým písmům ubylo např. velké množství zkratek a ligatur. V jistém smyslu je pro některé české či německé písemnosti přechodovým písmem mezi gotickou a novogotickou etapou. Písmo je pojmenováno podle města Schwabach u Norimberku. Ve švabachu je tištěná Bible kralická z let 1579-1594 a tisky Jiřího Melantricha. Na švabach v Německu od 16. století, tedy poměrně brzy, navázala novogotická pozdně bastardní fraktura, i pak se švabach používal a to jako vyznačovací písmo k fraktuře. V českých zemích pokračovala obliba švabachu mimo jiná novogotická písma v tiscích až do 18. století, v případě méně hodnotných děl až do konce 19. století. Naopak fraktura byla používaná jako písmo vyznačovací. V lidové češtině se pod slovem švabach může také přeneseně rozumět jakékoliv novogotické písmo, zejména se tak označoval kurent, vyučovaný v českém prostředí až do roku 1941.", "question": "Jakým písmem je tištěna Bible kralická z let 1579-1594.", "answers": ["švabachu"]}
{"title": "Gunnar Strömstén", "context": "Gunnar Valfrid Strömstén (23. ledna 1885 – 10. prosince 1963) byl finský rychlobruslař. Finských šampionátů se účastnil od roku 1904, na mezinárodních akcích startoval od roku 1906, kdy se poprvé zúčastnil Mistrovství světa. Na MS 1908 se umístil na čtvrté příčce. Největších úspěchů dosáhl roku 1912, kdy získal stříbrné medaile jak na kontinentálním, tak na světovém šampionátu. Poslední závody absolvoval v roce 1915. Roku 1922 se po obnovení mezinárodních soutěží krátce vrátil k rychlobruslení a startoval na Mistrovství Evropy. == Externí odkazy == Gunnar Strömstén na speedskatingnews.info (anglicky)", "question": "Ve kterém roce se Gunnar Strömstén poprvé zůčastnil mistrovstí světa v rychlobruslení?", "answers": ["1906"]}
{"title": "Saturnin (román)", "context": "V roce 1942 vyšla dvě sešitová vydání knihy v Nakladatelství Lidové noviny, v edici Knihovna Lidových novin. V letech 1943, 1946 a 1948 knihu vydal nakladatel František Borový a prvním ilustrátorem románu se stal karikaturista Otakar Mrkvička. V roce 1949 román vydalo nakladatelství Práce s úvodní ilustrací Josefa Hochmana. V letech 1954–1991 uskutečnilo nakladatelství Československý spisovatel 9 vydání. V roce 1954 knihu ilustroval Václav Pátek, 1959 Svatopluk Pitra a 1964 Vratislav Hlavatý. Následovalo 6 vydání s ilustracemi Stanislava Dudy (1968, 1970, 1985, 1990, 1991 a v nakladatelství Český spisovatel v roce 1994). Bez ilustrací knihu v roce 1994 vydalo nakladatelství Soft design. Od roku 1999 ji vydávalo nakladatelství Šulc s kresbami karikaturisty Michala Hrdého (1999, 2004, 2005, 2007, 2008, 2009 a 2012). Zatím poslední 24. vydání z roku 2014 od stejného nakladatelství ilustroval Adolf Born. S jeho ilustracemi vyšla už dříve cizojazyčná vydání.Kniha byla nejméně šestkrát načtena jako audiokniha. V roce 1970 román načetl Miloš Vavruška, v roce 1990 Jan Hartl pro Československý rozhlas, v září 1990 Svatopluk Beneš pro Supraphon, 1991 Jiří Samek, 1992 Ondřej Havelka a 2010 Oldřich Vízner.V roce 2010 byl Saturnin uveden jako divadelní hra v režii Ondřeje Havelky v Divadle ABC. Tutéž hru uvedlo v roce 2015 Národní divadlo Brno v režii Jakuba Nvoty. V režii Petra Vacka uvede v roce 2018 hru Saturnin Divadlo Na Jezerce. == Příběh == Děj se odehrává v Praze a na venkově v blízkosti malého městečka. Příběh probíhá v období druhé světové války, nejspíš přímo v době, kdy byla kniha napsána, tedy kolem roku 1942. (I když děj působí jako z období první republiky, je v příběhu z Moravy dvakrát zmíněno zatemnění oken, které bylo v Protektorátu zavedeno 1. září 1939). Vtipný vypravěč, pražský úředník, který žije klidným životem, najme sluhu Saturnina. Netuší však, že ten mu v příštích dnech změní podstatně život. Sluha je pracovitý, má uhlazené způsoby a je vzdělaný. Začne však nenápadně mezi známými svého pána roznášet zvěsti o pánových dobrodružných cestách na safari a byt vybaví trofejemi.", "question": "Jak se jmenuje nejúspěšnější román spisovatele Zdeňka Jirotky?", "answers": ["Saturnin"]}
{"title": "Obléhání Dunkerque (1944)", "context": "Obléhání Dunkerque (7. října 1944 - 9. května 1945) tvoří nejvýznamnější díl historie Československé samostatné brigády. Československá samostatná brigáda, která se vytvořila ve Velké Británii, se přeplavila do Francie 30. srpna 1944, kde však prozatím zůstávala v záloze. Velitel brigády Alois Liška žádal české úřady ve Velké Británii, aby byli českoslovenští vojáci odesláni na frontu a aby brigáda byla doplněna požadovanou technikou. Britská strana se však obávala toho, že brigáda nebude moci nahrazovat vlastní ztráty, proto nechtěla čs. vojáky pověřit úkoly na hlavní frontě. Přesto postupně doplňovala stavy bojové techniky a na přelomu srpna a září 1944 byla přesunuta k francouzskému přístavu Dunkerque, který byl, ač obklíčen, v moci německých vojsk. Kolem města byla vybudovány tři obranné linie, síť plavebních kanálů umožňovala Němcům v případě nutnosti zatopení značné části předpolí. Ve městě se nacházelo dvanáct tisíc příslušníků německých vojsk, z toho tvořili asi 2 tisíce příslušníci Waffen SS. Českoslovenští vojáci zaujali 7. října svá obranná postavení a spolu s britskými a francouzskými jednotkami zahájili samotné obléhání. Ještě než se stačili seznámit s okolním terénem, byli nuceni čelit nepřátelskému výpadu. Pokus o noční útok byl odražen, ale 9. října odpoledne vrhli Němci do boje pěchotu a dokázali obsadit některá předsunutá postavení oddílu. Původní linii se podařilo obnovit až následujícího rána za pomoci britských tankistů. První boj ukázal, že úkol brigády bude skutečně spočívat především v průzkumné činnosti a kontrolování aktivity daleko silnějšího nepřítele. První větší ofenzíva československých jednotek se odehrála 28. října v den státního svátku ČSR. Příslušníci pěchoty podporovaní 2. tankovým praporem provedli útok, při němž nepřítel odepsal ze stavu 50 mrtvých a 14 zajatých. Ještě téhož dne byl proveden druhý útok, při kterém padlo 150 Němců, 6 důstojníků a 350 mužů padlo do zajetí. Československá brigáda měla menší ztráty, celkem při obou akcích padlo 36 mužů, 3 zůstali nezvěstní. K úspěchu brigády blahopřál i velitel britské 21. skupiny armád maršál Montgomery. Další bojová akce se uskutečnila 5. listopadu a začala náletem britských letadel, která ničila raketami palebná postavení nepřítele. Po dělostřelecké přípravě vyrazilo na zteč 43 československých tanků s pěchotou. Němci však kladli oproti předchozímu útoku silný odpor. Na několika místech se československým vojákům podařilo dobýt pevnůstky, ovšem tanky uvázly v minových polích a pěchota bez jejich podpory nemohla dokončit úkol. Jednotky se musely stáhnout zpět do svého postavení. Německá vojska ztratila 150 vojáků, dalších 170 bylo zajato.", "question": "Kde se vytvořila Československá samostatná brigáda?", "answers": ["Velké Británii"]}
{"title": "Služba", "context": "Služba Tento článek je o hospodářské činnosti uspokojující lidskou potřebu. Další významy jsou uvedeny na stránce Služba (rozcestník). Služba je hospodářská činnost uspokojující určitou potřebu. Služby se obvykle rozlišují podle toho, zda uspokojují potřeby kolektivní nebo individuální. Služby uspokojující kolektivní potřeby jsou hrazeny z veřejných zdrojů (stát, obce), zatímco služby uspokojující individuální potřeby jsou hrazeny ze soukromých zdrojů. Dělí se na základní a doplňkové. Speciální skupinou služeb definovanou zákonem č. 67/2013 Sb. jsou služby spojené s užíváním bytů (zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu). Charakteristika neskladovatelnost – služby nelze vyrábět do zásoby nedělitelnost – poskytnuté služby nelze nijak dělit nehmotnost – služby nemají hmotnou (fyzickou) podstatu proměnlivost – závisí na tom, kdo, kdy a kde je poskytuje nemožnost vlastnictví – zákazník vlastní pouze právo na poskytnutí služby", "question": "Co je to služba?", "answers": ["činnost uspokojující určitou potřebu"]}
{"title": "Kamzík horský", "context": "Jeho výška v kohoutku činí 0,70 - 0,85 m, délka těla 1 - 1,30 m, váha 11 - 36 kg, ocas měří 3 - 8 cm a lebka 18,3 - 22 cm. Kamzík má dlouhé končetiny, což je nezbytné, aby se mohl pohybovat v příkrém terénu, a jeho tělo je velmi masivní. Má hnědou srst, která je v zimě zbarvena velmi tmavě, na zadních končetinách má bílé skvrny a dolní části tváří jsou také bílé. V létě má srst výrazně světlejší, jedině horní část tváří, hřbetní podélný pruh a dolní část končetin zůstávají hodně tmavé. Hrdý postoj a hákovité růžky, zdobící hlavu, jsou první znaky, které umožňují kamzíka přesně určit. Samec má často větší rozměry než samice stejného věku. Na rozdíl od jelenovitých, kteří každý rok mění paroží, neztrácí kamzík růžky nikdy. === Potrava === V létě se kamzíci živí především divokou trávou a nízkou vegetací, ale neopomíjejí ani bobovité rostliny, zvláště alpský jetel, kterému dávají výraznou přednost. V zimě, kdy čelí omezením v potravě a pokud sněhová pokrývka není příliš silná, se uspokojí se suchými bylinami a přechází pak k režimu, kdy si vystačí s větévkami listnatých dřevin (jeřáby různých druhů, olše, aj.), lišejníky a i letorosty jehličnanů. === Život === Kamzíci jsou pospolitá zvěř. Část roku žijí ve stádech, kde jsou mnohdy samci i samice, ale vedeny jsou zásadně starší samicí. V určitých periodách lze ale zaznamenat zcela zřejmou separaci. Vznikají stáda, kde jsou výlučně kamzice a jejich potomstvo, nebo jsou skupiny složeny pouze z kozlů.", "question": "Čím se živí Kamzík horský?", "answers": ["trávou a nízkou vegetací"]}
{"title": "Stejnosměrný proud", "context": "Stejnosměrný elektrický proud, zkráceně označovaný ss nebo DC (anglicky direct current), je elektrický proud, který protéká obvodem stále stejným směrem, na rozdíl od proudu střídavého. == Zdroje stejnosměrného proudu == Nejrozšířenější zdroje stejnosměrného proudu: galvanický článek – jedná se buď o primární články (např. tužková baterie) určené k napájení spotřebičů s malým příkonem nebo články sekundární – akumulátory – určené pro energeticky náročnější přenosné spotřebiče (např. mobilní telefon) fotovoltaický článek – používaný k napájení malých kapesních kalkulátorů, ale i pro stavbu mohutných fotovoltaických elektráren termočlánek – napájí meziplanetární sondy jako součást radioizotopového termoelektrického generátoru dynamo – dříve nejrozšířenější stejnosměrný zdroj, nyní zcela vytlačen alternátorem s usměrňovačem usměrňovač – umožňuje získat stejnosměrný proud ze střídavého, většinou síťového proudu == Použití stejnosměrného proudu == Stejnosměrný proud byl historicky prvním využívaným druhem proudu. O jeho rozšíření se zasloužil svými vynálezy především Thomas Alva Edison. Stejnosměrný proud je nutné použít v obvodech, které využívají jeho vlastností – například proto, že obsahují součástky citlivé na směr proudu. To je například elektrolytický kondenzátor nebo tranzistor. Také se využívá pro elektrolýzu nebo galvanické pokovování. Pro přenos elektrické energie na větší vzdálenosti je ale většinou ekonomicky výhodnější střídavý proud. Označení stejnosměrného proudu: Ve schématech elektrických obvodů se stejnosměrný proud označuje =, případně −. Anglická zkratka stejnosměrného proudu je DC (direct current). == Směr elektrického proudu == Směr elektrického proudu je domluven od kladného k zápornému pólu (tzv. konvenční směr) zdroje, bez ohledu na skutečný směr pohybu částic nesoucích elektrický náboj. Ve složených elektrických obvodech se směr proudu v jednotlivých větvích určí pomocí Kirchhoffových zákonů. == Vztah proudu, výkonu a napětí == I = P", "question": "Jaká je zkratka pro stejnosměrný proud?", "answers": ["DC"]}
{"title": "Ford Motor Company", "context": "Zajímavostí je, že Ford v rámci úspor (stejně jako General Motors) převedl v roce 2006 některé ze svých kanceláří do České republiky do Olomouce, kde čeští pracovníci vykonávají administrativní servis (claims, supply chain management) pro americkou společnost Ford Motor Company a její autorizované prodejce vozů Ford. Zajímavostí také je, že v České republice má mnoho dodavatelů Fordu své továrny, např. firmy Nemak Czech Republic a Starcam, kteří jsou výrobci hliníkových hlav motorů pro automobily, dále RAI Most, výrobce interiérových prvků z polyretanu pro automobilový průmysl. Osram Česká republika vyrábí a dodává jako prvnímu autu na světě, a to novému Mustangu 2010, variabilní diodové osvětlení; jedná se o systém Osram Joule Led a Topled.[5] Výrobce pneumatik Barum Continental vyrábí pro modely automobilů Ford, jako třeba pneumatiky ContiSportContact 3 pro Ford Focus RS, v Otrokovicích v České republice.[6] Prodeje vozů v ČR Ford je nejúspěšnějším automobilovým importérem do ČR za roky 2007, 2008 a 2009. Kromě zmíněného úspěchů znamená 18 516 nově zaregistrovaných Fordů za rok 2009 také absolutní rekord mezi všemi dovozci v historii České republiky. Nejprodávanějším Fordem v ČR je Ford Fusion, následovaný Fordem Focus a užitkovým Fordem Transit. Ve stejném pořadí tyto modely také okupují stupně vítězů nejvíce prodávaných dovážených vozů v ČR! [7] Rok", "question": "Jak se Ford Motor Company nazývá zkráceně?", "answers": ["Ford"]}
{"title": "Nakládalova vila", "context": "Nakládalova vila Nakládalova vila Uliční průčelí vily Poloha Adresa Polívkova 35, Nová Ulice, Česko Česko Ulice Polívkova Souřadnice 49°35′25,8″ s. š., 17°14′30,12″ v. d. Další informace Rejstříkové číslo památky 34327/8-2266 (Pk•MIS•Sez•Obr) Některá data mohou pocházet z datové položky. Nakládalova Vila, nebo také Vila Stanislava Nakládala, je výjimečně dobře dochovaným příkladem meziválečné přísně funkcionalistické architektury. Je to nejcennější funkcionalistická památka v Olomouci. Jejím autorem je architekt Lubomír Šlapeta. Byla postavena v roce 1936 v Polívkově ulici 35. Vila je přístupná veřejnosti, protože v současnosti (2007) je ve vile lékařská ordinace. Architektura vily Vila je výjimečným příkladem typu tzv. bílých vil, jednoduchých (ale luxusních), kubických, bíle omítnutých staveb s plochou střechou. Průčelí do ulice je velmi jednoduše členěno pouze základními geometrickými tvary oken a dveří, jediným výstupkem na fasádě je plochá stříška nad vchodem. Zadní, zahradní průčelí je členěno více, kromě schodiště do zahrady se zde nachází nižší kubus někdejší jídelny a zimní zahrady se střešní terasou. Oplocení pozemku kolem vily a prvky zábradlí odkazují na dílo Šlapetova učitele, vratislavského architekta Hanse Scharouna. Ve vile se částečně zachovalo původní vybavení podle návrhu Lubomíra Šlapety. Literatura Tomáš Černoušek,Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal: Olomoucká architektura 1900-1950, Olomouc 1981 Petr Pelčák, Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal: Lubomír Šlapeta - Čestmír Šlapeta - Architektonické dílo, Brno 2003, ISBN 80-85227-56-8 Externí odkazy Vila Stanislava Nakládala na serveru slavnevily.cz", "question": "Kdo je autorem architektonického návrhu Nakládalovy vily?", "answers": ["Lubomír Šlapeta"]}
{"title": "Quasi-Zenith Satellite System", "context": "Quasi-Zenith Satellite System (QZSS) je vyvíjený třídružicový regionální navigační systém pro Japonsko. Jedná se o plošně omezenou verzi globálního pozičního systému, jako je například GPS. První družice Michibiki byla vypuštěna 11. září 2010.[1] Plný operační stav byl předpokládán v roce 2013,[2][3] avšak v březnu 2013 japonská vláda oznámila rozšíření ze tří na čtyři satelity. Kontrakt na stavbu tří družic za 526 miliónů dolarů získala firma Mitsubishi Electric s předpokládaným vypuštěním do konce roku 2017.[4] Základní čtyřdružicový systém by měl být funkční v roce 2018.[5] Reference ↑ Launch Result of the First Quasi-Zenith Satellite 'MICHIBIKI' by H-IIA Launch Vehicle No. 18 [online]. 2010-09-11 [cit. 2011-12-12]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ QZSS in 2010 [online]. Asian Surveying and Mapping, 2009-05-07 [cit. 2009-05-07]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]↑ GNSS All Over the World [online]. GPS World Online, 2007-11-01 [cit. 2011-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-23. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ http://www.spaceflightnow.com/news/n1304/04qzss/ Japan to build fleet of navigation satellites 2013-04-04 Retrieved 2013-04-05↑ Service Overview - What is the QZSS? [online]. Cabinet Office, Government of Japan [cit. 2016-01-20]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Globální družicové polohové systémy (GNSS) Zastaralé Transit • PARUS • CIKADA Provozované GPS • GLONASS • DORIS Ve vývoji Galileo • BeiDou • QZSS • IRNSS Rozšiřující EGNOS • WAAS • MSAS • GAGAN • CWAAS Technologie SBAS, LAAS, DGPS mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Kosmonautika", "question": "Jaká je zkratka pro tří družicový regionální navigační systém vyvýjený pro Japonsko?", "answers": ["QZSS"]}
{"title": "Pakt Ribbentrop-Molotov", "context": "Britský premiér Neville Chamberlain však jednání odmítl s tím, že je předčasné, a začal prosazovat myšlenku společného prohlášení Velké Británie, Francie, SSSR a Polska vůči ohrožení. Polsko toto prohlášení odmítlo podepsat. Jednání mezi SSSR a Velkou Británií probíhala od poloviny března do konce dubna 1939. Diskuze byla zaměřena na případné záruky pro země střední a východní Evropy pro případ německé agrese. SSSR navrhoval, aby politický obrat v pobaltských státech směrem k Německu představoval 'nepřímou agresi' vůči Sovětskému svazu. Británie se proti tomu postavila. Obávala se, že tato formulace by mohla ospravedlnit sovětskou intervenci ve Finsku a pobaltských státech nebo přimět tyto země k hledání užších vztahů s Německem. Diskuze o definici 'nepřímé agrese' se stala jedním z bodů, na kterém se politická jednání zastavila. V srpnu 1939 probíhalo v Moskvě plánované jednání tří stran (britsko-francouzsko-sovětské) o vojenských záležitostech, jehož cílem bylo definovat, jaká by měla být reakce těchto tří mocností na očekávanou německou agresi. Zatímco Britové a Francouzi chtěli vést celé jednání spíše v obecné rovině a nechtěli řešit konkrétní problematiku nasazení vojsk, Sověti byli díky svým zpravodajským službám velmi dobře informováni o tom, jaké jsou vyjednávací pozice a mantinely britské a francouzské delegace a měli naprosto jasnou představu, čeho chtějí dosáhnout. A to bylo, aby žádné dohody nebyly uzavřeny.Počátkem srpna vydal Stalin pro hlavního vyjednávače, maršála Vorošilova, detailní směrnici, jak má vést rozhovory. Nejprve měl sovětský maršál prohlásit, že je zmocněn podepsat vojenské smlouvy a zeptat se svých protějšků, zda i oni mají stejné pravomoci. Zde se jednalo o past Sovětů, protože v předchozích jednání z 8. a 9. července požadoval Molotov, aby se vojenské smlouvy podepsaly až společně se spojeneckou úmluvou. Jakmile, by se Vorošilov dověděl, že tyto pravomoci nemají, měl \"vyjádřit překvapení, rozhodit rukama a uctivě se zeptat, za jakým účelem je tedy vláda poslala do SSSR\". V podobném duchu Stalinova směrnice pokračovala dál, Vorošilov měl svádět rozhovory na konkrétní věci u kterých se předpokládalo, že je západní mocnosti buď ještě nemají vyřešené a nebo je nebudou schopny garantovat, např. možnost průchodu sovětské armády skrz Polsko a Rumunsko.", "question": "Kde byl podepsán pakt Ribbentrop - Molotov?", "answers": ["v Moskvě"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Jednotlivé země EU mají rozmanité klimatické podmínky. Například v Helsinkách je průměrná teplota v lednu − °C a v červenci 17,8 °C, naproti tomu na Maltě je průměrná teplota v lednu 12,8 °C a v červenci 25,6 °C. Podrobnější informace naleznete v článku Členský stát Evropské unie. Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria, která by noví členové museli splnit (kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách). Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí, Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky, tzv. Kodaňská kritéria: politická kritéria: kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát. , dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria: země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire: země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie Evropská unie má od roku 2013 28 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel (2009; lidnatější jsou jen Čína, 1 306 mil., a Indie, 1 080 mil.). Rozšířila se celkem sedmkrát: Poprvé v roce 1973 o Dánsko, Irsko a Spojené království. Řecko se připojilo v roce 1981, následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986. (V roce 1985 vystoupilo Grónsko, když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES.) Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko, Rakousko a Švédsko. V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko. 1. července 2013 se stalo členem Chorvatsko. Podrobnější informace naleznete v článku Brexit.", "question": "Kolik evropských států tvoří Evropskou unii?", "answers": ["28"]}
{"title": "Paříž", "context": "Obyvatelé Paříže jsou označování jako Pařížané, ve francouzštině jako Parisiens [paʀ̃] a v angličtině jako Parisians [pə] nebo [pə.ʒ̩z]. Slovo Parigot (znamenající \"Pařížan\" a vyslovující se [paʀ]) je někdy používáno ve francouzském slangu. Často je vnímáno jako hanlivé. Ovšem Parigot může někdy mít i kladný význam, jako například v písni Mimile (un gars d'Ménilmontant) od Maurice Chevaliera: \"C'est un gars d'Ménilmontant, un vrai p'tit Parigot...\" (\"Je to chlapík z Ménilmontant, opravdový malý Pařížan...\"). Lokálně jsou obyvatelé pařížských předměstí hovorově nazýváni jako banlieusards [bɑ̃ljø], tj. obyvatelé banlieue (\"předměstí\"). Obyvatelé regionu Île-de-France (oblast Paříže) jsou oficiálně označováni jako Franciliens [fʀ̃siljɛ̃]. Pařížané označují obyvatele z oblastí mimo Île-de-France jako provinciaux (tj. z provincie). Používají tento termín při odkazování na zbytek Francie jako na la province. Tento výraz je někdy považován za hanlivý. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Paříže. První nálezy osídlení oblasti Paříže pocházejí z období zhruba 4500 př. n. l. Kolem roku 300 př. n. l. osídlili kraj Galové z kmene Parisiů; v roce 52 př. n. l. kraj dobyli Římané a pojmenovali jej Lutetia (francouzsky Lutè; tj. \"bažinaté místo\"), respektive Lutetia Parisiorum. V té době byl osídlen pouze dnešní ostrov Île de la Cité, kde dnes stojí katedrála Notre-Dame. Římské osídlení rychle rostlo a během padesáti let se začalo šířit i na levý břeh Seiny. Po pádu římské nadvlády v roce 508 Chlodvík I. učinil z města hlavní město Franské říše. Chlodvík I. zahájil v roce 511 výstavbu katedrály sv. Štěpána (St- Étienne) na Île de la Cité. Tam také vyrostla pevnost na obranu před Vikingy po roce 800, avšak 28. března 845 byla Paříž vikinskými nájezdníky dobyta. Slabost posledních karolínských francouzských králů vedla k postupnému nárůstu moci pařížských hrabat. Odo, hrabě pařížský, byl zvolen králem Francie navzdory nárokům Karla III. Dynastický spor byl vyřešen až v roce 987, kdy byl Hugo Kapet, hrabě pařížský, zvolen po smrti posledního krále z rodu Karlovců za francouzského krále.", "question": "Jaký je francouzský název pro hlavní město Francie?", "answers": ["Paris"]}
{"title": "Koníček mořský", "context": "V hřbetní ploutvi se nachází 18 až 21 ploutevních paprsků, v řitní 4 až 5 a prsní ploutve jsou vyztuženy 15 až 16 paprsky. Tělo má nejčastěji zelenou až nahnědlou barvu, která se mění na hranici jednotlivých kostěných štítků, kde se mohou objevovat malé bílé tečky. Oproti jiným druhům ryb má koníček chápavý ocas. Ten mu umožňuje přichytit se na rostlinu, či skalní podloží. Koníček mořský se pohybuje pomocí kmitání hřbetní ploutve. Po většinu doby ale stojí nehybně ve vodě přichycen u dna pomocí chápavého ocasu za řasy či rostliny. Při pohybu neplave jako ostatní ryby hlavou napřed, ale jeho pohyb je vzpřímený. Oblast výskytu zahrnuje severovýchodní Atlantik od pobřeží Irska, přes jižní část Severního moře, pobřeží severní Afriky, většinu oblastí Středozemního moře a zasahuje až do Černého moře. Současně je možné se s koníčkem mořským setkat v oblasti Kanárských ostrovů a Madeiry. Dle zeměpisných souřadnic se dá jeho oblast výskytu ohraničit 20° až 63° severní šířky a 32° západní délky až 36° východní délky. Vyskytuje se převážně v mělkých vodách, kde je dno pokryto rostlinami a řasami, za které se může přichytit. Maximální pozorovaná hloubka, ve které se koníček nacházel, byla 12 metrů. V zimě se často uchyluje do hlubších vod s kamenitým podložím. Koníček přijímá potravu ústy umístěnými na konci vystouplého rypce, kdy je s jeho pomocí nasávána potrava do ústní dutiny. Jedná se převážně o drobné korýše a plankton, který se volně vznáší ve vodě nebo u dna. Odhaduje se, že pohlavní dospělost nastává přibližně v době, kdy koníček měří 10 cm. Koníček se tře v období od května do června (jiný zdroj uvádí od března do října), kdy dojde k výběru partnera. Samička následně naklade vajíčka o velikosti 2 mm do břišního vaku samce, který po 3 až 5 týdnů chová zárodky uvnitř. Po této době se líhnou zcela vyvinutá mláďata o velikosti 12 mm, která dorůstají do dospělosti ve volné vodě. Koníček není pro svou velikost loven pro maso, ale jeho význam je v akvaristice, kde je často chován. Současně se jeho tělo suší a prodává jako turistický suvenýr v oblastech, kde žije. Na území Francie a Portugalska je koníček mořský umístěn v Červené knize.", "question": "Na území kterých dvou států je koníček mořský umístěn v Červené knize?", "answers": ["Francie a Portugalska"]}
{"title": "Chlorečnan draselný", "context": "Chlorečnan draselný (synonymum Bertholetova sůl) je bílá krystalická látka s chemickým vzorcem KClO3. Je vysoce reaktivní. Pro své explozivní a silné oxidační vlastnosti se používá v pyrotechnice. Je jedovatý a používal se k hubení plevele. Vyrábí se elektrolýzou KCl nebo zaváděním Cl do teplého roztoku KOH (hydroxidu draselného). Při reakci s kyselinou šťavelovou se uvolňuje vysoce reaktivní a nestabilní ClO2. == Rizika == Chlorečnan draselný je toxická a zdraví škodlivá látka, která znečišťuje životní prostředí. Může uvolňovat vysoce škodlivé sloučeniny chloru (viz výše). Pro svoje oxidační vlastnosti hoří i pod vodou. Chlorečnan draselný patří mezi látky (tzv. prekurzory výbušnin), které byly navrženy na zákaz prodeje obecné veřejnosti. == Využití == Chlorečnan draselný se využívá hlavně v pyrotechnice, např. pro přípravu Molotovova koktejlu, dále pro výrobu sirek, a pro dnes již nepoužívané chlorátové trhaviny (směs KClO3 a organického paliva – například oleje, dřevěné moučky, vánočních prskavek...). V minulosti se využíval pro barvení kůže. Tuto látku využíval například Baťa. == Související články == Chlorečnan sodný Chloristan draselný Seznam látek považovaných za prekurzory výbušnin == Reference == == Literatura == VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS.", "question": "Jaký chemický vzorec má chlorečnan draselný?", "answers": ["KClO3"]}
{"title": "Natalie Portmanová", "context": "Natalie Portmanová (nepřechýleně Natalie Portman, hebrejsky: נ פ, rodným jménem Natalie Heršlag, hebrejsky: נ ה; narozená 9. června 1981 Jeruzalém, Izrael) je izraelsko-americká herečka. Svůj filmový debut zažila ve třinácti letech ve filmu Léon z roku 1994. Známá se však stala až především díky roli královny Padmé Amidaly v prequelové trilogii Hvězdných válek (Star Wars). Během natáčení Hvězdných válek Natalie, která prohlásila \"raději budu chytrá, nežli filmová hvězda,\" dokončila bakalářské studium psychologie na Harvard University. V roce 2005 získala Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli za roli ve filmu Na dotek, za kterou byla nominována i na Oscara ve stejné kategorii. V květnu 2008 byla nejmladší porotkyní na 61. ročníku filmového festivalu v Cannes. Její režijní debut Eve otevřel v roce 2008 v pořadí 65. ročník Benátského filmového festivalu. V roce 2010 získala Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli za film Černá labuť a za tentýž film získala téhož roku i cenu BAFTA a Oscara v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Natalie Portmanová se narodila v Jeruzalémě v Izraeli. Její otec, Avner Hershlag, je izraelský lékař specializující se na plodnost a reprodukční lékařství (konkrétně na reprodukční endokrinologii) a její matka, Shelley Stevens, je americká žena v domácnosti, která je zároveň její agentkou. Předci její matky byli Židé z Rakouska a Ruska, zatímco předci jejího otce byli Židé, kteří do Izraele podnikli aliju z Polska a Rumunska. Její prarodiče z otcovy strany zahynuli ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau a její v Rumunsku narozená prababička byla britskou špionkou během druhé světové války. Její rodiče se seznámili v židovském studentském centru na Ohio State University, kde její matka prodávala lístky. Její otec se poté vrátil do Izraele a dopisoval si s její matkou, se kterou se nakonec oženil, když za ním o několik let později do Izraele přijela. Když byly Portmanové tři roky, tak se rodina přestěhovala do Spojených států, kde její otec získal lékařské vzdělání. Rodina nejprve žila ve Washingtonu, kde Portmanová chodila do židovské denní školy Charlese E. Smitha, poté se v roce 1988 přestěhovala do Connecticutu, a nakonec se v roce 1990 natrvalo usadila na newyorském Long Islandu.", "question": "Která filmová trilogie proslavila herečku Natalii Portman?", "answers": ["Hvězdných válek"]}
{"title": "Vrchlabí", "context": "Další transporty přepravily Němce do Augsburgu, Kasselu, Frankenbergu, Heidelbergu, Zeitzu, Nordhausenu, další čtyři transporty směřovaly do sovětské okupační zóny, sociální demokraté z okolí Hostinného z Vrchlabí jeli do Aschaffenburgu, antifašisté odjeli do Kemptenu, další transporty směřovaly znovu k Sovětům, konkrétně do měst Gera, Mittweida, Pirna a Usedom, 281 antifašistů do německého města Marktoberdorf přivezlo prapor města Vrchlabí. Tajně. Po několika dalších transportech následoval poslední do města Pfarrkirchen. 20. října 1946 byl odsun u konce. Německy mluvící obyvatelstvo Vrchlabska se ocitlo v Německu. V roce 1947 bylo ve Vrchlabí bylo 5481 Čechů a pouhých 197 Němců. Vrchlabí se po odsídlení veškerého německého obyvatelstva naštěstí nestalo revírem vykrádačů domů. České školy svojí funkci začaly plnit už v červnu 1945. Ihned po válce se však ukázalo, že komunistická strana bude mít jasnou převahu. V parlamentních volbách roku 1946 získala 60 % hlasů. Následný převrat na Vrchlabsku tedy proběhl bez větších problémů. Již roku 1950 proběhla velká správní změna: k dříve samostatné obci Vrchlabí se připojily obce (do roku 1950 samostatné) Hořejší Vrchlabí (čítající tehdy Kněžice, Hořejší Vrchlabí a část Herlíkovic) a Podhůří (Podhůří a Liščí kopec). Čeští ochotníci zahájili svou činnost v roce 1945 pod názvem Divadelní jednota Šír, podle vlastence a spisovatele Josefa Šíra. První schůzka byla svolaná již na 24. srpna 1945. V čele tohoto souboru stanuli J. Štěpánek a J. Veigl. V roce 1946 stanul v čele souboru Jaroslav Kašlík, dále ve vedení stanuly významné osobnosti, jako například nakladatel Josef Krbal, zakladatel vrchlabské Městské hudební školy Josef Václav Kratochvíl či jiní. J. V. Kratochvíl ještě prvního poválečného roku založil ve Vrchlabí Městskou hudební školu a v roce 1955 národopisný soubor Krakonoš skládajícího se za smíšeného pěveckého sboru, dětského pěveckého kolektivu, tanečního kolektivu, kolektivu vypravěčů a z doprovodné instrumentální skupiny. Tento soubor měl například ve svém programu pásmo Krakonošův rok od krkonošských autorek Amálie Kutinové a Marie Kubátové. Také Krkonošské muzeum pokračovalo po válce ve své činnosti.", "question": "Jak se jmenuje město, které bývá nazýváno jako Vstupní brána Krkonoš?", "answers": ["Vrchlabí"]}
{"title": "Berenika Kohoutová", "context": "Její babička Anna Žídková má židovské kořeny, matka je spisovatelka Irena Obermannová, otec hudebník Daniel Kohout, sestra Rozálie Kohoutová je režisérka. V letech 2008-2010 zpívala ve ska skupině DiscoBalls, v roce 2011 měla vlastní projekt Femme Plastique, na kterém se podílel mj. Emil Viklický. V roce 2013 vydala s Viklickým a dalšími hosty desku Berenika Meets Jazz. V roce 2015 se stala jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture. S Marikou Šoposkou píše blog Sedmilhářky, v roce 2016 vyšly zápisy z něj i knižně. Muži v naději, 2011 - mladá Marta Můj vysvlečenej deník, 2012 - Kasandra Nepravděpodobná romance, 2013 - Luisa Fair play, 2014 - Anna [dabing při postsynchronu za Judit Bárdos] Cesta do Říma, 2015 Já,. Olga Hepnarová, 2016 Tři srdce, 2007 - princezna Jasna Tatínkova holčička, epizoda cyklu Soukromé pasti, 2008 - Veronika Rytmus v patách, 2010 - Marcela Razumowská Santiniho jazyk, 2011 - recepční Ordinace v růžové zahradě Terapie, 2011. - Klára Poštová Ulice - Markéta Havránková Život je ples Místo zločinu Plzeň, 2015 Trapný padesátky, 2016 - chystaný seriál R. P. Music Praha, Divadlo Jiřího Grossmanna: Babička, 2000 - Barunka Dismanův rozhlasový dětský soubor, Klub Mlejn. : Noc na Karlštejně, 2001 - Alena Divadlo Na Fidlovačce, Praha: Divotvorný hrnec, 2004 - jedna z dětí Divadlo Komedie, Praha: Hořké slzy Petry von Kantové, 2005 OLDstars: Slyšet hlasy, 2008 Divadlo Hybernia, Praha: Hello, Dolly! , 2010 - Minnie Fayová Divadlo Viola, Praha: Století hitů, 2012 Studio DVA: Šíleně smutná princezna, 2016 - princezna Vlčí ukolébavka, 2001 - Líza Gaelová Děvčátko Momo a ztracený čas Irena Obermannová: Matky to chtěj. taky, 2009 DiscoBalls: DiscoVery Channel, 2008 Rytmus v patách, soundtrack k televiznímu filmu, 2010 Berenika Meets Jazz, 2013 Obrázky, zvuky či videa k tématu Berenika Kohoutová ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Berenika Kohoutová Berenika Kohoutová v Česko-Slovenské filmové databázi Berenika Kohoutová na Kinoboxu.cz", "question": "Kde se narodila Berenika Kohoutová?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Asilisaurus", "context": "Asilisaurus AsilisaurusStratigrafický výskyt: Střední trias, asi před 243 miliony let Rekonstrukce druhu Asilisaurus kongwe Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Třída plazi (Sauropsida) Infratřída Archosauromorpha Nadřád archosauři (Archosauria) Čeleď Silesauridae Rod Asilisaurus Binomické jméno Asilisaurus kongweNesbitt et al., 2010 Některá data mohou pocházet z datové položky. Asilisaurus (\"ještěr předchůdce\") byl rod silesauridního archosaura (dinosauriforma). Tento nejstarší známý archosaur z „ptačí vývojové linie“ žil zhruba před 243 miliony let (období středního triasu, věk anis) na území dnešní Tanzanie. Byl popsán podle fosilií asi 14 jedinců mezinárodním týmem paleontologů v roce 2010. Typovým druhem je A. kongwe. Popis Asilisaurus dosahoval délky asi 1 až 3 metrů, výšky v kyčlích 0,5 až 1 metru a hmotnosti od 10 do 30 kilogramů. Podle jiných odhadů byl však dlouhý jen kolem 1,2 metru a dosahoval hmotnosti asi do tří kilogramů.[1] Je starším příbuzným zhruba stejně velikého silesaura z polského Krasiejowa. Asilisaurus kongwe - kostra Reference ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7. Literatura Nesbitt, S. J.; et al. (2010). “Ecologically distinct dinosaurian sister group shows early diversification of Ornithodira”. Nature 464 (7285): 95–98. Nesbitt, S. J. (2011). The early evolution of archosaurs: relationships and the origin of major clades. Bulletin of the American Museum of Natural History, 353: 1-292. Griffin, C. T.; Nesbitt, Sterling J. (2016). \"The femoral ontogeny and long bone histology of the Middle Triassic (? late Anisian) dinosauriform Asilisaurus kongwe and implications for the growth of early dinosaurs\". Journal of Vertebrate Paleontology. 36 (3): e1111224. doi: 10.1080/02724634.2016.1111224 Sterling J. Nesbitt, Max C. Langer & Martin D. Ezcurra (2019). The Anatomy of Asilisaurus kongwe, a Dinosauriform from the Lifua Member of the Manda Beds (~Middle Triassic) of Africa. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.24287 Externí odkazy Informace na webu Prehistoric Wildlife (anglicky) Profil asilisaura na webu Fossilworks (anglicky) SOCHA, Vladimír. Kdo byl prvním dinosaurem? . OSEL.cz [online]. 10. července 2020. Dostupné online. (česky)", "question": "Zhruba před kolika miliony lety žil Asilisaurus?", "answers": ["243"]}
{"title": "Bajkal", "context": "Born se tak ve svých 22 letech stal nejmladším člověkem, který přechod absolvoval. == Ekologie == Jezero Bajkal je unikátním ekologickým systémem, chráněným na základě federálního zákona z roku 1999 \"O ochraně jezera Bajkal\". Na základě tohoto zákona byl v tzv. Bajkalském přírodním teritoriu (široká oblast okolo jezera, sahající až k mongolským hranicím) zaveden speciální režim pro hospodářské a jiné činnosti. Lidská činnost má na ekosystém jezera samozřejmě negativní vliv. Dlouhodobě byl velkým problémem provoz papírny ve městě Bajkalsk, tu se ale již podařilo uzavřít. Dále však zůstává velkým zdrojem znečištění řeka Selenga. K nejčastějšímu porušování zákonů o ochraně přírody docházelo roku 2010 na Bajkale v souvislosti s nelegálním kácením stromů a odstraňováním křovin (78,5 % zjištěných případů). Dále se jednalo o nezákonný rybolov (12,4 %), ničení a poškozování lesů (8 %), pytláctví, znečišťování vod, porušování veterinárních pravidel a pravidel boje proti onemocnění rostlin (0,9 %). Nejvíce takovýchto činů bylo zaregistrováno, stejně jako v předešlých letech, v Burjatské republice (42,7 %). === Hlavní zdroje znečištění === Řeka Selenga je největším přítokem jezera, ročně přinese 30 km3 vody, což představuje polovinu všech přítoků do Bajkalu. Hlavní zdroje znečištění Selengy se nachází v Mongolsku, přičemž velkou roli zde hrají přítoky. V povodí Selengy totiž leží například mongolské hlavní město Ulanbátar, zlaté doly v oblasti Zaamar či různé těžební podniky na horním toku řek Orchon gol a Charaa gol. Mimo to jsou také velkým zdrojem znečištění průmyslové odpadní vody z města Darchan, velkého průmyslového centra v severním Mongolsku, ve kterém fungují strojírenské kombináty, továrna na zpracování kůží, ocelárna nebo různé potravinářské závody. Na území Ruska je největším znečišťovatelem Selengy město Ulan-Ude, jehož čističky nejsou schopny upravit odpadní vody z průmyslových podniků a domácností na požadovanou kvalitu. Navíc většina čističek odpadních vod v povodí Bajkalu v Burjatské republice se nachází v havarijním stavu, přičemž v mnohých venkovských sídlech se vůbec žádná kanalizace ani čističky odpadních vod nenacházejí. Dlouhodobě neřešeným problémem zůstává únik ropných produktů do řeky Selengy v katastru obce Stěklozavod. Na znečištění vod Bajkalu mají podíl i hlavní přítoky Selengy, řeky Čikoj a Chilok, nacházející se převážně v Zabajkalském kraji. Vážné ohrožení ekosystému Bajkalu představuje průmyslový a komunální odpad.", "question": "Jaké jezero se rozprostíra v jižní části východní Sibiře, na rozhraní Burjatské republiky a Irkutské oblasti v Rusku?", "answers": ["Bajkal"]}
{"title": "Buzuki", "context": "Buzuki (řecky τ Μ; pl. τ μ, Buzúki, přepis i Bouzouki) je řecký strunný drnkací nástroj, původně z Anatolie. První zmínky o tomto nástroji spadají do Řecka, do 4. století př. n. l. – drnkací nástroj podobný Buzuki byl u Řeků populární v Byzantské době a nazýval se tambura. Po pádu Východořímské říše tento nástroj převzali Turci a stal se také tureckým lidovým nástrojem. I řecké jméno Buzuki pochází z turečtiny, konkrétně ze slova buzuk (zlomený). Název výstižně upozorňuje na zalomený konec nástroje. Tento nástroj byl rozšířen u Řeků ze západní Anatolie během celého trvaní tureckého sultanátu. V mateřském Řecku se drnkací nástroje vyskytovaly jen zřídka. Obrázky, zvuky či videa k tématu Buzuki ve Wikimedia Commons", "question": "Jakého typu je hudební nástroj buzuki?", "answers": ["strunný"]}
{"title": "Devon (geologie)", "context": "Devon je útvarem paleozoika v nadloží siluru a v podloží karbonu. Časově je vymezen hranicí 416 ± 2,8 mil. let až 359,2 ± 2,5 mil. let. Spodní hranice je vedena na bázi graptolitové zóny Monograptus uniformis a mezinárodním stratotypem je odkryv u Klonku u Suchomast (usnesením 24. mezinárodního geologického kongresu v Montrealu 1972). Svrchní hranice je totožná s horní hranicí goniatitové zóny Wocklumeria (usnesení 26. MGK v Paříži 1980). Klasickou oblastí je hrabství Devonshire v Anglii, odkud byl poprvé popsán Murchisonem a Sedgwickem (1939). Obecně se devon dělí na tři oddělení - spodní, střední a svrchní. Pro bližší členění jsou klasickými oblastmi Rýnské břidličné pohoří a Barrandien. Ve starší literatuře je devon také nazýván Old Red podle červených a hnědých terrestrických sedimentů, známých z Velké Británie. == Bližší členění devonu == Pro dělení na stupně (viz tabulka) se používají dvě stupnice dle mezinárodní dohody z roku 1983. Pro terrigenní vývoj rýnská (Rýnské břidličné pohoří, Ardeny), pro pelagický vývoj česká (spodní devon Barrandienu). Rozdělení do zón je založeno na goniatitové, konodontové a tentakulitové fauně. Pro bližší stratigrafické členění se ve spodním devonu používají ještě graptoliti, ve středním a svrchním devonu ostrakodi a foraminifery, v mělkovodních faciích brachiopodi, v kontinentálních faciích Old Red ryby a rostlinné spóry. == Paleogeografie == Bloky severní části Gondwany se posunovaly směrem k severu, k severní Evropě a severní Americe. Po kaledonském vrásnění došlo ke kratonizaci a vznikl severoatlantický (old-redský) kontinent (Euramerika), který se stáčel do suchého pásma podél obratníku Kozoroha. V těchto podmínkách se formovaly pískovce Old Red, jejichž zabarvení způsobovaly oxidy železa (hematit). Paleontologické a litologické indikátory klimatu (útesy, karbonátická facie) nasvědčují tomu, že dnešní Evropa, severní Amerika, severní Afrika, bloky Asie a Austrálie se nacházely v teplé klimatické zóně.", "question": "Je devon útvarem paleozoika?", "answers": ["Devon je útvarem paleozoika v nadloží siluru a v podloží karbonu."]}
{"title": "Skylab", "context": "Skylab (nebeská laboratoř) byla americká orbitální kosmické stanice, která kroužila 6 let kolem Země. V letech 1973 - 1974 na ní pracovaly tři trojčlenné posádky, vesměs občané USA. Délkou pobytu (28, 59 a 84 dní) vytvořili kosmonautické světové rekordy, překonané po čtyřech letech (1978) posádkou sovětského Sojuzu 26. Původně měl na úspěšný program Apollo navazovat rozsáhlý program Apollo Applications. Byl však vládou a kongresem USA seškrtán rozpočet NASA a projekt předčasně zrušen. Bylo rozhodnuto o redukci plánů, postavit a provozovat orbitální stanici Země. Původně se počítalo s tím, že Skylab bude vynesen na oběžnou dráhu raketou Saturn IB. Vzhledem k její omezené nosnosti se tedy plánovalo, že stanice bude vynesena na oběžnou dráhu v neobyvatelném stavu a že bude dokončena teprve tam. Po zastavení programu Apollo však NASA měla k dispozici nosič Saturn V o podstatně vyšší nosnosti. Projekt byl proto pozměněn a orbitální stanice byla vynesena na oběžnou dráhu v obyvatelném stavu. Jako základ stanice byl využit upravený modul S-IVB, který byl normálně montován buď jako 2. stupeň nosiče Saturn 1B nebo jako 3. stupeň nosiče Saturn 5. Hmotnost stanice byla 77 088 kg, průměr až 6,7 metru, délka i s připojenou dopravní lodí 36,1 metru. Byla tedy několikanásobně větší, než předchozí sovětské stanice Saljut. V spodním patře byla vědecká laboratoř a dvě obytné místnosti, z toho ložnice byla členěna na tři kóje. Dále zde byla toaleta. V horním patře byly skladovací prostory. Mimo těchto prostor byly na stanici další prostory s nádržemi, spojovací adaptér pro obslužné lodě s kosmonauty, na výklopné konstrukci sluneční dalekohled. Zásobování energií obstarávaly sluneční panely. Vynesení stanice Skylab na oběžnou dráhu je označováno jako let Skylab 1. Odstartoval 14. května 1973 z Mysu Canaveral dvoustupňovou modifikací nosiče Saturn 5. Na první pohled vlastně na startovní rampě stála normální trojstupňová raketa známá z letů programu Apollo, která však tentokrát nenesla servisní a velitelský modul a v jejím třetím stupni byla místo motorů a nádrží s palivem vestavěna orbitální kosmická stanice.", "question": "Na který program měl navazovat program Apollo?", "answers": ["Apollo Applications"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Voda se vlivem narůstající teploty vypařila a následně se pro absenci magnetického pole vodní molekuly střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a úniku volných částic z atmosféry. V současnosti dosahuje tlak na povrchu Venuše přibližně 92násobku tlaku na Zemi. Venuše byla známa již starým Babyloňanům kolem roku 1600 př. n. l. a pravděpodobně byla pozorována dlouho předtím v prehistorických dobách díky své jasné viditelnosti. Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v Unicode: ♀). V rámci sovětského programu Veněra, který probíhal v letech 1961–1983 bylo k Venuši vypuštěno 16 sond. První mapa povrchu mohla být zhotovena teprve v 90. letech 20. století v rámci projektu Magellan. Tyto snímky přinesly poznatky o silné sopečné aktivitě na povrchu Venuše, což spolu s přítomností síry v atmosféře vedlo k domněnkám, že se na Venuši nachází aktivní vulkanismus i v současnosti. Při průzkumu snímků ale nebyly nalezeny žádné doklady lávových proudů, které by pocházely z nedávné doby. Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství impaktních kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý o stáří přibližně půl miliardy let. ==== Země ==== Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život.", "question": "Která planeta je někdy nazývána večernicí?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Teorie konvergence", "context": "Teorie konvergence Je navrženo začlenění celého obsahu článku Konvergence (ekonomie) do tohoto článku. Odtamtud sem pak má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi. Teorie konvergence (z lat. convergentia = směřování, sklon, sbíhavost) byla formulována v roce 1960 americkým profesorem Clarkem Kerrem z kalifornské Berkeley univerzity. Na jeho myšlenku pak navazovali i další autoři. Základní premisou teorie je, že v důsledku industrializace se země začnou podobat z hlediska společenských norem a technologie[1]. Důsledkem teorie konvergence by mohl být vznik unifikované společnosti. To je však málo pravděpodobné, protože jsou mezi zeměmi velké politické a náboženské rozdíly. Teorie také uvádí tzv. “catch up” efekt, tj. že méně vyspělé země se budou vyvíjet rychleji v důsledku přístupu k informacím a technologiím vyspělejších zemí. Historie Pojem se v ekonomii, politologii a sociologii začal vyskytovat od 50. let 20. století. Teorie o společenské konvergenci v té době tvrdily, že rozvojové země budou ekonomicky růst podobně, jako před nimi země rozvinuté. Definoval ho však až v roce 1960 právě Clark Kerr. Náznaky teorie konvergence můžeme ale sledovat již v 30. letech ve spojení s hospodářským dirigismem. Dalšími faktory podporujícími tuto myšlenku bylo zbrojení a válečná organizace, které napomáhaly překonání kulturních, politických a ideologických odlišností. Při 2. světové válce se ukázalo, že země s rozdílným společenským uspořádáním mohou spolupracovat. První významnější koncepci blízkou teorii konvergence však vytvořil P. A. Sorokin již v roce 1944. Ten ve své knize USA and Russia pojednával o podobnostech těchto dvou zemí, a to jak geografických, tak i kulturních a velmocenských.[2] Další vzniklé teorie si všímaly toho, že se země po 2. světové válce začaly v mnohém sbližovat i přes zachování svých specifických rysů. Teorie byla v pozdějších dobách napadána kvůli jejímu determinismu, příklonu k Západnímu myšlení či zanedbání role rozvojových zemí ve světové ekonomice. Často se však jednalo o posměšky, nikoliv vážné vědecké studie. Dále byla teorie kritizována proto, že předpokládá, že status rozvinuté země má být cílem zemí rozvojových a nedbá přitom ohledu na negativní aspekty čistě ekonomicky zaměřeného modelu rozvoje. Takový model totiž může dle některých akademiků rozevřít nůžky ve společnosti, dále k dosažení cíle také nepřiměřeně vyčerpává přírodní zdroje a ničí přírodní prostředí.[1] Konvergence a divergence Na počátku 80. let 20. století se teorii konvergence snažili přeformulovat Inkeles a Sirowy.", "question": "V jakém roce byla formulována teorie konvergence?", "answers": ["1960"]}
{"title": "Sagrada Família", "context": "Chrám Sagrada Familia (česky chrám Svaté rodiny) se nachází na východním pobřeží Španělska v Barceloně. Stavební práce na něm začaly v roce 1882, trvají dodnes. Chrám je hlavní stavbou slavného architekta Antonia Gaudího. Toto neobyčejné stavební dílo mělo podnítit návrat k učení římskokatolické církve. Chrám byl vysvěcen 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., který ji také propůjčil titul basillica minor. Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury. Zajímal se o Art nouveau, jeho přístup k architektuře je však velmi individuální a nekonvenční. Místo přesných projektů zhotovoval neostré skici, často chodil na staveniště a pozoroval všechny detaily, aby je mohl případně pozměnit. Gaudí převzal projekt Sagrada Familia ve velmi raném stadiu (v roce 1883), věnoval mu hodně energie. V roce 1926 však zemřel a ukázalo se nemožné pokračovat ve stavbě v jeho duchu. Předpokládá se, že by Gaudí nezůstal u zbarvení přírodního kamene, měl rád barvy a řada jeho prací ukazuje nadměrné používání různých tónů barev. Gaudí zamýšlel ze Sagrady Familii vybudovat \"poslední velkou svatyni křesťanství\", a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly. Jeden z nejpromyšlenějších znaků je 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista. Věže reprezentující evangelisty budou v budoucnosti doplněny sochami zpodobňujícími tradiční symboly těchto světců: býk (sv. Lukáš), anděl (sv. Matouš), orel (sv. Jan) a lev (sv. Marek). Centrální věž Ježíše Krista bude doplněna obrovským křížem. Ví se, že Gaudí také chtěl vybavit chrám třemi monumentálními fasádami: Narození, Umučení a Zmrtvýchvstání a každá z nich měla mít své 4 věže. Do roku 1935, kdy byla stavba přerušena, byla dostavěna pouze východní fasáda - Narození.", "question": "Koho hlavní stavbou je chrám Sagrada Família?", "answers": ["Antonia Gaudího"]}
{"title": "Libuše (opera)", "context": "Libuše je slavnostní zpěvohra o třech jednáních českého skladatele Bedřicha Smetany z roku 1872. Poprvé byla uvedena v Národním divadle v Praze 11. června 1881. == Vznik a koncept díla == Autorem libreta je Josef Wenzig (také autor libreta k Daliboru), který je napsal německy. Do češtiny ho přebásnil Ervín Špindler, protože Smetana odmítl komponovat na německý text, na druhou stranu se ale se Špindlerem dohodl, že jako autor libreta bude uváděn jen Wenzig a fakt jeho překladu bude utajen.Námětem k jejímu ději se stala legenda o kněžně Libuši, připomínaná již v Kosmově kronice, ale přejatá hlavně ze zpracování v Rukopisu zelenohorském. Opera byla původně zamýšlena jako korunovační, protože ale ke korunovaci rakouského císaře Františka Josefa I. za českého krále na konci 19. století nedošlo, byla poprvé uvedena při slavnostním otevření Národního divadla a poté po ničivém požáru i při jeho znovuotevření 18. listopadu 1883. Smetana a Wenzig koncipovali operu nikoli jako dramatické dílo, ale jako historické tableau, částečně po vzoru Wagnerova operního cyklu Prsten Nibelungův. Tři jednání nevytvářejí děj směřující k rozuzlení. V prvním jednání se setkáváme s Libušiným soudem. Druhé a třetí jednání představují Libušin sňatek a proroctví. Dlouhé nedějové proroctví v závěru a celý koncept opery se nyní stává velkou překážkou k dramaturgickému uchopení.Proroctví je část, které se Wenzig ujal nejoriginálněji. Zdůraznil kapitoly historie, jež považoval sám za nejcennější – včetně nehistorické a smyšlené postavy Jaroslava ze Šternberka, moravského obránce českých zemí před náporem Mongolů (tehdy ji ale za skutečnou považoval i František Palacký) a zdůraznění významu husitů a Jiřího z Poděbrad, které se ale stalo zdrojem kritiky.", "question": "Kdo je autorem zpěvohry Libuše?", "answers": ["Bedřicha Smetany"]}
{"title": "Černobylská havárie", "context": "Černobylská havárie se stala 26. dubna 1986 v Černobylské jaderné elektrárně na severu Ukrajiny (tehdy část Sovětského svazu). Šlo o nejhorší jadernou havárii v historii jaderné energetiky. Jedinou další jadernou havárií označenou mezinárodní stupnicí INES nejvyšším stupněm 7 je havárie elektrárny Fukušima I v Japonsku v březnu 2011. Při pokusu na 4. reaktoru došlo k jeho přehřátí, protavení a výbuchu, při kterém se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky. Došlo tak ke kontaminaci okolního prostředí, v omezené míře radioaktivní spad zasáhl značnou část Evropy. Uváděné počty obětí sahají od 31 oficiálně zemřelých bezprostředně při havárii až po odhady desítek až stovek tisíc úmrtí v důsledku záření podle některých studií. Po havárii bylo okolí včetně města Prypjať evakuováno a proměnilo se v zakázanou zónu, budova reaktoru byla provizorně obestavěna betonovým sarkofágem pro zamezení další kontaminace prostředí. Zajištění a případná likvidace stále nebezpečného reaktoru je časově, technicky a finančně velice náročné. Příčin havárie bylo více, typ použitého reaktoru RBMK, nevhodný pokus a nedostatečná kompetentnost personálu. K rozsahu následků přispěly nepřipravenost a nevhodné kroky v krizovém postupu řešení následků havárie.", "question": "Jak se nazývá dosud nejhorší jaderná havárie?", "answers": ["Černobylská havárie"]}
{"title": "Skauting", "context": "Hnutí se postupně šířilo do dalších států a bylo také ovlivňováno dalšími osobnostmi (např. Ernest Thompson Seton ve Spojených státech). Dnes skauting existuje prakticky ve všech státech světa (216 států), je pouze několik výjimek – vesměs totalitních států (Andorra, Čína, Kuba, Severní Korea, Laos). Celkem má 50 milionů členů. Hnutí se skládá z několika zastřešujících organizací, pravidlem je, že z každé země smí být pouze jedna organizace členskou zemí. Tam, kde existuje více skautských organizací, musí vytvořit společnou koordinační skupinu: Skauting – WOSM (World Organization of the Scout Movement) sdružuje přes 40 milionů členů ze 165 států a teritorií. Dívčí skauting – WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts) sdružuje asi 10 milionů členek ze 145 států světa. Skauting pro dospělé – ISGF (The International Scout and Guide Fellowship) sdružuje dospělé skauty ze 40 států světa.Kromě těchto hlavních a úzce spolupracujících organizací existují nezávislé mezinárodní organizace, sdružující skautská hnutí stojící mimo hlavní proud. Tyto organizace se hlásí k původnímu skautingu a jeho hodnotám a jsou reprezentovány výhradně dobrovolníky: Světová federace nezávislých skautů - World Federation of Independent Scouts - WFIS - v r. 2014 měla bezmála 200 000 členů ve 41 zemích světa Samostatná mezinárodní asociace Skautů Evropy UIGSE – FSE, L'Union Internationale des Guides et Scouts d'Europe – Fédération du Scoutisme EuropéenMezinárodním dnem skautů je svátek sv. Jiří 24. dubna. == Skautské symboly == === Skautský pozdrav === Skauti se po celém světě zdraví zdviženou pravou rukou k rameni. Ruka je obrácená dlaní vpřed u skautů a skautek (mládež většinou od 12 do 15 let) se vztyčenými třemi prsty, u světlušek a vlčat (děti od 6 do 11 let) se vztyčují jen prsty dva.", "question": "Kdo se zdraví zdviženou pravou rukou k rameni?", "answers": ["Skauti"]}
{"title": "Snímková frekvence", "context": "Snímková frekvence Snímková frekvence je frekvence, s jakou zobrazovací zařízení zobrazuje jednotlivé unikátní snímky, případně záznamové zařízení zachycuje snímky. Snímková frekvence se obvykle udává v jednotkách fps (z anglického frames per second) nebo prostě v hertzích – v obou případech jednotka odpovídá jednomu snímku za sekundu. Pojem snímkové frekvence se používá v mnoha oblastech techniky, které se zabývají pohyblivým obrazem. Mimo jiné v počítačové grafice, při zpracování videa, filmovém průmyslu či televizním vysílání. Snímkové frekvence ve filmu a televizi Ve filmu, televizi a při zpracování videa existuje několik běžně používaných hodnot snímkové frekvence: 24 a nově 48 Hz pro film a pro televizi 25 a 30 Hz pro neprokládaný (progresivní) režim a 50 a 60 Hz pro režim prokládaný. Například: 23,976 Hz (24 Hz) je snímkovací frekvence nejčastěji používaná při záznamu na filmový pás kombinovaný se zvukovou stopou (němý film ještě umožňoval ruční posun s nestandardizovanou frekvencí). Při převodu filmu na televizní signál se u režimu PAL snímky převádí 1:1 (i za cenu zrychlení o 4,096 %, což diváci zpravidla nepoznají); u převodu na NTSC s 30 fps se provádí 3:2 pulldown (viz dále). Televizní formát PAL má 50 půlsnímků, tedy 25 celých snímků za sekundu (50 Hz). Televizní formát NTSC má 59,94 půlsnímků za sekundu (přesná hodnota je 60 Hz/1,001). Celých 60 snímků to není proto, že každých 500 půlsnímků dojde k (plánovanému) vynechání jednoho půlsnímku.", "question": "Jaká je zkratka snímku za sekundu?", "answers": ["fps"]}
{"title": "Evropská centrální banka", "context": "Evropská centrální banka (ECB) je orgán Evropské unie a centrální banka zemí eurozóny. Byla založena na základě Maastrichtské smlouvy 1. června 1998 a jejím úkolem je udržovat stabilitu cen v zemích, které používají euro, a také řídit měnovou politiku Evropské unie. ECB sídlí v Německu ve městě Frankfurt nad Mohanem. ECB provádí měnovou politiku v devatenácti zemích Evropské unie, které jako vlastní měnu přijaly euro. Společně s národními centrálními bankami všech členských zemí EU tvoří Evropský systém centrálních bank (ESCB). Je nutno rozlišovat mezi ESCB a tzv. eurosystémem, který je tvořen ECB a národními centrálními bankami těch států, které přijaly euro. Česká národní banka je součástí ESCB od roku 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. Evropská centrální banka je nástupcem Evropského měnového institutu (EMI), který byl založen 1. ledna 1994, aby dohlížel na druhou etapu při vytváření Evropské měnové unie (EMU). Úkolem EMI bylo spolupracovat s centrálními bankami členských zemí EU, připravit je na přijetí eura a vytvoření Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank (ESCB). ECB byla založena 1. června 1998 na základě Maastrichtské smlouvy a v tento den nahradila EMI. Od 1. ledna 1999 odpovídá za provádění měnové politiky v eurozóně. Prvním prezidentem Evropské centrální banky byl Wim Duisenberg, bývalý prezident holandské centrální banky a Evropského měnového institutu.", "question": "Kdy byla založena Evropská centrální banka?", "answers": ["1. června 1998"]}
{"title": "Igor Jevgeněvič Tamm", "context": "Igor Jevgeněvič Tamm (rusky И́г Е́н Т, Igor Jevgeňjevič Tamm; 26. červnajul./ 8. července 1895greg Vladivostok, Rusko - 12. dubna 1971 Moskva, SSSR) byl sovětský fyzik. Spolu s dalším sovětským fyzikem Iľjou Michajlovičem Frankem na základě klasické elektrodynamiky vypracoval přesnou teorii vzniku Čerenkovova záření. Za tuto práci obdržel v roce 1958 spolu s Pavlem Alexejevičem Čerenkovem a Iľjou Frankem Nobelovu cenu za fyziku. V letech 1913-1914 studoval fyziku na univerzitě v Edinburghu. Po návratu do Ruska dokončil své studium v r. 1918 na Moskevské státní univerzitě a dále pokračoval v akademické a pedagogické kariéře na sovětských univerzitách a v Akademii věd SSSR (akademik od r. 1953). V letech 1920-1944 úzce spolupracoval s prof. Mandelštamem. Od r. 1934 byl šéfem teoretického oddělení v Ústavu L. N. Lebedova AV v Moskvě. Ve svých pracích se zabýval mnoha teoretickými problémy, mimo jiné i teorií atomového jádra, otázkami teorie relativity a kvantové fyziky a fyzikou kosmického záření. Za svou práci na vysvětlení vzniku Čerenkovova záření obdržel v roce 1958 Nobelovu cenu za fyziku. Významné jsou i jeho práce týkající se řízené termonukleární reakce, na kterých spolupracoval s A. D. Sacharovem. Spolu s ním navrhl reaktor s řízenou termonukleární fúzí označovaný jako \"TOKAMAK\". V poválečných letech se také velmi významně podílel na vývoji termojaderné zbraně. Obrázky, zvuky či videa k tématu Igor Jevgeněvič Tamm ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Igor Jevgeněvič Tamm", "question": "Kde se narodil Igor Jevgenijevič Tamm?", "answers": ["Vladivostok"]}
{"title": "Injekce (medicína)", "context": "Aplikace byla tehdy velmi technicky nedokonalá a proto se o ní upustilo. K první skutečnou injekční stříkačkou zavedl francouzský chirurg Pravaz v roce 1852. Skotský lékař Wood provedl v roce 1853 první skutečnou aplikaci jehlou do podkoží. Injekční stříkačku používal ruský lékař Lazarov. K rozšíření tohoto způsobu aplikace přispěli také mikrobiolog Louis Pasteur a německý lékař Robert Koch, kteří zdokonalili způsoby sterilizace. V roce 1886 pařížský lékárník Limousin zavedl jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli. Parenterální aplikace patří mezi nejúčinnější způsoby podávání léčiv. Výhody použití: lze aplikovat v bezvědomí aplikací dosáhneme rychlého účinku (křeče, bolesti, šok, zástava srdce) nelze-li aplikovat léčivo z důvodu jeho biodegradace v trávicím traktu (insulin) stavy po operaci trávicího ústrojí Injekční přípravky jsou podle disperzní soustavy rozdělujeme na: čiré zakalené práškovité lyofilizované mají charakter pórovité hmoty vzniklé mrazovou sublimací suspenzní musejí mít odpovídající velikost částic. emulze forma emulze musí vydržet alespoň 30 sekund po protřepání. Vlastnosti injekce vhodné pro aplikaci: sterilita injekce musí obsahovat nejvýše předepsané množství živých či mrtvých mikroorganismů. apyrogenita injekce nesmí obsahovat pyrogenní látky, což jsou metabolické produkty mikroorganismů.", "question": "Co zavedl Limousin jako vhodný obal pro injekce?", "answers": ["skleněnou ampuli"]}
{"title": "Fakulta informatiky Masarykovy univerzity", "context": "Výzkumná pracoviště: Centrum analýzy biomedicínského obrazu Centrum vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích Centrum zpracování přirozeného jazyka - http://nlp.fi.muni.cz/ Institut teoretické informatiky Vysoce paralelní a distribuované výpočetní systémy Akademickou obec fakulty tvoří její akademičtí pracovníci a studenti zapsaní ve studijních programech na fakultě realizovaných. Se členstvím studentů v akademické obci fakulty jsou spojeny akademické obřady, kterými jsou imatrikulace (přijetí studenta do akademické obce) a promoce (předání vysokoškolského diplomu absolventovi po dokončení studia). Oba obřady jsou spojeny se slavnostním slibem. Děkan, proděkani, nositelé vědecko-pedagogických či akademicko-vědeckých titulů, případně též další osoby pověřené děkanem a pedel jsou oprávněni při slavnostních příležitostech užívat talár. Fakultními insigniemi jsou od března 2007 medaile a žezlo, jejichž autorem je sochař a umělecký litec Jaromír Gargulák.Avers medaile nese portrét Kurta Gödela (brněnského matematika, který přispěl k teoretickým základům informatiky), na reversu se nachází znak fakulty. Hlavice žezla zpodobňuje oheň předaný podle legendy lidstvu Prométheem a odkazuje na obdobně všestranný význam informatiky v současnosti. Logo fakulty zobrazuje Penroseův trojúhelník stylizovaný jako ligatura písmen F a I. S logem je spojen výrok Blaise Pascala \" Le silence éternel de ces espaces infinis m'effraie. \" (z francouzštiny \"Věčné mlčení těch nekonečných prostorů mě děsí.\"). Autorem loga je vyučující Petr Sojka. Barva fakulty je ostře šafránová (Pantone 122 C). Od roku 1998 působí na fakultě studentský divadelní soubor ProFIdivadlo, který každoročně u příležitosti svátku Dies Academicus uvádí inscenaci nastudovanou pod vedením pedagoga Josefa Prokeše v rámci předmětu Divadelní hra. Mezi pravidelné akce pořádané studenty fakulty pod vedením Petra Sojky patří také každoroční Filmový festival Fakulty informatiky, poprvé uspořádaný v roce 2001, který v roce 2017 již přilákal téměř 1000 diváků. Nositeli mezinárodních ocenění za vědeckou a tvůrčí činnost z řad zaměstnanců a studentů fakulty jsou Jozef Gruska, Michal Brandejs, Pavel Zezula, Tomáš Brázdil a Jiří Hořejš.", "question": "Jaká je barva FI MUNI?", "answers": ["šafránová"]}
{"title": "Tanzanie", "context": "Tanzanie je stát na východním pobřeží střední Afriky. Vznikla v roce 1964 sloučením dvou původně nezávislých států Tanganiky, ležící u stejnojmenného jezera, a Zanzibaru. Na severovýchodě s ní sousedí Keňa, na severu Uganda, na severozápadě Rwanda a Burundi, na západě Demokratická republika Kongo, na jihozápadě Zambie a Malawi a na jihu Mosambik. V letech 1885–1919 bylo území německou kolonií pod názvem Německá východní Afrika. Dřívější oficiální anglický název země byl United Republic of Tanganyika and Zanzibar. Ten se později změnil na United Republic of Tanzania. Název Tanzanie je odvozen z názvů obou zakladatelských států. Ty se sloučily v šedesátých letech po získání nezávislosti na Velké Británii. Originální název ve svahilštině je Jamhuri ya Muungano wa Tanzania, v češtině Tanzanská sjednocená republika. == Historie == Tanzanie patří k nejdéle osídleným zemím světa. Nachází se zde proslulé paleoantropologické a archeologické lokality, vydávající pozůstatky prvních lidí (Homo habilis) i jejich předchůdců z rodu Australopithecus (A. afarensis, A. aeethiopicus). V Laetoli byly navíc zachyceny otisky stop dvojnohých homininů, zatímco nedaleká Olduvajská rokle se proslavila nálezy nejstarších kamenných nástrojů. Ve 3. století bylo vnitrozemí Tanzanie osídleno kmeny Sanů, které postupně začaly vytlačovat bantuské kmeny. Pobřeží a okolní ostrovy obsazovali od 9. století arabští a perští obchodníci. Ve 12. století se v pobřežní oblasti začala rozvíjet islámská a arabsky orientovaná kultura Svahilců. V roce 1503 byl osídlen ostrov Zanzibar Portugalci. V roce 1698 byl Zanzibar dobyt maskatským sultánem z Ománu. V polovině 19. století pobřeží ovládal zanzibarský sultán.", "question": "Je Tanzanie stát na západním pobřeží střední Afriky?", "answers": ["Tanzanie je stát na východním pobřeží střední Afriky."]}
{"title": "Varšava", "context": "Varšava (polsky Warszawa, výslovnost [varˈ] IPA) je hlavní (od roku 1596) a největší město Polska. V roce 2014 měla 1 726 581 obyvatel a s okolní aglomerací 3 003 000 obyvatel. Varšava leží ve středním Polsku v historickém Mazovsku na středním toku Visly ve Varšavské kotlině v průměrné výšce 100 metrů n. m., 520 km východně od Berlína a 250 km jižně od pobřeží Baltského moře. Varšava je také hlavním městem Mazovského vojvodství. V metropoli je rozvinutý průmysl, zvláště zpracovatelský, ocelářský, elektrotechnický a automobilový. Sídlí zde více než 60 vzdělávacích institucí, především Varšavská univerzita (Uniwersytet Warszawski), Univerzita kardinála Stefana Wyszyńského, Varšavská technická univerzita (Politechnika Warszawska), Varšavská ekonomická škola (Szkoła Główna Handlowa) a další. Je tu přes 30 divadel, včetně Národního divadla a opery a má tu sídlo Národní filharmonický orchestr. Související informace naleznete také v článku Dějiny Varšavy. První opevněné osídlení na území dnešní Varšavy byla osada Bródno v 9. a 10. století a Jazdów ve 12. a 13. století. Po tom, co vévoda z Płocku, Boleslav II. Mazovský zaútočil v roce 1281 na Jazdów, byla založeno nové sídlo v místě malé rybářské vesničky Warzsowa. Na začátku 14. století se toto místo stalo jedním ze sídel Mazovského vojvodství a v roce 1413 pak hlavním městem Mazovska. Po vymření místní vojvodské linie v roce 1526 bylo vojvodství začleněno pod polskou korunu. V roce 1529 se Varšava stala poprvé sídlem polského Sejmu, trvale zde Sejm sídlí od roku 1569. Roku 1573 dala Varšava jméno Varšavské konfederaci, dohodě polské šlechty na toleranci různých náboženství v polském království. Kvůli své výhodné centrální poloze mezi Vilniusem a Krakovem v polsko-litevském společenství se Varšava stala hlavním městem tohoto společenství a současně v roce 1596 hlavním městem Polska, kdy sem král Zikmund III.", "question": "Jaké je hlavní město Polska?", "answers": ["Varšava"]}
{"title": "František Kupka", "context": "Kolem roku 1903 se poprvé mezinárodně proslavil publikací svých satirických kreseb v pařížském časopisu L'Assiette au Beurre, do kterého přispíval v letech 1901-1907 a vytvořil i tři svá samostatná čísla - alba Peníze, Náboženství a Mír. V roce 1914 odešel dobrovolně na frontu jako člen roty Nazdar, v bitvě u řeky Aisne byl raněn. Byl vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a za své zásluhy v armádě získal hodnost kapitána. Pomáhal organizovat československé legie ve Francii, po návratu do Paříže, kde založil tzv. Českou kolonii, jejímž předsedou byl později zvolen. Po válce byl jmenován profesorem pražské Akademie, na níž v roce 1920 také přednášel. Přednáškovou činnost pořádal později i v Paříži, kde vyučoval československé stipendisty. Za svůj život uspořádal mnoho výstav a získal mnohá ocenění za svá díla. Mezi lety 1919 až 1938 byl Kupka podporován svým přítelem Jindřichem Waldesem, úspěšným pražským podnikatelem, který kupoval jeho obrazy. Většinu svého života strávil na pařížském předměstí Puteaux, kde také 24. června 1957 zemřel. Je pohřben v Paříži na hřbitově Pere Lachaise, v kolumbáriu, oddělení 87, schránka č. 22696. Celé dílo Františka Kupky se do své konečné podoby utvářelo od prvopočátečního popisného realismu přes vlivy doznívajících malířských tendencí a směrů až ke konečnému vyústění do abstrakce. Obraz Amorpha. Fugue à deux couleurs, vystavil Kupka na Podzimním salonu v Paříži roku 1912. Samotná abstraktní tvorba Františka Kupky měla svůj specifický vývoj a zákonitosti. Šlo zde o zpracování tématu pohybu. Až do roku 1930 byly základem jeho nefigurativních obrazů realistické podklady, vrcholné období Kupkovy tvorby však představuje tzv. čistá abstrakce. Důležitou úlohu také sehrál Kupkův vztah k hudbě, vedoucí k rozvinutí výtvarného směru - orfismu. Díla Františka Kupky byla vystavována na mnoha výstavách u nás i v zahraničí. Dosud největší přehlídkou jeho tvorby byla výstava v Japonsku v roce 1994. V roce 1998 byla uskutečněna poslední rozsáhlá domácí výstava v Národní galerii v Praze. Na přelomu let 2012 a 2013 byla v Salmovském paláci v Praze na Hradčanech uspořádána výstava Cesta k Amorfě ukazující Kupkova díla zapůjčená od významných světových institucí i soukromých sběratelů z České republiky, Francie a USA.", "question": "V jakém městě zemřel František Kupka?", "answers": ["Puteaux"]}
{"title": "Česká slovesa", "context": "být/býti, jít/jíti, péct/péci === Příčestí === Příčestí se v češtině používají k tvoření minulého času, podmiňovacího způsobu a trpného rodu. Formálně se shodují se jmennými (krátkými) tvary přídavných jmen. Proto vyjadřují na rozdíl od ostatních slovesných kategorií i jmenný rod, který se musí shodovat s rodem podmětu. ==== Příčestí činné ==== Příčestí činné, obvykle označované jako minulé nebo též l-ové, se používá k tvoření minulého času a podmiňovacího způsobu. ==== Příčestí trpné ==== Příčestí trpné, označované také jako \"n/t-ové\", se používá k opisnému tvoření trpného rodu. Tvoří se dvojím typem zakončení: Od příčestí trpného se vytváří podstatné jméno slovesené příponou -í: volání, stravování. === Přechodníky === Přechodník (transgresiv) vyjadřuje děj, který buď předcházel jinému ději ve větě (přechodník minulý), nebo probíhal/probíhá/bude probíhat současně s jiným dějem (přechodník přítomný). Pomocí přechodníků lze nahrazovat vedlejší věty. V podstatě lze rozlišit tři druhy přechodníků: Přechodník přítomný od nedokonavých sloves - vyjadřuje současnost dvou dějů, a to na každém časovém stupni: Loupaje brambory sleduje televizi, tj. loupe brambory a sleduje televizi. – Loupaje brambory sledoval televizi, tj. loupal brambory a sledoval televizi. – Loupaje brambory bude sledovat televizi, tj. bude loupat brambory a současně bude sledovat televizi. Přechodník přítomný od dokonavých sloves (někdy též nazývaný přechodník budoucí) - vyjadřuje předčasnost budoucího nebo časově nezařazeného děje: Oloupaje brambory, bude sledovat televizi. (Tj. Až oloupe brambory, bude sledovat televizi.) Přechodník minulý od dokonavých sloves - vyjadřuje předčasnost v minulosti. Oloupav brambory, sledoval televizi. (Tj. Oloupal brambory a pak sledoval televizi.) Přechodník minulý se tvoří jen od dokonavých sloves.Přechodníky, zejména přechodníky 2. a 3. typu, jsou v současné češtině zastaralá forma slovesa. Používají se jen ke zvláštním účelům např. v umělecké literatuře. Obvykle se s nimi setkáváme ve starší literatuře. Pomocí přechodníků lze nahrazovat vedlejší věty. Ve větě mají zpravidla funkci doplňku, po obsahové stránce ale mají platnost věty, jedná se o takzvané polovětné vazby. Přechodníkovou konstrukci je možné oddělit od zbylé části věty čárkou, zejména pokud je přechodník rozvitý o další členy: Holčička, usedavě plakajíc, hledala ztraceného psa. ==== Tvary přechodníků ==== Přechodníky mají v jednotném čísle zvláštní tvar pro rod mužský a společný tvar pro rod ženský a střední.", "question": "Jaké věty lze nahrazovat pomocí přechodníků?", "answers": ["vedlejší"]}
{"title": "Výr velký", "context": "V ČR hnízdí na většině území, hlavně ve středních polohách, ale ve vhodném prostředí i v nížinách. Začátkem 20. století byl u nás v důsledku trvalého pronásledování téměř vyhuben, k postupnému navyšování stavů začalo docházet až po vyhlášení zákonné ochrany v roce 1929. V letech 1973–77 byla celková početnost odhadnuta na 400–600 párů a v období let 1985–89 na 600–950 párů. Mezi dvěma sledovanými obdobími se výrazně zvýšil také počet obsazených kvadrátů, a to téměř dvojnásobně z 35 % na 63 %. Při sčítání v období let 2001–03 byly početní stavy odhadnuty na 600–900 párů. Nachází se všude, kde má vhodné podmínky pro hnízdění a lov. S oblibou osidluje kamenité stráně, zříceniny s lesy v okolí. Někdy obývá i oblasti beze skal, v takovém případě však vyžaduje dutiny stromů či opuštěná dravčí hnízda. Živí se hlavně malými a středně velkými savci a ptáky, zřídka požírá také obojživelníky, plazy, ryby a větší hmyz. Ze savců v potravě převažují druhy o hmotnosti do 2 kg, jako jsou hlodavci, králíci a zajíci, dokáže však udolat i lišku nebo srnče. Z ptáků vedle holubovitých, krkavcovitých nebo kachnovitých běžně loví také dravce a jiné druhy sov. Složení potravy je značně závislé na místní potravní nabídce. Ve svém revíru totiž přednostně loví kořist nejhojněji se vyskytující a nejlépe dostupnou. V Jeseníkách bylo v letech 1955–87 ve vývržcích a jako kořist na hnízdech zjištěno celkem 7144 obratlovců. Ze savců se nejvíce objevoval hraboš polní, ježek, potkan, zajíc, myšice a hryzec vodní, z ptáků koroptev, káně lesní, kalous ušatý, puštík obecný, holub domácí, bažant a vrána šedá. Na třech lokalitách v severních Čechách bylo v období let 1962–79 rozborem vývržků a zbytků potravy zjištěno celkem 3549 obratlovců v 80 druzích, z nichž 59 druhů představovali ptáci, 19 savci a 2 obojživelníci. Podíl savců v potravě dosahoval 57,3 %, ptáků 42,3 % a obojživelníků 0,42 %.", "question": "Co tvoří potravu Výra velkého?", "answers": ["malými a středně velkými savci a ptáky, zřídka požírá také obojživelníky, plazy, ryby a větší hmyz"]}
{"title": "Guitar Tluppa", "context": "Guitar Tluppa Skupina v červnu 2014 Guitar Tluppa je českolipská country skupina založená v České Lípě v roce 2005. Má velký podíl za obnovení country festivalů v Holanech na Českolipsku a je stále aktivní. Členové skupiny Vláďa Vorlíček – vedoucí Jarin Vorlíček Honza Špikla Karel Janda Tom Nosál Bývalí členové skupiny Láďa Merc Míra Myška Jiří Kraus (zvukař) Vystoupení Skupina byla jedna z těch, které v roce 2009 obnovily country festival v Holanech (okres Česká Lípa) pod novým názvem Holanský pulec (dříve se jmenoval Holanský kapr).[1] Vystupuje i na jiných scénách, např. Českolipské slavnosti 2014. [2] Odkazy Reference ↑ Jarin Vorlíček. Holanský pulec. i-noviny.cz [online]. 2014-06-29 [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. ↑ Petra Hámová. Slavnosti v České Lípě: Spousta zábavy i uzavírky. Českolipský deník [online]. 2014-06-27 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Guitar Tluppa na Wikimedia Commons Web skupiny Skupina na Holanském kapru Záznam vystoupení 2012 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Česko | Hudba", "question": "Kde byla založena kapela Guitar Tluppa?", "answers": ["v České Lípě"]}
{"title": "Texaská univerzita v Austinu", "context": "Škola byla založena v roce 1883, v současnosti ji navštěvuje 50 201 studentů, a je tak pátou největší vysokou školou v USA. Texaská univerzita patří k nejlepším státním školám ve Spojených státech, do tzv. Public Ivy. Je členem Asociace amerických univerzit (Association of American Universities), spolku nejlepších severoamerických vysokých škol zaměřených na výzkum. Sportovní týmy Texaské univerzity se nazývají Longhorns. Hermann Joseph Muller - Nobelova cena za medicínu, 1946 Ilja Prigogine - Nobelova cena za chemii, 1977 Steven Weinberg - Nobelova cena za fyziku, 1979 Alan Bean - astronaut Jeb Bush - americký politik, bývalý guvernér státu Texas Laura Bushová - bývalá. první dáma USA Ramsey Clark - americký advokát a aktivista mírového hnutí John Maxwell Coetzee - nositel Nobelovy ceny za literaturu, 2003 Lady Bird Johnsonová - bývalá první dáma USA Janis Joplin - americká zpěvačka Bruce Sterling - americký spisovatel sci-fi Vladimíra Uhlířová - česká tenistka Rick Riordan - americký spisovateľ Renée Zellweger - americká herečka", "question": "Jak se nazývají sportovní týmy Texaské univerzity?", "answers": ["Longhorns"]}
{"title": "Matěj Hollan", "context": "Matěj Hollan (* 9. listopadu 1984 Brno) je český hudebník a občanský aktivista, od října 2014 zastupitel města Brna (od listopadu 2014 pak 3. náměstek primátora) a Městské části Brno-střed, místopředseda politického hnutí Žít Brno. Matěj Hollan je synem fyziků a ekologických aktivistů Jana Hollana a Yvonny Gaillyové. Vystudoval Biskupské gymnázium a bakalářský obor muzikologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Do listopadu 2014 byl předsedou občanského sdružení Brnění. Veřejně známým se stal zejména svými aktivitami za regulaci hazardu a některými kontroverzními tématy, jako byl spor o podzemní garáže pod Zelným trhem, spor o odsun brněnského hlavního nádraží, v němž jako člen koalice Nádraží v centru podporuje zachování nádraží v centru Brna, nebo o podobu brněnského územního plánu. Publikuje své názory jak na svém blogu, tak na zpravodajském portálu iHNed.cz. Je jedním z autorů satirického portálu Žít Brno. Během kampaně před prezidentskými volbami v roce 2013 se prostřednictvím Facebooku ostře vymezoval proti kandidátům Miloši Zemanovi a Janu Fischerovi. Jeho agitační video \"Jak odstranit Zemana s Fischerem? \" vidělo na YouTube během týdne přes 360 tisíc lidí. Po prvním kole voleb, 14. ledna, mu byl zablokován facebookový účet, což sám dává do souvislosti právě se svými předvolebními aktivitami. Po písemném prokázání, že jeho vlastní účet není falešný, mu byl účet 16. ledna obnoven. V dubnu 2013 obdržel Cenu Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace Charty 77 za občanskou statečnost. V případě Matěje Hollana ocenila \"nový typ občanského aktivismu, boj proti nelegálnímu hazardu a korupci a prosazování svobody informací\". V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval jako nestraník za Stranu zelených do Zastupitelstva Městské části Brno-střed, ale neuspěl. Členem Strany zelených byl čtyři roky. Spolu s Martinem Bursíkem se podílel na vzniku nové politické strany LES (Liberálně ekologická strana). V červnu 2014 spoluzaložil politické hnutí Žít Brno, které vzniklo na základech stejnojmenného satirického webu. Pro komunální volby v roce 2014 do zastupitelstva města Brna se stal lídrem subjektu \"Žít Brno s podporou Pirátů\" a tudíž i kandidátem uskupení na post brněnského primátora. Zároveň kandidoval jako lídr politického hnutí Žít Brno do Zastupitelstva Městské části Brno-střed. Z prvního místa obou kandidátek se díky volebnímu úspěchu hnutí stal členem obou zastupitelstev. Po volbách prohlásil, že jestliže se stane náměstkem primátora města, nepřijme současně funkci starosty městské části.", "question": "Jaké gymnázium vystudoval Matěj Hollan?", "answers": ["Biskupské"]}
{"title": "Cyrilice", "context": "Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor řecká alfabeta. V češtině se označení \"cyrilice\" často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. \"abeceda\", \"alfabeta\", \"alefbet\", \"abugida\" nebo \"bopomofo\". Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina. Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak.", "question": "Co sloužilo za vzor cyrilici?", "answers": ["řecká alfabeta"]}
{"title": "Zánět", "context": "Zánět (latinsky inflammatio, řecky φ – flogósis; zastar. lid. prant[zdroj? ]) je velmi složitá reakce živého organismu na poškození, zahrnující komplex biochemických a imunologických změn. Vzhledem k tomu, že existuje celá řada definic zánětu, přičemž žádná z nich není zcela dokonalá a každá má svou vypovídací hodnotu, je zde uvedeno více definic. Zánět je stereotypní, složitá vývojem získaná schopnost reakce živých organismů na různá poškození, sestávající se z jevů charakteru alterativního (poškození buněk), exsudativního, proliferativního a imunitního, které obvykle probíhají sukcesivně, jde-li o zánět reparativní anebo simultánně, jde-li o zánět defenzivní. Zánět je základním nástrojem vrozené imunity, tzn. reakcí na poškození. Je výrazem ochranné přizpůsobivosti a jedním z regulačních mechanismů homeostázy. Zánět je současně nejvýznamnější obranou a také sebepoškozující reakcí organismu. Většinou nejde odlišit, kdy je zánětlivá reakce mobilizovaná k obraně a kdy je organismus zbytečně poškozován. Zánětlivá reakce probíhá ve vaskularizované pojivové tkáni a účastní se jí krevní plazma, všechny cirkulující krevní buňky, krevní cévy, a buněčné a mezibuněčné složky pojivové tkáně. 1. fáze: Buňky poškozené tkáně uvolní chemické signalizační molekuly (histamin a prostaglandin). 2. fáze: Rozšíření blízkých kapilár, které jsou potom více propustné. Tvoří se srážlivé elementy a nastává proces srážení. 3. fáze: Chemotaktické faktory (chemokiny) uvolněné z různých buněk lákají fagocytární buňky z krve. 4. fáze: Fagocytární buňky se dostanou ke zraněnému místu, pohlcují patogeny a zbytky buněk. Následuje uzdravení tkáně, které urychluje mírně zvýšená teplota. Neživé příčiny – jsou obvykle chemické nebo fyzikální faktory (zánět aseptický); jedná se například o poškození tkáně při chirurgickém zákroku, traumatickém poškození (zlomeniny, přetržení svalů, apod.) či popálení.", "question": "Co je zánět?", "answers": ["velmi složitá reakce živého organismu na poškození"]}
{"title": "Synoda mrtvých", "context": "Synoda mrtvých (897), latinsky Synodus horrenda, je označení pro synodu uspořádanou papežem Štěpánem VI., na níž byla přivlečena devět měsíců stará mrtvola Štěpánova předchůdce papeže Formosa. Jedná se o typický projev úpadku papežství v jeho temném období (891–1049). == Předcházející události == 6. října 891 byl papežem zvolen portský biskup Formosus s bohatými zásluhami a zkušenostmi, které sbíral již za pontifikátu Mikuláše I. Zopakoval korunovaci Guida ze Spoleta a zároveň vsadil císařskou korunu na hlavu jeho syna Lamberta II. ze Spoleta. Oddíly Guidovy vdovy hájily Řím a celá rodina se snažila papeži rozkazovat. Proto povolal na pomoc východofranského krále Arnulfa z Korutan. Ten roku 896 Řím dobyl a Formosus ho korunoval v Římě císařem. Když nemocný Arnulf Korutanský Řím opustil, Lambert ze Spoleta se vrátil, aby se Formosovi pomstil. Ten však záhy zemřel. Novým papežem se stal Bonifác VI., který nevládl ani měsíc. Poté Lambert na papežský trůn dosadil Štěpána VI. == Svolání a průběh synody == Štěpán VI. (896–897) nechal vykopat mrtvolu svého předchůdce Formosa (891–896). Mrtvola stará devět měsíců byla oblečena do slavnostního papežského oděvu, posazena na trůn a takto souzena. Mrtvý Formosus byl sesazen, jeho administrativní rozhodnutí i svěcení prohlášena za neplatná a prsty, jimiž žehnal, useknuty. Pak byla Formosova mrtvola smýkána ulicemi a hozena do řeky Tibery.", "question": "Kdo uspořádal tzv. Synodu mrtvých?", "answers": ["papežem Štěpánem VI."]}
{"title": "FIFA", "context": "Mezinárodní federace fotbalových asociací (zkráceně FIFA, francouzsky Fédération Internationale de Football Association) je hlavní řídící organizace světového fotbalu, futsalu a plážového fotbalu. Její sídlo se nachází ve švýcarském Curychu a jejím prezidentem je Gianni Infantino. Mezi její hlavní náplně patří pořádání mistrovství světa, jehož první ročník se konal v roce 1930. FIFA má 209 členských asociací, což je o čtyři více než Mezinárodní olympijský výbor a o tři méně než Mezinárodní asociace atletických federací. Ne všichni členové jsou suverénními státy. == Historie == S růstem popularity fotbalu i v mezinárodním měřítku se na začátku 20. století objevila potřeba existence organizace, která by sdružovala jednotlivé národní svazy. FIFA byla založena 21. května 1904 v Paříži. Na založení se podílely národní asociace Belgie, Dánska, Francie, Nizozemska, Španělska (které bylo v té době reprezentováno Madridským fotbalovým klubem; Španělská federace vznikla až 9 let po založení FIFA - roku 1913), Švédska a Švýcarska. Ve stejný den deklarovala Německá fotbalová asociace skrze telegram svůj zájem o přijetí za člena. Prvním prezidentem FIFA se stal Robert Guérin, který byl v roce 1906 nahrazen Danielem Burley Woolfallem. První turnaj, na který měla FIFA přímý vliv byl fotbalový turnaj na olympijských hrách 1908 v Londýně. Možnost členství ve FIFA i pro mimoevropské státy se aplikovala roku 1908, kdy se připojila Jižní Afrika, roku 1912 Argentina a Chile a roku 1913 Kanada a USA. FIFA byla silně ovlivněna 1. sv. válkou, kdy nebylo jisté, zda federace bude schopná pokračovat ve své práci. Mnoho profesionálních fotbalistů bylo posláno do války, a vzhledem ke sporům mezi různými státy se odehrálo jen minimum mezinárodních zápasů. Po válce se vedení federace ujal Carl Hirschmann, který FIFA zachránil, ale za cenu odstoupení tzv. Domácích národů (Spojeného království), které odmítly soutěžit se svými dosavadními nepřáteli.", "question": "Jaký zkrácený název má Mezinárodní federace fotbalových asociací?", "answers": ["FIFA"]}
{"title": "Soča", "context": "Soča (italsky Isonzo) je řeka ve Slovinsku a v Itálii (oblast Furlansko-Julské Benátsko - Provincie Gorizia). Je 136 km dlouhá. Povodí má rozlohu 3 500 km2. Pramení v Julských Alpách nedaleko obce Trenta pod horou Jalovec, ve Slovinsku. U města Gorica protéká přes státní hranici do Itálie a zároveň také do Benátské nížiny. Ústí do Terstského zálivu Jaderského moře. Zdroj vody je sněhový a dešťový. Vodnatost řeky je nejvyšší na jaře a na podzim, nejmenší naopak v létě a v zimě. Průměrný roční průtok vody činí 135 m3/s. Na řece bylo vybudováno několik vodních elektráren. Na dolní toku je možná vodní doprava. Peřeje na horním toku u Bovce jsou vyhledávané vodáky z celého světa. Dělí se na několik částí s různou obtížností. V Bovci je větší množství půjčoven vodáckého vybavení a provozuje se tu komerční rafting. Související informace naleznete také v článku Bitvy na Soči. V době 1. světové války v letech 1915-17 došlo v údolí řeky k těžkým bojům mezi italským a rakousko-uherským/německým vojskem. Celkem došlo ke 12 bitvám, ve kterých se italským vojskům nepodařilo prorazit obranu protivníka. Sočské boje zaznamenaly jen malé pohyby frontové linie. Velmi významný podíl na udržení obrany proti italským útokům měly jednotky z českých zemí, které tu prokázaly velké hrdinství. Až po ofenzivě 24. října 1917 se díky německým posilám podařilo prolomit frontu a zahnat italské vojsko sto kilometrů na západ směrem k řece Piavě. Ve filmu Letopisy Narnie: Princ Kaspian je využita ke ztvárnění řeky Beruny. V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"И\". Slovinské Alpy Julské Alpy Jalovec (hora) Monte Canin Obrázky, zvuky či videa k tématu Soča ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik kilometrů je dlouhá řeka Soča?", "answers": ["136"]}
{"title": "Nobelium", "context": "Nobelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Nobelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů. Nobelium bylo poprvé připraveno v dubnu roku 1958 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč složený z izotopů curia (95 % 244Cm + 4,5 % 246Cm) jádry uhlíku 12C a bylo získáno nobelium 252No s poločasem rozpadu 2,4 sekund. 244 96 Cm + 12 6 C → 256 102 No → 252 102 No + 4 1 0 n Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, John R. Walton a Torbjø Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela. Další umělá příprava nobelia byla oznámena roku 1966, kdy byl bombardován terčík z uranu 238U jádry neonu 22Ne 238 92 U + 22 10 Ne → 260 102 No → 254 102 No + 6 1 0 n Je známo celkem 17 izotopů nobelia, z nichž je nejstabilnější jsou 259No s poločasem rozpadu 58 minut, 255No s poločasem rozpadu 3,1 minuty a 253No s poločasem 1,62 minuty.", "question": "V jakém roce bylo poprvé připraveno Nobelium?", "answers": ["1958"]}
{"title": "Hélicoptè Guimbal", "context": "Hélicoptè Guimbal je francouzský výrobce vrtulníků. Firma byla založena v roce 2000 a sídlí ve francouzském Les Milles. Hlavním konstruktérem a majitelem je Bruno Guimbal. == Vyráběné vrtulníky == Guimbal Cabri G2 – lehký dvoumístný pístový vrtulník s třílistým hlavním rotorem a ocasní vrtulkou typu fenestron == Externí odkazy == (francouzsky) (anglicky) (německy) Stránky výrobce (česky) České stránky o vrtulníku", "question": "Sídlí firma Hélicoptè Guimbal ve Francouzku?", "answers": ["Firma byla založena v roce 2000 a sídlí ve francouzském Les Milles."]}
{"title": "Injekce (medicína)", "context": "Injekční přípravky jsou sterilní tekuté přípravky určené k parenterálnímu podání injekční jehlou na stříkačce nebo jiným vhodným způsobem (např. očkovací pistolí), nebo sterilní tuhé látky nebo výlisky (tablety), z nichž se injekční roztok připraví přidáním předepsané tekutiny v čas potřeby, rozředěním. Injekce jako způsob aplikace se rozumí aplikace léčiva v objemu řádově do 30 ml, najednou v krátkém časovém intervalu. Jsou to roztoky, suspenze a emulze. Brzy po objevení krevního oběhu Williamem Harveyem (1578-1657) v roce 1616 se začalo s aplikací injekcí u zvířat. První intravenózní injekce byla podána v roce 1658 v Anglii. Aplikace byla tehdy velmi technicky nedokonalá a proto se o ní upustilo. K první skutečnou injekční stříkačkou zavedl francouzský chirurg Pravaz v roce 1852. Skotský lékař Wood provedl v roce 1853 první skutečnou aplikaci jehlou do podkoží. Injekční stříkačku používal ruský lékař Lazarov. K rozšíření tohoto způsobu aplikace přispěli také mikrobiolog Louis Pasteur a německý lékař Robert Koch, kteří zdokonalili způsoby sterilizace.", "question": "Ve kterém roce byla podána první intravenózní injekce?", "answers": ["1658"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty. Příkladem genocidy se stal holokaust, kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů. Další milionové oběti byly ze strany slovanského obyvatelstva na územích východní fronty, kde bylo na 8 milionů civilních obětí. Civilní oběti podlehly nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé a sovětské armády a masakrům nebo genocidě páchanými německými a sovětskými komandy na obsazených územích. Milionům obětí se podařilo předejít spojeneckými dodávkami nejen potravin do SSSR na základě Zákona o půjčce a pronájmu.", "question": "Co je nejhorším příkladem genocidy?", "answers": ["Příkladem genocidy se stal holokaust"]}
{"title": "Evropa", "context": "Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích, nebo jako západní část Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus). Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 058 912 km2 (2009) (asi 7 % zemského povrchu), který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km2), takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy (2013) představuje přibližně 9,6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009). Evropa je kolébkou tzv. západní civilizace. Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16. století až po počátek století 20., ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými. Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy, na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek, a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona, a také přijetí amerického dolaru za základní mezinárodní platidlo (tvorba měnových rezerv jednotlivých států apod.).", "question": "Jaká část tvoří poloostrov dvojkoninentu Eurasie?", "answers": ["Evropa"]}
{"title": "Bitva o Okinawu", "context": "Mnoho civilistů proto spáchalo sebevraždu, anebo zabili své rodinné příslušníky jen pro to, aby se nedostali do rukou Američanům. V poslední den bitvy se vzdalo 4000 japonských vojáků, většina z nich byli obyčejní vojáci vystrašení a vyčerpaní po bitvě. Z celkových 120 000 nasazených japonských vojáků asi 110 000 padlo v boji, anebo následovalo své velitele a namísto toho, aby se vzdali, spáchali sebevraždu. Japonští historici se na rozdíl od západních nedomnívají, že šlo o takový počet sebevražd mezi vojáky a civilisty, ale že k nim byli přinuceni a často i zastřeleni některými fanatiky. Domnívají se, že šlo z velké části o vraždy. Američané přišli o 72 000 vojáků, 12 513 z nich padlo nebo bylo nezvěstných. Mnozí další zahynuli později na následky zranění. Velmi mnoho amerických vojáků se v důsledku těžkých bojů duševně zhroutilo či podlehlo vyčerpání a těžkému stresu. Míra, v jaké se tak dělo, byla v porovnání s jinými taženími velmi vysoká. I to jasně poukazuje na tvrdost bojů. 18. června padl při inspekci svých jednotek v přední linii i generál Simon Buckner. Byl nejvýše postaveným americkým důstojníkem, který během druhé světové války zahynul pod nepřátelskou palbou. Následujícího dne byl zabit brigádní generál Claudius M. Easley. Po skončení bojů mělo následovat vylodění v Japonsku plánované na 1. listopad 1945. Přípravy na jeho uskutečnění už byly v plném proudu. Vojenští analytici však poukazovali na to, že když bránili Japonci Okinawu jen omezenými silami a přesto způsobili Američanům ztráty jako v bitvě o Guadalcanal a Iwodžimu dohromady, pak odpor na japonské pevnině si vyžádá životy nejen desítek tisíc amerických vojáků ale i stovek tisíc Japonců. Americký prezident proto rozhodl jinak a přinutil Japonsko ke kapitulaci pomocí nové atomové zbraně.", "question": "Pomocí čeho bylo Japonsko přinuceno ke kapitulaci?", "answers": ["atomové zbraně"]}
{"title": "Černobyl", "context": "Černobyl (ukrajinsky Ч́б, Čornobyl; rusky Ч́б, Černobyl) je město na severu Ukrajiny (Kyjevská oblast), poblíž hranic s Běloruskem v kraji zvaném Polesí. Protéká jím řeka Pripjať. Město je neslavně proslulé havárií jaderné elektrárny v roce 1986, rozsahem následků nejhorší v dějinách jaderné energetiky. Historie města sahá do roku 1193. Před kozáckými válkami zde byl důležitý komunikační uzel a středisko obchodu. V 19. století zde převažovalo židovské obyvatelstvo (tehdy byl Černobyl také jedním z center chasidismu). V sedmdesátých letech 20. století byla severozápadně od města budována jaderná elektrárna a pro její zaměstnance nové město Pripjať. Po havárii roku 1986 byl Černobyl evakuován, po postupné dekontaminaci se stal částečně obyvatelný. Podrobnější informace naleznete v článcích Černobylská jaderná elektrárna a Černobylská havárie. Roku 1977 byl 18 kilometrů severně od města dobudován 1. reaktor jaderné elektrárny Černobyl. V sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut došlo na jejím 4. reaktorovém bloku k dosud největší zaznamenané havárii jaderné elektrárny. Výbuch způsobil uvolnění velkého množství radioaktivních částic. Okolo 130 000 lidí z blízkého okolí bylo evakuováno. Evakuace však proběhla až několik desítek hodin po havárii. Obyvatelům také dlouho nebylo řečeno, co se vlastně děje, a tak většina z nich ani nevěděla, že jsou během evakuace velmi silně ozařováni. A to stejně tak jako armáda a všichni ostatní, kdo pomáhali odstraňovat, nebo aspoň zmírňovat, následky této havárie. Ačkoliv je celá oblast stále radioaktivní a město oficiálně opuštěné, okolo sedmi set zejména starých lidí se přes nebezpečí rozhodlo vrátit do svého města. Dnes v Černobylu žije asi 3000 lidí, jde o úředníky, obyvatele, zaměstnance elektrárny a pracovníky starající se o \"Zónu\". Střídají se tam po týdnu, který má čtyři pracovní dny. V Černobylu ale stále žije cca 700 obyvatel, kteří se rozhodli do města vrátit.", "question": "Jak se jmenuje město, u kterého byla postavena elektrárna, kde se stala havárie roku 1986?", "answers": ["Černobyl"]}
{"title": "Lyže", "context": "Lyže jsou dvě podlouhlé desky v přední části se zvednutou špičkou. Používají se k lyžování. Byly původně dřevěné, nyní jsou obvykle ze sklolaminátů anebo jiných kompozitních materiálů. Připevňují se k nohám pomocí lyžařského vázání. Lyže lze považovat za jeden z nejstarších způsobů dopravy na sněhu. Byly důležitým a mnohdy i jediným prostředkem umožňující pohyb v zasněženém prostředí, v zemích , kde po většinu roku byla sněhová pokrývka. Pravděpodobně byly vytvořeny ze sněžnic jejich postupným prodlužováním a zužováním. Na přelomu 18. a 19. století se ve Skandinávii používaly lyže jak pro vojenské účely tak i v běžném životě, vytvořila se tak široká základna pro rychlý rozvoj lyžování. První závody na lyžích se uskutečnily v 19. století v Norsku. Roku 1888 putoval norský cestovatel Fridtjof Nansen na lyžích do Grónska. Jeho výprava se stala inspirací pro horaly z oblasti Alp, kteří přivezli lyže ze Skandinávie a rozšířili je ve své domovině. Severské lyžařské techniky ovšem nevyhovovaly vysokohorskému terénu a tak v druhé polovině 19. století vzniklo alpské lyžování. V českých zemích se lyže poprvé objevily 1887, kdy první lyže přivezl propagátor sportu Josef Rössler-Ořovský.", "question": "Jak se nazývají dvě podlouhlé desky se zvednutou špičkou, které se používají k lyžování?", "answers": ["Lyže"]}
{"title": "Zákon o ochraně přírody a krajiny", "context": "Zákon o ochraně přírody a krajiny je v České republice i ve Slovenské republice název zákona, který určuje státní politiku a formu ochrany přírody. == Historie právní úpravy == Doklady ochrany přírody jsou již z dob středověku i novověkého feudalismu, například z let 1234 a 1250 jsou doklady o ochraně zubrů evropských v Badinském pralese u Banské Bystrice. Jako první české i evropské chráněné území bývá uváděn Žofínský prales, který, stejně jako Hojnou vodu, vyhlásili na svém panství roku 1838 Buquoyové. Roku 1858 vyhlásili Schwarzenbergové Boubínský prales. Koncem 19. století byla vyhlášena první chráněná území na Slovensku, například Kvetnica v roce 1876, Ponická dúbrava v roce 1895, Szabóovy skály v roce 1907 a Dobročský prales a Badínský prales v roce 1913. Prvním speciálním zákonem o ochraně přírody byl na Slovensku zákon Slovenské národní rady č. 1/1955 Zb. SNR, o štátnej ochrane prírody, který byl novelizován zákony SNR č. 72/1969 Zb., 100/1977 Zb., 72/1986 Zb. a 128/1991 Zb. Pro české kraje Československa poté přijalo československé Národní shromáždění československý zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který byl po federalizaci státu novelizován zákony České národní rady č. 146/1971 Sb., 137/1982 Sb., č. 96/1977 Sb. č. 65/1986 Sb.", "question": "Co určuje Zákon o ochraně přírody?", "answers": ["státní politiku a formu ochrany přírody"]}
{"title": "Malíř pokojů", "context": "Malíř pokojů je tradiční stavební profese. Kromě samotného malování pokojů pomocí různých technik ovládá také drobné opravy omítky, jako je stěrkování nebo štukování, nebo lepení tapet na zeď. Především v případě specializace na tapetování se profese nazývá tapetář. V Česku sdružuje malíře pokojů Cech malířů, lakýrníků a tapetářů České republiky, který se věnuje zvyšování kvality vlastních členů i přípravě učňů. Pořádá školení, výstavy i zájezdy. Zájemců o profesi v Česku ubývá a tím vzniká nedostatek učňů i pracovníků. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu malíř pokojů ve Wikimedia Commons BRTKOVÁ, Lenka. Nejlepší malíři pokojů. Mladá Fronta Dnes [online]. iDnes, 2015-10-24 [cit. 2018-02-15]. S. 20. Dostupné online.", "question": "Přibývá v Česku zájemců o profesi malíř pokojů?", "answers": ["Zájemců o profesi v Česku ubývá a tím vzniká nedostatek učňů i pracovníků."]}
{"title": "Desková tektonika", "context": "Přesto některé studie zvažují alespoň částečnou subdukci kůry v oblasti tzv. korón (např. obří Artemis Chasma s průměrem ~800 km). V současnosti Venuše neukazuje žádné známky aktivní deskové tektoniky, ale vedou se diskuse o poznatcích, že ve vzdálené historii planety se aktivní tektonické pochody mohly na planetě nacházet. Nicméně pochody, které se odehrály po vzniku planety (jako například pravděpodobná a všeobecně přijímaná hypotéza, že litosféra Venuše rychle ztloustla během několika stovek miliónů let), znemožnily jasnou interpretaci geologických záznamů. Množství dobře zachovaných impaktních kráterů na povrchu Venuše umožnilo využít metodu známou jako počítání množství kráterů pro určení absolutního stáří povrchu. Výsledky počtů naznačují, že většina povrchu Venuše je stará 500 až 750 miliónů let (i když jiné výpočty naznačují věk okolo 1,2 miliardy let). Věk ukazuje, že povrch Venuše je relativně mladý a že během historie planety došlo minimálně jednou k celkovému vulkanickému přetvoření povrchu. Proces umožňující vznik a únik takového množství tepla je stále předmětem vědeckých debat, ale někteří vědci zastávají názor, že se jednalo o určitý styl deskové tektoniky. Jedno z vysvětlení absence deskové tektoniky na povrchu Venuše je to, že teploty jsou příliš vysoké pro možnost existence významnějšího množství vody. Kůra Země je prosycena vodou, která pak hraje významnou roli ve vývoji střižných zón. Desková tektonika vyžaduje slabé oblasti v kůře, po kterých by se mohly korové bloky pohybovat. Je tak možné, že tyto slabé zóny se na Venuši nikdy nevyvinuly kvůli nepřítomnosti vody. Nicméně, existence či neexistence deskové tektoniky na Venuši v minulosti je stále předmětem vědeckých debat. Související informace naleznete také v článku Geologie Marsu. Mars je značně menší než Země či Venuše a nachází se zde důkazy pro existenci ledu na jeho povrchu i pod povrchem. Na počátku 90. let 20. století bylo na základě dat z automatických sond navrženo, že Mars kdysi měl deskovou tektoniku a rozhraní marsovské dichotomie tvořilo rozhraní mezi oceánskou a pevninskou kůrou. Tato teorie byla později vyvrácena detailní analýzou navrhovaného pobřeží na snímcích sondy Mars Global Surveyor – ta ale také přinesla měření magnetizace kůry v oblasti jižních vysočin Marsu, která se nápadně podobají alternující magnetizaci rozpínajícího se mořského dna.", "question": "Která vědecká teorie se zabývá dynamickým vývojem systému tektonických desek Země?", "answers": ["Desková tektonika"]}
{"title": "Panslovanské barvy", "context": "Panslovanské barvy (bílá, modrá a červená) byly stanoveny na všeslovanském kongresu v Praze roku 1848 a v současnosti se skutečně objevují na vlajkách většiny států s majoritou slovanskojazyčného obyvatelstva. Původně byly tyto barvy zvoleny ke zdůraznění sounáležitosti slovanských národů ve smyslu panslavismu. Předobraz panslovanských byl v barvách ruských, které zavedl ruský car Petr I. Veliký, snad odvozené z vlajky Spojených nizozemských provincií, kde car strávil nějaký čas při své cestě po Evropě. Stejná skladba barev jako v případě nizozemské vlajky je ovšem pravděpodobně náhodná, neboť v Rusku se již předtím používaly stejné barvy v jiném pořadí. == Přejímání barev == Jako první národ rozšířili roku 1835 Srbové svoji národní vlajku o bílou barvu (na červenou, modrou a bílou). Jedna z prvních podob srbských vlajek v barvách červené a modré je doložena již ve 13. století. Srbské království Černá Hora přejalo panslovanské barvy v srbském pořadí (červená, modrá bílá) beze změny. Slovinci převzali v roce 1867 barvy v původním ruském pořadí bílá, modrá a červená. Po ní následovaly vlajky slovenská a česká. Chorvaté sice roku 1848 přijali červeno-bílo-modrou vlajku, avšak v jiném, než panslovanském pořadí barev. Odráží barvy znaků Chorvatska, Dalmácie a Slavonie, tedy historických zemí, z nichž se skládá dnešní území. == Tinktura == Ruské barvy a tedy i některé další panslovanské vlajky však vykazují prohřešek proti heraldickým pravidlům, podle nichž červená a modrá nesmějí ležet vedle sebe, neboť se jedná o tzv. \"barvy\" (jako protiklad k tzv. \"kovům\", kdy bílá představuje stříbro a žlutá zlato). == Galerie vlajek == Historické vlajky == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Panslawische Farben na německé Wikipedii. == Externí odkazy == Vlajka Ruské federace na FOTW (angl.) * Ж А С ц // Г. – 2007. – No2 (94). – С 24-29. (ukr.)", "question": "Jaké jsou typické panslovanské barvy?", "answers": ["bílá, modrá a červená"]}
{"title": "Evropská organizace pro jaderný výzkum", "context": "Jsou různé síly v přírodě jenom jiným pohledem na stejnou věc? Skutečně není ve vesmíru žádná antihmota? To standardní model neříká. Nový urychlovač LHC umožní pustit se do hledání odpovědí na tyto a podobné důležité otázky. Výstavba LHC byla započata v roce 2005 a připravovaný program svádí dohromady tisíce vědců z celého světa. Uveden do provozu byl v roce 2009. Pro udržení protonových svazků na dráze v LHC byl vyvinut nový silný supravodivý magnet. Na vývoji detektorů, které budou studovat srážky na LHC a které jsou větší a komplexnější než kdykoli předtím, se už pracuje. I týmy spolupracujících fyziků, kteří tyto detektory konstruují, jsou největší, jaké kdy částicová fyzika poznala. Na tomto projektu spolupracuje více než 4400 vědců z celého světa. Když v 50. letech CERN vznikl, vytvořil se tím standard pro evropskou spolupráci ve vědě. S LHC se CERN stává první skutečně komplexní světovou laboratoří. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Evropská organizace pro jaderný výzkum ve Wikimedia Commons Oficiální stránky CERNu CERN - Programy pro studenty a absolventy, pracovní příležitosti", "question": "Pod jakou zkratkou je známa Evropská organizace pro jaderný výzkum?", "answers": ["CERN"]}
{"title": "Lékařská fakulta Masarykovy univerzity", "context": "V současnosti, roku 2016, jsou kliniky společné s fakultou ve Fakultní nemocnicí u sv. Anny, Fakultní nemocnicí Brno - pracovišti dospělého věku, dětského věku a reprodukční medicíny. Dále v Úrazové nemocnici a na Masarykově onkologickém ústavu. Celkem bychom našli 53 klinik rozmístěných po areálech nemocnic v Brně. Kvůli potřebám jednotlivých pracovišť lékařské a přírodovědecké fakulty byl vytvořen Institut biostatistiky a analýz Lékařské fakulty. Správní pracoviště fakulty sdružuje technicko-provozní oddělení a děkanát, v jehož čele v současnosti (2016) stojí prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc.. V pořadí je profesor Mayer 39. děkanem ve vedení fakulty. Účelová zařízení jsou heterogenní skupinou zahrnující Centrum léčivých rostlin, zaměřené na nekomerční pěstování rostlin pro výukové a výzkumné účely, Centrum výpočetní techniky, zodpovědný za rozvoj informačních a komunikačních technologií na univerzitě, chov laboratorních zvířat a Knihovnu univerzitního kampusu, vzniknuvší splynutím knihovny lékařské fakulty, knihovny fakulty sportovních studií a části knihovny přírodovědecké fakulty. Teoretická pracoviště téměř pokrývají svými zaměřeními první tři roky studia Všeobecného lékařství. Řadíme sem celkem 11 ústavů, mezi které řadíme například Biofyzikální, Anatomický a Fyziologický ústav. Druhý způsob řazení organizace fakulty se týká vnitřních orgánů fakulty. Akademické orgány jsou zastoupeny Akademickým senátem fakulty, Děkanem, Vědeckou radou a Disciplinární komisí. Mezi další orgány řadíme Tajemníka a Poradu proděkanů. Logo lékařské fakulty zobrazuje kombinaci Aeskulapovy hole s hadem a závitu dvoušroubovicové molekuly DNA. Barva fakulty je červená (Pantone 1795 C). Fakulta poskytuje dva tradiční magisterské studijní programy v lékařství a stomatologii, které lze studovat pouze v prezenční formě. Od roku 2005 je otevřena také řada bakalářských studijních programů, z nichž vybrané lze studovat jak prezenční, tak kombinovanou formou. V roce 2016 jsou nabízeny tyto programy: Magisterský program: Všeobecné lékařství (6 let) zakončené titulem MUDr. Zubní lékařství (5 let) zakončené titulem MDDr. Programy jsou vyučovány paralelně v Českém a Anglickém jazyce. Bakalářský program Specializace ve zdravotnictví s obory:Fyzioterapie Nutriční terapeut Optika a optometrie Ortoptika Radiologický asistent Zdravotní laborant Zdravotnický záchranář Obory fyzioterapie a optometrie jsou jako jediné vyučované zároveň česky i anglicky. Bakalářský program Ošetřovatelství s oborem Všeobecná sestra v prezenční i kombinované formě studia.", "question": "Jaká je fakultní barva LF MU?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Monoteismus", "context": "Monoteismus (možno též psát i jako monotheismus či monoteizmus) neboli jednobožství je forma náboženství, podle níž existuje a má být lidmi uctíván pouze jediný Bůh. Vyhrazuje toto slovo, monopolizuje ho a odmítá pluralitu božských bytostí a jejich případnou hierarchii typickou pro náboženství polyteistická a zpravidla proti nim stojí v záměrné aktivní opozici (fundamentalismus). Složitější společnosti jsou pak příčinou vzniku větších a moralističtějších bohů. Nejvýznamnějšími monoteistickými náboženstvími jsou judaismus, křesťanství, islám a bahaismus. Za první známý případ monoteistického náboženství je pokládán kult slunečního boha Atona v podobě, jak byl prosazován za vlády staroegyptského panovníka Achnatona (pod vlivem Teje) v rámci jeho náboženské reformy, který nakonec vyústil ve specifickou formu monoteismu. Monoteistické prvky v dnešním smyslu slova, třebaže postupem času stále sílily, jsou zde ovšem přítomny spíše implicitně a dávají prostor pro různé interpretace. Motivace Achnatonova odporu vůči tradičnímu egyptskému náboženství s mnoha bohy není zcela jasná; dříve prosazovaná domněnka o jeho politickém pozadí, kdy královým cílem mělo být především potvrzení vlastní jedinečnosti a omezení moci kněžstva boha Amona, je v současné době pokládána za příliš jednostrannou.Pokusy hledat v Atonismu počátky monoteistických světových náboženství někteří badatelé zpochybňují, ačkoliv jsou zde zároveň stopy, které by mohly napovídat o opaku. Na tuto problematiku však dosud neexistuje jednotný názor a nejsou zatím ani známy přímé historické důkazy pro nebo proti existenci vazby mezi Atonismem a monoteistickými světovými náboženstvími (viz následující podkapitola). Dnešní čtyři nejvýznačnější monoteistická náboženství - judaismus, bahaismus ,křesťanství a islám - pocházejí ze stejného základu, z kázání (učení) proroků, kterými byl definován judaismu. Na přelomu letopočtu vzniklo křesťanství kázáním Ježíše Nazaretského (Kristus znamená \"pomazaný\") a jeho pozdějších následovníků. První křesťané byli židé přesvědčení o tom, že Ježíš je prorokem, nebo že je synem Božím, nebo částí Boha. V 7. století vznikl podle kázání proroka Mohameda Korán, který hlásá pokračování prorocké řady přes Abraháma, Ježíše a další až k Mohamedovi, přičemž základem je informace, že všichni proroci hlásali stejnou myšlenku o jedinečnosti Boha. == Původ monoteismu ==", "question": "Jaká jsou nejvýznamnější monoteistická náboženství?", "answers": ["judaismus, křesťanství, islám a bahaismus"]}
{"title": "Ministerstvo spravedlnosti České republiky", "context": "Ministerstvo spravedlnosti České republiky je ústředním orgánem státní správy v justiční oblasti. Ministerstvo bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Tento kompetenční zákon (ve znění pozdějších předpisů) vymezuje základní působnost ministerstva, další kompetence jsou zahrnuty v jednotlivých zákonech. == Oblasti působnosti == Ministerstvo spravedlnosti: je ústředním orgánem státní správy pro soudy, státní zastupitelství, probaci a mediaci a vězeňství (je nadřízeno Vězeňské službě České republiky, zajišťuje její telekomunikační síť) vystavuje právní posudky k úvěrovým a garančním dohodám, v nichž je smluvní stranou Česká republika zastupuje Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích Protokolů a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a koordinuje provádění rozhodnutí příslušných mezinárodních orgánů řídí Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Rejstřík trestů a Justiční akademii vede seznam rozhodců pro spotřebitelské spory == Historie == Za první republiky sídlilo spolu s tehdejším Nejvyšším správním soudem (Nejvyšší soud sídlil v Brně) v budově bývalé kadetky na adrese Mariánské hradby 2, Praha. Do 31. prosince 1992 ministerstvo vykonávalo také správu státního notářství. == Související články == Seznam ministrů spravedlnosti České republiky Seznam ministrů spravedlnosti Československa == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Ministerstvo spravedlnosti České republiky ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ministerstvo spravedlnosti ČR Ministerstvo spravedlnosti České republiky Sbírka instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti České republiky", "question": "Které ministerstvo je ústředním orgánem státní správy v justiční oblasti v České republice?", "answers": ["Ministerstvo spravedlnosti"]}
{"title": "Řím", "context": "Řím (italsky a latinsky Roma, přezdívaný též Věčné město) je hlavní město Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma. Leží na řece Tibeře asi 27 km od pobřeží Středozemního moře. Žije zde přibližně 2,873 milionu obyvatel. Řím je největším italským a čtvrtým nejlidnatějším městem v EU, politickým, hospodářským a kulturním centrem mimořádně bohatým na umělecké a historické památky. Jeho rozsáhlé historické centrum je součástí Světového dědictví UNESCO. Vzhledem k založení před více než 2 700 lety (podle římské tradice roku 753 př. n. l.) patří k nejstarším městům v Evropě. Po staletí byl Řím hlavním městem Římské říše, největší evropské velmoci starověku, a kolem roku 100 počet jeho obyvatel přesáhl 1,6 milionu. Město se stalo centrem křesťanství a dodnes je poutním místem. Původně římský jazyk latina je základem mnoha evropských jazyků, římské právo vzorem pro mnoho právních a politických systémů a původně římské písmo se jako latinka stalo nejrozšířenějším písmem na světě. Ve městě sídlí čtyři státní, šestnáct soukromých a sedm papežských univerzit, italská Akademie věd, hlavní italská média a řada mezinárodních organizací. Na území města leží samostatný stát Vatikán, sídlo papeže, hlavy katolické církve. == Geografie == Město leží v krajině nazývané Campagna di Roma, 27 kilometrů od Tyrhénského moře. Historické město se rozkládalo na \"sedmi pahorcích\" na levém břehu řeky Tibery (Tevere): Kapitol, lat. Capitolium, it. Campidoglio, Aventin, lat. Aventinus, Palatin, lat. Palatinus, Caelius Kvirinál,lat. Quirinalis, dnes sídlo italského presidenta, Viminál, lat. Viminalis a Esquilin, lat. Esquilinus.Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou byla Caprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery. Východně od města začínají Abruzzi, na severovýchodě Sabinské hory a na jihu Albánské hory. == Historie == S dějinami se návštěvník Říma setkává na každém kroku a dochované památky pokrývají víc než dvě tisíciletí. Řím vznikl spojením několika osad, podle legendy roku 753 př. n. l., a od počátku 7. století př. n. l. mu vládli etruští králové; název Roma je snad podle etruského rodu Ruma. Po roce 509 př. n. l., kdy byli králové vyhnáni, vznikla římská republika. Ve 4. století př. n. l. dostalo město první kamennou hradbu, do roku 270 př. n. l. republika postupně zabrala většinu území Apeninského poloostrova a pak obrátila pozornost k zámořským državám.", "question": "Jaký byl původní jazyk Římanů?", "answers": ["latina"]}
{"title": "Diamant", "context": "Konečný efekt obecné dostupnosti syntetických diamantů šperkařské kvality na cenu přírodních diamantů lze těžko předvídat. Přírodní a umělé (syntetické) diamanty lze rozlišit většinou spektroskopickými metodami v dobře vybavené laboratoři. Pomocí epitaxe z molekulárních svazků se za vysokého tlaku a teploty získávají diamanty ve tvaru tenkých destiček. Tyto umělé diamanty jsou velmi drahé a mají použití např. v optice, elektronice a v jiných speciálních zařízeních. Nejznámější je využití diamantů ve šperkařství. Aby vynikly jejich optické vlastnosti, jsou vybrušovány do tvaru speciálního mnohostěnu - briliantu. Hmotnost diamantu se vyjadřuje v karátech (ct). Velmi významné je využití diamantů v průmyslu, kde je spotřeba mnohonásobně vyšší než ve šperkařství. Vyrábějí se z nich řezné, vrtné a brusné nástroje, prášky a pasty. Pro tento účel se využívají diamanty pro šperkařství bezcenné (špatná barva, špatná čistota), diamantový prach a průmyslově vyráběné diamanty. Díky extrémním fyzikálním vlastnostem se diamanty používají také pro řadu speciálních elektronických součástek a v laboratorním výzkumu. Nejstarší naleziště diamantů jsou známa v Indii (oblast Golgonda); dále nacházen v Brazílii (stát Minas Gerais), Jižní Africe, Rusku. V Česku byl nalezen dvakrát (Dlažkovice, Chrášťany). Třetí nález u Starého Města se ukázal jako natavený kousek umělého sklo-keramického materiálu. Krom těchto byly v horninách Českého středohoří objeveny mikrodiamanty o velikosti 5 až 30 mikrometrů. Současná významná světová naleziště diamantů (seřazená podle hodnoty produkce) Botswana Rusko (Sibiř) Kanada Jižní Afrika Angola Namibie Austrálie Napodobeniny diamantů jsou minerály jako karbid křemíku (moissanit) nebo kubická zirkónie. Umělé diamanty se pro šperkařské a obchodní účely podle metodiky mezinárodní klenotnické organizace CIBJO (např. The Diamond Book 2006-1) rovněž řadí mezi napodobeniny, i když se fyzikálně a chemicky jedná o diamanty. Obrázky, zvuky či videa k tématu Diamant ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo diamant ve Wikislovníku DIAMANTY - Příručka hodnocení diamantů (anglicky) CIBJO: The Diamond Book 2006-1 (anglicky) Gemesis - Syntetické diamanty šperkářské kvality (anglicky). Diamant na webu mindat.org (anglicky) World of diamonds (anglicky) 5000 pages in 50 e-text historical references Robert Boyle, Theophrastus, Albertus Magnus, George Frederick Kunz, US Geological Survey etc. (anglicky) Diamond - the extreme Kings of Gems", "question": "Jak se nazývá nejtvrdší přírodní minerál?", "answers": ["Diamant"]}
{"title": "Bioderma", "context": "Bioderma Laboratories je soukromá francouzská farmaceutická společnost, která se specializuje na léčbu dermatologických problémů, jakož i na pediatrii, regeneraci buněk a péči o vlasy. Byla založena v roce 1977 v Aix-en-Provence, kde má své sídlo. V roce 2001 společnost otevřela v Lyonu první specializovanou biometrologickou laboratoř pro výzkum a vývoj péče o pleť. Primárním obchodním sektorem je dermatologie s produkty jako ABCDerm, Atoderm, Cicabio, Créaline, Hydrabio, Matriciane, Matricium, Sébium, White Objective, Secure (péče o pleť), Nodé (péče o vlasy) a Photoderm. == Historie == Firma Bioderma byla založena v sedmdesátých letech 20. století Jean-Noël Thorelem. Od začátku pro ni byla typická inovace, vlastní výzkum a nový přístup k dermatologii. Prvním z řady inovačních produktů byl šampon Nodé z roku 1977, který přistupoval k mytí vlasů šetrněji. V roce 1985 přišla společnost s novou řadou produktů spojenou s lékaři, od roku 1992 začal laboratorní vývoj dalších dermatologických produktů. V roce 1990 byla otevřena první mezinárodní laboratoř v Itálii.V roce 2001 začíná Bioderma brát větší ohled na různorodé potřeby v jednotlivých oblastech světa. V roce 2009 začíná Bioderma provádět sociální mise v severním Vietnamu. Od roku 2011 plánovala Nadace Bioderma pomáhát v rozvoji dermatologie po celém světě. V roce 2014 firma vykázala obrat ve výši 261,5 milionů eur a na konci druhé dekády 21. století bylo její výrobky možné koupit v 90 zemích světa s většinou poboček na evropském kontinentu. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Oficiální web české pobočky", "question": "Kde byla založena Bioderma?", "answers": ["v Aix-en-Provence"]}
{"title": "Licenciát teologie", "context": "Licenciát teologie (z lat. theologiae licentiatus) je akademický titul, který je v současné době udělován vysokými školami v oblasti teologie (bohosloví). Tento titul obvykle udělují teologické fakulty, přičemž je zkracován jako ThLic. (před jménem). Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (Mgr.) a složení příslušně rigorózní zkoušky, jejíž součástí je i obhajoba rigorózní práce. V současné době se tak jedná o fakultativní zkoušku zpravidla spojenou s poplatky – nikoli o další formální studium, resp. kvalifikaci. Úroveň dosažené kvalifikace je 7 v ISCED (master's degree, tak jako Mgr.), přičemž někdy se obecně, hovorově, tituly získané rigorózním řízením označují jako tzv. malé doktoráty. Udělování titulu \"licenciát teologie\" (resp. i titulu \"doktor teologie\") se v Česku řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž jediným licenciátním titulem v Česku je právě \"licenciát teologie\". Původně byl ThLic. udělován pouze v oblasti katolické teologie, s účinností od 1. září 2016 bylo omezení udělování tohoto titulu pouze pro oblast katolické teologie zrušeno, od akademického roku 2016/17 tak může být udělován v oblasti teologie obecně. , nikoliv pouze katolické, tedy stejně jako ekvivalent ThDr. Udělení titulu je podmíněno jak předchozím složením státní zkoušky, tak obhájením licenciátní či rigorózní práce, v některých případech je udělení spjato i s vyznáním víry před velkým kancléřem fakulty (nebo jeho ekvivalentem), resp. vlastním ordinářem. Po řádném ukončení magisterského studijního programu (Mgr., event. ThLic. či ThDr.) je rovněž možné pokračovat v dalším studiu – v doktorském studijním programu (8 v ISCED, tzv. velký doktorát), přičemž dnes je již i v této oblasti udělován standardní vědecký titul doktor (Ph.D.) – ten se již uděluje ve všech oblastech (včetně umělecké) i náboženské. Pokud to umožňuje vnitřní předpis školy, resp. příslušný rigorózní řád, může nositel titulu magistr (Mgr.) případně požádat o to, aby mu byla stejná předložená magisterská (diplomová) práce, či kupř. disertační práce, rovněž uznána i jako rigorózní práce.", "question": "Jakou zkratku má titul Licenciát teologie?", "answers": ["ThLic."]}
{"title": "Turbocharged Direct Injection", "context": "Zatím nejmenší motor s označením TDI prodávaný od roku 1999 má tři válce, výkon 45 kW (61 k), objem 1.2 l (přesný objem 1191 cm3), spotřebu 3 litry nafty na 100 km a je spojen se sekvenční převodovkou Tiptronic a osazován do vozů VW Lupo 3L a Audi A2. Roli turbodieselu „pro masy“ však měl zastávat tříválec 1.4 TDI, který vznikl „uříznutím“ jednoho válce z legendární čtyřválcové 1.9 TDI. Od roku 2000 se také začalo do všech modelů v koncernu VW průběžně montovat vysokotlaké vstřikování čerpadlo-tryska označované zkratkou PD (z německého názvu Pumpe-Düse), které mělo vstřikovací tlak až 2050 barů. Začalo se pak, podle nepsaného pravidla, tyto motory laicky označovat TDI-PD. Rok 2003 znamenal debut pro motor 4.0 V8 TDI 202 kW (275 k) s řadou inovativních řešení, které se zároveň staly základem pro novější šestiválce 3.0 TDI CR 165 kW (225 k). Motorickou lahůdkou byl desetiválec 5.0 V10 TDI montovaný například do VW Touareg nebo VW Phaeton, který však musel být pro nesplnění emisních norem Euro IV nahrazen osmiválcem 4.2 V8 TDI. Závodní vůz Audi R10 TDI osazený dvanáctiválcem TDI o výkonu 480 kW (654 k) zvítězil v letech 2006, 2007 a 2008 třikrát po sobě v závodě 24 hodin Le Mans. Na přelomu let 2007/2008 se z nabídky koncernu VW začínají postupně vytrácet všechny verze TDI motorů se vstřikováním PD a pozvolna je začínají nahrazovat motory se systémem CR, jež jsou výrazně kultivovanější a tišší. V průběhu roku 2010 nabídka motorů TDI-PD úplně zmizela a nahradily je motory 1.6 TDI CR ve výkonech 55, 66 a 77 kW, tříválcová 1.2 TDI CR 55 kW (přesný objem 1199 cm3), jež nemá s původní 1.2 TDI-PD nic společného, a 2.0 TDI CR. Třešničkou na dortu sériově vyráběných TDI je motor 6.0 V12 TDI s výkonem 368 kW (500 k) a točivým momentem rovných 1000 Nm v širokém spektru 1750 - 3250 otáček za minutu. Ten se dodává do vozů Audi Q7 V12 TDI výhradně s pohonem všech kol a sekvenční převodovkou Tiptronic. Falšování emisí firmou Volkswagen Podrobnější informace naleznete v článku Dieselgate. V září 2015 vydala americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) prohlášení, ve kterém zmiňuje, že firma Volkswagen manipuluje s motorovým softwarem na dieselových TDI motorech a porušuje tím emisní limity. 22. září se Michael Horn, prezident americké pobočky Volkswagenu veřejnosti omluvil za své chování. Dieselové motory TDI se softwarem pro falšování emisí údajně obsahuje asi 11 miliónů aut. Akcie firmy během několika dní propadly zhruba o třetinu.[1]", "question": "Jaký je zkrácený obchodní název přeplňovaných vznětových motorů?", "answers": ["TDI"]}
{"title": "Pony Express", "context": "Pony Express Pony Express LogoZákladní údaje Datum založení 1860 Zakladatelé William Hepburn RussellAlexander MajorsWilliam B. Waddell Některá data mohou pocházet z datové položky. Pony Express byla kurýrní služba, která v letech 1860–61 přepravovala poštovní zásilky z východního pobřeží USA na pobřeží západní. Pomník Pony Expressu v Saint Joseph Frank E. Webner, jezdec Pony Express v roce 1861 Historie Zatímco v Evropě v 18. století vznikla zásluhou šlechtického rodu Thurn-Taxisů poštovní služba za pomoci dostavníků, v Americe bez silnic se vývoj odlišoval[1]. V polovině 19. století přestala být města na východním pobřeží jedinou výspou civilizace v USA. Díky nálezům zlata v Kalifornii se začal prudce rozvíjet i americký Západ. Železniční spojení ještě neexistovalo a tak tím jediným, co obě pobřeží v té době spojovalo, byly poštovní linky. Největší a nejznámější z nich byla společnost Wells, Fargo & Co. Ale ani její dostavníky nedokázaly zásilku z východu na západ dostat dřív než za tři měsíce. Proto přišla společnost Russel, Major a Waddel s nápadem na zřízení expresní poštovní linky, která by dobu přepravy zásilky přes kontinent zkrátila na několik dní.", "question": "Jak se jmenovala kurýrní služba, která v letech 1860-61 přepravovala poštovní zásilky v USA?", "answers": ["Pony Express"]}
{"title": "Josef ha-Kohen", "context": "Josef ha-Kohen Josef ha-Kohen Narození 20. prosince 1496Avignon Úmrtí 1558 (ve věku 61–62 let) nebo 1578 (ve věku 81–82 let)Janov Národnost Sefardi Povolání historik, lékař a rabín Nábož. vyznání judaismus Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Josef ha-Kohen (1496, Avignon – 1558? ) byl židovský lékař a historik. Život a dílo Ha-Kohen se narodil roku 1496 ve francouzském Avignonu jako potomek žida, vyhnaného roku 1492 ze Španělska. Roku 1501 se rodina přestěhovala do italského Janova, kde ha-Kohen obdržel tradiční židovské vzdělání. Po ukončení studií pracoval jako lékař v různých italských městech. Jeho manželka mu porodila tři syny, všichni však ještě za jeho života zemřeli. Po vyhnání židů z Janova psal knihy a poezii. Jedním z nejvýznamnějších děl je historiografická kniha Události dnů týkající se francouzského krále a osmanské dynastie (hebrejsky ד ה ל צ ו ב א ה, Divrej ha-jamim le-malchej Corfat u-le-malchej bejt otoman ha-tugar). Dalším významným dílem se stalo dílo Údolí pláče (hebrejsky ע ה, Emek ha-bacha), jež dokončil roku 1558 ve svých 79 letech a v němž popisuje dějiny izraelského lidu. Z tohoto roku také pochází poslední zmínka o Josefu ha-Kohenovi. Odkazy Poznámky V tomto článku byl použit překlad textu z článku י ה na hebrejské Wikipedii. Externí odkazy Divrej ha-jamim na HebrewBooks.org Autoritní data: GND: 122750144 | ISNI: 0000 0001 2029 5502 | LCCN: n82020299 | VIAF: 82204047 | WorldcatID: lccn-n82020299 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hebraistika", "question": "Kolik synů porodila Josefu ha-Kohenovi jeho manželka?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Mistrovství světa juniorů ve sportovním lezení", "context": "Zpravidla mohou v každé kategorii závodit maximálně čtyři závodníci z každé země, českou reprezentaci určuje Český horolezecký svaz (ČHS), který také pořádá závody v lezení jako Mistrovství České republiky v soutěžním lezení a Mistrovství České republiky mládeže v soutěžním lezení. Závodníci od šestnácti let mají také současně možnost účastnit se Mistrovství světa ve sportovním lezení pro dospělé. Mezi vysokými školami probíhá Akademické mistrovství světa ve sportovním lezení, které včetně dalších závodů pořádá Mezinárodní federace univerzitního sportu (FISU). Mezinárodní horolezecká federace (UIAA) pořádá také Mistrovství světa juniorů v ledolezení na obtížnost a rychlost. Historie Juniorské mistrovství světa se konalo poprvé v jednotlivých disciplínách od roku 1992 obtížnost, 1995 rychlost a 2015 bouldering. Vítězové kategorií A a juniorů v disciplínách lezení na obtížnost a rychlost se v roce 2012 nominovali na účast ve Světových hrách 2013 v Cali v Kolumbii. Obdobně v roce 2016 se juniorští vítězové ve všech třech disciplínách nominovali na Světové hry 2017 v polské Vratislavi. Kategorie Junioři a Juniorky (18 - 19 let) chlapci a dívky kategorie A (16 - 17 let) chlapci a dívky kategorie B (14 - 15 let)", "question": "V kterém roce se konalo mistrovství světa juniorů ve sportovním lezení ve krajině Singapur?", "answers": ["2012"]}
{"title": "Panthalassa", "context": "Panthalassa (řecký název pro všechny moře) je název původního praoceánu obklopujícího prakontinent nazývaný Pangea v dobách paleozoika a brzkého mezozoika. Praoceán se skládal z Tichého oceánu na západě a na severu, na jihovýchodě z oceánu Tethys. Během dalších posunů kontinentů došlo k vytvoření Atlantského oceánu a Severního ledového oceánu. Panthalassa se někdy označuje za předchůdce Pacifiku, jelikož ten se dnes rozkládá přibližně v místech, kde se praoceán nacházel. Další velké sjednocení kontinentů nastane asi za 150-250 milionů let.", "question": "Jak se jmenuje praoceán, který obklopoval Pangeu?", "answers": ["Panthalassa"]}
{"title": "Švýcarsko", "context": "změnách zákona, (pokud se pro referendum během 100 dní vysloví nejméně 50 000 voličů, nebo 8 kantonů, uskuteční se celostátní hlasování o tomto zákoně), iniciativa, (návrh zákona) pro reprezentanty závazná,. tedy pokud během 18 měsíců iniciátoři \"iniciativy\" získají podpisy 100 000 voličů, uskuteční se celostátní hlasování o navrhovaném zákoně, petice, která je pozůstatkem z ještě nevyvinuté demokracie počátku 19. století. volební právo: aktivní – volit, pasivní – být kandidován a zvolen, hlasování – vyjádřit se k předkládanému návrhu. Původní starší většinový systém v reprezentativní části politiky během 19. a 20. století nahradil systém poměrný. Tato – ve vyspělých demokraciích běžná – forma zaručuje účast i těch, kteří jsou mnohde jinde stále ještě z reprezentativní politiky vyloučeni. Jedním ze základů jeho fungování je kolegialita a konkordance, tedy nutnost, ne-li samozřejmost (\"společenská objednávka\"), najít věcná řešení a to přes často rozdílná stanoviska, názory a zkušenosti. Zajímavostí je, že na spolkové úrovni bylo volební a hlasovací právo pro švýcarské ženy ustaveno až v únoru roku 1971. Předtím volili a hlasovali pouze muži starší 20 let, v 19. století ale jenom pokud byli schopni vojenské služby. Na kantonální úrovni to trvalo zrovnoprávnění žen ještě déle. V roce 1990 bylo hlasovací právo pro ženy zavedeno i v Appenzellu Innerrhodenu a to i přes odpor voličů (mužů) rozhodnutím nejvyššího soudu. Spolkový parlament je dvoukomorový a tvoří jej Rada států a Národní rada.", "question": "Od kterého roku se smí ve Švýcarsku voleb účastnit i ženy?", "answers": ["1971"]}
{"title": "Kostel svatého Salvátora (Nové Město nad Metují)", "context": "Kostel svatého Salvátora (Nové Město nad Metují) Kostel svatého Salvátora Místo Stát Česko Česko Obec Nové Město nad Metují Souřadnice 50°20′44,08″ s. š., 16°9′0,36″ v. d. Základní informace Církev římskokatolická Provincie česká Diecéze královéhradecká Vikariát náchodský Farnost Nové Město nad Metují Zánik 1877 Architektonický popis Stavební sloh pozdní Výstavba 1729 Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel svatého Salvátora byl římskokatolický kostel na Plácku (nyní náměstí Republiky) v Novém Městě nad Metují. Jeho podoba je zachycena na starých grafikách. Historie kostela Kostel byl založen roku 1729 Jakubem Arnoštem z Leslie.[1] Měl křížovou loď a věž. Zánik kostela Zanikl za josefínských reforem roku 1787, budova dále sloužila jako mandl a sklad. Stavba byla zlikvidována obcí roku 1877. Socha sv. Jakuba, původně umístěná v kostele sv. Salvátora v nice nad portálem směrem ke Krajské bráně, je od roku 1922 umístěna ve výklenku kostelní zdi kostela Nejsvětější Trojice vlevo před vchodem a mobiliář byl rozebrán ve prospěch jiných kostelů a kaplí (zvony byly prodány do Zdobnice,[2] varhany přemístěny do kostela sv. Ducha v nedalekém Krčíně). Galerie Socha sv. Jakuba Socha sv. Jakuba před kostelem Nejsv. Trojice Pomník obětem světových válek - místo, kde stával kostel Odkazy Reference", "question": "V jakém slohu byl postaven Kostel svatého Salvátora v Novém Městě nad Metují?", "answers": ["římskokatolický"]}
{"title": "Redoxní pár", "context": "Redoxní pár (také oxidačně-redukční pár) je dílčí reakce, která je součástí redoxní reakce. V obecné formě platí: R e d ⇌ O x + n e − {\\displaystyle \\mathrm {Red\\ \\rightleftharpoons \\ Ox\\ +{\\mathit {n}}\\ e^{-}} } ,kde Red značí redukující, Ox oxidující formu částice (molekuly, atomu nebo iontu) a e− značí elektron. Při čtení daného zápisu zleva doprava vystupuje Red jako donor elektronu. Při čtení zprava doleva vystupuje Ox jako akceptor. Alternativně můžeme hovořit i o redukčním a oxidačním činidle: K popisu redoxní reakce jsou nezbytné alespoň dva redoxní páry, za běžných chemických podmínek se totiž samovolně nevyskytují volné elektrony, které by se mohly účastnit reakce. Jakmile se v jakékoliv dílčí reakci formálně uvolní jeden elektron, pak musí proběhnout další dílčí reakce, která daný elektron přijme: Red 1 ⇌ Ox 1 + e − 1. redoxní pár Ox 2 + e − ⇌ Red 2 2. redoxní pár − − − − − − − − − − − − − − − − Red 1 + Ox 2 ⇌ Ox 1 + Red 2 redoxní reakce {\\displaystyle {\\begin{aligned}{\\text{Red}}_{1}\\ &\\ \\rightleftharpoons \\ {\\text. {Ox}}_{1}\\ +\\ {\\text{e}}^{-}&{\\text{1. redoxní pár}}\\\\{\\text{Ox}}_{2}\\ +\\ {\\text{e}}^{-. }&\\ \\rightleftharpoons \\ {\\text{Red}}_{2}&{\\text{2. redoxní pár}}\\\\-------. &---------\\\\{\\text{Red}}_{1}\\ +\\ {\\text{Ox}}_{2}. &\\ \\rightleftharpoons \\ {\\text{Ox}}_{1}\\ +\\ {\\text{Red}}_{2}&{\\text{redoxní reakce}}\\\\\\end{aligned}}} == Příklady == Jako příklad můžeme provést jednoduché rozpuštění měděné tyče ve vodném roztoku obsahujícím ionty stříbra. Měď se zde oxiduje zatímco stříbro se během reakce redukuje na jednotlivé atomy. Cu ⟶ Cu 2 + + 2 e − 1. redoxní pár, následuje oxidace 2 Ag + + 2 e − ⟶ 2 Ag 2. redoxní pár, následuje redukce − − − − − − − − − − − − − − − − Cu + 2 Ag + ⟶ Cu 2 + + 2 Ag redoxní reakce {\\displaystyle {\\begin{aligned}{\\text{Cu}}\\ &\\ \\longrightarrow \\ {\\text{Cu}}^. {2+}+\\ 2\\ {\\text{e}}^{-}&{\\text{1. redoxní pár. , následuje oxidace}}\\\\2\\ {\\text{Ag}}^{+}\\ +\\ 2\\ {\\text{e}}. ^{-}&\\ \\longrightarrow \\ 2\\ {\\text{Ag}}&{\\text{2. redoxní pár, následuje redukce. }}\\\\-------&---------\\\\{\\text{Cu}}\\ +2\\ {\\text{Ag}}^{+}&. \\longrightarrow \\ {\\text{Cu}}^{2+}+\\ 2\\ {\\text{Ag}}&{\\text{redoxní reakce}}\\\\\\end{aligned}}} Dílčí reakce může být také komplexnější. Zde je nutné odhadnout vhodná oxidační čísla příslušných atomů. V kyselém vodném roztoku reaguje dusitan sodný na dusičnan, zatímco je přidáván manganistan draselný.", "question": "Stačí k popisu redoxní redakce jeden redoxní pár?", "answers": ["K popisu redoxní reakce jsou nezbytné alespoň dva redoxní páry, za běžných chemických podmínek se totiž samovolně nevyskytují volné elektrony, které by se mohly účastnit reakce."]}
{"title": "Zub", "context": "Počet zastoupených druhů zubů a jejich počet jsou druhově specifické. zuby s omezeným růstem (brachyodontní): jakmile se prořezají z dásně, již dále nerostou. zuby s prodlouženou dobou růstu (semihypselodotní): rostou i nějakou. dobu po prořezání zuby trvale rostoucí (hypselodontní): rostou po celý život polyfyodontní: zuby jsou v několika řadách, po vypadnutí je zub hned nahrazen novým difyodontní: nejprve vyrůstá dočasný, mléčný zub, ten je později nahrazen zubem trvalým monofyodontní: zub vyrůstá jen jednou za život, není nahrazován Zuby člověka jsou tedy heterodontní, s omezeným růstem a většinou difyodontní, s výjimkou stoliček, které jsou monofyodontní. Zuby vznikly modifikací plakoidních šupin ryb, u některých druhů ryb si tento tvar zachovávají i do dnešních dnů. U obojživelníků a většiny plazů zuby vyrůstají přímo z čelistní kosti, u krokodýlů, vyhynulých dinosaurů a savců včetně člověka jsou zuby zasazené v zubních lůžcích. Čelistní kost je krytá dásní, která zuby pevně obemyká. Zuby člověka (a obecně všechny brachiodontní zuby) se skládají ze tří částí, z kořene, krčku a korunky. Korunka je ta část zubu, která vyčnívá ze zubního lůžka a je pokrytá sklovinou, nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je tvořená mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry. Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které je zubní dřeň.", "question": "Z jakých částí se skládají zuby člověka?", "answers": ["kořene, krčku a korunky"]}
{"title": "Šinzó Abe", "context": "Šinzó Abe (japonsky: 安 晋, Abe Šinzó; narozen 21. září 1954) je japonský politik, znovuzvolený předseda vlády. == Život == Abe se narodil do rodiny politika. Jeho dědečkem z matčiny strany byl Nobusuke Kiši, který byl během války správcem okupovaného Mandžuska a ministrem v Tódžově kabinetu, po válce byl vyšetřován jako válečný zločinec, ale v letech 1957–1960 se stal premiérem Japonska. Kišiho bratr Eisaku Sató byl předsedou vlády v letech 1964–1972. Abe se věnoval studiu politologie v Japonsku a ve Spojených státech amerických. Pracoval v soukromém sektoru až do roku 1982, kdy začal s prací pro vládní administrativu. Do politiky vstoupil roku 1993, když vyhrál volby v prefektuře Jamaguči. Abe sloužil pod premiéry Joširó Morim a Džuničiró Koizumim a nakonec se stal Koizumiho Nejvyšším vládním tajemníkem. Abe vstoupil v povědomí Japonců zejména pro svůj silný postoj, který zastával vůči Severní Koreji, což ho nakonec vyneslo až do předsednictví vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDP) a do úřadu premiéra. Kromě toho, že Abe bude následovat ekonomickou politiku svého předchůdce, rovněž se předpokládalo, že zlepší napjaté vztahy s Čínskou lidovou republikou. Byl 90. předsedou japonské vlády, byl zvolen na zvláštním zasedání parlamentu 26. září 2006. Stal se nejmladším japonským premiérem od dob druhé světové války a prvním, který se narodil až po válce. 12. září 2007 však náhle rezignoval po měsících rostoucího politického tlaku. Vládl pouze jeden rok. Nahradil ho Jasuo Fukuda, který se tak stal 91. ministerským předsedou japonské vlády. Znovu se Abe stal předsedou vlády 26. prosince 2012 poté, co jím vedená Liberálně demokratická strana vyhrála předčasné prosincové volby. Liberální demokraté se tak do čela vlády vrátili po více než třech letech. Pro jím provedená ekonomická opatření se vžilo označení Abenomika. V září roku 2017 oznámil jako předseda vlády záměr rozpustit vládu pod svým vedením a vyhlásit předčasné parlamentní volby, ke kterým by mělo dojíti dne 22. října 2017. Ve volbách bude čelit guvernérce Tokia Jurice Koikeové. == Odkazy == === Reference === === Související články === Seznam premiérů Japonska === Externí odkazy ===", "question": "Jaké národnosti je politik Šinzó Abe?", "answers": ["japonský"]}
{"title": "Transkripční faktor", "context": "Transkripční faktor je termín užívaný pro jakýkoliv protein, který má schopnost spouštět či jinak regulovat transkripci DNA. Zahrnuje proto jak specializované proteiny spouštějící transkripci u konkrétních genů, tak i obecné faktory nutné pro správný průběh procesu transkripce. K obecným transkripčním faktorům při transkripci pomocí RNA polymerázy II patří zejména proteiny TFIIA, TFIIB, TFIIE, TFIIF a TFIIH. Tyto se mnohdy účastní přímo na tvorbě preiniciačního komplexu (tzn. více či méně interagují s RNA polymerázou). Významným proteinem (který je součástí jednoho z těchto faktorů) je TBP, tedy protein vážící se na TATA box sekvenci DNA, přítomnou na počátku každého přepisovaného genu (v oblasti promotoru).", "question": "Jakou schopnost má transkripční faktor?", "answers": ["regulovat transkripci DNA"]}
{"title": "Vietnamský dong", "context": "Vietnamský dong Vietnamský dongĐồ (vietnamsky) Bankovka 50 dongůZemě Vietnam Vietnam ISO 4217 VND Inflace 2,7%[1] (2016 odhad) Symbol ₫ Mince 200, 500, 1000, 2000 a 5000 dong Bankovky 1000, 2000, 5000, 10000, 20000, 50000, 100000, 200000 a 500000 dong Vietnamský dong (vietnamsky Đồ) je měna používaná ve Vietnamu od 3. března 1978. Vydává ji Státní banka Vietnamu. Její symbol je ₫. Jedné koruně odpovídá přibližně 1000 ₫. Původ jména Dong znamená vietnamsky měď. Je to tím, že se ve Vietnamu v době Francouzské Indočíny používal francouzský indočínský piastr, který byl měděný. Mince Dnes platí mince v hodnotách 200₫, 500₫, 1000₫, 2000₫ a 5000₫. Jelikož se mince mezi obyvateli příliš neujaly, v roce 2011 přestaly být Státní bankou Vietnamu vydávány a dnes již prakticky nejsou v oběhu. Bankovky V současné době platí bankovky v hodnotách 1 000₫, 2 000₫, 5 000₫, 10 000₫, 20 00. 0₫, 50 000₫, 100 000₫, 200 000₫ a 500 000₫, dále platí také prakticky nepoužívané bankovky v hodnotách 100₫, 200₫ a 500₫. Na všech bankovkách je vyobrazen Ho Či Minh. Reference ↑ INFLATION RATE (CONSUMER PRICES). The World Factbook [online]. CIA [cit. 2017-9-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-01. ISSN 1553-8133. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Vietnamský dong na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Měny Asie Severní Ruský rubl Střední Kazachstánský tenge • Kyrgyzský som • Tádžický somoni • Turkmenský manat • Uzbecký sum Jihozápadní Abchazský apsar • Arménský dram • Ázerbájdžánský manat • Bahrajnský dinár • Gruzínský lari • Irácký dinár • Íránský rijál • Izraelský šekel • Jemenský rijál • Jordánský dinár • Katarský rijál • Kuvajtský dinár • Libanonská libra • Ománský rijál • Saúdský rijál • Dirham Spojených arabských emirátů • Syrská libra • Turecká lira Jižní", "question": "Jaká instituce vydává měnu vietnamský dong?", "answers": ["Státní banka Vietnamu"]}
{"title": "Bylo nás pět (román)", "context": "Bylo nás pět je humoristický román Karla Poláčka, ve kterém autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je školák Petr Bajza. Kniha je poměrně volným sledem jednotlivých příhod a dobrodružství, jež potkávají vypravěče a jeho čtyři kamarády: Čeňka Jirsáka, Antonína Bejvala, Édu Kemlinka a Josefa Zilvara z chudobince. Román napsal Poláček krátce před odchodem do Terezína v roce 1943, poprvé vyšel rok po druhé světové válce. Roku 1995 bylo dílo zfilmováno jako stejnojmenný šestidílný televizní seriál. Dílo používá hovorový i spisovný jazyk (způsobuje a vyjadřuje kontrast). Často se objevuje přímá řeč. Hlavní myšlenkou je zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno dětskýma očima a proto působí komicky, stejně jako Péťova snaha vyjadřovat se \"korektně\". Vypravěčem je Petr Bajza, veselý, rošťák, inteligentní, s velkou představivostí, syn majitele obchodu smíšeným zbožím. Jeho rodina není, vzhledem k době vzniku díla, na rozdíl od skutečné Poláčkovy rodiny židovská a vůbec v celém příběhu pochopitelně žádní Židé nevystupují. Antonín Bejval - Petrův spolužák, \"vynálezce\", má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý, syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím Čeněk Jirsák - kamarád Petra, je pobožný, jeho koníčkem. je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný, přezdívaný Krakonoš Éda Kemlink - další z kamarádů, syn úředníka z berního úřadu, velmi chytrý, má dvě sestry Refaelu a Viktorku a psa Pajdu, který s jiným psem. Amorem krade v řeznictví buřty Josef Zilvar - z chudobince, je starší než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělé řeči, statečný, semtam se spustí s Habrováky, syn válečného invalidy a \"vrchního\". žebráka tatínek Bajza - majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, semtam poněkud opatrný na peníze maminka Bajzová - hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost Kristýna - služka, pochází z horské vesnice Rampuše (. odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší Eva Svobodová - dcera cukráře, Petrova favoritka, nosí Petrovi z cukrářství dobroty pan Fajst - místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista.", "question": "Je autorem humoristického románu Bylo nás pět Karel Poláček?", "answers": ["Bylo nás pět je humoristický román Karla Poláčka, ve kterém autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou."]}
{"title": "Michael Jackson", "context": "2009: Michael Jackson's This Is It (režie: Kenny Ortega) 2009: Michael Jackson: Life of an Icon 2012: Michael Jackson: BAD 25 (dokument mapující období vydání alba BAD, režie: Spike Lee) 2019: Lies of Leaving Neverland (režie: Mark Hostetler) 2019: Michael Jackson: Chase the Truth (režie: Jordan Hill) 2019: Square One: Michael Jackson (režie: Danny Wu) Literatura 1988: Moonwalk (autobiografie) – vlastní životopis 1992: Tanec jako sen – Dancing the Dream, soubor vlastní poezie, esejí a fotografií 2016: Michael Jackson: Zpátky v čase od autora Daryla Easlea Odkazy Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků Michael Jackson na anglické Wikipedii a Michael Jackson na slovenské Wikipedii. ↑ Úmrtí list vystavený v Los Angeles County↑ Král popu je mrtev. Nemá následníka, Lidovky.cz, 2009↑ Kariéra Archivováno 5. 7. 2009 na Wayback Machine, Radiobonton.cz, 2009↑ Video of the 1984 Pepsi commercial when Michael Jackson’s hair caught on fire, Usmagazine.com, 2009↑ EARLY, Chas. January 27, 1984: Michael Jackson's hair catches fire during Pepsi commercial [online]. Bt.com, 2019-01-22 [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 1 2 Michael Jackson Congressional Resolution, Opencongress.org, 2009↑ Michael Jacksons Greatest Non Musical Achievements Archivováno 26. 6. 2015 na Wayback Machine, Brainz.. org, 2009↑ Charity Auction – Great Heart of MICHAEL JACKSON and JEFF KOONS from The Krasnals for children Archivováno 20. 9. 2011 na Wayback Machine, Michaeljackson.com, 2009↑ Michael Jackson Gave $. 300 Million To Charities Archivováno 16. 12. 2009 na Wayback Machine, Blackstarnews.com, 2009↑ Seznam podporovaných charitativních organizací, Allmichaeljackson.com↑ Congressional Resolution Would Honor Michael Jackson As World Humanitarian Archivováno. 13. 1. 2010 na Wayback Machine, Cnsnews.com, 2009↑ Jackson byl posmrtně vyznamenán za humanitární aktivity, Lidovky.cz, 20091 2 3 Jacksonův lékař propuštěn na kauci, další slyšení. soudu v dubnu, ČTK.cz, 2010↑ Interview Michael Jackson – Oprah Winfrey : Vitiligo1 2 Michael Jackson, Vitiligoguide.com, 20091 2 Michael Jackson's son Prince has inherited vitiligo. skin disease, Mirror.co.uk, 2009↑ Michael Jackson: Son Prince has inherited vitiligo skin condition, says La Toya, Telegraph.co.uk, 2009↑.", "question": "Kdo byl považován za krále popu ?", "answers": ["Michael Jackson"]}
{"title": "Paříž", "context": "'architecture), dvě jsou technického zaměření (École des ingénieurs de la ville de Paris a École supérieure de physique et de chimie industrielle) a jedna je specializovaná na zahradnictví (École du Breuil). Francouzská akademie je jednou z nejstarších a rovněž nejprestižnější institucí ve Francii v oblasti duševního života. Založil ji v roce 1634 kardinál Richelieu na ochranu francouzského jazyka. Od roku 1801 sídlí v Collè des Quatre-Nations přes řeku naproti Louvru a od roku 1803 je součástí Francouzského institutu. K němu patří též Francouzská akademie věd založená v roce 1666 ministrem financí Colbertem. Paříž je rovněž sídlem mnoha výzkumných ústavů a laboratoří, ať již francouzských nebo mezinárodních. K nejvýznamnější patří Národní výzkumné centrum, Institut Henri Poincaré (centrální francouzský ústav pro matematiku a fyziku) a Pasteurův ústav. Dále je to např. Francouzská národní knihovna a Francouzský národní archiv, Institut français d'architecture, Pařížská observatoř, IRCAM nebo INSEE. Z mezinárodních institucí zde má své ředitelství např. Evropská kosmická agentura. Prvořadou institucí nejen v Paříži, ale v celé Francii je Francouzská národní knihovna. Její základy sahají až do středověku, kdy Karel V. založil královskou knihovnu, která obsahovala 917 rukopisů. František I. ji přeložil z Paříže na zámek Fontainebleau. Radikální změnu znamenala pro francouzské knihovny Velká francouzská revoluce, kdy byly celé klášterní knihovny a knižní sbírky sekularizovány a dále znárodňovány šlechtické knihovny. Tyto knihy poté obohatily fondy vzniklé Národní knihovny. Knihovna od roku 1998 sídlí v moderní budově na nábřeží ve 13. obvodu. Její původní sídlo v Rue de Richelieu slouží k uložení neknihovních sbírek (mince, fotografie, plakáty apod.) Knihovna má i další oddělení jako je Bibliothè de l'Arsenal nebo Bibliothè de l'Opéra. Zajímavostí jsou zvláštní fondy erotické literatury nazvané Enfer.", "question": "Jak se nazývá hlavní město Francie?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Ruská menšina na Ukrajině", "context": "Rusové jsou v modré barvě Podíl lidí, kteří se hlásí k ruské národnosti, v jednotlivých regionech (2001). Ruská menšina na Ukrajině je největší národnostní menšinou v zemi, která tvoří největší skupinu Rusů žijících v zahraničí. K ruské národnosti se během sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo 8 334 100 osob (17,3% ukrajinské populace). Toto číslo zahrnuje jak lidi pocházející z ukrajinského zahraničí tak lidi narozené na Ukrajině hlásící se k ruské národnosti. Geografická distribuce Ruská menšina převažuje na jihovýchodě Ukrajiny, kde představuje v některých regionech (Krym) dokonce většinu obyvatel. Podle sčítání lidu v roce 2001 žije na Ukrajině celkem 17,3 % Rusů, většina z nich v regionech na východě a jihu, např. regiony jako Slobodská Ukrajina a Nové Rusko. Například na Krymu žilo 58 % Rusů, v Doněcké oblasti 38,2 %, v Luhanské oblasti 39 %, v Charkovské oblasti 25,6 % a v Oděské oblasti 20,7 %. Podle téhož sčítání však považuje ruštinu za svůj mateřský jazyk ještě více obyvatel, a to 30 % na celé Ukrajině. V jihovýchodních oblastech je to někdy i výrazně více než se ukazuje podle národnostního složení, například na Krymu je to 77 % obyvatel, v Doněcké oblasti 74,9 %, v Luhanské oblasti 68,8 %, v Charkovské oblasti 44,3 % a v Oděské oblasti 41,9 %. Jiné průzkumy tvrdí, že ruština je ještě rozšířenější – například v roce 2004 podle Kyjevského mezinárodního institutu pro sociologii používalo ruštinu doma asi 43 – 46 % obyvatel a v regionech na východě to bylo kolem 80 % (na Krymu a v Doněcké oblasti dokonce více než 90 %).[1] Podle výzkumů v roce 2012 považuje ukrajinštinu za svůj mateřský jazyk 55 % obyvatel Ukrajiny a ruštinu 40 %.[2] Reference ↑ А р г н П в 2004 г [online]. Kievský mezinárodní institut pro sociologii, 2005-01-18 [cit. 2005-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-03. ↑ The language question, the results of recent research in 2012 [online]. Rating, 2012-05-25 [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.", "question": "Kolik procent lidí se na Ukrajině hlásí k ruské menšině?", "answers": ["17,3 %"]}
{"title": "Elektrické křeslo", "context": "Elektrické křeslo je zařízení sloužící k popravě pomocí elektrického proudu. Tento způsob popravy je používán téměř výlučně jen ve Spojených státech. V USA byl hledán způsob popravy, který by byl humánnější než oběšení. Vynález elektrického křesla byl doprovázen konkurenčním bojem Thomase Alva Edisona a George Westinghouse na konci 19. století (Edison chtěl ukázat, jak je střídavý proud od Westinghouse nebezpečný). Současné elektrické křeslo nicméně vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který jako první přišel s nápadem popravovat elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888, první popravený byl William Kemmler v roce 1890. Jiní známí vězni popravení elektrickým křeslem jsou např. Ted Bundy, Leon Czolgosz, Albert Fish, Charles Starkweather, John Joubert, Julius Rosenberg či Donald Henry Gaskins. Měl na něm být popraven i Oscar Collazo, neúspěšný atentátník na prezidenta Trumana. V současnosti je v USA elektrické křeslo možno použít jako alternativu k smrtící injekci ve státech Alabama, Florida, Jižní Karolína a Virginie.[zdroj? ] Jediným státem jiným než USA, ve kterém byl tento způsob popravy využíván, byly Filipíny (poprvé 1924 za americké okupace, naposledy 1976). Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund, než se tělo ochladí, a zkontroluje, jestli vězňovo srdce stále bije. Jestliže ano, je znovu připojen zdroj a takto se pokračuje, dokud není člověk mrtvý. Tento postup je ale v každém státě jiný, např. ve státě Florida je zaveden automatický postup, který má tři fáze. První fáze: napětí 2300 V, proud 9,5 A po dobu 8 sekund, druhá: 1000 V, 4 A, 22 sekund, třetí: 2300 V, 9,5 A, 8 sekund. Skutečné hodnoty napětí a proudů jsou ale při popravě jiné, závisí na elektrickém odporu těla odsouzence. Při popravě je v místnosti cítit spálená kůže a maso. Poprava může být doprovázena kouřem nebo párou, krvácením (z úst nebo očí), zvracením, urinací nebo defekací. Někdy vězni vypadnou oční bulvy. Vězeň otéká, někdy začne hořet. Smrt je způsobena zástavou srdce a paralýzou respiračního systému.", "question": "Kdo byl první popravený na elektrickém křesle?", "answers": ["William Kemmler"]}
{"title": "Chmel otáčivý", "context": "Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána z čeledi konopovitých. Latinský název vznikl jako zdrobnělina z latinských slov humus = zem (bez opory se plazí po zemi) a lupus = vlk (škodí rostlinám) Humulus americanus T. Nuttall, 1847 Humulus volubilis R. A. Salisbury, 1796 (nom. illeg. ) Lupulus communis J. Gaertner, 1788 (nom. illeg.) Lupulus humulus P. Miller, 1768 Lupulus scandens de Lamarck, 1779 (nom. illeg.) Chmel otáčivý je vytrvalá bylina, obvykle se silným svislým oddenkem a velkým počtem podzemních výhonků. Jako trvalka vydrží na jednom místě 20-25 let. Tenká čtyřhranná pravotočivá lodyha dosahuje výšky kolem 3-5 m, někdy dokonce až 10 m. Povrch stonku je drsný a porostlý háčkovitými chlupy, které napomáhají při popínání. Ve střední části lodyhy jsou listy vstřícné, dlanité a dlouze řapíkaté, s vejčitou až okrouhlou čepelí, která je 3-5klaná až 3-5dílná, dosahují šířky až kolem 20 cm. Okraj listů je pilovitý a jejich báze je hluboce srdčitá .Povrch na svrchní části listu je tmavě zelený a drsný, zatímco spodní strana je světlejší se žlutými žlázkami. Na bázi řapíku se nacházejí dva téměř srostlé blanité palisty. V horní části lodyhy jsou listy menší, převážně střídavé a často celistvé nebo laločnaté. Jejich šířka se pohybuje kolem 6-10 cm. Samčí rostliny mají na konci lodyh v úžlabí listů vrcholičnaté laty prašníkových květů. Zelenavá samičí květenství se skládají z krátkých klásků, z nichž se vytvářejí vejčité šištice, které v úžlabí listů vyrůstají po dvou. Až 2 cm dlouhé šupiny šištic pokrývají zlatožluté lupulinové žlázky. Plod je z obou stran zploštělá vejcovitá nažka. Plodenství chmele otáčivého jsou převislá, až 6 cm dlouhá, se zvětšenými suchými žlutavými listeny. Jako vlhkomilná rostlina se planý chmel otáčivý vyskytuje v olšinách, na okrajích lesů, v lužních lesích, ale především v pobřežních křovinách potoků a řek, kde vytváří mohutné porosty. Kulturní rostliny se nejčastěji vysazují na rovinatých plochách, nebo v širokých otevřených údolích. Nejvhodnější je pro pěstování mírně kyselá půda (permské červené půdy Žatecka) se slabě kolísající hladinou podzemní vody (cca 2m).", "question": "Co je chmel?", "answers": ["vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána"]}
{"title": "Limoges CSP", "context": "Limoges Cercle Saint-Pierre je francouzský basketbalový klub, založený roku 1929. Týmové barvy jsou zelená a bílá, domácí zápasy hraje v hale Palais des sports de Beaublanc v Limoges. Klub je účastníkem nejvyšší francouzské soutěže, kterou jedenáctkrát vyhrál. Historickým úspěchem je vítězství v Eurolize 1993, když ve finále Limoges porazilo italského mistra Benetton Treviso. Bylo to 15. dubna 1993 a CSP se stalo prvním francouzským klubem v historii, který vyhrál nejdůležitější pohárovou soutěž v kolektivním sportu: o měsíc později se to podařilo fotbalistům Olympique de Marseille. Za klub hráli stošedesátinásobný reprezentant Francie Richard Dacoury, Slovinec Jure Zdovc nebo Američan Billy Knight, zvolený do all-stars týmu National Basketball Association 1977. == Úspěchy == Mistr Francie: 1982-83, 1983-84, 1984-85, 1987–88, 1988–89, 1989–90, 1992–93, 1993–94, 1999-00, 2013-14, 2014-15 Vítěz francouzského poháru: 1981-82, 1982–83, 1984–85, 1993-94, 1994–95, 1999-00 Vítěz Euroligy: 1992-93 Vítěz Koračova poháru: 1981-82, 1982-83, 1999-2000 Vítěz Saportova poháru: 1987-88 == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Limoges CSP ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Jaké jsou barvy francouzského basketbalového klubu Limoges CSP?", "answers": ["zelená a bílá"]}
{"title": "Jan Železný", "context": "Jan Železný (* 16. června 1966 Mladá Boleslav) je bývalý český atlet, oštěpař. Bývá považován za nejlepšího oštěpaře všech dob. Je držitelem tří zlatých medailí (1992, 1996, 2000) a jedné stříbrné medaile z Olympijských her (1988), trojnásobný mistr světa (1993, 1995, 2001), několikanásobný rekordman a držitel současného světového rekordu v hodu oštěpem z roku 1996 (98,48 metru). Od zavedení nových pravidel bylo oštěpem 84krát hozeno přes 90 metrů. Z těchto 84 hodů patří 52 Janu Železnému. Byl vyhlášen Atletem světa (2000), Atletem Evropy (1996, 2000) a českým Sportovcem roku (1993, 1995, 2000, 2001). Jako jediný třikrát přehodil 95 metrů, což se zatím od změny těžiště oštěpu nikomu jinému nepovedlo. Sportovní kariéru ukončil na mítinku v Mladé Boleslavi dne 19. října 2006. V témže roce se ještě nominoval na Mistrovství Evropy v atletice, které se konalo v Göteborgu. Své mezinárodní vystupování tam završil bronzovou medailí za výkon 85,92 metru. Tento výkon je také světovým rekordem v kategorii veteránů nad 40 let. 2006 Göteborg - Mistrovství Evropy - 3. místo 2004 Atény - Olympijské hry - 9. místo 2003 Paříž - Mistrovství světa - 4. místo 2002 Mnichov - Mistrovství Evropy -.", "question": "Kolik stříbrných olympijských medailí získal Jan Železný?", "answers": ["jedné"]}
{"title": "Ploskovská kaštanka", "context": "Alej se prostírá jižně od osady Ploskov v nadmořské výšce od 420 do 448 m. Tvarem se nejedná o jednoduchou řadu stromů, alej připomíná nepravidelné převrácené písmeno Y, jehož nohu a jihozápadní rameno představuje silnice II/116 (Lány – Nižbor) v úseku, začínajícím v západním sousedství Ploskova a táhnoucím se od Ploskova k jihu. Přibližně v polovině se v nejvyšším bodě (východní úbočí vrchu Vysoké Mýto) alej větví a druhé rameno pomyslného Y vybíhá jihovýchodním směrem, kde sleduje širokou cestu ve směru na Bratronice. Celková délka stromořadí dosahuje přibližně 2,7 km. == Historie a ochrana == Ploskovská kaštanka byla založena kolem roku 1850 z iniciativy tehdejších majitelů křivoklátského panství Fürstenberků. Roku 1997 ji správa CHKO Křivoklátsko prohlásila za památné, a tedy zvláště chráněné stromy. V době vyhlášení bylo druhové složení aleje tvořené 400 stromy následující: jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) 327 ks lípa malolistá (Tilia cordata) 63 ks jeřáb břek (Quercus torminalis) 4 ks olše lepkavá (Alnus glutinosa) 3 ks dub zimní (Quercus petraea) 3 ksStáří většiny stromů přesahovalo 90 až 150 let, obvody jejich kmenů měřily od 150 do 300 cm, výška až 20 m; v posledním desetiletí probíhá celkové ošetřování a byla uskutečněna nová výsadba na místě chybějících nebo sešlých stromů. 1) Během revize v roce 2010 bylo zjištěno, že stav chráněné aleje neodpovídá vyhlašovací dokumentaci. Byly zjištěné rozdíly v druhové skladbě, počtu jedinců, zdravotním stavu i nesrovnalosti v pozemcích. Z popsaných důvodů byla ochrana objektu ke 14. září 2011 ukončena, situace využito k odstranění šesti stromů v havarijním stavu a jejich náhradě novými. Dne 24. ledna 2012 byla ochrana znovu vyhlášena, ovšem v mírně odlišném rozsahu o celkovém počtu 465 stromů: jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) 399 ks lípa malolistá (Tilia cordata) 55 ks", "question": "V jakém roce bylo zjištěno, že stav chráněné aleje neodpovídá dokumentaci?", "answers": ["2010"]}
{"title": "Svátek práce", "context": "Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. V USA a Kanadě se svátek práce, Labor Day, slaví první pondělí v měsíci září. Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím. Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce. Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy, jako například nacismus (i když ještě roku 1922 trval Adolf Hitler na zákazu tohoto \"marxisticko-anarchistického výmyslu\") nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi. V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli komunistické moci. Účast na oslavách prvního máje byla velmi často nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků.", "question": "Který den v roce se slaví Svátek práce?", "answers": ["1. května"]}
{"title": "Řím", "context": "Od roku 2013 se Řím dělí na 15 čtvrtí (municipio, M.), číslovaných jako Řím I až Řím XV (M. I až M. XV). Každá má vlastní volené zastupitelstvo a starostu. Čtvrť Řím I odpovídá starověkému a středověkému městu, jak je vymezila Aurelianova hradba ze 3. století n. l., a tradičně se dělí na 22 rioni. === Historické členění === Za krále Servia Tullia se Řím dělil na čtyři regiones, které odpovídaly městským tribus. Za vlády císaře Augusta se mezi léty 12 a 7 př. n. l. město rozdělilo na 14 regiones, původně pouze číslovaných. Teprve později dostaly jména a toto dělení vydrželo až do středověku. Od 14. století se město začalo dělit na zprvu 12 rioni, kterých dělením postupně přibývalo, až roku 1921 dosáhl jejich počet 22. S výjimkou rione XXII Prati (na pravém břehu Tibery severně od Vatikánu) leží všechna uvnitř Aureliovy hradby, označují se zkráceně R. a tvoří dnes municipio Řím I. Už koncem 19. století město staré hradby přesáhlo a nové čtvrti vně hradeb se od roku 1921 začaly označovat jako quartiere (Q.) I až XXXV, další sídla jako suburbia, zkráceně S., a ještě vzdálenější pás jako zone (Z.) I až LIX. Jiné, často spontánně vzniklé sídelní jednotky, se označují jako frazioni, zone O atd. Teprve roku 1972 radikální reforma celé území velkého Říma rozdělila na 20 administrativních čtvrtí (circonscrizione, od roku 2001 municipio) a roku 2013 byl jejich počet snížen na 15. == Doprava == Řím má tři letiště, nejvýznamnější je letiště Řím-Fiumicino jihozápadně od města, starší a menší Ciampino jihovýchodně od města užívají hlavně nízkonákladové společnosti a letiště Řím-Urbe severně od města slouží hlavně pro soukromé lety.", "question": "Jak se jmenuje samostatný stát, ve kterém sídlí papež?", "answers": ["Vatikán"]}
{"title": "Pivo", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Chmel otáčivý. Chmel je jedna ze základních surovin pro výrobu piva, která mu dodává charakteristickou nahořklou chuť pomocí chmelových pryskyřic a chmelové aroma vlivem silic. Pro přípravu piva se používají samičí chmelové hlávky, které se zpracovávají na tzv. chmelové produkty. Jedná se o granule připravené z hlávek po usušení, rozemletí a následném peletizaci. Pro výrobu českých piv se používá česká odrůda chmele tzv. žatecký poloraný červeňák, který bývá řazen mezi nejkvalitnější na světě. Řadí se do skupiny jemných aromatických chmelů. Chmel je na území Česka pěstován ve třech hlavních oblastech - Žatecké, Úštěcké a Tršické, a to již od 8. století. Chmelové hlávky jsou chemicky složité, jelikož obsahují např. alfa kyseliny známé jako humolony. Podrobnější informace naleznete v článku Slad. Slad se vyrábí ze speciálně vyšlechtěných druhů obilí, nejčastěji ječmene či méně často pšenice, které mají výrazný podíl na výsledné chuti piva, jeho barvě a aromatu. Rozlišuje se světlý a tmavý slad(slad plzeňský a bavorský) podle barvy a dále jsou slady speciální (karamelový, pražený, diastatický apod.). Pro výrobu piva se využívá ječné zrno tzv. obilka, která se skládá z obalu, zárodku klíčku a endospermu. U sladu se následně sleduje hlavně klíčivost a klíčivá energie.", "question": "Která česká odrůda chmele je údajně nejkvalitnějším chmelem na celém světě?", "answers": ["žatecký poloraný červeňák"]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "Miloš Zeman (* 28. září 1944 Kolín) je český politik, ekonom, prognostik a třetí prezident České republiky. Úřadu se poprvé ujal složením slibu 8. března 2013 a druhé funkční období zahájil přesně o pět let později. V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. \"opoziční smlouvy\" s Občanskou demokratickou stranou. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.V přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky a zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou. První kolo vyhrál a v rozhodujícím druhém kole zvítězil nad tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Svůj prezidentský post se rozhodl obhajovat v následujících prezidentských volbách 2018, ve kterých postoupil s Jiřím Drahošem do druhého kola. V něm 27. ledna 2018 vyhrál výsledkem 51,36 % a obhájil prezidentský úřad na dalších pět let. == Osobní život == === Dětství a mládí === Narodil se 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie Zemanová (1917–1997), byla učitelka, otec byl poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou. Otec, se kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let. === Studium a povolání === V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, a to kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána. Nakonec byl připuštěn k maturitě, ale nebylo mu vystaveno doporučení ke studiu na vysoké škole. Zeman z tohoto postupu později obvinil svou učitelku českého jazyka, ta vinu odmítla. Po maturitě pracoval v účtárně závodu Tatra Kolín.", "question": "Kdy se Miloš Zeman stal prezidentem ČR?", "answers": ["8. března 2013"]}
{"title": "Mravenčan sodný", "context": "Obecné Systematický název methanoát sodný Sumární vzorec CHNaO₂ Identifikace Registrační číslo CAS 141-53-7 Vlastnosti Molární hmotnost 67,987 u Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Mravenčan sodný (vzorec HCOONa, systematický název methanoát sodný nebo sodná sůl kyseliny methanové) je sodná sůl kyseliny mravenčí. Obvykle se vyskytuje jako navlhavý bílý prášek. Použití Mravenčan sodný se používá v různých procesech pro potisk a barvení textilu. Využívá se i jako pufr pro silné minerální kyseliny. Příprava Mravenčan sodný lze připravovat v laboratoři neutralizací kyseliny mravenčí uhličitanem sodným. Lze jej také získat reakcí chloroformu s alkoholovým roztokem hydroxidu sodného: CHCl3 + 4NaOH → HCOONa + 3NaCl + 2H2O nebo reakcí hydroxidu sodného s chloralhydrátem. C2HCl3(OH)2 + NaOH → CHCl3 + HCOONa + H2O Druhá z metod je obecně preferována před tou první, protože nízká rozpustnost chloroformu ve vodě zjednodušuje jeho separaci z roztoku mravenčanu sodného, na rozdíl od rozpustného chloridu sodného. Komerčně dostupný mravenčan sodný se vyrábí pohlcováním oxidu uhelnatého pod tlakem v tuhém hydroxidu sodném při 160 °C: CO + NaOH → HCOONa Mravenčan sodný lze vyrobit také haloformovou reakcí mezi ethanolem a chlornanem sodným za přítomnosti zásady. Tato procedura je dobře zdokumentována pro přípravu chloroformu.", "question": "Jaký je chemický vzorec mravenčanu sodného?", "answers": ["HCOONa"]}
{"title": "Makalu", "context": "1998 – Soňa Boštíková – klasickou cestou, první žena na Makalu bez kyslíku 2008 – Radek Jaroš – klasickou cestou bez kyslíku == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Makalu ve Wikimedia Commons Makalu na SummitPost Makalu na Peakware Výročí: 15. 5. 1955 prvovýstup na Makalu: http://www.horolezeckaabeceda.cz/... Zapomenuté výpravy, Expedice Makalu: http://www.ceskatelevize.cz/... === Literatura === FRANCO, Jean. Makalu. Překlad Jozef Brandobur. 1. vyd. Bratislava: Osveta, 1958. 127 s. 302 13-9. WOLF, Jaromír. Řeka jménem Červánky – Příběh československé horolezecké expedice Himálaj 1973. 1. vyd. Praha: Olympia, 1975. 201+64 s. 27-048-75. WOLF, Jaromír. Šivova velká noc – Československý výstup na Makalu 1976. Praha: Olympia, 1979. 175+32 s. 27-026-79. GÁLFY, Ivan; KRIŠŠÁK, Milan. Makalu. 1. vyd. Bratislava: Šport, 1978. 204+16 s. 77-033-78. FIALA, Ivan. Makalu 1976 : Výstup na piatu najvyššiu horu sveta. 2. vyd. Bratislava: ČSTK - Pressfoto, 1978. (slovensky) VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách 1969-2004. 2. vyd. Praha: Metafora, 2004. 183 s. ISBN 80-86518-91-4. NOVÁK, Jiří. Himálaj a Karakorum - Československé a České prvovýstupy 1969-2015. 1. vyd. Praha: Alpy, 2015. 208 s. ISBN 978-80-85613-54-4. === Související články === Himálaj Osmitisícovky Seznam nejvyšších hor světa", "question": "Jaká hora je pátá nejvyšší hora světa, která se nachází 22 kilometrů východně od Mount Everestu na hranicích Číny a Nepálu?", "answers": ["Makalu"]}
{"title": "Wreckx-N-Effect", "context": "Wreckx-N-Effect Wreckx-N-EffectZákladní informace Žánry new jack swinghip hop Aktivní roky 1988 - 1996 Vydavatelé Atlantic, Motown, MCA Dřívější členové Markell RileyAqil \"A-Plus\" DavidsonBrandon Mitchell (zesnulý) Některá data mohou pocházet z datové položky. Wreckx-N-Effect byla americká new jack swingová a hip-hopová skupina, která se proslavila dvojnásobným platinovým singlem „Rump Shaker“ (RIAA).[1] Historie Kapela debutovala stejnojmenným albem Wrecks-N-Effect, které nahráli v roce 1988 pod vydavatelstvím Atlantic Records. Jejich tvorbu produkoval Teddy Riley. Nejúspěšnějším albem bylo Hard or Smooth z roku 1992, na kterém se nachází dvojnásobný platinový singl „Rump Shaker“. Jejich píseň „New Jack Swing“ se objevila na fiktivním rádiu CSR 103.9 v počítačové hře Grand Theft Auto: San Andreas. Dřívější členové Markell Riley Aqil \"A-Plus\" Davidson Brandon Mitchell (zesnulý) Diskografie Studiová alba Rok Název Vrcholová pozice US US Hip-Hop 1989 Wrecks-N-Effect 103 16 1992 Hard or Smooth 9 6 1996 Raps New Generation — — \"—\" znamená, že se album nedostalo do žádného žebříčku. Reference ↑ RIAA Gold & Platinum Searchable Database - \"Rump Shaker\". RIAA.com. Retrieved 2009-03-29. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba Autoritní data: ISNI: 0000 0001 2164 6829 | LCCN: no98038240 | VIAF: 136210468 | WorldcatID: lccn-no98038240", "question": "Kdo produkoval tvorbu skupiny Wreckx-N-Effect?", "answers": ["Teddy Riley"]}
{"title": "Limp Bizkit", "context": "Je to hip-hopový projekt několika lidí, kteří se budou snažit o svou vlastní cestu v tomto žánru. Předpokládané datum vydání TUT2 bylo někdy v roce 2006. Oficiální stránka limpbizkit.com zeje prázdnotou a většina novinek se objevuje na jejich myspace - nové songy, videa a Fredova prohlášení. === Sjednocení a Gold Cobra === Ke konci roku 2008 oznámil člen skupiny Sam Rivers, že Limp Bizkit pracují na novém studiovém album. Fanoušky skupiny tato zpráva velmi potěšila a ke kapele se dokonce znovu vrátil Wes Borland. 24. srpna 2009 proběhl oficiální začátek tvoření nového CD a o měsíc později uvedl zpěvák Fred Durst, že se již pracuje pouze na vokálech. Nová deska ponese název Gold Cobra a do prodeje se dostane v roce 2011. Limp Bizkit v rámci svého comebackového turné se zastaví na mnoho místech, jmenujme třeba uznávaný německý festival Rock Am Ring, dále se kapela chystá do Slovenska na Top Fest a ochuzeno by nemělo být ani Rusko. Celé turné proběhlo na jaře roku 2009. == Členové == === Současní === Fred Durst - Zpěv,občas kytara Sam Rivers - Bass DJ Lethal - Turntables/keyboards/samples John Otto - Bicí Wes Borland - Kytara === dočasní === Mike Smith - Kytara (2003-2004)", "question": "Kdo je frontmanem skupiny Limp Bizkit?", "answers": ["Fred Durst"]}
{"title": "Irsko", "context": "Omývají jej vody Atlantského oceánu na západě, Keltského moře na jihovýchodě a Irského moře na východě. Irsko používá GMT (UTC), v Irsku označovaný jako Ireland Standard Time (IST). Stejně jako ve všech zemích EU zde letní čas začíná poslední březnovou neděli v 1.00 UTC a končí poslední říjnovou neděli v 2.00 UTC. Čas se pak posouvá na UTC+1. Povrch Irska je převážně nížinatý, zejména pak v centrálních oblastech. Hornatiny se vyskytují v blízkosti pobřeží. Nejvyšším vrcholem je Carrauntoohil (1041 m n. m., irsky Carrán Tuathail) v pohoří Macgillycuddy's Reeks. Mezi další významná pohoří patří: Wicklow Mountains na východě a Antrim Plateau v Severním Irsku. Nejdelší řekou nejen Irska, ale i Britských ostrovů je 386 km dlouhá řeka Shannon. Na jejím toku jsou tři velká jezera (po proudu): Lough Allen, Lough Ree a Lough Derg. Největším jezerem ostrova je Lough Neagh v Severním Irsku. Ostrov si vysloužil přezdívku \"Smaragdový ostrov\" díky bujné vegetaci,která je zde díky mírnému klimatu a častému jemnému dešti. Na většině území Irska leží louky a vřesoviště. 15 % území pokrývají rašeliniště a 5 % rozlohy zaujímají původní listnaté lesy. V zemi překvapivě rostou vavříny, myrty a planiky, které rostou především ve středomoří.", "question": "Jak se jmenuje nejdelší řeka Irska, ale i Britských ostrovů?", "answers": ["Shannon"]}
{"title": "Alžír", "context": "Starý přístav na úpatí masivu Bouzareah je chráněn přístavní hrází, která vznikla už v 16. století spojením přilehlých skalnatých ostrovů. Alžír má zemědělské zázemí v nížině Mitidža a v Sahelu, díky kterému mohlo být město odedávna zásobováno zemědělskými produkty. Dodnes je toto území nejdůležitější zemědělskou oblastí. Pěstuje se zde víno, tabák, citrusové plody a obilniny. Hlavní město a jeho přístav tvořily po staletí předmostí k Evropě. Na přelomu století vznikly dokonce městské čtvrti evropského typu. Centrum se posunulo směrem na jih a Kasba, vlastní historické centrum, se tak dostala na okraj města. Historické centrum dodnes neztratilo svůj zvláštní půvab. Domy ve tvaru kostek se podobají pevnostem ve změti neproniknutelných uliček. Miniaturní obchůdky vypadají jako jeskyně a na malých tržištích se mísí zápach s lákavými vůněmi. Na jiných místech prodělalo město značnou proměnu. Z někdejších vesnic se stala šedá předměstí, která nekontrolovatelně bují v důsledku prudkého růstu obyvatelstva. V roce 1960 mělo město Alžír 850 000 obyvatel, dnes asi tři miliony. Hlavní proud nových obyvatel přišel do Alžíru v letech 1954 až 1977. Tím se vyrovnal úbytek obyvatelstva z roku 1962, kdy po vyhlášení nezávislosti Alžírska odešli evropští osadníci, zejména Francouzi, hromadně do Francie. V novém městě mezitím chátrají klasicistní činžovní domy a ani z evropské elegance minulých dob už mnoho nezbylo. Na proslulé obchodní třídě Rue Michelet ustoupily luxusní butiky vetešnickým krámkům. Občanská válka a přistěhovalectví propůjčily tomuto kdysi \"bílému městu\" šedivý nádech a učinily z něj těžko opravitelný kolos. V Alžíru se mísí vlivy pěti různých kultur. Islámští fundamentalisté se však už několik let pokoušejí této mnohojakosti násilným způsobem zbavit. Město je významným přístavem, je centrem vývozu ropy, zemního plynu, zemědělských produktů a textilií. Sídlí zde vláda a je centrem služeb celého Alžírska. Ve městě se nachází mezinárodní letiště Houariho Boumédiè. V Alžíru se v roce 1978 konaly v pořadí třetí Africké hry. V antice se Alžír jmenoval Icosium. Dnešní město vzniklo ve druhé polovině 10. století našeho letopočtu na ruinách někdejšího Icosia. Miguel de Cervantes, španělský básník a autor Dona Quijota, padl v roce 1575 do rukou alžírských pirátů a celých pět let strávil v zajetí. Na konci koloniální vlády v roce 1962 uprchlo z Alžíru 200 000 Evropanů. Jacques Attali, ekonom Daniel Auteuil, spisovatel Albert Camus, francouzský filozof, spisovatel Françoise Durrová, tenistka Marlè Jobertová, herečka Nouria Mérahová-Benidaová, atletka Jacques Ranciè, filozof Camille Saint-Saëns, francouzský hudební skladatel Charles Martial Lavigerie, římskokatolický duchovní, kardinál", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Alžírska?", "answers": ["Alžír"]}
{"title": "Vídeňské městské okresy", "context": "Vídeňské městské okresy Vídeňské městské okresy Uliční štít na vídeňském Schrödingerově náměstí. Řadová číslovka „22.“ znamená, že se nacházíme ve 22. okrese Rakouské hlavní město Vídeň se od 1. září 1954 administrativně člení na 23 samosprávných městských částí tradičně označovaných jako vídeňské městské okresy (německy Wiener Gemeindebezirke). Každý z těchto okresů má nejen svoje číslo, ale i název, který je odvozen od nejdůležitější čtvrti v příslušném okrese. Vídeňané jednotlivé okresy označují buď jejich názvy nebo jejich čísly. Čísla okresů jsou ve Vídni uvedena na každém uličním štítě před názvem ulice (např. „17., Pezzlgasse”) a tvoří i 2. a 3. číslici ve vídeňských PSČ („1010” pro 1. okres, či „1220” pro 22. okres; ve 23. okrese platí jisté výjimky). Přehled městských okresů Č. Městský okres Znak Katastrální území Rozloha v ha [1] Obyvatelstvo(2013) [2] Hustota zalidnění 01 Vnitřní Město Vnitřní Město &0000000000000287.000000287 &0000000000016268.00000016 268 &0000000000005668.0000005 668 02 Leopoldstadt Jägerzeile Leopoldstadt Zwischenbrücken &0000000000001924.0000001 924 &0000000000096866.00000096 866 &0000000000005036.0000005 036 03 Landstraße Landstraße Erdberg Weißgerberviertel &0000000000000740.000000740 &0000000000085508.00000085 508 &0000000000011558.00000011 558 04 Wieden Hungelbrunn Schaumburgergrund Wieden &0000000000000178.000000178 &0000000000030989.00000030 989 &0000000000017459.00000017 459 05 Margareten Hundsturm Laurenzergrund Margareten MatzleinsdorfNikolsdorf Reinprechtsdorf &0000000000000201.000000201 &0000000000053071.00000053 071 &0000000000026390.00000026 390 06 Mariahilf Gumpendorf Laimgrube Magdalenengrund Mariahilf Windmühle &0000000000000145.000000145 &0000000000030117.00000030 117 &0000000000020727.00000020 727 07 Neubau Altlerchenfeld Neubau Sankt Ulrich Schottenfeld Spittelberg &0000000000000161.000000161 &0000000000030309.00000030 309 &0000000000018884.00000018 884 08 Josefstadt Alservorstadt Altlerchenfeld Breitenfeld Josefstadt Strozzigrund &0000000000000109.000000109 &0000000000023930.00000023 930 &0000000000021954.00000021 954 09 Alsergrund Alservorstadt Althangrund Himmelpfortgrund Lichtental Michelbeuern Rossau Thurygrund &0000000000000297.000000297 &0000000000039968.00000039 968 &0000000000013471.00000013 471 10 Favoriten Favoriten Inzersdorf-Stadt Oberlaa Rothneusiedl Unterlaa &0000000000003182.0000003 182 &0000000000182595.000000182 595 &0000000000005738.0000005 738 11 Simmering Albern Kaiserebersdorf Simmering &0000000000002326.0000002 326", "question": "Na kolik samosprávných městských částí se dělí Vídeň?", "answers": ["23"]}
{"title": "Sedlecký klášter", "context": "Klášter Sedlec býval nejstarším cisterciáckým opatstvím v českém království. Byl založen roku 1142 šlechticem Miroslavem zřejmě na radu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka v dnešní Sedlci. Po vypálení husity se dochoval konventní Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele. V areálu někdejšího kláštera v současnosti sídlí cigaretová továrna provozovaná společností Philip Morris ČR a. s. Prvotní konvent v Čechách nového řádu přišel z bavorského kláštera Valdsasy roku 1142 a nové založení tak bylo napojeno na morimondskou větev řádu. Řeholníci získali od fundátora zřejmě většinu jeho majetku na jeho tehdejším území okolo Malína. Klášter zpočátku nenabyl příliš velkého významu a až do doby posledních Přemyslovců se s ním v písemnostech příliš často nesetkáváme. Během hladomoru v době po bitvě na Moravském poli se roku 1281 zhoršil stav hospodářství sedleckých mnichů natolik, že bylo nutné požádat generální kapitulu o svolení k rozptýlení konventu, což znamenalo, že mniši dočasně odejdou na grangie či do jiných řádových domů. Někdy v tuto dobu byl na místo opata zvolen Heidenreich, během jehož úřadu klášteru přibylo na významnosti a také byla založena první fundace na Zbraslavi. Do sedmdesátých let 13. století se také datuje objev ložisek stříbrné rudy, který stojí za vznikem Kutné Hory. Klášter měl z dolů otevřených na svém území nemalé zisky a stejně tak vybíral poplatky z domů, lázní a mlýnů v Kutné Hoře. Heidenreich se stal jedním z rádců mladého krále Václava II. a právě ten jej požádal o nový konvent pro královský klášter na Zbraslavi. Roku 1304 doplatil klášter na blízkost Kutné Hory při obléhání vojsky Albrechta Habsburského, kdy mniši raději opustili klášterní budovy a nechali je vojákům napospas.", "question": "V jakém roce byl založen klášter Sedlec?", "answers": ["1142"]}
{"title": "Rumunština", "context": "Předtím, než v roce 106 dobyli zemi Římané a udělali z ní svoji provincii, bylo území dnešního Rumunska obydleno indoevropskými Dáky. Po příchodu Římanů se stala úředním jazykem lidová latina. Mezi lety 271 až 275 ztratili Římané nad územím kontrolu. Co se s latinsky mluvícím obyvatelstvem dělo potom, není známo. Kvůli své geografické izolaci je rumunština pravděpodobně první románský jazyk, který se oddělil od latiny a až do moderní doby nebyl ovlivňován jinými románskými jazyky. Jmenná morfologie rumunštiny je oproti ostatním románským jazykům konzervativní. Zachovala si skloňování, stejně tak jako střední rod. Slovesná morfologie zaznamenala stejný posun ke složenému perfektu a futuru jako v ostatních románských jazycích. Dialekty rumunštiny byly sjednoceny pravděpodobně mezi 7. a 10. stoletím, kdy bylo území ovlivňováno byzantskou říší a slovanskými jazyky. Rumunština je jediný románský jazyk, který nebyl ovlivňován římskokatolickou, ale pravoslavnou církví, tureckou a slovanskou kulturou. === Romanizace jazyka === Počátky vědomé romanizace jazyka nacházíme koncem 18. století v díle sedmihradských řeckokatolických (uniátských) kněží, zvlášť Jana Samuela Kleina (též Clain, romanizováno na Ioan Micu). V Sedmihradsku byla církevní unie z 16. století, to jest podřízení pravoslavné církve pod římskou jurisdikci, poměrně úspěšná (asi pět procent rumunských věřících bylo a je \"uniáty\"). Propagace \"latinského původu\" byla v zájmu rumunské uniátské elity, poskytovala totiž možnost zatlačovat řeckou, respektive slovanskou ortodoxii a stavět se jako \"rovnocenná\" čelem ke katolickým Maďarům.", "question": "Do jaké skupiny jazyků patří rumunština?", "answers": ["románský"]}
{"title": "Červený trpaslík (seriál)", "context": "Červený trpaslík (anglický název Red Dwarf) je britský sitcom, který je natáčený od roku 1988 a který je řazen do žánru sci-fi coby parodie. Téměř celý děj tohoto seriálu se odehrává ve vesmíru více než tři milióny let v budoucnosti. Červený trpaslík se také stal kultovním dílem. Prvních šest sezón bylo natočeno v letech 1988-1993, každá po šesti epizodách. Po přestávce vznikly v letech 1997-1999 další dvě série, z nichž každá měla osm dílů, čímž se celkový počet vyšplhal na 52 epizod (vysíláno na BBC). Následovala dlouhá pauza, Červený trpaslík byl obnoven v roce 2009, kdy byla odvysílána třídílná minisérie \"Zpátky na Zemi\" (9. řada). Zároveň se seriál přesunul na stanici Dave. Díky diváckému úspěchu mohla být později natočena i desátá sezóna (má 6 dílů), která měla premiéru roku 2012. Na conu Dimension Jump pořádaném v květnu 2013 nemohl autor Doug Naylor potvrdit, zda vznikne 11. řada. Avšak prohlásil, že by ji rád natáčel již v únoru 2014 a že se možná vrátí postava počítače Holly.", "question": "Kdy byl natočen Červený trpaslík?", "answers": ["od roku 1988"]}
{"title": "Windsor", "context": "Město leží na levém břehu řeky Temže, která ho odděluje od jiného známého městečka – Etonu, kde je slavná chlapecká střední škola Eton College. Pouhé 3 km na jih leží vesnice Old Windsor, která vznikla asi 300 let před tím, co dnes známe pod jménem Windsor. V minulosti byl proto Windsor nazýván New Windsor, aby nedošlo k záměně obou míst. == Historie == O nejranější historii místa mnoho nevíme, ačkoli je téměř jisté, že tato oblast byla osídlena mnoho let před tím, než zde byl ve středověku vybudován hrad. Městské kroniky poukazují na to, že splavná řeka spolu se strategicky umístěným kopcem přála dlouhodobému osídlení člověkem. Dokládají to četné archeologické nálezy jako například paleolitické sekyrky, neolitické pazourky nebo meče z doby bronzové a brož z doby železné. Pozůstatků z období římské nadvlády je jen málo, zato existují četné důkazy o osídlení oblasti anglosaskými kmeny. První zmínka o tomto městě se objevila již v anglosaské kronice z devátého století, původní osada byla postavena tři kilometry od dnešního umístění a dnes je na tomto místě městečko Old Windsor. Stavba hradu byla započata v prvním desetiletí po invazi Normanů (1066) během vlády Viléma Dobyvatele. Někdy po roce 1086, pravděpodobně za vlády krále Jindřicha I., se sídlo královské rodiny přemístilo tři míle proti proudu řeky Temže na hrad, který je v knize Domesday Book zmíněn jako 'Windsor Castle'. Největší rozvoj města nastal ve dvanáctém století, kdy se do něj začali stěhovat lidé z Old Windsor. Farní kostel, trh, most a nemocnice pro malomocné však byly postaveny až po občanské válce kvůli následnictví krále Štěpána zhruba okolo roku 1170. Ve stejné době byla dnešní horní část hradu přestavěna z kamene a byl vybudován most Windsor Bridge, nejstarší most na Temži mezi městy Staines a Reading. Tehdy nebylo budování mostů zdaleka častým jevem a most hrál důležitou roli v místní dopravní infrastruktuře, protože spojoval Londýn s městy Reading a Winchester a také odklonil dopravu do nového města, což podpořilo jeho rozmach. Ve třináctém století získal Windsor status obchodního města a na konci téhož století se stal hlavním městem hrabství. Do roku 1332 se New Windsor rozvinul natolik, že se zařadil mezi padesát nejbohatších měst v zemi.", "question": "Kde se nachází hrad Windsor?", "answers": ["Windsor"]}
{"title": "Windows 7", "context": "Windows 7 (lidově \"sedmičky\") je desktopová verze operačního systému Windows NT, která vyšla 22. října 2009. Ukončení všeobecné podpory je naplánováno na 13. ledna 2015, bezpečnostní aktualizace budou vydávány do konce rozšířené podpory dne 14. ledna 2020. K dispozici je 32bitová a 64bitová varianta. Předchůdcem Windows 7 byly Windows Vista a nástupcem jsou Windows 8. Oproti svému předchůdci je Windows 7 výrazně modernizován a cílem je jeho plná kompatibilita s existujícími ovladači zařízení, aplikací a hardwaru. Společnost Microsoft v roce 2008 uvedla prezentaci, kterou zaměřila na multidotykové ovládání, přestavěné Windows s novým hlavním panelem, domácí síť nazvanou HomeGroup a zvýšení výkonu. Některé aplikace, které byly zahrnuty v předchozích verzích operačního systému Microsoft Windows, například Windows Mail, Windows Movie Maker nebo Windows Fotogalerie, již nebudou dále zahrnuty, ale stanou se součástí balíčku programů služby Windows Live. Poprvé se o Windows 7 začalo mluvit ještě pod kódovým jménem Blackcomb jako o nástupci Windows XP (kódové jméno Whistler), který měl vyjít v roce 2005. V roce 2003 však byla oznámena meziverze s kódovým označením Longhorn (tj. Windows Vista, které nakonec vyšly v roce 2007, protože vývoj byl v roce 2003 pozdržen po několika větších problémech s šířením virů pro Windows XP a Server 2003). V roce 2006 bylo kódové jméno Blackcomb změněno na Vienna. V roce 2007 došlo ke konečné změně na název Windows 7. Plná verze Windows 7 vyšla 22. října 2009. Původně měla česká verze vyjít později, avšak nakonec byly všechny jazykové verze vydány společně. Dne 13. července 2010 byla zveřejněna betaverze SP1 (anglicky Service pack). 15. března 2011 byla aktualizace Service Pack 1 oficiálně uvedena spolu s aplikací Internet Explorer verze 9. Windows 7 je standardně dostupné v těchto třech verzích: Windows 7 Starter. Edice určená pro netbooky, dostupná pouze jako OEM. Windows 7 Home Basic. Edice pro domácnosti, dostupná pouze v rozvojových trzích Windows 7 Home Premium. Edice pro domácnosti. Windows 7 Professional. Edice určená zejména pro firemní zákazníky, obsahuje zejména klíčovou funkci připojení do domény (Domain Join) a další pokročilé možnosti zajímavé především pro firemní zákazníky a některé pokročilé uživatele. Windows 7 Ultimate. Nejvyšší edice obsahující veškeré dostupné funkce edicí Professional a Enterprise. Windows 7 Enterprise. Edice dostupná pouze firemním zákazníkům s uzavřenou multilicenční smlouvou. Enterprise edice nabízí stejnou funkčnost jako Windows Pro, plus různé multilicenční výhody. Windows 7 Embedded. Edice vyhrazená výrobcům hardware pro bankomaty, pokladní systémy, stroje řídící výrobu, apod. Kromě tohoto rozdělení jsou k dispozici odvozené edice vynucené na Microsoftu antimonopolními řízeními.", "question": "Kdy vyšel operační systém Windows 7?", "answers": ["22. října 2009"]}
{"title": "Inženýr", "context": "Inženýr (z franc. ingénieur, původně z lat. ingeniator, přechýlená podoba inženýrka) je akademický titul absolventa vysoké školy v magisterském studijním programu v oblasti technických věd a technologií, ekonomie, zemědělství, lesnictví nebo vojenství. V České republice je tento titul udělován na vysokých školách technických, ekonomických, zemědělských a na technických směrech vysokých vojenských škol. Zkratka tohoto titulu je Ing. (dříve se užívala i zkratka ing. nebo inž.), v oblasti architektury se používá varianta, resp. akademický titul, inženýr architekt ve zkratce Ing. arch. (z lat. ingerum architectus), přičemž obě zkratky titulů se případně umísťují před jméno. Dosažený stupeň vzdělání dle ISCED je 7 (master's degree). Obecněji je inženýr označení – bez ohledu na vzdělání či titul – pro odborníka v oblasti nazývané inženýrství. Udělování titulu \"inženýr\" (resp. i titulu \"inženýr architekt\") se v České republice řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Získá ho absolvent 1–3letého studia, v případě navazujícího magisterského studia na bakalářský studijní program, nebo 4–6letého studia v případě magisterského studijního programu (samostatného, celistvého, tedy souvislého a nenavazujícího studia) na univerzitě, případně na jiné vysoké škole. Úspěšný absolvent, inženýr, může případně i dále studovat v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), tedy získat tzv. velký doktorát (8 v ISCED). Jako diplomant se někdy označuje student magisterského studijního programu, příp. student pracující na své diplomové (magisterské/inženýrské) práci. Magisterské studium se v tomto případě řádné ukončuje státní závěrečnou zkouškou (státnice), jejíž součástí je i obhajoba diplomové práce.Tituly této úrovně (inženýrské, resp. master's degree) se většinou ve světě v. praxi běžně neužívají, vyjma profesních titulů (např. M.D. apod.), běžně tak většinou v praxi bývají užívány až tituly vyššího stupně (typicky Ph.D.); v některých zemích (Česko, Slovensko) však může být jejich formální užívání v praxi častější, přičemž jako formálně správné oslovování se zpravidla užívá pane inženýre / paní inženýrko. == Historie == Kodifikovaná zkratka začíná vždy velkým písmenem, tedy \"Ing.\" Takto byla v českém prostředí zavedena jakožto chráněné stavovské označení císařským nařízením č. 130 ř. z. ze dne 14. března 1917 a výnosem ministerstva školství a národní osvěty z 9. srpna 1926, později byla takto určena všemi vysokoškolskými zákony od roku 1966.", "question": "Jaký akademický titul získává absolvent vysoké školy v magisterském studijním programu v oblasti technických věd a technologií, ekonomie, zemědělství, lesnictví nebo vojenství?", "answers": ["ing."]}
{"title": "Nové Město na Moravě", "context": "Městský znak města Nového Města na Moravě tvoří oválný štít nakoso půlený od pravé horní strany dolů k levé straně, horní polovina je zlatá, dolní červená, dva vinařské nože se stříbrnou čepelí a střenkou v přirozené barvě stojí vedle sebe, jeden na. zlatém poli a druhý na červeném poli - ohnutými špicemi nahoru ven, nad noži na zlatém poli je knížecí klobouk, dole mezi střenkami na červeném poli pak sedící, dozadu se ohlížející zlatý lev bez koruny, s pozdviženým jedním ocasem. Městský prapor města Nového Města na Moravě má list nakoso dělený, horní pole žluté, dolní červené, na třetinách listu jsou postaveny odvrácené vinařské nože, délka čepele nožů je 5/10 šířky listu a střenky 2/10 šířky listu, čepele jsou bílé, střenky hnědé, poměr délky k šířce je 3 : 2. Městskou pečeť města Nového Města na Moravě tvoří městský znak, kolem něhož je nápis \"Město - Nové Město na Moravě\", rozdělený sněhovými vločkami. Tradičním maskotem Nového Města na Moravě je strašidlo horáckých lesů - Horácký hejkal. Jeho podobu se snažilo vystihnout mnoho novoměstských umělců, tradičním vzorem však zůstává podoba ztvárněná novoměstským rodákem Karlem Němcem. Postava Horáckého hejkala představuje divého muže - skřeta s dlouhými, řídkými rozježenými vlasy a vousy. Nové Město na Moravě je tvořeno vlastním městem a 9 vesnicemi: Hlinné Jiříkovice Maršovice Olešná Petrovice Pohledec Rokytno Slavkovice Studnice", "question": "Jaké dvě barvy tvoří pozadí praporu města Nového Města na Moravě?", "answers": ["horní pole žluté, dolní červené"]}
{"title": "Poslední vymítání ďábla", "context": "Ve filmu hrají Patrick Fabian, Ashley Bellová, Iris Bahrová a Louis Herthum. Film se zaměřuje na evangelického kněze, který léta z kapes zoufalých věřících tahá peníze a trápí ho výčitky svědomí. Chce tedy se svým štábem natočit při této poslední seanci dokument se svou zpovědí a doznáním. Po příjezdu na krví prosáklou rodinnou farmu je ale hned zřejmé, že tady na něj čeká skutečné a ryzí zlo, na které se nemohl nijak připravit. Cesty zpět už není. To, co tady reverend zažije, do základů otřese jeho vírou. Patrick Fabian jako Cotton Marcus Ashley Bellová jako Nell Sweetzerová Iris Bahrová jako Iris Reisenová Louis Herthum jako Louis Sweetzer Caleb Landry Jones jako Caleb Sweetzer Tony Bentley jako pastor Marcus Shanna Forrestallová jako paní Marcusová Becky Flyová jako Becky Denise Lee jako sestra Logan Craig Reid jako Logan Adam Grimes jako Daniel Moskowitz Jamie Alyson Caudleová jako ctitelka Satana (neuvedena) Allen Boudreaux jako ctitel Satana (neuveden) Film měl být promítán na filmovém festivalu South by Southwest 2010. Nicméně 12. února 2010 Lionsgate odkoupili práva od US Distribution a nastavili datum vydání filmu na 27. srpna 2010. Světová premiéra se konala na LA Film Festival 24. června 2010 a byl zde uveden Eli Rothovou a Danielem Stammem. Na DVD a Blu-ray byl film vydán 4. ledna 2011. Oficiální webová stránka (anglicky) Poslední vymítání ďábla v Internet Movie Database Poslední vymítání ďábla v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo režíroval film Posledni vymítání ďábla?", "answers": ["Danielem Stammem"]}
{"title": "Space opera", "context": "Vesmírná opera nebo Space opera je žánr fantastiky úzce spojený se science fiction. Dílo spadající do této kategorie obvykle zahrnuje romantické dobrodružství, mezihvězdné cestování, vesmírné bitvy a příběh točící se kolem mezihvězdného konfliktu a osobních dramat. Vesmírná opera byl původně hanlivý termín (variace na \"koňskou\" a \"mýdlovou operu\") zavedený roku 1941 americkým spisovatelem sci-fi Wilsonem Tuckerem pro odlišení tohoto žánru od \"vážné\" science fiction zaměřující se na důsledky vědeckého bádání. Pojem se však vzápětí posunul a sloužil k označení všech dobrodružných sci-fi románů z kosmu, popisujících meziplanetární konflikt. Mezi \"vážnou\" a \"nevážnou\" sci-fi však ve skutečnosti je (pokud vůbec) velmi tenká hranice a mnoho autorů úspěšně kombinuje dobrodružný příběh s vědeckými elementy. Za zlatý věk původní space opery jsou považována třicátá léta dvacátého století. Typickou ukázkou vesmírné opery z této doby je novela R. Cummingse Piráti na Měsíci, z doby pozdější román Loď Jacka Williamsona. Nelze opomenout ani série Skylark a Lensman E. E. Smithe a díla autorů jako Edmond Hamilton, John W. Campbell a později Hamilton Brackett. V poslední době došlo k oživení tohoto žánru za vzniku nové space opery. Pro tu je typická kombinace prvků původní vesmírné opery s prvky hard science fiction – tento nový podžánr tedy více dbá na technologickou správnost. Mezi jeho představitele patří: Stephen R. Donaldson, Dan Simmons, John Varley, David Brin, Iain Banks, Catherine Asaroová, Orson Scott Card, John Clute, Charles Stross, J. Michael Straczynski, Peter F. Hamilton, Lois McMaster Bujoldová, M. John Harrison, Donald M. Kingsbury, David Weber, Ken MacLeod, Alastair Reynolds, Mike Resnick, a C. J. Cherryh. Důležitým přispěvatelem vesmírné opery se stala také anime. Věrnost vědeckým poznatkům se v tomto žánru liší doslova případ od případu. V některých případech je jediným porušením známých fyzikálních zákonů možnost cestovat rychleji než světlo. Jiné příběhy se ovšem od reality odklánějí podstatně více. V některých existují mystické síly schopné zničit celé planety a vyhladit celé civilizace.", "question": "Kdy byl pojem vesmírná opera zaveden?", "answers": ["roku 1941"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Mladá vědkyně, nyní již provdaná a pod jménem Marie Curie, začala obtížnou práci na dělení uranové rudy na jednotlivé chemické sloučeniny, zpočátku s pomocí mladého chemika A. Debiernea, který dělal licenciát. Hledala sloučeninu, která způsobovala vysokou radioaktivitu. Debiernea to brzy přestalo bavit a nahradil ho sám Pierre Curie. Výzkumy po čtyřech letech vedly nejprve k objevu polonia, jež Marie Curie pojmenovala po své polské vlasti, a posléze mnohem radioaktivnějšího radia (první gram radia izolovala ze smolince pocházejícího z Jáchymova). Výsledkem bylo také vyjasnění pravděpodobných příčin radioaktivity - jako efektu při rozpadu atomových jader. V roce 1903 jako první žena v historii získala titul doktora fyziky a ve stejném roce jí byla udělena Nobelova cena za fyziku. Získání Nobelovy ceny Curieovy náhle proslavilo. Sorbonna Pierrovi přiznala místo profesora a souhlasila se založením jeho vlastní laboratoře, ve které se Marie stala vedoucí výzkumu. Ve stejné době také porodila druhou dceru Evu (1904). Pierre Curie však dne 19. dubna 1906 přišel o život, a to tak, že ho přejel nákladní koňský povoz. Marie Curie-Skłodowská tak ztratila životního druha i spolupracovníka. Dne 13. května téhož roku se fakultní rada rozhodla zachovat katedru vytvořenou pro Pierra Curie a svěřila ji Curie-Skłodowské, spolu s řízením laboratoře. Tak Curie-Skłodowská vyšla ze stínu. Stala se první profesorkou Sorbonny. Vinou toho, že manželé Curieovi ještě před Pierrovou smrtí odmítli dát si patentovat postup přípravy radia z rud, ochudili se o značné finanční prostředky použitelné např. pro výstavbu laboratoře - obtížné získávání peněz po velkou část jejich kariéry ztěžovalo a značně zpomalovalo výzkum. V lednu roku 1911 nebyla o jeden hlas zvolena do Francouzské akademie věd (Académie des sciences). V prosinci téhož roku však dostala svou druhou Nobelovu cenu (za chemii), díky které přesvědčila francouzskou vládu, aby vyčlenila prostředky na vytvoření nezávislého Ústavu pro radium (Institut du radium), který byl založen v roce 1914 a ve kterém se prováděly výzkumy z oblasti chemie, fyziky a lékařství. Tento ústav se stal líhní nositelů Nobelových cen - vyšli z něho ještě čtyři, mezi nimi i Mariina dcera Irè Joliot-Curie a Mariin zeť Frédéric Joliot, kteří získali Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity.", "question": "Kdo je autorem teorie radioaktivity ?", "answers": ["Marie Curie-Skłodowská"]}
{"title": "Ludvík IX", "context": "Ludvík IX. Francouzský (francouzsky Louis IX de France, 25. dubna 1214 Poissy - 25. srpna 1270 Tunis) byl od roku 1226 francouzský král z dynastie Kapetovců. Zúčastnil se dvou křížových výprav, z nichž však ani jedna nebyla příliš úspěšná, provedl řadu reforem francouzského království a roku 1298 byl pro svůj příkladný život plný odříkání svatořečen. Narodil se jako třetí z početného potomstva krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. Byl druhým jménem známým synem svých rodičů. Jeho starší bratr Filip, který se narodil v roce 1209, v devíti letech zemřel a čtyřletý Ludvík se v roce 1218 stal následníkem trůnu. Dle dobových svědectví princ zdědil plavé vlasy a jemný vzhled po rodu z Hainaut. V dětském věku mu především matka dopřávala pečlivou výchovu a hodně času trávil také s dědečkem Filipem II., který po vítězství v bitvě u Bouvines přenechal válčení i správu království synovi Ludvíkovi VIII. a zkušeným královským rádcům. Když Ludvík VIII. 8. listopadu 1226 při návratu z křížové výpravy proti albigenským nečekaně zemřel na úplavici, stal se jeho nástupcem teprve dvanáctiletý Ludvík IX. Zemřelý král byl pohřben 15. listopadu a jeho syn byl už o čtrnáct dní později 29. listopadu v Remeši korunován na krále Francie. Vzhledem k svému věku však nemohl samostatně vládnout. Při cestě do Remeše byl Ludvík při zastávce v Soissons pasován na rytíře. Ihned po pohřbu svého manžela ujala se královna vdova hájení práv svého syna. Při správě království Blanka Kastilská mohla počítat s podporou skupiny věrných kastelánských rodů, z jejichž okruhu pocházeli arcibiskup v Sens Gautier Cornut, královský konstábl Matouš II. z Montmorency nebo královský maršálek Jean III. Clément. Podporovali ji i senliský biskup a kancléř Guérin a komoří Bartoloměj z Roye. Aby královna omezila rizika spojené s případnými ambicemi Filipa Hurepela, nevlastního bratra svého zemřelého manžela, daroval mu nový král hned po své korunovaci z jejího podnětu dva ze tří hradů, které francouzský král vlastnil na jeho panstvích. Zároveň mu bylo uděleno v léno saintpolské hrabství a na počátku roku 1227 obdržel i doživotní rentu ve výši 6000 tourských liber. Filip Hurepel se za sebe i za své potomky musel zavázat, že nebude vznášet žádné další požadavky ohledně dědictví.", "question": "Kolika křížových výprav se zúčastnil Ludvík IX. Francouzský?", "answers": ["dvou"]}
{"title": "BMW řady 5", "context": "BMW řady 5 (BMW 5 nebo anglicky BMW 5 Series) je úspěšný automobil vyšší střední třídy německé automobilky BMW sídlící v Mnichově. Vyrábí se od roku 1972, nyní v 6. generaci. Legendárním vozem je sportovní model M5, který je považován za nejrychlejší čtyřdveřový vůz současnosti. Modely s karosérií kombi označuje BMW jako Touring. Je to druhý nejprodávanější model BMW po vozech 3. řady, nicméně se z 50% se podílí na celkovém zisku společnosti. Dne 29. ledna 2008 byl vyroben pěti miliontý vůz této řady, přičemž se jednalo o limuzínu verze 530d v černé metalíze. == První generace - E12 (1972–1981) == 5. řada debutovala v roce 1972 na frankfurtském autosalónu, kde byly představeny modely BMW 520 a BMW 520i, osazené 4-válcovým motorem, poskytujícím 115 resp. 130 koňských sil. Současně byl tímto představen nový systém značení vozů BMW, kdy první číslo určuje modelovou řadu a následující dvě informují o objemu motoru. Neopakovatelný design všech automobilů BMW sedmdesátých let stanovil francouzský designer Paul Bracq. Protáhlé a hladké linie, velká okna a nízká karoserie, originální prvky - například zdvojené přední světlomety či prohnutí zadních sloupků karoserie - byly provedeny v novém stylu a s použitím nových technologií. V druhém roce výroby byl na trh uveden první model s šestiválcovým motorem - BMW 525, s výkonem 145 koňských sil. Úsilí o postupné zvyšování výkonů motorů bylo jedním z hlavních důvodů rozšiřování modelové řady v následujících letech. V rámci této řady byly vyráběny následující modely: * Vozy vyrobené BMW Motorsport GmbH (dnes BMW M GmbH) V Jihoafrické Republice byly na závodě BMW v Pretorii montovány verze 520i, 528i and 530i. == Druhá generace - E28 (1982–1988) == Druhá generace páté řady přímo navazovala na úspěšnou sérii modelů E12 a vyráběla se v letech 1981 - 1988. V roce 1983 se do výroby dostaly také poprvé v 5. řadě modely s dieselovým motorem. E28 byla také první sérií, která měla navržený středový tunel orientovaný směrem na řidiče a s možností systému ABS. Série E28 byla nahrazena v roce 1988 sérií E34. Během produkce série E28 došlo také v k prvnímu představení BMW M5. == Třetí generace - E34 (1988–1996) == Sériová výroba modelu E34 byla zahájena v únoru 1988 a byl vyráběn až do června 1996, kdy jej nahradil model E39. == Čtvrtá generace - E39 (1995–2004) ==", "question": "Jaké třídy je BMW řady 5?", "answers": ["vyšší střední"]}
{"title": "Javánská Wikipedie", "context": "Javánská Wikipedie Javánská Wikipedie URL ta.wikipedia.org Komerční ne Charakter stránky internetová encyklopedie Registrace nepovinná V jazyce Javánština Vlastník Wikimedia Foundation Aktuální stav online Javánská Wikipedie je jazyková verze Wikipedie v javánštině. Byla založena v roce 2004. V lednu 2020 obsahovala přes 57 000 článků a pracovalo pro ni 8 správců. Registrováno bylo přes 42 000 uživatelů, z nichž bylo asi 100 aktivních. V počtu článků byla 86. největší Wikipedie. Externí odkazy Javánská Wikipedie Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Jazykové verze Wikipedie podle počtu článků 5 000 000+ anglická (en:) • cebuánská (ceb:) 2 000 000+ švédská (sv:) • německá (de:) • francouzská (fr:) • nizozemská (nl:) 1 000 000+ ruská (ru:) • italská (it:) • španělská (es:) • polská (pl:) • warajská (war:) • vietnamská (vi:. ) • japonská (ja:) • egyptsko arabská (arz:) • čínská (zh:) • arabská (ar:) • ukrajinská (uk:) • portugalská (pt:) 750 000+ perská (fa:) • 500 000+ katalánská (ca:) • srbská (sr:) • indonéská (id:) • norská (bokmå) (no:) • korejská (ko:) • finská (fi:) 250 000+ maďarská (hu:) • česká (cs:) • srbochorvatská (sh:) • Min Nan (zh-min-nan:) • rumunská (ro:) • turecká (tr. :) • baskická (eu:) • čečenská (ce:) • malajská (ms:) • esperantská (eo:) • hebrejská (he:) • arménská (hy:) • bulharská (bg:) • tatarská (tt:) • dánská (da:) 100 000+ jihoázerbájdžánská (azb:) • slovenská (sk:) • kazašská (kk:) • minangkabauská (min:) • estonská (et:) • chorvatská (hr:. ) • běloruská (be:) • litevská (lt:) • řecká (el:) • zjednodušená angličtina (simple:) • ázerbájdžánská (az:) • galicijská. (gl:) • slovinská (sl:) • urdská (ur:) • norská (nynorsk) (nn:) • gruzínská (ka:) • hindská. (hi:) • thajská (th:) • uzbecká (uz:) • tamilská (ta:) • latinská (la:) • velšská (cy:. ) • volapük (vo:) • asturská (ast:) • makedonská (mk:) • kantonská (zh-yue:) • lotyšská (lv:) • bengálská (bn:) • tádžická (tg:) • barmská (my:) 75 000+", "question": "Kolik článků obsahovala verze Wikipedie v jávštině v roce 2020?", "answers": ["57 000"]}
{"title": "Mezinárodní olympijský výbor", "context": "Mezinárodní olympijský výbor (MOV, francouzsky: Comité International Olympique, anglicky: International Olympic Committee, IOC) je organizace sídlící v Lausanne ve Švýcarsku, založená Pierrem de Coubertinem spolu s Demetriusem Vikelasem a Jiřím Guthem v Lausanne ve Švýcarsku 23. června 1894 s cílem obnovit tradici antických olympijských her. K MOV patří 205 národních olympijských výborů. Celosvětově uznávané stanovy této organizace jsou všeobecně známy pod názvem Olympijská charta. Od roku 2013 je jeho předsedou Němec Thomas Bach Mezinárodní olympijský výbor organizuje letní a zimní olympijské hry. První moderní letní olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách v Řecku. První zimní olympijské hry se konaly v roce 1924 v Chamonix ve Francii. Olympismus je životní filosofie, spojující vyrovnanost a kvality těla a ducha. Sport se míchá s kulturou a výchovou, olympismus hledá a vytváří životní styl založený na principu radosti z úsilí, výchovné hodnoty dobrého příkladu a respektování morálních principů. Amnesty International kritizovala MOV za to, že nedokázal vyvinout dostatečný tlak na dodržování lidských práv v Číně. MOV se také smířil s cenzurou Internetu v Číně během olympijských her., což bylo v rozporu s 5. hlavní zásadou olympismu, definovanou v Olympijské chartě v části Základní principy olympismu. Demetrius Vikelas (1894-1896) Pierre de Coubertin (1896-1925) Henri de Baillet-Latour (1925-1942) Sigfrid Edström (1942-1952) Avery Brundage (. 1952-1972) Lord Killanin (1972-1980) Juan Antonio Samaranch (1980-2001) Jacques Rogge (2001-2013) Thomas Bach (2013) - současný předseda Letní olympijské hry Zimní olympijské hry Letní olympijské hry mládeže Zimní olympijské hry mládeže", "question": "Ve kterém městě sídlí Mezinárodní olympijský výbor?", "answers": ["Lausanne"]}
{"title": "Eurotunel", "context": "Eurotunel (anglicky Channel Tunnel) je v češtině používaný výraz pro podmořský tunel pod Lamanšským průlivem, vedoucí mezi anglickým Folkestone a francouzským Calais, který je dlouhý přes 50 km. Tunel umožňuje od 14. listopadu 1994 přímé železniční spojení mezi Londýnem a kontinentální Evropou a je provozován společností Eurotunnel. Celý projekt byl zorganizován a samozřejmě i taky financován společností Eurotunnel Group a má hodnotu 5,5 miliard USD, přičemž ročně vydělává v cca kolem 50 - 60 milionů USD. Plány spojit Anglii a Francii tunelem jsou staré již několik set let. Patřily ale vždy do skupin velmi odvážných až bláznivých plánů, kterými chtěli lidé v minulosti upoutat pozornost. V 80. letech však byl projekt vzat seriózně, založena byla společnost Eurotunnel a začalo se kopat. Z bezpečnostních důvodů se rozhodlo, že bude tunel železniční. Byly vyraženy dva provozní tunely a mezi nimi jeden servisní. Otevření tunelu pro veřejnou dopravu v roce 1994 se zúčastnila královna Alžběta II. a francouzský prezident François Mitterrand. Přestože tunel zachvátil požár, který jeho pověst poškodil, zůstává stále velmi důležitým dopravním prostředkem mezi kdysi znepřátelenými zeměmi. Dne 3. srpna 2006 společnost provozující Eurotunel vyhlásila bankrot a požádala o ochranu před věřiteli, vzhledem k tomu že zisky tunelu nepokrývají splácení dluhů za jeho stavbu. O přibližně půl roku později 15. ledna 2007 schválil francouzský soud restrukturalizaci firmy, což se setkalo s nevolí britských věřitelů. Za zmínku také stojí, že lokomotivy vhodné na tento tunel byly zkoušeny na českém Železničním zkušebním okruhu Cerhenice.[zdroj? ] Nákladní doprava je provozována vlaky SNCF a EWS, z francouzské strany vede vysokorychlostní trať LGV Nord napojující se na francouzskou železniční síť. Na britské straně byla roku 2010 dokončena vysokorychlostní trať pod označením High Speed 1 (původně Channel Tunnel Rail Link). Rychlovlaky Eurostar už nemusí být napájeny ze 3. kolejnice, na celé jeho trase je povolena rychlost 300 km/h, vyjma Eurotunelu a městských oblastí. Osobní vlaky ukončily svůj provoz na nádraží Londýn - Waterloo, neboť nyní zajíždějí na nově zrekonstruované nádraží Londýn - St. Pancras. Osobní vlaky jsou vedeny jednotkami Eurostar. V pobřežních městech Folkestone a Calais se nacházejí velké terminály, umožňující naložit do nákladních vagónů automobily. Tunel je dlouhý 50 km, z toho 38 km je pod mořským dnem. Průměrná hloubka je 45 m pode dnem moře. Od dokončení Gotthardského tunelu v červnu 2016 je Eurotunel třetím nejdelším železničním tunelem na světě, po zmíněném švýcarském Gotthardském tunelu (57 km) a japonském tunelu Seikan (54 km).", "question": "Která společnost provozuje Eurotunel pod Lamanšským průlivem?", "answers": ["Eurotunnel"]}
{"title": "Králický Sněžník (hora)", "context": "Králický Sněžník (někdy s krácením kořenové samohlásky Kralický Sněžník, což bývá považováno někdy za nesprávné, jindy za správné), zastarale také Kladský Sněžník (polsky Śnieżnik Kłodzki, německy Glatzer Schneeberg nebo Grulicher Schneeberg, zastarale také Spieglitzer Schneeberg nebo Grosser Schneeberg) je nejvyšší vrchol (1424 m) stejnojmenného třetího nejvyššího pohoří v České republice, nacházejícího se na státní hranici s Polskem, v délce zhruba 16 km táhnoucí se od města Králíky po Kladské sedlo, viz Králický Sněžník. Jedná se o čtvrtý nejvyšší vrchol Koruny hor Polska a o nejvyšší bod okresu Ústí nad Orlicí i celého Pardubického kraje. Vrcholový geodetický bod se nachází na souřadnicích 50°12'26,6750'' s. š., 16°50'50,7025'' v. d. Z vrcholové kupole výrazně modelované mrazovým zvětráváním vybíhá pět dílčích rozsoch. Název hory vyplývá z dlouhého zimního období - sněhová pokrývka vydrží na vrcholu až 8 měsíců v roce. Několik desítek metrů pod vrcholem na jižním svahu hory pramení Morava, je zde vyvinut kar s lavinovou drahou. Padající laviny zde zabraňují vzniku lesa, proto klín bezlesí sahá hluboko do pásma smrčin. Niže pod vrcholem (trojmezní kámen) počíná nebo \"končí\" historická česko-moravská hranice. Hora Králický Sněžník tvoří v rámci pohoří samostatný geomorfologický okrsek zvaný Hornomoravská hornatina. Hranice se sousedními okrsky je vymezena přilehlými údolími a sedly. Sedlo mezi Králickým a Malým Sněžníkem je hranicí s Malosněžnickým hřbetem, sedlo mezi Králickým Sněžníkem a Stříbrnickou je hranicí s Podbělským hřbetem. Hora leží na hlavním evropském rozvodí. Řeka Morava spolu s několika přítoky odvádí vody z jižní části hory do Černého moře. Severní (polská) část hory patří do úmoří Baltského moře, v oblasti hory pramení několik potoků, např. Kamienica, Kleśnica, Wilczka aj. Horní partie Králického Sněžníku (nad 1350 m n.m., v lavinové dráze i níže) tvoří hole s typickou subalpínskou vegetací. Asi 500 m od vrcholu se nalézají Vlaštovčí kameny - soustava skalních srubů s kamenným mořem na úpatí. Nižší partie hory (pod 1350 m n.m.) pokrývají převážně horské třtinové smrčiny. Více o vegetaci a zoologii hory viz NPR Králický Sněžník. Na vrcholu Králického Sněžníku nejsou v současnosti žádné stavby. Na samém vrcholu v minulosti stála rozhledna (postavena v roce 1899) a několik set metrů pod vrcholem také Lichtenštejnova chata (postavena v roce 1912).", "question": "Jaký samostatný geomorfologický okrsek pohoří tvoří Králický Sněžník?", "answers": ["Hornomoravská hornatina"]}
{"title": "Biologická nomenklatura", "context": "Biologická nomenklatura, tedy vědecké názvosloví jednotlivých biologických taxonů, umožňuje jednoduché a přitom jednoznačné dorozumívání mezi odborníky hovořícími různými jazyky. Vychází z binominálního pojmenování druhů a stanoví zásady pro pojmenování ostatních nižších i vyšších taxonů. Binominální nomenklatura je dvouslovná (latinsky: binomen = dvě jména) soustava vědeckých jmen organismů, která se používají pro označování jednotlivých druhů. Autorem binominální nomenklatury je švédský přírodovědec Carl Linné, který zavedl její důsledné používání. V binominální nomenklatuře je každý druh popsán dvouslovným latinským (nebo polatinštěným) jménem, odborně binomickým jménem, např.: Aquila chrysaetos - orel skalní. První je jméno rodové (Aquila, orel), zatímco druhé je druhové, tzv. druhový přívlastek (chrysaetos, skalní). Binominální nomenklatura vyjadřuje příbuznost určitého druhu s jinými druhy. Např. jména Aquila chrysaetos - orel skalní a Aquila heliaca - orel královský určují, že oba druhy patří do stejného rodu (Aquila, orel). Binominální nomenklatura se nepoužívá pro nebuněčné organismy. Pouze vědecká pojmenování rodů virů jsou unifikovaně zakončena -virus (např. Mimivirus) a vědecká pojmenování rodů viroidů -viroid (Pospiviroid). Druhová jména však rodové jméno vůbec obsahovat nemusejí, a obsahují-li ho, pak zpravidla až na posledním místě víceslovného pojmenování (např. Acanthamoeba polyphaga mimivirus). Podobně binominální nomenklatuře druhů se pro označení poddruhů připojuje ještě třetí rozlišovací slovo a vzniká tak trinomické jméno, tedy tříslovné pojmenování, např. Ursus arctos horribillis - medvěd grizzly a Ursus arctos middendorffi - medvěd kodiak jsou poddruhy medvěda hnědého (Ursus arctos). Často se před třetí jméno píše zkratka \"subsp.\" či \"ssp.\", např.: Avena sativa subsp. byzantina - oves byzantský. Trinomické jméno se také používá pro označení variety či formy, v takovém případě se před třetí jméno připojuje zkratka \"var.\" resp. \"f.\", např.: Amanita phalloides var. alba - muchomůrka bílá; Equus asinus f. domestica - osel domácí. Latinská (vědecká) jména taxonů vyšších než rod se odvozují od typizujícího taxonu nejbližší hlavní nižší úrovně (pro jméno podčeledi nebo čeledi ze jména rodu, pro jméno podřádu nebo řádu ze jména čeledi) oddělením původní přípony a přidáním přípony nové, uvedené v následující tabulce. Zatímco pravidla botanické a mykologické nomenklatury definují způsob tvorby těchto jmen až do úrovně oddělení, pravidla zoologická jdou jen do úrovně nadčeledi. V nomenklatuře bakterií a virů jsou zatím tato pravidla stanovena jen do úrovně řádu. Poznámky k tabulce 1 V zoologii je na této taxonomické úrovni kmen; v botanice je kmen položen na stejnou úroveň jako oddělení, kterému je dávána přednost.2 Nedefinováno v Pravidlech nomenklatury bakterií, pouze navrhováno.3 Pouze pro ptáky a ryby.4 Užívání této taxonomické úrovně pro bakterie se nedoporučuje.5 Klasifikace podle ICTV.6 Klasifikace podle Florese.", "question": "Kdo je autorem binominální nomenklatury?", "answers": ["Carl Linné"]}
{"title": "Sofie", "context": "Sofie (bulharsky Cо) je hlavní město Bulharska; leží na úpatí pohoří Vitoša na západě státu, blízko srbských hranic. Východním okrajem města protéká řeka Iskăr. Město, kde žije asi 14% obyvatel Bulharska, je politickým, hospodářským i kulturním střediskem země. Sofie je také nejdůležitějším univerzitním městem v zemi, sídlí zde 9 univerzit. Sofia má velmi dávnou historii, podle archeologických nálezů bylo místo osídleno už před osmi tisíci let. V 7. století př. n. l. zde vzniklo sídlo bojovných thráckých Serdů, podle nichž se nazývalo Serdica. Roku 339 př. n. l. je dobyl Filip II. Makedonský a roku 29 př. n. l. zde založili Římané město Ulpia Serdica, hlavní město vnitřní Dácie. Za císaře Trajána (98-117) město rozkvetlo, byla zde mincovna, fórum a řada veřejných budov. Koncem 2. století bylo město ohrazeno vysokou hradbou. Roku 342 sem svolali oba císařové koncil, který však neskončil úspěchem a nebyl uznán jako ekumenický. Roku 447 vyplenili Serdiku Hunové pod Attilou, později pak i Gótové. Za císaře Justiniána I. bylo město obnoveno a opevněno, v letech 532-537 byl postaven kostel Sv. Sofie. Brzy nato dobyly Serdiku slovanské kmeny a název Serdika upadl v zapomenutí. Roku 809 ji dobyl bulharský chán Krum a město dostalo slovanský název Sreděc. Za byzantské vlády v 11. a 12. století se nazývalo Triadica, v době druhé bulharské říše bylo znovu opevněno a ve 14. století dostalo podle kostela název Sofia. Roku 1386 dobyli město po dlouhém obléhání osmanští Turci a drželi je po pět století. Město bylo sídlem rumelského beje a vznikla zde řada mešit a minaretů, vcelku ale chátralo a když je ruský generál Gurko roku 1878 dobyl, žilo zde asi 18 tisíc obyvatel v chatrných domech bez vody. Když roku 1879 rozhodlo ústavodárné shromáždění ve Velkém Tarnovu, že hlavním městem nového Bulharska bude Sofia, nastal v městě pohyb, obyvatel rychle přibývalo a v letech 1904-1912 byla postavena katedrála sv. Alexandra Něvského. Roku 1925 zorganizovalo bulharští komunisté bombový atentát na kostel Sveta Nedelja, při němž zahynulo přes 120 lidí a 500 bylo zraněno.", "question": "Je Sofie hlavní město Bulharska?", "answers": ["Sofie (bulharsky Cо) je hlavní město Bulharska; leží na úpatí pohoří Vitoša na západě státu, blízko srbských hranic."]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno/konzervováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán. Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10-12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života v Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem.", "question": "V jaké zemi se konzumuje kočičí maso?", "answers": ["některých oblastech Číny"]}
{"title": "Kůň", "context": "Otěže se drží jednou rukou, třmeny jsou delší než u anglického ježdění. Základní chody koně jsou krok, klus, cval; vedlejší chod: trysk Krok Krok má čtyřdobý takt. Tento pohyb se nazývá raterální, což znamená, že po sobě jdou vždy nejprve dvě končetiny na jedné (levé či pravé) straně. Kůň má vždy nejméně dvě končetiny v kontaktu s podložkou. Jeho krok je dlouhý, krk má uvolněný. Nohosled: LZ, LP, PZ, PP Rychlost koně je v kroku 6-8 km/hod. Klus Klus je chod koně v dvoudobém taktu. Pohyb je diagonální s krátkou fází vnosu. Klusající kůň dosahuje maximální rovnováhy a současně vykonává nejdelší možný krok. Nohosled: LZ+PP, PZ+LP Rychlost koně v klusu je 4 m/s (15 km/h). Klusáci jsou schopni vyvinout 42-50 km/h na kratší vzdálenosti. Jsou dva druhy klusu: lehký a pracovní. V lehkém klusu se vysedává a v pracovním se sedí pevně v sedle. Cval: Cval rozpoznáváme na levou nebo na pravou ruku. Na jízdárně se cválá tzv. na vnitřní nohu, tj. že vedoucí je vnitřní přední noha. První nacválá vždy zadní vnější noha. Nohosled: LZ,LP+PZ,PP (na pravou ruku) a PZ,PP+LZ,LP (na levou ruku) rychlost v terénu je až 30 km/h. Plnokrevníci na dráze běží rychlostí až 60 km/h (na kratší úsek).", "question": "Jaká je rychlost koně v kroku?", "answers": ["6-8 km/hod."]}
{"title": "Evoluce", "context": "Samotné slovo evoluce pochází původně z latinského evolutio (rozvinutí v obou významech), do češtiny se pak dostalo skrze anglickou teorii evolution. Termín se často používá v přeneseném smyslu slova - např. evoluce trhu nebo evoluce technologií (v angličtině jde o stejný význam). Nicméně vzhledem k tomu, že jde většinou spíše o přizpůsobení (tedy chybí generace), jedná se v pravém slova smyslu o třídění z hlediska stability. Studiem mechanismů a zákonitostí evoluce se zabývá evoluční biologie, evolučními vztahy mezi jednotlivými organismy se zabývá fylogenetika. Charles Darwin definoval v O původu druhů pro fungování přirozeného výběru tyto čtyři podmínky: Organismus zplodí v průměru za život více než jednoho plodného potomka. Existuje určitý selekční tlak, čili organismy s určitými vlastnostmi mají větší šanci na přežití, než jiné. Existuje vnitrodruhová variabilita, jednotliví příslušníci téhož druhu se tedy od sebe liší. Existuje heredita, potomci se v průměru podobají více svým rodičům než ostatním členům populace. Kritika většinou cílí právě na čtvrtý bod, který potřebuje empirické ověření.", "question": "Jaká věda se zabývá evolučními vztahy mezi jednotlivými organismy?", "answers": ["fylogenetika"]}
{"title": "Moje krásná čarodějka", "context": "Moje krásná čarodějka Moje krásná čarodějka Původní název Bewitched Země Spojené státy americké Spojené státy americké Jazyk angličtina Délka 102 minut Žánry komedie fantasy romantický Námět Sol Saks Scénář Nora Ephron Delia Ephron Adam McKay Režie Nora Ephron Obsazení a filmový štáb Hlavní role Nicole Kidman Will Ferrell Shirley MacLaineMichael CaineJason Schwartzman Produkce Tim Bevan Eric Fellner Kevin Misher Hudba George Fenton Kamera John Lindley Kostýmy Mary Zophres Střih Tia Nolan Zvuk David MacMillan Architekt Neil Spisak Výroba a distribuce Premiéra 24. červen 2005 Produkční společnost Red Wagon Entertainment Distribuce Columbia Pictures Rozpočet 85 000 000 dolarů Tržby 131 400 000 dolarů Moje krásná čarodějka na ČSFD, FDb, IMDbNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Moje krásná čarodějka (v anglickém originále Bewitched) je americká filmová komedie z roku 2005. Režisérkou filmu je Nora Ephron. Hlavní role ve filmu ztvárnili Nicole Kidman, Will Ferrell, Shirley MacLaine, Michael Caine a Jason Schwartzman. Obsazení Nicole Kidman Isabel Bigelow/Samantha Stephens Will Ferrell Jack Wyatt/Darrin Stephens Shirley MacLaine Iris Smythson/Endora Michael Caine Nigel Bigelow Jason Schwartzman Ritchie Kristin Chenoweth Maria Kelly Heather Burns Nina Jim Turner Larry Stephen Colbert Stu Robison Steve Carell", "question": "Kdo je režisérem filmu Moje krásná čarodějka?", "answers": ["Nora Ephron"]}
{"title": "Lionel Logue", "context": "Lionel Logue (26. února 1880, Adelaide v Jižní Austrálii – 12. dubna 1953, Londýn) byl známý jako řečový terapeut, pomohl odstranit vadu řeči anglickému králi Jiřímu VI. == Původ == Logue se narodil 26. února 1880 v univerzitním městečku Adelaide v Jižní Austrálii jako nejstarší ze čtyř dětí. Vystudoval Prince Alfred College a Elder Conservatorium of Music. Stal se žákem učitele řečnictví Edwarda Reevese. == Počátky kariéry - Austrálie == Jeho profesionální kariéra začala v australském Perthu, kde kromě výuky výslovnosti a řečnictví vyučoval i obory herectví a umělecký přednes. Tyto obory studoval na Elder Conservatorium of Music. V roce 1907 se oženil s Myrtle Gruenertovou, se kterou měl tři syny. Dva roky po svatbě se společně vydali na půlroční turné kolem světa studovat metody výuky řečnictví. Po první světové válce Logue uplatnil a také rozšířil svou znalost léčby ztráty schopnosti mluvit při terapii australských vojáků, vracejících se z bojů první světové války. Mnozí po traumatických zážitcích z bojů či po zásahu bojovým plynem přišli o schopnost mluvit. Tady Logue získal praktické zkušenosti léčby poruchy řeči. Svou metodu založil nejen na správném dýchání, ale i fyzickém cvičení, které pomáhá pacientům s dýcháním. Pro terapii Lionela Logua byl charakteristický humor, nesmírná trpělivost a velká snaha o vytvoření důvěry mezi terapeutem a pacientem. == Profesionální kariéra - Londýn == V roce 1924 se Logue vypravil do Anglie. Původně rodina plánovala pouze krátký, dovolenkový pobyt, ale nakonec se rozhodli zůstat v Londýně. V známém lékařském centru – ulici Harley Street, si otevřel ordinaci pro léčbu vad řeči, učil také výslovnost na londýnských školách.", "question": "Kdo odstranit vadu řeči anglickému králi Jiřímu VI.?", "answers": ["Lionel Logue"]}
{"title": "Vila Tugendhat", "context": "Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety a Fritze Tugendhatových. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Vila Tugendhat se nachází na adrese Černopolní 45, na území městské části Brno-sever v katastrálním území Černá Pole na parcele č. 3365. Patří k ní i přilehlá zahrada s parcelním číslem 3366. Pozemek v příkrém svahu byl součástí velkého pozemku, patřícího k vile otce Grety Tugendhatové, známého brněnského textilního průmyslníka Alfreda Löw-Beera, který horní část svého pozemku dceři věnoval jako svatební dar a celou stavbu domu také financoval. Vila je označována, spolu s německým pavilónem na výstavě EXPO v Barceloně (1929), za nejvýznačnější předválečné dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století. Zároveň je to stavba, která spoluurčila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury - funkcionalismu. Výjimečné postavení vily je dáno řadou okolností. Architekt van der Rohe dostal v roce 1928 od investorů volnou ruku včetně finančního rámce. Stavba přišla na pět milionů prvorepublikových Kč, za tu cenu se dalo postavit 30 běžných rodinných domů. Díky dostatku peněz se tu však mohly použít unikátní technologie a moderní materiály. Dodnes architekti napodobují zejména propojení zahrady a interiéru. Výjimečnost vily spočívá i ve smutném faktu, že většina staveb, které vytvořil van der Rohe v Evropě, byla zničena. Právě vila Tugendhat a jeho německý pavilon v Barceloně (1929) jsou přitom pokládány za jeho nejlepší předválečná díla. Známý je především prosklený hlavní obytný prostor vily Tugendhat se zimní zahradou. Dům byl ve své době převratný z několika důvodů: obyvatelný nepřerušovaný prostor okna hlavního obytného prostoru bylo možné zcela spustit do podlahy a splynutí interiéru s přírodou v zahradě bylo velmi působivé nosný systém budovy tvoří ocelový skelet, stropy tudíž nenesou zdi, ale 29 ocelových nýtovaných sloupů profilu kříže, v obytných místnostech obaleny chromovaným plechem. Toto řešení bylo v rodinném domě použito poprvé. Interiér budovy byl taktéž vybaven elegantním a citlivě navrženým nábytkem od samotného architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Ten zde použil část nábytku, které navrhl pro německý pavilon na výstavě EXPO v Barceloně.", "question": "Kdy byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Rožmberk", "context": "Elektrárna je unikátní svojí polohou u nádrže jejímž cílem je chov ryb. Byl navržen rožmberským regentem Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan a postaven v letech 1584 až 1590. Stavbu provádělo 800 lidí, kteří přemístili 750 000 m3 zeminy. Nutnost stavby tohoto vodního díla také podpořila velká povodeň, která 20. 8. 1544 z jihu Čech dorazila až do Prahy. Založení rybníka v těchto místech zamýšlel již Štěpánek Netolický, ale kvůli velkým nákladům a nebezpečí dílo nemohl realizovat. Žádná hráz by neodolala velké povodni z řeky Lužnice. Věděl to i Krčín. Proto současně stavěl Novou řeku, aby odváděla velkou vodu do jiného povodí. Za třicetileté války chtěl Karel Bonaventura Buquoy, císařský velitel, hráz prokopat a zaplavit stavovské vojsko, které leželo u Soběslavi. Jen hlídka, kterou zde držel majitel třeboňského panství Petr ze Švamberka, zabránila katastrofě. Přesto během dlouhé války rybník zpustl a byl obnoven až za několik desetiletí. Hráz Rožmberka převyšuje svými rozměry hráze jiných velkých rybníků v Evropě. Má délku 2 355 m. V nejširším místě má v patě hráze šíři 55 až 60 m, v koruně hráze až 12 m. Výška hráze je 12 m, hloubka vody u hráze průměrně 6,5 m. Niveleta hráze kolísá od 429,4 m n. m. po 432,1 m n. m. Hlavní výpust rybníka byla postavena inženýrem Jindřichem Šimanem mezi lety 1916 - 1918 v místě původní Krčínovy výpusti, nazývané Hluboká. Jedná se o betonový monolit ve tvaru podkovy obložený lícovanými kamennými kvádry. Z nich jsou také vyzděny dvě odtokové štoly (160 x 220 cm). Jsou hrazeny litinovými lopatami pohybující se pomocí elektromotorem nebo mechanicky. Jsou zde dvě česlové stěny bránící úniku ryb. Vedlejší výpust Adolfka se nachází na začátku poslední třetiny hráze. Roku 1870 nahradila původní výpust zvanou Potěšilka (podle stoky Potěšilka, která z ní vychází a napájí řadu rybníků). Zůstalo zde původní dřevěného potrubí (čtyři trouby o rozměrech 30 × 60 cm) opatřené betonovým zhlavím kryté dřevěnými lopatami. První velká oprava proběhla roku 1936.", "question": "Jak se jmenuje největší český rybník?", "answers": ["Rožmberk"]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Romain Rolland [rolan] (29. ledna 1866, Clamecy - 30. prosince 1944, Vézelay) byl francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915. Romain Rolland se narodil roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti. V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou \"... jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby. Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého . Sám o tom píše: \"Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti.\" Výsledkem této touhy byl román Colas Breugnon roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije.", "question": "Co Rolland vystudoval?", "answers": ["historii"]}
{"title": "Roční období", "context": "Roční období je jedna z hlavních částí roku. Obvykle se roční období vyznačuje opakovanou pravidelnou změnou počasí. V tropickém a subtropickém pásu se obvykle mluví o období dešťů (monzunovém období) a období sucha, neboť změny v množství srážek jsou mnohem výraznější než změna průměrné teploty. V některých tropických oblastech jsou roční období tři: chladné období, horké období a období dešťů. V mírném a polárním pásu se obvykle rozlišují čtyři roční období: jaro, léto, podzim a zima. Roční období se tam mění podle toho, jak je Země otočena ke Slunci. Na jižní polokouli se střídají tak, jak to odpovídá změnám vzdálenosti od Slunce, na severní polokouli opačně, proto jsou na jižní polokouli větší rozdíly teplot v létě a v zimě než na severní polokouli. Dny jsou delší a teplejší. Na stromech se objevují pupeny, rostliny začínají klíčit a růst. Ptáci přilétají z teplých krajin, stavějí si hnízda a snášejí vejce. Zvířata si hledají partnery a přivádějí na svět mláďata. Astronomické jaro začíná na severní zemské polokouli okamžikem jarní rovnodennosti (kolísá mezi 19. - 21. březnem, v 21. století zpravidla 20. 3.). V tuto dobu začíná na jižní zemské polokouli astronomický podzim. Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Na celé zeměkouli den i noc trvá 12 hodin.", "question": "Kolik ročních obdbobí má země v mírném podnebném pásu?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Železniční trať Margecany – Červená Skala", "context": "Železniční trať Margecany - Červená Skala je jednokolejná železniční trať vedená z Margecan (na trati Košice - Žilina) údolím Hnilce do obce Červená Skala, kde navazuje trať do Banské Bystrice. Stavba tratě byla zahájena 31. května 1931. Z důvodu nedostatku státních financí jako důsledek světové hospodářské krize stavba probíhala pomalu, takže dokončena byla až v roce 1936. S výjimkou úseku Margecany - Gelnica, kde bylo pro stavbu dráhy použito těleso bývalé úzkokolejky, se jednalo o úplnou novostavbu, která byla stavěna v náročném horském terénu. Trať byla dána do provozu 26. července 1936. Na trati se nachází devět tunélů o celkové délce 3800 metrů. Nejzajímavější stavbou je smyčka u Telgártu o délce 2,3 km, pomocí níž trať překonává výškový rozdíl 31 metrů. Součástí smyčky je nejdelší tunel na trati (1239 m dlouhý) a kamenný viadukt o délce 86 metrů a výšce 22 metrů nad údolím. V Besnickém tunelu pod Besnickým sedlem, kterým trať překonává rozvodí mezi Hnilcem a Hronem, se v nadmořské výšce 955,5 m nachází nejvýše položený bod na normálněrozchodných tratích Slovenska. V roce 1951 byl o stavbě trati natočen propagandisticky laděný film Boj sa skončí zajtra.", "question": "K čemu slouží smyčka u Telgártu?", "answers": ["překonává výškový rozdíl 31 metrů"]}
{"title": "Česko", "context": "Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně. Tradičním sídlem premiéra je Kramářova vila. Premiéry samostatné ČR byli: Václav Klaus (1993–1997), Josef Tošovský (1997–1998), Miloš Zeman (1998–2002), Vladimír Špidla (2002. –2004), Stanislav Gross (2004–2005), Jiří Paroubek (2005–2006), Mirek Topolánek (2006–2009), Jan Fischer (. 2009–2010), Petr Nečas (2010–2013), Jiří Rusnok (2013–2014), Bohuslav Sobotka (2014–2017) a Andrej Babiš (. od 2017).Součástí všech vlád ČR bylo ministerstvo financí, zahraničních věcí, vnitra, obrany, práce a sociálních věcí, pro místní rozvoj, dopravy, kultury, průmyslu, spravedlnosti, školství, zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí. V letech 1993–1996 existovalo ministerstvo národního majetku a privatizace, v letech 2003–2007 ministerstvo informatiky. Ministerstvo vnitra řídí mj. Policii ČR a Hasičský záchranný sbor, ministerstvo dopravy Ředitelství silnic a dálnic a Státní fond dopravní infrastruktury, ministerstvo kultury Národní památkový ústav, ministerstvo financí Celní správu České republiky, ministerstvo obrany Armádu ČR a Vojenské zpravodajství, ministerstvo. práce Českou správu sociálního zabezpečení a Úřad práce, ministerstvo průmyslu Českou obchodní inspekci, ministerstvo spravedlnosti Vězeňskou službu České republiky (soudní moc je proti tomu nezávislá), ministerstvo školství Českou školní inspekci, ministerstvo zahraničí zastupitelské úřady ČR v zahraničí a.", "question": "Kolik samosprávných krajů je v České republice?", "answers": ["14"]}
{"title": "Caroline Wozniacká", "context": "Caroline Wozniacká, rodným jménem Caroline Wozniacki (* 11. července 1990 Odense) je dánská profesionální tenistka polského původu a bývalá světová jednička ve dvouhře žen, kterou se stala 11. října 2010 jako dvacátá v pořadí a první ze Skandinávie. Na čele strávila celkově 67 týdnů, když vrchol naposledy opustila 30. ledna 2012. Mezi profesionálkami debutovala v červenci 2005. Následující sezóny pokaždé zlepšovala své postavení v závěrečném žebříčku WTA, až se v roce 2010 propracovala na 1. místo. Dlouhodobě ji trénuje otec Piotr Wozniacki; mezi dubnem až srpnem 2016 ji koučoval Čech David Kotyza. Jako první dánský tenista se probojovala do finále grandslamového turnaje v otevřené éře. Před rokem 1968 se v něm již objevil krajan Kurt Nielsen. Na US Open 2009 v boji o titul nestačila na Belgičanku Kim Clijstersovou, a o pět let později, znovu na US Open 2014 podlehla Američance Sereně Williamsové. Zařadila se tak mezi pět světových jedniček, které usedly na \"tenisový trůn\" bez grandslamového titulu. V letech 2010 a 2011 zakončila sezónu na prvním místě. V juniorské kategorii zvítězila ve Wimbledonu 2006. Na okruhu WTA Tour vyhrála dvacet pět turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře, z toho šest singlových v sezóně 2011.. Ve finále Turnaje mistryň 2010 podlehla Clijstersové. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře. V dánském fedcupovém týmu debutovala v roce 2005 utkáním základního bloku 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Srbsku a Černé Hoře, v němž prohrála dvouhru s Anou Jovanovićovou.", "question": "Jakého původu je Caroline Wozniacká?", "answers": ["polského"]}
{"title": "Moskva", "context": "Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat, který postupně sjednotil zemi. Zlatá horda v průběhu mongolské invaze (1238) vypálila město a zabila jeho obyvatele. Mongolové s tatary také vyplenili města Rjazaň, Kolomna, Vladimir, Kyjev a ruský stát se byl nucen podrobit jejich nadvládě. V roce 1380 porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko, čím ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní, sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala. Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III., na řece Ugře dosáhl roku 1480 definitivního vítězství a vymanění z tatarské moci. V roce 1472 se oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou, to se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kreml rozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona.", "question": "Kdo se v roce 1472 oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou?", "answers": ["Ivana III."]}
{"title": "Soustava SI", "context": "223/2009 a 155/2010 Sb.) a souvisejících vyhlášek Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, zejména MPO vyhlášky č. 264/2000 Sb. Základních jednotek je sedm a jsou stanoveny pro následující fyzikální veličiny,. považované v SI za základní: Délka Základní jednotkou je metr (značka \"m\"). 1 metr je délka dráhy, kterou urazí světlo ve vakuu za : : : : : : 1 : 299 : 792 : 458 : : : : : : {\\displaystyle {\\tfrac {1}{299\\,792\\,458}}} sekundy. Hmotnost Základní jednotkou hmotnosti je kilogram (značka \"kg\"). Ten je definován hmotností mezinárodního prototypu kilogramu, který je uložen v Mezinárodním úřadě pro váhy a míry v Sè u Paříže. (Připravovaná nová definice kilogramu se má opírat o pevně stanovenou Planckovu konstantu.) Čas Základní jednotkou času je sekunda (značka \"s\"). 1 sekunda je doba trvání 9 192 631 770 period záření, odpovídající přechodu mezi dvěma hyperjemnými hladinami základního stavu atomu 133Cs. Elektrický proud Základní jednotkou elektrického proudu je ampér (značka \"A\"). 1 ampér je takový elektrický proud, který ve dvou přímých rovnoběžných vodičích o nekonečné délce a zanedbatelném průřezu vzájemně vzdálených ve vakuu jeden metr vyvolá mezi těmito vodiči. sílu rovnou 2×10-7 N na jeden metr délky. (Připravovaná nová definice ampéru se má opírat o pevně stanovenou hodnotu elementárního náboje.) Termodynamická teplota Základní jednotkou termodynamické teploty je kelvin (značka \". K\"). 1 kelvin je 1/273,16 díl absolutní teploty trojného bodu vody. (Připravovaná nová definice kelvinu se má opírat o pevně stanovenou Boltzmannovu konstantu.) Svítivost Základní jednotkou svítivosti je kandela (značka \"cd\"). 1 kandela je svítivost zdroje, který v daném směru vysílá monochromatické záření s frekvencí 540×1012 Hz, a jehož zářivost v tomto směru je 1/683 W/sr. Látkové množství Základní jednotkou látkového množství je mol (značka \"mol\"). 1 mol je takové množství, které obsahuje tolik elementárních jednotek (atomů, molekul, iontů, elektronů...),. kolik je uhlíkových atomů v 12 g uhlíku 12C. Podle současných znalostí je v tomto množství uhlíku (6,022 140 857 ± 0,000 000 074)×1023 atomů. (Připravovaná nová definice molu se má opírat o pevně stanovenou Avogadrovu konstantu.) Původně byly základní jednotky stanoveny jako na sobě vzájemně nezávislé.", "question": "Jaká je značka sekundy?", "answers": ["s"]}
{"title": "Exponenciální funkce", "context": ">0} ) platí: je zdola omezená je prostá je spojitá v každém bodě, ale není stejnoměrně spojitá na celém : : : : R : : : {\\displaystyle \\mathbb {R} } :. pro a > 1 je rostoucí, pro a ∈ (0; 1) klesající : : : : a : 0 : : = 1 : : {\\displaystyle a^{0}=. 1} (tedy graf exponenciální funkce prochází bodem [0;1]) : : : : a : ( x + y ) : : = : a : x : : . : a : y : : ,. : : {\\displaystyle a^{(x+y)}=a^{x}.a^{y},. } ve speciálním případě : : : exp : ( x + y ) = ( exp : x ) . ( exp : y ) : : {\\displaystyle \\exp(x+y)=(\\exp x).(\\exp y)} . Často používaný základ exponenciální funkce je Eulerovo číslo : : : e : : {\\displaystyle e} . Funkce : : : f ( x ) = : e : x : : : : {\\displaystyle f(x)=e^{x}} je až na násobek jediné řešení diferenciální rovnice : :. : : y ' : = y . : : {\\displaystyle y'=y.} : Funkce : : : : e : x : : : : {\\displaystyle e^{x}} se obvykle definuje mocninnou řadou : : : : e : x : : = : ∑ : j = 0 : : ∞ : : : : : x : j : : : j ! : : : , : : {\\displaystyle e^{x}=\\sum _{j=0}^{\\infty }{\\frac {x^{j}}{j! }},} : která konverguje pro každé reálné i komplexní : : : x : : {\\displaystyle x} . Obecná exponenciální funkce se pak dá definovat jako : : : : a : x : : = : e : x ln : a : : : : {\\displaystyle a^{x}=e^{.", "question": "Jaký je často používaný základ exponenciální funkce?", "answers": ["Eulerovo číslo"]}
{"title": "Pivovar Polička", "context": "Měšťanský Pivovar v Poličce je měšťanský pivovar ve stejnojmenném městě Polička. Budova pivovaru byla postavena v roce 1865, v roce 1948 byla znárodněna. V roce 1994 po restituci a navrácení potomkům původních majitelů vznikl z provozu Pivovar Polička Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. == Produkty pivovaru == světlé výčepní 10° – Hradební tmavé výčepní 10° – Hradební světlý ležák 11° – Otakar světlý ležák 12° – Záviš světlý ležák 11° – Otakar – kvasnicový světlý ležák 12° – Záviš – kvasnicový světlé speciální 13° – František Bittner tmavé speciální 13° – Eliška /vaří se pouze 3x za rok/ == Zajímavosti == Veškeré pivní tácky Měšťanského pivovaru Polička == Reference == == Externí odkazy == oficiální stránky pivovaru Polička", "question": "Kdy byla znárodněna budova pivovaru Polička?", "answers": ["v roce 1948"]}
{"title": "Shih-tzu", "context": "Shih-tzu (výslovnost [šícu]) je starobylé plemeno společenských psů. Historie shih-tzu sahá až k počátkům našeho letopočtu. Jeho původ je stejně záhadný jako původ většiny asijských plemen. Je řazen do skupiny \"čínských psů\". Je známo, že plemeno shih-tzu bylo chováno a cílevědomě kříženo po několik století. Země původu tohoto plemene je Tibet. Předkové shih-tzu byli chováni v chrámech a klášterech. Kontakt mezi Tibetem a Čínou se přibližně v 8. století, díky náboženskému propojení, prohloubil, což mělo vliv i na chov a rozšíření těchto psů. Přesvědčení o posvátnosti tibetských lvích psů, ve kterých údajně dále přežívají duše zemřelých mnichů a kněží, bylo svého času velice rozšířené.[zdroj? ] Posvátnost dokazují i sochy se zřetelnou podobou lvího psa, nebo přímo lvů, který je symbolem ve světě buddhismu, z mědi nebo kamene umístěné před vchody chrámů a synagog jako strážci či hlídači. Existuje množství pohádek a legend souvisejících se lvím psem. Od roku 1300 tyto psy lidé běžně chovali ve svých domovech. V roce 1908 Jeho Svatost Dalajláma daroval císařovně vdově Cch́- si , která v té době držela přes stovku pekinézů, několik psů. Ti byli popisováni jako podobní \"lvím psům\" vídaným v Pekingu. Císařovna je nazvala ši-tzu kou. Po její smrti byli psi rozdáni nejrůznějším zájemcům. První oficiální záznamy o importu lvích psů do Evropy pocházejí z roku 1901. Tito psi se nacházeli v Anglii, ale během první světové války všichni bez zanechání potomků vymřeli.[zdroj? ] Další přišli do Anglie až po první světové válce.", "question": "Jaká je země původu shih-tzu?", "answers": ["Tibet"]}
{"title": "Coco Chanel", "context": "Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Chanel (19. srpna 1883 Saumur, Pays de la Loire - 10. ledna 1971 Paříž) byla francouzská módní návrhářka, která je považována za klíčovou osobnost v oblasti utváření šatníku moderní ženy. Se svou haute couture udávala od poloviny 20. století tón světovému módnímu průmyslu. Narodila se ve Francii roku 1883 jako druhá dcera podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky Jeanne Devolle. Rodiče vstoupili do manželství až v roce 1884. Měla čtyři sourozence: dvě sestry, Julii a Antoinettu, a dva bratry, Alphonse a Luciana. Po smrti matky v roce 1895, tedy v jejích dvanácti letech, dal otec všechny své děti do klášterního sirotčince v Aubazine. Společně se sestrou Julií byla později přijata do klášterní školy. Ve dvaceti letech začala pomáhat své tetě v obchodě s oděvy v obci Moulins a záhy si získala pověst mimořádně schopné švadleny. V letech 1905-1908 si po večerech navíc přivydělávala zpěvem v kavárnách a nočních podnicích, které se nacházely buď přímo v Moulins, nebo ve Vichy. Zde také získala svou přezdívku Coco, což ve francouzštině znamená dušička nebo miláček. V lázeňském městě Vichy se seznámila se synem z průmyslnické rodiny a chovatelem koní Etiennem Balsanem. Stala se jeho milenkou a získala tak přístup do vyšší společnosti. Žila s ním až do roku 1910 na jeho zámku v Royallieu u Compiè. Později poznala dalšího osudového muže, britského diplomata a majitele dolů Arthura Capela, přezdívaného Boy. S jeho podporou otevřela v Paříži a mondénním přímořském letovisku Deauville několik obchodů s luxusními klobouky, kde časem rozšířila sortiment o sportovní oblečení. V roce 1916 pak otevřela další módní salon v letovisku Biarritz na jihozápadě Francie. Následovala první ucelená kolekce, v níž se objevily originální košilové šaty (jednodílný, volný oděv, který se nosil bez korzetu, svázaný v pase, nebo na bocích), či tehdy již proslulé \"malé černé šaty\".", "question": "Kde se narodila Coco Chanel?", "answers": ["Saumur, Pays de la Loire"]}
{"title": "Jihlava", "context": "Žije zde okolo 50 tisíc obyvatel. Město nese název Jihlava (německy Iglau) podle původní kupecké osady u kostela svatého Jana, která se nacházela poblíž brodu přes stejnojmennou řeku, jež dala osadě název. Původ názvu řeky však není jasný. Mohli ji pojmenovat Langobardi, kteří žili u jejího soutoku s Dyjí, jako Igulaha (ježový potok). Pojmenování však může pocházet i ze slovanských jazyků, kde slovo \"jehla\" označovalo ostré kamení v říčním korytu. Související informace naleznete také v článku Dějiny Jihlavy. První zmínka o osadě jménem Jihlava pochází z roku 1233, kdy olomoucký biskup Robert potvrdil převod zboží (kde figuroval i název Gyglaua – Jihlava) řádu německých rytířů do vlastnictví želivského kláštera. V roce 1234 vyměnil markrabě Přemysl a královna Konstancie s klášterem Porta Coeli v Předklášteří mimo jiné i statek Jihlava s okolními vesnicemi a mýtem za jiný majetek. Po roce 1240 se Jihlava vrátila zpět do držby Václava I. a brzy poté (někdy mezi lety 1240–1243) bylo založeno horní město. Do nového města přicházelo pravděpodobně množství lidí, ochotných se účastnit na těžbě a zpracování stříbra. Už k roku 1249 se zmiňují mince ražené v Jihlavě, jisté ovšem není, zda zde už tak brzy fungovala mincovna. Již před rokem 1253 vznikla i zakládající listina Jihlavy, která město charakterizovala i z právního hlediska, dodnes se však nedochovala.", "question": "Z kolika obcí se skládá okres Jihlava?", "answers": ["123"]}
{"title": "Obraz Doriana Graye", "context": "Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray) je román, který napsal britský literát Oscar Wilde. Poprvé byl publikován jako úvodní příběh v časopise Lippincott's Monthly Magazine dne 20. června 1890. Později jej Wilde přepsal, několikrát pozměnil a přidal několik kapitol. Novou verzi poté vydalo v dubnu o rok později vydavatelství \"Ward, Lock, and Co.\". Do češtiny přeložil Jiří Zdeněk Novák. Román v sobě obsahuje hororové prvky (s gotickým nádechem) a faustovské téma. Zachycuje umělecké pohnutky dekadence i homosexuality, proto byla kniha po svém vydání mnohými odsuzována. Dnes je považována za jeden z pilířů moderní literatury, je jí ovlivněno mnoho dalších děl. Kniha byla zfilmována americkým režisérem Davidem Rosenbaumem v roce 2004 a britským režisérem Oliverem Parkerem v roce 2009. V roce 2006 na motivy knihy vznikl původní český muzikál Obraz Doriana Graye. Dorian Gray - pohledný mladý aristokrat, který se vlivem lorda Henryho mění k špatnému lord Henry Wotton - dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem, ve společnosti je však oblíbenou hvězdou Basil Hallward - utopicky smýšlející malíř věřící v dobro, okouzlený Dorianem Sibyla Vaneová - mladičká. a nadaná herečka, velmi naivní a plná romantických ideálů James Vane - bratr Sibyly, lehce neotesaný dobrodruh, námořník pan Issacs - ředitel druhořadého divadla, kde hraje Sibyla; kdysi finančně pomohl rodině Vaneových a žádá si za to Sibylu jako herečku Alan Campbell - bývalý Dorianův nerozlučný přítel, výborný chemik, biolog a hudebník sir Geoffrey Clouston Příběh vypráví o mladém Dorianu Grayovi.", "question": "Kdo napsal román Obraz Doriana Graye?", "answers": ["Oscar Wilde"]}
{"title": "Španělské schody", "context": "Španělské schody, též známé jako Andělské schody (italsky Scalinata di Trinita dei Monti, český název odvozen z náměstí Piazza di Spagna, Španělského náměstí) v Římě je barokní schodiště ke kostelu Santa Trinità dei Monti. Španělské schody byly postaveny v roce 1723 na popud papeže Inocenta XIII. a jsou jedním z nejznámějších schodišť na světě. == Historie == === Před vznikem schodiště === Před výstavbou schodiště byl zarostlý svah mezi kostelem Santa Trinità dei Monti a náměstím Piazza di Spagna pociťován jako nevhodné zakončení nyní zastavěné městské oblasti. Náměstí Piazza di Spagna bylo významné zejména jako sídlo španělského vyslanectví u Svatého stolce. Náměstí před španělským vyslanectvím bylo španělské výsostné území a každý cizinec, který tam pronikl bez oprávnění, mohl být donucen sloužit ve španělské armádě. Také zde platilo právo azylu vůči Vatikánu. === Konflikt zájmů mezi Francií a papežem === Kromě toho zájmů papeže byly velmi brzy ve hře i zájmy francouzského krále. Schodiště mělo umožnit slavnostní vstup do králem Francie Ludvíkem XII. financovaného kostela Trinità dei Monti. Jak říká nápis v dolní části schodiště, zanechal francouzský vyslanec Etienne Gueffier po smrti v roce 1661 značnou sumu peněz na stavbu schodiště. Mělo se však čekat až do roku 1725. než mohlo být schodiště postaveno. Nápis to zaobaluje jako OPUS AUTEM VARIO RERUM INTERVENTU, tedy \"vmísení se různých věcí\". Tím se myslí konflikt zájmů francouzského krále a papeže. Schody měly být francouzský památník, což se neslučovalo s mocenskými nároky papeže. Konkurence mezi králem a papežem je ještě dnes vidět na bourbonských liliích na vnějších postranních pilířích a na orlu jako znaku papeže Inocence XIII. na vnitřních pilířích. Lilie a orel se opakují na čtyřech koulích na začátku schodů. \"Král slunce\" Ludvík XIV. chtěl schodiště původně završit oslavnou jezdeckou sochou. Tato demonstrace síly jejich francouzských ochránců však byla pro papeže nepřijatelná. Konflikt mezi králi a papeži nejdříve vedl k tomu, že se nic nedělo. Benedikt XIII. pak v roce 1721 prosadil, že schodiště se bude stavět v římském slohu. Ludvík XV. se musel spokojit s pamětní deskou. Papež Klement XII. chtěl roku 1733 schody završit obeliskem, který měl konečně prokázat moc papežů i nad Francií. Vzhledem k francouzským protestům však byly plány prozatím zamítnuty. Až v roce 1789, kdy francouzská revoluce zbavila bourbonský královský dům moci, mohl obelisk být na schody umístěn. === Výstavba schodiště === Návrh španělského schodiště vytvořil Francesco De Sanctis, který vyhrál soutěž, již vypsal Klement XI., předchůdce Inozenta XIII.", "question": "Kdy byly postaveny Španělské schody?", "answers": ["v roce 1723"]}
{"title": "Jazz", "context": "\"Livery Stable Blues\" od Original Dixieland Jass Band vydaný v roce 1917 je jedna z prvních nahrávek raného jazzu. Toho roku nespočet kapel vytvořila nahrávky se zdůrazněním slova \"jazz\" v názvu kapely, ale většinou to byl spíše ragtime než jazz. V září 1917 W. C. Handy a jeho Orchestra of Memphis nahrála coververzi písně \"Livery Stable Blues\". V únoru 1918 James Reese a jeho pěchotní kapela \"Hellfighters\" přivezla ragtime do Evropy během první světové války. Po návratu nahráli \"The Darktown Strutter's Ball\". == 20. a 30. léta 20. století == Prohibice v USA (1920–1933) nedovolovala prodej alkoholických nápojů. Nezákonné prodejny alkoholu způsobily ruch v ulicích \"Jazzového věku\", éry, kdy populární hudba obsahovala aktuální taneční písně, nové písně a divadelní melodie. Jazz začal být považován za nemorální a mnoho členů starší generace to vidělo tak, že je to vyhrožování starým zásadám v kultuře a prosazování nových úpadkových hodnot \"Roaring Twenties\" (bouřlivých dvacátých let). Od roku 1919 Kid Oryův Original Creole Jazz Band složený z muzikantů z New Orleans hrál v San Francisku a Los Angeles, kde v roce 1919 nahráli svou první nahrávku. Každopádně hlavním centrem rozvoje jazzu bylo Chicago, kde King Oliver k sobě připojil Billa Johnsona. Ten rok spatřil i první nahrávku Bessie Smithové, nejznámější bluesové zpěvačky 20. let 20. století. Bix Beiderbecke vytvořil kapelu The Wolverines v roce 1924. V témže roce se Louis Armstrong přidal k taneční kapele Fletcher Hendersona jako hlavní sólista na roh. Pak zformoval vlastní skupinu Hot Five a vytvořil oblíbený scat singing (pěvecká improvizace). Jelly Roll Morton nahrával s kapelou New Orleans Rhythm Kings, poté zformoval kapelu Red Hot Peppers. Byl velký odbyt výstřední taneční hudby hrající bělošskými orchestry, jako třeba Orchestr Jean Goldketta a Orchestr Paul Whitemana. V roce 1924 nacvičil se svým Whiteman's Orchestra Rhapsody in Blue od George Gershwina. Další masový příliv hudebních souborů obsahoval např. Fletcher Henderson's band, Duke Ellington's band v New Yorku a Earl Hines's Band v Chicagu.", "question": "Kdo vytvořil kapelu The Wolverines?", "answers": ["Bix Beiderbecke"]}
{"title": "Lipa (cigarety)", "context": "Lipa je zaniklá československá značka cigaret bez filtru. Na trh byla uvedena u příležitosti svátku 1. máje roku 1950 (na Slovensku původně pod názvem \"Cigareta IX. sjezdu KSS\"). Prodávaly se po 10 ks v papírové krabičce oranžovo-žlutých barev za cenu 2 Kčs. Vyráběl je Československý tabákový průmysl, n. p. podle ČSN 56 9560. Autorem grafického návrhu krabičky byl akademický malíř Richard Lander. Během 50. a na počátku 60. let se jednalo spolu s levnější značkou Partyzánka o pilíř cigaretového trhu v Československu. V 60. letech je postupně vytlačila nová generace značek (Mars, Sparta, Start a další). Výroba cigaret Lipa byla ukončena roku 1968.", "question": "Kdy byla uvedena na trh československá značka cigaret Lipa?", "answers": ["1. máje roku 1950"]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie.", "question": "Jaké dva ostrovy patří k Itálii ve Středozemním moři?", "answers": ["Sardinie a Sicílie"]}
{"title": "Středoevropský čas", "context": "Středoevropský čas Modrá, západoevropský čas - ZEČ (WET/UTC)Červená, středoevropský čas - SEČ (CET/UTC+1)Žlutá, východoevropský čas - VEČ (EET/UTC+2)Zelená, východoevropský čas - (FET/UTC+3) Středoevropský čas, zkratka SEČ (anglicky Central European Time, CET) je pásmový čas platný pro střední Evropu, časové pásmo od 15° východní délky.[1] SEČ = UTC + 1 hod. Středoevropský čas platí ve většině evropských států: kromě Česka a Slovenska také v Německu, Polsku, Maďarsku, Rakousku, Švýcarsku, Nizozemsku, Francii, Itálii, Španělsku, Norsku, Švédsku a v dalších zemích.[2] V jarním a letním období je ve většině států Evropy zaváděn středoevropský letní čas (SELČ). Zajímavosti Rakousko-uherské železnice a pošty přijaly SEČ 1. října 1891. V letech 1968 a 1971 byl středoevropský čas pokusně zaveden také ve Velké Británii. Související články Středoevropský letní čas Zimní čas Reference ↑ Universum, všeobecná encyklopedie. 9. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 646 s. ISBN 80-207-1071-X. S. 148. ↑ Universum, všeobecná encyklopedie. 2. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 681 s. ISBN 80-207-1062-0. S. 170. Externí odkazy Evropské země používající středoevropský čas (CET) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jakou zkratku má středoevropský čas?", "answers": ["SEČ"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko opět získalo skutečnou suverenitu až v roce 1918 po porážce Centrálních mocností. Nezávislost si udrželo i v následné válce se sovětským Ruskem. O své hranice bojovalo též s Ukrajinci, Němci, Čechy a Litevci. Druhá polská republika byla ustavena jako parlamentní republika, avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní; ozývalo se volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Piłsudski, který provedl puč a zavedl vojenskou diktaturu (tzv. sanační režim), která vedla k politické perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Před vypuknutím druhé světové války měl důležitou pozici v Polsku maršál Edward Śmigły-Rydz a ministr zahraničí Józef Beck. Na počátku druhé světové války v roce 1939 bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Během války bylo zničeno mnoho polských měst (zejména Varšava po Varšavském povstání) a jeho území se stalo hlavním dějištěm holocaustu. Odhaduje se, že během německé okupace Polska zahynulo přes 5 milionů etnických Poláků a polských Židů. Přibližně 22 tisíc důstojníků a příslušníků polské inteligence bylo na Stalinův příkaz povražděno v roce 1939 při tzv. Katyňském masakru a několik desítek tisíc předních Poláků bylo zavražděno ve stejný rok Němci během tzv. operace Tannenberg v rámci nacistického plánu genocidy Generalplan Ost. Ve východních oblastech bylo povražděno ukrajinskými nacionalisty z UPA až 100 000 polských civilistů. V roce 1945 jaltská konference přijala rozhodnutí, že východní hranice Polska povede po Curzonově linii a Sovětský svaz většinu svého původního záboru ve východních oblastech osídlených převážně Bělorusy a Ukrajinci anektoval; jako \"odškodnění\" byla k Polsku naopak připojena západní \"nová území\" až po dnešní hranici s Německem na Nise a Odře.", "question": "Jakou republikou je Polsko?", "answers": ["parlamentní"]}
{"title": "Symptom", "context": "Umožňuje tedy rozpoznání čili diagnózu například určité nemoci, i když není její příčinou. Tak je zvýšená teplota symptomem zánětlivého onemocnění, rozšířené zorničky symptomem vzrušení, kouř symptomem ohně, trhliny v omítce symptomem narušené statiky budovy a podobně. Odtud také běžné označení symptomatický – příznačný. Symptomatická léčba pak označuje léčbu příznaků, ne (nutně) příčin nemocí. Symptomy v medicíně se dělí na symptomy subjektivní, které může zpozorovat jen pacient sám, a symptomy vnější, intersubjektivní. Souhrn vnějších symptomů tvoří klinický obraz nemoci. Symptomy se dělí na specifické (svědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí) a nespecifické (nesvědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí). Některé specifické symptomy už samy o sobě stačí pro diagnózu, většinou je ale třeba hodnotit celý soubor symptomů a hledat ještě další potvrzení např. laboratorními testy. Proto je laické hodnocení symptomů často zavádějící a podporuje hypochondrii. Soubor charakteristických symptomů tvoří komplex, pokud je navíc známa skutečná příčina nemoci, je to syndrom. Oba pojmy se často vyskytují také v psychologii i v dalších oblastech. Prodrom (z řeckého prodromos) je počáteční, nespecifický příznak nemoci. Filosof Ernst Cassirer rozlišuje mezi symptomy jako nechtěnými průvodními jevy (kouř – oheň), signály jako záměrnými znaky, které samy o sobě žádný význam nemají, a symboly, které mají kromě svého bezprostředního ještě další významy.", "question": "Je syndrom počáteční, nespecifický příznak nemoci?", "answers": ["Prodrom (z řeckého prodromos) je počáteční, nespecifický příznak nemoci."]}
{"title": "Jonathan Littell", "context": "(Ve Francii je považován za francouzského spisovatele amerického původu.) Jeho nejznámějším dílem je román Laskavé bohyně. Narodil se v židovské rodině (sám se však za žida \"vůbec nepovažuje\"), která emigrovala z Polska do Spojených států na konci 19. století, jeho otcem je spisovatel Robert Littell. Vystudoval pařížské lycée Fenelon a odjel do Ameriky studovat na Yale. Po třech letech na Yale odjel na tehdy válčící Balkán. V průběhu sedmi let se účastnil humanitárních akcí neziskové organizaceAction contre la faim, hlavně v Bosně a Hercegovině, ale také na různých místech po celém světě jako např. v Čečensku, Afghánistánu, Kongu nebo dokonce v Moskvě. V roce 2001 se rozhodl ukončit humanitární činnost a začal psát svůj nejznámější román Laskavé bohyně, rozsáhlou fresku vykreslující pomocí fiktivních vzpomínek vzdělaného důstojníka SS Maxmiliana Aue druhou světovou válku a východní frontu. Laskavé bohyně získaly v roce 2006 Goncourtovu cenu a Velkou cenu Francouzské akademie za román. Jorge Semprún tuto knihu označil za \"událost století\". Jediné jeho předchozí vydané dílo, kyberpunkový román Bad Voltage, vyšlo v roce 1989 ve vydavatelství Signet Book. Kniha sice neobsahuje žádné zmínky o autorovi, ale časté odkazy na Francii a autory jako Jean Genet a Charles Baudelaire a na Paříž bezpochyby ukazují na téhož autora. Několikrát zde ostatně zmiňuje pařížské podzemí, kde se děj (často) odehrává (Jonathan Littell byl během svých studií na lycée Fenelon v Paříži tzv. katafilem – milovníkem nezákonných výprav do (nejen) pařížského podzemí). V roce 2006 zveřejnil obsáhlou a podrobnou zprávu o ruských tajných službách v letech 1991–2005 The Security Organs of the Russian Federation - A Brief History 1991–2005 V současnosti žije s manželkou a dvěma dcerami v Barceloně. Bad Voltage – Signet Books, 1989, ISBN 0-451-16014-2 Laskavé bohyně (Les Bienveillantes) – Gallimard, 2006, ISBN 2-07-078097-X, český překlad Michala Marková. , Odeon, 2008, ISBN 978-80-207-1278-3 The Security Organs of the Russian Federation – A Brief History 1991–2005 – Publishing House, 2006 (dostupné online) Obrázky, zvuky či videa k tématu Jonathan Littell ve Wikimedia Commons Osoba Jonathan Littell ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jonathan Littell", "question": "Jak se jmenuje nejznámější dílo spisovatele Jonathana Littela?", "answers": ["Laskavé bohyně"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Podle statistiky z roku 2007 se 35 % přepravy ve Vídni odehrálo prostřednictvím veřejné dopravy, 32 % automobilem, 28 % pěšky a 5 % na kole. Páteří vídeňské městské hromadné dopravy je metro (U-Bahn) a městská železnice (S-Bahn), jejíž počátky spadají na začátek 20. století. Tato základní síť je doplněna tramvajemi (od roku 1865) a autobusy (od 1907). V rakouském hlavním městě existovalo v průběhu 20. století také několik samostatných trolejbusových tratí. Všechny prostředky hromadné přepravy používají jednotný tarif a jsou provozovány převážně firmami Wiener Linien, ÖBB, Badner Bahn a také řadou soukromých autobusových dopravců. Dálkovou veřejnou dopravu zajišťuje železniční síť, která vznikla převážně ještě v době rakousko-uherské monarchie. Do Vídně se paprskovitě sbíhaly tratě z celého území tehdejší říše, což bylo důvodem existence několika hlavových nádraží. Situace se změnila mezi roky 2009 a 2015, kdy bylo zbořeno největší hlavové nádraží Südbahnhof a přibližně v jeho místech vyrostlo nové nádraží Wien Hauptbahnhof (Vídeň hlavní nádraží). Od prosince 2015 sem zajíždějí veškeré dálkové vlaky státních drah ÖBB. Do té doby významné nádraží Westbahnhof slouží jen pro regionální dopravu ÖBB a pro jednoho soukromého přepravce. Automobilová doprava využívá jako vnitřní okruhy Ringstraße a Gürtel, pro dálkovou přepravu slouží dálniční síť a budovaný obchvat města. Tok Dunaje překonává celkem 35 mostů. Podíl individuální automobilové přepravy je městskou správou cíleně omezován ve prospěch hromadných dopravních prostředků. Ve městě je budována síť půjčoven jízdních kol Citybike. Spolu s výstavbou husté sítě vyhrazených cyklistických tras a zklidňováním dopravy díky zavádění jednosměrného provozu postupně zvyšuje podíl cyklistiky na celkové dopravě v rámci města. Jihovýchodně od Vídně se nachází mezinárodní letiště Wien-Schwechat, domovská stanice Rakouských aerolinií. Nízkorozpočtové linky odlétají z nedalekého letiště v Bratislavě. S Bratislavou a Budapeští je Vídeň propojena také lodní dopravou.", "question": "Kolik procent přepravy ve Vídni se podle statistiky z roku 2007 odehrálo prostředníctvím veřejné dopravy?", "answers": ["35"]}
{"title": "Hiragana", "context": "Hiragana (ひ – hiragana, 平 – zápis v kandži) je jedno ze dvou (druhým je katakana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku a ne pouhou hlásku, i když jsou zde znaky i pro A, I, U, E a O), sestávající ze 46 symbolů (45 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky. Obě abecedy se svým systémem a řazením velice podobají, liší se však způsobem užití. Odlišný je i původ obou abeced: hiragana vznikla zjednodušením celých znaků kandži, kdežto katakana vychází pouze z částí jednotlivých znaků kandži. Hiragana byla kodifikována roku 1946, kdy došlo ke zjednoznačnění přiřazení jednotlivých symbolů ke zvukům a dva symboly (wi, we) byly označeny za zastaralé. Tato slabičná abeceda vznikla v 9. století za přispění buddhistického kněze Kúkaie (774–835). Jednotlivé symboly vznikly zjednodušením celých (hira znamená v japonštině \"celkový\") čínských znaků kandži (na rozdíl od katakany, která vznikla zjednodušením pouze částí čínských znaků), u kterých již předtím došlo k desemantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky hiragany jsou složitější a na psaní obtížnější než znaky katakany. Nedlouho po svém vzniku bylo toto písmo nazýváno také onnade (ženská ruka) - psaly jím totiž převážně ženy (muži používali katakanu a kandži), jimž nebylo umožněno učit se znakům kandži, které byly považovány za příliš složité. Díky zavedení hiragany tak vzniklo spousta literárních děl z rukou žen z období Heian. slova japonského původu, pro která neexistují znaky kandži gramatická slova (předpony, přípony, částice, koncovky) knížky pro malé děti (japonské děti. se hiraganu učí jako první ze tří japonských písem: hiragana, katakana, kandži) soukromé dopisy furigana (malé znaky hiragany, které v knihách pro začínající čtenáře naznačují výslovnost složitých znaků kandži) okurigana (hiraganový znak následující za kandži). Tabulka ukazuje, jak se znaky hiragany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr. Pořadí tahů i směr se musí bezpodmínečně dodržovat, jinak může dojít k chybnému čtení. kana katakana kandži Další související články hentaigana man'jógana Japonsko japonština seznam různých písem furigana čekošiki rómadži hebonšiki rómadži Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska.", "question": "Z kolika symbolů se skládá hiragana?", "answers": ["ze 46"]}
{"title": "Rhode Island", "context": "Rhode Island ( [roʊ ˈ] IPA, oficiálně State of Rhode Island and Providence Plantations) je stát nacházející se na východním pobřeží Spojených států amerických, v oblasti Nové Anglie severovýchodního regionu USA. Rhode Island hraničí na západě s Connecticutem a na severu a východě s Massachusetts. Jižní ohraničení státu tvoří Atlantský oceán. Se svou rozlohou 3140 km2 je Rhode Island nejmenším státem USA, v počtu obyvatel (1,1 milionu) je 43. nejlidnatějším státem, s hodnotou hustoty zalidnění 388 obyvatel na km2 je však na druhém místě. Hlavním a největším městem je Providence se 180 tisíci obyvateli. Dalšími největšími městy jsou Warwick s 80 tisíci obyvateli, Cranston (80 tisíc obyv.) a Pawtucket (70 tisíc obyv.). Rhode Islandu patří 64 km pobřeží Atlantského oceánu, v zálivu Narragansett se, mimo jiných, nachází největší ostrov státu Aquidneck Island; Asi 20 km jižně od pobřeží leží ostrov Block Island. Nejvyšším bodem státu je vrchol Jerimoth Hill s nadmořskou výškou 247 m. Největšími toky je řeka Pawcatuck, která tvoří hranici se státem Connecticut, a přílivová řeka Providence. Anglickou kolonii Providence Plantations, v místě dnešního města Providence, založil v roce 1636 teolog a kazatel Roger Williams, který byl vypovězen ze sousední massachusettské kolonie kvůli náboženským sporům. Součástí nové kolonie se následně stal i ostrov, v té době označovaný jako Rhode Island, dnes obecně známý jako Aquidneck Island. Provincie se poté stala jedním z původních třinácti zakládajících států USA. Rhode Island jako třináctý a poslední stát v pořadí ratifikoval Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 29. května 1790. Ve státě Rhode Island sídlí Brownova univerzita. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 1 052 567 obyvatel. 81,4% Bílí Američané 5,7% Afroameričané 0,6% Američtí indiáni 2,9% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 6,0% Jiná rasa 3,3% Dvě nebo více ras.", "question": "Jakou rozlohu má stát Rhode Island?", "answers": ["3140 km2"]}
{"title": "Kerberos#Charakteristika", "context": "Kerberos Tento článek je o postavě z mytologie. Další významy jsou uvedeny na stránce Kerberos (rozcestník). Kerberos Kerberos na obraze od Williama Blakea Rodiče Týfón a Echidna Příbuzní Orthos, Hydra, nemejský lev a Chiméra (sourozenci) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Eurystheus sleduje dvouhlavého Kerbera ukryt v nádobě na obilí, Řecko, 6. stol. př.n.l., Louvre Kerberos (řecky Κ, latinsky Cerberus) je v antické mytologii trojhlavý černý pes, který střeží vchod do podsvětí. Dovnitř pustí každého, ale ven nikdo živý nevyjde. Podle jiných představ střežil především podsvětí před vstupem živých. Charakteristika V antické kultuře bývá popisován a zpodobován jako černý pes extrémní velikosti, se dvěma nebo třemi hlavami, dračím ohonem, na krku a na nohách mívá kromě srsti hady, jeho sliny jsou jedovaté. Hésiodos píše, že hlav je nespočetně. Počet Kerberových hlav je ovšem nejasný. Jako trojhlavý je nejčastěji uváděn až v římské mytologii. Později se popisoval jako stohlavý či mnohohlavý, s jedovatým dechem a množstvím hadích hlav na šíjích. Příběh Kerberos spatřil světlo světa jenom jednou, a to když ho vyvedl z podsvětí Héraklés při plnění dvanáctého úkolu. Mykénský král Eurystheus neuznal Héraklovi splnění dvou z deseti úkolů, protože je plnil s pomocníky. Uložil proto Héraklovi dva další úkoly, tím dvanáctým bylo chytit v podsvětí hlídače mrtvých, psa Kerbera a přivést ho. Hérakles se dostal se podsvětí s pomocí bohů, byl tam vlídně přijat samotným králem Hádem. Ten mu dovolil Kerbera chytit za podmínky, že to dokáže holýma rukama, beze zbraně. Kerberos se zuřivě bránil, když ho však Hérakles stiskl tak silně, že ho přidusil, slíbil poslušnost, dal se spoutat a následoval Hérakla do Mykén. Když král Eurystheus spatřil strašného strážce podsvětí Kerbera, vyděsil se a schoval do nádoby na obilí. Podle jiné verze padl před Héraklem na kolena a prosil, aby příšeru odvedl zpět. Podle Vergilia (Aeneis, zpěv IV.) pronikl Aeneas, stejně jako Hérakles, do podsvětí díky uspávacímu účinku medového koláče, který Kerberovi hodila Sibyla.", "question": "S kolika hlavami bývá v antické kultuře popisován Kerberos?", "answers": ["dvěma nebo třemi"]}
{"title": "EHC Kloten", "context": "EHC Kloten EHC Kloten Kolping ArenaNázev Eishockeyclub Kloten Stát Švýcarsko Švýcarsko Město Kloten Založen 1934[1] Asociace SIHF Soutěž Swiss League Klubové barvy modrá, bílá a červená Stadion Název Kolping Arena[2], Kloten Kapacita 7 624[2] Klubové úspěchy Tituly 5× mistr Švýcarska (1966/67, 1992/93, 1993/94, 1994/95, 1995/96) Oficiální webové stránky Přehled medailí Championnat / National League A 1966/1967 EHC Kloten 1967/1968 EHC Kloten 1968/1969 EHC Kloten 1969/1970 EHC Kloten 1971/1972 EHC Kloten 1972/1973 EHC Kloten 1981/1982 EHC Kloten 1985/1986 EHC Kloten 1986/1987 EHC Kloten 1987/1988 EHC Kloten 1988/1989 EHC Kloten 1990/1991 EHC Kloten 1992/1993 EHC Kloten 1993/1994 EHC Kloten 1994/1995 EHC Kloten 1995/1996 EHC Kloten 2000/2001 Kloten Flyers 2008/2009 Kloten Flyers 2010/2011 Kloten Flyers 2013/2014 Kloten Flyers EHC Kloten (celým názvem: Eishockeyclub Kloten) je švýcarský klub ledního hokeje, který sídlí ve městě Kloten v kantonu Curych. Založen byl v roce 1934. V letech 2000–2016 působil pod názvem Kloten Flyers. Švýcarským mistrem se stal celkem pětkrát, poslední titul získal Kloten v sezóně 1995/96. V letech 1962–2018 by Kloten nepřetržitým účastníkem švýcarské nejvyšší soutěže. Od sezóny 2018/19 působí ve Swiss League, druhé švýcarské nejvyšší soutěži ledního hokeje. Klubové barvy jsou modrá, bílá a červená. Své domácí zápasy odehrává v Kolping Areně s kapacitou 7 624 diváků.[2] Historické názvy Zdroj: [1] 1934 – EHC Kloten (Eishockeyclub Kloten) 2000 – Kloten Flyers 2016 – EHC Kloten (Eishockeyclub Kloten) Získané trofeje Championnat / National League A ( 5× ) 1966/67, 1992/93, 1993/94, 1994/95, 1995/96 Schweizer Cup ( 1× ) 2016/17 Hokejisté Československa / Česka a Slovenska v dresu EHC Kloten Hráč Sezona Národnost Michal Bláha 1990/1992 Peter Ihnačák 1991/1992 Jiří Kučera 1997/1998 Zbyněk Hybler 1999/2000 Patrick Kučera 1999/2001 David Hruška 2001/2002 Petr Pavlas 2001/2002 Jaroslav Hlinka 2002/2006 Radek Hamr 2006/2011 Vojtěch Polák 2011/2012 Přehled ligové účasti Zdroj: [3][4] 1940–1941: Serie C (4. ligová úroveň ve Švýcarsku)", "question": "Jaká je zkratka hokejového klubu, který dříve působil jako Kloten Flyers?", "answers": ["EHC Kloten"]}
{"title": "Válec", "context": "Válec je v prostorové geometrii těleso, vymezené dvěma rovnoběžnými podstavami a pláštěm. Plášť je rozvinutelná plocha, všechny povrchové (tvořící) přímky pláště jsou rovnoběžné a pokud jsou k podstavám kolmé, hovoříme o kolmém válci. V opačném případě se jedná o válec kosý. Vzdálenost mezi podstavami se nazývá výška válce. Vzdálenost mezi dvěma podstavami podél pláště (tj. podél povrchové přímky) se nazývá strana válce. Je-li podstavou kruh, pak válec označíme jako kruhový. Kolmý kruhový válec nazýváme rotačním válcem. Přímku procházející středy obou podstav rotačního válce nazýváme osou rotace. Nejčastěji se válcem rozumí rotační válec, kolmý válec, jehož podstavou je kruh. Má také řadu různých aplikací. Pro objem rotačního válce platí : : : V = π : r : 2 : : h : : ⟹ : : h = V : / : ( π : r : 2 : : ) : : {\\displaystyle V=\\. pi r^{2}h\\,\\implies \\,h=V/(\\pi r^{2})} : kde : : : r : : {\\displaystyle r} je poloměr podstavy a : : : h : : {\\displaystyle h} je výška válce. Obsah pláště rotačního válce je : : : Q = 2 π r h : : : {\\displaystyle Q=2\\pi rh\\,} , obsah podstavy je : : : P = π : r :. 2 : : : : : {\\displaystyle P=\\pi r^{2}\\,} : Pro obsah celého povrchu rotačního válce pak platí : : : S = 2 π r. ( r + h ) : : : {\\displaystyle S=2\\pi r(r+h)\\,} : Obecný řez válce rovinou je elipsa, je-li rovina kolmá k jeho ose, je to kružnice a je-li s osou rovnoběžná, je to obdélník nebo přímka.", "question": "Co je podstavou rotačního válce?", "answers": ["kruh"]}
{"title": "Malířství", "context": "Malířství je vedle sochařství a grafiky jednou z částí výtvarného umění. Je to postup aplikování barviva rozpuštěného v médiu a nanášení (lepivého) činidla na povrch, jakým je například papír, malířské plátno nebo zeď. Člověku zabývajícímu se touto činností se říká malíř; tohoto termínu se užívá zejména, jde-li o jeho profesi. Existují důkazy, že historie malování (jeskynní malířství) je asi šestkrát delší než historie užívání psaného jazyka. Umělecká malba se považuje za jednu z nejdůležitějších forem výtvarného umění. Patronem malířů je sv. Lukáš. == Dělení malířství == Podle funkcemonumentální malířství (souvisí s architekturou – malby na stěnách, stropech, ...) deskové malířství (na dřevěné desce, např. triptych, křídlový oltář) ornamentální malířství – dekorativníPodle technikyolejomalba na plátno nebo desku tempera, enkaustika, akvarel, kvaš atd. na papír nebo lepenku freska, nástěnná malba (al-fresco = na mokro) al secco, nástěnná malba (na sucho) malba na sklo sgrafito (vyškrabování do dvouvrstvé omítky, spodní barevná) graffiti airbrushPodle námětunáboženské obrazy, např. křesťanské historické portréty, autoportréty krajina, zátiší (nature morte – mrtvá příroda) žánrový námět – sociální tematika (lidé, život) alegorické abstraktní, nefigurativní malbyVnímáme, jak malíř pracuje s barvou – koloristé, jestli převládá linie; kompozice; práce se světlem; šerosvit... Od dob renesance je malba a kresba považována za samostatný umělecký projev. == Související články == Malba Seznam malířů Seznam českých malířů Starověké římské malířství == Externí odkazy == Slovníkové heslo malířství ve Wikislovníku", "question": "Malířství je vedle sochařství a grafiky jednou z částí jakého umění?", "answers": ["výtvarného"]}
{"title": "Grónsko", "context": "V lednu 2016 zde žilo 55 847 obyvatel, z toho 88 % Inuité a dánsko-inuitští míšenci a 12 % Evropané, většinou Dánové. Počet obyvatelstva stagnuje či velmi mírně klesá. Osídlení je soustředěno při pobřeží. Hlavní město Nuuk na jihozápadním pobřeží má přibližně 17 300 obyvatel (2016). Tato nejstarší a největší dánská osada byla založena roku 1721 jako Godthaab. Druhé největší grónské město je Sisimiut (Holsteinsborg) na západním pobřeží. Další osady jsou Qaqortoq (Julianehaab), Paamiut (Frederikshaab) a Narsaq na jižním pobřeží, Qaanaaq (Thule) na severozápadním a Ammassalik na východním pobřeží. Mezi jednotlivými osadami je čilá letadlová, vrtulníková a lodní doprava. Používají se i motorové saně nebo psí spřežení. Oficiálním jazykem v Grónsku je grónština. Mimo ni se zde běžně používá i dánština, obzvláště v hlavním městě Nuuku. Grónštinu se učí jen malý počet cizinců, takže hlavním jazykem na pracovištích je dánština. Třetí jazyk, angličtinu, ovládá většina mladších Gróňanů i Dánů. Někteří další lidé pak ovládají i jiné jazyky. Za nejstarší, ač preliterární, projevy inuitské kultury se dají považovat písně, obvykle zpívané s bubínky, a nejrůznější pověsti, ságy, mýty a pohádky tradované z generace na generaci. Tyto, spolu s jejich západními záznamy, tvoří základ grónské kultury. Písemné zaznamenání této nejstarší, ústně tradované grónské literatury je poměrně nedávné. Začalo v době prvních evropských misií (přímo se na tomto poli angažoval i Hans Egede), další záznamy této literatury probíhaly v následujících desetiletích. Za významné badatele tohoto oboru jsou považováni zejména Heinrich Rink, který do dánštiny přeložil velké množství eskimáckých pohádek a ság (viz Eskimoiske Eventyr og Sagn, 1866 a 1871) a Knud Rasmussen, jehož veledílo Myter og Sagn fra Grø,. I-III vycházelo v letech 1921-1925. (Později bylo rozšířeno a doplněno, pod názvem Inuit fortæ ho v roce 1981 vydal Regitze Sæ.) Jako další reprezentativní díla bývají dále uváděny ještě sbírka východogrónských pohádek a ság Jense Rosinga (Sagn og saga fra Angmagssalik, 1963) a zápis staré eskymácké poezie Knuda Rasmussena (Snehyttens Sange, 1961 2. vydání, částečně se ovšem zabývá i starými písněmi Inuitů z Aljašky a Kanady).", "question": "Jaký je oficiální jazyk v Grónsku?", "answers": ["grónština"]}
{"title": "Džengiš Čokusu", "context": "Ж ч Pohled ze základního tábora Vrchol 7439 m n. m. Prominence 4148 m Seznamy Sedmitisícovky #64Ultraprominentní horySněžný leopard #2Nejvyšší hory asijských zemí #8 Poznámka nejvyšší hora Kyrgyzstánu Poloha Světadíl Asie Stát Kyrgyzstán KyrgyzstánČína Čína Pohoří Ťan-šan Souřadnice 42°2′6″ s. š., 80°7′32″ v. d. DžengišČokusu Prvovýstup 1938, L. Gutman nebo 1956, V. Abalakov [1] Typ horský štít multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Dženiš čokusu nebo Tömür (kyrgyzsky Ж ч, Žeŋ čokusu, ujgursky ت, transliterováno Tömür, čínsky 托, pinyin Tuō'ěr Fē, český přepis Tchuo-mu-er-feng), známý též pod ruským názvem Pik Pobědy (П П), v překladu „Štít vítězství“, je se 7439 m nejvyšší horou Kyrgyzstánu a celého pohoří Ťan-šan. mw-parser-output .toclimit-2 .toclevel-1 ul,.mw-parser-output .toclimit-3 .toclevel-2 ul,.mw-parser-output .toclimit-4 .toclevel-3 ul,. .mw-parser-output .toclimit-5 .toclevel-4 ul,.mw-parser-output .toclimit-6 .toclevel-5 ul,.mw-parser-output .toclimit-7 .toclevel-6 ul{display:none} Poloha Nachází se na hřebenu Kokšaal-Tau Centrálního Ťan-Šanu na hranici Kyrgyzstánu a Číny, jihovýchodně od jezera Issyk-kul a 16 km jihozápadně od druhé nejvyšší hory pohoří Chan Tengri. Z geologického pohledu jde o nejsevernější sedmitisícový vrchol na Zemi, neboť u severnějšího Chan Tengri překračuje výšku sedmi tisíc metrů pouze ledovcová čapka. Okolí hory je silně zaledněno, ze severních úbočí hory stéká ledovec Inylček, který je se svou délkou 62 km čtvrtý nejdelší na Zemi (ref- z anglické). Historie Oblast centrálního Ťan-Šanu historicky tvořila přirozenou hranici mezi sférou vlivu Ruska a Číny. Ačkoli carská vojska v průběhu 19. století několikrát vstoupila do západní Číny, oblasti na jih a východ od vrcholu vždy zůstaly součástí Číny[1]. Před topografickým měřením v roce 1943 byl za nejvyšší vrchol Ťan-Šanu považován Chan Tengri. Při příležitosti 20. výročí založení Komunistického svazu mládeže v roce 1938 byla do oblasti centrálního Ťan-Šanu vyslána horolezecká expedice s cílem najít a zdolat nejvyšší vrchol celého pohoří. 19. 9. 1938 pak členové této expedice L. Gutman, E. Ivanov a A. Sidorenko z ledovce Zvězdočka vrchol zdolali, pomocí starého leteckého altimetru určili jeho výšku na 6900 metrů a pojmenovali Štít 20 let Komsomola. V průběhu roku 1943 probíhal v oblasti topografický průzkum, který určil přesnou výšku vrcholu 7439 metrů, což z vrcholu dělalo nejvyšší vrchol Ťan-Šanu a druhý nejvyšší vrchol Sovětského svazu.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Kyrgyzstánu?", "answers": ["Dženiš čokusu"]}
{"title": "Ivan Trojan", "context": "v roli roli majora Jireše v třídílném dramatu Hořící keř. 2016 Cena Divadelních novin za herecký výkon sezony bez ohledu na žánry za roli Andrewa Maxwella v inscenaci Vzkříšení 2000 - Samotáři - nominace v kategorii nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli 2002 - Musím tě svést. - vítěz kategorie nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli 2002 - Smradi - vítěz kategorie nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli 2003 - Jedna ruka netleská - vítěz kategorie nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli 2005 - Příběhy obyčejného šílenství - nominace v kategorii nejlepší mužský herecký. výkon v hlavní roli 2007 - Václav - vítěz kategorie nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli 2008 - Karamazovi - nominace na kategorii nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli 2012 - Ve stínu - vítěz kategorie nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli 2013 - Hořící keř -. nominace v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli 2014 - Díra u Hanušovic - vítěz kategorie nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli V roce 2009 byl zapsán na soupisku týmu Bohemians 1905 a nastoupil v závěru posledního utkání 2. fotbalové ligy za tento tým proti FK Ústí nad Labem. Trojan je kmenový hráč týmu PFK Union Strašnice, kde hraje za \"B tým\" II. třídu, a tak ho vedení Bohemians získalo na půlroční hostování. Za každou minutu, kterou Trojan strávil na hřišti, věnuje klub Bohemians 1905 částku 5000 Kč nemocným cystickou fibrózou. Mimoto se také zúčastňuje charitativních zápasů mužstva Real TOP Praha, kde kromě něj hrají i herci Ondřej Vetchý či David Suchařípa. Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 685.", "question": "Kde se narodil herec Ivan Trojan?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Božena Němcová", "context": "Ona sem přijela, aby mohla své texty sama redigovat a přivydělat si. Ubytování i stravu platil Augusta. Ne však dlouho. Kvůli své nemoci nebyla schopna práce. V dopise ze 17. listopadu 1861 jí Augusta vzkázal: Déle nechci, nebudu čekat, jak si ze mňe dle libosti blazna dělate; odevzdejte tištěnou babičku sazeči, ja obstaram spojení sam, a Vy hleďte, by ste Litomišli brzo opustila. To se ještě stupňovalo, v jednom vzkazu jí napsal: Nedate-li hned rukopis a dokončeni, tak se postarejte, jak živa budete, ja zapověděl, Vám již co dat. Manžel Josef ji nakonec těžce nemocnou a vyčerpanou odvezl zpět do svého bytu v Praze. V současnosti je v domě hotel Zlatá Hvězda. Na fasádě vlevo je pamětní deska s textem V tomto domě naposled pracovala a dohasínala Božena Němcová 13. 9. - 28. 11. 1861., která byla odhalena v roce 1932 u příležitosti výstavy věnované Boženě Němcové na litomyšlském zámku. 11/ Na Příkopě dům U Tří lip čp. 854/14 (dříve 16) - zde v manželově bytě si den před svou smrtí spisovatelka prolistovala první sešity druhého vydání Babičky a v úterý 21. ledna 1862 v 6 hodin ráno vydechla naposled. Bylo jí 41 let. Na fasádě je v travertinovém výklenku bronzová busta a pod ní pamětní deska (1933, Bedřich Neužil) s textem: Zde v bývalém domě U Tří líp dokonala svůj život Božena Němcová, tvůrkyně Babičky 4.2.1820-21.1.1862. Zřízeno péčí Ústředního spolku českých žen. Za okupace poškozeno a Ústř. spol. čes. žen obnoveno 1946. pohřeb 24. ledna 1862: Vyšehradský hřbitov - hrob (2B-12) při východní zdi, jsou tam pohřbeni i její syn Jaroslav (1898) a dcera Dora (1920). Náhrobek je z nehvizdského pískovce. Reliéfní plaketa od Tomáše Seidana. V dolní části je reliéf zobrazují babičku, která ukazuje vnoučatům tolar od císaře Josefa II. Pohřbu se mimo jiné zúčastnila i Marie Riegrová-Palacká a Karolína Světlá. bronzový pomník Boženy Němcové v severní části Slovanského ostrova - dílo sochaře Karla Pokorného z let 1941-1952. V roce 1843 se na Žofíně Božena Němcová zúčastnila svého prvního velkého plesu. První díla byly básně: Slavné ráno Ženám českým Moje vlast Barunka (1853) - poprvé vyšla v kalendáři Koleda Cesta z pouti Čtyry doby, vydáváno bylo také pod názvem Čtyři doby Devět křížů Divá Bára (1856) - poprvé vyšla.", "question": "Kdy zemřela Božena Němcová?", "answers": ["21. ledna 1862"]}
{"title": "Pieter Zeeman", "context": "Proceedings of the Royal Society of London 60: 513-514. (anglicky) Larmor, J (February 11, 1897). \"The Influence of a Magnetic Field on Radiation Frequency\". Proceedings of the Royal Society of London 60: 514-515. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pieter Zeeman na slovenské Wikipedii a Pieter Zeeman na anglické Wikipedii. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Pieter Zeeman ve Wikimedia Commons Galerie Pieter Zeeman ve Wikimedia Commons (česky) http://www.converter.cz/fyzici/zeeman.htm (anglicky) Biografie na nobelprize.org a jeho přednáška u příležitosti udělení Nobelovy ceny. (anglicky) Albert van Helden Pieter Zeeman 1865 - 1943 In: K. van Berkel, A. van Helden and L. Palm ed., A History of Science in The Netherlands. Survey, Themes and Reference (Leiden: Brill, 1999) 606 - 608. (anglicky) Museum Boerhaave Negen Nederlandse Nobelprijswinnaars (anglicky) P.F.A. Klinkenberg, Zeeman, Pieter (. 1865-1943), in Biografisch Woordenboek van Nederland. (anglicky) Biography of Pieter Zeeman (1865 - 1943) at the National library of the Netherlands. (anglicky) Anne J. Kox. , Wetenschappelijke feiten en postmoderne fictie in de wetenschapsgeschiedenis, Inaugural lecture (1999). (anglicky) Pim de Bie, prof.dr. P. Zeeman Zonnemaire 25 mei 1865 - Amsterdam 9 oktober 1943 Gravesite of Pieter Zeeman (anglicky) Pieter Zeeman, Bijzondere collecties Leiden. (anglicky) photo & short info", "question": "Kde zemřel Pieter Zeeman?", "answers": ["Amsterdam"]}
{"title": "Mistrovství světa ve snowboardingu 2007", "context": "Mistrovství světa ve snowboardingu 2007 bylo v pořadí sedmým světovým šampionátem ve snowboardingu pořádaným Mezinárodní lyžařskou federací. Konalo se ve dnech 13. až 20. ledna 2007 v Arose ve Švýcarsku. Muži i ženy soutěžili v paralelním slalomu a obřím slalomu, na U-rampě a ve snowboardcrossu. Disciplínu Big Air absolvovali jen muži. Výsledky == Paralelní slalom == == Paralelní obří slalom == == Snowboardcross == == U rampa == == Big Air == Umístění Čechů: 13. Martin Černík, 40. Ondřej Zvoníček, 49. Matěj Novák Datum soutěže 19. ledna 2007 == Medailové pořadí == == Externí odkazy == Stránky pořadatele Výsledky na stránkách FIS", "question": "Kde se konalo mistrovství světa ve snowboardingu v roce 2007?", "answers": ["Švýcarsku"]}
{"title": "Kyberpunk", "context": "Kyberpunk (anglicky cyberpunk) je podžánr science fiction (vlivný hlavně v 80. a 90. letech 20. století), v němž hrají zásadní roli informační technologie, počítače a umělá inteligence. Často je námětem činnost hackerů pohybujících se v undergroundovém prostředí. Příběh je typicky zasazen do dystopického světa, který ovládají mamutí nadnárodní korporace a organizovaný zločin. Zápletka je často koncipována v duchu detektivní drsné školy. Kyberpunk dále charakterizuje nihilistický nádech s dotekem japonské kultury, všudypřítomné drogy, hrdina s cynickým pohledem na svět, většinou s kyberimplantáty po těle a čas od času ponořený v kyberprostoru. Děj se téměř vždy odehrává v blízké budoucnosti. Děj se většinou odehrává na Zemi nebo v blízkosti Země. Děj se aspoň zčásti odehrává v kyberprostoru. Děj obsahuje témata a problémy, které alespoň částečně zasahují do současného života a světa. Není potřeba přílišné abstrakce a představivosti, aby se čtenář s hrdiny mohl ztotožnit. Některé nadnárodní korporace známé v čase napsání díla ještě existují, setkáváme se se staršími postavami, které se narodily ve stejné době jako autor. Prostředí a politická situace je většinou predikcí na základě současného stavu. V drtivé většině případů nejsou předmětem děje mimozemské bytosti či jejich kontakt s lidmi. Většinou se setkáváme s umělou inteligencí obdařenými stroji, roboty, androidy, kyborgy anebo s lidmi s implantáty fyzické i mentální povahy (rozšířená realita), virtuálními osobnostmi, avatary a podobně. Protagonistou je většinou morálně nejednoznačná postava. Slovo kyberpunk vymyslel spisovatel Bruce Bethke, který napsal stejnojmenný příběh. Kyberpunk je odvozený od slov kybernetika (věda o řízení, obvykle je spojována s informatikou a robotikou) a punk . Význam slova se však už objevil v různých pracích autorů čtyřicátých a padesátých let, kteří se zabývali strukturalizací technologické fikce a odcizením jedince v hi-tech vykonstruovaných megalopolích, jmenujme např. Samuel R. Delanyho. Mezi předchůdce kyperpunku patří také autoři literárního undergroundu – například William S. Burroughs. Ovšem až William Gibson v díle Neuromancer specifikoval hnutí a \"zaobalil\" rašící kyberpunkovou kulturu z nahodilého povědomí v potuchu a mínění, jež význam kyberpunku pokryl. Dalším stěžejním dílem kyberpunku je např. román Bruce Sterlinga Schismatrix.", "question": "Co hraje zasadní roli v kyberpunku?", "answers": ["informační technologie, počítače a umělá inteligence"]}
{"title": "Dělník", "context": "Dělník je označení námezdně pracujícího člověka, vykonávajícího převážně fyzicky namáhavou práci. Od živnostníka jej odlišuje především závislost na zaměstnavateli a mentální pocit nesamostatnosti. Jedná se o obecné označení, které může být specifikováno přívlastkem podle druhu činnosti: např. textilní (textilák), přadelní (přadlák), lesní, stavební či hutní dělník. Podle míry vzdělanosti, resp.vyučení lze dělníky rozdělit na kvalifikované a nekvalifikované (pomocné). Společenská skupina dělníků se označuje jako dělnictvo nebo dělnická třída (ať už v Marxově, nebo Weberově pojetí). Sociální vrstva označovaná jako dělnictvo se rodila v postupném procesu, v němž se utvářelo vědomí společných zájmů a identity dělníků. Homogenizace dělnictva spočívala především v proměně tovaryše v dělníka v důsledku přechodu od cechovní k tovární výrobě, dále se ovšem musely překonat partikulární identity dělníků v jednotlivých výrobních odvětvích a v neposlední řadě míru stmelení dělnictva určovaly také rozdíly mezi dělníky v rámci jednoho odvětví (kvalifikovaní vs. nekvalifikovaní dělníci, mistři vs. nádeníci). Naopak integračně působily zejména společné prožitky z práce jako sdílení těžké fyzické práce, šikany, zážitek těžkého úrazu či smrti spolupracovníka nebo třeba stávky.", "question": "Jakým pojmem býva označována společenská skupina dělníků?", "answers": ["dělnictvo"]}
{"title": "Micubiši Kinsei", "context": "Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Micubiši Kinsei (japonsky: 金, Venuše) byl 14válcový, vzduchem chlazený, dvouhvězdicový letecký motor používaný v japonských letadlech během druhé světové války. Výkon motoru se pohyboval v rozmezí 750 kW až 1300 kW (1000 hp - 1700 hp). Motor byl použit např. v těchto typech letounů: Micubiši A6M „Zero“ (jen prototypy), Aiči D3A „Val“, Kawaniši H6K. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Letectví", "question": "Ve kterých typech letounech byl Micubiši Kinsei použit?", "answers": ["Micubiši A6M „Zero“ (jen prototypy), Aiči D3A „Val“, Kawaniši H6K."]}
{"title": "Vladislav Ardzinba", "context": "S gruzínským prezidentem Ševardnadzem se setkal bez prostředníků pouze v roce 1997 a uzavřel s ním dohodu o nepoužívání síly při řešení gruzínsko-abchazského konfliktu. Ardzinbův režim byl často kritizován mezinárodním společenstvím za porušování lidských práv, hlavně kvůli tomu, že upřel mnohým vyhnaným Gruzíncům návrat do jejich domovů v Abcházii, a ti, co se vrátili, byli terčem etnických čistek. Ardzinba také v roce 1995 prezidentským dekretem zakázal činnost náboženskému hnutí Jehovistů, za což také sklidil po světě kritiku. Poslední léta jeho vlády jsou spojená s kritikou jeho vlády, která nedokázala stabilizovat situaci v Abcházii, s kritikou za jeho neaktivitu a s jeho klesající popularitou. Po jeho znovuzvolení se mu totiž značně zhoršil zdravotní stav a od roku 2002 se kvůli tomu, a snad možná i z politických důvodů, vůbec neukazoval na veřejnosti a vykonávání funkce hlavy státu přenechával premiérovi Raulu Chadžimbovi. Kvůli chatrnému zdraví trávil totiž hodně času v Moskvě u doktorů, ale i přes to a přes sílící hlasy opozice (hlavně hnutí Amcachara), která požadovala jeho rezignaci nebo dokonce volala po impeachmentu, se rozhodl setrvat ve funkci prezidenta až do řádných voleb v říjnu 2004. Kvůli problémům s volbou jeho nástupce (Garri Aiba, jeden z kandidátů, byl zavražděn) setrval ve funkci až do 12. ledna 2005. == Úmrtí == Na samém začátku března 2010 se Vladislavu Ardzimbovi náhle začal zhoršovat zdravotní stav, a proto se ihned vydal na cestu do Moskvy za doktory. Vladislav Ardzimba zemřel v moskevské ústřední nemocnici o pár dní později dne 4. března 2010. Příčinu úmrtí lékaři odmítli sdělit. Po jeho smrti bylo několik hlavních ulic ve městech v Abcházii (např. v Gagře, v Suchumi) přejmenováno na ulice Vl. Ardzinby. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladislav Ardzinba na anglické Wikipedii. === Literatura === ARDZINBA, Vladislav, Р и м д А. Г р в л и, Moskva, 1982. Dostupné online: apsnyteka.org === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladislav Ardzinba ve Wikimedia Commons ardzinba.com - oficiální stránky www.georgianbiography.com - Ardzinba, Vladislav (rusky)www.abkhaziagov.org (oficiální stránky abchazské hlavy státu) - В А", "question": "Kdo byl prvním prezidentem mezinárodně neuznané Abchazské republiky?", "answers": ["Vladislav Ardzinba"]}
{"title": "Univerzita Karlova", "context": "Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé rozděleni do 4 \"národů\": českého, bavorského, polského a saského. Český národ zahrnoval obyvatele Čech i Moravy, jak česky, tak německy mluvící, dále Jihoslovany a obyvatele Uher. Bavorský zahrnoval Rakušany, Šváby, obyvatele Frank i Porýní, polský Slezany, Poláky a Rusy, saský obyvatele Míšeňska, Durynska, Horního/Dolního Saska, Dánska a Švédska. Studenti české národnosti tvořili 16-20 % z celkového počtu studentů. Studium sice začalo už v roce 1347, rozbíhalo se však pomalu a podstatným krokem bylo založení Karlovy koleje roku 1366 a velkorysá stavba Karolina roku 1383. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoci ve prospěch českých reformistů, což vedlo k odchodu většiny profesorů a studentů, z nichž část se rozhodla založit univerzitu v Lipsku. Tímto odchodem došlo ke snížení významu pražské univerzity a ta stala pouhou regionální, postupně upadající univerzitou, od husitských bouří univerzitou podobojí (utrakvistickou), což ji mezinárodně izolovalo. Od poloviny 15. století měla pouze fakultu artistickou a i když zde působilo několik významných vědců, pečovala hlavně o výchovu učitelů. V polovině 16. století, když v Praze vznikla jezuitská kolej, povýšená císařem Matyášem roku 1611 na univerzitu, musela stará univerzita čelit silné mezinárodní konkurenci, a po porážce stavovského povstání roku 1620 byla roku 1622 nejprve odevzdána jezuitům. Roku 1654 se jako Univerzita Karlo-Ferdinandova obnovily i fakulty právnická a lékařská. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1740-1918). Ve sporech mezi arcibiskupem a císařem byla nakonec univerzita podřízena státu a od poloviny 18. století přetvořena na učiliště pro výchovu učitelů, kněží, lékařů a úředníků absolutistického státu. Jezuité byli z univerzity vykázáni a vyučovacím jazykem se stala místo latiny němčina. Roku 1848 se univerzitní studenti významně podíleli na povstání a roku 1849 změnil ministr hrabě Thun novým zákonem všechny rakouské univerzity podle německého von Humboldtova vzoru na svobodná učiliště věd s jistou autonomií. Ve druhé polovině 19. století ovšem rostlo napětí mezi Čechy a Němci, až roku 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou. Počty studentů pak rychle rostly a čeští studenti měli brzy početní převahu; obě univerzity získaly řadu nových budov. Na německé univerzitě působili například vědci Ernst Mach, Christian Doppler a Albert Einstein, nebo pozdější rakouský politik Anton Rintelen, na české také pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1918-1945).", "question": "Kolik fakulta má Univerzita Karlova?", "answers": ["17"]}
{"title": "Itálie", "context": "Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království. Další státy (například Benátsko nebo Papežský stát) byly připojovány postupně v následujících letech. V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915, po válce připojila území Jižního Tyrolska, přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy. Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války. V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini. Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu. Postupně ovládl zemi. Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu. Fašistická Itálie vedla výbojnou politiku a v roce 1939 obsadila Albánii. Dne 28. října 1940 zaútočila italská vojska také na Řecko.", "question": "Kdy zanikla Římská říše?", "answers": ["476 n. l."]}
{"title": "Cholera", "context": "Pokud člověk zkonzumuje dostatečně velkou dávku vibrií (je relativně velká, neboť nesnášejí kyselé prostředí žaludku a mnoho jich cestu přes něj nepřežije), část z nich projde až do tenkého střeva a zde se začnou množit. Zde produkují toxin zvaný choleratoxin. Choleratoxin působí na epitelové buňky Lieberkühnových krypt, které secernují do lumen střeva Cl-. Chloridový aniont je doprovázen sodným kationtem. Choleratoxin v zasažených buňkách blokuje GTPasu Gs-proteinů, čímž permanentně aktivuje adenylátcyklasu. Podjednotka cholera toxinu aktivuje ADP ribosylační faktor, který podmiňuje aktivitu Gα podjednotky heterotrimerního G proteinu. Koncentrace cAMP se prudce zvýší. Kanály secernující Cl- tedy zůstávají otevřené. Do lumen střeva jimi prochází ohromné množství chloridových aniontů doprovázených sodíkem a vodou. Ztráty vody mohou být až 26 litrů za den. Dochází také ke ztrátám HCO3- a K+. Inkubační doba je několik hodin až dní. Příznaky jsou (u těžké varianty choroby) křečovité bolesti břicha a vodnatý průjem, zvracení. V důsledku ztráty vody a iontů dojde ke snížení krevního objemu a acidóze, bez léčby může dojít až k úplnému vyčerpání draslíkových iontů, zhroucení homeostázy a ke smrti. Nemoc se prokazuje přítomností vibrií ve stolici, nebo krevními testy na přítomnost protilátek. Léčba spočívá v nahrazování ztracené vody a minerálií (u lehčích případů dostatečným pitím - nejlepší je solnoglukózní roztok vyvinutý pro tento účel, u těžkých případů s velkými ztrátami tekutin je nutné intravenózní doplnění), u těžších případů se nasazují antibiotika. Plně rozvinutá neléčená cholera je smrtelná asi v 50 % případů, ve vyspělých zemích při včasné diagnóze a dostupnosti lékařské péče umírá něco kolem 0,75 % pacientů. Úmrtnost při epidemiích v chudých zemích se v posledních 20 letech pohybuje mezi 3-15 %. První prokazatelné epidemie cholery jsou známy z Indie (6. století př. n. l.). V historii se rozlišují tyto pandemie cholery: 1816-1826: v Asii. 1829-1851: v Evropě a severní Americe. 1852-1860: Rusko. 1863-1875. : v Evropě. 1881-1896: v Evropě. 1899-1923: v Rusku a Osmanské říši. od 1961 (El Tor): mírná a převážně asymptomatická. od 1991 (O139 Bengal): spíše jen epidemie. od 2010: na Haiti. od 2015 v Iráku Bakterii Vibrio cholerae jako první izoloval italský anatom Filippo Pacini roku 1854. S. Silbernagl et al.: Atlas fyziologie člověka. Grada Publishing, Praha 2004, 3. české vydání Cholera drůbeže Obrázky, zvuky či videa k tématu cholera ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo cholera ve Wikislovníku", "question": "Co jako první izoloval italský anatom Filippo Pacini?", "answers": ["Bakterii Vibrio cholerae"]}
{"title": "Humason (kráter)", "context": "Humason (kráter) Kráter HumasonSouřadnice na Měsíci Selenografická šířka 30,7° S Selenografická délka 56,6° Z Humason Humason, Měsíc Další údaje Průměr kráteru 4 km [1] Hloubka Colongitudo 57° Eponym Milton L. Humason Poloha kráteru Humason. Humason je malý impaktní kráter nacházející se v Oceánu bouří (Oceanus Procellarum) na přivrácené straně Měsíce. Má průměr pouhé 4 km. Než jej v roce 1973 Mezinárodní astronomická unie pojmenovala na současný název, nesl označení Lichtenberg G.[1] Západně se táhne směrem k jihu hřeben Dorsa Whiston, jihovýchodně lze nalézt dlouhé pohoří Montes Agricola.[1] Pojmenován je podle amerického astronoma Miltona L. Humasona.[2][1] Odkazy Reference 1 2 3 4 Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Rümker, str. 42, č. mapového listu 8, ISBN 80-85277-10-7↑ Crater Humason on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky) Literatura RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Externí odkazy Kráter Humason, Wikispaces.com (anglicky) LAC 38, mapa 1:1 000 000 (Lambertova projekce) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Planetární vědy", "question": "Kolik kilometrů má v průměru kráter Humason?", "answers": ["4"]}
{"title": "Evropská kosmická agentura", "context": "=== ESOC === V německém Darmstadtu je umístěno Evropské středisko vesmírných operací (angl. European Space Operations Centre – ESOC), odkud jsou řízeny družice a kosmické sondy. === EAC === Středisko pro výcvik evropských astronautů EAC (angl. European Astronaut Centre) se nachází rovněž v Německu, ve městě Kolín nad Rýnem. === ESRIN === Nedaleko Říma, ve městě Frascati, se nachází výzkumné středisko ESRIN (angl. European Space Research Institute), jehož úkolem je mimo jiné shromažďovat, ukládat a dále distribuovat data z družic a sond. Bylo založeno roku 1966 a do provozu uvedeno o pět let později. V roce 2004 převzalo funkci ústředního střediska pro dálkový průzkum naší planety. Mimo to zajišťuje hospodářskou agendu ESA, odtud jsou zadávány soutěže, zakázky a je zde spravována webová prezentace ESA. Dále má na starost vše kolem nové kosmické rakety VEGA. == Česká republika členem == Dne 18. června 2008 proběhlo hlasování o vstupu Česka do ESA, během kterého byla jednomyslně vyjádřena podpora jejímu vstupu do organizace, do prosince probíhala ratifikace smluv a začleňování. Dne 8. července 2008 byla smlouva o přistoupení Česka k ESA podepsána. Za ČR byl signatářem český premiér Mirek Topolánek, za ESA její generální ředitel Jean-Jacques Dordain. Dohodu 18. září 2008 schválil Senát Parlamentu České republiky, 25. září také poslanecká sněmovna a v říjnu 2008 ji podepsal prezident ČR Václav Klaus. Dne 12. listopadu 2008 se Česká republika stala plnohodnotným členem organizace uložením smlouvy na francouzském ministerstvu zahraničí v Paříži. 14. listopadu 2008 byla česká státní vlajka vztyčena po boku vlajek ostatních členských států před budovami Evropské kosmické agentury.V roce 2011 se Česká republika podílela na projektech družic Swarm, Proba 2 a na přípravě atomových hodin pro ISS. Trojice satelitů Swarm i s českými přístroji odstartovala v listopadu 2013 na oběžnou dráhu Země. == Program ESA == ESA vysílá své kosmonauty na základě smluv s Roskosmosem loděmi Sojuz k vesmírné stanici ISS. Provozuje rakety Ariane, které vynášejí kosmické družice na oběžnou dráhu. Vypouštěla ATV, která sloužila jako zásobovací vesmírná loď pro ISS. ESA společně s NASA provozovala laboratoř Spacelab, kterou vynášel raketoplán Space Shuttle. === Moduly mezinárodní kosmické stanice ISS ===", "question": "Jaká je zkratka Evropské kosmické agentury?", "answers": ["ESA"]}
{"title": "Pythagorova věta", "context": "Analogické vztahy platí i v euklidovských prostorech vyšších rozměrů. Matematicky řečeno je zde čtverec délky (normy) vektoru roven součtu čtverců jeho souřadnic v libovolné ortonormální bázi. Tuto představu lze zobecnit i na prostory nekonečné dimenze. Kosinová věta – zobecnění na jiné než pravé úhly Není-li úhel mezi stranami a, b pravý, je třeba jeho velikost γ zavést do vztahu v rámci dalšího sčítance: c 2 = a 2 + b 2 − 2 a b cos γ {\\displaystyle c^{2}=a^{2}+b^{2}-2ab\\cos \\gamma \\,} což je formulace kosinové věty. Důkaz kosinové věty lze podat rozdělením trojúhelníka na dva pravoúhlé. Důkazy Pythagorovy věty Důkazů Pythagorovy věty existuje velmi mnoho (uvádí se, že až 300). Zde je několik z nich. Důkaz č. 1 Pythagorova věta Jedná se o grafický důkaz. Čtverec o straně a + b lze složit dvěma způsoby (viz obrázek): ze 4 pravoúhlých trojúhelníků a dvou čtverců délkách stran a a b ze 4 pravoúhlých trojúhelníků a jednoho čtverce o straně c Z rovnosti obsahu čtverce při obou způsobech složení pak plyne i Pythagorova věta. Důkaz č. 2 Jde jen o zápis Důkazu č. 1 pomocí rovnic. Obsah celého čtverce lze vyjádřit dvěma způsoby takto (jen pravý obrázek z pohledu čtenáře): Strana čtverce je složena ze stran trojúhelníku a {\\displaystyle a} i b {\\displaystyle b} Pro obsah tedy platí: S = ( a + b ) ⋅ ( a + b )", "question": "Vztah mezi délkami stran jakých trojúhelniků popisuje Pythagorova věta v euklidovské rovině?", "answers": ["pravoúhlých"]}
{"title": "Vlajka Bosny a Hercegoviny", "context": "Vlajka Bosny a Hercegoviny má podobu obdélníku s poměrem stran 1:2. Vlající část listu tvoří středně modrý svislý pruh. Ve střední části je žlutý rovnoramenný pravoúhlý trojúhelník přiléhající svými odvěsnami k modrému pruhu a hornímu okraji vlajky. Žerďová část je středně modrá se sedmi celými hvězdami a dvěma půlhvězdami podél přepony trojúhelníka.Vrcholy trojúhelníka mají symbolizovat tři národy Bosny a Hercegoviny: Chorvaty, Bosňáky a Srby. Počet hvězd, které reprezentují Evropu, je nekonečný, a proto procházejí shora dolů a jakoby přesahují přes list vlajky. Na vlajce je užito barev, které jsou spojovány s neutralitou a mírem: bílá, modrá a žlutá. == Vlajky etnických zemí federace == == Vývoj vlajek na území BiH == Bosna a Hercegovina nemá žádné historické státní barvy. Za dob osmanské nadvlády se používaly zelené a bílé vlajky s půlměsícem, po obsazení rakouskými vojsky byly za zemské barvy prohlášeny žlutá a červená. V době SFRJ zde byla užívána rudá vlajka, která měla v kantonu vloženu malou jugoslávskou vlajku. Po vyhlášení nezávislosti se začala používat vlajka s bílým pozadím a znakem, který ve 14. století používal Tvrtko I. Kotromanić. Chorvati a Srbové ale byli proti, protože si jí připodobnili k bosňáckému národu a tak byla zadána soutěž na vlajku novou. Žádný bosenský návrh se nesetkal s úspěchem, a tak ji představil nakonec vysoký představitel OSN Carlos Westerndorp. Vlajka je neutrální; její barvy jsou převzaty z vlajky EU, tři cípy žlutého trojúhelníku symbolizují tři etnika. Poprvé obletěla svět při zahajovacím ceremoniálu Zimních olympijských her v Naganu, v roce 1998. == Historický vývoj vlajek == == Návrhy státní vlajky == === První sled === === Druhý sled === === Třetí sled === == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Bosny a Hercegoviny Hymna Bosny a Hercegoviny Dějiny Bosny a Hercegoviny === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlajka Bosny a Hercegoviny ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké barvy je rovnoramenný pravoúhlý trojúhelník na vlajce Bosny a Hercegoviny?", "answers": ["žlutý"]}
{"title": "Olympijské hry", "context": "Olympijské hry jsou hromadná mezinárodní sportovní soutěž v mnoha různých disciplínách a sportech, za účasti sportovců z celého světa, které se pořádají jednou za čtyři roky (toto období mezi jednotlivými hrami se nazývá \"olympiáda\"). Zkratkou OH Svého předchůdce a vzor mají v antických olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés. Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles. Pořádají se jako: Letní olympijské hry od obnovení her v roce 1896 Zimní olympijské hry od roku 1924 Letní i zimní olympijské hry se konají jednou za 4 roky. Až do roku 1992 se konaly vždy ve stejný rok, v současnosti jsou termíny her posunuty tak, aby se po dvou letech vystřídaly. Samostatná, avšak organizačně částečně přidružená je šachová olympiáda. Od roku 2010 jsou také oficiálně pořádány i letní olympijské hry mládeže, od roku 2012 pak zimní olympijské hry mládeže. Podrobnější informace naleznete v článku Antické olympijské hry. Antické olympijské hry byly nejvýznamnější, největší a nejstarší z všeřeckých her, kterých se účastnili pouze muži. Ženy měly hry zvané héraia podle bohyně Héry. Konaly se od roku 776 př. n. l. až do roku 393 našeho letopočtu. Roku 394 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem Theodosius I.. V roce 426 pak byl vydán rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii. Dílo zkázy bylo dokonáno zemětřeseními v letech 522 a 551. První krůčky na dlouhé cestě k prvním novodobým hrám patří řeckým učencům z Byzance, kteří ve 14. a 15. století působili na italských univerzitách, a jejich žákům. Pietro Paolo Vergerio (1348–1419), profesor padovské univerzity, byl první o kom je známo, že vyhlásil právo muže na cvičení těla. Vittorino Ramboldini de Feltre (1378–1446) šel ještě dál, když v Mantově založil tělocvičnou školu. První novodobá práce o olympijských hrách vyšla roku 1430 a byla dílem florentského básníka Matea Palmieriho. Roku 1491 vydal Virgilius Polydorus knihu O posvátných hrách starých Řeků a roku 1569 vychází v Benátkách kniha významného humanisty Hieronyma Mercuriala O gymnastickém umění. I když si tyto činnosti nekladly za cíl znovuobnovení olympijských her, byly důležitým stupínkem na cestě k oživení tradice pěstování kultury těla. První novodobé sportovní hry nesoucí označení olympijské, byly Anglické olympijské hry, které na svém venkovském sídle v Cotswoldu uspořádal roku 1604 Robert Dover.", "question": "Jakou zkratku mají Olympijské hry?", "answers": ["OH"]}
{"title": "Izraelská stezka", "context": "Izraelská stezka Izraelská stezka Typická turistická značka Izraelské stezky Izraelská stezka (hebrejsky: ש י, Švil Jisra'el) je turistická stezka, vedoucí po celém Izraeli, která začíná u města Dan, při libanonských hranicích a končí u města Ejlat u Rudého moře. Celková délka je 940 km a ujít tuto trasu souvisle trvá 30–70 dní. Izraelská stezka je označována třemi pruhy (bílým, modrým a oranžovým), které jsou malovány na kameny či jiné objekty podél cesty. V současnosti neexistuje v angličtině mnoho průvodců, které tuto trasu zmiňují. To se však snaží napravit oficiální internetové stránky, které poskytují užitečné informace v angličtině. Části stezky Pro ty, kteří by si chtěli projít jen část stezky připravily internetové stránky Izraelské stezky rozdělení celé trasy do dvanácti menších částí: hory Naftali a útesy Reches Ramim (Horní Galilea) potok Nachal Kedeš a pevnost Ješa (neboli Mecudat Koach) (Horní Galilea) potok Merom, Ein Ceved a ruiny Šema (Horní Galilea) hora Tábor (Dolní Galilea) Nachal Cipori (Dolní Galilea) Nachal Ma'apilim / potok Nachaš (Karmel) Šajarotské pohoří (Judské hory) Jatirské ruiny a lom Dragot Mamšit a Mamšitský potok (Negevská poušť)", "question": "Jak dlouho trvá ujít Izraelskou stezku?", "answers": ["Celková délka je 940 km a ujít tuto trasu souvisle trvá 30–70 dní."]}
{"title": "Vražda", "context": "V právu se vraždou rozumí zločin spáchaný člověkem na jiné lidské bytosti, jenž způsobí smrt bez právního ospravedlnění (resp. v širším pojetí bez morálního ospravedlnění) a je vykonán s úmyslem zabít. Ve většině[zdroj? ] zemí se jedná o nejzávažnější zločin a bývá trestán nejvyššími dostupnými tresty. Člověk, který vraždí, se nazývá vrah, zavražděný pak oběť. Vražda může být provedená v afektu anebo naplánovaná. Výzkumem chování vrahů, motivů k vraždám vedoucím a dalšími pojmy s vraždou spojenými se z psychologického hlediska zabývá forenzní (soudní) psychologie. V obecném (římském, kontinentálním) právu je vražda definována jako protizákonné zabití jiného člověka se stavem mysli známým jako \"zlý úmysl\". První tři elementy jsou relativně přímočaré. Ovšem koncept \"zlého úmyslu\" je složitější, protože nemusí nutně znamenat předběžnou úvahu. Jako formy \"zlého úmyslu\" se rozlišují následující stavy mysli: úmysl zabít, úmysl způsobit vážnou tělesnou újmu blízkou smrti, naprostá lhostejnost vůči neopodstatněně vysokému riziku pro život člověka, nebo úmysl spáchat nebezpečný zločin (doktrína \"zločin-vražda\"). U stavu mysli (1), tedy úmyslu zabít, se uplatňuje pravidlo smrtící zbraně. Tedy pokud obviněný úmyslně použije smrtící zbraň nebo nástroj proti oběti, toto použití zakládá hypotézu úmyslu zabít. Příkladem smrtící zbraně nebo nástroje je střelná zbraň, nůž, ale i automobil, pokud je úmyslně použit ke sražení oběti. U stavu mysli (3), ..., musí zabití vzejít z takového jednání obviněného, které zahrnuje naprostou lhostejnost k lidskému životu a vědomou nedbalost ohledně bezdůvodného rizika smrti nebo vážného zranění.", "question": "Jak se nazývá člověk, který vraždí?", "answers": ["vrah"]}
{"title": "Pýcha a předsudek (film, 2005)", "context": "Pýcha a předsudek je britsko-francouzský film natočený režisérem Joem Wrightem v roce 2006 podle stejnojmenného románu Pýcha a předsudek Jane Austenové. Příběh popisuje dění v rodině Bennetových poté, co do nedalekého panství přijíždí bohatý muž se svým neméně movitým přítelem. Obzvlášť, když všechny Bennetovy dcery mají věk na vdávání. Celý příběh zachycuje osud manželů Bennetových a jejich pěti dcer. Paní Benettová žije v domnění, že ženy mohou být šťastně jedině tehdy, pokud se dobře vdají. S tímto přesvědčení se snaží provdat všechny své dcery. Příležitost se jí naskytá, když do vedlejšího panství přijíždí zámožný a svobodný pan Bingley se svým věrným přítelem panem Darcym a zúčastňují se místního plesu. Hned při prvním setkání si nejstarší Jane získává srdce mladého boháče. I přesto, že její mladší sestra Elisabeth se s názory své matky příliš neztotožňuje, touží po seznámení s panem Darcym, který ji ovšem arogantně odmítne. Přestože Jane se s panem Bingley často setkává, jejich vztah zůstává stejný jako na začátku. Tento mladý muž se svým přítelem, ale po krátké době náhle odjíždí. Elisabeth je nucena matkou ke sňatku se vzdáleným bratrancem panem Collinsem, což se jí ani trochu nezamlouvá a po souhlasu otce ho odmítá. Zdrcená Jane odjíždí k tetě a strýci do Londýna, zatímco Elisabeth jede na venkov navštívit svou přítelkyni Charlottou Lucasovou, která se za pana Collinse provdala. Tam se objevuje i pan Darcy. Mladý gentleman přiznává své city k ní a zároveň osvětluje náhlý odjezd svého přítele pana Bingleyho - kvůli nevhodnosti Bennetovy rodiny mu to sám doporučil. Elisabeth pana Darcyho odmítne. Dostane od něj dopis, kde jí vysvětluje své činy, z nichž ho Elisabeth obvinila. Po návratu domů se setkává s Jane, i tetou a strýcem, kteří Jane dovezli domů a zvou jí s sebou na prázdniny. Zároveň odjíždí s důstojníky i její mladší sestra Lydie, manželka plukovníka ji bere s sebou do Brightonu jako společnici.", "question": "Ve kterém roce natočil režisér Joe Wright film Pýcha a předsudek?", "answers": ["2006"]}
{"title": "Margaret Thatcherová", "context": "Nespokojenost s vládou byla vyvolána především zavedením obecní daně, všeobecně známé jako \"Daň z hlavy.\" Jednalo se o jednotnou daň, kterou měli přispívat všichni registrovaní voliči v dané obci na komunální služby. Výše daně nebyla vázaná na výši nemovitého majetku jako tomu bylo dříve, kdy platili daň pouze majitelé domů, zatímco nájemníci daň neplatili. Počet plátců daně se měl zvýšit ze 14 miliónů na 38 miliónů obyvatel. Symbolem protestů se stala tzv. \"Bitva na Trafalgaru\", což bylo označení pro londýnské nepokoje proti dani z hlavy. Margaret Thatcherová měla po celou dobu svého vládnutí v konzervativní straně své odpůrce (tzv. \"wets\" - ubrečení, mokří), odpor proti její politice i stylu vedení vlády se zvyšoval. Když 1. listopadu 1990 rezignoval její zástupce a dlouholetý spolupracovník sir Geoffrey Howe, přišla o důležitého spojence. Hlavním důvodem Howeova odstoupení byla premiérčina protievropská politika. Kombinace těchto tří faktorů vedla členy konzervativní strany k tomu, že o jejích schopnostech vyhrát blížící se volby začali silně pochybovat. Obávali se, že jim měnová politika a daňové škrty spolu s chystanou daní z hlavy uberou potřebné voličské hlasy. Než aby riskovala oficiální sesazení ve druhém kole volby předsedy Konzervativní strany roce 1990, raději sama odstoupila a přenechala post Johnu Majorovi, kterého si sama přála za svého nástupce. Po odchodu z předsednictví britské vlády zůstala nadále politicky aktivní. Kriticky se vyjadřovala například k Maastrichtské smlouvě o prohloubení politické spolupráce v rámci EU. V roce 1992 byla Margaret Thatcherová povýšena do doživotního šlechtického stavu (tzv. life peerage) jako baronka (Baroness Thatcher of Kesteven). Tím získala členství ve Sněmovně lordů. V roce 1995 obdržela baronka Thatcherová nejvyšší britský řád, kterým je tradiční Podvazkový řád (Order of the Garter), udělovaný anglickými panovníky již od středověku. V roce 1998 se Thatcherové dostalo ocenění Ronald Reagan Freedom Award. Na podzim 1998 přicestoval do Británie bývalý chilský diktátor Augusto Pinochet, přítel Thatcherové; byl zde zatčen a následně měl být souzen pro zločiny proti lidskosti. Thatcherová jej výslovně podpořila, navštívila jej v bytě poblíž Londýna a znovu ocenila jeho pomoc během války o Falklandy. V roce 2008 se objevily zprávy o zhoršujícím se jejím zdravotním stavu. Podle lékařů a rodiny docházelo ke zhoršování jejích duševních schopností. Roku 2011 vznikl britský životopisný film o její osobě pojmenovaný Železná lady, v jehož hlavní úloze vystupuje herečka Meryl Streepová. Zemřela 8. dubna 2013 po mozkové mrtvici ve věku 87 let v hotelu Ritz v Londýně, kde bydlela od Vánoc 2012 vzhledem k tomu, že měla potíže s vyjitím schodů ve svém domě na Chester Square.", "question": "Která britská politička získala přezdívku \"Železná lady\"?", "answers": ["Thatcherová"]}
{"title": "Starověké Řecko", "context": "Starověké Řecko Parthenón – symbol starověkého Řecka Starověké Řecko, případně antické Řecko, je označení pro období řeckých dějin ve starověku. V širším pojetí zahrnuje dobu od příchodu řeckých kmenů do egejské oblasti v 2. tisíciletí př. n. l. až po dobu nadvlády římské říše a formování říše byzantské (4.–6. století n. l.). V užším smyslu pak období samostatné antické řecké společnosti a kultury v 8.–1. století př. n. l. Ta se dělí na archaickou dobu utváření klasické řecké společnosti, dobu Homéra a kolonizace Středomoří a Černomoří, klasické období (5.–4. století př. n. l.) vrcholící v Periklových Athénách a helénské období po sjednocení řeckého světa Filipem a Alexandrem Makedonským. I po ztrátě samostatnosti se však řecká kultura a vzdělanost dále rozvíjela pod římskou nadvládou. Antické Řecko vytvořilo mimořádně vyspělou kulturu v nejrůznějších oborech, od výtvarného umění, architektury, divadla, vědy (lékařství, filosofie, matematika, astronomie) až po rétoriku a politiku, kde se stalo kolébkou demokracie. Měla zásadní vliv na utváření římské kultury a jejím prostřednictví i Západní civilizace. Řecká vzdělanost byla uchovávána a pěstována i v Byzanci a arabsko-muslimském světě, měla vliv na formování křesťanství (Nový zákon, tomismus), k řecké kultuře se vracela i renesance a klasicismus. Starověký řecký svět byl soustředěn do jednotlivých městských států (polis) a jejich kolonií, které se neomezovaly jen na území dnešního Řecka, ale díky námořní kolonizaci se nacházely i v dalších oblastech Středozemního moře: egejské ostrovy, Kypr, pobřeží Malé Asie (především Iónie), Sicílie a jižní Itálie (Magna Graecia) a také na pobřeží Černého moře, Ilýrie, Thrákie, Egypta, Kyrenaiky, jižní Galie a severovýchodní části Iberského poloostrova. Egejská kultura Podrobnější informace naleznete v článcích Egejská kultura a Mykénská civilizace. Lví brána v Mykénách, centru nejstarší řecké civilizace Nejstarší dějiny Řecka spadají do tzv. egejské kultury. V egejské oblasti se v době bronzové vyvinuly předřecké vyspělé kultury, na ostrovech v centrální části kykladská civilizace a na jihu na Krétě mínojská civilizace. Poslední velká civilizace, která ovládla egejskou oblast, byla mykénská civilizace (cca 1650–1100 př. n. l.) s centrem v Mykénách na pevninském Řecku. Díky rozluštění lineárního písma B je známo, že se jednalo o Řeky a bývá vznik této kultury spojován s vpádem řeckého kmene Achájů. Tato doba je období řeckých hérojů a mýtů jako byla trojská válka, známé z pozdějších Homérových eposů. Kréta Na Krétě jako na prvním místě v Evropě vznikla v 2. tisíciletí př. n. l. civilizace. Kréťané znali tři druhy písma – hieroglyfické, lineární písmo A (dosud nerozluštěno) a lineární písmo B, které se za velké spolupráce mezinárodních odborníků podařilo rozluštit.", "question": "Jak jinak označujeme starověké Řecko?", "answers": ["antické"]}
{"title": "Rudolf Christoph Eucken", "context": "Ve svém díle se snažil na základě tradic německého klasického idealismu vytvořit vlastní koncepci metafyziky ducha, spojující filozofický aktivismus s křesťanským náboženstvím a s některými prvky pozdější filozofie života. Východiskem jeho prací, ve kterých usiloval o obnovu idealistického myšlení a tvořivých sil lidstva, bylo pojetí duchovního světa jako autonomního, věčného, majícího absolutní smysl a hodnotu. Jako zastánce neoidealismu požadoval a zdůvodňoval sjednocení tvorby a života do mravně-duchovního činu, který by překonal úpadek moderní civilizace spočívající v tom, že se kulturní práce stala neosobní, čímž by se opětovně vytvořil opravdový duchovní život. Svůj myšlenkový postup Eucken označoval jako noologickou metodu, která spočívala v tom, že duchovní svět nechápal jen psychologicky, ale také jako objektivní hodnotu. Smysl bytí pak spatřoval v aktivním naplňování duchovních hodnot. Euckenovy spisy se vyznačují obrovským kazatelským patosem působícím zejména proti odlištění lidské kultury. Zejména proto byla roku 1908 Euckenovi udělena Nobelova cena za literaturu \"... za závažné hledání pravdy, pronikavou sílu myšlení a široký rozhled, za vřelost a mohutnost stylistického ztvárnění, s nimiž v četných pracích hájil a rozvíjel idealistickou životní filosofii\" (citace ze zdůvodnění Švédské akademie). Bylo to podruhé, co nešlo o cenu za krásnou literaturu, ale za jiné spisy, které svou formou a pojetím mají literární hodnotu, jak to stojí v příslušných stanovách k Nobelově ceně (prvním takovýmto nositelem byl roku 1902 německý historik Theodor Mommsen).", "question": "Byl Rudolf Christoph Eucken nositelem Nobelový ceny za literaturu?", "answers": ["Zejména proto byla roku 1908 Euckenovi udělena Nobelova cena za literaturu \"... za závažné hledání pravdy, pronikavou sílu myšlení a široký rozhled, za vřelost a mohutnost stylistického ztvárnění, s nimiž v četných pracích hájil a rozvíjel idealistickou životní filosofii\" (citace ze zdůvodnění Švédské akademie)."]}
{"title": "Orgasmus", "context": "Orgasmus neboli vyvrcholení je výsledkem fáze plató (plateau) sexuálního reakčního cyklu. Orgasmus se vyznačuje intenzivní fyzickou rozkoší, kontrolovanou autonomním nervovým systémem. Je doprovázen rychlými cykly svalových kontrakcí (stahy) v dolních pánevních svalech, které obklopují primární pohlavní orgány a anus (řitní otvor). Orgasmy u mužů i žen jsou často spojeny s jinými mimovolnými reakcemi, např. se svalovými křečemi v jiných částech těla a s vydáváním zvuků. Při mužském orgasmu většinou dojde k výronu semene ejakulace, ale ejakulace není podmínkou k dosažení orgasmu. Orgasmus též zpravidla provází euforické vnímání. Vyvrcholení je fáze sexuálního styku, jejímž smyslem je dopomoci početí. Svalovými stahy kolem mužských pohlavních orgánů je zajištěn silný výstřik semene a svalové stahy kolem ženských pohlavích orgánů mají zajistit snazší pohyb mužských pohlavních buněk – spermií – až k uvolněnému vajíčku – ženské pohlavní buňce. Následně orgasmus obvykle způsobuje znatelnou únavu a muži i ženy si po něm potřebují odpočinout. To se obvykle připisuje uvolnění prolaktinu. Prolaktin je typickou odezvou endokrinního systému při depresivní náladě nebo podráždění. Příčinou také může být potřeba krátkého odpočinku po intenzivní fyzické aktivitě.", "question": "Čím se vyznačuje orgasmus?", "answers": ["intenzivní fyzickou rozkoší"]}
{"title": "Viktorie (britská královna)", "context": "Vilém IV. Anglický Následník Eduard VII. Potomci ViktorieEduard AliceAlfrédHelenaLuisaArturLeopoldBeatrice Dynastie Hannoverská dynastie Otec princ Eduard, vévoda z Kentu a Strathearnu Matka princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. Možná hledáte: jiné významy slovního spojení královna Viktorie, viz článek Královna Viktorie (rozcestník). Viktorie (24. května 1819, Londýn, Spojené království – 22. ledna 1901, ostrov Wight), narozená jako Alexandrina Victoria, byla královna Spojeného království Velké Británie a Irska od 20. června 1837 a první císařovna Indie od 1. května 1876, obojí do své smrti. Doba její vlády trvala 63 let a 7 měsíců, což je druhé nejdelší období vlády britského panovníka. Tato doba bývá označována jako viktoriánské období a je charakteristická bouřlivým průmyslovým, politickým, vědeckým a vojenským rozvojem britských území. Současná britská královna Alžběta II. (která jediná ji v délce vlády předstihla) a její, již zesnulý, manžel Princ Philip jsou Viktoriinými prapravnoučaty. Viktorie nastoupila na trůn v době, kdy byla Británie již zavedenou konstituční monarchií a panovník uplatňoval svůj vliv jen nepřímo přes doporučení předsedy vlády. Jako královna byla tedy zejména důležitým jednotícím symbolem britského impéria, které za její vlády dosáhlo svého mocenského vrcholu a stalo se vedoucí politickou, vojenskou a hospodářskou silou tehdejšího světa. Viktorie pocházela z německého prostředí. Narodila se jako jediná dcera čtvrtého syna krále Jiřího III., prince Eduarda Augusta, vévody z Kentu a Strathearnu, a princezny Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské; jako taková byla vnučkou Jiřího III. a neteří svého předchůdce krále Viléma IV. Pro svých devět dětí a 42 vnoučat dohodla manželství v panovnických rodinách po celé Evropě, a proto pak byla později nazývána evropskou babičkou. Vzájemná spřízněnost nicméně nezabránila, aby se později někteří její potomci proti sobě postavili v první světové válce.", "question": "Kolikátá císařovna Indie byla britská královna Viktorie?", "answers": ["první"]}
{"title": "Teplo", "context": "systému, : : : c : : {\\displaystyle c} je jeho měrná tepelná kapacita, : : : Δ T : : {\\displaystyle \\Delta T} je rozdíl počáteční teploty : : : :. T : 1 : : : : {\\displaystyle T_{1}} a koncové teploty : : : : T : 2 : : : : {\\displaystyle T_{2}} (tzn. : : : Δ T = : T : 2 : : - : T : 1 : : : : {\\displaystyle \\Delta T=T_{2}-T_{1}} ). Tepelná kapacita : : : c : : {\\displaystyle c} může záviset na teplotě, proto se vztah uvádí v diferenciálním tvaru: : : : δ Q = m c : d : T : : : {\\displaystyle. \\delta Q=mc\\mathrm {d} T\\,} , kde : : : δ Q : : : {\\displaystyle \\delta Q\\,} značí, že se u tepla nejedná o totální diferenciál. Měřením tepla se zabývá kalorimetrie. Základem kalorimetrických úvah je zákon zachování energie, jehož znění vyjadřuje tzv. kalorimetrická rovnice. Teplo potřebné k ohřátí předmětu o jeden teplotní stupeň se nazývá tepelná kapacita C tohoto předmětu. Teplo potřebné k ohřátí jednoho kilogramu látky o jeden teplotní stupeň se nazývá měrná tepelná kapacita (měrné teplo) c této láky. Teplo potřebné k ohřátí jednoho molu látky o jeden teplotní stupeň se nazývá molární tepelná kapacita (molární teplo) této látky.", "question": "Jaká je ve fyzice a v chemii značka tepla?", "answers": ["Q"]}
{"title": "Francie", "context": "Francie ročně utratí na armádu bezmála 50 mld dolarů, což je 2,6 % HDP (podle statistik NATO z roku 2003) a v absolutních číslech třetí místo na světě za USA a Čínou. Spolu se Spojeným královstvím platí 40 % z celkových výdajů na obranu celé EU. Francie je jedním z pěti států světa, které vlastní jak jaderné a termojaderné zbraně. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Francie. Ekonomika Francie kombinuje rozsáhlé soukromé společnosti (přibližně 2,5 milionu registrovaných) se společnostmi se značnou měrou intervence vlády. Vláda si ponechala velký vliv na klíčové segmenty sektorů infrastruktury, což znamená, že rozhoduje v otázkách železnice, energetiky, letectví a telekomunikace. Tento stav byl výhodný asi do 90. let, v posledních letech vláda pomalu odprodává své podíly ve společnostech France Télécom, Air France, stejně tak jako pojišťovny, banky a zbrojní průmysl. Francie je členem skupiny G8. Francouzská ekonomika je 5. největší ekonomikou na světě. V roce 2002 úplně přestala používat svou historickou měnu francouzský frank a v rámci Evropské měnové unie užívá společnou měnu euro. Podle údajů OECD za rok 2007 je Francie 5. největší exportér výrobků na světě po Německu, Číně, USA a Japonsku. Je šestý největší dovozce výrobků za USA, Německem, Čínou, Spojeným královstvím a Japonskem. Dále podle statistiky OECD byla v roce 2007 Francie na třetím místě v získávání přímých zahraničních investic. S téměř 158 miliardami USD zahraničních investic se Francie zařadila za USA (237,5 mld. USD investic) a Spojené království (185,9 mld. USD). Na druhou stranu francouzské společnosti investovaly ve stejném období 224,6 miliard USD v zahraničí, což zařazuje Francii na třetí místo žebříčku největších zahraničních investorů po USA (333,2 mld. USD) a Spojeném království (229,8 mld. USD). Francie je také druhou nejvíce produktivní zemí v OECD (nepočítaje Norsko, kde jsou hodnoty zvýšeny uměle tržbami z ropy, a Lucembursko, kde s velkými offshorovými investicemi bank). V roce 2003 byl průměrný hrubý domácí produkt na jednu hodinu práce 47,2 USD. Mezi příklady technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří mj. vysokorychlostní vlaky TGV a letadla Airbus. Železniční síť Francie, která k roku 2008 spojuje 29 473 km, je nejdražší železniční sítí v západní Evropě a spravuje ji společnost RFF. Po Německu jde o druhou nejrozsáhlejší železniční síť v západní Evropě. Vlaky osobní dopravy provozuje společnost SNCF.", "question": "Na kolikátém místě v získávání přímých zahraničních investic byla Francie podle statistiky OECD v roce 2007?", "answers": ["na třetím"]}
{"title": "Registana", "context": "Klisna Registana je dvojnásobná vítězka Velké pardubické steeplechase z let 2003 a 2004, v obou ročnících s žokejem Peterem Gehmem v sedle. Narodila se 1. dubna 1996 v Německu z klisny Reklame po otci Tauchsport. Jejím novým majitelem se stala koncem roku 1999 dostihová stáj Wrbna Racing. V srpnu 2006 ukončila svoji dostihovou kariéru, během které absolvovala 33 závodů steeplechase, z nichž 21 vyhrála a získala tak 10 444 608 Kč. Potomci 12. 3. 2008 - klisna Regine (GER) po Oscar (IRE) 28. 3. 2009 - valach Reaper (GER) po Sholokhov (IRE) 28. 5. 2010 - valach Rafa po Linngari (IRE); 2014 utracen 7. 4. 2012 - valach Reki po Look Honay (IRE) 7. 5. 2013 - valach Randy po Next Desert (IRE) 13. 4. 2015 - klisna Relandi po Alandi (IRE)", "question": "Kdy se narodila klisna Registana?", "answers": ["1. dubna 1996"]}
{"title": "Baltské moře", "context": "Baltské moře (též Balt, německy Ostsee, dánsky Ø, švédsky Östersjön, finsky Itämeri, estonsky Läänemeri, livonsky Vā mer, sámsky Nuortamearra, lotyšsky Baltijas jū, litevsky Baltijos jū, rusky Б м, polsky Morze Bałtyckie, Bałtyk, kašubsky Bôłt) je brakické šelfové moře Atlantského oceánu, od nějž ho dělí ještě Severní moře a průlivy Skagerrak a Kattegat. Jméno pochází z latinského Mare Balticum, jež je odvozeno od gótského kmene Baltů. Gótsky znamená balt smělý.[zdroj? ] Název zřejmě nepochází z baltských jazyků, i když podobnost jejich výrazu pro bílou barvu (kmen balt-) je nápadná.[zdroj? ] V jazycích místních germánských národů se moře nazývá Východním. Plocha Baltského moře činí 422300 km2, největší hloubky dosahuje 459 m. Velké výběžky Baltského moře představují Botnický záliv, Finský záliv a Rižský záliv, mimo ně jsou zde ještě menší Vyborský záliv, Gdaňský záliv, Pomořanský záliv a další. Fauna Baltského moře je velmi atypická hlavně kvůli výskytu jak mořských, tak sladkovodních druhů ryb. Baltské moře je se Severním mořem propojeno Kielským průplavem. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ostrovů Baltského moře. Známé ostrovy a souostroví jsou například: Å, Bornholm, Gotland, Haiuloto, Saaremaa, Hiiumaa, Velassaaret, Rujána. Podrobnější informace naleznete v článku Úmoří Baltského moře. Evropská pevnina k Baltskému moři přiléhá z jihu pobřežím Německa a Polska, na západě leží Dánsko, na severozápadě Švédsko a na východě postupně (od severu k jihu) Finsko, Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a znova Rusko. Patrně nejdůležitějšími řekami, které do Baltského moře přivádějí své vody, jsou Něva v Rusku, Daugava v Lotyšsku, Visla v Polsku, Němen na pomezí Litvy a Ruska a Odra na pomezí Německa a Polska. Protože do Baltského moře přitéká hodně vody a výpar je nízký, salinita je nižší než v okolním oceánu. Baltské moře je nejméně slaným mořem na světě. V Baltském moři došlo v roce 1994 k potopení trajektu Estonia. Moře se potýká s velkým znečištěním vod, předpoklady pro znečištění tvoří i přírodní podmínky. Kvůli svému relativně mělkému dnu a malé výměně vod se sousedním Severním mořem se zde drží znečišťující látky. Velký podíl na dnešním neutěšeném stavu má bývalý Sovětský svaz a země východního bloku. Absence ekologických norem umožnila průmyslu a továrnám vypouštět odpad přímo do moře, popř. do vodních toků do něj ústících. V baltské oblasti žije velké množství obyvatel. Státy kolem Baltského moře jsou všechny industrializované a provozují intenzivní hospodářství založené na chemickém hnojení. Největším problémem jsou přítoky, které jsou znečištěné od průmyslu a hnojiv, které způsobují eutrofizaci a vyživují v moři plankton.", "question": "Jaké ryby se vyskytují v Baltském moři?", "answers": ["mořských, tak sladkovodních druhů ryb"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Český ráj", "context": "Chráněná krajinná oblast Český ráj je nejstarší chráněnou krajinnou oblastí v Česku. Vyhlášena byla roku 1955 a v roce 2002 došlo vládním nařízením k jejímu rozšíření o oblast Maloskalska a Prachovských skal. Zaujímá území o rozloze cca 181,5 km2. Při 50. výročí byl Českému ráji přidělen status Globální geopark UNESCO. CHKO se rozkládá na území tří krajů a čtyř okresů - Královéhradecký kraj (okres Jičín), Liberecký kraj (okresy Semily a Jablonec nad Nisou) a Středočeský kraj (okres Mladá Boleslav). Správa CHKO Český ráj sídlí v Turnově. Chráněná krajinná oblast Český ráj leží uvnitř šířeji pojaté oblasti turistického regionu Český ráj a je rozdělena do tří samostatných částí. Největší z nich je přibližně mezi Mnichovým Hradištěm, Turnovem a Sobotkou (zahrnuje oblast Mužského a Příhrazských skal, Hruboskalsko a okolí Trosek). Druhá část leží mezi Turnovem, Malou skálou a Kozákovem (oblast Maloskalska, Suchých skal a vrchu Kozákova). Třetí část je nejmenší a je přibližně mezi Jičínem a Mladějovem (sem spadá oblast Prachovských skal). Většinu podloží chráněného území tvoří tzv. kvádrové pískovce, které tu byly uloženy v období křídy. V období terciéru byla v oblasti aktivní sopečná činnost, vzniklo tu mnoho podpovrchových těles. Okolní křídové sedimenty byly postupem času rozrušeny a odneseny řekami, protože jsou méně odolné než tvrdé magmatické horniny. Tímto způsobem vznikl i nejznámější kopec a dominanta Českého ráje – Trosky. Hora Kozákov (744 m n. m.) je známým nalezištěm drahých kamenů (zejména odrůd křemene). Na území CHKO jsou evidovány stovky jeskyní a skalních dutin, nejvýznamnější se nachází v přírodní rezervaci Klokočské skály. Dvě jeskyně v území jsou uzavřeny pro veřejnost z důvodu ochrany vrápence malého (Sklepy pod Troskami a Krtola). Ze stejného důvodu je uzavřena tesaná pískovcová štola na úpatí Kozákova. PR Apolena PR Bažantník PR Bučiny u Rakous PR Hruboskalsko PP Libunecké rašeliniště PP Libuňka PR Klokočské skály NPP Kozákov PP Meziluží PR Na hranicích PP Na Vápenici PP Oborská luka PP Ondříkovický pseudokrasový systém PR Podtrosecká údolí PR Prachovské skály PR Příhrazské skály PP Rybník Vražda NPP Suché skály. PP Tachovský vodopád PP Trosky PR Údolí Plakánek PP V Dubech PP Vústra PR Žabakor Ve správě CHKO jsou i dvě území, která leží mimo chráněnou oblast: NPP Bozkovské dolomitové jeskyně NPP Strážník Český ráj Obrázky, zvuky či videa k tématu CHKO Český ráj ve Wikimedia Commons Chráněná krajinná oblast Český ráj na OpenStreetMap", "question": "Jaká je rozloha Chráněné krajinné oblasti Český ráj v kilometrech čtverečních?", "answers": ["181,5"]}
{"title": "FK Baník Dubňany", "context": "B 2009–2012: I. B třída Jihomoravského kraje – sk. C 2012–2014: I. A třída Jihomoravského kraje – sk. B 2014–2015: Přebor Jihomoravského kraje 2015– : I. A třída Jihomoravského kraje – sk. BJednotlivé ročníkyZdroj: Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže Poznámky: 1968/69: Po sezoně došlo k celkové reorganizaci soutěží. 1969/70: V této sezoně byly body udělovány takto: 3 body za vítězství o dvě a více branek, 2 body za výhru o jednu branku, 1 bod za jakoukoli gólovou remízu, žádný bod za remízu 0:0. 1971/72: Po sezoně proběhla reorganizace nižších soutěží (zrušení žup, návrat krajů). 1976/77: Po sezoně proběhla reorganizace nižších soutěží. 1980/81: Po sezoně proběhla reorganizace nižších soutěží. 1982/83: Po sezoně proběhla reorganizace krajských soutěží. 1985/86: Po sezoně proběhla reorganizace krajských soutěží. 1990/91: Po sezoně proběhla reorganizace nižších soutěží (zrušení krajů, návrat žup). 1997/98: Baníku Dubňany byly odečteny 3 body. 2001/02: Po sezoně proběhla reorganizace nižších soutěží (zrušení žup, návrat krajů). == FK Baník Dubňany \"B\" == FK Baník Dubňany \"B\" byl rezervním týmem Dubňan, které se pohyboval v okresních soutěžích. Od sezony 2010/11 hrál Okresní soutěž Hodonínska – sk. A (9. nejvyšší soutěž). Po sezoně 2015/16 ukončil svoji činnost. === Umístění v jednotlivých sezonách === Stručný přehledZdroj: 2004–2006: Základní třída Hodonínska – sk. A 2006–2008: Okresní soutěž Hodonínska – sk. A 2008–2010: Základní třída Hodonínska 2010–2016: Okresní soutěž Hodonínska – sk. AJednotlivé ročníkyZdroj: Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže == Odkazy == === Reference === === Literatura === Kolektiv autorů, Historie fotbalu ve Starém Městě a Uherském Hradišti – Dáme góla, dáme..., vydalo FK Staré Město, občanské sdružení; ISBN: 978-80-239-9259-5 === Externí odkazy ===", "question": "Jaký fotbalový klub je v Dubňanech ?", "answers": ["FK Baník Dubňany"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Tento kvartet hrál v Birminghamu a jeho okolí s různými bubeníky až do roku 1974, někdy hráli jako předkapela pro např. Budgie, Thin Lizzy a Trapeze. Nakonec finanční potíže a problémy s vedením (společnost Tony Iommiho IMA) dovedly k odchodu Alana Atkinse a bubeníka Alana Moora v květnu 1973. V té době Ian Hill chodil s ženou z nedalekého města Walsall, a ta navrhla svého bratra Roba Halforda jako možného zpěváka. Halford se ke skupině připojil a s ním přišel i bubeník z jeho předchozí kapely Hiroshima - John Hinch. Tato sestava jela turné po Velké Británii, mnohdy i jako předkapela pro Budgie, a dokonce i jako hlavní hvězda několika koncertů v Norsku a Německu. Předtím, než kapela vstoupila do studia, aby nahrála své první album, navrhla jejich nahrávací společnost přidat dalšího hudebníka do sestavy. Downing byl neochotný zakomponovat klávesy nebo žestě do kapely, a tak v dubnu 1974 vybral dalšího kytaristu - Glenna Tiptona ze Staffordské skupiny Flying Hat Band jako nového člena.", "question": "Kdo roku 1973 vystřídal zpěváka Atkinse?", "answers": ["Roba Halforda"]}
{"title": "Vladislav Jagellonský", "context": "V důsledku sbližování Jagellonců s francouzským královským dvorem v roce 1500 začalo se uvažovat o vzájemných sňatcích, uskutečnil se však pouze jeden. 23. března 1502 podepsali Vladislavovi zplnomocněnci svatební smlouvu s Annou z Foix a Candale, dcerou Gastona, hraběte z Candale, a Kateřiny z Foix. Ještě před svým sňatkem s Vladislavem Jagellonským byla Anna korunována 29. září 1502 ve Stoličném Bělehradě uherskou královnou. Českou královnou se nikdy korunovat nedala. Královna Anna konečně porodila Vladislavovi potomky, dceru Annu (1503) a syna Ludvíka. Tři roky po narození dcery Anny, 27. března 1506, uzavřel Vladislav Jagellonský s římským králem Maxmiliánem I. dohodu to tom, že si Anna vezme v budoucnu za manžela jednoho z Maxmiliánových vnuků. A v případě, že se někdy narodí Vladislavovi syn (což se 26. 7. 1506 stalo) ožení se tento syn v budoucnu s Maxmiliánovou vnučkou Marií. Vladislav Jagellonský se domníval, že si touto dohodou získal v římském králi mocného spojence proti odbojným uherským magnátům, v jejichž čele stál mocný Jan Zápolský. Římský král ale na smlouvu příliš ohled nebral. V květnu 1506 tedy Maxmiliánova vojska vtrhla do Uher a obsadila Prešpurk a Šoproň, přičemž Maxmilián I. prohlásil, že přichází hájit svá dědická práva na uherskou korunu.", "question": "Který český král původem z Polska vládl v českých zemích od roku 1471?", "answers": ["Vladislav Jagellonský"]}
{"title": "Dysprosium", "context": "V přírodě se dysprosium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů , dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO3. F– směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál euxenit (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny – apatity z poloostrova Kola v Rusku. V roce 2018 byl ohlášen nález ložiska bohatého na yttrium, dysprosium, europium a terbium poblíž japonského ostrůvku Minamitori (asi 1 850 km jihovýchodně od Tokia)[1] Vzhledem k omezené dostupnosti hrozí v nejbližších letech kritický nedostatek zdrojů prvku pro technologické využití.[2] Výše uvedený nález by mohl tuto situaci změnit. Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy. Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovou extrakcí, za použití ionexových kolon nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí. Příprava čistého kovu se obvykle provádí redukcí oxidu dysprosia Dy2O3 elementárním vápníkem. Dy2O3 + 3 Ca → 2 Dy + 3 CaO Použití a sloučeniny Podobně jako gadolinium, vykazuje dysprosium vysoký účinný průřez pro záchyt tepelných neutronů a jeho slitiny s niklem jsou často používaným materiálem pro výrobu moderátorových tyčí v jaderných reaktorech. Zasunutím těchto tyčí do nitra reaktoru dojde k poklesu neutronového toku a tím zpomalení štěpné reakce. Světelné výbojky plněné halogenidy dysprosia jsou zdrojem velmi intenzivního světelného záření a nacházejí proto uplatnění především ve filmařském průmyslu a dalších speciálních aplikacích s požadavky na mohutný světelný tok. Společně s vanadem se dysprosium uplatňuje při výrobě laserů. Odkazy", "question": "Jakou má chemickou značku Dysprosium?", "answers": ["Dy"]}
{"title": "Mydlokor", "context": "Mydlokor Mydlokor Mydlokor Quillaja saponaria Vědecká klasifikace Říše rostliny (Plantae) Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta) Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád bobotvaré (Fabales) Čeleď mydlokorovité (Quillajaceae) Rod mydlokor (Quillaja)Molina, 1782 Některá data mohou pocházet z datové položky. Plody mydlokoru Quillaja brasiliensis Mydlokor[1] (Quillaja) je jediný rod čeledi mydlokorovité (Quillajaceae) z řádu bobotvaré (Fabales) vyšších dvouděložných rostlin. Zahrnuje 2 nebo 3 druhy stromů, rostoucí v mírných oblastech Jižní Ameriky. Mydlokor tupolistý je využíván jako přírodní mýdlo. Popis Mydlokory jsou stálezelené, až 25 metrů vysoké stromy se střídavými jednoduchými listy. Listy jsou zubaté, kožovité, s palisty. Květy jsou uspořádané v krátkých úžlabních latách. Kalich i koruna jsou pětičetné. Tyčinek je 10. Gyneceum je částečně srostlé, z 5 plodolistů. Květy mají zajímavou morfologii. Tyčinky, které jsou naproti korunním lístkům, vyrůstají od báze hvězdovitého semeníku, zatímco tyčinky naproti kališním lístkům vyrůstají z disku, který je rozšířen na plochu kališních lístků.[2][3] Rod zahrnuje 2 nebo 3 druhy, rostoucí v temperátních oblastech Jižní Ameriky[2] v jižní Brazílii, Bolívii, Peru a Chile.[3] Taxonomie V dřívějších taxonomických systémech byl rod Quillaja řazen do čeledi růžovité (Rosaceae). Zástupci mydlokor tupolistý (Quillaja saponaria) Využití Vnitřní kůra mydlokoru tupolistého (Quillaja saponaria) obsahuje pěnivé saponiny a je využívána jako přírodní mýdlo a v kosmetice. V lidovém lékařství je využívána např. při bronchitidě.[4] Reference ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 1 2 STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 1 2 REICHE, Carl.", "question": "Jak vypadají listy Mydlokoru?", "answers": ["zubaté, kožovité, s palisty"]}
{"title": "Viktor Orbán", "context": "Když se 14. dubna 2009 rozhodovalo o zvolení Gordona Bajnaie do úřadu premiéra, shromáždilo se asi 5000 příznivců Orbánova Fideszu na náměstí před parlamentem a vyzývali poslance, aby Bajnaie při hlasování nepodpořili. Poslanci MSZP a SZDSZ však Bajnaie zvolili premiérem a očekávalo se od něj, že povede úřednickou vládu až do termínu řádných voleb na jaře 2010. Popularita jeho Maďarské socialistické strany, hlavního rivala Fideszu, se však tehdy pohybovala na historicky nejhorší úrovni od vzniku této strany. Viktor Orbán, který veřejně prohlásil, že podpoří snahy Maďarů žijících za hranicemi Maďarska o vytvoření jejich autonomie, se už v květnu 2009 cítil příštím maďarským premiérem.Dne 23. května 2009 Orbán prohlásil na předvolebním shromáždění slovenské Strany maďarskej koalície - Magyar Koalíció Pártja, která se konala v maďarském městě Esztergom, že nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou záležitostí všech Maďarů žijících v Karpatské kotlině. Orbán prohlásil během svého výstupu: Každého Maďara, který 7. června odevzdá svůj hlas, bude s očekáváním sledovat jiný Maďar za hranicemi. . Slovenský premiér Robert Fico následně tato slova tvrdě kritizoval a dokonce označil Orbána a předsedu SMK-MKP Pála Csákyho za hrozbu pro Slovensko. Orbánova slova zkritizoval i bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, jehož vláda si s Orbánovou vládou v letech 1998–2002 poměrně dobře rozuměla.Růst popularity Fideszu a Viktora Orbána se projevil během voleb do Evropského parlamentu 2009, kdy Fidesz (v koalici s KDNP) získal 16 mandátů a hlavní rival MSZP jen 4 mandáty. Do Evropského parlamentu se dostala také krajně pravicová strana Jobbik se 3 mandáty a liberálně konzervativní MDF obhájilo svůj 1 mandát. === Volby 2010 a podruhé premiérem === Viktor Orbán byl kandidátem strany na post premiéra pro Parlamentní volby 2010. Již podle předvolebních průzkumů se preference Fidesz pohybovaly od 53% do 68%, zatímco preference levicové MSZP byly jen od 17% do 23%.", "question": "Kdo byl premiérem Maďarska v letech 1998 až 2002?", "answers": ["Viktor Orbán"]}
{"title": "Kometa", "context": "Koma obsahuje různé nedisociované i disociované molekuly, radikály a ionty, např. OH-, NH2-, CO, CO2, NH3, CH4, CN, (CN)2 aj. Říká se, že kometární materiál si můžete udělat i doma: vezměte trochu vody, smíchejte s tonerem z tiskárny a ještě přidejte trochu organických látek z vlastních slin. Tuto směs promíchejte s pevným oxidem uhličitým (suchým ledem) a nechte zmrznout. Všeobecně se předpokládá, že komety vznikají v Oortově mračnu ve velké vzdálenosti od Slunce, spojováním zbytků po kondenzaci sluneční mlhoviny. Okraje takovýchto mlhovin jsou dostatečně chladné na to, aby zde mohla existovat voda v pevném a nikoli plynném skupenství. Planetky vznikají jiným procesem, ale velmi staré komety, které ztratily všechnu svoji těkavou hmotu, se jim mohou podobat. Předpokládá se, že komety – přesněji kometární jádra – vznikají ve vzdáleném oblaku známém jako Oortův oblak (pojmenovaném podle holandského astronoma Jana Hendrika Oorta, který jako první vyslovil hypotézu o jeho existenci) ve vzdálenosti kolem 50 000 astronomických jednotek od Slunce. V této vzdálenosti je gravitační působení Slunce již velmi slabé a proto na komety významně působí i jiná vesmírná tělesa – především okolní hvězdy. Pokud se některá z nich přiblíží ke Slunci, pak vymrští množství komet z jejich vzdálených oběžných drah. Některé z nich se potom dostanou na extrémně protáhlou eliptickou oběžnou dráhu, která má perihel (nejbližší bod oběžné dráhy) dostatečně blízko u Slunce. Když se kometa přiblíží k vnitřní části sluneční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí, že se jeho vnější ledové vrstvy začnou vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří extrémně řídkou atmosféru okolo komety, nazývanou koma, a síla, kterou na komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření ohonu mířícího směrem od Slunce. Prach a plyn vytvářejí samostatné ohony, které míří do mírně odlišných směrů, přičemž prach zůstává vzadu za oběžnou dráhou komety (často takto vzniká zakřivený ohon) a ohon z ionizovaného plynu vždy míří přímo od Slunce, protože plyn je silněji ovlivňován slunečním větrem než prach a sleduje čáry magnetického pole a ne trajektorii oběžné dráhy. Ačkoli pevné těleso komety, takzvané jádro, má průměr menší než 50 km, koma může být větší než Slunce a ohony mohou dosáhnout délky 150 milionů km i více. Komu i ohon osvětluje Slunce, proto mohou být pozorovatelné ze Země, když kometa prolétá vnitřní částí sluneční soustavy, prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku ionizace. Většina komet je bez pomoci dalekohledu příliš slabě viditelná, ale několik jich je dostatečně jasných na to, aby byly viditelné pouhým okem.", "question": "Jak se jmenuje oblast, kde se předpokládá vznik komet?", "answers": ["Oortův oblak"]}
{"title": "Sexuálně přenosná nemoc", "context": "Není možné dostat sexuálně přenosnou nemoc ze sexuální aktivity s osobou, která nemoc nemá a obráceně, osoba mající SPN ji dostala z kontaktu (sexuálního nebo jiného) s někým, kdo ji měl nebo s jeho tělesnými tekutinami. I když pravděpodobnost přenosu rozličných nemocí různými sexuálními aktivitami je dost variabilní, obecně všechny sexuální aktivity mezi dvěma (nebo víc) lidmi by měly být považovány za dvousměrnou cestu pro přenos SPN (tedy \"předání\" i \"příjem\" je možný risk). Zdravotní profesionálové doporučují bezpečný sex, např. použití kondomů při každé sexuální aktivitě, ale bezpečný sex by neměl být považován za absolutní záruku. Abstinence od sexuálních aktivit zahrnující jiné lidi ochrání proti sexuálnímu přenosu těchto sexuálně přenosných infekcí; ale SPN mohou být též přenášeny jinými aktivitami jako kontakt s tělesnými tekutinami, např. krevní transfuze a jiné krevní produkty, sdílení injekčních jehel, úrazy s propíchnutím jehlou (když zdravotní personál je neúmyslně píchnut jehlou během zdravotní procedury), sdílení jehel pro tetování, a též porod. Tyto prostředky přenosu značí zvýšený risk pro určité skupiny osob jako zdravotníci, hemofilici a narkomani. Současné epidemiologické studie zkoumali komunitní sítě, které jsou definovány sexuálním vztahem mezi jednotlivci a objevili, že vlastnosti sexuálních sítí jsou podstatné pro rozšíření sexuálně přenosných nemocí. Zvláště tříděné míchání mezi lidmi s velkým počtem sexuálních partnerů se zdá být důležitým faktorem. Protože prostitutky mají tendenci mít mnoho sexuálních partnerů, prostituce bez použití prostředků pro bezpečný sex je často spojována s rozšířením sexuálně přenosných nemocí. Někteří cestovatelé jako řidiči kamionů a námořníci mívají víc sexuálních partnerů (často prostitutky). Ale sexuálně přenosné nemoci jsou potenciálně přenášeny v jakékoli formě sexuálního vztahu, proto je důležité aby všichni členové komunity, kteří jsou zapojeni do sexuálních vztahů, používali prostředky pro bezpečný sex bez ohledu na sexuální vztahy. Je možné být asymptomatickým (bezpříznakovým) přenašečem sexuálně přenosných nemocí. Sexuálně přenosné nemoci zvláště u žen často způsobují vážný stav pánevní zánětlivé nemoci. == Léčba == Sexuálně přenosné nemoci jsou dobře známé stovky let – angličtina má zkratky pro 2 z nejčastějších: \"pox\" (syfilis) a \"the clap\" (kapavka). Před objevením moderních léků byly sexuálně přenosné nemoci obecně neléčitelné a léčba byla limitována na léčení symptomů nemoci. První klinika pro sexuální nemoci byla otevřena 31. ledna 1747 v Londýně - (London Dock Hospital).", "question": "Proč je prostituce bez použití prostředků pro bezpečný sex často spojována s rozšířením sexuálně přenosných nemocí?", "answers": ["Protože prostitutky mají tendenci mít mnoho sexuálních partnerů"]}
{"title": "Katedrála svatého Michaela archanděla (Bělehrad)", "context": "Další informace Web Oficiální web multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Katedrála svatého Michaela archanděla (srbsky v cyrilici С ц С А М a v latince Saborna crkva Svetog Arhanđela Mihaila) je srbským pravoslavný chrám v hlavním městě Srbska Bělehradě, na Kosančićevom vencu. Historie Chrám byl postaven v letech 1837 až 1840 v klasicistním architektonickém stylu s prvky baroka na rozkaz knížete Miloše Obrenoviće. Jeho hlavním architektem byl Adam Fridrih Kverfeld, vzorem byl podobný kostel, který se nachází ve Sremských Karlovcích. Ve své době se chrám stal největším kostelem, zbudovaným na srbském území. Proto byl také hlavním pravoslavným chrámem Srbska, probíhaly v něm korunovace srbských panovníků a intronizace řady srbských patriarchů. V roce 1904 se zde uskutečnila korunovace srbského krále Petra I. Karađorđeviće. Architektura Klasicistní stavbu doplňují barokní prvky. Portál chrámu zdobí mozaiky Přesvaté bohorodičky, Svaté Trojice a archandělů Michaela a Gabriela. Ikonostas sestavil sochař Dimitrije Petrović a ikony pocházejí z dílny A. Avramoviće z 19. století.", "question": "V jakém slohu byla postavena katedrála svatého Michaela Archanděla?", "answers": ["klasicistním architektonickém stylu s prvky baroka"]}
{"title": "Nikumaroro", "context": "Nikumaroro Nikumaroro Stát Kiribati Kiribati Zeměpisné souřadnice 4°40′48″ j. š., 174°31′1″ z. d. Osídlení multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Nikumaroro (též Gardnerův ostrov) je součástí Phoenixských ostrovů ve státě Kiribati v západním Tichém oceánu. Jde o odlehlý, protáhlý korálový atol trojúhelníkového tvaru s bohatou vegetací a velkou centrální lagunou. Nikumaroro je přibližně 7,5 kilometrů dlouhý a 2,5 kilometru široký. Laguna je při přílivu spojená s mořem dvěma mělkými průlivy. Oceán kolem ostrova je mimo útes velmi hluboký a jediné možné kotviště se nachází na západním okraji útesu naproti troskám opuštěné britské osady fungující ve 40. až 60. letech 20. století. Kotviště je bezpečné pouze pokud vlaje jihovýchodní pasát. Přistání na ostrově je obtížné a většinou probíhá jižně od kotviště. Ačkoliv se na ostrově nacházelo v minulosti osídlení, dnes je ostrov neobydlen. V roce 2016 vyhlásilo Kiribati na Phoenixských ostrovech národní park, který byl rozšířen v roce 2008. Rozloha parku je 425 300 km² a zahrnuje osm atolů včetně Nikumaroro. Nikumaroro byl předmětem významných spekulací a průzkumu jako možné místo nouzového přistání americké letkyně Amelie Earhartové v roce 1937, během jejího posledního letu při pokusu obletět Zemi.", "question": "Jaký jiný název se používá pro ostrov Nikumaroro?", "answers": ["Gardnerův ostrov"]}
{"title": "Holokaust", "context": "Přes 80 tisíc osob bylo během holokaustu za druhé světové války vyvražděno. Silnou kritiku si v moderní době vysloužilo rozhodnutí Československa z roku 1938, kdy zakázalo rakouským Židům vstup na své území a vrátilo do Rakouska do rukou nacistů tisíce židovských uprchlíků. Podrobnější informace naleznete v článku Zpochybňování holokaustu. Holokaust je či některé z jeho částí jsou občas terčem zpochybňování. Ačkoliv v drtivé většině případů není zpochybňována perzekuce Židů jako celek, je pro tento fenomén vžité taktéž označení popírání holokaustu. V mnoha státech světa včetně České republiky je zpochybňování holokaustu, též označované jako hlásání Osvětimské lži, trestným činem. Zpochybňování holokaustu je součástí širšího směru, tzv. historického revizionismu. Zpochybňování holokaustu v souladu s vědeckými metodami je jedním z nových proudů tohoto původně v podstatě seriózního historického proudu, který tak značně zdiskreditovalo. Podle americké historičky Debory Lipstadt seriózní historikové tento směr odmítají a vyčítají mu pseudovědecké metody práce a neseriózní práci s prameny a citacemi s účelem falšovat historii. Větší část revizionistů nezpochybňuje holokaust jako celek, ale jeho plánovanost či rozsah a počet obětí. Vedle plného uznání na jedné straně a celkového nebo částečného zpochybnění na straně druhé existuje k holokaustu i jakýsi \"třetí\" postoj, byť tento je minoritně zastoupený. Ten holokaust jako takový nezpochybňuje – nezaobírá se ani tak jím samotným, jako spíš jeho odkazem a tím, jak je jeho památka vnímána a jaký má v současnosti vliv, popř. zdali nebyl v minulosti zneužit pro ideologické, politické či jiné cíle. Hlavním představitelem je Norman Finkelstein (sám židovského původu), který na toto téma napsal knihu Průmysl holocaustu, jež byla přeložena do 16 jazyků. Zavádí v ní pojem průmysl holokaustu a rozvíjí v ní několik otázek, jako je mimo jiné: to, jak holokaust obhajuje sám sebe a jak se staví nad podobné tragické události dějin; propagace holokaustu z finančního hlediska (jeho kapitalizace); zveličování, přikrášlování a zneužívání utrpení Židů jako pózy ublíženectví; zneužití holokaustu pro politické cíle, zejména v prosazování politických zájmů Izraele; argumentace holokaustem těmi, jichž se holokaust fakticky nedotkl.", "question": "Kdo napsal knihu Průmysl holokaustu?", "answers": ["Norman Finkelstein"]}
{"title": "Třetí bitva u Yper", "context": "Bitva u Passchendale (31. červenec – 6. listopad 1917) čili Třetí bitva u Yper (nebo u Yprů či u Ypry) bylo střetnutí zákopové fáze první světové války. Bitva probíhala na západní frontě od července do listopadu 1917 a bojovalo se o kontrolu nad hřebeny, které se nacházejí na jihu a východě od belgického města Ypry v Západních Flandrech. Probíhala od července do listopadu 1917. Tato bitva je jedním z příkladů nesmyslnosti válek, neboť lidské ztráty celkem na obou stranách prokazatelně dosáhly neuvěřitelného počtu více jak 500 000 životů, ale ani za tuto cenu žádná ze zúčastněných stran nedosáhla významného územního ani materiálního zisku. Velení obou stran (z politických a strategických důvodů) po dobu několika měsíců odmítalo vzdát boj o území velké v podstatě jen několik kilometrů. Mnoho obětí přitom nepadlo v boji, ale zahynulo v močálech. O šílenství těchto událostí dostatečně vypovídá i fakt, že současné odhadované počty obětí se podle různých odhadů liší o statisíce, celkem padlo na obou stranách mezi 500 000 až 700 000 vojáků. Vojska Dohody docílila jen toho, že se fronta posunula zhruba o 8 km, ovšem v některých částech byla tato území ztracena již pět měsíců poté - když bez odporu padla do rukou Němcům po bitvě u Lys, součásti jarní ofenzívy roku 1918. Belgičané, ve snaze zabránit Němcům v postupu, vypustili v předstihu mořské hráze, a tak se krajina proměnila v močál. V takovém terénu se pak drželo bahno i v období, kdy bylo delší dobu sucho. Všechny britské útoky se tak potýkaly s blátem. V některých fázích bitvy se odhaduje, že zhruba třetina obětí se utopila v močále. Německé protiútoky měly prakticky stejné obtíže. Britové své pozice zajistili mimo jiné i podzemními minami, které při jednom z německých útoků odpálili. Během jedné minuty tak zemřelo více než 10.000 německých vojáků. Celkové ztráty bitvy u Paschendale se pohybují okolo 310 000 mužů na britské, 85 000 mužů na francouzské a 260 000 mužů na německé straně (v maximálních odhadech až 400 000). Generál Douglas Haig při původním plánování operace počítal se ztrátou 50 000 mužů a odmítal požadavky generála Huberta Plumera na dvojnásobný počet dělostřelectva a kvůli střídání asi trojnásobný počet divizí.", "question": "V jakém roce se odehrála bitva u Yper?", "answers": ["1917"]}
{"title": "Býk (znamení)", "context": "V astrologii je Býk považován za negativní (introvertní) znamení. Je také považován za zemské znamení a je jedním ze čtyř pevných znamení. Býk je tradičně ovládán planetou Venuše. V západní astrologii je Slunce v konstelaci Býka zhruba od 20. dubna do 21. května. V sideralistické astrologii je v ní zhruba od 14. května do 7. června. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taurus (astrology) na anglické Wikipedii.", "question": "Kterou planetou je v astrologii Býk tradičně ovládán?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Obléhání Brna (1645)", "context": "Obléhání Brna (3. května – 23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojáků generála Lennarta Torstensona. Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce). Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů. Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně. Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku.", "question": "Jak se jmenoval švédský generál, který vedl obléhání města Brna v roce 1645?", "answers": ["Lennarta Torstensona"]}
{"title": "Vlajka Evropské unie", "context": "Vlajka Evropské unie je symbolem EU, zobrazuje kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí. Přestože je vlajka spojována s Evropskou unií, původně byla užívána Radou Evropy a měla reprezentovat celou Evropu, nikoliv konkrétní organizaci. == Historie == Když začátkem padesátých let Evropská komise hledala vhodný motiv pro budoucí vlajku EU, navrhl šlechtic japonsko-rakouského původu Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi přejmout vlajku, jím založené, Panevropské unie. Ta se skládala z červeného kříže ve žlutém kruhu na modrém pozadí, přičemž kruh odkazuje k japonské vlajce, neboť Kalergi se narodil své japonské matce roku 1894 v Tokiu. Tento návrh byl však zamítnut kvůli protestům Turecka proti přítomnosti kříže, nicméně hlavní motiv japonské vlajky, kruh uprostřed jednobarevného pozadí, zůstal i na na finálním návrhu Arsè Heitze. Číslo 12 jako počet hvězd bylo nakonec vybráno kvůli politické neutrálnosti, později Haitz připustil inspiraci mariánskou ikonografií. Podoba vlajky byla Radou Evropy přijata 8. prosince 1955 a navrhl ji hlavní herold Irska Gerard Slevin. Symbolem Evropského společenství se vlajka stala 26. května 1986. Evropská unie, vzniklá na základě Maastrichtské smlouvy v roce 1992, která Společenství nahradila, převzala také jeho vlajku. Ovšem zrušením Maastrichtské smlouvy a jejím nahrazením Lisabonskou smlouvou nebyla tato vlajka, v nové smlouvě deklarována jako vlajka EU. Tak se stalo, že oficiálně EU žádnou vlajku nemá. Proto některé státy EU prohlásily, že ji jako symbol uznávají. Mezi těmi, které takové vyjádření nevydaly je i ČR. Vlajka je vyobrazena na přední straně všech eurobankovek, na mincích je pouze kruh hvězd. === Počet hvězd === Počet hvězd je ustálen na dvanácti a nesouvisí s počtem členů Evropské unie. V roce 1953 měla Rada Evropy 15 členů. Bylo navrženo, aby budoucí vlajka měla jednu hvězdu pro každého člena, přičemž by se počet při přijetí nových členů již neměnil. Proti tomu se postavilo Západní Německo, neboť jedním ze členů Rady bylo sporné území Sársko a vlastní hvězda by vyvolávala představu samostatnosti území.", "question": "Jaké barvy je pozadí vlajky Evropské unie?", "answers": ["modrém"]}
{"title": "Josef II", "context": "V tomto období se se svou matkou často dostával do ostrých konfliktů. Zatímco Josef II. přistupoval k reformě říše jako osvícenský panovník, Marie Terezie tento myšlenkový proud nikdy plně nepřijala a dala se více vést svou hlubokou katolickou zbožností. 7. dubna 1766 císař Josef II. otevřel ve Vídni bývalý lovecký revír pro veřejnost. Od tohoto jeho vyhlášení směl být Prátr využíván ve všech ročních obdobích bez rozdílu pro každého. Od smrti své matky v roce 1780 vládl sám a byl zvolen i králem českým a uherským. V této době také prosadil své hlavní reformy. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru téměř 2 denně). Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení cenzury (později ji znovu obnovil, ale podstatně omezenou), toleranční patent a zrušení nevolnictví (všechny tři vydány roku 1781). Byly ale i jiné změny: zlepšení postavení Židů, srovnání daní a možností provozovat řemesla, změna doplňování vojska, zřízení katastru půdy a domů (josefínský katastr), reforma trestního práva (mj. v podstatě zrušen trest smrti), zavedení nových úřadů a úředních hodin, tajná policie, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinec, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev.", "question": "Zrušil Josef II. nevolnictví?", "answers": ["Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení cenzury (později ji znovu obnovil, ale podstatně omezenou), toleranční patent a zrušení nevolnictví (všechny tři vydány roku 1781)."]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Ještě před svou maturitou podal žádost na přijetí na Oxfordskou univerzitu, ke svému překvapení byl přijat a dostal studijní stipendium. Na škole nebylo možné studovat matematiku, takže se místo toho od roku 1958 věnoval fyzice a byl jedním z nejnadanějších studentů. Jeho přáním bylo studovat kosmologii na univerzitě v Cambridgi. V roce 1962 složil s výborným úspěchem zkoušku a od roku 1963 studoval v Cambridgi. Roku 1965 začal pracovat na své doktorské práci u profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl titulu Ph.D. Stal se nejdříve výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge. Po tom, co opustil Astronomický institut, přešel v roce 1973 do oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky a od roku 1979 zastával pozici Lukasiánského profesora matematiky, kterou ve své poslední vůli založil v roce 1663 člen univerzitního parlamentu reverend Henry Lucas. Lukasiánským profesorem byl v minulosti také Isaac Newton. Je držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem mnoha významných učených společností, mimo jiné britské Královské společnosti (od roku 1974), Papežské akademie věd (od 1986) a Národní akademie věd USA. I přes své postižení se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život (má tři děti a tři vnoučata) s výzkumy v oboru teoretické fyziky a náročným cestovním programem veřejných přednášek. Roku 2010 prohlásil, že je možné cestovat časem, ale jenom dopředu, a že by tak bylo možné, aby se obydlila v té době již zničená planeta. [zdroj? ] Roku 2014 prohlásil, že klasicky vnímaná černá díra neexistuje. Už na počátku studia v Oxfordu se projevily první příznaky jeho nemoci, amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii - SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla.", "question": "Kolik má Stephen Hawking detí?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska). Čeština je úředním jazykem Česka a Evropské unie. V úředním styku lze češtinu používat také na Slovensku. Spisovný standard žádný zákon neupravuje, ale kodifikuje jej v praxi svými obecně uznávanými doporučujícími publikacemi Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky a jejich schválením pro výuku i Ministerstvo školství. Čeština je slovanský jazyk a patří tak do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se slovenštinou tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří dále polština, kašubština a lužická srbština (horní a dolní). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. V Česku a na Slovensku existuje pasivní česko-slovenský bilingvismus (mimo jiné i díky dřívější existenci společného státu, Československa), Češi obvykle bez větších problémů rozumějí slovenštině a naopak. Vzájemná srozumitelnost obou jazyků se odhaduje na 95 %. Jejich dialekty vytvářejí jazykové kontinuum, tj. přechod mezi nimi je plynulý. V meziválečném Československu (1918–1938) byly v duchu tehdejší politiky čeština a slovenština považovány za dvě spisovné varianty jednoho jazyka.", "question": "Kolik lidí mluví česky?", "answers": ["zhruba 10,6 mil."]}
{"title": "Korsika", "context": "Korsika je ostrov ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km2, je 4. největším ostrovem ve Středomoří. Svým tvarem připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 322 000 obyvateli. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706 m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů. První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př.n.l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př.n.l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše. Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů, a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovu. Přístavní město Calvi je jedním z možných rodišť \"Janovana\" Kryštofa Kolumba. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé kaštany a olivy. Ve válce nad Itálií získala ostrov v 16. století Francie, ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městu Janov. V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák Pasquale Paoli. Korsika definitivně připadla do područí Francie roku 1768, kde zůstala až do roku 1942, kdy byla obsazena a krátce okupována italskými vojsky. Od roku 1982 má v rámci Francie autonomii s vlastní vládou a regionálním parlamentem. Zde, v městě Ajaccio, se také narodil 15. srpna 1769 Napoleon Bonaparte. Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem Mt. Stello a pokračuje na jih, kde vrcholí na Mt. San Pietro (1 766 m). Tato horská skupina je mladšího data a tvoří ji krystalické břidlice a druhohorní sedimenty. Vápenité břidlice obsahují ještě fylity a polohy dioritů a diabasů.", "question": "Jaký je oficiální jazyk na Korsice?", "answers": ["francouzština"]}
{"title": "Kvasinky", "context": "Netvoří žádné pravé myceliální struktury, pouze pseudomycelium, které se podobá koloniím jednobuněčných organismů. Kvasinky jsou hojně využívány v potravinářství a biotechnologiích. Používají se například při výrobě vína, piva nebo chleba. Kvasinky pro kávu a kakao mají ale větší biodiverzitu. Využívá se jejich schopnosti kvašení. Jsou ale mezi nimi i původci nemocí, jako je např. Candida albicans. Kvasinky jsou lidmi využívány nejméně od neolitu. Podle chemické analýzy keramiky pocházející z pravěké Číny a oblasti dnešní Gruzie a Íránu byly kvašené nápoje používány nejméně 7000 let před naším letopočtem. Keramika z Číny uchovávala alkoholický nápoj ze směsi kvašené rýže, medu a ovoce s obsahem kyseliny vinné (vinnou révu nebo spíše Crataegus pinnatifida či jiný druh Čínského hlohu). První jednotlivé kvasinky poprvé pozoroval Antoni van Leeuwenhoek, který popsal ve svých dopisech Královské společnosti v Londýně výsledky pozorování malých kuliček v pivě pomocí primitivního mikroskopu. Theodor Schwann roku 1837 popřel účast kyslíku při kvasném procesu a popsal v kvasící tekutině se rozmnožující kvasinky, které označil za \"cukernou houbu\" (odtud rodové označení Saccharomyces). Objev moderních sekvenovacích principů umožnil již v roce 1996 sekvenování genomu kvasinky jako vůbec prvního eukaryotního genomu. Kvasinky jsou mikroorganismy v mnohém směru pro člověka velmi užitečné. Už pojmenování \"kvasinky\" ukazuje na jejich vztah ke kvasným procesům. Nejstarší nález nádobek na víno pochází z neolitické kuchyně v Hajji Firuz Tepe (8500–4000 let př. n. l.) na území dnešního Íránu. Kvašení bylo známo již ve starém Babylónu v období 6000–4000 let před naším letopočtem, kdy se ze zkvašeného odvaru z naklíčeného obilí připravoval nápoj, jenž se dá považovat za předchůdce piva. Kvasinky neboli kvasnice nelze zaměnit za droždí neboť droždí je pouze druhotný výrobek z kvasnic.[zdroj? ] V polovině 19. století vznikl drožďárenský průmysl. Předtím proběhlo několik pokusů o průmyslovou výrobu v Holandsku. Nejdříve bylo droždí prodáváno v tekuté formě, později po zdokonalení Tebbenhofem se přešlo k lisovanému droždí. Prvořadý význam mají dnes v kvasném průmyslu při výrobě lihu, piva, vína, pekařského droždí (viz článek Saccharomyces cerevisiae) a také některých mléčných nápojů.", "question": "Kdo jako první pozoroval kvasinky?", "answers": ["Antoni van Leeuwenhoek"]}
{"title": "Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví", "context": "Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Předchůdce Český normalizační institut Vznik 1993 Sídlo Biskupský dvůr 1148/5, 110 00 Praha 1 Zaměstnanců 124[1] Oficiální web www.unmz.cz E-mail unmz@unmz.cz Datová schránka zdkaa2i IČO 48135267 (VR) Některá data můžou pocházet z datové položky. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (zkráceně ÚNMZ) je správní úřad České republiky, který je podřízen Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky. Úřad byl zřízen zákonem č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví. Zabezpečuje úkoly vyplývající z usnesení vlády č. 631 ze dne 9. listopadu 1994, o zajištění procesu integrace ČR do EU včetně harmonizace právního řádu s EU a sbližování technický předpisů a norem z EU. Zodpovídá za zabezpečování tvorby, vydávání a řádné distribuce českých technických norem, normalizačních dokumentů a publikací řídí a zabezpečuje státní metrologii podle zákona o metrologii, autorizuje organizace k výkonům v oblasti státní metrologie a k úřednímu měření, uznává zahraniční certifikáty o schválení typu, uznává ověření měřidla pro ČR, které bylo ověřeno v zahraničí, rozhoduje o pokutách za porušení předpisů o metrologii, rozhoduje o vyjmutí měřidla z působnosti metrologické kontroly, vyhlašuje a schvaluje státní etalony, schvaluje předpisy v oblasti bezpečnosti při měření a také schvaluje metrologické technické předpisy, stanovuje seznam měřidel podléhající státní metrologické kontrole, tzv. Výměr o stanovených měřidlech, přiděluje kalibrační značku střediskům kalibrační služby, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutí Českého metrologického institutu. Související články Metrologie Český metrologický institut Český normalizační institut Reference ↑ Zpráva o činnosti Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví za rok 2014 [online]. 2015 [cit. 2015-10-09]. Dostupné online. Externí odkazy Oficiální webové stránky úřadu Autoritní data: VIAF: 158760655", "question": "Kterou zkratkou se zapisuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví?", "answers": ["ÚNMZ"]}
{"title": "Gilotina", "context": "Gilotina (zast. guillotina, z francouzského guillotine) je popravčí stroj, využívaný nejvíce v době Francouzské revoluce. Odsouzencovu hlavu stíná železná sekera s šikmým ostřím. Poměrně značná hmotnost sekery zajišťuje dostatečnou razanci jejího dopadu. Poprava gilotinou je vedle popravy mečem jedním ze základních způsobů dekapitace neboli stětí. Pro svoji rychlost a spolehlivost se považovala za mnohem humánnější způsob popravy. Své jméno dostala gilotina podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto popravčího stroje - francouzského lékaře Dr. Guillotina. Určitě není jejím přímým vynálezcem, neboť popravčí stroje pracující na podobném principu se užívaly v Německu, Velké Británii a Itálii již před rokem 1300. První gilotina spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792 za Velké francouzské revoluce. Byla prosazena J. I. Guillotinem a dr. Louisem. Stroji se nejdříve říkalo \"louison\" a \"louisette\". Nakonec se ustálil název gilotina. Popravy gilotinou byly veřejné a proto dne 21. srpna téhož roku byla gilotina instalována na pařížském náměstí du Carrousel, kde stála až do 7. května 1793. Při příležitosti popravy francouzského krále byla krátce převezena na Náměstí Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo. Přesto se veřejné popravy ve Francii konaly až do roku 1939, poslední veřejná poprava se konala 17. června toho roku. Gilotinou se popravovalo i ve francouzských koloniích, Švýcarsku, Švédsku, Belgii, Německu a Řecku. Dnes se tento způsob popravy již pravděpodobně nepoužívá. Posledním oficiálním popraveným byl Hamida Djandoubi, 10. září 1977. Dne 9. října 1981 byl trest smrti ve Francii zrušen. Odsouzenec je připoután na pohyblivou dřevěnou desku (bascule) tak, aby jeho hlava přečnívala přes její okraj. Pak se deska překlopí do vodorovné polohy a nasune do prostoru pod pár vysokých sloupů, mezi nimiž se v kovových kolejničkách pohybuje čepel gilotiny (tedy vlastní sekera), ke které je připevněno zhruba šedesát kilogramů těžké závaží. Odsouzencův krk je znehybněn dřevěnou deskou s otvorem ve tvaru půlměsíce (lunette).", "question": "Kdy se nejvíce využívala gilotina?", "answers": ["v době Francouzské revoluce"]}
{"title": "Silvestr", "context": "Silvestr (v některých jazycích a dříve také v češtině Sylvestr) je mužské křestní jméno latinského původu (latinsky silva - les, silvestris - lesní, tedy \"muž z lesa\"). Podle českého a slovenského kalendáře má svátek 31. prosince (protože 31. prosince 335 zemřel papež Silvestr I.), tedy na konci roku, proto na tento den připadají silvestrovské oslavy. Ženským protějškem je Silvie. Následující tabulka uvádí četnost základní varianty jména Silvestr v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované roky 1999-2009) je - %, což svědčí o značném poklesu obliby tohoto jména. Poznámka: Do statistiky nebyly započítány další, řídce se vyskytující varianty (6× Sylvester, 4× Silvestru) a nemohou být započítány ani dvojjmenné entity, které lze používat od r. 2000 a které jsou v žebříčku uváděny samostatně (z nich nejčastější 4× Tomáš Silvestr, 2× Milič Silvestr). Silvestr Hetzer - opat cisterciáckého kláštera v Plasích Silvestr I. - papež katolické církve Silvestr II. - papež katolické církve Silvestr III. - papež katolické církve Silvestr Braito - dominikánský teolog Silvester Ács - slovenský a československý politik KSS z regionu Šaľa, poslanec FS. za normalizace Silvestr Bláha - český voják a odbojář Sylvester Stallone - herec Sylvestr Krnka - puškař a vynálezce James Joseph Sylvester - anglický matematik Jakub Sylvestr - slovenský fotbalista Sylvester (kráter) - kráter v blízkosti severního pólu Měsíce Catena Sylvester - měsíční údolí Slovníkové heslo Silvestr ve Wikislovníku", "question": "Kdy slaví svátek Silvestr?", "answers": ["31. prosince"]}
{"title": "Buckinghamský palác", "context": "Poté, co se hosté shromáždí, zahraje vojenská kapela národní hymnu, královna vyjde z obloukového salónu a pomalu prochází zahradou a pozve do svého soukromého stanu ty, kteří byli předem vybráni. Buckinghamský palác je ve všední dny sídlem královny a vévody z Edinburghu a je zde zaměstnáno asi 450 osob. Každý rok je na zahradní slavnosti, audience a recepce pozváno asi 50 000 osob. Palác je také místem střídání stráží, události, která se těší velkému zajmu turistů. V červnu 2003, u příležitosti 50 výročí panování současné královny se v zahradě konaly koncerty populární a vážné hudby. To bylo poprvé kdy obyčejní lidé, pokud měli štěstí v losování o vstupenky, byli pozváni do Buckinghamského paláce aniž by předtím v něčem vynikli. Zpřístupnění Buckinghamského paláce v létě pro návštěvníky v 90. letech 20. století bylo významnou změnou tradice. Prostředky ze vstupného jsou používány na rekonstrukci státních komnat Windsorského zámku zničených požárem. Každé léto v období srpen až září je pro veřejnost přístupné západní křídlo paláce. V době prohlídek tvoří průvodcovskou službu asi 200 osob, převážně z řad studentů. Přibližně 50.000 návštěvníků navštíví Buckinghamský palác každý rok na pozvání královny. Během letních měsíců, kdy je palác otevřen pro veřejnost, navštíví hrad ročně cca 360.000 lidí (2005 – 354.568, 2006 – 358.941, 2007 – 364.273 lidí). Na rozdíl od běžného názoru, palác nepatří královně. Buckinghamský palác, Windsorský hrad a jejich umělecké sbírky jsou státním majetkem. Za palácem se rozkládají zahrady ve stylu parku – největší soukromé zahrady v Londýně. Autorem původního vzhledu zahrad byl Capability Brown, ale zahrady prošly úpravami Williama Townsenda Ailtona a Johna Nashe v době rekonstrukce paláce. Umělé jezero bylo vytvořeno roku 1828 a je napájeno ze Serpentinového jezera v Hyde Parku. Podobně jako palác je i zahrada plná uměleckých děl. Jedním z nejvzácnějších exponátů je váza Waterloo, obrovská urna vyrobená z jednoho kusu kararského mramoru. Urnu nechal vytesat Napoleon Bonaparte ale zůstala jen hrubě otesána a po jeho porážce ji nechal dokončit princ regent, později král Jiří IV. V sousedství paláce se nacházejí královské garáže a stáje, navržené rovněž architektem Johnem Nashem. Nyní je zde umístěn i zlatý královsky kočár. Tento rokokový kočár s malovanými panely od G. B. Ciprianiho navrhl sir William Chambers roku 1760. Poprvé byl použit králem Jiřím IV. při zahájení parlamentu roku 1762 a je panovníky používán pouze při korunovaci nebo při oslavě výročí korunovace. V těchto stájích jsou také ustájeni koně používaní pro tažení kočárů při slavnostních příležitostech. Důstojník královské vlajky je zodpovědný za všechny vlajky, které se vyvěšují v paláci.", "question": "Jak se nazývá oficiální londýnské sídlo britského panovníka?", "answers": ["Buckinghamský palác"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Existence prstenců okolo planety byla známa již od 60. let 20. století, definitivně je ale potvrdila až sonda Voyager 2, která pomohla objevit tři prstence okolo Neptunu, později byly objeveny další dva prstence. K roku 2009 je známo celkem pět prstenců: Galle, Le Verrier, Lassell, Arago a prstenec Adams. Jsou velmi nevýrazné a tenké a podobně jako u Jupiteru a Saturnu jsou značně tmavé. Jejich složení je neznámé. Nejvzdálenější a nejvýznamnější z nich prstenec Adams je zvláštní tím, že tvoří asi tři výraznější oblouky, poblíž kterých je nejvíc hmoty. Tato zhuštění mají i vlastní pojmenování: Volnost, Rovnost a Bratrství. Po prstenci Adams následuje bezejmenný prstenec se stejnou oběžnou drahou, jako má měsíc Galatea. Za ním je prstenec Leverrier s vnějším protažením v podobě Lassella a Arga a nejblíže k planetě se nachází tenký, ale široký prstenec Galle. Podrobnější informace naleznete v článku Měsíce Neptunu. V současné době známe 14 měsíců Neptunu. Největší z nich je Triton, který byl objeven jen 17 dní po objevu vlastní planety. Je to nejchladnější těleso pozorované ve sluneční soustavě. Teplota jeho povrchu je - °C (45 K). Kromě Tritonu a dalšího původně známého měsíce Nereida objevila dalších šest měsíců americká sonda Voyager 2 při průletu kolem Neptunu v průběhu roku 1989. Dalších 5 měsíců bylo objeveno v letech 2002 a 2003. Poslední, v pořadí 14. měsíc S/2004 N 1 byl objeven pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu v roce 2013.", "question": "Má Neptun více než 20 měsíců?", "answers": ["V současné době známe 14 měsíců Neptunu."]}
{"title": "Ve stínu", "context": "67 % na Film CZ - Vynikající vizuální podívaná – Příběh zůstává poněkud \"ve stínu\", ToSiPiš.cz, 17.12.2012 Film byl Českou filmovou a televizní akademií navržen na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, ale nebyl nominován. Film získal na Cenách české filmové kritiky cenu za nejlepší film, režii, kameru, hudbu a nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli pro Ivana Trojana. Nominován byl také za scénář, nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli pro Sebastiana Kocha a nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Soňu Norisovou. Film získal také cenu Trilobit. Na Českých lvech získal devět hlavních cen (nejlepší film, režie, scénář, kamera, střih, zvuk, hudba, výtvarné řešení a mužský herecký výkon v hlavní roli pro Ivana Trojana), na další dvě (nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Soňu Norisovou a nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli pro Sebastiana Kocha) byl nominován. Získal také cenu filmových kritiků a teoretiků za nejlepší hraný film a cenu za nejlepší plakát. Pokud se tedy započítají i tyto dvě vedlejší ceny, má film Ve stínu 11 Českých lvů, čímž vyrovnal historický rekord filmu Je třeba zabít Sekala z Českých lvů 1998. Oficiální stránky filmu Ve stínu v Česko-Slovenské filmové databázi Ve stínu na Kinoboxu.cz Ve stínu ve Filmové databázi (anglicky) Ve stínu v Internet Movie Database", "question": "Který film získal Českého lva v roce 2012?", "answers": ["Ve stínu"]}
{"title": "Reformace", "context": "Společným jmenovatelem evangelických církví lutherských i reformovaných jsou 3 sola (latinsky pouze) \"pouze milost, pouze víra, pouze Písmo\" Martina Luthera, s rozdílnou mírou jejich důsledků v praxi. Věroučné rozdíly se vyskytují např. v otázce Svaté večeře a učení o predestinaci, přesto jsou si evangelíci myšlenkově blízcí. == Průběh == === Předchůdci === Proti poměrům v církvi veřejně vystoupili již předchůdci reformace, jejich kritika však byla prohlášena za kacířství (Ockham, Viklef, Hus), a když v konečném důsledku došlo k zakonzervování poměrů, nespokojenost se dále kumulovala. === Anglická reformace === Jako první vyjádřil reformační myšlenky Angličan John Wycliffe, (1320/1330 - 1384). Vystupoval proti moci církve, proti odpustkům, ve svých postojích důsledně vycházel z Bible. Zdůrazňuje, že hlavní křesťanskou autoritou nejsou církevní hodnostáři, ale Bible, a odmítá hospodářskou a vůbec světskou moc církve, přemíru a pompéznost obřadů apod. === Německá reformace === Za počátek reformačního procesu je považován 31. říjen 1517, kdy Martin Luther uveřejnil svých 95 tezí. Jeho cílem bylo vyvolat akademickou diskuzi, jeho myšlenky se však velmi rychle roznesly a vzbudily obrovskou pozornost.", "question": "Kdo jako první vyjádřil reformační myšlenky?", "answers": ["John Wycliffe"]}
{"title": "Prokletí básníci", "context": "Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku Poè maudits d'aujourd'hui: 1946-1970 (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10 dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně uznávanými. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe.", "question": "Kdo je považován za prvního prokletého básníka ?", "answers": ["Charles Baudelaire"]}
{"title": "Masakr v Babím Jaru", "context": "Masakr v Babím Jaru bývá nazývána akce německých jednotek Einsatzgruppen, které na místě poblíž Kyjeva postřílely koncem září 1941 přes 33 tisíc Židů a v průběhu Velké vlastenecké války několik desítek tisíc dalších občanů tehdejšího SSSR. Nutno připomenout, že v roli katů bylo 1 200 Ukrajinců a jen 300 Němců! Až do roku 1961 byl Babyn Jar (Б Я, rusky: Б Я Babij Jar) jednou z největších roklin v blízkosti Kyjeva. Délka rokle dosahovala asi 2,5 km a její hloubka asi 50 m. V jejím středu tekl potok. Babyn Jar je v historických kronikách zmíněn poprvé v roce 1401 v souvislosti s prodejem tohoto pozemku (od staré ženy - rusky baby) dominikánskému klášteru. V průběhu staletí sloužila roklina k různým účelům, včetně vojenských táborů a nejméně dvou hřbitovů - jednoho pravoslavného a druhého židovského, který byl zrušen v roce 1937. V měsíci září 1941 po dobytí Kyjeva německými vojsky byla dána ve známost tato vyhláška: \"Židé žijící v Kyjevě a jeho okolí se dostaví 29. září 1941 v 8 hodin ráno na roh ulic Melnichovská a Dochturovská (u hřbitovů ).", "question": "Masakr v Babím Jaru v roce 1941 byla akce kterých německých jednotek?", "answers": ["Einsatzgruppen"]}
{"title": "Důl", "context": "Důl Tento článek je o těžebním prostoru. Další významy jsou uvedeny na stránce Důl (rozcestník). Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Pohled na dnes již nepoužívaný Ševčinský rudný důl na Březových Horách v Příbrami Důl je závod či prostor, kde se těží nerostné suroviny, například uhlí, nebo rudy. Pokud je těžen kámen, mluvíme o lomu, případně kamenolomu. Druhy dolů povrchový důl – těží se odkrýváním jednotlivých vrstev zeminy z povrchu (například těžba hnědého uhlí v severních Čechách) hlubinný důl – těží se v podzemním systému svislých šachet a vodorovných štol tímto způsobem se v České republice těží například černé uhlí na Karvinsku (na Ostravsku byla těžba uhlí ukončena v roce 1994). existuje ale i řada rudných dolů pracujících na tomto principu, např. rudné doly v okolí Příbrami Alternativní názvy Vyskytují se i alternativní synonymické názvy pro důl: šachta jáma štola Kombinovaná těžba Existují i kombinované metody těžby, kdy je těženo svrchu, ale vytěžená hornina se odváží vodorovnou štolou pod povrchem. Tímto způsobem se například v první polovině 20. století těžil vápenec v Českém krasu. V severních a v severozápadních Čechách převažovaly v prvopočátku těžby uhlí také hlubinné doly, nicméně technický rozvoj ve 20. století postupně umožnil přejít na povrchové metody těžby prakticky ve všech částech obou našich hnědouhelných revírů.", "question": "Jak se nazývá prostor, kde se těží nerostné suroviny?", "answers": ["Důl"]}
{"title": "Právnická fakulta", "context": "Titul doktora práv byl podmínkou pouze pro výkon advokacie, k ostatním právnickým profesím, např. soudce, ho nebylo třeba, postačovaly státní zkoušky. Takto upravené studium platilo do roku 1939 a od roku 1945 do roku 1950. V České republice existují čtyři právnické fakulty veřejných vysokých škol: Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni Na právnické fakultě je v České republice možné studovat v magisterském studijním oboru Právo (program Právo a právní věda), jehož absolvováním se student stává právníkem, a v doktorských studijních oborech v programu Teoretické právní vědy. S výjimkou pražské fakulty je také možné studovat v bakalářských oborech, moravské fakulty nabízejí i navazující magisterské studijní obory. Kromě těchto veřejných vysokých škol zde fungují i tři soukromé vysoké školy s právním zaměřením. V Praze, Brně a Ostravě funguje soukromá Fakulta práva Panevropské vysoké školy. Tato škola však není v Česku akreditována a její absolventi nemohou být bez dalšího zapsáni do seznamu advokátních koncipientů, protože jde o zahraniční vysokou školu, byť působící na území České republiky. Právní zaměření má také soukromá Vysoká škola Karlovy Vary, kde však lze studovat pouze bakalářské obory, a Fakulta právních a správních studií Vysoké školy finanční a správní. Na Slovensku existují také čtyři právnické fakulty veřejných vysokých škol: Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě Právnická fakulta Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích Právnická fakulta Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici Právnická fakulta Trnavské univerzity v Trnavě Ve Slovinsku existují dvě právnické fakulty veřejných vysokých škol a. jedna právnická fakulta soukromé vysoké školy: Právnická fakulta Univerzity v Lublani (od 1919) Právnická fakulta Univerzity v Mariboru (od 1960 jako samostatná Vyšší právnická škola, od 1991 jako univerzitní fakulta) Evropská právnická fakulta Univerzity v Nove Gorici (2005)", "question": "Kolik existuje v České republice právnických fakult veřejných vysokých škol?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Slovanka (Jizerské hory)", "context": "Slovanka je 820 m vysoký zalesněný vrch v Maxovském hřebeni Jizerských hor nad Hraběticemi nedaleko lyžařského střediska Severák. Jeho jižní polovina včetně rozhledny náleží katastrálnímu území Horní Maxov (část města Lučany nad Nisou), severní polovina pak k. ú. Karlov u Josefova Dolu (část obce Josefův Důl); rozhraní probíhá přes vrchol. Kopec se dříve jmenoval Seibtův vrch (německy Seibthübel) podle svého majitele, jméno Slovanka nese po podnikové chatě, která na jeho vrcholu stávala. Od roku 1887 stojí na vrcholu hory nejstarší železná rozhledna v Čechách o celkové výšce 14 m. == Rozhledna == Roku 1887 se jablonecká, janovská a hornokamenická sekce Horského spolku dohodly na výstavbě rozhledny na Seibtově vrchu. Protože stavební parcelu jim majitel vrchu, pan Seibt, poskytl bezplatně, zbývalo jen vybrat vhodný projekt. Zvítězil návrh zakoupit od vídeňské firmy Waagner jedenáctimetrovou litinovou konstrukci, která byla vystavena na výstavě pořádané ve Vídni. Jediný zedník postavil během několika dní 3 m vysokou podezdívku, na které další tři dělníci sestavili dovezenou 11 m vysokou a 5 t těžkou konstrukci rozhledny během pouhých 17 dní. Slavnostní otevření rozhledny se konalo 14. srpna 1887 a zúčastnilo se ho na 5000 návštěvníků, od kterých bylo na dobrovolném vstupném vybráno víc, než činila cena celé stavby včetně dopravy. Roku 1895 vyhořela původní turistická chata, nová chata \"Slovanka\" pochází z roku 1928. Až do druhé světové války byla rozhledna udržovaná, poté však byl vstup jen na vlastní nebezpečí. Rozhledna chátrala, až se roku 1997 stala nepřístupnou. Záchranu pro ni znamenalo vyhlášení technickou památkou roku 1999 a založení občanského sdružení na její záchranu 9. 7. 1999. Díky finančním příspěvkům od různých dárců byla rozhledna restaurována a 5. 7. 2000 znovu otevřena.", "question": "Je na vrchu Slovanka v Jizerských horách rozhledna?", "answers": ["Jeho jižní polovina včetně rozhledny náleží katastrálnímu území Horní Maxov (část města Lučany nad Nisou), severní polovina pak k. ú. Karlov u Josefova Dolu (část obce Josefův Důl); rozhraní probíhá přes vrchol."]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov, v němž se Německo a SSSR 23. srpna 1939 zavázaly k oboustranné neutralitě. V tajném dodatku k této smlouvě si tyto dvě velmoci navíc - jak se později ukázalo, na krátkou dobu - mezi sebou rozdělily Polsko a velkou část východní Evropy. Už v noci z 25. na 26. srpna došlo k prvnímu ozbrojenému střetu na území Evropy. Byl jím takzvaný Jablunkovský incident, německo-polská přestřelka v Mostech u Jablunkova. Související informace naleznete také v článku Chronologie druhé světové války. Související informace naleznete také v článcích Invaze do Polska (1939) a Sovětská invaze do Polska. Druhá světová válka začala 1. září 1939 německým a slovenským útokem proti Polsku. Již v předchozích dnech provedli Němci několik fingovaných provokací, jako bylo přepadení vysílačky v Gliwicích příslušníky Abwehru v polských uniformách, které měly ospravedlnit jejich invazi. Třebaže polská armáda nebyla početně o mnoho slabší než Wehrmacht, svojí úrovní výzbroje a výstroje nepředstavovala pro útočníka rovnocenného soupeře. Polská vláda spoléhala na podporu Francie a Velké Británie, které v souladu s dřívějšími zárukami vyhlásily po marném vypršení ultimáta 3. září Německu válku. Vlastní vojenský útok byl zahájen bombardováním města Wieluń.", "question": "Proč začala druhá světová válka?", "answers": ["německým a slovenským útokem proti Polsku"]}
{"title": "Jiří Paroubek", "context": "předseda dozorčí rady Kongresové centrum Praha od listopadu 1995 do listopadu 2004 společník Megaplay s.r.o. se sídlem v Praze od srpna 1997 do dubna 2005 člen dozorčí rady Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s. od ledna 1999 do dubna 2001 předseda dozorčí rady První městská banka, a.s. se sídlem v Praze. Dříve působila pod názvem Royal banka CS, nyní PPF banka, a. s. Funkci převzal po Janu Koukalovi od prosince 2003 do prosince 2006 člen správní rady Vysoká škola finanční a správní o.p.s. se sídlem v Praze, předsedou správní rady byl v té době Antonín. Koláček od prosince 2001 člen správní rady Husitské centrum o.p.s. se sídlem v Praze od března 2004 člen dozorčí rady Czech - Australian Group o.p.s. (CZECH - PACIFIC AGENCY o.p.s. v likvidaci) se sídlem v Praze od prosince 2004 (vymazáno v srpnu 2006) předseda správní rady Horská služba ČR o.p.s. se sídlem ve Špindlerově Mlýně Paroubek je předsedou Společnosti Willyho Brandta a Bruna Kreiskyho a vydavatel a předseda redakční rady časopisu ČSSD Trend. Publikoval desítky vlastních článků v českých i zahraničních periodikách. Byl též iniciátorem názorového webu Vaše věc, který byl spuštěn na podzim 2010. Jiří Paroubek se věnuje i psaní knih. V dubnu 2007 byla vydána autobiografická kniha Minuty s Jiřím Paroubkem.. V říjnu 2008 mu vyšla kniha Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata, v roce 2011 další kniha Ve službě republice. Jiří Paroubek též navrhl zákon, který by navrátil policii na fotbalová hřiště, v reakci na výtržnosti, které se staly při zápase Baníku Ostrava a Brna. Částí veřejnosti je považován za populistu a je kritizován za sbližování s komunisty. Politickými protivníky bývá obviňován z afér kolem prodělku První městské banky, zavádění zabezpečovače Matra do pražského metra a zakázek po povodních. Dále i nákup 72 milionů eur pro město Praha, zakázka na výstavbu skleníku Fata Morgána v pražské botanické zahradě v Troji. Kritici poukazují i na rostoucí zadlužení hl. m. Prahy. Známý politický karikaturista Štěpán Mareš vypověděl v rozhovoru pro deník Metro, uveřejněného dne 17. května 2010, mimo jiné i to, že někteří politici usilovali o to, aby vedení Reflexu Mareše propustilo a že nejvíc se o to snažil Jiří Paroubek. Související informace naleznete také v článku CzechTek 2005. Paroubek byl také obviňován, že festival CzechTek 2005 byl násilně rozehnán policií na jeho politickou objednávku.", "question": "Od kterého roku je Jiří Paroubek předsedou strany LEV 21?", "answers": ["2011"]}
{"title": "Marketa Lazarová (kniha)", "context": "Marketa Lazarová je román Vladislava Vančury. Vyšel poprvé roku 1931 v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou Jiřímu Mahenovi, který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, \"kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce\". Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj. 13. století. Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím. Arne Novák tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: \"Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (...) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (...) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (...) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.\" Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje. Jeden za všechny: Karel Sezima v pojetí historie jen jako literárního pozadí naopak vidí výhodu: \"(...) nepoután realistickým detailem, skutečnostmi dávnověkými ani novodobými, oproštěn naopak jak od úzkých zřetelů současných, tak od šedivé historické průkaznosti, může básník s neomezenou svobodou obrazivosti i fabulační motivace dosyta ukájet své záliby v primitivním barbarství pudů, v nezřízených výbuších a slepých náruživostech lidské přírody.\" Děj je zasazen do oblasti nedaleko Mladé Boleslavi. Zde žijí dvě znepřátelené loupežnické rodiny - Kozlíkova a Lazarova. Kozlík si znepřátelí krále, který proti němu vyšle vojsko. Kozlík se neúspěšně pokusí o smír s Lazarem a následně vypálí jeho tvrz a zajme jeho dceru Markétu.", "question": "Kolikátý svazek edice Pyramida byl román Markéta Lazarová?", "answers": ["15."]}
{"title": "Eduard Deisenhofer", "context": "Divize Frundsberg se však měla zapojit do bitvy o Normandii a pokusit se zastavit postup 21. skupiny armád, která právě postupovala pod velením britského polního maršála Bernarda Law Montgomeryho na město Caen. Deisenhofer poté velel svému pluku v těžkých bojích, včetně bitvy u kóty 112 a i během operace Epsom. Zhruba v polovině července byl Deisenhofer odvelen zpět na východ, aby opět převzal velení 5. SS-Panzer Division „Wiking“, která zrovna bojuje poblíž vesnice Modlin nedaleko Varšavy v Polsku. V prostředku srpna byl Deisenhofer odvelen opět zpět do Berlína, kde čekal, až mu bude přidělena nová funkce. Na konci měsíce převzal velení 17. SS-Panzergrenadier Division „Götz von Berlichingen“, která těžce bojovala v Sársku. Deisenhofer odrazil útoky amerických jednotek na řece Mosela a následně se stáhl k Metám v severovýchodní Francii. Na konci září byl Deisenhofer zraněn v boji a odvelen do Berlína k odpočinku a zotavení. 31. prosince roku 1944 byl pověřen sestavením bojové skupiny (Kampfgruppe) z branců SS-Truppenubungsplatz k obraně Bad Saarow. Následně na to byl 1. ledna 1945 povýšen do hodnosti SS-Oberführer (starší plukovník). Ke konci ledna roku 1945 byl Deisenhofer odvelen do Pomořanska poblíž města Arnswalde, aby převzal velení 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1) a nahradil předchozího velitele SS-Brigadeführera Herberta von Obwurzer, který byl zajat v boji. Avšak k divizi již nedorazil, jeho štábní vozidlo bylo zasaženo dělostřeleckým útokem. Eduard Deisenhofer, jeho pobočník a jeho řidič byli zabiti. Shrnutí vojenské kariéry Data povýšení SS-Scharführer – 8. července, 1932 SS-Truppführer – 17. května, 1933 SS-Obertruppführer – 21. srpna, 1933 SS-Sturmführer – 8. listopadu, 1933 SS-Obersturmführer – 20. dubna, 1934 SS-Hauptsturmführer – 15. září, 1935 SS-Sturmbannführer – 2. října, 1938 SS-Obersturmbannführer – 20. dubna, 1942 SS-Standartenführer – 20. dubna, 1944 SS-Oberführer — 1. ledna, 1945 Významná vyznamenání Rytířský kříž železného kříže (988. držitel) – 8. květen, 1942 Německý kříž ve zlatě – 29. duben, 1942 Železný kříž I. třídy – 26. červen, 1940 Železný kříž II. třídy – 26. červen, 1940 Spona za boj zblízka v bronzu Finský řád kříže svobody III. třídy s meči – 19. prosinec, 1941", "question": "Kdo byl velitelem Waffen-SS?", "answers": ["Eduard Deisenhofer"]}
{"title": "International Air Transport Association", "context": "International Air Transport Association International Air Transport Association Logo IATA Vznik 19. dubna 1945 Právní forma spolek Sídlo Montréal, Kanada Souřadnice 45°30′2,16″ s. š., 73°33′42,12″ z. d. Oficiální web www.iata.org multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. The International Air Transport Association (IATA, Mezinárodní asociace leteckých dopravců) je nevládní mezinárodní organizace sdružující letecké dopravce, sídlí v Montrealu v Kanadě. Členy IATA je okolo 280 společností z celého světa. Tyto společnosti zajišťují okolo 83 % pravidelné mezinárodní letecké přepravy.[1] Vznik organizace IATA ve své činnosti navázala na dřívější International Air Traffic Association (založena 1919 v Haagu). Stanovy dnešní IATA byly navrženy v roce 1944 [2] a samotná organizace vznikla v Havaně na Kubě v dubnu 1945. Zakladateli bylo 57 společností z 31 států [3](jedním ze zakládajících členů byly také ČSA). Kódy IATA IATA přiděluje třípísmenné letištní kódy a dvoupísmenné kódy přepravců, které se používají po celém světě. (Svoje kódy přiděluje také organizace ICAO.) Další činnosti IATA IATA také stanovuje podmínky pro přepravu nebezpečného nákladu a vydává příručku Dangerous Goods Regulations, která se používá jako referenční příručka pro přepravu nebezpečného nákladu. Kontroverze Letečtí dopravci mají sjednanou výjimku, aby mohli spolu konzultovat ceny prostřednictvím této organizace.[zdroj? ] IATA byla obviněna z kartelového jednání a mnoho nízkonákladových dopravců není plnohodnotnými členy IATA. Reference ↑ Archivovaná kopie. www.iata.org [online]. [cit. 2008-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-06. ↑ PRUŠA, J.: Letecká doprava, Hradec Králové 2002, s.17. ISBN 80-7041-543-6↑ Archivovaná kopie. www.iata.org [online]. [cit. 2008-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-02. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu International Air Transport Association na Wikimedia Commons Slovníkové heslo IATA ve Wikislovníku www.iata.org – Oficiální stránky (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 1011-X | ISNI: 0000 0001 2173 3092 | LCCN: n81038751 | VIAF: 142731388 | WorldcatID: lccn-n81038751", "question": "Koli má IATA členských společností?", "answers": ["okolo 280 společností"]}
{"title": "Chromozom", "context": "Chromozom (z řec. χ chroma – barva a σ soma – tělo) je specifická barvitelná buněčná struktura eukaryot přítomná v jádře. Skládá se z DNA a histonů. Účelem jeho existence je usnadnit rovnoměrné rozdělení genetické informace do dceřiných buněk. Soubor všech chromozomů v jádře se nazývá karyotyp. Chromozomy jsou pozorovatelné světelným mikroskopem především při buněčném dělení. Chromozomy poprvé pozoroval a popsal v roce 1842 švýcarský biolog Karl Wilhelm von Nägeli. První detailní popis chování chromozomů při jaderném a buněčném dělení pochází od německého lékaře Walthera Flemminga (1882). Že chromozomy nesou genetickou informaci, dokázal svými pokusy souvisejícími s vazbou genů u octomilky americký genetik Thomas Morgan (1910). Chromozom sestává z histonových bílkovin, které tvoří jakousi kostru, na níž se namotává molekula DNA (1,6–8,2 cm), a zároveň se podílí na různých dalších úkolech (replikace DNA, ochrana DNA, regulace replikace atd.). Tento komplex DNA a bílkovin se nazývá chromatin. V oblastech chromozomu se strukturní funkcí se ještě může vyskytovat RNA. Struktura chromatinu má několik úrovní. Základní jednotkou je nukleozom, struktura tvořená histonovými molekulami omotanými vláknem DNA (asi 80 párů bází). Vyšší strukturou je solenoid, spiralizované uspořádání nukleozomů (1 závit tvoří asi 6 nukleozomů a nese 1 200 párů bází). Solenoidy se uspořádávají do smyček, z nichž každá obsahuje okolo 50 otoček solenoidu a nese stovky tisíc párů bází. 18 smyček pravidelně uspořádaných okolo základní proteinové matrice vytváří základní segment chromozomu. Morfologie (tvarové uspořádání) těla řádně spiralizovaného chromozomu je nejlépe pozorovatelná ve stadiu metafáze nebo rané anafáze, v jiných fázích jaderného dělení je již zkreslován despiralizací (jinak též dekondezací) chromozomu. Chromozom je tedy pentlicovitý útvar tvořený zpravidla dvěma podélně orientovanými chromatidami (výjimkou jsou tzv. polyténní chromozomy), které jsou propojeny centromerou v oblasti tzv. primární konstrikce.", "question": "Kdo poprvé popsal chromozómy?", "answers": ["Karl Wilhelm von Nägeli"]}
{"title": "Pivovar Děčín", "context": "Děčín, Česko Souřadnice 50°46′19,92″ s. š., 14°11′34,73″ v. d. Kód památky 11408/5-5775 (Pk•MIS•Sez•Obr) Některá data mohou pocházet z datové položky. Pivovar v Podmoklech byl v provozu v letech 1703 až 1995, nyní areál slouží jiným účelům. Od roku 2012 se zde v malém množství opět vaří pivo. Historie Pivovar nechal v Podmoklech postavit hrabě Maxmilián Thun-Hohenstein a první várka piva v něm byla vyrobena již roku 1703. Stavba byla dokončena o čtyři roky později, tedy roku 1707. Kvůli stavbě železnice byl roku 1848 areál zbořen a na okraji Podmokel další z rodiny Thunů, František Antonín hrabě Thun nechal postavit v roce 1849 pivovar nový. Pivovarnický areál byl několikrát rozšířen, přesto zůstal jeho secesní sloh zachován a je dodnes chráněnou stavební památkou. V roce 1926 pivovar od Thunů odkoupila pivovarská společnost, která pak používala stáčírnu i v Rumburku. Po roce 1945 se pivovar jmenoval Severočeské pivovary n.p., závod Děčín, později Pivovary Louny s.p., závod Děčín a Pivovar Děčín s.p. V roce 1993 byl podnik vydražen, o dva roky později se zde pivo přestalo vyrábět. Téhož roku byl přejmenován z Admirál na Pivovar Děčín a.s., pivo se zde vařilo jen do roku 1995 a pak nový vlastník, firma BASH areál přestavěla na jiné účely se zachováním chráněných budov. Přestavbou městského pivovaru, který byl již léta nevyužívaný a chátral, vzniklo nové multifunkční centrum. Projekt byl iniciován Vojtěchem Ryvolou a Martinem Králem a na základě architektonického návrhu studia Studio acht se podařilo společnosti EDIFICE construction & consulting, s.r.o celé centrum 18. května 2014 zkolaudovat. Druhy piv Ve značce piv byl zobrazen mnich s půllitrem. Kolem roku 1930 bylo hlavním vyráběným pivem Bodenbacher Bier, které bylo vyváženo i do Německa. Po roce 1945 byly vyráběny pro trh značky Kapitán, Admirál, M.L.A.S.K, Děčan, Bukanýr, Plavec, Generál a další.", "question": "Proč byl pivovar Děčín v roce 1848 zbourán?", "answers": ["Kvůli stavbě železnice"]}
{"title": "Rovník", "context": "Maledivy Maledivy – všechny ostrovy míjí, prochází mezi atoly Huvadu a Addu Indonésie Indonésie – protíná více ostrovů včetně těch největších (Sumatra, Borneo, Celebes) Kiribati Kiribati – všechny ostrovy míjí, prochází mezi atoly Aranuka a Nonouti v Gilbertových ostrovech USA USA (Bakerův ostrov a Jarvisův ostrov) – ostrovy samotné ale neprotíná Ekvádor Ekvádor – prochází již souostrovím Galapágy, ležícím v Tichém oceánu, pak teprve vstupuje na pevninu (překlad názvu státu Ekvádor znamená právě \"rovník\") Kolumbie Kolumbie Brazílie Brazílie – včetně ostrovů v širokém ústí řeky AmazonkyZajímavostí je, že žádnou část Rovníkové Guiney v Africe rovník neprotíná. === Oceány === Zemský rovník protíná také tři velké světové oceány: Indický oceán Tichý oceán Atlantický oceán === Symbol rovníku === V rámci vexilologie (pomocné historické vědě) je (nebo byl) symbol zemského rovníku umístěn např. na různých vlajkách: Brazilská vlajka Gabonská vlajka Nauruská vlajkaRovník je také obsažen i v názvu jihoamerického státu Ekvádor (španělské slovo Ecuador znamená rovník) nebo v názvu afrického státu Rovníková Guinea (i přesto, že ho rovník neprotíná). == Literatura == Geografický místopisný slovník světa (Praha 1999) Ilustrovaný atlas světa == Související články == poledník rovnoběžka sever jih", "question": "Jak se nazývá pomyslná čára vedoucí po povrchu kulového rotujícího tělesa, například planety, měsíce nebo hvězdy, přesně na půli cesty mezi jeho geografickými póly?", "answers": ["Rovník"]}
{"title": "Korsika", "context": "Korsika je ostrov ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km2, je 4. největším ostrovem ve Středomoří. Svým tvarem připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 322 000 obyvateli. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706 m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů. První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př.n.l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př.n.l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše. Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů, a tak se na něm střídali vládci.", "question": "Která historická osobnost se narodila na Korsice?", "answers": ["Napoleona Bonaparte"]}
{"title": "Gauliga Schleswig-Holstein", "context": "Gauliga Schleswig-Holstein Gauliga Schleswig-Holstein Země Německá říše Německá říše Datum založení 1942 Zánik 1945 Stupeň v pyramidě 1. Poslední vítěz Holstein Kiel (1944) Gauliga Schleswig-Holstein byla jedna z mnoha skupin Gauligy, nejvyšší fotbalové soutěže na území Německa v letech 1933 – 1945. Vytvořena byla v roce 1942 vyčleněním z Gauligy Nordmark. Pořádala se na území Šlesvicko-Holštýnska. Vítězové jednotlivých skupin Gauligy postupovali do celostátní soutěže, která trvala necelý měsíc, v níž se kluby utkávaly vyřazovacím způsobem. Zanikla v roce 1945 po pádu nacistického Německa. Po jeho zániku bylo území Gauligy Schleswig-Holstein začleněno pod Oberligu Nord. Nejlepší kluby v historii - podle počtu titulů Zdroj: [1] Vítězové nejvyšší ligové soutěže Klub Tituly Vítězné ročníky Holstein Kiel21943, 1944 Vítězové jednotlivých ročníků Zdroj: [1] Gauliga Schleswig-Holstein (1942 – 1945) Ročník Vítěz Gauligy Umístění v německém mistrovství Německý mistr 1942 – 1943 Holstein Kiel (1) 3. místo Dresdner SC 1943 – 1944 Holstein Kiel (2) Osmifinále Dresdner SC • Gauliga byla v sezóně 1944/45 zrušena, a to kvůli přesunutí bojů druhé světové války na území Německa. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gauliga Schleswig-Holstein na německé Wikipedii. 1 2 \"(F.R.) GERMANY - LEAGUE FINAL TABLES - German Empire until 1918, Federal Republic of Germany (Weimar Republic) 1918-1933, German Third Reich 1933-1945, Allied. Occupation Zones 1945-1949, Federal Republic of Germany 1949 (including former German Democratic Republic since 1990)\" [online]. webalice.it [cit. 2016-08-15].", "question": "Kde se pořádala Gauliga Schleswig-Holstein?", "answers": ["na území Šlesvicko-Holštýnska"]}
{"title": "Parlament České republiky", "context": "Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku. Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění). Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění. Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996. Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny. Strukturu a pravomoci parlamentu, způsob jeho rozhodování a způsob voleb jeho členů a podmínkách jejich mandátu stanoví ústava České republiky č. 1/1993 Sb., přijatá Českou národní radou, zejména v hlavě druhé, tj. v článcích 15 až 53.", "question": "Kolika členmi je tvořena Poslanecká sněmovna v České republice?", "answers": ["200"]}
{"title": "Džosei", "context": "Džosei manga (japonsky 女 漫, ang. josei) se zaměřuje na dospělé ženy. Je to ženská obdoba seinen mangy. Na rozdíl od šódžo, je milostná zápletka realističtější a méně zidealizovaná. Příběh je více zřetelný a vyzrálý.", "question": "Na co se zameřuje džosei manga?", "answers": ["na dospělé ženy"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn - 30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených. Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, v níž Německo nakonec utrpělo drtivou porážku. Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj).", "question": "Kde zemřel Adolf Hitler?", "answers": ["Berlín"]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Začala se angažovat v protiválečných aktivitách; brzy stála v čele výborů mírových organizací, v jejich setkání v Evropě. Jezdila na první mezinárodní kongresy, propagovala založení mezinárodního smírčího soudu v Haagu a také další organizace, obhajující práva žen a národnostních menšin, vyjadřovala svůj odpor k antisemitismu. Začala vydávat (1892–1910) pacifistický časopis Odzbrojte (Die Waffen nieder! ). Po smrti manžela Artura (10. 12. 1902) věnovala své veškeré úsilí mírovým aktivitám. S jménem Berty Suttnerové jsou spojovány zejména tyto události: Při pobytu v italských Benátkách (začátkem 1891) dala popud k založení Mírové společnosti Benátky (Friedengesellschaft Venedig). Uveřejnila výzvu k založení mezinárodní pacifistické organizace; a ta byla založena na staré vídeňské radnici v říjnu 1891 pod názvem Osterreichische Friedensgesselschaft (\"Rakouská mírová společnost\"). Na 3. mírovém kongresu (listopad 1891) v Římě byla zvolena viceprezidentskou Mezinárodního mírového byra. Kongres se konal na Kapitolu a Suttnerová byla první ženou, která kdy na tomto historickém místě pronesla řeč. Za úspěch Berty a jejích přátel lze pokládat i zřízení Stálého rozhodčího soudu se sídlem v Den Haagu v roce 1899. 3. září 1891 oznámila založení \"Rakouské společnosti přátel míru\" (Österreichische Gesellschaft der Friedensfreunde); tato společnost při své schůzi jmenovala Bertu von Suttner prezidentkou společnosti (tou byla až do své smrti). Předala císaři Františku Josefovi I. (3. června 1897) podpisový arch s obhajovací řečí pro mezinárodní arbitrážní soud. V roce 1899 se účastnila příprav První Mírové konference v Haagu (k otázkám národní i mezinárodní bezpečnosti, odzbrojení a zřízení trvalého mezinárodního Nejvyššího soudu). Účastnila se Světového mírového kongresu v Monaku (1902), za rok cestovala opět do Monaka na otevření Mezinárodního institutu míru (Institut International de la Paix). V roce 1904 se konala Mezinárodní ženská konference v Berlíně. Berta von Suttner na závěrečné mírové demonstraci ve filharmonii měla přednášku. A téhož roku odjela do USA na Světový mírový kongres v Bostonu. Potom cestovala po Americe a mívala až tři přednášky denně. Ve Washingtonu DC byla pozvána do Bílého domu k rozhovoru s prezidentem Theodorem Rooseveltem. Podruhé byla v USA v roce 1912 a přednášela tam ve více než padesáti městech. Dne 21. srpna 1904 se konala ve společenském domě Casino v Mariánských Lázních přednáška Suttnerové jakožto prezidentky Rakouské mírové společnosti. Noviny psaly o mimořádně navštívené přednášce o pacifistickém hnutí a o boji s válkami. Udržovala kontakt se svou rodnou zemí; za pacifistu a svého stoupence považovala také T. G. Masaryka. Setkávala se i s básníky Svatoplukem Čechem a Jaroslavem Vrchlickým.", "question": "Byla Bertha von Suttner spoluzakladatelkou Stálého rozhodčího soudu v Den Haagu?", "answers": ["Za úspěch Berty a jejích přátel lze pokládat i zřízení Stálého rozhodčího soudu se sídlem v Den Haagu v roce 1899."]}
{"title": "Hapax legomenon", "context": "Přesto v některých výkladech mohou oba termíny splývat; např. v díle Encyklopedia jazykovědy chápe Jozef Mistrik hapax legomenon podobně jako nonce word, tedy jako výraz, který \"slouží například k ozvláštnění jazykových prostředků v uměleckém díle\". Tuto tendenci k synonymnímu užívání obou pojmů lze pozorovat především v uměleckých a publicistických textech. Autogyos (α) je slovo ve starověké řečtině, označující zvláštní druh orby, které se vyskytuje jen jednou v díle Hésiodově a nenalézáme ho v žádném jiném antickém spise Lilith (ל) je slovo, označující patrně noční bytost nebo lelka, které se vyskytuje ve Starém zákoně jen jednou v Izajášově proroctví 34, 14. Golem (hebrejsky: ה) označující zárodek, které se vyskytuje ve Starém zákoně jen jednou v Knize žalmů 139, 16. V Bibli kralické je pak použito pro golema překladové staročeské slovo trupel. eufémos (ε) je slovo překládané jako dobropověstný a vyskytuje se jen jednou v Novém zákoně v Dopise Filipským 4, 8. Slova ramogna (zřejmě \"přání šťastné cesty\", Očistec 11,25) a trasumanar (\"znadlidštění\", Ráj 1,70) v Dantově Božské komedii.", "question": "Kdo je autorom díla, ve kterém se nachází jediný známý výskyt řeckého slova Autogyos?", "answers": ["Hésiodově"]}
{"title": "Jehuda ben Becalel", "context": "Jehuda Liva ben Becalel (1512/1520/1525 nebo 1526 – 17. září 1609) (ve starší literatuře uváděn také německým pravopisem jako ben Bezalel), známý též jako Jehuda Arje ben Becalel, Jehuda. Löw ben Becalel (Arje [hebrejsky Lev], Löw a Liva jsou synonyma), rabbi Löw, případně hebrejským akronymem מ״ל – MaHaRaL (Morenu Ha-Rav Liva nebo též Morenu Ha-gadol Rabi Liva, náš (velký) učitel rabbi Liva), byl židovský rabín a učenec, legendární tvůrce pražského golema. Působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze za vlády Rudolfa II. Rabi Löw založil a vedl v pražském židovském ghettu talmudistickou školu (ješivu, 1573), upravil též pravidla pro spolek Chevra kadiša (pohřební bratrstvo, založen 1564). Ačkoli v Praze strávil pouze část svého života, je zde pohřben a v židovské literatuře je vždy nazýván מ״ל מ – \"Pražský Maharal\". == Život == Rabi Löw se narodil s největší pravděpodobností v Poznani (Polsko) do vlivné rabínské rodiny, dle tradice sahal její původ až k davidovské královské dynastii. Podle starších a nepřesných pramenů se měl sice narodit ve Wormsu (Porýní-Falc, Německo), nicméně odtamtud jeho rodina pravděpodobně pouze pocházela snad několik generací nazpět. K záměně jmen mohlo dojít snadno – jeho otec Becalel ben Chajim (jenž svůj původ odvozoval z Wormsu) byl švagrem rabína Jicchaka Klaubera z Poznaně. Měl tři bratry – podle jedné z verzí byl druhý nejstarší, podle jiné byl nejmladší. Jeho bratři Sinaj, Chajim a Samson byli rovněž renomovaní učenci. Jehudův život je opředen mnoha pověstmi a legendami, z nichž řada zlidověla a je považována za fakt, ačkoli se historicky dají jen těžko doložit. Podle jedné z nich studoval na různých ješivách v Polsku a Německu, podle jiného podání se vzdělával sám a výuku v ješivách neabsolvoval. V roce 1553 poměrně brzy (ve 28 letech) přijímá úřad vrchního moravského zemského rabína v Mikulově. Po dvacetiletém působení na Moravě odešel roku 1573 do Prahy. V Praze zůstal do r. 1584, poté odešel – podle jedné z tezí do polské Poznaně, podle jiné zpět na Moravu. Do Prahy se vrátil roku 1588. Během tohoto působení se 16. 2. 1592 setkává na Pražském hradě s císařem Rudolfem II. – obsah jejich schůzky není znám, ale podle některých (samozřejmě neověřených) zkazek, které rovněž časem zlidověly, se týkala společné záliby v alchymii a kabale.", "question": "Kde se s největší pravděpodobností narodil Rabi Löw?", "answers": ["v Poznani"]}
{"title": "Jeřáb oskeruše", "context": "Jeřáb oskeruše (někdy se uvádí jako oskoruše, nářečně oskoruša) (Sorbus domestica) je opadavý, listnatý ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako solitér nebo až 30 m v lese. V našich podmínkách se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V Česku je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy. Název oskeruše je všeslovanský a je nejasného, asi již praevropského původu. Oskeruše má lysé a lepkavé pupeny hnědé až hnědozelené barvy. Listy jsou střídavé, lichospeřené, jejich délka je 13 až 25 cm a skládají se z 13 až 21 lístků. Délka lístku je 3 až 6 cm, šířka 1 až 2 cm, tvar je podlouhle eliptický nebo oválný. Horní část listu je jednoduše pilovitá, spodní část celokrajná. Mladé listy jsou bíle ochlupené, toto ochlupení později mizí. Květenstvím je chocholík bílé, vzácně i růžové barvy. Kvete v květnu až červnu, květy odkvetou již za 14 dní. U mladých stromků je kůra hladká, po 7. roce šupinatá, později brázditá. Koruna je široce kulovitá, s mnoha většinou vodorovně rostoucími nebo lehce vzhůru směřujícími větvemi.", "question": "Jakého stáří se může dožít oskeruše v jižní Evropě?", "answers": ["až 600 let"]}
{"title": "Daleský pony", "context": "Daleský pony Daleský pony je plemeno koně, silného horského poníka z britských ostrovů. Původ Je blízce příbuzný fellskému a rovněž pochází z keltského a gallowayského ponyho. Obývá východní svahy Pennin. Využití Podobně jako fellský pony je nesmírně výkonný. Býval běžně používán k dopravě olova z dolů do přístavů a je to všestranný nákladní kůň. Protože utáhne těžké náklady, využívají ho s oblibou sedláci pro nejrůznější těžké zemědělské práce. Je vhodný i pod sedlo, protože má jistý a živý krok a rychlý klus. V 19. století byly daleské klisny kříženy s velšským kobem a s Cometem, šampiónem místních klusáckých dostihů, ve snaze zvýšit rychlost plemene. Všechny daleské poníky lze k tomuto hřebci vystopovat. S rozvojem motorizované dopravy klesly počty těchto koní a v 50. letech bylo plemeno téměř vyhubeno. S ustanovením Dales Pony Society v roce 1963 však zájem o plemeno i jeho početní stavy opět stouply. Je to ideální pony pro trekking (jízdu v zápřeži); je vhodný i pro rekreační ježdění, ačkoliv je vzhledem ke své síle vhodnější pro dospělé než děti. Přikřížením anglického plnokrevníka dává daleský pony vynikající skokany a huntery. Zbarvení: černá nebo hnědá, povolena bílá hvězda. Výška:13,2-14,2p.(134-144,2cm) Popis: úhledná hlava, silný krk, mohutné, kompaktní tělo, krátké nohy, husté hříva a ocas, rousy. Povaha: vnímavý,klidný ,výkonný. Základní využití: ježdění, zemědělské práce, trekking.[1] Odkazy Reference ↑ EDWARDS, Elwyn Hartley. Velká kniha o koních. Bratislava: Gemini spol.s.r.o, 1992. ISBN 80-85265-36-2. Kapitola Daleský pony, s. 150. Literatura Nakladatelství Svojtka Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Koně", "question": "Jaký je původ Daleského Ponyho?", "answers": ["Je blízce příbuzný fellskému a rovněž pochází z keltského a gallowayského ponyho"]}
{"title": "Psychologie", "context": "Lidé se však o psychologické poznatky zajímali už od pradávna a během 18. a 19. století byla provedena řada výzkumů, které je možné označit jako psychologické Jako samostatná věda se pak psychologie pod vlivem věd přírodních (zejména medicíny a fyziologie) vydělila z filozofie ve druhé polovině 19. století. Proto jsou dodnes v psychologii patrná dvě hlavní paradigmata, a to duchovědné (spíše filozofické) a přírodovědné (objektivistické, experimentálně podložené a odvozené spíše z věd přírodních). Ačkoliv zdroje vlivů, kulminujících ve vědecké psychologii poloviny devatenáctého století lze vystopovat v psychologii antické a předrenesanční, je to přece jen primárně historie idejí, začínající renesancí, která osvětluje duchovní atmosféru místa a času poloviny devatenáctého století. Do poloviny 19. století byla psychologie součástí filozofie. Za jejího zakladatele ve filozofických vědách byl považován Aristoteles (384–322 př. n. l.). Jeho výzva adresovaná člověku a prostupující podstatnou část jeho psychologického myšlení je: \"Staň se, čím jsi.\" Vědecká psychologie, snažící se o kauzální výklad psychických jevů a přírodovědně orientovaná, se mohla rozvinout díky fyzice, fyziologii, evoluční biologii, atomismu, kvantifikujícím a laboratorním přístupům včetně přístrojových prostředků, použitým k řešení vědeckých problémů. Vznik vědecké psychologie byl podpořen také kritickým empirismem, asocianismem a materialismem. Počátky vědecké psychologie jsou obvykle datovány rokem 1879, kdy Wilhelm Wundt založil první psychologickou laboratoř na univerzitě v Lipsku v Německu. Wundt se při své práci do vysoké míry opíral o introspekci (pozorování a zaznamenávání povahy svého vlastního vnímání, myšlení a cítění). Vznik laboratoře měl takový význam, protože v té době určovaly experimentální disciplíny (zejména přírodovědné) co je vědní a co ne. Chtěla–li se psychologie stát uznanou vědou, musela i ona prokázat, že je schopna pracovat experimentálně, v laboratoři. Laboratorní práce nabízela záruku že objektivní metodou budou získány poznatky, spolehlivě ověřitelné a opakovatelné podobně jako je tomu v chemii, fyzice nebo filozofii. Kromě Wundta jsou svými výzkumy důležití fyziolog Hering a fyzik Ernst Mach, působící v druhé polovině 19. století v Praze, studovali počitky a vjemy. Külpe hlavní představitel Würzburské školy, zkoumal myšlenkové procesy, Ebbinghaus paměť a učení. Nová evropská psychologie byla značnou měrou fyziologická, experimentální, elementová, asocianistická, hlavní metodou byla introspekce, i když jiné metody se též užívaly. Byla zaměřena hlavně na procesy vnímání. William James přenášel, podobně jako i jiní Američani, evropskou psychologii do Spojených států, kde se však dále vyvíjela spíše ve smyslu funkcionalismu.", "question": "Kdy jsou datovány počátky vědecké psychologie?", "answers": ["1879"]}
{"title": "Saturnin (román)", "context": "Saturnin je humoristický román Zdeňka Jirotky z roku 1942 s postavami vypravěče, nepředvídatelného sluhy Saturnina, tety Kateřiny, jejího syna Milouše, krásné slečny Barbory, strýce Františka, doktora Vlacha a vypravěčova dědečka. Jde o nejúspěšnější Jirotkův román, který značně vyniká nad ostatní autorova díla. Podle literárních kritiků se Jirotka inspiroval anglickou literaturou, mj. dílem Jeroma Klapky Jeromeho a romány a povídkami anglického spisovatele Pelhama Grenvilla Wodehouseho, v nichž vystupuje sluha Jeeves. Zdeněk Jirotka se v roce 1940 stal díky Janu Drdovi spolupracovníkem Lidových novin. Ve společnosti Drdy, Jiřího Brdečky a dalších vyprávěl Jirotka historky ze života a Drda jej vyzval, aby do Lidových novin napsal povídku. Krátká povídka pod názvem Můj sluha Saturnin vyšla v Lidových novinách 24. srpna 1940. Velkou část románu psal Jirotka v koupelně svého pražského bytu, protože v období Protektorátu bylo kvůli náletům nařízeno zatemnění oken a v koupelně okno nebylo. Kniha je členěna do 26 kapitol. Každá je označena římskou číslicí, za níž následuje krátký odstavec s informací o ději dané kapitoly. Celkem má přes 55 600 slov. Román byl přeložen do angličtiny, němčiny, španělštiny, italštiny a lotyštiny. V roce 2009 román vyhrál čtenářskou anketu Kniha mého srdce, a roku 2018 cenu Magnesia Litera v kategorii Knihy století podle široké veřejnosti.Na motivy románu natočil roku 1994 režisér Jiří Věrčák čtyřdílný seriál Saturnin, který byl později sestříhán i do podoby celovečerního filmu. V roce 2017 bylo nakladatelstvím XYZ vydáno volné pokračování knihy pod názvem Saturnin se vrací z pera Miroslava Macka, které bylo vydáno i jako audiokniha načtená Miroslavem Vladykou. == Vydání a ilustrace == V roce 1942 vyšla dvě sešitová vydání knihy v Nakladatelství Lidové noviny, v edici Knihovna Lidových novin. V letech 1943, 1946 a 1948 knihu vydal nakladatel František Borový a prvním ilustrátorem románu se stal karikaturista Otakar Mrkvička. V roce 1949 román vydalo nakladatelství Práce s úvodní ilustrací Josefa Hochmana. V letech 1954–1991 uskutečnilo nakladatelství Československý spisovatel 9 vydání. V roce 1954 knihu ilustroval Václav Pátek, 1959 Svatopluk Pitra a 1964 Vratislav Hlavatý. Následovalo 6 vydání s ilustracemi Stanislava Dudy (1968, 1970, 1985, 1990, 1991 a v nakladatelství Český spisovatel v roce 1994).", "question": "Kdo se stal v roce 1940 díky Janu Drdovi spolupracovníkem Lidových novin?", "answers": ["Zdeněk Jirotka"]}
{"title": "Afanasij Fet", "context": "Afanasij Afanasjevič Fet, rusky А А Ф (5. prosince 1820 poblíž Mcenska – 3. prosince 1892 Moskva), později si změnil jméno na Šenšin (Ш) byl ruský básník, jedna z nejvýznamnějších postav ruské poezie poslední čtvrtiny 19. století. Afanasij byl syn Němky jménem Charlotta, která byla zpočátku provdaná za Johanna Feta. V roce 1822, dva roky po narození svého syna, se ale znovu provdala za bohatého Rusa Šenšina. Nebylo jasné, jestli je Afanasij potomkem Šenšina či Feta, ale Svatá konzistoř v Orjolu rozhodla, že Afanasij bude používat jméno Fet. Tento rozsudek Afanasije velmi traumatizoval a sám se cítil být spíš potomkem Šenšina. Stigma nelegitimity ho pronásledovalo po celý život a teprve v roce 1876 mu bylo po několika letech soudního procesu změněno jméno na Šenšin. Odešel studovat do Moskvy, poté až do roku 1856 sloužil v armádě. Rychlý postup v armádních hodnostech mu umožnil lepší přijetí ruskou šlechtou. Fet zastával názor, že způsob básníkova života ovlivňuje jeho poezii jen velmi málo, což se projevilo i v jeho pohrdání radikály. Během vojenské služby navázal přátelství s Lvem Tolstým, kterého vždy obdivoval. Posléze se usadil na panství Stěpanovka v Orelské oblasti a svého přítele navštěvoval tak často, jak jen to bylo možné.", "question": "Kdy zemřel ruský spisovatel A. A. Fet?", "answers": ["3. prosince 1892"]}
{"title": "Lima", "context": "Lima leží na přímořské rovině na západním úpatí And ve vzdálenosti 12 km od pobřeží Tichého oceánu. Město se nachází průměrně v nadmořské výšce 185 m, nejnižší bod je ve výšce 11 m n. m. a nejvyšší 238 m n. m. Průměrná teplota se zde v lednu pohybuje okolo 23 °C, v červenci okolo 15 °C. V lednu spadne průměrně 3 mm srážek, v červenci 5 mm, celoročně pouze 20 mm. Lima je z tohoto důvodu jedním z nejsušších hlavních měst na světě. Zdejší délka slunečního svitu činí pouze 1284 hodin za rok, z toho 28,6 hodin v červenci a 179,1 hodin v lednu, což jsou výjimečně nízké hodnoty, s přihlédnutím k zeměpisné poloze. Související informace naleznete také v článku Dějiny Limy. Lima byla založena v roce 1535 španělským dobyvatelem Franciscem Pizzarem. Původ název města zněl Ciudad de los Reyes (česky: Město králů) a byla sídlem peruánských místokrálů. V roce 1551 zde došlo k založení nejstarší univerzity v Latinské Americe, v roce 1563 ji následovalo divadlo. V roce 1821, kdy bylo vyhlášeno nezávislé Peru, se Lima stala hlavním městem země. Největším městem ve státě se Lima stala v roce 1852, byla totiž postavena nejstarší železnice v Jižní Americe, spojovala Limu a přístav Callao. V roce 1988 bylo historické centrum města zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Ve městě se zachovalo mnoho budov vzniknuvších v době španělské nadvlády. V posledních letech se rozšiřuje moderní výstavba města. Náměstí Plaza de Armas je pomníkem koloniálního období, paláce jej obklopují ze všech stran. Mezi nejvýznamnější z nich patří městská radnice Cabildo, Arcibiskupský palác s vyřezávanými dřevěnými balkony, katedrála (na jejím znovuvybudování po zemětřesení v roce 1746 se podíl i český jezuita Jan Rohra) a palác prezidenta. Obchodní střed Limy nese název Plaza Dos de Mayo, jeho tvar je kruhovitý. Ve čtvrtích Santiago de Surco, Magdalena, Miraflores a San Isidro se nacházejí vily peruánské smetánky a velvyslanectví. Náměstí Plaza San Martín nese jméno zakladatele republiky Peru a je symbolem období první republiky. V Limě byla roku 1851 uvedena do provozu parní železnice na jihoamerickém kontinentě - trať Lima - Callao.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Peru?", "answers": ["Lima"]}
{"title": "Kryštof Kolumbus", "context": "Tyto výpravy a Kolumbovy snahy o založení trvalých sídel na Hispaniole zahájily španělskou kolonizaci, která vyústila v soutěž evropských mocností o kolonizaci Jižní i Severní Ameriky. V době, kdy začínala evropská světovláda i hospodářská soutěž mezi evropskými královstvími, která se snažila zbohatnout zakládáním obchodních cest a kolonií, získal Kolumbův návrh na dosažení Asie obeplutím Země západním směrem podporu u španělského královského dvora, který v něm viděl naději pro obchody s kořením. Během své první cesty v roce 1492 dosáhl Kolumbus místo plánovaného Japonska břehů Bahamských ostrovů a přistál na místě, které pojmenoval San Salvador. Během tří dalších výprav navštívil Velké i Malé Antily, pobřeží Venezuely a Střední Ameriky, které zabral pro Španělské impérium. Kolumbus nebyl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku – o pět století dříve jejích břehů dosáhla norská expedice vedená Leifem Erikssonem, která založila kolonii na dnešním Newfoundlandu. Přesto teprve Kolumbovy cesty zahájily trvalé styky s Amerikou a podnítily několik století dlouhé období evropské kolonizace, čímž měly velký vliv na vývoj moderního Západního světa. Sám Kolumbus viděl svůj úspěch hlavně v šíření křesťanství. Kolumbus nevěděl, že objevil pro Evropu nový kontinent a obyvatele objevených zemí nazval Indios (španělský výraz pro Indy). Stejně tak ale název mohl odkazovat na spiritualitu a duchovní založení obyvatel nového kontinentu, kteří tak podle Kolumba žili v souladu s Bohem a se silnou vírou v Boha (latinsky in Deo). Zhoršení vztahů se španělským královským dvorem a koloniálními správci v Americe vedlo ke Kolumbovu zatčení a propuštění z pozice guvernéra sídel v Hispaniole v roce 1500 a později k vleklým sporům o výhody, které Kolumbus chtěl pro sebe a své dědice od královského dvora. Nakonec se mu podařilo prosadit jen některé z nich. Zemřel ve Valladolidu a jeho ostatky jsou dnes umístěny v katedrále Panny Marie v Seville. Narodil se mezi 25. srpnem a 31. říjnem 1451 v Janově v dnešní Itálii. Hypotézy, podle nichž pocházel z Katalánska, Portugalska, Polska a dalších míst, většina historiků odmítá. Navíc se sám Kolumbus v závěti prohlásil za Janovana. Existují také teorie o tom, že byl španělský Žid. Jeho otec, Dominik Kolumbus, byl tkadlec vlny a drobný obchodník se sýry v Janově a zhruba od roku 1470 v Savoně.", "question": "Jak nazval Kolumbus obyvatele ním objevené země?", "answers": ["Indios"]}
{"title": "Trent Reznor", "context": "Trent Reznor (* 17. května 1965 Mercer, Pensylvánie) je americký hudebník, hudební producent a filmový skladatel. Jako zpěvák a multiinstrumentalista je nejvíce známý jako zakladatel a hlavní skladatel Nine Inch Nails, kterou založil v roce 1988. Jeho první deska Pretty Hate Machine byla vydána v roce 1989, byla komerčně a kriticky úspěšná. Od té doby vydal osm studiových alb. Reznor v osmdesátých letech hrál se skupinami jako Option 30, The Urge, The Innocent či Exotic Birds. Mimo Nine Inch Nails se produkuje také alba pro skupinu Marilyn Manson či Saula Williamse. Reznor a jeho manželka Mariqueen Maandig jsou členy post-industrialní skupiny How to Destroy Angels, ještě s Atticus Rossem a dlouhodobým členem Nine Inch Nails Robem Sheridanem. Reznor a Ross složili mnoho soundtracků pro filmy Davida Finchera. The Social Network (2010), Muži, kteří nenávidí ženy (2011) a Zmizelá (2014). Vyhráli ocenění Akademie pro nejlepší filmový soundstrack za The Social Network a Grammy za Muži, kteří nenávidí ženy. Reznor se narodil v New Castelu v Pensylvánii rodičům Nany Lou a Michaeli Reznorovi. Má německý a irský původ. Poté, co se jeho rodiče rozvedli žil se svými prarodiči v Merceru v Pensylvánii, zatímco jeho sestra Tera žila s jeho matkou. Reznor začal hrát na klavír v pěti letech a již vykazoval známky nadání pro hudbu. Na střední škole se učil hrát na Saxofon a Tuba a stal se členem jazzové a pochodové skupiny. Reznor též hrál v divadle a byl zvolen nejlepším Ježíšem v Jesus Christ Superstar. Poté nastoupil na Allegheny College, kde vystudoval počítačovou techniku. Když byl studentem střední školy, Reznor se přidal ke skupině Option 30, a hrál s nimi tři koncerty týdně. Rok po vysoké je Reznor opustil a přestěhoval se ho Ohia v Clevelandu začít hudební kariéru. Jeho první skupina byla Urge, cover skupina. Roku 1985 se přidal do The Innocent jako klávesista, vydali album - Livin' in the Street, ale Reznor skupinu opustil po třech měsících. 1986 se přidal do skupiny Exotic Birds a objevil se s nimi ve filmu Light of Day jako fiktivní skupina nazvaná The Problems.", "question": "V jakém roce byla založena kapela Nine Inch Nails?", "answers": ["1988"]}
{"title": "Dennis Gabor", "context": "Dennis Gabor (maďarsky Gábor Dénes, 5. června 1900, Budapešť - 8. února 1979, Londýn) byl maďarsko-britský fyzik. V roce 1948 objevil princip holografie. V roce 1971 získal Nobelovu cenu za fyziku. Narodil se 5. června 1900 v Budapešti (Maďarsko) židovské rodině jako nejstarší syn otce Bertalana Gábora, ředitele důlní společnosti a matky Adrienne. narozen mladší bratr Jiří. V 15 letech se u něj probudil zájem o fyziku, s mladším bratrem budovali domácí laboratoř, kde reprodukovali moderní objevy v oblasti Rentgenova záření a radioaktivity. Studoval na Technické univerzitě v Budapešti elektroinženýrství (neboť fyzika dosud nebyla tolik uznávaným oborem), později dokončil studia v Berlíně. 1924 získal diplom na Technische Hochschule Berlin. I když stále studoval na Technice, víc ho přitahovala Německá Univerzita, kde tou dobou přednášeli fyzici jako Albert Einstein, Max Planck, Walther Hermann Nernst a Max von Laue. Profesí zůstal elektroinženýrem, avšak v práci se zaměřoval se na aplikovanou fyziku. Doktorská práce na téma rychlého osciloskopu, v průběhu které vyrobil první železem stíněnou magnetickou elektronovou čočku. 1927 získal titul Dr-Ing. 1927 nastoupil k firmě Siemens & Halske AG, jedním z jeho prvních úspěšných vynálezů byla vysokotlaká křemenná rtuťová výbojka 1933, po nástupu Hitlera k moci, pro svůj židovský původ opustil Německo a po krátkém pobytu v Maďarsku o rok později uprchl do Anglie, podařilo se mu získat zaměstnání u British Thomson-Houston Co. v Rugby.", "question": "Kdy se narodil Dennis Gabor?", "answers": ["5. června 1900"]}
{"title": "Gl 833", "context": "Gl 833 Gliese 833 Astrometrická data(Ekvinokcium J2000.0) Souhvězdí Indián (Indus) Rektascenze 21h36m41,244 16s Deklinace -50°50'43,389 1\" Paralaxa (68,40 ± 0,58)×10−3\"[1] Vzdálenost 47,7 ly(14,6 pc) Barevný index (U-B) 0,559 Barevný index (B-V) 0,887[1] Barevný index (V-R) 0,50 Barevný index (R-I) 0,45 Zdánlivá hvězdná velikost 7,157[1] Absolutní hvězdná velikost 6,33 Radiální rychlost 28,20±0,79 km/s[1] Vlastní pohyb v rektascenzi 0,424 24\"/rok Vlastní pohyb v deklinaci -0,199 70\"/rok[1] Fyzikální charakteristiky Typ proměnnosti není Spektrální typ K1V[1] Hmotnost kg (? M☉) Poloměr km (? R☉) Zářivý výkon (V) L☉ Povrchová teplota K Stáří r Rotační perioda Oscilační perioda Další označení Henry Draper Catalogue HD 205390 2MASS 2MASS J21364123-5050433 SAO katalog SAO 247109 Katalog Hipparcos HIP 106696 Tychův katalog TYC 8436-504-1 General Catalogue GC 30234 Glieseho katalog Gl 833 Synonyma CD-51 12998,CPD -51 11696, GCRV 72293, GJ 833, IRAS 21332-5104, LTT 8595, 2MASS J21364123-5050433, NLTT 51629, PLX 5198, PPM 349539, 1RXS J213642.6-505033, SPOCS 935, UBV 18557 (V) – měření provedena ve viditelném světleNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Gl 833 je hvězda spektrálního typu K2 vzdálená od Země 47,7 ly. Jedná se o oranžového trpaslíka v souhvězdí Indiána. Dalšími označeními hvězdy jsou HD 205390, HIP 106696, SAO 247109. Radiální rychlost hvězdy činí přibližně 28 km/s. Reference 1 2 3 4 5 6 http://simbad.u-strasbg.fr/simbad/sim-basic?Ident = Gl+833&submit = SIMBAD+search V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gl 833 na slovenské Wikipedii, Gliese 833 na nizozemské Wikipedii a Gliese 833 na italské Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Astronomie", "question": "Jaká je radiální rychlost hvězdy Gl 833 v km/s?", "answers": ["28"]}
{"title": "Švédsko", "context": "] Dále jsou v zemi menšiny Dánů v jižní části země, Finů a Sámů na severu. Největší hustota zalidnění je v oblasti Öresundu na jihu Švédska a v údolí jezera Mälaren ve středním Švédsku. Plodnost v zemi kolísá okolo 1,9 dítěte na ženu v plodném věku, čímž je sice Švédsko na předních příčkách v přírůstku obyvatelstva v Evropě, ale v podprůměru na světě. Nejrozšířenější křestní jméno při narození je Erik a William. Související informace naleznete také v článku švédština. Švédština je severogermánský jazyk, podobný norštině a dánštině, kterým hovoří většina obyvatel Švédska. Základem švédštiny je de facto dánština a všechny tři jazyky jsou si vzájemně bez potíží srozumitelné. Zajímavé je, že švédský parlament švédštinu nikdy neschválil jako úřední jazyk Švédska. Označuje se pouze jako \"hlavní jazyk\" (huvudsprå). Od roku 1999 je ovšem schváleno 5 jazyků menšin (finština, meänkieli - tornedalská finština, romština, laponština a jidiš), které je možno používat v úředním styku ve vybraných regionech. Související informace naleznete také v článku Seznam měst ve Švédsku. Ve městech žije 85 % obyvatel Švédska, přičemž podle švédských hledisek je městem uzavřené sídlo s více než 200 obyvateli. Největšími městy jsou Stockholm, Göteborg a Malmö. Pokřesťanštění Švédska, které probíhalo od poloviny 9. století (Olof Skottkonung) do 12. století, přispělo ke vzniku jednotného švédského státu. V roce 1527 přestoupilo Švédsko pod vládou Gustava I. Vasy k luteránství. K luterské církvi se v současnosti hlásí kolem 80 % obyvatel Švédska.[zdroj? ] Druhým nejrozšířenějším náboženstvím se stává islám.[zdroj? ] Imigrace byla jedním z hlavních zdrojů růstu populace a kulturních změn během nedávné historie Švédska. V posledních letech se země transformovala ze země emigrace, s koncem první světové války, na zemi přistěhovalectví od konce druhé světové války. Ekonomické, sociální a politické aspekty imigrace vyvolaly polemiku ohledně etnické příslušnosti, hospodářského přínosu, pracovních míst pro původní obyvatele, systému osídlení, dopad na vzestupnou sociální mobilitu, trestnou činnost a volební právo. V polovině osmdesátých let 20. století tu počty zahraničních pracovníků silně kolísaly v závislosti na nabídce. Imigrace pokračovala i po zákazu přistěhovávání zahraničních pracovníků v roce 1972.", "question": "Jaké je hlavní město Švédska?", "answers": ["Stockholm"]}
{"title": "Korejská válka", "context": "Korejská válka byl válečný konflikt, který probíhal od 25. června 1950 do 27. července 1953 mezi Jižní Koreou podporovanou OSN a Korejskou lidově demokratickou republikou neformálně podporovanou Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou. Byla primárně důsledkem politického rozdělení Koreje podle dohody vítězných Spojenců v závěru tichomořské části druhé světové války. Od roku 1910 do konce druhé světové války v roce 1945 byl korejský poloostrov okupován Japonským císařstvím. Po porážce Japonska byl poloostrov pod sovětsko-americkým dohledem rozdělen podle 38. rovnoběžky na jižní část okupovanou Američany a severní část okupovanou Sověty. V důsledku znemožnění svobodných voleb v severní části poloostrova v roce 1948 se vzájemné odcizení obou částí poloostrova prohloubilo. Na severu byl ustanoven komunistický režim vedený Kimem Ir-senem, zatímco na jihu byl ustanoven formálně demokratický režim, vedený Li Syn-manem. Napětí mezi oběma vládami se stupňovalo i přes pokračující rozhovory o znovusjednocení, incidenty na společné hranici se stupňovaly. 25. června 1950 situace eskalovala v otevřený konflikt, když severokorejské jednotky vpadly do Jižní Koreje. V roce 1950 Sovětský svaz bojkotoval zasedání Rady bezpečnosti OSN na protest proti zastoupení Kuomintangu - vlády Čínské republiky na Tchaj-wanu namísto Číny v této instituci. Absence Sovětského svazu v Radě bezpečnosti umožnila Spojeným státům prosadit rezoluci Rady bezpečnosti OSN schvalující vojenskou intervenci v Koreji. Spojené státy americké vyslaly na korejský poloostrov 302 tisíce vojáků, kteří spolu s menšími jednotkami dalších dvaceti států pomohli jihokorejským jednotkám invazi odrazit. Během prvních dvou měsíců byli tito obránci zatlačeni do Pusanského perimetru na jihovýchodě poloostrova. Protiofenzíva Spojených národů zatlačila Severokorejce naopak za 38. rovnoběžku až téměř k hranici s Čínou na řece Ja-lu. Na tuto situaci reagovala ČLR neformálním vstupem do konfliktu na straně Severokorejců a čínské jednotky vytlačily síly OSN zpět za 38. rovnoběžku. V červenci 1951 se původně dynamické boje změnily ve statickou zákopovou válku právě kolem 38. rovnoběžky. Boje skončily 27. července 1953, kdy byla podepsána dohoda o příměří, která obnovila hranici kolem 38. rovnoběžky a vytvořila Korejské demilitarizované pásmo. Sovětský svaz před konfliktem a po celou dobu války výrazně materiálně podporoval armádu Severní Koreje a čínských dobrovolníků. 5. dubna 1945 Sovětský svaz vypověděl Pakt o neútočení s Japonskem a 8. srpna v souladu s ujednáním uzavřeným s USA vyhlásil Japonsku válku.", "question": "Ve kterém roce byl Korejský poloostrov rozdělen na dvě zony?", "answers": ["1945"]}
{"title": "Kvark", "context": "Kvarky nelze při nízkých energiích pozorovat jako volné částice (to je důsledek tzv. asymptotické volnosti), ale pouze prostřednictvím rozptylových experimentů a na základě symetrií ve vlastnostech pozorovaných hadronů. Vysoce energetická srážka hadronů však může způsobit jejich \"roztavení\" a vznik tzv. kvark-gluonového plazmatu. V něm se kvarky mohou pohybovat volně. Tento stav hmoty měl být ve vesmíru 20–30 mikrosekund po Velkém třesku a lze jej na extrémně krátkou dobu vytvořit v částicovém urychlovači. Kvarky se řadí k fermionům se spinem 1⁄ a baryonovým číslem 1⁄ Ke každému kvarku existuje příslušná antičástice – antikvark. Kvarky se rozdělují na šest tzv. vůní. Elektrický náboj, izospin, podivnost, půvab, krása a pravda představují kvantová čísla kvarku. Kvarky řadíme do generací neboli rodin (podobně jako leptony). První generaci tvoří kvarky u a d (tj. nahoru a dolů), druhou generaci tvoří kvarky s a c (tj. podivný a půvabný) a třetí generaci tvoří kvarky b a t (tj. spodní a svrchní). Každý z kvarků se navíc může vyskytnou ve třech barvách, jimž přiřazujeme hodnoty červená, zelená nebo modrá. Barvy slouží pouze k určitému označení a představují jistý druh náboje (tzv. barevný náboj). Kvarky však ve skutečnosti v žádném případě nemají žádnou barvu, protože jsou mnohem menší než vlnová délka viditelného světla. Barva má v tomto případě podobný význam jako např. elektrický náboj. Související informace naleznete také v článku Hadron. Ze tří valenčních kvarků se skládá baryon, a to tak, že každý kvark má jinou barvu, tzn. výsledný baryon je bezbarvý. Baryon tedy může mít hodnotu podivnosti až o velikosti 3. Z kvarku a antikvarku stejné barvy vznikají mezony. Barvy kvarků v mezonu se mění, přičemž pravděpodobnost zachycení kterékoli ze tří barev je stejná, tzn. při sledování mezonu v určitém časovém intervalu se mezon také jeví jako bezbarvý. Kvarky jsou v hadronech vzájemně vázány prostřednictvím gluonů. Jejich vliv na vlastnosti částic je větší, než se dříve předpokládalo.", "question": "Dělí se kvarky na tři barvy?", "answers": ["Každý z kvarků se navíc může vyskytnou ve třech barvách, jimž přiřazujeme hodnoty červená, zelená nebo modrá."]}
{"title": "Fotografie", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Barevná fotografie. Zavedení barevné fotografie bylo brzděno omezenou citlivostí raných fotografických materiálů, které byly citlivé zejména na modrou, pouze málo na zelenou a prakticky zcela necitlivé na červenou. Fyzikální princip barevné fotografie poprvé předvedl James Clerk Maxwell v Londýně 17. května 1861. Promítl na plátno současně tři černobílé snímky barevné řádové stuhy přes červený, zelený a modrý filtr, které byly předtím exponovány přes filtry stejných barev. Prokázal tak princip aditivního míchání barev. Ve skutečnosti však byla použitá exponovaná fotocitlivá emulze necitlivá na červenou barvu. Místo červené byla na snímku přes červený filtr exponována okem neviditelná ultrafialová část spektra. Prakticky však byla tato technika kvůli své komplikovanosti nepoužitelná. Na výzkumy Jamese Maxwella navázal Louis Ducos du Hauron. Od roku 1862 pracoval několik let na praktickém způsob záznamu barevných fotografií pomocí dvou barevných systémů: subtraktivního (žlutá, azurová, purpurová) a aditivního (červená, zelená, modrá). Roku 1868 tyto metody patentoval. Osvítil bromostříbrnou kolodiovou desku výtažkovými filtry a zhotovil tak diapozitivy zabarvené do červena, modra a žluta. Tyto tři části pak musely být položeny zcela přesně přes sebe, aby došlo k získání konečné fotografie. Kvůli vysokým nákladům této metody se však v praxi mnoho nepoužívala. Jednou z prvních barevných fotografií je Landscape of Southern France, která byla pořízena subtraktivní metodou roku 1877. Zároveň s Hauronem objevil podobný systém Charles Cros, který se později stal jeho spolupracovníkem. Důležitý byl i objev fotografa a chemika Hermanna Vogela, který přišel v roce 1873 na způsob zvýšení citlivosti zelené, žluté, a dokonce i červené pomocí přidání barviva. Pokroky v oblasti látek zvyšujících citlivost i v celkové citlivosti roztoků postupně snižovaly expoziční časy, které bývaly pro barevnou fotografii příliš dlouhé, a pomalu ji činily životaschopnou na trhu. Roku 1888 vyvolal F. E. Ives tříbarevnou fotografii, na níž pak navázal Němec Adolf Miethe, který vynalezl panchromatické zcitlivění pro reprodukci barevných tónů. Prvním komerčně úspěšným barevným postupem se stal autochrom, který v roce 1907 představili bratři Lumiérové. Autochromové desky obsahovaly filtr tvořený barevnou mozaikou ze suchých zrnek bramborového škrobu. Tři barevné složky tak byly při průchodu světla zachyceny v podobě mikroskopických částeček snímku. Po zpracování autochromové desky na pozitiv dodala zrnka škrobu každé částečce snímku správnou barvu. První moderní inverzní film, Kodachrome, byl představen roku 1935. Pomocí mnohovrstvé emulze zachycoval Kodachrome všechny tři barevné složky. Jedna vrstva byla citlivá na záznam červeného spektra, druhá na záznam spektra zeleného a poslední na záznam spektra modrého.", "question": "Jakou metodou byla vytvořena fotografie Landscape of Southern France?", "answers": ["subtraktivní"]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "Úřadu se poprvé ujal složením slibu 8. března 2013 a druhé funkční období zahájil přesně o pět let později. V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. \"opoziční smlouvy\" s Občanskou demokratickou stranou. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.V přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky a zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou. První kolo vyhrál a v rozhodujícím druhém kole zvítězil nad tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Svůj prezidentský post se rozhodl obhajovat v následujících prezidentských volbách 2018, ve kterých postoupil s Jiřím Drahošem do druhého kola. V něm 27. ledna 2018 vyhrál výsledkem 51,36 % a obhájil prezidentský úřad na dalších pět let. == Osobní život == === Dětství a mládí === Narodil se 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie Zemanová (1917–1997), byla učitelka, otec byl poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou. Otec, se kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let. === Studium a povolání === V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, a to kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána.", "question": "Kde se narodil Miloš Zeman?", "answers": ["Kolín"]}
{"title": "Bílá", "context": "Bílá je barva, kterou oko vnímá v případě, že z daného směru přichází světlo všech barev. (Jejím nejtmavším odstínem je černá, která vzniká tím, že do oka nedopadá žádné světlo.) Dojmu bílé barvy lze dosáhnout také smícháním (tzv. aditivním mícháním) základních barev spektra (červená, zelená, modrá), neboť právě na tyto barvy je lidské oko citlivé. Až do doby Isaaca Newtona popisoval převažující vědecký názor bílou jako základní barvu, ze které vznikají ostatní barvy tím, že se k bílému světlu přimíchá cosi, co ho zbarví. Newton navrhl pokus, při kterém světelným hranolem rozložil bílé světlo v barevné spektrum, které dalším hranolem spojil opět do bílého světla. Tím dokázal, že naopak barevné světlo je základní a bílé světlo vzniká smíšením světla všech barev. V běžném životě se za bílé světlo dá považovat jak denní (sluneční) světlo, tak umělé osvětlení pomocí žárovek, zářivek apod. Je ovšem zřejmé, že tyto druhy světla nejsou \"stejně bílé\". Např. světlo žárovky má proti zářivce výrazně žlutější odstín. Takové odstíny bílého světla jsou popisovány tzv. barevnou teplotou. Tento parametr udává teplotu, které odpovídá záření absolutně černého tělesa o příslušném odstínu. Např. běžná žárovka vydává světlo odpovídající absolutně černému tělesu o teplotě asi 2850 K, takže se říká, že \"barevná teplota běžné žárovky je 2850 K\". Denní světlo má typickou barevnou teplotu asi 5400 K, ale tato hodnota závisí na mnoha podmínkách (denní době, počasí, sluneční aktivitě apod.). Existují také standardy bílého světla. Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE) určila sérii standardních osvětlení (označovaná jako série D). Např. osvětlení D65, původně nastavené podle barevné teploty 6500 K, reprezentuje standardní denní světlo. Počítačové monitory již dnes obvykle umožňují nastavit odstín zobrazovaných barev právě pomocí volby barevné teploty (typicky z několika málo přednastavených hodnot). Tuto hodnotu pak elektronika monitoru použije pro výpočet parametrů zobrazované bílé barvy. Jako bílí jsou označování členové bílé rasy, tzn. lidé světlé barvy pleti. Viz bílá rasa. Obecně je bílá symbolem čistoty, neposkvrněnosti. Bílá barva je jak v západní kultuře, tak např. v Japonsku tradiční barvou svatebních šatů nevěsty. V čínské, vietnamské a indické tradici symbolizuje bílá barva smrt a je barvou duchů.", "question": "Jaká je typická barva smutečního oblečení v Indii?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Tankový prapor (film)", "context": "Tankový prapor je československý film režiséra Víta Olmera z roku 1991 natočený ve filmovém studiu Barrandov společností Bonton a.s. podle stejnojmenné literární předlohy Josefa Škvoreckého. V hlavní roli Lukáš Vaculík. Návštěvnost přesáhla dva miliony diváků a tržby dosáhly 55 milionů korun. Lukáš Vaculík – rotný Daniel \"Danny\" Smiřický Roman Skamene – major Borovička Simona Chytrová – Janinka Pinkasová Vítězslav Jandák – kapitán Matka Miroslav Donutil – nadporučík Růžička Vlastimil Zavřel – podporučík Malina Martin Zounar – poručík Prouza Václav Vydra – svobodník Mlejnek Michal Suchánek – vojín Mengele Milan Šimáček – rotný Soudek Miroslav Táborský – desátník Plíhal Martina Adamcová – četařka Babinčáková a další Hlavní postavou je doktor filosofie Danny Smiřický, který je v rámci povinné vojenské služby přidělen k tankovému praporu ve vojenském prostoru Kobylec. Jako velitel tanku T-34/85 prodělává cvičení, jako kulturní pracovník je přítomen plnění Fučíkova odznaku a zažívá další příhody z vojenského prostředí 50. let. Ve volných chvílích vzpomíná na vdanou Lizetku, se kterou se v civilním životě pokoušel navázat vztah. V kasárnách se zamiluje do ženy jednoho z důstojníků Jany Pinkasové. Zažije návštěvu sovětského vojenského poradce a je také svědkem utonutí v jímce velitele tábora majora Borovičky. V konci příběhu odchází do civilu. Natáčení probíhalo v bývalém vojenském prostoru v Podbořanech, v ulici U Kasáren a Záhořanská v Berouně, u obce Valov a na nádraží Nová Ves pod Pleší. Přestože se děj románu odehrává mezi lety 1951–1953, scenáristé přesunuli celý děj filmu do roku 1953. Danny Smiřický je v románu velitelem tanku T-34/85, který má pětičlennou posádku. V knize je i vysvětleno, že pátý člen je toho času nemocný. Ve filmu jsou ovšem posádky všech tanků pouze čtyřčlenné (viz T-34/85). Tankový prapor (film) na Kinoboxu.cz http://www.extra.cz/tankovy-prapor-vas-vzdy-pobavi-7-veci-ktere-jste-o-legendarnim-filmu-nevedeli", "question": "Kdy byl natočen film Tankový prapor?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Di varhajt", "context": "Di varhajt (česky: Pravda) byl první komunistický novinový deník, psaným v židovském jazyce jidiš. == Historie == První číslo vyšlo 8. března 1918, vydavatelem byl Lidový komisariát pro židovské záležitosti. Po přesunu sídla deníku do Moskvy, nového hlavního města Sovětského svazu, došlo téhož roku k ukončení jeho činnosti z důvodu nedostatku žurnalistů znalých jazyka jidiš. Funkci novin Di varhajt převzal nově vzniklý deník Der Emes, jenž spadal pod přímou kontrolu Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Proč došlo k ukončení činnosti deníku Di varhajt?", "answers": ["z důvodu nedostatku žurnalistů znalých jazyka jidiš"]}
{"title": "Databáze", "context": "Jedním z prvních průkopníků databází byl Charles Bachman. V roce 1971 vydal výbor zprávu The DBTG April 1971 Report, kde se objevily pojmy jako schéma databáze, jazyk pro definici schématu, subschéma a podobně. Byla zde popsána celá architektura síťového databázového systému. Ve stejné době byly vyvíjeny i hierarchické databáze. Jedním z prvních SŘBD byl IMS, který byl vyvinut firmou IBM pro program letu na Měsíc Program Apollo. Systém IMS patří stále k nejrozšířenějším na sálových počítačích. V roce 1970 začínají zveřejněním článku E. F. Codda první relační databáze, které pohlížejí na data jako na tabulky. Kolem roku 1974 se vyvíjí první verze dotazovacího jazyka SQL. Vývoj této technologie po 10 letech přinesl výkonově použitelné systémy, srovnatelné se síťovými a hierarchickými databázemi. V 90. letech 20. století se začínaly objevovat první objektově orientované databáze, jejichž filozofie byla přebírána z objektově orientovaných jazyků. Tyto databáze měly podle předpokladů vytlačit relační systémy. Původní předpoklady se však nenaplnily a vznikla kompromisní objektově-relační technologie. Z hlediska způsobu ukládání dat a vazeb mezi nimi můžeme rozdělit databáze do základních typů: Hierarchická databáze Síťová databáze Relační databáze Objektová databáze Objektově relační databáze Pojem \"databáze\" je často zjednodušován na to, co je ve skutečnosti databázový systém (databázový stroj) nebo též systém řízení báze dat. Ten neobsahuje pouze tabulky – ty jsou jedny z mnoha tzv. databázových objektů (někdy též databázových entit). Pokročilejší databázové systémy dále obsahují: pohledy neboli views – SQL příkazy, pojmenované a uložené v databázovém systému. Lze z nich vybírat (aplikovat na ně příkaz SELECT) jako na ostatní tabulky. indexy pro každou tabulku. Klíče jsou definovány nad jednotlivými sloupci tabulek (jeden klíč jich může zahrnovat i více) a jejich funkce je vést si v tabulkách rychlé LUT (look-up tables – \"pořadníky\") na sloupce, nad nimiž byly definovány,. vyloučit duplicitu v záznamech nebo zajišťovat fulltextové vyhledávání. spouště neboli Trigger– mechanizmus nad jednotlivými řádkami tabulky (případně samotnou tabulkou), který se vyvolá po změně, odstranění nebo přidání řádky, případně smazání tabulky a provede předprogramovanou akci (. například kontrolu integrity dat, doplění hodnot...) uživatelem definované procedury a funkce – některé databázové stroje podporují ukládání pojmenovaných kusů kódu, které provedou v databázi nad danými tabulkami určitou sekvenci příkazů (procedury) nebo navíc vrátí nějaký výsledek (uživatelské funkce).", "question": "Jake databáze měly podle předpokladů vytlačit relační systémy?", "answers": ["objektově orientované databáze"]}
{"title": "Zimní olympijské hry", "context": "Toto klání bylo zpětně roku 1925 označeno za 1. zimní olympijské hry. V roce 1940 a 1944 se měly konat v japonském Sapporu a v italské Cortině d'Ampezzo, ale obě tyto akce byly zrušeny kvůli probíhající 2. světové válce. Roku 1976 měl původně pořádat hry americký Denver, jenže ten to odmítl prostřednictvím státního referenda. Pořadatelstvím her byl tedy pověřen rakouský Innsbruck, který stále ještě udržoval infrastrukturu od roku 1964. Do roku 1992, kdy proběhla 16. zimní olympiáda, se zimní hry konaly vždy v týž rok jako letní. Poté bylo rozhodnuto periodu zimních her posunout o polovinu vůči hrám letním, a tak se 17. ZOH konaly už v roce 1994. Další hry se opět konají ve čtyřletém cyklu. Zimní olympiádu zatím hostilo 11 států: čtyřikrát Spojené státy americké, třikrát Francie, dvakrát Itálie, Japonsko, Kanada, Norsko, Rakousko a Švýcarsko a jednou Jugoslávie, Německo a Rusko. Zatím poslední hry byly uspořádány v únoru 2014 v ruském Soči. Následující ZOH bude hostit jihokorejský Pchjongčchang (2018) a čínský Peking (2022). Seznam nejúspěšnějších zemí v historii ZOH seřazený podle počtu získaných medailí. V tabulce jsou uvedeny země, které získaly nejméně 10 medailí. Seznam nejúspěšnějších sportovců v historii zimních olympijských her podle celkového počtu získaných medailí. V tabulce jsou uvedeni všichni závodníci, kteří na ZOH získali nejméně osm medailí. 1. ZOH 1924 Chamonix (Francie) První ukončenou disciplínou zimních olympijských her byl rychlobruslařský závod mužů na 500 m a vůbec prvním zlatým medailistou ZOH se stal Američan Charles Jewtraw. Fin Clas Thunberg získal 3 medaile v rychlobruslení a Nor Thorleif Haug 3 zlaté medaile v lyžování. 2. ZOH 1928 Svatý Mořic (Švýcarsko) Na programu her se objevila nová disciplína - skeleton. Fin Clas Thunberg přidal ke 3 zlatým medailím s Chamonix další 2 zlaté v rychlobruslení. Senzaci způsobila Norka Sonja Henie, která vyhrála krasobruslařskou soutěž ve svých 15 letech a o primát nejmladší olympijské vítězky přišla až v roce 1998. 3. ZOH 1932 Lake Placid (USA) Sonja Henie obhájila svou zlatou medaili ze Svatého Mořice.", "question": "Jak se jmenuje město, kde byli zimní olympijské hry 2014?", "answers": ["Soči"]}
{"title": "Duben", "context": "Duben je čtvrtý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Před přechodem do gregoriánského kalendáře to byl druhý měsíc v roce. Slovo pochází ze slova dub. Duben začíná stejným dnem jako červenec a v přestupném roce jako leden. První dubnový den se nazývá apríl. Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. Aprílové počasí označuje počastí nestálé, proměnlivé a používá se i tehdy, pokud se hovoří o proměnlivém a nestálém počasí v jiný čas. Duben, ještě tam budem. Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje. Na mokrý duben - suchý červen. Obrázky, zvuky či videa k tématu duben ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo duben ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá první dubnový den?", "answers": ["apríl"]}
{"title": "Kouzelné předměty z Harryho Pottera", "context": "To mu také dává neobyčejnou schopnost nasávat do sebe to, co ho posílí a odolávat tomu, co by ho mohlo poškodit (např. nemůže zrezivět nebo se zašpinit, ale může vstřebat baziliškův jed). Nebelvírský student, který je toho hoden, ho dokáže vytáhnout z Moudrého klobouku. Podařilo se to například Harrymu, který s ním ve druhém díle zabil baziliška, nebo Nevillovi, který v sedmém díle s jeho pomocí zabil Naginiho, hada a zároveň viteál lorda Voldemorta. Díky tomu, že do sebe nasál jed baziliška, je meč jednou z mála věcí, která dokáže zničit viteál. V sedmém díle je jeho kopie umístěna v trezoru Lestrangeových v Gringottově bance. Tam ji umístil Severus Snape, pravý originál meče si nechal a tajně ho předal do jezírka Harrymu Potterovi. Na meči je vyobrazen například Merlin, orel a jednorožec. == Moudrý klobouk == Moudrý klobouk (v originále Sorting Hat) se používá každoročně při zařazování studentů do jednotlivých kolejí v Bradavicích, do Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru nebo do Zmijozelu. Poté, co odzpívá píseň (každý rok novou), jej nasazují na hlavy prvňáků. Po chvíli se rozhodne a řekne název koleje, kam studenta pošle. V druhém díle pomohl Harrymu při souboji s baziliškem v Tajemné komnatě - poskytl mu meč Godrika Nebelvíra. V sedmém díle dá meč Godrika Nebelvíra Nevillovi. == Myslánka == Myslánka (v originále Pensieve) je kouzelná nádoba se starobylými runami po obvodu. Slouží jako úložiště nepotřebných či nežádoucích vzpomínek, které se pomocí hůlky přiložené ke spánku vysají z hlavy a to v podobě tenkých provázků zvláštní, bílé konzistence. Do těchto vzpomínek, uložených v Myslánce se lze přemisťovat a stát se tak přímo jejich součástí, tj. sledovat děj vzpomínky a přitom sám nebýt osobami ve vzpomínce spatřen. Bradavický ředitel Albus Brumbál, majitel tohoto kouzelného artefaktu, si pomocí Myslánky velice často ulehčoval od svých myšlenek. Původní název Myslánky - Pensieve, vytvořila autorka z francouzského slova penser (myslet) a anglického sieve (síto). Myslánka může sloužit také jako pomůcka, když Brumbál (nebo někdo jiný, např. Harry) potřebuje nahlédnout do důležité vzpomínky někoho jiného (např. profesora Křiklana v šestém díle).", "question": "Jaký klobouk zařazuje studentov do jednotlivých kolejí v Bradavicích?", "answers": ["Moudrý"]}
{"title": "Tomáš Klus", "context": "Tomáš Klus (* 15. května 1986 Třinec) je český písničkář, textař, skladatel, herec a bývalý moderní pětibojař. V roce 2002 získal zlatou medaili v moderním pětiboji (družstva) na dorosteneckém mistrovství Evropy. Kvůli sportu, kterému se věnoval do svých osmnácti let, přesídlil do Prahy. V roce 2007 vyhrál s písní Dopis pěveckou soutěž CzechTalent Zlín. V roce 2008 mu firma Sony BMG vydala jeho první album Cesta do záhu(d)by. Tentýž rok napsal a nahrál hudbu pro film Anglické jahody a se svým spoluhráčem Jiřím Kučerovským vystupoval jako předskokan skupiny Chinaski na Chinaski Space Tour 2008. V roce 2009 vydal druhé album Hlavní uzávěr splínu a spolu s ním vyšel i jeho první zpěvník \"Já, písničkáŘ\", obsahující písně z prvního a druhého CD. V září 2012 absolvoval studium herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Jako herce jej bylo možno vidět například v seriálu Hop nebo Trop (2004) nebo ve filmu Šejdrem (2008). Roli prince Jakuba si zahrál ve vánoční pohádce Tajemství staré bambitky (2011). Na scéně školního divadla DISK účinkoval ve hrách Malá mořská víla, Kazimír a Karolína, Tartuffe, Markéta Lazarová a Racek. Účinkuje ve hře Deadline v pražském Divadle Ypsilon. V roce 2010 se stal zpěvákem roku hudebních cen TV stanice Óčko i výročních Andělů. V letech 2011 a 2012 získal stříbrného a zlatého Českého slavíka. Podporuje také charitativní projekty. O Velikonocích roku 2011 odvysílala ČT pořad Klus pro Kuře, kde vystoupil jako moderátor i jako jeden z interpretů. V září 2011 vydal album Racek. Součástí bylo i turné po České republice, které bylo dlouho dopředu vyprodáno, včetně tří koncertů v Praze. Při svých koncertech je schopen udržet pozornost publika běžně i po dobu tří hodin. Podíl na tom mají rovněž hudební aranže i výrazný kytarový doprovod Jiřího Kučerovského. Navazuje na českou písničkářskou tradici a svou tvorbu a interpretaci neomezuje hudebními žánry. Pro jeho tvorbu je typický důraz na text a melodii, spolu s vlivy předchůdců a jeho vlastním výrazem.", "question": "V čem získal Tomáš Klus zlatou medaili?", "answers": ["v moderním pětiboji"]}
{"title": "Petržalka", "context": "Petržalka (maďarsky Pozsonyligetfalu, německy Engerau) je jedna z městských částí Bratislavy. Patří mezi nejlidnatější části slovenské metropole; žije zde 117000 lidí. Leží těsně při hranici s Rakouskem. První záznamy o Petržalce pocházejí již z roku 1225. Na konci 19. století už to byla vesnice s více jak pěti sty stálými obyvateli. První most, který ji spojil s Bratislavou, byl postaven v roce 1891 a byl železniční. Již v roce 1932 dal petržalské předmostí opevnit generál Josef Šnejdárek a poté v roce 1936 byl tento úsek zařazen do I. etapy naléhavého opevňování v rámci československého opevnění. Bylo zde postaveno 25 bunkrů. Avšak 10. října 1938 byla připojena na základě Mnichovské dohody k nacistickému Německu, protože byla obydlena převážně německy hovořícím obyvatelstvem, po osvobození v roce 1945 byla opět vrácena Československu. Od roku 1946 je součástí dnes hlavního města Slovenska. V 70. letech 20. století se zde vystavělo dnešní panelové sídliště. Z malé okrajové čtvrti, která měla minimální význam, se tak stala jedna z nejdůležitějších.", "question": "Kolik obyvatel má Petržalka?", "answers": ["117000"]}
{"title": "Vydra říční", "context": "Všeobecně je rozšířená v Evropě, Asii a severní Africe, kde ji můžeme spatřit poblíž stojatých i tekoucích vod. Občas se dostane až do moře nebo oceánu, vždy však potřebuje pravidelný přístup k sladké vodě. == Popis == Hmotnost: 3–10 kg Délka těla: 57–80 cm Délka ocasu: 27–55 cm Vydra říční je velká lasicovitá šelma s protáhlým, štíhlým tělem a krátkými končetinami opatřenými plovacími blánami. Ocas je svalnatý, ke konci zúžený. Nozdry a ušní otvory jsou vybaveny kožními záhyby, které vydře umožňují je při ponoru zcela uzavřít. Má krátkou světle až tmavě hnědou srst s bílou spodinou. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší. == Chování == Vydra říční žije po většinu roku samotářským způsobem života. Je vysoce teritoriální a žije na území mnohdy větším jak 30 km, které si značí trusem. Velikost teritoria je značně proměnlivá a závisí na množství potravy a kvalitě vod. Své teritorium si však střeží proti jedincům stejného pohlaví, což nám často umožňuje zaznamenat, že se dvě rozdílná teritoria jedinců různého pohlaví překrývají. Vydra je skvělý plavec a potápěč a ve vodě může vydržet i déle jak 5 min, přičemž může uplavat až 400 m. Na lov se ve většině lokalit vydává až v pozdní části odpoledne, kdy není sluneční záření tak silné. Vyhrabává si poměrně dlouhou noru s doupětem v hlinitých březích nebo pod kořeny stromů, přičemž do ni bývá často vchod pod vodní hladinou, čímž se stává nepřístupnějším pro mnoho vydřích predátorů. Za jeden den zkonzumuje vydra říční velké množství potravy. Živí se přitom především vodními živočichy, zvláště pak rybami, občas i měkkýši, obojživelníky, drobnými savci nebo mladými vodními ptáky. Vydří trus je protáhlého tvaru, se zbytky rybích šupin nebo kůstek. Pářit se může v různých částech roku, od února do června. Páření přitom probíhá ve vodě. Délka březosti je značně proměnlivá, ale nejčastěji trvá 63 dnů, přičemž občas dochází i k utajené březosti. V jednom vrhu bývá jedno až čtyři mláďata, která se rodí slepá a téměř neosrstěná. Oči se jim otevírají po 31–34 dnech života, s matkou zůstávají jeden rok a pohlavní dospělosti dosahují ve druhém až třetím roce života. V přírodě se mohou dožít i více než 18 let. == Ohrožení a ochrana == Vydry sice mají přirozené nepřátele, ale nejnebezpečnějším nepřítelem je člověk.", "question": "Jaký jediný druh vydry se nachází na českém území?", "answers": ["Vydra říční"]}
{"title": "Vikariát Plzeň-město", "context": "Vikariát Plzeň-město Vikariát Plzeň-město je jedním z deseti vikariátů Diecéze plzeňské. Geograficky vikariát zahrnuje oblast města Plzně a částečně přesahuje do okresů Plzeň-jih a Plzeň-sever. Členění vikariátu Vikariát Plzeň-město se člení na následujících sedm farností: FarnostSprávceSídloFarní kostelFiliální kostelyDatum zřízení Římskokatolická farnost Plzeň u katedrály svatého BartolomějeMons. Emil Soukup, farářFrantiškánská 11, 301 00 PlzeňKatedrála sv. Bartoloměje Kostel Nanebevzetí Panny Marie Kaple sv. Maxmiliána Kolbeho Římskokatolická farnost Plzeň-SlovanyDominikániP. Vojtěch Soudský OP, moderátorJiráskovo nám. 30/814, 326 00, PlzeňKostel Panny Marie Růžencové1. 5. 1910[1] Římskokatolická farnost Plzeň-LobzySalesiáni Dona BoskaP. Vojtěch Sivek SDB, moderátorRevoluční 98, 312 07, PlzeňKostel sv. Martina a Prokopa Kostel sv. Jiří 1. 1. 1993[2] Římskokatolická farnost Plzeň-Severní předměstíŘád bratří františkánůP. Didak Klučka OFM, moderátorKomenského 17, 323 13, Plzeň Kostel Všech svatých Kostel v Chotíkově 18. 11. 1996 Římskokatolická farnost Plzeň-LiticeKoinonia Jan KřtitelAlvaro Grammatica, moderátorBudilovo nám. 2, 321 00, Plzeň-LiticeKostel sv. Petra a Pavla Kostel sv. Jakuba Staršího na Prusinách Kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů, Chlumčany Dálniční Kaple Smíření Kaple sv. Anny, Lhota u Dobřan 1. 7. 1994 Římskokatolická farnost Plzeň-BoryP. Mgr. Miroslav Martiš CM, farářKlatovská 1793/176, 301 00, PlzeňKostel sv. Jana Nepomuckého", "question": "Na kolik farností se člení vikariát Plzeň-město?", "answers": ["sedm"]}
{"title": "Holokaust", "context": "Ti, kteří pracovali nejdéle a na jejichž zdraví se nesnesitelné pracovní podmínky a nedostačující výživa podepsaly nejvíce, zeslábli natolik, že v některé z těchto selekcí byli shledáni neschopnými další práce a následně zlikvidováni; jejich zesláblý organismus též mohla skolit (běžně. nesmrtelná) nemoc či infekce ze zranění (popř. kombinace více těchto faktorů), taktéž podchlazení vlivem sychravého a chladného počasí (baráky v táborech nebyly nijak vyhřívány), případně mohli nalézt smrt přímo při práci, když již nebyli schopni plnit kvóty. V několika případech navíc v táborech vypukly epidemie smrtelných nemocí – pravděpodobně nejvážnější byla epidemie tyfu v Auschwitz-Birkenau, která trvala od července do září 1942, vyžádala si odhadem 15–20 tisíc životů a způsobila dočasné přerušení selekcí. Časté byly též zažívací potíže a \"zdánlivě nevyléčitelné choroby nohou – otékaly do takové míry, že lidé nemohli chodit\". V jiných případech mohli být obyvatelé vyhlazovacích tábora zabiti svými spoluvězni (zejména těch z řad kriminálních zločinců nebo kápů; občas i bez zřejmého důvodu) nebo za drobný prohřešek jako např. nesundání čepice při setkání s esesmanem apod. Řádově stovky, možná několik málo. tisíc, nedobrovolných obyvatel koncentračních a vyhlazovacích táborů se v průběhu svého věznění pokusilo o útěk a bylo během něj zastřeleno nebo oběšeno před zraky ostatních po jejich dopadení; neznámý, možná stejný počet vězňů nevydržel utrpení po stránce psychické a zvolil dobrovolný odchod ze života (například vběhnutí do elektrického oplocení). Několik desítek vězňů se stalo oběťmi pokusů na lidech, které ve vybraných táborech probíhaly. Podrobnější informace naleznete v článku Vyhlazovací tábory nacistického Německa. Nejúčinnějším a nejhrůznějším prostředkem německého holocaustu byly vyhlazovací tábory, kde se hromadně popravovalo (v prvních fázích) zastřelením, oběšením a jedovatým plynem (nejpoužívanější byl Cyklon B). Mrtvoly byly poté hromadně pohřbívány či spalovány. Po přepadení Sovětského svazu 22. června 1941 (Operace Barbarossa) nechal Adolf Hitler na bývalém území Polska zřídit šest vyhlazovacích táborů: Chełmno (Kulmhof) (8. prosince 1941 – 17. ledna 1945, přibližně 320 000 obětí) Auschwitz – Výstavba původního tábora u města Osvětim začala v dubnu 1940. Tábor existoval do ledna 1945, velitelem byl Rudolf Höss. Později v roce 1941–42 se rozšířil o Auschwitz II – Birkenau v nedaleké Březince. V roce 1942 následoval Auschwitz III v Monowicích. Celkový počet lidí zavražděných v tomto vyhlazovacím táboře nelze přesně určit, neboť počet lidí usmrcených v plynových komorách nebyl registrován.", "question": "Jaký plyn se nejvíce využíval ve vyhlazovacích táborech?", "answers": ["Cyklon B"]}
{"title": "Zdislava z Lemberka", "context": "Sv. Zdislava z Lemberka (1220? , Křižanov - 1252 Lemberk) byla česká šlechtična a zakladatelka špitálu. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou. V roce 1995 požádal litoměřický biskup o změnu patrocinia diecéze a od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze. Od roku 2002 se stala patronkou Libereckého kraje. Její otec byl Přibyslav z Křižanova na Moravě a matka Sibyla, původem ze Sicílie, která přišla do Čech s Kunhutou Štaufskou, nevěstou krále Václava I. Zdislava měla několik sourozenců - dospělého věku se dožily sestry Alžběta (neboli Eliška), provdaná za Smila z Lichtemburka, a Eufémie, manželka Bočka z Obřan. O jejím mládí nevíme prakticky nic, je třeba zmínit velmi vřelý vztah jejích rodičů k duchovnu a katolické církvi vůbec, takže je teoreticky možná její výchova v některém z moravských klášterů, nebo alespoň jejich vliv na Zdislavinu výchovu. Její manžel Havel z Lemberka, za kterého se provdala okolo roku 1238, byl blízký důvěrník krále Václava I. Narodily se jim snad čtyři děti: spolehlivě doložení synové Havel, Jaroslav a Zdislav a snad i dcera Markéta, o níž se zmiňuje pouze Žďárská kronika. Zdislava byla zřejmě ráznou a energickou ženou. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí, zde zároveň se špitálem, do kterého, navzdory svému vysokému postavení, osobně docházela a nemocných se ujímala. Zemřela předčasně v přibližně 33 letech, tradovanou tuberkulózu antropologický výzkum nepotvrdil. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném, jehož stavbu začala, dokončení stavby se ale nedožila. V roce 1994 byl o jejím životě natočen film V erbu lvice podle stejnojmenného románu Aleny Vrbové; známá je také kniha Světlo ve tmách od Jaroslava Durycha. O její beatifikaci požádal již v roce 1849 litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille, avšak bezvýsledně. Roku 1895 byl zahájen proces blahořečení Zdislavy. Impulzem pro beatifikaci byla aktivita faráře z Jablonného v Podještědí Josefa Tschörche, který požádal o potvrzení nepamětného kultu paní Zdislavy z Lemberka. Ve spolupráci litoměřického biskupa Emanuela Jana Schöbela, litoměřického kanovníka Josefa Štěrby a litoměřického dominikána Benedikta Kundráta byly vykonány všechny potřebné práce pro beatifikaci. Proces beatifikace byl dokončen 6. září 1900 a dodán Kongregaci pro svatořečení do Říma. Kongregace vyjádřila souhlas k procesu 27. srpna 1907 a papež Pius X. 28. srpna 1907 Zdislavu z Lemberka blahořečil. Roku 1995 byla papežem Janem Pavlem II. uznána za svatou (byl uznán zázrak uzdravení MUDr. Františka Straky; v roce 1989 se jeho příbuzní modlili ke Zdislavě a MUDr. Straka se probudil z klinické smrti). 21. května 1995 papež Jan Pavel II. při své návštěvě České republiky na stotisícovém shromáždění na letišti v Olomouci-Neředíně svatořečil blahoslavenou Zdislavu z Lemberka spolu s blahoslaveným Janem Sarkanderem.", "question": "Ve kterém roce byla svatá Zdislava jmenována hlavní patronkou Litoměřické diecéze?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Denali", "context": "Vrchol leží přibližně 56 km od nejbližší silnice. == Zajímavosti == Nadmořská výška vrcholu byla v roce 1952 pomocí fotogrammetrie určena na 6194 m (20 320 stop). V roce 2015 americká vládní agentura United States Geological Survey na základě nových měření pomocí GPS upřesnila výšku hory na 6190 m (20 310 stop).Denali je svou hmotou a vyzdvižením větší než Mount Everest. Ačkoliv vrchol Everestu leží o 2700 metrů výš od hladiny moře, hora samotná spočívá na tibetské náhorní plošině v nadmořské výšce okolo 5200 m, což znamená, že své okolí přečnívá jen o zhruba 3650 m. Úpatí hory Denali leží na plošině o nadmořské výšce zhruba 600 m, takže své okolí přesahuje o 5500 m. Hora je kvůli své zeměpisné šířce proslulá nesmírně chladným počasím a také vysokou pravděpodobností výskytu výškové nemoci při výstupu. Stejně vysoká hora na rovníku by měla na svém vrcholu 47 % kyslíku oproti hladině moře, ale Denali má kvůli své zeměpisné šířce kyslíku méně, a to pouze 42 % oproti hladině moře. To souvisí s tím, že mocnost troposféry je ovlivněna rotací Země. Na rovníku je až 19 km zatímco na pólech jen 9 km. == Členění hory == Denali má dva významné vrcholy. Vyšší je Jižní vrchol, Severní vrchol dosahuje nadmořské výšky 5934 m a nad ostatní hmotu hory vystupuje pouhými 402 m. Severní vrchol je někdy považován za samostatný (např. v Seznamu fourteeners Spojených států amerických).", "question": "Co znamená v místním jazyce název hory Denali?", "answers": ["vysoká"]}
{"title": "Záhřeb", "context": "Roku 1557 se v Záhřebu poprvé sešel chorvatský sněm a roku 1607 přišli na jeho pozvání do města jezuité, kteří zde založili kolej, předchůdce dnešní Záhřebské univerzity. Od roku 1621 byl Záhřeb sídlem chorvatského bána (místokrále). Obě osady, Kaptol jako církevní a Gradec jako politické centrum, měly stále svá samostatná opevnění a v určitých obdobích stály proti sobě. Jižně, mimo tato opevnění vzniklo dnešní Dolní město, kam se přesunul obchodní a řemeslný život. Teprve v roce 1850 za bána Jelačiče se Kaptol, Gradec i Donji Grad spojily do jednoho celku. V 17. a 18. století bylo město několikrát postiženo požárem a morem. Roku 1860 dosáhla do města železnice, mezi nádražím a starou částí města začala vznikat nová měšťanská výstavba, Záhřeb se rozrůstal a později tak rostl i jeho vliv. Přispěl k němu i fakt, že po dlouhých letech nakonec získalo město statut centra chorvatského obrozeneckého hnutí, přestože Matice Ilyrská (od roku 1862 Matice chorvatská) působila v Záhřebu již ke konci první poloviny 19. století. Roku 1880 postihlo město velké zemětřesení, které silně poškodilo katedrálu, jež pak byla důkladně obnovena. Po rozpadu Rakousko-Uherska po první světové válce se zde konal sněm jihoslovanských národů padlého mocnářství. Jejich zástupci se rozhodli pro vytvoření jednoho státu - Království SHS. Mezi lety 1929 a 1939 tu bylo sídlo Sávské bánoviny, za druhé světové války pak ustašovského státu. V meziválečném období žilo v Záhřebu okolo 185 000 lidí. Během socialistické Jugoslávie byl Záhřeb opět hlavním městem Chorvatska. V této době byl vystavěn tzv. Novi Zagreb - sídliště na jih od města, u řeky Sávy. Pro život město byla významnou akcí Univerziáda v roce 1987, kdy do Záhřebu přicestovalo 6423 sportovců z 122 zemí světa. Od roku 1991 je opět hlavním městem nezávislého Chorvatska, za balkánské války byl sice bombardován, ale nebyl vážně poškozen. V současné době má okolo 700 000 obyvatel, s předměstími okolo milionu. Chorvatský Záhřeb tvoří historické jádro, totiž Horní město a Kaptol, a mladší Dolní město. Malebný Gradec (Horní město) patří k nejlépe zachovaným historickým centrům v Chorvatsku.", "question": "Jaké je hlavní město Chorvatska?", "answers": ["Záhřeb"]}
{"title": "Downův syndrom", "context": "Downův syndrom je geneticky podmíněné onemocnění způsobené poruchou 21. chromozomu. Obvykle je přítomna nadbytečná kopie jednoho chromozomu (tzv. trisomie 21), nemocný má tedy 47 chromozomů (22 párů a 1 trojici). Molekulární podstata ale může být i translokace (připojení) chromozomu 21 na jiný chromozom. I takový nemocný má fakticky tři kopie chromozomu 21, ale jen 46 samostatných chromozomů. Downův syndrom má tři různé formy změn v chromozomech. Nondisjunkce (prostá trisomie) představuje nejběžnější formu, vyskytuje se u 93 % postižených. V jádře všech buněk nemocného jsou přítomny tři samostatné kopie chromozomu 21. Tato forma není jednoduše dědičná, protože u postižených vznikají gamety s normálním počtem chromozomů. Translokace představuje dědičnou formu, přítomna je zhruba u čtyř procent nemocných; ovšem ne u všech jde o zděděnou poruchu. Translokační forma může vzniknout v důsledku toho, že chromozom 21 má centromeru periferně (tzv. akrocentrický chromozom) a tak mohou dva chromozomy 21 fúzovat a dále se chovat jako jeden chromozom. Vedle fúzního chromozomu 21-21 může dojít i k fúzi s jinými akrocentrickými chromozomy, např. 14 nebo 14. Translokace může být balancovaná, to znamená, že postižený má v karyotypu pouze 45 chromozomů, nicméně jeho chromozom 21 je zdvojený. Takový člověk je pak fenotypově zdravý, netrpí Downovým syndromem. Všechny jeho gamety ale obsahují dvojitou genovou dávku chromozomu 21 a tedy všichni potomci takového člověka budou mít Downův syndrom. Mozaika je mírnější forma, postihuje přibližně 3 % nemocných. Mozaika znamená, že trizomické jsou pouze některé buňky. Tíže projevů pak závisí především na podílu postižených buněk. Jedná se o poměrně časté onemocnění, vyskytuje se u jednoho narozeného dítěte ze 700–800, v České republice je to jedno z 1500 živě narozených dětí. Jeho vznik ovlivňuje stáří matky – pokud je matka starší 45 let, činí pravděpodobnost jeho vzniku 1:40. Lidé s Downovým syndromem trpí tělesnými malformacemi, jejich duševní vývoj je zpomalený. Dále mají vyšší pravděpodobnost výskytu některých nemocí než běžná populace. Příznaky jsou následující: menší, zploštěná hlava, vyvolávající dojem neobvykle kulatého obličeje zploštělá tvář, nevýrazné rysy šikmý tvar oči způsobený úzkými očními víčky a kožní řasou ve vnitřním koutku oka krátký a široký krk malá ústa větší jazyk krátké a široké ruce krátké. prsty velká mezera mezi palcem na nohou a ostatními prsty nepřerušená příčná rýha na dlani, tzv. opičí rýha Brushfieldovy skvrny - malé bílé až nažloutlé tečky na krajích duhovky, vyskytují se u 35-70 % novorozenců, s přibývajícím věkem často vymizí mentální retardace, IQ nejčastěji kolem 50-70 porucha motoriky snížená plodnost vrozené srdeční vady vývojové anomálie v trávicím traktu možnost vzniku šedého zákalu, keratokonu vyšší pravděpodobnost vzniku leukémie narušená funkce štítné žlázy snížená imunita Děti trpí celkově sníženým svalovým tonusem (hypotonií).", "question": "Kolik procent postižených má translokaci?", "answers": ["čtyř procent"]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Mikuláš Koperník (polsky Mikołaj Kopernik) (19. února 1473, Toruň - 24. května 1543, Frombork) byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie. Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník) a na Marsu (Koperník). a také v roce 2009 objevený prvek kopernicium s protonovým číslem 112. Narodil se v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech. V roce 1510 se přenesl do Fromborku a sestavil mapu Warmie. Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře. Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium. V letech 1516 až 1519 působil ve funkci správce kapitulního majetku se sídlem v Olštýně. Přivedl nové osadníky na hospodářství kapituly a s úspěchem připravoval olštýnský hrad k obraně před očekávaným útokem křižáků.", "question": "Kdy zemřel Mikuláš Koperník?", "answers": ["24. května 1543"]}
{"title": "Paříž", "context": "Každý obvod volí své obvodní rady, které mají celkem 517 členů. Obvodní rady volí své starosty týden po volbách, obdobně jako v ostatních francouzských obcích. Z každého obvodu se také volí zástupci do pařížské rady, která pak volí starostu Paříže. Volební období je šestileté. Členové Pařížské rady jsou voleni za každý městský obvod ve všeobecných a přímých volbách. Volba probíhá ve dvou kolech. Počet zástupců jednotlivých obvodů v radě je určen počtem obyvatel obvodu, a proto kolísá od 3 do 17 osob za každý obvod. Při prvním zasedání je tajným hlasováním zvolen starosta, který musí získat absolutní většinu hlasů v prvních dvou kolech nebo relativní většinu ve třetím kole. Tzv. starostovi přidělenci (adjoints), jejichž počet nesmí přesáhnout 48, jsou voleni radou podle stranických kandidátek s absolutní většinou. Departement Paříž je rozdělen do 21 volebních obvodů pro volby do Národního shromáždění a každý obvod volí jednoho poslance. Hranice těchto volebních obvodů se vždy neshodují s hranicemi městských obvodů, jako je tomu při obecních volbách. Obvody mají totiž výrazně odlišný počet obyvatel, a proto jsou pro spravedlivější zastoupení v parlamentu málo obydlené centrální obvody (1., 2., 3. a 4.) spojeny do jednoho volebního obvodu a naopak lidnaté obvody jsou rozděleny do více volebních obvodů. 15. a 16. obvod jsou rozděleny každý na dva celky a 18. obvod dokonce na tři. V roce 2007 bylo za Paříž zvoleno 11 socialistických poslanců, 2 zelení a 8 za UMP.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Francie?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Kanton Nérac", "context": "Kanton Nérac Kanton Nérac Kanton na mapě arrondissementu Nérac Stát Francie Francie Region Akvitánie Departement Lot-et-Garonne Arrondissement Nérac Počet obcí 8 Sídlo správy Nérac Rozloha 165,59 km² Počet obyvatel 9 820 (2010) Hustota zalidnění 59,3 ob./km² Kanton Nérac (francouzsky Canton de Nérac) je francouzský kanton v departementu Lot-et-Garonne v regionu Akvitánie. Tvoří ho osm obcí. Obce kantonu Andiran Calignac Espiens Fréchou Moncaut Montagnac-sur-Auvignon Nérac Saumont Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Kantony v departementu Lot-et-Garonne Agen-Centre • Agen-Nord • Agen-Nord-Est • Agen-Ouest • Agen-Sud-Est • Astaffort • Beauville • Bouglon • Cancon • Casteljaloux • Castelmoron-sur-Lot • Castillonnè • Damazan • Duras • Francescas • Fumel • Houeillè • Laplume • Laroque-Timbaut • Lauzun • Lavardac • Marmande-Est • Marmande-Ouest • Le Mas-d'Agenais • Meilhan-sur-Garonne • Mézin • Monclar • Monflanquin • Nérac • Penne-d'Agenais • Port-Sainte-Marie • Prayssas • Puymirol • Sainte-Livrade-sur-Lot • Seyches • Tonneins • Tournon-d'Agenais • Villeneuve-sur-Lot-Nord • Villeneuve-sur-Lot-Sud • Villeréal mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Francie", "question": "Čím je tvořem Kanton Nérac?", "answers": ["Tvoří ho osm obcí."]}
{"title": "Obležení Leningradu", "context": "Obležení Leningradu, často též blokáda Leningradu (8. září 1941 – 27. ledna 1944) představuje jednu z klíčových bitev druhé světové války. Šlo o jednu z nejdelších obléhacích vojenských operací nejen v celé druhé světové válce, ale i v dějinách válek. Z hlediska ztrát šlo zřejmě o nejkrvavější obléhání v lidských dějinách.[6] Leningrad (dnes Petrohrad neboli Sankt-Petěrburg), jakožto druhé největší město SSSR, důležité průmyslové centrum, základna Baltského loďstva a významný komunikační uzel byl od počátku bojů jedním z primárních cílů německého útoku v rámci Operace Barbarossa. Město bylo nesmírně důležitým průmyslovým centrem. Bylo výrobcem oceli, lokomotiv, centrem strojírenského a elektrotechnického průmyslu. Ve městě se také nalézal největší gumárenský závod v Evropě. Německé jednotky ale nedokázaly splnit zadání a dobýt dobře opevněné město jediným úderem, musely je tedy oblehnout. Obležení však nebylo dokonalé, některé zásobovací trasy se nepodařilo uzavřít zcela (např. tzv. Cesta života – ledová silnice přes Ladožské jezero). Efektivitě obléhání hodně uškodil fakt, že finský spojenec nacistického Německa odmítl nejen podílet se na útoku na město, ale zakázal jakékoliv významnější použití finského území pro tento útok. Obě strany zaznamenaly rozsáhlé ztráty vojáků i techniky a ve městě zemřelo hladem odhadem kolem jednoho milionu lidí, zejména v zimě 1941/1942 na počátku obležení. Postupem času se podařilo část lidí evakuovat a v roce 1943 se postupně stále více nahlodávalo obklíčení města a rostly dodávky potravin i munice. V lednu 1944 se obležení definitivně zhroutilo. Útok na Leningrad Mobilizace v Leningradě v létě 1941 Útok na Leningrad představoval v rámci Operace Barbarossa důležitý cíl, který byl úkolem německé skupiny armád Sever pod vedením polního maršála von Leeb. Útok na celé frontě začal 22. června 1941 a přes odpor sovětských pohraničních jednotek zaznamenal Wehrmacht významný postup. Dne 24. června postoupil do hloubky 70 km, ale zde narazil na odpor Rudé armády. Ta používala k protiútokům nové tanky T-34, KV-1 a KV-2, které odolávaly střelám stávajících německých tanků, a proto musela k jejich zneškodnění použít těžké flaky (především protiletadlové kanóny ráže 88 mm) a letectvo. Rychlý postup na severovýchod mohl úspěšně pokračovat i díky tomu, že v Pobaltí byla poměrně hustá silniční síť, což umožňovalo rychlé přesuny německých tankových a motorizovaných jednotek.", "question": "Jak dopadlo obležení Leningradu?", "answers": ["V lednu 1944 se obležení definitivně zhroutilo"]}
{"title": "Teplota tání", "context": "Teplota tání je teplota, při níž krystalická pevná látka přechází ze skupenství pevného do skupenství kapalného. U amorfních látek (sklo, parafín) nelze tuto hranici určit přesně (teplota tuhnutí). Značka: tt Základní jednotka: kelvin, značka K Další jednotky: viz teplota Tabulka uvádí teploty tání vybraných látek ve stupních Celsia a v kelvinech za normálního tlaku. Nejvyšší teplotu tání mají některé sloučeniny uhlíku. Teplota tuhnutí je teplota, při níž se kapalina mění na pevnou látku. U krystalické látky je její velikost stejná jako teplota tání. U čisté vody se teplota tuhnutí označuje běžným termínem bod tuhnutí či bod mrazu (tj. teplota, při níž voda mrzne či zamrzává, ta činí za normálních atmosférických podmínek přibližně nula stupňů Celsia). Tání Tuhnutí Teplota varu", "question": "Do jakého skupenství přechází pevná látka při teplotě tání?", "answers": ["kapalného"]}
{"title": "Lupus vulgaris", "context": "Lupus vulgaris je chronické tuberkulózní kožní onemocnění. Je charakteristické pomalu se loupajícími strupy a zaschlými kusy kůže, po nichž zbývají jen pomalu se hojící jizvy. Za objev fototerapie účinné na toto onemocnění (1895) získal dánský lékař Niels Ryberg Finsen v roce 1903 Nobelovu cenu za lékařství.", "question": "Ve kterém roce získal Niels Ryberg Finsen Nobelovu cenu za lékařství?", "answers": ["1903"]}
{"title": "Otto Müller (zápasník)", "context": "Otto Adolf Müller (21. června 1899 - ? ) byl švýcarský zápasník. V roce 1924 vybojoval na olympijských hrách v Paříži bronzovou medaili ve volném stylu ve velterové váze. V roce 1930 vybojoval titul na mistrovství Evropy ve volném stylu ve střední váze. == Reference == (anglicky) Profil na www.sports-reference.com", "question": "Jakou medaili získal Otto Müller v roce 1924 na olympijských hrách?", "answers": ["bronzovou"]}
{"title": "Protektor (film)", "context": "Protektor (2009) je český film režiséra Marka Najbrta, který získal šest Českých lvů za nejlepší film, režii, scénář, střih, hudbu a hlavní ženskou roli. Děj filmu se odehrává v Praze. Začíná na konci 30. let 20. století, hlavní těžiště příběhu ale leží v době druhé světové války. Vypráví o manželské dvojici Emilovi a Haně Vrbatových. Před válkou je Hana (Jana Plodková) herečkou, pak ale pro svůj židovský původ nemůže pokračovat v kariéře. Pracovník rozhlasu Emil (Marek Daniel), který se stane reportérem poté, co je uvězněn jeho kolega Franta (Martin Myšička), se ji snaží zachránit tím, že pomáhá německé propagandě. Hana téměř nevychází z domu, což ji začne brzy nudit, a tak se tajně schází s promítačem Petrem (Tomáš Měcháček) v blízkém kině, kde se spolu dívají na filmy, zkouší na sobě účinky drog a také provokativně vycházejí do ulic města, kde promítač Hanu fotografuje v místech, kam je Židům vstup zakázán. Emil zatím pracuje v rozhlase, kde je pod kontrolou Tomka (Richard Stanke), který začal po Frantově uvěznění chodit s Frantovou přítelkyní Věrou (Klára Melíšková). Emil se stává slavným a zamiluje se do něj naivní novinářka Krista (Sandra Nováková). Hana se ukáže na svatbě Věry a Tomka, čímž rozčílí Tomka, který požaduje, aby se Emil s Hanou rozvedl. Po svatbě pak Emil stráví noc u Kristy a ráno zaspí, jedná se zrovna o den, kdy byl spáchán atentát na Heydricha.", "question": "Kolik Český lvů získal film Protektor?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Sherlock Holmes", "context": "Sherlock Holmes je literární postava soukromého detektiva z povídek a románů sira Arthura Conana Doyla, jehož případy se odehrávají v období od druhé poloviny 19. století do počátku 20. století. Celé dílo obsahuje 4 romány a 56 povídek, které byly uveřejňovány v letech 1887 až 1927. Postavy z románů později ožily ještě mnohokrát v dílech jiných autorů na papíře, filmovém plátně, v rozhlase, v televizi i na počítačových monitorech (české holmesovské pastiše napsal například Rudolf Čechura). Sherlock Holmes má stále mnoho fanoušků, tzv. holmesologů, po celém světě. Sherlock Holmes bydlel na adrese Baker Street 221b v Londýně v podnájmu u paní Hudsonové. Dnes je zde zřízeno muzeum Sherlocka Holmese. Zápisky o 56 vybraných případech pořídil jeho největší přítel a spolupracovník doktor John Watson, 2 případy popsal detektiv sám a 2 jsou psány ve 3. osobě. Jedná se však jen o nepatrný zlomek, neboť celkový počet Holmesových případů přesahuje 2000. Měl bratra Mycrofta, který byl o 7 let starší. Holmes nebyl nikdy ženatý. Byl znám svým rezervovaným postojem k ženám s jedinou výjimkou – zpěvačkou Irenou Adlerovou z příběhu Skandál v Čechách. Jeho největší zálibou bylo kouření dýmky a hra na housle. Dalšími atributy byly lupa, kostkovaná čepice a chemické pokusy. V povídce Poslední případ z roku 1893 se setkal se svým největším rivalem, kterým byl profesor Moriarty a v tomto příběhu Sherlocka unavený A. Conan Doyle původně nechal zemřít utonutím ve vodopádu. Později, v roce 1903, však pod velkým tlakem veřejnosti napsal s tvrzením, že Sherlock Holmes umí převézt i smrt, povídku Prázdný dům, ve které se Holmes vrací. Šedesát případů z tzv. kánonu, jejichž autorem je A. Conan Doyle.", "question": "Kdo byl největším přítelem a spolupracovníkem fiktivní postavy Sherlocka Holmese?", "answers": ["John Watson"]}
{"title": "Inflace", "context": "Inflace je většinou ekonomů definována jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období. Ekvivalentně lze inflaci definovat jako snížení kupní síly peněz. Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace, která se vypočítává jako poměr vybraného cenového indexu na konci a na začátku období. Nejpoužívanějšími cenovými indexy jsou index spotřebitelských cen, index cen výrobců a deflátor HDP. Ekonomové se obecně shodují v názoru, že vysoká míra inflace je způsobena nadměrným růstem peněžní zásoby. Názory na to, které faktory způsobují nízkou až střední míru inflace, jsou rozmanitější. Nízká až mírná inflace může být vedle růstu peněžní zásoby vysvětlována i kolísáním reálné poptávky po zboží nebo výkyvy v nabídce a dodávkách zboží. Nicméně panuje konsenzus, že dlouhé období významné inflace je způsobeno rychlejším růstem peněžní zásoby než celkového produktu. Účinky inflace na ekonomiku jsou různé. Mezi negativní dopady inflace patří snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv, nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje investice a úspory. Vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší. Podle některých ekonomických škol mohou být účinky inflace i pozitivní, například rozšíření možností centrální banky upravovat úrokové sazby (v zájmu zmírnění recese) a stimulace investic do nefinančních investičních projektů. Dnes se většina ekonomů hlavního proudu vyslovuje pro nízkou stabilní inflaci.", "question": "Jaké cenové indexy existují?", "answers": ["spotřebitelských cen, index cen výrobců a deflátor HDP"]}
{"title": "Royal Air Force", "context": "Jde o nejstarší nezávislé vojenské letectvo na světě, které vzniklo 1. dubna 1918 sloučením Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service. RAF od té doby hrálo významnou roli v britské vojenské historii, především během druhé světové války. Od července 1940 do října téhož roku probíhala takzvaná bitva o Británii. RAF se ubránila mnohonásobné přesile Luftwaffe a zabránila tak Hitlerovi podniknout operaci Lvoun - invazi do Británie. Bojovalo se víceméně nad jižní Anglií. V RAF byly za druhé světové války i československé perutě - 310. stíhací, 312. stíhací, 313. stíhací a 311. bombardovací. RAF se později zúčastnila i dalších konfliktů, jako byla např. korejská válka, válka o Falklandy či invaze do Iráku. RAF s 1114 letouny a 46 800 muži (v roce 2010) patří mezi největší letecké síly na světě. Je také jedno z technologicky nejvyspělejších, tuto pozici významně upevnilo nákupem 232 stíhaček Eurofighter Typhoon. Mezi jeho příslušníky v době vzniku patřil např. Henry Allingham, který zemřel v roce 2009 ve věku 113 let. Karel Janoušek byl jediným Čechoslovákem který získal v RAF hodnost maršála. == Čechoslováci v RAF == V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků. Pětina z nich se konce války nedočkala. Ne všichni ale byli piloty. Vedle známých mužů v modrém tam byl pozemní personál. Další muži působili na administrativních pozicích, jako styční důstojníci u královského letectva nebo ve výcvikových jednotkách. V RAF byli také letci z řady jiných zemí. Čechoslováci si ale u britského letectva vydobyli vynikající pověst stejně jako jejich polští kolegové. Mnozí letci se po únoru 1948 stali oběťmi komunistického režimu. Přicházeli ze Západu a mnozí z nich měli za manželky Angličanky. Dávno před komunistickým pučem dávali otevřeně najevo nespokojenost s tím, jak fungovala poválečná limitovaná demokracie. (Typickým příkladem za všechny může být známý protektorátní odbojář Jan Smudek.) Český personál sloužící u RAF připomíná pražský Památník Okřídleného lva. Padlé letce připomíná památník v Praze-Dejvicích. Dne 9.11.2015 byla v Kroměříži na budově bývalých kasáren odhalena pamětní deska věnovaná místním rodákům z řad RAF. == Seznam letadel == == Poznámky == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Air Force na slovenské Wikipedii. == Literatura == Chaz Bowyer: Dějiny RAF, Columbus, Praha 1995, ISBN 80-901727-4-1 Jan Michl: Cizinci v RAF – stíhači z okupované Evropy od obrany k vítězství (1941-1945), Naše vojsko, Praha 2008, ISBN 978-80-206-0930-4 Zdeněk Hurt: Češi a Slováci v RAF za druhé světové války, Computer Press, Brno 2005, ISBN 80-251-0803-1", "question": "Je pravda, že během druhé světové války sloužilo v Royal Air Force více než 2000 Čechů a Slováků?", "answers": ["V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků."]}
{"title": "Lovčičky", "context": "260 m n. m. PSČ 683 54 Počet částí obce 1 Počet k. ú. 1 Počet ZSJ 1 Kontakt Adresa obecního úřadu Lovčičky 14868354 Otnice oulovcicky@politavi.cz Starosta Mgr. Martin Bartoš Oficiální web: www.lovcicky.cz Lovčičky Další údaje Kód obce 593265 Kód části obce 87653 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Lovčičky jsou obcí jež se nachází v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Leží přibližně 12 km od Slavkova u Brna v údolí o nadmořské výšce 260 m n. m. Žije zde 710[1] obyvatel. Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141. Sweydiger Haugvic z Biskupic koupil Lovčičky roku 1376. Současnost V obci působí sokolská jednota. V roce 2017 obec začala (z dotace Jihomoravského kraje i obce) opravovat sokolovnu, aby jí vrátila původní podobu. Šlo zejména o opravu střechy a výměnu oken.[2] Obyvatelstvo Struktura V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 663 obyvatel. Z nich bylo 322 mužů a 341 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 39,8 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 586 lidí. Nejvíce z nich bylo (15,2 %) obyvatel ve věku od 20 do 29 let.", "question": "Jak daleko od Slavkova u Brna leží Lovčičky?", "answers": ["přibližně 12 km"]}
{"title": "Červ", "context": "Obecně a v populárně naučné literatuře výraz červ označuje živočichy drobného vzrůstu, kteří mají takzvané červovité tělo, tj. tělo, které je protáhlého tvaru, je bez kostí a bez končetin. Výraz bývá používán např. ve spojení \"mnohoštětinatí červi\". V běžné češtině se slovem červ označují i červovité larvy některých druhů hmyzu s proměnou dokonalou (typicky larvy žijící v ovoci, houbách, mase atd.). Biologický význam je však užší. Červi (Vermes) byl biologický taxon (zpravidla kmen) zahrnující takřka všechny mnohobuněčné živočichy nepatřící mezi houbovce, láčkovce, měkkýše, členovce a obratlovce (vše v dřívějším pojetí). Taxon zavedl Carl Linné ve svém díle Systema naturae v r. 1735 pro všechny bezobratlé kromě členovců; tehdy tedy ještě obsahoval i měkkýše. Postupně z taxonu začaly být vyčleňovány samostatné kmeny (v 19. století např. Jean-Baptiste Lamarck vyčlenil ostnokožce a kroužkovce v tehdejším smyslu). Ve dvacátém století byla díky objevu nových živočišných druhů a srovnávacím fylogenetickým studiím (ještě dávno před molekulárními metodami) odhalena nepřirozenost i takto zúženého seskupení a taxon přestal být systematickými biology používán. Do druhé poloviny 20. století tak přetrval jen výjimečně, a to z pedagogických důvodů v některých učebnicích se zjednodušujícím podáním systému živočišné říše. V dnešním systému spadají zástupci bývalých červů (Vermes) do kmenů: čelistovky (Gnathostomulida) hlavatci (Priapulida) hlístice (Nematoda) chapadlovky (Phoronida) kroužkovci (Annelida) (včetně lilijicovců. (Myzostomida), rypohlavců (Echiura), sumýšovců (Sipunculida) a vláknonošců (Pogonophora)) pásnice (Nemertini = Nemertea) ploštěnci (Platyhelminthes) ploutvenky (Chaetognatha) polostrunatci (Hemichordata) strunovci (Nematomorpha) a vrtejši (Acanthocephala) Vedle toho se ustálil užší smysl pojmu červi (Helminthes) pro červy parazitující na zvířatech (včetně člověka). V tomto smyslu se používá i v současné medicíně a parazitologii. Červ neboli helmint je mnohobuněčný organismus patřící do kmenů ploštěnci (Platyhelminthes), hlístice (Nematoda) a vrtejši (Acanthocephala). Jedná se především o parazity zvířat, člověka a rostlin. Některé druhy žijí saprofytickým způsobem v půdě či ve vodě. Věda, která se zabývá studiem helmintů se nazývá helmintologie. Dle některých autorů lze mezi helminty zařadit i parazitické viřníky (Rotifera), strunovce (Nematomorpha) či pijavky (Hirudinea). Červivost ovoce – červivost jablek způsobuje nejčastěji obaleč jablečný, červivost třešní způsobuje nejčastěji vrtule třešňová. Plicní červivost Helmintózy ptáků Obrázky, zvuky či videa k tématu červ ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červ ve Wikislovníku Téma Červ ve Wikicitátech", "question": "Co je červ?", "answers": ["mnohobuněčný organismus"]}
{"title": "Mezinárodní den studentstva", "context": "Mezinárodní den studentstva, někdy též Světový den studentstva, je připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátě Čechy a Morava. Byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí. Stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 zemí. Mezinárodní den studentstva je jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ. Vše začalo násilným potlačením poklidné demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československa 28. října 1939 v Praze, během níž byl těžce zraněn student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal a zabit pekařský dělník Václav Sedláček. Na potlačování demonstrace, jež se konala na Václavském náměstí, se kromě sil pořádkové policie podílely i jednotky SS. Následovaly další střety na dalších místech v Praze, při nichž Němci stříleli nejen pro výstrahu, ale i do demonstrantů. Při jedné z těchto potyček byl postřelen právě Jan Opletal, který 11. listopadu svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu na Albertově, odkud byla rakev s ostatky převezena na nádraží a odeslána na Moravu. Následné demonstrace, jež se změnila v protest proti okupaci, se zúčastnily tisíce lidí. Opět došlo ke střetům mezi demonstranty a pořádkovými silami. Hned následujícího dne se v Berlíně konala porada za účasti Adolfa Hitlera, jejímž výsledkem bylo rozhodnutí o uzavření českých vysokých škol na dobu tří let, zatčení a popravení 9 vedoucích představitelů studentské organizace (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert) a internace stovek studentů v koncentračních táborech.", "question": "Který den v roce je vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva?", "answers": ["17. listopadu"]}
{"title": "Muzeum autíček", "context": "49°20′20,33″ s. š., 15°38′48,3″ v. d. Webové stránky Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Muzeum autíček je muzeum v Přísece, které je umístěno na zámku v Přísece, čp. 18. Bylo založeno 10. října 2015. Jeho součástí je i kavárna.[1] Zřizovatelem muzea je Radek Bukovský, jednatel společnosti Abrex.[2] Expozice Muzeum bylo založeno 10. října 2015, celkem je ve čtyřech patrech zámku vystaveno přibližně 10 000 autíček a jiných starých hraček. Ve sbírkách jsou modely aut vyrobené od roku 1910 do roku 1991, vystaveny jsou modely od výrobců jako jsou Kovodružstvo Náchod (KDN), Igra Praha, Směr Praha, Husch,[1] Šerý, Zbrojovka Vsetín, Koh-i-Noor, Ites a další. Jsou vystaveny například modely mechanické tramvaje, válce, tanku a českých aut. Vystaveny je také elektricky ovládaný tank, francouzská autodráha či nákladní auto Stella.[2] Vystaveny jsou i modely vyrobené v Německu či Rusku.[3] Do muzea chtěl jeho zakladatel také instalovat svou soukromou sbírku 200 kusů šlapacích autíček, ta se tam ale nevejde, tak se majitel rozhodl, že ji prodá.[4]", "question": "Kolik exponátů má Muzeum autíček v Přísece?", "answers": ["10 000"]}
{"title": "Lakomec", "context": "Lakomec (Francouzsky: L' Avare) je klasická komedie o pěti dějstvích francouzského herce, spisovatele a dramatika Moliéra, napsaná roku 1668. Hlavní postavou kritické komedie je šedesátiletý Harpagon (z lat. harpago = loupit), vdovec, lichvář a necitelný 60letý lakomec. Harpagon je muž, který je pro peníze schopen obětovat vše – rodinu, děti, lásku. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Moliérův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy. Dílo je plné komediálních a důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním a hlavní postavy jsou detailně charakterizovány. Harpagon – Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztrátu smyslu života. Čipera (La Fleche, Šindel, Štika) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi. Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem. Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale kvůli jeho povaze. Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky. Eliška – dcera Harpagona; zamilovaná do Valéra. Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže). Jakub – Harpagonův kočí a kuchař, který falešně udá Valéra za krádež Harpagonova pokladu Frosina – všetečná rádkyně, která svou mazaností pomohla nejdříve Harpagonovi k Marianě a poté i Kleantovi Děj hry se odehrává v Paříži roku 1670.", "question": "Kdo napsal komedii Lakomec?", "answers": ["Moliéra"]}
{"title": "Premisa", "context": "Premisa (z lat. praemittere napřed posílat, předesílat) označuje předpoklad. Premisa je v logice a filozofii výrok, jenž je součástí logického soudu. Logickým postupem lze určit, zda souhrn premis implikuje určitý závěr, součástí tohoto soudu však není zkoumání, zda jednotlivé premisy jsou pravdivé. Pravdivostní hodnota závěru je proto závislá nejen na nutném vyústění z daných premis, ale též pravdivostní hodnotou těchto premis. Axiom Logický soud Implikace Pravdivostní hodnota Logika", "question": "Co označuje premisa?", "answers": ["předpoklad"]}
{"title": "Staré Hrady (zámek)", "context": "Od období baroka byly zvláště objekty v předzámčí přestavovány a upravovány. Od konce 19. století objekty chátraly, do nejhoršího stavu se v 2. třetině 20. století dostala nejstarší a nejcennější část zámku, gotický palác. celý objekt byl pak zachráněn aktivitou učitele a předsedy místního národního výboru Holmana. V obnoveném zámku byly umístěny depozitáře Památníku národního písemnictví. V roce 2007 obec staré Hrady zámek prodala soukromému majiteli a Památník národního písemnictví postupně pronajaté prostory opustil. == Současnost == V roce 2008 byl objekt znovu otevřen pro veřejnost a nyní nabízí 3 prohlídkové okruhy. I. prohlídkový okruh: Hrad a zámek s Dračí čarodějnou královskou komnatouV hradní a zámecké části je prohlídkový okruh Jak se žilo za císaře pána Františka Josefa I. Mnoho tisíc exponátů zde představuje život prostých lidí, měšťanů a šlechty v období vrcholu habsburské monarchie. II. prohlídkový okruh: Zámecké pohádkové sklepení III. prohlídkový okruh: Hradní pohádková půdaProhlídkové okruhy I. a II. Do pohádek čaroděje Archibalda I. zavedou návštěvníky do bývalého renesančního a barokního sklepení a na hradní pohádkovou půdu, kde ožívá na 350 pohádkových bytostí, skřítků a strašidýlek z pohádek nejvyššího pohádkového čaroděje Archibalda I. == Výzdoba == Průčelí vstupního křídla předzámčí zdobí renesanční kvádrové, vegetabilní a figurální sgrafito. Dvě unikátní portrétní bysty prvních habsburských císařů na českém trůně z poloviny 16. století jsou vystaveny v interiéru. == Natura 2000 == Sklepení zámku Staré Hrady bylo prohlášeno evropsky významnou lokalitou Natura 2000 kvůli letní kolonii kriticky ohroženého vrápence malého.", "question": "Jaký zámecký komplex je Hrad a zámek Staré Hrady?", "answers": ["renesanční"]}
{"title": "Ethereum", "context": "Linux, Windows, macOS, POSIX compliant Vyvíjeno v C++, Go, JavaScript, Python, Java, node.js Licence GPL3, MIT, LGPL, etc.. Web www.ethereum.org Některá data mohou pocházet z datové položky. Ethereum je kryptoměna (ETH) a open-source platforma založená na decentralizované databázi, tzv. blockchainu, který chrání před neoprávněným zásahem z vnější i z vnitřní strany. Zároveň se však jedná o decentralizovaný, turingovsky kompletní virtuální stroj Ethereum Virtual Machine (EVM) pro běh takzvaných „smart contracts“ („chytrých kontraktů“), které zajišťují hladké a nezmanipulovatelné fungování sítě.[1] Historie Autorem platformy a kryptoměny Ethereum je Vitalik Buterin, který koncept poprvé představil koncem roku 2013[2] , spolu s Gavinem Woodem, který koncept formalizoval na začátku roku 2014 v takzvaném Yellow Paperu[3]. Síť byla spuštěna 30. července 2015 v režimu Frontier (veřejný beta test). Koncept Etherea spadá mezi next-generation kryptoměny, někdy také nazývané jako „Bitcoin 2.0“. Hard fork a zcizení etherů Rok po spuštění sítě Ethereum již cena kryptoměny vzrostla na 20 amerických dolarů za jeden ether, ale na pořádku dne byl velký propad.", "question": "Jaký je symbol pro kryptoměnu Ethereum?", "answers": ["ETH"]}
{"title": "Helvíkov", "context": "Helvíkov (německy Klein Hermigsdorf) je malá vesnice, část obce Anenská Studánka v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se asi 2,5 km na jih od Anenské Studánky. V roce 2009 zde bylo evidováno 19 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 10 obyvatel. Helvíkov je také název katastrálního území o rozloze 3,39 km2. V Helvíkově stojí Kaple Nanebevzetí Panny Marie, která prošla rekonstrukcí a nyní se zde konají pravidelně poutní bohoslužby a příležitostně koncerty. Obrázky, zvuky či videa k tématu Helvíkov ve Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Helvíkov na webu ČÚZK", "question": "Kolik adres bylo v roce 2009 evidováno ve vesnici Helvíkov?", "answers": ["19"]}
{"title": "Hongkongská vlajka", "context": "Vlajka Hongkongu – list vlajky je červený, v jejím středu je bílý květ Bauhínie, který má na svých listech pět hvězd. Poměr stran vlajky je 2:3.Stylizovaný květ Bauhínie se hojně vyskytuje v Hongkongu, kde byla rostlina také objevena a poprvé zdokumentována, a symbolizuje lidskost regionu, harmonii a díky svojí bílé barvě také soulad uspořádání jedna země, dva systémy. Pět hvězd odpovídá pěti hvězdám na vlajce ČLR, a připomínají, že Hongkong je neoddělitelnou součástí Čínské lidové republiky. == Historie == Hongkong získal svoji první oficiální vlajku jako britská kolonie v roce 1870 v podobě běžné vlajky britské kolonie, tedy modrého pole s vlajkou Spojeného království v levém horním rohu a se znakem příslušné kolonie v pravé polovině modrého pole (takzvaný blue ensign). Znak Hongkongu používaný na jeho vlajce byl změněn celkem třikrát, postupně tedy existovaly čtyři rozdílné znaky a jim příslušné vlajky. Současná vlajka Hongkongu byla navržena při přípravě procesu přesunu správy teritoria z Británie na Čínu. Zavedena do užívání byla o půlnoci z 30. června na 1. července 1997, kdy zároveň proběhl samotný přesun správy. == Galerie == == Výběr současné vlajky == Před předáním Hongkongu Číně v roce 1997 byla mezi obyvateli Hongkongu v letech 1987–1988 uspořádána soutěž na novou vlajku. Bylo vytvořeno 7147 různých variant vlajky. Zde je výběr některých z nich:", "question": "Jaké barvy je květ na hongkongské vlajce?", "answers": ["bílý"]}
{"title": "Organická a mechanická solidarita", "context": "Organická a mechanická solidarita Mechanická a organická solidarita jsou typy společenské solidarity, které v roce 1893 představil ve své stěžejní teorii, rozvinuté v díle Společenská dělba práce (ve francouzském originále De la Division du Travail Social), významný francouzský sociolog Émile Durkheim. Ústředními koncepty této Durkheimovy teorie jsou dělba práce, společenská solidarita a vztah mezi nimi. Durkheim klasifikoval společnosti na dva typy dle převládající povahy jejich solidarity. Ještě předtím však rozdělil solidaritu z hlediska subjektů na solidaritu pozitivní a negativní. Negativní solidaritu definoval jako vztah osoby a věci a pozitivní solidaritu jako vzájemný vztah mezi jednotlivci. Právě pozitivní solidaritě přikládal Durkheim největší význam a dále ji rozdělil na solidaritu mechanickou, kterou spojuje s tradiční společností a solidaritu organickou, která se váže ke společnosti moderní.[1] Durkheim tedy nesouhlasil s myšlenkou, která v 19. století převládala, že „Moderní industrialismus sociální solidaritu nevyhnutelně ničí a ohrožuje stavbu společnosti.” Naopak zastával názor, že „Organické formy solidarity vytvářejí daleko pevnější pouta vzájemné závislosti, poněvadž tyto formy nabízejí potenciál pro lepší vyváženost mezi individuálními rozdíly a kolektivním účelem.”[2] Proměna charakteru společnosti tradiční na společnost moderní", "question": "Kdo přišel s dělením společenské solidarity na mechanickou a organickou?", "answers": ["Émile Durkheim"]}
{"title": "Verdon", "context": "Verdon Verdon řeka v soutěsceZákladní informace Délka toku 200 km Světadíl Evropa Pramen Provensalské Alpy 44°19′18″ s. š., 6°32′51″ v. d. Ústí Durance 43°43′9″ s. š., 5°44′59″ v. d. Protéká Francie Francie (Provence-Alpes-Côte d'Azur) Úmoří, povodí Atlantský oceán, Středozemní moře, Rhône Geodata OpenStreetMap OSM, WMF Některá data mohou pocházet z datové položky. Verdon je řeka v jihovýchodní Francii (Provence-Alpes-Côte d'Azur). Je 200 km dlouhá. Průběh toku Pramení v Provensálských Alpách. Protéká malebnými soutěskami (Grand canyon du Verdon). Ústí zleva do řeky Durance (povodí Rhône). Vodní režim Na přelomu podzimu a zimy a na jaře dochází k povodním. Využití Na horním toku byly vybudovány přehradní nádrže a vodní elektrárny. Na dolním toku se využívá na zavlažování. Odkazy Literatura V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „В“. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Verdon na Wikimedia Commons Autoritní data: VIAF: 1969148574302324430004", "question": "K čemu se využívá řeka Verdon na jejím dolním toku?", "answers": ["zavlažování"]}
{"title": "Abarth", "context": "Abarth & Co je italský tvůrce závodních vozů založený v Itálii žijícím rakušanem Carlem Abarthem v Turíně v roce 1949. Ve firemním znaku byl štír, znamení ve kterém se Carlo Abarth narodil. V šedesátých letech 20. století byl Abarth velmi úspěšným v závodech do vrchu a závodech sportovních vozů, hlavně ve třídách od 850 cm3 do 2 000 cm3, soupeřící s vozy Porsche 904 a Ferrari Dino. Hans Herrmann byl továrním jezdcem od roku 1962 do 1965, vyhrál 500 km na Nürburgringu v roce 1963 s Teddym Pilettem. Johann Abt měl později slíbeno od Carla Abbartha, že bude řídit tovární auta zdarma, pokud vyhraje všechny závody do kterých odstartuje – což se mu téměř podařilo, protože vyhrál 29 ze 30 závodů, v tom třicátém byl druhý. Vedle závodních vozů vyráběl Abarth výfuky pro vysoce výkonná auta a později různorodé tuningové kity pro silniční vozidla, hlavně pro Fiat. Také byl zapojen ve výrobě sportovních či závodních vozů pro Porsche a Simcu. Výrobní část Abarthu byla prodána Fiatu v roce 1971 a závodní tým byl prodán Enzovi Osselovi, zakladateli týmu Ossela. Abarth se stal závodním oddělením Fiatu, vedeným slavným návrhářem motorů Aureliem Lampredi. Některé modely Fiatu nebo jeho dceřiných společností Lancie a Autobianchi byly přeoznačeny na Abarth, nejpopulárnějším byl Autobianchi A112 Abarth. V roce 2007 Fiat Automobiles SpA oživil značku Abarth Grandem Punto Abarth a Grandem Punto Abarth S2000. Tato značka má být oddělenou divizí hlavní značky Fiat a má jít svou vlastní cestou, podobně jako Renaultsport vedle tradičního Renaultu. Obrázky, zvuky či videa k tématu Abarth ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Kdo je zakladatelem italského výrobce závodních aut Abarth & Co?", "answers": ["Carlem Abarthem"]}
{"title": "Paříž", "context": "Dne 26. prosince 1999 během vichřice, která postihla Evropu, byly na meteorologické stanici v parku Montsouris zaznamenány poryvy větru až 169 km/h a na vrcholku Eiffelovy věže překročily dokonce 220 km/h, což je absolutní rekord okamžité rychlosti od zahájení meteorologických měření v roce 1873. Podrobnější informace naleznete v článku Životní prostředí v Paříži. Životní prostředí v Paříži je ovlivněno vysokou koncentrací obyvatel ve městě. Město má malý podíl veřejné zeleně, neboť činí jen 5,8 m2 zeleně na jednoho obyvatele. V případě započtení Boulogneského a Vincenneského lesíka je poměr 14,5 m2. Obec v rámci městského plánování zavedla pojem \"koeficient biotopu\", kdy stavitel musí při každé stavbě vyčlenit část pozemku na zelenou plochu přiléhající ke stavbě. Znečištění ovzduší v Paříži a regionu Île-de-France monitoruje od 1979 společnost Airparif. Znečištění souvisí především s dopravou, neboť průmyslových podniků je již málo a nacházejí se především na okraji Paříže. I když oceánické klima obecně vede k rozptylu znečišťujících látek, při anticyklonálním počasí se škodliviny hromadí a zvyšuje se hladina oxidů dusíku a pevných částic. Letní podmínky (vysoké teploty a sluneční svit) podporují zvýšenou koncentraci ozonu. Dalším problémem je vysoká hladina hluku. Politika pařížské radnice sice směřuje k omezení užívání automobilů, to ale na druhé straně vede k nárůstu provozu motorek. Voda distribuovaná v Paříži pochází z 50 % z podzemních vod a z 50 % z upravených vod Seiny a Marny. Odpadní a dešťová voda je smíšená a míří do čistírny odpadních vod v Achè. Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Paříže.", "question": "Jaké je hlavní město Francie?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Česká hymna", "context": "První sloka písně Kde domov můj je česká národní hymna. Užívá se od rozpadu Československa na konci roku 1992, již v roce 1990 však byla oficiálně prohlášena i za hymnu České republiky uvnitř federace. Před rozdělením tvořila zároveň první část československé hymny, následována první slokou nynější hymny slovenské (Nad Tatrou sa blýska). Česká státní hymna Kde domov můj patří podle zákona 3/1993 Sb. mezi státní symboly České republiky a ty lze podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Státní hymnu lze podle § 12 zákona 352/2001 Sb. hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných příležitostech, je-li to obvyklé. Píseň pochází z divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, poprvé uvedené v Praze dne 21. prosince 1834. Hudbu k ní složil František Škroup, prvním interpretem se stal Karel Strakatý. Rychle zlidověla a získala postavení národní písně. Čechy byly tedy první zemí, která měla jako hymnu divadelní šlágr. Hymnu tvoří pouze první (a oproti originálu lehce pozměněná) sloka písně; druhá je dnes téměř neznámá. (Viz např. parodii v Pravém výletu pana Broučka do měsíce od Svatopluka Čecha z roku 1888.) Hudební motiv písně Kde. domov můj se později objevil i v Škroupově Chrudimské předehře složené k příležitosti slavnostního otevření divadla v Chrudimi (1854) a ve skladbě Antonína Dvořáka Můj domov, kterou složil jako předehru ke hře Františka Ferdinanda Šamberka Josef Kajetán Tyl (1882). Josef Kajetán Tyl v textu píše o české zemi, tedy o Čechách i Moravě. Samotné Čechy se označovaly jako \"země Česká\" nebo \"království České\". Vlastní nápěv hymny však je starší než Škroup a nalezneme jej u Mozarta v druhé větě jeho Koncertantní symfonie Es dur pro hoboj, klarinet, fagot a lesní roh K 297 b. V roce 2008 byly nahrány čtyři oficiální verze české hymny. Ženskou sólovou verzi nazpívala Kateřina Kněžíková. Mužskou pak její manžel Adam Plachetka. Sborovou verzi nahrál Sbor opery Národního divadla. Instrumentální verzi nahrál Orchestr Národního divadla. Jako hymna se užívá pouze první sloka. V slovenském i v českém prostředí se název státní hymny České republiky Kde domov můj někdy chápe jako tázací věta a píše se s otazníkem. Toto pojetí přetrvává už dlouhá desítiletí a proniká i do dalších jazyků.", "question": "Kdo je autorem textu české hymny?", "answers": ["Josefa Kajetána Tyla"]}
{"title": "Hannes Alfvén", "context": "Hannes Olof Gösta Alfvén (30. května 1908, Norrköping, Švédsko - 2. dubna 1995, Djursholm, Švédsko) byl fyzik a astrofyzik, který se zabýval zejména kosmickou elektrodynamikou. V roce 1939 publikoval Alfvén teorii magnetických bouří a polárních září. Významnou mírou přispěl k moderní planetární kosmologii hlavně pracemi o přenosu momentu hybnosti z rotujícího praslunce na planety, účinku magnetických polí na pramlhovinu a pracemi o magnetosféře Země a jiných těles. V roce 1970 dostal Nobelovu cenu za práce v oblasti fyziky plazmatu a její interakce s magnetickým polem. Zavadí také alternativní model, který se nazývá plazmová kosmologie. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hannes Alfvén Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2", "question": "Kdy zemřel Hannes Olof Gösta Alfvén?", "answers": ["2. dubna 1995"]}
{"title": "Velká kunratická", "context": "Velká kunratická je každoročně pořádaný běžecký přespolní závod. Běhá se vždy druhou listopadovou neděli v Kunratickém lese v Praze. Pro hlavní trať závodu (v mužské kategorii a kategorii ženy-Hrádek) jsou charakteristická tři prudká stoupání a tři přeběhy Kunratického potoka. Zvláště \"výběh k Hrádku\" (na vzdálenosti 60 m převýšení 45 m) je velmi náročný. Trasa pro muže a ženy běžící přes Hrádek je dlouhá 3 100 m, ženská trať měří 1 330 m. Od roku 2015 trasa prodloužena na 1900m(trať dorostenců).Celkem se běhá 21 kategorií na pěti různých tratích. Ve Velké kunratické se vede mnoho rekordů především podle věkových kategorií. Nejcennější jsou rekordy v kategoriích žen a mužů bez rozdílu věku. Traťový rekord v kategorii mužů drží od roku 1979 český atlet Vlastimil Zwiefelhofer (nar. 1952) časem 10:58,9 min. V ženských kategoriích se vedou traťové rekordy znovu od roku 1992, kdy došlo ke změně trasy. V hlavní kategorii žen jej drží Pavla Havlová (nar. 1982) časem 4:33,9 min. z roku 2003. V roce 2008 ženy poprvé běžely přes Hrádek. Rekordně nejrychlejší byla na této trati Kamila Gregorová (nar. 1981), a to v roce 2012 časem 13:58,1. Závod vznikl v roce 1934 jako klubový závod Vysokoškolského sportu Praha. V současné době jej pořádá Atletický klub Spartak Praha 4. Padesátý ročník Velké kunratické v roce 1983 byl v mnoha směrech výjimečný. Konal se pod záštitou předsedy Mezinárodního olympijského výboru Juana Antonia Samaranche, který tehdy osobně předával pamětní medaile. Zúčastnilo se ho rekordních 9 128 běžců. V současnosti je závod méně masový, i když mezi atlety je stále velice vyhledávaný. S ohledem především na ochranu přírody (část trasy je vedena po území přírodní památky Údolí Kunratického potoka) je stanoven celkový limit 3 400 účastníků.", "question": "Kdy se běhá závod Velká kunratická?", "answers": ["druhou listopadovou neděli"]}
{"title": "Trojská válka", "context": "Jeho dílo potom přepracoval a rozšířil římský básník Vergilius ve své Aeneis a po něm mnoho dalších autorů, které lákaly dálky dávno zaprášených událostí. Zmínky o Tróji lze najít i v některých chetitských textech. V roce 1920 objevil švýcarský badatel Emil Forrer spojitosti mezi místními názvy Wilusa a Ilium, nebo jmény Alaksandus, král Wilusy, a Alexandros (Paris) z Tróje. Tyto domněnky většina badatelů zpochybnila či prohlásila za neprokazatelné, avšak nové objevy jim dnes přikládají už větší váhu. Podle jednoho příběhu o založení města přišli do dnešní Malé Asie Kréťané pod vedením královského syna Skamandra. Jeho potomci pak na novém území zakládali nové vesnice a chrámy. Samotné město Trója nechal pravděpodobně vystavět jistý Illos, syn Tyrhénského Dardana (podle něho se také město nazývalo Ilium či Ílion). Jisté je, že trójský pahorek (dnes zvaný Hissarlik) byl obydlen už někdy ve 3. tisíciletí př. n. l. Město od té doby prošlo dlouhým vývojem, což dokazují dnešní archeologické vykopávky. Již nejstarší město mělo pravděpodobně velký význam, neboť bylo obehnáno hradbami. Tato vrstva již vykazuje dokonce znalost kovů, domy byly budovány na kamenné podezdívce. K rozkvětu obchodu zde došlo díky výhodné pozici, která umožňovala dohled nad úžinou Dardanely, jíž musela projet každá obchodní loď směřující do Černého moře. Na ni pak navazuje další vrstva z let 2400-2000, jejíž hradby byly postaveny z kamení a cihel. Nalezená keramika již vykazuje znalost hrnčířského kruhu a vypalovacích pecí. Druhá vrstva byla Schliemannem mylně považována za Homérovu Tróju a její bohaté nálezy nazvány \"Priamovým pokladem\". Jeho omyl však prokázaly pozdější archeologické výzkumy. Kolem roku 1900 př. n. l. byla Trója II. vypálena, snad v souvislosti se stěhováním maloasijských kmenů. Na spáleništi vznikly vrstvy III., IV. a V., neopevněné a mnohem chudší, jejichž nálezy prozrazují styk s řeckou pevninou. Vrstva VI. rozšířila hradby podle mykénského vzoru, ale památek se dochovalo velmi málo, protože byly zničeny při pozdějším přestavování. Nebyly zde nalezeny ani žádné tělesné ostatky. Město bylo zničeno kolem roku 1300 př. n. l., pravděpodobně zemětřesením. Vrstva zvaná VIIa je na základě stylu keramiky zasazena do období druhé poloviny 13. století př. n. l. , a je tedy nejpravděpodobnějším kandidátem na Homérskou Tróju. Vykazuje také určité znaky válečného dobývání).", "question": "Který básník napsal báj o Trojské válce?", "answers": ["Homér"]}
{"title": "Letectvo Spojených států amerických", "context": "Letectvo Spojených států amerických Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám. Letectvo Spojených států amerických Země Spojené státy americké Spojené státy americké Vznik 18. září 1947 Typ letectvo Velikost 328 600 aktivního personálu Motto \"Aim High ... Fly-Fight-Win\" Velitelé generál David L. Goldfein[1] (náčelník štábu USAF) Nadřazené jednotky Ministerstvo obrany USA Účast Války Korejská válkaVálka ve VietnamuInvaze na GrenaduVálka v ZálivuOperace Rozhodná sílaOperace Spojenecká sílaOperace Trvalá svobodaVálka v IrákuVálka v severozápadním PákistánuVálka proti Islámskému státu Insignie Znak Letectvo Spojených států amerických (anglicky United States Air Force; USAF) je součástí Ozbrojených sil Spojených států a jednou z osmi amerických uniformovaných složek. Aktivně v něm slouží 352 000 mužů i žen a má k dispozici přes 9000 letadel. USAF i jeho předchůdci se zúčastnili mnoha válečných konfliktů po celém světě. Vytvořeno bylo výnosem Shromáždění národní bezpečnosti z roku 1947, přičemž za den jeho oficiálního vzniku se považuje 18. září 1947. Velitelem USAF je náčelník štábu letectva. Náčelník štábu letectva je čtyřhvězdičkový generál jmenovaný prezidentem, který je zároveň jedním z pěti náčelníků Spojeného generálního štábu. Ten zároveň slouží jako poradce prezidenta, Národního bezpečnostního shromáždění (NSC), ministra obrany a ministra letectví. Od svého vzniku byla organizační struktura USAF neustále revidována, v reakci na světové události a politický vývoj ve světě i v USA. Naposledy zaznamenala struktura USAF organizační změnu v srpnu 2009, kdy bylo ustanoveno 10. hlavní velitelství vzdušných sil (MAJCOM). Každé hlavní velitelství se zodpovídá ministru obrany prostřednictvím náčelníka generálního štábu letectva. Některá z nich podporují i Spojené bojové velitelství nebo podřízené velitelství tím způsobem, že jim poskytují detašované letecké jednotky (C-NAF). Hlavní velitelství se dále dělí na kombinované vzdušné síly (NAF), křídla, skupiny, perutě a letky. Současná situace F-22 Raptor USAF je jednou z největších vzdušných sil na světě. I tak ale bojuje se svým poměrně napjatým rozpočtem při naplňování operačních snah i snah modernizačních. V současnosti (2011) USAF zaměstnává 686 944 osob, při čemž 331 700 patří k aktivním vzdušným silám, 69 500 je přiděleno k Velitelství záložních leteckých sil (Air Force Reserve Command), 106 700 osob slouží v Národní letecké gardě a zbytek tvoří 179 044 civilních pracovníků. Letos dokončí svůj desátý rok v podpoře operace Trvalá svoboda (Enduring Freedom) a osmý rok v operaci Irácká svoboda (Iraqi Freedom).", "question": "Jaká je zkratka Letectva Spojených států amerických?", "answers": ["USAF"]}
{"title": "Rongorongo", "context": "Rongorongo je systém glyfů, objevený v 19. století na Velikonočním ostrově. Není zřejmé, zda se jedná o proto-písmo či skutečné písmo. Znaky vykazují Zipfův zákon, což je nutná, ale nikoli postačující podmínka, aby šlo o písmo. Znaky se, navzdory množství pokusů, dosud nepodařilo rozluštit. Až na několik glyfů vytesaných do kamenů, jsou všechny nalezené znaky vyřezány do dřevěných tabulek. O způsobu čtení vět psaných písmem Rongorongo je mnoho teorii ovšem jedna jediná se zdá pravděpodobná. Nové vědecké teorie tvrdí, že text např. na desce se čte odspoda nahoru, zleva doprava.[zdroj? ] Jedná se o reverzní bustrofédon. Písmem rongorongo je zřejmě zapsán jazyk Polynésanů příbuzný k dnešnímu jazyku Rapa Nui.[zdroj? ] Stáří písma ovšem není známo, pouze existuje domněnka, že písmo bylo převedené na Rapa Nui v 1. tisíciletí n. l. a také že se může jednat o výsledek kontaktů Evropanů s Polynésany v 18.století.[zdroj? ] Také existuje domněnka, že může pocházet z 19. století, kdy první obyvatel legendárního Hotu Matu'a donesl 67 destiček s nápisy rongorongo.[zdroj? ] Mnoho současných teorií se také točí kolem toho, že písmo vzniklo až jako kopie evropského písma po objevení ostrova Evropany.[zdroj? ] Tabulky písma rongorongo se do dnešní doby dochovaly pouze v malém množství a ke studiu jazyka je nedostatek materiálu. Obyvatelé Velikonočního ostrova byli potomky polynéských národů, které osídlily velké plochy Tichého oceánu. Proto se objevily teorie, že písmo rongorongo zachycuje polynéský jazyk, ale proti tomuto názoru je dlouhá izolace Velikonočního ostrova, kdy by takový jazyk jistě zanikl. Proto je možné, že destičky zachycují vlastní a izolovaný jazyk, ale bez rozluštění písma je nemožné teorie ověřit. Mnoho toho nevíme ani o rozvíjení jazyků a písem v Tichooceánské oblasti, takže text zůstává stále záhadou.", "question": "Kde bylo objeveno rongorongo?", "answers": ["na Velikonočním ostrově"]}
{"title": "Srí Lanka", "context": "Srí Lanka nebo Šrí Lanka, (úředním názvem Srílanská demokratická socialistická republika nebo Šrílanská demokratická socialistická republika) je ostrovní stát v jihovýchodní Asii, nacházející se v blízkosti poloostrova Přední Indie na ostrově Cejlon, což byl také do roku 1972 oficiální název státu. Od Indie je ostrov oddělen Palkovou úžinou, přes niž se táhne řetěz korálových útesů zvaný Adamův most; na východě se nachází Bengálský záliv, na jihu Indický oceán. Největším městem je Kolombo (též Colombo). Hlavním městem je Šrí Džajavardanapura Kotte (Sri Jayawardenapura nebo také jen Kotte), které je předměstím Kolomba. Mezi další významná města patří Dehivala, Moratuva, Kandy, Jápané a Trinkunámalé. == Název == V dávných dobách byl ostrov znám pod různými jmény. Starořečtí zeměpisci mu říkali Taprobané, Arabové ho označovali jako Serendib. Portugalci, kteří sem připluli v roce 1505, ho zanesli na mapu jako Ceilã, z čehož vzniklo pozdější anglické Ceylon a české Cejlon. Původ slova Cejlon se odvozuje ze sanskrtského Sinhala (i hlavní etnická skupina srílanských obyvatel se dodnes nazývá Sinhálci): sinha znamená v sanskrtu \"lev\", celý název lze interpretovat jako \"lví krev\". Protože lvi na Srí Lance nikdy nežili, obvykle se předpokládá, že jde o odkaz na lvího muže, hrdinu, podle pověsti dědečka prvního krále Vidžáji. Římský dějepisec Ammianus Marcellinus ve 4. století mluvil o obyvatelích ostrova jako o Serandives. Předpokládá se, že -dives pochází z indického dwī, \"ostrov\", dohromady tedy \"ostrov Seranů\", přičemž Serané snad mají být Sinhálci. Obdobnou etymologii má název Sielen Diva, zaznamenaný řeckým mořeplavcem Kosmasem Indikopleustem v 6. století. Sielen je bezprostředním předchůdcem portugalského Ceilã. Cejlon byl oficiálním názvem ostrova i země do roku 1972, kdy byl stát přejmenován na \"Svobodná, suverénní a nezávislá republika Srí Lanka\", v roce 1978 byl název změněn na \"Demokratická socialistická republika Srí Lanka\". Tento název se odvozuje ze sanskrtského slova laṃ, znamenajícího \"zářivá země\"; takto byl ostrov popisován ve starých indických eposech Mahábhárata a Rámájana.", "question": "Kde leží Srí Lanka?", "answers": ["na ostrově Cejlon"]}
{"title": "Metro v Londýně", "context": "Metro v Londýně, Londýnské metro (London Underground) je podzemní dráha v oblasti Velkého Londýna a blízkého okolí. Jde o kolejový systém městské hromadné dopravy a navzdory svému názvu vedou některé jeho části na úrovni země a některé úseky v podzemí. Běžně je označován jménem Tube. Metro v současnosti zahrnuje 292 stanic a více než 408 km trati. V období let 2004 až 2005 přepravilo metro rekordní počet cestujících 976 miliónů, což představuje 2 670 000 lidí denně. Londýnské metro je nejstarší podzemní dráha na světě. První vlaky zde projely 10. ledna 1863 na lince Metropolitan Railway mezi stanicemi Paddington a Farringdon. První den bylo přepraveno 40 000 cestujících. Vlaky jezdily v odstupech 10 minut. V roce 1880 přepravilo metro 40 miliónů cestujících za rok. Brzy nato byly vybudovány další trasy a v roce 1884 byla dokončena celá trasa Circle Line. Tehdejší vlaky byly poháněny parou, což vyžadovalo účinný systém ventilace. Pokrok v elektrické trakci později dovolil umístit dráhu do podzemí (deep-level), hlouběji než původní podpovrchové (cut-and-cover) trasy. První takováto podzemní trasa - City & South London Railway, nyní část trasy Northern Line, byla zprovozněna v roce 1890. Na počátku 20. století provozovalo různé trasy metra šest nezávislých společností, což působilo potíže cestujícím – v mnoha místech museli vystupovat na povrch aby přešli mezi zastávkami různých společností. Rovněž náklady na provozování tohoto systému byly značné a byly hledány zdroje pro financování rozšíření tras metra na předměstí Londýna a na elektrifikaci tras, které používal parní vlaky. Nejdůležitějším investorem byl Američan Charles Yerkes, který 9. dubna 1902 založil Underground Electric Railways of London Company Ltd (Underground), která vlastnila mimo jiné – Metropolitan District Railway, rozestavěnou Charing Cross, Euston & Hampstead Railway (později část trasy Northern Line), Great Northern & Strand Railway, Brompton & Piccadilly Circus Railway (později základ trasy Piccadilly Line) a Baker Street & Waterloo Railway (trasa Bakerloo Line).", "question": "Kolik má současně stanic Londýnské metro?", "answers": ["292"]}
{"title": "Kritická teorie", "context": "Kritická teorie Horkheimer, Adorno a (v pozadí) Habermas (1965 v Heidelbergu) Kritická teorie je souhrnné označení pro různé emancipační proudy filosofie, literární vědy a dalších společenských věd ve 20. století. Všem je společná kritika moderní společnosti i kultury, obvykle opřená o formu marxismu. Pozornost je věnovaná psychoanalýze a má tendenci ke společenské praxi. Jejím cílem má být zejména: emancipace člověka od společenských tlaků, odhalování a demystifikace ideologických argumentů konservativních obhájců kapitalismu a liberalismu, příprava radikálních společenských změn. Kritická teorie chce využívat vysvětlující úlohu věd, stanovit normativní cíle a přispívat k jejich prosazování ve společnosti, ke společenským změnám. Hlavními oblastmi jsou sociální a politická filosofie a literární věda, které se však od sedmdesátých let 20. století různě překrývají. Předchůdci Mezi důležité zdroje kritické teorie patří zejména: Jean-Jacques Rousseau kritikou společnosti, v níž „člověk se rodí svobodný, ale všude žije v okovech“; Immanuel Kant svým pojetím autonomie člověka a racionální kritiky jako prostředku k jeho osvobození; Georg Wilhelm Friedrich Hegel pojetím světa jako dějinné dialektiky; Karl Marx metodou historického materialismu a odhalování mocenských zájmů; Sigmund Freud metodou odhalování falešného vědomí. Mezi bezprostřední předchůdce patří například maďarský literární vědec György Lukács, italský filosof a politik Antonio Gramsci, německý literární vědec Walter Benjamin a další. Frankfurtská škola Související informace naleznete také v článku Frankfurtská škola. Pojem kritická teorie se užívá v užším a v širším smyslu. V užším smyslu jde o koncept společenské kritiky, který od založení „Ústavu pro společenský výzkum“ ve Frankfurtu (Institut für Sozialforschung) roku 1931 rozvíjela takzvaná Frankfurtská škola (Max Horkheimer, Theodor Adorno) a její pokračovatelé, například Herbert Marcuse a Jürgen Habermas. Jejím cílem podle Horkheimera je „vysvobodit lidské bytosti z okolností, jež je zotročují“.", "question": "Co bylo záměrem Kritické teorie?", "answers": ["společná kritika moderní společnosti i kultury, obvykle opřená o formu marxismu"]}
{"title": "Národní parky v Česku", "context": "Národní parky v Česku jsou velkoplošná, zvláště chráněná území v Česku. V České republice se nachází čtyři národní parky. Jejich status upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nejstarší z nich je Krkonošský národní park (vyhlášen v roce 1963), největší je Národní park Šumava (69 030 ha). Pro národní parky se užívá zkratka NP. Národní park je definován v § 15 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: V roce 1956 byl vydán zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který definoval pojem i jeho náplň na území Československa. Rozsahy vyhlášených chráněných území se dodatečně měnily vládními nařízeními. Vývoj názorů na ochranu přírody vedl v roce 1992 k přijetí nového zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.", "question": "Který národní park je v Česku nejstarší?", "answers": ["Krkonošský národní park"]}
{"title": "Stát Palestina", "context": "] definovaná podle hranic z roku 1967,[6] přičemž hlavním městem se měl stát Jeruzalém.[3][4] K tomu bylo vytvořeno i pojmenování lidu arabské národnosti jako „Palestinci“. Summit Ligy arabských států v roce 1974 prohlásil OOP „jediným legitimním zástupcem palestinského lidu a zdůraznil jeho právo na založení nezávislého státu“.[7] 22. listopadu 1974 získalo OOP pozorovatelský status „nestátní entity“ v Organizaci spojených národů,[8][9] díky čemuž mělo možnost vystupovat před Valným shromážděním OSN, ale nemohlo hlasovat. Po vyhlášení nezávislosti Valné shromáždění tuto deklaraci oficiálně „vzalo na vědomí“ a od té doby používalo při zmínce o palestinském stálém zástupci název Palestina, namísto Organizace pro osvobození Palestiny.[10][11] 29. . listopadu 2012 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 67/19, která zvýšila status palestinského zástupce na nečlenský stát (pro tento krok hlasovalo 138 zejména muslimských a evropských států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo).[12] V roce 1993 Izrael uznal v rámci mírových dohod z Osla vyjednávací tým OOP za „zástupce palestinského lidu“ a OOP v reakci na to uznalo právo Izraele na existenci v míru, přijalo rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a 338 a zřeklo se „. násilí a terorismu“.[13] Na základě mírových dohod z Osla vznikl prozatímní orgán Palestinská autonomie (též Palestinská samospráva), který vládne na části palestinských území (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy), vymezených několika izraelsko-palestinskými dohodami z 90. let 20. století. Izrael v roce 2005 po mezinárodním nátlaku jednostranně opustil Pásmo Gazy a po převratu v roce 2007 toto území ovládá hnutí Hamás. Palestinská samospráva, vedená hnutím Fatah, tak má fakticky pouze kontrolu nad Západním břehem Jordánu. V dubnu 2011 uzavřely obě strany vnitropalestinského sporu dohodu o usmíření, ale její implementace zatím nebyla naplněna zejména pro aspirace Hamasu na ovládnutí i západního břehu.[14] Mapa s vyznačením států uznávající Stát Palestinu (zeleně) K 27. září 2013 uznalo Stát Palestina celkem 134 ze 193 členských států OSN (téměř 70 %).", "question": "Kdo ovládá Pásmo Gazy?", "answers": ["hnutí Hamás"]}
{"title": "Giordano Bruno", "context": "Bruno se tak vlastně stal obětí \"vysoké\" politiky. Byl souzen za své protikatolické a rouhačské myšlenky (pravděpodobně i mučen) a poté, co tvrdošíjně odmítal odvolat, odsouzen k trestu smrti upálením. Kardinál Robert Bellarmino definoval osm tvrzení, jež měl Bruno odvolat. Za prvé Bruno tvrdí, že objasnil příčiny pohybu Země a nehybnosti oblohy jistými důvody, které prý neodporují božskému Písmu. Marně mu byly předloženy verše Eklesiasty (1, 4–5): \"Terra autem in aeternum stat; Sol oritur, et occidit\" [ale Země na věky stojí; vychází Slunce,. i zapadá], Bruno odpověděl, že se Písmo svaté vyjadřuje jazykem, který je přístupný věřícím, a neobrací se k vědcům jako takovým. (Tentýž citát z bible předložil později kardinál Bellarmino rovněž Galileimu.) Dalším. závadným tvrzením byla skutečnost, že Bruno kladl proti ideji stvoření svou doktrínu nekonečného a věčného vesmíru, složeného z nesčetných světů... Profesor Tretera k tomu uvádí: Existuje-li více slunečních soustav, více Zemí, více planet sourodých s naší planetou a obydlených rozumnými bytostmi, jak je to potom s prvotním hříchem, s Kristovým vykupitelstvím? Takto jsme na stopě tomu, proč katolická církev ragovala na Brunovo zdánlivě vědecky odtažité vystoupení s takovým rozčilením a nakonec i s takovou surovou rozhodností. Viděla zde totiž v samém základě podkopána dogmata, z nichž odvozovala svou duchovní moc nad světem. Rozsudek smrti je datován 8. únorem 1600 a byl podepsán devíti kardinály. Součástí rozsudku bylo i zařazení veškerých spisů Giordana Bruna (opera omnia) na Index zakázaných knih. Po vynesení rozsudku řekl odsouzenec svým soudcům: Vy, kteří mě odsuzujete k smrti, máte větší strach než já, jenž smrt podstupuji. Trest byl proveden 17. února roku 1600 na náměstí Campo de' Fiori (Náměstí květin) v Římě. Bylo to v době milostivého léta a přihlížející poutníci se těšili odpustkům. Bruno byl svlečen, nahý připoután ke sloupu a upálen zaživa. Ještě na hranici se odvracel od kříže, který mu byl podáván. Popel byl vhozen do Tibery. Cenné svědectví o popravě přinesl Kaspar Schoppe. První podobizna Bruna je rytina vydaná v roce 1715 a citovaná Salvestrinim jako \"jediný známý portrét Bruna\". Salvestrini se domníval, že jde o přetisk ze ztraceného originálu. Tato rytina se stala zdrojem pro pozdější Brunovy podobizny.", "question": "Ve kterém městě zemřel italský mnich Giordano Bruno?", "answers": ["Řím"]}
{"title": "Mallorca", "context": "Mallorca (katalánsky Mallorca [majorka]), je ostrov náležící Španělsku, největší nejen z Baleárských ostrovů, ale také největší ostrov Španělska. Leží v západní části Středozemního moře ve vzdálenosti přibližně 200 kilometrů od Valencie, Barcelony a Alžíru. Rozloha ostrova činí 3 648 km2, je 110 km dlouhý a mezi 60 a 90 km široký. Jeho největším a zároveň i hlavním městem je Palma de Mallorca. Mallorca je častým cílem turistů a cestovní ruch je jedním z hlavních zdrojů příjmů tamního obyvatelstva. Každoročně navštíví Mallorcu 12 milionů turistů, hlavně Němců. Místní obyvatelé se živí kromě cestovního ruchu i zemědělstvím a pěstováním vína. Na ostrově žije necelý 1 milion obyvatel a úředním jazykem je španělština a katalánština. Dále na Mallorce mají svoje specifické nářečí tzv. Mallorqui, které vychází nejvíce z katalánštiny. Mallorcu obývali a dobývali v minulosti Římané, Maurové i Byzantinci, proto se zde dochovalo mnoho stavebních památek, které připomínají působení různých kultur a etnik. Kolonizací i kartograficky zruční Římané dali Mallorce jméno, které ve španělské verzi zůstává a znamená \"Ta největší\". Na obranu ostrova před Barbarskými piráty ze Severní Afriky bylo od 16. století podél pobřeží postaveno na 84 obranných věží. Hlavnímu městu Palmě dominuje katedrála La Seu (katedrála světla), která byla dostavěna v roce 1587. K vidění je i gotický hrad, který nechal postavit Jakub II.. Ten sloužil jako vězení až do 20. století. Byzantskou periodu připomínají základy baptisteria na půdorysu kříže s trojlistou nádrží na vodu. Po Arabech zde zůstaly arabské lázně z 10. století.", "question": "Kterému státu náleží ostrov Mallorca?", "answers": ["Španělsku"]}
{"title": "Togo", "context": "Republika Togo (francouzsky République togolaise) je stát v západní Africe ležící na pobřeží Atlantského oceánu (Beninský záliv), tzv. Zlatonosné pobřeží. Rozlohou 56785 km2 se řadí mezi menší státy afrického kontinentu. Na západě hraničí s Ghanou (877 km), na severu s Burkinou (126 km) a na východě s Beninem (644 km). Pobřeží na jihu je dlouhé jen 56 km. Pobřeží Toga se od konce 15. století postupně stalo cílem zájmu Portugalců, Nizozemců, Francouzů a Angličanů, zejména obchodníků s otroky. Počátkem 18. století vytvořily kmene Ewe v jižní části země kmenový svaz, sever se stal součástí domorodých království Dagomba a Gondža. Od 2. poloviny 19. století zesílilo pronikání německých kolonizátorů, roku 1884 byl nad jižní částí Toga vyhlášen německý protektorát, v roce 1905 se z celého území stala německá kolonie. Hned po vypuknutí 1. světové války Togo obsadila francouzská a britská vojska. V roce 1922 bylo Togo vyhlášeno mandátním územím Společnosti národů pod správou Francie (východní část směrem k Dahome) a Velké Británie (západní část směrem ke Zlatonosnému pobřeží). Během 2. světové války byla francouzská část do roku 1942 loajální vichistickému režimu, poté Svobodné Francii. Vznikl také Výbor tožské jednoty, který významně přispěl k úsilí za dosažení nezávislosti. V roce 1946 se Togo stalo poručenským územím v britské a francouzské správě.", "question": "Jakou rozlohu má stát Togo?", "answers": ["56785 km2"]}
{"title": "Nightwish", "context": "Kritika přijala Angels Fall First rozdílně. All Music Guide ohodnotilo album 2 body z 5 a zdroje jako The Metal Observer prohlásily, že toto jejich debutové album bylo až neuvěřitelně mdlé ve srovnání s jejich pozdější prací. Avšak na Encyclopaedia Metallum, která staví na recenzích posluchačů, dosáhlo album průměrného hodnocení 91 %. V prosinci 1997 hráli Nightwish ve svém rodném městě první koncert. Během zimy 1997-1998 hrála kapela už jen sedmkrát, protože Nevalainen a Vuorinen museli na vojnu a Tarja Turunen ještě nedokončila svá studia. V roce 1998 se ke kapele přidal baskytarista Sami Vänskä, Tuomasův dlouholetý přítel. Po natočení videa k písni The Carpenter vydala kapela album Oceanborn, následovníka Angels Fall First. Po stránce aranží a textů bylo Oceanborn propracovanější a progresivnější než jejich první album. Podle samotných členů kapely bylo album Oceanborn technicky nejnáročnější album, které natočili. Ve dvou písních se tu objevil i Tapio Wilska (bývalý člen Finntroll) – Devil & The Deep Dark Ocean, a The Pharaoh Sails to Orion. Ve finské hitparádě alb dosáhlo 5. místa.", "question": "Kdy Nightwish odehráli svůj první koncert?", "answers": ["V prosinci 1997"]}
{"title": "Illinci", "context": "Ukrajina Ukrajina Oblast Vinnycká Rajón Illinecký Illinci Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 6,0 km² Počet obyvatel 11 270 (2018)[1] Hustota zalidnění 1 894,1 obyv./km² Správa Starosta Volodymyr Jaščuk Adresa obecního úřadu Soborna 1922700 Illinci Telefonní předvolba 4345 PSČ 22700 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Illinci (ukrajinsky І, polsky Ilińce) je město na střední Ukrajině, zhruba 212 km jižně od Kyjeva. Je centrem Illineckého rajónu Vinnycké oblasti. Žije zde přibližně 11 tisíc[1] obyvatel. První písemná zmínka je z roku 1391. Tehdy se však město jmenovalo Linci. Je rodištěm polsko-ukrajinského básníka a skladatele Tomasze Padury. Partnerská města Włoszczowa, Polsko (2005) Edineț, Moldavsko (2013) Smižany, Slovensko (2017) Odkazy Reference 1 2 Ukrajinská státní statistická služba: Počet obyvatel na Ukrajině k 1. 1. 2018. Kyjev. 11. června 2018. ISBN 978-966-8459-82-5. Dostupné online. [cit. 2019-06-14] Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Illinci na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Vinnycká oblast Rajóny Barský • Beršadský • Čečelnycký • Černivecký • Hajsynský • Chmilnycký • Illinecký • Jampilský • Kalynivský • Kozjatynský • Kryžopilský • Litynský • Lypovecký • Mohyliv-podilský • Murovanokurylovecký • Nemyrivský • Orativský • Piščanský • Pohrebyščenský • Šarhorodský • Teplycký • Tomašpilský • Trosťanecký • Tulčynský • Tyvrivský • Vinnycký • Žmerynský Města oblastního významu Chmilnyk • Kozjatyn • Ladyžyn • Mohyliv-Podilskyj • Vinnycja • Žmerynka rajónního významu Bar • Beršaď • Hajsyn • Hnivan • Illinci • Jampil • Kalynivka • Lypovec • Nemyriv • Pohrebyšče • Šarhorod • Tulčyn", "question": "Kdo se narodil v ukrajinské vesnici Illinci?", "answers": ["Tomasze Padury"]}
{"title": "Negace", "context": "Negace Tento článek je o logické operaci. O psychoanalytickém pojmu pojednává článek negace (obranný mechanismus). Logická negace (používá se pro ni symbol ¬ {\\displaystyle \\neg } nebo N O T {\\displaystyle \\mathrm {NOT} } , popř. se označuje pruhem nad proměnnou) je unární logická operace, která vezme výrok \"p\" do dalšího výroku \"ne p\", psáno ¬p, který je samostatně interpretován jako pravda, když p je nepravda nebo jako nepravda, když p je pravda. Pro vstup A {\\displaystyle A} vypadá pravdivostní tabulka negace následovně (0 označuje nepravdivé tvrzení, 1 označuje pravdivé tvrzení): A {\\displaystyle A} ¬ A {\\displaystyle \\neg A} 01 10 Negace výroku Negace výroku (graficky ¬, ′; textově non) je v matematické logice opačná pravdivostní hodnota k výroku. Negace výroku se označuje symbolem ¬. Tento symbol se umísťuje před označení výroku. Negace výroku se dá též zapsat textově non či graficky ′. Pokud je tedy výrok označen jako A, negace takového výroku může být ¬A, nonA či A′. Výrok Negace výroku Vysvětlení V ¬V Obecné označení výroku a jeho negace. Jsem editor Wikipedie. Nejsem editor Wikipedie.", "question": "Kolik operandů vyžaduje operace negace?", "answers": ["je unární"]}
{"title": "Urychlovač částic", "context": "Urychlovač částic, zkráceně jen urychlovač, je technické zařízení, používané pro dodání kinetické energie nabitým částicím. Nabité částice (ionty nebo elektrony či pozitrony) jsou v urychlovači jednou nebo opakovaně urychleny rozdílem potenciálů elektrického pole. Urychlovače slouží k výzkumu elementárních částic, ale i v technické praxi. Existují dva základní typy urychlovačů: lineární a kruhový. Urychlovač částic způsobuje čelní srážky mezi dvěma svazky částic stejného druhu, buď protony, nebo různými typy iontů, především iontů olova. Při srážce se tyto částice rozptýlí a když mají dostatečnou energii, vznikají přitom další částice (produkty srážky). Na zaznamenání toho, co se děje při srážce částic slouží detektor ionizujícího záření (částicový detektor). Částicové urychlovače se využívají ke zkoumání složení hmoty okolo nás – atomů, elementárních částic, kvarků. Za typ urychlovače lze do jisté míry považovat i klasickou (CRT) televizní obrazovku. První urychlovače začaly být vyvíjeny na sklonku 20. let 20. století. Během následujícího desetiletí (zhruba do roku 1940) byly objeveny základní principy a postaveny podle nich první urychlovače. Existují dva základní typy urychlovačů: Lineární urychlovač Kruhový urychlovač Lineární urychlovač využívá k urychlení pouze elektrického pole. Toto pole může být statické, nebo se může měnit (a částice je urychlována během letu urychlovačem na několika místech). Výhodou je relativně jednoduchá konstrukce, nevýhodou rozměry a potřeba vysokého napětí. Nejstarším příkladem tohoto typu je iontová trubice. V kruhovém urychlovači je dráha urychlovaných částic zakřivena magnetickým polem, takže bez dalšího urychlování by byla kruhová. Částice jsou podobně jako u lineárního urychlovače urychlovány elektrickým polem. Příkladem tohoto typu je cyklotron. Pohyb po zakřivené dráze není jen technickou komplikací. Problém spočívá zejména v tom, že částice pohybující se po kruhové dráze mají velké zrychlení. Podle teorie relativity a teorie elektromagnetického pole částice, která má nějaké zrychlení kolmé na směr jeho pohybu, vyzařuje elektromagnetické záření . V kruhovém urychlovači je proto energie dodávaná částicím elektrickým polem snižovaná vlastním vyzařováním těchto částic.", "question": "Jaký druh energie dodává částicový urychlovač nabitým částicím?", "answers": ["kinetické energie"]}
{"title": "Corpus iuris civilis", "context": "Corpus iuris civilis Corpus iuris civilis Codex Iustinianus, Lyon 1556Autor Justinián I. Byzantský Původní název Corpus Iuris Civilis Jazyk latina multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Corpus iuris civilis představuje kodifikaci římského práva provedenou na podnět byzantského císaře Justiniána I. v 6. století. Jedná se o významný právní počin, který provedla komise v čele s vynikajícím právníkem Tribonianem. Obsah právního kodexu Občanský zákoník, později nazývaný Corpus iuris civilis se skládal ze čtyř částí. Jako první byl zveřejněn Codex Iustinianus roku 529, soubor dosud platných císařských nařízení a zákonů od doby císaře Hadriána (76 –138 n. l.). Tento spis měl nahradit starší právní sbírky, například Codex Theodosianus z roku 438. Druhou součástí byla Digesta (řecky Pandektai), sbírka spisů antických římských právníků. Následovaly Institutiones, stručná rukověť římského práva. Rozsáhlé právní dílo dovršily Narai (latinsky Novellae), aktuální císařská nařízení vydaná v letech 534–569. Na rozdíl od předchozích latinských spisů byla jazykem novel už většinou řečtina. To svědčí o převládnutí řečtiny na byzantském dvoře. Corpus iuris civilis uzákonil současné normy společenského života. Podle jeho ustanovení se v osobě císaře pojila neomezená moc světská i duchovní (tento systém se nazýval caesaropapismus). Oficiálním náboženstvím bylo křesťanství v ortodoxní podobě. Justinián se snažil jak vymýtit staré pohanské kulty (v roce 529, kdy byl poprvé zveřejněn Codex Iustinianus, dal například uzavřít starou antickou akademii v Athénách, centrum novoplatonismu), tak také zabránit šíření herezí, především monofyzitismu, jež mělo sociální i politický podtext. Prostřednictvím svých zákoníků císař Justinián I. usiloval o upevnění práv staré otrokářské aristokracie a podporu hospodářství založeného na práci otroků a kolonů. Tento hospodářský systém se však již začal přežívat, jak dokazuje možnost propouštět otroky na svobodu, která byla uzákoněna v Novelách. Corpus iuris civilis a jeho význam ve středověku Corpus iuris civilis platil po řadu staletí. Postupně si však změny ve společnosti směřující k feudalizaci vynutily jak revizi jeho ustanovení, kterou nechali pod názvem Basilika provést císaři Basileios I. a Leon VI., tak vydání nových zákoníků.", "question": "Z kolika částí se skládal zákoník Corpus iuris civilis ?", "answers": ["ze čtyř částí"]}
{"title": "Ekvádorská vlajka", "context": "Vlajka Ekvádoru byla přijata 26. září 1860. Tvoří ji tři vodorovné pruhy – žlutý, modrý a červený – v poměru 2:1:1, poměr stran listu vlajky je 2:3 (do listopadu 2009 byl poměr stran 1:2). Žlutá a červená barva vlajky odkazují na španělskou vlajku, žlutá barva (dle současného výkladu) symbolizuje bohatství země, svit slunce a obilná pole; modrá barva oblohu, vodstvo oceánu a řek; červená barva krev bojovníků za svobodu. Zákonem Registro Oficial č. 1272 bylo dne 5. prosince 1900 stanoveno, že národní vlajka pro civilní použití bude bez státního znaku, zatímco na státní vlajce bude znak umístěn. V praxi se však lze běžně setkat s civilním užitím státní vlajky.Ekvádorská vlajka je podobná venezuelské a kolumbijské vlajce, neboť všechny tři navazují na vlajku Velké Kolumbie. Na mezinárodní úrovni se užívá státní vlajka, aby se předešlo záměně s vlajkou Kolumbie (ekvádorská národní vlajka je shodná s vlajkou kolumbijskou). == Historie == Dnešní území Ekvádoru dobyli koncem 15. století Inkové. Roku 1532 dobyli Inckou říši Španělé a roku 1533 ovládli i území dnešního Ekvádoru. 29. srpna 1563 byla založena v Quitu audiencie a území připojeno k Místokrálovství Peru. V letech 1717–1724 bylo území součástí Místokrálovství Nová Granada, poté znovu součástí Místokrálovství Peru a od roku 1739 opětovně Místokrálovství Nová Granada. Prvními vlajkami užívanými na území dnešního Ekvádoru byly vlajky španělské (užívání inckých vlajek je nejasné).10. srpna 1809 byla v Quitu ustanovena revoluční junta, vyhlášena nezávislost a vztyčena první národní vlajka: celočervený list o poměru asi 1:2. Podle jiných pramenů byl na vlajce bílý Ondřejský kříž a vlajka měla poměr 2:3. Hnutí za nezávislost bylo po roce potlačeno a užívány byly opět pouze španělské vlajky.9. října 1820 byla pod vedením básníka Josého Joaquina de Olmeda vyhlášena Svobodná provincie Guayaquil. Vlajka tohoto státního útvaru byl list s pěti horizontálními pruhy, střídavě třemi modrými a dvěma bílými. V prostředním, modrém pruhu byly uprostřed každé třetiny vlajky po jedné bílé pěticípé hvězdě, které symbolizovaly města Cuenca, Guayaquil a Quito. Poměr stran je nejčastěji uváděn jako 2:3. (v různý zdrojích se liší odstín modré a poloha hvězd). 29. května 1822 došlo po osvobozeneckých bojích Simóna Bolívara k připojení Cuency a Quita ke konfederaci Velká Kolumbie, a 22. června byla nejvyšší juntou schválena nová vlajka Svobodné provincie Guayaquil, kterou navrhl znovu José Joaquin de Olmedo. Vlajka (se zachovaným poměrem stran asi 2:3) byla tvořena bílým listem s modrým karé v horním rohu, v němž byla umístěna bílá, pěticípá hvězda.", "question": "Které barvy na ekvádorské vlajce odkazují na španělskou vlajku?", "answers": ["Žlutá a červená"]}
{"title": "Istanbul", "context": "Mnoho malých vesnic v okolí velkoměsta se změnilo na čtvrtě s městskými domy a průmyslem, mnohdy však byla úroveň zástavby velmi nízká. Bospor byl přemostěn dvěma zavěšenými mosty, vznikla dálnice do hlavního města Ankary, vyrostly mrakodrapy. Jako velice významná kulturní a obchodní křižovatka vždy přitahoval lidi všech profesí, národností a náboženských vyznání. Proto lze říci, že je dnes Istanbul kosmopolitní město, kde vedle sebe nyní již v přátelství a míru žijí muslimové, židé a křesťané.[zdroj? ] Istanbul je jedním ze dvou měst Turecka (druhým je město Izmit), která má hranice shodné s hranicemi své provincie. Istanbul je tvořen z celkem 39 samosprávných správních obvodů nacházejících se na evropské a asijské straně. Každá epocha zanechala ve městě nesmazatelné památky, nejstarší z nich jsou až z doby východořímské říše. Je také znám pod názvem Čemberlitaš - nejstarší stavební dílo ve městě. Postaven roku 330 u příležitosti povýšení Byzantionu na hlavní město říše římské císařem Konstantinem Velikým. Sulejmanova mešita, díky poloze na jednom z istanbulských kopců, je dobře viditelnou dominantou města.", "question": "Je Istanbul tvořen z celkem 62 samosprávných správních obvodů?", "answers": ["Istanbul je tvořen z celkem 39 samosprávných správních obvodů nacházejících se na evropské a asijské straně."]}
{"title": "Migmatit", "context": "Migmatity (z řeckého migma – směs) jsou přeměněné horniny složené ze dvou složek, granitové a rulové. Nejčastěji mívají podobu páskovaných rul. Vyskytují se při okrajích granitových intruzí nebo v zónách nejvyššího stupně přeměny (ultrametamorfismu), kde již začíná částečná anatexe (roztavení horniny). Vznikají tak, že z magmatu unikající plyny a horké roztoky vnikají po plochách břidličnatosti do přeměněných hornin. Po ochlazení se z nich vyloučí minerály živec a křemen, které vytvoří v tmavé hornině (substrátu) světlé proužky (metatekt). Minerálním složením jsou migmatity blízké pararulám, způsobem vzniku zase magmatickým horninám. Často mají podobu páskovaných rul, od kterých je makroskopicky často nelze rozlišit. Proto jsou v soustavě přeměněných hornin řazeny do zvláštní skupiny smíšených hornin. Migmatit, jako hornina hybridního charakteru, tvoří hranici mezi přeměněnými a magmatickými horninami. Pro migmatity se původně používalo několik různých označení. Termín migmatit poprvé použil finský petrolog J. J. Sederholm v roce 1907, který zkoumal migmatity v oblasti Baltského štítu v jižním Finsku. == Vznik == Migmatity vznikají procesem migmatitizace. Je to proces blízký metamorfní diferenciaci až částečnému natavení (anatexia). K těmto procesům dochází často na okrajích granitových intruzí nebo v zónách mobilizace a migrace látek při tektonických a metamorfních procesech. Tyto procesy se mohou různě kombinovat, přičemž může dojít ke vzniku různých druhů migmatitů. Injekce zbytkových granitoidních (žulové, granodioritové nebo pegmatitové taveniny) roztoků mohou pronikat podél ploch břidličnatosti nebo příčných puklin krystalických břidlic a vznikají tak injekční migmatity, tvořící aureolu kolem plutonů. Po ochlazení z horkých roztoků vykrystalizují minerály živec a křemen, které vytvoří v tmavé hornině (označované jako paleosom, nebo substrát) světlé proužky (leukosom či metatekt). Tmavé pruhy s relikty minerálů původní horniny tvoří tzv. melanosom. Jednotlivé pruhy bývají zvrásněné. Granitové pruhy vznikají dílčím natavováním mateřské horniny při teplotách těsně pod bodem tání krystalických břidlic nebo rul. Granitová tavenina, která se podílí na vzniku migmatitu může mít i metamorfní původ, pokud vzniká na místě selektivním tavením některých složek horniny. Nově vzniklá páskovaná textura nemusí být paralelní s metamorfní foliací původní horniny.Na vzniku migmatitů se tedy mohou podílet: Injekce granitového magmatu vnikající do metamorfitů, které nabývají páskovaného vzhledu Granitové magma vznikající na místě selektivním tavením některých složek horniny Granitové vrstvičky vznikající metamorfní diferenciací tj. redistribucí minerálů rekrystalizací v pevném stavu Granitové vrstvičky, které vznikají selektivní metamorfózou (zatlačením) vrstviček původní horniny == Dělení a označení migmatitů ==", "question": "Kdo poprvé použil termín migmatit?", "answers": ["J. J. Sederholm"]}
{"title": "Dagestán", "context": "Republika Dagestán neboli Dagestánská republika (rusky: Р Д) je nejjižnější autonomní republika Ruské federace ležící na západním pobřeží Kaspického moře. Na jihu hraničí s Ázerbájdžánem a na jihozápadě s Gruzií; v rámci Ruské federace pak s Kalmyckou republikou, Čečenskem a Stavropolským krajem. Její rozloha je 50 300 km2, počet obyvatel je 2 miliony. Dagestán leží v asijské části Ruska (řeka Kuma tvoří jeho severní hranici), podle některých názorů na vedení evropské hranice by však patřil ještě do Evropy. Patří mezi tzv. kavkazské republiky. Hlavním městem je Machačkala. Území dnešního Dagestánu je obydlené již od dob paleolitu. Ve 4. století př. n. l. bylo součástí tzv. Kavkazské Albánie. V 3. a 4. století mu vládli Sásánovci, v 7. století je vystřídal chazarský chán; po pádu chazarské říše (969) se tu postupně rozšířil islám. V 10. a 11. století země prosperovala, později ji ale ovládali Seldžučtí Turci. Koncem 12. století vznikl avarský chanát.", "question": "Kolik obyvatel má Republika Dagestán?", "answers": ["2 miliony"]}
{"title": "Led Zeppelin", "context": "Led Zeppelin byla britská rocková skupina, která se stala jednou z nejvýznamnějších, nejúspěšnějších a nejvlivnějších v historii rockové hudby (dala prakticky vzniknout heavy metalu a dalším odnožím rockové hudby). Po smrti bubeníka Johna Bonhama, který byl podle ostatních členů nenahraditelný, ukončila skupina v roce 1980 svoji činnost. V roce 2007 zbývající hudebníci uspořádali jediný koncert, který má být jejich posledním. Jimmy Page z Felthamu v Middlesexu začal hrát na kytaru pod vlivem blues, Chucka Berryho a Elvise Presleyho. Po působení v amatérských skupinách přijímal v době studií na umělecké škole studiovou práci na nahrávkách The Kinks, The Who, Van Morrisona, Joe Cockera aj. V roce 1966 vstoupil jako baskytarista do skupiny The Yardbirds, po jejíž reorganizaci hrál na kytaru společně s Jeffem Beckem. Po Beckově odchodu měl možnost spolu s manažerem Peterem Grantem vést \"Nové Yardbirds\", na radu Keitha Moona se však rozhodl pro název Led Zeppelin. Společně s londýnským multi-instrumentalistou John Paul Jonesem (v L. Z. hrál na mandolínu, basovou kytaru a na klávesy), který doposud spolupracoval s Donovanem a aranžoval jeho snímky Sunshine Superman A Mellow Yellow (na nástroj hraje od r. 1960, k hudbě ho přivedli rodiče, varietní umělci), usilovali zprvu o zpěváka Terryho Reida, po jeho odmítnutí vyzvali Roberta Planta z Birminghamu. Také Robert Plant se od svých 15 let zajímal o bluesové umělce, z nichž ho zejména Robert Johnson silně ovlivnil vokálním stylem napodobujícím zvuk elektrické kytary. Tohoto způsobu použil Plant hned na 1. LP (Led Zeppelin) ve snímku \"You Shook Me\". První snímky nazpíval se skupinou Listen, poté se sešel s Johnem Bonhamem ke zpěvákovi T. Rosemu. V roce 1968 si navzájem doporučili pro Led Zeppelin Jimmyho Page, který měl premiéru v londýnském klubu Middle Earth a ještě v témže roce vydal spontánně, za pouhých 30 hodin natočené album (Led Zeppelin), jež dodatečně (1982) vyšlo i v Československu. Když se Led Zeppelin sešli na první zkoušce, nemohli ani uvěřit tomu, jak dobře se jim spolu hraje. Skupina od začátku šlapala jako švýcarské hodinky. Náhodou vznikla dokonalá alchymie, kde se sešly čtyři mimořádné talenty.", "question": "Ve kterém roce ukončila skupina Led Zeppelin svou činnost?", "answers": ["1980"]}
{"title": "Vilém Dušan Lambl", "context": "Nazval ho Cercominas intestinalis, v roce 1888 jméno na Lamblia intestinalis změnil zoolog Émile Blanchard (1819–1900). V roce 1915 byl druh přejmenován na Giardia lamblia americkým zoologem C. W. Stilesem (1867–1941) na počest Lambla a francouzského biologa A. M. Giarda (1846–1908). V roce 1860 získal Vilém Dušan Lambl profesuru na Univerzitě v Charkově. Později působil i na univerzitě ve Varšavě, kde také zemřel.[3] Vztah s Boženu Němcovou V roce 1851 se Lambl seznámil Boženu Němcovou, kterou během její nemoci ošetřoval. Patřil ke spisovatelčiným literárním důvěrníkům, podporoval její slovanské uvědomění a byl lékařem celé její rodiny.[4] Intimní vztah s Němcové s Lamblem trval od podzimu 1851 do jara 1853.[5] Odkazy Reference ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Letiny ↑ http://lekarske.slovniky.cz/pojem/lambl-vilem-dusan↑ Archivovaná kopie. www.muzeumbn.cz [online]. [cit. 2017-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-15. ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Korespondence II.. [s.l.]: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-697-4. Kapitola Jmenný rejstřík s anotacemi, s. 545. ↑ Dílo Mravní stránka milostného života Boženy Němcové ve Wikizdrojích Externí odkazy Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Dušan Lambl Autoritní data: AUT: jk01071438 | GND: 1017567646 | ISNI: 0000 0000 5876 7352 | VIAF: 83804080 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Biologie | Medicína | Lidé", "question": "Jaký vztah měl Vilém Dušan Lambl s Boženou Němcovou?", "answers": ["Patřil ke spisovatelčiným literárním důvěrníkům, podporoval její slovanské uvědomění a byl lékařem celé její rodiny."]}
{"title": "Erwin Schrödinger", "context": "Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger (12. srpna 1887 Vídeň - 4. ledna 1961 Vídeň) byl rakouský teoretický fyzik, jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky, který se proslavil především formulací nerelativistické vlnové rovnice pro popis hmotných částic, kterou na jeho počest nazýváme Schrödingerova rovnice. Za tuto základní práci obdržel v roce 1933 společně s Paulem Diracem Nobelovu cenu. Je také autorem proslulého myšlenkového experimentu Schrödingerova kočka, který asi nejlépe vystihuje Schrödingerův (a také mnoha dalších) skeptický postoj k obecně přijímané pravděpodobnostní interpretaci kvantové mechaniky. Erwin Schrödinger přispěl významnou měrou nejen ke kvantové fyzice. Zabýval se též historií a filozofií fyziky a vědy obecně a jeho kniha What is Life? (Co je život? ) z roku 1944, přestože byla určena široké veřejnosti, ovlivnila celou řadu vědců, kteří stáli u zrodu molekulární biologie a mezi kterými nechyběli objevitelé molekuly DNA Francis Crick či James D. Watson. Narodil se za Rakouska-Uherska ve Vídni jako jedináček. Otec byl majitelem továrny, věnoval se také italskému umění. Matka i teta chlapce zbožnovaly a Erwin prožil ideální dětství. Nejprve měl soukromé učitele, poté navštěvoval akademické gymnázium se zaměřením na literaturu a filosofii. Gymnázium dokončil v roce 1906, poté nastoupil na Vídeňskou univerzitu. Velmi ho ovlivnily přednášky Fridericha Hasenöhrla z teoretické fyziky, v matematice ho zaujala algebra přednášená Franzem Mertensenem. Dále studoval teorii funkcí, diferenciální rovnice a matematickou statistiku u Wilhelma Wirtinhera a projektivní geometrii, algebraické křivky a spojité grupy v přednáškách Gustava Kohna. V teoretické fyzice studoval analytickou mechaniku, různé aplikace parciálních diferenciálních rovnic v dynamice, problém vlastních čísel, Maxwellovy rovnice a teorii elektromagnetického pole, optiku, termodynamiku a statistickou mechaniku. V roce 1920 se Schrödinger stal asistentem Maxe Wiena v německé Jeně.", "question": "Kde zemřel Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger?", "answers": ["Vídeň"]}
{"title": "Smolikas", "context": "Smolikas (řecky Σ, arumunsky Smolcu) je hora v Řecku. S výškou 2637 m n. m. je druhou nejvyšší horou v zemi a nejvyšším vrcholem pohoří Pindos. Nachází se nedaleko města Konitsa v regionu Epirus. Hora je přístupná stezkou vedoucí ze Samariny, nejvýše položené vesnice v Řecku. Smolikas patří mezi ultraprominentní vrcholy. Hora je tvořena ofiolitovým komplexem. Její svahy jsou pokryty jehličnatým lesem, který končí ve výšce okolo dvou tisíc metrů, v zimě zde často sněží. Pramení zde řeka Sarantaporos, přítok Vjosy. Nedaleko vrcholu se nachází horské jezírko Drakolimni (Dračí jezero), pojmenované podle legendy o dracích, kteří v něm žili. Jezero obývá čolek horský, málo dotčená příroda v okolí hory umožňuje život vzácných druhů, jako je orlosup bradatý, medvěd hnědý nebo vlk obecný. V době würmského zalednění byly vrcholové partie hory pokryty ledovcem. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Smolikas ve Wikimedia Commons Mountains Greece Summit Post", "question": "Jak vysoká je řecká hora Smolikas?", "answers": ["2637 m n. m."]}
{"title": "Prix d'Amérique", "context": "Prix d'Amérique (česky Cena Ameriky) je rovinový dostih klusáků kategorie G1, který se pořádá od roku 1920 na francouzském dostihovém závodišti Vincennes v Paříži. Dostih se koná poslední neděli v lednu. Je určen pro koně ve věku 4-10 let. V roce 2011 byl dotován výhrou milión euro, z čehož polovina byla určena pro vítěze. Prix d'Amérique se od roku 1994 běží na 2700 metrů. První ročník 1920 se běžel na 2500 metrů, v roce 1930 se přešlo na 2625 metrů s variacemi plus nebo mínus 50 metrů. V roce 1945 se zkušebně běželo na 2850 m, v letech 1946-1947 na 2800 m a od roku 1948 do 1984 na 2600 metrů. V letech 1985-1993 to bylo 2650 metrů. 2011 Ready Cash (Franck Nivard) 2010 Oyonnax (Sebastien Ernault) 2009 Meaulnes du Corta (Franck Nivard) 2008 Offshore Dream (Pierre Levesque) 2007 Offshore Dream (. Pierre Levesque) 2006 Gigant Neo (Dominik Locqueneux) 2005 Jag de Bellouet (Christophe Gallier) 2004 Kesaco Phedo (Jean-Michel Bazire) 2003 Abano As (Jos Verbeeck) 2002 Varenne (Giampaolo Minnucci) 2001. Varenne (Giampaolo Minnucci) 2000 Général du Pommeau (Jules Lepennetier) 1999 Moni Maker (Jean-Michel Bazire) 1998 Dryade des Bois (Jos Verbeeck) 1997 Abo Volo (Jos Verbeeck) 1996 Cocktail Jet (. Jean-Etienne Dubois) 1995 Ina Scot (Helen Johansson) 1994 Sea Cove (Jos Verbeeck) 1993 Queen L. (Stig H. Johansson) 1992 Verdict Gédé (Jean-Claude Hallais) 1991 Ténor de Baune (Jean-Baptiste Bossuet. ) 1990 Ourasi (Michel-Marcel Gougeon) 1989 Queila Gédé (Roger Baudron) 1988 Ourasi (Jean-René Gougeon) 1987 Ourasi (Jean-René Gougeon) 1986 Ourasi (Jean-René Gougeon) 1985 Lutin d'Isigny (. Jean-Paul André) 1984 Lurabo (Michel-Marcel Gougeon) 1983 Idéal du Gazeau (Eugè Lefè) 1982 Hymour (Jean-Pierre Dubois) 1981 Idéal du Gazeau (Eugè Lefè) 1980 Eléazar (Léopold Verroken) 1979. High Echelon (Jean-Pierre Dubois) 1978 Grandpré (Pierre-Désiré Allaire) 1977 Bellino II (Jean-René Gougeon) 1976 Bellino II (Jean-René Gougeon) 1975 Bellino II (Jean-René Gougeon) 1974 Delmonica Hanover (F. Frömming. ) 1973 Dart Hanover (Berndt Lindtstedt) 1972 Tidalium Pélo (Jean Mary) 1971 Tidalium Pélo (Jean Mary) 1970 Toscan (Michel-Marcel Gougeon) 1969 Upsalin (Louis Sauvé) 1968 Roquépine (Jean-René.", "question": "Od kdy se pořádá dostih Prix d'Amérique?", "answers": ["1920"]}
{"title": "Škoda Auto", "context": "Zde by zastupoval koncern v celém severoamerickém regionu, do kterého by patřily USA, Mexiko a Kanada se všemi tam působícími výrobními podniky Volkswagenu. Vahland však v říjnu 2015 oznámil, že nejen na toto místo nenastoupí, nýbrž že zcela odchází od Volkswagen Group. Novým předsedou představenstva Škody Auto a.s. se poté stal německý manažer Bernhard Maier. V roce 2009 byl vůz Škoda Superb vyhlášen prestižním Top Gear Magazinem titulem Luxury Car of the Year (Luxusní auto roku) a Škoda Yeti titulem Family Car of the Year (Rodinné auto roku). Škoda získala v roce 2011 ocenění (již po 11.) ve švýcarském Auto Illustrierte pro nejlepší auta v kategorii cena/kvalita a v německém časopise Auto Motor und Sport získal Superb první místo v anketě nejlepších aut 2012 s více než 22 % hlasů v kategorii dovezených automobilů. V roce 2015 byla Škoda zvolena nejspolehlivější značkou Velké Británie. Společnost byla celkem čtrnáctkrát vyhlášena českou firmou roku v soutěži Českých 100 nejlepších. Následující tabulka uvádí umístění vozů značky Škoda v anketě Evropské auto roku od roku 2002. V současnosti ŠKODA AUTO a.s. vyrábí 8 modelových řad: Citigo – miniautomobil, od roku 2011 Fabia – malý automobil, od roku 1999 (současná III. řada od 2014) Rapid / Rapid (Indie) – nižší střední. třída, od roku 2012/2011 Octavia – nižší střední třída, od roku 1996 (současná III. řada od roku 2013) Superb – střední třída, od roku 2001 (současná III. řada od roku 2015) Yeti – kompaktní SUV, od roku 2009 Kodiaq – SUV, uveden do prodeje roku 2016 Karoq – SUV, od roku 2017 (1895 – Slavia – bicykl) 1905 – Laurin & Klement A (\"Voiturette. \") 1906 – Laurin & Klement B, C, D, E 1907 – Laurin & Klement B2, C2, F, FF, FC, HO, HL 1908 – Laurin. & Klement BS, FCS, G 1909 – Laurin & Klement EN, DL, DO, FDL, FDO, FN, GDV, RC, FCR, L, LO 1910 – Laurin & Klement. ENS 1911 – L&K K, Kb, LOKb, LK, S, Sa 1912 – L&K DN, RK, Sb, Sc 1913 – L&K M. , Mb, MO, MK, 400, O, OK, Sd, Se, Sg, Sk 1914 – Laurin & Klement T / Ta Ms, Sh, Sk 1916 – L&. K Si, Sl, Sm, So, 200, 205 1917 – L&K Md, Me, Mf, Mg, Mh, Mi, Ml, 300, 305 1920.", "question": "Od jakého roku se vyrábí osobní automobil Škoda Superb?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Richard Wagner", "context": "Der Ring des Nibelungen (Prsten Nibelungův) – má čtyři části: Das Rheingold (Zlato Rýna nebo též Rýnské zlato), 1851–1854 premiéra 22.9. 1869 v Královském dvorním a národním divadle v Mnichově. Die Walküre (Valkýra), 1851–1856 – premiéra 26. 6. 1870 v Královském dvorním a národním divadle v Mnichově. Siegfried, 1851–1871 – premiéra 16. 8. 1876 ve Festivalovém domě (Festspielhaus) v Bayreuthu. Götterdämmerung (Soumrak bohů), 1848–1874 – premiéra 17. 8. 1876 ve Festivalovém domě v Bayreuthu. Parsifal, 1865–1882 – premiéra 26. 6. 1882 ve Festivalovém domě v Bayreuthu. Nepočítáme-li nedokončenou operu Die Hochzeit (Svatba), byly na území dnešní České republiky uvedeny všechny Wagnerovy opery kromě Das Liebesverbot oder Der Novize von Palermo (Zápověď lásky aneb Novicka z Palerma). Jejich první uvedení vždy zrealizovaly německé scény v Praze. V roce 1888 bylo operou Die Meistersinger von Nürnberg otevřeno Nové německé divadlo v Praze. České soubory uváděly Wagnerovy opery až později: Doposud nejvíce hranými Wagnerovými operami na území Česka jsou Bludný Holanďan (přes 70 inscenací) a Lohengrin (přes 60 inscenací). Lohengrin: 1885 (Národní divadlo) Tannhäuser: 1888 (Plzeň) Die Meistersinger von Nürnberg: 1894 (Národní divadlo) Der fliegende Holländer: 1906 (Plzeň) Tristan und Isolde: 1913 (. Národní divadlo) Rienzi: 1914 (Plzeň) Das Rheingold: 1915 (Národní divadlo) Die Walküre: 1916 (Národní divadlo) Siegfried: 1931 (Brno) Wagnerova opera Die Feen (Víly) se v Čechách nastudovala zatím jen jednou a premiéra proběhla 8. února 1893 v Novém německém divadle v Praze. Stavovské divadlo bylo první divadlo v celé Habsburské monarchii, které uvedlo Wagnerovu operu. Byl jí Tannhäuser. Wagnerovy opery velice propagoval František Škroup.", "question": "Byly v Čechách uvedeny všechny Wagnerovy opery?", "answers": ["Nepočítáme-li nedokončenou operu Die Hochzeit (Svatba), byly na území dnešní České republiky uvedeny všechny Wagnerovy opery kromě Das Liebesverbot oder Der Novize von Palermo (Zápověď lásky aneb Novicka z Palerma)."]}
{"title": "Roup dětský", "context": "Roup dětský (Enterobius vermicularis) je parazitický hlíst z řádu Oxyurida. Roup dětský parazituje pouze u člověka a to v tlustém střevě. Samičky během spánku hostitele vylézají z konečníku a kladou vajíčka v jeho okolí. Onemocnění vyvolané tímto střevním parazitem se odborně nazývá enterobióza. Roup dětský je červ bělavé, bílé barvy, žije v tenkém a tlustém střevě. Samice je větší než sameček, zatímco samec dosahuje délky 6 mm, samice až 12 mm. Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka. Člověk se nakazí ústy pozřením vajíček. Nejčastěji se vyskytuje u dětí, které se snadno nakazí ve školkách a školách, kde si mnohdy zapomenou umýt ruce a přenášení vajíček má tak volnou cestu. Nakazit se můžou ale i dospělí. Oplozená vajíčka způsobují nepříjemný pocit svědění, pálení uvnitř a kolem konečníku. Dítě se škrábe a na konečcích prstů mohou ulpět oplozená vajíčka. Neumyté ruce mohou být zdrojem opětné nákazy - autoinfekce. Vajíčka jsou velmi lehká a mohou být roznášena dokonce prouděním vzduchu a mouchami. Onemocnění se projevuje únavou, časté potřeby se vyprázdnit, bolesti břicha, průjem, podrážděností, svěděním a kopřivkami. Ve stolici se začínají objevovat nejen oplozená vajíčka, ale i dospělí roupi. Velmi výjimečně mohou roupi způsobit další komplikace.", "question": "Z jakého řádu je Roup dětský?", "answers": ["Oxyurida"]}
{"title": "Vavřín Krčil", "context": "Vavřín Krčil (8. března 1895 Aspang, Rakousko – 17. října 1968 Langen u Frankfurtu nad Mohanem, Německo) byl český podnikatel, síťkař a vynálezce tašky síťovky. Vavřín Krčil se naučil síťovat v jedenácti letech od své matky, aby jí pomohl živit rodinu výrobou síťovaných čepců. Kvůli chudobě si nemohl dovolit jít do učení na stolaře, proto se po škole stal zemědělským dělníkem v panském dvoře. V patnácti letech vstoupil do armády, kde hrál na fagot u dechové hudby 23. pěšího pluku v Budapešti. Za 1. světové války se stal sanitním důstojníkem. Onemocněl krční chorobou, jejíž trvalé následky mu zabránily v setrvání u vojenské hudby. Po válce se vrátil do Zámku Žďáru, stal se obchodním zástupcem firmy JARO J. Rousek (později TOKOZ), získal živnostenský list na prodej galanterního zboží a vlasových sítěk a navázal osobní kontakty se zahraničními odběrateli (zvláště v Německu), kterým síťky prodával pod obchodní značkou SAARENSE (EKV). V roce 1923 uspořádal v Zámku Žďáře výstavu vlasových sítěk, která seznámila síťkařky s představami a s požadavky zahraniční klientely. Téhož roku však vyšly vlasové síťky z módy (nastal čas krátkých sestřihů). Objevil se navíc nebezpečný konkurent – Japonsko. Ostrovní země vychrlila za rok obrovské množství vlasových sítěk, kterými zaplavila evropský trh a přivedla k zániku cca 98 % naší síťkařské výroby.", "question": "Kdo vynalezl síťovku?", "answers": ["Vavřín Krčil"]}
{"title": "Varšava", "context": "Novou dominantou metropole se stal Palác kultury a vědy vybudovaný ve stylu socialistického realismu, jako \"dar národů Sovětského svazu polskému lidu\". Slavnostně byl dokončen roku 1955. V roce 1980 bylo zrekonstruované historické Staré město zapsáno do historického dědictví UNESCO. Rozvoj silniční dopravy v duchu nového města doprovázela i výstavba dopravních staveb. Nové hlavní nádraží, ležící na důležité varšavské dopravní tepně Aleje Jerozolimskie, je umístěné v podzemí a spolu s celou tratí, vedenou pod středem metropole pomohlo zjednodušit dopravní situaci ve městě a zajistit rychlé spojení mezi východními a západními vlakovými spoji. Tramvajová síť, kterou má Varšava již z předválečných časů, se zmodernizovala, na nových rychlostních komunikacích se objevily moderní autobusy. Ke konci 80. let se začalo s výstavbou metra. Metropoli však čekal i přesto velký rozvoj. Domy z padesátých a šedesátých let začaly brzy doplňovat výškové budovy. Již v 70. letech začaly růst první na severu a v širším centru města, siluetu metropole pak doplnily stavby jako Hotel Mariott či Blue Center. Nová doba po roce 1989 pak přinesla úplné otevření západním investorům. Vznikly další kancelářské budovy, ale také i obchodní centra a muzea (například Muzeum dějin polských Židů). V roce 1995 byla otevřena první linka varšavského metra. Druhá byla otevřena v březnu 2015. Varšava lež na středním toku řeky Visla v středomazovské nížině, ve vzdálenosti asi 350 km od Karpaty a Baltského moře. Je to jediné evropské hlavní město ležící v bezprostřední blízkosti Národního parku (Kampinoský národní park). Město leží na obou stranách Visly a mírně se táhne podél jejích břehů (v šíři asi 30 km na sever-jih a cca 28 km na východ-západ). Podnebí je mírné, přechodné mezi oceánským a kontinentálním. Ve Varšavě nebývají velké meziroční výkyvy v množství srážek. Vegetační doba je v průměru 200 dní. Ve Varšavě je hlavně severozápadní vítr (přibližně 60% dní) a severovýchodní (přibližně 30% dní). V centru Varšavy je mnohem tepleji než na jejím okraji a to o 7-8 stupňů, ale někdy to může být i o 10 stupňů. Nejnižší naměřená teplota byla -31 °C a nejvyšší 37 °C Kvůli velkému znečištění ovzduší je ve Varšavě více oblačno než v okolí.", "question": "Jaké je největší město Polska?", "answers": ["Varšava"]}
{"title": "Amoniak", "context": "Spalné teplo amoniaku je 22,5 MJ/kg, což je přibližně polovina oproti naftě. V běžných motorech, kde vodní pára nekondenzuje, je potřeba počítat s výhřevností amoniaku na úrovni o 21 % menší, než činí spalné teplo. Amoniak lze využít v existujících motorech jen s menšími úpravami karburátorů nebo vstřikování. Pro naplnění poptávky po zvýšeném množství amoniaku by bylo potřeba zvýšit výrobu. Přestože jde (podle vyrobeného množství) o druhou chemikálii v pořadí, objem výroby tvoří jen malý zlomek využívaného množství ropy. Lze ho vyrábět pomocí obnovitelných zdrojů, ale také pomocí energie z uhlí nebo jádra. Účinnost je však nižší než u akumulátorových baterií. Vodní elektrárna v Rjukanu (Telemark, Norsko) o výkonu 60 MW dodávala proud pro výrobu amoniaku elektrolýzou vody – od roku 1913 sloužila výrobě hnojiv pro většinu Evropy. Při výrobě energie z uhlí lze CO2 snadno ukládat (produkty vlastního spalování jsou dusík a voda). V roce 1981 jedna kanadská firma upravila automobil Chevrolet Impala pro provoz na amoniak jako palivo. Pro pohon lokomotiv byly zkonstruovány speciální motory. Jedním z nich byl i tzv. čpavkový motor, uvedený v roce 1886.", "question": "Co je toxická a nebezpečná látka zásadité povahy?", "answers": ["Amoniak"]}
{"title": "Sloboda a Solidarita", "context": "Sloboda a Solidarita (zkratka SaS, česky: Svoboda a Solidarita) je liberální parlamentní politická strana působící na Slovensku od roku 2009. Stranu založil a jejím předsedou je ekonom Richard Sulík. V parlamentních volbách v roce 2010 získala strana 12,1 % hlasů a poprvé se tak dostala do parlamentu. V parlamentních volbách v roce 2012 strana oslabila, obsadila 6. místo a obhájila pouze 11 mandátů, po parlamentních volbách v roce 2016 je druhou nejsilnější stranou slovenského parlamentu, když získala 21 mandátů. == Historie == Strana byla založena 28. února 2009 v Bratislavě. V obou kolech prezidentských voleb strana podporovala Ivetu Radičovou. Strana se zúčastnila voleb do Evropského parlamentu v roce 2009, na prvním místě kandidátky byl ekonom Ján Oravec. Strana ve volbách získala 4,71 % hlasů, místo v Evropském parlamentu jí tak jen těsně uniklo (uzavírací klauzule byla 5 %). === Referendum 2010 === V polovině roku 2009 strana začala sbírat podpisy pro vypsání referenda, které mělo obsahovat šest témat: zrušení koncesionářských poplatků, omezení poslanecké imunity, snížení počtu poslanců Národní rady Slovenské republiky (ze 150 na 100), stanovení maximální ceny automobilů orgánů veřejné moci, volby do Národní rady a Evropského parlamentu přes internet a změnu tiskového zákona s omezením práva na odpověď. Petice na vypsání referenda získala celkem 368 tisíc platných podpisů, tudíž překročila hranici požadovaných 350 tisíc podpisů a prezident Slovenska Ivan Gašparovič referendum vyhlásil na 18. září 2010. Referenda se účastnilo pouze 22,84 % oprávněných voličů, tudíž nebylo referendum platné. I přes neúspěch referenda se některé z jeho tezí dostaly do programového prohlášení vlády Ivety Radičové, jejíž byla SaS součástí. === Vládní krize 2011 === V roce 2011 došlo ve vládě Ivety Radičové ke sporům ohledně schválení posílení pravomocí Evropského nástroje finanční stability označovaného také za záchranný fond eurozóny. Sloboda a Solidarita s jeho schválením nesouhlasila, argumentovala například tím, že tento návrh jde proti duchu solidarity v rámci EU, kdy chudší Slovensko by mělo přispívat na záchranu bohatších států v problémech, jako je Řecko. Schválení návrhu považovala SaS také za porušení vládního programu. Iveta Radičová spojila hlasování o tomto návrhu s vyjádřením důvěry vládě. O návrhu se hlasovalo 11. října 2011. Návrh byl v Slovenské národní radě odmítnut a vláda tak ztratila důvěru. O dva dny později schválila národní rada předčasné parlamentní volby s datem konání 10. března 2012. V rámci reakcí pak v listopadu 2011 stranu opustila skupina poslanců, která založila novou politickou stranu Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti.", "question": "Kdo založil stranu SaS a je jejím předsedou?", "answers": ["Richard Sulík"]}
{"title": "Dario Fo", "context": "Tyto dva prvky jsou patrné v komedii z roku 1989 Il papa e la strega, která je inspirována schválením zákona o drogách, jenž měl být přísný, ale měl jen slabé důsledky. Jako obvykle je základem fraška a obětí satiry je tu krátkozrakost, kterou prokázala vláda sepsaním zákona za podpory církve. V roce 1992 bylo pětisté výročí objevení Ameriky a Fo ho převyprávěl svým způsobem v Johan Padan a la descoverta de le Americhe, kde chudák z provincie Bergamo pokoušející se uprchnout před inkvizicí utíká z Benátek do Španělska a po sérii příhod do Ameriky. Tady Fo užil úskoku náhodného hrdiny, který hraje svou malou roli v příběhu větším než on. Komedie má mnoho společných bodů s Mistero buffo, také zde byl využíván zábavný pádsko-benátský grammelot, v němž je samotné sdělení podáno zábavnou formou bajky, ve které komik ukazuje svůj nepokřivený pohled na svět. Rovněž v tomto případě byl na scéně sám Fo a hrál všechny postavy. V posledních letech Foovo dílo pokračovalo dvěma paralelními směry, fraškovitou komedií (Il diavolo con le zinne, 1997) a monology vystavěnými na modelu Mistero buffo (od Lu santo jullare Francesco z roku 1999 až po Il tempio degli uomini liberi z roku 2004). Nástup druhé Berlusconiho vlády ho znovu podnítil k občanským a politickým dílům, satirickým přímo vůči Berlusconimu, od Ubu rois, Ubu bas po L'Anomalo Bicefalo, které napsal spolu se svou ženou Francou Rame. L'Anomalo Bicefalo je komedie o soudních, politických a ekonomických událostech kolem bývalého italského premiéra Berlusconiho, do nějž Fo vtěluje expremiéra, který po nehodě ztratil paměť a kterému se podaří znovu ji získat, když přizná pravdu o svých činech. Komedie nemohla být po určitou vysílána v televizi kvůli žalobě ministra Marcella Dell'Ultri, protože citovala některé jeho soudní případy. V roce 2005 obdržel Fo titul honoris causa na pařížské univerzitě Sorbona, o rok později se mu stejné pocty dostalo i od římské univerzity.", "question": "Ve kterém roce dostal Dario Fo Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Petronas Twin Towers", "context": "Petronas Towers, také známé jako Petronas Twin Towers (malajsky: Menara Petronas či Menara Berkembar Petronas), je dvojice postmoderních mrakodrapů v Kuala Lumpuru, hlavním městě Malajsie. Jejich výška je 452 m. V letech 1998 až 2004 se jednalo o nejvyšší budovy na světě. V roce 2017 byly mezi nejvyššími mrakodrapy světa na 18. místě. Budovy byly postaveny v letech 1992–1998, slavnostní otevření proběhlo 31. srpna 1999. Autorem návrhu je americký architekt argentinského původu César Antonio Pelli. Jsou vzájemně propojené mostem mezi 41. a 42. poschodím. Most je ve výšce 170 metrů a je dlouhý 58 metrů. Na stejném poschodí je pódium, kde je nutné přestoupit do dalšího výtahu, aby bylo možné se dostat na ještě vyšší podlaží. Most je přístupný pro všechny návštěvníky, ale vstupenky na něj se musí předem rezervovat. Seznam nejvyšších budov světa Seznam nejvyšších staveb světa Obrázky, zvuky či videa k tématu Petronas Twin Towers ve Wikimedia Commons Oficiální stránky (anglicky)", "question": "Jaká je výška Petronas Twin Towers?", "answers": ["452 m"]}
{"title": "Potápění", "context": "Primární je připojen na láhev závitem -DIN systém nebo třmenem -YOKE systém a má výstupy označené jako vysokotlak a středotlak.Vysokotlak je jen jakási průchodka přímo z lahve a do tohoto výstupu se připojuje manometr. Středotlak reguluje tlak z lahve tak, aby byl vždy o 10 bar větší než okolní tlak. Do středotlaku patří sekundární stupeň, kterým se již dýchá, dále se na středotlak připojuje BCD či suchý oblek. Primární stupeň může být podle techniky regulace průtoku plynu dvojího typu: membránový a pístový. Sekundární stupeň je většinou \"ústenkový\", který se drží pouze zuby a dá se ve vodě snadno vyjmout z úst, například při pomoci druhému potápěči (pokud potápěč nemá záložní masku) a nebo \"integrovaný\" do celoobličejové masky, který je vhodný především pro práce pod vodou, ale poměrně těžko se dá použít pro pomoc. BCD (Buoyancy Control Device) – kompenzátor vztlaku plní potápěč vzduchem z lahve dle potřeby; má za úkol udržovat potápěče ve vyvážené poloze (potápěč bez pohybu neklesá ani nestoupá). Jako BCD se používá žaket nebo křídlo, za BCD se považuje i suchý oblek. Doing It Right (DIR) – je potápěčský systém, který si klade za cíl maximalizovat zábavu při potápění a zároveň minimalizovat námahu a riziko. DIR systém je praktikován potápěči po celém světě v prostředí od mělkých korálových útesů, přes hluboké vraky v oceánech až po extrémní penetrace v jeskynních systémech. Kyslík – jako dýchací směs je používána jen při dekompresních zastávkách v malých hloubkách, protože je při vyšším parciálním tlaku toxický. Jako dýchací plyn je používán vzduch zbavený vlhkosti a oleje, Nitrox nebo Trimix Tlakové lahve – Ocelové, duralové nebo v poslední době kevlarové či uhlíkové lahve, obsahující dýchací směs.Laická veřejnost většinou používá termín \"Kyslíkové bomby\", protože mezi lidmi je stále velmi rozšířen mylný názor, že potapěči pod vodou dýchají kyslík a tvar lahví připomíná tvar leteckých pum.", "question": "Co plní potápěč vzduchem z lahve dle potřeby?", "answers": ["kompenzátor vztlaku"]}
{"title": "Měď", "context": "Oxid měďný Cu2O je červená až černohnědá jemně práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. Ve vodě se však rozpouští v prostředí amoniaku a koncentrovaného roztoku halogenovodíkové kyseliny za vzniku komplexních sloučenin. V přírodě se vyskytuje jako nerost kuprit. Působením zředěných kyslíkatých kyselin probíhá autooxidace oxidu měďného, kdy vzniká měďnatá sůl a měď. Oxid měďný se uplatňuje při barvení ve sklářství a keramice na červeno, do barev k natírání dna lodí a slouží také k hubení škůdců. Oxid měďný se připravuje přidáním hydroxidu sodného a hroznového cukru k roztoku měďnaté soli nebo Fehlingovu roztoku. Chlorid měďný CuCl je v čerstvém stavu bílý prášek nerozpustný ve vodě, který na vlhkém vzduchu nabíhá rychle do zelena. Chlorid měďný vytváří komplexní, adiční i podvojné sloučeniny. Chlorid měďný se připravuje zahříváním měděných hoblin v koncentrované kyselině chlorovodíkové za přídavku malého množství chlorečnanu draselného. Může se taky připravit redukcí chloridu měďnatého kyselinou siřičitou. Bromid měďný CuBr je žlutozelená krystalická látka, nerozpustná ve vodě, která tvoří adiční a komplexní sloučeniny. Připravuje se tepelným rozkladem bromidu měďnatého. Jodid měďný CuI je v čistém stavu bílý prášek, který se přimíšením jodu barví do hněda až černa, je nerozpustný ve vodě. V roztocích tvoří adiční a komplexní sloučeniny. Připravuje se zahříváním mědi s jodem a horkou koncentrovanou kyselinou jodovodíkovou nebo smíšením alkalického jodidu s roztokem měďnaté soli a přídavkem oxidu siřičitého nebo thiosíranu sodného. Kyanid měďný CuCN je bílý prášek, nerozpustný ve vodě a zředěných kyselinách. Rozpouští se v koncentrovaných kyselinách, amoniaku a roztocích amonných solí za vzniku komplexních sloučenin. Připravuje se reakcí kyanidových iontů s měďnatými kationy, kdy se zprvu vzniklý kyanid měďnatý rozkládá na dikyan a kyanid měďný. Rhodanid měďný CuSCN je bílý prášek, ve vodě a kyselinách za chladu se nerozpustný. V nadbytku rhodanidu se rozpouští za vzniku komplexní sloučeniny. Rhodanid měďný dokáže adovat amoniak, který se ale zpět snadno odštěpuje. Rhodanid měďný se připravuje reakcí měďnaté soli s rhodanidovými aniony a přítomnosti redukčního činidla. Siřičitan měďný Cu2SO3 je bílý prášek, nerozpustný ve vodě, rozpustný v roztoku kyseliny siřičité. V roztoku vytváří málo stabilní podvojné a komplexní sloučeniny, které jsou většinou rozpustné. Siřičitan měďný se připravuje zaváděním oxidu siřičitého do roztoku octanu měďnatého, který je silně okyselený kyselinou octovou.", "question": "Jakou chemickou značku má měď?", "answers": ["Cu"]}
{"title": "Alžběta Svídnická", "context": "Alžběta Svídnická též Opolská († 1348) byla opolskou kněžnou z rodu slezských Piastovců. Byla dcerou Bernarda Svídnického a manželkou Boleslava II. Opolského, s nímž měla sedm dětí, z toho tři syny – Vladislava II., Boleslava III. a Jindřicha. == Reference == FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 95, 312.", "question": "Kdo byl otec Alžběty Svídnické?", "answers": ["Bernarda Svídnického"]}
{"title": "Klasický Hollywood", "context": "To mělo za následek jistou uniformitu filmového stylu – režiséři a další klíčoví tvůrčí pracovníci o sobě mysleli spíše jako o zaměstnancích než jako o umělcích, a proto nebylo v celém tomto období rozvedeno auteurství, tj. specifický přístup k filmu, který považuje režiséra za autora, hlavního tvůrce filmového díla. Toto paradigma vtrhlo do americké kinematografie až v jejím post-klasickém období. Přesto někteří etablovaní režiséři, pracující v rámci studiového systému, jako například Alfred Hitchcock, Orson Welles, Howard Hawks, nebo John Ford realizovali své individuální umělecké vize a byli později prohlášeni za plnohodnotné americké auteury. V roce 1948 nejvyšší soud USA rozhodl, že dosavadní praxe distribuce filmů pomocí balíčkové metody, kdy se prodávalo několik filmů v jednom, je nezákonná, stejně tak vlastnictví a provozování řetězce kin hlavními filmovými studii, protože se mělo za to, že tento vertikálně integrovaný systém konstituoval nesoutěžní a monopolní tržní praktiky. Toto byla klíčová změna v hollywoodském studiovém systému, která uvolnila cestu rostoucímu počtu nezávislých producentů a řídícím pracovníkům menších studií, kteří od teď mohli produkovat filmy bez toho, aby do toho zasahovalo velké studio. Stejně tak to mělo za následek další důležitou změnu ve výrobě filmů, a totiž, že nadále pracovníci uzavírali se studii kontrakty na konkrétní filmy a různí pracovníci tak mohli pracovat na filmech pro různá filmová studia. Jak již bylo řečeno výše, americký film tohoto období velkou měrou ovlivňoval tzv. Haysův kodex. Filmům, které nedodržovaly tento kodex, hrozil bojkot a ty filmy, které neschválila MPPDA, musely zaplatit pokutu 25 tisíc dolarů a navíc neprofitovaly v kinech, jelikož všechna kina \"velké pětky\" vlastnila právě MPPDA. Produkční kodex byl uplatňován až do konce éry Klasického Hollywoodu v 60. letech, kdy byl nahrazen ratingovým systémem, tedy hodnocením filmů, který se s obměnami udržel až dosud. V pozdních 60. letech potom celkově došlo ke kolapsu hollywoodského studiového systému, který proběhl zároveň s příchodem televize, zavedením auteurismu mezi hollywoodskými režiséry a kritiky, stejně jako se zvýšením vlivu zahraničních filmů a nezávislých filmařů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Classical Hollywood cinema na anglické Wikipedii.", "question": "Kdy došlo ke kolapsu hollywoodského studiového systému?", "answers": ["V pozdních 60. letech"]}
{"title": "Antarktida", "context": "Antarktida (název pochází z řečtiny a znamená \"naproti Arktidě\", tedy v přeneseném významu \"naproti severu\") je čtvrtý největší kontinent. Zároveň je tak pojmenována jižní polární oblast rozprostírající se kolem jižního pólu Země. Krajina i podnebí jsou v Antarktidě natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo. Jedinými obyvateli tohoto kontinentu jsou vědci, kteří tu pracují na výzkumných projektech. Antarktický smluvní systém zmrazuje nároky států na území Antarktidy, zakazuje jakékoliv vojenské aktivity a také například zakazuje těžbu nerostných surovin (minimálně do roku 2048). K roku 2012 vzneslo územní nároky na Antarktidu 7 různých států, jejichž požadavky jsou díky Smlouvě o Antarktidě pozastaveny. Antarktida leží na Jižním pólu. Nemá tedy nejzápadnější ani nejvýchodnější bod, protože na pólu se sbíhají všechny poledníky. Z ostatních kontinentů se nejvíce přibližuje Jižní Americe, kterou od Antarktického poloostrova odděluje asi 1000 km široký Drakeův průliv. K Antarktidě lze přiřadit některé vesměs neobydlené ostrovy v Jižním, Atlantském, Indickém a Tichém oceánu. Nejzazší body na pevnině: Nejsevernější bod: Brown Bluff na Antarktickém poloostrově (63°13' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Nejzazší body včetně ostrovů: Nejsevernější bod: Crozetovy ostrovy pod správou Francie (45°57' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Antarktidy. Před desítkami miliónů let v Antarktidě nebyla ledová pokrývka, ale lesy. Ovšem led zde byl i před 14 milióny let, tedy dříve než se předpokládalo. Jižní polární kruh jako první pravděpodobně překročili novozélandští Maorové. Anglický mořeplavec James Cook roku 1773 zavítal na ledovou návrš, obklopující kontinent. Po něm následovaly britské, ruské a francouzské expedice a také lovci tuleňů z mnoha států. Na počátku 20. století bylo vnitrozemí Antarktidy jedním z posledních dosud neprozkoumaných míst na světě. Robert Falcon Scott sem vedl výpravu v letech 1900 až 1904 a roku 1909 se Ernest Shackleton dostal do vzdálenosti 150 km od jižního pólu.", "question": "Proč nemá Antarktida nejzápadnější ani nejvýchodnější bod?", "answers": ["protože na pólu se sbíhají všechny poledníky"]}
{"title": "Okresy v Česku", "context": "Název každého okresu je jedinečný v rámci celé republiky. Česká republika má (od vzniku okresu Jeseník 1. ledna 1996) celkem 76 okresů,[1] hlavní město Praha nepatří do žádného z nich. Okresy jsou zákonem o územně správním členění státu vymezeny prostřednictvím správních obvodů obcí s rozšířenou působností.[2] Okresy se dále dělí na obce a vojenské újezdy. Území okresu Brno-město tvoří statutární město Brno. Do roku 2006 byly podobnými případy i okresy Plzeň-město a Ostrava-město a dokud existovaly okresní úřady (do roku 2002) nebo předtím okresní národní výbory, jejich působnost vykonávaly pro území okresu magistráty těchto měst a orgány samosprávných částí těchto měst (§ 10 zákona č. 147/2000 Sb.). Praha není a nebyla okresem a její území se nedělí na okresy, ale na deset číslovaných obvodů. Praha měla podle přílohy č. 1 zákona č. 147/2000 Sb. pravomoc okresního úřadu pro svá území, kterou zčásti přenášela statutem na orgány svých obvodů, později vybraných městských částí. Obvody okresů i po 1. lednu 2003, kdy byly okresní úřady zrušeny, zůstaly zachovány pro potřeby soudů, policie, archivů, úřadů práce atd. Dále se využívají jako statistická jednotka, někdy i jako rozlišovací údaj k názvu obce a některých nestátních organizací.", "question": "Kolik má Česko okresů?", "answers": ["76"]}
{"title": "Berlín", "context": "Vzdálenost Berlín-Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut. Související informace naleznete také v článcích Dějiny Berlína a Rozdělení Berlína. První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše. Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci. Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř okupačních sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961. Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává městem se zázemím a hlavním městem SRN. Věková struktura se po sjednocení Berlína normalizovala. Dřívější západní část města trpěla svou polohou: přes vysoký počet studentů bylo přestárnutí obyvatelstva aktuálním problémem, zejména vzhledem k omezenému počtu nových pracovních míst. Ve struktuře obyvatelstva podle zaměstnání je v popředí výrazně sektor služeb. Současná situace je charakterizována následujícími čísly (koncem roku 2002): Již Západní Berlín se vyznačoval relativně vysokým podílem cizinců.", "question": "Do kolika okupačních sektorů byl Berlín rozdělen po druhé světové válce?", "answers": ["čtyř"]}
{"title": "Neverwinter Nights", "context": "Neverwinter Nights je RPG hra postavená na herním systému Dungeons & Dragons. == Neverwinter Nights == Hru Neverwinter Nights vytvořila firma BioWare a byla vydaná firmou Infogrames (nyní Atari). Jedná se o hru z pohledu třetí osoby založenou na RPG a využívající třetí vydání pravidel Dungeons & Dragons a herním světě Forgotten Realms. Infogrames vydali Neverwinter Nights pro Windows 18. června 2002. BioWare vydali také zdarma stáhnutelného klienta pro Linux o rok později v červnu 2003 (nákup hry byl ale pořád nutný). MacSoft vydal pro Mac OS X hru v srpnu 2003. Rozšiřující datadisky Shadows of Undrentide a Hordes of Underdark byly vydány v roce 2003. == Příběh == Hra začíná v centru města Neverwinter, ve kterém řádí mor. Vy jako nově vycvičený hrdina máte pomoci bojovat proti moru a s jinými důležitými věcmi, ale v poslední den vašeho výcviku je na akademii na které studujete podniknut útok a dlouho očekávaný lék na mor je ukraden. Vy jako správný dobrodruh se jej vydáváte hledat. Hledání vás provede celým městem, kde nakonec stvůry, které tvoří lék na mor, najdete. Tím však hra nekončí, ale teprve začíná. == O hře samotné == Hra vyniká multiplayerovým systémem a nástrojem na tvorbu a vedení dobrodružství. Pán jeskyně vytvoří dobrodružství pomocí nástroje \"nwn Aurora Toolset\", které pak může uložit na server, kam se připojují hráči. Na jeden server může být připojeno až 64 hráčů a jednotlivé servery spolu mohou být navzájem propojeny. Herní svět může pán jeskyně (DM) moderovat přímo ve hře, jako postava. Hra běží na bázi pravidel Dungeons and Dragons – třetí vydání. Díky tomu je ve hře k dispozici 7 ras od půl-orka až po elfa.", "question": "Která firma vytvořila hru Neverwinter Nights?", "answers": ["BioWare"]}
{"title": "Nebesa (Aš)", "context": "Nebesa (Aš) Nebesa Lokalita Charakter osada Obec Aš Okres Cheb Kraj Karlovarský Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 50°11′50″ s. š., 12°13′43″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 36 (2011)[1] Katastrální území Nebesa (5,84 km²) Nadmořská výška 685 m n. m. PSČ 352 01 Počet domů 13 (2011)[1] Nebesa Další údaje Kód části obce 98281 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Nebesa (německy: Himmelreich, dříve Egrisch Reuth), jsou místní částí města Aše. Leží v nadmořské výšce 685 metrů. V roce 2011 zde trvale žilo 36 obyvatel.[2] Rozloha Nebes je poměrně velká, ale většinu z ní pokrývají lesy. Nebesa leží 3 kilometry od Aše, mezi Mokřinami a Výhledy. Zachována zůstala kaple Panny Marie z roku 1907, a hostinský dům, který je dodnes častým cílem nejen českých, ale i německých turistů. Historie První zmínka o Nebesích pochází z roku 1598. Během sedmileté války bylo poblíž Nebes vystavěno rakouským maršálem Macquirem polní opevnění, kde se rakouské oddíly 8. a 9. května 1759 střetly s pruským vojskem generála von Fincka. Původně vesnice patřila k okresu Cheb, ale poté co byl založen ašský okres, připadla jemu. Krátce nato se stala samostatnou obcí i přes to, že počet obyvatel Nebes nikdy nepřekročil hranici 152 osob. Do roku 1800 vedla Nebesy poštovní silnice, která byla ve velmi špatném stavu. Podle historických dokumentů toto potvrzuje i básník Goethe, který tudy projížděl. Silnice, která vede Nebesy dnes, leží na jiném místě. V roce 1907 nechal na tehdejším náměstíčku vystavět nebeský lesní Glaser kapličku Panny Marie, která nyní spadá pod ašskou katolickou faru. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhly Nebesa v roce 1930, kdy zde žilo v 19 domech 152 lidí. Po skončení 2. světové války, kdy bylo vysídleno německé obyvatelstvo, počet obyvatel klesl o více než polovinu. Během následujících let stále jen klesal, na dnešních 11 domů a 13 obyvatel. Památky kaple Panny Marie z roku 1907 krucifix z roku 1862 Vývoj počtu obyvatel Vývoj počtu obyvatel[3] Rok 1850 1930 1947 1961 1970 2001 Počet obyvatel 104 152 72 58 30 13 Reference 1 2 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015.", "question": "V jaké nadmořské výšce se nachází městká část Nebesa v Aši?", "answers": ["685 metrů"]}
{"title": "Jedle pod Špičákem", "context": "50°21′29,2″ s. š., 12°34′17,45″ v. d. Jedle pod Špičákem multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Jedle pod Špičákem je památný strom, jedle bělokorá (Abies alba), která roste na svahu Špičáku, nejvyšší hory okresu Sokolov, přibližně 1,2 km jižně od vrcholu. Strom patří mezi několik posledních jedlí na Kraslicku a je jednou z mála vzrostlých a současně plodných jedlí v Krušných horách.[2] Obvod přímého, k jihu mírně vykloněného kmene měří 238 cm, vysoko nasazená a ve spodní části mírně proschlá koruna sahá do výšky 31 m (měření 2013). Je ukončena hustým seskupením bočních podvrcholových větví, které se stáčejí vzhůru a přerůstají terminální vrchol.[1] Jedle je v dobrém zdravotním stavu a protože dosud plodí je oplocená pro zdárný růst semenáčků.[3] Za památný byl strom vyhlášen v roce 2016 jako autochtonní druh a strom s významným vzrůstem.[4] Stromy v okolí Jíva v Horní Oboře Modřín v Horní Oboře Klen v Horní Oboře Jedle pod skálou v Nancy Odkazy Reference", "question": "Jak se z Jedle pod Špičákem stal památný strom?", "answers": ["autochtonní druh a strom s významným vzrůstem"]}
{"title": "Chlorid sodný", "context": "V chemickém průmyslu je surovinou pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové a mnoha dalších sloučenin. Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Významné je též jeho využití ve zdravotnictví ve formě 0,9% roztoku, jenž se nazývá fyziologický roztok. Zásadní význam má chlorid sodný v zimní údržbě komunikací. Prakticky ve všech zemích EU je naprosto převažujícím posypovým materiálem, a posypová sůl NaCl byla například v ČR v roce 2001 s cenou v rozmezí 1 700 až 2 200 Kč za tunu asi 6krát levnější než druhá nejužívanější rozmrazovací látka, chlorid vápenatý. V České republice bylo v zimní sezóně 2000/2001 na posyp vozovek silniční sítě v ČR použito 168 000 tun soli, z toho v 98 % se používal chlorid sodný, ve zbylém podílu chlorid vápenatý a jen v nepatrném rozsahu chlorid hořečnatý.[zdroj? ] Eutektický bod, tedy teplota, do které má sůl rozmrazovací účinek, je pro chlorid sodný ve vodném roztoku s ideální koncentrací cca 22 % asi − °C. V praxi však není možné rovnoměrně dosáhnout ideální koncentrace a navíc se ředí vodou z rozmrazeného povrchu, padajícím sněhem apod.; proto hranice skutečné účinnosti leží výše. Pro běžné potřeby zimního ošetřování komunikací účinkuje kuchyňská sůl do teploty − °C, maximálně − °C. Při teplotách pod − °C již bývá zcela neúčinná (chlorid vápenatý je velmi účinný až do − °C, při velkých mrazech se používá zpravidla jen jako příměs chloridu sodného). Kuchyňská sůl normálně prodávaná v běžných obchodech s potravinami bývá ze zdravotních důvodů jodizovaná – je do ní přidáno malé množství jódu ve formě jodidu draselného nebo jodičnanu draselného. Je tím zabezpečeno, že v populaci nevzniká deficit jódu, který by mohl být příčinou vleklých zdravotních poruch či nemocí – především štítné žlázy. Nadměrná konzumace soli ale škodí zdraví. Doporučená denní dávka se pohybuje okolo 5g soli (cca 2g sodíku). VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.", "question": "Jak je známý chlorid sodný?", "answers": ["kuchyňská sůl"]}
{"title": "Antarktida", "context": "Antarktida (název pochází z řečtiny a znamená \"naproti Arktidě\", tedy v přeneseném významu \"naproti severu\") je čtvrtý největší kontinent. Zároveň je tak pojmenována jižní polární oblast rozprostírající se kolem jižního pólu Země. Krajina i podnebí jsou v Antarktidě natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo. Jedinými obyvateli tohoto kontinentu jsou vědci, kteří tu pracují na výzkumných projektech. Antarktický smluvní systém zmrazuje nároky států na území Antarktidy, zakazuje jakékoliv vojenské aktivity a také například zakazuje těžbu nerostných surovin (minimálně do roku 2048). K roku 2012 vzneslo územní nároky na Antarktidu 7 různých států, jejichž požadavky jsou díky Smlouvě o Antarktidě pozastaveny. Antarktida leží na Jižním pólu. Nemá tedy nejzápadnější ani nejvýchodnější bod, protože na pólu se sbíhají všechny poledníky. Z ostatních kontinentů se nejvíce přibližuje Jižní Americe, kterou od Antarktického poloostrova odděluje asi 1000 km široký Drakeův průliv. K Antarktidě lze přiřadit některé vesměs neobydlené ostrovy v Jižním, Atlantském, Indickém a Tichém oceánu. Nejzazší body na pevnině: Nejsevernější bod: Brown Bluff na Antarktickém poloostrově (63°13' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Nejzazší body včetně ostrovů: Nejsevernější bod: Crozetovy ostrovy pod správou Francie (45°57' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Antarktidy. Před desítkami miliónů let v Antarktidě nebyla ledová pokrývka, ale lesy. Ovšem led zde byl i před 14 milióny let, tedy dříve než se předpokládalo. Jižní polární kruh jako první pravděpodobně překročili novozélandští Maorové. Anglický mořeplavec James Cook roku 1773 zavítal na ledovou návrš, obklopující kontinent. Po něm následovaly britské, ruské a francouzské expedice a také lovci tuleňů z mnoha států. Na počátku 20. století bylo vnitrozemí Antarktidy jedním z posledních dosud neprozkoumaných míst na světě. Robert Falcon Scott sem vedl výpravu v letech 1900 až 1904 a roku 1909 se Ernest Shackleton dostal do vzdálenosti 150 km od jižního pólu. V roce 1911 nakonec dosáhl pólu Nor Roald Amundsen. O měsíc později sem dorazila další expedice, vedená Robert Falcon Scottem, všichni její členové však na zpáteční cestě zahynuli. Pozdější výpravy už používaly ledoborce, letadla a pásová vozidla. Antarktida nepatří žádnému státu. Má však bohaté zásoby nerostů a ryb, takže si na ni různé země dělaly nárok. Dvanáct států podepsalo v roce 1959 smlouvu na podporu vědeckého výzkumu a míru na Antarktidě. Tuto smlouvu dosud podepsalo osmatřicet zemí. Jako součást úsilí, jež si klade za cíl uchovat tuto divočinu neporušenou činností člověka, zde byla roku 1991 na dobu 50 let zakázána těžba.", "question": "Kde leží Antarktida?", "answers": ["na Jižním pólu"]}
{"title": "E-mail", "context": "Elektronická pošta, zkráceně e-mail (zkráceně také mail, ale pozor na záměnu se slovem email – nátěrová hmota), je způsob odesílání, doručování a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy. E-mailové služby se poprvé rozšířily mezi veřejnost až díky vzniku jedné z prvních volných e-mailových služeb Hotmail v roce 1996. Tu po jejím celosvětovém úspěchu zakoupila firma Microsoft a později vznikly i další nyní známé služby. Termín e-mail se používá jak pro internetový systém elektronické pošty založený na protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol), tak i pro intranetové systémy, které dovolují posílat si vzájemně zprávy uživatelům uvnitř jedné společnosti nebo organizace (tyto systémy často používají nestandardní protokoly, mívají ovšem bránu, která jim dovoluje posílat a přijímat e-maily z internetu). K širokému rozšíření e-mailu přispěl zejména internet. E-mail je ve skutečnosti starší než internet; některé staré e-mailové systémy byly rozhodujícím nástrojem při tvorbě internetu. Elektronická pošta vznikla v roce 1965 jako způsob komunikace více uživatelů mainframového počítače se sdílením času; přesto je přesná historie nejasná, mezi prvními systémy s touto schopností byly Q32 od SDC a CTSS z MIT. E-mail se rychle rozšířil a stal se síťovým e-mailem, což umožňovalo uživatelem posílání zpráv mezi různými počítači. Raná historie síťového e-mailu je taktéž nejasná; systémy AUTODIN mohly být první, které umožňovaly přenos elektronických textových zpráv mezi různými počítači (1966), ale je možné, že něco podobného měl už systém SAGE. Počítačová síť ARPANET měla hlavní slovo v dalším vývoji elektronické pošty. Existuje zpráva, která poukazuje na experimenty s přenosem e-mailů mezi systémy krátce po vzniku ARPANETu v roce 1969. Ray Tomlinson začal v roce 1971 používat znak @ na oddělení jména uživatele od názvu stroje. Všeobecný názor, že byl původcem elektronické pošty, je přehnaný, přesto jeho programy SNDMSG a READMAIL byly v jeho vývoji velmi důležité.", "question": "Co je email?", "answers": ["nátěrová hmota"]}
{"title": "Svratka", "context": "Svratka (německy Schwarza(ch) nebo Schwarzawa) je řeka na Moravě, největší přítok Dyje a hlavní tok procházející městem Brnem. Protéká postupně okresy Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina a Brno-venkov, Brno-město, opět Brno-venkov a Břeclav v Jihomoravském kraji. Je dlouhá 173,9 km, plocha povodí činí 7112,79 km2. Na Vysočině mezi Cikhájí a Jimramovem tvoří řeka nebo její břehy části historické zemské hranice Čech a Moravy, i když na řadě míst se zde zemská hranice od říčního koryta drobně odchyluje. Název Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova \"svorti\" - vinout se. V minulosti byla také, pod vlivem německého pojmenování, nazývána Švarcava. Svratka pramení na úbočí Křivého javoru a Žákovy hory ve Žďárských vrších, druhý významný pramen vzniká u hájovny Blatky (někdy značen jako Břimovka). Teče pak zhruba jihojihovýchodním směrem, skrze Hornosvrateckou vrchovinu, kde je na ní vybudována soustava přehrad Vír I a Vir II. Nad Tišnovem přijímá Loučku a u Veverské Bítýšky přetíná Boskovickou brázdu. Následuje Brněnská přehrada a kotlina města Brna. Zde Svratka mění směr na jižní a u Přízřenic přijímá svůj největší levý přítok Svitavu. Soutok Svratky se Svitavou se nachází na území města Brna. Pokračuje napřímeným korytem rovinou Dyjsko-svrateckého úvalu a v Židlochovicích se do ní vlévá Litava. Těsně před deltovým vyústěním do střední nádrže vodního díla Nové Mlýny na Dyji se Svratka stéká s Jihlavou, která je technicky vzato jejím největším přítokem, ale často se bere za rovnocenný přítok Dyje. Průměrný průtok v ústí (spolu s Jihlavou) činí 27,24 m3/s. Tok Svratky je na třech místech uměle přehrazen: vodní nádrž Vír I, říční km 114,9 vodní nádrž Vír II, říční km 111,6 vodní nádrž Brno, říční km 56,2 Svratka Jimramov Štěpánov nad Svratkou Nedvědice Tišnov Veverská Bítýška Brno Modřice Rajhrad Židlochovice Jedná se o řeku vodácky využitelnou.", "question": "Jaká je plocha povodí Svratky?", "answers": ["7112,79 km2"]}
{"title": "Marjam Mírzácháníová#Osobní život", "context": "Marjam Mírzácháníová Marjam Mírzácháníová Mírzácháníová na mezinárodním kongresu matematiků v Soulu, kde obdržela Fieldsovu medaili (2014)Narození 3. května 1977 Teherán, Írán Úmrtí 13. července 2017 (ve věku 40 let) Stanford, Kalifornie, USA Alma mater Sharif University of TechnologyHarvardova univerzita Pracoviště Princetonská univerzitaStanfordova univerzita Obor matematika Ocenění Blumenthal Award (2009)Satter Prize (2013)Clay Research Award (2014)Fieldsova medaile (2014) Některá data mohou pocházet z datové položky. Marjam Mírzácháníová (nepřechýleně Mírzáchání, psaná někdy jako Maryam Mirzakhani, persky م م, 3. května 1977 Teherán – 15. července 2017) byla íránská matematička a profesorka matematiky na Stanfordově univerzitě.[1][2] Zabývala se především Teichmüllerovou teorií, hyperbolickou geometrií, ergodickou teorií a symplektickou geometrií. Dne 13. srpna 2014 se stala první ženou a první osobou íránského původu oceněnou Fieldsovou medailí, která je považovaná za nejprestižnější matematické ocenění. Mládí a vzdělání Marjam Mírzácháníová se narodila 12. května 1977 (datum narození, anglická wikipedie - oficiální web, persky) v Teheránu, v Íránu v rodině elektroinženýra.[3] Navštěvovala střední školu Farzanegan v Teheránu, která je součástí Národní organizace pro rozvoj výjimečných talentů (NODET). V posledním ročníku střední školy získala na íránské národní olympiádě zlatou medaili za matematiku a bez přijímacího řízení se dostala na národní vysokou školu. V roce 1994 se stala první íránskou ženou, která získala zlatou medaili na Mezinárodní matematické olympiádě v Hongkongu a v roce 1995 v Torontu získala dvě zlaté medaile na Mezinárodní matematické olympiádě.[3] Mírzácháníová a její blízká přítelkyně a kolegyně Roya Beheshti Zavarehová byly prvními ženami, které se zúčastnily íránské národní matematické olympiády. V roce 1995 získaly medaile a společně pracovaly na knize Základy teorie čísel, náročné problémy, která byla vydána v roce 1999. Po maturitě a získání bakalářského titulu z matematiky v roce 1999 na Sharif University of Technology (Šarifově technologické univerzitě) v Teheránu, Mírzácháníová odešla do USA studovat na Harvardovu univerzitu. V roce 2004 zde získala titul Ph.D. obhajobou disertační práce na téma hyperbolických povrchů (potvrdila Wittenovu domněnku, která hraje významnou roli v teorii superstrun).[4][5] V roce 2005 byla oceněna ve čtvrtém ročníku Popular Science „Brilliant 10“ jako jedna z 10 nejlepších mladých vědců, kteří posunuli své obory inovativním směrem.", "question": "Která íránská matematička se stala první ženou oceněnou Fieldsovou medailí?", "answers": ["Maryam Mirzakhani"]}
{"title": "Polsko", "context": "Největší vzrůst HDP vykazovala Varšava (s okolním Mazovským vojvodstvím), nejnižší pak venkovské regiony převážně na východě země. V roce 1997 činil HDP na hlavu v Mazovském vojvodství 128 % celopolského průměru, zatímco v nejchudším Podkarpatském vojvodství 76 %; v roce 2007 už byl tento poměr 160 % vs. 68 %. Vývoj ekonomiky je závislý na dostatku elektrického proudu. Většina elektřiny v Polsku je vyrobená v tepelných elektrárnách, kde dochází ke spalování uhlí. Polsko doposud nemá žádnou jadernou elektrárnu. V letech 1982-1990 stavělo v Žarnovci poblíž Gdyně na severu Polska svou první atomovou elektrárnu s výkonem 1600 megawattů, ale po černobylské havárii byla výstavba zastavena a dnes jsou z ní pouze ruiny. Dálniční síť je tvořena třemi hlavními tahy v různých fázích rozestavěnosti (A1, A2, A4, A6, A8, A18). Téměř hotová je jihopolská dálnice A4 (670 km), část mezinárodní spojnice E40. Navazuje na německou dálnici od Drážďan, v Polsku pokračuje přes města Legnica, Vratislav, Katovice, Krakov a Řešov až k hranicím Ukrajiny. Druhou východozápadní dálnicí je A2 (E30, 620 km), která vede od Berlína přes Poznaň, Lodž, Varšavu a Siedlce k hranicím s Běloruskem.", "question": "Jakou elektrárnu doposud Polsko nemá?", "answers": ["jadernou"]}
{"title": "Termonukleární fúze", "context": "Podle kvantové mechaniky existuje v každém okamžiku jistá pravděpodobnost, v jakém místě prostoru se daná částice vyskytuje. Tu popisuje tzv. vlnová funkce. Šance, že se proton objeví v blízkosti jiného jádra dostatečně blízko tak, aby se mohla uplatnit silná jaderná síla a tím tak následně dojít ke sloučení, je sice opravdu malá, ale díky obrovskému množství částic ve Slunci může slučování probíhat prakticky nepřetržitě. Při sloučení dvou protonů se jeden z nich přemění na neutron za vzniku deutéria, neutrína, pozitronu a energie v podobě gamma záření. Toto nově vzniklé deutérium se může znovu dál na základě kvantového tunelování slučovat s protonem nebo jiným jádrem za vzniku jader těžších a uvolnění dalšího vysokoenergetického fotonu gamma. Každou sekundu sloučí Slunce ve svém jádru 620 miliónů tun vodíku. Přesto je jeho životnost nejméně dalších 5 miliard let. Až dojde vodík v jádře, naruší se na krátký čas hydrostatická rovnováha, což povede k tomu, že se stane červeným obrem. == V dalších hvězdách == Slučováním dalších jader se postupně dostaneme ke všem možným prvkům s různým nukleonovým číslem, které jsou mimo jiné esenciálním základem při formování kamenných planet a vzniku života. Všechny prvky těžší než helium tedy vznikly jadernou fúzí ve hvězdách (prvotní vodík a helium vznikly během Velkého třesku v poměru přibližně 75% vodíku:25%helia). Termonukleární reakce mohou u hvězd menších spektrálních tříd trvat i stovky miliard let, zvláště pak u červených trpaslíků. == Umělé vyvolání fúze == Přeměna energie ve hvězdách probíhá s obrovským využitelným ziskem, proto se vědci a inženýři snaží přijít na optimální řešení, kterým využít tento potenciál i zde na Zemi. Účinnější využití hmoty už je možné pouze její kompletní přeměnou na jinou formu energie (hmota sama o sobě je energie) její anihilací s antihmotou, nebo ve vzdálené budoucnosti proměnou v černou díru a zachycení její energie při jejím vypařování. V posledních dvou případech je energetický zisk z hmoty 100%. Potenciální využití fúze lze rozdělit na vojenské, neboli vývoj jaderných fúzních zbraní, a civilní vývoj fúzní elektrárny, tedy zvládnutí řízené reakce. === Fúze jako zdroj energie === Ve snaze zvládnout jadernou fúzi řízeně a následně ji použít jako zdroj energie byla vyvinuta celá řada postupů a zařízení. Klíčovým problémem je, že pro dosažení fúze je třeba ohromné teploty (desítky milionů kelvinů), a není snadné plazma při této teplotě udržet s dostatečnou hustotou po dostatečnou dobu. O plazmatu mluvíme proto, že jakákoliv hmota se při dané teplotě přemění v plazma.", "question": "Jak se jmenuje reakce, při které dochází ke sloučení atomových jader za pomoci vysoké teploty a tlaku?", "answers": ["Termonukleární"]}
{"title": "Praxeologie", "context": "To plyne z objevu konceptu lidského jednání, který, jak ukázal Mises, nabývá hodnoty axiomu, protože je nevyvratitelný. Apriorismus praxeologie je však diametrálně odlišný od apriorismu matematiky. Matematika je založena na volbě určitých axiomů. Praxeologie je založena na jednom samozřejmém axiomu lidského jednání, který je nutně obsažen v každé lidské mysli. Tento axiom v sobě zahrnuje charakteristické rysy, tzv. kategorie, které jsou jeho nedílnou součástí. Jejich odhalování za pomocí deduktivní logiky je náplní praxeologie. Důsledkem toho je vytváření dalších tvrzení, která musejí být apriori pravdivá. Podstatou praxeologie je tak objevování kauzálních vztahů v teleologickém sledu událostí. Specifickou metodou praxeologie je metoda imaginárních konstrukcí. Jsou to dedukce z fundamentální kategorie jednání, kdy dochází k abstrahování od určitých okolností přítomných v reálném jednání. Tak například docházíme k objevu podstaty zisku a ztráty na základě modelu donekonečna se opakujících ekonomických procesů (evenly rotating economy), jehož podstatou je abstrahování od toku času. Tato teorie však nemůže být nikdy aplikována na realitu a slouží pouze k objasnění jednoho ekonomického problému.", "question": "Co je specifickou metodou praxeologie?", "answers": ["metoda imaginárních konstrukcí"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock. Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným. Volba nakonec padla na Rona Matthewse. Skupina Iron Maiden (česky železná panna, mučicí nástroj) vznikla na Štědrý den roku 1975 v sestavě Harris (baskytara), Matthews (bicí), Dave Sullivan (kytara), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara). Podle Harrise její název vznikl podle filmu Muž se železnou maskou (The Man in the Iron Mask), který právě v té době byl v televizi. Po několika hospodských koncertech ze skupiny odešel zpěvák Paul Day. Jako náhrada za něj nastoupil Dennis Wilcock, se kterým již Harris dříve hrál. Rovněž začínali dělat problémy kytaristé, protože neuměli hrát sóla. To vyřešil Wilcockův kamarád Dave Murray, oba dosavadní kytaristé však odešli. Ještě před Iron Maiden se Murray znal s Adrianem Smithem. Spolu s ním hrál rovněž ve své první skupině pojmenované Stone Free. Později společně působili ještě v několika dalších skupinách.", "question": "Co znamená v češtině název skupiny Iron Maiden?", "answers": ["železná panna"]}
{"title": "Seznam minerálů", "context": "Seznam minerálů Není možné zde prezentovat úplný seznam minerálů, protože Komise pro nové minerály a názvy minerálů (CNMMN) při Mezinárodní mineralogické asociaci (IMA), která nové minerály a změny v názvosloví schvaluje, každý rok přidává nové. U názvů minerálů jsou doplněny značky pro status názvu (platný – neplatný nerost) Z důvodu rozsáhlosti je seznam rozdělen na tyto seznamy: Seznam minerálů A-B Seznam minerálů C-F Seznam minerálů G-J Seznam minerálů K-M Seznam minerálů N-R Seznam minerálů S-U Seznam minerálů V-Ž Vysvětlivky (označení u názvu minerálu): A – schválený (approved) D – zrušený (discredited) G – uznané nerosty popsané před založením komise (grandfathered) H – hypotetický (hypothetical) I – přechodný člen (intermediate member) N – neschvalovaný komisí pro nové minerály a názvy minerálů Q – sporný (questionable) Rd – redefinovaný se schválením komise (redefined) Rn – přejmenovaný se schválením komise (renamed) Externí odkazy Úplný přehled minerálů z listopadu 2019 Aktuální úplný přehled minerálů uznaných IMA - pod záložkou \"IMA list of minerals\"", "question": "Jaká je zkratka pro Komisi pro nové minerály a názvy minerálů?", "answers": ["CNMMN"]}
{"title": "Vinnetou", "context": "Apačský náčelník Vinnetou je společně se svým přítelem a pokrevním bratrem Old Shatterhandem nejznámější literární postava, kterou vytvořil německý spisovatel Karl May. Vinnetouovo jméno se poprvé objevuje v Mayově novele z roku 1875 Old Firehand. Tato novela se v dosti přepracované podobě stala podstatnou částí druhého dílu románu Vinnetou (tři díly 1893, čtvrtý díl 1909–1910), ve kterém jsou vylíčeny nejdůležitější příběhy, které v Americe prožil Vinnetou a jeho pokrevní bratr Old Shatterhand zhruba od jejich prvního setkání roku 1860 do doby, kdy byl apačský náčelník zastřelen. Ve čtvrtém dílu Vinnetoua apačský náčelník již nevystupuje, neboť kniha se odehrává v roce 1908, tedy zhruba dvacet až třicet let po jeho smrti. Vinnetou se zde stává symbolem míru, lásky a bratrství mezi lidmi. Další společná dobrodružství Old Shatterhanda a Vinnetoua jsou pochopitelně obsahem mnoha dalších autorových knih, jako je např. Syn lovce medvědů (1877), Duch Llana Estacada (1888), Old Surehand (1894–1896) nebo Satan a Jidáš (1896–1897) (v tomto románu se Vinnetou dokonce vydává s Old Shatterhandem do Afriky a na zpáteční cestě onemocní). Vinnetou je synem náčelníka mescalerských Apačů Inču-čuny, (Dobré Slunce) a má sestru Nšo-či (Krásný Den). V mládí jej kromě otce vychovával také Klekí-petra, (bílý otec) Apačů, a to na základě křesťanské lásky k bližním (Klekí-petra byl vzdělaný Němec, který žil dlouho s Indiány a byl pro své dobré vlastnosti přijat do kmene). Vinnetou byl zamilován do Ribanny z kmene Assiniboinů, ta si však vyvolila za muže Vinnetouova přítele, zálesáka Old Firehanda. Později byla Ribanna zavražděna bílým padoušským náčelníkem indiánského kmene Ponků Parranohem. Její smrt je pomstěna již s pomocí Old Shatterhanda. S Old Shatterhandem se Vinnetou přes počáteční konflikt tak spřátelí, že uzavřou pokrevní bratrství. Po smrti svého otce a své sestry (zavraždil je běloch Santer kvůli zlatu na hoře Nugget-tsil) se Vinnetou stává apačským náčelníkem a dědí slavnou Inču-čunovu \"stříbrnou pušku\" (Silberbüchse), což je dvouhlavňová ručnice, jejíž pažba je zdobena stříbrem. Vinnetou jezdí na koni jménem Ilčí (Vítr), jehož bratra, Hatátitlu (Blesk), daruje Old Shatterhandovi. Oba koně Vinnetou sám vychoval. Vinnetou se neustále marně snaží dopadnout vraha svého otce a své sestry.", "question": "Kdo je Vinnetou?", "answers": ["literární postava"]}
{"title": "Endemický kretenismus", "context": "Endemický kretenismus je vývojová porucha způsobená vrozenou hypothyreózou. Jednou z příčin může být nedostatek jódu ve stravě matky během těhotenství, ale i nedostatečná funkce štítné žlázy matky z jiného důvodu. Výraz pochází z francouzského slova crétin, tj. \"slabomyslný\". Kromě obvyklých projevů kretenismu, včetně malého vzrůstu a snížené inteligence, jsou pro endemický kretenismus typické též hluchoněmost, svalová ztuhlost a problémy s motorikou. Již lehký nedostatek jódu může způsobit snížení inteligenčního kvocientu o 5 stupňů. Rozvoji choroby lze zabránit včasnou léčbou spočívající v podávání jódu nebo hormonů štítné žlázy, což obvykle vede k obnovení běžného fyzického vývoje. Pokud se však s léčbou začne až několik týdnů po narození, mentální retardace se stane nevratnou. Choroba zasahuje lidi po celém světě a v mnoha zemích je významným zdravotním problémem. Jód je nezbytným prvkem stravy, nutným pro vytváření hormonů štítné žlázy. Ačkoliv bývá obsažen v mnoha potravinách, nemusí ho vždy být dostatečné množství v půdě, kde se daná potravina pěstuje. Hlavním přirozeným zdrojem jódu je mořská voda, ovšem na všech kontinentech existují od moře vzdálené vnitrozemské oblasti, kde půda dostatek jódu neobsahuje, takže následně ho je málo i v rostlinách a mase zvířat.", "question": "Čím je způsoben endemický kretenismus?", "answers": ["vrozenou hypothyreózou"]}
{"title": "Kolbenova (stanice metra)", "context": "Kolbenova (zkratka KL) je stanice metra v Praze, otevřená roku 2001, součást úseku linky B, označovaného jako IV.B. Stanice je podzemní (26 m hluboko), ražená, trojlodní se zkrácenou střední lodí (46 m dlouhá), jedním eskalátorovým tunelem vedeným do povrchového vestibulu. Jedná se o klasickou stanici pražského typu se sedmi páry prostupů. Pro cestující se sníženou pohyblivostí je k dispozici i výtah. Kolbenova je jednou z nejméně využitých stanic (spolu s Radlickou). Její nástupiště je dlouhé 103,5 m, celá stanice pak 192 m. Obklad prostoru nástupiště tvoří bílé, modré a žluté smaltované plechy. Povrchový vestibul byl navržen do původní masivní železobetonové konstrukce, která měla sloužit jako přízemí osmipodlažního objektu. Tato konstrukce tedy zůstala zachována, vestavěny byly pouze nutné součásti, které jsou pro stanici metra potřebné a přidána lehce působící fasáda. Severní strana celého objektu je prosklená, ostatní jsou obložené nerezovými prvky; na stropě je ponechán holý beton. S výstavbou Kolbenovy se začalo, stejně jako s celým úsekem IV. B. v roce 1991. Tehdy byla stanice navržena, ještě s názvem ČKD, primárně pro zaměstnance nedalekých závodů stejnojmenné společnosti. Časy se ale změnily a firma nakonec zkrachovala. Význam této stanice pro celý rozestavěný úsek poklesl, takže když se nakonec ukázalo, že není možné dobudovat úsek do listopadu 1998 celý, právě stavební práce na Kolbenové se dočasně zastavily. Vlaky jí tak ještě následující tři roky pouze projížděly. Stanice byla v této době ještě dále od dokončení než sousední Hloubětín. Kolbenova slouží veřejnosti od 8. června roku 2001 a jejího otevření se účastnil i vnuk podnikatele, po němž byla pojmenována – po Emilu Kolbenovi, zakladateli ČKD.", "question": "Kdy byla otevřena stanice pražského metra Kolbenova?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Válka ve Vietnamu", "context": "Válka ve Vietnamu byl ozbrojený konflikt, který mezi lety 1955 a 1975 probíhal na území Vietnamu a v příhraničí sousedících zemí (Kambodža a Laos). Je také známá jako Druhá válka v Indočíně (1959-1975). Na jihu Vietnamu se jednalo o pozemní boj, na severu měl konflikt podobu bombardování a v deltě řeky Mekong šlo o říční válku (jejíž cílem byla likvidace pobřežních porostů, které sloužily nepříteli jako krytí a prostor pro léčky). Spojené státy americké a některé další země (Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Thajsko a Filipíny) se snažily bránit šíření komunismu v proamerickém jižnímu Vietnamu, který bojoval proti svému severnímu komunistickému sousedovi. Toho podporovaly zase státy východního bloku, významnou roli měla i partyzánská komunistická organizace Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu (známá pod názvem Vietkong), materiální podporu zajišťovala i Čína a hlavně Sovětský svaz. Ve Vietnamské socialistické republice je tento konflikt známý jako \"boj proti americké nadvládě\". Intervence USA ve Vietnamu znamenala vlastně poslední eskalaci třicetiletého ozbrojeného konfliktu, který začal v letech 1945 a 1946 odporem vietnamských komunistů a jiných skupin proti setrvání, resp. návratu francouzské koloniální nadvlády (viz Válka v Indočíně).", "question": "Mezi kterými roky probíhala válka ve Vietnamu?", "answers": ["1955 a 1975"]}
{"title": "Quo vadis", "context": "Quo vadis je román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze z roku 1895. Děj se odehrává v římském impériu za vlády císaře Nerona. Na pozadí milostného příběhu římského patricije Vinicia a křesťanky Lygie popisuje počátky křesťanství, krutosti ze strany Říma, Neronovu znuděnou zvrhlost, požár Říma atd. Významnou roli hraje také Petronius, Viniciův strýc a Neronův arbiter elegantiarum neboli soudce ve věcech vkusu. Název tohoto díla vychází ze staré křesťanské legendy, která je vylíčena v závěru románu. Svatý Petr je v době Neronova pronásledování křesťanů přesvědčen svými stoupenci, aby odešel z Říma do bezpečí. Cestou potkává Ježíše Krista, který kráčí do města, a Petr se ho překvapeně ptá: \"Quo vadis, Domine? \" (Kam kráčíš, Pane? ), \"Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé.\", odpovídá mu Ježíš. Poté se Petr obrací nazpět a později umírá na kříži stejně jako jeho Pán. Z pokory však, aby Ježíše nenapodoboval, si Sv. Petr vyprosí, aby jej ukřižovali jinak – hlavou dolů. Vinicius se zamiloval do Lygie, dcery krále Lygů, která je už od mala jako rukojmí v domě vznešené římské rodiny Aulů. Zvyklý, že vše, co chce, dostane, nese velmi těžko Lygiinu nedostupnost. Když o všem poví svému strýci Petroniovi, oblíbenci císaře, dostanou s jeho pomocí Lygii z domu tak, že Petronius přemluví císaře Nerona, aby nechal dívku převézt do svého paláce. Tam se jí má Vinicius dvořit. Na večeři v paláci však opilý Vinicius Lygii prozradí, že zítra si pro ni přijedou jeho otroci, aby Lygii odvezli k němu domů.", "question": "Ze kterého roku pochází román Quo vadis?", "answers": ["1895"]}
{"title": "The Beatles", "context": "The Beatles byla anglická rocková skupina z Liverpoolu. Jejími členy byli John Lennon (zpěv, doprovodná kytara), Paul McCartney (zpěv, basová kytara), George Harrison (sólová kytara, zpěv) a Ringo Starr (bicí, příležitostně zpěv). Patří mezi komerčně nejúspěšnější a kritiky nejuznávanější kapely v historii populární hudby. Hudba Beatles je dodnes hraná a oblíbená po celém světě. Když renomovaný hudební časopis Rolling Stone v roce 2003 sestavil žebříček nejlepších alb v dějinách populární hudby, Beatles se do první desítky dostali celkem čtyřikrát (včetně 1. místa za Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band). Asociace RIAA na základě prodeje singlů a alb v Americe označila Beatles za nejvíce prodávanou kapelu v historii a nejprodávanější hudební uskupení v historii Spojených států amerických. Ve Velké Británii vydali Beatles více než 40 různých singlů, alb a desek, které se vyšplhaly na první místa hitparád. Tento komerční úspěch se opakoval v mnoha dalších zemích. Jejich nahrávací společnost EMI odhadla, že do roku 1985 prodali přes miliardu desek a kazet po celém světě. V roce 2004 umístil časopis Rolling Stone Beatles na první místo v seznamu 100 největších umělců v historii. Podle časopisu pomohla jejich novátorská hudba a kulturní vliv charakterizovat 60. léta 20. století a jejich vliv na populární kulturu je patrný ještě dnes. Beatles stáli v polovině 60. let v čele invaze britské hudby do Spojených států.", "question": "Z jakého města pocházela skupina The Beatles?", "answers": ["Liverpoolu"]}
{"title": "Schengenská smlouva", "context": "Schengenská smlouva neboli smlouva o postupném rušení kontrol na společných hranicích je součást práva EU, jež umožňuje společný hraniční režim a společnou imigrační politiku. Byla základem pro všeobecné zrušení celních a pasových kontrol na hranicích vnitřních států EU, čímž se vytvořil tzv. Schengenský prostor. Schengenskou smlouvu uzavřely Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko 14. června 1985 u lucemburského Schengenu. Dosud ji podepsalo 26 států[zdroj? ] (všechny členské státy EU kromě Irska, Rumunska, Bulharska a Spojeného království). 26 států ji již provedlo, takže tvoří Schengenský prostor. V Schengenu byla 19. června 1990 podepsána zástupci vlád původních pěti signatářských států Úmluva k provedení Schengenské dohody. Tato úmluva podrobněji popisuje zejména principy Schengenského prostoru a Schengenského informačního systému. Soubor všech pravidel, která jsou dána Schengenskou smlouvou, Úmluvou k provedení Schengenské dohody a dalších navazujícími předpisy, se označuje jako schengenské acquis. Amsterodamská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1999, začlenila Schengenskou smlouvu do právního systému Evropské unie. Státy, které vstoupily do Evropské unie po tomto roce, už nepodepisují Schengenskou smlouvu. Tento dokument se pro ně okamžikem vstupu stává závazný stejně jako všechny další smlouvy a předpisy EU. Součástí Schengenského prostoru se tyto země však stávají až poté, když splní všechny ve smlouvě uvedené podmínky a když to schválí Rada Evropské unie. Smlouva nebyla ve skutečnosti podepsána ve vesnici Schengen, ale na palubě lodi Princesse Marie-Astrid, která kotvila na řece Mosele u Schengenu. Přesto se vesnice Schengen běžně uvádí jako místo podpisu smlouvy a na jejím území je umístěn i památník Schengenské smlouvy.", "question": "Které státy uzavřely Schengenskou smlouvu v roce 1985?", "answers": ["Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko"]}
{"title": "Vodojemy Žlutý kopec", "context": "Tři vodojemy byly vystavěny postupně mezi 60. lety 19. století a druhým desetiletím 20. století. Z provozu byly vyřazeny v roce 1997 a v roce 2019 byly prohlášeny kulturní památkou. == Historie == V roce 1869 byl přijat projekt na výstavbu nového vodovodu v Brně. Výstavba probíhala podle projektu anglického stavitele Thomase Docwryho. V letech 1869–1872 byla postavena úpravna vody v Pisárkách, která odebírala surovou vodu z řeky Svratky nad jezem v Kamenném mlýně. Upravená byla čerpána do dvou tlakových pásem, z nichž nižší tlakové pásmo bylo na Žlutém kopci. V letech 1869–1872 byl postaven první ze zdejších vodojemů, který je tvořen jednou podzemní nádrží o vnitřních rozměrech 45×45 m a hloubce 6 m. Nádrž je vyzděna pálenými červenými cihlami. Druhý vodojem tvoří obdobná nádrž (s rozměry 45×70 m) z let 1896–1900. Třetí vodojem byl vystavěn ve druhém desetiletí 20. století a je tvořen dvěma betonovými nádržemi s rozměry přibližně 30×35 m a 30×45 m a s hloubkou přes 5 m. Mezi prvním a druhým vodojemem stojí bývalý technický domek. Vodojemy na Žlutém kopci byly odstaveny z provozu 18. března 1997, důvodem ukončení provozu byla nízká poloha vodojemů. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodojemy Žlutý kopec ve Wikimedia Commons Vodojemy při ulici Tvrdého", "question": "Proč byly vodojemy na Žlutém kopci odstaveny z provozu?", "answers": ["nízká poloha vodojemů"]}
{"title": "Wolfgang Pauli", "context": "Wolfgang Ernst Pauli (25. dubna 1900, Vídeň - 15. prosince 1958, Curych) byl významný švýcarský fyzik. Zkoumal teorii relativity a kvantovou mechaniku. V roce 1945 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku za formulaci tzv. Pauliho vylučovacího principu. Narodil se roku 1900 v Rakousku, později žil a pracoval ve Švýcarsku. Od mládí byl nadaný na řešení matematických i fyzikálních úloh. Po studiích v Mnichově roku 1921 vyučoval fyziku v Göttingenu, a poté i v Kodani. V letech 1923-28 vyučoval na univerzitě v Hamburku. Právě v této době se rodil nový obor kvantová fyzika. V roce 1925 zformuloval tzv. Pauliho vylučovací princip. Podle něj v jednom a témže stavu nemohou být 2 elektrony, které mají všechna kvantová čísla (n, l, m, s) stejná resp. každý kvantový stav v atomu může být obsazen jen jedním elektronem. V roce 1931 matematicky předpověděl existenci neutrina, když správně uhodl, že mizící energii odnáší nějaká neznámá částice. Tato částice musela být velmi lehká a elektricky neutrální a později ji pojmenoval Enrico Fermi jako neutrino. Fyzikové v její existenci nechtěli dlouho uvěřit. Neutrino s ostatní hmotou skoro nereaguje, a je tedy velmi těžké ho zachytit. Jeho existenci se podařilo potvrdit až v 50. letech. Roku 1940 byl jmenován profesorem teoretické fyziky v Princetonu. Za svůj vylučovací princip získal roku 1945 Nobelovu cenu za fyziku. Roku 1929 navrhl společně se svým bývalým spolužákem Wernerem Heisenbergem nový způsob popisu fyzikálních procesů, tzv. kvantovou teorii pole. Tato teorie spojuje kvantovou mechaniku s Einsteinovou speciální teorií relativity. Základní myšlenkou je, že všechny částice lze považovat za kvanta fyzikálních polí. Kvantová teorie pole je dnes základem celé fyziky elementárních částic. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Enz, P., and von Meyenn, Karl, editors, Wolfgang Pauli - Writings on physics and philosophy, translated by Robert Schlapp (Springer Verlag, Berlin, 1994). ISBN 3-540-56859-X, ISBN 978-3-540-56859-9. Obrázky, zvuky či videa k tématu Wolfgang Pauli ve Wikimedia Commons Osoba Wolfgang Pauli ve Wikicitátech", "question": "Kde se narodil Pauli Wolfgang?", "answers": ["Vídeň"]}
{"title": "Maria Göppert-Mayer", "context": "Tato čísla nazval Eugene Paul Wigner jako magická, jsou to čísla 2, 8, 20, 28, 50, 82 a 126. Na tom samém problému pracovali ve stejné době rovněž němečtí vědci J. Hans D. Jensen, Otto Haxel a Hans Suess, kteří dospěli ke stejným výsledkům a publikovali je již v roce 1949. Nasledně s nimi Maria navázala spolupráci, Jensen se stal spoluautorem její knihy. Za tento objev získali Maria Goeppert-Mayer, Hans Jensen a Eugene Paul Wigner v roce 1963 Nobelovu cenu za fyziku. Roku 1960 byla jmenována řádnou profesorkou na Kalifornské univerzitě v San Diegu, krátce po příjezdu utrpěla mrtvici, přesto ještě několik let pokračovala ve výuce a práci. V roce 1965 byla zvolena do Americké akademie věd a umění. Zemřela 20. února 1972 na následky infarktu z předchozího roku, po němž byla v kómatu. S manželem (zemřel 1983) měli dvě děti, dceru Marii a syna Petera. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Goeppert-Mayer na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Göppert-Mayer ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy zemřel Maria Göppert-Mayer?", "answers": ["20. února 1972"]}
{"title": "Michal David", "context": "Michal David (* 14. července 1960 Praha), vlastním jménem Vladimír Štancl, je známý český zpěvák, skladatel a hudební podnikatel. Pochází z cirkusové rodiny Kludských, jeho matka Edita Štanclová rozená Kludská je bývalá mimka, teta Dagmar Kludská je v současné době spisovatelka a kartářka. Je rovněž příbuzný rodiny, která provozuje pouťové atrakce, kolotoče - rodiny Kočkových. Studoval na pražské hudební konzervatoři, v roce 1976 založil jazzové kvarteto \"Čtyři\" a v roce 1978 získal ocenění \"Hudebník roku\" na 6. Pražských jazzových dnech. Připojil se ke skupině Kroky Františka Janečka, kde hrál a zpíval s Janou Kratochvílovou[zdroj? ]. Na hudebním festivalu Intertalent zvítězil s písní Nenapovídej a stal se novým popovým idolem[zdroj? ]. První sólové album vydal v roce 1980 a jeho hudba zní ve filmech Vítr v kapse, Láska z pasáže, Discopříběh 1 a 2 a Decibely lásky. Pro svou úspěšnou kariéru v osmdesátých letech (jako zpěvák skupiny Kroky Františka Janečka) a prorežimní práci (autor písně Poupata, která se stala symbolem Spartakiády 1985) byl veřejností v devadesatých letech vnímán převážně negativně jakožto exponent minulého komunistického režimu a odchází spolu s dalšími umělci (např. Helena Vondráčková) do ústraní.", "question": "Jak se vlastním jménem jmenuje Michal David?", "answers": ["Vladimír Štancl"]}
{"title": "Hvězda", "context": "Jas těchto hvězd se dá přirovnat ke svíčce na narozeninovém dortu na Měsíci pozorovaném ze Země. Z historického pohledu byly hvězdy důležité ve všech civilizacích po celém světě, zejména jako součásti náboženských praktik. Krom toho se též používaly k navigaci a orientaci na noční obloze. Mnoho starověkých astronomů věřilo, že jsou hvězdy na nebeské sféře umístěny trvale a že jsou jinak neměnné. Podle zvyklostí astronomové seskupili hvězdy do souhvězdí a používali je ke sledování pohybů planet a odvození polohy Slunce. Pohyb Slunce vůči hvězdnému pozadí (a horizontu) posloužil k vytvoření kalendáře, který pak našel využití hlavně v zemědělství. Gregoriánský kalendář, který je v současnosti používaný po celém světě, je sluneční kalendář založený na úhlu osy otáčení Země vzhledem ke své nejbližší hvězdě - Slunci. Nejstarší přesně datovaný popis hvězdné oblohy pochází z dob starověké egyptské astronomie, konkrétně z roku 1534 před naším letopočtem. Nejraněji známé hvězdy z katalogu byly sestaveny dávnými babylonskými astronomy Mezopotámie na konci druhého tisíciletí před naším letopočtem, během období Kassitů (cca 1531-1155 př. n. l.). První hvězdný katalog řecké astronomie vytvořil Aristyllus asi 300 let př. n. l. za pomoci Timochara. Hipparchův katalog hvězd z přibližně 2. stol. př. n. l. zahrnoval 1 020 hvězd a byl použit pro sestavení Ptolemaiova hvězdného katalogu. Hipparchos je znám svým objevem první zaznamenané novy. Mnoho souhvězdí a jmen hvězd pocházejících z řecké astronomie se používá dodnes. Navzdory zdánlivé neměnnosti nebes si byli čínští astronomové vědomi toho, že se čas od času mohou objevit nové hvězdy. V roce 185 n. l. byli první, kdo pozorovali a psali o supernově, dnes známé jako SN 185.", "question": "Jak se jmenuje Zemi nejbližší hvězda?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Vladimír Menšík", "context": "Vladimír Menšík (9. října 1929 Ivančice - 29. května 1988 Brno) byl český herec, moderátor, lidový vypravěč a bavič, držitel ocenění národní umělec, otec herečky a moderátorky Martiny Menšíkové. V divadle hrál jen velmi málo - většinu ze svých 150 rolí ztvárnil ve filmu a televizi. Rodák z moravských Ivančic přičichl k divadlu v hudebním souboru Adolfa Pištěláka. Nejprve vystudoval průmyslovou školu a nějakou dobu pracoval v Brněnských strojírnách. Teprve později se pokusil dostat na brněnskou JAMU (Janáčkova akademie múzických umění), což se mu na druhý pokus podařilo a po absolutoriu v roce 1953 nastoupil do Vesnického divadla, kde jej v roce 1954 (v divadelní hře Hledač světla) objevil E.F.Burian, který jej také angažoval. I přesto, že zde dostal spousty příležitostí a přestože byl divadlem zcela pohlcen, toužil zahrát si ve filmu. Jeho vůbec první účinkování před kamerou proběhlo ve snímku Velká příležitost a to víceméně coby komparsista. Teprve ve snímku Dědeček automobil režiséra Alfréda Radoka, kde si zahrál italského mechanika, na sebe výrazněji upozornil. Díky své práci u filmu se dostal do konfliktu s E. F. Burianem, který film neměl v lásce. Z divadla odešel a v roce 1958 podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov. K divadlu se vracel už víceméně ojediněle. V 50. a 60. letech se naplno rozjela jeho kariéra u filmu. Nebyl jen komediálním hercem.", "question": "Kde zemřel Vladimír Menšík?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Moravský Krumlov", "context": "Moravský Krumlov (německy Mährisch Kromau) je město v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji, 27 km jihozápadně od Brna na řece Rokytná. Má rozlohu 49,57 km2 a žije zde téměř 6 tisíc obyvatel. Jeho historické jádro, a to i přes těžké poškození na konci 2. světové války, se stalo městskou památkovou zónou. Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Vinohrady, Jalovcová hora). Moravský Krumlov leží mezi Českomoravskou vysočinou a Dyjsko-svrateckým úvalem. Město leží v kotlině, která je ze tří stran obtékána řekou Rokytnou (takzvaný meandr řeky Rokytné). Region Moravskokrumlovska patří k jedněm ze stabilně osídleným územím vůbec. Doklady o osídlení pocházejí již z paleolitu. Mimořádně bohaté archeologické území bylo osídleno téměř ve všech obdobích pravěku. Středověké osídlení je spojeno s hradem Rokyten v Rokytné, osídlení samotného města Moravského Krumlova je doloženo archeologickými nálezy ze 13. století. První písemná zmínka o panství a hradu pochází až z roku 1289, ale je pravděpodobné, že město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. jako opěrný bod jeho domény. Místní jméno Krumlov, je zmiňováno v latinsky psaném listě Rudolfa Habsburského z 6. května 1277. Přívlastek \"Moravský\" byl přidán kvůli odlišení od Českého Krumlova v polovině 17. století. Označení \"krumm\" pochází z němčiny a znamená \"křivý\". Je odvozeno od širokého meandru řeky Rokytné. Roku 1289 stál v místě dnešního zámku hrad, který byl v polovině 13. století majetkem Bočka z Obřan. Smrtí jeho vnuka Smila z Obřan roku 1312 jejich rod vymřel. Poté Moravský Krumlov přešel pod vládu krále Jana Lucemburského, jenž jej dal v roce 1312 do zástavy Jindřichovi z Lipé. Rod pánů z Lipé patřil k nejvýznamnějším rodům v Čechách a na Moravě. Roku 1319 se Jindřich z Lipé stal nejvyšším maršálkem Českého království. Tento úřad zastávali páni z Lipé po staletí a Moravský Krumlov patřil k jejich hlavním mocenským a hospodářským oporám. V roce 1368 hrad a město odkoupil Ješek z Kravař, po něm ho zdědil jeho synovec Beneš z Kravař a Krumlova. Páni z Kravař drželi Moravský Krumlov do roku 1437, kdy ho získali zpět páni z Lipé, kteří ho vlastnili jej až do roku 1622. V roce 1536 přijel na zámek věhlasný lékař a přírodovědec Paracelsus. Sídlil v zámecké věži a léčil Jana III. z Lipé. Za dva roky svého pobytu se mu jej nepodařilo uzdravit, napsal zde však několik významných spisů, např. třetí svazek díla Die grosse Wundersarznei a Astrologia magna.", "question": "V jakém okrese leží Moravský Krumlov?", "answers": ["Znojmo"]}
{"title": "Honduras", "context": "Honduras je stát v Střední Americe. Jeho sousedy jsou Guatemala na severozápadě, Salvador na jihozápadě a Nikaragua na jihu. Jihozápadní výběžek země je omýván vodami Pacifiku, z druhé strany má Honduras dlouhé pobřeží s Atlantickým oceánem. Administrativně se stát skládá z 18 departementů. V Hondurasu stále panuje neklidná politická situace. Pro průmysl je mimo jiné důležité zpracování mahagonového dřeva. Jméno Honduras, jež zemi dali Španělé, znamená ve španělštině hluboký záliv. Vychází z podoby zálivu u města Trujillo, které bylo prvním hlavním městem v Hondurasu. Je však možné, že název pochází z citátu Kryštofa Kolumba \"Gracias a Dios que hemos salido de estas honduras! \" (česky Díky bohu, že jsme unikli z těch zrádných hlubin! ), který Kolumbus pronesl poté, co přistál během tropické bouře na výběžku, jenž byl podle toho pak pojmenován Gracias a Dios. Aztékové jej ovšem nazývali v jazyce Nahuatl Zollan - Lugar de cordonices - Místo křepelek a v nahuatlu se tento název dodnes používá.[zdroj? ] Jméno pro křepelku - cordoniz - převzali Aztékové z jazyku Pipil, příbuznému Nahuatlu, kde má podobu sula (v Pipil) a zolli(v Nahuatlu).[zdroj? ] Jazykem Pipil se hovoří na území dnešního El Salvadoru, který s Hondurasem sousedí na jihozápadě. V západní části Hondurasu nedaleko hranice s Guatemalou se nacházelo v předkolumbovské době město Copán, které bylo jedním z center Mayské kultury. Město pocházelo z doby přelomu letopočtu, což ukazuje na staré osídlení oblasti a na vysoký stupeň civilizace v oblasti. Pro západní civilizaci byla země objevena Kryštofem Kolumbem, který spatřil břehy Hondurasu v roce 1502 během jedné ze svých objevitelských cest. Po španělském objevení oblasti se země brzy stala součástí španělského impéria jako součást generálního kapitanátu Guatemala. Honduras vyhlásil nezávislost na Španělsku 15. září 1821. O rok později byl vzniklý stát podroben Mexikem. Mezi roku 1823 a 1839 byl součástí Spojených středoamerických provincií. Během 19. století proběhlo několik dalších nepříliš úspěšných pokusů o vytvoření federace středoamerických států. Po získání nezávislosti se Honduras dostal pod vliv amerických společností jako United Fruit Company, byl řazen mezi \"banánové republiky\".", "question": "Z kolika departmentů se skládá Honduras?", "answers": ["18"]}
{"title": "Kaskáda", "context": "Kaskáda je stupňovitý vodopád či řada stupňovitých vodopádů, přirozených nebo umělých. Ve vodohospodářství je kaskáda soustava vodních přehrad nebo vyšších jezů využívající vodní energie (Vltavská vodní kaskáda), případně stupňovitá svodnice přelivu (přepadu) u nádržné hráze. Slovo má i další, přenesené významy. Ve vodáckém názvosloví se slovem kaskáda obvykle označuje množina přírodních či umělých vodních překážek. Z hlediska vodáckého sportu je přírodní kaskáda místo v řece, kde voda překonává překážky v podobě skalnatých prahů a malých nebo rozrušených vodopádů. Od peřeje se kaskáda liší tím, že překonává vyšší výškový rozdíl, od vodopádu tím, že má větší délku. Některé kaskády jsou sjízdné pro kajaky, rafty nebo nafukovací kanoe určené pro divokou vodu.[zdroj? ]V České republice se nacházejí kaskády např. na Bílém Labi, Bílé Opavě, vodácky zajímavou je kaskáda na Ostravici. == V přeneseném významu == v elektrotechnice – řada strojů nebo zařízení zapojených za sebou v sérii; v elektrice – stupňovité zapojení (\"kaskáda měřicích transformátorů\"); artistická produkce složená z rychlých a nebezpečných skoků, přemetů a pádů, zpravidla s komickými prvky; knižně – to, co vyvolává představu mnohosti, přívalu, prudkého stupňovitého proudu: \"kaskáda jisker\", \"kaskáda tónů\", \"kaskáda smíchu\", \"kaskáda veršů\", \"kaskáda not\", \"kaskáda barev\"; \"kaskáda roucha\" aj.; viz též Kemblova kaskáda, Golfový areál Kaskáda, signalizační kaskáda, Travertinová kaskáda. == Související články == Peřej Vodopád Katarakt Říční práh Přehradní hráz Přehradní nádrž Jez Klasifikace vodácké obtížnosti == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaskáda ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo vodní kaskáda ve Wikislovníku http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=kask%C3%A1da slovníky: ASCS, SSČ, SSJČ", "question": "Jaké překážky označujeme slovem kaskády ve vodáckém názvosloví?", "answers": ["přírodních či umělých"]}
{"title": "Koh-i-noor Hardtmuth", "context": "KOH-I-NOOR HARDTMUTH a.s. sídlící v jihočeských Českých Budějovicích je český výrobce psacích a výtvarných potřeb. Firma byla založena roku 1790 Josefem Hardtmuthem ve Vídni. Název firmy je odvozen od slavného diamantu. Roku 1802 si nechala firma patentovat recept na výrobu tuhy do tužek, ta sestávala ze směsi jemného jílu a grafitu smíchaných v určitém poměru. Roku 1945 byla firma znárodněna, roku 1992 přešla do soukromých rukou a od roku 2007 je společnost součástí skupiny KOH-I-NOOR holding a.s. Společnost má obchodní kapacity ve více než 80 zemích světa. Majitelem společnosti je od roku 2000 podnikatel Vlastislav Bříza. Pastelky Pastely vodovky Obyčejné tužky Mikrotužky, verzatilky Potřeby a nástroje k rýsování a kreslení Kancelářské potřeby Společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH je v současnosti jedním z největších světových producentů a distributorů uměleckých, školních a kancelářských potřeb. Je součástí skupiny KOH-I-NOOR holding a.s. Součástí společnosti je i závod 7 Logarex, který se zaměřuje na výrobu plastových pravítek (včetně logaritmických) a jiných plastových věcí. Podnik založil Josef Hardtmuth roku 1790 ve Vídni, odkud byla výroba grafitových jader roku 1848 přesunuta Carlem Hardtmuthem do Českých Budějovic. Tužky KOH-I-NOOR slavily postupně úspěchy na různých světových výstavách. Ocenění si do Čech přivezly z mnoha světových výstav, například roku 1855 z New Yorku, roku 1856, 1900 a 1925 z Paříže, 1862 z Londýna, 1882 z Vídně nebo roku 1905 z Milána. V současné době je vůbec největším výrobcem svého druhu ve střední a východní Evropě. Ochranná známka KOH-I-NOOR byla poprvé zaregistrována v roce 1894 a dnes je chráněna v 73 zemích světa. Společnost nabízí více než 4 500 různých produktů určených pro školní, kancelářské, technické a umělecké využití, jenž jsou prodávány ve více než 65 zemích světa. V průběhu let se k výrobě grafitových tuh přidal kompletní sortiment zboží ve čtyřech základních řadách: umělecký sortiment (ART), školní sortiment (SCHOOL), kancelářský sortiment (OFFICE) a sortiment pro volný čas (HOBBY). Strukturu a šíři jednotlivých kategorií určují potřeby vznikající v jednotlivých kategoriích. Znamená to, že společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH a.s. neustále sleduje vývojové a módní trendy v oboru a své produktové řady neustále aktualizuje a doplňuje podle nově vznikajících požadavků. V nabídce společnosti je více než 4500 druhů zboží – nejen tužky, ale i uhly, rudky, pastely, pastelky, křídy, olejové, temperové a vodové barvy, tuše, velký výběr psacích a rýsovacích potřeb, pryže a celou řadu dalších pomůcek. V roce 2007 uskutečnil KOH-I-NOOR holding a.s. domácí i zahraniční akvizice. Do holdingu byly začleněny výrobní závody PONAS v Poličce a bulharský HEMUS se sídlem v Burgasu.", "question": "Kdy byla založena firma Koh-i-noor Hardtmuth?", "answers": ["1790"]}
{"title": "Gainax", "context": "Gainax (japonsky ガ, Gainakkusu) je japonské animační studio, které se nejvíce proslavilo televizním seriálem Neon Genesis Evangelion (zkráceně NGE). Gainax je znám díky svým ambiciozním, experimentálním anime a kontroverzním koncům. Po celou dobu své existence se studio Gainax potýkalo s rozpočtovými problémy a špatným managementem. Těsně po úspěchu NGE se Gainax vyhýbalo placení daní a jeho prezident, Takeši Sawamura, byl odsouzen za daňový podvod. Až do uvedení Neon Genesis Evangelion pracoval Gainax na příbězích vytvořených podomácku. Poté studio adaptovalo stále více existujících mang, jako Kareši kanodžo no džidžó a Mahoromatic, do anime. Dalo by se říct, že Gainax v dnešní době produkuje dva typy anime: komerční díla (Mahoromatic, Kore ga wataši no gošudžin-sama) versus experimentálnější díla, která odpovídají zvyklostem společnosti (FLCL, Gunbuster). Kromě tvorby anime se Gainax velmi silně spoléhá také na reklamní prodej slavných rekvizit společnosti. Ačkoli seriál Neon Genesis Evangelion skončil v roce 1996, videohry, třička a další doplňky s touto tematikou jsou produkovány dodnes. Studio Gainax bylo založeno na počátku 80. let 20. století jako Daicon Film skupinkou vysokoškoláků Hideakim Annem, Jošijukim Sadamotem, Takamim Akaim a Šindžim Higučim. Jejich první projekt Daicon III byl vytvořen pro animované spoty 20. výročí japonské národní SF konvence, konající se roku 1981 v japonské Ósace. Spoty byly o malé holčičce bojující proti všelijakým monstrům, robotům a vesmírným lodím z dřívějších sci-fi televizních pořadů (zahrnujících například Ultramana, Učú senkan Jamato, Star Trek, Star Wars nebo Godzillu). Dívka nakonec dosáhne pouštní pláně, kde vylije sklenici vody na vyschlou ředkev, která se záhy promění v obrovskou vesmírnou loď, s níž dívka odletí. Ačkoli byl tento animovaný spot ambiciózní, jeho animace byly hrubé a nízké kvality. Na internetu se rozšířil výklad tohoto díla tvrdící, že voda představuje kreativitu a obrazotvornost, monstra a jiní protivníci stojící proti dívce pak ty, kdo se snaží tvůrčí duši zničit. V roce 1983 na 22. výročí japonské národní SF konvenci již skupina vytvořila větší projekt - Daicon IV. Spot začínal rekapitulací původního šotu s daleko vyšší kvalitou animací. Zatímco hlavní hrdinka, v dospělém věku a oblečená do králičího kostýmu z Playboye, létala po obloze na meči Stormbringer, bojovala proti bytostem známých ze sci-fi a fantasy filmů nebo novel (například proti Darth Vaderovi, Vetřelci, klingonskému bitevnímu křižníku nebo Spidermanovi). Celá akce byla doprovázená písní \"Twilight\" od hudební skupiny Electric Light Orchestra. Protože použití této písně nebylo licencované, spot nemohl být oficiálně vydán na DVD, které později vyšlo jako limitovaná edice spotů studia Daicon.", "question": "Co byl první projekt studia Daicon Film?", "answers": ["Daicon III"]}
{"title": "Vulcano", "context": "Vznik sopečných ostrovů v Tyrhénském moři je tedy doprovodným jevem vulkanické aktivity probíhající v souvislosti se subdukcí (podsouváním) africké desky pod eurasijskou. Ostrov Vulcano je dnes tvořen pěti různými sopečnými strukturami, které byly během svého vývoje částečně deformovány. První strukturu představuje tzv. Primordial Vulcano, tj. prvotní sopka, která tvoří jižní část ostrova. Původní sopka byla částečně zničena při vzniku druhé struktury, Piano. V pořadí třetí sopečnou strukturu, Lentia, narušil přibližně před 14 miliony lety další výbuch a kolaps kaldery, při němž vznikl dnešní hlavní sopečný kužel, La Fossa. Kráter tohoto kužele je výsledkem sopečné činnosti posledních 5 500 let. Nejsevernější část Vulcana představuje poloostrov Vulcanello. Původně se ovšem jednalo o samostatný ostrůvek, který se v úžině mezi Vulcanem a Lipari začal vyvíjet po podmořské erupci v roce 183 př. n. l. Během středověkých erupcí se Vulcanello díky výlevům lávy a výbuchům pyroklastik napojilo na Vulcano. Poslední erupce Vulcanella proběhla v 16. století. V průběhu posledních století se vulkanická aktivita koncentrovala především do prostoru kráteru La Fossa. Hlavní eruptivní cyklus začal v roce 1727. O 12 let později došlo k rozsáhlému a doposud poslednímu výlevu ryolitické lávy, který byl nazván jako vařící kamení, \"Pietre Cotte\". V následujících 150 letech docházelo k erupcím jen sporadicky. Vyvrcholením tohoto období byla zatím poslední série erupcí, k níž došlo mezi 2. srpnem 1888 a 22. březnem 1890.", "question": "Jak se nazývá nejjižnější ostrov z Liparských ostrovů?", "answers": ["Vulcano"]}
{"title": "Bernhard Riemann", "context": "Georg Friedrich Bernhard Riemann (17. září 1826, Breselenz – 20. července 1866, Selasca) byl německý matematik, který výrazně přispěl k rozvoji matematické analýzy a diferenciální geometrie. == Význam Riemannovy práce == Riemann výrazně přispěl k propojení geometrie a matematické analýzy. Na jeho myšlenkách byly dále rozvinuty například Riemannova geometrie, algebraická geometrie či teorie komplexních ploch. Tyto oblasti matematiky se staly základem topologie. V reálné analýze přispěl definicí Riemannova integrálu a rozvinul také teorii trigonometrických řad. Ve svém jediném článku věnovaném teorii čísel zavedl Riemannovu funkci zeta a ukázal její vztah k rozmístění prvočísel. V tomtéž článku vyslovil řadu domněnek o vlastnostech zeta funkce, z nichž nejznámější je Riemannova hypotéza. == Biografie == === Dětství a mládí === Bernhard Riemann se narodil 17. září 1826 v malé vesničce Breselenz poblíž Dannenbergu v dnešním Německu. Jeho dětství v této chudé a zaostalé oblasti nebylo vůbec jednoduché. Bernhardův otec Friedrich Bernhard Riemann byl chudý luteránský kněz a veterán napoleonských válek. Již od raného dětství projevoval Riemann výjimečné matematické nadání (zejména měl skvělé počtářské dovednosti), ale prodělal několik nervových kolapsů, trpěl abnormální stydlivostí a měl hrůzu z mluvení na veřejnosti. Když byl Bernhard ještě dítě, jeho otec přijal nové místo jako farář v Quickbornu, nedaleko Breselenze, což bylo centrem jeho citového života až do téměř třiceti let. I když o Riemannovi nevíme mnoho, protože o svém osobním životě nezanechal žádné záznamy, kromě těch, které se dají usoudit z jeho dopisů, zdá se, že Quickborn bylo jediným prostředím, kam se při každé příležitosti rád vracel do svého rodinného kruhu. Protože ale v Quickbornu nebylo žádné gymnázium, začal svoje vzdělání až o čtyři roky později než bylo obvyklé, a to ve svých čtrnácti letech. Bylo to na gymnáziu v Hannoveru, kde žila Bernhardova babička z matčiny strany a tím rodina ušetřila za ubytování a stravu. Avšak Riemann se zde cítil nešťastný a tesknící po domově. Na střední škole se zabýval především studiem Bible, ale i zde se projevoval jeho vztah k matematice – pokusil se matematicky dokázat korektnost knihy Genesis. Své učitele však překvapoval svými schopnostmi při řešení obtížných matematických úloh. Po babiččině smrti roku 1842 přestoupil na gymnázium v Lüneburgu. Blízkost domova a tím i možnost trávit prázdniny s rodinou činila jeho pozdější školní léta poněkud šťastnějšími. V roce 1846 byl úspěšně přijat na univerzitu v Göttingenu, kde začal studovat filologii a teologii, aby se v budoucnosti mohl stát knězem a finančně tím zajistit rodinu.", "question": "Kdy se narodil Bernhard Riemann?", "answers": ["17. září 1826"]}
{"title": "Soul", "context": "HDP na osobu činilo v roce 1960 pouhých 79 amerických dolarů. Roku 1963 se chopil moci diktátor Pak Čong-hui a jeho radikální reformy položily základy pro silnou exportní ekonomiku. V dnešní době činí HDP na osobu 31 800$ a je zde minimální nezaměstnanost (3,3%). Dopravní infrastruktura v Soulu patři mezi nejlepší na světě a stále se rozvíjí. Systém dopravy se traduje do dob Korejského císařství, kdy vznikly první tramvajové linky a železnice spojující Soul a Inčchon. Největší problém činí přeplněné silnice, které způsobují ochromující dopravní zácpy. Není se čemu divit. Vždyť podle statistiky je v Soulu registrováno na 3 miliony vozidel. Vlaková doprava je v Soulu a i v celé zemi na vysoké úrovni. Železnice spravuje státní podnik KORAIL založený v roce 1963. Po kolejích se zde prohánějí rychlovlaky (KTX) rychlostí přes 300 km/h. Zajímavé je, že vlaky jezdí na dvoukolejných tratích vlevo a průvodčí se více starají o cestující, než o kontrolování jízdenek. Pohodlí ve vozech zvyšuje i možnost otočení sedadel ve směru jízdy. Metro v Soulu patří mezi nejvytíženější na světě a délkou 406 km je 3. nejdelším na světě. Pro srovnání, linky pražského metra dohromady měří 59,4 kilometru. Čítá 9 linek a denně přepraví více než 8 milionů lidí. Stavba metra začala v roce 1974 a každým rokem se rozšiřuje. Podle průzkumů se jedná o nejmodernější metro na světě. Většina vozů je vybavena digitálními plochými obrazovkami a vyhřívanými sedačkami, které jsou v zimě automaticky vytápěny. Jedná se o nejekonomičtější a snadno dostupnou formu dopravy. Autobusy se zde rozlišují podle barev. Modrou barvu mají autobusy, které jezdí relativně dlouhé vzdálenosti. Zelené autobusy jezdí na kratších linkách a většinou mají zastávky na místě, kde se dá přestoupit na metro nebo jiný autobus. Červené autobusy jsou expresní a jezdí do příměstských oblastí. Žluté autobusy operují v uzavřeném okruhu v rámci Soulu. Mnoho silnic ve městě má vyhrazený pruh pouze pro autobusy. Nachází se zde 2 letiště. Mezinárodní letiště Inčchon je největší letiště v Jižní Koreji a jedno z největších v Asii. Je vzdáleno 52 km západně od hlavního města Soulu. V roce 2009 bylo Mezinárodní letiště Inčchon zvoleno nejlepším letištěm světa. I přes svoji velikost je letiště přehledné. Kromě standardních služeb můžete využít třeba luxusní golfové hřiště nebo lázně \"Spa on Air\". Druhé letiště se jmenuje Kimpcho a dříve sloužilo jako hlavní mezinárodní letiště, dokud ho v roce 2001 nevystřídalo letiště Incheon (Inčchon).", "question": "Jak dlouhé je soulské metro?", "answers": ["406 km"]}
{"title": "Ostrava", "context": "Ostrava (polsky Ostrawa, německy Ostrau) je statutární a univerzitní město na severovýchodě České republiky v Moravskoslezském kraji, poblíž hranice s Polskem. Nachází se na soutoku řek Odra, Opava, Ostravice a Lučina. Ostrava je počtem obyvatel i rozlohou třetí největší město v Česku, druhé největší město na Moravě a největší město v Českém Slezsku (leží na hranici těchto dvou historických zemí). Na území Ostravy se nachází čtyři městské památkové zóny. Žije zde zhruba 300 tisíc obyvatel, v celé ostravské aglomeraci už ale žije téměř 1 milion obyvatel, která je tak po pražské druhou největší aglomerací v České republice. Ostrava vyrostla jako průmyslové středisko černouhelné pánve. Pro svůj hornický a hutnický průmysl v minulosti zvaná \"ocelové srdce republiky\", prošla výraznými změnami po roce 1989. V důsledku restrukturalizace průmyslu byla utlumena důlní činnost a poslední uhlí se na území města vytěžilo v roce 1994. Živoucím důkazem hornické minulosti je Dolní oblast Vítkovice, bývalý průmyslový areál s unikátním souborem industriální architektury aspirující na zápis do seznamu Světového dědictví UNESCO. Ostrava se od 90. let transformuje v moderní kulturní město. Nachází se zde řada divadel, galerií a kulturních domů. Po celý rok se ve městě pořádají různorodé kulturní a sportovní akce. Mezi nejznámější z nich patří například hudební festival Colours of Ostrava, festivaly vážné hudby Janáčkův máj a Svatováclavský hudební festival, Shakespearovské slavnosti, atletický závod Zlatá tretra, nebo Dny NATO na letišti v Ostravě - Mošnově. Vysoké školství je v Ostravě zastoupeno Vysokou školou báňskou - Technickou univerzitou Ostrava a všeobecněji zaměřenou Ostravskou univerzitou. Pro rok 2014 byla Ostrava evropským městem sportu. V roce 2015 pořádala společně s Prahou mistrovství světa IIHF v ledním hokeji. Městský znak je blasonován: V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem. Kůň ve znaku nemá uzdu. Nejstarší vyobrazení znaku je na pečeti z roku 1426, barevný znak je doložen až v roce 1728. Kůň bývá vykládán jako symbol tranzitní polohy města nebo jako figura z erbu prvního fojta v Moravské Ostravě, zlatá růže zřejmě pochází z rodového erbu olomouckého biskupa Stanislava Thurza (k této verzi se současná historická literatura přiklání nejvíce). Dle jiné teorie udělil biskup Ostravským koně do znaku za pomoc Hukvaldským; jejich pomoc byla tak rychlá, že nepřátelé nestihli svým koním dát ani uzdu.", "question": "Kolik městských památkových zón se nachází na území Ostravy?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Luňák červený", "context": "Luňák červený (Milvus milvus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých. == Taxonomie == Většinu areálu obývá luňák červený evropský (Milvus milvus milvus). Za další poddruh bývá považován l. č. kapverdský (M. m. fasciicauda) obývající Kapverské ostrovy, jenž je původně patrně hybridní populací s luňákem hnědým. == Popis == Větší než luňák hnědý (délka těla 61–72 cm, rozpětí křídel 140–165 cm). Typická jsou pro něj bílá pole na spodní straně vnitřní části ručních letek. Od ostatních druhů našich dravců se liší dlouhým, hluboce vykrojeným ocasem, který je shora rezavě zbarvený. == Výskyt == Má evropský typ rozšíření. V severních oblastech tažný druh, jinde stálý nebo potulný. Hnízdí v lesích blízko vodních ploch, s volnými prostranstvími. === Výskyt v Česku === V České republice začal hnízdit po stoleté pauze v roce 1976 na jižní Moravě, od té doby se značně rozšířil. V současné době hnízdí roztroušeně téměř po celých Čechách a na jižní Moravě, nepravidelně také v ostatních částech Moravy a ve východních Čechách. Početnost na českém území byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 70–100 párů.", "question": "Jak vypadá ocas Luňáka červeného zeshora?", "answers": ["rezavě zbarvený"]}
{"title": "Tyterský potok", "context": "Tyterský potok Tyterský potok Základní informace Délka toku 13,8 km Plocha povodí 42,9 km² Průměrný průtok 0,009 m³/s Světadíl Evropa Hydrologické pořadí 1-11-02-149 Pramen západně od Hvozdu 50°3′1,68″ s. š., 13°41′32,63″ v. d. 495 m n. m. Ústí do Berounky u Nezabudic 50°0′14,85″ s. š., 13°49′21,06″ v. d. 241 m n. m. Protéká Česko Česko (Středočeský kraj – okres Rakovník) Úmoří, povodí Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Berounka Některá data mohou pocházet z datové položky. Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem. WikiProjekt Fotografování Tyterský potok je drobný vodní tok v Plaské pahorkatině[1] v okrese Rakovník. Je dlouhý 13,8 km, plocha jeho povodí měří 42,9 km² a průměrný průtok v ústí je 0,009 m³/s.[2] Potok pramení asi 500 m západně od obce Hvozd v nadmořské výšce 495 m n. m. Protéká vesnicí, kde napájí malý rybník, a stáčí se k Panošímu Újezdu, před kterým protéká dalším rybníkem.", "question": "Jaký velká je plocha povodí Tyterského potoka?", "answers": ["42,9 km²"]}
{"title": "Darwinova cena", "context": "Darwinova cena Možná hledáte: ocenění udělované britskou královskou společností Darwinova medaile nebo americkou filmovou komedii Darwinovy ceny. Darwinova cena (Darwin Award) je ironické ocenění pro lidi, „kteří se zasloužili o zlepšení lidského genofondu tím, že se z něj sami odstranili hloupým způsobem“. Cena je pojmenována po Charlesi Darwinovi, zakladateli evoluční biologie. Nejde o žádné hmotné ocenění, uděluje se na internetové stránce DarwinAwards.com jen jako určité (obvykle posmrtné) uznání. Principem ceny je předpoklad, že lidská hloupost, která způsobí smrt svému nositeli, je dána geneticky a v duchu Darwinovy teorie přirozeného výběru se tak tento nebezpečný gen odstraňuje. Příběhy lidí, kteří si sami sobě přivodili kuriózní smrt neuvěřitelně hloupým způsobem (např. smyšlený příběh muže, který si na své auto namontoval startovací raketu pro nákladní letadla), zpočátku kolovaly jen skrze e-maily. V roce 1993 je americká bioložka Wendy Northcutt začala sbírat a později založila web, na němž se ceny udělují. Pravidla Podle Wendy Northcutt je pro získání ceny nutné splnit pět požadavků: Neschopnost reprodukce – nominovaný se musí zabít nebo sterilizovat. Skutečně výjimečné a neuvěřitelné selhání soudnosti – kandidátova hloupost musí být jedinečná, některé příliš běžně konané hlouposti (např. hraní ruské rulety, v čemž je výjimkou ocenění mladíka, který zmíněnou hru hrál s automatickou pistolí; močení na třetí kolejnici) jsou z nominací výslovně vyloučené. Kandidát se z genofondu musí odstranit sám, svou vlastní hloupostí. Kandidát musí být schopen jasného úsudku (cenu nemohou dostat mentálně retardovaní, duševně nemocní a děti do šestnácti let). Pravdivost – událost musí být ověřená. Příhody, které nebyly potvrzeny nějakým důvěryhodným zdrojem, jsou pak umisťovány do speciální sekce pojmenované „urban legends“ (městské legendy). Související články Darwinovy ceny (film) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Darwinova cena na Wikimedia Commons DarwinAwards.com (anglicky)", "question": "Co je myšleno pod pojmem Darwinova cena?", "answers": ["ironické ocenění pro lidi, „kteří se zasloužili o zlepšení lidského genofondu tím, že se z něj sami odstranili hloupým způsobem“"]}
{"title": "Surrealismus", "context": "Prvky surrealismu jsou důležitou součástí různých směrů současné avantgardní hudby (např. ambient, noise, či různá elektronická taneční hudba). V souvislosti s výstavou Andyho Lasse (vernisáž 25. 9. 201) Rozjímání v Terezíně byla realizována hudba na podkladě grafické partitury Miroslava Veselého využívající improvizačních možností postupů freejazzu, středověké a japonské hudby ve složení Jan Grunt a Mikoláš Chadima (saxofony), Vlastislav Matoušek (šakuhači) a Kateřina Vožická (niněra). Ludvík Šváb - Pražský dixieland Vzniklo i několik pokusů vytvořit čistě surrealistické filmy, patrně nejznámější se staly filmy od Luise Bunuela Andaluský pes a Zlatý věk. Významným surrealistickým tvůrcem filmů v současnosti je Jan Švankmajer. Někdy bývá za surrealistického režiséra považován David Lynch , ten se sice nikdy nezúčastnil surrealistického hnutí ani nepodnikl žádné surrealistické aktivity, ale v jeho filmech lze najít surrealistické prvky. Někteří lidé se domnívají, že film Zeď od skupiny Pink Floyd obsahuje některé surrealistické prvky. Ludvík Šváb - krátké filmy (o něm Martina Kudlacek: L'Amour fou) Jan Švankmajer - Přežít svůj život, Šílení, Spiklenci slasti, Otesánek, Lekce Faust, ... David Jařab - Hlava ruce srdce, Vaterland, ... Jan Daňhel - Světlopisná trilogie, Adam Kadmon, ... Pavel Marek - Vychovatel ke strachu, Mrtvý les, Narozeniny v parku, Sklizeň, ...", "question": "Kdo natočil filmy Andaluský pes a Zlatý věk?", "answers": ["Luise Bunuela"]}
{"title": "Hnutí 22", "context": "Hnutí bylo ovlivněno libertarianismem a bylo jedním z impulsů následných květnových událostí. Svou činnost ukončilo v červnu 1968. Historie Hlavním politickým vůdcem hnutí byl tehdejší student Daniel Cohn-Bendit. Hnutí bylo založeno večer 22. března během obsazení univerzitní administrativní budovy 142 studenty. Osazení proběhlo na protest proti zatčení komunistů Xaviera Langlada a Nicolase Boulta. Hnutí mělo kořeny v rok staré události, kdy 21. března 1967 studenti v Nanterre spontánně obsadili budovu univerzity. Následovalo násilné vyklizení budovy policií a postih studentů, kteří byli vyloučeni z kurzů. Hnutí 22. března se posléze rozšířilo i na jiné vysoké školy ve Francii, kde studenti organizovali stávky. Studenti v rámci hnutí požadovali více svobody v osobním životě (sexuální svoboda) i svobody na univerzitách. Když se rozšířila zpráva, že Daniel Cohn-Bendit bude přeložen na jinou univerzitu, byla svolána stávka, především z řad levicových studentů. Když v pátek 3. května 1968 nechal univerzitu v Nanterre uzavřít děkan Pierre Grappin, hnutí se přesunulo do Paříže na Sorbonnu. Tím byly zahájeny květnové události 1968. Samotné Hnutí 22. března se rozpustilo začátkem června 1968 na valné hromadě. Příběh Hnutí 22. března zpracoval již v roce 1970 francouzský romanopisec Robert Merle ve své novele Derriè la vitre, která vyšla v češtině pod názvem Za sklem (1981, 1993). Odkazy Související články Květen 1968 ve Francii Univerzita Paříž X Reference", "question": "Co bylo účelem Hnutí 22. března?", "answers": ["Studenti v rámci hnutí požadovali více svobody v osobním životě (sexuální svoboda) i svobody na univerzitách"]}
{"title": "Chmel otáčivý", "context": "Mšice chmelová (Phorodon humuli) na spodní straně listů saje rostlinné šťávy a zanechává na nich lepkavé výkaly, které jsou pak živnou půdou pro rozšíření saprofytických hub. Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) sáním na listech způsobuje puchýře, listy žloutnou až postupně zešednou, při silném výskytu zasychají a opadávají. Hlávky získají cihlově červené zbarvení a výrazně se zhoršuje jejich kvalita. Plodní šištice obsahují pryskyřici s hořčinami (α kyseliny (humulon), β kyseliny (lupulon)), silice s terpenoidy (např. humulen, myrcen) s bakteriostatickými a konzervačními účinky. Sekrece hořkých látek vrcholí v druhé polovině srpna, kdy začíná i sklizeň. Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV. Za třicetileté války byly chmelnice zpustošeny a obnoveny až v 18. století. Hlávky samičích květů (chmelové šištice) nebo extrakt z nich se používají v pivovarnictví při výrobě piva, obsahují totiž hořčiny (lupulin), které mu dodávají chuť a aroma. Jelikož květy ztrácejí po opylení na kvalitě, je třeba dbát na to, aby se ve chmelnici nevyskytovaly samčí rostliny. Pro výrobu piva se používají chmelové pelety (lisované chmelové granule), které jsou výhodnější zejména z hlediska přepravy a skladování. V českém pivovarnictví patří mezi nejlépe hodnocené odrůdy Žatecký poloranný červeňák, který získal certifikát Chráněné označení původu. První historická zmínka o užití chmele pro dochucení piva pochází z listiny franského krále Pipina III. Krátkého z r. 768. Český chmel (pěstovaný v Poohří (Žatecko), Polabí (Úštěcko) a na Hané (Tršicko)) patří k nejkvalitnějším na světě a občas bývá označován za zelené zlato.", "question": "Z kterého roku jsou první údaje o pěstování chmele?", "answers": ["859"]}
{"title": "Pak Čong-hui", "context": "Pak Čong-hui (박 30. září 1917 - 26. října 1979) byl jihokorejský voják a politik. V letech 1961-1979 byl diktátorem a v letech 1963-1979 oficiálně prezidentem Jižní Koreje. Moci se chopil roku 1961 vojenským převratem. V roce 1968 se ho pokusila v tzv. útoku na Modrý dům zavraždit Severní Korea. Svou diktaturu utužil zejména po roce 1971. Roku 1979 byl zavražděn. Během své vlády učinil jihokorejskou ekonomiku jednou z nejsilnějších na světě. Roku 1999 ho časopis Time zařadil mezi 10 nejdůležitějších Asiatů 20. století. Po pádu prvního jihokorejského prezidenta I Sung-mana se země zmítala v chaosu. Ekonomika byla ve špatném stavu, novému prezidentu ani premiérovi se nedařilo sestavit funkční vládu, policie, o niž se I Sung-man opíral, byla demoralizovaná a studentské hnutí, které přinutilo I Sung-mana rezignovat, se stále více revolucionalizovalo. V této atmosféře provedl Pak Čong-hui vojenský puč. Základem jeho vlády se stala nově zřízená tajná policie (KCIA), která měla pravomoc zatýkat nepřátele vlády a režimu, běžné bylo i mučení. Na přání americké administrativy pak nicméně formálně zcivilnil svou vládu a stal se roku 1963 prezidentem. Původně slíbil, že odejde z funkce roku 1971, ale slib nedodržel, naopak poté režim ještě více oddemokratičtěl: vyhlásil stanné právo, rozpustil parlament, stanovil novou ústavu Yushin a zesílil cenzuru. Již předtím však ústavně zaručené svobody byly spíše formálními proklamacemi. Pak byl zvolen třikrát při přímých prezidentských volbách na post prezidenta, pokaždé s více než 80% hlasy. Po roce 1972 další přímá volba však již nebyla možná, proto volby kontroloval až do doby, kdy byl zavražděn v roce 1979. Avšak nepřímá volba prezidenta nezměnila do roku 1987. Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše podporu, po roce 1971 ji rychle ztrácel. Nespokojenost vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany.", "question": "Čím byl Pak Čong-hui V letech 1961-1979?", "answers": ["diktátorem"]}
{"title": "Epikureismus", "context": "Kanonika a fyzika Epikúrova kanonika pojednává o kritériích (kánonech) pravdy.[2] Základem všeho poznání jsou smysly (senzualismus) a ty jsou prakticky vždy spolehlivé. Případná chyba nepramení v nich, ale v našem myšlení, úsudku.[3] Smyslové vnímání je svou bezprostřední zřejmostí i jediným kritériem pravdy.[4] Ve fyzice sledovali epikurejci praktický cíl: poznání přírody a jejích zákonů má cenu proto, že dovede zbavit člověka hrůzy před nadpřirozenem, zvláště bázně před bohy a před smrtí; tento strach nejvíce ohrožuje klid a blaženost lidí. Epikúros navazoval na Démokritův atomismus a tvrdil, že existují jen dvě jsoucna, z nichž lze odvodit vznik všeho, co je a co se děje: atomy a prázdný, nekonečný prostor. I lidská duše je hmotná a skládá se z jemných atomů. Je nerozlučně spjata s tělem a v okamžiku smrti se její atomy rozptylují do nekonečného prostoru; posmrtný život neexistuje.[5] Existenci nesmrtelných bohů epikureismus uznává, a to na základě souhlasu všech národů v této otázce.[6] Jsou to bytosti, jejichž těla jsou složena z nejjemnějších světelných atomů. Žijí blaženě v ničím nerušeném klidu v prázdných prostorách mezi jednotlivými světy. Nijak nezasahují do světového dění a do lidských osudů: ani neodměňují, ani netrestají.[7] Epikurejská fyzika tedy odstraňuje dvě hlavní překážky lidského blaha: strach z bohů; strach ze smrti, které se nemusíme obávat, protože smrt je rozkladem duše i těla a veškeré vnímání smrtí končí.[8] Epikúros konstatuje, že „když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu již my.“[9]", "question": "Kolik překážek odstraňuje epikurejská fyzika?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Ucho", "context": "Ucho je sluchový orgán obratlovců. Jeho základními částmi jsou vnější, střední a vnitřní ucho. Ucho mladého člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 – 20 000 hertzů, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50 – 8 000 Hz. Nejcitlivější je na frekvenci mezi 2–4 kHz. Frekvence lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz. Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv. echolokace. Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku. Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch. Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.", "question": "Z čeho se skládá vnější ucho?", "answers": ["boltce, zvukovodu a bubínku"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Na něm, během vystoupení v San Bernardinu, došlo k napadení kapely některými fanoušky, kteří na ni házeli nejrůznější předměty. Kvůli tomu kapela zrušila své zbývající koncerty na tomto festivalu. Turné skupina zakončila charitativním vystoupením pro bývalého bubeníka skupiny Clivea Burra, který trpěl roztroušenou sklerózou. V srpnu 2005 vyšlo živé album Death on the Road, na němž je zachycen záznam koncertu v Dortmundu, který byl součástí turné k albu Dance of Death. Od března do dubna 2006 Iron Maiden nahráli své, v pořadí čtrnácté, album nazvané A Matter of Life and Death. Album vyšlo v srpnu a produkce se opět ujali Shirley s Harrisem. Ještě před samotným počinem vyšel první singl \"The Reincarnation of Benjamin Breeg\", druhý \"Different World\" následoval později. V prosinci roku 2006 nahráli ve studiu Abbey Road živé vystoupení pro pořad Live from Abbey Road. Měsíc před tím Iron Maiden spolu se svým manažerem Rodem Smallwoodem ohlásili, že po 27 letech končí se spoluprací se Sanctuary Music. Založili společnost Phantom Music Management, nicméně nenastaly žádné významné změny.", "question": "Kolikáté je album A Matter of Life and Death od Iron Maiden?", "answers": ["čtrnácté"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc (a také Slunce) se zdají být většími, když se přiblíží k horizontu. Je to čistě psychologický efekt, viz Měsíční iluze. Úhlový průměr Měsíce ze Země je asi půl stupně. Různé světleji a tmavěji zabarvené oblasti (především měsíční moře) tvoří vzor viděný různými kulturami jako Muž na Měsíci, králík a bizon i jinak. Krátery a horské hřbety také patří mezi nápadné měsíční rysy. Během nejjasnějšího úplňku může mít Měsíc magnitudu asi -. Pro srovnání, Slunce má magnitudu -. Měsíc je nejjasnější v noci, ale občas je možné ho vidět i ve dne. Pro libovolné místo na Zemi kolísá největší výška Měsíce ve dne ve stejných mezích jako největší výška Slunce a závisí na ročním období a měsíční fázi. Například v zimě putuje Měsíc nejvýše, pokud je v úplňku a v úplňku putuje nejvýše právě v zimě. Měsíc putuje nejvýše mj. i na jaře v první čtvrti (pobyt na obloze cca 10:00 až 2:00 násl. dne) a na podzim v poslední čtvrti (22:0. 0 až 14:00 násl. dne), nejníže mj. i na jaře v poslední čtvrti (2:00 až 10:00) a na podzim v první čtvrti (14:00 až 22:00). Měsíc vychází a zapadá díky svému oběhu kolem Země cca o 50 minut později než předchozí den.", "question": "Co je jediná přirozená družice Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "New York", "context": "Řeka Hudson tvoří hranici mezi státy New York a New Jersey. East River (česky Východní řeka) je ve skutečnosti pouze přílivová úžina (tidal strait), která prochází od Long Island Sound a odděluje Bronx a Manhattan od Long Islandu. Harlem River, což je rovněž přílivová úžina, spojuje řeku Hudson a East River. Pevnina byla neustále upravována lidskou činností, nejvýrazněji pak vysušováním pobřeží již od dob nizozemské kolonizace. Velmi intenzívně se to děje na dolním Manhattanu. Zde vzniklo v 70. a 80. letech 20. století Battery Park City, a to navezením hlíny a kamení ze stavby Světového obchodního centra. Především na Manhattanu byly lidskou činností zarovnány mnohé přírodně vzniklé nerovnosti. Rozloha New Yorku je 1214,4 km2, přičemž pevnina má rozlohu 789,5 km2 a vodní plochy rozlohu 428,8 km2. Nejvyšším bodem města je Todt Hill na ostrově Staten Island, který dosahuje do výše 124,9 metrů n. m. Vrchol je pokryt lesy, které jsou součástí tamějšího Staten Island Greenbelt. New York je tvořen pěti městskými částmi, které se kryjí s administrativní úrovní county. New York je dále složen z desítek až stovek čtvrtí, které mají mnohdy svou specifckou atmosféru a historii. Kdyby městské části byly samostatnými městy, čtyři z nich (Brooklyn, The Bronx, Manhattan a Queens) by patřily mezi deset nejlidnatějších měst Spojených států. The Bronx (Bronx County: 1 373 659 obyvatel) je nejsevernějším newyorským obvodem. Nachází se zde Yankee Stadium, domovský stadion týmu New York Yankees, nebo největší družstevně vlastněný obytný komplex ve Spojených státech, Co-op City.", "question": "Kterému městu se přezdívá Gotham?", "answers": ["New York"]}
{"title": "Brno", "context": "Nynější název města Brna se odvíjí od názvu někdejší osady ležící na brodu přes řeku Svratku, která vznikla v této lokalitě okolo roku 1000. Ovšem starší původ tohoto názvu není zcela jasný. Nejstarší název je Brnen, lze se ale setkat i s označeními jako Brvnn, Brin nebo Brnno. V latině bylo Brno označováno jako Bruna a v němčině jako Brünn. Mezi lety 1949 a 1992 bylo Brno oficiálně označováno jako \"krajské město Brno\", předtím neslo název \"Zemské hlavní město Brno\", který se ujal v době první republiky, ačkoli Brno bylo hlavním městem již dávno předtím. Na některých starších dokumentech (mapách, různých listinách apod.) lze nalézt označení \"Královské hlavní město Brno\". První písemná zmínka o Brně pochází z roku 1091 z Kosmovy kroniky, kde je psáno: \"Český král Vratislav I. vtrhl s vojskem na Moravu a oblehl hrad Brno...\".Podle města Brna byl pojmenován lehký kulomet BREN (Brno + Enfield), známá zbraň druhé světové války, používaná především armádou Spojeného království. Také například kulinářská specialita brněnský řízek nebo malý asteroid \"2889 Brno\", objevený astronomem Antonínem Mrkosem. V brněnské mluvě zvané hantec, jejíž užívání dnes již není zcela běžné, se Brno označuje jako Brnisko nebo Bryncl, možné je také označení Štatl, které je ze zmíněných tří nejtypičtější mezi rodilými obyvateli, i když původně označuje spíše jen centrum Brna. == Historie == Za přímého předchůdce Brna je považováno hradiště Staré Zámky na katastru dnešní Líšně, jedno z hradisek Velkomoravské říše, jehož osídlení se datuje od konce neolitu až do začátku 11. století. === Počátky, středověk a novověk === První nálezy pozůstatků v brněnské oblasti jsou přibližně z paleolitu a byly nalezeny v oblasti Stránské skály, první doložené slovanské osídlení brněnské oblasti je z doby kolem 5. až 7. století. Dějiny města Brna byly vždy pevně svázány s dějinami Moravy, již v 11. století od dob údělných knížectví na Moravě Brno zastávalo mimořádně důležitou úlohu ve správě země. Ražba mincí v Brně začala v 11. století, kdy zde brněnská knížata razila nejstarší brněnský denár. První písemná zmínka o Brně je v Kosmově kronice roku 1091.", "question": "Kde sídlí Nejvyšší správní soud?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Arménské písmo", "context": "Arménské písmo bylo vytvořeno Mesropem Maštocem kolem roku 405, aby bylo možné napsat arménský překlad Bible. Původ písmen není zcela jistý, ale s největší pravděpodobností vycházel z abecedy řecké. Ačkoli oba dnešní dialekty arménštiny, západní i východní, používají stejnou abecedu, výslovnost některých písmen je odlišná. Během let se změnilo nejen pořadí jednotlivých písmen, ale i jejich počet. Nejvíce nových písmen bylo přijato během středověku, a to kvůli tomu, aby se jimi mohly vyjádřit cizí hlásky. Znaky se používaly i na zápis arménských číslic. Arménským písmem píše, nebo psalo několik dalších jazyků (například kurdština během sovětské éry, nebo lomavrenština). Arménština Arménské číslice Gruzínské písmo", "question": "Proč bylo vytvořeno arménské písmo?", "answers": ["aby bylo možné napsat arménský překlad Bible"]}
{"title": "Cremona", "context": "Cremona (cremonsky Cremuna) je italské historické město v oblasti Lombardie, hlavní město stejnojmenné provincie. Leží v rovině na levém břehu řeky Pád. Má 71 000 obyvatel a proslula především výrobou houslí. K jejím rodákům patří například Claudio Monteverdi (1567–1643) a věhlasný houslař Antonio Stradivari (1644–1737). == Úsloví == Cremona vystupuje v latinském úsloví Unus Petrus in Roma, unus portus in Ancona, una turris in Cremona, tj. Jeden Petr v Římě, jeden přístav v Ankoně, jedna věž v Cremoně. Snad v 16. století, za doby největšího věhlasu rakovnického piva, bylo v Čechách doplněno o \"... una ceres Raconae,\" česky Jeden Petr v Římě, jeden přístav v Anconě, jedna věž v Cremoně, jedno pivo v Rakovníku. == Historie == Cremona existovala už jako keltská (galská) osada a od roku 218 př. n. l. jako římská kolonie, ale ve středověku byla opakovaně devastována barbarskými nájezdy, a pak válkami mezi císařskými a papežskými vojsky (načas byla i hlavním opěrným bodem Friedricha I. Barbarossy a později jeho vnuka Friedricha II. ) V roce 1334 však připadla Milánu a od té doby s ním sdílela společné osudy až do sjednocení Itálie v 19. století. == Pamětihodnosti == Radnice (Palazzo Comunale) z let 1206-1246 (při renesanční přestavbě dostal nynější terakotovou podobu). Jsou v něm uloženy čtyři vzácné housle – od B. Guarneriho del Gesù, od Andrey Amatiho, Niccola Amatiho a Antonia Stradivariho. Na druhé straně katedrály jsou arkády Loggie dei Militi (lodžie vojáků) z roku 1292 v gotickém stylu, kde se dříve scházela městská šlechta. Dnes je to válečný pomník. Stradivariho muzeum v Palazzo Affaitati (1561) v ulici Via Ugolani severozápadně od centra.", "question": "Ve které provincii leží Cremona?", "answers": ["Lombardie"]}
{"title": "Absolutní nula", "context": "Absolutní nula je hypotetický stav látky, ve které se zastaví veškerý tepelný pohyb částic. Absolutní nula je počátek stupnice absolutní teploty, označuje také pro termodynamickou teplotu T = 0 K, tj. – 273,149806372 °C. Absolutní nula byla poprvé navržena Guillaumem Amontonsem v roce 1702, který zkoumal vztah mezi tlakem a teplotou v plynech. Chyběly mu dostatečně přesné teploměry tak byly jeho výsledky velmi nepřesné, přesto prokázal, že tlak plynu se zvětší asi o jednu třetinu mezi \"chladnou\" teplotou a bodem varu vody. Jeho práce jej dovedla k teorii, že dostatečné snížení teploty by vedlo k úbytku tlaku. Problém ovšem byl, že všechny reálné plyny zkapalní během zchlazování k absolutní nule. V roce 1848 William Thomson (lord Kelvin of Largs) navrhl termodynamickou teplotní stupnici. Toto pojetí se vymanilo z omezení plynných látek a definovalo absolutní nulu jako takovou teplotu látky, ve které již nelze odebírat žádné další teplo. V roce 1999 bylo dosaženo dosud nejnižší teploty, pouhých 100 pK = 10−10 K, a to v systému jaderných spinů v kovovém rhodiu. V roce 2003 kolektiv vědců z Massachusettského technologického institutu v Cambridge (A.E. Leanhardt, T.A. Pasquini, M. Saba, A. Schirotzek, Y. Shin, D. Kielpinski, D.E. Pritchard a W. Ketterle) dosáhli do té doby nejnižší mechanicky dosažené teploty 450 pikokelvinů = 0,000 000 000 45 K, a to Boseho-Einsteinově kondenzátu spinově polarizovaných atomů sodíku zachycených v gravitomagnetické pasti.", "question": "Kdy byla poprvé navržena absolutní nula?", "answers": ["v roce 1702"]}
{"title": "Barevné spektrum", "context": "Barevné spektrum je lidským okem viditelná část elektromagnetického spektra o vlnových délkách 380 až 750 nm (odpovídá frekvenci 790 - 400 THz). Odpovídající vlnové délky ve vodě a v ostatních prostředích závisí na indexu lomu. Tento rozsah vlnových délek je nazýván viditelné světlo nebo jednoduše světlo. Oko je nejcitlivější na elektromagnetické záření vlnové délky 555 nm (540 THz), tj. na zelenou barvu. Barevné spektrum neobsahuje všechny známé barvy. Souvisí to se schopností lidského oka a součinností mozku. Barvy mezi červenou a fialovou (purpurová) a nesaturované barvy jako růžová chybí. Jsou totiž složeny ze směsice různých vlnových délek.", "question": "Na jakou barvu je oko nejcitlivější?", "answers": ["na zelenou"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Jeho hry zůstávají velmi populární a jsou neustále studovány, uváděny a interpretovány v různých kulturních a politických souvislostech po celém světě. V roce 2016, kdy uplynulo 400 let od dramatikova úmrtí, probíhaly ve Velké Británii a po celém světě oslavy na počest Shakespeara a jeho díla. William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratford nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna, která byla pokřtěna 26. května 1583. Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté a byla pokřtěna dne 2. února 1585.", "question": "Jako kolikátý dítě se narodil Shakespeare?", "answers": ["třetí"]}
{"title": "Arthur Rimbaud", "context": "Jean Arthur Nicolas Rimbaud [rembo] (20. října 1854 Charleville-Méziè - 10. listopadu 1891 Marseille) byl francouzský básník, jeden z nejvýznamnějších tzv. prokletých básníků. Narodil se v Charleville-Méziè v departmentu Ardennes. Jeho otec byl kapitán pěchoty, dobrodruh, který nakonec rodinu opustil. Rimbaud byl velmi nepřizpůsobivý a na výchovu své konzervativní a nábožensky bigotní matky reagoval výbuchy hněvu a útěky z domova. V době pařížské komuny přišel do Paříže, kde se seznámil s Verlainem. Verlaine kvůli němu rozbil manželství. Začali spolu žít a to nejen jako přátelé, ale i jako milenci. Jejich život byl velmi bohémský (žili nejprve v Paříži, později v Anglii a Belgii). Po rozchodu s Verlainem v roce 1873 Verlaine Arthura postřelil, protože se pokusil zničit své dílo, které měl Verlaine naštěstí u sebe. Arthur, jenž skončil v nemocnici, své dílo odsoudil, přestal psát a vstoupil do koloniálního vojska. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel Švédsko a Norsko. Roku 1880 byl v Egyptě, potom na Kypru, odkud se vydal jako obchodní zástupce do Adenu. Přešel celou somálskou poušť. Naučil se mnoho jazyků a zemřel na rakovinu (měl zhoubný nádor v pravém koleni). Byl pochován na hřbitově 'Cimetiè de Charleville-Méziè'. Rimbaud v poezii změnil strukturu a metodu. Jeho poezie stojí na subjektivních prožitcích, především pocitu rozporu mezi umělcem a společností.", "question": "Kdy zemřel Arthur Rimbaud?", "answers": ["10. listopadu 1891"]}
{"title": "William Styron", "context": "William Clark Styron, Jr. [stajrn] (11. června 1925 Newport News, Virginie – 1. listopadu 2006 Martha's Vineyard, Massachusetts) byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Proslul především románem Sophiina volba. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil pro několik nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra, svérázného zásadového Jižana, v podmanivé atmosféře kouzelného Jihu, v němž však mladý Styron vycítil i ovzduší, jež ironicky označuje jako arktický kraj \"Byrdland\", \"absolutní srdce zmrtvělé kultury\", světa, kde duch ante bellum, to je doby před vítězstvím Unie nad Konfederací, byl stále ještě realitou. V roce 1942 vstoupil na presbyteriánskou Davidson College a odtud o rok později na Dukeovu univerzitu; tam vzhledem k válečnému stavu zároveň prodělával výcvik u jednotky námořní pěchoty. I když byl vyslán do války, příme akce se díky svému mladistvému věku nezúčastnil. Po válce se na Dukeovu univerzitu vrátil a absolvoval v roce 1947. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Navštěvoval tu také seminář tvůrčího psaní a tedy vznikly jeho první pokusy o povídkovou tvorbu.", "question": "Jak se nazývá Styronův román, který ho proslavil?", "answers": ["Sophiina volba"]}
{"title": "Hrdly (zámek)", "context": "Hrdly, Bohušovice nad Ohří, Česko Česko Souřadnice 50°29′6″ s. š., 14°10′11″ v. d. Hrdly Další informace Rejstříkové číslo památky 17724/5-2046 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Hrdly je název zámku s hospodářským dvorem ve stejnojmenné vesnici u Bohušovic nad Ohří v okrese Litoměřice. Byl postaven v průběhu šestnáctého století, ale dochovaná podoba je výsledkem barokní přestavby, na které se podílel Kilián Ignác Dientzenhofer. Hospodářský dvůr se zámkem je chráněn jako kulturní památka.[1] Samostatně byla jako památka chráněna také kovárna, která stála ve východní části vnitřního dvora. Po částečném zřícení stavby existenci tohoto objektu ukončila demolice v roce 2006.[1] Historie První panské sídlo je v Hrdlech zmiňováno v roce 1620, kdy „ves s dvorem a rezidencí“ koupil Václav Vilém z Roupova na Žitenicích. Byl jím renesanční zámek postavený pravděpodobně břevnovským klášterem poté, co roku 1523 vykoupil panství ze zástavy. Po potlačení stavovského povstání byl roku 1621 majetek Václava z Roupova zkonfiskován a Hrdly se vrátily zpět klášteru. Během válek o rakouské dědictví byla vesnice i s dvorem v letech 1742 a 1744 vydrancována. Poškozené renesanční sídlo bylo v letech 1746–1747 nahrazeno barokním zámkem postaveným podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Zámek roku 1824 vyhořel, a v důsledku požáru zanikla část umělecké výzdoby areálu.[2] Areál zámku není veřejnosti přístupný, vnitřní prostory byly přestavěny na byty.[1] Stavební podoba Renesanční sídlo tvořila jednopatrová budova krytá šindelovou střechou s hodinovou věží. Uvnitř se nacházela kaple svatého Tomáše, sklepy s lednicí, předsíň, komora, kuchyně a šest pokojů.[2] Po barokní přestavbě zámek získal obdélný půdorys se čtyřbokou věžicí na střeše a s krátkým příčným křídlem na západě. Přízemní místnosti jsou zaklenuté valenými a křížovými klenbami. V sousedství věžice se nachází zámecká kaple zvýrazněné párem pilastrů na obou průčelích. Ze dvora se do ní vstupuje obdélným portálem se supraportou a osvětluje ji velké kasulové okno.", "question": "Co se stalo se zámkem Hrdly po potlačení stavovského povstání?", "answers": ["se vrátily zpět klášteru"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Skotsko (skotsky a anglicky Scotland, skotskou gaelštinou Alba) je jednou ze čtyř zemí konstituční monarchie Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, která se nachází v severní části ostrova Velká Británie. Jedinou suchozemskou hranici má s Anglií, na východě je Skotsko ohraničeno Severním mořem, na severu a západě Atlantským oceánem a na jihozápadě Severním průlivem a Irským mořem. Mimo pevninu se Skotsko rozkládá na více než 790 ostrovech, z nichž největší jsou Orkneje, Shetlandy a Hebridy. Hlavním a druhým největším městem Skotska je Edinburgh, který je jedním z největších evropských finančních center. V 18. století bylo město centrem skotského osvícenství, díky kterému se Skotsko stalo jedním z obchodních, intelektuálních a průmyslových motorů Evropy. Největším skotským městem je Glasgow, které kdysi bylo jednou z předních světových průmyslových metropolí a v současné době je součástí velké glasgowské konurbace dominující Lowlands. Ve Skotsku žije 5 144 200 obyvatel, z nichž většinu (88 %) tvoří Skotové. Úředními jazyky jsou angličtina, skotština a skotská gaelština. Skotské království bylo nezávislé až do 1. dubna 1707, kdy vytvořilo unii s Anglickým královstvím (v pouze personální unii s Anglickým královstvím bylo od roku 1603), čímž vzniklo Království Velké Británie. Tato unie byla výsledkem smlouvy o Unii z roku 1706 a vstoupila v platnost schválením zákona o Unii parlamenty obou zemí, navzdory rozsáhlým protestům v celém Skotsku. Třebaže je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní soukromé i veřejné právo (skotské právo). Oddělení skotského právního a vzdělávacího systému a církve i po uzavření Unie přispělo k pokračování skotské kultury a skotské národní identity a část Skotů v čele se Skotskou národní stranou dlouhodobě usiluje o státní nezávislost na Spojeném království.", "question": "Jaké je hlavní město Skotska?", "answers": ["Edinburgh"]}
{"title": "Emigrace", "context": "Emigrace (z lat. ex-migrare, vystěhovat se) je opuštění (či útěk ze) země původu a přestěhování se do jiné země. Podobně imigrace znamená přistěhování se, což je totéž, ale z pohledu cílové země emigrace. Pro nedobrovolný odchod z vlastní země (vyhnanství) se užívá slovo exil a exulant či vyhnanec. Migrace je stěhování skupin obyvatelstva. Důvody emigrace mohou být ekonomické a sociální, anebo politické, náboženské nebo jiné pronásledování. Podle toho se rozlišuje mezi Uprchlíky, kteří žádají o azyl či mezinárodní ochranu, protože jim v jejich zemi hrozí pronásledování. Pokud je tato obava odůvodněná, jsou účastnické země Úmluvy o právním postavení uprchlíků z r. 1951 povinny jim přiznat status azylanta. V ČR tento postup upravuje zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Ekonomickými a sociálními migranty, kteří emigrují z vlastního rozhodnutí, a kterých se týká Zákon o pobytu cizinců. I když nesplňují podmínky pro přiznání azylu, může jim stát udělit doplňkovou ochranu. Pojem emigrace se používá též v ekologii, kde označuje přesun jedince (nebo skupiny jedinců) z příslušné populace jinam. Příkladem může být včela medonosná při rojení, mladí králíci odcházející založit novou kolonii apod. Rovnice populačního růstu užívaná v ekologii nebo v lidské demografii se pak dá psát jako Nt+1 = Nt + B − D + I − E kde Nt+. 1 je množství jedinců v populaci v čase t+1 Nt je množství jedinců v populaci v čase t B je porodnost (natalita) D je úmrtnost (mortalita) I je imigrace E je emigrace Emigrace v uvedené rovnici označuje počet jedinců (obyvatel), kteří opustí určité území (stát, okres, územně vymezenou populaci) za jednotku času, což je zpravidla rok. Někdy se míra emigrace přepočítává na 1 000 nebo 100 000 jedinců (obyvatel).", "question": "Jaký termín se obecně používá pro stěhování skupin obyvatelstva?", "answers": ["Migrace"]}
{"title": "Homotopie", "context": "Homotopie Homotopie je pojem z matematiky, přesněji z algebraické topologie. Motivace Homotopie umožňuje postihnout některé topologické vlastnosti topologických prostorů a zachycuje v rámci matematiky představu spojité deformace prostorů a zobrazení. Definice Nechť X , {\\displaystyle X,} Y {\\displaystyle Y} jsou topologické prostory a f : X → Y , g : X → Y {\\displaystyle f:X\\to Y,g:X\\to Y} spojitá zobrazení mezi nimi. Homotopie mezi f {\\displaystyle f} a g {\\displaystyle g} je spojité zobrazení H : [ 0 , 1 ] × X → Y {\\displaystyle H:[0,1]\\times X\\to Y} takové, že a H ( 0 , x ) = f ( x ) {\\displaystyle H(0,x)=f(x)} a H ( 1 , x ) = g ( x ) {\\displaystyle H(1,x)=g(x)} pro každé x ∈ X {\\displaystyle x\\in X} , kde uvažujeme [ 0 , 1 ] {\\displaystyle [0,1]} s topologií danou inkluzí [ 0 , 1 ] ⊆ R {\\displaystyle [0,1]\\subseteq \\mathbb {R} } do R {\\displaystyle \\mathbb {R} } s metrickou topologií a na [ 0 , 1 ] × X {\\displaystyle [0,1]\\times X} uvažujeme součinovou topologii. Pokud existuje homotopie mezi f {\\displaystyle f} a g , {\\displaystyle g,} řekneme, že f {\\displaystyle f} a g {\\displaystyle g} jsou homotopická a píšeme f ≃ g {\\displaystyle f\\simeq g.} Topologické prostory X , Y {\\displaystyle X,Y} nazveme homotopické, pokud existují spojitá zobrazení f : X → Y {\\displaystyle f:X\\to Y} a g : Y → X {\\displaystyle g:Y\\to X} , že f ∘ g {\\displaystyle f\\circ g} je homotopické i d Y {\\displaystyle id_{Y}} a g ∘ f {\\displaystyle g\\circ f} je homotopické i d X {\\displaystyle id_{X}} Topologicky prostor X {\\displaystyle X} nazveme kontraktibilní (stažitelný), pokud je homotopický jednoprvkovému topologickému prostoru (bodu). Příklady 1. Snadno se ověří, že každé dvě uzavřené křivky a , b : [ 0 , 1 ] → R 2 {\\displaystyle a,b:[0,1]\\to \\mathbb {R} ^{2}} v R 2 {\\displaystyle \\mathbb {R} ^{2}} jsou homotopické. Homotopií je např. H : [ 0 , 1 ] × [ 0 , 1 ] → R 2 {\\displaystyle H:[0,1]\\times [0,1]\\to \\mathbb {R} ^{2}} dané formuli H ( s , t ) := ( 1 − t ) f ( s ) + t g ( s ) , t , s ∈ [ 0 , 1 ] {\\displaystyle H(s,t):=(1-t)f(s)+tg(s),t,s\\in [0,1].}", "question": "K čemu se využívá homotopie?", "answers": ["Homotopie umožňuje postihnout některé topologické vlastnosti topologických prostorů a zachycuje v rámci matematiky představu spojité deformace prostorů a zobrazení"]}
{"title": "Kravaře", "context": "Město Kravaře (německy Deutsch Krawarn, slezština Krawôrz) leží v okrese Opava. Má přes 6 tisíc obyvatel. Ve vzdálenosti 8 km západně leží statutární město Opava, 13 km východně město Hlučín, 19 km jižně město Bílovec a 20 km východně statutární město Ostrava. S výjimkou Dvořiska bylo území Kravař součástí Hlučínska, s nímž sdílelo jeho osudy. Dvořisko Kouty Kravaře Kravaře ve Slezsku Česky Kravaře (dříve Kravaře u Opavy), německy Deutsch Krawarn (dříve Krawarn), polsky Krawarze, Krawarz. Česky Dvořisko (1880 Dvoříště), německy Oppahof, polsky Dworzysko. Česky Kouty, německy Kauthen, polsky Kąty. První zmínka o obci pochází z roku 1224. Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové rodu Benešoviců. barokní zámek Kravaře, ve kterém se nachází Zámecké muzeum (Muzeum Hlučínska). Jeho nejhodnotnější částí je zámecká kaple s původním dochovaným interiérem z počátku 18. století (ostatní interiéry byly zničeny při požáru zámku r. 1937) a zámecká zahrada (cca 20 ha, na velké části bylo zbudováno golfové hřiště, z dřevin jsou cenné především mohutné exempláře dubu letního a lip srdčitých). Klášter (dnes MÚ), chrám svatého Bartoloměje a fara (vše v cihlové neogotice typické pro Slezsko), projektantem byl kravařský rodák Josef Seyfried - architekt, stavitel a hudebník (známý z četných dalších realizovaných projektů sakrálních i. profánních staveb na Hlučínsku a v dnešním Polsku je - podobně jako v rodných Kravařích - nejvýznamnější komplex církevních staveb v nedalekých Sudicích) Socha svatého Jana Nepomuckého na ul. Petra z Kravař (poblíž ul. Náměstí) Lubliniec, Polsko Woźniki. , Polsko Lisková, Slovensko Karl Düsterberg (1917-2014) - německý podnikatel, zakladatel potravinářského koncernu Apetito a průkopník v oblasti hluboce zmražených potravin Alois Hadamczik (* 1952) - trenér české hokejové reprezentace Prof. PhDr. Josef. Jařab, CSc., dr. h. c. (* 1937) - anglista, v letech 1990-97 rektor Univerzity Palackého Augustin Kaluža (1776-1836) - rodák z Koutů, přírodovědec. , kněz, učitel na gymnáziu ve Vratislavi, knižně vydal pět děl o přírodě Slezska šlechtický rod pánů z Kravař Petr z Kravař (1389-1434) - moravský šlechtic, který byl příslušníkem rodu pánů z Kravař Pavel Kravař (. 1391-1433) - husitský emisař Michal Sendivoj ze Skorska (1566-1636) - alchymista a chemik, majitel Kravař Josef Seyfried (1865-1923) - architekt a stavitel (autodidaktik.", "question": "V jakém okrese leží Kravaře?", "answers": ["Opava"]}
{"title": "Sinice", "context": "Český název této skupiny pochází ze slova sinný, tedy modrý. Buňky sinic jsou jednobuněčné či vláknité, nejčastěji modrozeleně zbarvené a v mnohých ohledech typicky prokaryotické: obsahují kruhovou molekulu DNA, bakteriální typ ribozomů a chybí u nich složitější membránové struktury. Fotosyntetická barviva se nachází ve speciálních útvarech, fykobilizomech nebo thylakoidech. K hlavním pigmentům účastnícím se fotosyntézy patří chlorofyl (zpravidla typu a, někdy též b, c nebo d) a dále allofykocyanin, fykocyanin, fykoerythrin a další. Sinice se rozmnožují nepohlavně, a to buněčným dělením či fragmentací vláken. Vyskytují se velmi hojně ve vodním prostředí, ale i v půdě a mnohdy také v extrémních podmínkách, jako jsou pouště či polární oblasti. Velmi často také vstupují do symbiotických vztahů. Vyjma endosymbioticky vzniklých plastidů je možné se setkat s mnoha případy, kdy sinice pomáhají svému hostiteli fixovat dusík či uhlík. Sinice se pravděpodobně vyvinuly z anaerobních fotosyntetizujících bakterií, jako jsou dnešní purpurové bakterie či chlorobakterie (Chloroflexi). Nejstarší známé důkazy o existenci sinic na Zemi v podobě fosílií jsou staré 3,5 miliardy let a pochází především z formace Apex Chert v Austrálii. Tyto prekambrijské nálezy tzv. stromatolitů možná představují vůbec nejstarší nálezy buněčných organismů. Některé studie však tvrdí, že tyto nálezy jsou abiotického původu a představují jen složité struktury vzniklé devitrifikací horniny na bázi uhlíku. Lépe zachované fosilní nálezy sinic pochází z období mezi 2-0,9 miliardami let. Vzhledem jsou identické s dnešními sinicemi a pokud je nějaká fosílie zařazena do určitého současného rodu, před daný rodový název se často dává předpona \"paleo\". Udává se, že tyto sinice patří do řádů Chroococcales a Oscillatoriales. Až do počátku kambria (před cca 600 miliony lety) byly sinice dominantními organismy na Zemi, a tento dlouhý úsek geologické historie Země je proto označován jako \"věk sinic\". V tomto období se také díky sinicím postupně zvyšoval obsah kyslíku v atmosféře. Přes dlouhou evoluční historii sinic se zdá, že se vzhled jejich buněk téměř nezměnil, i když ke genetickým změnám dochází. Tato teorie může být označena jako stagnující evoluce. Plastidy, organely mnohých eukaryotických organismů (především různé řasy a rostliny), v mnohých ohledech připomínají sinice. Podle tzv. endosymbiotická teorie, která je podpořena různými strukturálními a genetickými podobnostmi, se plastidy vyvinuly z sinic pohlcených eukaryotními buňkami asi před 1,5 miliardami lety.", "question": "Jak staré jsou nejstarší známé důkazy o existenci sinic na Zemi?", "answers": ["3,5 miliardy let"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters.", "question": "Kolik alb prodala skupina Pink Floyd?", "answers": ["více než 200 milionů"]}
{"title": "Anglický bublák", "context": "Anglický bublák je plemeno holuba ze skupiny barevní holubi, z podskupiny bubláci. Bubláci jsou charakterističtí hlavně svým hlasem; bubláním. To vzniklo modifikací vrkání holubů v dlouhotrvající zvuk, který připomíná zurčení potoka, zvonění zvonů nebo bubnování. Právě anglický bublák je jeden z nejznámějších z podskupiny bubláků . == Historie == Nejstarší zmínky o bublácích pocházejí z Egypta, Arábie a jihu Ruska . Do západní Evropy se první bubláci dostali na začátku 17. století a tuto skutečnost doložil chovatel Aldrovandi . První zmínka o bublácích v Anglii se objevuje ale až roku 1735 v knize The Columbarium od Johna Moorea . V oné knize se uvádí, že tito ptáci mají perlové oči, černé strakaté peří a chomáč peří rostoucí u kořene zobáku. Také se uvádí, že původ jejich jména je z napodobování zvuku polnice , mimo tuto stručnou zmínku jsou ale tito ptáci popisováni jen málo a mnohem prostšeji. V roce 1800 se tito ptáci dostali z Evropy do Kanady a USA . Spíše než o dnešní bubláky se jednalo o jejich předky, kteří se v Anglii chovali mezi lety 1700 až 1860. Právě roku 1860 přišli do Velké Británie bucharští bubláci . Tito holubi zásadně ovlivnili další šlechtění. Moderní bubláci se do USA dostali roku 1870 a původní varianta byla zavržena. Jejich nejznámějším propagátorem v té době byl Frank Rommel, chovatel bucharských bubláků . Chov bubláků a celkově chov holubů v Anglii začal upadat ve 20. letech 20. století a angličtí bubláci se tehdy chovali jen vzácně. Naopak oblibě se tito ptáci značně těšili v Kanadě, kde v roce 1920 bylo vystaveno na národní výstavě celkem 55 jedinců . První oficiální standard sepsal A. B. Warder z kanadského Ontaria v roce 1923. Na sklonku 30. let a počátkem 40. let 20. století se chovatel Paul Stefanson rozhodl křížit staré linie bubláků s čejkami, s bubláky bernburskými, drážďanskými, bucharskými a německými dvojvrkočatými. Později, roce 1947, již plemeno získalo název anglický bublák , byl založen chovatelský klub a sepsán první platný standard. == Vzhled == Nejdůležitějším prvkem při posuzování je postava, opeření a pernaté ozdoby, dále také hlasový projev. Na druhém místě je barva opeření, oči a kresba a nejméně důležitým prvkem jsou obočnice a další znaky .", "question": "Čím jsou charakterističtí bubláci?", "answers": ["bubláním"]}
{"title": "Vzácné plyny", "context": "Vzácné plyny (neboli ušlechtilé plyny) jsou členy 18. skupiny periodické tabulky. Mezi vzácné plyny patří helium, neon, argon, krypton, xenon a radon. Někdy se k nim připojuje ještě Oganesson, které patří do stejné skupiny, ale jeho vlastnosti zatím nejsou známy. Tyto prvky jsou velmi málo reaktivní, ale nejsou zcela netečné, takže označení netečné či inertní plyny je nepřesné. Příčinou nízké reaktivity a dalších specifických chemických vlastností je dokonalé zaplnění vnější elektronové slupky, protože atom se zaplněným valenčním orbitalem jen velmi těžko přijímá či ztrácí vazebný elektron. Objevitelem většiny ušlechtilých plynů byl britský chemik William Ramsay. Všechny jsou plynné látky, bez barvy a zápachu. Velmi dlouho se předpokládalo, že se nezúčastňují žádných chemických reakcí. V šedesátých letech minulého století se však podařilo vytvořit některé sloučeniny např. fluorid kryptonu, xenonu a radonu. Chemická reaktivita těchto plynů je přesto velmi malá, protože mají zcela zaplněné valenční orbitaly s2p6 (helium pouze s2). V souvislosti s tím mají také velmi vysokou ionizační energii. Všechny se vyskytují v podobě jednoatomových částic. Mají nízké teploty tání a varu (helium dokonce za normálního tlaku nelze převést do tuhého stavu). Svými vlastnostmi je nejunikátnější helium, které za velmi nízkých teplot kapalní. V kapalném stavu má supratekuté a supravodivé vlastnosti. Jako jediný prvek nemá trojný bod (teplota při níž se látka může současně vyskytovat v plynném, kapalném a pevném stavu). Další základní informace k vzácným plynům jsou uvedeny v tabulce. Všechny vzácné plyny se vyskytují ve vzduchu. Nejzastoupenější je argon, který tvoří přibližně 0,93 objemových % zemské atmosféry. Kromě vzduchu se zejména helium vyskytuje v zemním plynu (až 25 %).", "question": "Patří mezi vzácné plyny radon?", "answers": ["Mezi vzácné plyny patří helium, neon, argon, krypton, xenon a radon."]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Úloha psa v lidské společnosti byla vždy rozmanitá, člověku je pomocníkem při lovu nebo při přehánění stád, zaujímá funkci strážce majetku, svého majitele a dalších domácích zvířat, používá se k přepravě nákladů, jako tažný nebo saňový pes, může být cvičen pro použití v ozbrojených složkách či k asistenci hendikepovaným osobám. Zvláště v západní kultuře je nezastupitelná jeho funkce jako společníka člověka. Ve východní a jihovýchodní Asii a tradičně i v Evropě sloužil pes i jako potravinové zvíře, viz psí maso. Pes je také důležitým laboratorním zvířetem[zdroj? ]. V zemích třetího světa žijí v okolí domorodých vesnic psi obecně nazývaní páriové jen ve volném vztahu s lidmi. Pes dingo je zdivočelý domestikovaný pes, avšak v současné době je možné najít i jejich chovatele, kteří je chovají a označují jako obyčejné psy. Obecně za to ale bývají spíše kritizování. Zdivočelí a toulaví psi jsou hygienickým problémem mnoha velkých měst[zdroj? ], v přírodě je zdivočelý pes považovaný za škodnou, která ohrožuje divoká zvířata a dobytek. Tito psi jsou též rezervoárem vztekliny a v 99 % případů vztekliny u člověka nákaza pochází právě od toulavých psů. V Česku jsou chovány přibližně 1 až 2 miliony psů. To je na obyvatele nejvíce v Evropě.", "question": "V kolika případech je původcem vztekliny toulavý pes?", "answers": ["99 %"]}
{"title": "Tokio", "context": "Přímo v Tokiu je letiště Haneda (羽 Haneda kúkó, 羽 Haneda kokusai kúkó, 東 Tókjó kokusai kúkó), které se specializuje hlavně na vnitrostátní lety a na chartery, ale využívají ho také čínské aerolinie. Pro mezinárodní dopravu slouží letiště Narita (成 - Narita kokusai kúkó), které se nachází asi 50 km na východ od centra Tokia v prefektuře Čiba. V těsné blízkosti Tokia jsou také významné přístavy (např. v Jokohamě), odkud plují lodě do USA přes Tichý oceán a také do dalších zahraničních i japonských přístavů. Tokijské metro je provozováno dvěma nezávislými institucemi: Odborem dopravy tokijské metropolitní vlády a společností Tokyo Metro. Je tvořeno dvanácti linkami, z nichž řada navazuje na povrchové tratě mnoha různých dopravců. Tato návaznost dala vzniknout tzv. \"through-service\", kdy příměstské povrchové vlaky v určené stanici sjedou pod zem a dál pokračují jako vlak metra. V Japonsku se jezdí vlevo, vlaky a metro také. Autobusovou dopravu zajišťuje odbor dopravy tokijské metropolitní vlády a soukromí dopravci. Existuje množství městských, regionálních i dálkových spojů, jejichž výchozím bodem jsou zpravidla velké železniční terminály, jako je nádraží Šindžuku nebo tokijské centrální nádraží. Dopravu v Tokiu zajišťují z velké části také auta, která jezdí rovnými a kilometry dlouhými ulicemi. Aut je ale v Tokiu neúnosně mnoho, často více, než je kapacita silnic. Zácpy jsou na denním pořádku. Městská vláda se snaží situaci regulovat například tím, že nepovolí registraci nového automobilu, pokud majitel neprokáže, že má kde zaparkovat. Pod Tokijským zálivem se staví tunel, který má dopravu mírně zlepšit. Samozřejmě zde existuje také taxislužba, která je proti hromadné dopravě podstatně dražší a má stejné neduhy jako ostatní auta a autobusy - zpravidla neunikne zácpám. Specialitou místních taxíků je automatické otvírání a zavírání dveří, které provádí řidič ze svého místa. Tokijská oblast je protkána jednou z nejhustších a také nejsložitějších železničních sítí na světě. Tokijské centrální nádraží je přirozeným výchozím bodem pro hlavní japonské dálkové tratě, a samozřejmě je také centrem sítě Šinkansen. Výjimečnou vlastností tohoto železničního systému je jeho silná integrace s podzemní dráhou. Některé příměstské vlakové soupravy na vybraných nádražích sjíždějí pod povrch a pokračují jako vlaky metra. Městská a příměstská železniční doprava v japonské metropoli má z našeho pohledu charakter povrchového metra. Používají se zde výhradně elektrické článkové jednotky, a to ve velké rozmanitosti typů a stáří. Soupravy jsou udržovány v dokonalé čistotě i technickém stavu, a jezdí velice často a na čas - jízdní řád je rozepsán s přesností na sekundy.", "question": "Jezdí se v Japonsku vpravo?", "answers": ["V Japonsku se jezdí vlevo, vlaky a metro také."]}
{"title": "Červený Kostelec", "context": "Červený Kostelec (německy Rothkosteletz) je město v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách. Město leží v Podorlické pahorkatině na potoce Olešnici. Město má přes 8 tisíc obyvatel a rozlohu 2 405,59 ha. Existenci osady \"Kostelec\" prvně zmiňuje konfirmační kniha pražské diecéze z 22. srpna 1362. Doslovný překlad vypovídá, že již v této době osada měla farní kostel. 11. srpna 1831 přeskočila jiskra z neopatrně hlídaného ohně a vyhořelo 65 domů včetně fary, kostela, zvonice a kostnice. Od listopadu 1837 do 30. dubna 1838 v Červeném Kostelci žila česká spisovatelka Božena Němcová. Nastěhovala se sem spolu s manželem hned po svatbě. Nachází se zde také muzeum - domek, ve kterém Božena Němcová žila. V zahradě muzea se nachází pomník Viktorie Židové, jejíž osud posloužil jako základ pro postavu Viktorky v knize Babička. Ostatky Viktorie Židové jsou uloženy v místním kostele. Dalšími významnými osobnostmi spjatými s Červeným Kostelcem byli například generál Jan Kratochvíl, herec Martin Růžek a psychotronik Břetislav Kafka. V neděli 11. července 1926 navštívil Červený Kostelec první prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Po přivítání starostou Františkem Novákem si prohlédl nové Městské divadlo. V roce 1995 zde byl otevřen první hospic v České republice. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Červeném Kostelci. Kostel svatého Jakuba Většího na náměstí Hřbitovní kaple sv. Cyrila a Metoděje z roku 1865 Krucifix U Devíti křížů, u lesa Krákorky Pomník obětem 1. a 2. světové války Pomník vysílačky Libuše Pomník obětem 2. světové války v Končinách Tovární mrakodrap bývalé Textilní akciové společnosti z konce dvacátých let 20. století Küsnacht, Švýcarsko Warrington, Spojené království Ząbkowice Śląskie, Polsko", "question": "Ze kterého roku je první písemná zmínka o Červeném Kostelci?", "answers": ["1362"]}
{"title": "Chlamydia trachomatis", "context": "Chlamydia trachomatis jsou gramnegativní bakterie, které parazitují uvnitř vnímavých buněk sliznic. Jedná se o jednoho ze tří původců chlamydiózy. Bakterie má dvoufázový životní cyklus, který se odehrává mimo i uvnitř buňky. Cyklus je ukončen prasknutím buňky a výsevem infekčních tělísek, které infikují další buňky. Tento cyklus trvá obvykle 48 až 72 hodin. Chlamydia trachomatis se přenáší pohlavním stykem a může u mužů i u žen způsobit vážné zdravotní komplikace. Mezi příznaky patří: u žen: 80 % žen nemá žádné příznaky neobvyklý vaginální výtok bolest či pálení při močení bolest při pohlavním styku bolest v podbřišku v některých případech krvácení s různou intenzitou u mužů: 50 % mužů nemá žádné příznaky neobvyklý výtok z penisu řezání nebo pálení při močení časté močení nebo problém udržet moč napětí nebo bolest ve varlatech", "question": "Jak se přenáší Chlamydia trachomatis?", "answers": ["pohlavním stykem"]}
{"title": "Černá", "context": "Černý pigment může být také tvořen směsí několika pigmentů, z nichž každý pohlcuje některé barvy, čímž v souhrnu pohlcuje tak velkou část viditelného spektra, že se dá označit za černý (viz CMYK níže). Tyto dva pohledy vedou k definicím aditivního a subtraktivního míchání barev. Černou barvu je možno chápat jako nejtmavší odstín bílé. Staročeskou variantou \"černý\" bylo \"črný\" či \"čirný\". Slovo pochází z praslovanského *čь (např. slovinsky \"črna\"), z prabaltoslovanského *kirsnos (např. litevsky \"kirsnas\") a snad souvisí s indickým kršna [1]. == CMYK == V barevném modelu CMY(K) je černou barvu možno vytvořit několika způsoby: V původním modelu CMY černá vznikala smíšením všech tří základních pigmentů v příslušném poměru tak, aby výsledná směs pohlcovala všechny barvy. Taková černá barva se ovšem v praxi ukazuje jako nekvalitní, s barevným (nejčastěji špinavě hnědým) nádechem. Proto se ke třem základním pigmentům přidal specializovaný černý pigment, kterým se dosahuje právě dokonalé černi – tím vznikl barevný model CMYK. Proto lze černou v barevném modelu CMYK vyjádřit několika způsoby: (1, 1, 1, 0) – teoretická čerň v modelu CMY (0, 0, 0, 1) – prakticky používaná čerň v modelu CMYK (1, 1, 1, 1) – tzv. soutisková černá, její výhodou je, že je vidět na každém ze čtyř barevných výtažků, které tvoří předlohu tisku == Významy == Jako černí (černoši) se označují lidé černé rasy – viz černá rasa.", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 0 ve značení odporů?", "answers": ["černá"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Ptáci (Aves) jsou dvojnozí, teplokrevní a vejce snášející obratlovci, dle nové systematiky patřící mezi teropodní dinosaury a obecněji diapsidy. Vyznačují se především přítomností peří, trojprstými předními končetinami přeměněnými v křídla, redukovaným ocasem a mnoha charakteristickými srůsty kostí. Celkem je dnes známo asi 9978 druhů žijících ptáků (z toho 4083 druhů nepěvců a 5895 druhů pěvců) a přes 2000 druhů fosilních. V současné době jsou ptáci pokládáni za potomky drobných teropodních dinosaurů, konkrétně maniraptorů. Dinosaury jako předky ptáků navrhl již Carl Gegenbaur v roce 1863 a jde tedy o nejstarší přesně zformulovanou hypotézu o původu ptáků. V posledních čtyřiceti letech je díky výzkumům Johna Ostroma respektována naprostou většinou paleontologů a mnoha ornitology. Určení nejstaršího známého ptáka závisí na definici jména Aves, která je sporná. Klad žijících ptáků, který za Aves označuje Jacques Gauthier a většina neontologů, zřejmě pochází ze spodní křídy. Fosilní záznam z této doby je sporný, podle molekulárně biologické evidence však na konci křídy už existovalo 37 skupin žijících ptáků. Většina paleontologů ale upřednostňuje zahrnout do Aves i taxony stojící mimo skupinu tvořenou všemi žijícími druhy a definovat jej jako Archaeopteryx, žijící ptáci, jejich poslední společný předek a všichni jeho potomci\". Pak se nejstarším ptákem stává sám pozdně jurský Archaeopteryx, žijící asi před 150 miliony let.", "question": "Kdo v roce 1863 navrhl dinosaury jako předky ptáků?", "answers": ["Carl Gegenbaur"]}
{"title": "Endemický kretenismus", "context": "Endemický kretenismus je vývojová porucha způsobená vrozenou hypothyreózou. Jednou z příčin může být nedostatek jódu ve stravě matky během těhotenství, ale i nedostatečná funkce štítné žlázy matky z jiného důvodu. Výraz pochází z francouzského slova crétin, tj. \"slabomyslný\". Kromě obvyklých projevů kretenismu, včetně malého vzrůstu a snížené inteligence, jsou pro endemický kretenismus typické též hluchoněmost, svalová ztuhlost a problémy s motorikou. Již lehký nedostatek jódu může způsobit snížení inteligenčního kvocientu o 5 stupňů. Rozvoji choroby lze zabránit včasnou léčbou spočívající v podávání jódu nebo hormonů štítné žlázy, což obvykle vede k obnovení běžného fyzického vývoje. Pokud se však s léčbou začne až několik týdnů po narození, mentální retardace se stane nevratnou. Choroba zasahuje lidi po celém světě a v mnoha zemích je významným zdravotním problémem. Jód je nezbytným prvkem stravy, nutným pro vytváření hormonů štítné žlázy. Ačkoliv bývá obsažen v mnoha potravinách, nemusí ho vždy být dostatečné množství v půdě, kde se daná potravina pěstuje. Hlavním přirozeným zdrojem jódu je mořská voda, ovšem na všech kontinentech existují od moře vzdálené vnitrozemské oblasti, kde půda dostatek jódu neobsahuje, takže následně ho je málo i v rostlinách a mase zvířat. Populace, které tyto oblasti obývají, jsou nejvíce vystaveny riziku chorob z nedostatku jódu, tedy i endemického kretenismu. Nedostatek jódu může do různé míry negativně ovlivňovat fyzický i mentální vývoj postižených jedinců. Rovněž způsobuje postupné zvětšení štítné žlázy, též nazývané struma. V mnoha zemích je předmětem boje různých kampaní za veřejné zdraví, spočívajících v podávání jódu ohroženým lidem. Na území České republiky endemický kretenismus vymizel ve 20. letech minulého století. V současné době se zde jód přidává do kuchyňské soli, některých potravních doplňků a do kojenecké stravy.", "question": "Nedostatkem kterého prvku v stravě matky se může u dítěte projevit endemický kretenizmus?", "answers": ["jódu"]}
{"title": "Inzulin", "context": "Inzulin (též insulin, inzulín, z lat. insula, ostrov) je hormon produkovaný B buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, který snižuje hladinu cukru v krvi. Inzulin má opačnou funkci než glukagon, je tedy jeho antagonista. Inzulinem se také léčí diabetici, kteří mají vlastního inzulinu nedostatek. Aplikuje se podkožně prostřednictvím injekcí, inzulinových per nebo inzulinových pump. Inzulin nelze podávat ústy, protože bílkovinná molekula inzulinu se činností enzymů v trávicím ústrojí rozštěpí na kratší peptidy, a tím se jeho katalytický účinek deaktivuje. Inzulin je makromolekula bílkovinné povahy. Skládá se ze dvou polypeptidických řetězců (A, B), které jsou spojeny disulfidickými můstky a které dohromady mají 51 aminokyselin - řetězec A obsahuje 21 aminokyselin a řetězec B 30 aminokyselin. roku 1869 Paul Langerhans, student Berlínské univerzity. , poprvé objevil a popsal Langerhansovy ostrůvky ve slinivce roku 1889 německý doktor Oscar Minkowski dělal pokusy na psech, při kterých zjistil souvislost mezi slinivkou a diabetem (vyoperoval psovi pankreas a pozoroval cukr v moči) roku 1901 doktor Eugene Opie při svých pokusech přišel. na souvislost mezi Langerhansovými ostrůvky a diabetem roku 1906 George Ludwig Zuelzer téměř vyléčil diabetického psa, když mu podával extrakt z pankreatu (svůj pokus však nedokončil) roku 1920 Frederick Banting, kanadský lékař a vědec v oboru medicíny, zjistil,. že by bylo výhodnější izolovat účinnou látku z pankreatické šťávy → Banting se rozhodne jet do Toronta za profesorem torontské univerzity John James Richard Macleodem, který měl možnost poskytnout Bantingovi a jeho asistentu (studentu medicíny Charles Best) univerzitní laboratoře na dělání pokusů v létě. roku 1921 se podařilo Bantingovi a Bestovi extrahovat \"čistý\" inzulin z krav, kterým podvázali vývod pankreatu a inzulin extrahovali - extrahovanou látku zprvu pojmenovali \"isletin\" → tento svůj objev bezúplatně předali Torontské univerzitě za pronájem laboratoře začátkem roku 1922 dostal. první inzulinové vzorky k použití bostonský diabetolog E. P. Joslin, který je aplikoval 14letému chlapci jménem Leonard Thompson, což byl první léčený diabetik na světě (přežil ještě dalších 13 let) na jaře roku 1922 velmi stoupala poptávka po inzulinu (. inzulín už nestačila vyrábět Torontská univerzita), a proto se výroby ujala firma Eli Lilly v americkém státě Indianopolis v roce 1923 byla Bantingovi a Macleodovi (pod jehož záštitou prováděl Banting své pokusy) udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství roku 1926 John Jacob Abel jako první inzulin vykrystalizoval v roce 1926 se začal inzulín vyrábět i v tehdejším Československu roku 1955 byla vysvětlena biochemická podstata inzulinu Frederickem Sangerem, za což byl roku 1958 odměněn Nobelovou cenou za chemii Nejprve je v B buňkách zhotoven proinzulin.", "question": "Jak se nazývají lidé, kteří mají nedostatek vlastního inzulínu a léčí se inzulinem?", "answers": ["diabetici"]}
{"title": "Felix Bloch", "context": "Felix Bloch (23. října 1905, Curych - 10. září 1983, tamtéž) byl švýcarský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1952), kterou obdržel za rozvoj nových metod pro přesná měření jaderného magnetismu a s tím spojené objevy společně s Edwardem Millsem Purcellem. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Physics Today 1984, 37(3), pp. 115-116. Nature 1952, 170, pp. 911-912. Nature 1954, 174, pp. 774-775. McGraw-Hill Modern Men of Science, McGraw-Hill, 1966, vol. 1, pp. 45-46. National Cyclopaedia of American Biography, James T. White & Co., 1921-1984, vol. I, pp. 310-312. Obrázky, zvuky či videa k tématu Felix Bloch ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Felix Bloch Official Nobel site", "question": "Kde zemřel Felix Bloch?", "answers": ["Curych"]}
{"title": "Marek", "context": "Marek je mužské křestní jméno latinského původu, které je odvozené ze jména Martius, tj. \"zasvěcený bohu války\" Martovi. Podle českého kalendáře má svátek 25. dubna. Další jména stejného původu: Marcel a Martin. Mareček, Marča, Mářa, Mára, Marko, Mary Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání. tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999–2002) je +4,8%, což svědčí o poměrně značném nárůstu obliby tohoto jména. Podle údajů ČSÚ se za leden 2006 jednalo o 17. nejčastější mužské jméno novorozenců. sv. Marius z Avenches] – galsko-římský historik, biskup v Aventicu, světec sv. Marek Evangelista sv. Marek I., papež sv. Marek Efezský (Marek. Eugenikos) bl. Marek z Aviana sv. Mauricius, křesťanský mučedník Marcus Aurelius – římský císař a filosof Marcus Verrius Flaccus – římský učitel, vychovatel a gramatik Marcus Cornelius Fronto – římský řečník, právník a básník Marcus Aemilius Lepidus – římský senátor a konzul. Marcus Valerius Martialis – římský epigramik Marco Polo – italský cestovatel a mořeplavec Marcus Vipsanius Agrippa – římský generál Marcus Aurelius – římský císař a Filosof filozof, přezdívaný Filozof na trůně Marek Eben – český herec, Moderátor (profese) moderátor a zpěvák Marek. Grechuta – polský zpěvák, skladatel a textař Marek Heinz – český fotbalista Marcus Aurelius Antonius Heliogabalus – římský císař Marek Holý – český herec Marek Jankulovski – český fotbalista Marek Jiras – český kanoista Mark Knopfler – britský kytarista a zpěvák Mark Ravenhill – dramatik Mark Shepherd –. spisovatel Marek Suchý – český fotbalista Marek Taclík – český herec Mark Twain – americký spisovatel Marek Štilec – český dirigent Marek Uram – slovenský hokejista Marek Vašut – český herec Marek Židlický – český hokejista Marek Bersziak – maďarský šlechtic Marek Sekyra - český moderátor Mareček Markovič Marek (příjmení) – české příjmení Seznam článků začínajících na \"Marek\" Seznam článků začínajících na \"Mark\" Seznam článků začínajících na \"Marcus\" Seznam článků začínajících na \"Marco\" Slovníkové heslo Marek ve Wikislovníku", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek mužského jména Marek?", "answers": ["25. dubna"]}
{"title": "Zmije útočná", "context": "Zmije útočná (Bitis arietans) je nejrozšířenější jedovatý had Afriky. Žije ve všech oblastech kromě Sahary a tropických džunglí. Jde o poměrně agresivního tvora a připisuje se jí nejvíce útoků na lidi ze všech afrických hadů. Zmije útočná je zavalitý had s trojúhelníkovou hlavou. Dosahuje obvykle délky okolo 1 metru, přičemž nejdelší kusy měřily 1,9 metru. Váha může dosahovat i přes 6 kg. Jedinci žijící v oblasti Arabského poloostrova jsou celkově menší a jejich délka většinou nepřesahuje 80 cm. Samci jsou poněkud delší než samice a mají delší ocas. Zbarvení se liší podle místa výskytu, ale pohybuje se od černé po světle béžovou, žlutou či oranžovou. Spodní část těla je světlejší. Barvy vytvářejí na hřbetě poměrně výraznou kresbu. Existují dva poddruhy tohoto hada: Bitis arietans arietans (zmije útočná kapská) a Bitis arietans somalica (zmije útočná somálská). Zmije útočná je rozšířená na většině území Afriky a na jihu Arabského poloostrova. Nežije jen na Sahaře (výjimečný výskyt v jedné malé lokalitě v Nigeru zatím nebyl dostatečně vysvětlen), v oblasti tropických deštných lesů, při středomořském pobřeží Afriky a v části horských oblastí Etiopie. Je to zřejmě nejhojnější či alespoň jeden z nejhojnějších hadů Afriky. Zmije útočná se obvykle pohybuje pomalu. Jejím oblíbeným prostředím jsou travnaté oblasti sušších savan plné kamení s řídkým lesním porostem a množstvím křovin. Je-li to nutné dokáže dobře plavat a umí i šplhat po stromech a křovinách, nicméně zdaleka nejčastěji se pohybuje po pevné suché zemi. Vyžaduje-li to situace, dokáže se had plazit překvapivou rychlostí. Pokud je vyrušena a cítí se ohrožena, vydává zmije útočná výrazný syčivý zvuk, stočí se do obranného postavení ve tvaru písmene \"S\" a zároveň své tělo nafukuje.", "question": "Jaké délky dosahu zmije útočná?", "answers": ["okolo 1 metru"]}
{"title": "Vydra říční", "context": "Nozdry a ušní otvory jsou vybaveny kožními záhyby, které vydře umožňují je při ponoru zcela uzavřít. Má krátkou světle až tmavě hnědou srst s bílou spodinou. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší. == Chování == Vydra říční žije po většinu roku samotářským způsobem života. Je vysoce teritoriální a žije na území mnohdy větším jak 30 km, které si značí trusem. Velikost teritoria je značně proměnlivá a závisí na množství potravy a kvalitě vod. Své teritorium si však střeží proti jedincům stejného pohlaví, což nám často umožňuje zaznamenat, že se dvě rozdílná teritoria jedinců různého pohlaví překrývají. Vydra je skvělý plavec a potápěč a ve vodě může vydržet i déle jak 5 min, přičemž může uplavat až 400 m. Na lov se ve většině lokalit vydává až v pozdní části odpoledne, kdy není sluneční záření tak silné. Vyhrabává si poměrně dlouhou noru s doupětem v hlinitých březích nebo pod kořeny stromů, přičemž do ni bývá často vchod pod vodní hladinou, čímž se stává nepřístupnějším pro mnoho vydřích predátorů. Za jeden den zkonzumuje vydra říční velké množství potravy. Živí se přitom především vodními živočichy, zvláště pak rybami, občas i měkkýši, obojživelníky, drobnými savci nebo mladými vodními ptáky. Vydří trus je protáhlého tvaru, se zbytky rybích šupin nebo kůstek. Pářit se může v různých částech roku, od února do června. Páření přitom probíhá ve vodě. Délka březosti je značně proměnlivá, ale nejčastěji trvá 63 dnů, přičemž občas dochází i k utajené březosti. V jednom vrhu bývá jedno až čtyři mláďata, která se rodí slepá a téměř neosrstěná. Oči se jim otevírají po 31–34 dnech života, s matkou zůstávají jeden rok a pohlavní dospělosti dosahují ve druhém až třetím roce života. V přírodě se mohou dožít i více než 18 let. == Ohrožení a ochrana == Vydry sice mají přirozené nepřátele, ale nejnebezpečnějším nepřítelem je člověk. Během 20. století byl v některých lokalitách jejího areálu rozšíření zaznamenán až drastický pokles volně žijících vyder kvůli jejich náchylnosti na vodu znečištěnou jedovatými látkami, ale svůj podíl na tom jistě má i ilegální lov pro vysoce ceněnou kožešinu a ztráta přirozeného biomu.Dle Červeného seznamu IUCN z roku 2014 se globálně zatím jedná o téměř ohrožený druh a populace je hodnocena jako ubývající. V mnohých částech Evropy se však díky přísným záchranářským opatřením podařilo stav vydry říční znovu stabilizovat. V mnoha státech také platí přísná ochranářská opatření až dodnes a za jeho porušení se vybírají přísné pokuty.", "question": "Čím se živí Vydra říční?", "answers": ["vodními živočichy, zvláště pak rybami, občas i měkkýši, obojživelníky, drobnými savci nebo mladými vodními ptáky"]}
{"title": "Otrava", "context": "Odstranění jedu z organismu a zamezení jeho dalšího přijímání. Jedná se především o výplach žaludku, zřídka vyvolávání zvracení v případě požití. Některé jedy kolující v krvi lze odstranit dialýzou (umělou ledvinou). Zásahy proti účinkům jedu a jejich tlumení použitím léků, umělou plicní ventilací apod.). Účinných protijedů je bohužel velmi málo, většina otrav je však léčitelná jen podporou životních funkcí. Podání séra proti patřičnému jedu (např. antitoxin proti tetanu, sérum proti kobřímu jedu) je spojeno s výrazným rizikem anafylaktického šoku. == Příklady otrav == === Otrava leptavými látkami === Pojmem leptavá látka se myslí kyselina nebo zásada, nejčastější otravou je požití, při kterém dochází k poleptání. Základní první pomoc spočívá ve zředění obsahu žaludku čistou vodou (popř. mlékem) a rychlém transportu k ošetření. === Otrava oxidem uhelnatým (CO) === Oxid uhelnatý je plyn bez barvy a zápachu, vzniká nejčastěji při nedokonalém spalování. Po proniknutí do organizmu se váže na hemoglobin, tato vazba je zhruba 200 – 300x pevnější než vazba kyslíku. Příznaky otravy jsou zčervenání (cihlově červený obličej), bolesti hlavy, zvracení, závratě, poruchy zraku, zrychlení dechu a tepu a poruchy vědomí až bezvědomí. První pomocí je zajištění přísunu čerstvého vzduchu, popř. umělé dýchání, lékařská první pomoc spočívá v podávání kyslíku. === Otrava alkoholy === Nejčastěji jde o otravu metylalkoholem a etylenglykolem a zejména otrava lihem (etanolem). Alkoholy samy o sobě nejsou příliš toxické, toxické jsou jejich metabolity. První pomoc při otravě metylalkoholem a etylenglykolem (např. Fridex) spočívá v útlumu metabolizace, tedy v podání většího množství etanolu (např. vodky). Postižený musí být urychleně hospitalizován, hrozí rozvrat metabolizmu a poškození orgánů.", "question": "Co vyvolá přítomnost jedu v organismu?", "answers": ["Otrava"]}
{"title": "Naše násilí a vaše násilí", "context": "26. května roku 2018 byla v Česku hra představena divadelním souborem Mladinsko Gledališče na festivalu Divadelní svět Brno 2018 a vyvolala jak demonstrace křesťanských i jiných aktivistů před budovou, tak fyzické narušení průběhu hry skupinou tzv. Slušných lidí. Kvůli uvedení této hry i hry Prokletí od stejného režiséra podal 11. července 2018 pražský arcibiskup Dominik Duka spolu s advokátem Ronaldem Němcem žalobu na brněnské Centrum experimentálního divadla, neboť se měly hrubě dotknout jejich práv jako věřících. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Proč podal Dominik Duka žalobu kvůli uvedení her Naše násilí a vaše násilí a Prokletí?", "answers": ["hrubě dotknout jejich práv jako věřících"]}
{"title": "Wolfram", "context": "Wolfram (chemická značka W, latinsky Wolframium, anglicky Tungsten) je šedý až stříbřitě bílý, velmi těžký a mimořádně obtížně tavitelný kov (jeho teplota tání je nejvyšší ze všech kovů a po uhlíku druhá nejvyšší z prvků). Hlavní uplatnění nalézá jako složka různých slitin, v čisté formě se s ním běžně setkáváme jako s materiálem pro výrobu žárovkových vláken. Wolfram byl objeven roku 1781 švédským chemikem Carlem Wilhelmem Scheelem. Izolován byl až v roce 1783. Izolovali ho Juan Jose D'Elhuayar a Fausto D'Elhuayar. Nicméně již v roce 1555 používá rektor latinské školy Johannes Mathesius v Jáchymově pro šedý, obtížně tavitelný kov název wolforma nebo wolfshaar (\"vlčí vlas\"). Wolfram je šedý až stříbřitě bílý, mimořádně obtížně tavitelný kov, jeho bod tavení je nejvyšší ze všech kovových prvků. Významná je i jeho vysoká hustota, pouze některé drahé kovy jako např. zlato, platina, iridium a osmium jsou těžší. Této vlastnosti je využíváno při falšování zlatých cihel (slitků). Do slitku jsou vyvrtány otvory, které jsou zaplněny wolframem a následně zality zlatem. Bez fyzického poškození pak není možné falzifikát odhalit. Za supernízkých teplot pod 0,0012 K je supravodičem I typu. Chemicky je kovový wolfram velmi stálý - je zcela netečný k působení vody a atmosférických plynů a odolává působení většiny běžných minerálních kyselin. S kyslíkem a halogeny reaguje až za značně vysokých teplot. Pro jeho rozpouštění je nejúčinnější směs kyseliny dusičné a kyseliny fluorovodíkové. Nejsnáze se kovový wolfram rozkládá alkalickým tavením například se směsí dusičnanu draselného a hydroxidu sodného (KNO3 + NaOH). Ve sloučeninách se vyskytuje v řadě různých mocenství od WII+ a po WVI+, z nichž sloučeniny WVI+ jsou nejstálejší a nejvíce prakticky využívané. Wolfram je na Zemi poměrně vzácný, jeho obsah se odhaduje na 1,5-34 mg/kg v zemské kůře. I v mořské vodě se wolfram nachází pouze v koncentraci 0,0001 mg/l . Ve vesmíru připadá jeden atom wolframu na 300 miliard atomů vodíku. Hlavními minerály wolframu v přírodě jsou wolframit - wolframan železnato-manganatý (Fe,Mn)WO4 (přechodný člen řady ferberit FeWO4 hübneritové MnWO4); wolframan vápenatý, scheelit CaWO4 a stolzit, wolframan olovnatý, PbWO4. Při metalurgické výrobě wolframu se obvykle nejprve mechanicky separují těžké frakce rudy a výsledný koncentrát se taví s hydroxidem sodným (NaOH). Tavenina se louží vodou, do níž přechází vzniklý wolframan sodný, Na2WO4. Okyselením tohoto roztoku vypadává sraženina hydratovaného oxidu wolframového WO3.", "question": "Kdy byl objeven wolfram?", "answers": ["1781"]}
{"title": "Polská vlajka", "context": "Vlajka Polska má obdélníkový tvar a je podélně rozdělená na dva pruhy: horní bílý a dolní červený. Barvy polské vlajky pocházejí z polského znaku, bílé orlice s korunou v červeném poli, který vznikl roku 1228. Tyto barvy jsou ustanovené v polské ústavě. == Symbolika barev == Bílá barva reprezentuje touhu po míru a červená byla v období let 1945–1989 symbolem socialismu. Symbolika barev se vyvíjela s dobou, jsou různé interpretace: Alegorie bílého orla vznášejícího se nad zapadajícím sluncem. Spojení nejvyšších hodnot lidského ducha s posvátnou obětí krve za svobodu. Výraz přání polského lidu žít v míru a socialismu. == Historie == Bílá a červená barva pochází z erbů ze 13. století, ale oficiálními národními barvami se staly až 7. listopadu 1831, během listopadového povstání, schválil polský parlament (polsky: Sejm) rozhodnutí, že polská vlajka bude bílá a červená (podle barev znaku Polsko-litevské unie). Vlajku schválili 1. srpna 1919. V ústavě stojí: \"Barvami Polské republiky jsou bílá a červená v podélných souběžných pásech, horní je bíly a dolní červený\" . V roce 1992 nová polská vláda potvrdila, že zástava zůstane v platnosti i nadále. Vlajka bez znaku s orlicí se používá na souši.", "question": "Jakou barvu mají pruhy na vlajce Polska?", "answers": ["bílý a dolní červený"]}
{"title": "Chicago", "context": "Chicago je třetí nejlidnatější město Spojených států amerických, více obyvatel mají pouze New York a Los Angeles. Metropolitní oblast Chicaga má takřka 10 milionů obyvatel. Město se nachází ve státě Illinois při pobřeží Michiganského jezera. Z politických důvodů[zdroj? ] má město přezdívku Windy City (Větrné město). V porovnání s New Yorkem nebo Los Angeles je Chicago mnohem čistší a zelenější. Díky velkému množství parků se městu přezdívá City in a Garden (Město v zahradě), což je i městské motto. Nejvyššími budovami jsou Willis Tower (443 m, 2. nejvyšší budova USA a 4. nejvyšší na světě), Trump International Hotel and Tower (423 m), Aon Center (347 m) a John Hancock Center (344 m). V roce 1673 si dva francouzští cestovatelé Louis Jolliet a Jacques Marquette zřídili dočasnou základnu na močálovitém břehu Michiganského jezera. Místo bylo velmi nehostinné, ale i přesto tudy procházeli obchodníci a lovci kožešin. Roku 1770 si v bažině postavil srub Haiťan Jean-Baptiste Point du Sable a založil stálou obchodní stanici. Stanice měla obrovský význam, protože se hranice Spojených států posunovala směrem na západ a farmáři, kteří se usazovali na původně indiánském území, potřebovali své produkty dostat na východ. V roce 1803 zde americká armáda postavila pevnost Fort Dearborn. Později, 4. března 1837, bylo Chicago oficiálně založeno. Díky strategické poloze a rozšiřující se železnici se v polovině 19. století stalo z Chicaga průmyslové a obchodní centrum Středozápadu. Na počátku 20. století zde žila velká menšina českých přistěhovalců - v počtu asi 100 000 (dle odhadu Jaroslava Egona Salaby-Vojana z roku 1911 však ve skutečnosti až 152 960) - což tehdy z Chicaga dělalo město s třetí největší českou populací na světě (po Praze a Vídni). Jeden z nich, Antonín Čermák, byl v letech 1931-33 starostou města. Jiný imigrant, Srb Rod Blagojevich, dosáhl dokonce postu guvernéra Illinois. Chicago vyrostlo díky své strategické poloze. Veškeré zemědělské produkty ze Středozápadu a Velkých prérií se dovážejí právě do Chicaga na zpracování. Jsou zde velké mlýny a jatka. Kromě potravinářského průmyslu se v Chicagu daří hlavně výrobnímu průmyslu (tzn. průmysl strojírenský, hutnický, chemický a výroba spotřební elektroniky) a dále Hi-Tech průmyslu a průmyslu informačních technologií.", "question": "Jak se jmenuje třetí nejlidnatější město USA?", "answers": ["Chicago"]}
{"title": "Émile Zola", "context": "Uvádí zde vůbec poprvé jako hlavní postavy obyčejné dělníky a lidi z periférie. Potomci rodiny se stávají dělníky, horníky, kněžími, vědci, zemědělci, vojáky, podnikateli, spekulanty, živnostníky, prostitutkami i politiky, jejich prostřednictvím autor bez příkras dokumentuje dobu a společnost. Určujícím znakem celého cyklu jsou přechody jednotlivých postav více díly, ve kterých se postupně vyvíjejí (viz rodokmen rodiny v externích odkazech). Štěstí Rougonů (La Fortune des Rougon, 1871), 1. román z cyklu Rougon-Macquartů, obsahuje autorův úvod k celému cyklu Štvanice/Kořist (La Curée, 1871-72),. rozkoše a lesk Paříže Břicho Paříže (Le Ventre de Paris, 1873), román z prostředí pařížské tržnice Dobytí Plassansu (La Conquê de Plassans, 1874), křivolaké cesty ctižádostivého kněze Hřích abbého Moureta/Poklesek. abbého Moureta (La Faute de l'Abbé Mouret, 1875), láska mladého kněze, který trpí ztrátou paměti Jeho veličenstvo Eugè Rougon/Jeho excelence Eugene Rougon (Son Excellence Eugè Rougon, 1876. ) Zabiják (L'Assommoir, 1877) Lístek lásky (Une Page d'amour, 1878), smyslná láska mladé dívky v příkrém rozporu s láskou k matce Nana (Nana, 1880). Dostupné online. Pod pokličkou/U rodinného krbu (Pot-Bouille, 1882) (na internetu téměř všude chybně uváděno pod názvem \"Kořist\", což je román \"La Curée\"), život v hlučném pařížském. činžáku U štěstí dam (Au Bonheur des Dames, 1883), životní dráha mladého a ctižádostivého obchodníka Radost ze života (La Joie de vivre, 1884), v češtině nikdy nevyšlo Germinal (Germinal, 1885. ), román z prostředí horníků zobrazující vyhrocený konflikt mezi dělníky a majiteli dolů Mistrovské dílo/Dílo (L'Œ, 1886), obraz uměleckého snažení Paříže Země (La Terre, 1887). , velkolepá oslava země-dárkyně Růžové poupě/Sen (Le Rê, 1888) Lidská bestie/Člověk bestie (La Bê humaine, 1890), naturalistický román z železničního prostředí Peníze (L'. Argent, 1891), hrůza otroctví, kterým peníze působí na člověka Rozvrat (La Débâcle, 1892), scény z Prusko-Francouzské války v letech 1870-71 Doktor Pascal (Le Docteur Pascal, 1893), poslední román z cyklu Rougon-Macquartové.", "question": "Ve kterém městě se narodil Émile Zola?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Panda", "context": "Panda Panda velká Panda je souhrnný český název pro nepříbuzné rody šelem Ailurus a Ailuropoda. Do každého z rodů patří jediný žijící druh, jsou ale známy i tři fosilní druhy rodu Ailuropoda. Panda velká žije v hornatých oblastech, jako například Sečuán a Tibet. Od druhé poloviny 20. století se stala národním symbolem Číny a je zobrazována na čínských zlatých mincích. Za její zabití je v Číně trest smrti. Druhy Ailurus Panda červená Ailurus fulgens F. G. Cuvier, 1825 Ailuropoda Panda velká Ailuropoda melanoleuca David, 1869 Ailuropoda microta Pei, 1962 (pozdní pliocén, †) Ailuropoda wulingshanensis Wang, 1982 (pozdní pliocén až raný pleistocén, †) Ailuropoda baconi Woodward, 1915 (pleistocén, †) Ailuropoda minor Pei, 1962 (pleistocén, †) Systematika Panda velká patří do čeledi medvědovitých, panda červená je jediným žijícím zástupcem větve příbuzné skunkovitým, medvídkovitým a kunovitým.[1] Reference ↑ Zrzavý, J., Robovský J., 2007: Kočkovité šelmy, Vesmír 86: 566-567. Externí odkazy Slovníkové heslo panda ve Wikislovníku mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Živočichové", "question": "Na jakých mincích je zobrazována panda?", "answers": ["čínských zlatých"]}
{"title": "CGM", "context": "CGM (zkratka z anglického Computer Graphics Metafile) je svobodný a otevřený mezinárodní standard pro formát souborů dvourozměrné vektorové grafiky, rastrové grafiky a textu. Definovala jej Mezinárodní organizace pro normalizaci jako ISO 8632 a Mezinárodní elektrotechnická komise jako ISO/IEC 8632. Jako standard jej uznává také Americký národní standardizační institut. Konsorcium W3C definovalo WebCGM pro použití CGM na webu. V běžné počítačové grafice se CGM příliš nepoužívá, například na webu je upřednostňován formát SVG. Významnější je využití CGM v průmyslu, ale i tam má konkurenci, například formát DXF. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Computer Graphics Metafile na anglické Wikipedii. Externí odkazy Přehledné informace o CGM na stránkách amerického Národního institutu standardů a technologie 2.1[nedostupný zdroj] na stránkách W3C – neplatný odkaz !", "question": "Jaká je zkratka pro svobodný a otevřený mezinárodní standard pro formátování souborů dvourozměrné vektorové grafiky, rastrové grafiky a textu?", "answers": ["CGM"]}
{"title": "Bílý dům", "context": "Výstavba Bílého domu začala 13. 10. v roce 1792 a od této doby proběhlo mnoho renovací. Poprvé byl vymalován bílou barvou po Britsko-americké válce (též válka roku 1812, druhá americká válka za nezávislost), kdy Britové Bílý dům 24. 8. 1814 podpálili. Zásadní oprava nastala v roce 1961, kdy Jacqueline Kennedyová nakoupila mnoho historických i nových bytových zařízení. Celý dům zvládla zrenovovat během jednoho roku. Vytvořila zde muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Dnes Bílý dům obsahuje i lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, solárium, vnitřní bazén a úkryt proti jaderným bombám. Nyní v něm bydlí 44. prezident USA Barack Obama. Bílý dům byl na návrh irského architekta Jamese Hobana postaven v roce 1792. Po úpravách a rozšířeních dnes zabírá plochu přes 5100 metrů čtverečních na pozemku o výměře více než sedmi hektarů. Adresa Bílého domu je: 1600 Pennsylvania Ave NW Washington, D.C. 20500 United States of America Bílý dům má 132 pokojů, tři kuchyně, 35 koupelen, 16 ložnic, 412 dveří, 147 oken, 28 krbů, 12 komínů, osm schodišť a tři výtahy. Dále pět celodenních kuchařů, 5000 návštěvníků denně a 1 825 000 návštěvníků ročně, tenisové hřiště, bowlingovou dráhu , kino, plavecký bazén a podzemní úkryt. Nejznámějším pokojem je Oválná pracovna - oficiální pracovna prezidenta USA. Na zahradě je vysazeno více než 300 druhů rostlin a přes 678 květin. Zahrada obklopuje celý objekt. Děti se každý rok na Velikonoční pondělí účastní tradičního koulení vajíček na trávě.", "question": "Jak se jmenoval architekt, který navrhl Bílý dům?", "answers": ["Jamese Hobana"]}
{"title": "Bar Giora (mošav)", "context": "Leží v nadmořské výšce 701 metrů na zalesněných svazích Judských hor. Jihozápadně od obce pramení v lokalitě Ejn Azen vádí Nachal Azen. Západně od vesnice jsou to vádí Nachal ha-Me'ara a Nachal Dolev. Severovýchodně odtud počíná vádí Nachal Ktalav. Severně od obce terén prudce klesá do kaňonu vádí Nachal Refa'im. Okraj kaňonu lemují vyrazné kopce jako Har Giora, podobné vyvýšeniny se zvedají i na protější straně, například Har Pitulim. Obec se nachází 41 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 47 kilometrů jihovýchodně od centra Tel Avivu, cca 16 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzalému a 7 kilometrů východně od Bejt Šemeš. Bar Giora obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské. Mošav je situován 4 kilometry od Zelené linie, která odděluje Izrael v jeho mezinárodně uznávaných hranicích od území Západního břehu Jordánu. Počátkem 21. století byly přilehlé arabské (palestinské) oblastí Západního břehu od Izraele odděleny pomocí bezpečnostní bariéry.[3] Za Zelenou linií se ale v přilehlé části Západního břehu nachází i kompaktní blok židovských osad Guš Ecion včetně velkého města Bejtar Ilit. Bar Giora je na dopravní síť napojen pomocí lokální silnice číslo 386, ze které tu k západu odbočuje lokání silnice číslo 3866. Podél Nachal Refa'im vede železniční trať Tel Aviv-Jeruzalém, která zde ale nemá stanici. Dějiny Bar Giora byl založen v roce 1950.[2] Novověké židovské osidlování tohoto regionu začalo po válce za nezávislost tedy po roce 1948, kdy Jeruzalémský koridor ovládla izraelská armáda a kdy došlo k vysídlení většiny zdejší arabské populace. Do roku 1948 se cca jeden kilometr jihozápadně od nynějšího mošavu rozkládala arabská vesnice Allar. Stávala v ní patrně mešita a muslimská svatyně al-Šajch Ibrahim. Pitnou vodu zajišťoval pramen Ajn al-Tanur. Roku 1945 žilo v Allar 440 lidí. Izraelci byl Allar dobyt v říjnu 1948. Zástavba pak byla zbořena, s výjimkou budovy školy a mešity. Místní obyvatelé ještě nějakou dobu provizorně přebývali v okolní krajině, ale postupně byli vypuzeni při finálním přebírání kontroly nad tímto regionem izraelskými silami.[4] Mošav byl zřízen 18. října 1950.", "question": "Co zajišťuje pitnou vodu v Bar Giora?", "answers": ["Pitnou vodu zajišťoval pramen Ajn al-Tanur."]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Staroslověnština neboli stará církevní slovanština je nejstarší slovanský spisovný jazyk. Spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století. S určitými změnami se používá pod názvem církevní slovanština dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu (řeckokatolická, pravoslavná). Staroslověnským jazykem a písemnictvím se zabývá vědní obor nazývaný paleoslovenistika. Staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné fáze existence praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny - jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků - se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek (9. století) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo. Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština. Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný. Za \"hlavní\" název tohoto článku je zvolena staroslověnština, neboť jde o pojem v češtině běžnější a vžitější. Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století).", "question": "Co je staroslověnština?", "answers": ["nejstarší slovanský spisovný jazyk"]}
{"title": "Vladimir Klavdijevič Arseňjev", "context": "4. září 1930 (ve věku 58 let) Vladivostok, Sovětský svaz Sovětský svaz Příčina úmrtí bronchopneumonie Místo pohřbení Naval Cemetery (Vladivostok) Povolání etnograf, geograf, cestovatel a spisovatel Národnost ruská Stát Sovětský svaz Sovětský svaz Alma mater В в у (1893–1895) Žánr cestopis Témata etnografie Významná díla Děrsu Uzala Ocenění Medaile za tažení do Číny (1901)Řád sv. Anny 4. třídy s nápisem Za Chrabrost (1904)Řád sv. Anny 3. třídy (1906)Řád sv. Stanislava 3. třídy (1906)Řád sv. Stanislava 2. třídy (1907)… více na Wikidatech Podpis multimediální obsah na Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky. Vladimir Klavdijevič Arseňjev (rusky В К А; 29. srpnajul./ 10. září 1872greg., Petrohrad – 4. září 1930, Vladivostok) byl ruský sovětský etnograf, geograf, cestovatel a spisovatel.[1] Život Arseňjev v roce 1900 Arseňjevův dekret člena Ruské geografické společnosti Arseňjevův hrob ve Vladivostoku V hlubinách Ussurijského kraje, první vydání z roku 1926 Lesní lidé – Udegejci, první vydání z roku 1926 Arseňjev se narodil se v Petrohradě v rodině železničního zaměstnance, ve které bylo celkem deset dětí. V letech 1892–1895 absolvoval petrohradské pěchotní učiliště, na kterém se začal zajímat o Dálný východ. Nejprve sloužil v polském městě Łomża, ale roku 1900 byl na vlastní žádost převelen do Vladivostoku, kde v letech 1904–1905 bojoval v rusko-japonské válce, získal tři medaile a posléze dosáhl hodnosti podplukovníka.[2] Především se zde ale zúčastnil v letech 1902–1906 řady vědeckých expedicí v povodí řeky Ussuri, ze kterých vytěžil velké množství zeměpisných, etnografických a přírodovědeckých studií. Jako první popsal četné druhy sibiřské flóry a způsob života původních obyvatel. Kromě toho se stal autorem osobitých próz, v nichž spojil pozorování přírody se zájmem o hrdinské osudy lidí.[1] V letech 1906–1910 prozkoumával hory Sichote-Aliň. Roku 1909 byl zvolen členem Ruské geografické společnosti. Roku 1910 byl dekretem cara Mikuláše II. propuštěn z vojenské služby. V letech 1910–1918 vykonával funkci ředitele Regionálního muzea v Chabarovsku a vyučoval na Dálněvýchodní univerzitě. Roku 1918 navštívil Kamčatku. Roku 1919 se stal čestným členem washingtonské Národní geografické společnosti a britské Královské geografické společnosti (celkem byl členem dvaceti národních vědeckých společností).[2]", "question": "Kolik dětí bylo v rodině, ve které se narodil Vladimir Klavdijevič Arseňjev?", "answers": ["deset"]}
{"title": "Praha", "context": "František Palacký. V době Karlově ovšem byla většina jím založených kostelů jen rozestavěna. Bohatým italským městům jako Řím, Florencie, Benátky se nemohla rovnat.[zdroj? ] Tehdy Praha sice patřila mezi největší města v Evropě a stala se rozlohou třetím největším v celé Svaté říši římské, ale počet obyvatel Prahy byl tehdy ovšem menší než v Římu, Benátkách, Janovu, Florencii, Milánu, Cařihradu, Paříži či Londýně. K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami, které bylo největší v českých zemích. Roku 1893 byla zahájena pražská asanace, která zasáhla Josefov a Podskalí; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň.", "question": "Jaké je největší město České republiky?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Počítač", "context": "Počítač je v informatice zařízení a výpočetní technika, která zpracovává data pomocí předem vytvořeného programu. Současný počítač je elektronický a skládá se z hardwaru, který představuje fyzické části počítače (mikroprocesor, klávesnice, monitor atd.) a ze softwaru (operační systém a programy). Počítač je zpravidla ovládán uživatelem, který poskytuje počítači data ke zpracování prostřednictvím jeho vstupních zařízení a počítač výsledky prezentuje pomocí výstupních zařízení. V současnosti jsou počítače využívány téměř ve všech oborech lidské činnosti. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny počítačů. Je obtížné najít v historii první počítač, protože význam slova se v průběhu času měnil. Původně slovo počítač označovalo člověka, který prováděl výpočty. Změna významu slova ve smyslu označení hardwaru nastala v době projektu Manhattan (vývoj atomové bomby). Za prvního předchůdce počítače lze považovat mechanické počitadlo (tzv. abakus), které se používalo již v Babylonii od poloviny třetího tisíciletí př. n. l.[zdroj? ]. Za vynálezce dnešních počítačů je považován Charles Babbage, který v 19. století vymyslel základní principy fungování mechanického stroje pro řešení složitých výpočtů. Za prvního přímého předchůdce současných elektronických počítačů lze považovat elektronkový ENIAC. Pod pojmem počítač si mnoho lidí představí buď notebook nebo PC, tedy osobní počítač. Ve skutečnosti je tento pojem daleko širší.", "question": "Proč je obtížné najít v historii první počítač?", "answers": ["protože význam slova se v průběhu času měnil"]}
{"title": "O", "context": "V češtině se užívá zpravidla dvojí výslovnosti výrazu o. k., či ok. Jedná se o výslovnost ó ká, vycházející z české výslovnosti písmen O a K; a výslovnost oukej, vycházející z anglické výslovnosti těchto písmen. Tato druhá výslovnost se též váže k neformálnímu výrazu okay, který je v mnoha případech užíván také. Etymologie V roce 1964 publikoval Allen Walker Read článek The Folklore of \"O. K.\", zabývající se možnými etymologickými původy tohoto výrazu. Mezi nejvíce pravděpodobné se řadí následující: Z řeckého slova Ola Kala (česky vše je dobré, vše je v pořádku) užívané řeckými učiteli ve Spojených státech. Je též možné, že řečtí námořníci užívali tento výraz v amerických přístavech. Říká se, že na lodích byl nápis O.K. sloužící jako označení, že loď je již v pořádku a připravena. Toto užívání sahá až do 80. let 18. století. Zkratka špatně resp. foneticky zapsaných anglických slov all correct (česky vše v pořádku) jako /oll korrect/. První známka o tomto užití je z roku 1839. Zkratka přezdívky Old Kinderhook (česky Starý Kinderhook), kterou užíval americký prezident Martin Van Buren. Tato přezdívka odrážela místo jeho narození, sídlo Kinderhook ve státě New York. Z indiánského slova z jazykové rodiny muskogí oke, či okeh (ve významu to je), zaznamenané roku 1812. Ze slova afrického jazyka wolofštiny waw-kay (ve významu souhlasu), nebo z fráze z mandajských jazyků o ke (ve významu zajisté). První zmínka pochází z roku 1815. Ve vojenském slangu se výrazu OK používalo při rádiovém provozu. Jednalo se o zkrácení výrazu řečeného při návratu z bojových misí: zero killed (nula mrtvých či žádní mrtví). Jelikož se v angličtině do vysílačky nevyslovuje číslice nula jako zero [zírou], ale jako písmeno o [ou], v konečné fázi se proto pro rychlejší a srozumitelnější komunikaci používalo místo zero killed pouze o killed a nebo jen zkratka OK. Odkazy Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků List of proposed etymologies of OK na anglické Wikipedii a Okay na anglické Wikipedii. ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2021. Heslo o. k.. ↑ http://dictionary.cambridge.org/dictionary/british/ok_8↑ http://www.thefreedictionary.com/okayed↑ Zdeněk Kos:Zkratky, značky, akronymy, Horizont, Praha 1983 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu o. k. na Wikimedia Commons (anglicky) Seznam navržených etymologií slovního spojení OK Slovníkové heslo o. k. ve Wikislovníku http://www.e-kniha.com/proc-ceska-letadla-maji-oznaceni-ok.html Autoritní data: GND: 4699958-9", "question": "Jaký je zkrácený výraz, který se říkal při návratu z bojových misí v případě, že nebyli žádní mrtví a dnes se používá k vyjádření souhlasu?", "answers": ["OK"]}
{"title": "Magnetický zápis", "context": "Podélný a kolmý zápis Magnetický zápis je způsob ukládání a čtení informace pomocí magnetického pole, který umožňuje její zpracování počítačem. Digitální informace, posloupnost jedniček a nul, je zde zobrazena pomocí magnetických veličin. V praxi se k tomu využívá orientace vektoru magnetické indukce. Analogový magnetický zápis se užíval u záznamových zařízení zvuku a obrazu (magnetofon, Ampex), digitální magnetický zápis u páskových pamětí a bubnů, u disků a disket a později i u nejrůznějších magnetických karet, Podélný zápis (Longitudinal Magnetic Recording – LMR) Jednotlivé bity, interpretované jako malá opačně orientovaná magnetická pole, se uchovávají jako vektory rovnoběžné s plotnou disku. Tímto způsobem lze však dosáhnout hustoty zápisu jen kolem 150 gigabitů na čtverečný palec. Při vyšších hustotách dochází vlivem paramagnetismu k samovolné ztrátě uložených dat. Při této hustotě jednotlivých magnetických polí, bitů, se již nedaří udržet jednotlivá pole izolovaná. Ta se pak vzájemně ovlivňují a dochází ke ztrátě uložené informace. Superparamagnetismus je přirozený fyzikální jev, nejedná se tedy o konstrukční nedokonalost disku či technickou bariéru, nýbrž o fyzikální mez této metody. Kolmý zápis (Perpendicular Magnetic Recording – PMR) V roce 1984 předvedl profesor Jack Judy první disk s kolmým zápisem a IBM předvedla disketovou mechaniku s kapacitou 5 MB. Roku 2005 uvedla Toshiba na trh první pevný disk využívající technologii kolmého zápisu. Vektory magnetické indukce jednotlivých bitů zde nejsou orientovány rovnoběžně s plotnou, nýbrž kolmo na ni. Tím je možné zvýšit kapacitu pevných disků až desetinásobně a přiblížit se hranici hustoty 1 terabit na čtverečný palec. V současné době se v laboratořích dosáhlo hustot mezi 800 a 900 gigabity na čtverečný palec.[1] Roku 2009 přesáhla kapacita disků (Hitachi, Seagate) o průměru 2,5″ 1 TB. Disky s PMR rychle ovládly pole a podélný záznam se už u disků neužívá. S novou technologií však přichází i větší technologická náročnost řešení. Pro potřeby kolmého zápisu bylo nutné vyvinout novou diskovou hlavu pro zápis a přidat pod datovou vrstvu ještě vrstvu z magneticky měkkého materiálu. Obě tyto novinky pomáhají optimalizovat magnetické pole indukované hlavou disku a tím umožňují přesnější zaostření a následný zápis na konkrétní místo disku. Použitá literatura", "question": "Jak velké hustoty zápisu jde dosáhnou pomocí kolmého zápisu?", "answers": ["je možné zvýšit kapacitu pevných disků až desetinásobně a přiblížit se hranici hustoty 1 terabit na čtverečný palec."]}
{"title": "Český horolezecký svaz", "context": "Mezi disciplíny horolezectví patří alpinismus, sportovní lezení, soutěžní lezení, tradiční lezení, ledolezení / drytooling a bouldering. ČHS každoročně vyhodnocuje nejlepší výkony českých sportovců ve výše zmíněných disciplínách a uděluje ocenění Výstupy roku. Většina členů ČHS, kterých je v současnosti (2020) téměř 18 000 a jsou sdruženi převážně do více než 400 horolezeckých oddílů, se horolezectví a dalším blízkým disciplínám věnuje ve volném čase. Profesionálové jako Adam Ondra patří ve svých disciplínách k absolutní světové špičce. Historie Český horolezecký svaz byl založen v roce 1990 a navázal tak na činnost horolezeckých organizací, které na území ČR působily dříve. Předchůdci ČHS byly například Český odbor Slovinského planinského družstva (1897–1914) nebo Klub alpistů československých (KAČs, založen 1924). V 50. letech byl KAČs spolu s dalšími horolezeckými spolky (horolezecký odbor Klubu českých turistů...) a slovenským spolkem IAMES (JAMES) \"včleněn\" po různých peripetiích do ČSTV (Československého svazu tělesné výchovy a sportu, od roku 1990 Českého svazu tělesné výchovy) jako Horolezecký svaz. Po rozdělení Československa v roce 1993, vznikl v České republice Český horolezecký svaz. Oblasti činnosti Činnost ČHS zajišťují především odborné komise a je zaměřena na čtyři hlavní oblasti: sport, vzdělávání, skalní oblasti, mládež. Centrální vrcholová komise Metodická komise Komise soutěžního lezení Komise soutěžního ledolezení Komise závodního skialpinismu Komise tradičního skialpinismu Komise alpinismu Komise mládeže Sport Mezi hlavní činnosti patří organizace lezeckých / skialpinisických soutěží, sestavení a zajištění reprezentací ČR (reprezentace v soutěžním lezení, reprezentace závodního skialpinismu, reprezentace soutěžního ledolození / drytoolingu, reprezentace alpinismu). Disciplínami soutěžního lezení jsou lezení na obtížnost, lezení na rychlost, bouldering a kombinace. Kombinace je pro rok 2020/2021 zahrnuta mezi olympijské sporty.", "question": "Na kolik oblastí je zameřena ČHS?", "answers": ["na čtyři"]}
{"title": "Van der Waalsovy síly", "context": "Van der Waalsovy síly pojmenované po nizozemském fyzikovi Johannesi Dideriku van der Waalsovi jsou přitažlivé a odpudivé interakce (síly) mezi molekulami. Přitažlivé síly jsou uvedeny níže, odpudivou silou je elektrostatická repulze elektronových oblaků molekul, která je výrazná pouze při těsném přiblížení molekul k sobě. Existují tři typy přitažlivých van der Waalsových sil: Coulombická síla je způsobená polaritou molekul. Jedná se o elektrostatické přitahování opačných nábojů v polárních nebo nabitých molekulách. Coulombická síla se projevuje například ve vodě. V molekule vody je na atomu kyslíku v důsledku jeho vysoké elektronegativity částečně záporný náboj, zatímco na vodících kladný. Vzniká tak dipól, který interaguje s dalšími dipóly molekul vody vodíkovým můstkem. (Pozn.: Coulombické síly nemusí nutně zahrnovat vodíkové můstky.) Přitažlivost molekul vody se nakonec projevuje na zvýšené teplotě varu, která je posunuta až na 100 °C. Indukční síla potřebuje ke svému vzniku trvale polarizovanou molekulu, která polarizuje ostatní (polární i nepolární) molekuly. Disperzní síla je nejvýznamnější z van der Waalsových sil. Je slabší než kovalentní, koordinační vazba a vodíkový můstek. Vzniká i v nepolárních molekulách, které neobsahují stálé dipóly a jejichž vazby nejsou polarizované. I v nepolárních molekulách dochází, díky pohybu elektronů, ke vzniku slabých, rychle oscilujících (kmitajících) dipólů (v průměru je ale elektronová hustota v nepolární molekule rozložena rovnoměrně). Pokud se k sobě dvě molekuly přiblíží, bude tato oscilace synchronizována tak, že se jejich oscilující dipóly budou přitahovat. == Literatura ==", "question": "Projevuje se Coulombická síla ve vodě?", "answers": ["Coulombická síla se projevuje například ve vodě."]}
{"title": "Uran (prvek)", "context": "Uran je radioaktivní chemický prvek stříbrobílé barvy, která díky oxidaci po čase přechází k šedé barvě. Patří mezi kovy, přesněji do skupiny aktinoidů. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth a v čisté formě byl uran izolován roku 1841 Eugene-Melchior Peligotem. Prvek byl pojmenován podle tehdy nově objevené planety Uran, která dostala jméno podle boha Urana v řecké mytologii (otec Titánů a první bůh nebes, manžel bytosti Gaia). Uran se tak stal prvním prvkem pojmenovaným podle nově objevené planety - později následovaly ještě neptunium a plutonium. Uran je v čistém stavu stříbrobílý lesklý kov, který na vzduchu pozvolna nabíhá - pokrývá se vrstvou oxidů. Rozmělněný na prášek je samozápalný. Není příliš tvrdý a dá se za obyčejné teploty kovat nebo válcovat. Při zahřívání se stává nejprve křehkým, při dalším zvyšování teploty je však plastický. Za teplot pod 0,68 K se stává supravodičem I typu. Hustota (specifická hmotnost) uranu při 25 °C je 19,01 g.cm-3, uran tak patří k nejtěžším prvkům vůbec, je o asi 70 % těžší než olovo. Z dalších prvků je těžší pouze osmium (22,57 g×cm-3), iridium (22,50 g×cm-3), platina (21,45 g×cm. -3) či rhenium (20,50 g×cm-3); jen o málo větší hustotu má wolfram (19,25 g×cm-3) a zlato (19,30 g×cm-3). Vysoká hustota uranu je důvodem pro mnohá jeho nejaderná využití. Elektronová konfigurace atomu: K: 2, L: 8, M: 18, N: 32, O: 5s2, 5p6, 5d. 10, 5f3 P: 6s2, 6p6, 6d1 Q: 7s2; celková konfigurace: 1s2 2. s2 2p6 3s2 3p6 3d10 4s2 4p6 4d10 5s2 5p6 4f14 5d10 6s2 6p6 5f3 6d1 7s2. Uran se už v roce 79 př. n. l. používal k barvení glazur (nálezy poblíž Neapole s 1% výskytem oxidu uranu). První laboratorně izolovanou sloučeninou uranu byla uranová žluť 1789 izolovaná lékárníkem a profesorem chemie Martinem Heinrichem Klaprothem, jenž objevil nebo spoluobjevil i několik dalších prvků - (zirkonium, titan, cer a tellur). Objev oznámil v projevu před Pruskou akademií věd 24. září 1789. Pojmenován byl podle planety Uran objevené krátce předtím (1781), původní název ovšem byl uranit, v roce 1790 přejmenován na uranium. Klaproth analyzoval rudu z dolu George Wagsfort ve Wittingshalu u Johanngeorgstadtu v Sasku. Vystavil ji působení kyseliny a silně zahřál a získal žlutý prášek, uran, jak se domníval.", "question": "Je uran ve formě prášku samozápalný?", "answers": ["Rozmělněný na prášek je samozápalný."]}
{"title": "Dante Alighieri", "context": "Praha: Odeon, 1981. 260 s. [Viz str. 234.]↑ ŠPIČKA, Jiří. Alighieri, Dante De vulgari eloquentia. O rodném jazyce [online]. iLiteratura.cz, 2006-04-26 [cit. 2016-12-28]. Dostupné online. (česky) ↑ TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 3., církevní řády – Ezzo (sešity 42–82). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. 960 s. [Heslo „Dante“ je na str. 404–408; viz str. 406.]↑ Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Leonis XIII. Pont. Max. jussu editus: Editio IV. Taurnensis cum appendice usque ad 1892. Taurini : Typ. Pontificia et Archiepiscopalis Eq. Petrus Marietti, 1892. 444 s. [Viz str. 8.] Literatura De vulgari eloquentia, 1577 Indro Montanelli, Dante a jeho doba, Praha, Odeon 1981 POKORNÝ, Jaroslav. Dante. 1. vyd. Praha: Orbis, 1966. 118 s. Ströbinger, R.: Tajemství básníkova hrobu. Deník Lidová demokracie, 21. května 1967. Čtení o Dantovi Alighierim, ed. M. Pokorný, Praha: Institut pro studium literatury, 2016. tematický blok v revue Souvislosti 4/2010 Související články Seznam italských spisovatelů Giovanni Boccaccio Gustave Doré Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Dante Alighieri na Wikimedia Commons Autor Dante Alighieri ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dante Alighieri Osoba Dante Alighieri ve Wikicitátech Sborník „Humanismus v období renesance a reformace“, Stať „Božský Dante“, str. 39, PDF Heslo v Stanford Encyclopedia of Philosophy (včetně seznamu literatury) Dílo (lat.) DANTE ALIGHIERI. Božská komedie. I. Peklo. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha: J. Otto, 1928. 206 s. Dostupné online. Autoritní data: AUT: jn19990001625 | GND: 118523708 | ISNI: 0000 0001 2144 6210 | LCCN: n78095495 | ULAN: 500265888 | VIAF: 97105654 | WorldcatID: lccn-n78095495 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Itálie | Literatura | Středověk", "question": "Kdo napsal dílo Božská komedie?", "answers": ["Dante Alighieri"]}
{"title": "Trikolóra hnutí občanů", "context": "Hnutí zakládá svůj program na konzervativním pravicovém nacionalismu, popírání klimatických změn, kritice sociálního státu a prosazování co nejnižších daní.[56] Podle zakladatele chce hájit konzervativní hodnoty, „zdravý rozum“ a pracující lidi.[67] Komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland zpochybňuje konzervatismus hnutí a hovoří o něm spíše jako o radikálním než konzervativním.[68] Komentátor Info.cz Bohumil Pečinka vyhodnotil z prvotního prohlášení hnutí, že má být nejspíš „něčím jako lepší ODS, tedy pravicovou stranou, která bude jen ostřejší ve vztahu k EU a levicovému progresivismu v morálně-kulturních otázkách.“ Podle. něho však voliči ODS nesdílejí základní názorové charakteristiky s Klausem mladším a „Trikolóra si musí projít fází hry na klasicky pravicovou stranu s liberálními pohledy na ekonomiku, aby mohla zakotvit tam, kde jsou její skuteční voliči a názory jejich předsedy.“[69] Podle Pečinky by Trikolóra v budoucnosti mohla „jít cestou «podmínečného czexitu», zvednout prapor českého nacionalismu, vypracovat nějakou verzi protiimigrační politiky a čekat, jestli se hnutí ANO nezačne drolit. Stručně řečeno, být hnutím pro zklamané okamurovce a anoisty s maturitou.“[69] Sám Václav Klaus mladší v pořadu Rozstřel iDNES.cz zpochybnil jednoznačnost pravicové pozice, podle jeho slov „[nelze] říct, že bychom patřili vyloženě k pravici nebo levici. Chceme se zaměřovat na témata z obou oblastí“. V tomtéž pořadu odmítl, že by hnutí Trikolóra mělo ve svém programu czexit.[70] Už v dubnu 2019 v rozhovoru pro deník Právo uvedl: “nejde o ryze pravicový elektorát.", "question": "Jakou zkratku má Trikolóra hnutí občanů?", "answers": ["Trikolóra"]}
{"title": "Death metal", "context": "Zatímco tradiční doom metal se opírá o pomalé tempo, aby tak vytvořil depresivní atmosféru, death/doom je o něco rychlejší a klade důraz na melodie v mollové stupnici, aby tak vytvořil podobnou atmosféru, a navíc využívá kombinaci growlingu a zpěvu. Blackened death metal je odnož death metalu spojená s celistvými a melodickými prvky black metalu. Kapely tohoto stylu také převzaly některé náměty black metalu, jako je zlo, satanismus a okultismus. Příkladem jsou Necrophobic, Goatwhore, Behemoth, Belphegor, Zyklon a Dissection. Blackened death metal je spíš black metal než death metal, i když podle názvu by to mělo být opačně; obsahuje mnohé black-metalové prvky. Deathrash (též \"Death/Thrash\" nebo \"death-thrash\") je druh thrash metalu s prvky death metalu, mezi které patří rychlé bubnování, kytary, tematika smrti a občas také vokály v death-metalovém stylu. V prvním období byl tento styl přechodem od thrash metalu k death metalu, který začal v roce 1986. Mezi ukázková alba stylu patří: \"Reign in Blood\" od Slayer, \"Beneath the Remains\" od Sepultury, \"Pleasure to Kill\" od Kreator a \"Darkness Descends\" od Dark Angel. Mezi další kapely patří Pestilence, Epidemic a Cancer. Mnozí považují grindcore za extrémní variantu death metalu a hardcore. Mnozí příznivci grindcore a hudební historici ho spíš považují za samostatný žánr, i když se vyvíjel paralelně s death metalem (death metal z thrash metalu, grindcore z crust punku) a navzájem na sebe působily, tak má raný grindcore kořeny v hardcore, punk metalu a anarcho-punku. Mezi první grindcore skupiny patří Anal Cunt, Napalm Death, Carcass, Impetigo, Fear of God, Terrorizer, Extreme Noise Terror, Repulsion a čeští Ingrowing. Na druhé straně, existují metalové odnože, které vznikly kombinováním death metalu a jazzu, například Pestilence a jejich album Spheres, nebo výtvory floridských Atheist a Cynic. Gorguts je další kapelou, která používá prvky jazzu (album \"Obscura\"). Nile do své hudby zase začlenili egyptskou hudbu a tematiku Blízkého východu. V poslední době si získává stále větší popularitu metalcore, styl kombinující moderní hardcore punk s thrash metalem a death metalem.", "question": "Patří Fear of God mezi první grindcore skupiny?", "answers": ["Mezi první grindcore skupiny patří Anal Cunt, Napalm Death, Carcass, Impetigo, Fear of God, Terrorizer, Extreme Noise Terror, Repulsion a čeští Ingrowing."]}
{"title": "Judith Butlerová", "context": "Její knihy také odstartovaly ve feministickém diskurzu posun od politiky k otázkám kultury, jazyka, obrazu a identity. Život Narodila se v americkém Clevelandu do rodiny ruských a maďarských Židů.[1] Mnoho jejích příbuzných z matčiny strany zahynulo během holokaustu.[2] Kritika starého feminismu Její dvě nejznámější knihy Gender Trouble (1990) a Bodies That Matter (1993) jsou označovány za přelomové ve feministickém hnutí a za znak přechodu k postfeminismu. Podkopala v nich[zdroj? ] základy tradičního feminismu, když zpochybnila samotnou kategorii ženy, s níž feminismus pracuje. Tím navázala na koncepce Michela Foucaulta. Podle ní klasický feminismus konstruuje umělý pojem žena, aby jeho prostřednictvím mohl prosazovat určité požadavky. Tato konstrukce však přitom určitý typ žen vylučuje a znehodnocuje (lesby, bezdětné, černošky, nezápadní ženy), a tím podkopává samotný feminismus jako hnutí pro všechny ženy. Představuje si, že nový feminismus by měl umět zpochybňovat vlastní předpoklady a být \"nikdy nekončícím revizionismem\". V tomto smyslu je Butlerová reprezentantkou postmoderního obratu na poli feminismu. Kritizovala také feministické tendence, jež reprezentuje Catherine MacKinnonová se svou kritikou pornografie a označováním pornografie za násilí vůči ženě. Takové názory jsou podle ní pouze puritánstvím převlečeným do feministického dresu. Polemika s Freudem Tvrdí, že společenskému řádu vládne \"heterosexuální model\", tedy ideologický systém, který určitým tělům a touhám přisuzuje \"přirozenost\". V průběhu devadesátých let 20. století, v době, kdy homosexuální téma vstoupilo do řady obsahů pop-kultury, Butlerová dodala ke své základní tezi, že heterosexuální model si osvojil rafinovanější prostředky. Teze o \"heterosexuálním modelu\" vyvěrají z polemiky s učením Sigmunda Freuda, která je v centru filozofie Butlerové. Ta tvrdí, že primárním tabu kultury není incest, jak tvrdil Freud (či Lévi-Strauss), ale tabu homosexuality. Freud tvrdil, že dítě je primárně \"bisexuální\" (v různých fázích jeho tvorby to mělo různý význam a nakonec to zcela popíral), tedy že dokáže získávat slast z mužské i ženské (pasivní i aktivní) pozice. Podle Butlerové se v tomto Freud mýlil, dítě je pro ni primárně homosexuální. Této homosexuality se však vzdává přijetím oidipovského řádu, což mu umožní nebýt psychotickým. Zůstane v něm (a v celé heterosexuální kultuře) ovšem stín melancholie, tesknoty po ztraceném stejnopohlavním objektu. Heterosexualita je tak vždy v zásadě potlačenou primární homosexualitou, a to, co je v kultuře běžně homosexualitou nazýváno, je jen jakýsi nutný dovětek útlaku, cosi, co vždy znovu vstoupí do hry jako \"vzpomínka\" při vynucování heterosexuality.", "question": "Jaký ideologický systém podle Judith Butlerové vládne společenskému řádu?", "answers": ["heterosexuální model"]}
{"title": "Baskičtina", "context": "V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón. Termín Vascuence byl odvozen z latinského výrazu vasconĭ; během dlouhých staletí útlaku Basků získal poněkud hanlivý výraz. Je užíván v dokumentech přinejmenším od 14. století. Ve Španělsku je v současné době baskičtina uznávána jako jazyk menšiny a má status prvního úředního jazyka autonomní oblasti Baskicko a částí kraje Navarra. V minulosti však - hlavně v době vlády generála Franca - byla tvrdě potírána. Ve Francii pak není jako úřední jazyk uznávána dodnes.", "question": "V jaké zemi je v současné době baskičtina uznávána jako jazyk menšiny?", "answers": ["Ve Španělsku"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Je možné, že planeta má tvrdé kamenné jádro tvořené těžšími prvky. Jupiter byl prozkoumán několika automatickými sondami, nejčastěji na začátku programu Pioneer a programu Voyager, kdy všechny tyto sondy kolem planety proletěly. Později přímo k Jupiteru zamířila sonda Galileo, která kolem planety po necelých osm let obíhala. Nejnovější data pocházejí ze sondy New Horizons, která v únoru 2007 použila planetu pro zvýšení rychlosti na své cestě k Plutu. V současnosti se plánují další mise do soustavy Jupiteru, které by měly za cíl prozkoumat převážně hypotetické oceány pod ledovou kůrou jeho měsíce Europy. Jupiter má nejméně 79 měsíců. První čtyři z nich objevil v roce 1610 Galileo Galilei a nezávisle na něm pravděpodobně i Simon Marius. Jde o čtyři velké měsíce Io, Europu, Ganymed a Callisto (nyní známé jako Galileovy měsíce), u jejichž nebeského pohybu bylo zřetelné, že jeho centrem není Země. Tato skutečnost byla hlavním bodem obhajoby Koperníkovy heliocentrické teorie o pohybu planet; Galileiho vyhlášení podpory Koperníkově teorii jej dostalo do problémů s inkvizicí. Jupiter vznikl z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice až posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů.", "question": "Ve kterém roce objevil Galileo Galilei 4 největší měsíce Jupiteru?", "answers": ["1610"]}
{"title": "Vnitřní Město (Plzeň)", "context": "Vnitřní Město (Plzeň) Vnitřní Město Náměstí RepublikyLokalita Charakter část města Obec Plzeň Okres Plzeň-město Kraj Plzeňský kraj Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 49°45′16″ s. š., 13°22′45″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 1 772 (2011)[1] Katastrální území Plzeň PSČ 301 00301 37 Počet domů 193 (2011)[1] Vnitřní Město Další údaje Kód části obce 406392 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Vnitřní Město je část statutárního města Plzeň. Je to historická část města v rozsahu vymezeném někdejšími městskými hradbami. Je součástí katastrálního území Plzeň a městského obvodu Plzeň 3. V roce 2009 zde bylo evidováno 399 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 1 863 obyvatel.[3] Reference 1 2 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-03. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 302, 303, záznam 3-8. Dostupné online. Související články Seznam kulturních památek v Plzni-Vnitřním Městě Externí odkazy Katastrální mapa katastru Plzeň na webu ČÚZK Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Statutární město Plzeň Plzeň 1: Bolevec • Severní Předměstí • Plzeň 2-Slovany: Božkov • Černice • Doudlevce • Hradiště • Koterov • Lobzy • Východní Předměstí • Plzeň 3: Doudlevce • Jižní Předměstí • Litice • Nová Hospoda • Radobyčice • Skvrňany • Valcha • Vnitřní Město •", "question": "Kolik adres bylo evidováno v plzeňském Vnitřním Městě v roce 2009?", "answers": ["399"]}
{"title": "Kazimír II", "context": "Kazimír II. zvaný Spravedlivý (1138 - 5. květen 1194) byl polský kníže-senior vládnoucí v letech 1177 až 1194, kníže sandoměřský, mazovský, kališský a hnězdenský, pocházející z rodu Piastovců. Byl nejmladším synem polského knížete Boleslava III. Křivoústého a jeho druhé ženy Salomeny z Bergu. Jeho otec před smrtí roku 1138 rozdělil Polské knížectví mezi své syny. Jelikož se Kazimír narodil těsně před otcovou smrtí nebo již jako pohrobek, nezískal v této dělbě žádný úděl. Ten získal až po smrti svého bratra Jindřicha roku 1166, kdy měl zdědil jeho Sandoměřsko. Do Jindřichovy poslední vůle však zasáhl další bratr, kníže-senior Boleslav IV. Kadeřavý, který Sandoměřsko rozdělil na tři části; větší část si ponechal, druhou, menší, dal svému bratru Měškovi Starému a na Kazimíra zbyla jen malá část okolo města Wiślica. Celé Sandoměřsko obdržel až po Boleslavově smrti roku 1173. V roce 1177 se vzbouřil proti svému bratru, novému knížeti-senioru Měškovi. Ve svém odboji byl podporován např. slezským knížetem Boleslavem Vysokým. Měšek se stáhl do Poznaně a Kazimír ovládl Malopolsko se sídelním místem polských knížat Krakovem. V roce 1191 se Měšekznovu krátce stal polským seniorem, protože malopolská šlechta nesouhlasila se zahraniční politikou Kazimíra II., a Měšek tak získal Krakov. Sídelní město polských knížat a králů však Kazimír brzy získal zpět. Kazimír II. zemřel dne 5. května 1194. Měšek se opět pokoušel získat titul knížete seniora, tento pokus však skončil v roce 1195 bitvou u Mozgawy, kde byl sám Měšek zraněn.", "question": "Jak se jmenoval otec Kazimíra II.?", "answers": ["Boleslava III. Křivoústého"]}
{"title": "Bezodtoká oblast", "context": "Bezodtoká oblast Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Oblast Kaspického moře je příkladem bezodtoké oblasti Bezodtoká oblast je území na zemském povrchu, které buď není odvodňováno vůbec (bezvodá oblast, např. poušť), nebo sice je odvodňováno, ale voda neodtéká do žádného moře, které by bylo částí světového oceánu. Dá se definovat i jako území nepatřící k úmoří žádného oceánu. Výskyt a charakteristika V současnosti je mezi bezodtoké oblasti počítáno přibližně 32 mil. km², což je 21,5 % z celkové zemské rozlohy souše. Nacházejí se zejména v suchých centrálních částech kontinentů, hlavně kolem obratníků. Nejrozsáhlejší souvislou bezodtokou oblastí na světě je centrální Eurasie, další se vyskytují na Sahaře, na Arabském poloostrově, v centrální Austrálii, v oblasti pouště Kalahari, ve Velké pánvi a ve středních Andách. (V jistém smyslu jsou bezodtoké také zaledněné oblasti (drtivá většina Antarktidy a Grónska), nemající povrchový odtok.) Zdaleka největší „bezodtokou“ řekou je Volha, odvodňující značnou část Ruska a ústící do Kaspického moře. Další významné toky bezodtokých oblastí jsou Ural, Těrek, Kura, Emba (vše též do Kaspického moře), Amudarja, Syrdarja (obě do Aralského jezera), Tarim (do jezera Lobnor nebo Karakošun. ), Okavango (do stejnojmenných bažin), Šari, Komaduru-Jobe (obě do jezera Čad), Medvědí řeka (do Velkého Solného jezera), Humboldtova řeka (do Humboldtova jezera), Jordán (do Mrtvého moře) nebo Desaguadero (do jezera Poopó). Bezodtoké oblasti patří vlivem své obecné suchosti a odlehlosti od moře k málo (až nejméně) zalidněným, periferním částem světa; výjimkou je především povodí Volhy, které má mírné klima a vláhy relativní dostatek.", "question": "Jak lze definovat bezodtokovou oblast?", "answers": ["území nepatřící k úmoří žádného oceánu"]}
{"title": "Včela medonosná", "context": "Údaje uvedené v tabulce jsou příkladem získaným z pozorování označených dělnic. Pokud včelstvo osiří, a nedokáže si odchovat matku, dojde k vzájemnému krmení dělnic mateří kašičkou. Tím dojde k aktivaci jejich vaječníků a takovým včelám pak říkáme trubčice. Vzhledem k tomu, že nejsou schopny se spářit s trubcem, kladou vajíčka neoplodněná, ze kterých se líhnou pouze trubci. Takové včelstvo je odsouzené k zániku, neboť tyto trubčice již nepřijmou žádnou matku. Existují sice postupy, kterými lze někdy takové včelstvo zachránit přidáním matky, ale zkušení včelaři to nedělají, neboť věková struktura těchto včelstev je vysoká a takto zachráněné včelstvo stejně zaostává. Včelaři se snaží k tomuto stavu nenechat dojít, a pokud k němu přece jen dojde, pak taková včelstva raději likvidují. Trubčí larvy v dělničích buňkách dorůstají větších rozměrů, do buněk se nevejdou, a proto včely tyto buňky protahují. Po zavíčkování jsou tyto buňky nevzhledné a říká se jim hrboplod. Trubec je včelí sameček. Měří 15–17 mm a váží okolo 220 mg. Na rozdíl od dělnic a matky nemá žihadlo. Trubci se líhnou z neoplozených vajíček, která matka naklade do trubčích buněk, odlišujících se od dělničích svou velikostí. Trubčí buňky jsou větší než dělničí a na 1 dm2 trubčích buněk jich připadá 270. Trubci žijí zpravidla jen v letním období a jejich počet postupně klesá. Ve včelstvu jich může být několik set až pár tisíc, ale nejčastější množství je okolo 500 trubců. Včelaři, kteří chovají matky, záměrně ve včelstvech odchovávají větší množství trubců, aby zvýšili pravděpodobnost oplodnění matky trubci s kvalitnějšími genetickými vlastnostmi. Na konci léta dělnice z úlu trubce vyženou z důvodu přerušení snůšky v důsledku déle trvajícího nepříznivého počasí. V zimě se tedy trubci v úlech nacházejí jen ve výjimečných případech.", "question": "Kdo je ve včelstvu trubec?", "answers": ["včelí sameček"]}
{"title": "Pečora", "context": "tok řeky s přítoky Usou a Ižmou na mapě Některá data mohou pocházet z datové položky. Pečora (rusky П, komijsky П) je řeka v Komiské republice a v Něneckém autonomním okruhu v Archangelské oblasti na severovýchodě evropské části Ruska. Je dlouhá 1809 km. Plocha povodí měří 322 000 km². Je pátou nejdelší evropskou řekou a současně největší evropskou řekou patřící k úmoří Severního ledového oceánu. Průběh toku Pramení na Severním Uralu na jihovýchodě Komiské republiky a teče severozápadním směrem. Až k ústí Uňji má horský charakter. Pod ústím Volostnice se obrací na sever a teče přes Pečorskou nížinu. Šířka doliny v místech jezerům podobných rozšíření řeky dosahuje až 10 km. V místech, kde protíná základní horniny, vytváří úzkou členitou lesnatou dolinu. Pod ústím Usy se stáčí na západ a vytváří široký oblouk se dvěma velkými kličkami. Vodnost se v tomto úseku zvyšuje na dvojnásobek a šířka koryta dosahuje 2 km. Kolem řeky jsou rozsáhlé nivní louky. Pod ústím Pižmy se směr toku mění opět k severu.", "question": "Jaká je délka toku Pečora v kilometrech?", "answers": ["1809"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Skotsko (skotsky a anglicky Scotland, skotskou gaelštinou Alba) je jednou ze čtyř zemí konstituční monarchie Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, která se nachází v severní části ostrova Velká Británie. Jedinou suchozemskou hranici má s Anglií, na východě je Skotsko ohraničeno Severním mořem, na severu a západě Atlantským oceánem a na jihozápadě Severním průlivem a Irským mořem. Mimo pevninu se Skotsko rozkládá na více než 790 ostrovech, z nichž největší jsou Orkneje, Shetlandy a Hebridy. Hlavním a druhým největším městem Skotska je Edinburgh, který je jedním z největších evropských finančních center. V 18. století bylo město centrem skotského osvícenství, díky kterému se Skotsko stalo jedním z obchodních, intelektuálních a průmyslových motorů Evropy. Největším skotským městem je Glasgow, které kdysi bylo jednou z předních světových průmyslových metropolí a v současné době je součástí velké glasgowské konurbace dominující Lowlands. Ve Skotsku žije 5 144 200 obyvatel, z nichž většinu (88 %) tvoří Skotové. Úředními jazyky jsou angličtina, skotština a skotská gaelština. Skotské království bylo nezávislé až do 1. dubna 1707, kdy vytvořilo unii s Anglickým královstvím (v pouze personální unii s Anglickým královstvím bylo od roku 1603), čímž vzniklo Království Velké Británie. Tato unie byla výsledkem smlouvy o Unii z roku 1706 a vstoupila v platnost schválením zákona o Unii parlamenty obou zemí, navzdory rozsáhlým protestům v celém Skotsku. Třebaže je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní soukromé i veřejné právo (skotské právo). Oddělení skotského právního a vzdělávacího systému a církve i po uzavření Unie přispělo k pokračování skotské kultury a skotské národní identity a část Skotů v čele se Skotskou národní stranou dlouhodobě usiluje o státní nezávislost na Spojeném království.", "question": "Jaké je největší skotské město?", "answers": ["Glasgow"]}
{"title": "Kvantová elektrodynamika", "context": "Kvantová elektrodynamika (anglická zkratka \"QED\") je nauka o pohybu elektrických nábojů (nabitých těles) v obecně proměnných elektromagnetických polích. Klasická elektrodynamika studuje elektrodynamické interakce mezi makroskopickými tělesy, kvantová elektrodynamika interakce mezi mikroobjekty (atomárních a subatomárních rozměrů). Je to kvantová teorie elektromagnetických procesů. Kvantová elektrodynamika vznikla jako teorie interakce elektromagnetického pole a pole popisujícího elektrony a pozitrony. Interakce je popsána v kvantové elektrodynamice výměnou fotonů. Je první důsledně vypracovanou kvantovou teorií silového pole. První výsledky se objevily již v 50. letech. Má význam pro rozvoj kvantové teorie, postupy jsou použity pro popis dalších interakcí (například Feynmanovy diagramy). Kvantová elektrodynamika popisuje interakci záření s hmotou (záření atomů a jejich soustav, fotoelektrický jev, Comptonův rozptyl, brzdné záření), elektromagnetické interakce mezi nabitými elementárními částicemi, reakce fotonů a podobně. Představuje teorii interakcí nabitých částic prostřednictvím fotonů jakožto kvant elektromagnetického pole. Nabitým částicím (např. elektronům a pozitronům) přitom rovněž odpovídá kvantované pole, které však nemá klasickou fyzikální analogii. Ve velmi přesné shodě s experimentálními daty objasňuje anomální magnetický moment elektronu, tj. malou odchylku od hodnoty předpovězené Diracovou rovnicí a také některé jemné efekty v atomových spektrech, které kvantová mechanika není schopna vystihnout. Feynman, Richard Phillips (1998). Quantum Electrodynamics. Westview Press; New Ed edition. ISBN 978-0-201-36075-2. Tannoudji-Cohen, Claude; Dupont-Roc, Jacques, and Grynberg, Gilbert (1997). Photons and Atoms: Introduction to Quantum Electrodynamics. Wiley-Interscience. ISBN 978-0-471-18433-1. De Broglie, Louis (1925). Recherches sur la theorie des quanta [Research on quantum theory]. France: Wiley-Interscience. Jauch, J.M.; Rohrlich, F. (1980). The Theory of Photons and Electrons. Springer-Verlag. ISBN 978-0-387-07295-1. Miller, Arthur I. (1995). Early Quantum Electrodynamics : A Sourcebook. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-56891-3. Schweber, Silvian, S. (1994). QED and the Men Who Made It. Princeton University Press. ISBN 978-0-691-03327-3. Schwinger, Julian (1958). Selected Papers on Quantum Electrodynamics. Dover Publications. ISBN 978-0-486-60444-2. Greiner, Walter; Bromley, D.A.,Müller, Berndt. (2000). Gauge Theory of Weak Interactions. Springer. ISBN 978-3-540-67672-0. Kane, Gordon, L. (1993). Modern Elementary Particle Physics. Westview Press. ISBN 978-0-201-62460-1.", "question": "Jak se nazývá nauka o pohybu elektrických nábojů v obecně proměnných elektromagnetických polích?", "answers": ["Kvantová elektrodynamika"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Curie-Skłodowská, rozená Maria Salomea Skłodowska, v polštině Maria Skłodowska-Curie (7. listopadu 1867 Varšava, Polsko - 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie) byla významná francouzská vědkyně polského původu. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia. Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia. Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala. Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí.", "question": "Kde zemřela Maria Curie-Skłodowska?", "answers": ["Passy, Haute-Savoie, Francie"]}
{"title": "Centrální procesorová jednotka", "context": "Centrální procesorová jednotka (zkratka CPU, anglicky central processing unit) je v informatice označení základní elektronické součásti v počítači, která umí vykonávat strojové instrukce, ze kterých je tvořen počítačový program a obsluhovat jeho vstupy a výstupy. Historicky byl CPU složen z velmi mnoha elektronických součástek, avšak kolem roku 1970 byly všechny potřebné obvody sloučeny do jednoho integrovaného obvodu, který je označován jako mikroprocesor. Následující článek se zabývá obecnou stavbou procesoru. Informace o současných procesorech najdete v článku mikroprocesor. Procesor, který by vykonával program zapsaný ve vyšším programovacím jazyku, by byl příliš složitý, a především omezený zaměřením daného jazyka. Proto jsou i moderní procesory stále založeny na zpracování strojového kódu, to jest nevelké sady strojových instrukcí, které více odpovídají způsobu práce procesoru (např. přesun čísla z registru do registru) než způsobu práce programátora. Každá architektura procesorů definuje svůj vlastní strojový jazyk. Například procesory x86 od firmy Intel používají jiný strojový kód než architektura ARM. Programy psané ve vyšších jazycích se obvykle překládají do strojového kódu dané architektury – ať už předem (pomoci tzv. překladače) nebo až za běhu programu (pomoci interpretu). Centrální procesorová jednotka (CPU) provádí strojové instrukce. Mezi hlavní součásti procesoru patří aritmeticko-logická jednotka, registry a řadič, který řídí činnost procesoru (načítání strojových instrukcí z paměti, jejich dekódování, provedení a uložení výsledků). V současných počítačích je obvykle několik dalších procesorových jednotek, které s hlavní procesorovou jednotkou spolupracují (zajišťují například vstup/výstup, příjem GPS signálu, komunikaci s bezdrátovou sítí Wi-Fi atd.). Má-li obvod v sobě více procesorových jednotek, je označována jako vícejádrový procesor. Ve stolních počítačích IBM PC kompatibilních se prosadily složité CISC procesory architektury x86. V přenosných počítačích naopak jednodušší RISC procesory architektury ARM, které jsou méně energeticky náročné. V malých zařízeních jako jsou kardiostimulátory nebo IoT jsou používány jednoduché procesory s vysokou integrací (system on a chip), případně jsou používány jednoúčelové procesory navržené pro konkrétní použití (např. digitální hodinky). Procesory prvních počítačů se skládaly z obvodů obsahujících množství tzv. diskrétních součástek – elektronek, tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů. Takový procesor mohl zabírat i několik skříní. V 60. letech 20. století se začaly používat hybridní i monolitické integrované obvody, kterých bylo pro vytvoření CPU potřeba několik desítek nebo stovek.", "question": "Čeho je centrální procesorová jednotka základní součástí?", "answers": ["počítači"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h. Předpokládá se, že Uran vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby: teorie akrece a teorie gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany.", "question": "Kdy William Herschel ohlásil objev Uranu?", "answers": ["13. března 1781"]}
{"title": "BusyBox", "context": "BusyBox BusyBox Ukázka příkazové řádky BusyBoxuVývojář Erik Andersen, Rob Landley, Denys Vlasenko a další Aktuální verze 1.32.1 (1. ledna 2021) Operační systém Unix-like Vyvíjeno v C Typ softwaru Linux pro embedded systémy Licence GNU GPLv2 (verze 1.2.3 a novější[1]) Web www.busybox.net Některá data mohou pocházet z datové položky. BusyBox je svobodný program pod licencí GNU GPLv2, určený pro UN*Xové systémy. Jedná se o příkazový procesor, který má v sobě vestavěné implementace mnoha standardních unixových příkazů, podobně jako GNU Core Utilities. Cílem jeho návrhu bylo vytvořit všestranný malý program, který se v kombinaci s linuxovým jádrem bez potřeby dalších programů bude blížit použitelnosti běžného systému, ale vzhledem k malým nárokům bude dobře použitelný ve vestavěných systémech. Dějiny Původní verzi BusyBoxu napsal Bruce Perens v roce 1996, když chtěl vyrobit kompletní bootovatelný systém na jedinou disketu, který by sloužil zároveň jako záchranná disketa a zároveň jako instalační program systému Debian. Postupem času se z BusyBoxu stal fakticky standardní shell pro instalátory distribucí Linuxu i pro Linux ve vestavěných systémech. Protože každý samostatný spustitelný binární soubor (obvykle ve formátu ELF) v Linux obsahuje i několik kilobajtů nadbytečných dat, je použití BusyBoxu, který poskytuje základní funkčnost více než dvou stovek drobných utilit, využívanou možností jak ušetřit znatelně místa. Vlastnosti BusyBox implementuje funkčnost většiny programů požadovaných Single UNIX Specification a ještě řady programů navíc. Vlastním shellem je u BusyBoxu ash shell. BusyBox je jediným souborem, volání jeho různých podob se ovšem uskutečňuje transparentně použitím symbolických nebo pevných odkazů vedoucích ze jmen implementovaných programů. Příkazy ash awk cat chmod cp date dd df dmesg echo egrep fgrep getty grep gunzip gzip init kill ln login ls mdev mkdir — Vytvoří složku more mount — Připojí souborový systém mv nc netstat ntpc ntpsync nvram pidof ping ps pwd rm rmdir rstats sed sh sleep sync tar touch udhcpc umount — Odpojí souborový systém uname usleep vi — Textový editor watch zcat Reference ↑ http://www.busybox.net/license.html V tomto článku byl použit překlad textu z článku BusyBox na anglické Wikipedii.", "question": "Pro jaké operační systémy je určen BusyBox?", "answers": ["UN*Xové systémy"]}
{"title": "Josef Antonín Plánický", "context": "Josef Antonín Plánický Josef Antonín PlánickýZákladní informace Narození 27. listopadu 1691 ManětínHabsburská monarchie Habsburská monarchie Úmrtí 17. září 1732 Freising Bavorské kurfiřtství Žánry duchovní hudba Povolání hudební skladatel, zpěvák a dirigent Nástroje hlas Některá data mohou pocházet z datové položky. Josef Antonín Plánický (27. listopadu 1691 Manětín[1] – 17. září 1732 Freising) byl český zpěvák a hudební skladatel. Život Byl synem manětínského kantora a varhaníka Jaroslava Plánického. Základní hudební vzdělání získal v rodině. Studoval patrně na některé z jezuitských škol. V roce 1715 se stal vychovatelem v rodině Václava Josefa Lažanského a jeho manželky Marie Gabriely Černínové z Chudenic na zámku v Manětíně. Po pěti letech požádal o propuštění ze služby a vystřídal zaměstnání na několika místech v Čechách, na Moravě a v Rakousku. Roku 1720 se objevuje již s rodinou v hornobavorském Freisingu a na přímluvu kanovníka Phillipa Franze Lindmayera se stal tenoristou v biskupské kapele. Jeho povinností byla i hra v instrumentálních souborech a hudební výuka chlapců v semináři. Tady zkomponoval své nejslavnější a vlastně jediné v úplnosti dochované dílo, sbírku dvanácti duchovních árií Opella ecclesiastica. V roce 1724 byl rovněž pověřen napsat slavnostní operu k oslavám tisíciletého jubilea biskupství: Zelus divi Corbiniani Ecclesiae Frisigensis Fundamentum. Ta byla s úspěchem provedena, ale do dnešních dnů se nedochovala. Rovněž je známo, že zkomponoval četné litanie, moteta, Te Deum, Rekviem, ale i zábavnou společenskou hudbu zvanou musica navalis pro pražské vyjížďky po Vltavě.", "question": "Byl Josef Antonín Plánický hudební skladatel?", "answers": ["Josef Antonín Plánický (27. listopadu 1691 Manětín[1] – 17. září 1732 Freising) byl český zpěvák a hudební skladatel."]}
{"title": "Lysá hora (Moravskoslezské Beskydy)", "context": "V roce 1880 vznikla na Lysé hoře útulna Albrechta Habsburského, což se stalo zdrojem určité závisti části českých turistů, kteří \"německou\" (tehdy míněno habsburskou) chatu ignorovali. Proto v roce 1935 vznikla na vrcholu chata Klubu českých turistů nazvaná podle Petra Bezruče Bezručova chata (na Lysé hoře), ačkoliv sám Petr Bezruč navštívil pouze \"německou\" chatu a v případě \"české\" se odmítl i účastnit jejího otevření. V roce 1948 byly obě znárodněny (chata Albrechta Habsburského přejmenována na Slezskou chatu) posléze sjednoceny a v letech 1972 a 1978 postupně obě do základů vyhořely. V dalších letech poskytovaly turistům na vrcholu služby bufet Šantán, turistická ubytovna Kameňák a Horská chata Lysá hora zvaná \"Plesnivka\", která byla rozebrána v roce 2011. V letech 2012–2015 byla Klubem českých turistů nákladem 32 milionů korun znovu postavena a v září 2015 otevřena Bezručova chata. Následně byl zbourán známý Šantán, který byl provizorní náhradou vyhořelé původní Bezručovy chaty. Na místě bývalé Plesnivky stojí nyní nová Chata Emila Zátopka – Maratón. Na Lysé hoře stojí i stanice horské služby s provozem o víkendu a svátcích. Od roku 1897 se provádějí meteorologická měření (nová budova českého hydrometeorologického ústavu je zde od roku 1954). Od roku 1980 funguje i telekomunikační vysílač vysoký 78 metrů tvořící charakteristickou dominantu Lysé hory. Na hřebeni pod Lysou horou se nachází mohyla Ivančena (925 m) na památku popravených skautů. V rámci cvičného letu prolétávala 21. května 1964 kolem Lysé hory dvě vojenská letadla MIG-19S. Jedno z nich v mlze narazilo do bočního hřebene Lysé. Třiatřicetiletý pilot, major Vlastimil Zaydlar, se nestačil katapultovat a při neštěstí zemřel. Lysá hora leží v historické zemi Slezsko. Lysá hora je nejvyšší horou Těšínského Slezska. Lysá hora byla nejvyšší horou Protektorátu Čechy a Morava. Lysá hora je třetí nejprominentnější českou horou. Úplně celá hora je v povodí řeky Ostravice. Na Lysé hoře byla zaznamenána nejvyšší sněhová pokrývka v Česku, měřila 491 cm a bylo to v březnu roku 1911. Podle pověsti se na Lysé hoře slétaly čarodějnice z celého Slezska a k smrti utancovaly každého zabloudilce, který se připletl k jejich rejům. Českého básníka Petra Bezruče hora a kraj Beskyd inspirovaly k příznačným básnickým sbírkám. Po Bezručovi je také pojmenován i nejstarší turistický výšlap v Evropě, tzv. Bezručův výplaz, který se na podzim v roce 2008 konal již popadesáté. Ve vesnici Pražmo, asi 7 km severo-severovýchodně od vrcholu Lysé hory, je pochována Maryčka Magdónová, známá z několika jeho básní.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd?", "answers": ["Lysá hora"]}
{"title": "Tereziánský katastr", "context": "Tereziánský katastr Tereziánský katastr je označení pro dvě aktualizace rustikálního katastru (tj. soupisu půdy, kterou měli poddaní v dědičném nájmu), ke kterým došlo za panování Marie Terezie v letech 1741–1748 (První tereziánský katastr rustikální, též Třetí berní rula) a 1748–1757 (Druhý tereziánský katastr rustikální, též Čtvrtá berní rula). Pod tímto názvem byl užíván v Čechách, katastr pro Moravu je znám pod názvem „Rektifikační akta“. K vytváření aktualizací původní berní ruly vedly především dvě okolnosti: Berní rula byla vytvořena za pouhé tři roky (1653–1656), což způsobilo, že se do ní dostala celá řada chyb a nepřesností. Jejím hlavním nedostatkem bylo, že nebrala v potaz rozdílnou bonitu (úrodnost) půdy v různých oblastech. Berní rula zachycovala pouze rustikální (poddanskou) půdu, nikoli půdu dominikální (panskou) . První tereziánský katastr z r. 1748 zachycoval pouze rustikální půdu a v otázce bonity odstranil pouze některé nejvýraznější nedostatky berní ruly. Teprve druhý tereziánský katastr z r. 1757 zahrnul jak rustikální, tak dominikální půdu a kvalitně zachytil bonitu půdy (rozdělil ji do osmi kategorií podle úrodnosti, což je dokonce více než dnešní katastry). Při tvorbě katastru docházelo ojediněle i ke tvorbě map, které ale nebyly zpracovány podle jednotného stylu. Uložení Tereziánský katastr se spolu s ostatní pomocnou dokumentací nachází pro Čechy v Národním archivu v Praze a pro Moravu v Moravském zemském archivu v Brně. Sumáře byly vydány v tištěné podobě (viz níže). Literatura a edice Tereziánský katastr český. Sv. 1, Rustikál (kraje A-CH). (Edd. Aleš Chalupa a kol.). Praha, Archivní správa Ministerstva vnitra, 1964. 323 s. (Edice berních katastrů českých, moravských, slezských. Sv. 2) Tereziánský katastr český. Sv. 2, Rustikál (kraje K-Ž). Sumář a rejstřík. (Edd. Aleš Chalupa a kol.). Praha, Archivní správa Ministerstva vnitra ČR, 1966. 524 s. (Edice berních katastrů českých, moravských, slezských.", "question": "Kolikátý v pořadí byl Tereziánský katastr z roku 1757?", "answers": ["druhý"]}
{"title": "Permafrost", "context": "Věčně zmrzlá půda, známá také pod anglickým termínem permafrost (slovo vzniklé sloučením \"permanent\" a \"frost(y)\", neboli stále zmrzlý) nebo pergelisol je půda v polárních oblastech, která ani v létě nerozmrzá. Je to nejsvrchnější část litosféry, která má po dobu dvou let teplotu 0 °C a nižší. Mocnost permafrostu je od několika cm až po 1 450 m (promrzá nejen vlastní půda, ale i podloží) a značně kolísá od místa k místu. Na permafrostu je vegetace omezena hloubkou, do jaké permafrost v létě rozmrzá. V polárních oblastech se permafrost vyskytuje v oblastech věčného ledu a v oblasti tundry. V tundře přes krátké léto povolí povrchový led a na tenké vrstvě zeminy třeba i odkvetou byliny, zatímco podloží zůstává zmrzlé trvale. V oblastech s teplejšími léty se vyskytuje i tajga. Pohyb půdy po permafrostu pak může způsobit fenomén zvaný opilý les. Jde o biotopy např. asijských sobů, losů nebo severoamerických karibu. Permafrost se může vyskytovat i pod mořskou hladinou: Vznikl v poslední době ledové, na jejímž konci byl zatopen díky zvýšení hladiny oceánů. Teplota moře v současné době nestačí k roztání, a tak permafrost stále přetrvává. Permafrost je znám jak ze Země, tak i z dalších vesmírných těles jako například z Marsu či Měsíce.S permafrostem jsou spojeny specifické geomorfologické formy jako kamenné věnce, bajdžarachy, kryoplanační terasy nebo pingo. == Rozšíření permafrostu == Podle plochy, kterou zabírá, rozlišujeme permafrost: souvislý – tam, kde zabírá více než 80 % plochy; průměrná roční teplota (MAAT) je zde nižší než 0 °C nesouvislý – tam, kde zabírá 30–80 % plochy sporadický (ostrovní)– zabírá méně než 30 % plochyNa rozšíření permafrostu má vliv: orientace svahů – více se tvoří v extrémně zastíněných oblastech severních nebo východních svahů bloková pole, kamenná moře (snižují teplotu okolí o 4–7 °C) svahy se sklonem menším než 30° místa s výskytem sněžníků (akumulací sněhu) == Přírodní rizika spojená s permafrostem == Existence věčně zmrzlé půdy komplikuje zakládání staveb a těžbu surovin, jelikož v letním období dochází k rozmrzání svrchní části permafrostu, který se stává pohyblivým. Následný půdotok (soliflukce) je stavební pohromou, protože činí podloží staveb nestabilním (tzv. termokras). Konstrukčním řešením staveb v permafrostu je pevné zakotvení staveb do oblastí, kam nedosahuje letní rozmrzání. Je také nutno dům kvalitně odizolovat od země, jinak se může důsledkem vytápění stavby roztavit voda v permafrostu, následně náhle dojde k jejímu průniku do budovy, vytopení a zhroucení budovy.", "question": "Může se permafrost vyskytovat i pod mořskou hladinou?", "answers": ["Permafrost se může vyskytovat i pod mořskou hladinou:"]}
{"title": "Synekdocha", "context": "Synekdocha (řecky syn-ek-doché, sdílená, spolu míněná část) je jazyková či rétorická figura, při níž je název celku použit pro označení části nebo naopak název části pro označení celku. Například \"noční nebe zářilo\" místo hvězdy svítily nebo \"pod rodnou střechou\" místo v domě. Synekdocha patří mezi tropy a blízce souvisí s metonymií, takže se někdy pokládá za její zvláštní případ. Při přesnějším rozlišování je synekdocha použití názvu části pro celek nebo opačně, použití nadřazeného nebo podřazeného pojmu, kdežto metonymie předpokládá myšlenkové nebo věcné spojení mezi oběma názvy a metafora znamená použití nepříbuzného pojmu z jiné oblasti. Celek místo části (lat. totum pro parte) \"Celé město bylo na nohou\" místo \"všichni lidé ve městě\" \"Sál rázem ztichl\" místo \"všichni v sále\" \"Otevřete! Policie! \" místo \"Otevřete, tady policista! \" \"Praha vyhlásila stav pohotovosti.\" místo \"Hygienická stanice vyhlásila stav pohotovosti pro Prahu.\" \"Vztahy mezi Washingtonem a Teheránem\" místo \"vztahy politických špiček USA a Íránu\" \"Pentagon. \" místo \"lidé v nejvyšším velení ozbrojených sil Spojených států amerických\" \"Wall Street\" místo \"nejvýznamnější korporace obchodující na amerických a světových burzách\" Část místo celku (lat. pars pro toto) \"Mít střechu nad. hlavou\" místo \"mít domov, byt\" \"Hlava na hlavě\" místo \"mnoho lidí\" \"A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna\" místo \"vzrostlé kukuřice\" (V. Nezval.", "question": "Jak se nazývá jazyková figura, při které je název celku použit pro označení části nebo naopak?", "answers": ["Synekdocha"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy", "context": "Další informace Web www.zdarskevrchy.ochranaprirody.cz Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy se rozkládá na pomezí Pardubického kraje a kraje Vysočina, přibližně mezi městy Hlinsko, Přibyslav, Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě a Polička. Její rozloha je 709 km², byla vyhlášena v roce 1970. Na severozápadě na ni bezprostředně navazuje Chráněná krajinná oblast Železné hory. Chráněné území pokrývá nejvyšší, severovýchodní část Českomoravské vrchoviny, tedy Žďárské vrchy a přilehlé vrchoviny. Krajina na většině území je vrchovinná až pahorkatinná s nadmořskými výškami 490 – 836 m. Nejvyšším bodem CHKO je vrch Devět skal (836 m). Vrcholy jsou převážně zaoblené (ve vrcholových partiích však často najdeme skalní bloky), svahy povlovné, údolí mělká a široká. Krajina si zachovala poměrně vyvážený ráz. Jedná se oblast přirozené akumulace vod: pramení zde řada českých a moravských řek (Sázava, Chrudimka, Doubrava, Svratka a Oslava) a prostírá se tu několik rybničních soustav (největší rybníky jsou Velké Dářko, Veselský rybník, Matějovský rybník, rybníky Řeka a Medlov.", "question": "Jaká je rozloha Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy v kilometrech čtverečních?", "answers": ["709"]}
{"title": "Olymp", "context": "Olymp (řecky Ό) je pohoří nacházející se v Řecku. Nejvyšší hora pohoří je Mytikas (2917 m). Tyčí se nad Soluňským zálivem mezi údolími řek Pinios a Aliakmon. Severní a západní hranici pohoří vymezuje tok řeky Mavroneri, která tak odděluje Olymp od masivu Pieria. Na jihu tvoří hranici pohoří údolí řeky Pleria, dělící nižší část pohoří - Kato Olympos - od skupiny Ossa. Soluňský záliv ohraničuje Olymp od východu. Složení horstva je tvořeno několika plášti. V jádru se nacházejí krystalické horniny (žula, břidlice), jež jsou ve vnějších vrstvách obaleny vápencovými usazeninami. Na pohoří je dodnes patrno původní zalednění, ač se nachází na jihu Evropy. Výrazné jsou zejména stopy ve formě silného zvětrávání hornin a svahů, nápadné věže a skalní útvary. Geograficky je masiv řazen do Thrácko-makedonské soustavy. Pohoří je tvořeno jediným, vějířovitě tvarovaným hřebenem skládajícím se ze sedmi vrcholů. Tento hřeben výrazně převyšuje blízké údolí Kania, kterému tvoří dominantu. Hlavní hřeben je tvořen sedmi nejvyššími vrcholy. Dalších 46 vrcholů v pohoří Olymp převyšuje hranici 2000 metrů a 47 má výšku mezi 1000-2000 metry. Mytikas (2917 m) Stefani (2911 m) Skolios (2903 m) Skala (2866 m) Agios Antonis (2815 m) - na vrcholu je meteorologická stanice a horská služba Profitis Ilias (2803. m) - na vrcholu je malá kaple Toumba (2785 m) Okolí hory bylo již v roce 1938 prohlášeno za národní park z důvodu bohaté fauny (vlk, dravci) a flory, v níž jsou zastoupeny i endemické druhy (borovice černá, druhy alpínek aj.). Pro většinu Řeků má Olympos až posvátný význam. Olymp je také známý z řecké mytologie jako sídlo řeckých bohů: Dia, Afrodíté, Héra, Athény, Herma a dalších. Když zuřila válka mezi bohy a Titány, bohové se usadili na hoře Olymp a Titáni na hoře Othrys. První novodobý zdokumentovaný výstup na nejvyšší bod masivu Olympu Mytikas uskutečnili v r. 1913 Švýcaři Daniel Baud Bovy a Frédéric Boissonas, doprovázení Řekem Christosem Kakalosem. Poslední ze čtyř olympských štítů, Stefani, zdolal v r. 1921 švýcarský topograf M. Kurz, doprovázený opět Ch. Kakalosem. Řecké hory Obrázky, zvuky či videa k tématu Olymp ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Olymp ve Wikislovníku", "question": "Kdo podle řecké mytologie sídlil na Olympu?", "answers": ["řeckých bohů"]}
{"title": "Anne LaBastille", "context": "20. listopadu 1935Montclair Úmrtí 1. července 2011 (ve věku 75 let)Plattsburgh Alma mater Colorado State UniversityCornellova univerzitaCornell University College of Agriculture and Life Sciences Povolání spisovatelka, fotografka a ekoložka multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Anne LaBastille:Mlhavé ráno na jezeru Twitchell, říjen 1973, projekt Documerica, archiv NARA Anne LaBastille (20. listopadu 1935 Montclair New Jersey - 1. července 2011 Plattsburgh New York)[1] byla americká spisovatelka, fotografka a ekoložka. Byla autorem více než deseti knih, například: Woodswoman (více dílů), Beyond Black Bear Lake, Assignment:Wildlife a Women of the Wilderness. Napsala více než 150 populárních článků a více než 25 vědeckých prací. V roce 1969 získala doktorát v oboru ekologie na Cornellově univerzitě a titul B.S. na Conservation of Natural Resources from Cornell (1955).[2][3] Získala ocenění World Wildlife Fund a klubu Explorers Club za své průkopnické práce v ekologii divoké zvěře ve Spojených státech a v Guatemale. Byla dopisovatelkou pro Sierra Club a National Geographic, stejně jako přispívala do mnoha jiných časopisů. Získala licenci státu New York jako průvodce v roce 1970 a nabízela průvodcovské služby pro turisty jedoucí kánoí po Adirondacks. Po více než čtyřicet let uspořádala řadu workshopů a přednášek a procaovala pro mnoho organizací pro ochranu přírody. Cestovala po celém světě a spolupracovala s mnoha neziskovými organizacemi s cílem zmírnit ničivé účinky kyselých dešťů a znečištění jezer a proti likvidaci volně žijících zvířat. Byla také známou fotografkou divoké zvěře a její práce se objevily v mnoha publikacích přírodě. Během 70. let se podílela na projektu DOCUMERICA americké agentury pro ochranu životního prostředí. Život a dílo Narodila se v Montclair v New Jersey.[4] Zemřela v Plattsburghu, New York. Projekt Documerica Byla součástí projektu DOCUMERICA americké agentury pro ochranu životního prostředí.", "question": "Na které univerzitě získala Anne LaBastille doktorát v oboru ekologie?", "answers": ["na Cornellově univerzitě"]}
{"title": "Listopad 1989", "context": "Východní Německo Východní Německo, Československo Československo Cíl odstranění komunistické diktatury Listopad 1989 je v myslích více než 30 milionů obyvatel tehdy existujících států NDR a Československa zapsán jako období významných společenských změn. V listopadu roku 1989 v podstatné části střední a východní Evropy vyvrcholil proces pádu komunisticých režimů. Události Sametová revoluce na Václavském náměstí Změny totalitních režimů k počátkům demokracie, tehdy již proběhlé v Maďarsku a Polsku, zasáhly také tehdejší Československo a NDR (východní Německo). Dne 9. listopadu padla berlínská zeď, po celém světě známý symbol komunistické totality a nyní i jejího pádu. V Praze byla 17. listopadu, v den 50. výročí událostí listopadu 1939, policií brutálně zastavena studentská demonstrace a tím byl započat proces označovaný jako „sametová revoluce“. I přes berlínskou symboliku a československou „sametovou revoluci“ je ovšem listopad 1989 lokální pojem, neboť Polsku došlo ke politicko-společenským i ekonomickým změnám už na jaře 1989 a první svobodné volby tam proběhly (byť jen do poloviny parlamentu) již 4. června 1989.", "question": "Obdobím čeho byl Listopad 1989?", "answers": ["období významných společenských změn"]}
{"title": "Sovětský svaz?fbclid=IwAR26NqBO1vFL XHjvlk JSt3ia7nP -gV8NfChjal92edn4L9vsLj24f2To", "context": "Turkmenistán Republika Tádžikistán Kyrgyzská republika Estonská republika (sporné) Lotyšská republika (sporné) Litevská republika (sporné) Sovětský svaz (rusky С С, Sovětskij Sojuz), plným názvem Svaz sovětských socialistických republik (rusky С́з С́т С́ч Р́б, Sojuz Sovětskich Socialističeskich Respublik), zkratkou SSSR (rusky С), byl eurasijský stát se socialistickým zřízením, který existoval v rozmezí let 1922 až 1991 na většině území dřívějšího Ruského impéria. Sovětský svaz měl ve své ústavě zakotvenou vedoucí roli komunistické strany, která byla dominantní politickou silou do roku 1991. Ačkoliv byl Sovětský svaz nominálně unií svazových republik s hlavním městem v Moskvě, ve skutečnosti šlo o silně centralizovaný stát. Říjnová revoluce v listopadu 1917 vedla k pádu Ruského impéria a odstranění prozatímní vlády. Poté, co bolševici zvítězili v občanské válce, byl v prosinci 1922 založen Sovětský svaz, sdružující Ruskou sovětskou federativní socialistickou republiku, Ukrajinskou, Běloruskou sovětskou socialistickou republiku a Zakavkazskou federativní socialistickou republiku. V následujících letech byly vytvořeny další sovětské republiky ve Střední Asii. Po smrti prvního sovětského vůdce Vladimira Iljiče Lenina v roce 1924 se dalším vůdcem země stal Josif Vissarionovič Stalin, který zahájil rozsáhlou industrializaci, spojenou s plánovanou ekonomikou a politickým útlakem; v tzv. gulazích tehdy zahynulo několik milionů lidí.", "question": "Jakou zkratku měl Sovětský svaz?", "answers": ["SSSR"]}
{"title": "Miroslav Jůza", "context": "Miroslav Jůza Miroslav Jůza Narození 22. ledna 1943Čebín Úmrtí 13. ledna 2012 (ve věku 68 let) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Přehled medailí Evropské halové hry bronz EHH 1968 3 x 1000 m Mistrovství ČSSR v atletice stříbro MČSSR 1962 běh na 1500 m stříbro MČSSR 1964 běh na 1500 m stříbro MČSSR 1965 běh na 1500 m bronz MČSSR 1966 běh na 1500 m stříbro MČSSR 1967 běh na 5000 m Miroslav Jůza (22. ledna 1943, Čebín – 13. ledna 2012[1]) byl československý atlet, běžec, který se věnoval středním tratím. V roce 1968 získal bronzovou medaili na třetím ročníku evropských halových her v Madridu ve štafetovém závodě na 3 x 1000 metrů. Třikrát se stal vítězem mezinárodního závodu Běh Lužánkami, který se koná od roku 1946 v Brně.[2] Po celou dobu své atletické kariéry (kterou ukončil v roce 1971, byl členem oddílu Zbrojovka Brno, jeho trenérem byl Jiří Šrámek. Reference ↑ Profil na atletickytrenink.cz. www.atletickytrenink.cz [online]. [cit. 2010-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-10. ↑ ČESTNÁ LISTINA VÍTĚZŮ HLAVNÍHO ZÁVODU BĚHU LUŽÁNKAMI. www.behluzankami.cz [online]. [cit. 2010-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-23. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kde se koná od roku 1946 Běh Lužánkami?", "answers": ["Brně"]}
{"title": "Organela", "context": "Organely jsou drobné mikroskopické útvary uvnitř buněk, se specifickou funkcí, které jsou funkční obdobou orgánů u živočichů. Nejde však o skutečné orgány, ty jsou totiž tvořeny tkáněmi (u živočichů) nebo pletivy (u rostlin), složenými z jednotlivých buněk. Buňka je rozčleněna (kompartmentována) na mnoho takových organel, které mají v buňce vždy svou specifickou úlohu. Organely jsou dle převažující definice takové buněčné struktury, které jsou obalené vlastní membránou. Organely jsou dle takové definice převážně výsadou tzv. eukaryotických buněk, což jsou buňky tvořící tělo živočichů, rostlin, hub a prvoků. Naopak bakterie a archebakterie obvykle membránové útvary uvnitř svých buněk nemají (tzv. mesozomy jsou zřejmě artefakty vzniklé při přípravě buněk na elektronovou mikroskopii, určitými výjimkami mohou být neobvyklé karboxyzomy, magnetozomy a jádra připomínající útvar planktomycet). Prvním vědcem, který použil slovo \"organela\" (zdrobnělina ze slova orgán, jakoby \"malý orgán\") pro označení buněčných struktur, byl pravděpodobně německý zoolog Karl August Möbius (používá výraz \"organula\" jako množné číslo od lat. \"organulum\"). Z kontextu je zřejmé, že tento výraz používá pro rozmnožovací útvary v buňkách jednobuněčných prvoků (aby tak zdůraznil rozdíl mezi orgány mnohobuněčných a organelami jednobuněčných). Trvalo několik let, než se termín organulum uchytil pro subcelulární (podbuněčné, menší než buňka) struktury i v buňkách mnohobuněčných organizmů, například v lidských buňkách. Knihy napsané kolem roku 1900 stále používají označení \"buněčné orgány\". V následujících letech se postupně organela stávala známějším a známějším označením a kolem roku 1920 už takto byly označovány struktury umožňující pohyb (např. bičík) a další struktury na buňkách např. nálevníků. V této době použil Alfred Kühn označení \"organela\" také pro centriolu. Současná definice organely vykrystalizovala až poměrně pozdě, načež byly za organely považovány ty buněčné struktury, které jsou obklopeny membránou. Některé práce však stále používají starší definici, podle níž je organela jakákoliv funkční jednotka uvnitř buněk. Organely s DNA neboli semiautonomní organely v širším slova smyslu jsou obklopeny dvěma nebo více membránami. V současné době se obecně uznává jejich vznik procesem endosymbiózy a existují pozorování nově vznikajících semiautonomních organel, například nový vznik chloroplastů u prvoka Paulinella chromatophora. Jádro (karyon, nucleus) je kryto dvouvrstvou jadernou membránou, s póry tvořenými speciálními bílkovinami. Mají za úkol usnadnit transport makromolekul (zejména RNA). V jádře je uložen chromatin (DNA) - v době dělení buňky se organizuje do formy chromozomů, dále jadérko, ribozomy a karyolymfa. Jeho funkcí je tedy uchování genetické informace a na jejím základě řízení funkcí buňky. Jádro lze najít pouze u eukaryot. Lze v něm najít jadérko, jehož funkcí je tvorba rRNA (ribozomální RNA) a účast na regulaci buněčného dělení.", "question": "Kdo byl pravděpodobně prvním vědcem, který použil slovo organela?", "answers": ["Karl August Möbius"]}
{"title": "Kontinent", "context": "Kontinent Mapa světa zobrazující 6 barevně odlišených kontinentů Světadíl nebo kontinent (z latinského contineō, -ē, což znamená držím pohromadě) je velkou souvislou pevninskou masou na povrchu Země. Rozlišuje se maximálně sedm kontinentů (podle rozlohy): Asie, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika, Antarktida, Austrálie a Evropa, podle jiného dělení se považuje za jeden kontinent Amerika a/nebo Eurasie, případně Eurafrasie. Česká zeměpisná škola rozlišuje 5 kontinentů a 7 světadílů. Jelikož neexistuje žádný standard pro definici kontinentu, různé kultury a vědní obory mají odlišné seznamy toho, co považují za kontinent. Všeobecně uznané charakteristiky kontinentu jsou: musí jít o rozlohou velké území, musí sestávat z neponořené pevniny a musí mít geologicky význačné hranice (v úvahu se můžou kromě moří či hor brát např. i litosférické desky). Zatímco podle některých existuje pouze 4 nebo 5 kontinentů (například OSN), ve světě se nejčastěji uvádí 7 (západoevropský svět), resp. 6 (východoevropský svět). Dvěma nejčastějšími neshodami v udávání počtu kontinentů jsou otázky, mají-li se Evropa a Asie počítat odděleně nebo dohromady jako Eurasie, a mají-li Severní a Jižní Amerika být považovány za dva kontinenty nebo za jediný. Několik geografů[kterých? ] také navrhlo seskupit Evropu, Asii a Afriku do jediného kontinentu, Eurafrasie (v geopolitice se jí rovněž říká světový ostrov). Pro laiky se situace stává ještě více matoucí tím, že v případě Ameriky se paralelně používá výrazů Latinská Amerika a zejména Střední Amerika, které sice označují jisté části Ameriky, ne však nějaký kontinent. Česká zeměpisná škola spory v počtu kontinentů většinou řeší vydělením dvou různých termínů: kontinent a světadíl. Zatímco za kontinent (5×) je považována souvislá část souše obklopená světovým oceánem a tvořená pevninským typem zemské kůry (kontinentální kůra), světadíl (7×) je vnímán jako oblast se samostatným geografickým a historickým vývojem.[1]", "question": "Co je kontinent?", "answers": ["je velkou souvislou pevninskou masou na povrchu Země"]}
{"title": "William Henry Bragg", "context": "Sir William Henry Bragg (2. července 1862, Westward u Wigtonu, hrabství Cumbria - 10. března 1942, Londýn), otec Williama Lawrence Bragga, byl britský fyzik, zakladatel rentgenové strukturní analýzy a rentgenové spektroskopie. V letech 1935 - 1940 byl prezidentem Royal Society. Zabýval se zejména pohlcováním a ionizací radioaktivního záření v závislosti od vzdalenosti od zdroje záření, schopností materiálů brzdit elektrony v závislosti od atomového čísla materiálu (tzv. Braggův-Grayův vztah), rentgenovým zářením, které dlouho považoval za proud částic. Spolu se synem v roku 1913 vyvinuli Braggovu metodu (metodu otočného krystalu) na určovaní krystalové struktury pomocí rentgenového záření a na měření vlnové délky. Metoda umožnila zjistit krystalovou strukturu mnohých anorganických látek, např. diamantu či kamenné soli. Za tento objev dostali roku 1915 Nobelovu cenu za fyziku. Napsal například Studies in radioactivity, X-rays and crystal structure (spolu se synem), The world of sound, Concerning the nature of things, Old trades and new knowledge, The universe of light. \"Z fyzikálního hlediska je láska podmíněna dvěma přírodními jevy. Přitažlivostí a třením.\" Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu William Henry Bragg ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy zemřel Sir William Henry Bragg?", "answers": ["10. března 1942"]}
{"title": "Ideal Home", "context": "Ideal Home je americký hraný film z roku 2018, který režíroval Andrew Fleming podle vlastního scénáře. Film popisuje gay pár, kteý je nucen postarat se o nezletilé dítě. Snímek měl světovou premiéru na filmovém festivalu Mardi Gras 15. února 2018. == Děj == Erasmus a Paul spolu žijí v Santa Fe. Erasmus je hvězdou místní televizní show o vaření a Paul je televizní producent. Jednoho dne se u nich objeví desetiletý chlapec, který tvrdí, že je Erasmovým vnukem. Erasmův syn Beau vyrůstal jen s matkou. Nyní se nemůže starat o vlastního syna Angela, protože se dostal do vězení. Paul není z přítomnosti dítěte vůbec nadšený, především proto, že Angel je naprosto nekomunikativní. Nicméně posléze k sobě najdou cestu a Angel s nimi zůstane v kontaktu i poté, co se jeho otec vrátí z vězení. == Obsazení == == Reference ==", "question": "Kdo režíroval film Ideal Home z roku 2018?", "answers": ["Andrew Fleming"]}
{"title": "Hašiš", "context": "Hašiš je droga, která se získává z květenství samičích rostlin konopí (Cannabis). Nejdostupnější a asi i nejčistší způsob je oddělit pryskyřici přes jemné síto (průměr oka cca. 0,2 - 0,1 mm). Takto vzniklý prášek se nazývá kief (nebo kif) a dále se za pomoci tepla stlačuje do výsledných bloků hašiše. Tímto způsobem se získává hašiš např. v Maroku a řadě dalších států. Další způsoby zahrnují tření květenství v rukách (na rukou se pak vytváří vrstva pryskyřice - tzv. čaras) nebo extrakci v organických rozpouštědlech (např. 80% líh, ether...), které se pak beze zbytku odpaří. Účinná látka je, stejně jako u marihuany, tetrahydrocannabinol (THC), ale ve větších koncentracích. Má hnědou nebo tmavě zelenou až černou barvu. Je pevného skupenství, po zahřátí měkne. Kromě pevné formy také existuje hašišový olej, který je silnější. Ten se získává buď extrakcí pomocí butanu (v kapalném skupenství) nebo extrakcí v nepolárních rozpouštědlech. Obojí je ovšem komplikované a nebezpečné (butan je silně hořlavý). Účinky jsou závislé na typu osobnosti, podobně jako u marihuany. Čas je vnímán zkresleně, plyne velmi pomalu. Zvuky a barvy jsou vnímány jasněji, při požití větších dávek mohou přejít až ve zrakové nebo sluchové halucinace. Objevují se pocity depersonalizace, někdy i poruchy krátkodobé paměti. Nejčastěji se kostička hašiše nahřeje zapalovačem, nadrolí se (většinou méně než 250 miligramů), smíchá se s tabákem a ubalí se hašišový joint. Nebo se kouří samotný ve vodní dýmce. Může se používat i ústně, pak je potřeba větší množství (asi 2 g). Nejčastěji se míchá s něčím, co obsahuje tuky např. s jogurtem nebo kapučínem (protože účinná látka je rozpustná v tucích). Hašiš lze také užívat jako tzv. \"suchý drink\", hašiš se uválí na váleček, na skleničku se položí kus papíru (např. pivní tácek), kterým se propíchne špendlík, hašiš se zapíchne na špendlík a zapálí, poté se hašiš sfoukne a začne dýmit uvnitř skleničky, po naplnění kouřem se víko poodkryje a kouř z hašiše se vysaje.", "question": "Jaká je účinná látka marihuany?", "answers": ["tetrahydrocannabinol"]}
{"title": "Infimum", "context": "Infimum (někdy též průsek) je matematický pojem z oboru teorie uspořádání, který je často používán především při zkoumání vlastností reálných čísel. Infimum je zaváděno jako alternativa k pojmu nejmenší prvek, oproti nejmenšímu prvku je však dohledatelné u více množin – například omezené otevřené intervaly reálných čísel nemají nejmenší prvek, ale mají infimum. Duálním pojmem (opakem) infima je supremum. Předpokládejme, že množina : : : X : : : : {\\displaystyle X\\,\\! } je uspořádána relací : : : R : : : : {\\displaystyle R\\,\\! } . O prvku : : : a ∈ X : : : : {\\displaystyle a\\in X\\,\\! } řekneme, že je infimum podmnožiny : : : Y ⊆ X : : : : {\\displaystyle Y\\subseteq X\\,\\! } , pokud je to největší prvek množiny všech dolních závor množiny : : : Y : : : : {\\displaystyle Y\\,\\! } . Tuto skutečnost značíme : : : a = : inf : R : : : ( Y ) : : : : {\\displaystyle a=\\operatorname {inf} _{R}(Y)\\,\\! } : Infimum má každá zdola omezená množina, přestože ne každá má minimum (nejmenší prvek). Například otevřený interval : : : I = ( a , b ) : : : : {\\displaystyle I=(a,b)\\,\\! } minimum nemá (pro každé : : : c ∈ I : : : : {\\displaystyle c\\in I\\,\\! } můžeme nalézt : : : d : c > d > a : : : : {\\displaystyle d:c>d>a\\,\\! } ), ovšem jeho infimem je právě : : : a : : : : {\\displaystyle a\\,\\! } (jde o dolní závoru a jakékoliv větší číslo již dolní závorou není – lze argumentovat podobně jako u minima). Zdola neomezené množiny infimum nemají. Například otevřený interval : : : I = ( − ∞ , a ) : : : : {\\displaystyle I=(-\\infty ,a)\\,\\! } nemá infimum v množině : : : : R : : : : : {\\displaystyle \\mathbb {R} \\,\\!", "question": "Co je zaváděno jako alternativa k pojmu nejmenší prvek?", "answers": ["infimum"]}
{"title": "Žebro", "context": "Žebro (latinsky costa, -ae) je obloukovitá kost, která se na zádech připojuje k hrudním obratlům a v přední části je chrupavkou připojena k hrudní kosti. Je typické pro pokročilejší obratlovce; mihule žádná žebra nemají, paryby mají jen velmi drobná žebra, většina ryb je již má dobře vyvinuta. Člověk má běžně 12 párů žeber, občas se ale narodí jedinci s 11 nebo 13 páry. Žebra chrání před mechanickým poškozením životně důležité orgány, jako je srdce či plíce. U prvních 7 párů žeber připojuje chrupavka žebra přímo k hrudní kosti – jde proto o tzv. pravá žebra (lat. costae verae). Další 3 páry jsou chrupavkami spojeny s výše uloženými pravými žebry. Tyto 3 páry tvoří tzv. nepravá žebra (lat. costae spuriae). Poslední dva páry zůstávají nespojeny – jde o volná žebra (lat. costae fluctuantes), končící mezi svaly břišní stěny. Dohromady tvoří hrudník. Žebra jsou náchylná ke zlomeninám, zejména v důsledku pádu nebo úderu, ale někdy i v důsledku dlouhotrvajícího kašle či smíchu. Fraktura bývá bolestivá při nadechování a vydechování. Někdy mohou žebra zasáhnout benigní nádory, případně metastázující maligní nádory. Hrudní koš tvoří: 12 párů žeber, hrudní kost a hrudní obratle. Obrázky, zvuky či videa k tématu žebro ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo žebro ve Wikislovníku", "question": "Kolik párů žeber běžne člověk má?", "answers": ["12"]}
{"title": "Mršník topolový", "context": "Mršník topolový (Hololepta plana) je brouk z čeledi mršníkovitých. Vyskytuje se převážně v nížinách a pahorkatinách. Jsou to dravci. Živí se drobnými bezobratlými, především larvami dvoukřídlých. == Literatura == HŮRKA, Karel. Brouci České a Slovenské republiky. Zlín: Nakladatelství Kabourek, 2005. 390 s. ISBN 80-864-4711-1.", "question": "Do které čeledi patří mršník topolový?", "answers": ["mršníkovitých"]}
{"title": "Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho", "context": "Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán v pátek 22. listopadu 1963 v texaském městě Dallas ve 12.30 místního času (18.30 UTC). John F. Kennedy byl smrtelně raněn střelou z pušky Carcano M91/38, když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze doprovázený manželkou Jacqueline, texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connally, atentát však přežil. Vyšetřování Warrenovy komise (1963–1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (zkr. HSCA) (1976–1979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států. Sněmovní komise navíc konstatovala, že vražda byla výsledkem \"rozsáhlého spiknutí\". Povaha tohoto spiknutí ovšem nebyla vyjasněna a existuje pouze řada podezření. V pozadí atentátu mohl stát například kubánský režim Fidela Castra, Sovětský svaz, kubánské komunity na území USA, mafie a další. Podezření se nevyhnulo ani složkám americké vlády jako FBI, CIA a dokonce ani viceprezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi, který ve shodě s ústavou po Kennedyho smrti převzal úřad hlavy státu. Pravděpodobný střelec Lee Harvey Oswald se k ničemu nepřiznal a byl zavražděn dva dny po zadržení. Atentát na mimořádně populárního prezidenta vyvolal celosvětový ohlas. Pohřeb se konal 25. listopadu 1963 a účastnilo se jej 220 zástupců zemí z celého světa, Sovětský svaz nevyjímaje. Jako málokterá jiná politická událost se zavraždění Kennedyho silně zapsalo do paměti veřejnosti Spojených států, takže většina pamětníků dodnes ví, co dělali ve chvíli, kdy se zprávu o atentátu dozvěděli. Jedná se zatím o poslední úspěšný atentát na amerického prezidenta. Kennedyho politická kariéra započala v letech 1947−1953, během nichž zastupoval stát Massachusetts ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických jakožto demokrat. V letech 1953−1960 zastupoval tentýž stát v Senátu Spojených států amerických. Kennedy ohlásil svůj záměr kandidovat na post prezidenta 2. ledna 1960. V demokratických primárních volbách (\"primárkách\") stanul proti senátorovi Hubertovi Humphreymu ze státu Minnesota a dále proti Waynovi Morsemu z Oregonu. Po vítězství nad oběma protikandidáty se jeho hlavním oponentem v demokratické straně stal texaský senátor Lyndon B. Johnson.", "question": "Kdo byl hlavní podezřelý ze spáchání atentátu na prezidenta Kennedyho?", "answers": ["Lee Harvey Oswald"]}
{"title": "Andrea Kerestešová", "context": "Andrea Kerestešová (* 21. července 1984 Hlinné, Československo), provdaná Růžičková, je slovenská herečka a modelka. V Česku je známá například z filmu Rafťáci (2006), kde ztvárnila hlavní ženskou postavu, Kláru (kvůli výraznému slovenskému akcentu ji nadabovala Andrea Elsnerová), nebo z reklamy na Vodafone. Na konci srpna 2009 začala Česká televize vysílat retrospektivní seriál Vyprávěj, ve kterém se ujala hlavní ženské role – Evy. Vystudovala obor Učiteľstvo 1. stupeň a obor Tvorivá dramatika na Pedagogické fakultě Trnavské univerzity, kde získala titul magistr. 2005 – 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem (TV seriál) 2006 – Rafťáci [mluví Andrea Elsnerová] 2007 –. Světla pasáže (TV seriál) 2009 – Vyprávěj (TV seriál) 2009 – Fabrika smrti: Mladá krv 2014 – Všiváci 2016 – Ordinace v růžové zahradě 2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrea Kerestešová ve Wikimedia Commons Oficiální web Andrea Kerestešová v Česko-Slovenské filmové databázi Andrea Kerestešová na Kinoboxu.cz Andrea Kerestešová v Internet Movie Database (anglicky) Chat s osobností ČT", "question": "Kdy se narodila Andrea Kereštová?", "answers": ["21. července 1984"]}
{"title": "Španělská vlajka", "context": "Vlajka Španělska má tři vodorovné pruhy v barvách červené, žluté a červené (1:2:1) a je odvozená ze středověkého aragonského znaku. Podle nepravdivé legendy západofranský král Karel Lysý (848–877) po boji s Maury ponořil prsty do krve svého zraněného spojence, aragonského hraběte Wilfreda I., a otřel je o jeho doposud prázdný štít; tak vznikl znak. Červeno-žluto-červená vlajka pro válečné loďstvo byla vytvořená roku 1785 (se znakem Kastilie a Leónu); roku 1793 se stala vlajkou státní. Revoluce z roku 1868 nahradila dolní červený pruh barvou fialovou a královský znak znakem republikánským, ale po pádu republiky se od roku 1875 znovu používala královská vlajka. Druhá republika z let 1931–1939 se vrátila k trikolóře složené ze třech stejně širokých pruhů v barvách červené, žluté a fialové, ale diktátor Franco obnovil už roku 1936 červeno-žluto-červené pruhy v poměru 1:2:1, doplněné do roku 1939 dosavadním republikánským znakem, v letech 1939–1981 znakem frankistickým. Nový znak z roku 1981 má čtvrcený štít, ve kterém jednotlivá pole reprezentují Kastilii (v červeném poli zlatý hrad), León (ve stříbrném poli červený, zlatě lemovaný lev ve skoku), Aragonii (ve zlatém poli čtyři červené pruhy) a Navarru (v červeném poli zlatý řetěz).", "question": "Jaké barvy jsou pruhy španělské vlajky?", "answers": ["červené, žluté a červené"]}
{"title": "Lužánky", "context": "Lužánky (původně Augarten; v hantecu Augec) jsou nejvýznamnějším brněnským městským parkem. Park se nachází v městské části Brno-střed, jeho rozloha činí přibližně 22 hektarů. Jde o nejstarší pro veřejnost otevřený městský park v ČR, prohlášený též za kulturní památku České republiky. První zmínky o Lužánkách pocházejí ze 13. století, kdy brněnský měšťan Niger (Schwarz) věnoval \"lužnou louku\" a na ní postavený hospodářský dvorec nedaleko brněnských hradeb herburskému klášteru. V 16. století přebírají klášter i dvorec jezuité, kteří zde v 18. století budují kapli a okrasnou zahradu pro meditace, duševní činnost a odpočinek. Za vlády Josefa II. byl roku 1786 jezuitský klášter zrušen a celý prostor byl Josefem II. věnován městu Brnu ke zřízení jednoho z prvních veřejných parků ve střední Evropě; pro jeho úpravu uvolnil i svého dvorního zahradníka. Ten místo zchátralého dvorce dal postavit dřevěné kolonády proti dešti s výletní restaurací a Lužánky se tak staly výletním a rekreačním místem Brňanů. V roce 1792 zde byl odpálen první ohňostroj v okolí Brna. Dnešní podobu dal Lužánkám brněnský městský zahradník Antonín Šebánek roku 1840, který přeměnil původní francouzský park na park přírodního charakteru s mnoha vzácnými dřevinami. V roce 1849 byl park stavovským sněmem prohlášen národní památkou, v roce 1958 pak byl prohlášen za kulturní památku. Do 60. let 20. století náleželo území parku ke katastru Velké Nové Ulice a Červené. Od radikální katastrální reformy Brna v této době pak náleželo jeho území ke katastrálnímu území Lužánky, a bylo součástí městského obvodu Brno III. Od 1. července 1979 náleží území parku ke katastrálnímu území Černá Pole. Od roku 1990 je tato část katastrálního území Černá Pole součástí městské části Brno-střed. 6. července 1850 se park spolu s celým tehdejším předměstím a katastrálním územím Velkou Novou Ulicí stal součástí Brna. Roku 1855 byl na místě stržené restaurace podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Förstera postaven novorenesanční pavilon s velkým sálem pro plesy, koncerty a slavnosti, v letech 1948-1949 změněný adaptacemi a přístavbou severního křídla na zařízení pro volný čas dětí a mládeže, první svého druhu v republice. Ve školním roce 1949/50 zde začalo pracovat 18 zájmových kroužků s celkem 175 dětmi. Náplň, obsah i rozsah činnosti se s přibývajícími lety proměňovaly podle společenské potřeby, poptávky i podpory. Pamětníci si vzpomínají na slevačskou, tkalcovskou či tiskařskou dílnu, dnešní děti si současných více než dvě stě kroužků nedovedou představit bez výpočetní techniky, country tanečních či jógy.", "question": "Je brněnský park Lužánky kulturní památkou České Republiky?", "answers": ["Jde o nejstarší pro veřejnost otevřený městský park v ČR, prohlášený též za kulturní památku České republiky."]}
{"title": "Tokio", "context": "Tokio (japonsky: 東, Tókjó) je hlavní město Japonska a sídlo japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město. Tokio není v Japonsku oficiálně město. Jde o jednu z několika prefektur (dále Saitama, Čiba, Kanagawa, okrajově i další, viz též článek prefektura Tokio), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo.", "question": "Nachází se Tokio na ostrově Honšú?", "answers": ["Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó."]}
{"title": "Oceán", "context": "Oceán je velká masa vody (či jiné kapaliny) nalézající se na povrchu vesmírného tělesa, či pod některou z jeho vrstev (například ledem). Na Zemi tvoří oceány jedno těleso, které se nazývá Světový oceán a které pokrývají většinu povrchu. Oceány jsou známé nejlépe ze Země, kde se v současnosti vyskytuje 5 oceánů. Jsou to Atlantský oceán, Severní ledový oceán, Jižní ledový oceán, Indický oceán, a Tichý oceán. Oceány nejsou vázány pouze na Zemi, ale mohou se vyskytovat i na dalších vesmírných tělesech, kde v závislosti na specifických podmínkách mohou existovat v různých podobách a tvořeny různými kapalinami, či tekutými kovy atd.. Související informace naleznete také v článku Voda na Marsu#Oceán. Jednou ze základních otázek je, jestli na Marsu skutečně existoval komplexní oceán anebo jestli se jednalo jen o několik lokálních zaplavených oblastí. Existují předpoklady, že oceán nejspíše existoval. Mezi doklady jeho existence se většinou počítají geologické útvary, které zdánlivě připomínají mořské pobřeží tak, jak jsou známé ze Země. Celá severní oblast je vedle toho zcela hladká, zdánlivě vyhlazená erozivní silou vody. Předpokládá se, že dříve tvořila oceánské dno. Myšlenka, že se na Marsu vyskytoval oceán pochází z 80. let 20. století, kdy se jí začala část vědců podrobněji zaobírat. Během výzkumu se objevily názory, že na Marsu mohl existovat oceán ve dvou oblastech: Severní ledový oceán (Oceanus Borealis) – vodní plocha, která se rozkládala na většině severních planin. První model oceánu byl představen v roce 1993. Vznik tohoto oceánu popisuje jako výsledek ohromné záplavy o rychlosti 108 až 109 m3.s−1 o celkovém objemu 105 až 107 km3 vody, která vznikla jako následek zvýšené sopečné aktivity v celoplanetárním měřítku (žádný impakt vesmírného tělesa by nejspíše nemohl zapříčinit takto rozsáhlé oteplení projevující se roztáním permafrostu a následné záplavy). Vypařování vodní páry z plochy oceánu obohatilo skleníkové plyny, což umožnilo vznik teplejší a hustší atmosféry, ve které se nacházely dešťové srážky. Oceán v severních nížinách (Utopia Planitia) – je předpokládané menší vodní těleso, které vyplňovalo oblast Utopia Planitia a které teoreticky může být pouze zlomkovou částí většího oceánu Oceanus Borealis. Velká část oblasti Utopia Planitia vykazuje známky po přítomnosti vody v podobě vrstvy sedimentů či teras. Průzkumná vozítka Spirit a Opportunity objevila na některých místech sírany vznikající během vypařování mořské vody. Jejich předchozí výskyt na povrchu byl pro vědce neznámý a potvrzuje teorii o oceánu na Marsu.", "question": "Kolik je na světě oceánů?", "answers": ["5"]}
{"title": "Zárubeň", "context": "Zárubeň (nebo veřej, hovorově futro nebo futra, z německého Futter, Türfutter) je rám pevně umístěný ve zdi, který ohraničuje otvor dveří a tvoří jejich nosnou konstrukci. Obvykle bývá kovový, zejména v dřívějších dobách byl dřevěný nebo kamenný. Na zárubni je pomocí závěsů (pantů) zavěšeno křídlo dveří. Přední strana zárubně je ta, na které jsou závěsy, těsnění a protiplech zámku. Z přední strany se do zárubně nasazují dveře. Svislé části zárubně se nazývají \"ostění\" nebo podvoj, spodní vodorovná část se nazývá práh, horní nadpraží. Zárubeň musí být do zdi pevně uchycena, k tomu u starších typů zárubní slouží tzv. zhlaví nebo uši, což jsou okraje prahu a nadpraží, zasahující do zdi. Starší tesařské (tj. dřevěné) zárubně byly tvořeny tzv. hrubou zárubní, která se obkládala obrubou (šambránou) z hladce hoblovaných prken, někdy různě profilovaných. Toto obložení se nazývá obíjení zárubní. == Základní druhy zárubní == Obdobně jako u dveří se u zárubně rozlišuje pravé a levé provedení. K rozpoznání zda jde o pravou či levou zárubeň je třeba podívat se na zárubeň z přední strany, tedy z té strany, na které jsou umístěny závěsy. Na tuto stranu se pak budou otevírat dveře. pravá zárubeň (závěsy jsou vpravo) levá zárubeň (závěsy jsou vlevo)Zárubně se dělí zejména podle jejich vzhledu po zabudování do stěny. Tradiční zárubeň lemuje stavební otvor a vystupuje před líc zdiva. Dveře v zavřeném stavu nelícují se zárubní, nýbrž zapadají do ní pouze napůl (mají na obvodě polodrážku). Existuje několik odlišných moderních řešení, která mají za cíl zlepšit vzhled zárubní a dveří.", "question": "Co je rám pevně umístěný ve zdi, který drží dveře?", "answers": ["Zárubeň"]}
{"title": "Indium", "context": "I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 113In 4,29 % - spontánní štěpení <24.281 115In 95,71 % 4.41×1014 let β− 0,495 115Sn Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Ga⋏ Kadmium ≺In≻ Cín ⋎Tl Indium (chemická značka In, latinsky Indium) je snadno tavitelný kov, bílé barvy, měkký a dobře tažný. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Poměrně řídce se vyskytující kov, nalézající se obvykle jako příměs v rudách hliníku a zinku. V přírodě se vyskytuje pouze ve sloučeninách, běžné mocenství je InIII, pouze výjimečné a nestálé je InI. Je supravodičem prvního typu za teplot pod 3,403 K. Objevili jej roku 1863 Ferdinand Reich a Hieronymus T. Richter ve spektru zbytků po zpracování zinkové rudy sfaleritu. Odtud pochází i jeho jméno podle modrého zbarvení spektrální čáry, připomínající organické barvivo indigo. Výskyt a výroba Indium je v zemské kůře značně vzácným prvkem.[1] Průměrný obsah činí pouze 0,1 ppm. V mořské vodě je jeho koncentrace natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými technikami. Ve vesmíru připadá na jeden atom india přibližně 100 miliard atomů vodíku. V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs v rudách hliníku a zinku, z nichž je také průmyslově získáváno elektrolýzou roztoku chloridu inditého InCl3.[1] V lednu 2009 bylo oznámeno, že vědci z technické univerzity v saském Freibergu objevili v Krušných horách kolem tisícovky tun india.[2][3] Vzhledem k omezené dostupnosti hrozí v nejbližších letech kritický nedostatek zdrojů prvku pro technologické využití.[4] Využití První významnější využití kovového india spočívalo v ochraně ložisek např. leteckých motorů proti opotřebování a korozi, a to metodou galvanického pokovování. Z tohoto pohledu je indium důležité i v dnešní době. Krystalická struktura india Některé slitiny mají nízké teploty tání. Toho se využívá ve slitinách s galliem, kadmiem, olovem a cínem, z nichž se vyrábí tavné pojistky pro teploty mezi 0–100 °C využitelné např. pro spouštění samočinných hasicích systémů. Slitina Galinstan (Ga+In+Sn) je kapalná dokonce i při teplotách do − °C. Tenká vrstva india nanesená na rovný povrch vytváří velmi kvalitní zrcadlovou plochu, která je značně odolnější vůči korozi než klasická stříbrná zrcadla.", "question": "Jaká je chemická značka India?", "answers": ["In"]}
{"title": "Kopaný závoz", "context": "Kopaný závoz Kopaný závoz Vrchol 775 m a 775,3 m Poloha Stát Slovensko Slovensko Pohoří Krupinská planina Souřadnice 48°23′4″ s. š., 19°12′24″ v. d. Kopaný závoz Některá data mohou pocházet z datové položky. Kopaný závoz (775 m n. m.) je nejvyšší vrchol Krupinské planiny.[1] Nachází se asi 3 km severovýchodně od obce Senohrad, na území vojenského výcvikového prostoru Lešť. Z tohoto důvodu je veřejnosti běžně nepřístupný a na jeho vrchol nevede značená turistická stezka. Vrchol je přístupný lesem z obce Senohrad. Velká část vrcholu je pokrytá lesním porostem. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kopaný závoz na slovenské Wikipedii. ↑ Krupinská planina – najvyšší vrch Kopaný závoz 775 m. Zones.sk [online]. [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (slovensky) Zdroje Poloha na turistické mapě Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Slovensko", "question": "Jak vysoký je Kopaný závoz?", "answers": ["775 m n. m."]}
{"title": "Jean Baptiste Perrin", "context": "Jean Baptiste Perrin [žán batist perén] (30. září 1870, Lille, Francie - 17. dubna 1942, New York, USA) byl francouzský fyzik. V roce 1926 obdržel Nobelovu cenu za výzkum nespojitých stavů hmoty, zejména za objev sedimentační rovnováhy, čímž dokázal teorii o atomové struktuře hmoty. Les principes. Exposé de thermodynamique (1901) Traité de chimie physique. Les principes (1903) Les preuves de la réalité moléculaire (1911) Les atomes (1913, 1936) Matiè et Lumiè (1919) Les éléments de la physique (1929) L'. orientation actuelle des sciences (1930) Les formes chimiques de transition (1931) La recherche scientifique (1933) Grains de matiè et grains de lumiè (1935) L'organisation de la recherche scientifique en France (1938) À la surface des choses (1940-1941) La science et l'espérance (1948)", "question": "Kdy zemřel Jean Baptiste Perrin?", "answers": ["17. dubna 1942"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Veřejná diskuse se týká hlavně problému rychle rostoucích nákladů, nerovného přístupu ke zdravotní péči a nárůstu počtu nepojištěných, resp. nedostatečně pojištěných Američanů. V roce 2015 bylo bez zdravotního pojištění 28,6 milionu Američanů. K nejvíce diskutovaným řešením patří různé možnosti zavedení univerzálního zdravotního systému. == Společnost == === Americký způsob života === Společnost v USA charakterizuje americký způsob života (American way of life). Široké vrstvy obyvatelstva jsou nábožensky založené. Společenské tradice se historicky odvozují od puritánství. To ukazuje například prudérní filmový rating MPAA či citlivost na sexismus. Vlastní pohled na sebe charakterizuje americká výjimečnost. V zemi je rozšířena představa tzv. amerického snu. Velkou roli hraje v ústavě USA zakotvené právo na vlastnění ručních palných zbraní. V některých státech, například v Texasu, je dovoleno nosit ruční zbraně viditelně u sebe, v městě New Yorku je to naopak zakázáno. === Oligarchie === Dvě americké univerzity, Northwestern University a Princeton, vypracovaly společnou studii uveřejněnou v roce 2014, ve které zkoumaly 1 779 politických změn či návrhů z let 1981 až 2002. Zaměřily se na otázku shody těchto změn s veřejným míněním lidí, kteří je prosazovali. Touto studií bylo zjištěno, že zatímco míra prosazení legislativních návrhů ve prospěch nejbohatších 10 % Američanů měla lineární závislost na jejich preferenci, prosazení legislativních změn ve prospěch průměrných Američanů bylo nezávislé na tom, jak moc si Američané dané změny přejí nebo je potřebují. Dochází tak k tomu, že není uplatňována \"vůle lidu\", ale vůle několika málo elit a dá se tak mluvit o existenci oligarchie a neexistenci demokracie v USA. Ekonomické elity a organizované skupiny, zastupující velké zájmy byznysu, mají podstatný nezávislý dopad na politiku Spojených států, zatímco zájmy mas a průměrných občanů mají [na prosazení politických změn] nepatrný nebo žádný vliv.|Studie Nothwestern University. a PrincetonuNa začátku roku 2017 byl tzv. index demokracie Spojených států amerických ohodnocen hodnotou pod 8,0, čímž se podle Ekonomické zpravodajské jednotky (Economist Intelligence Unit, EIU), která hodnocení prováděla, země přesunula z kategorie \"plná demokracie\" do kategorie \"vadná demokracie\" – poprvé ve své historii.", "question": "Jaká je zkratka pro Spojené státy americké?", "answers": ["USA"]}
{"title": "Okarína", "context": "Okarína (z italského ocarina - zdrobněliny od oca = husa, tedy husička) je starobylý dechový hudební nástroj. Existují různé typy, ale typická okarína je uzavřený nástroj s čtyřmi až dvanácti otvory a náustkem. Běžně je vyráběna z hlíny nebo keramiky, ale dají se použít i jiné materiály jako plast, dřevo, kov nebo rohovina. Příklad okaríny vyrobené z rohoviny je starověký německý gemshorn (nástroj vyrobený z rohu kamzíka nebo kozy). == Historie == Okarína patří do starobylé skupiny nástrojů staré až 12 000 let. Jí podobné nástroje měly velký význam v čínské a mexické kultuře. V Číně hrála okarína důležitou roli v její dlouhé historii písní a tanců. V Japonsku je tradiční okarína známa jako tsuchubie (doslova hliněná flétna). Aztékové a Mayové vyráběli vlastní verze, ale byli to Aztékové, od kterých Evropané převzali písně a tance doprovázené okarínou. V evropské společnosti se okarína stala populární hračkou. Moderní evropská okarína se datuje do 19. století, kdy Giuseppe Donati z Budria, města nedaleko Bologni v Itálii, přetvořil okarínu z hračky, která uměla hrát jen pár tónů, na více komplexní nástroj (známý jako první klasická okarína). Předchozí forma okaríny v Evropě byla známa jako gemshorn (dutý roh zvířete s vyvrtanými otvory po straně). György Ligeti použil čtyři okaríny ve svém díle, kde hudebníci hrající na dřevěné dechové nástroje podpořili okarínami své vlastní nástroje. Název tohoto díla je Violin Concerto, Koncert pro housle a orchestr. V roce 1998 hrála okarína hlavní roli ve hře The Legend of Zelda: Ocarina of Time, hře na Nintendo 64, která přivodila značný zájem a podstatně zvýšila prodej tohoto nástroje. Později byla také použita v dalších hrách série The Legend of Zelda (tato původně japonská hra nemá českou verzi). == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ocarina na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Slovníkové heslo okarína ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu okarína ve Wikimedia Commons", "question": "Jaký hudební nástroj je okarína?", "answers": ["dechový"]}
{"title": "Česká pirátská strana", "context": "V Lucemburku podepsaly program pro eurovolby[nedostupný zdroj]. info.cz.↑ Volební program pro volby do Evropského parlamentu 2019. pirati.cz↑ DOLEJŠÍ, Václav. Na Piráty se přišel podívat zakladatel. Přeje si, aby se mladí u moci nezkazili. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2019-01-27 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. ↑ Engström, Christian. IFPI strategie dětské pornografie [online]. Česká pirátská strana, 2010-04-28 [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. ↑ KADEŘÁVEK, Jiří. Petice pod vznik Česká pirátské strany. AbcLinuxu [online]. Nitemedia, 2009-04-19 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. ISSN 1214-1267. ↑ VOTRUBOVÁ, Andrea. Čeští internetoví piráti zakládají politickou stranu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-04-21 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. ↑ oL; ŠMAJLEROVÁ, Zuzana. Vznikne nová politická strana. ”Piráti z webu” mají 1000 podpisů. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2009-04-20 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (česky) ↑ MACICH, Jiří. Česká pirátská strana podala žádost o registraci [online]. Internet Info, 2009-05-29 [cit. 2009-06-11]. Dostupné online. ↑ Česká pirátská strana požádala o registraci mediafax.cz↑ ČÍŽEK, Jakub. Česká pirátská strana je oficiální [online]. CZECH NEWS CENTER, 2009-06-22. Dostupné online. 1 2 Historie strany na stránkách MV↑ Česká pirátská strana zvolila vedení. Lupa.cz [online]. Internet Info, 2009-07-01 [cit. 2012-07-30]. Dostupné online. ↑ Zasedání v Albrechticích↑ Zasedání v Brně↑ Zasedání v Křižanově↑ Zasedání v Praze↑ JIŘIČKA, Jan. Pirátská strana spustila PirateLeaks, ukázala vliv OSA na autorský zákon. iDNES.cz [online]. 2010-12-21 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. ↑ TITTL, Tomáš. Nový zákon naúčtuje knihovnám a školám i za pár tiskáren desetitisíce. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-08-18 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. ↑ Ministerstvo kultury zahajuje veřejnou konzultaci k novele autorského zákona, mkcr.cz↑ ČTK. Jak ještě dlouho žít z Beatles? . Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2011-05-20 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (česky) ↑ Tisková konference Pirátské strany k prodloužení kopírovacího monopolu na zvukové nahrávky, www.piratskastrana.cz↑ kopirovanijezadarmo.cz↑ HN Dialog.", "question": "Jakou zkratku má Česká pirátská strana?", "answers": ["Piráti"]}
{"title": "Lékařská fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Lékařská fakulta Masarykovy univerzity (LF MU) je jednou z devíti fakult Masarykovy univerzity, jež se specializuje na výuku lékařských oborů, zdravotnických specializací a vědecko-výzkumnou práci. Vznikla v roce 1919 a patří mezi čtyři nejstarší fakulty univerzity. Od svého založení sídlila fakulta na Komenského náměstí v Brně. Od září 2010 sídlí v Univerzitním kampusu v Brně-Bohunicích spolu s přírodovědeckou fakultou, fakultou sportovních studií a četnými vědeckými institucemi v rámci centra vědecké excelence v oblasti věd o živé přírodě, pokročilých materiálů a technologií CEITEC. Lékařská fakulta využívá také prostor Fakultní nemocnice Brno v kampusu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně v centru města a Masarykova onkologického ústavu na Žlutém kopci. V současnosti je LF MU jednou z desíti lékařských fakult na území České republiky. V roce 2015 bylo na magisterské studijní programy přijato 743 ze 4 627 uchazečů. Na bakalářské studijní programy bylo tentýž rok přijato 582 z 3 050 uchazečů. Masarykova univerzita byla založena 28. ledna roku 1919 v Brně na základě usnesení Národního shromáždění, na popud poslanců Aloise Jiráska, Dr. Engliše a jejich kolegů. Vydáním Zákona o zřízení Masarykovy univerzity (zákon č. 50/1919 Sb.) shromáždění nařídilo založení československé státní univerzity v Brně o čtyřech fakultách. Právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické. Zákon dál uložil zřízení prvního a druhého ročníku lékařské fakulty už v roce 1919–1920. Jedním z tehdejších důvodů byla snaha odlehčit pražským fakultám, kvůli nedostatečné kapacitě a jejich plánované rekonstrukci. Dále zákon stanovil časový rámec pro výběr místa a vytvoření zázemí univerzity do roku 1930.", "question": "Jakou zkratku má Lékařská fakulta Masarykovy univerzity?", "answers": ["LF MU"]}
{"title": "Josif Vissarionovič Stalin", "context": "Jeho lékař Vladimir Vinogradov zaznamenal v roce 1952 výraznou změnu ve Stalinově zdravotním stavu. Když Stalinovi navrhnul, aby bral věci na lehčí váhu, rozzuřil se a nechal ho uvěznit. Stejně tak bylo v roce 1952 uvězněno několik dalších lékařů. Někteří z nich byli židovského původu a tisk začal šířit pověsti o lékařském spiknutí. V lednu 1953 TASS zveřejnila zprávu o uvěznění devíti členů zločinné skupiny vraždících lékařů, obviněných z likvidace předních sovětských činitelů.V polovině února 1953 odjel Stalin na svou daču v Kuncevu u Moskvy. O průběhu dalších událostí existují rozporné zprávy, které se v zásadě shodují v následujícím. Noc na 1. března 1953 Stalin strávil večeří a pitím do ranních hodin. Když se následující den do pozdních večerních hodin neozývaly z ložnice zvuky, odvážil se někdo z přítomných ke vstupu a nalezl Stalina ležet na podlaze. Podle Chruščevových vzpomínek vyjeli on, Malenkov, Berija a Bulganin do Kunceva poté, co je stráž telefonicky informovala. Když dorazili na místo, bylo jim řečeno, že Stalin byl uložen na pohovku v malé jídelně a spí. Čtyři muži si neuvědomili, že se mohlo stát něco vážného a vrátili se do Moskvy. Teprve 2. března, když Stalin stále zůstával ochrnutý a nemluvil, byli přivoláni lékaři, kteří konstatovali záchvat mrtvice. Bezradní členové politbyra dojížděli na daču každý den. Zpráva o Stalinově zdravotním stavu, včetně informace o tlaku a teplotě, byla vysílána v rozhlase až 4. března 1953, v československém tisku se objevila o den později. Stalin zemřel 5. března 1953 v 9 hodin 50 minut moskevského času. 7. března bylo tělo vystaveno v kremelské Sloupové síni a pohřeb se konal 9. března 1953. === Posmrtné uložení === Nabalzamované tělo bylo téhož roku uloženo do Leninova mauzolea v Moskvě, které bylo přejmenováno na Mauzoleum Lenina a Stalina. V říjnu 1961 rozhodl sjezd Komunistické strany SSSR, že Stalinovy ostatky nebudou v mauzoleu nadále uchovávány. V noci z 31. října na 1. listopadu 1961 bylo jeho tělo vyneseno a pohřbeno u Kremelské zdi v dřevěné rakvi. Rakev byla zalita velkým množstvím betonu, patrně aby se zabránilo dalšímu možnému přesunu těla. == Stalinovi nástupci == Hlavní nástupci, kteří si rozdělili moc v Kremlu: Georgij Maximilianovič Malenkov Lavrentij Pavlovič Berija Vjačeslav Michajlovič Molotov Nikita Sergejevič Chruščov Kliment Jefremovič Vorošilov Nikolaj Alexandrovič Bulganin", "question": "Kdy zemřel Stalin?", "answers": ["5. března 1953"]}
{"title": "Bulharsko", "context": "S rozlohou 110 994 kilometrů čtverečních je Bulharsko 16. největší zemí Evropy a 11. největší v Evropské unii. Bulharsko má velkou tradici státnosti, první bulharský stát vznikl již roku 681. O svou samostatnost však muselo po staletí svádět tuhý boj s mocnými sousedy z jihu, nejprve s Byzancí a posléze s Osmanskou říší. Současný stát vznikl roku 1878, jako monarchie. Od roku 1946 bylo Bulharsko republikou a součástí východního bloku. Komunistický režim byl svržen v roce 1989, od té doby Bulhaři rozvíjí demokracii a volný trh. V roce 2004 země vstoupila do NATO a 1. ledna 2007 do EU. Bulharsko je unitární stát a parlamentní republika. V posledních letech zažívá populační pokles, který je značným politickým problémem. K roku 2017 činil počet obyvatel 7 050 034, přičemž ještě na konci 80. let 20. století atakoval devítimilionovou hranici. V zemi je významná turecká a romská menšina. == Historie == === Rané dějiny === Z období 150 000 let př. n. l. pocházejí stopy po komunitách neandrtálců. Karanovská kultura, kterou archeologové umísťují do období okolo roku 6 500 př. n. l., již dospěla k zemědělství, jako jedna z mála neolitických kultur v této oblasti.", "question": "Je Bulharsko prezidentská republika?", "answers": ["Bulharsko je unitární stát a parlamentní republika."]}
{"title": "Campari", "context": "Campari je jeden z italských alkoholických nápojů, řazených mezi kořeněné bittery. Jeho tajná receptura sestává z 86 různých bylin. Jeho typická rubínová barva je dána barvivem získaným z jednoho druhu červce (E120, karmín). Obsahuje 25 % alkoholu.Bitter – Složení: voda, líh, cukr, přírodní aroma, barviva: E122 (Azorubin – Skóre škodlivosti: 3), E102 (Tartrazin – Skóre škodlivosti: 4 – nebezpečné), E133 (Brilantní modř FCF – Skóre škodlivosti: 5 – nebezpečné). == Historie == Tvůrcem tohoto nápoje je hostinský a destilatér Caspar David Campari, který začínal s vlastní výrobou lihovin v roce 1860. Dnes se tento nápoj prodává ve více než 190 zemích a je jednou z nejslavnějších světových značek. == Skupina Campari == Campari Group je zároveň název nadnárodní firmy se sídlem v italském Miláně, se 14 výrobními závody po celém světě, se 4 000 zaměstnanci a obratem asi 1,8 miliardy EUR. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Lexikon aperitivů a digestivů. ISBN 80-7234-570-2", "question": "Jaké barvy je Campari?", "answers": ["rubínová"]}
{"title": "Zirkon", "context": "Zirkon (Werner, 1783), chemický vzorec ZrSiO4 (křemičitan zirkoničitý), je čtverečný minerál. Název odvozen z perského zargun – zbarvený jako zlato, podle barvy jedné z odrůd. == Původ == magmatický – akcesorický minerál v kyselých vyvřelých horninách (granity, diority, syenity, leukogranity, pegmatity). V bazických a ultrabazických horninách vzácný. Větší krystaly se vyskytují v pegmatitech. metamorfní – běžný akcesorický minerál (fylity, svory, ruly). sedimentární – odolný vůči mechanickému i chemickému zvětrávání, typický \"těžký\" minerál úlomkovitých (klastických) usazenin pískovců a drob.Zirkon je nejstarší známý minerál na Zemi (ve vztahu k věku Země, ne k lidskému poznání), stáří vzorku nalezeného v Jack Hills v Austrálii bylo stanoveno na 4,4 mld. roků. == Morfologie == Nejčastěji se vyskytuje v podobě tabulkových až prizmatických krystalů, s čtvercovým průřezem, ukončených čtyřbokým jehlanem {111}, velikost do 30 cm. Také v podobě nepravidelných zrn, masivní. Dvojčatění podle {101}. Metamiktní minerál – radioaktivní záření obsaženého thoria a uranu časem rozruší jeho krystalovou mřížku. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7,5, křehký, hustota 4,6–4,7 g/cm3, štěpnost špatná ve směru {110} a {111}, lom lasturnatý. Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, hnědá, hnědočervená, žlutá vzácněji zelená, modrá. Lesk skelný až diamantový, mastný (metamiktní), průhlednost: průhledný až opakní, vryp bílý. Chemické vlastnosti: Složení: s příměsí hafnia (1 až 4 %) a některých prvků vzácných zemin (celkově do 4 %).Zirkon je v horninách hlavním nositelem přirozené radioaktivity. == Odrůdy == Hyacint - žlutočervený, červenohnědý Jargon - bezbarvý, bledě slámově žlutý na Srí Lance Starlit - modrý, vyskytuje se v Pailinu v Kambodži. Žíháním lze změnit barvu, ale časem opět vybledne. == Polymorfie == reidit – vysokotlaká varianta == Podobné minerály == granát, thorit, xenotim == Parageneze ==", "question": "Jaký minerál je zirkon?", "answers": ["čtverečný"]}
{"title": "Zednická lžíce", "context": "Zednická lžíce je základní nástroj zedníka, omítkáře, štukatéra. Slouží ke zdění a k omítání zdiva cihlového, tvárnicového a kamenného. Existuje mnoho druhů lžic, mimoto si je zedníci individuálně upravují dle potřeby. Mohou být ocelové nebo nerezové. Jedná se o jednoduchý nástroj, o to větší cvik a praxi s ním pak zedník potřebuje. Skládá se z dřevěné rukojeti, která je pevná a nesmí se protáčet. Rukojeť je spojena nožkou s listem lžíce, který má tvar lichoběžníka. Je-li list lžíce v poloze vodorovné, pak prodloužená osa rukojeti míří zešikma přesně na začátek lžíce. Laik nemá ponětí[zdroj? ], jak velice záleží na tomto uspořádání, k němuž se došlo dlouhodobým vývojem. Zkušený zedník ale ví, že stačí malá odchylka listu nahoru nebo dolů, a omítání je hned mnohem namáhavější. Lžíce může být z tenkého plechu a ohebná, nebo z tvrdého plechu a neohebná. Neohebné lžíce se užívají k omítání, jejich pružení je minimální. Lžíce se vyrábějí ve třech velikostech: S délkou listu 16 cm se používá se na omítání kleneb, vnitřků výklenků a stropů. S délkou listu 18 cm. S délkou listu 20 cm k nahození špricu (cementový postřik) před vlastní omítkou, pokud se nabírá rovnou z kolečka. K nanášení malty při zdění, včetně vyplňování spár. Tříhranná lžíce do špičky se někdy používá při zdění kamenného zdiva, špičkou se zapravuje malta do spár. V 60. letech 20. století, kdy vrcholila panelová výstavba, se ze zedníků stali montážníci, a museli absolvovat svářečské kurzy, aby mohli svářet k sobě panely.[zdroj? ] Tehdejší tisk nadšeně psal, že \"dnešní zedník už lžíci vůbec nepotřebuje\" a viděl v tom důkaz pokroku.", "question": "Jaký je základní nástroj zedníka?", "answers": ["Zednická lžíce"]}
{"title": "Rusko", "context": "V současnosti se však díky ekonomickým problémům, rychlému snižování státních rezerv, vysoké inflaci a dalším negativním jevům situace výrazně změnila V ekonomické aktivitě má dominantní postavení metropole Moskva, která, ačkoliv má pouze 1/14 obyvatel země, tvoří hrubý domácí produkt z jedné třetiny; je zde také nejvyšší životní úroveň. V průmyslu si také ještě významný podíl drží další velká města v evropské a jihovýchodní části státu. Severovýchod – Sibiř a Dálný východ – pak slouží především jako surovinová základna. Významnými komoditami rostlinné a živočišné výroby jsou brambory, ječmen, pšenice, luštěniny, cukrová řepa; vepřové, drůbeží a skopové maso; rybolov. Rusko je jedenáctým největším producentem automobilů. Největší automobilové společnosti v Rusku jsou AvtoVAZ a GAZ. Kamaz je předním výrobcem nákladních vozů a kamionů, jedná se o jednoho z deseti nejvýznamnějších světových výrobců v tomto oboru. Marussia je první ruský výrobce supersportů. V zemi se po rozpadu Sovětského svazu výrazně zvedla příjmová nerovnost, nejvyšší nerovnost vykazuje Moskva a Kavkazské regiony. Ruský Giniho koeficient byl v roce 2009 změřen na 40,11 bodu. Od roku 1999 zažívalo Rusko značný ekonomický růst, který byl přerušen jen globální ekonomickou krizí v roce 2009. Od roku 2014 má Rusko opět hospodářské problémy, které byly zapříčiněny hlavně poklesem cen ropy a jiných surovin na světových trzích a mezinárodními ekonomickými sankcemi, uvalenými na Rusko v souvislosti s anexí Krymu.", "question": "Je Rusko třetím největším producentem automobilů?", "answers": ["Rusko je jedenáctým největším producentem automobilů."]}
{"title": "Devátá křížová výprava", "context": "Spolu s vojskem kyperského krále Huga III. se vůdci rozhodli prorazit mamlúcké obležení Tripolisu. Eduard si byl vědom, že proti přesile muslimů nemá šanci na úspěch a proto dochází k jednání s mongolským chánem Ílchanátu Abaqou. Chán přijímá dohodu o společném útoku proti mamlúkům. Vyslaných 10 000 jezdců vedených vojevůdcem Samagarem obsazuje území na jih od města Aleppa. Mocný protiútok mamlúků však donutí Mongoly, aby se stáhli až za řeku Eufrat. Sultán Bajbars se neúspěšně pokusil s vojskem vylodit na Kypru. Princ Eduard vyburcoval zbylé křižácké rytíře k boji. Vytáhl v čele vojska na jih, rytíři však odmítli bránit nově nabytá území a Eduard se proto stáhl zpět do Akkonu. Princ byl v Akkonu téměř zabit vrahem, kterého vyslal sultán Bajbars. V létě, když již Eduard připravoval novou výpravu, která měla za úkol dobýt Jeruzalém, přichází z Anglie zpráva o smrti krále Jindřicha III. Eduard proto v září roku 1272 opouští Svatou zemi a odplouvá domů do Anglie, kde je korunován králem Eduardem I. Sliboval, že se do Svaté země ještě vrátí, ale politické problémy v Anglii mu to již nedovolily. Důsledky Gustave Doré: Princ Eduard při sebeobraně zabijí nájemného vraha Sultán Bajbars po Eduardově odplutí postupně likvidoval poslední zbytky křižáckých držav. Roku 1289 byl egyptským sultánem Qalawunem dobyt a vypleněn Tripolis. Po šestitýdenním obléhání padl 18. května 1291 samotný Akkon – poslední velká křižácká država na Blízkém východě. Křesťané, kterým se nepodařilo uniknout, byli vyvražděni. Přístavní města byla zbořena a nová centra byla později postavena dál od moře, aby již nemohla sloužit jako základny pro další křesťanskou ofenzívu. Poslední křižácká pevnost v Zámoří na ostrově Ruad padla v září 1303. Latinské državy přetrvaly pouze na Kypru. Dobytím Akkonu v roce 1291 skončilo období křížových výprav do Svaté země, které od vyhlášení první křížové výpravy papežem Urbanem II. v roce 1095 trvalo bezmála 200 let. Literatura TYERMAN, Christopher.", "question": "Jaký byl důsledek deváté křížové výpravy?", "answers": ["Sultán Bajbars po Eduardově odplutí postupně likvidoval poslední zbytky křižáckých držav"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Co se týče dědiců, není znám žádný, který by žil v době, kdy se odehrává příběh. V šesté knize je ovšem zmíněna Hepziba Smithová, coby dědička, kterou zabil lord Voldemort neboli Tom Raddle, aby se zmocnil poháru, který patřil Helze z Mrzimoru, a udělal z něj viteál. Harry nikdy ve společenské místnosti Mrzimoru nebyl. Ví se o ní, že se nachází v přízemí hradu v blízkosti kuchyně. Vstup do společenské místnosti je ukryt v hromadě velkých sudů v koutě po pravé straně kuchyňské chodby. Pro vstup je třeba poklepat na hlaveň druhého ze spodu, uprostřed druhé řady, v rytmu \"Helga Hufflepuff\" a víko se otevře. Mrzimor je jediný dům v Bradavicích, který má odpuzující zařízení pro případné vetřelce. Pokud je špatné víko poklepáno, nebo pokud je rytmus špatný, je nelegální účastník polit octem. Uvnitř je zdobena rostlinami, které sem dává profesorka Prýtová. O Mrzimoru Draco Malfoy v prvním díle říká, že doufá, že se tam nedostane. Hagrid Harrymu vysvětluje, že o Mrzimoru se říká, že to je kolej hlupáků, ale že to není pravda. Z Mrzimoru pochází také nejméně černokněžníků. Z ostatních kolejí Mrzimor vychází nejlépe s Nebelvírem. Na koleji studoval např. Cedric Diggory, Mlok Scamander nebo Nymfadora Tonksová. === Nebelvír === Nebelvír (v originále Gryffindor) byl založen Godrikem Nebelvírem. Kolejními barvami Nebelvíru jsou rudá a zlatá. Erbovním zvířetem je lev. Kolejním duchem je Sir Nicholas de Mimsy-Porpington, známější pod jménem Skoro bezhlavý Nick. Ředitelkou koleje je Minerva McGonagallová, která je zároveň zástupkyní ředitele školy (od 7. dílu ředitelkou) a profesorkou přeměňování. Společenská místnost Nebelvíru se nachází v severní věži. Vstup střeží portrét Buclaté dámy a heslo, které se mění. Nebelvírská společenská místnost je malá a útulná. Nebelvír se jmenuje podle svého zakladatele Godrika Nebelvíra, který byl přítelem Salazara Zmijozela.", "question": "Jaké kolejní barvi má Nebelvír?", "answers": ["rudá a zlatá"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Maxi Grafovi jednou prý řekl: \"Pokud neumožníš svému synovi, aby vyrostl jako Žid, zbavíš ho tím zdrojů energie, které se nedají ničím jiným nahradit.\" Není však zcela jasné, co tím myslel, neboť jakoukoli náboženskou výchovu vždy odmítal a ani jemu samotnému se jí nedostalo. Sám v této otázce zřejmě neměl zcela jasno, o čemž svědčí vyjádření v předmluvě k hebrejskému vydání Totemu a tabu z roku 1930: \"Žádný ze čtenářů této knihy se nebude moci tak snadno vmyslet do citového rozpoložení autora, který nerozumí svatému jazyku, náboženství otců – jako každému jinému – je zcela odcizen, nacionalistické ideály nemůže sdílet, a přece nikdy nezapíral příslušnost ke svému národu, svůj svéráz pociťuje jako židovský a nepřeje si, aby tomu bylo jinak. Zeptali-li bychom se jej: co je na tobě židovského, když jsi se vzdal všech těchto věcí, jež jsi měl se svými soukmenovci společné? – potom by odpověděl: ještě velmi mnoho, pravděpodobně to hlavní. Avšak toto podstatné by v současné době nedokázal vyjádřit jasnými slovy.\" Otec i matka pocházeli z Haliče, z území dnešní Ukrajiny (matka z města Brody, centra chasidské kultury). Okolo data jeho narození panují nejasnosti. Určitě se narodil nějakého šestého dne roku 1856, ale zda to bylo v květnu, jak se oficiálně uvádí, je nejisté. Až do roku 1931 toto datum všichni považovali za nesporné, ale tehdy radní v Příboře chtěli na počest rodáka vytvořit pamětní desku a po nahlédnutí do obecní matriky zjistili, že písař jasně poznačil 6. březen. V rodinné bibli otec zaznamenal narození na úterý měsíce roš chodeš roku 5616 (po nesmírně složitém výpočtu z židovského letopočtu se dojde k datu 6. května), ovšem možná jen proto, aby mezi svatbou a narozením prvního dítěte bylo 9 měsíců. Freud se původně nejmenoval Sigmund, ale Sigismund. Změnil si jméno na studiích kvůli svému příbuznému, který se jmenoval rovněž Sigismund. Octave Mannoni však upozornil, že změna jména mohla mít hlubší psychologické motivy a že podobně později začal používat slovo narcismus namísto správného narcissismus.", "question": "Odkud pocházela rodina Sigmunda Freuda?", "answers": ["z Haliče"]}
{"title": "Madeira (souostroví)", "context": "Madeira je portugalské souostroví v Atlantském oceánu (580 km západně od Maroka v Africe a 980 km jihozápadně od Lisabonu v Portugalsku) se statusem autonomní oblasti. Na Madeiře žije 271400 obyvatel, hlavní město je Funchal. Jedinými obydlenými ostrovy jsou Madeira a Porto Santo. Madeira patří mezi celoročně vyhledávané turistické lokality. Světově proslulé jsou novoroční oslavy s velkolepým ohňostrojem, dojímavé scenérie, madeirské víno a nádherná flóra. Nachází se tu také sopka Pico Ruivo, vysoká 1862 m n. m. (nejvyšší hora souostroví). Souostroví Madeira bylo známo již starým Římanům, náhodou pak bylo znovuobjeveno a osídleno portugalskými námořníky roku 1418. Celé souostroví Madeira je sopečného původu, stejně jako celá oblast Makaronézie, jejíž je součástí. Z geografického hlediska je situováno na Africké desce. Jednotlivé ostrovy jsou vrcholy starých podmořských sopek. Moře mezi ostrovy madeirského souostroví má hloubku kolem 4000 metrů, již ve vzdálenosti 5 km od pobřeží dosahuje hloubka moře 3000 m [1]. Souostroví je omýváno Golfským proudem. Teplota vody kolem ostrova Madeira ani v zimě neklesá pod 18 °C, což je příčinou \"věčného jara\" na ostrově. Souostroví se běžně člení na 4 části: Madeira (740,7 km2) Porto Santo (42,5 km2) Ilhas Desertas (14,2 km2) Ilhas Selvagens (3,6 km2) Hlavním a největším ostrovem je Madeira, na níž žijí téměř všichni obyvatelé souostroví. Na druhém obydleném ostrově, Porto Santo, žije necelých 4500 obyvatel. Ostrovy Desertas jsou jakýmsi pokračováním východní části ostrova Madeira, od něhož je dělí 20 km vodní plochy. Touto úžinou proplouvají lodě do Evropy a také tudy pravidelně táhnou velryby, což bylo v dobách před vstupem Portugalska do Evropské unie základem zdejšího lovu a zpracování velryb. Bývalí velrybáři dnes pracují v Muzeu velrybářství v Caniçalu nebo v člunech provázejí turisty pozorující velryby. Souostroví je dobře pozorovatelné z celého jižního pobřeží Madeiry.", "question": "Kdy bylo souostroví Madeira osídleno portugalskými námořníky?", "answers": ["1418"]}
{"title": "Hvězda", "context": "Roku 1834 Bessel vypozoroval změny od předpokládaného pohybu hvězdy Sirius a odvodil tak skrytého společníka. Edward Charles Pickering objevil první spektroskopický binární systém roku 1899, když pozoroval periodické rozštěpení spektrálních čar hvězdy Mizar se 104denní periodou. Během prvních desetiletí dvacátého století došlo k vyhotovení důležitých teoretických prací o fyzické struktuře hvězd. Roku 1913 byl vyvinut HR diagram, který dopomohl ještě většímu astrofyzikálnímu studiu hvězd. Nově vyvinuté modely úspěšně vysvětlovaly vnitřek hvězd a jejich vývoj. Cecilia Helena Payne Gaposchkinová jako první ve své disertační práci z roku 1925 vyslovila myšlenku, že hvězdy jsou složeny převážně z vodíku a helia. Díky pokrokům v kvantové fyzice bylo možné lépe pochopit spektra hvězd a to tak umožnilo stanovit chemické složení jejich atmosfér. Anaximandros tvrdí, že se látka plodící od věčnosti teplo a chlad při vzniku tohoto světa oddělila a že z ní kolem vzduchu, který obklopuje zem, vyrostla jakási ohnivá koule jako kůra kolem stromu. Když se pak tato koule roztrhla a rozdělila do různých prstencovou pásů, vznikly Slunce, Měsíc a hvězdy. V průběhu dějin výzkumu hvězd vzniklo v myslích vědců i autorů sci-fi množství hypotetických hvězd. Mezi nejznámější příklady patří hypotetická hvězda smrti Nemesis, jejíž koncept vznikl roku 1983. Vytvořili jej paleontologové David M. Raup a John Sepkoski v reakci na domnělou periodicitu ve vymírání v dějinách Země. Hvězda (zřejmě hnědý nebo červený trpaslík) by měla být vzdálená jen asi 1,5-3 světelné roky od našeho Slunce. Dnes již není její existence považována za reálnou.", "question": "Jaká hvězda je nejblíže Zemi?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Michail Jurjevič Lermontov", "context": "Michail Jurjevič Lermontov (М Ю Л; 15. října 1814 – 27. července 1841) byl ruský básník, prozaik, dramatik, představitel romantismu. Lermontov se narodil v Moskvě. Jeho matka zemřela roku 1817, tři roky po jeho narození. Jeho otec, Jurij Petrovič Lermontov, byl chudý vojenský důstojník. Po smrti své ženy předal svého syna do výchovy jeho bohaté babičce. V novém domově byl Michail ohniskem rodinných hádek mezi svou babičkou a otcem, který se nesměl na výchově svého syna podílet. Lermontovovi se dostalo rozsáhlého vzdělání. Ve čtrnácti letech nastoupil do moskevské internátní školy pro chlapce z aristokratických rodin. Potom šel studovat na Moskevskou univerzitu. Tam se věnoval etice, politologii a později také literatuře. Z kázeňských důvodů byl v roce 1832 vyloučen. Nato se vydal do Petrohradu, kde v roce 1834 absolvoval vojenskou školu s nejnižší důstojnickou hodností a byl povolán ve stejném městě k regimentu husarů imperiální stráže. Ze své pozice u husarů Lermontov pozoroval společenský život boháčů. Byl zanícen pro psaní. Roku 1832 měl již napsáno 200 lyrických básní, 10 delších básní a tři hry. Maškaráda (1836) je považována za Lermontovo nejlepší drama, točí se okolo ztraceného náramku, pochybných osobností a závisti.", "question": "Kdy zemřel spisovatel Michail Lermontov?", "answers": ["27. července 1841"]}
{"title": "Petřín", "context": "Petřín (německy Laurenziberg, latinsky Petrin) je 327 m vysoký kopec v centru Prahy. Na jeho vrcholu stojí Petřínská rozhledna a mnoho jiných objektů. Na Petříně najdeme skály zejména z pískovce. Petřín vystřídal v průběhu staletí několik názvů: Petřín, Hora, Kopec, Vrch sv. Vavřince (odtud německý název Laurenziberg - z lat. Laurentius Vavřinec a Berg hora, kopec), posledně jmenovaný podle zasvěcení kostela stojícího na jeho temeni. Kronikář Kosmas popisuje Petřín jako velmi skalnaté místo; pro velké množství skal (latinsky petra) se mu údajně začalo říkat Petřín (qui a petris dicitur Petrin). Od nepaměti se zde lámal kámen – opuka, ze kterého se v Praze postavila řada staveb, včetně prvních kostelů na Pražském hradě nebo mostu přes Vltavu. První historická zmínka o petřínských lomech pochází od Mnicha sázavského, který napsal, že kameny z nich dal opat Silvestr vydláždit kostel Sázavského kláštera. Petřín je v písemných památkách poprvé zmíněn roku 1108 v souvislosti s vyvražděním velmožského rodu Vršovců. Vršovci sídlili v Libici, kterou obdrželi za pomoc Přemyslovcům s povražděním části Slavníkovců v Libici roku 995. Sami Vršovci pak byli roku 1108 jako \"hloupá hovada skoleni a jiní na hoře Petříně sťati\". Poté popraviště, které stávalo v blízkosti kostela sv. Vavřince, sloužilo až do 14. století k trestání velkých protistátních přečinů. Teprve po vybudování Hladové zdi císařem Karlem IV. se popraviště přesunulo na protější vrch Vítkov. Lanová dráha na Petřín - původní dráha postavená společně s rozhlednou Petřínská rozhledna - postavena z iniciativy Klubu českých turistů za Jubilejní výstavy roku 1891 Zrcadlové bludiště - původně pavilon KČT na Jubilejní výstavě připomínající vyšehradskou bránu Špička Kostel svatého Vavřince - barokní kostel na místě románského, katedrální. kostel Starokatolické církve Křížová cesta s kaplemi Kalvárie a Božího hrobu, začíná ve stráni severně od rozhledny Hladová zeď - ohraničující Malou Stranu rozšířenou Karlem IV., v baroku rozšířenou souběžnými Mariánskými hradbami Štefánikova hvězdárna z roku 1928 pojmenovaná po spoluzakladatele Československa a astronomu M..", "question": "Kolik metrů vysoký je kopec Petřín?", "answers": ["327"]}
{"title": "Japonské císařství", "context": "státní útvary a území předcházející: Šógunát Tokugawa Republika Ezo Království Rjúkjú Republika Tchaj-wan Říše Čching Ruské impérium Korejské císařství Německá Nová Guinea Nizozemská východní Indie následující: Okupace Japonska Americká vojenská správa souostroví Rjúkjú Americká vojenská vláda Koreje Poručenské území Tichomořské ostrovy Čínská republika Sovětská civilní správa Sachalinská oblast Indonésie Japonské císařství (japonsky: 大 – Dai Nippon Teikoku, doslova Velké Japonské císařství) byl státní útvar existující v letech 1868–1947 na území nástupnického Japonska, Kurilských ostrovů, Severních Marian, Tchaj-wanu a po okupaci roku 1910 i Koreje. Vládli mu císařové z dynastie Jamato. Císařství vzniklo po pádu šógunátu v roce 1868 a zaniklo po prohrané druhé světové válce. Historie Související informace naleznete také v článku Dějiny Japonska. Historická období Džómon (縄 10 000 – 300 př. n. l.) Jajoi (弥 300 př. n. l. – 710 n. l.) Nara (奈 710–794) Heian (平 794–1185) Kamakura (鎌 1185–1333) Muromači (室 1333–1568) Azuči-Momojama (安 1568–1600) Tokugawa, také Edo (江 1600–1868) Meidži (明 1868–1912) Taišó (大 1912–1926) Šówa (昭 1926–1989) Heisei (平 1989–2019) Reiwa (令 od 2019) Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki.", "question": "Jak vzniklo Japonské císařství?", "answers": ["Císařství vzniklo po pádu šógunátu v roce 1868"]}
{"title": "Charles Darwin", "context": "Charles Robert Darwin, FRS (12. února 1809 Shrewsbury - 19. dubna 1882 Downe) byl britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie. Evoluční teorii opíral o přírodní výběr a pohlavní výběr. (\"Pohlavní výběr závisí na převaze určitých jedinců nad druhými stejného pohlaví, což se týká propagace druhů; zatímco přírodní výběr závisí na vítězství obou pohlaví, v každém věku, za normálních podmínek života.\"- Charles Darwin, 1871.) Byl synem lékaře a vnukem botanika. Vystudoval teologii na University of Cambridge, studia ukončil v roce 1831. Zpočátku se zabýval studiem geologických formací v horách Walesu, načež se roku 1831 vydal na 1742 dnů trvající výzkumnou cestu kolem světa na lodi HMS Beagle (27. prosince 1831 - 2. října 1836). Během této plavby Darwin shromáždil cenný přírodovědecký materiál a uspořádal svou základní koncepci přirozeného vzniku a vývoje druhů evolucí, jejímž hlavním hybatelem měl být dle jeho názoru přírodní výběr. Nejzásadnější byl pro něj v tomto ohledu pětitýdenní pobyt na Galapágách. O autorství teorie evoluce se Darwin dělí s Alfredem R. Wallacem. Charles Darwin se narodil v Mount House, ve Shrewsbury, hrabství Shropshire, v Anglii, dne 12. února 1809 jako pátý ze šesti dětí bohatého lékaře Roberta Darwina a Susannahy Darwin (rozené Wedgwoodové).", "question": "Kdy umřel Charles Darwin?", "answers": ["19. dubna 1882"]}
{"title": "Jan Bosco", "context": "Svatý Jan Bosco, resp. Don Bosco (někdy česky psán jako Bosko), vlastním jménem Giovanni Melchiorre Bosco, (15./16. srpen 1815, Castelnuovo d'Asti, dnes Castelnuovo Don Bosco, Itálie - 31. leden 1888, Turín) byl italský katolický kněz, světec, vychovatel, zakladatel a první hlava Salesiánů Dona Bosca. V roce 1989 byl Janem Pavlem II. prohlášen za Otce a učitele mládeže. Podle oficiálního záznamu v matrice se Jan Bosco narodil 16. srpna 1815 v Becchi, jednom z kantonů Morialda, které bylo jednou z místních částí Castelnuova d'Asti (dnes Castelnuovo Don Bosco). On a jeho matka však vždy tvrdili, že se narodil 15. srpna - tedy v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Boscův otec František a matka Markéta byli rolníci. Bosco měl ještě dva starší bratry - Antonína, kterého měl jeho otec z prvního manželství, a Josefa. Otec však v roce 1817 zemřel a Bosca tak vychovávala jen matka. Smrt otce byla pro rodinu velkou tragédií, neboť v tu dobu navíc sucho zničilo úrodu a byl velký problém se uživit. Když mu bylo devět let, chtěla ho matka poslat do školy, ale nejstarší bratr Antonín protestoval, protože ho bylo potřeba na poli. Nakonec Bosco školu navštěvoval v zimě a v létě chodil pracovat.", "question": "Kdy zemřel Don Bosco?", "answers": ["31. leden 1888"]}
{"title": "Dominikánská republika", "context": "Jediným sousedním státem je Haiti, společná hranice je dlouhá 360 kilometrů. Dominikánská republika leží na východě ostrova Hispaniola. Většinu území Dominikánské republiky vyplňují horská pásma. Nejvyšší hora, pojmenovaná Pico Duarte, je vysoká 3087 m n. m., nejníže položeným bodem je jezero Enriquillo, které leží pod hladinou moře. Nížiny se táhnou podél pobřeží. Podnebí je vlhké tropické. Průměrné teploty se pohybují od 16 do 30 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí od 1000 do 2000 mm. Dominikánská republika leží v oblasti, kde často řádí hurikány. Povrch Dominikánské republiky je z 40% pokryt lesními porosty. Pro Evropany ostrov objevil 6. prosince 1492 Kryštof Kolumbus a již roku 1496 bylo založeno město Santo Domingo. Kolombus nazval ostrov \"rájem na zemi\". Na území dnešní Dominikánské republiky vznikla první španělská kolonie, první univerzita i nemocnice v \"Novém Světě\". Původní obyvatelé Taínové byli vesměs vyhubeni nebo vymřeli na zavlečené nemoci již v průběhu 16. století. Španělští dobyvatelé se proto rozhodli dovážet pro práci na plantážích a v dolech africké otroky. Právě zde začal svou práci otec Bartolomé de Las Casas, misionář a bojovník za práva indiánů, který předznamenal moderní koncepci lidských práv. Od roku 1697 byla [Hispaniola]] rozdělena mezi Francii a Španělsko podepsáním smlouvy z Rijswijku. V roce 1790 žilo ve španělské kolonii Santo Domingo 40 000 bělochů, 25 000 svobodných černochů a mulatů a 60 000 otroků. V letech 1791 - 1803 proběhlo na sousedním Haiti úspěšné povstání otroků. Španělská kolonie Santo Domingo vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1821, ale krátce nato byla obsazena vojsky sousedního státu Haiti, pod jehož vládou byl celý ostrov sjednocen. Odpor proti haitské okupaci rostl a po úspěšném ozbrojeném povstání Dominikánská republika získala nezávislost v roce 1844. Prvním prezidentem se stal Pedro Santana, který zůstal ve funkci až do roku 1861, kdy se na jeho žádost republika na čtyři roky opět stala španělskou kolonií na obranu proti britským pokusům zmocnit se Dominikánské republiky. V roce 1865 získala nezávislost na Španělsku podruhé. Roku 1882 se dostal k moci diktátorský vůdce Ulises Heureaux, který vládl až do roku 1899, kdy byl zavražděn. Stejně jako Haiti byla i Dominikánská republika v letech 1916-1924 obsazena Spojenými státy americkými, které si kontrolu nad cly podržely až do roku 1940. V roce 1930 se dostal k moci generál Rafael Trujillo, který vládl většinou jako velmi krutý diktátor.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Dominikánské republiky?", "answers": ["Santo Domingo"]}
{"title": "Death metal", "context": "Death metal je hudební styl vycházející z heavy metalu. První death metalové skupiny vznikaly v první polovině osmdesátých let ve Spojených státech. Jednou z prvních kapel byli američtí Death. Death metal je velmi těžké přesně definovat, většina kapel hrající death metal je ovlivněna jinými styly nebo hraje přímo kombinaci několika stylů. Může obsahovat hrubé nebo temné texty zaměřené na smrt jako nihilistickou metaforu (což neplatí ve všech případech) nebo na témata jako brutalita, satanismus, politika nebo pocity beznaděje. Skladby nemají pevnou strukturu, místo toho se klade důraz na rozvíjení motivů. Žánr se často spojuje s podladěnými, technicky náročnými kytarami, rychlými údery, energičností a komplikovanou rytmikou. Kvůli větší zuřivosti se používají neobyčejně rychlé bicí. Zpěv se většinou skládá z bručení, vrčení a blábolení, anglicky nazývaného \"death grunts\" nebo growling. Někdy se používá také screaming. Někdy je mylně nazýván \"hrdelním zpěvem\". Death metal je známý svým prudkým tempem, nepředvídatelnými změnami ve struktuře, a extrémně rychlými a komplikovanými kytarami a bicími, i když se některé kapely zaměřují spíš na rychlost a surovost než na techniku hraní. Kapely tohoto stylu často využívají hluboce podladěné kytary a baskytary a také dvojkopákové bicí. Toto je sice standard, ale některé kapely používají i jiné nástroje, např. klávesy a saxofon. Death metal je většinou neobyčejně fyzicky náročný na muzikanty, především ve své nejkomplikovanější formě. Deathmetalové texty se většinou zaobírají nihilistickými tématy více než ostatní formy rockové hudby (s výjimkou black metalu), využívají \"zvrácenosti\", aby poukázaly na hlubší souvislosti. Žánr, původem odnož thrash metalu, vznikl, aby vzdával hold temným, principiálním idejím, které zůstávaly v metalu nevyužity. Zaměření se na smrt a extrémy dalo podnět na pojmenování žánru. Existují tři teorie o původu termínu \"death metal\". První se vztahuje na skladbu s názvem \"Death Metal\" od kapely Possessed z jejich prvního alba \"Seven Churches\" (1985). Ale toho roku se také objevila skladba \"Death Metal\" na albu \"Power from Hell\" od anglických thrasherů Onslaught. Také demo kapely Death se nazývalo \"Death by Metal\". Druhá teorie tvrdí, že žánr byl pojmenován podle průkopníků tohoto stylu, Death. Říká se, že jejich strohý název se ujal jako jméno pro nový metalový žánr.", "question": "Jak se anglicky nazývá zpěv, který se skládá z bručení, vrčení a blábolení?", "answers": ["death grunts"]}
{"title": "Oko", "context": "Oko je smyslový orgán reagující na světlo (fotoreceptor), tedy zajišťující zrak. V průběhu vývoje živočichů došlo k výraznému rozvoji od světločivných orgánů reagujících pouze na existenci světla až po oko \"jednoduché\" u obratlovců (včetně člověka) a hlavonožců a oko složené např. u členovců. Mnoho živočichů (většina savců, ptáků, plazů a některých ryb) má oči umístěné na přední straně hlavy, což jim umožňuje trojrozměrné binokulární vidění - jednotlivé obrázky z obou očí se skládají do jednoho, který vnímáme. Oproti tomu existuje monokulární vidění, kdy živočich vnímá současně dva rozdílné obrazy, jako např. zajíc nebo chameleon. Oko vzniklo v průběhu evoluční historie mnohokrát a nezávisle, podle některých zdrojů i čtyřicetkrát až šedesátkrát. Komorové oko, jeden z pokročilých typů očí, vzniklo zřejmě nezávisle třikrát: u obratlovců, hlavonožců a u medúz z třídy čtyřhranky (Cubozoa). Oči evidentně zcela nepříbuzných skupin organismů tak mají někdy podobnou stavbu. Udává se, že existuje přibližně devět optických mechanismů vidění, každý se ovšem vyvinul několikrát. Evoluce oka se někdy stává argumentem lidí, kteří zpochybňují evoluční teorii a zastávají kreacionismus. Tvrdí například, že jakékoliv mezistupně při evoluci tak složitého orgánu by byly nefunkční. Darwin o evoluci tvrdil, že je výzvou pro naši představivost, spíše než pro rozum, biolog Tomáš Grim k tomu dodává, že neschopnost některých autorů si něco představit není relevantním argumentem.", "question": "Jak se nazývá smyslový orgán zajišťující zrak?", "answers": ["Oko"]}
{"title": "Brno-Medlánky", "context": "559 (2011)[1] Počet částí obce 1 Počet k. ú. 1 Počet ZSJ 5 Kontakt Adresa úřadu MČ Hudcova 239/7621 00 Brno podatelna@medlanky.brno.cz Starosta Michal Marek (Občané pro Medlánky) Oficiální web: medlanky.cz Brno-Medlánky Další údaje Kód MČ 551236 Kód části obce 411850 Kód k. ú. 611743 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Brno-Medlánky je městská část na severním okraji statutárního města Brna. Je tvořena městskou čtvrtí Medlánky (německy Medlan), původně samostatnou obcí, která byla k Brnu připojena v roce 1919. Její katastrální území má rozlohu 3,51 km². Samosprávná městská část vznikla 24. listopadu 1990. Žije zde přibližně 5900 obyvatel. V katastru čtvrti se nachází letiště Medlánky, převážně s provozem kluzáků. Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Medlánky zařazeno do volebního obvodu číslo 60. V Medlánkách se také nachází viniční trať V pustých. Historický přehled Většina moderního katastru Medlánek sice původně náležela ke katastrálnímu území bývalé obce Medlánky, okrajové části moderního katastru však do 2. poloviny 60. let 20. století náležely ke katastrálním územím Komín a Královo Pole, naopak některé části původního katastrálního území Medlánky náležejí od konce 60. let 20. století k moderním katastrálním územím Královo Pole a Řečkovice. Počátky osídlení K jihu otevřený katastr Medlánek s hojností sprašových půd tvoří, jak dokládají archeologické nálezy, součást odedávna osídlené oblasti jižní Moravy. Svědčí o tom četnost nálezů v medlánecké cihelně, zejména v roce 1905 objevená sídlištní jáma se zdobenými zachovalými zvoncovitými poháry stejnojmenné kultury (2000 př. n. l.) a v letech 1935 – 1937 nalezené pohřebiště s hroby typických „skrčenců“ doby bronzové – kultury unětické (1900 – 1700 př. n. l.).", "question": "Jakou rozlohu v km² má katastrální území Brno-Medlánky?", "answers": ["3,51"]}
{"title": "Washington, D", "context": "Washington, D.C., je hlavní město Spojených států amerických, sídlo prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu. Zaujímá celé území federálního distriktu District of Columbia (zkráceně D.C.), nacházejícího se na východě Spojených států, v Jihoatlantské oblasti jižního regionu USA. Na severu a východě hraničí s Marylandem, přirozenou jihozápadní hranici s Virginií tvoří řeka Potomac. Založeno bylo roku 1790, jeho jméno vzniklo jako pocta prvnímu prezidentovi USA Georgi Washingtonovi. Hlavním městem Spojených států je od roku 1800, předtím mělo obdobné postavení osm jiných měst. V roce 2010 byl Washington 24. nejlidnatějším městem USA. Na území Washingtonu nestojí žádné mrakodrapy, které jsou v jiných městech USA typické. Převládají tu budovy veřejných institucí a budovy administrativní. Zástavba výškovými budovami začíná až za řekou Potomac ve virginském Arlingtonu. Všeobecně známé je, že Washington, D.C. nese své jméno podle prvního prezidenta George Washingtona, který také vybral jeho umístění. Méně známý je význam zkratky D.C. neboli District of Columbia. \"District\" označuje oblast okresu, na kterém mělo být podle ústavy vybudováno nové hlavní město unie. \"Columbia\" je dobové poetické označení pro Spojené státy americké. District of Columbia tedy znamená Oblast Spojených států amerických. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Washingtonu, D.C.. Do 17. století sídlili na území Washingtonu Algonkinové. Od konce 17. století vznikaly první osady přistěhovalců. 1749 bylo založeno město Alexandria ve Virginii. 1790 George Washington vybral toto místo pro stavbu budoucího hlavního města. Vláda se sem přesunula v roce 1800, krátce poté, co byl dokončen Kapitol. Za druhé Britsko-americké války byl 24 srpna 1814 Washington těžce poničen. Na konci Občanské války zde byl zavražděn prezident Abraham Lincoln, město ale během války bylo ubráněno. 1976 zahájilo provoz metro. National Mall - park dlouhý 1 míli; spojuje Kapitol a Washingtonův monument; je lemován muzei Smithsonian Institution Kapitol - sídlo amerického Kongresu; stavěl se 1793 až 1800; během 19. století několik úprav.", "question": "Nacházejí se na území města Washingtonu mrakodrapy?", "answers": ["Na území Washingtonu nestojí žádné mrakodrapy, které jsou v jiných městech USA typické."]}
{"title": "Umělá inteligence", "context": "Jelikož mohou být stavové prostory rozsáhlé (například ve hře go) a v některých případech i nekonečné, je třeba volit chytré metody ořezávání nevhodných cest a ohodnocování pozic. Související informace naleznete také v článku Data mining. Velké soubory dat (často uložené v databázích) o nějakém systému nejsou použitelné a pochopitelné přímo, i když obsahují informace a vzory chování sledovaného systému. Metody dobývání znalostí převádí data do kompaktní a explicitní formy popisující systém, která je lépe použitelná. V širokém smyslu nejde jen o zpracování elementárních dat (čísel, řetězců, kategoriálních dat), ale taky zpracování zvuku, obrázků (Digitální zpracování obrazu), videa, přirozeného jazyka (viz zpracování přirozeného jazyka, korpus) a bioinformatických dat (bioinformatika). Výstupy jsou různé pro různé úlohy a závisí taky na tom, k čemu je chceme použít a co (a jak kvalitně) dokážeme vydolovat. Související informace naleznete také v článku Strojové učení. Královská hra šachy byla už od počátků informatiky předmětem analýz. V roce 1997 porazil systém Deep Blue od firmy IBM úřadujícího mistra světa Garriho Kasparova. Chinook je program pro hraní anglické dámy, jehož tvůrci v červenci roku 2007 prohlásili, že nemůže prohrát. Již několik let předtím pravidelně porážel lidské oponenty. Tohoto výsledku bylo dosaženo kombinací hrubé síly při prohledávání pozic ve střední části hry a dobrou databází zahájení a koncovek.", "question": "Ve kterém roce porazil systém Deep Blue Garriho Kasparova?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Beowulf", "context": "Béowulf (staroanglicky Vlk včel - kenning pro medvěda) je staroanglický hrdinský epos psaný aliteračním veršem. Se svými 3182 verši představuje nejvýznamnější dílo staroanglické literatury; zároveň tvoří 10 % veškerého textu zachovaného v tomto jazyce. Jak je u středověkých děl obvyklé, epos nemá žádný původní dobový název. Od 19. století se celá báseň označuje jménem jejího hrdiny Béowulfa. Béowulf se dochoval v jediném rukopise, který je uložen v Britské knihovně (British Library). Tento kodex je podle knihovny sběratele sira Roberta Cottona, z níž původně pochází, označován jako Cotton Vitellius A.xv. V roce 1731 byl částečně poškozen při požáru v Burnham House. Islandský učenec Grímur Jónsson Thorkelin nechal roku 1787 v Britském muzeu pořídit jeho opis a sám zhotovil kolem roku 1789 další. Vzhledem ke špatnému stavu originálu mají tyto opisy pro moderní badatele velký význam. Zápis Béowulfa je součástí sbírky zvané Nowell Codex, která společně s kodexem Southwick tvoří svazek Cotton Vitellius. Nowell Codex obsahuje dále další staroanglické prozaické i básnické texty, mezi jinými dochovaný zlomek básně Judith. Nowell Codex byl zapsán dvěma různými písaři, první zaznamenal prozaické texty a Béowulfa po 1939. verš. Za dobu vzniku rukopisu se na základě paleografických indicií pokládá zhruba rok 1000, báseň sama je však zřejmě starší, přesná doba vzniku není známa. Starodávná slova v textu by napovídala první polovinu osmého století, ale diskutuje se i o pozdějších datech. Jazykem básně je pozdní západní saština (west Saxon), avšak objevují se i stopy jiných anglosaských dialektů.", "question": "Kolik veršů obsahuje epos Béowulf?", "answers": ["3182"]}
{"title": "Oxford", "context": "V období okolo roku 1840 společnosti Great Western Railway a London and North Western Railway spojily Oxford s Londýnem. Stavitelem Oxfordské radnice byl Henry T. Hare. Její základní kámen byl položen 6. července 1893 a otevřena byla Eduardem VII. 12. května 1897. Stojí na místě kde bylo sídlo místní správy již od roku 1292. Od počátku 20. století Oxford zaznamenal výrazný rozvoj, jehož hnacím motorem byl tiskařský a nakladatelský průmysl. Ve 20. letech 20. století došlo založením Morris Motor Company k významné změně struktury ekonomiky města. V továrně v Cowley na jihovýchodním okraji města, kde se hromadně vyráběly automobily, bylo zaměstnáno velké množství obyvatel města a jeho okolí. V 70. letech 20. století zde bylo zaměstnáno asi 20 000 pracovníků i když v 80. letech došlo ke znatelnému poklesu výroby. Oxford tak má dvě tváře - na západ od Magdalen Bridge je univerzitní část a na východ je automobilová část.", "question": "Kdy byla otevřena Oxfordská radnice?", "answers": ["12. května 1897"]}
{"title": "Blind Guardian", "context": "Blind Guardian je německá hudební skupina založená roku 1985 ve městě Krefeld jako speed metalové těleso s názvem Lucifer's Heritage. První album, pojmenované Battalions Of Fear, vydala již pod svým současným názvem v sestavě: Hansi Kürsch (zpěv a baskytara), André Olbrich (kytary), Marcus Siepen (kytary) a Thomas Stauch (bicí). V témže složení kapela úspěšně fungovala téměř dvacet let a vydala alba: Follow The Blind (1989), Tales From The Twilight World (1991), Somewhere Far Beyond (1992), živák Tokyo Tales (. 1993), Imagination From The Other Side (1995), Nightfall In Middle-Earth (1998), A Night At The Opera (2002), živé album Live (2003) a DVD Imagination Through The Looking Glass (2004). Za dobu své existence se hudba kapely vyvinula v kombinaci power a speed metalu, která však z definic obou žánrů silně vybočuje. V roce 2005 se stal novým bubeníkem kapely Frederik Ehmke a spolu s ním Blind Guardian začali pracovat na novém albu A Twist In The Myth, jež vyšlo na podzim roku 2006 pod distribucí firmy Nuclear Blast. Mezi témata, o která se kapela při své tvorbě opírá, patří především literatura (J. R. R. Tolkien, Stephen King...), bájná historie (antické eposy), fantasy motivy a vzácně i reflexe světových událostí. == Poznámky, zajímavosti == Od alba Nightfall In Middle-Earth se frontman kapely Hansi Kürsch soustředí již jen na zpěv a na baskytaru hraje hostující Oliver Holzwarth. V roce 2003 hrála kapela v Pardubicích na Fantasy Metalfest. V roce 2005 opustil dlouholetý bubeník Thomas Stauch kapelu z důvodů rozdílných názorů na její budoucí vývoj. Jeho místo zaujal Frederik Ehmke. Nightfall In Middle-Earth je koncepční album, které zhudebňuje příběh díla Silmarillion spisovatele J. R. R. Tolkiena . Blind Guardian jsou obecně považováni za kultovní mimo-mainstreamovou metalovou kapelu. == Sestava == === Současná sestava === Hansi Kürsch – zpěv, baskytara na prvních pěti albech (od 1985)", "question": "Kdo je zpěvákem hudební skupiny Blind Guardian?", "answers": ["Hansi Kürsch"]}
{"title": "Znásilňování chapadlem", "context": "Znásilňování chapadlem (japonsky: 触, šokušu gókan) je námět, který se může nacházet v některých hororových hentai titulech, kde nejrůznější chapadlovité kreatury (obvykle fiktivní monstra) znásilňují nebo nějak pronikají do ženy, antropomorfní bytosti nebo futanari (ženy s pohlavním znakem muže). Žánr je populární v japonském erotickém průmyslu a také je terčem mnoha parodií. Manga s názvem Urocukidódži (1986) od Tošio Maedy se dá považovat za moderní příklad chapadlového porna, kde se také zdůrazňuje sexuální násilí. Maeda vysvětluje, že vymyslel způsob, jak obejít normy japonské cenzury (je zakázáno zobrazovat ochlupení a penisy), ale už se nikde nezakazuje zobrazování sexuálních styků s chapadly, s roboty, apod. Tento žánr je zobrazován v následujících filmových dílech Alien from the Darkness a Advancer Tina - filmy typu hentai o ženských dobrodružkách, bojující s chapadlovitými vetřelci První bakunyuu díly Sexy Sailor Soldiers, ve kterých jsou ženy znásilněny chapadlovitými monstry. Blood Royal Princess - hentai o pirátovi, který umí ovládat chobotnici k tomu, aby znásilnila dvě princezny, které jsou následně trénovány, aby se staly sexuálními otroky. La Blue Girl je nechvalně proslulé hentai, které bylo odmítnuto britskou BBFC (British Board of Film Classification). Injukyoshi (\"Obscene Beast Teacher\") či Angel of Darkness – Čtyřdílná hentai série, později adoptovaná do hraného filmu.", "question": "Kde se může nacházet námět znásilňování chapadlem?", "answers": ["hororových hentai titulech"]}
{"title": "Edinburgh", "context": "Je to cesta vedoucí od Edinburského hradu kolem tří kostelů, z nichž nejvýznamnější je katedrála St Giles (sv. Jiljí), až ke královskému paláci Holyroodhouse, respektive k opatství v Holyroodu. Katedrála St Giles (High Kirk of Edinburgh) byla založen ve 12. st. na místě původního menšího kostela z 9. st. Stavba je 65 m dlouhá a 35 m široká, významná je katedrální věž z 15. st., v interiérech pak kaple Thistle Chapel. Pod hradem se kromě prostranství, kde se každoročně koná Military Tattoo - vojenská historicko-kulturní přehlídka, nachází i Cannonball House, dům, kde zůstala koule z děla z povstání Jakobitů v roce 1745. Další významné stavby a místa: Holyrood Palace, královský palác, současná stavba je z let 1670 - 79 a Holyroodské opatství (Holyrood Abbey), zbytky opatství založeného ve 12. st. a poškozeného a zříceného v 18.. st. Courts of Scotland, původně budova parlamentu postavená v letech 1632 - 40, přestavěná v 18. st., od té doby zde sídlí Nejvyšší soud Grassmarket, historický trh Canongate Tolbooth, stará radnice založená roku 1143, současná stavba. je z roku 1591 City Chambers, nová radnice, postavena v letech 1753 - 61 původně jako centrum obchodu Tolbooth Kirk, kostel z nejvyšší věží ve městě, postavený v roce 1840 Tron Kirk, presbyteriánský kostel z roku 1630 Greyfriars Kirk.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Skotska?", "answers": ["Edinburgh"]}
{"title": "Jan Fischer", "context": "Jan Fischer (* 2. ledna 1951 Praha) je český statistik a politik, od 8. května 2009 do července 2010 předseda tzv. úřednické vlády a nestranický kandidát na prezidenta České republiky v přímé volbě v lednu 2013. Dlouho byl považován za favorita s jistým postupem do 2. kola, ale koncem roku 2012 začal ztrácet a nakonec s 16,35 % jen těsně získal třetí místo. V červenci 2013 se stal ministrem financí a místopředsedou vlády Jiřího Rusnoka, ve funkci působil do ledna 2014. Po Vysoké škole ekonomické pracoval na Federálním statistickém úřadě, kde kvůli služebnímu postupu r. 1980 vstoupil do Komunistické strany Československa. V 90. letech byl místopředsedou a od dubna 2003 předsedou Českého statistického úřadu. Jako premiér do konce českého předsednictví EU v červenci 2009 také předsedal Radě Evropské unie. Od září 2010 do léta 2012 působil jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně. == Osobní život == Fischerův otec RNDr. Otto Fischer (1909–1975) vystudoval matematiku a pojistnou matematiku; během druhé světové války jako žid prošel ghetto Terezín, koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau a kladskou pobočku tábora Gross-Rosen; z celé rodiny přežil holokaust pouze on a jeho matka. Poté se zabýval matematicko-statistickými aplikacemi v biologii v Matematickém ústavu ČSAV a vyučoval zejména analýzu rozptylu na MFF UK. Matka RNDr. Věra Fischerová (1910–1990) byla také statistička z původně katolické rodiny. Fischer se tak označuje jako nehalachický Žid (podle ortodoxní a konzervativní tradice se židovství dědí po matce).Roku 1975 se Fischer oženil s Ivanou Janeckou (* 1954), která pracovala jako dětská sestra; syn Jakub (* 1978) je docentem ekonomické statistiky a prorektorem VŠE, dcera Kateřina Drbohlavová (* 1980) mnoho let pracovala ve vzdělávací společnosti Scio, nyní je na mateřské dovolené. Roku 1987 se Fischer rozvedl a dne 30. ledna 1988 se vzali s rozvedenou Danielou roz. Ulrichovou (* 1948), která původně pracovala jako jeho asistentka. Mají syna Jana (* 1989), který studuje na skotské univerzitě St Andrews, a fenku zlatého retrievera (* 1999).Fischer se označuje za věřícího s tím, že jej \"oslovil judaismus\".", "question": "Byl Jan Fischer českým premiérem?", "answers": ["Jan Fischer (* 2. ledna 1951 Praha) je český statistik a politik, od 8. května 2009 do července 2010 předseda tzv. úřednické vlády a nestranický kandidát na prezidenta České republiky v přímé volbě v lednu 2013."]}
{"title": "Ilja Frank", "context": "Iľja Michajlovič Frank (rusky И М Ф; 23. října 1908, Petrohrad, Rusko - 22. června 1990, Moskva, Rusko, SSSR) byl sovětský fyzik. V roce 1937 spolu s dalším sovětským fyzikem Igorem Jevgeněvičem Tammem na základě klasické elektrodynamiky vypracoval přesnou teorii vzniku Čerenkovova záření. Za tuto práci obdržel v roce 1958 spolu s Pavlem Alexejevičem Čerenkovem a Tammem Nobelovu cenu za fyziku.", "question": "Kdy zemřel Iľja Michajlovič Frank?", "answers": ["22. června 1990"]}
{"title": "Borderlands 2", "context": "Borderlands 2 je akční dynamická střílečka z pohledu první osoby z roku 2012 vyvinutá firmou Gearbox stejně jako první díl. Využívá hodně prvků z RPG. Hráč si může svou postavu vylepšovat podle svého vlastního vkusu a herního stylu. Hra rovněž stejně jako jednička využívá možnost kooperativního multiplayeru, kdy si můžete přizvat kamaráda do své zrovna rozpracované mise a nechat si pomoct například při obtížných bojích. Celá hra se odehrává na fiktivní planetě Pandora jako první díl. Hra si získala svou oblíbenost převážně díky zajímavému grafickému zpracování připomínající komiks a neobvyklému hernímu stylu. == Gameplay == Hra se chová převážně jako střílečka, avšak si zde hráč si může vylepšovat postavu podle toho, jaký styl boje mu vyhovuje. Má na výběr ze 4 základních postav Vault hunterů a poté ze dvou DLC stažitelných navíc, s čímž každá má své výhody a dostává bonusy k jinému stylu boje a zároveň má každá z postav svou vlastní speciální schopnost, která má určitou dobu fungování, poté se nějaký čas musí nabíjet. K cestování mezi velkými lokacemi může hráč použít Fast Travel Stations, sérii teleportů mezi kterými se může jakkoliv přemisťovat nebo Catch-a-ride, stanice, kde si hráči generují různé typy vozů.", "question": "Ve kterém roce vyšla hra Borderlands 2?", "answers": ["2012"]}
{"title": "Svízel sudetský", "context": "Svízel sudetský (Galium sudeticum) je drobná, nenápadná, bíle kvetoucí bylina, jeden z mnoha druhů rodu svízel. Roste jen na několika málo místech a je považován za potenciálně ohroženou rostlinu. == Výskyt == Druh je neoendemit České republiky, sporadicky se vyskytuje i v Polsku. Vznikl pravděpodobně křížením mezi svízelem nestejnolistým a svízelem moravským v mezidobí před poslední dobou ledovou. Je glaciální relikt a živou připomínkou předglaciálního křížení.Vyskytuje ve dvou až třech oblastech. Prvá se nachází v Krkonoších kde roste v Obřím dole v karech Čertova zahrádka a Rudník a na hřebeni mezi Velkou a Malou Kotelní jámou. Těsně za hranici na území Polska se ojediněle vyskytuje v Malé a Velké sněžné jámě. Druhá oblast je ve Slavkovském lese kde roste na devíti lokalitách na hadcových skalkách nebo v jejich těsné blízkosti. Nejvýznamnější jsou v přírodních rezervacích Vlček a Planý vrch a v národní přírodní památce Křížky v okrese Cheb a dále v přírodní památce Dominova skalka v okrese Sokolov. Populace ze Slavkovském lesa mají drobné morfologické odchylky od krkonošských. Třetí, historicky uváděna oblast, se údajně nachází ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku, kde se ale svízel sudetský nepodařilo od roku 1983 zaznamenat. V Krkonoších roste v nadmořské výšce od 1000 do 1300 m, ve Slavkovském lese mezi 650 až 880 m. == Ekologie == Druh vyrůstá v montánním až subalpínském výškovém stupni v rozvolněných trávnících a sutích zásaditých hornin, jako jsou čedič, žula, serpentinit nebo vápenec.", "question": "Kde roste Svízel sudetský?", "answers": ["v Krkonoších"]}
{"title": "Švýcarský frank", "context": "ISSN 1553-8133. (anglicky) ↑ SNB: Die Gestaltung der neuen Banknoten auf einen Blick - Die 10-Franken-Note↑ SNB: Die Gestaltung der neuen Banknoten auf einen Blick - Die 20-Franken-Note↑. SNB: Die Gestaltung der neuen Banknoten auf einen Blick - Die 50-Franken-Note↑ SNB: Die Gestaltung der neuen Banknoten auf einen Blick - Die 100-Franken-Note↑ SNB: Die Gestaltung der neuen Banknoten auf einen Blick - Die 200-Franken-Note↑ SNB: Die Gestaltung der neuen Banknoten auf einen Blick - Die 1000-Franken-Note Externí odkazy (anglicky), (německy), (francouzsky), (italsky) Vyobrazení současných mincí na stránkách místní národní banky (anglicky), (německy), (francouzsky), (italsky) Vyobrazení současných bankovek na stránkách místní národní banky (anglicky) Mince Švýcarsko (katalog a galerie) (německy), (anglicky), (francouzsky) Historické a současné bankovky Švýcarska Měny Evropy Evropská unie Bulharský lev • Česká koruna • Dánská koruna • Chorvatská kuna • Euro • Maďarský forint • Polský zlotý • Rumunský lei • Švédská koruna Východní Evropa Běloruský rubl • Gruzínský lari • Moldavský lei • Ruský rubl • Ukrajinská hřivna • (Podněsterský rubl) Jižní Evropa Albánský lek • Bosenskohercegovská marka • Makedonský denár • Srbský dinár • Turecká lira Západní Evropa Britská libra šterlinků • Faerská koruna • Gibraltarská libra • Guernseyská libra • Islandská koruna • Jerseyská libra • Manská libra • Norská koruna • Švýcarský frank Globální rezervní měny Americký dolar (USD) • Euro (EUR) • Čínský jüan (CNY) • Britská libra (GBP) • Japonský jen (JPY) • Švýcarský frank (CHF) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Švýcarsko Autoritní data: GND: 4180480-6", "question": "Jaký je mezinárodní kód švýcarského franku?", "answers": ["CHF"]}
{"title": "Polka", "context": "Polka je společenský tanec v 2/4 taktu, který vznikl okolo roku 1830 v Čechách. Stejným výrazem se označuje i hudební skladba v jeho rytmu. O vzniku polky není zcela jasno, podle národopisce Čeňka Zíbrta polku vymyslela k písni Strejček Nimra děvečka Anna Chadimová (později provdaná Slezáková, 1805–1884), když sloužila v Kostelci nad Labem u měšťana Klášterského. Podle jiných pramenů jde ovšem pouze o velmi nepravděpodobnou legendu. Původně se tento tanec jmenoval maděra[zdroj? ], ale podle svého polovičního rytmu byl přejmenován na půlka. Tento název se později změnil na polka, patrně jako výraz sympatií k národně utlačovaným Polákům (povstání v roce 1830). Podle jiného pramene však na počest polské zpěvačky Esmeraldy. Autorem polky Esmeralda i vůbec první tištěné polky je František Matěj Hilmar, který zkomponoval i některé další: Prachovská, Anenská. Podrobnější informace naleznete v článku František Matěj Hilmar. Po svém vzniku se tanec velmi rychle rozšířil a již v roce 1840 se polka celkem běžně hrála ve Vídni. Do Prahy uchvácené rytmem polky zavítal i Johann Strauss starší, který pak sám složil několik skladeb v rytmu polky.", "question": "V které krajine vznikl tanec Polka?", "answers": ["v Čechách"]}
{"title": "Buenos Aires", "context": "V roce 1580 se sem kolonizátoři vrátili a na místě vypálené osady nechali postavit město Ciudad de la Trinidad, y Puerto de Santa Maria del Buen Aire (česky Město Nejsvětější Trojice a přístav Nejsvětější Panny Marie dobrého větru). Při porovnání z dnešním velkoměstem toto městečko vypadalo uboze. V roce 1606 mělo všehovšudy pouhých 600 obyvatel. Tento stav byl způsoben i tím, že v okolí se nenacházely žádné vidiny zisku pro Španělsko, proto osada ležela mimo zájem španělského krále. Významnější funkci město získalo až v roce 1776, když se stalo hlavním městem španělského místokrálovství Río de la Plata. Od roku 1816 mělo status hlavního města Spojených provincií La Platy, v roce 1826 se stalo hlavním městem Argentinské konfederace. V roce 1880 se Buenos Aires stalo hlavním městem nově vzniknuvší samostatné Argentiny. V roce 1913 byla do provozu dána první linka metra. V červenci 1994 se město stalo dějištěm nejhoršího teroristického činu v dějinách země - při útoku na židovské centrum Asociación Mutual Israelita Argentina (AMIA) zde zahynulo 85 lidí. Buenos Aires se nachází na východě země na pobřeží Atlantského oceánu, je to nejdůležitější argentinský přístav, při společném ústí řek Uruguay a Paraná. Samotné město leží na 34. stupni jižní zeměpisné šířky, zhruba na stejné úrovni jako Sydney nebo Kapské město, v nadmořské výšce asi 25 m. Převládá zde mírně vlhké subtropické podnebí. Léta jsou obvykle velmi horká, průměrná teplota se v období od prosince do března pohybuje něco pod 25 °C. Zimy jsou vlhké, teplota neklesá nikterak nízko, v období od června do srpna můžou teploty klesat pod 10 °C. Roční úhrn srážek činí 1 005 mm. Převládajícím typem krajiny v okolí města je pampa. Mezi nejdůležitější místa města patří Plaza de Mayo s budovou Casa Rosada, což je prezidentský palác. Dále zde stojí např. Metropolitní katedrála a budovy zvané Cabildo. Od Plaza de Mayo se v délce 1,5 km táhne třída Avenida de Mayo až k náměstí Plaza del Congreso. Na tomto náměstí se nachází budova Congreso de la Nación (Národní shromáždění) a pomník Dvou kongresů (Monumento a los dos Congresos). Velmi zajímavým místem je hřbitov Cementario de la Recoleta, který připomíná svými hroby miniaturu města. Spousta kulturních míst je postaveno ve čtvrti Palermo, stojí zde botanická a zoologická zahrada, planetárium, dostihová dráha, hřiště na pólo a růžový sad.", "question": "Nachází se Buenos Aires na pobřeží Atlantského oceánu?", "answers": ["Buenos Aires se nachází na východě země na pobřeží Atlantského oceánu, je to nejdůležitější argentinský přístav, při společném ústí řek Uruguay a Paraná."]}
{"title": "Ultrafialové záření", "context": "Ultrafialové (zkratka UV, z anglického ultraviolet) záření je elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než má viditelné světlo, avšak delší než má rentgenové záření. Pro člověka je neviditelné, existují však živočichové (ptáci, plazi, některý hmyz), kteří jej dokáží vnímat. Jeho přirozeným zdrojem je Slunce. == Objev == Ultrafialové záření objevil německý fyzik Johann Wilhelm Ritter v roce 1801. Pojmenoval ho \"dezoxidační\" světlo. Nynější název dostal později v 19. století. == Souvislost s evolucí == Podle moderních modelů evoluce je vznik a evoluce prvotních proteinů a enzymů schopných reprodukce připisován právě existenci ultrafialového záření. To způsobuje, že sousední dvoušroubovicové páry thyminu v DNA se mohou spojit do kovalentní vazby a tím přerušit vlákno, které reproduktivní enzymy nedokáží zkopírovat. To během genetické replikace či syntézy proteinů vede k posunutí proti sobě orientovaných bází DNA, jehož konečným důsledkem je selhání přenosu genetické informace a smrt organizmu. První prokaryotické organismy, které se přibližovaly hladině prehistorických oceánů – před tím, než byla zformována ozónová vrstva, blokující většinu ultrafialového záření – neustále hynuly.", "question": "Kdo objevil ultrafialové záření?", "answers": ["Wilhelm Ritter"]}
{"title": "Confederación Nacional del Trabajo", "context": "Jejich velitelem byl člen CNT, levicový politik Buenaventura Durruti, který se stal pro republikány legendou Španělské občanské války jako muž, jež ubránil Madrid před frankisty. Nicméně roku 1939 frankisté válku vyhráli a CNT byla zakázána a přešla do ilegality. Její členové buď emigrovali nebo byli frankistickým režimem pozatýkáni nebo zabiti. [zdroj? ] Navzdory desetiletím fungování v ilegalitě dnes CNT pokračuje v činnosti na principech samosprávy pracujících, federalismu a vzájemné pomoci. A las barricadas Na barikádyHymna CNT Slova Valeriano Orobón Fernández, 1936 Hudba Wacław Święcicki mw-parser-output div.listenlist{background:url(\"//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/. 94/Gnome-speakernotes.svg/30px-Gnome-speakernotes.svg.png\");padding-left:40px}.mw-parser-output div.medialist{. min-height:50px;margin:1em;background-position:top left;background-repeat:no-repeat}.mw-parser-output div.medialist ul{. list-style-type:none;list-style-image:none;margin:0}.mw-parser-output div.medialist ul li{padding-bottom:0.5em}.mw-parser-output div.medialist ul li li{font-size:91%;padding-bottom:0} A las barricadas Sborový zpěv Problémy s přehráváním? Nápověda. Významní členové CNT Diego Abad de Santillán Francisco Ascaso Buenaventura Durruti Carles Fontseré Salvador Seguí Juan García Oliver Anselmo Lorenzo Horacio Martínez Prieto Federica Montseny Andreu Nin Valeriano Orobón Fernández Josep Peiró Olives Joan Peiró Ángel Pestañ Isaac Puente Rozdělení regionů CNT Mapa regionů podle CNT. Andalucía Almería Cádiz Córdoba Granada Huelva Jaén Málaga Sevilla Aragón - Rioja Huesca La Rioja Teruel Zaragoza Asturias - León Asturie León Canarias Las Palmas Santa Cruz de Tenerife Cataluñ - Baleares Baleáry Barcelona Girona Lérida Tarragona Centro", "question": "Jaká je zkratka španělského hnutí jménem Národní konfederace práce?", "answers": ["CNT"]}
{"title": "Akademie múzických umění v Praze", "context": "Pravidelně zde probíhají studentská představení Katedry pantomimy (středy), konají se zde koncerty oddělení jazzové interpretace HAMU (čtvrtky), Katedra zpěvu a operní režie zde uvádí svá komorní operní představení. Divadlo je rovněž pronajímáno pro komorní projekty divadel malých forem. Již tradičně se stává jednou ze scén každoročního festivalu Fringe, pravidelně (každé úterý) zde vystupuje se svými hudebně-dramatickými produkcemi společnost Okolostola.[7] Fakulty Budova Divadelní fakulty s divadlem DISK. Lichtenštejnský palác na Malostranském náměstí, sídlo hudební a taneční fakulty Divadelní fakulta (DAMU) nabízí studium ve všech oborech divadelní tvorby: herectví, režie, dramaturgie, scénografie, teorie a kritiky, divadelní produkce, autorské tvorby a dramatické výchovy, a to jak v oblasti činoherního divadla tak v oblasti divadla alternativního i loutkového. Studium probíhá v bakalářském, magisterském i doktorském cyklu, přičemž mezi pedagogy patří významné české i zahraniční divadelní osobnosti. Absolventi DAMU působí v nezávislých divadelních skupinách, uplatňují se jako divadelníci, divadelní kritici, producenti, pedagogové a v nejširším slova smyslu autoři.[8] Filmová a televizní fakulta (FAMU) je jednou z nejstarších filmových škol v Evropě. Počátkem 60. let 20. století FAMU opustili mladí umělci, kteří později vešli ve známost jako Česká nová vlna. Ta představovala do té doby nejvýznamnější přínos světové kinematografii a Československu vynesla – mimo jiné – dva Oscary za nejlepší zahraniční filmy.", "question": "Kterou zkratkou se zapisuje Akademie múzických umění v Praze?", "answers": ["AMU"]}
{"title": "Slayer", "context": "Slayer je americká thrashmetalová hudební skupina působící od počátku 80. let. Byla založena Kerry Kingem, který na místo druhého kytaristy našel Jeffa Hannemana a posléze nalezl na post baskytaristy Toma Arayu, bubeníkem se stal Dave Lombardo. Kapela se během chvíle stala velmi populární v undergroundové scéně a spolu s kapelami jako Metallica, Anthrax a Megadeth založila thrashmetalovou scénu. Největším úspěchem bylo vydání alba Reign in Blood, kterým ovšem dosáhli podle kritiků určitého zenitu. Dokonce dokázali, že negativní reklama je nejlepší reklama. Úvodní písní \"Angel of Death\" (anděl smrti) rozpoutali spor o to, jestli nejsou náhodou \"nazi\" kapelou, protože song pojednává o praktikách Dr. Josefa Mengeleho. Navíc Jeff má doma sbírku fašistických vyznamenání a medailí z druhé světové války po svém otci. Ale přes všechny tyto překážky dosáhlo brzy album Reign in Blood 500 000 prodaných kopií, a tak se stalo první zlatou deskou kapely. Po roce 1986 kapelu na chvíli opustil Dave Lombardo. Na jeho místě bubnoval za něj Toni Scaglione z kapely Whiplash. V roce 1988 přišlo zklamání v podobě desky South of Heaven, fanoušky bylo (zpočátku) odsouzeno pro pomalost a menší odklon od prvních alb. Album Seasons in the Abyss z roku 1990 se díky 1 000 000 prodaných kusů stalo platinovým. Následovalo megaturné Clash of Titans. Roku 1992 Dave Lombardo opustil kapelu a na místo bubeníka přišel Paul Bostaph. Další obvinění z nacismu přišlo v souvislosti s vydáním alba Divine Intervention v roce 1994. Vyslovil ho Max Cavalera, který působil tehdy v kapele Sepultura. Slayer to oplatili tím, že ve francouzské televizi při jednom z rozhovorů prohlasili: \"Sepultura je banda brazilských debilů\" (a bunch of lowlife cocksuckers from Brazil). Po odchodu Maxe Cavalery ze Sepultury se vztah mezi kapelami spravil. Na konci roku 2001 se znovu za bubny skupiny posadil Lombardo. V tomtéž roce 11. září bylo vydáno album God Hates Us All. Album bylo nominováno na cenu Grammy za nejlepší Live Performance songu Disciple a za nejlepší album, nezískalo však ani jednu z cen.", "question": "Jak se jmenuje baskytarista skupiny Slayer, který tvoří spolu s Kerry Kingem jednu z nejproduktivnějších autorských dvojic na metalové scéně?", "answers": ["Toma Arayu"]}
{"title": "Metallica", "context": "Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA. V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek. Za sledované období prodala Metallica jenom v Spojených státech 50 111 000 alb. V roce 2009 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Úvodní slovo ceremoniálu přednesl Flea. Od roku 2012 skupina pracuje na novém albu.", "question": "Kolik studiových alb Metallica doposud vydala?", "answers": ["deset"]}
{"title": "Částice (slovní druh)", "context": "Částice (slovní druh) Tento článek je o jazykovědě. Další významy jsou uvedeny na stránce částice (rozcestník). Částice (partikule) je neohebný slovní druh, který signalizuje vztah mluvčího k výpovědi, vyjadřuje modalitu věty nebo zvýrazňuje větný člen. Zpravidla uvozuje větu, to znamená, že stojí na jejím začátku, ale může stát i uvnitř věty. Některé částice mají platnost věty, např. Ano. Nikoli. Zajisté. V češtině jsou částice relativně málo početné. Rozdělení částic Podle původu částice dělíme na: Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu: ať, kéž, ano. Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý. Je potřeba je odlišovat zejména od spojek: I promluvil ke králi. (částice) x Promluvil ke králi i ke královně. (spojka) Že ses do toho pletla! (částice) x Zdá se, že ses do toho pletla. (spojka) Podle významu dělíme částice na: tázací – uvozují tázací věty: Jestlipak si to přečetl? apelové, které se dále dělí na: žádací – Ať mi přinese knihu. přací – Kéž by už skončila zima. Částice dále můžeme dělit na: modální – nejspíš, zajisté, možná, asi intenzifikační – velmi, velice, příliš, moc (pozor na platnost slovního druhu ve větě) vytýkací – jen, také, třeba, teprve, pouze, přímo modifikační – přece, ale, prostě, snad, jen, klidně Klidně mluv! (částice) x Mluv klidně. (příslovce) odpověďové – ano, ne negační – ne, nikoli větná adverbia – samozřejmě, bohužel, každopádně, naštěstí Tento slovní druh je těžké rozlišit od příslovce nebo spojky, ale skoro vždy jsou na začátku věty nebo souvětí.", "question": "Jakou mají definici částice?", "answers": ["neohebný slovní druh, který signalizuje vztah mluvčího k výpovědi"]}
{"title": "Věc Makropulos", "context": "Věc Makropulos je divadelní hra českého spisovatele a dramatika Karla Čapka. Tato hra měla premiéru v roce 1922 v Městském divadle na Vinohradech v Praze. Zabývá se otázkou nesmrtelnosti a práva člověka prodlužovat si uměle život. == Děj == V prvním dějství objasňuje právní zástupce doktor Kolenatý svůj probíhající případ, který se táhne již po několik generací, nejen divákovi (čtenáři), ale především zpěvačce Emílii Marty, která zná některé podrobnosti z minulosti a ví o důležitých důkazech, jež mohou ozřejmit celý případ. Divák může Emílii považovat za šílence, stejně jako doktor Kolenatý, nebo jí může důvěřovat jako Albert Gregor, jehož případu se tyto údaje týkají. Rozhodně žena působí ještě záhadněji, když se jí popisované dokumenty skutečně najdou tam, kde uvedla. Emílie se nesnaží pomoci vyřešit soudní případ, jak si lze zpočátku oprávněně myslet, stojí pouze o dopisy, které jsou uchovány společně se závětí v Prusově domě. Vyhovuje jí ovšem, že je ostatními (především Gregorem) považována téměř za spasitelku, a blahosklonně přijímá dary, jak je tomu zvyklá ze své pěvecké kariéry a z úspěchů z celé Evropy. Proces \"Gregor versus Prus\" (v současné době Albert Gregor proti Josefu Prusovi) je sice na dobré cestě k vyjasnění, zároveň se však ještě více zamotává, neboť je nezbytné prokázat totožnost hlavních účastníků, především vzájemný vztah Ferdinanda Makropula s Ellian Mac Gregor. Druhé dějství, které se odehrává v divadle po skončení Emíliina koncertu, kde zpěvačka kromě přijímání gratulací k svému dnešnímu výkonu od okouzlených obdivovatelů vyjednává s Prusem a Gregorem o zalepeném dopise určeném \"synu Ferdinandovi\", který byl mezi nalezenými dokumenty. Když jí ho nechce vydat Josef Prus, snaží se jej vymámit na jeho synu Jankovi, kterého rovněž zasáhlo zpěvaččino kouzlo. Kromě Josefa a Janka Prusových se zde setkáváme opět s Kristinou (milou Janka Pruse a dcerou solicitátora Vítka z advokátní kanceláře doktora Kolenatého, která se touží stát výtečnou a uznávanou zpěvačkou a Emílii bezmezně obdivuje po profesionální stránce), dále s Albertem Gregorem, s Vítkem a nově s Hauk-Šendorfem, který Emílii považuje za španělskou zpěvačku a Eugenii Montez.", "question": "Kdo napal divadelní hru Věc Makropulos?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Draslík", "context": "Je velmi dobře rozpustný ve vodě, při jeho rozpouštění se uvolňuje značné množství tepla a vzniklý roztok se zahřívá. Hydroxid draselný vzniká reakcí draslíku, oxidu draselného, peroxidu draselného nebo superoxidu draselného s vodou nebo elektrolýzou roztoku chloridu draselného. Draselné soli jsou ve vodě obecně velmi dobře rozpustné a jen několik je nerozpustných, všechny mají bílou barvu, pokud není anion soli barevný (manganistany, chromany). Draselné soli vytváří snadno podvojné soli, ale velmi nesnadno komplexy. Ještě před 50 lety nebyly známy žádné komplexy alkalických kovů a uvažovalo se o nich, že nejsou vůbec schopny tvořit komplexy (podobně jako se uvažovalo, že vzácné plyny nejsou schopny tvořit sloučeniny). Chlorid draselný KCl je bezbarvá krystalická látka hořké chuti. V přírodě se vyskytuje jako nerost sylvín, který je součástí většiny ostatních draselných nerostů. Lze ho vyrobit rozpouštěním hydroxidu draselného nebo uhličitanu draselného v kyselině chlorovodíkové. Fluorid draselný KF, bromid draselný KBr a jodid draselný KI se všemi svými vlastnostmi velmi podobají chloridu draselnému. Uhličitan draselný neboli potaš K2CO3 je bílá, hygroskopická krystalická látka, která se velmi snadno rozpouští ve vodě. Připravuje se reakcí hydroxidu draselného s vzdušným oxidem uhličitým nebo přímo z draselných solí - např. stassfurtský způsob. 2 KCl + 3 MgCO3.3 H2O + CO2 → 2 MgCO3.KHCO3.4 H2O + MgCl2 2 MgCO3.KHCO3.4 H2O →60 °C→ K2CO3 + 2 MgCO3.3 H2O + CO2 + 3H2O Dusičnan draselný KNO3 neboli (draselný ledek) je bezbarvá krystalická látka.", "question": "Jaká je chemická značka draslíku?", "answers": ["K"]}
{"title": "Guns N' Roses", "context": "Nakonec jí ale získal právě Zutaut pro Geffen Records. Tom Zutaut měl v úmyslu vytvořit kolem skupiny větší mýtus, a proto nepodporoval velké množství koncertů a chtěl kapelu omezit, aby každý koncert, který kapela odehraje, byla událost. Guns N' Roses se ale nechtěli koncertů vzdát a hráli často pod pseudonymem \"Fargin Bastydges\". Poté si sama nahrála EP Live ?!*@ Like a Suicide. V mezičase už ale pracovala s Mikem Clinkem na Appetite for Destruction, které vyšlo v roce 1987 a obsahovalo hity jako \"Welcome to the Jungle\", \"Paradise City\", nebo \"Sweet Child O' Mine\" a po celém světě se prodalo třicet milionů kopií. Chování členů ale začalo přitahovat pozornost médií. Slash, Duff McKagan a Steven Adler byli často během koncertů pod vlivem drog a alkoholu. Podle některých členů štábů prý při jednom koncertu museli Slashe na pódium doslova dotlačit a on po jeho skončení ztratil vědomí. Během festivalu Monsters of Rock, který se konal ve Velké Británii, zahynuli dva fanoušci, když se dav začal po začátku vystoupení Guns N' Roses tlačit k pódiu. Média obviňovala ze smrti fanoušků skupinu, ale její členové se o incidentu dozvěděli až po skončení koncertu. Tyto a podobné incidenty vedly k tomu, že Guns N' Roses začali být označováni jako nejnebezpečnější skupina na světě. V roce 1988 vyšlo album G N' R Lies, které také obsahovalo písně z EP Live ?!*@ Like a Suicide.", "question": "Spoluzakladatelem které kapely je Axl Rose?", "answers": ["Guns N' Roses"]}
{"title": "Python#Vlastnosti", "context": "Python 3 je aktivní řada. Poslední vydaná verze je 3.9.0. Řada 3 opravuje chybná a překonaná designová rozhodnutí. Např. Python 2 používá textové řetězce se zastaralým 8bitovým kódováním, Python 3 přešel na moderní a univerzální Unicode textové řetězce. Vlastnosti Python je dynamický interpretovaný jazyk. Někdy bývá zařazován mezi takzvané skriptovací jazyky. Jeho možnosti jsou ale větší. Python byl navržen tak, aby umožňoval tvorbu rozsáhlých, plnohodnotných aplikací (včetně grafického uživatelského rozhraní – viz například wxPython, který využívá wxWidgets, nebo PySide a PyQT pro Qt, a nebo PyGTK pro GTK+). Python je hybridní jazyk (nebo také multiparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe. Python má díky tomu vynikající vyjadřovací schopnosti. Kód programu je ve srovnání s jinými jazyky krátký a dobře čitelný. K význačným vlastnostem jazyka Python patří jeho jednoduchost z hlediska učení. Bývá dokonce považován za jeden z nejvhodnějších programovacích jazyků pro začátečníky.[zdroj? ] Tato skutečnost je dána tím, že jedním z jeho silných inspiračních zdrojů byl programovací jazyk ABC, který byl jako jazyk pro výuku a pro použití začátečníky přímo vytvořen. Python ale současně bourá zažitou[zdroj? ] představu, že jazyk vhodný pro výuku není vhodný pro praxi a naopak. Podstatnou měrou k tomu přispívá čistota a jednoduchost syntaxe, na kterou se při vývoji jazyka hodně dbá. K definici bloků se v Pythonu (na rozdíl od většiny jazyků) používá pouze odsazování. Význačnou vlastností jazyka Python je produktivnost z hlediska rychlosti psaní programů. Týká se to jak nejjednodušších programů, tak aplikací velmi rozsáhlých. U jednoduchých programů se tato vlastnost projevuje především stručností zápisu. U velkých aplikací je produktivnost podpořena rysy, které se používají při programování ve velkém, jako jsou například přirozená podpora jmenných prostorů, používání výjimek, standardně dodávané prostředky pro psaní testů (unit testing) a dalšími.", "question": "Je pravdou, že jazyk Python neumožňuje při psaní programů používat objektově orientované paradigma?", "answers": ["Python je hybridní jazyk (nebo také multiparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe."]}
{"title": "Aristotelés", "context": "Aristotelés ze Stageiry byl filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd. Narodil se 384 př. n. l. v osadě Stageira na poloostrově Chalkidiki v dnešní řecké Makedonii, asi 80 km východně od Soluně - Thessaloniki (proto se někdy nazývá Stagirita), zemřel v roce 322 př. n. l. v Chalkidě, asi 60 km SV od Athén. Aristotelův otec Nikomachos byl osobním lékařem makedonského krále Filipa II. V letech 367 až 347 Aristotelés studoval a pak i vyučoval v Platónově Akadémii v Athénách. Po Platónově smrti odešel vyučovat do Assu v Malé Asii a na Lesbos do Mytilény. Roku 343 př. n. l. jej povolal makedonský král Filip jako vychovatele svého syna Alexandra (budoucí Alexandr Veliký). Po Filipově smrti se Aristotelés vrátil zpět do Athén, kde se plně věnoval vědě a kde roku 335 př. n. l. založil vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion, nebo také peripatetická škola (z názvu krytého sloupořadí peripatos (π), kde se žáci učili, nebo od slovesa peripatein (procházet se), neboť Aristotelés se prý se svými žáky při výuce procházel). Během 13 let, které strávil v Athénách, vznikla většina jeho spisů, někdy spíše poznámek nebo záznamů z přednášek. Roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristotelés v rámci reakce proti Alexandrovi obviněn z rouhání bohům a odsouzen, takže odešel do vyhnanství do Chalkidy, odkud pocházela jeho matka a kde v následujícím roce zemřel. Zachovala se jeho závěť s přáním, aby byl pochován vedle své ženy. Na rozdíl od svého učitele Platóna, který se věnoval převážně otázkám člověka a společnosti, snažil se Aristotelés obsáhnout a uspořádat i všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění.", "question": "Kde Aristotelés působil po svých studiích?", "answers": ["Akadémii"]}
{"title": "Camembert", "context": "Když ho po čase našla, byl obrostlý bílou plísní. Nejdříve ho chtěla vyhodit, když ho ale ochutnala, byla překvapena jeho báječnou chutí. Nejstarší písemné zmínky o tomto typu sýru pochází z roku 1554. Tím, kdo tento sýr skutečně proslavil, byla Marie la Fontaine Harel z vesnice Roiville okolo roku 1791. Její dcera pokračovala ve výrobě tohoto sýru a byla to ona, kdo jej nazvala podle nedalekého města Camembert. == Výroba == Camembert se vyrábí z nepasterovaného kravského mléka, zraje ve formách za přítomnosti plísní Penicillium camemberti (synonymum Penicillium candidum) a nejméně tři týdny. Vyrábí se v malých nízkých válečcích o hmotnosti 125 gramů, které jsou baleny do papíru a poté do krabiček. == Vlastnosti == Charakteristická chuť sýra se postupně mění s jeho stárnutím, od jemné až po palčivou. Patří k výtečným dezertním sýrům. == Varianty == Sýr se vyrábí a na trh dodává v různých variantách a baleních, mnohdy odlišných i dle místa výroby. Ligueil je sýr typu camembert, který se vyrábí ve střední Francii, v oblasti Poitiers z kravského mléka. == Odkazy == === Reference === === Související články === Hermelín Le Rustique === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Camembert ve Wikimedia Commons Marie Harel and the camembert of Normandii", "question": "Z jakého mléka se vyrábí Ligueil?", "answers": ["z kravského"]}
{"title": "Slovinsko", "context": "Specifickou institucí je Rozpočtový soud (Računsko sodišče), jenž funguje jako orgán pro přezkoumání státních účtů, státního rozpočtu a všech veřejných výdajů. Rozpočtový soud však nelze řadit mezi ostatní soudy, neboť se s ohledem na své zakotvení nachází zcela mimo moc soudní. Podrobnější informace naleznete v článku Politické strany ve Slovinsku. Ve Slovinsku existuje vícestranický systém. Vývoj je rozdělován do čtyř fází: do 1945, do 1986, do 1991, od 1992. První fáze vývoje slovinského stranického systému v období od devadesátých let devatenáctého století do čtyřicátých let dvacátého století byla ve znamení rozvoje občanské společnosti a vytváření prvních politických stran. V důsledku politického vývoje byla na sklonku tohoto období faktická legální politická činnost znemožněna. Od konce druhé světové války až do roku 1986 existovala jedna politická strana - Svaz komunistů Slovinska, organizačně začleněná do Svazu komunistů Jugoslávie. Vedle strany existovala soustava společensko-politických organizací. V letech 1986 až 1991 došlo k přechodu k pluralitnímu stranickému systému. Od roku 1992 funguje současný stranický systém. Relevantní politické strany současné politické scény jsou zejména Sociální demokraté (Socialni demokrati - SD), Slovinská demokratická strana (Slovenska demokratska stranka - SDS), ZARES - Nová politika (Zares - Nova politika), Demokratická strana důchodců Slovinska (Demokratična stranka upokojencev Slovenije - DeSUS), Slovinská národní strana (Slovenska nacionalna stranka - SNS) a Liberální demokracie Slovinska (Liberalna demokracija Slovenije - LDS).", "question": "V kterém roce vzniklo samostatné Slovinsko?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Zub", "context": "Zuby vznikly modifikací plakoidních šupin ryb, u některých druhů ryb si tento tvar zachovávají i do dnešních dnů. U obojživelníků a většiny plazů zuby vyrůstají přímo z čelistní kosti, u krokodýlů, vyhynulých dinosaurů a savců včetně člověka jsou zuby zasazené v zubních lůžcích. Čelistní kost je krytá dásní, která zuby pevně obemyká. Zuby člověka (a obecně všechny brachiodontní zuby) se skládají ze tří částí, z kořene, krčku a korunky. Korunka je ta část zubu, která vyčnívá ze zubního lůžka a je pokrytá sklovinou, nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je tvořená mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry. Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které je zubní dřeň. Do zubní dřeně kanálky v kořenech zubu pronikají drobné cévy a také nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Zubní cement je vláknitá kost, která v tenké vrstvě kryje kořen zubu. Zuby dospělých přirozeně tmavnou během zrání, zubní dřeň v zubech se zmenšuje a je nahrazován dentinem (zubovinou). U lidského zárodku se chrup začíná vyvíjet asi v šestém měsíci.", "question": "Jak silná je sklovina zubu?", "answers": ["jeden až tři milimetry"]}
{"title": "Ronnie James Dio", "context": "Ronnie James Dio (narozen jako Ronald James Padavona, 10. července 1942, Portsmouth, New Hampshire, USA – 16. května 2010 Houston, Texas, USA), byl americký metalový zpěvák s italskými kořeny, který je známý především účinkováním ve skupinách Black Sabbath, Rainbow, Elf a svou vlastní skupinou Dio. Jeho dalším projektem je organizace Hear 'n Aid. Je považován za jednoho z nejschopnějších a technicky nejnadanějších heavymetalových zpěváků všech dob. Proslulý silným hlasem a zpopularizováním znamení \"rohů ďáblových\" v metalové kultuře. Před smrtí byl zapojen do projektu se členy Black Sabbath Tony Iommi, Geezer Butler a Vinny Appice, kteří vystupovali pod názvem Heaven and Hell. Ronnie zemřel 16. května 2010 na rakovinu žaludku. Vystupoval například ve filmu Králové ro(c)ku, kde hrál sebe samého - metalového boha, k němuž se hlavní hrdina modlil. Na Festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích byla po něm na jeho počest pojmenováno hlavní pódium. Diova hudební kariéra začala v roce 1957, když několik Cortlandských hudebníků založilo skupinu The Vegas Kings, která se krátce po založení přejmenovala na Ronnie and the Rumblers. Členové této skupiny byli: Ronald James Padavona (později známý jako Ronnie James Dio ) jako basový kytarista, zpěvák Billy DeWolfe, kytarista Nick Pantas, bubeník Tom Rogers a saxofonista Jack Musci. V roce 1958, společně s několika personálními změnami, skupina opět mění název na Ronnie and the Red Caps. V této skupině již Padavona nahradil zpěváka DeWolfa.", "question": "Kdy se narodil Ronnie James Dio?", "answers": ["10. července 1942"]}
{"title": "Rusko", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Ruska. Rusko je devátým nejlidnatějším státem světa. Avšak počet obyvatel mezi lety 1995–2010 klesl o více než 5 milionů; odhad k 1. lednu 2014 hovoří o 143 657 000 obyvatelích, což je o 800 000 více než při oficiálním sčítání roku 2010. V posledních letech tedy opět počet obyvatel mírně stoupl, částečně vlivem imigrace. V roce 2009 bylo od roku 1995 poprvé dosaženo, v důsledku imigrace a zvyšující se porodnosti, demografického růstu, i když jen o 20 000 obyvatel. Rozmístění obyvatelstva je nerovnoměrné: většina (77 %, tj. přes 110 miliónů) obyvatel žije v menší evropské části, zatímco obrovská území Sibiře jsou téměř liduprázdná – průměrná hustota osídlení činí, vzhledem k obrovské rozloze federace, pouhých 8,4 obyv./km2. Růst počtu obyvatel v současné době pokračuje v některých jižních oblastech Čečensko, Ingušsko, Dagestán atd.) a na severovýchodě, nejvíce se naopak vylidňují oblasti evropského západu (Pskovská, Smolenská, Novgorodská oblast). V roce 2014 byla průměrná délka života 71 let s výrazným rozdílem mezi pohlavími: 65 let u mužů a 77 u žen. Oficiálním jazykem celého státu je ruština, kterou ovládají prakticky všichni obyvatelé Ruska; některé autonomní celky vedle ruštiny používají místní jazyky (tatarština, ukrajinština, čuvaština, němčina ad.) – celkem tak Rusko oficiálně hovoří 31 jazyky. Jediným oficiálním písmem je cyrilice, v níž musí být zapisovány úřední dokumenty, což platí i pro jazyky, které používají také latinku. Ruština je nejvíce geograficky rozšířený jazyk Eurasie, druhým nejpoužívanějším jazykem na internetu po angličtině, jedním ze dvou oficiálních jazyků na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a jedním ze šesti úředních jazyků OSN. Největší zastoupení má v zemi pravoslavné křesťanství; dominantní církví je Ruská pravoslavná církev, k níž se hlásí okolo poloviny obyvatelstva. Přestože je Rusko sekulárním státem, je Ruská pravoslavná církev uznávána i nevěřícími jako symbol kulturního dědictví Ruska. Křesťanství bylo ruským státním náboženstvím od roku 988 a ani v éře protináboženského Sovětského svazu, kdy byla církev krutě pronásledována, nebyl jeho vliv zcela potlačen a po rozpadu SSSR opět značně stoupl.", "question": "Kolika jazyky celkem hovoří Rusko oficiálně?", "answers": ["31"]}
{"title": "Becherovka", "context": "Někdy se jí přezdívá \"třináctý karlovarský pramen\". Roku 1805 přijíždí do Karlových Varů doktor Christian Frobrig z Anglie, který při odjezdu Becherovi daruje recept. Od roku 1807 Josef Becher začíná prodávat likér pod jménem English Bitter. Ročně je vyrobeno cca 8 mil. litrů. Becherovka je momentálně nejprodávanějším likérem v segmentu hořkých bylinných likérů. Becherovka se připravuje podle tajné receptury, po celou dobu stejným způsobem. Většina bylin pochází z Česka, ale ve směsi se najdou také suroviny ze vzdálených exotických oblastí, například Zanzibaru, Srí Lanky či ze zemí Jižní Ameriky. Existuje ale také informace, že zhruba tři čtvrtiny bylin a koření pocházejí ze zahraničí. Některé druhy prý rostou přímo v okolí Karlových Varů. Z limitované edice 2017 je známo, že obsahuje Achillea millefolium, Eugenia aromatica, Cinnamomum Aromaticum a Hyssopus Officinalis. Výroba probíhá v místnosti zvané \"Drogikamr\" (název užívaný ještě z doby Becherů) a trvá několik týdnů až měsíců. Hotová směs je přesypána do pytlů z přírodního materiálu a na jeden týden ponořena do alkoholu, aby dokonale prosákla. Vzniklý extrakt se smíchá s vodou a přírodním cukrem a poté se vkládá do digeračních tanků. Becherovka zraje přibližně dva měsíce a poté je stáčena do charakteristických zelených láhví. Po stočení ji degustuje hlavní sládek. Firma dodržuje různá bezpečnostní opatření. Výrobní receptura je známa pouze dvěma lidem ze společnosti, výrobnímu manažerovi a výrobnímu řediteli. Tímto tajemstvím jsou doživotně smluvně vázáni a nemohou například společně cestovat. Traduje se, že se neobjednávají všechny suroviny naráz a že jsou navíc odebírány i některé druhy bylin a koření, které do likéru vůbec nepatří. Becherovka se momentálně vyváží do téměř 40 zemí světa. Mezi nejsilnější exportní trhy patří Německo, Slovensko, Ukrajina a Rusko. Kromě toho se vyváží také do vzdálenějších zemí – Japonska, Brazílie či Austrálie. Servíruje se jako aperitiv nebo digestiv, dále ve formě koktejlu či horkého nápoje. Její chuť a vůně nejlépe vyniknou, pokud je servírována ledově namražená (o teplotě − až − °C), proto je doporučeno uchovávat jí v lednici či mrazničce. Může se míchat například s kolou nebo top-topicem. Zaměstnanci sovětského konzulátu v Karlových Varech svého času pili směs becherovky a tradiční ruské vodky Stolichnaya.", "question": "Kolik lidí zná celé tajemství výroby becherovky?", "answers": ["dvěma"]}
{"title": "Antarktida", "context": "Z ostatních kontinentů se nejvíce přibližuje Jižní Americe, kterou od Antarktického poloostrova odděluje asi 1000 km široký Drakeův průliv. K Antarktidě lze přiřadit některé vesměs neobydlené ostrovy v Jižním, Atlantském, Indickém a Tichém oceánu. Nejzazší body na pevnině: Nejsevernější bod: Brown Bluff na Antarktickém poloostrově (63°13' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Nejzazší body včetně ostrovů: Nejsevernější bod: Crozetovy ostrovy pod správou Francie (45°57' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Antarktidy. Před desítkami miliónů let v Antarktidě nebyla ledová pokrývka, ale lesy. Ovšem led zde byl i před 14 milióny let, tedy dříve než se předpokládalo. Jižní polární kruh jako první pravděpodobně překročili novozélandští Maorové. Anglický mořeplavec James Cook roku 1773 zavítal na ledovou návrš, obklopující kontinent. Po něm následovaly britské, ruské a francouzské expedice a také lovci tuleňů z mnoha států. Na počátku 20. století bylo vnitrozemí Antarktidy jedním z posledních dosud neprozkoumaných míst na světě. Robert Falcon Scott sem vedl výpravu v letech 1900 až 1904 a roku 1909 se Ernest Shackleton dostal do vzdálenosti 150 km od jižního pólu. V roce 1911 nakonec dosáhl pólu Nor Roald Amundsen. O měsíc později sem dorazila další expedice, vedená Robert Falcon Scottem, všichni její členové však na zpáteční cestě zahynuli. Pozdější výpravy už používaly ledoborce, letadla a pásová vozidla. Antarktida nepatří žádnému státu. Má však bohaté zásoby nerostů a ryb, takže si na ni různé země dělaly nárok. Dvanáct států podepsalo v roce 1959 smlouvu na podporu vědeckého výzkumu a míru na Antarktidě. Tuto smlouvu dosud podepsalo osmatřicet zemí. Jako součást úsilí, jež si klade za cíl uchovat tuto divočinu neporušenou činností člověka, zde byla roku 1991 na dobu 50 let zakázána těžba. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Antarktidy. Související informace naleznete také v článku Územní nároky na Antarktidu. Antarktida má rozlohu 13 829 430 km2, a to včetně šelfových ledovců a ostrovů. Rozloha bez nich činí 12 272 800 km2. Nejvyšší horou je Vinson Massif v Ellsworthově pohoří s nadmořskou výškou 4892 m. Průměrná nadmořská výška kontinentu činí 1958 m včetně šelfových ledovců a 2194 m bez nich. Antarktida je pátým největším světadílem na Zemi a je ze všech nejchladnější.", "question": "Patří Antarktida nějakému státu?", "answers": ["Antarktida nepatří žádnému státu."]}
{"title": "Kerry King", "context": "Kerry King (* 3. června, 1964 v Los Angeles, Kalifornie) je americký kytarista a jeden ze zakládajících členů americké thrash metalové skupiny Slayer. Jeho otec byl letecký inspektor a matka pracovala u telefonní společnosti. Kerry v roce 1981 hledal ve skupinách místo jako kytarista, poté se setkal s Jeffem Hannemanem a začali hrát skladby od Iron Maiden a Judas Priest. Kerry poznamenal: \"Why don't we start our OWN band? \", Jeff odpověděl \"...Fuck yeah! \". Jako většina metalových muzikantů měl i Kerry dlouhé vlasy, ale poté, co mu začaly padat, se ostříhal do hola; svou hlavu pak doplnil tetováním. Jeho přezdívka zní KFK, což znamená \"Kerry Fucking King! \". Jeho texty se z větší části zabývají satanismem; jeho zálibou jsou také horory. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kerry King ve Wikimedia Commons muzikus.cz", "question": "Kde pracovala matka Kerryho Kinga?", "answers": ["u telefonní společnosti"]}
{"title": "Káva", "context": "Tímto pojmenováním se typicky rozumí jakostní jednodruhová káva, která má původ v nějakém konkrétním zeměpisném místě, kde byla sbírána. Podle těchto oblastí se také odvíjí konkrétní typické chuťové vlastnosti kávy. == Druhy kávy == Kávu lze rozdělit do několika skupin podle způsobu a okolností zpracování: Zrnková káva Mletá káva Porcovaná káva Fair trade káva Instantní káva Bio káva BezkofeinováPříprava a pití kávy v bojových polních podmínkách == Odkazy == === Reference === === Literatura === AUGUSTÍN, Jozef. U kávy o kávě a kávovinách (původním názvem: Pri káve o káve a kávovinách). Překlad Katarína Kašpárková Koišová. aktualizované a rozšířené. vyd. Brno: Jota, 2016. 360 s. ISBN 978-80-7462-850-4. === Související články === Kavárna Barista Mistr kávy Latté art Káva bez kofeinu Instantní káva (rozpustná káva) Easy Serving Espresso Kávové odrůdy Julius MeinlDruhy přípravy kávyCappuccino Espresso (preso) Moccacino Moka Alžírská káva Holandská káva Irská káva Karibská káva Café au lait Caffè crema Vídeňská káva Vídeňská melangeNádoby a zařízení na přípravu kávyDžezva Kávovar Presovač Moka konvička (bialettka) French press === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu káva ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Káva v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Slovníkové heslo káva ve Wikislovníku Téma Káva ve Wikicitátech Historie Víte, jak udělat espreso a kapučíno? - ekonomika.idnes.cz (slovensky) Káva – nápoj plný otáznikov - primar.sme.sk Jak se co dělá: Káva Jak na lepší kávu (hobby.idnes.cz)", "question": "Jak se nazývá nápoj z upražených a rozemletých semen plodů kávovníku?", "answers": ["Káva"]}
{"title": "Tennessin", "context": "Z E (MeV) P 293Ts umělý 14 ms α 289Mc[1] 294Ts umělý α 290Mc[2] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). At⋏ Livermorium ≺Ts≻ Oganesson Tennessin (zatím nekodifikovaný český název odvozený z anglického názvu tennessine, resp. ze zprávy ČTK[3][pozn. 1]), chemická značka Ts, je transuran s protonovým číslem 117, řazený (zatím pouze formálně) mezi halogeny. Do roku 2016 se provizorně označoval jako ununseptium (Uus). Historie Prvek byl připraven v laboratořích v ruském městě Dubna sloučením atomových jader izotopů vápníku 4820 Ca a berkelia 24997 Bk: [5][6] 4820 Ca + 24997 Bk → 297117 Ts → 294117 Ts + 3 10 n Předpokládané rozpadové řady jader tennessinu končí izotopy lawrencia a vypadají následovně: Vypočtená rozpadová řada pro izotopy jader 293Uus a 294 Uus V prosinci 2015 Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii potvrdila splnění kritérií pro prokázání objevu nového prvku, uznala Uus za objevené spolupracujícími týmy vědců ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně (Rusko), Lawrence Livermore National Laboratory (Kalifornie, USA. ) a Národní laboratoře Oak Ridge (Tennessee, USA) a vyzvala objevitele k navržení konečného názvu a značky.[7][3] Konečným návrhem objevitelů byl název tennessine a značka Ts. Prvek je takto pojmenován na počest amerického státu Tennessee, kde mimo jiné sídlí Národní laboratoře Oak Ridge, Vanderbilt University a University of Tennessee, a připomíná jeho přínos k výzkumu supertěžkých prvků.[8][9. ] Tento anglický název je v souladu s názvoslovným doporučením IUPAC a ctí tradiční (anglojazyčnou) příponu halogenů.[10][4] Tento návrh konečného pojmenování předložila IUPAC v červnu 2016 k veřejné diskusi[8] a 28. listopadu 2016 schválila jako konečné pojmenování a značku.[11]", "question": "Jakou chemickou značku má Tennesin?", "answers": ["Ts"]}
{"title": "Lásky jedné plavovlásky", "context": "Lásky jedné plavovlásky je český černobílý film režiséra Miloše Formana z roku 1965. Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film. Britský filmový časopis Empire ho v roce 2010 zařadil mezi 100 nejlepších cizojazyčných filmů. Hlavní hrdinkou filmu je mladá dělnice z malého města (Hana Brejchová), která hledá pravou lásku. Jednou ji na místní zábavě zaujal mladý muzikant (Vladimír Pucholt), se kterým ještě téže noci skončila v posteli. Později za ním přijela do Prahy a ubytovala se u jeho překvapených rodičů. Její milý o ni však už nejevil zájem. Příběh se odehrává ve městě Zruč nad Sázavou.", "question": "Kdy byl natočen film Lásky jedné plavovlásky?", "answers": ["1965"]}
{"title": "ABBA", "context": "Po tomto prvním veřejném vystoupení následovalo mezi prosincem 1970 a únorem 1971 turné po švédských klubech. Toto turné však žádný úspěch nepřineslo a byl to jasný propadák. Tato zkušenost je na čas odradila od společné práce. Agnetha i Anni-Frid (Frida) v té době byly ve Švédsku známými zpěvačkami. Björn s Bennym skládali písně pro své vlastní skupiny a další interprety[kdo? ]. Jezdili často na turné, kam začali brát Agnethu a Fridu s sebou. Agnetha a Björn se vzali v roce 1971 a Frida byla zasnoubena s Bennym. 29. března roku 1972 Agnetha, Björn, Benny a Anni-Frid nahráli první píseň v anglickém jazyce \"People Need Love\", která jasně upřednostňovala vokály Agnethy a Fridy. Píseň vyšla 1. června 1972 na singlu a oficiálně se jedná o první nahrávku a singl skupiny ABBA (i když jsou na obalu desky uvedena pouze křestní jména všech čtyř členů; BJÖRN & BENNY AGNETHA & ANNI-FRID), která se dostala mezi nejlepších deset ve švédských hitparádách. Skupina povzbuzena úspěchem začala 26. září 1972 pracovat na svém prvním studiovém albu. 1. listopadu 1972 bylo vydán jejich druhý singl \"He Is Your Brother\", který je vynesl na první místo švédské hitparády. Roku 1973 se zúčastnili švédského národního kola hudební soutěže Eurovision Song Contest s písní \"Ring Ring\", ale vzhledem k systému hlasování se jim nepodařilo uspět. Pobouření fanoušci si pak vynutili změnu systému hodnocení. ABBA se o účast v Eurovizi pokusila znovu o rok později s písní \"Waterloo\". Tentokrát byla skupina úspěšná a 6. dubna 1974 zvítězila v mezinárodním kole, které se konalo v Brightonu ve Velké Británii. Tímto vítězstvím odstartovala svoji úspěšnou mezinárodní kariéru.", "question": "V jakém roce byla založena švédská skupina ABBA?", "answers": ["1972"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Na rozdíl od Krona, který pro požírání vlastních dětí nebyl u starověkých Řeků příliš oblíben, měl Saturnus u Římanů velkou vážnost a úctu. Podle mýtu naučil lidi obdělávat půdu, pěstovat rostliny a stavět obydlí. O době jeho údajného panování se hovořilo jako o \"zlatém věku lidstva\" a na památku jeho vlády se konaly slavnosti zvané saturnálie. V době těchto slavností dostávali otroci na krátký čas svobodu, protože ve zlatém věku nebylo pánů a ani otroků. Saturnovi se po ztotožnění s Kronem začaly připisovat Kronovy děti, mezi nimi například i Zeus, Římany nazývaný Jupiter, který ho nakonec svrhl z trůnu. V indické mytologii Saturn ztělesňuje bůh Šani. V astrologii je Saturn pokládán za nepříznivou planetu kvůli tomu, že jeho pohyb je nejpomalejší ze všech planet tradiční astrologie. Symbolizuje formování a jistotu, zákony času a prostoru, strukturu, pořádek, pravidla, hranice, starobu, nepřízeň a smrt. Jako kladné vlastnosti se mu připisuje stálost, praktičnost, hospodárnost, vytrvalost a systematičnost, k nepříznivým patří chlad, izolace, nedůvěra, pesimismus, frustrace a deprese. Klasická astrologie se na něho dívá jako na \"otce času\", protože lidský život je údajně po třech obězích této planety zvěrokruhem naplněn. Současně je považován za životního učitele a symbol otce, proto je též symbolem zkušenosti a zodpovědnosti. V tradiční astrologii vládne Saturn znamení Kozoroha i znamení Vodnáře, někteří moderní astrologové však Vodnáře přiřazují planetě Uran, objevené r. 1781. Od starověku patřila planeta Saturn mezi sedm těles (společně s Merkurem, Venuší, Marsem, Jupiterem, Měsícem a Sluncem), pozorovaných na noční obloze. Saturn se stal podobně jako další planety sluneční soustavy námětem některých sci-fi knížek. Často se vyjma Saturnu objevuje děj situovaný na jeho měsíc Titan, který má hustou atmosféru a jeho povrch je tvořený uhlovodíky.", "question": "Která planeta je v pořadí šestou od Slunce?", "answers": ["Saturn"]}
{"title": "LGBT práva v Kazachstánu", "context": "Lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové (LGBT) v Kazachstánu čelí právním problémům a diskriminaci, se kterými se většinová populace nepotýká. Mužský i ženský stejnopohlavní styk je v Kazachstánu legální, ale stejnopohlavní páry žijící ve společné domácnosti nemají stejnou právní ochranu, jaké se těší různopohlavní páry.[1] V r. 2009 Kazachstán spolu-podpořil opoziční stanovisko k Deklaraci Spojených národů, co se týče sexuální orientace a genderové identity.[zdroj? ] Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity Mužská i ženská sexuální aktivita je v Kazachstánu legální od r. 1998.[2] Věk způsobilosti k pohlavnímu styku je stanoven na 16 let.[3] Před touto novelizací kazašský trestní zákoník trestal dle § 104 anální sex. Tato legislativa vycházela ze sekce 121 Trestního zákoníku Sovětského svazu, který kriminalizoval anální pohlavní styk mezi muži.[4] Stručný přehled LGBT osoby v Kazachstánu čelí diskriminaci a předsudkům na základě jejich sexuální orientace nebo genderové identity v rámci běžného života. Negativní postoje vůči LGBT osobám jako je ostrakizace, posměch a násilí, mají často špatný vliv na psychické a duševní zdraví. Ze strachu, aby se vyhnuli nebezpečí ze strany společnosti neschvalující jejich odlišný životní styl, mnoho LGBT lidí drží svojí sexuální orientaci nebo genderovou identitu v tajnosti před vesměs všemi lidmi v jejich životě. Většina považuje za nezbytné tajit jejich sexuální orientaci nebo genderovou identitu zejména na pracovišti, aby neztratili místo, nebo případně neztratili dobré vztahy se zaměstnavateli a kolegy. Snahy o veřejnou publikaci homofobního a transfobního násilí se často setkávají s odporem a nepřátelství ze strany úřadů.[5] Mezinárodní studie Chicagské univerzity z roku 2011 došla k závěru, že akceptace LGBT osob je buď pomalejší nebo mnohem odlišnější v Rusku a dalších postsovětských republik v porovnání se světem.[6]", "question": "V jakém roce byl legalizován stejnopohlavní sexuální styk v Kazachstánu?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Soluň", "context": "Geografická poloha Soluň se nachází na Balkánském poloostrově v kraji Makedonie. Na západě poloostrova Chalkidiki v Soluňském zálivu. Vzniklo v deltě řek Vardar a Aliákmon. Město se nachází v malé nížině, která je obklopena horami, které je přirozeně chránily. Hluboký záliv poskytoval výborné podmínky pro přístav. Město mělo díky své poloze velký strategický význam. Historie Období Řecka a Říma Antické divadlo Město založil v roce 312 př. n. l. Kassandros, král Makedonský, nedaleko dnes historického města Therma. Pojmenoval jej po své manželce Thessalonice, sestře Alexandra Velikého. Město rychle rostlo, v druhém století př. n. l. již byly vybudovány hradby. Soluň byla centrem v té době autonomní makedonské provincie se svým parlamentem (Ε τ Δ). Po pádu Makedonské říše v roce 146 př. n. l. se město stalo součástí Římské říše, na důležité spojnici mezi Římem, Dyrrhaciem (dnešní Dračí v Albánii) a Konstantinopolí. Přesto mu zůstaly všechny výsady z dob Makedonského království – Soluň totiž stále byla správním městem jedné ze čtyř římských částí Makedonie, pod správou prétora, který v ní sídlil.", "question": "Kdo založil město Soluň?", "answers": ["Kassandros"]}
{"title": "Are You Experienced", "context": "Are You Experienced je debutové album skupiny Jimi Hendrix Experience. Bylo vydáno roku 1967, a stalo se prvním LP nové společnosti Track Records. Album je zvýrazněno Hendrixovými základy R&B, psychedelií a hrou na elektrickou kytaru s využitím zpětné vazby, což Hendrixe a jeho skupinu odstartovalo jako nové mezinárodní hvězdy. Jeden z nejúžasnějších debutů v dějinách rocku. Jimi Hendrix zde spojil řadu různých vlivů a vytvořil moderní psychedelický zvuk vycházející z rocku, blues, popu a soulu. Dokázal skvěle skloubit to nejlepší z hudebních tradic na obou stranách Atlantiku - cit pro soul, blues a R&B s britskou kytarovou školou založenou takovými inovátory jako byli Jeff Beck, Pete Townshend nebo Eric Clapton - a povýšil je na novou úroveň. Posluchače samozřejmě v první řadě uchvátí jeho kytarová hra plná zpětných vazeb, elektrizujících riffů i průzračných melodií. Co píseň, to vybroušený klenot. Ať už máme na mysli psychedelické výlety typu \"Foxey Lady\" nebo \"Manic Depression\", instrumentální jam \"Third Stone From the Sun\" nebo bluesovou záležitost \"Red House\", každá z nich dokazuje jeho obrovský hudební, skladatelský i pěvecký talent. Chybou by však bylo připisovat veškeré zásluhy pouze Hendrixovi. Toto album je mimořádné také proto, že se k Hendrixově neoddiskutovatelnému talentu přidala vysoce výkonná rytmická sekce Mitche Mitchella a Noela Reddinga, kteří měli cit pro hudební nápady svého kapelníka a dokázali je skvěle doplnit.", "question": "Ve kterém roce bylo vydáno album Are You Experienced?", "answers": ["1967"]}
{"title": "OSI", "context": "Open Systems Interconnection Tento článek je o propojení otevřených systémů. Další významy jsou uvedeny na stránce Open Systems Interconnection (rozcestník). Open Systems Interconnection (zkratka OSI) je v informatice snaha o standardizaci komunikace v počítačových sítích (propojení otevřených systémů), kterou roku 1977 zahájila organizace ISO společně s ITU-T.[1] Jeho hlavní částí je referenční model ISO/OSI, který představoval podstatný pokrok v návrhu komunikace v počítačových sítích, avšak rodina protokolů TCP/IP používaná v Internetu využívá jednodušší model. Nicméně pro mnoho lidí se zdál celý návrh protokolů příliš složitý a těžko implementovatelný. Jedním z hlavních problémů byl přístup návrhářů protokolů, kteří nepoužili protokoly již existující, ale naplnili model svými nově vytvořenými alternativami. Díky tomu byla implementace tohoto modelu značně obtížná a mnoho výrobců se jí bránilo. Navíc byly protokoly schvalovány výbory, ve kterých různé strany měly značně rozdílné požadavky, což mělo za následek značnou složitost protokolů a množství nepovinných nadstaveb. Nakonec ani požadavky administrativy USA, aby veškerý hardware nakupovaný vládními organizacemi podporoval OSI, nedokázaly prosadit tento model v komerční sféře. Model se skládá celkem ze sedmi vrstev. Vrstva 1: Fyzická V této vrstvě se odehrává vlastní přenos bitů. Zajišťuje elektrické, mechanické a procedurální záležitosti. V podstatě si pod touto vrstvou lze představit kabeláž, konektory, kódování signálu... Vrstva 2: Spojová Tato vrstva zajišťuje především logiku a řízení přenosu. Je odpovědná za paketizaci dat, detekci chyb, pravidla přístupu k médiu apod. Vrstva 3: Síťová", "question": "Z kolika vrstev se skláda OSI model?", "answers": ["ze sedmi"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "Od jara byl dlouhodobě hospitalizován, přesto podle možností dál vyjížděl na besedy se čtenáři. K jeho devadesátinám a taktéž k nedožitým devadesátinám ilustrátora Rychlých šípů dr. Jana Fischera uspořádalo Muzeum hlavního města Prahy rozsáhlou výstavu s názvem Po stopách Rychlých šípů. Neznámí zloději však na této výstavě ukradli jeho první deník a jednoho z kovových ježků v kleci. Samotný závěr jeho života byl spojen s horečnými aktivitami některých jeho příznivců. Zároveň byl poznamenán mediálně stále více sledovaným hašteřením různých skupin jeho příznivců, které měly diametrálně odlišný názor na využití jeho odkazu a především jeho finanční pozůstalosti. Jaroslav Foglar zemřel 23. ledna 1999 v pražské Thomayerově nemocnici ve věku 91 let. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze. Dne 28. října 2017 mu byla z rukou českého prezidenta Miloše Zemana udělena medaile Za zásluhy (in memoriam). === Současnost === K výročí 110 let od narození pana Jaroslava Foglara (6.7.1907) vzniklo první stálé muzeum Jaroslava Foglara v prostorách hradu Ledeč nad Sázavou. V roce 2018 oznámilo nakladatelství Albatros, že znovu vydá zásadní díla Jaroslava Foglara. == Ohlasy na dílo Jaroslava Foglara == Jeho dílo ovlivnilo významnou část populace Československa a dalo vzniknout určité subkultuře. Za všech politických režimů měl mnoho příznivců a přátel, ale také mnoho kritiků nebo dokonce nepřátel.", "question": "Kdy zemřel Jaroslav Foglar?", "answers": ["23. ledna 1999"]}
{"title": "Lilongwe", "context": "Lilongwe je hlavní město afrického státu Malawi. Mělo 902 388 obyvatel (2009). Leží v nadmořské výšce 1 050 m. Nedaleko města jsou hranice mezi Malawim, Mosambikem a Zambií. Lilongwe je druhé největší město v Malawi, větší je jen Blantyre. Ve městě sídli parlament, ale z ekonomického pohledu je Blantyre hlavní. V roce 1974, bylo hlavní město přesunuto z Zomby do Lilongwe. Klima v celku teplé, suché, viz na teploty vzduchu v noci a přes den a dny se srážkami.", "question": "Jaké je největší město Malawi?", "answers": ["Blantyre"]}
{"title": "Intel", "context": "Celé sídlo Intelu je složeno z komplexu několika budov, centrála je pak v budově pojmenované po zakladateli společnosti Robertu Noyceovi. V sídle Intelu také naleznete muzeum mikroprocesorů. Po celém světě pracuje pro společnost Intel přes 96 500 zaměstnanců. Jako jedna z největších světových společností s ročním obratem 37,6 miliard $ (2008) a hodnotou 127 miliard $ (k 8. červnu 2006) je společnost kótována na mnoha světových burzách (NASDAQ: INTC; SEHK: 4335) Intel je znám mezi běžnými lidmi především svými procesory. Ročně jich vyrobí přes 100 miliónů, což je zhruba 75 % celosvětové produkce x86 procesorů (r. 2000). Kromě procesorů pro osobní počítače vyrábí procesory pro PDA, čipsety, flash paměti, telekomunikační čipy i multimediální vybavení domácností (dětské elektronické mikroskopy a web kamery). Intel se koncem roku 2005 rozhodl změnit své 37 let staré logo i známý slogan. Slogan Intel inside tak nahradil claim Leap ahead (\"skok kupředu\"). Společnost byla založena Robertem Noycem, Gordonem Moorem (který se proslavil díky svému Moorově zákonu), Arthurem Rockem a Maxem Palevskym v roce 1968 pod původním názvem Integrated Electronics Corporation. Moore a Noyce přišli z Fairchild Semiconductor a stali se tím prvními zaměstnanci. Rock nebyl zaměstnanec ale investor. Celková počáteční investice činila 2,5 milionu dollarů směnitelných dluhopisů a 10 tisíc dollarů od Arthura Rocka. Pouze 2 roky poté dokončil Intel svou první nabídku akcií (IPO) a získal 6,8 milionu dolarů (23 dolarů za akcii). Třetí zaměstnanec Intelu Andy Grove byl chemický inženýr, který později ve velké části 80. a 90. let řídil společnost. Související informace naleznete také v článku Procesory Intel. V roce 2008 uvedl Intel dvě nové platformy. Procesory Core i7 založené na architektuře Nehalem do Patice 1366. Dále to byl Atom určený pro netbooky, který je v 441-ball μ pouzdře (letování přímo na PCB).", "question": "Kdo založil Intel?", "answers": ["Robertem Noycem, Gordonem Moorem"]}
{"title": "Braniborská brána", "context": "Tato socha představovala okřídlenou bohyni míru Eirene; roku 1806 byla Napoleonem dopravena do Paříže, ale již roku 1814 byla převezena zpět do Berlína. Při její restauraci byl původní věnec z dubového listí nahrazen novým symbolem, totiž železným křížem, čímž byla Schadowova bohyně míru Eirene nově definována jako bohyně vítězství Viktorie. Původně směl Braniborskou bránou projíždět pouze německý císař. Dne 30. ledna 1933 byla brána svědkem velkého průvodu nacistické NSDAP, která slavila převzetí moci v Německu. Ke konci druhé světové války, kdy zde sovětské jednotky vyvěsily rudou vlajku, byla brána silně poškozena dělostřelbou německé armády (v tu dobu již ovšem existoval sádrový obtisk sochy). Během padesátých let 20. století byla Braniborská brána poprvé rekonstruována (za spolupráce NDR a SRN), přičemž byl železný kříž a orel odstraněn (jako symboly pruského militarismu). Během existence berlínské zdi se brána nacházela v hraničním pásu a nebyla přístupná. Historicky vešel ve známost proslov presidenta USA Reagana, který zde při návštěvě Západního Berlína 1987 pronesl známou výzvu, adresovanou tehdejšímu prvnímu tajemníkovi KSSS Gorbačovovi: \"Mr. Gorbachev, open this gate! Mr. Gorbachev, tear down this wall! \" (\"Pane Gorbačove: otevřte tuto bránu! Pane Gorbačove: strhněte tuto zeď! \") === Brána dnes === Po sjednocení Berlína a Německa byla jak socha kvadrigy, tak i brána samotná znovu restaurována v původní podobě. Brána zdobí – jako symbol rozdělení a sjednocení města i země – spodní stranu německého vydání mincí eura. Každoročně se zde během silvestrovské noci konají velká oslavná shromáždění s ohňostrojem. == Odkazy == === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Braniborská brána ve Wikimedia Commons", "question": "Kde je Braniborská brána?", "answers": ["Berlína"]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Ze současných autorů lze vzpomenout Pétera Nádase. V oblasti populární literatury se prosadila autorka série o detektivovi Červeném bedrníkovi Emmuska Orczy. V Maďarsku se narodila rovněž švýcarská spisovatelka Agota Kristofová, tvůrce populárního Bambiho spisovatel Felix Salten či humorista Ephraim Kishon. Podrobnější informace naleznete v článku Maďarská hudba. Maďarská lidová hudba tvoří nedílnou součást národní identity a hraje významnou roli i v maďarské moderní hudbě. Maďarská hudba je oproti ostatním v Evropě velice výjimečná, stejně jako maďarský jazyk. V historii byla často zaměňována s hudbou cikánskou, která maďarskou národní hudbu velice ovlivnila. V průběhu staletí byla hudba, stejně jako literatura, ovlivňována západní kulturou. Až v 19. století se začal hledat typický maďarský hudební styl. Mezi největší skladatele, kteří hledali národní identitu, patří Zoltán Kodály a Béla Bartók, který se inspiroval nejen maďarskou lidovou hudbou, ale i slovenskou či rumunskou. K významným maďarským skladatelům patří i Ferenc Liszt. Dalšími významnými skladateli vážné hudby jsou Ernő Dohnányi, Ferenc Erkel, György Kurtág, Miklós Rózsa či György Ligeti. Králem světové operety se stal Franz Lehár. Mezi interprety vynikli houslisté Joseph Joachim a Leopold Auer. Mezi dirigenty Georg Solti, Arthur Nikisch, George Szell a Eugene Ormandy.", "question": "Ve kterém století přišli Maďaři na území dnešního Maďarska?", "answers": ["9."]}
{"title": "Londýnské oko", "context": "Londýnské oko, anglicky London Eye (oficiální označení Coca-Cola London Eye, někdy také označováno Millennium Wheel, tedy Kolo tisíciletí) je od roku 1999 největší vyhlídkové kolo v Evropě (do roku 2006 i na světě). Je vysoké 135 m a stojí na západním okraji Jubilee Gardens na jižním nábřeží řeky Temže v Londýnském obvodu Lambeth mezi Westminsterským a Hungerfordským mostem. Sousedí s County Hall a na druhém břehu Temže stojí Ministerstvo obrany ve Westminsteru. Autory návrhu kola byli architekti David Marks, Jule Barfieldová, Malcolm Cook, Mark Sparrowhawk, Steven Chilton a Nic Bailey. Britové vytvořili hlavní otáčecí část, konstrukce vlastního kola vznikla v Holandsku, ložiska a náboj kola byly vyrobeny v České republice, hřídel, na které se kolo otáčí, bylo vyrobeno v Německu, kabiny pro cestující vznikly ve Francii a lana jsou z Itálie. Kolo nese 32 klimatizovaných kabinek pro cestující, uchycených na vnějším kruhu kola. Rychlost pohybu kabin je 0,26 m/s (asi 0,07 km/hod) takže jedna otáčka trvá asi 30 minut. Kolo běžně nezastavuje pro nástup cestujících, protože pohyb je natolik pomalý, že cestující jsou schopni pohodlně vystoupit a nastoupit. Výjimkou je samozřejmě zastavení pohybu pro nástup invalidních nebo starších cestujících. Londýnské oko není prvním podobným typem kola stojícím na tomto místě. Daleko menší kolo podobného typu stálo na konci 19. století naproti stanice Earls Court. Londýnské oko bylo sestaveno po částech, které byly k místu montáže dopraveny na lodích po Temži a sestaveny na plovoucích pontonech. Poté, co bylo kolo sestaveno, bylo vyzvedáváno jeřáby do požadované polohy. Kolo bylo vztyčováno rychlostí 2 stupně za hodinu až do náklonu 65 stupňů, kde zůstalo postaveno asi týden, protože stavbaři museli provést přípravy pro druhou fázi vztyčování.", "question": "Jak vysoké je Londýnské oko?", "answers": ["135 m"]}
{"title": "Ledňáčkovití", "context": "Ledňáček (Pelargopsis) Ledňáček (Syma) Ledňáček (Tanysiptera) Ledňáček (Todirhampus) Rybařík (Ceryle) Rybařík (Chloroceryle) Rybařík (Megaceryle) Ledňáček (Alcedo) Ledňáček (Ceyx) Potrava Ledňáčci mají široké spektrum potravy. Mohou jíst hmyz, korýše, ryby, malé plazy, obojživelníky, jejich pulce i malé savce a malé ptáky. Známí jsou ale pro lov ryb, kdy slétávají střemhlav do vody, kde chytí rybu a následně s ní odletí zpátky tam, kde seděli. Kořist usmrtí údery o větev. Rozmnožování Všichni ledňáčci hnízdí v hlubokých zemních norách vyhrabaných ve svislých hlinitých nebo písčitých stěnách, často u vody. Na jejich konec kladou v závislosti na druhu od 2 do 7 kulovitých, leskle bílých vajíček. Odkazy Reference ↑ Chad Eliason, Jenna M. McCullough, Michael J. Andersen, and Shannon J. Hackett (2021). Accelerated brain shape evolution is associated with rapid diversification in an avian radiation. American Naturalist. doi: https://doi.org/10.1086/713664 Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kolik vajíček kladou ledňáčkovití?", "answers": ["od 2 do 7"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "V literatuře se vyskytují hlavně dva obrazy Merkuru. Planety, která je z jedné strany chladná a z druhé žhavá. Tato představa se vyskytuje hlavně v dílech psaných před rokem 1965, kdy bylo prokázáno, že planeta pomalu rotuje. Druhý modernější obraz planety odráží novější vědecké poznatky. Mezi starší díla popisující Merkur jako nerotující těleso patří například kniha anglického spisovatele Erica Rückera Eddisona z roku 1922 s názvem The Worm Ouroboros pojednávající o věčném boji dvou národů proti sobě. V knize nejsou obsaženy žádné do té doby známé znalosti o Merkuru. Mezi významné autory sci-fi píšící o Merkuru patří i Isaac Asimov, který na povrch planety situoval několik svých povídek (Runaround, The Dying Night, Lucky Starr and the Big Sun of Mercury). Všechny byly napsány před tím, než astronomové zjistili, že planeta nemá vázanou rotaci, což je námět, který se v povídkách často vyskytuje. Do roku 1965 spadají i některá díla od Arthura C. Clarka (Islands in the Sky), Larryho Nivena (The Coldest Place), Hugha Walterse (Mission to Mercury) a mnohá další. Po roce 1965 se mění koncept děl a Merkur se začíná objevovat jako rotující planeta.", "question": "Kdo napsal knihu The Worm Ouroboros z roku 1922?", "answers": ["Erica Rückera Eddisona"]}
{"title": "Řecko-perské války", "context": "Théby Megara Korint Tegejsko Plataje různé další poleis ostatní řecké státy a spolky Kypr Délský spolek Perská říše a spojenecké podřízené státy Halikarnassos Thesálie Bojótie Théby Makedonie velitelé Miltiadés Themistoklés Leónidás I. † Pausaniás Kimón † PeriklésOnesilos † Xanthippos Aristeidés Kallimachos † EurybiadésArimnestos Artafernés Dátis Artafernés mladší Xerxés I. Mardonios † Hydarnés Artabazos MegabyzusArtemisia I. z Kárie Hippias, sesazený tyran Řecko-perské války se nazývala série konfliktů mezi řeckými městskými státy a perskou říší, již začaly v roce 499 př. n. l. a trvala až do roku 449 př. n. l. Jejich příčina tkvěla ve snaze perských velkokrálů Dáreia I. a obzvláště Xerxa I. podmanit si vojenskou silou starověké Řecko. Toto úsilí však navzdory veškeré materiální a lidské převaze Persie skončilo fiaskem. Úspěšná třebaže vyčerpávající obrana Řecka byla v představách vítězných Helénů takřka zmytizována a řecké vítězství našlo svůj výraz i v klasickém umění a kultuře, například Aischylos vytvořil drama Peršané. Tento mýtus zčásti přetrval až do 20. století, což se projevilo i v časté interpretaci tohoto konfliktu jako obrany svobodné západní civilizace před násilnou vládou orientální despocie. Událostí, jež vedla k rozpoutání válek, se stalo tzv. iónské povstání, probíhající v letech 499 až 493 př. n. l., jejich vrcholem pak bitvy u Marathónu (490 př. n. l.), u Thermopyl a u Salamíny (480 př. n. l.). Porážka Peršanů měla dalekosáhlé důsledky pro další vývoj perských, řeckých a v neposlední řadě také evropských dějin. Nejdůležitějším soudobým pramenem popisujícím průběh válek jsou Hérodotovy Dějiny, k jimi předkládaným údajům je ale třeba přihlížet se značnou opatrností. Počátky konfliktu Poměry Řeků v Asii Národem, který si částečně podrobil Řeky, obývající asijský břeh Egejského moře, byli Lýdové. Jejich král Alyattés II. vedl již na přelomu 6. a 7. století př. n. l. válku proti Mílétu, která skončila uzavřením smlouvy, podle níž si Mílétos zachoval vnitřní autonomii, avšak v zahraniční politice následoval Lýdii. Později se proto Míléťané zúčastnili lýdské války proti Médům. Po Alyattovi usedl na lýdský trůn v roce 560 př. n. l. jeho syn Kroisos, jenž porazil řecké obce v Malé Asii a přinutil je k placení tributu, nicméně od rozšiřování svého vlivu dále na západ upustil. Zhruba v letech 554/553 př. n. l. se íránský vládce Persidy Kýros II. Veliký vzbouřil proti svému médskému suverénovi. Po čtyřech letech bojů si Kýros Médii podmanil a založil tak perskou říši. Kroisos se proti rostoucí perské moci rozhodl zasáhnout, ovšem dříve než tak učinil, dotázal se na radu proslulé věštírny v Delfách.", "question": "Jaká byla příčina řecko-perských válek?", "answers": ["Jejich příčina tkvěla ve snaze perských velkokrálů Dáreia I. a obzvláště Xerxa I. podmanit si vojenskou silou starověké Řecko."]}
{"title": "Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně", "context": "Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně je přečerpávací vodní elektrárna společnosti ČEZ vybudovaná v Hrubém Jeseníku v katastrálním území Rejhotice obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk, uvnitř CHKO Jeseníky. Jedná se o nejvýkonnější vodní elektrárnu v Česku – její instalovaný výkon je 2 × 325 MW. Hlavním úkolem elektrárny je zabezpečit stabilitu elektrizační soustavy, pro kterou je nezbytná rovnováha mezi aktuální spotřebou a výkonem dodávaným energetickými zdroji. Několikrát denně tak přechází z čerpadlového do turbínového režimu a naopak. Vlivem nástupu větrných a slunečních elektráren se výrazně zvýšila nestabilita systému.[zdroj? ] Proto v poslední době elektrárna přechází do čerpadlového režimu i během dne, zatímco dříve přecházela do tohoto režimu nejčastěji pouze v noci.[zdroj? ] PVE Dlouhé stráně disponuje nádržemi s výškovým rozdílem 510,7 m. Horní nádrž se nachází na vrcholu hory Dlouhé stráně v nadmořské výšce 1350 m a má provozní objem 2 580 000 m3 (celkový objem 2 719 750 m3) a zabírá plochu 15,4 ha, s největší hloubkou 26 m. Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná v nadmořské výšce 824,7 m a má celkový objem 3 405 000 m3 a plochu 16,3 ha. Při plném načerpání horní nádrže stoupne její hladina o 21,5 m a hladina dolní nádrže klesne o 22,2 m.. Horní nádrž je izolována 18cm vrstvou přírodního asfaltu, který byl dovezen z Albánie – byl totiž potřeba materiál, který bez poškození vydrží rozsah teplot od − do +60 °C. Vedle horní nádrže stojí malá mohyla, která uchovává původní výšku vrcholu hory, která byla jinak seříznuta asi o tři metry.", "question": "V jakém okrese se nachází přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně?", "answers": ["Šumperk"]}
{"title": "Alžběta I", "context": "Alžběta I. (7. září 1533 – 24. březen 1603) byla královna Anglie a Irska od 17. listopadu 1558 až do své smrti. Byla dcerou Jindřicha VIII. a jeho druhé ženy Anny Boleynové a stala se pátou a poslední panovnicí z rodu Tudorovců. Na trůn nastoupila po smrti své nevlastní sestry Marie I., za jejíž vlády byla pro podezření z podpory protestantského povstání téměř rok vězněna. Dokázala sestavit kvalitní královskou radu a spoléhala se na rady svých poradců vedených Williamem Cecilem, 1. baronem z Burghley. Jedním z prvních počinů její vlády bylo upevnění anglikánské (protestantské) církve. I když byla opatrná v zahraničních výbojích, porážka španělské Armady roku 1588 jí přinesla nehynoucí slávu a tato událost bývá označována jako jedno z největších vítězství v anglické historii. Asi dvacet let po své smrti začala být oslavována jako panovnice zlatého věku. Historikové jsou nicméně opatrní v úsudku o jejích úspěších. Často ji hodnotí jako popudlivou a občas nerozhodnou panovnici. Ke konci její vlády některé ekonomické a vojenské neúspěchy snížily její popularitu. Nicméně má Alžběta I. pověst svéhlavé a charismatické královny v období, kdy vládci okolních zemí museli čelit vnitřním problémům, které vedly k ohrožení jejich postavení na trůnu.", "question": "Od kdy byla Alžběta I. královnou Anglie a Irska?", "answers": ["od 17. listopadu 1558"]}
{"title": "Harrison County (Kentucky)", "context": "Harrison County (Kentucky) Harrison County Geografie Hlavní město Cynthiana Status okres Souřadnice 38°26′24″ s. š., 84°19′48″ z. d. Rozloha 803 km² Časové pásmo UTC-5/-4 Geodata (OSM) OSM, WMF Obyvatelstvo Počet obyvatel 18 846 (2010) Hustota zalidnění 23,5 obyv./km² Správa regionu Nadřazený celek Kentucky Vznik 1794[zdroj? ] Oficiální web www.harrisoncountyfiscalcourt.com multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Harrison County je okres ve státě Kentucky v USA. K roku 2010 zde žilo 18 846 obyvatel.[1] Správním městem okresu je Cynthiana. Celková rozloha okresu činí 803 km². Sousední okresy Grant County Pendleton County Bracken County, Robertson County Harrison County (Kentucky) Scott County Nicholas County, Bourbon County Reference ↑ quickfacts.census.gov [online]. [cit. 04-02-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-07-2011. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Harrison County na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Okresy státu Kentucky Adair • Allen • Anderson • Ballard • Barren • Bath • Bell • Boone • Bourbon • Boyd • Boyle • Bracken • Breathitt • Breckinridge • Bullitt • Butler • Caldwell • Calloway • Campbell • Carlisle • Carroll • Carter • Casey • Christian • Clark • Clay. • Clinton • Crittenden • Cumberland • Daviess • Edmonson • Elliott • Estill • Fayette • Fleming • Floyd • Franklin • Fulton • Gallatin • Garrard • Grant • Graves • Grayson • Green • Greenup • Hancock • Hardin • Harlan • Harrison • Hart • Henderson. • Henry • Hickman • Hopkins • Jackson • Jefferson • Jessamine • Johnson • Kenton • Knott • Knox • LaRue • Laurel • Lawrence • Lee • Leslie • Letcher • Lewis • Lincoln • Livingston • Logan • Lyon • Madison • Magoffin • Marion • Marshall. • Martin • Mason • McCracken • McCreary • McLean • Meade • Menifee • Mercer • Metcalfe • Monroe • Montgomery • Morgan • Muhlenberg • Nelson • Nicholas • Ohio • Oldham • Owen • Owsley • Pendleton • Perry • Pike • Powell • Pulaski • Robertson • Rockcastle • Rowan • Russell • Scott • Shelby • Simpson • Spencer • Simpson • Taylor • Todd • Trigg • Trimble • Union • Warren •Washington • Wayne • Webster • Whitley • Wolfe • Woodford", "question": "Jaká je anglická zkratka pro Spojené státy americké?", "answers": ["USA"]}
{"title": "Aichmofobie", "context": "Aichmofobie je strach z ostrých předmětů. Patří mezi nejrozšířenější druhy fóbií.Určitý strach z ostrých předmětů je přirozený (je to vrozený reflex), ale u aichmofobie se jedná o strach nepřirozený-přehnaný. Jedná se například o jehly (v případě injekčních jehel je používán termín trypanofobie), nůžky, špičaté konce deštníků a ostrý hrot pera. == Projevy == strach, úzkost pocení nevolnost sucho v ústech bušení srdce točení hlavya další Lidé trpící fóbií z ostrých předmětů se snaží vyvarovat se kontaktu s nimi například tím, že nepoužívají ostré nůžky a nože a vyhýbají se očkování. V případě, kdy je nutný lékařský zákrok jako je odběr krve, chirurgický zákrok či očkování, a v případě, že je aichnofobie příliš vysoká, se dotyčný chová velmi agresivně, protože cítí, že ho to ohrožuje na životě. === Projevy v dětství === Také tuto fobii v dětství mohl vyvolat strach, již zmíněných předmětů. == Léčba == K překonání aichmofobie se většinou používá behaviorální terapie. Lékař může též předepsat léky, které zmírňují úzkost (antidepresiva či anxiolytika). == Odkazy == === Reference === === Související články === Šípková Růženka === Externí odkazy === Aichmofobie (česky)", "question": "Jak se nazývá strach z injekčních jehel?", "answers": ["trypanofobie"]}
{"title": "Automatická převodovka", "context": "Automatická převodovka Šestistupňová automatická hydrodynamická převodovka ZF 6HP26 Automobilní automatická převodovka je převodovka, která při jízdě samočinně mění převodové stupně (převodový poměr). Zařízení má v automobilu tři hlavní funkce: Znásobit a přenést točivý moment od spalovacího motoru ke kolům. Zajistit rozjezd vozidla bez ovládání spojky, pouhým zmáčknutím plynu. Vhodně zvolit a zařadit potřebný převodový stupeň. Většina automatických převodovek dále umožňuje zajistit vozidlo proti pohybu parkovací západkou. Ta je aktivována zařazením polohy P na volící páce v kabině řidiče. Druhy automatických převodovek Existují čtyři hlavní druhy automatických převodovek: Hydrodynamická převodovka s hydrodynamickým měničem. Tento druh převodovek je považován za standardní, klasickou automatickou převodovku, ostatní druhy se mu snaží svým chováním přiblížit. Dvojspojková převodovka. Volkswagen Group ji prodává pod obchodním názvem DSG. Automatizovaná převodovka je z hlediska funkce normální manuální převodovka, ve které automatika zajišťuje ovládání spojky a přeřazování. Její základní nevýhodou je, že neumožňuje řazení za plného tahu motoru. Variátor. Tento druh převodovek je zcela samostatnou kapitolou. Zatímco všechny předešlé druhy mají, stejně jako manuální převodovka, několik převodových stupňů, které převodovka samočinně řadí, variátor umožňuje plynulou změnu převodového poměru. Využití nachází zejména ve skútrech. Ovládání automatické převodovky Volicí páka automatické převodovky Řidič při rozjíždění nepotřebuje ovládat spojku (automobily s automatickou převodovkou nejsou vybaveny pedálem spojky). Většina automatických převodovek se ovládá volící pákou (viz obr.). Její polohy jsou obvykle: D – Drive – jízda vpřed R – Reverse – jízda vzad (zpátečka) N – Neutrál – při normální jízdě není nutno používat, používá se k vyřazení převodovky z činnosti například při stání v koloně se zapnutým motorem, umožňuje zatažení ruční brzdy a uvolnění pedálu brzdy. P – Park – parkovací poloha, zařazení parkovací západky. manuální řazení – u různých převodovek je řešeno různě, umožňuje sekvenční řazení převodových stupňů pro jízdu vpřed podle volby řidiče. Na páce je tlačítko, které je potřeba zmáčknout při některých změnách polohy páky. Zabraňuje se tak neúmyslným změnám, které mohou být pro převodovku fatální. Například zařazení zpátečky ve vysoké rychlosti. Jízda s automatickou převodovkou Některé vozy je možno nastartovat, jen pokud je poloha volící páky nastavená na P. U některých vozů nelze po nastartování volící páku přesunout z polohy P, pokud není současně zmáčknut pedál brzdy. U automatických převodovek po zařazení jiné polohy než P nebo N dochází k plazivému pohybu vozu – na rovině se vůz sám pomalu rozjede a pohybuje se vpřed přibližně rychlostí chůze, bez toho, že by řidič přidal plyn.", "question": "Jaké zařízení při jízdě autem mění převodové stupně samočinně?", "answers": ["Automobilní automatická převodovka"]}
{"title": "Přivrácená strana Měsíce", "context": "Přivrácená strana Měsíce je měsíční hemisféra (polokoule), která je trvale obrácena směrem k Zemi. Opačná polokoule se nazývá odvrácená strana Měsíce. Měsíc obrací k Zemi stále stejnou polokouli, protože doba rotace Měsíce kolem své osy je stejná jako doba oběhu Měsíce kolem Země. Tento stav se nazývá vázaná rotace. Díky osvětlení Sluncem se mění velikost viditelné části, dochází tzv. ke střídání měsíčních fází. Protože je oběžná dráha Měsíce eliptická, díky libracím můžeme ze Země pozorovat více než polovinu jeho povrchu – je to cca 59 %. Pro názvy útvarů na Měsíci se používají latinské názvy, i když existují jejich ekvivalenty v národních jazycích. == Popis == Přivrácená strana Měsíce je pokryta světlými a tmavými oblastmi. Někteří astronomové 17. století věřili, že tmavé oblasti jsou pokryty vodou a tvoří tak na Měsíci moře. Světlé části měsíčního povrchu pak měly být pevninami. I když se později zjistilo, že se na povrchu Měsíce nenachází voda, název oblastí (moře, latinsky mare) jim zůstal. Měsíční moře jsou rozsáhlé impaktní pánve vyplněné měsíčními bazalty (čediči). Na přivrácené části Měsíce se tak nachází 18 měsíčních moří a jeden oceán (lat. oceanus). Stejně jako u pozemských moří mají i měsíční moře zálivy (lat. sinus).", "question": "Proč obrací měsíc k Zemi stále stejnou polokouli?", "answers": ["protože doba rotace Měsíce kolem své osy je stejná jako doba oběhu Měsíce kolem Země"]}
{"title": "Papyrus", "context": "Na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být několik, podle toho, jak měl být list papyru silný. Obvykle ale byly dvě. Výsledné příčně přeložené plátky byly vloženy na několik dnů pod mechanický lis, kde se zároveň několik (podle novodobé výroby šest) dní sušily. Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán. Nakonec výrobce zarovnal hrubý povrch a případně ořezal nerovné okraje. Jednotlivé listy papyru se lepily za sebe škrobovou kaší, tak že mohl vzniknout i několik metrů dlouhý svitek. V pozdějších dobách (přelom letopočtu) se kromě svitků používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy tak byly popsány z obou stran, čímž se šetřilo místem. V současnosti existuje v oblastech kolem Luxoru a Asuánu výrobny papyru, nyní již jako suvenýru pro turisty. Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou. Nejdražší se používaly na knihy, nejlevnější na osobní dopisy, záznamy apod. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana, zůstávala čistá. Podobně v případě dopisů, které se po sepsání skládaly a sešívaly či svazovaly šňůrkou, se též psalo na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa. Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků. Tento způsob zápisu se přenesl později i na kodexy, kde se též objevují sloupce.", "question": "Co se vyrábělo ze směsi sazí, vody a arabské gumy?", "answers": ["Inkoust"]}
{"title": "Haná", "context": "Dle nářečí pak dále vyčleňovali tzv. Čuháky, obývající prostor mezi Prostějovem, Olomoucí a Tovačovem, Zábečáky (též Zábečváky či Bečváky), tedy hanácké obyvatelstvo žijící okolo Přerova a Holešova na levém břehu řeky Bečvy, Zámoravjáky (též Zámoravčíky), obývající oblast Hulínska a Kroměřížska a Podhoráky žijící v oblasti tzv. Záhoří, tedy v okolí Lipníku nad Bečvou a Bystřice pod Hostýnem. Výše zmíněná první samostatná mapa Hané rozlišuje vedle samotných \"pravých\" Hanáků žijících okolo toku Hané, též další skupiny hanáckého obyvatelstva, které podle typických povolání dělí na tzv. Slaměnkáře, Kopáče, Metlaře, Zábečváky, Tragačníky, Lopatáře, Kolomazníky a Hrnčíře. Dle výrazných odlišností v tradičních krojích, především dle rozdílné barevy mužských nohavic, bývají Hanáci děleni též na tzv. žluté (Žluťáky) a červené, vedle niž bývají rozlišováni ještě tzv. Baňáci s baňatým tvarem nohavic. === Nářečí === Hanácké nářečí spadá pod moravské dialekty českého jazyka a bývá zahrnováno do tzv. středomoravské nářeční skupiny. Středomoravská nářeční skupina pokrývá značnou část centrální a jihozápadní Moravy včetně Brněnska a Třebíčska a bývá tak dále dělena do několika vzájemně se lišících nářečních podskupin. Pro centrální hanáčtinu je kromě čuhácké podskupiny typické zaměňování hlásek ý a ú respektive ej a ou hláskami é a ó (například stréc brósí nožék místo strýc brousí nožík). Hlásky y a e zde byly dále nahrazeny širokými hláskami e̬ a o̬ (například výrazy re̬ba a do̬b namísto spisovných slov ryba a dub). == Kultura a zvyky == === Kroje === Hanácký kroj představuje nejvýraznější projev tradiční lidové kultury tohoto regionu. Kvůli rozloze této národopisné oblasti však není jednotný a na území Hané tak lze rozlišit vícero jeho variant lišících se od sebe především střihem a barvou mužských kalhot, úpravou doplňků na ženských krojích či úvazy šátků. Podoba a proměny hanáckého kroje se dají rekonstruovat od 18. století, dle dochovaných literárních a obrazových dokladů dokumentujících jeho podobu. Kroj přestal být na Hané součástí každodenního oděvu po zrušení roboty v roce 1848, kdy podobně jako v dalších oblastech došlo k jeho postupnému odložení kvůli hospodářským a společenským změnám. V rámci samotné Hané se tak nejprve stalo na Olomoucku a Prostějovsku a následně i ve zbytku regionu.", "question": "Do které nářeční skupiny bývá zahrnováno hanácké nářečí?", "answers": ["středomoravské"]}
{"title": "Dogecoin", "context": "Dogecoin Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: formulace DogecoinZemě mezinárodní Dogecoin je kryptoměna a P2P platební síť, ve které se tato měna používá. Dogecoin se označuje zkratkami DOGE nebo XDG, popřípadě symbolem Ð Síť má veřejně přístupný zdrojový kód (open source) a je decentralizovaná, neexistuje žádný centrální server, přes který by procházely všechny transakce. Jeho silou jsou rychlé transakce, nízké poplatky a silná komunita uživatelů. Znakem kryptoměny je legendární pes Shiba-Inu (doge) z internetových memů. Měna byla původně založena jako recese.[1] Měna Dogecoin je spojována s mottem „To the Moon! “ (Na Měsíc! ).[2] Na základě Dogecoinu byly vytvořeny kryptoměny Apecoin (APE), Nyancoin (NYAN), Catcoin (CAT) a Pandacoin (PND).[3] Historie Dogecoin původně vznikl jako recese. Vytvořil ho programátor a bývalý inženýr IBM Bill Markus a markeťák z Adobe Systems Jackson Palmer. Společně se rozhodli zakoupit doménu dogecoin.com a krátce po naprogramování první peněženky web spustili. Dogecoin odkazoval na meme se slavným japonským psem. Novou měnu založili na kryptoměně litecoin a spustili ji 8. prosince 2013. Nárůst hodnoty této kryptoměny byl nevídaný. Už 19. prosince téhož roku její hodnota vzrostla během 72 hodin o 300 % (z 0,00026 USD na 0,00095 USD). Bohužel se již o 5 dní později odehrála první velká krádež Dogecoinů – miliony mincí byly ukradeny z internetové peněženky Dogewallet. Útočník tehdy získal přístup k souborovému systému serveru, díky němuž modifikoval stránku na příjem/zaslání mincí tak, aby byly všechny zasílány jemu. Přesto již v lednu roku 2014 intenzita obchodování s Dogecoiny předčila objem transakcí Bitcoinu[2] a 29. ledna 2014 se kapitalizace trhu s Dogecoiny pohybovala na téměř 60 milionech USD.", "question": "Jaký je symbol pro kryptoměnu Dogecoin?", "answers": ["DOGE"]}
{"title": "Josef I", "context": "Jeho srdce bylo uloženo v urně č. 12 v Hrobce srdcí (Herzgruft) v augustiniánském kostele a vnitřnosti v urně č. 42 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály. == Potomci == 1. Marie Josefa (8. února 1699 – 17. listopadu 1757) ∞ 20.8.1719 August III., saský kurfiřt (1733/1736-1763) a polský král (1733-1763) 2. Leopold Josef (29. října 1700 Vídeň - 4. srpna 1701 Vídeň), zemřel na hydrocephalus. 3. Marie Amálie (22. října 1701 – 11. prosince 1756) ∞ 1722 Karel VII. Albrecht, kurfiřt bavorský (1726-1745) a římský císař (1742-1745) == Vývod z předků == == Odkazy == === Reference === === Literatura === ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 180–182. INGRAO, Charles W. Josef I. : der \"vergessene\" Kaiser. Graz: Styria, 1982. 293 s. ISBN 3-222-11399-8. MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Nakladatelství Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4. URFUS, Valentin. Císař Josef I. : nekorunovaný Habsburk na českém trůně. Praha: Libri, 2004. 172 s. ISBN 80-7277-211-2. VLNAS, Vít. Josef I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 421-431. VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef I. Habsburský ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Josef v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Autor Josef I. ve Wikizdrojích Dílo Reskript císaře Josefa I. českým stavům ve Wikizdrojích", "question": "Který římský císař byl předposledním členem dynastie Habsburků v mužské linii?", "answers": ["Josef I."]}
{"title": "Japonština", "context": "V písmu je zapisován pomocí malého っ Geminují zejména konsonanty /p, t, k, s/, a to u japonských a sino-japonských slov. Znělé gemináty /b, d, z, g/ se vyskytují pouze u moderních výpůjček (např. z angličtiny). 河 [カ] kappa /kaQpa/ → [kap̚. pa] 'vodník' バ baggu /baQgu/ → [bag̚.gɯ] 'taška' 喫 kissaten /kiQsateN/ → [kisː] 'čajovna. ' 察 sačči /saQti/ → [sat̚.t͡ɕ] 'závěr, úsudek' Japonština se řadí mezi jazyky s tonálním systémem, kde navzájem kontrastují dva tóny – vysoký a nízký. Standardní tokijský dialekt je popisován jako downstep (tonální pokles)[zdroj? ]. K tonálnímu poklesu dochází po moře, která je lexikálně specifikována jako přízvučná, tudíž definována vysokým tónem. Na počátcích slov dochází ke snížení tónu, ale pouze pokud nenesou přízvuk. Ve slovech bez přízvuku nedojde k tonálnímu poklesu. K zápisu japonštiny se používá směs tří znakových systémů. Jsou to kandži (漢, doslova \"čínské znaky\"), hiragana (ひ) a katakana (カ). Hiragana a katakana se též označují společným názvem kana. Kandži se používá k vyjádření kořenu slova, koncovky a partikule jsou doplněny hiraganou. Katakana se používá pro fonetický přepis cizích slov, nebo slov převzatých z jiných jazyků. Také se používá v případě, kdy je třeba nějakou část textu zvýraznit, podobně jako kurzíva. Hiragana a katakana jsou slabičné abecedy, zatímco kandži je morfemografické písmo. Většinu znaků kandži je možné číst dvěma i více způsoby. Pokud je potřeba specifikovat výslovnost nějakého znaku, použije se hiragana. Kandži na druhou stranu umožňuje rozlišit význam u homonym, která jsou v japonštině velmi běžná. Píše se bez mezer mezi slovy. Tradičně jsou znaky uspořádány do sloupců, ve sloupci se píše shora dolů, sloupce jsou řazeny zprava doleva. Japonské knihy tedy mají stránky řazené z českého pohledu \"odzadu\". Alternativně je možné znaky psát do řádku zleva doprava, řádky jsou řazené shora dolů (jako v češtině). Diakritickým znaménkem dakuten (濁) (dvě krátké čárky v pravém horním rohu znaku; jiný název: nigori (濁)) se v písmu značí slabiky se znělou párovou souhláskou. Souhláska /h/ se mění na /b/; /k/ se mění na /g/; /s/ na /z/; /š/ na. /dž/; /t/ na /d/; /c/ na /(d)z/; /č/ na /dž/. Znaménkem handakuten (半; kroužek v pravém horním rohu znaku; jiný název: marunigori) se značí změna výlovnosti z /h/ na /p/ (nebo z /f/ na /p/).", "question": "Jaké písmo je kandži?", "answers": ["morfemografické"]}
{"title": "Kontrafakt (hudební skupina)", "context": "Kontrafakt je slovenské hiphopové uskupení, které vzniklo v roce 2003. Jeho členy jsou Rytmus (Patrik Vrbovský), Ego (Michal Straka) a DJ Anys (Ondrej Beňačka). Koncertují nejen na Slovensku, ale i v Česku, celé Evropě a Americe. Jejich texty jsou prosyceny expresivními výrazy, nezřídka obsahují i hrubé vulgarismy. Dáva mi/Dobré veci/Moja rola 12\" singl (2003) Tri špinavé mená (2003) E.R.A. (2004) (Sony BMG) Murdardo Mulano Tour 2005 (Sony BMG) Bozk na rozlúčku (2007) Kontrafakt Navždy (2013) (slovensky) Oficiální stránky (česky) Biografie (česky) Diskografie (slovensky) Rozhovor s Rytmusem", "question": "V jakém roce vzniklo uskupení Kontrafakt?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Siesartis (přítok Šešupė)", "context": "Teče převážně směrem západním na území okresu Šakiai. U vsi Slavikai se na říční hranici s Kaliningradskou oblastí Ruska vlévá do řeky Šešupė jako její pravý přítok, 77,7 km od jejího ústí do Němenu. Rozložení ročního průtoku: jaro - 50%, léto - 6%, podzim - 16%, zima - 28%. V suchém létě místy vysychá. == Obce při řece == Naidynė, Gerdžiai, Akmenynė, Spruktiškė, Kerai, Liepalotai, Lukšiai, Girė, okresní město Šakiai, Valiai, Pyragiai, Duobiškė, Duobiškiai, Baltkojai, Vabališkiai, Gotlybiškiai, Endrikiai, Bū, Juškakaimiai, Slavikai. == Přítoky == Levé:Pravé == Jazykové souvislosti == Siesartis je v litevštině na rozdíl od češtiny rodu ženského, číslo jednotné. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siesartis (Šešupė) na litevské Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Siesartis (Šešupė) ve Wikimedia Commons", "question": "Jakého rodu je v češtině Siesartis?", "answers": ["ženského"]}
{"title": "Hping", "context": "Hping je volně šiřitelný generátor a analyzátor paketů pro TCP/IP protokol od Salvatore Sanfilippo (také známý jako Antirez). Hping je de facto jeden z nástrojů pro bezpečnostní prověrky, testování firewallů a sítí. Jeho autor vynalezl skenovací techniku idle scan, která je nyní implementována v nástroji Nmap Security Scanner. Nová verze hpingu (hping3) používá skriptovací jazyk Tcl a implementuje nástroj, který pracuje s lidmi čitelným popisem TCP/IP paketů, takže programátor je schopen velmi snadno psát skripty, které manipulují nebo analyzují přímo nízkoúrovňové TCP/IP. == Odkazy == Nmap Security Scanner – nmap a hping jsou často považovány za nástroje, jež se navzájem doplňují == Externí odkazy == WWW stránka programu Hping Wiki programu Hping Idle Scanning, napsáno Fyodorem, autorem Nmapu. Hping 2 opraven pro Windows XP SP2 (Service Pack 2)V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hping na anglické Wikipedii.", "question": "Jak se jmenuje skriptovací jazyk, který používá nová verze hpingu?", "answers": ["Tcl"]}
{"title": "Egypt", "context": "Egypt, oficiálně Egyptská arabská republika (EAR) (ve staré češtině Ejipt) je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře. Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina z přibližně 94 milionů obyvatel (k roku 2016) žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů, kde se nachází jediná orná půda v zemi. Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry, Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty. Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta, skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů. Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu. V minulosti mívaly státy nebo území, na nichž se dnešní státy nacházejí, poněkud odlišná jména, než jaká mají dnes. A čím vzdálenější minulost, tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území. Ani Egypt v tomto není výjimkou. I současné označení má své kořeny v egyptštině, avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného. Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer (řecky Memfis) který byl nazýván \"Palác Ptahovy Ka\" což se v egyptštině řekne \"hat ka ptah\". Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz (podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne), který se mohl vyslovovat přibližně \"hykupta\". V této podobě se s tímto označením setkali Řekové. Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus, v němž je to vlastně jméno egyptského krále, po němž se nazývá i celá zem.", "question": "Kolik obyvatel přibližně má Egypt?", "answers": ["94 milionů"]}
{"title": "Irská republikánská armáda", "context": "Nové vedení republiky mělo obavy, že by IRA nemusela akceptovat jeho autoritu, což pramenilo z toho, že Volunteers byli vázáni vlastní interní ústavou poslouchat svou exekutivu a nikoho jiného. Obavy ještě vzrostly po incidentu, který se odehrál v den, kdy se měl nový národní parlament poprvé sejít, 21. ledna 1919. Jednotka IRA z Jižní Tipperary, která jednala na vlastní rozkaz, přepadla dva strážníky Královské ulsterské policie (RIC) a zmocnila se množství gelignitu. Oba strážníci přišli během útoku o život. Technicky vzato se vojáci, kteří byli za útok zodpovědní, dostali do rozporu s disciplinárním řádem IRA a měli být souzeni před válečným soudem, bylo však politicky výhodnější využít incident jako důkaz o rostoucím militarismu. Konflikt brzo přerostl v partyzánské boje, které v odlehlých oblastech měla na svědomí organizace tehdy zvaná jako Flying Columns. Jelikož v letech 1919 a 1920 útoky na vzdálená kasárna Královské ulsterské policie pokračovaly, stáhly se policejní jednotky do velkých měst, kde se opevnily a přenechaly tak venkov v rukou republikánů. Už před lednovým útokem se objevily snahy o to, aby se IRA stala armádou parlamentu a ne silou, která stojí proti němu, ale byly potlačeny. 31. ledna 1919 vydal útvar IRA, An tÓglách (\"The Volunteer\" – dobrovolník) seznam zásad, na kterých se dohodli dva členové irského kabinetu Aireacht Cathal Brugha a Richard Mulcahy.", "question": "Jakou měla zkratku Irská republikánská armáda?", "answers": ["IRA"]}
{"title": "Franz Kafka", "context": "Nejdříve byla vězněna v Drážďanech a potom ji poslali do ženského koncentračního tábora Ravensbrück, kde zemřela na selhání ledvin. 4. Dora Diamantová (1903-1952) - pocházela z polské židovské ortodoxní rodiny. Seznámili se roku 1923 v přímořském letovisku Graal-Müritz, které leží u Baltského moře v dnešním Meklenbursku-Předním Pomořansku. Jí bylo tehdy 19 let. Pracovala tam v kuchyni prázdninového tábora berlínského Židovského domova. Byla jedinou ženou, s níž Kafka žil. Kafkovou mateřštinou byla němčina, ale hovořil také česky a francouzsky. V dopise Mileně Jesenské v květnu 1920 napsal: Nikdy jsem mezi německým národem nežil. Němčina je mi mateřštinou, a proto pro mě přirozená, ale čeština je blízká mému srdci. Ačkoli byl Žid, kvalita výuky hebrejštiny v té době poskytovaná v rámci židovského náboženství na školách byla kolísavá, z čehož se usuzuje, že hebrejsky téměř vůbec neuměl. Moderní hebrejštinu se Kafka později učil spolu s Miriam Singerovou u Jiřího Mordechaje Langera a zvládl ji do té míry, že s Langerem mluvil hebrejsky o prvních letadlech, která se tehdy vznášela nad Prahou. Většinu svého života prožil v historickém centru Prahy na Starém Městě, v těsné blízkosti někdejšího ghetta. Jeho rodina bohatla, proto se často stěhovala, ale přesto se všechna bydliště nalézala v bezprostřední blízkosti Staroměstského náměstí na ploše sotva jednoho čtverečního kilometru. Kafkův učitel hebrejštiny Friedrich Thieberger vzpomínal, že když jednou hleděli z oken bytu Kafkových rodičů v Oppeltově domě dolů na Staroměstské náměstí, Franz ukazoval na jednotlivé budovy: \"Tady bylo mé gymnázium, tam za ním je vidět univerzitu a kousek nalevo je můj úřad. V tomhle malém kruhu\" - a opsal prstem pár malých kroužků - \"je uzavřen celý můj život\".[zdroj? ] Pražské adresy jsou očíslovány, ostatní události jsou odraženy: rodina: dům U Zlatého jednorožce, Staroměstské náměstí čp. 548/20 - v tomto nárožním domě bydlela matka Julie před svatbou.", "question": "Jakého původu byl Franz Kafka?", "answers": ["židovského"]}
{"title": "Rudolf Kauschka", "context": "stříbro 1914 Reichenberg muži dvojice stříbro 1928 Schreiberhau muži jednotlivci stříbro 1929 Semmering muži dvojice Rudolf Kauschka, křtěný Rudolf Friedrich (2. října 1883, Fukov[1] – 2. dubna 1960, Kempten, Německo) je jednou z nejvýznamnějších osobností německých alpských spolků v Čechách. Pro celé severní Čechy a zejména Jizerské hory je významným objevitelem a průkopníkem horolezectví. Byl sportovcem, turistou, horolezcem, publicistu a spisovatelem. V roce 1924 vyšla jeho kniha „Wandern und Klettern“ (Turistika a horolezectví)[2], která je základním topografickým a horolezeckým dílem o Jizerských a Lužických horách.[3] Život Narodil se 2. října 1883 v obci Fukov (německy Fugau) ve Šluknovském výběžku Antonu Kauschkovi a Marii Wünsche. Rodina se často kvůli zaměstnání celního úředníka Antona Kauschky stěhovala. Mladý Rudolf se po přestěhování (přibližně 1895) do Bílého Potoka v Jizerských horách do krajiny plné skal zamiloval: „Zde jsem našel všechno, co mi leželo na srdci, tak jsem našel Jizerské hory“. Během studií se přátelil s Otto Steppesem, Rudolfem Scholzem a Rudolfem Hiebelem. V červenci 1902 odmaturoval. Nedostatek pracovních příležitostí ho přiměl vstoupit do armády k pluku Feldjäger–Bataillon, kde se po roce stal rezervistou. Od února 1904 byl zaměstnán ve vydavatelství Deutsche Volkszeitung, kde mu také zveřejnili jeho první turistické články. Ještě tentýž rok vydavatelství opustil a nastoupil na hlavním celním úřadě v Liberci. V roce 1906 vstoupil jako řadový člen do Liberecké sekce DuÖAV, kde později zastával různé vedoucí funkce. O dva roky později se stal členem Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory/Deutscher Gebirgsverein für das Jeschken und Isergebirge (DGJI). Během vojenského cvičení v roce 1907 se dostal do Jižního Tyrolska a vylezl první vysokohorské výstupy.[3]", "question": "Proč je významný Rudolf Kauschka?", "answers": ["je významným objevitelem a průkopníkem horolezectví"]}
{"title": "Rudolf Schuster", "context": "Dr. h. c. Ing. Rudolf Schuster, PhD. (* 4. ledna 1934, Medzev) je slovenský politik a spisovatel po otci karpato-německého a po matce maďarského původu, bývalý prezident Slovenské republiky. V letech 1964 až 1990 byl členem Komunistické strany Slovenska. V letech 1983–1986 a 1994–1999 byl primátorem města Košice. V letech 1986–1988 byl předsedou Východoslovenského krajského národního výboru v Košicích. V období 30. listopadu 1989 až 30. června 1990 zastával funkci předsedy Slovenské národní rady. Dne 29. května 1999 byl v přímých volbách zvolen slovenským prezidentem. Ve volbách v roce 2004 svoji funkci obhajoval, ale s 7,4 % odevzdaných hlasů se v prvním kole voleb umístil až na čtvrtém místě a ve funkci prezidenta jej nahradil vítěz druhého kola voleb Ivan Gašparovič. == Životopis == Vzdělání získával v Košicích, kde vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, v letech 1954–1959 pokračoval ve studiu na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě, kde studoval obor inženýrské stavitelství. Později pokračoval ve vzdělávání vědeckou aspiranturu z oboru ekologie na Hornické fakultě Vysoké školy technické v Košicích, kde získal v roce 1984 titul kandidáta věd (CSc.). Od roku 1960 pracoval jako projektant v Krajském zemědělském projektovém ústavu v Bratislavě, v letech 1960–1962 byl asistentem v Slovenské akademii věd, v letech 1962–1970 pracoval ve východoslovenských železárnách v Košicích jako referent, v letech 1971–1974 byl vedoucím sekretariátu a technickým asistentem podnikového ředitele ve východoslovenských železáren.", "question": "Kdy byl Rudolf Schuster zvolen prezidentem?", "answers": ["29. května 1999"]}
{"title": "Mezinárodní lyžařská federace", "context": "Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Mezinárodní sportovní federace ASOIF (28)Federace letních olympiád IAAF (atletika) BWF (badminton) FIBA (basketbal) AIBA (box) UCI (cyklistika) FIFA (fotbal) IGF (golf) FIG (gymnastika) IHF (házená) ISAF (jachting) FEI (jezdectví) IJF (judo) ICF (kanoistika) WA (lukostřelba) UIPM (moderní pětiboj) FIH (pozemní hokej) WR (ragby) ISSF (sportovní střelba) ITTF (stolní tenis) FIE (šerm) WTF (taekwondo) ITF (tenis) ITU (triatlon) FISA (veslování) FINA (vodní sporty) FIVB (volejbal) IWF (vzpírání) UWW (zápas) AIOWF (7)Federace zimních olympiád IBU (biatlon) IBSF (boby a skeleton) ISU (bruslení) WCF (curling) IIHF (lední hokej) FIS (lyžařské sporty) FIL (sáňkařský sport) ARISF (37)Další federace uznané MOV IFAF (americký fotbal) FIA (automobilový sport) FIB (bandy) WBSC (baseball a softball) WB (bowling) WBF (bridž) IFF (florbal) UIAA (horolezectví) ICU (cheerleading) WKF (karate) ICC (kriket) FIRS (kolečkové sporty) IKF (korfbal) CMSB (koulové sporty) WCBS (kulečník) FAI (letecký sport) FIM (motocyklový sport) IFMA (muay thai) IFNA (netball) IOF (orientační běh) FIPV (pelota) CMAS (podvodní sporty) FIP (pólo) TWIF (přetahování lanem) IRF (raketbal) ISMF (skialpinismus) IFSC (sportovní lezení) WSF (squash) IFS (sumo) ISA (surfing) FIDE (šachy) WDSF (taneční sport) WFDF (ultimate frisbee) IWWF (vodní lyžování a wakeboarding) UIM (vodní motorismus) IWUF (wu-šu) ILSF (záchranářský sport) Ostatní federace ve SportAccordu (21) IAF (aikido) FMJD (dáma) IDBF (dračí lodě)", "question": "Jaká je zkratka Mezinárodní lyžařské federace?", "answers": ["FIS"]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 520 až 570 nm. Zelenou lze při subtraktivním míchání barev získat jako kombinaci žluté a modré barvy. Zelená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je fialová. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem zelené barvy červená.) Některé kultury (převážně v minulosti) nerozlišují mezi zelenou a modrou barvou. Mají na to jen jedno slovo, které se nově v angličtině nazývá grue. Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika. V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje.", "question": "Jaká barva je doplňkem zelené?", "answers": ["fialová"]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "V roce 1998 obdržel Řád britského impéria v hodnosti Officer za službu literatuře. Se sobě vlastní ironií to komentoval prohlášením ve smyslu \"mám podezření, že 'službu literatuře' prokážu, když se zdržím dalších pokusů nějakou napsat\". V roce 1999 mu byl udělen čestný doktorát literatury na universitě ve Warwicku. Jeho dcera Rhianna Pratchett (narozena 1976) je autorkou fantasy a novinářkou. Jako svoje záliby Pratchett uváděl \"psaní, procházení, počítače, život\". Dobře je znám také díky své zvláštní zálibě v pokrývkách hlavy, což je vidět na zadních stranách obálek originálních vydání většiny jeho knih. Ke konci roku 2007 bylo Pratchettovi diagnostikováno onemocnění Alzheimerovou chorobou. 1. ledna 2009 jej Alžběta II. jmenovala rytířem, díky čemuž mohl Pratchett používat titul sir. V roce 2009 Pratchett oznámil, že chce podstoupit eutanázii předtím, než se nemoc dostane do kritického stádia. 1. února 2010 byl vybrán, aby na toto téma přednesl přednášku Richarda Dimblebyho (od roku 1972 přednáší nějaká významná osobnost přednášku na aktuální téma). Přednáška se jmenovala Shaking Hands With Death (Potřást si rukou se smrtí / Smrtěm). Pratchett přednášku napsal, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ji nemohl přednést osobně, místo něj ji proto přečetl Pratchettův přítel herec Tony Robinson (Baldrick ze seriálu Černá zmije). Zemřel ve svém domě 12. března 2015 na následky Alzheimerovy choroby. Série děl \"Úžasná Zeměplocha\", od roku 1983, v originále Discworld Kobercové - 1971, v originále The Carpet People, základ příběhů o Nomech Vyprávění o Nomech - v originále The Nome Trilogy, nebo The Bromeliad Trilogy (. v USA) Velká jízda (1. vydání) nebo Na cestu (2. vydání) - v originále Truckers Velký boj (1. vydání) nebo Na nepřítele (2. vydání. ) - v originále Diggers Velký let (1. vydání) nebo Na shledanou (2. vydání) - v originále Wings Odvrácená strana slunce - 1976, v originále The Dark Side of the Sun (sci-fi).", "question": "Kdy bylo Pratchettovi diagnostikováno onemocnění Alzheimerovou chorobou?", "answers": ["Ke konci roku 2007"]}
{"title": "Brno", "context": "Nejvyšší bod na katastru města s nadmořskou výškou 497 m se nachází severně od Útěchova.Brno má poměrně rozmanité přírodní zázemí a mírné klima, což je dáno jeho polohou mezi Českomoravskou vrchovinou a nížinami jižní Moravy. Průměrná roční teplota dosahuje 9,4 °C, průměrné roční srážky 505 mm, průměrný počet dnů se srážkami je 150, průměrný sluneční svit za rok činí 1 771 hodin a převažující směr větru je severozápadní. Od východu na západ je město dlouhé 21,5 km a celkově zabírá plochu 230 km2. Na katastru Brna se nachází několik desítek chráněných území, například část chráněné krajinné oblasti Moravský kras, národní přírodní památka Stránská skála, národní přírodní rezervace Hádecká planinka, přírodní památka Bílá hora nebo přírodní rezervace Bosonožský hájek. K trvalému pobytu v Brně je přihlášeno 400 tisíc obyvatel, což jej v žebříčku největších měst Evropské unie řadí na 69. místo (stav v roce 2011). Brněnská aglomerace, administrativně vymezená dle vyhlášky č. 561/2006 Sb. za účelem hodnocení a snižování hluku obcemi Brno, Adamov, Bílovice nad Svitavou, Česká, Kuřim, Lelekovice, Modřice, Ostopovice, Podolí, Popůvky, Rozdrojovice, Řícmanice, Šlapanice, Troubsko má zhruba 450 tisíc obyvatel. V samotné brněnské metropolitní oblasti ale žije asi 600 tisíc obyvatel, což ji činí po pražské a ostravské třetí největší v Česku (podle Eurostatu žilo v roce 2004 v širší metropolitní oblasti Brna 730 tisíc obyvatel), přičemž celý Jihomoravský kraj má asi 1,2 milionu obyvatel. Brno je odvěkou křižovatkou obchodních cest, která spojovala severní a jižní evropské civilizace po staletí, a po staletí bylo jediným právoplatným hlavním městem autonomní moravské země. Město je jako součást podunajského regionu historicky spjato s Vídní, vzdálenou 110 km. V minulosti bylo Brno známé také jako významné průmyslové město, někdy přezdívané jako \"rakouský Manchester\". === Stav ovzduší === V roce 2013 přesahoval v Brně počet dní, po které smí být legálně překročen denní limit pro polétavý prach.", "question": "Které město je počtem obyvatel druhé největší v České republice?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Red Hot Chili Peppers", "context": "Flea za něj dostal ocenění Nejlepší baskytarista roku. Album znělo více metalově než funkově, dalšího výraznějšího úspěchu se však nedočkalo. Odřeknuté koncerty, stále větší drogová závislost, motocyklové nehody a nakonec odchod Navarra přivedly kapelu na samý pokraj definitivního konce. Zabojovat musel opět neúnavný Flea. Dohodl se s vyléčeným Frusciantem a přesvědčil Kiedise o nezbytnosti skutečného zbavení se závislosti. Album Californication, vydané roku 1999, se jeví dobrým startem do další hudební kariéry této kalifornské kapely. Kiedis zpívá civilněji, jako by šetřil hlasivky, v doprovodu je více sborů. Z tohoto alba vzešlo hned několik hitů: pomalejší Scar Tissue či Otherside nebo svižnější Around The World. Návrat skupiny byl pečlivě zajištěn propagačními koncerty na různých místech světa a mnoha rozhovory pro tisk. Další skvělé album přišlo na svět v roce 2002 a bylo jím By the Way - návrat se tedy podařil. Další deskou je Stadium Arcadium (2006). Na albu je slyšet obrovská vyzrálost kalifornské čtveřice. Svými hity (Dani California, Snow (Hey Oh), Hump De Bump) opět zaplnili rádia a vysílání hudebních televizí.", "question": "V jakém roce bylo vydané album Californication?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Potravinová pyramida", "context": "Potravinová pyramida je způsob grafického znázornění skupin potravin založený na jejich výživové hodnotě. Pyramida je rozdělena typicky do čtyř pater. Zařazení potraviny do patra určuje, jak často by měl člověk danou potravinu konzumovat: čím vyšší patro, tím méně často. == Příklad pyramidy == === První patro === Nejníže položené patro tvoří základní suroviny, mezi něž patří hlavně obiloviny, brambory, těstoviny a rýže. Tyto potraviny by měly být nejlépe celozrnné. Obiloviny představují základ výživy a jsou pro člověka hlavním zdrojem energie. Počet porcí za den: 3 – 6. === Druhé patro === Druhé patro se skládá z ovoce a zeleniny, přičemž přednost má hlavně syrová. Počet porcí ovoce za den: 2-4 porce. Počet porcí zeleniny za den: 3-5 porcí. Tyto potraviny zastupují hlavně zdroje ochranných látek, vitamínů, minerálů a vlákniny. === Třetí patro === Třetí patro je rozděleno na dvě poloviny. V první polovině se nachází mléčné výrobky (mléko, jogurt, sýry) a v druhé části jsou ryby, maso a drůbež. V těchto potravinách je velký podíl bílkovin, které bychom měli nejvíce jíst v době růstu člověka. Počet porcí mléčných výrobků za den: 2-3.", "question": "Do kolika pater je typicky rozdělena potravinová pyramida?", "answers": ["do čtyř"]}
{"title": "Železnice", "context": "V Evropě a v Japonsku si železniční doprava dokázala obhájit své pozice v osobní dopravě, mimo jiné také díky výstavbě vysokorychlostních tratí. Dle údajů CIA má celosvětová železniční síť délku celkem 1,37 miliónů kilometrů. V Severní Americe je 275 000 km železnic, členské státy EU mají 236 000 km, Rusko 87 000 km, Čína přes 75 000 km a Indie má přes 63 000 km železničních tratí. Dohromady mají výše jmenované země polovinu celosvětové železniční sítě. Z dalších zemí světa s nejrozsáhlejšími železničními sítěmi má Austrálie 38 550 km, Argentina 32 000 km, Jižní Afrika 21 000 km a Mexiko 18 000 km. Česká republika je s délkou 9 632 km železniční sítě na 22. místě na světě. Železnice má mnohem nižší externí náklady než silniční nebo letecká doprava. U osobní dopravy jsou přepočtu na osobokilometr asi čtvrtinové, u nákladní dopravy jsou dokonce šestinové. Externí náklady vznikají zejména v souvislosti se znečištěním životního prostředí, hlukem a nehodami. U silniční dopravy pochází více než polovina externích nákladů z nehod. Pro vysokou kapacitu železničních tratí (čtyřkolejná železniční trať dokáže za hodinu přepravit až 50 000 cestujících v obou směrech) a též proto, že železnice je centrálně řízena, je relativní zábor místa železnicí mnohem menší než u silniční dopravy. Železniční tratě relativně úzké, trasy se čtyřmi kolejemi a velké železniční křižovatky jsou mnohem méně četné něž čtyřproudové silnice a dálniční sjezdy. Problémem je ovšem rozdělení krajiny i sídelních celků železničními tratěmi. Železniční tratě, především novostavby pro vysokorychlostní železnici, zasahují do krajiny více než dálnice, potřebují více prostoru pro přemostění údolí a pro zářezy do krajiny i více tunelů. Každá elektrifikovaná trať potřebuje i novostavby elektrického vedení. Velkým problémem je i hlučnost železniční dopravy. Železniční trasy a křižovatky se často nacházejí v obydlených oblastech. Hluk projíždějících vlaků, především nočních nákladních, může být velkou zátěží pro mnoho obyvatel. Snížení hlučnosti železniční dopravy se v některých zemích věnuje značná pozornost. Opatření proti vznikání hluku se provádějí na straně infrastruktury (bezstyková kolej, pravidelné broušení kolejnic, tlumící upevnění kolejnic na pražcích, obložení kolejnic), vozidel (tlumení agregátů vozidel, kotoučové brzdy nebo nekovové špalíky, tlumiče hluku nebo nástřiky na kolech) a odstíněním zdrojů hluku (protihlukové stěny). V České republice se ochrana proti hlučnosti řeší stavbami protihlukových zdí.", "question": "Je železniční doprava hlučná?", "answers": ["Velkým problémem je i hlučnost železniční dopravy."]}
{"title": "Difuze", "context": "Difuze je matematicky podchytitelný chemický jev a je modelovatelný výpočty. Osmóza je určitým specifickým případem difuze. Difuze je zároveň podstatou a hybnou silou osmózy a veškerých osmotických jevů. V tomto případě jsou látky, které mají vysokou koncentraci a jsou rozpuštěné v nějakém rozpouštědle odděleny nějakou polopropustnou (semipermeabilní) bariérou (nejčastěji membránou) od směru, kterým by měly difundovat. Pokud touto polopropustnou bariérou může procházet rozpouštědlo, dochází k tomu, že přechází na stranu obsahující rozpouštěné látky tak dlouho, dokud se tam tyto látky nenaředí na stejnou koncentraci, jako byla na straně ze které rozpouštědlo přitéká. Jinak řečeno, koncentrované látky si své rozpouštědlo jakoby přitáhnou k sobě. Dokážou k tomu vyvinout značnou sílu, která překoná např. sílu gravitační (viz obrázek \"Osmóza\" vpravo), tuto sílu nazýváme osmotickou silou. Osmotické jevy jsou významnou hybnou silou mnoha biologických procesů. Proto třešně, které obsahují mnoho cukru, za vydatného deště popraskají. (cukerný roztok uvnitř třešňových buněk vtahuje okolní čistou vodu dovnitř buňky; třešně byly v takzvaném hypotonickém prostředí) Proto naopak uschnou rostliny, které jsou pomočeny naším domácím. mazlíčkem. (Moč obsahuje velice koncentrovaný roztok soli, který vytahuje vláhu z potřísněných rostlin; Moč představuje pro ony rostliny tzv. hypertonické prostředí) Proto také nemůže být pacientovi podána nitrožilně čistá voda, ale tzv. fyziologický roztok, který má obdobnou koncentraci rozpuštěných látek jako je v krvi. (z osmotického hlediska jde o isotonický roztok). Jakožto fyziologický roztok se používá 0,9% roztok NaCl. Tohoto principu bývá využíváno při určitých způsobech konzervace potravin. Cukerný sirup a slanečci jsou sterilizovaní tím, že patogeny nemohou přežít hypertonickou koncentraci cukru/soli. Počítačová simulace Difuze (doporučujeme vypnutí volby \"trace\") Jiná simulace Difuze První Fickův zákon Druhý Fickův zákon Turgor Difuzor", "question": "Co je proces rozptylování se částic v prostoru?", "answers": ["Difuze"]}
{"title": "Rakouská měrná soustava", "context": "Rakouská (Vídeňská, Dolnorakouská) měrná soustava byla v Čechách zavedena od 1.1.1765 za panování Marie Terezie a platila jako jediná zákonná soustava v celém Rakousku až do zavedení metrické soustavy 23. července roku 1871 s platností od 1. ledna roku 1876. == Jednotky délky == Základem soustavy délek byl vídeňský sáh. 1 bod = 0,1829 mm 1 čárka = 12 bodů = 2,195 mm 1 palec = 12 čárek = 2,634 cm 1 střevíc (stopa) = 12 palců = 31,6081 cm 1 vídeňský sáh = 6 střevíců = 189,6484 cm 1 německá míle = 2912 vídeňských sáhů = 5 522,561408 m 1 rakouská míle = 4000 vídeňských sáhů = 7 585,936 m == Jednotky plošné míry == 1 čtverečná stopa = 0,099907 m2 1 čtverečný sáh = 3,596652 m2 1 měřice = 1 918,21 m2 1 korec = 2 877,32 m2 1 jitro = 5 754,64 m2 1 řemenová tečka = 0,000345233 m2 1 řemenová čárka = 0,00416279 m2 1 řemenový palec = 0,0499535 m2 1 řemenová stopa = 0,599 442 m2 1 řemenový sáh = 3,596652 m2 == Jednotky objemu == 1 žejdlík = 0,000358 m3 1 holba = 0,000707 m3 1 máz = 0,001415 m3 1 vědro = 0,056589 m3 1 krychlová stopa = 0,03157867 m3 1 krychlový sáh = 6,820992 m3 == Jednotky hmotnosti == 1 karát = 0,000206 kg 1 denár = 0,001096 kg 1 kvintlík = 0,004375 kg 1 lot = 0,017501 kg 1 marka (hřivna) = 0,280668 kg 1 lékárnická libra = 0,420045 kg 1 celní libra = 0,5 kg 1 libra (funt) = 0,56006 kg 1 celní cent = 50 kg 1 cent = 56,006 kg == Související články == Česká měrná soustava", "question": "Kdy byla zavedena rakouská měrná soustava?", "answers": ["1.1.1765"]}
{"title": "Spojené státy americké#Přední politické strany", "context": "Členové těchto dvou stran drží převážnou většinu volených úřadů v celé zemi na federální, státní i místní úrovni. Nezávislí nebo kandidáti menších stran bývají nejúspěšnější převážně pouze ve volbách do místních zastupitelstev, ačkoliv několik nezávislých senátorů má svá křesla i v senátu. V americké politické kultuře je Republikánská strana vnímána jako „pravostředová“ nebo konzervativní, Demokratická strana pak jako „levostředová“ nebo liberální. Velikost obou stran ovšem způsobuje značné rozdíly i uvnitř jich samotných. Od roku 2021 je prezidentem Spojených států demokrat Joe Biden. Přední politické strany Související informace naleznete také v článcích Stranický systém Spojených států amerických a Seznam politických stran ve Spojených státech amerických. Republikánská strana – strana se hlásí ke konzervatismu a snaží se např. o rozvoj podnikání. Jedna ze dvou hlavních stran, má status pravice. Demokratická strana – oficiálně liberální strana, soustředí se na rozvoj sociální a státní oblasti. V Americe má status levice, v Evropě je vnímána spíše jako středová, protože je ekonomicky konzervativnější než evropské levicové strany. Zahraniční politika Podrobnější informace naleznete v článku Zahraniční vztahy Spojených států amerických. Bývalý prezident Spojených států amerických, George W. Bush (napravo), v Camp Davidu v březnu 2003 při setkání s předsedou britské vlády, Tonym Blairem Vývojové tendence Spojené státy ovlivňují v širokém měřítku celosvětový ekonomický, politický a vojenský vývoj.", "question": "Proč je v Evropě americká Demokratická strana vnímána spíše jako středová?", "answers": ["protože je ekonomicky konzervativnější než evropské levicové strany"]}
{"title": "Zub", "context": "Zub (lat. dens, řec. odus) je tvrdý útvar v dutině ústní většiny obratlovců. Zuby slouží hlavně k uchopování, oddělování a rozmělňování potravy a v neposlední řadě také k obraně i útoku. Soubor zubů se nazývá chrup neboli dentice. Zdravý dospělý člověk má celkem 32 zubů, dítě 20 zubů mléčných. Někteří kytovci (jmenovitě kosticovci) nemají zuby vůbec, místo nich mají rohovinové pláty. Tvar, počet zubů, doba jejich růstu - protože zuby slouží k přijímání potravy, jsou přizpůsobené na míru každému ozubenému živočichovi. Proto se od sebe zuby jednotlivých druhů velmi liší. Například býložravci mají stoličky k rozmělňování tuhých rostlin, naproti tomu masožravci potřebují velké špičáky k zabití kořisti. Zuby všech živočichů proto můžeme rozdělit z několika hledisek: homodontní chrup: všechny zuby v čelistech mají stejný tvar (příklad: dravé ryby, kytovci) heterodontní chrup: zuby jsou rozdělené podle tvaru na řezáky, špičáky, premoláry a moláry. Počet zastoupených druhů zubů a jejich počet jsou druhově specifické. zuby s omezeným růstem (brachyodontní): jakmile se prořezají z dásně, již dále nerostou. zuby s prodlouženou dobou růstu (semihypselodotní): rostou i nějakou. dobu po prořezání zuby trvale rostoucí (hypselodontní): rostou po celý život polyfyodontní: zuby jsou v několika řadách, po vypadnutí je zub hned nahrazen novým difyodontní: nejprve vyrůstá dočasný, mléčný zub, ten je později nahrazen zubem trvalým monofyodontní: zub vyrůstá jen jednou za život, není nahrazován Zuby člověka jsou tedy heterodontní, s omezeným růstem a většinou difyodontní, s výjimkou stoliček, které jsou monofyodontní. Zuby vznikly modifikací plakoidních šupin ryb, u některých druhů ryb si tento tvar zachovávají i do dnešních dnů. U obojživelníků a většiny plazů zuby vyrůstají přímo z čelistní kosti, u krokodýlů, vyhynulých dinosaurů a savců včetně člověka jsou zuby zasazené v zubních lůžcích. Čelistní kost je krytá dásní, která zuby pevně obemyká. Zuby člověka (a obecně všechny brachiodontní zuby) se skládají ze tří částí, z kořene, krčku a korunky. Korunka je ta část zubu, která vyčnívá ze zubního lůžka a je pokrytá sklovinou, nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je tvořená mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry. Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které je zubní dřeň.", "question": "Kolik zubů má člověk?", "answers": ["32"]}
{"title": "Desatero", "context": "Desatero, Desatero přikázání, Desatero Božích přikázání či dekalog (z řeckého δ deka deset + λ logos slovo,[1] hebrejsky ע ה Deset slov) považují židé a křesťané za příkazy (přikázání), které Bůh dal lidem jako směrnici pro způsob života. Podle Starého zákona předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře Sinaj do rukou Mojžíšových. Přikázání jsou v Bibli vyjmenována dvakrát; poprvé v knize Exodus,[2] podruhé v knize Deuteronomium.[3] V Novém zákoně není Desatero nikde výslovně zmíněno, ale najdeme v něm neúplné výčty přikázání[4] i jejich parafráze[5][6]. Význam Desatera Pergamen (612x502 mm) z r. 1768 od Jekuti'ela Sofera zpodobňující Desatero z r. 1675 v amsterdamské synagoze Esnoga Pro etiku v židovství a křesťanství má Desatero přikázání zásadní význam. V křesťanství se význam Desatera pro spásu člověka podle Ježíše naplnil – výslednou úlohu přebralo dvojí přikázání lásky k Bohu a k bližnímu.[7] V tomto dvojím příkazu však vidí naplnění Mojžíšova zákona (Tóry) i židovství. Desatero je považováno za „katechetický souhrn morálky“, bylo recitováno v jeruzalémském chrámě, zbožní Židé je recitují denně při ranní modlitbě. Zatímco pro Židy se jeho platnost omezuje na národ vyvedený z egyptského otroctví,[8] v křesťanské katechezi je mu připisována platnost univerzální. Desatero je v evropské kultuře i mimo okruh náboženství považováno často za „etické minimum“,[zdroj? ] neboť 4. (resp. 5.) až 10. přikázání Desatera vymezuje základní mezilidské vztahy (tzv. 2. deska Zákona). Znalost znění Desatera však obecná není.[zdroj? ] Členění a číslování Jednotlivá přikázání Desatera se podle jednotlivých tradic číslují odlišně. Židovská tradice (Ž) chápe sebepředstavení Boha jako samostatné první přikázání. Číslování (A) pravoslavných a reformovaných církví ponechává první dvě přikázání (tzn. příkaz monoteismu a zákaz zobrazování Boha) rozdělené. Číslování (B) běžné v katolické církvi a lutherských církvích tyto dvě sloučilo a rozděluje naopak poslední přikázání. Toto číslování zachovává sled knihy Exodus.", "question": "Za co je považováno Desatero?", "answers": ["katechetický souhrn morálky"]}
{"title": "Uran (prvek)", "context": "Uran je radioaktivní chemický prvek stříbrobílé barvy, která díky oxidaci po čase přechází k šedé barvě. Patří mezi kovy, přesněji do skupiny aktinoidů. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth a v čisté formě byl uran izolován roku 1841 Eugene-Melchior Peligotem. Prvek byl pojmenován podle tehdy nově objevené planety Uran, která dostala jméno podle boha Urana v řecké mytologii (otec Titánů a první bůh nebes, manžel bytosti Gaia). Uran se tak stal prvním prvkem pojmenovaným podle nově objevené planety - později následovaly ještě neptunium a plutonium. Uran je v čistém stavu stříbrobílý lesklý kov, který na vzduchu pozvolna nabíhá - pokrývá se vrstvou oxidů. Rozmělněný na prášek je samozápalný. Není příliš tvrdý a dá se za obyčejné teploty kovat nebo válcovat. Při zahřívání se stává nejprve křehkým, při dalším zvyšování teploty je však plastický. Za teplot pod 0,68 K se stává supravodičem I typu. Hustota (specifická hmotnost) uranu při 25 °C je 19,01 g.cm-3, uran tak patří k nejtěžším prvkům vůbec, je o asi 70 % těžší než olovo. Z dalších prvků je těžší pouze osmium (22,57 g×cm-3), iridium (22,50 g×cm-3), platina (21,45 g×cm. -3) či rhenium (20,50 g×cm-3); jen o málo větší hustotu má wolfram (19,25 g×cm-3) a zlato (19,30 g×cm-3). Vysoká hustota uranu je důvodem pro mnohá jeho nejaderná využití. Elektronová konfigurace atomu: K: 2, L: 8, M: 18, N: 32, O: 5s2, 5p6, 5d.", "question": "Komu se jako prvnímu podařilo izolovat uran?", "answers": ["Eugene-Melchior Peligotem"]}
{"title": "Švýcarsko", "context": "V 90. letech se mezinárodně prosadil představitel euro-popu DJ Bobo. Oceňovaným skladatelem elektronické hudby je Robert Miles nebo i Dieter Meier, který spolu s Borisem Blankem tvoří skupinu Yello. V rocku se prosadili skupiny Celtic Frost, která položila základy extrémnímu metalu, či progresivní thrasheři Coroner. Herečka Ursula Andressová se zapsala do dějin populárního filmu jako bondgirl v první filmové bondovce Dr. No. V zemi vycházejí regionální periodika (také podle jazykových oblastí), ale i několik celostátních, například Neue Zürcher Zeitung. Švýcarská veřejná vysílací společnost SRG SSR idée suisse vysílá televizní program v jazykových mutacích pro každou jazykovou skupinu (kromě rétorománské) a rozhlasové programy (včetně rétorománských). Matematik a fyzik Daniel Bernoulli položil základy hydrodynamiky. Byl též zakladatelem slavného matematického rodu, jehož dalším představitelem byl Jacob Bernoulli, který rozvíjel například teorii pravděpodobnosti, či jeho bratr Johann Bernoulli, učitel Leonharda Eulera, pravděpodobně nejslavnějšího švýcarského matematika vůbec. Eulerovým spolupracovníkem byl další člen slavné rodiny Nicolaus II. Bernoulli. K matematikům tohoto okruhu patřil i Gabriel Cramer, autor tzv. Cramerova pravidla pro řešení soustav lineárních rovnic metodou determinantů. Švýcarský původ měl i britský kvantový fyzik Paul Dirac. Fyzik Fritz Zwicky (jehož matka byla Češka, jeho otec Švýcar v norských diplomatických službách, přičemž Fritz se narodil během jeho diplomatické mise v bulharské Varně) přišel s průlomovým konceptem tzv. temné hmoty. Auguste Piccard se proslavil výstupem do stratosféry za pomoci balónu. Jeho syn Jacques Piccard byl známým oceánografem a vynálezcem batyskafu a jeho syn Bertrand Piccard zas proslul jako balónový letec a průkopník solárního letectví. Horace-Bénédict de Saussure vynalezl sluneční pec.", "question": "Který matematik a fyzik položil základy hydrodynamiky?", "answers": ["Daniel Bernoulli"]}
{"title": "Euromed", "context": "Euromed Jednotka Euromed 101.003 v stanici Valè Jednotka Euromed na viaduktu vedoucím přes Barcelonu Jednotka Euromed při průjezdu stanicí Tarragona Euromed je označení pro 6 vysokorychlostních elektrických vlakových jednotek odvozených od TGV Atlantique, provozovaných od 16. května 1997 na východním pobřeží Španělska jakožto produkt společnosti RENFE. Vlaky jsou nasazovány na koridoru spojujícím města Barcelonu, Valencii a Alicante. Maximální rychlost je 220 km/h. Používají se jednotky AVE S-101 francouzského výrobce Alstom, upravené na široký rozchod 1 668 mm. Nehoda v roce 2002 30. března 2002 došlo v stanici Torredembarra k nehodě, když se odjíždějící Euromed 101.001 srazil s rovněž odjíždějícím regionálním vlakem. Oba směřovaly současně na stejnou kolej. Došlo k úmrtí 2 osob, poškození lokomotivy a několika vozů. Poškozená lokomotiva byla nahrazena novou - identickou s TGV POS. Nepoškozená část vlaku jezdí nadále ( video ). Trať Barcelona-Sants Tarragona Castellón de la Plana Valencia-Nord Alicante/Alacant-Terminal Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Euromed na Wikimedia Commons", "question": "Jaká je maximální rychlost vlaků označení Euromed?", "answers": ["220 km/h."]}
{"title": "Vietnam", "context": "Bylo také nalezeno mnoho malých starověkých měděných dolů v jižním Vietnamu. Známá je také jistá podobnost mezi místy v provincii Don Son a jižní Asii. Mezi podobné znaky můžeme zahrnout např. výskyt rakví ve tvaru lodě, podobné pohřební nádoby, dále také např. černání zubů nebo žvýkání arakových ořechů. Legendární dynastie Hồ Bà je považována mnoha Vietnamci za zakladatele prvního vietnamského státu, známého jako Văn Lang. V roce 257 př. n. l. Thụ Phán porazil posledního krále této dynastie, sjednotil původní kmeny Lạ Việ se svými kmeny Âu Việ, čímž vytvořil nový kmen Âu Lạ, a prohlásil sám sebe novým panovníkem jménem An Dư Vư. Roku 207 př. n. l. pak čínský generál jménem Čao Tchuo tohoto panovníka porazil a původní kmen Âu Lạ přetransformoval v kmen Nanyue. Roku 111 př. n. l. byl tento kmen spojen s čínskou říší pod nadvládou dynastie Chan. Číňané vládli poměrně tvrdě a pokoušeli se o sinizaci obyvatelstva, proto docházelo ke vzpourám. Během jedné z nich se v 6. století Vietnam na přechodnou dobu osamostatnil. Tisícileté období čínské nadvlády nad územím Vietnamu trvalo do roku 938, kdy Ngô Quyề taktickým bojem porazil čínskou armádu v bitvě na řece Bach Dang. Ve 13. století musel Vietnam čelit třem mongolským vpádům, ale všechny se podařilo odrazit. V letech 1406–1407 proběhla úspěšná čínská invaze do Vietnamu a z dobytého Vietnamu byla vytvořena provincie Ťiao-č'. Nadvládu čínské dynastie Ming ukončil roku 1428 vůdce povstání Lé Loi, a založil vietnamskou dynastii Lé, která formálně vládla zemi až do roku 1788. V důsledku čínské okupace Vietnamu byl obnovený vietnamský stát mnohem pokročilejší ve vojenské oblasti, zvláště co se týče kvality střelných zbraní, což mu umožnilo během 15. a 16. století rozhodnout staletí trvající války s Čampou ve svůj prospěch. Francouzští misionáři do Vietnamu přijížděli od 17. století. Panovníci dynastie Nguyen, vládnoucí na území jižního Vietnamu, začali s Francouzi spolupracovat. V letech 1854 - 84 ovládla Francie Vietnam vojenskou silou a učinila z něj svou kolonii Francouzská Indočína rozdělenou do tří oblastí: Tonkin, Annam, Kočinčína. Od konce 19. století sílil protifrancouzský odboj (povstání, které vedl Phan Đì Phù).", "question": "V kterém roce skončila čínská nadvláda ve Vietnamu?", "answers": ["938"]}
{"title": "Praha", "context": "Osobní vodní doprava má v Praze převážně rekreační a turistický význam. Radotínský přístav umožňuje nákladní dopravu po Vltavě na labskou vodní cestu, je využíván sporadicky, zejména pro přepravu sypkých stavebních hmot a rozměrných nákladů. Po Praze je pak pojmenován pár mezinárodních vlaků EuroCity společností České dráhy a Polskie Koleje Państwowe (k r. 2016) na trase Praha – Olomouc – Bohumín – Katowice – Warszawa a zpět. Karlova univerzita založena roku 1348, nejstarší univerzita ve Střední Evropě České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) založeno roku 1707 Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT) založena 1920 Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE) založena 1953. Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) založena 1906/1952 Akademie výtvarných umění v Praze (AVU) založena roku 1800 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP) založena roku 1885 Akademie múzických umění v Praze (AMU. ) založena roku 1945 Policejní akademie České republiky University of New York in Prague (UNYP) založeno roku 1998 International School of Prague (ISP) založeno roku 1948 Anglo-American University (AAU) založeno roku 1990 University of Northern Virginia in. Prague (UNVA) založeno roku 1998 Architectural Institute in Prague (ARCHIP) založeno roku 2010 Vysoká škola finanční a správní (VSFS) založeno roku 1999 Metropolitní univerzita Praha (MUP) založeno roku 2001 Prague College založeno roku 2004. New York University Instituto Camõ Goethe-Institut Česko Instituto Cervantes British Council Alliance française Praha je sídlem významných fotbalových týmů AC Sparta Praha, SK Slavia Praha, FK Dukla Praha, Bohemians 1905, FK Viktoria Žižkov, FK Loko Vltavín a FK Bohemians Praha. A dále hokejových týmů HC Slavia Praha, HC Sparta Praha a HC Lev Praha. V Praze se nachází Strahovský stadion, největší stadion na světě, dnes už využíván jen jako výcvikové centrum fotbalové Sparty. Největší česká multifunkční hala je O2 arena. Další významný Stadion Letná je domovským stadionem AC Sparty, moderní Eden Aréna ve Vršovicích sídlem SK Slavie.", "question": "Je Brno sídlem fotbalového týmu Bohemians 1905?", "answers": ["Praha je sídlem významných fotbalových týmů AC Sparta Praha, SK Slavia Praha, FK Dukla Praha, Bohemians 1905, FK Viktoria Žižkov, FK Loko Vltavín a FK Bohemians Praha."]}
{"title": "Kfar Šalem", "context": "Kfar Šalem Mešita coby pozůstatek původní arabské vesnice v Kfar Šalem Kfar Šalem (hebrejsky: כ ש) je čtvrť ve východní části Tel Avivu v Izraeli. Je součástí správního obvodu Rova 9 a samosprávné jednotky Rova Darom Mizrach. Geografie Leží na východním okraji Tel Avivu, cca 4,5 kilometru od pobřeží Středozemního moře, v nadmořské výšce okolo 40 metrů. Dopravní osou čtvrti je silnice číslo 461 (ulice Derech Chajim Bar Lev). Na severu s ní sousedí čtvrť Ramat ha-Tajasim, na západě Neve Barbur a Neve Kfir, na jihu Livne a na východě Neve Eli'ezer a Neve Chen.[1][2] Popis čtvrti Plocha čtvrti je vymezena na severu ulicí Ma'apilej Egoz a Derech ha-Hagana, na jihu třídou Derech Chajim Bar Lev a ulicí Machal, na východě třídou Cvija Lubetkin a na západě ulicí Moše Brill a ha-Rav Alnekave. Zástavba má charakter volnějši a nepravidelné výstavby na rostlém půdorysu původní arabské vesnice. V roce 2007 zde žilo 5765 obyvatel (údaj společný pro čtvrť Neve Eli'ezer a východní část čtvrtě Kfar Šalem). V západní části Kfar Šalem společně s čtvrtí Neve Barbur žilo v roce 2007 4403 obyvatel.[3] [4] Na místě nynější čtvrtě Kfar Šalem stávala dříve velká arabská vesnice Salama. Jmenovala se podle Salama Ibn Hašima, druha proroka Mohameda, jehož hrobka zde stále stojí. V roce 1920 byla ve vesnici založena základní chlapecká škola, v roce 1936 vznikla i dívčí škola.", "question": "V jaké nadmořské výšce se nachází Kfar Šalem?", "answers": ["40 metrů"]}
{"title": "'u'", "context": "’u’ ’u’ Scéna z premiéry ’u’ 10. září 2010Základní informace Žánr opera Skladatel Eef van Breen Libretista Kees Ligtelijn a Marc Okrand pod uměleckým dohledem Florise Schönfelda Počet dějství 3 Originální jazyk klingonština Premiéra 10. září 2010, Haag, Theater Zeebelt Některá data mohou pocházet z datové položky. ’u’ (název začíná a končí rázem) je první opera v klingonštině, uváděná jako „první autentická klingonská opera na Zemi“. Složil ji Eef van Breen na libreto, jehož autory jsou Kees Ligtelijn a Marc Okrand pod uměleckým dohledem Florise Schönfelda. Děj ’u’ je založen na epické legendě o Kahlessovi Neporazitelném, mesiáši ve fiktivní klingonské historii. Premiéra opery proběhla v Haagu v divadle Zeebelt 10. září 2010 (ukázka proběhla již den předtím), dočkala se opakování a byla hodnocena jako úspěšná.[1] Pozadí Koncept klingonského jazyka byl poprvé nastíněn hercem Jamesem Doohanem, který hrál Montgomeryho Scotta v originálním televizním seriálu Star Trek, pro film Star Trek: Film. Vytvořil některá drsně znějící slova pro klingonské postavy (ačkoliv tato byla z filmu vystřižena). Producenti najali pro další pokračování lingvistu Marca Okranda, aby tato slova rozšířil do plnohodnotného jazyka se svým vlastním slovníkem, gramatikou a idiomy.[2] Okrand vytvořil jazyk tak, aby zněl mimozemsky. Nakonec se z klingonštiny stal mluvený jazyk s množstvím mluvčích schopných se v něm plynule vyjadřovat.[3] Jak je líčeno ve Star Treku, Klingoni jsou vášniví milovníci opery.[4][5] Dle oficiálních webových stránek opery ’u’ užívá tato principu hudebního boje. Krása klingonské hudby pochází ze střetu dvou rozdílných sil.[6] Název ’u’ znamená „vesmír“ nebo „univerzum“.[7][5] Opera začala být připravována na začátku roku 2008 pro uvedení v Evropě a ve Water Mill v New Yorku.[8][9] Divadelní a umělecký režisér, badatel projektu ’u’ a Pozemského souboru pro výzkum Klingonů Floris Schönfeld pozorně prozkoumal všechny zmínky a ukázky klingonské opery ve Star Treku, aby byla následně vzniklá opera co nejautentičtější a následovala zaběhnuté konvence klingonských oper.", "question": "Kdo je skladatelem první autentické klingonské opery na Zemi?", "answers": ["Eef van Breen"]}
{"title": "Znělá palatální frikativa", "context": "Jejím znělým protějškem je neznělá palatální frikativa. V IPA se zapisuje jako ʝ, v SAMPA jako j\\. Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa) patřící mezi sykavky. Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum - od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva). Místo artikulace: středopatrová souhláska (palatála). Uzávěra se vytváří mezi jazykem a tvrdým patrem. Znělost: znělá souhláska - při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je c. Ústní souhláska - vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou. Středová souhláska - vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky. Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic. V češtině se nevyskytuje. V nizozemštině se píše jako j (např. ja - ano), v novořečtině spřežkou γ, ve švédštině jako j (jord - hlína). Ve španělštině se tímto způsobem někdy vyslovuje písmeno y (např. sayo - šaty).", "question": "Vyskytuje se znělá palatální frikativa v češtině?", "answers": ["V češtině se nevyskytuje."]}
{"title": "Death metal", "context": "Zpěv se většinou skládá z bručení, vrčení a blábolení, anglicky nazývaného \"death grunts\" nebo growling. Někdy se používá také screaming. Někdy je mylně nazýván \"hrdelním zpěvem\". Death metal je známý svým prudkým tempem, nepředvídatelnými změnami ve struktuře, a extrémně rychlými a komplikovanými kytarami a bicími, i když se některé kapely zaměřují spíš na rychlost a surovost než na techniku hraní. Kapely tohoto stylu často využívají hluboce podladěné kytary a baskytary a také dvojkopákové bicí. Toto je sice standard, ale některé kapely používají i jiné nástroje, např. klávesy a saxofon. Death metal je většinou neobyčejně fyzicky náročný na muzikanty, především ve své nejkomplikovanější formě. Deathmetalové texty se většinou zaobírají nihilistickými tématy více než ostatní formy rockové hudby (s výjimkou black metalu), využívají \"zvrácenosti\", aby poukázaly na hlubší souvislosti. Žánr, původem odnož thrash metalu, vznikl, aby vzdával hold temným, principiálním idejím, které zůstávaly v metalu nevyužity. Zaměření se na smrt a extrémy dalo podnět na pojmenování žánru. Existují tři teorie o původu termínu \"death metal\". První se vztahuje na skladbu s názvem \"Death Metal\" od kapely Possessed z jejich prvního alba \"Seven Churches\" (1985). Ale toho roku se také objevila skladba \"Death Metal\" na albu \"Power from Hell\" od anglických thrasherů Onslaught. Také demo kapely Death se nazývalo \"Death by Metal\". Druhá teorie tvrdí, že žánr byl pojmenován podle průkopníků tohoto stylu, Death. Říká se, že jejich strohý název se ujal jako jméno pro nový metalový žánr. Třetí teorie se objevila roku 2003, když Quorthon, zesnulý zakladatel blackmetalové skupiny Bathory, v rozhovoru s britským novinářem vyhlásil, že on vymyslel pojem \"death metal\" už v roce 1984, i když jeho kapela nikdy k death metalu nepatřila. Death metal se vyvinul z thrash metalu. Thrash metal je žánr extrémů: rychlá tempa, hlučnost, nestálost, řev (screaming) a nepředvídatelné struktury skladeb. Thrash-metalové kapely experimentovaly s novými technikami a nápady, aby posunuly žánr dál od komerčního rocku. Nejextrémnější thrash-metalové kapely vytvořily proto death-metalový zvuk tím, že hrály ještě rychlejší, tvrdší a temnější thrash. Okolo roku 1983 se začaly formovat agresivní americké kapely jako floridští Death, kalifornští Possessed a chicagští Master. Ze jmenovaných kapel jako první vydali ukázku \"raného death metalu\" Possessed, a to album \"Seven Churches\" (1985), dál také Švýcaři Messiah (album \"Hymn to Abramelin – 1986) a Kanaďané Slaughter (Strappado – 1986); v roce 1987 potom Death vydali \"Scream Bloody Gore\" a Necrophagia \"Season of the Dead\". Morbid Angel je další kapela, která silně ovlivnila death-metalovou scénu početnými demo nahrávkami.", "question": "Jak se nazývá první album od kapely Possessed?", "answers": ["Seven Churches"]}
{"title": "Tobias Michael Carel Asser", "context": "Tobias Michael Carel Asser Tobias Michael Carel Asser Narození 28. dubna 1838Amsterdam Úmrtí 29. července 1913 (ve věku 75 let) nebo 29. června 1913 (ve věku 75 let)The Hague Alma mater Univerzita v LeidenuAmsterdamská univerzita Povolání právník, soudce, politik, advokát, profesor, diplomat a vysokoškolský učitel Zaměstnavatelé Athenaeum Illustre of Amsterdam (1862–1877)Amsterdamská univerzita (1877–1893) Ocenění Nobelova cena za mír (1911)čestný doktor Humboldtovy univerzity (1911)čestný doktor Univerzity v Leidenu (1913)čestný doktor Univerzity v Cambridgičestný doktor Boloňské univerzity Děti Carel Daniël Asser Rodiče Carel Daniël Asser Funkce President of the Institut de Droit International (od 1897)President of the Institut de Droit International (od 1898)Minister of State multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Tobias Michael Carel Asser (28. dubna 1838, Amsterdam – 29. července 1913, Haag) byl nizozemský právník, nositel Nobelovy ceny míru z roku 1911 spolu s Alfredem Friedem. V roce 1911 obdržel spolu s Alfredem Friedem Nobelovu cenu míru za vytvoření Stálého rozhodčího soudu na první haagské konferenci v roce 1899. Také obhajoval vytvoření mezinárodní akademie práva, což vedlo k založení Revue de Droit International et de Législation Comparée, Ústavu mezinárodního práva a ke vzniku Haagské akademie mezinárodního práva. Po Asserovi je pojmenovaný institut soukromého a veřejného mezinárodního práva, evropského práva a mezinárodních obchodních arbitráží T.M.C. Asser Instituut, který sídlí v nizozemském Haagu. Jeho strýcem byl průkopník fotografie v Nizozemsku Eduard Isaac Asser. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tobias Michael Carel Asser na anglické Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Tobias Michael Carel Asser na Wikimedia Commons Biografie na oficiálním webu Nobelovy ceny T.M.C. Asser Instituut mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Nositelé Nobelovy ceny za mír Henri Dunant / Frédéric Passy (1901) • Élie Ducommun / Charles Gobat (1902) • William Cremer (1903) • Institut de droit international (1904) • Bertha von Suttnerová (1905) • Theodore Roosevelt (1906) • Ernesto Moneta / Louis Renault (1907) • Klas Arnoldson / Fredrik Bajer (1908) • A.M.F. Beernaert / Paul Estournelles de Constant (1909) • Stálý mezinárodní výbor míru (1910) • Tobias Asser / Alfred Fried (1911) • Elihu Root (1912) • Henri La Fontaine (1913) • Mezinárodní červený kříž (1917) • Woodrow Wilson (1919) • Léon Bourgeois (1920) • Hjalmar Branting / Christian Lange (1921) • Fridtjof Nansen (1922) • Austen Chamberlain / Charles Dawes (1925) 1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost", "question": "Za co obdržel Tobias Michael Carel Asser Nobelovú cenu míru?", "answers": ["za vytvoření Stálého rozhodčího soudu"]}
{"title": "Zaklínač", "context": "Zaklínač je fantasy cyklus polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Vznikl jako série krátkých příběhů publikovaných v polském sci-fi a fantasy časopise Fantastyka, kam byla první povídka s názvem Wiedźmin (česky Zaklínač) napsána v roce 1986 jako příspěvek do soutěže a získala třetí místo. V roce 1993 byl vydán první díl pokračování Krev elfů ve formě románu. Zatím poslední díl s názvem Bouřková sezóna vyšel v polštině na konci roku 2013 a navazuje na celou předchozí sérii jako prequel. V ČR byla tato kniha vydána ke konci roku 2014 a okamžitě se stala jedním z nejprodávanějších titulů za měsíc listopad. Cyklus je oceňován pro lehce ironický smysl pro humor a množství jemných odkazů na moderní kulturu. Na rozdíl od vzorců hrdinské fantasy zde nezaznamenáme rozdělení postav na černé a bílé. Geraltův svět ale nelze označit ani za typickou dark fantasy - Sapkowski spíše zdůrazňuje odstíny \"šedé\": například jeden z vládců, jenž se dopustil incestu s vlastní sestrou, je vykreslen jako starostlivý otec. Hlavním hrdinou próz je Geralt z Rivie, který je povoláním zaklínač, tedy nájemný lovec nestvůr. V ději se mihnou i vedlejší postavy několika dalších zaklínačů. Sapkowski zobrazil zaklínače jako mutanty, kteří byli proměněni pomocí magie, mutagenů a jedů. Získali tak magické schopnosti a dalším výcvikem si osvojili též pokročilé bojové techniky. Své nadlidské schopnosti využívají především k boji s různými obludami a magickými tvory, kteří sužují lidstvo. Druhou hlavní postavou série Sága o zaklínači je princezna Cirilla, která se sice nepodrobí mutacím, ale podstoupí zaklínačský výcvik.", "question": "V dílech kterého autora vystupuje zaklínač Geralt z Rivie?", "answers": ["Andrzeje Sapkowského"]}
{"title": "Válečka prapořitá", "context": "== Popis == Válečka prapořitá je tráva, která netvoří trsy. Dorůstá výšky až 1 m. Listy jsou dlouhé, tuhé, hojně jsou chlupaté; kolínka jsou taktéž mírně chlupatá. Květenství je vzpřímený lichoklas, který obsahuje 6-12 jednotlivých válcovitých klásků. Vzpřímené klásky v době květu odstávají, osiny jsou krátké. Válečka prapořitá kvete od června do září. == Stanoviště, rozšíření == Rostlina je hojná na slunných mezích a stráních, v lesních světlinách od nížin do podhůří. Válečka prapořitá preferuje humózní, často i vápenité půdy. Těžiště výskytu tohoto druhu čeledi lipnicovitých je v Evropě (zejména střední, východní a severní Evropa), druh se ale vyskytuje i v západní Asii a na Sibiři, druhotně byl zavlečen na západní pobřeží Severní Ameriky. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu válečka prapořitá ve Wikimedia Commons", "question": "Do jaké čeledi patří válečka prapořitá?", "answers": ["lipnicovitých"]}
{"title": "Křížová cesta (Polná)", "context": "Křížová cesta (Polná) Křížová cesta Základní informace Lokalizace Souřadnice 49°29′36″ s. š., 15°42′56″ v. d. Kód památky 41408/7-5133 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Křížová cesta v Polné na Jihlavsku se nachází v severní části města na výšině Kalvárie. Historie Křížová cesta je tvořena čtyřmi většími zděnými výklenkovými kapličkami, třemi kříži Kalvárie a Božím hrobem. Roku 1894 byla na místě starší dřevěné Kalvárie postavena kaple Božího hrobu podle návrhu architekta Roberta Niklíčka. Kalvárie se třemi kamennými kříži a čtyřmi kapličkami byla zřízena zásluhou děkana Františka Pojmona, rodáka z Polné. Kapličky jsou volně rozestavěné ve svahu, mají obdélníkový půdorys a podezdívku, ukončenou soklovou římsou, a všechny mají klekátko.[1] Celé poutní místo bylo v 90. letech 20. století opraveno svépomocí místními občany. Křížová cesta je spolu s Kalvárií, Božím hrobem a pilířem s Nejsvětější trojicí chráněna jako nemovitá Kulturní památka České republiky.[2] Odkazy Reference ↑ Informační centrum Polná: Křížová cesta a Boží hrob.↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 153518 : křížová cesta. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ . Související články Polná Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Křížová cesta na Wikimedia Commons mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Česko | Křesťanství", "question": "Kolika kříži je tvořena křížová cesta?", "answers": ["třemi"]}
{"title": "Oscar", "context": "Ta totiž získala v roce 1934 prvního Oscara. Každopádně Akademie tuto přezdívku oficiálně uznala až v roce 1939. Symbolem ceny je zlatá soška rytíře držícího meč a stojícího na cívce filmového pásu s pěti kruhy, které představují pět původních profesních sekcí Akademie (herci, režiséři, producenti, technici a scenáristé). Sošku stvořili výtvarník Cedric Gibbons a sochař George Stanley. Podstavec, na kterém soška rytíře stojí, měnil svou podobu až do roku 1945. Od té doby má s menšími změnami dnešní podobu a velikost. Výška sošky je 34,5 cm, výška podstavce 7,5 cm a jeho průměr 13,5 cm. Původně byl Oscar z bronzu a pozlacený 24-karátovým zlatem. Od roku 1930 je ze slitiny cínu, mědi a antimonu a pokrytý leštěnými vrstvami cínu, niklu, stříbra a zlata. V průběhu druhé světové války byly sošky kvůli nedostatku kovových materiálů vyrobeny ze sádry, po válce pak byly majitelům vyměněny za kovové. Podstavec býval z černého mramoru, od roku 1945 je kovový. Oscar váží 3,85 kg. Od roku 1949 má na sobě každá soška jedinečné číslo (číslování začíná na 501). Od roku 1982 sošky vyrábí chicagská společnost R. S. Owens & Company. Každý rok v lednu vyrobí padesát kusů. Trvá to tři až čtyři týdny. Odlití každého kusu zaměstná dvanáct pracovníků na pět hodin. Sošky jsou nejdřív odlité, pak vytvarované, obroušené a vyleštěné. Výrobní cena je přibližně 150 $, ale ta symbolická je nevyčíslitelná. Každý rok v listopadu začíná volební kampaň Akademie filmového umění a věd. Udílení Oscarů předchází hlasovací proces s volbou nominaci. Každý aktivní člen s hlasovacím právem získá od Akademie hlasovací lístek. Počet členů je přibližně šest tisíc. Většina z nich je zastoupena v určité pobočce. Herci v herecké, režiséři v režisérské, skladatelé v skladatelské, střihači v střihačské a podobně. Poboček má Akademie patnáct. Aby se předešlo uplácení, organizace nezveřejňuje, až na výjimky, jména členů. Hlasujícím členům jsou poskytnuty veřejná promítání filmů, vstupy zdarma na komerční projekce a DVD nosiče. Ty jim zasílají různá studia a distribuční firmy. Na konci prosince dostane každý aktivní člen hlasovací lístek. Po jeho vyplnění ho nejpozději odešle do společnosti PricewaterhouseCoopers, která má za úkol sečíst hlasy. Hlasování probíhá v pětadvaceti kategoriích. Členové z každé pobočky hlasují za počiny v dané oblasti (herci odevzdávají hlasy herců, režiséři režisérům, kameramani kameramanů, a podobně.", "question": "V jakém měsíci začíná volební kampaň Akademie filmového umění a věd?", "answers": ["listopadu"]}
{"title": "Mateřské mléko", "context": "Mateřské mléko je přirozená strava pro novorozence, která by měla poskytnout veškeré potřebné látky pro růst organismu. Mateřské mléko je novorozenci předáváno pomocí kojení, během kterého je postupně uvolňováno čiré vodnější mléko k uhašení žízně a později tučnější tzv. zadní mléko. Pro správný vývoj dítěte se v současné době doporučuje minimálně půlroční plné kojení. Tvorba mateřského mléka je ovlivněna prolaktinem, jeho uvolňování z prsní žlážy pak oxytocinem. Hladiny prolaktinu je možno ovlivnit léky – především agonisty dopaminu – kteří se používají k zástavě laktace. Oxytocin je dále odpovědný za rozvoj citového vztahu matka/dítě. Mateřské mléko u člověka má snížený obsah bílkovin než jiné savčí druhy, což je způsobeno tím, že u novorozence se vyvíjí hlavně mozek. Z bílkovin je zastoupen hlavně laktalbumin a menší část připadá kasein. Tuky tvoří v mateřském mléce proměnlivou složku v závislosti na stravovacích návycích matky. Velká část tuků připadá na nenasycené mastné kyseliny, které jsou oproti kravskému mléku zastoupeny 4 krát více. Je současně bohaté i na imunologicky aktivní protilátky, které podporují vývoj imunitního systému kojence. Mateřské mléko obsahuje také některé adipokiny (hlavně AFABP), což vysvětluje fakt, že déle kojené děti mají v dospělosti méně problémů s obezitou a metabolickými poruchami. Na trávení mateřského mléka u člověka se podílí hlavně enzym lipáza, který se nachází v mateřském mléce. V případě kravského mléka tento enzym chybí. Do mateřského mléka se z těla ženy mohou dostávat i některé syntetické chemikálie, jako například některé UV filtry používané v opalovacích krémech nebo perzistentní znečišťující látky jako polychlorované bifenyly (PCB).", "question": "Co je přirozená strava pro novorozence?", "answers": ["Mateřské mléko"]}
{"title": "Irsko", "context": "Nejslunečnějšími měsíci jsou květen a červen s průměrným denním slunečním svitem mezi 5 a 6,5 hodinami. Nejvíce slunečního svitu dopadá v jihovýchodní části země (až 7 hodin). Nejméně slunečního svitu naopak na Irsko dopadá v prosinci, hodnoty se pohybují od hodiny na severu po 2 hodiny na jihovýchodě. Irsko je unitární parlamentní republika. Dvoukomorový parlament se nazývá Oireachtas, horní komorou je senát – Seanad Éireann a dolní komorou je poslanecká sněmovna – Dáil Éireann. Zatímco senát má 60 členů, sněmovna má 166 členů. Sídlem parlamentu je Leinster House v Dublině. Předseda vlády se nazývá Taoiseach, je jmenován prezidentem na návrh Dáilu. Současným Taoiseachem je Enda Kenny ze strany Fine Gael. V čele státu stojí prezident (irsky Uachtarán na hÉireann), volený na sedmileté funkční období – může být zvolen na maximálně dvě období. Funkce prezidenta je spíše reprezentativní. Současným prezidentem je od roku 2011 Michael D. Higgins. Podrobnější informace naleznete v článcích Administrativní dělení Irska, Irské provincie a Irská hrabství. Irsko se tradičně rozděluje do čtyř provincií – Connacht (irsky Connachta), Leinster (irsky Laighin), Munster (irsky an Mhumhain) a Ulster (irsky Uladh), dříve též existovala provincie Meath (irsky an Mhí) – tzv. Střední království. Provincie se dále dělily na 32 hrabství pro administrativní potřeby britské správy. Šest hrabství Ulsteru zůstává pod britskou správou díky referendu z roku 1973. Zbylých 26 hrabství nyní tvoří Irskou republiku. Jsou to: Zvláštní samosprávné postavení mají města Dublin, Cork, Limerick, Galway a Waterford. Zbytek hrabství Dublin je rozdělen na Dún Laoghaire – Rathdown, Fingal a Jižní Dublin. Hrabství Tipperary se dříve dělilo na Severní a Jižní Tipperary, v současné době je celistvé. Kód popisující jednotlivá hrabství je ISO 3166-2:IE. Pro každé hrabství má tvar IE-AA, kde AA je jedno- či dvoupísmenná zkratka hrabství. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Irska. V současnosti je nejméně rozšířeným odvětvím irského hospodářství zemědělství. Vytváří asi 5 % HDP. Jen pro srovnání: služby 49 % a průmysl 46 %. Irsko má nepříliš významné nerostné bohatství.", "question": "Do kolika provincií se tradičně rozděluje Irsko?", "answers": ["do čtyř"]}
{"title": "Mixolydický modus", "context": "Mixolydický modus je pojem z oblasti hudební nauky, který se používá pro posloupnost tónů diatonické durové stupnice zahrané od jejího pátého stupně. == Vlastnosti mixolydického modu == Mixolydický modus vznikne z durové stupnice jejím zahráním od pátého stupně, například v případě C dur je základním tónem mixolydického modu G a znění mixolydického modu: g-a-h-c-d-e-f. Typickým nástrojem, pro který je většina písní v mixolydickém modusu, je fujara. Jedná se o durový modus (s velkou tercií), který je charakteristický \"měkkou\" malou septimou, kterou se liší od běžné durové stupnice. Nejbližším tvrdším modem je jónský modus, který se od mixolydického liší velkou septimou. Nejbližším měkčím modem je dórský modus, který se od mixolydického liší malou tercií. === Intervalové složení === == Složení v jednotlivých tóninách == Následující tabulka obsahuje složení mixolydického módu pro jednotlivé tóniny. == Charakteristické akordy == Pro mixolydický mód je charakteristický durový kvintakord, ze septakordů pak dominantní septakord. Kompletní tónový materiál modu je vyjádřen sedmizvukem (tercdecimovým akordem) X 13 {\\displaystyle X^{13}\\,\\! } (X je základní tón mixolydického modu). Následující tabulka obsahuje charakteristické akordy mixolydického modu v tónině C dur. Použitelné jsou i další akordy, které vzniknou vynecháním některých intervalů v G 13 {\\displaystyle G^{13}\\,\\! } , například: G 6 , G 7 / 6 , G 7 a d d 11 {\\displaystyle G^{6},G^{7/6},G^{7add11}\\,\\! } == Související články == Modus Tónika Dórský modus Jónský modus Lydický modus Durová stupnice == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Mixolydický modus ve Wikimedia Commons Kytarové prstoklady mixolydického modu", "question": "Od kterého stupně se hraje diatonická durová stupnice v mixolydickém modu?", "answers": ["pátého"]}
{"title": "Challenger (prohlubeň)", "context": "Challenger (prohlubeň) Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Poloha prohlubně Challenger Prohlubeň Challenger (Challenger Deep), která se nachází v Marianském příkopu v Tichém oceánu, je nejhlubší místo na světě. Její hloubka činí asi 11 000 metrů (36 000 stop). Nejbližší pevninou je ostrov Fais, součást souostroví Yap. Toto jméno jí dala průzkumná loď Challenger II.. Související články Zeměpisné rekordy světa Rekordy pozemské neživé přírody Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie", "question": "Jaká je hloubka nejhlubšího místa na světě?", "answers": ["11 000 metrů (36 000 stop)"]}
{"title": "Daniel Křetínský", "context": "Matka doc. JUDr. Michaela Židlická byla v letech 2004–2014 soudkyní Ústavního soudu České republiky. V současné době přednáší římské právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Daniel Křetínský má bakalářský titul z politických věd a titul magistra a doktora práv z Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Obývá pražskou vilu u Mrázovky, ve které za první republiky bydlel průmyslník Jaroslav Preiss a za totality komunistický pohlavár Vasil Biľak. Ve volném čase hraje golf a tenis a je sběratelem umění. Jeho přítelkyní byla Klára Cetlová, členka rozkladové komise České národní banky, se kterou má syna. Od roku 2017 je jeho partnerkou Anna Kellnerová, dcera známého podnikatele Petra Kellnera. == Podnikatelská kariéra == Po studiích působil jako koncipient v brněnské advokátní kanceláři Gottweis & Partner. V roce 1999 začal v Praze pracovat pro investiční skupinu J&T, v roce 2003 se stal partnerem skupiny, čímž získal právo podílet se na ziscích. V roce 2009 se v rámci skupiny J&T podílel na založení Energetického a průmyslového holdingu (EPH), nyní je předsedou jeho představenstva a od roku 2017 majoritním vlastníkem s podílem 94 %. Je také majoritním vlastníkem EP Industries, odštěpené z EPH, která vlastní mimo jiné firmu AVE CZ nebo SOR Libchavy. Dále je členem představenstva několika holdingu přidružených společností, jako je např. společnost NAFTA, Eustream a dceřiná společnost EPH – EP Investment Advisors. Zastává i funkce ve společnostech, jež nejsou spřízněny s EPH.Je šéfem fotbalového klubu AC Sparta Praha, který společně se skupinou J&T a dalšími akcionáři od roku 2004 vlastní.Křetínský je též spolumajitelem někdejšího vydavatelství Ringier. ČR (Blesk, Reflex, deník Sport), přejmenovaného na Czech News Center.V srpnu 2018 bylo oznámeno, že Křetínský a slovenský podnikatel Patrik Tkáč se dohodli s německou skupinou Haniel Holding na koupi 7,3% akcií obchodní společnosti Metro. Vzhledem k současné burzovní kapitalizaci Metra (společnost je zahrnuta do indexu M-Dax) by se jednalo o možnou kupní cenu balíku akcií ve výši 360 milionů eur (asi 9,2 miliardy korun). Společnost Metro provozuje 763 tzv. cash-and-carry obchodů (převážně pro zákazníky z řad podnikatelů) a je činná ve 25 zemích, mj. i v Česku. Křetínský a Tkáč mají podle vyjádření předsedy představenstva Metra Olafa Kocha nadto tzv. předkupní právo na dalších 15,2% akcií Metra. V rozhovoru s deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung vyjádřil Koch velký respekt před podnikatelskými výsledky Křetínského. == Reference == == Externí odkazy == Daniel Křetínský, interview BBC, 24. října 2005", "question": "Jaké je jméno českého právníka, podnikatele a spoluvlastníka fotbalového klubu AC Sparta Praha?", "answers": ["Daniel Křetínský"]}
{"title": "Horst Naudé", "context": "Horst Naudé Horst Naudé Narození 5. září 1895Charlottenburg Úmrtí 19. srpna 1983 (ve věku 87 let)Bad Neuenahr Politická strana NSDAP Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Horst Rudolf Hans Georg Naudé (5. září 1895 Charlottenburg – 19. srpna 1983 Bad Neuenahr)[1] byl německý právník a hejtman. Život Naudé byl vzděláním právník a bojoval v první světové válce. Od roku 1920 pracoval jako soudní úředník. V roce 1929 byl jmenován vládním rádou. V 1929/30 se připojil k Německé lidové straně (DVP). Naudé vstoupil do NSDAP 1. května 1933. Číslo člena NSDAP měl 1 774 979. [2] V roce 1933 byl jmenován dočasným správcem okresu v kraji Fischhausen. Od roku 1934 do roku 1939 pracoval jako správce okresu okres Quedlinburg. [3] V roce 1939 se stal Naudé ministrem v Protektorátu Čechy a Morava. Tam působil jako vedoucí moravského úřadu protektora v Brně. Od roku 1941 byl viceprezidentem Čech. Od roku 1945 do roku 1947 byl uvězněn v americkém zajetí. [4] Dílo Erlebnisse und Erkenntnisse. Als politischer Beamter im Protektorat Böhmen und Mähren 1939–1945, München, 1975. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Horst Naudé na německé Wikipedii. ↑ matrika zemřelých města Bad Neuenahru Nr. 319/1983.↑ Christian Rohrer: Nationalsozialistische Macht in Ostpreussen, Meidenbauer, 2006, S. 590.↑ Reinhold Zilch, Bärbel Holtz (Bearb.): Die Protokolle des Preußischen Staatsministeriums 1817–1934/38. Bd. 12/II. In: Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften (Hrsg.): Acta Borussica. Neue Folge. Olms-Weidmann, Hildesheim 2003, S. 650. (Online; PDF 2,2 MB).↑ Herausgegeben von Ulf Brunnbauer, Andreas Helmedach, Stefan Troebst: Schnittstellen: Gesellschaft, Nation, Konflikt und Erinnerung in ..., S. 319. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Prezident země České Prezidenti zemské správy politické Jan Kosina (1918–1926) Hugo Kubát (1926–1928) Zemští prezidenti Hugo Kubát (1928–1932) Josef Sobotka (1933–1939) Richard Bienert (1939–1942) Horst Naudé (úřadující viceprezident; 1942–1945) Předsedové zemského národního výboru Ladislav Kopřiva (1945–1948) Autoritní data: AUT: uk2011658855 | GND: 118586580 | ISNI: 0000 0000 0908 0271 | VIAF: 12839006", "question": "Jako co pracoval Horst Naudé od roku 1920?", "answers": ["soudní úředník"]}
{"title": "Maximální vzletová hmotnost", "context": "Maximální vzletová hmotnost Součásti vzletové hmotnosti V letectví je maximální vzletová hmotnost (angl. zkratka MTOW, též nepřesně vzletová hmotnost) definována jako maximální hmotnost letadla, při které je schopno uskutečnit let. Obecně je tvořena součtem hmotností prázdného letadla včetně provozních náplní, posádky, nákladu a paliva. U letadel z počátků letectví byla tato hmotnost limitována pouze výkony letadla; v současné době je maximální vzletová hmotnost omezena leteckými předpisy jako maximální hmotnost, při které letadlo splňuje požadavky na bezpečný let definované předpisem pro určenou kategorii letadel. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Letectví", "question": "Jaká je zkratka pro maximální vzletovou hmotnost?", "answers": ["MTOW"]}
{"title": "Ghana", "context": "Ghana, oficiální název Republika Ghana, je stát v západní Africe. Sousedí na severu s Burkina Faso, na východě s Togem, na západě s Pobřežím slonoviny, jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu. Hlavním městem je Accra. Ghana byla postupně kolonizována již od roku 1470, kdy se na pobřeží usídlili Portugalci a postavili zde první z mnoha pevností. Na konci 17. století vznikla v severní části mocná a bohatá Ašantská říše, která až na konci třetí ašantsko-britské války v roce 1901 podlehla britskému imperialismu. Do roku 1957 byla Ghana državou Velké Británie pod názvem Zlaté pobřeží. Stala se první kolonií v subsaharské Africe, která získala nezávislost (6. března 1957) a jejím prvním prezidentem se stal Kwame Nkrumah. Byl vůdčí osobností panafrikanismu a byl jedním ze zakladatelů mezivládní Organizace africké jednoty, kterou v roce 2002 vystřídala Africká unie. Nkrumah byl svržen v ozbrojeném státním převratu v roce 1966 poté, co do značné míry opustil cestu demokratického vládnutí. Vláda vzešlá z demokratických voleb v roce 1969 však nebyla schopná čelit narůstajícím hospodářským obtížím. Prezident Edward Akufo-Addo jakož i vláda Kofiho Busii byli svrhnuti nenásilným převratem v roce 1972. V následujících letech proběhlo několik pučů a v roce 1981 začala vláda diktátora Jerryho Rawlingse, který pozastavil platnost ústavy a zakázal politické strany. V důsledku hospodářského úpadku stovky tisíc obyvatel odešlo hledat obživu do sousedních států. Začátkem devadesátých let přistoupil Rawlings k liberalizaci poměrů a byla vyhlášena nová ústava. V roce 1992 byl pak Rawlings ve svobodných volbách zvolen prezidentem a byl zvolen i podruhé v roce 1996. Ústava nedovolovala třetí funkční období a proto Rawlingsova strana Národní demokratický kongres zvolila jako kandidáta dosavadního viceprezidenta Johna Atta Millse. Volby vyhrál jeho protikandidát John Kufuor z opoziční Nové vlastenecké strany. Ve volbách roku 2004 se opakovalo jeho volební vítězství. Z voleb v roce 2009 vyšel vítězně J.A. Mills. Od demokratizace v roce 1992 tak došlo dvakrát k předání moci mezi dvěma opozičními stranami, což svědčí o stabilitě demokracie v Ghaně. Jedná se o převážně nížinnou oblast, jejích hlavní osu tvoří řeka Volta. Nejvyšší bod s nadmořskou výškou 883 m se nachází v Tožské vrchovině na hranicích s Togem. Sever země se vyznačuje tropickým vnitrozemským klimatem, jih vlhkým rovníkovým klimatem.", "question": "Jaké je hlavní město Ghany?", "answers": ["Accra"]}
{"title": "Energie", "context": "Energie je skalární fyzikální veličina, která popisuje schopnost hmoty (látky nebo pole) konat práci. Energie je slovo vytvořené fyziky v polovině devatenáctého století z řeckého energeia (vůle, síla či schopnost k činům). Energie je popsána stavovou veličinou. Energie může mít různé formy. Existuje např. kinetická energie (tu lze spočítat dle formule Ek = 1⁄ m·v2) a konfigurační (polohové či potenciální) energie (dané vzájemnou polohou a přitahováním nebo odpuzováním částic, např. gravitací nebo magnetismem). Zákon zachování energie říká, že energie se může měnit z jednoho druhu na jiný, nelze ji vytvořit ani zničit, v izolované soustavě však její celkové množství zůstává stejné. Proto součet velikosti práce, které těleso nebo pole vykoná, a vydaného tepla se rovná úbytku jeho energie, která se přemění v jinou formu. Energie (tzv. klidová energie) přísluší též každému objektu s klidovou hmotností bez ohledu na jeho pohybový stav a působení silových polí. Přeměna této energie na jiné formy bývá nesprávně označována jako přeměna hmoty (hmotnosti) v energii. Lidstvo pravděpodobně nezná všechny možné formy energie.", "question": "Jak se nazývá skalární fyzikální veličina, která bývá charakterizována jako schopnost hmoty konat práci?", "answers": ["Energie"]}
{"title": "Sava'id Chamrija", "context": "Vesnice se nachází cca 3 kilometry jižně od města Šfaram, cca 85 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 18 kilometrů východně od Haify. Sava'id Chamrija obývají izraelští Arabové, respektive Beduíni, přičemž osídlení v tomto regionu je převážně arabské. Vesnice ale sousedí s židovským kibucem Harduf a cca 5 kilometrů západním směrem začíná při Haifském zálivu oblast s židovskou většinou. Sava'id Chamrija je na dopravní síť napojen pomocí lokální silnice, která na severu vede k městu Šfaram, u kterého ústí do dálnice číslo 79. Dějiny Sava'id Chamrija byl v roce 1996 uznán za oficiální obec a připojil se k Oblastní radě Jizre'elské údolí.[3] Už předtím zde existovalo beduínské osídlení, které se postupně mění z dočasného stanoviště kočovných pastevců v trvalé vesnické sídlo.[4] Demografie Podle údajů z roku 2014 tvořili obyvatelstvo v Sava'id Chamrija izraelští Arabové.[1] Jde o menší sídlo vesnického typu se stagnující populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 144 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 4,3 %.[1] Podle jiného pramene ale v obci žije 200 lidí a územní plán tu počítá s kapacitou 80 rodin.[3] Vývoj počtu obyvatel Sava'id Chamrija[1] Rok 2005 2006 2007", "question": "Jak stoupla populace v Sava'id Chamrija během roku 2014?", "answers": ["o 4,3 %"]}
{"title": "Injekce (medicína)", "context": "Injekční přípravky jsou sterilní tekuté přípravky určené k parenterálnímu podání injekční jehlou na stříkačce nebo jiným vhodným způsobem (např. očkovací pistolí), nebo sterilní tuhé látky nebo výlisky (tablety), z nichž se injekční roztok připraví přidáním předepsané tekutiny v čas potřeby, rozředěním. Injekce jako způsob aplikace se rozumí aplikace léčiva v objemu řádově do 30 ml, najednou v krátkém časovém intervalu. Jsou to roztoky, suspenze a emulze. Brzy po objevení krevního oběhu Williamem Harveyem (1578-1657) v roce 1616 se začalo s aplikací injekcí u zvířat. První intravenózní injekce byla podána v roce 1658 v Anglii. Aplikace byla tehdy velmi technicky nedokonalá a proto se o ní upustilo. K první skutečnou injekční stříkačkou zavedl francouzský chirurg Pravaz v roce 1852. Skotský lékař Wood provedl v roce 1853 první skutečnou aplikaci jehlou do podkoží. Injekční stříkačku používal ruský lékař Lazarov. K rozšíření tohoto způsobu aplikace přispěli také mikrobiolog Louis Pasteur a německý lékař Robert Koch, kteří zdokonalili způsoby sterilizace. V roce 1886 pařížský lékárník Limousin zavedl jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli. Parenterální aplikace patří mezi nejúčinnější způsoby podávání léčiv. Výhody použití: lze aplikovat v bezvědomí aplikací dosáhneme rychlého účinku (křeče, bolesti, šok, zástava srdce) nelze-li aplikovat léčivo z důvodu jeho biodegradace v trávicím traktu (insulin) stavy po operaci trávicího ústrojí Injekční přípravky jsou podle disperzní soustavy rozdělujeme na: čiré zakalené práškovité lyofilizované mají charakter pórovité hmoty vzniklé mrazovou sublimací suspenzní musejí mít odpovídající velikost částic. emulze forma emulze musí vydržet alespoň 30 sekund po protřepání.", "question": "Kdy byla použita první injekce u zvířete?", "answers": ["1616"]}
{"title": "Národní park Purnululu", "context": "Jeho neobydlené území zahrnuje čtyři ekosystémy. Ve středu parku je ten nejvzácnější, 450 km² rozlehlá hornatina Bungle Bungle, vytvořená v období devonu z křemenných pískovců. Vodní a větrnou erozí byly za období cca 20 miliónů let skály vymodelovány do tvarů konických věží nebo úlů vysokých až 250 m. Jejichž strmé svahy, spadající do hlubokých, úzkých a křivolatých soutěsek, jsou zřetelně tmavě šedě a oranžově pruhované. V porovnání s jinými, světově proslulými krasovitými útvary jsou tyto nejvyšší a z hlediska geologického složení ojedinělé. Součásti parku je dále na východě a jihu travnaté a hluboko zařezané údolí řeky Ord, na západě vápencový horský hřeben Osmand a na severu zalesněné údolí Osmand Range.[1][2] Poloha, přírodní podmínky Nejbližší významnější město, pětitisícová Kununurra, leží 250 km jižněji. K parku o rozloze téměř 2400 km² přiléhá ještě ochranné pásmo (Reserve Ord River) velké asi 800 km², které má za úkol zabránit průniku nežádoucích vlivů ze sousedních oblastí, např. z případné hornické činnosti. Region má suché monzunové klima s výraznými sezonami. Období dešťů (listopad až březen) je velmi horké, průměrné teploty v říjnu jsou 38 °C a celkové množství srážek okolo 600 mm je doprovázeno prudkými bouřemi. V období sucha (duben až říjen) je průměrná teplota v červenci mnohem nižší a vyskytují se i noční mrazíky. Park se nachází na rozhraní oblastí vlhké tropické a vnitrozemské vyprahlé oblastí. Proto je i vegetace v parku velmi různá a promíšena. Bylo tam nalezeno 653 druhů rostlin, z toho 628 vyšších. Fauna na území parku zahrnuje asi 40 druhů savců, 150 ptáků, 80 plazů a 10 obojživelníků a ryb.[1][2][3] Historie Stáří hornin v této oblasti se odhaduje na 500 miliónů let a nacházejí se v nich stromatolity. Oblast vznikla procesy sedimentace, utužováním a následným vyzvednutím, způsobené střetem Gondwany a Laurasie asi před 300 miliony let a sražením Indo-australské desky desky s Pacifickou asi před 20 miliony let. Z původního starobylého říčního koryta byly usazené pískovcové vrstvy geologickou činností vyzvednuty vysoko nad okolí a vodní i větrná eroze je za mnoho miliónů let vymodelovala do současných tvarů. Nejvyšší bod Bungle Bungle je 578 m nad hladinou moře.", "question": "Údolí jaké řeky je součástí národního parku Purnululu?", "answers": ["Ord"]}
{"title": "Bedřich Smetana", "context": "Jeho choroba se postupně zhoršovala, až přešla v šílenství; zemřel v pražském ústavu pro choromyslné. V duchu pozdního národního obrození celým svým dílem usiloval o vytvoření svébytného českého hudebního stylu na základě domácích i soudobých světových podnětů. Hlavním hudebním vzorem mu byl hudební skladatel a klavírista Franz Liszt. Svými osmi dokončenými operami různých žánrů položil základ českého repertoáru; největší popularity, a to i ve světě, dosáhla komická opera z venkovského prostředí Prodaná nevěsta, která je považována za prototyp české národní opery. Z dalších skladeb jsou nejznámější cyklus symfonických básní Má vlast a smyčcový kvartet č. 1 e moll \"Z mého života\", jež jsou zásadními příspěvky do vývoje těchto žánrů. Vedle toho napsal také četné klavírní skladby a vokální díla pro sbory. Ačkoli jeho působení i tvorba vyvolávaly bouřlivé polemiky, stal se Bedřich Smetana ještě za svého života předním reprezentantem české hudby a národní kultury vůbec. Je tradičně označován za zakladatele moderní české národní hudby a výrazně ovlivnil následující generace českých skladatelů.", "question": "Která opera je považována za prototyp české národní opery?", "answers": ["Prodaná nevěsta"]}
{"title": "Telč", "context": "Telč (německy Teltsch, latinsky Telcz) je město v okrese Jihlava v kraji Vysočina, 25 km jihozápadně od Jihlavy. Název se vyvíjel od varianty Telcz (1180), Telci (1207), v Telez (1283), Telcz (1315, 1331, 1339), Telsch (1356). , Telcz (1367), Thelcz (1392), z Telče (1406), Telcz (1447), Telecz (1480), z Telče (1481). , v Novém Telči (1486), Nowa Telcz (1490), Telczie (1580), Teltsch (1633), Teltzsch (1648), Teltsch (1678, 1718, 1720, 1751), Teltsch a Telč (1846, 1872) až k podobě Telč v letech 1881 a 1924. Místní jméno znělo původně Teleč a vzniklo přidáním přivlastňovací přípony -jъ k osobnímu jménu Telec (ve významu mladý býček) a bylo rodu mužského. Pojmenování Telč je rodu ženského. Podle místní pověsti bylo město založeno již v roce 1099. První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1315. Významným datem je rok 1339, kdy Telč dostal do vlastnictví Oldřich III. z Hradce z rodu Vítkovců. Jeho rod pak významně přispěl k rozvoji Telče. Vybudoval zdejší hrad a kostel, opevnil město a postavil též gotické domy kolem tržiště. Roku 1386 zničil požár západní polovinu náměstí i s kostelem a radnicí. V roce 1423 dobyli město husité. V polovině 16. století se získával zdejší panství Zachariáš z Hradce a Telči nastává opět doba rozkvětu. Za třicetileté války trpělo město i celý kraj zlovůlí švédských i císařských vojsk. Roku 1712 zdědil zdejší zboží František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn. Byl to poslední člen této rodinné větve a zemřel bezdětný v roce 1761. Panství Telč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský z Prusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských z Prusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn. V 18. století nastává vzestup měšťanského stavu. Počátek 19. století je ve znamení industrializace. Postavením železnice z Jihlavy do Telče 1898 a jejím propojením přes Slavonice do rakouského Schwarzenau skončila i komunikační izolace města. 1. dubna 1980 byly vesnice Borovná, Dolní Dvorce, Doupě, Dyjice, Dyjička, Stranná, Vanov, Vanůvek, Volevčice a Zvolenovice připojeny jako místní části k Telči. 1. července 1980 byla připojena Horní Myslová, 1. ledna 1986 pak Radkov a Strachoňovice. Poslední vlna slučování proběhla k 1. lednu 1989, kdy byly připojeny Mysletice, Olší a Zadní Vydří. Všechny vesnice se ale osamostatnily 1. ledna 1992.", "question": "Je pojmenování Telč rodu mužského?", "answers": ["Pojmenování Telč je rodu ženského."]}
{"title": "Microsoft", "context": "Microsoft Corporation je americká akciová nadnárodní společnost se sídlem v Redmondu ve státě Washington. Zabývá se vývojem, výrobou, licencováním a podporou široké škály produktů a služeb, které jsou spjaté především s počítači. Byla založena 4. dubna 1975 za účelem vývoje a prodeje interpretů BASIC pro Altair 8800, poté ale začala v polovině osmdesátých let dominovat trhu s operačními systémy pro domácí počítače se systémem MS-DOS, který následovala série operačních systému Microsoft Windows. Časem Microsoft převzal i vedení na trhu s kancelářskými programy, kde mu k tomu pomohl Microsoft Office. Společnost se v posledních letech zaměřila také na herní průmysl, kde jsou jejími nejvýznamnějšími produkty Xbox, Xbox 360 a Xbox One; na spotřební elektroniku a digitální služby se Zune, MSN a Windows Phone. Následující vzrůst akcií z initial public offeringu udělal ze čtyř zaměstnanců Microsoftu miliardáře a asi z dvanácti tisíc milionáře. V květnu 2011 Microsoft zakoupil za 8,5 miliardy dolarů společnost Skype Communications. Především v devadesátých letech byla společnost kritizována za užívání monopolistických obchodních postupů a proti-konkurenčních strategií, jako je skupinový bojkot, vázání produktů, neodůvodněné omezování užívání softwaru nebo používání klamných marketingových taktik. Jak Ministerstvo spravedlnosti Spojených států amerických, tak Evropská komise shledaly společnost vinnou z porušení antimonopolních zákonů. Paul Allen a Bill Gates, přátele z dětství s vášní pro programování, hledali v sedmdesátých letech příležitost k založení úspěšného podniku, ve kterém by využili své společné dovednosti.[zdroj? ] Časopis Popular Electronics ve vydání z ledna 1975 obsahovalo recenzi na mikropočítač Altair 8800 od společnosti MITS. Allen zamýšlel, že by mohli pro mikropočítač naprogramovat interpreter, navrhli to této společnosti a MITS si vyžádala ukázku. Protože žádnou ukázku ještě neměli, Allen začal pracovat na simulátoru pro Altair, zatímco Gates vyvíjel interpreter.", "question": "Ve kterém městě sídlí společnost Microsoft Corporation?", "answers": ["v Redmondu"]}
{"title": "Inflace", "context": "Nízká až mírná inflace může být vedle růstu peněžní zásoby vysvětlována i kolísáním reálné poptávky po zboží nebo výkyvy v nabídce a dodávkách zboží. Nicméně panuje konsenzus, že dlouhé období významné inflace je způsobeno rychlejším růstem peněžní zásoby než celkového produktu. Účinky inflace na ekonomiku jsou různé. Mezi negativní dopady inflace patří snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv, nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje investice a úspory. Vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší. Podle některých ekonomických škol mohou být účinky inflace i pozitivní, například rozšíření možností centrální banky upravovat úrokové sazby (v zájmu zmírnění recese) a stimulace investic do nefinančních investičních projektů. Dnes se většina ekonomů hlavního proudu vyslovuje pro nízkou stabilní inflaci. Nízká (na rozdíl od nulové inflace nebo deflace) inflace může snížit závažnost hospodářské recese tím, že umožňuje rychlejší vyčištění trhu práce a snižuje riziko vzniku pasti na likviditu (která vylučuje měnovou politiku jako nástroj pro stabilizaci ekonomiky). Úkol zachovat nízkou a stabilní míru inflace je obvykle svěřen měnovým orgánům. Obecně platí, že těmito měnovými orgány jsou centrální banky, které řídí velikost peněžní zásoby nastavením úrokových sazeb, operacemi na volném trhu a stanovením minimálních bankovních rezerv. Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. Míra inflace je měřena pomocí tzv. cenových indexů. Nejznámější z nich jsou: Deflátor HDP - poměr nominálního a reálného HDP Index spotřebitelských cen (CPI - Consumer price index) Index cen výrobců (PPI - Producer price index) Čistou inflaci v české ekonomice vypočítává Český statistický úřad jako přírůstek cen v neregulované části spotřebního koše očištěný od vlivu nepřímých daní a dotací. Opačným jevem k inflaci je deflace - pokles cenové hladiny. Příbuzný pojem dezinflace označuje pokles míry inflace. Někteří ekonomové (zejména ti, kteří se hlásí k Rakouské ekonomické škole) definují inflaci odlišně, a sice jako jakýkoli nárůst nabídky peněz v ekonomice, který nepředstavuje nárůst zásoby měnového kovu.", "question": "Co je opačným jevem k inflaci?", "answers": ["deflace"]}
{"title": "Religionistika", "context": "Uznání se oboru dostalo až když takřka o čtyřicet let později vydal Gerardus van der Leeuw své dílo Úvod do fenomenologie náboženství. Van der Leeuw je tak považován za zakladatele oboru. Podnětem pro jeho vznik byl obrovský nárůst etnografických, archeologických a filologických výzkumů, a tedy i shromážděného materiálu, se kterým bylo třeba systematicky pracovat a uspořádat jej. Fenomenologie se k tomu jevila jako dobrý nástroj. K nejvýznamnějším představitelům patří mimo van der Leeuwa i Friedrich Heiler, Joachim Wach či Mircea Eliade. Související informace naleznete také v článku Hermeneutika náboženství. Hermeneutická religionistika neboli hermeneutika náboženství si klade za cíl vyložit smysl a význam náboženství, a to jak v dílčích aspektech, tak v globálním měřítku. Při jejím vzniku hráli důležitou roli filozofové Wilhelm Dilthey a Martin Heidegger, kteří se zasloužili o vznik klasické hermeneutiky. Za klasické představitele hermeneutiky náboženství lze označit Joachima Wacha a Mircea Eliadeho. Hlavním představitelem současné hermeneutiky náboženství je Jacques Waardenburg, zastánce tzv. aplikované hermeneutiky. Formování religionistiky v Československu spadá do doby po první světové válce. Ústřední postavou badatelského úsilí se stal Otakar Pertold, který roku 1920 napsal Základy všeobecné vědy náboženské. Z dalších prací té doby byla významná Filosofie náboženství (1921) Josefa Tvrdého či stejnojmenná publikace Emiliána Soukupa (1935). Tvrdý zastával názor, že by se náboženství mělo studovat \"zvnějšku\", naopak Soukup tvrdil, že náboženství je záležitostí těch, kteří ho prožívají. V této době se rozvíjel specializovaný výzkum konkrétních náboženství, na kterých se podíleli i českoslovenští výzkumníci, např. zakladatel československé egyptologie František Lexa, asyrolog Václav Hazuka či Bedřich Hrozný, který je znám rozluštěním chetitštiny. Největší zastoupení měla československá religionistika na poli indologie, již reprezentovali Vincenc Lesný, Leopold Procházka či sám Otakar Pertold. S příchodem roku 1948 a nastávajícího komunistického režimu nastalo pronásledování a útlak. Záviš Kalandra, autor publikací o pohanských kultech a staroslovanském náboženství, byl popraven po zinscenovaném procesu.", "question": "Jak se jmenuje část religionistiky, která si klade za cíl vyložit smysl náboženství?", "answers": ["Hermeneutická religionistika neboli hermeneutika náboženství"]}
{"title": "Max Born", "context": "Max Born (11. prosince 1882, Breslau - 5. ledna 1970, Göttingen) byl německý matematik a fyzik židovského původu. Spolu s W. Bothem získali v roce 1954 Nobelovu cenu za fyziku za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce. Byl také členem Královské společnosti v Londýně a dědečkem britské herečky a zpěvačky Olivie Newton-John. Je autorem výroku: \"Lidé, kteří tvrdí, že studiem věd se člověk stane ateistou, musí být dost hloupí.\"[zdroj? ]", "question": "Kde zemřel Max Born?", "answers": ["Göttingen"]}
{"title": "Rusko-japonská válka", "context": "Port Arthur kapituloval po 11 měsíčním obležení a těžkých japonských i ruských ztrátách. Přesto, že Japonci v bojích oficiálně ztratili 57 780 vojáků, se objevily názory, že se jednalo o předčasnou kapitulaci, protože v Port Arthuru byly značné zásoby munice a potravin. Z Baltu byla ještě před pádem Port Arturu poslána část baltské eskadry na pomoc tichomořské. Toto ruské válečné loďstvo nazývané 2. tichomořská eskadra, vedené admirálem Rožestvenským bylo poraženo v námořní bitvě u Cušimy v květnu 1905. Japonské loďstvo bylo výrazně silnější než ruské, avšak hlavní příčinou potopení nových ruských predreadnoughtů třídy Borodino bylo jejich přetížení naloženým uhlím. Hlavní pancéřový pás přetížených lodí se dostal pod hladinu moře a tak nemohl chránit tyto lodě před japonskými granáty. Ruská pozemní armáda byla ještě před Cušimou definitivně poražena v bitvě u Mukdenu. Prostřednictvím amerického prezidenta Theodora Roosevelta byl 5. září 1905 v Portsmouthu uzavřen mír mezi oběma stranami. Důsledky války Výsledky míru byly v Japonsku přijaty s velkou nevolí. Japonsko sice získalo území Port Arthuru, jižní části ostrova Sachalin a Koreu, avšak nezískalo žádné válečné reparace od Ruska. Velká Británie a USA si nepřály výrazné posílení Japonska a proto naléhaly na Japonsko, aby uzavřelo mír. Japonsko nemělo další finanční prostředky pro vedení války. Rusku finanční prostředky nechyběly, avšak na jeho území probíhaly nepokoje a bouře, které vedly k první ruské revoluci.", "question": "Jak skončila rusko-japonská válka?", "answers": ["Prostřednictvím amerického prezidenta Theodora Roosevelta byl 5. září 1905 v Portsmouthu uzavřen mír mezi oběma stranami"]}
{"title": "Draslík", "context": "Draslík (chemická značka K, latinsky Kalium) je důležitým prvkem z řady alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organizmech. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl. Draslík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. Je měkčí než mastek, lithium i sodík a jeho tvrdost se v Mohsově stupnici pohybuje okolo stupně 0,5. Draslík je lehčí než voda a plave na ní. Draslík vede velmi dobře elektrický proud a teplo. Má nízký bod tání a varu ve srovnání s ostatními kovy. V jeho parách se kromě jednoatomových částic vyskytují i dvouatomové molekuly. Páry mají modrou až modrozelenou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrého roztoku. Elementární kovový draslík lze dlouhodobě uchovávat pouze tak, že zabráníme jeho styku se vzduchem nebo vodními parami. Obvykle se proto překrývá vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje. Draslík se v přírodě vyskytuje pouze v jednom oxidačním stavu a to jako draselný ion K+. V laboratoři lze však také připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít draslík draslidový anion K-. K tomu může dojít, protože draslík tak zaplní s-orbital a vytvoří stabilní elektronovou konfiguraci. Takovéto sloučeniny jsou však velmi nestabilní, protože draslík má nízkou ionizační energii, ale velmi vysokou elektronovou afinitu, proto dojde velmi snadno k oxidaci, a tak tyto sloučeniny patří mezi nejsilnější redukční činidla. Velmi rychle až explozivně reaguje draslík s kyslíkem na superoxid draselný a vodou na hydroxid draselný a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin. Reakce draslíku s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem samovolně explozivně vzplane. Draslík se také za mírného zahřátí slučuje s vodíkem na hydrid draselný KH, s dusíkem na nitrid draselný K3N nebo azid draselný KN3. Nepřímo se také slučuje s uhlíkem. Soli draslíku barví plamen intenzivně fialově, ale i při stopách sodné sloučeniny ve vzorku se plamen barví do žluta, proto je nutné se na takový plamen dívat skrz modré kobaltové sklo. O draselných sloučeninách se zmiňuje již Starý zákon. Označují v něm látku neter vhodnou jako prostředek praní. Ta samá látka byla dobře známa i Egypťanům, Řekům a Římanům (Římané ji nazývali nitrum).", "question": "Jak se jmenuje chemický prvek, jehož autorem názvu je Jan Svatopluk Presl?", "answers": ["Draslík"]}
{"title": "Cambodia Airways", "context": "Cambodia Airways Cambodia AirwaysAirbus Cambodia Airways A319-100 XU-797 IATAKR ICAOKME CALLSIGNCambodia Airways Zahájení činnosti2018SídloPhnom PenhHlavní základnaPhnom Penh International AirportVelikost flotily5Oficiální webhttps://www.cambodia-airways.com/#/main/home/booking Cambodia Airways je kambodžská letecká společnost založená v roce 2017 a dceřiná společnost společnosti Prince International Airlines.[1] Společnost byla založena v Phnom Penhu, má registrační kapitál 200 miliónů dolarů a její sídlo je také Phnom Penhu v Kambodži.[2] Jejím cílem je se stát hlavním leteckým dopravcem v Kambodži. Historie V srpnu 2017 získala letecká společnost licenci od Council for the Development of Cambodia a v září obdržela od obchodní komory zakládací listinu.[1] Dne 6. července 2018 získala certifikát AOC s kódem IATA KR.[2] Provoz. letecká společnos zahájila dne 10. července 2018 a první se uskutečnil z hlavního města Kambodže Phnom Penhu do Siem Reap, který je branou do Angkoru, 14. července 2018 se uskutečnil první let do Sihanoukville a 21. července 2018 se uskutečnil první mezinárodní let do Macaa v Číně.[3] Destinace Centrem společnosti Cambodia Airways je Phnom Penh. V Kambodži létá společnost do Siem Reap a Sihanoukville. Hlavní mezinárodní trasy vedou do Číny,[4] kde společnost létá do letiště Macau ze všech tří letišť v Kambodži.[1] Tchaj-wan je obsluhován letiště Siem Reap, do k Taipeie je pouze pouze charterová doprava, ale pravidelné lety do Taichungu začali v listopadu 2018.[5] Mezi plánované mezinárodní destinace patří Hongkong, Manila na Filipínách, Singapur, Kuala Lumpur v Malajsii a Bangkok v Thajsku. Od října 2018 je letiště Taipei na Tchaj-wanu obsluhováno přímo z Siem Reap s přímým spojením s Tchaj-čungem naplánované na listopad 2019.[6] Jsou plánované charterové lety do Evropy a Austrálie, taktéž do Koreje a Japonska.[1] Od října 2019 se flotila společnosti Cambodia Airways skládá z pěti letadel s průměrným stářím 7 let.[7] Do roku 2023 plánuje letecká společnost koupit 20 letadel rodiny Airbus A320. Airbus A330s bude pořizován pro lety do Evropě a Austrálie, pro nákup letadel zatím nebylo stanoveno pevné datum.[8] typ letadla", "question": "Jak velký je registrační kapitál Cambodia Airways?", "answers": ["200 miliónů dolarů"]}
{"title": "Caracas", "context": "Díky své výhodné poloze na karibském pobřeží byl a je Caracas - prostřednictvím mezinárodního letiště a přístavu u města La Guaira - vstupní branou do And a Amazonie. Administrativní rozdělení města Geografie Pohled na město z El Calvario Caracas se táhne 20 km dlouhým a poměrně úzkým údolím na náhorní planině. Toto údolí je na severu lemováno zeleným a neobydleným národním parkem El Ávila. Jih je naopak zastavěn moderními předměstími a také pochybnými městečky z chatrčí ležícími na úpatí kopců (tzv. barrios). Centrum Caracasu je dlouhé 8 km, začíná v El Silenciu a končí v Chacau. Původní historické čtvrti (popř. to, co z nich zbylo) zabírají západní část centrálního území. Caracas lze navštívit v kterékoliv roční době. Podnebí v této oblasti je suché, období dešťů, které od června do října panuje v ostatních částech Venezuely, se města příliš nedotýká. Teploty jsou příjemné a stálé, celoroční průměr se pohybuje kolem 25 °C. Srážky ani v období dešťů zpravidla nepřesáhnou 100 mm za jeden měsíc. Historie Založení města Počátky města se datují do roku 1560, kdy španělský cestovatel Francisco Fajardo zamířil směrem na jih ze španělské kolonie na ostrově Margarita 40 km od pevniny, a objevil zelené údolí, které je dnes zastavěno budovami a silnicemi. Fajardo zde založil osadu San Francisco, která však byla záhy zničena Indiány. Indiáni ve svých útocích pokračovali šest let, dokud španělský guvernér nedal pokyn k dobytí údolí. 25. července 1567 guvernérovo vojsko vyhnalo poslední Indiány. San Francisco bylo obnoveno a přejmenováno na „Santiago de León de Caracas“: „Santiago“ po patronovi Španělska, „León“ po guvernérovi provincie a „Caracas“ za odměnu nejméně problémovým Indiánům v této pobřežní oblasti. Sídlem administrativy se Caracas stal v roce 1577, kdy se zároveň stal třetím a posledním hlavním městem Venezuely (první bylo Coro v letech 1527–46 a pak El Tocuyo 1547–77). Dvacet let po svém založení bylo město Caracas domovem šedesáti španělských rodin a zaujímalo 25 bloků kolem Plaza Mayor. Španělská nadvláda a vyhlášení nezávislosti", "question": "Jaké je hlavní město Venezuely?", "answers": ["Caracas"]}
{"title": "Analýza zainteresovaných stran", "context": "Analýza zainteresovaných stran Analýza zainteresovaných stran (stakeholder analysis) je postup používaný při řízení projektů, řešení konfliktů[1] a podobně. Jedná se o identifikaci a analýzu subjektů, kteří jsou buď do projektu aktivně zapojeni, nebo jejich zájmy jsou ovlivněny jeho realizací. Často také mohou ovlivnit průběh nebo výsledky projektu. [2] Cílem je posouzení tohoto ovlivnění a naplánování strategie pro jednání se zainteresovanými stranami. Jde o činnost nutnou pro následné řízení zainteresovaných stran. Identifikace Jednou z metod identifikace zainteresovaných stran je mapování podle otázek: Kdo chce úspěch(neúspěch)? Kdo může z výsledku těžit, nebo jej naopak výsledek poškozuje? Kdo sází na úspěch / neúspěch? Kdo disponuje užívacími nebo vlastnickými právy? [3] Kdo nebude moci velmi pravděpodobně uplatnit žádné zájmy? Kdo disponuje finančními zdroji, relevantními schopnostmi a informacemi? Kdo je pro výsledek nutný a čí podpory je zapotřebí? Kdo by mohl realizaci bránit/zabránit? Zařadit je vhodné i strany, které fakticky kritériím neodpovídají, ale bylo identifikováno riziko, že by se mohly na základě nedostatečných nebo nesprávných informací samy řadit mezi zainteresované strany. Popis zainteresovaných stran K popisu zainteresovaných stran je nutno zvolit kritéria. Kritéria popisu stran si volí ten kdo provádí analýzu. Možnými kritérii pro jejich popis je například:[3] Vztah Potenciální dotčenost Cíle Okruh působnosti Zájem a angažovanost Stupeň organizace Kapacity Povědomí Doporučeným postup v rámci soupisu zainteresovaných stran je posoudit a zaznamenat jejich prioritu. Je nutné si uvědomit, že jedna zainteresovaná strana může mít několik cílů.[2] Matice vlivu a zájmu Podle vlivu a zájmu lze rozdělit zainteresované strany do následujících kategorií. [2] Tyto kategorie jsou následně uplatnitelné například při volbě způsobu řízení zainteresovaných stran. Matice vlivu a zájmu, nákres, česky Odkazy Reference ↑ PLAMÍNEK, Jiří. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. [s.l.]: Copyright, 1994. 198 s. ISBN 80-85794-14-4. 1 2 3 Doležal, J., Máchal, P., Lacko, B. a kol. : Projektový management podle IPMA, Grada Publishing Praha (2012) , ISBN 978-80-247-4275-51 2 Muro, M. (2006): Pilothafte Ermittlung und Analyse von Zielgruppen für die Information und Anhörung der Öffentlichkeit nach Art. 14 EG Wasserrahmenrichtlinie in einer Flussgebietseinheit. Umweltbundesamt, Texte 27/06 (německy) Literatura R. Edward Freeman, Alexander Moutchnik (2013): Stakeholder management and CSR: questions and answers. In: UmweltWirtschaftsForum, Springer Verlag, Vol. 21, Nr. 1. http://link.springer.com/article/10.1007/s00550-013-0266-3 Bryson, J.:What to do when stakeholder matter: A guide to stakeholder identification and analysis techniques, 2004, ISSN 1471-9045 (anglicky)", "question": "Jaký je účel analýzy zainteresovaných stran?", "answers": ["naplánování strategie pro jednání se zainteresovanými stranami"]}
{"title": "Trója", "context": "Město Trója samo stálo na kopci nad krajinou v okolí řeky Skamandros, kde také měly probíhat údajné bitvy o Tróju. Poloha starověkého města je dnes asi 5 kilometrů od pobřeží, avšak zhruba před 3000 lety bylo ústí řeky Skamander přibližně o tutéž vzdálenost městu blíže. Ústí řeky totiž tvořilo veliký záliv – přírodní přístav, který se od dob starověku naplnil naplaveninami. Město se tudíž jako by \"posunulo\" dále od pobřeží. Nedávné geologické objevy umožnily zrekonstruovat podobu původního trójského pobřeží. Až na drobné nesrovnalosti tato rekonstrukce potvrzuje polohu popsanou v homérské Tróji. V listopadu 2001 geologové John C. Kraft z University of Delaware a John V. Luce z Trinity College v Dublinu prezentovali výsledky výzkumů, které začaly rokem 1977. Porovnali dnešní geologii krajiny a pobřežních útvarů s těmi, jež jsou popsány v Iliadě a jiných klasických zdrojích (např. Strabo's Geographia), a došli k závěru, že zde existuje shoda mezi polohou Schliemannovy Tróje a dalšími místy, jako například zmiňovaným řeckým táborem, geologickými svědectvími, popisy topografie a úvahách o bitvě v Iliadě. Další práce Johna Krafta a jeho společníků byla publikována roku 2003. Kromě Iliady nalézáme zmínky o Tróji i v dalším důležitém literárním díle přisuzovaném Homérovi – v Odyseji.", "question": "Jaký starověký spis podává informace o legendárním městě Trója?", "answers": ["Iliadě"]}
{"title": "Křekov", "context": "Křekov Křekov Knihovna, kříž a kaplička znakvlajka Lokalita Status obec LAU 2 (obec) CZ0724 586960 Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Valašské Klobouky Okres (LAU 1) Zlín (CZ0724) Kraj (NUTS 3) Zlínský (CZ072) Historická země Morava Zeměpisné souřadnice 49°7′46″ s. š., 17°58′4″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 185 (2021)[1] Rozloha 3,84 km² Katastrální území Křekov Nadmořská výška 384 m n. m. PSČ 766 01 Počet částí obce 1 Počet k. ú. 1 Počet ZSJ 1 Kontakt Adresa obecního úřadu Křekov 5766 01 Valašské Klobouky oukrekov@cbox.cz Starostka Bc. Martina Burdová Oficiální web: www.krekov.cz Křekov Další údaje Kód obce 586960 Kód části obce 84085 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Obec Křekov se nachází v okrese Zlín ve Zlínském kraji. Žije zde 185[1] obyvatel. Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1371. Pamětihodnosti Přírodní památka Podskaličí – lokalita šafránu bělokvětého Hložecká kaple - kaple z roku 1953 na místě dřívější mariánské kaple na kopci Hložec 2 km jihovýchodně od obce[2] Galerie Tabule Náves Dům se samostatně stojícím sklípkem Hlavní ulice směr Valašské Klobouky Reference 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]↑ Archivováno 2. 8. 2016 na Wayback Machine Turistické zajímavosti na stránkách obce Křekov Související články Římskokatolická farnost Vlachovice Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Křekov na Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Křekov Křekov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) Webové stránky obce Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Města, městys a obce okresu Zlín Bělov • Biskupice • Bohuslavice nad Vláří • Bohuslavice u Zlína • Bratřejov • Brumov-Bylnice • Březnice • Březová • Březůvky • Dešná • Dobrkovice • Dolní Lhota • Doubravy • Drnovice • Držková • Fryšták • Halenkovice • Haluzice • Horní Lhota • Hostišová • Hrobice • Hřivínův Újezd •.", "question": "Kolik obyvatel má obec Křekov?", "answers": ["185"]}
{"title": "DC", "context": "Bratři měli pocit, že jméno dobře charakterizuje nefalšovanou energii a energická vystoupení skupiny. V některých kulturách však zkratka slangově \"AC/DC\" označuje bisexuály. Skupina se vyjádřila, že si toho nebyla vědoma až do chvíle, kdy jim to po jednom z jejich prvních koncertů řekl taxikář, který je vezl. Někteří náboženští představitelé tvrdili, že zkratka znamená \"Anti-Christ/Devil's Child(ren)\", nebo \"Anti-Christ/Devil Christ\", případně má ještě jiné významy. Tyto spekulace se mezi kritiky udržely a ti se snažili kapelu prezentovat jako satanisty. Kapela tyto interpretace svého jména odmítla s tím, že jsou úmyslně vykonstruované za účelem poškození kapely. Mnoho kapel hrajících coververze písní od AC/DC nějakým způsobem jméno kapely napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie, nebo AC/DShee kterou tvoří samé ženy ze San Francisca. V Česku se kapele někdy přezdívá Praha/Děčín, protože SPZ těchto dvou měst tvoří zkratku AC/DC. Bratři Angus Young, Malcolm Young a George Young se narodili v Glasgow ve Skotsku a do Austrálie se s většinou své rodiny přestěhovali v roce 1963. George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let 20. století. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit \"Friday On My Mind\". Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku).", "question": "Je v kapele AC/DShee nějaký muž?", "answers": ["Mnoho kapel hrajících coververze písní od AC/DC nějakým způsobem jméno kapely napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie, nebo AC/DShee kterou tvoří samé ženy ze San Francisca."]}
{"title": "Město umění a věd", "context": "39°27′16,3″ s. š., 0°21′1,31″ z. d. Webové stránky Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Umbraculo (L'Umbracle) L'À Palác umění (El Palau de les Arts Reina Sofía) L'Hemisfè Vědecké muzeum prince Filipa (El Museu de les Ciè Príncipe Felipe) Město umění a věd (katalánsky Ciutat de les Arts i les Ciè, španělsky Ciudad de las Artes y las Ciencias) je reprezentativní národní muzeum ve španělské Valencii, vybudované v letech 1991–2005. Tento projekt je dílem architekta Santiaga Calatravy. Patří k jeho největším a nejsložitějším dílům a stalo se symbolem Valencie. Vznik komplexu Velký komplex věnovaný kultuře a vědě je součástí urbanistického kontextu, který se začal tvořit ve Valencii po roce 1957. Tehdy byla kvůli ničivé povodni odkloněna řeka Turia a v jejím původním korytě vznikl pás země dlouhý 8 km a široký 200 m, který odděluje staré město od přímořského letoviska Nazaret. Tento prostor byl v letech 1981–1988 upravený na park architektem Ricardem Bofillem. Jeho projekt zahrnul zelené plochy a vodní zrcadla, jako vzpomínku na řeku, taktéž veřejné prostory, sportovní areály a botanickou zahradu. Komplex byl v letech 1987 a 2001 rozšířený o Palác hudby José Marie de Paredes, Vědecké muzeum prince Filipa a Mořský park, oceánografické muzeum o rozloze 80 000 m², jehož vyčnívající střecha je dílem architekta Felixe Candely. Městská správa (tzv. Generalitat) aby zdůraznila kulturní význam Valencie, rozhodla postavit na tomto místě národní muzeum.", "question": "Ve kterém španělském městě leží národní muzeum Město umění a věd, které je dílem architekta Santiaga Calatravy?", "answers": ["Valencii"]}
{"title": "Mezinárodní automobilová federace", "context": "Věnuje se důležitým otázkám jako je bezpečnost, mobilita, životní prostředí a spotřebitelská práva. Aktivně prosazuje zájmy motoristů na půdě OSN, Evropské unie a dalších mezinárodních organizací. Jako je tomu v případě fotbalové asociace FIFA je FIA po celém světě známá pod svým francouzským názvem a jeho zkratkou. V nefrankofonních zemích je občas název přeložen jako mezinárodní automobilová federace. == Organizační struktura == === Valná hromada === Nejvyšším řídícím orgánem FIA je valná hromada složená z prezidentů mnoha členských klubů. Řádná valná hromada schvaluje a hlasuje o zprávách a návrzích světové rady FIA, rozhoduje o rozpočtu a účetnictví a navrhuje mezinárodní sportovní kalendář. Šéfem FIA a valného shromáždění je předseda, který je volen na čtyřleté funkční období valným shromážděním a od října roku 2005 nemůže ve funkci strávit déle než dvě funkční období. V současné době tento post zastává Francouz Jean Todt. Kromě předsedy je také zvolen jeho zástupce, předseda a členové senátu spolu s generálním tajemníkem mezinárodního odvolacího soudu. Dále se podílí na volbě místopředsedů a členů světových rad. Valná hromada se schází jednou za rok, tradičně na konci října. Občas je svoláno mimořádné zasedání k projednání záležitostí, které mají vliv na celé členství a nemohou počkat až do příští schůze. === Světová rada === Každá Světová rada je volena valnou hromadou, které předsedá prezident FIA za pomoci odborných komisích. Tyto specializované komise jednají v podstatě stejným způsobem jako resorty národních vlád. Světová rada motoristického sportu se stará o všechny sportovní akce, které FIA pořádá. Je také zodpovědná za propagaci bezpečnosti ve světě, snaží se o prosazení standardizovaných pravidel a podporuje motorsport na nových trzích, včetně rozvojových zemí. Rada se skládá z prezidenta FIA, náměstka, sedmi viceprezidentů a 17 dalších členů.", "question": "Co je nejvyšším řídícím orgánem FIA?", "answers": ["valná hromada"]}
{"title": "Oscar", "context": "Rok 1953 byl rokem průkopnickým, protože se tehdy poprvé Oscaři pro diváky Spojených Států a Kanady vysílali v televizi. V roce 1966 se Oscar začal vysílat v barvě. Od roku 1969 měl televizní přenos mezinárodní rozměry. V roce 2011 byl přenos z udílení cen možný ve více než dvou stech zemích. V průběhu historie cen se počet kategorií i pravidla značně měnily. Za nejdůležitější mezníky považuje Akademie tyto: První ročník (1929) - První udílení Oscarů. Akademie se rozhodla udělit speciální ocenění těm, kteří se nevešli do dvanácti kategorií. Cenu získalo studio Warner Bros. za průkopnický snímek Jazzový zpěvák. Druhého Oscara si odnesl Charles Chaplin za produkci, režii, scénář a herecký výkon ve svém filmu Cirkus Druhý ročník (1930) - Počet kategorií klesl z dvanácti na sedm (ženský a mužský herecký výkon, produkce, režie, scénář, kamera a výprava). Sedmý ročník (1935) - Byly přidané kategorie jako střih, hudba a filmová píseň. V tom roce taky začala firma Price Waterhouse (dnes PricewaterhouseCoopers) počítat hlasovací lístky. Tato role ji zůstala dodnes. Devátý ročník (1937) - Poprvé byly uděleny ceny ve vedlejších hereckých kategoriích. Desátý ročník (1938) - Poprvé byla udělena Pamětní cena Irvinga G. Thalberga (angl. Irving G. Thalberg Memorial Award). Dvanáctý ročník (1940) - Udělen Oscar za speciální efekty. Čtrnáctý ročník (1942) - Udělen Oscar za dokument. Dvacátý ročník (1948) - Poprvé se udělila cena pro cizojazyčný film a to ve speciální kategorii. Tu získal de Sicův film Děti ulice (v originálu Sciuscià). Než vznikla samostatná kategorii pro filmy v jiném, než anglickém jazyce (v roce 1956), Akademie rozdala ještě sedm dalších cen. Dvacátý první ročník (1949) - Poprvé byl udělen Oscar za nejlepší kostýmy. Dvacátý pátý ročník (1953) - Poprvé byl slavnostní večer přenášen televizí. Tehdy se konaly dva ceremoniály, v Hollywoodu a v New Yorku. Hostitelem hollywoodského byl Bob Hope, newyorského Conrad Nagel. Dvacátý devátý ročník (1957) - Humanitární cena Jeana Hersholta (angl. Jean Hersholt Humanitarian Award) byla poprvé udělena.", "question": "V jakém oboru lze získat cenu Oscara?", "answers": ["filmu"]}
{"title": "Druhá búrská válka", "context": "Kolonie Natal Rhodesie[1] Britská Indie Austrálie Kanada Nový Zéland velitelé Paul KrugerLouis BothaKoos de la ReyMartinus Theunis SteynChristiaan de WetPiet CronjeFrederick Joubert DuquesneJan Christian Smuts Alfred MilnerRedvers BullerHoratio KitchenerFrederick RobertsRobert Baden-Powell ztráty 9093 mrtvých 7884 padlých v boji nebo následkem zranění; 13 250 mrtvých z jiných příčin; 934 nezvěstných; 22 828 raněných Druhá búrská válka probíhala mezi anglickými a búrskými kolonizátory Jižní Afriky (tj. potomky nizozemských osadníků), a to v letech 1899 – 1902. Průběh Válka byla vedena nesmírně krutými prostředky, poprvé se vyskytly koncentrační tábory moderního typu pro rodiny bojujícího nepřítele. Zajatí Búrové byli deportováni například na Ceylon a ostrov Svaté Heleny.[2] Vězni umírali hlavně na infekční nemoci, na které celkově zemřelo asi 30 000 lidí. Nejvíce však utrpělo černošské obyvatelstvo, které mělo největší ztráty a bylo násilně přesídlováno. Důvodem k válce byla touha po kontrole území, kde se nacházela bohatá naleziště surovin, včetně zlata (to se Búrové pokoušeli odvézt do Mosambiku), touha po rozšíření pastvin pro chov dobytka a v neposlední řadě také snaha podrobit odbojné státy (Transvaal, Orange) anglické koruně. Válku také díky nesrovnatelně technicky lépe vybavené armádě vyhráli Angličané. Největší zájem projevila Velká Británie o zlatonosná a diamantová ložiska nedaleko Johannesburgu v jižní Africe. Tyto kraje ale již kromě domorodců obývali nizozemští osadníci, kteří zde zřídili republiky. Spory nových anglických přistěhovalců s nizozemskými usedlíky, kteří se nazývali Búrové, daly Velké Británii záminku k ozbrojenému zásahu. Tříletá krvavá britsko-búrská válka, v níž zpočátku Búrové vítězili, skončila v roce 1902 anexí búrských republik a rozšířením britského koloniálního panství v jižní Africe. Odkazy Reference ↑ Ve válce sloužily i dvě rhodéské jednotky, Rhodéský regiment a Dobrovolníci z Jižní Rhodésie, dohromadfy asi 1000 mužů. Viz KEPPEL-JONES, Arthur. Rhodes and Rhodesia: The White Conquest of Zimbabwe, 1884–1902. Montreal, Quebec and Kingston, Ontario: McGill-Queen's University Press, 1983. Dostupné online. ISBN 9780773505346. S. 590–599. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Oslava Krügerových narozenin zajatými Boery.. Illustrovaný svět. 1901, roč. I, čís. 21, s. 642. Literatura NERAD, Filip. Búrská válka. Praha: Aleš Skřivan ml., 2004. 232 s. ISBN 80-86493-13-X. SKŘIVAN, Aleš. Die Welt vor dem Ersten Weltkrieg: Die Entwicklung im Süden Afrikas und der Burenkrieg. Prague Papers on the History of International Relations. 2001, roč. 5, s. 85-100. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-016-8. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu druhá búrská válka na Wikimedia Commons Galerie druhá búrská válka na Wikimedia Commons", "question": "Jak skončila druhá búrská válka?", "answers": ["anexí búrských republik a rozšířením britského koloniálního panství v jižní Africe"]}
{"title": "Niels Bohr", "context": "Niels Henrik David Bohr (7. října 1885 Kodaň - 18. listopadu 1962 Kodaň) byl dánský myslitel, filantrop a vědec působící především v oblasti atomové a jaderné fyziky. Nobelova cena za fyziku (za výzkum struktury atomů a jejich záření) mu byla udělena roku 1922. V roce 1913 Bohr vyvinul na základě představ Ernesta Rutherforda (model atomu s jádrem) a kvantové hypotézy (energie záření probíhá po určitých \"žmolcích\", kvantech) Maxe Plancka, již rozvinul dále Albert Einstein, tzv. Bohrův model atomu (první kvantový model atomu). V roce 1918 model rozšířil o princip korespondence (nárok kvantové teorie být racionální generalizací klasické teorie), čímž se mu podařilo svou teorii prosadit (dnes označovaná jako starší kvantová teorie). V roce 1920 založil Ústav teoretické fyziky v Kodani, jehož byl celoživotním ředitelem. Roku 1921 teoreticky vysvětlil periodickou soustavu prvků na základě svého modelu atomu rozšířeného Arnoldem Sommerfeldem. Roku 1927 ve spolupráci zejména s Wernerem Heisenbergem předběžně ukončili vývoj kvantové teorie vznikem tzv. kodaňské školy kvantové teorie. Po náročných diskusích na přelomu roku 1926 a 1927 nakonec Heisenberg souhlasil s Bohrovým názorem, že atomové jevy nabývají jak částicových, tak vlnových vlastností, tj. mají duální charakter. S tzv. dualismem přišel na počátku století již Albert Einstein pro záření (světlo) a Louis de Broglie ve dvacátých letech pro hmotu (například elektrony). Heisenberg původně \"nesnášel\" E. Schrödingerovu vlnovou mechaniku (1926) a Schrödinger naopak \"nesnášel\" částicové pojetí přírody, tzn. Heisenberg-Born-Jordanovu maticovou mechaniku (1925), Heisenbergovy relace neurčitosti (1927) a M. Bornovu pravděpodobnostní interpretaci vlnové mechaniky (1926), Schrödinger věřil na hmotné vlnění. Kodaňská škola též zahrnuje Bohrův princip komplementarity (Bohr pojem princip nepoužíval).", "question": "Jaké národnosti byl Niels Bohr?", "answers": ["dánský"]}
{"title": "Česko-Slovenská filmová databáze", "context": "Česko-Slovenská filmová databáze (zkracována na ČSFD.cz) je webový projekt sloužící jako databáze filmů a televizních pořadů a sociální síť pro filmové fanoušky, jejichž příspěvky – především hodnocení a recenze filmů – jsou veřejné a z obsáhlé databáze filmů tvoří mapu jejich kvality napříč žánry a historickými etapami. Databázi provozuje firma POMO Media Group s.r.o. ČSFD.cz založil v roce 2001 Martin Pomothy. Od americké IMDb.com se dále kromě lepšího pokrytí lokální scény liší i tím, že uživatelům umožňuje vést si přehled vlastní filmotéky, nabízí program všech českých a slovenských kin, přehled filmů vycházejících na DVD, Blu-ray a v kinech, nebo taky program desítek českých a slovenských televizních stanic. IMDb celkově naopak uvádí více detailů o audiovizuálním díle než ČSFD.cz, především kompletní titulkovou listinu tvůrců filmů. Za dobu své existence změnil server celkem 4× svou podobu, naposledy počátkem roku 2011. ČSFD.cz se často stává mediálním partnerem různých filmových akcí a festivalů, a úzce spolupracuje s kiny, DVD a VOD distributory. V roce 2011 společnost získala v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v kategorii zájmové weby. V kategorii All Star obsadila 4. místo, za giganty Google, Seznam.cz a iDnes. Profily filmů, tvůrců a herců Televizní program Přehled Kino premiér Přehled DVD premiér, včetně oddělené sekce pro levná příbalová DVD Filmové diskuze Statistiky a žebříčky filmů Uživatelé mohou hodnotit a komentovat jednotlivé filmy, dále k nim mohou navrhovat různé zajímavosti či úpravy, které ale musí před zveřejněním schválit administrátoři serveru. Dále mohou uživatelé vést svoji videotéku – DVD, BR psát si deníček nastavit si budíček (v roce 2012 přejmenován na Chci vidět! ) nabízet či shánět filmy v bazaru vytvořit si uživatelský profil Internet Movie Database České filmové nebe Filmová databáze Filmový přehled Oficiální stránky", "question": "Co znamená zkratka ČSFD?", "answers": ["Česko-Slovenská filmová databáze"]}
{"title": "Dusík", "context": "Patří mezi biogenní prvky, které jsou základními stavebními kameny živé hmoty. V druhé polovině 18. století byla objevena složka vzduchu, která nepodporuje hoření ani dýchání. Tento plyn popsal jako první Němec Carl Wilhelm Scheele v roce 1777 a Francouz Antoine Lavoisier ho pojmenoval jako azote (tento název se používá např. ve francouzštině nebo ruštině (А)), což znamená 'dusivý plyn'. Poté, co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená 'ledkotvorný', který se udržel v latinském označení nitrogenium. Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat. Jeho vysoká reaktivita spočívá v tom, že má ve valenční vrstvě 3 nepárové elektrony. Stability docílí tím, že buď přijme tři elektrony a vytvoří stabilní oktet ve valenční sféře N3-, nebo odevzdá až 5 elektronů a získá tím kladnou valenci, např. N1+, N3+ nebo N5+. Dusík má po kyslíku a fluoru třetí největší hodnotu elektronegativity, a proto u něj převládá schopnost vytvářet anion, který se nazývá nitridový N3-. Pouze ve sloučeninách s kyslíkem a fluorem je schopen tvořit ionty, kde se uplatňuje v kladné valenci.", "question": "Jsou molekuly dusíku spojené trojnou vazbou?", "answers": ["Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou."]}
{"title": "Přeclav z Pohořelé", "context": "Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat. 1. července 1342 vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek. Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem Kazimírem III. Velikým, zejména při sjednávání Namyslovského míru roku 1348 a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku 1351. Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku 1352 kancléřem Karla IV. Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných. Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku 1344. Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula. Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor. Poté, co roku 1352 zemřel bývalý Karlův vychovatel papež Klement VI. a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný Inocenc VI., stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku 1360 musel definitivně zříci. Již roku 1358 opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství, včetně knížecího titulu a panovnické patronace. Roku 1367, kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Interdikt zrušil roku 1368 sám papež Urban V., který císaře zmocnil i k urovnání sporu.", "question": "Kdy se stal Přeclav z Pohořelé kancléřem Karla IV.?", "answers": ["1352"]}
{"title": "Čertův mlýn (Moravskoslezské Beskydy)", "context": "Čertův mlýn (Moravskoslezské Beskydy) Čertův mlýn Čertův mlýn z Pusteven, v pozadí Kněhyně Vrchol 1206 m n. m. Prominence 68 m ↓ sedlo s Kněhyní Izolace 840 m → Kněhyně Seznamy Tisícovky v ČeskuHory Moravskoslezských Beskyd Poloha Stát Česko Česko Pohoří Moravskoslezské Beskydy / Radhošťská hornatina / Radhošťský hřbet / Kněhyňský hřbet Souřadnice 49°29′22″ s. š., 18°18′6″ v. d. Čertův mlýn Hornina jílovec, pískovec Povodí Rožnovská Bečva (Bečva, Morava, Dunaj), Lubina (Odra), Čeladenka (Ostravice, Odra) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Čertův mlýn je pátá (po Lysé hoře, Smrku, Kněhyni a Malchoru) nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd, nacházející se 2,5 km východně od Pusteven. Vrchol hory je nejvyšším bodem okresu Vsetín a celého Zlínského kraje. Zalesněno smrkovým lesem, bez výhledů. Celá vrcholová část je součástí NPR Kněhyně - Čertův Mlýn, nejrozsáhlejší rezervace v Moravskoslezských Beskydech, vyhlášené roku 1982 na ploše 195 ha kvůli ochraně přirozených vrcholových smrčin. Název vznikl podle pověsti, že ve žlabu nedaleko vrcholu postavil čert mlýn. Ve skutečnosti se jedná o ukázku odsedání bloků tzv. godulského pískovce. Přístup Vrchol je přístupný po červené značce z Pusteven přes Tanečnici, kterou kopíruje i zimní lyžařská trasa (celkem 3 km). O něco kratší varianta vede z Pusteven po zelené značce do rozcestí Tanečnice - sedlo a dále po zmíněné červené (2,5 km). Okolí Nedaleko vrcholu se nachází skalní útvar Čertův stůl, leží však mimo značené cesty a z důvodu ochrany území je nepřístupný. V sedle mezi Kněhyní a Čertovým mlýnem se nachází pomník Partyzánské brigády Jana Žižky, která zde působila na podzim roku 1944.", "question": "Jaká je pátá nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd?", "answers": ["Čertův mlýn"]}
{"title": "Kyselina 3-dehydrochinová", "context": "Kyselina 3-dehydrochinová Strukturní vzorec Obecné Systematický název (1R,3R,4S)-1,3,4-trihydroxy-5-oxocyklohexankarboxylová kyselina Anglický název 3-Dehydroquinic acid Sumární vzorec C7H10O6 Identifikace PubChem 439351 ChEBI 17947 SMILES O=C1C[C@@](O)([C@@](O)=O)C[C. @@H](O)[C@@H]1OO=C1[C@@H](O)[. C@H](O)C[C@](O)(C(=O)O)C1 InChI 1/C7H10O6/c8-3-1-7(13,6(11)12)2-. 4(9)5(3)10/h3,5,8,10,13H,1-2H2,(H,11,12)/t3-,5+,7-/m1/s1 Vlastnosti Molární hmotnost 190,15 g/mol Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Kyselina 3-dehydrochinová (její aniont se nazývá 3-dehydrochinát, zkráceně DHQ) je prvním karbocyklickým produktem v šikimátové metabolické dráze. Vytváří se z 3-deoxyarabinoheptulózonát 7-fosfátu, sedmiuhlíkaté ulonové kyseliny, působením enzymu 3-dehydrochinátsyntázy. Mechanismus uzavření kruhu je složitější, zahrnuje aldolovou kondenzaci na druhém a sedmém uhlíku. Tato kyselina má téměř stejnou strukturu jako kyselina chinová, která se nachází v kávě, pouze hydroxyl na třetím uhlíku je zoxidovaný na ketonovou skupinu. Dalšími pěti enzymatickými reakcemi v šikimátové dráze z ní vznikne kyselina chorismová, prekurzor tyrosinu, fenylalaninu, tryptofanu a některých vitaminů jako jsou vitamín K a kyselina listová. 3-dehydrochinát může být také prekurzorem pyrrolochinolinchinonu (PQQ), alternativního redoxního koenzymu v oxidativní fosforylaci. Metabolismus U 3-dehydrochinátu probíhá beta-oxidace, podobně jako u mastných kyselin. Poté dojde k transaminaci vzniklého 6-oxo-3-dehydrochinátu za vzniku 6-amino-3-dehydrochinátu. Ten je následně dehydratován a redukován na 6-amino-4-desoxy-3-ketochinát, jenž reaguje s dehydroalaninem a 2-oxoglutarátem za vzniku hexahydropyrrolochinolinchinonu. Tato sloučenina je oxidována FAD na PQQ. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku 3-Dehydroquinic acid na anglické Wikipedii. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Chemie | Biologie", "question": "Jak zkráceně označujeme kyselinu 3-dehydrochinovú?", "answers": ["DHQ"]}
{"title": "Ludvík Svoboda", "context": "Ludvík Svoboda (25. listopadu 1895 Hroznatín - 20. září 1979 Praha) byl československý generál a politik. Během druhé světové války vedl 1. československý armádní sbor na východní frontě. Poválečný ministr národní obrany 1945 až 1950. V letech 1968 až 1975 byl prezident Československé socialistické republiky. Narodil se v Hroznatíně, okres Velké Meziříčí, dnes okres Třebíč na Českomoravské vysočině, do staré selské rodiny Jana (1862-1896) a Františky, roz. Chalupové (* 1868). Otec mu zemřel, když byl Ludvíkovi sotva jeden rok (9. prosince 1896), podle matriky na následky kopnutí \"koňskou nohou do břicha\". Matka se v roce 1898 podruhé vdala za Františka Nejedlého (1862-1913). Ludvík tak vyrůstal se starším bratrem a sestrou z prvního manželství a třemi sourozenci z druhého manželství matky. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku. V roce 1915 byli oba bratři Josef i Ludvík odvedeni do rakousko-uherské armády. Ludvík jako domobranec k pěšímu pluku č. 81. Starší sestra Marie byla již vdaná. Matka se třemi mladšími sourozenci zůstala po smrti druhého manžela na statku hospodařit sama. V roce 1915 byl starší bratr Josef poslán na srbskou frontu, mladší Ludvík na ruskou. Ještě téhož roku 18. září přešel u Tarnopolu do zajetí. V Rusku nejdříve vstoupil do hasičského sboru města Kyjeva, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 se přihlásil do československých legií. Bojoval ve slavných bitvách u Zborova, u Bachmače a zúčastnil se bojů o Sibiřskou magistrálu. V legiích byl jmenován poručíkem 6. února 1919, kapitánem 16. srpna 1919 s platností od 1. května 1919. Kurz poddůstojnické školy ukončil 26. prosince 1917. Kurz důstojnické školy absolvoval na jaře 1919. Do vlasti se vrátil s jedním z posledních lodních transportů přes Japonsko, Tichý oceán, Panamský průplav a USA. V září 1920 se v hodnosti kapitána vrátil s 3. plukem Jana Žižky z Trocnova do jeho posádky v Kroměříži. Po návratu z války okamžitě demobilizoval a ujal se rodného statku, protože starší bratr Josef, hospodář, byl v rakouské armádě odsouzen za neposlušnost k trestu španglemi (\"Krutým trestem, který v rakouské armádě přežíval z feudálních časů.", "question": "Kdy zemřel Ludvík Svoboda?", "answers": ["20. září 1979"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Odhaduje se, že celková hmotnost prstenců dosahuje pouze 1 % hmotnosti pozemského Měsíce. Související informace naleznete také v článku Měsíce Saturnu. Doposud je k podzimu roku 2009 známo 62 měsíců Saturnu, z čehož 53 měsíců je pojmenováno a 9 měsíců má provizorní označení. Nejbližší objevený měsíc Pan obíhá ve vzdálenosti 133 583 km, nejvzdálenější pojmenovaný měsíc je Ymir ve vzdálenosti 23 100 000 km. Pouze 4 nebo 6 největších měsíců má kulatý tvar, ostatní jsou nepravidelné. Vlivem zlepšování pozorovacích metod a techniky neustále přibývají nalezené měsíce. Před lety sond Voyager bylo známo pouze 9 měsíců, ale za posledních 20 let se jejich počet více než zdvojnásobil. Největším měsícem Saturnu je Titan o průměru 5 150 km, který byl objeven jako první. Titan je větší než planeta Merkur a je obklopen vlastní hustou atmosférou složenou hlavně z molekulárního dusíku a metanu. Po Ganymedovi je druhým největším měsícem sluneční soustavy a je jediným měsícem s hustou atmosférou. Jeho povrch je pevný, ale na jeho povrchu je už potvrzeno minimálně jedno jezero tekutých uhlovodíků. Povrchové teploty na Titanu dosahují asi –178 °C a tlak 160 kPa. Titan se stal po Měsíci druhým měsícem, na kterém přistála evropsko-americká sonda – Huygens. Druhý největší měsíc Saturnu je Rhea, největší známý měsíc ve sluneční soustavě bez atmosféry.", "question": "Je Titan větší než planeta Merkur?", "answers": ["Titan je větší než planeta Merkur a je obklopen vlastní hustou atmosférou složenou hlavně z molekulárního dusíku a metanu."]}
{"title": "Claudio Fogolin", "context": "Claudio Fogolin (30. dubna 1872, San Vito al Tagliamento – 27. dubna 1945, San Vito al Tagliamento) byl italský cyklista, automobilový závodník, podnikatel a spoluzakladatel firmy Lancia. == Život == Claudio Fogolin pocházel z bohaté rodiny. V roce 1897 ukončil studium na zemědělské škole v Udine, nejvíc jej ale vždy zajímala cyklistika. Už od roku 1893 úspěšně závodil, a to nejen v Itálii. Začátkem 20. století přešel jeho zájem k automobilismu. Claudio získal zaměstnání u firmy FIAT jako testovací pilot. Z Fiatu ale v roce 1906 odešel. Vincenzo Lancia a Claudio Fogolin firmu Lancia & C. Fabrica Automobili založili 29. října 1906, přičemž Fogolin hrál velmi aktivní roli jak při založení firmy tak i při návrhu prvních modelů. V roce 1918 se ale z důvodu neshod ohledně výnosů z podnikání rozhodl odprodat společníkovi svůj podíl za šest milionů lir. Claudio se v roce 1927 vrátil zpět do rodného města, aby se věnoval správě rodového majetku. Založil zde i tenisový klub. Byl členem italské fašistické strany téměř od jejích počátků a tak stranu ve městě i zastupoval ve funkci sekretáře, rok po vzniku Italské sociální republiky v roce 1944 se stal prefektem okresu. Na samém konci války, 27. dubna 1945 byl italskými partyzány na březích řeky Piavy zastřelen.", "question": "Jaký klub založil Claudio Fogolin ve svém rodném městě?", "answers": ["tenisový"]}
{"title": "Albert Abraham Michelson", "context": "Albert Abraham Michelson (19. prosince 1852, Strzelno - 9. května 1931, Pasadena) byl americký fyzik narozený v Polsku do židovské rodiny. V roce 1907 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za své přesné optické přístroje a výzkum prováděný pomocí nich. Jako dvouletý odešel s rodiči z Německa do Spojených států. Vyrůstal v San Francisku. Po skončení studia vykonal v letech 1880-1882 studijní cestu po různých vědeckých institucích v Evropě. Pak se stal profesorem na universitě ve Worcesteru a později v Chicagu. V letech 1923-1927 byl prezidentem Národní akademie věd USA. Protože pracoval v oblasti fyzikální optiky a zabýval se analýzou světla a světelných jevů, zaujaly ho úvahy o tzv. éterovém větru. V té době bylo známo, že Země se pohybuje kolem Slunce obrovskou rychlostí, a uvažovalo se, jak se při tom chová éter. Je nehybný, takže na Zemi vládne jakýsi éterový vítr, anebo jej Země strhává, takže ve vztahu k předmětům a přístrojům na zemském povrchu je v klidu? Přirozeně, že se mnozí fyzikové pokoušeli dát odpověď na tuto otázku. Nechyběl mezi nimi ani Michelson. Žádný pokus nebyl tak teoreticky názorný a současně uskutečněný s takovou jistotou jako jeho. Srovnával v něm rychlosti, jimiž se pohybuje světlo různými směry vzhledem k Zemi. A závěry byly ohromující. Kdyby existoval éterový vítr, působil by mezi naměřenými rychlostmi rozdíly. Avšak Michelson žádné rozdíly nenaměřil. První pokusy udělal na studijní cestě v Berlíně v letech 1880-1881. Když ho však v roce 1884 H. A. Lorentz upozornil na některé nedostatky, v roce 1887 pokus opakoval v Clevelandu s americkým fyzikem E. W. Morleyem, a to s ještě větší přesností. Michelson vlastně zjistil, že rychlost světla ve směru pohybu Země a ve směru kolmém na směr jejího pohybu je stejně velká - tedy že světlo se šíří všemi směry stejnou, neměnnou rychlostí, nezávisle na pohybu jeho zdroje. Tento na první pohled negativní výsledek měl pro fyziku obrovský význam. Vedl A. Einsteina k formulaci základního postulátu teorie relativity - k principu konstantní rychlosti světla. Ke svému pokusu Michelson zkonstruoval zvláštní přístroj - interferometr, se kterým provedl i další významné experimenty. V letech 1892-1893 jím srovnával délku metru s délkou světelné vlny a zkoumal strukturu spektrálních čar. V letech 1914-1918 rozpracoval problémy aplikace interferenční metody v astronomii a sestrojil hvězdný interferometr, který umožňoval měřit úhlové průměry hvězd.", "question": "Kde zemřel Albert Abraham Michelson?", "answers": ["Pasadena"]}
{"title": "Databáze", "context": "Ukázalo se, že původně univerzální používání strojového kódu procesorů je (nejen) pro databázové úlohy neefektivní, a proto se objevil požadavek na vyšší jazyk pro zpracování dat. V roce 1959 se konala konference zástupců firem, uživatelů a amerického ministerstva obrany, jejímž závěrem byl požadavek na univerzální databázový jazyk. Výsledkem byla o rok později na konferenci CODASYL publikovaná první verze jazyka COBOL, který byl po mnoho dalších let nejrozšířenějším jazykem pro hromadné zpracování dat. V roce 1965 na konferenci CODASYL byl vytvořen výbor Database Task Group (DBTG), který měl za úkol vytvořit koncepci databázových systémů. Začaly vznikat první síťové SŘBD na sálových počítačích. Jedním z prvních průkopníků databází byl Charles Bachman. V roce 1971 vydal výbor zprávu The DBTG April 1971 Report, kde se objevily pojmy jako schéma databáze, jazyk pro definici schématu, subschéma a podobně. Byla zde popsána celá architektura síťového databázového systému. Ve stejné době byly vyvíjeny i hierarchické databáze. Jedním z prvních SŘBD byl IMS, který byl vyvinut firmou IBM pro program letu na Měsíc Program Apollo. Systém IMS patří stále k nejrozšířenějším na sálových počítačích. V roce 1970 začínají zveřejněním článku E. F. Codda první relační databáze, které pohlížejí na data jako na tabulky. Kolem roku 1974 se vyvíjí první verze dotazovacího jazyka SQL. Vývoj této technologie po 10 letech přinesl výkonově použitelné systémy, srovnatelné se síťovými a hierarchickými databázemi. V 90. letech 20. století se začínaly objevovat první objektově orientované databáze, jejichž filozofie byla přebírána z objektově orientovaných jazyků. Tyto databáze měly podle předpokladů vytlačit relační systémy. Původní předpoklady se však nenaplnily a vznikla kompromisní objektově-relační technologie. Z hlediska způsobu ukládání dat a vazeb mezi nimi můžeme rozdělit databáze do základních typů: Hierarchická databáze Síťová databáze Relační databáze Objektová databáze Objektově relační databáze Pojem \"databáze\" je často zjednodušován na to, co je ve skutečnosti databázový systém (databázový stroj) nebo též systém řízení báze dat. Ten neobsahuje pouze tabulky – ty jsou jedny z mnoha tzv. databázových objektů (někdy též databázových entit). Pokročilejší databázové systémy dále obsahují: pohledy neboli views – SQL příkazy, pojmenované a uložené v databázovém systému.", "question": "Kdy začínají první relační databáze?", "answers": ["1970"]}
{"title": "Rudolf Šrámek", "context": "Rudolf Šrámek (* 15. ledna 1934 Ostrava) je český jazykovědec, dialektolog, přední představitel onomastiky, profesor Masarykovy univerzity v Brně. Žák zejména Františka Trávníčka, Arnošta Lamprechta a Václava Machka, na jehož významném Etymologickém slovníku jazyka českého se spolupodílel. Důležitým přínosem prof. Šrámka je to, že onomastiku již považuje za plnohodnotnou lingvistickou disciplínu, nikoliv za pomocnou vědu nebo okrajový obor. Prof. Šrámek je zakladatelem Občanské iniciativy Česko / Czechia, snažící se o funkční rozlišování zeměpisného názvu ČR Česko (angl. Czechia [čekia], fr. Tchéquie, ...) a politického názvu ČR Česká republika (angl. Czech Republic, fr. République tchè, ...). == Členství v onomastických sdruženích == Předseda Onomastické komise AV ČR, 1972 - 2002 Místopředseda Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku Viceprezident International Council of Onomastic Sciences, 1993 - 1999 == Dílo == Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Havlíčkův Brod 1997, spolu s I. Luttererem Úvod do obecné onomastiky, Brno 1999 == Reference == == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Šrámek ŠRÁMEK, Rudolf, Prof. PhDr. CSc. na slaviste.cz", "question": "Co je důležitým přínosem prof. Šrámka?", "answers": ["že onomastiku již považuje za plnohodnotnou lingvistickou disciplínu, nikoliv za pomocnou vědu nebo okrajový obor"]}
{"title": "Německo", "context": "Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN; německy: Bundesrepublik Deutschland, neoficiální německá zkratka BRD) je středoevropský stát, rozdělený na 16 spolkových zemí. Na západě sousedí Německo s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Na severu je jeho sousedem Dánsko a jeho břehy jsou omývány Severním a Baltským mořem. Na východě sousedí s Polskem, na jihu se Švýcarskem a na jihovýchodě s Českem a Rakouskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu, a to Bavorska a Saska. Rozloha Německa je 357023 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Podle úředních údajů mělo Německo k 31. prosinci 2015 82,2 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti, a to o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1,1 miliónu lidí. Německo je co do absolutního počtu imigrantů zemí, která je nejvíce postižena současnou evropskou migrační krizí, zvláště v roce 2015. Dle známých dokumentů bylo území s latinským názvem Germania obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806.", "question": "V jakem klimatickém pásmu leží Německo?", "answers": ["v mírném"]}
{"title": "Ferdinand II", "context": "Ferdinand II. Štýrský (9. července 1578 Štýrský Hradec – 15. února 1637 Vídeň) z rodu Habsburků byl císař římský, král český, uherský a chorvatský, markrabě moravský v letech 1620–1637, arcivévoda rakouský a v letech 1590–1637 rovněž vévoda štýrský. == Život a vláda == === První roky === Narodil se 9. července 1578 jako nejstarší syn arcivévody Karla II. Štýrského (1540–1590), syna císaře Ferdinanda I. a Marie Anny Bavorské (1551–1608). Byl vychováván v přísné katolické víře. Na výchovu osobně dohlížela jeho matka, která ovlivňovala i jeho pozdější rozhodnutí, a to až do své smrti v roce 1608. V roce 1590 byl dvanáctiletý Ferdinand poslán do jezuitské koleje v bavorském Ingolstadtu. Krátce nato však zemřel jeho otec, arcivévoda Karel, a regentskou vládu v tzv. Vnitřních Rakousích, (které zahrnovaly Štýrsko, Korutany a Kraňsko) za nezletilého Ferdinanda vykonával jeho starší bratranec Maxmilián III. Ferdinandovi katoličtí učitelé mu vštípili přesvědčení, že panovník je zodpovědný za duchovní spásu svých poddaných a jeho povinností je chránit před odklonem od \"správné\" (katolické) víry. To byl zřejmě důvod, proč později nestrpěl nekatolíky na ovládaných územích. Jeho politika byla ovlivněna tímto postojem a spočívala především v nekompromisním postupu proti příslušníkům nekatolických církví. === Počátek vlády v dědičných zemích === Do dědičných zemí se navrátil po dokončení svých studií v roce 1595 a podnikl pouť do Loreta a Říma. Jednalo se o tzv. kavalírskou cestu, při které v tehdejší době mladí šlechtici získávali zkušenosti. V habsburském rodě však byla taková cesta neobvyklá. Ferdinand byl jediným příslušníkem rodu, který něco takového podnikl. Krátce po návratu začal tvrdě potlačovat vyznavače nekatolické víry. V roce 1598 například vypověděl nekatolické kazatele a duchovní ze Štýrského Hradce. Jeho kroky vyvolávaly odpor mezi protestantskou šlechtou. Její nejednotnost však mu nakonec umožnila dosáhnout toho, že kolem roku 1600 již byla většina území vnitrorakouských zemí alespoň formálně katolická.", "question": "Kdy se narodil Ferdinand II. Štýrský?", "answers": ["9. července 1578"]}
{"title": "Harry Potter a relikvie smrti", "context": "Harry Potter a relikvie smrti (anglicky Harry Potter and the Deathly Hallows) je v pořadí sedmá kniha ze série Joanne Rowlingové o čarodějnickém učni Harrym Potterovi. Kniha odpovídá na mnoho otázek nastolených v předchozích dílech a probíhá zde také závěrečná bitva celé série – Harry proti černému mágovi lordu Voldemortovi. Kniha zlomila rekord v počtu prodaných výtisků v první den po vydání – během prvních 24 hodin po uvedení si ji koupilo 11 milionů čtenářů. == Překlad == Český překlad knihy, který vytvořil Pavel Medek, vydalo nakladatelství Albatros 31. ledna 2008, půl roku po vydání anglického originálu. Na internetu se však krátce po zveřejnění anglického vydání začal objevovat neoficiální (a nelegální) český překlad knihy. Zřejmě nejrychlejší skupina fanoušků (označovala se jako \"Fénixův tým\") dokončila svůj kolektivní překlad 2. srpna těsně před půlnocí (tj. čtrnáct dní po vydání anglické knihy). Závěrečný díl Harryho Pottera Albatros vydal na papíru s certifikátem FSC. Na základě požadavku Joanne Rowlingové, aby její knihy vycházely na papíře šetrném k životnímu prostředí, vyšlo již několik knih série na certifikovaném papíře ve Velké Británii i Německu. Překlady sedmého dílu vyšly na ekologickém papíře již v šestnácti zemích. V České republice jde o první takovouto publikaci. == Děj == Na začátku příběhu Harry stěhuje svou tetu, strýce a bratrance do bezpečí, jelikož se obává, že po nich půjdou smrtijedi hned poté, co Harry dovrší kouzelnické plnoletosti (17 let) a vyprší kouzla, která ho chránila. Samotný Harry se přesouvá od Dursleyů k Weasleyům. Přesun organizuje Fénixův řád a celé akci velí bystrozor Alastor Moody. K přesunu nemohou použít přemístění, přenášedlo ani letaxovou síť, jelikož vše je pod správou ministerstva. To sice ještě Voldemort plně neovládá, ale má zde řadu informátorů, kouzelníků pod kletbou Imperius, a hrozilo by vyzrazení. Přesun je tedy riskantně proveden na košťatech. Pro zmatení případných pronásledovatelů vypije dalších šest Harryho přátel mnoholičný lektvar a promění se tak v Harryho. V honičce se Smrtijedy (kterým předtím Severus Snape prozradí datum přesunu) zahyne Alastor Moody a Harryho sova Hedvika. U Weasleyů Harry smutně oslaví své sedmnácté narozeniny, spolu s Ronem a Hermionou dostanou od ministra kouzel předměty, které jim odkázal Brumbál ve své závěti. Brumbál s Ministerstvem nespolupracoval a nechtěl jim prozradit nic o viteálech, ani svém plánu na zničení pána zla, proto lidé z Ministerstva předměty dlouho zkoumali v domnění, že najdou nějakou tajnou zbraň nebo indicii k jejímu nalezení.", "question": "Kdo je hlavní postavou knihy Harry Potter a relikvie smrti ?", "answers": ["Harrym Potterovi"]}
{"title": "Slavík tmavý", "context": "Obývá nevelký areál v severovýchodní Evropě a ve střední části Asie. Obývá také východnější oblasti Evropy, zhruba od Dánska a Polska a dál na východ. Tažný druh zimuje v jihovýchodní Africe. == Výskyt == Pobřežní houštiny řek s hustým bylinným patrem, zaplavované porosty vrb kolem potoků a vlhké lesíky v otevřené krajině. Na tahu se objevují i v dalším prostředí. Našim uzemím pravidelně protahuje. == Hnízdění == Hnízdo slavíka tmavého je dosti neuměle zhotovené. Je spleteno z trávy, kořínků, mechu a suchého listí. Bývá umístěno docela nízko nad zemí, nebo přímo na zemi mezi hustými větvemi keřů, v bylinách, v hromádce roští, v hromadě suchého listí nebo v trsu trávy. Vajíček bývá v hnízdě 4 nebo 5, jsou nazelenalá nebo hnědá a vyžadují 13 až 14 denní inkubace. Samec se na sezení nepodílí, sedí pouze samice. Jakmile se však vylíhnou mláďata, pomáhá samec při jejich krmení. Nosí jim různé červy, housenky, larvy brouků nebo měkkýše. Po 12 dnech se mláďata z hnízda rozbíhají, ale létat se naučí až o něco později. V místech společného výskytu se občas kříží se slavíkem obecným.", "question": "Hnízdí slavík tmavý na zemi?", "answers": ["Bývá umístěno docela nízko nad zemí, nebo přímo na zemi mezi hustými větvemi keřů, v bylinách, v hromádce roští, v hromadě suchého listí nebo v trsu trávy."]}
{"title": "Benitoit", "context": "Benitoit je vzácný Ba a Ti cyklosilikát modré barvy. Byl objeven v roce 1907 na lokalitě San Benito River, podle které byl také pojmenován. Jeho jednoznačně určujícím znakem je schopnost fluorescence pod krátkými vlnami UV světla, kdy září silně modrou barvou. Má také menší tepelnou odolnost v porovnání s ostatními drahokamy, tudíž ho nelze tepelně upravovat pro zvýšení kontrastu modré barvy. Jedná se o oficiální drahokam státu Kalifornie a nachází se zde i jediný komerční důl zabývající se jeho těžbou. Jedná se o vůdčí minerál benitoitové skupiny a také titanem obohacený analog minerálu pabstitu. == Vznik == Benitoit je hydrotermálního původu a vyskytuje se v asociaci s natrolitem, neptunitem a albitem (kterým je často obalen a musí se louhovat v HCl), na kontaktech serpentinitových těles a zelených břidlic. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6 – 6,5, hustota 3,61 - 3,68 g/cm3, štěpnost nezřetelná podle {1011}, lom lastrunatý. Září sytě modře pod krátkými vlnami UV světla. Optické vlastnosti: Barva je světle a tmavě modrá, lesk skelný, průhlednost: průhledný i průsvitný, vryp bílý. Chemické vlastnosti: Složení: Ba 33,21 %, Ti 11,58 %, Si 20,38 %, O 34,83 %. Je rozpustný v HF a slabě v koncentrované HCl. == Využití == Brousí se jako drahý kámen a na trhu s drahokamy je velmi ceněn. Zřídka se vyskytne šperk, který obsahuje benitoit větší velikosti než 1 karát. Největší raritou je pak 7,5 karátový vzorek, který je vystaven pro veřejnost ve Smithsonian museum. Cena již vybroušeného vzorku se pohybuje okolo 3000 $ až 4000 $ za karát. == Výskyt == San Benito County, stát Kalifornie, USA (jediný důl, kde se nacházejí vzorky drahokamové kvality) Ohmi, Japonsko (vzorky menší kvality) Šebkovice, Kraj Vysočina, Česká republika (peralkalická žíla vyskytující se podél jihovýchodní hranice Moldanubika, bohatá na Ba–Ti–Zr prvky) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu benitoit ve Wikimedia Commons (anglicky) benitoit na webu gemdat.org (anglicky) benitoit na mindat.org (anglicky) benitoit na webu webmineral.com (anglicky) benitoit v databázi minerálů (německy) benitoit v atlase minerálů", "question": "Kde byl objeven benitoit?", "answers": ["San Benito River"]}
{"title": "List", "context": "List (folium, fylom) je postranní vegetativní zelený orgán rostlin. Je omezeného vzrůstu[zdroj? ] (dosahuje velikosti od několika milimetrů až po 2 metry čtvereční) a zpravidla do plochy rozšířený. Plošné rozšíření listu je evolučně výhodná adaptace rostlinného těla, která umožňuje rostlině efektivnější zachytávání světla listy, tato efektivita pak může být ještě umocněna aktivním nastavením listu vůči světelným paprskům. Listy dělíme na asimilační listy (základní typ), dále děložní lístky a listeny. List má tři základní funkce – výměna plynů s okolním prostředím, fotosyntéza a odpařování vody. Listy jsou velmi citlivé na znečištění prostředí, zvláště na vyšší koncentrace sloučenin fluoru nebo oxidu siřičitého. Podrobnější informace naleznete v článku Morfologie listu. Listová čepel je buď jednoduchá nebo složená z lístků. Jednoduchá čepel je buď celistvá nebo nejrůznějším způsobem členěná. Podle tvaru a členitosti čepele je celistvý list eliptičný, kopinatý, vejčitý, obvejčitý, okrouhlý, čárkovitý, jehlicovitý, kosníkovitý, trojúhlý, srdčitý, ledvinovitý, střelovitý nebo hrálovitý. Podle okraje čepele může být celistvý list celokrajný, pilovitý, vroubkovaný, kracovitý, zubatý a vykrajovaný. Listová čepel je členěná podle tvaru a hloubky zářezu buď dlanitě nebo zpeřeně. Členěné listy rozlišujeme podle hloubky zářezů na laločnaté, pokud jsou zářezy do jedné třetiny čepele; pak list označujeme jako peřenolaločnatý a dlanitolaločný, pokud zářezy dosahují jedné poloviny čepele, označujeme listy jako peřenoklané a dlanitoklané, pokud zářez zasahuje do dvou třetin čepele, hovoříme o listech peřenodílných a dlanitodílných, když zářez dosahuje až k hlavní žilce, hodnotíme listy jako peřenosečné a dlanitosečné.", "question": "Jaké jsou tři základní funkce listu?", "answers": ["výměna plynů s okolním prostředím, fotosyntéza a odpařování vody"]}
{"title": "Vodní nádrž Vír I", "context": "Vír I je přehradní nádrž s hrází o výšce 76,5 m na řece Svratce nad obcí Vír. Byla vybudována v letech 1947 až 1957. Její stavba způsobila zánik obce Chudobín u Dalečína a zánik části obce Korouhvice. Stavba vodní nádrže byla zahájena v roce 1947 a roku 1958 byla uvedena do plného provozu. Vystavěním 71 metrů vysoké hráze vzniklo jezero, jehož maximální rozloha dosahuje 223,5 ha. K přehradě také náleží hydroelektrárna se dvěma turbínami a stanice pro úpravu na pitnou vodu. Průměrná výroba pitné vody se pohybuje kolem 50 - 60 litry za sekundu, maximálně až 200 litrů za sekundu. Při normálním denním provozu je tedy možno dodat přes 5000 metrů krychlových pitné vody. Díky této stavbě je pitnou vodou zásobováno Novoměstsko, Bystřicko a část Žďárska, a dále také Brno a jeho okolí (Vírský oblastní vodovod). Kvůli tomu je lokalita nepřístupná k rekreaci a rybolovu, jelikož pro její okolí platí vyhláška I. pásma hygienické ochrany. Nicméně Povodí Moravy udělalo menší ústupek a na levém břehu byla zbudována asfaltová cesta sloužící jako cyklostezka, která vede do Dalečína. Dále byla otevřena vodohospodářská naučná stezka. Vodní nádrž také slouží k zachycení povodní. Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní nádrž Vír I ve Wikimedia Commons Vír I. na portálu Povodí Moravy, s. p. Neoficiální informační web o vodním díle Stavba přehrady Vír I. na fotografiích Zatopené osudy - Vír, dokument ČT, možnost online přehrání Dobový televizní dokument o stavbě přehrady Vír I, možnost online přehrání", "question": "V jakém roce byla ukončna stavba nádrže Vír I?", "answers": ["1957"]}
{"title": "Theodore Roosevelt", "context": "Theodore Roosevelt (27. října 1858 New York City - 6. ledna 1919 Oystar Bay) [ˈ] IPA, také znám jako T.R.) byl 26. prezident Spojených států amerických, který se nejvíce proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů a úspěchů. Byl rovněž vůdcem Republikánské strany. Předtím než se stal 26. prezidentem (1901-1909) zastával řadu funkcí na obecní, státní a federální úrovni. Byl úspěšný jako přírodovědec, cestovatel, lovec, spisovatel a voják, avšak největší proslulosti se mu dostalo jako politikovi. Do úřadu vstoupil ve svých 42 letech poté, co byl zavražděn prezident William McKinley. Jeho tvář byla vytesána do památníku Mount Rushmore. Jeho syn Theodore Roosevelt, Jr. se stal americkým generálem pozemních sil Armády USA, který se v roce 1944 v hodnosti brigádního generála ve funkci zástupce velitele divize osobně zúčastnil 1. dne spojeneckého vylodění v Normandii. Začátkem 20. století většina velkých měst a více než polovina amerických států zavedla ve veřejnoprávních institucích osmihodinový pracovní den. Stejně důležité byly kompenzační zákony, které ukládaly zaměstnavatelům zákonnou odpovědnost za zranění, které zaměstnanci utrpěli během práce. Nové zákony o příjmu se zavedením daně z dědictví, z příjmů a majetku nebo ze zisků obchodních společností usilovaly převést finanční břemeno vlády na ty, kteří měli největší předpoklady, aby jej unesli. Mnohým politikům, zejména jemu samotnému a vůdcům progresivistů, v americkém Kongresu, jako byl wisconsinský senátor Robert LaFolette - bylo jasné, že většinu problémů, které znepokojují reformátory, lze řešit pouze na federální úrovni. Vášnivě se zajímal o reformu a byl rozhodnut nabídnout lidu tzv. Square Deal (\"Poctivé zacházení\", název volebního programu pro volby 1904), prosazoval zpřísněnou kontrolu vlády při uplatňování antimonopolních zákonů. Pozdější rozšíření vládního dohledu na železnice urychlilo schválení důležitých regulačních zákonů. Jeden z návrhů udělal z uveřejněných sazeb zákonný standard a opravňoval i dopravce na slevy přepravného od železnic.", "question": "Kolikátým prezidentem Spojených států amerických byl Theodore Roosevelt?", "answers": ["26."]}
{"title": "Rychlost světla", "context": "Rychlost světla (nebo jiného elektromagnetického záření) ve vakuu je definována jako fázová rychlost postupného elektromagnetického vlnění ve vakuu. V soustavách jednotek založených na metrickém systému (tedy i SI) má vzhledem k definici metru přesnou hodnotu 299 792 458 metrů za sekundu (1 079 252 848,8 km/h). Označuje se zpravidla písmenem c (pravděpodobně z latinského celeritas, což znamená rychlost, nebo z constans, znamenající konstanta). Tato rychlost dává přirozený poměr měřítek prostoru a času a je nejvyšší možnou rychlostí šíření signálu či informace. Například světlo by oběhlo Zeměkouli kolem rovníku za sekundu asi 7,5 krát. Rychlost světla v látkovém prostředí je v mikroskopickém popisu stejná jako rychlost světla ve vakuu c, avšak světlo kvantově interaguje s částicemi látky, a proto se v makroskopickém popisu jeví jeho fázová rychlost pomalejší. Rychlost šíření světla je pak rovna : : : c : / : n : : {\\displaystyle c/n} , kde : : : n : : {\\displaystyle n} je index lomu příslušné látky (materiálu). Podle standardní fyzikální teorie se všechno elektromagnetické záření, včetně viditelného světla, šíří (nebo pohybuje) ve vakuu konstantní rychlostí všeobecně známou jako rychlost světla. Tato fyzikální konstanta je označována písmenem c. Rychlostí c se šíří také gravitace v obecné teorii relativity. Zákony elektromagnetismu (jako jsou Maxwellovy rovnice) uvádějí, že rychlost elektromagnetického záření c nezávisí na rychlosti objektu vyzařujícího záření.", "question": "Kolikrát za sekundu by světlo oběhlo zeměkouli kolem rovníku?", "answers": ["7,5 krát"]}
{"title": "Protestantismus", "context": "Protestantismus je jeden z hlavních směrů křesťanství, vycházející z náboženských reformních hnutí západní Evropy pozdního středověku a raného novověku, především z reformace, zahájené vystoupením Martina Luthera proti prodeji odpustků roku 1517. Označení protestanti bylo původně politické a vztahovalo se na luteránská knížata a města, která na říšském sněmu ve Špýru roku 1529 protestovala proti zákazu reformace ve Svaté říši římské. Počínaje vestfálským mírem r. 1648 se označení rozšířilo na všechny křesťany vyznávající reformační a podobné nauky. Jiné označení pro protestanty je evangelíci, což odkazuje k jejich důrazu na bibli, evangelium. == Dějiny == Protestantismus vznikl během světové reformace 16. století, krize západní církve se však projevovala již na konci středověku řadou reformních hnutí, pro které se někdy užívá termín první reformace, do níž se zahrnuje i české husitství. Z první reformace dodnes bez přerušení přetrvává hnutí valdenských a Jednota bratrská. Půdu reformaci připravovali i mystici typu Mistra Eckharta a humanisté jako Erasmus Rotterdamský, na jejichž náboženské a intelektuální podněty mohli reformátoři navázat. Počátek vlastní reformace se klade na 31. října 1517, kdy Martin Luther předložil svých 95 tezí, kritiku zlořádů tehdejší církve, především zneužívání odpustků. Lutherem založené hnutí se rychle šířilo zprvu po Německu a poté po celé západní a střední Evropě. Vedle kritiky stávajícího zneužívání náboženské moci nabízelo i pozitivní náboženský obsah, zejména bohoslužbu v lidovém jazyce namísto dosavadní latiny, prostotu a soustředění na jádro křesťanského poselství, jak mu reformátoři rozuměli. Pro úspěch reformace měla velký význam i podpora řady světských vládců, z nichž někteří – jako například anglický král Jindřich VIII. Tudor – vedle očisty církve vítali i možnost zabavovat církevní majetek a osvobodit se od vlivu papežství. Protest reformovaných knížat a měst na říšském sněmu ve Špýru roku 1529 také dal novému hnutí jméno.", "question": "Jaké je jiné označení pro protestanty?", "answers": ["evangelíci"]}
{"title": "Oscar Wilde", "context": "Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde (16. října 1854, Dublin - 30. listopadu 1900, Paříž) byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Jeho otec William byl přední irský oční a ušní chirurg, jeho matka Jane byla úspěšnou spisovatelkou a irskou nacionalistkou, píšící pod jménem \"Speranza\". Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost. Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů - Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 udržoval blízký vztah s lordem Alfredem \"Bosie\" Douglasem, což naráželo na nevoli Bosieho otce, markýze Queensberryho. Ten se 19. února 1895 pokusil vyvolat skandál na premiéře Wildeovy hry Jak je důležité míti Filipa, načež Bosie přesvědčil Wildea, aby otce žaloval pro urážku na cti. Probíhající soudní spor se však posléze obrátil proti němu. Markýz Queensberry byl osvobozen a naopak Wilde byl 5. dubna téhož roku zatčen pro přečin proti mravopočestnosti. Dne 6. dubna započal soudní proces, na jehož konci byl Wilde odsouzen na dva roky vězení a nucených prací. Trest si odbyl ve Wandsworthu a poté v Readingu. Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi. Constance zemřela v roce 1898 v italském Janově, syn Cyril byl zabit během 1. světové války ve Francii. Vyvyan se stal spisovatelem a překladatelem a roku 1954 publikoval své paměti. Oscar Wilde, který se nechal přejmenovat na Sebastiana Melmotha, se po návratu z vězení potuloval po Evropě; převážně pobýval ve Francii.", "question": "Kde se narodil Oscar Wilde?", "answers": ["Dublin"]}
{"title": "Aktinium", "context": "Přestože je známa řada izotopů aktinia, v zemské kůře se lze setkat pouze s izotopem 227Ac, který vzniká radioaktivním rozpadem uranu. Poločas přeměny tohoto izotopu je 21,772 roku a uvádí se, že jedna tuna uranové rudy obsahuje přibližně desetinu gramu aktinia. Z dalších izotopů stojí za zmínku např. 226Ac s poločasem rozpadu 29,37 hodiny nebo 225Ac s poločasem přibližně 10 dnů. Ostatní izotopy, s nukleonovými čísly od 205 po 237 se rozpadají mnohem rychleji: IzotopPoločas přeměnyDruh přeměnyProdukt rozpadu 205Ac20 msα201Fr 206Ac22 msα202Fr 207Ac27 msα203Fr 208Ac95 msα (99 %)/ ε (1 %)204Fr/ 208Ra 209Ac87 msα (99 %)/ ε (1 %)205Fr/ 209Ra 210Ac350 msα / ε206Fr/ 210Ra 211Ac210 msα207Fr 212Ac930 msα (57 %)/ ε (43 %)208Fr/ 212Ra 213Ac738 msα209Fr 214Ac8,2 sα (89 %)/ ε (11 %)210Fr/ 214Ra 215Ac170 msα (99,91 %)/ ε (0,09 %)211Fr/ 215Ra 216Ac440 μ212Fr 217Ac69 nsα (≥98 %)/ ε (≤2 %)213Fr/ 217Ra 218Ac1,08 μ214Fr 219Ac11,8 μ215Fr 220Ac26,4 msα (100 %)/ ε (5×10−4 %)216Fr/ 220Ra 221Ac52 msα217Fr 222Ac5,0 sα (99 %)/ ε (1 %)218Fr/ 222Ra 223Ac2,10 minα (99 %)/ ε (1 %)219Fr/ 223Ra 224Ac2,78 hε (90,9 %)/ α (9,1 %)224Ra/220Fr 225Ac10,0 dα (100 %)/14C (4×10−12 %)221Fr/211Bi 226Ac29,37 hβ− (83 %)/ ε (17 %)/ α (0,006 %)226Th/ 226Ra/ 222Fr 227Ac21,772 rβ− (98,62 %)/ α (1,38 %)227Th/ 223Fr 228Ac6,15 hβ−228Th 229Ac62,7 minβ−229Th 230Ac122 sβ−230Th 231Ac7,5 minβ−231Th 232Ac119 sβ−232Th 233Ac145 sβ−233Th 234Ac44 sβ−234Th 235Ac62 sβ−235Th 236Ac1,2 minβ−236Th 237Ac ? β−237Th [1] Všechny byly připraveny uměle bombardováním jader těžkých prvků (např. radia) neutrony. Praktický význam aktinia je pouze minimální, je možno jej použít například jako silný zdroj neutronů při experimentech s jadernými přeměnami.", "question": "Jakou chemickou značku má aktinium?", "answers": ["Ac"]}
{"title": "Glam metal", "context": "Glam metal je podžánr heavy metalu, který se objevil na přelomu 70. a 80. let. Často je také uváděn jako hair metal nebo pop metal. Vyznačuje se hedonistickými texty, které se zaměřují na sex, ženy, alkohol a drogy. V hudbě se většinou jako kytarový efekt používá distortion, rychlá sóla, tvrdé údery bicích a jako doplněk baskytara. Také obsahuje prvky klasického (často zjemněného) heavy metalu a popové muziky. Styl oblékání má napodobovat prostitutky. Roztrhané punčochy, make-up; i muži si dávají rtěnku a používají sprej na vlasy. Mezi nejznámější představitele patří kapely, Def Leppard, W.A.S.P., Poison, Mötley Crüe, Twisted Sister a Steel Panther V letech 1981–1984 bylo několik významných alb, která stvořila tvar žánru, a změnu kurzu hudby během osmdesátých let. Byla mezi nimi tato alba: Quiet Riot - Metal Health Mötley Crüe - Too Fast for Love W.A.S.P. - W.A.S.P. Ratt - Out Of The Cellar Mötley Crüe - Shout at the Devil Dokken - Tooth and Nail Twisted Sister. - Stay Hungry Autograph - Sign In Please Def Leppard - Pyromania Bon Jovi - Bon Jovi Skupiny, které již byly dlouhodobě zavedeny v heavy metalové a hard rockové hudbě, byly v sedmdesátých letech paradoxně ovlivněny glam metalovými kapelami a začaly experimentovat se žánrovou stylovostí. Příkladem je album od Kiss Lick It Up. Koncem osmdesátých let potom mnoho jiných skupin vystupovalo podobně jako Alice Cooper v roce 1989 s albem Trash, a albem od Aerosmith Permanent Vacation, či Whitesnake s jejich albem z roku 1987, které uvedlo velice úspěšný hit Here I Go Again. Během glam metalové éry vydali Judas Priest v roce 1986 album Turbo a aby udrželi krok s dobou, akceptovali pestřejší a barevnější image a přidáním syntezátorů dali své hudbě větší pocit opojení. Střední 80. léta byla definována dvěma oddíly. Na normální straně byly skupiny jako Bon Jovi, jejíž album Slippery When Wet mělo obrovský úspěch v Top 40 rádiích a MTV, stejně jako Europe se singlem \"The Final Countdown\" byli hitem číslo jedna v 26 zemích; skupiny v tomto stylu byly a stále jsou popisovány jako Pop Metal. Podobné kapely včetně Firehouse a Winger byla plochou v další části tohoto desetiletí. Los Angeles podporovalo více ostrovní scénu kolem Sunset Strip od roku 1984-1985.", "question": "Na co se zaměřují hedonistické texty typické pro glam metal?", "answers": ["na sex, ženy, alkohol a drogy"]}
{"title": "Platón", "context": "Euthydémos Kratylos Faidón Faidros Symposion či Hostina Ústava či Republika Theaitétos Parmenidés V dialogu Parmenidés se objevují kritiky myšlenky forem či idejí, což se často chápe jako známka, že ji Platón opouští. Sókratés v dialozích chybí nebo hraje jen menší roli. Pozdní dialogy jsou střízlivější a logičtější než předchozí, ale slibují i řešení otázek položených dříve. Zde se asi nejspíš dá hledat zralé Platónovo myšlení. Sofistés Politikos Filébos Tímaios Krítiás Zákony Platónův vliv na celou západní filosofii je nedozírný. Ve starověku na něj navázal střední a nový platonismus, prostřednictvím Augustinovým ovlivnil křesťanské myšlení a znovu ve vrcholném středověku prostřednictvím Prokla a Dionysia Areopagity. I renesanční myšlení se živí zejména Platónem, jehož pilně čtou i myslitelé novověku. Platónovy spisy v překladu F. Novotného (Oikumené) A. Graeser, Řecká filosofie klasického období. Praha 2000 F. Novotný, O Platónovi I–IV. Praha 1948, 1970 J. Patočka, Negativní platonismus. Praha 1990 J. Patočka, Platón. Přednášky z antické filosofie. Praha 1992 G. Reale, Platón. Pokus o novou interpretaci velkých Platónových dialogů ve světle nepsané nauky.", "question": "Kdo založil athénskou Akademii?", "answers": ["Platón"]}
{"title": "Wangari Maathaiová", "context": "Wangari Muta Maathai (1. dubna 1940, Nyeri, Keňa – 25. září 2011, Nairobi) byla keňská environmentální a politická aktivistka a ekofeministka. Wangari Maathai byla první ženou východní a střední Afriky, která získala doktorát. Své vzdělání v oboru biologie a veterinární medicíny absolvovala v USA, Německu a v Keni. Stala se profesorkou a zároveň vedoucí Ústavu veterinární anatomie jako první žena afrického kontinentu. Jako členka a posléze předsedkyně Národní rady žen v Keni se zasloužila o uskutečnění myšlenky zlepšení životního prostředí díky výsadbě stromů. Tak vzniklo Hnutí zeleného pásu, které se již zasloužilo o vysazení více než 20 milionů stromků. V roce 1986 se Hnutí vyvinulo v panafrickou sít Zeleného pásu, pomáhající ke zlepšení životního prostředí téměř po celém kontinentu. Wangari je mezinárodně známá pro rezistentní boj za demokracii, lidská práva a udržitelný rozvoj. Několikrát promlouvala na půdě OSN ve prospěch ženských práv, zasedala v Komisi pro budoucnost i v Komisi pro globální řízení. V roce 2002 byla zvolena do parlamentu své země s jednoznačnou podporou 98 % hlasů. Prezidentem byla posléze jmenována náměstkyní ministra životního prostředí, přírodních zdrojů a ochrany přírody. Za \"její přínos k trvale udržitelnému rozvoji, demokracii a míru\" jí byla roku 2004 udělena Nobelova cena za mír. Stala se první Afričankou, která tuto cenu získala. Přispěla k rozšíření a světovému využívání termínu mottainai. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Wangari Maathaiová ve Wikimedia Commons Osoba Wangari Muta Maathai ve Wikicitátech", "question": "Která žena získala jako první doktorát ve střední Africe?", "answers": ["Wangari Maathai"]}
{"title": "Státní barvy České republiky", "context": "Státní barvy jsou jeden ze státních symbolů České republiky. Jsou to bílá, červená a modrá v uvedeném pořadí a nazývají se trikolóra. Podle neoficiální interpretace symbolizuje bílá barva čistotu, červená krev prolitou vlastenci za svobodu vlasti a modrá bezmračnou oblohu. Trikolóra zachovává oficiální pořadí státních barev, bílý pruh má vždy nahoře nebo vlevo z pohledu pozorovatele. Vymezení odstínů státních barev není zákonem upraveno. == Historie == Tradičními barvami českého soustátí jsou bílá a červená, jenže tyto barvy po vyhlášení nezávislosti roku 1918 používalo i sousedící Polsko, Československý stát navíc potřeboval barvy, které by reprezentovaly i Slováky ve společném státě. Bylo tedy nutné připojit třetí barvu – modrou. Modrá barva spolu s tradiční dvojicí vytvářela tzv. slovanskou, respektive ruskou trikolóru. Na rozdíl od ruské trikolory má však ta česká modrou barvu vespod, ne uprostřed. Rovněž vlajky tehdejších spojenců Spojených států, Francie a Spojeného království obsahují tyto barvy. Zvýšení počtu státních barev na tři se odrazilo také na podobě státní vlajky. Během německé okupace Českých zemí v dobách Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 – 1945 byla, po přijetí zákona číslo 222/1939 Sb. O státních symbolech, novou vlajkou právě česká trikolóra se třemi horizontálními pruhy – bílým, červeným a modrým. Po osvobození se Československá republika vrátila opět k bílo-červené vlajce s modrým klínem. Se socialistickou ústavou z roku 1960 státní barvy jako symbol státu zmizely, ovšem ve vyhrocených situacích z let 1968–1969 a za Sametové revoluce v roce 1989 používali občané k vyjádření nesouhlasu se stávajícími poměry českou trikolóru.Po vzniku samostatné ČR se české státní barvy opět staly státním symbolem. == Používání barev == České státní barvy se užívají v podobě trikolóry k obecnému označení státního majetku či k dekoračním účelům při slavnostních příležitostech.", "question": "Jaké jsou státní barvy ČR?", "answers": ["bílá, červená a modrá"]}
{"title": "Zanzibar", "context": "Zanzibar je souhrnný název pro 2 ostrovy při východoafrickém pobřeží – jižní ostrov Zanzibar (svahilsky Unguja) a severní ostrov Pemba. Název se případně může vztahovat pouze k ostrovu Unguja. Ostrov Unguja je velký 1 658 km2, ostrov Pemba 984 km2. V roce 2002 žilo na ostrovech 981 754 lidí. Hlavní město a zároveň kulturní a ekonomické centrum je Zanzibar. Dnes je Zanzibar autonomní stát tvořící spolu s Tanganikou jednotný stát Tanzanie. Dnešní oficiální název Tanzanie je Jamhuri ya Muungano wa Tanzania- Sjednocená republika Tanzanie, ale dříve byl Sjednocená republika Tanganiky a Zanzibaru. Název Tanzanie je složeninou slov Tanganika a Zanzibar. Hlavní ekonomická aktivita státu je pěstování palmy Raffia a koření (hřebíček, skořice, muškátový oříšek a pepř), v poslední době se velmi rychle rozvíjí turismus. == Dějiny == === Příchod Islámu === Už od přinejmenším 8. století prozkoumávali ostrov arabští a perští obchodníci. Ti pojmenovali pobřeží zandž a barr (arabsky Pobřeží černochů). S nimi přišel na ostrovy islám, který je převažujícím náboženstvím dodnes. Potřeba domluvy mezi arabskými obchodníky a domorodým obyvatelstvem vedla k samovolnému vzniku nového jazyka, který má silné prvky arabštiny, perštiny či angličtiny, ale zároveň má značně zjednodušenou strukturu afrických bantuských jazyků – svahilštiny. Zanzibar je jedinou další zemí kromě Ománu, kde je majoritní větev islámu zvaná Ibádíja. === Rozkvět Zanzibaru a portugalská kolonizace === V 10. století založili Arabové svoji \"kolonii\" v africkém regionu, která se vyvinula časem ve vzkvétající republiku. Když v roce 1499 přistál na ostrově Vasco da Gama, nalezl zde krásná města, ve kterých pulsoval obchod s Indií.", "question": "Jakou rozlohu má ostrov Unguja?", "answers": ["1 658 km2"]}
{"title": "SpaceX", "context": "Společnost vyvinula raketové nosiče Falcon 1, Falcon 9 , těžkou nosnou raketu Falcon Heavy a kosmickou loď Dragon a začala s komerčním vypouštěním telekomunikačních družic. Dále vyvíjí druhou generaci lodi Dragon, Dragon 2, která bude mít jak nákladní, tak i pilotovanou verzi a supertěžký raketový systém BFR. Dle vyjádření Elona Muska má být cílem společnosti významně snížit náklady na cestu do vesmíru a tím umožnit lidstvu kolonizaci Marsu. Během své existence dosáhla firma SpaceX řady úspěchů. Jako první soukromé společnosti na světě se jí 28. září 2008 povedlo dosáhnout orbitální dráhy Země za použití motorů na kapalné palivo, dále jako první soukromé společnosti se jí povedlo 9. prosince 2010 vyslat na orbitu stroj a pak s ním přistát ve vodách Tichého oceánu. 25. května 2012 jako první soukromá firma úspěšně vyslala kosmickou loď k Mezinárodní vesmírné stanici a 3. prosince 2013 se zapsala do historie, když jako první soukromá firma dosáhla geosynchronní dráhy v rámci startu mise SES-8. 22. prosince 2015 společnost získala další důležité prvenství - podařilo se jí přistát s prvním stupněm rakety Falcon 9 FT a konečně 31. 3 2017 došlo při misi SES-10 k prvnímu znovupoužití již letěného stupně (z CRS-8). Oproti vládním agenturám i konkurenčním firmám využívá SpaceX systém stavby raket, kdy v podstatě celý konstrukční proces probíhá v rámci jedné továrny v Kalifornii.", "question": "Kdy společnost SpaceX poprvé úspěšně vyslala kosmickou loď k Mezinárodní vesmírné stanici?", "answers": ["25. května 2012"]}
{"title": "Diablovina", "context": "Diablovina patří k výrazným věžím v hřebeni Bášt ve Vysokých Tatrách. Spolu se sousedními věžemi přispívá k divoké rozeklaností nejvyšší části hřebene. Převážně pekelné názvosloví tohoto úseku se váže k pověsti. Maďarský název Ördög-torony i německý Teufelsturm znamená doslova \"Čertova věž\", ta však leží v masivu Kotlového štítu. == Topografie == Popisovanou skupinu věží odděluje Diablovo sedlo od Zadní Bašty, Satanovo sedlo od Satana. Od severovýchodu je první Zlatinská veža, dále Zlatinská štrbina, Diablovina, Pekelníkova štrbina, Pekelník, Čertova štrbina a Čertov hrb. == Několik horolezeckých výstupů == 1907 – první výstup z Diablova sedla přes Zlatinskou věž G. O. Dyhrenfurth a H. Rumpelův, II. Pokračovali na Pekelník, Čertův hrb a dolů do Satanova sedla, I. 1914 – první zimní výstup A. Grósz a Z. Neupauer, cestou prvního výstupu. 1935 – prvovýstup na Zlatinskou věž \"Motykova cesta\" A. a M. Bacsányiové, Z. Brull, W. Dobrucký, S. Motyka a K. Mrózek, IV. 1977 – prvovýstup středem východní stěny Diabloviny A. Bieluń a J. Tillak, pevná deskovitá skála, V +. == Pověst == Mladý horník Stacho z Mengusovců našel zlato v oblasti Hincova plesa a přestože ho satan sídlící v nejvyšším štítě třikrát varoval, nepřestával kutat. Země se zatřásla, z blízkého štítu spadly dvě skalní laviny, zahubily ho a vyvalily se až do protisvahu. Zlato se ukrylo v Zlatinské veži a podle satanových služebníků byly pojmenovány sousední věže - Diablovina, Pekelník, Čertov hrb. == Galerie == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diablovina na slovenské Wikipedii. === Literatura === A. Puškáš, Vysoké Tatry - horolezecký sprievodca, Monografie, VIII diel, 1987. A. Marec, Zlato pod Kriváňom, Mladé Letá 1991. === Externí odkazy === V mapě Mlynické doliny s nesprávným názvem Zlatavá namísto Zlatinská (věž, štěrbina)", "question": "Kde je hora Diablovina?", "answers": ["Vysokých Tatrách"]}
{"title": "Pierce Brosnan", "context": "Pierce Brendan Brosnan (* 16. května 1953 Drogheda, hrabství Louth) je irský herec, známý širší veřejnosti především jako představitel Jamese Bonda, kterého ztvárnil celkem ve čtyřech filmech v letech 1995 až 2002. Přestože se narodil v Irsku, od jedenácti let žil s matkou v Londýně. Je čestným držitelem Řádu britského impéria. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. == Filmografie == Dlouhý velký pátek / The Long Good Friday (1980) Profesionálové- Nebezpečné sporty / The Professionals- Blood Sports (1980) Rozbité zrcadlo / The Mirror Crack'd (1980) Nomads (1986) Taffin (1987) Čtvrtý protokol / The Fourth Protocol (1987) Podvodníci / The Deceivers (1988) Panský dům / Noble House (1988) Kolem světa za 80 dní / Around the World in 80 Days (1989) Pan Johnson / Mister Johnson (1990) Trávníkář / The Lawnmower Man (1992) Exploze / Live Wire (1992) Mrs. Doubtfire - táta v sukni / Mrs. Doubtfire (1993) Vlak smrti / Death Train (1993) Milostná aféra / Love Affair (1994) Noční hlídka / Night Watch (1995) Zlaté oko / GoldenEye (1995) Mars útočí! / Mars Attacks! (1996) Dvě tváře lásky / The Mirror Has Two Faces (1996) Robinson Crusoe (1997)", "question": "Jak se jmenuje irský herec známý pro svou roli Jamese Bonda v celkem čtyřech filmech?", "answers": ["Pierce Brendan Brosnan"]}
{"title": "Hněv", "context": "Hněv je silná afektivní reakce na překážku, která se staví do cesty při dosahování nějakého cíle nebo brání rozvíjení jednání. Jde o emoci, jejímž původním smyslem bylo připravit jedince na útok. Podle intenzity se rozlišuje rozzlobenost neboli zloba (nejslabší), hněv, zlost a vztek (nejsilnější). Projevy hněvu zpravidla trvají krátce, dlouhodobějším projevem je hostilita (nepřátelství). Protože hněv je primárně násilnou reakcí, snaží se ho lidé pokud možno brzdit, emočními výjevy (např. zčervenáním, roněním slz, atd.). Při velké zlosti se místo fyzického napadení uchylují spíše k urážkám, výhrůžkám. Projevy hněvu nejčastěji narušují vztahy mezi lidmi. Nakonec mohou vést k izolaci a bolestné osamělosti. I když projevy hněvu mají často svůj důvod, jsou většinou přehnané a nepřiměřené situaci, která je vyvolala. Z hlediska náboženského bývá odsuzován jako hřích, např. katolická nauka jej považuje za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Vlastnost, s níž člověk snadno podléhá vzteku, označujeme jako prchlivost. Fyziologickými projevy hněvu jsou některé změny v tělesné činnosti, směřující ke zvýšení fyzické síly organismu – zvyšuje se srdeční tep, stoupá krevní tlak, člověk zčervená. Zlost vyvolávají některé drogy, například alkohol, ale i stimulanty . Opakem hněvu je mírumilovnost.", "question": "Co je původním smyslem hněvu?", "answers": ["připravit jedince na útok"]}
{"title": "Světelný rok", "context": "Světelný rok (značka jednotky ly či l.y., z angl. light-year) je jednotka vzdálenosti používaná v astronomii. Jeden světelný rok je vzdálenost, kterou světlo ve vakuu urazí za jeden juliánský rok (a). Ze známé rychlosti světla c lze spočítat, že 1 ly = a × c = 9 460 730 472 580 800 m ≈ 9,46 × 1012 km ≈ 10 bilionů km.Světelný rok tedy není jednotkou času. Používá se především v populární literatuře, např. pro popis vzdálenosti hvězd. Světelný rok (a odvozené jednotky) nepatří mezi jednotky SI. == Odvozené jednotky == V astronomii, ale i relativistické fyzice a telekomunikačních oborech se někdy používají menší jednotky obdobné světelnému roku, zejména světelná sekunda (značka ls či l.s.). Tyto jednotky udávají vzdálenost, kterou světlo urazí za danou menší časovou jednotku, u světelné sekundy konkrétně za 1 sekundu, apod. Protože elektromagnetický signál se šíří rychlostí světla, používají se v telekomunikacích někdy s výhodou i jednotky délky udávající vzdálenost uraženou za dekadické díly sekundy, tedy světelná milisekunda (≈299,8 km), mikrosekunda (≈299,8 m) a nanosekunda (≈29,98 cm). == Další astronomické jednotky délky == V odborné literatuře se dává přednost o něco větší jednotce parsek (pc), vzdálenost, z níž má 1 astronomická jednotka úhlový rozměr jedné vteřiny:", "question": "Je světelný rok jednotka času?", "answers": ["Světelný rok (značka jednotky ly či l.y., z angl. light-year) je jednotka vzdálenosti používaná v astronomii."]}
{"title": "Seznam největších měst v Evropské unii", "context": "Oproti tomu administrativní hranice Paříže zahrnují jen centrum města (v okolních urbanizovaných předměstích žije několikanásobně více obyvatel), výsledná hustota zalidnění je přes 20 000 obyvatel na km², oproti Římu tedy více než třicetinásobná. Pořadí v tomto seznamu nemusí být vždy zcela přesné, hlavním důvodem jsou rozdíly v datech, ke kterým se počty obyvatel vztahují. Seznam největších měst v Evropské unii # Článek Obrázek stát Počet obyvatel K datu Rozloha (km2) 1 Berlín Německo 3 644 826 2019-09-30 891 2 Madrid Španělsko 3 266 126 2019-01-01 604 3 Řím Itálie 2 872 800 2018-01-01 1287 4 Paříž Francie 2 187 526 2017-01-01 105 5 Bukurešť Rumunsko 1 883 425 2011-10-31 226 6 Hamburk Německo 1 841 179 2019-09-30 755 7 Vídeň Rakousko 1 840 573 2016-01-01 415 8 Varšava Polsko 1 790 658 2019-12-31 517 9 Budapešť Maďarsko 1 752 286 2019-01-01 525 10 Barcelona Španělsko 1 636 762 2019-01-01 101 11 Mnichov Německo 1 471 508 2019-09-30 311 12 Sofie Bulharsko 1 355 142 2020-06-15 492 13 Milán Itálie 1 351 562 2017-01-01 182 14 Praha Česko 1 324 277 2020-01-01 496 15 Bruselský region Belgie 1 175 173 2017-01-01 161 16 Dublin Irsko 1 173 179 2016-04-24 115 17 Kolín nad Rýnem Německo 1 085 664 2019-09-302019-10-31 405 18 Neapol Itálie 972 212 2016-06-30 119 19 Turín Itálie 870 952 2020-01-01 130 20 Marseille Francie 869 815 2017-01-01 241 21 Amsterdam NizozemskoNizozemské království 860 124 2018-01-01 219 22 Valencie Španělsko 794 288 2019-01-01 135 23 Záhřeb Chorvatsko 790 017 2011-03-31 641 24 Krakov Polsko 766 739 2017-01-01 327 25 Frankfurt nad Mohanem Německo 753 056 2019-09-30 248 26 Riga Lotyšsko 698 529 2016-01-01 304 27 Lodž Polsko 690 422 2017-12-31 293 28 Sevilla Španělsko 688 592 2019-01-01 140 29 Zaragoza Španělsko 674 997 2019-01-01 974 30 Palermo Itálie 674 435 2016-01-01 161159 31 Athény Řecko 664 046 2011-01-01 39 32 Svobodné hanzovní město Brémy Německo 661 000 2014-11-30 419 33 Helsinky Finsko 642 045 2017-08-31 214 34 Vratislav Polsko 638 586 2017-12-31 293 35 Stuttgart Německo 634 830 2019-09-30 207 36 Düsseldorf Německo 619 294 2019-09-302019-10-31 217 37 Kodaň Dánsko 602 481 2017-01-01 86 38 Göteborg Švédsko 600 473 2019-12-31 234 39 Lipsko Německo 593 197 2020-04-30 298 40 Dortmund Německo 587 010 2019-09-302019-10-31 281 41 Essen Německo 583 109 2019-09-30 210 42 Janov Itálie 580 097 2018-01-01 240", "question": "Kolik obyvatel má město Marseille (k 01. 01. 2017)?", "answers": ["869 815"]}
{"title": "Třicetiletá válka", "context": "Neméně důležitou příčinou války byl také boj evropských zemí o politickou nadvládu.Vlastní válku započala revoluce stavů v zemích Koruny české proti panovníkovi. Další mocenský souboj, který již v Evropě probíhal mezi Nizozemskými provinciemi a Španělskem, dnes známý jako nizozemská revoluce, také výrazně ovlivňoval boje v Evropě. A konečně vstup katolické Francie na stranu protihabsburské koalice za účelem eliminace přílišné moci Habsburků podtrhl mocenské zájmy na pozadí třicetileté války. První roky války probíhaly především na území Českého království a Rakouského arcivévodství (zde totiž revoluce proti Habsburkům vypukly), nicméně na většinu dalších let války se boje přemístily mimo tato území v důsledku toho, že se katolíkům podařilo velkou část bitev vyhrát a přesunout boje na zbytek území Svaté říše římské, které ovládali protestanti. Vleklá a rozsáhlá válka způsobila značný úbytek obyvatelstva na zasažených územích. Počet obyvatel v průměru poklesl o třicet procent, u mužů až o padesát procent. České země byly po většinu války před největšími válečnými útrapami uchráněny, ale počet obyvatel i zde poklesl o jednu třetinu. Válka skončila uzavřením vestfálského míru v roce 1648; z tohoto míru nejvíce získaly protestantské státy a Francie. == Příčiny války ==", "question": "Jak skončila třicetiletá válka?", "answers": ["Válka skončila uzavřením vestfálského míru v roce 1648; z tohoto míru nejvíce získaly protestantské státy a Francie"]}
{"title": "Nimbus Dam", "context": "Nimbus Dam je vodní nádrž nacházející se ve městě Folsom, asi 20 km severovýchodně od hlavního města Sacramento v severní Kalifornii ve Spojených státech. Její přítok zajišťuje řeka American. Hráz zadržuje přibližně 10 700 000 m3 vody, čímž vytváží jezero Natoma. Dílo je součástí projektu Central Valley, který měl zajistit protipovodňovou ochranu Sacramenta, výrobu elektřiny a kontrolovat zásobování vodou. Nimbus byla navržena v roce 1949 jako regulační nádrž pro přehradu Folsom, která leží několik kilometrů proti proudu řeky American. Její výstavba započala v roce 1952 a dokončena byla v roce 1955. Výška hráze je 27 m a délka 333 m. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nimbus Dam na anglické Wikipedii. Oficiální stránky U.S. Bureau of Reclamation (anglicky)", "question": "Jak se jmenuje řeka, která zajišťuje přítok vodní nádrže Nimbus Dam?", "answers": ["American"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Úředním jazykem je slovenština, jejíž používání je upraveno zákonem o státním jazyce; z dalších jazyků je především na jihu rozšířená maďarština. V některých oblastech se mluví i rusínsky, romsky, německy a česky. Lékařská péče je ve velké části v rukou státu, ačkoliv existují i soukromé kliniky a další zdravotnická zařízení. Průměrná délka života dosahuje 72 let u mužů a 80 let u žen. Na 1000 obyvatel připadají v průměru 3 lékaři a na zdravotnictví slovenská vláda vydala v roce 2009 celkem 8,5 % hrubého domácího produktu. Podle odhadů z roku 2011 bylo 15,6 % obyvatelstva mladší 15 let, mezi 15. a 65. rokem věku bylo 71,6 % lidí a starších 65 let bylo 12,8 %. K roku 2002 zhruba 14,3 % slovenského obyvatelstva trpělo obezitou. Většina obyvatel Slovenska mající zaměstnání si udržuje průměrný životní standard. Problémy přetrvávají v nedostatečném množství bytových jednotek a ve špatném stavu mnoha výškových budov postavených většinou v sedmdesátých letech 20. století. Převážná část městské populace má přístup k elektřině a pitné vodě. V některých oblastech na venkově jsou však dodávky elektrické energie a vody na horší úrovni. Na Slovensku je na základě ústavy oddělena církev od státu. K římskokatolické církvi se v roce 2010 hlásilo 68,9 % obyvatel, k evangelické církvi augšpurského vyznání (luteránům) 6,9 %, k řeckokatolické církvi 4,1 %, k Reformované křesťanské církvi (kalvínitům) 2,0 % a k pravoslavné církvi 0,9 % obyvatel. Celkem 13 % obyvatel je bez vyznání. Církve a náboženské organizace s alespoň 20 000 členy mají právo na úlevy od daní a finanční podporu od státu. Vztah mezi katolickou církví a státem je upraven na základě smlouvy s Vatikánem. Náboženská dogmata nemají žádný vliv na fungování politiky ani práva, přestože se několik skupin pokusilo ovlivnit jednání o potratech a případně tyto interrupce zcela zakázat. Přetrvává diskriminace romské a v některých ohledech i maďarské menšiny. V praxi jsou Romové ve školství často segregováni, kolem romských sídlišť jsou stavěny zdi na oddělení neromské populace, došlo též k vynucené sterilizaci několika romských žen.", "question": "Je na Slovensku oddělena církev od státu?", "answers": ["Na Slovensku je na základě ústavy oddělena církev od státu."]}
{"title": "Anime", "context": "Anime (japonsky ア) je označení animovaných filmů a seriálů produkovaných v Japonsku. Anime je zvykem dělit na TV seriály, OVA (Original Video Animation), ONA (Original Net Animation), speciály, filmy a hudební videa. Anime pochází z Japonska, kde je také zdaleka nejrozšířenější, a vyznačuje se charakteristickým stylem kresby postav a pozadí, jako anime se však počítá i loutková nebo 3D animace. Anime pokrývá širokou škálu žánrů, od akčních seriálů přes detektivky až po psychologická dramata. Anime se obvykle vysílá v televizi, distribuuje na DVD nebo publikuje jako videohry. Anime bývá často ovlivněno nebo přímo inspirováno japonskými komiksy manga, nebo občas naopak takové komiksy inspiruje. Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů. Anime produkuje řada japonských animátorských studií, mezi nejznámější patří studio Ghibli nebo Gainax. V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky. Dospělí fanoušci tohoto žánru pokládají za reprezentativní např. tituly jako Hrob světlušek, Ghost in the Shell, Neon Genesis Evangelion, Princezna Mononoke, Vampire Hunter D nebo Akira. Historie anime začala na počátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci experimentovali s animačními technikami, které se vyvíjely ve Francii, Německu, Spojených státech amerických a Rusku. Animace se v Japonsku stala populární jako alternativní forma dějového vyprávění v porovnání s málo rozvinutým japonským hraným filmem. Oproti například Americe, kde jsou hrané pořady a filmy štědře dotované, v Japonsku je hraný filmový průmysl malý a tak trpí nízkými státními dotacemi, umístěním i omezením počtu herců.", "question": "Odkud pochází anime?", "answers": ["z Japonska"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená barva patří mezi základní barvy barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 700 nm. Světlo s ještě nižší frekvencí již lidský zrak nedokáže vnímat, jedná se o tzv. infračervené záření. Červená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je azurová. Lidská krev (a mnohých zvířat) má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika: Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě. Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byl asociován s bohem války, Martem. V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách. Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého). Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva. Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj. Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí. Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě). V barevném značení odporů znamená červená barva číslici 2 nebo toleranci ±2% Červená barva symbolizuje také ocenění nebo uznání: vysokoškolský diplom studentů, kteří prospěli s vyznamenáním, má červené desky (červený diplom). Červená barva je takzvanou barvou muže, protože znamená krev, popřípadě válku. Červená barva je dále považována za barvu revoluce a změn systému obecně. Červenou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky, z nichž teče horká voda. Červená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách a tarokových kartách, kde je znázorněna červenými srdíčky. Podobně je tomu ale i u hracích karet francouzského a španělského typu, kde se používají červená srdce a červená kára. Červená řeka Červené blato Červené jezero Obrázky, zvuky či videa k tématu červená ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červený ve Wikislovníku", "question": "Jaká barva je v čínské tradici barvou štěstí?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Srdce", "context": "Srdce savců je uvnitř rozděleno na 4 samostatné dutiny. Přepážky mezi dutinami jsou zevně naznačeny mělkými zářezy na povrchu srdce. Srdce je, zejména v oblasti základny, obaleno funkčním tukem, který vyrovnává nerovnosti srdečního povrchu a umožňuje tak jeho klouzání v dutině osrdečníku. === Dutiny srdce === Krev při průchodu srdcem protéká dutinami, které jsou navzájem odděleny chlopněmi, zabraňujícími zpětnému toku krve. Náraz krve na uzavřené chlopně při systole slyšíme jako srdeční ozvy. Neokysličená krev je do srdce přiváděna dutými žilami (venae cavae), ty jsou dvě: horní, která přivádí krev z horní části těla, a dolní. Duté žíly se před srdcem slévají v žilném splavu (sinus venarum cavarum). ==== Pravá síň ==== Z žilného splavu, tj. horní a dolní dutou žilou, krev odtéká do pravé síně (lat. atrium dextrum). Pravá síň tvoří pravou polovinu srdeční základny. Má relativně tenkou svalovou stěnu, neboť odvádí menší část práce než levá polovina, a vybíhá na povrch srdce v jakýsi svalový vak, který se nazývá ouško (auricula).", "question": "Jaká krev přitéká z plic plicními žilami do levé síně?", "answers": ["okysličená"]}
{"title": "Hamburgerová univerzita", "context": "Hamburgerová univerzita Hamburgrová univerzitaHamburger University Motto Learning Today, Leading Tomorrow Datum založení 1961 Další informace Zeměpisné souřadnice 41°50′18″ s. š., 87°56′51″ z. d. www.aboutmcdonalds.com/mcd/corporate_careers/training_and_development/hamburger_university.html Některá data mohou pocházet z datové položky. Hamburgerová univerzita (v angličtině Hamburger University) je 12 000 m² velké školící zařízení McDonald's, které se nachází v Oak Brook, na západním předměstí Chicaga ve státě Illinois. Výuku v tomto zařízení absolvovalo více než 80 000 manažerů restaurací, středních manažerů a majitelů/provozovatelů.[1] Areál Dnes se Hamburgerová univerzita nachází na areálu velkém 32 hektarů s 19 rezidentními instruktory na plný úvazek. Zařízení se skládá z 13 výukových místností se 300 sedadly, 12 interaktivních vzdělávacích týmových místností a třech kuchyňských laboratoří. Hamburgerová univerzita má tlumočníky, kteří můžou poskytnout simultánní tlumočení. Fakulta má možnost učit ve 28 různých jazycích. Zakladatel Ray Kroc na začátku dohlížel na lekce. I když Kroc zemřel v roce 1984, objevuje se v nahrávkách, které jsou na Hamburgerové univerzitě stále používány. V populární kultuře Hamburgerová univerzita byla satirizována v roce 1986 komedií Hamburger… od Motion Picture.[2] Byla také zobrazena v McDonald's reklamě, kde Ronald McDonald a roboti, kteří vypadají jako hamburgery, odchází jako vystudovaní z této školy. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hamburger University na anglické Wikipedii. ↑ Hamburger University [online]. McDonald's, 2011 [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Hamburger - The Motion Picture (1986). BFI. Dostupné online [cit. 2017-06-29]. (anglicky)", "question": "V kolika různých jazycích je možno studovat Hamburgerovou univerzitu?", "answers": ["28"]}
{"title": "Šifra mistra Blbonarda", "context": "Šifra mistra Blbonarda Šifra mistra Blbonarda 93. díl seriálu Futurama Pův. název The Duh-Vinci Code Číslo řada 6díl 5 Premiéra 20100715a15. července 2010 Tvorba Scénář Maiya Williams Režie Raymie Muzquiz Prod. kód 6ACV05 Obsah Úvodní titulek „Put on 3-D monocle now“„Nasadit 3D monokly“ Posloupnost dílů ← Předchozí Návrh NekonečnoNásledující → Číslo pět nežije Seznam dílů 6. řady Znovuzrození Adam a Leela Krutá aplikace Návrh Nekonečno Šifra mistra Blbonarda Číslo pět nežije Lepší později než pozdě Černý Diblík, bílý kocour Přírobověda Tělo mého přítele Ndndsmiřitelné Lrrrozdíly Mutanti se bouří Sváteční spektákl Mlčení cvakátek Möbius Dick Fryority Report Benderama Léčba Zoidbergem Krotitelé roboduchů Neutopie Malý kabelový kabaret Jedno vejce do skla Čest rodiny Farnsworthů Bojovníci s rýmou Rychlé čipy Reinkarnace Řady 1 • 2 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 Seznam dílů seriálu FuturamaNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Šifra mistra Blbonarda (v originále The Duh-Vinci Code) je pátá epizoda šesté řady seriálu Futurama. Název (i v originále) odkazuje na knihu Dana Browna Šifra mistra Leonarda. Děj PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Posádka Planet Expressu letí do Říma, aby odhalila šokující tajemství mistra Leonarda da Vinciho. Po několika hodinách objeví, že všechny jeho slavné vynálezy lze spojit. Vznikne z nich vesmírný koráb, který je zavede na planetu Vinci. Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Odkazy Související články Seznam epizod seriálu Futurama mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Televize", "question": "V kolikáté sérii seriálu Futurama se objeví epizoda s českým názvem Šifra mistra Blbonarda?", "answers": ["šesté"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Simpsonovi (anglicky The Simpsons) jsou americký animovaný seriál vytvořený Mattem Groeningem v produkci Jamese L. Brookse, Ala Jeana a Sama Simona pro televizní síť FOX. Seriál satiricky pojednává o životě americké střední třídy představované rodinkou Simpsonů, zahrnující Homera, Marge, Barta, Lízu, Maggie, dědu Simpsona, psa Spasitele a kočku Sněhulku. Odehrává se ve fiktivním městě kdesi ve Spojených státech, Springfieldu. Paroduje americkou kulturu, společnost, televizi a mnoho aspektů lidského života obecně. Groening pojmenoval animovanou rodinku po členech své vlastní rodiny, přičemž Bart (anagram angl. brat – spratek) měl představovat samotného Matta. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, seriál má aktuálně 618 odvysílaných dílů ve 28 řadách. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ale jen jako dvouminutový skeč v The Tracey Ullman Show. Kresby skečů byly neumělé a během tří řad jich vzniklo 48. Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou. Ve Spojených státech se seriál vysílá v hlavním vysílacím čase. V Československu měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1992 na prvním kanálu České televize, tehdy ještě Československé televize. Základní koncept Simpsonových vymyslel jejich tvůrce Matt Groening během patnácti minut, kdy seděl v čekárně u producenta Jamese L. Brookse, kterému měl dát námět na animovaný seriál. Groening původně uvažoval, aby byl seriál podle jeho komiksových stripů Life in Hell, pak ho napadl námět na Simpsonovy, jako na nefunkční rodinu. Při volbě jmen hlavních postav seriálu se nechal Matt Groening výrazně inspirovat svou vlastní rodinou: Homer Simpson – Homer Groening (otec Matta Groeninga a jeden z jeho synů) Marge Simpsonová – Margaret Groeningová (jeho matka), i když simpsonovská.", "question": "Kdo je režisérem seriálu Simpsonovi?", "answers": ["Mattem Groeningem"]}
{"title": "Stručná historie času", "context": "Stručná historie času (anglicky A Brief History of Time) je populárně vědecká kniha, jejímž autorem je britský kosmolog Stephen Hawking. Poprvé byla vydána roku 1988 a velmi rychle se stala bestsellerem. Do roku 2002 bylo prodáno 9 miliónů výtisků. V knize autor laickému čtenáři vysvětluje široké spektrum kosmologických témat včetně teorie velkého třesku, černých děr, světelných kuželů a teorie superstrun. Kromě pojednání o těchto tématech se autor snaží také vysvětlit část složité matematiky. Autor poznamenává, že jej vydavatel varoval, že po každé rovnici v knize by ve čtení pokračovala pouze polovina čtenářů, a proto obsahuje pouze jedinou rovnici: E=mc2. Stručná historie času, nakl. Mladá fronta, Praha 2003, ISBN 80-204-0169-5", "question": "Kdo je autorem knihy Stručná historie času?", "answers": ["Stephen Hawking"]}
{"title": "Dánská vlajka", "context": "Během období Dánska-Norska byla tato vlajka používána i jako vlajka Norska, které přijalo svou dnešní vlajku až v roce 1821. Dánská vlajka patří k nejstarším na světě − používala se již v roce 1219 a je nejstarší státní vlajkou, stále používanou nezávislým státem. == Historie dánské vlajky == Legenda o prvním objevení se dánské vlajky je mezi Dány velice populární. Podle ní dánská vlajka spadla z nebe 15. června 1219 při bitvě u Lyndanisse v dnešním Estonsku ve chvíli, kdy dánská vojska krále Waldemara II. prohrávala, se biskup Andrei obrátil o pomoc k Bohu, který mu seslal právě tento rudý prapor s bílým křížem. Armáda posilněná podporou z míst nejvyšších bitvu dokázala vyhrát, a proto si tento prapor nechala jako svůj symbol. Většina historických dokumentů tuto legendu potvrzují. Je tím nejstarší vlajkou světa. == Další vlajky == Splitflag a Orlogsflag mají stejnou specifikaci, ale právně to jsou dvě odlišné vlajky. Splitflag je tvořena obdélníkovým listem zakončeným dvěma prameny, barva červeného pozadí má stejný odstín jako červená barva na Dannebrog. Tato vlajka je užívána na pevnině.", "question": "Jakou barvu má kríž na vlajce Dánska?", "answers": ["bílým"]}
{"title": "Červený pokoj", "context": "Červený pokoj (Röda rummet), přelomové dílo švédské literatury, je román Augusta Strindberga vydaný v roce 1879 nakladatelstvím Josepha Selingmanna. Jedná se o autorovu prvotinu, která v duchu kritického realismu a naturalismu nastavuje zrcadlo soudobé stockholmské společnosti. V deníku Aftonbladet bylo dílo nazváno románem \"špíny\". Čtenářsky byl román nicméně velice úspěšný – v letech 1879–1880 vyšel v pěti vydáních v celkovém nákladu 6000 výtisků a byl přeložen do několika jazyků. Česky jej vydalo nakladatelství Odeon (v překladu Františka Fröhlicha) celkově čtyřikrát, a to v letech 1901, 1927, mezi lety 1932 a 1952 a naposledy v roce 1990. Červený pokoj je typicky naturalisticky obrácený bildungsroman. Má velmi široký záběr, snaží se ukázat společnost z různých úhlů a za tímto účelem je vlastně také jakousi moderní variací pikareskního románu. I proto je zde kompozice rozvolněná a útržkovitá, jako by se v autorově rezignaci na organizovanější formu odráželo jeho zolovsky naturalistické přesvědčení. Darwinistické líčení lidských bytostí jako společenských živočichů je v textu umocněno pohledem na lidi jako na odpadky pomocí podobných degradujících přirovnání.", "question": "Kdo napsal přelomové dílo švedské literatury, román Červený pokoj?", "answers": ["Augusta Strindberga"]}
{"title": "Rafinace", "context": "Rafinace (z franc. raffiner, přečistit, zjemnit) je technologický postup, kterým se vstupní surovina zbavuje nečistot, různě upravuje a vzniká tak rafinovaný produkt. V praxi se může jednat o aplikaci destilace, krakování, odstředění nebo dalších postupů. Průmyslové zařízení na rafinování je rafinerie, např. ropná rafinerie. Také při získávání kovů z rudy nebo směsného šrotu se používají postupy zvané rafinace. Zde se uplatňují v podstatě dva způsoby a to, hutní rafinace a elektrolytická rafinace. == Časté objekty rafinace == cukr rostlinný olej ropa elektrum", "question": "Jak se nazývá technologický postup, kterým se vstupní surovina zbavuje nečistot a upravuje?", "answers": ["Rafinace"]}
{"title": "Vádí", "context": "Vádí (z arabštiny, wadi, nachal v hebrejských názvech) jsou vyschlá koryta řek. Vádí je údolí vzniklé erozí občasného vodního toku v aridních (suchých) oblastech pouští a polopouští. Vádí zůstávají po většinu doby suchá, voda jimi protéká nárazově jen po deštích či ve vlhčím období roku a často vytváří strmé stěny ohraničující údolí a dno pokryje horninovou sutí. Označení vádí se užívá zvláště v Severní Africe a v Jihozápadní Asii. == Literatura == Malá československá encyklopedie ČSAV, heslo: vádí, VI. svazek, vydala Academia, Praha 1987 == Související články == ÚdolíDra – řeka v Maroku Mulúja – řeka v Maroku Vádí Hammámat – Egypt Vádí Natrun – Egypt Vádí al-Araba – Izrael/Jordánsko == Externí odkazy == Slovníkové heslo vádí ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu vádí ve Wikimedia Commons Slovník cizích slov online (1) Slovník cizích slov online (2)", "question": "Co jsou to vádí?", "answers": ["vyschlá koryta řek"]}
{"title": "Aurelia Cotta", "context": "Aurelia Cotta (21. května 120 př. n. l. – 31. července 54 př. n. l.) byla matkou římského diktátora Julia Caesara. == Rodina == Aurelia Cotta se narodila jako dcera Rutilie a Lucia Aurelia Cotty nebo jeho bratr Marka Aurelia Cotty. Její otec byl v roce 119 př. n. l. římským konzulem a její dědeček z otcovy strany jím byl v roce 144 př. n. l. Rodina byla během římské republiky významnou. Její matka Rutilie pocházela z rodiny Rutilia. Měli konzulární postavení. Tři z jejích bratrů byli také konzulyː Gaius Aurelius Cotta, Marcus Aurelius Cotta a Lucius Aurelius Cotta. Aurelia se provdala za praetora Gaia Julia Caesara. Měli spolu tři dětiː Julia Major (102 – 68 př. n. l.), manželka Pinaria a babička guvernéra Lucia Pinaria Julia Minor (101 – 51 př. n. l.), manželka Marka Atia a babička císaře Augusta Julius Caesar (100 – 44 př. n. l.) == Charakter == Historik Tacitus ji označuje jako ideální římskou matrónu. Plútarchos ji popisuje jako \"přísnou a váženou\" ženu. Inteligentní, nezávislá a svou krásou proslulá Aurelia si udržela vysoké postavení po celou dobu Říma. Aurelia a její rodina měla velký vliv na synovu výchovu a bezpečí. Její manžel, starší Gaius Julius byl často pryč, takže výchova syna ležela na Aureliných ramenou. Když bylo Juliu Caesarovi 18 let, nutil ho tehdejší římský diktátor Sulla k rozvodu s manželkou Cornelií Cinnou. Mladý Caesar to zarputile odmítal a tím se vystavil velkému riziku. Aurelia syna se svým bratrem Gaiem Cottou bránila. Když Cornelia zemřela při porodu, povýšila Aurelia svou vnučku Julii na své místo a řídila synovu domácnost. Caesar se následně oženil s Pompeiou Sullou. Během slavnosti Bona Dea, která se konala v Caesarově domě, objevila Aureliina služebná Publia Clodia, převlečeného za ženu, údajně, aby zahájil nebo pokračoval v poměru s její druhou snachou Pompeií. Přestože sám Caesar připouštěl její nevinnost, krátce poté, co prohlásil, že jeho žena musí být mimo podezření, se s ní rozvedl. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aurelia Cotta na anglické Wikipedii.", "question": "Jak se jmenovala matka Julia Ceasara?", "answers": ["Aurelia Cotta"]}
{"title": "Sorání", "context": "Sorání (kurdsky soranî, kurmancî xwarû, kurdî, arabsky س) je kurdský dialekt, kterým se mluví převážně v oblastech Iráku a Íránu. Sorání je gramaticky a slovní zásobou velmi blízké kurmándží, používá ale arabskou abecedu. Oproti ostatním kurdským dialektům má sorání literární tradici jak v poezii, tak i v próze. ى ,ێ ,ە ,ھ ,ۆ ,و ,و ,ن ,م ,ڵ ,ل. ,گ ,ک ,ق ,ڤ ,ف ,غ ,ع ,ش ,س ,ژ ,ز ,ڕ ,ر ,د ,خ ,ح ,چ ,ج ,ت ,پ ,ب ,ا STROHMEIER, Martin; YALCIN-HECKMANN, Lale. Die Kurden: Geschichte, Politik, Kultur. Mnichov : Beck, 2003. ISBN 3406421296. (německy) ABDULLAH, Jamal Jalal; MCCARUS, Ernest N.. Kurdish Basic Course: Dialect of Sulaimania, Iraq. Ann Arbor : University of Michigan Press, 1967. ISBN 0-916798-60-7. (anglicky)", "question": "Jakou abecedu používá sorání?", "answers": ["arabskou"]}
{"title": "Kilimandžáro", "context": "Kilimandžáro je horský masiv téměř na rovníku v Tanzanii při hranici s Keňou. Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů - Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého Afrického kontinentu je vrchol Uhuru (česky vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m. Vrchol přitahuje denně v průměru 58 turistů.[zdroj? ] Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára. Další jména pro tuto horu jsou: Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), Kaiser-Wilhelm-Spitze (Vrch císaře Viléma, německy, nyní Uhuru). Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (1871-1996), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních \"oficiálních\" pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889. V roce 1984 dojeli na Uhuru dokonce dva cyklisté. V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech. Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací. 1400-1800 m n. m. Zde je kultivovaná krajina ve které se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří plodinám. 1800-2900 m n. m. V tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami. 2900-3300 m n. m. V těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť. Ve spodní části pásma převažuje nevlídné počasí s mlhami a dešťovými či kroupovými přeháňkami. 3300-4000 m n. m. Zde je již chladnější a jasnější počasí. Daleko více zde svítí slunce. Ustupují mlhy. Rostou zde unikátní rostliny. 4000-4800 m n. m. V tomto pásmu jsou již velmi tvrdé podmínky. Teploty v noci klesají pod bod mrazu a ve dne se šplhají i na 35 °C. Rostou zde jen lišejníky a mechové porosty. nad 4800 Nad touto výškou panují již arktické podmínky.", "question": "Kolik turistů průměrně denně přitahuje vrchol Uhuru?", "answers": ["58"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Kalifornie (anglicky California [ˌ] IPA, oficiálně State of California) je stát nacházející se na západním pobřeží Spojených států amerických, v oblasti pacifických států v západním regionu USA. Kalifornie hraničí na severu s Oregonem, na východě s Nevadou, na jihovýchodě s Arizonou a na jihu s mexickým státem Baja California. Západní ohraničení státu tvoří Tichý oceán. Se svou rozlohou 423 970 km2 je Kalifornie třetím největším státem USA, v počtu obyvatel (39,3 milionů) je nejlidnatějším státem Unie a s hodnotou hustoty zalidnění 93 obyvatel na km2 je na 11. místě. Hlavním městem je Sacramento se 490 tisíci obyvatel. Největšími městy jsou Los Angeles s 4,0 miliony obyvatel, dále San Diego (1,4 milionu obyv.), San José (1,0 milionu obyv.), San Francisco (860 tisíc obyv.) a Fresno (520 tisíc obyv.). Kalifornii patří 1352 km pobřeží Tichého oceánu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Whitney s nadmořskou výškou 4421 m v pohoří Sierra Nevada, jenž je nejvyšší horou kontinentálních Spojených států. Pláň Badwater v Údolí smrti s nadmořskou výškou - m je naopak nejníže položeným místem USA.", "question": "V kterém městě se nachází Hollywood?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "CEPT", "context": "CEPT, Konference evropských správ pošt a telekomunikací (francouzsky Conférence européenne des administrations des postes et des télécommunications; anglicky European Conference of Postal and Telecommunications Administrations) je koordinační organizace evropských státních telekomunikačních a poštovních organizací založená 26. června 1959. V roce 1988 CEPT založila Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI), který mimo jiné vytvořil standard GSM pro mobilní sítě. CEPT má tři hlavní složky: ECC (Electronic Communications Committee) – zodpovědné za oblast radiokomunikací a telekomunikací; vzniklo v září 2001 sloučením ECTRA a ERC (European Radiocommunications Committee)[1] Stálý sekretariát ECC je ECO (European Communications Office) CERP (European Committee for Postal Regulation francouzsky Comité européen des régulateurs postaux) – zodpovědné za oblast pošt Com-ITU (Committee for ITU Policy) – zodpovědné za organizování a koordinaci CEPT aktivit při přípravě zasedání ITU – zasedání Rady ITU, Plenipotentiary konference, konference World Telecommunication Development a shromáždění World Telecommunication Standardisation Assembly Každá ze složek má svého předsedu. Trojice předsedů tvoří vedení CEPT. Členské země V dubnu 2018 mělo CEPT 48 členských zemí: Albánie, Andorra, Rakousko, Ázerbájdžán, Bělorusko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Gruzie, Německo. , Řecko, Maďarsko, Island, Irsko, Itálie, Litva, Lichtenštejnsko, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Moldavsko, Monako, Černá Hora, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, San Marino, Severní Makedonie, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Spojené království, Vatikán. Související články International Telecommunication Union Světová poštovní unie CEPT doporučení T/CD 06-01 (standard pro videotex) E1 (standard pro multiplexované telefonní okruhy) WiMAX PMR446 Reference ↑ Archivovaná kopie. www.cept.org [online]. [cit. 2012-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-30. V tomto článku byl použit překlad textu z článku European Conference of Postal and Telecommunications Administrations na anglické Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu CEPT na Wikimedia Commons CEPT ECC ECO CERP Com-ITU Autoritní data: GND: 804596-3 | ISNI: 0000 0001 0661 8037 | LCCN: n88657946 | VIAF: 132135008 | WorldcatID: lccn-n88657946", "question": "Jaká je zkratka pro Konferenci evropských správ pošt a telekomunikací?", "answers": ["CEPT"]}
{"title": "Mexico", "context": "K tradičním mexickým jídlům patří i tamales. Jejich tradice sahá až do předkolumbovské doby. Tamales se připravují z kukuřičného těsta, které se připravuje tradiční metodou nazvanou nixtamalizace (slovo je přejato z jazyka Aztéků nahuatl). Nixtamalizace znamená specifickou přípravu mouky z kukuřice, při níž se celé zrno nejprve namočí a potom vaří v alkalické směsi většinou ve vápenaté vodě a až poté se oloupe. Takto připravené zrno se následně vymyje a později umele, čímž vznikne masa, která se potom nechá usušit a dále používá. Jinak je mexická kuchyně je charakteristická regionální růzností. V podstatě každý region Mexika má svá typická jídla. Například region Oaxaca je typický přípravou omáček mole. Polévka pozole charakterizuje oblasti Jalisca nebo Sinaloi. Carnitas, druh dušeného nebo pečeného vepřového masa, jsou typické pro střední Mexiko. V oblasti Coahuila je populární připravovat různá jídla z kozího masa (cabritas) a nachos. V Sonoře a Chihuahua jde o typickou polévku zvanou menudo. V listopadu 2010 byla tradiční mexická kuchyně zařazena na seznam nehmotných památek Světového dědictví UNESCO.[59] Sport Rafael Márquez v dresu národního týmu Zahajovací ceremoniál OH 1968 Mexiko vybojovalo třináct zlatých olympijských medaili.", "question": "Jaký stát hraničí na severu se Spojenými státy a na jihu s Guatemalou a Belize?", "answers": ["Mexiko"]}
{"title": "Vlk", "context": "Na velikost má také vliv hojnost kořisti v oblasti kde vlci žijí. Plné velikosti vlk dosáhne ve věku okolo jednoho roku. == Vlk na území ČR == Na území současné České republiky byl vlk vyhuben na konci 19. století a začátkem 20. století. V Čechách je uváděno datum 2. prosince 1874 a na Moravě 5. března 1914. V pozdějších letech docházelo v ČR pouze k náhodnému výskytu, když osamělí jedinci zabloudili na české území ze zahraničí. V současné době lze hovořit o návratu vlčí populace na území České republiky, protože v roce 2015 byl zaznamenán výskyt vlků v pohoří Šumava, Lužici, v Beskydských horách, v oblasti Kokořínska či na území bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko. V dalších letech se dá tedy předpokládat rozšíření populace do dalších oblastí, jako např. od Krkonoš, Krušných hor či Českého Švýcarska. V roce 2016 byl potvrzen trvalý pobyt vlků na Broumovsku, kam se vrátili po 250 letech; v roce 2017 byli doloženi čtyři vlci. K 7. květnu 2019 potvrdili členové honebního společenstva výskyt v Orlickém Záhoří a v katastru Mezilesí, k témuž datu chovatel na Borové. \"Očekáváme, že brzy v Orlických horách zdomácní. Možná ještě letos. Nejblíže Broumovsku je Olešnice, kde podle dosavadních poznatků sondují budoucí teritorium.\" Někteří z vlků se nebojí přiblížit k lidskému obydlí. == Mytologie == V řecké mytologii byl zpupný král Lykáón proměněn ve vlka kvůli špatné povaze a proto, že se vzepřel bohům. Vlk byl také jedním ze symbolů boha Apollóna. V severské mytologii hrál významnou roli vlk Fenrir. == Zajímavosti == V roce 1995 byl vlk (Canis lupus) reintrodukován do několika oblastí v severních Skalnatých horách ve Spojených státech. V Yellowstonském národním parku došlo v souvislosti s návratem vlka nejen ke změně skladby živočišstva, ale i vegetace a toku řeky. Navrácení vlka jako vrcholového predátora způsobilo tzv. trofickou kaskádu. == Odkazy ==", "question": "V jaké zvíře byl proměněn zpupný král Lykáón podle řecké mytologie?", "answers": ["ve vlka"]}
{"title": "Aristotelés", "context": "Po Platónově smrti odešel vyučovat do Assu v Malé Asii a na Lesbos do Mytilény. Roku 343 př. n. l. jej povolal makedonský král Filip jako vychovatele svého syna Alexandra (budoucí Alexandr Veliký). Po Filipově smrti se Aristotelés vrátil zpět do Athén, kde se plně věnoval vědě a kde roku 335 př. n. l. založil vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion, nebo také peripatetická škola (z názvu krytého sloupořadí peripatos (π), kde se žáci učili, nebo od slovesa peripatein (procházet se), neboť Aristotelés se prý se svými žáky při výuce procházel). Během 13 let, které strávil v Athénách, vznikla většina jeho spisů, někdy spíše poznámek nebo záznamů z přednášek. Roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristotelés v rámci reakce proti Alexandrovi obviněn z rouhání bohům a odsouzen, takže odešel do vyhnanství do Chalkidy, odkud pocházela jeho matka a kde v následujícím roce zemřel. Zachovala se jeho závěť s přáním, aby byl pochován vedle své ženy.", "question": "Jak se jmenovala škola, kterou Aristotelés založil?", "answers": ["Lykeion"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Příznaky choroby se poprvé objevily, když se zapsal na univerzitu v Cambridge. Ztratil rovnováhu na schodech a spadl, přičemž si poranil hlavu. Protože se bál, že přišel o svůj talent, podstoupil Mensa test, aby si ověřil, že jeho intelektuální schopnosti nebyly narušeny. Choroba mu byla diagnostikována, když mu bylo 21 let, krátce před jeho první svatbou, a podle vyjádření lékařů neměl žít déle než dva nebo tři roky. Postupně ztratil vládu nad pažemi, nohama a hlasem a v současné době je v podstatě úplně paralyzován. V roce 1985 se během návštěvy výzkumného centra CERN v Ženevě nakazil zápalem plic, což v jeho případě znamenalo ohrožení života. Důsledkem byly akutní potíže s dýcháním, které bylo možno vyřešit jedině pomocí tracheotomie, kvůli níž přišel o schopnost mluvit. Od té doby používá ke komunikaci elektronický hlasový syntezátor. Původní přístroj měl americký přízvuk a Hawking ho používal dlouhou dobu, i když už byl značně zastaralý. Na otázku, proč tomu tak je, uvedl, že nikdy neslyšel hlas, který by se mu víc líbil a že se s ním ztotožnil. V roce 2004 se však nakonec náhrada našla a v současné době používá systém VoiceText od společnosti NeoSpeech. Navzdory svému postižení o sobě mluví jako o \"šťastlivci\" nejenom proto, že pomalý postup nemoci mu poskytl čas učinit významné objevy, ale také mít, podle jeho vlastních slov, \"velmi okouzlující rodinu\".. Když. se jeho první ženy Jane ptali, proč se rozhodla vzít si muže, kterému zbývají tři roky života, odpověděla: \"Byla to doba obav z atomové zkázy, takže vyhlídky na krátký život jsme měli všichni\". Pracoval na základních zákonech fungování vesmíru.", "question": "Kůli čemu Stephen Hawking přišel o schopnost mluvit?", "answers": ["tracheotomie"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Jestliže hlásáním těchto zásad kazím mládež, byly by tyto zásady škodlivé. Tvrdí-li však někdo, že hlásám něco jiného, mluví nepravdu. A tak bych mohl jenom říci: Poslechněte, Athéňané, Anyta nebo neposlechněte a osvoboďte mne nebo neosvoboďte, vězte však, že nebudu jednat jinak, ani kdybych měl stokrát umřít! \" Největším přínosem západnímu myšlení je Sókratova dialogická metoda tázání, která se nazývá sókratovská či maieutická. Jde o negativní metodu vylučování hypotéz, kdy lepší hypotézy jsou zastávány a horší vylučovány, pokud vedou ke sporu. Postupně se dospívá k hypotézám, tvrzením a axiomům, na nichž tyto hypotézy stojí a které nevědomě vytvářejí názor člověka na danou otázku (převážně etického charakteru). Název maieutická metoda či maieutika pochází ze samotné metody, která přivádí na svět implicitní názory tázaného, kterým pak sám lépe porozumí (řecké μ maieutria znamená porodní bába). Výrok Sókratovi připisovaný, alespoň mezi lidmi, pocházející nejspíše z příliš odvážné interpretace Platónových dialogů, především snad dialogu Theaitétos (150c, 210c). Stručně a snad i do určité míry výstižně o věci vypovídají dva níže uvedené úryvky.", "question": "Co je hlavním cílem dialogické metody tázání?", "answers": ["vylučování hypotéz"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru.", "question": "Jaká smlouva se stala příčinou druhé světové války?", "answers": ["Versailleskou"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Je jediným měsícem sluneční soustavy, u něhož byla objevena silná atmosféra, a kromě Země je jediným objektem ve vesmíru, u něhož byla s jistotou ověřena přítomnost stálých kapalných struktur na jeho povrchu. Titan je o 50 % větší a 80 % hmotnější než zemský Měsíc, po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti. Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Byl to první objevený měsíc Saturnu a šestá objevená oběžnice planety vůbec, hned po Měsíci a čtyřech Galileových měsících obíhajících Jupiter. Titan je v pořadí od Saturnu šestý nejbližší měsíc, který je zároveň elipsoidního tvaru. Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře.", "question": "Byl Saturnův měsíc Titan objeven jako první měsíc Saturnu?", "answers": ["Byl to první objevený měsíc Saturnu a šestá objevená oběžnice planety vůbec, hned po Měsíci a čtyřech Galileových měsících obíhajících Jupiter."]}
{"title": "Lucemburský frank", "context": "Lucemburský frank Lucemburský frank (lucembursky Lëtzebuerger Frang, francouzsky franc Luxembourgeois, německy Luxemburger Franken) byl oficiální měnou Lucemburského velkovévodství. Jeho ISO 4217 kód byl LUF. Jedna setina franku se nazývala cent. Status a historie měny Lucembursko a sousední Belgie spolu spolupracují v rámci Belgicko-lucemburské ekonomické unii. Jejich měny - lucemburský a belgický frank - byly mezi lety 1922 a 1999 (s výjimkou období mezi 1935 a 1944) pevně propojené v paritním kursu 1:1. Teoreticky bylo tedy možno používat lucemburské franky na belgickém území a naopak, v praxi však obchodníci často odmítali přijímat měnu sousedního státu. Při zavedení eura jako bezhotovostní měny byl směnný kurs mezi frankem a eurem stanoven na 1 EUR = 40,3399 LUF (resp. BEF). Od roku 1999 byl frank pouze dílčí jednotkou eura, od 1. ledna 2002 je po krátkém duálním oběhu franku a eura v oběhu pouze euro. Mince a bankovky Posledními mincemi lucemburského franku před zavedením eura byly mince o hodnotách 1, 5, 20 a 50 franků. Poslední emise mincí byla vydána v roce 1987. Bankovky byly vydány pouze v hodnotách 100, 1000 a 5000 franků. Na všech bankovkách byl vyobrazen velkovévoda Jean. Poslední série bankovek byla do oběhu uvedena v roce 1985. Mince i bankovky vydával Lucemburský peněžní institut (Institut Monetaire Luxembougeois), který má sílo v Lucemburku. Lucemburské bankovky šlo vyměnit za eura jen do 1. března 2012. Související články Lucembursko Lucemburské euromince Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucemburský frank na Wikimedia Commons Lucemburský peněžní institut Mince franku Bankovky franku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Měny nahrazené eurem Belgický frank • Estonská koruna • Finská marka • Francouzský frank • Irská libra • Italská lira • Kyperská libra • Litevský litas • Lotyšský lat • Lucemburský frank • Maltská lira • Monacký frank • Německá marka • Nizozemský gulden • Portugalské escudo • Rakouský šilink • Řecká drachma • Sanmarinská lira • Slovenská koruna • Slovinský tolar • Španělská peseta • Vatikánská lira", "question": "Jaký kód má měna lucemburský frank?", "answers": ["LUF"]}
{"title": "Roger Federer", "context": "Roger Federer (výslovnost: [ˈ ˈ] IPA; * 8. srpna 1981 Basilej) je švýcarský profesionální tenista, kterého řada komentátorů, odborníků a tenistů považuje za nejlepšího hráče historie tenisu. Představuje olympijského vítěze v mužské čtyřhře z Pekingských her 2008 a stříbrného olympijského medailistu v mužské dvouhře z Londýnských her 2012. Mezi profesionály vstoupil v červenci 1998 a členem elitní světové desítky žebříčku ATP byl nepřetržitě od října 2002 do listopadu 2016. Na okruhu ATP Tour vyhrál osmdesát osm turnajů ve dvouhře a osmačtyřicetkrát odešel jako poražený finalista. Ve čtyřhře si připsal osm trofejí a zaznamenal šest finálových proher. S počtem sedmnácti singlových titulů na Grand Slamu je nejúspěšnějším mužským tenistou vůbec. V otevřené éře spoludrží rekordní počet trofejí na dvou grandslamech - sedmi ve Wimbledonu a pěti na US Open. Pařížským titulem z French Open 2009 zkompletoval jako šestý hráč historie kariérní Grand Slam. Patří mu řada rekordů, včetně 27 finálových účastí z turnajů \"velké čtyřky\", kde se jako jediný muž historie probojoval nejméně pětkrát do finále každého z nich. V lednu 2007 vyhrál Roger Federer potřetí v kariéře Australian Open. Od Wimbledonu 2005 do Australian Open 2010 se objevil v osmnácti z devatenácti finále. Zůstává jediným, jenž si bez přerušení zahrál ve dvaceti třech semifinále a třiceti šesti čtvrtfinále. Na Australian Open 2016 završil rekordní sérii 65. grandslamů bez abscence. Ve Wimbledonu 2016 navýšil rekordní zápis 48. čtvrtfinálem a 40. semifinálem na turnajích \"velké čtyřky\". S počtem 307 vítězných zápasů v rámci grandslamu zůstává druhý za Serenou Williamsovou. Jako první zvítězil ve více než 65 utkáních na každém z nich. Stal se vůbec prvním švýcarským mužem, který získal trofej v jakékoli grandslamové soutěži. Na Turnaji mistrů vyhrál rekordních šest titulů ve dvouhře a nejvyšší počet 52 utkání, stejně jako se objevil v jeho 14 ročnících. V rámci série ATP Masters 1000 si zahrál finále všech devíti aktuálně pořádaných událostí. Dosáhl také nejvyššího počtu patnácti trofejí ATP z akcí hraných na trávě a šedesáti na tvrdém povrchu. Na žebříčku ATP byl pro dvouhru nejvýše klasifikován v únoru 2004 na 1. místě a pro čtyřhru pak v červnu 2003 na 24. místě. Na čele singlového žebříčku strávil historicky nejdelší období 302 týdnů, z toho mezi lety 2004-2008 opět rekordních 237 týdnů bez přerušení.", "question": "Kdy vyhrál Roger Federer potřetí v kariéře Australian Open?", "answers": ["V lednu 2007"]}
{"title": "Vikariát České Budějovice – město", "context": "Vikariát České Budějovice – město vikariát České Budějovice-městoDiecéze českobudějovická Provincie česká Okrskový vikář Dr. Zdeněk Mareš Th. D. Další úřad vikáře děkan, České Budějovice-sv. Mikuláš Údaje v infoboxu aktuální k 2018 (X.) Vikariát České Budějovice – město je jedním z deseti vikariátů českobudějovické diecéze. Okrskovým vikářem je Dr. Zdeněk Mareš Th. D., děkan ve farnosti České Budějovice -sv. Mikuláš. Vikariátní sekretář není obsazen. Skládá se z šesti farností, z nichž v pěti sídlí děkan, farář, rektor kostela nebo administrátor. V duchovní správě zde působí 15 kněží. Ve vikariátu se nachází katedrální chrám Českobudějovické diecéze a také kněžský domov pro staré a nemocné kněze. Farnosti vikariátu FarnostDuchovní správceDalší duchovní ve farnostiFarní kostel České Budějovice - Panny Marie Růžencové P. Mgr. J. M. Vianney Peter Madár CFSsS, rektor kostela P. Mgr. Maxmilián Petr Koutský CFSsS, farní vikář České Budějovice-Suché Vrbné P. Mgr. Witold Piotr Kocon, administrátor excurrendo P. Bc. Ladislav Proks, farní vikářMgr. Josef Hes, trvalý jáhen ustanovený ke službě sv. Cyrila a Metoděje České Budějovice – sv. Jan Nepomucký P. Bc. Pavel Bicek – sv. Jana Nepomuckého České Budějovice – sv. Mikuláš Dr. Zdeněk Mareš Th. D., děkan P. Dominik Hroznata Holický JC. D., farní vikář P. Mgr. Bohuslav Richter, farní vikář P. Mgr. Miroslav Šašek, farní vikář P. Ing. Mgr. Pavel Němec DiS., farní vikářMons. prof. Dr. Karel Skalický Th.D., výpomocný duchovní Mons. Václav Kulhánek, výpomocný duchovní Vojtěch Blažek, farní vikářdoc.", "question": "Z kolika farností se skládá vikariát České Budějovice – město?", "answers": ["z šesti"]}
{"title": "Elbrus", "context": "Elbrus (balkarsky М, rusky Э, anglicky Mount Elbrus) je s výškou 5642 metrů nad mořem nejvyšší horou Kavkazu a Ruska. Podle některých názorů na vedení hranice mezi Evropou a Asií se vrchol Elbrusu nachází ještě v Evropě, což by z něho činilo nejvyšší evropskou horu (podrobněji tuto otázku rozebírá článek Evropa). Elbrus se nenachází na hlavním kavkazském hřebeni pohoří Velký Kavkaz, nýbrž na severní straně paralelně se táhnoucím bočním kavkazském hřbetu. Elbrus je neaktivní sopkou s dvěma vrcholy (západní 5642 m n. m. a východní 5621 m n. m.). Vzdálenost obou vrcholů je 1500 metrů. Svahy sopky jsou pokryté ledovci o celkové ploše 138 km2. Sněžná čára je na Elbrusu ve výšce 3700 až 4000 m n. m. Slovníkové heslo Elbrus ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Elbrus ve Wikimedia Commons Výstup na Elbrus na Treking.cz Elbrus na topografické mapě Kavkazu Elbrus na Peakware.com (anglicky)", "question": "Jaká je nejvyšší hora Kavkazu?", "answers": ["Elbrus"]}
{"title": "Křeček", "context": "Křeček je charakteristický svými zásobními vaky po obou stranách pusy, které může naplnit od tlamičky až po pas. Pro orientaci v okolí je pro člověka nejdůležitější zrak. Následuje sluch a nakonec čich. U křečků je toto pořadí obrácené. Stejně jako my poznáme člověka podle jeho vzhledu, ukládá si křeček do paměti vzory pachů a s jejich pomocí pak i po dlouhé době rozezná příslušníky stejného druhu, nepřátele i své chovatele. Páry nebo příbuzenstvo se rozeznávají podle skupinového pachu, který i přes jejich přirozené agresivní sklony zajistí mírné chování. Potravu je křeček schopen ucítit na velké vzdálenosti. Díky pachovým značkám, které zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty a místa, a díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí i potmě. Současně tak označuje své území proti všem možným vetřelcům. Schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku. To jim neslouží na obranu proti nepřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání se. Tak mohou všechna mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku i otce, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima, nebo mají hlad či žízeň. Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará. Během dne křeček složí své ušní boltce, aby mohl nerušeně spát.", "question": "Jsou křečci schopni vnímat ultrazvuky?", "answers": ["Schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku."]}
{"title": "Londýn", "context": "Některé parky na předměstích například Hampstead Heath, Wimbledon Common a Epping Forest mají neformální přírodní charakter. Nejvýznamnější zahrada ve které se platí vstupné je Královské botanické zahrady v Kew. Paříž, Francie New York, USA Berlín, Německo Sofie, Bulharsko Alžír, Alžírsko Káhira, Egypt Záhřeb, Chorvatsko Bogotá, Kolumbie Johannesburg, Jihoafrická republika Podgorica, Černá Hora Bagdád, Irák Londýn - průvodce. s mapou, COMPUTER PRESS, ISBN 80-251-0768-X Londýn - společník cestovatele, Leapman Michael, Ikar, 2005 Londýn - 3. vydání, Carstensen Heidede, ISBN 80-7236-512-6 Londýn - Velký průvodce National Geographic, Nicholson, Louise. , ISBN 80-251-1274-8, Nakladatelství Computer Press, a.s. Londýn - kulturněhistorický průvodce, Kovář, Martin, ISBN 978-80-200-2008. -6, Nakladatelství Academia, 2011 Velký smog 1952 Obrázky, zvuky či videa k tématu Londýn ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Londýn ve Wikislovníku Kategorie Londýn ve Wikizprávách Téma Londýn ve Wikicitátech Londýn na OpenStreetMap Oficiální stránky Londýna - neplatný odkaz ! Správní orgán Velkého Londýna Doprava v Londýně Památky v Londýně na mapě k vytištění a popiskem (česky), (slovensky) pohyby.co.uk - Největší nezávislý portál pro Čechy a Slováky žijící v Anglii", "question": "Kolik procent rozlohy Velkého Londýna zabírají parky?", "answers": ["11"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Heavy metal, podobně jako blues, v němž má kořeny, obsahuje často sexuální podtón – počínaje podmanivými nahrávkami Led Zeppelin a konče současnou numetalovou tvorbou, které nejsou cizí otevřené sexuální narážky. S rostoucí oblibou thrash metalu v 80. letech se stále větší množství metalových písní začalo zabývat politikou a sociálními otázkami (System of a Down). Romantika a baladičnost patří mezi obvyklé motivy gothic a doom metalu, a stejně tak nu metalu, který se navíc zabývá problémy dospívající mládeže. Některé styly, např. melodický death metal, progresivní metal, a black metal, oblibují filozofickou tematiku, zatím co textová stránka extrémnějších odnoží death metalu a grindcoru se skládá výlučně z útočného, nelidského, a často nerozumného obsahu. Nedílnou součástí tohoto druhu hudby jsou podivné, fantastické texty, vyvolávající rozptýlení. Kupříkladu texty kapely Iron Maiden často v sobě nesou znaky bájesloví, krásné literatury a poezie; k takovým písním patří např. \"Rime of the Ancient Mariner\" (\"Píseň o starém námořníkovi\"), založená na stejnojmenné básni Samuela Taylora Coleridge. Mezi další ukázkové příklady patří: \"The Wizard\" od Black Sabbath, \"The Conjuring\" a \"Five Magics\" od Megadeth či \"Dreamer Deceiver\" od Judas Priest. Další interpreti se ve svých textech zaměřují na válku, nukleární zkázu, životní prostředí, a politické či náboženské problémy. Vzorovými příklady jsou písně jako \"War Pigs\" od Black Sabbath, \"Killer of Giants\" od Ozzyho Osbourna, \"...And Justice for All\" od Metallicy, \"2 Minutes to Midnight\" od Iron Maiden, \"Balls to the Wall\" od Accept, a \"Peace Sells\" od Megadeth. Motiv smrti, zastávající přední místo v heavy metalu, se objevuje v textech takových rozdílných kapel jako Iron Maiden, Black Sabbath, Slayer, nebo W.A.S.P. Powermetalové kapely, jejichž textové a hudební motivy jsou většinou pompézní a optimistické, potvrzují výjimku tohoto temného pravidla.", "question": "Jaké znaky v sobě nese text písně Rime of the Ancient Mariner?", "answers": ["znaky bájesloví, krásné literatury a poezie"]}
{"title": "Carl Sandburg", "context": "Carl Sandburg (6. ledna 1878 - 22. července 1967) byl americký básník, novinář, spisovatel, hudebník a historik. Třikrát obdržel Pulitzerovu cenu (1919, 1940, 1951), dvakrát za dílo literární, jednou za životopis Abrahama Lincolna. Jeho rodina pocházela ze Švédska. Ve třinácti letech odešel ze školy i domova a začal se toulat. Živil se rozvážením mléka, příležitostnou zedničinou, jako portýr či sluha v hotelu nebo prací na farmách. Poté dostal příležitost psát pro deník Chicago Daily News, a tím začala jeho literární kariéra. Chicago, nejprůmyslovější a nejvíce se rozvíjející město Ameriky té doby, ho silně ovlivnilo a jemu je také věnována značná část jeho básnického díla, jedna z nejslavnějších sbírek nese dokonce název Chicago Poems. Své první verše publikoval pod jménem Charles Sandburg. Fascinovala ho postava Abrahama Lincolna a věnoval jí několik biografických knih. Dalším předmětem jeho publicistického zájmu byl fotograf Edward Steichen. Známé jsou též jeho knihy pohádek Rootabaga Stories, Rootabaga Pigeons a Potato Face, kde tradiční pohádkové hrdiny a rekvizity byly nahrazeny předměty moderního velkoměsta, například vlaky, mrakodrapy nebo preclíky. Své verše rovněž zhudebňoval a zpíval. Sbíral také americkou lidovou poezii a popěvky, které shromáždil ve třech sbírkách, z nichž zdaleka nejpopulárnější se stala kniha The American Songbag. Politicky byl vlevo, byl člen Socialist Party of America a podporoval hnutí za práva černochů, především organizaci National Association for the Advancement of Colored People. Režisér Steven Spielberg uvedl, že Sandburgova tvář byla jedním ze vzorů pro vytvoření tváře E.T. mimozemšťana. In Reckless Ecstasy (1904) Abe Lincoln Grows Up Incidentals (1904) Plaint of a Rose (1908) Chicago Poems (1916) Cornhuskers (1918) Smoke and Steel (1920) Slabs of.", "question": "Kolikrát obdržel Carl Sandburg Pulitzerovu cenu?", "answers": ["Třikrát"]}
{"title": "Rostliny", "context": "Glaukofyty jsou zvláštní tím, že u nich je endosymbióza se sinicí teprve v počátcích - nemají pravé plastidy, ale cyanely, které stojí někde na půl cesty mezi plastidem a cyanobakterií a mají zachovalou peptidoglykanovou buněčnou stěnu. Podrobnější informace naleznete v článku botanika. Lidé se zabývali rostlinami již od pradávna. Využití nacházely například různé léčivé byliny. Znalosti o rostlinách byly také zásadní například pro rozvoj zemědělství, který nastal přibližně před 12 tisíci lety. Zmínky o různých typech rostlin se objevují ve staroindických védách, rostlinami se zabývá i antické dílo Historia plantarum ze 4. století př.n. l., jehož autor Theofrastos je někdy považován za otce botaniky. Ve středověku se rozvíjela botanika v arabském světě: ke známějším patří například Al-Dinawari či Al-Nabati. S novověkem přichází do botaniky zcela nové pohledy a metody. Robert Hooke objevil rostlinné buňky v korku, o sto let později Carl von Linné rozdělil rostliny ve svém Systema naturae na 25 tříd. Podrobnější informace naleznete v článku rostlinná buňka. Buňky se řadí mezi poměrně typické eukaryotické buňky, ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. Typická je zejména přítomností plastidů, centrální vakuoly, celulózové buněčné stěny, obvykle i mezibuněčných spojů - plazmodezmat. Velikost sahá od 1 μ u zelené řasy Ostreococcus až po více než metr u zelených řas Caulerpa. U vyšších rostlin pak z buněk podobného tvaru a funkce vznikají rostlinná pletiva a různé vegetativní a generativní orgány. Podrobnější informace naleznete v článku anatomie rostlin. Některé rostliny (zpravidla vodní řasy) jsou jednobuněčné, u většiny rostlinných skupin se však vyvinula mnohobuněčnost. Jednobuněčné a necévnaté mnohobuněčné rostliny jsou označovány jako stélkaté. Jejich tělo se nazývá stélka. Ta je buď nečleněná, nebo pouze částečně diferencovaná. Morfologicky a funkčně rozlišené části stélky však nelze považovat za orgány (např. fyloidy a rhizoidy u mechorostů).", "question": "Kdo bývá považován za otce botaniky?", "answers": ["Theofrastos"]}
{"title": "Theodore Roosevelt", "context": "Theodore Roosevelt (27. října 1858 New York City - 6. ledna 1919 Oystar Bay) [ˈ] IPA, také znám jako T.R.) byl 26. prezident Spojených států amerických, který se nejvíce proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů a úspěchů. Byl rovněž vůdcem Republikánské strany. Předtím než se stal 26. prezidentem (1901-1909) zastával řadu funkcí na obecní, státní a federální úrovni. Byl úspěšný jako přírodovědec, cestovatel, lovec, spisovatel a voják, avšak největší proslulosti se mu dostalo jako politikovi. Do úřadu vstoupil ve svých 42 letech poté, co byl zavražděn prezident William McKinley. Jeho tvář byla vytesána do památníku Mount Rushmore. Jeho syn Theodore Roosevelt, Jr. se stal americkým generálem pozemních sil Armády USA, který se v roce 1944 v hodnosti brigádního generála ve funkci zástupce velitele divize osobně zúčastnil 1. dne spojeneckého vylodění v Normandii. Začátkem 20. století většina velkých měst a více než polovina amerických států zavedla ve veřejnoprávních institucích osmihodinový pracovní den. Stejně důležité byly kompenzační zákony, které ukládaly zaměstnavatelům zákonnou odpovědnost za zranění, které zaměstnanci utrpěli během práce. Nové zákony o příjmu se zavedením daně z dědictví, z příjmů a majetku nebo ze zisků obchodních společností usilovaly převést finanční břemeno vlády na ty, kteří měli největší předpoklady, aby jej unesli. Mnohým politikům, zejména jemu samotnému a vůdcům progresivistů, v americkém Kongresu, jako byl wisconsinský senátor Robert LaFolette - bylo jasné, že většinu problémů, které znepokojují reformátory, lze řešit pouze na federální úrovni. Vášnivě se zajímal o reformu a byl rozhodnut nabídnout lidu tzv. Square Deal (\"Poctivé zacházení\", název volebního programu pro volby 1904), prosazoval zpřísněnou kontrolu vlády při uplatňování antimonopolních zákonů. Pozdější rozšíření vládního dohledu na železnice urychlilo schválení důležitých regulačních zákonů. Jeden z návrhů udělal z uveřejněných sazeb zákonný standard a opravňoval i dopravce na slevy přepravného od železnic. Jeho výjimečná osobnost a jeho boj proti trustům si získaly srdce prostých lidí a jeho progresivní opatření schvalovali členové různých stran (ve vlastní straně byl ovšem nenáviděn). I rostoucí prosperita Spojených států přispívala ke spokojenosti lidí s vládnoucí stranou.", "question": "Byl Theodore Roosevelt 26. prezidentem Spojených států amerických?", "answers": ["Theodore Roosevelt (27. října 1858 New York City - 6. ledna 1919 Oystar Bay) [ˈ] IPA, také znám jako T.R.) byl 26. prezident Spojených států amerických, který se nejvíce proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů a úspěchů."]}
{"title": "Roger Hanin", "context": "Roger Hanin Roger Hanin Rodné jméno Roger Paul Jacob Lévy Narození 20. října 1925 Alžír Úmrtí 11. února 2015 (ve věku 89 let) 15. obvod Národnost Židé Povolání herec, politik, filmový režisér, scenárista, filmový herec, spisovatel a televizní herec Manžel(ka) Christine Gouze-Rénal (1958–2002) Ocenění Národní řád za zásluhy multimediální obsah na Commons Seznam děl v databázi Národní knihovny Některá data mohou pocházet z datové položky. Roger Hanin, rodným jménem Roger Lévy (20. října 1925 Alžír, dříve Francouzské Alžírsko, dnes Alžírsko – 11. února 2015 Paříž) byl francouzský herec a režisér. Českým televizním divákům je patrně ponejvíce znám jakožto představitel hlavní role ve francouzském kriminálním a detektivním seriálu Navarro. Biografie Pochází z francouzské židovské rodiny, která žila v Alžíru, jeho dědeček byl rabín, otec telekomunikační úředník. Nicméně po svatbě konvertoval na katolickou víru. V době 2. světové války a nacistické okupace severní Francie měl problémy se svým židovským původem, kdy byl vyloučen ze školy, neboť francouzská vláda ve Vichy uplatňovala i ve školství antisemitské zákony.", "question": "V kterém roce zemřel Roger Hanin?", "answers": ["2015"]}
{"title": "Leptospiróza", "context": "Leptospiróza je horečnaté bakteriální onemocnění zvířat a lidí, rozšířené prakticky po celém světě. Jedná se o zoonotické onemocnění způsobené spirochétami rodu Leptospira. Poprvé ji popsal Adolf Weil v roce 1886. Nejčastější způsob nakažení lidí je kontakt poranění kůže, očí nebo sliznic s vodou znečištěnou močí nakaženého zvířete. Leptospiróza (jinak také \"krysí žloutenka\") je onemocnění, které je způsobeno infekcí mikroba jménem leptospira. Jedná se o bakterii, která má spirálovitý tvar a je příbuzná se spirochetami a borreliemi. Existuje celá řada těchto mikroorganismů, pro člověka jsou ale nebezpečné leptospiry, které patří do skupiny Leptospira interrogans. Tato choroba patří mezi tzv. antropozoonózy, což jsou onemocnění, která jsou přenosná ze zvířete na člověka (dalším příkladem je třeba borrelióza). Nemocné zvíře (často se jedná o hlodavce - potkany, myši, dobytek, vepře) vylučuje tyto mikroby močí do okolního prostředí, které se touto infekční močí zamoří (kontaminuje) a stává se tak nebezpečným zdrojem nákazy pro člověka. Je několik možných způsobů, jak se můžete nakazit. Nejčastěji člověk přijde do kontaktu s vodou, půdou nebo dokonce i potravou, která byla nemocným zvířetem znečištěna (kontaminována). Tímto způsobem se leptospiry dostávají do trávícího traktu a pronikají i neporušenou sliznicí do lidského organismu. Někdy dokonce stačí jen malé množství znečištěné vody, která vám \"šplouchne do oka\", protože tyto mikroby se mohou do těla dostat i spojivkou. Nebo si nevědomky loknete vody při koupání v přírodě. Také není dobré dostat se do kontaktu s bahnem nebo vlhkou půdou, zvlášť, jestli máte na nohách oděrky nebo jinak porušenou kůži. Další možný způsob onemocnění je, pokud vás pokouše nebo poškrábe nemocné zvíře. Dříve se tato choroba převážně vyskytovala jako profesionální nákaza. Často onemocněli ti lidé, kteří mohli díky charakteru svého povolání přijít s leptospirami do kontaktu - řezníci, zootechnici, zemědělci, pracovníci kanalizace,.. Dnes, vzhledem k rozvoji velmi oblíbeného stanování, chalupaření, rybaření, chování různých domácích zvířat apod. může leptospiróza postihnout prakticky každého. Ačkoliv se jedná o jednu z nejčastějších infekcí přenosných ze zvířete na člověka, přenos z člověka na člověka prokázán nebyl. Z toho vyplývá, že pokud někdo ve vašem okolí má leptospirózu, nemusíte se bát, že ji od něj chytnete.", "question": "Ve kterém roce byla popsána leprospiróza?", "answers": ["1886"]}
{"title": "Jiří Mahen", "context": "Studoval filozofickou fakultu, obory čeština a němčina, avšak před závěrečnou zkouškou studia opustil. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909-1919 byl redaktorem Lidových novin. V letech 1918-1920 působil jako dramatik Národního divadla Brno. V současné době nese budova Národního divadla Brno na Malinovského náměstí jeho jméno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později pak od roku 1937 i ředitelem městské knihovny v Brně. Knihovna, k jejímuž vybudování významnou měrou přispěl, nese od roku 1959 jeho jméno (Knihovna Jiřího Mahena v Brně). Svůj život ukončil sebevraždou, čímž reagoval na okupaci. Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Jeho pozdější tvorba byla ovlivněna impresionismem. Plamínky Duha: cyklus veršů, 1916 Dostupné online Tiché srdce Balady Rozloučení s jihem Požár Tater Kamarádi svobody - román Podívíni Rybářská knížka Měsíc Nejlepší dobrodružství Díže Dvě povídky (1918) - Daemoni, Opájejme se! Co mi liška vyprávěla Dvanáct pohádek Před oponou Režisérův zápisník Janošík Nebe, peklo, ráj Mrtvé moře - Praha, M. Knapp, 1918 Dostupné online Generace Dezertér Ulička odvahy Nasredin čili Nedokonalá pomsta Husa na provázku - libreta", "question": "Kde zemřel Jiří Mahen?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Norbert Javůrek", "context": "Norbert Javůrek (18. ledna 1839 Vojnův Městec – 29. ledna 1880 Split) byl český lékař a hudební skladatel. Organizoval koncerty slovanských písní v Brně a Olomouci. Proslavil se zejména harmonizací Sušilových moravských národních písní i některými vlastními skladbami. == Život == Narodil se 18. ledna 1839 ve Vojnově Městci. Již od dětství měl hudební nadání – v deseti letech hrál na klavír skladby Beethovena a Bacha, ve dvanácti k nim přidal Dreyschocka, Thalberga a Liszta.Studoval na gymnázium v Mikulově, kde rovněž hrál na varhany v kostele sv. Jana Křtitele. Poté absolvoval medicinu na Josefínské akademii ve Vídni. Roku 1860 získal místo jako c. k. vrchní lékař v Brně. Zapojil se tam do kulturního života. Ve čtenářském spolku pořádal koncerty, na kterých rovněž vystupoval se svými improvizovanými skladbami. Oblíbené byly hlavně jeho Kozácké večery, zaměřené na maloruské (ukrajinské) lidové písně; věnoval se ale také písním bulharským, ruským a srbským. Ve čtenářském spolku se seznámil s Františkem Sušilem a začal harmonizovat jím sebrané lidové písně. Sušil byl jeho výsledky nadšený, zejména poté, co se mu podařilo upravit obtížnou skladbu Putovali hudci. Javůrkovy úpravy přispěly k popularizaci Sušilova díla. Beseda brněnská vydala dva sešity těchto písní, pro velké náklady se ale od dalších vydání muselo upustit.Po několika letech byl přeložen do Olomouce, kde byl rovněž veřejně činný. K první slovanské besedě tam složil píseň Na Moravu, stal se i autorem skladeb Píseň vyhnanců nebo Na Krkonoše. Přispíval do novin jako operní referent a kritik. Roku 1866 byl rovněž korespondentem Moravské orlice v prusko-rakouské válce.V roce 1869 byl převelen do města Budva v Dalmácii, v nejjižnější části monarchie. Pracoval tam jako plukovní lékař, ve volném čase sbíral srbské lidové písně a postupně si získal oblibu u obyvatel Dubrovníku. Byl rovněž oceněn zlatým záslužným křížem a vojenskou medailí za pomoc při potlačení povstání v Budvě: Když se povstalci přiblížili k městu v době, kdy většina vojáků byla jinde, postavil se i se zraněnými z nemocnice na stráž; tím vzbudil dojem, že místní posádka je stále silná a povstalci nezaútočili.Roku 1872 jej přeložili do Mariboru a o tři roky později do Judenburgu.", "question": "Jako který vrchní lékař získal místo roku 1860?", "answers": ["c. k."]}
{"title": "Brno", "context": "Brno je odvěkou křižovatkou obchodních cest, která spojovala severní a jižní evropské civilizace po staletí, a po staletí bylo jediným právoplatným hlavním městem autonomní moravské země. Město je jako součást podunajského regionu historicky spjato s Vídní, vzdálenou 110 km. V minulosti bylo Brno známé také jako významné průmyslové město, někdy přezdívané jako \"rakouský Manchester\". === Stav ovzduší === V roce 2013 přesahoval v Brně počet dní, po které smí být legálně překročen denní limit pro polétavý prach. Město mělo dlouhodobé problémy s překračováním limitů pro znečištění oxidem dusičitým nebo rakovinotvorným benzo-a-pyrenem. Od roku 2010 se situace výrazně zlepšuje, čísla koncentrací, která byla naměřena v roce 2016, jsou nižší o desítky procent než před šesti lety. == Kultura == Brněnský magistrát vynakládá na oblast kultury ročně kolem tří čtvrtin miliardy korun. Ve městě působí řada muzeí, divadel a dalších kulturních institucí, pořádá se zde řada festivalů a nejrůznějších kulturních akcí. Krom toho je v Brně je také zřízena Hvězdárna a planetárium Brno, tři botanické zahrady, nebo například Zoo Brno, jež je svojí rozlohou 65 ha jednou z největších v Česku. Brno od 90. let zažívá kulturní \"znovuzrození\", fasády jsou opravovány, různé výstavy, přehlídky apod. jsou zakládány a rozšiřovány, do města se postupně vrací rytmus \"menšího evropského velkoměsta\", Brnu se ovšem stále ještě někdy může dostávat ne zcela lichotivé pověsti \"nudného maloměsta\". V roce 2007 se v Brně konal summit 15 prezidentů zemí Evropy, roku 1996 navštívila Brno britská královna Alžběta II., v roce 2010 její syn, princ Charles, v roce 2009 papež Benedikt XVI. a další. Brno i přes svůj městský charakter zachovává tradiční moravskou lidovou kulturu včetně lidových slavností, na kterých nechybí moravské kroje, moravská vína (město je vinařskou obcí v rámci Velkopavlovické vinařské podoblasti s několika viničními tratěmi, včetně obnovené vinice na svahu Špilberku), moravská dechová hudba, lidové tance a soutěže.", "question": "Které město je rozlohou druhé největší v České republice?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Starověká římská pěchota", "context": "Pokud na římskou armádu zaútočila nepřátelská jízda, sevřeli se římští pěšáci do pevných šiků, kde používali pila jako kopí, a jakmile nepřátelský útok ochabl, rozevřeli své řady a s meči v ruce vyrazili do útoku.[9] Po druhé punské válce se začali ve větší míře používat lučištníci a prakovníci. Tyto střelecké jednotky podporovaly vojáky v boji a bránily římské tábory. Každá legie byla také vybavena určitým množstvím katapultů. Ty byly jednak používány při dobývání měst, jednak v bitvě jako střelecká podpora. Tato taktika se skvěle osvědčila v boji proti řeckým falangám.[9] Výcvik římské pěchoty Římští rekruti trénovali každý den po dobu čtyř měsíců.[10] Výcvik započal zkoušením vojenských pochodů. Od rekrutů se požadovalo, aby ušli 29 kilometrů za pět hodin běžným krokem a 35 kilometrů za pět hodin zrychleným krokem se zavazadlem o váze 20,5 kilogramů. Toto břemeno sloužilo pouze k tomu, aby si římský pěšák zvykl, že bude muset nést těžkou zbroj a mnoho dalších věcí (20,5 kilogramů byla malá váha ve srovnání s plnou výzbrojí a výstrojí těžkého římského pěšáka).[10] Při tomto výcviku se vždy dával velký pozor na dodržování kázně.[10] Centurioni sledovali celistvost řad, a jakmile se někdo opozdil, byl bit holí. Když se římským rekrutům podařilo zvládnout tento dril a naučili se pochodovat za zvuku trubek, museli nacvičit různé manévry. Trénovalo se jich velké množství: dutý čtverec, klín, kruh a testudo (želva - tato formace tvořila jakýsi čtverec ze všech stran chráněný štíty).[10] Vojákům se dostalo výcviku v překonávání překážek,. ve změnách směru jednotky, jak bylo zapotřebí, a v osvobozování obklíčených jednotek.Římská formace testudo Rekrut se také naučil bojovat mimo svou jednotku (tedy skoro nezávisle).[10] Výcvik se zbraněmi zahrnoval cvičení s meči, oštěpy, kopími, luky a šípy a štíty. Štít byl vyroben z vrbového proutí, přičemž cvičný byl dvakrát těžší než bojový.[10] Meče byly dřevěné rapíry, rovněž dvojnásobné váhy. Rekrut se cvičil na dřevěném kůlu vraženém do země. Na tento kůl si rekrut zkoušel různé útoky a byla hodnocena jeho schopnost vládnout mečem.[10] Meče měly být používány výhradně k bodání, nikoliv k sekání.", "question": "Jak vypadala vojenská formace zvaná želva praktikovaná starověkou římskou pěchotou?", "answers": ["tato formace tvořila jakýsi čtverec ze všech stran chráněný štíty"]}
{"title": "O krtkovi", "context": "O krtkovi je volná série krátkých animovaných filmů pro děti výtvarníka Zdeňka Milera, která vznikala mezi lety 1957 až 2002. Hlavní postavou je kreslený krtek potýkající se mnohdy se světem lidí a zažívající různé příhody se svými zvířecími kamarády. Po smrti autora umožnila jeho vnučka vznik nových dílů s krtkem, koprodukční čínsko-český seriál se jmenuje Krtek a Panda. Postavičku krtka vytvořil Zdeněk Miler ve studiu Krátký film Praha. Animovaný film je dnes obvykle uváděn jako ucelený televizním seriál v pořadu Večerníček, ve kterém byl poprvé uveden roku 1975, přestože první filmy vznikaly samostatně. První díl z roku 1957 nesl název Jak krtek ke kalhotkám přišel, ve kterém se objevily i další postavičky jako žába, čáp, rákosník, rak, pavouci, ježek a především rostlina len. Další díly přibývaly velmi pozvolna, Krtek a autíčko (1963), Krtek a raketa (1966) a další, celkem 49 dílů. Jednotlivé díly mají délku od cca 5 min až po 29 minut (Krtek ve městě; ve snu a další 4 díly). Po velkém úspěchu animovaných filmů a večerníčků po celém světě vznikla řada dětských knih, kompaktních disků a videokazet s námětem Krtka.", "question": "Součástí kterého televizního pořadu je nejčastěji vysílán český animovaný seriál Krteček?", "answers": ["Večerníček"]}
{"title": "Uzyn", "context": "Uzyn У znak vlajka Poloha Souřadnice 49°49′2″ s. š., 30°26′ v. d. Časové pásmo UTC+2 Stát Ukrajina Ukrajina oblast Kyjevská oblast Uzyn Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 67,00 km² Počet obyvatel 12 146 (2012) Hustota zalidnění 181,3 obyv./km² Správa Adresa obecního úřadu в. Ж 16/109161 м У Telefonní předvolba 4463 PSČ 09160-09163 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Uzyn (ukrajinsky У; rusky У – Uzin) je město v Kyjevské oblasti na Ukrajině. Leží jižně od Kyjeva a východně od Bílé Cerekve, městem je od roku 1971 a v roce 2012 v něm žilo přes dvanáct tisíc obyvatel. Je zde celostátně významný cukrovar. Rodáci Pavlo Romanovyč Popovyč (1930–2009), první sovětský kosmonaut ukrajinské národnosti Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Kyjevská oblast Rajóny Bilocerkevský • Boryspilský • Brovarský • Bučský • Fastivský • Obuchivský • Vyšhorodský Města Berezaň • Bila Cerkva • Bohuslav • Bojarka • Boryspil • Brovary • Buča • Černobyl • Fastiv • Irpiň • Jahotyn • Kaharlyk • Myronivka • Obuchiv • Perejaslav • Pripjať • Ržyščiv • Skvyra • Slavutyč • Tarašča • Tetijiv • Ukrajinka • Uzyn • Vasylkiv • Vyšhorod • Vyšneve Sídla městského typu Babynci • Baryšivka • Boroďanka • Borova • Čabany • Doslidnycke • Dymer • Hlevacha • Hostomel • Hrebinky • Ivankiv • Kalynivka (Brovarský rajón) • Kalynivka (Fastivský rajón) • Kalyta • Klavdijevo-Tarasove • Kodra • Kocjubynske • Kozyn • Kožanka • Krasjatyči • Makariv • Nemišajeve • Piskivka • Rokytne • Stavyšče • Terezyne • Velyka Dymerka • Volodarka • Vorzel • Zhurivka Poznámka: Administrativním centrem oblasti je Kyjev, který nepatří do Kyjevské oblasti, nýbrž je městem se speciálním statutem na úrovni oblasti.", "question": "Co významného se nachází ve městě Uzyn?", "answers": ["cukrovar"]}
{"title": "Nijmegenský mír", "context": "Nijmegenský mír Malba \"Nijmengenský mír\", Henri Gascard (1635-1701) Nijmegenský mír je soubor několika smluv uzavřených v nizozemském městě Nijmegen mezi srpnem 1678 a prosincem 1679. Tyto smlouvy ukončily různé, vzájemně propojené konflikty mezi Francií, Nizozemskem, Španělskem, Braniborskem-Pruskem, Švédskem, Dánskem, münsterským biskupstvím a Svatou říší římskou. Nejvýznamnější z nich byla smlouva o uzavření míru mezi Francií a Nizozemskem.[1] Předcházející události Francouzsko-nizozemská válka v letech 1672–1678 rozpoutala další konflikty ukončené formálně až v Nijmegenu. Separátní mírové smlouvy byly připraveny pro vyřešení konfliktů jako byla třetí anglo-nizozemská válka nebo skå válka, které byly součástí francouzsko-nizozemské války. Anglie se z počátku účastnila války na straně Francouzů, ale v roce 1674 od války odstoupila uzavřením mírové smlouvy ve Westminsteru. Mírová jednání započala již roku 1676, ale žádná ze stran se neshodla. Ke shodě došlo v létě 1678. Smlouvy uzavřené v Nijmegen 10. srpna 1678 – Francie a Nizozemská republika podepsaly mír. Švédsko nebylo účastníkem mírového ujednání, ale jeden paragraf smlouvy nutil Nizozemsko k neutrálnímu přístupu ve vztahu ke Švédsku, s nímž bylo ve válce od roku 1675.", "question": "Konflikty mezi kým ukončili smlouvy Nijmegenského míru?", "answers": ["Tyto smlouvy ukončily různé, vzájemně propojené konflikty mezi Francií, Nizozemskem, Španělskem, Braniborskem-Pruskem, Švédskem, Dánskem, münsterským biskupstvím a Svatou říší římskou."]}
{"title": "Modrá", "context": "se používá na mnoho uniforem, takže jejich nositelům se pak přezdívá např. \"modrá armáda\" (pro železničáře) apod. Modré límečky je v angličtině označení dělníků - proti bílým límečkům úředníků Modrá barva obecně označuje muže či chlapce, oproti růžové, která označuje ženy a dívky. Termín \"člověk s modrou krví\" označuje člověka z aristokracie. Důvodem je, že skrz neopálenou kůži jsou lépe vidět modře zbarvené žíly. V Microsoft Windows se jako \"modrá smrt\" označuje havárie operačního systému, při které se chybové hlášení zobrazí přes celou modře zbarvenou obrazovku (viz BSOD). Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice Jako \"modrokabátníci\" (pro barvu uniforem) byli v americké občanské válce označováni vojáci Unie. Světle modrá barva (azzurro) je národní barva Itálie, k vidění např. na reprezentačních dresech jejích sportovců.", "question": "Jaká havárie se v Microsoft Windows označuje jako \"modrá smrt\"?", "answers": ["operačního systému"]}
{"title": "Boží sendvič", "context": "Boží sendvič Boží sendvič Díl seriálu Glee Pův. název Grilled Cheesus Číslo řada 2díl 3 Premiéra 5. října 2010 Tvorba Scénář Brad Falchuk Režie Alfonso Gomez-Rejon Prod. kód 2ARC03 Hosté Harry Shum mladší jako Mike Chang Chord Overstreet jako Sam Evans Dot-Marie Jones jako Shannon Beiste Iqbal Theba jako ředitel Figgins Romy Rosemont jako Carole Hudson James Earl jako Azimio Robin Trocki jako Jean Sylvester Posloupnost dílů ← Předchozí Britney/BrittanyNásledující → Soutěž v duetech Seznam dílů seriálu GleeNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Boží sendvič (v originále Grilled Cheesus) je třetí epizoda druhé série amerického televizního seriálu Glee a v celkovém pořadí dvacátá pátá epizoda. Scénář k ní napsal Brad Falchuk, režíroval ji Alfonso Gomez-Rejon a měla premiéru ve vysílání amerického televizního kanálu Fox dne 5. října 2010. Před vysíláním epizody prohlásil tvůrce seriálu Ryan Murphy, že tento díl bude zatím nejkontroverznějším dílem Glee, protože se soustředí na náboženství a na to, co znamená Bůh pro všechny členy sboru. Když má Burt Hummel (Mike O'Malley) srdeční záchvat, sbor se shromáždí okolo jeho syna Kurta (Chris Colfer) a pokouší se Hummelovi podpořit pomocí svých různých náboženství. Mezitím hlavní zpěvák sboru Finn Hudson (Cory Monteith) věří, že našel tvář Ježíše na grilovaném sýrovém sendviči. Murphy doufal, že epizoda bude obsahovat vyvážené znázornění náboženství a on, Brad Falchuk a Ian Brennan potvrdili, že je tam rovnováha mezi pro a anti náboženskými komentáři. Tato epizoda obsahuje coververze sedmi písní a všechny se objevily v žebříčku Billboard Hot 100, což vytvořilo jednotýdenní debut seriálu v žebříčku ve Spojených státech. Kritici si odporovali ohledně vhodnosti hudebních vystoupené, někteří si stěžovali na dotýkající se vztah mezi čísly a náboženstvím a další ocenili, že Glee verze do písní přinesly písním nový význam. Epizodu v den vysílání sledovalo 11,20 milionů amerických diváků a stala se druhým nejsledovanějším napsaným pořadem týdne ve věkové skupině dospělí od 18 do 49 let. Získala smíšené recenze. Výkony Colfera a O'Malleyho si získaly obdiv u kritiků a někteří recenzenti chválili Glee za úspěšnou rovnováhu protichůdných úhlů pohledu. Nicméně další recenzenti kritizovali epizodu za nedostatek jemnosti. Děj epizody PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.", "question": "Boží sendvič je koliká epizoda televizního seriálu Glee?", "answers": ["dvacátá pátá"]}
{"title": "Andrea Kerestešová", "context": "Andrea Kerestešová (* 21. července 1984 Hlinné, Československo), provdaná Růžičková, je slovenská herečka a modelka. V Česku je známá například z filmu Rafťáci (2006), kde ztvárnila hlavní ženskou postavu, Kláru (kvůli výraznému slovenskému akcentu ji nadabovala Andrea Elsnerová), nebo z reklamy na Vodafone. Na konci srpna 2009 začala Česká televize vysílat retrospektivní seriál Vyprávěj, ve kterém se ujala hlavní ženské role – Evy. Vystudovala obor Učiteľstvo 1. stupeň a obor Tvorivá dramatika na Pedagogické fakultě Trnavské univerzity, kde získala titul magistr. 2005 – 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem (TV seriál) 2006 – Rafťáci [mluví Andrea Elsnerová] 2007 –. Světla pasáže (TV seriál) 2009 – Vyprávěj (TV seriál) 2009 – Fabrika smrti: Mladá krv 2014 – Všiváci 2016 – Ordinace v růžové zahradě 2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrea Kerestešová ve Wikimedia Commons Oficiální web Andrea Kerestešová v Česko-Slovenské filmové databázi Andrea Kerestešová na Kinoboxu.cz Andrea Kerestešová v Internet Movie Database (anglicky) Chat s osobností ČT", "question": "Kdo je Andrea Kereštová?", "answers": ["slovenská herečka a modelka"]}
{"title": "Parník", "context": "Parník byla původně loď poháněná parním strojem, později i parní turbínou. V současné době je tímto slovem neodborně označována i motorová loď pro hromadnou dopravu osob. Nejznámější podobou parníku z minulosti je kolesový parník. Šroubové parníky byly pak ve velkém stavěny od 19. až do poloviny 20. století. První parník sestrojil Robert Fulton roku 1803. Související informace naleznete také v článku Vodní doprava v Česku. Parníky brázdily od 19. století i vody Vltavy a Labe, z Prahy po Vltavě na Slapskou přehradu nebo po Labi od saských Drážďan přes Děčín, Litoměřice a Mělník a po Vltavě až po Prahu. V některých úsecích (například jižně od Prahy) měly původně i nemalý dopravní význam, protože podél řek vedlo méně silnic a železnic. Jedním z prvních, kdo experimentoval s paroplavebními pokusy byl Josef Božek, který předvedl skutečnou paroloď v Praze ve Stromovce 1. června 1817. K praktickému využití parníků ale došlo až o dvě desetiletí později. Nemalou měrou k tomu přispělo odstranění četných cel, které do té doby značně komplikovala a zdržovala plavbu po Labi. Toto uvolnění plavby na lodi posléze využila skupina pražských podnikatelů a v květnu 1822 byla založena Pražská plavební společnost, později přejmenovanou na Pražskou společnost pro plavbu parní a plachetní. V roce 1865 byla založena Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě, důležitou roli v tomto sehrál pozdější primátor František Dittrich. Prvním parníkem, který byl po udělení koncese císařem Františkem spuštěn na vodu, byl parník Praha - Prag. I přes ekonomické problémy v roce 1866 v době prusko-rakouské války se společnosti dařilo velmi dobře a koncem století se flotila parníků značně rozrostla. V roce 1921 už čítala 8 velkých a 2 menší kolesové parníky, 13 vrtulových parníků a 23 lodí s vlastním pohonem. Pražské parníky vstoupily i do české humoristické literatury knihou Vzpoura na parníku Primátor Dittrich, tentýž parník pak vystupoval ve filmu Vlasty Buriana Hrdinný kapitán Korkorán. Scénami na parníku končí i český film Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Parní stroj Kolesový parník Zaoceánský parník Říční parník Saská paroplavba Obrázky, zvuky či videa k tématu parník ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo parník ve Wikislovníku", "question": "Kdy sestrojil Robert Fulton první parník?", "answers": ["1803"]}
{"title": "Předseda vlády České republiky", "context": "Předseda vlády České republiky je hlavou vlády České republiky. Sídlí v Kramářově vile v Praze. Od prosince 2017 je předsedou vlády Andrej Babiš z hnutí ANO 2011, podruhé jmenovaný v červnu 2018. Předseda vlády je jmenován prezidentem republiky. Jestliže dvakrát neuspěje při sestavení vlády (vláda nezíská důvěru parlamentu), pro třetí pokus jmenuje prezident předsedu na základě návrhu předsedy Poslanecké sněmovny. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta. Jeho demise znamená zároveň demisi celé vlády jen podle dosavadní ústavní zvyklosti. Je držitelem jednoho ze sedmi klíčů od dveří do Korunní komory v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kde jsou uloženy české korunovační klenoty. == Kompetence == Podle Ústavy České republiky předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem. Vykonává rovněž další činnosti, které mu svěří ústava nebo jiné zákony. Spolupodepisuje zákony, zákonná opatření Senátu a nařízení vlády. Na jeho návrh prezident republiky jmenuje a odvolává další členy vlády. Jeho prostřednictvím také podávají další členové vlády demisi do rukou prezidenta. Kromě toho kontrasignuje rozhodnutí prezidenta republiky podle článku 63 a nese za ně spolu s celou vládou odpovědnost. Kontrasignací může pověřit jiného člena vlády. V případě uvolnění úřadu prezidenta nebo pokud nemůže prezident svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší mu výkon některých funkcí dle článku 63. Konkrétně to jsou: zastupování státu navenek sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv", "question": "Kdo je českým předsedou vlády?", "answers": ["Andrej Babiš"]}
{"title": "Anarchokolektivismus", "context": "Anarchismus Směry: Agorismus Anarchokapitalismus Anarchokomunismus Anarchoprimitivismus Anarchosyndikalismus Bez přívlastků Buddhistický Feministický Filosofický Kolektivistický Individualistický Infoanarchismus Křesťanský Mutualismus Pacifistický Povstalecký Sociální Tržní Zelený z • d • e Anarchokolektivismus je směr anarchismu, který zastává zrušení státu a soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Namísto toho předpokládá kolektivní vlastnictví výrobních prostředků a jejich kontrolu samotnými pracujícími. Kolektivistický anarchismus je nejčastěji spojován s Michailem Alexandrovičem Bakuninem. Anarchokolektivismus kontrastuje s anarchokomunismem, podle kterého by měly být zrušeny peníze a tedy i mzdy a distribuce statků by měly probíhat každému podle jeho potřeb, kdežto anarchokolektivismus ponechává způsob distribuce na volbě každé komunity zvlášť. Konečným ideálem obou směrů je „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“, ale neshodují se v tom, jak rychle lze tento ideál uskutečnit.[1] Reference ↑ The Anarchist FAQ Editorial Collective. An Anarchist FAQ [online]. 2009-06-18 [cit. 2017-11-27]. Kapitola A.3.2 Are there different types of social anarchism? . Dostupné online. (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kdo je nejčastěji spojován s anarchokolektivismem?", "answers": ["Michailem Alexandrovičem Bakuninem"]}
{"title": "Tilman Riemenschneider", "context": "Tilman Riemenschneider (kolem 1460, Heilbad Heiligenstadt – 7. července 1531, Würzburg) byl německý sochař a řezbář stylově na přelomu pozdní gotiky a renesance. == Biografie == Riemenschneider vyrůstal v Osterode, kam rodina odešla, když mu bylo asi pět let. Poměrně málo je známo o jeho učňovských letech kromě toho, že ho pravděpodobně ovlivnil Martin Schongauer. Roku 1483 se jako tovaryš usadil ve Würzburgu, kde se stal členem malířského cechu. Roku 1485 si vzal Annu Schmidtovou, vdovu po mistru zlatotepci se třemi syny, což Riemenschneiderovi přineslo majetek a umožnilo mu, aby se sám stal mistrem. Anna porodila Riemenschneiderovi dceru a zemřela roku 1494; sochař se poté ještě třikrát oženil a měl další děti, mnohé z nich rovněž výtvarně nadané. Kolem roku 1500 se Tilman Riemenschneider těšil již značné umělecké reputaci a byl bohatý, vlastnil několik domů a vinici. Působil i v městské radě a v letech 1520 až 1524 byl starostou Würzburgu. Během selské války se Würzburg připojil k povstalcům, kteří byli roku 1525 poraženi. Tilman Riemenschneider byl uvězněn, byl mu zabaven majetek a mučením mu prý byly poškozeny ruce natolik, že již nemohl vykonávat své povolání. Zbytek života strávil v ústraní se svou čtvrtou ženou, v řezbářské živnosti po něm pokračoval syn Jörg (Georg) ze druhého manželství. V březnu 1996 byl jeho jménem pojmenován asteroid (6145) Riemenschneider. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Tilman Riemenschneider ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo byl německý sochař a řezbář stylově na přelomu pozdní gotiky a renesance?", "answers": ["Tilman Riemenschneider"]}
{"title": "Dalekohled", "context": "Jeho poznatky použil již o rok později známý italský vědec Galileo Galilei a pomocí zdokonaleného dalekohledu, složeného ze spojky a rozptylky učinil řadu převratných objevů, jako jsou Jupiterovy měsíce nebo skvrny na Slunci. Bohužel při pozorování Slunce si nechránil zrak a později oslepl. Dalekohled dále zdokonalil Johannes Kepler, který použil dvou spojek. Získal tak sice převrácený, ale ostřejší obraz a do jeho dalekohledu bylo možno vložit například nitkový kříž pro přesnější zaměření. Rozvoj astronomických dalekohledů v 18. a 19. století vedl k dalekohledům stále delším (kvůli zvětšení) i hmotnějším (kvůli světelnosti), které byly stále obtížněji použitelné. Nejdelší refraktory měřily kolem 60 m. První reflektor, dalekohled se zrcadlem jako objektivem, navrhl Isaac Newton roku 1668 a vyřešil tak problém chromatické čili barevné vady, která vzniká rozdílným indexem lomu pro světlo různé vlnové délky (barvy) v čočce objektivu a projevuje se \"duhovými okraji\" pozorovaných předmětů. Od konce 19. století začínají pro astronomické účely převládat reflektory, neboť zrcadla velkých průměrů lze snáze vyrobit a také konstrukce dalekohledu je jednodušší. Největší současné reflektory mají průměr zrcadla kolem 10 m, největší dalekohled v ČR je umístěn v Ondřejově a má průměr zrcadla 2 m. Pro ještě větší projekty se užívá automaticky koordinovaných soustav segmentovaných zrcadel. Také Hubbleův vesmírný dalekohled je reflektor o průměru zrcadla 2,4 m o ohniskové vzdálenosti téměř 60 m. V poslední době probíhá rychlý vývoj dalekohledů, využívajících techniku adaptivní optiky. Ty umožňují získat velice dobré výsledky i bez nutnosti vyslat dalekohled mimo rušivý vliv zemské atmosféry. V současné době se pro astronomická pozorování používají i jiné než optické dalekohledy, například radioteleskopy, které pracují s elektromagnetickými vlnami větší délky a s anténami. Pro přenosné pozemní dalekohledy činila potíže jejich délka. U námořních dalekohledů se problém řešil zasunovacím tubusem (kterému se pak metaforicky říká také \"teleskop\"). Definitivním řešením je triedr, kde se mezi okulár a objektiv vkládá dvojice hranolů, takže dráha světla se dvakrát zalomí. Pro účely vojenského i geodetického zaměřování se dalekohledy opatřují nitkovými kříži pro přesné zacílení. Čím větší je zvětšení dalekohledu, tím větší nároky se kladou na jejich uložení a upevnění.", "question": "Ve které obci je umístěn největší dalekohled v ČR?", "answers": ["v Ondřejově"]}
{"title": "Ferdinand III", "context": "Alfons X. Král Leónu a Galicie Období 24. září 1230–30. května 1252 Předchůdce Alfons IX. Nástupce Alfons X. Narození 30. července nebo 5. srpna 1199? Zamora Úmrtí 30. května 1252 (52 let) Sevilla Pohřben Katedrála v Seville Manželka Alžběta Štaufská Johana z Ponthieu Potomci Alfons X.FridrichFerdinandEleonoraBerengariaJindřichFilipSanchoManuelMarieFerdinandEleonoraLudvíkŠimonJan Dynastie Burgundsko-Ivrejská dynastie Otec Alfons IX. Leónský Matka Berenguela Kastilská Některá data mohou pocházet z datové položky. Ferdinand III. Kastilský zvaný Svatý (30. července nebo 5. srpna 1199? – 30. května 1252 Sevilla) byl králem Kastilie od roku 1217 a Leónu od roku 1230. Roku 1231 obě království trvale sjednotil, a pomohl tak položit základ Kastilské koruně a následně i dnešního Španělska. Úspěšně pokračoval v reconquistě, znovudobývání území obsazených Maury, a podařilo se mu získat velká území na jihu Pyrenejského poloostrova. Stejně jako oba rodiče pocházel z burgundsko-ivrejské dynastie. Během Ferdinandovy vlády vzrostla politická moc měst, která se začala zúčastňovat dvorských sněmů, král podporoval rozvoj univerzity v Salamance. Zemřel roku 1252 a na jeho náhrobku v sevillské katedrále byly nápisy v kastilštině, latině, hebrejštině a arabštině.[1] Roku 1671 byl prohlášen za svatého a ve Španělsku jej uctívají pod jménem Fernando el Santo nebo San Fernando. Vývod z předků Raimund Burgundský Alfons VII. Kastilský Urraca Kastilská Ferdinand II. Leónský Ramon Berenguer III. Barcelonský Berenguela Barcelonská Dulce Provensálská Alfons IX. Leónský Jindřich Burgundský Alfons I. Portugalský Tereza Kastilská Urraca Portugalská Amadeus III. Savojský Matilda Savojská Matylda z Albonu 'Ferdinand III. Kastilský' Alfons VII. Kastilský Sancho III. Kastilský Berenguela Barcelonská Alfons VIII. Kastilský García VI.", "question": "Kdy byl Ferdinand III. Kastilský prohlášen za svatého?", "answers": ["1671"]}
{"title": "Severní polokoule", "context": "Severní polokoule nebo severní hemisféra se nazývá část povrchu planety Země na sever od rovníku (0° s/j. z. š.) až po severní pól (+90° s. z. š.) Středem povrchu severní polokoule je severní pól. Na severní polokouli leží celá Evropa, celá Severní Amerika, Asie (kromě části Indonésie), zhruba 2/3 Afriky, Jižní Amerika severně od Amazonky. == Meteorologie == Astronomické léto je na severní polokouli od letního slunovratu 21. června do podzimní rovnodennosti 22. září a astronomická zima je zde od zimního slunovratu 22. prosince do jarní rovnodennosti 22. března. V noci je na obloze vidět převážně severní hvězdná obloha. Kvůli Coriolisově síle se na severní polokouli hurikány a tlakové níže točí doleva, tj. proti směru hodinových ručiček. U vodních vírů je působení Coriolisovy síly překryto jinými silami a směr otáčení tak většinou neurčuje. Polární záře vyskytující se nad polárními oblastmi na severní polokoulí se nazývá Aurora borealis, zatímco záře vyskytující se nad polokoulí jižní se nazývá Aurora australis. == Pevniny a oceány == Na povrchu celé planety (510 mil. km2) je zřetelně více vodních ploch než pevniny – celosvětově pokrývá pevnina 29 procent planety, tj. 150 mil. km2. Podíl pevniny je na severní polokouli asi dvakrát větší než na jižní polokouli, neboť na severní polokouli připadá zhruba 67,3 procent celosvětové pevniny a na jižní 32,7 procent.", "question": "Proč se na severní polokouli hurikány a tlakové níže točí doleva?", "answers": ["Kvůli Coriolisově síle"]}
{"title": "Rakousko", "context": "Rakousko, oficiální název Rakouská republika, německy Republik Österreich, je vnitrozemská spolková republika ležící ve střední Evropě. Skládá se z devíti spolkových zemí. Hraničí s Lichtenštejnskem a Švýcarskem na západě, s Itálií a Slovinskem na jihu, s Maďarskem a Slovenskem na východě a s Českem a Německem na severu. Jejím hlavním městem je Vídeň. Rakousko je členem Organizace spojených národů, Rady Evropy a Evropské unie. Je součástí Schengenského prostoru a Eurozóny. Největší města jsou Vídeň, Štýrský Hradec, Linec, Salzburg a Innsbruck. Země je významnou turistickou destinací, lákající na malebné krajiny, rozsáhlé vysokohorské terény a vysokou úroveň služeb. Mezi nejoblíbenější cíle patří hlavní město Vídeň, které je mj. významným kulturním střediskem, a města Salzburg a Štýrský Hradec. Lákavé pro turisty jsou také početné zámky, hrady, kláštery a kostely. V neposlední řadě nabízí Rakousko návštěvníkům světově známá alpská horská střediska, jakými jsou Innsbruck, Kitzbühel, oblast Solné komory nebo Zell am See. == Název země == Německý název Österreich pochází ze staroněmeckého slova Ostarrichi, které je doloženo v listině císaře Oty III. z roku 996 a označuje \"Východní marku\" (Marchia orientalis), která byla v tehdejší době nejvýchodnějším územím s obyvatelstvem mluvícím jedním z početných dialektů němčiny. V latině byl tento název zkomolen na Austria, což převzaly další jazyky, zejména negermánské. Zavádějící podoba s australis (\"jižní\") je jen náhodná. Originální české pojmenování Rakousko (historicky Rakúsy, později Rakousy) pochází od pohraničního hradu Ratgoz (dnes Raabs na soutoku moravské a rakouské řeky Dyje), jehož název čeští kupci zkomolili na Rakús (nebo Rakuš). Podle něho pak pojmenovali okolní území a později celou zemi. Tento název převzala slovenština jako Rakúsko a dříve též polština jako Rakusy.", "question": "Z kolika spolkových zemí se skládá Rakousko?", "answers": ["devíti"]}
{"title": "Řád sv", "context": "Vojenský řád svatého velkomučedníka a vítěze Jiřího (rusky: В о С В и П Г), zkráceně také Řád svatého Jiří (О С Г), byl původně ruský vojenský řád založený Kateřinou II. v roce 1769. Byl udělován důstojníkům a generálům za prokázanou osobní statečnost v boji a zásluhy v boji. V roce 1917 řád zaniknul spolu s monarchii v Rusku. Byl obnoven v roce 1992 jako nejvyšší vojenské vyznamenání Ruské federace. Řád byl založen carevnou Kateřinou II. 26. listopadu 1769. Řádový statut byl vydán hned 27. listopadu stejného roku a stanovoval nejen způsoby odměňování ale také další výhody držitelů řádu. Statut také stanovil, že řád je určen výhradně pro důstojníky a vojáky. V průběhu doby byl statut několikrát upraven. V roce 1833 car Mikuláš I. vydal nový statut, který spojoval všechny doposud provedené úpravy. Nový statut definoval řádový státek na 26. listopadu, upřesňoval způsoby nošení řádu podle jednotlivých tříd, počet tříd nebo řádový oděv. Dále statut stanovil pravidla k vlastnímu udělení řádu (I. a II. třída výhradně za \"vojenskou chrabrost\" podle uvážení panovníka, III. a IV. třída na základě rozhodnutí řádového sněmu). Kromě toho také organizoval hodnostní pořadí nositelů řádu ve vztahu k dalším vojenským hodnostem a tabulce hodností. Například nositelé řádu III. a IV. stupně měli u imperátorského dvora a při dalších veřejných událostech postavení rovnající se vojenské hodnosti plukovníka, a to i kdyby měli sami nižší vojenskou hodnost. Statut nakonec také definoval výši penze pro vyznamenané. V roce 1833 se jednalo o 700 rublů ročně u I. třídy, o 400 rublů ročně (v tehdejší měně), u II. třídy, 200 rublů ročně u III. třídy a 100 rublů ročně u IV. třídy. V roce 1855 byla potvrzena exkluzivnost řádu tím, že měl být udělován jenom za projevy zvláštní statečnosti.", "question": "Kdy založila Kateřina II. vojenský řád svatého velkomučedníka a vítěze Jiřího?", "answers": ["1769"]}
{"title": "Agnosticismus", "context": "Agnosticismus je názor, že pravdivost některých tvrzení, zejména těch, která se týkají existence či neexistence jakéhokoliv boha, se nedá prokázat ani vyvrátit a že totéž platí i pro další, zejména náboženská a metafyzická tvrzení. Agnosticismus je někdy používán k označení celkově zpochybňujícího či skeptického postoje, zvláště k náboženským otázkám. V jistém smyslu se v případě agnosticismu nejedná ani tak o světonázor či přesvědčení, jako spíše o určitý druh metodického přístupu k rozporům a vztahům mezi vírou (zvl. náboženskou) a věděním (ve smyslu vědecky prokazatelného poznání). Termín agnostik (\"agnostic\") začal razit poprvé Thomas Henry Huxley, slavný anglický biolog a propagátor darwinismu, v roce 1876, jeho podstatou se zabýval již od roku 1860. Způsob agnostického uvažování se však objevuje v průběhu celé historie filosofického myšlení, např. u řeckých filosofů Prótagora, Pyrrhóna a Karneada či ve védské literatuře a dalších. Díky Huxleyho aktivitě při prosazování termínu ho převzalo mnoho myslitelů, a přestože pro Huxleyho byl agnosticismus metodou, jak pohlížet na vědecká a náboženská tvrzení \"zvenčí\", je dnes často chápán jako \"přechodový most\", střední či \"váhavá\" pozice mezi teismem a ateismem.", "question": "Kdo začal razit jako první termín agnostik?", "answers": ["Thomas Henry Huxley"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016).", "question": "Jakou má zkratku Organizace spojených národů?", "answers": ["OSN"]}
{"title": "Strakapoud bělohřbetý", "context": "Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) je velký druh strakapouda z řádu šplhavců. == Znaky == Podobá se strakapoudu velkému, od kterého se ve všech šatech liší bílým hřbetem (černobíle proužkovaný u jižní ssp. lilfordii). Dalšími rozdíly jsou světle červené podocasní krovky, čárkované boky na béžovém podkladu, černý proužek po stranách hlavy nesahá k temeni; chybí mu rovněž bílé ramenní krovky. Samec má červené temeno. == Výskyt == Hnízdí ve smíšených lesích s dostatkem odumírajících stromů. V České republice hnízdí pravidelně u východních hranic od Bílých Karpat na sever po Beskydy, izolovaně pak v Chřibech. K dalším oblastem pravidelného hnízdění patří Šumava (pouze 15-20 párů) s Novohradskými horami. Na základě požerku se předpokládá hnízdění také v Národním parku Podyjí. V letech 2001–2003 byla početnost odhadována na 150-250 párů. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu strakapoud bělohřbetý ve Wikimedia Commons Galerie strakapoud bělohřbetý ve Wikimedia Commons Taxon Dendrocopos leucotos ve Wikidruzích", "question": "Hnízdí strakapoud bělohlavý v Beskydech?", "answers": ["V České republice hnízdí pravidelně u východních hranic od Bílých Karpat na sever po Beskydy, izolovaně pak v Chřibech."]}
{"title": "Oxford", "context": "Oxford je město a nemetropolitní distrikt v hrabství Oxfordshire s počtem obyvatel 149 800 (2005). Nachází se zde nejstarší univerzita v zemích používajících angličtinu - University of Oxford. Oxford je označován jako město snové nálady - termín použitý Matthewem Arnoldem s odkazem na harmonickou architekturu univerzitních budov. Městem protéká řeka Temže, která je v úseku asi 15 km známa jako Isis. Oxford byl osídlen Sasy a byl znám jako Oxenaforda V 8. století zde byl založen klášter svaté Frideswidy a první zmínka o něm se objevila v Anglosaské kronice u roku 912. V 10. století se Oxford stal důležitým vojenským hraničním městem mezi Mercií a Wessexem a byl několikrát napaden Dány. Svatá Frideswida je patronem města i univerzity. Význam Oxfordu se projevil i tím, že od Jindřicha II. obdržel privilegia, která obyvatelům města zajišťovala stejná práva jako měli obyvatelé hlavního města. V té době zde bylo vybudováno mnoho církevních staveb. Bylo založeno Rewleyské opatství Cisterciánského řádu a kláštery řádů Dominikánů, Františkánů Karmelitek a jiných. V 13. století probíhalo v Oxfordu často i jednání parlamentu. V tomto období ale také začalo vzrůstat napětí mezi městem a univerzitou, které skončilo porobením města a snížením jeho občanského významu.", "question": "Jaká univerzita se nachází ve městě Oxford?", "answers": ["University of Oxford"]}
{"title": "Sekvoj vždyzelená", "context": "Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens D. Don) (české jazykové slovníky uvádějí v prvním pádu jako přípustný pouze tvar sekvoje, v botanických slovnících se objevuje i název sekvoja) je stálezelený jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou dosahující výšky až 116 m a stáří až 2200 let. Je to jediný recentní druh z rodu sekvoj (Sequoia). Výška některých stromů poražených v 19. století byla odhadnuta na 144 m. Nejvyšším žijícím stromem na světě je právě sekvoj vždyzelená s výškou 115,5 m a jménem Hyperion. == Popis == Průměr kmene může dosáhnout i 6,5 metru. Jehlice jsou čárkovité, až 2 cm dlouhé, na konci špičaté, na líci tmavozelené, na rubu se dvěma bílými pásy, roztroušené po obou stranách větévky. Borka je červenohnědá, měkká a vláknitá se širokými hřebeny, může dosahovat tloušťky až 120 cm, což strom činí odolným proti požárům. Strom produkuje tanin, který se ukládá do kůry a chrání ho tak proti hmyzu. Květy - samčí mají barvu žlutohnědou, samičí jsou zelené, chomáče jsou oddělené, ale na téže rostlině. Sekvoj kvete od konce zimy do počátku jara. Plodem je sudovitá až kulovitá červenohnědá šiška, dlouhá až 3 cm, která zraje po dobu jednoho roku. == Místa rozšíření == Výskyt sekvojí je omezen na Spojené státy americké – pobřeží jižního Oregonu a Kalifornie. Červeně rezavě hnědá barva mladých výhonků dala název obecnému označení sekvojí – redwood (\"červené dřevo\") – i Národnímu parku Redwood. Sekvoj je národním stromem Kalifornie. == Související články == Sekvojovec obrovský == Reference == == Externí odkazy == Článek Mrakodrapy mezi rostlinami v časopise Příroda (česky) obrázky sekvoje vždyzelené Obrázky, zvuky či videa k tématu sekvoj vždyzelená ve Wikimedia Commons Taxon Sequoia sempervirens ve Wikidruzích", "question": "Je sekvoj jehličnatá?", "answers": ["Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens D. Don) (české jazykové slovníky uvádějí v prvním pádu jako přípustný pouze tvar sekvoje, v botanických slovnících se objevuje i název sekvoja) je stálezelený jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou dosahující výšky až 116 m a stáří až 2200 let."]}
{"title": "Metro v Norimberku", "context": "Vozy DT1 jsou většinou ve stejném designu jako vozy typu A v Mnichově a obě společnosti si vzájemně půjčily vozy jako rezervní vozy při významných událostech, jakým byla Olympiáda v Mnichově, v době, kdy byly oba systémy ve svých začátcích. Tato věc již nyní není možná, jelikož obě společnosti vyvinuly postupy, které to znemožňují. Vozy by se předtím musely upravit. Novější Norimberské vozy (DT2) jsou nekompatibilní s mnichovským systémem. Metro přepraví 316 000 cestujících denně. == Historie == 20. března 1967 německý ministr dopravy Georg Leber a norimberský starosta Andreas Urschlechter měli tu čest položit základní kámen pro nové metro. 1. března 1972 byla otevřena první, 3,7 km dlouhá, část linky U1 z Langwasser Süd do Bauernfeindstraße. Během několika příštích let byly otevřeny další úseky linky U1. 28. února 1984 byla otevřena druhá linka metra a vedla od Plärrer do Schweinau. Tato linka eventuálně může vést až na letiště. V roce 2004 bylo společností VGA zakoupeno 6 vozů typu A k doplnění vozového parku. Nicméně odlišnosti mezi mnichovský a norimberským systémem zapříčinily, že mnichovské vozy nešly napojit s norimberskými do jedné soupravy. VGA se rozhodla, že mnichovské vozy nechá v původním nátěru, protože ani nestojí za to je nechat přelakovat, neboť se stejně blíží konec jejich životnosti. 4. prosince 2004 byla otevřena nová, 1,3 km dlouhá, sekce linky U1 do Fürth, táhnoucí se od Stadthalle do Klinikum. 8. prosince 2007 byla linka U1 dále rozšířena do Fürth Hardhöhe. == Síť metra == Síť je dlouhá 36 km a má 46 stanic. Všechny stanice jsou dostupné invalidům a tím je tento systém v Německu ojedinělý. Další specialitou je, že kolejnice nejsou na pražcích, ale na betonové podložce. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Norimberku ve Wikimedia Commons Oficiální stránky VAG Nürnberg", "question": "Kterou společností bylo zakoupeno 6 vozů k doplnění vozového parku?", "answers": ["VGA"]}
{"title": "Frank Lampard", "context": "Frank James Lampard (*20. června 1978 v Romfordu, Anglie) je anglický fotbalový záložník, který působí v klubu New York City FC. Předtím působil v klubech West Ham United a Swansea City (zde hostoval), Chelsea FC a Manchester City. 11. května 2013 zařídil dvěma góly vítězství 2:1 v zápase Premier League proti domácí Aston Ville, čímž se s 203 nastřílenými brankami ve všech soutěžích stal nejlepším kanonýrem v historii Chelsea (překonal 202 gólů Bobbyho Tamblinga). V duchu respektu k nemocnému bývalému fotbalistovi Tamblingovi tyto góly neslavil. Má IQ 157.[zdroj? ] Reprezentační kariéru v dresu Anglie ukončil v srpnu 2014 po mistrovství světa v Brazílii. Celkem odehrál v letech 1999-2014 za anglický národní tým 106 zápasů a nastřílel 29 gólů. Narodil se v Romfordu, jeho otec Frank Richard George Lampard je bývalý anglický fotbalista, který dvakrát vyhrál s West Ham United FA Cup. Jeho matka zemřela 24. dubna 2008. Jeho strýc Harry Redknapp trénuje tým Queens Park Rangers a bratranec Jamie Redknapp hrál 12 let za Liverpool FC. K týmu se připojil v červenci 1994 na zkoušku. Tehdy byl jeho otec asistent trenéra. Frank svou první profesionální smlouvu podepsal 1. července 1995. V říjnu 1995 byl poslán na hostování do druholigového týmu Swansea City AFC. Za tento tým odehrál devět utkání a poté se stěhoval opět zpátky do týmu West Ham United. V březnu 1997 si v zápase proti Aston Ville zlomil pravou nohu a toto zranění mu předčasně ukončilo sezónu.", "question": "Hrál Frank Lampard v týmu West Ham United?", "answers": ["Předtím působil v klubech West Ham United a Swansea City (zde hostoval), Chelsea FC a Manchester City."]}
{"title": "Modrá", "context": "Modrá je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 470 nm. Modrá barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je žlutá. Modrá patří mezi tzv. studené bavy. Některé kultury nerozlišují mezi modrou a zelenou barvou. Modrá barva má uklidňující efekt; někdy též evokuje pocit autority, bezpečí nebo úspěchu. Dále symbolizuje: důvěru, důvěryhodnost důstojnost věrnost, loajalita etablovanost (např. zavedená, fungující značka) moc umírněnost, klid chlad Denní obloha má modrou barvu, to je způsobeno Rayleighovým rozptylem světla na molekulách vody. Stejně tak i tlustá vrstva vody má modrou barvu, protože voda pohlcuje červené světlo (s vlnovou délkou kolem 750 nm). (Oproti tomu je těžká voda bezbarvá, neboť absorbuje záření vyšších vlnových délek.) Modrá barva. se používá na mnoho uniforem, takže jejich nositelům se pak přezdívá např. \"modrá armáda\" (pro železničáře) apod. Modré límečky je v angličtině označení dělníků - proti bílým límečkům úředníků Modrá barva obecně označuje muže či chlapce, oproti růžové, která označuje ženy a dívky. Termín \"člověk s modrou krví\" označuje člověka z aristokracie. Důvodem je, že skrz neopálenou kůži jsou lépe vidět modře zbarvené žíly. V Microsoft Windows se jako \"modrá smrt\" označuje havárie operačního systému, při které se chybové hlášení zobrazí přes celou modře zbarvenou obrazovku (viz BSOD). Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice Jako \"modrokabátníci\" (pro barvu uniforem) byli v americké občanské válce označováni vojáci Unie. Světle modrá barva (azzurro) je národní barva Itálie, k vidění např. na reprezentačních dresech jejích sportovců. \"Velká modrá\" či \"Modrá dáma\" je slangové označení firmy IBM. \"Malá modrá\" je slangové označení firmy Microsoft. Ve Stopařově průvodci po Galaxii se několikrát vyskytuje postava \"Húlúvú\" popisovaná jako \"superinteligentní odstín modré barvy\".", "question": "Jaká barva je doplňkem modré?", "answers": ["žlutá"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru.", "question": "Kolik členských států má Organizace spojených národů?", "answers": ["193"]}
{"title": "Mezinárodní olympijský výbor", "context": "Mezinárodní olympijský výbor (MOV, francouzsky: Comité International Olympique, anglicky: International Olympic Committee, IOC) je organizace sídlící v Lausanne ve Švýcarsku, založená Pierrem de Coubertinem spolu s Demetriusem Vikelasem a Jiřím Guthem v Lausanne ve Švýcarsku 23. června 1894 s cílem obnovit tradici antických olympijských her. K MOV patří 205 národních olympijských výborů. Celosvětově uznávané stanovy této organizace jsou všeobecně známy pod názvem Olympijská charta. Od roku 2013 je jeho předsedou Němec Thomas Bach Mezinárodní olympijský výbor organizuje letní a zimní olympijské hry. První moderní letní olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách v Řecku. První zimní olympijské hry se konaly v roce 1924 v Chamonix ve Francii. Olympismus je životní filosofie, spojující vyrovnanost a kvality těla a ducha. Sport se míchá s kulturou a výchovou, olympismus hledá a vytváří životní styl založený na principu radosti z úsilí, výchovné hodnoty dobrého příkladu a respektování morálních principů. Amnesty International kritizovala MOV za to, že nedokázal vyvinout dostatečný tlak na dodržování lidských práv v Číně. MOV se také smířil s cenzurou Internetu v Číně během olympijských her., což bylo v rozporu s 5. hlavní zásadou olympismu, definovanou v Olympijské chartě v části Základní principy olympismu. Demetrius Vikelas (1894-1896) Pierre de Coubertin (1896-1925) Henri de Baillet-Latour (1925-1942) Sigfrid Edström (1942-1952) Avery Brundage (. 1952-1972) Lord Killanin (1972-1980) Juan Antonio Samaranch (1980-2001) Jacques Rogge (2001-2013) Thomas Bach (2013) - současný předseda Letní olympijské hry Zimní olympijské hry Letní olympijské hry mládeže Zimní olympijské hry mládeže", "question": "Kdy byl založen Mezinárodní olympijský výbor?", "answers": ["23. června 1894"]}
{"title": "Kalifornium", "context": "Kalifornium Kalifornium [Rn] 5f10 7s2 251 Cf 98 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Kalifornium, Cf, 98 Cizojazyčné názvy lat. Californium Skupina, perioda, blok 7. perioda, blok f Chemická skupina Aktinoidy Vzhled kovově stříbrné Identifikace Registrační číslo CAS 7440-71-3 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 251,080 Iontový poloměr Cf2+: 117 pm,Cf3+: 99 pm,Cf4+: 86 pm Elektronová konfigurace [Rn] 5f10 7s2 Oxidační čísla II, III, IV Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,3 Ionizační energie První 6,68 eV Druhá 12,6 eV Třetí 22,1 eV Látkové vlastnosti Krystalografická soustava hexagonální Mechanické vlastnosti Hustota přibližně 14 g/cm3 Skupenství pevné Tvrdost 3–4 Termodynamické vlastnosti Teplota tání 900 °C (1 173,15 K) Teplota varu 1470 °C (1 743,15 K) Elektromagnetické vlastnosti Bezpečnost Radioaktivní I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Dy⋏ Berkelium ≺Cf≻ Einsteinium Kalifornium (chemická značka Cf, latinsky Californium) je desátý člen řady aktinoidů, šestý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader curia, který se v přírodě nevyskytuje. Pro kalifornium za běžného tlaku existují tři krystalické formy: jedna nad a jedna pod 900 °C (1650 °F). Třetí forma existuje při vysokém tlaku. Kalifornium se na vzduchu při pokojové teplotě pokrývá vrstvou oxidu. Sloučeninám kalifornia dominuje oxidační stav +3. Nejstabilnějším z dvaceti známých izotopů kalifornia je kalifornium-251, jehož poločas rozpadu je 898 let. Tento krátký poločas znamená, že se prvek v zemské kůře nenachází ve významném množství. Kalifornium-252, s poločasem rozpadu asi 2 645 let, je pozorován emisní spektroskopií u zbytků supernov z čehož lze opatrně hypoteticky usoudit že exploze supernovy je vždy vyvolána nahromaděním kritického poměru štěpného materiálu právě 252Cf.", "question": "Jakou má chemickou značku Kalifornium?", "answers": ["Cf"]}
{"title": "Český hydrometeorologický ústav", "context": "Kromě toho má ČHMÚ regionální pracoviště (pobočku) v dalších šesti českých městech (Brno, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem, Hradec Králové a České Budějovice). Ředitelem ústavu je od roku 2017 Mgr. Mark Rieder. == Status a účel == Český hydrometeorologický ústav je státní příspěvkovou organizací zřizovanou Ministerstvem životního prostředí České republiky. Jeho účelem je poskytování odborných služeb v oborech kvalita ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, a to přednostně pro státní správu. == Historie == Základ dnešního ústavu vznikl na rozhraní let 1919 a 1920, kdy byl založen Československý státní ústav meteorologický v Praze. Vládním nařízením Československé republiky č. 96/1953 Sb. s účinností od 1. ledna 1954 došlo ke sloučení tohoto ústavu s hydrologií. Roku 1967 byl do ústavu začleněn třetí obor – ochrana čistoty ovzduší, a to v reakci na vzrůstající význam ochrany životního prostředí.Mezi roky 1979 až 2000 sloužila ústavu pro pozorování oblačnosti meteorologická věž Libuš v Praze. Dnes k tomuto účelu slouží meteorologická věž Brdy postavená v roce 2000. == Pobočky == ČHMÚ má v České republice celkem 7 regionálních poboček v následujících městech: Praha - Na Šabatce 17, 143 06, Praha 4 - Komořany Brno - Kroftova 43, 616 43, Brno - Žabovřesky Ostrava - K Myslivně 3, 708 00, Ostrava-Poruba Plzeň - Mozartova 41, 323 00, Plzeň Ústí nad Labem - Kočkovská 18, 400 11, Ústí nad Labem - Kočkov Hradec Králové - Dvorská 410, 503 11, Hradec Králové - Svobodné Dvory České Budějovice - Antala Staška 32, 370 07, České Budějovice == Organizační struktura == ČHMÚ sestává ze tří odborných úseků (Úsek meteorologie a klimatologie, Úsek hydrologie a Úsek kvality ovzduší) , dvou podpůrných úseků (Úsek ekonomicko-správní a Úsek informatiky) a odboru ředitele. Kromě ústředního pracoviště v Praze-Komořanech má ČHMÚ regionální pracoviště (pobočku) v dalších šesti českých městech. Na pobočkách jsou pak zastoupeny jednotlvé odborné úseky jednotlivými odděleními (ne na každé pobočce jsou zastoupeny všechny úseky). == Odkazy == === Reference === === Související články === Ústav fyziky atmosféry AV ČR === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Český hydrometeorologický ústav ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Stránky ČHMÚ Brno Stránky ČHMÚ Ústí nad Labem Stránky odboru letecké meteorologie provozované ČHMÚ", "question": "Jakou zkratkou se označuje Český hydrometeorologický ústav?", "answers": ["ČHMÚ"]}
{"title": "Koala medvídkovitý", "context": "Další pojmenování tohoto druhu založená na podobnosti s medvědy jsou například opičí medvídek, domorodý medvídek a stromový medvídek. Koalové se vyskytují v pobřežních oblastech východní a jižní Austrálie, od Adelaide až k jižní části poloostrova Cape York. V oblastech s dostatečnou vlhkostí, která je podmínkou růstu vhodných lesů, jsou populace koalů také výrazně rozšířeny do vnitrozemí. Na začátku 20.století byli koalové v Jižní Austrálii prakticky vyhubeni, nicméně dnes jsou vymizelé populace nahrazeny jedinci pocházejícími z Victorie. Koalové se nevyskytují v Tasmánii a Západní Austrálii. Původ tohoto druhu není zcela objasněn; nejpravděpodobněji se však vyvinul ze suchozemských zvířat podobných vombatům. Zkameněliny koalů jsou poměrně vzácné, ale několik jich bylo objeveno v severní Austrálii. Pocházejí z doby před 20 miliony lety, kdy byla severní polovina Austrálie porostlá deštnými pralesy. K potravní specializaci koalů na blahovičníky došlo až po ochlazení klimatu, kdy byly deštné pralesy vystřídány blahovičníkovými lesy. Fosilní nálezy z doby před 50 000 lety také naznačují, že v této době byly jižní oblasti Austrálie obývány obřími koaly. Koala hraje z ekologického hlediska stejnou roli jako jihoamerický lenochod. Hmotnost: 5–12 kg Délka těla: 70–90 cm Délka ocasu: 6 cm Koalové jsou zavalitá zvířata, mají delší uši a končetiny. Jejich srst je hustá a měkká, v odstínech od popelavě šedé k hnědavé. Na břichu a ušních boltcích jsou bílé dlouhé chlupy. Koala se vzhledem velice podobá vombatovi (nejbližší nevyhynulý příbuzný), ale má hustší srst, několikanásobně větší uši a delší končetiny. Hmotnost se pohybuje mezi 12 kg u mohutného samce z jihu Austrálie a 5 kg u drobné samice ze severu. Při šplhání ve stromech mu pomáhají velké, ostré drápy. Na každé končetině najdeme pět prstů, přičemž na předních končetinách jsou dva palce stojící proti ostatním třem prstům, které umožňují lepší uchopení větve. Na zadní končetině je protistojný palec pouze jeden. Koala je jeden z mála savců (kromě primátů), který má otisky prstů. Ty jsou podobné lidským otiskům prstů – jejich odlišení může být docela obtížné i při použití elektronového mikroskopu. Zuby koaly jsou přizpůsobeny býložravému způsobu obživy a jsou podobné zubům dalších druhů z řádu dvojitozubců (např. vombat). Ostrý pár řezáků určených k uštipování listů je oddělen od stoliček širokou mezerou.", "question": "Jakou barvu mají chlupy na břiše koaly medvídkovitého?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Černá díra", "context": "Černá díra je natolik hmotný objekt, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti časoprostoru natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Černá díra byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem. Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic jako její datum objevu. Avšak můžeme s určitostí říci, že prvním vážným a dnes již prokázaným kandidátem se stala v roce 1971 hvězda v binárním systému v souhvězdí Labutě kryjící se s rentgenovým zdrojem Cygnus X-1. Bylo zjištěno, že jde o těleso, které má příliš velkou hmotu na to být neutronovou hvězdou. Další efekty spojené s pozorováním, především rentgenové záření, byly v perfektní shodě s teoretickou predikcí černé díry. Dnes považujeme za obecně prokázané, že černé díry se nacházejí v centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup. Podle obecné relativity nemůže žádná hmota ani informace proudit z nitra černé díry k vnějšímu pozorovateli. Například není možné získat žádnou její část ani odražené světlo vyslané z vnějšího zdroje či jakoukoli informaci o hmotě, která vstoupila do černé díry. Existují však kvantově-mechanické procesy, které způsobují vyzařování černých děr. Předpokládá se, že vyzařování nezávisí na tom, co do černé díry spadlo v minulosti. Představu tělesa tak hmotného, že z něho nedokáže uniknout dokonce ani světlo, navrhl anglický geolog John Michell v roce 1783 v práci zaslané Královské společnosti.", "question": "Kdy byla předpovězena černá díra?", "answers": ["v roce 1915"]}
{"title": "Hrabství Cork", "context": "multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. County Cork (irsky Contae Chorcaí, anglicky County Cork) je irské hrabství nacházející se na jihu země v bývalé provincii Munster. Sousedí s hrabstvím Limerick na severu, s hrabstvím Kerry na západě a hrabstvími Tipperary a Waterford na východě. Velmi členité jižní pobřeží omývá Keltské moře. Hlavním městem hrabství je Cork, které je také samostatnou samosprávní jednotkou. Hrabství má rozlohu 7499 km², což ho činí největším hrabstvím, a žije v něm 518 218 obyvatel (2011). Mezi zajímavá místa hrabství patří Cork, Cobh a mys Mizen Head. Zkratka hrabství, používaná zejména na SPZ, je C. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrabství Cork na Wikimedia Commons Oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Irsko Administrativní dělení – Irské provincie • Irská hrabství (hlavní města) Connacht Galway (Galway) • Leitrim • Mayo • Roscommon • Sligo Munster Clare • Cork (Cork) • Kerry • Limerick (Limerick) • Tipperary (Severní Tipperary, Jižní Tipperary) • Waterford (Waterford) Leinster Carlow • Dublin (Dublin, Dún Laoghaire – Rathdown, Fingal, Jižní Dublin) • Kildare • Kilkenny • Laois (Queen's) • Longford • Louth • Meath • Offaly (King's) • Westmeath • Wexford • Wicklow Ulster", "question": "Jaká je rozloha hrabství Cork?", "answers": ["7499 km²"]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Její členové volají po znovunabytí území, která před Trianonskou smlouvou patřila k Maďarsku (Uhersku) a byla tehdy získána okolními státy. Kromě demonstrací proběhlo v letech 2006 až 2008 také několik stávek požadujících většinou vyšší platy (např. třídenní stávka železničářů společnosti MÁV). Těmto potížím přidala na síle také finanční krize, která na podzim roku 2008 silně zasáhla maďarskou ekonomiku. V parlamentních volbách 2010, které proběhly ve dvou kolech 11. dubna a 25. dubna 2010, získaly politické strany následující mandáty: Fidesz-KDNP 263 mandátů, MSZP 59 mandátů, nacionalistická strana Jobbik 47 mandátů a LMP 16 mandátů. Dále byl zvolen poslancem nezávislý kandidát Oszkár Molnár. Po volbách 2010 vznikla v Maďarsku pravicově zaměřená nová vláda, někdy také nazývaná Vláda národní spolupráce, vedená Viktorem Orbánem. Je u moci od 29. května 2010 a tvoří ji zástupci vítězných stran Fidesz a KDNP, které pro tyto volby sestavily společnou kandidátku. Vláda se v parlamentu opírá o ústavní více než dvoutřetinovou většinu, což jí umožnilo dalekosáhlé změny ústavního a právního pořádku, které však postupně narážejí na odpor i ze strany EU. Jako jedno ze zásadních opatření schválilo Národní shromáždění dne 18. dubna 2011 novou ústavu nahrazující dotud platnou starou ústavu z roku 1949. Platnost nové ústavy započala 1. ledna 2012. Název státu se změnil z Maďarská republika (Magyar Köztársaság) na jednoslovné Maďarsko (Magyarország). Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Maďarska. Maďarsko je převážně rovinatá nebo mírně zvlněná země, a to díky poloze v Panonské pánvi. Relativně hornaté je pouze severní pohraničí, kam zasahují Vnitřní Západní Karpaty. Zde v pohoří Mátra se nachází i nejvyšší bod Maďarska, hora Kékes (1015 m). Asi polovinu Maďarska na jihovýchodě a východě vyplňuje Velká uherská nížina (Alföld), která zasahuje i do sousedního Rumunska, Srbska, na Slovensko a na Ukrajinu. Plochá krajina Velké uherské nížiny je z velké části přeměněna na zemědělskou, zachovaly se ale zbytky původní středoevropské maďarské stepi, označované jako puszta. Tato krajina je ochraňována např. v národním parku Hortobágy. Jihozápad Maďarska je zvlněný až pahorkatý. Lemuje ho Zadunajské středohoří, jehož nejznámější součástí je Bakoňský les. Jižně od této linie probíhá tektonický zlom, zčásti vyplněný jezery Balaton a Velence. V okolí města Pécs se rozkládá pohoří Mecsek. Severozápadní Maďarsko v okolí města Ráb je opět ploché, rozkládá se zde Malá uherská nížina (Kisalföld), zasahující i na Slovensko jako Podunajská nížina. Vcelku asi 89 % území nepřesahuje nadmořskou výšku 200 m, nad 400 m n. m. leží jen asi 2 %.", "question": "Je Maďarsko spíše rovinatá země?", "answers": ["Maďarsko je převážně rovinatá nebo mírně zvlněná země, a to díky poloze v Panonské pánvi."]}
{"title": "Korsika", "context": "Korsika je ostrov ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km2, je 4. největším ostrovem ve Středomoří. Svým tvarem připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 322 000 obyvateli. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706 m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů. První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př.n.l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př.n.l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše. Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů, a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovu. Přístavní město Calvi je jedním z možných rodišť \"Janovana\" Kryštofa Kolumba. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé kaštany a olivy. Ve válce nad Itálií získala ostrov v 16. století Francie, ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městu Janov. V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák Pasquale Paoli. Korsika definitivně připadla do područí Francie roku 1768, kde zůstala až do roku 1942, kdy byla obsazena a krátce okupována italskými vojsky. Od roku 1982 má v rámci Francie autonomii s vlastní vládou a regionálním parlamentem. Zde, v městě Ajaccio, se také narodil 15. srpna 1769 Napoleon Bonaparte. Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem Mt.", "question": "Jak se nazývá nejvyšší hora Korsiky?", "answers": ["Monte Cinto"]}
{"title": "Pavel Brümer", "context": "V prosinci roku 1967 spolu s Karlem Poláčkem a Janem Turkem založil v Ústí nad Labem skupinu Greenes, která později změnila název na Bluegrass Hoppers a posléze na Fešáci. V sestavě Fešáků, vydržel až do roku 2001, kdy byl ze zdravotních důvodů nucen skupinu opustit. V roce 1989 založil spolu se spoluhráči z Fešaků skupinu Nervové sanatorium, která se později přejmenovala na Cadillac podle první desky z roku 1992. V letech 1995 a 1997 vydal dvě společná alba s Tomášem Linkou Poslední soud a Život je jízda. Poslední solovou desku Není nejhůř jak se zdá vydal v roce 1999. Zemřel po dlouhé nemoci 15. září 2015. == Nejznámější hity == Matterhorn Dárek vánoční První honorář Strašidelný vlak Country bál Amanda Hvězda Countryon Komedianti nestárnou Cadillac Kamráde, pusť ten kolotoč Ranní ticho Písně vlaků První vlak Paměti Neboj, lásko Od ní Zvony Konečná == Diskografie == Pavel Brümer - Cadillac 1992 Multisonic Pavel Brümer a Tomáš Linka - Poslední soud 1995 PRESSTON Pavel Brümer a Tomáš Linka - Život je jízda 1997 AB STUDIO Pavel Brümer - Není nejhůř jak se zdá 1999 AB STUDIO == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Brümer", "question": "Kdo spolu s Karlem Poláčkem a Janem Turkem založil skupinu Greenes?", "answers": ["Pavel Brümer"]}
{"title": "Stalinův pomník", "context": "Odstřelování pomníku. Dřevěné bednění mělo co nejvíce zakrýt odstřel před zraky zvědavců Metronom umístěný v roce 1991 na místě původního Stalinova pomníku Po vystoupení Stalinova nástupce N. S. Chruščova, který odsoudil tzv. Stalinův kult osobnosti, českoslovenští komunisté rozhodli pomník zlikvidovat. Konečné rozhodnutí znělo monument zlikvidovat částečným odstřelem.[7] Stalo se tak 6. listopadu roku 1962. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů). Svoji funkci tak plnil pouhých sedm let. Odstřelován byl několik týdnů. Celá akce byla přísně střežena, bylo zakázáno oblast fotografovat, detonace však byly slyšet po celé Praze. Po zničení pomníku Na konci 70. let 20. st. proběhla soutěž na výstavbu Pomníku osvobození Československa Sovětskou armádou. 2. kolo bylo vyhodnoceno v roce 1978 a na podzim proběhla na Staroměstské radnici výstava postoupivších návrhů do 3. kola.[8] Ústřední výbor KSČ přišel s myšlenkami na zbudování nové dominanty Prahy roku 1988, k jeho realizaci však již nedošlo. Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice (později nazvaná Radio 1). Na podstavci stojí od roku 1991 pohyblivý metronom sochaře Vratislava Karla Nováka.", "question": "Jak dlouho stál na Letné Stalinův pomník?", "answers": ["sedm let"]}
{"title": "Skořice", "context": "Benzoát sodný Cinnamaldehyd – základní složka aromatu typického pro skořici Ethylcinnamát – podílí se na chuti a aromatu skořice (ovocná a balzámová vůně připomínající skořici s trochou jantaru) Eugenol – podílí se na aromatu skořice (hřebíčková vůně) Kumarin – zvýrazňuje a doplňuje. aroma (sladká vůně připomínající posečenou trávu) Kyselina skořicová – podílí se na chuti a aromatu skořice (medová, květinová vůně) Linalool – podílí se na aromatu skořice (květinová, s trochou kořenné vůně) Safrol – podílí. se na aromatu skořice (vůně cukrárny) pomáhá krevnímu oběhu, snižuje krevní tlak, zmírňuje krvácení z nosu a silné menstruace zlepšuje trávení - štěpí tuky, zlepšuje metabolismus tuků a cukru u lidí s cukrovkou, zahřívá a stimuluje zažívací trakt. , uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti, nadýmání podporuje chuť k jídlu zevně se používá proti revmatismu má dezinfekční a antibiotické účinky, ničí bakterie používá se jako prostředek proti nachlazení, kašli, chřipce pravidelné užívání skořice(dávky 1 - 5 g) má vliv na pokles hladin plazmatické glukózy nalačno, celkového cholesterolu, LDL-Ctariglyceridů a zvýšení HDL-C, nebyl však prokázán žádný významný vliv na hladinu glykovaného hemoglobinu Může způsobit alergickou reakci. Svůj původ má skořicovník v Asii, kde se používal jako koření i lék. Nyní jej najdeme nejen na plantážích v celém tropickém a subtropickém pásmu jihovýchodní Asie, zejména v Indonésii, ale i na Seychelských ostrovech a Madagaskaru nebo na americkém kontinentu (např. Brazílie). Plantáže skořicovníků bývají poblíž vodních toků, protože tyto rostliny potřebují hodně spodní vody. Zmínky o skořicovníku pochází již z Číny 4000 let před n. l. Jako léčivo i aromatickou přísadu ji používali staří Egypťané. Také ve starověkém Řecku byla skořice známá a Řekové přikládali jejím léčebným účinkům velký význam, avšak nevěděli, odkud pochází. I sám Aristoteles se domníval, že ji z neznámých zemí přinášejí obrovští ptáci, jimž ji z hnízd s nasazením života loupí odvážní Arabové. Až jeho žák Alexandr Makedonský poznal skořicovník při tažení do Indie. Skořice byla vzácná a drahá, a tak se o ni vedlo mnoho bojů. Na západě byla dříve známá pouze skořice čínská. Od 16. století se díky objevitelským cestám začíná dovážet i ceylonská. V r. 1580 ovládli Cejlon Portugalci, kteří tvrdě utlačovali místní obyvatele, aby zajistili Evropě dostatek skořice. Od r. 1632 se stále více na Cejlonu začínají prosazovat Nizozemci, kterým se podařilo zavést monopol na cejlonskou skořici. Později přenesli její pěstění také do Indonésie, která je dodnes jedním z jejích největších producentů. V českých zemích byla skořice známa od 15. století.", "question": "Odkdy je v českých zemích známa skořice?", "answers": ["od 15. století"]}
{"title": "Hugh Alexander Kennedy", "context": "roku 1845 účast na dvou telegrafických partiích,[5][6], ve kterých hrál v Liverpoolu společně Howardem Stauntonem proti týmu v Londýně složenému z Henryho Thomase Buckleho, Georgeho Walkera, Williama Davise Evanse, Georga Perigala1 a Williama Josiaha Tucketta1, přičemž se Stauntonem jednu partii remizovali a jednu prohráli, roku 1846 prohru v zápase s Eliahem Williamsem v Londýně 2:4 (=0),[7] roku 1849 prohru rovněž v Londýně s Eduardem Löwem 6:7 (=1),[7] účast na šachovém turnaji v Londýně roku 1851,[8] kde skončil šestý. V prvním kole porazil Karla Mayeta 2:0, ale v druhém prohrál s pozdějším finalistou Marmadukem Wyvillem 3:4 (=1). V zápasech o páté až osmé místo nejprve porazil J. R. Mucklowa1 4:0, ale pak prohrál s Józsefem Szénem 0:4 (=1). Poznámky 1 George Perigal, William Josiah Tuckett a J. R. Mucklow, angličtí šachisté, bližší podrobnosti nezjištěny Reference ↑ Gaige, Jeremy (1987), Chess Personalia, A Biobibliography, McFarland, str. 209↑ http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=10333↑ The Brighton Chess Club: Introduction and Background to the Formation of the First Club↑ Edo Ratings, Kennedy, H.A[nedostupný zdroj]↑ http://www.chesscafe.com/text/spinrad15.pdf↑ The Kibitzer1 2 I grandi matches fino al 1849↑ http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1851-99/1851London.htm Externí odkazy ChessGames – Hugh Alexander Kennedy (partie) (anglicky) Autoritní data: ISNI: 0000 0003 9627 5553 | VIAF: 291222704 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Šachy", "question": "Kolik zápasů vyhrál Hugh Alexander Kennedy v zápase s Howardem Stauntonem roku 1844?", "answers": ["3"]}
{"title": "Kytice (sbírka)", "context": "bys nenašla místo v hrobě, žes mi zvůli dávala! \" (Dceřina kletba) Slyšte a pilně važte moje slova: S nadějí nic se nenoste, leč nad tím břichem vřelé srdce znova a pravá hlava naroste! (Věštkyně) == Hudební zpracování == Některé básně také zhudebnil skladatel Antonín Dvořák, jednu jako kantátu (Svatební košile) a další jako symfonické básně: Svatební košile (opus 69) Vodník (opus 107) Polednice (opus 108) Zlatý kolovrat (opus 109) Holoubek (opus 110)Některé z básní (např. Vodník) byly ztvárněny také jako melodramata s hudbou od Zdeňka Fibicha == Rozhlasové zpracování Českého rozhlasu 3 Vltava == V roce 2010 byly pod režií Markéty Jahodové nahrány 4 balady pro rozhlas. Balady Kytice a Zlatý kolovrat namluvil Pavel Soukup, Štědrý den Josef Somr a Poklad Barbora Munzarová. == Filmové zpracování == Film Kytice natočil v roce 2000 F. A. Brabec. Film získal ceny Český lev 2001 za kameru, hudbu a zvuk. == Komiksové zpracování == V roce 2016 vydavatelství Transmedialist zpracovalo a vydalo publikaci Komiksová Kytice. Dílo se drží původní koncepce Karla Jaromíra Erbena a obsahuje nedokončenou baladu Svatojanská noc. == Odkazy == === Reference === === Související články === Karel Jaromír Erben === Literatura === NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola Karel Jaromír Erben a jeho \"Kytice\", s. 287–293. ŠUJAN, František. Erbenova Kytice po stránce aesthetické s rozborem Pokladu. Brno: František Šujan, 1896. 34 s. Dostupné online. ERBEN, Karel Jaromír. Kytice z pověstí národních. V Praze: Tisk a náklad Jarosl. Pospíšila, 1853. 149 s. Dostupné online. === Externí odkazy === Dílo Kytice z pověstí národních ve Wikizdrojích Rozbor Kytice (prof. Josef Vojvodík) (YouTube) Rozhlasové zpracování básní Kytice, Štědrý den, Zlatý kolovrat a Poklad První vydání sbírky z katalogu Vědecké knihovny v Olomouci, digitalizováno v rámci služby eBooks on Demand První vydání Kytice (1853) na stránkách Krameria Kytice online, na stránkách www.Pohadkozem.cz", "question": "Čí stěžejní dílo je Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních?", "answers": ["Karla Jaromíra Erbena"]}
{"title": "Héra", "context": "Její otec Kronos ji snědl z obavy před povstáním svych dětí Její kult dosáhl největšího rozmachu přibližně v letech 800 př. n. l. až do všeobecného přijetí křesťanství. Její postavení je krajně netypické, zastupuje vlastně nejvyšší bohyni (ženské pohlaví), ale přitom její moc nikoli, stejně tak se nám mýty ukazují Héru jako velmi rozporuplnou osobnost. V římském pantheonu je jejím protějškem bohyně Iuno. Mezi její schopnosti patřilo měnit podobu, viděla do budoucnosti. Vládla mlhám, bouřím, bleskům. Říká se, že vládla i počasí. Na starosti měla především manželství a právě k ní se modlily manželky. Byla zároveň také velice žárlivá na svého manžela a jeho četné milenky. Například nymfu Io musel Zeus proměnit v krávu, aby ji Héra nenašla. Když zase zjistila, že bohyně Leto čeká dítě s jejím mužem, zakázala všem ostrovům, aby ji dovolily zůstat a porodit na jejich půdě. Ze třetí generace bohů se Rheie a Kronovi narodila jako první. Její bratr Zeus se podle mýtu proměnil v kukačku, svedl ji a poté si ji vzal. Porodila mu syna Area, toho však ani jeden z nich, stejně jako ostatní Olympané, neměli příliš v lásce. Dalším je Héfaistos, ale podle některých pověstí, ho Héra zplodila sama, natruc Diovým záletům. Někdy se také zmiňuje bohyně věčného mládí Hébé a Eileithýia. O jejich otcovství není také zcela jasno. Mezi Héřiny vlastnosti rozhodně patřila žárlivost, která se projevovala k ženám, s kterými ji Zeus podvedl a pronásledovala také potomky manželova vzplanutí. Zvláště slavným se stalo její pronásledování Herakla. Zobrazována byla jako důstojná dáma či matka. Jejím emblémovým zvířetem byla kráva, páv, někdy kukačka a jeřáb. Mezi její atributy patřilo žezlo, obětní oheň, obětní miska, krb či granátové jablko.", "question": "Kdo je manželkou Dia?", "answers": ["Héra"]}
{"title": "Bismut", "context": "K známým nízkotajícím slitinám bismutu patří Woodův kov, který je směsí 55 % bismutu, 25 % olova, 15 % cínu a 5 % kadmia a taje okolo 70 °C. Lipowitzova slitina je směsí 50 % bismutu, 25 % olova, 15 % cínu a 10 % kadmia a teplotu tání má okolo 60 °C, je to nejníže tající slitina směsi těchto kovů. Roseův kov je směsí 50 % bismutu, 25 % olova a 25 % cínu a taje při 94 °C. V chemickém průmyslu je bismut součástí katalyzátorů pro výrobu akrylátů a dalších látek. Při výrobě keramiky slouží bismut jako náhrada olova při přípravě glazur, barviv pro keramické materiály a výrobě optických vláken s vysokým indexem lomu. Bismut je důležitou součástí kosmetických a lékařských přípravků (např. v lékařství se používá zásaditá sůl kyseliny gallové Bi(OH)2·OCO·C6H2(OH)3 na zásyp ran - dermatol; sloučeniny bismutu se používají i jako léky proti syfilidě). Řada dalších různých sloučenin bismutu se používá v kosmetice a medicíně jako součást různých desinfekčních prostředků a léků používaných při léčení žaludečních a střevních chorob. Slitina s manganem s názvem bismanol slouží pro výrobu velmi silných permanentních magnetů. Ve sloučeninách se bismut vyskytuje především v mocenství Bi+3. Většina jeho solí je velmi málo rozpustná a snadno hydrolyzují. Oxid bismutitý Bi2O3 je za normální teploty žlutý a za horka červenohnědý prášek. Je to kyselinotvorný oxid.", "question": "Jakou chemickou značku má bismut?", "answers": ["Bi"]}
{"title": "René Descartes", "context": "Postupovat od jednoduchého ke složitému v pořadí. Sestavit úplné seznamy a obecné přehledy, aby bylo jisté, že jsme na nic nezapomněli. Descartes je přesvědčen, že i ty nejobtížnější vědecké problémy lze takto rozložit na \"dlouhé řetězce\" jednoduchých kroků, a pokud se zachová jejich pořadí, musí se najít řešení. \"Každá pravda, kterou jsem objevil,. byla pravidlem, jež mi pomáhalo nalézat další.\" Descartes rozlišuje Boha jakožto nekonečnou a nestvořenou substanci, a vedle něho jen dvě substance stvořené: res extensa, svět těles, tělesnou substanci s hlavním atributem rozprostraněnosti; res cogitans, nerozprostraněnou duchovní substanci s atributem myšlení, neprostorový a netělesný duch, myšlení. Descartes je tedy v tomto učení zastánce dualismu hmoty a ducha, objektu a subjektu. Rozlehlost i myšlení, tělo i duch jsou nicméně v člověku \"nejtěsněji svázány a jaksi promíšeny\". Jenže na otázku, jak mohou tyto dvě zásadně odlišné substance být v jedné bytosti a dokonce na sebe působit, nedovede odpovědět. Na tyto otázky pak navázali Descartovi následovníci (Leibniz, Spinoza, okasionalismus a další). Poznávání světa těles smysly považuje za příliš nejasné a hlavně klamné, podobně jako ostatní filosofové tohoto racionalistického věku. Descartes to dokládá příkladem kousku vosku, který pouhým zahřátím změní všechny své vlastnosti. Plnohodnotné poznání je jen to, které se může vyjádřit v průzračných, rozumových, matematických pojmech. Pro svět těles je to rozlehlost, vyplnění prostoru.", "question": "Kolik je stvořených substancí kromě Boha podle Descarta ?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Pragmatika", "context": "Pragmatika Pragmatika nebo také pragmatická lingvistika (z řeckého pragma, skutek) je moderní vědecká disciplína na pomezí lingvistiky a filosofie, která se zabývá řečovými akty (promluvami, výpověďmi) jako účelnou praxí řeči: člověk, který mluví, nejen něco říká, ale obvykle tím sleduje i nějaký záměr. Na rozdíl od sémantiky se pragmatika nespokojuje s ideálním (slovníkovým) významem slov, nýbrž všímá si záměru i strategie mluvčího, situace a kontextu výpovědí. Vedle významu výpovědi se zajímá i o její – často mimo-řečové – účinky a důsledky. Pragmatika je také název subdisciplíny sémiologie zabývající se pouze vztahem jazykových znaků (slov) k uživateli jazyka, ale už ne např. popisem užití pragmaticky aktivních prostředků.[1] „ Když diplomat řekne ano, myslí tím „možná“; když řekne možná, myslí „ne“; když řekne ne, není to diplomat. Když dáma řekne ne, myslí tím „možná“; když řekne možná, myslí „ano“; když řekne ano, není to dáma. “ — Voltaire[2] Předchůdci Starší lingvistika se zabývala především jazykem (anebo různými jazyky) jako systémem a jeho pravidly. Pokud si všímala vět a výpovědí, byla to obvykle tvrzení, u nichž se ptáme, zda jsou pravdivá nebo nepravdivá. Od prvních indických jazykovědců a od Aristotela měla tak velmi blízko k logice. Jazykové praxe a jiných typů výpovědí si všiml jako jeden z prvních Augustinus ve spise „O učiteli“, kde rozebírá situaci a postup rozhovoru. Zakladatel moderní lingvistiky, Ferdinand de Saussure (1857-1913) zavedl důležité rozlišení mezi jazykem a řečí: Jazyk (francouzsky langue) je vícevrstevný systém fonetiky, lexika a gramatiky, který představuje souhrn možností, jež má mluvčí k dispozici. Americký lingvista Noam Chomsky mluví o jazykové kompetenci. Řeč (francouzsky parole) je souhrn aktuálních promluv čili praktických použití tohoto systému, v novější terminologii řečových aktů. Obě stránky přitom spolu těsně souvisejí: kdo mluví, musí ovládat jazyk, ale naučil se jej tím, že se pokoušel mluvit.", "question": "Čím se zabývá pragmatika nebo také pragmatická lingvistika?", "answers": ["se zabývá řečovými akty (promluvami, výpověďmi) jako účelnou praxí řeči"]}
{"title": "Rada bezpečnosti OSN", "context": "Rada bezpečnosti je orgán Organizace spojených národů odpovědný za zajištění světového míru, mezinárodní bezpečnosti a řešení konfliktů. Zatímco usnesení ostatních orgánů jsou ve vztahu k členským státům OSN pouze doporučující, rezoluce Rady bezpečnosti jsou závazné a Rada může jejich splnění vynucovat i silou. Tento orgán zasedá stále a do jeho kompetence patří: zachování míru ve světě řešení sporů úprava zbrojení používání sankcí vůči narušiteli podnikání vojenských akcí proti agresoru navrhuje kandidáta na generálního tajemníka spolu s Valným shromážděním volí soudce mezinárodního soudního dvora předkládá zprávy o svojí činnosti valnému shromáždění Rada bezpečnosti jako jediný orgán může nařídit použití síly při řešení ohrožení míru. Rada bezpečnosti je patnáctičlenná. Pět členů jsou tzv. stálí členové se zvláštními pravomocemi, zbylých 10 členů (nestálí členové) je voleno Valným shromážděním OSN na dvouleté období a to tak, že každým rokem se obmění pět členů. Zajímavým faktem je, že všech pět stálých členů Rady bezpečnosti je shodných s pěti jadernými mocnostmi, které jsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Pět stálých členů představovalo vítězné velmoci po druhé světové válce. Byly to: Čínská republika Francie Sovětský svaz USA Spojené království Čína byla reprezentována Čínskou republikou na ostrově Tchaj-wan. Od roku 1971 je Čína v OSN a tedy i v Radě bezpečnosti zastoupena pevninskou Čínskou lidovou republikou. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 zaujalo post stálého člena Rady bezpečnosti Rusko. Aktuálními stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čínská lidová republika Francie Rusko USA Spojené království Nestálé členy Rady bezpečnosti volí Valné shromáždění na svém každoročním podzimním zasedání a zvolení členové nastupují do Rady k 1. lednu nadcházejícího roku. Jsou stanoveny regionální skupiny zemí, které navrhují ze svého středu jednu nebo několik kandidátských zemí. Afrika vysílá do Rady bezpečnosti tři nestálé členy, Asie, Latinská Amerika a západní Evropa po dvou nestálých členech a východní Evropa (kam spadá ČR) jednoho zástupce. Jedním ze zástupců musí být arabská země spadající střídavě pod Afriku nebo Asii.", "question": "Za co odpovídá Rada bezpečnosti OSN?", "answers": ["mezinárodní bezpečnosti"]}
{"title": "Hlodavci", "context": "Hlodavci (Rodentia) jsou zdaleka nejpočetnější řád z celé třídy savců. Většinou jde o menší živočichy. Jejich charakteristickým rysem je tvar a uspořádání zubů. Přední řezáky jsou přeměněny v hlodáky; špičáky chybí úplně. Hlodáky mají přední stranu pokrytou tvrdou sklovinu a zadní stranu mnohem měkčí zubovinou. Díky většímu obrušování měkčí zadní části si zuby udržují stále ostrou hranu. Celý řád čítá přes 2500 žijících druhů. Většina hlodavců je všežravá. Jejich největším žijícím zástupcem je kapybara. Co umožnilo těmto živočichům dosáhnout tak velké úspěšnosti? V úvahu přicházejí tři hlavní faktory. Prvním je skutečnost, že ačkoli hlavní evoluční diverzifikace savců probíhala v eocénu (před 34 až 56 miliony let), jedna z čeledí hlodavců - Muridae - se objevila až v pliocénu (před 5 miliony let) a je tedy ještě relativně mladá. Se svými již více než 1000 druhy tato čeleď ještě stále zvyšuje svoji genetickou diverzitu. Během svého vývoje také zůstala poměrně nespecializována. Za druhé jsou hlodavci poměrně drobní. Většina z nich váží méně než 150 g, i když je známa řada výjimek, např. morče, které může vážit až 1800g a raritu tvoří kapybara, která váží až 80 kg.", "question": "Jaký je největší žijící hlodavec?", "answers": ["kapybara"]}
{"title": "Mnichovská dohoda", "context": "Podstatnou slabinou byla, neurčitá formulace Spojenecké smlouvy s Francií navržena československou diplomacií, vázaní pomoci SSSR na kroky Francie a nedostatečné kroky československé diplomacie u dalších velmocí, které by zaručovaly neměnnou podobu východních hranic Německa. Německé nároky vůči Československu pak byly před světovou veřejností vysvětlovány jako částečná náprava Versailleského systému, který nastavil Německu příliš tvrdé podmínky po první světové válce, a také naplnění přirozeného práva na sebeurčení pro etnické Němce v Československu. Důsledkem toho všeho bylo, že velmoci, na jejichž pomoc při obraně proti německé agresi československá vláda nejvíce spoléhala, měly snahu se s nacisty dohodnout a předejít tak scénáři, který vedl k první světová válce a to i za cenu obětování Československa. Československo-sovětská smlouva z roku 1935 byla jedinou mezinárodní smlouvou vymezující vzájemnou vojenskou pomoc v případě útoku Německa. Sovětský svaz byl sice smluvně zavázán bránit Československo, ale jen pokud se do konfliktu zapojí Francie. Československo mělo od roku 1924 podepsanou spojeneckou smlouvu s Francií, kde se smluvní strany zavázaly, že v případě ohrožení společných zájmů se shodnou na opatřeních, jež je měla chránit. Text ovšem postrádal ustanovení o vzájemné vojenské pomoci. Signatáři měli v tomto ohledu volnost a suverenitu rozhodování. Tuto neurčitost vnesla do dokumentu československá diplomacie. 16. října 1925 Československo podepsalo Garanční smlouvu. Tento dokument vznikl v rámci Locarnských dohod. Určoval, že Francie a Československo si poskytnou vojenskou pomoc, stanou-li se cílem nevyprovokované agrese, a to i za situace, že se Rada Společnosti národů (SN) nevyjádří jednomyslně ve věci označení agresora.", "question": "Od kdy mělo Československo podepsanou spojeneckou smlouvu s Francií?", "answers": ["1924"]}
{"title": "Copa Airlines", "context": "Copa Airlines Copa Airlines IATACM ICAOCMP CALLSIGNCOPA Zahájení činnosti1944Sídlo Ciudad de Panamá, PanamaHlavní základnaLetiště Panama–TocumenPestinace78 (listopad 2018)Velikost flotily92 (listopad 2018)Věrnostní programConnectMilesČlen alianceStar AllianceOficiální webwww.copaair.com Copa Airlines (čínsky: 深) (ICAO: CMP, IATA: CM) je panamská letecká společnost se sídlem v hlavní městě Panama na zdejším letišti Tocumen. Byla založena v roce 1944, operuje od roku 1947. Od roku 2012 patří mezi členy aliance Star Alliance. Jejími dceřinými společnostmi jsou Wingo a Copa Airlines Columbia (2018). Společnost provozuje především lety po Střední, Jižní a Severní Americe. K říjnu 2018 létá do 78 destinací, má flotilu 92 letounů. Tu tvoří jen úzkotrupá letadla. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Copa Airlines na anglické Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Copa Airlines na Wikimedia Commons Oficiální stránky (anglicky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Členové aliance Star Alliance Zakládající členové Air Canada • Lufthansa • Scandinavian Airlines • Thai Airways • United Airlines Ostatní členové Aegean Airlines • Air China • Air India • Air New Zealand • All Nippon Airways • Asiana Airlines • Austrian Airlines • Avianca • Brussels Airlines • Copa Airlines • Croatia Airlines • EgyptAir • Ethiopian Airlines • EVA Air • LOT • Shenzhen Airlines • Singapore Airlines • South African Airways • Swiss International Air Lines • TAP Portugal • Turkish Airlines mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Letectví | Střední Amerika a Karibik Autoritní data: LCCN: n2003097655 | VIAF: 149125494 | WorldcatID: lccn-n2003097655", "question": "Jaká je zkratka letecké společnosti Copa Airlines podle standardu ICAO?", "answers": ["CMP"]}
{"title": "Tulák Rover", "context": "Tulák Rover (v originále Roverandom) je próza anglického spisovatele Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Text je určen dětským čtenářům a v pěti kapitolách popisuje dobrodružství štěněte Rovera, později nazývaného Tulák Rover, proměněného čarodějem v hračku. Během svých dobrodružství Rover navštíví Měsíc a podmořskou říši. Příběh původně vznikl jako vyprávění pro Tolkienovy syny, v roce 1929 jej pak autor převedl do písemné podoby. Tiskem však vyšel až v roce 1998. == Vznik a vydání == Podobně jako Tolkienův slavnější Hobit (1937) vznikl Tulák Rover původně jako vyprávění pro autorovy syny, jen o několik let dříve. Kořeny příběhu lze vystopovat do září 1925, kdy Tolkienova rodina trávila dovolenou ve Filey v Severním Yorkshiru. Při hrách na pláži ztratil tehdy pětiletý Michael Tolkien svou oblíbenou hračku psa a jeho otec mu popisoval Roverova dobrodružství, aby ho utěšil. Autor se při psaní inspiroval příběhy keltské a severské mytologie, ale také ranými náčrty svých vlastních mytologických textů a staršími díly dětské literatury. Z knihy Pět dětí a skřítek (1902) spisovatelky Edith Nesbitové převzal například postavu písečného čaroděje Psamata. Některé prvky jazykové hry mohou připomínat také Milneho Medvídka Pú (1926).Po úspěchu knihy Hobit v roce 1937 Tolkien nabídl k vydání Tuláka Rovera spolu s dalšími texty svému tehdejšímu nakladateli, firmě Allen & Unwin.", "question": "Kdo napsal knihu Tulák Rover?", "answers": ["Johna Ronalda Reuela Tolkiena"]}
{"title": "Finsko", "context": "Mnoho politiků, jako např. prezident Kekkonen (1956 až 1981), využívalo jejich vztahů s Moskvou k řešení vnitrostranických sporů, což mělo za následek, že Sovětský svaz měl ještě větší vliv. Jiní lidé umíněně pracovali, aby čelili komunistům. Rozpad Sovětského svazu roku 1991 Finsko překvapil a způsobil ekonomickou krizi, ale Finsko mohlo nabrat nový kurz. Finsko je členem Evropské unie (od roku 1995) a eurozóny (od 1999), ale nikoli NATO, podobně jako sousední Švédsko. Finsko v EU podporuje federalismus oproti ostatním severským zemím, které převážně podporují konfederalismus. Podrobnější informace naleznete v článcích Geografie Finska a Národní parky ve Finsku. Finsko je zemí tisíců jezer a ostrovů, necelých 10 % jeho plochy pokrývají jezera. Přesněji je ve Finsku 187 888 jezer větších než 500 m2 a 179 584 ostrovů, z nichž jen 80 897 leží v moři. Jezero Saimaa je čtvrté největší v Evropě. Finská krajina je převážně rovinatá s nízkými kopci. Výjimkou je severozápadní cíp Laponska, u hranice s Norskem a Švédskem, kde se nachází nejvyšší hora Finska Halti s výškou 1328 m n. m. i ostatních 14 finských tisícovek.", "question": "Který stát je zemí tisíců jezer a ostrovů?", "answers": ["Finsko"]}
{"title": "Labe", "context": "Labe (německy Elbe) je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Je to skoro jediná česká řeka, jejíž český název není ženského rodu (v němčině však je ženského rodu). Je 1094 km dlouhá (v Česku 370,74 km) a její povodí má rozlohu 148 268 km2 (v Česku 49 933 km2). Na svém soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od svého pramene kratší, ale přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km. Jméno dali řece snad Keltové, kteří její povodí (včetně českého území) obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad elb) znamenalo prostě \"(velká) řeka\" a objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku (älv v Ume älv, Lule älv, Pite älv atd.). Keltské slovo Albth zase znamená \"bílá řeka\", to podle zbarvení peřejí v pohoří Krkonoš, kde protéká. Podle některých pramenů má jméno původ v indoevropském základu, znamenajícím \"bílý, světlý, čistý\". V antických pramenech se řeka zmiňuje jako Albis, také ve významu bílý, světlý, čistý.", "question": "V jakém pohoří pramení Labe?", "answers": ["Krkonoších"]}
{"title": "IOS", "context": "12. září 2012 byly v sanfranciském Yerba Buena Center pro umělce, mimo jiné odhaleny tři věci související s iOS: další generace iPhone 5, nový předělaný iPod Touch (5. generace), a zpráva o vydání iOS 6 příští týden.[14] iOS 6 by pro veřejnost vydán dne 19. září 2012, přes iTunes a přes OTA (over-the-air) aktualizace. iOS 6.1.6 je poslední verze iOS podporující iPhone 3GS a iPod Touch (4. generace). Tabulka verzí: iOS 6.x – Přenosná zařízení Verze Build Baseband Vydáno iPhone 3GS, iPhone 4, iPhone 4S, iPhone 5, iPod Touch (4. generace), iPod Touch (5. generace), iPad 2, iPad (3. generace), iPad (4. generace) a iPad mini (1. generace) 6.0 10A403 10A405 10A406 05.16.07 1.00.16 3.0.04 2.0.02 04.12.02 3.0.04 04.12.02 3.0.04 20120919a19. září 2012 6.0.1 10A523 10A525 05.16.07 1.01.00 3.0.04 2.0.02 04.12.02 3.0.04 04.12.02 3.0.04 20121101a1. listopadu 2012 6.0.2 10A551 1.01.00 20121218a18. prosince 2012 6.1 10B141 10B142 10B143 10B144 05.16.08 3.04.25 3.4.01 2.0.02 2.3.03 3.0.04 04.12.05 3.0.04 20130128a28. ledna 2013 6.1.1 10B145[15] 3.4.02 20130206a6. února 2013 6.1.2 10B146 10B147 05.16.08 3.4.02 04.12.05 3.04.25 2.3.03 20130219a19. února 2013 6.1.3 10B329 05.16.08 3.4.03 04.12.05 3.04.25 2.3.04 20130319a19. března 2013 6.1.4 10B350 3.04.25 20130502a2. května 2013 6.1.5 10B400 20131114a14. listopadu 2013 6.1.6 10B500 20140221a21. února 2014 Verze Build Baseband Vydáno iOS 7.x Logo iOS 7 Apple představil iOS 7 10. června 2013 na své výroční konferenci Apple WWDC 2013, a vydání pro veřejnost oznámil na podzim 2013. Finální verze pro veřejnost byla vydána společně s novým iPhone 5S a iPhone 5C 10. září 2013. Tato verze iOS není podporována iPhonem 3GS a iPodem Touch (4. generace). Mezi podporované zařízení patří iPhone 4 a novější, iPod Touch (5. generace), iPad 2 a novější a iPad mini (1. generace) a novější. iOS 7.1.2 je poslední verzí podporující iPhone 4.[16] Tabulka verzí: iOS 7.x – Přenosná zařízení Verze Build Baseband Vydáno iPhone 4, iPhone 4S, iPhone 5, iPhone 5C, iPhone 5S, iPod Touch (5. generace), iPad 2, iPad (3. generace), iPad (4. generace), a iPad mini (1. generace) 7.0 11A465 11A466 (iPhone 5S a 5C shipped with this) 5.0.005.00.011.00.06 20130918a18. září 2013 7.0.1 11A470a (pouze iPhone 5S a 5C) 1.00.06 20130919a19. září 2013 7.0.2 11A501 5.0.005.00.011.00.06 20130926a26. září 2013 iPhone 4, iPhone 4S, iPhone 5, iPhone 5S, iPhone 5C, iPod Touch (5. generace), iPad 2, iPad (3. generace), iPad (4. generace), iPad Air, iPad mini (1. generace), iPad mini 2 7.0.3 11B511 5.0.025.02.001.02.02 20131022a22. října 2013 7.0.4 11B554a 5.0.025.02.001.03.01 20131114a14. listopadu 2013 7.0.5 11B601 (Pouze iPhone 5S) 1.03.02 20140129a29. ledna 2014 7.0.6 11B651", "question": "Jak se označuje operační systém telefonů značky iPhone?", "answers": ["iOS"]}
{"title": "Beyblade", "context": "Beyblade je hra, kterou vymyslel Japonec Aoki Takao. Princip hry je založen na souboji tzv. \"beybladeů\" (čti bejblejdů). Beyblade je v principu káča. Není ovšem dřevěný, ale plastový, popřípadě kovový. Skládá se z několika částí: Face bolt (Krycí šroub) Energy ring (Energo prsten) Fusion wheel (Kovový prstenec) Spin track (Rotační nástavec) Performance tip (Výkonnostní špička,nebo-li typ vlastností) Lze jej kombinovat s jinými částmi kotoučů. Roztáčí se speciálním roztáčečem či vystřelovačem (Launcher). Pomocí ozubeného drátku (tip), který se do roztáčeče vsune a následným trhnutím tohoto provázku se beyblade roztočí. Hru vyhrává ten, kdo vyhodí soupeřův beyblade ven ze speciální beyarény. Některé typy beybladů jsou útočné a některé obranné. Oficiálním výrobcem beybladů, beyarén a příslušenství je firma Hasbro. Nadšenci do beybladů, upřednostňují firmu Takara Tomy. Takara Tomy dělá ty nejrealističtější beyblady. Tato hra vznikla v Japonsku, hru hraje asi 10 miliónů hráčů. Hlavní příčinou rozšíření hry byl anime seriál. K velice úspěšné první řadě byl Aoki Takao nucen vytvořit další tři sezóny. S každou novou sezónou byl vidět technologický krok vpřed a to hlavně v animaci soubojů. Hlavní postava. Je to obyčejný kluk a beybladový nadšenec. Je občas tvrdohlavý a zbrklý, ale má smysl pro spravedlnost a je skvělý kamarád. Než se dostal do Bladeové Smršti, žil se svým dědou, který ho proti jeho vůli učil kendo, které mu pak v soubojích hodně pomohlo. Ducha Draka získal ze starodávného rodinného meče vystaveného v tělocvičně kenda. Je odhodlaný stát se nejlepším hráčem beybladu na světě. Jeden z Tysonových nejlepších kamarádů. Kenny je počítačový maniak, stejně jako beybladeový. Se svým duchem Dizzy, nešťastnou náhodou uvězněném v jeho laptopu, neustále získávají informace o soupeřích, vylepšují beyblady celého týmu Bladeové Smršti a dávají ostatním užitečné rady.", "question": "Kdo je oficiálním výrobcem beybladů?", "answers": ["firma Hasbro"]}
{"title": "Nutella", "context": "Nutella je obchodní značka čokoládové pomazánky z lískových oříšků, kterou vyrábí italská společnost Ferrero. Recept vznikl roku 1941 upravením receptury dříve vyráběné pomazánky. Starší produkt, Gianduia, byla směs obsahující přibližně 50 % mandlí a/nebo lískových ořechů a 50 % čokolády. Začala se vyrábět v italském Piemontu poté, co zdanění kakaových bobů ztížilo výrobu běžné čokolády. Původně se vyráběla v pevném stavu, ale později byla změněna na krémovitý produkt Supercrema. V roce 1963 bylo složení znovu upraveno a produkt byl již definitivně přejmenován na Nutella. První sklenice Nutelly opustila továrnu Ferrero 20. dubna 1964. Podle štítku výrobku jsou hlavní ingredience Nutelly cukr a rostlinné oleje (většinou palmový), následují lískové ořechy, kakao a sušené odstředěné mléko. Nutella je v mnoha zemích prodávána jako \"oříškový krém\". Podle italského práva nemůže být označena jako čokoládový krém, protože nesplňuje minimální koncentraci kakaové sušiny. Asi polovina kalorií v Nutelle pochází z tuku (11 g v 37g porci či 99 kcal z 200 kcal) a asi 40 % kalorií pochází z cukru (20 g, 80 kcal). Pro spotřebitele v České republice výrobce neuvádí zemi původu výrobku. U nejprodávanějších velikostí balení lze ovšem zemi původu zjistit z razítka na boční straně plastového víčka. Poslední písmeno kódu umístěného pod datem minimální trvanlivosti označuje továrnu, ve které byla pomazánka vyrobena: W = Polsko, G = Německo, A = Itálie. V případě pochybností lze zemi původu vyčíst v informaci určené pro rumunský trh (RO), kde legislativa uvedení této informace přikazuje.", "question": "Kdy vznikla Nutella?", "answers": ["1941"]}
{"title": "Waldemar Matuška", "context": "Zasloužilý umělec Waldemar Matuška (2. července 1932 Košice - 30. května 2009 St. Petersburg) byl sklář, banjista, zpěvák a herec, jeden z nejpopulárnějších československých zpěváků 60. a 70. let 20. století, avšak oblíben je dodnes. Konec života strávil v St. Petersburgu na Floridě. Jeho dlouholetou manželkou byla zpěvačka Olga Matušková. Waldemar Matuška se narodil v Košicích, dětství prožíval v Praze. Jeho matka Mia Malinová byla zpěvačkou Vídeňských operetních divadel. Vyučil se sklářem v Poděbradech a zároveň se snažil vystupovat s různými kapelami - zpíval a hrál na rozličné hudební nástroje (např. kontrabas, banjo a kytara). Po vojně nastoupil jako osvětový tajemník v Chebu. Začínal v divadélku Reduta, kde se seznámil se Suchým a Jiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadla Semafor, kde se stal brzy jednou z jeho hvězd. Na prknech zpíval sólově i v duetu - s Karlem Štědrým, Jiřím Suchým a od roku 1961 Evou Pilarovou, s níž sklízel největší úspěchy. Dvakrát vyhrál Zlatého slavíka (ve vůbec prvním ročníku v roce 1962 a druhého 1967), několikrát byl druhý. Jeho popularita rostla. Začal se objevovat ve filmech jako herec, nazpíval písně na začátku či konci oblíbených seriálů. V roce 1962 odešel i s Evou Pilarovou a Karlem Štědrým do divadla Rokoko. Poté, co se Eva Pilarová vrátila do Semaforu, zpíval v duetu s Helenou Vondráčkovou, Martou Kubišovou, Jitkou Zelenkovou a dalšími. Vedle práce v divadle se podílel i na jiných projektech, v rámci kterých nazpíval duety i s Hanou Hegerovou a Karlem Gottem. V soukromém životě Waldemara Matušky se vystřídalo několik partnerek. Jeho první manželkou byla Jiřina Šťástková, se kterou se mu narodila dvojčata. Kvůli pochybení při očkování obě holčičky zemřely. V manželství se dále narodil syn Miroslav, aktuálně žijící v Hamburgu. Jeho druhé manželství s Hanou, které se přezdívalo Dulina, také nedopadlo dobře. Další velkou láskou byla herečka Jitka Zelenohorská (známá jako Zdenička z filmu Ostře sledované vlaky). Po pětiletém vztahu však za bouřlivých okolností utekl ke své životní partnerce, kterou byla zpěvačka Olga Blechová. S Olgou se v roce 1976 oženil, jednalo se o jeho třetí manželství, a začal spolupracovat se skupinou K. T. O. (Kamarádi táborových ohňů). Z manželství s Olgou se narodil druhý syn Waldemar.", "question": "Jak se jmenovala manželka Waldemara Matušky?", "answers": ["Olga Matušková"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Lední hokej (zkráceně také jen hokej) je týmový sport hraný na ledě. Jde o jeden z nejrychlejších sportů na světě. Hráči na bruslích dosahují vysokých rychlostí a vystřelený puk někdy přesáhne i rychlost 175 km/h. Hokej vznikl koncem 19. století v Kanadě (pravidla byla vytvořena v Montréalu v roce 1878), ale brzy se rozšířil i do Evropy (hlavně severní a střední) a později částečně i do Asie. První záznam o hokejovém utkání, konaném na známém místě a ve známý čas, se zaznamenaným výsledkem mezi dvěma týmy se uskutečnilo 3. března 1875 v Montreálu na Victoria Skating Rink. == Hra == Lední hokej se hraje na 3 třetiny po 20 minutách, celkem tedy 60 minut čistého času (tzn. čas se při přerušení zastavuje). Mezi třetinami jsou dvě přestávky, každá trvá 15 minut.Hraje se na hokejovém hřišti, kde nastoupí na lední plochu šest hráčů za každý tým, všichni hráči mají brusle a hokejky. Cílem hry je vstřelit více gólů než soupeř. Hraje se malým, tvrdým gumovým kotoučem, který se nazývá puk. Hráči kontrolují puk dlouhými holemi s čepelí tzv. hokejkami. Hokejka je na svém dolním konci zahnutá. Hráči také mohou měnit směr pohybu puku svým tělem, včetně rukou či bruslí. Platné jsou dvě výjimky. První je zákaz přihrát rukou puk svému spoluhráči mimo obranné pásmo. A za druhé nesmějí vstřelit puk do branky úmyslně čímkoliv jiným než hokejkou. Jeden z šesti hráčů je brankář, jehož hlavním úkolem je nepustit puk do branky. Brankář má speciální vybavení a má zvláštní práva, jako je možnost přikrýt puk a tím zastavit hru. Každý tým může mít v zápise (na soupisce jich může mít ovšem neomezeně) maximálně 22 hráčů, z nichž 2 jsou brankáři. Střídání hráčů je možno kdykoliv během hry s jednou výjimkou. Mužstvo, které vyhodí puk na zakázané uvolnění neboli icing nesmí před opětovným zahájením hry vystřídat. Zbylých pět hráčů se dělí na tři útočníky a dva obránce. Útočnické pozice jsou levé křídlo, střední útočník a pravé křídlo. Útočníci spolu většinou hrají v útočných řadách (hovorově lajnách), kde jsou vždy tři útočníci spolu. Často se vyměňuje celá pětka hráčů najednou. Optimální délka jednoho střídání je 40 sekund.[zdroj? ] Většina týmů hraje na čtyři útočné řady a tři obranné dvojice.", "question": "Kdy vznikl hokej?", "answers": ["koncem 19. století"]}
{"title": "Verona (hudební skupina)", "context": "Verona je česká hudební skupina založená v roce 2001. Tvoří ji hudebník a skladatel Petr Fider (také producent kapel Holki, Le Monde, Kaamo) a zpěvačka Markéta Jakšlová. V roce 2002 vydala skupina své první album Náhodou, ze kterého vyšel jako druhý stejnojmenný singl, který se stal ihned hitem. Z tohoto alba vyšly ještě další tři singly Krásnej den, Co nejdýl, Rovnováha. Kromě Rovnováhy byl ke všem natočen videoklip. Z tohoto alba se hrál v rádiích song Tvář velkoměsta, nebyl to však oficiální singl. Druhé album následovalo o rok později, pilotní singl Nejsi sám poprvé Verona představila na vystoupení v rámci předkapely koncertu německé skupiny Scooter. Při této příležitosti zde Verona natočila záběry pro videoklip k singlu. Druhým singlem z alba Nejsi sám je Kde lásku brát. V tomto roce kapela rozšířila své působení i do sousedního Slovenska, kde vyšlo album Náhodou nejsi sám, což byl mix nejlepších písní z jejích prvních dvou alb. Singl Nejsi sám nahráli také v angličtině pod názvem Life Is Fun. Ten byl bonusem na jejím třetím studiovém albu Jen tobě, ze kterého jako pilotní vychází stejnojmenná píseň. Videoklip ke druhému singlu Den co den se natáčel v Egyptě. V roce 2006 pak kapela vydala své čtvrté album Girotondo, kde singl Girotondo byl nazpívaný v italštině, text napsal David Mattioli, všechny ostatní písně otextoval dvorní textař Verony Viktor Dyk, ty novější zase Tom Malár. Následující rok Verona vydává své první DVD Videokolekce, které obsahuje 8 videoklipů a karaoke verze. Vychází také singl nazpívaný v angličtině You Gotta Move On, který se dostal i do hitparád v Norsku, Bulharsku a Maďarsku. V roce 2008 vychází Best of, doplněné novými singly Stay With Me a coververzí písně Lenky Filipové Za všechno může čas. V roce 2009 pak kapela vydává singl Do You Really Wanna Know, k němuž natočila videoklip v Polsku. Poslední singly Ztracená bloudím a Hey Boy se pak dostaly na první příčky slovenské i české hitparády. Singly od posledního alba Best of byly součástí nového studiového alba Den otevřených dveří, ze kterého ještě vyšel singl Bez tebe. Náhodou (2002) Nejsi sám (2003) Náhodou nejsi sám (2004) Jen tobě (2005) Girotondo (2006) Best of (2008) Komplet (2009) Den otevřených dveří. (2011) Meziprostor (2014) Obrázky, zvuky či videa k tématu Verona ve Wikimedia Commons (česky)(anglicky) Oficiální stránky Verona – Stay with me, YouTube.com (video) (česky)(anglicky) Diskografie", "question": "Byla v roce 2005 založena skupina Verona?", "answers": ["Verona je česká hudební skupina založená v roce 2001."]}
{"title": "Hydrologie", "context": "Hydrologie (z řečtiny: Yδ, Yδ+Λ, Hydrologia, \"studium vody\") je věda zabývající se pohybem a rozšířením vody na Zemi. Studuje také hydrologické cykly a vodní zdroje. Odborník zabývající se hydrologií je hydrolog. Může pracovat v geografických či jiných přírodovědných oborech nebo ve vodohospodářství, případně v ochraně přírody. Součástmi hydrologie jsou hydrografie, hydrometeorologie a hydroklimatologie, hydrologie povrchových vod, hydrogeologie a výzkum kvality vody. Oceánografie a meteorologie nejsou zahrnuty, protože voda je zde pouze jedním z důležitých aspektů. Hydrologický výzkum není užitečný pouze pro lepší poznání okolního světa, ale také pro lepší pochopení ochrany přírody, jejích zásad a plánování. Hydrologické znalosti a dovednosti lidstvo získává již po tisíce let. Například už kolem roku 4000 př. n. l. byl přehrazen Nil,[zdroj? ] aby se zvýšila zemědělská produkce okolní vyprahlé krajiny. Města v Mezopotámii byla před povodněmi chráněna vysokými hliněnými valy. Řekové a Římané rozvinuli stavbu akvaduktů, zatímco Číňané budovali zavlažovací a protipovodňová díla.[zdroj? ] Marcus Vitruvius popsal v 1. stol př. n. l. filosofickou teorii hydrologického cyklu, v kterém jsou srážky dopadající v horách pohlcovány zemským povrchem, což vede k vytváření pramenů a vodních toků. S použitím vědečtějšího přístupu dosáhli Leonardo da Vinci a Bernard Palissy nezávisle na sobě přesného výkladu hydrologického cyklu. Hydrologické proměnné byly poprvé vyčísleny v 17. století. Pionýry moderní hydrologie byli především Pierre Perrault, Edme Mariotte a Edmund Halley. Měřením srážek, odtoku a povodí Perrault ukázal, že dešťové srážky byly dostačující pro průtok vody v řece Seině. Marriotte zkombinoval měření rychlosti a průřezu říčního koryta Seiny, aby dosáhl výpočtu jejího průtoku. Halley ukázal, že vypařování ze Středozemního moře bylo dostatečné pro říční odtok zpět do moře. Pokroky v 18. století zahrnovaly Bernoulliho piezometr, Bernoulliho rovnici, Pitotovu trubici a Chézyho rovnici. V 19. století došlo k rozvoji v podpovrchové hydrologii, což zahrnovalo Darcyho pravidlo, Dupuit-Thiemovu rovnici proudění vody ke studni a Hagen-Poiseuillovu rovnici kapilárního toku.", "question": "Zabývá se hydrologie pohybem a rozšířením vody na Zemi?", "answers": ["Hydrologie (z řečtiny: Yδ, Yδ+Λ, Hydrologia, \"studium vody\") je věda zabývající se pohybem a rozšířením vody na Zemi."]}
{"title": "Otto Stern", "context": "Otto Stern (17. února 1888, Żory - 17. srpna 1969 Berkeley) byl německý fyzik. V roce 1943 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za příspěvek k vývoji metody molekulárních paprsků a objev magnetického momentu protonu. Otto Stern se narodil v pruském městě Sohrau, dnes Żory v jižním Slezsku v Polsku, a studoval ve Vratislavi (Wroclav). Svá studia dokončil na Vratislavské univerzitě v roce 1912 doktorátem z Fyzikální chemie. Poté následoval Alberta Einsteina na Karlovu univerzitu do Prahy a později na Spolkovou vysokou technickou školu do švýcarského Curychu. V roce 1915 se Stern habilitoval na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1921 se stal profesorem na univerzitě v Rostocku. Roku 1923 však toto místo opustil a odešel pracovat do nově založeného Institutu fyzikální chemie na Hamburské univerzitě. Po nástupu nacismu k moci v roce 1933 se však svého místa v Hamburku vzdal a přijal místo profesora fyziky na Carnegieho technickém institutu v americkém Pittsburghu a později na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Jako experimentální fyzik přispěl v roce 1922 společně s Waltherem Gerlachem při Stern-Gerlachově pokusu k objevu a důkazu prostorového kvantování magnetického momentu atomu.", "question": "Kde zemřel Otto Stern?", "answers": ["Berkeley"]}
{"title": "Mangan", "context": "Kromě manganu obsahují oceli vždy jako základní složku železo, chrom a obvykle nikl. Nejběžnější a nejdůležitější slitinou manganu je ferromangan, který obsahuje 70–90% manganu a zbytek železa. Další slitina manganu je silikomangan, který obsahuje 65–70% manganu a zbytek křemíku, a zrcadlovina, která obsahuje 5–20% manganu. Další mimořádně důležitou slitinou s obsahem manganu je dural. Tento název označuje skupinu velmi lehkých a mechanicky odolných slitin na bázi hliníku a hořčíku s menším množstvím mědi a manganu. Heuslerovy slitiny objevil roku 1898 Friedrich Heusler. Heusler totiž objevil, že mangan tvoří s mnoha kovy – například hliníkem, cínem nebo antimonem – slitiny, které jsou ferromagnetické, aniž obsahují ferromagnetický kov. Zdá se, že v těchto slitinách vznikají intermetalické sloučeniny. Nejsilnější vlastnosti se dosáhnou pokud nejsou přítomny v čistém stavu, ale jako směsné krystaly. Přídavek malého množství manganu do skloviny může zvýšit jasnost vyrobeného skla, protože odstraňuje zelenavý nádech, který po sobě ve skle zanechávají stopy železa. U keramických materiálů nebo porcelánu se používá glazování, kdy je primárně vypálený střep pokryt vrstvou tekuté glazury, která jako barvicí pigmenty obsahuje většinou soli různých těžkých kovů. Opětným vypálením předmětu v peci se glazura stabilizuje ve formě různých směsných oxidů, křemičitanů a dalších solí, které trvale zbarví její povrch. Společně se solemi manganu se do glazur přidávají obvykle sloučeniny železa a výsledným efektem je hnědé až červeno-hnědé zabarvení. Nejstarší komerčně vyráběný elektrický galvanický článek (baterie) se skládal ze zinkové katody a anody, kterou tvořil grafitový váleček umístěný v pastě s vysokým obsahem oxidu manganičitého (burel) MnO2. Článek poskytuje napětí přibližně 1,5 V a při odběru proudu dochází k oxidaci elementárního zinku na Zn+2 a redukci čtyřmocného manganu na Mn+2. V průběhu posledních desetiletí byly tyto články z velké části nahrazeny jinými typy, které poskytují vyšší výkon na jednotku vlastní hmotnosti a nehrozí u nich riziko korozního zničení, i když články obsahující burel se stále komerčně využívají. Z mnoha sloučenin manganu jsou nejvýznamnější sloučeniny v mocenství Mn+2, Mn+4 a Mn+7. Většina sloučenin manganu je jen minimálně toxická a téměř všechny jsou barevné. Soli dvojmocného manganu Mn+2 jsou jak v bezvodém stavu tak i v roztoku narůžovělé. Na vzduchu a v roztoku za přítomnosti nadbytečné kyseliny jsou stálé.", "question": "Proč přídavek malého množství manganu do skloviny může zvýšit jasnost vyrobeného skla?", "answers": ["protože odstraňuje zelenavý nádech, který po sobě ve skle zanechávají stopy železa"]}
{"title": "Skotsko", "context": "V oblasti kultury se ve Skotsku nejvíce vyjímá hudba, literatura a sport. Hudba je tradičně spjata se starou gaelskou kulturou a skotské dudy (jinak v angličtině přesněji Great Highland Bagpipe) jsou všeobecně známým hudebním nástrojem. Kromě nich ovšem ke klasickým skotským kapelám hrajícím Scottish country dance patří také housle, akordeon, ale také harfa. U modernějších seskupení se často používají také elektronické klávesy, kytary a jiné nástroje. Ke skotské hudbě patří také skotský tanec (scottish dancing). Nezřídka jsou po celém území Skotska pořádány festivaly s touto tematikou, nebo jen kulturní večery. Se skotskou hudbou, tancem a tradičními skotskými sportovními disciplínami se lze setkat na Highland games (Skotské hry). Ve skotské literatuře se používalo a používá několik jazyků: skotská gaelština, angličtina, skotština, francouzština a latina. Mezi nejznámější skotské literáty patří Robert Burns, Walter Scott, Arthur Conan Doyle a Irvine Welsh. Na rozhlasových vlnách lze naladit mnoho rozhlasových stanic, ale za ryze skotské lze považovat BBC Radio Scotland a BBC Radio nan Gaidheal, které vysílá kombinovaně anglicky a ve skotské gaelštině. Kromě rozhlasu vysílá i televize BBC Scotland a komerční STV. Skotské deníky zastupují Daily Record, The Herald a The Scotsman. Ke kultuře patří neodmyslitelně i sport, což ve Skotsku platí dvojnásob. Soutěživost Skotů je veliká a tradiční sporty spojené s touto zemí jsou všeobecně známé: fotbal, ragby, golf, koňské dostihy, automobilové závody, tenis, atletika a další. Ve fotbale stojí za zmínku tradiční rivalita klubů Celtic Glasgow a Glasgow Rangers. Ve světě ragby pravidelně bojuje skotský národní tým o nejcennější trofeje planety a golfová hřiště ve Skotsku patří mezi nejlepší na světě. Systém školství ve Skotsku se v mnohém liší od toho českého. Od dob starověkého Řecka bylo Skotsko první území, kde se zavedlo školství do veřejného sektoru. Roku 1496 byl vydán zákon, jež nařizoval povinnou školní docházku pro nejstarší syny šlechticů a vlastníků půdy. Od roku 1561 se vyučovalo i v kostelech. V dnešních dnech dokončuje mládež základní vzdělání v 15 až 16 letech (zřídka i dříve) závěrečnou sérií zkoušek (maximální počet předmětů je osm). Po této povinné školní docházce si studenti mohou vybrat další studijní obory na vyšších typech škol a zakončit studia některou z těchto zkoušek : Access exams, Intermediate exams nebo Higher Grade a Advanced Higher. Systémy soukromých škol se mohou lišit nebo používat anglický model studií. Následují studia na univerzitách, kterých je ve Skotsku celkem 13. Nejvýznamnějšími jsou : University of Edinburgh, University of St. Andrews, University of Glasgow a University of Aberdeen.", "question": "Jak se jmenuje největší Skotské město?", "answers": ["Glasgow"]}
{"title": "Skalní stěna", "context": "Skalní stěna je z geomorfologického hlediska strukturně denudační tvar reliéfu. Jde o strmou skalní plochu, jejíž sklon přesahuje 55° a relativní výška 15 metrů. Vzniká exogenními geomorfologickými pochody, avšak může být založena i strukturně tektonicky. Skalní stěny často postihuje skalní řícení. Jsou zajímavé díky odkryvu geologického profilu a bývají využívány k horolezectví. V Česku se skalní stěny nachází například v Prachovských skalách, Moravském nebo Českém krasu, Českém ráji či v Adršpašsko-teplických skalách. Ve světě pak třeba ve Vysokých Tatrách (Malý Kežmarský štít) na Slovensku nebo v pohoří Sierra Nevada (El Capitan) ve Spojených státech. Slovníkové heslo stěna ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá strmá skalní plocha, jejíž sklon přesahuje 55° a relativní výška 15 metrů?", "answers": ["Skalní stěna"]}
{"title": "Markka", "context": "Markka Na tento článek je přesměrováno heslo Finská marka. O norském území pojednává článek Finnmark. Finská markka byla měna Finska od roku 1860 až do 1. ledna 1999, resp. v praxi až do 1. ledna 2002, kdy ji nahradilo euro (€). Její měnový kód byl FIM a obvykle se pro vyjádření částek v ní používala značka mk. Dělila se na 100 penni. Směnný kurz s eurem činil 5,94573 marek za 1 euro. Historie Jednomarkková bankovka z roku 1860 Markka byla vydána poprvé v roce 1860 jako čtvrtina ruského rublu. V roce 1865 se markka od rublu oddělila a svázala svou hodnotu se stříbrem. Poté, co Finsko získalo roku 1917 nezávislost, byla založena Finská banka a markka se začala používat jako nezávislá měna krytá zlatem. Zlatý standard byl zrušen roku 1940, kdy markka během Zimní války trpěla vysokou inflací. V roce 1963 byla původní markka nahrazena novou markkou, která odpovídala stu dosavadních jednotek. Název markka byl založen na středověké jednotce váhy. Oba názvy, jak markka, tak penni, jsou vypůjčená slova z němčiny (srovnej s německou markou a pfennigem). Ačkoli slovo markka je o několik století starší než sama měna, tato měna byla ustanovena ještě předtím, než byla nazvána markka. Na název měny byla vypsána soutěž. Některé další navrhované názvy byly sataikko (znamená „mající sto částí“), omena („jablko“) nebo suomo (od Suomi – „Finsko“). Během více než 140leté historie finské markky bylo vydáno 28 různých mincí. Vyobrazení na nich se během let měnila, ale zůstávala zřetelně finská. Finská markka je nyní již historií, neboť Finsko ji roku 1999 vyměnilo za společnou evropskou měnu Euro. Markkové mince a bankovky byly v oběhu až do roku 2002. Portréty na bankovkách Tata část článku popisuje poslední sérii finské markky, která byla navržena 80. letech 20. století finským výtvarníkem Erikem Bruunem a vydána v roce 1986. 10 mk (modrá) – Paavo Nurmi (1897–1973), atlet a olympijský vítěz (bankovka byla stažena kvůli zavedení dvacetimarkkové bankovky) 20 mk (modrozelená) – Väinö Linna (1920–1992), spisovatel 50 mk (hnědá) – Alvar Aalto (1898–1976), architekt 100 mk (zelená) – Jean Sibelius (1865-1957), skladatel 500 mk (červená) – Elias Lönnrot (1802-1884), spisovatel, historik 1000 mk (modropurpurová) – Anders Chydenius (1729-1803), farář a státník Tato série měla také zahrnovat červenopurpurovou bankovku o hodnotě 5000 mk, na které měl být farář a lingvista Mikael Agricola. Ta ale nebyla nikdy oficiálně dána do oběhu. Starší bankovky Předposlední série bankovek byla navržena Tapiem Wirkkalou, zavedena v roce 1955 a přepracována při reformě v roce 1963.", "question": "Jaký byl kód finské marky?", "answers": ["FIM"]}
{"title": "Brusel", "context": "Královský palác Katedrála svatého Michaela archanděla a svaté Guduly Parc du Cinquantenaire, který vznikl roku 1880 při příležitosti oslav padesátého výročí belgické nezávislosti. V parku se nachází vítězný oblouk Palais du Cinquantenaire a několik galerií a muzeí. Bruselský park, nacházející se mezi Královským palácem a budovou belgického parlamentu Bazilika Sacré-Cœ je šestý největší kostel světa. Atomium postavené k příležitosti mezinárodní výstavy Expo 58. Mini-Europe - park, ve kterém je vystaveno více než 300 zmenšených modelů významných evropských staveb. Palác Stoclet - vila ve stylu vídeňské secese a art deco (kulturní dědictví UNESCO). Budovy Královského muzea krásných umění Belgie. Hlavní městské domy architekta Victora Horty v Bruselu - čtyři domy (Hôtel Tassel, Hôtel Solvay, Hôtel van Eetvelde, and Hortům dům/ateliér) v secesním slohu (kulturní dědictví UNESCO). Skleníky Serres royales de Laeken v královské zahradě, dílo architekta Alphonse Balata. Každým rokem na přelomu dubna a května jsou na 14 dnů zpřístupněny veřejnosti. Muzeum komiksů, zřízené v secesní budově, projektované architektem Victorem Hortou. Ukazuje belgické komiksové hrdiny, jako jsou Kuifje, Suske, Wiske, Šmoulové a Tintin. Muzeum vlastní nejvíce obrázkových knížek na světě. Má 31 000 alb. Je zde zachycena historie kreslených seriálů na dílech více než 670 umělců. Brusel je centrem a ústředním bodem dopravy celé Belgie. Ve zdejším jižním vlakovém nádraží se potkávají 3 vysokorychlostní tratě ve směru k francouzským, německým a nizozemským hranicím. Další vytížená nádraží jsou Brusel centrální nádraží a Brusel severní nádraží. Díky 28 km dlouhému vodnímu kanálu Brusel-Šelda a 75 km dlouhému kanálu Brusel-Charleroi je město přístupné pro vnitrozemskou vodní dopravu. Letiště Brusel, které je největším v Belgii, se nachází 11 km severovýchodně od centra města. Okolo města je vystavěn dálniční okruh, na který je napojeno několik dalších dálnic (směr Gent, Antverpy, Lovaň, Namur, Charleroi, Lille). Městská hromadná doprava zahrnuje metro, tramvaje a autobusy. Metro v Bruselu sestává ze 4 linek, celková délka kolejí je 39,9 km. Síť tramvajové dopravy má souhrnnou délku 140,9 km a čítá 17 linek. Autobusová doprava zahrnuje 50 denních linek a 11 nočních.", "question": "Jaké je hlavní město Vlámska?", "answers": ["Brusel"]}
{"title": "Peru", "context": "Peru je třetí největší stát jihoamerického kontinentu. Je rozděleno na tři oblasti, které se táhnou ve směru sever-jih. Na západě je poušť Sechura, nejširší na severu, kde je mnoho velkých písečných dun. Dále na jih je pobřeží převážně skalnaté se souvislým pásmem hor. Z peruánských And protéká pouští asi 50 řek. Andy se zvedají směrem do vnitrozemí až do výšky přes 5000 metrů. Nejvyšší horou je Huascarán (6768 m n. m.). Hlavní dvě horská pásma Kordiller, které mají dosud činné sopky a seismickou aktivitu, jsou rozdělena vysoko položenou náhorní planinou, na níž se nachází jezero Titicaca (6900 km2). Na východní straně And se vrcholky pozvolna svažují do amazonské nížiny, která zabírá 62 % území státu. Peru má zhruba dvakrát více obyvatel než ČR, avšak hustota obyvatelstva (počet obyvatel na 1 km2) je nízká. Většina obyvatel žije na úzkém pruhu země při pobřeží Tichého oceánu. Peruánské národní parky (v roce 2014 celkem 13 parků) a další chráněná území pokrývají necelých 17 % rozlohy státu. Hlavní město Peru je Lima. Limu založil v roce 1535 španělský conquistador Francisco Pizarro. Počet obyvatel hlavního města rychle vzrostl na 6,5 milionů lidí, kteří sem přišli při putování za prací. Bohatí bydlí v nových obytných domech nebo vilách na předměstí, chudí obývají calampas, rozlehlé přelidněné čtvrtě chatrčí vyrostlých na periferii města. Jezero Titicaca se rozkládá ve výšce 3812 m n. m., takže je nejvýše položenou vodní nádrží s pravidelnou lodní dopravou na světě, a přes hranici zasahuje do Bolívie. V jeho vodách odnepaměti lovili místní Indiáni ryby. Indiánští Uruové žijí na jezeře v obydlích postavených na několika desítkách umělých \"rákosových\" ostrůvků z rostliny totora (botanicky skřípinec). Jejich tradiční obživou je pěstování brambor, jedné z mála užitkových rostlin plodících v této výšce, rybaření a lov ptáků žijících na jezeře a jeho březích. V současné době se převážná část z asi 1200 obyvatel žijících na ostrovech živí turismem a prodejem ručně vyráběných předmětů. Pásmo And dělí celou zemi do několika klimatických oblastí. Na pouštích při pobřeží Tichého oceánu je podnebí chladné a suché díky vlivu Humboldtova proudu, na severním pobřeží se díky vlivu jevu El Niñ občas (jednou za pět či šest let) objevují období horká a vlhká. Podnebí And je vysokohorské a rozdílné podle nadmořské výšky.", "question": "Jak se nazývá nejvýše položená vodní nádrž s pravidelnou lodní dopravou?", "answers": ["Jezero Titicaca"]}
{"title": "Claude Bernard", "context": "Claude Bernard (12. července 1813 Saint-Julien u Villefranche-sur-Saône – 10. února 1878 Paříž) byl lékař a jeden z nejvýznamnějších francouzských vědců, průkopník experimentální medicíny a fyziologie. Bernard začal studovat v Lyonu, brzy ale školu opustil a stal se příručím v drogerii. Ve volném čase psal úspěšné divadelní komedie a roku 1834 odjel do Paříže poradit se se známým divadelním kritikem. Ten mu ale poradil, aby se věnoval studiu mediciny, Bernard roku 1843 skutečně vystudoval medicinu a začal pracovat v nemocnici se slavným fyziologem F. Magendie, od roku 1847 jako docent a od roku 1855 jako profesor; už předtím se stal profesorem na nově založené katedře fyziologie na Sorbonně. Bernard si uvědomil, že medicině chybí experimentální základ a prováděl i propagoval pokusy na zvířatech. Roku 1845 se oženil s Fanny Martin, která se však stala mluvčím hnutí na ochranu zvířat a roku 1869 se s ním rozvedla. Po roce 1864 mu císař Napoleon III. dal zařídit laboratoř při Musée national d́historie naturelle v pařížské botanické zahradě, 1868 byl zvolen členem Francouzské akademie a po smrti mu byl vypraven státní pohřeb na hřbitově Pè Lachaise. Bernard se proslavil jako průkopník přísně vědecké metody a mediciny, založené na experimentech. Mezi jeho hlavními objevy byl výklad funkce nervového systému (1858), slinivky břišní (pancreasu) a jater, včetně teorie o vzniku cukrovky (diabetes mellitus), objev vasomotorického systému a konečně objev významu nitrotělního prostředí a homeostáze. Zabýval se také účinky některých jedů na živé organismy a možnostmi anestezie. Nejznámějším dílem C. Bernarda je \"Úvod do experimentální mediciny\" (1865), odkud jsou i následující citáty: \"Když narazíme na skutečnost, která odporuje přijaté teorii, musíme respektovat fakt a opustit teorii – i kdyby. se opírala o sebe slavnější jména a všichni ji přijímali.\" \"Věda nepřipouští výjimky; jinak by nemohla být deterministická, přesněji řečeno nemohla by být.\" \"Teorie jsou pouze hypotézy, ověřené větším či menším počtem skutečností. Ty, pro něž svědčí největší počet fakt, jsou nejlepší, ale ani ty nejsou definitivní a nesmíme jim absolutně věřit.\" \"Že nějaká podmínka vždy předchází či doprovází určitý jev ještě neoprávńuje k závěru, že je jeho příčinou. Muselo by se ještě dokázat, že když podmínku odstraníme, k jevu nedojde.\" \"Cílem všech životních mechanismů, jakkoli rozmanitých, je udržovat stálé podmínky pro život ve vnitřním prostředí těla.\" Jako badatel o homeostázi je Claude Bernard pokládán i za jednoho z předchůdců kybernetiky.", "question": "Kdy zemřel Claude Bernard?", "answers": ["10. února 1878"]}
{"title": "Lucemburkové", "context": "Lucemburkové byli druhou českou královskou dynastií. Zemím Koruny české vládli v letech 1310-1437. Od roku 1196 vládli v lucemburském hrabství, v roce 1387 získali uherský trůn. V letech 1373-1415 drželi Braniborsko. Lucemburkové drželi říšskou korunu od roku 1308 až do roku 1437 (s výjimkou let 1313-1346 a 1400-1410). Podle spisu Jana z Arrasu odvozovali Lucemburkové svůj původ od bájné víly Meluzíny. Skutečnou zakladatelkou rodu však byla hraběnka Ermesinda (asi 1186 - 1247), jediný potomek hraběte Jindřicha IV. Slepého. Lucemburkové pocházejí z jejího manželství s Walramem, hrabětem Limburským (proto byli někdy označováni i jako rod limburský). Původní državou rodu bylo nevelké hrabství lucemburské na západní hranici Svaté říše římské, dnes území velkovévodství Lucemburského a belgické provincie Luxembourg. Mocenský vzestup Lucemburků na přelomu 13. a 14. století souvisel se strategickým spojenectvím s Francií, jejíž zájmy v Říši zastupovali. Prvním úspěchem bylo zvolení Balduina Lucemburského na stolec trevírského kurfiřta - arcibiskupa. Ten se tak stal jedním z nejmocnějších mužů říše. Roku 1308 se rodu lucemburských hrabat dostalo největší cti: Jindřich VII. Lucemburský byl po násilné smrti Albrechta Habsburského zvolen králem v římskoněmecké říši. Poté, co jeviště dějin dramaticky roku 1306 opustili Přemyslovci, byl Jindřichovi roku 1309 nabídnut český trůn pro jeho jediného syna Jana. V Janovi Lucemburském se protnuly hned tři nástupnické principy: otec mu udělil Čechy v léno, oženil se s Eliškou Přemyslovnou a šlechta ho uznala za krále. Kariéra Janova otce byla krátká a oslnivá: roku 1312 byl korunován císařem, ale o rok později zemřel. Jan Lucemburský v českých zemích zůstal cizincem, posloužily mu ovšem jako odrazový můstek pro výrazné ovlivňování evropské politiky. Janův syn Karel IV. se jako první český král stal císařem Svaté říše římské. Praha se stala vedle Říma a Paříže přední evropskou metropolí.", "question": "Kdy získali Lucemburkové uherský trůn?", "answers": ["1387"]}
{"title": "Makemake (trpasličí planeta)", "context": "(136472) Makemake /maki:maki/ je trpasličí planeta obíhající za drahou Neptunu. Její původní označení bylo 2005 FY9. Makemake byla objevena 31. března 2005 a formálně klasifikována jako plutoid dne 11. července 2008. Makemake obíhá Slunce ve vzdálenosti 38–53 AU, tedy jen o málo dále než Pluto. S průměrem 1300–1900 km je třetí největší trpasličí planetou po Plutu a Eris. Toto těleso je relativně jasné, po Plutu jde o nejjasnější transneptunické těleso. Je v dosahu výkonných amatérských dalekohledů, jeho současná zdánlivá jasnost je 16,7 mag. Důvodem této jasnosti je její vysoké albedo (odrazivost světla), které bylo vypočítáno na 80 %. Jedna z hypotéz, vysvětlující tento jev, předpokládá, že na povrchu tělesa mohla v minulosti zmrznout atmosféra. Uvažuje se, že tento proces probíhá i u Pluta – v perihéliu (když je planeta nejblíže ke Slunci) je atmosféra ve velké míře v plynném stavu, ale na druhé straně oběžné dráhy v aféliu plyn vymrzne a může vytvořit hladké lesklé plochy. V dubnu 2016 Hubbelův vesmírný teleskop objevil první měsíc této planety, pracovně nazvaný jako S/2015 (136472) 1.", "question": "Kdy byla trpasličí planéta Makemake klasifikována jako plutoid?", "answers": ["11. července 2008"]}
{"title": "Operace Greenhouse", "context": "Operace Greenhouse Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Operace Greenhouse byla série čtyř nukleárních testů provedených USA mezi dubnem a květnem roku 1951. Byly zde testovány bomby, které využívaly termonukleární fúzi. Jednalo se o 4 testy – Dog, Easy, George, Item. První 2 byly testy 2 nových strategických bomb Mk-5 a Mk-6. Další 2 byly ale zajímavější. George byl se sílou 225 kilotun nejsilnější bomba své doby, Item byla první bomba posílená termonukleární fúzí. Dog Síla: 81 kilotun Datum: 8. dubna 1951 6:34 Místo: Atol Enewetak Typ a výška: Věž, 300 stop Test Dog byl test strategické bomby Mk-6. Se sílou 81 kilotun to byl rekord. Bomba měla zredukovanou váhu a používala 60 bodově iniciovanou implozi, která měla lepší kompresi než stará 32 bodově iniciovaná imploze. Bomby typu Mk-6 byly první masově zavedené jaderné zbraně v arzenálu USA (počet přes 1000 kusů). Používala kompozitní jádro na bázi uranu 235 a plutonia 239.", "question": "Co je to Operace Greenhouse?", "answers": ["Operace Greenhouse byla série čtyř nukleárních testů provedených USA mezi dubnem a květnem roku 1951"]}
{"title": "Kameňák (film)", "context": "Kameňák je česká filmová komedie Zdeňka Trošky z roku 2003. Jde o první film z filmové tetralogie z let 2003 až 2013. Hlavní hrdinové seriálu Kameňák jsou Josef \"Pepa\" Novák, Vilma Nováková, Josef \"Pepíček\" Novák Jr., stará Kropáčková a Uzlíček. Děj se odehrává ve smyšleném městečku, kde na každém kroku číhá jiná vtipná situace. V každém díle proběhne jeden týden - film je rozdělen na dny. Pepa – policista (Václav Vydra) Vilma – učitelka (Jana Paulová) Víťa – doktor (Petr Pěknic) Rodeo – voják (Nikola Navrátil) Leo Kohn – (Josef Laufer) Primář – (Marek. Vašut) Kropáčková - stará babka (Anna Vejvodová) Pepiček – (Tomáš Lipský) Uzlíček – pacient (Zdeněk Kozák) Major – (Vladimír T. Gottwald) Kameňák (film) na Kinoboxu.cz Kameňák (film) ve Filmové databázi Kameňák (film) v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "V jakých letech byla natočená trilogie Kameňák?", "answers": ["2003 až 2013"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Obíhá po vysoce výstřední a nakloněné dráze. Jeho vzdálenost od Slunce se pohybuje mezi 30 a 49 astronomickými jednotkami (AU) (tj. 4,4-7,4 miliard km). V pravidelných intervalech se tak ocitá blíže Slunci než poslední planeta sluneční soustavy - Neptun. V současné době (roku 2012) se nachází asi 32 AU od Slunce. Pluto bylo klasifikováno jako planeta sluneční soustavy od svého objevu až do roku 2006. Jeho status však byl zpochybňován již od konce 70. let 20. století, kdy byla objevena vzdálená planetka (2060) Chiron a kdy také astronomové přesněji poznali jeho malou hmotnost. Na přelomu tisíciletí bylo objeveno mnoho transneptunických objektů, zejména pak roku 2005 těleso rozptýleného disku Eris, které je asi o 27 % hmotnější než Pluto. Dne 24. srpna 2006 pak Mezinárodní astronomická unie (IAU) na svém astronomickém kongresu v Praze přijala novou definici planety, která Pluto z této společnosti vyloučila, a ustanovila nový typ těles, trpasličí planety, kam vedle Pluta zařadila též Eris a těleso hlavního pásu Ceres. Následně bylo Pluto také zapsáno do seznamu planetek, a to pod katalogovým číslem 134340. Přesto však někteří astronomové stále zastávají názor, že Pluto by mělo patřit mezi planety.", "question": "Od kterého roku není Pluto klasifikován jako planeta sluneční soustavy?", "answers": ["2006"]}
{"title": "Česko", "context": "Té ČR v první polovině roku 2009 i předsedala. Česká republika má silné vazby se Slovenskem, Polskem a Maďarskem, mj. jako člen Visegrádské skupiny. Rozsáhlé styky má Česká republika se sousedním Německem a dalšími členskými státy Evropské unie, se Spojenými státy americkými a s Izraelem. Na Blízkém východě je důležitým partnerem Saúdská Arábie. Česká republika má špatné vztahy s Ruskem a Čínou. Čeští představitelé podporovali disidenty v Barmě, Bělorusku, Moldavsku a na Kubě.Ke slavným českým diplomatům minulosti patřili Edvard Beneš, Jan Masaryk či Jiří Dienstbier. === Ozbrojené síly === Armáda České republiky je rozdělena do tří větví: Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR. Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací. 12. března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance, v rámci níž plní své vojenské závazky. Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců. České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR, SFOR, EUFOR v Bosně a Hercegovině, KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu. Od roku 2003 působí čeští vojáci v Iráku. České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států a Islandu.Vysokou prestiž mají tradičně čeští vojenští chemici (dnes 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci). Od svého prvního nasazení v mezinárodních silách v operaci Pouštní bouře roku 1991, patří k hlavním českým příspěvkům ke spojeneckým akcím. Od roku 2003 liberečtí chemici pravidelně velí mnohonárodnímu praporu radiační, chemické a biologické ochrany Sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force).Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen, bojové letouny Aero L-159 Alca, útočné helikoptéry Mil Mi-35, obrněné transportéry: Pandur II, BVP-1, BVP-2, OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ.", "question": "Do kolika větví je rozdělena Armáda České republiky?", "answers": ["do tří"]}
{"title": "Abraham Zapruder", "context": "Abraham Zapruder (15. května 1905 Kovel, Ukrajina − 30. srpna 1970 Dallas) byl americký výrobce dámského oblečení, který dne 22. listopadu 1963 filmoval svou amatérskou kamerou průjezd prezidentské kolony Johna F. Kennedyho na náměstí Dealey Plaza v Dallasu. Během svého natáčení nečekaně zachytil i atentát, jehož následkům prezident Kennedy takřka okamžitě podlehl. Zapruderův film se tak stal pravděpodobně nejlepším a nejkompletnějším záznamem této události. Abraham Zapruder se narodil v ruské židovské rodině ve městě Kovelu na Ukrajině (tehdy spadala pod Ruské impérium). Do ruské školy chodil pouze několik málo let, neboť se jeho rodina, roku 1920, rozhodla uprchnout před ruskou občanskou válkou do New Yorku (USA). Na Manhattanu našel práci v oděvní továrně. V roce 1933 se oženil a narodily se mu dvě děti. Roku 1941 se za prací přestěhoval do Dallasu, kde získal práci ve firmě se sportovním oblečením Nardis. V roce 1954 se stal spoluzakladatelem společnosti Jennifer Juniors, Inc., která produkovala dvě značky oblečení Chalet a Jennifer Juniors. Jeho kancelář se nacházela v budově Dal-Tex Building, která se nachází přímo naproti Texaskému knižnímu velkoskladu. Podrobnější informace naleznete v článku Zapruderův film. Abraham Zapruder neměl původně v plánu průjezd kolony filmovat, což si ovšem později rozmyslel a vrátil se do kanceláře pro svou kameru Bell & Howell. Touto kamerou nečekaně zachytil i atentát na prezidenta Kennedyho a jeho film, později pojmenovaný jako Zapruderův, se stal jedním z nejpodrobněji prostudovaných filmů vůbec, jelikož jej při svém šetření využila Warrenova komise jako jeden z opěrných bodů. Zapruder natočil atentát kamerou Model 414 PD 8 mm Bell & Howell Zoomatic Director Series movie camera zakoupenou roku 1962, s použitím barevného filmu Kodak Kodachrome II. Tato sekvence, sestávající ze 486 snímků je všeobecně známá pod názvem Zapruderův film. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abraham Zapruder na anglické Wikipedii. Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho Warrenova komise", "question": "Kdo náhodou nafilmoval průjezd kolony a atentát na prezidenta Kennedyho?", "answers": ["Abraham Zapruder"]}
{"title": "Rhodium", "context": "Rhodium, chemická značka Rh, lat. Rhodium je drahý kov stříbřitě bílé barvy. Chemicky je mimořádně stálé s poměrně vysokým bodem tání. Hlavní uplatnění nalézá ve slitinách s platinou při výrobě termočlánků a chemicky a teplotně odolných součástí průmyslových výrobních zařízení. Rhodium je mimořádně chemicky odolné a neochotně se rozpouští pouze v lučavce královské nebo za vysokého tlaku v koncentrované kyselině chlorovodíkové za přítomnosti chloristanu sodného. Společně s rutheniem a palladiem patří do tzv. triády lehkých platinových kovů. Rhodium objevil v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston rok poté, co objevil palladium. Název mu dal podle růžové (růže je řecky rhodon) barvy rhodiových sloučenin. Jedná se o ušlechtilý, odolný, poměrně tvrdý kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí a vždy společně s jinými drahými kovy. Největšími světovými nalezišti jsou platinové doly v Jihoafrické republice a pohoří Ural. V Jižní Americe se vyskytuje rhodium společně se zlatonosnými rudami a v Kanadě se nachází jako příměs rud niklových. Díky své mimořádné chemické odolnosti se slitiny rhodia s platinou a iridiem používají jako materiál na výrobu odolného chemického nádobí pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot. Ve sklářském průmyslu slouží jeho slitiny s platinou pro výrobu zařízení na tažení optických vláken. V chemickém průmyslu je rhodium součástí některých speciálních katalyzátorů v organické syntéze. Ve směsi s platinou a palladiem je součástí značné části světové produkce autokatalyzátorů, které slouží k odstranění nežádoucích látek z výfukových plynů. Značně velkých objemů dosahuje výroba termočlánků pro vysoké teploty na bázi slitin rhodia s platinou. V omezené míře se rhodium používá k výrobě šperků a k pokovování méně ušlechtilých kovů, v poslední době se často rhodiují stříbrné šperky, které jsou tak chráněny před korozivním černáním a zvyšuje se jejich lesk. Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu rhodium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo rhodium ve Wikislovníku Periodická tabulka", "question": "Jakou chemickou značku má rhodium?", "answers": ["Rh"]}
{"title": "Irská káva", "context": "Irská káva je míchaný nápoj z kávy, whisky a cukru se smetanou navrch. Narozeniny slaví 25. ledna.Pro přípravu se používá 10 g jemně mleté kávy, 2 dl vody, 2-3 lžíce irské whisky a smetana ke šlehání podle chuti. Na dochucení cukr, který může být i třtinový. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Irská káva ve Wikimedia Commons Káva - recepty obvyklé i neobvyklé Jiné pojetí irské kávy Videorecept na Vimeo Irská káva aneb jak připravit pravou Irskou kávu - cafeeternity.cz", "question": "Jaká káva se připravuje z kávy, whisky a cukru se smetanou navrch?", "answers": ["Irská"]}
{"title": "Česko", "context": "Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur. Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko. Česko má rozlohu 78866 km2. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů.", "question": "Kolik je v Česku okresů?", "answers": ["76"]}
{"title": "Laurasie", "context": "Laurasie byl severnější z obou kontinentů, na které se ve druhohorách rozpadl superkontinent Pangea. Zformovala se v rámci Pangey před 300 až 250 milióny let, když se k Pangei na severovýchodě připojila Sibiř. Před 200 až 150 milióny let se Laurasie oddělila od jižnější Gondwany a Pangea zanikla. Mezi Laurasií a Gondwanou vznikl na západě Atlantský oceán, zatímco na východě je už dříve odděloval oceán Tethys. Laurasii daly jméno dvě velká území, která v ní ležela: Laurentie (Severní Amerika, poprvé včetně Floridy) a Asie. Mezi nimi samozřejmě leželo území dnešní Evropy, poprvé včetně Pyrenejského a Apeninského poloostrova, zatím však chyběla Čína a rozsáhlé oblasti Jihovýchodní Asie. Ty se připojily asi před 100 milióny let, tedy v době, kdy už se Laurasie téměř rozpadla na Eurasii a Severní Ameriku. O Laurasii se někdy chybně hovoří i před vznikem Pangey. Tehdy však nešlo o Laurasii, ale Laurussii, resp. Eurameriku. Té do Laurasie chyběly podstatné části budoucí Asie, jako je Sibiř a Kazachstánie.", "question": "Jak se jmenoval severnější prakontinent, který vznikl po rozpadu superkontinentu Pangea?", "answers": ["Laurasie"]}
{"title": "Vodík", "context": "Vodík (chemická značka H latinsky Hydrogenium) je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo v chemické syntéze nebo metalurgii a také jako náplň meteorologických a pouťových balonů a do 30. let 20. století i vzducholodí. Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje. Je 14,38krát lehčí než vzduch a vede teplo 7krát lépe než vzduch.[zdroj? ] Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s fluorem se slučuje za pokojové teploty. Je značně reaktivnější při zahřátí, především s kyslíkem a halogeny se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této reakce je nutná inicializace (např. jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve vodě, ale některé kovy ho pohlcují (nejlépe palladium). Vodík vytváří sloučeniny se všemi prvky periodické tabulky (s výjimkou vzácných plynů), zejména pak s uhlíkem, kyslíkem, sírou a dusíkem, které tvoří základní stavební jednotky života na Zemi.", "question": "Podporuje vodík hoření ?", "answers": ["Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje."]}
{"title": "Měsíc", "context": "Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana.", "question": "V jaké rotaci se Zemí je Měsíc?", "answers": ["v synchronní"]}
{"title": "Vývar", "context": "Vývar (též bujón) je kuchyňská surovina připravená vyvařením masa (kostí) či zeleniny, často obojího, používaná např. při vaření polévek a omáček. Těmito názvy se také označují polévky, ve kterých vývar tvoří hlavní surovinu. Dobrý vývar hospodyňky považovaly a i dnes mnohdy považují za vrchol kuchařského umění. Vývar byl též považován všeobecně jako posilující nebo i léčivý prostředek, maminkám, kterým se narodilo dítě, se nosil silný slepičí vývar s masem, aby brzy zesílily. Vývar byl a dodnes je užíván jako jeden z prostředků na zmírnění kocoviny (tzv. vyprošťovací polévka) Pro přípravu vývaru se často používají části masa s kostí, jako např. hovězí přední, kuřecí hřbety, rybí hlavy ap., které mají omezené použití pro přímou přípravu masného jídla. Suroviny se zpravidla vkládají do studené, málo či vůbec solené vody, aby se chuťové látky lépe vyvařily. Kvalitní masový vývar se vaří i několik hodin, zelenina se přidává později. Po vyvaření se suroviny vyjmou a vývar přecedí. Čistší masový vývar se připravuje cezením přes plátýnko (gázu), případně čištěním pomocí vaječného bílku. Hotový vývar lze dobře konzervovat zamražením. Vývarem či bujónem se dnes označuje i kuchyňský polotovar v pevné či tekuté formě, jenž se skládá z bílkovin rostlinného nebo živočišného původu, které se zpracovávají při teplotě přes 100 °C. Při tomto procesu se všechny bílkoviny rozštěpí na aminokyseliny. Po ukončení reakce se přebytek kyseliny neutralizuje sodou. Proto obsahují polévkové bujóny značné množství soli. Pro zvýraznění chutí masa, kterého je ve výrobku minimum, se většinou používá glutamát. Tento výrobek se vhodí do vody a povaří, případně se přidají další ingredience. Obrázky, zvuky či videa k tématu vývar ve Wikimedia Commons Silný domácí kuřecí vývar jako od babičky táhněte alespoň dvě hodiny Zahoďte bujón v kostce a připravte si vlastní domácí vývar!", "question": "K čemu je využíván vývar?", "answers": ["na zmírnění kocoviny"]}
{"title": "Georgina Singletonová", "context": "Georgina Singletonová Georgina Singletonová Narození 11. října 1977 (43 let)Ascot (Berkshire) Povolání judistka Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Přehled medailí Mistrovství Evropy v judu zlato ME 2002 pololehká váha stříbro ME 1998 pololehká váha stříbro ME 2000 pololehká váha bronz ME 2003 pololehká váha Georgina Singleton, provdaná Bevan (* 11. října 1977 Ascot, Spojené království) je bývalá reprezentantka Spojeného království v judu. Sportovní kariéra S judem začala v 5 letech v klubu Pinewood (Wokingham). Jejím trenérem byl Don Werner. V roce 1998 dostala poprvé možnost startu na velké akci ve váze, kterou leta zastupovala Sharon Rendleová. V roce 1999 však její místo zaujala Deborah Allanová. V olympijské roce objížděla světový pohár, kde dosahovala kvalitních výsledků. V nominaci na olympijské hry v Sydney však dostala opět přednost Allanová, která problematicky do pololehké váhy shazovala. Trenéři tohoto kroku následně litovali, protože Allanová se na olympijském turnaji nedokázala vejít pod požadovanou váhu a byla diskvalifikována. Po olympijským hrách v Sydney si doma upevnila pozici a s přehledem si zajistila účast na olympijských hrách v Athénách v roce 2004. Nedokázala však vyladit formu a prohrála ve čtvrtfinále v boji na zemi s Japonkou Jokosawa. Z oprav do bojů o medaile nepostoupila. V dalších letech šla se sportovní úrovní níž a objížděla hlavně turnaje evropského poháru v lehké váze. Důvodem byl bankrot tréninkové centra v Bishamu, kde se vrcholově připravovala. S blížícími olympijskými hrami v Pekingu našla sponozory pro přípravu, ale na kvalifikaci to nakonec nestačilo. Následně ukončila sportovní kariéru. Řadu let pracovala jako učitelka matematiky. Výsledky Turnaj 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 pololehká váha Olympijské hry—7.— Mistrovství světa—úč.5.—7. Mistrovství Evropy—2.—2.5.1.3.úč.—úč.[1]5. MS juniorů1. ME juniorůúč.3.1. Reference ↑ startovala v lehké vázet Externí odkazy Výsledky a novinky Georginy Singletonové na Judoinside.com mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Mistryně Evropy v judu - pololehká váha 1975 Christiane Herzogová • 1976 Edith Hrovatová • 1977 Edith Hrovatová • 1978 Edith Hrovatová • 1979 Edith Hrovatová • 1980 Patricia Montagutiová • 1981 Edith Hrovatová • 1982 Edith Hrovatová • 1983 Loretta Doyleová • 1984 Edith Hrovatová • 1985 Pascale Dogerová • 1986 Dominique Brunová • 1987 Dominique Brunová.", "question": "Kdo byl trenérem Georginy Singletonové?", "answers": ["Don Werner"]}
{"title": "Dusík", "context": "Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat. Jeho vysoká reaktivita spočívá v tom, že má ve valenční vrstvě 3 nepárové elektrony. Stability docílí tím, že buď přijme tři elektrony a vytvoří stabilní oktet ve valenční sféře N3-, nebo odevzdá až 5 elektronů a získá tím kladnou valenci, např. N1+, N3+ nebo N5+. Dusík má po kyslíku a fluoru třetí největší hodnotu elektronegativity, a proto u něj převládá schopnost vytvářet anion, který se nazývá nitridový N3-. Pouze ve sloučeninách s kyslíkem a fluorem je schopen tvořit ionty, kde se uplatňuje v kladné valenci. Například v dusičnanech má dusík oxidační číslo N5+. Pomocí přesunů elektronu je možné nalézt a vyjádřit určité mezní elektronové konfigurace valenční sféry atomů dusíku ve sloučeném stavu. Aby tedy dusík dosáhl max. záporného oxidačního stavu, musí přijmout tři elektrony. Aby dosáhl max. kladného oxidačního stavu V musí odtrhnout pět elektronů. Kvůli své elektronegativitě dusík nemůže spontánně přesunout svojí elektronovou hustotu z atomů při vytváření vazeb s jinými elektronegativnějšími prvky, ale zároveň není jeho elektronegativita dostatečně vysoká na \"přetáhnutí\" vazebných elektronů do valenční sféry při vazbě s elektropozitivními prvky.", "question": "Jaký chemický prvek má značku N?", "answers": ["Dusík"]}
{"title": "Polárka", "context": "Polárka (α UMi, α Ursae Minoris, latinsky: Polaris) je nejjasnější hvězda v souhvězdí Malého medvěda. Taktéž je velmi blízko k severnímu nebeskému pólu, což z ní dělá severní polární hvězdu. Polárka má více názvů. V České republice jsou nejpoužívanější Polárka nebo Severka. Slovo \"polaris\" pochází z latinského Stella Polaris, což znamená Polární hvězda. Řecké jméno Cynosura (Κ) znamená ocas psa. V arabštině se nazývá Alrucaba. Její oficiální název je Alfa Ursae Minoris (α UMi). Flamsteedovo označení je 1 Ursae Minoris a její číslo v katalogu SAO je SAO 308. V katalogu HD má označení HD 8890. Polárka leží téměř na přímé linii s osou otáčení Země, tedy na severním nebeském pólu. Může se tedy zdát, že Polárka \"stojí\" na místě a ostatní hvězdy se otáčí kolem ní. V současností je Polárka méně než 1° od pólu, a proto se kolem nebeského pólu otáčí v malých kruzích o průměru asi 2°. Jen dvakrát v průběhu hvězdného dne se Polárka nachází na pravém severním azimutu. Polárka nebude vždy hvězdou, která určuje severní nebeský pól. Je to v důsledku precese rovnodennosti za tisíce roků. Jiné hvězdy taktéž byly v minulosti polárními hvězdami a znovu jimi v budoucnosti budou.", "question": "Co je Polárka?", "answers": ["je nejjasnější hvězda v souhvězdí Malého medvěda"]}
{"title": "Bajt", "context": "Dnes používaná tabulka znaků Unicode používá nejčastěji dvou- či čtyřbajtová kódování s pevnou délkou (UTF-32, výjimečně UCS-2) či kódování s proměnlivou délkou, u kterých různé znaky zabírají různé počty bajtů (UTF-8, UTF-16). == Značení == Pokud se bajt používá jako jednotka informace, značí se zpravidla velkým písmenem B, zatímco malým b se značí bit; tak definuje značky také norma IEEE 1541. Velké B se však užívá v soustavě SI pro jednotku hladinu akustického tlaku bel (a navíc jsou značky začínající velkým písmenem v soustavě SI vyhrazeny pro jednotky odvozené ze jmen osob; bajt však do této soustavy nepatří). Pro co nejvyšší jednoznačnost se proto bit někdy nezkracuje a ponechává se jako \"bit\" (např. Mbit/s pro megabit za sekundu), tak to specifikuje také norma IEC 60027. Ve frankofonních zemích se někdy pro bajt používá značka o jako octet, včetně příslušných předpon pro násobky (např. \"ko\", \"Mo\"). == Násobky a užívané předpony == S bajty i bity se používají běžné předpony soustavy SI jako kilo-, mega-, giga- atd., např. 10 GB, 11 Mb/s. Tyto předpony však mají někdy odlišný význam, který je nutno rozlišit z kontextu. V jednom megabajtu je 100000 bajtů. Z technologických důvodů jsou velikosti některých počítačových pamětí obvykle násobkem nějaké mocniny dvou. Například počítač IBM PC Model 5150 měl kapacitu operační paměti 65 536 B = 64·210. Pro zjednodušení se však taková paměť neoznačovala jako 65,5 kilobajt, ale pojem kilobajt se \"mírně\" upravil na 210 = 1024 a kapacita paměti se označila prostě jako 64 KB. Pro odlišení se tato jednotka zpravidla značila s velkým písmenem – KB – a neformálně se označovala jako \"velké kilo\", na rozdíl od tradičně pojatého kilobajtu, tzv. \"malého kila\", které se značilo malým písmenem – kB. Obdobně se později začaly užívat další upravené předpony mega-, giga- atd. (u těch už kontext podle velikosti písmena rozlišit nelze) označující 220, 230 atd.", "question": "Kolik bajtů je v jednem megabajtu?", "answers": ["100000"]}
{"title": "DC", "context": "AC/DC je australská hard rocková hudební skupina, kterou v roce 1973 v Sydney založili bratři Angus Young a Malcolm Young. Kapela je spolu s Led Zeppelin, Deep Purple nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu. Členové však styl kapely označují jako rock and roll. Skupina prošla několika změnami sestavy předtím, než v roce 1975 vydala své debutové album High Voltage. K další změně sestavy došlo v roce 1977 na pozici baskytaristy, když Cliff Williams nahradil Marka Evanse. V roce 1979 vydala kapela velice úspěšné album Highway to Hell. Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem a byl nalezen mrtev na zadním sedadle automobilu jeho kamaráda. Kapela uvažovala o ukončení činnosti, ale brzy byl jako nový zpěvák vybrán Brian Johnson, bývalý člen skupiny Geordie. Ve stejném roce vydala kapela své nejúspěšnější album Back in Black. Následující album For Those About to Rock We Salute You bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Další album Stiff Upper Lip vyšlo v roce 2000 a kritikou bylo pozitivně přijato.", "question": "Ve kterém městě byla založena hard rocková skupina AC/DC?", "answers": ["v Sydney"]}
{"title": "Vidlička (šachy)", "context": "K vidličkám se velmi často používají jezdci (viz první diagram), protože mohou skočit na pozici, z níž napadnou dva soupeřovy kameny, aniž by se mohly stát obětí jejich protiútoku (pokud ovšem mezi napadenými kameny není také jezdec). Dáma také často dává vidličku, ale protože má vždy větší nebo stejnou hodnotu jako napadené kameny (s výjimkou krále), lze tímto způsobem obvykle získat materiál pouze, pokud jsou oba napadené kameny nechráněné nebo pokud je jeden nechráněný a druhým napadeným je král (který musí být vždy při šachu bráněný přednostně). Vzhledem k velkému akčnímu rádiu dámy je možnost vidličky touto figurou zvláště reálná, pokud se pohybuje na otevřeném prostranství, což se často stává v koncovkách. Vidlička chráněnou dámou soupeřově dámě a králi (nebo dámě a nechráněnému kameni) může být užitečná, pokud si hráč chce vynutit výměnu dam. Pokud vidličku dámě a králi dává jiný kámen než dáma, jde z pohledu napadeného o jednu z nejhorších možných situací, která téměř vždy vyústí ve ztrátu dámy. Pěšci také mohou dávat vidličky soupeřovým kamenům. Pohybem pěšce dopředu mohou být napadeny dva kameny: jeden diagonálně vlevo a druhý diagonálně vpravo. Na prvním diagramu je zobrazen černý pěšec napadající dvě bílé věže (šachovnice je dle konvence orientována tak, aby černý měl svou základní řadu nahoře, takže černý pěšec se pohybuje směrem dolů).", "question": "Jak se nazývá taktický šachový prvek, při němž je jeden šachový kámen použit k napadení dvou nebo více kamenů soupeře?", "answers": ["Vidlička"]}
{"title": "Satoši Kon", "context": "Satoši Kon (12. října 1963 – 24. srpna 2010) byl japonský režisér anime, v jehož filmech se realita často mísila se sny a vzpomínkami. Při své práci byl ovlivněn literaturou na pomezí sci-fi a mystiky, například od Philipa K. Dicka nebo Jasutaka Cucui. Podle Cucuiho předlohy vznikl film Paprika. Konovými filmovými vzory v západní kinematografii byly například filmy Jatka č. 5 George Roye Hilla, Město ztacených dětí Marco Cara a Brazil, Zloději času či Dobrodružství Barona Prášila Terry Gilliama. Satoši Kon zemřel ve věku 46 let na rakovinu. Před smrtí pracoval na filmu Jume miru kikai (The Dream Machine). Magnetická růže (povídka z filmu Memories) (1995) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští kmotři (2003) Paprika (2006) Perfect Blue (1998) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští. kmotři (2003) Paranoia Agent (2004) Paprika (2006) Dobré ráno (část * Ani Kuri15 ) (2008) Dreaming Machine (2011) (dokončeno po jeho smrti). Roujin Z (1991) Perfect Blue (1998) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští kmotři (2003) Portrét na rejže.cz Článek manga.cz Satoši Kon (profil) na REANIMATED Satoši Kon v Česko-Slovenské filmové databázi Satoši Kon v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Na co zemřel Satoši Kon?", "answers": ["na rakovinu"]}
{"title": "Kosmos 21", "context": "Kosmos 21 Kosmos 21Jiné názvy 3MV-1, č. 1 COSPAR 1963-044A Start 11. listopad 1963 06:23:35 UT Kosmodrom Bajkonur Nosná raketa Molnija Typ oběžné dráhy LEO Zánik 14. listopad 1963 Výrobce OKB-1 Druh planetární sonda Hmotnost 6500 kg[1] Parametry dráhy Apogeum216 km Perigeum182 km Sklon dráhy64,83 ° Doba oběhu88,5 minut Některá data mohou pocházet z datové položky. Kosmos 21 (rusky К21) je oficiální označení pro sovětskou vesmírnou sondu typu 3MV-1, výrobní číslo 1 (rusky 3М №1). Sondy řady 3MV-1 až -4 byly určeny pro výzkum Venuše a Marsu. Kosmos 21 byla první vypuštěná sonda svého typu. Cílem letu byla prověrka systémů sondy při letu v meziplanetárním prostoru, průlet nad odvrácenou stranou Měsíce a pořízení jejích vysoce kvalitních fotografií.[2] Sonda byla vynesena raketou Molnija z kosmodromu Bajkonur dne 11. listopadu 1963 v 6:23:35 UT.[1] V důsledku chybné práce 4. stupně rakety (bloku L) sonda zůstala na oběžné dráze Země a 14. listopadu 1963[1] zanikla v atmosféře. Reference 1 2 3 VÍTEK, Antonín. Space 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Praha: rev. 2007-12-20 [cit. 2011-10-11]. Kapitola 1963-044A (α1) - Kosmos 21. Dostupné online. ↑ Л, К Р. Н Mapc! . Kapitola 3. А м с с 3М. Н к [online]. 1996 [cit. 2011-10-11]. Čís. 20. Dostupné online. ISSN 1561-1078. (rusky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Program Veněra 1VA • Veněra 1 • Sputnik 19 • Sputnik 20 • Sputnik 21 • Kosmos 21 • Veněra 1964A • Veněra 1964B • Kosmos 27 • Veněra 2 • Veněra 3 • Kosmos 96 • Veněra 1965A • Veněra 4 • Kosmos 167 • Veněra 5 • Veněra 6 • Veněra 7 • Kosmos 359 • Veněra 8 • Kosmos 482 • Veněra 9 • Veněra 10 • Veněra 11 • Veněra 12 • Veněra 13 • Veněra 14 • Veněra 15 • Veněra 16 • Veněra-D", "question": "Jaký typ vesmírné sondy je sonda Kosmos 21?", "answers": ["3MV-1"]}
{"title": "Sval", "context": "Sval (musculus), často také svalovina, je orgán, jehož funkcí je umožnění aktivního pohybu živočicha nebo jeho části. Sval je tvořen především svalovou tkání. Všechny svaly tvoří svalovou soustavu. Věda, která zkoumá svaly, se nazývá myologie. Ne všichni živočichové ale mají svaly. Svaly mají schopnost přeměnit chemickou energii živin v kinetickou energii (účinnost 0, 2 ) a teplo. Základní vlastností svalové tkáně je schopnost se stahovat (kontrahovat), což je umožněno speciálními mnohojadernými vláknitými strukturami uloženými v cytoplazmě všech svalových buněk, myofibrilami. Myofibrily jsou složeny z uspořádaných molekul aktinu a myosinu, mají průměr 20 až 150 mikrometrů a délku 0,5 až 20 cm. Za zvýšené koncentrace vápenatých iontů a přítomnosti ATP dochází k zasouvání tenkých aktinových vláken mezi tlustá vlákna myosinová, myofibrila se zkrátí a dojde ke kontrakci. Stah svalu je podkladem pro veškerý svalový pohyb. Svalový stah je důsledkem řetězce chemických reakcí, k jejichž proběhnutí je potřeba splnění několika podmínek, v první řadě podráždění svalu a dostatečná zásoba energie ve svalu. V duhovce oka můžeme nalézt hladké svaly které při větším množství světla zmenší zorničku a pří jeho nedostatku ji zase roztáhnou, takže do oka proniká ideální množství světla. Vzpřimovač chlupu je sval v kůži, který po podráždění vzpřímí chlup. Signálem k jeho stahu může být pocit chladu (\"husí kůže\"), vzpřímením chlupů dojde ke zlepšení izolační schopnosti chlupového pokryvu těla, chlupy se mohou vzpřímit ale i v důsledku stresu (naježený ocas kočky). Podrobnější informace naleznete v článku Lidské svalstvo. Lidské svalstvo se nevymyká typickému svalstvu primátů, ale je na něj samozřejmě soustředěna největší pozornost, jak mezi vědci, tak laiky. Jeho cíleným tréninkem (posilováním) se dá docílit nárůstu svalové hmoty i zvětšení svalových vláken. Kosterní svalovina (příčně pruhovaná či žíhaná svalovina): řízena nervy mozkovými a míšními, ovládána naší vůlí. Každý sval přemosťuje jeden nebo více kostěných spojů. Hladká svalovina (útrobní svalovina): mimovolní, výstelky útrob Srdeční svalovina (myokard) Myoepiteliální tkáň: druh epitelu, který se stahuje a umožňuje např. vylučování (sekreci) žláz. Podrobnější informace naleznete v článku Příčně pruhované svalstvo. Pod mikroskopem můžeme pozorovat žíhání, které je způsobeno pravidelným střídáním aktinu a myosinu v myofibrilách.", "question": "Čím je především tvořen sval?", "answers": ["svalovou tkání"]}
{"title": "Benito Mussolini", "context": "Itálie tak kromě Mentonu nezískala žádná území a jen Hitlerovým přispěním musela francouzská delegace souhlasit s demilitarizovanou zónou na francouzsko-italské hranici. O nic lépe si italská armáda nevedla proti Britům. 20. srpna 1940 sice hrdě oznámil světu, že jeho armáda porazila Brity a dobyla britské Somálsko, čímž nyní bude blokovat zásobování britských vojsk přes Rudé moře, byl to však jediný skutečný úspěch jeho vojsk. 13. září 1940 překročila 10. italská armáda egyptské hranice, aby se po třech dnech a sto kilometrech zastavila v Sídí Barrání. Maršál Graziani, který věděl, že velí sice početné, ale mizerně vyzbrojené a vycvičené armádě s nedostatečnými zásobami kategoricky prohlásil, že dosáhl limitu bojových operací a od té doby se vyžíval psaním dopisů, v nichž žádal jak posily a i zásoby a bojovou techniku, kterou mu v červenci 1940 osobně slíbil. Již tak dost napjaté zásobování bylo ještě více přetíženo, když na radu Ciana a italského ambasadora v Tiraně Francesca Jacomoniho zaútočil 28. října 1940 na Řecko. Velitel vojsk v Albánii generál Sebastiano Visconti Prasca sebevědomě prohlásil, že mu k záboru Řecka stačí jeho šest převážně binárních divizí. Řekové však italský nástup do týdne zastavili a v listopadu 1940 zahájili protiofenzívu, při níž postoupili a vyhnali Italy do 21. listopadu ze země. Řecká armáda pak pokračovala v útoku a do konce ledna 1941 obsadila část jižní Albánie. Definitivní konec \"paralelní války\" mu připravila britská protiofenzíva v severní Africe dne 9. prosince 1940. Britská vojska pod velením generála Archibalda Wavella uštědřila Italům porážku u Sídí Barrání a při pronásledování ustupující 10. italské armády dobyla 5. ledna 1941 Bardii a 22. ledna strategicky důležitý přístav Tobrúk. Dne 9. února 1941 byly zbytky italských vojsk obklíčeny a donuceny ke kapitulaci u Beda Fomm. Celá Kyrenaika se tak dostala do britských rukou.", "question": "V které zemi působil fašista Benito Amilcare Andrea Mussolini?", "answers": ["italský"]}
{"title": "Oscar", "context": "Druhého Oscara si odnesl Charles Chaplin za produkci, režii, scénář a herecký výkon ve svém filmu Cirkus Druhý ročník (1930) - Počet kategorií klesl z dvanácti na sedm (ženský a mužský herecký výkon, produkce, režie, scénář, kamera a výprava). Sedmý ročník (1935) - Byly přidané kategorie jako střih, hudba a filmová píseň. V tom roce taky začala firma Price Waterhouse (dnes PricewaterhouseCoopers) počítat hlasovací lístky. Tato role ji zůstala dodnes. Devátý ročník (1937) - Poprvé byly uděleny ceny ve vedlejších hereckých kategoriích. Desátý ročník (1938) - Poprvé byla udělena Pamětní cena Irvinga G. Thalberga (angl. Irving G. Thalberg Memorial Award). Dvanáctý ročník (1940) - Udělen Oscar za speciální efekty. Čtrnáctý ročník (1942) - Udělen Oscar za dokument. Dvacátý ročník (1948) - Poprvé se udělila cena pro cizojazyčný film a to ve speciální kategorii. Tu získal de Sicův film Děti ulice (v originálu Sciuscià). Než vznikla samostatná kategorii pro filmy v jiném, než anglickém jazyce (v roce 1956), Akademie rozdala ještě sedm dalších cen. Dvacátý první ročník (1949) - Poprvé byl udělen Oscar za nejlepší kostýmy. Dvacátý pátý ročník (1953) - Poprvé byl slavnostní večer přenášen televizí. Tehdy se konaly dva ceremoniály, v Hollywoodu a v New Yorku. Hostitelem hollywoodského byl Bob Hope, newyorského Conrad Nagel. Dvacátý devátý ročník (1957) - Humanitární cena Jeana Hersholta (angl. Jean Hersholt Humanitarian Award) byla poprvé udělena. Jejím prvním nositelem se stal Y. Frank Freeman. Třicátý šestý ročník (1964) - Speciální efekty se rozdělily na zvukové a vizuální. Třicátý osmý ročník (1966) - Konal se první barevný přenos z Oscarů. Čtyřicátý první ročník (1969) - Slavností večer se konal v právě dokončeném pavilónu Dorothy Chandler v hudebním centru v Los Angeles.", "question": "Jak se nazývá Cena Akademie, kterou uděluje americká Akademie filmového umění a věd?", "answers": ["Oscar"]}
{"title": "Johann Bernoulli", "context": "Jeho podpora Leibnizových metod byla opodstatněná a ve výsledku v zásadě přínosná, Bernoulli se ale později stavěl proti Newtonovi i v dalších otázkách, kde ovšem Newtonovy teorie byly správné (např. v teorii gravitace), a de facto zdržel přijetí Newtonovy fyziky na kontinentě. Stejně jako kdysi tvrdě soupeřil se svým bratrem, později totéž nastalo ve vztahu k jeho vlastnímu synovi Danielovi (* 1700), možná v ještě větší míře. Daniel byl rovněž excelentní matematik a zejména fyzik a otec na něj žárlil. Poté, co Daniel získal v Paříži cenu, o kterou se ucházel i jeho otec, Johann svého syna vyhodil z domu. Též se pokoušel ukrást některé synovy objevy a vydávat je za vlastní. Největší roztržka mezi nimi se pak týká Danielovy publikace Hydrodynamica. Daniel Bernoulli ji dokončil v roce 1734 a vydal o čtyři roky později, ve stejné době, kdy jeho otec publikoval svou práci Hydraulica. Ten svou knihu ale datoval 1732, aby si zajistil prvenství před synem. Později se ale ukázalo, že nebyla ve skutečnosti publikována dříve než Danielova Hydrodynamica. I přes tyto stránky své povahy byl Johann Bernoulli bezpochyby jedním z největších matematiků všech dob. Spolu se svým bratrem učinili rozhodující objevy v rozvíjející se matematické analýze (kalkulu), Bernoulli nalezl mnoho aplikací této nové disciplíny a významně přispěl k jejímu přijetí a rozšíření v Evropě. Rovněž dosáhl důležitých výsledků při studiu funkce popsané rovnicí : : : y = : x : x : : : : {\\displaystyle y=x^{x}} . Věnoval se například i zdokonalování metod námořní navigace. Ve své době získal mimořádnou slávu, byl zvolen členem akademií v Paříži, Berlíně, Londýně, Petrohradě a Bologni. Měl pravděpodobně rozhodující vliv na mladého Leonharda Eulera, který byl později jeho žákem a stal se dalším brilantním matematikem historie. Johann Bernoulli zemřel v Basileji 1. ledna 1748. Byl přezdíván \"Archimédes své doby\", toto je i vytesáno na jeho náhrobním kameni.", "question": "Kdy zemřel Johann Bernoulli?", "answers": ["1. ledna 1748"]}
{"title": "Rusko", "context": "Podnebné pásy: Polární pás (nejsevernější oblasti), subpolární pás, mírný pás a subtropický pás (pobřeží Černého moře). Související informace naleznete také v článku Seznam měst v Rusku. Moskva je s více než 11 miliony obyvatel jedním z největších měst světa a ekonomicky výrazně převyšuje zbytek Ruska. Pětimilionový Petrohrad, někdejší hlavní město, je pak především centrem umění, kultury a turismu. Třetím nejvýznamnějším centrem ruského školství a průmyslu je Jekatěrinburg. Na Volze leží velkoměsta Nižnij Novgorod, Kazaň, Toljatti, Samara, Saratov, Volgograd, Astrachaň. Mezi další významná města a regionální centra v evropské části patří, Perm, Iževsk, Ufa, Voroněž, Jaroslavl, Rostov, Krasnodar, v asijské části pak Čeljabinsk, Novosibirsk, Omsk, Barnaul, Krasnojarsk, Irkutsk, Jakutsk, Chabarovsk či tichomořský přístav Vladivostok. Menšími městy, avšak strategickými přístavy jsou Novorossijsk, Kaliningrad, Archangelsk a Murmansk, který je největším městem za severním polárním kruhem. Ještě severněji leží Norilsk, který je kvůli těžbě kovů nechvalně proslulý jako jedno z nejznečištěnějších měst světa. Historickými památkami kromě Moskvy, Petrohradu a povolžských měst vyniká Pskov, Novgorod a tzv. Zlatý kruh Ruska – prstenec historických měst v okolí Moskvy. Rekreačním centrem je Soči u Černého moře, který oproti zbytku Ruska leží v subtropech s horkými léty a písečnými plážemi. Související informace naleznete také v článku Ekonomika Ruska. Ruská ekonomika v r. 2016 klesla na dvanáctou v pořadí na světě , kdy se na stavu jeho ekonomiky začíná vážně projevovat soubor negativních faktorů z nichž nejhlavnější jsou pokles cen klíčových nerostných surovin a ekonomické sankce uvalené na Rusko v reakci na Ruskou anexi Krymu. V roce 2012 Financial Times ohodnotily Rusko jako druhou finančně nejstabilnější ekonomiku mezi G20 a to hlavně díky nízkému dluhovému zatížení (přibližně 11 % HDP), nízké nezaměstnanosti (přibližně 5 %), významným rezervám a míry hospodářského růstu... V současnosti se však díky ekonomickým problémům, rychlému snižování státních rezerv, vysoké inflaci a dalším negativním jevům situace výrazně změnila V ekonomické aktivitě má dominantní postavení metropole Moskva, která, ačkoliv má pouze 1/14 obyvatel země, tvoří hrubý domácí produkt z jedné třetiny; je zde také nejvyšší životní úroveň. V průmyslu si také ještě významný podíl drží další velká města v evropské a jihovýchodní části státu. Severovýchod – Sibiř a Dálný východ – pak slouží především jako surovinová základna.", "question": "Kolik světových oceánů obklopuje Ruskou federaci?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Blaník", "context": "Chráněná krajinná oblast Blaník Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Zdroje k infoboxuChráněná krajinná oblast BlaníkIUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast) Pohled na Velký BlaníkZákladní informace Vyhlášení 29. prosince 1981 Nadm. výška 366 m n. m. Rozloha 40,31 km2 Správa Správa CHKO Blaník Poloha Stát Česko Česko Kraj Středočeský kraj Umístění Louňovice pod Blaníkem Souřadnice 49°38′21,71″ s. š., 14°51′43,79″ v. d. Geodata (OSM) OSM, WMF Chráněná krajinná oblast Blaník Další informace Kód 21 Web www.blanik.ochranaprirody.cz Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Chráněná krajinná oblast Blaník (CHKO Blaník) byla vyhlášena 29. prosince 1981. Je to nejmenší CHKO v České republice. Její rozloha je 40,31 km2. Nejvyšším bodem CHKO Blaník je vrchol Velkého Blaníku (638 m n. m.), naopak nejnižší bod je tok řeky Blanice v Ostrově (366 m n. m.). CHKO Blaník se nachází ve Středočeském kraji, jižně od města Vlašim. Největší obec v CHKO jsou Louňovice pod Blaníkem, kde také sídlí správa CHKO. Správa chráněného území je řízena prostřednictvím regionálního pracoviště Střední Čechy AOPK ČR.[1] Důvod zřízení CHKO Blaník CHKO Blaník byla zřízena z důvodu zachovalého jak přírodního, tak i kulturního dědictví. Geomorfologie Celé CHKO dominují vrcholy Velkého Blaníku (638 m n. m.) a Malého Blaníku (580 m n. m.). Dalšími významnými vrcholy jsou Křížovská hůra (580 m n. m.) a Býkovická hůrka (562 m n. m.). Maloplošná chráněná území NPR Ve Studeném NPR Voděradské bučiny PP Částrovické rybníky (3,56 ha) PR Malý Blaník (12,71 ha) PR Podlesí (9,89 ha) PP Rybník Louňov (1,88 ha) PR Velký Blaník (84,68 ha) CHKO Blaník spravuje i chráněná území, která leží mimo CHKO: NPR Drbákov - Albertovy skály NPP Hadce u Želivky NPP Chýnovská jeskyně NPP Jankovský potok NPP Kaňk NPP Luční NPP Medník NPP Rybníček u Hořan NPP Stročov NPR Ve Studeném NPR Voděradské bučiny Lesy Ledňáček říční Lesy pokrývají asi 31% území CHKO Blaník. Nejvýznamnější dřevinou je smrk, který tvoří asi 57% lesa. Poté následuje borovice, která tvoří asi 20%. Dále pak buk (7%) a modřín (6,5%). Zbytek tvoří například bříza (2,7%), dub (2%), habr (1%) a jedle (0,8%) Živočichové Ze savců, kterých v CHKO žije asi čtyřicet druhů je vzácný netopýr černý a netopýr velký.", "question": "Jaká je rozloha Chráněné krajinné oblasti Blaník v kilometrech čtverečních?", "answers": ["40,31"]}
{"title": "Kvark", "context": "Kvarky jsou podle standardního modelu částicové fyziky elementární částice, ze kterých se skládají hadrony (tedy například protony a neutrony). Tyto částice mají spin 1⁄ , což znamená, že se jedná o fermiony. Dle standardního modelu částicové fyziky nemají kvarky vnitřní strukturu a jsou spolu s leptony a kalibračními bosony \"nejmenší\" známé částice, ze kterých se skládá hmota. Baryony (například proton) se skládají ze tří kvarků, mezony (například pion) se skládají z jednoho kvarku a z jednoho antikvarku. Teoreticky byly předpovězené roku 1964 Murray Gell-Mannem (a nezávisle na něm i Georgem Zweigem) ve snaze vysvětlit vlastnosti tehdy známých částic, za což roku 1969 dostal Nobelovu cenu za fyziku. Pozdější objevy dalších částic si vyžádaly zavedení dodatečných tří kvarků. V současné době tedy známe šest druhů kvarků. Kvarková struktura byla teoreticky předpovězena nezávisle na sobě M. Gell-Mannem a G. Zweigem v roce 1964. O pět let později došlo k potvrzení na lineárním urychlovači SLAC ve Stanfordu při rozptylových experimentech s protony. Kvarky, které nejsou pozorovány přímo, byly dlouho považovány za teoretický nástroj umožňující objasnit chování hadronů a mezonů. Dnes jsou však již chápány jako reálné částice, přestože je lze teoreticky popsat i jako kvazičástice. Název kvark pochází z knihy Finnegans Wake (česky Plačky nad Finneganem) od autora Jamese Joyce. Slovo kvark i jednotlivé názvy pochází od Gell-Manna, který k nim nakreslil i ilustrační obrázky. Již v roce 1974 se objevily první modely počítající s tím, že kvarky se skládají z dalších menších částic, tzv. preonů. Dodnes však pro tyto teorie neexistuje jediná experimentální indicie, kvarky se chovají jako bodové až do rozměrů řádově 10−18 metru a tam je i hranice současných experimentálních možností. Také teoretické koncepty rozpracovávané v současnosti se od preonových teorií liší a potenciální nebodovost kvarků řeší nejčastěji pomocí strun. Kvarky jsou jediné elementární částice, které podléhají všem známým základním interakcím. Kvarky nelze při nízkých energiích pozorovat jako volné částice (to je důsledek tzv. asymptotické volnosti), ale pouze prostřednictvím rozptylových experimentů a na základě symetrií ve vlastnostech pozorovaných hadronů.", "question": "Co jsou kvarky?", "answers": ["elementární částice"]}
{"title": "Svatý Jiří", "context": "Svatý Jiří (staročesky Juří) byl podle křesťanské hagiografie římský voják pocházející z Anatolie, dnešního Turecka, který byl uctíván jako mučedník. Východní církve jej označují jako megalomartyra, arcimučedníka. Je jedním ze čtrnácti svatých pomocníků. Je zvěčněn v \"legendě o sv. Jiří a draku\", kde je vylíčen jako drakobijce. Svatý Jiří je patronem Anglie, Černé Hory, Etiopie, Gruzie, Kanady, Katalánska, Řecka, Srbska, měst Barcelony, Bejrútu, Freiburgu, Istanbulu, Janova, Londýna, Lublaně, Moskvy a také mnoha profesí, organizací a nemocných lidí. Sv. Jiří je patronem skautů, jeho svátek 24. dubna je jeden ze dvou velkých skautských svátků. V některých zemích se svátek svatého Jiří slaví 23. dubna. Svatý Jiří, i přes to, že není zmiňován v žádných historických dokumentech, je pokládán za významnou historickou osobnost. První zmínky o něm pocházejí z 5. století. Rozsáhle o něm referuje Zlatá legenda ze 13. století. Z důvodu nedoloženosti byl v roce 1969 vyňat z katolického Všeobecného kalendáře, ale v roce 1975 byl opět navrácen. Podle legend, se Jiří narodil v křesťanské rodině kolem roku 270 n. l. v Kappadokii, dnešním Turecku. Jeho otec pocházel také z Kappadokie a sloužil jako důstojník v římské armádě. Jeho matka byla z Lyddy (Lýdie), Palestina (dnešní Lod, Izrael). Jako vdova se po čase se svým synem vrátila do svého rodného města, kde mu poskytla vzdělání. Mladý Jiří vstoupil po vzoru otce do armády brzy po dosažení dospělosti. Dokázal být dobrým vojákem, a proto byl povyšován. Po svých dvacetinách obdržel titul Tribuna a následně se stal rytířem. Tou dobou byl umístěn v Nikomédii jako člen osobní stráže římského císaře Diokleciána. V roce 303 vydal císař edikty umožňující pronásledování a útisk křesťanů v celé Říši. Jiřímu bylo nařízeno účastnit se perzekucí, ale namísto toho se Jiří přiznal ke křesťanství a kritizoval císařské rozhodnutí. Rozzuřený Dioklecián ho nechal mučit za zradu a poté nařídil popravu. Po různých mučeních, např. trháním kolem s hřeby, byl Jiří popraven stětím před Nikomédijskou obrannou zdí 23. dubna 303. Tento skutek přesvědčil císařovnu Alexandru a pohanského kněze Athanasia k přestoupení ke křesťanství. Jeho tělo bylo navráceno do Lýdie na pohřeb, kam mu brzy začali chodit vzdávat úctu křesťané jako mučedníkovi. Příběh o sv. Jiří a drakovi je východního původu; do našich končin byl přinesen Křižáky a upraven do romantické podoby (Loomis; Whatley). Nejstarší verze tohoto námětu pochází z počátku jedenáctého století z Kapadokie (Whately) (v ikonografii pravoslavné církve byl Jiří zobrazován jako voják až od 17. století); nejstarší dochovaný epický příběh je Georgiánský text (Whatley).", "question": "Je svatý Jiří patronem skautů?", "answers": ["Sv. Jiří je patronem skautů, jeho svátek 24. dubna je jeden ze dvou velkých skautských svátků."]}
{"title": "Nekonečno", "context": "Nekonečno je abstraktní pojem, který označuje kvantitu (množství) něčeho, co je tak veliké, že nemá konec (od slova konec je odvozeno slovo konečný), typicky se nedá spočíst, změřit, a pokud ano, tak je větší než každé konečné číslo. Objekt, který je tak veliký, že má atributy nekonečna, se někdy nazývá přídavným jménem nekonečný. Nekonečno nemá hranice, ale není totéž co neohraničenost. Nepřítomnost hranic je podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Nekonečno lze ztotožnit s neohraničenosti pouze v eukleidovské geometrii, obecně je nutné rozlišovat ne/konečnost topologickou a metrickou. Např. kulová plocha (povrch koule) je (metricky) konečná, ale neohraničená. Nekonečno má důležité místo v matematice (zvláště v geometrii a teorii množin), v historii matematiky, k jeho studiu přispěli mimo jiné čeští vědci Bernard Bolzano a Petr Vopěnka. Nekonečno vyprovokovalo mnohé úvahy i ve filosofii a teologii. Symbol ∞ pro nekonečno zavedl anglický matematik John Wallis v 17. století. V geometrii se někdy běžný Eukleidovský prostor (i rovina) doplňuje různými nekonečny, \"body\" s nekonečnou vzdáleností v různých směrech. Například v projektivní geometrii se každé dvě rovnoběžné přímky protnou v jediném bodě, který můžeme chápat jako jedno konkrétní nekonečno (právě to, ve kterém se protínají všechny přímky rovnoběžné s jednou danou přímkou). Jiná možnost je doplnit prostor jen o jedno nekonečno (vznikne tak topologická sféra). V teorii množin se zavádějí různé mohutnosti nekonečen. Pro jejich popis se používají pojmy jako kardinály (kardinální čísla) a ordinály (ordinální čísla). Podstatou porovnání mohutnosti (kardinality) je možnost vytvoření vzájemně jednoznačného zobrazení mezi množinami. Z tohoto pohledu je například stejná mohutnost množiny přirozených, celých, racionálních a algebraických reálných čísel, ale tyto množiny mají menší mohutnost, než množina čísel transcendentních, iracionálních nebo reálných. Důležitým krokem k takovému pojetí nekonečna bylo uskutečnění myšlenkového přechodu od potenciálního k aktuálnímu nekonečnu. Potenciálně nekonečná množina je v představách chápána jako konečná s možností podle potřeby přibírat další prvky. Aktuálně nekonečná množina ja pak taková, která je brána jako (nekonečný) celek. Zásadní průlom v tomto směru provedl český matematik Bernard Bolzano. Ač na první pohled úplně nefyzikální (výsledkem měření fyzikální veličiny může být pouze reálné číslo), nekonečna se ve fyzice běžně vyskytují. Asi nejčastěji se vyskytuje v nějaké limitě - z výpočetních důvodů je často snazší pracovat s nekonečnem než s konečnými kvantitami. Už jednoduchá idealizace v mechanice, hmotný bod, obsahuje \"nefyzikální\" nekonečno, nekonečnou hustotu. Také v optice se běžně počítá s nekonečnem - při tvorbě brýlí se vychází z toho, že poloměr rovné plochy je nekonečno.", "question": "Kdy byl zaveden symbol pro nekonečno?", "answers": ["v 17. století"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám - povrch rozehřátý na 44 °C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při 52 °C. Kočka domácí je teplokrevný živočich, její vnitřní tělesná teplota je 38,0-39,5 °C, měří se obvykle v konečníku lékařským teploměrem. Koťata a mladí jedinci mají tělesnou teplotu trochu vyšší, dospělí kastráti naopak trochu nižší. Dechová frekvence zdravé kočky, v klidu při pokojové teplotě, se pohybuje od 20 do 30 nádechů za minutu, tepová frekvence se pohybuje mezi 110 až 130 tepy za minutu. Je to tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí 12-16 hodin, přičemž platí, že útlý, orientální typ je aktivnější než typy zavalité. Kočky žijící divoce se dožívají v průměru 3-5 let, zatímco doma chované kastrované kočky až 15 let. Guinessova kniha rekordů uznává jako nejstarší kočku Creme Puff, která se narodila 3. srpna 1967 a dožila se 38 let. Na věk dožití kočky působí mnoho faktorů - její zdraví, výživa a i to, jestli chodí ven a vystavuje se tak nebezpečí úrazu. Podle statistik se kastrovaná zvířata dožívají delšího věku než nekastrovaná, která mají sklon více se toulat. Většina koček pohlavně dospívá v 7. až 9. měsíci, kočky obvykle dospívají později než kocouři. U některých jedinců může dojít k pohlavní dospělosti už v 6 měsících věku, naopak u některých plemen, zvláště větších, dochází k pohlavní dospělosti až po jednom roce věku jedince. Časnější nástup stimuluje styk s již cyklujícími kočkami či kocoury. Protože kočky tělesně dospívají později, než dojde k dospělosti pohlavní, neměly by se nakrývat před dosažením alespoň 12 měsíců věku. Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat.", "question": "Kolika let se dožívá doma chovaná kastrovaná kočka?", "answers": ["až 15 let"]}
{"title": "Brunej", "context": "Sultanát Brunej, nebo krátce Brunej, jedna z bohatých ropných zemí, se rozkládá na ostrově Borneo, v jihovýchodní Asii. Kromě pobřeží Jihočínského moře sousedí pouze s Malajsií. Brunej je jedním z členů Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Podle sultánova nařízení se ve státě nemusejí platit daně a obyvatelé mají zdarma zdravotnictví a školství. Zásoby ropy podle CIA Factbook 2011 dosahovaly 110 mil. barelů, což při současné těžbě vystačí do roku 2030, současně se zvyšuje těžba zemního plynu, jehož výroba (v kapalném stavu) byla v roce 2011 více jak 25 milionů krychlových metrů. Jako jedna z pouze tří zemí světa (kromě Lichtenštejnska a Palau) měla nulový státní dluh do roku 2006 včetně. Poté státní dluh začal pomalu narůstat. Roku 2014 výše státního dluhu vystoupala na 2,46 % HDP. Parlament tvořila dvacetičlenná zákonodárná rada, ale pouze do roku 1962, kdy byla rozpuštěna. Od 14. do 16. století byla Brunej součástí sultanátů Sabah, Sarawak a spodní části Filipín. V 19. století se stala Brunej kolbištěm koloniálních válek, terčem a sídlem pirátů. V roce 1847 uzavřel sultán spojenectví s Velkou Británií a již v roce 1888 se Brunej stala britským protektorátem. V roce 1906 byl zaveden osídlovací systém v zemi. Britští občané mohli zemi osídlovat na základě Dodatkové smlouvy o ochraně z roku 1906. Zakládali zde farmy a obchodní firmy a zavedli intenzivní pěstování rýže a tropického ovoce. V letech 1941 až 1945 byla země okupována japonskou armádou. V roce 1959 byla sjednocena země a byla také vytvořena ústava, která zaručovala existenci místní vlády.", "question": "Na kterém ostrově se rozkládá Sultanát Brunej?", "answers": ["Borneo"]}
{"title": "Únor", "context": "Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce má 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní. Český název měsíce vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořiti se). V římském kalendáři byl únor posledním měsícem v roce. Právě proto tento měsíc má proměnlivý počet dnů a právě k němu se přidával v přestupném roce jeden den. Při přechodu z juliánského na gregoriánský kalendář se tento zavedený postup neměnil. Varianty původně římského (respektive latinského) názvu Februarius obsahuje většina evropských jazyků. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako březen a listopad, s výjimkou přestupného roku. Tehdy začíná ve stejný den jako srpen. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako loňský červen. Při výpočtu úroků podle některých metod se únor bere jako ostatní měsíce, tzn. že má 30 dnů. K únoru se váže řada pranostik. V následujícím seznamu jsou uvedeny jen ty, které se váží k celému měsíci únoru. Vynechány jsou pranostiky, které se váží ke konkrétním únorovým dnům (např. Hromnice, svátek sv. Háty/Agáty nebo sv. Marka). Únor bílý – pole sílí. Sněhový únor – sílí úhor. Únorová voda – pro pole škoda. Únor – úmor: kdyby mohl, umořil by v krávě tele a v kobyle hříbě. Kdyby měl únor tu moc jako leden, nechal by v krávě zmrznout tele. Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem. Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží. Když záhy taje, dlouho neroztaje. Když únor vodu spustí, ledem ji březen zahustí. Když tě v únoru zašimrá komár za ušima, poběhneš jistě v březnu ke kamnům s ušima.", "question": "Kolikátým měsícem byl únor v římském kalendáři?", "answers": ["posledním"]}
{"title": "Spejbl a Hurvínek", "context": "Spejbl a Hurvínek je legendární dvojice dřevěných loutek dle návrhu českého loutkáře Josefa Skupy, která je známá mezi dětmi i dospělými. Tyto loutky jsou aktéry mnoha dětských pohádek, ať už na CD, v televizním večerníčku nebo knihách, ale jejich hlavní doménou jsou divadelní představení Divadla Spejbla a Hurvínka, která se hrají i v zahraničí a díky nimž se Hurvínek dostal do povědomí lidí v různých částech světa. Představení byla přeložena do více než dvaceti jazyků, včetně čínštiny a japonštiny. Proslulé loutky Spejbla a Hurvínka vznikly v roce 1919 (Spejbl) a 1926 (Hurvínek). Život jim vdechl a jejich charakter určil divadelní nadšenec Josef Skupa (1892-1957). Spejblovi přiřkl roli nespokojeného bručouna a popleteného poučovatele svého prostořekého syna Hurvínka. Mluvil obě postavy tak, že plynule přecházel z basu otcova do fistulky synka. Později byla dvojice Spejbla a Hurvínka doplněna o postavu Máničky, paní Kateřiny a psa Žeryka. Ještě dříve, r. 1938, přišla na svět paní Drbálková, vytvořená a mluvená Janem Vavříkem-Rýzem. R. 1955 vznikla paní Švitorková, kterou navrhl Radko Haken a vyřezal Bohumil Rubeš a kterou do r. 1961 mluvila Míla Mellanová. Další postavy zatím asi přibývat nebudou. Dialogy obou protagonistů postavil na principu zaskočeného učitele, maskujícího svou nedotknutelnost rodičovskou autoritou a důsledně zvídavého žáka. Jeho loutkové postavičky si záhy získaly obrovskou popularitu a rozhovory obou hrdinů byly nahrávány na gramofonové desky, které jejich slávu dále šířily. Po smrti Josefa Skupy propůjčil svůj hlas loutkám Spejbla a Hurvínka Miloš Kirschner. Máničku mluvila Anna Kreuzmannová, od r. 1945 Božena Weleková a od r. 1969 mluví Helena Štáchová Máničku i Paní Kateřinu.", "question": "Kdo navrhl loutky legendární dvojice Spejbla a Hurvínka?", "answers": ["Josefa Skupy"]}
{"title": "Rudolf Wünsch (skladatel)", "context": "Rudolf Dalibor Wünsch (2. září 1880 Zlonice – 18. července 1955 Brno) byl český hudební pedagog a skladatel. Užíval pseudonymy Štěpán Hlína a Viktor Náchodský. == Život == Rudolf Wünsch byl synem skladatele Josefa Wünsche. Základní hudební vzdělání tak získal v rodině. Od dětství hrál na housle a od 10 let také na varhany. Otec často měnil své působiště, takže navštěvoval školy v Chorvatsku (Gospić, Senj) i v Čechách (Zásmuky, Havlíčkův Brod). V roce 1895 vstoupil na varhanické oddělení Pražské konzervatoře, kde studoval u Josefa Kličky a Karla Steckera. Státní zkoušky složil ze zpěvu, houslí, varhan a klavíru. Další hudební vzdělání získal v odborných kurzech ve Vídni, Praze, Berlíně, Würzburgu a v Norimberku. Absolvoval rovněž externí studium na vídeňské Akademii pro církevní hudbu a chorální zpěv. Stal se učitelem na hudební škole v Supetaru na ostrově Brač v Dalmácii. Působil zde i jako ředitel kůru a kapelník. V letech 1902–1906 učil v Náchodě, v polském Chyrově a Tarnově. V roce 1906 se stal profesorem na učitelském ústavu v Ostravě. Zde řídil pěvecké sdružení Záboj a byl také dirigentem Pěveckého sdružení slezských učitelů.", "question": "Jaké základní vzdělání získal v rodině Rudolf Wünsch?", "answers": ["hudební"]}
{"title": "AGESA", "context": "AGESA AGESA (zkratka z anglického AMD Generic Encapsulated Software Architecture) je v oboru osobních počítačů označení pro knihovnu sloužící na platformě x86-64 pro inicializaci základní desky, především jader centrální procesorové jednotky, řadiče operační paměti a řadiče HyperTransportu. Společnost Advanced Micro Devices (AMD) ji vyvíjí od roku 2003 a je využívána výrobci základních desek, respektive společnostmi, které pro ně vyvíjejí základní firmware: takzvaný BIOS, v novější době implementaci standardu UEFI. Starší verze, do roku 2006 a nejpozději pro procesory Opteron v generacích AMD K8 a AMD K9, byly implementovány v jazyce symbolických adres. Počínaje generací AMD 10h je AGESA implementována v C. Vzhledem k tomu, že AGESA inicializuje procesory, může sloužit například k vypnutí PSP, tedy implementace TEE,[1] nebo k vyladění výkonu procesoru.[2] Odkazy Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků AMD Generic Encapsulated Software Architecture na německé Wikipedii a AGESA na anglické Wikipedii. ↑ FIKAR, Jan. AMD umožňuje vypnout Platform Security Processor. Root.cz [online]. 2017-08-12. Dostupné online. ISSN 1212-8309. ↑ FIKAR, Jan. Aktualizace AGESA zlepší výkon druhé generace procesorů Ryzen v Linuxu. Root.cz [online]. 2018-04-27. Dostupné online. ISSN 1212-8309. Externí odkazy Prezentace k projektu AGESA z roku 2006 projektu coreboot (PDF, anglicky)", "question": "Jaké označení se používá pro knihovnu sloužící na platformě x86-64 pro inicializaci základní desky?", "answers": ["AGESA"]}
{"title": "Dějiny Londýna", "context": "Navzdory intenzívním vykopávkám na tomto území archeologové zatím nenašli žádné stopy rozsáhlého osídlení. Byly nalezeny pouze roztroušené prehistorické předměty, stopy zemědělské činnosti, pohřebiště a stopy obydlení. Považuje se za málo pravděpodobné, že by existovalo v období před osídlením Římany na tomto území město. V prehistorické době byla oblast Londýna zřejmě pokryta roztroušenými zemědělskými usedlostmi. Město Londinium bylo založeno Římany po jejich invazi roku 43 vedené císařem Claudiem. Předpokládá se, že název Londinium pochází z doby před příchodem Římanů, ačkoli jsou jeho kořeny nejasné. Jedna verze uvádí, že pochází z osobního jména znamenajícího 'divoký', nicméně poslední výzkumy vedené Richardem Coatesem ukázaly jako pravděpodobné, že jméno vzniklo z předkeltského slova Plowonida, které má dva kořeny – plew a nejd, tzn. proudící řeka - Londinium by tedy znamenalo osada na břehu divoké řeky. Coates uvádí, že řeka byla nazývána Temží v horní části, kde byla užší a Plowonida v dolní části, kde byla příliš široká pro přebrodění. Archeologové nyní věří, že Londýn byl založen jako civilizovaná osada kolem roku 50. Zbytky dřevěného odvodnění u hlavní, Římany postavené cesty vykopané u No 1 Poultry byly datovány do roku 47 - tento rok je považován za rok založení Londýna. O 10 let později bylo Londinium vydrancováno kmenem Iceni vedeným královnou jménem Boudicca. Archeologické výzkumy prokázaly rozsáhlé známky zkázy ohněm z této doby a také vojenské opevnění v oblasti City, které bylo zřejmě centrem římské obrany města proti britskému povstání. Město se vzpamatovalo asi po 10 letech a dosáhlo počtu obyvatel srovnatelného s počtem před zničením, tedy kolem roku 140 - přibližně 45 000 lidí. Londýn se stal hlavním městem římské provincie Británie (předchozím centrem byl blízký Colchester). Poté nastal mírný útlum rozvoje. Kolem roku 375 byl Londýn malou a bohatou obcí s dobře vybudovanou ochranou. V roce 410 římská okupace skončila a obyvatelům města bylo doporučeno, aby si obranu zajišťovali sami.", "question": "Ve kterém roce bylo založeno město Londinium?", "answers": ["43"]}
{"title": "Neutronové záření", "context": "Komerčně, díky vodě, naftě, betonu, štěrku a B4C jsou k dispozici běžná stínění, která obklopují plochy s velkým neutronovým tokem. Bórem impregnované silikonové sklo, vysoce bórová ocel, parafín a plexisklo mají ochranné užití. Protože neutrony, které zasáhnou vodíková jádra (protony nebo deuterony), předají těmto jádrům energii, tak tato jádra se pak oddělí ze svých chemických vazeb a putují na malou vzdálenost než se zastaví. Tato vodíková jádra jsou vysoce urychlenými částicemi a jsou pak zastavena ionizací materiálu, kterým procházejí. Dále v živé tkáni mají neutrony poměrně vysokou relativní účinnost a jsou přibližně desetkrát účinnější v biologickém poškození ve srovnání s gama zářením nebo beta zářením při stejném ozáření. Neutrony jsou zvlášť nebezpečné pro měkkou tkáň, jako jsou například koutky očí. == Vliv na materiály == Neutrony také znehodnocují materiály; bombardování materiálů neutrony vytváří laviny srážek, které mohou vytvářet bodové defekty a rozrušení materiálu. Při vysokém neutronovém ozáření to může vést ke zkřehnutí kovů a jiných materiálů a může vést u některých z nich jejich nabobtnání. Toto znamená problém pro jaderné reaktorové nádoby a význačně omezuje jejich životnost (ta může být určitým způsobem prodloužena jejím žíháním omezujícím počet vzniku materiálového rozrušení). Grafitové moderátorové bloky jsou obzvláště citlivé na tento efekt, známý jako Winger efekt, a musejí být žíhány periodicky; dobře známý Windscale fire byl způsoben nehodou během takovéto operace žíhání. == Neutronové záření a jaderné štěpení == Neutronové reaktory jsou obvykle děleny na pomalé (teplé) neutrony a rychlé (horké) neutrony podle jejich energie. Teplé neutrony jsou podobné plynu v termodynamické rovnováze, ale jsou lehce zachycovány atomovými jádry a jsou primárními prostředky pro atomové přeměny. Pro dosažení efektivní štěpné jaderné reakce musí být neutrony zachyceny štěpení schopným jádrem, které se poté rozdělí a uvolní další neutrony. U většiny jaderných reaktorů není jaderné palivo dostatečně čisté natolik, aby bylo schopno zachytit rychlé neutrony pro vznik řetězové reakce, a to kvůli malému účinnému průřezu, a proto je nutné použít neutronový moderátor pro zpomalení rychlých neutronů na úroveň neutronů teplých pro dosažení vhodné absorpce. Běžné neutronové moderátory obsahují grafit, obyčejnou (lehkou) vodu a těžkou vodu. Pouze málo reaktorů a jaderných zbraní pracuje s rychlými neutrony. To vyžaduje určité změny v návrhu a použitém palivu. Beryllium je specifický prvek pro jeho schopnost působit na neutrony jako reflektor nebo čočka. To umožňuje použití menšího množství štěpného materiálu, přičemž jde o primární technický vývoj pro výrobu neutronových bomb.", "question": "Jaký druh ionizujícího záření je tvořené proudem volných neutronů?", "answers": ["Neutronové"]}
{"title": "Index lomu", "context": "21 {\\displaystyle n_{12}={\\frac {1}{n_{21}}}} Pomocí relativního indexu lomu lze psát n 21 = v 1 v 2 {\\displaystyle n_{21}={\\frac {v_{1}}{v_{2}}}} , kde v 1 {\\displaystyle v_{1}} je rychlost šíření vln v prvním prostředí (s indexem lomu n 1 {\\displaystyle n_{1}} ) a v 2 {\\displaystyle v_{2}} je rychlost šíření ve druhém prostředí (s indexem lomu n 2 {\\displaystyle n_{2}} ). Na rovinném rozhraní dvou látek s různými indexy lomu dochází k lomu světla dle Snellova zákona: sin α sin β = v 1 v 2 = n 2 n 1 {\\displaystyle {\\frac {\\sin \\alpha }{\\sin \\beta }}={\\frac {v_{1}}{v_{2}}}={\\frac {n_{2}}{n_{1}}}} kde α je úhel svíraný daným proudem světla a kolmicí na rovinu dopadu na materiál a β je úhel svíraný proudem světla a kolmicí na rovinu dopadu ze strany materiálu, do kterého se dané světlo láme. Absolutní index lomu některých látek je uveden v následující tabulce. Látkaindex lomu vakuum1 vzduch (normální tlak)1,00026 led1,31 voda1,33 etanol1,36 glycerol1,473 sklo1,5 až 1,9 sůl1,52 safír1,77 diamant2,42 [zdroj? ] Máme-li dvě prostředí, pak prostředí s větším absolutním indexem lomu se nazývá opticky hustší, a prostředí s menším absolutním indexem lomu se nazývá opticky řidší prostředí. Při přechodu z opticky hustšího prostředí do prostředí opticky řidšího je relativní index lomu menší než jedna. Naopak při přechodu z prostředí opticky řidšího prostředí do prostředí opticky hustšího je relativní index lomu větší než jedna. Frekvenčně závislý index lomu Tak jako všechny optické konstanty je i index lomu obecně komplexní funkcí frekvence (resp. vlnové délky), N(ω)=n(ω) + i κ(ω), má tedy reálnou a imaginární část. Reálná část Reálná část je zobecněním indexu lomu popsaného v předešlém odstavci. Látky se často vyznačují přítomností několika oblastí průhlednosti v elektromagnetickém spektru; v každé z nich je n téměř konstantní, přičemž tyto konstantní hodnoty rostou směrem k větším frekvencím. Frekvenčně závislý index lomu také popisuje rychlost šíření světla v látce, avšak navíc je třeba rozlišovat mezi fázovou a grupovou rychlostí: zatímco fázová rychlost popisuje rychlost šíření ploch se stejnou fází vlnění, grupová rychlost se vztahuje k obálce amplitudy, neboli k rychlosti šíření signálu (informace).", "question": "Jaký je index lomu vakua?", "answers": ["1"]}
{"title": "Adiktologie", "context": "Adiktologie (anglicky addictology) je věda zabývající se závislostmi, jejich prevencí, původem, léčbou, výzkumem, poradenstvím a jinými souvislostmi. V užším pojetí se zabývá závislostmi na návykových látkách. Klinická adiktologie se zužuje na práci s klientem. == Význam a vznik slova == Latina: Ad-dico (přiřknout, vydávat) -> addictus (závislá osoba, otrok)Angličtina: addicted (závislý); addiction (závislost, sklon)Adiktologie = ad(d)ico + logia = věda o závislostech == Definice závislosti == Závislostí je míněno cokoliv, co je závislostním vztahem. Pokrývá to tedy široké spektrum, a adiktologie se tedy zabývá závislostmi na alkoholu, drogách, ale i hracích automatech či zavislostními partnerskými vztahy. Spojuje lidi s různorodou primární odborností a její základní otázkou je, jak lze odhalit, porozumět a vysvětlit příčiny a následky vzniku a rozvoje návykového chování, které může ústit až do závislosti. === Definice závislosti MKN-10 === Syndrom závislosti: Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší pravděpodobnost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců u nichž se závislost nevyskytuje. Definitivní diagnóza závislostí by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliže během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů: silná touha nebo pocit puzení užívat látku potíže v sebeovládání tělesný odvykací stav průkaz tolerance k účinku látky", "question": "Čím se zabývá adiktologie?", "answers": ["závislostmi, jejich prevencí, původem, léčbou, výzkumem, poradenstvím a jinými souvislostmi"]}
{"title": "Will", "context": "will.i.am (někdy také Will.I.Am, vlastním jménem William Adams; * 15. března 1975 Los Angeles) je americký zpěvák, rapper, skladatel, producent a příležitostný herec. Je členem a spoluzakladatelem skupiny The Black Eyed Peas. Má sestru Celene a bratra Carla. Kromě psaní písní se věnuje breakdance. == Kariéra == Jeho matka ho už od dětství podporovala v kariéře, aby neskončil v jednom z kalifornských ghet, jako většina jeho spolužáků a kamarádů. V době, kdy začal studovat na střední škole, již začal více pracovat na své hudební kariéře. Seznámil se zde také se svým budoucím kolegou z The Black Eyed Peas apl.de.apem. Brzy na to začal Will skládat první písničky a s apl.de.apem vystupovat v Los Angelských klubech. Založili zde svou první hudební skupinu Atban Klann. Poté to šlo s jeho hudební kariérou prudce nahoru. Připojil se k nim rapper Taboo a založili skupinu Black Eyed Peas. V roce 1998 vydali první album Behind the Front a tři roky na to album Bridging the Gap. Poté, v roce 2003 se k nim přidala zpěvačka Fergie, změnili svůj název z Black Eyed Peas na The Black Eyed Peas a vydali album Elephunk. Následovala alba jako Monkey Business (2005), The E.N.D. (The Energy Never Dies) (2009) a zatím nejnovější album The Beginning (2010). Složil a nazpíval mnoho soundtracků k filmům, jako jsou například: Scary Movie, Garfield, Taxi, Shrek Třetí, Znovu 17, G-FORCE, Madagaskar 2: Útěk do Afriky nebo Velký Gatsby. Pro film Madagaskar 2: Útěk do Afriky nazpíval známou píseň I Like to Move It. Navíc si zde, co by dabér, střihnul roli hrocha Moto Moto. Daboval ptáka Pedro ve filmu Rio. S The Black Eyed Peas se také objevil ve filmu Buď v klidu s Johnem Travoltou nebo v seriálu Las Vegas: Kasíno. Jeho zatím největší herecká role přišla až v roce 2009, kdy byl obsazen do role Johna Wraitha ve filmu X-Men Origins: Wolverine. S písní Yes We Can, na podporu kampaně prezidenta Baracka Obamy získal v roce 2008 cenu Daytime Emmy.", "question": "Jak se vlastním jménem jmenuje will.i.am ?", "answers": ["William Adams"]}
{"title": "Zombie (píseň)", "context": "\"Zombie\" je protestní píseň irské rockové skupiny The Cranberries z alba No Need to Argue z roku 1994. Píseň odsuzuje násilí spojené s konfliktem v Severním Irsku, přičemž naráží zejména na zabití dvou dětí při bombových útocích ve Warringtonu v Anglii. Text napsala zpěvačka skupiny Dolores O'Riordanová. Píseň obsahuje těžký kytarový riff, který není charakteristický pro skupinu a je blízký zvuku post-grunge/alternativního metalu. == Seznam skladeb == CD singl \"Zombie\" (Full length album version) - 5:06 \"Away\" - 2:39 \"I Do not Need\" - 3:31Obě B-strany nebyly dříve vydané. \"Away\" byl později použit do soundtracku filmu Clueless.Limited Edition CD singl\"Zombie\" - 5:09 \"Waltzing Back\" (Live at the Fleadh Festival, 11. červen 1994) - 3:45 \"Linger\" (Live at the Fleadh Festival, 11. červen 1994) - 5:25CD Promo\"Zombie\" (Edit) - 3:55 \"Zombie\" (Album version) - 5:067 \"singl\"Zombie\" \"Away\" == Pozice v žebříčcích == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zombie (singel) na slovenské Wikipedii.", "question": "Co je myšlenka písně Zombie skupiny The Cranberries?", "answers": ["Píseň odsuzuje násilí spojené s konfliktem v Severním Irsku, přičemž naráží zejména na zabití dvou dětí při bombových útocích ve Warringtonu"]}
{"title": "Bambi", "context": "Eine Lebensgeschichte aus dem Walde (volně přeloženo:Bambi, život v lese nebo Bambi, životní příběh z lesů) film Bambi (film, 1942), americký animovaný film z roku 1942, dětská pohádka. studia Walta Disneye natočená podle knihy Felixe Saltena Bambi Meets Godzilla, kanadský krátkometrážní animovaný snímek z roku 1969 Bambi (film, 1985), sovětský hraný fantasy film z roku 1985, režie Natalie Bondarčuková Bambiho dospívání, sovětský hraný fantasy. film z roku 1986, režie Natalie Bondarčuková Bambi 2, americký animovaný film z roku 2006, filmová pohádka studia Walta Disneye, doplněk a pokračování stejnojmenného filmu z roku 1942 Bambi (film, 2013), francouzský dokumentární životopisný. film z roku 2013 Hello Bambi, americký krátký animovaný film z roku 2011 jiný význam Bambi (cena), německá umělecká mediální a televizní cena Bambi (Angola), obec v Angole Bambi (firma), srbská potravinářská společnost Bambieffekten, norský hraný film z roku 2011 Filmu se režisérsky ujal Davidem Handem a producentem byl Walt Disney.", "question": "Kdo byl producentem filmu Bambi?", "answers": ["Walt Disney"]}
{"title": "Vzducholoď", "context": "Vzducholoď je letadlo lehčí než vzduch (aerostat), nebo také řiditelný balón. Vzducholoď mívá obvykle doutníkový tvar, a zpravidla bývá vybavena jedním či více motory. První teoretický návrh řiditelné vzducholodi pochází z roku 1783 (kdy vzlétl první balón bratří Montgolfierů), a vytvořil jej Jean-Baptiste-Marie Meusier. V té době byla její stavba nerealizovatelná pro neexistenci vhodného motoru. První skutečně fungující vzducholoď sestrojil až v roce 1852 Henri Giffard. Vybavil ji lehkým parním strojem vlastní konstrukce, ale byla řiditelná jen za úplného bezvětří. Dalším krokem vpřed byla vzducholoď La France. Byla poháněna elektromotorem, vzlétla roku 1884 a byla první, která se byla schopna vrátit i proti slabému větru. V roce 1897 vzlétla první vzducholoď, poháněná spalovacím motorem. Zášleh plamene z motoru ale způsobil její požár a smrt vynálezce i posádky. Ve stejném roce se vznesla i unikátní celokovová (hliníková) vzducholoď Davida Schwarze. Ta ale krátce po startu havarovala vinou nezkušeného pilota. Další historie je pak spojena především s hrabětem Ferdinandem von Zeppelinem. Inspiroval se úspěchy i nezdary svých předchůdců. Využil především Schwarzova nápadu využití hliníkové kostry. První úspěšný let jeho 127 metrů dlouhé ztužené vzducholodi LZ 1 proběhl 17. října 1900 nad Bodamským jezerem. Před první světovou válkou byly vzducholodi dále zdokonalovány. Od roku 1910 pak začaly sloužit i civilní letecké přepravě. Za první světové války vzducholodě široce používaly Francie, Itálie, Německo, Rusko, USA a Velká Británie. Osvědčily se zejména pro dálkový průzkum, smutně prosluly také jako první strategické bombardéry. Německé vzducholodě typu Zeppelin podnikaly dlouhé lety do Anglie, kde bombardovaly průmyslové, ale i civilní cíle. Kromě tohoto typu vyrábělo Německo vzducholodě typu Schütte-Lanz či Parseval. Francie, která byla na počátku 1. světové války druhým největším producentem vzducholodí, měla stroje od firem Astra, Chalais-Meudon, Zodiac a jiných. V průběhu války docházelo k postupnému zdokonalování letadel těžších vzduchu, která vytláčela vzducholodi do pozadí. Ty však zůstávaly ve výzbroji armád i nadále. Německo bylo po válce nuceno postoupit své vzducholodě vítězným mocnostem jako reparace. Po válce vývoj vzducholodí dále pokračoval. 2. července 1919 odstartovala britská vzducholoď R 34 k prvnímu úspěšnému přeletu Atlantiku ve směru Evropa-Amerika. (V opačném směru přeletěla posádka upraveného bombardéru Vickers Vimy o pouhé 2 týdny dříve).", "question": "Ve kterém roce sestrojil Henri Giffard první skutečně fungující vzducholoď?", "answers": ["1852"]}
{"title": "Fridolin Wilhelm Volkmann", "context": "Fridolin Wilhelm Volkmann Narození 25. září 1822 Praha-Malá StranaRakouské císařství Rakouské císařství Úmrtí 13. ledna 1877 (ve věku 54 let) Praha-Malá Strana Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Povolání psycholog a filozof Alma mater Univerzita Karlova multimediální obsah na Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Grundriß der Psychologie, kniha od rytíře Fridolina Wilhelma Volkmanna vydaná v Halle roku 1856 Fridolin Wilhelm Volkmann rytíř z Volkmarů (25. září 1822, Praha-Malá Strana[1] – 13. ledna 1877, Praha-Malá Strana[2] ) byl český filozof a psycholog. Život Studoval práva a filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (1845) a v roce 1846 se stal soukromým docentem estetiky a současně suplujícím profesorem německé jazykovědy na malostranském a staroměstském gymnáziu. Na pražské univerzitě byl v roce 1856 jmenován mimořádným a 1861 řádným profesorem filozofie. Roku 1874 byl zvolen korespondujícím členem filozoficko-historické třídy císařské Akademie věd ve Vídni. Stal se také rytířem rakouského Řádu železné koruny (zval se pak také rytířem z Volkmaru). Dílo Die Lehre von den Elementen der Psychologie als Wissenschaft, 1850 Grundrisse der Psychologie vom Standpunkte des philosophischen Realismus und nach genetischer Methode , Halle 1856 v pozdějších (doplňovaných) vyd. jako Lehrbuch der Psychologie, Köthen 1894 Odkazy Reference ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Tomáše na Malé Straně v Praze ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Tomáše na Malé Straně v Praze Externí odkazy Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Fridolin Wilhelm Volkmann Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Volkmann, Wilhelm 1822 Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Volkmann, Wilhelm Franz 1794 otec (německy) Wilhelm Fridolin Volkmann v Allgemeine Deutsche Biographie (1896) Autoritní data: AUT: mzk2003205180 | GND: 129576956 | ISNI: 0000 0000 8232 4586 | VIAF: 52772087", "question": "Řytířem jakého řádu se stal Fridolin Wilhelm Volkmann?", "answers": ["Řádu železné koruny"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Roku 1944 vyvázl z atentátu, který zosnovala skupina důstojníků v čele s plukovníkem Stauffenbergem, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením schylovalo. Na jaře 1945 Hitler uvízl v obleženém hlavním městě a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku. Narodil se 20. dubna 1889 v městečku Braunau am Inn v Rakousku nedaleko bavorských hranic. Matka Adolfa Hitlera se jmenovala Klára Hitlerová, za svobodna Pölzlová. Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera. V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens.", "question": "Jak se jmenovala matka Adolfa Hitlera za svobodna?", "answers": ["Pölzlová"]}
{"title": "DNA", "context": "Nadšroubovicové vinutí se dá zjednodušeně představit tak, že držíme v každé ruce jeden z obou konců provázku a postupně na jednom konci provázek kroutíme. Vzniklé napětí se opět uvolní (relaxuje) jen tehdy, pokud uvolníme jednu ruku. Dvoušroubovice je však stočená již ve svém relaxovaném stavu (jedna otáčka každých cca 10 párů bází), a tak můžeme rozlišit, zda se nadšroubovice vine stejným směrem, jako dvoušroubovice (tzv. pozitivní supercoiling), nebo směrem opačným (negativní supercoiling, uvolňuje DNA). Nadšroubovicové vinutí má celou řadu důležitých funkcí a regulačních rolí; v žádném případě se nejedná pouze o anomálii ve struktuře. DNA se v buňce dále organizuje do mikroskopicky pozorovatelných útvarů známých jako chromozomy. U bakterií je zřejmě systém kondenzace DNA do (obvykle jediného) chromozomu poněkud méně propracovaný a např. u Escherichia coli zahrnuje několik proteinů, které jsou schopné udržovat nadšroubovicové vinutí a vytvářet ostré ohyby vlákna DNA. Eukaryotické organismy, jako je třeba člověk, mají velmi komplikovaně sbalenou DNA. Souvisí to s délkou jejich DNA – např. lidský genom má na délku dva metry, přitom buněčné jádro má na délku několik mikrometrů. Dvouvlákno DNA se nejprve nabaluje na bazické proteiny známé jako histony; DNA nabalená na osm histonů vytváří tzv. \"nukleozom\", a tak na této úrovni DNA vypadá jako řada korálků (nukleozomů) na provázku (DNA). Tyto korálky se však obvykle ještě stáčí do 30 nanometrů tlusté šroubovice. Na vzniku chromozomů se podílí ještě vyšší úrovně sbalení DNA, které jsou však méně prostudované a vznikají jen v určitých fázích buněčného cyklu. DNA je polymerní sloučeninou s vysokou molární hmotností. Molární hmotnost závisí na délce DNA a zhruba platí, že s každým nukleotidem stoupá molární hmotnost o 330 g/mol, v případě dvouvláknové DNA na jeden pár bází připadá asi 650 g/mol. Deoxyribonukleová kyselina je záporně nabitá (díky fosforečnanovým skupinám), a je tedy polárního charakteru. Díky tomu je rozpustná ve vodě, naopak v ethanolu se sráží (neboť dochází k vyvázání záporných nábojů).", "question": "Jaká zkratka se používá na označení Deoxyribonukleové kyseliny?", "answers": ["DNA"]}
{"title": "Továrna Walter (stavba)", "context": "1928, 1937 Zánik 2015 Stavebník Josef Walter Poloha Adresa Klikatá 329/1, Praha 5 - Jinonice, Česko Česko Ulice Klikatá Souřadnice 50°3′21,66″ s. š., 14°22′19,61″ v. d. Další informace Rejstříkové číslo památky 103726 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Továrna Walter (Továrna automobilů J. Walter a spol., od 1. ledna 1948 Motorlet n. p.) je zaniklý průmyslový areál v Praze 5, který se nacházel západně od nádraží Praha-Jinonice. Jediná dochovaná stavba je od 31. 8. 2009 chráněna jako kulturní památka České republiky. Historie Tovární areál pro výrobu automobilů byl v Jinonicích postaven v letech 1911–1913. Vznikl zde závod se slévárnou, karosárnou, smaltovnou, lakovnou a brzdicí stanicí, který od roku 1923 vyráběl také hvězdicové letecké motory. Stavbu i pozdější přístavby provedla Českomoravská stavební akciová společnost; roku 1937 postavila ve východní části administrativní budovu a dostavěla poslední patro montážní budovy. Všechny budovy ve funkcionalistickém stylu měly trámové stropy s průvlaky. Montážní hala památkově chráněná dochovaná budova (2018) V jihozápadní části areálu Waltrovky stojí od roku 1929 budova čp. 329 postavená podle projektu arch. Františka Bartoše (projekt z roku 1928). Sloužila jako montážní, výrobní a skladovací hala pro osobní a nákladní automobily, letecké motory a další výrobky.[1][2] Popis Budova postavená na obdélném půdorysu ve funkcionalistickém slohu je podsklepená šestipodlažní stavba s nejvyšším ustupujícím patrem a plochou střechu.", "question": "Jak dlouho se stavěla továrna Walter?", "answers": ["1911–1913"]}
{"title": "K2", "context": "K2 (baltsky Čhogori, česky Čchokori, urdsky ک ٹ, transliterováno Ke tū, nebo Lambá Pahár, čínsky 乔, oficiální přepis Qogir, pinyin Qiáogē Fē, český přepis Čchiao-ke-li feng), známá též pod anglickým názvem Mount Godwin-Austen, je hora v pohoří Karákóram v Asii, nejvyšší hora Pákistánu a druhá nejvyšší hora světa. Nachází se na hranici mezi pákistánskou částí Kašmíru a čínskou autonomní oblastí Sin-ťiang. Dosahuje výšky 8611 m nad mořem. Ačkoli se to nezdá, jméno Čhogori (resp. čínské Qogir a další odvozené tvary) dali hoře západní cestovatelé. Vytvořili ho ze dvou slov místního jazyka balti, čhogo = velký a ri = hora. Ve světě se přesto více vžil ještě umělejší název K2. Hora si ho vysloužila v 19. století, kdy expedice, která zkoumala celou oblast, přidělila této hoře i sousedním vrcholkům označení K1 až K5 (K2 zůstalo dodnes, ostatní byly přejmenovány). Expedici vedl Henry Haversham Godwin-Austen, jméno K2 dal hoře T. G. Montgomerie. Po veliteli expedice má K2 své další jméno, Mount Godwin-Austen. Ani to se příliš nevžilo. Urdské Lambá Pahár znamená Vysoká hora, ale i v urdštině se ujalo pojmenování ک ٹ (Ke tū je urdský fonetický přepis anglického K two, tedy česky Ká dvě). K2 drží jeden statistický primát mezi všemi 14 osmitisícovkami - odehrálo se zde nejvíce nezdařených pokusů o výstup na vrchol. Přestože je K2 o 239 metrů nižší než Mount Everest, její relativní převýšení od úpatí na vrchol je větší. Navíc jsou její svahy mnohem strmější a obtížnější. První úspěšný výstup na K2 se odehrál 31. července 1954, kdy dva členové italské expedice, Achille Compagnoni a Lino Lacedelli stanuli na vrcholu. Na další úspěšný pokus se čekalo plných 23 let, 8. srpna 1977 pokořilo vrchol sedm členů japonské expedice. První ženou na K2 byla polská horolezkyně Wanda Rutkiewiczová v roce 1986 (bez kyslíkového přístroje). Do srpna 2008 zdolalo vrchol K2 305 horolezců (mezi nimi 11 žen), nejméně 76 lezců zde naproti tomu zemřelo (35 na sestupu z vrcholu).", "question": "V jakém pohoří leží K2?", "answers": ["Karákóram v Asii"]}
{"title": "Elán (hudební skupina)", "context": "Elán je slovenská (česko-slovenská) pop-rocková hudební skupina, v čele s baskytaristou a zpěvákem Jozefem \"Jožem\" Rážem. Založena byla roku 1968 další výraznou osobností slovenské hudby, Václavem \"Vašem\" Patejdlem, který dlouhou dobu tvořil s Rážem neodmyslitelnou dvojici (v r. 1985 Patejdl odešel na soukromou dráhu, z níž se o 11 let později do Elánu vrátil). Partička pubertálních 14letých kluků začala hrát po různých klubech, restauracích a získávala si postupně renomé. Do povědomí veřejnosti se dostala zač. 80. let, když na největší česko-slovenské hudební soutěži Bratislavská lyra '80 získala Stříbrnou lyru se svou skladbou Kaskadér. Mezi lety 1981–1991 vydal Elán 10 velice úspěšných alb a vypracoval se na jednu z předních skupin Česko-Slovenska. Mezi největší hity skupiny patří písně Láska moja, Neviem byť sám, Kočka, Aj keď bez peňazí, Zaľúbil sa chlapec, Amnestia na neveru, Nie sme zlí, Jedenáste prikazanie, Smrtka na pražskom orloji, Tanečnice z Lúčnice, Sestrička z Kramárov, Stužková a další. K některým písním byly natočeny na tu dobu nevšední videoklipy. Výjimečný byl i propracovaný grafický styl alb, včetně loga skupiny: \"Bubáka\" s vyplazeným jazykem (navrhl jej karikaturista Alan Lesyk). Přes vážnou nehodu, kterou J. Ráž utrpěl r. 1999, je Elán dodnes aktivní, vyprodává koncerty – např. v Praze na Letenské pláni se v roce 2003 účastnilo obřího koncertu cca 75 000 diváků; v roce 2010 byla úplně vyprodána O2 arena (cca 11 000 diváků) atd. V září 2007 se skupině podařilo prorazit i ve Spojených státech, když vystupovala v Carnegie Hall.", "question": "Zakladatelem které Slovenské hudební skupiny je Václav Patejdl?", "answers": ["Elánu"]}
{"title": "Cuba Gooding mladší", "context": "Cuba Gooding (* 2. ledna 1968, New York) je americký filmový a televizní herec, držitel Oscara za roli ve filmu Jerry Maguire. == Život a dílo == Narodil se v Bronxu zpěvákovi Cubovi Goodingovi a jeho ženě Shirley. Má bratra herce Omara Goodinga. Rodina se přestěhovala v roce 1972 do Los Angeles poté, co skupina jeho otce měla hit. Otec opustil rodinu o dva roky později. Gooding střídal školy, později v televizním rozhovoru uvedl, že poté, co rodinu otec opustil, žili v různých hotelích po Los Angeles. V roce 1994 se oženil se Sarou Kapfer, se kterou má 2 syny (Spencer a Mason) a jednu dceru (Piper). Po střední škole studoval japonské bojové umění, pak se zaměřil na hraní. Nejdříve získal epizodní role v seriálech Hill Street Blues a MacGyver. Jeho první hlavní role byla ve filmu Chlapci ze sousedství. Následovaly vedlejší role ve filmech Pár správných chlapů, Bleskový Jack a Smrtící epidemie. V roce 1996 získal roli arogantního, ale loajálního hráče fotbalu ve filmu Camerona Crowea Jerry Maguire. Za tu obdržel Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Díky roli se z něj stala hvězda. Úspěch u kritiky získal také za roli mentálně handicapovaného muže ve filmu Radio. V roce 2002 dostal hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. == Filmografie == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cuba Gooding, Jr. na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Cuba Gooding ve Wikimedia Commons Cuba Gooding v Česko-Slovenské filmové databázi Cuba Gooding mladší na Kinoboxu.cz Cuba Gooding mladší ve Filmové databázi Cuba Gooding v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Jaký herec je Cuba Gooding?", "answers": ["filmový a televizní"]}
{"title": "Eduard VIII", "context": "Po válce mu nebyla nabídnuta žádná oficiální funkce a zbytek života strávil v ústraní. Biografie Původ, mládí Mladý Eduard Eduard se narodil 23. června v Richmondu jako nejstarší syn Jiřího, vévody z Yorku (později krále Jiřího V.) a jeho manželky Marie z Tecku. Studoval na námořních školách, nejprve v Osborne a později v Dartmouthu a sloužil dva roky u britského námořnictva. Poté, co jeho otec nastoupil na britský trůn, mu byl udělen titul prince z Walesu a začal se připravovat na budoucí královské povinnosti. Jeho námořní kariéra byla ukončena a začal studovat na Magdalenině koleji v Oxfordu. Protože byl podle svých učitelů na takové studium nedostatečně připraven, odešel odsud už po osmi semestrech. V době vypuknutí první světové války Eduard dosáhl věku, kdy již mohl sloužit v britské armádě. Do armády vstoupil v červnu 1914 a sloužil u granátnické stráže. Eduard měl zájem o službu na frontě, ale na základě rozhodnutí ministra války mu v tom bylo, jako následníkovi trůnu, zabráněno. Nicméně Eduard byl svědkem válečných střetů v první linii a mohl sledovat boje na frontě tak často, jak chtěl. Jeho role ve válce, ačkoli se do ní příliš aktivně nezapojoval, mu přinesla velkou popularitu mezi válečnými veterány. Královské povinnosti Eduard a Wallis Simpsonová na dovolené v Jugoslávii v roce 1936. Ve 20. letech zastupoval Eduard svého otce při některých příležitostech, a to jak v Británii, tak i v zahraničí. Zajímal se o chudé části země a v letech 1919 až 1935 podnikl 16 cest po zemích Britského impéria. Jeho atraktivní vzhled a charisma, zcestovalost i status svobodného muže mu přinesly velkou pozornost a stal se populární jako filmová hvězda té doby. V době největší slávy se stal nejfotografovanější celebritou a určoval mužskou módu. Eduardova zženštilost a jiné stránky jeho bezstarostné povahy ve 20. a 30. letech působily starosti britskému premiérovi, jeho otci králi i jiným jeho přátelům. Jiří V. byl nespokojen, že se Eduard nebyl schopen usadit, zatímco jeho bratr Albert se oženil a měl dvě děti.", "question": "Jak dlouho sloužil Eduard VIII. u námořnictva?", "answers": ["dva roky"]}
{"title": "Ředitel", "context": "Jeho zástupcem může být náměstek. U velkých firem a některých velkých společností i veřejných institucí, kde může působit více osob ve funkci ředitele, je pro nejvýše postaveného ředitele užíváno označení generální ředitel (v minulosti též ústřední ředitel). Další jemu podřízení ředitelé mohou mít různé upřesňující přívlastky podle oborů své působnosti např: finanční ředitel ekonomický ředitel obchodní ředitel provozní ředitel technický ředitel personální ředitel výrobní ředitel ředitel závodu nebo ředitel pobočky apod.Působnost všech ředitelů obvykle bývá vymezena v rámci platných právních norem na podkladě statutu příslušné organizace či instituce nebo jiného vnitřního organizačního předpisu statutární povahy. Na českých ministerstvech se podle zákona o státní službě jako oficiální funkční úřední zařazení užívá označení ředitel odboru. Ten podléhá náměstkovi pro řízení sekce, kterého v jiných správních úřadech nahrazuje ředitel sekce. == Externí odkazy == Slovníkové heslo ředitel ve Wikislovníku", "question": "Jak se označuje člověk, který řídí nějakou instituci nebo její část a zároveň s tím obvykle i nějakou větší skupinu osob.", "answers": ["ředitel"]}
{"title": "Schutzstaffel", "context": "Průvod se neobešel bez násilí a v jeho průběhu došlo k celé řadě pouličních bitek, což mělo za následek další propagaci síly SS respektive celé NSDAP. Rozrůstající se násilí ze strany oddílů SA a SS vedlo 13. dubna 1932 německou vládu k vydání nouzového nařízení \"k zajištění státní autority\", čímž byla zakázána činnost organizací SA a SS. Zákaz legální činnosti SA a SS se nacistů dotkl, a tak 14. června téhož roku přislíbil Adolf Hitler, že pokud budou zákony o zákazu jeho úderných oddílů zrušeny, bude jeho strana respektovat a tolerovat Papenův kabinet. Problémy s SA a SS však i nadále přetrvávaly, což vedlo Mezinárodní vládní komisi pro Sársko, že 11. listopadu 1932 nařídila rozpustit formaci obou nacistických křídel. 2. května 1933 došlo v Německu k likvidaci odborů, jejich úřadovny byly masově obsazovány členy oddílů SA a SS. V noci z 29. na 30. června 1934 vyvrcholila vnitrostranické krize, v níž se Hitler zbavil svých dlouhodobých oponentů včetně osob nepřijatelných pro špičky tehdejší německé armády a upevnil tak svou moc ve straně i navenek. Událost vešla do historie pod názvem Noc dlouhých nožů a došlo během ní k vyvraždění vrcholných příslušníků SA. Významný podíl na vraždění měly oddíly SS, které byly odměněny vyřazením ze svazku SA a postavením samostatné složky nacistického režimu, podléhající pouze Hitlerovi. 31. března 1935 převzaly jednotky SS strážní a dozorčí službu ve zřízených koncentračních táborech a pozvolna začaly naplňovat své plány o nastolení konečného řešení. 17. června 1936 byl Heinrich Himmler jmenován do funkce šéfa německé policie. Tím byl položen základ struktury SS v dalších letech, kdy byly SS rozčleněny na: Allgemeine-SS - původní teritoriálně členěné SS, které se s postupem doby staly jakousi rezervou pro další složky nacistického režimu Waffen-SS - ozbrojené křídlo, vybudované jako stranická paralela Wehrmachtu.", "question": "Kdy byla Noc dlouhých nožů?", "answers": ["V noci z 29. na 30. června 1934"]}
{"title": "Krtek obecný", "context": "Krtek obecný (Talpa europaea, Linné, 1758) je menší, černý hmyzožravec, vyskytující se na polích, loukách, v parcích a zahradách. Žije několik decimetrů pod zemí. Buduje chodby - jednak obytné, ale také okružní, na kterých loví potravu. Přitom tvoří na povrchu typické hliněné hromádky zvané krtinec či krtina. == Popis == Krtek má válcovité tělo, okolo 12 cm dlouhé. Samice jsou obvykle menší. Oči má malé a skryté za chlupy, zrak má proto špatný. Naopak sluch a čich má vyvinutý. Uši jsou jen malými výstupky v kůži. Srst má obvykle tmavě hnědou, ale protože díky životu pod zemí nejsou ani jiné barvy znevýhodněny, vyskytuje se celá řada odstínů. Krtek má přední tlapky dobře uzpůsobené k hrabání; jsou svalnaté, vyvrácené a s velkými drápky. Na předních tlapkách má 10 \"prstů\". Zadní nohy jsou menší, ocas jen 2 až 4 cm dlouhý. Hloubí dva typy tunelů - těsně pod povrchem v době, kdy pátrá po samičkách. V hloubce 5 - 20 cm pak tunely, ve kterých žije a skladuje potravu. Délka tunelů může být až několik stovek metrů.Dožívá se 2 až 5 let.", "question": "Má krtek dobrý zrak?", "answers": ["Oči má malé a skryté za chlupy, zrak má proto špatný."]}
{"title": "Alžběta Arpádovna", "context": "Alžběta Arpádovna (1292, Budapešť – 6. května 1338, Töss, kanton Curych) byla jedinou dcerou posledního uherského krále Ondřeje III. a Feneny z dynastie Piastovců. == Život == Královna Fenena Kujavská zemřela v září 1295 a zanechala Ondřejovi jedinou dceru Alžbětu. Ovdovělý uherský panovník nutně potřeboval mužského dědice, a tak se již 13. února 1296 ve Vídni oženil s Anežkou, dcerou rakouského vévody Albrechta Habsburského. Dne 12. února 1298 byla Alžběta zasnoubena s Přemyslovcem Václavem III. Koncem roku 1300 byla otrávena Alžbětina babička Thomasina Morosiniová a otec Ondřej ji následoval do hrobu již v lednu 1301. Arpádovci tak vymřeli po meči. Královna vdova Anežka Habsburská vydala 15. ledna 1301 v Budíně listinu, jíž převzala uherský královský palác do své správy. Bylo nutné najít nového panovníka, v jehož těle by kolovala arpádovská krev. Uherští magnáti nechtěli přijmout kandidaturu Karla Roberta z Anjou a hledali jinou možnost. V úvahu připadal Ota III. Dolnobavorský, po matce Arpádovec a Václav III., vnuk Kunhuty Haličské a snoubenec desetileté Alžběty. Nakonec rozhodlo bohatství českého krále. Uherští páni byli uplaceni kutnohorským stříbrem.27. srpna 1301 Václav III. Papež Bonifác VIII. 31. května 1303 svým výrokem podpořil Karla Roberta z Anjou jako uherského krále a pohrozil církevními tresty všem, kteří by nadále chtěli podporovat Ladislava V. Uherští magnáti začali opouštět přemyslovský tábor a situace se vyostřila v okamžiku, kdy papežem podpořený římský král Albrecht Habsburský předložil Václavovi II. celý soubor přemrštěných a maximalistických požadavků. Český král se měl zříci nároků na Uhry, ale i na zastavené Chebsko, Míšeňsko a části Falce, vzdát se polské koruny a na pět či šest let odstoupit Albrechtovi desetinu příjmů z kutnohorských stříbrných dolů. Pokud by tyto nehorázné požadavky odmítl, žádal Habsburk vysoké odstupné. Nesplnitelné požadavky bylo nutno rozhřešit na bitevním poli. K Albrechtovi se přidala většina říšských knížat kromě Askánců. V létě 1304 se nemocný český král společně s vojskem vydal do Uher pro svého syna a společně s následníkem si odvezl i svatoštěpánskou korunu. Na podzim 1304 Čechy odolaly habsburskému vpádu a v červnu 1305 Václav II. podlehl tuberkulóze a Václav III. se stal českým králem. Mladý král zrušil zasnoubení s Alžbětou v říjnu 1305, údajně čtyři dny po svatbě s Violou Těšínskou. Již bývalá snoubenka Alžběta byla tou dobou ve Vídni pod habsburskou kuratelou. 10. října Václav ještě použil titul uherského krále a to na listině v Bruntále. Poté se titulu vzdal a společně s uherskými korunovačními klenoty jej předal bratranci Otovi Dolnobavorskému, který se v převlečení vydal do Uher.Po zrušení zasnoubení se Alžběta nikdy neprovdala.", "question": "Kdo byla matka Alžběty Arpádovny?", "answers": ["Feneny"]}
{"title": "Rigel", "context": "Ačkoli má podle Bayerova značení písmeno β, je převážnou dobu jasnější než Betelgeuze, která je proměnnou hvězdou. Název hvězdy vychází z arabského slova ridžl (noha) – v postavě Oriona, syna Poseidóna, na obloze je umístěna do jeho levé nohy. Z území Česka je nejlépe (spolu s Orionem) vidět od listopadu do března. Rigel patří mezi vůbec nejjasnější hvězdy oblohy, hvězdná velikost tohoto veleobra činí 0,12 M. Absolutní velikost je –6,7. Spektrální třída je B8 Ia, jedná se tedy o modrobílý typ s vysokou povrchovou teplotou asi 20 000 K. Kvůli její velké vzdálenosti (700–900 světelných let) je velmi obtížné změřit vlastnosti; její hmotnost je přibližně 17 hmotnosti Slunce a velikost asi 78 poloměrů Slunce, patří mezi modrobílé veleobry. Rigel dosahuje zářivého výkonu 66 000 L☉. Je zajímavé, že mezi nadobry v asociaci Orion má nejpozdnější spektrum. Podobná situace je i ve vzdálené asociaci OB hvězd v souhvězdí Labutě, kde nejsvítivější člen (mag. -8,5) má také nejpozdnější spektrum. Rigel má ve vzdálenosti 9,5\" průvodce, sp. B9V mv: 6,7 (mag. -0,9).", "question": "Jak se nazývá nejjasnější hvězda souhvězdí Orion?", "answers": ["Rigel"]}
{"title": "Sjednocení", "context": "} klasické dvoumnožinové sjednocení: : : : b ∪ c = ⋃ A = ⋃ { b , c } = { x : x ∈ b ∨ x ∈ c } : : : : {\\displaystyle b\\cup c. =\\bigcup A=\\bigcup \\{b,c\\}=\\{x:x\\in b\\vee x\\in c\\}\\,\\! } : Operace sjednocení dvou množin (jakožto binární operace) je asociativní, tzn. (A ∪ B) ∪ C = A ∪ (B ∪ C). Současné sjednocení všech množin - A ∪ B ∪ C - je oběma těmto výrazům rovno, proto je možno psát sjednocení libovolného množství množin bez použití závorek. Sjednocení je komutativní operace, platí tedy, že A ∪ B = B ∪ A, sjednocované množiny je tedy možno psát v libovolném pořadí. Neutrálním prvkem pro operaci sjednocení je prázdná množina, tzn. A ∪ ∅ = A pro libovolné A. Prázdná množina se tak dá chápat jako výsledek sjednocení prázdné množiny množin. Sjednocením s univerzální množinou získáme opět univerzální množinu, tzn. : : : A ∪ I = I : : {\\displaystyle A\\cup I=I} . Vzhledem k definici sjednocení vyplývají všechny tyto skutečnosti z obdobných skutečností o logické spojce nebo. Mohutnost sjednocení dvou množin je přinejmenším rovna mohutnosti větší z obou množin, nejvýše pak součtu obou mohutností. Pro konečné množiny platí konkrétně: |A ∪ B| = |A| + |B| - |A ∩ B|. Sjednocení množin je idempotentní, tzn. platí : : : A ∪ A = A : : {\\displaystyle A\\cup A=A} . České slovo sjednocení (cizím slovem unifikace) zcela obecně představuje vytváření jednoty, jednotného názoru, jednotného chování, myšlení, vystupování apod. a to ve všech oborech lidské činnosti a společenského života. Množinové operace Průnik Rozdíl množin Doplněk množiny UNION", "question": "Jakým cizím slovem se označuje české slovo sjednocení?", "answers": ["unifikace"]}
{"title": "Velký pátek", "context": "Kromě KDU-ČSL usilovali v Česku o obnovu Velkého pátku jako dne pracovního volna například senátoři Martin Mejstřík, Soňa Paukrtová a Jaromír Štětina.2. dubna 2015 tehdejší premiér Bohuslav Sobotka vyslovil podporu návrhu koaliční KDU-ČSL na obnovení Velkého pátku jako státního svátku. Dne 21. října 2015 Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona obsahující Velký pátek jako svátek. Dne 2. prosince 2015 tato novela zákona o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu (č. 245/2000 Sb.) prošla nejtěsnější možnou většinou v Senátu a 11. prosince 2015 prezident České republiky příslušný zákon podepsal. Vyšel pod č. 359/2015 Sb. == Tradice == Na Velký pátek se vážou i některé pověry, které nejsou součástí křesťanství, ale jenom lidovými tradicemi. V lidových pověrách je tento den spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly poklady; v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve. === Pranostiky === Česko Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej! Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda. Velký pátek deštivý - dělá rok žíznivý. Velký pátek vláha - úrodu zmáhá. Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí. == Odkazy == === Reference === === Související články === Pašije Pilát Pontský", "question": "Jak se nazývá pátek pred Velikonocemi?", "answers": ["Velký pátek"]}
{"title": "Severoatlantická aliance", "context": "Korejská válka ale podnítila členské státy k vytvoření vojenské struktury pod dohledem dvou amerických velitelů. Slovy prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye bylo úkolem NATO \"udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi.\" V roce 1966 odešla Francie z vojenských struktur NATO kvůli snaze o udržení si vojenské nezávislosti na Spojených státech. Kvůli tomu se sídlo přesunulo z Paříže do Bruselu. Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se Aliance angažovala ve válce v Jugoslávii. První vojenské operace NATO v historii proběhly mezi lety 1992 a 1995 při válce v Bosně a Hercegovině a později v roce 1999 v Jugoslávii. Aliance se snažila zlepšit vztahy s východními státy, což vyústilo v její rozšíření několika státy bývalé Varšavské smlouvy v letech 1999 a 2004. Článek 5, který tvoří základ Severoatlantické smlouvy, byl poprvé použit po teroristických útocích 11. září 2001, což znamená, že útok byl považován za útok proti všem 19 členským státům.", "question": "Jaká je zkratka Severoatlantické aliance?", "answers": ["NATO"]}
{"title": "Garota", "context": "Garota, též garotta nebo garote, ze šp. garrote je popravčí nástroj, který se používal v Portugalsku, Španělsku, v jejich koloniích a zemích, které byly kdysi pod jejich vlivem. Posazený odsouzenec byl pomocí zvláštního zařízení udušen nebo mu byl zlomen hrtan a trachea. Garota byla používána od středověku do roku 1974. Dnes se už pravděpodobně nikde pomocí garoty nepopravuje. Garota je nástroj používaný k popravě zardoušením. Odsouzenec sedí na lavici a je opřen o kůl. Na kůlu je připevněn železný kruh (obojek), který odsouzenci svírá krk. Obojek je pomalu utahován šroubem, dokud se odsouzenec neudusí. V jiné formě je garota drát se dřevěnými rukojeťmi na koncích a je držena popravčím. Později se objevil další typ garoty, u které byla ke šroubu připevněna dvě ramena se zátěží na konci. Stačilo za ně jen prudce škubnout a rychle se otáčející šroub zlomil tracheu a hrtan. Na kůlu byl navíc ještě výstupek, který zároveň rozdrtil malý mozek. Vyskytla se i garota se dvěma prstenci. Jeden prstenec se pohyboval dopředu a druhý dozadu. Protože prstence vyvíjely tlak na dva sousední obratle, vedlo to k přerušení míchy, což mělo za následek téměř okamžitou smrt.", "question": "Co je garota?", "answers": ["popravčí nástroj"]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Za národní sport považovaný i fotbal. Nicméně na mezinárodní scéně se Maďarsku dlouhodobě nedaří, dokonce se na fotbalovém Euru v roce 2012 nedostal do základní soupisky. Své zlaté období zažil maďarský fotbal v 50. letech minulého století. Ikonou této doby je jeden z nejznámějších maďarských sportovců je fotbalista Ferenc Puskás. Dal celkem 83 gólů v maďarském národním týmu a 512 gólů v 528 zápasech v maďarské a později španělské lize. Jeho nejznámějším zápasem je ten z roku 1954, kdy hrál finále mistrovství světa proti NSR. V roce 1958, po maďarské revoluci, emigroval do Španělska, kde hrál v legendárním Real Madrid. Páteř slavného reprezentačního týmu, který nebyl v 50. letech 20. století poražen čtyři roky, tvořili krom Puskáse ještě Sándor Kocsis, Zoltán Czibor, Gyula Grosics, Nándor Hidegkuti či József Bozsik. Známí jsou i někteří maďarští šachisté, zejména Peter Leko, Arpad Elo, Andor Lilienthal a Judit Polgárová. Do roku 2007 získalo Nobelovu cenu v různých oborech celkem 13 Maďarů žijících v zemi a 8 Maďarů žijících v zahraničí. Nobelovu cenu za chemii získali Richard Adolf Zsigmondy, George de Hevesy a George Andrew Olah, za fyziologii objevitel vitamínu C Albert Szent-Györgyi, Robert Bárány a Georg von Békésy. V Maďarsku se narodil i izraelský nositel Nobelovy ceny za chemii Avram Herško i nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1963 Eugene Paul Wigner. Maďarsko je slavné svým institutem matematiky. Mezi nejvýznamnější maďarské matematiky patří János Bolyai, průkopník neeukleidovské geometrie, Paul Erdős, který proslul objevy v oborech teorie grafů, kombinatoriky, teorie množin a teorie pravděpodobnosti, a John von Neumann, průkopník digitálních počítačů. K dalším slavným matematikům patří George Pólya, Farkas Bolyai, Rudolf Emil Kálmán, Peter Lax, Frigyes Riesz nebo László Lovász. Ke světoznámým osobnostem patří i legendární vynálezce hlavolamů Ernő Rubik, proslulý porodník Ignác Filip Semmelweis či fyzik Loránd Eötvös.", "question": "Kolik Maďarů získalo Nobelovu cenu do roku 2007?", "answers": ["13"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "ISBN 978-80-239-9736-1 KOL. Klub zvídavých dětí • Jaroslav Foglar a Protektorát. Praha: NZB, 2018. 412 s. ISBN 978-80-906755-6-8. MIKULA, Lumír: Causa Jaroslav Foglar. Ostrava, 1991. MRVA, Jiří. Jaroslav Foglar. 1. vyd. Kroměříž: Okresní knihovna, 1990. 66 s. Předmluva Jaroslava Foglara. NOSEK, Václav: Jestřábí perutě. Praha, 1999 PÍREK, Zdeněk: Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Brno, 1990. POLÁK, Jiří: Poselství žlutého kvítku. Praha, 2003 RABA, Jiří: Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. Praha, 2005 SOHR, Stanislav: Zase zní píseň úplňku. Karviná, 1968 VUČKA, Tomáš: Cesta za modrým světlem. Meditace nad texty Jaroslava Foglara. Příbram, 2015. ISBN 978-80-87855-26-3 ZACHARIÁŠ, Jiří: Stoletý hoch od Bobří řeky. Praha, Ostrov, 2007 ZAPLETAL, Miloš: Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Knižní klub, Praha, 2007. ISBN 978-80-242-1902-8 HOŠEK, Pavel: Evangelium podle Jaroslava Foglara. CDK, Brno, 2017. ISBN 978-80-7325-427-8 === Články === HORÁČKOVÁ, Alice: Foglar byl pro mě polobůh, rozhovor s Milošem Zapletalem, MF DNES 18.8. 2007; na iDNES jako Foglar byl polobůh, ale nikoli dokonalý HORÁČKOVÁ, Alice: Muž, který nechtěl dospět, Mladá fronta DNES 7. 7. 2007. Na iDNES jako Stoletý Jaroslav Foglar nechtěl dospět JANDOUREK, Jan: Dokonalí hoši.", "question": "Kde zemřel Jaroslav Foglar?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Bakterie", "context": "Při výzkumu TBC s konečnou platností dokázal, že bakterie jsou původci této nemoci, za což dostal v roce 1905 Nobelovu cenu. Takzvané Kochovy postuláty jsou výčtem čtyř kritérií, která jsou nutná k tomu, aby byl daný patogen uznán za původce určité nemoci. V devatenáctém století již bylo známo, že jsou mnohé bakterie patogenní, ale nebyly známy účinné antibakteriální léky. V roce 1910 však Paul Ehrlich vyvinul první chemoterapeutikum proti bakterii Treponema pallidum (původce syfilis), a to díky záměně běžně používaných laboratorních barviv za sloučeninu, která selektivně zabíjela bakterie. Tradičně se však za první systémově použitelné antibiotikum uvádí penicilin, jehož účinků si všiml v roce 1928 Alexander Fleming. Gramovo barvení, metoda k rychlé klasifikaci bakterií do několika skupin, bylo vyvinuto v roce 1884 Hansem Christianem Gramem. Spolu s vývojem bakteriologie se vyvíjelo i studium systematiky bakterií. Ve starším pojetí zahrnovala říše bakterie (Monera) všechny prokaryotní organismy. V roce 1977 Carl Woese zjistil, že Archaea mají vlastní vývojovou linii, odlišnou od linie bakterií. Z toho vyplývající taxonomie byla založená na sekvenaci určitého úseku rRNA, a rozdělila prokaryotické organismy na dvě samostatné domény.", "question": "Kdo si v roce 1928 všiml účinků penicilinu?", "answers": ["Alexander Fleming"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Toto složení nahrálo pouze jedno album, Slaves and Masters (1990). Mnoho fanoušků však chtělo zpět Gillana místo Turnera. Krátce na to Lord, Paice a Glover tlačili na Turnera, aby odešel a nahrávací společnost chtěla zpět Gillana. Blackmore ustoupil a klasické složení nahrálo The Battle Rages On... v roce 1993. Během velice úspěšného turné po Evropě koncem roku 1993 napětí mezi Blackmorem a Gillanem opět narůstalo. Blackmore odešel v listopadu 1993, aby se už nikdy nevrátil. Byl přijat Joe Satriani takže se koncert (v Japonsku) v prosinci mohl konat. Satriani zůstal na evropské letní turné v roce 1994, ale ačkoliv mu bylo nabídnuto stále členství v kapele a on s ním souhlasil, tak kvůli již podepsaným kontraktům a nesouhlasu firmy se nemohl stát stálým členem Purple. Skupina po krátkém hledání lístečkovou metodou jednomyslně přijala Steva Morse z Dixie Dregs, aby definitivně nahradila Blackmora. V létě 2001 kvůli zdravotním problémům dočasně opustil kapelu i Jon Lord. Poněvadž však bylo nutné odehrát smluvené koncerty v USA, Jon dostal za úkol vybrat svého zástupce. Jonova volba padla na Dona Aireyho. Poté, co byl Don na letních koncertech v USA i Evropě dobře přijat, jak kapelou, tak i fanoušky, Jon se pravděpodobně definitivně rozhodl kapelu opustit a začít se věnovat milované vážné hudbě. Jon opustil kapelu definitivně po koncertech v Anglii v únoru 2002. Od 17. března 2002 je tedy složení Purple následující: Ian Gillan - zpěv Steve Morse - kytara Don Airey - klávesy Roger Glover - baskytara Ian Paice - bicí Tato sestava nahrála poslední tři alba Bananas, Rapture Of The Deep a Now What?!, přičemž hlavně druhou desku fanoušci i kritici přijali s nadšením. 16. července 2012 zemřel Jon Lord. Ian Paice - bicí, perkuse (1968-1976, 1984-dosud) Ian Gillan - hlavní vokály, harmonika, konga (1969-1973, 1984-1989,. 1992-dosud) Roger Glover - baskytara (1969-1973, 1984-dosud) Steve Morse - kytara (1994-dosud) Don Airey - klávesy, varhany (2002. -dosud) Jon Lord - klávesy, varhany, doprovodné vokály (1968-1976, 1984-2002; zemřel 2012) Ritchie Blackmore - kytara (1968-1975,. 1984-1993) Nick Simper - baskytara, doprovodné vokály (1968-1969) Rod Evans - zpěv (1968-1969) Glenn Hughes - baskytara, vokály (1973-.", "question": "Proč opustil kapelu Jon Lord?", "answers": ["kvůli zdravotním problémům"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10-12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života v Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti a štědrosti.", "question": "Jak se jmenovala egyptská bohyně koček?", "answers": ["Bastet"]}
{"title": "Česko", "context": "Vliv na vypadnutí jednoho \"s\" z termínu měla také jazyková úspornost. Od 19. století se výraz Česko opět objevuje též jako označení pro všechny České země. V tomto významu jej od roku 1938 začal prosazovat moravský jazykovědec František Trávníček. Slovník spisovného jazyka českého v roce 1960 jej uvádí v obou významech a jako zastaralý, Slovník spisovné češtiny z roku 1978 již archaičnost konstatuje jen u prvního významu, zatímco ve významu označení české části federace stylovou příznačnost neuvádí. Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky, po vášnivých sporech, po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil, zachoval si však. jistou míru kontroverznosti a někteří jej pociťují jako novotvar. Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní vlajka (republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa, jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít), standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Kde domov můj. Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu (znak), husitského hnutí (heslo na prezidentské standartě), národního obrození (hymna) a Československa (vlajka). == Historie ==", "question": "Jaké jsou státní symboly České republiky?", "answers": ["velký a malý státní znak, státní vlajka (republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa, jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít), standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Kde domov můj"]}
{"title": "Anime", "context": "Anime (japonsky ア) je označení animovaných filmů a seriálů produkovaných v Japonsku. Anime je zvykem dělit na TV seriály, OVA (Original Video Animation), ONA (Original Net Animation), speciály, filmy a hudební videa. Anime pochází z Japonska, kde je také zdaleka nejrozšířenější, a vyznačuje se charakteristickým stylem kresby postav a pozadí, jako anime se však počítá i loutková nebo 3D animace. Anime pokrývá širokou škálu žánrů, od akčních seriálů přes detektivky až po psychologická dramata. Anime se obvykle vysílá v televizi, distribuuje na DVD nebo publikuje jako videohry. Anime bývá často ovlivněno nebo přímo inspirováno japonskými komiksy manga, nebo občas naopak takové komiksy inspiruje. Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů. Anime produkuje řada japonských animátorských studií, mezi nejznámější patří studio Ghibli nebo Gainax. V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky. Dospělí fanoušci tohoto žánru pokládají za reprezentativní např. tituly jako Hrob světlušek, Ghost in the Shell, Neon Genesis Evangelion, Princezna Mononoke, Vampire Hunter D nebo Akira. Historie anime začala na počátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci experimentovali s animačními technikami, které se vyvíjely ve Francii, Německu, Spojených státech amerických a Rusku. Animace se v Japonsku stala populární jako alternativní forma dějového vyprávění v porovnání s málo rozvinutým japonským hraným filmem.", "question": "Jakým stylem je kresleno anime?", "answers": ["charakteristickým stylem kresby postav a pozadí, jako anime se však počítá i loutková nebo 3D animace"]}
{"title": "Libra šterlinků", "context": "Libra šterlinků libra šterlinkůpound sterling (anglicky)Země Spojené království Spojené královstvíMan ManGuernsey GuernseyJersey JerseyGibraltar GibraltarFalklandy FalklandySvatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha Svatá Helena, Ascension a Tristan da CunhaBritské indickooceánské území Britské indickooceánské území (de iure) ISO 4217 GBP Symbol £ Dílčí jednotka penny (1/100) Mince 1 p, 2 p, 5 p, 10 p, 20 p, 50 p, 1 £, 2 £ Bankovky běžně 5 £, 10 £, 20 £, 50 £zřídka 1 £, 100 £ Libra šterlinků, nebo též britská libra (anglicky pound sterling, British pound) je zákonné platidlo Spojeného království. Oficiální ISO 4217 kód měny je GBP. Značka pro libru je £ a v angličtině se dává před sumu. Původně libra označovala jen jednotku hmotnosti (1 libra = 453 gramů), až později se libra šterlinků začala používat i jako měnová jednotka. Jedna libra se dělí na 100 pencí. Na libru šterlinků jsou v poměru 1:1 pevně navázány tři měny britských zámořských území – Gibraltaru, Falkland a Svaté Heleny, Ascensionu a Tristanu da Cunha[p 1]. Bankovky libry šterlinků jsou zde běžně akceptované společně s místními bankovkami. Historie Vývoj kurzu GBP - od roku 2014 vůči české koruně[1] Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. Do roku 1971 se jedna libra dělila na 20 šilinků. Každý tento šilink dále sestával z 12 pencí. Jedna pence byla tedy 1/240 staré hodnoty libry.", "question": "Jaký je mezinárodní kód libry šterlinků (britské libry)?", "answers": ["GBP"]}
{"title": "Strunatci", "context": "Podobná je zřejmě situace s neurochordem žaludovců. Naopak jednoduché \"žaberní štěrbiny\" polostrunatců jsou zřejmě do určité míry homologické (vývojově spjaté) s pravými žaberními štěrbinami strunatců. Endostyl, další charakteristický orgán strunatců, se zřejmě v pravém slova smyslu u polostrunatců nevyskytuje. === Embryonální vývoj === Strunatci patří mezi druhoústé, tedy skupinu živočichů, která je pojmenována právě na základě typu embryonálního vývoje. Konkrétně se pro druhoústé ve většině embryologických učebnic uvádí, že ústa se tvoří až poté, co vznikl řitní otvor, a nevznikají z blastoporu, ale spíše na místě protilehlém. Navíc většina druhoústých tvoří tělní dutinu pomocí váčků, jež se vychlipují z střeva (vzniká tzv. enterocoel). Konečně se uvádí, že druhoústí mají radiální typ rýhování. Jenže výjimek z těchto pravidel je u strunatců velké množství. Například u obratlovců se nevyskytuje enterocoel, ale naopak, tělní dutina se zakládá jako schizocoel (enterocoelie je typický pro část těla kopinatců a mihule). Mezoderm tedy často vzniká z velkých odštěpených bloků mezodermu či ze zakladatelských buněk, jež vcestovaly do prostoru budoucího mezodermu. Navíc mnozí strunatci nevytváří dříve ústa ani řitní otvor – namísto toho v blastoporu vzniká žloutková stopka, pak se uzavírá a řitní otvor se prolamuje nezávisle.Pro strunatce je typické zakládání některých orgánových soustav v raných fázích embryonálního vývoje. Z dorzální (zádové) stěny střeva se odškrcuje pás mezodermu (chordamezoderm), z něhož vzniká struna hřbetní. Z jiné části mezodermu (stěny coelomu) se vyvíjí somity, jakési články, z nichž vzniká segmentované svalstvo. Z ektodermu se zase vchlipuje neuroektodermální pás buněk, který tvoří nervovou trubici. Žaberní štěrbiny vznikají obvykle z entodermu vychlípením, ale u obratlovců se na jejich vzniku podílí i vchlipující se ektoderm. (protože dochází k perforaci tělní stěny).", "question": "Patří strunatci mezi druhoústé?", "answers": ["Strunatci patří mezi druhoústé, tedy skupinu živočichů, která je pojmenována právě na základě typu embryonálního vývoje."]}
{"title": "Monty Python: Smysl života", "context": "Monty Python: Smysl života (anglicky Monty Python's The Meaning of Life) je britská filmová hudební komedie skupiny Monty Python, natočená v roce 1983, kterou režíroval Terry Jones. Film se skládá z řady skečů o různých etapách života, které jsou jen volně propojené. Tento kinematografický počin tedy nemá jednolitý děj. Nemálo scén je zaměřeno proti katolické církvi. Film byl krátce zakázán v Irsku, jehož obyvatelstvo je z velké většiny křesťanské. Graham Chapman John Cleese Terry Gilliam Eric Idle Terry Jones Michael Palin Carol Clevelandová Patricia Quinnová Mark Holmes Simon Jones Matt Frewer Film je rozdělen do kapitol a i jednotlivé kapitoly často obsahují několik nezávislých skečů. The Crimson Permanent Assurance - úvodní krátký film režírovaný Terrym Gilliamem. Satira zaměřená na nevybíravé praktiky ve velkých korporacích. Starší úředníci se vzbouří proti svým mladším bezcitným šéfům, ovládnou budovu a přemění ji v \"pirátskou loď\", která se vydává plenit komerční banky a finanční sektor obecně. Po výpadech novodobých pirátů leží finanční giganti v troskách. Loď odplouvá a přepadává přes okraj Země (neboť se \"moderní teorie o tvaru Země ukázaly jako katastrofálně mylné\"). Hlavní film začíná scénkou s plovoucími rybami v akváriu v restauraci. Ryby mají tváře šesti členů skupiny Monty Python a věnují se filozofické konverzaci poté, co vidí, jak je jejich přítel (ryba jménem Howard) servírován k jídlu zákazníkovi v restauraci. Následuje zpívaná část. Část 1: Zázrak zrození (Part I: The Miracle Of Birth) - je rozdělena do dvou skečů. V prvním je žena přivážena na porodní sál. Doktoři si nechají především přivézt různé přístroje a až po chvíli jim dojde, že něco schází - pacientka. Když se pak rodička ptá, co má dělat, dozví se, že nic, protože nemá kvalifikaci. Do sálu přijde ředitel nemocnice a ptá se, co se bude dít. O porodu neví vůbec nic. Doktoři se věnují odpovědím na jeho banální otázky. Ředitel zdůrazňuje cenu drahých přístrojů. Lékaři se s porodem příliš nemažou, dítě letmo ukážou matce, strčí jej do inkubátoru a odchází pryč.", "question": "Kdy byla natočena komedie Monty Python: Smysl života?", "answers": ["1983"]}
{"title": "Rozloha", "context": "Rozloha neboli plocha je údaj o velikosti území (např. státu). Určuje se v plošných mírách, obvykle v km2 (kilometr čtvereční) nebo ha (hektar). Hektar je plocha čtverce o rozměrech 100×100 metrů a 1 km2 odpovídá 100 hektarům. V hektarech se udává rozloha některých menších území, např. přírodních rezervací. Některé země používají vlastní jednotky, vybočující z metrického systému, např. ve Spojených státech se rozloha udává ve čtverečních mílích (1 mi2 = 2,589 km2). Praha má rozlohu 496 km2 neboli 49 600 ha. Okres Mělník má rozlohu 712,4 km2 Česko má rozlohu 78 867 km2. Bývalé Československo mělo do roku 1992 rozlohu 127 876 km2. Evropská unie má od roku 2013 rozlohu 4 381 376 km2. Evropa má rozlohu 10 058 000 km2. Největší stát světa, Rusko, má rozlohu 17 128 426 km2. Naše planeta Země má povrch o rozloze 510 065 284 km2. Obsah Seznam států světa podle rozlohy Slovníkové heslo rozloha ve Wikislovníku", "question": "Čemu odpovídá 1 km2", "answers": ["100 hektarům"]}
{"title": "Mumlavský vodopád", "context": "Název je odvozen z německého slova murmeln což v překladu znamená mumlat. Z hydrologického hlediska se jedná o jeden z nejmohutnějších vodopádů v České republice a to z něj dělá také jeden z nejkrásnějších a turisty nejvyhledávanějších vodopádů v Čechách. Zajímavostí vodopádu jsou pak tzv. obří hrnce a kotle nazývané také jako čertova oka, kterých se na toku nachází hned několik. Největší z nich dosahuje v průměru až 6 metrů a hloubky 3 metrů. Okolí vodopádu je bohaté na typickou lesní flóru a faunu. Přístup k vodopádu je možný po asfaltové cestě přímo z Harrachova po modré turistické značce. Jméno Mumlavského vodopádu pochází z něm. slova murmeln, česky mumlat. Tento název byl použit, protože dokonale vystihuje zvuk, který vodopád vydává. Mumlavský vodopád se rozprostírá v Harrachovské kotlině na řece Mumlavě. Vodopád se nachází 760 m n. m. Je vysoký v průměru 8,9 m, výška se liší na levé a pravé straně, kde se stěna mírně svažuje. Od jednoznačně nejvýše položené tůně je pak vysoký 9,9 m. Šířka dosahuje až 10 m, nicméně při nízkém průtoku se tok může rozdělit na několik menších ramen. Průměrný roční průtok činí 800 l/s. Plocha povodí je zhruba 19 km2. Mohutnost se udává na 7120 m*l/s. První zmínky o Mumlavském vodopádu začínají s prvními turistickými výlety v Krkonoších. První věrohodné záznamy se objevují v díle J. K. E. Hosera z roku 1804, který říčku nazývá Muml. Další zmínky jsou od českých turistů z roku 1882 Řivnáčův Průvodce po království Českém, jež je také nejstarším souhrnným průvodcem po Čechách. Přestože je Mumlavský vodopád zakreslen ve všech turistických mapách a je jedním z nejvýznamnějších vodopádů v ČR, s jeho staršími obrazy či rytinami se z neznámých důvodů ale nesetkáváme. Jedná se o nejdokonalejší typ horizontálního celistvého vodopádu v České republice. Přírodní podmínky jsou po většinu roku drsnější než bývají v údolí. Jedná se zde o horské klima, a tak tomu odpovídají i teploty. Podnebí je tu ovlivněno přilehlými horami, proto je ve vyšších nadmořských výškách přes celý rok obecně chladněji. Geologický podklad Mumlavského vodopádu a přilehlé krajiny tvoří středně zrnitá biotická žula. Jedná se o strukturně-tektonickou, tj. kompaktnější horninovou partii, se systémem podélných a příčných puklin.", "question": "Jak se jmenuje vodopád,který se nachází v okrese Semily asi 2 km od rekreačního střediska Harrachov?", "answers": ["Mumlavský vodopád"]}
{"title": "Telnice (okres Brno-venkov)", "context": "Obec Telnice (německy Telnitz) se nachází v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, v katastrálním území Telnice u Brna. Rozkládá se v Dyjsko-svrateckém úvalu, přibližně 15 km na jihovýchod od Brna, na silnici II/380 Brno - Hodonín. Dominantou obce je barokní kostel svatého Jana Křtitele, který stojí na Masarykově náměstí. Žije zde zhruba 1500 obyvatel. Obec se skládá ze dvou urbanisticky zcela oddělených částí, z nichž jednou je tzv. Nádražní Čtvrť, nacházející se v těsném sousedství zástavby sousední obce Sokolnice. Jedná se o vinařskou obec ve Velkopavlovické vinařské podoblasti (viniční trať Šternovsko). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1244. V roce 1995 získala obec 1. místo v 1. ročníku soutěže Vesnice roku. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Telnici (okres Brno-venkov). kostel svatého Jana Křtitele z let 1726-1734 Na telnické faře, která má prastarý původ, spal i Napoleon Bonaparte. Dnešní podoba fary pochází z 19. století z období klasicismu, kterou významně přestavěl hrabě Wladimír Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle, držitel vícero statků a panství v Sokolnicích. Na faře čp.5 jsou uchovány archiválie, nalezená munice z dob napoleonských válek a obrazy duchovních, kteří působili a zemřeli přímo na faře. V kanceláři jsou dochována klasicistní bílá kachlová kamna. Další kamna, jako bílá věžová kamna z pokojů a hnědá válcová z hlavního sálu, se nezachovala. Na faře jsou stoleté dřevěné masivní podlahy, na chodbě je dlažba (20×20cm) z 19 stol. Stropy jsou trámové záklopové později podbité rákosem s omítkou a silnými fabiony s římsou. Pod sálem se nachází sklep s cihlovou valenou klenbou. Na velké půdě s okénky po stranách (později zazděnými) se nachází litinový erb hrabat Mitrovských snesený z fasády po přípojce elektřiny. Na vyvýšeném místě ve středu náměstí je stará budova, dnes pohostinství u Laštůvků.", "question": "Ve kterém okrese se nachází obec Telnice", "answers": ["Brno-venkov"]}
{"title": "Česká advokátní komora", "context": "Komora je veřejnoprávní korporací, není tedy součástí státu. Jako právnická osoba veřejného práva je zřizována zákonem a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Brněnská pobočka zajišťuje působnost komory pro evropské advokáty a pro advokáty a jejich koncipienty se sídlem v obvodu olomouckého vrchního soudu. Česká advokátní komora sídlí v Praze na Národní třídě čp. 16, v Kaňkově paláci, což je budova, kterou vdova po advokátovi JUDr. Janu Kaňkovi odkázala roku 1895 nadaci pro chudé advokáty, jejich vdovy a sirotky. Sídlila zda pražská Advokátní komora, od roku 1952 Ústřední advokátních poraden a po roce 1990 se dostala do vlastnictví ČAK. Brněnská pobočka pak sídlí v Kleinově paláci na náměstí Svobody. Současná organizace České advokátní komory je upravena v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii. Jejími orgány jsou: sněm – nejvyšší orgán komory představenstvo – výkonný orgán komory o 11 členech předseda komory – zastupuje komoru navenek kontrolní rada – kontrolní orgán komory o 54 členech kárná komise – provádí u advokátů kárné řízení, má 83 členů odvolací kárná komise – odvolací instance v kárném řízení o 11 členech zkušební komise – provádí advokátní zkoušky, zkoušky způsobilosti a uznávací zkoušky Funkce v orgánech komory jsou čestné. První zmínka o výkonu advokacie se objevuje v Ius regale montanorum, později dochází k diferenciaci na řečníky, kteří u soudu vystupují zároveň se svým klientem, a tzv. poručníky pře, kteří ho zastupují již zcela samostatně. Podobné postavení mají páni z lavic, ti ale poskytují pomoc jen co týče procesního práva. Právní regulace je obsažena v Koldínových Právech městských. Za první advokátní řád lze považovat usnesení generálního sněmu z roku 1615, ale až Obnoveným zřízením zemským se výkonu advokacie dostává pevnějšího rámce. Tehdy se opět rozlišuje, a to na prokurátory (nikoli v pozdějším významu), kteří zastupují u soudního jednání a advokáty, ti jsou ale oprávněni pouze sepisovat podání. Od roku 1781 platí nová úprava, obsažená v Josefínském soudním řádu, pro výkon advokacie je poprvé jako nepominutelná podmínka předepsán doktorát práv a advokátní zkouška.", "question": "Ve kterém zákoně je upravena organizace České advokátní komory?", "answers": ["v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii"]}
{"title": "Síra", "context": "a další oxidované formy sulfonové kyseliny se skupinou -SO3H aminokyseliny, obsažené v bílkovinách - methionin, cystein a cystin (tj. dvě molekuly cysteinu spojené disulfidickým můstkem) heterocyklické sloučeniny jako např. thiofen, thiazol apod. Síra tvoří přibližně 0,03-0,09 % zemské kůry, v mořské vodě se její koncentrace pohybuje kolem 900 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom síry přibližně na 60 000 atomů vodíku. Jako čistý prvek se vyskytuje především v oblastech s bohatou vulkanickou činností nebo v okolí horkých minerálních pramenů. Hlavní oblasti těžby síry jsou Polsko, Povolží, Kazachstán a USA. Podrobněji viz síra (minerál). Velmi významný je výskyt síry v různých rudách na bázi sulfidů. K nejznámějším patří sulfid zinečnatý - sfalerit, disulfid železnatý - pyrit, sulfid olovnatý - galenit, sulfid rtuťnatý - cinabarit (rumělka) a chalkopyrit - směsný sulfid mědi a železa. Nejznámějším minerálem na bázi síranů je sádrovec - dihydrát síranu vápenatého. Síra se v poměrně značném množství vyskytuje i v horninách organického původu - v uhlí a ropě. V atmosféře je síra přítomna ve formě svých oxidů, především siřičitého, ale i sírového. Způsobuje to především nekontrolované spalování fosilních paliv s vysokým obsahem síry, ale i vulkanická činnost: při erupci sopek dochází k emisi značných množství sloučenin síry. Síra je podstatnou složkou organických materiálů a vyskytuje se v různých bílkovinách jako aminokyselina cystein či metionin, přítomných prakticky ve všech živých organizmech. Dále tvoří v proteinech Fe-S struktury, je součástí koenzymu A a různých vitamínů. Vyskytuje se v glutathionu, který dokáže inaktivovat různé toxiny. Glutathion je složkou fytochelatinů, které dokáží vyvazovat z půdy těžké kovy. Zajímavostí je, že glutathion nevzniká běžným procesem proteosyntézy na ribosomech, ale činností speciálních enzymů, aktivovaných těžkými kovy. Existují bakterie, které jako zdroj energie využívají sloučeniny síry namísto kyslíku. Rostliny přijímají síru z půdy ve vodném roztoku jako síranový anion SO42- symportem se třemi protony H+. Tyto protony musí být poté zase vyčerpány ATPásovými pumpami ven z buňky za investice ATP, aby se udržela jejich optimální koncentrace v buňce. Příjem síry je pro rostlinu energeticky náročný. Síra je po rostlině transportována buď ve formě SO42-, nebo jako redukovaný (pro redukci je třeba ATP a redukovaný feredoxin) sulfid S2-, nebo vázaná v aminokyselinách či sulfolipidech.", "question": "Jakou chemickou značku má síra?", "answers": ["S"]}
{"title": "Univerzita Karlova", "context": "Univerzita Karlova (zkratka UK, latinský název Universitas Carolina) se sídlem v Praze je nejvýznamnější česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit, nejstarší severně od Itálie a východně od Paříže. V roce 2010 zde studovalo téměř 50 tisíc studentů, tj. zhruba šestina všech vysokoškoláků v Česku. Roku 2012 tuto školu vyhodnotila organizace Academic Ranking of World Universities jako nejlepší v České republice, jednu z nejlepších v regionu střední a východní Evropy a v celosvětovém (tzv. Šanghajském) žebříčku ji zařadila na 201.-300. místo. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1347-1740). Pražská univerzita byla založena nejméně třemi akty, totiž zakládající listinou papeže (bulou) Klementa VI., potvrzenou v Avignonu 26. ledna 1347, nadační listinou Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 a konečně tzv. Eisenašským diplomem ze 14. ledna 1349. Nejpozději od poloviny 19. století se jako den jejího založení slaví 7. duben 1348. Vzorem pro její uspořádání byly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli, studium začínalo na fakultě svobodných umění (\"artistické\") a mohlo pokračovat na fakultě teologické, právnické nebo lékařské. Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé rozděleni do 4 \"národů\": českého, bavorského, polského a saského. Český národ zahrnoval obyvatele Čech i Moravy, jak česky, tak německy mluvící, dále Jihoslovany a obyvatele Uher. Bavorský zahrnoval Rakušany, Šváby, obyvatele Frank i Porýní, polský Slezany, Poláky a Rusy, saský obyvatele Míšeňska, Durynska, Horního/Dolního Saska, Dánska a Švédska.", "question": "Kolik fakult tvoří UK?", "answers": ["17"]}
{"title": "Kazimír II", "context": "Kazimír II. zvaný Spravedlivý (1138 - 5. květen 1194) byl polský kníže-senior vládnoucí v letech 1177 až 1194, kníže sandoměřský, mazovský, kališský a hnězdenský, pocházející z rodu Piastovců. Byl nejmladším synem polského knížete Boleslava III. Křivoústého a jeho druhé ženy Salomeny z Bergu. Jeho otec před smrtí roku 1138 rozdělil Polské knížectví mezi své syny. Jelikož se Kazimír narodil těsně před otcovou smrtí nebo již jako pohrobek, nezískal v této dělbě žádný úděl. Ten získal až po smrti svého bratra Jindřicha roku 1166, kdy měl zdědil jeho Sandoměřsko. Do Jindřichovy poslední vůle však zasáhl další bratr, kníže-senior Boleslav IV. Kadeřavý, který Sandoměřsko rozdělil na tři části; větší část si ponechal, druhou, menší, dal svému bratru Měškovi Starému a na Kazimíra zbyla jen malá část okolo města Wiślica. Celé Sandoměřsko obdržel až po Boleslavově smrti roku 1173. V roce 1177 se vzbouřil proti svému bratru, novému knížeti-senioru Měškovi. Ve svém odboji byl podporován např. slezským knížetem Boleslavem Vysokým. Měšek se stáhl do Poznaně a Kazimír ovládl Malopolsko se sídelním místem polských knížat Krakovem. V roce 1191 se Měšekznovu krátce stal polským seniorem, protože malopolská šlechta nesouhlasila se zahraniční politikou Kazimíra II., a Měšek tak získal Krakov.", "question": "Jak se jmenovala matka Kazimíra II.?", "answers": ["Salomeny z Bergu"]}
{"title": "Japonsko", "context": "Slabá zemětřesení jsou častá, protože Japonsko se nachází na hranici tří tektonických desek. Velká zemětřesení se vyskytnou během každého století několikrát a často také vyvolají vlny tsunami. Poslední velká zemětřesení byla v letech 1923 (Velké zemětřesení v Kantó, 8,3 stupně), 1995 (Zemětřesení v Kóbe, 7,2 stupně), 2004 (oblast Čúecu, 6,9 stupně) a 2011 (Zemětřesení a tsunami v Tóhoku, 8,9 stupně), které pravděpodobně připravilo největší katastrofu od 2. světové války. Počet mrtvých se odhaduje až na 11 000 a čtvrt miliónu lidí připravily živly o domov. Podnebí Japonska je oceánické, vlhké a monzunové, ale díky rozloze země se klima v různých oblastech liší. Období dešťů začíná na Okinawě počátkem května, na ostrově Honšú pak uprostřed června, kde trvá cca 6 týdnů. Na přelomu léta a podzimu přinášejí silné deště také tajfuny. Japonsko je konstituční monarchie, kde moc císaře je maximálně omezena. Jeho funkce je pouze reprezentativní, ústava z roku 1947 definuje jeho pozici takto: \"Císař je symbol státu a jednoty národa, odvozuje svou moc a postavení od vůle národa, v němž tkví nezávislá moc\". Nepřímo je tedy řečeno, že Císař již není pozemský potomek bohů, ale běžný monarcha. Toto prohlášení učinil císař Hirohito. Moc drží v rukou převážně japonský premiér a další zvolení členové Národního shromáždění, zatímco svoboda volby spočívá na japonských občanech. Císař působí především jako hlava státu při diplomatických příležitostech. Současným císařem je Akihito. Jeho nástupcem na trůně je Naruhito, korunní princ Japonska. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Japonský parlament. Skládá se z Poslanecké sněmovny, která má 480 členů, volených každé čtyři roky nebo při předčasných volbách, a Sněmovny rádců s 242 členy, volených na šestileté období. Aktivní volební právo mají osoby starší 20 let, volí se tajně do všech zastupitelských úřadů. Liberálně demokratická strana (LDP) byla u moci od roku 1955 až do roku 2009, s výjimkou krátkodobé koaliční vlády zformované opozičními stranami v roce 1993. Největší opoziční stranou byla po desetiletí sociálně liberální Demokratická strana Japonska (DPJ), které poprvé a s velkým náskokem zvítězila v předčasných parlamentních volbách v srpnu 2009. Premiér je hlavou vlády, je jmenován japonským císařem poté, co je navržen parlamentem, a Poslanecká sněmovna mu musí vyslovit důvěru. Mezi jeho důležité pravomoci patří jmenování a odvolávání ministrů, z nichž většina musí být členy parlamentu. V současnosti slouží jako předseda japonské vlády Šinzó Abe.", "question": "Na kolik prefektur se dělí Japonsko?", "answers": ["47"]}
{"title": "Yetti", "context": "Jeho existence je založena především na vyprávění obyvatel z okolí himálajského pohoří, kde se zprávy o tomto tvoru vyprávějí již po mnoho generací. Pro evropskou civilizaci ho objevil v roce 1899 anglický důstojník Laurence Waddell, když na jednom himálajském sedle objevil ve sněhu obrovský otisk bosého chlupatého chodidla. První fotografie yettiho stop pořídil v roce 1937 Frank Smythe, který na důkaz nadměrné velikosti k otisku přiložil horolezecký cepín. Většina odborníků se domnívá, že se jedná o poškozené či deformované otisky jiných zvířat, nicméně jiní odborníci tvrdí, že se může jednat o tvora, který prozatím není odborně popsán, ale jehož existence je možná. První sádrové odlitky stop udělali v roce 1972 američtí horolezci Jeffrey McNeely a Edward Cronin. Tři typy yettiho Pro himálajské domorodce věřící v existenci yettiho je zřejmé, že se vyskytuje více typů: menší yeh-the, velký meh-the a obrovský dzu-the. Toto rozlišení do tří velikostí by vysvětlovalo i odlišnou velikost stopy. V případě menších a středně velkých stop se pravděpodobně jedná o druhy opic, které jsou v Himálaji také považovány za yettiho. Pokud yetti skutečně existuje, pak zcela jistě pochází z gigantopitéka, vyhynulé obří opice. Když před půl milionem let vymřel, vyrostl Mount Everest právě o 500 m. Je možné, že tak došlo k izolaci mnoha druhů.[4] V populární kultuře Yetti se stal postupně jedním z nejznámějších světových kryptidů. V českém prostředí o tomto domnělém primátovi psal například Jaroslav Mareš (1937-2021).[5] Odkazy Reference ↑ MAREŠ, Jaroslav. Legendární opolidé. Praha: Motto, 2007. ISBN 978-80-7246-375-6. S. 86-87. ↑ https://phys.org/news/2017-11-abominable-snowman-nopestudy-ties-dna.html - Abominable Snowman? Nope—study ties DNA samples from purported Yetis to Asian bears↑ MAREŠ, Jaroslav. Legendární opolidé. Praha: Motto, 2007. ISBN 978-80-7246-375-6.", "question": "Jak se označuje neznámý druh dvounohého hominida, který se údajně vyskytuje v Himálajích?", "answers": ["Yetti"]}
{"title": "Porsche 912", "context": "1965 – 1969 1976 (pod názvem 912E) Místa výroby Německo Předchůdce Porsche 356 Nástupce Porsche 914 Příbuzné vozy Porsche 356, Porsche 911 Karoserie 2-dveřové kupé Koncepce pohonu Motor vzadu a pohon zadních kol, RWD nebo RR Technické údaje Délka 4135 mm Šířka 1600 mm Výška 1320 mm Rozvor 2255 mm Hmotnost Šablona {{Zastaralý parametr infoboxu}} prohlašuje parametr \"hmotnost\" (nyní s hodnotou \"965\") šablony \"Infobox - automobil\" za zastaralý! 965 kg (parametr potřebuje upřesnit) Objem nádrže 61 l Motor Motor 1,6 l (66 kW) 2 l (66 kW) - 912E Převodovky Převodovka čtyřstupňová manuální pětistupňová manuální Některá data mohou pocházet z datové položky. Porsche 912 je německý sportovní automobil firmy Porsche, který se vyráběl od roku 1965 do roku 1969. Historie Tento vůz byl uveden na trh hlavně z finančního důvodu - Porsche 911 bylo společností vnímáno jako velmi luxusní a drahé, a Porsche 356 už bylo velmi staré. Proto přišel do výroby model 912. Jednalo se o vůz s prakticky totožnou karoserií s modelem 911 a motorem z předchůdce 356C. Ze svého předchůdce zdědil také mnoho prvků v interiéru i exteriéru - sedadla, palubní přístroje, řadicí páku, mlhová světla a také hlavní přední světlomety. Vůz byl velmi dobře přijat jako společností, tak závodníky. Celkově bylo vyrobeno 34 959 kusů a v některých letech se modelu 912 prodalo dokonce více než světoznámého modelu 911. V roce 1968 však začal zájem o tento model pomalu ustávat a tak byl v roce později uveden nový model - Porsche 914. Speciální verze Porsche 912 Targa Porsche 912 se také dělalo ve verzi targa, což je polokabriolet s odjímatelnou střechou a ochranným rámem za sedadly. Toto provedení bylo poprvé uvedeno u vozu Porsche 911. Prototyp Porsche 912 Targa byl představen na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1965 a první vozy se začaly vyrábět roku 1966. Celkově bylo vyrobeno 2562 kusů. Jeden z kusů se také může pochlubit tím, že byl vyroben jako stotisící vůz Porsche a byl slavnostně předán německé policii. Tento model se také vyráběl ve speciální verzi přímo pro německou policii. Porsche 912E Tento model byl vyráběn pouze jeden rok (1976).", "question": "Jaká kategorie automobilů je Porsche 912?", "answers": ["sportovní"]}
{"title": "Metr krychlový", "context": "Metr krychlový Betonová krychle o hraně 1 metr Metr krychlový (také metr kubický, hovorově často kubík) je jednotka objemu, značená m³, patřící do soustavy SI jako odvozená jednotka. Jeden metr krychlový je objem krychle s délkou hrany 1 metr. Porovnání některých řádově blízkých objemů 0,1 m³ je rovno 3,53 krychlové stopy 1 m³ je roven 35,3 krychlové stopy objemu koule o poloměru 0,62 m Další jednotky Kilometr krychlový (km³) je objem krychle s délkou hrany 1 kilometr. Protože je objem krychle dán třetí mocninou její strany, platí 1 km³ = 1 000 000 000 m³.", "question": "Jak se značí metr krychlový?", "answers": ["m³"]}
{"title": "Brno", "context": "Jižně od centra města se rozkládá prudce se rozvíjející oblast výškových kancelářských budov podél ul. Heršpické (M-Palác, Spielberk Towers, AZ Tower a jiné). Výškové budovy se nachází také v severní části centra města na hranici s Královým Polem, jde o skupinu výškových budov kancelářského komplexu v Šumavské ulici, další jsou v Králově Poli (např. v areálu VUT), na Lesné a jinde. Především jižně až východně od středu města se můžeme setkat s množstvím opuštěných a chátrajících především průmyslových objektů a areálů, tzv. brownfieldů. Tento problém je postupně řešen, a objekty bývají buď likvidovány nebo rekonstruovány, například bývalá továrna Vaňkovka. Na východě vnitřního města (čtvrť Zábrdovice – ulice Cejl, Bratislavská apod.) můžeme běžně najít zchátralé velkoměstské domy, špinavé ulice a zanedbaná prostranství; obyvatelé této části města jsou z velké části Romové, kteří často byli nastěhováni do domů po vysídlených Němcích. === Městské parky a náměstí === V Brně se nachází mnoho parků různých velikostí, mezi nejbohatší svým vybavením a zároveň největší patří park Lužánky, otevřený veřejnosti roku 1786, jako první veřejný park na Moravě a v Čechách, dále kopcový park Špilberk pod stejnojmenným hradem či rozsáhlý lesopark Wilsonův les. Parky jsou obvykle vybaveny množstvím soch, fontán a dalších prvků zpříjemňujících atmosféru parku. Na povšimnutí stojí například umělý potůček nebo dopravní hřiště v Lužánkách, skalka a vyhlídkový altán v parku Špilberk, fontány v parku na Moravském náměstí nebo kolonáda a obelisk v Denisových sadech na Petrově, které jsou vůbec prvním veřejným parkem na Moravě a Čechách zřízeným. veřejnou správou.Nejvýznamnější historická náměstí v Brně jsou náměstí Svobody (dříve Dolní trh) a Zelný trh (dříve Horní trh), v historickém centru Brna se dále nalézá Dominikánské náměstí (dříve Rybí trh) s komplexem barokních budov Nové radnice (dříve Zemského domu) nebo Šilingrovo náměstí (dříve Svinský trh), jež se rozkládá na místě bývalé brány brněnského opevnění. Největším náměstím v Brně je Moravské náměstí, v roce 2010 bylo vybaveno bronzovým modelem, který zobrazuje město v polovině 17. století v době neúspěšného obléhání Brna Švédy. V Brně se nachází celkově desítky náměstí, některá z nich svým charakterem připomínají parky, zejména Slovanské náměstí, které je dokola obklopené alejí, Obilní trh a částečně i Moravské náměstí. === Hrady a zámky === V Brně se nachází dva velké a staré hradní komplexy. Jde o hrad Špilberk nad historickým jádrem města, založený ve druhé polovině 13. století jako přední královský hrad na Moravě. Špilberk byl kdysi trvalým sídlem moravských markrabat, tehdejších vládců Markrabství moravského, a na krátký čas se stal sídlem krále celé Svaté říše římské, v 17. a 18. století byl hrad přestavěn na barokní citadelu.", "question": "Který park byl první veřejný park v Česku?", "answers": ["Lužánky"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Za zakladatele Skotska se považuje dalriadský král Kenneth Mac Alpin, který si roku 843 podmanil Říši Piktů a založil království Alba, bezprostředního předchůdce Skotského království. Toto království bylo tvořeno šesti severními provinciemi, spravovanými mormaery a několika královstvími na jihu. Mormaerové i králové byli podřízeni skotskému velekráli. K významným společenským změnám došlo ve Skotsku v druhé polovině 11. století, za vlády skotského velekrále Malcolma III., a to především v oblasti práva, majetkových vztahů a v systému následnictví. Reorganizována byla také skotská křesťanská církev. Malcolm III. zavedl v zemi zvyky a zákony převzaté z Anglie. Po vytvoření anglického království muselo Skotsko čelit sílícímu tlaku Anglie, a vedlo s ní dlouhé války, které obě země značně vyčerpávaly. Ve 13. století se objevil William Wallace, který táhl na jih a dobyl York, čímž zvedl morálku vyčerpaným Skotům (tyto události zobrazuje film Statečné srdce). Další významnou osobou skotské historie byl bezesporu Robert Bruce, pokračující v myšlenkách popraveného Wallace, ovšem jinými prostředky. Dne 1. května 1707 došlo Aktem o unii ke vzniku Království Velké Británie. V této době také vzniká kombinací anglické a skotské vlajky vlajka britská (Union Jack). 1. ledna 1801 se pak Skotsko stalo jednou ze čtyř zemí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. V průběhu 18. století došlo ve Skotsku k několika povstáním proti vládnoucím králům z hannoverské dynastie. Hlavním cílem těchto povstání bylo dosadit zpět na trůn Velké Británie členy katolické stuartovské dynastie, tedy Jakuba Františka Stuarta (povstání 1715 - 1716) a Karla Eduarda Stuarta (1745 - 1746). Povstání byla krutě potlačena. V moderních dějinách stojí za zmínku vliv průmyslové revoluce a zámořských objevů na ekonomický vzrůst Skotska. Obchody se zámořím, výroba lodí a průmyslového zboží napomohly Skotsku k ekonomické prosperitě. Významnou událostí je také objevení ropných nalezišť v Severním moři a znovuobnovení Skotského parlamentu. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Skotska. Skotsko se nachází v severní třetině ostrova Velká Británie a na přilehlých ostrovech. Rozprostírá se na 78 772 čtverečních kilometrech (30 414 mil2). Pevninskou hranici má pouze s Anglií a to 96 kilometrovou mezi řekou Tweed na východě a zálivem Solway Firth na západě. Nejbližšími sousedy jsou Irsko, vzdálené po Irském moři 30 kilometrů jihozápadně, Norsko, které leží 400 kilometrů východně přes Severní moře a Faerské ostrovy spolu s Islandem, které odděluje od Skotska Atlantský oceán směrem na severozápad.", "question": "Kolik je ve Skotsku mezinárodních letišť?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Fallout", "context": "Fallout Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: rozšířit úvod? , styl dle Wikipedie:Encyklopedický styl, dodat další sekce (charakteristiku, hodnocení, prodeje…) FalloutLogo hryZákladní informaceVývojářInterplay EntertainmentVydavatelInterplay EntertainmentRežisérFeargus UrquhartProducentiTim Cain Brian FargoDesignéřiChristopher Taylor David Hendee Scott EvertsProgramátorChris JonesSkladatelMark MorganHerní sérieFalloutPlatformyMS-DOS, Microsoft Windows, Mac OS, OS XDatum vydání30. září 1997ŽánrRPGHerní módSingle-playerKlasifikacePEGI ESRB Některá data mohou pocházet z datové položky. Fallout 1 je počítačová hra z roku 1997 od Interplay Entertainment, první díl série Fallout. Gameplay Fallout je 2D RPG s otevřeným světem. RPG prvky jsou založeny na originálním systému SPECIAL, který je používán v celé herní sérii. Hráč si na začátku hry může vybrat jednu ze tří předvytvořených postav (které odpovídají klasickým RPG archetypům Bojovník/Lupič/Diplomat), anebo si pomocí přidělení bodů do statistik vytvořit vlastní. Hlavní postava se pohybuje po dvou herních mapách – větší, která je používána k přesunu mezi městy (a kde dochází k náhodným setkáním), a menší, která znázorňuje samotné ulice měst (případně jiné lokace, jako jsou domy, farmy, jeskyně aj.). Zkušenosti jsou získávány bojem, konverzacemi, používáním schopností a plněním questů. Většina questů má více způsobů řešení a hráč se může rozhodnout, který si vybere. Tyto volby jsou pak reflektovány nejen v příběhu (prostřednictvím vyprávění v epilogu), ale i v samotné hře (v dialozích a přístupu k dalším questům). Hra také obsahuje systém karmy a reputací, který upravuje reakce NPCs na hráčovu postavu. Při získání dostatečného počtu zkušeností se hlavní postava dostává na další úroveň, což zlepšuje její schopnosti a umožňuje hráči vybírat si dodatečné bonusy. Boj se koná prostřednictvím tahů, kdy hráč používá omezený počet akčních bodů k provádění akcí jako je pohyb, útok, používání předmětů apod. Konverzace s jinými postavami probíhají prostřednictvím dialogových oken s možností vybírání odpovědí. Oproti jiným soudobým RPG hrám jsou statistiky postavy v konverzacích zohledněny, a tak například vysoká inteligence otevírá nové dialogové možnosti, zatímco vysoká síla umožňuje zastrašování. Příběh PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Úvodní video hry stručně shrnuje situaci – v roce 2077 proběhl konflikt o nerostné suroviny, který nakonec přerostl v jadernou válku.", "question": "Pochází první díl série Fallout z roku 1997?", "answers": ["Fallout 1 je počítačová hra z roku 1997 od Interplay Entertainment, první díl série Fallout."]}
{"title": "Walther Bothe", "context": "Walther Wilhelm Georg Bothe (8. ledna 1891, Oranienburg, Německo - 8. února 1957, Heidelberg, Německo) byl německý fyzik. Jeho práce představovaly významný přínos k vybudování moderní nukleární fyziky. Po ukončení studia na univerzitě v Berlíně působil na Vysoké škole zemědělské a později na Říšském fyzikálně-technickém ústavu. V roce 1932 po předchozím jmenování profesorem na univerzitě v Gießenu přešel na univerzitu v Heidelbergu. Zabýval se rentgenovým zářením, přirozenou i umělou radioaktivitou. Společně s H. Becrerem objevil nový druh záření, které se podařilo identifikovat až J. Chadwickovi jako proud neutronů. Za nejvýznamnější Botheův objev je považována koincidenční detekční metoda částic, která umožňovala stanovit směr jejich pohybu a odhalit jejich případný současný vznik. Této metody je využíváno zejména při studiu kosmického záření. Za tento objev mu byla společně s M. Bornem udělena Nobelova cena za fyziku pro rok 1954.", "question": "Kde zemřel Walther Wilhelm Georg Bothe?", "answers": ["Heidelberg"]}
{"title": "Trent Reznor", "context": "Od té doby vydal osm studiových alb. Reznor v osmdesátých letech hrál se skupinami jako Option 30, The Urge, The Innocent či Exotic Birds. Mimo Nine Inch Nails se produkuje také alba pro skupinu Marilyn Manson či Saula Williamse. Reznor a jeho manželka Mariqueen Maandig jsou členy post-industrialní skupiny How to Destroy Angels, ještě s Atticus Rossem a dlouhodobým členem Nine Inch Nails Robem Sheridanem. Reznor a Ross složili mnoho soundtracků pro filmy Davida Finchera. The Social Network (2010), Muži, kteří nenávidí ženy (2011) a Zmizelá (2014). Vyhráli ocenění Akademie pro nejlepší filmový soundstrack za The Social Network a Grammy za Muži, kteří nenávidí ženy. Reznor se narodil v New Castelu v Pensylvánii rodičům Nany Lou a Michaeli Reznorovi. Má německý a irský původ. Poté, co se jeho rodiče rozvedli žil se svými prarodiči v Merceru v Pensylvánii, zatímco jeho sestra Tera žila s jeho matkou. Reznor začal hrát na klavír v pěti letech a již vykazoval známky nadání pro hudbu. Na střední škole se učil hrát na Saxofon a Tuba a stal se členem jazzové a pochodové skupiny. Reznor též hrál v divadle a byl zvolen nejlepším Ježíšem v Jesus Christ Superstar. Poté nastoupil na Allegheny College, kde vystudoval počítačovou techniku. Když byl studentem střední školy, Reznor se přidal ke skupině Option 30, a hrál s nimi tři koncerty týdně. Rok po vysoké je Reznor opustil a přestěhoval se ho Ohia v Clevelandu začít hudební kariéru. Jeho první skupina byla Urge, cover skupina. Roku 1985 se přidal do The Innocent jako klávesista, vydali album - Livin' in the Street, ale Reznor skupinu opustil po třech měsících. 1986 se přidal do skupiny Exotic Birds a objevil se s nimi ve filmu Light of Day jako fiktivní skupina nazvaná The Problems. V této době též dělal klávesistu skupině Slam Bamboo. Reznor získal práci v Cleveland's Right Track Studio jako technik a vrátný.", "question": "V jakém městě se narodil Trent Reznor?", "answers": ["Mercer"]}
{"title": "Malmbanan", "context": "Malmbanan - v norském úseku nazývaná Ofotbanen - je železniční trať, která spojuje město Luleå na švédském pobřeží Botnického zálivu s norským přístavem Narvik u pobřeží Norského moře. Název vznikl podle slova \"malm\", což ve švédštině znamená \"železná ruda\". Norské pojmenování vzniklo podle fjordu Ofotfjorden, podél kterého vede tato železnice do Narviku. Délka železnice činí 474 km. Stavba trati byla zahájena v roce 1884 a první byl v roce 1886 dokončen úsek Luleå – Boden, v roce 1887 byla železnice prodloužena až do Gällivare. První vlak s železnou rudou se vydal na trasu Gällivare - Luleå 12. března 1888. Krátce poté byl provoz zastaven, neboť trať byla poškozena v důsledku tání sněhu a rozmrzání spodku. Oprava poškozené trati se protáhla a provoz byl obnoven až 23. března 1892. Stavba dalších úseků se rozeběhla až v roce 1898. Úsek Gällivare – Kiruna byl dokončen na podzim roku 1899. První osobní vlak do Narviku dorazil 6. listopadu 1902. Oficiálně byla trať otevřena králem Oskarem II. 14. července 1903. Na celé trati byl nejdříve parní provoz, ale hlavně v pohraničním horském úseku zvládaly parní lokomotivy vozbu těžkých rudných vlaků jen s velkými obtížemi. Proto švédské státní dráhy SJ zahájily elektrifikaci nejnáročnějšího úseku Kiruna – Riksgränsen. V tomto úseku elektrifikovaném napájecí soustavou 16 kV 15 Hz (v roce 1923 upravena 16 kV a 16 2/3 Hz) byl zahájen elektrický provoz v roce 1915 a během 20. let 20. století byla postupně elektrifikována celá trať. V minulosti byly provozovatelem dráhy jednotlivé unitární státní železnice: Statens Järnvägar (SJ) ve Švédsku a Norges Statsbaner (NSB) v Norsku. Provozovatelem švédského úseku se v roce 1988 stala společnost Banverket, která vznikla vyčleněním od SJ. 1. dubna 2010 převzala její úlohu agentura Trafikverket. Od roku 1996 je provozovatelem norského úseku firma Jernbaneverket. Tyto společnosti jsou odpovědné také za údržbu a rozvoj této železnice.", "question": "Která města spojuje železniční trať Malmbanan?", "answers": ["Luleå na švédském pobřeží Botnického zálivu s norským přístavem Narvik u pobřeží Norského moře"]}
{"title": "Dopravní podnik města Brna", "context": "Příměstská autobusová doprava (regionální linky IDS JMK) zajišťovaná DPMB obsluhovala několik dalších obcí (např. Hvozdec, Veverskou Bítýšku nebo Ostopovice). Brno bylo prvním městem na území dnešního Česka, kde byla zavedena tehdy koněspřežná tramvaj. Současná brněnská trolejbusová síť je největší v České republice, tramvajová síť je druhá největší po pražské. Dopravní podnik města Brna akciová společnost vznikl dne 1. ledna 1998 přeměnou z Dopravního podniku města Brna, státního podniku, který byl zrušen bez likvidace. DPMB se v roce 2007 řídil stanovami upravenými a schválenými rozhodnutím jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Dne 25. listopadu 2013 zavedl DPMB prodej SMS jízdenek. Tato služba byla zavedena se zpožděním roku a půl oproti původnímu plánu, neboť jejího provozovatele se podařilo vybrat teprve ve třetím výběrovém řízení. Od 1. ledna 2017 zavedl DPMB elektronické odbavování cestujících s předplatními jízdenkami. Jízdní doklad je nahrán přímo na platební kartě, což je rozdíl oproti jiným městům v ČR, které používají vlastní karty, ať je to ODISka, nebo Lítačka. Generální ředitel: Ing. Miloš Havránek (od 16. května 2011), Ing. Bedřich Prokeš (1998 - 15. května 2011) Technický ředitel: Ing. Jaromír Holec (od 1. ledna 2012). , Ing. Rudolf John (do 31. prosince 2011) Provozní ředitel: Ing. Jiří Valníček Ekonomická ředitelka: Ing. Zuzana Ondroušková (od 1. ledna 2012), Ing. Hana Černochová (od 1. ledna 2008), Marie Marhanová (do 31. prosince 2007) Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Brně. Brno bylo pátým městem v Rakousku-Uhersku, které zavedlo koněspřežnou dráhu, před Brnem byla pouze ve Vídni, Pešti, Budíně a Temešváru. V roce 1869 byl postaven první úsek, který vedl od Kiosku (dnešní Moravské náměstí) do Kartouz (dnešní Semilasso).", "question": "Kdy zavedl DPMB prodej SMS jízdenek?", "answers": ["25. listopadu 2013"]}
{"title": "Estonsko", "context": "Přítomné jsou i další menší protestantské církve, Svědkové Jehovovi, židé a novopohané. === Významná města === Haapsalu Jõ Kärdla Kohtla-Järve Kunda Kuressaare Narva Paldiski Pärnu Rapla Tartu Tallinn Valga Võ Viljandi == Kultura == Za zakladatele moderní estonské literatury je považován Friedrich Reinhold Kreutzwald, za zakladatele moderní estonské poezie jsou označováni Marie Underová a Kristjan Jaak Peterson. Významnou představitelkou estonského národního obrození byla básnířka Lydia Koidula či spisovatel Carl Robert Jakobson. Johann Voldemar Jannsen napsal báseň, která se stala později textem estonské národní hymny. Pentalogie Pravda a spravedlnost, jejímž autorem je Anton Hansen Tammsaare, je pilířem estonské prózy. V meziválečném Estonsku vynikli básnířka Betti Alverová či básník Friedebert Tuglas, který do estonské literatury vnesl prvky impresionismu a symbolismu. Ve druhé polovině 20. století se prosadil Jaan Kross. K oceňovaným současným autorům patří Tõ Õ. Nejproslulejšími hudebními skladateli jsou Arvo Pärt, Evald Aav a Eduard Tubin. Z interpretů lze jmenovat dirigenta Neeme Järviho. V Estonsku se narodil významný americký architekt Louis Kahn. V modelingu se prosadila Carmen Kassová. == Věda a vzdělávání == K významným vědcům patří astrofyzik Ernst Öpik, fyzikové Thomas Johann Seebeck, jenž objevil termoelektrický jev, a Heinrich Lenz či optik Bernhard Schmidt. Estonský původ měli i zoologové Karl Ernst von Baer a Alexander von Middendorff. K nejvýznamnějším světovým sémiotikům patří Jurij Michajlovič Lotman. Lingvista Paul Ariste zasvětil život studiu umírající votštiny. Ve vývoji estonského jazyka sehrál zásadní roli filolog Johannes Aavik. Tvůrcem umělého jazyka Occidental byl baltský Němec Edgar de Wahl. Mezinárodní věhlas získal i filozof a kulturní teoretik Jaan Kaplinski. V Tallinu se narodil zakladatel gestalt psychologie Wolfgang Köhler.", "question": "Kdo byla významnou představitelkou estonského národního obrození?", "answers": ["Lydia Koidula či spisovatel Carl Robert Jakobson"]}
{"title": "Vojenský řád Marie Terezie", "context": "(postupně rytíř, komandér, velkokříž), polní maršál Josef Václav Radecký z Radče (postupně rytíř, komandér a později velkokříž řádu), polní maršál arcivévoda Karel Ludvík (velkokříž s brilianty), generál Leopold ze Šternberka (velkokříž s brilianty), generálmajor Josef von Smola (rytíř a komandér), generál z období napoleonských válek Václav Jan Frierenberger a další.[5] Galerie Hvězda velkokříže řádu s brilianty Revers řádu s iniciálami Marie Terezie a Františka Lotrinského Maršál Radecký s hvězdou velkokříže řádu Maršál Karel Filip ze Schwarzenbergu s velkostuhou a hvězdou velkokříže Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků Maria-Theresia-Orden na německé Wikipedii a Military Order of Maria Theresa na anglické Wikipedii. ↑ http://www.militaria.cz/cz/clanky/vojenska-symbolika/vojensky-rad-marie-terezie.html1 2 3 LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. Heslo Vojenský řád Marie Terezie, s. 124. (česky) 1 2 3 4 KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha: Elka Press, 2006. 304 s. ISBN 80-902745-9-5. S. 88. (česky) ↑ Encyklopedie řádů, s. 124.↑ Řády a vyznamenání, s. 89. Literatura PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojenský řád Marie Terezie na Wikimedia Commons Vojenský řád Marie Terezie – článek na militaria.cz Vojenský řád Marie Terezie Rád Márie Terézie – článek na slachta.com Autoritní data: GND: 1243389-5 | VIAF: 127629568 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Rakousko | Válka", "question": "Jak se jmenoval nejvyšší rakouský vojenský řád, který byl založen v roce 1757?", "answers": ["Vojenský řád Marie Terezie"]}
{"title": "Soustava SI", "context": "Soustava SI Logo SI Soustava SI (zkratka z francouzského „Le Systè International d'Unités“[1] – česky „Mezinárodní systém jednotek“) je mezinárodně domluvená soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze sedmi základních jednotek, na nich aritmeticky závisejících odvozených jednotek a dekadickými předponami tvořených násobků a dílů jednotek. Definice těchto jednotek a uchovávání případných etalonů garantuje Mezinárodní úřad pro míry a váhy v Sè (Francie). Původní systém mezinárodních jednotek byl používaný zhruba od roku 1874. V roce 1960 byla Soustava SI vyhlášena jako mezinárodně platná, načež začala být postupně implementována do právních řádů jednotlivých států. Od roku 2011 probíhala příprava nových definic stávajících jednotek na základě vazby k pevně stanoveným hodnotám přírodních konstant,[2] která byla definitivně schválena na konferenci konané v listopadu 2018 ve Versailles[3] a která následně 20. května 2019 vstoupila v platnost. Byl tak opuštěn i poslední fyzický etalon, kilogram, a všechny jednotky jsou tak reprodukovatelné s přesností alespoň na šest platných číslic díky definovaným fyzikálním vztahům.[4] Sedm základních jednotek SI a jejich vzájemná závislost. Shora proti směru hodinových ručiček: sekunda (čas), metr (délka), ampér (el. proud), kelvin (teplota), kandela (svítivost), mol (látkové množství) a kilogram (hmotnost) V Česku stanovuje povinnost používat soustavu jednotek SI zákon č. 505/1990 Sb. ze dne 16. listopadu 1990 (Zákon o metrologii[5]) a prováděcí vyhláška č. 264/2000 Sb. (Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu o základních měřicích jednotkách a ostatních jednotkách a o jejich označování[6]). Těmito předpisy je také stanoven Český metrologický institut se sídlem v Brně jako garant jednotek a etalonů pro Českou republiku. Historické souvislosti", "question": "Kolik základních jednotek se nachází v soustavě SI?", "answers": ["ze sedmi"]}
{"title": "Leonardo da Vinci", "context": "Další vynálezy zahrnují ponorku, zařízení s ozubenými kolečky, které může být považováno za první mechanickou kalkulačku, a auto poháněné pružinovým mechanismem. V čase svého pobytu ve Vatikánu naplánoval průmyslové využití sluneční energie pomocí parabolických zrcadel na ohřívání vody. Mimo těchto vynálezů vynalezl skafandr, ve svých studiích jej do detailů rozpracoval, i když v té době pozůstával jen ze zvonu na hlavu a plovacích ploutví. Až později domyslel kožený oděv určený na pobyt pod vodou. Také zkonstruoval vrtačku, která sestávala z hlavice, kolečkového mechanismu a kliky, pomocí které se otáčela. K jedním z nejfuturističtějších vynálezů jeho doby patří bicykl. Zatímco v roce 1817 se začíná konstruovat první jízdní kolo (převody a řetězy byly dodány až v roce 1900) a celý proces výroby pomocí techniků, továren a podnikatelů trvá přes 80 let, Leonardo ho před čtyřmi sty lety dosáhl jediným skokem. Leonardovým žákem byl velice zkušený a znalý Giovanni Antonio Boltraffio. Ten v roce 1500 namaloval pro kostel Milosrdenství u Bologne olejomalbu Madona s dítětem, sv. Janem Křtitelem, malým sv. Šebestiánem. Boltraffio jej signoval svým jménem s poznámkou, že je Leonardovým žákem. Udělal i jiné práce ve svém rodném Miláně a jinde. Dalším žákem byl Marco Uggioni, který namaloval v kostele Santa Maria della Pace Smrt Panny Marie a Svatbu v Káni Galilejské.", "question": "Co namaloval Giovanni Antonio Boltraffio v roce 1500?", "answers": ["olejomalbu Madona s dítětem, sv. Janem Křtitelem, malým sv. Šebestiánem"]}
{"title": "Paršovice", "context": "Paršovice jsou obec v okrese Přerov, v oblasti zvané Záhoří, cca 10 km od Hranic, 12 km od Bystřice pod Hostýnem. Jsou součástí mikroregionu Záhoran. Leží v nadmořské výšce kolem 322 m, katastrální území má 1356 hektarů. Nejstarší doloženou památkou byl stříbrný kalich s letopočtem 1059, který byl zapsán v inventáři paršovického kostela v roce 1806. První písemná zmínka o obci se nachází v listině z roku 1141, další potom v roce 1371, kdy obec koupil Vok z Kravař a stala se tak na téměř 500 let součástí majetku pánů z Helfštýna. Někteří badatelé kladou její vznik ještě dál – až do 10. století, ale tyto informace nejsou nijak věrohodně doloženy. Dominantou obce je empírový kostel sv. Markéty posvěcený v roce 1906 – jediný empírový kostel v okrese Přerov. Již v 11. století zde stál dřevěný kostel – jeden z nejstarších kostelů v okolí, v období reformace přeměněný na českobratrský, poté opět na katolický. Nový kostel z roku 1826 v létě roku 1900 vyhořel a po šest let byl budován kostel nynější. Součástí výzdoby kostela je mramorový oltář a cenný obraz Vidění sv. Markéty, jehož autorem je mistr Urban. U kostela se nachází dřevěný tzv. misijní kříž a kamenný kříž v lidovém stylu. Naproti kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1860, na křižovatce u odbočky na Valšovice u budovy sokolovny socha Panny Marie s Ježíškem, na dolním konci dřevěný kříž, v obci a okolí lze najít ještě několik dalších malých kapliček a božích muk. Další pamětihodností v Paršovicích je školní budova z roku 1898, tehdy nazvaná \"Jubilejní škola císaře pána Františka Josefa I.\" Název obce pochází zřejmě z mužského jména Bartoloměj – Bartoš, staročesky Pareš. Nabízí se vysvětlení původu názvu jako \"obec lidu Bartošova (Parešova)\" – tedy původně Parešovice, zkráceno na Paršovice. Římskokatolická farnost Paršovice Obrázky, zvuky či videa k tématu Paršovice ve Wikimedia Commons", "question": "Z jakého roku pochází školní budova v obci Paršovice?", "answers": ["1898"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "Zdejší architektuře dominovala 29 m vysoká budova známá jako Perrott's Folly a blízko ní stojící pozdější viktoriánská věž, část edgbastonské vodárny, které pravděpodobně ovlivnily představy různých temných věží v jeho pracích. Když mu bylo 16, zamiloval se do Edith Brattové (později se stala předlohou pro postavu Lúthien) a navzdory mnoha překážkám se s ní oženil. Po celý zbytek života zůstala jeho jedinou láskou. V roce 1911 začal studovat na Oxfordské univerzitě, v únoru 1913 absolvoval zkoušky Honour Moderations, dosáhl sice jen hodnocení druhé třídy, ale jeho práce ze srovnávací filologie byla ohodnocena jako bezchybná. Přešel tedy na studium anglistiky a roku 1915 dosáhl akademického titulu první třídy a dne 22. března 1916 se John Ronald Reuel Tolkien oženil s Edith Brattovou. Zuřila první světová válka a Tolkien byl povolán[zdroj? ] do armády k Lancashirským střelcům, kde sloužil jako podporučík. Mnoho jeho spolubojovníků a většina blízkých přátel padlo v bojích. Tolkien se účastnil bitvy u Sommy, kde se v říjnu 1916 nakazil zákopovou horečkou, byl repatriován a strávil pak většinu roku 1917 v nemocnici.", "question": "Jak se celým jménem jmenuje autor Pána prstenů?", "answers": ["John Ronald Reuel Tolkien"]}
{"title": "Bedřich Schnirch", "context": "Na severním i jižním břehu se nacházely zděné věže, mezi kterými byla natažena trojice řetězů po pravé i levé straně, a ty nesly 5,55 metru širokou mostovku. Při stavbě byly použity řetězy složené z plochých železných prvků, které vynalezl Josef Božek. V roce 1891 byl po důkladné technické kontrole zjištěn nepříznivý stav řetězů. Kovy, které byly ve zdivu pod chodníkem, podlehly masivní korozi a řetězový most byl v provozu do roku 1895, poté byl zbourán a nahrazen mostem ocelovým. === Most císaře Františka I. === Podrobnější informace naleznete v článku Most císaře Františka I. Most císaře Františka I. byl v Praze po Karlově mostě v pořadí teprve druhým trvalým mostem přes Vltavu. Vznikl v letech 1839–1841 u dnešního Národního divadla a jeho stavba stála přibližně 330 000 zlatých. Ze všech Schnirchových řetězových mostů byl největší: délka dosahovala 413 metrů, šířka mezi zábradlím byla 9 metrů. Most měl dvě části, obě podpíral mohutný prostřední pilíř na Střeleckém ostrově, založený na dřevěném roštu a na 156 dřevěných pilotách. Roku 1898 byl provoz na mostě ukončen a převeden na dřevěné provizorium. === Stádlecký most === Podrobnější informace naleznete v článku Stádlecký most. Most dal v letech 1847–1848 postavit podle projektu Bedřicha Schnircha a Františka Josefa Gerstnera českobudějovický podnikatel Vojtěch Lanna. Původně vedl přes Vltavu v Podolsku (na silnici z Tábora do Písku). Kvůli rostoucímu objemu dopravy jej ve 30. letech 20. století nahradil železobetonový Podolský most. Oba mosty zde existovaly společně osmnáct let, do roku 1960. V sedmdesátých letech 20. století byl řetězový most rozebrán a přemístěn ke Stádlci do údolí Lužnice. Slavnostní otevření obnoveného Stádleckého mostu se konalo 25. května 1975. === Další mosty === Roku 1841 se podle Schnirchových plánů stavěl řetězový most ve Strakonicích přes Otavu o délce 42 m a o rok později řetězový most v Poděbradech přes Labe o délce 101 m. V roce 1845 následoval řetězový most o délce 41 m u Jaroměře, rovněž přes Labe. Z roku 1853 je řetězový most v Postoloprtech přes Ohři o délce 99 m. === Řetězové střechy === V roce 1826 získal Schnirch výsadu na stavbu střech z kujného železa, tj. visutých nebo zavěšených střech, a společně se svým synovcem Ing. Josefem Emanuelem Schnirchem se věnoval jejich stavbě další dva roky.", "question": "Návrhy jakých mostů proslul Bedřich Schnirch?", "answers": ["řetězových"]}
{"title": "Palembang P2", "context": "Během japonské okupace bylo P2 domácí základnou 87. sentai (戦 ~ armádní letecký pluk/skupina) s Ki-44 Šóki která chránila ropné rafinérie v Plaju a Sungei Gerong. Kromě 87. sentai z letiště operovaly i stroje 21., 33. a 77. sentai.[2] Koncem války našli Britové na P2 sedm Ki-45, dvanáct Ki-46, K-30 a Ki-79.[2] Po válce Související informace naleznete také v článku Dějiny Indonésie. S vyhlášením samostatnosti se P2 ocitlo na území nárokovaném Indonésií, ale zpočátku kontrolovaném Nizozemci. Dne 7. července 1947 bylo letiště dobyto nizozemským 7 Regiment Stoottroepen (pěší pluk) a následovně používáno Pipery 17 VARWA. V dubnu 1950 bylo P2 předáno Indonésii a VPD byly využívány pravděpodobně až do roku 1975.[2] Odkazy Reference 1 2 3 4 5 Sumatra and Java 1942: Palembang P2 airfield, Sumatra [online]. 211squadron.org, 2002-05-31, rev. 2009-07-31 [cit. 2009-08-26]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]1 2 3 4 5 6 7 8 9 HEYMAN, Jos. ADF Serials Newsletter November - December 2006 [online]. ADF Serial Numbers, prosinec 2006 [cit. 2009-08-26]. Kapitola Palembang P2 Airfield Rediscovered. Dostupné online. (anglicky) ↑ JUNGSLAGER, Gerard. Forlorn Hope: The desperate battle of the Dutch against Japan, December 1941-March 1942.", "question": "Do kdy bylo letiště Palembang P2 využíváno ke svému účelu?", "answers": ["1975"]}
{"title": "Zajíc", "context": "Zajíc (Lepus) je rod savců z čeledi zajícovití, do které patří i podobný králík. Jde o býložravce schopné velmi rychlého běhu. V Evropě žijící zajíc polní (Lepus europeus) dokáže vyvinout rychlost až 70 km/h. Obrázky, zvuky či videa k tématu Zajíc ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo zajíc ve Wikislovníku Taxon Lepus ve Wikidruzích Zajíc na biolib.cz", "question": "Až jak velkou rychlost v km/h dokáže vyvinout zajíc polní žijící v Evropě?", "answers": ["70"]}
{"title": "Pekachjáš", "context": "Pekachjáš Pekachjáš Narození 8. století př. n. l. Úmrtí 8. století př. n. l. Samaří Otec Menachém Některá data mohou pocházet z datové položky. Pekachjáš (hebrejsky: פְּקַחְיָה, Pekachja), v českých překladech Bible přepisováno též jako Pekachiáš či Pekachia, byl v pořadí sedmnáctým králem Severního izraelského království. Jeho jméno se vykládá jako „Otevřel (oči) Hospodin“.[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů vládl asi v letech 737 až 735 př. n. l.[2] Podle kroniky. Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3165–3167 od stvoření světa neboli do rozmezí let 597–594 před naším letopočtem,[3] což odpovídá 2 letům vlády, jak je uvedeno v Druhé knize králů.[4] Pekachjáš byl synem krále Menachéma a v Samaří začal vládnout po smrti svého otce, což bylo v 50. roce vlády judského krále Azarjáše. Pekachjáš během své krátké vlády pokračoval v politice svého otce, jež spočívala ve vazalství k asyrskému králi. Zřejmě kvůli této poplatnické politice se proti němu spikl jeho štítonoš Pekach, syn Remaljášův, který ho ubil v paláci královského domu a sám místo něj usedl na izraelský královský trůn. Králové Izraelského království Předchůdce: Menachém 737–735 př. n. l. Pekachjáš Nástupce: Pekach Odkazy Reference ↑ HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 385. ↑ Existuje několik verzí datace vlády izraelských a judských panovníků. Tato datace podle Finkelstein – Silberman (2007), s. 30, kteří vycházejí z Anchor Bible Dictionary a Galilovy práce The Chronology of the Kings of Israel and Judah.↑ GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 79-80. ↑ 2Kr 15, 23 (Kral, ČEP) Literatura NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Pekachia. DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo PEKACHJÁŠ. FINKELSTEIN, Israel; SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-869-3.", "question": "Kdo byl v pořadí sedmnáctým králem Severního izraelského království?", "answers": ["Pekachiáš"]}
{"title": "Android (robot)", "context": "Android (robot) Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. android – spíš komplikovaná figurína vyvinutá pro testování kosmických skafandrů Android je člověku podobný robot. Android je stroj, jehož účelem je vypadat, chovat se, pracovat, popřípadě myslet podobně jako člověk díky umělé inteligenci.[1] Název „Android“ pochází z řeckých výrazů andros (muž, člověk) a -eides (stejného druhu, podobný). Náboženství, legendy, historie, alchymie Napodobit či zopakovat stvořitelský čin Boha či Přírody – tato myšlenka se v historii lidstva opakuje mnohokrát. mýtus o Kyperském králi Pygmalion – zřejmě předcházel Ovidiovu ztvárnění. homunkulus – doslova človíček, často výraz pro syntetickou (umělou) bytost Golem je typickým legendárním příkladem androida Automaty S rozvojem jemné mechaniky bylo navrhováno a konstruováno mnoho automatů, tj. samohybných mechanismů, přičemž mnoho z nich bylo umisťováno do člověkupodobných figur, jejichž pohyb ovládaly. čínské automaty – jsou popisovány již v dobách před naším letopočtem Řecko – Hérón Alexandrijský kolem r.50 př. n. l. popisuje automat, který naléval víno na párty [2]", "question": "Co je účelem androida?", "answers": ["vypadat, chovat se, pracovat, popřípadě myslet podobně jako člověk díky umělé inteligenci"]}
{"title": "Incká říše", "context": "Incká říše (kečuánsky Tahuantinsuyo, novějším přepisem Tawantinsuyu (\"Čtyři země\"); španělsky Imperio Inca) byl státní útvar v Jižní Americe, rozkládající se v hornatých andských oblastech na území dnešních států Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny. Byla to ve své době největší indiánská říše amerického kontinentu. Zanikla v 1. třetině 16. století pod náporem španělských dobyvatelů, vedených conquistadorem Franciskem Pizarrem. Ti využili rozepří ve vládnoucí rodině Inků (z tohoto panovnického titulu je i odvozeno jméno státu) i vážných vnitřních rozporů jejich mnohonárodnostní, kulturně různorodé říše a během jednoho roku ji vojensky rozdrtili – pomohla jim k tomu i nadřazenost evropské výzbroje a taktiky, spolu s působením do incké populace přivlečených smrtelných nakažlivých nemocí. Nepatrný zbytek říše pod vládou boční linie Inků vydržel v horách okolo pevnosti Vilcabamba až do roku 1572, kdy byl rovněž dobyt Španěly. Noví koloniální páni systematicky zničili většinu hmotných i duchovních pozůstatků po Incích, kromě mity, systému nucených prací, který ponechali a ještě zpřísnili. Ve vědomí kečujských Indiánů však určité pozitivní povědomí o incké státnosti přetrvalo a bylo znovu oživeno po rozpadu španělské koloniální říše. K odkazu Incké říše se dnes silně hlásí zejména Peru, na jehož území leželo jádro tohoto útvaru a kde žijí i potomci těch, kdo jej založili. == Historie == === Založení říše === Zpočátku byla říše omezena pouze na město Cuzco (\"Pupek světa\") a jeho bezprostřední okolí. Manco Capac, zakladatel tohoto městského státu a po něm dalších osm Inků vládli jen nad touto malou oblastí. Postupně obsazovali inčtí panovníci okolní údolí. Rozpínavost malého inckého království se znelíbila sousední velké říši Chanků, kteří také rozšiřovali své království, ovšem ve větším měřítku než Inkové. Chankové začali sestavovat armádu proti malému, úrodnému království.", "question": "Kym byli vedený španělští dobyvatelé při zániku říše Inků?", "answers": ["Franciskem Pizarrem"]}
{"title": "Praděd", "context": "Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska, v současnosti tudy prochází i hranice krajů Moravskoslezského a Olomouckého, a okresů Bruntál (Malá Morávka, Vrbno pod Pradědem) a Šumperk (Loučná nad Desnou). Na severním úbočí vrcholu je rozsáhlý mrazový srub Tabulové skály s unikátní květenou. Staří Slované říkali hoře Stará vatra [zdroj? ], koncem 14. století se nazývala Keilichter Schneberg neboli Keilichtská Sněžná hora (Keilicht bylo jméno jiné hory nad Červenohorským sedlem). Posléze byla nazývána Klínovcová hora a Niská Sněžka. Až v 19. století získala po Pradědovi, legendárním ochránci Jeseníků, jméno Altvater, což byl základ pro české jméno Praděd. Turistická oblast okolo Pradědu je širokou veřejností označována za \"Slezský ledovec\", a to díky dobrým sněhovým podmínkám po celou zimu, jež jsou celorepublikový unikát. [1] Praděd je přístupný z několika směrů. Na vrchol vede asfaltová silnice z Karlovy Studánky přes sedlo Hvězda a chatu Ovčárna, kterou kopíruje i zelená turistická značka (9 km). Turisticky je Praděd přístupný také po hlavní červeně značené hřebenovce od Červenohorského sedla (asi 10 km). Nejprudší výstup vede po modře značené cestě z Koutů nad Desnou kolem dolní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně (asi 14 km s převýšením 800 m). Dalšími možnostmi jsou cesta od severovýchodu ze sedla Vidly nebo od jihozápadu ze sedla Skřítek. Na vrcholu původně stála kamenná rozhledna, vysoká 32,5 m, postavená v letech 1903 až 1912 Moravskoslezským sudetským horským a turistickým spolkem. Věž byla postavena v romantickém duchu starého gotického hradu. Původně se nazývala Habsburgwarte, v roce 1938 byla přejmenovaná na Adolf-Hitler-Turm. Po druhé světové válce chátrala a zřítila se 2. května 1959. Napodobenina této rozhledny (německy Altvaterturm) stojí od roku 2004 na hoře Wetzstein u Lehestenu v Durynském lese (něm. Thüringer Wald) v Německu. S rozmachem televizního vysílání v 60. letech na vrcholu vyrostla dřevěná konstrukce s vysílačem.", "question": "Jaká je druhá nejprominentnější hora České republiky?", "answers": ["Praděd"]}
{"title": "Neil Armstrong", "context": "Oficiálně byla jako posádka Apolla 11 potvrzena v prosinci 1968.[56] Armstrong zůstal velitelem, jeho kolegy byli pilot velitelského modulu Fred Haise, v lednu 1969 nahrazený Michaelem Collinsem, a pilot lunárního modulu Edwin \"Buzz\" Aldrin. Zprvu novináři i někteří pracovníci NASA soudili, že prvním mužem na Měsíci bude Aldrin, na základě analogie s loděmi Gemini, kde výstupy do vesmíru prováděl pilot.[57] V březnu 1969 se však vedoucí pracovníci NASA Deke Slayton. , George Low, Bob Gilruth a Chris Kraft dohodli, že právě Armstrong bude prvním člověkem, který sestoupí na povrch Měsíce, mimo jiné i kvůli jeho skromnosti.[58] Na tiskové konferenci 14. dubna 1969 zdůvodnili Armstrongovo prvenství konstrukcí lunárního modulu – venkovní průlez se otvíral dovnitř a doprava, pro vpravo sedícího pilota by proto v těsném modulu bylo obtížné vylézt před velitelem. Slayton k tomu dodal, že podle něj by velitel měl být první i z protokolárních důvodů.[57] Ovšem v době, kdy se čtveřice rozhodla, důsledky umístění průlezu si neuvědomovala.[pozn. 4] Při trénování přistání na Měsíci s letovým trenažérem LLRV (Lunar Landing Research Vehicle) došlo 6. května 1968 k selhání tohoto trenažéru a jen pohotová katapultace zachránila Armstrongovi život. Přes přestálé nebezpečí Armstrong trval na výcviku s LLRV s tím, že pro úspěšné přistání na Měsíci je nezbytný.[59] Neil Armstrong dostává letové plány pro let Apollo 11 Mise začala 16. července 1969 v 13:32:00 UTC startem z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Po necelých dvou obězích Země třetí stupeň nosné rakety Saturn V uvedl Apollo na dráhu k Měsíci. Astronauti přestavěli loď – s velitelským modulem pojmenovaným Columbia – se odpojili, otočili ho a připojili k lunárnímu modulu, který nesl jméno Eagle (Orel). Poté odhodili nepotřebný třetí stupeň Saturnu.[60]", "question": "Kdo byl první člověk na měsíci?", "answers": ["Neil Armstrong"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Tyto nedostatky nutily uživatele přecházet na novější systém Windows NT (viz níže). Změna vzhledu grafického rozhraní (výměna správce oken) ve Windows 95 (24.8.1995) přinesla intuitivnější ovládání a vyšší zájem uživatelů. Ihned po vypuštění na trh, se první den prodalo 300,000 kopií. Windows 95 obsahoval i podporu protokolu TCP/IP, což znamenalo umožnění přímého přístupu k Internetu bez instalace doplňků od jiných dodavatelů (např. Trumpet Winsock), tlačítko Start, podporu dlouhých názvů pro soubory – až 255 znaků a schopnost automaticky detekovat a nakonfigurovat nově připojený hardware do počítače (Plug and Play – užívaný dodnes). Mohl nativně spouštět 32bitové aplikace, a obsahoval několik technologických vylepšení, které zvýšily stabilitu systému oproti Windows 3.1. Byly představeny několik OEM Service Releases (OSR) (velké balíky aktualizací) pro Windows 95, z nichž každý byl hrubě ekvivalentní k aktualizaci Service Pack (SP). Dalším vydáním byl Windows 98, uveden 25.6.1998. Windows 98 přidal podporu USB, automatickou aktualizaci počítače, Internet Explorer 4.01, Panel Snadné spuštění... Microsoft představil i druhou verzi systému Windows 98 v květnu 1999, pojmenovanou Windows 98 Second Edition (Druhé Vydání) (často zkracován. jako Windows 98 SE), která opravila řadu menších chyb a obsahovala novější verze programů např.: Internet Explorer 5.0, Windows Media Player 6.2 14.9. 2000 byl uveden systém Windows ME (Millennium Edition), který byl posledním systém z řady Windows pro DOS. Podrobnější informace naleznete v článku Windows NT. V roce 1993 byla uvedena do prodeje nová řada Windows NT (anglicky New Technology), která plně využívá schopnosti procesoru Intel 80386 a jeho chráněný režim, pomocí kterého neztrácí jádro systému nikdy kontrolu nad počítačem a v něm provozovaných programech.", "question": "Byl Windows 98 uveden v červnu 1990?", "answers": ["Dalším vydáním byl Windows 98, uveden 25.6.1998."]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Ve dnech 9. a 15. června 1958 se konal proces s Imre Nagyem a jeho spolupracovníky. Všichni byli shledáni vinnými ze spiknutí, jehož cílem bylo svrhnout lidově demokratický režim, a odsouzeni k trestu smrti. Bývalý premiér Imre Nagy, jeho poradce Miklós Gimes a ministr obrany Pál Maléter byli popraveni 16. června 1958. Ostatní vládní spolupracovníci byli uvězněni. Nový režim pod vedením Jánose Kádára zejména od 60. let zavedl některé liberální prvky především v ekonomické oblasti (\"gulášový socialismus\"). Během 80. let se Maďarsko mohlo vydat cestou pozvolných reforem. Moc tehdy postupně převzaly reformní síly uvnitř vládnoucí socialistické strany. Po pádu komunismu bylo v Maďarsku, v zásadě poprvé v jeho dějinách, ustaveno demokratické státní zřízení. V roce 1999 se Maďarsko stalo členem NATO, po průběhu úspěšných reforem v roce 2004 členem EU. Na podzim 2006 proběhlo po celém Maďarsku několik protivládních demonstrací za odstoupení premiéra Ference Gyurcsánye z MSZP, který veřejnosti přiznal, že v zájmu vítězství své strany lhal před volbami o státním rozpočtu a skutečném stavu maďarské ekonomiky. V rámci reforem zavedl Gyurcsány poplatky za školství a zdravotnictví, které však byly později v referendu odmítnuty. Demonstrací se vedle opoziční strany Fidesz a demonstrujících Maďarů zúčastnili i maďarští nacionalisté. V ulicích visely staré maďarské (Arpádské) červeno-bílé vlajky. Nespokojenost s levicovou vládou nepřímo přidávala na popularitě nacionalistické skupině tzv. \"Maďarské gardě\". Její členové volají po znovunabytí území, která před Trianonskou smlouvou patřila k Maďarsku (Uhersku) a byla tehdy získána okolními státy. Kromě demonstrací proběhlo v letech 2006 až 2008 také několik stávek požadujících většinou vyšší platy (např. třídenní stávka železničářů společnosti MÁV). Těmto potížím přidala na síle také finanční krize, která na podzim roku 2008 silně zasáhla maďarskou ekonomiku. V parlamentních volbách 2010, které proběhly ve dvou kolech 11. dubna a 25. dubna 2010, získaly politické strany následující mandáty: Fidesz-KDNP 263 mandátů, MSZP 59 mandátů, nacionalistická strana Jobbik 47 mandátů a LMP 16 mandátů. Dále byl zvolen poslancem nezávislý kandidát Oszkár Molnár. Po volbách 2010 vznikla v Maďarsku pravicově zaměřená nová vláda, někdy také nazývaná Vláda národní spolupráce, vedená Viktorem Orbánem. Je u moci od 29. května 2010 a tvoří ji zástupci vítězných stran Fidesz a KDNP, které pro tyto volby sestavily společnou kandidátku.", "question": "Kdy proběhlo po celém Maďarsku několik protivládních demonstrací za odstoupení premiéra Ference Gyurcsánye z MSZF?", "answers": ["podzim 2006"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "DVORSKÝ, Miloš: Mýtus zvaný Stínadla. NZB, Praha, 2010, ISBN 978-80-904272-2-8, Druhé, rozšířené vydání. NZB, Praha, 2011, ISBN 978-80-904272-5-9 DVORSKÝ, Miloš. Mýtus zvaný Stínadla. Praha: NZB, 2018. 376 s. ISBN 978-80-906755-1-3. FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. HAMANOVÁ, Růžena – LÁBUSOVÁ, Dorota (eds.): K fenoménu Jaroslav Foglar : sborník příspěvků z konference Fenomén Jaroslav Foglar. Památník národního písemnictví. Praha, 2008. ISBN 978-80-85085-88-4 HOJER, Jindřich, ČERNÝ, Václav a kol.: Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Ostrov, Praha, 2000, ISBN 80-86289-12-5 JIRÁSEK, Ivo (ed.): Fenomén Foglar. Prázdninová škola Lipnice. Praha, 2007. ISBN 978-80-239-9736-1 KOL. Klub zvídavých dětí • Jaroslav Foglar a Protektorát. Praha: NZB, 2018. 412 s. ISBN 978-80-906755-6-8. MIKULA, Lumír: Causa Jaroslav Foglar. Ostrava, 1991. MRVA, Jiří. Jaroslav Foglar. 1. vyd. Kroměříž: Okresní knihovna, 1990. 66 s. Předmluva Jaroslava Foglara. NOSEK, Václav: Jestřábí perutě. Praha, 1999 PÍREK, Zdeněk: Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Brno, 1990. POLÁK, Jiří: Poselství žlutého kvítku. Praha, 2003 RABA, Jiří: Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. Praha, 2005 SOHR, Stanislav: Zase zní píseň úplňku. Karviná, 1968 VUČKA, Tomáš: Cesta za modrým světlem. Meditace nad texty Jaroslava Foglara. Příbram, 2015. ISBN 978-80-87855-26-3 ZACHARIÁŠ, Jiří: Stoletý hoch od Bobří řeky. Praha, Ostrov, 2007 ZAPLETAL, Miloš: Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Knižní klub, Praha, 2007. ISBN 978-80-242-1902-8 HOŠEK, Pavel: Evangelium podle Jaroslava Foglara. CDK, Brno, 2017. ISBN 978-80-7325-427-8 === Články === HORÁČKOVÁ, Alice: Foglar byl pro mě polobůh, rozhovor s Milošem Zapletalem, MF DNES 18.8. 2007; na iDNES jako Foglar byl polobůh, ale nikoli dokonalý HORÁČKOVÁ, Alice: Muž, který nechtěl dospět, Mladá fronta DNES 7. 7. 2007. Na iDNES jako Stoletý Jaroslav Foglar nechtěl dospět JANDOUREK, Jan: Dokonalí hoši. Mladá fronta DNES 3. 3. 2001 JANDOUREK, Jan: Skutečný fenomén – Jaroslav Foglar, MF DNES 20. 10. 2007 KOMÁREK, Stanislav: Jestřáb a kuřátka. Právo 21. 6. 2001, Salon Práva, str. 2–3, vyšlo v knize Mír s mloky, Petrov, 2003, ISBN 80-7227-167-9, ukázka včetně Jestřáb a kuřátka SADECKÝ, Petr: Proč mlčí Jaroslav Foglar? , Zlatý máj č. 3/1964, str. 105–108, v následujících číslech (cca 4–11) v diskusi reagují Vladimír Kovářík, Jaroslav Foglar, Miroslav Kovářík, Václav Stejskal, Zdeněk Vavřík, Bedřich Bösser a další. VACKE, Vojtěch: Svět pouze pro chlapce?", "question": "Kde se narodil Jaroslav Foglar?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Kanada", "context": "Faktem je, že tento název by se dal teoreticky použít pro každou provincii vyjma Alberty a Saskatchewanu, ovšem označují se tak zpravidla pouze tyto tři, které nemají žádné hluboké vnitrozemí. Nový Brunšvik a Nové Skotsko jsou zde rozděleny zálivem Fundy, který je známý vysokým rozpětím mezi přílivem a odlivem. Střed Kanady je z klimatického i tranzitního hlediska silně ovlivněn na severu hluboko do severoamerické pevniny se vlamujícím Hudsonovým zálivem a Jamesovou zátokou, na jihu systémem Velkých jezer. Na západě se pak nacházejí jednak prérie se třemi tzv. Prérijními provinciemi, které Skalisté hory odtínají od jediné \"pacifické\" provincie, Britské Kolumbie. Z vegetačního a klimatického hlediska přechází arktické území ledových pouští přes tundru a severský jehličnatý les až k prériím a smíšeným a listnatým lesům mírného pásu na jihu. Velká jezera pak stabilizují přilehlá území tak, že tam mrzne jen málo a na některých místech se díky příznivým mikroklimatickým podmínkám dají pěstovat i různé subtropické až tropické rostliny (např. oblast Niagarského poloostrova). Kanada je konstituční monarchií, jejíž hlavou je Alžběta II., královna Velké Británie. Královniným zástupcem v Kanadě je generální guvernér. Kanada je též parlamentní zastupitelská demokracie s federálním uspořádáním a silnými demokratickými tradicemi. Kanadská ústava vytváří právní rámec existence země, skládá se z psaného obsahu a nepsaných tradic a konvencí. Její základ je obsažen v Zákoně o britské Severní Americe z roku 1867 (\"British North America Act 1867\", resp. \"Constitution Act 1867\"). Říká, že Kanada má ústavu podobnou principům Spojeného království a rozděluje moc mezi federální a provinční vlády. Zahrnuje tzv. Kanadskou chartu práv a svobod (\"Canadian Charter of Rights and Freedoms\") zaručující základní práva a svobody, jež v obecném měřítku nemohou být potlačeny žádnými legislativními nebo procedurálními kroky na žádné z úrovní vlády. Federálnímu parlamentu a provinčním správám nicméně umožňuje na pět let některé její další části potlačit. Funkce premiéra náleží vůdci strany, jež získá důvěru většiny dolní komory kanadského parlamentu. Generální guvernér zastupující královnu formálně jmenuje vládu i premiéra. Podle konvencí však volbu premiéra respektuje. Kanadská vláda tradičně sestává ze členů strany prvního ministra, jež mají křeslo v parlamentu, většinou v dolní sněmovně. Její členové jsou vázáni přísahou ke Královnině tajné radě pro Kanadu a stávají se ministry britské koruny. Premiér má širokou politickou moc především při jmenování dalších vysokých úředníků. Současným generálním guvernérem je od roku 2010 Jeho excelence David Lloyd Johnston, současným premiérem je od roku 2015 vůdce Kanadské Liberální strany Justin Trudeau.", "question": "Je Kanada konstituční monarchií?", "answers": ["Kanada je konstituční monarchií, jejíž hlavou je Alžběta II., královna Velké Británie."]}
{"title": "Špenát", "context": "Špenát (Spinacia) je rod rostlin z čeledi laskavcovitých, ve starších taxonomických systémech byla řazena do čeledi merlíkovité (Chenopodiaceae). Špenát je jednoletá rostlina. Nejznámějším druhem tohoto rodu je špenát setý. Do Evropy se dostal díky křižáckým výpravám kolem 16. století, avšak první zmínky o této rostlině pocházejí již z 10. století. Špenát je zdraví prospěšný, neboť obsahuje mnoho vitamínů (C, E, K) a minerálů. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu špenát ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo špenát ve Wikislovníku Taxon Spinacia ve Wikidruzích Špenát a jeho vliv na zdravotní stav člověka", "question": "Proč je špenát zdraví prospěšný?", "answers": ["obsahuje mnoho vitamínů"]}
{"title": "Solón", "context": "Dalším činem bylo zrušení všech dluhů bez náhrady a vykoupení občanů, kteří upadli pro dluhy do otroctví. Současně zrušil zákon, podle něhož se za dluhy ručilo tělem.[17] Zrušil i poplatky z pozemků a další nevolnickou vazbu, dle které se rolník stal otrokem, pokud nemohl odevzdávat část ročního výnosu obilí. Podpořil rozvoj obchodu a pěstování plodin na úkor obilnářství tím, že zakázal vývoz obilí a povolil vývoz olivového oleje. Tímto krokem také zajistil výživu obyvatel. Dále zavedl nový systém měr a vah a dal razit stříbrné mince (nejisté). Řemeslníkům bez půdy udělil občanská práva a jejich podnikání podpořil zákonem, který vyvazoval syny z povinnosti živit staré rodiče, pokud je nedali vyučit řemeslu. Solón zrušil rodová privilegia a obyvatelstvo Athén rozdělil do čtyř tříd podle majetku (timokracie) na nejvyšší třídu – vlastníky (pentakosiomedimnoi), do které patřili lidé dosahující výnosu 500 medimnů (tj. asi 25 tisíc litrů) plodin, jejíž příslušníci se mohli stát nejvyššími úředníky, druhou třídu – jezdce (hippeis), výnos 300 medimnů, jejímž příslušníkům byly dostupné všechny vysoké úřady kromě úřadu pokladníka, třetí třídu – pěšáky, těžkooděnce (zeugítai), výnos 200 medimnů, ze které pocházeli nižší úředníci,", "question": "Na kolik tříd rozdělil Solón obyvatelstvo v Aténách?", "answers": ["do čtyř"]}
{"title": "Dělník", "context": "Dělník je označení námezdně pracujícího člověka, vykonávajícího převážně fyzicky namáhavou práci. Od živnostníka jej odlišuje především závislost na zaměstnavateli a mentální pocit nesamostatnosti. Jedná se o obecné označení, které může být specifikováno přívlastkem podle druhu činnosti: např. textilní (textilák), přadelní (přadlák), lesní, stavební či hutní dělník. Podle míry vzdělanosti, resp.vyučení lze dělníky rozdělit na kvalifikované a nekvalifikované (pomocné). Společenská skupina dělníků se označuje jako dělnictvo nebo dělnická třída (ať už v Marxově, nebo Weberově pojetí). Sociální vrstva označovaná jako dělnictvo se rodila v postupném procesu, v němž se utvářelo vědomí společných zájmů a identity dělníků. Homogenizace dělnictva spočívala především v proměně tovaryše v dělníka v důsledku přechodu od cechovní k tovární výrobě, dále se ovšem musely překonat partikulární identity dělníků v jednotlivých výrobních odvětvích a v neposlední řadě míru stmelení dělnictva určovaly také rozdíly mezi dělníky v rámci jednoho odvětví (kvalifikovaní vs. nekvalifikovaní dělníci, mistři vs. nádeníci). Naopak integračně působily zejména společné prožitky z práce jako sdílení těžké fyzické práce, šikany, zážitek těžkého úrazu či smrti spolupracovníka nebo třeba stávky.", "question": "Jak býva označován dělník vzdělaný?", "answers": ["kvalifikované"]}
{"title": "Nové výjevy z Ameriky", "context": "Nové výjevy z Ameriky (originální dánský název Nye scener fra Amerika) je dánský dokumentární film režiséra Jø Letha z roku 2003. Jde o pokračování jeho filmu 66 scener fra Amerika z roku 1981. Jeho natáčení v New Yorku probíhalo několik dní před teroristickými útoky 11. září 2001.Ve filmu se objevili vedle jiných například herec Dennis Hopper, hudebník John Cale či básník John Ashbery. Cale rovněž složil originální hudbu pro tento film.V Česku měl premiéru 27. října 2003 na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. == Obsazení == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Nové výjevy z Ameriky v Česko-Slovenské filmové databázi Nye scener fra Amerika na Kinoboxu.cz Nové výjevy z Ameriky v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Kdo režíroval dokumentární film Nové výjevy z Ameriky?", "answers": ["Jø Letha"]}
{"title": "Černobyl", "context": "Černobyl (ukrajinsky Ч́б, Čornobyl; rusky Ч́б, Černobyl) je město na severu Ukrajiny (Kyjevská oblast), poblíž hranic s Běloruskem v kraji zvaném Polesí. Protéká jím řeka Pripjať. Město je neslavně proslulé havárií jaderné elektrárny v roce 1986, rozsahem následků nejhorší v dějinách jaderné energetiky. Historie města sahá do roku 1193. Před kozáckými válkami zde byl důležitý komunikační uzel a středisko obchodu. V 19. století zde převažovalo židovské obyvatelstvo (tehdy byl Černobyl také jedním z center chasidismu). V sedmdesátých letech 20. století byla severozápadně od města budována jaderná elektrárna a pro její zaměstnance nové město Pripjať. Po havárii roku 1986 byl Černobyl evakuován, po postupné dekontaminaci se stal částečně obyvatelný. Podrobnější informace naleznete v článcích Černobylská jaderná elektrárna a Černobylská havárie. Roku 1977 byl 18 kilometrů severně od města dobudován 1. reaktor jaderné elektrárny Černobyl. V sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut došlo na jejím 4. reaktorovém bloku k dosud největší zaznamenané havárii jaderné elektrárny. Výbuch způsobil uvolnění velkého množství radioaktivních částic. Okolo 130 000 lidí z blízkého okolí bylo evakuováno. Evakuace však proběhla až několik desítek hodin po havárii. Obyvatelům také dlouho nebylo řečeno, co se vlastně děje, a tak většina z nich ani nevěděla, že jsou během evakuace velmi silně ozařováni. A to stejně tak jako armáda a všichni ostatní, kdo pomáhali odstraňovat, nebo aspoň zmírňovat, následky této havárie.", "question": "Kdy došlo k největší zaznamenané havárii Jaderné elektrárny Černobyl?", "answers": ["26. dubna 1986"]}
{"title": "Arisaka", "context": "Arisaka Typ 99 Arisaka je rodina japonských armádních opakovacích pušek. Pušky Arisaka se v japonských ozbrojených silách používaly zhruba od roku 1897, kdy nahradily zbraně rodiny Murata, do konce druhé světové války roku 1945. Jméno nesou po konstruktérovi tohoto typu zbraně, jímž byl plukovník Arisaka Nariakira, později povýšený na generálporučíka a barona. Varianty Arisaka typ 30 Arisaka typ 38 Arisaka typ 99 Arisaka typ I Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Po kom jsou pojmenované pušky Arisaka?", "answers": ["Arisaka Nariakira"]}
{"title": "Heliocentrismus", "context": "V astronomii je heliocentrismus modelem, stavícím Slunce do středu sluneční soustavy a celého vesmíru. Slovo je odvozeno z řeckého (ἥ hélios = \"Slunce\" a κ kentron = \"střed\"). Historicky je heliocentrismus protikladem geocentrismu a v současné době modernímu geocentrismu, které kladou jako centrum Zemi. Myšlenka Slunce jako středu vesmíru je známá již v 4. století př. n. l., v 16. století, myšlenku Slunce jako středu sluneční soustavy znovu zavádí polský astronom Mikuláš Koperník (1473-1543) a na něj navazují další jako Galileo Galilei. Po mnoho století musel heliocentrismus čelit zdánlivě samozřejmému obecnému názoru, že pokud by se Země otáčela a zároveň pohybovala kolem Slunce, lidé a předměty by musely spadnout, dalším argumentům týkajících se meteorologie a astronomie, a také nesouladu se soudobými filosofickými či náboženskými představami. Komukoliv, kdo se zastaví a pohlédne na oblohu, se zdá být zřejmé, že země stojí na místě, zatímco všechno na obloze ubíhá kolem ní každý den. Při delším pozorování lze vidět mnohem komplikovanější pohyby. Slunce dělá menší či větší okruh při své roční dráze, planety mají podobné pohyby, občas se však na své cestě mezi hvězdami obrátí a pohybují se po určitou dobu opačným směrem (retrográdní pohyb). Pro lepší pochopení těchto pohybů bylo potřeba zavádět komplikované popisy, nejznámějším z nich je Ptolemaiovský systém formulovaný ve 2. století. Neintuitivní myšlenka heliocentrismu, kde je to Země, nikoliv nebesa, co se skutečně pohybuje, byla navržena dokonce již v 4. století př. n. l.. V kapitole 13 druhé knihy svého spisu O nebesích napsal Aristotelés \"Jak tvrdí pythagorejci, v centru je oheň a země je jen jedna z hvězd, vytvářející noc a den krouživým pohybem kolem centra.\" Důvody tohoto umístění byly spíše filosofické než vědecké – pro pythagorejskou filosofii založenou na základních živlech byl oheň živlem ušlechtilejším než země, a proto by mělo být Slunce (reprezentující oheň) ve středu.", "question": "Čeho je historicky heliocentrismus protikladem?", "answers": ["geocentrismu"]}
{"title": "Bor (prvek)", "context": "Pravděpodobně ovlivňuje vlastnosti buněčné stěny a především její pružnost a s tím související schopnost růst. To je důležité i u rychle rostoucí pylové láčky nebo u kořenových špiček a právě u nich se nedostatek boru u rostlin projevuje nejdříve. Pylové láčky nejsou bez boru schopné normálního růstu.Živočichové zpravidla nedostatkem boru netrpí, ale i u nich hraje důležitou roli v řadě fyziologických procesů. Při krmení kuřat či krys potravou bez boru dochází k poruchám ve vývoji kostí, metabolismu minerálních látek, vývoji mozku, funkci imunitního systému či uvolňování inzulinu. Nejvýraznější následky nedostatku boru se projevují při současném nedostatku vápníku či hořčíku. == Využití == Bor se využívá ve sklářství jako přísada do skelných vláken a borokřemičitanových skel pro dosažení vysoké tepelné odolnosti, dále v keramice k výrobě emailů a glazur. Uplatňuje se při výrobě mýdel a detergentů, v metalurgii neželezných kovů a žáruvzdorných materiálů. Využívá se i v jaderné energetice. Jeho jedinečné jaderné využití je založeno na velkém účinném průřezu izotopu 10B vůči tepelným neutronům a je výhodné i proto, že produkty reakce jsou stálé neradioaktivní Li a He. Takto se využívá bor, podobně jako beryllium, k výrobě řídicích tyčí v reaktorech a neutronových zrcadel v jaderných reaktorech. Bor je jeden z mála prvků, které přicházejí v úvahu jako palivo pro jadernou fúzi. Bor a jeho sloučeniny barví plamen intenzivně zeleně. Tento jev se uplatňuje při přípravě směsí pro pyrotechnické účely a v analytické chemii slouží jako důkaz přítomnosti boru v analyzovaném vzorku. Významné místo patří sloučeninám boru ve sklářském a keramickém průmyslu. Tzv. borosilikátová skla se vyznačují vysokou tepelnou odolností a pod označením Pyrex (v Česku Simax) slouží k výrobě chemického i kuchyňského nádobí. V keramice nalézá bor uplatnění především jako složka glazur. Směs neodymu, železa a boru je využívána pro výrobu permanentních NdFeB magnetů s vynikajícími vlastnostmi. == Sloučeniny == Boridy jsou sloučeniny boru s kovy. Existuje široká škála boridů s různou stechiometrií a krystalickou strukturou. Tyto sloučeniny vykazují často velmi zajímavé vlastnosti. Jsou to mimořádně elektricky i tepelně vodivé, tvrdé, žáruvzdorné, chemicky netečné a netěkavé materiály s vysokými teplotami tání. Příkladem mohou být mimořádně vodivé diboridy Zr, Hf, Nb a Ta, které tají vesměs až nad 3 000 °C. TiB2 má tepelnou a elektrickou vodivost 5krtát vyšší než kovový Ti, borid zirkonia ZrB2 dokonce 10× vyšší. Boridy TiB2, ZrB2 a CrB2 našly uplatnění jako materiál na lopatky turbín, vnitřní povrchy spalovacích komor a raketových trysek. Schopnosti odolávat roztaveným kovům se využívá při výrobě vysokoteplotních reakčních nádob.", "question": "Jakou chemickou značku má bor?", "answers": ["B"]}
{"title": "Flektivní jazyk", "context": "Flektivní jazyk vyjadřuje gramatické funkce pomocí flexe (ohýbání), tj. skloňování a časování, předpon a přípon. Flektivní jazykový typ je charakteristický dobře vyvinutou diferenciací morfému a slova, slova a věty. Vlivem redukce koncovek dochází k hromadění významů v koncovce, slovo se skládá z kmene a koncovky. Koncovka nese najednou sémantické a syntaktické vlastnosti, díky tomuto jevu je možno nejjasněji rozlišit slovní druhy. V morfologické rovině jazyka je silně rozvinutá shoda, velmi zřetelné vyjádření kategorie slova a kategorie věty. Tvorba slov se vyznačuje přenesením slova do jiné třídy. Syntax se vyznačuje volným slovosledem, který je podmíněn existencí koncovek. Dále je možno pozorovat bohatý repertoár vedlejších vět. Zástupci flexivních jazyků jsou jazyky slovanské (čeština, ruština, polština), baltské (litevština, lotyština), bantuské, latina, řečtina. PROKOPOVÁ, Kateřina. Manuál Encyklopedie lingvistiky. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 245 s. ISBN 978-80-244-4129-0. (česky) Morfologická typologie jazyků Analytický jazyk Syntetický jazyk Aglutinační jazyk", "question": "Je čeština typickým příkladem flexivního jazyka?", "answers": ["Zástupci flexivních jazyků jsou jazyky slovanské (čeština, ruština, polština), baltské (litevština, lotyština), bantuské, latina, řečtina."]}
{"title": "Albert Hofmann", "context": "Albert Hofmann (11. ledna 1906, Baden, Švýcarsko - 29. dubna 2008, Burg im Leimental, Švýcarsko) byl vědec známý jako \"otec LSD\". Vystudoval chemii na Universitě v Curychu. Zajímal se hlavně o chemii rostlin a zvířat a později prováděl výzkum chemické struktury běžné živočišné látky chitinu, za což dostal doktorát. Hofmann se připojil k farmaceutickochemickému oddělení laboratoří Sandoz (nyní Novartis) a studoval léčivou bylinu ladoňku a houbu paličkovici nachovou (námel) s cílem rafinovat a syntetizovat jejich aktivní složky k farmaceutickým účelům. Jeho bádání v oblasti kyseliny lysergové, centrální součásti námelových alkaloidů, nakonec vedla v roce 1938 k syntéze LSD-25. O pět let později, při opakování syntézy téměř zapomenuté látky 16. dubna 1943, Dr. Hofmann objevil psychedelické účinky LSD, když si nedopatřením potřísnil kůži na zápěstí roztokem LSD-25. Tři dny na to Hofmann záměrně požil 250 mikrogramů LSD, dávku, od které očekával podstatně nižší účinek, než jaký se potom dostavil (pověstný \"Cyklistický den\" - cesta na kole z laboratoře domů pod vlivem nechtěně několikanásobně předávkovaného LSD, za doprovodu své asistentky). Následovala série experimentů, ke kterým se připojili rovněž kolegové Dr. Hofmanna. Poprvé pak napsal o svých experimentech 22. dubna. Stal se ředitelem oddělení přírodních produktů v laboratořích firmy Sandoz a odjel studovat halucinogenní látky objevené v mexických houbách, jež se rovněž vyskytovaly i v jiných rostlinách užívaných domorodci. To vedlo k syntéze psilocybinu - aktivního činidla mnoha tzv. \"magických hub\".", "question": "Kdy se narodil Albert Hofmann?", "answers": ["11. ledna 1906"]}
{"title": "Albánie", "context": "Albánie (albánsky: Shqipëri/Shqipëria, také Arbëria, oficiálním názvem Albánská republika, albánsky Republika e Shqipërisë) je středomořský stát v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově. Na severu sousedí s Černou Horou, na severovýchodě s Kosovem, na východě se Severní Makedonií a na jihovýchodě s Řeckem. Západní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře, zatímco její jihozápadní část leží na pobřeží Jónského moře. Od Itálie, kterou od Albánie odděluje Otrantský průliv, je vzdálena 72 kilometrů. Hlavní město Tirana, kde žije přibližně 895 tisíc obyvatel, je finančním centrem země. K roku 2011 žilo v zemi 2 821 997 obyvatel. Etnicky se jedná o poměrně homogenní zemi, kterou z 95 % tvoří Albánci, z náboženství zde převažuje islám. Demograficky se jedná o velmi mladou zemi, neboť střední věk obyvatelstva je 29,9 let (v porovnání 40,1 let u ČR).Albánie je členem Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO). , Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rady Evropy, Světové obchodní organizace (WTO), Středoevropské zóny volného obchodu (CEFTA), Organizace islámské spolupráce (OIC) a jedním ze zakládajících členů Unie pro Středomoří. Od ledna 2003 je potenciálním kandidátem na vstup do Evropské unie a 28. dubna 2009 o členství v Evropské unii formálně požádala.", "question": "Jaký je hlavní město státu Albánie?", "answers": ["Tirana"]}
{"title": "AIDS", "context": "AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity, francouzsky: Syndrome d'immunodéficience acquise, SIDA, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou. V Evropě, a tedy i v Česku, se používá tzv. rozšířená definice Světové zdravotnické organizace (WHO), doplněná o několik referenčních nemocí. Podle této definice má člověk starší dvanácti let AIDS, jestliže tzv. test na přítomnost protilátek HIV (popularizován jako \"AIDS-test\") vykázal pozitivní výsledek a zároveň je splněna aspoň jedna z následujících podmínek: alespoň 10% ztráta tělesné hmotnosti. nebo kachexie (celková tělesná sešlost), s průjmy, horečkami, trvajícími přerušovaně nebo nepřetržitě nejméně jeden měsíc, není-li známa jejich příčina nesouvisející s infekcí HIV kryptokoková meningitida (zánět mozkových obalů způsobený infekcí kvasinkou Cryptococcus neoformans. ) tuberkulóza plic nebo jiných orgánů Kaposiho sarkom neurologické poškození, které zabraňuje nezávislým každodenním aktivitám, není-li známa jeho příčina nesouvisející s infekcí HIV (např. úraz nebo cévní mozková příhoda) kandidóza jícnu (přemnožení kvasinek rodu Candida). , často může být diagnostikována na základě přítomnosti orální kandidózy doprovázené poruchou polykání klinicky diagnostikovaný život ohrožující nebo opakovaný zápal plic, i bez etiologického potvrzení V USA je používaná definice CDC z roku 1993, která rozšiřuje seznam platných příznaků o počet CD4+. lymfocytů nižší než 200/mikrolitr V řadě chudších zemí (v Africe, Asii, Jižní Americe) je používána pro diagnostiku AIDS zjednodušená definice WHO, která vynechává test na přítomnost protilátek a definuje AIDS, má-li člověk nejméně dva hlavní spolu s aspoň jedním vedlejším příznakem. Hlavní příznaky jsou alespoň 20% ztráta tělesné hmotnosti, chronický průjem trvající déle než 1 měsíc, horečky trvající stále nebo přerušovaně více než 1 měsíc. Vedlejší příznaky jsou trvalý kašel trvající déle než 1 měsíc, celkové svědivé zánětlivé onemocnění kůže, anamnéza pásového oparu, kandidóza ústní části hltanu, chronická pokročilá roztroušená infekce prostého oparu, celková onemocnění mízních uzlin.", "question": "Co u člověka způsobuje AIDS?", "answers": ["poškození imunitního systému člověka virem HIV"]}
{"title": "Kolektivní sport", "context": "V kolektivních sportech proti sobě tedy nastupují dvě skupiny hráčů. Výsledek je výrazně vyšší měrou ovlivněn součinností a souhrou celého týmu, než individuálními výkony jednotlivých hráčů. Pravidla jednotlivých kolektivních sportů stanovují počet hráčů na hřišti a možnosti střídání hráčů v průběhu hry. V rámci rekreačního provozování těchto sportů není samozřejmě bezpodmínečně nutné se těmito pravidly řídit a počet hráčů i podmínky střídání je možné upravit dle vlastních potřeb. Průběh hry obvykle řídí a posuzuje více rozhodčích. Související informace naleznete také v článku Seznam kolektivních sportů.'' Obrázky, zvuky či videa k tématu kolektivní sport ve Wikimedia Commons", "question": "Co stanovuje počet hráčů na hřišti u kolektivních sportů?", "answers": ["Pravidla"]}
{"title": "FreeBSD", "context": "Pro většinu vědeckých aplikací funguje vrstva kompatibility s Linuxem korektně; aplikace jako nmrpipe, ccp, Mathematica a Matlab pracují podle očekávání. Mnoho projektů je přímo či nepřímo založených na FreeBSD, vestavěnými zařízeními jako například routery společnosti Juniper Networks a operačním systémem použitým ve firewallech společnosti Nokia počínaje a částmi jiných operačních systémů včetně Linuxu a RTOS VxWorks konče. Darwin, jádro Mac OS X společnosti Apple silně těží z FreeBSD, včetně jeho virtuálního souborového systému, síťového zásobníku a komponent jeho uživatelského prostoru. Apple pokračuje v integraci nového kódu z a přispívání nových změn zpět do FreeBSD. Open Source Open Darwin, původně odvozený z kódové základny Applu, ale nyní oddělený projekt rovněž obsahuje mnoho kódu z FreeBSD. Navíc existuje několik operačních systémů forknutých z, nebo založených na FreeBSD včetně PC-BSD a DesktopBSD, které zahrnují změny zacílené na domácí uživatele a pracovní stanice; distribuce FreeSBIE a Live CD Frenzy; zapouzdřené firewally m0n0wall a pfSense; a DragonFly BSD, významný fork z FreeBSD 4.8 zaměřující se na odlišnou strategii synchronizace více procesorů, než je ta ve FreeBSD a vývoj některých mikrokernelových vlastností. Projekt TrustedBSD započatý Robertem Watsonem poskytuje sadu rozšíření operačního systému FreeBSD zaměřenou na bezpečnost. Cílem tohoto projektu je implementovat koncepty ze společných kritérií pro vyhodnocování bezpečnosti informačních technologií a oranžové knihy. Vývoj projektu stále probíhá a mnoho z těchto bezpečnostních rozšíření bylo integrováno do FreeBSD 5.x, 6.x a nyní aktuální vývojové větve 7.x. Hlavními cíli TrustedBSD je práce na Access Control Listech, auditování událostí, ... a mandatorní kontrole přístupu. Součástí TrustedBSD projektu je i port Flask/TE implementace NSA v SELinuxu. Další práce v poslední době zahrnuje vývoj OpenBSM – Open Source implementace API Basic Security Modulů (BSM) a souborového formátu pro audit logy, které podporují rozšířený systém bezpečnostního auditu, který bude dodáván jako část FreeBSD 6.2. Zatímco většina komponent TrustedBSD projektu je eventuálně přidána do hlavních zdrojů FreeBSD, není to jejich jediným cílem. Mnoho vlastností si, jakmile jsou dostatečně vyspělé, najde cestu do OpenBSD a Darwina společnosti Apple Computer. John Baldwin Alan L. Cox Bruce Evans David Greenman Jordan Hubbard (Spoluzakladatel projektu FreeBSD) Poul-Henning Kamp Sam Leffler Scott Long Warner Losh Marshall Kirk McKusick Marcel Moolenaar George V. Neville-Neil David E. O'Brien Bill Paul Robert Watson Peter Wemm Matt Dillon (.", "question": "je součástí TrustedBSD projektu port Flask/TE?", "answers": ["Součástí TrustedBSD projektu je i port Flask/TE implementace NSA v SELinuxu."]}
{"title": "Vltava", "context": "Vltava (německy Moldau) je s délkou 430,2 km nejdelší řeka v České republice. Pramení na Šumavě, u obce Černý Kříž, soutokem Teplé Vltavy a Studené Vltavy. Protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní část Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující téměř celé Čechy. Povodí řeky je 28 090 km2 (z toho 27 047,59 km2 v Česku). Své jméno \"Vltava\" řeka dostala od starých Germánů, kteří ji nazývali Wilt-ahwa - divoká voda. Řeka Teplá Vltava, která je považována za jeden ze dvou hlavních zdrojů Vltavy, pramení na východním svahu Černé hory (1 315 m n. m.) na Šumavě ve výšce 1 172 m n. m. jako Černý potok. Jeho pramen je znám jako chráněné území Pramen Vltavy. Prvních 5 km teče severním směrem, od soutoku s Kvildským potokem v Kvildě obrací nadlouho svůj tok k jihovýchodu. Od ústí Vydřího potoka v obci Borová Lada (890 m n. m.) nese říčka název Teplá Vltava, záhy přibírá Vltavský potok, známý též jako Malá Vltava. Ten pramení v Pláňském polesí ve výšce 1 158 m n. m. Protéká Horní Vltavicí a poté v Lenoře (756 m n. m.) získává vody Řasnice, zvané také Travnatá Vltava. Za Lenorou má řeka jen nepatrný spád a vytváří v ploché krajině rozsáhlé mokřady s mnoha meandry, souhrnně zvané Vltavský luh.", "question": "Kde pramení Vltava?", "answers": ["na Šumavě"]}
{"title": "Hotel Central (Praha)", "context": "Hotel Central je secesní budova v Praze, Novém Městě, v Hybernské ulici s čp. 1001/10. Stavba byla postavena roku 1901 podle návrhu rakouského architekta Friedricha Ohmanna. V prostorách hotelu působil populární kabaret Červená sedma či Městská divadla pražská. == Historie == V roce 1898 koupil stavitel a architekt Quido Bělský staveniště se starými budovami, pozdější stavební parcelu pro hotel Central. Návrh stavby vytvořil téhož roku rakouský architekt Friedrich Ohmann. Ohmann měl v té době již za sebou návrh první ryze secesní budovy v Praze, ve 30. letech 20. století zbouranou budovu České průmyslové banky s kavárnou Corso z let 1897-1898. Hotel Central se tak stal v pořadí druhou pražskou secesní stavbou. Po Ohmannově odchodu do Vídně roku 1897, kde přijal pozici architekta císařského paláce Hofburgu, dokončili jeho návrh hotelu Central jeho dva žáci z Uměleckoprůmyslové školy Alois Dryák a Bedřich Bendelmayer. Stavební povolení získal projekt v červnu 1899. V listopadu 1901 se zahájil provoz hotelu, vybavení a vnitřní výzdoba se ale dokončovaly ještě dlouho poté. Hotel Central se stal záhy významným střediskem společenského dění. Dokazuje to například hostina uspořádaná v prostorách hotelu na počest francouzského sochaře Augusta Rodina během jeho návštěvy v Praze v roce 1902.V prostorách hotelu se nacházel secesní sál, ve kterém mezi lety 1918-1921 působil populární kabaret Červená sedma, vedený Jiřím Červeným a Eduardem Bassem.", "question": "Je pražský hotel Central stojící v Hybernské ulici renesanční budovou?", "answers": ["Hotel Central je secesní budova v Praze, Novém Městě, v Hybernské ulici s čp. 1001/10."]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Naprostá většina komet se po většinu času zdržuje daleko za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy. Velmi často jsou popisované jako \"špinavé sněhové koule\" – z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami. V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit z eliptické na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například Jupiter je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například Halleyova, Hale-Boppova nebo Kohoutkova kometa. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí. === Kuiperův pás === Kuiperův pás je oblast ve sluneční soustavě, která se nachází za dráhou Neptuna ve vzdálenosti 30 až 50 AU od Slunce. Předpokládá se, že je složen z několika desítek tisíc těles větších než 100 km a řádově miliardy objektů větších než 1 km. Obsahuje tak absolutně nejvíce všech těles sluneční soustavy. Pojmenován je po Gerardu Kuiperovi, který v roce 1951 navrhl teorii o původu některých komet v bližší oblasti než Oortův oblak. === Rozptýlený a oddělený disk === Rozptýlený disk je vzdálená oblast sluneční soustavy, která je řídce osídlena ledovými planetkami, označovanými jako objekty rozptýleného disku. Tyto objekty jsou podskupinou širší skupiny transneptunických těles (TNO). Výstřednost oběžných drah těles rozptýleného disku dosahuje až hodnoty 0,8 a sklon k rovině ekliptiky až 40°. Jejich perihélium je větší než 30 astronomických jednotek (AU). Extrémní oběžné dráhy jsou zřejmě výsledkem rozptýlení těchto těles způsobeném gravitačním vlivem plynných obrů a stále je svou gravitací narušuje planeta Neptun. Některá transneptunická tělesa se však ani při svém největším přiblížení Slunci nedostávají do gravitačního vlivu vnějších planet, a jejich dráhy tak zůstávají nerušeny. Jako takové se tedy jeví být ve sluneční soustavě \"oddělené\". Tato skupina objektů tedy bývá označována jako oddělený disk. Mezi populacemi rozptýleného a odděleného disku však nejsou žádné pevné hranice.", "question": "Do jaké vzdálenosti od Slunce v AU sahají planety sluneční soustavy?", "answers": ["50 AU"]}
{"title": "Satoši Kon", "context": "Satoši Kon (12. října 1963 – 24. srpna 2010) byl japonský režisér anime, v jehož filmech se realita často mísila se sny a vzpomínkami. Při své práci byl ovlivněn literaturou na pomezí sci-fi a mystiky, například od Philipa K. Dicka nebo Jasutaka Cucui. Podle Cucuiho předlohy vznikl film Paprika. Konovými filmovými vzory v západní kinematografii byly například filmy Jatka č. 5 George Roye Hilla, Město ztacených dětí Marco Cara a Brazil, Zloději času či Dobrodružství Barona Prášila Terry Gilliama. Satoši Kon zemřel ve věku 46 let na rakovinu. Před smrtí pracoval na filmu Jume miru kikai (The Dream Machine). Magnetická růže (povídka z filmu Memories) (1995) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští kmotři (2003) Paprika (2006) Perfect Blue (1998) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští. kmotři (2003) Paranoia Agent (2004) Paprika (2006) Dobré ráno (část * Ani Kuri15 ) (2008) Dreaming Machine (2011) (dokončeno po jeho smrti). Roujin Z (1991) Perfect Blue (1998) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští kmotři (2003) Portrét na rejže.cz Článek manga.cz Satoši Kon (profil) na REANIMATED Satoši Kon v Česko-Slovenské filmové databázi Satoši Kon v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Čím byl při práci ovlivněn Satoši Kon?", "answers": ["literaturou na pomezí sci-fi a mystiky"]}
{"title": "Maxmilián Josef Bavorský", "context": "Ludovika Bavorská Potomci Ludvík BavorskýVilém Karel BavorskýHelena BavorskáAlžběta BavorskáKarel Teodor BavorskýMarie BavorskáMatylda BavorskáMaxmilián BavorskýSofie BavorskáMaxmilián Emanuel Bavorský Rod Wittelsbachové Otec Pius Augustus Bavorský Matka Amálie Luisa Arenberková Některá data mohou pocházet z datové položky. Maxmilián Josef (Maximilian Herzog in Bayern, též Maxmilián Josef Bavorský; 4. prosince 1808, Bamberk – 15. listopadu 1888, Mnichov) byl bavorský vévoda z vedlejší falcké rodové linie Wittelsbachů z Birkenfeldu-Zweibrückenu, jehož titul formálně zněl vévoda v Bavorsku (nikoli tedy vévoda Bavorský „von Bayern“, ale „in Bayern“). Od roku 1845 užívali členové této větve oslovení „královské Výsosti“. Otec císařovny Alžběty, zvané Sisi, a Helene Bavorské, zvané Nené. Původ Šlo o syna bavorského vévody Pia Augusta a jeho ženy Amálie Luisy, princezny a vévodkyně z Arenbergu. Život Jeho výchovy se finančně ujal bavorský král Maxmilián I. Josef. V roce 1817 nastoupil Max do mnichovského Královského výchovného ústavu pro studující, kde se v něm probudil velký zájem o literaturu – sám se začal v průběhu studia věnovat literární činnosti. Od roku 1825 navštěvoval přednášky na univerzitě v Landshutu a v Mnichově. V té době se stal Max také majitelem 9. řadového pěšího pluku.", "question": "Jaké oslovení používal Maxmilián Josef od roce 1845?", "answers": ["královské Výsosti"]}
{"title": "Puzzle", "context": "Skutečným ekvivalentem je ale jigsaw puzzle, popisující skládačku vzniklou rozřezáním pomalovaného prkénka lupénkovou pilou nebo laserem. Skládání puzzle se dá označit jako tvůrčí činnost, která rozvíjí logické myšlení. Z jednotlivých dílků, které do sebe musejí přesně zapadat, se složí kýžený tvar či obrazec. Existuje také tzv. puzzle ball, kde jsou dílky zaoblené tak, že po složení z nich vznikne koule. (Puzzle ball také tvoří logo Wikipedie). Puzzle se může skládat třeba jen z několika velkých částeček (dětská), ale může jich být také několik tisíc. To už jde o puzzle pro pokročilé. Pokud skládáte početnější puzzle, je výhodné udělat si v rozložení částeček nějaký systém. Například na jednu hromádku dát všechny krajové částečky atd. 20 dílků, 24 dílků, 48 dílků, Mini 54 dílků, 60 dílků, 80 dílků, 99 dílků, 100 dílků, 200 dílků, 260 dílků,. 300 dílků, 400 dílků, 500 dílků, 750 dílků, 1000 dílků, 1500 dílků, 2000 dílků, 3000 dílků, 4000 dílků, 5000 dílků, 6000 dílků, 9000 dílků, 10000 dílků, 13200 dílků a 18000 dílků. Největší puzzle na světě je pojmenováno \"Disney Moments\" a tvoří jej 40 320 dílků. Vyrábí jej firma Ravensburger. Místo správné výslovnosti [pazl] se v Česku ujala zkomolenina pucle, případně puclík. Obrázky, zvuky či videa k tématu puzzle ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo puzzle ve Wikislovníku", "question": "Kolik dílů tvoří největší puzzle na světe?", "answers": ["40 320"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Je držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem mnoha významných učených společností, mimo jiné britské Královské společnosti (od roku 1974), Papežské akademie věd (od 1986) a Národní akademie věd USA. I přes své postižení se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život (má tři děti a tři vnoučata) s výzkumy v oboru teoretické fyziky a náročným cestovním programem veřejných přednášek. Roku 2010 prohlásil, že je možné cestovat časem, ale jenom dopředu, a že by tak bylo možné, aby se obydlila v té době již zničená planeta. [zdroj? ] Roku 2014 prohlásil, že klasicky vnímaná černá díra neexistuje. Už na počátku studia v Oxfordu se projevily první příznaky jeho nemoci, amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii - SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla. Od roku 1968 se může pohybovat jen za pomoci vozíčku a od roku 1985 s okolním světem komunikuje jen pomocí speciálního počítače. V mládí jezdil na koni a hrál si s ostatními dětmi. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského týmu, což mu, jak se sám vyjádřil, pomohlo ulehčit nesmírnou univerzitní nudu.", "question": "Jezdíval Stephen Hawking na koni?", "answers": ["V mládí jezdil na koni a hrál si s ostatními dětmi."]}
{"title": "R", "context": "R.U.R. (zkratka z Rossumovi univerzální roboti) je vědeckofantastické drama o třech dějstvích Karla Čapka z roku 1920. Autor zde varuje před případnými negativními vlivy techniky na lidstvo. Je ovlivněn svým zájmem o techniku, ale také obavami o budoucnost lidstva (destrukce za 1. světové války). V této hře poprvé zaznělo slovo robot, které na Karlovu výzvu navrhl jeho bratr Josef. \"Ale já nevím,\" řekl autor, \"jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.\" \"Tak jim řekni roboti,\" mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to. Karel Čapek původně uvažoval o slově \"labor\". Divadelní hra byla přeložena do více než třiceti jazyků vč. esperanta. Úvodní dějství se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti na ostrově výrobny robotů, kde žije pouze 6 mužů. Celou výrobu provádějí roboti. Připluje za nimi pěkná dcera prezidenta Helena Gloryová, která chce roboty zrovnoprávnit a do které se všichni zamilují.", "question": "Kdo je autorem dramatu R.U.R.?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "John Frusciante", "context": "John Anthony Frusciante (* 5. března 1970, New York) je americký kytarista a bývalý člen kalifornské skupiny Red Hot Chili Peppers. Frusciante přišel do skupiny v roce 1988 poté, co se jeho předchůdce ve skupině, Hillel Slovak, předávkoval heroinem. V srpnu 1989 natočil se skupinou první studiové album Mother's Milk a z nepříliš známé skupiny se rychle staly hvězdy. Po dalším studiovém počinu z roku 1991, desce Blood Sugar Sex Magik, byla již skupina slavná po celém světě. Tuto slávu ale Frusciante nesl docela těžce. Začal brát heroin a 7. května 1992 kapele těsně před koncertem v Japonsku oznámil, že končí. Trpěl zřejmě maniodepresivní psychózou. Šlo to s ním rychle z kopce. Dlouhou dobu nevycházel z domu, odřízl se od přátel a bral tvrdé drogy. V tomto období natočil také dvě sólové desky - \"Niandra Lades and Usually Just a T-Shirt\" (tato deska ve skutečnosti vznikla ještě v době jeho působení v kapele a vznikem drogové závislosti) a \"Smile From the Streets You Hold\". Dnes říká, že se za tyto desky stydí, protože byly natočeny jen pro potřebu peněz na drogy. Kvůli infekci přišel o zuby a dodnes má ruce plné jizev. Jeho bývalá kapela mezitím natočila s kytaristou Davem Navarrem poměrně úspěšné album \"One Hot Minute\". Sama kapela však nebyla s výsledkem spokojena, navíc Navarro upadl do hlubin těžké drogové závislosti a vývoj skupiny se ocitl na mrtvém bodě. Dave musel ze skupiny odejít. Už to vypadalo, že se \"redhoti\" rozpadnou. Ovšem Frusciante, kterého už většina lidí odepisovala, absolvoval úspěšnou protidrogovou léčbu a v roce 1998 se po vzájemné dohodě vrátil zpět do skupiny. Dá se říci, že JF a zbytek skupiny se zachránili navzájem. Skupina během několika týdnů natočila album Californication. K prvnímu singlu s písní Scar Tissue byl natočen videoklip, který ukazuje členy kapely jako čtyři unavené a poraněné muže, kteří jedou autem vyprahlou pouští. John Frusciante hraje v klipu na zlomenou kytaru a také řídí auto, i když nikdy neměl řidičské povolení.", "question": "V jakém roce přišel Frusciante do skupiny?", "answers": ["1988"]}
{"title": "Země", "context": "Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské rostliny a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Současná atmosféra je druhotnou atmosférou, kterou pozměnily živé organismy. Primární atmosféra vznikla při zformování planety, obsahovala toxickou směs sopečných plynů, které se uvolňovaly při odplynování magmatu. Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry (troposféry, stratosféry, mezosféry, termosféry a exosféry) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech. Obloha je na Zemi modrá, protože molekuly vzduchu rozptylují všemi směry proti očím pozorovatele ze zemského povrchu ze všech barev slunečního světla nejvíce právě modrou. Celková hmotnost atmosféry je asi 5,1×1018 kg, tedy přibližně 0,000 000 9 celkové hmotnosti Země. Klima na Zemi je dlouhodobě stabilní, ale mění se v závislosti na zeměpisné šířce. Nejteplejší je v tropech okolo rovníku, nejstudenější pak v polárních oblastech. V historii života na Zemi se klima mnohokrát změnilo, ale vždy umožnilo přežití živých organismů. Ve čtvrtohorách dochází k opakujícím se dobám ledovým, které střídají teplejší období. Poslední doba ledová skončila před asi 10 000 lety. Související informace naleznete také v článku Počasí. Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček.", "question": "Proč je obloha na Zemi modrá?", "answers": ["protože molekuly vzduchu rozptylují všemi směry proti očím pozorovatele ze zemského povrchu ze všech barev slunečního světla nejvíce právě modrou"]}
{"title": "Globální oteplování", "context": "Globální oteplování představuje dlouhodobý nárůst průměrné teploty klimatického systému Země; tento aspekt změny klimatu se projevuje jak v přístrojových měřeních teploty, tak i dalšími projevy oteplování. Termín se všeobecně používá pro pozorované oteplování způsobené především člověkem od doby průmyslové revoluce a jeho předpokládané pokračování. Období globálního oteplování existovaly i v dávnější historii Země. V současnosti se pro tyto jevy používají termíny globální oteplování i globální změna klimatu a jsou vzájemně zaměnitelné, pojem klimatická změna však šířeji zahrnuje jak globální oteplování, tak i jeho další účinky, jako jsou změny srážek a různé regionální dopady. Mnohé z pozorovaných změn od padesátých let dvacátého století jsou v rámci instrumentálních teplotních měření bezprecedentní a nemají obdoby ani v historických a paleoklimatických proxy záznamech klimatických změn po tisíce až milióny let.Termín \"globální oteplování\" je nejčastěji používán pro zvyšování průměrné teploty. vzduchu a povrchových vod, odborníci však uvádějí 10 indikátorů globálního oteplování – kromě vzestupu teploty vzduchu nad povrchem země a nad oceány a vzestupu teploty povrchových vrstev oceánů to je úbytek mořského ledu, tání ledovců, vzestup hladiny moří, vzestup vzdušné vlhkosti, úbytek sněhu a vzestup tepla celkově zachyceného v oceánech. K většině navýšení akumulované tepelné energie (90 %) od roku 1971 došlo právě v oceánech. V letech 1910–2010 došlo k nárůstu teploty vzduchu a povrchových vod o 1,0 °C, z toho asi dvě třetiny nárůstu nastaly od roku 1980. Každé z posledních tří desetiletí bylo postupně na povrchu Země teplejší než jakékoli z předcházející desetiletí od roku 1850.V roce 2014 uvedla Pátá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), že \"je extrémně pravděpodobné, že lidský vliv je dominantní příčinou pozorovaného oteplování od poloviny 20. století.\" Největší antropogenní vliv je způsoben emisemi skleníkových plynů jako je oxid uhličitý, methan a oxid dusný. Vzhledem k dominantní roli lidské činnosti se někdy mluví o \"antropogenním globálním oteplováním\" nebo \"antropogenní změně klimatu\". Tato zjištění akceptují akademie věd všech významných industrializovaných států a nejsou zpochybněna jakýmkoliv státním či mezinárodním vědeckým orgánem.Do roku 2100 by měla povrchová teplota na Zemi stoupnout o 0,3 až 1,7 °C pro scénáře s výrazným snižováním produkce CO2, resp. o 2,6 až 4,8 °C pro scénář s dnešním tempem produkce CO2. Nejistoty v odhadech nárůstu teploty plynou z používání modelů s různou citlivostí změny teploty na koncentraci skleníkových plynů.", "question": "Existovala období globálního oteplování i v dřívější historii Země?", "answers": ["Období globálního oteplování existovaly i v dávnější historii Země."]}
{"title": "Hron", "context": "Hron Hron Řeka v Banské BystriciZákladní informace Délka toku 298 km Plocha povodí 5454,56 km² Průměrný průtok 53,7 m³/s Světadíl Evropa Pramen Nízké Tatry 48°51′31,13″ s. š., 20°12′55,82″ v. d. Ústí do Dunaje 47°49′4,44″ s. š., 18°44′30,12″ v. d. Protéká Slovensko Slovensko (Banskobystrický, Nitranský kraj) Úmoří, povodí Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj Povodí Hronu Některá data mohou pocházet z datové položky. Tento článek je o slovenské řece. Další významy jsou uvedeny na stránce Hron (rozcestník). Hron (z latinského označení Granus – keltský bůh, německy Gran, maďarsky Garam) je řeka v Banskobystrickém a Nitranském kraji na Slovensku. Je druhá nejdelší v zemi a jde o levostranný přítok Dunaje. Její délka činí 298 km. Povodí má rozlohu 5454,56 km². Tok řeky Pramen Hron pramení v geomorfologickém celku Horehronské podolí na rozhraní Nízkých Tater a Spišsko-gemerského krasu na katastrálním území obce Telgárt. Pramen se nachází na jihovýchodním úpatí Kráľovy hole, jihozápadně od sedla Besník v nadmořské výšce zhruba 980 metrů. Tok Na horním a středním toku protéká soutěskami a mezihorskými kotlinami Západních Karpat a na dolním toku Podunajskou nížinou. Hlavními přítoky jsou Čierny Hron, Slatina, Sikenica a Paríž. Vodní režim Průměrný průtok činí 53,7 m³/s. Nejvyšší je na jaře a nejmenší v létě. Využití Využívá se k vodáctví[1] a výrobě vodní energie. Vodní turistika je po celý rok rozvinutá především v úseku Banská Bystrica - Zvolen a část posádek pokračuje až k soutoku s Dunajem. Vodou zásobuje jadernou elektrárnu Mochovce Osídlení Protéká těmito městy: Brezno, Podbrezová, Banská Bystrica, Zvolen, Žiar nad Hronom, Žarnovica, Nová Baňa, Želiezovce, Čata, Štúrovo (zde se vlévá do Dunaje). Odkazy Reference ↑ Návod na splutí Hronu Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Hron na Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Hron v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Seznam vodních elektráren na Hronu (slovensky) Čejka T. (2006) Mäkkýše hlavných typov vôd dolného Hrona. Malacologica Bohemoslovaca 5: 33-41. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Slovensko Autoritní data: AUT: ge501765 | GND: 4213892-9 | VIAF: 236424256", "question": "Jak se jmenuje druhá nejdelší řeka na Slovensku?", "answers": ["Hron"]}
{"title": "Konrád II", "context": "Konrád II. Ota (1136/1141 - 9. září 1191 u Neapole) byl český kníže (1182 a 1189-1191) a markrabě moravský (1182-1189). Konrád pocházel z dynastie Přemyslovců, jeho otcem byl kníže znojemského údělu Konrád II., matkou Marie Srbská, dcera srbského župana Uroše Bílého. Jeho sestrou byla polská kněžna Helena Znojemská. Původně se jmenoval pouze Konrád a v Čechách vždy vystupoval pouze pod tímto jménem. Druhé jméno získal během pobytu v cizině a používal je mimo knížectví. Byl vzdělaný a zkušený v diplomacii, ale k dosažení cíle neváhal používat i tvrdé prostředky. Po smrti otce roku 1162 převzal Konrád Ota vládu ve znojemském údělu a jeho moc začala rychle vzrůstat. V roce 1173 mu připadl také brněnský úděl, to znamená, že jeho državy zabíraly již polovinu Moravy (zatím mu nepatřilo Olomoucko), kterou bylo stále složitější kontrolovat z Prahy. Dobře se zorientoval v komplikovaných vztazích mezi početnými Přemyslovci, a stal se důležitým činitelem v jejich bojích o pražský trůn. V červnu 1178 spolu s rakouským vévodou Leopoldem vpadl na Olomoucko a pokusil se dokonce dobýt i Olomoucký hrad. Když pomohl pražskému knížeti Bedřichovi udržet si trůn proti dalším kandidátům, očekával, že by za odměnu mohl získat Olomoucko. Ovšem nestalo se tak (Bedřich se rozhodl spravovat tento úděl sám) a Konrád Ota začal pomýšlet na odplatu. Příležitost se naskytla roku 1182, kdy velmoži povstali proti neoblíbenému Bedřichovi a na pražský trůn povolali energického Konráda Otu. Bedřich uprchl do říše k císaři Fridrichu I. Barbarossovi, který jako lenní pán pozval znesvářené strany na říšský sněm do Řezna. Jak vypráví kronikář Jarloch, Čechové se nejprve odmítali dostavit, ale potom dali na čísi radu a před císaře předstoupili. Císař tvrdě zasáhl a zastrašil přítomné Čechy. Toto rozdělení Čech a Moravy mezi Bedřicha a Konráda Otu rozhodně nelze chápat jako osamostatnění Moravy a ani jako její přímé podřízení Říši. Konrád Ota se od té doby tituloval jako moravský markrabí a usiloval o nezávislost na pražském knížeti. Proto historici často vykládali události řezenského sněmu jako státoprávní akt, jímž Fridrich Barbarossa zřídil moravské markrabství, které vyjmul z pravomoci českých knížat a podřídil je říši. To však nebylo přímo řečeno. V každém případě císař jen přilil v situaci závažných rozporů mezi Přemyslovci pověstný olej do ohně.", "question": "Ve kterém roce byla vyhlášena Satuta Konráda Oty?", "answers": ["1189"]}
{"title": "Hvězda (letohrádek)", "context": "Letohrádek Hvězda (německy Schloss Stern) je renesanční letohrádek, stojící ve stejnojmenné oboře v Praze-Liboci, vzdálený asi 7 km západně od středu města v městské části Praha 6. Je velmi originálním příkladem české renesanční architektury. Oboru Hvězda v lese Malejově nad vsí Liboc zřídil roku 1530 král Ferdinand I., který ji později nechal obehnat zdí. Tehdy byla ještě zvána prostě Nová královská obora. Podle plánů králova mladšího syna rakouského arcivévody Ferdinanda Tyrolského, dlouholetého místodržícího v Čechách pak byl v letech 1555 až 1558 postaven letohrádek Hvězda. Ferdinand Tyrolský sám položil základní kámen k letohrádku 27. června 1555. Stavbu prováděli nejprve Juan Maria Avostalis del Pambio a Giovanni Lucchese, po nich Hans Tirol a Bonifác Wolmut. Dvoupatrový letohrádek na unikátním půdorysu šesticípé hvězdy (díky kterému získal své jméno) patří do skupiny tzv. filosofických staveb a uvnitř vyniká bohatou štukovou výzdobou. Letohrádek byl v roce 1952 přestavěn a do roku 1996 zde bylo Muzeum A. Jiráska a M. Aleše.", "question": "Ve které městské části Prahy se nachází Letohrádek hvězda?", "answers": ["Praha 6"]}
{"title": "Zubr evropský", "context": "Zubr je největší volně žijící přežvýkavec v Evropě. Zubr (Bison bonasus Linneaus, 1758) a bizon americký (B. americanus) jsou poslední dva žijící zástupci rodu bizon (Bison H. Smith, 1827) z čeledi turovití (Bovidae Gray, 1872). Rod bizon je součástí podčeledi tuři (Bovinae Gray, 1821). Pro druh Bison bonasus se někdy rozlišují tři poddruhy. Jsou to B. b. bonasus Linneaus, 1758 původně žijící v Bělověžském pralese na území dnešního Běloruska a Polska. Dále se jedná o vyhynulý poddruh B. b. hungarorum Kretzoi, 1946 – rozšířený původně v Karpatech a v Transylvánii. Třetím poddruhem je vyhynulý B. b. caucasicus Turkin et Saturnin, 1904 z Kavkazu. V průběhu záchrany kriticky ohroženého zubra vznikly následující linie: Nížinná linie (označovaná též písmenem L nebo jako Bělověžská linie) – tvořena výhradně zvířaty pocházejícími z bělověžské populace. Nížinně-kavkazská linie (označovaná písmeny LC) – vzniká z 11 příslušníků poddruhu B. b. bonasus a 1 býka poddruhu B. b. caucasicus. Současné studie interpretují nálezy kostí těchto zvířat tak, že rod Bison pochází z jihovýchodní Asie. V průběhu pliocénu a pleistocénu byli zástupci tohoto rodu rozšířeni v mírném pásu Evropy a Asie a přecházeli přes Beringovu úžinu do Severní Ameriky. První paleontologické nálezy pak pocházejí právě z pliocénu. Jedná se o druhy Probison dehmi pocházející z Indie a druh Protobison kushkunensis z Kavkazu. Postupně se vyvíjí dvě formy zubra: krátkorohý a později i dlouhorohý. V průběhu poslední doby ledové dochází v Evropě ke zmenšení tělesného rámce. Obecně se předpokládá, že B. bonasus vzniká právě v průběhu posledního glaciálu z původního druhu označovaného jako B. priscus. Podle nových prací se však zdá, že zubr je mezidruhovým křížencem, jehož předci jsou oba dnes již vyhynulí. Z matčiny strany je to pratur (Bos primigenius), otcem byl Bison priscus nebo Bison schoetensacki. Podle tradičního modelu zahrnoval areál rozšíření zubra velkou část Evropy včetně jižní Skandinávie jižně od 60° s. š. a severu Iberského poloostrova. Na východě zasahovalo rozšíření k řece Volze, odtud dál po Kavkaz a pravděpodobně až k jižnímu pobřeží Kaspického moře. Někteří autoři zahrnují do areálu rozšíření zubra také asijskou část dnešní Ruské federace mezi 50° a 60° s. š. možná až po jezero Bajkal. Nejnovější vědecké studie posunují areál rozšíření zubra v období posledních osmi tisíc let, tedy nástupu zemědělství a rozmachu civilizace, více na východ kontinentu, především do střední a východní Evropy.", "question": "Odkud pochází Bison?", "answers": ["z jihovýchodní Asie"]}
{"title": "Animals (album)", "context": "Animals je desáté studiové album anglické skupiny Pink Floyd. Bylo vydáno v lednu 1977 (viz 1977 v hudbě), v britském žebříčku prodejnosti se umístilo nejlépe na druhém místě. Jedná se o koncepční album, které je založeno na příběhu z novely Farma zvířat od George Orwella. Animals je po autorské stránce téměř celé dílem baskytaristy, zpěváka, textaře a tehdejšího hlavního frontmana skupiny Rogera Waterse. Zpěvák a kytarista David Gilmour se autorsky podílel jen na skladbě \"Dogs\", autorský podíl klávesisty Ricka Wrighta je nulový (ačkoliv přispěl k celkovému aranžmá a ve dvou skladbách hraje sólo). Na Animals se nachází celkem pět skladeb, album otevírají a uzavírají dvě části akustické písně \"Pigs on the Wing\", mezi nimi se nacházejí tři dlouhé skladby \"Dogs\", \"Pigs\" a \"Sheep\". Skladba \"Dogs\" se původně jmenovala \"You Gotta Be Crazy\", \"Sheep\" byla na koncertech hrána pod názvem \"Raving and Drolling\". Obě vznikly již v roce 1974 společně se \"Shine On You Crazy Diamond\" a původně měly být zařazeny na album Wish You Were Here. Skladby \"Pigs (Three Different Ones)\" a \"Pigs on the Wing\" vznikly později, už speciálně pro koncepci alba Animals. V období nahrávaní Animals docházelo k prvním náznakům vznikajícího napětí mezi členy skupiny. Koncepce alba je inspirována Farmou zvířat od George Orwella.", "question": "Kolik skladeb se nachází na albu Animals?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Antické technologie ve Hvězdné bráně#ZPM", "context": "Loď je vybavena maskováním, které plavidlo učiní neviditelné. Loď je rozdělena na přední a zadní část. Vpředu jsou čtyři křesla (dvě pro piloty a dvě pro vědce) a vzadu je místo pro cestující. Konzole umístěná mezi pilotem a druhým pilotem je modifikované vytáčecí zařízení, umožňující lodi přímý přístup k nejbližší hvězdné bráně a vytočení adresy. Loď je schopna dosahovat vysokých rychlostí, proto musí mít pokročilé inerciální tlumiče kvůli bezpečnosti cestujících. Stroj času Stroj času je vlastně vylepšený Jumper. Vzhledově se od normálního Jumperu moc neliší – má jiný řídící panel a uprostřed mezi sedadly pro pasažéry leží dlouhá oválná trubice. Jak přesně tento vynález funguje nikdo neví, poté co Sheppard zmáčknul \"nějaké\" tlačítko, přesunul se stroj času 10 000 let do minulosti, kde ho okamžitě sestřelili. Vynalezl ho antický vědec Janus. Janus, ale nejspíš sestrojil ještě jeden stroj času, když byla SG-1 na planetě, kde se Maybourne vydával za krále, našli zde stroj času, kterým se poté dostali do doby, kdy Ra vládl na Zemi, aby získali ZPM. Destiny Související informace naleznete také v článku Destiny (Hvězdná brána). Destiny je antická průzkumná loď, vyslaná na svou cestu před miliony lety. Antikové chtěli objevovat nové galaxie. Jelikož by jim trvala cesta na Destiny dlouho, vyslali ji samotnou a plánovali na ni přijít Hvězdnou branou, což se nikdy neuskutečnilo, protože se Antikové dříve povznesli nebo zemřeli. Atlantida (město) Související informace naleznete také v článku Atlantida (Hvězdná brána). Atlantida je fiktivní město v televizních seriálech Hvězdná brána a Hvězdná brána: Atlantida. Jedná se o ztracené město Antiků, které se původně nacházelo na Zemi a bylo poslední z měst, jež Antikové postavili.", "question": "Jaká je zkratka pro fiktivní zdroj energie (\"modul nulového bodu\")?", "answers": ["ZPM"]}
{"title": "Washington, D", "context": "Související informace naleznete také v článku Metro ve Washingtonu. Městskou hromadnou dopravu zajišťuje společnost Washington Metro. Páteřní systém tvoří pět linek metra (Metrorail). To je doplněno autobusovými linkami. Hlavní nádraží - Union Station je nedaleko Kapitolu. Operují zde Amtrak (dálkové spoje), MARC (příměstské spoje - směr Maryland) a VRE (příměstské spoje - směr Virginie). Co se týče letecké dopravy, Washington, D.C. je napojeno na tři letiště: Ronald Reagan Washington National Airport, Washington Dulles International Airport a Baltimore/Washington International Airport (BWI). Dále se kolem samotného města nachází speciální vzdušný prostor nazvaný P56, který má tzv. identifikační zónu o poloměru 50 mil, uvnitř ní chráněnou zónu (zapovězenou pro všechny civilní letouny) o poloměru 17 mil okolo Washingtonova monumentu a vnitřní chráněnou zónu o poloměru 3 míle kolem Kapitolu. Tento vzdušný prostor brání stíhačky na základně Andrews, cca 10 mil jižně od města. Accra, Ghana Athény, Řecko Bangkok, Thajsko Peking, Čínská lidová republika Brusel, Belgie Dakar, Senegal Paříž, Francie Pretoria, Jihoafrická republika Soul, Jižní Korea Sunderland, Velká Británie Obrázky, zvuky či videa k tématu Washington, D.C. ve Wikimedia Commons Galerie Washington, D.C. ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje hlavní město USA?", "answers": ["Washington, D.C."]}
{"title": "Jana", "context": "Jana je ženská forma vlastního jména Jan. Pochází z hebrejštiny, kde י jóchanán znamená \"Hospodin je milostivý\" nebo také \"milostivý dar Hospodinův\". Od téhož jména pochází někdy samostatná forma Johana. Svátek slavít buď 16. května na Janu z Arku nebo 28. dubna na Giannu Mollu či 12. srpna na Janu de Chantal. Janička, Janinka, Janka, Jáňa, Joanka, Johanka, Jája, Janča, Janet, Jenny, Jennee, Jane, Janika Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve. srovnání dvou let, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledovaných osm let) je -0,3%. Albánsky: Joana, Johana Anglicky: Jan, Jane, Joan, Joann, Joanne, Jean, Johanne, Johanna, Joanna, (zdrobněliny: Janet, Janes, Janice. ) Arabsky: يّا (Yuwannā) Bulharsky: Я (Jana), Я (Janica), И (Ivana) Česky: Jana (zdrobněliny: Janka. , Janinka, Janička, Jani, Janča, Janina, Jája, Januška) Čínsky: 乔 (Qiáo wǎ nà) Dánsky: Johanne Hebrejsky: י (Yoḥ), י. ָד (Yocheved) Finsky: Johanna Francouzsky: Jeanne, Yanna, (zdrobněliny: Jeannette, Jeannine), Jehanne Irsky: Siobhán, Sinéad Italsky: Giovanna, Gianna. , Ioana, Ivana, Nina, Zanna (zdrobněliny: Giovannina, Giannina) Islandsky: Jóhanna, Jensína, (zdrobněliny: Jóna, Hansína) Katalánsky: Joana Maďarsky: Janika. Německy: Johanna, Joanna, Johanne Polsky: Joanna (zdrobněliny: Asia, Joaśka, Aśka, Asiunia, Asieńka) Portugalsky: Joana Rumunsky: Ioana, Oana Rusky: Я (. Jana), Я (Janka), И (Ivana), Ж (Žana) Řecky: Γ (Yanna), Gianna, (zdrobněliny: Γ (. Yannoula)) Skotsky: Sinéad Slovensky: Jana Srbsky: Jovana Španělsky: Juana (zdrobněliny: Juanita) Švédsky: Johanna Ukrajinsky: І (Ivanna) Welšsky: Siân sv. Jana z Arku (. 1412-1431) sv. Jana de Chantal (1572-1641) sv. Gianna Beretta Molla (1922-1962) Jana z Valois viz Johana Francouzská, více osob, rozcestník Jana I. Kastilská zvaná Šílená (1479-1555), kastilská královna Jana I. Navarrská (1272–1305), královna francouzská a navarrská Jana II. Navarrská (1311–1349), královna navarrská Jana Andresíková, česká herečka Jane Austenová, anglická spisovatelka Jane Birkin, britská herečka a zpěvačka Jana Bobošíková, česká novinářka, politička a moderátorka Jana Boušková, česká. harfenistka a česká herečka (dvě ženy téhož jména a příjmení) Jana Brejchová, česká herečka Jana Dítětová, česká herečka Janka Djagilevová, ruská básnířka, zpěvačka a hudební skladatelka Jane Fondová, americká herečka Jana Hlaváčová, česká herečka.", "question": "Odkud pochází ženské jméno Jana?", "answers": ["z hebrejštiny"]}
{"title": "Lingvistika", "context": ", věty neboli klauze (např. věta Hladový vlk snědl červenou karkulku vytvořená z nominální fráze a verbální fráze), a souvětí (např. souvětí Neviděla, jak hladový vlk snědl červenou karkulku, vytvořené spojením verba a věty, či souvětí Hladový vlk snědl červenou karkulku a myslivec ji vysvobodil, vytvořené spojením dvou vět pomocí spojky a). Syntaktické vztahy, např. vztah mezi dvěma syntaktickými frázemi, zpravidla nepřekračují hranici souvětí. Sémantika se zabývá významem jazykových výrazů, ať už jednoduchých (morfémů a slov) nebo složitých (frází, vět a souvětí). Význam jednoduchých výrazů je uložen v mentálním slovníku (např. význam slova vlk), význam složitých výrazů lze zpravidla odvodit z významů jejich částí (např. výraz hladový vlk odkazuje k objektu, který je \"hladový\" a který je \"vlk\"). Sémantické vztahy většinou nepřekračují hranici souvětí. Pragmatika (také pragmalingvistika) se zabývá významem promluvy v konkrétní komunikační situaci a v kontextu ostatních promluv. Promluva může a nemusí mít formu věty či souvětí (např. slovo pozor funguje jako promluva, aniž by bylo větou). Promluva může a nemusí mít doslovný (sémantický) význam (např. význam promluvy Bolí mě hlava může v daném kontextu a v dané situaci odpovídat sémantice věty Nechci sex).", "question": "Čím se zabývá sémantika?", "answers": ["významem jazykových výrazů"]}
{"title": "Trest smrti", "context": "Trest smrti neboli nejvyšší trest, či také absolutní trest je trest, který předpokládá usmrcení (neboli popravu) odsouzeného člověka za trestný čin, za který je dle platného trestního práva možné tento trest uložit (v dřívějších dobách byly takovéto trestné činy nazývány hrdelními zločiny). Vzhledem ke své definitivnosti (nemožnosti jakékoli nápravy po jeho vykonání) se jedná o trest velmi kontroverzní. Jeho zastánci uvádějí, že se jedná o jediný spravedlivý trest za vraždu a jiné závažné zločiny, znemožňuje recidivu a má významné odstrašující (preventivní) účinky. Odpůrci upozorňují kromě morálních argumentů souvisejících s právem každého na život především na nebezpečí justičního omylu, který je v tomto případě nenapravitelný, zneužití trestu smrti k justiční vraždě, zpochybňují odstrašující účinek trestu smrti a poukazují na to, že navíc poprava bývá podle statistik dražší než doživotní vězení. V průběhu 19. a 20. století byl trest smrti postupně rušen ve většině evropských a jihoamerických států. Mezi zeměmi, které ho i nadále praktikují, jsou mj. některé ze států ve Spojených státech amerických a Čínská lidová republika. Z evropských zemí praktikuje trest smrti pouze Bělorusko. Trest smrti byl nejvyšším trestem po tisíciletí. Na počátku byla osobní msta, při které bylo zabití pachatele činem odplaty a zárukou udržení pořádku. S postupným upevňováním státní moci byla osobní msta postupně omezována. Trest začala vykonávat státní autorita jako následek porušení zákona s cílem exemplárně potrestat pachatele a definitivně ho vyřadit ze společnosti. Ačkoliv trest smrti byl poprvé krátkodobě zrušen už v 1. století př. n. l. v antickém Římě a v 8. století v Číně, ve větším měřítku se myšlenka zakázat trest smrti začala prosazovat až koncem 18. století. Přispěli k tomu filozof Voltaire, právní reformátor Jeremy Bentham a zejména právník Cesare Beccaria, který v roce 1764 publikoval na svou dobu převratné dílo Dei Delitti e Delle Pene (O zločinech a trestech).", "question": "Kde v Evropě je možný trest smrti?", "answers": ["Bělorusko"]}
{"title": "Malhostovice", "context": "Malhostovice jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji poblíž Tišnova, na okraji Boskovické brázdy. Žije zde 967 obyvatel. Kromě samotných Malhostovic je součástí obce také vesnice Nuzířov. == Historie == První písemná zmínka o obci pochází z roku 1320. Jihovýchodně od obce se nachází bývalý vojenský výcvikový prostor. Pozorovací věž byla přebudována na rozhlednu Zlobice a v prostoru se pasou ovce a kozy. == Obyvatelstvo == == Pamětihodnosti == Filiální kostel sv. Vavřince pocházející z 13. století, který byl do dnešní podoby přestavěn v první polovině 19. století. == Rodáci == Vladimír Podborský (* 1932), archeolog == Odkazy == === Reference === === Související články === Římskokatolická farnost Drásov === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Malhostovice ve Wikimedia Commons Územně identifikační registr ČR. Obec Malhostovice v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online. Stránky obce Malhostovice Sokol Malhostovice", "question": "Co se nachází jihovýchodně od obce Malhostovice?", "answers": ["bývalý vojenský výcvikový prostor"]}
{"title": "Vladislav Vančura", "context": "Svými postoji se však i nadále hlásil k marxistické levici. V roce 1924 působil v období března až května jako divadelní kritik v deníku \"Československá samostatnost\", později přejmenovaného na \"Národní osvobození\", kde převzal místo po Jindřichu Vodákovi, který odešel do divadelní rubriky \"Českého slova\". Kritiky podepisoval šifrou -jv.- nebo -W-. Celkově zde připravil 21 divadelních kritik. Byl rovněž členem redakční rady Družstevní práce, kde mimo jiné vyšly i jeho Obrazy z dějin národa českého. Byl předsedou Československé filmové společnosti (1936-1938). Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence - ilegální odbojové organizace při komunistickém Ústředním národním revolučním výboru. V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven. V roce 1946 byl in memoriam jmenován národním umělcem. Jeho prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů - hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny, usiluje o zvukomalbu. Vančurův jazyk je celkově bohatý. Archaická slova a knižní výrazy spojuje s lidovou mluvou. Větná stavba je zastaralá, užívá složitá souvětí, zdůrazňuje jimi důležitost daného okamžiku. Tento jazyk dává dílům monumentální ráz. Děj je potlačován, důležité místo má vypravěč, který vyjadřuje svůj názor k ději, přerušuje vyprávění a oslovuje čtenáře, hodnotí chování postav. Části příběhů připomínají filmové scénáře. Opěvuje život, zdůrazňuje prožitky, detailně vyjadřuje náladu, barevnost příběhu, city. Dlouhý, Široký a Bystrozraký - povídka Pekař Jan Marhoul (1924) Román se sociálním zaměřením.", "question": "Jak zemřel Vladislav Vančura?", "answers": ["popraven"]}
{"title": "Hideki Jukawa", "context": "Jukawa Hideki (japonsky 湯 秀, anglicky Yukawa Hideki, 23. ledna 1907 Tokio - 8. září 1981 Kjóto) byl fyzik, první japonský nositel Nobelovy ceny za fyziku (1949), kterou obdržel za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil. Je po něm pojmenován Jukawův potenciál silné interakce. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Hideki Jukawa ve Wikimedia Commons astro.cz Official Nobel site životopis - en Jeho předpověď mezonu - en", "question": "Kde se narodil Jukawa Hideki?", "answers": ["Tokio"]}
{"title": "Oslava", "context": "Oslava je řeka v Kraji Vysočina a Jihomoravském kraji. Je to levostranný, celkově největší přítok řeky Jihlavy. Délka toku činí 99,6 km. Plocha povodí měří 867,2 km2. Pramení v bažinách okolo Matějovského rybníka a Babína poblíž Nového Veselí v jižním cípu chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Podle staršího císařského katastru má řeka vznikat vléváním dvou menších říček Balinky a Radostínky u mostu ve Velkém Meziříčí. Do Jihlavy se vlévá zleva v Ivančicích. V místech přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice se měla budovat velká přehradní nádrž. U Velkého Meziříčí přechází přes údolí řeky dálnice D1 po mostu Vysočina. Bohdalovský potok, zprava, ř. km 83,0 Znětínský potok, zprava, ř. km 78,0 Mastník, zleva, ř. km 63,4 Balinka, zprava, ř. km 60,3 Oslavička (potok), zprava, ř.. km 58,1 Kundelovský potok, zprava, ř. km 50,5 Polomina, zleva, ř. km 47,3 Jasinka, zprava, ř. km 39,4 Okarecký potok, zprava, ř. km 32,6 Chvojnice, zleva, ř. km 17,6 Nejvýznamnějšími přítoky Oslavy jsou Balinka a Chvojnice. Průměrný průtok v Oslavanech na 3,30 říčním kilometru činí 3,47 m3/s. Hlásné profily: Nové Veselí, Ostrov nad Oslavou, Radostín nad Oslavou, Velké Meziříčí, Náměšť nad Oslavou, Oslavany, Ivančice Turisticky nejnavštěvovanější místa jsou v okolí pramenů Oslavy - Matějovského rybníka, Babína a Veselského rybníka poblíž Nového Veselí a hlavně hluboce zaříznuté, místy kaňonovité, údolí řeky mezi Náměští nad Oslavou a Oslavany. Skalnaté údolí je zde zaříznuté do okolní krajiny a je vyhlášeno jako přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice, plošně druhá největší na území ČR. V Náměšti nad Oslavou se nachází významný renesanční zámek, v kaňonu po proudu řeky pak zříceniny hradů Lamberka, Sedleckého hradu, Levnova a Kraví hory.", "question": "Jak dlouhá je Oslava?", "answers": ["99,6 km"]}
{"title": "Třinec", "context": "Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem. Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla ke dni 3. 3. 1958. Dne 24. 10. 1882 byl položen základní kámen římsko-katolického kostela sv. Alberta a 27. 9. 1885 byl kostel vysvěcen. Evangelický kostel byl vysvěcen 9. 7. 1899. Budova české základní školy Petra Bezruče byla postavena v roce 1924. V roce 1929 zde byl založen hokejový klub, dnes HC Oceláři Třinec. 3. 2. 1936 zřízena závodní škola Třineckých železáren (dnes Střední odborná škola Třineckých železáren, jež se nachází v městské části Kanada). Třinec byl osvobozen od fašismu 3. 5. 1945. V roce 1954 byla zahájena stavba nemocnice v městské části Dolní Líštná (Sosna), otevření prvních pavilónů se uskutečnilo v roce 1958, činnost samostatné Nemocnice Třinec byla zahájena v roce 1962. V roce 1955 byla slavnostně otevřena Hvězdárna Mikuláše Koperníka. V roce 1957 byla uvedena do provozu lanová dráha na Javorový vrch. 1. 8. 1960 bylo uvedeno do provozu letní koupaliště na Lesní ulici. Stavba Domu služeb (dnes MOND) v městské části Lyžbice (Terasa) probíhala v letech 1964 až 1966. Začátek výstavby zimního stadionu 1964, do provozu byl dán 17. 2. 1967 (nekrytý); rok 1974 začátek zastřešení, ukončeno 31. 12. 1976. Stavba kulturního domu začala v roce 1966 a slavnostní otevření se konalo v roce 1970.", "question": "Kdy byl Třinec osvobozen od nacismu?", "answers": ["3. 5. 1945"]}
{"title": "Metallica", "context": "Skupina se dala dohromady na základě inzerátu v losangeleských novinách, který podal bubeník Lars Ulrich. Ve skupině hraje sólový kytarista Kirk Hammett (který se přidal ke skupině v roce 1983), basový kytarista Robert Trujillo (členem od roku 2003) spolu se zakládajícím bubeníkem Larsem Ulrichem a pak zpěvákem a doprovodným kytaristou Jamesem Hetfieldem. Předchozí členové skupiny byli sólový kytarista Dave Mustaine (který odešel a založil skupinu Megadeth) a basisté Ron McGovney, Cliff Burton a Jason Newsted. Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby.", "question": "Jakou společnost Metallica zažalovala v roce 2000, za sdílení materiálu chráněného autorskýmí právy bez jejich souhlasu?", "answers": ["Napster"]}
{"title": "Jaroslav Dvořák (1999)", "context": "63 Pozice útočník Předchozí kluby Královští lvi Hradec Králové HC Stadion Litoměřice Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Přehled medailí Česká extraliga ledního hokeje bronz 2016/2017 Mountfield HK Jaroslav Dvořák (* 21. března 1999 Hradec Králové) je český hokejový útočník a mládežnický reprezentant, od září 2016 nastupující za A-tým českého mužstva Mountfield HK. Hráčská kariéra Svoji hokejovou kariéru začal v klubu HC VCES Hradec Králové, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi a s mladším dorostem získal dva mistrovské tituly. Svůj premiérový start za \"áčko\" v nejvyšší soutěži si připsal 27. 9. 2016 proti Spartě Praha.[1] Nadále však nastupoval i za mládež Hradce a kvůli většímu hernímu vytížení v seniorské kategorii hrál rovněž za Stadion Litoměřice, prvoligovou královéhradeckou farmu. Prvnímu týmu Hradce Králové v sezoně 2016/17 částečně pomohl v lize k historickému úspěchu - zisku bronzové medaile.[2] Jednotlivé sezony 2012/2013 Královští lvi Hradec Králové - mládež 2013/2014 Královští lvi Hradec Králové - mládež 2014/2015 Královští lvi Hradec Králové - mládež 2015/2016 Mountfield HK - mládež 2016/2017 Mountfield HK - mládež, A-tým (Česká extraliga), HC Stadion Litoměřice (1. česká liga) 2017/2018 Mountfield HK (Česká extraliga), HC Stadion Litoměřice (1. česká liga)", "question": "Proti jakému hokejovému klubu hrál Jaroslav Dvořák poprvé v nejvyšší soutěži?", "answers": ["Svůj premiérový start za \"áčko\" v nejvyšší soutěži si připsal 27. 9. 2016 proti Spartě Praha."]}
{"title": "Etymologie", "context": "Etymologie je obor lingvistiky zkoumající původ a vývoj slov. Tyto informace jsou sdruženy mj. v etymologických slovnících. Pokud v daném jazyce existují historické (psané) texty, pak jsou využívány k získání povědomí o tom, jak byla slova dříve používána a kdy se v dotyčném jazyce objevila. Etymologové také používají metodu komparativní lingvistiky k rekonstrukci jazyků, které jsou příliš staré na to, aby o nich existovala jakákoliv přímá informace. Analýzou příbuzných jazyků pomocí komparativní metody mohou zjistit něco o jazyku, který byl jejich společným předchůdcem, a jeho slovní zásobě. Tímto způsobem byly nalezeny kořeny, které vedou mj. k původu indoevropské jazykové rodiny. - Ačkoliv etymologický výzkum vzešel z filologické tradice, v dnešní době se zkoumají především jazykové rodiny, u kterých je jen málo nebo žádná dokumentace, jako uralská nebo austronéská. - Zvláštním, převážně etymologickým oborem je onomastika; původ vlastních jmen. Etymologická příbuznost slov se nazývá filiace. Slovo etymologie pochází z řeckého ἐ (etymologia), které je složeno ze slov ἔ (etymon), což znamená \"pravdivý smysl\", \"kořen slova\" a -λ (-logia), \"nauka\". Již před vznikem vědecké etymologie existovala lidová etymologie, kdy lidé mnohdy pouze odhadovali původ slova, a to nesprávně na základě podobnosti. Např. peklo jako \"místo, kde se peče\", i když slovo pochází ze staršího výrazu pro smůlu či dehet; trpaslík od slovesa trpět, i když pochází ze staroslověnského \"trь\" - tj. ten, kdo měří tři pěsti. V některých případech mluvčí této domněnce podobu slova přizpůsobili. \"veždajší\" od vždy k \"vezdejší\" od zde, \"protěžovat\" domněle od těžký, místo správného \"protežovat\" - od protekce. S příklady lidové etymologie se můžeme setkat zvláště v období humanismu, v českém prostředí např v dílech Jana Husa, Zikimunda Hrubého z Jelení, Jana Blahoslava, Jana Ámose Komenského. Např. kostel byl Blahoslavem odvozován od slov kost a popel (ve skutečnosti je to přejímka z latinského castellum - \"hrad, pevnost\"), Jan Hus vysvětloval slovo svatba jako \"sva dva\" (jsme dva). Lidová etymologie se tradičně a i dnes uplatňuje u slov, jejichž skutečný původ není zřejmý, ani obecně známý, například: \"protěžovat\" místo protežovat, \"antidatovat\" místo antedatovat, \"hrozinka\" podle českých hroznů, místo rozinka z německého rosine, ikdyž natolik staré a dnes vžité, že již přijato za pravopisně správné; \"iniciály\" místo nacionále.", "question": "Jak se nazývá obor zabývající se původem vlastních jmen?", "answers": ["onomastika"]}
{"title": "Ebola", "context": "Injekční stříkačka použitá pro chininovou injekci pro Lokelu byla nedostatečně sterilizována, a jelikož byly injekční stříkačky často znovupoužívány bez sterilizace, mohl se virus Ebola šířit z pacienta na pacienta velice rychle. Po vypuknutí epidemie viru Ebola (v té době neznámé nemoci), která se šířila v nemocnici, byl povolán doktor Ngoi Mushola, oblastní ředitel pro zdravotnictví. Vysvětlil jim, jak správně sterilizovat injekční stříkačky a jak správně čistit vodu. Též je instruoval, aby rodinám pacientů vysvětlily, že mrtvoly nesmí být pohřbívány přímo uvnitř domu nebo v jeho přímé blízkosti, přestože to místní tradice nařizovaly. Též informoval úřady v Kinshase. Do oblasti byli posláni mikrobiologové a epidemiologové, kteří provedli pitvy zemřelých pacientů a shromažďovali vzorky. Krátce poté byla v celé oblasti vyhlášena karanténa, což se brzy ukázalo jako správné řešení a šíření viru Ebola se tak dostalo pod kontrolu. Tato karanténa zjednodušeně znamenala, že oblast byla izolována do té doby, než všichni infikovaní pacienti zemřeli. Doktor Ngwete Kikhela, ministr zdravotnictví, též požádal o pomoc Centrum pro kontrolu chorob (CDC) v USA. CDC informovalo mezinárodní komunitu o této epidemii a jejich možných následcích. Výskyt viru: rok 1976–318 nemocných/208 zemřelo, 1977 – 1/1, 1994 – 49/29, 1995 – 315/256, 1996 – 93/68, 2001–2002 – 122/97, 2003 – 142/128. Smrtnost se pohybuje mezi 60–90 % v závislosti na jednotlivých podkmenech viru. Přirozený rezervoár je neznámý, podezřívány jsou některé antilopy či netopýři. Těsně po propuknutí nákazy v Zairu vypukla podobná epidemie ve městech Nzara a Maridi v Súdánu. První případ, který se vyskytl ve městě Nzara se týkal pracovníka místního závodu na zpracování bavlny. Tato továrna byla původně považována za hlavní místo výskytu a ložisko viru Ebola. Ačkoliv bylo otestováno mnoho živočichů zde žijících, od pavouků, hmyzu, krys až po netopýry, žádný z testu nic neprokázal. Přírodní zásobárna a ložisko viru Ebola-Súdán je stále neznámé. Dalším případem byla smrt vlastníka nočního klubu ve městě Nzara, který si mohl dovolit lepší lékařskou péči v nemocnici ve městě Maridi. I zde sestry nedostatečně sterilizovaly injekční stříkačky, a nemocnice, stejně jako ta v Yambuku, se stala líhní pro nové případy onemocnění virem Ebola. Naposledy propuknula Ebola-Sudan v květnu 2004. Od května roku 2004 se nakazilo jen v okrsku Yambio 20 lidí, 5 z nich zemřelo. CDC potvrdilo již krátce po vypuknutí, že se skutečně jedná o Ebola–Sudan. Kmen ebola-Súdán je vzácnější a méně nebezpečný.", "question": "Jakou úmrtnost má nemoc Ebola?", "answers": ["60–90 %"]}
{"title": "Oxford", "context": "V době Anglické občanské války roku 1642 v Oxfordu sídlil dvůr Karla I., poté co byl král vyhnán z Londýna, a to i přesto, že parlamentaristé měli ve městě silnou podporu. Město se vzdalo parlamentaristům roku 1642. V době Velkého moru se do města přestěhoval dvůr Karla II.. Roku 1790 byl Oxford spojen Oxfordským kanálem s Coventry. Roku 1796 vybudovala společnost vlastnící tento kanál spojení s řekou Temží a tato spojnice byla pojmenována Isi Lock. V období okolo roku 1840 společnosti Great Western Railway a London and North Western Railway spojily Oxford s Londýnem. Stavitelem Oxfordské radnice byl Henry T. Hare. Její základní kámen byl položen 6. července 1893 a otevřena byla Eduardem VII. 12. května 1897. Stojí na místě kde bylo sídlo místní správy již od roku 1292. Od počátku 20. století Oxford zaznamenal výrazný rozvoj, jehož hnacím motorem byl tiskařský a nakladatelský průmysl. Ve 20. letech 20. století došlo založením Morris Motor Company k významné změně struktury ekonomiky města. V továrně v Cowley na jihovýchodním okraji města, kde se hromadně vyráběly automobily, bylo zaměstnáno velké množství obyvatel města a jeho okolí. V 70. letech 20. století zde bylo zaměstnáno asi 20 000 pracovníků i když v 80. letech došlo ke znatelnému poklesu výroby. Oxford tak má dvě tváře - na západ od Magdalen Bridge je univerzitní část a na východ je automobilová část. Vliv přistěhovalců hledajících práci v automobilových závodech, nedávná vlna imigrace z jihovýchodní Asie a rozsáhlá studentská komunita vytváří z Oxfordu kosmopolitní město. To se projevuje především v oblasti Headingtonu a Cowley Road s mnoha bary, kavárnami, restauracemi, kluby, exotickými obchody a rychlým občerstvením. Oxford s 19,3% obyvatel narozených mimo Velkou Británii paří mezi města s nejvíce různorodou populaci, o čemž svědčí i to, že podle sčítání obyvatel z roku 2001 23,2% obyvatel tvoří etnické menšiny a 12,9% obyvatel nejsou běloši.", "question": "Kdy byl položen základní kámen Oxfordské radnice?", "answers": ["6. července 1893"]}
{"title": "Praha", "context": "Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky – začalo se rodit středověké město. Počátkem 12. století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. \"Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti...\", napsal kdosi neznámý o Praze. Kupec Ibráhím ibn Jákúb napsal již v 10. století o Praze, že je to \"město z kamene\", což bylo ve své době znakem spíše bohatých měst. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší – respektive latinsky Maior, to znamená také Větší – Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 magdeburská městská práva pražskému podhradí, osídlenému již minimálně od 10. století. Tak vzniklo Menší Město pražské – Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil Nové Město pražské a vytyčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplňováno měšťanskými domy, prostornými tržišti, zahradami, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký. V době Karlově ovšem byla většina jím založených kostelů jen rozestavěna. Bohatým italským městům jako Řím, Florencie, Benátky se nemohla rovnat.[zdroj? ] Tehdy Praha sice patřila mezi největší města v Evropě a stala se rozlohou třetím největším v celé Svaté říši římské, ale počet obyvatel Prahy byl tehdy ovšem menší než v Římu, Benátkách, Janovu, Florencii, Milánu, Cařihradu, Paříži či Londýně. K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena.", "question": "Kolik má Praha samostatných městských částí?", "answers": ["57"]}
{"title": "Turingovská úplnost", "context": "Turingovská úplnost je pojem z oboru teorie vyčíslitelnosti. Termín je odvozen od příbuzného pojmu NP-úplnost. Turingovsky kompletní, turingovsky úplný nebo turingovsky ekvivalentní (anglicky Turing-complete) je stroj (počítač), programovací jazyk, úloha nebo abstraktní stroj, který má stejnou výpočetní sílu jako Turingův stroj. Tato třída je důležitá proto, že není znám žádný způsob řešení úlohy, která je těžší (podle Churchovy-Turingovy teze žádné konečné zařízení víc spočítat nedokáže). Dá se tedy říct, že turingovsky kompletní stroj je tak univerzální, jak je jen možné (to ovšem neříká nic o efektivitě). Speciálně lze sestrojit univerzální Turingův stroj, který dokáže simulovat libovolný jiný Turingův stroj (zadaný na vstupu). Jazyky přijímané Turingovým strojem se nazývají rekurzivně spočetné jazyky. Gramatiky, které generují tyto jazyky, se v rámci Chomského hierarchie označují jako gramatiky typu 0. Typickým problémem, který nelze řešit na Turingově stroji, je problém zastavení (anglicky halting problem), tedy problém zastavení Turingova stroje. Matematicky je tento problém demonstrací neuzavřenosti třídy rekurzivně spočetných jazyků na doplněk. Teorie vyčíslitelnosti pokračuje v teoretickém výzkumu k ještě složitějším problémům – aritmetická hierarchie je posloupnost tříd jazyků. Její nultý stupeň jsou rekurzivně spočetné jazyky, všechny jazyky na stejném stupni jsou mezi sebou turingovsky převoditelné a problém zastavení pro stupeň N je ve stupni N+1. Churchova-Turingova teze Turingův stroj", "question": "Jak se nazývají stroje, které přijímají rekurzivně spočetné jazyky?", "answers": ["Turingovým strojem"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Pluto, oficiální označení (134340) Pluto, je největší a po Eris druhou nejhmotnější známou trpasličí planetou sluneční soustavy. Zároveň se jedná o deváté největší a desáté nejhmotnější známé těleso, které obíhá přímo okolo Slunce. Roku 1930 ho objevil americký astronom Clyde Tombaugh. Toto kosmické těleso astronomové původně řadili mezi planety, ovšem po změně definice pojmu \"planeta\", ke kterému došlo během 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006 byl zařazen mezi trpasličí planety a plutoidy. Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Obíhá po vysoce výstřední a nakloněné dráze. Jeho vzdálenost od Slunce se pohybuje mezi 30 a 49 astronomickými jednotkami (AU) (tj. 4,4-7,4 miliard km). V pravidelných intervalech se tak ocitá blíže Slunci než poslední planeta sluneční soustavy - Neptun. V současné době (roku 2012) se nachází asi 32 AU od Slunce. Pluto bylo klasifikováno jako planeta sluneční soustavy od svého objevu až do roku 2006. Jeho status však byl zpochybňován již od konce 70. let 20. století, kdy byla objevena vzdálená planetka (2060) Chiron a kdy také astronomové přesněji poznali jeho malou hmotnost. Na přelomu tisíciletí bylo objeveno mnoho transneptunických objektů, zejména pak roku 2005 těleso rozptýleného disku Eris, které je asi o 27 % hmotnější než Pluto. Dne 24. srpna 2006 pak Mezinárodní astronomická unie (IAU) na svém astronomickém kongresu v Praze přijala novou definici planety, která Pluto z této společnosti vyloučila, a ustanovila nový typ těles, trpasličí planety, kam vedle Pluta zařadila též Eris a těleso hlavního pásu Ceres. Následně bylo Pluto také zapsáno do seznamu planetek, a to pod katalogovým číslem 134340. Přesto však někteří astronomové stále zastávají názor, že Pluto by mělo patřit mezi planety. Pluto má pět známých měsíců. Největší, Charon, byl objeven roku 1978, další dva, Nix a Hydra, následovaly až roku 2005. Další dva malé měsíce, Kerberos a Styx byly objeveny v letech 2011 a 2012. Protože hmotný střed soustavy Pluto – Charon leží mezi těmito tělesy a nikoliv pod povrchem jednoho z nich, hovoří se o nich někdy jako o binárním tělese. IAU však zatím nepřijala formální definici binární trpasličí planety, a proto je Charon oficiálně klasifikován jako satelit Pluta. Ve 40. letech 19. století analyzoval francouzský matematik Urbain Le Verrier nepravidelnosti v oběžné dráze Uranu a pomocí zákonů klasické mechaniky předpověděl pozici tehdy ještě neobjevené planety Neptun.", "question": "Kdo objevil Pluto?", "answers": ["Clyde Tombaugh"]}
{"title": "Film", "context": "Film je souhrnné označení pro kinematografii a veškeré její aspekty - umělecké, technické, komerční a společenské. Spolu s tiskem, rozhlasem a televizí a dnes už i internetem patří film mezi komunikační prostředky s největším dosahem a vlivem, společně s televizí bývá řazen mezi tzv. scénická umění. K rozvoji filmu, jako technickému vynálezu, jako druh umění, kulturního, společenského a hospodářského fenoménu došlo koncem 19. století. První veřejné představení uskutečnili francouzští vynálezci kinematografického přístroje bratři Auguste a Louis Lumiè 28. prosince 1895 v Paříži. V českých zemích se poprvé promítalo 15. července 1896 v Karlových Varech a již na počátku srpna 1897 natočila americká společnost vůbec první film v Čechách věnovaný pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě, jež byly pod názvem The Horitz Passion Play uvedeny téhož roku v Americe. První české snímky natočil Jan Kříženecký a v roce 1898 je promítal na Výstavě architektury a inženýrství v Praze v pavilonu Český kinematograf (Svatojánská pouť v československé vesnici, Poslední výstřel, Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech). V témže roce realizoval hrané snímky: Dostaveníčko v mlýnici, Výstavní párkař a lepič plakátů, Smích a pláč. Před 1. světovou válkou vzniklo několik filmových společností (mj. Kinofa, Ilusion, ASUM), jež kromě Lucernafilmu, založeného a zařízeného Milošem Havlem, záhy zanikly. Z raného období jsou známy filmy: Zkažená krev (1913), Zamilovaná tchýně (1914), Pan profesor, nepřítel žen (1914), Ahasver (1915), Pražští adamité (1917) a mnoho dalších. Po vzniku Československa v roce 1918 nastal rozkvět filmové produkce. V roce 1921 byly v Praze vystavěny stálé filmové produkce. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny filmu. První filmy promítali bratři Lumiè v roce 1895, ovšem pouze dokumentární (příjezd lokomotivy na nádraží) a viděli v tom pouhou pouťovou atrakci. Patří jim však zásluha za promítání filmu na plátno pro celý sál plný lidí.", "question": "Ve kterém roce bratři Lumiè promítali první filmy?", "answers": ["1895"]}
{"title": "Chuť", "context": "Chuť je smysl, který dovoluje vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě. U člověka existují chuťové receptory vnímající hořké, sladké, slané, kyselé, umami, a podle nových výzkumů i \"vápníkové\" a tučné. I zvířata mají různé chuťové receptory. Tyto receptory jsou nerovnoměrně rozmístěny v chuťových pohárcích, které se nacházejí především na jazyku, ale také na patře a v krku. Chuťových pohárků má člověk 500-10000. Důsledkem tohoto poměrně velkého rozptylu je, že citlivost chuti u jednotlivých lidí může být značně rozdílná. Děti mají chuťových pohárků průměrně více než dospělí. ROZLOŽENÍ CHUTI NA JAZYKU: Chuťové chemoreceptory jsou umístěny na kuželovitých papilách s tupou špičkou. Každá papila obsahuje receptorové buňky, které mají brvy citlivé na určitou chuť vstupující do póru. Přibližně každý týden jsou staré receptorové buňky nahrazovány novými. Papily vzadu na jazyku rozlišují chuť hořkou, po stranách více vzadu je chuť kyselá, kousek více vepředu chuť slaná a úplně na špičce jazyka je chuť sladká. Centrum vnímaní chuti se nachází v temenním laloku mozkové kůry, kde se kombinací základních složek tvoří výsledná chuť. Ta je ovlivněna nejen složením jídla, ale také jeho teplotou (teplá limonáda), konzistencí (mokrý chléb), vzhledem, předchozím vjemem (aperitiv), ale především vůní. Chuť je totiž velmi úzce spjata s čichem. Chuťové pohárky všech typů jsou rozloženy po celém jazyku, i když se často uvádí, že různé chutě jsou spojené s jednou konkrétní částí jazyka . Pro chuťový vjem je potřeba určité prahové koncentrace chuťově aktivní látky v pohárcích. Chuťové pohárky jsou omývány sekretem specializovaných slinných žláz (Ebnerovy žlázy, gll.gustatoriae), ve kterém jsou rozpouštěné molekuly látek vnímaných jako chuť.", "question": "Kde se nacházejí chuťové pohárky?", "answers": ["na jazyku, ale také na patře a v krku"]}
{"title": "Kobalt", "context": "Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Co+II a Co+III, vzácně se můžeme setkat i s Co+I, Co+IV a od nedávna také s některými nestabilními sloučeninami v oxidačním stavu Co+V například Na3CoVO4. Kobalt se vyskytuje v přírodě ve dvou alotropických modifikacích označovaných α a β. První je stabilní za obyčejné teploty a kobalt v ní zaujímá těsné uspořádání v hexagonální mřížce. Druhá modifikace je stabilní nad teplotou 417 °C a kobalt v ní zaujímá uspořádání atomů v plošně centrované kubické mřížce. Přeměna mezi modifikacemi je malá, což má vliv na fyzikální vlastnosti kovu. V kompaktním stavu je kobalt vůči vzduchu i vodě stabilní. V jemně rozptýleném stavu je kobalt stejně jako železo pyroforický (je samozápalný na vzduchu). Ve zředěných kyselinách, jako je kyselina chlorovodíková, kyselina sírová a kyselina dusičná, se rozpouští, ale velmi neochotně a pomalu. V koncentrované kyselině dusičné se kobalt, stejně jako železo pouze pasivuje. Při zahřívání shoří kobalt na vzduchu na oxid kobaltnato-kobaltitý Co3O4. Při zahřívání na vzduchu nad 900 °C shoří kobalt na oxid kobaltnatý CoO. Ten vzniká i při působení vodní páry na kov zahřátý do červeného žáru. Za normální teploty je kobalt málo reaktivní, ale za vyšších teplot se často za vzniku plamene slučuje s mnoha prvky (síra, fosfor, arsen, antimon, cín, zinek, křemík, bor, halogeny...). Neslučuje se však s dusíkem a vodíkem.", "question": "V jakém stavu je kobalt vůči vzduchu i vodě stabilní?", "answers": ["V kompaktním"]}
{"title": "Cizinec (román)", "context": "Cizinec (francouzsky L'Étranger) je román/novela francouzského spisovatele Alberta Camuse z roku 1942. Děj se odehrává v Alžíru ve třicátých letech. Dílo má dvě části. V první části líčí hlavní hrdina Meursault, jak se zúčastnil pohřbu své matky, ale bez jakýchkoli citů. Jistá lhostejnost až indolence charakterizuje i jeho další běžný život, kdy se seznámí se sousedem Raymondem, podezřelým z pasáctví, a pomůže mu se pomstít své arabské přítelkyni, která ho podvedla. Při nedělním výletu na pláž se spolu Raymondem a jeho přítelem dostanou do potyčky s bratrem sousedovy expřítelkyně a jeho arabským přítelem. Bratr jeho bývalé milenky ho zraní nožem a jsou nuceni ustoupit. Meursault se jde poté projít po pláži a narazí na slunícího se araba. Když ho arab zpozoruje, vytáhne pro jistotu nůž, ale Meursault ho bez přemýšlení zastřelí. Druhá část líčí soudní přelíčení, při němž se Meursault ani nehájí a nemůže ani poukázat na to, že by se před vraždou cítil skutečně ohrožen. Román končí Meursaultovými úvahami v cele, kde čeká na vykonání rozsudku. Podle úsudku J.-P. Sartra je \"Cizinec\" jedno z nejvýznamnějších děl raného existencialismu, Camus sám se však s existencialismem rozešel a svůj filosofický postoj charakterizoval spíš jako filosofii absurdity. Román byl přeložen do mnoha jazyků, několikrát zfilmován a inspiroval řadu dalších literárních děl. V roce 1967 natočil stejnojmenné italsko-francouzské drama italský režisér Luchino Visconti s Marcello Mastroiannim v hlavní roli. Do češtiny bylo toto dílo poprvé přeloženo roku 1947 (přeložil Svatopluk Kadlec), další překlad Miloslava Žiliny vyšel poprvé roku 1966 a pak znovu 1988 a 2005.", "question": "Kdo napsal knihu Cizinec?", "answers": ["Alberta Camuse"]}
{"title": "Římské smlouvy", "context": "Římské smlouvy je souhrnný název pro dvě smlouvy, které byly podepsány v Římě 25. března 1957: smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS) a smlouvu zakládající Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Obě vstoupily v platnost 1. ledna 1958. Římské smlouvy byly jedním ze základů pozdější evropské integrace. Signatářské státy v roce 1957 byly: Francie, Spolková republika Německo, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko. V roce 1993 se Smlouva o Evropském hospodářském společenství přejmenovala na Smlouvu o založení Evropského společenství. V roce 2009 pak došlo k přejmenování na Smlouvu o fungování Evropské unie.", "question": "Kdy byly v Římě podepsány Římské smlouvy?", "answers": ["25. března 1957"]}
{"title": "Bělehrad", "context": "Bělehrad leží 116,75 m n. m. při soutoku Sávy s Dunajem na souřadnicích 44° 49' 14 s. z. š. a 20° 27' 44 v. z. d. Původní Bělehradské historické jádro se nachází v oblasti dnešní pevnosti Kalemegdan na pravém břehu řeky. Od 19. století bylo město rozšiřováno směrem na východ a jih. Po druhé světové válce bylo vystavěno na levém břehu řeky Sávy nové město v socialistickém stylu. S městem jsou spojeny menší komunity Zemun, Krnjača a Ovča. Samotný Bělehrad má rozlohu 360 km2 , zatímco rozloha s metropolitní oblastí činí 3 223 km2. V historii tvořil Bělehrad důležitou křižovatku mezi západem a Orientem. Na levém břehu Sávy má město kopcovitý terén, nejvyšším bodem města je Torlak kopec s výškou 303 m. Bělehrad má mírné kontinentální podnebí, střídají se zde čtyři roční období a jsou zde rovnoměrně rozloženy srážky. Průměrná roční teplota ve městě je 11, 7 °C, nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 22, 1 °C. Průměrný roční úhrn srážek v Bělehradě činí zhruba 700 milimetrů. Je zde v průměru 2 096 slunečních hodin.Nejslunnější měsíce jsou červenec a srpen. Nejvyšší oficiálně zaznamenaná teplota v Bělehradě byla 43, 1 °C, nejnižší 10. ledna 1893 činila - °C. Jako jediné město v zemi nad 1 milion obyvatel má Bělehrad dominantní postavení v zemi. Je hospodářským, politickým i kulturním centrem státu. Bělehrad je hospodářsky nejrozvinutější oblastí Srbska. Více než 30 % HDP země se vytváří právě v metropoli, kde je také soustředěno 30 % veškeré pracovní síly. Mezi významné podniky, které v hlavním městě sídlí, patří Národní banka Srbska, Air Serbia, Telekom Srbija, Telenor Srbija, Delta Holding a další.", "question": "Má Bělehrad tropické podnebí?", "answers": ["Bělehrad má mírné kontinentální podnebí, střídají se zde čtyři roční období a jsou zde rovnoměrně rozloženy srážky."]}
{"title": "První světová válka", "context": "První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. 28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války.", "question": "Co rozpoutalo první světovou válku?", "answers": ["úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2012", "context": "Letní olympijské hry 2012, oficiálně Hry XXX. olympiády (anglicky Games of the XXX Olympiad), se konaly v anglickém Londýně. Slavnostní zahájení proběhlo 27. července 2012, ukončení se pak uskutečnilo 12. srpna 2012; samotná sportovní klání byla zahájena již 25. července a od 28. července se rozběhla hlavní část her s většinou sportů. Na hrách bylo rozdáno 302 sad medailí ve 26 sportech. Londýn se stal prvním městem, ve kterém se olympijské hry v novodobé historii uskutečnily třikrát. Předtím se zde olympijské hry konaly v letech 1908 a 1948. Po ukončení olympijských her se v Londýně již tradičně konaly i paralympijské hry v termínu od 29. srpna do 9. září 2012. Kandidaturu na pořadatelství her nabídlo celkem devět měst, která podala přihlášku do 15. června 2003. Všechna města prošla výběrovým řízením, které je na základě vyplněných dotazníků ohodnotilo v celkem jedenácti kritériích (jako doprava, finance, ubytování atd.) a stanovilo skóre vyjadřující schopnost pořádat olympiádu: Paříž, Francie - skóre 8,5 Madrid,. Španělsko - skóre 8,3 Londýn, Spojené království - skóre 7,6 New York City, USA - skóre 7,5 Moskva, Rusko - skóre 6,5 Lipsko, Německo - skóre 6,0 Rio de Janeiro, Brazílie - skóre 5,1 Istanbul, Turecko - skóre 4,8 Havana, Kuba - skóre 3,6 Pět nejlepších adeptů bylo vybráno do finálové volby, ze které nakonec vzešlo vítězně město Londýn. Slavnostní zahájení her proběhlo v noci z 27. července na 28. července 2012 od 21 hodin britského času (22.00 hodin letního středoevropského času).", "question": "Kdy se uskutečnilo ukončení Her XXX. olympiády?", "answers": ["12. srpna 2012"]}
{"title": "Bronx", "context": "Bronx je jeden z pěti obvodů města New York a zároveň jedním z okresů amerického spolkového státu New Yorku. Bronx je jediným městským obvodem New Yorku, který neleží na ostrově. Bronx byl proslavený zejména v 60. letech 20. století jako nejbrutálnější část New Yorku a vyznačoval se nejvyšší kriminalitou. Přepadení, krádeže aut, drogy a dealeři byli v jižní části města každodenní samozřejmostí. Jedná se o velice chudou čtvrť s rozsáhlou černošskou a hispánskou komunitou. V poslední době se ale situace zlepšila a zčásti nastoupila gentrifikace. V roce 2005 zde žilo přibližně 1,3 mil. obyvatel (48 % hispánci, 36 % černoši, 14 % běloši, 2 % ostatní). Jižní část je domovem nejznámějšího amerického baseballového týmu New York Yankees, hip hopu a breakdance. Bronx prošel rychlým růstem po první světové válce. Rozšíření newyorského metra přispělo ke zvýšení populace, když tisíce imigrantů zaplnily Bronx, což zapříčinilo významný rozmach výstavby. Z imigrantských skupin se tu usadilo mnoho Iro-Američanů, Italo-Američanů a zejména Žido-Američanů. Kromě toho se do čtvrti přistěhovali ve větší míře Francouzi, Němci a Poláci. V této době se velmi zvýšila Židovská populace čtvrti. V roce 1937 žilo podle židovských organizací v Bronxu 592 185 Židů (43,9% populace čtvrti), zatímco v roce 2002 jen asi 45000. V Bronxu stále stojí mnoho synagog, ale většina z nich byla přestavěna k jiným účelům. V letech prohibice (1920-1933) se v Bronxu vymkly kontrole gangy. Irští, italští a polští imigranti pašovali většinu ilegální whisky. Od roku 1926 byl Bronx znám svou vysokou mírou kriminality. Po roce 1930 poklesla populace irských imigrantů v Bronxu. Německá populace toto následovala v roce 1940, stejně jako mnozí Italové v roce 1950 a Židé v roce 1960. Od poloviny 60. let do poloviny 70. let Bronx šel do éry prudkého poklesu kvality života obyvatel. Historici a socilogové toto zdůvodnili mnoha faktory. Jedním z těchto faktorů může být rozvoj výstavby výškových domů jako budov určených pro bydlení. V 70. letech byl Bronx sužován vlnou žhářství. Bylo rozšířené především v jižním Bronxu, soustředilo se kolem Westchester Avenue a ve čtvrti West Farms. Nejčastější vysvětlení tohoto žhářství jsou pojistné podvody. Po zničení mnoha staveb v jižním Bronxu se žhářství výrazně snížilo v další části tohoto desetiletí, ale důsledky byly cítit ještě na začátku 90. let. Síť ulic v Bronxu je nepravidelná.", "question": "Který městský obvod New Yorku neleží na ostrově?", "answers": ["Bronx"]}
{"title": "Lev Davidovič Landau", "context": "Lev Davidovič Landau (rusky: Л́в Д́д Л́у; 22. ledna 1908, Baku - 1. dubna 1968, Moskva) byl sovětský fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky. Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty - metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti. Narodil se roku 1908 v Baku v židovské rodině. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Ve 14 letech začal studovat v Techniku v Baku, pak přešel na Univerzitu v Baku, kde studoval dva obory současně - fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927. V letech 1926-1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky. Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele. Od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu, které se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Lifšicem i dalšími spolupracovníky psát svůj kurs teoretické fyziky (viz dále). Pobývalo zde na stážích též několik mladých a významných zahraničních fyziků, jako maďarský fyzik Laszlo Tisza a československý fyzik Georg Placzek, spoluautor některých Landauových prací. V roce 1937 pod tlakem konfliktu s rektorem, politického ohrožení i profesních střetů požádal svého přítele Petra Kapicu o přijetí do jeho nově vznikajícího Institutu fyzikálních problémů, kde se stal vedoucím teoretického oddělení. V roce 1937 se Landau oženil s Korou Drobancevovou a v roce 1946 se jim narodil syn Igor, který se stal experimentálním fyzikem. Naivně \"antiburžoazní\" názory Landaua v jeho raném období se radikálně změnily v období nastupujícího stalinského \"velkého teroru\". V roce 1938 se spolu s přítelem Korecem podílel na sepsání protistalinského letáku, varujícího před stalinským fašismem. 28. dubna 1938 byl zatčen a strávil rok ve vězení. Velice statečně se za něj postavil Petr Kapica, který hned v den zatčení napsal Stalinovi odvážný dopis a spolu s intervencí řady vlivných zahraničních vědců (zejm. Nielse Bohra), dosáhl alespoň mírných podmínek Landauova věznění.", "question": "Kdy zemřel Lev Davidovič Landau?", "answers": ["1. dubna 1968"]}
{"title": "Kevin Youkilis", "context": "Kevin Youkilis Kevin Youkilis Osobní informace Datum narození 15. března 1977 (44 let) Místo narození Cincinnati, USA Klubové informace Číslo 20 Pozice 1. meta, 3. meta Týmy Boston Red Sox (2004–2012)Chicago White Sox (2012)New York Yankees (2013)Tohoku Rakuten Golden Eagles (2014) Zisk Světové série 2004, 2007 (Boston Red Sox) Kevin Edmund Youkilis (* 15. března 1979, Cincinnati, Ohio, USA) je bývalý americký baseballista. Hrál americkou Major League Baseball za týmy Boston Red Sox, Chicago White Sox a New York Yankees. V roce 2014 působil v japonské lize v týmu Tohoku Rakuten Golden Eagles. Je dvojnásobným vítězem Světové série z let 2004 a 2007. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Kevin Youkilis na Wikimedia Commons profil na MLB.com profil na ESPN.com Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: ISNI: 0000 0001 2065 4923 | LCCN: no2011088584 | VIAF: 171657328 | WorldcatID: lccn-no2011088584 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Sport | Spojené státy americké | Lidé", "question": "Kolikrát vyhrál Kevin Youkilis ve Světové sérii?", "answers": ["dvojnásobným vítězem"]}
{"title": "Mramor", "context": "Mramor (krystalický vápenec) je hornina, která obsahuje více než 95 % kalcitu. Přimíšeny mohou být jílové hmoty, různé nerosty (grafit, limonit, hematit aj.) i organické látky, které původně bílý mramor zabarvují. V širším slova smyslu se slovem mramor označuje každý vápenec, který se dá leštit. Mramor vzniká přeměnou (metamorfózou) vápenců. Vlivem vysokého tlaku a teploty v zemské kůře došlo k překrystalování kalcitu původní horniny - většinou organogenního vápence. Proto v mramoru nenajdeme schránky živočichů nebo rostlin. Relativní permitivita ε bílého mramoru je 9,3. Relativní permitivita ε šedého mramoru je 11,6. Relativní permitivita ε modrého mramoru je 9,4. kararský se vyznačuje sněhobílou barvou. Označení dostal podle města Carrara v Itálii. šternberský je bílý (Český Šternberk) cetechovický mramor je bílý (Cetechovice) pernštejnský mramor je bilý (Nedvědice) nehodivský mramor, je šedý (Nehodiv) lipovský mramor, je tmavý a světlý (Horní Lipová) sněžníkovský mramor, je světlý (Horní Morava) zříceninový má na vyleštěných plochách kresby v hnědých tónech (Florencie v Itálii, Sudoměřice). Vápence Barrandienu těžené jako mramory pro sochařské a architektonické užití: Slivenecký mramor, je červený, růžový, hnědý, šedý, skvrnitý s žilkami (Cikánka, Horní Kopanina, Na Špičce, Hvížďalka) Karlický mramor, je černý se zlatožlutými žilkami (Karlické údolí) Bílý mramor, jako je kararský, byl velmi ceněným materiálem pro sochaře již od starověku.", "question": "Metamorfózou čeho vzniká mramor?", "answers": ["vápenců"]}
{"title": "Dusík", "context": "Dusík, chemická značka N (lat. Nitrogenium) je plynný chemický prvek, tvořící hlavní složku zemské atmosféry. Patří mezi biogenní prvky, které jsou základními stavebními kameny živé hmoty. V druhé polovině 18. století byla objevena složka vzduchu, která nepodporuje hoření ani dýchání. Tento plyn popsal jako první Němec Carl Wilhelm Scheele v roce 1777 a Francouz Antoine Lavoisier ho pojmenoval jako azote (tento název se používá např. ve francouzštině nebo ruštině (А)), což znamená 'dusivý plyn'. Poté, co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená 'ledkotvorný', který se udržel v latinském označení nitrogenium. Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat. Jeho vysoká reaktivita spočívá v tom, že má ve valenční vrstvě 3 nepárové elektrony. Stability docílí tím, že buď přijme tři elektrony a vytvoří stabilní oktet ve valenční sféře N3-, nebo odevzdá až 5 elektronů a získá tím kladnou valenci, např. N1+, N3+ nebo N5+. Dusík má po kyslíku a fluoru třetí největší hodnotu elektronegativity, a proto u něj převládá schopnost vytvářet anion, který se nazývá nitridový N3-.", "question": "Má dusík nějaký zápach?", "answers": ["Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu."]}
{"title": "Minaret Jam", "context": "Minaret Jam (م ج) se nachází v údolí řeky Hari Rud, persky: ه Harī Rū, angl: Tejen, Tedzhen (někdy také: Rudkhaneh-ye Hari Rud. V Turkmenistánu se řeka jmenuje Tedžen. Minaret je 65 metrů vysoký a obklopují jej hory dosahující výšky až 2 400 m. Celý je postaven z pálených cihel Minaret byl postaven pravděpodobně ve 12. století, avšak později byl na dlouhá staletí zapomenut a až v roce 1886 jej znovuobjevil Sir Thomas Holdich. Od roku 2002 je minaret součástí Seznamu světového dědictví UNESCO a stal se tak první afgánskou památkou zapsanou na tomto seznamu. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Minaret Jam ve Wikimedia Commons (anglicky) Minaret of Jam Archaeological Project", "question": "Kdo znovuobjevil minaret Jam?", "answers": ["Sir Thomas Holdich"]}
{"title": "Zub", "context": "Zuby člověka (a obecně všechny brachiodontní zuby) se skládají ze tří částí, z kořene, krčku a korunky. Korunka je ta část zubu, která vyčnívá ze zubního lůžka a je pokrytá sklovinou, nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je tvořená mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry. Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které je zubní dřeň. Do zubní dřeně kanálky v kořenech zubu pronikají drobné cévy a také nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Zubní cement je vláknitá kost, která v tenké vrstvě kryje kořen zubu. Zuby dospělých přirozeně tmavnou během zrání, zubní dřeň v zubech se zmenšuje a je nahrazován dentinem (zubovinou). U lidského zárodku se chrup začíná vyvíjet asi v šestém měsíci. Od šestého do osmého měsíce dochází k prořezávání zubů, jak roste zubní kořen, tak tlačí korunku skrze dáseň. Zuby mléčné jsou jen dočasným souborem, ve kterém chybí třenové zuby a zuby moudrosti. Říkáme mu dentes decidui nebo dentes lactei. Jako první prořezávají dolní vnitřní řezáky a pak horní vnitřní řezáky. Stálý chrup (dentes permanentes) je tvořen spolu s mléčným chrupem, ale je v klidu do pátého, šestého až sedmého roku, kdy jejich růst naruší kořeny dočasných zubů, což vede k jejich vypadnutí.", "question": "Kdy se začíná vyvíjet chrup u lidí?", "answers": ["šestém měsíci"]}
{"title": "Databáze", "context": "Databáze (neboli datová základna, též databanka) je systém souborů s pevnou strukturou záznamů. Tyto soubory jsou mezi sebou navzájem propojeny pomocí klíčů. V širším smyslu jsou součástí databáze i softwarové prostředky, které umožňují manipulaci s uloženými daty a přístup k nim. Tento software se v české odborné literatuře nazývá systém řízení báze dat (SŘBD). Běžně se označením databáze – v závislosti na kontextu – myslí jak uložená data, tak i software (SŘBD). Předchůdcem databází byly papírové kartotéky. Umožňovaly uspořádávání dat podle různých kritérií a zatřiďování nových položek. Veškeré operace s nimi prováděl přímo člověk. Správa takových kartoték byla v mnohém podobná správě dnešních databází. Dalším krokem bylo převedení zpracování dat na stroje. Za první velké strojové zpracování dat lze asi považovat sčítání lidu ve Spojených státech v roce 1890. Paměťovým médiem byl děrný štítek a zpracování sebraných informací probíhalo na elektromechanických strojích. Elektromechanické stroje se využívaly pro účely zpracování dat další půlstoletí. Velkým impulsem pro další rozvoj databází byl překotný vývoj počítačů v padesátých letech 20. století. Ukázalo se, že původně univerzální používání strojového kódu procesorů je (nejen) pro databázové úlohy neefektivní, a proto se objevil požadavek na vyšší jazyk pro zpracování dat. V roce 1959 se konala konference zástupců firem, uživatelů a amerického ministerstva obrany, jejímž závěrem byl požadavek na univerzální databázový jazyk. Výsledkem byla o rok později na konferenci CODASYL publikovaná první verze jazyka COBOL, který byl po mnoho dalších let nejrozšířenějším jazykem pro hromadné zpracování dat. V roce 1965 na konferenci CODASYL byl vytvořen výbor Database Task Group (DBTG), který měl za úkol vytvořit koncepci databázových systémů. Začaly vznikat první síťové SŘBD na sálových počítačích. Jedním z prvních průkopníků databází byl Charles Bachman. V roce 1971 vydal výbor zprávu The DBTG April 1971 Report, kde se objevily pojmy jako schéma databáze, jazyk pro definici schématu, subschéma a podobně. Byla zde popsána celá architektura síťového databázového systému. Ve stejné době byly vyvíjeny i hierarchické databáze.", "question": "Co bylo předchůdcem databází?", "answers": ["papírové kartotéky"]}
{"title": "Čedok", "context": "Čedok a.s. je cestovní kancelář v Česku, založená roku 1920. Podnik vlastní od roku 2016 polská cestovní kancelář Itaka. == O společnosti == Čedok je nejstarší cestovní kanceláří v České republice. Její historie sahá do roku 1920, kdy byla založena Československá cestovní a dopravní kancelář. Zkratka ČEDOK byla poprvé použita v roce 1926 a tento akronym se stal i názvem společnosti. V době socialismu byl Čedok po dlouhé roky dominantním hráčem výjezdového cestovního ruchu v Československu. == Historie společnosti == 1920 Založena Československá cestovní a dopravní kancelář 1926 Poprvé použit název ČEDOK 1948 Znárodnění společnosti 1993 Rozdělení společnosti na Čedok v České republice a Satur na Slovensku 1995 Nový majoritní akcionář – Unimex Group 1997 Založení Prague Sightseeing Tours 2003 Za 10 milionů korun zakoupen 50% podíl v cestovní kanceláři ESO travel 2004 Čedok se vrací na Slovensko – založení společnosti Čedok Slovakia 2004 Certifikát systému managementu jakosti podle normy ČSN EN ISO 9001:2001 2007 Nový majoritní akcionář – ODIEN 2008 Založena pobočka se 100% majetkovou účastí Čedoku v Istanbulu v Turecku pod názvem Ahoy Tourizm 2011 Čedok s Fotbalovou asociací České republiky založil společnost Fotbal Travel a.s., která zajišťuje dopravu českých fanoušků na zahraniční utkání národního fotbalového týmu 2016 Čedok převzala polská cestovní kancelář Itaka == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Čedok ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Čedok ve Wikislovníku Oficiální stránky", "question": "Kdy byla založena společnost Čedok?", "answers": ["1920"]}
{"title": "Mirek Topolánek", "context": "Později uvedl, že se jednalo o nonverbální komunikaci s ministrem Miroslavem Kalouskem a omluvil se za ně. V poslanecké sněmovně poté říkal, že Kalouskovi ukazoval, že je jednička. Žaloval novináře za zveřejnění odposlechů v kauze údajného podplácení poslance Zdeňka Kořistky, ve kterých mimo jiné říkal jak se svým poradcem Markem Dalíkem (který o sobě tvrdí, že je jako Martin Bormann a jehož část veřejnosti a politici ODS kritizují za příliš velký vliv na předsedu) stojí a padá, ale proces prohrál. Kopl do auta jednoho novináře Blesku a údajně křičel, že jej zabije, protože, jak později uvedl, se mu nelíbilo, že jej novináři dlouhodobě 24 hodin denně pronásledují. Je kritizován za inspirování se nacistickým slovníkem a občas i vulgární vyjadřování. Jeho občanské sdružení Becario údajně 80 % příjmů od sponzorů utratí na vlastní platy a organizování golfových turnajů a 20 % na stipendia pro studenty.V červenci 2009 se za nevyjasněných okolností účastnil neformálního setkání s vlivnými lobbisty a podnikateli v Toskánsku (podrobněji toskánská aféra).V roce 2009 vnesl do české politiky a českých médií pojem krajští kmotři. Mezi kmotry patřil severomoravský podnikatel s vazbami na Topolánka Tomáš Chrenek.V březnu 2010 se Topolánek v časopise pro gaye LUI vyjádřil o premiérovi Fischerovi a ministru dopravy Gustavu Slamečkovi.Druhé zvolení Václava Klause prezidentem, podpora pro premiéra Jana Fischera a Vlastimil. Tlustý coby ministr financí: tři hlavní personální chyby, kterých se podle svých vlastních slov Mirek Topolánek ve špičkové politice dopustil.Bývalý šéf civilní rozvědky gen. Karel Randák, který přinesl fotky v toskánské aféře, krátce po kandidaturě Topolánka na prezidenta (2017) uvedl, že je v zájmu Daniela Křetínského a dalších zájmových skupin z byznysu. Randák považuje za mesiášský komplex Topolánkovo stavění se do role záchrance státu před znovuzvolením Miloše Zemana za prezidenta. Expremiér Mirek Topolánek, tvrdí Randák, daleko víc dehonestoval funkci premiéra než Zeman funkci prezidenta.Otazníky vzbuzují majetkové poměry Mirka Topolánka, hlavně vlastnictví luxusního bytu v Praze a Špindlerově Mlýně.", "question": "Kdo byl předseda vlády České republiky v období 2006-2009?", "answers": ["Mirek Topolánek"]}
{"title": "Kniha", "context": "Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem. Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book. Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny. Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman. Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna). Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny. Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a často bývaly připevněny řetězy k polici nebo ke stolu proti odcizení. V polovině 15. století začaly být knihy v západní Evropě vyráběny blokovým tiskem (technika byla na východě známá už staletí předtím). Při blokovém tisku byl obrysový obraz celé stránky vyřezán ze dřeva. Matrice mohla být mnohokrát natřena inkoustem a použita na reprodukci kopií dané stránky. Výroba celé knihy byl ale stále náročný proces, vyžadující ručně řezanou desku pro každou stránku. Dřevěné desky také nebyly velmi trvanlivé a snadno se opotřebovaly nebo poškodily. Nejstarší datovaný exemplář kopie pořízené blokovým tiskem uchovává Britská knihovna. Desku nalezl v roce 1907 archeolog Marc Aurel Stein v ohrazené jeskyni u Tun-chuangu v severozápadní Číně. Tiráž na konci obsahuje: Uctivě vyrobil pro obecnou volnou distribuci Wang Jie ve prospěch svých dvou rodičů třináctého dne čtvrtého měsíce devátého roku Xiantongu (tedy 11. května 868).", "question": "Co je to e-book?", "answers": ["Kniha publikovaná v elektronické formě"]}
{"title": "Hromosvod", "context": "Hromosvod, vzácněji nazývaný bleskosvod, je zařízení, které vytváří umělou vodivou cestu k přijetí a svedení bleskového výboje do země. Používá se jakožto ochrana budov a dalších objektů před poškozením tepelnými a mechanickými účinky blesku, tj. před jejich požárem nebo mechanickým poškozením. Hromosvody řadíme do systémů vnější ochrany před bleskem. Hromosvod vynalezl v polovině 18. století v Evropě premonstrát Prokop Diviš, který ve své farní zahradě v Příměticích blízko Znojma umístil v roce 1754 první hromosvod. Ve světě platí za vynálezce hromosvodu také americký vědec a politik Benjamin Franklin, který kolem roku 1750 prováděl podobné experimenty. První hromosvod na území Českého království, který byl umístěn na stavbě, byl instalován na zámku v Měšicích roku 1775. Hromosvod se zřizuje zejména na objektech,[zdroj? ] kde by mohl výboj blesku: ohrozit zdraví nebo životy osob (bytové domy, nemocnice, školy) způsobit poruchu (elektrárny, plynárny, vodárny, nádraží) způsobit hospodářské či kulturní škody (výrobní haly, muzea, archivy) na objektech, které sousedí s objekty významnými a v případě zásahu bleskem by je mohly ohrozit požárem. Mezi zemí a bouřkovým mrakem může během bouřky vzniknout rozdíl elektrických potenciálů. Překročí-li rozdíl těchto potenciálů elektrickou pevnost vzduchové vrstvy mezi takovýmto mrakem a zemí, dojde k elektrickému bleskovému výboji. K tomuto výboji dojde v místě, kde vzduchová vrstva mezi zemí a mrakem je nejtenčí.", "question": "Kdo vynalezl hromosvod?", "answers": ["Prokop Diviš"]}
{"title": "Dir", "context": "dir je v informatice název pro jeden ze základních příkazů systémů MS Windows, MS-DOS a CP/M. V příkazovém řádku slouží k vypsání obsahu adresáře. V unixových systémech je jeho obdobou příkaz ls. == Chování na platformách MS DOS a MS Windows == Pokud je příkaz dir volán bez argumentů, vypíše soubory a složky v aktuálním pracovním adresáři. Jako parametr může být specifikován i jiný adresář. Skryté a systémové soubory nejsou vypisovány, pokud to není explicitně požadováno pomocí parametru. Bez parametrů vypisuje příkaz soubory a adresáře v holém formátu, ve kterém je vypisován datum vytvoření, velikost souboru, popř. text <DIR> v případě, že jde o adresář, a název souboru, resp. adresáře. Kromě vlastního seznamu vypíše ještě záhlaví s označením disku a adresáře, jehož výpis je prováděn, a zápatí se shrnutím počtu souborů a adresářů a součtu velikosti všech souborů. === Parametry příkazu === disk: – výpis obsahu adresáře na určeném disku, cesta – výpis obsahu zvoleného adresáře soubor – výpis detailů o zvoleném souboru, v případě použití hvězdičkové konvence výpis souborů jejichž název obsahuje požadované znaky, /A:atributy – výpis souborů se zvolenými atributy, v případě použití znaku pomlčka před písmenem atributu výpis souborů, který tento atribut nastaven nemá, /B – potlačí výpis záhlaví a zápatí, /C – vypíše oddělovače tisíců, ale toto je standardní chování, oddělovače tisíců lze potlačit volbou /-C. Ve verzi MS-DOS 6.22 tento parametr slouží k výpisu kompresního poměru, je-li ke komprimaci souboru použit program DoubleSpace nebo DriveSpace, je možná také varianta /CH,", "question": "Co vypíše příkaz dir jsa volán bez argumentů?", "answers": ["soubory a složky"]}
{"title": "Theodore Roosevelt", "context": "Theodore Roosevelt (27. října 1858 New York City - 6. ledna 1919 Oystar Bay) [ˈ] IPA, také znám jako T.R.) byl 26. prezident Spojených států amerických, který se nejvíce proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů a úspěchů. Byl rovněž vůdcem Republikánské strany. Předtím než se stal 26. prezidentem (1901-1909) zastával řadu funkcí na obecní, státní a federální úrovni. Byl úspěšný jako přírodovědec, cestovatel, lovec, spisovatel a voják, avšak největší proslulosti se mu dostalo jako politikovi. Do úřadu vstoupil ve svých 42 letech poté, co byl zavražděn prezident William McKinley. Jeho tvář byla vytesána do památníku Mount Rushmore. Jeho syn Theodore Roosevelt, Jr. se stal americkým generálem pozemních sil Armády USA, který se v roce 1944 v hodnosti brigádního generála ve funkci zástupce velitele divize osobně zúčastnil 1. dne spojeneckého vylodění v Normandii. Začátkem 20. století většina velkých měst a více než polovina amerických států zavedla ve veřejnoprávních institucích osmihodinový pracovní den. Stejně důležité byly kompenzační zákony, které ukládaly zaměstnavatelům zákonnou odpovědnost za zranění, které zaměstnanci utrpěli během práce. Nové zákony o příjmu se zavedením daně z dědictví, z příjmů a majetku nebo ze zisků obchodních společností usilovaly převést finanční břemeno vlády na ty, kteří měli největší předpoklady, aby jej unesli. Mnohým politikům, zejména jemu samotnému a vůdcům progresivistů, v americkém Kongresu, jako byl wisconsinský senátor Robert LaFolette - bylo jasné, že většinu problémů, které znepokojují reformátory, lze řešit pouze na federální úrovni. Vášnivě se zajímal o reformu a byl rozhodnut nabídnout lidu tzv. Square Deal (\"Poctivé zacházení\", název volebního programu pro volby 1904), prosazoval zpřísněnou kontrolu vlády při uplatňování antimonopolních zákonů.", "question": "Kdy zemřel Theodore Roosevelt?", "answers": ["6. ledna 1919"]}
{"title": "Rudolf Slánský", "context": "Během únorového převratu v roce 1948 převzala KSČ veškerou moc v zemi a eliminovala opozici. On sám v něm působil jako jeden z hlavních organizátorů komunistického teroru. V roce 1951 ještě v období září - listopad zastával post náměstka předsedy vlády (vicepremiéra) ve vládě Antonína Zápotockého. Pak jeho kariéra nabrala strmý pád. Podrobnější informace naleznete v článku Proces se Slánským. Po neúspěšném pokusu SSSR zasahovat do politiky nově vzniklého Izraele zaujal SSSR a potažmo celý východní blok proarabskou a antisionistickou politiku. Tento fakt ovlivnil výběr obžalovaných v tzv. \"procesu se Slánským\". Dne 23. listopadu 1951 v pozdních večerních hodinách byl zadržen a předán do ruzyňské věznice. Dožadoval se setkání s Gottwaldem, ale nebylo mu vyhověno. Koncem ledna 1952 se pokusil oběsit. O neúspěšnou sebevraždu se pokusil ještě jednou, když hlavou narážel o topení. Celkově bylo obžalováno v procesu 14 lidí, většinou vysoce postavených členů KSČ. Drtivá většina byla židovského původu (společně s ním např. Artur London, Vavro Hajdů, Eugen Löbl, Rudolf Margolius, André Simone, Otto Fischl). Všichni věznění se museli naučit nazpaměť výpověď, kterou před Státním soudem doslova zopakovali. Hlavním žalobcem tohoto největšího vykonstruovaného procesu v českých dějinách byl Josef Urválek; Slánského advokátem se stal Vladimír Bartoš, který byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Slánský byl obžalován ze špionáže, velezrady, sabotáže a z prozrazení vojenského tajemství. Ke všem obviněním se přiznal, přiznání však bylo vynucené mučením. Celkově bylo odsouzeno ke smrti oběšením 11 z celkových 14 obžalovaných. Slánského žádost o milost byla prezidentem Gottwaldem odmítnuta. Společně s ostatními odsouzenými byl popraven oběšením 3. prosince 1952 v pankrácké věznici. Popravení byli zpopelněni v lednu 1953, a jejich popel byl údajně vysypán na silnici někde severně od Prahy. Soud Slánského rehabilitoval v roce 1963, KSČ v roce 1968. Slánského syn Rudolf Slánský mladší byl aktivní disident, signatář Charty 77. Po Sametové revoluci byl československým velvyslancem v Rusku a do roku 2004 českým velvyslancem na Slovensku. V seriálu České století ztvárnil Slánského herec David Novotný. Charakterizoval ho takto: \"Kovaný komunista, ale něco schovával, i zrzavé vlasy si barvil načerno. Jeho ambice jsem nerozluštil, třeba mu vyhovovalo být aktivní dvojka po Klemovi. Ale nikdo z nich není bodrý tatík, připomínají mafiány v plném nasazení. S ničím se nemažou, vědí, že se upatlají od krve a je jim to fuk.\"", "question": "Kde byl popraven Slánský?", "answers": ["v pankrácké věznici"]}
{"title": "Zlato", "context": "Zlato (latinsky Aurum, chemická značka prvku Au) je chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako platidlo. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněn jeho nízký přechodový odpor a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Vznik zlata je spojen v menší míře s explozí supernov a ve větší pak s kolizí neutronových hvězd. Tyto kosmické procesy poskytují dostatečné množství energie k tomu, aby se protony a neutrony mohly sloučit do podoby těžkého atomu zlata. Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou (HNO3]-:HCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitého aniontu [Au(Cl)4]-. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]-. Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti, amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj? ] Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov. Zlato je také rozpustné ve vodném roztoku jodidu draselného a jodu.", "question": "Jakou barvu má zlato?", "answers": ["žluté barvy"]}
{"title": "Doktor teologie", "context": "Doktor teologie (z lat. theologiae doctor) je akademický titul, který je v současné době udělován vysokými školami v oblasti teologie (bohosloví). Tento titul obvykle udělují teologické fakulty, přičemž je zkracován jako ThDr. (před jménem). Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (Mgr.) a složení příslušně rigorózní zkoušky, jejíž součástí je i obhajoba rigorózní práce. V současné době se tak jedná o fakultativní zkoušku zpravidla spojenou s poplatky – nikoli o další formální studium, resp. kvalifikaci. Úroveň dosažené kvalifikace je 7 v ISCED (master's degree, stejná jako Mgr.), přičemž někdy též bývá ThDr. označován, tak jako ostatní tituly získané tímto řízením, jako tzv. malý doktorát. Mezi lety 1998-2016 byl též v Česku vedle toho udělován i titul \"doktor teologie\", ovšem ve zkratce (za jménem, odděleno čárkou) Th.D., což byl tzv. velký doktorát (8 v ISCED. ), který byl dosahován dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu.Po řádném ukončení magisterského studia (Mgr./ThDr./ThLic.) je tedy rovněž možné následně studovat v dalším. stupni studia, tedy v doktorském studijním programu, přičemž dnes je již i v této oblasti udělován standardní vědecký titul \"doktor\" (Ph.D.) – ten se tak nyní uděluje ve všech oblastech (včetně umělecké) i náboženské. Pokud to umožňuje vnitřní předpis školy, resp. příslušný rigorózní řád, může nositel titulu magistr (Mgr.) případně požádat o to, aby mu byla stejná předložená magisterská (diplomová) práce, či event. disertační práce, rovněž uznána i jako rigorózní práce. Rigorózum je ovšem v těchto případech v Česku finančně podmíněno – poplatky s tímto spojené jsou pak příjmem dané vysoké školy. == Historie == Doktor teologie byl ve své postgraduální variatně (Th.D.) dříve udělován po absolvování zmíněného doktorského studia (\"postgraduální studium\") a obhajobě disertační práce (zpravidla další tři roky studia).", "question": "Jakou zkratku má titul Doktor teologie?", "answers": ["ThDr."]}
{"title": "Integrál", "context": "Integrál je jeden ze základních pojmů matematiky. Spolu s derivací tvoří dvě hlavní operace matematické analýzy. Pojem integrálu je zobecněním pojmů jako plocha, objem, součet či suma. Mějme funkci ƒ reálné proměnné x na intervalu <a, b>. Pod pojmem (určitý) integrál : : : : ∫ : a : : b : : : f ( x ) : : d : x : : : {\\displaystyle \\int _{a}^{b}\\! f(x)\\,\\mathrm {d} x\\,} : rozumíme obsah plochy ve dvojrozměrné rovině, který je omezen grafem funkce ƒ, osou x a svislými přímkami x. = a a x = b. Pojmem integrál se občas označuje primitivní funkce F, jejíž derivací je funkce ƒ To celé se pak nazývá neurčitý integrál a zapisuje se : : : F = ∫ f ( x ) : : d : x . : : {. \\displaystyle F=\\int f(x)\\,\\mathrm {d} x.} : Integrály, o nichž se píše níže, jsou určité integrály. Principy integrování byly poprvé formulovány nezávisle na sobě Isaacem Newtonem a Gottfriedem Leibnizem na konci 17. století. Nezávisle vyvinuli základní větu analýzy, díky níž spojili diferenciální a integrální počet. Věta zní asi takto: Nechť ƒ je spojitá reálná funkce na uzavřeném intervalu [a, b] a funkce F je primitivní k funkci ƒ Potom hodnota (určitého) integrálu funkce ƒ na tomto intervalu je : : : : ∫ :. a : : b : : : f ( x ) : : d : x = F ( b ) - F ( a ) : : : {\\displaystyle \\int _{a}^{b}\\! f(x)\\,\\mathrm {d} x=F(b)-F(a)\\,} : nebo je-li. : : : c ∈ ⟨ a ; b ⟩ : : {\\displaystyle c\\in \\langle a;b\\rangle } pak : : : : ∫ : a : : c : : : f. ( x ) : : d : x + : ∫ : c : : b : : : f ( x ) : : d : x = F ( b ) - F ( a ) : : {\\displaystyle \\int _{a}^{c}\\!", "question": "Ve kterém století byly poprvé formulovány principy integrování?", "answers": ["17."]}
{"title": "Supercrooo", "context": "O rok později vydali i rozšířenou Dixxx - Extended Edition doplněnou o remixy a novým obalem. Na mixtapu Viktora Hazarda Rap Superstar vol. 1 se objevila skladba Top Rock. V roce 2006 umístili na Internet ke stažení skladbu Biatches[5]. Hugo Toxxx a další moderátor Poeta spolu uváděli pořad o rapu Rapgame na Radio SPIN. Pořad byl vysílán jednou týdně, každý díl byl věnován určitému tématu a obsahoval rozhovor s hosty ve studiu. Pořad byl po roce zrušen a v současné době pokračuje na rádiu Spin, kde Poetu nahradil Willie-mack který byl následně nahrazen Dyrtym. K.O. Krů - Nádech/Náš cíl (Vinyl) (2001) Phat - Frekvence P.H.A.T. (2002) Phat - Frekvence P.H.A.T/Modelky (Vinyl) (2002). Supercrooo - Toxic Funk (2004) Dixxx - Dixxx (2005) Supercrooo - Baby (Vinyl) (2005) Supercrooo - České Kuře:Neurofolk (2005) Dixxx - Dixxx Extended Edition (. 2006) Supercooo - 2 Nosáči Tankujou Super (2007) Hugo Toxxx - Rok Psa (2008) James Cole a Orion - Orikoule (2008) James Cole - Je Kapitán Láska (2009) James Cole- Halucinace ze. třetího patra (2010) Hugo Toxxx - Legální Drogy + Illegální Kecy (2011) James Cole a DJ Scarface - Jed na krysy (2011) Hugo Toxxx - Bauch Money (2012) James Cole + LA4 + Mike. Trafik - Nadzemi-EP (2012) James Cole - Moby Dick (2013) Hugo Toxxx - BMKG (2014) James Cole - Orfeus (2016) VA - Lyrik Derby vol. 1 (2001) -.", "question": "V jakém roce vyšel singl Nádech / Náš cíl?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Mistrovství světa v ledním hokeji 2017", "context": "Vítězní semifinalisté postoupí do finále, kde se rozhodne o držitelích zlatých a stříbrných medailí, zatímco poražení semifinalisté se střetnou v zápase o bronzové medaile ==== Systém prodloužení v playoff ==== V případě vyrovnaného stavu i po šedesáti minutách čtvrtfinále, semifinále nebo zápasu o třetí místo se zápas prodlužuje o deset minut, a to po krátké tříminutové přestávce. V zápase o zlaté medaile by následovalo dvacetiminutové prodloužení, před kterým by proběhla patnáctiminutová přestávka s úpravou ledové plochy. Jestliže by během prodloužení ani jeden z týmů nedosáhl branky, na řadu by se dostaly samostatné nájezdy, které by určily vítěze utkání. === Kritéria pro určení konečného pořadí týmů === Pořadí na prvních čtyřech místech určí výsledek finálového zápasu a utkání o bronz. O konečném umístění na 5. až 16. místě rozhodují tato kritéria: Vyšší postavení ve skupině Vyšší počet bodů ve skupině Lepší brankový rozdíl Vyšší počet vstřelených branek Postavení v žebříčku IIHF před startem mistrovstvíPoznámka: Poražení čtvrtfinalisté zaujmou automaticky 5. až 8. místo a byli seřazeni podle výsledků v základních skupinách dle kritérií uvedených výše. == Legenda == Toto je seznam vysvětlivek použitých v souhrnech odehraných zápasů. == Základní skupiny == === Skupina A – Kolín nad Rýnem === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== === Skupina B – Paříž === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== == Play off == === Pavouk === === Čtvrtfinále === === Semifinále === === Zápas o 3. místo === === Finále === == Konečné pořadí == Zlato - Švédsko, stříbro - Kanada, bronz - Rusko. == Odkazy == === Související články === Mistrovství světa v ledním hokeji 2017 (Divize I) Mistrovství světa v ledním hokeji 2017 (Divize II) Mistrovství světa v ledním hokeji 2017 (Divize III) === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Mistrovství světa v ledním hokeji 2017 ve Wikimedia Commons MS v ledním hokeji 2017 – oficiální stránky (anglicky)", "question": "Vyhrála Česká republika hokejové mistrovství světa roku 2017?", "answers": ["Zlato - Švédsko, stříbro - Kanada, bronz - Rusko."]}
{"title": "Piñ Colada", "context": "Piñ Colada je alkoholický nápoj pitý hlavně v Karibiku na plážích, také existuje varianta bez alkoholu, která se jmenuje Virgin Colada. Piñ Colada obsahuje bílý rum, kokosové mléko a šťávu z plodů ananasu. V oblasti Karibského moře se vždy připravuje z čerstvého kokosu a ananasu. Společně se rozmixují v mixéru a následně, již ve sklenici, doplní o bílý rum. V Evropě se pak zpravidla kokos nahrazuje kokosovým sirupem a ananas zase ananasovým džusem. Někdy se lze setkat i s variantou, kdy je kokosový sirup doplněn či zcela nahrazen smetanou, případně ještě existuje varianta Malibu (což je bílý rum s kokosovým sirupem) + ananasový džus + smetana. S pravou Piňa coladou to ovšem má společný už jen název. V obou případech by se mělo servírovat s plátkem ananasu. Obrázky, zvuky či videa k tématu Piñ Colada ve Wikimedia Commons Kniha Wikikuchařka/Piñ Colada ve Wikiknihách", "question": "Jak se nazývá nealkoholická varianta koktejlu Piñ Colada?", "answers": ["Virgin Colada"]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Staroslověnština neboli stará církevní slovanština je nejstarší slovanský spisovný jazyk. Spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století. S určitými změnami se používá pod názvem církevní slovanština dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu (řeckokatolická, pravoslavná). Staroslověnským jazykem a písemnictvím se zabývá vědní obor nazývaný paleoslovenistika. Staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné fáze existence praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny - jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků - se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek (9. století) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo. Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština.", "question": "Který jazyk má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky?", "answers": ["Staroslověnština"]}
{"title": "Rubikova pomsta", "context": "Rubikova pomsta Rubikova kostka 4x4x4 Autor: Péter Sebestény Datum vydání: 1982 Počet hráčů: 1 Doporučený věk: od 8 let Tento box: zobrazit • diskuse Rubikova kostka 4x4x4, známá jako Rubikova pomsta, je nástupcem nejslavnějšího Rubikova hlavolamu. Původně se kostka měla jmenovat Sebestényho kostka podle svého vynálezce, ale od tohoto názvu se ustoupilo. Složení kostky Kostka sama je složena z 96 barevných nálepek na 56 kostičkách (24 středových, 24 hranových a 8 rohových). Hlavní rozdíl proti původní kostce je v tom, že tato verze nemá žádné pevné kostky a se vším se dá otočit. Úkol je samozřejmě stejný jako u klasické Rubikovy kostky 3x3x3, a to poskládat na každé z šesti stěn jednu barvu. Kostka sama se většinou skládá ze středového mechanismu, ke kterému jsou ukotveny ostatní kostky a posouváním se může otáčet pouze celým patrem naráz. Řešení Kostka sama má velmi mnoho možných permutací, přesně 7 401 196 841 564 901 869 874 093 974 498 574 336 000 000 000.[zdroj? ] Existuje samozřejmě mnoho metod od \"patro po patru\" (složí se jedna strana, pak první patro u této strany, pak druhé, třetí a nakonec zbytek kostky), nebo způsob speedcubery oblíbenější, kdy se spojí dohromady středy stejných barev, pak hrany, které mají obě barvy stejné a nakonec se kostka celá skládá jako původní Rubikova kostka. Problémem u tohoto hlavolamu je problém parity, nebo znaménko permutace, který nemůže nastat u menších kostek. Existují i metody skládání, které se těmto problémům snaží předcházet, ale samotné řešení problému bývá zpravidla jednodušší. Nejrychlejší složení Světový rekord 17,42 sekundy dosáhl v roce 2019 Sebastian Weyer. České rekordy držel v roce 2019 Matěj Grohmann s nejlepším časem 25,20 a průměrem 30,02 sekund.[1] Odkazy Reference ↑ World Cube Association Official Results Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Rubikova pomsta na Wikimedia Commons", "question": "Kolik možných permutací má varianta rubikovy kostky zvaná Rubikova pomsta?", "answers": ["7 401 196 841 564 901 869 874 093 974 498 574 336 000 000 000"]}
{"title": "Petr Vlček (fotbalista)", "context": "Petr Vlček (18. října 1973) je bývalý český fotbalový obránce. == Klubová kariéra == S ligovým fotbalem začal v dresu FC Viktoria Plzeň, za kterou nastoupil v 85 zápasech a vsítil 8 branek. Poté oblékal dres pražské Slavie. V dresu Slavie Praha odehrál 82 zápasů a dal 6 branek. Po Euru 2000 přestoupil do belgického Standard Liè, zde se však neprosadil a odehrál jen 11 utkání. Proto přestoupil v roce 2001 do řeckého Panionios GSS, tady strávil 4 sezóny, ve kterých nastoupil v 81 zápasech a dal 9 branek. Následně ještě krátce působil v kyperském Ethnikos Achnas FC, kde odehrál 13 zápasů a vrátil se domů do Plzně. Zde stihl odehrát ještě 10 utkání a zakončil svou ligovou kariéru. == Reprezentace == V reprezentaci odehrál celkem 18 utkání (9 výher, 4 remízy, 5 proher), gólově se neprosadil. Byl nominován na Mistrovství Evropy ve fotbale 2000, ale nenastoupil do žádného ze tří utkání, které český tým na šampionátu odehrál (postupně prohra 0:1 s Nizozemím, prohra 1:2 s Francií a výhra 2:0 s Dánskem). Zápasy Petra Vlčka v A-mužstvu české reprezentace == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Statistiky Petra Vlčka na stránkách Fotbalové asociace České republiky", "question": "Kolik zápasů odehrál Petr Vlček v dresu Slavie Praha?", "answers": ["82"]}
{"title": "Stonek", "context": "Stonek (cauloma) je nadzemní rostlinný orgán spojující kořen s listy a květy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na uzliny (nody, kde vyrůstají listy a články) a internodia (kde se stonek prodlužuje). Stonek s listy se dohromady nazývají prýt. Stonek je základním orgánem velké většiny cévnatých rostlin. Jako takový má i některé zásadní funkce. Nese orgány fotosyntézy (listy) a orgány pohlavního rozmnožování (květy, plody). Stonek dále rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a organické asimiláty z listů do růstových pletiv. Nejméně důležitá je i skutečnost, že umožňuje růst rostliny, na něm se opět podílejí dělivá pletiva, umístěná ve vzrostném vrcholu. Stonek také pomáhá orientovat listy ke světlu a vyzdvihuje květy nad ostatní rostlinné části. Někdy mají stonky i další, méně významné funkce. Mladé stonky s chlorenchymem pod pokožkou mají například funkci asimilační. Některé modifikace stonku mají zásobní funkci. Podle tvaru Dužnaté stonky Lodyha (caulis), bylinný stonek, který nese listy, Stvol, stonek, který nenese listy Stéblo (culmus), dutý stonek trav s kolénky kmen, hlavní stonek stromů Lodyžka. , \"stonek\" některých mechorostů Dřevnaté stonky Dochází k dřevnatění původně dužnatého stonku. keř (šípek) strom (javor) polokeř (borůvka) keřík Podle polohy přímý poléhavý plazivý vystoupavý ovíjivý popínavý Podle specializovaných funkcí se často mění tvar a uspořádání stonku. Existují různé metamorfozy: oddenek: podzemní ztlustlý stonek, např. přeslička šlahoun: nadzemní výběžky např.: jahodník oddenková hlíza: podzemní část stonku ztloustne, má funkci zásobní, např. brambor stonková hlíza: ztlustlá nadzemní část stonku.", "question": "Jak se dohromady nazývají stonek s listy?", "answers": ["prýt"]}
{"title": "Německo", "context": "Emmy Noetherová byla nejlepší matematičkou své doby, teorii čísel i matematickou statistiku ovlivnil Johann Peter Gustav Lejeune Dirichlet, Richard Dedekind zkonstruoval množinu reálných čísel, Felix Klein revolučním způsobem počal propojovat geometrii s algebrou, za otce moderní matematické analýzy je označován Karl Weierstrass. Ernst Karl Abbe, Carl Zeiss a Joseph von Fraunhofer založili moderní optiku. Friedrich Wilhelm Bessel jako první změřil paralaxu hvězdy a spočítal její vzdálenost od země. Georgius Agricola je vnímán jako zakladatel mineralogie. Otto von Guericke vynalezl vývěvu. Friedrich August Kekulé popsal zákonitosti řetězení uhlíku. Johann Gottfried Galle objevil planetu Neptun. August Ferdinand Möbius je zakladatelem topologie. Výzkum buněk významně posunuli kupředu Rudolf Virchow a Matthias Jacob Schleiden. Samuel Hahnemann založil stále diskutovanou homeopatii. Za praotce kvantové fyziky lze označit Arnolda Sommerfelda. Johannes Wilhelm Geiger sestrojil první měřič radioaktivity. Průkopníkem astrofotografie byl Max Wolf. Emile Berliner vynalezl mikrofon a gramofon. Významným kartografem byl Martin Waldseemüller, všestranností vpravdě renesanční vynikl jezuitský učenec Athanasius Kircher. Fyzik Karl Schwarzschild sehrál roli ve vývoji obecné teorie relativity. Theodor Schwann zavedl pojem metabolismus. Jako konstruktér vzducholodí vynikl Ferdinand von Zeppelin, jako konstruktér automobilový Ferdinand Porsche. Německý průmysl zásadně pozdvihl též Ernst Werner von Siemens. V Německu se narodil i zakladatel americké firmy na výrobu džín Levi Strauss. Otto Lilienthal byl průkopníkem letectví. Johann Philipp Reis vynalezl jeden z typů telefonu. Tradici matematiky v Německu zakládali lidé jako Adam Ries nebo Regiomontanus (Johannes Müller). Prestižní Fieldsovu medaili získali matematici Gerd Faltings a Peter Scholze. V oblasti humanitních a sociálních věd se Němci výrazně prosazovali zejména ve filozofii. Představitelem metafyziky byl Mistr Eckhart. Největším německých scholastikem byl Albert Veliký. Renesančním myslitelem Mikuláš Kusánský. Gottfried Wilhelm Leibniz představil klasickou ontologii, na níž bylo zhusta reagováno. Paul Heinrich Dietrich von Holbach je klasikem filozofického materialismu a ateismu.", "question": "Kdo zavedl pojem metabolismus?", "answers": ["Theodor Schwann"]}
{"title": "Lněný olej", "context": "Lněný olej je čirý žlutý olej získávaný ze sušených zralých semen lnu setého (Linum usitatissimum). Olej se získává lisováním za studena, někdy s následnou extrakcí rozpouštědlem. Lněný olej lze polymerizovat a tato reakce je exotermická, hadr namočený v tomto oleji se může sám vznítit. Díky těmto polymerizačním vlastnostem se lněný olej používá samotný nebo ve směsi s jinými oleji, pryskyřicemi a rozpouštědly jako impregnační látka a lak při úpravě dřeva, jako pojivo pigmentů v olejových barvách, jako plastifikátor a tvrdidlo ve tmelech a také při výrobě linolea. Jedná se o jedlý olej, nicméně kvůli výrazné chuti a pachu má jen malý podíl na lidské výživě, přestože se prodává jako potravní doplněk. Použití lněného oleje pro nátěrové hmoty pokleslo v posledních desetiletích s rozmachem alkydových pryskyřic, což jsou podobné, ale částečně syntetické materiály, které lépe odolávají žloutnutí. == Chemické vlastnosti == Lněný olej patří mezi tzv. zasychající oleje, což znamená, že při expozici vzduchu tvrdne. Jde o směs různých triglyceridů, které se liší svými mastnými kyselinami. Triglyceridy ve lněném oleji jsou odvozeny převážně od těchto mastných kyselin: nasycené kyseliny: kyselina palmitová (cca 7 %) a kyselina stearová (3,4–4,6 %), mononenasycená kyselina olejová (18,5–22,6 %), dvojitě nenasycená kyselina linolová (14,2–17 %), trojitě nenasycená (omega-3 nenasycená mastná kyselina) kyselina α (51,9–55,2 %).Vzhledem k vysokému obsahu nenasycených esterů je lněný olej zvláštně náchylný na polymerizační reakce, je-li vystaven kyslíku ve vzduchu. Tato polymerizace má za následek tuhnutí materiálu, což se projevuje jako \"zasychání\". == Použití == Většina použití lněného oleje vychází z jeho zasychacích vlastností, tzn. výchozím materiálem je kapalina nebo přinejmenším tvárná hmota, vyzrálý materiál je tuhý, ale nikoli křehký.", "question": "Jaký olej má čirou žlutou barvu?", "answers": ["Lněný"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Válka nicméně znatelně posílila federální moc a umožnila další expanzi.. === Posilování velmocenského postavení === Mohutný hospodářský rozvoj po skončení občanské války způsobil, že se USA již roku 1872 staly hospodářsky nejsilnější zemí světa. Za tímto rozmachem na konci 19. a začátku 20. století stáli průmyslníci jako Cornelius Vanderbilt, John D. Rockefeller, Henry Ford a Andrew Carnegie, či bankéř John Pierpont Morgan. Ekonomický boom byl doprovázen další expanzí na západ. Ještě před občanskou válkou a poté až do první světové války zde vzniklo 15 dalších unijních států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867). , Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona a Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruského impéria rozsáhlé území Aljašky. Od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu, především do Karibiku a do Tichomoří. Vítězství ve Španělsko-americké válce a další intervence měly několik důsledků; protektorát nad Portorikem a Kubou, ostrov Guam, Filipíny, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německou říší roku 1899 a Průplavové pásmo v Panamě. Na počátku 20. století se Spojené státy staly jednou ze světových velmocí. Kromě svého již velkého vlivu na západní polokouli, resp. na obou kontinentech Ameriky, se však USA ve světové politice až do první světové války angažovaly jen poměrně málo. Jejich politika byla do značné míry izolacionistická (viz Monroeova doktrína). Zásadní roli při překonávání amerického izolacionismu sehrál prezident Woodrow Wilson. Američané se díky němu v roce 1917 zapojili na straně Dohody do první světové války. Wilson svou koncepcí práva na sebeurčení národů též významně ovlivnil podobu Evropy po konci války.20. léta 20. století přinesla další mohutný rozmach hospodářství. Americkým sebevědomím zacloumal až krach na newyorské burze v roce 1929. Ten způsobil celosvětovou ekonomickou krizi, jež katalyzovala zejména politický vývoj v Evropě (pomohla zvláště vzestupu fašismu a nacismu). V samotných Spojených státech vedla k opuštění čisté \"laissez faire\" ekonomické politiky a větším státním zásahům do ekonomiky v rámci plánu zvaného New Deal, který připravil Demokrat Franklin Delano Roosevelt.", "question": "Kdy se Spojené státy staly jednou ze světových velmocí?", "answers": ["Na počátku 20. století"]}
{"title": "Symfonický metal", "context": "Hudební páteř se neliší od původního metalového hudebního stylu, \"symfoniky\" je dosažena klávesami či hostováním klasických hudebníků, často lze tuto kombinaci slyšet v black metalu (Dimmu Borgir, Limbonic Art, Tartaros aj.). Veškeré skladby jsou hrány hudebním tělesem, např. Pražský filharmonický orchestr, a elektrické kytary, bicí a zpěv dělají jen doprovod (Rage – Lingua Mortis). Skladba je psána pro dva i více hlasů (operní a klasický, dle stylu), buď formou \"dialogů\" (hádky), nebo se navzájem doplňují, např. jeden hlas je \"anděl\", druhý \"ďábel\" (Avantasia – The Metal Opera Pt. I–II). Velice častým a úspěšným modelem je výrazný ženský hlas (Nightwish, Within Temptation, Amberian Dawn), který je použit jako hlavní prvek, ostatní nástroje jej podkreslují a dodávají dramatičnost, mužský hlas je použit ke zdrsnění ve dvojzpěvech. Hudba je převzata z klasických oper nebo muzikálových děl a upravena do daného hudebního žánru, asi nejčastěji bývá hrán Fantom opery. Tento hudební styl používá hudbu i jiných etnik – arabskou, indickou, slovanskou nebo germánskou, např. Hollenthon. Dále se můžeme setkat s hudbou inspirovanou renesancí nebo barokem, např. Haggard Jako nejčastější nástroje jsou používány housle, klavír, Hammondovy varhany, tympány, flétna, elektrické kytary, bicí, klávesy. Hudební skladba či album se chová jako skutečné operní dílo, je rozdělena do několika částí, jsou zvlášť rozděleny sbory a jednotlivé zpěvy. V textech se můžeme setkat s celou škálou zaměření – od mytologie, historie, astronomie, astrologie, filosofie, příroda, náboženské motivy a příběhy až po běžné lidské problémy aj. Texty jsou psány v latině nebo angličtině, italštině, francouzštině, češtině aj. Symfonický black metal Symfonický power metal Související informace naleznete také v článku Seznam symphonicmetalových skupin. Wishmasters (Česko) Agnus Dei (Česko) Avantasia (Německo) Avidity for... (Česko) Almora (Turecko) Amberian Dawn (Finsko) Delain (Nizozemí) Edenbridge (. Rakousko) Epica (Nizozemsko) Fairyland (Francie) Haggard (Německo) Interitus (Česko) Lacrimosa (Švýcarsko) Leaves' Eyes (Norsko/Německo) Luca Turilli (. Itálie) Nightwish (Finsko) Rhapsody of Fire (Itálie) - (dříve Rhapsody) Secret Sphere (Itálie) Tarja Turunen (Finsko) Therion (Švédsko) Thy Majestie (Itálie. ) Victor Smolski (Bělorusko) Wuthering Heights (Dánsko) Anette Olzon (Švédsko) White Light (Česko) Within Temptation (Nizozemsko) Welicoruss (Rusko/Česko) Seznam symphonicmetalových skupin Gothic metal Speed metal Death metal Power metal Orchestr Opera Středověká hudba – obecně Obrázky, zvuky či videa k tématu symfonický metal ve Wikimedia Commons Metalová mapa Evropy Encyclopaedia Metallum", "question": "Jaká kapela začala hrát symphonic metal pravděpodobně jako první?", "answers": ["Therion"]}
{"title": "DC", "context": "Bratři Angus Young, Malcolm Young a George Young se narodili v Glasgow ve Skotsku a do Austrálie se s většinou své rodiny přestěhovali v roce 1963. George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let 20. století. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit \"Friday On My Mind\". Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku). Malcolm a Angus Youngovi založili AC/DC v listopadu 1973. Dalšími členy se stali baskytarista Larry Van Kriedt, zpěvák Dave Evans a Colin Burgess, bývalý bubeník kapely The Master's Apprentices. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Chequers v Sydney 31. prosince 1973. Později podepsali smlouvu s labelem Albert Productions. Sestava kapely se často měnila, jako první byl vyhozen Colin Burgess a posléze se v kapele vystřídalo několik baskytaristů a bubeníků. Ve stejné době začal Angus Young při koncertech nosit svou charakteristickou školní uniformu. Uniforma údajně pocházela z Ashfield Boys High School, kde studoval, a s nápadem, aby ji při koncertech nosil, přišla jeho sestra Margaret. Angus zkoušel také další kostýmy, například Spider-Mana, Zorra, gorilu, nebo parodii na Supermana jménem Super-Ang. V úplných začátcích také kapela experimentovala se saténovým oblečením, ale této myšlenky se členové vzdali, když zjistili, že stejně se obléká kapela Skyhooks z Melbourne. Bratři Youngovi dospěli k názoru, že Evans není dobrým frontmanem, protože jim připadal spíše jako glam rocker jako například Gary Glitter. Při koncertech často místo Evanse vystupoval první manažer kapely Dennis Laughlin, který byl dříve zpěvákem kapely Sherbet. Evans měl také s Laughlinem osobní spory, které přispěly k negativnímu pohledu ostatních členů kapely na jeho osobu. V důsledku těchto sporů byl Evans z kapely vyhozen a frontmanem AC/DC se stal zkušený zpěvák a přítel George Younga Ronald Belford \"Bon\" Scott. Bon Scott nahradil Evanse v září 1974. Scott předtím působil v kapelách The Spektors (1964–66), The Valentines (1966–70) a Fraternity (1970–73). Kapela nahrála s Evansem jen jeden singl a to \"Can I Sit Next to You\"/\"Rockin' in the Parlour\" a píseň \"Can I Sit Next to You\" byla nakonec nahrána znovu se Scottem pod názvem \"Can I Sit Next to You Girl\".", "question": "Jak se nazýval klub, ve kterém kapela AC/DC odehrála první koncert?", "answers": ["Chequers"]}
{"title": "Fridrich II", "context": "Poté, co v Sedmileté válce sloužil pruskému králi Fridrichovi Velikému, usadil se v roce 1769 v rodinné enklávě, hrabství Montbéliard, jehož byl také v březnu 1786, starším bratrem Karlem Evženem, jmenován generálporučíkem. V roce 1779 koupil Fridrich hrad a panství Hochberg, v roce 1791 je však prodal bratrovi. Následujícího roku jej král Fridrich Vilém II. jmenoval guvernérem markrabství Ansbach-Bayreuth, které mu prodal poslední kníže oné větve rodu Hohenzollernů. Montbéliard v roce 1792 převzala krátkodobá Reuraciánská republika a v roce 1793 bylo hrabství anektováno Francouzskou republikou. Vévoda Jeho starší bratr měl pouze dcery, a tak se po smrti Karla Alexandra stal württemberským vévodou jejich další bratr Ludvík Evžen (1731–1795); ten však o dva roky později zemřel a Fridrich Evžen se stal na následující dva roky, než zemřel, württemberským vévodou. V roce 1796 přijal pařížský mír s revoluční Francií, která zamítla veškeré jeho nároky na Montbéliard a všechna ostatní území na levém břehu Rýna. Manželství a potomci Fridrich Evžen se oženil s Bedřiškou Žofií Dorotou Braniborsko-Schwedtskou, neteří Fridricha II. Velikého, se kterou měl dvanáct potomkůː Fridrich I. Württemberský (6. listopadu 1754 – 30. října 1816), otcův nástupce a později první württemberský král Ludvík Württemberský (30. srpna 1756 – 20. září 1817), velitel litevské armády Evžen Württemberský (21. listopadu 1758 – 20. června 1822) Žofie Dorota Württemberská (25. října 1759 – 5. listopadu 1828), manželka cara Pavla I. Vilém Fridrich Filip Württemberský (27. prosince 1761 – 10. srpna 1830); otec Viléma, 1. vévody z Urachu Ferdinand Fridrich August Württemberský (22. října 1763 – 20. ledna 1834), oženil se s Kunhutou Metternichovou, sestrou knížete Metternicha Bedřiška Alžběta Amálie Württemberská (27. července 1765 – 24. listopadu 1785), manželka velkovévody Petra Oldenburského Alžběta Vilemína Luisa Württemberská (21. dubna 1767 – 18. února 1790), manželka budoucího císaře Františka I. Rakouského", "question": "Kolik dětí měl Fridrich II. Evžen Württemberský?", "answers": ["dvanáct"]}
{"title": "Ametyst", "context": "Písemně doložené jsou z Karlova hradu v Tangermünde, ale nedochovaly se tam. Císař Karel IV. chtěl pomocí výzdoby polodrahokamy v kaplích evokovat Nebeský Jeruzalém a jeho hradby podle biblického textu Vidění sv. Jana. Další teorie hovoří o meditačním účinku ametystu na mysl císaře za jeho pobytu na Karlštejně. Další ametysty dal císař vložit do Svatováclavské koruny, do zlatého korunovačního kříže a do několika relikviářů ve Svatovítském pokladu. Ametyst se na území bývalého Československa nalézá v Krušných horách, okolo Kozákova v Českém ráji, dále na Chebsku, v Jeseníkách, v Moravském krasu, na Vysočině na Žďársku a Třebíčsku (Bochovice, Hostákov, Valdíkov, Smrk, aj.). Proslulé byly žezlové krystaly ametystu z dolů okolo Banské Štiavnice ve středním Slovensku. == Význam a využití == Od počátku historie se ametyst využíval v klenotnictví, řezaly se z něj sumerské a mezopotámské pečetní válečky, a především antické (řecké i římské) gemy. Také v evropském klenotnictví a v glyptice se ametyst od středověku až do současnosti hojně využívá, proslulé jsou misky a konvice dvorských umělců Karla IV., či nádobí z dílen brusičů rodiny Miseroniů, kteří pracovali v Praze-Bubenči pro císaře Rudolfa II. a jeho dvůr.", "question": "Která odrůda křemene se vyznačuje fialovou barvou?", "answers": ["Ametyst"]}
{"title": "Latinka", "context": "Latinka (popř. latinské písmo) je nejpoužívanější písmo na světě. Jedná se o písmo hláskové, obsahující znaky jak pro souhlásky, tak pro samohlásky. Latinka byla původně vyvinuta pro latinu odvozením z řecké abecedy zprostředkované Etrusky asi v 7. století př. n. l. Ve starověku se vyvinuly dvě formy latinského písma: kapitála a starší římská kurzíva, která se ve 3. století vyvinula v mladší římskou kurzívu, zatímco na kapitálu navázala unciála a polounciála. V důsledku stěhování národů a christianizace se začala vyvíjet národní písma. Ve snaze sjednotit způsob zápisu latinky vznikla v 8. století karolinská minuskule; i ta ovšem podléhala změnám až se nakonec ve 12. století proměnila v gotické písmo. V 15. století se z důvodu rostoucí potřeby hojnějšího a rychlejšího psaní hledaly nové tvary písma: humanisté proto na základě tvarů kapitály a karolinské minuskuly vytvořili humanistické písmo, zatímco gotické písmo se přeměnilo v novogotické písmo, v němž nabyla navrch jeho kurzívní podoba. Humanistické písmo v následujících staletí postupně novogotické vytlačovalo, až se novogotické písmo nakonec roku 1941 přestalo používat úplně. Latinské písmo vzniklo asi v 7. století př. n. l. odvozením od řeckého písma, které Římané přejali od Etrusků. Postupně tak vznikla archaická latinka (7.-4. století př. n. l.), v níž mělo jedno písmeno více tvarů. Od 4. století př. n. l. probíhala stabilizace jednotlivých liter a na epigrafické památky po roce 200 př. n. l. jsou psány již stabilizovaným písmem monumentálním (capitalis monumentalis), jehož nejvýznamnějšími zástupci jsou scriptura quadrata a scriptura actuaria. V knižních písmech se objevovala zejména kvadrátní kapitála (capitalis quadrata) a rustická kapitála (capitalis rustica). Pro běžnější potřeby byla od 1. století př. n. l. užívána starší římská kurzíva (majuskulní). Ve 3. století na starší římskou kurzívu navázala minuskulní mladší římská kurzíva a z kvadrátní kapitály se až do 8. století vyvíjela okrouhlejší unciála. Unciála postupem času přešla v polounciálu, v níž se mísily majuskulní a minuskulní tvary. Od 6. století se v důsledku stěhování národů a christianizace začala formovat také národní písma, která lze rozdělit zhruba do dvou hlavních skupin: 1) kontinentální (v kontinentální Evropě, navazovala na mladší římskou kurzívu) a 2) insulární (na Britských ostrovech, navazovala na unciálu a polounciálu). Velká rozrůzněnost národních písem ovšem znesnadňovala jejich četbu, a tak bylo učiněno několik pokusů o sjednocení těchto písem, z nichž nejúspěšnější proběhl ve Franské říši, kde během karolinské renesance (8. století) karolinská minuskula (carolina), která vyhovovala všem důležitým požadavkům: byla čitelná, jednoduchá i estetická.", "question": "Které písmo je nejpoužívanější na světě?", "answers": ["Latinka"]}
{"title": "Rorýs obecný", "context": "Tento pták dorůstá 16–17 cm a v rozpětí křídel měří 42–48 cm, je štíhlý, celý černohnědě zbarvený se světlým hrdlem, dlouhými srpovitými křídly, vidličitým ocasem, nápadně krátkým zobákem a zakrslými končetinami. Obě pohlaví se zbarvením neliší. Ve městech hnízdí na vysokých budovách. Na jihu a západě Evropy žije velmi podobný rorýs šedohnědý (A. pallidus) a rorýs velký (Tachymarptis melba), který vzácně zaletuje i na území České republiky a který se od rorýse obecného liší bílým zbarvením břicha. Známé pronikavé \"sríí\". Hnízdí téměř v celé Evropě, v severní Africe a na rozsáhlém území Asie. Je tažný se zimovišti na jižní polovině Afriky. Tam táhne v září a do střední Evropy se naopak začíná vracet v dubnu. Žije převážně ve městech a na vesnicích na budovách, vzácně i v lesích nebo skalnatých oblastech. V ČR je zvláště chráněný jako ohrožený druh. V letech 2001–2003 na českém území hnízdil v počtu 60 000–120 000 párů. Rorýs obecný se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí, pije a páří se, střídá přitom svižný let s plachtěním, během kterého nabírá výšku okolo jednoho až dvou kilometrů, aby následně během spánku mohl klesat. Během klesavého letu upadá do mikrospánku, kdy vypíná jednu polovinu mozku, přičemž druhá kontroluje let. Rorýsové nocují za letu v hejnech. Ve vzduchu létá průměrnou rychlostí 35 km/h, ačkoli může dosáhnout i rychlosti přesahující 200 km/h. Minimální pohyb po pevném povrchu dokazují také jeho zakrnělé končetiny, díky kterým druh získal i binomické jméno (Apus apus – z řeckého apous = bez nohou). Živí se létajícím hmyzem. Na území České republiky přilétá na rozhraní dubna a května, do zimovišť odlétá na přelomu července a srpna. Původně hnízdil na skalách a v dutinách stromů, v současné době však k tomuto účelu využívá převážně otvory a štěrbiny v lidských stavbách (jeho hnízdiště ohrožuje současný trend zateplování budov). Hnízdí v rozmezí od května do července jednou ročně, Samička snáší 2 - 3 vejce, na kterých sedí sama, zatímco sameček ji krmí. Po 18 až 21 dnech se vylíhnou mláďata. Ve stáří 35 až 42 dnů opouštějí mláďata hnízdo.", "question": "Spí, pije a páří se rorýs obecný v letu?", "answers": ["Rorýs obecný se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí, pije a páří se, střídá přitom svižný let s plachtěním, během kterého nabírá výšku okolo jednoho až dvou kilometrů, aby následně během spánku mohl klesat."]}
{"title": "Trajektorie", "context": "Trajektorie (též pohybová křivka) je geometrická čára prostorem, kterou hmotný bod nebo těleso při pohybu opisuje. Jedná se tedy o množinu všech poloh (hmotného) bodu, v nichž se může v různých časových okamžicích nacházet. Trajektorií může být přímka, kružnice, elipsa či jakákoliv obecná křivka. Podle tvaru trajektorie dělíme pohyb na přímočarý a křivočarý. Trajektorii pohybu lze vyjádřit pomocí polohového vektoru : : : : r : : : {\\displaystyle \\mathbf {r} } , který vyjádříme jako funkci času : : : t : : {\\displaystyle t} , tzn. : : : : r : = : r : ( t ) : : {\\displaystyle \\mathbf {r} =\\mathbf {r} (t)} . Tvar trajektorie je závislý na volbě vztažné soustavy. Délka trajektorie se nazývá dráha. Je to vzdálenost, kterou hmotný bod opíše za určitou dobu a značí se obvykle s. Dráha je funkcí času (závisí na čase) : : : s = s ( t ) : : {\\displaystyle s=s(t)} . Mějme např. bod na obvodu jedoucího kola. Zvolíme-li za vztažnou soustavu zemi, bude trajektorií pohybu tzv. cykloida. Pokud zvolíme soustavu spojenou např. s automobilem, ke kterému kolo patří, pak bude bod na obvodu kola vykonávat pohyb po kružnici, tj. trajektorií bude kružnice. Budeme-li místo bodu na obvodu sledovat střed daného kola, pak v případě volby vztažné soustavy spojené se zemí půjde o pohyb přímočarý a trajektorií bude tedy přímka. Mechanický pohyb Kinematika Polohový vektor", "question": "Muže být kružnice trajektorií?", "answers": ["Trajektorií může být přímka, kružnice, elipsa či jakákoliv obecná křivka."]}
{"title": "Chlor", "context": "Problémem zůstává korozivní působení těchto roztoků na kovové součásti automobilů i zatížení půdy v okolí komunikací vysokými koncentracemi solí. Většina chloridů je výborně rozpustná ve vodě. Výjimku tvoří chlorid stříbrný AgCl a chlorid rtuťný neboli kalomel Hg2Cl2. Nerozpustnosti AgCl ve vodě je možno využít k oddělení stříbra z roztoků dalších kovů, přičemž kovové stříbro lze z filtrátu AgCl poměrně jednoduše získat pyrometalurgicky. Vysoce čistý chlorid stříbrný je důležitou složkou fotografických materiálů (filmy, fotopapíry). Kalomel se přes svoji toxicitu používá v analytické chemii jako redukční činidlo pří vážkovém stanovení platinových kovů. Kyselina chlorná HClO je poměrně slabá kyselina a chemicky značně nestálá sloučenina. Větší význam mají její soli chlornany. Chlornan sodný NaClO je sloučenina s oxidačními a především dezinfekčními účinky. Připravuje se zaváděním plynného chloru do roztoku hydroxidu sodného, za vzniku chlornanového a chloridového iontu. Reakce tohoto typu se nazývá disproporcionace. : : : : : C l : : 2 : : + 2 : N a O H : → : N a C l : + : N a C l O : + : : H : : 2 :. : : O : : : {\\displaystyle \\mathrm {Cl} _{2}+2\\mathrm {NaOH} \\rightarrow \\mathrm {NaCl}.", "question": "Jakou chemickou značku má chlor?", "answers": ["Cl"]}
{"title": "Genocida", "context": "To byl první pokus o vytvoření zákona proti tomu, co bude později nazýváno genocidou. Koncept návrhu pocházel z jeho mládí, kdy poprvé slyšel o osmanském masovém vraždění (arménská genocida) křesťanského obyvatelstva během první světové války a anti-asyrské perzekuci v Iráku. Jeho návrh byl odmítnut a jeho práce přivodila nesouhlas polské vlády, která provozovala politiku usmíření s nacistickým Německem. V roce 1944 Carnegie Endowment for International Peace publikoval Lemkinovu nejdůležitější práci pod názvem Axis Rule in Occupied Europe ve Spojených státech amerických. Tato kniha zahrnovala obsáhlou právní analýzu německé nadvlády v zemích okupovaných nacistickým Německem během druhé světové války, včetně definice pojmu genocidy (\"zničení národa nebo etnické skupiny\").Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů norimberského procesu (obvinění specifikovaná 3. bodem obžaloby, že obvinění \"spáchali úmyslnou a systematickou genocidu – zejména vyhlazení rasových a národnostních skupin\"). Lemkin prezentoval návrh úmluvy o genocidě řadě zemí ve snaze přesvědčit je k podpoře resoluce. S podporou USA, návrh resoluce byl předložen Valnému shromáždění ke zvážení. V roce 1943 Lemkin napsal: == Genocida jako zločin ==", "question": "Ve kterém roce byl vymyšlen pojem genocida?", "answers": ["1944"]}
{"title": "Sagrada Família", "context": "Chrám Sagrada Familia (česky chrám Svaté rodiny) se nachází na východním pobřeží Španělska v Barceloně. Stavební práce na něm začaly v roce 1882, trvají dodnes. Chrám je hlavní stavbou slavného architekta Antonia Gaudího. Toto neobyčejné stavební dílo mělo podnítit návrat k učení římskokatolické církve. Chrám byl vysvěcen 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., který ji také propůjčil titul basillica minor. Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury. Zajímal se o Art nouveau, jeho přístup k architektuře je však velmi individuální a nekonvenční. Místo přesných projektů zhotovoval neostré skici, často chodil na staveniště a pozoroval všechny detaily, aby je mohl případně pozměnit. Gaudí převzal projekt Sagrada Familia ve velmi raném stadiu (v roce 1883), věnoval mu hodně energie. V roce 1926 však zemřel a ukázalo se nemožné pokračovat ve stavbě v jeho duchu. Předpokládá se, že by Gaudí nezůstal u zbarvení přírodního kamene, měl rád barvy a řada jeho prací ukazuje nadměrné používání různých tónů barev. Gaudí zamýšlel ze Sagrady Familii vybudovat \"poslední velkou svatyni křesťanství\", a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly. Jeden z nejpromyšlenějších znaků je 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista.", "question": "V jakém roce začaly práce na chrámu Sagrada Familia?", "answers": ["1882"]}
{"title": "Ján Pivarník", "context": "Ján Pivarník (* 13. listopadu 1947, Cejkov) je bývalý československý fotbalový reprezentant, slovenský fotbalista (krajní obránce) a fotbalový trenér. Mistr Evropy z roku 1976. Je manželem herečky Jarmily Koleničové, jeho synovcem je bývalý fotbalista a fotbalový trenér Roman Pivarník. == Fotbalová kariéra == S fotbalem začínal v nedalekém Trebišově relativně pozdě, až ve svých 16 letech. Jeho kariéra měla však stoupající křivku. Již jako 20letý debutoval za národní tým na prestižním turnaji v Chile (v prosinci 1967) v zápase proti Santos FC, který v té době byl považován za nejlepší klubový tým na světě. Nejprve hrál za domovský Slavoj Trebišov (1965–1966), poté ve VSS Košice (1966–1972), potom ve Slovanu Bratislava (1972–1978), se kterým získal celkem dva tituly mistra ČSSR (1974, 1975) a jednou Československý pohár. Následovala jedna sezóna za Duklu Banská Bystrica (1978–1979). Ve 29 letech úspěšného reprezentanta \"zradily\" oba menisky, navzdory tomu ještě působil jako hrající trenér v Kittsee (II. rakouská liga) i ve španělském Cadizu (I. liga), kde se potkal s krajanem Dušanem Galisem a nastoupil v nejvyšší španělské soutěži ve 3 utkáních. Poté, když definitivně pověsil kopačky na hřebíček, dělal asistenta trenéra v Austrii Memphis (v současnosti Austria Vídeň), pak v Sportingu Lisabon, kde hlavním trenérem byl Jozef Vengloš. Sám však měl ambice stát se prvním trenérem na lavičce. Štěstí našel v exotické Asii, kde působil téměř 20 let. Jako hlavní trenér působil hlavně v arabských zemích – v Kuvajtu, Saúdské Arábii, Kataru, Ománu i Spojených arabských emirátech. S týmem Al Qadisiya získal v roce 1994 Asijský pohár. V československé reprezentaci nastoupil ve 39 utkáních, v 1. lize dal v 267 zápasech 14 gólů. Nejlepší československý fotbalista roku 1974. V Poháru mistrů evropských zemí nastoupil ve 2 utkáních a v Poháru UEFA nastoupil ve 3 utkáních. == Zajímavost == V lednu 1970 ho pražská Sparta pozvala na velký zájezd, avšak VSS Košice odmítly, protože to považovaly za první krok Sparty k jeho získání.", "question": "Kde začínal fotbalista Ján Pivarník s fotbalem?", "answers": ["Trebišově"]}
{"title": "Evropský ústav pro telekomunikační normy", "context": "Evropský ústav pro telekomunikační normy Evropský ústav pro telekomunikační normy Vznik 1988 Oficiální web etsi.org Některá data můžou pocházet z datové položky. Evropský ústav pro telekomunikační normy, anglicky European Telecommunications Standards Institute (ETSI), je nezávislá, nezisková organizace pro standardizaci v telekomunikačním průmyslu (výrobci zařízení a síťoví operátoři) v Evropě s celosvětovým dosahem. Mezi nejvýznamnější výsledky ETSI patří standardizace mobilní sítě GSM, profesionálního rádiového systému TETRA a požadavků na Short Range Device včetně LPD433. Mezi významné standardizační organizace spadající pod ETSI patří TISPAN (pro konvergenci pevných sítí a Internetu) a M2M (pro komunikaci machine-to-machine). ETSI podnítila založení 3GPP a je jednou z jejich partnerských organizací. ETSI byla vytvořena organizací CEPT v roce 1988 a je oficiálně uznána Evropskou komisí a sekretariátem EFTA. Sídlo ETSI se nachází v Sophia Antipolis ve Francii. ETSI je oficiálně zodpovědná za standardizaci informačních a komunikačních technologií (ICT) v Evropě. Tyto technologie zahrnují telekomunikace, televizní a rozhlasové vysílání a příbuzné oblasti jako inteligentní doprava a lékařská elektronika. ETSI má 740 členů v 62 zemích v Evropě i mimo ni, včetně výrobců, síťových operátorů, správců, poskytovatelů služeb, výzkumných organizací a uživatelů — prakticky všechny klíčové hráče v oblasti ICT. Rozpočet ETSI v roce 2010 byl více než 22 milionů eur. Příspěvky pocházejí od členů, z obchodní činnosti, jako je prodej dokumentů, testování zařízení, organizování fór[1], ze smluv o dílo a z financování partnery[2]. 40% příjmů jde na financování provozních nákladů, zbývajících 60% na pracovní programy, včetně kompetenčních center a speciálních projektů.", "question": "Jaká je zkratka pro Evropský ústav pro telekomunikační normy?", "answers": ["ETSI"]}
{"title": "Kordillery", "context": "K jihu přechází v Pobřežní pásmo, provázené Kaskádovým pohořím (Mount Rainier, 4391 m) a Sierrou Nevadu (Mount Whitney, 4418 m), v Mexiku jako Sierra Madre Occidental. Východní pásmo dosahuje největších výšek na Aljašce (nejvyšší hora Severní Ameriky Denali, 6168 m), odkud pokračuje jako Skalnaté hory (Mount Elbert, 4399 m) a dále v Mexiku jako Sierra Madre Oriental. Z náhorních plošin, uzavřených oběma pásmy Kordiller, je nejvyšší Kolumbijská plošina, Velká pánev s Velkým solným jezerem a plošiny Koloradská a Mexická. V jižním Mexiku jsou horská pásma Kordiller přerušena pruhem sopek dlouhým 1000 kilometrů (Citlaltépetl, 5700 m; Popocatépetl, 5452 m). Dále k jihu probíhají Kordillery svou západní větví středoamerickými republikami a východní větví přes Velké a Malé Antily. Jen zřídka přesahují 3000 metrů. Na jihoamerické pevnině se Kordillery nazývají Andy. Tvoří na severu tři pásma: Kordilleru Západní, Centrální a Východní o výšce 4000 až 5000 metrů nad mořem. V Ekvádoru dosahuje Chimborazo 6267 metrů a Cotopaxi 5897 metrů. Tam už mají jen dvě pásma, uzavírající mezi sebou v Peru a Bolívii náhorní rovinu zvané puna. Západní Kordillera zde dosahuje Huascaránem (6768 m) a Východní Kordillera Ancohumou (6550 m) Na hranicích Chile a Argentiny se obě pásma spojují. Zde je též nejvyšší hora Ameriky Aconcagua, (6959 m) Dále k jihu se Kordillery snižují na 2000 až 3000 metrů nad mořem (Patagonské Andy) a přes Ohňovou zemi pokračují do Antarktidy.", "question": "Jak se na jihoamerické pevnině nazývají Andy?", "answers": ["Kordillery"]}
{"title": "Společenství nezávislých států", "context": "Turkmenistán přerušil své stálé členství 26. srpna 2005 a je v současné době přidruženým členem. 12. srpna 2008 oznámila Gruzie odchod ze SNS. 14. srpna pak gruzínský parlament vzhledem k ozbrojenému konfliktu s Ruskem hlasováním anuloval smlouvy o členství v SNS.[1][2] Sídlem Společenství nezávislých států je běloruský Minsk.[3] Historie SNS vzniklo na podzim 1991 jako volný svazek postsovětských států s nově získanou samostatností. Dne 8. prosince 1991[zdroj? ] se uskutečnilo setkání ruských, ukrajinských a běloruských představitelů, kteří se Bělověžskou dohodou dohodli na vytvoření nové organizace otevřené všem postsovětským státům (za 18 dní se SSSR rozpadl). Dne 21. prosince 1991[zdroj? ] pak v Alma-Atě do společenství přistoupilo dalších osm států. Při olympijských hrách v roce 1992 v Albertville a Barceloně vystoupili sportovci členských zemí SNS poprvé a naposled ve společných barvách v rámci jednoho týmu. Pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko, Litva) se odmítly stát součástí SNS, jelikož považovaly své předešlé členství v SSSR za vnucené a protiprávní.[zdroj? ] Gruzie zprvu taktéž stála mimo SNS, vstoupila až v roce 1993 pod vlivem Ruské federace.[zdroj? ] V roce 2005 ze Společenství vystoupil Turkmenistán, který tak potvrdil svou izolacionistickou politiku; v současnosti je přidruženým členem.[zdroj? ] Organizace nemá příliš nadstátních pravomocí, její význam je tak spíše symbolický ve smyslu návaznosti na SSSR. Působnost SNS se omezuje víceméně na koordinaci společných obchodních, finančních, legislativních a bezpečnostních otázek. Nejvýznamnější dohodou uskutečněnou v rámci SNS bylo vytvoření společné zóny volného obchodu členských zemí. Zóna měla oficiálně začít existovat v průběhu roku 2005. Odkazy", "question": "Jaká je zkratka Společenství nezávislých států?", "answers": ["SNS"]}
{"title": "Bospor", "context": "Bospor (v antice známý jako Bospor Thrácký nebo Bospor Cařihradský) je průliv mezi Černým a Marmarským mořem na severozápadě Turecka. Tvoří také část hranice mezi Evropou a Asií. Je dlouhý 31 kilometrů, v nejužším místě široký 700 metrů a s nejmělčí hloubkou 13 metrů. Po obou březích se v jižní části rozkládá město Istanbul. Průliv je překlenut třemi silničními mosty. == Název == Název je odvozen od řeckého Bosporos (Β). Je to složenina slov β (Bous – kráva) a π (Poros – brod), tedy Kravský brod. Podle řecké mytologie se bůh Zeus zamiloval do Íó. Když je přistihla manželka Héra, proměnil Zeus Íó v krávu a ta během dlouhé cesty překročila i průliv mezi Evropou a Asií. Podle ní je také pojmenováno Jónské moře. Dříve se používal i název Thrácký Bospor pro odlišení od Kimmerského Bosporu (dnes Kerčský průliv). Podle Bosporu byl pojmenován průliv Východní Bospor u Vladivostoku. == Vznik == V roce 1997 byla publikována teorie amerických geologů Waltera Pitmana a Williama Ryana z Kolumbijské univerzity, že průliv vznikl asi 5600 let př. n. l., kdy se vysoká hladina Středozemního moře dostala přes Bospor do níže položeného velkého sladkovodního jezera, kde je dnes Černé moře.", "question": "Mezi jakými moři tvoří Bospor průliv?", "answers": ["mezi Černým a Marmarským mořem"]}
{"title": "First-person shooter", "context": "First-person shooter First-person shooter (zkráceně FPS; česky střílečka z pohledu první osoby) je podžánr stříleček charakteristický simulací vlastního pohledu herní postavy, neboli postavy za kterou hráč jedná v samotné hře. Tento pojem se používá i k odlišení od akčních her zobrazovaných z pohledu třetí osoby (tzv. third-person shooter (TPS) – střílečka z pohledu třetí osoby). Česká komunita počítačových hráčů a videoherní periodika užívaly dnes už zastaralý výraz doomovka. Označení doom klon pak mělo celostvětový význam (oba výrazy odkazují na legendární počítačovou hru Doom z roku 1993). Historie Jako jedna z prvních her, která založila žánr her FPS na PC, je Wolfenstein 3D od společnosti id Software, která je již považována za kultovní a průkopnickou. Byla poměrně jednoduchá, postava hráče byla agentem, který se musí zachránit z nacistické pevnosti. Na výběr bylo několik zbraní jako nůž, pistole, samopal a vícehlavňový kulomet gatling. Nepřátelé byli prostí vojáci s různou vyzbrojí, občas pes nebo velitel, v závěrečné úrovni s kulometem. Další klasickou hrou je Doom. Ta posílila žánr FPS her a přidala jim ještě hru více hráčů – multiplayer. Tato hra již byla náročnější – běžela na strojích Intel 80386 s 4MB paměti – a měla více úrovní.", "question": "Jaká je zkratka střílečky z pohledu první osoby?", "answers": ["FPS"]}
{"title": "Samuel Beckett", "context": "Samuel Barclay Beckett [Bekit] (13. dubna 1906 - 22. prosince 1989) byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla. Narodil se ve Foxrocku nedaleko Dublinu v dobře situované protestantské rodině zeměměřiče Williama Becketta a zdravotní sestry Mary Roeové. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu a poté na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky (francouzštinu a italštinu). Po ukončení studia (1927) pracoval jako učitel v Belfastu, ale již rok nato odjel přednášet angličtinu do Francie, kde mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně. Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské dráze. Dědictví, které mu připadlo po smrti otce, mu umožnilo usadit se v Londýně, kde se mezi lety 1935-1936 kvůli svým neutuchajícím depresím podrobil psychiatrické léčbě. Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Do básnického světa vstoupil v roce 1930 svou 98veršovou sbírkou Děvkoskop.", "question": "Jak se jmenoval otec Samuela Becketta?", "answers": ["Williama Becketta"]}
{"title": "Igor Jevgeněvič Tamm", "context": "Igor Jevgeněvič Tamm (rusky И́г Е́н Т, Igor Jevgeňjevič Tamm; 26. červnajul./ 8. července 1895greg Vladivostok, Rusko - 12. dubna 1971 Moskva, SSSR) byl sovětský fyzik. Spolu s dalším sovětským fyzikem Iľjou Michajlovičem Frankem na základě klasické elektrodynamiky vypracoval přesnou teorii vzniku Čerenkovova záření. Za tuto práci obdržel v roce 1958 spolu s Pavlem Alexejevičem Čerenkovem a Iľjou Frankem Nobelovu cenu za fyziku. V letech 1913-1914 studoval fyziku na univerzitě v Edinburghu. Po návratu do Ruska dokončil své studium v r. 1918 na Moskevské státní univerzitě a dále pokračoval v akademické a pedagogické kariéře na sovětských univerzitách a v Akademii věd SSSR (akademik od r. 1953). V letech 1920-1944 úzce spolupracoval s prof. Mandelštamem. Od r. 1934 byl šéfem teoretického oddělení v Ústavu L. N. Lebedova AV v Moskvě. Ve svých pracích se zabýval mnoha teoretickými problémy, mimo jiné i teorií atomového jádra, otázkami teorie relativity a kvantové fyziky a fyzikou kosmického záření. Za svou práci na vysvětlení vzniku Čerenkovova záření obdržel v roce 1958 Nobelovu cenu za fyziku. Významné jsou i jeho práce týkající se řízené termonukleární reakce, na kterých spolupracoval s A. D. Sacharovem. Spolu s ním navrhl reaktor s řízenou termonukleární fúzí označovaný jako \"TOKAMAK\". V poválečných letech se také velmi významně podílel na vývoji termojaderné zbraně. Obrázky, zvuky či videa k tématu Igor Jevgeněvič Tamm ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Igor Jevgeněvič Tamm", "question": "Kde zemřel Igor Jevgenijevič Tamm?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Sluchadlo", "context": "Sluchadlo Příklad sluchadla, které má většinu techniky umístěnu za uchem Příklad sluchadla, které se celé vkládá do ucha Typy sluchadel Sluchadlo (nesprávně[zdroj? ] naslouchadlo) je malý elektroakustický přístroj sloužící k zlepšení sluchu při částečné hluchotě zesilováním a modulací zvuku a především řeči přicházející z okolního prostředí. Jeho historickým předchůdcem byla čistě akustická sluchadla, která měla podobu jednoduché obrácené trumpety a zvuk zesilovala pasivně. Nemůže svému nositeli zajistit zcela normální sluch, ale mělo by poskytnout co největší přínos při kompenzaci sluchové vady. Existuje několik druhů sluchadel, sluchadla závěsná a sluchadla nitorušní. Sluchadlo je nejčastěji napájeno zinko-vzdušnou baterií. Dělení sluchadel Sluchadla lze dělit do několika kategorií: dle tvaru: kapesní, závěsná, brýlová, boltcová, zvukovodová dle způsobu předání akustické energie: sluchadla pro vzdušné vedení, sluchadla pro kostní vedení dle vlastností: sluchadla s možností proměnného zesílení, s nastavitelným frekvenčním průběhem, s omezením výstupního akustického tlaku, s modulačními prvky Mezi známé typy patří: závěsná sluchadla (BTE)jsou vhodná především pro těžké sluchové ztráty anebo tehdy, je-li zavedení sluchadla do zvukovodu velmi obtížné z důvodu úzkého zvukovodu. Skládají se z pouzdra a propojení mezi nimi. Pouzdro obsahuje elektronický obvod, ovládání, baterii, mikrofon/y a často také reproduktor. Pouzdro je umístěno za ušním boltcem s propojením vedeným dolů do ucha. Zvuk ze sluchadla je do ucha přenášen akusticky tenkou plastovou trubičkou. nitroušní, zvukovodovájsou vkládány přímo do zvukovodu, skořepina je zhotovena podle přesného otisku a obsahuje v sobě celou elektroniku; nedisponují velkým výkonem zvukovodová sluchadla (ITE): jsou umístěna ve vnějším zvukovodu (latinsky concha). Zvukovodová sluchadla jsou vyrobena individuálně přímo podle ucha pacienta a navržena tak, aby pohodlně pasovala. Jsou vhodná pro lehké až těžké sluchové ztráty. Ventilace u těchto sluchadel může způsobovat zpětnou vazbu. Ventilaci umožňuje tenká trubička, která poskytuje vyrovnání tlaku a její provedení má také vliv na zpětnou vazbu. Zpětná vazba, svištění či pískání, je způsobena prosakováním zvuku (většinou na vyšších frekvencích), který je znovu zesílen a může být problém u těžkých ztrát sluchu.", "question": "K čemu slouží sluchadlo?", "answers": ["mělo by poskytnout co největší přínos při kompenzaci sluchové vady"]}
{"title": "Nový Jičín", "context": "Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal. V období před 1. světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha. V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel a z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel a z toho 4 236 Čechů. Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování. Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátili menšinoví čeští obyvatelé, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních státu Evropy. Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil v majoritní většinu českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště. Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací. Dne 1. ledna 1966 byla k městu připojena vesnice Žilina. 1. ledna 1974 byly připojeny obce Bludovice a Kojetín. 1. ledna 1975 byla připojena vesnice Loučka. 1. ledna 1979 byl k Novému Jičínu připojen Straník. V 70. letech byla připojena Libhošť. Roku 1994 se oddělil Šenov u Nového Jičína. K počátku roku 2011 se na základě místního referenda oddělila Libhošť. 1313 – 20. červenec 1558 – Nový Jičín byl poddanským městem 20. červenec 1558 – 23. květen 1624 – Nový Jičín byl svobodným komorním městem 23. května 1624 –. 16. září 1775 – Nový Jičín byl opět poddanským městem (kvůli aktivní účasti odboje protestantských stavů proti císaři Ferdinandovi II.) 16. září 1775 – Díky Marii Terezii se Nový Jičín stal svobodným městem municipiálním; od roku 1850 byl.", "question": "Kdo osvobodil Nový Jičín?", "answers": ["Rudá armáda"]}
{"title": "Uljanovsk", "context": "Uljanovsk (rusky У́н; čuvašsky Ч; tatarsky Sember), původně Simbirsk (С́р) je ruské město na řece Volze. Město má 630000 obyvatel a je administrativním centrem Uljanovské oblasti. Ve městě sídlí rozsáhlé průmyslové komplexy, mj. automobilka UAZ. Někdejší Simbirsk (též Sinbirsk) byl založen roku 1648 jako pevnost, roku 1670 ho obsadily jednotky Stěnky Razina. Od konce 18. století byl sídlem Simbirské gubernie. Roku 1864 zde zuřil devítidenní požár, jenž zničil většinu města, avšak po zavedení železnice na konci 19. století zde došlo k velkému rozvoji obchodu. V roce 1918 tu také nějakou dobu pobývaly jednotky Československých legií. Svůj název Uljanovsk má od roku 1924 díky tomu, že se zde narodil Vladimir Iljič Uljanov (Lenin). Narodili se zde také Alexandr Kerenskij a Ivan Gončarov. Od roku 1943 je město sídlem oblasti. V roce 2008 navrhl starosta města Sergej Jermakov návrat k původnímu názvu Simbirsk.", "question": "Na jaké řece leží Uljanovsk?", "answers": ["Volze"]}
{"title": "Massa", "context": "Tento článek je o hlavním městě italské provincie Massa-Carrara. Další významy jsou uvedeny na stránce Massa (rozcestník). Massa Tuscany Poloha Souřadnice 44°2′ s. š., 10°8′ v. d. Nadmořská výška 65 m n. m. Stát Itálie Itálie region Toskánsko Provincie Massa-Carrara Administrativní dělení Massa Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 94 km² Počet obyvatel 66 097 Hustota zalidnění 703,2 obyv./km² Správa Oficiální web www.comune.massa.ms.it Telefonní předvolba +39 585 PSČ 54100 Označení vozidel MS multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Massa je italské město v oblasti Toskánsko, jedno ze dvou center provincie Massa-Carrara. Vývoj počtu obyvatel Počet obyvatel Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Massa na Wikimedia Commons Oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Toskánsko • Obce v provincii Massa-Carrara Aulla • Bagnone • Carrara • Casola in Lunigiana • Comano • Filattiera • Fivizzano • Fosdinovo • Licciana Nardi • Massa • Montignoso • Mulazzo • Podenzana • Pontremoli • Tresana • Villafranca in Lunigiana • Zeri Autoritní data: AUT: ge671386 | GND: 4037857-3", "question": "Nachází se město Massa v Itálii?", "answers": ["Massa je italské město v oblasti Toskánsko, jedno ze dvou center provincie Massa-Carrara."]}
{"title": "Dálnice v Norsku", "context": "Norsko má jen malý počet dálnic (norsky motorvei). První dálnice byla otevřena v roce 1950. Norské dálnice nemají vlastní vnitrostátní číslování, pro jejich označení se používají čísla evropských silnic, popřípadě norských silnic, přičemž víceproudé silnice jsou jen na nejvytíženějších tazích a nejsou nijak rozlišované od dvouproudých, stejně jako v dalších zemích severní Evropy. Celková délka dálnic (vyhovujících statusu dálnice) je v zemi cca 468 km. Nejvyšší povolená rychlost na norských dálnicích je 110 km/h, takto stanovená rychlost je pouze na malém množství úseků, na většině je limit max. 100 km/h nebo 90 km/h. Dálniční poplatky jsou v Norsku vybírány na mýtných branách a to bezhotovostně, platba probíhá přes speciální karty Visitors Payment contract (pro zahraniční turisty, při využívání dálnic v dob kratší než 3 měsíce) nebo OnBoard unit (hlavně pro místní, při využívání dálnic v době delší než 3 měsíce). == Seznam dálnic == === Evropské silnice === === Národní silnice (Riksvei) === === Regionální silnice (Fylkesvei) === == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste over norske motorveier og motortrafikkveier na norské (bokmå) Wikipedii.", "question": "Jsou dálniční poplatky v Norsku vybírány bezhotovostně?", "answers": ["Dálniční poplatky jsou v Norsku vybírány na mýtných branách a to bezhotovostně, platba probíhá přes speciální karty Visitors Payment contract (pro zahraniční turisty, při využívání dálnic v dob kratší než 3 měsíce) nebo OnBoard unit (hlavně pro místní, při využívání dálnic v době delší než 3 měsíce)."]}
{"title": "SpaceX", "context": "Dále vyvíjí druhou generaci lodi Dragon, Dragon 2, která bude mít jak nákladní, tak i pilotovanou verzi a supertěžký raketový systém BFR. Dle vyjádření Elona Muska má být cílem společnosti významně snížit náklady na cestu do vesmíru a tím umožnit lidstvu kolonizaci Marsu. Během své existence dosáhla firma SpaceX řady úspěchů. Jako první soukromé společnosti na světě se jí 28. září 2008 povedlo dosáhnout orbitální dráhy Země za použití motorů na kapalné palivo, dále jako první soukromé společnosti se jí povedlo 9. prosince 2010 vyslat na orbitu stroj a pak s ním přistát ve vodách Tichého oceánu. 25. května 2012 jako první soukromá firma úspěšně vyslala kosmickou loď k Mezinárodní vesmírné stanici a 3. prosince 2013 se zapsala do historie, když jako první soukromá firma dosáhla geosynchronní dráhy v rámci startu mise SES-8. 22. prosince 2015 společnost získala další důležité prvenství - podařilo se jí přistát s prvním stupněm rakety Falcon 9 FT a konečně 31. 3 2017 došlo při misi SES-10 k prvnímu znovupoužití již letěného stupně (z CRS-8).", "question": "Kdy se společnosti SpaceX poprvé povedlo dosáhnout orbitální dráhy Země?", "answers": ["28. září 2008"]}
{"title": "Jablko", "context": "Současně má šťáva vysoký obsah vlákniny. Vyrábí se nejčastěji lisováním rozemletých jablek - jablečné drtě. Pro další uchování jablečné šťávy je třeba šťávu konzervovat vyšší teplotou (pasterizace), zahustit (výroba koncentrátu na odparkách) či zchladit. Nefiltrovaná 100% jablečná šťáva bez přidání cukru či jiných ochucovadel se nazývá jablečný mošt. === Jablečný destilát === Po zkvašení ovocných cukrů v rmutu z drcených jablek nebo přímo jablečné šťávy vzniká pomocí destilace ovocná pálenka - jablkovice (calvados). == Léčivé účinky jablek == Jablka obsahují vitamín C a řadu antioxidantů, které chrání DNA v lidských buňkách a snižují tak riziko vzniku rakoviny, podobně jako množství vlákniny. Jiné látky chrání mozek před Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. pektin v nich obsažen může působit také jako ochrana před vznikem poškození ledvin snižují krevní tlak a hladinu cholesterolu a krevních tuků posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh stabilizují hladinu cukru v krvi čistí střeva posilují dásně == Průměrný obsah ==", "question": "Jak se nazývá ovocná pálenka vyráběná kvašením a destilací jablek?", "answers": ["jablkovice"]}
{"title": "Velká čistka", "context": "Ježova ve funkci šéfa NKVD nahradil Stalinův chráněnec Lavrentij Berija. Oběti čistek byly často popravovány či vězněny bez řádného soudu, jak jej předepisoval i tehdejší sovětský právní řád, pouze na základně rozhodnutí takzvaných \"trojek\" složených z důstojníků tajné policie NKVD, tajemníka krajského výboru a krajského státního zástupce. Pokud k soudům docházelo, šlo o zinscenované a předem rozhodnuté politické procesy, při nichž bylo doznání vynuceno pod nátlakem, často mučením obžalovaných. Oběti byly obviňovány z různých smyšlených, zpravidla politických, zločinů, například sabotáže, špionáže nebo protisovětské agitace. Podle odtajněných sovětských archivů NKVD během let 1937 a 1938 zatkla 1 548 367 osob, z nichž bylo pak 681 692 zastřeleno, což v průměru znamená asi 1000 poprav denně. Celkový počet obětí ježovštiny se někdy odhaduje na 950 tisíc až 1,2 milionu, vzhledem k neúplné dokumentaci může být i podstatně vyšší.Mezi zatčenými byli spisovatelé Isaak Babel, Varlam Šalamov, Boris Pilňak a Osip Mandelštam, letecký konstruktér Andrej Tupolev. , tvůrce sovětského raketového programu Sergej Koroljov, esperantista Vladimir Varankin, jazykovědec Branislav Taraškievič, diplomaté Nikolaj Krestinskij a Grigorij Sokolnikov, český letec Jan Březina, bolševičtí revolucionáři Vladimir Antonov-Ovsejenko a Béla Kun, bělogvardějský velitel Anatolij Pepeljajev nebo maršál Konstantin Rokossovskij. V roce 1937 byl unesen a později popraven bývalý bělogvardějský generál Jevgenij Miller. == Hlavní události == K periodizaci období Velké čistky se někdy používají tyto události: První moskevský proces (srpen 1936) byl první ze série tří velkých \"divadelních\" procesů. Proces proti 16 členům údajného \"trockisticko-zinovjevovského teroristického centra\", kteří byli všichni poté popraveni; hlavními obžalovanými byli prominentní komunističtí vůdci Grigorij Zinovjev a Lev Kameněv. Druhý moskevský proces nad 17 předními funkcionáři (leden 1937), mezi jehož obžalovanými byl například Karl Radek. 13 obžalovaných bylo zastřeleno, zbytek brzy pomřel v pracovních táborech. Nový paragraf 58-14 trestního zákona o \"kontrarevoluční sabotáži\", který umožňoval takovou sabotáž trestat zastřelením a konfiskací majetku (6. červen 1937) Tajný proces proti vysokým důstojníkům armády (červen 1937). Osm obžalovaných včetně maršála Tuchačevského bylo popraveno, jeden unikl sebevraždou. Po procesu následovala vlna masivních čistek v celém důstojnickém sboru Rudé armády. Zavedení \"trojek\" NKVD pro urychlení \"revoluční spravedlnosti\" (Ježovův rozkaz 00447 platný k 30. červenci 1937)", "question": "Co se stalo v roce 1937 bývalému bělogvardějskému generálu Jevgeniji Millerovi?", "answers": ["byl unesen a později popraven"]}
{"title": "Želvy", "context": "Tyto druhy se dokážou v mělkých vodách skrýt před predátory tak, že jsou zcela ponořeny ve vodě vyjma očí a nozder. Mořské želvy mají poblíž očí žlázky produkující slané slzy, čímž se zbavují nadbytečné soli získané z mořské vody, kterou pijí. Želvy vidí pravděpodobně velmi dobře ve tmě, a to díky neobvykle vysokému počtu tyčinek v sítnici oka.[zdroj? ] Navíc nedokážou plynule sledovat pohybující se kořist. Tato schopnost je obyčejně vyhrazena pouze predátorům. Masožravé želvy ovšem dokážou velmi rychle pohnout hlavou a doslova chňapnout po kořisti. Vidí barevně.[zdroj? ] Želvy mají zkostnatělý zobák, čelisti používají ke kousání a žvýkání potravy. Místo zubů je horní i dolní čelist pokryta rohovitými výčnělky. U masožravých želv jsou kvůli chytání potravy obvykle ostré, u býložravých želv bývají vroubkované, což jim pomáhá při žvýkaní velmi tuhých rostlin. Při polykání potravy používají želvy jazyk, avšak na rozdíl od ostatních plazů ho nemohou vystrčit a chytat s ním potravu.[zdroj? ] Krunýř sloužil původně u želv při hrabání v zemi. Horní část krunýře se nazývá karapax, spodní část pak plastron a dohromady jsou spojeny po stranách tzv. mosty. Obvykle je karapax složen z 5 hřbetních, 8 žeberních a 24 postranních desek.[zdroj? ] Právě počet těchto desek spolu s tvarem plastronu je jedním z hlavních rozlišovacích znaků pro podobné druhy. Vnitřní část krunýře tvoří přibližně 60 kostí.[zdroj? ] S krunýřem je tělo želvy pevně spojeno páteřními a žeberními kostmi, což v důsledku znamená, že želva nemůže ze svého krunýře vylézt.", "question": "Čím je pokryta čelist želv?", "answers": ["rohovitými výčnělky"]}
{"title": "Vítr", "context": "Vítr je vektor popisující pohyb zvolené částice vzduchu v určitém místě atmosféry v daném časovém okamžiku. Nejčastěji se jím rozumí horizontální složka proudění vzduchu v atmosféře. Je vyvolaný rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země, dále se uplatňuje i síla tření. Při jeho popisu nás zajímá jeho směr, rychlost a ochlazovací účinek. Rychlost a směr větru se měří pomocí anemometru či profileru. == Směr větru == Směr větru se udává dle směru, odkud vítr vane – buď přesněji pomocí azimutu (0 až 360°), nebo v meteorologii pomocí světových stran (zpravidla s přesností na 22,5°, tj. s rozlišením na S, SSV, SV, VSV a V směr). S výškou (ve vertikálním směru) i vzdáleností (v horizontálním směru) od místa pozorování dochází ke změně směru větru – stáčení větru. Ke stáčení větru dochází i v samotném místě pozorování. == Rychlost větru == Rychlost (síla) větru se klasifikuje buďto přesným určením jeho rychlosti (kilometry za hodinu, metry za sekundu, míle za hodinu), nebo ve stupních, které se určují odhadem podle Beaufortovy stupnice. Rychlost větru se v čase výrazně mění, proto se často udává průměrná rychlost větru (za určité období, např. 1 nebo 5 minut) a nárazová rychlost větru (maximální rychlost při jednorázovém nárazu). === Rychlost větru v obecných podmínkách ===", "question": "Jak se jménuje stroj, pomocí něhož se měří rychlost a směr větru?", "answers": ["anemometru či profileru"]}
{"title": "Claudia Cardinalová#Herecká kariéra", "context": "1959 – La prima notte (La prima notte), režie Alberto Cavalcanti 1959 – Slepá ulička (Il magistrato), režie Luigi Zampa 1959 – Un maledetto imbroglio (Un maledetto imbroglio), režie Pietro Germi 1960 – Znovu v nesnázích (Audace colpo dei soliti ignoti), režie Nanni Loy 1960 – Rocco a jeho bratři (Rocco e i suoi fratelli), režie Luchino Visconti 1960 – Napoleon (Austerlitz), režie Abel Gance 1960 – Krásný Antonio (Il bell'Antonio), režie Mauro Bolognini 1960 – Já, delfín (I delfini), režie Francesco Maselli 1961 – Statek (La viaccia), režie Mauro Bolognini 1961 – Děvče se zavazadlem (La ragazza con la valigia), režie Valerio Zurlini 1962 – Stárnutí (Senilità), režie Mauro Bolognini 1962 – Cartouche (Cartouche), režie Philippe de Broca 1963 – 8½ (8½), režie Federico Fellini 1963 – Růžový panter (The Pink Panther), režie Blake Edwards 1963 – Gepard (Il Gattopardo), režie Luchino Visconti 1963 – Bubovo děvče (La ragazza di Bube), režie Luigi Comencini 1964 – Gli indifferenti (Gli indifferenti), režie Francesco Maselli 1964 – Cirkusový svět (Circus World), režie Henry Hathaway 1964 – Báječný paroháč (Il magnifico cornuto), režie Antonio Pietrangeli 1965 – Naslepo (Blindfold), režie Philip Dunne 1965 – Hvězdy Velkého vozu (Vaghe stelle dell'Orsa), režie Luchino Visconti 1966 – Ztracená jednotka (Lost Command), režie Mark Robson 1966 – Profesionálové (The Professionals), režie Richard Brooks", "question": "V kterém roce poprvé Claudia Cardinale na plátně mluvila vlastním hlasem bez dabingu?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈ ˈ alɛ ˈ ɕ] IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska - 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos. Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813-1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820-1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie. Brzy se objevily i jeho první beletristické pokusy (např. povídka Na zmar z roku 1872), které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami.", "question": "Kde se narodil Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz?", "answers": ["Wola Okrzejska"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Podobný proces se nejspíše odehrál v době zformování pozemského Měsíce. Za oblast hypotetické srážky se občas považuje rozsáhlá oblast Caloris Basin.Jiné teorie předpokládají, že Merkur se zformoval jako protoplaneta v planetární mlhovině dříve, než se Slunce ustálilo a stabilizovalo svůj energetický tok. Vznikla tak protoplaneta, která měla přibližně 2krát větší hmotnost, načež následně došlo ke kontrakci protoslunce, které v oblasti Merkuru zvýšilo teplotu mezi 2500 až 3500 K (či dokonce až na 10 000 K). V důsledku těchto teplot se vypařila velká část povrchu a pláště, čímž došlo ke vzniku atmosféry Merkuru tvořené z plynů vzniklých z hornin. Vzájemné interakce se slunečním větrem následně měly odvát celou atmosféru do okolního vesmíru.Třetí hypotéza předpokládá, že sluneční mlhovina byla směrem do středu vlivem počínající akrece hustší, a proto byly lehčí částice vytlačovány mimo oblast blízkou k budoucímu Slunci. Jak se musel materiál tvořící později Merkur prodírat nahuštěným plynem, v místě vzniku Merkuru tak zůstávaly převážně těžší prvky, ze kterých je Merkur nyní složen. Každá z předkládaných hypotéz ale vyžaduje jiné složení povrchových hornin, čehož se má využít během experimentů sond MESSENGER a BepiColombo, které by měly závěry těchto hypotéz potvrdit či vyvrátit. === Povrch === Povrch Merkuru se velmi podobá povrchu pozemského Měsíce, jak ukázaly první detailnější snímky pořízené americkou sondou Mariner 10. Pokrývá ho především obrovské množství kráterů vzniklých srážkou s meteority a planetkami nejrůznějších velikostí (tzv. impaktní krátery). Podobně jako na Měsíci se i na povrchu Merkuru nachází rozsáhlé lávové pláně vyplňující některé velké impaktní pánve. Oproti Měsíci je povrch Merkuru mnohem tmavší a to i přes to, že se na jeho povrchu nachází menší množství minerálů obsahujících železo, které jsou zodpovědné za tmavost povrchu Měsíce. V případě Merkuru tak může za jeho tmavost jiný prvek, konkrétně uhlík. Ten se na povrch dostal během impaktů, které obnažily starší kůru Merkuru, pravděpodobně vzniklou utuhnutím magmatického oceánu v rané fázi vývoje planety. Grafit, minerál tvořený uhlíkem, je totiž jeden z prvků, který má dostatečně nízkou hustotu, aby se mohl vznášet při hladině magmatického oceánu. Nejvýraznějším povrchovým útvarem Merkuru je přes 1400 km se táhnoucí prohlubeň Caloris Basin, která je často považována za největší kráter ve sluneční soustavě. Planetu navštívily zatím pouze sondy: nejdříve Mariner 10 v 70. letech 20. století a v prvním desetiletí 21. století sonda MESSENGER. Mariner 10 prolétl kolem Merkuru celkem třikrát, načež odeslal na Zemi přes 2700 snímků, které však pokryly povrch pouze z 45 %.", "question": "Která sonda zkoumala Merkur jako první?", "answers": ["Mariner 10"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Na rozhraní tenkého a tlustého střeva zpravidla odstupují dvě různě velká slepá střeva. Trávicí trubice končí společně s vývodnými cestami močovými a pohlavními v kloace. Žluč do střeva přivádějí dva žlučovody, bez ohledu na přítomnost nebo absenci žlučníku. Pankreatickou šťávu přivádějí do střeva 2-3 vývody. Podrobnější informace naleznete v článku Imunitní systém ptáků. Nejlépe prostudovaný je imunitní systém u kura domácího. Na jeho funkci se podílejí nespecifické a specifické obranné mechanismy organismu, které jsou vzájemně provázány a do značné míry se navzájem podmiňují. Morfologickým podkladem imunitního systému je lymfatická tkáň, uspořádaná do lymfatických orgánů souhrnně tvořících lymfatický systém. Obranné mechanismy ptáků jsou analogické savčím, výjimkou je výrazná anatomická dichotomie imunitního systému. Močové orgány regulují příjem a výdej vody a udržují homeostázu. V porovnání se savci mají ptáci odlišnou stavbu ledvin a chybí jim ledvinová pánvička, močový měchýř (výjimkou jsou pštrosi) i močová trubice. Párové pravé ledviny (metanefros) jsou protáhlého tvaru, třílaločnaté a jsou uloženy v zadní části tělní dutiny v prohlubních synsakra. Poprvé je vytvořena Henleova klička, jež přispívá ke zpětné resorpci vody z primární moče a tvorbě vlastní hypertonické moče, a je zvětšen počet glomerulů; kromě toho dochází k resorpci vody i v kloace. Zbytky vrátnicového oběhu v ledvinách jsou zachovány. Kyselina močová se dopravuje krví z jater do Malpighiho tělísek a zde je filtrována z glomerulů. Párové močovody odvádějí tekutou moč přímo do středního oddílu kloaky, odkud se dostává zpět do koprodea. Tam se po odnětí zbylé vody ukládá bělavá kyselina močová a jiné uráty jako povrchový povlak na trus. Trus s močí pak odchází středním a vnějším oddílem kloaky ven z těla. Podrobnější informace naleznete v článku Rozmnožovací soustava ptáků. Způsob rozmnožování je u ptáků dokonalejší než u plazů (jsou u nich vyvinuty různé formy rodičovských instinktů). Pohlavní orgány se však vyznačují úsporností stavby. Samčími gonádami jsou párová fazolovitá varlata (pravé je menší), většině ptáků chybí penis a kopulují přitištěním okrajů kloak.", "question": "Mají ptáci stejnou stavbu ledvin jako savci?", "answers": ["V porovnání se savci mají ptáci odlišnou stavbu ledvin a chybí jim ledvinová pánvička, močový měchýř (výjimkou jsou pštrosi) i močová trubice."]}
{"title": "George Bernard Shaw", "context": "Debutoval roku 1892 hrou Domy pana Sartoria, po níž následovala řada vtipných, většinou satiricky přiostřených dramat s náměty dobovými (Živnost paní Warrenové, Candida), historickými (Pekelník, Caesar a Kleopatra, Svatá Jana) či s úsměvným až sardonickým pohledem na aktuální otázky ženské emancipace a na viktoriánské představy společenských tříd (Pygmalion). Své hry Shaw tvořil podle své koncepce tzv. sociálně diskuzní komedie a přivedl na scénu dramatickou debatu, osvětlující ústřední myšlenku hry ze všech stran v náhlých a překvapivých zvratech. Novinkou byly také jeho důkladné předmluvy k tištěným vydáním jeho her, což jsou vlastně eseje o jejich hlavních myšlenkách a obsahují ostrou kritiku viktoriánské morálky a zbídačování člověka. Celým svým dílem Shaw směřoval ke kritickému hodnocení společnosti, kterou vidí pod zorným úhlem palčivých sociálních otázek a svého pokrokového zaměření. Roku 1925 obdržel Shaw Nobelovu cenu za literaturu \"...za idealismus i humanitu jeho literárního díla, jehož svěží satira často v sobě zahrnuje osobitou poetickou krásu\" (citace z odůvodnění Švédské akademie) a od roku 1929 je na jeho počest pořádán Malvernský divadelní festival, na kterém byly uvedeny některé jeho pozdní hry. Po smrti své manželky v roce 1943 začal Shaw postupně ztrácet zájem o vlastní život. Pracoval stále pomalejším tempem a roku 1950 zemřel v úctyhodném věku 94 let ve své venkovské vile ve střední Anglii v Ayot St. Lawrence, kde žil od roku 1906.", "question": "Ve kterém roce dostal George Bernard Shaw Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1925"]}
{"title": "Želva bahenní", "context": "Želva bahenní (Emys orbicularis) je jediná želva volně se vyskytující (přirozeně) ve střední Evropě a tedy i v ČR. Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu, to jsou bahenní želvy, které jsou podobné suchozemským želvám končetinami a vodním želvám tvarem karapaxu. Samice želvy bahenní může dorůstat až 25 cm, naproti tomu drobný sameček měří jen okolo 15 cm. Samec má oči hnědé, samice nažloutlé. Mezi prsty má blány. Krunýř má tmavý se žlutými skvrnkami. Je to želva dravá, živí se převážně malými rybami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a jeho larvami. Při chovu v zajetí jí lze živočišnou potravu občas kombinovat s vodními rostlinami, salátem, trávou nebo květy a listy smetanky lékařské. Ve stravě musí být dostatek vitaminů (především A, C a D) a minerálních látek. Želva bahenní přezimuje u dna zahrabána do bahna (to jí zajišťuje stálou teplotu). Hibernuje podle momentálních podmínek 5-7 měsíců (asi od října do dubna). Aktivní je především ráno a večer. Žít může přes sto let, některé zdroje dokonce uvádějí 120 let. Pohlavní dospělosti želva dosahuje asi okolo 10 let věku. Páří se v květnu a během června až začátkem července samice klade 3-16 vajec. Samice je může zahrabat i poměrně daleko od vody na slunném a nejlépe písčitém břehu. Mláďata se líhnou asi po 100 dnech, při nepřízni počasí ale vylézají až dalšího jara. Mláďata mají žlutou rohovku. O pohlaví mláďat rozhoduje v určité fázi jejich vývinu okolní teplota. Při teplotě kolem 24 – 28 °C v dané fázi jejich vývinu se líhnou samečkové, při vyšší teplotě samičky. Želva bahenní se vyskytuje v téměř celé Evropě kromě Skandinávie, na Blízkém východě a v severní Africe. Nejčastěji ji najdeme ve stojatých slepých ramenech řek a rybnících. I když její aktivní teplota je poměrně nízká, dává přednost prohřátým mělčinám. Většinou se vyskytuje u stojatých vod. V ČR je chráněna jako kriticky ohrožený druh a její výskyt je zaznamenáván pouze náhodně. Větší šance na její spatření je na Slovensku, i tam je však přísně chráněna.", "question": "Jak dlouho hibernuje želva bahenní?", "answers": ["5-7 měsíců"]}
{"title": "Annie Award", "context": "Annie Award Annie Award je americké ocenění za úspěchy v animaci. Je udělované v Los Angeles pobočkou Mezinárodní asociace animovaného filmu od roku 1972. Původně bylo navrženo tak, aby hodnotilo celoživotní příspěvky animaci v oblastech výroby, režie, animace, výpravy, scénáře, dabingu, zvuku a zvukových efektů atd. V roce 1992 byla na počest animace jako celku vytvořena kategorie „Nejlepší animovaný celovečerní film“ (Best Animated Feature). Členství v ASIFA-Hollywood se skládá ze tří hlavních kategorií: všeobecný člen, patron a student. Vstup do ASIFA-Hollywood je po zaplacení členského poplatku umožněn profesionálům, studentům i fanouškům animace. Všichni členové ASIFA-Hollywood mohou hlasovat o vítězi.[1] Třicátý devátý ročník ocenění Annie Award se konal 4. února 2012 v kampusu Univerzity Kalifornie v Los Angeles. Kategorie Produkce „Nejlepší animovaný celovečerní film“ (Best Animated Feature) „Nejlepší animace pro domácí zábavu“ (Best Animated Home Entertainment Production) „Nejlepší animovaný krátký film“ (Best Animated Short Subject) „Nejlepší animovaná televizní reklama“ (Best Animated Television Commercial) „Nejlépe animovaná televizní produkce“ (Best Animated Television Production) „Nejlepší animovaná videohra“ (Best Animated Video Game)", "question": "Jaká kategorie byla pro cenu Annie Award vytvořena v roce 1992", "answers": ["Nejlepší animovaný celovečerní film"]}
{"title": "Kiss", "context": "Kiss je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Jejich atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. Kiss doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Kiss má své kořeny ve skupině Wicked Lester. Tuto skupinu z New Yorku vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Wicked Lester svou tvorbou ale nedosáhli výraznějšího úspěchu. Koncem roku 1972 mezi sebe Simmons se Stanleyem přijali veterána hudební klubové scény z New Yorku Petera Crisse a na jejich zkouškách začaly vznikat první písničky jako Strutter či Deuce. Oproti začátkům Wicked Lester v této době skupina začala muziku přitvrzovat a po vzoru kapely New York Dolls zkoušela experimentovat se svým vzhledem. Skupina začala používat make-up, vlasy měla upravené trvalou. V lednu 1973 se k trojici kapely připojil sólový kytarista, excentrik Paul \"Ace\" Frehley. V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS). První album skupina začala nahrávat 10. října 1973 v Bell Sound Studios v New Yorku. První oficiální vystoupení skupiny bylo na Academy of Music (NY), kde předskakovali kapele Blue Öyster Cult.", "question": "Kolik zlatých alb získali Kiss od RIAA?", "answers": ["22"]}
{"title": "Linus", "context": "Svatý Linus (zemřel patrně roku 78 či 79) je považován za nástupce svatého Petra na pozici římského biskupa a tedy za druhého z papežů. Vzhledem k chybějícím dobovým pramenům o něm nejsou známy žádné spolehlivé informace, prvně jeho jméno zmiňuje v seznamu římských biskupů sv. Ireneus na konci 2. století, další informace přináší Liber Pontificalis až ze 6. století. Církevní historici předpokládající biskupský úřad se snaží dovodit bližší údaje, například kdy přesně se stal papežem (64–69) a existují i názory, že došlo k přehození jmen a on byl v řadě započaté sv. Petrem až třetí nebo čtvrtý. Podle nejčastějšího názoru byl však Linus druhým papežem, a to v letech 67–79. == Život == Svatý Linus, papež a mučedník, se narodil patrně v etruském městě Volaterra v Toskánsku a na křesťanskou víru jej obrátil sv. Petr. Jeho otcem byl Herculanus dei Mauri, matka se údajně jmenovala Claudia. Zastupoval svatého Petra v Římě po dobu jeho nepřítomnosti a po Petrově ukřižování se stal jeho nástupcem, římským biskupem. Nejspíše k němu se vztahuje zmínka ve 2. dopise sv. Pavla Timoteovi, který je součástí Nového zákona. Připisuje se mu nařízení, že ženy nemají přicházet na bohoslužby bez závoje. Byl považován za autora apokryfního spisu Umučení svatých Petra a Pavla, avšak autorství je velmi pochybné. Také zavedl jako symbol římských biskupů palium. Podle starší tradice zemřel mučednickou smrtí, avšak je to spíše nepravděpodobné. Byl pochován na úpatí vatikánského vršku. == Úcta == Tak jako všichni papežové prvních staletí je uctíván jako světec a jeho svátek je římskokatolickou církví slaven 23. září, ve východní církvi 5. listopadu. V roce 1615 byl v bazilice sv. Petra objeven náhrobek s nápisem Linus a byl po řadu let pokládán za jeho hrob.", "question": "Kdo je považován za nástupce svatého Petra?", "answers": ["Svatý Linus"]}
{"title": "Flora Olomouc", "context": "Přes některé informace jako: Velký zájem však vzbudily také expozice zahrádkářů v pavilonech B, C a rovněž prodejní Letní zahradnické trhy v pavilonech E, F, G a na venkovních plochách výstaviště.(18.08. 2014, Metropole Olomouc, Ivo Heger) naplnila rozvolněná výstava některých odrůd ovoce zahrádkářů v roce 2014 horní patro pavilonu A a ostatní pavilony byly pronajaty prodejcům průmyslového zboží. Mezi zboží prodávané v dalších pavilonech patří z největší části zboží bez vztahu k zahradnictví jako bižuterie, hračky, autopotahy, záclony, koberce, boty, textil, sportovní potřeby, digitální nosiče, lepidla. Celkově tak sortiment prodávaný v druhé dekádě 21. století na Flora Olomouc připomíná spíše běžné \"vietnamské\" tržiště. \"V poslední době se Flora změnila v tržnici, která je snad ještě horší než nechvalně proslulé burzy na Lokomotivě v devadesátých letech.\" Způsob vedení výstavy Flora Olomouc se nelíbí ani olomoucké radnici a kritizoval jej otevřeně i primátor Martin Novotný. Slíbil, s ohledem na milionové investice města do výstaviště, změnu, která se však v daném termínu nekonala. Volná prostranství a záhony přímo v centru dění na výstavišti jsou mnohdy zaplevelená, trávníky slouží jako parkoviště prodejců a podobně. Obecně je úroveň výstavy dlouhodobě terčem kritiky. V roce 2013 vzniklo i hnutí za záchranu tradic výstav Flora Olomouc, jenž se pokouší poukázat na neřešené problémy výstaviště: \"Podzimní etapa Flory by se vešla do sálu středně velkého kulturního domu. Ostatní místa výstavního areálu patřila zejména stánkařům s nezahradnickým sortimentem a neuvěřitelnému nepořádku. Jako by se historickými Smetanovými sady prohnala blesková povodeň.\" Kritici současného stavu se snaží výstaviště přesvědčit, že i ve skromných podmínkách by výstavišti prospěla důstojnější podoba expozic.", "question": "Jak se jmenuje mezinárodní zahradnická výstava, která probíhá každoročně v Olomouci?", "answers": ["Flora Olomouc"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurentku. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti.", "question": "Provozuje Masarykova univerzita polární stanici na Antarktidě?", "answers": ["Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě."]}
{"title": "Alkoholové kvašení", "context": "Alkoholové kvašení je biochemický proces, při kterém jsou rostlinné sacharidy přeměňovány na alkohol za přítomnosti kvasinek. Kvasinky vlastní enzymy, kterými přeměňují rostlinné sacharidy na ethanol a oxid uhličitý za vzniku tepla a energie. Při glykolýze je spotřebováváno NAD+ na NADH, NAD+ je však v buňce omezené množství a proto musí dojít k recyklaci NADH na NAD+. Při přísunu kyslíku se NADH předává mitochondriím na reoxidaci, avšak, pokud není dostatek kyslíku (anaerobní podmínky) je NAD+ doplňována redukcí pyruvátu, který vzniká při glykolýze. Toto anaerobní odbourávání může probíhat jako mléčné kvašení (svaly) nebo jako alkoholové kvašení (kvasinky). Při anaerobních podmínkách kvasinky přeměňují glukosu na, pro lidstvo již po několik tisíciletí oblíbený produkt, ethanol a jako vedlejší produkt vzniká oxid uhličitý. Kvasný proces kvasinek probíhá ve dvou krocích: V prvním se pyruvát dekarboxyluje na acetaldehyd a oxid uhličitý, tato reakce je katalyzována enzymem pyruvátdekarboxylásou. CH3C(O)COOH → CH3CHO + CO2 Ve druhém kroku je vzniklý acetaldehyd redukován na ethanol, v této reakci vystupuje jako enzym alkoholdehydrogenáza (ADH). CH3CHO + NADH + H+ → CH3CH2OH + NAD+ Ve druhé reakci je NADH přeměn zpět na NAD+ a tím se buňce opět doplní oxidovaná forma této molekuly. Fermentace sumárně: glukosa → 2CO2 + 2ethanol Δ°' = - kJ/mol Jako další hlavní produkt alkoholového kvašení vznikají dvě molekuly ATP, což je teoreticky jen asi 26% využití celkové možné energie reakce (přeměna jednoho molu ADP na ATP spotřebuje 30,5 kJ volné energie). Zbylá energie je uvolňována ve formě tepla, čímž se reakce stává ireverzibilní. Při fysiologických podmínkách je účinnost přeměny volné energie na energii ve formě ATP asi 50%, to je způsobeno rozdílnými koncentracemi složek za fysiologického a standardního stavu.", "question": "Co je při alkoholovém kvašení přeměňováno na alkohol?", "answers": ["rostlinné sacharidy"]}
{"title": "Česká národní banka", "context": "Rada přijímá svá rozhodnutí prostou většinou hlasů, je usnášeníschopná, je-li přítomen guvernér, nebo jím pověřený předsedající viceguvernér a alespoň další tři její členové. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Jménem České národní banky jedná navenek guvernér. V době jeho nepřítomnosti ho zastupuje jím pověřený viceguvernér. Guvernér nebo jím určený viceguvernér je oprávněn účastnit se s hlasem poradním schůze vlády. Guvernér také předkládá Poslanecké sněmovně nejméně dvakrát ročně zprávu o měnovém vývoji. V tomto případě je oprávněn účastnit se schůze sněmovny a musí mu být uděleno slovo. Sídlo ústředí ČNB je v Praze. Zastoupení ČNB na území ČR se nachází v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě. Členy Bankovní rady jsou: Jiří Rusnok (guvernér) – od 1. 3. 2014, jmenován Milošem Zemanem Mojmír Hampl (viceguvernér) – od 1. 12. 2006, jmenován Václavem Klausem Vladimír Tomšík. (viceguvernér) – od 1. 12. 2006, jmenován Václavem Klausem Vojtěch Benda – od 1. 7. 2016, jmenován Milošem Zemanem Tomáš Nidetzký – od 1. 7. 2016, jmenován Milošem. Zemanem Oldřich Dědek – od 13. 2. 2017, jmenován Milošem Zemanem Marek Mora – od 13. 2. 2017, jmenován Milošem Zemanem Bankovní úřad při ministerstvu financí 1919–26 Národní banka Československá 1926–. 39 a 1945–50 Národní banka pro Čechy a Moravu 1939–45 Státní banka československá 1950–92 Centrální registr úvěrů ČNB Podřízený pojišťovací zprostředkovatel Seznam členů Bankovní rady České národní banky Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká národní banka ve Wikimedia Commons Oficiální stránky banky", "question": "Jaká organizace je centrální bankou České republiky?", "answers": ["Česká národní banka"]}
{"title": "Mako!mako", "context": "Mako!mako je bývalá česko-slovenská hudební skupina, známá jako finalista televizní soutěže Česko Slovensko má talent. Skupina je známá především svou melodickou svižnou hudbou. Skládá se ze čtyř členů, kteří využívají zpěv, kytary, baskytaru, housle, rap a beatbox. Zpívají v češtině, slovenštině, angličtině, ale třeba i ve francouzštině. Skupina vznikla v roce 2006. V letech 2010 - 2012 byla manažerkou Vendula Šrýtrová. V roce 2012 pak skupina oznámila svůj konec. Jejími členy byli: Kristína Šimegová - rodačka ze Slovenska, zpěvačka, vystudovala JAMU, obor muzikálové herectví Ondřej Havlík - rodák z Ústí nad Labem, znám také jako En.dru, zpěvák, raper, ve. skupině doprovází s beatboxem, také vystudoval JAMU, moderoval pořady České televize, jako Za školu nebo Vertikal, je také součástí skupiny pořadu Na stojáka a působil také jako moderátor rozhlasové stanice Evropa 2 Michal Procházka - rodák ze Zlína, hráč na. baskytaru, vystudoval JAMU, původním povoláním učitel Peter Strenáčik - rodák ze Slovenska, zpěvák, kytarista, houslista, ve skupině doprovází s beatboxem, vystudoval JAMU Přestože kapela působila v té době na české i slovenské hudební scéně 4 roky, tak se v roce 2010 přihlásila do soutěže Česko Slovensko má talent, kterou společně organizovaly televize Prima a JOJ. Porotu i diváky nadchla tak, že prošla až do samotného finále, které proběhlo v listopadu 2010. Euphory Dark Sky Cuba Bird Krčmička Taumata http://www.csmatalent.cz/mako-mako-cz/clanok/cz-makomako.html http://www.makomako.cz/aktuality/ http://bandzone.cz/makomako", "question": "Hudební skupina Mako!mako je známá jako finalista které televizní soutěže?", "answers": ["Česko Slovensko má talent"]}
{"title": "Etruština", "context": "Etruština byl starověký jazyk používaný v Etrurii (přibližně dnešní Toskánsko a sever Lazia) a v částech dnešní Lombardie, Benátska a Emilia-Romagna, odkud byli Etruskové vytlačeni Galy. Etruština byla úplně nahrazena latinou, a tak po ní zbylo pouze nevelké množství psaných památek, některá přejatá latinská slova a některé místní názvy jako například Parma. Podrobnější informace naleznete v článku Původ Etrusků. Původ etruského jazyka byl předmětem dlouhodobých spekulací, které se zčásti vyjasnily až na základě nalezení dvoujazyčného textu (tzv. bilingua), který obsahoval stejný text psaný jazykem Féničanů i Etrusků. Tři zlaté destičky obsahující dvoujazyčné věnování fénické bohyni Aštart od krále etruského města Caere (dnes Cerveteri), jménem Thefarie Velianas. Tento významný archeologický nález byl učiněn roku 1964 v italském městě Pyrgi, které sloužilo jako přístav pro město Caere. Od této doby byla nalezena celá řada dalších předmětů popsaných dvoujazyčným textem. Za dosud nejvýznamnější nalezený etruský text se všeobecně považuje \"náboženský kalendář\", který byl červeným a černým inkoustem kaligrafován na plátno tzv. \"Záhřebské mumie\" (Jedná se o egyptskou mumii, která je uložena v Národním muzeu v Záhřebu ... odtud pojmenování). Dodnes ovšem i přes další nálezy nejsme schopni význam většiny etruských slov identifikovat. Související informace naleznete také v článcích Genetické výzkumy o Etruscích a Původ Etrusků. Za nejpravděpodobnější se považuje, že etruština je příbuzná pouze rodině tyrhenských jazyků jež je sama o sobě izolovaná a nepříbuzná všem ostatním jazykovým rodinám jež známe. V posledních letech je uznáváno, že rétština a lémnoština (obyvatel ostrova Lémnos) patří také do této rodiny. Ve svém díle Naturalis historia, česky Kapitoly o přírodě, (1. století) napsal Plinius starší o obyvatelích Alp: \"Rétové a Vindelikové\" množstvím měst sousedí s Norrikánci. Galové říkají, že Réťané pocházejí z Etrusků jež vytlačeni byli pod vedením Raeta.\" To by naznačovalo, že Rétové jsou skutečně s Etrusky příbuzní, ale i navzdory tomu panují nejasnosti a spory. Někteří současní vědci na základě gramatických výzkumů a výzkumů slovní zásoby uvádějí, že tyrhénská jazyková rodina je volně příbuzná s indoevropskou jazykovou rodinou. Pro další závěry však chybí informace a především původní texty v dalších jazycích. Pro mnoho konzervativních vědců tak etruština stále zůstává izolovaným jazykem. Důkladnému výzkumu jazyka Etrusků se věnoval např. německý jazykovědec Helmut Rix. Od etruského písma odvozuje existenci i latinská abeceda jež byla jako stará italická abeceda pro latinu přejata.", "question": "Zbylo po etruštině velké množství památek?", "answers": ["Etruština byla úplně nahrazena latinou, a tak po ní zbylo pouze nevelké množství psaných památek, některá přejatá latinská slova a některé místní názvy jako například Parma."]}
{"title": "Coco Chanel (film, 2009)", "context": "Coco Chanel, ve francouzském originále Coco avant Chanel, je francouzský životopisný film z roku 2009 o francouzské módní návrhářce Coco Chanel režisérky Anne Fontaine s Audrey Tautou v hlavní roli. Film pojednává víceméně o první polovině života známé zakladatelské osobnosti světového módního odívání, pokrývá období jejího života od dob dětství, kdy byla se sestrou v sirotčinci přibližně až do 40 let jejího věku, kdy už byla v Paříži renomovanou módní návrhářkou. Film ukazuje Coco Chanel jakožto na svou dobu nejen velmi moderní a emancipovanou, ale i citlivou i vnímavou ženu, která byla rozpolcena především díky době a společnosti, v níž byla nucena žít, ženu která žila především ve světě zcela ovládaném vlivnými a bohatými muži. Po úvodních scénách z dob jejího dětství v sirotčinci se její příběh zaobírá jejími prvopočátečními uměleckými sklony, kdy společně se sestrou (Marie Gillain) začínala jakožto zpěvačka v nepříliš významném kabaretu, zároveň s tím pracovala jako švadlena. Zde se také seznámila také se svým bohatým a vlivným mecenášem i ochráncem v jedné osobě Étiennem Balsanem, se kterým později mnoho let na jeho zámku žila.", "question": "Kdo režíroval film Coco Chanel z roku 2009?", "answers": ["Anne Fontaine"]}
{"title": "Dánsko", "context": "Až do 11. stol. byli Dáni známi jako Vikingové - kolonizátoři, nájezdníci a obchodníci ve většině Evropy. V různých dobách Dánsko ovládalo území Anglie, Norska, Švédska, část baltského pobřeží a území dnešního severního Německa. Jižní část Skandinávského poloostrova byla součástí Dánska od jeho rané historie, ale bylo postoupeno Švédsku v roce 1658. Personální unie s Norskem byla zrušena v roce 1814, když Norsko vstoupilo do nové personální unie se Švédskem (ta pak trvala do roku 1905). Grónsko a Faerské ostrovy však stále zůstávají součástí dánského státu. V 18. století reformy osvícenského absolutismu přispěly k průmyslové revoluci a k pozdější přeměně Dánska na konstituční monarchii (v roce 1849). V této době hrál v zemi důležitou úlohu teolog, politik a básník N. F. S. Grundtvig. Po druhé šlesvické válce v roce 1864 Dánsko muselo postoupit Prusku Holštýnsko a jižní část Šlesvicka, kde převládalo německé obyvatelstvo. Po této události přijalo Dánsko politiku neutrality, kterou zachovalo i během první světové války. Po první světové válce byla část Šlesvicka vrácena Dánsku. Dne 9. dubna 1940 bylo Dánsko napadeno nacistickým Německem (operace Weserübung) a navzdory domácímu odboji zůstalo okupováno až do osvobození britskými oddíly v květnu 1945. Po válce se Dánsko stalo členem NATO a v roce 1973 se připojilo také k Evropské unii. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Dánska. Dánsko leží na Jutském poloostrově a na 443 pojmenovaných ostrovech, ze kterých je 76 (2006) celoročně obývaných. Nejdůležitější jsou ostrovy Fyn a Sjæ. Dalšími velkými ostrovy jsou Lolland, Falster, Langeland, Mø, Æ, Als a Bornholm, který je umístěn poněkud východněji v Baltském moři než zbytek země. V roce 2013 existovaly v Dánsku tři národní parky. Povrch země je tvořen rovinami a nížinami, průměrná výška dosahuje jen 30 m n. m. Nejvyššími body Dánska jsou Mø a Yding Skovhø, oba 171 m n. m. Dánské podnebí je oceánské s rostoucími kontinentálními vlivy směrem k Baltskému moři. Léta jsou chladná, zimy pak mírné a deštivé.", "question": "Jaká země je nejmenší ze severských zemí?", "answers": ["Dánsko"]}
{"title": "Složené číslo", "context": "Složené číslo je přirozené číslo, které má alespoň 3 různé dělitele (tzn. alespoň jednoho dalšího dělitele kromě jedné a sebe sama). Každé složené číslo lze napsat jako součin dvou menších čísel. Číslo 1 není ani prvočíslo ani číslo složené, protože má jediného dělitele, samo sebe. Číslo 7 je prvočíslo, neboť má pouze dva dělitele, jedničku a samo sebe. Číslo 21 je číslo složené, neboť má čtyři dělitele: jedničku, trojku, sedmičku a samo sebe. Lze jej napsat jako součin dvou menších čísel: 21 = 3 · 7.Každé přirozené číslo větší než jedna je buď prvočíslem, nebo číslem složeným. Každé složené číslo lze zapsat jako součin prvočísel – tzv. kanonický rozklad čísla na prvočinitele. Pokud nebereme v úvahu pořadí prvočísel ve výrazu, je tento zápis jednoznačný. Tento fakt se označuje jako základní věta aritmetiky. == Vlastnosti == Nejmenším složeným číslem je číslo čtyři. n je dělitelem (n − 1)! pro libovolné složené číslo n > 4 (viz Wilsonova věta).", "question": "Proč je číslo 7 prvočíslo?", "answers": ["má pouze dva dělitele"]}
{"title": "Lékařství", "context": "Lékařství nebo medicína (z lat. ars medicina, umění léčit) je aplikovaná biologická věda o zdraví, stavech a chorobných procesech člověka, o způsobech léčení a předcházení nemocem. Úkolem tohoto vědního oboru je chránit a zlepšovat zdraví. Jak již bylo řečeno, opírá o poznatky biologie, chemie, fyziky a stále více se prosazuje také informatika. Zakladatelem tradice současného lékařství byl řecký lékař Hippokratés, který žil v 5. století př. n. l. Lékařství se dělí na mnoho teoretických a praktických disciplín. Např. chirurgie, zubní lékařství, patologie, imunologie... == Východiska medicíny == Standardně pod pojem medicína spadají takové obory, které využívají postupy a metody vyučované na lékařských fakultách. V zásadě lze prohlásit, že medicína je aplikovaný biologický obor, který vhodným způsobem přihlíží i poznatkům dalších disciplín, zejména pak disciplín z okruhu chemie, psychologie, etiky a práva. Nedílnou součástí medicíny je i vědecká metoda založená především na empirii a následném zobecňování těchto poznatků pomocí neúplné indukce, k čemuž je široce využívána statistika. Celý koncept medicíny se nazývá Evidence Based Medicine (EBM, medicína založená na důkazech). EBM je relativně mladý koncept, proto v medicíně přetrvává několik aspektů, které jsou v zásadě non-EBM, zejména jde o oblibu některých okrajových terapeutických postupů (např. podávání pentoxifylinu, systémová enzymoterapie nebo terapie soft-lasery), u kterých se očekává, že se přesunou do oblasti alternativní medicíny s přirozeným úbytkem lékařů naučených tyto postupy volit.", "question": "Kdo je zakladatelem tradice současného lékařství?", "answers": ["Hippokratés"]}
{"title": "České vysoké učení technické v Praze?fbclid=IwAR26NqBO1vFL XHjvlk JSt3ia7nP -gV8NfChjal92edn4L9vsLj24f2To", "context": "Senát mimo jiné schvaluje vnitřní předpisy, rozpočet předložený rektorem, kontroluje hospodaření a schvaluje výroční zprávu a dlouhodobý záměr. Řízení hospodaření a vnitřní správu školy má na starosti kvestor. Dlouhodobý záměr školy a studijní programy projednává a schvaluje vědecká rada ČVUT, jejímiž členy jsou významní představitelé oborů, ve kterých škola působí. Na činnost univerzity dohlíží správní rada ČVUT (jmenovaná ministrem školství), která kontroluje hlavně rozpočet či dlouhodobý záměr školy. Každá fakulta má v čele děkana jako nejvyššího představitele, akademický senát fakulty, tedy zastupitelský orgán, který děkana volí, a vědeckou radu, která spravuje studijní plány. Poradním orgánem děkana jsou kolegium děkana a grémium děkana. Svými zástupci pro některé činnosti jmenuje děkan proděkany a svého tajemníka. Každá fakulta má svou disciplinární komisi, která projednává přestupky studentů zapsaných na dané fakultě. Přestupky studentů ČVUT zapsaných na mimofakultních vysokoškolských ústavech projednává disciplinární komise ČVUT. Členové akademické obce ČVUT a ostatní zaměstnanci se řídí etickými principy vzájemných vztahů na ČVUT i vztahů vůči společnosti. Souhrn těchto základních principů je zakotven v Etickém kodexu ČVUT.", "question": "Jaká je zkratka Českého vysokého učení technického v Praze?", "answers": ["ČVUT"]}
{"title": "Hafnium", "context": "Teplota varu 4 602,85 °C (4 876 K) Elektromagnetické vlastnosti Měrný elektrický odpor 331 μ Magnetické chování Paramagnetické Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 5 - je stabilní s neutrony je stabilní s neutrony Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Zr⋏ Lutecium ≺Hf≻ Tantal ⋎Rf Hafnium (chemická značka Hf, latinsky Hafnium) je šedý až stříbřitě bílý, kovový prvek, chemicky velmi podobný zirkoniu. Hlavní uplatnění nalézá jako složka některých speciálních slitin. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Kousky hafnia Hafnium je šedý až stříbřitě bílý, středně tvrdý, poměrně vzácný těžký kov. Při teplotách pod 0,35 K je supravodičem 1. typu. Vyznačuje se mimořádnou chemickou stálostí – je zcela netečný k působení vody a odolává působení většiny běžných minerálních kyselin i roztoků alkalických hydroxidů. Na jeho rozpouštění je nejúčinnější kyselina fluorovodíková (HF) nebo její směsi s jinými minerálními kyselinami. Chemicky je velmi silně podobné zirkoniu, doprovází jej prakticky ve všech minerálech a horninách a proto je příprava velmi čistého hafnia náročný problém. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Hf4+, ale jsou známy i sloučeniny Hf3+ a Hf2+. Hafnium bylo objeveno roku 1923 v dánském hlavním městě Kodani, podle jehož latinského jména bylo také pojmenováno. Objeviteli byli chemici Dirk Coster a George de Hevesy. Výskyt a výroba Minerál zirkon Hafnium je v zemské kůře řídkým prvkem, jeho obsah se odhaduje na přibližně 4,5 mg/kg (4,5 ppm). V mořské vodě je jeho koncentrace natolik nízká, že ji nelze přesně určit ani nejcitlivějšími analytickými technikami. Udává se proto, že jeho obsah je nižší než 0,000 008 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom hafnia na 200 miliard atomů vodíku. Hafnium se v přírodě vyskytuje pouze ve formě sloučenin. V minerálech vždy doprovází zirkonium v množství 1–5 % a minerály obsahující samostatně hafnium nejsou známy. Z významnějších minerálů zirkonia lze jmenovat baddeleyit, zirkon, zirkelit, a uhligit. Mezi hlavní oblasti těžby minerálů a hornin s výrazným zastoupením zirkonia patří Austrálie, Brazílie, Indie, Rusko, a USA. Průmyslová výroba hafnia spočívá především v jeho separaci od zirkonia, protože při Krollově procesu, který je dnes základním postupem pro rozklad a separaci zirkoniových rud, je výsledným produktem směs Zr + Hf. Jejich vzájemná separace se provádí buď frakční destilací chloridů nebo na ionexových kolonách. Vzhledem k omezené dostupnosti hrozí v nejbližších letech kritický nedostatek zdrojů prvku pro technologické využití.[1]", "question": "Jakou má chemickou značku Hafnium?", "answers": ["Hafnium"]}
{"title": "A-1 Pictures", "context": "A-1 Pictures (japonsky 株・ワ・ピ, Kabušiki kaiša É Wan Pikučázu) je japonské animační studio založené v roce 2005, zaměřující se na tvorbu anime seriálů. Je dceřinou společností produkční společnosti Aniplex, kterou vlastní Sony Music Entertainment Japan. Zenmai zamurai (v koprodukci se studiem No-Side; 2006–2009) Ókiku furikabutte (2007) Robby & Kerobby (2007–2008) Persona: Trinity Soul (2008) Tecuwan Birdy (. 2008) Kannagi (v koprodukci se studiem Ordet, 2008) Kurošicudži (2008) Valkyria Chronicles (2009) Fairy Tail (v koprodukci se studiem Satelight; 2009–2013) Working. !! (2010) So ra no wo to (2010) Ókiku furikabutte: Nacu no taikai-hen (2010) Senkó no Night Raid (2010) Kurošicudži II (2010) Seikimacu okaruto gakuin (2010. ) Togainu no či (2010) Fractale (v koprodukci se studiem Ordet, 2011) Ao no Exorcist (2011) Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai. (2011) Uta. no Prince-sama: Madži Love 1000% (2011) The IDOLM@STER (2011) Working'!! (2011) Učú kjódai (2012–2014) Curitama (2012. ) Sword Art Online (2012) Šinsekai jori (2012) Čó soku henkei Gyrozetter (2012) Magi (2012) Ore no kanodžo to osananadžimi ga šuraba sugiru (2013) Vivid Red Operation (. 2013) Ore no imóto ga konna ni kawaii wake ga nai. (2013) Uta no Prince-sama: Madži Love 2000% (2013) Servant x Service (2013) Gin no sadži (2013. ) Magi: The Kingdom of Magic (2013–2014) Galileo Donna (2013) Gin no sadži (2014) Sekai seifuku: Bórjaku no Zvezda (2014) Fairy Tail (v koprodukci. se studiem Bridge; 2014–2016) Rjúgadžó Nanana no maizókin (2014) Sword Art Online II (2014) Aldnoah Zero (v koprodukci se studiem Troyca; 2014–2015) Persona 4.", "question": "Na co se zaměřuje studio A-1 Pictures?", "answers": ["na tvorbu anime seriálů"]}
{"title": "Pivo", "context": "Doba, za kterou se z těla odbourá alkohol uvolněný po konzumaci piva se dá jen nepřesně odhadovat. Obecně platí zásada, že čím je člověk obéznější, tím pomaleji se alkohol z jeho těla odbourává. Orientačně se občas uvádí čas okolo 2 hodin a 10 minut pro 80 kg vážícího muže u 10° piva a 3 hodiny a 50 minut u ženy o hmotnosti 60 kg. Pro 12° pivo se pak uvádí při stejných fyziologických parametrech doba 2 hodiny a 50 minut respektive 4 hodiny a 30 minut. Jedním ze základních faktorů schopnosti odbourávat alkohol je enzym ADH - alkoholdehydrogenáza. Tento enzym však některým národům úplně chybí (eskymáci, indiáni, některé asijské národy). V právním řádu České republiky se pivem zabývá zejména vyhláška č. 335/1997 Sb., která provádí zákon o potravinách (zákon č. 110/1997 Sb.). Vyhláška obsahuje jak definici piva, tak požadavky na výrobu a jakost, rozdělení druhů piva a jeho označování. Podrobnější informace naleznete v článku Voda. Voda je při výrobě piva nejdůležitější ze základních surovin, která je využívána pro samotnou výrobu nápoje, tak i v procesech, které s výrobou souvisí, z čehož vyplývá, že pro výrobu piva je potřeba velké množství vody - na 1 litr vystaveného piva je spotřebováno čtyřikrát až osmkrát více vody. Její použití přímo ovlivňuje kvalitu výsledného produktu. Pivovary jsou tak budovány v místech, kde jsou výrazné zdroje kvalitní vody.", "question": "Která surovina je nejdůležitější při výrobě piva?", "answers": ["Voda"]}
{"title": "Pavlína Danková", "context": "== Osobní život == Pavlína Danková pochází z Havířova, kde také navštěvovala základní školu do roku 1979. Poté studovala na gymnáziu. Na Konzervatoři Jaroslava Ježka vystudovala herectví a moderování. Po maturitě se hlásila na DAMU, kam jí však nepřijali. V roce 2007 byla přijata na Univerzitu Jana Amose Komenského v Praze, kde studovala bakalářský obor Sociální a masová komunikace, který absolvovala v roce 2010. Poté ještě studovala navazující magisterký obor Sociální a masová komunikace na téže univerzitě a získala titul Mgr. Je rozvedená, má syna Tomáše. Jejím partnerem je manažer pojišťovny Milan Beneš.V roce 2011 jí byla diagnostikována rakovina prsu. Pořád chodí na kontroly a je hlídaná. == Profesní kariéra == Krátce pracovala v České televizi v pořadu Černé ovce. Od roku 1998 pracovala na televizní stanici TV Nova, kde moderovala a dělala dramaturgyni v pořadu Občanské judo, ale v roce 2011 byl pořad zrušen. Od té doby pracuje jako vedoucí Odboru komunikace Motolské nemocnice. V této funkci nahradila Evu Jurinovou, která byla odvolaná kvůli sporu s ředitelem Miloslavem Ludvíkem. Stala se také patronkou projektu Poplatkyzpet.cz, který každému klientovi zajistí navrácení poplatků za vedení úvěrových účtů. == Filmografie (výběr) == 2004 Redakce === Reference === == Odkazy == Pavlína Danková v Internet Movie Database (anglicky) Pavlína Danková ve Filmové databázi Pavlína Danková v Česko-Slovenské filmové databázi Pavlína Danková na TV Nova Pavlína Danková na Super.cz Pavlína Danková na Showbiz.cz Pavlína Danková na Sweb.cz (Projevy na TV Nova) Pavlína Danková na YouTube http://www.youtube.com/channel/UCkcIP8kBhznyxOqBOSRxwBQ", "question": "Jak se jmenuje tisková mluvčí Motolské nemocnice?", "answers": ["Pavlína Danková"]}
{"title": "Strana evropské levice", "context": "Strana evropské levice Party of the European LeftParti de la Gauche EuropéennePartei der Europäischen Linken Zkratka PEL Datum založení 8. května 2004 Předseda Heinz Bierbaum Sídlo Square de Meeû 251000 Brusel, Belgie Ideologie demokratický socialismus (majoritní)eurokomunismusekosocialismusantikapitalismus Politická skupina EP Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice Barvy rudá Oficiální web european-left.org Strana evropské levice (PEL, anglicky Party of the European Left, německy Partei der Europäischen Linken, francouzsky Parti de la Gauche Européenne) je evropská strana sdružující převážně rudo-zelené a eurokomunistické strany, která deklaruje jak odpor ke kapitalismu, tak i ke stalinismu. Strana vznikla v roce 2004 v Římě. Řádným českým zástupcem je Levice, přičemž KSČM zastává pouze status pozorovatele. Členové ZeměČeský názevOriginální názevZkratkaWeb Belgie BelgieKomunistická strana (Flandry)Parti CommunistePCparticommuniste.be Belgie BelgieKomunistická strana (Valonsko)Kommunistische PartijKPkp-online.be Bělorusko BěloruskoBěloruská sjednocená levicová strana \"Spravedlivý svět\"Б п а’я л «С с»Б п л «С м»spravmir.org Bulharsko BulharskoBulharská leviceБ л.org Česko ČeskoLeviceLeviceLevicejsmelevice.cz Dánsko DánskoJednotná kandidátka – Rudo-zeleníEnhedslisten – De Rø.dk Estonsko EstonskoEstonská sjednocená levicová stranaEestimaa Ühendatud VasakparteiEVPvasakpartei.ee Finsko FinskoKomunistická strana FinskaSuomen Kommunistinen PuolueSKPskp.fi Finsko FinskoSvaz leviceVasemmistoliittoVas.vasemmisto.fi Francie FrancieFrancouzská komunistická stranaParti communiste françaisPCFpcf.fr Itálie ItálieStrana komunistické obnovyPartito della Rifondazione ComunistaPRCrifondazione.it Lucembursko LucemburskoLeviceDéi Lénk / La Gauche / Die Linkendei-lenk.lu Maďarsko MaďarskoDělnická strana Maďarska 2006Magyarországi Munkáspárt 2006munkaspart-2006.hu Moldavsko MoldavskoStrana komunistů Moldavské republikyPartidul Comuniș din Republica MoldovaPCRMpcrm.md", "question": "Jakou zkratku má Strana evropské levice?", "answers": ["PEL"]}
{"title": "Želva uhlířská", "context": "V zimním období nehibernuje, jen snižuje aktivitu. Má černý karapax se žlutými, naoranžovělými nebo načervenalými skvrnami na každém štítku dlouhý asi 50 cm . Plastron je žlutohnědý. Hlava a končetiny jsou zbarveny do béžova s jasnými žlutými nebo oranžovými skvrnami . Díky svému příjemnému zbarvení je častým druhem chovaným uměle v zoologických zahradách. Objevuje se u nich nepatrný pohlavní dimorfismus. Samci mívají delší krunýř a bývají těžší , mají vyklenutý plastron. U starších samců se častěji objevuje také malé zaškrcení krunýře do tvaru přesýpacích hodin a mají delší a širší ocas než samice . Nejsou známé žádné poddruhy . Obývá především vlhké savany , méně okolí močálů tropických deštných lesů. Přirozeně se vyskytuje nejčastěji v Panamě, Paraguayi, Kolumbii, Peru, Brazílii, Bolívii, Venezuele a Argentině . Byla uměle vysazena na mnohých ostrovech v Karibském moři, např. na Barbadosu, Trinidad nebo na Svaté Lucii . Pohybuje se většinou ve stínu, kde je dostatečně teplo a vlhko . Mláďata želvy uhlířské se živí především masožravě, hledají v půdě červy a hmyz. Dospělí jedinci jsou z většiny býložraví , živí se trávou a různými plody a listy, nepohrdnou však ani drobnou živočišnou potravou nebo zbytky živočichů . Často se zdržují v okolí stromů, na nichž roste jejich oblíbené ovoce. Páří se, když dorostou velikosti asi 25 cm. Samice snáší 2-15 vajec v letním období. Většinou je zahrabává do hlíny, ale byly vypozorovány i příklady, kdy je nakladla do hnízd ve směsici listí. Mláďata se líhnou za 4-6 měsíců a jsou velká 4-4,5 cm . V zajetí bývají samice schopné snášet vejce kdykoli v průběhu roku. V tomto období jsou důležité zápasy mezi samci, které začínají charakteristickým postranním trháním hlavou. Tyto pohyby hlavy jsou u různých druhů želv různé, a prosto jsou považovány za jeden ze způsobů rozeznávání jednotlivých druhů. Pak pokračuje souboj, kdy se samci snaží otočit toho druhého na krunýř – obvykle bývá nejúspěšnější ten největší .", "question": "Jak se živí mláďata želvy uhlířské?", "answers": ["masožravě"]}
{"title": "Homér", "context": "Jeho jméno se vykládalo jako \"Rukojmí\", nebo častěji podle jeho domnělé slepoty ze spojení ὁ μ ὁ (ho mē horō) - \"nevidící\", jako \"Slepý\". Krom obou eposů se mu také připisují tzv. Homérské hymny, směšnohrdinský epos Batrachomyomachia (Válka žab a myší) parodující Ilias, lyrické básně na oslavu antických božstev, epigramy a další zlomky. Homérova podoba není známa, jeho sochy nevycházejí ze skutečnosti. Již ve starověku o životě této postavy nebylo známo nic určitého. Jako Homérovo rodiště se uvádělo mnoho míst (Athény, Pylos, Kolofón, Argos), nejčastěji město Smyrna na maloasijském pobřeží nebo ostrov Chios. Legendu o Homérově životě zaznamenal v 5. století př. n. l. Hérodotos. Narodil se prý jako nemanželské dítě u řeky Meles nedaleko Smyrny a jeho původní jméno bylo Melésigenés (narozený u Melesu). Zemřel údajně na ostrově Íos. Většina pramenů se shoduje, že se jeho matka jmenovala Kreitheis, údaje o otci se rozcházejí. Všechna starověká vyobrazení jsou idealistická a neopírají se o skutečnost, na základě domnělého významu jeho jména jej představují většinou jako slepého starce. Pokud se vůbec jedná o historickou osobu, potom působil mezi léty 1200 až 700 př. n. l. Obvykle se ovšem uvádí počátek osmého století jako nejzazší hranice jeho života. Dřívější datum udává jen několik badatelů. Přes množství údajů, ovšem často si protiřečících, není dodnes jasné, zda osoba tohoto jména skutečně žila. Proti obvyklé představě Homéra jako slepého a chudého putujícího pěvce mluví důkladná znalost horní aristokratické vrstvy jeho děl, kterou takový putující básník nemohl mít. Homér je obecně známý především jako autor dvou eposů stojících na počátku řecké a evropské literatury, Iliady a Odysseje. Skutečné autorství těchto děl je však sporné. Jistý se zdá původ eposů v řecké Malé Asii. Potvrzuje to jazyková analýza díla, podle níž jsou obě básně sepsány v iónském dialektu řečtiny. Ilias a Odyssea jsou první písemné doklady řeckých dějin a jimi podle klasického mínění začínají evropské kulturní a duchovní dějiny. Základním jazykem je iónština archaické doby, místy prostoupená příklady v aiolském dialektu a zjevně podáními staršího původu.", "question": "Kdo byl řecký básník, jemuž se připisuje sepsání epických básní Ilias a Odysseia?", "answers": ["Homér"]}
{"title": "Příbor (okres Nový Jičín)", "context": "K tomu přispělo i založení reálky a později gymnázia v roce 1902. Dva příborské prapory složené z dobrovolníků v roce 1918 obsadily pro nově vzniklé Československo města Nový Jičín, Fulnek, Odry, Bílovec a Opavu. Roku 1938 se Příbor stal součástí Třetí říše, na konci 2. sv. války město osvobodila 6. května 1945 Rudá armáda. Od roku 1951 ve městě existoval pobočný závod Tatra Příbor, vyrábějící od roku 1959 osobní automobily Tatra 603, T-613 a T-700. Výroba byla ukončena v roce 1997. Z dalších významných rodáků města možno jmenovat zakladatele moravské vlastivědy a topografie Řehoře Volného (1793 - 1871), filozofa a národního buditele Bonifáce Buzka (1788 - 1839), historika Bertolda Bretholze (1862 - 1933) a geologa Mořice Remeše (1867 - 1959). Historická část města byla v roce 1989 vyhlášena městskou památkovou rezervací. Muzeum a pamětní síň Sigmunda Freuda v Příboře - Lidická 50 Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Příboře. Památkově chráněné domy na náměstí Sigmunda Freuda farní kostel Narození Panny Marie s Křížovou cestou Kostel svatého Kříže Radnice na náměstí Sigmunda Freuda Piaristický kostel svatého Valentina Kostelík svatého Františka Serafinského Sousoší Panny Marie, svatého Rocha a svatého Floriána na náměstí Sigmunda Freuda Sloup se sochou Panny Marie. Assumpty Rodný dům Sigmunda Freuda v Zámečnické ulici Fontána na náměstí Sigmunda Freuda Piaristická kolej Fara Secesní budova Masarykova gymnázia Kaple svatého Jana Sarkandra Kaplička svatého Jana Nepomuckého Přírodní památka Sedlnické sněženky Bertold Bretholz – historik, editor, archivář Bonifác Buzek – filozof, národní buditel Sigmund Freud – lékař, psycholog, zakladatel psychoanalýzy Jan Gillar – architekt Gregor Wolný – benediktin, historik, spisovatel a středoškolský učitel Příbor (katastrální území Příbor a Klokočov u Příbora) Hájov Prchalov", "question": "Jak se jmenoval zakladatel psychoanalýzy narozený v Příboře?", "answers": ["Sigmund Freud"]}
{"title": "Společnost s ručením omezeným", "context": "Austrálie AustrálieProprietary limited companyPty Ltd Malajsie MalajsieSyarikat Sendirian BerhadSdn Bhd Singapur SingapurPrivate limited companyPte Ltd Estonsko EstonskoOsaühingOÜ Lotyšsko LotyšskoSabiedrī ar ierobežotu atbildī Litva LitvaUždaroji akcinė bendrovė Uzbekistán UzbekistánMasuliyati Cheklangan JamiyatMCHJ Rumunsko RumunskoSocietate cu Răspundere LimitatăSRL Bulharsko BulharskoД с о о Ukrajina UkrajinaТ з о в Albánie AlbánieShoqëria Me Përgjegjësi Të Kufizuarshpk Odkazy Poznámky ↑ Podle pravidel českého pravopisu se sice za tečkami i ve zkratkách vždy píšou mezery,[3] avšak zákon o obchodních korporacích ve svém ustanovení § 132 odst. 2 používá pouze zkratky bez mezer; v tom se liší od dřívějšího obchodního zákoníku, platného do konce roku 2013, který v ustanovení § 107 tyto zkratky uváděl s mezerami „spol. s r. o.“ nebo „s. r. o.“ Reference ↑ Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen \"ZOK\"), § 1 odst. 2. [cit. 2014-01-01]. Dostupné online. ↑ Veřejný rejstřík kurzy.cz Internetová jazyková příručka – Zkratky čistě grafické↑ § 132 ZOK↑ § 142 ZOK↑ § 8, § 776 odst. 2 ZOK↑ § 23 odst. 2. , § 148 ZOK↑ § 143 ZOK↑ § 17 odst. 3 ZOK↑ § 18 ZOK↑ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen \"OZ\"), § 126 odst. 1. [cit. 2014-01-01]. Dostupné online. ↑ § 132 ZOK, § 1872 OZ↑ § 181 ZOK↑ § 190 ZOK↑ § 11 ZOK↑ § 194-195 ZOK↑ Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících. právnických a fyzických osob (dále jen \"rejstříkový zákon\"), § 25 odst. 1 písm. g). [cit. 2014-01-01].", "question": "Jaká je zkratka společnosti s ručením omezeným?", "answers": ["s. r. o."]}
{"title": "Václav III", "context": "Václav III. (6. října 1289 Praha – 4. srpna 1306 Olomouc) byl sedmý král český, král polský (1305–1306) a uherský (1301–1305), poslední český panovník z rodu Přemyslovců. Byl zavražděn v Olomouci. == Původ == Václav III. byl druhorozeným synem Václava II., českého a polského krále, a Guty Habsburské, dcery římského krále Rudolfa I. Habsburského. Pocházel z dvojčat, sestra Anežka zemřela v útlém věku. Přeživšími sourozenci byli Anna Přemyslovna, Eliška Přemyslovna, Markéta Přemyslovna a polorodá sestra Anežka. == Uherská koruna == 12. února 1298 byl Václav ve Vídni zasnouben s jedinou dcerou uherského krále Alžbětou. Uherský král Ondřej III. se nedočkal dalšího potomstva a roku 1301 zemřel. Rod Arpádovců jím vymřel po meči. Bylo nutné najít nového panovníka, v jehož těle by kolovala arpádovská krev. Uherští magnáti nechtěli přijmout kandidaturu Karla Roberta z Anjou a hledali jinou možnost. V úvahu připadal Ota III. Dolnobavorský, Arpádovec po matce, a Václav III., vnuk Kunhuty Haličské a snoubenec desetileté osiřelé Alžběty. Nakonec rozhodlo bohatství českého krále. Václav II., přes nesouhlas královské rady, začal pro syna usilovat o získání uherského trůnu a uherští páni byli uplaceni kutnohorským stříbrem. 27. srpna 1301 byl dvanáctiletý Václav III. po mnoha jednáních ve Stoličném Bělehradě korunován uherským králem a v hierarchii uherských králů získal jméno Ladislav V. Faktický vliv však měl v Uhrách mladičký král pouze na Slovensku a na západě dnešního Maďarska. Už v září 1301 se v Budíně objevil papežský legát Mikuláš Boccasini, pozdější papež Benedikt XI., zastupující zájmy Karla Roberta a tlumočící názor, že jen papežská kurie má právo rozhodnout o uherském králi. Později papež Bonifác VIII. Václava II. osočil, že se neprávem zve polským králem a zároveň jej vyzval, aby do půl roku předložil doklady synových nároků na svatoštěpánskou korunu. K tomu vyzval i Anjouovce. Opozice v Polsku i Uhrách proti přemyslovskému soustátí rostla.", "question": "Kde byl zavražděn Václav III.?", "answers": ["v Olomouci"]}
{"title": "Kontinentální hokejová liga", "context": "Trofej Dmitrije Ryžkova – nejlepší sportovní reportér Nejlepší televizní komentátor – nejlepší hlasatel Nejlepší TV – udělována stanici, která významně přispívá k pokrytí a podpoře hokeje == Kluby na mapě == === Západní konference === === Východní konference === == Účastníci 2019/2020 == == Televize == Od sezóny 2013 má v Česku, na Slovensku a v Maďarsku na KHL výhradní práva televize Sport 1 a Sport 2 maďarské společnosti AMC Networks International Central Europe (dříve Chello Central Europe), v Česku vysílala vybrané zápasy i Nova Sport a Fanda. V Rusku, USA a Kanadě jsou zápasy vysílány hlavně na televizním kanále KHL-TV, mezinárodně se dá sledovat také na internetu (tv.khl.ru). Práva na vysílání mají také ruské televize Match TV, v Evropě pak Viasat, Sport 1 a 2, TV6, ESPN, Sportitalia 2, Sportdigital.tv, Premier Sports, Hockey TV, DigiSport, Yle, Sportklub a Eurosport-Asia. == Zápas hvězd KHL == Utkání hvězd KHL je souboj nejlepších hráčů KHL konaný od roku 2009 každoročně v lednu nebo únoru. Dříve proti sobě hrály tým ruských hráčů versus \"zbytek světa\", nyní Východní versus Západní konference.", "question": "Jaká je zkratka Kontinentální hokejovej ligy?", "answers": ["KHL"]}
{"title": "Napoleon Bonaparte", "context": "Napoleon bývá vzorem vojevůdcovských schopností a cílevědomosti, na druhou stranu však projevoval lhostejnost k lidem, v nichž viděl jen prostředky svých cílů. Dokázal národ vybičovat k nesmírnému úsilí, ovšem za cenu obrovských obětí na lidských životech. Jen francouzských občanů během napoleonských válek zahynulo více než milion. Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty. V devíti letech odcestoval do Francie, kde se jako stipendista vzdělával na vojenských školách. Po smrti otce, ve svých 16 letech, převzal starost o rodinu, předčasně dokončil studia a v hodnosti podporučíka vstoupil do armády. Jako dělostřelecký důstojník se roku 1793 zasloužil o dobytí pevnosti Toulon, za což byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem. Následujícího roku byl direktoriem vyslán do války s Rakouskem a pověřen velením nad francouzskou armádou v Itálii. Zde se chopil nabízené příležitosti a řadou vítězství přinutil Rakousko požádat o mír. V roce 1799, po nepříliš vydařeném tažení do Egypta, se Napoleon zapojil do politického převratu, který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci. To jej vyneslo do pozice vůdčího ze tří vládnoucích konzulů.", "question": "Kolik let bylo Napoleonovi, když přijel do Francie?", "answers": ["devíti"]}
{"title": "Greta Thunbergová", "context": "Vyzývá k výraznému zrychlení ochrany klimatu na celém světě a chce pokračovat ve stávce, dokud Švédsko nezačne snižovat emise skleníkových plynů o 15 % ročně. Argumentuje, že Švédsko, jako bohatá země, má povinnost snižovat emise rychleji než jiné státy. Vadí jí především, že „bohaté Švédsko se tváří jako velmi angažovaná země v boji s klimatickou změnou, ve skutečnosti ale politici nic reálného nedělají“. Napsala článek „Švédsko není příkladem“.Jejímu otci se nelíbí, že Greta stávkuje místo docházky do školy, ale říká: „Respektujeme, že chce zaujmout stanovisko. Buď může být doma a být opravdu nešťastná, nebo protestovat a být šťastná. “ Ke snížení uhlíkové stopy přiměla celou rodinu, aby přešli na veganskou stravu a přestali létat letadlem. Její matka kvůli tomu omezila svou mezinárodní kariéru operní pěvkyně. Sama Greta odmítá pozvání na jakékoliv setkání, kam by musela letět letadlem.Greta Thunbergová je si vědoma toho, že její učitelé jsou rozděleni ve svých názorech na její absence ve škole kvůli stávkám. Říká: „Jako lidé si myslí, že co dělám je dobré, ale jako učitelé říkají, že bych toho měla nechat.“ Jeden učitel, který ji podporuje, řekl: „Greta je potížistka, neposlouchá dospělé. Směřujeme však plnou rychlostí do katastrofy a za takové situace je jediná rozumná věc dělat nerozumné věci.“V květnu 2019 vydalo anglické nakladatelství Penguin Books sbírku projevů Thunbergové pod názvem No One Is Too Small to Make a Difference (česky Nikdo není příliš malý na to, aby něco změnil). Nakladatelství Penguin plánuje také vydat knihu Scény ze srdce, která má popisovat příběh rodiny Thunbergových.", "question": "Na jakou stravu přešla rodina Grety Thunberg?", "answers": ["veganskou"]}
{"title": "Boubín", "context": "Boubín (1362 m n. m.) (německy Kubany) je hora v Boubínské hornatině, pátý nejvyšší vrchol české části Šumavy a třetí nejvyšší v Jihočeském kraji. Je 16. nejvyšší horou ležící uvnitř území ČR (tj. mimo státní hranici) a nejvyšší takovou horou na Šumavě a v Jihočeském kraji. Nachází se 3,5 km východně od Kubovy Hutě, vrcholová část náleží katastrálnímu území Včelná pod Boubínem, části obce Buk (okres Prachatice). Oblý masív Boubína tvoří spolu s ostře tvarovaným Bobíkem (1264 m n. m.) charakteristickou siluetu Šumavy viditelnou i ze značně vzdálených míst. Masiv Boubína je tvořen především horninami moldanubika - migmatity a pararulami. České jméno hory (ve tvaru Bubyn) je doloženo v latinské listině z roku 1398 a znamenalo Búbův (Boubův) vrch. Německé obyvatelstvo nazývalo horu Kuboberg (poprvé doloženo v roce 1728) podle osady Kubohütten (Kubova Huť) založené v 16. století. V 19. století byl německý název uměle pozměněn na Kubany ve smyslu hora Kubanova. Stáří Boubínského pralesa se odhaduje na 12 000 let a v minulosti měl prales i hora mnohá využití. V 19. století se Boubín používal především ke splavování dřeva a vedly tudy pašerácké stezky. V roce 1833 byla pro umožnění plavby dřeva z boubínských lesů do sklárny v Lenoře vybudována na jižním svahu Boubína (2 km od vrcholu, v nadmořské výšce 925 m) splavovací nádrž na Kaplickém potoce zvaná Boubínské jezírko. Svému účelu sloužilo ještě v roce 1957. Hlavní zásluhu na vyhlášení Boubínského pralesa rezervací v roce 1858 měl schwarzenberský lesmistr Josef John, na jehož počest byl na Srním vrchu (1 km západně od vrcholu Boubína, v nadmořské výšce 1296 m) postaven pomník Johnův kámen označující trojmezí tří bývalých polesí - Zátoň, Kubova Huť a Včelná. Související informace naleznete také v článku Boubín (rozhledna). Od listopadu 2004 je na vrcholu znovu vybudovaná dřevěná rozhledna, 21 m vysoká, nabízející znamenitý rozhled na celé panorama Šumavy (Libín, Kleť, Chlum, Bobík, Smrčina, Plechý, Stožec, Třístoličník, Luzný, Černá hora, Poledník) na jedné straně a do nitra Čech (Vimperk, Brdy, JE Temelín, Hluboká nad Vltavou) na straně druhé.", "question": "Jaký je pátý nejvyšší vrchol české části Šumavy?", "answers": ["Boubín"]}
{"title": "Mérobert", "context": "48°24′59″ s. š., 2°0′23″ v. d. Nadmořská výška 128-154 m n. m. Stát Francie Francie region Île-de-France departement Essonne arrondissement Étampes kanton Dourdan Mérobert Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 10,71 km² Počet obyvatel 547 (2010) Hustota zalidnění 51 obyv./km² Správa Starosta Marie-Josè Mazure PSČ 91780 INSEE 91393 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Mérobert [meʁ] je obec v jihozápadní části metropolitní oblasti Paříže ve Francii v departmentu Essonne a regionu Île-de-France. Od centra Paříže je vzdálena 55 km. Geografie Sousední obce: Saint-Escobille, Plessis-Saint-Benoist, Chalo-Saint-Mars, Oysonville a Congerville-Thionville. Vývoj počtu obyvatel Počet obyvatel Související články Seznam obcí v departementu Essonne Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Mérobert na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mérobert na francouzské Wikipedii. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Obce kantonu Dourdan Authon-la-Plaine • Chatignonville • Corbreuse • Dourdan • La Forê • Les Granges-le-Roi • Mérobert • Plessis-Saint-Benoist • Richarville • Roinville • Saint-Escobille", "question": "Kolik kilometrů je obec Mérobert vzdálena od centra Paříže?", "answers": ["55"]}
{"title": "Čo Oju", "context": "2005 – Martin Minařík, sólo 2006 – Milan Wlasák, Pavel Michut, Alice Korbová, Klára Poláčková ,Daniel Vlach, Jiří Kalousek, MUDr. Ivan Náhlík 2008 – Karel Mašek 2009 – Leopold Sulovský, Kamil Bortel, Pavol Lupták, Radovan Galoš, Zuzana Hofmannová, Josef Milfait, Antonín Bělík, Olga Nováková, Pavel Matoušek 2016 – Marek Novotný, Aleš Bílek, Jan TrávníčekVšechny československé a české výstupy byly realizovány klasickou cestou. == Cesty == Na Čo Oju vede několik cest. Nejpopulárnější je západní stěna z Tibetu, jen zřídkakdy se na horu leze z Nepálu. Klíčovým místem výstupu ze západní strany se obvykle stává ledopád mezi prvním a druhým táborem ve výšce kolem 6700 metrů. Dle počtu skupin na cestě je tato část výstupu většinou zajištěna fixními lany. Druhý obtížný úsek je skalní výšvih nad třetím táborem ve výšce kolem 7600 metrů. Tento úsek je lezen, vzhledem k blízkosti tábora, za tmy a zastaví ve výstupu mnoho lidí. První výškový tábor bývá občas navštěvován i vyznavači trekingu. 1954 – Západní úbočí. Prvovýstup na Čo Oju byl ve své době ojedinělý. Tichy, Jöchler a Pasang Dava-lama zlezli horu bez podpory nosičů, bez kyslíkových přístrojů. Současně s nimi se o výstup neúspěšně pokoušeli Švýcaři (7400 m n. m.) taktéž západním úbočím. Prvovýstupu předcházel britský průzkum roku 1951.V roce 1958 cestu poprvé zopakovali Indové. Na vrchol spolu s Indy vystoupil podruhé také Pasang Dava-lama. V roce 1959 se o výstup na Čo Oju pokusila první ženská expedice na osmitisícovku. Skončila ale tragicky smrtí dvou horolezkyň. První ženský výstup na vrchol se daří v roce 1984 dvojici Dina Štěrbová (Československo) a Věra Komárková (USA) s Šerpou Ang Ritou. V prosinci 1985 završili Čechoslováci Jarýk Stejskal a Dušan Becík v rámci mezinárodní výpravy první úspěšný zimní výstup alpským stylem na osmitisícovku (předchozí zimní výstupy se konaly vždy expedičním způsobem). Celkově byl tento výstup druhým zimním výstupem na Čo Oju. V zimě 1988 Španěl Fernando Garrido úspěšně zvládá první zimní sólovýstup na osmitisícovku klasickou cestou.", "question": "Jaká hora je šestá nejvyšší hora světa?", "answers": ["Čo Oju"]}
{"title": "Simone de Beauvoir", "context": "Simone de Beauvoir [výslovnost si:ˈ də bo:ˈ:ʀ], celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir, česky též Simone de Beauvoirová, nebo Simone Beauvoirová (9. ledna 1908, Paříž, Francie - 14. dubna 1986, Paříž) byla významná francouzská spisovatelka, myslitelka, filozofka a existencialistka. Její jméno je dodnes spojováno s přispěním k emancipačním snahám žen, feministickou teorií, svobodomyslným způsobem života a jejím dlouholetým vztahem s francouzským filozofem Jeanem-Paulem Sartrem. Simone de Beauvoir (celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir) se narodila v zámožné měšťanské rodině. Její otec byl právník s uměleckými sklony, její matka byla katolicky založená. Po první světové válce životní úroveň rodiny poklesla, ale přesto si matka prosadila, aby byla Simone i se svou sestrou poslána do prestižní klášterní školy. Rodinné zázemí s konzervativním stylem výchovy předpokládalo naplnění tradiční ženské role, tedy vdát se, porodit děti a zasvětit svůj život rodinnému krbu. Ve 14 letech však prošla krizí víry, obrátila se k přírodě a socialismu (komunismus odmítala) a po zbytek života zastávala ateistické názory. Již jako dítě byla Simone de Beauvoir intelektuálně velmi zdatná, proto také vystudovala matematiku a poté filosofii na prestižní pařížské univerzitě - Sorbonně. Jejím snem bylo zasvětit svůj život psaní a studiu. Během svých studií na univerzitě se připojila ke skupině myslitelů, mezi nimiž byl kromě Paula Nizana a Andrého Hermaida také Jean-Paul Sartre, s nímž Simone de Beauvior nejdříve pojilo hluboké přátelství a sdílené zájmy o filozofii, později milostný svazek - bez závazku věrnosti - až do Sartrovy smrti v roce 1980. V roce 1929 dokončila Simone de Beauvoir úspěšně studia na Sorbonně a začala se věnovat učitelské profesi. V letech 1931-1943 působila jako pedagožka filozofie na lyceích v Marseille, Rouenu a Paříži a dokonce si otevřela vlastní kurz na Sorbonně. V roce 1942 se vzdala profesorského povolání a dále se věnovala jen spisovatelské činnosti. V 70. letech 20. století se připojila k hnutí za emancipaci žen. Zemřela ve věku 78 let na zápal plic a byla pohřbena vedle svého dlouholetého druha Jean-Paula Sartra na hřbitově Montparnasse v Paříži. Kritikové a biografové vidí kořeny svobodomyslného a na svou dobu odvážného společenského života Simone de Beauvior v rodinném nastavení, kdy byla spisovatelka a filozofka chycena v pasti mezi otcovými pohanskými hodnotami a matčinými rigidními katolickými standardy. Odloučení od Boha bylo v případě Simone de Beauvoir doprovázeno vědomím, že život je smrtelný a jedinec by si měl užít všechny radosti, které mu pozemský život nabízí.", "question": "V jaké zemi se narodila Simone de Beauvoir?", "answers": ["Francie"]}
{"title": "Jak jsem poznal vaši matku?fbclid=IwAR2lZjWoyqD4xfred288yNQg-PIj27lQMiHvPGwekTyD5N JgRRGJD8FFUY", "context": "20th TelevisionNetflixHuluDisney+ Premiérové vysílání Stanice CBS Formát obrazu multi-camera480i (SDTV)1080i (HDTV) Vysíláno 19. září 2005 – 31. března 2014 Jak jsem poznal vaši matku na ČSFD, Kinoboxu, SZ, IMDb, TV.comNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Jak jsem poznal vaši matku (v anglickém originále How I Met Your Mother, často zkracováno jako HIMYM) je americký sitcom, jehož autory jsou Carter Bays a Craig Thomas. Premiérově byl vysílán na stanici CBS v letech 2005–2014, celkem vzniklo 208 dílů v devíti řadách. Hlavní osou příběhu jsou životní etudy Teda Mosbyho (Josh Radnor), který v roce 2030 vypráví svým dětem příběh o tom, jak poznal jejich matku. Tvůrci seriálu Craig Thomas a Carter Bays působili také jako výkonní producenti a podíleli se i na některých scénářích. Samotný pořad byl inspirován jejich životem v New Yorku.[1] Kromě 12 dílů režírovala všechny epizody Pamela Fryman. Seriál zaznamenal úspěch u kritiků a po celou dobu vysílání si držel vysokou sledovanost. Byl nominován na 28 cen Emmy, z nichž devět získal. Herci Alyson Hannigan a Neil Patrick Harris získali, mimo jiné, i ceny People's Choice Awards. V Česku byl seriál premiérově vysílán v letech 2009–2012 na stanici Prima Cool a následně v letech 2013–2014 na stanici Prima Love. Příběh První řada V roce 2030 vypráví Ted Mosby (hlasem Boba Sageta) své dceři a synovi, jak poznal jejich matku. Příběh začíná v roce 2005: Ted (Josh Radnor) je svobodný sedmadvacetiletý architekt, který žije v New Yorku se svými dvěma nejlepšími kamarády z vysoké školy – s právníkem Marshallem Eriksenem (Jason Segel) a s učitelkou v mateřské školce Lily Aldrinovou (Alyson Hannigan), kteří se po 9 letech vztahu zasnoubí.", "question": "Jakou zkratku má seriál Jak jsem poznal vaši matku?", "answers": ["HIMYM"]}
{"title": "Finština", "context": "Finština (zast. čuchonština) je státní jazyk Finska, kde s ní hovoří přibližně 5 milionů mluvčích. Ve světě, zejména ve Švédsku a ruské části Karélie, pak finsky mluví další milion lidí. Tento ugrofinský, konkrétně baltofinský jazyk, si i přes dlouhé soužití s indoevropskými jazyky zachoval mnohé své charakteristické rysy. Vliv germánských jazyků je zřetelný například na systému slovesných časů (obohacení o perifrasticky tvořené tvary časů předpřítomného, předminulého a málo užívaného budoucího) nebo preferování vedlejších vět před konstrukcemi s nominálními tvary sloves. První psané finské texty se objevily v 16. století. První knihu vydal Mikael Agricola roku 1548, a to překlad Nového zákona. Až do roku 1863 byla úředním jazykem na finském území švédština. Poté, co roku 1809 Finsko přešlo pod vládu Ruska, se ruští vládci snažili oslabit vazby na Švédsko i podporou finštiny. Od roku 1863 se mohl jazyk používat při styku s úřady. Od roku 1883 pak byla finština doporučena k používání na úřadech a při vydávání dokumentů. Od roku 1893 je finština ve Finsku zcela rovnoprávná se švédštinou. == Vzorový text == === Všeobecná deklarace lidských práv === == Jazykové varianty a vztah k jiným jazykům == Ve finštině je velký rozdíl mezi mluveným a psaným jazykem. Vykání se použije jen při velmi zdvořilé konverzaci nebo projevu. Mnoho slov je v hovorové finštině odlišných. Například \"já jsem\" – minä olen se zkracuje na mä oon, nebo \"máš? \" – onko sinulla? na onks sulla? Ve finštině jsou též stále aktivní nářečí, hlavní dvě větve jsou východní a západní. Kromě severogermánských jazyků, a to zejména švédštiny, měly vliv na finskou slovní zásobu jazyky baltské, hansovní němčina, ruština a dnes především angličtina. == Tvorba slov == === Skládání slov === Finština je převážně aglutinačního typu. To znamená, že tvaroslovné přípony se na slova \"nalepují\", takže se tvoří tvarově různorodá slova, v nichž jednotlivé morfy nesou v ideálním případě jeden význam.", "question": "Byl první finskojazyčnou knihou překlad Nového zákona?", "answers": ["První knihu vydal Mikael Agricola roku 1548, a to překlad Nového zákona."]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016). Česko bylo členem rady bezpečnosti naposledy v letech 1994 – 1995. Roku 2003 hostila 57. zasedání Valného shromáždění, kterému předsedal tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Významné je také předsednictví Hospodářské a sociální radě v roce 1997. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomická a sociální rada OSN. Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) má 54 členů, volených na tříleté období Valným shromážděním. Funkční období členského státu končí 31. prosince posledního roku. Podrobnější informace naleznete v článku Poručenská rada OSN. Poručenská rada má 5 členů: Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA. Rada formálně ukončila činnost 1. listopadu 1994, kdy se nezávislým státem a členem OSN stalo Palau, poslední území pod správou OSN.", "question": "Kde se konalo první Valné shromáždění OSN?", "answers": ["v Londýně"]}
{"title": "Vikariát Písek", "context": "Vikariát Písek vikariát PísekDiecéze českobudějovická Provincie česká Okrskový vikář R.D. Mgr. Jan Doležal Další úřad vikáře farář, Římskokatolická farnost Písek Kaplan pro mládež P. Ing. Mgr. Řehoř Jiří Žáček OPraem. Údaje v infoboxu aktuální k 2017 (IX.) Vikariát Písek je jedním z deseti vikariátů českobudějovické diecéze. Skládá se z 37 farností, z nichž pouze v sedmi sídlí farář nebo administrátor, a v duchovní správě v něm působí 13 kněží a 5 jáhnů. Okrskovým vikářem je R.D. Mgr. Jan Doležal, farář v Písku. Post vikariátního sekretáře není obsazen. Farnosti vikariátu Farnosti vikariátu FarnostSprávceDalší duchovní ve farnostiFarní kostel Albrechtice nad Vltavou R.D. Ing. Mgr. Vítězslav Holý, administrátor excurrendo sv. Petra a Pavla Bernartice (u Milevska) P. Mgr. Pius Zdeněk Vágner OPraem., administrátor excurrendo Augustin Jarolímek, trvalý jáhen ustanovený ke službě Karel Sádlo, trvalý jáhen ustanovený ke službě sv. Martina z Tours Březnice u Příbrami P. Metod Zdeněk Kozubík OPraem., administrátor R.D. Mgr. Mariusz Klimczuk, farní vikář sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského Bubovice P. Metod Zdeněk Kozubík OPraem., administrátor excurrendo R.D. Mgr. Mariusz Klimczuk, farní vikář sv. Václava Chraštice P. Metod Zdeněk Kozubík OPraem., administrátor excurrendo R.D. Mgr. Mariusz Klimczuk, farní vikář Nanebevzetí Panny Marie Chřešťovice R.D. Ing. Mgr. Vítězslav Holý, administrátor excurrendo sv. Jana Křtitele na poušti Chyšky P. Mgr. Pius Zdeněk Vágner OPraem., administrátor excurrendo Bc. Jiří Kabíček, trvalý jáhen ustanovený ke službě sv. Prokopa Čimelice P. Mgr. František Ludvík Hemala CFSsS., administrátor excurrendo Bc. Jiří Kabíček, trvalý jáhen ustanovený ke služběBc. Josef Košatka, trvalý jáhen ustanovený ke službě Nejsvětější Trojice Čížová R.D. Mgr. Jan Doležal, administrátor excurrendo P. Mgr. František Ludvík Hemala CFSsS., farní vikář P. Mgr. Tomáš Peter Paradič CFSsS., farní vikář sv. Jakuba Staršího Drahenice P. Metod Zdeněk Kozubík OPraem., administrátor excurrendo R.D. Mgr. Mariusz Klimczuk, farní vikář Neposkvrněného početí Panny Marie Heřmaň u Písku R.D. Ing. Jan Mičánek, administrátor excurrendo sv. Jiljí Hvožďany R.D. Mgr. Petr Misař, administrátor excurrendo Navštívení Panny Marie a sv. Prokopa Kestřany P. Mgr. Tomáš Peter Paradič CFSsS., administrátor excurrendo sv. Kateřiny Klučenice P. Mgr. Jan Nepomuk Jindřich Löffelmann OPraem, administrátor excurrendo sv. Jana Křtitele a sv. Antonína Velikého Kostelec nad Vltavou P. Ing. Mgr. Řehoř Jiří Žáček OPraem., administrátor excurrendo Narození Panny Marie Kovářov P. Ing. Mgr. Řehoř Jiří Žáček OPraem., administrátor excurrendo Všech svatých Krč R.D. Ing. Jan Mičánek, administrátor excurrendo sv. Václava", "question": "Z kolika farností se skládá vikariát Písek?", "answers": ["z 37"]}
{"title": "Lev", "context": "Vyskytují se však názory, že již nejde o čistokrevné jedince, ale o křížence s jinými poddruhy. Panthera leo melanochaita – lev kapský V přírodě vymřel kolem roku 1860. Vyznačoval se mohutným vzrůstem a bohatou hřívou sahající až na lopatky a přítomnou též na břiše. Výsledky analýzy mitochondriální DNA naznačují, že nešlo o samostatný poddruh, ale pouze o nejjižnější populaci poddruhu Panthera leo krugeri (lev jihoafrický). Panthera leo nubica – lev východoafrický Nejpočetnější ze současných poddruhů. Obývá východní Afriku od Etiopie až po Mosambik. Panthera leo persica (P. l. goojratensis) – lev indický nebo také lev perský či lev asijský Dříve se vyskytoval v Turecku, na Blízkém východě, v Pákistánu, Indii a dokonce i v Bangladéši. Jelikož loví ve dne a ve smečkách, stal se oblíbeným terčem lovců i pytláků, pro které byl snadnějším úlovkem než tygr či leopard. Extenzivní lov vedl k tomu, že poddruh byl ve většině svého původního areálu vyhuben. Posledních 350–400 jedinců dnes přežívá poblíž Gir Forest v Indii. Panthera leo senegalensis – lev senegalský či lev západoafrický Obývá západní Afriku od Senegalu až po Středoafrickou republiku. Panthera leo spelaea – lev jeskynní Obýval Eurasii v období před 300 000 – 10 000 lety. Poddruh je známý kromě fosilních nálezů i z jeskynních maleb, slonovinových řezeb a hliněných sošek pravěkých lidí. Podle nových studií jde o samostatný druh Panthera spelaea, jehož linie se oddělila od Panthera leo již před necelými 2 miliony let. Panthera leo fossilis Fosilní poddruh známý z kosterních nálezů v Německu a Itálii. V Evropě byl rozšířen ve středním pleistocénu před 500 000 lety. Podle nové studie jde pravděpodobně pouze o formu druhu Panthera spelaea. Panthera leo atrox – lev americký Jeden z nejmohutnějších známých poddruhů, obývající v pleistocénu americký kontinent od Aljašky až po Peru. Vymřel na konci pleistocénu, zhruba před 10 000 lety. Panthera leo youngi nebo Panthera youngi Známý z fosilních nálezů ze severovýchodní Číny. Obýval tamní oblasti zhruba před 350 000 lety. Jeho postavení v taxonomii je nejasné – většinou bývá označován za poddruh lva, někteří vědci jej však považují za primitivního tygra či levharta či dokonce za samostatný druh.", "question": "Na území jakého národního parku v severozápadní Indii dnes žijí asijští lvi?", "answers": ["Gir Forest"]}
{"title": "Mont Blanc", "context": "Mont Blanc (italsky Monte Bianco, v překladu bílá hora) je nejvyšší hora Alp, Evropy a Evropské unie, vypínající se v Montblanském masivu na francouzsko-italském pomezí do výšky 4809 m n. m. Mont Blanc je tradičně považován za nejvyšší vrchol Evropy, avšak z důvodu nejednotné metodiky pro přesné určení evropsko-asijské hranice bývá tento titul připisován i kavkazské hoře Elbrus (5642 m n. m.). O tom, zda vrchol hory leží na hranicích Francie a Itálie, či pouze na území Francie, panují dosud spory. Mapa francouzského Institut Géographique National de France nicméně zobrazuje vrchol Mt. Blancu zcela na území Francie. Proti tomu se ostře brání italská strana s tím, že hranice procházející přímo vrcholem Mt. Blancu byla výslovně stanovena stále platnou dvojstrannou smlouvou z roku 1860 (jíž bylo postoupeno Savojsko Francii a Mt. Blanc se stal horou hraniční) a potvrzena i Pařížskou mírovou smlouvou z r. 1947 (jíž byly částečně upraveny hranice mezi oběma zeměmi). To ovšem popírá francouzská strana a výzva italských úřadů o definitivní vyřešení hraničního sporu se setkala z francouzské strany s mlčením. Hornina, tyčící se do nadmořské výšky 4792 m, je kryta ledovým příkrovem o proměnlivé tloušťce 14-23 m. Při expertním měření, provedeném v září 2009, byla výška hory stanovena na 4810,45 metrů nad hladinou moře. Další měření v roce 2013 ukázalo výšku 4810,02 m n. m. a podle měření z roku 2015 se nejvyšší bod nachází ve výšce 4808,73 m n. m. Mont Blanc je tvořen horninami krystalinika (žula, rula a břidlice) a je pokryt mnoha ledovci. Největší z nich nese jméno Mer de Glace. V letech 1957-1965 byl pod Montblanským masivem vybudován 11,6 km dlouhý Montblanský tunel, spojující města Chamonix (Horní Savojsko, Francie) a Courmayeur (Valle d'Aosta, Itálie). Po východním úbočí Mont Blanku vede visutá lanovka z francouzského Chamonix (1030 m n. m.) do italského Courmayeru (1370 m n. m.). Překonává horní část ledovce Mer de Glace zvanou Vallée Blanche celkem v šesti úsecích. Nejvyšší přestupní stanice je na Aiguille du Midi (3842 m n. m.) Na vrchol poprvé vystoupili Francouzi 8. srpna 1786 Jacques Balmat a Michel Paccard.", "question": "Jaká je výška Mont Blancu?", "answers": ["4809 m n. m."]}
{"title": "Oscar", "context": "Z hereček to byly Luise Rainerová (1936-1937) a Katharine Hepburnová (1967-1968), z herců Spencer Tracy (1937-1938) a Tom Hanks (1993-1994). Žena, která získala nejvíce Oscarů, je kostýmní výtvarnice Edit Head - odnesla si jich 8, nominací měla dokonce 35. Nejvíce Oscarů za nejlepší makeup - celkem 7 - získal Rick Baker. V roce 1969 se poprvé a zatím naposled stala remíza, při které Oscara za nejlepší herečku získaly herečky Katharine Hepburnová a Barbra Streisandová. Katharine Hepburnová je nejúspěšnější herečka - získala 4 Oscary, všechny za nejlepší herečku v hlavní roli. Nejvíce Oscarů za režii získal John Ford - čtyři. Herci černé pleti mají zástupce např. v Hattie McDanielové (Jih proti severu, 1939), dále Sidney Poitier (Lilies of the Field, 1963) či Jennifer Hudsonová (Dreamgirls, 2006). Za nejlepší výkon v hlavní roli jak v mužské tak v ženské kategorii poprvé triumfovali až v roce 2001 - tehdy sošku získali Halle Berry (Monster's Ball) a Denzel Washington (Training Day). Meryl Streepová má největší počet nominací na Oscara (18). Proměnila ale zatím jen 3. Nejúspěšnějším Čechem je Miloš Forman - získal 2 Oscary (Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus). Alfred Hitchcock nikdy Oscara nezískal, až v roce 1967. Oscar za celoživotní dílo. Okomentoval slovy: \"Thank you.\" Steven Spielberg byl 20 let brán jako nejlepší režisér a producent Hollywoodu (jen za produkci byl nominován 8×), teprve až v roce 1994 získal Oscara za Schindlerův seznam. Martin Scorsese 5× prohrál. Až v roce 2007 Oscara získal za film Skrytá identita. Roberto Benigni získal v roce 1997 Oscara za nejlepší cizojazyčný film a také za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. Benigni to okomentoval \"I use up all of my English\" (\"Vypotřeboval jsem celou svou angličtinu.\") Nejdelší doba mezi vydáním filmu a jeho ocenění soškou filmové akademie, bylo celých 20 let. To byl případ filmu Světla ramp s Charlie Chaplinem, který v době vydání filmu byl kontroverzně vyšetřován Výborem pro neamerickou činnost a tato záležitost vyústila v jeho emigraci. Naprostá většina oceněných ve své děkovné řeči poděkovala kromě rodiny a spolupracovníkům také Bohu. Woody Allen byl za nejlepší scénář nominován 15×, nominaci proměnil pouze 3×. Zatím žádnému scenáristovi se ale nepodařilo získat Oscara dvakrát za sebou. Stejně jako žádné herečce ve vedlejší roli. V historii cen akademie získali dva herci Oscara za nejlepší herecký výkon, ztvárňující jednu a tutéž postavu. Byli to Marlon Brando a Robert De Niro - Kmotr a Kmotr II.", "question": "Kolika scenáristům se podařilo získat Oscara dvakrát za sebou?", "answers": ["žádnému"]}
{"title": "Aquadrom", "context": "Aquadrom Vchod do Aquadromu Most Aquadrom je originální místní název aquaparku a představuje jeden ze tří mosteckých dromů (Hipodrom, Autodrom); tj. tvoří páteřní systém tří největších sportovních a kulturních areálů v okrese Most. Byl otevřen pro veřejnost dne 21. června 2003. Vznikl přestavbou dřívějšího koupaliště, konkrétně otevřeného vyhřívaného bazénu. Celý areál je ve vlastnictví města (provozují jej Technické služby Most) a to také financovalo přestavbu bývalého koupaliště v ulici Topolová na aquapark za více než 270 milionů korun.[1] Areál kromě možnosti koupání v několika krytých a třech otevřených bazénech nabízí také saunu, fitness, solárium, minigolf a několik sportovních hřišť (tenis, nohejbal, malá kopaná a pétanque). Venkovní prostory poskytují celkem 40 524 metrů čtverečních travnatých ploch.[2] Rekonstrukci a přestavbu zajišťovala firma Metrostav.[3] Statistika návštěvnost aquadromu: 272 140 (+ cca 15 000 návštěvníků pravidelných tréninků, plavců a potápěčů a členové rodinného vstupné) 2007 návštěvnost sauny: 16 542 mužů, 5 881 žen, 2007 objem vody v kryté části: 1 150 m³ (bazény a vnitřní jímky) travnaté plochy: 40 525 m² vnitřní areál:[4] 3 bazény (1 X 25 m)[5] 2 tobogány venkovní areál: 3 bazény 1 skluzavka Mokré občerstvení:[2] 5 345 prodaných hamburgerů, 2007 6 895 prodaných langošů, 2007 10 465 prodaných párků v rohlíku, 2007 9 284 prodaných porcí hranolek, 2007 Reference ↑ Metrostav, Aquadrom. 80.250.10.17 [online]. [cit. 2008-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 1 2 Mostecký zpravodaj 04/2008↑ - Vodní park Aquadrom Most↑ - Magistrát města mostu. www.mumost.cz [online]. [cit. 2008-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-26. ↑ - Aquadrom Most (turistik.cz). pruvodce.turistik.cz [online]. [cit. 2008-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-13. Externí odkazy Stránky Aquadromu Most O Aquadromu na stránkách města Mostu mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Kultura | Most | Sport", "question": "Kolik korun stála přestavba bývalého koupaliště na aquapark Aquadrom?", "answers": ["270 milionů"]}
{"title": "Neutronová hvězda", "context": "Neutronová hvězda je astronomické těleso tvořené převážně neutrony udržovanými pohromadě gravitační silou. Je závěrečným stádiem vývoje hvězdy a vzniká jako pozůstatek po výbuchu supernovy typu Ib, Ic nebo II. == Vznik == Neutronové hvězdy se podstatně liší od hvězd jako Slunce. Hvězda hlavní posloupnosti (například právě Slunce) je složena z plazmatu a v jejím jádru probíhají termonukleární reakce. Gravitace je kompenzována tlakem plazmatu při vysoké teplotě. Naproti tomu během vzniku neutronové hvězdy jsou pod velkým tlakem elektrony vmáčknuty do jader atomů, čímž se protony v jádrech změní na neutrony (za vyzáření příslušného počtu neutrin), čímž vzniká tzv. neutronový degenerovaný plyn. Tento proces se nazývá neutronizace. Neutronová hvězda se tedy skládá ze samých neutronů a gravitace je kompenzována tlakem, který má původ v Pauliho vylučovacím principu (zjednodušeně by se dalo říci, že z kvantové mechaniky vyplývá \"nechuť\" částic jako neutrony (obecněji fermionů) sdílet stejný stav, která se projevuje jako tlak, bránící dalšímu smršťování). == Vlastnosti == === Hmotnost a hustota === Hmotnost typických neutronových hvězd se pohybuje v rozmezí od 1,35 slunečních hmot do 2,1 slunečních hmot (teoreticky až 3-5 slunečních hmot, což je hodnota známá jako Tolman-Oppenheimer-Volkoffova mez a představuje mez, při které se těleso složené z degenerovaného neutronového plynu přemění na černou díru, nebo na kvarkovou hvězdu), rozměry neutronové hvězdy jsou však jen mezi 10 a 20 km v průměru (např. jako Deimos (měsíc)); neutronová hvězda s vyšší hmotností má menší poloměr. To odpovídá hustotám 8×1013 až 2×1015 g/cm3, za kterých se látka chová jako degenerovaný neutronový plyn. Intenzivní gravitační pole v okolí neutronové hvězdy dokáže přitáhnout vše hmotné k jejímu gravitačnímu centru.", "question": "Jaká hvězda je tvořená převážně neutrony udržovanými pohromadě gravitační silou?", "answers": ["Neutronová"]}
{"title": "Brusel", "context": "Brusel (francouzsky Bruxelles [bʁ.sɛ], nizozemsky Brussel [brʏ], německy Brüssel, anglicky Brussels) je hlavní město Belgie. Je sídlem NATO a některých institucí Evropské unie, a proto bývá neoficiálně označován jako \"hlavní město Evropy\". Je zároveň hlavním městem Vlámského společenství a Valonsko-bruselské federace (Francouzského společenství). Související informace naleznete také v článku Dějiny Bruselu. Podle legendy založil osadu kolem roku 580 sv. Guegerich (St. Géry). Jméno města je snad odvozeno od názvu Brucsella či Broekzelle, což znamená ves v bažinách. Brusel se jako metropole nachází přímo uprostřed Belgického království. Při jeho poloze vzkvétal rozvoj řemesel a v 11. století se ves rozrostla v opevněné města. 14. a 15. století představovala zlatý věk města, jako obchodního centra Evropy. Na konci 17. století byl Brusel bombardován Francouzi, což vedlo k velkému poškození města, následné obnově a rozsáhlé přestavbě. Zničena byla zhruba čtvrtina veškeré zástavby, včetně domů na náměstí Grande Place. V 19. století se Brusel jako metropole mladého belgického státu dynamicky rozvíjel. V závěru století se zde konaly časté výstavy, což městu přineslo velkou prestiž na mezinárodním poli. V té době došlo také k dramatickému rozvoji města, zakrytí řeky Senne a vybudování třídy Anspach, zavedení železnice aj. Během obou světových válek byl Brusel ušetřen válečného ničení.", "question": "V jakém městě se nachází Evropská komise?", "answers": ["Bruselu"]}
{"title": "Žížala obecná", "context": "opaskovci (Clitellata) Třída máloštětinatci (Oligochaeta) Řád žížaly (Opisthopora) Čeleď žížalovití (Lumbricidae) Rod žížala (Lumbricus) Binomické jméno Lumbricus terrestrisLinné, 1758 Některá data mohou pocházet z datové položky. Žížala obecná, lidově řečeno dešťovka či rousnice,[1] (Lumbricus terrestris) je prvoústý článkovaný živočich s coelomovou dutinou. Řadí se do kmene kroužkovců, podkmene opaskovců a třídy máloštětinatců. Většinou se vyskytuje v zásaditých nebo neutrálních půdách, mnohem méně už v kyselých půdách rašelinišť Eurasie. Dorůstá délky přibližně 9 až 30 cm. Její příbuzní však mohou dosahovat mnohem větších rozměrů. V ekosystému je velmi důležitá pro hnůj a humus. Anatomie Tělo žížaly je stejnocenně článkované, články jsou vzájemně odděleny vazivovými přepážkami Tělo žížaly má červovitý tvar, na příčném řezu je kruhovité. Její přední část je užší a vybíhá v hmatový prstík, který napomáhá při orientaci, zadní část je naopak zaoblená. Její hřbetní strana je vyklenutější a tmavší, prosvítá zde hřbetní céva. Tělo je homonomně segmentované, kromě předústní a pygidiální části (konec těla vzniklý srůstem několika článků) je rozděleno na stejné články. Články jsou od sebe navzájem odděleny vazivovými přepážkami (dissepimenty). Některé orgány (např. metanefridie a nervová ganglia) jsou rovněž segmentálně uspořádány. Povrch těla Na povrchu těla se nachází jednovrstevná kolagenní pokožka, hustě protkaná vlásečnicemi. V pokožce se vyskytují slizové žlázy vylučující hlen, který usnadňuje pohyb po nerovném povrchu, pomáhá při dýchání a zároveň chrání pokožku před vysycháním. Dále pokožka obsahuje hmatové receptory a také světločivné buňky (faosomy), pomocí nichž je schopná rozlišovat světlo a tmu. Žížaly jsou fotofóbní. Na bocích každého článku (kromě příústního a pygidiálního) jsou rovněž čtyři váčky s párem štětinek, které slouží k pohybu. Kromě ochrany těla zajišťuje pokožka i funkci dýchací.", "question": "Jaký tvar mají žížaly?", "answers": ["červovitý"]}
{"title": "IBEX#Konstrukce sondy", "context": "7 000 km Sklon dráhy 10,99 ° Doba oběhu 6 604 min Epocha2009-12-18 Centrální tělesoZemě Apogeum6249 km Perigeum304274 km Sklon dráhy25,52 ° Doba oběhu10779 minut Aktuální poziceheavens-above.com Oficiální web http://www.ibex.swri.edu/ Některá data mohou pocházet z datové položky. IBEX (Interstellar Boundary Explorer), též Explorer 91, je vesmírná sonda NASA, jež byla vypuštěna v říjnu 2008 a která zkoumá hranici mezi sluneční soustavou a mezihvězdným prostorem. Úkoly mise Sonda navazuje na starší mise Voyager 1 a Voyager 2 z roku 1977. Během plánované dvouleté mise měla předávat informace z oblastí na pokraji Sluneční soustavy, zejména hledat vlastnosti případného ochranného štítu před nebezpečným zářením z dalších částí galaxie Mléčné dráhy. V současné době je totiž protitlak slunečního větru velmi nízký. Na rozdíl od obou misí Voyagerů, které míří mimo Sluneční soustavu, se IBEX nevzdálí od Země dále než na tří-čtvrtinovou vzdálenost Měsíce. Mapování hranice heliosféry je prováděno pomocí takzvaných energetických neutrálních atomů, které vznikají při výměně elektrického náboje mezi částicemi slunečního větru a částicemi mezihvězdného prostoru. Tyto atomy poté cestují zpět k našemu Slunci a při této cestě je IBEX detekuje a vytváří mapu. Konstrukce sondy Základní konstrukci sondy měla na starosti společnost Orbital Science Corporation, která je zároveň výrobcem nosné rakety Pegasus. Hlavními vědeckými nástroji je dvojice detektorů energetických neutrálních atomů. Jeden detektor je citlivý na částice s vyšší energií (300 eV až 6 keV) a druhý na částice s nižší energií (10 eV až 2 keV). Oba dokáží zaznamenávat časy, směry, hmotnosti a energie detekovaných atomů. Vývoj a výrobu detektorů zajišťovaly Lockheed Martin Advanced Technology Center a Los Alamos National Laboratory. Řízení mise Bylo svěřeno oddělení vědeckého výzkumného výzkumu v Southwest Research Institute, které sídlí v San Antoniu (USA - stát Texas). Průběh mise Příprava sondy před startem. Sondu vypustil spolu s raketou Pegasus XL /Star 27 ve výši 12 km nad Zemí letoun Lockheed L-1011 dne 19. října 2008. K svému letu odstartoval z atolu Kwajalein. Po úspěšném startu bylo sondě agenturou COSPAR přiděleno označení 2008-051A. V první fázi byla sonda umístěna na silně eliptickou dráhu s nízkým perigeem. Poté byl v apogeu zažehnut motor na tuhá paliva, který zvýšil i perigeum a navedl sondu na požadovanou vysokou eliptickou dráhu.", "question": "Jaká je zkratka pro vesmírnou sondu Explorer 91, jež byla vypuštěna v říjnu 2008, a která zkoumá hranici mezi sluneční soustavou a mezihvězdným prostorem?", "answers": ["IBEX"]}
{"title": "Kostel svatého Václava (Vršovice)", "context": "Kostel svatého Václava je moderní trojlodní sakrální stavba stojící na náměstí Svatopluka Čecha v Praze-Vršovicích. Železobetonový kostel postavený v letech 1929–1930 podle projektu architekta Josefa Gočára je odborníky považován za jednu z nejzdařilejších funkcionalistických církevních staveb v České republice. Koncem 19. století měly Vršovice 13 tisíc obyvatel převážně katolického náboženství a kapacita kostela sv. Mikuláše ani po přestavbě a rozšíření v roce 1896 nestačila poptávce. U příležitosti povýšení obce na město 1. května 1902 se tehdejší vršovický farář František Dusil rozhodl založit Spolek pro zbudování nového katolického chrámu Páně ve Vršovicích. Na první valné hromadě spolku 3. dubna 1902 byly schváleny stanovy a Dusil navrhl, aby budoucí svatostánek byl ukázkou moderní české architektury. Protektorem spolku se stal arcibiskup pražský kardinál Lev Skrbenský. Kromě členských příspěvků a sbírek získal spolek značnou část peněz potřebných na výstavbu díky úspěšné investici do pozemků v sousedních Záběhlicích. Dusil je koupil pro spolek v roce 1904 a v pozdějších letech, kdy jejich cena prudce vzrostla, je se ziskem prodal. Budoucí kostel měl původně stát na pozemku vedle Vršovického zámečku (Rangherky), bývalé továrny na výrobu hedvábí, ale na místě vznikl park a spolek musel najít jiné místo. To bylo záhy nalezeno na starém zádušním hřbitově, který se rozkládal na místě dnešního Čechova náměstí, a na němž se přestalo pohřbívat v roce 1903. Plán v pseudorenesančním stylu pro původní lokalitu vypracoval místní stavitel Bohumil Hrabě. Plány pro nové místo navrhl profesor průmyslové školy v Praze inženýr Václav Materka.", "question": "V kterém městě stojí kostel svatého Václava?", "answers": ["Praze-Vršovicích"]}
{"title": "Metallica", "context": "Metallica je americká metalová skupina založená roku 1981 v Los Angeles. Pro první alba Metallicy (DAWE) jsou typická rychlejší tempa skladeb, agresivní a ve svém stylu i hudebně náročnější kompozice. Tato skutečnost je zařadila společně se skupinami Megadeth, Slayer a Anthrax do \"Velké čtyřky\" thrash metalu. Skupina se dala dohromady na základě inzerátu v losangeleských novinách, který podal bubeník Lars Ulrich. Ve skupině hraje sólový kytarista Kirk Hammett (který se přidal ke skupině v roce 1983), basový kytarista Robert Trujillo (členem od roku 2003) spolu se zakládajícím bubeníkem Larsem Ulrichem a pak zpěvákem a doprovodným kytaristou Jamesem Hetfieldem. Předchozí členové skupiny byli sólový kytarista Dave Mustaine (který odešel a založil skupinu Megadeth) a basisté Ron McGovney, Cliff Burton a Jason Newsted. Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb.", "question": "Hraje skupina Metallica trash metal?", "answers": ["Tato skutečnost je zařadila společně se skupinami Megadeth, Slayer a Anthrax do \"Velké čtyřky\" thrash metalu."]}
{"title": "Časoprostor", "context": "Vzhledem k tomu, že vzdálenost je indefinitní, označujeme tuto geometrii jako pseudoriemannovskou. Každý bod Minkowskiho prostoročasu představuje tzv. prostoročasovou událost, čímž vyjadřujeme, že se nejedná pouze o prostorový bod, ale o bod prostoru vztahující se k danému časovému okamžiku. Vzdálenost mezi dvěma událostmi se označuje jako prostoročasový interval (vzdálenost). Související informace naleznete také v článku Obecná teorie relativity. V obecné teorii relativity se místo Minkowskiho prostoročasu používá Riemannův prostoročas, který může být obecně zakřivený a metrika je v něm charakterizována symetrickým metrickým tenzorem : : : : g : ι κ : : : : {\\displaystyle g_{\\iota \\kappa }} , který obecně není diagonální. Vzdálenost je pak vyjádřena jako : : : : d : : s : 2 : : = : g : ι κ : : : d : : x : ι : : : d : : x : κ : : : : {\\displaystyle \\. mathrm {d} s^{2}=g_{\\iota \\kappa }\\mathrm {d} x^{\\iota }. \\mathrm {d} x^{\\kappa }} : Přechod ke speciální teorii relativity lze zajistit položením : : : : g : ι κ : : = : η : ι κ : : : : {\\. displaystyle g_{\\iota \\kappa }=\\eta _{\\iota \\kappa }} : Vzdálenost pak získá tvar : : : : d : : s : 2 : : = : η. : ι κ : : : d : : x : ι : : : d : : x : κ : : : : {\\displaystyle \\mathrm {d} s^{2}=.", "question": "Co se používá v obecné teorii relativity?", "answers": ["Riemannův prostoročas"]}
{"title": "Olympus Mons", "context": "== Jméno == Název pochází od bájné hory Olymp, na které měli sídlit řečtí bohové. Starší název pro sopku byl Nix Olympica, což se dá volně přeložit do češtiny jako Sněhy Olympu, jelikož se při prvotních pozorováních zdál bělavý. Později byla sněhobílá barva vysvětlena pozorovanými mračny z oxidu uhličitého a vody. == Popis == Základna kužele má průměr 624 km, což odpovídá přibližně rozloze Francie, přičemž průměr kaldery (jícnu sopky) je zhruba 85 km. Výška sopky dosahuje 27 km (88 600 stop), či 25 km (podle použité střední hodnoty povrchu Marsu). Velikost Olympu může být porovnávána s velikostí největší pozemské sopky Mauna Kea nacházející se v Havajském souostroví, které je vysoká pouze 10 km a její průměr je 120 km, takže je 2,5 × nižší. Při pohledu z vrcholku Olympus Mons by případný pozorovatel neměl pocit, že stojí na nejvyšší \"hoře\" soustavy, jelikož vlivem obrovské rozlohy základny spadají její svahy pouze pod úhlem 2,5° až 5°. Výjimku tvoří pouze spodní část sopky, posledních 6 km vytváří téměř kolmou stěnu. Jedná se o zcela atypické zakončení štítové sopky, které nemá známý ekvivalent. Pro vznik tohoto útvaru neexistuje žádné zcela přesvědčivé vysvětlení (jedna hypotéza například předpokládá výskyt ledovce okolo hory, který by mohl způsobit atypické zakončení).", "question": "Jaká je nejvyšší známá hora sluneční soustavy?", "answers": ["Olympus Mons"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Na přelomu tisíciletí bylo objeveno mnoho transneptunických objektů, zejména pak roku 2005 těleso rozptýleného disku Eris, které je asi o 27 % hmotnější než Pluto. Dne 24. srpna 2006 pak Mezinárodní astronomická unie (IAU) na svém astronomickém kongresu v Praze přijala novou definici planety, která Pluto z této společnosti vyloučila, a ustanovila nový typ těles, trpasličí planety, kam vedle Pluta zařadila též Eris a těleso hlavního pásu Ceres. Následně bylo Pluto také zapsáno do seznamu planetek, a to pod katalogovým číslem 134340. Přesto však někteří astronomové stále zastávají názor, že Pluto by mělo patřit mezi planety. Pluto má pět známých měsíců. Největší, Charon, byl objeven roku 1978, další dva, Nix a Hydra, následovaly až roku 2005. Další dva malé měsíce, Kerberos a Styx byly objeveny v letech 2011 a 2012. Protože hmotný střed soustavy Pluto – Charon leží mezi těmito tělesy a nikoliv pod povrchem jednoho z nich, hovoří se o nich někdy jako o binárním tělese. IAU však zatím nepřijala formální definici binární trpasličí planety, a proto je Charon oficiálně klasifikován jako satelit Pluta. Ve 40. letech 19. století analyzoval francouzský matematik Urbain Le Verrier nepravidelnosti v oběžné dráze Uranu a pomocí zákonů klasické mechaniky předpověděl pozici tehdy ještě neobjevené planety Neptun. Na konci 19. století však astronomové opět pozorovali drobné odchylky od Uranovy vypočítané dráhy, což znovu vedlo ke spekulacím, že musí být ve svém oběhu rušen ještě další, zatím neznámou planetou. Percival Lowell, americký astronom a bohatý obchodník, který roku 1894 založil Lowellovu observatoř ve Flagstaffu v Arizoně, začal roku 1906 pracovat na rozsáhlém projektu, jehož cílem bylo najít případnou devátou planetu, kterou nazýval \"Planeta X\". Roku 1909 už měli s dalším astronomem Williamem H. Pickeringem vytipováno na obloze několikero souřadnic, na nichž by se mohla nacházet. Hledání přesto nepřinášelo žádné výsledky. Lowell a jeho observatoř v něm přesto pokračovali až do jeho smrti roku 1916. Lowell nevěděl, že 19. března 1915 jeho observatoř pořídila dva matné snímky s Plutem, ovšem těleso na nich zůstalo nerozpoznáno.", "question": "Který měsíc Pluta je největší?", "answers": ["Charon"]}
{"title": "Neviditelná ruka trhu", "context": "¯ − ∑ I h {\\displaystyle R=t\\cdot {\\overline {x}}-\\sum I^{h}} , kde t=(q-p) je daň zboží prodávaného domácnostem. Může se však ukázat, že výsledná rovnováha není obecně účinná. Noam Chomsky Noam Chomsky navrhuje, že Smith (a přesněji David Ricardo) někdy použili toto slovní spojení s odkazem na „home bias“ („domácí předpojatost“), pro domácí investice v protikladu s offshore outsourcingové produkci a neoliberalismem. „Zajímavě je, že tyto otázky předvídali velcí zakladatelé moderní ekonomie, jako například Adam Smith. Ten rozpoznal a diskutoval o tom, co by se stalo s Británií, kdyby se továrníci řídili pravidly zdravé ekonomiky, která je dnes nazývána neoliberalismem. Varoval před tím, co by se stalo, kdyby se britští výrobci, obchodníci a investoři obrátili do zahraničí. Mohli by to z toho těžit, ale Anglie by tím utrpěla. Nicméně měl pocit, že by toto nemohlo nastat, neboť by se továrníci řídili domácí předpojatostí. Tudíž by Anglie byla díky neviditelné ruce ušetřena zpustošení ekonomické racionality. Tato pasáž se nedá v díle Bohatství národů přehlédnout, je totiž jediný výskyt spojení ”neviditelné ruky“ v kritice toho, co nazýváme neoliberalismem.” Stephen LeRoy Stephen LeRoy, profesor na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře a hostující odborník ve Federální rezervní bance v San Francisku, přišel s kritikou neviditelné ruky a napsal, že „nejdůležitější tvrzení v ekonomické teorii, které bylo prve stanoveno Adamem Smithem je,. že konkurenční trhy odvádí dobrou práci v přidělování zdrojů.(…) Finanční krize podnítila debatu o správné rovnováze mezi trhy a vládou, a přiměla některý odborníky k otázce, zda jsou podmínky, které Smith předpokládá, odpovídající pro moderní ekonomiky.“ Výpočtový model tohoto fenoménu Tadeusz Szuba, autor modelu pro jev kolektivní inteligence, navrhl teorii, jenž říká, že metafora neviditelné ruky Adama Smithe je fenoménem, který může být formalizován, simulován a pravděpodobně používán k navrhování zcela nových nástrojů pro analýzu a v budoucnu předvídat trhy.", "question": "Kdo použil termín neviditelná ruka trhu?", "answers": ["Adam Smith"]}
{"title": "Džamal Zahalka", "context": "Džamal Zahalka hebrejsky ג'מ ז, Džamal Zachalka, arabsky ج ز (narozen 11. ledna 1955 Izrael) je izraelský politik arabské národnosti a poslanec Knesetu za stranu Balad. == Biografie == Bydlí ve městě Kafr Kara. Je ženatý, má tři děti. Studoval na Hebrejské univerzitě obor farmacie, ze kterého získal doktorát. Hovoří arabsky a anglicky. == Politická dráha == Do Knesetu nastoupil poprvé po volbách roku 2003, ve kterých kandidoval za stranu Balad. V parlamentu v letech 2003-2006 působil jako člen výboru petičního, výboru pro vědu a technologie a výboru pro práci, sociální věci a zdravotnictví. Mandát obhájil ve volbách roku 2006. Po nich byl členem parlamentního výboru pro televizi a rozhlas, finančního výboru, výboru pro vzdělávání, kulturu a sport, výboru pro status žen, výboru pro vědu a technologie a petičního výboru. V Knesetu zůstal i po volbách roku 2009. Je členem výboru pro vzdělávání, kulturu a sport, výboru pro drogy a výboru pro ekonomické záležitosti. Od roku 2003 trvale předsedá poslaneckému klubu strany Balad. Mandát obhájil rovněž ve volbách v roce 2013 a volbách v roce 2015, nyní za alianci arabských menšinových stran Sjednocená kandidátka. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Džamal Zahalka ve Wikimedia Commons (anglicky) Kneset – Džamal Zahalka", "question": "Od kterého roku předsedá Džamal Zahalka poslaneckému klubu strany Balad?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Dějiny Uruguaye", "context": "Prehistorie a dějiny domorodého obyvatelstva Uruguaye Podle existujících archeologických nálezů se první lidé na území Uruguaye objevili asi před 11 000 až 8000 lety. Jednalo se o společenství lovců a sběračů. Asi před 2000 lety se v oblasti objevily tři odlišné skupiny domorodého obyvatelstva: Chaná, Guarání a Charrúa. Všichni zmínění původní obyvatelé žili na území Uruguaye v době příchodu španělských kolonizátorů v 16. století. Chaná se zabývali především rybolovem a lovem a žili nomádským životem v malých skupinách. O jejich životním stylu a kultuře víme dnes relativně málo, jelikož Chaná zmizeli záhy po španělské kolonizaci. Guaraní přišli do oblasti Uruguaye asi 200 let před Španěly a zabývali se zemědělstvím a lovem, nicméně ani oni nepřežili první vlnu kolonizace oblasti. Poslední domorodá skupina Charrúa se v oblasti Uruguaye udržela dlouho do 19. století a někteří její členové sehráli roli při bojích o nezávislost. Poslední skupina Charrúa byla zabita v roce 1831 při masakru v Salsipuedes. Charrúové byli výbornými lovci a bojovníky. Podobně jako i jinde na jihoamerickém kontinentě, měla španělská kolonizace negativní dopad na domorodé obyvatelstvo i v případě Uruguaye. Podle odhadů zde bylo v 16. století na počátku kolonizace asi 15 000 členů domorodých skupin.", "question": "Proč víme relativně málo o životním stylu a kultuře domorodého obyvatelstva Chaná na území Uruguaye?", "answers": ["Chaná zmizeli záhy po španělské kolonizaci"]}
{"title": "Měsíční moře", "context": "Měsíční moře Kontrastní barevné rozdíly mezi měsíčními moři (tmavé plochy) a ostatním terénem. Měsíční moře či latinsky mare jsou opticky tmavší oblasti na povrchu Měsíce, které se nacházejí převážně na přivrácené straně Měsíce. Jedná se o mladší hladké planiny, které vznikly nejspíše vlivem impaktů obřích těles na povrch Měsíce a proražením jeho kůry. Následně se na povrch vyvalilo obrovské množství lávy, která zalila starší morfologické útvary a utuhla. Horniny v těchto oblastech jsou většinou bazalty. Měsíční moře jsou rovinatá s občasnými zvlněnými nízkými hřbety. Ačkoli se může zdát, že v mořích se nevyskytuje mnoho kráterů, opak je pravdou. I jejich povrch je poset krátery, většinou nevelkých rozměrů (řádově metry i méně, některé jsou mikroskopické). Moře pokrývají 31,2 % povrchu přivrácené a pouze 2,6 % povrchu odvrácené strany Měsíce.[1] U okrajů některých moří byly zaznamenány tzv. měsíční přechodné jevy.[2] Tmavá moře jsou pozorovatelná pouhým okem již od pradávna. Lidé si původně mysleli, že se jedná podobně jako na Zemi o oblasti, kde se vyskytuje kapalná voda, a proto byly pojmenovány v 17. a 18. století jako moře. Pozdější průzkumy teleskopy a sondami definitivně tuto chybnou teorii vyvrátily. Jméno tvoří dvousloví jako např. Mare Tranquillitatis (Moře klidu) či Sinus Roris (Záliv rosy). Odkazy Reference ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Povrch Měsíce, s. 12-13. ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7 Literatura RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Související články Seznam moří na Měsíci Externí odkazy", "question": "Co jsou měsíční moře?", "answers": ["opticky tmavší oblasti na povrchu Měsíce, které se nacházejí převážně na přivrácené straně Měsíce"]}
{"title": "Teplo", "context": "Teplo systém vyměňuje (tj. přijímá nebo odevzdává) s jiným systémem jiné teploty, se kterým je v tepelném styku (tedy rozhraní mezi nimi je diatermického charakteru, tj. nepředstavuje tepelnou izolaci); hovoříme o tepelné výměně. Teplo popisuje procesy, v nichž se odehrává spousta chaotických \"mikroprací\", tj. srážek jednotlivých částic, které přímo nemůžeme sledovat ani měřit. O práci mluvíme, když způsobenou změnu energie můžeme vyjádřit jako součin veličin povahy síla krát posunutí, např. tlak krát změna objemu, napětí krát přenesený náboj (náboj = proud krát doba) apod. U tepla se změna energie jako součin jiných přímo měřitelných veličin vyjádřit nedá; pro systém v rovnováze jde o součin teplota krát přírůstek entropie. Teplo je dějovou fyzikální veličinou popisující termodynamický děj (posloupnost stavů systému), nikoli veličinou stavovou, popisující stav jediný. Jednotky tepla jsou shodné s jednotkami energie a práce. Měřením tepla se zabývá kalorimetrie; teplo se měří kalorimetrem. Šířením tepla bez konání práce se zabývá termokinetika, tepelnými ději obecně termodynamika. Podle kinetické teorie se při tepelné výměně předává energie pohybu částic, z nichž se skládá jak systém teplo odevzdávající, tak systém teplo přijímající, a to neuspořádaně. Zejména u látek v kondenzovaném stavu je nutno uvažovat vedle kinetické energie částic i energii jejich vzájemných interakcí a vazeb.", "question": "Měřením čeho se zabývá kalorimetrie?", "answers": ["tepla"]}
{"title": "Apollo 11", "context": "Apollo 11 byl americký pilotovaný kosmický let programu Apollo, během něhož 20. července 1969 lidé poprvé stanuli na povrchu Měsíce. Trojici astronautů – velitele Neila Armstronga, pilota lunárního modulu Edwina \"Buzze\" Aldrina a pilota velitelského modulu Michaela Collinse – v kosmické lodi Apollo 11 vynesla 16. července 1969 raketa Saturn V na oběžnou dráhu Země. V programu Apollo to byl pátý pilotovaný let a třetí let k Měsíci. O tři dny později, 19. července, přiletěli na oběžnou dráhu Měsíce. Dne 20. července 1969 se Armstrong a Aldrin v lunárním modulu spustili na povrch Měsíce a ve 20:17:40 UTC přistáli v Moři klidu (Mare Tranquillitatis). O šest hodin později vstoupil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce. Společně s Aldrinem během dvou a půlhodinové vycházky nasbírali 22 kg měsíčních hornin a po 21 hodinách a 31 minutách pobytu na povrchu odstartovali zpět ke Collinsovi, který zatím čekal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Po spojení s velitelským modulem se všichni vydali na zpáteční cestu k Zemi. Přistáli v Tichém oceánu 24. července 1969. Dosažením povrchu Měsíce posádka Apolla 11 splnila cíl vyhlášený 25. května 1961 prezidentem USA Johnem F. Kennedym – do konce dekády stanout na povrchu Měsíce a bezpečně se vrátit na Zemi. Hlavním cílem letu Apolla 11 bylo doletět k Měsíci, přistát na jeho povrchu a bezpečně se vrátit na Zemi. Tím by byl splněn úkol vytyčený 25. května 1961 prezidentem Spojených států Johnem F. Kennedym: Do konce desetiletí dopravit astronauty na Měsíc a bezpečně je vrátit na Zemi.", "question": "Kdy stanuli lidé poprvé na povrchu Měsíce?", "answers": ["20. července 1969"]}
{"title": "Nil", "context": "Protíná řetěz nízkých hor a vytváří velkou smyčku. Na několika oddělených úsecích doliny vystupují na povrch krystalické horniny, na nichž řeka překonává šest známých nilských kataraktů. Od Asuánu do Káhiry protéká bez přítoků horním a dolním Egyptem jehož starověké civilizaci dal vzniknout. Na vzdálenosti 900 km má řeka malý spád a šířka doliny dosahuje 20 až 25 km. Mohutnou deltou končí řeka svou pouť ve Středozemním moři. Delta Nilu má rozlohu 22 000 až 24 000 km2 a začíná 20 km od Káhiry. V deltě se nachází mnoho ramen a jezer, která se rozprostírají podél moře od Alexandrie k Port Saidu ve vzdálenosti 260 km. Hlavních ramen je devět, z nichž dvě (Damietta a Rosetta) jsou splavná pro vodní dopravu a mají každé délku přibližně 200 km. Přes kanál Ibrahimia a rameno Jusuf část vody odtéká do jezera Birket Karún a na zavlažování oázy Fajúm. Přes kanál Ismailia je část vody odváděna k zavlažování oblasti Suezského kanálu. Přes kanál Mahmudia je část vody odváděna k zavlažování města Alexandrie a okolí. V severní části delty se nacházejí lagunová jezera Menzala, Burullus a Marjut. Nil má velmi složitý vodní režim. V rovníkové části povodí nastávají v roce dvě maxima srážek, na jaře (březen až květen) a na podzim (září až listopad), což způsobuje dvakrát do roka zvýšení průtoku pod soutěskou Nimule v létě a v zimě. V Súdánu a v povodí Modrého Nilu prší nejvíce v létě (červen až září). V Súdánu se rozlévá do šířky díky monzunovým dešťům, ale mnoho vody ztrácí vypařováním v pouštních oblastech. Vodní režim tak nejvíce ovlivňuje Modrý Nil, který v létě přináší 60 až 70 % vody. V důsledku toho vzestup hladiny ve středním a severním Súdánu a v Egyptě nastává v létě a na podzim. V dolním Egyptě tak dochází k povodním od července do října. Průměrný průtok vody u Asuánu je 2600 m3/s, maximální 15 000 m3/s a minimální 500 m3/s. Při obvyklých povodních stoupne hladina v Egyptě od 6 až 7 m. Řeka unáší u Asuánu ročně 62 Mt pevných částic. Ty se usazují na polích, v zavlažovacích kanálech a přehradách. Tento náplavový úrodný materiál byl klíčový pro existenci zemědělství staroegyptské a nubijské civilizace.", "question": "Jaká řeka je druhá nejdelší řeka na světě, protéká východní Afrikou z jihu na sever v délce 6 671 km?", "answers": ["Nil"]}
{"title": "Malazská kniha padlých", "context": "Malazská kniha padlých v originále Malazan Book of the Fallen je epická knižní série žánru fantasy Stevena Eriksona. První díl Gardens of the Moon vyšel v roce 1999, v češtině pak v roce 2002 pod názvem Měsíční zahrady. Kniha zaznamenala velký úspěch, a tak v roce 2011 vyšel desátý a poslední plánovaný díl. == Charakteristika == Malazská kniha padlých dává žánru epické fantasy nový rozměr, který spočívá v nespočetném množství postav a míst, které se v příběhu vyskytují. Přitom žádná z postav není ústřední. Děj se odehrává na několika kontinentech, v různých časech. Příběhy jsou plné magie, bohů a dalších mocných bytostí. Běžní smrtelníci se většinou stávají pouze nástroji v rukou těchto sil. Ovšem nástroji s vlastní vůli a s vlastními plány uvnitř plánů těch, kterým slouží. Na rozdíl například od Pána prstenů nelze jednoznačně rozdělit postavy na dobré a zlé. Autor vše relativizuje a nabízí různé úhly pohledu. To, co jednou předkládá jako fakt, se podruhé může ukázat neplatné. == Přehled dílů série == === Malazská kniha padlých === Měsíční zahrady, 2002 (orig. Gardens of the Moon, 1999) Dům mrtvých, 2003 (orig. Deadhouse Gates, 2000) Vzpomínky ledu, 2004 (orig. Memories of Ice, 2001) Dóm řetězů, 2005 (orig. House of Chains, 2002) Půlnoční vlny, 2007 (orig. Midnight Tides, 2004) Lovci kostí, 2008 (orig. The Bonehunters, 2006) Vichr smrti, 2009 (orig. Reaper's Gale, 2007) Daň pro ohaře, 2010 (orig. Toll the Hounds, 2008) Prach snů, 2011 (orig. Dust of Dreams, 2009) Chromý bůh, 2012 (orig. Crippled God, 2011) === Příběhy z Malazské říše === Knihy zasazené do světa Malazu od Ian Cameron Esslemonta. Noc nožů, 2009 (orig. Night of Knives, 2004)", "question": "Kdo napsal knižní sérii Malazská kniha padlých?", "answers": ["Stevena Eriksona"]}
{"title": "Vodní nádrž Vír I", "context": "Vír I je přehradní nádrž s hrází o výšce 76,5 m na řece Svratce nad obcí Vír. Byla vybudována v letech 1947 až 1957. Její stavba způsobila zánik obce Chudobín u Dalečína a zánik části obce Korouhvice. Stavba vodní nádrže byla zahájena v roce 1947 a roku 1958 byla uvedena do plného provozu. Vystavěním 71 metrů vysoké hráze vzniklo jezero, jehož maximální rozloha dosahuje 223,5 ha. K přehradě také náleží hydroelektrárna se dvěma turbínami a stanice pro úpravu na pitnou vodu. Průměrná výroba pitné vody se pohybuje kolem 50 - 60 litry za sekundu, maximálně až 200 litrů za sekundu. Při normálním denním provozu je tedy možno dodat přes 5000 metrů krychlových pitné vody. Díky této stavbě je pitnou vodou zásobováno Novoměstsko, Bystřicko a část Žďárska, a dále také Brno a jeho okolí (Vírský oblastní vodovod). Kvůli tomu je lokalita nepřístupná k rekreaci a rybolovu, jelikož pro její okolí platí vyhláška I. pásma hygienické ochrany. Nicméně Povodí Moravy udělalo menší ústupek a na levém břehu byla zbudována asfaltová cesta sloužící jako cyklostezka, která vede do Dalečína. Dále byla otevřena vodohospodářská naučná stezka. Vodní nádrž také slouží k zachycení povodní. Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní nádrž Vír I ve Wikimedia Commons Vír I. na portálu Povodí Moravy, s. p. Neoficiální informační web o vodním díle Stavba přehrady Vír I. na fotografiích Zatopené osudy - Vír, dokument ČT, možnost online přehrání Dobový televizní dokument o stavbě přehrady Vír I, možnost online přehrání", "question": "V jakém roce byla zahájena stavba nádrže Vír I?", "answers": ["1947"]}
{"title": "Ajmarština", "context": "Ajmarština, aymarština, ajmara nebo aymara (španělsky aimara, aimará, aymara či aymará, vlastní název aymar aru) je indiánský jazyk z And. Mluví se jím v západní Bolívii, jižním Peru a severním Chile, další mluvčí žijí v Limě, Santiagu de Chile a mezi bolivijskými imigranty v Buenos Aires a na dalších místech Argentiny. V Bolívii a Peru je jedním z úředních jazyků. Z hlediska počtu mluvčích je v současnosti třetím nejrozšířenějším domorodým jazykem Ameriky, po kečuánštině a guaraníjštině. Ajmarština je rodným jazykem asi 2,2 milionu lidí. Uvádí se, že název jazyka má původ ve slovním spojení jaya mara aru – starodávný jazyk (doslova daleký/daleko rok jazyk), ale dnes se odborníci přiklánějí spíše k názoru, že je odvozen od jména etnické skupiny Aymaraes, která v minulosti obývala oblast na jihu nynějšího peruánského regionu Apurímac. Jeho význam je však nejasný. Na základě glotochronologické metody se předpokládá, že k rozpadu původního jazyka na centrální větev, jaqaru a kawki došlo kolem roku 500 n.l. K rozrůznění dialektů v bolivijském Altiplanu došlo odhadem kolem roku 1500. Na rozdíl od kečujštiny jsou ale ajmarské dialekty navzájem srozumitelné.", "question": "Co je ajmarština?", "answers": ["indiánský jazyk"]}
{"title": "Micpa", "context": "Micpa (hebrejsky מִצְפָּה, doslova Vyhlídka, anglicky Mitzpa, v oficiálním seznamu sídel Mizpa) je vesnice typu mošava v Izraeli, v Severním distriktu, v Oblastní radě Dolní Galilea. == Geografie == Leží v oblasti s intenzivním zemědělstvím, v nadmořské výšce 76 metrů v Dolní Galileji, na náhorní plošině cca 3 kilometry od břehů Galilejského jezera. Obec se nachází leží na okraji zastavěného území města Tiberias, jen cca 3 kilometry severozápadně od jeho centra, cca 105 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 48 kilometrů východně od centra Haify. Micpu obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je zcela židovské. Výjimkou je vesnice Chamam cca 5 kilometrů severozápadním směrem, kterou obývají izraelští Arabové respektive arabští Beduíni. Micpa je na dopravní síť napojena pomocí dálnice číslo 77, jež spojuje oblast okolo Haify s Tiberiasem. == Dějiny == Micpa byla založena v roce 1908. Jejími zakladateli byli židovští přistěhovalci, kteří do tehdejší turecké Palestiny dorazili v rámci druhé alije. Pozemky do židovského vlastnictví nabyla Jewish Colonization Association. Zástavba sestávala v malých domů z tmavého bazaltového kamene obehnaných z bezpečnostních důvodů kamennou zdí. Osada se zpočátku potýkala s nedostatkem vody. Zdejší sladkovodní pramen byl nepostačující. Vesnice byla v první fázi navržena pro 10 rodinných farem, z nichž každá měla přidělenou výměru pozemků přes 200 dunamů (20 hektarů).Bezpečnostní situace se zlepšila až po válce za nezávislost v roce 1948. Pak se tato malá osada začala rozvíjet. Roku 1949 měla Micpa jen 75 obyvatel a rozlohu katastrálního území 4802 dunamů (4,802 kilometrů čtverečních).Teprve roku 1979 získala vesnice napojení na vodovodní síť společnosti Mekorot. Obyvatelé se zabývají zemědělstvím, pracují v turistických službách nebo za prací dojíždějí mimo obec. Obec se na základě rozhodnutí svých obyvatel brání výraznější stavební expanzi. == Demografie == Obyvatelstvo v Micpa je sekulární. Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Micpa Židé (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě stagnující populací.", "question": "Je vesnice Micpa v Izraeli napojena na dopravní síť?", "answers": ["Micpa je na dopravní síť napojena pomocí dálnice číslo 77, jež spojuje oblast okolo Haify s Tiberiasem."]}
{"title": "Rafael Pereira da Silva", "context": "== Klubová kariéra == Rafael se narodil v Petrópolis, asi hodinu jízdy autem od města Rio de Janeiro. Rafael začal hrát fotbal od svých pěti let. On a jeho jednovaječné dvojče Fábio, hrají bok po boku od mala ve městě. Poté si jich všiml zástupce Fluminense a ten jim dal možnost si hrát za klub. V roce 2007 přestoupil do Manchesteru United, kontrakt byl podepsán v únoru 2007. V roce 2015 přestoupil do Olympique Lyon. == Úspěchy == === Klubové === Manchester United Premier League (2): 2008/09, 2010/11 FA Community Shield (2): 2008, 2011 Anglický ligový pohár (1): 2009/10 Mistrovství světa ve fotbale klubů (1): 2008 === Reprezentační === Brazílie U-17 Mistrovství Jižní Ameriky U-17 (1): 2007 == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rafael Pereira da Silva na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Rafael Pereira da Silva ve Wikimedia Commons Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)", "question": "Který brazilský fotbalový obránce a reprezentant hraje za Olympique Lyon v Ligue 1?", "answers": ["Rafael Pereira da Silva"]}
{"title": "Musíme si pomáhat", "context": "Musíme si pomáhat je české filmové drama režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 2000. Odehrává se za německé okupace Československa během 2. světové války a popisuje hrdinství rodiny, která schovávala doma židovského uprchlíka z koncentračního tábora. Film získal pět Českých lvů a byl mezi pěti nominovanými na Oscara za nejlepší zahraniční film. Petr Jarchovský později pro Divadlo Na Jezerce předělal film do stejnojmenného divadelního představení. 1937 Automobil s řidičem a dvěma cestujícími zastavuje u cesty a pasažéři se jdou vymočit. Totéž udělá i řidič, ale trvá mu to déle a muži mu jakoby naschvál chtějí ujet. Řidič s rozepnutým poklopcem klopýtá za automobilem, než se nad ním slitují a zastaví mu. Řidič je český Němec a jmenuje se Horst Prohaska, cestujícími jsou Josef Čížek a mladý Žid David Wiener. Čížek je zaměstnán u rodiny Wienerů, Prohaska tam pracuje také na nižší pozici. 1939 Rodina Wienerů je nucena vystěhovat se ze svého honosného domu. U vystěhování asistuje Prohaska, nyní kolaborant s nacisty. David prozradí Čížkovi, že v pracovně zůstala v tajné skrýši část šperků a že je může vyzvednout, kdyby bylo nejhůř. Nikomu jinému to neprozradil. Wienerovi se stěhují do domu k Čížkům. 1941 Wienerovi musí nastoupit na transport do koncentračního tábora Terezín.", "question": "Kdo napsal scénář k filmu Musíme si pomáhat?", "answers": ["Petra Jarchovského"]}
{"title": "Litomyšlský úval", "context": "Litomyšlský úval je geomorfologický okrsek v severovýchodní části Loučenské tabule, ležící v okresech Ústí nad Orlicí a Svitavy v Pardubickém kraji. Poloha a sídla Severní svah vrchu Vinice Území okrsku se nachází zhruba mezi sídly Týnišťko (na severozápadě), Choceň (na severu), Voděrady a Mikuleč (na východě), Vendolí (na jihovýchodě), Sebranice (na jihu), Vidlatá Seč a Javorník (na západě). Uvnitř okrsku leží titulní město Litomyšl, další město Vysoké Mýto, větší obce Dolní Újezd, Osík, Janov a Čistá, částečně obec Sloupnice. [1] Geomorfologické členění Okrsek Litomyšlský úval (dle značení Jaromíra Demka VIC–3B–4) geomorfologicky náleží do celku Svitavská pahorkatina a podcelku Loučenská tabule.[2] Podle alternativního členění Balatky a Kalvody[3] se Litomyšlský úval dále člení na podokrsky: Trstěnický úval na západě, Sloupnický úval na východě a Vysokomýtská kotlina na severu. Úval sousedí s dalšími okrsky Svitavské pahorkatiny: Vraclavský hřbet a Novohradská stupňovina na západě, Poličská tabule na jihu, Kozlovský hřbet na východě. Dále sousedí s celky Orlická tabule na severu a Východolabská tabule na severozápadě.[2] Významné vrcholy název vrcholuvýška (m n. m.)podřazená jednotka Zahořanský kopec 341 Sloupnický úval Vinice 318", "question": "Jaké značení dle Jaromíra Demka má okrsek Litomyšlský úval?", "answers": ["VIC–3B–4"]}
{"title": "Římský konzul", "context": "Uchazeči o úřad museli splnit věkový limit pro volbu, jenž činil 41 let u patricijů a 42 let pro plebeje. Každoročně (princip annuity) byli voleni dva konzulové (princip kolegiality), kteří mohli uplatnit právo veta vůči jakémukoliv rozhodnutí svého kolegy. Toto oprávnění bylo ovšem využíváno jen velice zřídka. Podobně existuje mnoho dokladů svědčících o tom, že ne všichni konzulové byli zvoleni po dosažení stanoveného minimálního věku. Volba konzulů příslušela setninovému shromáždění (comitia centuriata), jehož struktura ale zaručovala rozhodující vliv aristokratům. Po potvrzení svého zvolení konzulové formálně převzali moc od staršího kurijního shromáždění (comitia curiata), které udělovalo konzulům jejich imperium. To se dělo přijetím zákona označovaného \"lex curiata de imperio\". Jestliže jeden z konzulů během svého volebního období zemřel (což nebylo nijak neobvyklé, neboť konzulové leckdy bojovali v předních řadách vojska), byl zvolen náhradník, jenž byl znám jako consul suffectus. Řádný konzul (consul ordinarius) se od roku 153 př. n. l. ujímal úřadu 1. ledna a náležela mu čest, aby se jeho jméno a jméno jeho kolegy objevilo v pojmenování příslušného roku. Konzulát byl původně vyhrazen patricijům a teprve v roce 367 př. n. l. získali taktéž plebejové právo kandidovat na tento nejvyšší úřad poté, co bylo zákonem Lex Licinia Sextia stanoveno, že nejméně jeden z konzulů musí být plebej. Prvním plebejským konzulem se stal již v následujícím roce Lucius Sextius. Někteří moderní historikové však zpochybňují tradiční líčení o průběhu boje za zrovnoprávnění plebejů v dobách rané republiky, přičemž upozorňují na skutečnost, že zřejmě okolo třiceti procent konzulů před Sextiem mělo plebejská a nikoliv patricijská jména. Nicméně tato skutečnost může být důsledkem zkreslené chronologie konzulů. Současně se ale naskýtá ještě jiné vysvětlení, podle něhož si patricijské elity přístup k tomuto úřadu v průběhu společenských bojů v 5. století př. n. l. postupně uzurpovaly pro sebe.", "question": "Kdo byl nejvyšší civilní a vojenský úředník (magistratus) ve starověkém Římě?", "answers": ["Konzul"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Vedly k zákazu všech potenciálně pobuřujících německých filmů v Československu, včetně protiválečného snímku Na západní frontě 1918 (režie Georg Wilheim Pabst). Stát ve 30. letech omezoval import zahraničních filmů a protežoval domácí tvůrce. V roce 1932 byl zaveden kontingentní systém, byla stanovena kvóta, podle níž směl za jeden film vyrobený v Československu jeho výrobce dovézt 7 zahraničních filmů. Později byla kvóta snížena na 1:5. Roku 1934 byl kontingentní systém zrušen a nahradil jej registrační systém; regulace dovozu byla zrušena, importéři za jeden dovezený film nadále platili registrační poplatek 20 tisíc korun. Tyto peníze se přes Fond pro podporu domácí výroby dostávaly formou dotací k československým tvůrcům. V roce 1933 byly zprovozněny ateliéry A-B Barandov. Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 došlo k první ze tří emigračních vln. Československo opustil herec a režisér Hugo Haas. Ve Spojených státech se jako experimentální filmař a dokumentarista uplatnil Alexander Hackenschmied, který v exilu používal příjmení Hammid. Do USA odešli též Jiří Voskovec, Jan Werich a skladatel Jaroslav Ježek. Válečné dokumentaristice se ve Velké Británii po dobu války věnoval Jiří Weiss. Ostravský rodák Karel Reisz se jako dítě dostal do Británie s pomocí Nicholase Wintona a v šedesátých letech byl klíčovou postavou hnutí Free Cinema. Po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939 byla zavedena tuhá cenzura. Okupanti zřídili dohlížecí instituci Českomoravské filmové ústředí. Okamžitě začali s arizací a germanizací českého filmového průmyslu. Titulky a plakáty musely být česko-německé. Filmy s židovskými herci nesměly být promítány a filmoví pracovníci museli být přezkušováni z němčiny. Nacisté už na počátku války vyvlastnili barrandovské ateliéry.", "question": "Kdy byly založeny barrandovské ateliéry?", "answers": ["1933"]}
{"title": "Doporučená denní dávka?fbclid=IwAR3Oigy8B49QJAb Ol8XaKaVScsTk5B6xtUEsW54Vbt6s r -blaRXLAvs4", "context": "Doporučená denní dávka Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám. Komentář: oba zmínené zákony z roku 2009 a 2004 jsou dnes už neplatné, nahradila je 39/2018 Sb. o které zde chybí jakákoliv zmínka Doporučená denní dávka (DDD), (angl. GDA - Guideline Daily Amounts, RDI - Reference Daily Intake, dříve RDA - Recommended Dietary Allowance) je pojem používaný v Česku pro vyjádření potřebného individuálního denního příjmu živin (vitamínů, minerálů a dalších látek), který je považovaný za dostatečný na to, aby pokryl potřebu většiny zdravých jedinců (97 %-98 %, bez rozdílu pohlaví) v každé věkové skupině. Například základem pro DDD určitého vitamínu je množství, které je nutné k udržení jeho správné hladiny v krvi u testované zdravé osoby. Tyto hodnoty se mohou interpretovat různě, a proto se mohou v jednotlivých zemích od sebe lišit. Porovnáme-li například DDD některých nejdůležitějších vitamínů a minerálů s hodnotami udávanými ve státech EU (RDI), zjistíme, že hodnoty jsou si velmi podobné: například DDD vitamínu C v EU je 60 mg, DDD riboflavinu v ČR je 1,5 mg, v EU 1,6 mg. Tato čísla nejsou hodnotami doporučovanými pro optimální výživu. Je tomu tak zvláště v případě příjmu vitaminů a minerálů, který je pokládán za nezbytný k prevenci degenerativních nemocí, jako je rakovina a aterosklerotické onemocnění srdce. Přestože bylo provedeno mnoho výzkumů, o definitivním vyhodnocení optimálního příjmu vitamínů a minerálů se stále diskutuje. Určité směrnice pro optimální dávky byly již vypracovány, ale nebyly dosud všeobecně přijaty.", "question": "Jak se značí dopurečenná denní dávka pro vyjádření potřebného denního přijmu živin?", "answers": ["DDD"]}
{"title": "Orogeneze", "context": "Orogeneze, volně přeložena do češtiny jako horotvorba či horotvoření (z řeckého oros \"hora\" a genesis \"vznik\"), je horotvorný proces, který vede ke vzniku pásemných pohoří, vznikajících většinou vlivem procesů deskové tektoniky. Jedná se o proces, který je dlouhodobý a který trvá milióny až desítky miliónů let. Horskou soustavu vzniklou orogenezí nazýváme orogén. Orogeneze se většinou dělí na řadu dílčích maxim neboli fází. V průběhu orogeneze dochází ke vzniku charakteristických geologických útvarů v podobě flyše a molasy. Orogeneze je spojena s pohybem tektonických desek a s jejich vzájemnými kolizemi. Při orogenezi dochází k tomu, že se dvě litosférické desky srazí a jedna se začne podsouvat pod druhou (kolize, subdukce). Během procesu dochází vlivem ohromných tlaků a teplot ke vrásnění a tavení hornin, které má za následek vyzdvihování oblastí, které se stávají pohořími. V historii rozeznáváme 4 základní orogenetické jednotky: kadomské vrásnění kaledonské vrásnění hercynské (variské) vrásnění alpinské vrásnění (někdy zvané alpsko-himálajské) Jde o označení celých geologických epoch, ve kterých docházelo na různých místech planety k jednotlivým horotvorným pohybům. V užším smyslu se uvedené názvy vztahují na konkrétní orogenezi v rámci dané epochy. Například hercynské vrásnění v užším smyslu označuje vznik hercynských pohoří při srážce Eurameriky a Gondwany, ale v širším smyslu jsou hercynského stáří i mnohá další horstva (hercynidy) vzniklá jinými srážkami ve stejné epoše, třeba Ural nebo Ťan-šan. Příklady dalších orogenezí: Grenvillské vrásnění", "question": "Jak nazýváme horskou soustavu vzniklou orogenezí?", "answers": ["orogén"]}
{"title": "Riga", "context": "Většina turistů cestuje do Rigy letecky. Mezinárodní letiště v Rize je největší v Pobaltí, bylo zmodernizované v roce 2001, k 800. výročí založení města. Mezi lety 1993 a 2001 se letecká doprava zdvojnásobila. Baltské námořní trajekty spojují Rigu se Stockholmem, Kielem a Lübeckem. V období studené války byly v Rize také dvě letecké základny: Rumbula a Spilve. Ve městě se nacházejí všechny důležité finanční instituce, včetně lotyšské centrální banky. Zahraniční obchod se v Rize v posledním období rozvíjí, zvláště po vstupu Lotyšska do Evropské unie 1. května 2004. V Rize je soustředěna přibližně polovina celé průmyslové kapacity Lotyšska, především v oblasti finančnictví, veřejných služeb, potravinářství, farmakologie, zpracování dřeva, tiskařství. Je zastoupen textilní a nábytkářský průmysl a výroba komunikačních zařízení. Přístav v Rize je důležitým centrem dopravy zboží. Počet obyvatel Rigy se snižuje, zvlášť je to znatelné na údajích po roce 1991. Způsobila to emigrace etnických Rusů, odchod části obyvatel do Velké Británie a Irska a nízká porodnost. Počet obyvatel (v roce 2006) je 727 578. Ve městě tvoří Lotyši kolem 43 % populace, přibližně stejné procento je Rusů.", "question": "Kdy vstoupilo Lotyšsko do Evropské unie?", "answers": ["1. května 2004"]}
{"title": "Býšov", "context": "Býšov Možná hledáte: Býšov (tvrz), tvrz v okrese České Budějovice. Býšov Lokalita Charakter malá vesnice Obec Chudenice Okres Klatovy Kraj Plzeňský kraj Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 49°28′56″ s. š., 13°11′17″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 5 (2011)[1] Katastrální území Chudenice (11,35 km²) Počet domů 7 (2011)[1] Býšov Další údaje Kód části obce 197921 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Býšov je malá vesnice, část městyse Chudenice v okrese Klatovy. Nachází se asi 2 km na severovýchod od Chudenic. Je zde evidováno 7 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo pět obyvatel.[3] Býšov leží v katastrálním území Chudenice o výměře 11,35 km2.[4] Historie První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1679.[5] Galerie Silnice Domy Obec Reference 1 2 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 229. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 286. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Býšov na Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Chudenice na webu ČÚZK Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Části obce Chudenice Části obce BezpravoviceBýšovChudeniceLučiceSlatina mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Česko | Geografie", "question": "Kolik obyvatel měla vesnice Býšov v roce 2011?", "answers": ["pět obyvatel"]}
{"title": "Eroze", "context": "Eroze je přirozený proces rozrušování a transportu objektů na zemském povrchu (půda, horniny, skály, apod.). Příčinou eroze je mechanické působení pohybujících se okolních látek - především větru, proudící nebo vlnící se vody, ledu, sněhu, pohyblivých zvětralin a nezpevněných usazenin. Erozí však není chemické rozpouštění hornin (koroze). Eroze byla vždy existujícím přírodním procesem. Určitý stupeň eroze jako přírodního jevu může být prospěšná ekosystémům, v poslední době je však eroze stále více zesilována činností člověka, což se projevuje rostoucím odnosem půdy. == Historie termínu eroze == První známé písemné použití termínu eroze pochází z překladu lékařského textu Guy de Chauliace \"The Questyonary of Cyrurygens\" od Roberta Coplanda z roku 1541. Copland tento termín použil pro popis ohnisek rozvinutých v hrdle. Od roku 1774 se termín eroze užívá i mimo lékařskou vědu. Ve své knize \"Natural History\" jej použil Oliver Goldsmith, kdy píše o erozi země vodou. == Příčiny eroze == Eroze je způsobena gravitací za přispění dalších faktorů, jako je např. intenzita srážek, struktura půdy, sklon svahu, hustota rostlinného pokryvu, způsob využívání půdy. Je úměrná proudící hmotě m a rychlosti v (m.v2/2). Rychlost eroze představuje množství nebo mocnost materiálu přemístěného za určité časové období. Podstatnou překážkou je tvrdost erodované horniny, v měkčích je rozměrnější, jedná se tedy o selektivní činnost. Důležitým faktorem eroze je déšť, intenzita eroze však je závislá na spolupůsobení dalších faktorů. Rostlinný pokryv zabraňuje vyššímu stupni eroze, naopak odlesněné svahy či \"spasené\" pozemky podlehnou erozi rychleji. Půdy obsahující větší množství jílovitých minerálů přijímají méně vody a na volnějším svahu jsou méně narušovány. Významným činitelem současnosti je činnost člověka. Erozi půdy zvyšuje spásání travin, nekontrolovaná těžba dřeva, stavba obydlí a komunikací. Zejména stavba silnic a železničních tratí narušuje přirozenou říční síť a voda stékající po vozovce se dostává do míst, kam by normálně neproudila a takto zvyšuje působící erozi. Stejně tak změna skladby pokryvu ovlivňuje erozi, neboť různé druhy vegetace mají odlišný účinek při rychlosti infiltrace deště do půdy. Vliv odlesňování či vypalování tropických pralesů lze dobře pozorovat na Madagaskaru, kde eroze způsobuje vznik plošin se zemědělsky nevyužitelnou půdou a četnými erozními roklemi. Zejména v ekonomicky chudých oblastech se tak střetává zájem na ochraně přírody s možností obživy obyvatel. Dále také zemědělství, které je založeno na pěstování rostlin potřebujících nekrytou půdu pro svou kultivaci (např. pšenice), a rozšířené využívání pluhu k obdělávání půdy, vede k erozi.", "question": "Je erozí chemické rozpouštění hornin?", "answers": ["Erozí však není chemické rozpouštění hornin (koroze)."]}
{"title": "Intersexuál", "context": "Ojediněle může nastat případ, kdy varlata jedince nejsou dostatečně vyvinutá nebo nejsou přítomna vůbec.[6] Ovotestikulátní intersexuál Ovotestikulátní intersexuál byl dříve známý pod názvem pravý hermafrodit, je jedinec, jehož pohlavní žlázy nejsou jednotné. Jeho vnější genitálie mohou vypadat typicky žensky, typicky mužsky nebo také nejednoznačně. Jedinec se však liší tím, že může mít kombinaci jednoho varlete a jednoho vaječníku nebo jeho pohlavní žlázy tvoří jedno varle a tzv. ovotestis, což je kombinace varlete a vaječníku, popř. jeden vaječník a ovotestis.[7] Komplexní intersexuál Komplexní intersexuál bývá také označován jako chromozomální intersexuál, je jedinec, u kterého se nevyskytuje karyotyp XX ani XY. U komplexních intersexuálů nastává situace, kdy má jedinec o jeden chromozom navíc (např. XXY) nebo naopak o jeden méně (X0). Tato skupina intersexuálů se od předchozích tří liší v tom, že zde není rozpor mezi vnitřními a vnějšími pohlavními orgány člověka, avšak nadbytečný či chybějící chromozom může mít vliv na hladinu hormonů a pohlavní vývin jedince. V ojedinělém případě nastává situace, kdy se člověk klasifikovaný jako komplexní intersexuál rodí s různými chromozomy v jednotlivých buňkách v těle.[8] Medicína a intersexualita", "question": "Co znamená, když je někdo ovotestikulátní intersexuál?", "answers": ["může mít kombinaci jednoho varlete a jednoho vaječníku nebo jeho pohlavní žlázy tvoří jedno varle a tzv. ovotestis, což je kombinace varlete a vaječníku, popř. jeden vaječník a ovotestis"]}
{"title": "Švýcarská vlajka", "context": "Vlajka Švýcarska má podobu červeného čtvercového listu s bílým rovnoramenným křížem ve středu. Švýcarská vlajka je jednou ze dvou čtvercových vlajek států – tou druhou je vlajka Vatikánu. Formálně je stanovena pouze podoba kříže, již od roku 1889: \"Znakem Federace je kolmý bílý kříž v červeném poli, jehož ramena mají délku o jednu šestinu delší jež je jejich šířka.\" (Federální rozhodnutí z 12. prosince 1889 o podobě státního znaku). Rozměr kříže na vlajce nebo na štítu není formálně stanoven, v současnosti se reálně užívá poměr 2:3 nebo 7:10 vůči rozměru vlajky. Rovněž přesný odstín červené barvy není určen. Švýcarská národní vlajka byla inspirována podobou vlajky Kantonu Schwyz. Švýcarské lodě užívají námořní vlajku s tradičními rozměry 2:3. Symbol červeného kříže, užívaný Mezinárodním výborem Červeného kříže, je odvozen od švýcarské vlajky. Červený kříž v bílém poli byl prohlášen za mezinárodní ochranný symbol v roce 1864 Ženevskou úmluvou o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli. Tato podoba byla přijata jako pocta zakladateli MVČK Švýcaru Henry Dunantovi. Vlajky všech šestadvaceti švýcarských kantonů mají poměr stran 1:1. Až na několik drobných výjimek jsou (kromě tvaru) shodné se znaky kantonů. Švýcarsko Švýcarská hymna, Švýcarský znak", "question": "Ve kterém roce byl červený kříž na bílém poli prohlášen za mezinárodní ochranný symbol?", "answers": ["1864"]}
{"title": "Člověk", "context": "Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý. Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit. Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety, Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety, Homo floresiensis však až před 12 000 lety. V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí: †Homo naledi †Homo habilis (člověk zručný) †Homo rudolfensis (člověk východoafrický) †Homo ergaster (člověk dělný) †Homo erectus (člověk. vzpřímený) †Homo floresiensis (člověk floreský) †Homo antecessor (člověk předchůdce) †Homo heidelbergensis, někdy Homo erectus heidelbergensis (člověk heidelberský) †Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský). , někdy Homo sapiens neanderthalensis †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský) †Homo georgicus (člověk gruzínský) Homo sapiens (člověk moudrý) Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus). Za samostatný druh zatím nejsou uznáni ani neandrtálcům blízcí denisované, současníci Homo neanderthalensis i Homo sapiens (genetické analýzy naznačují, že se dokonce křížili s člověkem moudrým, konkrétně s Melanésany). Molekulární rozbory identifikovaly některé další vymřelé linie, jejichž geny přetrvávají jako výsledek dávného křížení v současné lidské populaci. Jako linie na úrovni dalšího druhu by mohli být označeni např. tzv. \"archaičtí Afričané\", geneticky identifikovaní v genomu Pygmejů, Hadzů a Sandawů. Systematika se v souvislosti s novými paleontologickými nálezy mění. Některé druhy se někdy označují pouze jako poddruhy jiných druhů (a to i ve starší literatuře, např. Homo neanderthalensis jakožto H. sapiens neanderthalensis – genetické analýzy totiž prokázaly značnou míru křížení s H. sapiens v užším smyslu).", "question": "Jak se nazývá samec člověka?", "answers": ["muž"]}
{"title": "Apollo a Marsyas", "context": "Apollo a Marsyas (někdy uváděný i jako Apollón a Marsyas, Potrestání Marsya, Apollo trestá Marsya nebo Stahování Marsya z kůže) je obraz italského pozdně renesančního umělce Tiziana. Jde o nejcennější umělecké dílo na území ČR. Nachází se v obrazárně kroměřížského zámku a patří Arcibiskupství olomouckému. Přesné okolnosti vzniku nejsou známy, odborníci se však shodují, že jde o dílo zralého umělce. Možná je to dokonce jedna z posledních Tizianových prací, kterou vytvořil jako osmdesátník mezi rokem 1570 a smrtí v roce 1576, a může být nedokončená, i když na kameni v popředí je částečný podpis.Obraz znázorňuje, jak je Marsyas, satyr, který drze vyzval boha Apolla na hudební soutěž, zabíjen stahováním z kůže zaživa. Jedná se o jedno z několika pláten s mytologickými náměty podle Ovidia, jež Tizian tvořil ve svých pozdních letech, většinou pro krále Filipa II. Španělského, i když kroměřížský obraz zřejmě nebyl součástí této řady. Obraz je v Kroměříži od roku 1673 a byl dlouho pozapomenut, protože se nacházel daleko od hlavních sbírek benátské malby. Tudíž \"nevstoupil do kritické literatury až do roku 1909\". Ve 30. letech 20. století jej již historici umění \"přijali jako důležitou pozdní práci\" Tiziana, ale byl málo znám širší veřejnosti.", "question": "Jaké organizaci patří obraz Apollo a Marsyas?", "answers": ["Arcibiskupství olomouckému"]}
{"title": "Česko", "context": "Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur. Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko. Česko má rozlohu 78866 km2. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka ==", "question": "Na kolik územních krajů se administrativně dělí Česká republika?", "answers": ["osm"]}
{"title": "Setkání s medúzou", "context": "Setkání s medúzou (anglicky A Meeting with Medusa) je sci-fi novela spisovatele Arthura C. Clarka, která byla poprvé publikována v roce 1971 a v následujícím roce 1972 vyhrála cenu Nebula v kategorii \"Nejlepší novela\". V angličtině vyšla mj. ve sbírce The Wind from the Sun. Novela vypráví příběh průkopníka Howarda Falcona, jenž přežije havárii vzducholodě a najde v sobě sílu čelit další výzvě: planetě Jupiter. Novela Setkání s medúzou je rozčleněna do 8 kapitol: Památný den Protože tady je Svět bohů Hlasy z hlubiny Kola Poseidonova Medúza Základní ustanovení Mezi dvěma světy Howard Falcon - hlavní postava, kapitán přeživší havárii největší vzducholodě v dějinách, přijme výzvu sestoupit do atmosféry Jupiteru. Webster - vedoucí oddělení Plánování dálkových letů. dr. Brenner - vedoucí Exobiologického oddělení. Kapitán Howard Falcon velí zkušebnímu letu největší vzducholodě v dějinách - téměř 500 metrů dlouhého plavidla pojmenovaného \"Královna Alžběta IV\". Předpokládá se bezproblémový let, avšak během přibližovacího manévru televizního vznášedla dojde k nehodě a vzducholoď utrpí vážné poškození. Kapitán Falcon se ihned ujme řízení, ale nepodaří se mu zabránit havárii. Cestou na můstek potká vyděšeného šimpanze, jednoho z těch drezúrovaných, kteří dokáží vykonávat jednoduché pomocné práce.", "question": "Kdo je autorem sci-fi novely Setkání s medúzou?", "answers": ["Arthura C. Clarka"]}
{"title": "Skládací kolo", "context": "Skládací kolo Kolo Brompton v rozloženém stavu Kolo Brompton ve složeném stavu Skládací kolo je takové jízdní kolo, které je možné snadno složit do výrazně menší podoby, nejčastěji pro potřeby jeho převozu jiným dopravním prostředkem, nebo za účelem uskladnění. Skládací systém je nejčastěji založen na použití pantu (nebo i více pantů) na rámu kola. Hlavním cílem při návrhu skládacího kola bývá právě co největší skladnost. Té se dociluje obvykle mimo jiné zejména použitím menších kol, což dělá jízdu po horším terénu méně komfortní. Další nevýhodou bývá o něco větší hmotnost, daná tím, že jednotlivé části (zejména rám a sedlovka) nemohou mít ideální tvar z hlediska pevnosti, což musí být kompenzováno použitím více materiálu. Významní světoví výrobci skládacích kol jsou firmy Dahon a Brompton Bicycle. V Československu měla dlouhou tradici skládací kola značky Eska. Využití Skládací kolo lze dobře využívat v rámci osobní dopravy pro kombinování více dopravních prostředků. Typickým způsobem použití může být například dojíždění do práce ze vsi do města, kdy je nejprve použito skládací kolo pro dopravu k nádraží, pak se pracovník vlakem převeze do města, kde okolo opět rozloží, dopraví se na něm do práce, kde ho složené snadno uskladní tak, aby mu nemohlo být ukradeno. Prostředky hromadné dopravy, které nepovolují dopravu obyčejných jízdních kol, obvykle umožňují přepravovat složená skládací kola a to buď explicitně (tak je to povoleno například v hromadné dopravě v Londýně), nebo je lze zabalit a přepravovat je jako běžnou velkou tašku či kufr. V rámci rekreačního cestování je běžné používání skládacích kol tam, kde se majitel přepravuje primárně větším dopravním prostředkem, například cestuje lodí nebo s karavanem. Skládací kola byla též používána ve válečných konfliktech. Britská armáda používala Pedersenovo kolo v druhé búrské válce. Skládací kola použili také britští armádní parašutisté v druhé světové válce, například při vylodění v Normandii a bitvě o Arnhem. Reference Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu skládací kolo na Wikimedia Commons Do českých ulic se vracejí skládací kola, cyklotoulky.cz Test skládacích kol – NaKole.cz mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Cyklistika", "question": "Jsou významní světoví výrobci skládacích kol firmy Dahon a Brompton?", "answers": ["Významní světoví výrobci skládacích kol jsou firmy Dahon a Brompton Bicycle."]}
{"title": "Michal Huvar", "context": "Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: celkově wikifikovat, -promo styl a hodnocení, WP:NPOV, na nej a prvenství vždy zdroje a reference Michal Huvar Narození 13. února 1960 (61 let) Hustopeče Československo Československo Povolání spisovatel Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Michal Huvar (* 13. února 1960 Hustopeče) je český spisovatel, publicista, nakladatel, cestovatel, filmař. V roce 1997 založil nakladatelství Carpe diem, později i vydavatelství (2006) a filmovou společnost (2005). Nejpopulárnější část jeho literárního díla představují knihy o českých písničkářích: Pavlu Žalmanovi Lohonkovi a Karlu Krylovi. Filmové záznamy koncertních vystoupení zahraničních i tuzemských umělců promítají kina a vysílají televize. Ve sféře cestovatelství fotografuje a natáčí na místech ve stopách Hanzelky a Zikmunda (Afrikou na dohled, 1997) a cestopisů Karla Čapka (film Obrázky z Holandska, 2012). Životopis Po absolvování ZŠ v Brumovicích (1966–1971) a v Kobylí na Moravě (1971–1975) vystudoval Střední průmyslovou školu železniční v Břeclavi (maturita 1979). Dále byl krátce na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Brně (1979–1980), poté pomocný dělník (1980). V letech 1980–1985 vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů, 5.–12. ročník (český jazyk a literatura–občanská nauka); titul Mgr.", "question": "Jaké nakladatelství založil Michal Huvar?", "answers": ["Carpe diem"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci.", "question": "Kdy začala druhá světová válka?", "answers": ["1. září 1939"]}
{"title": "Dějiny Švédska", "context": "Dějiny Švédska jsou dějinami území, na němž se dnes nachází Švédské království, ale také dějiny Švédského království mimo území současného státu. == Prehistorie 9000 př. n. l. – 1000 n. l. == Švédsko má stejně jako sousední Norsko vysokou koncentraci nástěnných maleb, přičemž nejvíce jich najdeme v provincii Bohuslän. Nejstarší však můžeme najít v provincii Jämtland datovaných do let kolem 9000 př. n. l. Počátky švédského národa nelze určit přesně. Existenci silných kmenů zaznamenává na území Švédska již Tacitus kolem 100 př. n. l. Následují zmínky o královstvích Svea Rike a Göta Rike. Pravděpodobně z dob, kdy si Svea Rike podrobila druhou z říší, pochází současný název Sverige (Švédsko). == Vikingové == Vikingové ovládli během 8.-11. století značnou část Evropy. Švédští Vikingové směřující hlavně na jihovýchod, kde byli označováni jako Varjagové, dobyli Kyjev a Novgorod. Dostali se až do Turecka, kde se setkali s Araby. == Sverkerovci, Erikovci a Folkungovci == V 11. století se na švédském trůně střídali zástupci dvou dynastií, a to rod Sverkerovců a rod Erikův, po kterých ve 12. století nastoupila dynastie Folkungů.", "question": "Lze přesně určit počátky švédského národa?", "answers": ["Počátky švédského národa nelze určit přesně."]}
{"title": "Nespoutaný Django", "context": "Nespoutaný Django (v anglickém originále Django Unchained) je americký western režiséra Quentina Tarantina z roku 2012. Film se odehrává v jižních státech USA a zaměřuje se na Djanga, osvobozeného otroka, který cestuje napříč Spojenými státy v doprovodu doktora Kinga Schultze, nájemného lovce lidí. V hlavních rolích hrají Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washingtonová a Samuel L. Jackson. Snímek získal dva Zlaté glóby v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl ještě nominován v kategoriích Nejlepší film (drama), Nejlepší režie (Quentin Tarantino) a Nejlepší herec ve vedlejší roli (Leonardo DiCaprio). Získal také dva Oscary v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší původní scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl také nominován v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší kamera (Robert Richardson) a Nejlepší střih zvuku (Wylie Stateman).", "question": "Kdo je režisérem filmu Nespoutaný Django?", "answers": ["Quentina Tarantina"]}
{"title": "Husitství", "context": "Z Husova spisu vyplývalo, že papež, který jedná zle, není nejen hlavou církve, ale dokonce ani její částí (což se vztahovalo k Janu XXIII, nařčenému z pirátství a sodomie). A jelikož Hus stále nebyl ochoten své učení odvolat, byl předán světské moci a 6. července 1415 před kostnickými hradbami upálen. Zbylý popel vhodili katovi pacholci do řeky Rýna. Po Husovi tak nezůstalo nic, co by mohli jeho přívrženci uctívat. O rok později byl koncilem odsouzen na hranici také Mistr Jeroným Pražský, druhá nejvýznamnější postava pražského reformního kruhu. Husovo upálení však mělo zcela opačný účinek, než koncil zamýšlel – místo toho, aby kacířské učení zaniklo, začalo se v českých zemích rychle šířit a Hus začal být uctíván jako mučedník. Symbolem hnutí se stal kalich, který měl symbolizovat jeden z požadavků hnutí – přijímání podobojí, jakožto výrazu rovnosti duchovních a laiků. Brzy se však mezi kališníky začaly projevovat i rozdíly (sociální, názorové i zájmové), které nakonec vedly ke vzniku několika husitských proudů – od umírněného proudu až po zcela radikální. === Výbuch husitské revoluce === Situace se vyhrotila hlavně v Praze, kde se vůdcem radikálně smýšlejících husitů stal kazatel Jan Želivský, který dosáhl svými strhujícími kázáními rychle velké obliby. Václav IV. se ještě pokusil vzestupu revolučních nálad zabránit a na radnici Nového Města pražského dosadil na počátku června 1419 nové konšely, kteří zatkli několik novoměstských husitů. Netrvalo dlouho a husité pod vedením Želivského napadli Novoměstskou radnici a konšely vyházeli z oken (podle latinského výrazu pro okno se tato událost nazývá defenestrace) a několik z nich ubili.", "question": "Proč si Husité zvolili do znaku kalich?", "answers": ["měl symbolizovat jeden z požadavků hnutí – přijímání podobojí"]}
{"title": "Želvy", "context": "Želvy (Testudines) se od ostatních plazů odlišují především tím, že je jejich tělo obvykle chráněno kostěným krunýřem, který se dělí na hřbetní (karapax) a břišní (plastron). Vyvinul se z jejich žeber. Do tohoto řádu se zahrnuje i několik dnes již vyhynulých druhů. Nejstarší druhy želv žily před zhruba 220 miliony let v období triasu (rod Odontochelys), což z nich dělá jednu z nejstarších dosud žijících skupin plazů (o mnoho více než ještěři nebo hadi). V dnešní době je na světě asi 300 druhů želv, některé z nich jsou silně ohrožené. Želvy jsou studenokrevní živočichové, což znamená, že teplota jejich těla se mění podle okolního prostředí. Jsou typicky dlouhověké, někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let, např. želva sloní. Související informace naleznete také v článku Seznam plazů Česka. V české přírodě se vyskytuje přibližně osm druhů želv. Nejhojnějším druhem želv v Česku je nepůvodní želva nádherná. Jedinou původní (a i ta byla údajně vysazená v 16.století) je želva bahenní. Velikost želv se značně různí. Mořské druhy dorůstají obvykle do obrovských rozměrů, zatímco sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenáni i jedinci 2 m dlouzí). Suchozemské želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských. Největší želvou na světě je kožatka velká, mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.[zdroj?", "question": "Kolik je v dnešní době druhů želv?", "answers": ["asi 300"]}
{"title": "Egypt", "context": "Ekonomika Egypta závisí především na zemědělství, mediální sféře, vývozu ropy a turistice; více než tři miliony Egypťanů však přitom pracuje v zahraničí, především v Saúdské Arábii, zemích Perského zálivu a Evropě. Dokončení přehrady v Asuánu roku 1971 a výsledné Násirovo jezero změnilo časem prověřenou úlohu řeky Nilu v zemědělství a ekologii Egypta. Rychle rostoucí populace, omezené množství zemědělské půdy a závislost na Nilu však stále zdražují zdroje a stresují ekonomiku. Vláda se snažila připravit ekonomiku na nové milénium pomocí reforem a rozsáhlých investic do dopravy a fyzické infrastruktury. Egypt přijímal zahraniční pomoc Spojených států od roku 1979 (průměrně 2,2 miliardy ročně) a je třetím největším cílem zahraničních fondů Spojených států, hned po válce v Iráku. Jeho hlavní příjmy jsou však z cestovního ruchu a také z lodní přepravy skrze Suezský průplav. Egypt má vyvinutý energetický trh založený na uhlí, ropě, zemním plynu a vodní energetice. Značné zásoby uhlí se nalézají na severovýchodě Sinaje a těží se zde přibližně 600 000 tun ročně. Ropa a plyn se těží v pouštních oblastech na západě, Suezském zálivu a v Nilské deltě. Egypt vlastní značné rezervy plynu, v 90. letech 20. století se odhadovalo kolem 1 100 000 m3, a vyváží jej také do mnoha zemí. Egypt je také jednou z mála afrických zemí, které usilují o stavbu jaderné elektrárny v horizontu příštích deseti let. V roce 2011 měl být zahájen tendr na hlavního dodavatel a elektrárna měla být podle původního plánu spuštěna v roce 2020. Elektrárna bude pravděpodobně stát v blízkosti obce Ad Dabaá na pobřeží Středozemního moře. Vzhledem k nestabilní situaci po protestech, pádu vlády a prezidenta na začátku roku 2011 bylo ale zahájení tendru prozatímní vládou odloženo na neurčito. V roce 2012 vláda zahájila přípravné práce, avšak stavbu zablokovali místní beduíni, které elektrárna připravila o půdu, konflikt zatím nebyl vyřešen. V zemi je asi 10% míra nezaměstnanosti a 11% míra inflace. HDP na obyvatele zde dosahovalo v roce 2009 2355 USD. Měna je Egyptská libra (LE) = 100 piastrů (1 USD = 5,70 LE). Podrobnější informace naleznete v článku Turismus v Egyptě. Cestovní ruch je jedním z nejdůležitějších sektorů egyptské ekonomiky. Hlavními turistickými lákadly jsou tisíce let staré památky, kvůli nimž je Egypt světově proslulou destinací. Hlavními z nich jsou pyramidy a Velká sfinga v Gíze, chrám Abú Simbel ležící jižně od Asuánu, Karnacký chrámový komplex a Údolí králů nedaleko Luxoru.", "question": "Kolik procent obyvatel se hlásí v Egyptě k Islámu?", "answers": ["90"]}
{"title": "Alžběta Vilemína Württemberská", "context": "Alžběta Vilemína Württemberská Alžběta Vilemína Württemberskárakouská arcivévodkyně Alžběta Vilemína Württemberská, Johann Baptist von Lampi starší, 1785 Sňatek 6. ledna 1788 Manžel František Rakouský Úplné jméno Alžběta Vilemína Luisa Narození 21. dubna 1767 Trzebiatów, Pomořansko Úmrtí 18. února 1790 (22 let) Vídeň, Rakousko Potomci Ludovika Alžběta Rakouská Dynastie Württemberkové Otec Fridrich II. Evžen Württemberský Matka Bedřiška Braniborsko-Schwedtská Některá data mohou pocházet z datové položky. Alžběta Vilemína Luisa Württemberská (21. dubna 1767 Trzebiatów – 18. února 1790 Vídeň) byla württemberská princezna a první manželka pozdějšího císaře Františka II. Původ Narodila se v Trzebiatówě (německy Treptow an der Rega), tehdy součást Braniborského markrabství z manželství vévody Fridricha Evžena (1732–1797) s Bedřiškou Braniborsko-Schwedtskou (1736–1798) a byla už osmým narozeným dítětem z dvanácti. Sourozenci: württemberský král Fridrich Vilém (1754–1816), Ludvík Fridrich (1756–1817), Evžen Fridrich (1758–1822), ruská carevna Marie Fjodorovna (původním. jménem Žofie Dorota, 1759–1828), Vilém Fridrich (1761–1830), Bedřiška Alžběta (1765–1785), Alexandr Fridrich (1771–1833) a Jindřich Karel (1772–1838). Život V patnácti letech přišla z podnětu císaře Josefa II. do Vídně, kde byla v salesiánském klášteře v katolické víře vychována, aby se mohla stát manželkou Josefova synovce Františka. Svatba se konala 6. ledna 1788 ve Vídni. O rok později Alžběta otěhotněla, ale její zdraví se povážlivě zhoršilo. Poté, co spatřila 15. února 1790 císaře Josefa po posledním pomazání na smrtelné posteli, omdlela[1] a o dva dny později, 17. února roku 1790 pak na svět přivedla dceru Luisu Alžbětu. Porod byl dlouhý a těžký a k vybavení dítěte nakonec lékaři museli použít kleští; holčička se narodila silně poškozená a v roce a půl věku zemřela. Alžběta sama zemřela den po porodu na nezvládnutelné poporodní krvácení. Pohřbena byla v kapucínské kryptě ve Vídni. Alžběta měla se stárnoucím císařem Josefem velmi vřelý vztah a stala se mu potěchou v jeho posledních dnech. Když však zemřela, císař ztratil i tu poslední chuť žít a skonal pouhé dva dny po ní. Její manžel, pozdější císař František II., se půl roku po její smrti znovu oženil. Potomci Luisa Alžběta (18. února 1790 Vídeň – 24. června 1791 Vídeň) Vývod z předků mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Předkové Fridrich Karel Württembersko-Winnentalský Karel Alexandr Württemberský Eleonora Juliana Braniborsko-Ansbašská Fridrich II. Evžen Württemberský Anselm František Thurn-Taxis Marie Augusta Thurn-Taxis Marie Ludovika Anna z Lobkovic Alžběta Vilemína Filip Vilém Braniborsko-Schwedtský Fridrich Vilém Braniborsko-Schwedtský Jana Šarlota Anhaltsko-Desavská Bedřiška Braniborsko-Schwedtská Fridrich Vilém I.", "question": "Kolikátým dítětem byla Alžběta Vilemína Württemberská?", "answers": ["osmým"]}
{"title": "Doktor medicíny", "context": "Doktor medicíny (původně lat. medicinae universae doctor, zkratka MUDr. psaná před jménem) je akademický titul udělovaný absolventům vysoké školy v magisterském studijním programu v oblasti všeobecného lékařství. V Česku je tento titul udělován po šestiletém studiu oboru všeobecné lékařství na lékařské fakultě a po ukončení studia příslušnou státní rigorózní zkouškou. V mnoha státech je získání ekvivalentního titulu nezbytnou podmínkou k umožnění vykonávání povolání lékaře. Jedná se o tzv. profesní doktorát, tedy o titul spjatý s výkonem určité profese, přičemž dosažený stupeň vzdělání dle ISCED je 7 (master's degree). Podle českého zákona o vysokých školách je slovním vyjádřením titulu MUDr. \"doktor medicíny\" (lat. medicinae doctor), jde o \"obligatorní\" doktorát (blíže: malý doktorát, dříve se také užívalo \"doktor veškerého lékařství\", resp. \"doktor všeobecné medicíny\"). V anglosaských zemích lékaři získávají titul ve zkratce M.D. (angl. Medical Doctor, lat. medicinæ doctor), přičemž se tento titul píše za jménem. V Německu lékaři používají titul Dr. med., který se píše před jménem a k jeho přiznání je nutné obhájit disertační práci.Zpravidla se jedná o celistvé šestileté prezenční magisterské studium na univerzitě (tedy nikoliv rozdělené na bakalářský a na navazující magisterský studijní program) všeobecného lékařství a řádně se ukončuje příslušnou rigorózní zkouškou (součástí není povinně obhajoba rigorózní práce), přičemž se jedná o řádné zakončení studia, nikoli o dodatečnou zkoušku.", "question": "Jaký titul používají lékaři v anglosaských zemích?", "answers": ["M.D."]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "=== Dětství === Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic (Ústí nad Labem) a následně do Poděbrad. Když byly Foglarovi 4 roky, 17. července 1911 zemřel na srdeční nemoc jeho otec Jindřich (v Poděbradech, kam se celá rodina přestěhovala kvůli léčbě) ve věku 39 let. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem.V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová se svými dvěma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy. Někdy na přelomu let 1919/1920 na výzvu svého kamaráda poprvé navštívil skautský oddíl, protože se mylně domnívali, že s ním mohou zdarma cestovat do Anglie. Zjistili, že cesta zdarma není, přesto dostali pozvání do oddílu. Navštívili tedy ještě několik schůzek a výprav za město. Při jedné z dalších akcí, kdy v ulicích Prahy prodávali losy Skautské loterie, se nachladil, a matka mu proto další skautování zakázala.V roce 1923 byl společně se svým bratrem Zdeňkem přijat do 48. klubu oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jaroslav tehdy sice nesplňoval věk pro oldskauty, byl však přijat do jisté míry z nouze, aby měl klub dostatečný počet členů pro schválení v rámci skautské organizace. Trampské toulání s oldskauty jej však nezaujalo. Jako téměř dospělý nakonec přijal v roce 1924 nabídku vstoupit do 34. pražského oddílu Ohnivci. Ohnivci byli o rok později sloučeni s legendárním druhým pražským oddílem (tzv. Dvojka). === Počátky dospělosti === V roce 1924 skončil obchodní školu a krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Muller & Co. Poté na třináct let přešel k firmě Oskar Stein, velkoobchod papírem, u níž pracoval jako fakturant.O prázdninách roku 1925 vedl skautský tábor, při němž poprvé zavítal do Sluneční zátoky na řece Sázavě. Po návratu z tábora se z rozhodnutí rady Junáka 34. pražský oddíl sloučil se slavnou Dvojkou a Jestřáb přešel do jeho vedení jako rádce, aby se po dvou letech stal vůdcem oddílu.", "question": "Jaká byla jeho skautská přezdívka?", "answers": ["Jestřáb"]}
{"title": "Kost", "context": "Kost (lat. os) je tvrdá, mineralizovaná struktura sloužící jako mechanická ochrana vnitřních orgánů a opora těla, tvořící vnitřní konstrukci, na kterou se upínají svaly a šlachy. Pravá kost tvořena kostní tkání se vyskytuje jen u vyšších obratlovců: obojživelníků, plazů, ptáků, savců a některých ryb. Souhrn všech kostí v těle se nazývá kostra. Lidská kostra dospělého člověka má přibližně 209 až 214 kostí. Podrobnější informace naleznete v článku osifikace. Kosti vznikají z vaziva (intramembranózně) nebo chrupavky (enchondrálně) procesem zvaným kostnatění čili osifikace. Růst do šířky se uskutečňuje díky okostici, růst do délky je možný do určitého stadia vývoje jedince díky růstové ploténce. Někteří živočichové, například plazi, ale rostou po celý život. V průběhu zárodečného vývoje obratlovců nejprve vzniká nezralá vláknitá kost bez stop lamelární struktury; v podstatě se jedná o množství kostních buněk obklopených neuspořádanými vlákny kolagenu. Až postupně vzniká kost, která má uspořádanou stavbu – tzv. lamelární kost. Tato lamelární kost následně zraje dvěma způsoby: buď přímým kostnatěním z jistých osifikačních jader, nebo přes chrupavčité stadium. Většina lidských kostí vzniká \"přes chrupavku\". Výjimkou jsou zejména některé dermální kosti (některé kosti lebky, hrudní koš) a sezamoidní kosti, vznikající intramembranózně, tedy v podstatě osifikací vazivové tkáně. Kostní tkáň je typem pojiva, které je typické mineralizací mezibuněčné hmoty. Minerální složku, která může tvořit až 65% hmotnosti kosti, tvoří submikroskopické krystaly fosforečnanu vápenatého, hydroxyapatitu. Krystaly jsou vázány na kolagenní vlákna. Mezibuněčnou hmotu produkují buňky osteoblasty. Mají bohatou organelovou výbavu a dlouhé výběžky, kterými jsou v kontaktu s ostatními osteoblasty a s cévou přivádějící živiny. Nemineralizovaná kostní hmota se nazývá ossein, až postupem času dochází k ukládání minerálů. Ve chvíli, kdy se osteoblast obklopí vyprodukovanou mezibuněčnou hmotou, změní se na osteocyt - buňku uzavřenou okolní kostí, s okolím spojenou pouze výběžky. Osteoklasty jsou obrovské (i 100 μ), mnohojaderné buňky, které naopak kostní tkáň odbourávají. Produkují kyselou fosfatázu a kolagenázu a resorbují vytvořenou kostní tkáň, čímž umožňují přestavbu kosti. Makroskopicky lze kost rozdělit na kompaktní a spongiózní (houbovitou). Při pozorování v mikroskopu však zjistíme, že oba typy mají stejnou základní histologickou stavbu. Histologicky rozlišujeme dva typy kostní tkáně: primární (nezralou, vláknitou kost) a sekundární (zralou, lamelární kost). Oba typy obsahují stejné stavební jednotky, rozdíl je v uspořádání kolageních vláken. Zatímco v nezralé vláknité kosti probíhají vlákna náhodně, neuspořádaně, ve zralé kosti jsou uspořádána do lamel. Při tvorbě každé kosti (růstu i hojení) je vytvořena nejprve nezralá vláknitá (fibrilární) kost.", "question": "Kolik cca kostí má lidská kostra dospělého člověka?", "answers": ["209 až 214"]}
{"title": "Charlie Chaplin", "context": "Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn - 25. prosince 1977 Corsier-sur-Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) byl anglický herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce - babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906-1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907-1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna (největší úspěch slavil s představením Noc v londýnském music-hallu). V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil jednu z nejslavnějších filmových postav - komickou postavu tuláka Charlieho, která se stala celosvětově slavnou. Chaplin byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty. Po formální stránce diváky příliš neoslňoval filmovou montáží (scény natáčel většinou v polocelkových či celkových záběrech bez dynamických střihů). Po druhé světové válce se názorově rozešel s filmovým Hollywoodem. V roce 1953 mu po pobytu mimo Spojené státy americké pro jeho \"neamerickou činnost\" nebyl umožněn návrat. Stal se obětí mccarthismu. Usadil se tedy ve Švýcarsku. Návrat do Spojených státu amerických mu povolili až v roce 1972, kdy mu byl udělen čestný Oscara za celoživotní dílo. Jeho poslední manželkou byla Oona O'Neillová, dcera dramatika Eugena O'Neilla, se kterou měl celkem osm dětí. Nejstarší dcera z tohoto manželství, Geraldine Chaplinová, se stala tanečnicí a herečkou. Dnes má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. Chaplin uměl své myšlenky vyjadřovat nejen na filmovém plátně a hudebně. Dokladem toho je jeho vlastní biografie s názvem Můj životopis (1964), který u nás vyšel poprvé již o tři roky později v překladu Františka Vrby. V knize se autor zcela bez skrupulí ohlíží za svým životem a popisuje jednotlivé události tak, jak je vnímal. Dokumentuje svou cestu k úspěchu v dobových souvislostech se všemi okolnostmi, které jej provázely. Velkou část knihy věnuje svému chudému dětství.", "question": "Ve kterém státě zemřel Charlie Chaplin?", "answers": ["Švýcarsko"]}
{"title": "Lamanšský průliv", "context": "V angličtině je průliv nazýván The Channel nebo The English Channel, La Manche je pak pojmenování francouzské. Z hlediska geologického vznikl Lamanšský průliv velice nedávno, zhruba před 10 000 lety, teprve po skončení poslední doby ledové, kdy tající ledovce zvýšily hladinu moří. Do té doby byla Velká Británie spojena s evropskou pevninou. Vzdušnou cestou byl Lamanšský průliv poprvé překonán 7. ledna 1785, kdy Francouz Jean-Pierre Blanchard a Američan John Jeffries přeletěli v balonu mezi Doverem a Calais. S letadlem těžším vzduchu uspěl jako první Francouz Louis Blériot 25. července 1909 (směrem z Francie do Anglie). Prvním plavcem přes kanál La Manche (vzdálenost 36 km) byl Angličan Matthew Webb v roce 1875. Překonání průlivu z Doveru do Calais mu trvalo 21 hodin a 45 minut. V roce 1926 se Američanka Gertrude Ederleová vydala opačným směrem a po 14 hodinách a 39 minutách vystoupila z vody jako první žena. Nejrychleji přeplaval kanál australský plavec Trent Grimsey, v roce 2012 to zvládl za 6:55. Překonal tak čas 6:57 bulharského plavce Petara Stojčeva z roku 2007. Nejrychlejší ženou je naše Yvetta Hlaváčová, 7:25 v roce 2006. Nejčastěji překonala kanál britka Alison Streeter (43×). V historii vzniklo několik projektů spojení pro pozemní dopravní prostředky. Dlouhodobě tento účel plní trajekty, na konci 20. století byl ale vybudován podmořský Eurotunel, umožňující přímé vlakové spojení (včetně železniční přepravy automobilů).", "question": "Jak se jmenoval Angličan, který byl prvním plavcem přes kanál La Manche?", "answers": ["Matthew Webb"]}
{"title": "Hans Christoff Königsmarck", "context": "Hans Christoff Königsmarck Hans Christoff Königsmarck Hans Christoff Königsmarck Narození 12. prosinec 1605 Kötzlin, Altmark Úmrtí 20. únor 1663(ve věku 57 let) Stockholm Manžel(ka) Agathe von Leesten Děti Beata Elisabet von KönigsmarckKurt Christoph von KönigsmarckOtto Wilhelm Königsmarck Příbuzní Johanna Eleonora De la Gardie a Ebba Maria De la Gardie (vnoučata) Vojenská kariéra Hodnost Polní maršál Války Třicetiletá válka Bitvy Švédské obléhání Prahy multimediální obsah na Commons Hans Christoff Königsmarck, vévoda Tjustský (12. prosince 1605 – 20. února 1663[1]) byl generál švédských vojsk za třicetileté války. V Čechách proslul především obléháním Prahy na samotném konci války (31. července – 1. listopadu 1648). Životopis Narodil se v Kötzlinu (nyní Kyritz), Altmark na území Braniborska jako syn Conrada von Königsmarcka a Beatrix von Blumenthal. Za třicetileté války proslul rychlými výpady a drancováním. Roku 1640 dosáhl hodnosti generála, v roce 1645 se stal guvernérem Brém, v roce 1645 pak člen Švédské státní rady a roku 1655 dosáhl hodnosti polního maršála. V roce 1655 nechal postavit hrad v Lieth a pojmenoval ho po své ženě Agathenburg. Jméno hradu pak nahradilo původní název obce. Vojenská kariéra Vojenskou kariéru zahájil v císařské armádě, ze které v roce 1629 odešel v hodnosti kapitána. Po vylodění krále Gustava II. Adolfa v Německu roku 1630 vstoupil do švédských služeb. Pod velením generálů Lennarta Torstensona a Carla Gustava Wrangela mu bývalo svěřováno velení samostatně operujícího sboru. S ním pak v Německu drancoval a verboval posily. Ve službách generála Torstenssona byl neocenitelný pomocník, který mimo jiné hrál hlavní roli ve vítězství v bitvě u Jüterbogu a dobytí arcibiskupství v Brémách. Byl ustaven do role guvernéra Brém, kterou zastával až do své smrti. V roce 1641 spolu s Wrangelem v bitvě u Wolfenbüttelu porazili Rakušany vedené Leopoldem Habsburským.[2] Königsmarck také přinutil v roce 1645 Jana Jiřího I. Saského, významného císařského spojence, k půlročnímu příměří. V témže roce ale vystřídal Wrangel ve velení nemocného Torstenssona. Königsmarck měl problémy podřídit se velení mladšího Wrangela a jednal nezávisle na jeho rozkazech. V roce 1648 se jeho vojska rychle přemístila k Praze. Díky znalosti slabiny v opevnění, kterou Königsmarck získal od císařského zběha podplukovníka Arnošta Ottowalského[3], obsadila Malou Stranu a Pražský hrad a vyrabovala jej. Na přímou žádost královny Kristýny nechal Königsmarck zabavit velmi cenné sbírky císaře Rudolfa II. na Pražském hradě a nechal je převézt do Švédska. Následovalo dlouhé ostřelovaní opevněného zbytku Prahy, přičemž obránci podnikali protiútoky, ale z důvodu nedostatku střelného prachu začali obránci Prahy vyjednávat o příměří.", "question": "Čím proslul v Čechách Hans Christoff Königsmarck?", "answers": ["obléháním Prahy"]}
{"title": "Těstoviny", "context": "Těstoviny jsou potravinový produkt, který se vyrábí z nekynutého a chemicky nekypřeného těsta. Pocházejí z Itálie. Připravují se zejména z pšenice, pitné vody a přídavných látek k jejich obarvení nebo ochucení. Těstoviny se doporučují vařit v osolené vodě (zhruba jeden litr vody na 100 g těstovin). Rozlišujeme těstoviny vaječné a bezvaječné. Dále se můžeme setkat s těstovinami semolinovými, celozrnnými pšeničnými nebo špaldovými, ječnými nebo žitnými. V obchodech zdravé výživy jsou dnes k dostání také těstoviny z bezlepkové mouky - pohankové, kukuřičné nebo rýžové. Těstoviny pocházejí z Itálie, první zmínka o nich pochází z 1. století n. l. ve známé Apiciově knize (který žil v době císaře Tiberia), kde je popisována příprava sekaného masa nebo ryb obložených těstovinami \"lasagne\". Druhý historický záznam pochází z dvanáctého století, kdy Gugliemo di Malavelle popisuje hostinu, při které se podávaly macarrones sen logana, což v překladu znamená těstoviny v omáčce. A o století později se v historii objevuje těstovina Jacopore da Todi. Tortellini: těstovinové taštičky ve tvaru prstýnku, ve kterých se skrývá maso nebo sýrová náplň. Tortellini [čti tortelíny, množné číslo od italského slova tortellino, v překladu \"malý koláček\"] jsou italské semolinové těstoviny v podobě kroužku neboli prstýnku s různými náplněmi pocházející z italské provincie Bologna. Vybrat si můžete tortellini s náplní masovou, sýrovou, houbovou nebo ricotta/špenát. Tradiční výrobci tortellin jsou Pastifico Bolognese a Azienda Cerlacchia. Ravioly: těstovinové taštičky ve tvaru čtverečků. Ravioli [množné číslo od italského slova raviolo, pocházející ze slovesa riavolgere \"zabalit\"] jsou italské semolinové těstoviny v podobě čtverečku, zvané též taštičky, s masovou náplní, typické pro italský region severní Itálie Emilia Romagna. Cappelleti: plněné těstoviny ve tvaru malých kloboučků. Canelloni: závitky z nudlového těsta plněné různými náplněmi. Cannelloni (čti kanelóny) jsou těstoviny ve tvaru dutého válečku, které se plní většinou sýrem, ricottou, špenátem nebo mletým masem a zapékají v troubě s bešamelovou nebo rajčatovou omáčkou.", "question": "Z čeho se vyrábí těstoviny?", "answers": ["z nekynutého a chemicky nekypřeného těsta"]}
{"title": "Batman", "context": "V České republice vydávají komiksové knihy Batman nakladatelství BB/art a Crew. 1997 - Batman: Monstra ve stoce (Crew 1) / (Jan Strnad a Kevin Nowlan: Batman Black and White #4 - \". Monsters in the Closet\", 1996) 1997 - Batman: Kaměňák (Crew 3-5) / (Alan Moore a Brian Bolland: Batman: The Killing Joke, 1988) 1998. - Batman: Černý a bílý svět (Crew 7) / (Neil Gaiman a Simon Bisley: Batman Black and White #2 - \"A Black & White World\", 1996) 1998 - Batman. : Dobrý člověk ještě žije (Crew 10) / (Brian Bolland: Batman Black and White #4 - \"An Innocent Guy\", 1996) 2001-02 - Batman: Darkness. (Crew 17-19) / (Scott Lobdell, Jeph Loeb a Marc Silvestri: Darkness/Batman, 2000) 2003 - Batman: Dokonalý pár (Crew 2/1. ) / (Bruce Timm: Batman Black and White #1 - \"Two of Kind\", 1996) 2003 - Batman: Věčný smutek (Crew 2/4) / (Ted McKeever. : Batman Black and White #1 - \"Perpetual Mourning\", 1996) 2003 - Batman: Drobné přestupky (Crew 2/5) / (Howard Chaykin: Batman Black and White #. 1 - \"Petty Crimes\", 1996) 2004 - Batman: Chorobopis (Crew 2/7) / (Paul Dini a Alex Ross: Batman Black and White vol. 2 - \".", "question": "Jaká komiksová postava je stvořená Bobem Kanem a Billem Fingerem?", "answers": ["Batman"]}
{"title": "Whisky", "context": "Whisky je alkoholický nápoj destilovaný z obilnin, zrající v dřevěných sudech (většinou dubových). Podle znalců nechutnají žádné dvě značky whisky stejně. Převážně v Americe se ale whisky připravuje destilací z kukuřice. Není pravda, že míchané whisky jsou podřadnější. Některé z nejdůležitějších whisky na světě jsou směsi. == Druhy whisky == Na světě existuje několik základních druhů whisky. Zatímco ve Skotsku, Walesu a Kanadě se používá označení whisky, v Irsku a Spojených státech je to whiskey. Skotská whisky, nejčastěji dvakrát destilovaná z ječmenného sladu, sušeného většinou kouřem z rašeliny. Irská whiskey, třikrát destilovaná a minimálně tři roky skladovaná v dubových sudech. Americká whiskey je nejčastěji destilovaná z kukuřice. Bourbon je americká whisky pocházející ze státu Kentucky, která obsahuje nejméně 51 % kukuřice (např. Jim Beam). Ke zrání se ukládá do výhradně nových dubových sudů, které jsou před použitím zevnitř požahovány, což Bourbonu dává charakteristickou kouřově-dřevitou chuť. Whisky z jiných amerických států se většinou neoznačuje jako bourbon, i když podle amerických potravinářských norem bourbonem je, nejznámější je Tennessee whiskey (např. Jack Daniel's). Rye whisky, americká žitná whisky, obsahující min. 51% žita Kanadská whisky, většinou jemnější a z více druhů obilovin, obsahuje obvykle žito, byť v malém množství, výjimkou je whisky Alberta Premium, která je téměř stoprocentní žitnou.U whisky je dále rozeznáváno stáří, přesněji řečeno doba zrání ve dřevěných sudech (v lahvích totiž již whisky nezraje).", "question": "Je whisky alkoholický nápoj získávaný destilací ovocného kvasu?", "answers": ["Whisky je alkoholický nápoj destilovaný z obilnin, zrající v dřevěných sudech (většinou dubových)."]}
{"title": "György Klapka", "context": "György Klapka, maďarsky Klapka György, také známý jako Georg, nebo George Klapka(7. dubna 1820, Temešvár, dnes Rumunsko – 17. května 1892, Budapešť, Rakousko-Uhersko), byl maďarský armádní generál a politik, účastník uherské revoluce v letech 1848/1849. == Život == Narodil se v sedmihradském městě Temešvár, v dnešním Rumunsku. V roce 1835 absolvoval gymnázium a následně začal studovat na vojenské dělostřelecké škole ve Vídni. Od roku 1838 byl důstojníkem habsburské armády. V roce 1842 se stal členem elitní uherské gardy ve Vídni. Po vypuknutí uherské revoluce se přidal k uherským povstalcům, podílel se na organizování uherské národní armády v Pešti. Začátkem roku 1849 nahradil ve funkci generála Lázára Mészárose, jehož vojska byla poraženy u Košic. Velel honvédskému sboru o síle asi 18 000 mužů, operujícímu hlavně na území Horních Uher. V únoru až dubnu 1849 zvítězil nad habsburskými vojsky v bitvách u Kápolna, Isaszegu, Vacova, Tekovských Lužan a Komárna. V červenci 1849, když hlavní síly uherské armády odtáhly z Komárna pod vedením Artura Görgeye byl pověřen obranou pevnosti Komárno.", "question": "Jaké revoluci se zúčastnil György Klapka?", "answers": ["uherské"]}
{"title": "Škrob", "context": "Je to bílý prášek bez chuti a vůně, nerozpustný ve studené vodě. Jedná se o konečný produkt fotosyntézy rostlin. Škrob je polysacharid se vzorcem (C6H10O5)n složený z dvou různých polysacharidů: amylózy a amylopektinu, tvořených několika tisíci až desetitisíci molekul glukózy. Škrob kromě glukózy obsahuje v malém množství lipidy, proteiny a zhruba 25–35 % vody. Škrob není alkoholicky zkvasitelný, teprve enzymaticky (v trávicí soustavě živočichů včetně člověka) se odbourává na zkvasitelné sacharidy. Zahříváním škrobu se tvoří škrobový maz, jeho hydrolýzou vzniká škrobový sirup, škrobový cukr a glukóza. Pražením škrobu se tvoří dextrin. Důkaz škrobu v neznámé látce se provádí roztokem jódu, jehož přítomnost prozrazuje modrofialové zbarvení. Jedná se o polysacharid s funkcí zásobní látky. Ukládá se procesem asimilací v zásobních orgánech rostlin (semenech kukuřice, pšenice, rýže a dalších nebo v hlízách brambor) ve formě škrobových zrn. Zvláště bohaté na škrob jsou brambory, banány, obilniny a tapioka. Podle surovin, ze kterých je vyroben, rozeznáváme škrob bramborový, kukuřičný, pšeničný, rýžový a jiné. Získávání škrobu je mechanické – surovina je rozdrcena a škrob je z ní získán vypíráním. Škrob se používá například v potravinářství, v kvasném průmyslu, ve farmacii, k výrobě lepidel, nátěrů a apretur a pro výrobu škrobových derivátů.", "question": "Jak se zbarví škrob v roztoku s jódem?", "answers": ["modrofialové"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "V roce 1956 vystoupil s kritickým projevem na konferenci Svazu spisovatelů v Dobříši. Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 ve stejné pozici v Divadle Na zábradlí. Roku 1959 napsal svou první divadelní hru, jednoaktovku Rodinný večer. Jeho druhou hru, Zahradní slavnost, uvedlo Divadlo Na zábradlí 3. prosince 1963. V průběhu 60. let zároveň pracoval jako asistent režie Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských. Dálkově studoval divadelní fakultu Akademie múzických umění, kterou absolvoval roku 1966, a stal se posléze dramaturgem Divadla Na zábradlí. Po osmileté známosti se 9. července 1964 oženil s Olgou Šplíchalovou. Roku 1965 se stal členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář a v Divadle Na zábradlí uvedl hru Vyrozumění. Roku 1966 vydal svou první knihu Protokoly, jež vedle her Zahradní slavnost a Vyrozumění obsahovala sbírku typogramů a dva eseje. Během Pražského jara se Václav Havel stal jednou z důležitých postav liberálního, nekomunistického křídla podporovatelů reforem. Upozornil na sebe již v předvečer Pražského jara, když v červnu 1967 na IV. sjezdu československých spisovatelů pronesl kritický projev odsuzující dobové cenzurní praktiky, po kterém byl na příkaz Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) spolu s Ivanem Klímou, Pavlem Kohoutem a Ludvíkem Vaculíkem vyškrtnut z kandidátky vedení Svazu československých spisovatelů. V březnu 1968 se připojil k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků adresovanému ÚV KSČ. V dubnu téhož roku se stal předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů a v časopise Literární listy uveřejnil text, v němž požadoval ukončení mocenského monopolu KSČ a zavedení systému více politických stran.", "question": "Jak se jmenovala první kniha Václava Havla?", "answers": ["Protokoly"]}
{"title": "Aletschhorn", "context": "Aletschhorn (4192 m n. m.) je hora v Bernských Alpách. Leží na území Švýcarska v kantonu Valais. Jedná se o druhý nejvyšší štít Bernských Alp. Nachází se v oblasti Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn, která byla v roce 2001 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Aletschhorn leží přibližně 10 km jižně od Eigeru. Na vrchol lze vystoupit od Konkordiahütte (2850 m n. m.), Hollandiahütte (3235 m n. m.), Oberaletschhütte (2640 m n. m.), Mittelaletschbiwak (3013 m n. m.) a Mönchsjochhütte (3650 m n. m.). Horu obklopují ledovce Aletschgletscher na severu, Oberaletschgletscher na jihozápadě a Mittelaletschgletscher na jihu. Na vrchol jako první vystoupili 18. června 1859 Johann Joseph Bennen, Peter Bohren, Victor Tairraz a Francis Fox Tuckett. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aletschhorn na polské Wikipedii. === Související články === Eiger Jungfrau Mönch === Externí odkazy === Aletschhorn na SummitPost.org Aletschhorn - výstup od chaty Konkordia", "question": "Ve které zemi se nachází hora Aletschhorn?", "answers": ["Švýcarska"]}
{"title": "Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně", "context": "Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně je přečerpávací vodní elektrárna společnosti ČEZ vybudovaná v Hrubém Jeseníku v katastrálním území Rejhotice obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk, uvnitř CHKO Jeseníky. Jedná se o nejvýkonnější vodní elektrárnu v Česku – její instalovaný výkon je 2 × 325 MW. Hlavním úkolem elektrárny je zabezpečit stabilitu elektrizační soustavy, pro kterou je nezbytná rovnováha mezi aktuální spotřebou a výkonem dodávaným energetickými zdroji. Několikrát denně tak přechází z čerpadlového do turbínového režimu a naopak. Vlivem nástupu větrných a slunečních elektráren se výrazně zvýšila nestabilita systému.[zdroj? ] Proto v poslední době elektrárna přechází do čerpadlového režimu i během dne, zatímco dříve přecházela do tohoto režimu nejčastěji pouze v noci.[zdroj? ] PVE Dlouhé stráně disponuje nádržemi s výškovým rozdílem 510,7 m. Horní nádrž se nachází na vrcholu hory Dlouhé stráně v nadmořské výšce 1350 m a má provozní objem 2 580 000 m3 (celkový objem 2 719 750 m3) a zabírá plochu 15,4 ha, s největší hloubkou 26 m. Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná v nadmořské výšce 824,7 m a má celkový objem 3 405 000 m3 a plochu 16,3 ha. Při plném načerpání horní nádrže stoupne její hladina o 21,5 m a hladina dolní nádrže klesne o 22,2 m.. Horní nádrž je izolována 18cm vrstvou přírodního asfaltu, který byl dovezen z Albánie – byl totiž potřeba materiál, který bez poškození vydrží rozsah teplot od − do +60 °C. Vedle horní nádrže stojí malá mohyla, která uchovává původní výšku vrcholu hory, která byla jinak seříznuta asi o tři metry. Jelikož se areál elektrárny nachází uvnitř chráněné krajinné oblasti, je z ekologických důvodů celý provoz umístěn v podzemí. V kaverně o rozměrech 87,5 × 25,5 × 50 m jsou umístěny dvě 24 metrů vysoká turbosoustrojí s reverzními Francisovými turbínami, každá má výkon 325 MW (výkon v turbínovém režimu, v čerpadlovém režimu je maximum 312 MW; jedná se o největší reverzní vodní turbíny v Evropě). S horní nádrží je kaverna spojena dvěma přivaděči o průměru 3,6 m a délce 1547 a 1499 m, s dolní nádrží dvěma tunely o průměru 5,2 m a délce 354 a 390 m, na obou koncích mají přivaděče kulové uzávěry; při plném výkonu protéká každým přivaděčem 68,5 m3 vody za sekundu; celý objem nádrže je možné načerpat za sedm hodin.", "question": "Jaký je instalovaný výkon přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně?", "answers": ["2 × 325 MW"]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, napsaný s přestávkami v letech 1937-1949. Patří mezi nejznámější fantasy příběhy, někdy bývá označován za zakládající dílo žánru. Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní.", "question": "Do jakého žánru patří Pán prstenů?", "answers": ["fantasy"]}
{"title": "Edinburgh", "context": "z konce 18. st. Královské muzeum (Royal Scottisch Museum) a National Gallery of Scotland (vlastní jednu z nejlepších sbírek výtvarného umění ve Skotsku, z období 15. až 20. st., díla Rembrandta, Van. Dycka, Rubense, britských malířů Reynoldse a Gainsborougha) Balmoral Hotel, nachází se na Princess St, jedna z dominantních staveb na Novém Městě, z roku 1902 ve victoriánském stylu Z nehistorických atrakcí je oblíbená místní zoo, kde lze spatřit mnoho různých druhů fauny, od šimpanzů, přes tygry, žáby až k ptactvu. Celé zoo je vystavěno směrem do kopce, což na vrcholu umožňuje návštěvníkům panoramatický pohled na historické centrum města. V Edinburghu sídlí skotský parlament a to v kontroverzní novostavbě, která vzbudila rozruch domácích jak svým vzhledem, tak hlavně cenou. Budova byla zprovozněna v září roku 2004. Ekonomika Edinburghu těží převážně z finančnictví, turismu a služeb. V oblasti finančnictví je to druhé nejdůležitější centrum po Londýnu ve Velké Británii. Nezaměstnanost je ve městě pouze 2,2 procenta. Bankovnictví má v Edinburghu bohatou historii již po dobu 300 let. Na jeho počátku stál vznik Skotské banky (Bank of Scotland). V dnešní době se Edinburgh řadí mezi šest nejvýznamnějších finančních center Evropy. V Edinburghu jsou dva profesionální fotbalové kluby, které oba hrají nejvyšší ligu SPL. Jsou to Hibernian FC (přezdívaní the Hibs, nebo Hibees) a Heart of Midlothian FC (the Jambos). V minulosti zde působil klub Meadowbank Thistle, který se v roce 1995 přesunul do města Livingston. Národní rugbyový tým hraje své zápasy na stadionu Murrayfield, patřící instituci Scottish Rugby Union. Dalšími populárními sporty jsou kriket a lední hokej. Edinburgh hostil v roce 1970 hry Commonwealthu. Dle oficiálních zdrojů byl počet obyvatel města v roce 2008 477 830. Tímto počtem se Edinburgh řadí na sedmé místo největších měst Velké Británie a Severního Irska co do počtu obyvatel. Z tohoto počtu bylo 247 736 žen a 230 094 mužů. Nejznámějším festivalem je Edinburský mezinárodní, který začíná pravidelně každý rok posledním týdnem v červenci a trvá do konce srpna, respektive začátku září. Od roku 1947 lze během tohoto festivalu spatřit mnoho umělců a výtvorů z různých odvětví kulturního života, počínaje baletem a konče pouliční serenádou. Bohatý program přiláká každoročně desetitisíce turistů z celého světa. V roce 2006 bylo uvedeno na 1867 představení na 261 různých místech. V Edinburghu a okolí panují podobné klimatické podmínky přímořského charakteru, jako na zbytku východního pobřeží Skotska, tj. mírné zimy a chladnější léta.", "question": "Kolik profesionálních fotbalových klubů je v Edinburghu?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Vlajka státu Mandžukuo", "context": "Vlajka státu Mandžukuo Vlajka Mandžukua- státní vlajka pro civilní účely Vlajka Mandžukua byla jedním ze státních symbolů (vedle hymny a císařského znaku ) loutkového státu Mandžukuo pod vlivem Japonska. Vlajka Mandžukua byla inspirována čínskou vlajkou z roku 1912. Barvy Pět barev je přejatých z čínské vlajky roku 1912, symbolizující pět ras pod jednou střechou, výklad je ale poněkud jiný. Ke každé barvě byl mimo národa přiřazen také smysl různých lidských vlastností. Čínská vlajka, 1912 Žlutá- Mandžuové, jednota Rudá - Japonci, statečnost Modrá - Chanové, spravedlnost Bílá - Mongolové, čistota Černá - Korejci, odhodlanost Obecný popis Žlutá barva, symbolizující Mandžuský národ byla po celé délce vlajky, protože Mandžukuo bylo Japonci zamýšlené jako stát Mandžuů. Ostatní čtyři barvy byly v kantonu v pravém horním rohu. Strany vlajky byly rozmezeny v poměru 2:3. Služební vlajky a varianty vlajky Vlajka Císařského námořnictva Mandžukua Standarty vlajkových důstojníků Císařského námořnictva Mandžukua Admirál: Viceadmirál: Kontradmirál: Komodor: Vlajka udělovaná z zásluhy: Služební Válečná a námořní vlajka Poštovní vlajka Císařská vlajka Služební Vlajka hlídkových lodí Vlajka ministra obrany Vojenský letecký výsostný znak Civilní letecký výsostný znak Reference Flags of the World - Manchukuo (Japanese Puppet State in China) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Mandžukuo (滿/Mǎ / Manshū) Státní symboly Vlajka • Znak • Hymna Ekonomika Chuan • Centrální banka Mandžuska • Jihomandžuská železnice • Letecká továrna Manšú • Automobilka Dowa • Aerolinie Mandžukua Ozbrojené síly Letectvo • Námořnictvo • Armáda • Císařská garda Významné osobnosti Císařská rodina: Pchu I (císař) Velitelé kwantungské armády: Otozó Jamada, Jošihiro Umezu Generálové, předsedové vlád: Čang Chaj-pcheng, Si Čchia (generálové MCA) • Čeng Siao-sü (předseda vlády do roku 1935) • Čang Ťing-chuej (předseda vlády od roku 1935)", "question": "Čím byla inspirována vlajka státu Mandžukuo?", "answers": ["čínskou vlajkou z roku 1912"]}
{"title": "Cristiano Ronaldo", "context": "FIFA Awards. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2016-01-28 [cit. 2020-08-25]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Award winners. European Sports Media (ESM) [online]. ? [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Spain - List of Topscorers (\"Pichichi\"). Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2020-09-29 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 1 2 RIGG, Nicholas. Atletico Madrid snubbed at La Liga awards despite winning league ahead of Spanish giants Real Madrid and Barcelona. The Independent (UK) [online]. 2014-10-28 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) ↑ ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-28]. Dostupné online. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Cristiano Ronaldo na Wikimedia Commons Osoba Cristiano Ronaldo ve Wikicitátech Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky) Profil hráče, www.madrista.cz Cristiano Ronaldo Životopis a profil hráče na stránkách Bilybalet.cz Profil hráče na Topforward (anglicky) Statistika na stránkách FIFA (anglicky) Profil hráče, national-football-teams.com (anglicky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Cristiano Ronaldo Medailisté - Mistrovství Evropy ve fotbale 2004 Řecko Antonios Nikopolidis • Kostas Chalkias • Fanis Katergiannakis • Giourkas Seitaridis • Stylianos Venetidis • Nikos Dabizas • Traianos Dellas • Angelos Basinas • Theodoros Zagorakis • Stelios Giannakopoulos • Angelos Charisteas • Vassilios Tsiartas • Demis Nikolaidis • Takis Fyssas • Zisis Vryzas • Pantelis Kafes • Georgios Georgiadis • Giannis Goumas • Michalis Kapsis • Jorgos Karagunis • Konstantinos Katsuranis • Dimitrios Papadopoulos • Vassilis Lakis Trenér: Otto Rehhagel Portugalsko Ricardo Pereira • Paulo Ferreira • Rui Jorge • Jorge Andrade • Fernando Couto • Costinha • Luís Figo • Petit • Pauleta • Rui Costa • Simã Sabrosa • Quim • Miguel Monteiro • Nuno Valente • Beto • Ricardo Carvalho • Cristiano Ronaldo • Maniche • Tiago Mendes • Deco • Nuno Gomes • José Moreira • Hélder Postiga Trenér: Luiz Felipe Scolari Česko Petr Čech • Jaromír Blažek • Antonín Kinský • Zdeněk Grygera • Pavel Mareš • Tomáš Galásek • René Bolf • Marek Jankulovski • Vladimír Šmicer • Karel Poborský • Jan Koller • Tomáš Rosický • Pavel Nedvěd • Vratislav Lokvenc • Martin Jiránek • Štěpán Vachoušek • Milan Baroš • Tomáš Hübschman • Marek Heinz • Roman Týce • Jaroslav Plašil • Tomáš Ujfaluši • David Rozehnal", "question": "Který fotbalista získal roku 2009 cenu za nejhezčí gól roku?", "answers": ["Cristiano Ronaldo"]}
{"title": "Jarda Svoboda", "context": "Jarda Svoboda, vlastním jménem Jaroslav Svoboda, (* 31. května 1966 Kolín) je český zpěvák, kytarista, textař, skladatel a výtvarník známý hlavně jako frontman kapel Otcovy děti a Traband. Pochází ze Zásmuk u Kolína a ačkoli hraje na několik hudebních nástrojů, je v hudbě samouk. Vystudoval výtvarnou výchovu a český jazyk na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a působil jako učitel na základní škole. Vystřídal však i mnoho jiných zaměstnání, např. topič, barman, dramaturg hudebního klubu, pečovatel, editor teletextu České televize, sociální pracovník. V letech 1988 až 1993 vedl křesťansky orientovanou kapelu Otcovy děti; sám přitom není členem žádné církve, k zájmu o křesťanství a židovství se dostal přes faráře a hudebníka Svatopluka Karáska. Roku 1995 založil a od té doby vede kapelu Traband a je autorem či spoluautorem většiny jejích písní. V roce 2003 společně s Michalem Horáčkem realizoval společný projekt a CD Tak to chodí, na který navázal i spoluprací v jedné písni na novějším Horáčkově albu Ohrožený druh (2008). Tři desky Trabandu Hyjé! , Přítel člověka a Domasa získaly výroční cenu Akademie populární hudby Anděl v kategorii \"worldmusic\", resp. \"folk a country\". V letech 1998-2000 hrál také na kytaru ve skupině Zuby nehty. Od roku 2012 se účastní projektu, v němž Michal Hrubý (klarinet), Zuzana Hanzlová (Neočekávaný dýchánek, flétna), Petr Tichý (kontrabas) a samotný Svoboda (harmonium) zaaranžovali v 90. letech rekonstruované nápěvy Karla Reinera k staročeské hře Ester (původní partitura se nedochovala), realizované původně za 2. světové války v terezínském ghettu (i když původně vznikalo jako představení pro Déčko E. F. Buriana). Živě uvedené kvarteto své variace na Reinerovy motivy předvedlo 20. května 2012 v lounské židovská obřadní síni při vernisáž výstavy malíře a sochaře Tomáše Polcara ze Slavětína nad Ohří Arché, 26. října 2012 v libeňské synagoze, 28. ledna 2013 na.", "question": "Frontman jaké kapely je Jarda Svoboda?", "answers": ["Otcovy děti a Traband"]}
{"title": "Bílá krvinka", "context": "Nepochybně spolupracuje s imunitou vrozenou a má s ní mnoho společných rysů. Obecně se uvádí, že se poprvé vyvinula u nejstarších čelistnatých obratlovců: všichni čelistnatci (Gnathostomata), tedy obratlovci bez mihulí a sliznatek, mají podobné T-buněčné a B-buněčné receptory, MHC komplexy, ale probíhá u nich i unikátní jev označovaný V(D)J rekombinace. Situace u mihulí a sliznatek je poněkud nejasná, zvláště proto, že buňky nerozeznatelné od lymfocytů u nich jsou opakovaně nalézány, a navíc se objevují studie, které popisují určitý způsob rekombinace genů pro povrchové struktury, odlišný od V(D)J rekombinace. Zřejmě však nemají zmíněné TCR, BCR a MHC komplexy. Bílá krvinka čili leukocyt je vlastně sběrný termín popisující původně ty krevní buňky, které mají ve srovnání s červenými krvinkami světlejší barvu. Bílých krvinek známe mnoho druhů, jednotlivé typy se od sebe liší velikostí, tvarem jádra, vývojem i způsobem, jakým se podílejí na obraně organismu. Všechny ale mají několik společných znaků. Bílé krvinky jsou plnohodnotné a vcelku typické eukaryotické buňky. Ačkoliv všechny mají stejný původ z hematopoetické kmenové buňky, například monocyty dosahují rozměrů někdy až 30 mikrometrů, zatímco třeba některé lymfocyty mohou mít v průměru pouhých 6 mikrometrů. Bílé krvinky známé jako granulocyty mají obvykle jádro nepravidelného tvaru. Mladé nezralé granulocyty bývají tyčkovitého a různě pokřiveného tvaru. Dospělé granulocyty ve stadiu zralosti jsou laločnaté či dokonce segmentované (dělené na několik často propojených segmentů). Konkrétně například eosinofilní granulocyty mívají jádra dvoulaločnatá, neutrofily mají jádra mnoholaločnatá, jádra monocytů jsou obvykle jednolaločnatá či ledvinitá, a podobně. Naopak jádra lymfocytů, tedy malých bílých krvinek řazených mezi tzv. agranulocyty, jsou přibližně kulovitá a zabírají většinu cytoplazmy.", "question": "Která z krevních buněk se významně podílí na přirozené imunitě?", "answers": ["Bílá krvinka"]}
{"title": "Kolibříkovití", "context": "Kolibříci, kteří tvoří samostatnou čeleď kolibříkovití (Trochilidae), jsou malí, často velmi nápadně zbarvení ptáci. Proto se jim také někdy říká \"létající drahokamy\". Jde o endemické živočichy, kteří se vyskytují jen na americkém kontinentě. (V Česku a střední Evropě může být tento ptačí druh snadno zaměněn za dlouhozobku, což je ovšem motýl z čeledi lišajovitých.) Kolibříci jsou velmi zdatnými letci. Za sekundu mohou mávnout křídly 12× až 90× (v závislosti na druhu), díky čemuž se mohou ve vzduchu doslova zastavit na místě. Dokážou také vyvinout rychlost větší než 15 m/s (54 km/h), a jako jediní zástupci ptačí říše dokážou létat pozpátku. V současné době rozeznáváme zhruba 325–340 druhů (v závislosti na taxonomickém zařazení). Kolibříci jsou ve velikosti viditelně odlišní, nejmenší zástupce celé čeledi, kalypta nejmenší, je zároveň i nejmenším ptákem světa, největším zástupcem je naopak kolibřík velký. Většinou se jedná o nápadně zbarvené, štíhlé ptáky s malými končetinami. S výjimkou hmyzu mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech živočišných druhů. Důvodem je zejména velmi rychlý a pro tělo značně vytížující tlukot křídel. Za minutu přitom jeho srdce vykoná až 1260 tepů, v noci, kdy je jeho metabolismus značně zpomalen, jeho výkon může klesnout až na 50–180 tepů/min. Živí se zejména nektarem rostlin, k čemuž jim napomáhá jejich dlouhý zobák, který je často u různých druhů odlišný a specializovaný pro určitý druh květu. V potravě přitom zcela odmítá nektar s nižším zastoupením cukrů než 10 %. Kvůli tomu, že je nektar málo výživný, požírá také drobný hmyz a jiné bezobratlé živočichy, zvláště pak v období rozmnožování. Létáním a hledáním potravy tráví kolibříci pouze 10–15 % dne, zbývajících 75–80 % zaujímá odpočinek.", "question": "Dokáží kolibříci jako jediní ptáci létat pozpátku?", "answers": ["Dokážou také vyvinout rychlost větší než 15 m/s (54 km/h), a jako jediní zástupci ptačí říše dokážou létat pozpátku."]}
{"title": "Vodní nádrž Orlík", "context": "Vodní nádrž Orlík je součást Vltavské kaskády v jižních a středních Čechách. Byla vybudována v letech 1954-1961 a přehradila tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního jezera. Přípravné stavební práce budoucího vodního díla Orlík začaly již v roce 1954 a to dříve, než projekt byl oficiálně schválen tehdejší vládou. Během stavby se denně střídalo přes 1 500 dělníků a samotná stavba si vyžádala 2 oběti. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961 , 8 měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny následující vesnice a osady: Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m3. Zásobní objem je 374,5 mil. m3, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m3. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m3 s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m3. Podrobnější informace naleznete v článku Vodní elektrárna Orlík. Vodní elektrárna je umístěna v levé části řeky u paty betonové hráze. Do provozu byla uvedena v letech 1960-61 a celkový instalovaný výkon činí 364 MW. Plného výkonu je elektrárna schopna dosáhnout za 2 minuty a plní důležitou roli při stabilizaci elektrické sítě.", "question": "Jaké je největší těleso v řetězu vltavských přehrad?", "answers": ["Orlické přehrady"]}
{"title": "Moscovium", "context": "umělý α 284Nh[2] 289Mc umělý 0,22 s α 285Nh[3] 290Mc umělý 16 ms α 286Nh[4] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Bi⋏ Flerovium ≺Mc≻ Livermorium Moscovium (český název moskovium nevychází z odborných kruhů, ale ze zprávy ČTK,[5] a nelze ho zatím brát jako konečný; chemická značka Mc) je transuran s protonovým číslem 115. Historie 1. února 2004 publikoval tým ruských a amerických vědců zprávu o přípravě ununpentia (dnes moscovia) a ununtria (dnes nihonia).[6][7] 28. září tyto výsledky potvrdili japonští vědci. 4820 Ca + 24395 Am → 291115 Mc → 288115 Mc + 3 10 n → 284113 Nh + α 4820 Ca + 24395 Am → 291115 Mc → 287115 Mc + 4 10 n → 283113 Nh + α Atomy americia byly bombardovány atomy vápníku. Produktem byly čtyři atomy ununpentia. Tyto atomy se během sekundy rozpadly na ununtrium. Vzniklé ununtrium existovalo po dobu 1,2 sekundy, poté rozpad pokračoval. V roce 2013 byla existence ununpentia (dnes moscovia) prokázána spektroskopicky.[8][9] V prosinci 2015 Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii potvrdila splnění kritérií pro prokázání objevu nového prvku, Uup uznala za objevené spolupracujícími týmy vědců ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně (Rusko), Lawrence Livermore National Laboratory (Kalifornie, USA. ) a Národní laboratoře Oak Ridge (Tennessee, USA) a vyzvala objevitele k navržení konečného názvu a značky.[10][11] Konečným návrhem objevitelů byl název moscovium a značka Mc. Prvek je takto pojmenován na počest Moskvy, hlavního města země objevitelů.[12][5] Tento návrh konečného pojmenování předložila IUPAC v červnu 2016 k veřejné diskusi[12] a 28. listopadu 2016 schválila jako konečné pojmenování a značku.[13] Izotopy Dosud (2018) jsou známy následující izotopy moscovia: IzotopRok objevuReakcePoločas přeměny 287Mc2003243Am(48Ca,4n)32 ms 288Mc2003243Am(48Ca,3n)87 ms 289Mc0,22 s 290Mc16 ms 291Mc ? Odkazy Reference ↑ NDS ENSDF. www-nds.iaea.org [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]↑ NDS ENSDF. www-nds.iaea.org [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]↑ NDS ENSDF. www-nds.iaea.org [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-07. ↑ NDS ENSDF. www-nds.iaea.org [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]1 2 Moskva, Japonsko, Tennessee.", "question": "Jakou má chemickou značku Moscovium?", "answers": ["Mc"]}
{"title": "Frankovka", "context": "Frankovka Hrozny odrůdy Frankovka v Burgenlandu, Rakousko Frankovka, též Fraňkovka, (zkratka Fr, název dle VIVC Blaufränkisch) je starobylá moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), určená k výrobě červených vín. Jde o spontánního křížence odrůdy Gouais blanc (Heunisch) s doposud nezjištěnou odrůdou. Popis Réva vinná (Vitis vinifera) odrůda Frankovka je jednodomá dřevitá pnoucí liána dorůstající v kultuře až několika metrů. Kmen tloušťky až několik centimetrů je pokryt světlou borkou, která se loupe v pruzích.[1] Úponky révy jsou středně dlouhé, umožňují této rostlině pnout se po pevných předmětech. Růst je bujnější až bujný, se vzpřímenými až polovzpřímenými letorosty. Včelka je zelená, slabě ochlupená. Vrcholek letorostu je otevřený, světle zelený s bronzovým nádechem, silně pigmentovaný antokyaniny, lesklý, slabě bíle pavučinovitě ochmýřený. Internodia a nodia jsou zelená, z osluněné strany fialově hnědá, takřka lysá, pupeny jsou silně pigmentované antokyaniny. Mladé lístky mají světle zelenou barvu s vínově červeným nádechem, jsou takřka bez ochmýření. Jednoleté réví je červenohnědé, podélně jemně čárkované, eliptického průřezu, značně křehké, což znesnadňuje práce při vyvazování tažnů. Zimní pupeny jsou středně velké, široké, špičaté. List je středně velký až velký, okrouhlý, nečleněný nebo tří- až pětilaločnatý s velmi mělkými až mělkými horními bočními výkroji. Vrchní strana čepele listu je hladká, slabě puchýřnatá, tmavozelená, tvar čepele je ledvinovitý, s protáhlým středním lalokem, rub listu je lysý. Řapíkový výkroj je ve tvaru písmene „V“ nebo lyrovitý s ostrým dnem, většinou otevřený, zřídka lehce překrytý, řapík je krátký nebo středně dlouhý, stejně dlouhý, jako medián listu, narůžovělý, žilnatina listu je pouze slabě pigmentovaná antokyaniny. Listy se na podzim barví do vínově červena. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je středně velká až velká (14-16 x 14 mm, 1,2-1,6 g), kulatá bobule jednotné barvy a velikosti, se silnou, průměrně, celoplošně voskovitě ojíněnou slupkou. Barva bobule je tmavomodrá až modročerná, dužnina je bez zbarvení, velmi řídká, plné chuti, s 3-4 semeny. Slupka obsahuje velké množství červeného barviva. Semeno je středně velké, kulovité až elipsoidní, zobáček je krátký. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Hrozen je střední až velký (18-19 x 15-16 cm, 142-216 g), válcovitě-kuželovitý, křídlatý, středně hustý až hustý, s velmi krátkou (do 3 cm), silnou, zelenou až průměrně lignifikovanou stopkou.", "question": "Křížencem kterých odrůd vína je Frankovka?", "answers": ["Gouais blanc (Heunisch) s doposud nezjištěnou odrůdou"]}
{"title": "Oscar Wilde", "context": "Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde (16. října 1854, Dublin - 30. listopadu 1900, Paříž) byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Jeho otec William byl přední irský oční a ušní chirurg, jeho matka Jane byla úspěšnou spisovatelkou a irskou nacionalistkou, píšící pod jménem \"Speranza\". Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost. Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů - Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 udržoval blízký vztah s lordem Alfredem \"Bosie\" Douglasem, což naráželo na nevoli Bosieho otce, markýze Queensberryho. Ten se 19. února 1895 pokusil vyvolat skandál na premiéře Wildeovy hry Jak je důležité míti Filipa, načež Bosie přesvědčil Wildea, aby otce žaloval pro urážku na cti.", "question": "Jakého původu byl Oscar Wilde?", "answers": ["irského"]}
{"title": "Sebevražda", "context": "] Mnohem častěji (80 % případů) sebevraždu páchají muži. V roce 2012 se v Česku zabilo 277 žen a 1 370 mužů, v roce 2013 pak 332 žen a 1 408 mužů.[zdroj? ] Podle odborníků je tento poměr způsoben zejména tím, že muži jsou v této činnosti důslednější. Pokud se k takovému kroku rozhodnou, čin skutečně vykonají. Volí přitom střelnou zbraň nebo oběšení, kde je šance na záchranu velmi malá. Ženy oproti tomu přistupují spíše k předávkování léky a lékařům se daří je zachránit. Většinou se jedná o sebevraždy demonstrativní, podle statistik ženy takové pokusy dělají 4× častěji než muži. Nejčastěji k tomuto činu přistupují lidé mezi 45 a 50 lety, nejčastějším způsobem je oběšení. Podle výzkumů je 30-90 % (záleží na postoji autora výzkumu) sebevražd spojeno s psychickými poruchami, typicky s depresemi, závislostí na alkoholu, schizofrenií a poruchami osobnosti (nejvíce s emočně nestabilní a antisociální). Počet sebevražd se do roku 2007 (včetně) dlouhodobě snižoval a očekává se, že tento trend bude, navzdory přechodnému zvyšování (2008-2013), dále pokračovat. To je způsobeno také kvalitnějšími antidepresivy a kvalitnější psychiatrickou péčí. Významné nárůsty počtu sebevražd jsou svázány s obdobím zásadních změn, ať již se jedná o třicátá léta 20. století (ekonomická krize, začátek 2. světové války) nebo přelom 60. a 70. let 20. století (normalizace). Poválečné maximum patří roku 1970 s 2 824 zemřelými sebevraždou. Zvláštní pozornost si zaslouží[zdroj?", "question": "Čím je také způsobeno, že se počet sebevražd dlouhodobě snižuje?", "answers": ["kvalitnějšími antidepresivy a kvalitnější psychiatrickou péčí"]}
{"title": "Hebrejština", "context": "Obě hebrejská označení jsou však doložena až z Mišny. Podrobnější informace naleznete v článku Hebrejské písmo. K zápisu hebrejštiny se používá hebrejské písmo, jehož podoba se v průběhu dějin proměňovala. V období 10. – 6. století př. n. l. se pro zápis hebrejštiny používalo tzv. paleohebrejské písmo, jež vycházelo z fénického písma. S rostoucím vlivem aramejštiny se však k zápisu hebrejského textu stále více užívaly aramejské znaky, jež byly pro zápis hebrejštiny uzpůsobeny do tzv. kvadrátního písma. V dalším průběhu se vyvinuly další typy hebrejského písma, svou výsadní pozici si však kvadrátní typ písma dochoval dodnes. Hebrejština se zapisuje zprava doleva a zpravidla jen pomocí 22 konsonantů, které tvoří abecedu. Vokály, akcenty a případně další znaky do abecedy nepatří a používají se jen jako pomůcka k zajištění správného čtení textu, a to zejména v případě posvátných hebrejských textů. Hebrejské číslice je kvazi-desítková abecední číselná soustava používající písmena hebrejské abecedy. Systém byl upraven z řeckých číslic na konci 2. století před naším letopočtem. Mezi nejstarší a nejdůležitější hebrejské písemné památky pocházející z doby izraelského a judského království patří tzv. Gezerský kalendář (10. stol. př.n.l.), Samařská ostraka (cca 8. stol. př.n.l.), Šíloašský nápis (cca 700 př.n.l.) nebo Lakíšská ostraka z Lachiše a Tel Aradu (zhruba z doby těsně před pádem Jeruzaléma v r. 586 př.n.l.). Tyto texty mají oproti biblické hebrejštině jednodušší formu, téměř se u nich nevyskytují písmena sloužící jako podklady pro samohlásky (tzv. defektivní psaní, např. צ oproti צ (skála), א oproti א (muž)). V těchto nápisech se rovněž nevyskytují pozdější diftongizované tvary ( י jn oproti י jajin, víno), naopak v Gezerském kalendáři se vyskytuje vzácná forma duálového tvaru ve statu konstruktu zakončená na -o (י jarcho, dva měsíce). Rovněž tyto nápisy obsahují některá slova, která se nevyskytují v biblické hebrejštině. Související informace naleznete také v článku Klasická hebrejština.", "question": "Do jaké rodiny jazyků patří hebrejština?", "answers": ["Hebrejština"]}
{"title": "Kontinentální hokejová liga", "context": "KHL má nejvyšší celkovou návštěvnost v Evropě s 5,32 miliony v základní části. == Struktura sezóny == Od roku 2010 se změnila struktura ligy, kluby jsou nyní rozděleny podle geografické polohy a vznikly dvě konference – Východní a Západní, každá konference se dále dělí do dvou divizí. Každý tým v sezóně hraje minimálně dvě hry proti každému z ostatních týmů. V play-off hraje nejlepších osm klubů z každé konference a to na čtyři vítězné zápasy, ve finále vítězové hrají o Gagarinův pohár. == Hráči == V ruských klubech KHL může hrát jen pět zahraničních hráčů, což znamená, že v základní sestavě může nastoupit pouze 5 hráčů, kteří nemají ruské občanství. Během minulé sezóny hráli v lize hráči minimálně třinácti různých národností. V posledních dvou letech vede KHL spor s NHL ohledně hráčů, kteří nedovoleně odejdou buď z KHL nebo z NHL. Asi nejznámějším hráčem, kterého se tento spor týká je Alexandr Radulov, který v roce 2008 utekl ze zámořského Nashvillu Predators do ruské Ufy. V říjnu 2010 byl konflikt mezi ligami vypořádán, když obě podepsali novou dohodu ke ctění jejich vzájemných smluv s hráči. == Historie složení týmů == Sezóna 2008/2009 – prvního ročníku se zúčastnilo 24 klubů z Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Lotyšska.", "question": "Jakou zkratku má Kontinentální hokejová liga?", "answers": ["KHL"]}
{"title": "Step (tanec)", "context": "Step (z angličtiny) je druh tance, který tančí jak sóloví tanečníci, tak skupiny, převážně pouze nohama, zbytek těla jen vyvažuje, a provádění tance se neúčastní. Chodidla nohou vyklepávají patami a špičkami hudební rytmus. K tomuto účelu se nosí speciální obuv opatřená kovovými plíšky. I když Češi znají tento tanec pod pojmem step, v angličtině se používá převážně výraz tap dance. Existují i další názvy, například Clogging, což je jiná varianta tance, tzv. americký step. V poslední době v Česku vzrůstá popularita irského stepu. Americký step Clogging – westernové stepování Irský step Moderní step Street step neboli pouliční step Step vznikal od poloviny 18. století v oblasti New Yorku, kde mezi sebou v tancích soutěžili irští, skotští a afričtí přistěhovalci. Z této směsi \"nožních tanců\" z mnoha zdrojů se vyvinul původní tap. Koncem 19. století byl tanec znám pod názvem jazz dance. Step ovlivnil nový hudební žánr jazz. Do dnešních dnů se jazzová hudba, jako nejvhodnější, používá pro stepování. Je však možné stepovat i bez hudebního doprovodu. Od roku 1900 do roku 1955, byl tap dance převládajícím druhem tance na tanečních vystoupeních ve Spojených státech amerických. Ve všech městech Spojených států byli kvalifikovaní tanečníci. Řetězce sálů Vaudeville a T.O.B.A. (Black Vaudeville) najímaly mnoho profesionálních tanečníků. Vaudevillští tanečníci jezdili na turné po amerických městech. Putující umělci ovlivňovali tance po celé zemi, ovlivnil například i lindy hop, který některé prvky stepu přejal. Základem stepu jsou nejjednodušší kroky jako např. step, tap, stamp, pick-up, heel..., ze kterých jsou složeny složitější, např. rag time, crawling, the wizard of Oz, ... Tap – úder bříškem chodidla bez přenesení váhy Step – úder bříškem chodidla s přenesením váhy Brush – úder s menším švihem chodidla (! ) vpřed Back – úder s menším švihem chodidla vzad Heel – úder stojné paty Stamp – úder na celou plochu nohy s přenesením váhy Stomp – úder na celou plochu nohy bez přenesení váhy Dig – úder připomínající kopnutí Crawl – úder špičkou boty nejčastěji za stojnou nohou. Scuff – úder druhou (zadní) polovinou paty bez přenesení váhy Pick-up – úder bříškem chodidla ze zvednuté špičky Shuffle – brush a back Scuffle – scuff a step Flap – brush a step Bill Robinson (známý také jako Bill Bojangles Robinson, otec.", "question": "Který tanec vyžaduje obuv opatřenou železnými plíšky?", "answers": ["Step"]}
{"title": "BK Kondoři Liberec", "context": "BK Kondoři Liberec (celým názvem: Basketbalový klub Kondoři Liberec) je český basketbalový klub, který sídlí v Liberci v Libereckém kraji. Klub byl založen v roce 2005 s úmyslem přivést do Liberce prvoligový basketbal, proto si hned po založení koupil právo na účast v 1. lize. Okamžitě (sezóna 2005/06) se podařil postup do NBL kde odehrál 3 sezony. Od sezóny 2018/19 působí ve třetí nejvyšší basketbalové soutěži v České republice. Dne 29.4.2009 byl liberecký klub (100% podíl v klubu) odkoupen brněnskými podnikateli Jiřím Hosem a Radkem Konečným, kteří přesunuli licenci na NBL do Brna. V něm byl po finančnímu krachu BC Brno v roce 2008 a sestupu BBK Brno v roce 2007 vytvořen nový klub s názvem Basketball Brno. Důvodem pro prodej libereckého klubu byl malý zájem o basketbal v regionu a tím pádem i nedostatečná návratnost investic. Liberecké firmě MSV SYSTEMS CZ s.r.o (které dlouhodobě podporuje mládež Kondorů) nebyl osud týmu lhostejný, sehnala finance na další sezonu 2009/10 a odkoupila prvoligovou licenci od BK Jičín. Kondoři hrají domácí zápasy v liberecké hale Kort (Jeronýmova 570/22 , Liberec, PSČ 47001). Finanční prostředky pro sezonu [2010/11 ale byly velmi okleštěny, proto tým opustila většina hráčů. Liberečtí tuto situaci vyřešili, povolali hráče z okolních klubů a kádr doplnili odchovanci. Své domácí zápasy odehrává ve sportovní hale Kort s kapacitou 80 diváků. == Umístění v jednotlivých sezonách == Zdroj: Legenda: ZČ - základní část, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Oficiální stránky (česky)", "question": "Ve kterém městě sídlí BK Kondoři Liberec?", "answers": ["v Liberci"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Jeseníky", "context": "AOPK ČR Regionální pracoviště Správa CHKO Jeseníky Poloha Stát Česko Česko Kraj Moravskoslezský a Olomoucký kraj Umístění Jeseník Souřadnice 50°2′37″ s. š., 17°12′37″ v. d. Geodata (OSM) OSM, WMF Chráněná krajinná oblast Jeseníky Další informace Kód 83 Web www.jeseniky.ochranaprirody.cz Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse CHKO Jeseníky je chráněná krajinná oblast v pohoří Hrubý Jeseník, vyhlášená v roce 1969. CHKO se nachází v severovýchodní části České republiky. Svou výměrou 744 km2 (dle GIS) se řadí k největším CHKO v České republice. CHKO leží na území Moravskoslezského a Olomouckého kraje, na částech okresů Jeseník, Šumperk a Bruntál. Do CHKO zasahují územní obvody obcí s rozšířenou působností – Jeseník, Šumperk, Bruntál, Krnov a Rýmařov. Do CHKO spadá celkem 61 katastrálních území, z toho 41 plně a 20 částí katastru. Sídlo Správy CHKO Jeseníky je v Jeseníku. Chráněná krajinná oblast Jeseníky byla zřízena Výnosem Ministerstva kultury ČSR č. j. 9886/69-II/2 ze dne 19. června 1969 podle §8 odst. 2 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Součástí výnosu je příloha, kterou se vymezuje území CHKO (popis hranic), plocha CHKO je podle zřizovacího výnosu je 740 km2. Předměty ochrany Předměty ochrany nejsou ve vyhlášce přesně vyjmenovány. Důvodů k existenci CHKO Jeseníky je však několik:Petrovy kameny vysokohorské bezlesí – Pouze 3 pohoří v ČR dosahují výšek nad horní hranici lesa (Krkonoše, Hrubý Jeseník, Králický Sněžník). vysoká lesnatost a smrkové pralesy – Lesnatost dosahuje 80 % (Jeseníky jsou nejlesnatější CHKO v ČR), kromě smrkových pralesů stojí za pozornost i zachovalé fragmenty bučin. parková hranice lesa – Na rozdíl od Krkonoš nebo Tater v Jeseníkách nerostla kleč, proto se vyvinula unikátní hranice lesa připomínající parkovou úpravu. rašeliniště a prameny – Voda hraje velmi významnou úlohu v krajině, mnohá rašeliniště jsou chráněná v rámci přírodních rezervací, prameny zapříčinily vznik několika lázeňských středisek (Karlova Studánka, Jeseník, Lipová-lázně, Velké Losiny).NPR Rašeliniště Skřítek vzácné druhy rostlin a živočichů – Jedná se především o jesenické endemity, ale nejen o ně. lidová architektura – Posláním CHKO je také ochrana kulturního dědictví. štoly a podzemí – Na území CHKO je mnoho poddolovaných míst, která jsou nejen technickou památkou, ale také poskytují prostor jako zimoviště četným letounům. krajinný ráz, louky a meze – Např. květnaté druhově bohaté louky. geomorfologie – V CHKO se dají najít různé geomorfologické tvary, např. ledovcový kar Velké kotliny, mrazový srub Petrových kamenů, četná kamenná moře, zachovalá geomorfologie říčních toků a další.", "question": "Jaká je rozloha Chráněné krajinné oblasti Jeseníky v kilometrech čtverečních?", "answers": ["744"]}
{"title": "Tunisko", "context": "Tunisko (oficiálně Tuniská republika) je stát v severní Africe. Jeho název je odvozen od pojmenování hlavního města Tunisu. Na rozloze 163 610 km2 žilo v roce 2013 přes 10,8 milionu lidí. Tunisko leží v Severní Africe, pouhých 150 km od Sicílie a tedy od Evropy. Na západě má 965 km dlouhou hranici s Alžírskem, na jihovýchodě 459 km s Libyí a ze severovýchodu a severu je jeho pobřeží v délce 1 148 km omýváno Středozemním mořem. Hlavním pohořím je masiv Dorsale, který je pokračováním pohoří Atlas. V severovýchodní části země poblíž hranic s Alžírskem je nejvyšší tuniská hora Džabal aš-Šánabí s výškou 1 544 m n.m. Severní části země vévodí náhorní pláně a úrodné údolí řeky Medžerda (Medjerda). Medžerda pramení ve východním Alžírsku a je jedinou stálou řekou v Tunisku (ostatní jsou sezónní). Jižně od horského masivu Dorsale se táhnou vyprahlé, neúrodné stepi, přecházející v šotty (solná jezera). Jižněji už je jenom poušť. Tunisko leží v subtropickém pásu. Horké suché léto zde trvá od května do října. Zimní období je mírné, chladné proudy z Atlantiku přináší vítr a déšť. V severních částech země je i jaro a podzim, byť mnohem kratší než v Evropě.", "question": "Kterým mořem je omýváno Tunisko ze severovýchodu?", "answers": ["Středozemním"]}
{"title": "Leonardo da Vinci", "context": "Leonardo di ser Piero da Vinci (15. dubna 1452 Anchiano u Vinci – 2. května 1519 Le Clos Lucé u Amboise) byl italský malíř, čelní představitel renesanční malby, mimo jiné autor nejslavnějšího obrazu všech dob, portrétu zvaného Mona Lisa (kolem 1503–06, Louvre, Paříž). Proslul také jako všestranná renesanční osobnost: vedle malířství byl i sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér. Byl nemanželským synem notáře Piera a venkovanky Cathariny. Narodil se ve 22.30 a byl pokřtěn za přítomnosti deseti kmotrů. Matka se o rok později provdala za muže jménem Accattabrigo, otec o čtyři měsíce dříve uzavřel sňatek s dcerou florentského notáře. Otec Leonarda uznal za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání. O jeho dětství se nedochovaly žádné zápisy, a tak se o jeho mladických letech můžeme pouze dohadovat. O mladém Leonardovi se ví jen tolik, že byl příjemného vzhledu a tak silný, že mohl ohýbat železné pruty. Leonardo byl nadaný v mnoha různých oborech, počínaje malířstvím přes sochařství, stavitelství, hraní na loutnu, a v neposlední řadě byl také výborný vynálezce. Jako vědec předznamenal činnost Galilea Galileie, Francise Bacona, Isaaca Newtona a dalších. Měl správnou představu o pohybu planet, gravitaci, vlnění, hoření, o koloběhu krve atd. Jako vynálezce předvídal nebo navrhl princip bagrů, odstředivky, dmychadla, zemních vrtáků, kolesové lodi, letadla, padáku, potápěčského úboru, rýhované hlavně, šlapacího soustruhu, tiskařského lisu, závitníku a závitnice, tkacího stroje a mnoha dalších. Nakreslil spoustu různých skic, plánů či vynálezů, které se realizovaly až v 19. nebo 20. století. Leonardo da Vinci po sobě zanechal mnoho nedokončených maleb i vynálezů, a něco se i za ta staletí ztratilo – výzkum Leonardových deníků není dodnes ukončen. Zachovalo se 3 500 svazků technických náčrtků a 48 až dosud nalezených svazků rukopisů a poznámek, většinou šifrovaných. Leonardo také oplýval neobyčejnou sílou.[zdroj? ] 1457–1466 chodil ve Vinci do školy, 1466 se přestěhoval s otcem do Florencie. Ve věku 15 let nastoupil do učení v renomované dílně Andrea del Verrocchio společně se Sandrem Botticellim, Pietrem Peruginem a Lorenzem di Credi ve Florencii, kde namaloval anděla na obraze \"Křest Krista\". Při malbě použil jinou techniku malování, než jaká byla do té doby běžná, která umožňovala jasnější a výraznější barvy, a tak Leonardův anděl na celé kresbě vynikl a stal se dominantní postavou na plátně. Když k tomu připočteme jemnou techniku da Vinciho rukou, tak výsledek byl natolik kolosální, že i sám velký Verrocchio uznal, že ho jeho učedník s náskokem předstihl, a údajně se rozhodl, že sám již nikdy malovat nebude.", "question": "Kdo je autorem portrétu Mona Lisa?", "answers": ["Leonardo di ser Piero da Vinci"]}
{"title": "Vikariát Tábor", "context": "Vikariát Tábor Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: nezávislé zdroje Táborský vikariátDiecéze diecéze českobudějovická Provincie česká Okrskový vikář Mgr. Michal Pulec[1] Další úřad vikáře administrátor farnosti Tábor[2] Údaje v infoboxu aktuální k 2017 (VIII.) Kostel Proměnění Páně v Táboře Vikariát Tábor je jedním z deseti vikariátů českobudějovické diecéze. Skládá se ze 43 farností, v duchovní správě působí 17 kněží. Okrskovým vikářem je Michal Pulec, administrátor v Táboře. Vikariátní sekretář není obsazen. Na území vikariátu se nachází významné mariánské poutní místo Klokoty, které je jedním z míst v českobudějovické diecézi se Svatou bránou milosrdenství v rámci Jubilejního roku milosrdenství (8. 12. 2015 – 20. 11. 2016). Jedinou církevní školou v táborském vikariátu je Církevní základní škola Orbis-Pictus v Táboře. Seznam farností Farnosti vikariátu FarnostSprávceDalší duchovní ve farnostiFarní kostel Bechyně P. Mgr. Tomáš Hajda, administrátor sv. Matěje Borotín u Tábora P. Vladimír Koranda, administrátor excurrendo Nanebevstoupení Páně Budislav P. Mgr. Jan Hamberger, administrátor excurrendo P. Mgr. Pavel Berkovský, výpomocný duchovní Nanebevzetí Panny Marie", "question": "Z kolika farností se skládá vikariát Tábor?", "answers": ["ze 43"]}
{"title": "Spytihněv I", "context": "Spytihněv I. (kolem r. 875 – 915) byl český kníže z rodu Přemyslovců, starší syn Bořivoje I. a jeho ženy Ludmily. Spytihněvovým mladším bratrem byl jeho následník na českém knížecím stolci Vratislav I. == Mezi Velkou Moravou a Bavorskem == V době otcovy smrti nebyl ještě zletilý, takže Čechy spadaly krátký čas pod přímou vládu velkomoravského Svatopluka. Nástup mladého Přemyslovce na knížecí stolec se časově přibližně překrýval se skonem nejslavnějšího panovníka Velké Moravy někdy v roce 894. Poté se rodící český stát odpoutal od Velké Moravy a začal se orientovat na východofranskou říši, především na Bavorsko. Čechy se roku 895 vymanily ze závislosti na velkomoravské říši. Podle Fuldských letopisů se téhož roku objevil na Říšském sněmu v Řezně, aby vzdal poctu Východofranckému králi Arnulfu Korutanskému. Dle latinské liturgie byl proto prvním křesťanským vládcem v Čechách, byť Metoděj pokřtil už Bořivoje I. == Spytihněv I. jako kníže == Za vlády Spytihněva I. byla celá plošina ostrohu nad řekou Vltavou, kde jeho otec nechal vystavět kostelík Panny Marie, obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Spytihněv je pravděpodobně také zakladatelem skupiny hradišť, která stála na hranicích původní přemyslovské domény (tzv. knížecího rodového patrimonia). Jedná se o hradiště Tetín, Libušín, Budeč, Mělník, Stará Boleslav a Lštění. Pro tato hradiště je společná vzdálenost od centra - Pražského hradu (26–34 km), podobný způsob výběru místa a výstavby, i způsob, jakým jsou zmiňována v písemných pramenech (vždy druhořadé vůči Pražskému hradu). Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Spytihněvovou manželkou byla zřejmě žena pohřbená několik let po jeho smrti do jeho hrobky na Pražském hradě pod podlahou kostela Panny Marie a jejíž náušnice pocházejí nejvýš z prvních desetiletí 10. století. O jejich případných potomcích není nic známo. == Související články == Knížecí rodové patrimonium == Literatura == BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu 568-1055.", "question": "Byl následníkem Spytihněva I. jeho mladší bratr?", "answers": ["Spytihněvovým mladším bratrem byl jeho následník na českém knížecím stolci Vratislav I."]}
{"title": "Bělehrad", "context": "Bělehrad (srbsky Б / Beograd) je hlavním a největším městem Srbska. Mezi lety 1918-1941 a 1946-1992 byl také hlavním městem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. V roce 2011 zde žilo přes 1 160 000 obyvatel, aglomerace čítá přes 1,65 milionu lidí. Město leží na soutoku řek Dunaj a Sáva. Související informace naleznete také v článku Dějiny Bělehradu. Bělehrad, který se nachází na strategickém soutoku dvou řek, patří k velmi starým městům a místům, kde kontinuální osídlení trvá již několik tisíc let. Již v dobách Keltů zde existovala osada. Tu později Římané, kteří město nazývali Singidunum, rozšířili a přebudovali i přístav pro svoji říční flotilu. Od 6. století město patřilo Byzantské říši, po stěhování národů a úpadku Cařihradu se sem nastěhovali Slované. Město ale trpělo pod náporem jak uherských, tak benátských útoků, neboť oba státy se snažili získat tuto oblast pod svoji kontrolu. V roce 1284 se Bělehrad stal poprvé hlavním městem Srbska. Mezi lety 1316-1402 byl ale také součástí Uher. V roce 1402 se Bělehrad stal hlavním městem posledního srbského státu v středověku - Srbského despotátu. Nyní tak nachází k dalšímu rozkvětu města a i srbského státu jako takového. V období husitských válek a úpadku těžby stříbra v Českých zemích, které patřily k významným vývozcům tohoto kovu, se Srbsko stalo státem s největší těžbou stříbra, což umožnilo srbskému králi Štěpánu Lazarevičovi udělat z Bělehradu jedno z největších kulturních a hospodářských měst Evropy. Turecké obléhání Bělehradu se odehrálo mezi 4. a 22. červencem roku 1456. Město se hrdinně bránilo, nicméně počet výpadů ze strany stále agresivnějšího islámského souseda se zvyšoval. V důsledku tureckých nájezdů řada vysoce vzdělaných lidí z Byzance, Bulharska, Řecka a Makedonie utekla do Bělehradu.", "question": "Leží Bělehrad na soutoku čtyř řek?", "answers": ["Bělehrad, který se nachází na strategickém soutoku dvou řek, patří k velmi starým městům a místům, kde kontinuální osídlení trvá již několik tisíc let."]}
{"title": "Psion", "context": "Psion je značka kapesních počítačů stejnojmenné firmy velikosti školního penálu. Nejnovější řady Psionů obsahují standardní řady Microsoft Office. Příslušenstvím počítačů Psion je síťový adaptér, hlavní a záložní baterie včetně paměťových karet a kabelu pro spojení s PC. Psion má operační systém EPOC, který se rozlišuje na EPOC16 (starší verze) a EPOC32 (novější verze). Firma Psion byla založena v roce 1980 a vyvíjela software pro počítače ZX81 a ZX Spectrum. V roce 1984 firma uvádí kapesní počítač Psion Organiser s jednořádkovým displejem, který obsahoval velmi jednoduchou \"databázi\", kalkulátor a hodiny. Počítač neobsahoval operační systém. V roce 1986 byl uveden výrazně vylepšený model Psion Organiser II. Mezi hlavní vylepšení patřil dvouřádkový displej, lepší paměťové moduly, více aplikací (např. diář nebo budík), možnost programování vlastních aplikací v jazyce OPL (Organiser Programming Language, podobný BASICu, ale s kompilátorem do mezikódu, což tehdy nebylo obvyklé). K počítači bylo také možné připojit další moduly (např. port RS232), čímž značně vzrostly možnosti využití tohoto počítače. Začala tak \"éra Psionů\". Roku 1987 byl zahájen vývoj zařízení \"SIBO\" (SIxteen Bit Organiser) a současně také multitaskingového operačního systému EPOC. Od roku 1991 se začaly prodávat počítače Psion Series 3. Postupem času byly vyvinuty verze Psion Series 3 (1991), Psion Series 3a (1993), Psion Series 3c (1996), Psion Series 3mx (1998) a ještě ruská verze Psion Series 3aR. Tyto počítače bylo již možné označovat jako PDA (Personal Digital Assistant), navíc obsahovaly textový procesor, tabulkový kalkulátor, databáze a další aplikace, které bylo možné tvořit v jazyce OPL. S modemem se počítač dokázal připojit do Internetu.", "question": "Jak se jmenuje starší verze operačního systému EPOC?", "answers": ["EPOC16"]}
{"title": "Jsoucno", "context": "Jsoucno je obecné filosofické označení pro cokoliv, co jest, nejčastěji pro jednotlivé věci, které se kolem nás vyskytují. Jsoucna se tedy vyznačují tím, že jsou, že se účastní bytí; nicméně nelze říci, že by bytí bylo jejich vlastností (atributem): bez něho by totiž vůbec nebyla. Naopak s bytím dělá člověk zkušenost zpravidla na různých jsoucnech či entitách. Rozdíl mezi pojmy bytí a jsoucna, který je základem ontologie Martina Heideggera, je vyložen v heslu bytí. Počínaje Parmenidem filosofové hledali, co je pro všechna jsoucna charakteristické. Parmenidés ostře rozlišil jsoucí a nejsoucí a domníval se, že v pravém slova smyslu jest jen to, co je vždycky a stále stejné, takže věci pomíjivé a proměnlivé pokládal za nejsoucí, klamné. Tento názor ovlivnil i Platóna a vedl k zavedení pojmu ideje. Aristotelés tuto nesnáz řeší tak, že rozlišuje možnost (dynamis) a uskutečnění (energeia): věc vzniká jen proto, že už předtím byla možná. Od Aristotela pochází i důležité rozlišení mezi podstatou a atributy: podstata je to, co věc činí tím, čím je (například psa psem nebo nůž nožem), kdežto atributy se mohou měnit. Pes může vyrůst, nůž třeba zrezivět, aniž by přestal být nožem. Toto rozlišení souvisí se strukturou výpovědi: podstatnému jménu se přisuzují různé vlastnosti (atributy, případky). Související informace naleznete také v článku Nominalismus a realismus. Důležitý spor o povahu jsoucna vypukl ve středověké scholastice a týkal se toho, zda \"jsou\" v pravém slova smyslu spíše univerzálie (obecniny), to jest předměty (denotáty) obecných pojmů, jako je \". pes\" nebo \"člověk\", což je stanovisko Platónovo i středověkého realismu, anebo zda skutečně jsou jen jednotlivé předměty či \"výskyty\" (případně individua), kdežto obecné pojmy jsou pouhá označení čili jména. Tento názor se nazývá nominalismus. Spor těchto dvou názorů trvá pod různými jmény dodnes. Tak se dnes většinou domníváme, že skutečné jsou jen \"konkrétní\" či jednotlivé věci a také existencialismus 20. století představu obecného silně zpochybnil. Na druhé straně ale předmětem empirické vědy mohou být jen celé třídy \"stejných\" věcí – bakterií, psů nebo mlhovin.", "question": "Co podle Parmenida jest?", "answers": ["co je vždycky a stále stejné"]}
{"title": "Kyberpunk", "context": "Kyberpunk (anglicky cyberpunk) je podžánr science fiction (vlivný hlavně v 80. a 90. letech 20. století), v němž hrají zásadní roli informační technologie, počítače a umělá inteligence. Často je námětem činnost hackerů pohybujících se v undergroundovém prostředí. Příběh je typicky zasazen do dystopického světa, který ovládají mamutí nadnárodní korporace a organizovaný zločin. Zápletka je často koncipována v duchu detektivní drsné školy. Kyberpunk dále charakterizuje nihilistický nádech s dotekem japonské kultury, všudypřítomné drogy, hrdina s cynickým pohledem na svět, většinou s kyberimplantáty po těle a čas od času ponořený v kyberprostoru. Děj se téměř vždy odehrává v blízké budoucnosti. Děj se většinou odehrává na Zemi nebo v blízkosti Země. Děj se aspoň zčásti odehrává v kyberprostoru. Děj obsahuje témata a problémy, které alespoň částečně zasahují do současného života a světa. Není potřeba přílišné abstrakce a představivosti, aby se čtenář s hrdiny mohl ztotožnit. Některé nadnárodní korporace známé v čase napsání díla ještě existují, setkáváme se se staršími postavami, které se narodily ve stejné době jako autor. Prostředí a politická situace je většinou predikcí na základě současného stavu. V drtivé většině případů nejsou předmětem děje mimozemské bytosti či jejich kontakt s lidmi. Většinou se setkáváme s umělou inteligencí obdařenými stroji, roboty, androidy, kyborgy anebo s lidmi s implantáty fyzické i mentální povahy (rozšířená realita), virtuálními osobnostmi, avatary a podobně. Protagonistou je většinou morálně nejednoznačná postava. Slovo kyberpunk vymyslel spisovatel Bruce Bethke, který napsal stejnojmenný příběh. Kyberpunk je odvozený od slov kybernetika (věda o řízení, obvykle je spojována s informatikou a robotikou) a punk . Význam slova se však už objevil v různých pracích autorů čtyřicátých a padesátých let, kteří se zabývali strukturalizací technologické fikce a odcizením jedince v hi-tech vykonstruovaných megalopolích, jmenujme např. Samuel R. Delanyho. Mezi předchůdce kyperpunku patří také autoři literárního undergroundu – například William S. Burroughs. Ovšem až William Gibson v díle Neuromancer specifikoval hnutí a \"zaobalil\" rašící kyberpunkovou kulturu z nahodilého povědomí v potuchu a mínění, jež význam kyberpunku pokryl. Dalším stěžejním dílem kyberpunku je např. román Bruce Sterlinga Schismatrix. Kyperpunk trvale změnil tvář mainstreamové science fiction literatury a přispěl tomu, že zhruba od 90. let 20. století se kyberpunkové postupy a související témata jako nanotechnologie a technologická singularita staly její běžnou součástí.", "question": "Co charakterizuje kyberpunk?", "answers": ["nihilistický nádech s dotekem japonské kultury, všudypřítomné drogy, hrdina s cynickým pohledem na svět, většinou s kyberimplantáty po těle a čas od času ponořený v kyberprostoru"]}
{"title": "Otmar Daniel Zinke", "context": "Otmar Daniel Zinke (10. srpna 1664 Strzegom – 8. září 1738 Broumov) byl benediktin a v letech 1700–1738 opat břevnovsko-broumovského opatství. Byl všestranným milovníkem kultury a výtvarného umění. == Život == Narodil se jako syn obchodníka Daniela Zinkeho ve Střehomi, v knížectví svídnickém. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Broumova, kde Otmar Daniel vystudoval klášterní gymnázium a v Broumově také vstoupil k benediktinům do noviciátu, ve studiu pokračoval na arcibiskupském semináři v Praze. Patří k nejvýznamnějším opatům břevnovsko-broumovských benediktinů. V době, kdy byl opatem, inicioval obnovu břevnovského kláštera, přestavbu broumovského kláštera a stavbu broumovské skupiny barokních kostelů stavitelů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových. Do broumovské skupiny barokních kostelů patří kostel svaté Máří Magdaleny (Božanov) kostel Všech svatých (Heřmánkovice) kostel svatého Jiří a svatého Martina (Martínkovice) kostel svaté Barbory (Otovice) kostel svatého Jakuba Většího (Ruprechtice) kostel svaté Markéty (Šonov) kostel svatého Michaela archanděla (Vernéřovice) kostel svaté Anny (Vižňov) kostel svatého Prokopa (Bezděkov nad Metují) == Externí odkazy == Gymnázium Broumov Cestování.idnes.cz", "question": "Kdo byl v letech 1700-1730 opatem břevnovsko-broumovského opatství?", "answers": ["Otmar Daniel Zinke"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1996", "context": "XXVI. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 19. července až do 4. srpna 1996 v Atlantě v USA. Zúčastnilo se jich 10281 sportovců ze 197 zemí. Soutěžilo se v 271 disciplínách. V průběhu volby pořadatelského města se hodně spekulovalo o tom, zda by čest hostit letní olympiádu neměly mít Athény (na počest stého výročí prvních novodobých olympijských her). Volba ale nakonec rozhodla pro Atlantu, americké město ve státě Georgia. Hry tradiční formulkou otevřel prezident Bill Clinton a olympijský oheň zapálil bývalý americký boxer Muhammad Ali, v té době postižený Parkinsonovou chorobou. Atmosféra olympiády byla poznamenána teroristickým útokem 27. července 1996, kdy výbuch bomby v olympijském parku zabil jednoho člověka a 110 lidí zranil. Vlajky visely na půl žerdi, ale soutěže nebyly přerušeny. Nejlepším výkonem celých her se 1. srpna 1996 stala fenomenální dvoustovka sprintera Michaela Johnsona v čase nového světového rekordu 19,32 s. Ten byl o 2 setiny sekundy (19,30 s.) překonán až o 12 let později jamajským sprinterem Usainem Boltem na OH v Pekingu. Her se zúčastnili sportovci z celkového počtu 197 zemí. Z nich se 24 účastnilo letních olympijských her poprvé (z toho 11 nástupnických zemí po rozpadu SSSR). Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi. Podrobnější informace naleznete v článku Česko na Letních olympijských hrách 1996. Obrázky, zvuky či videa k tématu Letní olympijské hry 1996 ve Wikimedia Commons www.olympic.cz", "question": "Kde se uskutečnily XXVI. letní olympijské hry?", "answers": ["Atlantě v USA"]}
{"title": "Den svatého Valentýna", "context": "Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn), se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů. Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do \"urny lásky\" vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho \"miláčkem\" v následujícím roce. Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven. K Valentýnu se váže celá řada zvyků, které pomalu pronikají i do českého prostředí - a to zejména pod tlakem obchodníků. Jedná se především o společnou oslavu svátku zamilovanými páry, darování valentynských přáníček - vyznání lásky (tzv. Valentýnky) nebo uzamykání zámečků lásky, které původně s Valentýnem ale téměř nesouvisí. Není bez zajímavosti, že právě období Valentýna každoročně zvedá poptávku po visacích zámcích, na což reagují také výrobci, kteří nabízí visací zámečky s valentýnskými motivy.", "question": "Kdy se slaví svátek svatého Valentýna?", "answers": ["14. února"]}
{"title": "Painit", "context": "Painit je velmi vzácný minerál ze skupiny borátů. Byl objeven a popsán v roce 1950 v Myanmaru britským mineralogem a obchodníkem s drahokamy Arthur C. D. Painem. Poté co byl potvrzen jako nový druh, byl pojmenován po něm. Painit obsahuje vápník, zirkon, bór, hliník a kyslík. Obsahuje i stopové množství chromu a vanadu. Má oranžovo-červenou až hnědavě-červenou barvu, podobně jako topaz, kvůli stopovému množství železa. Jeho krystaly jsou v přirozeném šestiúhelníkovém tvaru. == Vznik == Vznik tohoto minerálu momentálně není zcela objasněn, jelikož byl zatím nalezen pouze na štěrkových rozsypech bohatých na bór a zirkon s dalšími doprovodnými drahokamy podobného složení. == Výskyt == Mnoho let byly známy pouze tři malé krystaly, ovšem časem tento počet narostl na 25 vzorků. V poslední době byly vzorky painitu nalezeny na novém místě v severní Barmě. Předpokládá se, že další výzkumy v této oblasti přinesou další nové krystaly. Rozsáhlý průzkum v oblasti Mogok určil několik nových míst s výskytem painitu, které byly důsledně prozkoumány a vyústily v několik nových vzorků. Původně bylo několik známých vzorků v soukromém vlastnictví. Zbytek kamenů byl rozdělen mezi British Museum of Natural History, Gemological Institute of America, California Institute of Technology a GRS Gem Research Laboratory v Lucernu, Švýcarsko. == Využití == Painit se brousí jako drahý kámen a je extrémně vzácný. Od toho se také odvíjí jeho tržní cena, která se pohybuje okolo 50 000 až 60 000 dolarů za karát. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Painite ve Wikimedia Commons (anglicky) painite na webu gemdat.org == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Painite na anglické Wikipedii.", "question": "Jaké množství chromu a vanadu obsahuje painit?", "answers": ["stopové"]}
{"title": "Doktor práv", "context": "== Obdobné tituly v jiných zemích == Na Slovensku platí prakticky stejná úprava jako v Česku. Absolvent magisterského právnického studijního programu může vykonat rigorózní zkoušku, jejíž součástí je i obhajoba rigorózní práce, a získat tím titul doktor práv (ve zkratce JUDr.).V Německu, stejně jako v Rakousku, je podobným titulem ve. zkratce Dr. iur. (Doktor iuris), případně Dr. jur. (Doktor juris), který je ale nejvyšší akademickou hodností v oboru práva a odpovídá tedy titulu Ph.D. Ve svém významu je brán buď jako doktor práv, nebo jako doktor jurisprudence (právní vědy). Udělován je na základě obhájení doktorských tezí, které musí vyjít jako publikace nebo jako soubor článků a které musí obsahovat vlastní výzkum, a dále na základě ústní zkoušky (disputace). Oproti tomu ve Spojeném království jde o titul Doctor of Laws (ve zkratce LL.D.), který je ještě vyšším než Ph.D. a který se uděluje za velmi rozsáhlou výzkumnou činnost v oboru práva, případně jako čestný titul.", "question": "Jak se ve zkratce píše akademický titul pro doktora práv?", "answers": ["JUDr."]}
{"title": "Xbox One", "context": "Počáteční politika konzole ohledně požadavků na online připojení, povinné integrace s Kinectem, nejednoznačná omezení týkající se předprodejů a sdílení použitých her, a vyšší cena v porovnání s přímou konkurencí vedly po oznámení nového Xboxu k převážně smíšeným recenzím a reakcím. Na základě této kritiky Microsoft oznámil, že od těchto omezení upustí. Historie Xbox One na E3 2013 Xbox One je nástupce Xboxu 360, předchozí videoherní konzole od Microsoftu, která byla představena v roce 2005 jako součást sedmé generace videoherních konzolí. Starší typ, který Microsoft nadále vyrábí, podstoupil několik malých hardwarových revizí, jež měly za cíl snížit jeho velikost a zlepšit spolehlivost. V roce 2010 Chris Lewis z Microsoftu uvedl, že 360 je v půli cesty svého životního cyklu, což bylo podpořeno představením senzoru Kinect, jenž měl podle Lewise prodloužit životnost konzole o dalších pět let. Původní hardware nástupce 360, obecně označovaný v branži jako „Xbox 720“, se údajně dostal do rukou vývojářů již v květnu 2011. Má se za to, že oficiální vývojářský kit, jenž nesl kódové označení Durango, byl pro vývojáře dostupný v polovině roku 2012.", "question": "Xbox 360 byl součástí jaké generace videoherních konzolí?", "answers": ["sedmé"]}
{"title": "Žítkovské bohyně (kniha)", "context": "Žítkovské bohyně je román, který napsala česká spisovatelka a kurátorka Kateřina Tučková. Knižně vyšel román poprvé v březnu 2012, podruhé v roce 2013 v nakladatelství Host v Brně. První vydání románu vyšlo v šedesátitisícovém nákladu, druhého, brožovaného vydání vyšlo 22 000 kusů. Ke konci roku 2014 se prodalo přes 100 000 výtisků; kniha vyšla ve dvanácti jazycích, mj. také v arabštině. == Ocenění == V roce 2012 kniha získala literární Cenu Josefa Škvoreckého. Dále Český bestseller 2012; Magnesia Litera 2013 - Kosmas cena čtenářů.Román byl nejpůjčovanější knihou od českého autora v českých knihovnách v roce 2013. == Obsah knihy == Dora Idesová je neteř jedné z Žítkovských bohyň zvané Surmena. Život na Kopanicích nad Starým Hrozenkovem je však tvrdý jako zdejší lidé. Muži i ženy pijí pálenku, polovina z nich je negramotná, žijí bez ohledu na okolní civilizaci i lidově demokratické zřízení. Poradili si za honů na čarodějnice, za nacistů i teď. Bohyně to neměly jednoduché nikdy. Kromě režimů, které je bez výjimky pronásledovaly, musely reagovat i na nenávist a zášť lidí, kterým jejich zaříkávání nepomohlo nebo kteří jim záviděli tu trochu věhlasu, co měly. Pro někoho čarodějnice a podvodnice, pro jiného moudré ženy, které si své dovednosti a tajemství předávají z generace na generaci po mnoho desítek let. Žítkovské bohyně svou magickou sílu čerpají z neméně magické krajiny kolem obce Žítkové na Moravských Kopanicích v Bílých Karpatech. Do této svérázné kopcovité krajiny na jihovýchodě Moravy, kde lidé žili roztroušeně po samotách a vystačili si s tím málem, co měli, se výdobytky okolního moderního světa dostávaly jen velmi pozvolna. I díky tomu zde mohly vládnout bohyně ještě takřka do nedávné minulosti. Dora Idesová jakožto poslední článek na konci řetězce rodu bohyní ze Žítkové se ocitá v rozporu. Umění bohovat ji její teta, věhlasná bohyně Surmena, nenaučila, ale Dora této skutečnosti neželí, jako vystudovaná vědkyně má k těmto pověrčivým rituálům jistou nedůvěru. Na druhou stranu však cítí, že v ní něco tajemného po jejích předchůdkyních přetrvává. Dora se rozhodne vydat cestou k odhalení tajemství, které ji celým příběhem provází jako temný stín. Pátrá ve své paměti, po archivech, i u sousedů z Žítkové.", "question": "Kdo napsal román Žítkovské bohyně?", "answers": ["Kateřina Tučková"]}
{"title": "Šípatka střelolistá", "context": "Šípatka střelolistá Šípatka střelolistá Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) Stupeň ohrožení podle IUCN málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše rostliny (Plantae) Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta) Třída jednoděložné (Liliopsida) Řád žabníkotvaré (Alismatales) Čeleď žabníkovité (Alismataceae) Rod šípatka (Sagittaria) Binomické jméno Sagittaria sagittifoliaL., 1753 Některá data mohou pocházet z datové položky. Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) je druh jednoděložné rostliny z čeledi žabníkovité (Alismataceae). Popis Jedná se o vytrvalou bahenní až vodní rostlinu, dorůstá výšky cca 30-100 cm [2], vyrůstá z krátkého silného oddenku, který má na konci ztlustlé výběžky, hlízy. Listy jsou v přízemní růžici, vynořené listy jsou dlouze řapíkaté s výrazně střelovitou čepelí, ponořené jsou dlouze čárkovité, někdy se vyvíjí i listy přechodné. Květy jsou uspořádány do květenství, jedná se o vrcholovou latu uspořádanou do trojčetných přeslenů. Květy jsou jednopohlavné, samčí jsou na delších stopkách než samičí. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou 3, korunní také 3, korunní lístky jsou bílé, na bázi mají na rozdíl od šípatky širolisté sytě fialovou skvrnu. Prašníky jsou černofialové. Gyneceum je apokarpní. Plodem jsou nažky uspořádané v souplodí, zobánek nažky je kratší než 1 mm. Detail samčího květu Rozšíření ve světě Šípatka střelolistá roste přirozeně na většině území Evropy, kromě úplného jihu a severu, na východ sahá až po západní Sibiř. Dále v Asii roste příbuzná Sagittaria trifolia [3], v Americe zase Sagittaria montevidensis [4]. Adventivně či jako pěstovaná však roste i jinde. Rozšíření v ČR V ČR roste celkem běžně hlavně v teplejších oblastech od nížin po pahorkatiny. Najdeme ji na okrajích stojatých a pomalu tekoucích vod či na obnažených dnech [2]. Častá ve společenstvu sv. Oenanthion aquaticae. Využití Vařené či opékané kořeny a hlízy jsou jedlé a chutnají podobně jak brambory, hlízy se škrobovitou příchutí. Také listy a výhonky mohou být vařeny, ale jsou trochu štiplavé [5]. Zvláště v Asii a na Havaji je i za tímto účelem pěstována [6].", "question": "Jaký typ květů má šípatka střelolistá?", "answers": ["jednopohlavné"]}
{"title": "Napoleon Bonaparte", "context": "Od roku 1800 zastával doživotní funkci prvního konzula a o čtyři roky později přiměl senát, aby jej zvolil francouzským císařem. Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814, kdy byl po krachu tažení do Ruska vojsky VI. koalice zatlačen až k francouzské metropoli a vlastními maršály přinucen abdikovat. Posléze byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud po necelém roce uprchl, vrátil se do Francie a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn. Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císařství přetrvalo 110 dní. Napoleonova vláda skončila porážkou v bitvě u Waterloo, po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců. Ti jej odsoudili k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech pobytu ve věku jednapadesáti let zemřel. Za svůj život Napoleon svedl okolo šedesáti bitev, tedy více než Alexandr Makedonský, Hannibal, Caesar a Alexandr Suvorov dohromady, a po téměř celé další století byla vojenská teorie i praxe posuzována podle jeho pravidel a přizpůsobována jeho pojetí válečnictví. Za Napoleonovy éry se Francie změnila ze stavovského feudálního státu v sociálně i občansky nově strukturovanou společnost a určovala politický trend ve značné části Evropy. Mimo jiné uskutečnil i obsáhlou reformu vnitřní správy země a v roce 1804 vydal nový občanský zákoník (Code civil), jenž se stal vzorem pro další evropské země a francouzské právo na něj dodnes navazuje. == Vzestup == === Mládí === Napoleon Bonaparte (rodným jménem Napoleone di Buonaparte) se narodil v úterý 15. srpna 1769 v korsickém městě Ajaccio jako druhý syn nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty advokáta Carla Buonaparta a jeho ženy Laetitie roz. Ramolino. V mládí jej ovlivnili korsičtí nacionalisté, kteří Francouze považovali za cizí utlačovatele. Ostrov byl totiž vojensky připojen k Francii jen tři měsíce před Napoleonovým narozením a obyvatelé litovali ztráty politické samostatnosti. V porovnání s francouzskou aristokracií žila rodina Buonapartů ve velmi skromných poměrech, nouzí však netrpěla.", "question": "Kdy se narodil Napoleon?", "answers": ["v úterý 15. srpna 1769"]}
{"title": "Tango (tanec)", "context": "Tango je tanec pocházející z Uruguaye a Argentiny. Poté se rozšířil do ostatních částí světa, kde vznikly jeho další styly, včetně toho, který vznikl v Severní Americe a Evropě a který se tančí ve sportovním tanci, kde se řadí mezi soutěžní standardní tance. Díky svému původu a povaze tance bylo tango dříve řazeno mezi latinskoamerické tance. Když se tango rozšířilo do Severní Ameriky a Evropy, bylo zjednodušeno a přizpůsobeno potřebám tradičního společenského tance a začleněno do repertoáru mezinárodních soutěží ve společenském tanci – tanečním sportu. Soutěžní tango se vyvinulo konkrétně z evropského stylu – anglického tanga. == Styly tanga a tangové hudby == === Styly tanga === Tango Argentino Tango Oriental (uruguayo) Tango Canyengue (v Čechách by se dal jako příměr dosti dobře použít tanec Pražské podskalí) Tango Liso Tango Salon (poměrně elegantní taneční styl, při kterém partneři nesdílejí společné centrum rovnováhy) Tango Orillero (označení stylu pocházejících z okrajových čtvrtí Capital Federal) Tango Milonguero (Tango Apilado; silueta tanečníků v páru vytváří písmeno \"A\") Tango Nuevo (pod tento pojem spadá většina stylů, které se objevily od počátku 90.let)", "question": "Z jakého tanga se vyvinulo soutěžní tango?", "answers": ["anglického"]}
{"title": "Čáp bílý", "context": "Přirozené příčiny představovaly pouze 3 % případů. Většina evropské populace je soustředěna do východní části Evropy. Z výsledků mezinárodního sčítání z let 2004/05 vyplývá, že nejvíce párů hnízdí v Polsku (52 500), Španělsku (33 217), na Ukrajině (30 000), v Bělorusku (20 000), Litvě (13 000), Lotyšsku (10 700) a Rusku (10 200). Stavy v západní Evropě zůstávají i přes intenzivní ochranná opatření nízké; ve Francii v roce 2004 hnízdilo 973 párů, v Nizozemsku 528 párů, v Dánsku jen 3 páry. Na území ČR hnízdil čáp bílý až do konce 19. století jen vzácně, a to prakticky pouze na Třeboňsku, Písecku a jižní Moravě. Šířit se začal až na počátku 20. století; při prvním sčítání v roce 1934 bylo na celém území 194 hnízd s mláďaty, roku 1958 byla velikost celkové populace odhadnuta na 459 párů a v roce 1984, kdy začalo pravidelné každoroční sčítání, již na 648 párů. V roce 2001 u nás bylo zaznamenáno 1282 hnízd, z čehož bylo obsazeno celým párem 901 hnízd a alespoň jedno mládě bylo vyvedeno z 634 hnízd. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je v ČR zvláště chráněn jako ohrožený druh. Čáp bílý se díky životu v těsné blízkosti lidí stal významnou součástí lidové kultury a folklóru. Ve starověkém Egyptě symbolizoval zbožnost a spravedlnost, v Číně nesmrtelnost. V muslimských zemích čápy nepronásledovali, neboť věřili, že se v každém z nich ukrývá duše muslima, který za svůj život nepodnikl pouť do Mekky. Ve středověké Evropě byla jeho užitečnost shledávána především v tom, že loví obojživelníky a plazy, kteří byli považováni za nežádoucí havěť spřízněnou s peklem a černou magií.", "question": "Dle jaké vyhlášky patří čáp v ČR mezi ohrožené druhy?", "answers": ["395/1992 Sb."]}
{"title": "Osmanská říše", "context": "Istanbul byl okupován, Velká Británie získala Irák, Palestinu a Zajordání, Francie Sýrii a Libanon, Řecko obsadilo anatolské pobřeží. Válečný hrdina Mustafa Kemal se rozhodl roku 1919 vydat Prohlášení o nezávislosti, nově zvolený parlament však Britové obsadili. Kemal byl nucen uchýlit se do Ankary, kde zřídil Velké národní shromáždění. Mírové podmínky, podle kterých měli Arméni získat nezávislost a Kurdistán autonomii Kemal nepřijal. Když začalo řecké vojsko zatlačovat kemalisty do hor, zahájil Kemal protiútok, který nakonec vedl k vytlačení Řeků a zrušení sultanátu (1922), čímž Osmanská říše zanikla. Velmoci se nakonec rozhodly ustoupit. Smlouva z Lausanne (1923) nakonec vymezila turecké hranice, přičemž požadavky Arménů a Kurdů na nezávislost byly ignorovány, byla ukončena okupace Istanbulu poraženými mocnostmi a Turecko nemuselo platit válečné reparace. Pro Turecko úspěšná válka za nezávislost proti okupačním silám vedla ke vzniku Turecké republiky v srdci malé Asie a ke zrušení osmanské monarchie.[12] Turecko se stalo republikou a Mustafa Kemal jejím prvním prezidentem. Osmanská turečtina byla oficiálním jazykem říše. Šlo oghuzský turkický jazyk, výrazně ovlivněný perštinou a arabštinou. Osmané měli několik vlivných jazyků: turečtinu, kterou mluvila většina lidí v Anatolii a většina muslimů na Balkáně, s výjimkou Albánie a Bosny; perštinu, kterou mluvili vzdělanci; arabštinu, používanou hlavně v Arábii, v severní Africe, Iráku, Kuvajtu, Levantě a částech Afrického rohu; a somálštinu v celé oblasti afrického rohu. V posledních dvou stoletích se docházelo k omezení těchto jazyků, i když jim zůstaly specifické role: perština sloužila především jako literární jazyk pro vzdělané, zatímco arabština byla používána během náboženských obřadů. Turečtina ve své osmanské variantě byla vojenským jazykem i jazykem státní správy již od raných dob říše. Osmanská ústava z roku 1876 oficiálně upevnila úřední status turečtiny", "question": "Proč zanikla Osmanská říše?", "answers": ["úspěšná válka za nezávislost proti okupačním silám"]}
{"title": "Muslim", "context": "Muslim (arabsky: م), je vyznavač islámu, monoteistického abrahámovského náboženství. Femininum pro muslimku zní v arabštině \"muslima\". Význam arabského slova \"muslim\" je oddaný (Alláhu). Perská forma, používaná v Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, Indii i jinde, je musalmán (م), z toho pochází české řídce užívané a zastaralé musulman, musulmanka, které má nádech archaismu. V českém prostředí se pro vyznavače islámu používá i řada zastaralých a hanlivých označení, v novověkých cestopisech někdy pojem muslim splývá s označením Turek. Mezi starší hanlivé výrazy patří například označení saracéni – pravděpodobně zkomoleninu slova šarqíjún (Orientálci), haragéni či izmaelité – tato označení naráží na legendu o Abrahámovské geneaologii Arabů, z rodu Izmaele, Abrahamova prvorozeného syna, jehož mu porodila otrokyně Hagar. Někdy se také používá pojem mohamedán, který sami muslimové chápou jako nesprávný a hanlivý, protože uctívají Alláha, nikoliv proroka Muhammada. Dalším zastaralým obecným a expresivním označením je machometán. == Muslimové ve světě == Celkový počet muslimů se odhaduje (k roku 2010) asi na 1,6 miliardy a představují tak necelou čtvrtinu světové populace. Jedná se po křesťanech (2,2 miliardy) o druhou největší náboženskou skupinu světa. Převážná část muslimů jsou sunnité (75–90 %), většina zbývajících se hlásí k ší'itskému islámu; kromě těchto dvou hlavních větví islámu existují i další, například cháridža. Slovem Muslim, Muslimové (s velkým písmenem) se označuje etnická skupina Bosňáci (odlišujte od Bosňanů, obyvatel Bosny). == Muslimové českého původu == Významným Čechem, který mezi světovými válkami konvertoval k islámu, byl cestovatel a spisovatel Alois Bohdan Brixius (1903-1959, po přijetí islámu Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius). Byl prvním předsedou české Náboženské rady muslimské (1935), která v té době sdružovala asi 700 členů. == Reference == OSTŘANSKÝ, Bronislav. Atlas muslimských strašáků aneb Vybrané kapitoly z dějin \"mediálního islámu\". Praha: Academia, 2014. 190 s. ISBN 978-80-200-2428-2. (čeština) == Související články == Pět pilířů islámu Islám Mešita Korán Alois Bohdan Brixius == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu muslim ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo muslim ve Wikislovníku Téma Muslim ve Wikicitátech Počet muslimů v jednotlivých zemích Muslim, žid a bosňák s velkým, nebo malým písmenem?", "question": "Používají muslimové označení mohamedán?", "answers": ["Někdy se také používá pojem mohamedán, který sami muslimové chápou jako nesprávný a hanlivý, protože uctívají Alláha, nikoliv proroka Muhammada."]}
{"title": "Česko", "context": "Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše. Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918.", "question": "Jaký státní útvar je prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky?", "answers": ["nadkmenový svaz Sámovy říše"]}
{"title": "Markéta Habsburská (1584–1611)", "context": "Markéta Habsburská (25. prosince 1584, Štýrský Hradec – 3. října 1611 San Lorenzo de El Escorial) byla jako manželka Filipa III. Španělského španělská, portugalská, neapolská a sicilská královna z dynastie habsburské. Třetí dcera arcivévody Karla II. Štýrského a Marie Anny Bavorské. Svatba Markéty a mladého krále Filipa III. proběhla v r. 1599 a manželství bylo údajně spokojené. Protivníkem královny, zajímající se o vládnutí, byl králův favorit Francisco Goméz, vévoda z Lermy. Markétě se podařilo vévodu z Lermy díky intrikám vzdálit od královského chotě a dvora, ale její snahu překazila smrt. Zemřela necelé dva týdny po porodu svého osmého dítěte (Alfons). Její manžel se už znovu neoženil a zemřel o deset let později. == Potomci == Z manželství Markéty a Filipa vzešlo osm potomků: Anna Marie (1601–1666) ∞ 1615 francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643) Marie (1603) Filip IV. (1605–1665), španělský král∞ 1/ 1615 princezna Izabela Bourbonská (1602–1644) ∞ 2/ 1649 arcivévodkyně Marie Anna Habsburská (1634–1696)Marie Anna (1606–1646) ∞ 1631 císař Ferdinand III. (1608–1657) Karel (1607–1632) Ferdinand (1609–1641), nozozemský místodržitel, kardinál Markéta Františka (1610–1617) Alfons Mořic (1611) == Vývod předků == == Reference == === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Markéta Habsburská ve Wikimedia Commons == Literatura == HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.", "question": "Jaké měli Markéta Habsburská a král Filip III. manželství?", "answers": ["spokojené"]}
{"title": "Josef Stanislav Menšík", "context": "Jaké vzdělání skutečně získal, nevíme. Za svého studia se seznámil s latinským spisem Mars Moravicus (Pragae 1677). Jeho autor, Tomáš Pešina z Čechorodu, viděl počátky Jemnice už za římských časů. Dále v něm psal, že za knížete Svatopluka byla Jemnice velkou pevností, za jejímiž valy velkomoravská vojska odrážela útoky Franků. Tyto „smyšlenky“, což se ovšem prokázalo až v době pozdější, vyvolaly v duši vnímavého, dozrávajícího mladíka hrdost k městu, ve kterém prožil dětství a později žil, pracoval a vlastnil dům. Proto v titulatuře svých spisů používá přídomek „měšťan Jemnický“. Život Menšíka je až do roku 1848, kdy se vrátil zpět do Jemnice, zahalen tajemstvím, protože větší část svého života pobýval v cizině. Na návrat v tomto roce se usuzuje z toho, že v něm jako důvěrník 72 Jemnických měšťanů, spolu s Janem Böhmem, předkládá zemské Vládě v Brně prosbu o rozdělení městského lesa Javor mezi jednotlivé sousedy (měšťany). Prosbě nebylo vyhověno. Protože mluvil a psal česky, německy a maďarsky, v malé městské společnosti zaujal relativně slušné místo - stal se městským písařem. Menšík se do Jemnice nevrátil sám. S ním přišel i pětiletý syn Julius (narozen 1843). Dne 1. 6. 1851 se znovu oženil. Jeho další, třetí, manželkou se stala Alžběta, dcera zemřelého řeznického mistra v Jemnici Jakuba Sušického a jeho manželky Františky. Otec Jan jim přenechal dům č. 29 a do konce svého života žil v domě Alžbětiny matky Františky (č. 47), kde zemřel 18. února 1853 ve věku 76 let.", "question": "Proč je život Josefa Stanislava Menšíka do roku 1848 zahalen tajemstvím?", "answers": ["protože větší část svého života pobýval v cizině"]}
{"title": "Brekovská jeskyně", "context": "Zdroje k infoboxuPřírodní památkaBrekovská jaskyňaZákladní informace Vyhlášení 2006 Rozloha x ha Poloha Stát Slovensko Slovensko Okres Humenné Souřadnice 48°53′54″ s. š., 21°49′52″ v. d. Brekovská jeskyně Další informace Kód 1138 Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Brekovská jeskyně je nově objevená jeskyně u Brekova na severovýchodním Slovensku. Z geologického hlediska se v okolí obce Brekov nacházejí několik pozoruhodných útvarů. Povrch tvoří čtvrtohorní náplavy se sprašovými a svahovými hlínami, vápence, dolomity a břidlice s jeskyněmi. V oblasti Reková, Viničná skala a Klokočiny se nachází chráněná jeskynní oblast s Veľkou artajamou a nově objevená Brekovská jeskyně. Ve starých záznamech se říká, že jde o velký jeskynní komplex, který se táhne pravděpodobně i pod korytem řeky Laborec. Je zajímavé, že pečeť Brekovských starostů za starých časů obsahovala obraz sovy a jeskyně se nazývala \"sovia jaskyňa\". Jeskyně není v současnosti přístupná pro veřejnost, ale je možné přijít až k velmi hluboké jámě (jeskyni). Přístup k jeskyni je od kamenolomu. Tento otvor do jeskynních prostor vznikl následkem proražení těžby z kamenolomu. Vchod je z této strany opatřen mřížemi kvůli vandalům, kteří ničí výzdobu jeskynních prostor. Asi 50 m směrem, ve kterém pokračuje jeskyně, se nachází i Veľká artajama. Díra-artajama je hluboká vertikálně přibližně 15 metrů. Je to i vchod do jeskyně, který je znám už staletí. Pokračuje po malé plošince hlouběji, kde se rozvětvuje přes malé průchody. Jeskynní výzdoba je na všech dostupných místech poškozena vandaly. Vchod do nitra jeskyně je nebezpečný. Brekovská jaskyňa je přírodní památka ve správě příspěvkové organizace Správa slovenských jeskyní. Nachází se v okrese Humenné v Prešovském kraji. Území bylo vyhlášeno či novelizováno v roce 2006 na rozloze x ha. Rozloha ochranného pásma byla stanovena na 15,2648 ha. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brekovská jaskyňa na slovenské Wikipedii. Externí odkazy", "question": "Z jakého důvodu je vchod do Brekovské jeskyně ze strany od kamenolomu opatřen mřížemi?", "answers": ["kvůli vandalům, kteří ničí výzdobu jeskynních prostor"]}
{"title": "Oscar Wilde", "context": "Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde (16. října 1854, Dublin - 30. listopadu 1900, Paříž) byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Jeho otec William byl přední irský oční a ušní chirurg, jeho matka Jane byla úspěšnou spisovatelkou a irskou nacionalistkou, píšící pod jménem \"Speranza\". Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost. Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů - Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 udržoval blízký vztah s lordem Alfredem \"Bosie\" Douglasem, což naráželo na nevoli Bosieho otce, markýze Queensberryho. Ten se 19. února 1895 pokusil vyvolat skandál na premiéře Wildeovy hry Jak je důležité míti Filipa, načež Bosie přesvědčil Wildea, aby otce žaloval pro urážku na cti. Probíhající soudní spor se však posléze obrátil proti němu. Markýz Queensberry byl osvobozen a naopak Wilde byl 5. dubna téhož roku zatčen pro přečin proti mravopočestnosti. Dne 6. dubna započal soudní proces, na jehož konci byl Wilde odsouzen na dva roky vězení a nucených prací. Trest si odbyl ve Wandsworthu a poté v Readingu. Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi. Constance zemřela v roce 1898 v italském Janově, syn Cyril byl zabit během 1. světové války ve Francii. Vyvyan se stal spisovatelem a překladatelem a roku 1954 publikoval své paměti. Oscar Wilde, který se nechal přejmenovat na Sebastiana Melmotha, se po návratu z vězení potuloval po Evropě; převážně pobýval ve Francii. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím na meningitidu v hotelu d'Alsace v rue des Beaux-Arts. V okamžiku jeho smrti s ním byli jeho přátelé Robert Ross a Regie Sherard. Je pochován na hřbitově Pè Lachaise v Paříži, původně však byly jeho ostatky uloženy na hřbitově v Bagneux.", "question": "Ve kterém městě se narodil Oscar Wilde?", "answers": ["Dublin"]}
{"title": "Vražda Johna Lennona", "context": "John Lennon, slavný britský hudebník, známý především jako spoluzakladatel skupiny The Beatles, byl zavražděn v pondělí 8. prosince 1980 před newyorským domem The Dakota, ve kterém toho času bydlel. Lennon byl po svém večerním návratu z nahrávacího studia smrtelně postřelen svým fanouškem Markem Davidem Chapmanem. Navzdory rychlému převozu do nemocnice se Lennonův život lékařům nepodařilo zachránit. Jeho tělo bylo zpopelněno 10. prosince 1980 a ostatky byly předány manželce Yoko Ono. Ta se rozhodla nevypravit svému manželovi žádný pohřeb. Soud shledal Chapmana vinným z trestného činu vraždy a odsoudil jej k doživotnímu trestu odnětí svobody s možností podmínečného propuštění po dvaceti letech. Vražda měla celosvětový ohlas. Osobě Johna Lennona byla v následujících letech věnována řada poct, mezi nimi památník Strawberry Fields ve Spojených státech amerických z roku 1985 nebo Imagine Peace Tower na Islandu z roku 2007. V socialistickém Československu, konkrétně v Praze na Malé Straně, pak spontánně vznikl památník nazývaný Lennonova zeď. == Den vraždy == V ranních hodinách 8. prosince navštívila Johna Lennona a Yoko Ono v jejich bytě v budově The Dakota na 72. ulici fotografka Annie Leibovitzová, pracující pro časopis Rolling Stone, aby Lennona vyfotografovala na jeho obálku. Lennon však trval na tom, že na titulní straně časopisu bude on i jeho manželka a poté, co fotografka zmíněnou fotografii pořídila, opustila jejich apartmán. Poslední veřejné vystoupení Lennona bylo odpolední interview poskytnuté moderátorovi Daveu Sholinovi z rádia RKO Radio Network, které skončilo krátce po sedmnácté hodině. === Vražda === Přibližně v 17.00 se Lennon s manželkou vydali do nahrávacího studia Record Plant, aby přepracovali příští singl Yoko Ono s názvem \"Walking on Thin Ice\". Když Lennon a Yoko vycházeli z domu a směřovali ke své limuzíně, shromáždilo se kolem nich několik fanoušků žádajících autogram; mezi fanoušky byl i Lennonův budoucí vrah Mark Chapman.", "question": "Kdy byl zavražděn John Lennon?", "answers": ["v pondělí 8. prosince 1980"]}
{"title": "Barack Obama", "context": "Barack Hussein Obama (* 4. srpna 1961 Honolulu) je od 20. ledna 2009 stávající 44. prezident Spojených států amerických a první Afroameričan v tomto úřadu. Roku 1992 vstoupil do Demokratické strany, za kterou zasedal v senátech státu Illinois a později v americkém Kongresu. V roce 2009 se stal nositelem Nobelovy ceny míru a časopis Time jej v letech 2008 a 2012 vyhlásil Osobností roku. V listopadu 2012 podruhé vyhrál prezidentské volby a obhájil tím svůj úřad na další čtyři roky. Barack Obama se narodil do rodiny matky Stanley Ann Dunhamové (americká běloška), jeho otcem byl Barack Hussein Obama, který pocházel z kmene Luo v Keni (která v té době byla ještě kolonií Spojeného království). Otec byl vzděláním ekonom a studoval na Harvardově univerzitě v USA. Od rodiny záhy odešel a vrátil se do své rodné země Keni, kde se stal vládním úředníkem. Zemřel v hlavním městě Nairobi při automobilové nehodě v roce 1982. Obamova matka vystudovala na Havajské univerzitě obor kulturní antropologie a zemřela v polovině 90. let na rakovinu. Obama strávil své rané dětství v havajském Honolulu, avšak od svých šesti do deseti let žil v hlavním městě Indonésie Jakartě se svojí matkou a nevlastním otcem Lolo Soetorem, za kterého se Dunhamová vdala v roce 1965.", "question": "Kdo byl první Afroameričan v úřadu prezidenta Spojených států amerických?", "answers": ["Barack Hussein Obama"]}
{"title": "Perníkový táta", "context": "Příběh seriálu se odehrává v oblasti Albuquerque v Novém Mexiku. Poslední epizoda seriálu byla odvysílána 29. září 2013. Hlavním hrdinou je středoškolský učitel chemie Walter White (Bryan Cranston), který žije společně se svojí těhotnou ženou Skyler (Anna Gunn) a tělesně postiženým synem Waltem jr. (RJ Mitte). Starší Walt se hroutí poté, co je u něj diagnostikována rakovina plic. Od té doby začíná spolu se svým bývalým studentem Jesse Pinkmanem (Aaron Paul) připravovat laboratoř, kde začnou vařit metamfetamin. Walt si vytyčil cíl, že takto finančně zabezpečí svoji rodinu. Seriál Breaking Bad si vydobyl všeobecné uznání a získal krom mnoha dalších ocenění i dvě ceny Emmy. Na konci roku 2013 se seriál objevil na druhém místě ve statistikách nejvíce pirátsky stahovaných seriálů hned za Hrou o trůny. == První sezóna == Učitel chemie Walter White, který žije s těhotnou ženou a synem po mozkové obrně, se dozvídá, že má rakovinu plic ve třetím stádiu. Walter si uvědomuje, že by svoji rodinu měl do budoucna nějakým způsobem zajistit. Rozhodne se, že peníze získá výrobou a prodejem drog. Dává se dohromady se svým bývalým studentem Jesse Pinkmanem a díky Waltovým výborným znalostem chemie společně vaří výjimečně čistý metamfetamin. Drogu vyrábějí v mobilní laboratoři (v karavanu, v poušti za městem) s pomocí laboratorního nádobí, které Walt ukradl ze školní laboratoře.", "question": "Získal seriál Breaking Bad dvě ceny Emmy?", "answers": ["Seriál Breaking Bad si vydobyl všeobecné uznání a získal krom mnoha dalších ocenění i dvě ceny Emmy."]}
{"title": "New York", "context": "K Brooklynu náleží dlouhá pláž a Coney Island založený v 70. letech 19. století jako jedna z prvních rekreačních oblastí ve Spojených státech. Manhattan (New York County: 1 620 867 obyvatel) je nejhustěji osídlená městská část, nachází se zde většina mrakodrapů a také Central Park. Manhattan je finančním centrem nejen města, ale i celého světa. Sídlí zde mnoho významných společností a také New York Stock Exchange. Na Manhattanu se nachází také sídlo OSN, několik univerzit, galerií, muzeí, divadla na Broadwayi, Greenwich Village a Madison Square Garden. Manhattan se neoficiálně dělí na dolní, střední a horní část. Horní Manhattan je pak dělen Central Parkem na Upper East Side a Upper West Side. Nad parkem se rozkládá Harlem. Queens (Queens County: 2 270 338 obyvatel) je nejrozlehlejší a etnicky nejdiverzifikovanější okres ve Spojených státech a díky rostoucí populaci by se mohl stát nejlidnatější newyorskou městskou částí. Původně se zde nalézalo několik malých měst a vesnic založených Nizozemci, dnes zde žije především střední třída. Jde o jediný velký okres ve Spojených státech, kde medián příjmů černochů dosahuje 52 000 USD za rok, což je více než u bělochů. Nachází se zde Shea Stadium, domovský stadion New York Mets a každoročně se zde koná U.S. Open. V Queensu se nacházejí také dvě největší newyorská letiště: Kennedyho a LaGuardiovo. Staten Island (Richmond County: 481 613 obyvatel) má nejvýraznější suburbánní charakter ze všech městských částí. S Brooklynem jej spojuje Verrazano-Narrows Bridge a s Manhattanem Staten Island Ferry, což je současně i jedna z nejpopulárnějších atrakcí ve městě, neboť nabízí skvělý výhled na Sochu svobody, Ellis Island a dolní Manhattan.", "question": "Kterou národností bylo založeno město New York ve Spojených státech?", "answers": ["Nizozemci"]}
{"title": "Francouzská vlajka", "context": "Vlajka Francie je státní francouzská vlajka, která má podobu svislé trikolóry složené z modrého, bílého a červeného pruhu. Poměr stran je 2:3. Bílá barva navazuje na tradiční bílou královskou vlajku, červená a modrá jsou barvy Paříže, které tvoří městskou vlajku. == Historie == Kořeny francouzské vlajky sahají do doby Francouzské revoluce. Oficiálně byla uznána za státní symbol Francie roku 1790. Tehdy ještě v pořadí červená, bílá, modrá. V roce 1794 bylo pořadí barev obráceno do dnešní podoby. V roce 1815 byla navrácena bílá vlajka (symbol čistoty a vlajka Bourbonů). Během revoluce v roce 1848 pak byla užívána na barikádách rudá vlajka. Následně byla trikolóra přijata za národní vlajku. Předepsanými odstíny jsou Pantone Reflex Blue pro modrou (přibližně CMYK 100,70,0,5; RGB #171796) a Red 032 pro červenou (přibližně CMYK 0,90,86,0; RGB #ED2E38). == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Francie Francouzská hymna Státní symboly Francie Dějiny Francie === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Francouzská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Z jakých pruhů se skládá francouzská vlajka?", "answers": ["z modrého, bílého a červeného"]}
{"title": "Praha", "context": "Dnešní urbanisté se rovněž domnívají, že nejdůležitější a současně nejvíce charakteristické pro vznik Prahy byly právě říční brody, na rozdíl od říčních břehů či činností prováděných v okolí řeky. Podle jiných vysvětlení bývá pojmenování spojováno také jednak s pražením (opracováním ohněm) ať už obilí, kovů nebo lesa, a jednak s vyprahlým návrším, ostrohem nad brodem, na kterém byl postaven Pražský hrad, tedy na takzvané prazje, což je označení pro sluncem vyprahlé místo či označení pro takovou půdu samotnou. Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu. Přívlastek Praga Caput Regni (Praha hlava království) byl používán od středověku, v roce 1518 byl vyznačen na Staroměstské radnici. Od roku 1927 byl součástí znaku Prahy přívlastek Praha matka měst (latinsky Praga mater urbium). Od roku 1991 je pak součástí znaku přívlastek Praga Caput Rei publicae (Praha hlava republiky). Přívlastek Praha stověžatá zřejmě poprvé použil historik Josef Hormayer počátkem 19. století, tou dobou tyto věže spočítal matematik a filozof Bernard Bolzano a dospěl k číslu 103 (bez vodáren a soukromých domů). Související informace naleznete také v článku Dějiny Prahy. Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů – poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární – dříve volutovou – keramikou).", "question": "Od kterého roku byl součástí znaku Prahy přívlastek Praha matka měst?", "answers": ["1927"]}
{"title": "Tomáš Juřička", "context": "Tomáš Juřička (* 26. ledna 1960 Jihlava) je český herec a dabér. Vystudoval Státní konzervatoř v Praze, po ukončení studií byl v letech 1981–1994 členem souboru Divadle Jiřího Wolkera v Praze. V televizi i ve filmu debutoval již v roce 1976, posléze v 80. letech hrál např. v seriálech Malý pitaval z velkého města, Dynastie Nováků či Rodáci, největší roli však dostal v seriálu Sanitka, kde ztvárnil postavu Jaroslava Jandery. Po roce 1991 se v televizi a ve filmu objevuje spíše příležitostně, hrál např. v pohádce Princezna ze mlejna 2 nebo v seriálu Pojišťovna štěstí.Od počátku 90. let 20. století se věnuje převážně dabingu, podílel se na desítkách filmů a seriálů. Z větších rolí to byl např. Eric Weiss v seriálu Alias, Radek Zelenka v seriálu Hvězdná brána: Atlantida nebo Quark v seriálu Star Trek: Stanice Deep Space Nine. V roce 2010 dostal za postavu Ranceho otce v snímku Hvězda salónu Cenu Františka Filipovského.Jeho otcem byl novinář a disident František Juřička, matkou herečka Marie Grafnetterová. Sestra Lucie je také herečkou. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Juřička ve Wikimedia Commons Tomáš Juřička v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kde vystudoval Tomáš Juřička?", "answers": ["Praze"]}
{"title": "Student Agency", "context": "STUDENT AGENCY holding a.s. (IČ 29379261) byla zapsána do obchodního rejstříku 29. listopadu 2012. Jejím jediným akcionářem a jediným členem představenstva je Radim Jančura. Původně vlastnil 2 akcie na jméno v hodnotě 1 milion Kč, od navýšení základního kapitálu k 17. červenci 2013 vlastnil 454 takovýchto akcií. Základní kapitál byl navýšen na základě započtení pohledávek společnosti z převodu obchodních podílů Radima Jančury ze společností STUDENT AGENCY, s.r.o., ORBIX, s.r.o. a DPL Real, s.r.o. Smlouvy o převodech svých podílů uzavřen Radim Jančura se společností STUDENT AGENCY holding a.s. dne 17. listopadu 2012. V listopadu 2015 Radim Jančura oznámil, že chce autobusové linky Student Agency na jaře 2016 postupně převést na značku RegioJet (kterou původně používal pro železniční dopravu), což prý bude pro cizince srozumitelnější, protože příběh jeho firmy lidé za hranicemi neznají a je to nepraktický název pro dopravní firmu. Pod značkou RegioJet zavádí i autobusové linky na Slovensku a ze Slovenska do Rakouska. 4. dubna 2016 byl rebranding autobusové dopravy oficiálně zahájen, logo je postupně měněno na autobusových nádražích, autobusech, v informačních hlášeních, na informačních a propagačních materiálech, prodejních místech a internetových stránkách.", "question": "Kdo je vlastníkem společnosti Student Agency?", "answers": ["Radim Jančura"]}
{"title": "Polemic", "context": "Polemic je osmičlenná slovenská hudební skupina založená v roce 1989 v Bratislavě. Patří mezi přední slovenské skupiny hrající styly ska a reggae. Velmi oblíbení jsou i v České republice. Během svého více jak dvacetiletého působení koncertovali v Polsku, Německu, Švýcarsku, Itálii, Chorvatsku i Anglii. Předskakovali kapelám SKA-P, The Wailers, UB40, The Selecter, The Skatalites, Gentleman, Levellers, Persiana Jones, The Real McKenzies, Yellow Umbrella nebo The Locos. 1997: Do SKA 1999: YAH MAN! 2000: Gangster-SKA 2002: Nelám si s tým hlavu! 2005: Nenudin 2010: Horúce časy 2013: Hey! Ba-Ba-Re-Bop 2007: Live - zvukový záznam vystoupení na festivalu Hodokvas v srpnu 2006. 2007: DVD Live - videozáznam vystoupení na festivalu Hodokvas v srpnu 2006. Rovněž obsahuje všechny doposud natočené klipy. 2008: Best of 1988-2008 1996: Vrana 1997: Mesto 1999: Slnko v sieti Oficiální stránka skupiny MySpace profil", "question": "Ve kterém roce byla založena hudební skupina Polemic?", "answers": ["1989"]}
{"title": "Organizace islámské spolupráce", "context": "Organizace islámské spolupráce Organizace islámské spolupráce členské státy pozorovatelé pozastavené členství Zkratka OIC/OCI Vznik 25. září 1969 Typ mezinárodní Sídlo Džidda, Saúdská Arábie Souřadnice 21°30′36,2″ s. š., 39°10′57,3″ v. d. Úřední jazyk arabština, angličtina, francouzština Členové 57 zemí Generální tajemník Ekmeleddin İ Lídr Yousef Al-Othaimeen (od 2016), Iyad bin Amin Madani (2014–2016) a Ekmeleddin İ (2005–2013) Oficiální web www.oic-oci.org multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Organizace islámské spolupráce (anglicky Organisation of Islamic Cooperation – OIC, francouzsky Organisation de la Coopération Islamique – OCI, arabsky م ا ا) je mezinárodní organizace sestávající z 57 členských zemí. Její snahou je být kolektivním hlasem islámského světa (Umma), chránit zájmy muslimů a zajistit jejich rozvoj. Jedná se o největší mezinárodní organizaci mimo Organizaci spojených národů.[1] Jejími oficiálními jazyky jsou arabština, angličtina a francouzština. Před 28. červnem 2011 se nazývala Organizace islámské konference.[2] Členské země Organizace islámské spolupráce má 57 členů, z nichž všechny kromě Palestiny jsou OSN uznány jako státy. Některé z nich, hlavně v západní Africe, nejsou státy s muslimskou většinou. Některé státy s významnou muslimskou menšinou, jako např. Rusko a Thajsko, jsou pozorovatelskými státy organizace, zatímco např. Indie a Etiopie členy nejsou. Členský stát Vstup Poznámky Afghánistán Afghánistán 1969 Členství přerušeno v období 1980 – březen 1989 Alžírsko Alžírsko 1969 Čad Čad 1969 Egypt Egypt 1969 Členství přerušeno v období květen 1979 – březen 1984 Guinea Guinea 1969 Indonésie Indonésie 1969 Írán Írán 1969 Jordánsko Jordánsko 1969 Kuvajt Kuvajt 1969 Libanon Libanon 1969 Libye Libye 1969 Malajsie Malajsie 1969 Mali Mali 1969 Mauritánie Mauritánie 1969 Maroko Maroko 1969 Niger Niger 1969 Pákistán Pákistán 1969 Blokuje členství Indie Palestinská autonomie Palestinská autonomie[pozn. 1] 1969[3] Saúdská Arábie Saúdská Arábie 1969", "question": "Jaká je zkratka pro Organizaci islámské spolupráce?", "answers": ["OIC/OCI"]}
{"title": "Bonsaj", "context": "Bonsaj (japonsky: 盆; též bonsai, v Číně punsaj nebo penjing) je staré umění miniaturizace stromů a jejich pěstování v miskách. Doslova přeloženo má slovo bonsaj význam strom v misce, kde bon znamená miska a sai strom (též sázet). Delší a přesnější definice říká, že bonsaj je miniaturní strom pěstovaný v misce, který je bonsajovými technikami tvarován tak, aby navozoval iluzi starého stromu. Zahrnuje v sobě prvky pěstitelství i umění. Počátky pěstování bonsají nejsou doložené, ale jejich stopy lze sledovat do velmi hluboké minulosti. Prapůvod klasických vaničkovitých bonsajistických misek sahá s velkou pravděpodobností až 4 tisíce let do minulosti. Podobají se totiž některým archeologickým artefaktům z té doby, a to oltářním ohništím pro spalování obětin: tvar, nožky, ventilační otvory ve dně atd. Není jasné, kdy byly prvně využity jako pěstební nádoby. Pěstování bonsají se po sinojaponské oblasti rozšířilo velmi pravděpodobně paralelně se šířením buddhismu. Umění bonsai Kritéria pro posuzování rostlin jako bonsají jsou sporná, jelikož zde roli hraje nejen technická, ale i estetická stránka úprav a jejich výsledků. V původním asijském pojetí jsou bonsaje nejen okrasnými rostlinami, ale také uměleckými artefakty, jejichž hodnotu vytváří nejen samotná rostlina, ale také pěstební miska a povrch půdy (zastupující krajinu nebo její část). Proces úpravy rostlinu nemrzačí, pouze miniaturizuje. Není to obvykle ani zakrslá rostlina - neroste-li, není co tvarovat a jak na ní pracovat.", "question": "Co je to bonsaj?", "answers": ["miniaturizace stromů"]}
{"title": "Ochuzený uran", "context": "V případě zbraní je DU činí extrémně tvrdými a schopnými proniknout do větší hloubky. Vedle wolframu se ochuzený uran využívá pro výrobu protipancéřových projektilů (tzv. šípové, přesněji podkaliberní střely – průměr střely je menší než průměr hlavně, ze které je vystřelena). Působí zde sice především vysoká kinetická energie střely, účinek však zesiluje i to, že po průniku projektilu za pancíř se tlakem a třením rozžhavené úlomky uranu vznítí, což zvyšuje ničivý účinek uvnitř obrněného prostoru. Střely z ochuzeného uranu též mají výhodnější mezní úhel, pod kterým po zásahu do svého opancéřovaného cíle pronikne a neodrazí se od něj. Další využití: například na výplně tanků, kanónů v letadlech A-10 nebo do hrotů balistických zbraní. ==== Nasazení zbraní a munice z ochuzeného uranu v konkrétních konfliktech ==== Střely z ochuzeného uranu byly použity spojenci v první válce v Iráku v roce 1991, v Kosovu v roce 1999, pravděpodobně rovněž v Afghánistánu v roce 2001 a od března 2003 i v Iráku během operace Irácká svoboda, kdy bylo podle irácké ministryně zdravotnictví Nermin Othman bombardováním kontaminováno přes 350 míst.", "question": "Jaké projektily se vyrábí z ochuzeného uranu?", "answers": ["protipancéřových"]}
{"title": "Facebook", "context": "navžení lidí, kteří mají stejné zájmy (např. poslouchají stejnou hudbu, jsou fanoušci konkrétního fotbalového klubu), pokud uživatel má větší počet přátel s těmito zájmy.Facebook popírá, že by k navrhování přátel používal data od ostatních webů. a služeb, ke kterým uživatelé dali Facebooku přístup.Několik hodin po té, co Facebook potvrdil používání geolokačních dat pro navrhování přátel, používání geolokačních dat pro tento účel popřel.Protože je vše založené na pravděpodobnosti, mohou se stát případy, jako případ, kdy muž odešel od manželky kvůli milence a Facebook navrhl tuto milenku jako přítelkyni manželce. == Technické detaily == Jádro Facebooku je postaveno na softwarovém balíku LAMP (Linux, Apache, MySQL, PHP). Systém ale používá mnoho dalších technologií jako AJAX, Java nebo Flash. Pro tvorbu aplikací pro Facebook byl vytvořen jazyk FBML (Facebook Markup Language), který je rozšířením HTML a zajišťuje konzistenci aplikací a bezpečnost. Je také možné používat upravený JavaScript pod názvem FBJS (Facebook JavaScript). Pro dotazy k databázi se používá FQL (Facebook Query Language). Společnost Facebook pomocí svých developerských stránek uvolňuje některé svoje technologie pod různými licencemi k volnému užití. Pro bezpečnou výměnu souborů mezi zaměnstnanci je určen server files.fb.com, na kterém běží program Accellion File Transfer, který ale obsahuje chyby jako XSS, Pre-Auth SQL Injection, lokální eskalace oprávnění, či chyby umožňující vzdálené spuštění kódu.", "question": "Jak zní celým názvem jazyk, který byl vytvořen speciálně pro tvorbu aplikací na Facebooku?", "answers": ["Facebook Markup Language"]}
{"title": "Žlutá řeka", "context": "Žlutá řeka (tibetsky རྨ་ཆུ་, Mačhu, výslovnost, čínsky v českém přepisu Chuang-che, pchin-jinem Huáng Hé, znaky zjednodušené 黄, tradiční 黃) je řeka na východě ČLR, s délkou 5464 km druhý nejdelší tok této země. Povodí má rozlohu 752 000 km2. Název Žlutá řeka, poprvé doložený před dvěma tisíciletími v období dynastie Chan, výstižně charakterizuje zbarvení řeky způsobené unášenou zeminou. Střední a dolní povodí Žluté řeky je kolébkou čínské civilizace. == Průběh toku == Žlutá řeka počíná svůj tok v provincii Čching-chaj na Tibetské náhorní plošině v nadmořské výšce 4800 m pod horou Jagra Dagze na severním úbočí pohoří Bajan Char (východní část horského pásma Kchun-lun). Na horním toku protíná kotlinu Odon Tala a protéká velkými jezery Ngoring a Gyaring. Na tomto úseku dosahuje průměrného spádu 10 ‰ a klikatí se soutěskami mezi jihovýchodními výběžky Kchun-lunu a Nanyšanu, přičemž vytváří peřeje a vodopády. Nad Lan-čou je zadržena přehradou Liou-ťia-sia (1968) a výrazně zmnožuje svůj průtok o vody řek Tchao a Chuang a opouští hory jako velká horská řeka s bouřlivým tokem. Stáčí se k severu a vytváří mohutný oblouk. Nejprve teče na sever po západním okraji pusté plošiny Ordos, poté na východ přes rovinu Che-tao a nakonec za Pao-tchou zpět na jih přes planinu Löss, kterou silně eroduje, když se prodírá až několik set metrů mocnými sprašovými vrstvami. Střídají se zde hluboká úzká údolí a jejich rozšíření. V místě přiléhavě zvaném Chu-kchou neboli Hrdlo konvice (壶, Húkǒ) vytváří působivé peřeje. Tok se zde mezi skalami zužuje z 500 na necelých 50 m a propadá se vodopádem o 17 m níže. V těchto polopouštních a stepním úsecích, jež jsou dlouhé přibližně 2000 km se vodnost řeky zvyšuje jen nevýznamně a na severu, kde se voda využívá na zavlažování a ztrácí průsaky dokonce klesá.", "question": "Jaká řeka je řeka na východě ČLR, s délkou 5464 km druhý nejdelší tok této země?", "answers": ["Žlutá řeka"]}
{"title": "Novosibirsk", "context": "Přes Novosibirsk prochází federální dálnice R254 Irtyš (z Čeljabinsku do Omska), R255 Sibiř (z Novosibirsku do Irkutsku), R384 (z Novosibirsku do Jurgy), R256 Čujský trakt (z Novosibirsku na mongolskou hranici) a regionální silnice R380 do Barnaulu. Dálniční obchvat města je z velké části hotov (2016). Řeku Ob překlenují v hranicích města 4 automobilové mosty, řeku Iňu 2. Letecké spojení zajišťuje mezinárodní letiště Tolmačovo. V roce 2016 bylo v Novosibirsku v provozu 165 km tramvajových tratí a 11 linek, 267 km trolejbusových tratí a 14 linek. Novosibirské metro v roce 2015 provozovalo 15,9 km tratí, 13 stanic a 2 linky, obsloužilo 80,7 milionů pasažérů. Ve městě v roce 2015 sídlilo 37 vysokých škol, 14 poboček vysokých škol z jiných měst. Asi nejznámější místní vysokou školou je Novosibirská státní univerzita, která se v různých žebříčcích pravidelně objevuje mezi čtyřmi nejlepšími univerzitami Ruska. Řada ústavů Novosibirské státní univerzity sídlí ve zdejším Akademgorodku, kde se taktéž nachází celá řada vzdělávacích a vědeckých institucí. Zároveň zde roku 2015 fungovalo přes 60 středních škol různých typů. Novosibirské státní akademické divadlo opery a baletu - největší divadelní budova v Rusku Novosibirské státní dramatické divadlo Starý dům Novosibirské akademické divadlo mládeže Globus Novosibirské státní akademické dramatické divadlo Rudý plamen Novosibirské městské dramatické divadlo Sergeje Afanasjeva Novosibirské městské dramatické divadlo Na levém břehu Novosibirské divadlo muzikálové komedie Novosibirské oblastní. loutkové divadlo Novosibirská státní filharmonie Státní koncertní sál Arnolda Kacy Novosibirské státní umělecké muzeum Novosibirské státní regionální muzeum Muzeum kozácké slávy Novosibirské muzeum železniční techniky N. A. Akulinina Muzeum Sibiřská březová kůra - vystavuje umělecké předměty z březové kůry Muzeum N. K. Rericha Muzeum Slunce - vystavuje různá vyobrazení slunce. v různých kulturách Historicko-architektonický skanzen - expozice dřevěného stavitelství Sibiře Státní veřejná vědecko-technická knihovna SO RAV - největší knihovna v asijské části Ruska Novosibirská státní oblastní vědecká knihovna Novosibirská oblastní dětská knihovna A. M. Gorkého Novosibirská oblastní knihovna pro mládež Lední hokej je nejoblíbenějším sportem v Novosibirsku. Nejdůležitějším klubem je HK Sibir Novosibirsk, který hraje v Kontinentální hokejové lize od jejího založení v roce 2008. Domácí aréna je Ledový palác sportu \"Sibir\" s kapacitou 7 384 diváků. Nejdůležitějším klubem je FK Sibir Novosibirsk. Od roku 2006 hraje v Ruské druhé lize (D-2). V roce 2010 si zahrál Ruskou Premier Ligu. Dříve hrál pod názvem Čkalovec Novosibirsk. Mužský klub – BK Sibirtelekom-Lokomotiv Novosibirsk. Hraje v Superlize \"A\" (D-1).", "question": "Co je nejoblíbenějším sportem v Novosibirsku?", "answers": ["Lední hokej"]}
{"title": "Itálie", "context": "Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království. Další státy (například Benátsko nebo Papežský stát) byly připojovány postupně v následujících letech.", "question": "Kdo se v Itálii chopil moci po válce?", "answers": ["fašisté"]}
{"title": "Ropná rafinerie", "context": "Ropná rafinerie Ropná rafinerie firmy Shell v Martinez, Kalifornie Rafinerie Slovnaft v Bratislavě Ropná rafinerie je petrochemický závod, kde se ropa čistí, pomocí destilace dělí na různé frakce podle teploty varu a dále zpracovává. Tak se vyrábějí užitečnější ropné produkty, jako je motorový benzín, motorová nafta, silniční, modifikované a stavebně izolační asfalty, lehké a těžké topné oleje, letecký petrolej a letecký benzin, zkapalněné uhlovodíkové plyny (LPG, propan, butan), vakuové destiláty, parafíny a gače. Jako vedlejší produkt vzniká síra a další užitečné suroviny. Ložiska ropy jsou často vzdálená od místa spotřeby. Doprava ropy velkými námořními tankery nebo ropovody je výrazně levnější než doprava mnoha různých ropných produktů odděleně. Rafinerie se proto budují v blízkosti míst spotřeby, nejlépe u mořských přístavů a velkých řek. Kde to není možné, dopravuje se surovina do rafinerií ropovody. Technologie Surová ropa se obvykle už v místě těžby zbavuje například písku a vody a ropovodem nebo tankerem převáží do rafinerie, kde se nejprve zbavuje soli. Odsolování probíhá při teplotě 90 – 150 °C a při dvoustupňovém odsolování se dosahuje účinnosti odsolení až 99 %. Schéma destilační věže s vyznačenými odebíranými produkty. 1 – destilační věž 2 – pomocná věž A – ropa B – mazací olej C – petrolej D – benzín E – plynné uhlovodíky F – mazut G – těžký topný olej H – lehký topný olej I – nafta J – propan-butan K – rafinační plyn Následuje vlastní destilace (atmosférická rektifikace) v kolonách až 50 m vysokých, kde teplota směrem vzhůru klesá, takže v různých výškách lze odebírat jednotlivé frakce. Ropa se s využitím odpadního tepla zahřívá na asi 400 °C a za atmosférického tlaku vhání do dolního konce kolony.", "question": "K čemu slouží ropná rafinerie?", "answers": ["ropa čistí, pomocí destilace dělí na různé frakce podle teploty varu a dále zpracovává"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "V hokeji jsou tři základní pravidla, která omezují pohyb puku. Je to zakázané uvolnění, vyhození kotouče mimo ledovou plochu a postavení mimo hru. Na dodržování těchto pravidel dohlížejí čároví rozhodčí. Zbývající vlastnosti hry jsou do značné míry závislé na přesných pravidlech, která jsou použita. Dvě nejdůležitější jsou od Mezinárodní hokejové federace (IIHF) a od severoamerické NHL, která je považována za nejlepší profesionální ligu na světě. Pravidla českého hokeje jsou prakticky shodná s pravidly IIHF. == Hřiště == Hokejové hřiště je ledová plocha, na které se hraje lední hokej. Maximální rozměry 61 x 30 m, minimální 56 x 26 m, rohy hřiště zaobleny hrazením o poloměru 7 až 8,5 m. Pro úpravu ledové plochy se od 50. let 20. století používají rolby. == Puk == Puk (někdy též nazývaný touš či prostě kotouč) je drobný předmět tvaru velmi plochého válce, který se používá ke hře při ledním hokeji. Puk má zhruba průměr 76,2 milimetrů (3 palce anglické míry), výšku 25,4 mm (1 palec anglické míry) a hmotnost od 156 do 170 gramů, ovšem tyto parametry mohou být mírně pohyblivé a liší se třeba pro žákovské kategorie. == Hokejové ligy a turnaje == National Hockey League (NHL) je nejprestižnější hokejová liga na světě, které se účastní týmy z USA a Kanady. Kontinentální hokejová liga (KHL) je druhou nejlepší hokejovou ligou na světě, zúčastňují se jí týmy hlavně z Východní Evropy a Severní Asie. Lední hokej na olympijských hrách se hraje od roku 1920 Mistrovství světa v ledním hokeji se poprvé konalo v roce 1920 v rámci olympijských her Euro Hockey Tour je série hokejových turnajů, kterých se účastní reprezentační výběry Česka, Finska, Švédska a Ruska Czech Hockey Games je hokejový turnaj konající se v Česku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Karjala Cup je hokejový turnaj konající se ve Finsku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour", "question": "Na kolik třetin se hraje lední hokej?", "answers": ["3"]}
{"title": "Socha Svobody", "context": "Socha Svobody, anglicky Statue of Liberty, plným názvem Liberty Enlightening the World (z francouzského La Liberté éclairant le monde čili \"Svoboda přinášející světlo světu\") je socha stojící na Ostrově svobody u New Yorku v USA. Ačkoliv by katastrálně měl náležet do Hudson County, New Jersey, od roku 1664 je Ostrov svobody součástí New Yorku. Socha je vysoká 46 metrů, spolu s 47metrovým podstavcem je tedy vrchol pochodně ve výšce 93 metrů nad zemí. Socha váží 205 tun, v obvodu má 10,6 metru, ústa mají šířku 91 centimetrů. Pravá paže, držící pochodeň, je dlouhá 12,8 metru; jen ukazováček je dlouhý 2,4 metru. U nohou Sochy svobody leží rozťatá pouta tyranie. V levé ruce drží socha desky představující vyhlášení nezávislosti, je na nich nápis JULY IV MDCCLXXVI (4. července 1776, den vyhlášení Deklarace nezávislosti). I její koruna se sedmi paprsky je symbolem svobody, kterou má vyzařovat přes sedm moří do sedmi kontinentů. u nohou je vyryto poselství sochy samé, jako úcta k novinářce Emmě Lazarusové která díky tomuto textu pomohla naplnit sbírku pro vybudování podstavce sochy \". Dej mi své ubohé, unavené,' 'své schoulené masy toužící volně dýchat,' ten žalostný nadbytek tvých přeplněných břehů.' 'Pošli je sem, zmítané bouří a bez domova,' 'pro ně já pozvedám pochodeň u zlatých dveří! \"' -Emma Lazarus Socha Svobody připomíná přátelství a pomoc, kterou Francie poskytla americkým osadníkům v jejich boji za nezávislost na Velké Británii započatém v roce 1776. Pouze Francie totiž poslala do Ameriky své vojáky. Francouzi chtěli také sochou Svobody vyjádřit sympatie nové republice vzniklé za Atlantským oceánem. Socha stojí na ostrůvku před New Yorkem od roku 1886. Bez podstavce měří po vrchol pochodně 46 m, s podstavcem ční do výšky 93 m. Dnes existuje její zmenšená kopie v Paříži jako připomínka jejího francouzského původu. Nosnou konstrukci sochy Svobody navrhl a zkonstruoval známý francouzský stavitel, mimo jiného také pařížské Eiffelovy věže - Gustave Eiffel. Nejprve sochař Frédéric Auguste Bartholdi navrhl malý hliněný model, který měl výšku dospělého člověka. Druhý model byl vysoký tři metry. Třetí model udělali tak, aby byl čtyřikrát menší než socha ve skutečnosti. Čtvrtý a poslední model začali vyrábět ve skutečné velikosti. Podle modelu byla pak vytvořena socha z měděného plechu upevněného na ocelové nosné konstrukci. Hlava byla dokončena až nakonec. Podle jedné z verzí byla Bartholdimu modelem pro ženskou tvář jeho matka Charlotte Bartholdi (1801-1891), podle jiné Isabella Eugenie Boyerová, vdova po proslulém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi.", "question": "Kde se nachází Socha Svobody?", "answers": ["New Yorku"]}
{"title": "The Who", "context": "V únoru 1964 slyšel Entwistle o kapele, která se také jmenovala The Detours. Na návrh Townshendova spolubydlícího Richarda Barnese si změnili název na The Who. Nicméně, během léta 1964 si pod vedením Petea Meadena změnili název na The High Numbers. Vydali singl \"Zoot Suit\"/\"I'm the Face\", který propadl, a kapela se vrátila zpět k názvu The Who. Meaden byl nahrazen manažery Kitem Lambertem a Chrisem Stampem. Měli velkou podporu místních, ale potřebovali se nějak odlišit od spousty dalších ambiciózních londýnských kapel. Během jednoho vystoupení v červnu 1964 Townshend omylem zlomil krk kytary o nízký strop a nakonec na pódiu rozmlátil nástroj úplně. Vzal si další kytaru a pokračoval v koncertě. Asi o týden později došly Townshendovi kytary, a tak převrhl zesilovače Marshall. Aby Moon nezůstal pozadu, zničil svoje bicí. Tento incident se podle magazínu Rolling Stone stal jendím z \"50 momentů, které změnily rock'n'roll\". V kapele se stal hlavním skladatelem a tvůrčí silou Townshend. Entwistle, Daltrey a Moon také přispěli několika písněmi. Americký hudební producent Shel Talmy byl producentem několika nadějných nových kapel, včetně The Who. V roce 1965 vyprodukaval jejich první šlágr \"I Can't Explain\", který byl ovlivněný hudbou The Kinks (jejichž producentem byl také Talmy). Píseň se dostala do Top 10 ve Spojeném království. Po ní následoval singl \"Anyway, Anyhow, Anywhere\", což byla píseň, na níž se skladatelsky podíleli Townshend s Daltreym. Debutové album My Generation (v USA vydané jako The Who Sings My Generation) bylo vydáno na konci roku 1965. Obsahovalo \"The Kids Are Alright\" a titulní skladbu \"My Generation\", což byla jedna z prvních písní se sólem na basovou kytaru. Následovaly další hity jako \"Substitute\" o mladíkovi, který se cítí jako podvodník, \"I'm a Boy\" o chlapci, kterého oblékají jako děvče, \"Happy Jack\" o mentálně narušeném mladíkovi a \"Pictures Of Lily\" o mladíkovi upnutém na svůj plakát spoře oděné dívky, který mu dal jeho otec. Rané singly, všechny napsané Townshendem, obsahují motivy sexuálního napětí a silných obav dospívání. Ačkoliv měla kapela se singly úspěch, Townshend chtěl, aby byla jejich alba více než jen sbírka písní. V roce 1966 vyšlo album A Quick One (v USA nazvané Happy Jack), o kterém se zmiňovali jako o mini-opeře. Po A Quick One následoval singl \"Pictues Of Lily\" a konceptuální album The Who Sell Out ve stylu pirátských rádií, které obsahovalo zábavné znělky a reklamy.", "question": "Jaká skupina byla ve své době největším konkurentem Beatles na poli popové scény?", "answers": ["The Who"]}
{"title": "Afrodita", "context": "Kult Afrodíty u Řeků s největší pravděpodobností souvisí s původní syrskofénickou bohyní Astartou, která snad byla jejím předobrazem. Už v homérských textech je ovšem Afrodítin charakter zcela řecký a přes nedoloženost jejího jména v lineárním písmu B je možné, že byla uctívána již v mykénském období. Tato bohyně se díky své kráse a kouzlům stala jednou z nejmocnějších bohyň, neodolali jí lidé ani bohové. Byla manželkou boha Héfaista, avšak otcem jejích synů Foba, Deima a Eróta a dcery Harmonie byl bůh války Árés. S bohem obchodu a pocestných Hermem měla syna Hermafrodíta a s bohem moře Poseidónem další dva syny, Rhoda a Hérofila. Bohu vína Dionýsovi zplodila syna Priapa. V antickém umění se stala snad nejčastěji zobrazovanou postavou, jak na mozaikách a vázových malbách, tak sochách a na reliéfech. Nejstarší reliéfní zobrazení Afrodity lze spatřit na tzv. Trůnu Ludovisi z roku 460 př. n. l., kde se vynořuje z mořské pěny. Nejznámějšími sochařskými znázorněními jsou Praxitelova Afrodita Knidská ze 4. století př. n. l. a Afrodita Mélská (známější jako Venuše Mélská) z let 130 – 100 př. n. l., která je k vidění v pařížské galerii Louvre. Starověcí Řekové jí zasvětili několik zvířat: delfína, holubici, vrabce a vlaštovku, a také některé rostliny: mák, jablko, granátové jablko, myrtu a růži. Podle současných studií byla Afrodita pravděpodobně bohyně maloasijského původu, která se vyvinula ze syrsko-foinické bohyně Astarty, jež měla původ v asyrsko-babylónské bohyni lásky, Ištar. Řekové jí převzali už v období krétsko-mykénské civilizace přes ostrov Kypr a Kythéru, kde také byla nejvíce uctívána. Bohyni Afroditě zasvětili myrtu, růži, jablko, holubici, delfína, vlaštovku a lípu. Také jí bylo vystavěno mnoho chrámů po celém Řecku. Později se její kult rozšířil do starověkého Říma, kde byla ztotožněna se staroitalskou bohyní jara, Venuší. Mezi její slavné římské chrámy patří například chrám Venuše Roditelky a chrám Venuše a Romy v Římě. Afroditin kult byl vytlačen křesťanstvím. Řečtí autoři se v Afroditině původu neshodují. Podle Homéra byla dcerou boha Dia a bohyně deště Dióny. Podle básníka Hésioda se zrodila z mořské pěny oplodněné genitáliemi boha nebe, Urana, které mu uřízl a do moře odhodil jeho syn Kronos. Afrodita byla vyvrhnuta mořem na ostrově Kypr. Její jméno pochází z řeckého aphros (mořská pěna), někdy se Afroditě říká Aphrogenia (Z pěny narozená). Na základě této události nesla přídomek Anadyomené – \"vynořující se\". Afrodita byla Diem provdána za kulhavého boha ohně Héfaista.", "question": "Jak se v Římě nazývala/nazývá řecká bohyně Afrodita?", "answers": ["Venuší"]}
{"title": "Velké kočky", "context": "Velké kočky (Pantherinae) vytvářejí podčeleď kočkovitých šelem. Ta zahrnuje dva rody koček: Panthera a Neofelis. Především rod Panthera, kam patří lev, tygr, levhart, jaguár a irbis, je široce známý. Velké kočky nalezneme v Asii, Africe i v Americe (dříve žily i v Evropě); obývají savany, pralesy i horské štíty Himálaje. Oblast jejich největšího výskytu je často také místem s vysokou hustotou lidského osídlení. Velké kočky jsou pronásledovány kvůli ochraně dobytka i samotných lidí žijících v oblasti - někteří jedinci lvů, tygrů a levhartů se za určitých okolností mohou stát lidožrouty. Většinou jsou ale plaché a lidem se vyhýbají. Velké kočky mají jen zčásti zkostnatělou jazylku, což jim umožňuje řvát. Je to hlavní rozlišovací znak od malých koček. Dále mají rozdílnou stavbu čenichu a obecně větší velikost (nicméně nejde o jednoznačné rozlišovací pravidlo a například malá kočka puma bývá podstatně větší než levhart obláčkový či Diardův a mnohdy i než irbis). Všechny velké kočky, kromě dospělého lva, mají srst s kresbou – nejčastěji skvrnami nebo rozetami, v případě tygra s pruhy. Atraktivní zbarvení srsti je příčinou dalšího problému – velké kočky jsou (většinou ilegálně) loveny kvůli kožešině. Jejich majestátní vzhled a síla je učinila symbolem v mnoha kulturách a části jejich těl jsou považovány za talismany nebo mají mít léčivou či jinou moc. Toto je problém hlavně v případě tygra, jehož kosti jsou ceněnou surovinou v tradiční čínské medicíně. Tygr a irbis jsou zapsáni na Červeném seznamu jako druhy ohrožené vyhynutím, lev, levhart skvrnitý, levhart obláčkový a levhart Diardův jsou pak klasifikovány jako druhy zranitelné. Relativně nejhojnějším druhem je jaguár americký, který je hodnocen jako téměř ohrožený. Početní stavy všech velkých koček klesají.", "question": "Jaký je hlavní znak, který velké kočky odlišuje od malých koček?", "answers": ["mají jen zčásti zkostnatělou jazylku, což jim umožňuje řvát"]}
{"title": "John Fitzgerald Kennedy", "context": "John Fitzgerald Kennedy (29. května 1917 – 22. listopadu 1963), neformálně označovaný jako Jack Kennedy či JFK, byl 35. prezident USA (1961–1963). Jde o jediného prezidenta v historii USA, který se hlásil ke katolické církvi. Dosud je i 2. nejmladším zvoleným prezidentem (nejmladším prezidentem je Theodore Roosevelt, který nastoupil do úřadu ve 42 letech po atentátu na svého předchůdce). Americká veřejnost jej považuje za jednoho z největších prezidentů, historikové jsou však opatrnější a mluví spíše o mírně nadprůměrném.[zdroj? ] Během jeho vlády, ukončené kulkou atentátníka, proběhla Invaze v Zátoce sviní, Karibská krize, byla vybudována Berlínská zeď a začaly první střety Války ve Vietnamu. Dále pokračovalo vesmírné soupeření mezi USA a SSSR a ve svém tažení pokračovalo v Evropě i v USA hnutí za lidská práva. == Mládí == Narodil se 29. května 1917 ve městě Brookline v Massachusetts do katolické rodiny s irskými kořeny Rose Fitzgerald Kennedyové a Josephu Kennedymu. Měl sedm mladších sourozenců a jednoho staršího bratra. Otec Joe byl bohatý podnikatel, investor a politik, který mezi roky 1938 a 1940 působil jako americký velvyslanec ve Velké Británii. Vychovával své děti k mimořádné ctižádosti, soutěživosti a snaze za každou cenu vyhrát. Po určitou dobu byl Joeovým bodyguardem chameleonský Frederick Joubert Duquesne. Johnova matka byla zbožná katolička, o jejíž výchově literatura udává, že byla pedantská a neláskyplná. Podle oficiálních životopisů se v domácnosti Kennedyů na Abbotsford Road v Brooklinu v Bostonu k sobě lidé chovali slušně, ale v čistém slova smyslu se nemilovali, existovali vedle sebe, žili spolu, a děti mezi sebou soutěžily o přízeň rodičů.", "question": "Kolikátým prezidentem USA byl John Fitzgerald Kennedy?", "answers": ["35."]}
{"title": "Lucie Robinson", "context": "Na úrovni sémiologického signifikátu jsou její volné ale i mnohé komerční práce charakteristické mnohovrstvostí: v závislosti na očekávání, vnímavosti i erudici daného publika otevírají fotografie Lucie Robinson postupně své interpretační úrovně. Mezi jejich klíče patří Erós ve všech svých podobách, sprezzatura, konotace archetypické mytologie, nadhled, ironie až sarkasmus, afirmace diváka ve voyeurismu či fetišismu a sublimní psychologická manipulace – to vše ve službách přísné estetické normativity a pokusu o negaci platnosti sociokulturní totality panující z titulu fakticity a své zdánlivé evidentnosti. Spolu s citelnou noblesou jejího přístupu a selektivitou při výběru komerčních zákazek je tato šíře estetického i intelektuálního záběru možným vysvětlení hádanky atraktivity jejích fotografií pro tak nesourodé skupiny recipientů jako jsou nadnárodní industriální reklamní klienti a mediální trh na jedné straně, na straně druhé pak sběratelé a evropský trh současného umění, kde edice Lucie Robinson dosahují mimořádných výsledků. Přestože je uznávána coby přední fotografka a talent evropského měřítka, její portrétní tvorbě bývá v české fotografické komunitě vytýkán chybějící kritický odstup, údajně jako výsledek její vlastní příslušnosti k elitní společenské vrstvě, kterou ve svých zakázkových pracích portrétuje.", "question": "Kdo je Lucie Robinson?", "answers": ["fotografka"]}
{"title": "Lev Nikolajevič Tolstoj", "context": "Vzpamatujte se Povídka o Ivanu Hlupákovi a jeho bratřích Král Asarchadon O bratru Palečkovi Zpověď – soubor traktátů, ve kterých objasňuje svoje myšlenky Co máme kdy dělati Království Boží ve vás Sevastopolské povídky Evangelium ve stručnosti (1881–1883) Zákon násilí a Zákon lásky. 1. vyd. ALMI, 2016. 98 S. Překlad: Ferdinand Kraupner == Odkazy == === Reference === === Literatura === V češtině z poslední doby: L. N. Tolstoj, Anna Karenina. Praha: Rozmluvy 2009 L. N. Tolstoj, Dvě smrti. Praha: Havran 2003 L. N. Tolstoj, Malé romány. Praha: Svoboda 1990 L. N. Tolstoj, Nemohu mlčet – jasnopoljanské epištoly. Praha: Odeon 1990 L. N. Tolstoj, Tři podoby lásky. Praha: Vyšehrad 1999 L. N. Tolstoj, Vláda tmy a jiná dramata. Praha: Odeon 1987 L. N. Tolstoj, Vojna a mír. Praha: Levné knihy 2008 L. N. Tolstoj, Vzkříšení. Praha: Ikar 1997 T. A. Kuzminská, Mé vzpomínky na L. N. Tolstého. Praha: Vyšehrad 1976 Kallinikov, Lev Tolstoj Tragedie sexuální, Symposion Praha, 1931 Karel Velemínský – U Tolstého. Nákladem Tiskařského a nakladatelského družstva \"Pokrok\" v Praze 1908: 1-43. RYČLOVÁ, Ivana. Ruské Dilema. Brno: CDK, 2006. ISBN 80-7325-063-2. Kapitola Konec mýtu o Lvu Tolstém? , s. 11-30. TOLSTOJ, Lev Nikolajevič. Julius, Vláda tmy, Hospodář a čeledín, O životě. Praha: J. Otto, [1895]. 355 s. Dostupné online. TOLSTOJ, Lev Nikolajevič. Stručný výklad evangelia.. Praha: Fr. Bačkovský, [1895]. 175 s. Dostupné online. === Související články === Seznam ruských spisovatelů === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Nikolajevič Tolstoj ve Wikimedia Commons Autor Lev Nikolajevič Tolstoj ve Wikizdrojích Osoba Lev Nikolajevič Tolstoj ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Nikolajevič Tolstoj(rusky)Heslo 'Lev Nikolajevič Tolstoj' na Lib.ru Muzeum L. N. Tolstého, Moskva Genealogie L. N. Tolstého(anglicky)Ilustrovaný životopis – Univ. of Virginia Tolstoy and Popular Literature. Sborník prací University of Minnesota Životopis a stránky o Anně Karenině Poslední dny L. N. Tolstého Aleksandra Tolstaja, \"Tragedy of Tolstoy\" E. Lindgren, Leo Tolstoy Chronicle G. Orwell, Lear, Tolstoy and the Fool V angličtině i dalších jazycích", "question": "Kdo se narodil 9. září roku 1828 v Tulské gubernii ve vesnici Jasnaja Poljana?", "answers": ["Lev Nikolajevič Tolstoj"]}
{"title": "Řád německých rytířů", "context": "Za zmínku stojí také polská pojmenování Zakon krzyżacki či Zakon niemiecki. == Dějiny rytířského řádu do roku 1525 == === Vznik řádu === Řád německých rytířů byl původně špitálním řádem. Jeho historie začala roku 1190. Během obléhání Akkonu za třetí křížové výpravy založili brémští a lübečtí kupci působící v rámci řádu johanitů, polní lazaret pro poutníky do Svaté země. Roku 1199 pověřil papež Inocenc III. bratry, kteří se o nemocnici starali, bojem proti pohanům. Lazaretní bratrstvo se postupně přeměnilo na samostatný rytířský řád, jenž začal sdružovat německé rytíře, kteří dosud působili v řadách frankofonních johanitů. Jeho prvním sídlem se stalo Akko (Acre). Související články: Křížové výpravy, Křižácké státy, Fridrich Barbarossa, Třetí křížová výprava, Pátá křížová výprava, Šestá křížová výprava, Devátá křížová výprava. Počátkem 13. století bylo křižácké panství v Palestině již velmi omezeno a poměr sil zde byl již značně vychýlen ve prospěch starších rytířských řádů, zejména konkurenčních templářů a johanitů, proto se řád snažil najít nové působiště v Evropě. Krátkou dobu působil v Benátkách a roku 1211 je uherský král Ondřej II. Uherský pozval do Sedmihradska. Úkolem rytířů tu bylo bránit východní hranice uherského království před vpády kočovníků a šířit v zakarpatských oblastech křesťanství a uherskou svrchovanost před pohanskými Kumány.", "question": "Přeměnilo se lazaretní bratrstvo na samostatný řád?", "answers": ["Lazaretní bratrstvo se postupně přeměnilo na samostatný rytířský řád, jenž začal sdružovat německé rytíře, kteří dosud působili v řadách frankofonních johanitů."]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn - 30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených. Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, v níž Německo nakonec utrpělo drtivou porážku. Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc.", "question": "V jakém roce se stal Hitler kancléřem?", "answers": ["1933"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Rovněž na Slovensku funguje zhruba 20 radiových programů. Přestože je v zemi nadále užíván analogový systém, postupně se přechází na digitální vysílání. Zavádí se také využití optických vláken. Prvním velkým vědcem, který se dá považovat za slovenského, byl lékař Ján Jesenský. Zakladatelem moderní slovenské vzdělanosti byl osvícenec Matej Bel. Největších úspěchů dosáhl fyzik a vynálezce Aurel Stodola, který rozvinul technologii parních turbín. K rozvoji optiky výrazně přispěl Josef Maximilián Petzval. Na konstrukci padáku pracoval Štefan Banič. Průkopníkem bezdrátové telekomunikace byl Jozef Murgaš. Astronom Peter Kušnirák objevil přes 230 planetek. V Bratislavě se narodil německý nositel Nobelovy ceny za fyziku a nacistický exponent Philipp Lenard. Slovenští vědci jsou v Evropě velice uznávanými. A to i přes to,[zdroj? ] že Slovensko na svůj ekonomický růst na vědu přispívá velice málo penězi. Slovenská věda patří mezi finančně nejchudší v Evropě. Slováci se například podílejí na výzkumu alternativního zdroje elektrické energie nebo na nových technologiích ve zdravotnictví. Povinná, původně 6letá školní docházka byla na území dnešního Slovenska zavedena v roce 1868. Od roku 1922 byla 8letá, později v průběhu éry socialismu rozšířena na 10letou povinnou školní docházku, kterou mohou žáci absolvovat na základních a středních školách, respektive na 8letých gymnáziích. Negramotnost obyvatelstva se pohybuje okolo 0,6 % populace nad 15 let. Nacházejí se zde státní, církevní i soukromé školy. Vzdělávaní je poskytované i v jazycích národnostních menšin. Základní školu navštěvují děti ve věku 6 až 14 (či 7 až 15) let. Všechny standardní stupně vzdělávání, včetně vysokoškolského jsou státem poskytované bezplatně. Na Slovensku existuje několik desítek vysokých škol a univerzit. V roce 2006 absolvovalo vysokoškolské studium na Slovensku 34 535 osob. Ani jedna ze slovenských univerzit se nedostala mezi 500 nejlepších univerzit na světě. Mezi nejkvalitnější univerzity a vysoké školy v rámci východoevropského regionu (podle hodnocení vědeckého publikování na internetu) na Slovensku patří Univerzita Komenského, Technická univerzita v Košiciach, Slovenská technická univerzita v Bratislave, Poľnohospodárska univerzita v Nitre a Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Slovenska. Populace Slovenska čítala k 31. březnu 2013 podle oficiálních údajů 5 410 728 obyvatel, z toho 51,3 % žen. Podle odhadů za rok 2012 dosahuje růst populace 0,104 %, zatímco přirozený přírůstek dosáhl 1,65 narozených na 1000 obyvatel. Ve městech žije celkem 55 % populace, urbanizace stoupá zhruba 0,1 % za rok.", "question": "Jsou slovenští vědci v Evropě uznávanými?", "answers": ["Slovenští vědci jsou v Evropě velice uznávanými."]}
{"title": "Gestapo", "context": "Geheime Staatspolizei (zkrác. gestapo, česky tajná státní policie) vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie dne 26. května 1933. Gestapo založil Hermann Göring, ale v roce 1934 se dostalo pod vedení SS. V roce 1939 bylo převedeno pod RSHA. Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci. Ještě v roce 1933, když se Hitler stal německým kancléřem, stal se Hermann Göring pruským ministrem vnitra. Oddělil politickou a výzvědnou složku od pořádkové policie, do jejího vedení jmenoval řadu členů SS a její bezpečnostní složky, Sicherheitsdienstu (SD). Přesto většina z 32 až 46 tisíc zaměstnanců Gestapa nebyli nacisté (v roce 1939 bylo jen asi 15 % členy SS), byli to však loajální úředníci, kteří přesně plnili rozkazy nadřízených. Roku 1936 Hitler sjednotil tradičně zemské policie v jednu říšskou organizaci, těsně ji propojil s SS a SD a zákonem stanovil, že její činnost nepodléhá soudnímu přezkoumání. Tak se hlavní zbraní Gestapa stalo právo kohokoli zatknout a uvěznit, třeba i v koncentračním táboře, bez soudního procesu. Zaměstnanci Gestapa se nikdy neprokazovali legitimací s fotografií, nýbrž jen odznakem. Lidé, kteří se s Gestapem setkali, často přeceňovali jeho všudypřítomnost a vševědoucnost. Ve skutečnosti bylo úředníků Gestapa poměrně málo: například ve Frankfurtu nad Mohanem to bylo asi 45 zaměstnanců a o něco větší počet placených agentů. O to větší význam měla běžná udání, která způsobila až 80 % pronásledování. Jen asi čtvrtina z nich měla politický motiv, většinou šlo o osobní spory a snahu prokázat vlastní loajalitu. Rudolf Diels 1933–1934 Heinrich Himmler 1933–1936 Reinhard Heydrich 1936–1939 Heinrich Müller 1939–1945 Komunisté a Sociální demokrati(A1) Protisabotážní (A2) Reakcionáři a. liberálové (A3) Atentátníci (A4) Katolíci (B1) Protestanti (B2) Svobodní zednáři (B3) Židé (B4) Centrální administrativní kancelář gestapa, zodpovědné za kartové informace o celém personálu. Oponenti vlády (D1) Církve a sekty (D2) Strany (D3) Západní území (D4) Kontrašpionáž (D5) Spojenci (D6. ) V říši (E1) Politické formace (E2) Na západě (E3) Ve Skandinávii (E4) Na východě (E5) Na jihu (. E6) Vykonávala dozor nad pohraničím Zajišťovala bezpečnost německých hranic Odhalovala utečence, překupníky a pašeráky I. - organizační, správní, osobní II. - hospodářské a správní záležitosti III. - skupina pro zvláštní úkoly IV. -.", "question": "Kdy vzniklo Gestapo?", "answers": ["26. května 1933"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv. Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to, že většinou území leží v Asii, sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem (členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru) a Arménií (dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915). Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv. Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU, Německo. Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001. Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004, kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku. Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země, ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala. Vyjednávání doposud probíhala spíše pomalu a především se soustředila na uvolňování vzájemného obchodu a od roku 2008 na odstranění vízové povinnosti pro občany Makedonie. Vliv na pomalý průběh přístupových jednání měl zejména bilaterální spor Makedonie, která se oficiálně jmenuje Bývalá Jugoslávská Republika Makedonie, a Řecka o jméno země, jež koliduje s názvem části řeckého území u hranice právě s Makedonií. Černá Hora podala přihlášku do EU 15. prosince 2008. Dohoda stabilizaci a přidružení vstoupila v platnost 1. května 2010. Status kandidátské země byl Černé Hoře oficiálně udělen 17. prosince 2010 Srbsko se stalo kandidátem oficiálně 1. března 2012. Albánie získala status kandidátské země 24. června 2014. Norsko se dvakrát neúspěšně pokoušelo vstoupit do tehdejšího EHS, v letech 1963 a 1967 bylo jeho přistoupení vetováno Francií (stejně jako přistoupení dalších 4 zemí, které byly součástí daného vyjednávání), dále v letech 1972 (do EHS) a 1994 (do EU) se potom norští občané vyjádřili proti vstupu v referendech. Norové se obávají ztráty suverenity, hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu.", "question": "Kdy podala Černá Hora přihlášku do EU?", "answers": ["15. prosince 2008"]}
{"title": "Brněnská přehrada", "context": "Brněnská přehrada (v hantecu Prýgl nebo Prygl) nebo Vodní nádrž Brno, dříve též Kníničská přehrada, je vodní dílo na Svratce. Vznikla vystavěním hráze na 56. říčním kilometru Svratky a zatopením údolí s obcí Kníničky. Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno (nyní se využívá vody z Vírské přehrady a vody z vrtů v Březové), k rekreaci a také jako zdroj elektrické energie. Většina plochy přehrady je součástí přírodního parku Podkomorské lesy. Myšlenka na stavbu přehrady na Svratce se objevovala od začátku 20. století, ale k její realizaci došlo až v letech 1936-1940. Hlavním investorem bylo tehdejší ministerstvo veřejných prací a vedle Brna se na ní 25 % podílela také Země Moravskoslezská . Vzdutí přehrady začíná pod splavem u Tejkalova mlýna ve Veverské Bítýšce a k hrázi na hranici brněnských městských částí Brna-Bystrce a Brno-Kníničky měří necelých 10 km. Zatopená plocha je 259 ha. Stálé nadržení dosahuje 7,6 milionů m3, zásobní prostor pak 10,8 milionů m3. Betonová gravitační hráz má v koruně šířku 7,14 m a délku 120 m, v nadmořské výšce 233,72 m ční 23,5 m nade dnem. V hrázi se nachází Vodní elektrárna Kníničky.", "question": "Na které řece stojí Brněnská přehrada?", "answers": ["na Svratce"]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Na podzim 2006 proběhlo po celém Maďarsku několik protivládních demonstrací za odstoupení premiéra Ference Gyurcsánye z MSZP, který veřejnosti přiznal, že v zájmu vítězství své strany lhal před volbami o státním rozpočtu a skutečném stavu maďarské ekonomiky. V rámci reforem zavedl Gyurcsány poplatky za školství a zdravotnictví, které však byly později v referendu odmítnuty. Demonstrací se vedle opoziční strany Fidesz a demonstrujících Maďarů zúčastnili i maďarští nacionalisté. V ulicích visely staré maďarské (Arpádské) červeno-bílé vlajky. Nespokojenost s levicovou vládou nepřímo přidávala na popularitě nacionalistické skupině tzv. \"Maďarské gardě\". Její členové volají po znovunabytí území, která před Trianonskou smlouvou patřila k Maďarsku (Uhersku) a byla tehdy získána okolními státy. Kromě demonstrací proběhlo v letech 2006 až 2008 také několik stávek požadujících většinou vyšší platy (např. třídenní stávka železničářů společnosti MÁV). Těmto potížím přidala na síle také finanční krize, která na podzim roku 2008 silně zasáhla maďarskou ekonomiku. V parlamentních volbách 2010, které proběhly ve dvou kolech 11. dubna a 25. dubna 2010, získaly politické strany následující mandáty: Fidesz-KDNP 263 mandátů, MSZP 59 mandátů, nacionalistická strana Jobbik 47 mandátů a LMP 16 mandátů. Dále byl zvolen poslancem nezávislý kandidát Oszkár Molnár. Po volbách 2010 vznikla v Maďarsku pravicově zaměřená nová vláda, někdy také nazývaná Vláda národní spolupráce, vedená Viktorem Orbánem. Je u moci od 29. května 2010 a tvoří ji zástupci vítězných stran Fidesz a KDNP, které pro tyto volby sestavily společnou kandidátku. Vláda se v parlamentu opírá o ústavní více než dvoutřetinovou většinu, což jí umožnilo dalekosáhlé změny ústavního a právního pořádku, které však postupně narážejí na odpor i ze strany EU. Jako jedno ze zásadních opatření schválilo Národní shromáždění dne 18. dubna 2011 novou ústavu nahrazující dotud platnou starou ústavu z roku 1949. Platnost nové ústavy započala 1. ledna 2012. Název státu se změnil z Maďarská republika (Magyar Köztársaság) na jednoslovné Maďarsko (Magyarország). Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Maďarska. Maďarsko je převážně rovinatá nebo mírně zvlněná země, a to díky poloze v Panonské pánvi. Relativně hornaté je pouze severní pohraničí, kam zasahují Vnitřní Západní Karpaty. Zde v pohoří Mátra se nachází i nejvyšší bod Maďarska, hora Kékes (1015 m). Asi polovinu Maďarska na jihovýchodě a východě vyplňuje Velká uherská nížina (Alföld), která zasahuje i do sousedního Rumunska, Srbska, na Slovensko a na Ukrajinu. Plochá krajina Velké uherské nížiny je z velké části přeměněna na zemědělskou, zachovaly se ale zbytky původní středoevropské maďarské stepi, označované jako puszta. Tato krajina je ochraňována např. v národním parku Hortobágy.", "question": "Kdy parlament schválil program vlády a Viktor Orbán se oficiálně ujal funkce premiéra Maďarské republiky?", "answers": ["29. května 2010"]}
{"title": "Kladníky", "context": "Kladníky jsou obec ležící v okrese Přerov. Jejich katastrální území má rozlohu 346 ha. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1358. Žije zde asi 160 obyvatel. Římskokatolická farnost Hlinsko BAĎURA, Jan. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Lipenský okres. Brno : Musejní spolek v Brně, 1919. 418 s. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kladníky ve Wikimedia Commons", "question": "V jakém okrese leží obec Kladníky?", "answers": ["v okrese Přerov"]}
{"title": "Řím", "context": "Palatinus, Caelius Kvirinál,lat. Quirinalis, dnes sídlo italského presidenta, Viminál, lat. Viminalis a Esquilin, lat. Esquilinus.Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou byla Caprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery. Východně od města začínají Abruzzi, na severovýchodě Sabinské hory a na jihu Albánské hory. == Historie == S dějinami se návštěvník Říma setkává na každém kroku a dochované památky pokrývají víc než dvě tisíciletí. Řím vznikl spojením několika osad, podle legendy roku 753 př. n. l., a od počátku 7. století př. n. l. mu vládli etruští králové; název Roma je snad podle etruského rodu Ruma. Po roce 509 př. n. l., kdy byli králové vyhnáni, vznikla římská republika. Ve 4. století př. n. l. dostalo město první kamennou hradbu, do roku 270 př. n. l. republika postupně zabrala většinu území Apeninského poloostrova a pak obrátila pozornost k zámořským državám. Do 1. století n. l. se zmocnila velké části Španělska, severní Afriky a Řecka. Rozpínající se říše nabízela příležitosti mocichtivým jednotlivcům a konflikty mezi silnými osobnostmi vedly nakonec k opuštění republikánského zřízení. Nějakou dobu říši vládl diktátorsky Julius Caesar, jehož synovec Octavianus jako první římský císař přijal titul Augustus (Vznešený). Za Augusta se z města, budovaného dosud převážně z cihel, stal reprezentativní střed říše. Vznikaly veřejné budovy, fóra, lázně, cirky, paláce a hlavním stavebním materiálem se stal mramor. Roku 275 n. l. bylo město v rozloze 13,7 km2 obehnáno Aurelianovou hradbou. Za vlády Augustovy se narodil Ježíš Kristus, a přestože křesťané byli až do 4. století pronásledováni, nové náboženství se prosadilo a Řím se stal jeho centrem. V průběhu 3. a 4. století ovšem poklesl význam Říma jako politického centra, císařové upřednostňovali jako svá sídla jiná města. S konečnou platností přenesl své sídlo na východ do nově vznikajícího města Konstantinopole císař Konstantin I. Veliký. Řím sice nadále zůstával sídlem senátu a legislativním hlavním městem Římské říše, ale s jeho upadajícím vlivem upadalo i město. Roku 410 město dobyli a po dobu několika dní plenili Alarichovi Vizigóti, v roce 455 pak Vandalové pod vedením Geisericha. Počet obyvatel klesl z 1,6 milionu až na 100 tisíc. Po pádu západořímské říše město obnovili papežové, zejména Lev I. Veliký († 461) a Řehoř I. Veliký († 604) a po vpádu Vandalů, kteří pobořili mnoho starověkých staveb, byly roku 852 rozšířeny městské hradby.", "question": "Kdy byl založen Řím?", "answers": ["753 př. n. l."]}
{"title": "Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana", "context": "Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana Republikánská, radikální a radikálně-socialistická strana (francouzsky Parti Républicain Radical et Radical-Socialiste) byla francouzská politická strana existující v letech 1901 až 1971. Poněkud komplikovaný název vypovídá o ideologickém založení strany: demokratický republikanismus, radikalismus (liberalismus, sekularismus) a nemarxistický socialismus. Většinu své existence strávila strana na pomyslném levém břehu politického spektra, v poválečných letech se ale spíše otočila k pravému středu. Názorový rozpor vedl k rozpadu strany: levice založila Hnutí radikálně socialistické levice (dnes Radikálně levicová strana), pravice založila Radikální stranu, která je oficiální nástupkyní staré strany (číslování sjezdů atd.). Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: ISNI: 0000 0001 2297 4410 | LCCN: n88612418 | VIAF: 154317689 | WorldcatID: lccn-n88612418", "question": "Jakou stranu založila pravicová část Republikánské , radikální a radikálně socialistické strany po jejím rozpadu?", "answers": ["Radikální stranu"]}
{"title": "Ucho", "context": "Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrné silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští tzv. akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek. Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice (tuba Eustachi, tuba auditiva, sluchová středoušní trubice), která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu. Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu spánkové kosti (os temporalia). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Části kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou: 3 polokruhovité kanálky, vejčitý váček, kulovitý váček a hlemýžď. Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího vláskové buňky (receptory sluchu). Každá buňka má vlásky zapuštěné do krycí membrány a zjišťuje její chvění, o kterém vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk. Rovnovážný (vestibulární, statokinetický) orgán slouží k detekci polohy a zrychlení. Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku (utriculus a sacculus), které detekují polohu, a tří polokruhovitých kanálků detekujících zrychlení. Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu obsahujícímu krystalky uhličitanu vápenatého. K vnímání zrychlení slouží vláskové buňky na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc. K častým chorobám uší patří: Otitis media – zánět středního ucha, častý u dětí, bolestivý. Tinnitus – neustálé zvonění nebo pískání v uchu. Vertigo – porucha polokruhovitých kanálků vnitřního ucha způsobující pocit, že se okolí točí (závrať). Zalepené ucho – tvorba tekutiny ve středoušní dutině, způsobující hluchotu, časté u dětí.", "question": "Co je to Otitis media?", "answers": ["zánět středního ucha"]}
{"title": "Bnej Brak", "context": "10 m n. m. Stát Izrael Izrael distrikt Telavivský Bnej Brak Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 7,343 km²[1] Počet obyvatel 193 800 (2017[2]) Hustota zalidnění 26 368,4 (r.2015) obyv./km² Správa Vznik 1924 Oficiální web www.bnei-brak.muni.il multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Bnej Brak (hebrejsky בְּנֵי בְּרַק, v oficiálním přepisu do angličtiny Bene Beraq[3], přepisováno též Bnei Brak nebo Bene Berak) je město v Izraeli v Telavivském distriktu. Geografie Leží v nadmořské výšce 30 m v Izraelské pobřežní planině, přibližně 6 km severovýchodně od centra Tel Avivu. Je součástí telavivské aglomerace a na všech stranách souvisle obklopeno zastavěným územím dalších měst v rámci této aglomerace. Na západě a na jihu je to Ramat Gan, na východě Petach Tikva a Giv'at Šmu'el. Pouze na severu vytváří hranici města s Tel Avivem v jinak souvisle zastavěné krajině klín údolí řeky Jarkon. Bnej Brak se nachází v hustě osídlené oblasti, která je etnicky zcela židovská. Mapa Bnej Brak: P: Ponevežská ješiva • S: ješiva Slobodka • C: kolel Chazona Iše • L: ješiva Lublinských učenců (Chachmej Lublin) T: ješiva Nádhera Sionu (Tif'eret Cijon) Město je na dopravní síť napojeno pomocí četných komunikací v rámci aglomerace Tel Avivu, zejména dálnice číslo 4. Po severním okraji města rovněž prochází železniční trať Tel Aviv – Ra'anana. Funguje tu železniční stanice Bnej Brak. Dějiny Celkový pohled na Bnej Brak v r. 1928 Bnej Brak bylo založeno 14. května 1924.[4] Jméno odkazuje na biblické město Bené-berak citované v knize Jozue jako jedno z měst v podílu kmene Dan.[5][6] Starověké město leželo asi 5 km jižně a na počátku 20. století na jeho místě stála arabská vesnice nazvaná Ibn Abrák. Od ní byly také získány pozemky pro založení novodobého Bnej Brak. Sederová hostina rabi Akivy v Bnej Brak vyobrazená v Pesachové hagadě z r. 1740 V době antiky si Bnej Brak získalo pověst centra rabínské učenosti, zejména díky tomu, že zde dlouhou dobu sídlil rabi Akiva a s ním jeho významní žáci, jako rabi Šim'on bar Jochaj. Známá je také pasáž z Pesachové hagady popisující učenou rozmluvu rabi Akivy a jeho žáků při sederové hostině držené v Bnej Brak. V roce 1937 získalo status místní rady (malého města) a v 8. prosince 1949 bylo povýšeno na město.[6] Bnej Brak je jediným izraelským velkoměstem, kde drtivou většinu obyvatelstva tvoří ultraortodoxní Židé.", "question": "V jakém distriktu se nachází izraelské město Bnej Brak?", "answers": ["Telavivském"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "V červnu 1741 odcestovala Marie Terezie do Prešpurku, aby zjistila postoj Uher k pragmatické sankci (která zajišťovala dědičné právo pro ženské následovníky trůnu v Habsburské monarchie pod vládou Habsburků včetně Uher) a také, zda podpoří Rakousko. Uherští se vyjádřili ve prospěch listiny, potvrdili svůj podpis a rozhodli se podpořit Rakousko i vojensky. Cenou ovšem byla větší samostatnost pro Uhry. Panovnice před říšským sněmem Maďarům potvrdila předešlá privilegia, osvobodila šlechtu od daní a rovněž potvrdila, co již slíbil Karel VI., že pokud zemřou potomci Karla VI., Josefa I. a Leopolda I., tak si Uhry budou moci zvolit vlastního krále. Pravděpodobnost, že by vymřeli tito následovníci byla malá, jelikož Marie Terezie v té době měla už budoucího dědice trůnu Josefa II. a další tři dcery. Marie Terezie se poté stala královnou uherskou, korunována byla 25. června roku 1741. Tím si v Uhrách získala mnoho příznivců. Na podzim 1742 získala první část slíbené uherské vojenské podpory a její armáda se zvětšila na přibližně 30 000 mužů ve zbrani. Uhry tímto poprvé ve své existenci povolaly své vojáky k obraně celé Rakouské říše, nikoli jen uherské části, jak tomu bylo dosud. Podruhé před říšský sněm předstoupila Marie Terezie v září 1741 (legenda praví, že se tak stalo 11. září), kdy to s Rakouskem vypadalo špatně; dle legendy předstoupila před sněm v černých šatech držíc na rukou půlročního Josefa II. a se slzami v očích sdělovala, že je všemi opuštěná a že nyní má již pouze Uhry. Uherské šlechtice to povzbudilo a ihned poskytli Marii Terezii peníze a vojsko a navíc dokonce uznali jejího manžela jako spoluvládce Uher. Dne 15. srpna 1741 překročily Rýn, hranici mezi Francií a Německou říší, francouzské oddíly pod záminkou pomoci bavorskému kurfiřtovi Karlu Albrechtovi. A již 15. září 1741 dobyly Linec, kde si nechal Karel Albrecht odpřisáhnout věrnost.", "question": "Kdy byla Marie Terezie korunována královnou uherskou?", "answers": ["25. června roku 1741"]}
{"title": "Laserová tiskárna", "context": "Laserová tiskárna je druh počítačové tiskárny, pracující na podobném principu jako kopírka. Laserový paprsek vykresluje obrázek na světlocitlivý válec, na jehož povrch se poté nanáší toner. Ten se uchytí jen na osvětlených místech, obtiskne se na papír a na závěr je k papíru tepelně fixován. == Historie == První laserovou tiskárnu vyvinul Gary Starkweather v Xerox PARC modifikací kopírky Xerox v roce 1971. Firma IBM instalovala první laserovou tiskárnu IBM 3800 v roce 1976. Firma Xerox dodala do komerčního prostředí první model Xarxs 90Dicko priest v roce 1977. Do domácností nabídla laserovou tiskárnu HP (HP Laserjet ppm) až v roce 1984. První laserová tiskárna určená pro použití v kancelářích byl dodán Xerox Star 8010 v roce 1981. I když byl inovován, byl to stále drahý systém, který si koupilo jenom malý počet firem a institucí. Pro osobní počítače se staly více rozšířené a první laserová tiskárna určená pro masový trh byla Hewlett-Packard (zkráceně HP) LaserJet (tiskla 8 stránek za minutu) a vyšla v roce 1984. Používala Canon motor řízený softwarem HP. Laserové tiskárny přinesly vysoce rychlý a kvalitní tisk textu. Jako u většiny elektronických zařízení poklesly v průběhu několika let náklady na laserové tiskárny. První typ HP LaserJet byl prodán za 3500 USD v roce 1984, ale měl problém s nízkým rozlišením grafiky a vážil 32 kg. == Princip funkce == Hlavní součástí laserové tiskárny je kovový válec s vrstvou polovodiče (např. selen) na povrchu. Polovodič mění při osvícení odpor z přibližně 300 Ω při osvícení až na cca 3–5 MΩ, pokud není osvícen. === Průběh tisku === Mechanický stěrač setře zbytky toneru a žárovka odstraní náboj z předchozí fáze tisku. Poté je povrch válce v celé šířce nabit z korony. V bodech, které se mají tisknout, je válec osvícen laserem, tím je odpor polovodiče v bodě snížen a náboj z povrchu se vybije do středu válce.", "question": "Co vykresluje obrázek na světlocitlivý válec?", "answers": ["Laserový paprsek"]}
{"title": "Arabské číslice", "context": "V roce 980 Gerbert z Aurillacu (později papež Silvestr II.) využil své pozice a šířil v Evropě vědomí o arabských číslech. Gerbert z Aurillacu v mládí studoval v Barceloně, takže měl na výklad o arabských číslech dostatečné vzdělání. Fibonacci byl matematik, který se narodil v Pise a studoval v Béjaï v Alžírsku. Podporoval šíření vědomostí o indické číselné soustavě svou knihou Liber Abaci, kterou napsal v roce 1202. Rozšíření do Ruska Systém číslic v cyrilici používali jižní a východní Slované. Tento systém byl používán v Rusku až do počátku 18. století, kdy ho Petr I. Veliký nahradil arabskými číslicemi. Rozšíření do Číny Během vlád dynastií Ming a Čching (když byly arabské číslice poprvé představeny v Číně) někteří čínští matematici používali v číselné soustavě čínské číslice. Po dynastii Čching byly jak čínské znaky, tak i číslice ve všech matematických spisech nahrazeny arabskými číslicemi. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arabic numerals na anglické Wikipedii. Související články Číselná soustava Římské číslice Hindsko-arabská číselná soustava Východoarabské číslice Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Arabské číslice na Wikimedia Commons Arabské číslice v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) Galerie Arabské číslice na Wikimedia Commons Arabské číslice v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) (anglicky) Historie systému počítání a čísel Vývoj arabských číslic Archivováno 22. 3. 2012 na Wayback Machine Arabské číslice Historie a kuriosity číslic mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Matematika", "question": "Jaké číslice tvoří dnes nejrozšířenejší systém symbolického zápisu čísel?", "answers": ["Arabské"]}
{"title": "Matematický klokan", "context": "Matematický klokan je matematická soutěž původem z Austrálie, která se v současnosti organizuje ve více než třiceti zemích světa včetně České republiky, kde je pořádán Jednotou českých matematiků a fyziků ve spolupráci s Katedrou matematiky PdF UP a Katedrou algebry a geometrie PřF UP. Soutěž se nedělí na kola, žáci základních a středních škol, pro které je určena, ji absolvují v jeden den. Soutěžící se dělí do pěti kategorií, zařazení je dáno věkem: Cvrček (2. – 3. třída ZŠ) Klokánek (4. – 5. třída ZŠ) Benjamín (6. – 7. třída ZŠ) Kadet (8. – 9. třída ZŠ) Junior (1. – 2. ročník SŠ) Student (3. – 4. ročník SŠ) V kategorii Cvrček je na řešení vyhrazeno 45 minut čistého času, v kategoriích Klokánek, Benjamín a Kadet je na řešení hodina času a v kategoriích Junior a Student 75 minut. Řeší se sada 24 úloh (u cvrčka jen 12 úloh), u každé z nich je nabídnuto pět možností (u cvrčka 4 možnosti). Žák tedy jako výsledek zapíše sérii písmen (A – E) označující řešení jednotlivých zadání. Celkem je možno získat 120 bodů (u cvrčka jen 60). Úlohy jsou rozděleny do třech kategorií po 8 příkladech. V první části jsou příklady za 3 body, v druhé za 4 a v třetí za 5 bodů.", "question": "Původem z jaké země je matematická soutěž Matematický klokan?", "answers": ["Austrálie"]}
{"title": "Studio Ghibli", "context": "Někdy se studiu Ghibli přezdívá \"japonské studio Disney\" podle podobné míry popularity jeho děl v Japonsku. Studio Ghibli bylo založeno v roce 1985 a vede jej všeobecně respektovaný režisér Hajao Mijazaki spolu se svým kolegou Isao Takahatou. Počátky studia se datují zpět do roku 1983 k filmu Naušika z Větrného údolí, po jehož vydání bylo vytvořeno studio, aby zastřešilo další produkci týmu. Jeho mateřskou společností je Tokuma, která také nakládá s právy na jednotlivé filmy. Jméno Ghibli pochází z italské přezdívky pro saharská průzkumná letadla z druhé světové války, původně z arabského výrazu ghibli (v italštině sirocco, jiný výraz pro horký vítr vanoucí Saharou). Jeho japonská výslovnost je však /džibri/ nebo /džiburi/. Podle jedné domněnky za jménem stojí úmysl zakladatelů do světa anime vnést nový vítr; jeden ze zakladatelů, Hajao Mijazaki, je známým milovníkem létání a italskému letectvu také později věnoval film Porco Rosso. Logem Studia Ghibli je Totoro, postava z filmu Můj soused Totoro. Mezi nejznámější filmy studia Ghibli patří Mijazakiho Cesta do fantazie a Princezna Mononoke nebo Takahatův Hrob světlušek. Celkem doposud studio vydalo 22 celovečerních filmů. Naušika z Větrného údolí (1984) (produkoval Topcraft, technicky nejde o film studia Ghibli, obvykle se k nim však řadí) Laputa: Zámek v oblacích (1986) Hrob světlušek (1988) Můj. soused Totoro (1988) Doručovací služba čarodějky Kiki (1989) Střípky minulosti (1991) Porco Rosso (1992) Umi ga kikoeru (1993) Pom poko (1994) Šepot srdce (1995. ) Princezna Mononoke (1997) Naši sousedé Jamadovi (1999) Cesta do fantazie (2001) Království koček (2002) Zámek v oblacích (2004) Příběhy ze Zeměmoří (2006) Ponyo z. útesu nad mořem (2008) Arrietty ze světa půjčovníčků (2010) Kokuriko-zaka kara (2011) Zvedá se vítr (2013) Příběh o princezně Kaguje (2013) Omoide no Marnie (2014) Červená. želva (2016) Sora iro no tane (1992) (krátký televizní film) Nandaró (1992) (televizní reklama pro stanici NHK) On Your Mark (1995) (hudební klip. ) Ghiblies (2000) (krátký televizní film o studiu) Umača (2001) (televizní reklamy) Ghiblies, epizoda 2 (2002) (pokračování Ghiblies, promítáno společně s Královstvím koček. ) Lasseter-san, arigató (2003) (děkovné video vytvořené pro Johna Lassetera) Tanejamagahara no joru (2006) Kúsó no kikaitači no naka no hakai no hacumei (2002) Koro no daisanpo (Korova velká procházka. ) (2003) Kudžiratori (Lov velryb) (2003) Mei to konekobasu (Mei a koťátkobus) (2003) Jadosagaši (Hledání domova) (2005) Hoši wo katta hi. (Den, kdy jsem ulovil hvězdu) (2005) Mizugumo Monmon (Vodní pavouk Monmon) (2005) Sanzoku no musume Ronja (2014) – adaptace knihy Ronja, dcera loupežníka od Astrid Lindgrenové.", "question": "Kdo vede studio Ghibli?", "answers": ["Hajao Mijazaki"]}
{"title": "Podmíněné finanční dávky", "context": "Podmíněné finanční dávky (anglicky Conditional cash transfers – CCT's) jsou programy, které se snaží snížit chudobu. Vlády či charity pomocí nich přerozdělují peníze chudým domácnostem z rozvojových zemí s podmínkou, kterou musejí domácnosti zapojené do programu splnit, aby pomoc dostaly. Tou bývá z pravidla posílání dětí do škol, pravidelné kontroly u lékaře, očkování dětí, rady svobodným matkám na péči o dítě a další. Počet zemí, které využívají tento instrument, se za poslední roky zvýšil == Programy == Brazílie – Bolsa Família (vzdělání a zdraví), Bolsa Escola (vzdělání) Mexiko – Oportunidades (vzdělání a zdraví) Ekvádor - Bono de Desarrollo Humano (vzdělání a zdraví) Kolumbie – Familias en Acción (vzdělání a zdraví), Subsido Condicionado a la Asistencia Escolar Bogota (vzdělání) Jamaika – Program of Advancement through Health and Education (vzdělání a zdraví) Indonésia – Jaring Pangamanan Sosial (vzdělání) Chile – Solidario(vzdělání a zdraví) Turecko – Social Risk Mitigation Project (vzdělání a zdraví) Bangladesh – Female Secondary School Assistance Program (vzdělání) Kambodža – Japan Fund for Poverty Reduction (vzdělání), Education for support project (vzdělání) Jemen – Basic Education Development project (vzdělání) Honduras – Programa de Asignación Familiar (vzdělání a zdraví) Keňa – Cash Transfers for Orphans and Vulnerable Children (vzdělání a zdraví) Nikaragua – Atención a Crisis (vzdělání a zdraví), Red de Protección Social (vzdělání a zdraví) Pákistán – Punjab Education Sector Reform Program (vzdělání) === Bolsa Família === Nejznámějším projektem je Bolsa Família, probíhající v Brazílii. Tento program je prováděn brazilskou vládou s podporou Světové banky a funguje již více než 10 let. Pomáhá více než 11 milionům rodinám (46 milionům lidí), drtivé většině chudých obyvatel Brazílie a patří mezi největší programy s podmíněnými finančními dávkami. Rodiny s dětmi dostávají v průměru 70 Reálů (35 $) výměnou za zapsání dětí do škol a pravidelné prohlídky u lékaře. Úspěch tohoto programu na snížení celkové chudoby po určité době je signifikantní a dnes pomáhá k rozvoji celé Brazílie. Po jeho vzoru vyhlásilo New York City obdobný program s názvem \"Opportunity NYC\". To je příklad, kdy se rozvinutá země poučila ze zkušeností takzvané rozvojové země. === Oportunidades === Obdoba brazilského projektu Bolsa Família, probíhající v Mexiku. Funguje od roku 1997 (do roku 2002 s názvem Progresa), prováděn mexickou vládou. Zaměřuje se na snižování chudoby rodin v rurálních oblastech a městských komunitách investicemi do rozvoje lidského kapitálu podmíněnými finančními dávkami. Počet rodin benefitujích z tohoto programu přesáhl 4 miliony, z toho 2,5 milionu v rurálních oblastech a 1,5 milionu v urbánních oblastech.", "question": "Snaží se podmíněné finanční dávky snížit chudobu?", "answers": ["Podmíněné finanční dávky (anglicky Conditional cash transfers – CCT's) jsou programy, které se snaží snížit chudobu."]}
{"title": "Polyethylentereftalát", "context": "První krokC6H4(CO2CH3)2 + 2 HOCH2CH2OH → C6H4(CO2CH2CH2OH)2 + 2 CH3OH Druhý krokn C6H4(CO2CH2CH2OH)2 → [(CO)C6H4(CO2CH2CH2O)]n + n HOCH2CH2OH === Postup výroby z kyseliny tereftalové === Při tomto postupu je esterifikace ethylenglykolu a kyseliny tereftalové prováděna přímo za tlaku 2,7 – 5,5 baru a teploty 220 – 260 °C. Vznikající voda je odstraňována destilačně, což opět vede k žádoucímu posunu reakční rovnováhy ve prospěch polyethylentereftalátu. n C6H4(CO2H)2 + n HOCH2CH2OH → [(CO)C6H4(CO2CH2CH2O)]n + 2n H2O == Vlastnosti a využití == PET se uplatnil především při výrobě vláken vynikajících nemačkavostí a malou navlhavostí (např. Dacron; na textilních výrobcích můžeme najít nesprávnou zkratku PES, která označuje příslušnost tohoto polymeru k polyesterům), lahví (obvykle označovaných jen zkratkou PET) a dalších obalů a fólií. Tenké fólie jsou často používány pod obchodním názvem Mylar. Znám je pod řadou dalších obchodních názvů, např. Arnite, Impet, Rynite, Ertalyte, Hostaphan, Melinex, Dacron, Terylene, Trevira atd. V závislosti na procesu výroby a zpracování (rychlosti chladnutí taveniny) je možno připravit téměř amorfní PET (průhledný) a polokrystalický PET (mléčně zakalený). == Recyklace == PET se poměrně dobře mechanicky recykluje, přičemž významná je čistota separovaného odpadního plastu. Pokud by byl zaveden zálohový systém jako v Německu, lze tyto láhve opět ze 100 % recyklovat zpátky do nových láhví bez ztráty kvality. Stávající sběrný systém je nevyhovující, jelikož materiál degraduje a ztrácí čirost. Probíhá také intenzivní výzkum chemické recyklace PET, a to i v České republice, kde se chystá patent pro tuto technologii. Spotřebitelské aplikace se pro potřeby pozdějšího třídění a recyklace označují jedničkou uprostřed trojúhelníku ze zacyklených šipek. Již od roku 2005 se PET recykluje v České republice v Bohumíně, kde sídlí rovněž jeden z největších recyklátorů PET láhví v Evropě. == Nevýhody == Při degradaci PET se uvolňuje acetaldehyd, který svým nasládlým zápachem může znehodnotit obsah PET lahví. Do nápojů se také může uvolňovat oxid antimonitý, který se používá při výrobě PET jako katalyzátor. Tyto se však dají jímat a odstraňovat již v procesu samotné recyklace. Chemická odolnost: PET lahve jsou nepoužitelné pro roztoky silných zásad, taktéž nejsou odolné například vůči kyselině dusičné. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu polyethylentereftalát ve Wikimedia Commons Zpráva Vědci objevili bakterie, jejichž potravou jsou PET láhve ve Wikizprávách", "question": "Jaká je zkratka polyethylentereftalátu?", "answers": ["PET"]}
{"title": "Evropa", "context": "Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1 360 000 km2, s průměrným ročním průtokem 8220 m3). Dalšími velkými řekami jsou Don, Dněpr, Dunaj, Pád, Rhôna, Ebro, Seina, Temže, Rýn, Labe, Odra a Visla. Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě. Většina evropských jezer je ledovcového původu. Největšími jezery jsou Ladožské (18 360 km2) a Oněžské jezero (9700 km2) v Rusku Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule. Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi, arktickou a subarktickou, na Špicberkách, Nové zemi a severním pobřeží Ruska. Zde leží i absolutně nejchladnější místo Evropy Usť-Cilma (−69 °C). Většina Evropy leží v severním mírném pásu.", "question": "Jakého původu je většina evropských jezer?", "answers": ["ledovcového"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Curie-Skłodowská, rozená Maria Salomea Skłodowska, v polštině Maria Skłodowska-Curie (7. listopadu 1867 Varšava, Polsko - 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie) byla významná francouzská vědkyně polského původu. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia. Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia. Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala. Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí.", "question": "Kdy se narodila Marie Curie-Sklodowská?", "answers": ["7. listopadu 1867"]}
{"title": "První búrská válka", "context": "První búrská válka probíhala na území Transvaalu mezi 16. prosincem 1880 a 23. březnem 1881 na území dnešní Jihoafrické republiky. Šlo o první střet mezi Spojeným královstvím a Transvaalskou republikou. == Počátky == V roce 1815 v důsledku dohod vídeňského kongresu připadla bývalá nizozemská kolonie na jižním cípu Afriky do vlastnictví Britů. Búrové, kteří zde žili byli od nynějška systematicky vyháněni anglickými osadníky. V jejich neprospěch britské koloniální úřady prosadily zrušení otroctví (1834), zavedly angličtinu jako jediný oficiální jazyk, stejně jako zásadu, že nové oblasti se budou osidlovat pouze po obdržení souhlasu správy kolonie.. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu První búrská válka ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy skončila první bůrská válka?", "answers": ["23. březnem 1881"]}
{"title": "Hmyz", "context": "To znamená, že základem jejich trávicí soustavy je trubice probíhající od úst až po konečník, což kontrastuje s neúplnými trávicími systémy, které můžeme nalézt u jednodušších bezobratlých. Vylučovací systém se skládá z malpighických trubic pro vylučování odpadních látek a zadních vnitřností pro osmoregulaci. V malpighických trubicích se z krve odnímají odpadní látky a jsou přeměňovány na moč, která se ukládá do zadního střeva. Koncovou částí střeva je hmyz schopen zpětně vstřebávat vodu spolu s draselnými a sodíkovými ionty. Proto hmyz většinou nevylučuje se svými výměšky i vodu, ale uskladňuje si ji v těle. Tento postup zpětného vstřebávání jim umožňuje odolávat horkému a suchému prostředí. Většina hmyzích druhů má dva páry křídel umístěných na druhém a třetím hrudním článku. Hmyz je jedinou skupinou bezobratlých, u které se vyvinula schopnost letu, což mělo veliký vliv na úspěch při jeho rozšiřování. Hmyz se dělí na dvě základní podtřídy, na okřídlený hmyz (Pterygota) a jejich bezkřídlé příbuzné (Apterygota). Let hmyzu není zatím úplně dokonale prozkoumán, spočívá na turbulentních aerodynamických efektech. Primitivní skupiny hmyzu využívají síly svalů působením přímo na strukturu křídla. Pokročilejší skupiny působí svaly na stěnu hrudi a poté na sklopná křídla nepřímo. Tyto svaly jsou schopny provádět kontrakci bez nervových popudů, což jim dovoluje rychleji tlouci (viz hmyzí let).", "question": "Čím se hmyz liší od ostatních bezobratlých?", "answers": ["schopnost letu"]}
{"title": "Programátorská chyba", "context": "Složitější chyby mohou vzniknout v případě, že na jednom programu pracuje více lidí a v horším případě tomu tak je ještě během delšího období, to pak mohou mezi částmi programů vznikat nežádoucí interakce, které je složité nalézt, za účelem předejít této situaci vznikají podrobné dokumentace jednotlivých částí i celků. Další kategorie chyb se vztahuje k vláknům, když je proces zpracovávaný ve více než jednom vlákně, a ta nejsou správně synchronizována. Najít a opravit chybu, neboli \"debugování\", byla vždy hlavní část programování. Se zvyšující se složitostí programu stoupá počet chyb a také obtížnost je zachytit a opravit. Často se stává, že programátoři stráví více času hledáním a opravováním chyb, než psaním nového kódu. Softwaroví testeři jsou profesionálové, jejichž jediným úkolem je najít a opravit chyby, nebo napsat kód pro testování. U některých projektů je více prostředků vynaloženo na testování, než na vývoj. Obvykle nejtěžší část ladění je najít chybu v kódu. Jakmile je odhalena, její oprava nebývá obvykle problém. Jednou z pomůcek při debugování je tzv. krokování programu, při tomto procesu je program procházen po jednotlivých příkazech při neustálém sledování proměnných. Bez této možnosti se používá jiný postup, v různých částech programu jsou proměnné vypisovány např. do konzole, což napomáhá k lokalizaci chyb. Nicméně i těmito pomůckami je někdy lokalizace chyb umění, z pravidla se stává, že chyby v jedné části programu způsobí pád v úplně jiné části.", "question": "Jak se jmenuje proces odstraňování programátorské chyby?", "answers": ["ladění"]}
{"title": "Viditelné světlo", "context": "Světlo Tento článek je o elektromagnetickém záření. Další významy jsou uvedeny na stránce Světlo (rozcestník). Světelný festival Signal konající se v Praze u Rudolfina (2015) Noční osvětlení ve městě (výše) i v přístavu, Štětín (Polsko) Světlo je viditelná část elektromagnetického záření. Jeho frekvence je zhruba od 3,9×1014 Hz do 7,9×1014 Hz, čemuž ve vakuu odpovídají vlnové délky z intervalu 390–760 nm. Vlnové délky viditelného světla leží mezi vlnovými délkami ultrafialového záření a infračerveného záření. V některých oblastech vědy a techniky může být světlem chápáno i elektromagnetické záření širšího rozsahu, zasahujícího do infračervené a ultrafialové oblasti. Světlo lze charakterizovat pomocí několika hledisek. Mezi nejzákladnější patří fotometrické charakteristiky (např. svítivost či světelný tok), kolorimetrické (frekvenční spektrum, barva), koherence a polarizace. Na nich pak závisí i chování při odrazu, lomu a průchodu prostředím a při skládání a ohybu světla. Kvůli dualitě částice a vlnění má světlo vlastnosti jak vlnění, tak částice. Studiem světla a jeho interakcemi s hmotou se zabývá optika. Viditelná část elektromagnetického spektra Člověk je schopen vnímat část elektromagnetického spektra z rozsahu frekvencí přibližně 3,9×1014 Hz až 7,9×1014 Hz (390–790 THz), což ve vakuu odpovídá vlnovým délkám v rozsahu přibližně 390–760 nm (pro fázovou rychlost (c), frekvenci (f ) a vlnovou délku (λ) platí vztah", "question": "Jaká je vlnová délka viditelného světla?", "answers": ["vlnové délky z intervalu 390–760 nm"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "Bojů se pro otřesené zdraví již neúčastnil, roku 1917 a 1918 působil jako důstojník v zázemí a byl povýšen na poručíka. Po válce pracoval Tolkien nejprve na Novoanglickém slovníku (New English Dictionary, nyní Oxford English Dictionary). V roce 1920 se přestěhoval do Leedsu, kde na katedře angličtiny tamní univerzity dosáhl (1924) titulu profesora, ale roku 1925 se vrátil zpět do Oxfordu, kde byl jmenován profesorem anglosaštiny. Roku 1945 se na Mertonově koleji v Oxfordu stal profesorem anglického jazyka a literatury a zůstal zde až do svého odchodu do penze v roce 1959. Aby měl více klidu v době, kdy se již stával slavným spisovatelem, odstěhoval se do Bournemouthu na jižním pobřeží Anglie. Tolkien a Edith sdíleli hlubokou lásku k rodině, měli spolu čtyři děti, které pojmenovali John Francis Reuel (17. listopadu 1917 – 22. ledna 2003), Michael Hilary Reuel (říjen 1920–1984), Christopher John Reuel (* 21. listopadu 1924) a Priscilla Anne Reuel (* 1929). Tolkien byl jako otec nesmírně laskavý a chápavý, mezi projevy lásky, za něž se nikdy nestyděl, patří i pohádkové příběhy s ilustracemi, které pro děti vytvářel, například dobrodružství malého psíka Rovera, dobrodružství Toma Bombadila, historky o nezlomném darebákovi \"Lepiči plakátů\", vznešenější Sedlák Jiljí z Oujezda a především každoroční dopisy od vánočního dědečka. Po smrti své ženy Edith 29. listopadu 1971 se Tolkien odstěhoval zpět na Merton Street. 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria a Oxfordská univerzita mu udělila čestný doktorát z literatury.", "question": "Jak se křestním jménem jmenoval Tolkienův syn, který vydal Silmarillion?", "answers": ["Christopher"]}
{"title": "Brněnská přehrada", "context": "Brněnská přehrada (v hantecu Prýgl nebo Prygl) nebo Vodní nádrž Brno, dříve též Kníničská přehrada, je vodní dílo na Svratce. Vznikla vystavěním hráze na 56. říčním kilometru Svratky a zatopením údolí s obcí Kníničky. Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno (nyní se využívá vody z Vírské přehrady a vody z vrtů v Březové), k rekreaci a také jako zdroj elektrické energie. Většina plochy přehrady je součástí přírodního parku Podkomorské lesy. Myšlenka na stavbu přehrady na Svratce se objevovala od začátku 20. století, ale k její realizaci došlo až v letech 1936-1940. Hlavním investorem bylo tehdejší ministerstvo veřejných prací a vedle Brna se na ní 25 % podílela také Země Moravskoslezská . Vzdutí přehrady začíná pod splavem u Tejkalova mlýna ve Veverské Bítýšce a k hrázi na hranici brněnských městských částí Brna-Bystrce a Brno-Kníničky měří necelých 10 km. Zatopená plocha je 259 ha. Stálé nadržení dosahuje 7,6 milionů m3, zásobní prostor pak 10,8 milionů m3. Betonová gravitační hráz má v koruně šířku 7,14 m a délku 120 m, v nadmořské výšce 233,72 m ční 23,5 m nade dnem. V hrázi se nachází Vodní elektrárna Kníničky. Na konci druhé světové války ustupující německá armáda vozovku zaminovala a umístila na hráz sud s trinitrotoluenem (původně měly být výbušniny umístěny do potrubí hráze, ale to bylo zaměstnanci z rozkazu ochrany před sabotáží zabetonováno) a do domku hrázného Šikuly kulomety. Šikula s několika lidmi, ukrytými ve strojovně elektrárny, konvoj Rudé armády varovali, ale Šikula byl postřelen. V současnosti je na hrázi umístěná jeho plaketa. Brněnská přehrada je oblíbeným místem rekreace místních i návštěvníků. Po obou stranách je lemována rozlehlými lesy (Obora na levém břehu, Podkomorské lesy na pravém) a nabízí tak příležitost nejenom ke koupání a vodním sportům, ale i k turistice a cykloturistice. Častým cílem výletníků je také hrad Veveří, který se tyčí na skále nedaleko Veverské Bítýšky.", "question": "Na kolikátém říčním kilometru leží Brněnská přehrada?", "answers": ["56."]}
{"title": "Chuť", "context": "Chuť je smysl, který dovoluje vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě. U člověka existují chuťové receptory vnímající hořké, sladké, slané, kyselé, umami, a podle nových výzkumů i \"vápníkové\" a tučné. I zvířata mají různé chuťové receptory. Tyto receptory jsou nerovnoměrně rozmístěny v chuťových pohárcích, které se nacházejí především na jazyku, ale také na patře a v krku. Chuťových pohárků má člověk 500-10000. Důsledkem tohoto poměrně velkého rozptylu je, že citlivost chuti u jednotlivých lidí může být značně rozdílná. Děti mají chuťových pohárků průměrně více než dospělí. ROZLOŽENÍ CHUTI NA JAZYKU: Chuťové chemoreceptory jsou umístěny na kuželovitých papilách s tupou špičkou. Každá papila obsahuje receptorové buňky, které mají brvy citlivé na určitou chuť vstupující do póru. Přibližně každý týden jsou staré receptorové buňky nahrazovány novými. Papily vzadu na jazyku rozlišují chuť hořkou, po stranách více vzadu je chuť kyselá, kousek více vepředu chuť slaná a úplně na špičce jazyka je chuť sladká. Centrum vnímaní chuti se nachází v temenním laloku mozkové kůry, kde se kombinací základních složek tvoří výsledná chuť. Ta je ovlivněna nejen složením jídla, ale také jeho teplotou (teplá limonáda), konzistencí (mokrý chléb), vzhledem, předchozím vjemem (aperitiv), ale především vůní. Chuť je totiž velmi úzce spjata s čichem. Chuťové pohárky všech typů jsou rozloženy po celém jazyku, i když se často uvádí, že různé chutě jsou spojené s jednou konkrétní částí jazyka . Pro chuťový vjem je potřeba určité prahové koncentrace chuťově aktivní látky v pohárcích. Chuťové pohárky jsou omývány sekretem specializovaných slinných žláz (Ebnerovy žlázy, gll.gustatoriae), ve kterém jsou rozpouštěné molekuly látek vnímaných jako chuť. Kyselost je zprostředkována protony (H+), slanost ionty anorganických solí, sladkost převážně organickými látkami (z anorganických např. solemi olova), stejně tak i hořkost, která je kromě organických látek vyvolána solemi hořčíku a vápníku. Pro jednotlivé chutě je odlišný práh citlivosti, který je závislý na koncentraci a době expozice látky, stejně jako na počtu aktivovaných čidel.", "question": "Kolik má člověk chuťových pohárků?", "answers": ["500-10000"]}
{"title": "Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě", "context": "Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě členské státy partnerské státy pro spolupráci Zkratka OBSE Vznik 1995 Sídlo Vídeň, Rakousko Generální tajemník Thomas Greminger Ocenění Ewald von Kleist award (2015)emperor Otto award Oficiální web www.osce.org multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE; anglicky Organization for Security and Cooperation in Europe, OSCE) je mezinárodní bezpečnostní organizace vzniklá roku 1995 transformací Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE, též Helsinská konference). OBSE sdružuje převážně evropské státy. Členem je 57 států, kromě států v Evropě a při Středozemním moři také státy zakavkazské, středoasijské a USA s Kanadou. Organizace Zasedání Stálé rady OBSE Orgány Následná schůze: nejvyšší orgán; shromáždění nejvyšších představitelů států (nepravidelné) Summit Ministerská rada Vysoká rada; ekonomické fórum (jednou ročně) Stálá rada Fórum pro bezpečnostní spolupráci Instituce Výkonný předseda: řídí OBSE v době, kdy nezasedá Následná schůze nebo Summit; pochází vždy z předsednické země Generální tajemník (sídlo ve Vídni); Sekretariát (sídlo ve Vídni) Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (sídlo ve Varšavě) Vysoký komisař pro národnostní menšiny (sídlo v Haagu) OBSE uskutečňuje mise v krizových oblastech Evropy (Bosna a Hercegovina, Makedonie, Kosovo, Chorvatsko, Gruzie) s cílem pokoušet se o nastolení demokratických systémů", "question": "Jaká je zkratka Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě?", "answers": ["OBSE"]}
{"title": "Včelka Mája", "context": "Včelka Mája (japonsky み, Micubači Mája no bóken) je dětský koprodukční animovaný seriál vyrobený v Japonsku. Velmi volně navazuje na knihu Včelka Mája a její příhody, kterou napsal německý autor Waldemar Bonsels v roce 1912. Seriál byl nadabován do mnoha jazyků a vysílán v mnoha zemích včetně Německa, Portugalska, Belgie, Francie, Itálie, Řecka, Československa, Bulharska, Slovinska, Bosny, Španělska, Srbska, Finska. , Islandu, Polska, Chorvatska, Maďarska, Japonska, Austrálie, Spojených států amerických, Kanady, Jižní Afriky, Latinské Ameriky, Izraele, Ruska, Libanonu (jako \"Zena\") a Íránu (jako \"Níkú\" ن). První 55dílná[zdroj? ] série z roku 1975 byla vyrobena v koprodukci Japonska, Kanady, Rakouska a Západního Německa. Produkovala ji společnost Nippon Animation. Premiérově byla uvedena na japonské televizní stanici Asahi, následovalo uvedení v Kanadě a Západním Německu. Po úspěchu první série bylo v roce 1979 natočeno 52dílné pokračování Nová včelka Mája (japonsky 新, Šin micubači Mája no bóken), produkováno také společností Nippon Animation. Poprvé bylo uvedeno až v roce 1982. Od té doby se obě série (dohromady 107[zdroj? ] dílů) vysílají společně, avšak v různých jazykových mutacích s různým počtem dílů. Například česká verze, vyrobená v roce 1984 má 104 dílů. Jak první, tak druhá série na sebe navazují a obě se od sebe liší naprosto minimálně (například přibytím myšáka Alexandra nebo tím, že jsou postavy trochu jinak nakreslené). V roce 2012 vyšly nové díly Včelky Máji v 3D. V nových dílech od společnosti Studio 100 je toho hodně jinak než v původních dílech. Například se hodně obměnily hlavní postavy: Mája žije v blízkosti svého úlu a Vilík v úlu hlavně na rozdíl od Máji přespává, jinak se pohybuje spíše v její blízkosti. Nových dílů je 78 a jejich obvyklá délka je 10-12 minut, zatímco staré díly jsou běžně dlouhé 20-24 minut. V Česku se nové díly vysílají přibližně od poloviny roku 2013 na kanálu Déčko patřícímu České televizi. Na Slovensku se nové díly vysílají na kanálu Jednotka o víkendech od 7:30 do 7:45. V těchto dílech je i několik nepříliš výrazných změn v postavách a jejich chování a dál se na rozdíl od dřívějších dílů Májin rodný úl přátelí s druhým, vzdáleným úlem Holy Hok. Dále některé postavy ubyly a jiné zase přibyly a celkově se jejich chování změnilo k přátelštějšímu.", "question": "Kde byla vyrobena Včelka Mája?", "answers": ["v Japonsku"]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Úbytek obyvatelstva, což je rozdíl mezi živě narozenými a zemřelými plus mezi imigrací a emigrací, byl v roce 2010 celkem 40 121 lidí, tedy 0,4 %. Dodnes žije velká maďarská komunita hlavně v Sedmihradsku (kolem 1,5 milionu), na jižním Slovensku (500 tisíc Maďarů, viz Maďarská menšina na Slovensku), ale i ve Vojvodině, v Zámuří (dnešní Slovinsko) nebo na Podkarpatské Rusi. Maďarská komunita je zejména v Rumunsku a na Slovensku velice kontroverzní politické téma. Avšak i přesto je v parlamentu těchto zemí obsažena i strana zaměřující se na maďarské obyvatelstvo (rumunská UDMR a slovenská strana MOST-HÍD). Proti nim jsou většinou tamější nacionálně zaměřené strany (v Rumunsku Strana velkého Rumunska nebo na Slovensku Slovenská národná strana známá hlavně svým bývalým předsedou Jánem Slotou). Oficiálním jazykem Maďarska je maďarština. Jedná se o jazyk ugrofinské větve. Je tedy příbuzný například s finštinou nebo estonštinou. Maďarštinu považuje za svůj mateřský jazyk přibližně 95 % obyvatel republiky. Zbylé procento jsou například Němci.", "question": "Jaký jazyk je oficiálním jazykem Maďarska?", "answers": ["maďarština"]}
{"title": "Měsíc", "context": "KREEP je vlastně směsice toho, co vědci nazývají \"nekompatibilní prvky\": ty, které se nemohly zapojit do krystalické struktury, zůstaly mimo ni a vyplavaly na povrch magmatu. Pro výzkumníky je KREEP vhodným svědkem schopným podat zprávu o vulkanické historii měsíční kůry a zaznamenat frekvenci dopadů komet a jiných nebeských těles. Měsíční kůra je složena z množství různých prvků, včetně uranu, thoria, draslíku, kyslíku, křemíku, hořčíku, železa, titanu, vápníku, hliníku a vodíku. Při bombardování kosmickým zářením vyzařuje každý prvek zpět do vesmíru vlastní radiaci jako gama paprsky. Některé prvky jako uran, thorium a draslík jsou radioaktivní a produkují gama paprsky samy o sobě. Gama paprsky jsou však, nezávisle na tom, co je způsobuje, pro každý prvek navzájem různé - všechny produkují jedinečné spektrální čáry, detekovatelné spektrometrem. Kompletní globální zmapování Měsíce podle míry výskytu těchto prvků dosud nebylo provedeno. Některé kosmické lodě jej však uskutečnily na části Měsíce; Galileo se touto činností zabývala během svého průletu kolem Měsíce v roce 1992. Věří se, že celkové složení Měsíce je podobné jako zemské až na nedostatek těkavých prvků a železa. Měsíc je pokryt desítkami tisíc kráterů o průměru větším než 1 kilometr. Většina je stará stovky miliónů nebo miliardy let; nepřítomnost atmosféry, počasí a nových geologických procesů zajišťuje, že většina z nich zůstane prakticky navždy zachována.", "question": "Jak se jmenuje přirozená družice Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "Zvonek jesenický", "context": "Zvonek jesenický (Campanula gelida) je stenoendemická, kriticky ohrožená vytrvalá bylina z čeledi zvonkovitých, rostoucí v Hrubém Jeseníku v České republice. Vyvinul se diferenciací izolované populace zvonku Scheuchzerova (Campanula scheuchzeri), alpského druhu, který se rozšířil do oblasti Sudet v průběhu některého z chladnějších období, pravděpodobně poslední doby ledové. Je blízce příbuzný s krkonošským endemitem zvonkem českým (Campanula bohemica). Někdy také bývá označován za jeho poddruh a uváděn jako zvonek český jesenický (Campanula bohemica subsp. gelida). Všechny tyto druhy jsou součástí příbuzenského komplexu Campanula rotundifolia agg. Jediným známým místem výskytu zvonku jesenického ve volné přírodě jsou Petrovy kameny v Národní přírodní rezervaci Praděd. Roste na jižním a východním svahu vrcholové skály Petrových kamenů a v kostřavovém travním porostu do vzdálenosti 10 metrů od úpatí skály, v nadmořské výšce 1 438 metrů, kde musí odolávat nízkým teplotám, sněhu a větru. Místo není přístupné veřejnosti. Zvonek jesenický je velmi podobný svému příbuznému zvonku českému. Botanik Miloslav Kovanda, který zvonek jesenický popsal jako první v roce 1968, ho dokonce později označil za poddruh zvonku českého. V současné době ho většina botaniků opět považuje za samostatný druh. Zvonek jesenický se od svého nejbližšího příbuzného liší především bohatými trsy a menšími květy a tobolkami. Květy často vyrůstají jednotlivě nebo tvoří malé, nejvýše čtyřkvěté hrozny. Jeho menší lodyhy nepřesahují délku 20 cm. Přízemní listy přetrvávají, dokud rostlina neodkvete. Zvonek jesenický roste v trsech, obvykle v malých škvírách skalnatého, kyselého podloží. Dává přednost plochám přímo osvíceným sluncem, ale některým rostlinám se daří i ve stínu. K životu potřebuje hodně vláhy, protože té však na Petrových kamenech není mnoho, je odkázán na deště či vysráženou mlhu. Většinou se rozmnožuje vegetativně, protože možnosti pohlavního rozmnožování jsou omezovány nepříznivými klimatickými podmínkami jeho stanoviště. Kvete od poloviny července do konce srpna. Podobně jako i u jiných zvonků se v květech rozvíjí blizna až poté, co se uvolnil pyl z prašníků, což brání samoopylení. Ačkoliv je zvonek jesenický kriticky ohroženým druhem a v 70. letech 20. století byl na pokraji vyhynutí, v současné době se jeho populace zdá stabilizovaná. Ohrožují jej zejména lyžaři projíždějící zakázaným územím a rozšiřování jiných druhů jako metlice trsnatá, maliník obecný a třezalka skvrnitá. Zvonek jesenický je na seznamu zvláště chráněných rostlin České republiky uvedenému ve vyhlášce 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a tak je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit ve vývoji.", "question": "Z jaké čeledi je zvonek jesenický?", "answers": ["zvonkovitých"]}
{"title": "Organela", "context": "Z kontextu je zřejmé, že tento výraz používá pro rozmnožovací útvary v buňkách jednobuněčných prvoků (aby tak zdůraznil rozdíl mezi orgány mnohobuněčných a organelami jednobuněčných). Trvalo několik let, než se termín organulum uchytil pro subcelulární (podbuněčné, menší než buňka) struktury i v buňkách mnohobuněčných organizmů, například v lidských buňkách. Knihy napsané kolem roku 1900 stále používají označení \"buněčné orgány\". V následujících letech se postupně organela stávala známějším a známějším označením a kolem roku 1920 už takto byly označovány struktury umožňující pohyb (např. bičík) a další struktury na buňkách např. nálevníků. V této době použil Alfred Kühn označení \"organela\" také pro centriolu. Současná definice organely vykrystalizovala až poměrně pozdě, načež byly za organely považovány ty buněčné struktury, které jsou obklopeny membránou. Některé práce však stále používají starší definici, podle níž je organela jakákoliv funkční jednotka uvnitř buněk. Organely s DNA neboli semiautonomní organely v širším slova smyslu jsou obklopeny dvěma nebo více membránami. V současné době se obecně uznává jejich vznik procesem endosymbiózy a existují pozorování nově vznikajících semiautonomních organel, například nový vznik chloroplastů u prvoka Paulinella chromatophora. Jádro (karyon, nucleus) je kryto dvouvrstvou jadernou membránou, s póry tvořenými speciálními bílkovinami. Mají za úkol usnadnit transport makromolekul (zejména RNA). V jádře je uložen chromatin (DNA) - v době dělení buňky se organizuje do formy chromozomů, dále jadérko, ribozomy a karyolymfa.", "question": "Kdo použil označení \"organela\" také pro centriolu?", "answers": ["Alfred Kühn"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 Praha-Staré Město – 27. března 1967 Praha–Smíchov) byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959 . Studoval na Univerzitě Karlově, poté odešel na University College London, kde se zabýval fyzikální chemií. Zde získal titul bakaláře přírodních věd a v rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Během první světové války sloužil jako zdravotník v Innsbrucku. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledek se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii. Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu. Byl ženatý s Marií, rozenou Kořánovou (9. září 1903 – 27. října 1983) a měl dvě děti, Jitku Černou (17. ledna 1929 – 17. dubna 2016) a Michaela Heyrovského (29. května 1932 – 12. dubna 2017), oba se věnovali vědecké činnosti v oblasti přírodních věd.", "question": "Kdo byl Jaroslav Heyrovský?", "answers": ["český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959"]}
{"title": "Albatrosovití", "context": "Albatrosovití (Diomedeidae) je čeleď největších mořských ptáků z řádu trubkonosých. Od svých příbuzných čeledí buřňákovitých, buřňáčkovitých a buřníkovitých se zřetelně odlišují tím, že mají trubkovité nozdry umístěné po obou stranách horní čelisti zobáku, kdežto ti druzí mají nozdru jen jedinou uprostřed. Čeleď albatrosovití je tvořena čtyřmi recentními rody, všechny mají stejné české jméno albatros. Albatrosi se vyskytují převážně na jižní polokouli v okolí Antarktidy a jihu Austrálie a Afriky, včetně Jižní Ameriky. Výjimku tvoří jen albatrosi bělohřbetí, albatrosi černonozí a albatrosi laysanští žijící v severním Pacifiku na Havajských ostrovech, v Japonsku, Kalifornii a na Aljašce, dále ještě albatrosi galapážští hnízdící na Galapážských ostrovech a lovící v chladném Peruánském proudu. V severní části Atlantického oceánu žádní albatrosi nežijí, přestože na pobřežích se nacházejí jejich fosilní kosterní pozůstatky. Patří vůbec mezi největší létající ptáky, jsou vysocí až 50 cm, mohou dosáhnout váhy 10 kg a rozpětí jejich křídel je i přes 3 metry. Křídla mají dlouhá, úzká s extrémně dlouhou loketní části. Při letu využívají speciální techniky (dynamic soaring) - rozdílné rychlosti větru těsně nad hladinou a ve větší výšce několika metrů. Získají energii letem po větru ve větší výšce, a vrací se zpět mírnějším protivětrem u hladiny, případně využijí i závětří v brázdě mezi vlnami. S každým takovým cyklem se pak přebytek jejich kinetické energie zvyšuje, což pak využívají k postupnému bočnímu pohybu směrem k cíli, a to i částečně proti větru - a bez potřeby mávání křídly. Člověk tuto techniku nezávisle objevil teprve před necelými 50 lety, a díky analogickému postupu s využitím svahu a rozdílné rychlosti větru nad kopcem a v závětří dnes bezmotorové RC větroně dosahují špičkových rychlostí až 800km/h. U žádného jiného ptáka tato technika zatím nebyla pozorována. Proto nemusí mávat křídly, a překonává dlouhé vzdálenosti i proti větru s minimálním výdejem energie. Spotřebují nejvíce sil při lovu, kdy musí opakovaně vzlétat. Při vznesení se z hladiny nebo z rovné půdy jim dělají problémy dlouhá křídla, musí se dlouze rozběhnout, nejraději proti větru.", "question": "Žijí albatrosi v severní části Atlantického oceánu?", "answers": ["V severní části Atlantického oceánu žádní albatrosi nežijí, přestože na pobřežích se nacházejí jejich fosilní kosterní pozůstatky."]}
{"title": "Pierre Curie", "context": "Pierre Curie (15. května 1859, Paříž, Francie - 19. dubna 1906, Paříž) byl francouzský fyzik a chemik, manžel Marie Curie-Skłodowské. V roce 1903 obdržel společně se svojí ženou a Henri Becquerelem Nobelovu cenu za fyziku za výzkum přirozené radioaktivity. Narodil se 15. května 1859 v Paříži. Jeho otec, Eugen Curie, byl lékařem a matka, Sophie-Claire Depouilly, byla dcerou továrníka. V dětství byl vyučován soukromým učitelem a již v 16 letech složil maturitní zkoušku. V 19 letech získal univerzitní vzdělání ve fyzice. Mohl tedy vyučovat fyziku a chemii. Než v roce 1882 toto místo přijal, pracoval jako asistent ve fyzikální laboratoři. V roce 1895 získal doktorský titul a byl jmenován profesorem fyziky. V témže roce se oženil s Marií Skłodowskou, dcerou učitele na střední škole ve Varšavě v Polsku. V roce 1900 získal místo profesora na fakultě přírodních věd. V roce 1903 odměněn cenou Davy Medal, kterou mu udělila Královská společnost v Londýně (tuto cenu získal spolu se svou ženou) a v roce 1905 se stal členem Francouzské akademie věd. 19. dubna 1906 ráno, když spěchal do své pařížské laboratoře, byl smrtelně zraněn při dopravní nehodě. Při přecházení rue Dauphine byl sražen drožkou jedoucí z Pont Neuf pod její kola a zemřel na místě nehody. Starší dcera Irè si vzala Frédérica Joliot-Curie. Oba získali v roce 1935 Nobelovu cenu za chemii. Mladší dcera Eva se provdala za amerického diplomata H. R. Labouisse. Oba se zajímali o sociální problémy, a H. R. Labouisse jako předseda Dětského fondu OSN UNICEF převzal v roce 1965 Nobelovu cenu míru. Eva Labouisse-Curie je autorkou životopisu své matky (Madame Curie - Gallimard, Paříž, 1938), přeloženého do několika jazyků. Po manželech Curiových bylo pojmenováno curium, prvek s atomovým číslem 96 a jednotka radioaktivity 1 curie (1 Ci).", "question": "Ve kterém roce získal Pierre Curie Nobelovu cenu za fyziku?", "answers": ["1903"]}
{"title": "Koloběh vody", "context": "Koloběh vody Schéma koloběhu vody Koloběh vody (hydrologický cyklus) je stálý oběh povrchové a podzemní vody na Zemi, doprovázený změnami skupenství. Sluneční energie K oběhu dochází účinkem sluneční energie, zemské gravitace a rotace Země. Voda se vypařuje z oceánů, vodních toků a nádrží, ze zemského povrchu (výpar, evaporace) a z rostlin (transpirace), dohromady se používá pojem evapotranspirace. Vodní páry a drobounké kapičky vody v oblacích se pak v ovzduší pohybem vzduchových mas způsobených nestejným zahříváním vzduchu nad pevninou a oceány i zemskou rotací neustále přemisťují (cirkulace atmosféry). Po kondenzaci páry z ovzduší dopadá voda ve formě srážek na zemský povrch, zejména ve formě deště a sněhu (viz hydrometeory). Zde se část vody hromadí a odtéká jako povrchová voda, vypařuje se zpět do ovzduší nebo se vsakuje pod zemský povrch a doplňuje zásoby podzemní vody (infiltrace). Podzemní voda po určité době znovu vystupuje na povrch ve formě pramenů nebo dotuje vodní toky (drenáž podzemní vody). Bilanční prvky Rozdíl výparu a srážek v mm/den Uvedené procesy (výpar, odtok a infiltrace) se kvantitativně vyjadřují jako tzv. bilanční prvky v rámci hydrologické bilance. Hydrologická bilance je porovnání příjmových a ztrátových složek (bilančních prvků) hydrologického cyklu. Umožňuje určit velikost přírodních zdrojů vody a tím možnosti jejich využití v určitém území. Další pohyby vody Voda se v kapalném a plynném stavu v pozemském prostředí prakticky neustále pohybuje a mění své skupenství.", "question": "Co je hydrologický cyklus?", "answers": ["stálý oběh povrchové a podzemní vody na Zemi, doprovázený změnami skupenství"]}
{"title": "Bradavice", "context": "Bradavice (lat. verruca, počeštěně veruka) je nezhoubný výrůstek na kůži nebo na sliznici. Bradavice jsou nezhoubné nádorky (novotvary) způsobené lidským kožním papilomavirem HPV. Papilomaviry se v lidské populaci běžně vyskytují a většina z nich nevyvolává u člověka žádné onemocnění. Viry z této skupiny mohou ale způsobovat i závažnější onemocnění, jako je rakovina děložního čípku nebo jiné infekční kožní choroby. Virus HPV obsahuje dvouřetězcovou DNA, stejně tak jako v lidské populaci se vyskytuje i u jiných živočišných druhů. Všechny HPV viry jsou ale vysoce druhově specifické, proto se nemohou mezi druhy přenášet. Virus je přenosný dotekem a může proniknout do podkoží například malým poraněním. Bradavice mají individuální inkubační dobu od několika týdnů, přes měsíce nebo dokonce roky. Člověk tedy může přenášet bradavice, aniž by sám nějaké měl. Bradavice se nejčastěji vyskytují na rukou, na nohou nebo v obličeji, přičemž hlavním důvodem je, že se v těchto partiích nachází vysoké množství potních žláz, kterými může HPV virus proniknout do pokožky. Pokud je s již vytvořenými novotvary neodborně manipulováno, může infikovaná krev snadno nakazit své okolí a vytvořit tak další bradavice. Tento problém může nastat i v ordinaci dermatologa, kdy lékař bradavici dostatečně neodstraní, což má negativní následek v podobě diseminace bradavice do okolí a růst nových novotvarů.[zdroj? ] Výrazná bradavice na nose je součástí stereotypního znázornění čarodějnice. Odstraňování bradavic je možné různými způsoby:[zdroj? ] Lokálním zmrazením – provádí se pomocí kapalného dusíku, jedná se o nejúčinnější metodu.", "question": "Čím jsou způsobené bradavice?", "answers": ["papilomavirem HPV"]}
{"title": "Pivo", "context": "Proces je založen na přečerpání části várky z vystírací kádě do zvláštní nádoby rmutovacího kotle (pánve), kde je tato část uvedena do varu a dojde v ní k narušení škrobnatých útvarů, což umožňuje lepší přístup enzymů k molekulám škrobu po opětovném smíchání s chladnější částí. Začíná se zpravidla na teplotě 35 °C. Postupným zvyšováním teploty se dosáhne až maximální teploty okolo 76 °C.. Při rmutování (klasickém i dekokčním) se zařazují prodlevy při jednotlivých teplotách (cukrotvorná, bílkovinoštěpná atd, kvůli enzymatickým procesům - např. enzymů alfa a beta amyláza). Výsledkem obou metod je rmut, který je přečerpán do tak zvané \"scezovací kádě\". V počáteční fázi zcezování vytvoří hrubé částice - většinou obaly zrn tzv. pluchy filtrační vrstvu zvanou mláto, kterou opouští čirá sladina. Zbylé využitelné podíly zachycené v mlátě se vymývají skrápěním či promýváním vrstvy mláta teplou vodou. Vzniká sladká tekutina zvaná sladina, která vzniká filtrováním (scezováním) na nebo v moderním zařízení zvaném \"sladinový filtr\". Chmelovar je proces, kdy je sladina uvedena do varu po dobu 60-90 minut. V této době je do vznikajícího piva dodávána důležitá surovina pro získání chuti - chmel. Chmel se v závislosti na druhu piva a preferencích sládka může přidávat jak v přírodní formě šišek, tak i lisovaný, či v podobě tekutého extraktu. Chmel se může do vařeného piva přidávat vícekrát než jednou a to až třikrát. Platí obecné pravidlo, že čím dříve je chmel do piva přidán, tím hořčí chuť pivo bude mít. Smícháním roztoku s chmelem vzniká mladina. Dále dochází při chmelovaru vlivem hořkých látek (pryskyřic a kyselin) k vysrážení tzv. klků, tedy chuchvalců bílkovin a chmelových zbytků.", "question": "Jak se nazývá proces, kdy je sladina uvedena do varu po dobu 60-90 minut?", "answers": ["Chmelovar"]}
{"title": "Charlotte (Severní Karolína)", "context": "McCroy zastává funkci starosty od svého zvolení v roce 1995. Starosta je volen každé dva roky, počet jeho funkčních období není omezen. Zastupitelstvo se skládá z 11 členů: 7 z volebních obvodů a 4 at-large (ti reprezentují město jako celek, nikoliv pouze jeho jednotlivé volební okresy). V současném zastupitelstvu mají většinu, v poměru 7:4, demokrati. V minulosti měli v Charlotte silnou pozici severokarolínští republikáni, ale rychle se měnící složení obyvatelstva naopak upevňuje postavení demokratické strany. Protože samosprávní obce v Severní Karolíně nejsou autonomní, musí být mnoho vládních rozhodnutí, přestože za vydávání nařízení je zodpovědné zastupitelstvo, schváleno North Carolina General Assembly (Valným shromážděním Severní Karolíny). Od šedesátých let 20. století byly pravomoci samosprávních obcí široce interpretovány. I když všichni zvolení starostové jsou od roku 1987 republikáni, Charlotte inklinuje spíše k demokratům. Nicméně voliči jsou nakloněni zástupcům obou stran. Co se týče celostátního uspořádání, Charlotte je rozdělena mezi tři parlamentní volební okresy. Osmý okres je zastoupen republikánem Robinem Hayesem, devátý Sue Myrickovou, taktéž členkou republikánské strany, a dvanáctý okres reprezentuje demokrat Mel Watt. Charlotte bylo a stále je známé jako město kostelů. Většina věřících obyvatelů jsou křesťané různých protestantských denominací. V minulosti byly většinou nejvýznamnější presbyteriánské kostely, ale změny ve složení obyvatelstva způsobené rychlým růstem, s sebou přináší množství nových denominací a věr. Celkově se v Charlotte nachází 700 sakrálních míst. Charlotte Area Transit System - CATS (Charlottský dopravní systém) provozuje ve městě historické tramvaje, spěšnou kyvadlovou dopravu a autobusy, které jezdí po Charlotte a nejbližších předměstích. Na rok 2025 je naplánováno dokončení systému koridorů, který by měl doplnit zavedenou autobusovou dopravu o železniční dvojího typu: Lynx (jedná se o vlaky obsluhující město a jeho předměstí - commuter rail) a jeden typ tramvajové dopravy - light rail. Tento systém bude dopravovat cestující v 5 klíčových koridorech. Odhadovaná cena tohoto projektu byla $1,7 miliard, nedávno však byla přehodnocena na $6 miliard. Mezinárodní letiště Charlotte/Douglas je 13. nejrušnější na světě (podle pohybu dopravy a 24.(2009) podle počtu přepravených cestujících (http://www.aci.aero/cda/aci_common/display/main/aci_content07_c.jsp?zn=aci&). Letiště je využíváno mnoha mezinárodními i domácími leteckými společnostmi (např. American Airlines, Air Canada, Continental, Delta, Northwest, United, AirTran Airways, JetBlue a Lufthansa).", "question": "Jak se jmenuje největší město amerického státu Severní Karolína?", "answers": ["Charlotte"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny. Spolu s otcem započali se stavbou Svatovítského chrámu. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem a to hlavně díky své obratné sňatkové politice. Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin a v roce 2005 s převahou zvítězil v anketě Největší Čech. Podle kroniky Petra Žitavského se Karel narodil 14. května 1316 okolo jedné hodiny ráno tehdy čtyřiadvacetileté Elišce Přemyslovně v městě Pražském. Sám Karel to ve svém životopise komentoval takto: Stalo se tak pravděpodobně v domě U Štupartů, nedaleko kostela svatého Jakuba. Pražský hrad byl v té době po požáru ještě pořád zchátralý a neobyvatelný. Dne 30. května 1316, na Boží hod svatodušní byl v katedrálním pražském chrámu za přítomnosti arcibiskupa trevírského Balduina Lucemburského pokřtěn mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu.", "question": "Díky čemu dosáhl Karel IV. významné územní expanze?", "answers": ["hlavně díky své obratné sňatkové politice"]}
{"title": "Organela", "context": "Plastidy prodělávají po rozdělení různý vývoj a můžeme je proto dále dělit na: Chloroplasty - Jsou plastidy s plně vyvinutým fotosyntetickým aparátem, představují jedinou strukturu eukaryotní buňky, v níž může fotosyntéza probíhat, jsou zelené, dávají barvu celé rostlině. Proplastidy - Dosud nedozrálé plastidy, Chromoplasty - Obsahují nechlorofylová barviva, mají různé barvy, obvykle ochranou funkci a také zabarvují rostlinu (např. podzimní listí). Leukoplasty - Mají zásobní funkci, obsahují především škrob. Související informace naleznete také v článku Endomembránový systém. Jako membránové útvary se označují další buněčné kompartmenty, které jsou ohraničené a od svého okolí oddělené buněčnou membránou, a sama vnější cytoplazmatická membrána buňky. Na rozdíl od semiautonomních organel, které jsou vždy obklopeny dvojicí membrán, tyto kompartmenty mají vždy jen jednu membránovou vrstvu. Komplikovanější vnitřní membránové struktury jsou charakteristické pro evolučně rozvinutější eukaryotické buňky, prokaryota má svou vnitřní strukturu prostou, membránami dále již nečleněnou. Cytoplazmatická membrána (též plazmalema nebo plasmalema; plazmatická membrána, zkr. PM) je semipermeabilní (polopropustná) membrána uzavírající obsah buňky. Zprostředkovává kontakt buňky s okolím (ať už aktivním transportem či osmózou) a zároveň ji před okolím chrání. Je tvořena lipidovou dvouvrstvou, do které jsou zabudovány různé bílkoviny. Je nezbytnou součástí buněk všech typů. Endoplazmatické retikulum (ER) je složitá membránová struktura obvykle v blízkosti jádra. Lze rozlišit dva typy - hladké endoplazmatické retikulum (bez přisedlých ribozómů), jehož funkcí je syntéza tuků a glykogenu a hrubé endoplazmatické retikulum (s přisedlými ribozómy), jehož funkcí je syntéza bílkovin. Nachází se pouze u eukaryot. Golgiho aparát (GA) je složitá membránová struktura, jejíž funkcí je shromažďovat a dále zpracovávat produkty endoplazmatického retikula, se kterým sousedí a probíhá mezi nimi váčkový - vezikulární transport.", "question": "Je cytoplazmatická membrána polopropustná?", "answers": ["Cytoplazmatická membrána (též plazmalema nebo plasmalema; plazmatická membrána, zkr. PM) je semipermeabilní (polopropustná) membrána uzavírající obsah buňky."]}
{"title": "Apple", "context": "Apple Inc., dříve Apple Computer Inc., je americká firma se sídlem ve městě Cupertino v Kalifornii. Firma byla založena v roce 1976, specializuje na hardware a software. Jejich nejznámějšími produkty jsou: řada počítačů Mac, sada kapesních počítačů a MP3 přehrávačů iPod, chytrý telefon iPhone a tablet iPad, nebo také hodinky Apple Watch. V počítačích Apple je instalován standardně operační systém macOS a dotyková zařízení jsou poháněna operačním systémem iOS. Dalším známým softwarem je program pro přehrávání a uspořádávání hudební kolekce; iTunes. Mezi další aplikace od firmy Apple se řadí sada kancelářského balíku iWork a sada na vytváření hudby, fotek a videí iLife. Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový.", "question": "Kdy byl predstaven iPhone?", "answers": ["V lednu 2007"]}
{"title": "Kvasinky", "context": "Kvasinky jsou jednobuněčné houbové mikroorganismy. Většina kvasinek patří do třídy vřeckovýtrusných hub, některé však i do třídy hub stopkovýtrusných, a proto společně netvoří taxonomickou skupinu. Netvoří plodnice, množí se zejména nepohlavně a je pro ně charakteristický způsob dělení buněk, takzvané pučení. Mohou se množit i sexuálně tvorbou vřecek, která však nejsou uzavřená v žádných plodnicích (tedy askokarpech). Netvoří žádné pravé myceliální struktury, pouze pseudomycelium, které se podobá koloniím jednobuněčných organismů. Kvasinky jsou hojně využívány v potravinářství a biotechnologiích. Používají se například při výrobě vína, piva nebo chleba. Kvasinky pro kávu a kakao mají ale větší biodiverzitu. Využívá se jejich schopnosti kvašení. Jsou ale mezi nimi i původci nemocí, jako je např. Candida albicans. Kvasinky jsou lidmi využívány nejméně od neolitu. Podle chemické analýzy keramiky pocházející z pravěké Číny a oblasti dnešní Gruzie a Íránu byly kvašené nápoje používány nejméně 7000 let před naším letopočtem. Keramika z Číny uchovávala alkoholický nápoj ze směsi kvašené rýže, medu a ovoce s obsahem kyseliny vinné (vinnou révu nebo spíše Crataegus pinnatifida či jiný druh Čínského hlohu). První jednotlivé kvasinky poprvé pozoroval Antoni van Leeuwenhoek, který popsal ve svých dopisech Královské společnosti v Londýně výsledky pozorování malých kuliček v pivě pomocí primitivního mikroskopu. Theodor Schwann roku 1837 popřel účast kyslíku při kvasném procesu a popsal v kvasící tekutině se rozmnožující kvasinky, které označil za \"cukernou houbu\" (odtud rodové označení Saccharomyces). Objev moderních sekvenovacích principů umožnil již v roce 1996 sekvenování genomu kvasinky jako vůbec prvního eukaryotního genomu. Kvasinky jsou mikroorganismy v mnohém směru pro člověka velmi užitečné.", "question": "Používají se kvasinky při výrobě piva, vína nebo chleba?", "answers": ["Používají se například při výrobě vína, piva nebo chleba."]}
{"title": "Naďa Urbánková", "context": "Naďa Urbánková, rodným jménem Naděžda Balabánová (* 30. června 1939 Nová Paka), je česká zpěvačka, herečka a moderátorka. Její dcera Jana Fabiánová je zpěvačka . V roce 1957 absolvovala střední zdravotní školu v Trutnově jako diplomovaná sestra. V roce 1959 debutovala jako herečka v Pardubickém divadle. Působila v pražské Laterně magice. V roce 1964 ji režisér Ján Roháč angažoval do filmu Kdyby tisíc klarinetů a do pražského divadla Semafor. Zde vystupovala, mimo jiné, také s Pavlem Bobkem, Jitkou Molavcovou, Miluší Voborníkovou, Jiřím Grossmanem a Zuzanou Burianovou. Za bicí soupravou v doprovodné hudební skupině tehdy sedával bubeník František Ringo Čech. Nejznámějším hitem té doby se stala píseň Drahý můj v duetu s Jiřím Grossmanem, dále pak Grossmanova nostalgicky poetická píseň Závidím. V roce 1969 započala její \"hvězdná\" spolupráce s Jiřím Brabcem a jeho skupinou Country Beat. Právě počátkem 70. let se v roce 1972 vyhoupla na první místo ve čtenářské anketě Zlatý slavík, kde setrvala plných pět let. S Country Beatem absolvovala několik důležitých zájezdů do zahraničí, mimo jiné též do amerického města Nashville v Tennessee, bezesporu nejvýznamnějšího centra country music v USA. V dalších letech pak spolupracovala s orchestrem Václava Hybše, působila v pražském Hudebním divadle v Karlíně. Odtud se pak nakrátko vrátila zpět k Jiřímu Brabcovi. V roce 1990 se provdala do Švýcarska a odmlčela se na čas úplně. Po velkých problémech v osobním životě, krachu v podnikání a nezdarech v politice se po létech vrátila zpět ke zpěvu a veřejnému vystupování, nyní spolupracuje se skupinou Bokomara. Od roku 2007 moderuje pořad Písničky pro Vysočinu na Českém rozhlase Region. Žije v Želivu. Sedm žen Alfonse Karáska - 1967 Radůz a Mahulena - sestra Mahuleny - 1970 Písničky roku 1970 Písničky roku 1971 Vzlety a pády - 2000 Kdyby tisíc klarinetů - 1964 Zločin v dívčí škole - 1965 Ostře sledované vlaky - Viktoria Freie - 1966 Pension pro svobodné pány - dáma. - 1967 Ach ta vojna - 1968 Rakev ve snu viděti - 1968 Čierna minúta - 1969 Dospěláci můžou všechno - 1969 Skřivánci na niti - Lenka - 1969 Nevěsta - 1970 Lucie a zázraky - 1970 Radúz a Mahulena - 1970 Romance za korunu - 1975 Na samotě u.", "question": "Kde se narodila česká zpěvačka Naďa Urbánková?", "answers": ["Nová Paka"]}
{"title": "Čeština", "context": "Čeština je slovanský jazyk a patří tak do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se slovenštinou tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří dále polština, kašubština a lužická srbština (horní a dolní). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. V Česku a na Slovensku existuje pasivní česko-slovenský bilingvismus (mimo jiné i díky dřívější existenci společného státu, Československa), Češi obvykle bez větších problémů rozumějí slovenštině a naopak. Vzájemná srozumitelnost obou jazyků se odhaduje na 95 %. Jejich dialekty vytvářejí jazykové kontinuum, tj. přechod mezi nimi je plynulý. V meziválečném Československu (1918–1938) byly v duchu tehdejší politiky čeština a slovenština považovány za dvě spisovné varianty jednoho jazyka. Podrobnější informace naleznete v článku Historický vývoj češtiny. Čeština se vyvinula na konci 1. tisíciletí ze západního nářečí praslovanštiny. V pračeském období si zachovávala některé praslovanské prvky, jako byly jery, nosovky (ę a ǫ), palatalizace či systém čtyř minulých časů (aorist, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum). Tyto prvky nejpozději do konce 15. století postupně vymizely (v uvedeném pořadí). Písemné památky z nejstaršího období jsou jen sporadické. Číst a psát tehdy uměli většinou jen duchovní. Funkci spisovného jazyka plnila latina, případně staroslověnština.", "question": "Kolik má čeština dvojhlásek?", "answers": ["3"]}
{"title": "Poetismus", "context": "Cílem poetismu bylo úplné oproštění od politiky a optimistický pohled na svět. Z toho vyplynul i jeho styl rozvíjející lyriku a hravost. Byla odstraněna interpunkce. Soustředil se pouze na současnost, resp. na radostné okamžiky. Jeho hlavními tématy se staly pocity štěstí a radosti, emotivní stránka byla pro poetismus velmi důležitá. Základem poetistické filosofie byl problém odcizení a sebeodcizení člověka - tj. mezilidských vztahů; poetisté se domnívali, že došlo k deformaci mezilidských vztahů a vůbec vztahu člověka k okolnímu světu. Z tohoto odcizení vinili společnost, která podle nich kvůli svému uspořádání (a složitosti) se přestala zajímat o (ne)štěstí jedince, ale soustředí se pouze sama na sebe. Cílem poetismu bylo napomáhat nápravě a překonání tohoto odcizení. Poetismus má kořeny v proletářské poezii, vznikl v prostředí avantgardní skupiny Devětsil, za rok vzniku bývá uváděn letopočet 1923, ačkoli termín poetismus byl poprvé patrně použit až o rok později (1924). Roku 1921 vydal Jaroslav Seifert sbírku Město v slzách a roku 1923 mu vyšla sbírka Samá láska, předmluvy k těmto sbírkám byly psány jménem Devětsilu a naznačovaly posun myšlení uvnitř tzv. socialistické literatury (resp. proletářské poezie). Autorem první předmluvy byl Vladislav Vančura, který zde zdůvodnil existenci proletářské poezie a jejích zásad. Posláním tvorby měla být duchovní a citová příprava na revoluci. Druhou předmluvu napsal Karel Teige, který sice také zastával socialistické principy a názory, ale zároveň zastával názor, že by do české literatury (a moderní kultury) měly pronikat cizí vlivy a že by i ona měla promlouvat a oslovovat jiné národy. Toto pojetí se projevilo v Devětsilu již dříve (podzim 1922) - ve studii nazvané Nové umění proletářské. Byl zde pokládán důraz na slovo nové tj. nebránící novým experimentům. Tato stať, ani jiné úvahy K. Teiga, nebyly namířeny proti Wolkerově nebo Horově poezii, které byly považovány za vrchol tehdejší poezie. Roku 1924 uveřejnil K. Teige v brněnském časopise Host do domu první ucelený náčrt poetismu (stať poetismus). V roce 1928 byl v Revui Devětsilu (č. 9) vydán Manifest poetismu, který vyšel pod názvem Poetismus a skládal se ze tří částí: Kapka inkoustu - V. Nezval Ultrafialové obrazy čili Artificielismus - K. Teige Manifest Poetismu - K. Teige Druhý a poslední manifest poetismu byl uveřejněn ještě v roce 1924 v časopise Host do domu pod názvem Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém od Vítězslava Nezvala. Poetismus se v naší literatuře objevoval až do 2. světové války. Po roce 1950 se některé myšlenky poetismu objevily v písňové tvorbě dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr.", "question": "Ve kterém roce byla vydána sbírka Samá láska?", "answers": ["1923"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Stephen William Hawking (* 8. ledna 1942 Oxford) je britský teoretický fyzik a jeden z nejznámějších vědců vůbec. Významně přispěl zejména k různým oborům kosmologie a kvantové gravitace a v letech 1979 až 2009 zastával post lukasiánského profesora matematiky na Univerzitě v Cambridgi. Narodil se 8. ledna 1942 v anglickém univerzitním městě Oxfordu rodičům Frankovi a Isobel (roz. Walkerové) Hawkingovým. Má dvě mladší sestry, Philippu a Mary a adoptivního bratra Edwarda. Otec Frank Hawking byl výzkumníkem v oboru tropické medicíny a matka Isobel Hawkingová se angažovala v levicové politice. Rodiče se do Oxfordu přestěhovali z Londýna krátce před jeho narozením, aby se vyhnuli následkům bombardování města během druhé světové války. V roce 1950 se rodina opět přestěhovala, tentokrát do St. Albans severně od Londýna, kde Hawking navštěvoval místní výběrovou školu. Na přání svého otce měl studovat lékařství jako on sám, on se však živě zajímal o matematiku, fyziku a chemii. Ještě před svou maturitou podal žádost na přijetí na Oxfordskou univerzitu, ke svému překvapení byl přijat a dostal studijní stipendium. Na škole nebylo možné studovat matematiku, takže se místo toho od roku 1958 věnoval fyzice a byl jedním z nejnadanějších studentů. Jeho přáním bylo studovat kosmologii na univerzitě v Cambridgi. V roce 1962 složil s výborným úspěchem zkoušku a od roku 1963 studoval v Cambridgi. Roku 1965 začal pracovat na své doktorské práci u profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl titulu Ph.D. Stal se nejdříve výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge. Po tom, co opustil Astronomický institut, přešel v roce 1973 do oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky a od roku 1979 zastával pozici Lukasiánského profesora matematiky, kterou ve své poslední vůli založil v roce 1663 člen univerzitního parlamentu reverend Henry Lucas. Lukasiánským profesorem byl v minulosti také Isaac Newton. Je držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem mnoha významných učených společností, mimo jiné britské Královské společnosti (od roku 1974), Papežské akademie věd (od 1986) a Národní akademie věd USA. I přes své postižení se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život (má tři děti a tři vnoučata) s výzkumy v oboru teoretické fyziky a náročným cestovním programem veřejných přednášek. Roku 2010 prohlásil, že je možné cestovat časem, ale jenom dopředu, a že by tak bylo možné, aby se obydlila v té době již zničená planeta. [zdroj?", "question": "Kde se narodil Stephen William Hawking?", "answers": ["Oxford"]}
{"title": "Letiště London Gatwick", "context": "Letiště Gatwick (anglicky Gatwick Airport) je druhé nejrušnější letiště Velké Británie podle počtu odbavených cestujících za rok. Nachází se v hrabství West Sussex, přibližně 40 km jižně od Londýna a stejně daleko od Brightonu. == Historie == Název Gatwick pochází z roku 1241, bylo to jméno panství v místě současného letiště. V roce 1890 zde byla vybudována dostihová dráha, na které se po několik let v průběhu první světové války konaly dostihové závody Aintree Grand National. V roce 1930 sem byl přesunut Surrey Aero Club a piloti používali dostihovou dráhu pro vzlety a přistání letadel. V roce 1933 závodiště koupil zahraniční investor a přestavěl ho na letiště. Ministr dopravy povolil komerční lety z Gatwicku následující rok a od roku 1936 odsud odlétalo i několik pravidelných linek do Evropy. Byla vybudována kruhová odbavovací hala, nazývaná The Beehive (včelín), a podzemní vlakové nádraží, takže cestující mohli cestovat z nádraží Victoria až k letadlům bez přestupu. Po druhé světové válce byl Gatwick rekonstruován jako náhradní letiště za Heathrow. Z důvodu této rekonstrukce, která si vyžádala náklady ve výši 7,8 miliónů liber, byl Gatwick v období let 1956 až 1958 uzavřen. Rekonstruovaný Gatwick byl prvním letištěm s přímým železničním spojením na světě a s uzavřeným přístupem k letadlům; přístupové zastřešené nástupní koridory spojují odbavovací halu s nástupními můstky. == Současnost == Gatwick je nejrušnějším letištěm s jednou přistávací drahou na světě. Ročně odbaví více než 45 miliónů pasažérů cestujících do asi 200 míst. Charterové lety, které většinou nemohou využívat Heathrow, využívají místo toho Gatwick. Většina spojů do a z USA využívá Gatwick, protože Heathrow nepovoluje transatlantické spojení. Gatwick je také záložním letištěm společností British Airways a Virgin Atlantic Airways. Obecně platí, že parkoviště pro automobily jsou, hlavně v létě, přeplněná. Důvodem je omezení stavebních prací dané územním plánem a velký počet letadel využívajících Gatwick.", "question": "Co se s letištěm Gatwick dělo po druhé světové válce?", "answers": ["rekonstruován jako náhradní letiště za Heathrow"]}
{"title": "Stolní tenis na Letních olympijských hrách 1996", "context": "Stolní tenisna Letních olympijských hrách 1996 Základní údaje Pořadatel Mezinárodní federace stolního tenisuMezinárodní olympijský výbor Dějiště Georgia World Congress Center Datum 20. července - 4. srpna 1996 Soutěže 4 (2 muži, 2 ženy) Startující 166 z 51 zemí Soutěže Dvouhramužiženy Čtyřhramužiženy << 1992seznam medailistů2000 >> Stolní tenis na Letních olympijských hrách 1996 probíhalo ve sportovní hale Georgia World Congress Center v Atlantě Přehled medailí Pořadí Země Zlato Stříbro Bronz Celkově 1. Čína (CHN)4318 2. Tchaj-wan (TPE)0101 3. Jižní Korea (KOR)0022 4. Německo (GER)0011 Celkem44412 Medailisté Soutěž Zlato Stříbro Bronz Dvouhra muži Liou Kuo-liangČína (CHN) Wang TaoČína (CHN) Jörg RosskopfNěmecko (GER) Čtyřhra muži Liou Kuo-lianga Kong LinghuiČína (CHN) Lü Lina Wang TaoČína (CHN) Lee Chul-Seunga Yoo Nam-KyuJižní Korea (KOR) Dvouhra žen Teng Ja-pchingČína (CHN) Chen JingTchaj-wan (TPE) Qiao HongČína (CHN) Čtyřhra žen Teng Ja-pchinga Qiao HongČína (CHN) Liu Weia Qiao YunpingČína (CHN) Park Hae-Junga Ryu Ji-HaeJižní Korea (KOR) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Sporty na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě Atletika • Badminton • Baseball • Basketbal • Box • Cyklistika • Fotbal • Gymnastika (sportovní, moderní) • Házená • Jachting • Jezdectví • Judo • Kanoistika • Lukostřelba • Moderní pětiboj • Plavání • Plážový volejbal • Pozemní hokej • Skoky do vody • Softball • Sportovní střelba • Stolní tenis • Synchronizované plavání • Šerm • Tenis • Veslování • Vodní pólo • Volejbal • Vzpírání • Zápas Stolní tenis na letních olympijských hrách Soul 1988 • Barcelona 1992 • Atlanta 1996 • Sydney 2000 • Athény 2004 • Peking 2008 • Londýn 2012 • Rio de Janeiro 2016 • Tokio 2020 • Paříž 2024 Seznam olympijských medailistů ve stolním tenisu mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Sport", "question": "Jaká krajina byla výhercem stolního tenisu na Letních olympijských hrách v roku 1996?", "answers": ["Čína"]}
{"title": "André Gide", "context": "Roku 1909 založil společně s Jacquesem Copeauem a Jeanem Schlumbergerem literární magazín La Nouvelle Revue Française (NRF) a vedl jej do roku 1914. Magazín se hlásil k novému klasicismu a hodlal uvádět kvalitní literární díla, aniž by podporoval nějaké literární doktríny. Díky jeho doporučení tak vyšel například román Jean Barois od Martina du Garda. Na vrcholu své popularity se ocitl po skončení první světové války, kdy do jeho díla začal pronikat zájem o současné problémy, jak o tom svědčí jeho román Penězokazi (1925). O sobě samém vypověděl s naprostou upřímností v autobiografickém románu Zemři a živ budeš (1926), ve kterém se přiznal ke své homosexualitě (přestože byl od roku 1895 ženat se svou sestřenicí Madeleine Rondeauxovou) a obhajoval ji. Na počátku třicátých letech začal projevovat sympatie k úsilí o sociální přestavbu světa. Byl okouzlen projektem komunistické společnosti, který ovšem chápal po svém jako uskutečnění moderně reformovaných vztahů prvotního křesťanství. Společně s André Malrauxem intervenoval v Berlíně za osvobození uvězněného komunistického funkcionáře Georgi Dimitrova a roku 1936 navštívil dokonce Sovětský svaz. Hluboké rozčarování z této cesty pak popsal ve své reportáži Návrat ze Sovětského svazu, která vyvolala ostrou kritiku ze strany tehdejších levicových intelektuálů, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například vystoupil s polemikou básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide). Roku 1947 obdržel Nobelovu cenu za literaturu za jeho obsáhlé a umělecky významné literární dílo, v němž lidské problémy a životní podmínky vystihl s neochvějnou láskou k pravdě a psychologickou bystrozrakostí (citace z odůvodnění Švédské akademie). Zemřel počátkem roku 1951 v Paříži. Byl pochován na hřbitově 'Cimetiè paroissiale de l 'eglise Saint Gabriel' v Cuverville v departementu Seine-Maritime. V roce 1952 zařadila katolická církev spisy A. Gida na Index zakázaných knih. Les Cahiers d'André Walter (1891, Sešity Andrého Waltera), románový deník vydaný anonymně, Le Traité du Narcisse (1891, Narkissos), esej o podstatě symbolu, Les Poésies d. 'André Walter (1892, Básně Andrého Waltera), sbírka básní vydaná anonymně, Le Traité du Narcisse (1892, Narkissos), esej, Le Voyage d'Urien (1893, Cesta urianova), fiktivní cestopis, Paludes (1895), povídka, satirický obraz pařížského literárního \"bahnění\", nenalézajícího odvahu ke svobodě a odvážnosti činu. Les nourritures terrestres (1897, Pozemské živiny), lyrická próza, proklamace autorova nového pohledu na svět, usilujícího o možnost plného rozvinutí a uplatnění osbnosti jedince, který odkládá vnucenou mu morálku, chce být nezávislý na lidském společenství a sleduje jen své individuální potřeby a cíle bez ohledu na překážky a i na oběti druhých lidí.", "question": "Kde se narodil Andé Gide?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "El Valle (sopka)", "context": "El Valle je masivní v současnosti neaktivní stratovulkán, který se nachází v centrální části Panamy, asi 80 km jihozápadně od hlavního města Ciudad de Panamá. Sopka leží na starší, 6 km široké pleistocénní kaldeře El Valle de Antón, jež vznikla přibližně před 1,1 milionu let. El Valle má druhý největší sopečný kráter na světě (5 x 8 km). Postkalderové stadium vulkanismu s sebou přineslo vznik komplexu tří dacitových lávových dómů nazvaných Cerro Pajita, Cerro Gaital, a Cerro Caracoral, jakož i sérii erupcí pliniovského typu, jež vyprodukovaly značné objemy pyroklastických proudů, jejichž depozity se nacházejí až ve vzdálenosti 25 km jižním směrem, nedaleko pobřeží Tichého oceánu. Sopečná činnost El Valle skončila asi před 13 000 roky. V současnosti je zdejší oblast předmětem geofyzikálního průzkumu. V kráteru sopky se rozkládá údolí s úrodnou lávovou půdou, jež poskytuje vynikající podmínky pro faunu i flóru. K zástupcům zdejší zvířeny patří mimo jiné \"zlaté\" žáby (atelopus panamský), modří motýli (Morpho menelaus) a mnoho druhů ptactva, například kolibříků, tangar, lejsků, holubů či datlů. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku El Valle (sopka) na slovenské Wikipedii. == Externí odkazy == www.volcano.si.edu stratovulkán El Valle na Global Volcanism Program (anglicky)", "question": "Ve kterém státě se nachází stratovulkán El Valle?", "answers": ["Panamy"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Roku 1940 německá armáda zvítězila nad Francií, následujícího roku přepadla Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943 však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Roku 1944 vyvázl z atentátu, který zosnovala skupina důstojníků v čele s plukovníkem Stauffenbergem, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením schylovalo. Na jaře 1945 Hitler uvízl v obleženém hlavním městě a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku. Narodil se 20. dubna 1889 v městečku Braunau am Inn v Rakousku nedaleko bavorských hranic. Matka Adolfa Hitlera se jmenovala Klára Hitlerová, za svobodna Pölzlová. Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera. V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens. Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler. Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti. Všichni jeho sourozenci zemřeli ještě v dětském věku, až na nejmladší sestru Paulu (1896-1960), která Hitlera přežila o mnoho let. Rodina penzionovaného státního úředníka Aloise Hitlera se často stěhovala z místa na místo, než se usadila ve vesnici Leonding nedaleko Lince. Hitler v té době navštěvoval nejméně pět základních škol. V době, kdy navštěvoval školu v benediktýnském klášteře v Lanbachu, zpíval ve sboru a chtěl se stát knězem. Prospěch na základní škole měl vcelku dobrý, ale na střední škole v Linci se značně zhoršil a nakonec střední školu nedokončil.", "question": "Byl Alois Hitler nemanželské dítě?", "answers": ["Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera."]}
{"title": "Káva", "context": "V současné době se ovšem kávovníky pěstují po celém světě. Všude v oblastech, kde je pro jejich růst příznivé podnebí a další ekologické a ekonomické podmínky. Kávovníky v průběhu svého růstu potřebují dostatek vláhy i slunce, proto se jim nejlépe daří ve vlhkém tropickém pásmu. Každému druhu kávovníku ale vyhovuje trochu odlišné podnebí. Kávovníkové stromy nebo keře se dožívají poměrně vysokého věku (až třiceti let), ovšem v této době už poskytují nižší úrodu; nejvyšší výnosy dávají kávovníky po pěti až šesti letech. Co nejvyšším výnosům je třeba pomoci správnou péčí. Kávovníky se musí, stejně jako jiné pro nás méně exotické rostliny, pravidelně přihnojovat, prořezávat a chránit nově vzrostlé rostliny proti prudkému a žhnoucímu slunci. Z jednoho keře lze získat až 2,5 kg zelené kávy a z té 0,5 kg pražené kávy. Existují tři základní druhy kávovníků, které se odlišují růstem, svými nároky na pěstování i finální chutí kávy. Oblast, ve které kávovník roste, má rovněž vliv na chuť kávy. Kávovníky pěstované ve vyšších nadmořských výškách poskytují kávová zrna jemnější chuti a s nižším obsahem kofeinu. Mezi nejvýznamnější druh kávovníku patří Arabský kávovník. Roste ve vysokých nadmořských výškách. Kávovníky rostoucí v těchto výškách jsou méně odolné proti škůdcům a chorobám, jsou také velmi choulostivé na mrazíky. Vyhovují mu mírnější teploty nepřesahující 24 °C. Plody poskytují nejkvalitnější kávová zrna. Káva z tohoto druhu má nízký obsah kofeinu a její chuť je jemná a nasládle lahodná. Tvoří až 70 % z celkové produkce kávy na světě. Její zpracování je poměrně náročné, zrna se zpracovávají takzvanou \"mokrou metodou\", což znamená, že káva projde procesem fermentace. Tento způsob zpracování je finančně náročnější, a proto je také výsledná cena této kávy vyšší než u ostatních druhů. Druhým významným kávovníkem je robusta. Vyznačuje se tmavší barvou, výraznější, zemitější (drsnější), méně vytříbenou chutí než arabský kávovník. Robusta není tolik náročná na pěstování, je odolnější proti škůdcům a poskytuje vyšší výnosy. Tomuto kávovníku vyhovuje stálejší počasí s vyššími teplotami. Nejlépe snáší teploty kolem 30 °C. Kávová zrna jsou zpracována tzv. \"suchou metodou\", která není tak finančně náročná. Výsledkem je cena výrazně nižší. Používá se především do směsí s ostatními druhy. Ve směsi s arabikou snižuje cenu. Nejméně významným druhem kávovníku je Coffea liberica. Vzrůstem je všech druhů kávovníku je nejvyšší.", "question": "Co je po ropě druhou nejprodávanější komoditou na světě?", "answers": ["Káva"]}
{"title": "Niels Bohr", "context": "V roce 1913 Bohr vyvinul na základě představ Ernesta Rutherforda (model atomu s jádrem) a kvantové hypotézy (energie záření probíhá po určitých \"žmolcích\", kvantech) Maxe Plancka, již rozvinul dále Albert Einstein, tzv. Bohrův model atomu (první kvantový model atomu). V roce 1918 model rozšířil o princip korespondence (nárok kvantové teorie být racionální generalizací klasické teorie), čímž se mu podařilo svou teorii prosadit (dnes označovaná jako starší kvantová teorie). V roce 1920 založil Ústav teoretické fyziky v Kodani, jehož byl celoživotním ředitelem. Roku 1921 teoreticky vysvětlil periodickou soustavu prvků na základě svého modelu atomu rozšířeného Arnoldem Sommerfeldem. Roku 1927 ve spolupráci zejména s Wernerem Heisenbergem předběžně ukončili vývoj kvantové teorie vznikem tzv. kodaňské školy kvantové teorie. Po náročných diskusích na přelomu roku 1926 a 1927 nakonec Heisenberg souhlasil s Bohrovým názorem, že atomové jevy nabývají jak částicových, tak vlnových vlastností, tj. mají duální charakter. S tzv. dualismem přišel na počátku století již Albert Einstein pro záření (světlo) a Louis de Broglie ve dvacátých letech pro hmotu (například elektrony). Heisenberg původně \"nesnášel\" E. Schrödingerovu vlnovou mechaniku (1926) a Schrödinger naopak \"nesnášel\" částicové pojetí přírody, tzn. Heisenberg-Born-Jordanovu maticovou mechaniku (1925), Heisenbergovy relace neurčitosti (1927) a M. Bornovu pravděpodobnostní interpretaci vlnové mechaniky (1926), Schrödinger věřil na hmotné vlnění. Kodaňská škola též zahrnuje Bohrův princip komplementarity (Bohr pojem princip nepoužíval). Jevy v mikrosvětě jsou neurčité, nelze při jejich pozorování striktně rozlišit a kontrolovat to, co patří na stranu pozorovatele či měřicích přístrojů a co na stranu měřeného jevu či částice (jedná se o nekontrolovatelné interagující systémy). Je proto nutné mikroskopické jevy vysvětlovat nikoli po vzoru klasické fyziky a tradičního subjekt-objektového rozlišení, ale na základě výsledků výlučných experimentů a protikladných nebo neslučitelných popisů, jež se pro vyčerpávající a smysluplný popis zkoumaného jevu musí rovnocenně doplňovat. Bohr tento komplementární epistemologický rámec posléze aplikoval například v psychologii, antropologii, theologii a biologii. V roce 1935 se začal zabývat jadernou fyzikou. Zavedl model složeného jádra a rozvinul tzv. kapkový model jádra atomu. V roce 1939 spolu s jinými fyziky objevil pro praxi významné procesy štěpení jádra uranu. S Johnem A. Wheelerem o tom napsali významný článek Mechanismus jaderného štěpení, který vyšel v den vypuknutí druhé světové války, 1. září 1939 (Phys. Rev. 56, 426). V letech 1943 až 1945 žil v emigraci v USA, kde byl zapojen do projektu Manhattan. Bohrovi jsou věnovány české webové stránky Niels Bohr jako vědec, filosof a občan http://nielsbohr.webnode.cz/.", "question": "Kde zemřel Niels Henrik David Bohr?", "answers": ["Kodaň"]}
{"title": "Tom Martinsen", "context": "Tom Martinsen Tom Martinsen Narození 4. srpna 1943 Úmrtí 31. března 2007 (ve věku 63 let) Povolání fotograf Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Tom Martinsen (4. srpna 1943 – 31. března 2007) byl norský fotograf. Životopis Narodil se v Tø. V letech 1968–1971 studoval fotografii a dokumentární film u Christera Strömholma ve Stockholmu. Sám popsal setkání se školou a Strömholmem jako „dostat pánví do hlavy“. Roky ve Fotoskolanu byly pro Martinsenův pohled na fotografie rozhodující. Od roku 1973 byl jmenován zpravodajským fotografem pro noviny Dagbladet. V roce 1972 získal cenu za Fotografii roku. Byl spoluzakladatelem galerie Fotogalleriet v Oslu v roce 1977. Martinsenovy fotografie byly zakoupeny Norskou kulturní radou, Norským muzeem fotografie – Preus museum v Hortenu, Lillehammer Art Museum a Moderna Museet ve Stockholmu. Nová generace norských fotožurnalistů Patřila k ní generace fotografů Toma Martinsena a s jeho fotografickým vzděláním představoval generační změnu v norské novinářské fotografii. Nejen proto, že měl fotografické vzdělání (fotožurnalisté do té doby málokdy měli významné odborné vzdělání), ale také díky svému přístupu k fotografii. Jednou řekl: „ohnisková vzdálenost je věcí morálky. Teleobjektiv je nemorální věc, pokud jde o lidi. Se širokým objektivem se musíte ukázat. Postavíte se na pozici, která je otevřená a čestná.“[1] Některé z nejslavnějších fotografií v norských médiích z posledních let pocházejí z ruky a fotoaparátu Toma Martinsena. Příkladem tohoto jsou jeho známé fotografie: osvícený Bob Dylan (Scandinavium, Göteborg) fotografovaný v zákulisí[2] nebo barevný portrét spisovatele Daga Solstada na noční zasněžené ulici.[3] Martinsen byl také vášnivým fotografem přírody a byl také známý svými přírodovědnými studiemi v černobílém provedení, zejména z Tjø Vestfold a krajiny USA. Martinsen mnoho let editoval pravidelný sloupec Moment v sobotní příloze Magasinet novin Dagbladet. Každý týden popisoval klíčová díla z historie fotografie. Název sloupce vzal z výrazu Henri Cartier-Bressona „rozhodující okamžik“, který Bresson definoval jako „současné zachycení významného okamžiku ve zlomku vteřiny, jakož i přesné uspořádání prvků, které dají události správný výraz.“[4] Výstavy Bilder fra Verdens Ende, Fotogalleriet, Oslo (1979) Separatutstilling, Preus Fotomuseum, Horten Min egen road movie, Filmfestivalen, Haugesund (1994) Vest – en veifortelling, Fotogalleriet, Oslo (1994) Lillehammer kunstmuseum, Lillehammer (2003) (med Rolf M. Aagard), samostatná výstava Kunstforeningen Verdens Ende, Tjø (2005), samostatná výstava Nord for havets ende, Preus Fotomuseum, Horten (2006) Knihy Mezi jeho nejznámější publikace patří kniha 118 ø (118 momentů) z roku 2003.[5]", "question": "Kde se studoval fotografii a dokumentární film Tom Martinsen?", "answers": ["Stockholmu"]}
{"title": "Prase domácí", "context": "Jsou poražena, jakmile dosáhnou stanovené porážkové hmotnosti (zpravidla 80–120 kg). Po dosažení této hmotnosti již prase neroste, pouze tuční. Prasata, chovaná pro sádlo, se proto porážejí až o něco později, většinou až ve věku jednoho a půl roku. Déle se pochopitelně nechávají žít také chovné prasnice a plemenní kanci. Kromě masa a sádla se využívá i vepřová kůže, zvaná krupon, štětiny a prasečí hnůj či kejda. Prasata jsou ve Francii využívána jako pracovní zvířata při hledání lanýžů, v bývalé Jugoslávii se prasata používala také ke zneškodňování min. Pro podobnost svých orgánů s lidskými je prase ve vyspělých zemích jedním z nejpoužívanějších laboratorních zvířat. Zakrslá plemena prasat se v poslední době někdy chovají také jako domácí mazlíčci. Prase domácí je všežravé. Ve velkochovech se prasata krmí převážně průmyslově vyráběnými granulemi, mezi další používaná krmiva patří brambory, kukuřice, obilný šrot a kuchyňské odpadky. Prasata domácí, která uniknou do přírody, zdivočí a mohou působit značné škody (jako např. na Novém Zélandu). Prase rychle přibývá na váze a je velmi plodné, v průměru mívá 8 až 14 mláďat. Březost mívá dvakrát do roka, cca 6-12 selat při každém vrhu.", "question": "Jak se nazývájí nevykastrovaní samci prasete?", "answers": ["kanci"]}
{"title": "Maršál", "context": "Maršál (v odvozené podobě i maršálek) je slovo používané v rámci oficiálních titulů v celé řadě organizací a společenských odvětví. Nejznámější je asi jeho použití v ozbrojených silách; v některých státech představuje (polní) maršál nejvyšší vojenskou hodnost, byť někdy pouze čestnou. Slovo pochází ze starohornoněmeckých slov marah (kůň) a scalch (služebník), které původně znamenalo vrchního štolbu (správce stájí). Vrchními štolby byli ve středověku jmenováni důvěryhodní členové dvora, přičemž reputace jejich titulu a úřadu stoupala. Během posledních několika století se titul maršál začal používat na řadě postů a hodností. Lze je najít nejen v armádě, ale též v například v politice (např. maršálek Sejmu v Polsku), ve Spojených státech amerických u státní policie, naproti tomu u armády ne. Hodnost polního maršála nebyla v USA nikdy zavedena, aby žádný vojenský velitel nedosáhl vyšší hodnosti než George Washington.[zdroj? ] Na jejich místě působili tzv. pětihvězdičkoví generálové a i těch bylo jen několik. Jedinou výjimku tak představuje Douglas MacArthur, který se stal polním maršálem díky svému působení ve filipínské armádě. Současná česká armáda (AČR) žádnou maršálskou hodnost neužívá. Podobně tomu bylo i v zaniklém Československu. Přesto do dějin vešlo několik Čechů, kteří tento titul získali. V 17. století v době třicetileté války se vyznamenali celkem tři čeští polní maršálové. Během vzpoury českých stavů, která celou třicetiletou válku odstartovala, byl zvolen jako nejvyšší velitel a polní maršál stavovského vojska Linhart Colona z Felsu. Zemřel 13. dubna 1620 po prohrané bitvě s císařskou armádou Karla Bonaventury Buquoye u Sinzendorfu. Na straně Habsburků stál v této době Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Vedle Jana Tserclaese Tillyho byl polní maršál a nejvyšší velitel (generalissimus) císařských vojsk. Později ovšem upadl u panovníka v nemilost a byl úkladně zavražděn v Chebu. Významnou měrou k záchraně Evropy před osmanským nebezpečím přispěl český polní maršálek Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Jeho děd byl Kašpar Kaplíř ze Sulevic - jeden z 27 českých pánů popravených na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Stejně jako on byl Zdeněk Kašpar vyznáním původně evangelík a v mládí sloužil v exilu ve vojskách Sasů a Švédů, ale později konvertoval ke katolictví a přeběhl k Habsburkům.", "question": "Užívá současná česká armáda maršálskou hodnost?", "answers": ["Současná česká armáda (AČR) žádnou maršálskou hodnost neužívá."]}
{"title": "Paso doble", "context": "Paso doble (někdy psáno pasodoble, španělsky dvojkrok) je druh latinskoamerického tance, který symbolicky znázorňuje koridu. První zmínka o tomto tanci pochází z roku 1918 jako o španělském onestepu. Známějším se stává v první polovině 20. let, kdy se víc rozšířil. Standardizovali ho francouzští taneční učitelé. Jeho původ je ve Španělsku v lidových tancích oslavujících vítězného toreadora při býčích zápasech. Partner vyjadřuje toreadora v aréně, partnerka představuje toreadorův šátek (muletu). Soutěžním tancem se paso doble stalo po druhé světové válce. Paso doble se tančí ve 2/4 taktu a jeho tempo se pohybuje mezi 60 a 62 takty za minutu (metronom 120-124). Paso doble se na tanečních soutěžích tančí až od taneční třídy \"C\". == Figury == Figury podle ČSTS: Na místě – Sur Place Základní pohyb – Basic Movement Výzva – Apel Přeměny vpravo a vlevo – Chasses to Right and Left Zdvihy vpravo a vlevo – Elevations to Right and Left Z místa – Déplacement Útok – Attack Oddálení – Separation základní – Basic se spádným zakončením – with Fallaway ending do spádného zášvihu – to Fallaway Whisk se šátkovou chůzi dámy do spádného zášvihu – with Ladýs Caping Walks to Fallaway Whisk Synkopované oddálení – Syncopated Separations", "question": "Druh jakého tance je paso doble?", "answers": ["latinskoamerického"]}
{"title": "Cena Emmy", "context": "Cena Emmy (anglicky Emmy Award) představuje každoročně udělované americké televizní ocenění, televizní obdoba filmových Oscarů. Jsou vedeny ve více odvětvích amerického televizního průmyslu a jsou předávány na rozdílných každoročních ceremoniích během celého roku. Nejznámějšími předáváními jsou Primetime Emmys a Daytime Emmys, které hodnotí výjimečnou práci v americkém zábavném programu v průběhu dne a večera. Mezi další známé ceremonie cen Emmy patří ty, které hodnotí sportovní vysílání, národní televizní zprávy a dokumentární pořady, národní pracovní a finanční zprávy a technologické a inženýrské úspěchy v televizi. Tři podobné, ale oddělené organizace organizují cen Emmy: akademie televizního umění a věd (ATAS), národní akademie televizního umění a věd (NATAS) a mezinárodní akademie televizního umění a věd (IATAS). Každá z organizací je zodpovědná za vytváření specifické složky na předávání cen. První cena Emmy byla udělena 25. ledna 1949 při premiérovém slavnostním ceremoniálu v Hollywood Athletic Club Shirley Dinsdaleové v kategorii nejlepší televizní osobnost. Primetime Emmys - oceňují herce, režiséry, scenáristy a pořady v hlavním čase amerického vysílání. Ceremonie se většinou koná v měsíci září. Daytime Emmys - oceňují pořady, herce, moderátory, scenáristy, režiséry a španělské programy, vysílané od 2:00 do 18:00 hodin. Sports Emmys - oceňují sportovní pořady, dokumenty, studiové show, sportovní akce, střih, kameru, studiové týmy, osobnosti sportovního dění (reportéry, moderátory...) News & Documentary Emmys - oceňují noviny.", "question": "Kdy byla udělena první ceny Emmy?", "answers": ["25. ledna 1949"]}
{"title": "Obraz Doriana Graye", "context": "Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray) je román, který napsal britský literát Oscar Wilde. Poprvé byl publikován jako úvodní příběh v časopise Lippincott's Monthly Magazine dne 20. června 1890. Později jej Wilde přepsal, několikrát pozměnil a přidal několik kapitol. Novou verzi poté vydalo v dubnu o rok později vydavatelství \"Ward, Lock, and Co.\". Do češtiny přeložil Jiří Zdeněk Novák. Román v sobě obsahuje hororové prvky (s gotickým nádechem) a faustovské téma. Zachycuje umělecké pohnutky dekadence i homosexuality, proto byla kniha po svém vydání mnohými odsuzována. Dnes je považována za jeden z pilířů moderní literatury, je jí ovlivněno mnoho dalších děl. Kniha byla zfilmována americkým režisérem Davidem Rosenbaumem v roce 2004 a britským režisérem Oliverem Parkerem v roce 2009. V roce 2006 na motivy knihy vznikl původní český muzikál Obraz Doriana Graye. Dorian Gray - pohledný mladý aristokrat, který se vlivem lorda Henryho mění k špatnému lord Henry Wotton - dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem, ve společnosti je však oblíbenou hvězdou Basil Hallward - utopicky smýšlející malíř věřící v dobro, okouzlený Dorianem Sibyla Vaneová - mladičká. a nadaná herečka, velmi naivní a plná romantických ideálů James Vane - bratr Sibyly, lehce neotesaný dobrodruh, námořník pan Issacs - ředitel druhořadého divadla, kde hraje Sibyla; kdysi finančně pomohl rodině Vaneových a žádá si za to Sibylu jako herečku Alan Campbell - bývalý Dorianův nerozlučný přítel, výborný chemik, biolog a hudebník sir Geoffrey Clouston Příběh vypráví o mladém Dorianu Grayovi. Ten svou krásou učaruje malíři Basilu Hallwardovi.", "question": "Kterého dne byl román Obraz Doriana Graye poprvé publikován?", "answers": ["20. června"]}
{"title": "Městečko Twin Peaks", "context": "Seriál sleduje vyšetřování brutální vraždy populární dívky a středoškolské královny, Laury Palmerové (Sheryl Lee), jež vede speciální agent FBI Dale Cooper (Kyle MacLachlan). Pilotní díl Městečka Twin Peaks byl poprvé vysílán 8. dubna 1990 na televizní stanici ABC a později bylo natočeno dalších sedm dílů a druhá série, která se dostala do vysílání 10. června 1991. Název seriálu vychází z jeho zasazení do malého fiktivního městečka ve státě Washington. Exteriéry byly natočeny v městech Snoqualmie a North Bend. Většina interiérů pak byla natočena v ateliérech v San Fernando Valley, jež se nachází v blízkosti Hollywoodu. Městečko Twin Peaks se stalo jedním z nejlépe hodnocených seriálů 90. let s příznivými kritickými ohlasy na národní i mezinárodní úrovni. Seriál si získal širokou základnu fanoušků. Stal se součástí popkultury. Na seriál existuje mnoho odkazů v jiných televizních seriálech, reklamách, komiksech, videohrách, filmech a textech písní. Snižující se divácká sledovanost vedla ABC k nátlaku, aby totožnost Lauřina vraha byla odhalena již uprostřed druhé série. Toto odhalení však v kombinaci se střetem s jinými seriály vysílanými ve stejný čas vedlo k ještě většímu propadu ve sledovanosti a ke zrušení celého seriálu. V roce 1992 byl natočen celovečerní film Twin Peaks, jenž tvoří prequel k seriálu. Film však v Americe nebyl komerčně úspěšný. Roku 2014 bylo oznámeno, že seriál získá pokračování. První díl seriálu Twin Peaks, jehož autory jsou opět Frost a Lynch, byl odvysílán na stanici Showtime dne 21. května 2017. Ráno, 24. února, ve městě Twin Peaks, ve státě Washington, objeví dřevorubec Pete Martell na břehu řeky nahé tělo pečlivě zabalené v igelitu. Následuje příjezd šerifa Harry S. Trumana, jeho zástupců a doktora Willa Haywarda, a dochází k zjištění, že tělo patří místní středoškolské krasavici Lauře Palmerové, jež je mezi obyvateli Twin Peaks považována za vzor nevinnosti a mravní čistoty. Tato zpráva se rychle rozšíří mezi obyvateli města, především mezi Lauřinou rodinou a jejími přáteli. Mezitím je na druhé straně státní hranice nalezena další dívka, Ronette Pulaskiová, jak bez cíle a nepříčetně bloudí podél železniční trati. Protože Ronette byla nalezena za hranicí státu, je k vyšetřování případu povolán agent FBI Dale Cooper. Cooper při prvotní prohlídce těla odhalí malý papírek s písmenem R ukrytý pod nehtem. Na městském shromáždění ještě téže noci, Cooper informuje obyvatele města, že styl provedení vraždy se shoduje s vrahem, jenž v předchozím roce zavraždil jinou dívku v jihozápadním Washingtonu, a důkazy naznačují, že tento vrah žije v Twin Peaks.", "question": "Ve kterém roce byl natočen film Twin Peaks, který dějově předchází seriálu?", "answers": ["1992"]}
{"title": "Marie II", "context": "Marie II. Stuartovna (30. dubna 1662 – 28. prosince 1694) byla královna Anglie, Skotska a Irska od roku 1689 až do své smrti. Protestantská Marie se dostala na trůn po slavné revoluci, která vyústila ve svržení jejího otce katolického Jakuba II. Marie vládla společně se svým manželem Vilémem III. V době kdy byl Vilém v Anglii, spravoval státní záležitosti on, ale při jeho časté nepřítomnosti, když byl Vilém na vojenském tažení, vládla Marie sama, i když se s Vilémem často radila. Velmi aktivně se zapojovala do církevních záležitostí a správy Anglikánské církve. == Mládí == Marie se narodila v St James's Palace 30. dubna 1662 jako nejstarší dcera Jakuba, vévody z Yorku (později Jakuba II.) a jeho první ženy Anny Hydeové. Jejím strýcem byl král Karel II. Z osmi dětí Anny Hydeové se dožily dospělosti pouze Marie a její sestra Anna. Vévoda z Yorku konvertoval ke katolictví roku 1668 nebo 1669, Marie a Anna však byly na pokyn Karla II. vychovávány v protestantském duchu. Mariina matka zemřela roku 1671 a její otec se roku 1673 podruhé oženil s Marií Modenskou. V patnácti letech byla Marie zasnoubena nizozemskému protestantskému místokráli Vilémovi, princi Oranžskému. Zpočátku král Karel preferoval její zasnoubení s následníkem francouzského trůnu, ale později, pod nátlakem parlamentu a s nepřijatelností politické koalice s Francií, souhlasil se zásnubami. Pod nátlakem parlamentu souhlasil se zasnoubením i její otec vévoda z Yorku, který se domníval, že si tak zvýší svou popularitu mezi protestanty.", "question": "Kdy nastoupila na trůn královna Marie II. Stuartovna?", "answers": ["roku 1689"]}
{"title": "Herbert Spencer", "context": "Mnoho z jeho myšlenek vstoupilo do všeobecného povědomí, jen málo lidí však dnes tuší, kdo je jejich původním autorem. Herbert Spencer se narodil 27. dubna 1820 v britském městě Derby do rodiny učitele. Školu však pro své chatrné zdraví nikdy nenavštěvoval a jeho vzdělávání se věnoval zprvu jeho otec, následně strýc. Ani v dospělosti Spencer nikdy nenavštěvoval univerzitu a byl typickým samoukem. Ve čtyřicátých letech začal pracovat jako publicista, roku 1848 se stal zástupcem vydavatele časopisu Economist, kde působil až do roku 1852. V Londýně se seznámil s mnoha osobnostmi tehdejší britské vědecké elity a napsal zde též svou první práci \"Social Statics\" (1850). V roce 1853 zemřel Spencerův strýc a odkázal svému synovci značné dědictví, které mu umožnilo zanechat publicistické činnosti a stát se soukromým učencem. Druhá Spencerova kniha \"The Principles of Psychology\" však nebyla přijata zdaleka tak vřele jako jeho prvotina. Na počátku šedesátých let Spencer zahájil snahu o vytvoření univerzálního filozofického systému, schopného zajistit společný teoretický základ lidského vědění. V rámci tohoto projektu publikoval řadu knih, jimiž se snažil pokrýt široké spektrum vědeckého poznání: First Principles (1862) Principles of Biology (1864-1867) Principles of Sociology (1876-1896). Principles of Ethics (1879-1893) Jako vědec začal být Spencer uznáván až během 70. let 19. století, ale přestože jeho věhlas nabyl celosvětového významu, ke konci života si stěžoval, že zůstal nedoceněn. Zemřel v prosinci roku 1903. Spencer ve svých úvahách navazoval jen na nemnoho předchůdců. Mezi nejvýznamnější patřil evolucionista a Spencerův přítel Thomas Huxley, který jej seznámil s myšlenkami Charlese Darwina, s nímž posléze Spencer navázal dlouholeté korespondenční styky. Spencer vědecké knihy takřka vůbec nečetl a vědomosti získával především z periodik, diskuzí s kolegy a od svých asistentů. Proto je jeho myšlenkové kořeny třeba hledat zejména v londýnském intelektuálním prostředí poloviny 19. století (především v přírodovědeckých kruzích), dále v politické ekonomii a do jisté míry i v sociologických koncepcích Augusta Comta.", "question": "Co chtěl Herbert Spencer vytvořit začátkem 60. let?", "answers": ["univerzálního filozofického systému"]}
{"title": "Lucemburkové", "context": "Lucemburkové byli druhou českou královskou dynastií. Zemím Koruny české vládli v letech 1310-1437. Od roku 1196 vládli v lucemburském hrabství, v roce 1387 získali uherský trůn. V letech 1373-1415 drželi Braniborsko. Lucemburkové drželi říšskou korunu od roku 1308 až do roku 1437 (s výjimkou let 1313-1346 a 1400-1410). Podle spisu Jana z Arrasu odvozovali Lucemburkové svůj původ od bájné víly Meluzíny. Skutečnou zakladatelkou rodu však byla hraběnka Ermesinda (asi 1186 - 1247), jediný potomek hraběte Jindřicha IV. Slepého. Lucemburkové pocházejí z jejího manželství s Walramem, hrabětem Limburským (proto byli někdy označováni i jako rod limburský). Původní državou rodu bylo nevelké hrabství lucemburské na západní hranici Svaté říše římské, dnes území velkovévodství Lucemburského a belgické provincie Luxembourg. Mocenský vzestup Lucemburků na přelomu 13. a 14. století souvisel se strategickým spojenectvím s Francií, jejíž zájmy v Říši zastupovali. Prvním úspěchem bylo zvolení Balduina Lucemburského na stolec trevírského kurfiřta - arcibiskupa. Ten se tak stal jedním z nejmocnějších mužů říše. Roku 1308 se rodu lucemburských hrabat dostalo největší cti: Jindřich VII. Lucemburský byl po násilné smrti Albrechta Habsburského zvolen králem v římskoněmecké říši.", "question": "Od kdy vládli Lucemburkové v lucemburském hrabství?", "answers": ["1196"]}
{"title": "Togo", "context": "Republika Togo (francouzsky République togolaise) je stát v západní Africe ležící na pobřeží Atlantského oceánu (Beninský záliv), tzv. Zlatonosné pobřeží. Rozlohou 56785 km2 se řadí mezi menší státy afrického kontinentu. Na západě hraničí s Ghanou (877 km), na severu s Burkinou (126 km) a na východě s Beninem (644 km). Pobřeží na jihu je dlouhé jen 56 km. Pobřeží Toga se od konce 15. století postupně stalo cílem zájmu Portugalců, Nizozemců, Francouzů a Angličanů, zejména obchodníků s otroky. Počátkem 18. století vytvořily kmene Ewe v jižní části země kmenový svaz, sever se stal součástí domorodých království Dagomba a Gondža. Od 2. poloviny 19. století zesílilo pronikání německých kolonizátorů, roku 1884 byl nad jižní částí Toga vyhlášen německý protektorát, v roce 1905 se z celého území stala německá kolonie. Hned po vypuknutí 1. světové války Togo obsadila francouzská a britská vojska. V roce 1922 bylo Togo vyhlášeno mandátním územím Společnosti národů pod správou Francie (východní část směrem k Dahome) a Velké Británie (západní část směrem ke Zlatonosnému pobřeží). Během 2. světové války byla francouzská část do roku 1942 loajální vichistickému režimu, poté Svobodné Francii. Vznikl také Výbor tožské jednoty, který významně přispěl k úsilí za dosažení nezávislosti. V roce 1946 se Togo stalo poručenským územím v britské a francouzské správě. O deset let později se v Brity spravované části uskutečnil plebiscit, na jehož základě došlo k jejímu připojení ke Zlatonosnému pobřeží (Ghana). Francouzské části byla přiznána vnitřní samospráva. V roce 1958 se Togo stalo autonomní republikou v rámci Francouzského společenství. Úplná nezávislost Tožské republiky byla vyhlášena 27. dubna 1960, prezidentem se stal Sylvanus É. Olympio.", "question": "Sousedí Togo s Ghanou?", "answers": ["Na západě hraničí s Ghanou (877 km), na severu s Burkinou (126 km) a na východě s Beninem (644 km)."]}
{"title": "Josef Škvorecký", "context": "Josef Škvorecký (27. září 1924 Náchod - 3. ledna 2012 Toronto) byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu. Patřil k nejvýznamnějším českým poválečným prozaikům.[zdroj? ] Dětství prožil v Náchodě. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě 1943 pracoval \"totálně nasazen\" jako pomocný dělník v náchodské továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schling a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak ještě v přádelně firmy Bartoň v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak 1946 přestoupil na filozofickou fakultu - obor angličtina a filosofie, absolvoval v roce 1949. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Roku 1951 získal doktorát (prací Thomas Paine a jeho vztah k dnešku) a nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní 1953 nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU, pozdější Odeon). V letech 1953-1960 bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském Smíchově. V roce 1956 nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, v letech 1957-1958 jako zástupce šéfredaktora. Po politickém skandálu následujícím vydání jeho prvního románu Zbabělci roku 1958 musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. V roce 1958 se oženil se svou přítelkyní Zdenou Salivarovou. Spisovatelem z povolání (československá specialita, jako i jiných satelitů SSSR a SSSR samotného) se stal roku 1963.", "question": "Kde se narodil Josef Škvorecký?", "answers": ["Náchod"]}
{"title": "Europium", "context": "Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Europité soli mají obvykle narůžovělou barvu. Chemické vlastnosti jeho solí v mocenství Eu2+ jsou značně podobné sloučeninám vápníku a dalších kovů alkalických zemin. Důležitou vlastností je zde rozpustnost hydroxidu Eu(OH)2, čehož je možné využít k oddělení od zbylých lanthanoidů, jejichž hydroxidy jsou ve vodě prakticky nerozpustné. Soli Eu2+ jsou bezbarvé. Historie objevu Roku 1890 objevil Paul-Émile Lecoq de Boisbaudran neznámé emisní čáry ve spektru frakce ze separace prvků vzácných zemin s převahou samaria a gadolinia a přiřadil je doposud neznámému prvku z řady lanthanoidů. Izolaci čistého prvku provedl teprve roku 1901 francouzský chemik Eugè Demarçay a pojmenoval jej po kontinentu Evropa. Výskyt a výroba Europium je v zemské kůře obsaženo pouze v koncentraci asi 1,2 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom europia na 400 miliard atomů vodíku. V přírodě se europium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů , dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO3. F– směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál samarskit ((Y,Ce,U,Fe)3(Nb,Ta,Ti)5O16). Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny – apatity z poloostrova Kola v Rusku. V roce 2018 byl ohlášen nález ložiska bohatého na yttrium, dysprosium, europium a terbium poblíž japonského ostrůvku Minamitori (asi 1 850 km jihovýchodně od Tokia).[2]", "question": "Jakou má chemickou značku Europium?", "answers": ["Eu"]}
{"title": "Německo", "context": "Z jižní Skandinávie a severního Německa od 1. století př. n. l. postupovali Germáni jižním, východním a západním směrem a přišli do kontaktu s keltskými kmeny Galů, jakožto i s íránskými, baltskými a slovanskými kmeny ve střední a východní Evropě. Pod vládou císaře Augusta začalo Římské impérium území Germánie napadat (oblast rozprostírající se zhruba od Rýna po Ural). V roce 9 n. l. byly tři římské legie vedené Publiem Quinctiliem Varem v bitvě v Teutoburském lese poraženy cheruským vůdcem Arminiem. Okolo roku 100, kdy Tacitus napsal knihu Germania, se germánské kmeny usadily podél řek Rýn a Dunaj (Limes Germanicus) a zabíraly většinu území dnešního Německa, Rakouska, jižního Bavorska a západního Porýní. Nicméně tato území spadala pod Řím jako provincie.Ve 3. století se objevila řada západních germánských kmenů: Alamani, Frankové, Chattové, Sasové, Frísové a Durynkové. Kolem roku 260 začali Germáni nájezdy na římská území. Po invazi Hunů v roce 375 a s úpadkem Říma od roku 395 se germánské kmeny přesunuly dále na jihozápad.", "question": "Jaká je nejvýznamnější německá řeka?", "answers": ["Rýn"]}
{"title": "Muammar Kaddáfí", "context": "Muammar Kaddáfí či al-Kaddáfi /arabsky audio/ (7. června 1942 Syrta - 20. října 2011 Syrta) byl voják s hodností plukovníka, který byl od roku 1969 jako \"Vůdce Velké revoluce z 1. září a Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje\" vládcem Libye a do roku 2011 byl také jeden z nejdéle vládnoucích vůdců na světě. Po vypuknutí povstání v únoru roku 2011 a následné vojenské intervenci mezinárodních sil v březnu roku 2011 se oblast pod jeho kontrolou zmenšila, načež začal zpět ztracené území dobývat. Během července a srpna 2011 se však situace opět obrátila a 23. srpna 2011 povstalci dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju, aniž by nalezli samotného diktátora. Byl stíhán Mezinárodním trestním soudem kvůli obviněním ze spáchání zločinů proti lidskosti. 20. října 2011 byl dopaden skupinou povstalců, lynčován a poté zastřelen. Narodil se jako syn kočovného beduínského zemědělce v poušti nedaleko přístavního města Syrta v roce 1942. Základní vzdělání získal v Misurátě. V období studií byl zastáncem ideologie egyptského státníka Gamála Abdula Násira a stal se zapřisáhlým odpůrcem monarchie. V roce 1961 byl vyhozen z internátní školy ve městě Sabhá za nepovolené organizování studentů a účast na demonstracích proti vystoupení Sýrie ze svazku Sjednocené arabské republiky.", "question": "V jakém městě zemřel Muammar Kaddáfí?", "answers": ["Syrta"]}
{"title": "Hassium", "context": "Hassium (chemická značka Hs) je šestnáctým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Hassium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat osmium. Předpokládalo se tedy, že je hassium vedle osmia, ruthenia, iridia a xenonu pátým prvkem schopným vytvořit oxid s prvkem v oxidačním čísle VIII, což bylo potvrzeno na začátku 21. století přípravou první sloučeniny toho prvku, oxidu hassičelého.[1][2][3] Historie První přípravu prvku s atomovým číslem 108 oznámili němečtí fyzici Gottfried Münzenberg a Peter Armbruster roku 1984 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Bombardováním izotopu olova jádry atomu železa získali izotop 265Hs s poločasem rozpadu přibližně 2 ms.[4] 20882 Pb + 5826 Fe → 265108 Hs + 10 n Prvek byl poté pojmenován po spolkové zemi Hesensko, ve které k objevu došlo a zasedání IUPAC v roce 1997 toto pojmenování schválilo.[5] Izotopy Doposud je známo 15 následujících izotopů hassia: IzotopRok objevuReakcePoločas přeměny 263Hs2008208Pb(56Fe,n)0,74 ms 264Hs1986207Pb(58Fe,n)0,8 ms 265Hs1984208Pb(58Fe,n)1,9 ms 266Hs2000207Pb(64Ni,n)2,3 ms 267Hs1995238U(34S,5n)52 ms 268Hs0,4 s 269Hs1996208Pb(70Zn,n)9,7 s 270Hs2004248Cm(26Mg,4n)22 s 271Hs2004248Cm(26Mg,3n) ? 272Hs ? 273Hs0,76 s 274Hs ? 275Hs2003242Pu(48Ca,3n)0,15 s 276Hs ? 277Hs[6]3 ms Odkazy Reference ↑ DÜLLMANN, Christoph E.; BRÜCHLE, Willy; DRESSLER, Rugard; EBERHARDT, Klaus; EICHLER, Bernd; EICHLER, Robert; GÄGGELER, Heinz W., et al. Chemical investigation of hassium (element 108).", "question": "Jakou má chemickou značku Hassium?", "answers": ["Hs"]}
{"title": "Karibská krize", "context": "Jeho odpověď byla naprostým šokem pro Kubu a úlevou pro zbytek světa: Chruščov souhlasil se stažením zbraní z Kuby, ale vymínil si, že budou staženy rakety z Itálie a Turecka. Kennedy vyšel vstříc Sovětům a slíbil, že rakety z Turecka a Itálie odstraní. Hned další den byly nařízeny demontážní práce ze sovětské strany. Tímto souhlasem se hrozící horká válka stala opět studenou válkou a hrozba jaderné katastrofy byla odložena na neurčito. I přes zdlouhavé jednání o přesných podmínkách stažení zbraní spory nastaly kolem určování, co je ještě obranná a co už útočná zbraň (tento spor se týkal především letounů Iljušin); největší problém byl ale s Castrovým odmítnutím kontroly odsunu sovětských zbraní. Fidel Castro se totiž (celkem právem) cítil naprosto ošizen a vyřazen z veškerého jednání a neuklidnil ho ani příjezd Anastáze Mikojana, který měl za úkol vysvětlit mu všechny důvody vynechání kubánské vlády z jednání. Jako hlavní důvody uvedl nedostatek času a také argument, že v případě útoku jadernou zbraní by Kuba nebyla jen poškozena jako světové velmoci, ale rovnou by zmizela z mapy světa. V téže době, kdy Mikojan uklidňoval rozčileného Castra, pobýval v New Yorku náměstek sovětského ministra zahraničí Vasil Kuzněcov, který zde vyjednával přesnou podobu sovětsko-americké dohody. Blokáda Kuby byla definitivně odvolána 20. listopadu 1962 po splnění Kennedyho požadavků. Sovětský svaz souhlasil i s kontrolou demilitarizace, ovšem jednání o tomto kroku elegantně přehodil na Kubu, coby suverénní stát. Jednání sice ještě pokračovala, Chruščov s Kennedym si vyměnili několik dalších dopisů (ty se však týkaly spíše budoucnosti vztahů s Kubou než minulé krize), ale karibská krize pomalu utichala. A to i přesto, že americké závazky ke Kubě písemně potvrdil až Henry Kissinger v roce 1970.", "question": "Ve kterém roce vypukla Karibská krize?", "answers": ["1962"]}
{"title": "These Are the Days of Our Lives", "context": "Bohemian Rhapsody / These Are the Days of Our Lives(1991) „Delilah“(1992) These Are the Days of Our Lives je píseň britské rockové skupiny Queen. Ačkoliv je autorství připisováno celému souboru, většina skladby je dílem Rogera Taylora [1]. Píseň vyšla v roce 1991 na albu Innuendo a následně byla vydána také jako singl. Po Mercuryho smrti v roce 1991 vyšla píseň znovu jako singl, tentokrát jako „double A-side“ spolu s písní „Bohemian Rhapsody“. Při psaní textu se Roger Taylor jakoby vcítil do frontmana Freddieho Mercuryho, který v době vzniku písně trpěl velmi pokročilým stadiem nemoci AIDS. V refrénu se zpívá „Those were the days of our lives“ v překladu „To byly dny našich životů“. Freddie Mercury se zpíváním písně ohlíží zpět za svým životem. Roger Taylor kromě narážek na Mercuryho stav píseň napsal o dětech, že si skrz ně lze užívat dobu, kdy oni sami byli mladí. Videoklip K písni byl začátkem roku 1991 natočen videoklip. Jednou věcí se ale od ostatních videoklipů skupiny Queen liší. Místo energických pohybů Freddie Mercury na videu pouze stojí a zpívá o svém životě. „These Are the Days of Our Lives“ byla totiž poslední píseň, ke které stihl natočit klip před tím, než podlehl nemoci AIDS. Na albu Innuendo je většina videoklipů k písním černobílá. Bylo tak učiněno na přání Freddieho Mercuryho, na jehož vzhledu se čím dál tím víc projevovaly příznaky AIDS. Byl značně bledý a pohublý, bez energie a nechtěl aby se o jeho zdravotním stavu dozvěděla veřejnost.[2] Reference ↑ “Innuendo - These Are The Days Of Our Lives”. UltimateQueen. Retrieved 25 June 2011↑ Zvládl to až do konce: víte, proč jsou poslední klipy Queen s Freddiem Mercurym černobílé? – G.cz. G.cz. 2018-11-12. Dostupné online [cit. 2019-10-20]. Externí odkazy Oficiální videoklip na YouTube", "question": "Proč je většina videoklipů k písním na albu Innuendo skupiny Queen natočená černobíle?", "answers": ["Bylo tak učiněno na přání Freddieho Mercuryho, na jehož vzhledu se čím dál tím víc projevovaly příznaky AIDS."]}
{"title": "Česko", "context": "Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě. Samostatným státem se Česko stalo 1. ledna 1993, přičemž navazuje na tradice státnosti Československa, Českého království, Českého knížectví a Velké Moravy, sahající do 9. století. Podle české ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky. Česko je země s tržním hospodářstvím, která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje, index svobody tisku, index svobody internetu od cenzury, patří k vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak, v porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací. Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur. Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko.", "question": "Kdy vstoupila v platnost Ústava České republiky?", "answers": ["1. ledna 1993"]}
{"title": "Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky", "context": "Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky vede Národní ústav lidové kultury (NÚLK), jehož hlavním účelem je ochrana, zachování, identifikace, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území České republiky. Zaměřuje se především na jevy tradiční kultury venkovských komunit. Byl zřízen příkazem ministra č. 41/2008 v souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 11. června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice (bod 4.2.5.) a k implementaci Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví, jejíž smluvní stranou se Česká republika stala dne 18. května 2009. Byl novelizován příkazem ministryně č. 45/2012 v souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 5. ledna 2011 č. 11 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice a v rámci implementace Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví. S odvoláním na příkaz ministra č. 41 ze dne 22. prosince 2008 a na Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví vydal odbor regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury metodický pokyn pro vedení tohoto Seznamu. Jedna z podmínek pro zapsaní na seznamu ústního a nehmotného dědictví UNESCO je, aby kulturní statek byl na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Aktuální statky Pořadové číslo položky NÚLK Název statku Objednavatel Vyhlášeno Obrázek Commons 1/2009Slovácký verbuňkNárodní ústav lidové kultury ve Strážnici2009Kategorie „Prague Castle“ na Wikimedia Commons 2/2009Vesnické masopustní obchůzky a masky na HlineckuNPÚ – SLS Vysočina, Hlinsko2009Kategorie „Prague Castle“ na Wikimedia Commons 3/2009Jízdy králů na SlováckuNárodní ústav lidové kultury ve Strážnici2009Kategorie „Ride of the Kings“ na Wikimedia Commons 4/2009Sokolnictví – umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimiMinisterstvo zemědělství2009Kategorie „Falconry“ na Wikimedia Commons 5/2011Myslivost – plánovitě trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí jako přirozená součást života na venkověČeskomoravská myslivecká jednota2011", "question": "Jaká je zkratka pro Národní ústav lidové kultury?", "answers": ["NÚLK"]}
{"title": "Rock", "context": "Na začátku 60. let byla jeho doprovodná kapela The Shadows nejúspěšnější instrumentální kapelou. Když rocḱńroll ustupoval k lehkému popu a baladám, britské rockové skupiny v klubech začaly hrát s prudkostí a elánem málokdy viděným ve vystoupeních amerických bělochů. Významný byl také příchod soulu a jeho velký komerční úspěch. V jeho čele stáli v polovině 50. let Ray Charles a Sam Cooke, od 60. let Marvin Gaye, James Brown, Aretha Franklinová, Curtis Mayfield a Stevie Wonder, kteří tak pomáhali zrychlit včlenění černochů do společnosti. Podrobnější informace naleznete v článku Surf rock. Na začátku 60. let se spustila vlna instrumentálního surf rocku, za jehož zakladatele se považuje Dick Dale, který mu dal typický \"mokrý\" reverb. Největšího komerčního úspěchu dosáhl surf rock jako vokální hudba, a to hlavně díky Beach Boys, kteří se dali dohromady v roce 1961. Jejich první hit \"Surfin'\" z roku 1962 udělal ze surf rocku národní fenomén. Od roku 1963 kapela pomalu opouštěla surfování jako hlavní téma jejich písní a přesunula se k obecnějším tématům chlapeckého mládí - např. autům a dívkám. Éra surfové hudby byla rázně ukončena v roce 1964 britskou invazí. Jediná rocková nebo popová kapela, která v té době mohla v Americe konkurovat Beatles, byla např. se svým albem Pet Sounds z roku 1966 právě Beach Boys. Podrobnější informace naleznete v článku Britská invaze. Koncem roku 1962 se na britské rockové scéně začaly objevovat big beatové skupiny jako The Beatles, které ovlivňovala velká škála amerických hudebník stylů - např. soul, rhythm and blues a surf rock. Zpočátku tyto skupiny pouze přebíraly klasické americké písně, později přidali vlastní skladby se stále složitějšími hudebními myšlenkami a osobitým zvukem.", "question": "Kdo se považuje za zakladatele surf rocku?", "answers": ["Dick Dale"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Když rakousko-uherská armáda uskutečnila v Bosně velké vojenské manévry, obyvatelé Bosny a Hercegoviny se nechtěli smířit s nedávným připojením svého území[zdroj? ] k Rakousko-Uhersku a jejich odboj podporovalo Srbsko. Manévry se konaly při srbských hranicích. Následník trůnu František Ferdinand d'Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry společně se svou chotí, Žofií Chotkovou a na jejich závěr manželský pár navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny. Zde na ně byl 28. června 1914 spáchán srbskými radikály atentát, kterému ještě týž den podlehl on i jeho žena Žofie. Rakousko-Uhersko následně zaslalo Srbsku ultimátum, jež bylo formulováno tak, aby bylo protistranou odmítnuto a vedlo tak ke konfliktu mezi oběma zeměmi. V této činnosti byla rakouská strana podporována německou vládou, která léto 1914 považovala za nejvhodnější okamžik k vyvolání války s Ruskem, již považovala v blízké budoucnosti za nevyhnutelnou. Ostře formulované podmínky byly pro Srbsko nepřijatelné, pokud nechtělo ztratit suverenitu. Na radu Ruska, které se Srbskem udržovalo blízké vztahy, částečně ustoupilo a přijalo devět z deseti bodů ultimáta, až na požadavek vyšetřovat rakouskou policií osoby podezřelé z vraždy manželského páru následníka trůnu. Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. O den později začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat Bělehrad. Téhož dne na základě uzavřených spojeneckých smluv zareagoval ruský car Mikuláš II. na rakouský útok na Srbsko vyhlášením takzvané přípravné fáze pro případ války, tedy částečné mobilizace třinácti armádních sborů u rakouské hranice. Naděje na \"lokalizaci\" konfliktu na Balkáně se rozplynula se zprávou o ruské všeobecné mobilizaci 31. července 1914. Systém mezinárodní bezpečnosti v předvečer války, založený na dvojici aliančních bloků – Trojdohodě a Trojspolku spustil tak řetězovou reakci vedoucí ke světové válce a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Dne 1. srpna vyhlásilo Německo válku Rusku, o dva dny později pak Francii (již 2. srpna obsadilo Lucembursko) a 4. srpna vstoupila německá vojska do neutrální Belgie, aby tak získala průchod do Francie. Porušení neutrality Belgie dalo Velké Británii podnět na vypovězení války Německu (4. srpna). Dne 6. srpna vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku, 7. srpna ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora, do týdne vstoupily do války proti Rakousko-Uhersku i Francie a Velká Británie.", "question": "Kdy Gavrilo Princip zastřelil Františka Ferdinanda d'Este?", "answers": ["28. června 1914"]}
{"title": "Rovnoběžka", "context": "Rovnoběžka je kružnice na povrchu koule se stejnou zeměpisnou šířkou φ Je určena rovinou procházející zvoleným bodem rovnoběžně s rovinou rovníku. Rovnoběžky se zkracují od rovníku (nejdelší rovnoběžka) směrem k pólům (bod), přičemž 60. rovnoběžka je rovna 1/2 délky rovníku. Pro výpočet délky rovnoběžky lze použít vzorce: o ⋅ c o s φ {\\displaystyle o\\cdot cos\\phi } , kde o je obvod Země (40 074 km) a Φ je zeměpisná šířka pro kterou délku rovnoběžky počítáme. Prahou prochází padesátá rovnoběžka. Její délka je přibližně 25 760 km. == Významné rovnoběžky == Rovnoběžky se standardně označují podle své zeměpisné šířky jako např. 10. rovnoběžka s. š., ovšem některé význačné mají svá vlastní jména. Jsou to např. severní pól (90° severní šířky), severní polární kruh (rovnoběžka 66°33' severní šířky), obratník Raka (rovnoběžka 23°27' severní šířky), rovník (rovnoběžka 0°), obratník Kozoroha (rovnoběžka 23°27' jižní šířky), jižní polární kruh (rovnoběžka 66°33' jižní šířky) jižní pól (90° jižní šířky) == Zeměpisná šířka a západy Slunce == Pouze mezi obratníky se Slunce během roku alespoň jednou dostane do zenitu. Pouze severně od severního polárního kruhu, nebo jižně od jižního polárního kruhu, Slunce alespoň jednou během roku nezapadá (viz polární den a polární noc).", "question": "Jak se jmenuje kružnice na povrchu koule se stejnou zeměpisnou šířkou φ?", "answers": ["Rovnoběžka"]}
{"title": "Elbrus", "context": "Elbrus (balkarsky М, rusky Э, anglicky Mount Elbrus) je s výškou 5642 metrů nad mořem nejvyšší horou Kavkazu a Ruska. Podle některých názorů na vedení hranice mezi Evropou a Asií se vrchol Elbrusu nachází ještě v Evropě, což by z něho činilo nejvyšší evropskou horu (podrobněji tuto otázku rozebírá článek Evropa). Elbrus se nenachází na hlavním kavkazském hřebeni pohoří Velký Kavkaz, nýbrž na severní straně paralelně se táhnoucím bočním kavkazském hřbetu. Elbrus je neaktivní sopkou s dvěma vrcholy (západní 5642 m n. m. a východní 5621 m n. m.). Vzdálenost obou vrcholů je 1500 metrů. Svahy sopky jsou pokryté ledovci o celkové ploše 138 km2. Sněžná čára je na Elbrusu ve výšce 3700 až 4000 m n. m. Slovníkové heslo Elbrus ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Elbrus ve Wikimedia Commons Výstup na Elbrus na Treking.cz Elbrus na topografické mapě Kavkazu Elbrus na Peakware.com (anglicky)", "question": "Jaká je výška Elbrusu?", "answers": ["5642 metrů"]}
{"title": "Česká republika", "context": "Historicky prvními českými politickými stranami byli staročeši (1848), mladočeši (1874) a sociální demokracie (1878, pod názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku). Český právní řád je součástí germánské větve kontinentálního typu právní kultury (někdy zvané též římské právo, v anglických zemích civil law). Je tvořen předpisy přijímanými českými zákonodárci, právem Evropské unie, mezinárodními dohodami, které jsou ratifikovány českým parlamentem a některými nálezy Ústavního soudu (těmi, které nějakou část zákonů označují za protiústavní). Tyto předpisy jsou pravidelně vydávány ve Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv. Česká republika je unitární stát, což znamená, že jednotlivé jeho části nemohou mít vlastní legislativu (jako je tomu například ve federacích). Základem právního systému je Ústava ČR přijatá v roce 1993. Nový trestní zákoník je účinný od roku 2010, občanský zákoník od roku 2014. Tradici soukromého práva v Česku silně formoval rakouský všeobecný občanský zákoník. Soudní moc České republiky je tvořena Ústavním soudem a soustavou obecných soudů, Ústavní soud je ale zvláštním ústavním orgánem soudního typu. Jeho úkolem je zejména provádět kontrolu ústavnosti a plnit některé úkoly volebního a politického soudnictví. Ústavní soud sídlí v Brně, v budově bývalé moravské Zemské sněmovny. Předsedy Ústavního soudu samostatného Česka byli Zdeněk Kessler (1993–2003), Miloš Holeček (2003) a Pavel Rychetský (od 2003). Soustava obecných soudů se skládá ze soudů okresních, krajských a vrchních. Na jejím vrcholu stojí Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Obě instituce sídlí také v Brně, stejně jako Nejvyšší státní zastupitelství.", "question": "Jakou zkratku má Česká republika?", "answers": ["ČR"]}
{"title": "Finsko", "context": "Asi polovina emigrantů se později vrátila zpět. Od konce devadesátých let Finsko přijímá uprchlíky a imigranty v měřítku porovnatelném se skandinávskými zeměmi, ačkoli jejich celkový počet ve Finsku je o mnoho menší. Značný podíl imigrantů pochází z bývalého Sovětského svazu, kteří se považují za etnické Finy. Nejpočetnější přistěhovalecké skupiny ve Finsku jsou Švédové, Rusové, Estonci a Somálci. Mezi lety 1990-2013 se podíl rusů zvětšil z 0,08 % na 1,22 %. Dnes se ve Finsku mluví více než dvaceti většími jazyky. Finská populace byla vždy koncentrovaná v jižní části země, což urbanizace ve 20. století ještě zvýraznila. Největší a nejdůležitější města ve Finsku jsou Helsinky, Tampere, Turku a Oulu, přičemž Oulu je jediné město v severním Finsku s více než 100 000 obyvateli. Stará finská kultura vychází z původního finského pohanství. Vánoční dárky dětem nosí Joulupukki, místní varianta Santy Clause. Národním finským eposem je Kalevala. Ze spisovatelů jmenujme Miku Waltariho a Tove Janssonovou, autorku oblíbených pohádek o Mumíncích. Velmi oblíbeným je sport, úspěšnými sportovci byli či jsou například Paavo Nurmi, Matti Nykänen, Teemu Selänne, Mika Häkkinen, Kimi Räikkönen či Juho Hänninen. K životu každého Fina neodmyslitelně patří sauna, náleží zde ke standardnímu vybavení domácnosti. Za největšího architekta se považuje Alvar Aalto.", "question": "Kdo je finskou variantou Santy Clause?", "answers": ["Joulupukki"]}
{"title": "Horkýže Slíže", "context": "Horkýže Slíže je slovenská rocková kapela z Nitry, která vznikla 4. listopadu 1992. Dvakrát získala platinovou desku. Jejich hudba je označována jako punková, punk rocková, nebo jednoduše rocková. == Sestava == Peter Hrivňák – Kuko, zpěv a baskytara Mário Sabo – Sabotér, kytara Juraj Štefánik – Doktor, kytara Marek Viršík – Vandel, Jean Claude Vandel, bicí Veronika Smetanová - baskytara === Bývalí členové === Martin Košovan – Košo, bicí Martin Žiak – Apíčko, baskytara Noro Ivančík – baskytara == Diskografie == === Studiová alba === V rámci oného (1996) Vo štvorici po opici (1998) Ja chaču tebja (2000) Festival Chorobná (2001) Kýže sliz (2002) Alibaba a 40 krátkych songov (2003) Ritero Xaperle Bax (2004) Ukáž tú tvoju ZOO (2007) 54 dole hlavou (2009) St. Mary Huana Ganja (2012) Pustite Karola (2017) === Živá alba === Živák (DVD a CD, 2005) Wanted Dead or Alive (DVD, 2010) === Kompilace === Best uff (2001) V dobrej viere (2011) === Dema === Prvý slíž (1994) === Knihy === Smaragdové oči Kontiňju ...Pokračujeme == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Horkýže Slíže ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Horkýže Slíže Oficiální stránky (slovensky) Horkýže Slíže na Facebooku Horkýže Slíže na Google+ Horkýže Slíže na YouTube", "question": "Jak je označována hudba skupiny Horkýže Slíže?", "answers": ["jednoduše rocková"]}
{"title": "Erwin Schrödinger", "context": "Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger (12. srpna 1887 Vídeň - 4. ledna 1961 Vídeň) byl rakouský teoretický fyzik, jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky, který se proslavil především formulací nerelativistické vlnové rovnice pro popis hmotných částic, kterou na jeho počest nazýváme Schrödingerova rovnice. Za tuto základní práci obdržel v roce 1933 společně s Paulem Diracem Nobelovu cenu. Je také autorem proslulého myšlenkového experimentu Schrödingerova kočka, který asi nejlépe vystihuje Schrödingerův (a také mnoha dalších) skeptický postoj k obecně přijímané pravděpodobnostní interpretaci kvantové mechaniky. Erwin Schrödinger přispěl významnou měrou nejen ke kvantové fyzice. Zabýval se též historií a filozofií fyziky a vědy obecně a jeho kniha What is Life? (Co je život? ) z roku 1944, přestože byla určena široké veřejnosti, ovlivnila celou řadu vědců, kteří stáli u zrodu molekulární biologie a mezi kterými nechyběli objevitelé molekuly DNA Francis Crick či James D. Watson. Narodil se za Rakouska-Uherska ve Vídni jako jedináček. Otec byl majitelem továrny, věnoval se také italskému umění. Matka i teta chlapce zbožnovaly a Erwin prožil ideální dětství. Nejprve měl soukromé učitele, poté navštěvoval akademické gymnázium se zaměřením na literaturu a filosofii. Gymnázium dokončil v roce 1906, poté nastoupil na Vídeňskou univerzitu. Velmi ho ovlivnily přednášky Fridericha Hasenöhrla z teoretické fyziky, v matematice ho zaujala algebra přednášená Franzem Mertensenem. Dále studoval teorii funkcí, diferenciální rovnice a matematickou statistiku u Wilhelma Wirtinhera a projektivní geometrii, algebraické křivky a spojité grupy v přednáškách Gustava Kohna. V teoretické fyzice studoval analytickou mechaniku, různé aplikace parciálních diferenciálních rovnic v dynamice, problém vlastních čísel, Maxwellovy rovnice a teorii elektromagnetického pole, optiku, termodynamiku a statistickou mechaniku. V roce 1920 se Schrödinger stal asistentem Maxe Wiena v německé Jeně. Poté krátkou dobu pracoval ve Stuttgartu, kde se spřátelil s Hansem Reichenbachem. Další místo získal v Vratislavi a na konci roku 1921 pak začal pracovat na katedře teoretické fyziky Univerzity v Zürichu. Zde se nejprve zabýval studiem struktury atomu, silně ovlivněn prací Louise de Broglie se v roce 1924 začal věnovat kvantové statistice. V roce 1926 Schrödinger publikoval svoji revoluční práci o vlnové mechanice a obecné teorii relativity.", "question": "Kde se narodil Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger?", "answers": ["Vídeň"]}
{"title": "Florida", "context": "3,6 % Jiná rasa 2,5 % Dvě nebo více rasObyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 22,5 % populace. === Náboženství === Florida je většinově protestantská s velkou katolickou komunitou, která roste spolu s imigrací. Je zde také celkem hodně židů, více než v kterémkoli z jižních států. křesťané 82 % protestanti 54 % baptisté 19 % metodisté 6 % presbyteriáni 4 % episkopální církve 3 % luteráni 3 % letniční 3 % ostatní protestanti 16 % římští katolíci 26 % ostatní křesťané 2 % židé 4 % bez vyznání 14 % == Turistika == Nejznámějším národním parkem na Floridě jsou močály Everglades. Mezi turisticky zajímavá místa patří i Kennedy Space Center na Cape Canaveral (východní pobřeží Floridy). Vesmírné středisko NASA, odkud startovaly raketoplány i menší rakety, vynášející na oběžnou dráhu družice. Součástí komplexu je i návštěvní středisko s řadou muzeí a atrakcí. Na severu východního pobřeží se nachází nejstarší dosud obydlené město, které bylo založeno v Americe Evropany, St. Augustine. Město s pouhými 11 000 obyvateli jehož historie začíná již v 16. století. Turisticky atraktivní je i rezervace Everglades na jihu poloostrova, kde žijí tisíce aligátorů a lze ji navštívit na speciálních lodích-vznášedlech. Ve střední části Floridy u města Orlando se nachází několik zábavních parků, například Universal Orlando Resort nebo obrovský zábavní komplex Walt Disney World. Tvoří jej několik samostatných \"měst\": Magic Kingdom, království pohádek Epcot, areál technických inovací a typických měst různých národů a kultur Hollywood Studios Animal Kingdom Park == Zajímavosti == Mottem státu je \"In God We Trust\", květinou květ pomerančovníku, stromem palma Sabal palmetto, ptákem drozd a písní Swanee River.Symbolem tohoto státu je pelikán. Floridu objevili španělští námořníci v době velikonočních svátků, které se ve španělštině označují jako \"Pascua Florida\". Protože Florida je velmi nížinatá a má vlhké klima, je zde vysoká hladina spodní vody. Zdejší domy proto většinou nemají sklepy. Domy také musí být dobře stavěné, aby odolaly hurikánům, které jsou zde časté, na což existují zákony a směrnice. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Florida ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Florida ve Wikislovníku (anglicky) Oficiální stránky státu Florida", "question": "Proč je na Floridě vysoká hladina spodní vody?", "answers": ["Protože Florida je velmi nížinatá a má vlhké klima"]}
{"title": "Země", "context": "Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po elipse s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jádro obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. Země vznikla podobně jako ostatní planety slunečního systému přibližně před 4,6 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Vzájemné srážky planetisimál společně s uvolněným teplem z radioaktivních rozpadů roztavily větší část materiálu, který tvoří Zemi. Předpokládá se, že roztavený povrch se na planetě vyskytoval přibližně miliardu let. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření, přetavování a přínos nového materiálu.", "question": "Jak vznikla Země?", "answers": ["akrecí z pracho-plynného disku"]}
{"title": "Freska", "context": "Název freska pochází z italského al fresco (\"na čerstvo\") – v protikladu k al secco (\"na sucho\"). Technika malování fresek byla známa již ve starověku, používala se v Řecku a především v Itálii, ale také v Číně a Indii. Raně křesťanské umění a umění v raného středověku dalo přednost mozaikám, takže umění fresky upadlo na dlouhou dobu téměř v zapomnění. K obnově došlo až koncem 13. století. Malování fresek je technicky náročná práce. Nános barvy (rozmělněné minerální pigmenty smíchané s vodou) se nanášejí do ještě vlhké omítky tak, aby se barvy vsákly do podkladu a usychaly společně s ním. To znamená, že malíř musí pracovat rychle, aby omítka nezaschla, neboť poté lze provádět pouze malé opravy temperou. Fresky se nehodí do vlhkého prostředí (například v římské bazilice sv. Petra existuje pouze jediná freska). == Postup práce na fresce == Na základní hrubou omítku (arriccio – vápno s pískem) se vlhkým křídovým prachem nanesly pomocné linky. Poté umělec provedl hnědočervenou barvou přípravnou kresbu, která se nazývala sinopie (podle barviva, které pocházelo ze Sinope v Černomoří). V současnosti bylo možné díky novým technikám pro přemístění fresek některé sinopie odhalit. Poté byl výjev rozdělen na úseky, které bylo možné zpracovat za jeden den, tzv. giornata, jejichž rozloha záležela na povaze výjevu – šlo-li o detaily, byla giornata pochopitelně menší.", "question": "Je malování fresek technicky náročná práce?", "answers": ["Malování fresek je technicky náročná práce."]}
{"title": "Chlorovodík", "context": "Chlorovodík (HCl, systematický název chloran) je sloučenina chloru a vodíku. S vodou tvoří roztok nazývaný kyselina chlorovodíková. Za běžných podmínek se jedná o bezbarvý plyn, který při kontaktu se vzdušnou vlhkostí tvoří bílý aerosol kyseliny chlorovodíkové. Chlorovodík a kyselina chlorovodíková jsou průmyslově významné látky. == Výroba == V laboratoři se připravuje reakcí kyseliny sírové s chloridem sodným (kuchyňskou solí). 2 NaCl + H2SO4 → Na2SO4 + 2 HClPrůmyslově se vyrábí buď reakcí chloru s vodíkem (obvykle současně s elektrolýzou solanky) a dále je též odpadním produktem chlorace uhlovodíků. H2 + Cl2 → 2 HCl == Nebezpečí == Při vdechování do plic i při jiném kontaktu s kapalnou vodou se v ní velmi rychle rozpouští. Vodný roztok chlorovodíku, tj. kyselina chlorovodíková (též solná, zast.), je silnou minerální kyselinou. I plynný chlorovodík tvoří se vzdušnou vlhkostí vysoce žíravý a extrémně korozivní aerosol (mikrokapky) kyseliny chlorovodíkové. Tento aerosol je poměrně stabilní a jen pomalu se sráží. Jeho agresivita k živým tkáním i jeho korozní potenciál významně závisí na obsahu vlhkosti a teplotě. == Související články == Kyselina chlorovodíková Fluorovodík Bromovodík Jodovodík Chloridy == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydrogen chloride na anglické Wikipedii. Thames & Kosmos Chem C2000 Experiment Manual == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlorovodík ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká je chemický vzorec chlorovodíku?", "answers": ["HCl"]}
{"title": "Johannes Gutenberg", "context": "Svůj vynález uměl i prakticky využít: zlepšil tiskařský lis (podle některých pramenů použil upravený vinařský lis), shromáždil tehdy dostupné znalosti o slitinách a jako první použil slitinu na bázi olova, která je s drobnými úpravami při tzv. horné sazbě stále používána a nazývá se liteřina, vytvořil novou tiskařskou barvu ze suspenze sazí ve lněné fermeži fermeže (tiskařskou čerň). Gutenbergův vynález umožnil tisknout množství celých knih ve značných sériích. Vynález tisku pomocí pohyblivých liter způsobil v Evropě informační explozi. O několik století dříve byla technologie knihtisku vynalezena v Číně, jednalo se o tisk dokumentů z dřevořezových desek a následně od 11. století pomocí pohyblivých písmen. První dochovaný tisk pomocí pohyblivých kovových písmen se dochoval v Koreji, kniha Čikči byla vytištěná v období dynastie Korjo v červenci roku 1377. V Evropě jej ve 14. století používal islámský svět ve Španělsku. Nicméně orientální technologie knihtisku nepoužívala tiskařský lis, nedosahovala příliš vysoké rychlosti tisku a nedoznala proto výraznějšího rozšíření. Podrobnější informace naleznete v článku Gutenbergova bible. Tisk 42řádkové bible (tj. se stranami o 42 řádcích textu) byl nejslavnějším Gutenbergovým podnikem. Probíhal buď na pergamen, nebo papír. Dvousloupcový text napodoboval jak rozvržení, tak písmo rukopisů. Gutenberg zvládal tisk dvěma barvami – červenou a černou, ilustrace a iniciály doplnil po dokončení tisku iluminátor. Dodnes se zachovalo 36 papírových a 12 pergamenových úplných výtisků a mimo ně ještě množství zlomků.", "question": "Jakými barvami tiskl knihy Johannes Gutenberg?", "answers": ["červenou a černou"]}
{"title": "Anděla Čisáriková", "context": "21. prosince 2018 (ve věku 77 let) Brno Alma mater Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (do 1962) Manžel(ka) Jan Čisárik Děti Tomáš Čisárik Některá data mohou pocházet z datové položky. Anděla Čisáriková (3. června 1941 Domamil – 21. prosince 2018 Brno) byla česká herečka, loutkoherečka a dabérka. Život Narodila se 3. června 1941 v Domamili do rodiny Nechvátalů. V roce 1962 absolvovala katedru alternativního a loutkového divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze.[1] Poté se se svým slovenským manželem a překladatelem Jánem Čisárikem, přestěhovala do Brna, kde zůstala až do konce života. Na počátku 90. let 20. století ukončila svou divadelní kariéru. Dabingu se věnovala od 80. let 20. století až do roku 2014. Anděla Čisáriková zemřela náhle ve svém brněnském bytě dne 21. prosince 2018.[2] Se svým manželem Jánem Čisárikem (1934-2013) měla tři děti, syna Tomáše (*1967) a dcery Janu a Hanu Čisárikovy. Manželem Tomáše Čisárika je herečka a dabérka Zuzana Slavíková. Mimo jiné si zahrála taky v Četnických humoreskách. Reference ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. ↑ Zemřela brněnská loutkoherečka a dabérka Anděla Čisáriková. ČT24 [online]. 2018-12-29 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. Externí odkazy Anděla Čisáriková v Česko-Slovenské filmové databázi Autoritní data: AUT: xx0232451 | VIAF: 36155190005982131805 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Film | Umění | Lidé | Česko", "question": "Zahrála si Anděla Čisáriková v Četnických humoreskách?", "answers": ["Mimo jiné si zahrála taky v Četnických humoreskách."]}
{"title": "Řím", "context": "Santa Maria dei Miracoli Santa Maria del Popolo Santa Maria in Vallicella (Chiesa Nuova) Santa Maria della Vittoria San Pietro in Vincoli (Řím) Bazilika Santa Prassede Santa Pudenziana Santa Sabina Sixtinská kaple Trinità dei Monti a jeho Španělské schody === Římská náměstí === Piazza Navona, jedno z hlavních náměstí, leží na levém břehu Tevere, naproti Vatikánu; hlavní stavbou je barokní chrám Sant'Agnese in Agone vystavěný v letech 1652–1672, ve středu náměstí je umístěna Berniniho Fontána čtyř řek, vedle chrámu Sant'Agnese stojí Palazzo Pamphilj ze 17. století. Svatopetrské náměstí, světově známé hlavní vatikánské náměstí se čtyřnásobnými polokruhovými kolonádami a bazilikou svatého Petra Piazza di Spagna leží pod vrchem Monte Pincio v centrální části Říma; odtud vedou známé Španělské schody vzhůru ke kostelu Trinita dei Monti z let 1723–1726 Piazza Venezia propojuje historický a antický střed Říma; dominantní stavbou náměstí je Národní památník V. Emanuela II z roku 1911, severozápadně leží renesanční Palazzo Venezia (Benátský palác) postavený v polovině 15. století Piazza Campo dei Fiori leží jižně od Piazza Navona, na náměstí se konají trhy, je zde řada kaváren a restaurací, náměstí je oblíbené u Římanů i turistů; ve středu náměstí stojí socha Giordana Bruna, v severozápadní části je kašna Piazza del Popolo leží západně od vrchu Monte Pincio, na severní straně náměstí je kostel S. Maria del Popolo z 11. až 16. století, vedle kostela je městská brána Porta del Popolo z roku 1475; na jižní straně stojí barokní kostel S. Maria in Montesanto z let 1662–1679 Piazza del Campidoglio na vrcholku Kapitolu (Campidoglio), ve starověku politické i duchovní centrum Starověkého Říma, později tržiště s radnicí (Senátorský palác), které upravil a dostavěl Michelangelo Buonarroti. V Nových palácích jsou Kapitolská muzea. Na skalce nad náměstím, na místě starověkého chrámu a mincovny stojí chrám Santa Maria in Aracoeli, z terasy vedle radnice lze přehlédnout vykopávky Fora Romana. Piazza della Rotonda s Pantheonem, kruhovým římským chrámem ze 2. století s litou kopulí, leží asi 300 metrů východně od Piazza Navona Piazza Farnese Piazza del Quirinale, náměstí na pahorku Quirinale (Kvirinál), uprostřed stojí kašna s egyptským obeliskem; na severní straně je historická letní rezidence papežů Palazzo del Quirinale z druhé poloviny 16. století, od roku 1946 sídlo italského prezidenta Piazza della Repubblica je prostranství před nádražím Termini Piazza Colonna, v centru náměstí stojí sloup Marca Aurelia, severně leží Palazzo Chigi z konce 16. století, sídlo italské vlády == Kultura ==", "question": "Kdy byly postaveny Španělské schody v Římě?", "answers": ["let 1723"]}
{"title": "Texas", "context": "Texas (anglická výslovnost [ˈ] IPA, oficiálně State of Texas) je stát nacházející se na jihu Spojených států amerických, v oblasti západních jižních států v jižním regionu USA. V tomto státě se používá trest smrti. Texas hraničí na východě s Louisianou, na severovýchodě s Arkansasem, na severu s Oklahomou, na západě s Novým Mexikem a na jihozápadě a jihu s mexickými státy Chihuahua, Coahuila, Nuevo León a Tamaulipas. Jihovýchodní ohraničení státu tvoří Mexický záliv. Se svou rozlohou 696 241 km2 je Texas druhým největším státem USA, v počtu obyvatel (27,5 milionů) je rovněž druhým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 41 obyvatel na km2 je na 26. místě. Hlavním městem je Austin s 890 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Houston s 2,2 milióny obyvatel, dále San Antonio (1,4 miliónů obyv.), Dallas (1,3 miliónů obyv.), Fort Worth (790 tisíc obyv.) a El Paso (680 tisíc obyv.). Texasu patří 591 km pobřeží Mexického zálivu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Guadalupe Peak s nadmořskou výškou 2667 m v pohoří Guadalupe Mountains. Největšími toky jsou řeky Red, která tvoří část hranice s Oklahomou, a Rio Grande, která se vlévá do Mexického zálivu a která vytváří hranici s Mexikem.", "question": "Používá se v Texasu trest smrti?", "answers": ["V tomto státě se používá trest smrti."]}
{"title": "Mezinárodní šachová federace", "context": "Mezinárodní šachová federace Mezinárodní šachová federace Zkratka FIDE Motto Gens una sumus Vznik 20. července 1924, Paříž Francie Francie Typ sportovní federace Právní forma mezinárodní Účel Šachy Sídlo AtényŘecko Řecko Působnost celosvětová Prezident Arkadij DvorkovičRusko Rusko Přidružení SportAccord, MOV, ARISF, Šachový svaz České republiky Oficiální web www.fide.com Některá data můžou pocházet z datové položky. Mezinárodní šachová federace příp. Mezinárodní federace šachu (FIDE, francouzsky Fédération Internationale des Échecs) je mezinárodní organizací sdružující jednotlivé národní šachové organizace. Byla založena v Paříži 20. července 1924, tehdejší Československo bylo mezi 15 zakládajícími členy.[1] Jejím heslem je Gens una sumus, „Jsme jeden lid“. Od října 2018 je předsedou FIDE Arkadij Dvorkovič.[2] K roku 2019 je její součástí 195 šachových federací.[3] Předsedové FIDE 1924–1949 Alexander Rueb 1949–1970 Folke Rogard 1970–1978 Max Euwe 1978–1982 Frið Ólafsson 1982–1995 Florencio Campomanes 1995–2018 Kirsan Iljumžinov 2018 až dosud Arkadij Dvorkovič Odkazy Reference ↑ VESELÝ, Jiří; KALENDOVSKÝ, Jan; FORMÁNEK, Bedrich. Malá encyklopedie šachu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1989. 430 s. Heslo Mezinárodní federace šachu. ↑ BBC News: Arkady Dvorkovich: Russian politician crowned world chess head, 3. října 2018↑ Member Federations [online]. FIDE [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (anglicky) Související články SportAccord Šachový svaz České republiky (ŠSČR) Externí odkazy Oficiální stránky", "question": "Jakou zkratku má Mezinárodní šachová federace?", "answers": ["FIDE"]}
{"title": "Brionne", "context": "Brionne je francouzská obec v departementu Eure v regionu Normandie. V roce 2010 zde žilo 4 297 obyvatel. Je centrem kantonu Brionne. == Vývoj počtu obyvatel == Počet obyvatel == Související články == Seznam obcí v departementu Eure == Reference ==", "question": "Je Brionne francouzská obec?", "answers": ["Brionne je francouzská obec v departementu Eure v regionu Normandie."]}
{"title": "Jakub Uličník", "context": "Jakub Uličník (* 16. června 1982, Kroměříž) je český divadelní herec a člen skupiny All X . Po absolvování Konzervatoře Brno byl přijat na JAMU. Od 1. srpna 2008 má stálé angažmá v Městském divadle Brno Jeho ženou je podnikatelka Kateřina Uličník, se kterou má dvě dcery: Rozálii (*2013) a Anastázii (*2015). Spolu provozují restauraci Středověká krčma v Brně. Bubulja - Cikáni jdou do nebe Riff - West Side Story Josef - Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť Kejchal - Sněhurka a sedm trpaslíků Petr - Jesus Christ Superstar Marius - Les Misérables (Bídníci) Michael - Čarodějky z Eastwicku (muzikál) Seymour - Kvítek z horrroru Biondello - Zkrocení zlé ženy Dave Bukatinsky - Donaha! Nemotorus - Let snů LILI Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakub Uličník ve Wikimedia Commons Jakub Uličník na oficiálních stránkách Městského divadla Brno", "question": "Člen které skupiny je herec Jakub Uličník?", "answers": ["All X"]}
{"title": "Přímka", "context": ": : : = : : : z − : z : 1 : : : : cos : γ : : : : : {\\displaystyle {\\frac {x-x_{1}}{\\cos. \\alpha }}={\\frac {y-y_{1}}{\\cos \\beta }}={\\frac {z-z_{1}}{. \\cos \\gamma }}} : Pokud místo směrových úhlů určíme směrnici přímky parametry : : : a , b , c : : {\\displaystyle a,b,c} , pak lze předchozí vztah přepsat jako. : : : : : : x − : x : 1 : : : a : : = : : : y − : y : 1 : : : b : : = : : : z − : z : 1 : : : c : :. : : {\\displaystyle {\\frac {x-x_{1}}{a}}={\\frac {y-y_{1}}{b}}={\\frac {z-z_{1}}{c}}} : Přímku lze zavést také v n-rozměrném prostoru. Přímku v Rn lze také vyjádřit parametricky: přímka procházející bodem : : : A ( : a : 1 : : ; : a : 2 : : ; . . . : a : n : : ) : : : {\\displaystyle A. (a_{1};a_{2};...a_{n})\\,} se směrovým vektorem : : : v ( : v :. 1 : : ; : v : 2 : : ; . . . ; : v : n : : ) : : : {\\displaystyle v(v_{1};v_{2. };...;v_{n})\\,} je množina bodů : : : L ( : x : 1 : : ; : x : 2 : : ; . . . ; :.", "question": "Co je z fyzikálního hlediska trajektorií fotonu neovlivněného gravitací?", "answers": ["přímka"]}
{"title": "Ytterbium", "context": "Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Ytterbité soli jsou bezbarvé. Ytterbium objevil roku 1878 švýcarský chemik Jean Charles Galissard de Marignac jako nečistotu v oxidu erbitém a pojmenoval jej po švédské vesnici Ytterby (podle \"yttre by\" znamenající \"vnější vesnice\"), poblíž něho bylo nalezeno značné množství minerálů s významným obsahem prvků řady lanthanoidů (terbium, yttrium a erbium). Skutečně čisté elementární ytterbium bylo získáno až v roce 1953. Ytterbium se vyskytuje zemské kůře v koncentraci 2,6-3 mg/kg.O jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom ytterbia na 200 miliard atomů vodíku. V přírodě se ytterbium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů, dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO3F - směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál euxenit (Y,Ca,Ce,U (poloostrov Kola v Rusku). Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy. Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů - kapalinovou extrakcí, za použití ionexových kolon nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí. Příprava čistého kovu se obvykle provádí elektrochemicky z taveniny směsi chloridů ytterbia, vápníku a sodíku. Elementární ytterbium se vylučuje na grafitové katodě, na kladné elektrodě (anodě) dochází k uvolňování elementárního plynného chloru. Kvůli svému velmi řídkému výskytu a vysoké výrobní ceně čistého kovu nemají v současné době kovové ytterbium ani jeho sloučeniny žádné významné komerční využití.", "question": "Do jaké skupiny patří ytterbium?", "answers": ["lanthanoidů"]}
{"title": "Lichtenštejnsko", "context": "Lichtenštejnsko, úředně Lichtenštejnské knížectví, (německy Fürstentum Liechtenstein), je jeden z nejmenších států Evropy, který leží na svazích Alp (pohoří Rätikon) a v údolí Rýna. Rozprostírá se na 160 km2, má přibližně 37 tisíc obyvatel a je rozděleno na 11 samosprávných oblastí. Hlavní město je Vaduz a největší město je Schaan. Lichtenštejnsko sousedí se Švýcarskem (společná hranice 41,2 km), se kterým je úzce hospodářsky a politicky spojeno (mj. měnovou a celní unií), a s Rakouskem (společná hranice 36,7 km), a je vklíněno mezi území těchto dvou států, které spolu na sever i na jihovýchod od Lichtenštejnska hraničí přímo. Lichtenštejnsko je konstituční monarchie (knížectví), jejíž hlavou je lichtenštejnský kníže. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lichtenštejnska. Název země pochází, dnes jako jediné země na světě, od vládnoucího šlechtického rodu, kteří své jméno odvozují od hradu Lichtenštejna v Dolním Rakousku, na okraji Vídeňského lesa, poprvé písemně zmíněného roku 1136. Lichtenštejnové jej opustili kolem roku 1300. Lichtenštejnské knížectví bývalo součástí Chursko-rétského vévodství při dělení v roce 536 od franckých králů. Za panování Karla Velikého. Když tento (od r.800 římský císař) roku 768 usedl na francký trůn, bylo Rétské vévodství včleněno do \"Vévodství Švábsko a Raetie\". Také nástupci Karla Velikého silou ovládali hrabství. V roce 1180 připadlo na více než dvě století (1180-1400) Vaduzské a část \"Schellenberského hrabství\" rodu hrabat z Monfortu. Od roku 1400 do 1507 bylo vévodství v držení svobodných pánů z Brandis. Moderní Lichtenštejnsko vzniklo sloučením panství Schellenbergu (Lichtenštejny koupeno 1699, dnes \"Dolní země\", Unterland) a hrabství Vaduzu (1712, dnes \"Horní země\", Oberland), a roku 1719 bylo římským císařem uznáno jako knížectví. Od rozpadu středověké Svaté říše římské národa německého roku 1806 suverénní stát v Rýnském spolku, od roku 1815 nezávislý stát v rámci Německého spolku. Proces sjednocení Německa v 19. století se Lichtenštejnska nedotklo, neboť s jeho územím nehraničí. Kulturně, hospodářsky i politicky se Lichtenštejnsko orientovalo na sousední Rakousko-Uhersko, a to až do jeho zániku koncem první světové války. I po roce 1918 Lichtenštejnové žili především ve Vídni a na svých moravských panstvích, odkud odešli až před nacisty v roce 1938, kdy se knížectví stalo jejich stálým sídlem. Lichtenštejnsko je konstituční monarchie, jeho státní zřízení je knížectví – dědičná konstituční monarchie, jejíž hlavou je úřadující kníže. Kníže zastupuje stát v mezinárodních záležitostech, ačkoli za většinu politických záležitostí zodpovídá Švýcarsko.", "question": "Se kterými dvěma státy sousedí Lichtenštejnsko?", "answers": ["Švýcarskem (společná hranice 41,2 km), se kterým je úzce hospodářsky a politicky spojeno (mj. měnovou a celní unií), a s Rakouskem"]}
{"title": "Jižní pól", "context": "Jižní pól, též jižní točna na Zemi je místo, kde zemská osa protíná zemský povrch, a ze kterého se navíc Země při pohledu směrem k rovníku jeví, jako by se otáčela ve směru hodinových ručiček. První výprava, která dosáhla jižního pólu 14. prosince 1911, byla Amundsenova expedice vedená norským polárníkem Roaldem Amundsenem. Ve stejnou dobu se pokoušela jižní pól dobýt také expedice Terra Nova vedená Angličanem Robertem Scottem. Jeho pětičlenná skupina dorazila na točnu o měsíc později a na strastiplné zpáteční cestě všichni její členové zahynuli. V současné době se na jižním pólu nachází trvale obydlená polární stanice Amundsen-Scott. Jižní pól se nachází ve výšce 2835 m nad mořem uprostřed v těchto místech rovného 2850 m silného ledového masivu, který se posouvá rychlostí 10 m za rok. Od postavení polární stanice jsou o jižním pólu známa některá klimatická data. Zaznamenané teploty se pohybují mezi -82,2 a -13,6° C s průměrnou hodnotou -49° C. Vítr zde fouká v průměru 5,5 m/s. Jižní magnetický pól Severní pól Severní magnetický pól Obrázky, zvuky či videa k tématu Jižní pól ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy stanul na jižním pólu první člověk?", "answers": ["14. prosince 1911"]}
{"title": "Good Charlotte", "context": "Good Charlotte je název americké pop punkové hudební skupiny, založené v roce 1996. Skupinu založila dvojčata Joel Ryan Rueben Madden a Benji Levi Madden a Billy Martin, Paul Anthony Thomas, Dean Butterworth v Marylandu ve Spojených státech amerických. Kapela dostala jméno podle stejnojmenné dětské knížky, ačkoli ji nikdo z nich nikdy nečetl. První vystoupení skupiny proběhlo v sousedově sklepě, kam přišlo zhruba 20 lidí. Později, kdy se k Benjimu, Joelovi a Paulovi přidal kytarista Billy, byla kapela kompletní. Roku 2000 vydala skupina album s názvem Good Charlotte. Druhé album The Young and the Hopeless, vydané roku 2002, mělo velký úspěch po celém světě. Na podzim roku 2004 vyšlo CD The Chronicles of Life and Death (ve třech verzích). V roce 2007 vyšla deska s názvem Good Morning Revival, která měla velký úspěch, zároveň si ale vysloužila spoustu kritiky jak od fanoušků, tak od hudebních kritiků. Texty i hudbu si skládají sami. Texty píše většinou Joel a Benji hudbu. Oba bratři zmiňují jako svůj největší vzor skupinu Rancid a Benji se dokonce objevuje v klipu k písni \"Fall Back Down od této skupiny. V červnu 2017 se Good Charlotte zastavili v Praze, toto vystoupení bylo součástí turné k desce Youth Authority. Demo 1 (1997) Demo 2 (1998) Another EP (2000) GC EP (2000) Bootlegs (2004) Good Charlotte Video Collection (2003) Live At Brixton (5. říjen 2004) Fast Future Generation (19. prosinec 2006) Joel Madden - vokalista, kytarista Benji Madden - kytarista, vokalista Billy Martin - kytarista, klávesy, vokalista Paul Thomas - baskytarista Dean Butterworth - bubeník", "question": "Kdy vznikla skupina Good Charlotte?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Bangkok", "context": "Bangkok Mass Transit Authority (BMTA) provozuje monopol na autobusovou dopravu. Dohromady má BMTA 3 506 autobusů a spolu s ostatními soukromými autobusy je v Bangkoku celkem 16 321 autobusů. Působí na 470 linkách v celém regionu. Přestože stále spousty lidí denně dojíždějí, počet cestujících klesá. V roce 2010 bylo hlášeno v průměru 1 milion přepravených lidí denně, ale to je jen čtvrtina z počtu přepravených lidí v roce 1992. Taxíky jsou všudypřítomné a je to populární způsob přepravy. Od srpna 2012 je 106 050 vozů, 58 276 motocyklů a 8 996 tuk-tuků (motorizované tříkolky) registrovaných pro použití jako taxi. Motocykly jsou převážně používány na kratší trasy a tuk-tuky jako atrakce pro turisty. Bangkok je jedním z nejrušnějších uzlů asijských letecké dopravy. Dvě komerční letiště slouží městu, starší Don Mueang International Airport a nové mezinárodního letiště, obyčejně známé jako Suvarnabhumi. Letiště Suvarnabhumi, které nahradilo Don Mueang jako hlavní letiště v Bangkoku, bylo otevřeno roku 2006. V roce 2011 odbavilo 47 910 744 cestujících. To jej dělá 16. nejzaměstanějším letištěm na světě a 5. v asijsko-pacifickém regionu. Nicméně, toto množství provozu je již nad jeho projektovanou kapacitou 45 milionů cestujících. Don Mueang byl od té doby znovu otevřen pro vnitrostátní lety v roce 2007. Suvarnabhumi prochází expanzí s cílem zvýšit jeho kapacitu na 60 milionů, což se očekává, že by mohlo být dokončeno do roku 2016. BTS Skytrain je nejjednodušší a také nejrychlejší dopravní prostředek. Nadzemní rychlodráha byla uvedena do provozu roku 1999. V provozu jsou 2 linky a přestoupit se dá ve stanici Siam. Provozní doba je denně od 6:00 do 24:00. Jednotlivou jízdenku si můžete koupit v některém z automatů. Tato jízdenka je platná pouze pro jednu cestu s jízdným, které si zvolíte. Cena jednotlivé jízdy se pohybuje od 15 do 40 THB. Bangkok byl od začátku centrem moderního vzdělávání v Thajsku.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Thajska?", "answers": ["Bangkok"]}
{"title": "Fosfor", "context": "Bílý fosfor je tvořen z molekul P4, které jsou příčinou jeho vysoké reaktivity. Je to měkká látka nažloutlé barvy (někdy se proto označuje jako žlutý fosfor), kterou lze krájet nožem; je značně jedovatý a na vzduchu samovznětlivý. Ve tmě jeho páry světélkují, protože dochází k jejich oxidaci vzdušným kyslíkem, při které vydávají světlo. Tento jev se nazývá chemiluminiscence. (Fosforescence je jev, který u fosforu neprobíhá, přestože byl podle fosforu nazván). Pro dlouhodobější uchovávání musí být ponořen ve vodě, která brání jeho samovolnému vzplanutí. Je nerozpustný ve vodě, ale dobře se rozpouští v sirouhlíku CS2. Bílý fosfor je velmi reaktivní látka, která se již za pokojové teploty slučuje s mnoha prvky a látkami. V teplém roztoku hydroxidu draselného KOH se rozpouští za vzniku dihydrogenfosforečnanu draselného KH2PO4 a fosforovodíku neboli fosfanu PH3. Kovy, které se snadno redukují (především ušlechtilé kovy), vylučuje fosfor z jejich sloučenin a zčásti s nimi tvoří fosfidy, které jsou rovněž jedovaté. === Červený fosfor === Červený fosfor vzniká zahřátím bílého fosforu v inertním prostředí na 250 °C v uzavřené nádobě. Tato přeměna probíhá i za normálních podmínek působením světla, ale velmi pomalu. Červený fosfor nesvětélkuje, je na vzduchu neomezeně stálý, není rozpustný v polárních ani nepolárních rozpouštědlech (není rozpustný ve vodě ani v sirouhlíku), má teplotu tání 597 °C, není jedovatý a s většinou prvků se slučuje až při vyšších teplotách. Reaktivnější než červený fosfor je světle červený fosfor, který je jemně rozptýlenou formou červeného fosforu. Tento fosfor vzniká varem bílého fosforu s bromidem fosforitým, rozpouští se v roztocích hydroxidů a vytěsňuje některé kovy z roztoků jejich sloučenin. Červený fosfor má polymerní strukturu a vyskytuje se ve čtyřech modifikacích (např. fialový fosfor). Fialový fosfor má hustotu o něco vyšší než čistý červený fosfor a připravuje se krystalizací z roztaveného olova. Při zahřívání se mění v bílý fosfor. === Fialový fosfor === Fialový fosfor vzniká dlouhodobým zahříváním červeného fosforu na teplotu 550 °C . Bývá označován jako Hittorfův fosfor, podle svého objevitele Johanna Wilhelma Hittorfa, který jej poprvé připravil roku 1865. Jeho struktura je tvořena řetězci fosforu, které jsou propojeny mezi sebou a tvoří roviny. === Černý fosfor ===", "question": "Jaký fosfor vzniká zahřátím bílého fosforu v inertním prostředí na 250 °C v uzavřené nádobě?", "answers": ["Červený"]}
{"title": "Kostel svatého Mikuláše (Měčín)", "context": "Kostel sv. Mikuláše, někdy uváděný pod názvem kostel sv. Petra a Pavla, v Měčíně je gotická stavba ze 14. století, postavená z lomového kamene. Informace o tom, kdy a kým byl kostel sv. Mikuláše postaven, se nedochovaly. První zmínka o chrámu pochází z roku 1352, kdy je uváděn mezi katolickými farami. V letech 1776 – 1777 byl barokně upraven plzeňským stavitelem Antonínem Barthem. == Části kostela == === Loď === Chrámová loď měla původně obdélníkový tvar o rozměrech 11,70 m (délka) a 8,50 m (šířka). Při přestavbě v roce 1776 byla přepažena na předsíň s hudební emporou a na čtvercovou loď, jejíž kouty byly vyplněny přizdívkou s podvojnými pilastry. Právě o ně se opírají cípy plackové klenby. Zmíněná hudební empora se nachází na západní straně lodi. Na každé straně lodi jsou umístěna velká barokně vykrajovaná okna, která jsou opatřena barevnými skleněnými výplněmi. Ty pocházejí z velké opravy chrámu v letech 1903–1904 a byly pořízeny na náklady patrona rytíře Karla z Weselých. Na gotický původ lodi upomíná portál na severní straně a gotické okno ukončené lomeným obloukem na jižní straně. Oba tyto články byly obnoveny za opravy v roce 1963. === Velká věž === Hranolová věž s obyčejným vchodem stojí v západním průčelí lodi. Její barokní okna jsou opatřena barevnými výplněmi. Věž je ukončena zvonovitou bání, k níž je připojen schodištní přístavek. Uvnitř věže jsou umístěny tři zvony, které byly pořízeny v roce 1948. Původní zvony byly předtím zrekvírovány pro válečné účely. === Triumfální oblouk === Pomocí triumfálního oblouku je oddělena loď od presbytáře. Oblouk má polokruhový tvar a jeho rohy jsou obloženy pilastry. === Presbytář === Presbytář s opěráky je užší než loď, od které je oddělen triumfálním obloukem. Je zaklenut jedním polem křížové klenby, hřbety klenbových kápí jsou vodorovné, klínová žebra jednoduše vykroužená.", "question": "Ze kterého kamene je postavený kostel sv. Mikuláše?", "answers": ["z lomového"]}
{"title": "Automobil", "context": "Automobil (zkráceně auto , z řeckého α autos, sám) je dvoustopé osobní nebo nákladní silniční motorové vozidlo. Oproti této definici mezi automobily obvykle neřadíme autobusy. Jedná se o jeden z mnoha dopravních prostředků. Rozdělují se dle druhu pohonu, např. parní stroj, dieselové, zážehové, elektro aj. V roce 2003 bylo na světě 590 000 000 registrovaných automobilů. Na konci roku 2009 bylo na světě registrováno 980 milionů aut a na konci roku 2010 bylo na planetě Zemi registrováno 1 015 000 000 automobilů. Slovo automobil (zastarale kolojezd) pochází z řeckého ά (\"áuto\"), samostatně a latinského mobilis ve významu pohyblivý. Často se používá zkrácený tvar auto, ve starší češtině byl rovněž užíván doslovný překlad slova automobil – samohyb. Automobil je tedy etymologicky definován jako samostatně se pohybující pozemní dopravní prostředek, který je nezávislý na kolejích nebo trolejích a k jehož pohybu není třeba tažných zvířat či lidské síly a je schopen se po zemi pohybovat díky svému vlastnímu pohonu. Této definici, která zahrnuje i motorová jednostopá vozidla (motorky, mopedy, motorová jízdní kola), autobusy a pojízdné pracovní stroje, však odpovídá v právních předpisech termín motorové vozidlo. Slovo automobil (auto) se používá v užším významu. Nejvýznamnější část historie automobilů se začala psát koncem 18. století, kdy byly realizovány první úspěšné pokusy s vozidly poháněnými parním strojem. K jejich prvním konstruktérům patřili Skot James Watt a nebo Francouz Nicolas Joseph Cugnot. Jeho parní stroj uvezl v roce 1769 čtyři pasažéry a dokázal vyvinout rychlost až 9 km za hodinu. Počátek 19. století byl stále doménou parních strojů, které se postupně zlepšovaly a zrychlovaly. Nic to ovšem neměnilo na jejich provozní náročnosti a těžkopádnosti. Zvrat nastal ve druhé polovině 19. století, kdy se konstruktérům podařilo zprovoznit první spalovací motory. V letech 1862 až 1866 vyvinul Nicolaus Otto první čtyřdobý spalovací motor. Vlastní vývoj dnešních automobilů začal v roce 1885 v německém Mannheimu u Karla Benze, který si nechal patentovat svoji motorovou tříkolku. První dálkovou jízdu s automobilem podnikla Bertha Benzová 5. srpna 1888, a to cestu z Mannheimu do Pforzheimu. V roce 1887 zcela nezávisle na Karlu Benzovi začal automobily stavět také Gottlieb Daimler, který při výrobě motorů spolupracoval s Wilhelmem Maybachem. V roce 1897 pak Němec Rudolf Diesel sestrojil první provozuschopný vznětový motor. Prvním automobilem vyrobeným na území dnešní České republiky byl v letech 1888-1889 druhý Marcusův automobil vyrobený v adamovském podniku. Prvním funkčním automobilem vyrobeným na území dnešní České republiky byl v roce 1897 Präsident (na počest prezidenta rakouského autoklubu) postavený v Kopřivnické vozovce, tehdy Nesselsdorfer Wagenbaufabriksgesellschaft – ve zkratce NW, (dnešní automobilka Tatra).", "question": "Jak se nazývá osobní nebo nákladní silniční motorové vozidlo?", "answers": ["Automobil"]}
{"title": "Jan Pavel II", "context": "Svatý Jan Pavel II. (latinsky Ioannes Paulus, italsky Giovanni Paolo, vlastním jménem Karol Józef Wojtyła [karol juzef vojtyua], (18. květen 1920 Wadowice - 2. duben 2005 Vatikán) byl polský. katolický duchovní, jenž se postupně stal pomocným biskupem (1958-1963), arcibiskupem krakovským (1964-1978), kardinálem (1967) a od 16. října 1978 až do své smrti prvním slovanským a po 455 letech prvním neitalským papežem. Jako svatý otec hrál významnou roli ve světové politice a je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Současně redefinoval vztah katolické církve k judaismu a nabádal protestantské a ortodoxní křesťany, aby pomohli přetvářet papežství tak, aby sloužilo potřebám všech křesťanů. Během svého 26 let trvajícího pontifikátu svatořečil (482 osob) a blahořečil (1338 osob) více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady a absolvoval 104 zahraničních papežských cest, tedy více než kterýkoliv jiný svatý otec v historii. Ve funkci hlavy katolické církve výrazně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. V oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života navázal na učení svých předchůdců a zejména v katechezích publikovaných v souboru Teologie těla a v encyklice Evangelium vitae jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a eutanazie. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahořečenými osobami bylo i několik osobností z české historie: sv. Anežka Česká, sv. Zdislava z Lemberka, sv. Jan Sarkander, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková a bl. Metoděj Dominik Trčka. Sám Jan Pavel II. byl papežem Františkem kanonizován 27. dubna 2014. Karol Józef Wojtyła mladší se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích jako třetí potomek armádního důstojníka Karola Wojtyły staršího (1879-1941) a jeho ženy Emilie, rozené Kaczorowské (1884-1929). Oba rodiče pocházeli z okolí města Bielsko-Białé, stojícího zhruba 60 kilometrů jihozápadně od Krakova. Jméno Karol dostal budoucí papež po otci, Józef snad po maršálu Józefu Piłsudském, jenž deset dní před jeho narozením porazil bolševická vojska u Kyjeva nebo na počest císaře Františka Josefa I., v jehož armádě jeho otec dříve sloužil. Ze svých starších sourozenců Karol Wojtyła zažil pouze bratra Edmunda (1906-1932), sestra Olga (1914 - 1914) zemřela krátce po narození. Dne 20. června 1920 jej ve wadowickém kostele Panny Marie pokřtil vojenský kaplan Franciszek Żak. Kmotry se stali jeho teta a strýc z matčiny strany Maria Wiadrowska a Józef Kuczmierczyk. Své dětství Karol Wojtyła, kterého lidé z jeho nejbližšího okolí oslovovali Lolek, prožil v prvním poschodí domu čp. 2 na Rynku (dnes Kościelna 7), přímo naproti kostela, kde byl pokřtěn.", "question": "Jak se vlastním jménem jmenoval Jan Pavel II.?", "answers": ["Karol Józef Wojtyła"]}
{"title": "Hlavní město", "context": "Hlavní město představuje správní středisko a symbol určitého území, typicky státu nebo většího správního nebo samosprávného celku. Zpravidla se jedná o sídlo parlamentu, vlády a dalších významných institucí daného území, ve většině případů je rovněž významným obchodním a kulturním střediskem či dopravním uzlem. Často se také jedná o největší město na tomto území, není to však pravidlem, příkladem může být Švýcarsko (hlavní město je Bern a největší Zürich) nebo USA (hlavní město je Washington a největší New York). Hlavní město státu bývá určeno ústavou či jinou právní úpravou daného státu. Hlavní města evropských států svůj status získala většinou již ve středověku či dříve (např. Řím, Paříž, Londýn, Praha, Vídeň). Hlavní města států Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie vzešla většinou z bývalých koloniálních správních středisek. Výjimkou nejsou ani uměle vzniklá hlavní města, tj. města zbudovaná přímo pro tento účel: Washington (USA), Canberra (Austrálie), Brasília (Brazílie), Abuja (Nigérie). V případě městských států, jako jsou Monako či Vatikán, se hlavní město neuvádí. Některé státy mají více hlavních měst, resp. více sídelních měst, protože jsou rozlišena tím, jaká ústavní instituce či ústřední orgán státní správy v nich sídlí.", "question": "Čím bývá určeno hlavní město státu?", "answers": ["ústavou či jinou právní úpravou daného státu"]}
{"title": "Vodní tok", "context": "Vodní tok (vodoteč) je koryto s vodou, která odtéká z povodí. Tok může být v celé délce nebo v části povrchový nebo podpovrchový, přirozený nebo umělý. Tok je ohraničen korytem, jehož součástí je dno a levý a pravý břeh; k rozlišení břehů se používá směr po proudu toku. V korytě vodního toku rozlišujeme kynetu (prohloubenou a trvale zaplavovanou část koryta) a bermu (prostor zaplavovaný jen při vyšším průtoku). Podélná poloha na toku se udává kilometráží, která se obvykle počítá směrem od ústí nebo soutoku proti proudu. Ta se používá jak k popisu vodní cesty (splavnost, kotviště, propustě, mosty a pod.), tak hydrologických poměrů (průtok, orientace toku, přítoky). Dílčí hydrologická disciplína zabývající se režimem řek a ostatních vodních toků se nazývá potamologie. Podle původu se vodní toky se dělí na přirozené a umělé. Umělými vodními toky jsou například průtočné vodní kanály, náhony, meliorační vodoteče, vodní tunely či akvadukty. Mnohé přirozené vodní toky jsou regulované, t. j. koryto bylo uměle přebudováno. Důvodem regulace vodních toků je například umožnění či zlepšení splavnosti, protipovodňová ochrana, omezení přirozeného rozlivu za účelem využití sousedního území nebo výstavba vodních nádrží. Vodní toky se podle velikosti rozdělují na několik typů, nicméně hranice ani vztah mezi jednotlivými pojmy nejsou pevně dané a ani hydrologové je neužívají jednotně. U jednotlivých toků rozhodují místní zvyklosti a tradice. bystřina – malý vodní tok se značným a proměnlivým sklonem dna, potok – menší vodní tok s vyrovnanějším a mírnějším sklonem, říčka – velikostní přechod mezi potokem a řekou, řeka – větší vodní tok, veletok – obvykle se vymezuje jako řeka alespoň 500 km dlouhá s plochou povodí alespoň 100 000 km2, průtok – spojnice mezi dvěma vodními útvary. Bystřina je obvykle považována za typ potoka, říčka či veletok za typy řek. Pojem říčka je někdy ztotožňován s pojmem potok. Skutečnost, že vedle zdrobnělého označení řeky existuje v některých jazycích pro potok i zvláštní slovo, je považována za doklad, že v chápání těchto vodních toků je rozdíl vnímán nejen jako kvantitativní, ale i jako kvalitativní.", "question": "Jak se nazývá dílčí hydrologická disciplína zabývající se režimem řek a ostatních vodních toků?", "answers": ["potamologie"]}
{"title": "Sovětský svaz", "context": "Politika glasnosti vedla k změně témat, která se na veřejnosti probírala. Místo oficiálně podporovaného budování komunismu se začalo mluvit o omylech a přehmatech, a to jak dřívějších, tak i současných. Kredit sovětské vlády tak ještě klesl a nespokojenost se do jisté míry spolu s klesající hospodářskou výkonnosti zvýšila. Objevily se náboženské, národnostní i sociální nepokoje, které později přerostly do neřešitelných mezí. Gorbačov usiloval o zlepšení vztahů se Západem. V roce 1987 podpepsal s americkým prezidentem Reaganem Smlouvu o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF), která významně přispěla k redukci světového jaderného arzenálu. V roce 1988 veřejně odmítl Brežněvovu doktrínu, čímž dal najevo, že Sovětský svaz nebude do dění ve státech východního bloku nijak zasahovat. SSSR se proto na začátku 90. let rozpadl. Nejprve v roce 1990 vyhlásily nezávislost pobaltské republiky; v referendu ve zbylých zemích se sice většina obyvatelstva vyslovila pro zachování SSSR, avšak vztahy mezi 12 republikami se nadále horšily. Oficiálně Sovětský svaz přestal existovat 26. prosince 1991; většina nástupnických států současně utvořila Společenství nezávislých států. Za nástupnické státy se obvykle považuje jen těchto 12 svazových republik. Pobaltské státy, tj. Litva, Lotyšsko a Estonsko, považují své nucené členství v SSSR za okupaci, a nejsou tudíž nástupnickými státy v plném slova smyslu. Podobně byla situace vnímána i v západních zemích.Rozpad SSSR měl globální geopolitický význam – doslova zatřásl s rovnováhou sil ve světě – z dvoupolárního světa rozděleného na ten východní a západní, zbyly jako poslední supervelmoc Spojené státy americké Konec studené války zastihl obě supervelmoci s obrovskou infrastrukturou a hlavně arzenálem zastarávající a nyní nevyužitelné vojenské techniky (včetně průmyslu přímo napojeného na zbrojení).", "question": "Jakou zkratku má Sovětský svaz?", "answers": ["SSSR"]}
{"title": "Etika", "context": "Etika (z řeckého ethos – mrav), nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která se zabývá zkoumáním mravní dimenze skutečnosti. Etika zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit. Etika se dále dělí na další disciplíny: e. analytická, e. autonomní, e. deontologická, e. environmentální, e. evoluční, e. feministická, e. heteronomní, e. individuální, žurnalistická etika, bioetika atd. Deskriptivní etika popisuje mravní hodnoty a soudy, které ve společnosti platí. Neříká tedy, zda je to či ono dobré nebo špatné, pouze konstatuje, jaký je stav ve společnosti. Spolupracuje, a často se překrývá, se sociologií, sociální a kulturní antropologií, religionistikou, etnologií a dalšími společenskými vědami. Související informace naleznete také v článku Metaetika. Metaetika zkoumá jazyk, kterým pronášíme etické výroky a morální soudy. Vznikla spolu s analytickou filosofií. Zabývá se otázkami povinností (deontologické otázky – co by člověk dělat měl) a otázkami hodnot (axiologické otázky – co utváří dobrý život). Na rozdíl od etiky deskriptivní hledá odpovědi na to, zda je něco morálně správné či nikoli. Vyjadřuje se ke konkrétním, praktickým otázkám, které se týkají etických rozhodnutí. Sem patří např. bioetika nebo žurnalistická etika. Vycházejí z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní hodnoty. Etika autenticity zdůrazňuje, že jen to je morální, co vychází z čistého upřímného přesvědčení. Sem můžeme zařadit etiku existencialismu. Jediným příkazem mravním je jednat svobodně a autenticky. Vše je dovoleno.", "question": "Co zkoumá jazyk, kterým pronášíme etické výroky a morální soudy?", "answers": ["Metaetika"]}
{"title": "Domitianus", "context": "Jejich jediný syn zemřel ještě v dětství roku 83. Tato osobní tragédie mohla být jedním z důvodů, proč poté Domitii zapudil, antické prameny však tvrdí, že to bylo kvůli její nevěře s hercem Paridem. Sám Domitianus neměl v tomto ohledu velké skrupule. Suetonius nás informuje, že si náruživě liboval v \"lůžkovém zápolení\" a později dokonce udržoval poměr s vlastní neteří, Titovou dcerou Julií, a to i v době, kdy se s Domitií opět usmířili. Když syrské legie prohlásily Vespasiana v roce 69 císařem, pobýval Domitianus právě v Římě. Spolu se svým strýcem Flaviem Sabinem byli hlavními postavami flaviovské strany. Sabinus se snažil dojednat s Vitelliem o podmínky kapitulace, avšak Vitelliovi vojáci obklíčili Vespasianovy přívržence na Kapitolu a po několikadenních bojích, kdy celý Kapitol lehl popelem, se jim jej podařilo dobýt. Sabinus byl zajat a později i zabit, ale Domitianovi se podařilo uprchnout v převlečení za kněze-obětníka a ukrýt se u jednoho z otcových klientů. Vyjít ven se odvážil až po definitivní Vitelliově porážce. Vojáci jej pozdravili jako císařského prince a Domitianus začal působit jako prodloužená ruka Vespasianova v Římě, protože ten se stále ještě nalézal v Judeji. Brzy se však začaly projevovat negativní stránky Domitianovy povahy - využíval až zneužíval všech výhod, které mu jeho pozice nabízela, počínal si velmi pyšně a rozmařile, říká se rovněž, že nenechal jedinou sukni na pokoji - až se jeho otec spěšně odebral do Říma, aby jej umravnil.", "question": "Kde se narodil Domitianus?", "answers": ["v Římě"]}
{"title": "Červen", "context": "Červen je šestý měsíc gregoriánského kalendáře v roce, má 30 dní. Kolem 21. června začíná na severní polokouli léto. Jméno červen je odvozováno rozmanitě, například Rakowiecki a Leška viděli jeho původ v červenání ovoce a jahod v tomto měsíci, ale Partl odvozoval slovo od červenosti vůbec nebo od červů, kteří v tomto období dělají škody zvláště na štěpích a ovoci. Někteří odvozují jméno měsíce od sbírání červce, hmyzu, ze kteréhož se vyrábělo barvivo. Chladný květen, červen vlažný - je pro sýpky, sudy blažný. Červen-li více sucho než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína. Co v červnu nedá do klasu, červenec nažene v času. Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září. Jaký červen, takový i prosinec. Je-li červen mírný, nebude v prosinci mráz silný. Červen stálý - prosinec dokonalý. Jaká parna se v červnu dostaví, tak se i prosincové mraky postaví. Červen červený jako z růže květ Červnové večerní hřmění - ryb a raků nadělení.", "question": "Kolik dní má červen?", "answers": ["30"]}
{"title": "Černá díra", "context": "Černá díra byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem. Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic jako její datum objevu. Avšak můžeme s určitostí říci, že prvním vážným a dnes již prokázaným kandidátem se stala v roce 1971 hvězda v binárním systému v souhvězdí Labutě kryjící se s rentgenovým zdrojem Cygnus X-1. Bylo zjištěno, že jde o těleso, které má příliš velkou hmotu na to být neutronovou hvězdou. Další efekty spojené s pozorováním, především rentgenové záření, byly v perfektní shodě s teoretickou predikcí černé díry. Dnes považujeme za obecně prokázané, že černé díry se nacházejí v centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup. Podle obecné relativity nemůže žádná hmota ani informace proudit z nitra černé díry k vnějšímu pozorovateli. Například není možné získat žádnou její část ani odražené světlo vyslané z vnějšího zdroje či jakoukoli informaci o hmotě, která vstoupila do černé díry. Existují však kvantově-mechanické procesy, které způsobují vyzařování černých děr. Předpokládá se, že vyzařování nezávisí na tom, co do černé díry spadlo v minulosti.", "question": "Kde se nacházejí černé díry?", "answers": ["centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup"]}
{"title": "Ostře sledované vlaky (novela)", "context": "Ostře sledované vlaky je novela z druhé vlny poválečné prózy Bohumila Hrabala. Poprvé byla vydána roku 1965. Nakladatelství Československý spisovatel.Při tvorbě Ostře sledovaných vlaků se Bohumil Hrabal inspiroval skutečnou událostí z období Protektorátu Čechy a Morava, a to odpálením německého muničního vlaku podskupinou partyzánské skupiny Podřipsko nedaleko stanice Stratov. Zároveň se v knize odrážejí Hrabalovy zkušenosti ze stanice Kostomlaty nad Labem, kde Bohumil Hrabal zastával na konci druhé světové války funkci výpravčího. == Dílo == Ústředním tématem Hrabalovy knihy je přechod chlapce v muže v době, kdy druhá světová válka zasahovala do každodenního života běžných lidí a měnila jejich charakter. Příběh se odehrává v protektorátních Čechách za druhé světové války v roce 1945 v prostoru malé železniční stanice. == Děj == Mladý hrdina novely, Miloš Hrma, má před začátkem příběhu vztah s přítelkyní průvodčí Mášou, který končí sexuálním nezdarem při pokusu o první pohlavní styk. Po tomto neúspěchu se pokusí o sebevraždu, naštěstí je však zachráněn. Později se Miloš zaškoluje na výpravčího na železniční stanici, kterou pravidelně projíždějí ostře sledované německé vlaky, převážně z fronty a na frontu, převážející zásoby nebo vojáky. Během své služby pod svým perverzním a bezostyšným školitelem výpravčím Hubičkou a přednostou stanice, který chová holuby a sní o povýšení, pozná manželku pana přednosty, která ale odmítne Milošovi pomoci získat erotickou zkušenost. Miloš se nakonec seznamuje s partyzánkou Viktorií, která se mu líbí, a má s ní první zdařený sexuální zážitek. Miloš se rozhodne zúčastnit se sabotážní akce a na jeden z projíždějících německých vlaků shodí z návěstidla bombu, kterou na stanici doručila Viktorie. Při této akci se navzájem postřelí s německým vojákem a umírá. == Inspirace == Podle této novely byl v roce 1966 natočen známý oscarový stejnojmenný film, režie: Jiří Menzel, hlavní role Václav Neckář. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Kdo je autorem novely Ostře sledované vlaky?", "answers": ["Bohumila Hrabala"]}
{"title": "Hygiena", "context": "Z hlediska osobního se hygiena zabývá kvalitou vody a ostatních nápojů, potravin a stravování, oblečením, prací a tělesnou námahou vůbec, spánkem, čistotou těla, užíváním tabáku, narkotik atd. a duševním zdravím. Z hlediska veřejného se okruh zájmů oboru týká klimatických podmínek, půdy, charakteru stavebních materiálů a uspořádání obydlí, topení, větrání, odstraňování odpadů, lékařských znalostí o výskytu a prevenci chorob až po pohřbívání zemřelých (v tom se dotýká dalšího oboru, kterým je epidemiologie).Za vnější znaky dobré hygieny je obvykle pokládána absence viditelné špíny (včetně prachu a skvrn na šatech) a zápachu. Od doby rozvoje mikrobiální teorie nemocí se termín hygiena používá pro jakoukoli činnost nebo opatření vedoucí k úplnému nebo částečnému omezení škodlivého působení mikrobů (baktérií, hub, virů atd.). Dobrá hygiena pomáhá zdraví, kráse, pohodlí i sociálnímu styku. Přímo podporuje prevenci a izolování nemocí. (Tedy jste-li zdravý, dobrá hygiena vám pomůže vyhnout se nemoci a jste-li nemocen, dobrá hygiena může redukovat rozšiřování nákazy od vás na druhé.) Na druhou stranu někteří autoři. upozorňují, že přehnaná důslednost v hygienických návycích může být v jistých ohledech pro lidské zdraví škodlivá – kvůli redukci přirozeného mikrobiálního prostředí může vést ke snížení přirozené odolnosti a obranyschopnosti organismu a ke zhoršení zdravotního stavu, např. k vyššímu výskytu alergií. Mytí je nejčastější příklad hygienického chování a obvykle se provádí vodou a mýdlem nebo saponátem pomáhajícím odstranit mastnotu a narušit nečistotu, aby mohla být umyta. Hygienické zásady – časté mytí rukou nebo použití převařené (a tím sterilizované) vody v medicíně – měly, a dodnes mají, velký vliv na redukci šíření nemocí. == Hygiena v řecké mytologii == Hygiena je pojmenována podle bohyně zdraví, kterou byla podle řecké mytologie Hygieia, uctívaná spolu s Asklepiem v Epidauru na Peloponésu. Je znázorňována v podobě sličné ženy. Jejím symbolem je had pijící krev z misky, kterou bohyně drží v ruce. == Hygiena obecná == Zkoumá zákonitosti vztahů mezi člověkem a prostředím. == Hygiena komunální == Sleduje životní podmínky a jejich vliv na zdraví člověka. == Hygiena práce == Zaměřuje se na vliv pracovních podmínek na zdraví člověka.", "question": "Jakým chováním je mytí?", "answers": ["hygienického"]}
{"title": "Návrat idiota", "context": "Návrat idiota je česká romantická komedie režiséra Saši Gedeona z roku 1999 inspirovaná hlavní postavou knížete Lva Nikolajeviče Myškina románu Idiot od ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, která se vyznačuje úpřimnou nezkaženou duší. Film byl oceněn pěti Českými lvy v kategoriích nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba, celkově byl nominován v 11 kategoriích. Získal řadu dalších ocenění včetně Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň, Kristiána, Ceny českých filmových kritiků, Trilobita, hlavní cenu na Mezinárodním filmových festivalech Sao Paulo, v Soluni nebo Prix Europa Berlín. Snímek byl také za Českou republiku nominován na Oscara. (česky) Návrat idiota v Česko-Slovenské filmové databázi (česky) Návrat idiota na Kinoboxu.cz (česky) Návrat idiota ve Filmové databázi (anglicky) Návrat idiota v Internet Movie Database", "question": "Získal film Návrat idiota Českého lva za nejlepší režii?", "answers": ["Film byl oceněn pěti Českými lvy v kategoriích nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba, celkově byl nominován v 11 kategoriích."]}
{"title": "Corno Grande", "context": "Nachází se v centrální části Apenin (ve Středních Apeninách), v masivu Gran Sasso, v Abruzzu. Pod jeho vrcholem leží nejjižnější ledovec v Evropě (Ghiacciaio del Calderone). Corno Grande je součástí Národního parku Gran Sasso e Monti della Laga. == Název == Jméno pochází z italštiny a znamená \"velký roh\". == Prvovýstup == Prvním člověkem, který na horu vystoupil byl podle historických pramenů Francesco De Marchi. Stalo se tak v roce 1573. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Corno Grande ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo jako první vystoupil na horu Corno Grande?", "answers": ["Francesco De Marchi"]}
{"title": "Dario Fo", "context": "Jako obvykle je základem fraška a obětí satiry je tu krátkozrakost, kterou prokázala vláda sepsaním zákona za podpory církve. V roce 1992 bylo pětisté výročí objevení Ameriky a Fo ho převyprávěl svým způsobem v Johan Padan a la descoverta de le Americhe, kde chudák z provincie Bergamo pokoušející se uprchnout před inkvizicí utíká z Benátek do Španělska a po sérii příhod do Ameriky. Tady Fo užil úskoku náhodného hrdiny, který hraje svou malou roli v příběhu větším než on. Komedie má mnoho společných bodů s Mistero buffo, také zde byl využíván zábavný pádsko-benátský grammelot, v němž je samotné sdělení podáno zábavnou formou bajky, ve které komik ukazuje svůj nepokřivený pohled na svět. Rovněž v tomto případě byl na scéně sám Fo a hrál všechny postavy. V posledních letech Foovo dílo pokračovalo dvěma paralelními směry, fraškovitou komedií (Il diavolo con le zinne, 1997) a monology vystavěnými na modelu Mistero buffo (od Lu santo jullare Francesco z roku 1999 až po Il tempio degli uomini liberi z roku 2004). Nástup druhé Berlusconiho vlády ho znovu podnítil k občanským a politickým dílům, satirickým přímo vůči Berlusconimu, od Ubu rois, Ubu bas po L'Anomalo Bicefalo, které napsal spolu se svou ženou Francou Rame.", "question": "S kým úzce spolupracuje Dario Fo?", "answers": ["Francou Rame"]}
{"title": "Alžírská vlajka", "context": "Alžírská vlajka Alžírská vlajkaPoměr stran: 2:3 Alžírská námořní válečná vlajkaPoměr stran: 2:3 Vlajka Alžírska se skládá ze dvou stejně širokých svislých pruhů – zeleného a bílého – s červeným půlměsicem a hvězdou uprostřed vlajky. Podoba vlajky byla přijata 3. července 1962. Její podoba vychází z dřívější podoby vlajky užívané Národní osvobozeneckou frontou od roku 1920.[1] Bílá barva značí čistotu, zelená je symbolem Islámu. Půlměsíc je rovněž islámský symbol a pochází z turecké vlajky. Alžírská námořní válečná vlajka je stejná jako národní vlajka, má však navíc v horním rohu dvě zkřížené kotvy. Galerie Rozměry alžírské vlajky Vlajka alžírského prezidentaPoměr stran: 2:3 Alžírská lodní vlajka (Naval Jack)Poměr stran: 3:5 Alžírská vlajka (1958–1962)Poměr stran: 2:3 Odkazy Reference ↑ http://www.crwflags.com/fotw/flags/dz.html Alžírská vlajka na Flags Of The World Související články Alžírský znak Alžírská hymna Dějiny Alžírska Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Alžírská vlajka na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Vlajky afrických států Nezávislé státy Alžírsko • Angola • Benin • Botswana • Burkina Faso • Burundi • Čad • Džibutsko • Egypt • Eritrea • Etiopie • Gabon • Gambie • Ghana • Guinea • Guinea-Bissau • Jihoafrická republika • Jižní Súdán • Kamerun • Kapverdy • Keňa • Komory • Kongo • Konžská demokratická. republika • Lesotho • Libérie • Libye • Madagaskar • Malawi • Mali • Maroko • Mauricius • Mauritánie • Mosambik • Namibie • Niger • Nigérie • Pobřeží slonoviny • Rovníková Guinea • Rwanda • Senegal • Seychely • Sierra Leone • Somálsko • Středoafrická republika • Súdán • Svatý Tomáš a Princův ostrov • Svazijsko • Tanzanie • Togo • Tunisko • Uganda • Zambie • Zimbabwe Teritoria, kolonie a zámořská území", "question": "Jaká barva je symbolem Islámu?", "answers": ["zelená"]}
{"title": "GSM", "context": "Generace (3GPP). Původně měl pouze vytvořit specifikaci pro příští (třetí, 3G) generaci mobilních sítí. Avšak 3GPP převzal také údržbu a vývoj GSM specifikace. ETSI je partnerem 3GPP. V rámci tohoto projektu byla v roce 1999 publikována specifikace Universal Mobile Telecommunications System (UMTS), která, přestože vychází z kódového multiplexu používaného v systému CDMA2000, je pokračování projektu GSM. Mnoho uživatelů „mobilních dat“ v síti „GSM“ si ani neuvědomuje, že ve skutečnosti používají síť UMTS. Všudypřítomnost GSM standardu a „roamingové smlouvy“ mezi mobilními operátory dělají z mezinárodního telefonování běžnou záležitost. I přes svůj vývoj zachovává GSM zpětnou kompatibilitu s původními GSM telefony. GSM je v současnosti vyvíjeno skupinou 3GPP převážně jako otevřený standard. Obchodní situace Telefony podle standardů z rodiny GSM (GSM, EDGE, UMTS W-CDMA a LTE) používá celosvětově téměř 90 % mobilních účastníků[3]. Na konci roku 2011 používalo mobilní telefony (všech standardů) přibližně 5,9 miliardy účastníků[4]. Největším soupeřem GSM je systém CDMA2000, který na konci roku 2011 používalo přibližně 626 miliónů účastníků[5], převážně v Severní Americe a Asii. Téměř 1 miliarda z GSM/UMTS účastníků používá datové služby 3G technologie W-CDMA, která vychází z CDMA. Hlavní důvod pro růst používání GSM, hlavně mezi roky 1998 až 2002, byla dostupnost předplaceného volání. To umožnilo lidem vlastnit mobilní telefon i tehdy, pokud se nechtěli smlouvou zavazovat operátorovi. Radiové rozhraní", "question": "Jaká je zkratka celosvětově nejrozšířenějšího telekomunikačního standardu Groupe Spécial Mobile?", "answers": ["GSM"]}
{"title": "Elon Musk", "context": "Musk tvrdí, že je \"velká šance na existenci jednoduchého života na ostatních planetách\", avšak \"otázkou je, zda existuje inteligentní život ve známém vesmíru\". Později vysvětlil své \"naděje\", že \"inteligentní život ve známém vesmíru existuje\" tím, že je to \"pravděpodobnější, než kdyby nebyl, ale je to jen odhad\". === Umělá inteligence === Musk často hovoří o potenciálním nebezpečí umělé inteligence (AI), označuje ji za \"nejvážnější hrozbu pro přežití lidské rasy\". Během interview na sympoziu MIT Musk popsal AI jako \"největší existenční hrozbu\" a dále \"čím dál víc si myslím, že by měla existovat nějaká regulační ochrana, možná na národní a mezinárodní úrovni, abychom si byli jisti, že neuděláme nějakou hloupost\". Musk popsal vytvoření umělé inteligence jako \"vyvolání démona\".Navzdory tomu Musk investoval do firmy vyvíjející AI DeepMind a Vicarious (další společnost pracující na zvýšení inteligence strojů) a v roce 2015 spoluzaložil výzkumnou organizaci OpenAI. Avšak Musk vysvětlil, že tyto investice \"nebyly provedeny z hlediska jejich návratnosti, ale kvůli dohledu na současný stav vývoje v oboru\". Elon Musk také říká: \"Ve filmech na toto téma, jako například Terminátor, se události vyvíjejí děsivě. A my bychom se měli postarat, aby byly dobré, ne špatné.\"7. května 2018 se Elon Musk objevil na americkém Met Gala po boku kanadské umělkyně Grimes. [1] Od té doby spolu chodí. Grimes je často k vidění na SpaceX konferencích. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elon Musk na anglické Wikipedii. === Literatura === VANCE, Ashlee. Elon Musk. Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti. Brno: Jan Melvil publishing, 2015. 368 s. ISBN 978-80-87270-73-8. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Elon Musk ve Wikimedia Commons Osoba Elon Musk ve Wikicitátech (anglicky) Elon Musk: Myšlenkový otec Tesly, SpaceX, SolarCity (video, TED.com)", "question": "Jak se jmenuje jeden z hlavních zakladatelů spolešnosti SpaceX?", "answers": ["Elon Musk"]}
{"title": "Mississippi (řeka)", "context": "Plocha povodí, které se rozprostírá od Skalnatých hor k Appalačskému pohoří a od Velkých jezer k Mexickému zálivu, činí 3 268 000 km2, což je 40 % rozlohy pevninských USA bez Aljašky. Povodí Mississippi a jejich přítoků je čtvrtý nejrozsáhlejší na světě, hned po Amazonce, Kongu a Nilu. Pramení na severu USA západně od Hořejšího jezera pod jménem Nicollet Creek a pod jezerem Itasca v nadmořské výšce pouhých 446 m přijímá své jméno Mississippi. Protéká ze severu na jih deseti státy USA Minnesota, Wisconsin, Iowa, Illinois, Missouri, Kentucky, Arkansas, Tennessee, Mississippi a Louisiana. Údolí bylo vytvořeno ve směru hlavního odtoku ledovcových vod na konci čtvrtohorního zalednění Severní Ameriky. Podle morfologie doliny, podmínek průtoku a vodního režimu se tok řeky dělí na tři části. Za hranici mezi nimi byla vybrána ústí velkých přítoků Missouri a Ohio. Na horním toku protéká nejprve přes nevelká jezera, mezi nimiž vytváří kamenité peřeje a říční prahy. Nejvýznamnější z nich je vodopád St. Anthony u města Minneapolis, další se nacházejí u měst Davenport a Keokuk. Od města Minneapolis je koryto řeky upraveno pomocí zdymadel a až k ústí Missouri je přerušeno více než 20 hrázemi. Na středním toku teče převážně v jednom korytě. Dolina je široká 10 až 15 km a je ohraničena prudkými břehy. Pod ústím Missouri teče její kalná a blátivá voda v délce 150 až 180 km vedle sebe s víceméně průzračnou vodou Mississippi. Na dolním toku protéká rozsáhlou rovinou tvořenou naplavenými usazeninami. Šířka říčního údolí se postupně zvyšuje z 25 na 70 až 100 km. Koryto je členité a vytváří četná ramena včetně slepých. Nízký sklon toku řeky a její délka způsobují časté vytváření meandrů. Ty vytvářejí labyrint průtoků, říčních jezer a rozsáhlých nivních mokřadů, které jsou zaplavovány při povodních. Koryto je zde téměř všude obehnáno přirozenými břehovými valy, které jsou opevněny systémem protipovodňových hrází s cílem zabránit zavodnění okolní krajiny. Celková délka těchto hrází dosahuje přibližně 4000 km. Mezi valy teče řeka místy nad úrovní okolní krajiny. Ústí do Mexického zálivu, přičemž vytváří rozsáhlou deltu, která začíná pod městem Baton Rouge, má lopatovitý tvar a její rozloha činí přibližně 36 000 km2. Prodlužuje se směrem do moře o 85 až 100 m za rok, díky přibližně 400 Mt nánosů, které řeka přináší.", "question": "Která řeka Severní Ameriky je největší?", "answers": ["Mississippi"]}
{"title": "Dagestán", "context": "Republika Dagestán neboli Dagestánská republika (rusky: Р Д) je nejjižnější autonomní republika Ruské federace ležící na západním pobřeží Kaspického moře. Na jihu hraničí s Ázerbájdžánem a na jihozápadě s Gruzií; v rámci Ruské federace pak s Kalmyckou republikou, Čečenskem a Stavropolským krajem. Její rozloha je 50 300 km2, počet obyvatel je 2 miliony. Dagestán leží v asijské části Ruska (řeka Kuma tvoří jeho severní hranici), podle některých názorů na vedení evropské hranice by však patřil ještě do Evropy. Patří mezi tzv. kavkazské republiky. Hlavním městem je Machačkala. Území dnešního Dagestánu je obydlené již od dob paleolitu. Ve 4. století př. n. l. bylo součástí tzv. Kavkazské Albánie. V 3. a 4. století mu vládli Sásánovci, v 7. století je vystřídal chazarský chán; po pádu chazarské říše (969) se tu postupně rozšířil islám. V 10. a 11. století země prosperovala, později ji ale ovládali Seldžučtí Turci. Koncem 12. století vznikl avarský chanát. Po vpádu Mongolů byl začleněn do Zlaté hordy. S úpadkem mongolské moci se později oblast Dagestánu se stala podobně jako sousední Ázerbájdžán předmětem soupeření mezi Persií a Osmanskou říší (z turečtiny, resp. perštiny pochází i současný název území: doslova \"Země hor\"). Od konce 18. století pronikalo na území Dagestánu i Rusko, které jej roku 1813 i formálně připojilo.", "question": "Kde leží Republika Dagestán?", "answers": ["na západním pobřeží Kaspického moře"]}
{"title": "Rtuť", "context": "] == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Rtuť je kapalný kovový prvek stříbřitě bílé barvy. Je nápadně těžká a dobře vede elektrický proud. Je supravodičem 1. typu, a to za teplot pod 4,154 K (Hg - α) a 3,949 K (Hg - β). Patří mezi přechodné kovy, které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství Hg+ (kovalentní vazba rtuť-rtuť) a Hg2+, přičemž vlastnosti sloučenin rtuťných se podobají sloučeninám stříbrným, zatímco rtuťnaté soli připomínají spíše sloučeniny měďnaté. Rtuť je dobře rozpustná v kyselině dusičné za vývoje oxidů dusíku. Na vzduchu je rtuť neomezeně stálá, velmi ochotně však reaguje s elementární sírou a halogeny. S některými kovy tvoří kapalné i pevné slitiny – amalgámy. Zvláště snadno vzniká amalgám zlata a rtuť proto vzbuzovala již odedávna zájem alchymistů, kteří věřili, že s její pomocí vytvoří zlato i z jiných prvků pomocí tzv. transmutace. == Výskyt a výroba == V zemské kůře je rtuť velmi vzácná. Průměrný obsah činí kolem 0,1–0,3 mg/kg. I v mořské vodě je její koncentrace téměř na hranici měřitelnosti – 0,03 mikrogramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom rtuti přibližně 120 miliard atomů vodíku. V přírodě se rtuť vyskytuje poměrně vzácně i jako elementární prvek. Hlavním minerálem a zdrojem pro výrobu je však sulfid rtuťnatý, HgS, česky rumělka neboli cinabarit. Největší světová ložiska tohoto nerostu se nacházejí ve Španělsku, Slovinsku, Itálii, USA a Rusku. Výroba rtuti z rumělky spočívá v jejím pražení za přístupu vzduchu podle rovnice: HgS + O2 → Hg + SO2Další možností získání elementární rtuti ze sulfidických rud je její redukce kovovým železem nebo pražení rudy s přídavky oxidu vápenatého, kde probíhá následující reakce: 4 HgS + 4 CaO → 4 Hg + 3 CaS + CaSO4Vzniklé rtuťové páry jsou ochlazovány, dochází k jejich kondenzaci a produktem je poměrně velmi čistá kovová rtuť. Proces destilace rtuti je i spolehlivým způsobem jejího čištění a rafinace. Průmyslové využití rtuti přináší vážné ekologické, zdravotní a společenské problémy. Evropská unie proto přijala strategii eliminace rtuti, která má zahrnovat snížení emisí rtuti do prostředí, řešení problému dlouhodobých přebytků rtuti, ochranu lidí a podporu mezinárodních akcí týkajících se rtuti.", "question": "Jak se nazývají slitiny rtuti s jinými kovy?", "answers": ["amalgámy"]}
{"title": "Dalibor Gondík", "context": "Dalibor Gondík (* 14. března 1970, Sokolov) je český moderátor, herec, dabér, bavič a zpěvák. Je ženatý a má syna. Jeho sestra, se kterou vystupuje, se jmenuje Adéla Gondíková. 1994 - Dětské pařby 1998 - Kázání rackům 2009 - Pamětnice (ředitel gymnázia)", "question": "Jak se jmenuje sestra Dalibora Gondíka?", "answers": ["Adéla Gondíková"]}
{"title": "Empire State Building", "context": "Druhý motor proletěl budovou a skončil jeden blok za ní, na střeše jiné budovy. Nárazem ani následným výbuchem nebyla narušena statika budovy a škody byly vyčísleny na 1 milion dolarů. Budova byla opět otevřena hned následující týden. Nejvyšší plocha budovy byla původně navržena pro kotvení vzducholodí. 102. patro mělo sloužit jako přistávací plocha. Mezi 102. a 86. patrem byl vybudován výtah pro cestující, kteří měli být v 86. patře odbavováni. Po několika pokusech se vzducholoďmi se od plánu upustilo, protože se ukázal jako nepraktický a krajně nebezpečný. V roce 1951 v budově krátce sídlilo nově vzniklé československé vysílání rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa pod vedením Ferdinanda Peroutky. 24. února 1997 postřelil palestinský ozbrojenec sedm lidí na vyhlídce, z nichž jednoho zabil, poté zastřelil i sám sebe. Tato 102patrová budova se dosahuje výšky 448 metrů, ale jeho uznávaná výška je 381 m, anténa se do ní nepočítá, protože byla přidělaná až delší dobu po dokončení stavby. V budově se nachází 85 pater využívaných pro kancelářské a obchodní účely. V 86. patře se nachází vnitřní i venkovní vyhlídková terasa. Zbylých 16 pater se nachází v úzké věži, ta končí 102. patrem, na kterém je vyhlídka a nad ní se tyčí 67 m vysoká anténa. Na samotném vrcholu je hromosvod, který bývá 40× za rok zasažen bleskem. Tehdy to byla první stavba na celém světě, která měla víc než 100 pater. Má 6500 oken a 73 výtahů. Její celková podlahová plocha je 257.211 m2. Hmotnost budovy je přibližně 370.000 tun. V budově se nachází 113 km potrubí a 760 km elektrických drátů. Budova je postavena z ocelové konstrukce a zdivo z Bedfordského vápence. Bylo použito 60 000 tun oceli, 28 700 m2 mramoru pro interiér. V budově sídlí asi 1000 firem a denně zde pracuje asi 21 000 zaměstnanců. Má dokonce své vlastní směrovací číslo (10118). Hned po Pentagonu to je druhý největší kancelářský komplex v Americe. Stavba trvala 1 rok a 45 dní s rychlostí 4,5 patra za týden. Je postavena ve stylu art deco, který byl pro 30. léta typický. Náklady na budovu činily 40.950.000 amerických dolarů. Samotné stavební náklady byly 24.718.000 dolarů. Vstupní hala budovy s délkou 30 m zaujímá výšku celých tří pater a nachází se kolem výtahů ve středu budovy.", "question": "Kolik pater má budova Empire State Building?", "answers": ["102"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "] Jupiter je jediná planeta, jejíž těžiště se Sluncem leží mimo objem Slunce, i když jen o 7 % jeho poloměru. Průměrná vzdálenost mezi Jupiterem a Sluncem je 778 miliónů km (přibližně 5,2 AU) a kolem Slunce oběhne jednou za 11,86 let, což odpovídá 2/5 oběžné doby Saturnu, se kterým má dráhovou rezonanci v poměru 5:2. Sklon dráhy Jupiteru je 1,31° vzhledem k ekliptice. Jelikož Jupiter má oběžnou excentricitu rovnou 0,048, jeho vzdálenost od Slunce mezi perihéliem a aféliem se mění zhruba o 75 miliónů km. Sklon rotační osy Jupiteru dosahuje pouze 3,13°. V důsledku tak malého sklonu osy se na Jupiteru neprojevují sezónní variace počasí jako v případě Země či Marsu. Jupiter má nejrychlejší rotaci ze všech planet v celé sluneční soustavě, jednu otočku kolem své rotační osy uskuteční za méně než 10 hodin, což vytváří vyklenutí v oblasti rovníku, která je snadno viditelná ze Země i amatérskými dalekohledy. Takové rotaci odpovídá zdánlivá odstředivá síla a odstředivé zrychlení na rovníku okolo 1,67 m/s2, které snižuje čistou povrchovou gravitaci na rovníku 24,79 m/s2. Výsledné gravitační zrychlení v oblasti rovníku je tak pouze 23,12 m/s2. Planeta má tvar rotačního sferoidu, rovníkový průměr je o 9275 km delší než polární. Jupiter není těleso s pevným povrchem, různé části jeho svrchní atmosféry mají rozdílnou rotaci. Rotační doba polárních oblastí je přibližně o 5 minut delší, než je rotační doba atmosféry v oblasti rovníku. Pro popis těchto vrstev se používají tři referenční oblasti, když se chce popsat pohyb částic jednotlivými oblastmi. Systém I se používá pro oblasti mezi 10° severní až 10° jižní šířky, jedná se o oblast s nejkratší dobou rotace, která odpovídá 9 hod 50 min a 30 s. Systém II se využívá ve všech dalších oblastech na sever a na jih od 10°, jeho oběžná doba je 9 hod 55 min a 40,6 s. Systém III byl navržen kvůli radioastronomii a odpovídá rotaci planetární magnetosféry, která se uvádí jako oficiální doba rotace Jupiteru.", "question": "Jak dlouho trvá Jupiteru otočit se kolem své osi?", "answers": ["10 hodin"]}
{"title": "Macbeth", "context": "Macbeth (anglicky The Tragedy of Macbeth) je tragédie Williama Shakespeara z roku 1606. Hra je inspirována historickou postavou skotského krále Macbetha I., ale mezi touto historickou postavou a jejím Shakespearovým pojetím je značný rozdíl. Macbeth se z jednoho z nejoblíbenějších skotských panovníků proměnil v tyrana a uzurpátora až nějakých 300 let po své smrti a od konce 14. století byl takto mylně vnímán všemi kronikáři a historiky. Shakespeare čerpal z dostupných pramenů své doby a nelze mu vyčítat historickou nepřesnost v jeho divadelní hře. Hodnocení doby a osob, zachycených ve hře, bylo hodnocením dávnověkého Skotska z pohledu alžbětinské Anglie, která měla jako každá doba své předsudky. Shakespeare hru napsal na počest nového krále Jakuba I., v jehož osobě došlo ke sjednocení skotského a anglického trůnu. Hra tedy měla hlavně odkazovat na králův původ a na pozitivní stránky spojení obou zemí. The Duncan – skotský král Malcolm – jeho nejstarší syn Donalbain – jeho nejmladší syn Macbeth – generál v armádě krále Duncana; později skotský král Lady Macbeth – Macbethova manželka, skotská královna Banquo – Macbethův přítel a generál v armádě krále Duncana Fleance – jeho syn Macduffe – vládce Fife Lady Macduff – jeho žena Macduffův syn Seyton – Macbethův sluha Hekaté – čarodějnická bohyně Tři čarodějnice Tři vrazi Setkání s čarodějnicemi Hned v úvodu je navozena nezvyklá atmosféra příběhu. Ozývá se hrom, blýská se a objeví se tři čarodějnice, které oznámí, že se sejdou na vřesovišti, aby pozdravily Macbetha. Pak stejně tajemně zmizí. Bitva Mezitím se odehrála bitva mezi vojskem skotského krále Duncana a vojáky nespokojených skotských pánů. Povstalce podporuje norský král se svými muži. Duncanův nejstatečnější generál, Macbeth, však nakonec nepřítele poráží. Král se dozví, že jeden z povstaleckých pánů, thén z Cawdoru, byl zajat. Přikazuje, aby byl popraven jako zrádce. Král zároveň odmění Macbetha tím, že mu uděluje titul théna z Cawdoru. Pak posílá své dva šlechtice, Rosse a Anguse, aby Macbetha, jenž se právě vrací z boje, touto zprávou přivítali.", "question": "Ze kterého roku je tragédie Macbeth?", "answers": ["1606"]}
{"title": "Freikorps", "context": "Jako Freikorps (svobodné sbory) byly původně označovány dobrovolnické armády, ve 20. století se tak nazývaly pravicové polovojenské organizace v Německu. První Freikorps byly naverbovány pruským králem Fridrichem II. během sedmileté války. Další jednotky Freikorps se objevily během napoleonských válek a byly vedeny například Ludwigem Adolfem Wilhemem von Lützow. Běžné armády vnímaly Freikorps jako nespolehlivé, a proto je využívaly hlavně jako hlídky a při plnění úkolů nižší důležitosti. Význam slova Freikorps se postupem času změnil. Po roce 1918 byl termín používán pro krajně pravicové polovojenské organizace, které se objevily v Německu a byly tvořeny navrátilci z první světové války. V německé Výmarské republice existovalo plno těchto aktivních polovojenských skupin. Mnoho německých veteránů, kteří nebyli schopni vrátit se do civilního života, se dalo do Freikorps, aby nalezli jistotu, kterou jim dával vojenský řád. Další se přidávali, aby mohli svrhnout rostoucí vliv komunismu či aby dosáhli jistého druhu odvety za prohranou válku. Několik Freikorps bojovalo po konci první světové války i na Baltu či ve Slezsku nebo Prusku. Značnou podporu nalezly u německého ministra obrany Gustava Noskeho, který je použil k násilnému rozdrcení Spartakovců.", "question": "Během které války vznikly první sbory Freikorps?", "answers": ["sedmileté"]}
{"title": "Baltské moře", "context": "Baltské moře (též Balt, německy Ostsee, dánsky Ø, švédsky Östersjön, finsky Itämeri, estonsky Läänemeri, livonsky Vā mer, sámsky Nuortamearra, lotyšsky Baltijas jū, litevsky Baltijos jū, rusky Б м, polsky Morze Bałtyckie, Bałtyk, kašubsky Bôłt) je brakické šelfové moře Atlantského oceánu, od nějž ho dělí ještě Severní moře a průlivy Skagerrak a Kattegat. Jméno pochází z latinského Mare Balticum, jež je odvozeno od gótského kmene Baltů. Gótsky znamená balt smělý.[zdroj? ] Název zřejmě nepochází z baltských jazyků, i když podobnost jejich výrazu pro bílou barvu (kmen balt-) je nápadná.[zdroj? ] V jazycích místních germánských národů se moře nazývá Východním. Plocha Baltského moře činí 422300 km2, největší hloubky dosahuje 459 m. Velké výběžky Baltského moře představují Botnický záliv, Finský záliv a Rižský záliv, mimo ně jsou zde ještě menší Vyborský záliv, Gdaňský záliv, Pomořanský záliv a další. Fauna Baltského moře je velmi atypická hlavně kvůli výskytu jak mořských, tak sladkovodních druhů ryb. Baltské moře je se Severním mořem propojeno Kielským průplavem. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ostrovů Baltského moře. Známé ostrovy a souostroví jsou například: Å, Bornholm, Gotland, Haiuloto, Saaremaa, Hiiumaa, Velassaaret, Rujána. Podrobnější informace naleznete v článku Úmoří Baltského moře. Evropská pevnina k Baltskému moři přiléhá z jihu pobřežím Německa a Polska, na západě leží Dánsko, na severozápadě Švédsko a na východě postupně (od severu k jihu) Finsko, Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a znova Rusko.", "question": "Jaká je největší hloubka Baltského moře v metrech?", "answers": ["459"]}
{"title": "Cholesterol", "context": "Následná syntéza proběhne přes mevalonát, který je fosforylován na 5-difosfomevalonát. Dále pak dochází k dekarboxylaci a vznikají 2 produkty v rovnováze - isopentenyldifosfát a dimethylallylfosfát, které kondenzují a vzniká geranylfosfát. Dále syntéza prochází přes farnesyldifosfát, skvalen, 2,3-epoxyskvalen, lanosterol (který je považován za hlavní prekurzor cholesterolu) a následnými 19 kroky se ztrátou 3 methylových skupin vzniká cholesterol. Cholesterol se v těle váže na proteiny (apolipoproteiny) a tvoří s nimi lipoproteiny. Existují tři hlavní třídy lipoproteinů podle hustoty: vysokodenzitní lipoprotein (HDL) – tvoří jej shluky velikosti zhruba 10 nm obsahující převážně apolipoprotein A1 uvolňující cholesterol do jater, vysoký podíl cholesterolu v séru vázaný v HDL je známkou dobré schopnosti vyloučit nadbytečný cholesterol z. organismu nízkodenzitní lipoprotein (LDL) – vzniká v játrech (velikost okolo 20 nm), obsahují apolipoprotein B odpovědný za ukládání cholesterolu, hlavně ve VLDL jako důsledek štěpení jejich triglyceridů, vážou se na membránový receptor velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL) – lipoprotein (velikosti 30 až 80 nm) o velmi nízké hustotě, syntetizuje se v játrech a část ve střevech, má velký náklad TG (triglyceridů) a nejmenší množství apolipoproteinů. Podle vzniku se rozlišuje cholesterol: exogenní – vnější (čili z potravy) endogenní – vnitřní (ten si tělo vyrábí samo) Doporučená hladina celkového cholesterolu (cholesterolemie) v krvi je do 5,00 mmol/l (milimolů na litr). Hladina od 5,01 do 6,5 mmol/l je označována za zvýšenou. Lidé s touto hladinou cholesterolu by si měli více všímat svého jídelníčku a upravit svůj životní styl. Nad 6,5 mmol/l je hladina označována jako riziková. Lidem s takto vysokým cholesterolem hrozí větší riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění, proto by měli být v péči lékaře. V případě zvýšené hodnoty je důležité znát nejen svůj celkový cholesterol, ale také hladinu \"hodného\" HDL a \"zlého\" LDL cholesterolu v krvi. Zvýšená hladina LDL cholesterolu (nad 3 mmol/l) totiž způsobuje usazování nadbytečného cholesterolu v cévních stěnách, kde tvoří sklerotické pláty. Tím cévy ztrácejí pružnost a zužuje se prostor pro průtok krve. HDL cholesterol má naopak ochrannou funkci, neboť krev zbavuje nadbytečného cholesterolu (odvádí ho zpět do jater, kde je metabolizován). Ovšem jeho přínos není jednoznačný.", "question": "Jaké je přiměřené množství cholesterolu v krvi?", "answers": ["5,00 mmol/l"]}
{"title": "Atlanta", "context": "Vzhledem k výrazné přítomnosti černochů a jejich vlivu na kulturu se Atlantě někdy přezdívá \"černošská Mekka\" (Black Mecca). V Atlantě je ústředí mnoha významných společností jako Coca-Cola nebo CNN a Hartsfield-Jackson International Airport je největší letiště na světě. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 420 003 obyvatel. 38,4% Bílí Američané 54,0% Afroameričané 0,2% Američtí indiáni 3,1% Asijští Američané 0,0% Pacifičtí ostrované 2,2% Jiná rasa 2,0% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 5,2% populace. Atlanta je centrem metropolitní oblasti, která měla v roce 2012 podle různých definic 4,5 - 6,2 milionu obyvatel. Podle sčítání z roku 2010 měla Atlanta MSA (Metropolitan Statistical Area) celkem 5 268 860 obyvatel, z toho 55,4% bělochů, 32,4% černochů a zbytek byli Hispánci a Asiaté. Metropolitní oblast Atlanty je vzhledem k množství černochů výrazně prostorově segregována a suburbanizována. Běloši žijí převážně na severních předměstích, černoši zase na jižních. Veřejná doprava zde téměř neexistuje, veškerá doprava probíhá osobními automobily. Atlanta se stala známou zejména hip-hopem, R&B a crunkem (proslaveným zejména rapperem Lil Jonem). Město je \"sídlem\" jedné odnože amerického hip-hopu - Dirty South. Mezi nejznámější atlantské hip-hopové hudebníky patří již zmíněný Lil Jon, dále 2 Chainz, Bow Wow, OutKast, Usher, Ludacris a T.I. Basketbal (NBA) - Atlanta Hawks Baseball (MLB) - Atlanta Braves Americký fotbal (NFL) - Atlanta Falcons Jedná se také o olympijské město. V roce 1996 se zde konaly Letní olympijské hry 1996. V Atlantě je ústřední sídlo společnosti The Coca-Cola Company, výrobce nealkoholických nápojů a také muzeum této společnosti. Margaret Mitchell (1900 - 1949), spisovatelka DeForest Kelley (1920 - 1999), herec Martin Luther King (1929 - 1968), baptistický kazatel, bojovník za lidská práva Mildred McDanielová (1933 -. 2004), skokanka do výšky Larry McDonald (1935 - 1983), politik Jerry Reed (1937 - 2008), skladatel, country zpěvák, kytarista, skladatel a herec Roy Dunbard Bridges (*. 1943), astronaut Cynthia McKinney (* 1955), politička Spike Lee (* 1957), filmový režisér, scenárista, producent a herec Will Wright (* 1960), herní vývojář a. spoluzakladatel vývojářského studia Maxis Steven Soderbergh (* 1963), filmový režisér, producent a scenárista Julia Robertsová (* 1967), herečka Lil Jon (* 1971), rapper a hudební producent Adam Nelson (. * 1975), atlet, olympijský medailista a mistr světa ve vrhu koulí Milton Campbell (* 1976), atlet - běžec Kip Pardue (* 1976), herec Brittany Murphyová (1977-2009.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Georgia?", "answers": ["Atlanta"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 Praha-Staré Město – 27. března 1967 Praha–Smíchov) byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959 . Studoval na Univerzitě Karlově, poté odešel na University College London, kde se zabýval fyzikální chemií. Zde získal titul bakaláře přírodních věd a v rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Během první světové války sloužil jako zdravotník v Innsbrucku. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledek se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii. Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu. Byl ženatý s Marií, rozenou Kořánovou (9. září 1903 – 27. října 1983) a měl dvě děti, Jitku Černou (17. ledna 1929 – 17. dubna 2016) a Michaela Heyrovského (29. května 1932 – 12. dubna 2017), oba se věnovali vědecké činnosti v oblasti přírodních věd. == Životopis == === Mládí a studia === Narodil se v Praze v rodině Kláry (rozená Hanlová z Kirchtreu) a Leopolda Heyrovských jako čtvrté z pěti dětí. Měl tři sestry, Kláru, provdanou za Arnošta Hofbauera, Marii a Helenu a bratra Leopolda. Otec byl profesorem římského práva na Univerzitě Karlově a také její rektor. V roce 1901 byl přijat na Akademické gymnázium, kam později do stejné třídy přistoupil Karel Čapek. Odmaturoval v roce 1909.", "question": "Kdo objevil polarografii?", "answers": ["Jaroslav Heyrovský"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Obchody se zámořím, výroba lodí a průmyslového zboží napomohly Skotsku k ekonomické prosperitě. Významnou událostí je také objevení ropných nalezišť v Severním moři a znovuobnovení Skotského parlamentu. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Skotska. Skotsko se nachází v severní třetině ostrova Velká Británie a na přilehlých ostrovech. Rozprostírá se na 78 772 čtverečních kilometrech (30 414 mil2). Pevninskou hranici má pouze s Anglií a to 96 kilometrovou mezi řekou Tweed na východě a zálivem Solway Firth na západě. Nejbližšími sousedy jsou Irsko, vzdálené po Irském moři 30 kilometrů jihozápadně, Norsko, které leží 400 kilometrů východně přes Severní moře a Faerské ostrovy spolu s Islandem, které odděluje od Skotska Atlantský oceán směrem na severozápad. Ze souostroví vyskytujících se na sever a západ od hlavního skotského území jsou největší Shetlandské ostrovy, Orkneje a Hebridy. Největšími ostrovy pak jsou Mainland (Shetlandy), Lewis, Skye a Mull. Nejvyšším pohořím je Skotská vysočina, nebo též Highlands, kde je i nejvyšší hora Skotska a zároveň celého Spojeného království Ben Nevis (1344 m nad mořem). Highlands leží v severní a severozápadní části Skotska, je vulkanického původu a je převážně kamenitý. Na tomto území se také nachází mnoho horských údolí (glens) a jezer (lochs). Celá tato oblast byla v době ledové pod souvislou vrstvou sněhu a ledu. Směrem od Highland na východ a jih jsou o poznání úrodnější nížiny, vzniklé usazováním. Sedimenty nahromaděné v těchto částech byly a jsou zdrojem pro zemědělství. I v těchto částech lze najít území vulkanického původu, například kolem hlavního města Edinburgu. Směrem k anglickým hranicím je hojnější výskyt lesního porostu, který byl původně po celém území Velké Británie, ale důsledkem mýcení hlavně během průmyslové revoluce a kvůli stavbě lodí z velké části vymizel. Ve středu země mezi městy Greenock, Glasgow, Stirling a Edinburgh - tzv. Střední pás se nachází velká průmyslová zóna. Mezi největší řeky patří Clyde a Forth. V menších horských řekách se daří lososům - národní rybě země. Z mnoha jezer Skotska jsou největší Loch Lomond, což je zároveň přírodní rezervace, Loch Ness, v jehož hlubinách prý žije světoznámá příšera (Lochneska), jejíž existenci se dodnes nepodařilo dokázat, a Loch Awe. Viz také Kategorie:Jezera ve Skotsku. Většina z nich je ledovcového původu. Klima je ve Skotsku, podobně jako v jiných částech Spojeného království, ovlivněno Golfským proudem, který působí od západu, od Atlantského oceánu. V zemi panují mírné ale vlhké zimy a chladnější léta.", "question": "Jak se jmenuje hora, která je nejvyšší horou Skotska a zároveň celého Spojeného království?", "answers": ["Ben Nevis"]}
{"title": "Zebra", "context": "Zebra je označení pro jeden ze tří podrodů kopytníků z rodu Equus, jejichž srst je charakteristicky bílo-černě pruhovaná (\"zebrovaná\"). Tito zástupci skupiny koňovitých lichokopytníků žijí obvykle v rodinných skupinách, které jsou tvořeny jedním hřebcem, doprovázeným klisnami a mláďaty. Zebra se dožívá 30 až 40 let v zajetí. Ve volné přírodě 10 až 15 let. == Stavba těla == Stavbou těla se zebry podobají primitivním druhům oslů a koní. Mají kratší nohy, ale větší hlavu, a nejsou tak dobrými sprintery jako ušlechtilá plemena domácích koní. Mohou běžet rychlostí až 65 km/h a jsou vytrvalejšími běžci než kůň. Pruhy nemusejí znamenat ochranu před predátory – ti totiž spatří obrys zebry dříve, než jsou schopni rozpoznat pruhování. Spíše mohou mít termoregulační funkci (vzduch nad černými pruhy se více zahřívá, což vyvolává proudění vzduchu) nebo sloužit jako ochrana proti bodavému hmyzu (světlo odražené od pruhované srsti hmyz odrazuje díky své polarizaci). == Rozdělení zeber == Mezi zebrami jsou velké individuální rozdíly, popisuje se mnoho poddruhů a místních variant, proto i počet popsaných druhů prošel revizí. Tradičně se popisovaly čtyři druhy: zebra stepní (E. burchellii), zebra horská (E. zebra), zebra Grévyho (E. grevyi) a zebra kvaga (E. quagga). Zebra kvaga byla vyhubena, v roce 1883 uhynul poslední jedinec. V poslední době se ale ukazuje, že zebra kvaga byla pouze poddruhem zebry stepní. Protože zebra kvaga byla popsána dříve, podle pravidla priority se tedy zebra stepní správně jmenuje Equus quagga, vyhynulá zebra kvaga je pak poddruhem E. quagga quagga. Zebra Chapmanova má mezi širokými černými pruhy vyznačeny ještě pruhy tmavohnědé. Tím se liší od ostatních čtyř poddruhů zeber == Výskyt == Žijí pouze v savanách nebo v horských biotopech střední a jižní Afriky. Živí se různými rostlinami. Pasou se na travnatých území blízko vody. == Rozmnožování == Po úspěšném páření nastává březost, která trvá celý rok. Mládě se rodí jedno, pokud se narodí dvojčata, obvykle nejsou životaschopná obě. Po narození mládě měří kolem 84 cm a váží průměrně 35 kg.", "question": "Jakou barvu má srst zebry?", "answers": ["bílo-černě pruhovaná"]}
{"title": "Velký a Malý Tisý", "context": "Od 90. let 20. století se ochranáři snaží snižováním počtu nasazovaných ryb a změnou jejich druhové skladby společně s vodohospodářskými zásahy do výšky vodní hladiny rybníku Velký Tisý podpořit rozvoj rákosových porostů. Výsledky těchto opatření ukázaly, že na obnovu porostů by i za vhodných podmínek byla potřeba doba dosahující až desítek let. Oblast národní rezervace Velký a Malý Tisý se nachází na západním okraji CHKO Třeboňsko mezi městy Lomnice nad Lužnicí na severu a Třeboní na jihu. Jedná se o rybniční soustavu 11 rybníků (jiný zdroj však uvádí 14 rybníků). Největší z nich je rybník Velký Tisý. Národní přírodní rezervace leží v nadmořské výšce mezi 425 až 430 m n. m. Severní hranice je tvořena polemi a loukami. Severozápadní hranici tvoří silnice procházející přes hráz rybníku Koclířov (leží mimo území rezervace). Na západě, jihozápadě a jihu kopíruje z větší části tok umělého vodního kanálu Zlaté stoky. Východní část hranice pak tvoří železniční trať Lomnice nad Lužnicí – Třeboň (tzv. Koridor D 12), respektive část silnice I/24. Rybniční soustava je tvořena rybníky Velký Tisý, Malý Tisý, Kubínský rybník, Dolní přesecký rybník, Horní přesecký rybník, Jezero pod Tisým, rybník Šatlavy, rybník Smyček, Malý Dubovec, Velký Dubovec a Velký Paneský rybník. Rybníkářství má v lokalitě dlouhou tradici a samotný ústřední rybník Velký Tisý byl z velkých třeboňských rybníků postaven jako jeden z prvních. Stavba byla dokončena v roce 1505 pod dohledem Štěpánka Netolického, i když historické prameny uvádí, že vyměřovací práce začaly již o tři roky dříve a to v roce 1502. V témže roce (1505) byl vybudován i Malý Tisý. O rok později v roce 1506 začala výstavba Zlaté stoky, která skončila v roce 1520. Tento umělý vodní kanál prochází jižně od rybníka a jeho úkolem bylo přivádět do soustavy rybníků vodu.", "question": "V jaké nadmořské výšce se nachází národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý?", "answers": ["mezi 425 až 430 m n. m."]}
{"title": "Antické olympijské hry", "context": "První olympijské hry, o kterých se dochovaly zprávy, se v Olympii uskutečnily roku 776 př. n. l. Tento rok, konkrétně pak 8. červenec, je považován za počátek her i řeckého kalendáře. Legendy a báje však hovoří o sportovních kláních v Olympii, které se konaly mnohem dříve. Největší rozkvět OH nastal v 5. stol. př. n. l. (tzv. klasické období). V té době byly skládány i ódy na vítěze (epiníkie). Od 4. stol. př. n. l. závodili na OH stále častěji profesionálové (athlétés), příslušníci nižších vrstev vycvičení v jedné disciplíně (atlet), množí se i případy korupce. Od 3. stol. př. n. l. soutěžili na OH i závodníci neřeckého původu z Egypta, Malé Asie a Sýrie. Po ovládnutí Řecka Římany (146 př. n. l.) nastal úpadek OH. K novému rozmachu došlo v 1.-3. stol. n. l., kdy byly hry podporovány římskými císaři. Císař Nero se sám aktivně účastnil her. Závodníci řeckého původu byli v menšině, vítězili Syřané, Féničané, Ilyrové, Afričané a Babyloňané. Ve 4. století n. l. OH upadaly, ostře se proti nim jako pohanským hrám stavělo křesťanství, které se v té době stalo oficiální ideologií Římské říše. Roku 393 či 394 vydal císař Theodosius I. přísný zákaz konání her. Přesto se OH snad ještě nějakou dobu konaly, měly však pouze lokální charakter. Roku 426 byly zničeny všechny budovy v Olympii z příkazu císaře. == Průběh a doba trvání == Přesné zprávy o době trvání her neexistují. Historikové se shodují v tom, že první hry trvaly jeden den (konala se pouze jedna disciplína – běh na jedno stadio) a že se doba trvání zvyšovala s přibývajícím počtem disciplín. Většina pak zastává názor, že v konečné podobě trvaly hry pět dnů. Najdou se však i tací, kteří se domnívají, že hry trvaly šest dnů (např. Georg von Hannover). Ve starší literatuře uváděné tvrzení o délce trvání sedm dní je považováno za překonané.", "question": "Proč se přestaly konat antické olympijské hry?", "answers": ["ostře se proti nim jako pohanským hrám stavělo křesťanství"]}
{"title": "Cyrilice", "context": "Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor řecká alfabeta. V češtině se označení \"cyrilice\" často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. \"abeceda\", \"alfabeta\", \"alefbet\", \"abugida\" nebo \"bopomofo\". Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina. Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708-1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna.", "question": "Čím byla roku 1990 nahrazena cyrilice v Moldavsku?", "answers": ["latinkou"]}
{"title": "William Styron", "context": "William Clark Styron, Jr. [stajrn] (11. června 1925 Newport News, Virginie – 1. listopadu 2006 Martha's Vineyard, Massachusetts) byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Proslul především románem Sophiina volba. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil pro několik nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra, svérázného zásadového Jižana, v podmanivé atmosféře kouzelného Jihu, v němž však mladý Styron vycítil i ovzduší, jež ironicky označuje jako arktický kraj \"Byrdland\", \"absolutní srdce zmrtvělé kultury\", světa, kde duch ante bellum, to je doby před vítězstvím Unie nad Konfederací, byl stále ještě realitou. V roce 1942 vstoupil na presbyteriánskou Davidson College a odtud o rok později na Dukeovu univerzitu; tam vzhledem k válečnému stavu zároveň prodělával výcvik u jednotky námořní pěchoty. I když byl vyslán do války, příme akce se díky svému mladistvému věku nezúčastnil. Po válce se na Dukeovu univerzitu vrátil a absolvoval v roce 1947. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Navštěvoval tu také seminář tvůrčího psaní a tedy vznikly jeho první pokusy o povídkovou tvorbu. Budoucí velká témata signalizují krátké prózy Dlouhá temná cesta a Chvíle v Terstu. Úspěch prvního díla Ulehni v temnotách mu umožnil, aby se po relativně krátkém redaktorském působení v nakladatelství McGraw-Hill a v redakci slavné The Paris Review věnoval cele a výhradně dráze spisovatelské. Poválečný pobyt v armádě Styrona vyprovokoval k napsání jednoho z nejpůsobivějších děl trpce ironizujících nevykořenitelný militarismus, útlé novelky Dlouhý pochod. K problému amerického zla a případu jeho individuální anarchické likvidace se vrací románem Zapal tento dům. Jeho čtvrtý román Doznání Nata Turnera vzbudil bouři nevole, a to i v řadách černošského obyvatelstva (román pojednává o osudu vzdělaného čenocha a vůdce černošské vzpoury z roku 1831), zřejmě pro nepochopení autorova záměru: Styron nezamýšlel pouze ilustrovat dějiny a kopírovat historickou osobnost, ale sestoupením do hrdinovy mysli se chtěl dobrat pravdy o zasutých i otevřeně planoucích alergiích ve vztahu černých a bílých, detailně evokovat myšlenkové pochody a zjitřené cítění v mysli a srdci černošského rebela.", "question": "Kde bojoval William Styron poté, co vstoupil do americké armády?", "answers": ["v Tichomoří"]}
{"title": "Jindřich Bláha", "context": "Ve funkci od:24. listopadu 1990 Stranická příslušnost Členství ODS (od 1991) Nestraník v zastupitelstvu nezávislý (1990–1991) Narození 28. září 1959 (61 let) TáborČeskoslovensko Československo Choť Romana Bláhová Děti syn Jiří a dcera Hana Alma mater ČVUT v Praze Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Jindřich Bláha (* 28. září 1959 Tábor)[1] je český politik, v letech 2004 až 2008 zastupitel Jihočeského kraje, od roku 1994 starosta města Soběslavi na Táborsku, člen ODS. Život Od dětství žije v Soběslavi, maturitní zkoušku složil na Střední průmyslové škole v Českých Budějovicích. Následně vystudoval České vysoké učení technické v Praze se zaměřením na elektronické počítače (promoval v roce 1983 a získala titul Ing.). Po roční vojenské službě nastoupil do podniku Elitex Soběslav (později Lada Soběslav), který vyráběl šicí stroje. V podniku pracoval jako technik, konstruktér a v posledním roce svého působení i jako ředitel marketingu. Jindřich Bláha žije v Soběslavi na Táborsku. Je ženatý, manželka Romana je učitelkou na 2. stupni základní školy v Soběslavi. Mají spolu dvě děti – syna Jiřího a dceru Hanu. Ve volném čase sportuje (tenis a fotbal), rád čte a navštěvuje kulturní akce (koncerty a divadla).[2] Politické působení Do komunální politiky vstoupil, když byl ve volbách v roce 1990 zvolen do Zastupitelstva města Soběslavi na Táborsku. V roce 1993 se stal místostarostou. Ve volbách v roce 1994 mandát zastupitele obhájil jako člen ODS.[3] Následně byl zvolen starostou města. Funkce zastupitele i starosta pak obhájil v letech 1998, 2002, 2006, 2010 a 2014.[4][5][6][7][8]", "question": "Kdo byl starostou města Soběslavi na Táborsku v roce 1999?", "answers": ["Jindřich Bláha"]}
{"title": "World of Warcraft: Wrath of the Lich King", "context": "World of Warcraft: Wrath of the Lich King (zkráceně WotLK) je v pořadí 2. datadisk k fantasy MMORPG hře World of Warcraft. Byl oznámen na BlizzConu 3. srpna 2007. Vydán byl 13. listopadu 2008, 24 hodin po vydání se prodalo 2,8 milionu kopií hry, čímž se stala nejrychleji prodávaným herním titulem. Maximální úroveň (level) zvýšena na 80. Nové hratelné povolání - Death Knight (rytíř smrti) Nový kontinent - Northrend Nová profese - Inscription Zvýšení skillu u profesí na 450 Nové předměty, úkoly, monstra, dungeony, kouzla či zbraně Dobývací zbraně a zničitelné budovy v PvP ve world PvP teritoriu Lake Wintergrasp a battlegroundech The Isle of Conquest a Strand of the Ancients. Možnosti úprav vzhledu postav jako jsou změny účesů apod. Neinstancované battlegroundy (bojiště) Vylepšený engine Nové frakce Systém tzn. Achievements (hodnocení úspěchů) pro oba datadisky i původní obsah Související informace naleznete také v článku Northrend. Ke hře přibyl nový kontinent Northrend, který se nachází severně nad starými kontinenty Azerothu. Northrend je o trochu větší než Outland. Nalézá se zde sídlo bývalého paladina prince Arthase, který spojil svou duši i tělo s králem lichů a stal se tak novým vládcem temných sil.", "question": "Kdy byl vydán World of Warcraft: Wrath of the Lich King?", "answers": ["13. listopadu 2008"]}
{"title": "Geneticky modifikovaný organismus", "context": "První transgenní rostlinou byl v roce 1983 tabák (Nicotiana) s resistencí k antibiotiku kanamycinu a již v roce 1987 byly skupinou Rogera Beachyho (Washingtonova Univerzita, St. Louis) úspěšně provedeny první polní pokusy zemědělské plodiny – rajčat odolných k viru TMV (virus mozaiky tabáku). Omezením této metody je, že Agrobacterium infikuje převážně dvouděložné rostliny. Vypracování protokolů pro transformaci jednoděložných rostlin (jako jsou například obilniny) bylo až do nedávné doby velmi obtížné. Základní objevy v této oblasti byly učiněny koncem 60. a začátkem 70. let a přispěli k nim zejména Jeff Schell a Marc Van Montagu (Univerzita v Ghentu), Mary-Dell Chilton (Washingtonova Univerzita, St. Louis) a Ernie Jaworski (Monsanto, St. Louis). V první polovině 80. let se pak podařilo díky rozvoji molekulární biologie upravit přirozené Ti-plazmidy tak, že namísto genů vyvolávajících rostlinné onemocnění mohly být vloženy geny propůjčující rostlinám zemědělsky užitečné vlastnosti. K výhodným vlastnostem, kterých se docílí genetickou modifikací, patří například odolnost vůči škůdcům (Bt toxin), proti některým pesticidům, lepší nutriční hodnoty a odolnost vůči nepříznivému klimatu. Pro přípravu transgenních rostlin se používají nejčastěji dvě metody – transformace pomocí agrobakterií (agroinfekce) a biolistické \"nastřelení\" DNA do buněčného jádra. Existuje ještě několik dalších metod, například přímý přenos DNA do protoplastů, první dvě metody jsou však většinou jednodušší a účinnější, proto se přímý přenos i ostatní metody používají jen ve speciálních případech (například známá kukuřice BT11 od firmy Syngenta). Obecně vzato, volbu metody ovlivňuje mimo dostupnosti dané metody a druhu transformované rostliny hlavně účel, kvůli kterému má být rostlina transformována. Ne každá transgenní rostlina je určena pro komerční pěstování jako zemědělská plodina. Mnoho transgenních rostlin vzniká jen pro základní výzkum a později je zlikvidována. Pro transgenní rostlinné modely bývají někdy použity složitější druhy transformace v závislosti na tom, co by se pomocí nich mělo zjistit.", "question": "Jaká jsou pozitiva genetické modifikace?", "answers": ["odolnost vůči škůdcům (Bt toxin), proti některým pesticidům, lepší nutriční hodnoty a odolnost vůči nepříznivému klimatu"]}
{"title": "Povodí", "context": "Povodí je oblast, ze které voda odtéká do jedné konkrétní řeky či jezera. Hranice mezi dvěma povodími se nazývá rozvodí. Všechna povodí konkrétního moře či oceánu pak nazýváme úmoří. Povodí je základní jednotkou pro vyhodnocování toků látek v přírodě. Většina prvků je totiž svými biogeochemickými cykly navázána na vodu, a tak při vyhodnocování toků lze vycházet ze základní hydrologické bilance povodí, která je dána srážkami a průtokem na konci povodí. Podobně i správa a údržba toků včetně veškerých protipovodňových opatření se provádí podle jednotlivých povodí. Největší povodí na světě má řeka Amazonka: zahrnuje asi 40 % rozlohy Jižní Ameriky, tj. asi 6 915 000 km2. == Řádovost vodních toků == Vodní toky se dělí do řádů, jejichž posloupnost vytváří hydrologické pořadí. V Česku používaný systém označuje jako toky 1. řádu ty vodní toky, které přímo ústí do moře či oceánu. Nezohledňuje se přitom délka toku, ani jeho průtok. Přítoky toků 1. řádu se označují jako toky 2. řádu, přítoky toků 2. řádu se označují za toky 3. řádu, přičemž hierarchie takto pokračuje až k prameni. Obdobně se označují i samotná povodní vodních toků. == Bezodtoké oblasti == Ne všechna povodí nutně náležejí k nějakému úmoří – ve střední Asii, severní a jižní Africe či Austrálii existují rozsáhlá území postrádající odtok do moře. Taková území se označují jako bezodtoké oblasti nebo též oblasti s vnitřním odtokem. == Související články == Dílčí povodí Rozvodí Úmoří Povodí v Česku == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu povodí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo povodí ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Úvodí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Mapa světových povodí", "question": "Která řeka má největší povodí na světě?", "answers": ["Amazonka"]}
{"title": "Země", "context": "Rozšířením života se na Zemi začal do atmosféry uvolňovat i další plyn, dusík, který vznikal jako výsledek rozkladných procesů organických látek. Země je terestrická planeta, což se odráží v jejím kamenitém povrchu oproti plynným obrům, jako jsou Jupiter či Saturn, které jsou tvořeny převážně plynem. Země je největší terestrická planeta sluneční soustavy, a to jak ve velikosti, tak i v hmotnosti. Mimo tato dvě prvenství je Země také mezi terestrickými tělesy planeta s největší hustotou, s největší povrchovou gravitací, nejsilnějším magnetickým polem a nejrychlejší rotací. V současnosti je to také jediná planeta, na které je možné pozorovat aktivní deskovou tektoniku. Poloměr Země je skoro 6,5 tisíce kilometrů, z čehož plyne relativně malá křivost povrchu. Zakřivení způsobená geologickou aktivitou jsou mnohem výraznější než zakřivení vzniklá v důsledku kulatosti. Proto se lidé ve starověku domnívali, že Země je celkově plochá. Proti tomuto názoru ale postupně svědčily různé vědecké poznatky a pozorování. Staří Řekové například pozorovali, že jižní souhvězdí v jižnějších oblastech vycházejí výš nad obzor a také pozorovali, že při zatmění Měsíce Země vrhá vždy kruhový stín. Velikost Země poprvé spočítal Eratosthenés z Kyrény podle rozdílu v délce poledního stínu mezi Asuánem a Alexandrií. Kulatost Země (stejně jako jiných planet, Slunce i Měsíce) je dána vlastnostmi gravitační síly, která působí centrálně kolem těžiště a má sférickou symetrii. Tvar dokonalé koule je však narušen. Lepším přiblížením skutečnosti je rotační elipsoid s malou excentricitou. Vzdálenost pólů je přibližně o 43 km menší než střední rovníkový průměr.", "question": "Jaký je poloměr Země?", "answers": ["skoro 6,5 tisíce kilometrů"]}
{"title": "Božena Němcová", "context": "Ve Smetanových sadech byl roku 1961 vztyčen jako připomínka jejího pobytu pomník. 1838-1839 Josefov - hostinec Veselý, později vlastní dům. V Josefově se 6. srpna 1838 narodil syn Hynek (1838-1853). 1839 (září) - 1840: Litomyšl, Smetanovo nám. čp. 27 - v domě, který na tomto místě stával, se narodil 18. října 1839 syn Karel (1839-1901), pozdější zahradnický odborník a pedagog. Na fasádě byla u příležitosti 150. výročí narození umělkyně umístěna pamětní deska s bustou (1971, Ladislav Faltejsek) a textem Zde žila v letech 1839 až 1840 spisovatelka Božena Němcová 1820 1970. Toto období jejího života bylo klidné. Chodila na procházky do Nedošína a do okolí, seznámila se s Magdalenou Dobromilou Rettigovou. 1840-1842: Polná, Husovo nám. čp. 47 - přízemí v pravé části domu. Zde se 19. června 1841 narodila jediná dcera Theodora (1841-1920), která používala jméno Dora. Na domě byla 1. července 1934 odhalena bronzová pamětní deska (autor prof. Jaroslav Rérych) s textem: V tomto domě bydlela v květu mladosti své 1840 1842 Božena Němcová. Zde prostá knížka J. K. Tyla a styk s polenskými vlastenci získaly ji české literatuře. Slavnostního aktu se zúčastnila vnučka Boženy Němcové. rodina - 1841: Vídeň - úmrtí babičky Magdaleny Novotné 1/ 1842-1845: Na Poříčí Dům U Zeleného stromu čp. 1048/30 (na místě tehdejšího domu č. 1050) - malý byt na pavlači. Zde se narodil poslední syn Jaroslav (1842). 1845-1847: Domažlice, náměstí Míru 120 - rohový dům proti klášteru. Na fasádě je žulová pamětní deska z roku 1895 s bronzovým reliéfem (Čeněk Vosmík) a textem Zde žila a působila Božena Němcová, první spisovatelka česká, o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry sestře. 1895. V Domažlicích psala své první pohádky. 1846 (17.7.) - 1847: Františkovy Lázně. V létě 1846 se zde léčila 4 týdny. V ulici Boženy Němcové v parčíku je na kameni kovová pamětní deska s nápisem: V domě, který stál na tomto místě, bydlela jako vzácný host Božena Němcová v létech 1846-1847. Zde psala své Dopisy z Lázní Františkových. Podle ní bylo také nazváno Divadlo Boženy Němcové (ul. Ruská 102/16). 1847-1848: Všeruby (německy Neumark). Většina obyvatel zde byli Němci. Zde dopsala Karlu, kterou psala v Domažlicích. 1848 (červenec) - 1850 (únor): Nymburk, předměstský dům čp. 243 (byt v přízemí) na rohu Boleslavské třídy a Velkých Valů. Nebyla zde spokojená. Od roku 1920 stojí před domem její pomník, který nechal zbudovat ženský čtenářský spolek Lada. 1850: Liberec - 2 bydliště: a/ neznámé, vyhnal je požár. b/ Kristiánov, asi ulice Boženy Němcové nebo náměstí Českých bratří.", "question": "Kde se narodila Božena Němcová?", "answers": ["Vídeň"]}
{"title": "Hoboj", "context": "Hoboj (z francouzského hautbois – \"vysoké dřevo\") je dvojplátkový dechový nástroj laděný v C. Má široké uplatnění v klasické hudbě – je součástí symfonických i komorních orchestrů a mnoha dechových komorních souborů. == Popis a stavba == Na hoboj je obecně složitější vytvořit kvalitní tón než například na klarinet nebo příčnou flétnu. V porovnání s těmito nástroji má hoboj také pronikavější zvuk, protože jeho stavba zdůrazňuje sudé vyšší harmonické frekvence (klarinet oproti tomu má relativně silnější liché vyšší harmonické frekvence, jeho zvuk je proto jemnější). Pokud není v orchestru přítomen klavír nebo jiný klávesový nástroj, ostatní nástroje se ladí podle hoboje, protože jeho ladění je nejstálejší a nejodolnější vůči výkyvům teploty a vlhkosti vzduchu. Moderní hoboje se nejčastěji vyrábějí z grenadilly (typ afrického tropického dřeva), přičemž některé nástroje jsou tvořeny i z jiných druhů dřev, např. palisandru. Hoboj nemá hubičku jako klarinet nebo saxofon, místo ní má tzv. strojek. Tvoří jej dvojice úzkých plátků ze zdřevnatělé trstě rákosovité (Arundo donax), které jsou připevněny na kovové rource a narážejí o sebe volnými konci. Vespod je utěsněn korkem a nasazen na nástroj. Existují dva typy hobojů: německý a francouzský. Německý typ má kónicky vrtanou trubici (na rozdíl od francouzského, jehož trubice je vrtaná válcově). Francouzský typ má v porovnání s německým také menší menzuru, užší plátek a poněkud jinak položené dírky, proto zní ostřeji než německý. == Historie == Nástroje příbuzné dnešnímu hoboji se používaly již ve starém Egyptě a Přední Asii, odkud se dostaly do Řecka (aulos) a Říma (tibia).", "question": "Proč má hoboj pronikavý zvuk?", "answers": ["protože jeho stavba zdůrazňuje sudé vyšší harmonické frekvence"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Ve svých počátcích hrála kapela coververze známých rhythm and bluesových písní, například \"Louie, Louie\". Během vánočních prázdnin v roce 1964, či na začátku roku následujícího natočila skupina ve studiu první demo snímky, které byly vydány v roce 2015 pod názvem 1965: Their First Recordings. Bob Klose opustil kapelu na nátlak svého otce a učitelů v létě 1965 a věnoval se studiu. Po jeho odchodu se sestava ustálila v této podobě: Syd Barrett - kytara a zpěv Roger Waters - baskytara a vokály Rick Wright - klávesy a vokály Nick Mason - bicí Barrett začal psát vlastní písně ovlivněné americkým a britským psychedelickým rockem, ke kterým přidal vlastní, poněkud bizarní humor. Pink Floyd se brzy stali oblíbenou undergroundovou kapelou a hráli v různých klubech, jako byly UFO Club, Marquee Club nebo The Roundhouse. Koncem roku 1966 byla kapela pozvána, aby se hudebně podílela na filmu Tonite Let's All Make Love in London režiséra Petera Whiteheada. V lednu 1967 pro tento snímek Pink Floyd nahráli dvě skladby (\"Interstellar Overdrive\" a \"Nick's Boogie\"). Ačkoliv téměř nic nebylo z tohoto materiálu ve filmu použito, kompletní skladby se nakonec dočkaly vydání v roce 1995 pod názvem London '66-'67. Popularita skupiny rostla a proto čtyři členové společně se dvěma manažery, Peterem Jennerem a Andrewem Kingem, vytvořili v říjnu 1966 společnost Blackhill Enterprises. Na jaře 1967 ale podepsali nahrávací smlouvu s EMI. V březnu 1967 vydala skupina svůj první singl \"Arnold Layne\", v červnu téhož roku jej následoval singl \"See Emily Play\". \"Arnold Layne\" se dostal na 20. a \"See Emily Play\" dokonce na 6. místo britské hitparády, což zaručilo skupině její první televizní vystoupení v hudebním pořadu Top of the Pops v červenci 1967. Debutové album The Piper at the Gates of Dawn bylo vydáno v srpnu 1967 a mezi odbornou veřejností bylo přijato veskrze kladně. Tato deska je považována za jedno z nejlepších alb britského psychedelického rocku. Skladby na albu, z nichž drtivou většinu napsal Syd Barrett, obsahují poetické texty společně s rozmanitými hudebními motivy, od avantgardní volné formy v \"Interstellar Overdrive\" k hravým rytmům v písni \"The Scarecrow\", jež je inspirována venkovskou oblastí The Fens severně od Cambridge, odkud pochází Barrett a Waters (a rovněž i pozdější člen skupiny Gilmour).", "question": "Kdo režíroval film Tonite Let's All Make Love in London?", "answers": ["Petera Whiteheada"]}
{"title": "1Q84", "context": "1Q84 (japonsky: い, Hepburnův přepis: Ichi-kyū) je dvanáctý román japonského spisovatele Harukiho Murakamiho, původně vydaný v třísvazkové formě mezi lety 2009 a 2010. Román se stal bestsellerem, když k vyprodání prvních dvou knih došlo v den uvedení na trh. Do měsíce pak prodejnost dosáhla hranice jednoho milionu výtisků.Česky román vyšel ve dvou svazcích v nakladatelství Odeon, jako součást edice Světová knihovna. První dvě knihy byly vydány v roce 2012 a třetí pak roku 2013. Českého překladu se zhostil dvorní Murakamiho překladatel Tomáš Jurkovič. == Základní informace == === Název === Poté, co Murakami odhalil úvodní úryvek a název, pracoval na románu další čtyři roky. Název je v japonštině slovní hříčkou k výslovnosti roku 1984 a také odkazuje na dystopické dílo George Orwella 1984. Písmeno Q a japonské číslo 9 (standardně do latinky romanizované jako \"kyū\", ale na obalu japonského vydání knihy uvedeno písmeny \"kew\") jsou homofony, které se s oblibou využívají v japonských slovních hrách. Písmeno v názvu \"1Q84\" lze také interpretovat jako \"question\" (otázku) – svět, jenž přináší otázky. === Kulturní odkazy === Murakami, stejně jako v předchozích knihách, zahrnul do děje odkazy na skladatele, spisovatele a další umělce. Opakovaně se v textu objevila Sinfonietta Leoše Janáčka, dále pak Bachův cyklus Dobře temperovaný klavír, Dowlandova Lachrimae či skladba Antonia Vivaldiho.", "question": "Kdo přeložil do češtiny knihu 1Q84?", "answers": ["Tomáš Jurkovič"]}
{"title": "První světová válka", "context": "První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè.", "question": "Které kontinenty zasáhla první světová válka?", "answers": ["Evropu, Afriku a Asii"]}
{"title": "Megadeth", "context": "Megadeth je americká heavy metalová skupina, již založil roku 1983 kytarista a zpěvák Dave Mustaine a basový kytarista Dave Ellefson. Mustaine chtěl vytvořit rychlejší a lepší kapelu než Metallica, ze které byl vyhozen kvůli závažnému alkoholismu. V dokumentu Get Trashed James Hetfield však jako skutečný důvod uvádí vzájemnou nevraživost mezi Cliffem Burtonem a Davem Mustainem.[zdroj? ] Od vzniku kapely vyšlo patnáct studiových alb. Megadeth jsou označování za pionýry thrashmetalového hnutí, společně se zbytkem \"velké thrashové čtyřky\" - skupinami Metallica, Slayer a Anthrax. Megadeth je známý díky textům zabývajícím se politikou, válkou, závislostí, vztahy a náboženstvím. Sestava Megadeth se mnohokrát měnila, jediný Mustaine je členem kapely po celou její historii. Po nalezení stabilního obsazení v roce 1989 Megadeth nahráli zlatá a platinová alba, například Rust in Peace (1990) či na Grammy nominované multi-platinové Countdown to Extinction (1992). Kapela v roce 2002 ukončila činnost kvůli zranění ruky, které utrpěl Dave Mustaine. Po dvou letech úspěšné terapie Mustaine kapelu znovu oživil. Ještě téhož roku (2004) vyšlo The System Has Failed, v roce 2007 United Abominations. Roku 2009, už s novým kytaristou Chrisem Broderickem, vydala skupina album Endgame, o dva roky později Thirteen a za další dva roky pak Super Collider. Technickým vrcholem a zároveň všeobecně nejuzávanějším albem kapely je Rust in Peace z roku 1990.[zdroj? ] Poprvé se na něm objevil Mustaine bez drogové závislosti a talentovaný kytarový virtuos Marty Friedman, s nímž vytvořil Mustaine slavnou kytarovou dvojici. Friedman vydržel v kapele až do roku 2001. Roku 2014 ze skupiny odešli dva ze čtyř tehdejších členů, bubeník Shawn Drover a kytarista Chris Broderick. Megadeth mění sestavy poměrně často. Související informace naleznete také v článku Seznam členů Megadeth. Dave Mustaine - hlavní zpěv, kytara (1983–2002, 2004–současnost) Dave Ellefson - baskytara, doprovodné vokály (1983–2002, 2010–současnost) Kiko Loureiro - kytara, doprovodné vokály (2015-současnost) Dirk Verbeuren - bicí, perkuse (2016-současnost) Související informace naleznete také v článku Diskografie Megadeth. Killing Is My Business... And Business Is Good! (1985) Peace Sells... But Who's Buying? (1986) So Far, So Good... So What! (1988) Rust in Peace (1990) Countdown to Extinction (1992) Youthanasia (1994) Cryptic Writings (1997) Risk (1999) The World Needs a Hero (2001). The System Has Failed (2004) United Abominations (2007) Endgame (2009) Thirteen (2011) Super Collider (2013) Dystopia (2016) Obrázky, zvuky či videa k tématu Megadeth ve Wikimedia Commons Oficiální stránky kapely (v angličtině)", "question": "Kdo je hlavním zpěvákem a kytaristou kapely Megadeth?", "answers": ["Dave Mustaine"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "Tolkien byl jako otec nesmírně laskavý a chápavý, mezi projevy lásky, za něž se nikdy nestyděl, patří i pohádkové příběhy s ilustracemi, které pro děti vytvářel, například dobrodružství malého psíka Rovera, dobrodružství Toma Bombadila, historky o nezlomném darebákovi \"Lepiči plakátů\", vznešenější Sedlák Jiljí z Oujezda a především každoroční dopisy od vánočního dědečka. Po smrti své ženy Edith 29. listopadu 1971 se Tolkien odstěhoval zpět na Merton Street. 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria a Oxfordská univerzita mu udělila čestný doktorát z literatury. Dne 2. září 1973 John Ronald Reuel Tolkien ve věku 81 let zemřel. Na náhrobku v Oxfordu na hřbitově Wolvercote, kde je pochován on i jeho žena, jsou u jejich jmen vytesána i jména Berena a Lúthien. Tolkien rád vymýšlel fantastické příběhy pro pobavení svých dětí. Každé Vánoce pro ně psal dopisy typickým třaslavým písmem vánočního dědečka (Father Christmas, v překladu S. Pošustové \"Děda Mráz\") a vybudoval tak sérii krátkých příběhů – později sebranou a publikovanou jako Dopisy Dědy Mráze (The Father Christmas Letters). Tolkien nikdy neočekával, že jeho vymyšlené příběhy budou zajímat více než jen úzkou skupinu lidí. Na naléhání bývalého studenta publikoval knihu Hobit (The Hobbit, 1937), kterou původně napsal jen pro své děti. Ačkoliv byla určena dětem, kniha si získala také dospělé čtenáře a stala se natolik populární, že nakladatel, Allen & Unwin, požádal Tolkiena o pokračování. To ho podnítilo k vytvoření jeho nejznámějšího díla, kterým se stal výpravný román Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954–55). Vyšel ve třech svazcích, a proto bývá nepřesně označován jako trilogie – Tolkien chtěl Pána prstenů vydat jako jediný román, ale po válce bylo obtížné sehnat papír (kniha by měla přes tisíc stran), proto byl nucen přistoupit na návrh vydavatele vydat román postupně.", "question": "V kterém roce zemřel spisovatel John Ronald Reuel Tolkien?", "answers": ["1973"]}
{"title": "File Allocation Table", "context": "Kvůli jednoduchosti a rozšíření je velmi často používán na výměnných médiích, jako je disketa (zde se používá verze FAT12), USB flash disk nebo IOMEGA ZIP disk (pozor, na CD se nepoužívá). == Historie == Souborový systém FAT byl navržen a naprogramován Marcem McDonaldem v roce 1977 na základě série diskuzí s Billem Gatesem jako 8bitový pro předchůdce Standalone Disk BASIC-80. V srpnu 1980 Tim Paterson začlenil FAT do operačního systému 86-DOS (QDOS), přičemž rozšířil záznam ve FAT na 12 bitů a prodloužil názvy souborů z 6+3 na 8+3, čímž vznikl formát FAT12. Protože bylo pro adresy clusterů k dispozici 12 bitů, byl omezen počet clusterů na 4096, což omezovalo celkovou kapacitu na 16 MB. V roce 1981 se 86-DOS přerodil na MS-DOS a IBM PC DOS. === FAT16 === V roce 1983 Microsoft vydal další verzi s podporou podadresářů a používající 16 bitů na adresaci clusteru. Cluster mohl být tvořen jedním nebo více sektory (pouze mocniny dvou), maximálně ovšem 64 (velikost 32 KB). Při jednosektorovém clusteru tak byla maximální možná velikost logického disku 32 MB, při maximálním 2 GB (Dodatečné rozšíření u Windows NT/2000/XP a EDR-DOSu: 64 KB velikost clusteru, logického disku až 4 GB). Tato verze se obvykle nazývá FAT16 s tím, že verzi s 12 bity (ovšem s doplněnou podporou podadresářů) se říká FAT12. === VFAT === V roce 1995 vyšlo s Windows 95 další rozšíření pro FAT12 a FAT16, nazývané VFAT. Novinkou byla podpora dlouhých jmen souborů (delších než původních 8 znaků jména a 3 znaky přípony). Požadovaného efektu bylo dosaženo tak, že každý soubor s dlouhým názvem obsahuje v seznamu adresářových položek (v seznamu souborů v adresáři) více záznamů umístěných bezprostředně za sebou, přičemž až poslední záznam je standardním záznamem typu FAT. Předchozí záznamy mají příznaky souboru nastavené tak, aby byly staršími operačními systémy ignorovány (proto tyto zobrazují (většinou) pouze krátký název souboru 8+3 uložený v posledním záznamu). === FAT32 === V roce 1997 vyšla verze nazývaná FAT32. Přináší 32bitové adresy clusterů, kde číslo alokační jednotky využívá 28 bitů. Tím se zvyšuje limit velikosti diskového oddílu na 8 TiB pro 32 kiB cluster (228×32 kiB) a velikost souborů na 4 GB (přesně 232−1 bajtů), takže není vhodný pro ukládání velkých souborů, jako jsou obrazy DVD, velké soubory s videem a podobně. Limitem jsou však i další omezení, která je nutno vzít v úvahu.", "question": "Jakou zkratkou se označuje File Allocation Table?", "answers": ["FAT"]}
{"title": "Alternativa pro Českou republiku 2017", "context": "KDU-ČSL a nezávislí (12, z toho 7 KDU-ČSL a 5 bezpartijní – 4 za KDU-ČSL, 1 za NK) PROREGION (9 z toho 2 ČSSD, 1 ANO a 6 bezpartijních, 4 za ANO, 1 za ČSSD a 1 za „OSN“) SEN 21 a Piráti (7 z toho 1 SEN 21, 1 Zelení, 1 HPP11, 1 Česká pirátská strana a 3 bezpartijní; 1 za SEN 21, 1 za Piráty a 1 za HDK) nezařazení (3 z toho 1 S.cz a 2 bezpartijní – 1 nezávislí a 1 za Svobodní) Evropský parlament (21)(2019) ANO (6) v RE ODS (4) v ECR Piráti (3) v Greens/EFA TOP 09 (2) a STAN (1) v EPP SPD (2) v ID KDU-ČSL (2) v EPP KSČM (1) v GUE-NGL Neparlamentní Alternativa ANK 2020 APAČI 2017 ČP EU TROLL DSSS DV 2016 HLAS IO JsmePRO! M NBPLK Nezávislí NeKa ODA HPP PV PZS Rozumní SNK ED SNK1 SPOLEHNUTÍ Starostové a osobnosti pro Moravu Strana Práv Občanů Strana soukromníků České republiky T2020 UFO USZ", "question": "Jaká je zkratka pro hnutí Alternativa pro Českou republiku 2017?", "answers": ["APAČI 2017"]}
{"title": "Terbium", "context": "Terbium (chemická značka Tb, latinsky Terbium) je měkký stříbřitě bílý, vnitřně přechodný kovový prvek, devátý člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě speciálních slitin pro elektroniku a barevných luminoforů pro televizní obrazovky. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Terbium je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je terbium méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů. Na suchém vzduchu je prakticky stálé, ve vlhkém prostředí se pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. S vodou reaguje terbium velmi pozvolna za vzniku plynného vodíku, ale snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Tb+3, soli Tb+4 jsou nestálé a existují jen za extrémních podmínek. Soli Tb+3 vykazují vlastnosti podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů.", "question": "Jaká je barva terbia?", "answers": ["stříbřitě bílý"]}
{"title": "Artpop", "context": "V srpnu 2012 pak zveřejnila název nadcházejícího alba. Spolu s ním vyšla i speciální aplikace pro chytré telefony. Podle magazínu Billboard bude ARTPOP druhým nejočekávanějším albem roku, a to za nahrávku Britney Spears. V květnu roku 2014 vyjede umělkyně na koncertní turné \"artRAVE The ARTPOP Ball\", které propaguje toto album. == O albu == V září 2011 Gaga oznámila, že začala promýšlet své čtvrté studiové album a začíná se připravovat na Born This Way Ball Tour. Později toho roku zveřejnila, že začíná psát a nahrávat nové album, a že už má pro něj děj a název. Na otázku jak bude album znít a z čeho se bude skládat odpověděl její producent Fernando Garibay: \"Je mi trochu úzko o tom mluvit právě tady a teď. Snažím se vždycky překonat naše písně a nás samotné. Jsou to vždycky neuvěřitelné písně, ale je tak mladá a má velký prostor pro růst. Je perfektní platforma k vyjadřování mě samotného. Můžete sní dělat věci, které s ostatními ne. Je to úžasné.\"V interview pro MTV se nechal DJ White Shadow slyšet, že bude součásti produkce alba: \"Myslím, že jejím hlavním cílem teď bude soustředit se na tourné a psaní nových písní.", "question": "Co udělala Gaga v září 2011?", "answers": ["oznámila, že začala promýšlet své čtvrté studiové album a začíná se připravovat na Born This Way Ball Tour"]}
{"title": "Singapur", "context": "Přístav je velice strategické místo a Britové zde udržovali početnou vojenskou posádku. I přesto byl přístav dobyt během druhé světové války Japonci. Na konci války s blížící se porážkou Japonska získali přístav opět Britové. Singapur byl přijat do Malajské federace roku 1963, ale roku 1965 z ní byl kvůli závažným neshodám vyloučen a zůstal dodnes nezávislou republikou. Hlavou státu je prezident a zákonodárná moc je v rukou parlamentu, který má 81 členů. Singapur leží na ostrově, který je oddělen od malajského poloostrova úzkým Johorským průlivem. Ostrov je mírně zvlněný a má uprostřed kopec Bukit Timah, dosahující výšky 163,63 m n. m. Ostrovy jsou rozšiřovány tím, že je okolní moře zasypáváno pískem. Od roku 1965 do roku 2015 se zvětšila rozloha Singapuru z 580 km2 na 710 km2, do roku 2030 je plánováno zvětšení o dalších 55 km2. Klima je po celý rok velmi teplé a ve spojení s vysokou vlhkostí nepříjemné. Monzuny přinášejí velké množství srážek. Toto podnebí je vhodné pro pěstování některých druhů rostliny durian.", "question": "Ve kterém roce byl Singapur přijat do Malajské federace?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Nine", "context": "Nine (v anglickém originále Nine) je americko-italský filmový muzikál z roku 2009. Režisérem filmu je Rob Marshall. Hlavní role ve filmu ztvárnili Daniel Day-Lewis, Marion Cotillard, Penélope Cruz, Nicole Kidman a Judi Dench. == Ocenění == Film byl nominován na 4 Oscary (nejlepší herečka ve vedlejší roli, nejlepší kostýmy, nejlepší hudba a nejlepší výprava). Nominován byl také na 5 Zlatých globů, 1 cenu BAFTA a 2 ceny SAG Award. Získal také dalších 8 ocenění a 48 nominací. == Obsazení == == Reakce == aktuální k 12. červenec 2018 csfd.cz: imdb.com: fdb.com: == Externí odkazy == Nine v Česko-Slovenské filmové databázi Nine v Internet Movie Database (anglicky) Nine ve Filmové databázi", "question": "Kdo režíroval muzikál Nine z roku 2009?", "answers": ["Rob Marshall"]}
{"title": "Dytík úhorní", "context": "Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) je středně velkým druhem bahňáka z čeledi dytíkovitých (Burhinidae). == Popis == Velikosti racka (délka těla 38–45 cm, rozpětí křídel 76–88 cm), velmi nenápadně zbarvený, takže snadno uniká pozornosti. Pouze na křídle má kontrastní černé a bílé proužky. Nejvýraznější jsou jeho velké žluté oči a žlutý zobák s černou špičkou. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci postrádají výrazné kontrastní zbarvení na křídlech. == Rozšíření == Hnízdí v Evropě, severní Africe a na rozsáhlém území Asie. Částečně tažný, se zimovišti v jihozápadní Evropě a Africe.Hnízdí v otevřené krajině (vřesoviště, okraje stepí, vyschlé bahno atd.). Dříve hnízdil také na území České republiky, především ve středních Čechách a na jižní Moravě, od roku 1995 nebylo hnízdění prokázáno. Zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh. == Ekologie == Nejaktivnější je v noci. Živí se hlavně bezobratlými (hmyzem, žížalami), ale občas loví i malé savce nebo ptáky. Hnízdo je důlek v holé zemi, snůška čítá 2 53,7 × 38,6 mm velká vejce. == Chov v zoo == Dytík úhorní je chován ve 38 evropských zoo (stav podzim 2018). Nejvíce je přitom zastoupen v zoo Německa a Spojeného království. V Česku je chován v pěti zoologických zahradách: Zoo Dvůr Králové Zoo Hluboká Zoopark Chomutov Zoo Plzeň Zoo Praha === Chov v Zoo Praha === První dytík úhorní se do Zoo Praha dostal snad již ve 30. letech 20. století. Údaje však nejsou zcela přesné a kompletní. Počátky současného chovu se datují do roku 2003. O pět let později se podařil první úspěšný odchov. Ke konci roku 2017 byly chovány dva páry. V roce 2018 se podařilo odchovat samici, a tak ke konci roku 2018 bylo chováno 5 jedinců. V květnu 2019 se vylíhlo další mládě. == Reference == == Související články == Seznam ptáků v Česku == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu dytík úhorní ve Wikimedia Commons Galerie dytík úhorní ve Wikimedia Commons Taxon Burhinus oedicnemus ve Wikidruzích", "question": "Co má Dytík úhorní na zobáku?", "answers": ["černou špičkou"]}
{"title": "Křivoklát", "context": "Dalších deset vůdců povstání bylo popraveno na místě dnešního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Poděbradech. Jan Augusta (1500-1572), biskup Jednoty bratrské, na hradě byl vězněn dlouhých šestnáct let (1547-1563). Hlídalo ho dvacet strážných z Německa, aby se s nimi nemohl domlouvat. Pokusil se uprchnout, byl přistižen a mučen. Jakub Bílek (1516-1581), bratrský kněz a sekretář Jana Augusty, vylíčil Augustovy útrapy, vězněn třináct let. Edward Kelley (1555-1597), anglický alchymista, který císaři Rudolfu II. sliboval elixír života a proměnu obyčejného kovu ve zlato. Když zabil jednoho z dvořanů, došla Rudolfovi trpělivost a byl zde uvězněn. 1109-1110 zmínka o lovecké stanici v Kosmově kronice 1319-1323 nucený pobyt pozdějšího císaře Karla IV. 1333 Blanka z Valois zde porodila dceru Markétu 1380 Václav IV.. přijal na hradě delegaci anglického krále Richarda II. 1422 požár 1597 požár 1643 požár 1655 (1658) zastaven Schwarzenbergům 1685 prodán Valdštejnům 1733 sňatkem přešel na Fürstenbergy 1826 požár 1929 Maxmilián Egon II. prodal hrad státu Hrad stojí na nepravé ostrožně tvořené starohorními drobami a jílovitými břidlicemi, které byly použity jako stavební materiál. Strmé svahy ostrožny obtéká ze tří stran Rakovnický potok a snadný přístup zůstává pouze na východní straně.", "question": "Kdy byl Křivoklát poprvé poškozen požárem?", "answers": ["1422"]}
{"title": "Thorium", "context": "220Th9,7 μ (100,00 %) / ε (2×10−7 %)216Ra / 220Ac 221Th1,68 msα217Ra 222Th2,8 msα218Ra 223Th0,60 sα219Ra 224Th1,04 sα220Ra 225Th8,75 minα (90 %)/ ε (10 %)221Ra / 225Ac 226Th30,57 minα222Ra 227Th18,697 dα223Ra 228Th1,912 5 rα (100 %)/ 20O (10−11 %)224Ra / 208Pb 229Th7 932 rα225Ra 230Th75 400 rα (100 %)/ 24Ne (6×10−11 %) / SF (≤4×10−12 %)226Ra / 206Hg / různé 231Th25,52 hβ− (100 %)/ α (4×10−11 %)231Pa / 227Ra 232Th1,40×1010 rα (100 %) / SF (1,1×10−9 %)228Ra / různé 233Th21,83 minβ−233Pa 234Th24,10 dβ−234Pa 235Th7,1 minβ−235Pa 236Th37,3 minβ−236Pa 237Th4,7 minβ−237Pa 238Th9,4 minβ−238Pa 239Th ? β−239Pa [1] Využití Jaderná energetika Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo ThF4. V současné době nachází thorium hlavní využití v jaderné energetice jako potenciální zdroj štěpného materiálu. Samotná atomová jádra 232Th jsou pouze α a nemůže u nich proběhnout spontánní štěpení. Záchytem neutronu se však mohou měnit na uran 233U, který je vynikajícím jaderným palivem a silným zdrojem neutronů. Vzhledem k tomu, že thorium se v přírodě vyskytuje přibližně třikrát častěji než uran, je pochopitelné, že myšlenka na jeho energetické využití je značně lákavá.", "question": "Jakou chemickou značku má thorium?", "answers": ["Th"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "] bylo vydáno právě v tomto roce. Dark Angel vydali své podceňované album Darkness Descends, jedno z nejtvrdších a nejrychlejších thrash-metalových alb všech dob. Slayer přišli s dnes už klasickým Reign in Blood a němečtí thrasheři Kreator vydali brutální výtvor Pleasure to Kill, čímž ovlivnili death metal. Megadeth vydali desku Peace Sells... But Who's Buying? , Metallica své legendární album Master of Puppets a Nuclear Assault přišli s hardcore punkem ovlivněným thrashovým opusem Game Over. Roku 1987 skupina Anthrax vydala své nejúspěšnější album Among the Living, kterým se jim znova otevřela thrashová scéna. Jejich skladby byly trochu melodičtější, než to bylo v té době v thrashi běžné, a to hlavně zásluhou chytlavých riffů a melodičtějším, ne tolik \"štěkaným\" zpěvem. Také jejich pojetí textů se lišilo od jiných thrashových kapel té doby. Jiné skupiny braly texty vážněji, zatímco texty Anthrax hraničily s parodií (především ve skladbách: N.F.L., I Am the Law, A Skeleton In the Closet - všechny z alba Among the Living). Jejich texty ještě doplňovaly humorná vystoupení na pódiích. V roce 1987 vydali svůj debut američtí thrasheři Testament, The Legacy. Testament všeobecně kladli důraz na progresivnější prvky thrash metalu, jejich skladby byly oproti konkurenci melodičtější. Texty se zaobíraly především okultní a satanistickou tematikou, což bezpochyby ovlivnilo textovou stránku death metalu. V polovině 80. let se thrash metal začal dělit na vícero stylů a měl vliv na množství skupin, např. Death a Possessed. Possessed patří mezi první death-metalové kapely; roku 1984 vydali svoje první demo v thrash-metalovém stylu, ale s výrazně temnějším zvukem. Takovýto temný thrash se začal nazývat death metal. V roce 1988 Suicidal Tendencies, kteří byli předtím poctivou hardcore kapelou, vydali své první album u velké společnosti - How Will I Laugh Tomorrow If I Can't Even Smile Today? Album mělo thrashové kytarové riffy a zvuk byl celkově \"metalový\", s komplikovanější strukturou skladeb než na předcházejících albech a vzhledem ke kořenům kapely v hardcore byly skladby melodické a měly chytlavé refrény. Okolo roku 1988 už byl thrash nasycený novými kapelami, ale klasické počiny se nepřestávaly nahrávat. Třetí album Sepultury, Beneath the Remains (1989) kapele přinesl pozornost mainstreamového publika.", "question": "Na kterou skupinu měl trash metal vliv?", "answers": ["Death a Possessed"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Pes domácí (Canis lupus f. familiaris) je největší domestikovaná šelma a nejstarší domestikované zvíře vůbec, provázející člověka minimálně 14 tisíc let. Obecně se předpokládá, že se jedná o zdomácnělého a umělým výběrem změněného vlka obecného. Celosvětová populace psů je odhadována na 500 miliónů, přičemž toulavých a opuštěných psů je minimálně 370 miliónů, nezisková organizace 600million odhaduje počet jen toulavých psů na světě právě na 600 miliónů zvířat. Úloha psa v lidské společnosti byla vždy rozmanitá, člověku je pomocníkem při lovu nebo při přehánění stád, zaujímá funkci strážce majetku, svého majitele a dalších domácích zvířat, používá se k přepravě nákladů, jako tažný nebo saňový pes, může být cvičen pro použití v ozbrojených složkách či k asistenci hendikepovaným osobám. Zvláště v západní kultuře je nezastupitelná jeho funkce jako společníka člověka. Ve východní a jihovýchodní Asii a tradičně i v Evropě sloužil pes i jako potravinové zvíře, viz psí maso. Pes je také důležitým laboratorním zvířetem[zdroj? ]. V zemích třetího světa žijí v okolí domorodých vesnic psi obecně nazývaní páriové jen ve volném vztahu s lidmi. Pes dingo je zdivočelý domestikovaný pes, avšak v současné době je možné najít i jejich chovatele, kteří je chovají a označují jako obyčejné psy. Obecně za to ale bývají spíše kritizování. Zdivočelí a toulaví psi jsou hygienickým problémem mnoha velkých měst[zdroj? ], v přírodě je zdivočelý pes považovaný za škodnou, která ohrožuje divoká zvířata a dobytek. Tito psi jsou též rezervoárem vztekliny a v 99 % případů vztekliny u člověka nákaza pochází právě od toulavých psů. V Česku jsou chovány přibližně 1 až 2 miliony psů. To je na obyvatele nejvíce v Evropě. Chov psů je na celostátní úrovni upravován zákonem na ochranu zvířat proti týrání, veterinárním a mysliveckým zákonem.", "question": "Kolik je ve světě toulavých a opuštěných psů?", "answers": ["minimálně 370 miliónů"]}
{"title": "Steven Wayne Lindsey", "context": "24. srpna 1960 (60 let) Místo narození Arcadia, Kalifornie Předchozízaměstnání pilot Hodnost podplukovník Čas ve vesmíru 62 dní, 22 hodin a 33 minut Kosmonaut od 1994 Mise STS-87, STS-95, STS-104, STS-121, STS-133 Znaky misí Kosmonaut do 2011 Některá data mohou pocházet z datové položky. Steven Wayne Lindsey (*24. srpna 1960 v Arcadii, stát Kalifornie) je americký pilot, důstojník a kosmonaut. Ve vesmíru byl pětkrát. Život Studium a zaměstnání Absolvoval střední školu Temple City High School v městě Temple City (v Kalifornii), po jejím ukončení v roce 1978 pokračoval ve studiu na armádní letecké akademii USAF Academy. Ukončil jej v roce 1982. Později si doplnil vzdělání na USAF Institute of Technology. Vojenským pilotem byl v letech 1982 až 1994. V roce 1995 se zapojil do výcviku budoucích kosmonautů v Houstonu, o rok později byl členem tamní jednotky kosmonautů v NASA. Zůstal zde do roku 2011. Oženil se, jeho manželkou se stala Diane Renee rozená Trujilo. Mají spolu tři děti, Jessicu, Jasona a Jill. Lety do vesmíru Na oběžnou dráhu se v raketoplánu dostal pětkrát, pracoval na orbitální stanici ISS a strávil ve vesmíru 62 dní, 22 hodin a 33 minut. Byl 365 člověkem ve vesmíru. STS-87 Columbia (19. listopadu 1997 – 5. prosince 1997), pilot STS-95 Discovery (29. říjen 1998 – 7. listopad 1998), pilot STS-104 Atlantis (12. července 2001 - 25. července 2001), velitel STS-121 Discovery (4. července 2006 – 17. července 1998), velitel STS-133 Discovery (24. února 2011 – 9. března 1998), velitel Odkazy Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Steven Wayne Lindsey na Wikimedia Commons Na webu Space Na webu MEK-Kosmo mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Kosmonautika", "question": "Kolikrát byl Steven Wayne Lindsey ve vesmíru?", "answers": ["pětkrát"]}
{"title": "Oxfordská univerzita", "context": "Oxfordská univerzita (anglicky University of Oxford, často také Oxford University, latinsky Universitas Oxoniensis) je nejstarší univerzita v anglicky mluvící části světa a jedna z nejstarších na světě. Sídlí v anglickém městě Oxford, je považována za jednu z nejprestižnějších univerzit ve Spojeném království a v žebříčcích nejlepších vysokých škol na světě pravidelně zaujímá místa v první desítce. Její tradiční barvou je tmavě modrá. Univerzita funguje na bázi federativního zřízení, tvoří ji 38 autonomních kolejí, 6 permanent halls of residence a řada fakult. V čele instituce stojí kancléř a vicekancléř. Vzhledem k tomu, že kancléř je spíše symbolická funkce, do níž jsou doživotně voleny významné osobnosti, samotné vedení univerzity fakticky připadá na vicekancléře. Součástí Oxfordské univerzity je také několik muzeí a knihoven, které patří k nejstarším v Anglii. Počátky univerzity spadají do konce 11. století, přesný rok založení však není jednoznačně znám. První doložené záznamy o probíhající výuce jsou z roku 1096. K výraznému nárůstu počtu studentů došlo, když král Jindřich II. zakázal v roce 1167 Angličanům studovat na univerzitě v Paříži. Od roku 1201 stál v čele univerzity magister scolarum Oxonie.", "question": "Jaká je tradiční barva Oxfordské univerzity?", "answers": ["tmavě modrá"]}
{"title": "Psychologie", "context": "Cílem psychologie je také získané poznatky využít ke zvýšení lidské spokojenosti a zdraví, prostřednictvím psychoterapie jich lze navíc využít i k léčebným účelům. Člověk, zabývající se psychologií výzkumně i prakticky, bývá označován jako psycholog, člověk provádějící psychoterapii je psychoterapeut (v běžné řeči bývají tyto pojmy směšovány). Psychologové se snaží porozumět roli kognitivních funkcí v individuálním i sociálním chování včetně porozumění fyziologickým a neurobiologickým procesům podmiňujícím konkrétní funkce. Psychologové objevili a vysvětlili řadu klíčových pojmů a konceptů, jako například percepce, kognice, pozornost, emoce, motivace, osobnost, interpersonální vztahy či podvědomí. K jejich získávání jsou vyvíjeny empirické metody výzkumu pro objevování a vysvětlování příčinných i korelačních vztahů mezi proměnnými, i k jejich prostému popisu a interpretaci. Psychologie se řadí mezi sociální vědy, svým rozsahem se však pohybuje na plynulém rozmezí a zahrnuje výzkum z věd přírodních (týkající se např. zákonů lidského vnímání a percepce), sociálních i humanitních věd až po filozofii. Psychologické poznatky jsou používány ke zlepšení kvality života lidí – výzkumná zjištění ovlivňovala vznik zákonů regulujících trest smrti, náhled na homosexualitu či podmínky, za nichž je člověk trestně zodpovědný. Ačkoliv většina psychologů pracuje v psychodiagnostických oborech, zabývá se léčením mentálních poruch a jiných potíží formou psychoterapie či poradenství, anebo používá aplikované psychologické poznatky například v personalistice nebo marketingu, část psychologů se dále zabývá výzkumem na univerzitách i v soukromých společnostech.", "question": "Řadí se psychologie mezi sociální vědy?", "answers": ["Psychologie se řadí mezi sociální vědy, svým rozsahem se však pohybuje na plynulém rozmezí a zahrnuje výzkum z věd přírodních (týkající se např. zákonů lidského vnímání a percepce), sociálních i humanitních věd až po filozofii."]}
{"title": "Jeskyně", "context": "Jeskyně je podzemní dutina vytvořená přirozenou cestou. Vzniká většinou vymíláním nebo vymýváním horniny, obvykle vápence, podzemními prameny. Existují ale také jeskyně v jiných horninách vzniklé jinými způsoby. Průzkumem a mapováním jeskyň se zabývá speleologie. Jeskyně jsou ve většině případů vyzdobeny následným srážením vápence z vody, kdy vznikají sekundární krasové jevy jako například krápníky, závoje atd. == Typy jeskyní == Ledové jeskyně – jsou jeskyně, ve kterých je výzdoba tvořena zmrzlým ledem. Klasické krápníky jsou vlivem panujících nízkých teplot potlačeny a jsou nahrazeny ledovými krápníky a ledovými plochami. Podmořské jeskyně – jsou jeskyně, které vznikají chemickým rozpouštěním slané vody. Jeskyně jsou většinou zcela zaplaveny a tak u nich nedochází k tvorbě sekundárních útvarů. Podzemní jeskyně – jsou krasové jeskyně s typickou krasovou výzdobou značného rozsahu. Vznikají převážně ve vápencových oblastech, ale také v solném krasu, dolomitech atd. Kaverny Pseudokras – vzniká sopečnou činností, jedná se o jeskyně vzniklé lávovým překryvem == Vznik jeskyně == Jeskyně zpravidla vzniká v krasových oblastech, kde dochází k chemické reakci vody s horninou, která má rozpouštěcí schopností. Voda, která se dostává na zem většinou v podobě srážek se začíná vsakovat do podloží. Vzhledem k tomu, že skalní bloky nejsou jednolité, ale jsou protkány prasklinami či puklinami, dochází k vsaku vody po těchto přirozených drahách. Voda rozpouští okolní horninu, čímž dochází ke zvětšování těchto prasklinek na pukliny. V delším časovém horizontu dochází ke vzniku mohutných podzemních prostor – jeskyní. Vlivem narušení podloží vlivem jeskyně se stává, že se může zřítit část jeskynního stropu, čímž vznikne propast, která se stane přirozeným vstupem do jeskyně.", "question": "Jak se nazývá obor, který se zabývá průzkumem a mapováním jeskyň?", "answers": ["speleologie"]}
{"title": "Housle", "context": "Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: g, d1, a1, e2. Mají hlubokou tradici v evropské klasické hudbě, většina skladatelů jim věnovala důležitou část svého díla. Jsou nejmenší z rodiny houslových nástrojů, mezi které se řadí ještě viola a violoncello. Příbuzný smyčcový nástroj – kontrabas, však svou stavbou patří do violové rodiny (stejně jako např. renesanční a barokní nástroj viola da gamba). Hlavní část houslí tvoří ozvučná skříň, na kterou je připevněn krk zakončený šnekem a nesoucí černý hmatník. Struny jsou ve spodní části houslí upevněny pomocí struníku, vedeny přes kobylku, nad hmatníkem a upevněny v količníku, kde se napínají kolíčky. Ozvučnou skříň neboli ozvučnici tvoří dvě mírně prohnuté desky, u krajů spojené s luby. V horní desce jsou vyřezané dva otvory ve tvaru písmene f (tzv. efa), které umožňují lepší výstup zvuku z vnitřku houslí a ovlivňují tvar ohybu víka. Horní deska se nejčastěji vyrábí ze smrkového dřeva s hustými letokruhy, spodní deska a luby bývají javorové. Okraje desek jsou lemovány ozdobným vykládáním (tzv. výložkami), které kromě estetické funkce částečně chrání dřevěné desky před naštípnutím. U laciných modelů jsou výložky jen naznačené barvou. Ze spodní strany víka, pod strunou G, je většinou (ale na rozdíl od violy ne vždy) připevněna dřevěná lišta jmenující se basový trámec, která pomáhá přenášet nízké frekvence na svrchní desku. Duše naopak přenáší vysoké frekvence ze svrchní desky na spodní. Je vložena mezi obě desky v místě pod strunou E. I nepatrná odchylka v jejím umístění má za následek výraznou změnu barvy a intenzity tónu houslí. Duše také brání prohnutí obou desek do vnitřku houslí. Na levé straně víka je připevněn podbradek pro větší komfort při hraní. Většina houslistů ještě používá tzv. pavouk, což je opěrka, která se nasazuje na spodní část houslí tak, aby netlačily na klíční kost. Související informace naleznete také v článku Krk (hudba).", "question": "Co jsou to housle?", "answers": ["strunný smyčcový nástroj"]}
{"title": "Chicago", "context": "Chicago je třetí nejlidnatější město Spojených států amerických, více obyvatel mají pouze New York a Los Angeles. Metropolitní oblast Chicaga má takřka 10 milionů obyvatel. Město se nachází ve státě Illinois při pobřeží Michiganského jezera. Z politických důvodů[zdroj? ] má město přezdívku Windy City (Větrné město). V porovnání s New Yorkem nebo Los Angeles je Chicago mnohem čistší a zelenější. Díky velkému množství parků se městu přezdívá City in a Garden (Město v zahradě), což je i městské motto. Nejvyššími budovami jsou Willis Tower (443 m, 2. nejvyšší budova USA a 4. nejvyšší na světě), Trump International Hotel and Tower (423 m), Aon Center (347 m) a John Hancock Center (344 m). V roce 1673 si dva francouzští cestovatelé Louis Jolliet a Jacques Marquette zřídili dočasnou základnu na močálovitém břehu Michiganského jezera. Místo bylo velmi nehostinné, ale i přesto tudy procházeli obchodníci a lovci kožešin. Roku 1770 si v bažině postavil srub Haiťan Jean-Baptiste Point du Sable a založil stálou obchodní stanici. Stanice měla obrovský význam, protože se hranice Spojených států posunovala směrem na západ a farmáři, kteří se usazovali na původně indiánském území, potřebovali své produkty dostat na východ. V roce 1803 zde americká armáda postavila pevnost Fort Dearborn.", "question": "Přibližně kolik miliónů obyvatel má Chicago?", "answers": ["10"]}
{"title": "Sociálnědemokratická strana Německa", "context": "Strana za datum svého založení považuje 23. květen 1863, kdy byl v Eisenachu založen Ferdinandem Lassallem liberálnědemokratický Sněm německých dělnických spolků. V roce 1869 pak byl Augustem Bebelem přetvořen na Sociálnědemokratickou dělnickou stranu. Tzv. protisocialistickými zákony Otto von Bismarcka z roku 1878 byly socialisté zakázáni, především kvůli jejich prorevolučním a protimonarchistickým názorům. V roce 1890 byla však strana opět povolena a změnila své jméno na SPD. V reakci na vyloučení z politického spektra byl nový Erfurtský program SPD z roku 1891 mnohem radikálnější než původní Gothajský program z roku 1875. Na přelomu století v SPD zuřil ideový boj mezi orthodoxním marxismem (Karl Kautsky a Rosa Luxemburgová) a revizionismem (Eduard Bernstein, Friedrich Ebert a Philipp Scheidemann). V roce 1903 byli sice revizionisté poraženi, ale jejich pozice stále sílila. Síla socialistů postupně narůstala a v roce 1912 se stali nejsilnější stranou v parlamentu. Přesto však neměli žádný podíl na vládě. Jako jedna z nejsilnějších stran musela SPD převzít díl odpovědnosti za financování válečného úsilí Německa. To se stalo novým dělicím kritériem, když i někteří bývalí revizionisté (Bernstein) byli pacifisty. To vedlo k rozkolu v SPD, v jehož důsledku 4. dubna 1917 založila skupina vyloučených členů Nezávislou sociálně demokratickou stranu Německa (Unabhängige Sozialdemokratische Partei Deutschlands, USPD), jejíž předsedou se stal Hugo Hasse. August Bebel (1863) Ferdinand Lassalle (1860) Spolkový kancléř Willy Brandt po svém odstoupení (1980) Současný spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier Výmarská republika (1919–1933) Po vzniku republiky se radikálnější část nezávislých sociálních demokratů oddělila od USPD a založila Komunistickou stranu Německa (Kommunistische Partei Deutschlands, KPD), která se později stala největším protivníkem sociálních demokratů. Během let 1919–1920 však zůstala hlavním oponentem SPD stále významnější USPD, která získala na úkor SPD 750 000 členů a srovnatelný volební výsledek. Během roku 1920 proběhla v USPD debata o vztahu ke Kominterně. V důsledku toho se od USPD oddělilo levé křídlo vedené Ernstem Thälmannem, které se sloučilo s KPD, a vznikla tak Sjednocená komunistická strana Německa (Vereinigte Kommunistische Partei Deutschlands, VKPD), z níž se později stala masová KPD. Většina ze zbývajících členů USPD se 24. září 1922 sloučila s SPD, dali tak vzniknout VSPD (Vereinigte Sozialdemokratische Partei Deutschlands, Sjednocená sociálnědemokratická strana Německa). Zatímco SPD byla součástí tzv. výmarské koalice podporující republikánské zřízení, komunisté se stavěli proti novému režimu. Nacistické období (1933–1945) Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byla strana v dubnu 1933 rozpuštěna.", "question": "Jakou zkratku má Sociálnědemokratická strana Německa?", "answers": ["SPD"]}
{"title": "Herbert Spencer", "context": "Herbert Spencer (27. dubna 1820 – 8. prosince 1903) byl klasický britský sociolog a filozof. Patří mezi zastánce tzv. \"organicistického proudu\" v sociologii, jenž se vyznačuje důrazem na podobnost rysů lidské společnosti a biologického organismu. Mnoho z jeho myšlenek vstoupilo do všeobecného povědomí, jen málo lidí však dnes tuší, kdo je jejich původním autorem. Herbert Spencer se narodil 27. dubna 1820 v britském městě Derby do rodiny učitele. Školu však pro své chatrné zdraví nikdy nenavštěvoval a jeho vzdělávání se věnoval zprvu jeho otec, následně strýc. Ani v dospělosti Spencer nikdy nenavštěvoval univerzitu a byl typickým samoukem. Ve čtyřicátých letech začal pracovat jako publicista, roku 1848 se stal zástupcem vydavatele časopisu Economist, kde působil až do roku 1852. V Londýně se seznámil s mnoha osobnostmi tehdejší britské vědecké elity a napsal zde též svou první práci \"Social Statics\" (1850). V roce 1853 zemřel Spencerův strýc a odkázal svému synovci značné dědictví, které mu umožnilo zanechat publicistické činnosti a stát se soukromým učencem. Druhá Spencerova kniha \"The Principles of Psychology\" však nebyla přijata zdaleka tak vřele jako jeho prvotina. Na počátku šedesátých let Spencer zahájil snahu o vytvoření univerzálního filozofického systému, schopného zajistit společný teoretický základ lidského vědění. V rámci tohoto projektu publikoval řadu knih, jimiž se snažil pokrýt široké spektrum vědeckého poznání: First Principles (1862) Principles of Biology (1864-1867) Principles of Sociology (1876-1896). Principles of Ethics (1879-1893) Jako vědec začal být Spencer uznáván až během 70. let 19. století, ale přestože jeho věhlas nabyl celosvětového významu, ke konci života si stěžoval, že zůstal nedoceněn. Zemřel v prosinci roku 1903. Spencer ve svých úvahách navazoval jen na nemnoho předchůdců. Mezi nejvýznamnější patřil evolucionista a Spencerův přítel Thomas Huxley, který jej seznámil s myšlenkami Charlese Darwina, s nímž posléze Spencer navázal dlouholeté korespondenční styky. Spencer vědecké knihy takřka vůbec nečetl a vědomosti získával především z periodik, diskuzí s kolegy a od svých asistentů. Proto je jeho myšlenkové kořeny třeba hledat zejména v londýnském intelektuálním prostředí poloviny 19. století (především v přírodovědeckých kruzích), dále v politické ekonomii a do jisté míry i v sociologických koncepcích Augusta Comta. Celé Spencerovo rozsáhlé filozofické dílo (sám pro svou koncepci užíval termínu \"syntetická filozofie\") je propojeno nemnoha jednotícími tématy, z nichž jedním je myšlenka evolucionismu.", "question": "K jakému proudu řadíme Herberta Spencera?", "answers": ["organicistického"]}
{"title": "Hořčík", "context": "Hořečnaté soli vytváří snadno podvojné soli a dnes i komplexy, které ale nejsou pro hořčík a i další kovy alkalických zemin typické. Fluorid hořečnatý MgF2 je bílá krystalická látka, která je nerozpustná ve vodě. S jinými fluoridy alkalických kovů vytváří podvojné sloučeniny. Vzniká srážením hořečnatých iontů ionty fluoridovými nebo reakcí hydroxidu hořečnatého či uhličitanu hořečnatého s kyselinou fluorovodíkovou. Chlorid hořečnatý MgCl2 je bílá krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. Je to velmi dobré projímadlo. Velmi snadno vytváří s jinými chloridy alkalických kovů podvojné soli. Připravuje se reakcí chlorovodíku s hydroxidem hořečnatým nebo uhličitanem hořečnatým. Může reagovat s vodou za vzniku dichloridoxidu dihořečnatého a kyseliny chlorovodíkové. Bromid hořečnatý MgBr2 a jodid hořečnatý MgI2 jsou bílé krystalické látky, velmi dobře rozpustné ve vodě. Jodid hořečnatý se používá v lékařství při léčbě syfilis, skrofulógy a revmatismu. Obě látky se připravují rozpouštěním hydroxidu hořečnatého nebo uhličitanu hořečnatého v příslušných kyselinách. Dusičnan hořečnatý Mg(NO3)2 je bílá rozplývavá krystalická látka, velmi dobře rozpustná ve vodě. Připravuje se rozpouštěním hydroxidu hořečnatého nebo uhličitanu hořečnatého v kyselině dusičné. Uhličitan hořečnatý MgCO3 je bílý prášek, který je nerozpustný ve vodě. Používá se k přípravě dalších hořečnatých sloučenin. Vyrábí se reakcí hořečnatých kationů s roztokem rozpustného uhličitanu. Síran hořečnatý MgSO4 je bílý prášek, který se velmi dobře rozpouští ve vodě. Vyrábí se reakcí uhličitanu hořečnatého, hydroxidu hořečnatého, oxidu hořečnatého nebo hořčíku s kyselinou sírovou. === Organické sloučeniny === Mezi organické sloučeniny hořčíku patří zejména hořečnaté soli organických kyselin a hořečnaté alkoholáty. K dalším hořečnatým sloučeninám patří organické komplexy. Zcela zvláštní skupinu organických hořečnatých sloučenin tvoří organokovové sloučeniny, mezi které patří velmi známé a dnes stále častěji používané Grignardovo činidlo. == Biologický význam hořčíku == Dostatek hořčíku v potravě je důležitý pro správnou činnost svalů a nervů (mírní podrážděnost a nervozitu), ale i pro uvolňování energie z glukózy a pro správnou stavbu kostí. Udržuje v dobrém stavu oběhový systém a je prevencí infarktu. Řadě žen odstraní potíže spojené s premenstruálním syndromem. Mírní deprese a přispívá ke zdravým zubům. V kombinaci s vápníkem působí hořčík jako přirozený uklidňující prostředek. Jeho nedostatek často pociťují sportovci, diabetici a lidé, kteří pijí příliš alkoholu. Projevuje se podrážděností, nespavostí, náladovostí, špatným trávením, bušením srdce nebo arytmiemi. Nedostatek hořčíku také může vyvolat deprese, případně záchvat astmatu.", "question": "Jaká je chemická značka pro hořčík?", "answers": ["Mg"]}
{"title": "Filipíny", "context": "V roce 1565 se staly španělskou kolonií Španělská Východní Indie (spolu s Marianami a Karolínami). Ve 2. polovině 19. století zesilovaly snahy místních obyvatel o získání nezávislosti. První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné. Národním hrdinou, který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník, dr. José Rizal. Převážně muslimské Mindanao nebylo Španěly nikdy plně ovládnuto. Po španělsko-americké válce v roce 1898 a po americké invazi a filipínsko-americké válce se v roce 1901 Filipíny staly kolonií Spojených států amerických. V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav, během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia (Philippine Commonwealth, statut podobný dnešnímu Portoriku) které ale přerušila válka. Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci, kteří zde zřídili loutkový stát. V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín. Během bitvy o Manilu roku 1945 zahynul velký počet vojáků a přes 100 000 filipínských civilistů. Odhaduje se, že během japonské okupace zemřel alespoň jeden z 20 Filipínců. Roku 1946 získala země nezávislost. V letech 1966-1986 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy. Po jeho svržení jsou voleni prezidenti, kteří jsou hlavou státu. Ze 14 prezidentů byly 2 ženy (Corazon Aquinová a Gloria Macapagal-Arroyová). Násilné střety na druhém největším filipínském ostrově Mindanao mezi vládními jednotkami a muslimskými povstalci z Fronty islámského osvobození Morů (MILF) si od 70. let vyžádaly přibližně 150 tisíc lidských životů. Filipíny jsou souostroví skládající se ze 7107 ostrovů na celkové ploše 300 tisíc km2. Nacházejí se mezi 116. a 126. stupněm východní délky a 4. a 21. stupněm severní šířky a z východu je ohraničuje Filipínské moře, ze západu Jihočínské moře a z jihu Celebeské moře. Několik set kilometrů jihozápadně se nachází ostrov Borneo a severně od Filipín se nachází Tchaj-wan. Jiho-jihozápadně se nacházejí ostrovy Moluky a Celebes a východně se nachází Palau. Filipíny se dělí do tří ostrovních skupin: Luzon, Visayas a Mindanao. Přístav Manila v části Luzon je hlavním a druhým největším městem země. Většina hornatých ostrovů je vulkanického původu a jsou pokryty tropickým deštným pralesem. Nejvyšší hora Apo, která se nachází v části Mindao, měří 2954 m. Je zde mnoho aktivních sopek, jako například Mayon Volcano, Pinatubo či Taal Volcano. Ostrovy se nachází v tajfunovém pásmu západního tichomoří a každý rok zde udeří na devatenáct tajfunů.", "question": "Jak se jmenuje stát, jehož hlavním městem je Manila?", "answers": ["Filipíny"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998.", "question": "Které řeky se stékají v Brně", "answers": ["Svratky a Svitavy"]}
{"title": "Smrk Koyamův", "context": "smrk (Picea) Binomické jméno Picea koyamaeShiras., 1913 Synonyma Picea koyamai (orth. err.) Některá data mohou pocházet z datové položky. Smrk Koyamův (Picea koyamae) je druh jehličnatého stromu původem z Japonska. Byl popsán po japonském botanikovi Mitsuaovi Koyamovi.[2] Shirasawa původně popsal druh jako Picea koyamai, podle mezinárodního kódu botanické nomenklatury byla tato pravopisná chyba později opravena. Popis Jedná se o strom, který dorůstá až 20 m výšky a průměru kmene až 1 m.[3][2] Borka je šedohnědá až černohnědá, u starších exemplářů rozpraskaná do šupin.[2]. Větvičky mají hnědou barvu, jsou rýhované a lysé.[2] Jehlice jsou na průřezu čtverhranné, asi 0,8−1,6 cm dlouhé a asi 1,5 mm široké, na vrcholu špičaté, později tupé.[2][3] Samičí šišky jsou zpočátku rezatě purpurové, za zralosti pak hnědé, asi 4–8 cm dlouhé a asi 2–2,5 cm široké. Šupiny samičích šišek jsou za zralosti okrouhlé až obvejčité, asi 15 mm dlouhé a asi 13–16 široké, na horním okraji jemně zoubkované. Semena jsou křídlatá, křídla jsou asi 10 mm dlouhá a 5 mm široká.[2] Větévka Rozšíření Smrk Koyamův přirozeně roste v malém areálu na ostrově Honšú v Japonsku. Ve volné přírodě je to dnes vzácný druh, celkově je známo řádově jen stovky jedinců.", "question": "Jakou barvu borky má smrk Koyamův?", "answers": ["šedohnědá až černohnědá"]}
{"title": "Dengue", "context": "Horečka dengue je infekce, kterou způsobuje virus dengue, přenášený komáry. Horečka dengue je také známá jako \"horečka lámající kosti\" − může totiž působit lidem takovou bolest, že jim připadá, jako by se jim lámaly kosti. K symptomům nemoci patří horečka, bolesti hlavy, kožní vyrážka podobná spalničkám a bolesti svalů a kloubů. U některých lidí se horečka dengue může rozvinout do jedné ze dvou život ohrožujících forem. První z nich je hemoragická horečka dengue, která způsobuje krvácení a výrazné snížení hladiny krevních destiček (umožňujících srážení krve). Druhou formou je šokový syndrom dengue, který je příčinou nebezpečně nízkého krevního tlaku. Existují čtyři odlišné typy viru dengue. Jakmile se člověk nakazí jedním druhem viru, obvykle je pak chráněn před tímto typem po zbytek života. Ochranu před ostatními třemi druhy viru mu to však poskytne jen na krátkou dobu. Pokud se později nakazí jedním z nich, je pravděpodobné, že bude mít vážné zdravotní potíže. Neexistuje žádná účinná vakcína, která by člověka před nakažením chránila, je však možné provést opatření, jež mohou infikování člověka zabránit. Lidé se mohou před komáry chránit a snažit se omezit počet štípnutí. Vědci rovněž navrhují zmenšení rozsahu komářích habitatů, což by vedlo ke snížení počtu komárů. Jestliže člověk onemocní horečkou dengue, obvykle se uzdraví pouze díky přijímání dostatečného množství tekutin (pokud jde o mírnou nebo středně těžkou formu nemoci). V případě závažnější formy horečky dengue mohou pacienti potřebovat aplikaci nitrožilního roztoku nebo krevní transfúzi. Od 60. let 20. století vzrůstá počet lidí, kteří horečkou dengue onemocněli. Nemoc se stala celosvětovým problémem po skončení druhé světové války a dnes je běžná ve více než 110 zemích. Každý rok onemocní touto chorobou asi 50–100 miliónů lidí. Vědci pracují na vývoji vakcíny a léků, které by působily přímo proti viru dengue.", "question": "Kolik typů viru dengue existuje?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Květ", "context": "Kdybychom to vzali ještě stručněji, květ je orgán semenných rostlin (krytosemenné a nahosemenné rostliny), který jim slouží k pohlavnímu rozmnožování. Květy proto obsahují rostlinné reprodukční orgány, jejichž konečnou funkcí je produkce semen, které představují následující generaci těchto rostlin. Nejmenší květ má Wolffia (asi 0,5 mm), největší Rafflesia (až 1 metr velký). Ze středoevropských druhů má největší květ asi leknín (až přes 10 cm). Nejdelší květ má pak jednoznačně ocún jesenní (s podzemní částí trubky až 0,5 metru). Jednotlivé orgány jsou v jednoděložním květu (tj. angiospermním) v určeném pořadí odzdola nahoru, resp. protože květinová osa je natolik stlačená, tak je to uspořádáno z vnějšku dovnitř. V tomto pořadí jsem je také ontogeneticky vytvořila. Květní části můžou různými způsoby srůstat - může srůstat kongenitálně (srůst probíhá už při vzniku orgánů, na začátku jejich ontogeneze) - např. koruny čeledi hvězdnicovité, ale i postgenitálně (orgány srůstají až po vzniku orgánů). Srůst může být tangenciální (srůstají orgány v jednom kruhu, ve směru tečny) nebo radiální (srůstají orgány různých kruhů, směrem do středu květu).", "question": "Kdo má jednoznačně nejdelší květ?", "answers": ["ocún jesenní"]}
{"title": "Milla Jovovich", "context": "Milla Jovovich Milla Jovovich Rodné jméno Milica Bogdanovna Jovovich Narození 17. prosince 1975 (45 let) Kyjev, USSR, Sovětský svaz Aktivní roky 1985 – současnost Manžel(ka) Shawn Andrews (1992 – 1993)Luc Besson (1997 – 1999)Paul W.S. Anderson (2009 – dosud) Partner(ka) John Frusciante (1999–2000)Anno Birkin (2000–2001) Děti Ever Gabo Jovovich-Anderson (2006)Dashiel Edan Jovovich-Anderson (duben 2015) Rodiče Bogić JovovićGalina Jovovich Příbuzní Marco Jovovich (sourozenec) Oficiální web www.millaj.comwww.millanews.com Český dabing Jitka JežkováKateřina LojdováVeronika Veselá(Resident Evil 2002)Yvetta Blanarovičová(Pátý Element) Umělecké ceny Nejlepší Science Fiction herečka2008 - Resident Evil: Zánik2011 - Resident Evil: AfterlifeNejlepší Herečka2010 - Případ Stone Některá data mohou pocházet z datové položky. Milla Jovovich, rodným jménem Milica Bogdanovna Jovović[1] (* 17. prosince 1975 Kyjev, Ukrajina) je herečka, modelka, zpěvačka a módní návrhářka. Její příjmení se vyslovuje [ˈ] tedy [jovovič], rusky М Й, srbsky М Ј/Milica Jovović, občas je také nesprávně uváděna jako Milla Nataša Jovovich.[1] Rodina Její otec Bogić Jovović (někdy zmiňovaný jako Bogi Jovovič) je srbský lékař, matka Galina Loginova je ruská herečka z Tuapse. Nevlastní bratr z otcovy strany se jmenuje Marco Jovović, sestřenice z otcovy strany Natalia Jovović. Dětství Narodila se v kyjevské porodnici. Její matce lékaři předtím stanovili diagnózu neplodnosti. Do pěti let navštěvovala mateřskou školku v hlavním městě Ukrajiny. Sovětské vízum Bogimu Jovovičovi vypršelo a tak se rozhodl odejít do Západní Evropy. Matka Galina Loginova jako tehdy vycházející ruská filmová hvězda dostala možnost svého manžela navštívit v Londýně. Po dvou návštěvách se napotřetí rozhodla nevrátit zpět do Sovětského svazu. Z Londýna se po pěti letech rodina odstěhovala do Spojených států, a to do městečka vzdáleného 20 km od kalifornského Sacramenta, kde si pronajala dům. Aby rodina ušetřila na nájmu, poslali ji rodiče na prázdniny na letní tábor. Navázali přátelský vztah s majitelem bytu, který zpočátku neměl důvěru k přistěhovalcům ze Sovětského svazu. V té době však začaly rodině docházet peníze, a tak byli nuceni začít pracovat.", "question": "V jaké porodnici se narodila Milla Jovovich?", "answers": ["v kyjevské"]}
{"title": "Rostliny", "context": "Rostliny (Plantae, též nově Archaeplastida či Primoplantae) je říše eukaryotických a převážně fotosyntetických organismů. Odhaduje se, že se na Zemi vyskytuje asi 350 000 druhů rostlin (včetně semenných rostlin, mechorostů a kapraďorostů). Zatím bylo popsáno asi 290 000 druhů, z nichž je asi 260 000 semenných, 15 000 mechorostů a zbytek tvoří zejména kapraďorosty a zelené řasy. Typickým znakem rostlin jsou plastidy s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a prokaryotní cyanobakterie (sinice). Mitochondrie mívají ploché kristy, centrioly většinou chybějí. Je vyvinutá buněčná stěna, která obsahuje celulózu, zásobní látkou jsou různé formy škrobu. Většina rostlin získává energii procesem zvaným fotosyntéza, při němž se energie ze slunečního záření používá k výrobě organických látek s vysokým obsahem energie. Při něm rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Podle používaných fotosyntetických barviv se rostliny dělí na dvě skupiny: Glaukofyty a ruduchy mají chlorofyl a fykobiliny stejně jako sinice, zeleným řasám a rostlinám fykobiliny chybějí. Glaukofyty jsou zvláštní tím, že u nich je endosymbióza se sinicí teprve v počátcích - nemají pravé plastidy, ale cyanely, které stojí někde na půl cesty mezi plastidem a cyanobakterií a mají zachovalou peptidoglykanovou buněčnou stěnu. Podrobnější informace naleznete v článku botanika. Lidé se zabývali rostlinami již od pradávna. Využití nacházely například různé léčivé byliny.", "question": "Jak se nazývá proces, při kterém většina rostlin získává energii?", "answers": ["fotosyntéza"]}
{"title": "Chlorid sodný", "context": "Chlorid sodný (NaCl), známý v běžném životě pod označením kuchyňská sůl a nejčastěji prostě sůl, je chemická sloučenina, vyskytující se v přírodě v podobě nerostu halitu, známého též pod označením sůl kamenná. Je to velmi důležitá sloučenina potřebná pro životní funkce většiny organismů. Krystalický chlorid sodný je bezbarvý nebo bílý, průhledný, skelně lesklý a má krychlovou odlučnost. Vzhledem k velké rozpustnosti ve vodě je většina chloridu sodného přítomného na Zemi obsažena v mořské vodě. Průměrná salinita mořské vody činí přibližně 3,5 %. Koncentrace NaCl v mořské vodě je přibližně 2,7 %, takže téměř 80 % soli obsažené v mořské vodě tvoří NaCl. Extrémním příkladem vysoce salinitních vod je Mrtvé moře, kde celkový obsah solí dosahuje hodnot až 35 %, ale obsah NaCl k jiným solím jen 30 %. Pevný, krystalický, chlorid sodný se nalézá v oblastech, kde v geologické minulosti Země došlo k vysušení oddělené části moře nebo oceánu a následnému překrytí vrstvy solí jinými geologickými vrstvami. Tato ložiska soli jsou intenzivně těžena např. v Polsku, USA nebo Německu. Chlorid sodný je důležitá surovina pro potravinářský a chemický průmysl. V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin (a ochucení) používá při konzervaci masa nasolením. V chemickém průmyslu je surovinou pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové a mnoha dalších sloučenin. Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev.", "question": "Je sůl důležitá sloučenina potřebná pro životní funkce většiny organismů?", "answers": ["Je to velmi důležitá sloučenina potřebná pro životní funkce většiny organismů."]}
{"title": "Alfons Mucha", "context": "Alfons Maria Mucha (24. července 1860 Ivančice - 14. července 1939 Praha) byl český malíř a designér období secese, které je v angličtině a francouzštině známo pod francouzským označením Art nouveau (nové umění). Alfons Mucha byl otcem spisovatele Jiřího Muchy. Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894-1895), který si u něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů. Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. Krom toho se také zasloužil spolu s Jaroslavem Kvapilem a Ladislavem Syllabou o obnovení svobodného zednářství v Československu. Narodil se v Ivančicích v rodině soudního zřízence Ondřeje Muchy a jeho manželky Amálie rozené Malé. Měl dvě vlastní sestry, Annu a Andělu. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v petrovském chlapeckém sboru. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na pražskou Akademii krátce pracoval jako písař u ivančického soudu. V této době připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky. Z roku 1875 pochází Muchova první známá přesně datovaná kresba, jedná se o pastel představující Janu z Arku na hranici. Roku 1879 odchází do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací do firmy Kautský-Brioschi-Burghardt.", "question": "Jakým dílem chtěl Alfons Mucha projevit své vlastenectví?", "answers": ["Slovanská epopej"]}
{"title": "Mike Salisbury (designér)", "context": "Mike Salisbury (designér) Mike Salisbury Narození 20. stoletíUtah Povolání designér a fotograf Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem. WikiProjekt Fotografování Mike Salisbury je americký designér. Život a dílo Narodil se v Utahu a v dětství žil ještě například v Kalifornii či na Havaji.[1] Je autorem obalů hudebních alb mnoha interpretů, mezi něž patří například George Harrison, John Cale, Randy Newman, Ry Cooder a Rickie Lee Jones. Je také autorem obalu alba Off the Wall (1979) zpěváka Michaela Jacksona.[2] Dále také pracoval na různých filmových projektech (například Dobyvatelé ztracené archy a Jurský park) a reklamách.[3] Rovněž se věnoval vyučování designu, reklamy, ilustrace a fotografie na UCLA a Otis Art Institute. Odkazy Reference ↑ BROWER, Steven. Mike Salisbury, the Biggest Design Multihyphenate You Don’t Know [online]. AIGA, 2015-12-24 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. (anglicky) ↑ DOOLEY, Michael. How Branding Launched Michael Jackson’s Solo Career [online]. Print, 2014-11-14 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Success Ideas from Delebrated Designer, Mike Salisbury [online]. The Sherwood Group [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy (anglicky) Oficiální web (anglicky) Mike Salisbury na Discogs mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Umění | Lidé | Fotografie | Spojené státy americké", "question": "Kde využoval Mike Salisbury design, reklamu, ilustraci a fotografii?", "answers": ["na UCLA"]}
{"title": "Vůdcův bunkr", "context": "Rovněž pokoje nebo prostory určené pro Begleitkommando (tělesná stáž vůdce) byly trvale obsazeny a udržovány v pohotovostním režimu. Spojovací uzel s nejmodernější tehdejší dostupnou spojovací technikou byl nainstalován a plně provozuschopný. O provoz se od samého počátku staral jeden z přeživších stálých obyvatel bunkru SS-Obergefreiter Rochus Misch. V bunkru byly pokoje pro jednak stálé obyvatele, příznivce a blízké spolupracovníky vůdce, včetně administrativy, dále pak pokoje pro návštěvy, konferenční místnost, kde Hitler pořádal porady (poslední 22. dubna 1945), lékařský pokoj a sanitární místnost a ubikace strážního oddílu. Zvláštní pokoje s příslušenstvím zde měla Eva Braunová, manželé Goebbelsovi a „dvorní“ lékař dr. Morell. V dubnu 1945 v bunkru krátce či déle pobývalo až 50 lidí, což vznášelo velké nároky především na inženýrské sítě a vzduchotechniku. Konec války Při bojích o vládní čtvrť Berlína v dubnu a květnu 1945 bylo staré i nové kancléřství bojovými operacemi a především přímou nebo nepřímou palbou dělostřelectva velmi poškozeno. Bunkr však žádné poškození neutrpěl vyjma několika zásahů nejspíše minometnými střelami do kopulí strážních (ventilačních) věží v zahradě kancléřství. Koncem dubna 1945 byl horní bunkr téměř celý využíván jako polní lazaret pod velením profesora Hasseho a skupinou zdravotních sester. V brzkých ranních hodinách 2. května 1945 pronikli první vojáci Rudé armády do prostor zdevastovaného starého říšského kancléřství a zároveň z ulice Voßstraße do zahrady říšského kancléřství. I přes přítomnost několika příslušníků obávané divize SS Leibstandarte Adolf Hitler bunkr obsadili bez boje. Po skončení druhé světové války bylo uskutečněno několik pokusů bunkr zničit, avšak nikdy nebyl zničen zcela. V pozdějších letech občas stavební dělníci narazili na část prostor, ovšem tyto byly vždy opět zasypány. Od roku 2006 je na místě bývalého bunkru umístěna pamětní deska. Poslední obyvatelé Poslední obyvatelé Vůdcova bunkru dle data odchodu 22. dubna Karl Gebhardt • Julius Schaub • Christa Schroeder • Johanna Wolf 23. dubna Theodor Morell • Albert Speer • Joachim von Ribbentrop", "question": "Co se dělo s Vůdcovým bunkrem po 2. světové válce?", "answers": ["Po skončení druhé světové války bylo uskutečněno několik pokusů bunkr zničit, avšak nikdy nebyl zničen zcela."]}
{"title": "Gribovskij G-8", "context": "Moskevská letecká škola (Osoaviachim) Šéfkonstruktér Vladislav Konstantinovič Gribovskij První let listopad 1931 Uživatel SSSR Vyrobeno kusů 1 Vyvinuto z typu Gribovskij G-5 Další vývoj Gribovskij G-10 Některá data mohou pocházet z datové položky. Gribovskij G-8 (rusky: Г Г8) bylo jednomístné sportovní a cvičné letadlo navržené a postavené v Sovětském svazu začátkem 30. let.[1] Letoun byl určen pro přeškolování pilotů na vojenské stroje.[2] Vznik a vývoj V roce 1930 byl V. K. Gribovskij, úspěšný konstruktér kluzáků, uveden do funkce ředitele Moskevské letecké školy. Tato škola, kterou vlastnil Osoaviachim (О, později DOSAAF) byla původně umístěna na Frunzeho ústředním letišti v Moskvě, kde její existence byla v té době významně \"narušována\" sousedstvím dalších „důležitějších“ organizací. Nově přijatý náčelník školy proto začal svou činnost hledáním nového umístění. V roce 1931 nedaleko obce Tušino (Т, nyní součást Moskvy) nalezl vhodné místo, kde v roce 1935 vzniklo letiště Moskva-Tušino a byl zde založen ústřední aeroklub, který se stal centrem sportovního letectví SSSR.[3] Gribovskij navrhl tento letoun v roce 1929. Vlastní stavba se uskutečnila v dílnách Moskevské letecké školy Osoavichim v roce 1931.[2] Lehký výcvikový, sportovní letoun G-8 absolvoval první let s motorem Walter NZ-60 v listopadu 1931. Letounu G-8 vybaveném motorem Waller o výkonu 44 kW/60 byla naměřena maximální rychlost 160 km/h. V srpnu 1932 letadlo prošlo celým letovým zkušebním cyklem s pozitivním hodnocením stability a ovladatelnosti, po kterém bylo rozhodnuto jej otestovat na dlouhém letu naplánovaném na září.[4] Pilot D. Košic uskuteční v tomto letadle propagandistický let dlouhý 5 200 kilometrů za deset dní podél celého SSSR.[5] V roce 1934 byl tento letoun osazen sedmiválcovým motorem Walter NZ-85.[6][7] Gribovskij byl důsledným zastáncem dolnoplošníků, ale přece tuto linii přerušil. Hned u následujícího letounu Gribovskij G-10 (1933) se uvedl s lehkým vyztuženým hornoplošníkem.[8] Walter NZ-60 Popis letounu", "question": "K čemu byl určen letoun Gribovskij G-8?", "answers": ["pro přeškolování pilotů na vojenské stroje"]}
{"title": "Al Pacino", "context": "Alfredo James Pacino (* 25. dubna 1940 New York) je americký filmový herec, příležitostně se věnuje také režii. Al Pacino patří k nejvýznamnějším americkým hercům, ztvárňuje především typ antihrdiny. Do češtiny jej nejčastěji dabuje Jiří Prager. Narodil se v Harlemu, v New Yorku. Když mu byly dva roky, jeho rodiče se rozvedli. Přestěhoval se s matkou do Bronxu, kde žili jeho prarodiče, kteří do Ameriky přišli z Corleone na Sicílii. Nejprve navštěvoval High School of the Performing Arts, poté začal studovat herectví v newyorské herecké škole Actors' Studio Lee Strasberga. V letech 1982 – 1984 v Actors Studiu působil jako jeden z uměleckých ředitelů. Jeho celoživotní láskou je divadlo, je velkým fanouškem všech her od Williama Shakespeara. Al Pacino se nikdy neoženil. V roce 1989 se jeho přítelkyni, J. Tarrantové, narodila dcera Julia Marie. V lednu 2001 jeho dlouholetá přítelkyně Beverly D'Angelová porodila dvojčata Antona Jamese a Olivii Rose. Za celoživotní dílo byl vyznamenán Zvláštním Zlatým lvem na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách 1994 a na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu 1996. V roce 2007 byl oceněn cenou AFI Lifetime Achievement Award za celoživotní filmové dílo. V současné době žije v New Yorku. Svou divadelní kariéru zahájil v roce 1963, v roce 1968 získal cenu Obie za roli v divadelním představení Indiani chtějí Bronx. V následujícím roce debutoval na Brodwayi ve hře Nosí tygr kravatu? , za kterou byl oceněn cenami Tony a Theatre World Award. První menší filmovou roli ztvárnil v roce 1969 ve filmu Já, Natálie (Me, Natalie). V roce 1971 režiséra Francise F. Copollu zaujala jeho role narkomana ve filmu Panika v Needle Parku (The Panic in Needle Park) a nabídl mu roli ve svém novém filmu Kmotr (The Godfather). Právě role Michaela Corleoneho v mafiánské sáze podle románu Maria Puza ho proslavila a otevřela mu dveře k další kariéře. Snímek i jeho pokračování je mnohými filmovými žebřičky řazen mezi nejlepší filmy všech dob. Za tuto roli byl také nominován na Oscara, Zlatý glóbus a ceny BAFTA. V roce 1973 si zahrál po boku Gena Hackmana ve filmu Strašák (Scarecrow) a v kriminálním dramatu Serpico, za který vyhrál Zlatý glóbus a byl opět nominován na Oscara. Následující rok si zopakoval svou roli Michaela Corleoneho v pokračování Kmotr II (The Godfather II.), za kterou byl oceněn cenou BAFTA a potřetí byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus.", "question": "Kdy se narodil americký herec Al Pacino?", "answers": ["25. dubna 1940"]}
{"title": "Max von Laue", "context": "Max von Laue (9. října 1879, Pfaffendorf - 24. dubna 1960, Berlín) byl německý fyzik. V roce 1914 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za objev rozptylu rentgenových paprsků na krystalech. Jeho medaile Nobelovy ceny byla za druhé světové války rozpuštěna v lučavce královské, po konci války byla znovu odlita. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Max von Laue ve Wikimedia Commons Osoba Max von Laue ve Wikicitátech", "question": "Kde zemřel Max von Laue?", "answers": ["Berlín"]}
{"title": "Šinkansen", "context": "Trať vznikla přestavbou původní úzkorozchodné tratě na standardní rozchod kolejí, proto je klasifikována jako mini-šinkansen, povolená traťová rychlost je 130 km/h. Byla zde navíc ponechána původní elektrická napájecí soustava pro napětí 20 kV 50 Hz. Významná města: Fukušima, Jamagata, Šindžó. Akita-šinkansen (1997–1999, Morioka - Akita, 127 km). Také zde se jedná o mini-šinkansen. Významná města: Morioka, Akita. Kromě těchto osmi tratí dále existují dvě tratě s normálním rozchodem kolejí, které sice nejsou klasifikovány jako Šinkansen, ale provoz na nich zajišťují stejné typy vlaků, jako na výše uvedených tratích: Linka Hakata-minami Původně manipulační trať z terminálu Hakata ve Fukuoce do hlavního depa vysokorychlostních vlaků, které se v době svého vzniku nacházelo v řídce osídlené oblasti v sousedství města Kasuga. Město se ale rychle rozrostlo, a bylo nutné řešit jeho dopravní obslužnost. Nejsnazší bylo postavit na již existující trati stanici, která byla nazvána Hakata-minami. Provoz zde zajišťují starší typy vlaků, doba jízdy je asi 10 minut a jízdenka stojí 290 jenů. Na tuto trať bude po dokončení napojen Kjúšú-šinkansen. Linka Gala-Juzawa Tato trať je odbočkou z Džóecu-šinkansenu, která zajišťuje dopravní obslužnost lyžařského střediska blízko města Juzawa, asi 130 km jihovýchodně od Niigaty. Název Začátek Konec Mapa tratě Délka (km) Dopravce Otevření Roční počet pasažérů Tókaidó Šinkansen Tokio Šin-Ósaka 515,4 Středojaponská železniční společnost 1964 143 015 000 Sanjó Šinkansen Šin-Ósaka Hakata 553.7 Západojaponská železniční společnost 1972–1975 64 355 000 Tóhoku Šinkansen Tokio Šin-Aomori 674,9 Východojaponská železniční společnost 1982–2010 76 177 000 Džóecu Šinkansen Ómija", "question": "Jaký je název pro síť vysokorychlostních železnic na území Japonska?", "answers": ["Šinkansen"]}
{"title": "Vydra říční", "context": "Vydra říční (Lutra lutra) je jediným druhem vydry vyskytujícím se na území České republiky. Všeobecně je rozšířená v Evropě, Asii a severní Africe, kde ji můžeme spatřit poblíž stojatých i tekoucích vod. Občas se dostane až do moře nebo oceánu, vždy však potřebuje pravidelný přístup k sladké vodě. == Popis == Hmotnost: 3–10 kg Délka těla: 57–80 cm Délka ocasu: 27–55 cm Vydra říční je velká lasicovitá šelma s protáhlým, štíhlým tělem a krátkými končetinami opatřenými plovacími blánami. Ocas je svalnatý, ke konci zúžený. Nozdry a ušní otvory jsou vybaveny kožními záhyby, které vydře umožňují je při ponoru zcela uzavřít. Má krátkou světle až tmavě hnědou srst s bílou spodinou. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší. == Chování == Vydra říční žije po většinu roku samotářským způsobem života. Je vysoce teritoriální a žije na území mnohdy větším jak 30 km, které si značí trusem. Velikost teritoria je značně proměnlivá a závisí na množství potravy a kvalitě vod. Své teritorium si však střeží proti jedincům stejného pohlaví, což nám často umožňuje zaznamenat, že se dvě rozdílná teritoria jedinců různého pohlaví překrývají. Vydra je skvělý plavec a potápěč a ve vodě může vydržet i déle jak 5 min, přičemž může uplavat až 400 m. Na lov se ve většině lokalit vydává až v pozdní části odpoledne, kdy není sluneční záření tak silné.", "question": "Jaké zbarvení srsti má Vydra říční?", "answers": ["tmavě hnědou"]}
{"title": "Plyn", "context": "Plyn neboli plynná látka je jedno ze skupenství látek, při kterém jsou částice relativně daleko od sebe, pohybují se v celém objemu a nepůsobí na sebe přitažlivou silou. V chemických rovnicích se označuje písmenem g (gas). Kinetická energie částic je mnohem větší než potenciální energie, která odpovídá přitažlivým silám. V důsledku toho se částice po vzájemné srážce rychle vymaní z dosahu přitažlivých sil a v objemu látky se pohybují téměř volně. Vzájemné vazby mezi částicemi lze tedy téměř zanedbat. U řídkých plynů je možné jednotlivé částice považovat za volné. == Vlastnosti plynů == plynná tělesa nemají svůj tvar, ale jejich tvar odpovídá tvaru nádoby plynná tělesa nemají vlastní objem, ale vyplňují vždy celý objem nádoby plynná tělesa nemají volný povrch (hladinu) plyny jsou stlačitelné plyny vedou elektrický proud jen za určitých speciálních podmínek teplo se v plynech může šířit prouděním celkový tlak plynu ve směsi vzájemně chemicky neinteragujících plynů je dán Daltonovým zákonemVýše zmíněná pravidla platí, pokud zanedbáme gravitaci (což pro pokusy v malém měřítku lze). Plyn může být také držen pohromadě gravitací, a tvořit tak atmosféru planety nebo planetu samou. === Objem plynu === Objem jednoho molu plynu za normálních podmínek (0 °C, 101 325 Pa) je 0,022414 m3, tedy 22,414 litru. V tomto objemu je obsaženo 6,022×1023 částic (atomů nebo molekul) látky – tzv. Avogadrova konstanta. Za podmínek podle IUPAC (0 °C, 100 000 Pa) je objem 1 molu přibližně 22,71 litru. == Ideální plyn ==", "question": "Co je u plynů mnohem větší nez potenciální energie?", "answers": ["Kinetická energie"]}
{"title": "Friedrich Miescher", "context": "Johannes Friedrich Miescher (13. srpna 1844, Basilej - 26. srpna 1895, Davos) byl švýcarský lékař a přírodovědec. Z jader bílých krvinek izoloval směs různých látek bohatých na fosfát, kterou pojmenoval nuklein a skrývaly se za ní nukleové kyseliny DNA a RNA. Je tedy považován za objevitele DNA. Svůj objev učinil v roce 1869 na půdě Tübingenské univerzity v Německu v laboratoři Felix Hoppe-Seylera. Miescherovi nebyl znám význam DNA ani její konkrétní struktura, ačkoliv se jednu chvíli domníval, že by mohla hrát roli v dědičnosti. Miescher pocházel z vědecké rodiny: jeho otec a jeho strýc byli profesoři anatomie na univerzitě v Basileji ve Švýcarsku. Jako chlapec byl plachý, ale inteligentní. Trpěl poruchou sluchu v důsledku tyfu. To nezastavilo jeho zájem o hudbu. Miescher sám studoval medicínu v Basileji. V létě roku 1865 Friedrich pracoval pro organického chemika Adolfa Steckera v Göttingenu. Jeho studia byla přerušena na rok, když se léčil z tyfu, ale v roce 1868 získal M.D. titul. Miescher cítil, že jeho částečná hluchota bude nevýhodou při jeho profesi lékaře, proto svůj zájem obrátil na fyziologickou chemii. Původně chtěl studovat lymfocyty, ale byl povzbuzen Felixem Hoppe-Seylerem (německý fyziolog a chemik, jeden ze zakladatelů oboru biochemie) ke studiu leukocytů obecně. Miescher měl zájem o studium chemie jádra. Lymfocyty byly obtížné získatelné v dostatečném množství ke studiu, zatímco o dalších leukocytech se vědělo, že jsou jedním z hlavních prvků v hnisu a mohly být tedy získány z nemocničních bandáží. Nicméně problémové bylo vymytí buněk z obvazů bez jejich poškození. Friedrich přemýšlel nad různými roztoky solí, nakonec vyprodukoval jeden vzorek smícháním leukocytů se síranem sodným. Buňky následně přefiltroval. Vzhledem k tomu, že odstředivky se ještě nepoužívaly, buňky se mohly maximálně nechat usadit na dně kádinky. Pak se Miescher pokusil izolovat čistá jádra bez cytoplazmy. Podrobil vyčištěná jádra alkalické extrakci následované acidifikací. Výsledkem byl vznik sraženiny, kterou Miescher nazval \"nuclein\" (nyní známý jako chromatin či vlastně DNA). Zjistil, že tento nuklein obsahuje fosfor a dusík, ale ne síru. To, že sraženina byla nebílkovinné povahy, dokázal aplikací proteolytického enzymu pepsinu - sraženina se nerozložila. Objev byl tak odlišný od pokusů v té době známých, že Hoppe-Seyler zopakoval celý Miescherův výzkum sám před jeho vlastním zveřejněním ve vědeckém časopise. Miescher pak pokračoval ve studiu fyziologie v laboratoři Carla Ludwiga v Lipsku po celý jeden rok. Pak se vrátil do Basileje, kde byl na místní univerzitě jmenován profesorem fyziologie. Miescher a jeho studenti se v následujících letech věnovali výzkumu chemie nukleových kyselin, ale jejich funkce zůstala ještě dlouho neznámá (viz Averyho-MacLeodův-McCartyho experiment).", "question": "Kdo je považován za objevitele DNA?", "answers": ["Johannes Friedrich Miescher"]}
{"title": "Veveří (část Brna)", "context": "Veveří je městská čtvrť severně od centra statutárního města Brna. Její katastrální území má rozlohu 1,98 km2. Území pozdějšího Veveří bylo k Brnu připojeno v roce 1850. Veveří je od 24. listopadu 1990 součástí samosprávné městské části Brno-střed. Žije zde přes 19 000 obyvatel. Čtvrť sousedí přímo s historickým jádrem Brna a proto má výrazně městský charakter s několika dopravně vysoce vytíženými ulicemi. Zástavbu čtvrtě tvoří mnohapatrové z velké části historické domy a řada reprezentativních domů, jako například honosné secesní nájemní domy na Konečného náměstí, jimž dominuje domovní blok Tivoli na nároží Konečného náměstí a Jiráskovy ulice. Dominantou celé čtvrti jsou tzv. \"Brněnská Trojčata\" na Šumavské ulici. Do katastrálního území patří mimo jiné i Kraví hora, na níž je Hvězdárna a planetárium Brno. Středem Veveří prochází třída Veveří, po níž získala čtvrť název. Druhou nejvýznamnější třídou je ulice Kounicova, kterou lemují významné městské budovy (střední i vysoké školy, areál Sokola, pošta, hotely, finanční ústavy apod.). Dále je významnou třídou na hranici s Černým Polem Lidická a s Ponavou Štefánikova. Dopravní uzly Konečného náměstí a Pionýrská spojuje ulice Kotlářská. Dalšími významnými ulicemi jsou např. Úvoz nebo Údolní. Mezi významná náměstí patří Obilní trh, Janáčkovo náměstí či Konečného náměstí. Ve čtvrti se na ulicích Veveří a Šumavská nachází také několik budov Vysokého učení technického v Brně, z nichž 60metrové výškové budovy Kancelářského komplexu Šumavská tvoří takřka dominantu čtvrti. V sousední Akademické ulici se nachází budova právnické fakulty Masarykovy univerzity a na ulici Kounicova Univerzita obrany, Ústav operačně taktických studií a Moravská zemská knihovna. Na samé jižní hranici čtvrti se nachází na Žerotínově náměstí reprezentativní budova Nového zemského domu, v níž dnes sídlí krajský úřad Jihomoravského kraje. Dalšími významnými stavbami je hvězdárna a planetárium na vrchu Kraví hora, na němž se nachází mimo jiné i koupaliště. Na Obilním trhu se nachází porodnice Fakultní nemocnice Brno. Většina území dnešní čtvrti Veveří bylo připojeno k Brnu 6. července 1850 jako součást tehdejších katastrálních území Křížová, Velká Nová Ulice, Švábka a Malá Nová Ulice; menší část území na severu byla získána od Žabovřesk až okolo roku 1870.", "question": "Kde v Brně najdeme planetárium?", "answers": ["Kraví hora"]}
{"title": "Rok", "context": "Pro potřeby kalendáře je rok zaokrouhlen na celé dny a nesoulad s přesnou dobou oběhu kolem Slunce je zpravidla řešen nestejnou délkou roků. V České republice používaný solární gregoriánský kalendář má běžně 365 dní a rozdíl dorovnává pravidelně vkládaným přestupným rokem o jeden den delším. Lunisolární kalendář navíc rok odvozuje od dvanácti kalendářních měsíců daných oběhem Měsíce kolem Země, které trvají přibližně 354 dní. Přestupný rok pak má 13 měsíců a délka lunisolárního roku proto výrazněji kolísá. Lunární kalendáře užívají pevnou délku roku danou dvanácti oběhy Měsíce, je proto o víc jak 11 dní kratší než oběh Země kolem Slunce a jeho počátek se vůči němu (ročním období) cyklicky posouvá. Běžný kalendářní rok má 365 dní, což je délka v celých dnech nejbližší délce tropického roku (365,242 19 dne), tedy době oběhu Země kolem Slunce. Přestupný rok je rok trvající 366 dní, tedy oproti běžnému kalendářnímu roku je delší o jeden, přestupný den. Přestupný rok slouží k vyrovnání rozdílu délky běžného kalendářního a tropického roku. Rozdíl přibližně čtvrtiny dne (0,242 19 dne) způsobí po čtyřech letech posun o přibližně jeden den a proto je přestupný každý čtvrtý rok (juliánský kalendář). Gregoriánský kalendář vyrovnává rozdíl přesněji vynecháním tří přestupných roků během každých 400 let. Střední juliánský rok je střední délka roku podle juliánského kalendáře. Trvá 365,25 dne (365 d 6 h).", "question": "Kolik dní má jeden rok?", "answers": ["365"]}
{"title": "Pogrom", "context": "Jako pogromy (z ruského \"gromiť\", г ve významu \"pustošit, drtit\") byly v původním významu označovány rasové nepokoje zaměřené proti židům, ke kterým docházelo často s vládní podporou většinou v Rusku a východní Evropě. V přeneseném významu může pojem označovat obecně krvavé masové pronásledování, vraždění skupiny obyvatel jiného náboženského přesvědčení nebo příslušníků jiné etnické skupiny a také se dá nazývat tzv. náhony (nadběhnutí více pogromských přívrženců proti židům). Pogromy se staly běžným jevem během masové vlny protižidovských bouří, které se přehnaly západními oblastmi Ruského impéria v roce 1881 poté, co byli židé nespravedlivě obviněni ze zavraždění cara Alexandra II. Bezprostředně po propuknutí pogromů byly ve 166 městech zničeny tisíce židovských domů, celé rodiny byly uvrženy do krajní bídy, docházelo ke znásilňování žen, mnoho mužů, žen i dětí bylo zabito nebo zraněno. K nejhoršímu pogromu došlo 26. dubna 1881 v Kyjevě, k dalším velkým pogromům došlo ve Varšavě a v Oděse. Nový car Alexandr III. z nepokojů obvinil židy a vydal k jejich omezení soubor tvrdých nařízení. Pogromy pokračovaly za mlčenlivé nečinnosti úřadů až do roku 1884. Další, ještě krvavější vlna pogromů, která za sebou nechala přibližně 2000 mrtvých a mnoho zraněných Židů, propukla v letech 1903-1906. Během ruské občanské války (1917-1922) došlo na různých místech Ruska a Ukrajiny k 887 pogromům s počtem židovských obětí mezi 70-250 000. Přibližně 40 % z nich měli na svědomí ozbrojenci bojovníka za Ukrajinskou národní republiku Simona Petljury, 25 % Zelená armáda a různé nacionalistické a anarchistické bandy, 17 % bělogvardějci (zvláště oddíly Antona Děnikina) a 8,5 % Rudá armáda. Od počátku do poloviny 20. století docházelo k pogromům také v Polsku, Argentině a v celém arabském světě. Krajně ničivé pogromy se objevily během druhé světové války, kdy došlo i k rumunskému pogromu v Iaşi, kde bylo zabito 14 000 židů, a k pogromu v Jedwabnem v Polsku s 380 - 1600 oběťmi. Poslední zaznamenaný velký pogrom v Evropě byl poválečný pogrom v Kielcích v Polsku, ke kterému došlo v roce 1946.", "question": "Ke kolika pogromům došlo v Rusku a Ukrajině během ruské občanské války (1917-1922)?", "answers": ["887"]}
{"title": "Rusko", "context": "Po Leninově smrti roku 1924 se chopil moci Stalin. Probíhala násilná kolektivizace zemědělství, budování těžkého průmyslu a infrastruktury, elektrifikace země; zvyšovala se gramotnost obyvatelstva či dostupnost zdravotní péče, avšak rozvoj země probíhal za cenu likvidace odpůrců režimu a kolektivizace, kteří byli internováni do tzv. gulagů, zejména na Sibiř a Dálný Východ, kde zemřely milióny osob. Polovina 30. let je pak obdobím další rusifikace neruských národů SSSR a brutálních stalinských čistek NKVD v armádě a straně. 22. června 1941 hitlerovské Německo porušilo smlouvu o neútočení (pakt Ribbentrop-Molotov) a bez vyhlášení války napadlo Sovětský svaz. Začala Velká vlastenecká válka. Nacisté ovládli většinu evropské části země, která byla těžce poničena, avšak po bojích u Stalingradu a bitvě u Kurska začíná obrat ve válce ve prospěch SSSR a jeho západních spojenců. Do léta 1944 byla většina země od okupantů osvobozena. V únoru 1945 pak proběhla na Krymu tzv. jaltská konference, kde se Stalinovi podařilo upevnit sovětský vliv na střední a východní Evropu. Německá invaze do Sovětského svazu si vyžádala více než 20 milionů obětí. Sovětský svaz získal porážkou nacistů velkou prestiž, která přispěla k etablování komunistických diktatur ve státech tzv. východního bloku včetně Československa. Po 2. světové válce je SSSR jednou ze stran tzv. studené války. V roce 1953 zemřel sovětský vůdce generalissimus Stalin. Jeho nástupce, Nikita Chruščov, v tajném projevu v roce 1956 kritizoval tzv. kult osobnosti stalinského období. Následující desetiletí provází určité oslabení represí a ekonomický rozvoj; je zahájen sovětský kosmický program. Během své vlády v roce 1954 daroval Chruščov Ukrajině poloostrov Krym při příležitosti 300 let od kozáckého shromáždění Perejaslavské rady a připojení Ukrajiny k Ruskému impériu.", "question": "Byl SSSR po druhé světové válce jednou ze stran tzv. studené války?", "answers": ["Po 2. světové válce je SSSR jednou ze stran tzv. studené války."]}
{"title": "Bludný balvan (cena)", "context": "Bludný balvan (zkráceně Bl. b. nebo BlB) je cena resp. anticena Českého klubu skeptiků Sisyfos, který ji uděluje za pseudovědeckou činnost. Cena je pravidelně udělována každý rok, a to vždy za rok předchozí. První ročník proběhl v roce 1999. Bludné balvany jsou udělovány v kategoriích jednotlivců a družstev. V každém ročníku se v každé kategorii udělují nejvýše tři Bludné kameny s odlišeným pořadím, vzestupně od bronzového, přes stříbrný až po vítězný zlatý. K 10. výročí udílení cen (v roce 2007) udělil klub navíc výjimečnou cenu Jubilejní Diamantový Bludný Arcibalvan. Cenu navrhla a vyrobila výtvarnice Jitka Splítková. Jde o kameny nabarvené příslušnou barvou: bronzovou, stříbřenkou a zlatěnkou. Výjimku tvořily jubilejní diamantové balvany, která byly předány ve formě pytlíku sazí. Při aplikaci vysokého tlaku a teploty se totiž promění v diamanty. Sdružení Sisyfos uděluje Bludné balvany \"pro zvýraznění přínosu jednotlivců i různých spolků k matení české veřejnosti a rozvoji blátivého způsobu myšlení\". Nominovat lze kohokoliv, kdo v daném roce působil na území České republiky, přičemž navrhnout kandidáta může jakýkoliv člen Sisyfa. Z kandidátů pak nejméně pětičlenný Komitét pro udělování BlB navrhne tajném hlasování udělení cen. Konečné rozhodnutí o udělení cen přísluší výkonnému výboru, který udělení cen potvrdí taktéž v tajném hlasování. Proti udělení ceny není \"odvolání ani slitování\", pouze pokud oceněný získá v budoucnosti Nobelovu cenu, je povinen Bludný balvan vrátit a výbor Sysifa ho vymaže z rejstříku laureátů. V současnosti[kdy? ] v Komitétu pro udělování Bludných balvanů působí Martin Bloch, Petr Brodský, Jiří Grygar, Olga Kracíková, Miroslav Kutílek, Leoš Kyša, Věra Nosková, Luděk Pekárek, Vladimír Přibyl, Lenka Přibylová a Čeněk Zlatník. Předávání Bludných balvanů probíhá obvykle v posluchárně Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, dříve ceremoniály předávání ceny probíhaly jak na Přírodovědecké fakultě UK, tak v budově Akademie věd ČR v Praze 1. Samotné slavnostní předávání je pojato v recesistickém duchu. Členové komitétu bývají ověnčeni a jsou oblečeni v antických řízách, doprovází je tři Grácie. Každý z laureátů je předem informován o udělení ceny a je vyzván, aby se ceremoniálu zúčastnil, většinou se ale nedostaví.", "question": "V kterém roce proběhl první ročník udílení cen Bludný balvan?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Lotyšsko", "context": "Klasiky lotyšské hudby jsou Jā Vī, Alfrē Kalniņ, Kā Baumanis a Emī Dā. Významnými hudebními skladateli současnosti jsou Raimonds Pauls a Pē Vasks. Slavným houslistou a dirigentem byl Gidon Kremer. Jako dirigent získal věhlas rovněž Mariss Jansons. Jako operní pěvkyně se prosadila Elī Garanča. Elektronický hudebník DJ Lethal (Leors Dimants) proslul svou spoluprací se skupinou Limp Bizkit. V Rize se narodil nositel Nobelovy ceny za chemii Wilhelm Ostwald, stejně jako průkopník raketové techniky a kosmonautiky Friedrich Zander. Tzv. Waldenův zvrat objevil chemik Paul Walden. Prestižní Turingovu cenu získal informatik Juris Hartmanis. V sociálních a humanitních vědách vynikl rižský rodák a politický filozof Isaiah Berlin a také sociolingvista Max Weinreich. Cyklista Mā Štrombergs vybojoval dvě zlaté olympijské medaile. První olympijské zlato pro samostatné Lotyšsko vybojoval gymnasta Igors Vihrovs. Za časů Sovětského svazu vyhrála olympiádu oštěpařka Inese Jaunzeme či střelec Afanasijs Kuzmins. Dvojnásobným mistrem světa z časů SSSR je hokejový brankář Artū Irbe. Šachistovi Michailu Talovi se přezdívalo Čaroděj z Rigy. V Rize se narodil i představitel šachové moderny Aaron Nimcovič či šachista Alexej Širov.", "question": "Který chemik objevil tzv. Waldenův zvrat?", "answers": ["Paul Walden"]}
{"title": "Wanda Landowska", "context": "Wanda Alexandra Landowska (5. července 1879, Varšava – 16. srpna 1959, Lakeville, Connecticut) byla cembalistka polského původu. Byla odbornicí na hudbu 17. a 18. století a velkou propagátorkou cembala, která významně přispěla k návratu tohoto nástroje na koncertní pódia v první polovině 20. století. == Život == Wanda Landowska se narodila ve Varšavě, její otec byl právník a matka překladatelka a lingvistka. Od čtyř let hrála na klavír, učil ji nejprve Jan Kleczyński, a posléze na varšavské konzervatoři Aleksander Michałowski. Po dokončení konzervatoře odjela do Berlína, kde studovala hru na klavír u Moritze Moszkowského a skladbu u Heinricha Urbana. V roce 1900 se přestěhovala do Paříže, provdala se za folkloristu Henryho Lewa a začala se naplno věnovat studiu hudby 17. a 18. století. Vyučovala klavír na pařížské hudební škole Schola Cantorum, a zpočátku také hrála na klavír Bachovy koncerty, ale byla čím dál víc přesvědčená, že pro barokní hudbu je cembalo vhodnějším nástrojem než klavír. V roce 1903 na cembalo poprvé veřejně hrála a poté s ním začala vystupovat po celé Evropě včetně Ruska, kde svou hrou zaujala mimo jiné i Lva Nikolajeviče Tolstého. Kromě vlastního hraní psala odborné články o hře na cembalo, kde také nástroj obhajovala vůči tehdejší kritice. Cembalo bylo považováno za překonaný nástroj, který se nehodí ke koncertování zejména kvůli svému slabému zvuku. Landowska ukazovala, že cembalo má na koncertních pódiích stále své místo. Studovala a sbírala staré nástroje a také pro ni také firma Pleyel vyrobila podle jejích vlastních návrhů několik nových nástrojů, které používala na koncertech. Jedná se o robustní typy s šestnáctistopým rejstříkem, které se stavbou podobají klavíru. Od roku 1913 vyučovala cembalo na berlínkské Hochschule für Musik. Po válce se vrátila do Paříže a pokračovala v koncertování na klavír i cembalo. Vedle barokní hudby hrála také nové skladby, které pro ni napsali soudobí skladatelé – koncerty pro cembalo jí věnovali například Francis Poulenc (Concert champê) nebo Manuel de Falla. V roce 1925 se usadila v pařížském severním předměstí Saint-Leu-la-Fôret a založila zde svou hudební školu École de Musique Ancienne, do které se sjížděli studenti z celého světa. Po německé invazi do Francie v roce 1940 emigrovala do Spojených států, kde nakonec zůstala i po skončení války. I v poměrně vysokém věku byla stále aktivní, s velkým ohlasem vystupovala a vyučovala.", "question": "Kam se v roce 1900 přestěhovala Wanda Landowska?", "answers": ["do Paříže"]}
{"title": "Donald Trump Jr", "context": "Donald Trump Jr. Donald Trump Jr. Rodné jméno Donald John Trump Narození 31. prosince 1977 (43 let)Manhattan Bydliště New York Alma mater Wharton SchoolThe Hill SchoolBuckley School Povolání podnikatel, obchodník a televizní hlasatel Zaměstnavatel The Trump Organization Politická strana Republikánská strana Manžel(ka) Vanessa Trump (2005–2018) Děti Kai Madison TrumpDonald Trump IIITristan Milos TrumpChloe Sophia TrumpSpencer Frederick Trump Rodiče Donald Trump a Ivana Trumpová Příbuzní Eric Trump[1], Tiffany Trumpová, Ivanka Trumpová a Barron William Trump (sourozenci) Web www.trump.com multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Donald John „Don“ Trump Jr. (* 31. prosince 1977 New York) je americký podnikatel. Je prvorozeným potomkem 45. prezidenta USA Donalda Trumpa a české modelky Ivany Trumpové. Aktivně podporoval kandidaturu svého otce na funkci prezidenta Spojených států před volbami v roce 2016. V současné době pracuje spolu se svou sestrou Ivankou Trumpovou a bratrem Ericem Trumpem na pozici výkonného viceprezidenta společnosti The Trump Organization, kterou vybudoval jeho otec. Dětství a mládí Narodil se 31. prosince 1977 na Manhattanu v New Yorku. Má dva mladší sourozence, Ivanku a Erica, a také dva nevlastní sourozence, Tiffany z otcova manželství s Marlou Maples, a Barrona, který pochází ze současného manželství jeho otce s Melanií Trumpovou. Podle vlastních slov mu byli zvláště blízcí babička a dědeček z matčiny strany, hovoří proto plynule česky.[2] Studoval na The Hill School, univerzitě a přípravné internátní škole v Pottstownu, v Pensylvánii, následně na Wharton School of the University of Pennsylvania, kde získal titul B. S. v oboru ekonomie.[3] Veřejné působení Donald Trump Jr. hovoří 1. listopadu 2016 na předvolebním mítinku ve státě Iowa o programu svého otce Objevil se jako host v několika epizodách televizní reality show svého otce The Apprentice, a to od 5. řady v roce 2006 až do poslední 14. řady v roce 2015. Působil při organizaci otcovy volební kampaně v rámci jeho kandidatury ve volbách prezidenta USA 2016.[4] V roce 2016 promluvil na republikánském národním shromáždění, jehož delegátem byl.[5] Po Trumpově zvolení byl členem 16. členného přípravného týmu pro novou administrativu.[4] V souvislosti s aférou kolem ovlivňování voleb Ruskem, která se týká především prezidenta Trumpa, bylo v červenci 2017 intenzívně diskutováno setkání Donalda Trumpa juniora s ruskou občankou, právničkou Nataljou Veselnickou, která je údajně blízká administrativě prezidenta Putina.[6] Osobní život Dne 12. listopadu 2005 se na rodinném sídle Mar-a-Lago v Palm Beach ve státě Florida oženil s modelkou Vanessou Haydonovou.", "question": "Kolikátým prezidentem USA byl Donald Trump?", "answers": ["45."]}
{"title": "Malované kostely v pohoří Troodos", "context": "Troodos je název největšího kyperského pohoří, které se nachází v centrální části ostrova. Jeho nejvyšší horou je Olymp s výškou 1 952 metrů. V pohoří se nachází řada starobylých staveb, zejména množství kostelů z dob Byzantské říše. Tyto kostely jsou plné nástěnných maleb, které se zachovaly do dnešních dnů. Devět z nich bylo roku 1985 zařazeno na seznam Světového dědictví UNESCa; desátý byl přidán roku 2011. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Troodos ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje největší kyperské pohoří?", "answers": ["Troodos"]}
{"title": "Německo", "context": "Nicolaus Otto vynalezl zážehový čtyřtaktní motor (benzínový), Rudolf Diesel dieslový motor, Gottlieb Daimler vysokorychlostní benzínový motor, Karl Benz první benzínový automobil. Vývoj raketové techniky zásadně ovlivnil Wernher von Braun. Alexander von Humboldt patřil k nejvýznamnějším přírodovědcům své doby a zakladatelům geografie. Základní zákony elektřiny objevil Georg Simon Ohm. William Herschel objevil infračervené záření. Revoluci v geometrii a matematice vyvolali Bernhard Riemann a Georg Cantor. Významným matematikem byl i Carl Gustav Jacob Jacobi, David Hilbert, Leopold Kronecker nebo Hermann Weyl. Evoluční teorii rozvíjel Ernst Haeckel, ve 20. století Ernst Mayr. Významnou teorii o vzniku tornád předložil meteorolog a geolog Alfred Wegener. Daniel Gabriel Fahrenheit proslul výzkumem tepla. Robert Wilhelm Bunsen vynálezem řady laboratorních přístrojů. Friedrich Wöhler syntézou močoviny. Klíčovou postavou fyziky 19. století byl Hermann von Helmholtz. Rudolf Clausius byl zakladatelem termodynamiky. Justus von Liebig založil výrobu průmyslových hnojiv. Heinrich Wilhelm Olbers byl významný astronom, jehož teorii o zaniklé planetě Phaeton v naší sluneční soustavě už vyznává málokdo, ale jeho Olbersův paradox zásadně ovlivnil moderní kosmologii. Průkopníkem informatiky byl Konrád Zuse. Emmy Noetherová byla nejlepší matematičkou své doby, teorii čísel i matematickou statistiku ovlivnil Johann Peter Gustav Lejeune Dirichlet, Richard Dedekind zkonstruoval množinu reálných čísel, Felix Klein revolučním způsobem počal propojovat geometrii s algebrou, za otce moderní matematické analýzy je označován Karl Weierstrass. Ernst Karl Abbe, Carl Zeiss a Joseph von Fraunhofer založili moderní optiku. Friedrich Wilhelm Bessel jako první změřil paralaxu hvězdy a spočítal její vzdálenost od země. Georgius Agricola je vnímán jako zakladatel mineralogie. Otto von Guericke vynalezl vývěvu. Friedrich August Kekulé popsal zákonitosti řetězení uhlíku. Johann Gottfried Galle objevil planetu Neptun. August Ferdinand Möbius je zakladatelem topologie. Výzkum buněk významně posunuli kupředu Rudolf Virchow a Matthias Jacob Schleiden. Samuel Hahnemann založil stále diskutovanou homeopatii. Za praotce kvantové fyziky lze označit Arnolda Sommerfelda. Johannes Wilhelm Geiger sestrojil první měřič radioaktivity. Průkopníkem astrofotografie byl Max Wolf. Emile Berliner vynalezl mikrofon a gramofon. Významným kartografem byl Martin Waldseemüller, všestranností vpravdě renesanční vynikl jezuitský učenec Athanasius Kircher. Fyzik Karl Schwarzschild sehrál roli ve vývoji obecné teorie relativity.", "question": "Kdo je vnímán jako zakladatel mineralogie?", "answers": ["Georgius Agricola"]}
{"title": "Moped", "context": "Moped Tento článek je o dopravním prostředku. O hudební skupině pojednává článek Moped (hudební skupina). Jawa 50 typ 551S Jawetta Sport Moped Stadion S11 Moped ,(zkratka z „motor s pedály“) je zjednodušeně řečeno kombinace motocyklu a bicyklu. Jde o jednostopé motorové vozidlo určené pro jednu osobu a na krátké vzdálenosti s objemem motoru do 50 cm³. Má speciální rám, který je pevnější a má delší životnost než u bicyklu a bicyklu s pomocným motorkem. Kola jsou odpružená, neoddělitelnou součástí převodovky jsou kliky s pedály. Typickým příkladem mopedu je Jawa Babetta nebo Stadion. Moderní mopedy jsou přirovnatelné ke skútrům a existují verze určené i pro dvě osoby. Související články Elektrokolo Skútr Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu moped na Wikimedia Commons Slovníkové heslo moped ve Wikislovníku Mně všichni chodci závidí (Dobová československá reklama na moped – video na youtube.com) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Cyklistika Autoritní data: GND: 4123527-7 | LCCN: sh85087186 | WorldcatID: lccn-sh85087186", "question": "Název jakého dopravního prostředku je zkratkou z výrazu „motor s pedály“?", "answers": ["Moped"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Za pomoci mikrovlnného a infračerveného radiometru prozkoumala svrchní oblasti mračen, u kterých zjistila, že jsou chladná, a povrch s extrémní teplotou okolo 425 °C. Měření sondy tak potvrdilo dřívější předpoklady, že povrch planety je horký a neposkytuje příhodné podmínky pro život. Měření sondy pomohlo současně odhadnout hmotnost planety, ale nebylo schopné změřit magnetické pole a radiační pásy kolem ní. Sondou, která jako první proletěla atmosférou Venuše, byla sovětská Veněra 3 dne 1. března 1966 - sonda se zřítila na povrch planety. Pro poruchu komunikačního systému ale sonda nebyla schopna o planetě během průletu odeslat žádná data a pouze dopadla na její povrch. Další sondou u Venuše byla 18. října 1967 sovětská Veněra 4, která úspěšně vstoupila do její atmosféry, a zpět k Zemi odeslala značné množství vědeckých dat. Měření Veněry 4 současně vyvrátilo předchozí teplotní měření sondy Mariner 2. Sovětská sonda zjistila vyšší teplotu povrchu pohybující se okolo 500 °C a složení atmosféry, která je z 90 až 95 % tvořena oxidem uhličitým. Atmosféra Venuše byla hustší, než předpokládali sovětští konstruktéři, a tak měla sonda rozměrnější padák, než ve skutečnosti potřebovala.", "question": "Jak se jmenuje nejjasnější těleso na obloze po Slunci a Měsíci?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Leptospiróza", "context": "Leptospiróza je horečnaté bakteriální onemocnění zvířat a lidí, rozšířené prakticky po celém světě. Jedná se o zoonotické onemocnění způsobené spirochétami rodu Leptospira. Poprvé ji popsal Adolf Weil v roce 1886. Nejčastější způsob nakažení lidí je kontakt poranění kůže, očí nebo sliznic s vodou znečištěnou močí nakaženého zvířete. Leptospiróza (jinak také \"krysí žloutenka\") je onemocnění, které je způsobeno infekcí mikroba jménem leptospira. Jedná se o bakterii, která má spirálovitý tvar a je příbuzná se spirochetami a borreliemi. Existuje celá řada těchto mikroorganismů, pro člověka jsou ale nebezpečné leptospiry, které patří do skupiny Leptospira interrogans. Tato choroba patří mezi tzv. antropozoonózy, což jsou onemocnění, která jsou přenosná ze zvířete na člověka (dalším příkladem je třeba borrelióza). Nemocné zvíře (často se jedná o hlodavce - potkany, myši, dobytek, vepře) vylučuje tyto mikroby močí do okolního prostředí, které se touto infekční močí zamoří (kontaminuje) a stává se tak nebezpečným zdrojem nákazy pro člověka. Je několik možných způsobů, jak se můžete nakazit. Nejčastěji člověk přijde do kontaktu s vodou, půdou nebo dokonce i potravou, která byla nemocným zvířetem znečištěna (kontaminována). Tímto způsobem se leptospiry dostávají do trávícího traktu a pronikají i neporušenou sliznicí do lidského organismu. Někdy dokonce stačí jen malé množství znečištěné vody, která vám \"šplouchne do oka\", protože tyto mikroby se mohou do těla dostat i spojivkou. Nebo si nevědomky loknete vody při koupání v přírodě. Také není dobré dostat se do kontaktu s bahnem nebo vlhkou půdou, zvlášť, jestli máte na nohách oděrky nebo jinak porušenou kůži. Další možný způsob onemocnění je, pokud vás pokouše nebo poškrábe nemocné zvíře. Dříve se tato choroba převážně vyskytovala jako profesionální nákaza. Často onemocněli ti lidé, kteří mohli díky charakteru svého povolání přijít s leptospirami do kontaktu - řezníci, zootechnici, zemědělci, pracovníci kanalizace,.. Dnes, vzhledem k rozvoji velmi oblíbeného stanování, chalupaření, rybaření, chování různých domácích zvířat apod. může leptospiróza postihnout prakticky každého.", "question": "Kdo poprvé popsal leprospirózu?", "answers": ["Adolf Weil"]}
{"title": "Krajka", "context": "V roce 1896 začal pracovat člunečkový vyšívací automat švýcara Gröbliho. První paličkovací stroj pochází z roku 1748 od Angličana Walforda, výrobu krajek na těchto strojích umožnilo několik konstrukcí různých vynálezců v 80. letech 19. století. První prakticky použitelný osnovní pletací stroj postavil Angličan Redgate v roce 1859. Z toho se později vyvinul rašl, který je asi od poloviny 20. století zdaleka nejpoužívanějším strojem na výrobu krajek. Na konci 20. století se sdružovalo na 2000 výrobců z 33 států v Mezinárodní organizaci pro (ručně) paličkovanou a šitou krajku. V 21. století není známá žádná souhrnná informace ani o celkovém množství ani o rozsahu výroby ručně a strojně zhotovených krajek ve světě. V Čechách bylo krajkářství od 16. století známé v Krušných horách a na Šumavě. V Orlických horách (Vamberk) se krajkářství rozšířilo zejména od poloviny 17. století, kdy se zde začala vyrábět varianta bruselské krajky. V roce 1860 se v českých zemích zabývalo (převážně domáckou) výrobou krajek asi 80 000 lidí. Od konce 19. století však odbyt krajkového zboží značně poklesl, tradice krajkářství se udržuje z větší části jen v amatérské výrobě a jako umělecké řemeslo. Ve 20. století zaznamenaly české oděvní výtvarnice se svými příspěvky k modernímu krajkářství řadu úspěchů na mezinárodních výstavách a soutěžích. Na úseku průmyslové výroby začala výroba krajek v roce 1834 v Letovicích na Moravě (na bobinetových strojích pašovaných z Anglie) jako první továrna tohoto druhu na evropském kontinentě. Na začátku 21. století existoval asi jediný český výrobce krajek v moravských Drnovicích.", "question": "Kolik lidí se v Čechách zabývalo výrobou krajek v roce 1860?", "answers": ["asi 80 000"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "John Ronald Reuel Tolkien, CBE (3. ledna 1892 Bloemfontein – 2. září 1973 Bournemouth) byl anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor, nejznámější jako autor Hobita a Pána prstenů. Na Univerzitě v Oxfordu působil v letech 1925–1945 jako profesor staré angličtiny, v letech 1945–1959 pak jako profesor anglického jazyka a literatury. Byl význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré severštiny. Spolu s nejbližším přítelem C. S. Lewisem byl členem literárního diskusního klubu Inklings (\"Tušitelé\" nebo \"Inkousťata\"). 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria. Kromě Hobita, Pána prstenů, vědeckých pojednání a překladů zahrnuje Tolkienovo dílo množství textů z pozůstalosti o historii fiktivního světa Středozemě, v níž se Hobit a Pán prstenů odehrávají. Část z nich pod názvem Silmarillion uspořádal a vydal autorův syn Christopher. Tolkien pro všechny tyto příběhy používal slovo legendárium. Zbylá Tolkienova díla jsou pohádky a příběhy původně vyprávěné jeho dětem a nevztahují se přímo ke Středozemi. Pro neutuchající popularitu a vliv je Tolkien často považován za nejdůležitějšího z otců žánru moderní hrdinské fantasy. Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v Bloemfonteinu, hlavním městě Oranžského svobodného státu (dnes provincie Svobodný stát Jihoafrické republiky), Arthuru Tolkienovi, řediteli tamní bankovní pobočky, a jeho ženě Mabel Tolkienové (rozené Suffieldové). Tolkienova rodina pocházela ze Saska, ale žila v Anglii už od 18. století. Příjmení Tolkien je poangličtěnou verzí Tollkiehn (tj. německy tollkühn, \"šíleně odvážný\"). Jméno profesora Rashbolda v The Notion Club Papers (příběh z IX. svazku The History of Middle-earth) je vtipem narážejícím na tuto skutečnost, neboť v angličtině znamená totéž. O křestních jménech jeho otec Arthur 4. ledna 1892 napsal své matce: \"... Bude mít první jméno 'John' po dědečkovi, dohromady asi John Ronald Reuel. Mab chce, aby se jmenoval Ronald, a já chci zachovat Johna a Reuela...\" Tolkien měl pouze jednoho sourozence, bratra Hilaryho Arthura Reuela Tolkiena, který se narodil 17. února 1894. Ve věku tří let odcestoval do Anglie spolu s matkou, která nemohla přivyknout africkému podnebí.", "question": "Na které univerzitě působil John Ronald Reuel Tolkien?", "answers": ["Univerzitě v Oxfordu"]}
{"title": "Čipová sada", "context": "Čipová sada (anglicky chipset) je jeden nebo více integrovaných obvodů (čipů), které jsou navrženy ke vzájemné spolupráci a jsou obvykle prodávány jako jediný produkt. V oblasti počítačů je termín obvykle používán k označení specializovaných čipů na základní desce nebo na rozšiřujících kartách. U počítačů třídy PC tento termín obvykle označuje dva čipy na základní desce – tzv. northbridge (česky severní můstek) a tzv. southbridge (česky jižní můstek). V dnešní době northbridge a southbridge výrobce někdy implementuje do jednoho čipu – funkci obou zastupuje jeden celistvý čip; výrobci takovýchto čipových sad jsou často nezávislí na výrobcích základních desek. Čipová sada se dnes (2009) stará o komunikaci mezi procesorem, sběrnicemi, sloty, řadiči a dalšími součástmi na základní desce. Mezi nejznámější producenty čipů patří společnostem jako NVIDIA, AMD, VIA Technologies, SiS a Intel. Dříve vyvíjené ATI. AMD vždy vyvíjela čipsetové sady pouze pro své platformy. ATI vyvíjela pro Intel i AMD platformy. AMD 900 série AMD 970 AMD 990X AMD 990FX AMD 800 série AMD 870 (jižní můstek SB750) AMD 880G (VGA HD 4250, jižní můstek SB750/SB850) AMD 890GX (VGA. HD 4290, jižní můstek SB850) AMD 890FX (jižní můstek SB850) AMD 700 série AMD 790GX (VGA HD 3300, jižní můstek SB750) AMD 790FX (SB750). AMD 790X (SB750) AMD 785G (HD 4200, SB710) AMD 780G (HD 3200, SB700) AMD 780M (HD 3200, SB700) AMD 780V. (HD 3100, SB700) AMD 770 (SB700) AMD 760G (HD 3200, SB710) AMD 740G AMD 600 série (vyvíjená ATI) AMD M690V AMD M690T – mobilní. verze AMD 690G (Radeon X1250, SB600) AMD 690V (Radeon X1200, SB600) AMD 580X CrossFire (Radeon X200, ALi M1575) AMD 570X. CrossFire (Radeon X200, ALi M1575) AMD 480X CrossFire (Radeon X200, IXP400) AMD Express 1000 série (vyvíjená ATI) ATI Radeon Xpress 1150 (Radeon X. 300, IXP400) ATI Radeon Xpress 1100 (Radeon X300, IXP400) AMD-700 série AMD-762 (760MPX + 768) AMD-761 (760 + 766) AMD-751 (750 +. 756) AMD-600 série AMD-640 (640 + 645) ATI CrossFire Xpress 3200 ATI Radeon Xpress 1250 ATI Radeon Xpress 1100 ATI Radeon Xpress 200, 200M SB750 SB710 SB700S – zaměření na servery SB700 SB600 AMD-768 AMD-766 AMD-756 AMD-645 Intel vždy vyvíjel čipsetové sady pouze pro své platformy. Intel x50 série Intel X58 Podporuje procesory Core i7.", "question": "Je čipová sada integrovaný obvod?", "answers": ["Čipová sada (anglicky chipset) je jeden nebo více integrovaných obvodů (čipů), které jsou navrženy ke vzájemné spolupráci a jsou obvykle prodávány jako jediný produkt."]}
{"title": "Wikipedie", "context": "Wikipedie patří mezi nejpopulárnější referenční stránky na webu, každý den obslouží přibližně 60 milionů požadavků. V počtu návštěv byla v červnu 2013 na 7. místě mezi všemi internetovými stránkami. Německá verze Wikipedie byla vydána na CD a tisícistránkový výběr asi 20 000 článků německé Wikipedie byl ve spolupráci s respektovanou vydavatelskou skupinou Bertelsmann v září 2008 vydán také knižně Das Wikipedia-Lexikon in einem Band. Na Internetu existuje velké množství serverů, které kopii obsahu Wikipedie nabízejí za podmínek licence GFDL. V květnu 2005 obsahovala Wikipedie dohromady přibližně 1,5 milionu článků, v listopadu 2006 přes 5,6 milionů a v dubnu 2008 již přes 10 milionů článků. V dubnu 2016 měla Wikipedie přes 39,3 milionů článků. V roce 2011 proběhl fundraising a Wikipedie tak získala 20 milionů dolarů na svůj provoz a zůstává tak dále bez reklamních prostorů. V dubnu 2016 existovala Wikipedie ve 292 jazykových verzích. Anglická verze měla přes 5 milionu článků, dalších 12 verzí mělo přes milion článků, 45 přes 100 000 článků, 75 verzí více než 10 000 článků, 110 verzí více než 1000 článků, 39 verzí více než 100 článků a 10 verzí méně než 100 článků. Pro odlišení jednotlivých jazykových verzí se v URL používá standard ISO 639-1 - např. en pro angličtinu, cs pro češtinu atd. Nejrozsáhlejšími verzemi jsou anglická (13 % celkového počtu článků Wikipedie), švédská (7,5 %), cebuánská (. 5,5 %), německá (4,9 %), nizozemská (4,7 %) a francouzská (4,4 %). 53 % článků Wikipedie je napsáno v 10 jazycích, 72 % ve 20 jazycích.", "question": "V kolika jazykových verzích existovala Wikipedie v dubnu 2016?", "answers": ["292"]}
{"title": "Šlapací kolo", "context": "Šlapací kolo je motor poháněný zpravidla lidskou silou. V minulosti se šlapací kola užívala pro vytahování vody ze studní, jako pohon jeřábů nebo ke mletí obilí. Šlapacích kol se užívalo již od dob starých Řeků a Římanů například pro odvodňování. Za renesance byla často součástí jeřábů na stavbách. V raně viktoriánské Británii se šlapací kola používala jako forma nucených prací pro trestance. == Reference == == Související články == Vodní kolo Žentour == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu šlapací kolo ve Wikimedia Commons", "question": "Využívala se v minulosti šlapací kola ke mletí obilí?", "answers": ["V minulosti se šlapací kola užívala pro vytahování vody ze studní, jako pohon jeřábů nebo ke mletí obilí."]}
{"title": "Charlie Chaplin", "context": "Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn - 25. prosince 1977 Corsier-sur-Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) byl anglický herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce - babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906-1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907-1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna (největší úspěch slavil s představením Noc v londýnském music-hallu). V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek.", "question": "Ve které zemi zemřel Charlie Chaplin?", "answers": ["Švýcarsko"]}
{"title": "Plazma", "context": "Plazma je ionizovaný plyn složený z iontů, elektronů (a případně neutrálních atomů a molekul), který vzniká odtržením elektronů z elektronového obalu atomů plynu, či roztržením molekul (ionizací). Aby byl ionizovaný plyn považován za plazma, musí vykazovat kolektivní chování a kvazineutralitu. Plazma je čtvrté skupenství hmoty a také nejrozšířenější forma látky – tvoří až 99 % pozorované atomární hmoty vesmíru. Plazma existuje ve vesmíru v různých, často velmi odlišných formách. S plazmatem se můžeme setkat například ve formě blesku, polární záře, uvnitř zářivek a tzv. neonů, či v elektrickém oblouku. Plazma tvoří také konvenční hvězdy, mlhoviny, ionosféru, či sluneční vítr. Parametry plazmatu v těchto formách se liší o mnoho řádů. Stupeň ionizace plazmatu (poměr počtu ionizovaných částic vůči celkovému počtu částic) je jedním z nejdůležitějších parametrů, který určuje chování plazmatu. Závisí především na teplotě a lze ho v prvním přiblížení odhadnout ze Sahovy rovnice pro jedenkrát ionizované plazma v termodynamické rovnováze. Podle stupně ionizace rozlišujeme slabě ionizované plazma a silně ionizované plazma. V slabě ionizovaném plazmatu je koncentrace nabitých částic zanedbatelně malá v porovnání s koncentrací neutrálních molekul. Naproti tomu v silně ionizovaném plazmatu převládá koncentrace nabitých částic. Podle teploty se rozlišují 2 druhy plazmatu. Je to vysokoteplotní a nízkoteplotní plazma. Vysokoteplotní plazma má střední energii nabitých částic větší než 100 eV, což odpovídá řádově 106 K. Vyskytuje se ve hvězdách a při experimentech s řízenou termonukleární syntézou.", "question": "Kolik procent pozorované atomární hmoty vesmíru tvoří plazma?", "answers": ["99"]}
{"title": "Keira Knightley", "context": "V roce 2008 si zahrála po boku Sienny Miller, Cillian Murphy a Matthewa Rhyse ve válečném dramatu Na hraně lásky. Poté natočila film Vévodkyně, založeném na biografii Georgiana, Duchess of Devonshire od Amandy Foreman. Film získal pozitivní kritiku a Keira byla za roli nominována na cenu BIFA Award. V prosinci 2009 debutovala v divadle.. Ztvárnila roli Jennifer (Celimene) v moderní Crimpově adaptaci Moliè Misantropa v Comedy Theatre v londýnském West Endu. Za svůj výkon byla nominovaná na cenu Laurence Oliver Award. V roce 2010 se objevila v romantickém dramatu Last Night, po boku Evy Mendes a Sama Worthingtona. Ten samý rok si zahrála v adaptaci novely Neopouštěj mě. S Colinem Farrellem si zahrála ve filmu Londýnský gangster. V roce 2011 se objevila ve filmu Nebezpečná metoda, který měl premiéru na Filmovém festivalu ve Venice. V roce 2012 si zahrála po boku Steva Carella ve filmu Hledám přítele pro konec světa. Hlavní roli si zahrála ve filmu Anna Karenina. V květnu 2012 nahradila Scarlett Johansson ve filmu Love Song, který byl vydán v roce 2013. Film Laggies měl premiéru na Filmovém festivalu Sundance. Krátce na to měl premiéru film Jack Ryan: V utajení. S Benedictem Cumberbatchem si v roce 2014 zahrála ve filmu Kód Enigmy. Za roli získala nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli. V říjnu 2014 bylo oznámeno, že svůj Broadwayský debut zažije s hlavní rolí v nové adaptaci Thérè Raquin od Helen Edmunson. Premiéra je stanovena na 29. října 2015. V květnu 2013 se ve Francii vdala za hudebníka z britské rockové skupiny The Klaxons Jamese Rightona. Pár žije v Londýně. 12. prosince 2014 Keira potvrdila, že čeká první dítě. Na konci května 2015 porodila dceru jménem Edie. Několikrát popřela zvěsti, že je anorektička. List Daily Mail kvůli zprávám o její poruše příjmu potravy zažalovala. V červenci 2006 uvedla, že se stala workoholičkou. \"Posledních pět let mi splývá v jeden. Nemohu vám říci, co bylo v loňském roce a co rok předtím,\" uvedla a dodala, že je tak přepracovaná, že má strach, že pokud bude pokračovat v tomto kurzu, začne nenávidět to, co miluje.", "question": "Kde se narodila herečka Keira Christina Knightley?", "answers": ["Londýn"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou atd. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství. Bývá označována také jako \"císařovna Marie Terezie\", ale jako žena se nikdy nemohla stát vládnoucí císařovnou Svaté říše římské. Císařem byl 13. září 1745 zvolen její manžel František I. Štěpán Lotrinský, čímž se stala císařskou manželkou. Marie Terezie nezůstala jen dcerou císaře a císařovnou, ale stala se i matkou dvou císařů, Josefa II. a Leopolda II. Marie Terezie byla pokřtěna hned v prvním dnu svého života. Byla nejstarší dcerou císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením). V roce 1730 zemřela i její nejmladší, teprve šestiletá, sestra Marie Amálie. V důsledku pragmatické sankce z roku 1713 byla Marie Terezie de facto předpokládanou dědičkou habsburských zemí (rakouského dědictví). Od mládí ji vychovávali jezuité. Kromě hlavního předmětu, kterým bylo náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině a němčině. Dále pak ještě například kreslení, tanci a hudbě.", "question": "Kdy byl František I. Štěpán Lotrinský zvolen římským císařem?", "answers": ["13. září 1745"]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "Čínský prezident vyjádřil spokojenost slovy \"Cítím se tu jako doma\", pochvalně se také vyjádřil o české historii a krajině.13. října přijel Miloš Zeman spolu s Václavem Klausem a jejich doprovodem se zpožděním na státní pohřeb bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče a na samotný obřad už nebyli vpuštěni, ale účastnili se až pozdějších částí pohřbu. Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček označil za důvod zpoždění špatné počasí a chybu letových dispečerů. Tyto důvody byly vyvráceny a 22. října se Ovčáček za svá slova adresovaná letovým dispečerům omluvil.Dne 18. října 2016 byl Miloš Zeman jedním ze signatářů \"Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů\" o územní celistvosti Čínské lidové republiky v souvislosti s návštěvou dalajlámy v Česku. Toto prohlášení bylo kritizováno mnohými politiky, novináři i veřejností. Některé vysoké školy a univerzity na protest proti prohlášení vyvěsily tibetské vlajky.V prosinci 2016 kancelář prezidenta informovala o pozvání od dezignovaného amerického prezidenta Donalda Trumpa, nemuselo se však jednat o oficiální pozvánku. Později nový velvyslanec v USA Hynek Kmoníček informoval o odložení schůzky. Miloš Zeman prohlásil, že od prezidenta Trumpa dostal dopis s omluvou za posunutí termínu schůzky. Dne 16. června 2017 přijala Miloše Zemana i s manželkou a dcerou britská královna Alžběta II.V listopadu 2017, závěrem jeho pětidenní státní návštěvy v Rusku, obdržel prezident Zeman čestný doktorát od Uralské federální univerzity, jednoho z největších ruských vysokoškolských a. výzkumných pracovišť – titul prezidentovi udělila Vysoká škola ekonomiky a managementu, která je jednou z hlavních univerzitních institucí; rektor mu při této příležitosti poděkoval za jeho \"neocenitelný přínos k rozvoji přátelského vztahů a vzájemně prospěšné spolupráce mezi Českou republikou a Ruskou federací.\"", "question": "Kdo působil v období 1993–2001 jako předseda České strany sociálně demokratické?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "Bleší cirkus", "context": "Bleší cirkus je pouťová atrakce s dlouhou historií. Ve skutečnosti se blechy mající krátký život necvičí, ale pečlivě se oddělí jedinci lezoucí a skákající. Po rozdělení je blechám navléknut na krk obojek z jemného zlatého drátu. Skákající blechy kopají do malých lehkých míčků, lezoucí blechy tlačí autíčka nebo roztáčejí miniaturní ruské kolo. Některé bleší cirkusy vypadají, jako když v nich účinkují živé blechy, jsou však plné mechanických, elektrických a magnetických zařízení. == Literatura == Egon Erwin Kisch: Die Dramaturgie des Flohtheaters. In: ders.: Abenteuer in Prag. Prag, Leipzig, Wien 1920", "question": "Cvičí se blechy na bleší cirkus?", "answers": ["Ve skutečnosti se blechy mající krátký život necvičí, ale pečlivě se oddělí jedinci lezoucí a skákající."]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Tento kostel byl dvakrát přestavěn a roku 1323 založila Eliška Rejčka v jeho těsné blízkosti současný kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící však již nově založenému klášteru cisterciaček. Zdá se, že na Starém Brně bylo i významné centrum přemyslovského státu po ovládnutí Moravy touto dynastií roku 1019, ve 2. polovině 11. a 1. polovině 12. století zde zřejmě sídlila údělná knížata. Z roku 1091 je první zaručená písemná zmínka v Kosmově kronice, věrohodné jsou však i údaje v tzv. listinných falzech hlásících se rovněž do 11. století. Ve 12. století se raně středověká aglomerace, která zahrnula kromě hradu a osídlení v areálu pozdějšího starobrněnského kláštera ještě hospodářské podhradí na pravobřeží Svratky, rozšířila na svahy jižně od Pekařské ulice a zejména do jižní části pozdějšího města. Tehdy byl také vybudován jednolodní kostelík sv. Petra s kryptou; kolem bylo doloženo soudobé osídlení, nikoliv však opevnění na přístupné straně. Palisádový žlab v místě domu Petrov 8 (biskupství) však nevylučuje existenci hrazeného dvorce. Existence přemyslovského správního hradu v 11. a 12. století na Petrově není ve světle archeologických výzkumů pravděpodobná. Osídlení z 8.–12. století, na které navázalo ve 13. století předměstí, bylo archeologicky prokázáno také v areálu ulic Dornych a Spálená. Kolem roku 1200 přišli němečtí (rakouští) a valonští osídlenci, výrazně se rozrostlo osídlení zahrnující do 30. let 13. století celé pozdější historické jádro v hradbách. Tento vývoj vrcholil vznikem institucionálního města asi ve 30., možná již ve 20. letech 13. století. Jeho právní řád byl odvozen od rakouských měst Enže a Vídně. Roku 1243 Brnu král Václav I. udělil městská privilegia. Hrad Špilberk patrně založil v 70. letech 13. století Přemysl Otakar II. Již před polovinou 13. století byla vystavěna kamenná hradba. Roku 1292 obdrželo město právo volit rychtáře. V roce 1349 se Brno stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle Olomouce bylo Brno nejvýznamnějším moravským městem, zasedal zde i zemský soud a od doby Karla IV. se zde vedla jedna řada zemských desk. Obvod sevřený hradbami dosahoval necelých 37 ha, počet obyvatel se v lucemburské době pohyboval kolem 8 000. Husitské války zasáhly Brno v letech 1428 a 1430. Brno zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví, k čemuž přispěl jeho převážně německý charakter. Husité město nedobyli, těžce však utrpělo Staré Brno a další blízké vsi a předměstí. JIž v 1.polovině 13. století vznikají v Brně první zděné měšťanské domy, i když ještě o řadu desetiletí později bylo město převážně dřevěné.", "question": "Kdy byla Brnu udělena městská privilegia?", "answers": ["Roku 1243"]}
{"title": "Ledovec", "context": "Ledovec je nehomogenní přírodní těleso tvořené ledem, omezené jen jinou horninou; led se v něm pohybuje vlivem zemské tíže obdobně, jako voda v řece. Ledovce, které jsou částí kryosféry a hydrosféry, mají jazykovitý nebo bochníkovitý tvar. Jejich studiem se zabývá glaciologie a jistou částí také geokryologie. Vznikají hromaděním sněhu, který se pod vlivem okolí mění na firn, z firnu na firnový led a z firnového ledu na led ledovcový. Proces přeměny sněhu ve firn je nazýván firnovatění. To je způsobeno především táním a znovu zamrzáním pod vlivem tlaku vyšších vrstev, ale dochází k němu i se změnami teploty. Tento zdánlivě jednoduchý proces tání a mrznutí se odborně nazývá regelace. Tato vlastnost činí z ledovce plastické těleso schopné vyplňovat a modelovat reliéf Země. Ledovce se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Austrálie. Zonální ledovce (kontinentální) mají svou extrazonální variantu v horských ledovcích (údolních).Česká terminologie označuje slovem ledovec různá rozsahem a pohybem odlišná ledová tělesa. Například gigantické ledové příkrovy, které jsou pro svou rozlehlost označovány též jako pevninské ledovce, z nichž ve skutečnosti led odchází do oceánu mnoha ledovci a ledovcovými proudy. Nebo menší ledovcové čepice. V obecném jazyce se lze setkat i s označením icebergů takovým slovem (\"špička ledovce\"). Ledovec končící v moři může mít plovoucí konec nazývaný šelfový ledovec. Nejrozsáhlejší jsou dnes Rossův a Filchnera-Ronneové u břehů Antarktidy, oba větší než Německo. == Typy ledovců == Ledovce dělí česká geologie, geomorfologie a geografie do typů jako: karový, svahový, údolní, dendritický, malaspinský (úpatní, piedmontní): karový ledovec vyplňuje vysoko položené deprese – kary, karové terasy (vyživovací oblasti) – na údolních svazích a schází mu typický ledovcový jazyk, jeho tvar je odvislý především od tvaru karu a šířka obvykle převládá nad délkou.", "question": "Vyskytují se ledovce v Austrálii?", "answers": ["Ledovce se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Austrálie."]}
{"title": "Kounicovy koleje", "context": "Počátkem roku 1940 začaly být Kounicovy koleje využívány jako věznice, kterou během války prošlo několik desítek tisíc českých vlastenců, odbojářů a vysokoškolských učitelů. Ti pak byli ve většině případů deportování do německých koncentračních táborů, v menší míře byli popravováni přímo ve věznici. Popravovalo se zastřelením, oběšením nebo se vraždilo ranou z pistole do týla. Mnozí vězni byli před popravou či deportací do koncentračního tábora krutě mučeni, někteří spáchali raději sebevraždu. Popravy v Kounicových kolejích byly veřejné a v hojném počtu byly navštěvovány brněnskými Němci. Na jejich sledování byly prodávány vstupenky za tři marky. V publiku přitom převažoval podíl německých žen. I během exekucí se ozýval smích a mnozí se netajili radostí, že jsou \"české potvory a bestie\" zabíjeny, či povzdechem, že \"dnes jich bylo nějak málo.\" Těla popravených byla spalována a jejich popel nacističtí prominenti používali k hnojení svých zahrad. Celkem zde bylo popraveno okolo 800 osob. Někdy se udává i počet 1300 obětí. Po osvobození se koleje staly vězením pro kolaboranty a nacisty, ale také pro stovky nevinných lidí, které policie nebo armáda zatkla na ulici jenom proto, že byli Němci a nosili bílou pásku. Stejně jako se chodily německé ženy za protektorátu dívat na popravy českých vlastenců v Kounicových kolejích, ani Češi si nenechali po osvobození ujít tuto příležitost.", "question": "Za kolik marek se prodávaly vstupenky na popravy v Kounicových kolejích?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Země", "context": "V létě by byl pól nasměrován přímo směrem ke Slunci, zatímco po celou zimu by byl od Slunce odvrácen. Planetologové, kteří tento jev studovali, prohlašují, že by vedl k vyhynutí všech větších zvířat a vyšších forem života. Toto téma však zůstává kontroverzním, další studie Marsu – který sdílí zemskou rotační periodu a vychýlení osy, nikoliv však velký měsíc ani tekuté jádro – mohou poskytnout na tuto problematiku jiný náhled. Gravitační působení Měsíce spolu se slapovými jevy způsobuje nepatrné zpomalování zemské rotace. Protože platí zákon zachování hybnosti, Měsíc se díky tomu zvolna vzdaluje od Země. Široce přijímaná teorie o původu Měsíce prohlašuje, že se zformoval po kolizi rané Země s protoplanetou velikosti Marsu (teorie velkého impaktu). Tato hypotéza (mezi jinými věcmi) vysvětluje relativní nedostatek železa a těkavých prvků na Měsíci a fakt, že jeho složení je téměř identické se zemskou kůrou. Měsíc má, viděno ze Země, téměř stejnou úhlovou velikost jako Slunce (které je však 400× vzdálenější). Díky tomu lze na Zemi pozorovat úplná i prstencovitá zatmění Slunce. Kromě Měsíce není znám žádný přirozený vesmírný objekt, který by obíhal kolem Země. Existují však planetky, které jsou ovlivňovány gravitačním polem Země a mají s ní sladěnou oběžnou dráhu. Od roku 1986 je znám asi 5 km velký asteroid 3753 Cruithne, který má sice protáhlou eliptickou dráhu (k Slunci se přibližuje téměř na vzdálenost Merkuru a v nejvzdálenějším bodě dráhy je až za drahou Marsu), ale jeho oběžná doba je prakticky shodná se Zemí: 364,01 dne. V roce 2011 byla pomocí infračerveného kosmického dalekohledu WISE objevena jiná planetka, která obíhá Slunce po téměř stejné dráze jako Země, ale 60° před ní.", "question": "Proč se Měsíc zvolna vzdaluje od Země?", "answers": ["Protože platí zákon zachování hybnosti"]}
{"title": "Číslovka", "context": "Číslovka Číslovka (lat. numerale, plurál numeralia) je slovní druh, kterým se vyjadřuje počet, pořadí, násobenost, díl celku apod. Typy číslovek Dělení podle určitosti počtu Číslovky se dělí na: neurčité – označují počet jen obecně (několik, několikrát, několikanásobný, málo, moc, někdy se mezi neurčité číslovky počítají i slova jako nikdo, žádný) určité – označují přesný počet (dvakrát, dvojnásobný, dva); některé číslovky určité mohou mít význam neurčitý (tisíceré díky, mám sto chutí) Dělení podle syntaktické formy základní (kardinální) – označují počet, pojmenovávají čísla (tři, polovina, dvě stě třicet dva, několik, mnoho), gramaticky jsou přibližně v roli podstatného jména řadové (ordinální) – označují pořadí (osmý, poněkolikáté), zpravidla ve funkci přídavného jména nebo příslovce souborové – označují počet souborů (dvoje ponožky, patero nářadí, troje povlečení), též vyjadřují počet věcí vyjádřených pomnožným tvarem, syntakticky jsou obdobné základním číslovkám druhové – označují počet druhů (dvojí, sterý, pod obojí způsobou, dvojí lid, trojí lid, doktor obojího práva = JUDr.), v češtině převážně nepoužívané násobné (multiplikativní) – vyjadřují násobek čísla (trojnásobný, pětkrát, mnohokrát), zpravidla ve funkci přídavného jména nebo příslovce podílné (distributivní) - vyjadřují číselný podíl (po dvou, po několika), zpravidla ve funkci příslovce Číslovky v češtině Podrobnější informace naleznete v článku České číslovky. Číslovky v češtině podléhají ohýbání a ve větě nejčastěji plní roli přívlastku shodného a určuje se u nich gramatická kategorie pádu. Některé číslovky ale nejsou jmény, ale mají funkci příslovce (např. třikrát, poněkolikáté, milionkrát, ... ), a flexi tedy nepodléhají. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu číslovka na Wikimedia Commons Slovníkové heslo číslovka ve Wikislovníku Kategorie Číslovky ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Slovní druhy podstatné jméno • přídavné jméno • zájmeno • číslovka • sloveso • příslovce • předložka • spojka • částice • citoslovce jméno obecné jméno vlastní jméno bionymum antroponymum (rodné jméno / křestní jméno • hypokoristikon • příjmí • příjmení • přezdívka • jméno po chalupě • fiktonymum (pseudonym) • obyvatelské jméno • rodinné jméno • rodové jméno • etnonymum • theonymum) • zoonymum • fytonymum abionymum", "question": "Jaká je definice číslovek?", "answers": ["slovní druh, kterým se vyjadřuje počet, pořadí, násobenost, díl celku"]}
{"title": "Koberec", "context": "Koberce jsou textilie, kterými se pokrývají podlahy nebo stěny. V původní formě to byly (a jsou) výrobky, u kterých se k předem určeným rozměrům každého kusu přizpůsobuje vzorování a celá konstrukce koberce. Od 50. let minulého století se vyrábí také koberce jako celoplošné podlahové textilie, což je libovolně dlouhý pás v šířkách až do 6 metrů, který se stříhá podle potřeby uživatele. První koberce se zhotovovaly pravděpodobně ve Střední Asii před 4-5 tisíci lety. Dosud nejstarší nález pochází z okolí Pazyryku v jednom z údolí Altaje. == Kobercové příze == Koberce se vyrábí téměř ze všech druhů textilních vláken a přízí. Příze na jednoduché tkané koberce jsou nejčastěji z juty nebo kokosu (pevnost v tahu a v oděru). Bavlněné a jutové příze jsou nejvhodnější materiál pro podkladové kobercové tkaniny. Vlna a směsi s vlnou jsou vhodné na smyčkové a vlasové koberce pro svoji pružnost a rychlé zotavení po působení tlaku. Skoro všechny ručně vázané koberce jsou z mykaných vlněných přízí. Z přírodního hedvábí se vážou velmi jemné gobelíny. Moderní koberce pro domácnost, pro veřejné budovy a pro venkovní použití se vyrábí téměř výhradně z umělých vláken (PA, PP, PAC, VI). Jsou to buďto staplové mykané příze nebo tvarované filamenty z těchto materiálů. Podle údajů z USA sestávají koberce z více než 60 % z polyamidů, 30 % z polypropylenových filamentů a jen asi 1 % z vlněných vláken. Staplové příze jsou výhodnější pro kobercové vzory z mnoha barev, zatímco u hedvábí je prakticky vyloučeno žmolkování hotového zboží. Materiál na staplové příze se většinou barví ve vločce nebo během přádního procesu (vlna), umělá vlákna se nejčastěji barví ve hmotě (barva se přidává do suroviny před zvlákňováním). Zákrut kobercových přízí se velmi často fixuje pařením (heatsetting). Tím se dosáhne, že příze při zpracování nesmyčkují a zejména toho, že konce vlasových nití na kobercích se nerozevírají a tím se značně zvýší užitná hodnota podlahové krytiny. Před dalším zpracováním se 2-6 (staplových i hedvábných) nití druží a seskává. == Druhy koberců == Podle výrobních technik se koberce a podlahové krytiny často dělí do skupin: Vázané, tkané, všívané, vpichované, chemicky pojené. Do každé skupiny patří několik výrobních postupů a vzorovacích technik, k běžným pojmům patří:", "question": "Jak se nazývá textilie, kterou se pokrývají podlahy nebo stěny?", "answers": ["Koberce"]}
{"title": "Opistotonus", "context": "Opistotonus Opistotonus Některá data mohou pocházet z datové položky. Opistotonus je specifická poloha, při které leží pacient na zádech, opírá se o hlavu a paty. Má tělo prohnuté do oblouku dopředu jako důsledek křečovitého spasmu zádového svalstva.[1] Všechny svaly v těle postiženého jsou v těle staženy, horní končetiny jsou zkroucené. Tato poloha se nazývá poloha mostu.[2] Příčiny Příčinou opistotonu je tetanus, eklampsie nebo také mozková obrna. Dále může opistotonus způsobovat hystérie[3], záchvat histriónské poruchy osobnosti, zánět meningů (meningitida), úraz hlavy a v neposlední řadě také decerebrační rigidita. Reference ↑ SR, MEFANET, síť lékařských fakult ČR a. Opistotonus – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (česky) ↑ Křečovité propnutí těla do záklonu - Anamneza.cz. www.anamneza.cz [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. ↑ Opistotonus | Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK. www.stefajir.cz [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře! Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Co je to opistotonus?", "answers": ["Opistotonus je specifická poloha, při které leží pacient na zádech, opírá se o hlavu a paty"]}
{"title": "České vysoké učení technické v Praze", "context": "Zájemci o studium na ČVUT je poskytnuta veškerá péče od prvních kroků nejen na úrovni studijních informací, ale také problémů souvisejících se životem v cizí zemi. Od vždy aktuálních informací o možnostech studia v anglickém jazyce, procesu výběrového konání, získaní víz, nostrifikace předešlého studia, ubytování, informace o životních nákladech, až po kulturní život v Praze a možnosti cestování. Se svými dotazy se mohou obrátit na tzv. Student Advisora na e-mail, Skype nebo na Facebooku prakticky nonstop. Na pozitivní zkušenosti se získáváním zahraničních studentů-samoplátců navazuje od roku 2015 projekt Study in Prague, koordinovaný prostřednictvím ČVUT, sdružující pět významných pražských veřejných vysokých škol. Kromě ČVUT jsou členy Univerzita Karlova, VŠCHT, VŠE, a ČZU. Cílem je představit Prahu jako atraktivní místo ke studiu, nabízející úplnou škálu studijních programů v angličtině a pestrý studentský život. Tento projekt přispívá k dalšímů nárůstu studentů-samoplátců na všech zapojených univerzitách. Významnou roli při péči o zahraniční studenty sehrává na škole působící International Student Club (ISC). Ten například organizuje tzv. buddy program, v němž čeští studenti pomáhají studentům ze zahraničí překonávat počáteční kulturní rozdíly prostřednictvím pestré nabídky mimoškolních aktivit (mj. prezentace zahraničních škol, jazykové kurzy typu student učí studenty, exkurze, sport a výlety). Zároveň pomáhají českým studentům ke zvyšování jazykových znalostí a získávání zahraničních přátel). Výsledkem dobré práce se zahraničními studenty je i fakt, že v současné době většina dotázaných studentů samoplátců (80%) označuje ČVUT jako první alternativu při svém výběru univerzitního studia. == Ubytování a stravování studentů == Škola má vlastní stravovací zařízení (menzy) i ubytovací zařízení (koleje) – celkem 8 000 lůžek.", "question": "Jakou zkratku má České vysoké učení technické?", "answers": ["ČVUT"]}
{"title": "Čínská národní vesmírná agentura", "context": "Čínská národní vesmírná agentura (čínsky pinyin 'Zhō guójiā hángtiā jú', znaky zjednodušené 中, český přepis: Čung-kuo kuo-ťia chang-tchien ťü, známá pod zkratkou CNSA z anglického China National Space Administration) je civilní organizace Čínské lidové republiky, která je zodpovědná za postup v čínském vesmírném programu. == Historie == Tato organizace vznikla v roce 1993 rozdělením čínského ministerstva pro letecký a vesmírný průmysl na dvě části: CNSA Čínská společnost pro letectví a vesmír (China Aerospace Corporation-CASC). V rámci masové restrukturalizace byla v roce 1998 CASC rozdělena na několik státních organizací.CNSA vznikla na základě předchozího kosmického (a hlavně raketového) programu, který byl zahájen na konci 60. let snahou Číny o vlastní raketový nosič jaderných hlavic. První družice Dong Fang Hong 1 byla vyslána do vesmíru v roce 1970. Vážila 173 kg a na palubě měla radiový vysílač který vysílal budovatelskou píseň Východ je rudý. V dalších letech Čína vyslala několik telekomunikačních satelitů, meteorologických družic a samozřejmě i špionážní satelity. Největšího úspěchu dosáhla Čína v roce 2003, kdy došlo k vypuštění kosmické lodi Šen-čou (nebeská loď) s lidskou posádkou. K vypuštění lodi byla použita raketa Čchang-čeng CZ-2F. V září 2011 se Číně podařilo vyslat na oběžnou dráhu vlastní kosmickou stanici Tchien-kung 1 jako odrazový můstek pro další cesty na Měsíc a Mars. 15. září 2016 vynesla nosná raketa Dlouhý pochod 2F na oběžnou dráhu vesmírnou stanici Tchien-kung 2 a 18. října 2016 se k ní připojila kosmická loď Šen-čou 11 se dvěma kosmonauty. Současný předseda CNSA je Sun Laj-jen. == Budoucnost == CNSA chce do roku 2020 vyslat na oběžnou dráhu další zdokonalenou verzi orbitální stanice Tchien-kung 3. == Externí odkazy == China National Space Administration, anglicky CNSA na Techblog.cz Seminář CNSA", "question": "Jaká je zkratka pro Čínskou národní vesmírnou agenturu?", "answers": ["CNSA"]}
{"title": "Anime", "context": "Anime (japonsky ア) je označení animovaných filmů a seriálů produkovaných v Japonsku. Anime je zvykem dělit na TV seriály, OVA (Original Video Animation), ONA (Original Net Animation), speciály, filmy a hudební videa. Anime pochází z Japonska, kde je také zdaleka nejrozšířenější, a vyznačuje se charakteristickým stylem kresby postav a pozadí, jako anime se však počítá i loutková nebo 3D animace. Anime pokrývá širokou škálu žánrů, od akčních seriálů přes detektivky až po psychologická dramata. Anime se obvykle vysílá v televizi, distribuuje na DVD nebo publikuje jako videohry. Anime bývá často ovlivněno nebo přímo inspirováno japonskými komiksy manga, nebo občas naopak takové komiksy inspiruje. Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů. Anime produkuje řada japonských animátorských studií, mezi nejznámější patří studio Ghibli nebo Gainax. V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky. Dospělí fanoušci tohoto žánru pokládají za reprezentativní např. tituly jako Hrob světlušek, Ghost in the Shell, Neon Genesis Evangelion, Princezna Mononoke, Vampire Hunter D nebo Akira. Historie anime začala na počátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci experimentovali s animačními technikami, které se vyvíjely ve Francii, Německu, Spojených státech amerických a Rusku. Animace se v Japonsku stala populární jako alternativní forma dějového vyprávění v porovnání s málo rozvinutým japonským hraným filmem.", "question": "Na co je zvykem dělit anime?", "answers": ["TV seriály, OVA (Original Video Animation), ONA (Original Net Animation), speciály, filmy a hudební videa"]}
{"title": "Velbloud#Popis", "context": "Naproti tomu Arabové velblouda za nečistého nepokládají a jeho maso je pro muslimy halal. Americká armáda zakoupila roku 1856 ve Smyrně 75 velbloudů se záměrem o jejich vojenské využití. Po vypuknutí americké občanské války sloužili na straně Konfederace. Po válce zájem armády opadl a dromedáři byli dílem prodáni, dílem zdivočeli. Poslední z nich přežili asi až do roku 1900. Velbloudi jednohrbí byli také, s mnoha jinými domácími zvířaty (králík, pes, kočka, kůň), introdukováni v Austrálii. Velbloud je velmi rychlý a vytrvalý běžec, dokáže uběhnout až 175 km za 12 hodin. Stoupání mu ale činí obtíže, proto není často vidět v horách, i když velbloudi dvouhrbí někdy do hor pronikají. Velbloudi se tradičně používali hlavně k dopravě nákladů a k jízdě, méně k tahu. Od poloviny 20. století, kdy se i v pouštních oblastech Afriky a Asie šíří užívání terénních a nákladních aut, však význam velbloudů v dopravě pomalu klesá. Maso mladých velbloudů je považováno za největší lahůdku zvláště v oblasti severní Afriky a na Arabském poloostrově, pro maso se chovají spíše velbloudi jednohrbí. V Asii, kde se chovají velbloudi dvouhrbí, velbloudí maso obvykle není konzumováno, protože velbloudi bývají pojmenováni a majitelé k nim mají silný citový vztah. To ovšem nevylučuje rituální důvody a pojídání velbloudů ukradených jiným kmenům. Maso z introdukovaných velbloudů se jí také v Austrálii. Jateční hmotnost velblouda se pohybuje kolem 450 kilogramů, avšak jateční výtěžnost je poměrně nízká. Velbloudí mléko je velmi tučné a husté, vyrábí se z něj také máslo, jogurty a sýry. Také v produkci mléka převažují velbloudi jednohrbí. V hospodářském využití mají nemalý význam kříženci velbloudů. Červené krvinky Velbloud dvouhrbý v Mongolsku Červené krvinky velbloudů jsou poměrně velké a na rozdíl od jiných savců nemají tvar piškotu, ale jsou kulaté.", "question": "Proč není velbloud často vidět v horách?", "answers": ["Stoupání mu ale činí obtíže"]}
{"title": "Cejn siný", "context": "Cejn siný (Abramis ballerus) je v Česku se vzácně vyskytující druh. Fakticky se vyskytuje pouze v omezeném množství na jižní Moravě. == Popis == Tělo je z boků velmi zploštělé, ale nižší než u cejna velkého. Má tmavý namodralý hřbet, boky stříbřité a žlutavé, břicho je nažloutlé, ploutve šedé. Má spodní ústa. Řitní ploutev je delší než u cejna velkého. Může dorůst délky až 50 cm. Dožívá se přibližně 15 let. == Výskyt == Obývá dolní toky řek a stojaté vody. Vyskytuje se v úmoří Černého a Baltského moře. == Potrava == Potravu přijímá pouze ve dne. Živí se hlavně planktonem, příležitostně také bentosem a částmi rostlin. == Rozmnožování == Pohlavně dospívá kolem 4. roku života. Tření probíhá v období od dubna do května. Třou se nejčastěji na potopené kmeny a větvě stromů, vzácněji na rostlinstvo či kamení. Jedna samice může běžně naklást 5000 - 30000 jiker. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu cejn siný ve Wikimedia Commons Taxon Ballerus ballerus ve WikidruzíchCejn siný v atlasu ryb na CHYTEJ.cz Cejn siný na MRK.cz Cejn siný - atlas ryb on-line", "question": "Jaká je barva ploutví cejna siného?", "answers": ["šedé"]}
{"title": "Edward Mills Purcell", "context": "Edward Mills Purcell (30. srpna 1912 Taylorville - 7. března 1997 Cambridge) byl americký fyzik, který získal v roce 1952 Nobelovu cenu za fyziku za jeho nezávislý výzkum nukleární magnetické rezonance v kapalinách a pevných látkách. Nukleární magnetická rezonance se stala široce využívanou metodou při zkoumání struktury látek. Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward Mills Purcell ve Wikimedia Commons (anglicky)Edward Mills Purcell na nobel-winners.com", "question": "Kdy zemřel Edward Mills Purcell?", "answers": ["7. března 1997"]}
{"title": "Krev", "context": "Krev je kapalná, vazká a viskózní cirkulující tkáň složená z tekuté plazmy a buněk (červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky). Medicínské termíny souvisící s krví často začínají na hemo- nebo hemato-, což je odvozeno z řeckého slova haema znamenajícího \"krev\". Vzhledem k její funkci se o ní často mluví též jako o trofické tkáni nebo trofickém pojivu. Hlavní funkce krve je dopravovat živiny (kyslík, glukózu) a stopové prvky do tkání a odvádět odpadní produkty (např. oxid uhličitý a kyselinu mléčnou). Krev též transportuje buňky (leukocyty, abnormální nádorové buňky) a různé substance (aminokyseliny, lipidy, hormony) mezi tkáně a orgány. Mezi druhy existují v krvi rozdíly. Související informace naleznete také v článku Oběhová soustava. Krev je kapalná červená tkáň a její hlavní funkcí je transport kyslíku nutný pro život – okysličování tkání, orgánů,... Též zásobuje tkáně živinami (cukry, tuky, bílkoviny, minerály, vitamíny), odvádí odpadní produkty (oxid uhličitý) a obsahuje různé komponenty imunitního systému. Buňky imunitního systému jsou leukocyty (bílé krvinky), které chrání tělo před infekcí. Krví jsou přenášeny také hormony, které působí na různé orgány – stimulují je. Průměrný lidský organismus obsahuje asi 4–6 litrů krve, což je asi 8 % tělesné hmotnosti. Dospělí lidé mají asi 60 ml krve na kilogram tělesné hmotnosti. Ženy mívají méně krve než muži. Množství krve se může měnit. Normální objem krve u dospělého člověka se nazývá normovolémie. Pokud dojde ke zvýšení objemu krve, dochází k hypervolémii. Snížení objemu krve je hypovolémie. Stejný poměr platí i u ostatních savců a ptáků, krev tvoří asi 8 % hmotnosti těla. Krev je červená v rozsahu od světle červené – když je okysličená, po tmavě červenou – když není. Červená barva pochází z hemoglobinu, což je metaloproteinová sloučenina obsahující železo ve formě chemické struktury – kofaktoru hemu, na který se váže kyslík a oxid uhličitý. Existují populární mylné představy, že odkysličená krev je modrá a že krev se stane červenou, jen když přijde do kontaktu s kyslíkem. Krev nikdy není modrá, ale žíly jsou modré, protože světlo je rozptýleno kůží. Navíc krev uvnitř je tmavě červená a vykazuje slabý světelný odraz. Ve skutečnosti při pitvě nebo operaci vypadají tepny a žíly téměř stejně.", "question": "Jaké barvy je krev?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Vata", "context": "Vata je slisované celulózové vlákenné rouno o hustotě až 80 kg/m3, jehož vlákna drží vlastní silou pohromadě. Vyrábí se z krátké bavlny, bavlněného odpadu nebo z viskózové stříže ke zdravotnickým, hygienickým a kosmetickým účelům. S prvním výrobkem tohoto druhu přišel v roce 1865 Victor von Bruns, profesor chirurgie v Tübingenu. Průmyslově začal vatu vyrábět Švýcar Heinrich Theophil Baeschlin v roce 1871 v podniku pro medicínské obvazové materiály. K tomuto podniku (dnes Hartmann AG) patří v ČR i bývalá firma RICO ve Veverské Bítýšce, kde se podobný sortiment vyrábí od roku 1939. == Výroba bavlnářským způsobem == Surovina se rozvolní, načechrá a eventuálně mísí (bavlna s viskózou) na čistírenské soupravě a rozvlákňuje na mykacím stroji, ze kterého vychází nejčastěji jako pramen. Mykaný pramen se pak zpravidla bělí, pro některé účely i barví. Obvazová vata se sterilizuje zářením γ dávkou 25 kGy/kg (záruční doba 3-4 roky). == Buničitá vata == Buničitá vata se vyrábí ve tvaru listu z bělené sulfitové nebo sulfátové buničiny, do které se smí přimíchávat až 20 % dřevní buničiny (papíru). Konečný výrobek sestává z jednoho listu nebo z několika vrstev nad sebou. Pro zdravotnické účely se vata dodává adjustovaná nebo dělená v různých formách a velikostech. == Odkazy == === Externí odkazy === Encyklopedické heslo Vata v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Slovníkové heslo vata ve Wikislovníku === Reference === === Literatura === Simon/Horáček: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1987 Kießling/Matthes: Textil-Fachwörterbuch, Schiele & Schön Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6", "question": "Jak se nazývá slisované celulózové vlákenné rouno ?", "answers": ["Vata"]}
{"title": "Latinka", "context": "Latinka byla původně vyvinuta pro latinu odvozením z řecké abecedy zprostředkované Etrusky asi v 7. století př. n. l. Ve starověku se vyvinuly dvě formy latinského písma: kapitála a starší římská kurzíva, která se ve 3. století vyvinula v mladší římskou kurzívu, zatímco na kapitálu navázala unciála a polounciála. V důsledku stěhování národů a christianizace se začala vyvíjet národní písma. Ve snaze sjednotit způsob zápisu latinky vznikla v 8. století karolinská minuskule; i ta ovšem podléhala změnám až se nakonec ve 12. století proměnila v gotické písmo. V 15. století se z důvodu rostoucí potřeby hojnějšího a rychlejšího psaní hledaly nové tvary písma: humanisté proto na základě tvarů kapitály a karolinské minuskuly vytvořili humanistické písmo, zatímco gotické písmo se přeměnilo v novogotické písmo, v němž nabyla navrch jeho kurzívní podoba. Humanistické písmo v následujících staletí postupně novogotické vytlačovalo, až se novogotické písmo nakonec roku 1941 přestalo používat úplně. Latinské písmo vzniklo asi v 7. století př. n. l. odvozením od řeckého písma, které Římané přejali od Etrusků. Postupně tak vznikla archaická latinka (7.-4. století př. n. l.), v níž mělo jedno písmeno více tvarů. Od 4. století př. n. l. probíhala stabilizace jednotlivých liter a na epigrafické památky po roce 200 př. n. l. jsou psány již stabilizovaným písmem monumentálním (capitalis monumentalis), jehož nejvýznamnějšími zástupci jsou scriptura quadrata a scriptura actuaria. V knižních písmech se objevovala zejména kvadrátní kapitála (capitalis quadrata) a rustická kapitála (capitalis rustica). Pro běžnější potřeby byla od 1. století př. n. l. užívána starší římská kurzíva (majuskulní). Ve 3. století na starší římskou kurzívu navázala minuskulní mladší římská kurzíva a z kvadrátní kapitály se až do 8. století vyvíjela okrouhlejší unciála. Unciála postupem času přešla v polounciálu, v níž se mísily majuskulní a minuskulní tvary.", "question": "Kdy vzniklo latinské písmo?", "answers": ["asi v 7. století"]}
{"title": "Anatomie", "context": "Na rozdíl od většiny ostatních vědních oborů se v anatomii důsledně rozlišuje terminologie (odborné názvosloví v širším smyslu) a v jejím rámci nomenklatura, přičemž neměnná anatomická nomenklatura v latinském jazyce je závazná od roku 1895. Anatomii rozdělujeme na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývána topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje. Mikroskopická anatomie studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk. Počátky medicíny z obecného hlediska a morfologických oborů zvláště, jsou s vývojem anatomie úzce spjaty. První pitvy byly prováděny ve starém Egyptě jako součást přípravy těl zemřelých pro mumifikaci, což zároveň vedlo k získávání poznatků o anatomii člověka. Jako první lékař vůbec je označován Imhotep, žijící v době faraóna Džosera z III. dynastie kolem roku 2600 př.n.l. Za zakladatele anatomie jako vědního oboru jsou považováni starověcí lékaři Herophilos a Erasistrakos, představitelé alexandrijské medicíny, kteří působili v Alexandrii v Egyptě kolem roku 270 př. n. l., kteří kromě mrtvol pitvali údajně i odsouzence k smrti. Na alexandrijskou školu přímo navázal Galén, který prováděl hlavně pitvy zvířat. Galén shrnul tehdejší anatomické znalosti a jeho autorita ve všech směrech dominovala medicíně až do 17. století. Po pádu Římské říše byly ve středověké Evropě anatomické poznatky do značné míry ztraceny, zachovaly se ale v arabském světě, odkud byly přeloženy zpět do latiny v 11. století n.l. V roce 1235 byla v Salernu založena lékařská fakulta, první středověká pitva se konala roku 1286 v Cremoně. Anatomie se dále rozvíjela i v Bologni, kde Mondino de'Liuzzi organizoval veřejné pitvy, de'Liuzzi též roku 1316 sepsal učebnici \"Anatomia\". Pitvou člověka se zabýval také Leonardo da Vinci, v roce 1543 vychází De Humani Corporis Fabrica, ilustrovaná učebnice anatomie italského lékaře Andrea Vesalia, která tvoří základ moderní anatomie.", "question": "Kde byly prováděny první pitvy?", "answers": ["ve starém Egyptě"]}
{"title": "Sinice", "context": "Tato teorie může být označena jako stagnující evoluce. Plastidy, organely mnohých eukaryotických organismů (především různé řasy a rostliny), v mnohých ohledech připomínají sinice. Podle tzv. endosymbiotická teorie, která je podpořena různými strukturálními a genetickými podobnostmi, se plastidy vyvinuly z sinic pohlcených eukaryotními buňkami asi před 1,5 miliardami lety. Sinice se vyskytují jako jednotlivé buňky, shluky buněk v koloniích nebo jako vlákna. Jejich stélka se proto obvykle označuje buď jako kokální či trichální. Některé vláknité formy mívají specializované buňky heterocyty (či též heterocysty), ve kterých probíhá fixace vzdušného dusíku, případně akinety, což jsou klidové buňky určené k přetrvání nepříznivých období. Buňka sinic je prokaryotického typu a obvykle dosahuje velikosti 1-10 mikrometrů, jen vzácně více (např. buňka Chroococcus giganteus má až 60 mikrometrů). Pouhým okem je možné spatřit kolonie sinic. Sinice a jejich kolonie jsou zbarveny nejčastěji modrozeleně, ale dosahují barev od blankytně modré přes malachitově zelenou, žlutou, červenou až po černou. Sinice jsou do jisté míry gramnegativní bakterie a jako takové Gramovou metodou získávají růžové zabarvení, protože tyto bakterie mají specifický typ buněčné stěny. Sinice jako gramnegativní bakterie mají totiž na povrchu dvě plazmatické membrány (vnitřní a vnější) a mezi nimi poměrně tenkou vrstvu peptidoglykanu (murein), jenž tvoří pevnou složku celé buněčné stěny.", "question": "Jaké velikosti bývají sinice prokaryotického typu?", "answers": ["1-10 mikrometrů"]}
{"title": "Kolumbie", "context": "Srážky bývají většinou těžké ve vysokých oblastech Pacifiku a v některých částech jižní Kolumbie. Andské pohoří se v Kolumbii táhne od jihozápadu (ekvádorské hranice) až na severovýchod (venezuelské hranice). Andy se v Kolumbii dělí na Kolumbijský masiv (Macizo Colombiano) a na tři další pohoří (Východní, Centrální a Západní). Ty vytváří dvě dlouhá údolí - Magdalena a Cauca - jimi protékají stejnojmenné řeky. Nejvyšším bodem Kolumbie není hora v Andách, ale hory v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta - Pico Cristóbal Colón vysoký 5775 m n. m. a Pico Simon Bolivar se stejnou nadmořskou výškou. Jižní část Kolumbie je tvořena savanou a deštným pralesem. Protékají tudy řeky Amazonka a Orinoco. Severní část nazývaná Los Llanos je region savan (zvláště právě u Orinocského povodí). Jižní část je nazývána Amazonie a je pokryta Amazonským deštným pralesem a patří převážně do Amazonského povodí. Na severu a na západě And jsou pobřežní planiny, Karibská na severu a Pacifická na západě. Kolumbie má pět tradičních krajinných regionů. Andský region, Karibský region, Pacifický region, Orinoquijský region a Amazonský region. Někteří označují ještě za region Insularní region separovaný na pobřeží. Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením. Současný politický systém vznikl na základě procesu modernizace zahájené přijetím Ústavy v roce 1991. V roce 1998 byl podle pravidel nové Ústavy zvolen prezident, viceprezident, Kongres a regionální zastupitelstva. Nová konstituce charakterizuje zemi jako sociální právní stát, unitární a decentralizovanou republiku s částečnou autonomií regionálních úřadů, založenou na participativní a pluralistické demokracii. Pro vnitropolitickou situaci v zemi byla charakteristická zejména vytrvalá snaha o konsolidaci reforem v politické a ekonomické oblasti. S nástupem prezidenta Uribeho v roce 2002 došlo ke zlepšení mezinárodního postavení Kolumbie, převládala snaha o širší projekci hospodářských výsledků do sociální oblasti, problematika boje proti narkomafii a s ním spojeným terorismem. Politika Uribeho administrativy se projevuje nekompromisním vojenským přístupem k řešení vnitropolitické situace, otevřeným ozbrojeným bojem proti gerile FARC a ELN, tlakem na dodržování lidských práv a bojem proti obchodu s drogami. Řídící moc v zemi je rozdělena do tří sfér: výkonné, legislativní a justiční. Soudní moc představují Ústavní soud, Nejvyšší soud, Úřad generálního prokurátora a v záležitostech státní správy a administrace Rada státu. V čele kolumbijské vlády, složené z 13 ministrů, stojí prezident republiky. V čele každého z 32 departementů (zde španělsky označovány jako departament) stojí guvernér.", "question": "Je Kolumbie unitární stát?", "answers": ["Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením."]}
{"title": "Bratři Grimmové", "context": "Bratři Grimmové (německy Brüder Grimm, nebo Gebrüder Grimm) byli sběratelé klasických lidových německých pohádek a mytologických příběhů. Známější z obou bratrů, Jacob Grimm (1785–1863), byl jedním z největších německých jazykovědců. Mladší Wilhelm Grimm (1786–1859) se zapsal do dějin jako spolupracovník svého staršího bratra. Bratří Grimmové prosluli v německé i světové literatuře svou sbírkou lidových pohádek a písní, pověstí a legend. Zvláště svými Kinder-und Hausmärchen (česky: Pohádky bratří Grimmů), kterými položili základy nové vědy – folkloristiky. Pohádky jako Sněhurka či Šípková Růženka jsou známy z mnoha zpracování, ale prvními, kdo je zapsali, byli právě bratří Grimmové. V činorodé spolupráci byl Wilhelm tím, kdo pohádky sbíral a upravoval, zatímco Jacob, který byl lingvista a filolog, pohádky povýšil na předmět seriózního vědeckého výzkumu. Lidové pohádky bratřím vyprávělo dohromady asi 40 lidí. Jednou z nejvýznamnějších vypravěček byla Marie Hassenpflugová, přítelkyně jejich sestry Charlotty, která pocházela z dobře situované, francouzsky mluvící rodiny. Mariininy příběhy byly směsí motivů pocházejících z lidové tradice a vlivů z četby Perraultových Pohádek Matky husy (1697). Roku 1830 se bratři přestěhovali do Göttingenu, kde se Jacob stal univerzitním knihovníkem.", "question": "Jakému vědnému oboru se věnovali bratři Grimmové?", "answers": ["jazykovědců"]}
{"title": "Klobouk", "context": "U mužů bývá tradiční typ městského klobouku chápán jako módní prvek nebo určitá extravagance. Ženy většinou užívají klobouky při významných společenských událostech, například bílý klobouk se závojem jako svatební, nebo černý klobouk se závojem jako smuteční. Je slušností pro muže i ženy brát si klobouky na určité události, např. na dostizích se stále nosí pánský klobouk \"trilby\". K bontonu dodnes patří smeknout klobouk při vstupu do domu (bytu, restaurace, kostela...), při veřejném nesení státních symbolů (zejména vlajky), při produkci státní hymny, během pohřbů nebo pokud jede okolo. pohřební vůz s nebožtíkem - platí jen pro muže. australák buřinka - vyztužený klobouk z plsti, s úzkou po stranách vzhůru otočenou střechou cylindr fez - orientální klobouk válcového tvaru se střapcem nahoře, nejčastěji červené barvy s černým střapcem girarďák - čti žirarďák. , plstěný klobouk italské firmy Girardi homburg - letní plstěný klobouk v barvě bílé kávy jungle boonie hat - vojenský klobouk z bavlněné tkaniny, potištěný zeleno-hnědo-bílým maskovacím vzorem klak - skládací typ cylindru, cestovní či kouzelnický montera - černý španělský klobouk matadorů při býčích zápasech panama. , též panamák - letní klobouk středoamerického původu z vláken palmy pastýřský klobouk (italsky: saturno či cappello romano), používaný katolickým duchovenstvem a řádovými kanovníky kardinálský klobouk - purpurové barvy, se dvěma šňůrami a dvakrát šesti střapci, užívaný. též v heraldice jako součást erbu arcibiskupský klobouk biskupský klobouk stetson - klobouk amerických kovbojů, plstěný nebo kožený slaměný klobouk (slamák) slaměný kuželový klobouk sombrero - původem mexický kuželovitý klobouk se širokou střechou toka - dámský klobouk vojenské klobouky: dvourohý klobouk -. ((napoleonský)) třírohý klobouk - Klobouk (houby) Pokrývka hlavy Obrázky, zvuky či videa k tématu klobouk ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo klobouk ve Wikislovníku Radek POLÁCH, Klobouk dolů: klobouky a pokrývky hlavy slavných osobností 19. a 20. století. Doprovodný katalog stejnojmenné výstavy pořádané v roce 2009 v Muzeu Novojičínska cv Novém Jičíně a ve Valdštejnském paláci v Praze.", "question": "Na které události je stále vhodné nosit klobouky?", "answers": ["na dostizích"]}
{"title": "Willard Van Orman Quine", "context": "1995. From Stimules to Science. Česky 2002 (Od stimulu k vědě). Odkazy Poznámky ↑ Kolektiv autorů, Filosofický slovník. Olomouc: Olomouc 2002. Heslo Willard Van Orman Quine↑ Akademický bulletin, 2001/02, Willard Van Orman Quine.↑ Dvě dogmata empirismu, § 2.↑ Dvě dogmata empirismu, § 5.↑ Dvě dogmata empirismu, § 6.↑ J. Peregrin, úvod k českému překladu Od stimulu k vědě↑ Viz Naturalizace epistemologie. (Přel. T. Marvan) Externí odkazy Willard Van Orman Quine—Philosopher and Mathematician. Stránky spravované Quineovým synem. Text článku \"Two Dogmas of Empiricism\" mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Teorie množin Axiomy axiom výběru • axiom spočetného výběru • axiom závislého výběru • axiom extenzionality • axiom nekonečna • axiom dvojice • axiom potenční množiny • Axiom regulárnosti • axiom sumy • schéma nahrazení • schéma axiomů vydělení • hypotéza kontinua • Martinův axiom • velké kardinály Množinové operace doplněk • de Morganovy zákony • kartézský součin • potenční množina • průnik • rozdíl množin • sjednocení • symetrická diference Koncepty bijekce • kardinální číslo • konstruovatelná množina • mohutnost • ordinální číslo • prvek množiny • rodina množin • transfinitní indukce • třída • Vennův diagram Množiny Cantorova diagonální metoda • fuzzy množina • konečná množina • nekonečná množina • nespočetná množina • podmnožina • prázdná množina • rekurzivní množina • spočetná množina • tranzitivní množina • univerzální množina Teorie axiomatická teorie množin • Cantorova věta • forsing • Kelleyova–Morseova teorie množin • naivní teorie množin • New Foundations • paradoxy naivní teorie množin • Principia Mathematica • Russellův paradox • Suslinova hypotéza • Von Neumannova–Bernaysova–Gödelova teorie množin • Zermelova teorie množin • Zermelova–Fraenkelova teorie množin • alternativní teorie množin Lidé", "question": "Kdo je pravděpodobně nejvlivnějším americkým filosofem 20. století, který je představitelem analytické filosofie a filosofického naturalizmu?", "answers": ["Willard Van Orman Quine"]}
{"title": "Kašťa bělavá", "context": "krytosemenné (Magnoliophyta) Třída nižší dvouděložné (Magnoliopsida) Řád vavřínotvaré (Laurales) Čeleď vavřínovité (Lauraceae) Rod kašťa (Sassafras) Binomické jméno Sassafras albidum(Nutt.) Nees, 1836 Areál rozšíření Areál rozšíření Synonyma Laurus sassafras Sassafras officinale sassafras lékařský Některá data mohou pocházet z datové položky. Nákres větvičky s plody Kašťa bělavá (Sassafras albidum) je středně vysoký strom nebo jen rozložitý keř, který je původem ze Severní Ameriky a je jedním ze tří druhů rodu kašťa. Druh pochází ze Spojených států, kde roste od Atlantského pobřeží po východ Texasu, druhé dva druhy se vyskytují ve východní Asii. Počátkem 16. století byl kvůli léčivým vlastnostem i efektnímu vzhledu dovezen do Evropy. Popis Tato dvoudomá, opadavá dřevina se vyskytuje ve formě stromu nebo keře s množstvím zahušťujících kořenových výběžků vyrůstajících z plytkých, široce rozložených kořenů. Jako strom s rozbrázděnou, oranžově hnědou kůrou dorůstá do výšky 10 až 20 m a mívá poměrně úzkou korunu, ta bývá pyramidální, oválná nebo zcela nepravidelná. Letorosty jsou leskle zelené až žlutozelené a střídavě porůstají řapíkatými listy vejčitého tvaru. Listy s klínovitou bázi bývají variabilní, na jednom stromu se současně vyskytují celokrajné, dvoulaločné (nesymetrické) i trojlaločné (symetrické). Jsou dlouhé 10 až 15 a široké 5 až 10 cm a mají vždy zaoblené konce. Mají barvu svěže zelenou a na podzim se zbarvují žlutě, oranžově nebo červeně. V reakci na poškození kořene nebo kmene vyrůstá u paty stromu velké množství kořenových odnoží, které jsou vhodné pro množení stromů. Rozemnuté listy stejně jako poraněná kůra vydávají zvláštní, ne všem příjemné kořeněné aroma. Zelenožluté samčí nebo samičí květy rostou na oddělených stromech v malokvětých koncových převislých hroznech, které jsou s počátku zkrácené a květy směstnané do svazečků. Vonné květy, mívající v průměru asi 7 mm, rozkvétají v březnu a dubnu, obvykle ještě před vyrašením listů. Jednopohlavnost květů je dána zakrněním tyčinek nebo pestíků. Jejich okvětí, rostoucí ve dvou kruzích, má šest okvětních plátků.", "question": "Jak vysoký strom je kašťa bělavá?", "answers": ["středně vysoký"]}
{"title": "Brainwashed", "context": "Brainwashed BrainwashedInterpretGeorge HarrisonPruh albastudiové albumVydáno18. listopadu 2002Nahráno1988–2002ŽánrrockDélka47:41JazykangličtinaVydavatelstvíDark Horse RecordsProducentiGeorge Harrison, Jeff Lynne, Dhani HarrisonProfesionální kritika Allmusic [1] George Harrison chronologicky Live in Japan(1992) Brainwashed(2002) The Dark Horse Years 1976–1992(2004) Některá data mohou pocházet z datové položky. Brainwashed je dvanácté a poslední studiové album anglického hudebníka George Harrisona. Vyšlo téměř rok po jeho smrti, v listopadu 2002. Na jeho produkci se kromě Harrisona podíleli také jeho syn Dhani a Jeff Lynne. Deska se umístila na osmnácté příčce americké hitparády Billboard 200, zatímco v britské UK Albums Chart se dostala na devětadvacátou. Seznam skladeb „Any Road“ – 3:52 „P2 Vatican Blues (Last Saturday Night)“ – 2:38 „Pisces Fish“ – 4:50 „Looking for My Life“ – 3:49 „Rising Sun“ – 5:27 „Marwa Blues“ – 3:40 „Stuck Inside a Cloud“ – 4:04 „Run So Far“ – 4:05 „Never Get Over You“ – 3:26 „Between the Devil and the Deep Blue Sea“ – 2:34 „Rocking Chair in Hawaii“ – 3:07 „Brainwashed“ – 6:07 Obsazení George Harrison – zpěv, kytara, dobro, ukulele, klávesy, baskytara, perkuse Jeff Lynne – baskytara, kytara, klavír, klávesy, perkuse, doprovodné vokály Dhani Harrison – kytara, elektrické piano, doprovodné vokály Jim Keltner – bicí Mike Moran – klávesy Marc Mann – klávesy Ray Cooper – perkuse, bicí Jools Holland – klavír Mark Flannagan – kytara Joe Brown – kytara Herbie Flowers – baskytara, tuba Bickram Ghosh – tabla Jon Lord – klavír Sam Brown – doprovodné vokály Jane Lister – harfa Isabela Borzymowska – hlas Reference ↑ ERLEWINE, Stephen Thomas. George Harrison: Brainwashed [online]. Allmusic [cit. 2016-08-19]. Dostupné online. (anglicky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} George Harrison Studiová alba Wonderwall Music • Electronic Sound • All Things Must Pass • Living in the Material World • Dark Horse • Extra Texture (Read All About It) • Thirty Three & 1/3 • George Harrison • Somewhere in England • Gone Troppo • Cloud Nine • Brainwashed Koncertní alba The Concert for Bangladesh • Live in Japan Kompilační alba The Best of George Harrison • Best of Dark Horse 1976–1989 • Let It Roll: Songs by George Harrison • Early Takes: Volume 1 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba", "question": "Brainwashed je studiové album kterého hudebníka?", "answers": ["George Harrisona"]}
{"title": "Richard Nixon", "context": "Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 - 22. dubna 1994) byl 37. prezident Spojených států amerických (1969-1974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (1953-1961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezident Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval. Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy. V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního expertana jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye, a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts. Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins. Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. \"vietnamizace\" války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos. Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato. Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera. V roce 1972 se v souvislosti s válkou ve Vietnamu rozhodl použít atomovou bombu na severovietnamské vojáky i civilisty, a byl to právě Kissinger, který mu to rozmluvil. Související informace naleznete také v článku Aféra Watergate. V domácí politice bylo jeho působení ve funkci prezidenta USA poznamenáno aférou Watergate. Ta vypukla 17. června 1972, kdy policie zadržela v komplexu Watergate, kde sídlila Demokratická strana, pět lidí, kteří tam instalovali odposlouchávací zařízení. Bílý dům popíral, že by s vloupáním měl cokoliv společného až do 5. srpna 1974, kdy přiznal, že o aféře Watergate věděl od začátku a úmyslně lhal. 8. srpna 1974 oznámil rezignaci na úřad prezidenta a jeho místo následující den zaujal Gerald Ford.", "question": "Kdy se narodil Richard Milhous Nixon?", "answers": ["9. ledna 1913"]}
{"title": "Loutna", "context": "Loutna je termín obecně označující typ drnkacího nástroje, pro který je charakteristický vydutý korpus (mušle). Další charakteristikou nástrojů loutnové rodiny jsou struny zdvojené v unisonu nebo v oktávě (sbory). Samotné slovo loutna se používá ve spojení renesanční loutna, barokní loutna a arciloutna; rodina loutnových nástrojů ale zahrnuje široké spektrum typů, které se liší svou hudební funkcí, časovým a geografickým zařazením, systémem ladění, ostruněním či velikostí. Mimo evropskou hudební tradici se také používá ve spojení čínská loutna. == Historie == Loutna patří k nejstarším nástrojům lidské historie; první zmínky o loutnovém nástroji najdeme již v Mezopotámii. Původně se zřejmě jednalo o vydlabanou dýni potaženou zvířecí kůží a opatřenou dřevěným krkem se strunami ze zvířecích střev. Do Evropy dorazila loutna z arabských zemí, nejpravděpodobněji přes Španělsko. Arabská loutna - \"al ud\" - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala pražce. Plektrum se používalo poměrně dlouhou dobu i v Evropě, ale bylo nakonec vytlačeno hrou prsty, byly přidány vázané pražce a jednoduché ostrunění bylo nahrazeno tzv. sborovým, kdy byly ke stávajícím strunám přidány struny v unisonu nebo v oktávě. Typická renesanční loutna 16. století měla 6 sborů laděných in G nebo in A. Změn průběžně doznávala i konstrukce nástroje samotného a postupně byly přidávány další sbory, takže v polovině 18. století má typická barokní loutna 13 sborů laděných in d. V průběhu evropské historie loutny můžeme napočítat na 40 druhů loutnových nástrojů.", "question": "Jaký nástroj je loutna?", "answers": ["drnkacího"]}
{"title": "Ruchovci", "context": "Ruchovci (takzvaná škola národní) byli čeští básníci a spisovatelé narozeni mezi lety 1845–1855. Pocházejí vesměs ze zámožnějších středních vrstev nebo inteligence. Almanach Ruch, který poprvé vyšel roku 1868 při příležitosti položení základního kamene Národního divadla, se nápadně odlišoval od almanachu Máje. Vanulo z něho nadšení, odhodlané vlastenectví. U ruchovců znovu ožívá myšlenka slovanské jednoty a do její utopické vize proniká ohlas soudobého sociálního anarchismu (Svatopluk Čech). Přispívali do časopisu Osvěta. Požadovali účinné vlastenectví, obraceli se k slovanskému východu, zejména k Rusku a sledovali se sympatiemi osvobozovací boje balkánských Slovanů (Eliška Krásnohorská, Josef Holeček). Zdůraznili i potřebu užšího svazku se slovenským národem (Adolf Heyduk, Rudolf Pokorný, Frantíšek Táborský). Horlivě překládali ze slovenských literatur, přičemž převažuje zájem o romantickou poezii. Obnovují ve své tvorbě historickou tematiku. Silný je zájem o venkov a selství, v němž se shledává základ národa a ochrana před rostoucí diferenciací národní společnosti. Vlastenecká poezie této generace mívá podobu reflexivní lyriky nebo epiky s historickými či alegorickými látkami, horlí pro národní jednotu a vyzývá k politické aktivitě. Formu i umělecké prostředky čerpají básníci částečně z lidové písňové formy, v epických útvarech napodobují baladu. Vedle toho však vytvářejí i vzrušený patetický sloh, zatížený rétorikou (Čech, Krásnohorská). Ve srovnání s májovci jsou básníci sdružení kolem almanachu Ruch tradičnější v látce i formě. Redaktorem almanachu byl J.V.Sládek, který později z Ruchu vystoupil a přidal se k lumírovcům. Asi nejhodnotnější báseň, Husita na Baltu, tam vložil Svatopluk Čech. Jedinou kritickou osobností byla Eliška Krásnohorská. Almanach měl asi dvacet přispěvatelů, z nichž zůstalo literatuře věrných jen několik. Alois Jirásek Eliška Krásnohorská Svatopluk Čech Ladislav Quis Josef Václav Sládek (z počátku)", "question": "Jak se jmenoval časopis do kterého přispívala skupina ruchovců?", "answers": ["Osvěta"]}
{"title": "Vodní meloun", "context": "Vodní meloun Meloun vodní je tykvovitý plod lubenice obecné,[1] Citrullus lanatus tento druh melounu se pěstuje v mnoha kultivarech. Přestože běžně bývá označován za ovoce, z pěstitelského hlediska se jedná o plodovou zeleninu.[2] Popis Typicky je tvořen načervenalou vodnatou dužninou (pokud je meloun zralý) a zelenou kůrkou se světlými a tmavými pruhy v závislosti na odrůdě. Ve vnitřku dužniny se nachází rovnoměrně rozmístěná semena. Dříve vypadal jinak a dnešní podoba je výsledkem šlechtění. Může dosahovat až váhy okolo 15 kg, ale uvádí se, že nejlepší plody ke konzumaci mají hmotnost okolo 2 kg.[3] Nutriční hodnoty Vodní melouny obsahují v průměru 91 % vody, což je činí vítaným zavodňujícími zdroji pro organismus. Vyjma vody obsahují především cukr v podobě fruktózy (6 %). Nutriční hodnota melounů je poměrně nízká, mají jen minimum tuků, bílkovin, vlákniny a minerálů,[4] jsou nicméně určitým zdrojem vitamínu C (ve 100 gramech 10 % doporučené denní dávky). Pěstování Pěstuje se hlavně v teplejších oblastech, jako je Amerika, Austrálie, Asie a Evropa. Do ČR se dováží většinou z Itálie, Španělska, Řecka, Kypru a Izraele. Původ Původem pochází z oblastí Afriky (z Botswany), kde je dodnes hojně pěstován. Zajímavosti Nejtěžší známý meloun na světě vážil 159 kg, melouny okolo 100 kg nejsou výjimkou.[5] Odkazy Reference ↑ meloun vodní, lubenice obecná [online]. Atlas květin [cit. 2008-02-04]. Dostupné online. ↑ https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/je-meloun-ovoce-nebo-zelenina-plus-jak-poznat-ze-je-opravdu-zraly↑ Meloun - Vodní (Citrullus lanatus) [online]. Vegetarian.cz [cit. 2008-02-03]. Dostupné online. ↑ Watermelon, raw Nutrition Facts & Calories. nutritiondata.self.com [online]. [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. ↑ Heaviest watermelon. Guinness World Records. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. (anglicky) Externí odkazy Slovníkové heslo vodní meloun ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu vodní meloun na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Zelenina cibulová cibule • česnek • pažitka • pórek kořenová celer • černý kořen • křen • mrkev • pastinák • petržel • ředkev • ředkvička • řepa • tuřín • vodnice hlíznatá batáty • brambory • maniok • topinambur košťálová artyčok • brokolice • hlávková kapusta • kedluben • květák • romanesco • růžičková kapusta • zelí (čínské • hlávkové • pekingské) listová celerová nať • čekanka • hlávkový salát • chřest • mangold • petrželová nať • rebarbora • roketa • řeřicha • římský salát • špenát lusková", "question": "Čím je vodní meloun z pěstitelského hlediska?", "answers": ["plodovou zeleninu"]}
{"title": "Klub českých turistů", "context": "Klub má vytvořeno několik sekcí: pěší turistiky, cykloturistiky, lyžařské turistiky, zdravotně postižených, vysokohorské turistiky, mototuristiky, turistiky na koni, speleoturistiky aj. Ústřední sekretariát KČT je v od července 2012 v Praze 1, Revoluční 8. Informační centrum v Praze 2 na Fügnerově náměstí. Z původní adresy v obchodním centru Praha - Lužiny bylo nutné se kvůli generální opravě přestěhovat. Organizace si vytvořila pomocné Rady KČT - programovou, mapovou, pro prezentaci, radu Síně slávy, ekonomickou, technickou, pro značení a redakční radu časopisu Turista. Mládež (tomíci) je organizována převážně v Asociaci turistických oddílů mládeže (A-TOM). Jeho předsedou je Mgr. Tomáš Novotný. Jednotlivé odbory jsou sdruženy do 14 územních oblastí (stav rok 2014), které vydávají společné kalendáře, volí si své rady a oblasti, připravují své programy činnosti. KČT Praha KČT Středočeská oblast KČT Jihočeského kraje KČT Plzeňského kraje KČT Karlovarský kraj KČT Oblast Ústecký kraj KČT Liberecký kraj (do roku 2013 zvaná Ještědská oblast) KČT Královéhradecký kraj KČT Pardubický kraj KČT Vysočina KČT Jihomoravská oblast KČT Olomoucký kraj KČT Oblast Moravskoslezská KČT Valašsko - Chřiby Každá z oblastí má pod sebou desítky odborů. Např. Středočeská oblast KČT v roce 2010 uvádí 2763 členů v 57 odborech a 16 oddílech TOM. Mimo časopisu Turista přes své pražské vydavatelství (obchodní společnost Trasa, s.r.o.) vydává opakovaně číslované turistické mapy v měřítku 1 : 50 000, které pokrývají celé území České republiky. Počet takto navazujících map je 98 titulů. (rok 2008). Dne 6. prosince 2005 klub převzal od ministra RNDr. Libora Ambrozka Cenu ministra životního prostředí 2005. Svým členům Předsednictvo KČT předává Čestný odznak Vojty Náprstka, dále Veřejné uznání II.stupně (diplom s medailí) a Čestná uznání. V roce 2012 byly do Síně slávy české turistiky slavnostně uvedeny další osobnosti a kluby spjaté s historií klubu. Tato akce spojená s konáním Konference KČT se konala podeváté od roku 2004. Byli tentokrát dne 31. března 2012 v Pardubicích oceněni: JUDr. Leopold Dorzil, Karel Padevět, Doc. PhDr. Miroslav Hlaváček, Jaroslav Srba, Ing. Milan Machovec a odbor KČT První plzeňský Klub českých turistů. Současný symbol je chráněn jako ochranná známka, obsahuje graficky upravený text názvu klubu v národních barvách a je používán od roku 1939, jeho užívání bylo obnoveno v roce 1990. Dále klub vnímá jako historický symbol prvky turistického značení cest, tj. čtyřbarevné pásové značení.", "question": "Pod jakou zkratkou je znám Klub českých turistů?", "answers": ["KČT"]}
{"title": "Římskokatolická farnost Knínice u Boskovic", "context": "Římskokatolická farnost Knínice u Boskovic je územní společenství římských katolíků s farním kostelem svatého Marka v děkanátu Boskovice. Do farnosti patří městys Knínice a obce Vážany, Šebetov a Sudice. == Historie farnosti == Knínický kostel zbudovaný na místě staroslovanského hradiště byl po celý středověk jediným farním kostelem na celém panství hradišťských premonstrátů. V rukou církevní vrchnosti zůstaly až do sklonku 18. století. Poté, co byl starý kostel roku 1802 zbořen kvůli zchátralosti, byl na jeho místě v letech 1805–1806 postaven kostel nový. == Duchovní správci == Administrátorem excurrendo byl od 1. září 2007 R. D. Mgr. Miroslav Šudoma z Boskovic. Toho od začátku července 2017 vystřídal jako administrátor excurrendo R. D. Josef Pejř. == Bohoslužby == == Duchovní pocházející z farnosti == Z farnosti, konkrétně z Šebetova, pochází biskup Mořic Pícha. == Aktivity farnosti == Dnem vzájemných modliteb farností za bohoslovce a bohoslovců za farnosti brněnské diecéze je 11. únor. Adorační den připadá na 12. prosince. Farnost vydává čtyřikrát do roka vlastní časopis Farníček. , v měsíci lednu se koná farní ples. Ve farnosti se pravidelně pořádá tříkrálová sbírka. V roce 2015 se při ní v Knínicích vybralo 25 792 korun, v Vážanech 14 057 korun, v Šebetově 17 131 korun a v Sudicích 3 645 korun. V roce 2017 činil výtěžek sbírky jen v Knínicích 29 293 korun. == Fotogalerie == == Reference == == Externí odkazy == Biskupství brněnské. Katalog brněnské diecéze: neproměnná část. Příprava vydání Gerbrich, Josef; Doffek, Jiří; Saňová, Jana. Brno: Biskupství brněnské, 2007. 350 s. ISBN 978-80-254-0298-6. Římskokatolická farnost Knínice u Boskovic na webu Biskupství brněnského Web farnosti Pravidelné bohoslužby ve farním kostele", "question": "Na místě jakého hradiště byl zbudovaný kninický kostel?", "answers": ["staroslovanského"]}
{"title": "Východní polokoule", "context": "Východní polokoule nebo východní hemisféra je část zeměkoule, která se nachází východně od základního poledníku a západně od 180° východní délky, na kterém leží datová hranice. Náleží do ní celá Asie a Austrálie a větší část Evropy, Afriky a Antarktidy. Druhá polovina zeměkoule se nazývá západní polokoule.", "question": "Jak se jmenuje polokoule, která leží západně od datové hranice?", "answers": ["východní"]}
{"title": "Antoine de Saint-Exupéry", "context": "Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry (oficiálně Antoine Marie Jean-Baptiste Roger, hrabě de Saint Exupéry, 29. června 1900 Lyon - pravděpodobně 31. července 1944) byl francouzský spisovatel, letec, často je považován také za filosofa a humanistu. Mezi jeho nejznámější díla patří Země lidí, Citadela nebo Malý princ. Jean de Saint-Exupéry (1863-1904) byl inspektorem pojišťovny v Lyonu, kde se seznámil s Marií de Fonscolombe (1875-1972). Vzali se v roce 1896. Po narození dvou dcer se jim v Lyonu 29. června 1900 narodil syn Antoine. O dva roky později mu přibyl bratr François. Krátce před narozením své dcery Gabriely Jean de Saint-Exupéry, Antoinův otec, náhle zemřel. Matka se snažila, aby děti měly šťastné dětství, a proto trávily část roku na zámku u jejích rodičů, část u její pratety na zámku Saint-Maurice-de-Rémens. Rozlehlý park zdejšího zámku se vryl všem dětem hluboko do paměti, na šťastné chvíle zde prožité vzpomínal po celý svůj život. Měl velmi rád svou matku, po celý život mu byla útočištěm. V rodině mu říkali \"Král Sluníčko\", pro jeho modré oči a blonďaté vlasy. Spolu se svým bratrem docházel do jezuitské koleje. Již v dětství psal básně a zabýval se i \"vynalézáním\" a obdivoval létající piloty. S úderem válečného roku 1914 se paní de Saint-Exupéry stala ošetřovatelkou v Amberieu. V roce 1916 studovali oba synové na koleji ve Fribourgu ve Švýcarsku. Zde složil maturitu. V Paříži se připravoval na složení zkoušek na námořní akademii. Avšak u zkoušek neuspěl, a tak se bez velkého zájmu zapsal na architekturu. Rád a bouřlivě diskutoval v kavárnách o literatuře již dříve, nyní však, díky své příbuzné, přišel do kontaktu se spisovatelskou komunitou. Seznámil se také s Louisou Vilmorinovou a zasnoubili se. Do vojenské služby nastoupil roku 1921, na vlastní žádost byl přidělen k letectvu.", "question": "Ve kterém městě se narodil Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry", "answers": ["Lyon"]}
{"title": "Fotbal#3", "context": "Další významy jsou uvedeny na stránce Fotbal (rozcestník). Fotbal Vrcholné soutěže Mistrovství světa (muži) MS 1930 Mistrovství Evropy (muži) ME 1960 Mistrovství světa (ženy) MS 1991 Mistrovství Evropy (ženy) ME 1984 Olympijský turnaj LOH 1900 – neoficiálníLOH 1908 – oficiální Mezinárodní federace Název Mezinárodní fotbalová federace (FIFA) Založena 21. května 1904 Web www.fifa.com Národní svaz Název FAČR Web www.fotbal.cz Fotbal (z anglického football, foot = noha, ball = míč), též kopaná, je kolektivní míčová hra, která je nejpopulárnějším kolektivním sportem na světě. Ve fotbale hrají dvě družstva po jedenácti hráčích na obdélníkovém, nejčastěji travnatém hřišti. Jejich cílem je dosáhnout více branek (gólů) než soupeř. Branky je dosaženo tehdy, když míč přejde brankovou čáru mezi tyčemi branky celým objemem. Hraje se hlavně nohama, ale hráči mohou k hraní míčem používat libovolné části těla kromě rukou a paží. Pouze brankář (tzn. jeden z hráčů, odlišený barvou dresu) může v blízkosti vlastní branky hrát i rukama. Průběh a způsob hry Fotbalový zápas (AOL-Arena, Hamburk, květen 2004) Hry se účastní dva týmy, každý o jedenácti hráčích. Na hru dohlíží rozhodčí: hlavní rozhodčí se pohybuje mezi hráči na hrací ploše a má plnou odpovědnost k řízení zápasu; je vybaven píšťalkou, kterou signalizuje zahájení a přerušení hry. Těsně za okrajem hrací plochy na delších okrajích hřiště se pohybují dva asistenti rozhodčího, kteří hlavnímu rozhodčímu praporkem signalizují některé druhy porušení pravidel, nemají však samostatnou rozhodovací pravomoc. V některých soutěžích jsou také dva další rozhodčí, tzv. brankoví rozhodčí, stojící mimo hřiště těsně vedle každé branky; ti do hry přímo nezasahují a nemají ani praporek, fungují jako poradci hlavního rozhodčího, s nímž jsou ve spojení minivysílačkou. Hraje se jedním kulatým míčem, kterým hráči pohybují na hrací ploše: „driblováním“ (běháním s míčem ovládaným jemnými kopy), přihrávkami spoluhráčům a konečně střelbou na soupeřovu branku, kterou brání protivníkův brankář.", "question": "Kolik hráčů nejvýše má fotbalové družstvo?", "answers": ["jedenáct"]}
{"title": "Oldřich Prefát z Vlkanova", "context": "Oldřich Prefát z Vlkanova (12. května 1523 Praha - 26. července 1565 tamtéž) byl český spisovatel, matematik, astronom a cestovatel. Pocházel z bohaté měšťanské erbovní rodiny. Studoval ve Wittenbergu, Lipsku, Benátkách, Římě a Praze. V letech 1546-1547 absolvoval cestu do Palestiny, v roce 1552 navštívil Španělsko. V Praze na Uhelném trhu zdědil dům a založil zde dílnu na výrobu měřicích přístrojů a astronomických a matematických pomůcek. Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestyny, to jest do krajiny někdy Židovské, země Svaté, do města Jeruzaléma k Božímu hrobu, kteraužto cestu s pomocí Pána Boha všemohúcího šťastně vykonal Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně MDXXXXVI. - Často bývá používán název: Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny. Tento cestopis je velice přesný a popisný. Patří mezi nejlepší resp. nejpřesnější cestopisy této doby nejen v Čechách. V modro-červeně polceném štítě je stříbrný vlk (mluvící znamení) se zlatým obojkem.", "question": "Kdy zemřel Oldřich Prefát z Vlkanova?", "answers": ["26. července 1565"]}
{"title": "Lymfa", "context": "Lymfa (míza) je nažloutlá tekutina některých živočichů včetně člověka, která koluje v lymfatickém systému. Má podobné složení jako krevní plazma. Související informace naleznete také v článku lymfatická soustava. Lymfa vzniká v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku. Za 24 hodin se v těle vytvoří asi 2,5 l lymfy. Sbírá se do mízních vlásečnic (lymfatických kapilár). Potom pokračuje dál širšími cévami, kde se pak na různých místech nachází lymfatické uzliny, které lymfu filtrují. Lymfatické cévy se postupně spojují do tzv. ductus thoracicus, která lymfu odvádí do žilního systému. Lymfa tedy necirkuluje v uzavřeném oběhu, jako je to například u krve. Protrhnutí stěn mízních cév může vést k otokům. Složení lymfy je proměnlivé - závisí na tom, v kterém orgánu vzniká. Je do určité míry podobné složení krevní plazmy, má však mnohem méně bílkovin. Nejvíc jich v lymfě pochází z jater. Lymfa, která přichází z trávicí soustavy, má zase vysoký obsah tuků. Lymfa v kapilárách neobsahuje buňky; ty se do ní dostávají až po průchodu některou lymfatickou uzlinou. V ductus thoracicus má lymfa narůžovělou barvu, je kalná a obsahuje mnoho buněk. Má i schopnost srážet se, podobně jako krev. 99 % jejích buněk tvoří lymfocyty, z toho 95 % jsou malé lymfocyty. Ostatní buňky jsou v lymfě ojedinělé. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lymfa na slovenské Wikipedii. Lymfatická soustava Céva", "question": "Jaké množství lymfy se zhruba vytvoří v lidském těle během jednoho dne?", "answers": ["2,5 l"]}
{"title": "Petr Kapoun", "context": "Petr Kapoun (* 28. května 1942 Praha) je československý basketbalista, vicemistr Československa 1961 a trenér mládeže. V československé basketbalové lize odehrál celkem 13 sezón (1960-1973). Hrál za kluby Spartak Sokolovo / Sparta Praha (11 sezón), Dukla Mariánské Lázně (1 sezóna) a Dukla Olomouc (1 sezóna). Se Spartou Praha získal 6 medailí, jednu stříbrnou za druhé místo v roce 1961 a pět bronzových za třetí místa (1964, 1966 až 1969). V československé basketbalové lize po roce 1962 (zavedení podrobných statistik zápasů) zaznamenal 1872 bodů. S týmem Spartak Sokolovo se zúčastnil Poháru evropských mistrů 1960/61 s postupem až do čtvrtfinále (bilance 5 vítězství ze 6 zápasů). Za reprezentační družstvo Československa v letech 1965-1967 hrál celkem 21 zápasů. Po skončení hráčské kariéry byl funkcionářem a trenérem v klubu SK Aritma Praha. == Hráčská kariéra == === kluby === 1960-1961 Spartak Sokolovo - 2. místo (1961) 1961-1963 Dukla Mariánské Lázně 10. místo (1962), Dukla Olomouc 8. místo (1963) 1963-1973 Sparta Praha: 5x 3.místo (1964, 1966, 1967, 1968, 1969), 3x 4. místo (1971, 1972, 1973), 5. místo (1965), 7. místo (1970) Československá basketbalová liga celkem 13 sezón (1960-1973), 1872 bodů a 6 medailových umístění vicemistr Československa (1961), 5x 3. místo: (1964, 1966, 1967, 1968, 1969), 3x 4. místoEvropské poháry klubů - s týmem Spartak Sokolovo Pohár evropských mistrů 1960/61, postup do čtvrtfinále, vyřazeni CCA Bukrešť (60:50, 47:65) === Československo ===", "question": "Hrál někdy československý basketbalista Petr Kapoun za klub Dukla Praha?", "answers": ["Hrál za kluby Spartak Sokolovo / Sparta Praha (11 sezón), Dukla Mariánské Lázně (1 sezóna) a Dukla Olomouc (1 sezóna)."]}
{"title": "Metoda ztraceného vosku", "context": "Metoda ztraceného vosku Metoda ztraceného vosku (nebo ztracené formy) je metoda odlévání. Jmenuje se tak protože, se po odlití forma zničí. Opak je odlévání do pevné formy. Postup Z tvrdého vosku se vyrobí trojrozměrný pozitiv odlévaného předmětu. Pozitiv se pak nastříká tenkou cementační vrstvou a poté několikrát namáčí ve speciální keramice a nechá se zaschnout, dokud nevznikne masivní forma. Potom se nechá vosk roztát a vylije se z formy. Nevadí když něco zůstane uvnitř. Potom se forma pomalu nažhaví na tavnou teplotu. Někdy v téže peci jako tavenina. Zbytky vosku se jednoduše vypaří. Potom se do formy nalije tavenina. Tavenina (odlitek) se nechá ztuhnout. Když je odlitek ztuhlý, forma se rozbije a práce je hotová. 1. 2. 3. 4. 5. Použití Kde je třeba masovost a vysokou přesnost (až IT8) s minimálním nebo nulovým dopracováním. Výroba ručních zbraní Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Metóda strateného vosku na slovenské Wikipedii. Související články Poloztracená forma Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Metoda ztraceného vosku na Wikimedia Commons", "question": "Co je opakem metody ztraceného vosku?", "answers": ["odlévání do pevné formy"]}
{"title": "Nezaměstnanost", "context": "Nezaměstnanost je stav na trhu práce, kdy část obyvatelstva není schopna nebo ochotna najít si placené zaměstnání. Obecně se (dle metodiky Mezinárodní organizace práce) za nezaměstnaného považuje osoba, která: je starší patnácti let, aktivně hledá práci, je připravena k nástupu do práce do 14 dnů. Za vážný ekonomický problém je považována dlouhodobá nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný nemá práci déle než 1 rok. V takovém případě je velmi těžký návrat zpět do práce. Míra nezaměstnanosti je pak podíl nezaměstnaných ke všem osobám schopným pracovat (tedy i zaměstnaným a nezaměstnaným) : : : u = : : U : E + U : : : : : {\\displaystyle u={\\frac. {U}{E+U}}} neboli : : : u = : : U L : : : : {\\displaystyle u={\\frac {U}{.L}}} , kde: : : : u : : {\\displaystyle u} – míra nezaměstnanosti (v praxi se často uvádí v procentech, tedy hodnota : : : u ⋅ 100 : % : : {. \\displaystyle u\\cdot 100~\\%} ), : : : U : : {\\displaystyle U} – počet lidí bez práce, : : : E : : {\\.displaystyle E} – počet zaměstnaných lidí, : : : L : : {\\displaystyle L} – celkový počet pracovních sil ( : : : L = E + U : : {\\displaystyle L=E+U} ).", "question": "Po jak dlouhé době nastává dlouhodobá nezaměstnanost?", "answers": ["rok"]}
{"title": "Philipp Melanchthon", "context": "Philipp Melanchthon (pořečtěná forma příjmení Schwarzerdt, 16. února 1497 Bretten - 19. dubna 1560 Wittenberg) byl humanistický učenec, reformační teolog, vysokoškolský pedagog, poradce a přítel Martina Luthera. Ve své teologické pozici se snažil hledat konsenzus mezi jednotlivými reformačními myšlenkovými proudy. Zasloužil se o reformu evangelického církevního systému a německého školství. Melanchthon, nazývaný praeceptor Germaniae (učitel Německa), se narodil v Brettenu (dnešní Bádensko-Württembersko). Po studiích v Heidelbergu a Tübingen převzal 1518 profesuru klasických jazyků ve Wittenbergu. V roce 1519 se účastnil Lutherovy disputace s Eckem, roku 1529 nechyběl na říšském sněmu ve Špýru a následujícího roku na sněmu v Augsburgu. Zde bylo císaři Karlu V. předloženo jeho nejvýznamnější dílo Augsburské vyznání víry, které dodnes představuje shrnutí víry lutherských evangelických církví na celém světě. Po Lutherově smrti se stal vůdcem německých protestantů. Melanchthon zemřel 19. dubna 1560 ve Wittenbergu. Podle Melanchthonova návrhu byly reformovány univerzity ve Wittenbergu, Tübingenu, Frankfurtu nad Odrou, Lipsku, Rostocku, Heidelbergu a byly založeny protestantské univerzity v Marburgu, Královci a Jeně. Institutiones graecae grammaticae (1518) - řecká gramatika Compendiaria dialectica ratio (1520) Základní pravdy teologie/Loci communes (1521) - první evangelická dogmatika Výuka vizitátorů a farářů kurfiřtství Saského (1528) Augsburské vyznání víry/Confessio Augustana (1530) O moci a vrchnosti papeže/De potestate papae (1537)", "question": "Kdy se narodil Philipp Melanchthon?", "answers": ["16. února 1497"]}
{"title": "Andrea Pirlo", "context": "Ve finále proti České republice 4. června vstřelil oba góly svého týmu a zařídil tak vítězství 2:1. Byl také vyhlášen nejlepším hráčem turnaje a se třemi góly se stal i nejlepším kanonýrem. Na Letní olympiádě v roce 2004 v Řecku získal s Itálií bronzovou medaili. V dresu seniorské reprezentace se stal v roce 2006 mistrem světa. V červnu 2013 se zúčastnil Konfederačního poháru FIFA, kde v úvodním zápase italského mužstva vstřelil krásný gól z přímého kopu proti Mexiku. Itálie soupeře porazila 2:1, pro Pirla to byl jubilejní stý zápas v dresu národního A-týmu. Pirlo se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a odehrál všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V základní skupině C to byly postupně zápasy se Španělskem (remíza 1:1, nahrával na vedoucí gól Di Natalemu), Chorvatskem (rovněž 1:1, vstřelil gól z přímého kopu) a Irskem (výhra Itálie 2:0, přihrával na vedoucí gól Antonio Cassanovi). Ve čtvrtfinále absolvoval zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu. Andrea zakončil svůj pokus ve stylu Antonína Panenky a rozstřel skončil výsledkem 4:2 pro Italy. V semifinále byl u výhry Itálie nad mírně favorizovaným Německem 2:1.", "question": "Z jaké země pochází Andrea Pirlo?", "answers": ["Itálie"]}
{"title": "George Gordon Byron", "context": "George Gordon Noel Byron, lord Byron (22. ledna 1788 Londýn - 19. dubna 1824 Messolonghi, Řecko) byl anglický básník, filhelén a přední představitel romantismu v literatuře. Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť (popsáno níže) a satirický veršovaný román Don Juan, který zůstal nedokončený. Je považován za jednoho z největších evropských básníků. Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je \"šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát\". Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem. Později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu proti turecké nadvládě. Svou obětí dopomohl Řecku získat po staletém područenství v rámci Osmanské říše znovunabýt svobodu. Zemřel v Messolonghi na řecké půdě. Byl skotského původu a původně se jmenoval George Gordon Byron. V roce 1809 zdědil titul anglického barona a stal se 6. baronem Byronem z Rochdale. Od roku 1822 se na základě poslední vůle své zemřelé tchyně lady Milbanke jmenoval George Gordon Noel, 6. baron Byron. Jeho dcera Ada Lovelace byla matematička a spolupracovala s Charlesem Babbagem na sestrojení analytického stroje, což byl předchůdce dnešních počítačů. Celý Byronův život byl silně ovlivněn vrozenou nemocí nohy, která ho velmi trápila.", "question": "Který román George Gordona Byrona zůstal nedokončený?", "answers": ["Don Juan"]}
{"title": "Austrálie (kontinent)", "context": "Nejzápadnější bod: ostrov Misool v indonéské provincii Papua (129° 43' v.d.) Nejvýchodnější bod: Sala y Gómez (105° 28' z.d.) == Geografie == Během posledních 10 000 let zatopila vzrůstající úroveň moří nížiny a oddělila dnešní nízko položenou polovyprahlou pevninu a dva hornaté ostrovy Novou Guineu a Tasmánii, které z tektonického hlediska k Austrálii také náležejí. 70 % jeho území zahrnují pouště, polopouště a suché stepi. Malé území na severu patří k tropům s průměrnými ročními srážkami 2000 mm a místy se na něm vyskytují zbytky tropického deštného pralesa. Lidské osídlení se soustředí zejména na severní až jihovýchodní pobřeží a přilehlé ostrovy (zejména Tasmánii). Západní a jihozápadní pobřeží, které bylo osídleno jako první, a střed kontinentu mají mnohem horší podmínky k životu. == Flóra == Austrálie se vyznačuje svébytným rostlinstvem. Mezi známé rostliny australského původu patří především blahovičník (eukalyptus). Velký bariérový útes je téměř 2000 kilometrů dlouhý korálový útes, který se vytvářel miliony let a kde žije asi 350 druhů korálů. == Fauna == Zvířecí druhy patřící do čeledi klokanovití, rodu ježura nebo kasuár jsou australskými endemity. == Obyvatelstvo == Původní obyvatelé náleží k australoidní rase a na australský kontinent přišli již před 50 000 lety během jedné z prvních expanzí lidstva z Afriky, kdy australská pevnina a Nová Guinea ještě díky nízké hladině moří tvořily jedinou pevninu zvanou Sahul. Australoidé se dělí na Melanésany a Austrálce. Melanésané obývají Novou Guineu (kde se nazývají Papuánci), ale i přilehlé ostrovy, které již technicky nepatří k australskému kontinentu, ale k Oceánii (např. Šalamounovy ostrovy a Nová Kaledonie). Za podskupinu Austrálců lze označit vymřelé Tasmánce, kteří ale byli od ostatních Austrálců izolováni stoupající hladinou oceánu ve stejnou dobu, jako Papuánci. Nedávno bylo zjištěno, že Australoidé se křížili s vymřelými Denisovany, druhem člověka podobným Neandrtálcům. Podíl denisovanských genů na jejich genomu činí 4-6%. Australoidé nikdy nedosáhli přílišné civilizační vyspělosti. Austrálci nikdy nepraktikovali zemědělství a spoléhali se pouze na lov a sběr, zatímco Melanésané znali zemědělství tropických plodin, ačkoli ho také doplňovali lovem a sběrem.", "question": "Jaký je nejmenší světadíl?", "answers": ["Austrálie"]}
{"title": "University of Notre Dame", "context": "University of Notre Dame du Lac je prestižní katolická univerzita ve státě Indiana u South Bendu. Založena byla 26. listopadu 1842 sedmi bratry z Kongregace Svatého kříže, v jejichž čele stál Edward Sorin. Notre Dame du Lac je do češtiny přeložitelné jako Naše Paní na jezeře. Zatímco Naše Paní je jednoznačně srozumitelný odkaz na jeden z titulů Panny Marie, na jezeře je patrně inspirováno některým ze dvou jezer v kampusu univerzity, který v současné době zabírá 1 250 akrů. V březnu 2009 vedení univerzity rozpoutalo rozsáhlý skandál, když pozvalo jako slavnostního řečníka na slavnostní vyřazování absolventů Baracka Obamu a zároveň oznámilo, že mu univerzita udělí čestný doktorát. To vyvolalo silné pobouření mezi katolíky vzhledem k extrémně propotratovým postojům a rozhodnutím prezidenta Obamy, protestní petice proti jeho pozvání, kterou organizuje Cardinal Newman Society, deklarovala k 8. květnu 2009 více než 354 tisíc podpisů (zatímco její protipetice necelých 35 tisíc), otevřený nesouhlas s pozváním a udělením doktorátu vyjádřilo k 7. květnu 68 amerických biskupů. Kardinál George, arcibiskup Chicaga, výslovně prohlásil, že toto pozvání je ostudné a že University of Notre Dame zjevně nechápe, co to znamená být katolickou univerzitou, a John Michael D'Arcy, biskup diecéze, v níž univerzita leží, oznámil, že se slavnostního vyřazování absolventů tento rok nezúčastní. Většina biskupů upozornila, že univerzita svým rozhodnutím porušuje rozhodnutí biskupské konference z roku 2004, které zakazuje katolickým institucím poctít osoby, které oponují zásadním morálním stanoviskům katolické církve.", "question": "Kdy byla založena univerzita University of Notre Dame du Lac?", "answers": ["26. listopadu 1842"]}
{"title": "Havran (báseň)", "context": "Havran (v orig. The Raven, v přesném překladu Krkavec) je jedna z nejznámějších básní významného amerického básníka Edgara Allana Poea. Poprvé byla vydána 29. ledna 1845 v novinách New York Evening Mirror. == Obsah == Lyrickým subjektem (vypravěčem) je hlavní postava, tedy osamělý muž trýzněný horečkou a především mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Lenoru, k níž marně hledá cestu čtením v okultních svazcích. Lyrický subjekt vystraší o půlnoci šramot. Ukáže se, že původcem podivných zvuků je krkavec (v tradičních českých, ale i mnoha jiných cizojazyčných, překladech básně označovaný jako havran, zoologicky sice nesprávně, ale ve shodě s tradiční literární symbolikou české poezie), který vzápětí vletí do jeho pokoje a znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky, zpočátku míněné žertem, přitom odpovídá jedním slovem – nevermore (do češtiny překládáno většinou jako víckrát ne nebo nikdy víc, občas ponecháváno v originále. Zásadně odlišných překladatelských řešení tohoto refrénu není mnoho). Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se krkavce vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru lyrický subjekt metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše. == Překlady == Havran byl do češtiny přeložen mnohokrát, poprvé Vratislavem Šemberou roku 1869, následoval na dlouhou dobu nejúspěšnější překlad Jaroslava Vrchlického z roku 1881 a napodruhé 1890 i v parodii.", "question": "Kdo napsal báseň Havran?", "answers": ["Edgara Allana Poea"]}
{"title": "Uljanovsk", "context": "Uljanovsk (rusky У́н; čuvašsky Ч; tatarsky Sember), původně Simbirsk (С́р) je ruské město na řece Volze. Město má 630000 obyvatel a je administrativním centrem Uljanovské oblasti. Ve městě sídlí rozsáhlé průmyslové komplexy, mj. automobilka UAZ. Někdejší Simbirsk (též Sinbirsk) byl založen roku 1648 jako pevnost, roku 1670 ho obsadily jednotky Stěnky Razina. Od konce 18. století byl sídlem Simbirské gubernie. Roku 1864 zde zuřil devítidenní požár, jenž zničil většinu města, avšak po zavedení železnice na konci 19. století zde došlo k velkému rozvoji obchodu. V roce 1918 tu také nějakou dobu pobývaly jednotky Československých legií. Svůj název Uljanovsk má od roku 1924 díky tomu, že se zde narodil Vladimir Iljič Uljanov (Lenin). Narodili se zde také Alexandr Kerenskij a Ivan Gončarov. Od roku 1943 je město sídlem oblasti. V roce 2008 navrhl starosta města Sergej Jermakov návrat k původnímu názvu Simbirsk.", "question": "Kolik má Uljanovsk obyvatel?", "answers": ["630000"]}
{"title": "Polárka", "context": "Polárka (α UMi, α Ursae Minoris, latinsky: Polaris) je nejjasnější hvězda v souhvězdí Malého medvěda. Taktéž je velmi blízko k severnímu nebeskému pólu, což z ní dělá severní polární hvězdu. Polárka má více názvů. V České republice jsou nejpoužívanější Polárka nebo Severka. Slovo \"polaris\" pochází z latinského Stella Polaris, což znamená Polární hvězda. Řecké jméno Cynosura (Κ) znamená ocas psa. V arabštině se nazývá Alrucaba. Její oficiální název je Alfa Ursae Minoris (α UMi). Flamsteedovo označení je 1 Ursae Minoris a její číslo v katalogu SAO je SAO 308. V katalogu HD má označení HD 8890. Polárka leží téměř na přímé linii s osou otáčení Země, tedy na severním nebeském pólu. Může se tedy zdát, že Polárka \"stojí\" na místě a ostatní hvězdy se otáčí kolem ní. V současností je Polárka méně než 1° od pólu, a proto se kolem nebeského pólu otáčí v malých kruzích o průměru asi 2°. Jen dvakrát v průběhu hvězdného dne se Polárka nachází na pravém severním azimutu.", "question": "Jak se jmenuje nejjasnější hvězda v souhvězdí Malého medvěda?", "answers": ["Polárka"]}
{"title": "Atom", "context": "Atom (z řeckého ἄ, átomos – nedělitelný) je nejmenší částice běžné hmoty, částice, kterou už chemickými prostředky dále nelze dělit (ovšem fyzikálními ano – viz např. jaderná reakce) a která definuje vlastnosti daného chemického prvku. Atom se skládá z atomového jádra obsahujícího protony a neutrony a obalu obsahujícího elektrony. První představy o atomu pocházejí z antického Řecka, ve kterém v 5. století př. n. l. Démokritos představil filosofickou teorii, podle které nelze hmotu dělit donekonečna, neboť na nejnižší úrovni existují dále nedělitelné částice, které označil slovem atomos (ἄ). Podle této teorie je veškerá hmota složena z různě uspořádaných atomů různého druhu, které jsou nedělitelné, přičemž je nelze vytvářet ani ničit. Vědeckou formu atomové teorii poskytl na začátku 19. století John Dalton, podle kterého se každý chemický prvek skládá ze stejných atomů zvláštního typu, které nelze měnit ani ničit, ale lze je skládat do složitějších struktur (sloučenin). Na základě této teorie byl schopen vysvětlit některé otevřené otázky tehdejší chemie, např. proč při chemických reakcích reagují vždy jednoduché poměry množství příslušných látek (viz zákon násobných poměrů slučovacích). Související informace naleznete také v článku Thomsonův model atomu. Teorii o nedělitelných atomech (přesněji částic, které atomy nazval Dalton) však v roce 1897 vyvrátil J. J. Thomson, který při studiu katodového záření objevil elektron – tedy první subatomární částici. Na základě tohoto objevu vytvořil tzv. Thomsonův model atomu (též pudinkový model), který předpokládal, že atom je tvořen rovnoměrně rozloženou kladně nabitou hmotou, ve které jsou (jako rozinky v pudinku) rozptýleny záporně nabité elektrony. Související informace naleznete také v článku Rutherfordův model atomu. Thomsonův model překonal na začátku 20. století Ernest Rutherford, který analýzou experimentů Geigera a Marsdena dokázal, že většina hmoty s kladným nábojem je umístěna ve velmi malém prostoru ve středu atomu. To ho vedlo k Rutherfordově modelu, podle kterého se atom skládá z kladně nabitého hutného jádra, kolem kterého obíhají záporně nabité elektrony obdobně jako planety obíhají Slunce (proto se tento model nazývá též planetární model atomu).", "question": "Kdo zavedl pojem atomos jako označení nedělitelných částic?", "answers": ["Démokritos"]}
{"title": "Světlá nad Sázavou (zámek)", "context": "Světlá nad Sázavou (zámek) Světlá nad Sázavou Zámek Světlá nad SázavouÚčel stavby Prohlídkové okruhy pro malé i velké, zámecká kavárna, oranžerie, zámecký park s kaskádou rybníků. Základní informace Sloh novorenesanční Architekt Svatoš Výstavba 1393 (tvrz) Přestavba 1567 (lovecký zámeček), 1668–1672, okolo roku 1737, 1868–1873 (novorenesanční) Stavebník Štěpán ze Šternberka Další majitelé Šternberkové, klášter Vilémov, Lucemburkové, Trčkové z Lípy, páni z Vernieru, Černínové z Chudenic, Krakovští z Kolovrat, Zichyové z Vazsonykeö, Salm-Reifferscheidtové Současný majitel rodina Degerme Poloha Adresa Zámecká 1, Světlá nad Sázavou, Česko Česko Ulice Zámecká Souřadnice 49°40′2,51″ s. š., 15°24′27,24″ v. d. Světlá nad Sázavou Světlá nad Sázavou, Česko Další informace Rejstříkové číslo památky 21081/6-341 (Pk•MIS•Sez•Obr) Web www.zameksvetla.cz multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Zámek Světlá nad Sázavou stojí v Zámecké ulici ve Světlé nad Sázavou, na levém břehu Sázavy, několik metrů od centra města. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1] Historie Pravděpodobně v roce 1385 získal Světlou od kláštera ve Vilémově do zástavy Albert ze Šternberka, jehož syn Štěpán zde v roce 1393 nechal postavit tvrz. Po zániku kláštera v roce 1421 přešly veškeré majetky na českého krále, od něhož Světlou v roce 1429 získal Mikuláš Trčka z Lípy. V roce 1567 ji Burian Trčka z Lípy nechal přestavět na lovecký zámeček. Další úpravy pak provedli v letech 1668–1672 Jan Bartoloměj z Vernieru a především okolo roku 1737 hrabě František Antonín Černín z Chudenic, od něhož jej v roce 1748 zakoupil Filip Krakovský z Kolovrat[2]. Během napoleonských válek sloužil zámek jako lazaret, mrtví bývali pohřbíváni na pastvině u nedaleké Dolní Březinky. Po roce 1817 za Františka Josefa Zichyho z Vazsonykeö přibylo západní, empírové, křídlo, které uzavíralo nádvoří, a také štuková erbovní výzdoba v rytířském sále. Současnou podobu zámku vtiskl František Josef ze Salm-Reifferscheidtu během novorenesanční přestavby v letech 1868–1873, na které se podílel vídeňský sochař Josef Gasser a vedl ji vídeňský architekt Svatoš. Za druhé světové války jej využívala německá armáda, po konfiskaci v roce 1945 ji nahradila československá armáda. Od 50. let zde bývala zemědělská škola, která v roce 2011 na zámku skončila. Dnes se v části zámku nachází Muzeum Světelska.", "question": "Kdo postavil tvrz na místě, kde nyní stojí zámek Světlá nad Sázavou?", "answers": ["Štěpán"]}
{"title": "Agentura ochrany přírody a krajiny ČR", "context": "Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Vznik 1. března 1995 Právní forma organizační složka státu Sídlo Kaplanova 1931/1, Praha, 148 00, Česko Souřadnice 50°2′3,41″ s. š., 14°29′16,51″ v. d. Mateřská organizace Ministerstvo životního prostředí České republiky Oficiální web www.ochranaprirody.cz a www.ochranaprirody.cz/en/ Datová schránka dkkdkdj IČO 62933591 (VR) Některá data můžou pocházet z datové položky. Středisko AOPK v Brně na Kotlářské ulici č. 931/51 Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, zkráceně AOPK ČR, je specializovaná organizační složka České republiky, která zajišťuje odbornou i praktickou péči o přírodu, zejména chráněné krajinné oblasti, maloplošná chráněná území a ptačí oblasti. Struktura a činnost Zajišťuje výkon státní správy na území chráněných krajinných oblastí (kromě CHKO Šumava a CHKO Labské pískovce), národních přírodních rezervací a národních přírodních památek Zpracovává plány péče o svěřená chráněná území a zajišťuje jejich realizaci Spravuje pozemky určené pro ochranu přírody (plocha 11,7 tisíc hektarů) Administruje finanční nástroje zaměřené na obnovu a údržbu krajiny Zpracovává dokumentaci územního systému ekologické stability krajiny nadregionálního významu na celém území ČR Posuzuje a vyplácí újmy vlastníkům či nájemcům za ztížení zemědělského nebo lesnického hospodaření Připravuje záchranné programy ohrožených druhů a zajišťuje jejich koordinaci a realizaci", "question": "Jaká je zkratka Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky?", "answers": ["AOPK ČR"]}
{"title": "AC Milán", "context": "2019/20 • 6. místo v Serii A. Semifinalista Italského poháru. Barvy a symboly Červenočerné dresy Barvy V celé své historii měl klub červenou a černou barvu jako své výrazné barvy. Tyto barvy byly, jak řekl Herbert Kilpin, vybrány tak, aby představovaly oheň ďáblů (červená) a strach u protivníků (černá). Hráči nosí červenočerné pruhovaný dres, a proto dostali přezdívku Rossoneri, bílé trenky a černé ponožky. Velmi obvyklý dres je v bílé barvě; s tomto dresu klub vyhrál šest z osmi finále v Lize mistrů, prohrál pouze s Ajaxem (1994/95) a proti Liverpoolu (2004/05), zatímco s dresem Rossoneri vyhrál pouze jedno ze tří finále. Třetí dres byl naopak převážně černý, ale také žlutý, modrý, červený nebo stříbrný a dokonce zelený. Symboly První znak klubu v roce 1899 Znak klubu v roce 1946 Po několik let bylo logo klubu jednoduše vlajkou města Milán. Další přezdívka, která vychází z barev společnosti, je Il Diavolo, a proto byl jako logo klubu použit také obrázek stylizovaného červeného ďábla na pravé straně hvězdy (uznání za 10 titulů). Znak ukazuje červenou a černou sociální barvu vlevo a vlajku města Milán (červený kříž na bílém pozadí) vpravo, s zkratkou ACM nahoře a rokem založení (1899) níže. Maskot Maskot Milanello Od 16. února 2006 je oficiálním maskotem klubu, navržené společností Warner Bros. Milanello, červený ďábel v dresu Rossoneri a s fotbalovým míčem, jehož jméno také ctí jméno sportovního centra klubu. Hymna Od roku 2015 jsou interpretem oficiální milánské hymny rapper Emis Killa a basista Saturnino píseň Rossoneri, který byl představen u příležitosti 116. narozenin klubu, aby nahradil píseň Milán, Milán, napsaný skladatelem Renisem, fanouškem klubu, a Guantinim, s malými příspěvky v textu byl i prezident klubu Silvio Berlusconi [14]. Klubové zázemí Stadion V prvních letech po vzniku klubu hráli domácí zápasy na různých hřištích. Od dubna 1900 do února 1902 hráli na stadionu Campo Trotter v Piazza Doria (kde byla poté postavena hlavní vlaková stanice v Miláně), od března 1903 do února 1905 hráli na Campo Acquabella v Indipendenza, od ledna 1906 do března 1914 se. hrálo na Campo Milan di Porta Monforte, od listopadu 1914 do března 1919 na Velodromo Sempione, od října až do listopadu 1919 na Campo Pirelli (v oblasti Bicocca)), od listopadu do prosince 1919 klub hrál na různých městských stadionů protože čekali na výstavbu nového stadionu. V únoru 1920 začali hrát na Campo di viale Lombardia až do července 1926.", "question": "Jaké barvy používá fotbalový tým AC Milán?", "answers": ["červenou a černou"]}
{"title": "Triclosan", "context": "120 °C Bezpečnost Dráždivý (Xi) Nebezpečný pro životní prostředí (N) R-věty R36/38 R50/53 S-věty S26 S39 S46 S60 S61 Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Triclosan (též triklosan, systematický název 5-chlor-2-(2,4-dichlorfenoxy)fenol) je silné protibakteriální a protihoubové činidlo. Ovšem mýdlo ani jiné výrobky s triclosanem nemají proti bakteriím lepší účinnost,[1] ale naopak při výskytu Triclosanu v těle se zvyšuje odolnost (rezistence) bakterií proti léčbě antibiotiky.[2] Chemická struktura a vlastnosti Tato organická látka je bílý prášek slabého aromatického/fenolového pachu. Je to chlorovaná aromatická sloučenina, obsahující jak etherové, tak fenolové funkční skupiny. Fenoly mají často antibakteriální vlastnosti. Triclosan je jen mírně rozpustný ve vodě, ale dobře se rozpouští v ethanolu, diethyletheru a silných zásadách, například 1M hydroxidu sodném. Triclosan lze získat částečnou oxidací benzenu nebo kyseliny benzoové, kumenovým procesem nebo Raschigovým procesem. Vyskytuje se také jako produkt oxidace uhlí. Použití Triclosan se přidává do mýdel (0,15 - 0,30 %), deodorantů, past na zuby, holicích krémů, ústních vod a čisticích prostředků. Je též napouštěn do čím dál většího počtu spotřebitelských výrobků, například kuchyňských nástrojů, hraček, ložního prádla, ponožek a odpadkových pytlů. Triclosan se jevil účinným ve snižování bakteriální kontaminace rukou a ošetřených předmětů. Sprchování nebo koupání ve 2% triclosanu se nedávno stalo doporučeným režimem pro dekolonizaci pacientů, jejichž kůže je osídlena bakterií Staphylococcus aureus rezistentní na meticilin (Meticilin-rezistentní zlatý stafylokok, MRSA),[3] a to po úspěšném zvládnutí bujení MRSA v několika zdravotnických zařízeních.[4][5] Triclosan je regulován americkými úřady FDA a EPA, stejně tak i Evropskou unií.", "question": "Jaký pach má triclosan?", "answers": ["slabého aromatického/fenolového"]}
{"title": "Felix I", "context": "Svatý Felix I. byl 26. římským biskupem (papežem) od 5. ledna 269 do 30. prosince 274. == Život == O papeži Felixovi I. existuje jen velmi málo informací, pravděpodobně byl rodilým Římanem. Jeho papežský úřad spadá do závěru vlády císaře Aureliána, který byl pro křesťany poměrně klidným obdobím. V té době, ještě adresována papeži Dionysiovi, byla doručena zpráva synody z Antiochie (dnešní Antakya v Turecku, ležící na východním pobřeží Středozemního moře), která si stěžovala na místního biskupa Pavla ze Samosaty pro jeho heretické učení, které se dotýkalo církevní doktríny o Nejsvětější Trojici. Fragment dopisu, kterým papež Felix podal výklad tohoto problému se uchoval v aktech efezkého koncilu (431). Byl adresován alexandrijskému biskupovi Maximovi a Felix v něm klade důraz na jednotu a identitu Syna Božího a Syna člověka. Podle Liber Pontificalis zemřel mučednickou smrtí a zbudoval na Via Aurelia baziliku, v níž byl také pohřben. Jiné prameny to však nepotvrzují. Naopak, Římský kalendář svatých ze 4. století uvádí, že je pohřben v Kalixtových katakombách. Patrně jde, jako již mnohokrát v raných dějinách církve, o záměnu jmen. Na Via Aurelia byl skutečně pohřben mučedník jménem Felix a zmíněná bazilika byla vybudována nad jeho hrobem. Mučednická smrt není pravděpodobná i z jiného důvodu. Spor o to, zda má být Pavel ze Samosaty nadále biskupem v Antiochii, byl při návštěvě římského císaře Aureliána předložen k rozhodnutí císaři. Císař však odpověděl, že toto rozhodnutí náleží římskému biskupovi. Z toho je zřejmé, že úřad biskupa římského byl císařem respektován. Zcela jasné není ani datum Felixovy smrti. Donedávna byla jeho památka uctívána 30. května, tj. v den, který byl jako den úmrtí zapsán v Liber Pontificalis. Podle jiných pramenů historici usoudili, že došlo k chybě při přepisu a podle nového vydání Martirologio Romano je dnem úmrtí i památky svatého Felixe I. 30. prosinec.", "question": "Kdo byl 26. římským biskupem?", "answers": ["Svatý Felix I."]}
{"title": "Trnuchovití", "context": "Trnuchovití Trnucha americká Trnucha americká Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Třída paryby (Chondrichthyes) Nadřád rejnoci (Batoidea) Řád praví rejnoci (Rajiformes) Čeleď trnuchovití (Dasyatidae) Některá data mohou pocházet z datové položky. Trnuchovití (Dasyatidae) je čeleď paryb z řádu pravých rejnoků, která je typická tvarem svého těla a pohybem, zdánlivě připomínajícím ptačí let. Český název získala podle jedovatého trnu na konci ocasu. Čeleď zahrnuje 7 rodů, které obsahují okolo 70 druhů. Rody rod trnucha Dasyatis Dasyatis acutirostra (Nishida & Nakaya, 1988). trnucha východní, Dasyatis akajei (Müller & Henle, 1841). trnucha americká, Dasyatis americana (Hildebrand & Schroeder, 1928). Dasyatis annotata (Last, 1987). Dasyatis bennetti (Müller & Henle, 1841). Dasyatis brevicaudata (Hutton, 1875). Dasyatis brevis (Garman, 1880). Dasyatis centroura (Mitchill, 1815). Dasyatis chrysonota (Smith, 1828). Dasyatis dipterura (Jordan & Gilbert, 1880). Dasyatis fluviorum (Ogilby, 1908). Dasyatis garouaensis (Stauch & Blanc, 1962). Dasyatis geijskesi (Boeseman, 1948). Dasyatis gigantea (Lindberg, 1930). Dasyatis guttata (Bloch & Schneider, 1801). Dasyatis hastata (DeKay, 1842). Dasyatis izuensis (Nishida & Nakaya, 1988). trnucha vanicorská, Dasyatis kuhlii (Müller & Henle, 1841). Dasyatis laevigata (Chu, 1960). Dasyatis laosensis (Roberts & Karnasuta, 1987). Dasyatis latus (Garman, 1880). Dasyatis leylandi (Last, 1987). Dasyatis longa (Garman, 1880).", "question": "Kolik rodů zahrnuje čeleď trnuchovití?", "answers": ["7"]}
{"title": "Coco Chanel", "context": "Jejím cílem nebylo jen rozšířit módu aristokracie a vyšších tříd do \"ulic\", ale i umožnit nositelce každého modelu, aby se cítila sama sebou a zároveň pohodlně. Jejím krédem byla tedy funkčnost a prostota. Způsobila revoluci v oděvním průmyslu a její podniky měly ve 30. letech až 3500 zaměstnanců. V té době byla nejbohatší módní návrhářkou Francie a říkalo se jí královna módy. Arthur Capel, její největší láska, zemřel při automobilové nehodě 22. prosince 1919. Coco Chanel se nikdy neprovdala, třebaže jejím životem prošla po něm ještě řada dalších mužů. Za zmínku stojí hudební skladatel Igor Stravinskij, ruský velkokníže Dmitrij Romanov (spojovaný s případem vraždy Grigorije Rasputina), který ji věnoval \"perly Romanovců\", Hugh Grosvenor, 2. vévoda z Westminsteru, a francouzský malíř a žurnalista Paul Iribe. S výjimkou jediného butiku (kde se prodával její slavný parfém v charakteristickém flakonu, Chanel No. 5) po vypuknutí druhé světové války uzavřela všechny své salony. Válku prožila s německým důstojníkem Hansem Güntherem von Dincklage, a také se v té době přátelila s Walterem Schellenbergem. Proto byla podezřelá z kolaborace s nacisty a po osvobození musela jako \"zrádkyně\" odejít do Švýcarska, kde posléze strávila devět let. V roce 1954 však svoji dílnu a pařížský butik opět otevřela a znovu po dlouhá léta udávala módní trend. Coco Chanel zemřela 10. ledna 1971 ve věku 87 let. Hlavním návrhářem značky Chanel je od té doby Karl Lagerfeld. Původem byla prostá venkovská dívka; neměla tedy postavení, peníze ani vzdělání. Měla však neobyčejnou povahu, která jí umožnila, aby předběhla svou dobu - čas, kdy společnost bránila ženám projevit svou přirozenost. Byla po dlouhou dobu v podstatě kurtizánou, která využívala pomoci a podpory mužů. Kariéra módní návrhářky byla důsledkem jejího tvořivého ducha i touhy po nezávislosti. Když ve 20. a 30. letech přepracovala pánské střihy na pohodlné dámské oblečení pro volný čas, vynalezla prakticky sportovní oblečení. Navíc propagovala své kreace (včetně pletených vest, žerzejových kostýmků, svetrů a námořnických kalhot) tím, že je sama nosila. Nezbytnou součástí jejího šatníku se staly \"malé černé šaty\", které vycházely z jednoduché košilové linie.", "question": "Kdy zemřel Coco Chanel?", "answers": ["10. ledna 1971"]}
{"title": "Radim (jméno)", "context": "Radim je mužské křestní jméno slovanského původu (Radimir - raděti/starat se o mir/shromáždění). Podle českého kalendáře má svátek 25. srpna. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999-2002) je +3,2%, což svědčí o nárůstu obliby tohoto jména. Domácky Radimek, Ráďa Seznam článků začínajících na \"Radim\"", "question": "Kdy má podle českého kalendáře svátek Radim?", "answers": ["25. srpna"]}
{"title": "Marcel Proust", "context": "Valentin Louis Georges Eugè Marcel Proust ([maʁ pʁ], 10. července 1871, Auteuil - 18. listopadu 1922, Paříž) byl francouzský romanopisec, kritik a esejista. Nejvíce se proslavil monumentálním cyklem Hledání ztraceného času, který vyšel v sedmi dílech v letech 1913 až 1927. Marcel Proust se narodil v roce 1871 v Auteuil v 16. pařížském obvodu v domě svého prastrýce dva měsíce poté, co frankfurtská smlouva formálně ukončila francouzsko-pruskou válku. Jeho narození bylo poznamenáno násilnostmi, které provázely potlačení Pařížské komuny a jeho dětství spadalo do období konsolidace Třetí republiky. Mnoho motivů z Hledání ztraceného času se dotýká rozsáhlých společenských změn, zejména úpadku aristokracie a vzestupu střední třídy, ke kterým došlo ve Francii během Třetí republiky a fin de siè. Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, zodpovědný za opatření proti šíření cholery, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Matka Jeanne Clémence Weilová pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Byla gramotná a sečtělá, její dopisy ukazují na dobře vyvinutý smysl pro humor. Díky své znalosti angličtiny mohla pomáhat synovi s překládáním próz Johna Ruskina. V devíti letech postihla Prousta první vážná ataka astmatu a od té doby byl považován za neduživé dítě. Proust trávíval dlouhé prázdniny v Illiers. Tato vesnice a také dům Proustova prastrýce v Auteuil se staly předlohou pro smyšlené město Combray, kde se odehrávají některé důležité scény z Hledání ztraceného času. (U příležitosti stého výročí Proustova narození bylo Illiers přejmenováno na Illiers-Combray.) V roce 1882, ve věku jedenácti let, se Proust stal žákem prestižního Lycée Condorcet.", "question": "Kdy se narodil Marcel Proust?", "answers": ["10. července 1871"]}
{"title": "Návštěva staré dámy", "context": "Návštěva staré dámy je tragická komedie o třech dějstvích švýcarského spisovatele Friedricha Dürrenmatta. Její premiéra s Therese Giehse v hlavní roli se konala 29. ledna 1956 v Curychu. Hra dosáhla světového úspěchu a svému autorovi přinesla finanční nezávislost. Návštěvníci Claire Zachanassian, roz. Klara Wäscher (multimiliardářka; Armenian-Oil) Její manželé VII–IX Komorník Toby (se žvýkačkou) Roby (se žvýkačkou) Koby (slepý) Loby (slepý) Navštívení Ill Jeho žena Jejich dcera. Jejich syn Starosta Farář Učitel Doktor Policista První (obyvatel města) Druhý (obyvatel města) Třetí (obyvatel města) Čtvrtý (obyvatel města) Malíř První žena Druhá žena Třetí žena Ostatní Přednosta stanice Strojvůdce Průvodčí Exekutor Otravní Novinář I Novinář II Radioreportér Kameraman Miliardářka Claire Zachanassian, ona titulní \"stará dáma\", prijíždí na návštěvu do zchudlého maloměsta Güllen. Tam kdysi vyrůstala, ještě jako Klárka Wäscherová. Obyvatelé městečka si od návštěvy slibují finanční podporu, Claire zase pomstu za dávnou křivdu: v mládí otěhotněla s Gülleňanem Alfrédem Illem, ten však otcovství popřel a za pomoci falešných svědků vyhrál následný soudní proces.", "question": "Kdo je autorem hry Návštěva staré dámy?", "answers": ["Friedricha Dürrenmatta"]}
{"title": "Pád (řeka)", "context": "Pád (italsky Po, latinsky Padus) je největší řeka v Itálii (Benátsko, Emilia-Romagna, Piemont, Lombardie). Je 652 km dlouhá. Povodí má rozlohu 75 000 km2. Pramení v Kottických Alpách. Teče převážně Pádskou rovinou ze západu na východ. Pod ústím Tanara je koryto Pádu široké 300 až 350 m a je obehnáno hrázemi na ochranu před povodněmi. Podobně jsou chráněna i koryta řady přítoků v Pádské rovině. Ústí do Jaderského moře, přičemž vytváří bažinatou deltu o rozloze 1500 km2. Ta se každý rok zvětšuje přibližně o 60 ha. Největší a nejvodnější jsou levé přítoky Dora Riparia, Dora Baltea, Ticino, Adda, Oglio, které pramení na jižních svazích Alp. Pravé přítoky, které pramení převážně na severních svazích Toskánsko-Emiliánských Apenin a také Přímořských Alp mají obyčejně vody málo (největší je Tanaro) a unášejí mnoho pevných částic. Přes veškerá ochranná opatření dochází hlavně po silných deštích k mnohým povodním, při kterých stoupá úroveň hladiny řeky i jejích přítoků o 5 až 10 m. Ve 20. století došlo k největším povodním v letech 1951 a 1966.", "question": "Kolik kilometrů je dlouhá řeka Pád?", "answers": ["652"]}
{"title": "Hausberk (okres Český Krumlov)", "context": "Možná hledáte: Hausberk (okres Chomutov) (zaniklý hrad u Chomutova). Hausberk Základní informace Výstavba ve 13. století Zánik ve 13. století Stavebník neznámý Další majitelé Přemyslovci Poloha Adresa vrch Hradiště, Maňávka u Českého Krumlova, Horní Planá, Česko Česko Pohoří Šumava Nadmořská výška 940 m Souřadnice 48°48′4,3″ s. š., 13°58′59,71″ v. d. Hausberk (okres Český Krumlov) Hausberk (okres Český Krumlov), Česko Další informace Rejstříkové číslo památky 38125/3-1367 (Pk•MIS•Sez•Obr) Některá data mohou pocházet z datové položky. Hrad Hausberk stával na pomezí nynějších okresů Prachatice a Český Krumlov mezi obcí Želnava a vsí Pernek na kopci Hrad (940 m n. m.)[1], který přísluší ke katastrálnímu území Maňávka u Českého Krumlova, které je součástí území města Horní Planá v okrese Český Krumlov v Jihočeském kraji. Historie O historii strážního hrádku, který kontroloval horní tok Vltavy, toho moc nevíme. Archeologický výzkum datoval jeho existenci do 13. století a majitelem byl pravděpodobně český král. Tomáš Durdík jej zařazuje mezi šumavské horské hrádky. V minulosti se jej František Kubů pokusil ztotožnit s historicky doloženým, avšak dosud nelokalizovaným hradem Waltershausen. Podle této teorie by měl hrad kolem roku 1360 založit probošt vyšehradské kapituly Dětřich z Portic na ochranu okolních proboštových vsí. V roce 1395 tyto vsi získal klášter Zlatá Koruna, kterému dříve patřily, a hrad zanikl. Všechny známé informace o hradu však této teorii neodpovídají. Odkazy Reference ↑ Seznam. Bývalý strážní hrádek Hausberk [online]. mapy.cz [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. Externí odkazy Hrad na hrady.cz", "question": "Byl zde pokus o ztotožnění hradu Hausberk?", "answers": ["V minulosti se jej František Kubů pokusil ztotožnit s historicky doloženým, avšak dosud nelokalizovaným hradem Waltershausen."]}
{"title": "Český lev", "context": "Český lev je česká filmová cena udělovaná od roku 1993. Ocenění symbolizuje křišťálová soška lva a je udělováno v několika kategoriích. V roce 2014 Český lev prošel reorganizací a soutěž nyní pořádá Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která ocenění Český lev uděluje již od roku 1995. Filmy jsou hodnoceny na základě hlasování poroty, která se skládá ze členů České filmové a televizní akademie. ČFTA se skládá z filmových profesionálů jako jsou režiséři, kritici, producenti, herci a další odborníci napříč celým filmovým průmyslem. Akademici hodnotí české celovečerní distribuční filmy, koprodukce a další audiovizuální díla, která měla premiéru mezi 1. lednem a 31. prosincem uplynulého kalendářního roku. V prvním kole akademici na ceny nominují tvůrce a filmy v několika statutárních i nestatutárních kategoriích. Nominace jsou vyhlášeny s předstihem na tiskové konferenci. Samotné udílení cen probíhá na slavnostním galavečeru, který je pokládán za jednu z nejvýznamnějších událostí českého kulturního dění. Vítězové cen Český lev získávají křišťálové trofeje, které od roku 2014 navrhuje český designér Jakub Berdych. V roce 2014 se jednalo o světelný kužel, ve kterém byl umístěn plastický zlacený lev. V roce 2015 soška prošla drobnou úpravou – trofej se zmenšila a lev, který je symbolem soutěže je ve 2D formě.", "question": "Od kterého roku je udělovaná cena Český lev?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Whippet", "context": "Whippet je středně velké psí plemeno, typově podobné většímu greyhoundovi. Tento pes začal vznikat v letech 1835 až 1855, avšak záměrně se začal šlechtit až v roce 1937 ve Velké Británii křížením malých greyhoundů s teriéry (Old English Black and Tan Terrier) a italským chrtíkem. Šlo hlavně o to, vyšlechtit psa menšího než je greyhound a přesto s podobným vzhledem . V severní Anglii byl velice populární ve štvanici na králíky , Odtud název \"Snap Dog\", z první výstavy roku 1891. Je harmonicky stavěný, elegantní. Hlava je dlouhá, štíhlá, suchá s plochým čelem, postupně se zužuje k čumáku. Čenich nosů má barvu černou, modrou nebo hnědou dle zbarvení. Oči jsou velké, jasné a tmavé. Má chytrý a přitažlivý výraz. Uši jsou ve tvaru růžového lístku složené dozadu, porostlé hedvábnou srstí. Hrudník je hluboký, nohy se silnými kostmi dobře osvalené, pokryté velmi tenkou kůží. Ocas má dlouhý, šavlovitý, bez závěsu, ke konci se zužuje. Má měkkou, velmi krátkou a jemnou srst. V porovnání s ostatními druhy chrtů je přátelštější a otevřenější povahy, snadno se přizpůsobí a má hravou povahu. Mezi jeho přednosti patří rychlá reakce a obratnost, která společně s vysokou počáteční rychlostí tvoří vhodné předpoklady pro lovce. Při lovu mu nechybí odvaha a dokáže taktizovat. Jsou to velmi citlivá zvířata, a proto by nikdy neměla být vychovávaná tvrdým způsobem. Vzhledem k přírodnímu charakteru se whippeti dožívají poměrně vysokého věku, v průměru 15 let. Whippeti netrpí vrozenými vadami a neobjevují se u nich záněty očí. Mají také minimum pachových žláz, proto patří mezi nejvoňavější psy . Pohyb je pro něj velmi důležitý, patří mezi nejrychlejší psy. Jejich kůže je náchylná na oděrky a trhliny, ale mají výborné regenerační schopnosti. Drápy pátých zakrnělých prstů se v Evropě odstraňují už u štěňat, čímž se předchází odtrhnutím a bolestivým zraněním. U whippetů (a dalších plemen chrtů a jiných druhů savců) se výjimečně objevuje mutace v genu pro myostatin (myostatin defficiency). Tato mutace může způsobit u whippetů dvojité osvalení.", "question": "Jakého věku se průměrně dožívá psí plemeno whippet?", "answers": ["15 let"]}
{"title": "ABAP", "context": "ABAP je programovací jazyk používaný pro vývoj aplikací mySAP.com od firmy SAP. == Historie == 70. léta 20. století: Vznikl makro assembler pro generování reportů v systémech R/2. Název byl z \"Allgemeiner Berichts-Aufbereitungs Prozessor\". 80. léta: ABAP se vyvinul do podoby interpretačního jazyka pro aplikace v R/2. Umožňoval programovat tzv. dialogově řízené transakce. Začátek 90. let: V systému R/3 byl uveden jako \"programovací jazyk 4. generace\" pod názvem ABAP/4, \"Advanced Business Application Programming\". Od této doby jsou aplikace pro produkty mySAP.com psány v ABAP/4. Pouze systémové jádro je psáno v programovacím jazyku C. Kolem roku 2000: začala nová etapa ve vývoji jazyka. Bylo provedeno objektové rozšíření jazyka - tzv. ABAP Objects. Od roku 2003 je možno používat i jazyk Java pro vývoj aplikací mySAP.com. == Vlastnosti == silně i slabě typový zároveň má vestavěnou podporu pro SQL (OpenSQL přímo v syntaxi jazyka) == Ukázka == Ukázka definice, implementování a použití jednoduché lokální třídy (Local class) v reportu/programu. Modifikovaný kód ze SAP Help Classes - Introductory Example. == Externí odkazy == Using ABAP ABAP Training Materials == Literatura == Keller, Horst ; Krüger, Sascha, ABAP Objects, Addison-Wesley, 2002, ISBN 0-201-75080-5.", "question": "Co je ABAP?", "answers": ["programovací jazyk"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Pálava", "context": "Chráněná krajinná oblast Pálava Zdroje k infoboxuChráněná krajinná oblast PálavaIUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast) Severní část Pálavy (Kotel, Děvín)Základní informace Vyhlášení 19. března 1976 Rozloha 83 km2 Správa Správa CHKO Pálava Poloha Stát Česko Česko Kraj Jihomoravský kraj Souřadnice 48°49′20,29″ s. š., 16°41′7,54″ v. d. Geodata (OSM) OSM, WMF Chráněná krajinná oblast Pálava Další informace Kód 73 Web www.palava.ochranaprirody.cz Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Chráněná krajinná oblast Pálava byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 19. 3. 1976 na území o rozloze 83 km² zahrnujícím hřebeny Pavlovských vrchů, Milovický les a snížseninu jižně od něj až po státní hranici s Rakouskem. CHKO Pálava ochraňuje nejcennější biotopy druhově bohatých skalních, drnových a lučních stepí, lesostepí, teplomilných doubrav a suťových lesů vyvinutých na vápencových kopcích Pavlovských vrchů. Lesní komplex Milovického lesa tvoří teplomilné doubravy a panonské dubohabřiny se dvěma oborami pro chov zvěře. Dub šípák nad Soutěskou – strom byl inspirací pro logo CHKO V nivě Dyje mezi Novými Mlýny a Bulhary se střídají lužní lesy s jinými mokřadními nebo vodními společenstvy. V roce 1986 byla chráněná krajinná oblast Pálava organizací UNESCO zařazena do mezinárodní sítě biosférických rezervací chránících ukázky nejvýznačnějších světových ekosystémů. Na území CHKO byla v roce 2004 vyhlášena ptačí oblast. Předmětem ochrany jsou populace čápa bílého, orla mořského, včelojeda lesního, strakapouda jižního, strakapouda prostředního, pěnice vlašské, lejska bělokrkého a ťuhýka obecného.[1] Sídlo správy CHKO Pálava: 692 01 Mikulov, Náměstí 32 Fotogalerie Děvičky, pohled z Děvína (pod nimi novomlýnské nádrže) Děvín Sirotčí hrádek u Klentnice Kostel v Klentnici NPR Růžový vrch PP Kočičí skála Svatý kopeček nad Mikulovem Mikulov, městská památková rezervace – pohled na jih Odkazy Reference ↑ http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-682 Předpis č. 682/2004 Sb. Nařízení vlády, kterým se vymezuje Ptačí oblast Pálava Literatura ČERNÁ, Anna. Z Mionší až na bošilecký mostek. Živa. 2015, roč. 63, č. 4, s. LXXVIII. [K výkladu názvu Pálava, Palava] Dostupné také z: http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/z-mionsi-az-na-bosilecky-mostek.pdf DANIHELKA, Jiří, ed. Pálava na prahu třetího tisíciletí: [Mikulov 7.–9. listopadu 2001]. Mikulov: Správa CHKO ČR, 2003. 138 s. ISBN 80-239-1975-X. [Sborník z konference.] DANIHELKA, Jiří; CHYTIL, Josef a KORDIOVSKÝ, Emil. Chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace Pálava. Národní přírodní rezervace Děvín. Mikulov: Správa CHKO a biosférické rezervace Pálava, 1995. 19 s.", "question": "Jaká je rozloha Chráněné krajinné oblasti Pálava v kilometrech čtverečních?", "answers": ["83"]}
{"title": "Stupeň Fahrenheita", "context": "Stupeň Fahrenheita Znak℉Název v UnicoduDegree FahrenheitKódovánídechexUnicode8457U+2109UTF-8226 132 137e2 84 89Číselná entita℉ Stupeň Fahrenheita (značka °F) je jednotka teploty pojmenovaná po německém fyzikovi Gabrielu Fahrenheitovi. Dnes se používá převážně v USA. Vychází ze dvou základních referenčních bodů. Teplota 0 °F je nejnižší teplota, jaké se podařilo Fahrenheitovi dosáhnout (roku 1724) smícháním chloridu amonného, vody a ledu (přibližně -17,78 °C) a teplota 98 °F (přibližně 36,67 °C) je normální tělesná teplota člověka. Později byly referenční body upraveny na 32 °F pro bod mrazu vody a 212 °F bod varu vody. Tyto referenční hodnoty dělí na Fahrenheitově teplotní stupnici 180 bodů, v případě stupnice Kelvinovy a Celsiovy 100 bodů, tudíž jeden stupeň na Fahrenheitově teplotní škále lze odečíst jako 5/9 kelvinu nebo stupně Celsia. Rozšíření Země používající stupeň Fahrenheita Země používající jak stupeň Fahrenheita, tak stupeň Celsia Země používající stupeň Celsia Dnes se Fahrenheitova stupnice oficiálně používá v USA, jeho závislých územích (např. Portoriko, Guam), Libérii, Belize a Kajmanských ostrovech. Dále se v omezené míře používá v Kanadě a ve velmi omezené míře na Britských ostrovech. Přepočet na jiné stupně Fahrenheitova a Celsiova stupnice Kelvinova stupnice K = 5 ( F + 459 , 67 ) 9 {\\displaystyle K={\\frac {5(F+459{,}67)}{9}}} , F = 9 K 5 − 459 , 67 {\\displaystyle F={\\frac {9K}{5}}-459{,}67} , kde K je teplota v kelvinech, F je teplota ve stupních Fahrenheita. Celsiova stupnice C = 5 ( F − 32 ) 9 {\\displaystyle C={\\frac {5(F-32)}{9}}} , F = 9 C 5 + 32 {\\displaystyle F={\\frac {9C}{5}}+32} , kde C je teplota ve stupních Celsia, F je teplota ve stupních Fahrenheita. Réaumurova stupnice R = 4 ( F − 32 ) 9 {\\displaystyle R={\\frac {4(F-32)}{9}}} , F = 9 R 4 + 32 {\\displaystyle F={\\frac {9R}{4}}+32} , kde R je teplota ve stupních Réaumura, F je teplota ve stupních Fahrenheita.", "question": "Jak se označuje jednotka teploty používaná v USA?", "answers": ["°F"]}
{"title": "Metallica", "context": "Nový rok přinesl informaci, že režisérské duo Joe Berlinger a Bruce Sinofsky pracují na dokumentárním filmu o Metallice. V březnu 2002 oficiální fanclub oznámil, že se Metallica vrátila do studia. Už v první polovině prosince začala Metallica hledat nového baskytaristu, který by se s nimi vydal na koncertní šňůru po Evropě, jméno ale nepadlo. Mezi kandidáty byli třeba: Mike Inez (Alice in Chains, Ozzy Osbourne), Joey Vera (Armored Saint ) a další. V polovině ledna byli dopsáni Rob Trujillo (ex- Suicidal Tendancies, ex- Ozzy Osbourne) a Eric Forrest (ex- VoiVod). Nejnovější informace říkaly, že se nové album St. Anger má objevit 10. června. Ve studiu A pokračovaly poslední nahrávky. Ale nejvíc se spekulovalo o tom, že novým basistou se má stát Robert Trujillo, oficiálně to však nebylo potvrzeno. Nakonec, 24. ledna 2003, se Robert připojil k Metallice. St.Anger vyšlo 5. června. Skalní fanoušci byli zděšeni tím, že na albu nejsou slyšet sólové kytary, které byly pro Hammetta tak charakteristické. Joe Berlinger i Bruce Sinofsky jsou tvůrci dokumentu o Metallice - Some Kind Of Monster. Film má dvě a půl hodiny. Je v nich výřez z mnoha dnů každodenního života kapely. Mezi lety 2001 a 2003 bylo nahráno tisíc hodin materiálu. Rozpočet filmu je okolo 1,5 miliónu dolarů. Premiéra filmu byla v lednu 2004 na filmovém festivalu v Park City. V listopadu 2004 skončila jeden a půl roku trvající koncertní šňůra 180 vystoupení. Časopis Rolling Stone vyhlásil Jamese Hetfielda mužem roku 2004. James Hetfield dostal 12. května 2006 speciální cenu. Jedná se o Cenu Stévie Ray Vaughana a James si ji zasloužil díky podpoře fondu MusiCares MAP a díky vytrvalé pomoci závislým hudebníkům s odvykací léčbou. Metallica se v červnu roku 2006 vydala na miniturné Escape from the studio '06, které začalo na obrovském festivalu v Německu Rock am Ring 2006.", "question": "Jak je dlouhý dokument Some Kind of Monster o Metallice?", "answers": ["dvě a půl hodiny"]}
{"title": "M1919 Browning", "context": "M1919 byl vyráběn v řadě verzí velmi dlouhou dobu – jeho přednostmi byla velká spolehlivost a použití v jakýchkoliv podmínkách (např. severní Afrika, západní Evropa, východní Asie). Většinou byl používán s trojnožkou, ale i na různých lafetách na zemi i na vozidlech (např. Jeep Willys). V některých státech na světě se můžete setkat s kulomety M1919 dodnes. Z tohoto kulometu konstrukčně vychází také Browning vz. 1924 později velmi známý jako Browning M2, který se používá dodnes v hojném množství. == Konstrukce == Kulomet využívá krátký zákluz hlavně, nábojová komora je uzamčena přímoběžným závěrem s uzamykací závorou vloženou do pouzdra zbraně. Závora má tvar vertikálně posuvného klínu. Pro pohyb nosiče závorníku oproti závorníku při odemykání a pro urychlení nosiče vzad je použit pákový zrychlovač otáčející se ve vodorovné rovině. Zásobování kulometu je řešeno tkaninovým nábojovým pásem vkládaným do kulometu zleva. To je při použití s náboji s drážkou zvláštní. Použito u kulometů Maxim a odvozených Vickers, ty ovšem používají náboje s okrajovou nábojnicí.", "question": "Jakým zavěrem je uzamčena komora kulometu M1919 Browning?", "answers": ["přímoběžným"]}
{"title": "Charles Darwin", "context": "Evoluční teorii opíral o přírodní výběr a pohlavní výběr. (\"Pohlavní výběr závisí na převaze určitých jedinců nad druhými stejného pohlaví, což se týká propagace druhů; zatímco přírodní výběr závisí na vítězství obou pohlaví, v každém věku, za normálních podmínek života.\"- Charles Darwin, 1871.) Byl synem lékaře a vnukem botanika. Vystudoval teologii na University of Cambridge, studia ukončil v roce 1831. Zpočátku se zabýval studiem geologických formací v horách Walesu, načež se roku 1831 vydal na 1742 dnů trvající výzkumnou cestu kolem světa na lodi HMS Beagle (27. prosince 1831 - 2. října 1836). Během této plavby Darwin shromáždil cenný přírodovědecký materiál a uspořádal svou základní koncepci přirozeného vzniku a vývoje druhů evolucí, jejímž hlavním hybatelem měl být dle jeho názoru přírodní výběr. Nejzásadnější byl pro něj v tomto ohledu pětitýdenní pobyt na Galapágách. O autorství teorie evoluce se Darwin dělí s Alfredem R. Wallacem. Charles Darwin se narodil v Mount House, ve Shrewsbury, hrabství Shropshire, v Anglii, dne 12. února 1809 jako pátý ze šesti dětí bohatého lékaře Roberta Darwina a Susannahy Darwin (rozené Wedgwoodové). Byl vnukem hrnčíře a podnikatele Josiaha Wedgwooda (z matčiny strany) a Erasma Darwina, lékaře, vynálezce, básníka a vědce, liberálního whigovce, který formuloval evoluční myšlenky již na konci osmnáctého století v lékařsko-zoologickém pojednání Zoonomie.", "question": "Kolik sourozenců měl Charles Darwin?", "answers": ["pátý"]}
{"title": "Hérostratos", "context": "Hérostratos (nebo Hérostratés, Herostrates či latinizovaně Herostratus) z Efesu (starořecky Η) byl člověk, který jako mladý muž v roce 356 př. n. l. za účelem, aby se jeho jméno dostalo do historie, podpálil Artemidin chrám v Efesu. Za svůj čin byl odsouzen k trestu smrti a aby se mu jeho záměr nepodařil, tak bylo v Efezu pod sankcí smrti zakázáno zmiňovat jeho jméno. I přes toto damnatio memoriae se o této události a Hérostratově jménu zmínil historik Theopompos z Chiu a Hérostratos se stal světoznámým tak, jak si přál. Hérostratův čin se stal frazémem (herostratovský čin) a námětem řady úvah a uměleckých děl. Kupříkladu Jean-Paul Sartre napsal povídku Herostrates (Erostratus), která je součástí jeho knihy Zeď. Ernest Reyer roku 1862 operu Erostrate, Georg Heym báseň Der Wahnsinn des Herostrat či Juan Hidalgo operu Celos aun del aire matan. V oblasti psychologie se používá termínu herostratismus pro chorobnou touhu se za každou cenu stát slavným. Dílo Drobné povídky dějepisné/O slávě Herostratově ve Wikizdrojích", "question": "Kdy Hérostratos podpálil Artemidin chrám v Efesu?", "answers": ["356 př. n. l."]}
{"title": "Auguste Comte", "context": "vztahů mezi nimi: \"Nakonec v pozitivním stádiu lidský duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních poznatků, vzdává se hledání původu a účelu vesmíru, stejně jako poznání vnitřních příčin jevů, aby se pomocí velmi složitého usuzování a pozorování věnoval objevování jejich skutečných zákonů, tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti.\" Slovo \"pozitivní\" může nabývat několika významů: něco skutečného, něco smysluplného a užitečného a něco jednoznačně definovaného. Auguste Comte vymezil pozitivistickou filosofii v souladu se všemi těmito významy. Pozitivismus se přidržuje pouze skutečnosti, tj. daných fakt. Zabývá se výhradně tím, co je společensky užitečné. A v protikladu k nekonečným sporům dřívější metafyziky, drží se výhradně toho, co lze přesně definovat. (Störig, s. 341) Comte se inspiroval zejména R. Descartem a F. Baconem. Jádro jeho filosofie spočívá v přijímání faktů a zkoumání jejich vzájemných vztahů. Tento proces zkoumání lze shrnout do tří bodů: konstatovat fakta daná formou jevu uspořádat je podle určitých zákonů předvídat ze zjištěných zákonitostí budoucí jevy a řídit se podle nich Jednotlivá fakta Comte spojuje podle principu podobnosti (tak získáváme pojmy) nebo podle principu posloupnosti (tím vznikají zákony). Tímto přístupem k filosofii Comte logicky musel dospět ke klasifikaci vědeckého poznání. Rozděluje vědy na procesy anorganických a organických těles, přičemž na začátku všeho jsou zákony matematiky. Anorganické jevy dělí dále na obecné procesy v kosmu (astronomie) a anorganické procesy na zemi (fyzika, chemie). Organické jevy rozděluje na ty, které probíhají v individuu (biologie, jejíž součástí je i psychologie) a ty, které probíhají v celém druhu (sociologie). Podrobnější informace naleznete v článku Zákon tří stádií. Auguste Comte žil v bouřlivé době revolucí a uvolňování morálky.", "question": "Kým se Comte inspiroval?", "answers": ["R. Descartem a F. Baconem"]}
{"title": "Diracova struna", "context": "Kalibrační potenciál nemůže být definován pro Diracovu strunu, ale je definován všude kolem. Diracova struna se chová jako elektromagnet v Aharonově–Bohmově jevu a požadavek, že by pozice Diracovy struny neměla být pozorovatelná implikuje Diracovo pravidlo kvantování: produkt magnetického náboje a elektrického náboje musí být vždy celočíselným násobkem 2 π {\\displaystyle 2\\pi } Také změna pozice Diracovy struny odpovídá kalibrační transformaci. To ukazuje, že Diracovy struny nejsou kalibračně invariantní, což je v souladu s faktem, že nejsou pozorovatelné. Diracova struna je jediný způsob, jak začlenit magnetické monopóly do Maxwellových rovnic, protože magnetický tok tekoucí podél interiéru strun udržuje jejich platnost. Pokud jsou Maxwellovy rovnice upraveny tak, aby umožňovaly magnetické monopóly na základní úrovni, pak magnetické monopóly již již nejsou Diracovými monopóly, a nevyžadují připojení Diracových strun. Podrobnosti Kvantování vynucené Diracovou strunou může být chápáno z hlediska kohomologie fibrovaného prostoru představujícího kalibrační pole nad základní varietou prostoročasu. Magnetické náboje kalibrační teorie pole mohou být chápány jako generátory grup kohomologické grupy H 1 ( M", "question": "Proč je Diracova struna je jediný způsob, jak začlenit magnetické monopóly do Maxwellových rovnic?", "answers": ["protože magnetický tok tekoucí podél interiéru strun udržuje jejich platnost"]}
{"title": "Alan Turing", "context": "Přítomnost kyanidu v jablku nebyla testována, jako příčina smrti byl kyanid určen až při pitvě. Podle oficiálního stanoviska se jednalo o sebevraždu, čímž byly odmítnuty spekulace o náhodě (neopatrné zacházení s chemikáliemi) nebo o vraždě (politické, špionážní). V září 2009 se britský premiér Gordon Brown jménem vlády omluvil Alanu Turingovi za příkoří, které mu bylo způsobeno, když byl odsouzen pro homosexualitu. Omluvu zveřejnil list The Daily Telegraph. \"Jménem britské vlády a všech těch, kdo díky Alanově práci žijí svobodně, říkám: Je nám to líto. Zasloužil jste si něco lepšího,\" napsal Brown. \"Není přehnané říci, že bez jeho mimořádného přispění mohly být dějiny druhé světové války velice odlišné. To, za co mu musíme být vděčni, staví do ještě hroznějšího světla fakt, že se s ním jednalo tak nelidsky.\" Dne 24. prosince 2013 udělila britská královna Alžběta II. Alanu Turingovi královskou milost. Britský ministr spravedlnosti Grayling k milosti uvedl: \"Jeho genialita pomohla ukončit válku a zachránila tisíce životů. Jeho pozdější život byl zastíněn jeho odsouzením za homosexualitu. Tento rozsudek bychom nyní považovali za nespravedlivý a diskriminační, a proto byl rozsudek odvolán. Turing si zaslouží být uznáván za jeho přínosy ve válečném tažení a ve vědě o počítačích. Milost od královny je adekvátní hold tomuto skvělému muži. Na počest Alana Turinga je od roku 1966 udílena Turingova cena, jedno z nejvýznamnějších informatických ocenění.", "question": "Od jakého roku je udílena Turingova cena?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Dětské hřiště", "context": "Dětské hřiště Plastová prolézačka Dětské hřiště je vymezené prostranství v určitém areálu (často sídliště, veřejný park, náměstí, zahrada, mateřská škola či jesle apod.), kde se mohou děti volně pohybovat a využívat všech statických nemovitých objektů (prolézačky, pískoviště, houpačky, lavičky pro rodiče nebo jiný doprovod, veřejné záchodky, pítka apod.) pro uspokojení všech momentálních nálad a nápadů realizovatelných v rámci možností a určení hřiště. Svobodný pohyb po prostranství a možnost využívání veškerého vybavení a součástí hřiště je samozřejmostí. Hřiště bývá někdy ohraničeno drátěným, dřevěným či jiným plotem. Umisťuje se co nejdále od komunikaci, aby nehrozilo, že dítě vběhne do silnice. Hřiště jsou stavěna na slunném, rovném, nebo mírně členitém terénu. Hřiště využívají často také travnatých ploch. Dětská hřiště se vyrábějí ze všech možných materiálů, ať se jedná o různé dřeviny (smrk, akát), nebo kovy, plasty, využívá se dokonce i různý odpad např. ojeté pneumatiky. Pro starší děti je určeno robinsonádní hřiště. Součásti a vybavení dětského hřiště Dřevěná konstrukce se skluzavkou a závěsnou houpačkou z plastu pískoviště lavičky prolézačky skluzavky houpačky houpačky nízké ukotvené basketbalové koše malé branky provazové atrakce speciální atrakce (výkyvné sedačky na pérách apod.) vodní prvky, jako brouzdaliště, sprchy, … lehký přístřešek (jako ochrana před deštěm nebo sluníčkem) kolotoče Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu dětské hřiště na Wikimedia Commons Autoritní data: GND: 4056237-2 | PSH: 14043 | LCCN: sh85103387 | WorldcatID: lccn-sh85103387", "question": "Co je to dětské hřiště?", "answers": ["kde se mohou děti volně pohybovat a využívat všech statických nemovitých objektů"]}
{"title": "Vok I", "context": "Novodobí autoři historických publikací však píší, že Vok, syn Drslavův a Vok z Benešova a Kravař byly dvě rozdílné osoby. Ve starší literatuře se též mylně slučuje Voka z Benešova a Kravař a Vok I. z Kravař v jednu historickou osobu. Staří i noví autoři se však shodují v tom, že otce Voka I. z Kravař nelze bezpečně historicky doložit, protože rodiče tohoto šlechtice se nikde neuvádějí. Zdá se však že otcem Voka I. z Kravař (1300-1329) byl Vok z Kravař a Benešova (1274-1283) z rodu Benešovců. V každém případě je však Vok I. z Kravař prvním historicky doložitelným členem rodu pánů z Kravař. První písemná zmínka o něm pochází z 31. března 1300, kdy se uvádí jako krakovsko-sandoměřský hejtman. V roce 1303 je uveden na královské listině a zdá se, že již tehdy byl spjat s nejvyššími místy českého království. Roku 1308 uzavřel Vok z Kravař smlouvu s Ekkonem, mistrem templářského řádu, smlouvu na pronájem městečka Vsetín s hradem Freundsbergem na 31 let. Po korunovaci Jana Lucemburského českým králem se stal Vok u Kravař jeho straníkem a prokazoval mu svoje služby.", "question": "Kdo byl zakladatelem rodu pánů z Kravař?", "answers": ["Vok I. z Kravař"]}
{"title": "Evropa", "context": "' s. š. na západě mys Cabo da Roca (Portugalsko) – 9°29' z. d. na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d.. (pro srovnání: tento poledník prochází např. i Afghánistánem) Absolutní krajní body Evropy (včetně ostrovů) jsou: na severu mys Fligely na Rudolfově ostrově v Zemi Františka Josefa (Rusko) – 81°51. ' s. š. na jihu ostrov Gaudos, při jižním pobřeží Kréty (Řecko) – 34°48' s. š. na západě mys Bjargtangar (Island) – 24°32' z. d.) na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d. Rozloha Evropy činí 10,5 mil. km2, tj. 7 % světové souše. Je to druhý nejmenší světadíl po Austrálii a Oceánii. Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů. Délka pobřeží činí 37 000 km. Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola, Skandinávský, Jutský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov, Peloponés a Krym. Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě: klikatobřehá Velká Británie, Island a Irsko. Další ostrovy leží na severu: Nová země a Špicberky, Gotland, Öland, Sjæ a na jihu: Mallorca, Sicílie, Sardinie, Korsika, Kréta a Rhodos. Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n.m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímají nížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje. Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu.", "question": "Jaký reliéf má Evropa?", "answers": ["pestrý"]}
{"title": "Termodynamická teplota", "context": "Termodynamická teplota Termodynamická teplota (též absolutní teplota nebo zkráceně teplota) je fyzikální stavová veličina dobře definovatelná pro termodynamické systémy ve stavu termodynamické rovnováhy, rostoucí s růstem vnitřní energie systému. Její nerovnost určuje směr samovolného (tedy bez konání práce) přestupu tepla od teplejšího systému k systému chladnějšímu, uvedou-li se do tepelného kontaktu. O termodynamickém definování teploty a vztahu termodynamické teploty k ostatním definicím blíže pojednává samostatný článek Teplota, konkrétně jeho oddíl Definice a vlastnosti. Značení Symbol veličiny: T (angl. temperature) Základní jednotka SI: kelvin, značka jednotky K Další používané jednotky: stupeň Rankina °R Měřící přístroje teploměr kapalinový (rtuťový, lihový), plynový, teploměr bimetalový, teploměr elektrický (termoelektrický, odporový), teploměr radiační (pyrometr) Podrobnější informace naleznete v článku Teploměr. Související články Teplota Barevná teplota Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 4141118-3 | PSH: 3203", "question": "Jakou značku má kelvin, základní jednotka termodynamické teploty?", "answers": ["K"]}
{"title": "Mříž", "context": "Mříž Tento článek je o stavebním prvku. O matematické struktuře pojednává článek bodová mříž. Mřížový plot v Madridu, Španělsko Mříž je konstrukce, která se skládá z kovových tyčí, pásů nebo profilů, které jsou vzájemně spojené a tvoří spolu ochranné hrazení, nebo výplň okenních nebo dveřních otvorů. Mříž se nejčastěji skládá z rovnoběžně uspořádaných pásů, které se vzájemně kříží a vytváří jakousi síť. Mohou se používat i jiné materiály, např. dřevo. Některé mříže mají čistě dekorativní funkci, nebo mohou tvořit podpůrnou konstrukci stavby. Související články drátěné pletivo drátěnka (rošt) mřížka rošt (součást topeniště) síto treláž Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu mříž na Wikimedia Commons Slovníkové heslo mříž ve Wikislovníku mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví Autoritní data: GND: 4157374-2 | LCCN: sh85057353 | WorldcatID: lccn-sh85057353", "question": "Z čeho se skládá Mříž?", "answers": ["Mříž se nejčastěji skládá z rovnoběžně uspořádaných pásů, které se vzájemně kříží a vytváří jakousi síť."]}
{"title": "Bošín", "context": "Obec Bošín (německy Boschin) se nachází v okrese Ústí nad Orlicí, kraj Pardubický. Ke dni 2. 10. 2006 zde žilo 91 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1371. Kaple svaté Filomény Smírčí kříž Cyrilometodějský Bošínská obora - Přírodní rezervace bezprostředně navazující na obec. Obrázky, zvuky či videa k tématu Bošín ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik obyvatel žilo 2. 10. 2006 v obci Bošín?", "answers": ["91"]}
{"title": "Lotyšsko", "context": "Největší zastoupení (čísla se vztahují k roku 2003) mají luteráni (cca 556 000), následují římští katolíci (430 000) a pravoslavní (350 000). Podle sčítání lidu v carském Rusku z roku 1897 na území dnešního Lotyšska žilo 68.3% Lotyšů, 12% Rusů, 7.4% Židů, 6.2% baltských Němců a 3.4% Poláků. Zakladatelem moderní lotyšské literatury je Rainis. Aleksandrs Čaks je vnímán jako první \"městský\" lotyšský básník. Krišjā Barons sesbíral stovky lidových písní. Nejvýznamnějším prozaikem je Rū Blaumanis. Nejpřekládanějším lotyšským autorem všech dob je Vilis Lā. Nejslavnější spisovatelkou Aspazija. Mezi výtvarnými umělci vynikli sochař Kā Zā, malíř Vilhelms Purvī a fotograf Philippe Halsman, emigrant do USA. Jedním z nejslavnějších baletních tanečníků všech dob se stal rodák z Rigy Michail Baryšnikov. Také legendární filmový režisér Sergej Michajlovič Ejzenštejn se narodil v lotyšském hlavním městě. Klasiky lotyšské hudby jsou Jā Vī, Alfrē Kalniņ, Kā Baumanis a Emī Dā. Významnými hudebními skladateli současnosti jsou Raimonds Pauls a Pē Vasks. Slavným houslistou a dirigentem byl Gidon Kremer. Jako dirigent získal věhlas rovněž Mariss Jansons. Jako operní pěvkyně se prosadila Elī Garanča. Elektronický hudebník DJ Lethal (Leors Dimants) proslul svou spoluprací se skupinou Limp Bizkit. V Rize se narodil nositel Nobelovy ceny za chemii Wilhelm Ostwald, stejně jako průkopník raketové techniky a kosmonautiky Friedrich Zander. Tzv. Waldenův zvrat objevil chemik Paul Walden. Prestižní Turingovu cenu získal informatik Juris Hartmanis. V sociálních a humanitních vědách vynikl rižský rodák a politický filozof Isaiah Berlin a také sociolingvista Max Weinreich. Cyklista Mā Štrombergs vybojoval dvě zlaté olympijské medaile. První olympijské zlato pro samostatné Lotyšsko vybojoval gymnasta Igors Vihrovs. Za časů Sovětského svazu vyhrála olympiádu oštěpařka Inese Jaunzeme či střelec Afanasijs Kuzmins. Dvojnásobným mistrem světa z časů SSSR je hokejový brankář Artū Irbe. Šachistovi Michailu Talovi se přezdívalo Čaroděj z Rigy. V Rize se narodil i představitel šachové moderny Aaron Nimcovič či šachista Alexej Širov.", "question": "Kdo vybojoval první zlato na olympijských hrách pro samostatné Lotyšsko?", "answers": ["Igors Vihrovs"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze.", "question": "Kde se narodil Karel Jaromír Erben?", "answers": ["v Miletíně"]}
{"title": "Neil Armstrong", "context": "Roku 1994 se Armstrong po 38 letech manželství rozvedl. Téhož roku si vzal Carol Held Knightovou, kterou poznal o dva roky dříve. Žili v cincinnatském předměstí Indian Hill. V posledních letech žil v ústraní, prakticky nedával interview médiím a veřejné dění komentoval pouze zřídka. Posledním významným vystoupením byla roku 2010 kritika zrušení programu Constellation. V květnu 2012 zveřejnila organizace australských účetních neobvykle rozsáhlý, hodinový, rozhovor s Armstrongem. O několik měsíců později, 7. srpna, podstoupil operaci srdce, při které dostal bypass. Problémy se srdcem měl delší dobu, už v únoru 1991, rok po smrti otce a devět měsíců po úmrtí matky, dostal slabý srdeční záchvat. Po operaci se mu zprvu dařilo dobře, ale později se jeho stav zhoršil a 25. srpna 2012 v Cincinnati v Ohiu zemřel. Rozloučení s Armstrongem za účasti rodiny, přátel a kolegů proběhlo 13. září v zaplněné Národní katedrále ve Washingtonu. Druhý den, 14. září, byly Armstrongovy zpopelněné ostatky rozptýleny do Atlantského oceánu během pohřební ceremonie na palubě raketového křižníku USS Philippine Sea. Krátce po přistání přejmenovala Mezinárodní astronomická unie (IAU) kráter Sabine E poblíž místa přistání Apolla 11 na Armstrong podle astronautova jména (zároveň i další dva blízké krátery Sabine B na Aldrin a Sabine D na Collins podle kolegů astronautů z Apolla 11). Jeho jméno nese i asteroid hlavního pásu (6469) Armstrong objevený roku 1982 českým astronomem Antonínem Mrkosem. V jeho rodném městě po něm bylo pojmenováno muzeum letectví a vesmíru. Ve světě je po něm pojmenováno množství ulic, budov, škol a jiných míst; jen ve Spojených státech nese jeho jméno více než tucet škol. Roku 1972 přijel na pozvání místních do skotského města Langholm, tradičního centra klanu Armstrongů, a přijal jmenování občanem města. Do roku 2005 obdržel nejméně devatenáct čestných doktorátů. Byl vyznamenán Prezidentskou medailí svobody, Kosmickou medailí cti Kongresu USA, Zlatou medailí Kongresu USA a řadou dalších cen a medailí. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. V Ohiu byl zapsán do National Aviation Hall of Fame (Národní letecká síň slávy) a také do floridské Síně slávy astronautů Spojených států.", "question": "Kdy zemřel Neil Alden Armstrong?", "answers": ["25. srpna 2012"]}
{"title": "John Fitzgerald Kennedy", "context": "Vychovával své děti k mimořádné ctižádosti, soutěživosti a snaze za každou cenu vyhrát. Po určitou dobu byl Joeovým bodyguardem chameleonský Frederick Joubert Duquesne. Johnova matka byla zbožná katolička, o jejíž výchově literatura udává, že byla pedantská a neláskyplná. Podle oficiálních životopisů se v domácnosti Kennedyů na Abbotsford Road v Brooklinu v Bostonu k sobě lidé chovali slušně, ale v čistém slova smyslu se nemilovali, existovali vedle sebe, žili spolu, a děti mezi sebou soutěžily o přízeň rodičů. Po absolvování Choate School ve Wallingfordu ve státě Connecticut nastoupil JFK, stejně jako jeho starší bratr Joe ml., na Harvard, a v roce 1940 absolvoval s vyznamenáním. Na sklonku třicátých let cestoval po Evropě i Blízkém východě a v roce 1939 navštívil také okupovanou Prahu. Ve své diplomové práci Mnichovský appeasement obhajoval Mnichovskou dohodu a vysvětloval, že Británii a Francii poskytla čas na válečné přípravy. Práci později díky jeho otci přepracoval komentátor deníku New York Times Arthur Krock a vyšla knižně pod názvem Proč Anglie spala. Stala se bestsellerem. V USA se prodalo 55 000 a v Anglii 35 000 výtisků. V roce 1941 nastoupil – přes svůj chatrný zdravotní stav – do armády v hodnosti podporučíka. O 2 roky později působil v oblasti Šalamounových ostrovů, kde jako poručík (Lieutenant (Junior Grade)) velel torpédovému člunu PT-109. V noci z 1. na 2. srpna 1943 byl PT-109 taranován a potopen v úžině Blackett japonským torpédoborcem Amagiri. Zde utrpěl JFK další vážné zranění zad (první měl již z amerického fotbalu). Několik dní se se svou posádkou skrýval bez jídla na březích ostrůvku, než byli zachráněni. Tuto kritickou událost mu později připomínal kokos s vyrytou zprávou o trosečnících na jeho pracovním stole. Následně obdržel Purpurové srdce. Po válce pracoval krátce jako novinář. Byl přítomen při mírových rozhovorech v Postupimi a na zakládací schůzi OSN v San Francisku. Během celého dětství a dospívání prošel několika školami a prodělal snad všechny možné dětské nemoci. Lze říci, že s menšími či větším přestávkami v mládí měl zdravotní problémy téměř pořád. Později lékaři zjistili, že trpí Addisonovou nemocí, která mu pomalu likvidovala nadledviny a imunitní systém a nutila ho brát pravidelně injekce.", "question": "Jakou zkratkou je označovaný John Fitzgerald Kennedy?", "answers": ["JFK"]}
{"title": "Deflace", "context": "Deflace je absolutní meziroční pokles cenové hladiny v ekonomice. Obvykle se měří indexem spotřebitelských cen. Opakem deflace je inflace. Deflace byla jedním z charakteristických rysů Velké hospodářské krize 30. let 20. století. Irving Fisher (1933) na základě této negativní zkušenosti popsal fenomén dluhové deflace, kdy pokles cenové hladiny zvyšuje reálnou hodnotu dluhů, což dále podrývá poptávku v ekonomice a vede k dalšímu snižování cen a zvýšení reálné dluhové zátěže. Prostřednictvím tohoto mechanismu může tedy deflace velmi negativně ovlivnit nejen makroekonomický vývoj, ale i finanční stabilitu. Za velmi negativní zkušenost s deflací jsou považovány i tzv. dvě ztracené dekády v Japonsku. Na rozdíl od Velké hospodářské krize, která deflaci vyvolala jako důsledek, v meziválečném Československu byla už dříve záměrem měnové politiky. První ministr financí Alois Rašín úspěšně oddělil československou měnu, aby ji uchránil před poválečnou inflací, a stáhl značné množství oběživa. Jako žák A. Bráfa a přívrženec rakouské školy byl přesvědčen, že základem prosperity je pevná měna a zavedl důslednou deflační politiku. Trval na zlatém standardu a přes varování Karla Engliše se snažil zpevnit kurs koruny k zahraničním měnám právě deflací, a to s úspěchem. Mezi roky 1921 a 1923 se cenová hladina v ČSR snížila o 43 %, jenže export klesl o 53 % a nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob. Deflační politiku sice parlament už roku 1925 odvolal, vedení Národní banky na ní však dále trvalo, i když za hospodářské krize cena zlata prudce vzrostla a s ní i kurz koruny. Mezi roky 1930 a 1933 se domácí cenová hladina sice snížila o dalších 19 %, export však klesl o 64 % a nezaměstnanost vzrostla ze 105 na 736 tisíc osob. Teprve roku 1934 mohl Engliš prosadit devalvaci koruny o 16 %, což však bylo málo. Na rozdíl od inflace k deflaci dochází v současnosti poměrně zřídka, protože se proti jejímu vzniku centrální banky obvykle snaží preventivně bojovat; většinou se vyskytla ve velmi vyspělých zemích a v některých případech pouze v krátkých časových obdobích.", "question": "Čím se obvykle deflace měří?", "answers": ["indexem spotřebitelských cen"]}
{"title": "Komunistická strana Čech a Moravy", "context": "Na nápisech demonstrujících bylo napsáno např. \"Pohrobci Stalina, nedělejte nám zde ostudu a táhněte na Kubu, Zrůdy rudý, Zdravíme starý bolševiky, Zločiny komunismu nesmí být zapomenuty nebo Mítink proti skleróze\".V prosinci se iniciativa Děkujeme, odejděte! se výrazně distancovala od KSČM, když jí označila za nedemokratickou politickou stranu, která těží z neúspěšné politické situace. Již ve výzvě ze 17. listopadu 1999 uvedli, že udělají vše pro to, aby se občané ČR nevydali cestou ke komunismu.10. prosince se Václav Klaus pokusil vyzvat předsedu ČSSD k jednání o většinové vládě otevřeným dopisem, kde ho vyzývá od opuštění myšlenky vytvořit vládu koalice ČSSD, KDU-ČSL a KSČM.Podle průzkumu IVVM z prosince 1999 by KSČM dostala stejný počet hlasů jako ODS, čímž by byla jednou ze dvou nejsilnější stran v poslanecké sněmovně. Totožný výsledek KSČM a ODS předvídal i průzkum STEM též z prosince.21. prosince vystoupil na demonstraci lidí, kteří nedostali více než dva měsíce mzdu, Miroslav Grebeníček, který nepřímo kritizoval odborového předáka Richarda Falbra za jeho \"kolaboraci\" s vládami. === Stagnace KSČM (2000) === I když byly mnohdy preference KSČM vysoké, KSČM postupně začala klesat popularita a nebyla již od tohoto roku ve většině průzkumech uváděna za nejsilnější politickou stranu. 4. ledna se ODS vzdala snahy vytvořit tzv. superkoalici nekomunistických stran v poslanecké sněmovně. Podle průzkumu Sofres-Factum a STEM z ledna 2000 by byla KSČM ve volbách na druhém místě. 24. ledna 2000 v rozhovoru pro MF DNES Vladimír Špidla řekl, že je nespolupracování s KSČM správná věc. 26. ledna hlasovali komunisté proti zákonu o státním rozpočtu, který předem silně kritizovali. Na začátku února jeden zástupce KSČM podpořil senátní návrh, který by posílil některé pravomoci Senátu a zrovnoprávnil obě parlamentní komory. Podle průzkumu IVVM by KSČM získala 20,5 % hlasů. V poslední době získala neobvyklou podporu dělníků. Podle únorového průzkumu voliči KSČM nedůvěřují armádě a chtějí zavést trest smrti. KSČM by byla v únoru po ODS nejsilnější stranou.", "question": "Jakou zkratku má Komunistická strana Čech a Moravy?", "answers": ["KSČM"]}
{"title": "Dobruška", "context": "Dobruška (německy Gutenfeld) je druhé největší město v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji. Leží v podhůří Orlických hor v údolí Zlatého potoka (Dědiny) v nadmořské výšce 287 m n. m. na katastrální ploše 3 466 ha. Žije zde zhruba 7 tisíc obyvatel. Město spravuje části obce Běstviny, Domašín, Chábory, Spáleniště, Pulice, Mělčany a Křovice. První zmínka o Dobrušce pochází z roku 1320. V roce 1806 postihl Dobrušku největší požár v její historii, a značná část města musela být znovu vybudována. V úterý 13. července 1926 navštívil město oficiálně prezident republiky T.G. Masaryk a zapsal se do pamětní knihy města. Historické jádro Dobrušky je od roku 2003 městskou památkovou zónou. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Dobrušce. Renesanční radnice s věží z druhé poloviny 16. století. Uvnitř se nachází románská křtitelnice, která je nejstarší hmotnou památkou města, a raná díla malíře Františka Kupky. Děkanský kostel sv. Václava, zbarokizovaný v letech 1709 až 1724 Kostel sv. Ducha za městem Mariánský sloup z roku 1736 na náměstí Městské lapidárium Rodný domek Františka Vladislava Heka Židovský hřbitov Jediná zpřístupněná mikve v ČR, v bývalém rabínském domě, dnes v budově městského. muzea Hrobka rodiny Laichterovy Socha sv. Jana Nepomuckého Městský dům - hotel u Rýdlů Vila U Rýdlů Městský dům - rodný dům Josefa Laichtera Kovárna Synagoga Křížová cesta ve Studánce Dobruška leží na konci lokální železniční trati Opočno pod Orlickými horami - Dobruška, která je ovšem od roku 2010 využívána minimálně.", "question": "V jaké nadmořské výšce leží město DObruška?", "answers": ["287 m n. m."]}
{"title": "Jizerská padesátka", "context": "V počátcích se jednalo o oddílový závod TJ Lokomotiva Liberec a součást horolezecké přípravy některých členů oddílu.Dalším důležitým bodem byl pro Jizerskou 50 rok 1970, kdy se závodu zúčastnilo všech 14 členů Expedice Peru '70, kteří zahynuli pod kamennou lavinou na Huascaránu dne 31. května 1970. Od té doby nese závod přídomek Memoriál Expedice Peru 70. Vzpomínka na horolezce je od té doby nedílnou součástí slavnostního zahájení Jizerské 50. Závod v sedmdesátých letech získával na popularitě a desátého ročníku se v roce 1978 zúčastnilo přibližně 7800 závodníků. Od roku 1999 je závod zařazen do světové ligy dálkových běhů Worldloppet a účastní se ho závodníci z české i světové špičky, ale i různé známé osobnosti. Od roku 2008 je Jizerská 50 součástí českého seriálu Ski Tour. Od roku 2011 je také součástí seriálu Ski Classics. V posledních letech došlo také ke vzniku několika doprovodných závodů (kromě 50 km klasicky se jede ještě 25 km klasicky, 30 km volnou technikou a kratší vzdálenosti pro děti) a několikrát se jela také letní varianta závodu na horských kolech, Cyklo Jizerská 50. V lednu roku 2013 se na druhém místě za vítězným Norem Anndersem Auklandem umístil český závodník Lukáš Bauer.Ročník 2014 byl zahájen na podzim 2013 spuštěním přihlášek. Společnost ČEZ, sponzor akce, oznámila zaplnění stanovených kvót (počet přihlášek) už za sto dní. Pro nedostatek sněhu byl však závod v lednu 2014 popáté v historii zrušen. == Přehled vítězů == == Trať závodu == Jizerská 50 i doprovodné závody se jezdí po Jizerské magistrále. Start i cíl se nachází na stadionu v Bedřichově v Jizerských horách. === Jizerská 50 === Start je na stadionu v Bedřichově. Odtud závodníci jedou na Novou Louku, Kristiánov (tam je první občerstvovací stanice), přes Rozmezí, Knajpu, dále na občerstvovací stanici Hraniční, další občerstvení na Jizerce, přes stanici na Smědavě a zpátky na Knajpu. Dále vede cesta ke Krásné Máří na Hřebínek, kde je poslední občerstvovací stanice. Pak přes Bílou kuchyni, Olivetskou horu, Vládní a U Buku zpět na stadion v Bedřichově. === Jizerská 25 === Začátek závodu je podobný jako v případě Jizerské 50. Závodníci vyrážejí směrem na Novou Louku a Kristiánov, kde je stejně jako v hlavním závodě občerstvení na trati. Na rozdíl od 50kilometrového závodu však běžci nepokračují na Rozmezí, ale vydávají se směrem na Bílé Buky a na Hřebínek, kde je další občerstvovací stanice. Odtud jedou přes Gregorův kříž a Novou Louku zpět do cíle. === Bedřichovská 30 === Bedřichovská 30 se liší od ostatních závodů tím, že se jede volným stylem. Prvních zhruba 6 km závodu je shodných s oběma závody, které se jedou klasickou technikou.", "question": "Kde se jezdí Jizerská 50?", "answers": ["po Jizerské magistrále"]}
{"title": "Jacopo Peri", "context": "Bylo to v souladu s myšlenkami na kterých vzniklo sdružení umělců Florentská camerata, kde vznikly první pokusy opouštějící renesanční polyfonii, skladby pro sólový zpěv s doprovodem generálního basu, z nichž se později vyvinuly recitativy a árie. Peri a Corsi přizvali ke spolupráci básníka Ottavia Rinucciho a na jeho text vzniklo první dílo zcela nové formy, opera Dafne. Její partitura je bohužel ztracena. Oba skladatelé dále spolupracovali na opeře Euridice, která byla provedena 6. října 1600 v Palazzo Pitti. Na rozdíl od opery Dafne se tato opera do dnešních dnů dochovala, i když v současné době bývají prováděny pouze výňatky jako historická kuriozita. Peri zkomponoval ještě řadu dalších oper, často ve spolupráci s jinými skladateli. Úspěch, který měla opera Euridice se však již nedostavil. V roce 1601 se stal kapelníkem ((maestro di cappella) vévody z Ferrary. V roce 1609 publikoval ve Florencii své dílo Varie musiche a urns, due e tre voci. O jeho dalších osudech není nic známo. Zemřel ve Florencii a je tamtéž pohřben v bazilice Santa Maria Novella. Na dnešní jeviště Periho opery nejsou často uváděny, neboť jejich styl je přece jen poněkud staromódní ve srovnání s mladšími skladateli té doby, jako byl např. Claudio Monteverdi. Periho zásluha na vzniku operní formy je nesporná, stejně tak jako vliv, který mělo jeho dílo na následovníky. Kromě oper Peri zkomponoval mnoho komorní a vokální hudby pro potřeby medicejského paláce. == Opery == Dafne (spoluautor Corsi, 1598, Florencie) Euridice (6.10.1600, Florencie) Tetide (1608) Adone (1611) La liberazione di Tirreno e d'Armea (6. 2. 1617, Florencie) Lo sposalizio di Medoro e Angelica (25. 9. 1619, Florencie) La Flora, ovvero Il natal di Fiori (14. 10. 1628, Florencie) Iole ed Ercole (1628) == Literatura == Jacopo Peri: Ai Lettori. Introduzione a 'Le Musiche sopra l'Euridice', revisione e note di Valter Carignano Jacopo Peri: Le Musiche sopra l'Euridice. Revisione e Note di Valter Carignano, L'Opera Rinata, Torino The New Grove Dictionary of Music and Musicians, ed. Stanley Sadie. 20 vol. London, Macmillan Publishers Ltd., 1980. ISBN 1-56159-174-2 == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacopo Peri ve Wikimedia Commons Volně přístupné partitury děl od Jacopo Periho v projektu IMSLP Seznam oper dle univerzity Stanford Seznam skladeb na Allmusic] Životopis", "question": "Kdo je autorem první známé opery?", "answers": ["Jacopo Peri"]}
{"title": "Kyril Reščuk", "context": "Kyril Reščuk (29. června 1876 Jasiňa – ???) byl československý politik rusínské národnosti z Podkarpatské Rusi a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Komunistickou stranu Československa. == Biografie == Povoláním byl zemědělcem v Jasini.V parlamentních volbách v roce 1925 získal za Komunistickou stranu Československa senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1929, v průběhu funkčního období vystoupil z klubu KSČ a uvádí se jako nezařazený senátor. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Kyril Reščuk v Národním shromáždění v roce 1926", "question": "Které národnosti byl Kyril Reščuk?", "answers": ["rusínské"]}
{"title": "Zemská osa", "context": "Zemská osa Rotující Země se znázorněním osy Pohyb úhlu zemské rotace vůči povrchu Země v ECEF v závislosti na čase v MJD. Zemská osa je osa zemské rotace, tedy myšlená přímka, okolo které se otáčí planeta Země. Zemská osa spojuje severní a jižní pól (neboli točnu) na povrchu Země. Rotace kolem zemské osy způsobuje střídání dne a noci, její sklon pak ovlivňuje střídání ročních období. Země jako těleso koná mnoho pohybů. Jedním z nich je rotace kolem osy, tedy kolem jakési myšlené tyčky, na kterou je Země jakoby navlečena. Země ale není naprosto pevné těleso a tak ani okamžitá osa rotace nesouhlasí s hlavní osou setrvačnosti (viz rotace Země). Sama zemská osa rotace se v prostoru nepatrně pohybuje. Mění svou polohu vůči zemskému povrchu (pohyb pólů vůči zemské ose elipsoidu), koná precesi a nutaci. Ovšem z povahy setrvačníku se snaží držet pevný směr. Ukazuje do blízkosti Polárky a s rovinou ekliptiky svírá úhel 66,55°. Průsečíky zemské rotační osy s povrchem Země se nazývají zeměpisné póly. Průsečíky s nebeskou sférou se nazývají nebeské póly. Základ zeměpisných souřadnic Zemská osa je základem zeměpisných souřadnic. Zemská osa určuje polohu severního a jižního pólu, kterými procházejí všechny poledníky. Středem zemské osy a kolmo na ni prochází rovina, na které leží rovník, a i ostatní rovnoběžky jsou v rovinách kolmých na zemskou osu.", "question": "Co je Zemská osa?", "answers": ["osa zemské rotace, tedy myšlená přímka, okolo které se otáčí planeta Země"]}
{"title": "Heike Kamerlingh Onnes", "context": "Heike Kamerlingh Onnes (21. září 1853, Groningen - 21. února 1926, Leiden) byl nizozemský fyzik a objevitel supravodivosti. Za výzkum v oblasti nízkých teplot obdržel v roce 1913 Nobelovu cenu za fyziku. Jeho otec Harm Kamerlingh Onnes vlastnil cihelnu blízko Groningenu, jeho matka Anna Gerdina Coers z Arnhemu byla dcerou architekta. Povinnou školní docházku absolvoval ve svém rodném městě a v roce 1870 nastoupil na universitu v Groningenu, kde získal titul bakaláře a přešel do Heidelbergu, kde studoval u Bunsena a Kirchhoffa od října 1871 do dubna 1873. Potom se vrátil do Groningenu a složil zde v roce 1878 magisterské zkoušky a v roce 1879 získal doktorský titul za práci Nové důkazy o rotaci země. Od roku 1878 byl asistentem na Polytechnice v Delftu, kde pracoval pod Bosschou a kde v letech 1881 a 1882 přednášel. V tomto roce byl jmenován profesorem experimentální fyziky na univerzitě v Leidenu jako nástupce P. L. Rijkeho. Jeho talent na řešení vědeckých problémů byl zřejmý již od roku 1871, kdy ve svých osmnácti letech získal zlatou medaili v soutěži sponzorované Přírodovědeckou fakultou university v Utrechtu a příští rok získal stříbrnou medaili v podobné soutěži na univerzitě v Groningenu.", "question": "Kdy zemřel Heike Kamerlingh Onnes?", "answers": ["21. února 1926"]}
{"title": "Ploutvenky", "context": "Ploutvenky (Chaetognatha) je kmen mořských mnohobuněčných živočichů. Jsou 0,5 – 10 cm velké, jejich tělo je rozděleno na hlavu, trup a ocas. V plavání jim pomáhají horizontální ploutvičky (jedna koncová a několik postranních). Na hlavě mají chitinové ostny určené k lapání potravy, tento orgán nebo celá hlava můžou být zakryty kápí (hood). Ploutvenky jsou dravci, kořist zabíjejí tetrodotoxinem, který v jejich hlavě produkují symbiotické bakterie rodu Vibrio. Vylučovací soustava u nich chybí, cévní soustava byla objevena nedávno. Jsou hermafroditi. Mají unikátní embryonální vývoj (heterocelie). == Fylogeneze == Příbuzenské vztahy ploutvenek s ostatními skupinami živočichů byly dlouho nejasné nejasné. Dříve byly považovány za druhoústé. Výsledky molekulárních studií naznačovaly, že by mohly patřit do skupiny Ecdysozoa, podle Hox genů by mohlo jít o bazální skupinu Eubilaterií nebo sesterskou skupinu prvoústých. V současnosti jsou někdy řazené jako bazální skupina prvoústých, tedy před oddělením skupin Lophotrochozoa a Ecdysozoa, podle nových prací by však mohly patřit přímo do Lophotrochozoa, podle Hox genů do kladu čelistovci (Gnathifera). K ploutvenkám býval řazen kambrický rod z Burgesských břidlic Amiskwia (třída Archisagittoidea), je ale pravděpodobné, že jim není příbuzný. Podle novějších názorů je možná blízký pásnicím (Nemertea). == Systém == Recentní ploutvenky tvoří třídu Sagittoidea s dvěma řády – Aphragmophora a Phragmophora. Uvedený systém je tradiční, nový systém založený na molekulárních metodách (analýze DNA) publikoval Papillon a spol. v roce 2006. Třída: Sagittoidea Řád: Aphragmophora Podřád: Ctinodontina Čeleď: Bathybelosidae Čeleď: Pterosagittidae Čeleď: Sagittidae Podřád: Flabellodontina Čeleď: Krohnittidae Řád: Phragmophora Čeleď: Bathyspadellidae Čeleď: Eukrohniidae Čeleď: Krohnittellidae Čeleď: Spadellidae == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Ploutvenky ve Wikimedia Commons Taxon Chaetognatha ve Wikidruzích", "question": "Jak velké jsou ploutvenky?", "answers": ["0,5 – 10 cm"]}
{"title": "Wabi Daněk", "context": "K jeho nejznámějším skladbám patří např. Rosa na kolejích ze stejnojmenného supraphonského gramofonového alba, dále Píseň, co mě učil listopad, Ročník 47 či Hudsonské šífy. Od roku 1985 žil v Praze. Měl čtyři děti – z prvního manželství dcery Markétu (*1973) a Renatu (*1980), ze druhého s manželkou Evou syny Stanislava (*1986) a Šimona (*1991). Několik let byl závislý na alkoholu, závislosti se zbavil. Zemřel 16. listopadu 2017 po dlouhé nemoci. Kvůli zdravotním problémům již v létě roku 2017 zrušil všechny koncerty. Hudební kritik Jiří Černý považuje Wabiho Daňka za výborného melodika, textaře a přirozeného zpěváka, nad to jej označil za nejvýraznější postavu nové vlny trampské písně. Album Rosa na kolejích je podle Černého jeden z nejlepších debutů v české populární hudbě. == Ocenění == Autorská Porta 1981 – píseň Ročník 47 1982 – píseň Fotky 1983 – píseň Nevadí Interpretační Porta 1971 – skupina Plížák 1974 – skupina Rosa Zlatá Porta 1979 – za zásluhy o rozvoj žánru Tip Melodie – píseň Bílá vrána == Hity == Rosa na kolejích Píseň, co mě učil listopad Hudsonský šífy Outsider waltz Fotky Rybí škola Ročník 47 Nevadí == Vybraná diskografie == LP Písně dlouhejch cest (Supraphon; spolu se skupinou Hoboes, Kapitánem Kidem a skupinou Pacifik) LP Rosa na kolejích (Supraphon, 1984) LP Vítr (Supraphon, 1986) CD Profil (Supraphon, 1990) CD Pískoviště CD Valašský drtivý styl (Wenkow Records, 1999) CD Wabi Daněk - master série CD Nech svět, ať se točí dál CD A život běží dál (Universal Music, 2009) CD Wabi a Ďáblovo stádo (2012) CD Wabi a Ďáblovo stádo – Příběhy písní (2014)spoluúčastČeská mše vánoční (1993) == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Wabi Daněk ve Wikimedia Commons Osoba Wabi Daněk ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wabi Daněk Oficiální stránky Wabi Daněk v Česko-Slovenské filmové databázi Wabi Daněk na Facebooku 13. komnata Wabiho Daňka – dokument ČT, možnost online přehrání Zemřel písničkář Wabi Daněk, autor neoficiální trampské hymny Rosa na kolejích", "question": "Kdo je autorem písně Rosa na kolejích?", "answers": ["Wabi Daněk"]}
{"title": "Mexické peso", "context": "Mexické peso ($, Mex$) je zákonným platidlem amerického státu Mexiko. Název \"peso\" má mexická měna společný s měnami několika dalších států, které bývaly španělskými koloniemi. Značka pro peso je $, ale pro rozlišení od jiných měn se před tento znak dávají písmena Mex (Mex$). ISO 4217 kód mexické měny je MXN. Jedna setina pesa se nazývá centavo. Před rokem 1861 se mexické peso dělilo na 8 realů, od tohoto roku používá desítkovou soustavu. V roce 1993 provedla mexická národní banka měnovou reformu - ta spočívala v tom, že se z 1000 \"starých\" pesos stalo 1 \"nové\" peso, které dostalo současný kód MXN (původní kód pro mexické peso byl MXP). == Mince == V současnosti v oběhu kolují mince v nominálních hodnotách 5, 10, 20 a 50 centavos, 1, 2, 5, 10, 20, a 100 pesos. Cirkulace mincí v hodnotách 20 a 100 je spíše doplňková, protože jsou raženy jako pamětní a navíc ve stejných hodnotách existují i bankovky, kterých je nepoměrně více. Na aversní straně všech mincí je vyobrazen státní znak Mexika. Na mincích 1, 2, 5, 10 jsou na reversních stranách vyobrazeny části tzv. Slunečního kamene. 5 pesos: Kromě základní mince 5 pesos existují i pamětní mince této nominální hodnoty s motivy k výročím Mexické revoluce a počátku boje za nezávislost Mexika na Španělsku. Je jich celkem 37 a byly vyraženy mezi roky 2008 a 2010, na reversních stranách těchto mincí jsou vyobrazeny přední osobnosti Mexické revoluce a bojů Mexika za nezávislost. Celkem tedy existuje 38 různých mincí 5 pesos.10 pesos: Kromě základní mince této nominální hodnoty byla do oběhu uvedena v roce 2012 pamětní oběžná mince připomínající 150. výročí bitvy u Puebly.20 pesos: Mince 20 pesos vznikla ve 3 variantách (Miguel Hidalgo y Costilla; Señ del Fuego; Octavio Paz).", "question": "Pod jakým názvem je označována setina mexického pesa?", "answers": ["centavo"]}
{"title": "Rusko", "context": "Alexandr I. Pavlovič se účastnil v čele ruské delegace Vídeňského kongresu, který definoval mapy v po-napoleonské Evropě. Zemi oslabila Krymská válka proti Osmanské říší v letech 1853–1856. V té bojoval mj. Lev Nikolajevič Tolstoj. Hospodářsky zaostalé Rusko se začalo postupně modernizovat (roku 1861 bylo zrušeno nevolnictví, začala výstavba železnic a průmyslu), přesto nedokázalo držet krok se západními mocnostmi. Průmyslový vzestup byl vystřídán krizí na počátku 20. století. V letech 1904–1905 probíhala Rusko-japonská válka, v níž bylo Rusko poraženo. Opozice proti carství (vyjádřená již povstáním Děkabristů roku 1825 či teroristickými akcemi hnutí Zemlja i Volja) sílila, zejména ze strany dělníků, ale také intelektuálů a příslušníků neruských národů, jež byly vystaveny tvrdé rusifikaci. Po poražené první ruské revoluci (1905) byl sice zřízen parlament (duma), absolutismus však oslaben nebyl. První světová válka pak přinesla rozklad státu a nejprve únorovou a následně radikálnější Velkou říjnovou revoluci, která přeměnila Rusko v socialistický stát a uvedla ho do občanské války. V červenci 1918 byl bolševiky zavražděn někdejší car ruského impéria Mikuláš II. (civilním jménem Nikolaj Romanov) a jeho rodina. Související informace naleznete také v článcích Sovětský svaz, Dějiny Sovětského svazu a Sovětské válečné zločiny. 7. listopadu 1917 byla v Petrohradu ustavena sovětská vláda v čele s Leninem, revolucionářem a marxistickým intelektuálem. V lednu 1918 byla vyhlášena Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR), v jejíchž postupem doby pozměněných hranicích existuje dnešní Rusko. Hlavním městem se stala opět Moskva. 3. března podepsalo Rusko separátní Brest-litevskou mírovou smlouvu ukončující první světovou válku, ovšem za cenu ztráty většiny Ukrajiny, Běloruska, Polska, Besarábie, Finska a Pobaltí. Země upadla do vleklé občanské války trvající až do roku 1922; proti komunistům povstalo mnoho odpůrců, např. Bílá armáda, Černá armáda a Zelená armáda, avšak byli velmi nejednotní, a tudíž nemohli být silným protivníkem proti bolševikům podporovaným Rakousko-Uherskem a Německem, a to ani přes intervenci Francie, Británie a Československých legií. Českoslovenští legionáři dobyli všechna velká města na Sibiři, avšak cara Mikuláše II. a jeho rodinu se jim již zachránit v Jekatěrinburgu ze zajetí nepodařilo, necelý týden před příchodem legií do města byla celá rodina vyvražděna na přímý příkaz rudých. V době války odešla velká část spisovatelů, umělců a vědců do emigrace.", "question": "Jaký stát je svojí rozlouhou největši na světě?", "answers": ["Rusko"]}
{"title": "Folk", "context": "Žánr české folkové hudby na rozdíl od té anglosaské nevznikl až koncem šedesátých let 20. století, neboť lidová tvorba umělých písní měla v této době již mnohaletou tradici v klasické či moderní trampské hudbě. Ta je bezesporu velmi zvláštní, osobitou i zcela svébytnou odrůdou českého folku a to v širším kontextu celé české populární a lidové hudby (viz skupiny Brontosauři, Settleři, Hop Trop nebo Wabi Daněk či Jarka Mottl). Tradiční trampská hudba tedy v českých zemích existovala již více jak 30 let před nástupem anglosaského folku. I ona však měla své inspirační kořeny v předchozí tradici kramářských písní, obrozeneckého zpívání 19. století, kabaretních kupletů jakož i v tradici dělnických zpěváckých spolků. Tradice původní trampské písničky v nejrůznějších podobách přežila celé 20. století a to prakticky až dodnes. === Tradice \"české lidovky\" === Jak již bylo uvedeno, je velmi obtížné přijímat jakékoliv klišovitě schematické tvrzení, že folk vznikl někdy na přelomu 50. a 60. let 20. století kdesi v Americe. Takové tvrzení by nám vlastně říkalo, že před tímto obdobím neexistovala na celém světě žádná amatérská hudební tvorba vytvářená především pro radost a potěchu autora samého, či jemu blízkých osob. I tzv. tradiční česká trampská hudba nutně musela vyjít z toho, co zde existovalo již na počátku 20. století, totiž z mohutných tradic české lidovky (a to jak z písní lidových či písní jakkoliv zlidovělých). Tvrzení, že folk zničehonic jakoby spadl z nebe, kde se vzal tu se vzal, je samozřejmě zjevný nesmysl a lež. Folk samozřejmě existoval již dlouhou dobu před tím, jen se mu neříkalo folk. Tradice českého amatérského muzicírování patrně byla a je v českých zemích velmi dlouhá, pestrá, široká i bohatá. Venkovské kutálky, lidové cimbálové muziky, hornické dechovky, studentská obrozenecká tvorba, západočeská a jihočeská dudácká tradice, to vše dohromady tvoří podhoubí českého folku, hudební materii z níž český folk vzešel. A je jistě velmi zajímavé, že se tak stalo prakticky téměř nezávisle na tradici anglosaské. === České písničkářství === Vývoj folku ovšemže neprobíhá izolovaně od všech ostatních hudebních žánrů, stylů a proudů, ba naopak, mnohdy je jimi velmi výrazně ovlivňován.", "question": "Přežila tradice původní trampské písničky dodnes?", "answers": ["Tradice původní trampské písničky v nejrůznějších podobách přežila celé 20. století a to prakticky až dodnes."]}
{"title": "Little Rock", "context": "Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 193 524 obyvatel. 48,9% Bílí Američané 42,3% Afroameričané 0,4% Američtí indiáni 2,7% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 3,9% Jiná rasa 1,7% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 6,8% populace. Douglas MacArthur (1880 - 1964), armádní generál Broncho Billy (1880 - 1971), filmový herec, režisér, scenárista a producent Roy Scheider (1932 - 2008), filmový a televizní herec Leon. Russom (* 1941), herec Carlos N. Hathcock (1942 - 1999), nejúspěšnější odstřelovač vietnamské války Corin Nemec (* 1971), herec Jason White (* 1973), hudebník Město Little Rock u mnoha lidí dodnes vyvolá představu 42. prezidenta Spojených států amerických Billa Clintona. Právě zde působil jako guvernér, a to dvakrát, poprvé od roku 1979 do roku 1981, podruhé od roku 1983 do roku 1992, kdy byl zvolen prezidentem. S jeho jménem je spojeno mnoho turistických zajímavostí Little Rocku. Sídlo guvernéra Arkansasu, které bylo Clintonovým každodenním pracovištěm, je velmi věrnou, zmenšenou kopií Kapitolu ve Washingtonu, kde strávil Clinton osm let prezidentského úřadu.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Arkansas?", "answers": ["Little Rock"]}
{"title": "Telex (česká hudební skupina)", "context": "Telex byla strakonická punková kapela, která vznikla v roce 1984 a ukončila svou činnost v roce 2005. == Historie == Kapela Telex se původně nazývala Novodur a hrála přejaté punkrockové písně po českých vesnicích. V roce 1984 však byl její koncert rozehnán příslušníky SNB a kapele zakázána činnost. V roce 1986 se kapela znovu formuje pod názvem Armavir, činnost této kapely je však brzy zakázána také. O několik měsíců později vzniká kapela třetí, nyní již pod názvem Telex. Její hudební styl byl mnohem tvrdší, než kapel původních, nejednalo se již o punkrock, nýbrž téměř o hardcore. V roce 1989 kapela vydala své první MC – demo nazvané \"Řeznickej krám\". Po tomto demu a velké koncertní aktivitě, se z kapely však oddělují tři členové a zakládají ostře hardcorové L.D.Totenkopf. == \"Nový Telex\" == V roce 1996 se znovu schází celá původní sestava a nahrává CD \"Punk Rádio\", které obsahuje většinou skladby z MC \"Řeznickej krám\" v jiném provedení. Kapela po několika koncertech však opětovně ukončuje činnost a znovu se navrací až v roce 2002.", "question": "Ve kterém roce vznikla kapela Telex?", "answers": ["1984"]}
{"title": "Helsinky", "context": "Za datum jejich založení se pokládá 12. červen 1550, kdy král nakázal měšťanům z okolních měst, aby se do nového města přestěhovali. Původně Helsinky ležely o několik kilometrů severovýchodněji u ústí řeky Vantaa. Místo ale nebylo zvoleno vhodně, okolí bylo plné bažin a nebylo ani možno vybudovat velký přístav. Proto bylo roku 1640 rozhodnuto, že se město přesune na nynější místo. Švédský název Helsingfors pochází z původního místního jména Helsinge a švédského fors - peřej. Po založení Petrohradu roku 1703 byl ruský vliv stále citelnější. Vyvrcholením rusko-švédského soupeření v 18. století byla velká severní válka, kdy byly Helsinky v letech 1713-1721 obsazeny ruským vojskem, a opět za rusko-švédské války 1741-1743. V roce 1748 se na obranu města začala na ostrůvcích před přístavem stavět velká námořní pevnost Sveaborg, přezdívaná \"Gibraltar severu\". Dnes je jako Suomenlinna oblíbeným výletním místem a turistickým lákadlem Helsinek. Poté, co Napoleon Bonaparte a car Alexandr I. uzavřeli spojenectví, Rusko v únoru 1808 vypovědělo proanglickému Švédsku válku. Helsinky byly okupovány ruským vojskem od prvních dnů války a pevnost po krátkém ostřelování kapitulovala.", "question": "V jakém roce byl založen Petrohrad?", "answers": ["1703"]}
{"title": "Portugalská vlajka", "context": "Vlajka Portugalska se skládá ze dvou svislých pruhů – levého zeleného a pravého červeného. Pruhy jsou nestejné šíře, přičemž zelený zabírá dvě a červený tři pětiny délky vlajky. Střed znaku země je umístěn na hranici obou barev.Červená část symbolizuje portugalskou revoluci z roku 1910 a zelená část naději. Bílý znak obsahuje pět malých modrých znaků s pěti bílými body. Modré znaky symbolizují prvního portugalského krále Alfonse Jindřicha I., vítěze nad Maury, a božská pomoc, které se mu přitom dostalo, je představována pěti bílými body jako pěti Kristovými ranami. Seskupení znaků do kříže pak symbolizuje křesťanství. Červený okraj znaku zahrnující sedm hradů představuje rozsah portugalského území včetně provincie Algarve. Za znakem je navigační přístroj – armilární sféra, která je oslavou Jindřicha Mořeplavce, který inicioval zámořské plavby, které z Portugalska učinily kdysi koloniální impérium. == Historie == Portugalská vlajka byla přijata dne 30. června 1911, ale užívána byla již od revoluce, která 5. října 1910 svrhla monarchii. Portugalsko oficiálně deklaruje svou nezávislost na království Léon od roku 1128 a v roce 1170 byla jeho nezávislost uznána papežem. Symboly na portugalské vlajce se datují k dvanáctému století. Bílý znak s pěti modrými znaky byl přijat králem Alfonsem Jindřichem I. po porážce Maurů a vytvoření Křesťanského království Portugalska v roce 1139. === Vlajky portugalských kolonií === V roce 1966 navrhl portugalský heraldik Franz Paul Almeido vlajky portugalských závislých území, které byly dokonce v roce 1967 schváleny. Vlajky těchto území ale nebyly nikdy zavedeny a nadále se užívaly portugalské vlajky. Seznam není kompletní. == Vlajky portugalských autonomních regionů == == Zajímavosti == Po republikánské revoluci v roce 1910 bylo vytvořeno množství návrhů vlajky vznikající republiky. Zásadní otázkou bylo, zda převzít modrou a bílou jako barvy bývalého království, nebo červenou a zelenou, kterou užívala republikánská strana. Zvítězil návrh na zeleno-červenou vlajku. == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Portugalska Portugalská hymna Dějiny Portugalska === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Portugalská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké barvy je pravý svislý pruh portugalské vlajky?", "answers": ["červeného"]}
{"title": "Květoslav Šipr", "context": "Prof. MUDr. ThLic. Květoslav Šipr (* 23. června 1934 v Brně) je český lékař a teolog, specializující se na gerontologii a bioetiku. Je předsedou Kolegia katolických lékařů, tajemníkem Rady České biskupské konference pro bioetiku a čestným členem České geriatrické a gerontologické společnosti. Byl prvním zástupcem České republiky v radě European Academy of General Practice Teachers (8 let byl členem výboru). Je šéfredaktorem časopisu Scripta bioethica a člen redakční rady časopisu European Journal of General Practice. 2. srpna 2007 jej papež Benedikt XVI. jmenoval řádným členem Papežské akademie pro život. Přednášel bioetiku na CMTF UP. Mimo díla zde uvedená je profesor Šipr autor stovky odborných a populárně naučných článků a spoluautor u řady učebnic, skript a odborných publikací. Monografie: Přirozené plánování rodičovství (vyšlo 1972, 1975 a 1985) Hovory o lásce (1991) Jak zdravě stárnout (1997) Učebnice Přirozené plánování rodičovství (1995, s H. Šiprovou) Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Květoslav Šipr Začátek individuálního lidského života a lidská důstojnost - záznam přednášky prof. Šipra na konferenci \"Nejmenší z nás: Právní ochrana osob před narozením\"", "question": "Na co se specializuje Květoslav Šipr?", "answers": ["gerontologii a bioetiku"]}
{"title": "Iridium", "context": "Iridium je drahý kov šedivě bílé barvy. Jméno dostalo podle duhového odrazu povrchu svých sloučenin (duha je latinsky iris). Iridium bylo objeveno roku 1803 Smithsonem Tennantem (1761-1815). Ušlechtilý, poměrně tvrdý i když křehký kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. Je supravodičem I typu za teplot pod 0,112 K. V přírodě se vyskytuje téměř pouze jako ryzí kov, převážně v okolí míst dopadu meteoritů, vždy společně s jinými drahými kovy. Dále je spolu s dalšími platinovými kovy obsažen v ultrabazických masivech a díky chemické stálosti se koncentruje v náplavech. Hlavní naleziště představuje Sibiř a jižní Afrika. Povrch jeho sloučeniny tvoří duhový odraz (odtud i jméno, duha je latinsky iris). Iridium je prvkem se značně nízkým zastoupením na Zemi i ve vesmíru. V zemské kůře je průměrný obsah iridia udáván jako 0,001 mg/kg. Jeho koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji současnými analytickými postupy nelze spolehlivě odhadnout. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom iridia přibližně 60 miliard atomů vodíku. Chemicky je mimořádně odolné a lze je rozpustit pouze za vysokého tlaku v koncentrované kyselině chlorovodíkové za přítomnosti chloristanu sodného. Iridium patří společně s platinou a osmiem do triády těžkých platinových kovů. Vzhledem ke své mimořádné chemické odolnosti je iridium legováno do slitin s rhodiem a platinou, které se používají na výrobu odolného chemického nádobí pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot.", "question": "Kdy bylo objeveno iridium?", "answers": ["1803"]}
{"title": "Gdaňsk", "context": "Gdaňsk (polsky Gdańsk s výslovností [gdaɲ] IPA, kašubsky Gduńsk, německy Danzig s výslovností [ˈ] IPA, latinsky Gedania, Gedanum abo Dantiscum) je jedno z nejstarších a největších polských měst, metropolí Pomořského vojvodství, ležící v Pomoří na řece Visle na břehu Baltského moře u Gdaňského zálivu. Gdaňsk hraje také roli kašubského hlavního města, jejich kulturního centra a sídla nejdůležitějších kašubských institucí. V současnosti má rozlohu 262,5 km2 a 455 717 obyvatel (2008). Nachází se zde velký námořní přístav. Společně s městy Sopoty a Gdyně tvoří aglomeraci, pro kterou se běžně užívá název Trojměstí (polsky 'Trójmiasto'). Město leží při ústí řeky Motlavy do Visly. Ústí Visly tvoří východní administrativní hranici města. Přes město vede hlavní železniční trať Varšava - Gdyně a souběžně s ní Szybka kolej miejska, zajišťující dopravu po gdaňské aglomeraci. Hlavním nádražím je Gdańsk Główny. U Gdaňsku se nachází malý poloostrov Westerplatte, kde 1. září 1939 začala druhá světová válka. V místních loděnicích vznikla Solidarita (Solidarność), odborová organizace a nejznámější politická opozice komunistického Polska, její zakladatel Lech Wałęsa se později stal polským prezidentem. Nejstarší archeologické nálezy, dokládající místní osídlení v podobě rybářské osady, sahají do 7. století. Ovšem první písemnou zmínku o městě nalézáme v legendě Život svatého Vojtěcha k roku 997, která byla sepsána nedlouho po světcově smrti - kolem roku 1000. Rok 997 proto bývá tradičně chápán jako počátek historie Gdaňsku. Na sklonku 10. století zabral Boleslav III.", "question": "V kterém vojvodství leží Gdaňsk?", "answers": ["Pomořského"]}
{"title": "Loď", "context": "Loď je dopravní prostředek, druh plavidla, sloužící zpravidla k pohybu po vodní hladině (nebo ve zvláštních případech i pod ní) na principu Archimédova zákona. Lodě plující výhradně na hladině označujeme termínem plavidla hladinová, lodě umožňující pohyb i pod vodní hladinou termínem plavidla ponorná resp. ponorky. V širším smyslu slova je loď i prostředek k volnému pohybu v jiném prostředí – vizte vzducholoď, kosmická loď. hladinové obchodní osobní dálková linková místní převozní výletní nákladní pro přepravu kusového zboží (general cargo) pro přepravu hromadných substrátů (bulk carrier. ) kontejnerové tankery smíšené remorkéry průmyslové válečné speciální (sportovní, policejní, požární, nemocniční apod.) ponorné (ponorky) válečné vědecké a výzkumné (kupř.určené pro průzkum oceánů a moří) pracovní (kupř. pro vyzdvihování materiálu z vraků apod.) První archeologicky doložená vesla jsou stará 10 tisíc let a první doložené lodě jsou staré přes 8000 let. Jsou to vydlabané kmeny stromů – monoxyly. Viz též kánoe. Například staří Egypťané ale pro nedostatek dřeva vyráběli lodě i z rákosu a papyru. Přesto ale byla dochována dřevěná Chufuova ceremoniální loď, která ale nemusela být schopná plavby. Jistě části lodí byly i z kovu. V průběhu historie se stavba lodí neustále zdokonalovala. Původní pohon silou lidských svalů nahradilo stále dokonalejší oplachtění plachetnic, které bylo během 19. a 20. století nahrazeno parním strojem parníků a pak různými druhy spalovacích motorů. Kromě ohromných zaoceánských a námořních i říčních lodí se souběžně vyvíjejí i malé a sportovní lodě – jachty, kánoe, kajaky, rafty a další. Stavební materiál lodí se změnil až v 19. století. Do té doby se využívalo téměř výhradně dřevo. Dřevo bylo od devatenáctého století postupně nahrazeno u větších lodí prakticky výhradně ocelí. V některých speciálních případech jsou dnes využívány i kompozitní materiály, např. skelný laminát nebo uhlíkové kompozity. Lodní posádku tvoří osoby, jejichž úkolem je služba na lodi k zajištění jejího provozu. Posádku tvoří lodní důstojníci včetně kapitána, kormidelníci, lodníci, plavčíci, strojníci, mazači, topiči, stevardi a kuchaři. Výčet profesí není konečný a závisí na typu lodě a účelu použití. seznam největších osobních lodí plavidlo ponorka lodní šroub plachta, ráhno veslo, pádlo kýl, příď, záď, paluba, podpalubí parník, plachetnice, kajak, kánoe, katamarán, hausbót přívoz vor Obrázky, zvuky či videa k tématu loď ve Wikimedia Commons Galerie loď ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo loď ve Wikislovníku Téma Loď ve Wikicitátech", "question": "Na jakém principu se loď pohybuje po vodní hladině?", "answers": ["na principu Archimédova zákona"]}
{"title": "Kanye West", "context": "Důvodem byla podle něj nevýhodná smlouva, která měla porušovat kalifornské právo, dle kterého lze uzavřít smlouvu na vlastnění autorských práv pouze na sedm let. West je u EMI ale již od roku 2003. Nicméně EMI sídlí v New Yorku, kde sedmileté pravidlo není právně ukotveno. Smlouva mu také nedovoluje odejít do předčasného důchodu. Brzy poté ho společnost EMI zažalovala za porušení kontraktu. V březnu West požádal o vyřízení sporu mimosoudní cestou. == Ostatní aktivity == === Podnikání === V letech 2008 až 2009 v Chicagu otevřel dvě fast-foodové restaurace řetězce Fatburger. Jeho provozní firma se jmenuje KW Foods LLC a má zakoupená práva pro celkem deset poboček. Jedna ze dvou otevřených však byla na konci roku 2010 uzavřena, v současnosti tedy provozuje pouze jednu pobočku. === Design a móda === V roce 2009 vytvořil kolekci bot pro Nike nazvanou Air Yeezy, pár se prodával za 215 dolarů a celkem bylo vyrobeno tři tisíce kusů. Po úspěchu první kolekce, u které se cena díky limitované sérii vyšplhala až na deseti násobek původní ceny, se vedení firmy Nike rozhodlo vydat novou sérii. Kolekce Air Yeezy II byla představena v roce 2012. Tato druhá kolekce obsahovala pět set párů v každé ze tří barevných variant. Jeden pár se díky omezenému počtu kusů prodal i za devadesát tisíc dolarů. Poslední ze tří variant s názvem Red Octobers byla nečekaně vydána v únoru 2014. Celá edice byla vyprodána za jedenáct minut.Také spolupracoval na kolekci bot pro luxusní módní značku Louis Vuitton.Roku 2011 vytvořil módní značku dámského oblečení DW Kanye West. První kolekci představil na Paris Fashion Week v říjnu 2011. U kritiků byla přijata negativně. V červenci 2012 představil svou druhou kolekci, která již byla přijata lépe.V lednu 2012 založil designérskou společnost Donda, ve které se s týmem profesionálů zaměřuje na všechny sféry designu.V roce 2013 podepsal smlouvu se společností Adidas, pro kterou navrhl celou jednu kolekci v řadě Adidas Originals.", "question": "Kanye West je též známý jako?", "answers": ["Yeezy"]}
{"title": "Španělská vlajka", "context": "Vlajka Španělska má tři vodorovné pruhy v barvách červené, žluté a červené (1:2:1) a je odvozená ze středověkého aragonského znaku. Podle nepravdivé legendy západofranský král Karel Lysý (848–877) po boji s Maury ponořil prsty do krve svého zraněného spojence, aragonského hraběte Wilfreda I., a otřel je o jeho doposud prázdný štít; tak vznikl znak. Červeno-žluto-červená vlajka pro válečné loďstvo byla vytvořená roku 1785 (se znakem Kastilie a Leónu); roku 1793 se stala vlajkou státní. Revoluce z roku 1868 nahradila dolní červený pruh barvou fialovou a královský znak znakem republikánským, ale po pádu republiky se od roku 1875 znovu používala královská vlajka. Druhá republika z let 1931–1939 se vrátila k trikolóře složené ze třech stejně širokých pruhů v barvách červené, žluté a fialové, ale diktátor Franco obnovil už roku 1936 červeno-žluto-červené pruhy v poměru 1:2:1, doplněné do roku 1939 dosavadním republikánským znakem, v letech 1939–1981 znakem frankistickým. Nový znak z roku 1981 má čtvrcený štít, ve kterém jednotlivá pole reprezentují Kastilii (v červeném poli zlatý hrad), León (ve stříbrném poli červený, zlatě lemovaný lev ve skoku), Aragonii (ve zlatém poli čtyři červené pruhy) a Navarru (v červeném poli zlatý řetěz). Zespodu vsunuté stříbrné pole s granátovým jablkem v přirozených barvách patří Granadě. Modrý srdcový štítek s červenou bordurou a se třemi zlatými liliemi (2+1) náleží vládnoucí dynastii. Nad štítem je královská koruna, která se opakuje ještě nad levým stříbrným sloupem doprovázejícím štít, zatímco nad pravým sloupem je císařská koruna. Herkulovy sloupy reprezentují Gibraltar a Ceutu, jsou ovinuté červenými stuhami s devizou PLUS ULTRA. Ve středověku znělo toto heslo Non plus ultra (Dále už nic), protože se za Gibraltarem nepředpokládala už žádná zem. Po objevení Ameriky ho však císař Karel V. opravil na Plus ultra (Ještě něco dále). Znak je na vlajce posunutý blíže k žerdi (jeho svislá osa je od něj vzdálená polovinou šířky vlajky). Španělská vlajka se používá – mimo regionálních vlajek – též na Kanárských ostrovech. == Historie == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Španielska na slovenské Wikipedii. === Související články === Státní znak Španělska Španělská hymna Dějiny Španělska === Externí odkazy === Galerie Španělská vlajka ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké jsou hlavní barvy Španělské vlajky?", "answers": ["červené, žluté a červené"]}
{"title": "Jozef-Ernest van Roey", "context": "Jozef-Ernest van Roey Jozef-Ernest van Roey Narození 13. ledna 1874Belgie Úmrtí 6. srpna 1961 (ve věku 87 let)Mechelen Místo pohřbení St. Rumbold's Cathedral Národnost Belgičané Povolání teolog, vysokoškolský učitel a katolický kněz Nábož. vyznání katolická církev Funkce katolický arcibiskup (od 1926)katolický biskup (od 1926)kardinál (od 1927)apoštolský vikář (od 1957) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Jozef-Ernest van Roey (13. leden 1874, Vorselaar – 6. srpen 1961, Mechelen) byl belgický arcibiskup od roku 1926 (nahradil zesnulého kardinála Merciera) až do své smrti. Od roku 1927 byl navíc kardinálem. Mimo jiné byl absolventem Katolické univerzity v Lovani, kde v získal teologický doktorát a v roce 1903 zde habilitoval. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 120147912 | ISNI: 0000 0001 0898 2916 | LCCN: n82090379 | VIAF: 49216845 | WorldcatID: lccn-n82090379", "question": "Byl Jozef-Ernest van Roey arcibiskupem v roce 1917?", "answers": ["Jozef-Ernest van Roey (13. leden 1874, Vorselaar – 6. srpen 1961, Mechelen) byl belgický arcibiskup od roku 1926 (nahradil zesnulého kardinála Merciera) až do své smrti."]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "V roce 2016, kdy uplynulo 400 let od dramatikova úmrtí, probíhaly ve Velké Británii a po celém světě oslavy na počest Shakespeara a jeho díla. William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratford nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna, která byla pokřtěna 26. května 1583. Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté a byla pokřtěna dne 2. února 1585. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu. Hamnetův pohřeb se konal 11. srpna 1596. Po narození dvojčat Hamneta a Judithy následuje období, ze kterého o Shakespearovi nemáme prakticky žádné ověřené informace. V literatuře je toto období Shakespearova života mezi roky 1585 a 1592 označováno jako \"ztracená léta\". Životopisci se snaží vysvětlit toto období mnoha spornými příběhy. Nicholas Rowe, první životopisec zabývající se Shakespearem, popsal zhruba v roce 1709 stratfordskou pověst, podle které Shakespeare uprchl ze Stratfordu do Londýna, aby se vyhnul stíhání kvůli pytláctví. Podle jiného příběhu sepsaného v 18. století začal Shakespeare svou divadelní kariéru hlídáním koní návštěvníků londýnského divadla. Anglický starožitník a spisovatel 17. století John Aubrey tvrdil, že Shakespeare byl učitelem na venkově.", "question": "Kde bylo vydané povolení k sňatku Shakespeare dne 27. listopadu 1582?", "answers": ["ve Worcesteru"]}
{"title": "Arabština", "context": "Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.). Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké. Příklady slov, které byly převzaty z arabštiny: kafe, žirafa, cukr, alkohol, sirup, algebra, gazela, sofa, ghúl, admirál. Arabština je flexivní jazyk, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými: kitábun = kniha, kutubun = knihy (kmen KTB) rasala = poslal. , ursila = byl poslán (kmen RSL) kabírun = velký, akbar = větší (kmen KBR) madínatun = město, mudunun = města (kmen MDN) Časy má arabština pouze dva (nedokončený a dokončený) a má 3 pády (nominativ, genitiv a akuzativ). Lze tedy říct, že arabština je vidový jazyk, neboť je založena na protikladu ukončeného a neukončeného děje. Českému minulému času přibližně odpovídá arabské perfektum, které tvoří pouze jeden způsob (indikativ – oznamovací způsob). Naproti perfektu je imperfektum (přibližně český přítomný a budoucí čas). Imperfektum tvoří pět způsobů (indikativ, subjunktiv, apokopát, energikus, imperativ). kataba = napsal (perfektní tvar) jaktubu = píše (imperfektní tvar) všimněte si, že kořen KTB je vždy stejný, nemění se ani zde: uktub = napiš kátib = píšící kátib = spisovatel kuttáb = spisovatelé kitáb = kniha, psaní Kořeny slov jsou v arabštině velmi důležité, neboť se s nimi hodně pracuje. Jiná ukázka (kořen SKN:): sakana = bydlel (perfektní tvar) jaskunu = bydlí (imperfektní tvar) sákin = bydlící, obyvatel sukkán = obyvatelé sakan = bydliště, bydlení Ukázka časování: askun. (bydlím) taskunu (bydlíš – muži) taskunína (bydlíš – ženě) jaskunu (bydlí – on) taskunu (bydlí – ona) V arabštině se rozlišují dva rody – mužský a ženský.", "question": "Kolik pádů má arabština?", "answers": ["3"]}
{"title": "Advanced Micro Devices", "context": "KvartálRok Produkty Procesory Související informace naleznete také v článku Procesory AMD. Firma AMD vyvíjí procesory, aktuálně řady Ryzen, které nahradily zastaralé FX. Ryzeny jsou srovnatelné s konkurenčními procesory od Intelu, přičemž v některých parametrech u vyšších řad jsou i znatelně výkonnější. Vyvíjí také nové APU, která funguje na socketu AM4 s nahradil tak starší FM2+ a AM3. Dnešní procesory Ryzen 2. generace jsou vyráběny 12nm výrobní technologií, jejich předchůdci byly procesory Ryzen 1.generace vyráběny 14nm výrobní technologií, kolem června–srpna 2019 vyjdou také procesory Ryzen 3. generace vyráběny 7nm výrobní technologií. Grafické čipy Související informace naleznete také v článku AMD Radeon. AMD vyvíjí grafické čipy Radeon. Ty jsou osazovány na grafické karty řady Radeon a FireGL. Radeon je pro spotřební segment, FireGL se využívá v profi grafickém segmentu. Čipy podporují rozhraní PCI Express x16 3.0. Společnost operuje v celém portfoliu grafických karet. Od nižší třídy přes Střední a vyšší třídu až po Serverový a firemní trh. Její celkové obsazení spotřebitelského trhu se odhaduje na 21% (2014). Společnost u svých grafických karet využívá nejmodernější technologie od pamětí DDR3 (nižší třída) přes GDDR5 až po nové HBM dnes již v druhé generaci (HBM 2) a GDDR6 u GPU s označením AMD Navi. Výrobci grafických karet Asus Gainward (v roce 2009 ukončili spolupráci) Gigabyte Technology Micro-Star International (MSI) Powercolor Sapphire – vždy osazoval pouze GPU od firmy AMD (srpen 2011) XFX HIS ASrock Biostar ColorFire [48] Dataland [49] Kurotoshiku Maxsun [50] VisionTek Pradeon[51] Yeston [52] HUANANZHI [53] Čipsety S koupením ATI získala i čipsety, které nadále vyvíjí. Nejnovější řada je X570 \"Valhalla\" série pro patici AM4 (Socket 1331). (2019). Společnost vyvíjela čipsety i dříve, ale vývoj ukončila s příchodem Socket A. Operační paměti Společnost si nechala vyrobit neurčitý menší počet operačních pamětí s paměťovými čipy s jejich logem pro OEM segment partnerů. Chtěla údajně zjistit, jestli by o ně byl zájem. Přesto se pár pamětí dostalo na veřejnost. Existovala i oficiální stránka, ale ta byla stažena. Uvolněny byly moduly o velikosti 2 GiB a frekvenci 1066, 1333 a 1600 MHz.[54][55][56][57] O dva měsíce později se společnost rozhodla uvést operační paměti s vlastním logem i volně do prodeje. Čipy nesou logo společnosti, ale samotná výroba operačních pamětí probíhá u dvou společností Patriot a VisionTek.", "question": "Jakou zkratku má společnost Advanced Micro Devices?", "answers": ["AMD"]}
{"title": "Tetřev hlušec", "context": "Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) je velký druh hrabavého ptáka z čeledi tetřevovitých. == Taxonomie == Obvykle bývají rozlišovány 3 poddruhy: tetřev hlušec evropský (T. u. urogallus), obývající většinu Evropy, tetřev hlušec pyrenejský (T. u. aquitanicus), žijící v pohořích Pyrenejí a severozápadního Španělska, a tetřev hlušec sibiřský (T. u. taczanowskii), obývající Ukrajinu a území dále na východ. Někteří autoři dělí populace na více poddruhů, včetně T. u. rudolfi, T. u. major nebo T. u. uralensis. == Popis == Samec dorůstá jen o málo menší velikosti než krocan (délka těla 74–90 cm), samice je téměř o třetinu menší (délka těla 54–63 cm). Samec je zcela nezaměnitelný, tmavý, s bílou skvrnou v ohbí křídla a zblízka patrným modrozeleným leskem na hrudi. Na břiše a dlouhém, oble zakončeném ocase má několik bílých skvrn. Nad očima jsou dobře patrné červené poušky, zobák je slámově žlutý. Samice je nenápadně hnědá, tmavě proužkovaná. Od podobné samice tetřívka obecného se liší výrazně větší velikostí, oranžovohnědou hrudí bez proužků, nápadnějšími ramínky, často poněkud světlejším a rezavějším opeřením a delším, více zaoblenějším a rezavěji zbarveným ocasem. == Rozšíření == Tetřev hlušec má palearktický typ rozšíření. Těžiště výskytu leží ve Skandinávii, Pobaltí, Bělorusku a Rusku, jinde je jeho výskyt pouze ostrůvkovitý. Kromě skandinávských a pobaltských států se v Evropě vyskytuje také ve Skotsku, Polsku, Německu, České republice, Slovensku, alpských zemích, Španělsku, Francii a některých státech Balkánského poloostrova. Evropský areál se zvláště vlivem ničení vhodného prostředí a přímého pronásledování ze strany člověka značně zmenšil a ve Skotsku (kde byl později úspěšně introdukován), Irsku, Anglii, Dánsku a Belgii byl již zcela vyhuben. Stálý druh, v některých oblastech však na jaře a na podzim podniká pravidelné přelety, pravděpodobně za potravou. Evropská populace je odhadována na 760.000-1.000 000 párů a je považována za stabilizovanou. === Výskyt v ČR === V minulosti byl tetřev hlušec na území ČR relativně běžným druhem, zvláště od 40. let 20. století však začaly jeho stavy prudce klesat a postupně vymizel z většiny obsazených lokalit. Při sčítání v letech 1973-77 byl ve vnitrozemí znám jen ze Třeboňska, Písecka, Brd, Nečtin a Džbánu, v období let 1985-89 již nebyl ve vnitrozemí zaznamenán nikde a jeho výskyt byl omezen na některá hraniční horstva.V současné době žije jediná životaschopná populace na Šumavě, kde je soustředěno 90 % všech našich tetřevů. Hnízdiště se zde nacházejí téměř výhradně v nadmořské výšce 1000–1370 m n. m. a jsou soustředěna především do její centrální a západní části, hlavně na centrální pláně modravské a kvildské a vysoké polohy železnorudské hornatiny, včetně kotliny horní Křemelné.", "question": "Je samice Tetřeva hlušce menší než samec?", "answers": ["Samec dorůstá jen o málo menší velikosti než krocan (délka těla 74–90 cm), samice je téměř o třetinu menší (délka těla 54–63 cm)."]}
{"title": "Plch lesní", "context": "Plch lesní (Dryomys nitedula) je středně velký plch s huňatým ocasem bez koncové štětičky prodloužených chlupů a s celkově žlutohnědým či hnědožlutým zbarvením, pouze břišní strana těla bývá bílá nebo slabě nažloutlá. Na hlavě se táhne od oka k ušnímu boltci tmavý, téměř černý pruh, zvaný uzdička. Ušní boltce jsou malé a zakulacené. == Stavba těla == Plch lesní je menší než plch zahradní, měří 86 až 120 mm, ocásek je dlouhý 60 až 113 mm. Je zbarvený žlutohnědě či hnědožlutě, břicho bývá bílé nebo žlutobílé. Na hlavě má přes oko k ušnímu boltci černý pruh. Uši jsou malé a kulaté. Hmotnost dosahuje 17–32 g a délka 77–112 mm. == Výskyt == V Česku se s ním setkáme pouze v moravských horách a vrchovinách (Moravskoslezské Beskydy, Hostýnsko-vsetínská hornatina), jinak osídluje Balkán, kde je neobyčejně hojný, a celou jihovýchodní Evropu až po Kavkaz a Írán. Zatímco v Česku se vyskytuje hlavně ve smíšených a jehličnatých horských lesích, na Balkáně osídluje i čistě listnaté porosty, keři zarostlé meze, vinice i vysloveně suchá místa se sporým křovinným porostem. Nově[kdy? ] je zaznamenán výskyt četnější populace v oblasti Doks. Vyskytuje se v oblasti Českého středohoří mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem. Při těžbě dřeva byl objeven i v okolí Velkého a Malého Března na Ústecku, převážně v ovocných stromech (třešních) ve vydlabaných dutinách. == Způsob života == Také tento plch se ukrývá v hnízdech umístěných v zemi, na stromech i ve stromech a stejně jako ostatní druhy vniká do lesních stavení. Je všežravý, živí se semeny a plody lesních dřevin, na jaře také zelenými výhonky, listy a trávou. 80 % jídelníčku však tvoří potrava živočišná, hmyz, jeho larvy a další bezobratlí. V severnějších oblastech, například v Česku, zimu přespává (od října do začátku dubna), v jižnějších oblastech je čilý po celý rok. == Ochrana == V ČR patří mezi chráněné, silně ohrožené druhy. == Odkazy ==", "question": "Jak se dá popsat četnost plcha lesního na Balkáně?", "answers": ["neobyčejně hojný"]}
{"title": "Fotbal", "context": "Fotbal (z anglického football, foot=noha, ball=míč), též kopaná, je kolektivní míčová hra, která je nejpopulárnějším kolektivním sportem na světě. Ve fotbale hrají dvě družstva po jedenácti hráčích na obdélníkovém, nejčastěji travnatém hřišti. Jejich cílem je dosáhnout více branek (gólů) než soupeř. Branky je dosaženo tehdy, když míč přejde brankovou čáru mezi tyčemi branky celým objemem. Hraje se hlavně nohama, ale hráči mohou k hraní míčem používat libovolné části těla kromě rukou a paží. Pouze brankář (tzn. jeden z hráčů, odlišený barvou dresu) může v blízkosti vlastní branky hrát i rukama. Hry se účastní dva týmy, každý o jedenácti hráčích. Na hru dohlíží rozhodčí: hlavní rozhodčí se pohybuje mezi hráči na hrací ploše a má plnou odpovědnost k řízení zápasu; je vybaven píšťalkou, kterou signalizuje zahájení a přerušení hry. Těsně za okrajem hrací plochy na delších okrajích hřiště se pohybují dva asistenti rozhodčího, kteří hlavnímu rozhodčímu praporkem signalizují některé druhy porušení pravidel, nemají však samostatnou rozhodovací pravomoc. V některých soutěžích jsou také dva další rozhodčí, tzv. brankoví rozhodčí, stojící mimo hřiště těsně vedle každé branky; ti do hry přímo nezasahují a nemají ani praporek, fungují jako poradci hlavního rozhodčího, s nímž jsou ve spojení minivysílačkou. Hraje se jedním kulatým míčem, kterým hráči pohybují na hrací ploše: \"driblováním\" (běháním s míčem ovládaným jemnými kopy), přihrávkami spoluhráčům a konečně střelbou na soupeřovu branku, kterou brání protivníkův brankář. Družstvo, které zrovna nemá pod kontrolou míč, se jej snaží získat: zachycením soupeřovy přihrávky nebo \"napadáním\" soupeře, u kterého je míč; dovolený fyzický kontakt mezi hráči je však výrazně omezen. Fotbalový zápas obecně probíhá plynule, přerušení jsou způsobena porušením pravidel (např. když se míč dostane mimo hrací plochu, když hráč mimo brankáře zahraje rukou, když při snaze o odebrání míče soupeři hráč protivníka kopne či jinak překročí dovolené způsoby napadání atd.) a hra po nich většinou jen s malým zdržením pokračuje dál. Hraje se celkem devadesát minut hrubého času (čas běží i v přerušené hře), s patnáctiminutovou přestávkou v polovině, po které si soupeři vymění poloviny hřiště. Na konci obou poločasů rozhodčí stanoví, kolik času se bude hrát nad rámec 45 minut, čímž se nahrazuje čas ztracený např. ošetřováním zraněných hráčů či střídáním.", "question": "Kolik družstev hraje ve fotbale?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Japonsko", "context": "Předpokládá se, že příslušníci kultury Džómon jsou předchůdci prvních Japonců a dnešního národa Ainu. Začátek období Jajoi kolem roku 300 př. n. l. je spojený s příchodem nových technik z asijského kontinentu, jako je pěstování rýže, stejně jako s masivní migrací z nejrůznějších částí Asie - z Korey a Číny), především pak z oblastí Pekingu a Šanghaje, a z jihu po moři. Nicméně několik současných studií ukazuje, že období Jajoi je o 5 až 6 století delší, než se původně předpokládalo, neboť masivní migrace je nutná k vysvětlení razantního vzrůstu populace. Ze 3. století př. n. l. pochází první historicky doložitelný název Japonska, čínský znak 倭 Wa. Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v 7. století př. n. l. původním císařem Džimmu. Během 5. a 6. století bylo zavedeno čínské písmo a buddhismus spolu s ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny. Císařové byli formálními vládci, nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty, regentů nebo šógunů (vojenských správců). Původní politická struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heiankjóto, 'kjóto', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní Kjóto), kde z milosti císaře (s jeho formálním souhlasem) vládl. V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy. Ve 13. století Japonci odrazili dva mongolské pokusy o invazi do Japonska. Šógunát Kamakura byl poměrně stabilní, nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako období Sengoku neboli \"období válčících států\". Vojevůdce Hidejoši Tojotomi vedl roku 1592 neúspěšnou japonskou invazi do Koreje. V roce 1600 v bitvě u Sekigahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v malé rybářské vesničce Edo (původně přepisováno též jako \"Jeddo\"), která je dnes známá jako Tokio (východní hlavní město). Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města.", "question": "Kdo podle japonské mytologie založil Japonsko?", "answers": ["císařem Džimmu"]}
{"title": "SMS Emden (1908)", "context": "118 m Šířka: 13,4 m Ponor: 5,3 m Pohon: 12 kotlů2 parní stroje12 MW Rychlost: 23 uzlů Dosah: 3700 nám. mil Posádka: 18 důstojníků343 námořníků Pancíř: boční 51 mm, paluba 13 mm Výzbroj: 10× 105 mm (10×1)2× 450mm torpédomet Operační nasazení Nasazení: První světová válka SMS Emden byl lehký křižník německého císařského námořnictva, který byl bojově nasazen v první světové válce. Byl jednou ze dvou postavených lodí třídy Dresden. Emden přepadal během druhé poloviny roku 1914 především spojenecké zásobovací a válečné lodě v oblasti celého Indického oceánu, jichž sám bez pomoci potopil celkem třicet. 9. listopadu 1914 však musel být kapitánem cíleně naveden na mělčinu, aby bylo zabráněno potopení lodi z důvodu těžkého poškození, které utrpěla u Kokosových ostrovů ve střetu s australským křižníkem HMAS Sydney. Konstrukce Kýl lodě byl položen dne 6. dubna 1906 v Kaiserliche Werft v Gdaňsku. Jméno bylo zvoleno podle města Emden na řece Ems. Do služby vstoupila 10. července 1909. Výtlak lodi byl 3 364 tun, délka 118 m, šířka 13,4 m, ponor 5,3 m. Pohon byl zajišťován parními stroji. Při výkonu 12 MW a tří komínech umožňovaly rychlost 23 uzlů (42,6 km/h). Emden byla poslední velká německá loď poháněná parními stroji, všechny další již byly vybaveny turbínami. Hlavní výzbroj tvořilo 10 děl ráže 105 mm, přičemž loď dále nesla dva 450mm torpédomety. Posádka sestávala z 360 mužů, jakožto velitel byl jmenován korvetní kapitán Karl von Müller. Služba Od 1. dubna 1910 byl Emden zařazen do Německé východoasijské eskadry, operující pod velením viceadmirála hraběte Maximiliana von Spee ze základny v Tsing-Tau. Po vypuknutí první světové války dostal Emden rozkaz připojit se k hlavním silám eskadry při Karolínském ostrově Pagan. 4. srpna 1914 zajal při své plavbě první loď a to ruský parník Rjazaň. 13. srpna vyplula von Speeova eskadra s cílem obeplout Hornův mys a probít se zpět do Německa. Eskadra sice v následujícím střetu s britskou flotilou v námořní bitvě u Coronelu u pobřeží Chile zvítězila, následně však byla zničena v bitvě při Falklandských ostrovech. Počátek korzárské plavby Trasa plavby Emdenu v Indickém oceánu od září do listopadu 1914", "question": "Proč 9. listopadu 1914 musel být křižník SMS Emden kapitánem cíleně naveden na mělčinu?", "answers": ["aby bylo zabráněno potopení lodi"]}
{"title": "Moták pochop", "context": "Moták pochop (Circus aeruginosus), též pochop rákosní je štíhlý pták z řádu dravců. U motáka pochopa, právě tak, jako u ostatních motáků, je výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus daný velikostí a zbarvením. Dospělý samec má vrchní část těla kaštanově hnědou, hlavu a hruď nažloutlou, břišní část rudohnědou. Ocas je stříbřitě šedý a také na křídlech jsou šedé plochy. Špičky křídel jsou černé. Větší a těžší samice je shodně s mladými ptáky jednobarevně hnědá, celkově tmavší než samec, jen vrch hlavy má světlý, smetanový (připomínající žlutou čepičku) a bílý kostřec. Mladí ptáci jsou ještě tmavší než samice, bez čepičky. Poznáme ho podle typického letu nízko nad terénem. Můžeme ho snadno zaměnit s motákem lužním, který je však štíhlejší, s podélnými pruhy zespodu křídel. Při toku předvádí samec v letu akrobatické kousky, vystoupá vysoko do oblak a pak se snáší dolů za družkou. Hlas v toku je vysoké \"kví-eh\" a pískavé \"fíh\". Od stejně velké káně lesní se liší útlejším vzezřením, delším ocasem a při klouzavém letu staví obě křídla do polohy širokého V. Pochopové preferují otevřenou krajinu, pro hnízdění si vybírají rákosové porosty nebo polní kultury (ozim, řepka, vojtěška). Hnízdí vždy v blízkosti vody. Staví si hnízdo ze stébel a větví přímo na zemi nebo v hustém rákosu těsně nad vodou. Začátkem května snáší samice v dvoudenním intervalu 3–6 bělavých vajec, která zahřívá po dobu asi jednoho měsíce. Samec samici na hnízdě nestřídá, ale přináší jí potravu po celou dobu sezení na vejcích i po vylíhnutí mláďat – samice přinesenou kořist porcuje a mláďata krmí. Na hnízdě mláďata stráví asi šest týdnů, v nebezpečí se rozlézají po okolí. Do hnízda se na noc někdy vrací i po dosažení vzletnosti. Potravu tvoří především drobní hlodavci, ale i jiní savci, ryby a ptáci. Hlavním lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřená místa v blízkosti vod. Nad takovou krajinou létá pochop nízkým, značně neurovnaným (jakoby potácivým) letem, který mu umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě. Nikdy neloví ve vzduchu . Moták pochop je tažný druh, který na zimoviště v jižní Evropě a Africe odlétá v srpnu až říjnu a ze zimovišť přilétá během března a dubna. V ČR hnízdí odhadem max. 1700 párů, přičemž četnost výskytu motáka pochopa má mírně vzrůstající tendenci.", "question": "Je u motáka pochopa vyvinut pohlavní dimorfismus?", "answers": ["U motáka pochopa, právě tak, jako u ostatních motáků, je výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus daný velikostí a zbarvením."]}
{"title": "Strašidla (film, 2016)", "context": "Strašidla jsou český rodinný komediální film režiséra Zdeňka Trošky z roku 2016. Pojednává o rodině aristokratických strašidel, která musí začít pracovat, aby mohla platit nájemné a daně. Hlavou rodiny je hejkal Hugo, jeho ženou čarodějka Patricie, strýček vodník Bubla, svěřenkyně víla Jitřenka ad. Autorem námětu je Jiří Kos, scénář spolu s režisérem napsal Marek Kališ, který se podílel již na jeho předchozích snímcích. Hudbu složil rovněž Troškův vytrvalý spolupracovník Miloš Krkoška, kameramanem filmu je Martin Duba. Společnost Falcon jej uvedla do českých kin 18. srpna 2016. == Postavy a obsazení == == Reference == == Externí odkazy == Strašidla na webu společnosti Falcon", "question": "Kdo režíroval Strašidla?", "answers": ["Zdeňka Trošky"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Zatímco osvícenství bylo univerzálním celoevropským hnutím, romantismus získal v každé zemi své specifické naplnění a podobu. Směr vycházející z minulosti v každém prostředí využil dějiny konkrétního státu, kde se rozvíjel. V německém prostředí apeloval na měšťanskou humanistickou kulturu, v Anglii na křížové výpravy a v Rusku na nedávné napoleonské války. Romantičtí tvůrci zobrazovali bájné hrdiny (v českém umění např. Přemysl Oráč a kněžna Libuše, v německém Parsifal, v anglickém král Artuš). Právě rozdílnost jednotlivých směrů posilovala jiný ideologický směr, který se v té době rozvíjel – národní cítění – podporovaný i na teoretické rovině, např. v díle německého filozofa Johanna Gottfrieda von Herdera, což rozhodující měrou přispělo k národnímu probuzení Slovanů. Důvodem vzniku romantismu právě v Anglii byla drsnost, nezkrotnost a tajemnost tamní přírody, legendy i kontakty s orientem. Vzorem byla anglickým romantikům gotika (pro svoje tajemství, rytířství a ideály), kde podle nich byly lepší mezilidské vztahy, což zpracovávali v románech, podle kterých je toto období nazváno. Nejvýznamnějším představitelem anglické romantické literatury byl George Gordon Byron Friedrich Schlegel Novalis Heinrich Heine Nejvýznamnějším představitelem byl Alexandr Sergejevič Puškin. Jeho dílo Evžen Oněgin nabylo celosvětového významu a úspěchu. Dalším významný ruský romantik byl Michail Jurjevič Lermontov. Adam Mickiewicz Juliusz Słowacki České Karel Hynek Mácha Josef Václav Frič Karel Jaromír Erben Anglické George Gordon Byron James Macpherson Sir Walter Scott Mary Shelleyová Percy Bysshe Shelley William Wordsworth Samuel Taylor Coleridge William Blake Robert Southey Jezerní básníci Jane Austenová Charlotte Brontëová Emily Brontëová Anne Brontëová Francouzské Alexandre Dumas.", "question": "Kdo je autorem díla Evžen Oněgin?", "answers": ["Alexandr Sergejevič Puškin"]}
{"title": "ASCII", "context": "Tabulka obsahuje tisknutelné znaky: písmena, číslice, jiné znaky (závorky, matematické znaky (+ - * / % atd.), interpunkční znaménka (, . : ; atd.), speciální znaky (@ $ ~ atd.)), a řídicí (netisknutelné) kódy, které byly původně určeny pro řízení periferních zařízení (např. tiskárny nebo dálnopisu). Kód ASCII je podle původní definice sedmibitový, obsahuje tedy 128 platných znaků. Pro potřeby dalších jazyků a pro rozšíření znakové sady se používají osmibitová rozšíření ASCII kódu, která obsahují dalších 128 kódů. Takto rozšířený kód je přesto příliš malý na to, aby pojal třeba jen evropské národní abecedy. Pro potřeby jednotlivých jazyků byly vytvořeny různé kódové tabulky, význam kódů nad 127 není tedy jednoznačný. Systém kódových tabulek pro národní abecedy vytvořila například organizace ISO. Tabulka ASCII kódů V první tabulce (kódy 0h až 1Fh) jsou řídicí kódy, speciální netisknutelné znaky, sloužící k řízení datového přenosu, k formátování tisku, případně k jiným účelům (např. escape se používal pro sekvence sloužící ke konfiguraci tiskárny). V druhé, třetí a čtvrté tabulce jsou běžné tisknutelné znaky. Výjimkou je znak mezera na začátku druhé tabulky (decimální kód 32, hexadecimální 20h, zkratka SP) který může být počítán jak k řídicím, tak k tisknutelným znakům a řídicí znak DEL (decimální kód 127, hexadecimální 7Fh) na konci poslední tabulky. Tip: Tyto ASCII kódy se dají napsat v české klávesnici.", "question": "Jaká zkratka se používá pro americký standardní kód pro výměnu informací?", "answers": ["ASCII"]}
{"title": "Vileď", "context": "Vileď Vileď Řeka VileďZákladní informace Délka toku 321 km Plocha povodí 5610 km² Průměrný průtok 42,7 m³/s Světadíl Evropa Ústí do Vyčegdy 61°20′24″ s. š., 47°21′21″ v. d. Protéká Rusko Rusko (Archangelská oblast) Úmoří, povodí Severní ledový oceán, Bílé moře, Severní Dvina, Vyčegda Některá data mohou pocházet z datové položky. Vileď nebo Viljať (rusky В nebo В) je řeka na jihovýchodě Archangelské oblasti v Rusku. Je dlouhá 321 km. Plocha povodí měří 5610 km². Průběh toku Ústí zprava do Vyčegdy (povodí Severní Dviny). Přítoky Největším přítokem je Velká Ochta zleva. Vodní režim Průměrný roční průtok vody u osady Inajevskaja činí 42,7 m³/s. Využití Nepravidelná vodní doprava je provozována k ústí přítoku Naryčug. Literatura V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „В“. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Vileď na Wikimedia Commons", "question": "Jak dlouhá je řeka Vileď?", "answers": ["321 km"]}
{"title": "Včela medonosná", "context": "Sběrem a shromažďováním zásob se zabývají výhradně dělnice-létavky. Nektar a medovici sbírají do tzv. volátka – rozšířené části trávící trubice umístěné v přední části zadečku. Pyl městnají do košíčků na holenním článku třetího páru nohou. Přinesený pyl je létavkami městnán do plástových buněk. Úlové včely (krmičky a kojičky) uskladněný pyl podle potřeby odebírají a pomocí enzymu hltanových žláz přeměňují ve svém těle na bílkovinnou složku potravy důležitou pro krmení plodu – larev v buňkách. Takto natrávenou a upravenou potravou je plod krmen včelami krmičkami. Složení krmného produktu je proměnlivé a ovlivňuje spolu s dalšími činiteli vývoj larev v dělnice, trubce či novou matku. Larva matky v matečníku je po celou dobu svého vývoje živena produktem o vysoké biologické hodnotě. Krmivo za tím účelem produkované včelami kojičkami nese případné označení \"mateří kašička\". Po příletu do úlu předávají létavky nasbíraný nektar resp. medovici z volátka do volátka úlovým včelám. Úlové včely obdržený nektar zahušťují tak, že pomocí ústních orgánů vystavují kapku nektaru teplému a větranému prostředí úlu. Zahuštěnou sladinu ukládají do buněk plástů. Dalším odpařováním vody uložená sladina dozrává postupně v med. Glycidová složka potravy je podle potřeby čerpána z takto nashromážděných zásob medu. Matka a trubci se nechají krmit kojičkami. Propolis je lepkavá pryskyřičná substance, kterou včely sbírají na pupenech stromů a keřů. Obsahuje vysoký podíl látek bránících rozvoji mikroorganismů. Včely ji používají k tmelení vnitřních stěn úlu, ucpávání nežádoucích štěrbin a mumifikaci mrtvých těl vetřelců. Včelí vosk je vysoce odolný ester jednofunkčních alkoholů a vyšších mastných kyselin. Mladé úlové včely ho produkují jako výpotek tzv. zrcátek na spodní straně článků zadečku. Včelí roj, který se volně usadí např. v dutině stromu, zahájí neprodleně výstavbu díla. Včely se zavěsí na strop dutiny a nožkami zaklesnuté jedna do druhé vytvoří jakýsi živý závěs. Voskové výpotky promíchávají se slinami a postupně modelují plást, což je svislá tenká vosková stěna osázená z obou stran hustou sítí šestistěnných buněk. Včely v umělém prostředí úlu stavějí buňky na předem vylisovaných voskových polotovarech (mezistěnách). Mezistěny dodává do úlu včelař v potřebném množství a velikosti. Velikost mezistěny je limitována rozměrem dřevěného rámku – rámkovou mírou. Voskový plást je pozoruhodný svojí strukturou. Základem je dutý šestistěn trubkovitého tvaru (buňka) až 15 mm hluboký. Šestiboký tvar umožňuje, že stěny buňky jsou společné buňkám sousedním a navzájem do sebe beze zbytku zapadají. Dno buňky je uzavřené a zároveň společné s buňkami na opačné straně plástu. V příčném řezu se plást jeví jako stromečková struktura.", "question": "Co je to propolis?", "answers": ["lepkavá pryskyřičná substance"]}
{"title": "Kroměřížský sněm", "context": "Kroměřížský sněm Kroměřížský sněm / Kremsierer Reichstag Kroměříž v polovině 19. století, vlevo arcibiskupský zámek, kde ústavodárný sněm zasedal Předseda Anton Strohbach 1. místopředseda Franciszek Jan Smolka Místopředsedové Josef Lasser von Zollheim Kroměřížský sněm (německy Kremsierer Reichstag) je označení zasedání Ústavodárného říšského sněmu habsburské monarchie, které začalo 22. července 1848 ve Vídni, protože však vypukla revoluce, muselo být 7. října 1848 přerušeno a přesunuto do Kroměříže, kde pokračovalo od 22. listopadu 1848 v Arcibiskupském zámku. [1] Od tohoto data se jedná o Kroměřížský sněm, kdežto předchozí jednání neslo název Vídeňský sněm. Průběh Arcibiskupský zámek dnes Poslanci tohoto sněmu byli voleni zemskými sněmy. Sněmu předsedal haličský poslanec Franciszek Jan Smolka. České země zde zastupoval například František Palacký, Josef Kajetán Tyl, Václav Bolemír Nebeský nebo František Ladislav Rieger. Kroměřížský volební obvod zastupoval Jan Ohéral, uváděný jako redaktor. Poté, co sněm 7. září 1848 ve Vídni zrušil poddanství, bylo nyní jeho hlavním programem vytvoření nové ústavy, která by specifikovala zejména vztah Říšského sněmu a panovníka. Po potlačení povstání ve Vídni Alfredem Windischgrätzem už však neměl sněm téměř žádnou skutečnou moc. Nově vzniklá vláda pod vedením Felixe Schwarzenberga sice předstírala zájem o dění v Kroměříži, ale s nástupem Františka Josefa I. na trůn připravila vlastní ústavu. Základní práva občanů byla vypracována již ve Vídni (s podílem Riegera) a byla předložena 21. prosince k prvnímu čtení. Problematický byl už první paragraf, podle něhož všechna politická moc ve státě vychází z lidu, proti čemuž se ihned ohradil František Stadion, který argumentoval tím, že moc patří panovníkovi. Tato otázka nebyla vyřešena a 10. ledna bylo odhlasováno, že bude vyřešena až při konečném hlasování o ústavě jako celku.[2] Protože rakouská armáda potlačila všechny nepokoje a zvítězila i v severní Itálii, byla pozice panovníka natolik silná, že nakonec 7. března 1849 mohl vydat manifest o rozpuštění říšského sněmu. Kroměříž byla obsazena vojskem a císař vyhlásil novou Březnovou ústavu. V Kroměříži jsou na řadě domů umístěny pamětní desky věnované významným osobnostem sněmu. Odkazy Reference", "question": "Proč se zasedání Ústavodárného říšského sněmu v roce 1848 přesunulo z Vídne do Kroměříže?", "answers": ["vypukla revoluce"]}
{"title": "R", "context": "Chtěli po něm, aby objevil původní Rossumův výrobní postup, ten však spálila Helena předtím, než ji zabili. Jednou v noci ho vzbudili robot Primus a robotka Helena. Když chtěl jednoho pitvat (kvůli výzkumu), druhý se nabízel místo něj a vůbec se nechovali logicky jako roboti (snažili se navzájem chránit; záleželo jim jednomu na druhém). Nakonec zjistil, že se mají rádi, a tak je poslal pryč, aby udrželi život a začali s láskou znovu jako Adam a Eva. Tento závěr je poměrně jasný odkaz směrem k Bibli a je velmi symbolický. Roboti v Čapkově hře nejsou roboty v moderním smyslu. Jsou to biologičtí tvorové stvoření ve stejném stylu jako Frankensteinovo monstrum, jak o něm píše Mary Shelley. Jsou biologickými entitami, jejichž části se montují dohromady jako automobily. V jistém smyslu se podobají nejmodernější koncepci živých forem stvořených člověkem (jako jsou replikanti ve filmu Blade Runner nebo Cyloni v nové verzi seriálu Battlestar Galactica). V Čapkově době ale neexistovala žádná koncepce genetického inženýrství. Jeho roboti jsou biologické stroje, jsou sestaveni jako protiklad k tomu, že by rostli nebo se narodili. V roce 1938 byl natočen podle této divadelní hry krátký 35minutový britský film produkovaný BBC.", "question": "Jsou roboti v Čapkově hře roboty v moderním smyslu?", "answers": ["Roboti v Čapkově hře nejsou roboty v moderním smyslu."]}
{"title": "Masakr na Columbine High School", "context": "Masakr rozproudil debatu o kontrole zbraní, jejich dostupnosti ve Spojených státech a o násilí mezi mládeží. Dalšími tématy, která byla díky masakru otevřena, jsou šikana, vliv násilných počítačových her, filmů a hudby (kritizováni byli zejména Marilyn Manson a kapela Rammstein), vliv internetu a nadměrné užívání antidepresiv náctiletými (Harrisova pitva potvrdila efektivní dávku léčiva Luvox). Některé oběti, zavražděné údajně kvůli jejich náboženství, se staly vzorem pro ostatní, zatímco jiní poukazovali na úpadek role náboženství ve společnosti a svalovali vinu za tragédii na vládu, která nedostatečně prosazuje náboženství do škol. Masakr také vyústil ve zvýšení bezpečnostních opatření na školách a vzniku morální paniky namířené proti gotické subkultuře. Poblíž knihovny, kde došlo k masakru, byl posléze vybudován památník, který tragédii připomíná. O masakru a o problematice držení zbraní ve Spojených státech natočil americký filmař Michael Moore film Bowling for Columbine. V roce 2003 tento masakr ztvárnil ve svém filmu Slon režisér Gus Van Sant. O masakru a o životu Rachel Scottové, první z obětí, pojednává film I'm Not Ashamed od režiséra Braina Baugha. Cassie Bernallová, 17 Steven Curnow, 14 Corey DePooter, 17 Kelly Fleming, 16 Matthew Kechter, 16 Daniel Mauser, 15 Daniel Rohrbough, 15 William David \"Dave\" Sanders, 47 Rachel Scott, 17 Isaiah Shoels, 18 John Tomlin, 16 Lauren Townsend, 18 Kyle Velasquez, 16 Eric Harris si vedl deník, ve kterém si představoval, že unese letadlo a havaruje s ním v New York City.", "question": "Kdo natočil film týkající se držení zbraní v USA Bowling for Columbine?", "answers": ["Michael Moore"]}
{"title": "Jean-Paul Sartre", "context": "Jean-Paul Sartre [ʒ̃ pɔ saʁ] IPA [žán pol sártr] (21. června 1905 - 15. dubna 1980) byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní, vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922-1924 byl v přípravné třídě (classe préparatoire) na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty, Simone Weil, Emmanuel Mounier či Claude Lévi-Strauss. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži. V letech 1933-1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde se seznámil s fenomenologickou filozofií. Ovlivnili ho především Hegel, Soren Kierkegaard, Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Edmund Husserl a René Descartes, dalším impulsem k jeho tvorbě byli francouzští moralisté (filozofický směr).", "question": "Ve kterém roce byla Jean-Paulu Sartrovi udělena Nobelova cena za literaturu?", "answers": ["1964"]}
{"title": "Stupeň Celsia", "context": "C = 0 ∘ R {\\displaystyle 0\\,^{\\circ }\\mathrm {C} =0\\,^{\\circ }\\mathrm {R} } === Rankinova absolutní stupnice === C = 5 9 ⋅ R a − 273 , 15 {\\displaystyle C={\\frac {5}{9}}\\cdot Ra-273{,}15\\,} , R a = 9 5 ⋅ ( C + 273 , 15 ) {\\displaystyle Ra={\\frac {9}{5}}\\cdot \\left(C+273{,}15\\right)} ,kde Ra je číselná hodnota termodynamické teploty v Rankinově stupnici, C je číselná hodnota teploty v Celsiově stupnici. Příklady pro nulové hodnoty: 0 ∘ C = 491 , 15 ∘ R a {\\displaystyle 0\\,^{\\circ }\\mathrm {C} =491{,}15\\,^{\\circ }\\mathrm {Ra} } , 0 ∘ R a = − 273 , 15 ∘ C {\\displaystyle 0\\,^{\\circ }\\mathrm {Ra} =-273{,}15\\,^{\\circ }\\mathrm {C} } == Pravopis == Na stupně Celsia platí stejná pravidla českého pravopisu jako na procenta, tj. měly by se psát s mezerou mezi svojí značkou a číslem a to i přesto, že v matematice se značka stupně přidružuje k číslu (360°). Např. 1 °C znamená jeden stupeň Celsia, kdežto 1°C (bez mezery) znamená jednostupňový (s dodatkem, že jde o stupně Celsia), což však není běžné. Z mezinárodního hlediska se používá vždy mezera. == Elektronický zápis == Pro stupeň Celsia existuje samostatný symbol v Unicode \"°C\" (U+2103). Kompatibilní normální formou NFKD i NFKC je dvojice symbolu stupně (°) a písmene C. Tak se také značka běžně zapisuje, například na většině míst v tomto článku. V typografickém systému TeX a jeho běžně používaném balíku LaTeX se používá (v matematickém módu definovaný) znak \\circ v horním indexu. 1 °C se vysází pomocí $1\\,^\\circ{\\rm C}$. V LaTeXovém balíku gensymb je definován příkaz \\celsius pro stupeň Celsia, který funguje v matematickém režimu i mimo něj, a v balíku textcomp příkaz \\textcelsius. Analogicky jsou definovány příkazy \\degree a \\textdegree pro samotný stupeň. == Reference ==", "question": "Jakou zkratkou se značí Celsiův stupeň?", "answers": ["°C"]}
{"title": "Pomník Benedikta Roezla", "context": "Česko Česko Zeměpisné souřadnice 50°4′25,5″ s. š., 14°25′9,54″ v. d. multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Pomník Benedikta Roezla na Karlově náměstí v Praze pochází z roku 1898. Historie a popis Pomník botaniku Benediktu Roezlovi dal postavit mezinárodní komitét ustavený po jeho smrti, který poskytl finanční prostředky. Trvalo třináct let, než pražští radní pod tlakem zahraniční veřejnosti souhlasili s umístěním pomníku v jižní části Karlova náměstí poblíž tzv. Faustova domu. Bronzové sousoší Benedikta Roezla vytvořili sochaři Gustav Zoula (socha B. Roezla v pískovci) a Čeněk Vosmík. Autorem architektonického návrhu pomníku byl Eduard Sochor. Vysoký pískovcový sokl s bronzovým sousoším a nápisy je umístěn na pětistupňovém polokruhovém stylobatu, uzavřeném po stranách nízkou římsou a dvěma kamennými vázami. Vstup byl původně uzavřen (dnes chybějícím) ozdobným bronzovým řetězem zavěšeným na dvou mosazných sloupcích. Horní plochu, oddělenou dvěma stupni, obklopuje nízká podkovovitá zídka z opracovaného kamene, zakončená v čele vyšším kamennou nadstavbou. Vlastní piedestal sochy má čtvercový půdorys, který se konkávně zužuje směrem nahoru, kde je profilovaná římsa a ustupující vlastní sokl sousoší.", "question": "Kdo vytvořil pomník Benedikta Roezla?", "answers": ["Gustav Zoula (socha B. Roezla v pískovci) a Čeněk Vosmík"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Proč je vnitřní teplota Uranu tak nízká, nebylo stále dostatečně vysvětleno. Neptun, který je velikostí a složením velmi podobný Uranu, vyzařuje do okolí 2,61krát více energie než dostává od Slunce. Uran oproti tomu nevyzařuje do okolí skoro žádnou energii navíc. Celková vyzářená energie Uranu v infračervené (tepelné) části spektra je 1,06 ± 0,08 násobek sluneční energie absorbované v jeho atmosféře. Tepelný tok Uranu je pouze 0,042 ± 0,047 W/m2, což je méně i než tepelný tok Země, který dosahuje 0,075 W/m2. Současně nejmenší zaznamenaná teplota 49 K (-224 °C) v Uranově tropopauze dělá z Uranu nejchladnější planetu ve sluneční soustavě. Hypotézy vysvětlující tento jev pracují například s myšlenkou superhmotné srážky Uranu s jiným tělesem, která měla za výsledek převrácení sklonu rotační osy planety, což mohlo vést ke ztrátě většiny primárního tepla a ochlazení jádra. Jiná hypotéza předpokládá, že uvnitř Uranu existuje vrstva či vrstvy bránící proudění tepla od jádra k povrchu. Konvekce (přenos tepla prouděním hmoty) by tak probíhala mezi vrstvami různého složení, které by účinně bránily výstupu teplého materiálu směrem k povrchu. Uran je nejchladnější planetou sluneční soustavy. Teplota jeho atmosféry dosahuje jen 53 K (-220 °C); nejnižší teplota změřená v tropopauze byla pouze 49 K, což činí Uran nejchladnější planetou sluneční soustavy. Kvůli výraznému odklonu rotační osy přijímají polární oblasti od Slunce mnohem více energie než rovníkové oblasti. Přesto je teplota v oblasti rovníku stejná jako na pólech. Mechanismus způsobující tento jev není dosud známý. Ví se pouze, že v atmosféře vane velmi silný vítr rychlostí až 900 km/h. Vzhled atmosféry Uranu je většinu času jednolitý bez znatelné struktury jak ve viditelném, tak i ultrafialovém spektru. Je to způsobeno pravděpodobně tím, že Uran nemá téměř žádné zdroje vnitřního tepla ve srovnání s jinými plynnými obry, a tak dynamika atmosféry je velice slabá.", "question": "Je Uran nejchladnější planetou sluneční soustavy?", "answers": ["Uran je nejchladnější planetou sluneční soustavy."]}
{"title": "Stanislav Brebera", "context": "Stanislav Brebera (10. srpna 1925, Přelouč – 11. května 2012, Pardubice) byl český chemik. V československém státním Výzkumném ústavu průmyslové chemie, při dnešní Explosii Pardubice vyvinul v roce 1966 ve spolupráci s Radimem Fukátkem plastickou trhavinu Semtex. Brebera byl od roku 1945 členem KSČ a studoval chemii na pražské technice. Po absolvování v roce 1950 nastoupil na základní vojenskou službu. Jeho nadřízení si všimli jeho talentu a poslali jej do vojenského technického institutu. Poté pracoval pro chemičku Synthesia, pozdější národní podnik VCHZ Synthesia.", "question": "Kdy byl vynalezen Semtex?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Poeticon astronomicon", "context": "Poeticon astronomicon je hvězdný atlas, jehož autorství se připisuje Hyginovi, jeho skutečný autor není jistý. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poeticon astronomicon na slovenské Wikipedii. === Literatura === Condos, Theony, Star Myths of the Greeks and Romans: A Sourcebook, Containing The Constellations of Pseudo-Eratosthenes and the Poetic Astronomy of Hyginus (Grand Rapids [MI]: Phanes Press, 1997) [ISBN 1-890482-92-7]. Hard, Robin (transl.), Eratosthenes and Hyginus: Constellation Myths, with Aratus's Phaenomena (Oxford: Oxford University Press, 2015) [ISBN 978-0-19-871698-3]. === Externí odkazy === Poeticon astronomicon digitalizované vydání z 1510", "question": "Jak se jmenuje autor hvězdného atlasu Poeticon astronomicon?", "answers": ["Hyginovi"]}
{"title": "Roman Horký", "context": "Roman Horký, přezdívaný \"Romiš\" (* 3. března 1964 Brno), je český kytarista, zpěvák, hudební skladatel a frontman skupiny Kamelot, kterou založil roku 1982. == Kariéra == Koncem 70. let hrával se skupinami Karabina, Wanailon a dalšími. V muzice není stylově omezen. Složil přes tři sta písní a stal se čestným občanem města Brna. Je držitelem mnoha hudebních ocenění (10× Kamelot – kapela roku, 3× Kamelot – album roku). Celkově nahrál přes dvacet autorských alb. Z toho 15 z nich bylo oceněno titulem \"Zlatá deska\" a dvě alba získala titul \"Platinová deska\" a \"Multiplatiová deska\". Jeho autorských alb se v Československu prodalo přes 500 000 kusů a mnoho jeho písní vyšlo na multiplatinových hudebních kompilacích. Jeho skladba \"Zachraňte koně\" se stala hitem desetiletí. Od roku 1987 osciluje mezi sty nejpopulárnějšími zpěváky v českých zemích a na Slovensku. == Kandidatura do Senátu == Na podzim roku 2017 byl představen jako nestranický kandidát s podporou Občanské demokratické strany pro senátní volby na podzim 2018 v obvodu č. 59 – Brno-město. == Výběr písní == \"Zachraňte koně\" \"Levnej hotel\" – nejúspěšnější píseň, která v 90. letech vedla oficiální českou hitparádu. \"Zrození hvězd\" \"Čas rozchodů\" \"Honolulu\" \"Slib\" \"Země antilop\" \"Pozor tunel\" \"Hardegg\" \"Babí léto\" \"Anděl\" \"Paměť slonů\" \"Když vlaky jedou\" \"Psáno na březové kůře\" == Diskografie == === Studiová alba === 1990 – Zachraňte koně 1991 – Tajný výpravy 1992 – Vyznavači ohňů 1994 – Duhová cesta 1995 – Zlatá ryba 1996 – Cesta do ráje 1997 – Vyhaslý oheň 1998 – Země antilop 1999 – Větrné město 2001 – Pozdní návraty 2001 – Paměť slonů 2002 – Valerie 2004 – Zvláštní svět 2006 – Modrá planeta 2009 – Mořská sůl 2012 – Proti proudu 2015 - Babí léto === Kompilační alba === 1997 – The Best of 2000 – Vzpomínka na kamaráda 2005 – Dlouhá pláž 2007 – 25 – Výběr největších hitů 2010 – 19 ztracených písní Wabiho Ryvoly 2012 – Od A do Z 2013 – Roman Horký a Kamelot === Singly === 1995 – Tomáš singel 1996 – Rio/Hardegg singel 2004 – Island singel == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Roman Horký Roman Horký na oficiálních stránkách Kamelotu", "question": "Jak se jmenuje frontman skupiny Kamelot?", "answers": ["Roman Horký"]}
{"title": "Viditelné světlo", "context": "Vlnové vlastnosti světla zkoumal poprvé Christiaan Huygens kolem roku 1678. Vlnová teorie světla dokázala podat vysvětlení i mnoha jiných jevů. Částicový pohled na světlo byl znovu oživen až kvantovou fyzikou. Od poloviny 20. století je platná teorie o dualitě částice a vlnění. Světlo se tudíž chová jako vlna, která nese kvantované množství energie. Lom světla Podrobnější informace naleznete v článku Lom světla. Paprsky světla se při přechodu z jednoho prostředí do jiného lámou, například když světlo dopadá šikmo na průhledný materiál, jako je sklo nebo voda. Různé materiály zpomalují světlo rozdílně, takže lom nastává vždy pod jiným úhlem. Rychlost světla Související informace naleznete také v článku Rychlost světla. Rychlost světla ve vakuu Rychlost světla v dokonalém vakuu je univerzální fyzikální konstantou s hodnotou c = 299 792 458 m·s−1 (z definice, tedy přesně). Rychlost světla ve vakuu byla měřena mnohokrát v historii. Jedno z prvních zdokumentovaných měření provedl Dán Ole Rø roku 1676 při řešení námořní navigace. Rø pozoroval teleskopem pohyb planety Jupiter a jeho měsíce Io, přičemž zaznamenal nepravidelnost v oběžné době Io kolem Jupiteru. Čtyřicetkrát (v průběhu deseti let) měřil dobu oběhu Io. Každé měření však pochopitelně probíhalo při současném oběžném pohybu Země, a tedy z různých vzdáleností od Io.", "question": "Jaká je rychlost světla ve vakuu?", "answers": ["c = 299 792 458 m"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Oproti Měsíci je povrch Merkuru mnohem tmavší a to i přes to, že se na jeho povrchu nachází menší množství minerálů obsahujících železo, které jsou zodpovědné za tmavost povrchu Měsíce. V případě Merkuru tak může za jeho tmavost jiný prvek, konkrétně uhlík. Ten se na povrch dostal během impaktů, které obnažily starší kůru Merkuru, pravděpodobně vzniklou utuhnutím magmatického oceánu v rané fázi vývoje planety. Grafit, minerál tvořený uhlíkem, je totiž jeden z prvků, který má dostatečně nízkou hustotu, aby se mohl vznášet při hladině magmatického oceánu. Nejvýraznějším povrchovým útvarem Merkuru je přes 1400 km se táhnoucí prohlubeň Caloris Basin, která je často považována za největší kráter ve sluneční soustavě. Planetu navštívily zatím pouze sondy: nejdříve Mariner 10 v 70. letech 20. století a v prvním desetiletí 21. století sonda MESSENGER. Mariner 10 prolétl kolem Merkuru celkem třikrát, načež odeslal na Zemi přes 2700 snímků, které však pokryly povrch pouze z 45 %. Povrch planety byl tedy k roku 2009 zmapován pouze z menší části. Snímky ukázaly svět podobný Měsíci s velice starou kůrou pokrytou značným množstvím impaktních kráterů od velikosti několika stovek metrů až po 1300 kilometrů. Na Merkuru nebyl identifikován žádný geologický proces, který by mohl krátery omlazovat, jako např. desková tektonika na Zemi či lávové výlevy na povrchu Měsíce, a tak se zde nachází mnoho kráterů v různém stupni eroze. Merkur má také hory, které ale jeví značné známky rozrušení impakty jiných těles. Horstva jsou však menšinovým činitelem, většinu povrchu nejspíše zabírají lávové planiny dvojího typu: mezikráterové a hladké. Rozdíl mezi nimi spočívá v četnosti kráterů, které se na nich nacházejí.", "question": "Kolik kilometrů měří prohlubeň Caloris Basin na povrchu Merkuru?", "answers": ["přes 1400 km"]}
{"title": "Majurakši", "context": "Majurakši nebo Mor (anglicky Mayurakshi River nebo Mor River) je řeka ve státě Západní Bengálsko v Indii. Je 250 km dlouhá. Pramení na vysočině Radžmahal a ústí zprava do ramene delty Gangy zvaného Hugli. Na řece se nachází velký hydrouzel, který zahrnuje hráz, přehradní nádrž a systém zavlažovacích kanálů o celkové délce 1 500 km. V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"Mop\".", "question": "Jak dlouhá je řeka Mor?", "answers": ["250 km"]}
{"title": "Šlomo Amar", "context": "Základní vzdělání obdržel na židovských školách Ocar ha-Tora a Neve šalom a na chabadnické ješivě Tomchej temimim. V roce 1962 odešel spolu se svými rodiči do Izraele, kde se usadili v obci Pardes Chana. V letech 1963–1967 studoval na ješivě Tif'eret Cijon v Benej Brak a na ješivě Ša'arit Josef u rabi Nisima Toledana. V roce 1967 přešel na ješivu ve Šlomi, kde byl v roce 1969 požádán, aby dlouhodobě zastupoval na pozici rabína a vedoucího ješivy rabi Mas'uda Revacha. Současně pokračoval ve studiích rabínského soudnictví u rabi Ja'akova Nisen Rosentala z Haify, kterého považuje za svého hlavního učitele. V roce 1970 byl jmenován rabínem a vedoucím oddělení kašrutu v Náboženské radě v Neharji. V roce 1973 se stal rabínem mošavu Megadim v oblastní radě Chof ha-Karmel. Poté byl mašgiachem v ješivě Tora ve-hora'a v Tel Avivu. Během tohoto období obdržel osvědčení (smichu) pro rituální porážku (šochet u-bodek), pro funkci rabína obce a pro funkci rabína města. Povinnou vojenskou službu v izraelské armádě a stejně tak i následnou záložní službu vykonal rabi Amar v jednotce pro identifikaci padlých. Po sérii cvičení v záchranářství se začal zabývat výukou halachických témat souvisejících s činností oddílu; ve svých přednáškách se soustředil na význam hodnot úcty k mrtvým a jejich halachickou aplikaci v praxi.", "question": "O co byl v roce 1969 požádán Šlomo Amar?", "answers": ["aby dlouhodobě zastupoval na pozici rabína a vedoucího ješivy rabi Mas'uda Revacha"]}
{"title": "Country Music Association", "context": "Původní počet členských kategorií byl devět. V současné době je těchto kategorií 15 a reprezentují všechny aspekty hudebního průmyslu. Dostupné je také členství pro organizace. Členové CMA jsou osoby a organizace, jež jsou přímo zapojeny do průmyslu okolo country hudby. První CMA Awards ceremoniál se uskutečnil v roce 1967 v Nashvillu. Moderátory večera byli Sonny James a Bobbie Gentry a událost nebyla vysílána v televizi. Vítězem v kategorii \"Entertainer of the Year\" se stal zpěvák Eddy Arnold. Cenu pro \"Male Vocalist of the Year\" obdržel Jack Greene a \"Female Vocalist of the Year\" se stala Loretta Lynnová. V roce 1968 byli moderátory ceremoniálu Roy Rogers a Dale Evans a událost se konala v Ryman Auditorium v Nashvillu. O pár týdnů později pak byl celý ceremoniál vysílán na stanici NBC. První živé vysílání proběhlo již v následujícím roce – 1969. Každoroční ocenění jsou udílena ve dvanácti následujících kategoriích: Entertainer of the Year, Male Vocalist, Female Vocalist, New Artist of the Year (původně Horizon Award), Vocal Group, Vocal Duo, Single, Album, Song, Music Event, Music Video and Musician. CMA uděluje každoročně také \"CMA Broadcast Award\", která je určena pro country zaměřené rozhlasové stanice. Broadcast Awards jsou rozděleny podle velikosti tržního podílu. Žádná stanice nemůže získat ocenění dvakrát po sobě v následujících letech. Seznam vítězů CMA Award Podrobnější informace naleznete v článku Country Music Association Awards. Související články Academy of Country Music – samostatná organizace nezávislá na CMA CMT Country Music Hall of Fame Grand Ole Opry CMA Music Festival Externí odkazy Country Music Association CMA Awards CMA Music Festival Autoritní data: ISNI: 0000 0001 2323 9135 | LCCN: n83029521 | VIAF: 132463615 | WorldcatID: lccn-n83029521", "question": "Jaká je zkratka pro hudební organizaci Country Music Association?", "answers": ["CMA"]}
{"title": "SpaceX", "context": "Space Exploration Technologies Corporation, více známá jako SpaceX, je americkou technologickou společností působící v aerokosmickém průmyslu, kterou v roce 2002 založil Elon Musk z peněz, které vydělal na prodeji svého podílu v systému PayPal. Společnost vyvinula raketové nosiče Falcon 1, Falcon 9 , těžkou nosnou raketu Falcon Heavy a kosmickou loď Dragon a začala s komerčním vypouštěním telekomunikačních družic. Dále vyvíjí druhou generaci lodi Dragon, Dragon 2, která bude mít jak nákladní, tak i pilotovanou verzi a supertěžký raketový systém BFR. Dle vyjádření Elona Muska má být cílem společnosti významně snížit náklady na cestu do vesmíru a tím umožnit lidstvu kolonizaci Marsu. Během své existence dosáhla firma SpaceX řady úspěchů. Jako první soukromé společnosti na světě se jí 28. září 2008 povedlo dosáhnout orbitální dráhy Země za použití motorů na kapalné palivo, dále jako první soukromé společnosti se jí povedlo 9. prosince 2010 vyslat na orbitu stroj a pak s ním přistát ve vodách Tichého oceánu. 25. května 2012 jako první soukromá firma úspěšně vyslala kosmickou loď k Mezinárodní vesmírné stanici a 3. prosince 2013 se zapsala do historie, když jako první soukromá firma dosáhla geosynchronní dráhy v rámci startu mise SES-8. 22. prosince 2015 společnost získala další důležité prvenství - podařilo se jí přistát s prvním stupněm rakety Falcon 9 FT a konečně 31. 3 2017 došlo při misi SES-10 k prvnímu znovupoužití již letěného stupně (z CRS-8). Oproti vládním agenturám i konkurenčním firmám využívá SpaceX systém stavby raket, kdy v podstatě celý konstrukční proces probíhá v rámci jedné továrny v Kalifornii. SpaceX tak není nucena převážet jednotlivé díly rakety v rámci USA, což vede ke snížení nákladů na výrobu raket a tím i zlevňování startů. Tento přístup, společně s vysokou frekvencí startů (SpaceX plánuje od roku 2014 do roku 2018 vykonat téměř 40 startů raket), umožňuje firmě snižovat náklady. K polovině roku 2014 se podařilo firmě SpaceX snížit náklady na jeden start rakety Falcon 9 na nízkou oběžnou dráhu Země na přibližně 60 miliónů amerických dolarů. Na toto zlevňování postupně reaguje i konkurence. Například společnost Arianespace, světový leader v kosmické dopravě, v reakci na klesající náklady společnosti SpaceX byl nucen přistoupit na zlevnění startů svých raket na geostacionární dráhu.SpaceX se snaží v dlouhodobém plánu zkonstruovat raketu, která by se dala opakovaně použít. V lednu 2015 se odehrál test v rámci zásobovacího letu lodě Dragon k ISS, během kterého se společnost pokusila o přistání prvního stupně rakety Falcon 9 na plošinu umístěnou v Atlantském oceánu.", "question": "Kdy se společnosti SpaceX poprvé podařilo vyslat na orbitu stroj a pak s ním přistát ve vodách Tichého oceánu?", "answers": ["9. prosince 2010"]}
{"title": "William S", "context": "William S. Burroughs: A Man Within William S. Burroughs: A Man Within Základní informace Původní název William S. Burroughs: A Man Within Země Spojené státy americké Spojené státy americké Jazyk angličtina Režie Yony Leyser Obsazení a filmový štáb Hlavní role Laurie Andersonová Výroba a distribuce Premiéra 2010 Distribuce Oscilloscope William S. Burroughs: A Man Within na ČSFD, IMDbNěkterá data mohou pocházet z datové položky. William S. Burroughs: A Man Within je americký dokumentární film z roku 2010, který natočil režisér Yony Leyser o spisovateli Williamu S. Burroughsovi. Vystupují v něm například Patti Smith, Iggy Pop, Gus Van Sant a Genesis P-Orridge. Na hudbě k filmu se podíleli mimo jiné členové skupiny Sonic Youth. Vypravěčem je Peter Weller, jenž v roce 1991 hrál ve filmu Nahý oběd, který byl adaptací Burroughsova díla. Snímek získal několik ocenění. Kritik Stephen Holden ve své recenzi pro The New York Times prohlásil, že v tomto dokumentu, který by si zasloužil trvat o půl hodiny déle, není ani jediné zbytečné slovo či záběr.[1] Odkazy Reference ↑ HOLDEN, Stephen. Naked Lusts and Natural Painkillers: Portrait of a Literary Outlaw [online]. The New York Times, 2010-11-16 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy William S. Burroughs: A Man Within v Česko-Slovenské filmové databázi William S. Burroughs: A Man Within v Internet Movie Database (anglicky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Dílo Williama Sewarda Burroughse Romány a novely A hroši se uvařili ve svých nádržích • Feťák • Teplouš • Nahý oběd • Hebká mašinka • Lístek, který explodoval • Dead Fingers Talk • Nova Express • The Last Words of Dutch Schultz • Divocí hoši • Port of Saints • Blade Runner (a movie) • Města rudých nocí • Ohyzdný duch • Místo slepých cest • Západní země • Škola mého života: Kniha snů • Kočka v nás Další díla Interzóna • Hubitel! • Ah Pook Is Here • Tornado Alley • The Burroughs File • The Third Mind • Dopisy o Yage • Poslední slova Nahrávky Dead City Radio • Spare Ass Annie and Other Tales Filmy Burroughs: The Movie • Words of Advice: William S. Burroughs on the Road • William S. Burroughs: A Man Within Rodina Joan Vollmer (manželka) • William S. Burroughs Jr. (syn) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Film", "question": "Jaký žáner filmu je film William S. Burroughs: A Man Within?", "answers": ["dokumentární"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středověku) a v exotických zemích. Proti osvícenskému rozumu staví romantismus často iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii. Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci a odhodlání k (rovněž marné) oběti. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění, hudba), ale i životní postoje. Termín romantismus byl odvozen od slova román [zdroj? ], tedy od označení literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické (sentimentální román) či mystické (gotický román) prvky. \"Kdo praví romantismus, praví umění moderní. , to jest intimita, duchovost, barva, touha po nekonečnu, vyjádřená všemi prostředky, jimiž umění vládne.\" (Charles Baudelaire) Rozvoji romantismu napomohl mj. anglický gotický román, který v druhé polovině 18. století v Anglii rozpoutal vášeň pro tajemno a středověk, a německé preromantické literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které ovlivnilo několik generací na přelomu 18. a 19. století. Zatímco gotický román byl módní dobový žánr, kterému literární kritika zpravidla upírá umělecké kvality, díla hnutí Sturm und Drang, jehož čelnými představili byli Johann Wolfgang Goethe a Friedrich Schiller, jsou čtenáři i kritikou ceněna pro svou vysokou uměleckou hodnotu. Gotický román působil na představivost a snažil se vyvolat bázeň nebo alespoň tajemné napětí (typické jsou motivy duchů, rytířů, prokletí a polozpustlých hradů), častá však byla i milostná zápletka akcentující city. Rovněž hnutí Sturm und Drang zpracovávalo city. Řada mladých lidí z konce 18. století se například ztotožnila s titulním hrdinou Goethova románu Utrpení mladého Werthera a začala se podle jeho příkladu odívat (tzv. Werthertracht, wertherovská móda), někteří chlapci a dívky dokonce spáchali sebevraždu (tzv. Wertherův efekt, sebevražda pod vlivem vzoru). Podmanivost Werherovy postavy spočívala v tom, že Goethe v ní emancipoval citové složky člověka. Romantické ideje se masově rozšířily v období napoleonských válek. Před obdobím relativního klidu 18. století, kdy se velký počet sporů podařilo urovnat diplomatickou cestou (poslední celoevropský konflikt byla třicetiletá válka, jež skončila roku 1648; v 18. století nicméně proběhly méně významné válečné konflikty, jako byla válka o španělské dědictví či sedmiletá válka) byla většina kontinentu zasažena nejprve tzv. revolučními válkami (války s Francouzskou republikou) a poté válkami napoleonskými.", "question": "Od jakého slova je odvozen termín romantismus?", "answers": ["román"]}
{"title": "Hajao Mijazaki", "context": "Hajao Mijazaki (宮, Mijazaki Hajao) (* 5. ledna 1941, Tokio) je jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších tvůrců japonských animovaných filmů – anime. Spolu s Isao Takahatou založil a nyní vede animátorské studio Ghibli, které produkovalo jeho nejznámější filmy. Mijazaki je tvůrcem mnoha populárních celovečerních anime i několika japonských komiksů (mangy). Jeho filmy slavily velké úspěchy co se týče hodnocení kritiky i výdělečnosti dříve zejména v Japonsku a jihovýchodní Asii. Teprve v roce 1999 na západ Miramax uvedl film Princezna Mononoke. Film se v Japonsku krátce stal nejvýdělečnejším filmem všech dob; byl překonán Titanikem, kterého ale opět překonal v roce 2001 jiný Mijazakiho film, Cesta do fantazie, který získal i Oscara za nejlepší celovečerní animovaný film. Mijazakiho tvorba se vyznačuje opakujícími se tématy, jako vzájemný vztah člověka, přírody a techniky, obtížnost jednání podle pacifistické etiky, nebo pouť mladých lidí za nezávislostí a vlastní identitou. Hrdinové jeho filmů bývají často silné, nezávislé dívky nebo mladé ženy; ze \"zloduchů\" se však často stávají neurčité postavy s vlastními kvalitami - postavy se málokdy dělí černobíle na dobré a zlé, pokud se vůbec v Mijazakiho filmech záporné postavy vyskytují.", "question": "Kdo je Hajao Mijazaki?", "answers": ["jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších tvůrců japonských animovaných filmů"]}
{"title": "Rusko", "context": "V roce 1648 se rolníci z Ukrajiny připojili k záporožským kozákům ve vzpouře proti polsko-litevskému společenství. V roce 1654 ukrajinský vůdce Bohdan Chmelnický nabídl ruskému carovi Alexeji I., že by Ukrajina měla být oddělena od Polsko-litevské unie a postavena pod jeho ochranu. Car Alexej I. tuto nabídku přijal, což vedlo k další rusko-polské válce (1654–1667). Nakonec byla Ukrajina rozdělena podél Dněpru, západní část připadla Polsku a východní část Rusku. Související informace naleznete také v článku Ruské impérium. Koncem 17. století se stal ruským carem Petr Veliký, známý svými odvážnými reformami a modernizací státu. Po vítězství v Severní válce nad Švédskem (1700–1721) byl zaveden název Ruské impérium. Na jednom ze získaných území (v ústí řeky Něvy) založil Petrohrad, který se stal hlavním městem země. Roku 1721 také přijal Petr titul imperátora. Vláda Kateřiny II. Veliké (1762–1796) pak přinesla osvícenské reformy, počátek rozvoje věd, stavbu obrovských paláců v okolí Petrohradu, územní zisky na Ukrajině a Krymu v opakovaných válkách s Osmanskou říší a zisk velké části postupně rozdělovaného Polska.", "question": "Stal se začátkem 15. století ruským carem Petr Veliký?", "answers": ["Koncem 17. století se stal ruským carem Petr Veliký, známý svými odvážnými reformami a modernizací státu."]}
{"title": "Rakouská škola", "context": "Neoklasická syntéza Heterodoxní ekonomie: Rakouská škola Postkeynesiánství Ekologická ekonomie Feministická ekonomie Georgismus Institucionální ekonomie Termoekonomie Zelená ekonomie Americká institucionální škola A mnohem více... z • d • e Rakouská škola je škola ekonomického myšlení vzniklá v 19. století v dílech vídeňských ekonomů Carla Mengera, Friedricha von Wiesera a Eugena von Böhm-Bawerka. Z toho důvodu se jí říká „rakouská škola“, ačkoliv dnes rakouští ekonomové působí v mnoha státech. Vliv rakouské školy zasahuje i do jiných vědeckých oblastí, do filosofie, etiky a práva a představuje tak ve společenských vědách ucelený myšlenkový proud. Od ostatních ekonomických škol myšlení se odlišuje zejména svou metodologií, jejíž podstatou je analýza lidského jednání (praxeologie)[1] a využívání deduktivní logiky. [2] Je skeptická k využívání empirických metod v ekonomii (zejména statistickým metodám a laboratorním experimentům), avšak někteří její moderní představitelé se jim nebrání. V současnosti je alternativním proudem k hlavnímu ekonomickému proudu představovanému neoklasickou syntézou. Politicky se její představitelé většinou řadí k klasickému liberalismu či libertarianismu. Čelní představitel rakouské školy Friedrich August Hayek získal v roce 1974 Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela. Vývoj Rakouská ekonomická škola vznikla v roce 1871, kdy její zakladatel, rakouský ekonom Carl Menger (1840–1921) vydal průkopnické dílo Základy národohospodářské nauky.[1] Spolu s W. S. Jevonsem a Léonem Walrasem, avšak nezávisle na sobě, se stali tvůrci marginalistické revoluce, která znamenala ukončení dominance klasické politické ekonomie a změnu paradigmatu v ekonomické vědě. Ve svém díle Menger položil základy teorie mezního užitku a na jejím základě vysvětlil další ekonomické problémy. Menger do ekonomie především vrátil ty ekonomické principy, které byly v důsledku nástupu Adama Smithe zapomenuty. Šlo především o subjektivní teorii hodnoty, která byla zastávána středověkými scholastiky. Pokračovateli Carla Mengera se pak stali současníci Eugen von Böhm-Bawerk (1851–1919) a Friedrich von Wieser (1851–1926), představitelé druhé generace rakouských ekonomů. Pro toto období je typické rozvíjení dílčích teorií.", "question": "Ve kterém století vznikla rakouská škola ekonomie?", "answers": ["v 19. století"]}
{"title": "Mongolština", "context": "Hovoří jím kolem 6 milionů mluvčích, žijících ve Státě Mongolsko a v přilehlých oblastech na území Ruska a Čínské lidové republiky (zde zejména ve Vnitřním Mongolsku). Za spisovnou variantu jazyka je v Mongolsku považováno nejrozšířenější chalchské nářečí. Mongolština v průběhu svého vývoje používala hned několik písem. Tradiční mongolské písmo vzniklo na počátku 13. století při formování Čingischánovy Mongolské říše; jako jeho základ posloužilo ujgurské písmo. V dnešní době se tato znaková sada, byť s drobnými obměnami, stále používá ve Vnitřním Mongolsku. Již záhy po vytvoření tradičního mongolského písma docházelo k pokusům vytvořit pro mongolštinu lépe se hodící písmo (Phagpovo kvadrátní písmo z tibetského písma, nebo sojombo z indických písem), případně ho aktualizovat (todo-bičig, nebo galik). V Mongolsku se tradiční písmo používalo až do roku 1931, kdy bylo nahrazeno latinkou, ale už v roce 1941 došlo k další změně, když byla zavedena upravená cyrilice. V 90. letech 20. století došlo v rámci návratu ke kulturním tradicím k pokusům o návrat k tradičnímu písmu – to si sice nezískalo takovou podporu, aby písmo nahradilo cyrilici, ale ve školách jsou obě písma vyučována. Užívání latinky v elektronických textech je mezi Mongoly také běžné. Mongolská znaková sada na rozdíl od klasické cyrilice (ruské) používá navíc znaky \"Ө ө\" a \"Ү ү\". Některá písmena klasické cyrilice se vyskytují jen v přejatých slovech. V mongolštině se objevuje vokálová harmonie. Jazyk má sedm pádů – nominativ, akuzativ, genitiv, dativ-lokativ, ablativ, komitativ a instrumentál. Text Všeobecné deklarace lidských práv: Х б т м э ч, а н т, и э б. О у н ч з х г ө х а д ү с х у. transkripce: Khün bür törzh mendlekhee erkh čölöötei, adilkhan ner törtei, izhil erkhtei baidag. Oyuun ukhaan nandin čanar zayaasan khün gegč öör khoorondoo akhan düügiin üzel sanaagaar khar'tsakh učirtai. překlad: Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.", "question": "Kolik pádů má mongolština?", "answers": ["sedm"]}
{"title": "Marketa Lazarová (kniha)", "context": "Marketa Lazarová je román Vladislava Vančury. Vyšel poprvé roku 1931 v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou Jiřímu Mahenovi, který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným. Je situována do kraje mladoboleslavského, do časů, \"kdy král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co je horší, kteří prolévali krev málem se chechtajíce\". Právě díky této časové a místní neurčitosti nelze považovat Marketu Lazarovou za román historický v pojetí scottovském či jiráskovském, třebaže se zcela prokazatelně odehrává v dávné minulosti, podle historiků pravděpodobně někdy v období vrcholného středověku, tj. 13. století. Nevystupují v ní historické osobnosti, děj se nepodřizuje dobovým reáliím. Arne Novák tento způsob zachycení historie příliš nevítá a kritizuje: \"Zmýlil by se však notně ten, kdo by tuto raubířskou dobrodružnost chtěl jakkoliv uvést v blízkost historických románů, odvozujících se z ušlechtilého romantismu scottovského (...) obrací se zády ke kulturní archeologii a nechce pranic věděti o ideovém pozadí, natož o hlubším smyslu jevů, které nanáší až pastosně (...) Jaké potom starožitnictví bez chronologie? Nač zájem o zbraně, kroje, mravy a zvyklosti, nedbá-li spisovatel schválně o určení století? (...) Zde v prudkém sledu, ráz na ráz, s opětovným překvapením a na pohled bez logiky se rozvíjejí děje Markety Lazarové, pod nimiž by se ani inteligence nejúporněji slídící nedopátrala skladných idejí, hýbajících dějinami. Nebojuje se tu a nevraždí ani ve jménu víry ani za národnost; lapkové, rytíři a královští žoldnéři nestojí ve službách stavů nebo hospodářských zájmů, pražádná význačná stránka našich dějin se neilustruje.\" Většině kritiků, na rozdíl od Arne Nováka, nevadilo pevné neukotvení v dějinách, uvědomovali si, že doba, v níž se kniha odehrává, je pouhým pozadím pro vykreslení psychologie jednotlivých postav a pro fabulačně neomezené tvoření děje.", "question": "V jaké edici vyšel poprvé román Markéta Lazarová?", "answers": ["Pyramida"]}
{"title": "Cholera", "context": "Ztráty vody mohou být až 26 litrů za den. Dochází také ke ztrátám HCO3- a K+. Inkubační doba je několik hodin až dní. Příznaky jsou (u těžké varianty choroby) křečovité bolesti břicha a vodnatý průjem, zvracení. V důsledku ztráty vody a iontů dojde ke snížení krevního objemu a acidóze, bez léčby může dojít až k úplnému vyčerpání draslíkových iontů, zhroucení homeostázy a ke smrti. Nemoc se prokazuje přítomností vibrií ve stolici, nebo krevními testy na přítomnost protilátek. Léčba spočívá v nahrazování ztracené vody a minerálií (u lehčích případů dostatečným pitím - nejlepší je solnoglukózní roztok vyvinutý pro tento účel, u těžkých případů s velkými ztrátami tekutin je nutné intravenózní doplnění), u těžších případů se nasazují antibiotika. Plně rozvinutá neléčená cholera je smrtelná asi v 50 % případů, ve vyspělých zemích při včasné diagnóze a dostupnosti lékařské péče umírá něco kolem 0,75 % pacientů. Úmrtnost při epidemiích v chudých zemích se v posledních 20 letech pohybuje mezi 3-15 %. První prokazatelné epidemie cholery jsou známy z Indie (6. století př. n. l.). V historii se rozlišují tyto pandemie cholery: 1816-1826: v Asii. 1829-1851: v Evropě a severní Americe. 1852-1860: Rusko. 1863-1875. : v Evropě. 1881-1896: v Evropě. 1899-1923: v Rusku a Osmanské říši. od 1961 (El Tor): mírná a převážně asymptomatická. od 1991 (O139 Bengal): spíše jen epidemie. od 2010: na Haiti. od 2015 v Iráku Bakterii Vibrio cholerae jako první izoloval italský anatom Filippo Pacini roku 1854. S. Silbernagl et al.: Atlas fyziologie člověka. Grada Publishing, Praha 2004, 3. české vydání Cholera drůbeže Obrázky, zvuky či videa k tématu cholera ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo cholera ve Wikislovníku", "question": "Ve kterém roce byla poprvé izolována bakterie Vibrio cholerae?", "answers": ["1854"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo president Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány), byl český státník, filozof a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, inicioval Ottův slovník naučný a vstoupil do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program \"realismu\" se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 Masaryk vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem (tzv. hilsneriáda) a proti antisemitským pověrám.", "question": "Kdy zemřel Tomáš Garrigue Masaryk?", "answers": ["14. září 1937"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Tento fakt je přímým důsledkem tzv. Kozaiova mechanismu, jehož vlivem je výstřednost dráhy menšího tělesa (zde Pluta) úzce spojena s jejím sklonem vůči dráze většího tělesa, jež na ně gravitačně působí (Neptunu). V případě Pluta tento mechanismus způsobuje, že jeho argument šířky perihélia se pohybuje v rozmezí ±38°, takže úhel mezi perihéliem Pluta a oběžnou dráhou Neptunu je vždy větší než 52°. K největšímu úhlovému přiblížení dochází vždy jednou za 10 000 let. Další vliv má fakt, že tzv. délky vzestupných uzlů těchto dvou těles (tj. bodů, kde jejich dráha protíná rovinu ekliptiky) jsou téměř v rezonanci s výše uvedeným pohybem perihélia. V případě, že obě délky jsou stejné, tzn. že by bylo možné oba uzly a Slunce spojit rovnou čárou, činí argument šířky perihélia Pluta 90° a Pluto se přibližuje Slunci v nejvyšším možném bodě nad dráhou Neptunu. Jinými slovy, když Pluto protíná rovinu oběžné dráhy Neptunu, nachází se vždy v největší vzdálenosti za touto planetou. Tento jev bývá označován jako superrezonance 1:1.", "question": "Která planeta má oběžnou dobu 248 pozemských let?", "answers": ["Pluta"]}
{"title": "Svatý Jiří", "context": "Svatý Jiří (staročesky Juří) byl podle křesťanské hagiografie římský voják pocházející z Anatolie, dnešního Turecka, který byl uctíván jako mučedník. Východní církve jej označují jako megalomartyra, arcimučedníka. Je jedním ze čtrnácti svatých pomocníků. Je zvěčněn v \"legendě o sv. Jiří a draku\", kde je vylíčen jako drakobijce. Svatý Jiří je patronem Anglie, Černé Hory, Etiopie, Gruzie, Kanady, Katalánska, Řecka, Srbska, měst Barcelony, Bejrútu, Freiburgu, Istanbulu, Janova, Londýna, Lublaně, Moskvy a také mnoha profesí, organizací a nemocných lidí. Sv. Jiří je patronem skautů, jeho svátek 24. dubna je jeden ze dvou velkých skautských svátků. V některých zemích se svátek svatého Jiří slaví 23. dubna. Svatý Jiří, i přes to, že není zmiňován v žádných historických dokumentech, je pokládán za významnou historickou osobnost. První zmínky o něm pocházejí z 5. století. Rozsáhle o něm referuje Zlatá legenda ze 13. století. Z důvodu nedoloženosti byl v roce 1969 vyňat z katolického Všeobecného kalendáře, ale v roce 1975 byl opět navrácen. Podle legend, se Jiří narodil v křesťanské rodině kolem roku 270 n. l. v Kappadokii, dnešním Turecku. Jeho otec pocházel také z Kappadokie a sloužil jako důstojník v římské armádě. Jeho matka byla z Lyddy (Lýdie), Palestina (dnešní Lod, Izrael). Jako vdova se po čase se svým synem vrátila do svého rodného města, kde mu poskytla vzdělání. Mladý Jiří vstoupil po vzoru otce do armády brzy po dosažení dospělosti.", "question": "Kdy má svátek svatý Jiří?", "answers": ["24. dubna"]}
{"title": "Sebevražda", "context": "Na Čínu připadá jeden z nejvyšších počtů ženských sebevražd na světě a je to současně také jediná země, kde je sebevražda u žen častější než u mužů (v poměru 0,9). Ve východním Středomoří je počet sebevražd mužů a žen téměř vyrovnán. Počet sebevražd žen je nejvyšší v Jižní Koreji - 22 na 100 000 obyvatel; obecně jsou tyto údaje rovněž vysoké v jihovýchodní Asii a západním Tichomoří. U statistického zpracování a interpretace záleží, jakým způsobem je míra sebevražednosti vyjádřena. V řadě zemí je počet sebevražd nejvyšší u osob středního věku nebo starších lidí. Absolutní počet sebevražd je ale nejvyšší ve věku mezi 15 a 29 lety, neboť tato věková skupina je nejpočetnější. Ve Spojených státech jsou údaje nejvyšší u mužů europoidní rasy starších 80 let, přestože mladí lidé se o sebevraždu pokoušejí častěji. Sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí u adolescentů a mladých mužů, hned po úmrtí na následky nehody. U mladých mužů v rozvinutém světě jde o příčinu smrti v téměř 30 % případů. V rozvojovém světě jsou tyto údaje podobné, tvoří však nižší procento všech úmrtí v důsledku vyššího počtu úmrtí zaviněných jinými úrazy. V jihovýchodní Asii dochází na rozdíl od jiných oblastí světa k sebevraždám mladých žen mnohem častěji než u žen starších. Sebevražda je v ČR nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí. V období let 2001-2005 bylo v Česku zaznamenáno 8 023 sebevražd (pro srovnání v tomto období zemřelo 7 010 osob při dopravní nehodě), což tvoří 1,48 % celkového počtu úmrtí a 23,3 % úmrtí vnějšími příčinami. V roce 2007 v Česku dobrovolně odešlo ze světa celkem 1 375 lidí, v roce 2012 to bylo 1 647 lidí a v roce 2013 pak 1 740 lidí.[zdroj? ] Mnohem častěji (80 % případů) sebevraždu páchají muži. V roce 2012 se v Česku zabilo 277 žen a 1 370 mužů, v roce 2013 pak 332 žen a 1 408 mužů.[zdroj? ] Podle odborníků je tento poměr způsoben zejména tím, že muži jsou v této činnosti důslednější. Pokud se k takovému kroku rozhodnou, čin skutečně vykonají. Volí přitom střelnou zbraň nebo oběšení, kde je šance na záchranu velmi malá. Ženy oproti tomu přistupují spíše k předávkování léky a lékařům se daří je zachránit. Většinou se jedná o sebevraždy demonstrativní, podle statistik ženy takové pokusy dělají 4× častěji než muži.", "question": "Kolik bylo v období 2001-2005 v Česku zaznamenáno sebevražd?", "answers": ["8 023"]}
{"title": "Gustav Ludwig Hertz", "context": "Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887, Hamburg - 30. října 1975, Východní Berlín) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1925 za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem společně s Jamesem Franckem. Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky. Mezi roky 1920-1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips v Eidhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři léta později se vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945-1954) pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR. Na konci svého činného života byl jmenován profesorem a ředitelem Fyzikálního institutu Univerzity Karla Marxe v Lipsku, kde působil do roku 1961, než odešel do důchodu.", "question": "Kde zemřel Gustav Ludwig Hertz?", "answers": ["Berlín"]}
{"title": "Industrial Light & Magic", "context": "Industrial Light & Magic (ILM) je americká společnost zabývající se vizuálními efekty. Jejím zakladatelem je George Lucas, který pro svůj první snímek ze série Hvězdných válek tuto společnost založil pro tvorbu speciálních efektů ve filmech. Firma si za tu do dobu od roku 1977 vypracovala jméno ve světě a dodnes jí patří k nejlepším ve svém oboru.[zdroj? ] Za svá díla byla firma oceněna 30 cenami Akademie za nejlepší efekty ve filmu.", "question": "Čím se zabývá společnost Industrial Light & Magic?", "answers": ["vizuálními efekty"]}
{"title": "Čínština", "context": "Starou čínštinu je záhodno rozdělit na: čínština nápisů na věštebných kostech (1200–1000 př. n. l.), předklasická čínština (1000–500 př. n. l.), * klasickou čínštinu. (500–200 př. n. l.) a poklasickou čínštinu (200 př. n. l. – 200 n. l.), střední čínština (4. stol. – 12./13. stol.), kterou je možno rozčlenit na dvě přibližně stejně dlouhá období, nová čínština (13. stol. – 19. stol.) současná čínština (od r. 1919). Toto dělení je však jen rámcové a existuje řada jiných periodizací, založených na jiných kritériích a vykazujících větší či menší přesnost. Základní fonologickou jednotkou je v čínštině slabika. Tři základní části čínské slabiky jsou: (1) iniciála (2) finála (3) tón. Iniciál je v současné standardní čínštině 21, s nulovou iniciálou 22 (v pinyinu: b, p, m, f, d, t, n, l, g, k, h, z, c, s, zh, ch, sh, r, j, q, x). Finál je 36 (v pinyinu: a, o, e, ai, ei, ao, ou, an, en, ang, eng, i , ia, ie,. iao, iu, ian, in, iang, ing, u, ua, uo, uai, ui, uan, un, uang, ueng, ong, u, ue, uan, un, iong + i, er). (Finálu lze ještě dále dělit na mediálu a subfinálu neboli rým, který se ještě dělí na centrálu a terminálu).", "question": "Jaké jsou tři základní části čínské slabiky?", "answers": ["(1) iniciála (2) finála (3) tón"]}
{"title": "Nikl-metal hydridový akumulátor", "context": "Nikl-metal hydridový akumulátor, zkráceně NiMH, je druh galvanického článku. V první dekádě 21. století to byl jeden z nejčastěji používaných druhů akumulátorů. Ve srovnání s jemu podobným nikl-kadmiovým akumulátorem má přibližně dvojnásobnou kapacitu. Hlavními důvody jeho velkého rozšíření je jeho značně velká kapacita a schopnost dodávat poměrně velký proud spolu s přijatelnou cenou. Určité omezení představuje jeho napětí 1,2 V, které je nižší než napětí běžných baterií na jedno použití s 1,5 V, které může v řadě případů nahradit, ale ne vždy. == Elektrochemická reakce == Záporná elektroda je tvořena speciální kovovou slitinou, která s vodíkem vytváří směs hydridů neurčitého složení. Tato slitina je většinou složena z niklu, kobaltu, manganu, případně hliníku a některých vzácných kovů – lanthanu, ceru, neodymu, praseodymu. Kladná elektroda je z oxid-hydroxidu niklitého – NiO(OH) a elektrolytem je vodný roztok hydroxidu draselného. Celková reakce vybíjení: MH + NiO(OH) → M + Ni(OH)2Na záporné elektroděMH + OH− → M + H2O + e−Na kladné elektroděNiO(OH) + H2O + e− → Ni(OH)2 + OH−Kde M a MH je výše zmíněná slitina s případně navázaným vodíkem. Při nabíjení probíhají uvedené reakce opačným směrem. == Vlastnosti == Jmenovité napětí je 1,2 V. Napětí (naprázdno) plně nabitého článku je 1,4 V; napětí vybitého článku je 1,0 V. Nevýhodou tohoto akumulátoru je dosti velká úroveň samovybíjení – asi 15-30 % za měsíc při pokojové teplotě. Při nižších teplotách se samovybíjení podstatně sníží. Uvedená úroveň samovybíjení se týká klasických NiMH akumulátorů s vysokou kapacitou (2500 - 2700 mAh u AA a 1000 - 1200 mAh u AAA). V praxi je dnes hojně využíváno akumulátorů s nižší kapacitou (kolem 2000 mAh AA a 800 mAh u AAA), ale s daleko nižším samovybíjením a mnohem delší životností (reálně až 1000 nabíjecích cyklů). Takovéto akumulátory se nazývají \"ekologické\" a často bývají přednabity z výroby (označení \"Ready to use\").", "question": "Která elektroda NiMH akumulátoru je tvořena speciální kovovou slitinou, která s vodíkem vytváří směs hydridů neurčitého složení?", "answers": ["Záporná"]}
{"title": "Austrálie#Zdraví", "context": "Liberál John Howard, který nastoupil do premiérského úřadu v roce 1996 a vydržel v něm deset let, se vrátil spíše k proamerické politice a vyslal vojáky do války v Afghánistánu a Iráku.[62] Jako první poválečný australský vůdce zpřísnil imigrační politiku, když zavedl zadržování žadatelů o azyl v detenčních táborech mimo australské území v Nauru a na Papui Nové Guineji.[63] Přišel též s vracením plavidel s nelegálními uprchlíky zachycenými na moři. Labouristé poté vládli v letech 2007–2013. Austrálie dostala v tomto období mj. první ženu v premiérském úřadě, Julii Gillardovou.[64] Vláda labouristů přinesla zemi zintenzivnění vztahů s jihovýchodní Asií a zrušení Howardových protimigračních opatření, k nimž se však, po silném zintenzivnění imigrace, labouristé pozvolna vraceli. Od roku 2013 vládli znovu liberálové. Ihned po převzetí moci opětovně zpřísnili migrační politiku v rámci operace Sovereign Borders.[65] Geografie Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Austrálie. Uluru ve vyprahlém vnitrozemí Austrálie Klimatické zóny Austrálie podle Köppenovy klasifikace. 7,617,930 km² pevninské Austrálie se nachází na Indoaustralské desce. Obklopena je Indickým, Jižním a Tichým oceánem. Od Asie je oddělena Arafurským a Timorským mořem. Její pobřeží je dlouhé 25 760 kilometrů. Velký bariérový útes je největším korálovým útesem světa. Leží poměrně blízko severovýchodnímu pobřeží, dlouhý je více než 2 000 kilometrů.", "question": "Která krajina má nejvyšší výskyt rakoviny kůže na světě?", "answers": ["Austrálie"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Území tak spadá pod troje orgány – na federální, státní a místní úrovni, ačkoliv mnohé oblasti jsou spravovány více místními správami, například i okresními nebo metropolitními orgány. Všechny tyto správní orgány jsou voliči voleny v tajných volbách nebo jmenovány voliči volenými zástupci. Státní správa se na federální úrovní skládá ze tří složek: zákonodárné: Je jí Kongres skládající se ze Senátu a Sněmovny reprezentantů (\"House of Representatives\") určující federální zákony, vyhlašující války, schvalující mezinárodní dohody a federální rozpočet. výkonné: Je jí prezident se schválením senátu jmenující vládu a další úředníky, spravující federální právo, vetující návrhy zákonů a velící armádě. soudní: Je jí nejvyšší soud a níže postavené federální soudy jmenované prezidentem se svolením senátu, jež právo vykládají a určují platnost zákonů podle ústavy. Kongres Spojených států je parlamentem dvoukomorovým. Sněmovna reprezentantů má 435 členů po dva roky reprezentujících takzvané \"kongresové okresy\" (český překlad je problematický). Poměr počtu zástupců z každého státu se každý desátý rok mění podle vývoje počtu obyvatel. Každému státu je však zajištěn nejméně jeden zástupce, jehož v současnosti má sedm států. Nelidnatější stát, Kalifornie, jich má 53. Každý stát má dva senátory volené na šestileté volební období. Každý druhý rok je volena třetina senátu, zatímco sněmovna reprezentantů je každý druhý rok volena celá.", "question": "Kolik členů má Sněmovna reprezentantů?", "answers": ["435"]}
{"title": "Black Lives Matter", "context": "Shaun King, DeRay Mckesson, Johnetta Elzie, Tef Poe, Erica Garner, Alicia Garza, Patrisse Khan-Cullors a Opal Tometi Vznik 13. července 2013 Typ sociální hnutí Působnost převážně v USA Zakladatelé Alicia GarzaPatrisse CullorsOpal Tometi Klíčové osoby Shaun KingDeRay MckessonJohnetta Elzie Ocenění Sydney Peace Prize (2017) Oficiální web blacklivesmatter.com multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Black Lives Matter (BLM) je decentralizované politické a sociální hnutí, které protestuje proti policejní brutalitě, rasové nerovnosti, nespravedlnosti a systematickému rasismu vůči černochům.[1][2][3][4] Začalo být aktivní ve Spojených státech v roce 2013.[5] Historie Hnutí vzniklo v souvislosti s případem stát versus George Zimmerman z roku 2013, kdy se začalo šířit na sociálních sítích pod hashtagem #BlackLivesMatter.[6] Floridský koordinátor místní domobrany George Zimmerman tehdy zastřelil 17letého neozbrojeného černocha Trayvona Martina. Zimmerman byl vzat do vazby, avšak po pěti hodinách výslechu propuštěn s odůvodněním, že se jednalo o sebeobranu. Další podnět a zvýšení povědomí o tomto hnutí následovalo po zastřelení Michaela Browna ve Fergusonu v roce 2014.[7] Na základě tohoto případu se jedním ze sloganů hnutí stalo „hands up, don't shoot! “ (ruce vzhůru, nestřílejte! ) nebo jen zkráceně „hands up! “, což je signál, který měl Michael Brown ukazovat před svým zastřelením. V první polovině června 2016 bylo v rámci hnutí BLM uspořádalo více než 112 celostátních protestů v 88 amerických městech, které byly odpověďmi na policejní zásahy končící fatálně pro občany tmavé pleti.[8] Hnutí upozorňuje také na rasové profilování, které ústí v nepoměrně vyšší zastavování Afro- a Latinoameričanů policisty v ulicích amerických měst, policejní brutalitu a obecně dvojí metr, který údajně policie aplikuje vůči Američanům na základě jejich barvy kůže.[9] V roce 2016 se demonstrace Black Lives Matter uskutečnily také ve Velké Británii, v Německu, Kanadě nebo Nizozemí.[10][11]", "question": "Proti čemu se staví hnutí Black Lives Matter?", "answers": ["proti policejní brutalitě, rasové nerovnosti, nespravedlnosti a systematickému rasismu vůči černochům"]}
{"title": "Hydroxid sodný", "context": "Hydroxid sodný (NaOH) je silně zásaditá anorganická sloučenina. Zastaralé triviální názvy této látky jsou natron nebo louh sodný. V potravinářství je označován kódem E 524. V čistém stavu je to pevná bílá látka ve formě malých perliček, peciček, lístečků nebo granulí, silně hygroskopická a pohlcující oxid uhličitý ze vzduchu, čímž vzniká uhličitan sodný; proto musí být uchovávána v hermeticky uzavřených obalech. == Příprava == Hydroxid sodný (NaOH) vzniká bouřlivou exotermní reakcí kovového sodíku s vodou za vzniku plynného vodíku; za přítomnosti vzdušného kyslíku vytvářející se vodík vzplane 2 Na + 2 H2O → 2 NaOH + H2.Vzniká také rozpouštěním oxidu sodného ve vodě Na2O + H2O → 2 NaOH.V roztoku se také uvolňuje ze solí velmi slabých kyselin; příkladem může být hydrolýza alkoholátů sodných, např. ethoxidu (ethanolátu) sodného CH3CH2ONa + H2O → CH3CH2OH + NaOH.Vzniká také v katodovém prostoru při elektrolýze vodných roztoků sodných solí, především chloridu sodného 2 Na+ + 2 H2O + 2 e- → H2 + 2 NaOH. == Průmyslová výroba == Dříve se hydroxid sodný vyráběl tzv. kaustifikačním procesem z vodného roztoku uhličitanu sodného (sody) působením mírného nadbytku hydroxidu vápenatého, přidávaného ve formě suspenze hašeného vápna (vápenného mléka) Na2CO3 + Ca(OH)2 → 2 NaOH + CaCO3.Vznikající velmi málo rozpustný uhličitan vápenatý se oddělil sedimentací, případně následnou filtrací a odpařením vody ze zbývajícího roztoku se získal surový hydroxid sodný. Ten se většinou dále čistil rozpuštěním v ethanolu. V současné době se veškerý hydroxid sodný vyrábí elektrolytickým rozkladem roztoku chloridu sodného (solanky), přičemž vedlejším produktem elektrolýzy je plynný chlor. Používá se při tom tří různých metod, kterými se zabraňuje zpětné reakci chlóru s vzniklým hydroxidem. Při amalgamové metodě se používá Castner-Kellnerův elektrolyzér (vynalezený v roce 1892), kde jako katoda slouží kovová rtuť. Na ní proběhne redukce sodných iontů na elementární sodík Na+ + e- → Na,který se ve rtuti rozpustí za vzniku kapalného amalgámu. Tím se zabrání okamžité reakci kovového sodíku s vodou na hydroxid sodný; tento rozklad probíhá následně v oddělené reakční prostoře nazývané rozkladač, kam se kapalný amalgam přečerpává.", "question": "Jakou zkratku má hydroxid sodný?", "answers": ["NaOH"]}
{"title": "Podžánry fantasy", "context": "Vysoká fantasy nazývaná též hrdinská či epická fantasy tvoří epické příběhy většinou o boji dobra a zla ve fantasy světě, který je nezávislý či paralelní tomu našemu. Je kladen důraz na morální rozdělení, u kterého většinou není možné žádné relativizování a je vytvářen propracovaný \"druhotný svět\" včetně historie, rodokmenů a jazyků. J. R. R. Tolkien – Pán prstenů David Eddings – Pěšec proroctví Robert Jordan – Kolo času E. R. Eddison – Červ Ouroboros Steven Erikson - Malazská kniha padlých Historická fantasy se vyznačuje menšími prvky magie a fantastických prvků, svět, ve kterém se příběh odehrává, má povětšinou blízko skutečnému středověku a starověku a lze zde nalézt reference na skutečné historické události a osoby. Časté jsou motivy převzaté z artušovské romance (T. H. White – Někdejší a budoucí král) George R. R. Martin - Píseň ledu a ohně Guy Gavriel Kay - Tigana John Flanagan - Hraničářův učeň Fantasy meče a magie založená Robertem E. Howardem a jeho Barbarem Conanem se na rozdíl od vysoké fantasy soustředí především na fyzickou akci a napětí, naopak méně na epiku a morální pozadí příběhu. R. E. Howard – Barbar Conan Michael Moorcock – Elrik Fritz Leiber - Fahfrd a Šedý Myšilov Komická fantasy se zabývá především komikou a satirou. Nejsou zde nutně dodržována žánrová omezení, přestože prostředí je často blízké vysokému fantasy. Terry Pratchett – série Zeměplocha John Morressy – série Kedrigern Piers Anthony – Chameleon a zaklínadlo Robert Asprin – Další prima mýtus Dark fantasy tvoří většina hororů s nadpřirozenými prvky a bytostmi jako upíři, vlkodlaci a mumie, tak fantasy s množstvím krutých a démonických prvků. H. P. Lovecraft – V horách šílenství Anne Rice - Upíří kroniky William King - série Terrarchové Petra Neomillnerová - Nakažení Pohádková fantasy je inspirována především folklórem a běžně užívá jeho motivy, částečně souvisí s žánrem autorské pohádky a převyprávěním klasických pohádek. Často jsou ignorovány standardy \"budování světa\" přestože samotné prostředí může být blízké vysoké či historické fantasy. Většinou je zaměřena na dětské čtenáře, rovněž hrdinové jsou obvykle dětského věku. Věku čtenáře je obvykle přizpůsbena míra násilí, chybí sexuální scény aj. C. S. Lewis - Letopisy Narnie Gerald Durrell - Mluvící balík Lewis Carroll - Alenka v říši divů L.F. Baum - Čaroděj ze země Oz Michael Ende – Nekonečný příběh Karel Antonín – Menšíčkova evančická dobrodružství Science fantasy stojí na pomezí sci-fi a fantasy, jsou obsaženy prvky jako kosmické lety a laserové zbraně, ale zároveň magie či jiná forma nadpřirozena a postavy spadají pod žánrové archetypy fantasy.", "question": "Čím se zabývá komická fantasy?", "answers": ["komikou a satirou"]}
{"title": "Gustáv Husák", "context": "Gustáv Husák (původním křestním jménem Augustín, 10. ledna 1913 Dúbravka, dnes část Bratislavy - 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik, který v letech 1975-1989 zastával úřad prezidenta Československé republiky. Narodil se do rodiny Nikodéma Husáka (1881-1962) a jeho manželky Magdalény roz. Fratričové (1882-1914). Jeho původní křestní jméno bylo Augustín. Jeho otec pracoval jako dělník v kamenolomu a sezonní zemědělský dělník, avšak v první světové válce utrpěl těžší zranění a poté se živil jako rolník; krátce zastával i post starosty Dúbravky. Gustáv Husák svoji matku nepoznal, neboť zemřela na tuberkulózu, když mu byl jeden rok. Jeho otec se znovu oženil. Od roku 1929 pobýval Husák v bratislavských internátech. Během práce ve studentském hnutí poznal v roce 1935 svoji budoucí první manželku Magdu Lokvencovou. 1. září 1938 se s ní oženil. Měli spolu syny Vladimíra (* 23. října 1944 Moskva) a Jána (1946-2004). Jeho první manželství skončilo rozvodem v roce 1960. Magda Husáková Lokvencová zemřela v roce 1966.", "question": "Kde zemřel Gustav Husák?", "answers": ["Bratislavy"]}
{"title": "Zeměpisné rekordy světa", "context": "− m n. m. Bentley Subglacial Trench 18,3 °CEsperanza8. února 2020 − °CDome A10. srpna 2010 Evropa 5642 m n. m.Elbrus, Kavkaz, Rusko − m n. m.hladina Kaspického moře, Rusko – Írán – Turkmenistán – Ázerbájdžán – Kazachstán 52,0 °CAmareleja, Portugalsko5. července 2010 − °CUsť-Ščugor, Rusko31. prosince 1978 4624 mmCrkvice, Boka Kotorska, Černá Hora 163 mmAstrachaň, Rusko 4807 m n. m.Mont Blanc, Alpy, Francie – Itálie Austrálie 2228 m n. m.Mount Kosciuszko, Nový Jižní Wales − m n. m.Eyreovo jezero, Jižní Austrálie 50,7 °CCloncurry, Queensland16. ledna 1889* − °CCharlotte Pass, Nový Jižní Wales29. června 1994 11 680 mmWaialeale, Havajské ostrovy, USA 103 mmMulka, Austrálie Oceánie 4884 m n. m.Carstensz Pyramid (Puncak Jaya), Nová Guinea hladina moře 42,4 °CAwatere River a Rangiora, Nový Zéland7. února 1973 − °COphir, Nový Zéland3. července 1995 Tučný text označuje největší extrémy na Zemi. Nejvyšší sopka 6893 m n. m.Ojos del Salado, Andy, Argentina – Chile Největší poušť 14 200 000 km2Antarktická poušť Největší ostrov 2 130 750 km2Grónsko, Dánsko Největší neobydlený ostrov 55 247 km2Devon, Kanadské arktické souostroví, Nunavut, Kanada Největší poloostrov 2 780 000 km2Arabský poloostrov, Saúdská Arábie – Omán – Jemen – Spojené arabské emiráty Největší jezero 371 000 km2Kaspické moře, Rusko – Írán – Turkmenistán – Ázerbájdžán – Kazachstán Největší sladkovodní jezero 82 414 km2Hořejší jezero, Kanada – USA Nejhlubší jezero 1637 mBajkal, Sibiř, Rusko Řeka s nejvyšším průtokem vody 220 000 m3/sAmazonka, Brazílie Řeka s největším povodím 7 050 000 km2Amazonka, Brazílie – Kolumbie – Peru Nejdelší řeka 7025 kmAmazonka – Ucayali – Tambo – Ene – Apurímac, Brazílie – Kolumbie – Peru Nejdéle zamrzající řeka 203 dnídoba trvání ledového příkrovu, řeka Lena, Sibiř, Rusko Nejvyšší vodopád 979 mSalto Ángel, řeka Churum, Venezuela, výška nejvyššího stupně 807 m Vodopád s nejvyšším vodním průtokem", "question": "Jakou rozlohu má největší poušť?", "answers": ["14 200 000 km2"]}
{"title": "Myš", "context": "Myš je české rodové jméno pro mnoho drobných hlodavců z čeledi myšovitých, ve vědecké nomenklatuře rozřazených do různých rodů. Nejznámějším je rod myš (Mus). Jeho nejvýznamnějším zástupcem je kosmopolitně rozšířená myš domácí (Mus musculus) - hospodářský škůdce, mnohými nevítaný host v domě i hospodářských budovách, invazní druh (např. v Austrálii) i domácí mazlíček. Myši rodu Mus jsou zařazeny do podčeledi pravých myší, společně s krysami a potkany. Do podčeledi Muridae se řadí dalších 30 rodů myší. 7 rodů myší patří do podčeledi myší stromových a 2 rody do podčeledi myší lamelozubých. == Taxonomie rodu Mus == Rod Mus zahrnuje 38 druhů. rod Mus podrod Pyromys Mus platythrix Mus saxicola Myš Phillipsova (Mus philipsi) Myš Shortridgeova (Mus shortridgei) Myš Fernandova (Mus fernandoni) podrod Coelomys Myš Mayorova (Mus mayori) Mus pahari Mus crociduroides Myš vulkánová (Mus vulcani) Mus famulus podrod Mus Mus caroli Myš plavohnědá (Mus cervicolor) Myš Cookova (Mus cookii) Myš boguda (Mus booduga) Mus terricolor myš domácí (Mus musculus) myš středozemní (Mus spretus) Myš makedonská (Mus macedonicus) Mus spicilegus podrod Nannomys Myš Callewaertova (Mus callewaerti) Mus setulosus Myš šedobřichá (Mus triton) Myš ropuší (Mus bufo) Mus tenellus Mus haussa Myš Mattheyova (Mus mattheyi) Mus indutus Myš Setzerova (Mus setzeri) Mus musculoides myš africká (Mus minutoides) Mus orangiae Mus mahomet Mus sorella Myš kasajská (Mus kasaicus) Myš Neaveova (Mus neavei) Mus oubanguii Mus goundae Myš Baouleova (Mus baoulei) == Jiné rody myší z podčeledi Muridae == rod Abditomys rod Acomys Myš bodlinatá (Acomys cahirinus) rod Arvicanthis rod Canariomys rod Chiropodomys rod Chiruromys rod Coccymys rod Haeromys rod Hapalomys rod Heimyscus rod Hydromys rod Hylomyscus", "question": "Z jaké čeledi je myš?", "answers": ["myšovitých"]}
{"title": "Ústav Českého národního korpusu", "context": "Korpusy psané současné češtiny o celkovém rozsahu 1300 milionů textových slov jsou referenční (tj. neměnné, lze na ně odkazovat a opakované dotazy dají tytéž výsledky) a reprezentativní (vyváženě pokrývají celou šíři žánrů, jež český čtenář recipuje skrze tištěné psané texty, a reprezentují tak úzus tištěné psané češtiny) SYN2000 - 100 mil.,žánrově vyvážený korpus, převažují texty z let 1990 - 1999 SYN2005 - 100 mil., žánrově vyvážený korpus, převažují texty z let 2000 - 2004 SYN2006PUB - 300 mil., korpus publicistických textů z let 1989 - 2004 SYN2009PUB - 700 mil., korpus publicistických textů z let 1995 - 2007 SYN2010 - 100 mil., žánrově vyvážený korpus, převažují texty z let 2005 - 2009 Korpusy mluvené češtiny o celkovém objemu cca 3 miliony textových slov. Mluvené korpusy řady ORAL zachycují autentickou mluvu v neformálních situacích a jsou doplněny základními sociolingvistickými údaji o mluvčích, korpus ORAL2008, pokrývající celé území Čech, je navíc vyvážen v hlavních sociolingvistických kategoriích. Připravované rozhraní zpřístupní i anonymizované zvukové nahrávky. Pražský mluvený korpus Brněnský mluvený korpus Oral2006 Oral2008 Korpus diachronní (DIAKORP) Korpusy paralelní (InterCorp) zahrnující překladové ekvivalenty českých textů do více než dvaceti jazyků.[2] Publikace ÚČNK dlouhodobě spolupracuje s Nakladatelstvím Lidové noviny,[3] kde mj. vydává řadu Studie z korpusové lingvistiky. Dále vyšlo: Frekvenční slovník češtiny (NLN, 2004) Frekvenční slovník mluvené češtiny (Karolinum, 2007) A Frequency Dictionary of Czech: Core Vocabulary for Learners (Routledge, 2011) Mluvnice současné češtiny (Karolinum, 2010) Ke stažení jsou zpřístupněny abecední a retrográdní slovníky, založené na korpusech řady SYN. Historie Ústav Českého národního korpusu byl založen 9. září 1994. Pravidelnou činnost vyvíjí od 1. října 1996, kdy byl sestaven kolektiv stálých zaměstnanců. Roku 2000 byl zveřejněn první stomilionový žánrově vyvážený korpus, SYN2000.[4] Reference 1 2 3 Ústav Českého národního korpusu↑ Dostupné korpusy. www.korpus.cz [online]. [cit. 2010-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-17. ↑ přehled publikací. ucnk.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2012-09-10].", "question": "Jakou zkratku má Ústav Českého národního korpusu?", "answers": ["ÚČNK"]}
{"title": "Diablo", "context": "Diablo je počítačová hra žánru RPG vytvořená firmou Blizzard Entertainment. Byla vydána na konci roku 1996 v Americe a sklidila veliký úspěch. Hra má jeden datadisk vydaný společností Sierra, který se jmenuje Hellfire. V roce 2001 bylo vydáno pokračování Diablo II. Druhé pokračování Diablo III vyšlo 15. května 2012. Diablo je hra v 2D v izometrickém náhledu, ve které hráč pomocí myši, a občas i klávesnice, ovládá jednu ze tří postav. Diablo spadá do žánru fantasy. Celá hra se odehrává v malé vesničce Tristram v království Khandaras. Po smrti krále Leorica, ve které sehrál svou roli sám Diablo, je království na pokraji chaosu. Vesnička Tristram, ve které Leoric sídlil, je odříznuta od svého okolí a až na deset obyvatel je zcela opuštěna, přičemž v hlubokém labyrintu pod místní katedrálou sídlí neznámé zlo. V této situaci začíná hráč hru a jeho úkolem je probít se labyrintem až do nejspodnějšího patra a neznámé zlo zlikvidovat. Hra disponuje krásnou grafikou, v kontextu doby vydání, v rozlišení 640×480 pixelů. Mimořádně povedená je i zvuková stránka hry a to nejen hudba, ale i zvuky a namluvení obecně. V průběhu hry hráč zabíjením monster získává zkušenostní body. Po dosažení určitého množství těchto bodů jeho postava postoupí na další úroveň - level. Stává se tím odolnější a mocnější v boji. Dále tímto získá pět bodů, které může hráč podle svého uvážení rozdělit mezi čtyři vlastnosti: sílu, obratnost, magii a vitalitu. Nejvyšší hodnoty těchto vlastností jsou omezené a pro každou ze tří postav různé. Hratelné jsou celkem tři postavy. Válečník představuje postavu zaměřenou na boj zblízka pomocí ručních sečných a tupých zbraní, jako jsou meče, sekery, palcáty a další. Zaměřuje se na sílu, ale i na vitalitu a obratnost. V kontaktním je velmi silná, naopak slabá je v magii, jak kvůli slabé vlastnosti magie, tak kvůli malému množství many. Zlodějka je univerzální postava zaměřená na boj na dálku pomocí luku, ale díky její univerzálnosti může bojovat i kontaktním způsobem jako válečník nebo kouzlením jako kouzelník, avšak je v obou těchto způsobech slabší, než specializovaná postava válečníka nebo kouzelníka. Hlavní dovedností této postavy je obratnost. Kouzelník je postava jednoznačně zaměřená na boj zdálky pomocí kouzel.", "question": "V jakém roce bylo vydáno Diablo?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Dalekohled", "context": "Optický dalekohled či teleskop je přístroj k optickému přiblížení pomocí dvou soustav čoček nebo zrcadel: objektivu a okuláru, jímž se obraz pozoruje. Hlavními parametry optických dalekohledů jsou světelnost a zvětšení. Opticky účinná plocha objektivu (apertura) určuje světelnost dalekohledu a poměr ohniskových vzdáleností objektivu a okuláru jeho zvětšení. Podle konstrukce objektivu se optické dalekohledy dělí na refraktory, jejichž objektiv je tvořen čočkou nebo soustavou čoček, reflektory, jejichž objektiv je tvořen zrcadlem. Podle hlavního určení se rozlišují dalekohledy astronomické dalekohledy pozemní (terestrické) včetně zaměřovacích a geodetických divadelní kukátka triedry a další. Slovo teleskop pochází z řečtiny. τ – téle znamená daleko a σ – skopein znamená hledět. τ – teleskopos je tedy daleko-hled. První dalekohled si 2. října 1608 nechal patentovat holandský optik Hans Lippershey. Jeho poznatky použil již o rok později známý italský vědec Galileo Galilei a pomocí zdokonaleného dalekohledu, složeného ze spojky a rozptylky učinil řadu převratných objevů, jako jsou Jupiterovy měsíce nebo skvrny na Slunci. Bohužel při pozorování Slunce si nechránil zrak a později oslepl. Dalekohled dále zdokonalil Johannes Kepler, který použil dvou spojek. Získal tak sice převrácený, ale ostřejší obraz a do jeho dalekohledu bylo možno vložit například nitkový kříž pro přesnější zaměření. Rozvoj astronomických dalekohledů v 18. a 19. století vedl k dalekohledům stále delším (kvůli zvětšení) i hmotnějším (kvůli světelnosti), které byly stále obtížněji použitelné. Nejdelší refraktory měřily kolem 60 m. První reflektor, dalekohled se zrcadlem jako objektivem, navrhl Isaac Newton roku 1668 a vyřešil tak problém chromatické čili barevné vady, která vzniká rozdílným indexem lomu pro světlo různé vlnové délky (barvy) v čočce objektivu a projevuje se \"duhovými okraji\" pozorovaných předmětů. Od konce 19. století začínají pro astronomické účely převládat reflektory, neboť zrcadla velkých průměrů lze snáze vyrobit a také konstrukce dalekohledu je jednodušší. Největší současné reflektory mají průměr zrcadla kolem 10 m, největší dalekohled v ČR je umístěn v Ondřejově a má průměr zrcadla 2 m. Pro ještě větší projekty se užívá automaticky koordinovaných soustav segmentovaných zrcadel. Také Hubbleův vesmírný dalekohled je reflektor o průměru zrcadla 2,4 m o ohniskové vzdálenosti téměř 60 m. V poslední době probíhá rychlý vývoj dalekohledů, využívajících techniku adaptivní optiky.", "question": "Ve kterém roce byl patentován první dalekohled?", "answers": ["1608"]}
{"title": "Rhenium", "context": "Rhenium Rhenium [Xe] 4f14 5d5 6s2 Re 75 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Rhenium, Re, 75 Cizojazyčné názvy lat. Rhenium Skupina, perioda, blok 7. skupina, 6. perioda, blok d Chemická skupina Přechodné kovy Vzhled šedobílý kov Identifikace Registrační číslo CAS 7440-15-5 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 186,207 Atomový poloměr 137 pm Kovalentní poloměr 151 pm Elektronová konfigurace [Xe] 4f14 5d5 6s2 Oxidační čísla III, IV, V, VI, VII Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,9 Látkové vlastnosti Krystalografická soustava Hexagonální Mechanické vlastnosti Hustota 21,02 g/cm³ (18,9 g/cm³ při teplotě tání) Skupenství Pevné Tvrdost 7,0 Rychlost zvuku 4 700 m·s−1 m/s Termické vlastnosti Tepelná vodivost 48,0 W·m−1·K−1 W⋅m−1⋅K−1 Termodynamické vlastnosti Teplota tání 3 185,85 °C (3 459 K) Teplota varu 5 595,85 °C (5 869 K) Elektromagnetické vlastnosti Měrný elektrický odpor 193 nΩ·m Magnetické chování Paramagnetické Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 5 - je stabilní s neutrony je stabilní s neutrony je stabilní s neutrony Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Tc⋏ Wolfram ≺Re≻ Osmium ⋎Bh Rhenium (chemická značka Re, latinsky Rhenium) je velmi vzácný, těžký a tvrdý, odolný kovový prvek s vysokým bodem tání. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Rhenium patří společně s uhlíkem a wolframem mezi nejobtížněji tavitelné prvky.", "question": "Jakou má chemickou značku Rhenium?", "answers": ["Re"]}
{"title": "Evangelický hřbitov v Lískovci", "context": "Evangelický hřbitov v Lískovci Evangelický hřbitov v Lískovci Lokalita Stát Česko Česko Obec Lískovec Zeměpisné souřadnice 49°42′7,26″ s. š., 18°19′57,99″ v. d. Odkazy multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Evangelický hřbitov v Lískovci se nachází ve Frýdku-Místku, v místní části Lískovec. Nachází se na okraji Lískovce, u ul. Valcířské. Byl vybudován (s márnicí) v letech 1883–1884 a posvěcen 24. března 1884, a to v blízkosti hutě na darovaném pozemku arcivévody Alberta. Do té doby museli být evangelíci pohřbíváni v ústraní na katolických hřbitovech mezi sebevrahy. Mezi spoluzakladatele hřbitova náležel Jan Tacina (1836–1917). Vlastníkem hřbitova je Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Frýdku-Místku. Související články Seznam protestantských hřbitovů v Česku Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Frýdku-Místku Farní sbor Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Frýdku-Místku Židovský hřbitov ve Frýdku Centrální hřbitov ve Frýdku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Česko | Křesťanství", "question": "Kde byli pohřbíváni evangelíci než byl vybudován Evangelický hřbitov v Lískovci?", "answers": ["v ústraní na katolických hřbitovech mezi sebevrahy"]}
{"title": "Apple", "context": "Také se říká, že se hledalo slovo, které by abecedně předcházelo Atari, v té době velmi úspěšnou počítačovou firmu. Podrobnější informace naleznete v článku Macintosh. Macintosh je dřívější označení rodiny osobních počítačů. Jméno pochází od odrůdy jablka Mcintosh, prvnímu z této řady ho dal Jef Raskin, který na začátku vedl vývojový tým (později jej nahradil Steve Jobs). Uvedení Macintoshe na trh v lednu 1984 doprovázela slavná televizní reklama parafrázující román 1984 (firma IBM v ní figurovala jako velký bratr). Podrobnější informace naleznete v článku MacBook. MacBook je název výrobní řady přenosných počítačů. Původní iBook byl nahrazen první verzí MacBooku 16. května 2006. Zatímco iBooky používaly procesory PowerPC od firmy IBM, MacBook později začal používat procesor značky Intel. První verze obsahovala chipset Intel 945GM, procesor Intel Core Duo a integrovanou grafickou kartu Intel GMA950. Později MacBook dostal novější procesory Intel Core 2 Duo, chipset Intel GM965 a grafickou kartu Intel X3100, nadále docházelo k postupným upgradům na novější verze procesorů. 9. března 2015 byla představena nová třída extra tenkých a lehkých počítačů, která nese opět jméno MacBook, původní unibody MacBook se nadále prezentuje pouze pod jménem MacBook Pro.", "question": "Jaké procesory používaly iBooky?", "answers": ["PowerPC"]}
{"title": "Strašek paví", "context": "rakovci (Malacostraca) Řád Stomatopoda Čeleď straškovití (Odontodactylidae) Rod strašek (Odontodactylus) Binomické jméno Odontodactylus scyllarusL., 1758 Některá data mohou pocházet z datové položky. Strašek paví (Odontodactylus scyllarus; Linnaeus, 1758) je velký korýš z čeledi straškovitých obývající oblast Tichého a Indického oceánu[1] od ostrova Guam až po východní pobřeží Afriky,[2] kde vyhledává písčité. či bahnité dno.[2] Jedná se o denního i nočního dravce dorůstajícího 3–18 cm,[2] který požírá malé rybičky a ostatní korýše.[1] Často je chován v akváriích.[1] Popis Vyskytuje se v hloubce 3–40 m, nejčastěji ale obývá oblasti o hloubce 10–30 m.[2] Jeho tělo má tvar obráceného písmene U a má většinou zelenou až olivínovou barvu s leopardími skvrnami po těle.[2] Zajímavé jsou oči tohoto korýše, které umožňují vnímání většího spektra barev než v případě člověka. Strašci jsou poměrně agresivní a velmi nebezpeční, dokážou usmrtit i podstatně větší živočichy a ranami svých klepet mohou ublížit i člověku (nebo třeba rozbít stěnu akvária).[3] Akvaristika Strašek paví se chová v akváriích pro svoji pestrou barevnost, atypický vzhled a aktivní chování. Nedoporučuje se chovat ve společenství dalších obyvatel akvária, jelikož se jedná o dravce, který většinu okolních ryb pozře.[1] Často se tudíž chová samostatně ve vlastním akváriu, ve kterém vyžaduje vodu o teplotě mezi 22–28 °C se salinitou 33–36 PSU.[2] Pro chov se doporučuje použít akvárium o objemu aspoň 100 litrů. Jelikož strašek může dorůst v průměru velikosti okolo 13 cm, nedoporučuje se chov ve skleněném akváriu, jelikož by ho mohl rozbít či prasknout.[2] Jeho údery předními končetinami mohou dosáhnout síly až 1400 N. Z toho důvodu se používají plexisklová akvária.[4]", "question": "Jaký typ dravce je strašek paví?", "answers": ["denního i nočního"]}
{"title": "Václav Klaus", "context": "2015: Velcí ekonomové jsou mou inspirací Eseje a projevy 1998: Tak pravil Václav Klaus 1999: Země, kde se již dva roky nevládne 2004: Rok první - projevy, články, eseje 2005: Rok druhý - projevy. , články, eseje 2006: Rok třetí - projevy, články, eseje 2007: Rok čtvrtý - projevy, články, eseje 2008: Rok pátý - projevy, články, eseje 2009: Rok šestý. - projevy, články, eseje 2010: Rok sedmý - projevy, články, eseje 2011: Rok osmý - projevy, články, eseje 2012: Rok devátý - projevy, články, eseje 2013:. Rok desátý - projevy, články, eseje Ostatní 2007: Modrá, nikoli zelená planeta 2009: Modrá planeta v ohrožení 2009: Kde začíná zítřek 2010: Zápisky z cest 2011: Evropská integrace bez iluzí 2012: Zápisky. z nových cest 2013: My, Evropa a svět 2010: Jiří Pehe, Klaus: portrét politika ve dvaceti obrazech, Praha: Prostor, ISBN 978-80-7260-240-7 Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A-M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 319-321. Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR.", "question": "Kde se narodil Václav Klaus?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Josef Beneš (jazykovědec)", "context": "11. ledna 1902Prachatice, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Úmrtí 17. prosince 1984 (ve věku 82 let)Praha, Československo Československo Alma mater Univerzita KarlovaFilozofická fakulta Univerzity KarlovyZkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy Povolání jazykovědec, spisovatel, učitel, filolog a bohemista Děti Dobrava Moldanová Příbuzní Bedřich Moldan (zeť) Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Josef Beneš (11. ledna 1902 Prachatice[1] – 17. prosince 1984 Praha) byl český antroponomastik a bohemista. Život Vystudoval bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1930). Vyučoval na středních školách postupně v Prachaticích, Mukačevu, Soběslavi, na Kladně a v Amerlingově učitelském ústavu v Praze. Po 2. světové válce pracoval krátce na ministerstvu školství. Dále vyučoval na různých učilištích a průmyslových školách. Počátkem 60. let vyučoval na Pedagogickém institutu v Liberci, později přednášel na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Od roku 1933 publikoval články o českých příjmeních především v časopise Naše řeč, později též ve Zpravodaji místopisné komise ČSAV (ZMK). Část práce vycházející časopisecky byla zpracována do knihy O českých příjmeních (1962). Bohatý materiál byl v roce 1983 shrnut dcerou Dobravou (provdanou Moldanovou) do knihy Naše příjmení. Z pozůstalosti byla editorkou Marií Novákovou vydána fundamentální práce Německá příjmení u Čechů (1998). Josef Beneš patří spolu s Vladimírem Šmilauerem, Janem Svobodou a Antonínem Profousem mezi zakladatele a největší představitele české onomastiky a antroponomastiky. Dílo O českých příjmeních, Praha 1962 Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998 Odkazy Reference ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Prachatice Externí odkazy Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Beneš (jazykovědec) Josef Beneš (1902–1984) – bibliografie", "question": "Od jakého roku publikoval Josef Beneš?", "answers": ["1933"]}
{"title": "Bitva o Tinian", "context": "výsledek: Americké vítězství strany USA Japonské císařství velitelé Harry Schmidt Kjóči Ogata † Kakudži Kakuta † Goiči Oja † síla 30 000 mariňáků 4 700 vojáků 4 110 námořních pěšáků ztráty 328 mrtvých 1 571 zraněných přes 8 010 mrtvých 313 zajatých Bitva o Tinian představovala poslední fázi amerického tažení na Marianách během války v Tichomoří. Ze všech tří obojživelných útoku na marianské ostrovy Saipan, Tinian a Guam se jednalo o nejúspěšnější operaci. Za osm dní se Američanům podařilo ostrov dobýt a to za cenu 328 padlých vojáků, což bylo ve srovnání s útoky na Guam a Saipan poměrně málo obětí. Ostrov byl po dobytí Američany přebudován na leteckou základnu, z níž startovaly bombardéry B-29 na Japonsko. V srpnu 1945 také z ostrova odstartovala obě letadla, která shodila atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, B-29 Enola Gay a B-29 Bockscar. Přípravy k vylodění Po dobytí Saipanu zbyly na Marianách pouze ostrovy Guam, Tinian a Rota. Rota byla letecky neutralizována a tak byl na řadě Tinian. Tinian měl velký význam, protože byl ze všech ostrovů na Marianách nejméně hornatý a skýtal skvělé místo pro zbudování letišť a také se nacházel pouze tři míle jižně od Saipanu a znamenal pro něj hrozbu. Japonci na jihu ostrova vybudovali dvě letiště dlouhá 1 600 m. a třetí se nacházelo ve středu ostrova a bylo ve výstavbě. Na ostrově se nacházela dvě místa vhodná k útoku, neboť všude jinde byly útesy i 30 m. vysoké. Jižní pláže byly nazvány Bílá 1 a Bílá 2, severní pláž byla pojmenována Žlutá.", "question": "Jak dopadla bitva o Tinian?", "answers": ["Za osm dní se Američanům podařilo ostrov dobýt"]}
{"title": "Památník homosexuálním obětem nacismu", "context": "Památník homosexuálním obětem nacismu Výstavba 2008 Poloha Adresa Berlín, Mitte, Německo Německo Souřadnice 52°30′47,88″ s. š., 13°22′33,89″ v. d. Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Památník homosexuálním obětem nacismu byl v Berlíně slavnostně odhalen 27. května 2008. Upomíná na perzekuci asi 100 000 obviněných (z toho 50 000 odsouzených a z nich asi 5–15 tisíc v koncentračních táborech uvězněných) a nevyčíslený počet dalších diskriminovaných homosexuálních osob v nacistickém Německu. Památník má podobu betonového kvádru, na jehož přední straně je okénko, v němž mohou návštěvníci sledovat krátký film se dvěma líbajícími se muži. Historie památníku Homosexuální oběti holokaustu nebyly v Západním Německu po druhé světové válce uznávány, protože homosexualita byla v Německé spolkové republice zcela legalizována až v roce 1973. 12. prosince 2003 Spolkový sněm schválil vybudování památníku v blízkosti tehdy chystaného památníku Židů zavražděných v Evropě a byla vyhlášena umělecká soutěž na jeho zpracování. Slavnostního odhalení památníku se zúčastnila řada německých osobností a politiků, krom jiných berlínský starosta Klaus Wowereit, předseda spolkového sněmu Wolfgang Thierse a německý ministr kultury Bernd Neumann. V samotném roce 2008 se stal památník terčem řady vandalských útoků.", "question": "Jak vypadá Památník homosexuálním obětem nacismu?", "answers": ["Památník má podobu betonového kvádru, na jehož přední straně je okénko, v němž mohou návštěvníci sledovat krátký film se dvěma líbajícími se muži."]}
{"title": "Alberto Vojtěch Frič", "context": "Navrhoval lékařům, aby mu v rámci léčby aplikovali kurare (indiáni je proti tetanu podle něj relativně úspěšně používali), ale lékaři raději zůstali u standardní léčby, která spočívala ve zmírňování bolestí. Během své nemoci a umírání lékařům pečlivě popisoval své pocity a stavy, aby tak co nejvíce prospěl lékařské vědě. Mnoho jeho poznámek a dosud nepublikovaných prací po jeho smrti zmizelo. Frič je pohřben na hřbitově Motolského krematoria. Fričovým jménem bylo pojmenováno téměř třicet druhů kaktusů. Zde jsou některé z nich: Gymnocalycium fricianum Parodia friciana Cephalocereus fricii Cereus fricii Echinocactus fricii Echinopsis fricii Griseocactus fricii Lobivia fricii Lophophora fricii Malacocarpus fricii Notocactus fricii Pilocereus fricii Stenocereus fricii Subpilocereus fricii Wigginsia fricii Cleiostocactus straussii var. fricii Mnoho z těchto názvů je dnes neplatných. Používá se jen Lophophora fricii Stenocereus fricii Cleiostocactus straussii var. fricii Notocactus fricii dřívější názvy Malacocarpus fricii, Wigginsia fricii Naopak nejnověji byl popsán druh Lophophora alberto-vojtechii Bylo, jest a bude, Praha 1918 Kalera Marsal, vlastním nákladem D. Fričové, Praha 1921. Indiáni Jižní Ameriky, Novina, Praha 1943 (dostupné online), Mladá fronta, Praha 1957, přepracované a rozšířené vydání Orbis, Praha 1977 Červíček aneb indiánský lovec objevuje Evropu, Titanic–Global,. Praha 1993; Čerwuiš aneb z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu, Titanic, Praha 2000 (2., rozšířené vydání) Kaktusy sukkulenty a jejich pěstění (spolu s J. Seidlem), Praha 1924 O. kaktech a jejich narkotických účincích, Praha : Sfinx, 1924 1. doplněné a přepracované vydání, Praha : DharmaGaia : Maťa, 1995, ISBN 80-901915-3-3 2. doplněné a přepracované vydání, Praha : DharmaGaia : Maťa,. 1999, ISBN 80-86013-70-7 3. doplněné a přepracované vydání, Praha : Titanic, 2015, ISBN 978-80-8665-256-6 Kaktusová příloha Život v přírodě (spolu s J. Seidlem), Praha 1925 Abablehnung (spolu s Kurtem Kreuzingerem). , Praha 1935 Svět kaktusů podle Friče, lexikon kaktusů v zahradnickém a ovocnicko-vinařském slovníku naučném, 1931–1942, reprint sestavil Matis, Dráb, 1994 Cihly, Přerov 1918 Zákon pralesa, Praha 1921 Mezi indiány. , A. Koníček, Praha 1918 Strýček indián, Toužimský a Moravec, Praha 1935 (9., přepracované vydání Titanic–Madagaskar, Praha 1994) Dlouhý lovec, Toužimský a Moravec, Praha 1935 (. 7., přepracované vydání Titanic–Madagaskar, Praha 1995) Hadí ostrov, Toužimský a Moravec, Praha 1947 (6., přepracované vydání Titanic–Madagaskar, Praha 1995) Karel Crkal: Lovec kaktusů, Academia, Praha, 1983 Alberto Vojtěch Frič: Fotografie, 2012, Galerie Josefa Sudka", "question": "Jak zní prostřední jméno českého botanika Alberto Friče?", "answers": ["Vojtěch"]}
{"title": "Paralelní polis", "context": "Cílem paralelní polis by podle Václava Havla, Ivana M. Jirouse, Milana Šimečky a dalších osobností disentu, které o konceptu diskutovaly,[2] měla být tzv. nezávislá společnost. Tím je myšlena společnost, která není pokořena zákony a rozhodnutími zástupců veřejné moci, ale společnost, která je založená na vlastních hodnotách, které jí nejsou vnucovány centrální autoritou, a podle toho je konstituovaná a organizovaná. Nezávislá společnost je vůči státní moci v rovném postavení a má před státní mocí přednost při sebeorganizaci a sebezajištění. „Dalo by se dokonce říct, že skutečnou a nejdůležitější ‘paralelní polis’ dnes nepředstavuje ‘disidentský svět’, ale svět smýšlení a privátních zájmů celé společnosti, která sice jednou rukou dává totalitní moci to, co na ní bezpodmínečně vyžaduje, ale druhou si zároveň dělá vše, co sama chce a co nemá s vůlí této moci pranic společného.“[3] Po revoluci v roce 1989 nebyla tomuto konceptu věnována přílišná pozornost.[zdroj? ] Reference ↑ Benda, Václav: Paralelní polis, in Noční kádrový dotazník a jiné boje, FRA Praha, 2009, str. 63↑ Parallel Polis, or an Independent Society In Central and Eastern Europe↑ Václav Havel: Důvody ke skepsi a zdroje naděje - 1988", "question": "Jaký politologicko-společenský koncept byl vytvořen českým disidentem a politickým myslitelem Václavem Bendou v souvislosti s hnutím Charta 77?", "answers": ["paralelní polis"]}
{"title": "SpaceX", "context": "Zbytek pocházel z průběžných plateb za dlouhodobé smlouvy o startech a vývoji. Do dubna 2012 NASA z této částky poskytla přibližně 400 až 500 milionů dolarů, přičemž většina z toho byla poskytnuta za smlouvy týkající se vynášení nákladu. Do května 2012 SpaceX uzavřela smlouvy na 40 startů a z každé této smlouvy získala zálohu, protože potřebný nosič je postaven ještě před startem. == Zařízení == === Ústředí a výrobní závod === Ústředí SpaceX se nachází u Los Angeles ve městě Hawthorne, v ulici Rocket Road. Velký třípodlažní objekt byl původně postavený Northrop Corporation pro stavbu letadel Boeing 747, SpaceX zde má své kanceláře, řídící středisko a výrobní závod. V této oblasti je jedna z největších koncentrací sídel, nebo poboček firem z oboru leteckého průmyslu, včetně Boeingu, Raytheonu, Jet Propulsion Laboratory (NASA), Lockheed Martin, BAE Systems, Northrop Grumman a dalších.SpaceX využívá vysoký stupeň vertikální integrace při výrobě svých raket a raketových motorů. SpaceX vyrábí veškeré své raketové motory, raketové stupně, kosmické lodě a veškerý software na jednom místě v Hawthornu, což je neobvyklé pro letecký průmysl. Nicméně SpaceX má více než 3000 dodavatelů, z toho třetina dodává výrobky skoro každý týden. === Testovací a poletová demontážní zařízení === SpaceX má dvě testovací zařízení pro rakety: Vývojové a testovací zařízení SpaceX v McGregoru, Texas a pronajaté testovací zařízení Spaceport America v Novém Mexiku, kde je možné provádět testy vertikálního vzletu a přistání. Všechny raketové motory SpaceX jsou testovány na raketových zkušebních stojanech. Testování letu zkušebních raket Grasshopper v1.0 a F9R Dev1 v nízké nadmořské výšce bylo provedeno v McGregoru. Testování ve vyšších výškách mělo probíhat na základně Spaceport America s testovací raketou F9R Dev2, tento plán ale nakonec nebyl uskutečněn. Kromě toho se v McGregoru provádí poletová demontáž kabin Dragon. Společnost zakoupila testovací zařízení v McGregoru od zaniklé Beal Aerospace, kde obnovila největší testovací stojan pro testování motorů Merlin. SpaceX provedla od zakoupení objektu řadu zlepšení a také rozšířila jeho velikost zakoupením několika kusů přilehlé zemědělské půdy. V roce 2011 společnost oznámila plány na vybudování půl akrové betonové plošiny pro provádění testů vertikálního vzletu a přistání. V roce 2012 plošinu vybudovala pro testování rakety Grasshopper.SpaceX staví všechny svoje raketové motory a rakety ve svém hlavním závodě v Hawthornu.", "question": "Kde má sídlo společnost SpaceX?", "answers": ["Hawthorne"]}
{"title": "Queens", "context": "Podle odhadu Úřadu pro sčítání lidu se počet obyvatel zvýšil v roce 2008 na 2 293 007. Průměrný příjem pro domácnost ve čtvrti činí 374 39 dolarů a průměrný příjem pro rodinu činil 42 608 dolarů. Muži měli průměrný příjem 30 576 dolarů oproti 26 628 dolarům u žen. Příjem na hlavu činil 19 222 dolarů. V Queensu vydělává černošská populace průměrně více než populace bělošská. Queens má zásadní význam v mezinárodní a mezistátní letecké dopravě. Nachází se zde dvě ze tří Newyorských hlavních letišť, letiště LaGuardia se nalézá v severním Queensu při řece East River a Mezinárodní letiště Johna F. Kennedyho se nalézá na jihu u pobřeží Jamaica Bay. Nadzemní povrchová dráha JFK poskytuje železniční spojení mezi letištěm JFK a místní železniční tratí. Queens je připojen k Bronxu čtyřmi mosty: Bronx Whitestone Bridge, Throgs Neck Bridge, Robert F. Kennedy Bridge a Hell Gate Bridge. K Manhattanu je připojen dvěma mosty a jedním tunelem: Robert F. Kennedy Bridge, Queensboro Bridge a Queens Midtown Tunnel. Vede zde také most na Roosevelt Island - Roosevelt Island Bridge. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Queens na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Queens ve Wikimedia Commons Informace o Queensu", "question": "Kolika mosty je Queens připojen k Bronxu?", "answers": ["čtyřmi"]}
{"title": "Jimi Hendrix", "context": "James Marshall Hendrix, rozený jako Johnny Allen Hendrix (27. listopadu 1942 Seattle, Spojené státy americké - 18. září 1970 Londýn, Spojené království) byl americký kytarista, zpěvák a skladatel. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kytaristů v historii rockové hudby. Po počátečním úspěchu v Anglii dosáhl světového věhlasu zejména díky vystoupení na popovém festivalu v Monterey v roce 1967. V roce 1969 byl hlavní hvězdou festivalu Woodstock. O rok později náhle zemřel ve věku pouhých 27 let. Hendrix se narodil 27. listopadu 1942 v americkém Seattlu ve státě Washington v době, kdy jeho otec Al Hendrix, tč. příslušník americké armády, pobýval v Oklahomě. Nedlouho po Hendrixově narození byl převelen do jižního Pacifiku a se svým synem se poprvé setkal až na konci roku 1945. Jeho matka, Lucille Hendrixová, rozená Jeterová, měla v době jeho narození pouhých 17 let. Hendrixovi předci byli černošští otroci, jejich bílí majitelé i indiáni z kmene Čerokézů. Oba rodiče byli v době jejich seznámení profesionální tanečníci. V prvních letech jeho života se o malého Hendrixe střídavě staraly jeho matka, babička, tety a rodinné známé. Roku 1946 nechal Hendrixův otec změnit synovo jméno na James Marshall. Než se Jimiho rodiče rozvedli, stačili spolu mít šest dětí, ale kromě dvou nejstarších bratrů - Jimiho a o čtyři roky mladšího Leona - umístili Al a Lucille Hendrixovi všechny zbylé děti do sirotčinců. Rodina se potýkala s velkými finančními problémy, byla pod dozorem sociálních pracovníků a mnohokrát hrozilo, že budou oba sourozenci umístěni do dětského domova (v případě Leona se tak na chvíli opravdu stalo).", "question": "V kterém měsíci se narodil kytarista Jimi Hendrix?", "answers": ["listopadu"]}
{"title": "Milada Horáková", "context": "JUDr. Milada Horáková (25. prosince 1901 Královské Vinohrady - 27. června 1950 Praha) byla česká politička, oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století za vykonstruované spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Kvůli své neústupnosti během svého soudu se stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany. Narodila se na Královských Vinohradech (dnes Praha 2-Vinohrady) v rodině Čeňka Krále, oddaného Masarykově myšlence, a tedy protirakouských postojů. Měla tři sourozence, dva z nich - starší Marta a mladší Jiří - zemřeli v dětství na septickou spálu. Dospělosti se tak dožila jen o 16 let mladší sestra Věra (provdaná Tůmová), o kterou se Milada po předčasné smrti matky také starala. Ze studia na gymnáziu za Rakouska-Uherska byla v roce 1918 vyloučena za účast na protiválečných demonstracích, které byly studentstvu zakázané. Zároveň jí však byl umožněn přestup na jiné pražské gymnázium, kde maturovala roku 1921. Následně zvažovala studium medicíny, ale po doporučení otce padlo její rozhodnutí pro Právnickou fakultu na Univerzitě Karlově, kde promovala v roce 1926. V roce 1923 těžce onemocněla rodinně osudovou spálou, díky svému mládí však nemoci nepodlehla a přežila. Roku 1924 se osobně setkala se senátorkou Františkou Plamínkovou, zakladatelkou Ženské národní rady (ŽNR), kam také vstoupila.", "question": "Kdy se narodila Milada Horáková?", "answers": ["25. prosince 1901"]}
{"title": "John Fitzgerald Kennedy", "context": "John Fitzgerald Kennedy (29. května 1917 – 22. listopadu 1963), neformálně označovaný jako Jack Kennedy či JFK, byl 35. prezident USA (1961–1963). Jde o jediného prezidenta v historii USA, který se hlásil ke katolické církvi. Dosud je i 2. nejmladším zvoleným prezidentem (nejmladším prezidentem je Theodore Roosevelt, který nastoupil do úřadu ve 42 letech po atentátu na svého předchůdce). Americká veřejnost jej považuje za jednoho z největších prezidentů, historikové jsou však opatrnější a mluví spíše o mírně nadprůměrném.[zdroj? ] Během jeho vlády, ukončené kulkou atentátníka, proběhla Invaze v Zátoce sviní, Karibská krize, byla vybudována Berlínská zeď a začaly první střety Války ve Vietnamu. Dále pokračovalo vesmírné soupeření mezi USA a SSSR a ve svém tažení pokračovalo v Evropě i v USA hnutí za lidská práva. == Mládí == Narodil se 29. května 1917 ve městě Brookline v Massachusetts do katolické rodiny s irskými kořeny Rose Fitzgerald Kennedyové a Josephu Kennedymu. Měl sedm mladších sourozenců a jednoho staršího bratra. Otec Joe byl bohatý podnikatel, investor a politik, který mezi roky 1938 a 1940 působil jako americký velvyslanec ve Velké Británii. Vychovával své děti k mimořádné ctižádosti, soutěživosti a snaze za každou cenu vyhrát. Po určitou dobu byl Joeovým bodyguardem chameleonský Frederick Joubert Duquesne. Johnova matka byla zbožná katolička, o jejíž výchově literatura udává, že byla pedantská a neláskyplná. Podle oficiálních životopisů se v domácnosti Kennedyů na Abbotsford Road v Brooklinu v Bostonu k sobě lidé chovali slušně, ale v čistém slova smyslu se nemilovali, existovali vedle sebe, žili spolu, a děti mezi sebou soutěžily o přízeň rodičů. Po absolvování Choate School ve Wallingfordu ve státě Connecticut nastoupil JFK, stejně jako jeho starší bratr Joe ml., na Harvard, a v roce 1940 absolvoval s vyznamenáním. Na sklonku třicátých let cestoval po Evropě i Blízkém východě a v roce 1939 navštívil také okupovanou Prahu. Ve své diplomové práci Mnichovský appeasement obhajoval Mnichovskou dohodu a vysvětloval, že Británii a Francii poskytla čas na válečné přípravy. Práci později díky jeho otci přepracoval komentátor deníku New York Times Arthur Krock a vyšla knižně pod názvem Proč Anglie spala. Stala se bestsellerem. V USA se prodalo 55 000 a v Anglii 35 000 výtisků.", "question": "V jakých letech byl prezidentem USA John Fitzgerald Kennedy?", "answers": ["1961–1963"]}
{"title": "Lasagne", "context": "Lasagne (singulár lasagna) jsou italské velmi široké těstoviny. Slovo také běžně odkazuje k pokrmu, který se vyrábí z těchto těstovinových plátů. Vznik lasagní se obvykle klade do Neapole, kde vznikl první moderní recept, který dal vzniknout tradičnímu pokrmu. Tradiční lasagne se vyrábí střídáním vrstev těstovinového plátu, bešamelové omáčky a masa. V různých variacích se do lasagní přidává ricotta nebo mozzarella a různé druhy zeleniny (např. špenát, cuketa, houby). Lasagne se však vždy pečou v troubě. Obrázky, zvuky či videa k tématu lasagne ve Wikimedia Commons Různé druhy lasagní V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lasagne na anglické Wikipedii.", "question": "Odkud pocházejí italské těstoviny lasagne?", "answers": ["Neapole"]}
{"title": "Winchester", "context": "Je sídlem distriktu City of Winchester, který zahrnuje větší území než samotný Winchester, a také je centrem hrabství Hampshire. V 10. a 11. století byl hlavním městem Anglie a předtím hlavním městem Wessexu. Nejstarší pozůstatky osídlení pocházejí z období Doby železné kdy bylo v místě na západním okraji současného města vybudováno opevnění Oram's Arbour. Po ovládnutí Británie Římany zde bylo vybudováno město nazývané Venta Belgarum, které bylo důležitým obchodním centrem oblasti. Po odchodu Římanů se pro město používal název Caergwinntguic, ze kterého se v anglosaském období po roce 519 vyvinulo jméno Wintanceastre. Winchester se po roce 686, kdy král Caedwala z Wessexu porazil krále Atwalda z Wightu, stal hlavním městem středověkého království Wessex. I když nebylo jediným hlavním městem království, král Egbert ho učinil roku 827 hlavním centrem království. Základní plán ulic vytvořený Alfrédem Velikým je patrný do současnosti. Město bylo součástí pásu opevnění podél jižního pobřeží. Winchester byl hlavním městem Wessexu a později Anglie až do doby krátce po Ovládnutí Anglie Normany, kdy se hlavním městem stal Londýn. Vážný požár roku 1141 nastartoval postupný úpadek Winchesteru a to i přes snahu Viléma z Vykehamu (1320-1404), jenž se snažil o obnovu významu města. Jako biskup z Winchesteru byl odpovědný za současný vzhled katedrály a založil Winchester College, stejně jako New College v Oxfordu. Ve středověku bylo město důležitým centrem obchodu s vlnou. Ve městě existují tři státem spravované střední školy, Kings' School Winchester, Westgate School a Henry Beaufort, všechny s velmi dobrou pověstí. Winchesterská univerzita (původně King Alfred's College) je jedinou univerzitou ve městě. Winchesterská umělecká škola je součástí Southamptonské univerzity. Winchesterská katedrála, nejdelší katedrála Evropy, byla postavena roku 1079. Obsahuje mnoho nádherných architektonických prvků z období 11. až 16. století a je místem posledního odpočinku mnoha biskupů z Winchesteru, anglosaských panovníků (například Canute nebo Vilém II.) a rovněž i Jane Austenové. Určitou dobu byla i poutním místem k hrobce svatého Swithuna. Nádvoří katedrály obsahuje množství historických staveb pocházejících z doby, kdy byla katedrála převorstvím. Zvláštní pozornost si zaslouží budova děkanství pocházející z 13. století. Původně sloužila jako sídlo převora a roku 1486 se zde narodil Artur, princ z Walesu. Nedaleko odsud se nachází Cheyney Court, hrázděný dům z 15. století, bývalé sídlo biskupových spolupracovníků. Nejstarší budova s trámovým stropem, pravděpodobně postavená radou města v roce 1380, se nachází v prostorách nádvoří katedrály vedle děkanské zahrady. Tento hrad byl v normanském období biskupským palácem, pochází z roku 1110 a stál na místě předchozí saské stavby. Byl rozšířen a rekonstruován Jindřichem z Bloa.", "question": "Ve kterém roce byla postavena Winchesterská katedrála?", "answers": ["1079"]}
{"title": "Prezident", "context": "Prezident (francouzsky předseda) je funkce, kterou se označuje vedoucí organizace, obchodní společnosti nebo státu. Prezident označuje hlavu státu v republice, která je volena parlamentem, nepřímo či přímo obyvateli státu. Prezidenti často stojí i v čele různých diktátorských režimů. Prezident je vůbec nejrozšířenějším titulem hlav států.[zdroj? ] Úřad prezidenta, jako volené hlavy státu, zastávali na západě až do roku 1980 výhradně jen muži (nicméně v Argentině se po smrti manžela Juana Perona stala v roce 1974 na dva roky prezidentkou jeho třetí žena Isabela Perón, kterou Peron dosadil na post viceprezidentky země). První ženou v historii, která byla demokraticky zvolena do funkce prezidenta, se stala v roce 1980 Vigdis Finnbogadóttir na Islandu. Podrobnější informace naleznete v článku Prezidentská republika. Prezidentská republika je založena na oddělení státních mocí - soudní, výkonné i zákonodárné. Prezident je hlavou moci výkonné, většinou zároveň předsedou vlády. Je nezávislý na parlamentu, současně však nemá žádné pravomoci ve vztahu k parlamentu. Je volen přímo či nepřímo občany státu. Soustředění takového množství moci do jedněch rukou však zvyšuje nebezpečí vzniku autoritativního státu nebo přímo diktatury. Prezidentská republika nebývá dlouhodobě stabilní a demokratická. Výjimku tvoří Spojené státy americké Prezidentská republika je nejrozšířenější formou vlády v Americe. Podrobnější informace naleznete v článku Parlamentní republika. V parlamentní republice je prezident reprezentantem a symbolem státu navenek. Jeho vnitrostátní pravomoci jsou omezené a často jen formální. Zdaleka nejdůležitější je pravomoc rozpustit parlament (většinou jen v ústavně stanovených případech) a vyhlásit nové parlamentní volby.", "question": "Jak se jmenuje funkce, kterou se označuje vedoucí organizace, obchodní společnosti nebo státu?", "answers": ["Prezident"]}
{"title": "Vlajka", "context": "Vlajka je zpravidla různobarevný kus látky, obdélníkového, čtvercového či jinak pevně stanoveného tvaru a poměru stran, který symbolizuje organizaci (typicky zejména stát či jinou územní správní korporaci jako zemi, kraj, obec a podobně), případně slouží k signalizaci. Státní vlajky se často označují též jako národní. Nauka o vlajkách se nazývá vexilologie. Vlajek se tradičně užívá i jako praporů, prapor se od vlajky liší zejména způsobem vyvěšení. Grafická podoba vlajky se jako symbol používá i v jiných podobách, například tištěné na papíře či zobrazené na obrazovce (monitoru), například k označení státu, národa, jazyku atd. == Rozdíl mezi vlajkou a praporem == Ačkoli laická veřejnost mezi pojmy prapor a vlajka nijak nerozlišuje, u symbolů státních a jiných podobně významných je třeba prapor a vlajku rozlišovat. Pro vlajku je charakteristická vodorovná poloha a upevnění k vlajkové tyči či stožáru pomocí lanka, prapor je k žerdi přichycen napevno. Prapor nemá oproti vlajce předepsaný poměr stran a používá se ve vodorovné, šikmé i svislé poloze. Prapory (řidčeji vlajky) existující pouze v jediném exempláři, například jako symbol konkrétní vojenské jednotky či cechu, se někdy označují slovem zástava. Laická veřejnost mezi praporem a vlajkou obyčejně nerozlišuje. V literární a filmové tvorbě dokonce někdy převládá užívání slova vlajka. Např. románový klub Rychlé šípy má svou vlajku, která je formálně vzato spíše praporem. == Historie == Jestliže se vlajky (tedy vytahované na stožár lankem) vyvinuly až počátkem novověku na námořních lodích, původ jejich předchůdců sahá až do starověku. Existence na žerdi upevněných předmětů či vyobrazení, označovaných odborným výrazem vexilloid, je doložena už na počátku 3. tisíciletí př. n. l. v Egyptě a v následujících stoletích na celém Blízkém východě.", "question": "Jak se často označují státní vlajky?", "answers": ["národní"]}
{"title": "Author", "context": "Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Author LogoZákladní údaje Datum založení 1993 Adresa sídla Česko, Česko Identifikátory Oficiální web cz.author.eu Některá data mohou pocházet z datové položky. Český politik Edvard Kožušník po příjezdu na kole Author na první zasedání Evropského parlamentu v roce 2009 Author je česká značka jízdních kol, bike příslušenství a sportovních potřeb. Značka vznikla v roce 1993. Author vyrábí jízdní kola v kategoriích Silniční kola, Horská kola (cross country, enduro, celoodpružená), Krosová kola, Touring, Freestyle (mtb, bmx), Junior a Dámská kola. Značka Author podporuje závodní týmy Author Gang - 4cross/BMX (Michal Prokop, Lukáš Tamme), triatlonový team Author Tufo TRI LIFE Zlín (Petr Vabroušek), PSK Whirlpool - Author (Petr Benčík) a Alpine Pro - Author Tým (Václav Ježek). Externí odkazy Author – oficiální stránky mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Cyklistika", "question": "Je Author česká značka herních konzolí?", "answers": ["Author je česká značka jízdních kol, bike příslušenství a sportovních potřeb."]}
{"title": "Bílý dům", "context": "Bílý dům je oficiálním sídlem a pracovištěm prezidenta Spojených států amerických, se kterým zde žije jeho rodina. Jedná se o stavbu v pozdně georgiánském stylu. Stojí v městě Washington, D.C., na adrese 1600 Pennsylvania Avenue NW. Termín Bílý dům se běžně používá nejen pro samotnou stavbu, ale i pro administrativu prezidenta USA. Dům je starý více jak 200 let, prvním prezidentem, který sídlil v Bílém domě byl John Adams, který byl druhým prezidentem USA. Výstavba Bílého domu začala 13. 10. v roce 1792 a od této doby proběhlo mnoho renovací. Poprvé byl vymalován bílou barvou po Britsko-americké válce (též válka roku 1812, druhá americká válka za nezávislost), kdy Britové Bílý dům 24. 8. 1814 podpálili. Zásadní oprava nastala v roce 1961, kdy Jacqueline Kennedyová nakoupila mnoho historických i nových bytových zařízení. Celý dům zvládla zrenovovat během jednoho roku. Vytvořila zde muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Dnes Bílý dům obsahuje i lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, solárium, vnitřní bazén a úkryt proti jaderným bombám. Nyní v něm bydlí 44. prezident USA Barack Obama. Bílý dům byl na návrh irského architekta Jamese Hobana postaven v roce 1792. Po úpravách a rozšířeních dnes zabírá plochu přes 5100 metrů čtverečních na pozemku o výměře více než sedmi hektarů. Adresa Bílého domu je: 1600 Pennsylvania Ave NW Washington, D.C. 20500 United States of America Bílý dům má 132 pokojů, tři kuchyně, 35 koupelen, 16 ložnic, 412 dveří, 147 oken, 28 krbů, 12 komínů, osm schodišť a tři výtahy. Dále pět celodenních kuchařů, 5000 návštěvníků denně a 1 825 000 návštěvníků ročně, tenisové hřiště, bowlingovou dráhu , kino, plavecký bazén a podzemní úkryt.", "question": "Jak se jmenuje sídlo prezidenta USA?", "answers": ["Bílý dům"]}
{"title": "Black metal", "context": "Frontmanem kapely a zároveň hlavním skladatelem byl Quorthon (Tomas Forsberg). Právě jeho drsné vokály, skřípavé a vysoké tóny doprovázené občasnými výkřiky, stejně tak jako texty zaměřené na temná témata a obsahující antikřesťanské a \"satanské\" odkazy, definovaly začátky black metalu. Skupina tento styl použila u prvních čtyř alb, pričemž třetí album Under the Sign of the Black Mark, vydané roku 1987, je nejvíce ovlivňující historii black metalu. Jméno tomuto hudebního stylu však dala až anglická kapela Venom albem Black Metal z roku 1982. Další kapelou patřící k NWOBHM, která přispěla ke vzniku black metalu je kapela Witchfynde (skladba \"wake up screaming\") nebo Death SS (skladba \"Murder Angels\"). K dalšímu definování typických znaků stylu došlo díky kapelám Mercyful Fate, Hellhammer a Celtic Frost, případně první alba Slayer a Possessed. Z českých blackmetalových kapel můžeme zmínit např. Master's Hammer, Root (druhá polovina osmdesátých let), Törr, kteří však stále tvrdí, že hrají \"jen o něco tvrdší rock'n'roll\", či již neexistující kapelu RITUAL, dále potom Enochian, Maniac Butcher, Infernal Heretic nebo třeba Morrior. Další rozmach tento styl zaznamenal v Norsku počátkem devadesátých let v podobě tzv. druhé vlny black metalu. Klíčovou roli v rozvoji skandinávské black metalové scény hrála skupina Mayhem se svým albem Deathcrush z roku 1987 (viz. také dokumentární film Until the Light Takes Us).", "question": "Co tvrdí česká blackmetalová kapela Törr?", "answers": ["že hrají \"jen o něco tvrdší rock'n'roll\""]}
{"title": "Irák", "context": "Tato oblast byla od 6. tisíciletí př. n. l. domovem několika úspěšných civilizací, např. Akkadské, Sumerské, Novoasyrské, Novobabylonské a Seleukovské říše, vládly jí také dynastie Arsakovců, Sásánovců a Abbásovců. Po ovládnutí muslimskými Araby v půlce 7. století byla součástí chalífátu za vlády volených chalífů a Umajjovců, ílchanátu, říše Safíovců a Afšárovců a Osmanské říše. Hranice moderního Iráku určila Společnost národů poté, co byla v roce 1920 Osmanská říše rozdělena Sè smlouvou. Oblast Iráku připadla Spojenému království jako mandátní území pod názvem Britský mandát Mezopotámie. V roce 1921 byla ustanovena monarchie a Irácké království získalo nezávislost na Spojeném království v roce 1932. V roce 1958 vznikla Irácká republika, která byla mezi lety 1968 a 2003 ovládána socialistickou stranou Baas, jejímž vůdcem a prezidentem země se v roce 1978 stal Saddám Husajn. Zahraniční politiku i vnitrostátní situaci výrazně ovlivnily irácko-íránská válka a válka v Zálivu. V roce 2003 do Iráku vnikla koalice vedená Spojenými státy a území začala okupovat. O rok později byla kontrola předána dočasné vládě, v roce 2005 byla přijata nová ústava a zvolena nová vláda. Poslední američtí vojáci zemi opustili 18. prosince 2011. Irák je parlamentní demokratická republika, jeho politika je ale silně zkorumpovaná a situace v zemi je kvůli působení ozbrojených skupin neklidná. Vládu vede premiér a zákonodárným orgánem je zatím jednokomorová Sněmovna reprezentantů. Na severovýchodě země existuje de facto autonomní oblast irácký Kurdistán, která je ale ekonomicky závislá na Bagdádu. Podle hrubého domácího produktu je irácká ekonomika 62. největší na světě. Irák má jedny z největších zásob ropy na světě, které dosahují zhruba 115 miliard barelů. == Etymologie == Arabský název al-Irakíja se používá od 6. století. Existuje více možností, odkud pochází. Jedním možným vysvětlením je původ z názvu sumerského města Uruk (podle Bible Erech). Dalším možným vysvětlením je původ z arabského slova 'araqa, což znamená přibližně \"dobře zavlažený\" nebo \"úrodný\".Mezopotámie byla v arabštině nazývána Irácká země neboli \"úrodná země\". Ve středověku existovaly dvě oblasti s názvem Irák: první byl ʿ ʿ, \"arabský Irák\" (zhruba oblast Mezopotámie) a druhý ʿ ʿ, \"cizí Irák\" (zhruba dnešní severozápadní Írán).", "question": "Je Irák parlamentní republika?", "answers": ["Irák je parlamentní demokratická republika, jeho politika je ale silně zkorumpovaná a situace v zemi je kvůli působení ozbrojených skupin neklidná."]}
{"title": "Gorila", "context": "gorila nížinná nigerijská (Gorilla gorilla) Savage, subsp. (diehli) Matschie, 1904 gorila horská (Gorilla beringei) Matschie, 1903 gorila horská (Gorilla beringei) Matschie, subsp. (beringei) Na definitivní závěry nutno ještě chvíli počkat. == Popis == Gorily se pohybují zvláštní chůzí, kdy se opírají o klouby předních končetin. Dospělí samci měří 165–175 cm a váží 140-204,5 kg, byl však v přírodě zaznamenán i jedinec vysoký přes 183 cm a vážící 225 kg. Dospělé samice často váží jen polovinu hmotnosti plně vyvinutého samce. V zajetí někdy obézní gorily přesáhnou 270 kg. Stavba obličeje se vyznačuje podkusem, tj. jejich spodní čelist přesahuje čelist horní. Oproti gorile západní je gorila východní (zejména gorila horská) zbarvena tmavěji. Gorila horská má rovněž ze všech gorilích poddruhů nejmohutnější srst. Západní nížinná gorila může být zbarvena šedě nebo hnědě, s čelem do červena. Gorila nížinná je v porovnání s mohutnou gorilou horskou hbitější a stavba jejího těla je méně robustní. Téměř všechny gorily mají krevní skupinu B Podobně jako u člověka má každá gorila jedinečné otisky prstů.", "question": "Kteří primáti jsou největší?", "answers": ["Gorila"]}
{"title": "Hoboj", "context": "Hoboj (z francouzského hautbois – \"vysoké dřevo\") je dvojplátkový dechový nástroj laděný v C. Má široké uplatnění v klasické hudbě – je součástí symfonických i komorních orchestrů a mnoha dechových komorních souborů. == Popis a stavba == Na hoboj je obecně složitější vytvořit kvalitní tón než například na klarinet nebo příčnou flétnu. V porovnání s těmito nástroji má hoboj také pronikavější zvuk, protože jeho stavba zdůrazňuje sudé vyšší harmonické frekvence (klarinet oproti tomu má relativně silnější liché vyšší harmonické frekvence, jeho zvuk je proto jemnější). Pokud není v orchestru přítomen klavír nebo jiný klávesový nástroj, ostatní nástroje se ladí podle hoboje, protože jeho ladění je nejstálejší a nejodolnější vůči výkyvům teploty a vlhkosti vzduchu. Moderní hoboje se nejčastěji vyrábějí z grenadilly (typ afrického tropického dřeva), přičemž některé nástroje jsou tvořeny i z jiných druhů dřev, např. palisandru. Hoboj nemá hubičku jako klarinet nebo saxofon, místo ní má tzv. strojek. Tvoří jej dvojice úzkých plátků ze zdřevnatělé trstě rákosovité (Arundo donax), které jsou připevněny na kovové rource a narážejí o sebe volnými konci. Vespod je utěsněn korkem a nasazen na nástroj. Existují dva typy hobojů: německý a francouzský. Německý typ má kónicky vrtanou trubici (na rozdíl od francouzského, jehož trubice je vrtaná válcově). Francouzský typ má v porovnání s německým také menší menzuru, užší plátek a poněkud jinak položené dírky, proto zní ostřeji než německý. == Historie == Nástroje příbuzné dnešnímu hoboji se používaly již ve starém Egyptě a Přední Asii, odkud se dostaly do Řecka (aulos) a Říma (tibia). Po pádu Římské říše Evropa znovu objevila tento nástroj díky stykům s arabskými zeměmi. Přímým předchůdcem hoboje je středověká šalmaj, její nevýhodou bylo, že se do úst vkládal celý strojek, čímž se výrazně snížila možnost ovlivňovat dynamiku. První nástroj, který je možné označit za hoboj, byl sestrojen v 17. století; na rozdíl od šalmaje bylo možné rty ovlivňovat tvorbu tónu. == Typy hobojů ==", "question": "Jaký nástroj je hoboj?", "answers": ["dvojplátkový dechový"]}
{"title": "Těžká voda", "context": "Jen několik sudů nezmizelo pod hladinou a tyto byly odeslány (Očití svědkové viděli, jak po potopení lodi na povrch vyplavalo několik kovových sudů, které Němci vylovili. Dlouho se spekulovalo, co v těchto sudech bylo - nebylo jisté, jestli se jednalo o těžkou vodu anebo pouze o zmatení nepřítele. Toto dokládal detailní seznam naložených věcí na loď Hydro, s detailním popisem množství a obsahu sudů s těžkou vodou. Mnoho let poté tým vědců prozkoumával dno, pátraje po neporušených sudech. Několik jich nalezli na potopené lodi a jeden asi 60 m od lodi, který vylovili. Změřili pH vody a potom pH obsahu sudu - se zvýšenou opatrností, protože pro výrobu těžké vody se používala elektrolýza a do vody se přidával louh (Hydroxid draselný) pro zvýšení vodivosti elektrického proudu. Obsah měl jiné pH než pH vody. Před měřením vědci odhadovali, že pokud se jedná o sud s těžkou vodou, tak pH bude 14, které okamžité měření ukázalo - vzorek vody byl poslán na důkladnější rozbor a ten to potvrdil. Na napůl zrezlém sudu bylo čitelné jeho číselné označení, tento sud byl na seznamu naložených věcí na loď Hydro a tímto se potvrdila pravost dokumentu.), tři týdny po potopení Hydra, do německého města Haigerloch, ve kterém stál pokusný reaktor Wernera Heisenberga. Ten až do úplného konce války zkoumal jak vyvolat jadernou řetězovou reakci. Za tím účelem potopil drátěný model se 664 uranovými kostkami do kovového kontejneru naplněného těžkou vodou. Kritický bod pro spuštění řetězové reakce překonal jen o pár procent. V březnu roku 1945 narazilo speciální americké komando na tento experimentální napůl rozestavěný reaktor ve sklepení pod zámeckým kostelem. Jen dva dny předtím opustil Werner Heisenberg tuto tajnou laboratoř, aby byl později internován ve Velké Británii. Podle pátrání BBC dodala Velká Británie Izraeli v roce 1958 dvacet tun těžké vody na podporu vznikajícího izraelského jaderného programu. Rozhodnutí o dodávce se uskutečnilo bez vědomí Ministerstva zahraničí Velké Británie i bez vědomí britského úřadu pro atomovou energii. Těžká voda měla být, dle uvedeného zdroje, použita na výrobu plutonia v přísně střežené elektrárně Dimona v Negevské poušti. Voda Tritiová voda", "question": "Jak se jmenovala loď, na kterou byl 20. února 1944 spáchán atentát?", "answers": ["Hydro"]}
{"title": "Elektrická jednotka", "context": "Elektrická jednotka Elektrická jednotka 440 (RegioPanter), Děčín Elektrická jednotka 680 (Pendolino), Praha hlavní nádraží Elektrická jednotka 471 (CityElefant), Ostrava Elektrická jednotka (označovaná též zkratkou EMU z anglického Electric multiple unit) je souprava železničních vozů schopná vyvíjet tažnou sílu na obvodu kol. Hlavní odlišnost elektrické jednotky od klasické soupravy elektrického vlaku složené z lokomotivy a tažených vagonů je to, že je v běžném provozu nedělitelná a její vozy lze od sebe odpojit jen dílensky. Dalším rozdílem je, že elektrická jednotka je vždy konstruována jako vratná, tedy obousměrná (má řídicí kabinu na obou čelech).[1] Dříve byly využívány zejména v příměstské nebo regionální dopravě, v současnosti jsou běžné i v rychlíkové dopravě.[2] Výhody a nevýhody Mezi výhody elektrických jednotek oproti klasickým vlakovým soupravám patří například:[1] optimalizace trakčních parametrů (jednotka má na rozdíl od vlaku s proměnlivým počtem vozů relativní stálou hmotnost, jíž odpovídá optimálně dimenzovaný trakční pohon) minimalizace hmotnosti vlaku (lokomotiva představuje neužitečnou zátěž zvyšující hmotnost klasického vlaku, elektrické jednotky jsou provozně levnější), zvýšení poměrné adhezní hmotnosti zvýšení podílu rekuperačního brzdění (elektrická jednotka může být při pohonu 50 % a více dvojkolí brzděna převážně pomocí elektrodynamického rekuperačního brzdění a rekuperací energie snižovat náklady) zvýšení provozní spolehlivosti (konstrukce ucelených jednotek umožňuje zdvojení, či dokonce vyšší zmnožení, trakčních i pomocných agregátů) aerodynamika (ucelená jednotka je konstruována jako co nejdokonalejší aerodynamický celek) Nevýhodami naopak jsou:[2] menší míra operativnosti při přizpůsobení kapacity pro očekávanou frekvenci (kapacitu je nutné upravovat v rozsahu celých jednotek a nikoli jen jednotlivých vozů) při spojení více jednotek nemožnost průchodu celým vlakem jako u klasických vozů (vyjma speciálně konstruovaných typů jednotek s průchozími čely) agregáty jsou umístěny nad nebo pod prostorem pro cestující (negativní dopad v podobě hluku a vibrací) v případě závady a opravy je nutné odstavit celou jednotku (u klasických souprav je možné vyřadit/nahradit jen poškozený vůz/lokomotivu)", "question": "Jaká je zkratka pro elektrickou jednotku?", "answers": ["EMU"]}
{"title": "Claudia Cardinalová", "context": "Claudia Cardinalová Claudia Cardinalová během natáčení Růžového pantera, 1963Rodné jméno Claude Joséphine Rose Cardinale Narození 15. dubna 1938 (82 let) Tunis Francouzský protektorát v Tunisku Alma mater Experimental Centre of Cinematography Aktivní roky 1958–dodnes Manžel(ka) Franco CristaldiPasquale Squitieri Partner(ka) Pasquale Squitieri (Desetiletí od 1970 – 2017)Marcello Mastroianni Některá data mohou pocházet z datové položky. Claudia Cardinalová, nepřechýleně Claudia Cardinale (někdy označována CC, * 15. dubna 1938 Tunis) je italská divadelní a filmová herečka, která se stala hereckou legendou a sexuálním symbolem[1] 60. a 70. let dvacátého století. Často jí byly svěřovány filmové role žen s italským temperamentem. Během své kariéry spolupracovala s řadou známých režisérů a získala řadu filmových ocenění. Život a kariéra Dětství a mládí Claudia Cardinalová, 1957 Narodila se v roce 15. dubna 1938 jako Claude Joséphine Rose Cardinale rodičům sicilského původu, kteří po tři generace žili v Tunisku.[2] I když její předci pocházeli ze Sicílie, v jejich rodině v Tunisku se mluvilo pouze. francouzsky, neboť to byla jedna z úředních řečí země, a jí samé se dostalo francouzské, nikoliv italské výchovy.[2] Jako dítě zažila v Tunisku boje na africké frontě druhé světové války, což pro ni znamenalo ukrývání se ve sklepeních společně s rodiči a mladšími sourozenci (sestra a dva bratři) a časté stěhování. Již jako dítě nebyla k přehlédnutí, a to díky svému fotogenickému vzhledu.", "question": "Jak bývá občas označována Claudia Cardinale?", "answers": ["CC"]}
{"title": "Fosfor", "context": "=== Červený fosfor === Červený fosfor vzniká zahřátím bílého fosforu v inertním prostředí na 250 °C v uzavřené nádobě. Tato přeměna probíhá i za normálních podmínek působením světla, ale velmi pomalu. Červený fosfor nesvětélkuje, je na vzduchu neomezeně stálý, není rozpustný v polárních ani nepolárních rozpouštědlech (není rozpustný ve vodě ani v sirouhlíku), má teplotu tání 597 °C, není jedovatý a s většinou prvků se slučuje až při vyšších teplotách. Reaktivnější než červený fosfor je světle červený fosfor, který je jemně rozptýlenou formou červeného fosforu. Tento fosfor vzniká varem bílého fosforu s bromidem fosforitým, rozpouští se v roztocích hydroxidů a vytěsňuje některé kovy z roztoků jejich sloučenin. Červený fosfor má polymerní strukturu a vyskytuje se ve čtyřech modifikacích (např. fialový fosfor). Fialový fosfor má hustotu o něco vyšší než čistý červený fosfor a připravuje se krystalizací z roztaveného olova. Při zahřívání se mění v bílý fosfor. === Fialový fosfor === Fialový fosfor vzniká dlouhodobým zahříváním červeného fosforu na teplotu 550 °C . Bývá označován jako Hittorfův fosfor, podle svého objevitele Johanna Wilhelma Hittorfa, který jej poprvé připravil roku 1865. Jeho struktura je tvořena řetězci fosforu, které jsou propojeny mezi sebou a tvoří roviny. === Černý fosfor === Černý fosfor je velmi stálý a svými fyzikálními vlastnostmi připomíná spíše kovy. Má kovový lesk, je tepelně i elektricky dobře vodivý a má vrstvenou polymerní strukturu. Svými chemickými vlastnosti se velmi podobá červenému fosforu, ale na vlhkém vzduchu se oxiduje rychleji. Vzniká zahříváním červeného fosforu pod tlakem za teploty přes 400 °C nebo zahříváním bílého fosforu za teploty 200 °C a tlaku 12 000 atmosfér nebo pohodlněji zahříváním bílého fosforu za teploty 380 °C a přítomnosti jemně rozptýlené kovové rtuti. Ze všech modifikací je černý fosfor do teploty 550 °C termodynamicky nejstabilnější. === Modrý fosfor === Modrý fosfor je modifikací tvořenou mírně zvlněnou monovrstvou s šestiúhelníkovou mříží. Jedná se o polovodič, na rozdíl od černého fosforu má ale mnohem větší šířku pásma – 2 elektronvolty, tedy asi 7krát víc než fosfor černý. Existenci modrého fosforu předpověděli v roce 2014 na Michigan State University; tuto formu však analyticky potvrdili až v r. 2018 na Hemholtzově centru v Berlíně.", "question": "Jaký fosfor je velmi stálý a svými fyzikálními vlastnostmi připomíná spíše kovy?", "answers": ["Černý"]}
{"title": "Dwight D", "context": "Avšak jeho zásluhy v oblasti občanských práv a s nimi spojeným přerušeným McCarthyismem jsou nesporné. V dnešní době je mnohými historiky označován za jednoho z deseti nejlepších amerických prezidentů. Důchod spolu se ženou strávil poklidně na farmě v Gettysburgu v Pensylvánii. Od politiky se nedistancoval úplně. Pomáhal při kampaních stranických kandidátů v Gettysburgu. Také pro zajímavost – předtím, než se stal prezidentem USA, musel rezignovat na vojenskou hodnosti \"General of the Army\" spolu se všemi vojenskými funkcemi. Zemřel ve 12:25 hodin 28. března 1969 ve \"Walter Reed Army Hospital\" ve Washingtonu, D.C. na srdeční selhání ve věku 78 let. Je pochován spolu se svou ženou a svým prvním synem v malé kapli \"Place of Meditation\" v \"Eisenhower Presidential Library\" v Abilene. == Pocty == Eisenhowerův obraz byl na dolarové minci v letech 1971–1978. Britská lokomotiva třídy A4 číslo 4496 byla přejmenována z \"Golden Shuttle\" na \"Dwight D. Eisenhower\" v roce 1946. Tato lokomotiva je nyní v Národním vlakovém muzeu v Green Bay ve Wisconsinu. Eisenhowerovo Zdravotnické středisko v Rancho Mirage, Kalifornie byla pojmenována po prezidentovi v roce 1971.", "question": "Kdy zemřel Dwight David Eisenhower?", "answers": ["28. března 1969"]}
{"title": "Josef Jungmann", "context": "Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, (16. července 1773 Hudlice - 14. listopadu 1847 Praha) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr byl členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Josef v letech 1784 až 1788 navštěvoval piaristické gymnasium v Berouně, odkud přešel do Prahy, roku 1792 absolvoval piaristické gymnázium v Panské ulici na Novém Městě. Dále studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792-1795) filozofii. Později (do roku 1799) studoval také práva, ale studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel. Od r. 1799 vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích, od roku 1800 na tamním gymnáziu vyučoval češtinu, za což nepobíral plat, a byl tak prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě. Jeho nástupcem tam pak byl Jan Jodl. Dnešní litoměřické gymnázium nese Jungmannovo jméno. Roku 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem (prefektem) Akademického gymnázia. Český jazyk Jungmann vyučoval také na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal rektorem. Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. 2. (preromantické) generace obrozenců.", "question": "Kdy zemřel Josef Jungmann?", "answers": ["14. listopadu 1847"]}
{"title": "Počítačová klávesnice", "context": "Mnoho českých programátorů ale dává přednost anglickému standardu, který vychází z rozložení QWERTY, protože potřebují znaky, které na českém standardu nejsou, případě používají tzv. českou programátorskou klávesnici, nebo českou QWERTY klávesnici, lišící se jen prohozeným Z a Y, protože si již na anglickou klávesnici zvykli. Rozložení QWERTY vzniklo s úmyslem snížit tak pravděpodobnost zaseknutí typových pák ručního psacího stroje. K jeho masovému rozšíření vedlo vítězství v soutěži v rychlosti a přesnosti psaní. Po něm v roce 1888 následovala konference v Torontu, jež přijala klávesnici QWERTY za standard. Existují také speciální rozložení kláves zohledňující ergonomii (Dvorak, Colemak, XPeRT). Tato rozložení, která nejsou moc rozšířena, byla navržena pro psaní v angličtině a příliš se nehodí pro psaní v jiných jazycích, neboť jsou ještě více než QWERTY závislá na národním jazyce. Proto například Dvorak pro psaní českého textu nemá zásadnější význam, neboť, jak uvádí publikace \"Profesionálem v administrativě\", produktivitu práce zvýší pouze o 1% a se stejným úspěchem sníží zatížení prstů a rukou. Optimalizace rozložení kláves českého standardu nebyla dosud provedena. Přitom, pokud by došlo k rozmístění znaků v závislosti na jejich výskytu v textu, došlo by k zvýšení produktivity práce přibližně o 12,2 %. Pokud by navíc došlo i k dalším úpravám klávesnice, produktivita práce by mohla být zvýšena o další 2 %. To by umožňovalo psát 59,5 % obsahu textu přímo v základní poloze, tedy z kláves na nichž jsou umístěny prsty při využívání hmatové metody (přibližně stejně jako při psaní anglického textu na klávesnici Dvorak). To by však znamenalo ještě větší rozdíly nejen od QWERTZ, ale i od QWERTY než dnes. Statistiku psaní na těchto třech rozloženích si můžete porovnat vložením libovolného textu do Java apletu na této stránce: [1]. Rozložení jednotlivých kláves má z hlediska efektivity význam pouze pro osoby ovládající klávesnici deseti prsty nebo hmatovou metodou. Standardní klávesnice je poměrně velká, protože každá klávesa musí být dost velká na to, aby se dala snadno stisknout prsty. Pro přenosná zařízení, kde by standardní klávesnice byla příliš velká, byly navrženy redukované typy klávesnic, případně se používá jiný způsob komunikace. V poslední době se vyskytují ultramoderní typy klávesnic a kláves, např. gelové nebo obalované měkkými materiály; bývají též ergonomicky tvarovány pro lepší dosah na klávesy. Nezapomínejme, že v dnešní době se IT svět hemží též interaktivními klávesnicemi, například u mobilních telefonů, interaktivních tabulích či u samého monitoru.", "question": "Jak se jmenuje vstupní periferní zařízení určené pro vkládání znaků do počítače a k jeho ovládání?", "answers": ["klávesnice"]}
{"title": "Osmiridium", "context": "Osmiridium (někdy též iridosmium, zastarale něvjanskit ) je velmi vzácná přírodní korozi odolná slitina osmia a iridia se stopami dalších kovových prvků takzvané platinové skupiny, kterou tvoří prvky ruthenium, rhodium, palladium, osmium, iridium a platina, jež jsou buď přirozené, či uměle vyrobené. Jedná se o slitinu s nejvyšší hustotou. Osmiridium bylo poprvé rozpoznáno v roce 1880 coby nežádoucí příměs ve zlatonosných půdách v západní Tasmánii. Osmium a iridium jsou velmi tvrdé kovy a zároveň dva prvky s největší hustotou na Zemi. Osmiridium obsahuje asi 50 % iridia, zatímco iridosmium ho obsahuje asi 70 %. Osmiridium je velmi vzácné, lze je však najít v dolech, kde se těží jiné kovy platinové skupiny. Dá se izolovat pomocí lučavky královské, která rozpouští zlato a platinu, ale nikoli osmiridium. Přirozeně se vyskytuje v podobě malých, nesmírně tvrdých kovových zrn, jež mají šesterečnou krystalovou strukturu. Těžké kovy Iridium Osmium Mindat.org - Osmiridium V tomto článku byl použit překlad textu z článku Osmiridium na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik % iridia obsahuje osmiridium?", "answers": ["50"]}
{"title": "Brno", "context": "=== Reference === === Literatura === DŘÍMAL, Jaroslav; PEŠA, Václav, a kol. Dějiny města Brna I + II. Brno: Blok, 1969 / 1973. 296 / 380 s. KUČA, Karel. Památky Brna. Brno: Národní výbor města Brna, 1989. 183 s. KUČA, Karel. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Brno židovské : historie a památky židovského osídlení města Brna = Jewish Brno : history and monuments of the Jewish settlement in Brno. 3. upr. a rozš. vyd. Brno: ERA, 2002. 118 s. ISBN 80-86517-44-6. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1. A-I. Praha: Academia, 1994. 651 s. ISBN 80-200-0474-2. Dějiny Brna (od 2011) PROCHÁZKA, Rudolf, a kol. Dějiny Brna 1: Od pravěku k ranému středověku. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2011. 736 s. ISBN 978-80-86736-25-9. JAN, Libor, a kol. Dějiny Brna 2: Středověké město. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2013. 1071 s. ISBN 978-80-86736-36-5. FASORA, Lukáš; ŠTĚPÁNEK, Václav, a kol. Dějiny Brna 6: Předměstské obce. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2017. 1245 s. ISBN 978-80-86736-54-9. KROUPA, Jiří, a kol. Dějiny Brna 7: Uměleckohistorické památky. Historické jádro. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2015. 885 s. ISBN 978-80-86736-46-4. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Brno ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Brno v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Slovníkové heslo Brno ve Wikislovníku Téma Brno ve Wikicitátech Kategorie Brno ve Wikizprávách Průvodce Brno ve Wikicestách Územně identifikační registr ČR. Obec Brno v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online. Statutární město Brno, brno.cz Turistické informační centrum Brno, ticbrno.cz Encyklopedie dějin města Brna, encyklopedie.brna.cz Staré mapy města Brna, vilemwalter.cz/mapy", "question": "Které je největší moravské město?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Jagodina", "context": "Jagodina Jagodina С znak vlajka Poloha Souřadnice 43°58′30″ s. š., 21°15′23″ v. d. Nadmořská výška 111 m n. m. Stát Srbsko Srbsko Jagodina Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 470 km² Správa Oficiální web www.jagodina.org.rs Telefonní předvolba 035 PSČ 35000 Označení vozidel JA multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Jagodina (v srbské cyrilici Ј) je město v centrálním Srbsku. Je administrativním centrem Pomoravského okruhu. Město se nachází 28 km východně od Kragujevace a 115 km jihovýchodě od Bělehradu. Název města je slovanského původu a je odvozen od jahody. V letech 1946–1992 neslo město název Svetozarevo, v srbské cyrilici С, podle srbského socialisty Svetozara Markoviće). Poloha Jagodina se nachází na významném dopravním tahu mezi městy Bělehrad a Niš, v údolí řeky Moravy, nedaleko pohoří Juhor. Východně od města vede Železniční trať Bělehrad–Niš a hlavní dálnice A1. Městem protéká řeka Belica, přítok řeky Moravy. Historie Oblast města je osídlena již od dob existence Keltů. První zmínka o osadě pochází z roku 1399; město samotné je připomínáno také i kvůli pádu do rukou Osmanské říše v roce 1458. Podle cestovatele Evlije Čelebiho měla v 17. století Jagodina okolo 1500 domů a převážně muslimské obyvatelstvo. Po druhém srbském povstání, které vedlo k nezávislosti Srbského knížectví, však byli tito muslimové vystěhováni. V moderní době se Jagodina rozvíjela především díky svému dobrému dopravnímu spojení se zbytkem Srbska. V roce 1938 zde např. byla zprovozněna továrna na jízdní kola. V roce 1999 byla Jagodina bombardována letouny NATO během Operace Spojenecká síla. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Jagodina na Wikimedia Commons Kostel svatého Petra a Pavla v centru města mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Srbsko – С, Srbijа – (SRB) Okruhy v Srbsku a jejich hlavní města Centrální Srbsko Město Bělehrad • Borský okruh (Bor) • Braničevský okruh (Požarevac) • Jablanický okruh (Leskovac) • Kolubarský okruh (Valjevo) • Mačvanský okruh (Šabac) • Moravický okruh (Čačak) •. Nišavský okruh (Niš) • Pčinjský okruh (Vranje) • Pirotský okruh (Pirot) • Podunajský okruh (Smederevo) • Pomoravský okruh (Jagodina) • Rasinský okruh (Kruševac) • Rašský okruh (Kraljevo) • Šumadijský okruh (Kragujevac) • Toplický okruh (Prokuplje) • Zaječarský okruh (Zaječar) • Zlatiborský okruh (Užice) Vojvodina Jihobačský okruh (Novi Sad) • Jihobanátský okruh (Pančevo) • Severobačský okruh (Subotica) • Severobanátský okruh (Kikinda) • Středobanátský okruh (Zrenjanin) • Sremský okruh (Sremska Mitrovica) • Západobačský okruh (Sombor) Kosovo a Metochie *", "question": "Čeho je Jagodina administrativním centrem?", "answers": ["Pomoravského okruhu"]}
{"title": "Liverpool", "context": "V dostihovém areálu v Aintree na sever od města (na předměstí Sefton) jsou každoročně pořádány dostihové závody Grand National. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších dostihových akcí s mezinárodní účastí. Tato akce trvá několik dní a je pořádána na počátku dubna. Známým atletickým klubem je Liverpool Harriers, jehož domovským stadiónem je Wavertree Athletics Centre. Liverpool má také bohatou boxerskou historii s takovými jmény jako jsou John Conteh, Alan Rudkin a Paul Hodkinson. == Turistické atrakce == === Přístav === V roce 2004 bylo Liverpoolské pobřeží vyhlášeno UNESCO památkou světového dědictví, odrážejíce tak význam města v rozvoji námořního obchodu a technologického rozvoje doků. Nejznámějším dokem je Albertův dok – první uzavřený dok postavený z nehořlavého materiálu a první stavba ve Velké Británii vybudovaná pouze z litiny, cihel a kamene. Autorem projektu byl Jesse Hartley. V 80. letech 20. století byl rekonstruován a obsahuje nejvíce chráněných staveb ve Velké Británii. Část původního doku je nyní sídlem Merseyside Maritime Museum, Muzeum Liverpoolu a Tate Liverpool. Další zajímavou stavbou je zde Stanley Dock Tobacco Warehouse, skladiště postavené roku 1901 a ve své době budova s největší zastavěnou plochou. Další zajímavou oblastí je Pier Head, kde se nachází tři grácie – tři nejznámější Liverpoolské budovy. Royal Liver Building, postavená na počátku 20. století, ohraničená dvěma vysokými věžemi na jejichž vrcholech se nacházejí sochy Liver Bird (symbol Liverpoolu – pták vzdáleně připomínající orla). Cunard Building – původní ústředí lodní společnosti Cunard. Port of Liverpool Building – původní sídlo úřadu Mersey Docks and Harbour Board regulujícího provoz v doku. Z rozhodnutí výboru pro Světové dědictví UNESCO bylo historické liverpoolské obchodní centrum kvůli připravovanému projektu výstavby, nazvaném Liverpool Waters, v roce 2012 zařazeno na seznam světových památek v ohrožení. === Náboženské stavby ===", "question": "Jaké město je známým kulturním centrem především ve spojení s populární hudbou?", "answers": ["Liverpool"]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše. Okolo roku 150 př. n. l. se Mezopotámie zmocnili Parthové, ve 2. století našeho letopočtu opět Peršané. V roce 637 se vlády nad Mezopotámií ujali muslimští Arabové. Od té doby se Mezopotámii říkalo El Irák el'Arabi, jak ji Arabové nazvali. Studiem starověké Mezopotámie se zabývá asyriologie, protože první archeologové se zajímali o Asýrii, kde byly zkoumané materiály dostupnější. Nejznámějšími objekty pocházejícími z Mezopotámie jsou Visuté zahrady Semiramidiny, Chammurapiho zákoník, Epos o Gilgamešovi a Ištařina brána. Mezopotámie leží v povodí řek Eufrat a Tigris. Řeky pramení v Arménské vysočině na území dnešního Turecka, kde se na jednom místě jejich tok přibližuje na vzdálenost asi 30 kilometrů.", "question": "Ke kterému literárnímu druhu patří největší památka mezopotámskeho písemnictví?", "answers": ["Epos o Gilgamešovi"]}
{"title": "Odra", "context": "Odra (německy Oder; slezsky Uodra; polsky Odra; dolnolužickosrbsky Wodra; latinsky ve starověku Viadua, Viadrus, latinsky ve středověku Odera, Oddera) je řeka ve Střední Evropě. Pramení v Česku a teče přes západní Polsko, dále vytváří severní 187 km dlouhou hranici mezi Polskem a Německem. Do 19. století se platilo, že řeka se ve třech ramenech (Dziwna, Svina a Peene) vlévá do Baltského moře ve Štětínské deltě severně od polského Štětína. S nástupem moderní vědy a univerzální klasifikace se Štětínský záliv už nepovažuje za součást řeky Odry nýbrž za součást Baltského moře a Dziwna, Svina a Peene jsou klasifikovány jako mořské průlivy. Současně za ústí řeky Odry se považuje místo kde se Odra vlévá do nejjižnější části Štětínského zálivu, tzv. Odřanské roztoky (Roztoka Odrzańska) u města Police. Je 854 km dlouhá řeka, z toho 112 km v Česku, 742 km v Polsku (včetně 187 km jako hraniční řeka mezi Německem a Polskem) a je druhou nejdelší řekou v Polsku. Odvádí vodu ze 118 861 km2, z toho 106 056 v Polsku (89 %), 7217 v Česku (6 %) a 5587 v Německu (5 %). Pramení pod Fidlovým kopcem v Oderských vrších na Moravě (Olomoucký kraj), v Česku protéká českou částí Slezska (Moravskoslezský kraj); v Polsku Slezským vojvodstvím, Opolským vojvodstvím, Dolnoslezským vojvodstvím, Lubušským vojvodstvím a Západopomořanským vojvodstvím; a v Německu Braniborskem a Meklenburskem-Předním Pomořanskem. Poté, co opustí hory, protéká převážně v široké terasovité dolině, která se rozšiřuje z 2 až 3 km na 10 až 20 km. Tato dolina vznikla díky odtoku vody z ledovců po poslední době ledové.", "question": "Kde pramení Odra?", "answers": ["v Česku"]}
{"title": "Cirka", "context": "Cirka latinsky znamená přibližně. Často se používá i latinský tvar circa nebo zkratky cca, ca, c nebo značka ~ (vlnovka). Používá se v případech, kdy se uvádí hodnota známá pouze zhruba nebo přibližně. Většinou, když si nejsme jisti o přesném čase nebo počtu, ale jsme si jisti blízkou přibližností. Příklad použití V článku Vilém I. Dobyvatel je uvedeno „cca 1028 – 9. září 1087“. V takovém případě je jasné, že rok 1028 je uveden pouze přibližně a naopak že 9. září 1087 je přesné datum. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jak lze ve zkratce zapsat slovo cirka, latinsky přibližně?", "answers": ["cca"]}
{"title": "Hedvábí", "context": "Termín hedvábí se v češtině v minulosti (v odborné literatuře až do konce minulého století) používal a zčásti stále ještě používá pro všechna \"nekonečně\" dlouhá textilní vlákna, ke kterým patří jak přírodní hedvábí, tak i umělé výrobky podobného tvaru. Podrobnější informace naleznete v článku přírodní hedvábí. Přírodní neboli pravé hedvábí je tvořeno výměšky žláz motýla bource morušového (Bombyx mori). Tyto výměšky na vzduchu rychle tuhnou a vytváří dvojice tenkých vláken spojených sericinem (druh klihu). Z nich si motýl vytváří kuklu. Hedvábné vlákno se získává následným rozvinutím této kukly. Průměrná délka dosahuje 300 až 900 metrů. Přírodní hedvábí bylo vytlačováno syntetickým hedvábím. Dodnes si však udržuje nezastupitelné místo na oděvním trhu, a to hlavně pro své užitné vlastnosti – saje pot, v létě příjemně chladí a naopak v zimě hřeje. S výrobou hedvábí je od počátku úzce spjato i jeho dekorování. Kromě tradičních dekoračních technik, jako jsou akvarel a batika, se v poslední době do povědomí dostává i tzv. Serti technika, využívající malbu na hedvábí s pomocí gutty a kontur. První speciální barvy na hedvábí fixované teplem (Super Tinfix) se objevily ve Francii v 60. letech minulého století. Všechna umělá textilní vlákna se vyrábějí také ve formě hedvábí. Tyto materiály (syntetické a přírodní polymery, sklo atd.) nahradily přírodní hedvábí tam, kde je předčí určitými specifickými vlastnostmi, například pevností, izolační schopností, specifickou hmotností a podobně. Přírodní hedvábí zůstává významnou surovinou pro oděvní výrobky se zvláštním, často exkluzivním omakem, leskem a celkovým vzhledem. Obrázky, zvuky či videa k tématu hedvábí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo hedvábí ve Wikislovníku Příroda.cz Genom bource morušového", "question": "Jak se jmenuje motýl, kterého žlázy produkují hedvábí?", "answers": ["bource morušového"]}
{"title": "Václav Kočka starší", "context": "Jeho starší syn Jan a mladší syn Václav byli podnikatelsky činní. Matějskou pouť provozoval syn Václav prostřednictvím firmy KOČKA s. r. o., zapsané 31. května 1993, jejímž byl jediným společníkem i jednatelem. Oba synové byli čtvrtinovými vlastníky společnosti Mirage, organizačně zajišťující prodejní akce a pronájem stánků, jejíž polovinu vlastnil Andrej Korpljakov, o němž časopis Respekt psal jako o známém členovi ruské mafie, jehož sledovala česká Bezpečnostní a informační služba. MF Dnes uvedla, že podle sdělení nejmenovaného důstojníka BIS byli dva důstojníci BIS, kteří na případu pracovali, (Pavel B. a Marian V.) roku 1998 z případu staženi po zásahu Miroslava Šloufa, hlavního poradce tehdejšího premiéra Miloše Zemana a dřívějšího předsedy Obvodního národního výboru Prahy 7. Synové Jan a Václav podle MF Dnes spolupracovali v kampani ČSSD prostřednictvím agentury 1. česká produkční. Synovcem Václava Kočky z druhého kolene je Antonín Šimek, honorární konzul státu Belize a majitel sítě kasin. Prostřednictvím společnosti Happy Day ovládá síť kasin v Praze, Kladně, Hradci Králové, Liberci a Znojmě.[zdroj? ] == Podezření z vraždy podnikatele Mrázka (2006) == V českých sdělovacích prostředcích je Václav Kočka (někde senior, jinde junior) zmiňován v souvislosti s tajnou zprávou policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), kterou 29. května 2006 projednával branný výbor poslanecké sněmovny. Nejmenovaný důvěryhodný zdroj údajně dal České tiskové kanceláři do zprávy nahlédnout. Podle jedné z vyšetřovacích verzí měla být údajně \"osoba Kočka\" zapletena mimo jiné do vraždy podnikatele Františka Mrázka v lednu 2006. Na tuto stopu policii přivedly materiály nalezené při domovní prohlídce u Tomáše Pitra. ČTK ve své zprávě citované mnoha médii \"osobu Kočka\" ztotožnila s Václavem Kočkou seniorem. Ředitel ÚOOZ plk. Jan Kubice 29. května 2006 veřejně vystoupil s prohlášením, že policejní prezidium, ministerstvo vnitra a předseda vlády Jiří Paroubek prý omezují činnost Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a ovlivňují vyšetřování. Jiří Paroubek ředitele ÚOOZ Jana Kubiceho označil za lháře a celou aféru za předvolební tah Občanské demokratické strany. Štěpán Kotrba v Britských listech (1. června 2006) upozornil na možné kontakty mezi Markem Dalíkem, lobbistou spojeným s ODS, a Janem Kubicem. Státní zastupitelství zahájilo vyšetřování ohledně úniku údajů z ÚOOZ. Aféra významným způsobem ovlivnila předvolební boj v červnu 2006.[zdroj? ]", "question": "Které organisaci dal nejmenovaný zdroj údajně do zprávy nahlédnout?", "answers": ["České tiskové kanceláři"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. === Rodinný život === První manželkou Karla Jaromíra Erbena byla Barbora (Betyna) Mečířová (28. 6. 1818 Žebrák – 20. 8. 1857). Seznámil se s ní na prázdninových pobytech v Žebráku. Svatba se konala po téměř desetileté známosti roku 1842 a manželé Erbenovi měli čtyři děti, Blaženu (1844–1933), Ladislavu (1846–1892), Jaromíra (1848–1849) a Bohuslavu (1850–1924). Po smrti manželky se Karel Jaromír Erben v roce 1859 znovu oženil. S druhou manželkou Žofií Mastnou (14. 5. 1836 Jičín – 23. 9. 1905 Praha) měl ještě syna Vladimíra (1859–1860) a dceru Marii (1862–1864). === Zaměstnání === Roku 1837, poté, co dokončil svá právnická studia, nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích, v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1852–1853 a 1863–1864 pak jejím direktorem (předsedou). Roku 1845 byl jmenován členem jazykové komise při Matici české a začal se tak podílet na formování spisovné češtiny. Rok 1848 nebyl moc příznivý pro muže, který se hodlal zabývat historií, proto se pustil Erben do politiky. V květnu tohoto roku byl Erben poslán do Chorvatska, aby obeznámil tamní občany s děním v Čechách a zároveň dopisoval do Prahy o důležitých věcech mezi Jihoslovany.", "question": "V jakém roce se Erben oženil s Žofií Mastnou?", "answers": ["1859"]}
{"title": "Breguet Atlantic", "context": "Detail detektoru magnetických anomálií francouzského letounu Atlantique 2 Pumovnice letounu s torpédy V roce 1958 NATO vydalo specifikace požadavku na námořní hlídkový letoun dlouhého doletu, který by nahradil letouny Lockheed Neptune. Jako vítěz byl koncem téhož roku vybrán návrh Breguet Br 1150 a multinárodní konsorcium Société d'Étude et de Construction de Breguet Atlantic (SECBAT) dostalo za úkol vyvinout a postavit letoun Atlantic.[2] První prototyp vykonal svůj první let 21. října 1961 v Toulouse, následován druhým prototypem, který poprvé vzlétnul 25. února 1962. Následovaly dva předsériové letouny s delším trupem v únoru 1963 a září 1964.[3] Letoun Atlantic je dvoumotorový středoplošník s trupem, který má v příčném řezu tvar číslice \"8\", tím je rozděleným na dva prostory. V horní části trupu se nachází přetlaková kabina pro posádku letounu a ve spodní části se nachází 9 m dlouhá pumovnice a v zadní části vypouštěcí trubky pro sonarové bóje. Vyhledávací radar je umístěn pod zatahovatelným krytem pod trupem letounu, zatímco detektor magnetických anomálií je umístěn tradičně v prodlouženém \"žihadle\" na zádi letounu. Letoun je poháněn dvojicí turbovrtulových motorů Rolls-Royce Tyne.[4][5] Letoun Breguet Br.1150 Atlantic se pyšní tím, že je jedním z mála letounů, které byly od počátku konstruovány pro svůj zamýšlený účel. V jiných případech byl obvykle využit koncept již existujícího, obvykle dopravního, letounu. Hlavním úkolem letounu Atlantic je boj proti ponorkám a hladinovým cílům. Mezi jeho druhotné role patří pátrací a záchranné akce, pokládání nebo vyhledávání námořních min a námořní hlídkování na dlouhé vzdálenosti.[6] Atlantic může nést buď osm řízených protiponorkových torpéd (např. torpéda Mk 46) nebo 12 hlubinných bomb nebo dvě protilodní střely AM.39 Exocet ve vnitřní pumovnici.", "question": "Jak dlouhá je pumovnice letounu Breguet Atlantic?", "answers": ["9 m"]}
{"title": "CSV", "context": "Pokud text položky obsahuje uvozovky, jsou tyto zdvojeny. Jelikož se v některých jazycích včetně češtiny čárka používá v číslech jako oddělovač desetinných míst, existují varianty, které používají jiný znak pro oddělování položek než čárku, nejčastěji středník, případně tabulátor (taková varianta se pak někdy označuje jako TSV, Tab-separated values). Variantu se středníkem (ale stále pod názvem CSV) používá např. Microsoft Excel v české verzi Microsoft Windows (řídí se oddělovačem zadaným v Místním a jazykovém nastavení). Díky jednoduchosti, nenáročnosti a čitelnosti i bez specializovaného softwaru se tento formát používá pro výměnu informací mezi různými systémy. Ke stejnému účelu se dnes používá i modernější a univerzálnější (ale složitější) formáty XML či JSON. Formální náležitosti Pro tento formát neexistuje specifikace, popis formátu se však nachází (mimo jiné) v RFC 4180. Pro data ve formátu CSV je registrován MIME typ text/csv, v praxi se ale objevují i další typy jako application/csv, text/x-csv apod. Příklad 1995OpelVectraklimatizace, střešní okno45000 1998ŠkodaFelicia \"Fun\"80000 2002ŠkodaOctaviaklimatizace, ABSbouraná70000 Takovou tabulku lze v CSV zapsat následujícím způsobem: 1995,Opel,Vectra,\"klimatizace, střešní okno\",45000 1998,Škoda,\"Felicia \"\"Fun\"\"\",,80000 2002,Škoda,Octavia,\"klimatizace, ABS bouraná\",70000 Na tomto příkladu lze vidět, že hodnoty obsahující čárky musí být uzavřeny do uvozovek, uvozovky uvnitř hodnot jsou zdvojovány, a že řádkové zlomy lze v hodnotách přímo zapsat, pokud je hodnota v uvozovkách. Reference ↑ SHAFRANOVICH, Y. Common Format and MIME Type for CSV Files [online]. IETF, říjen 2005 [cit. 2018-05-05]. Dostupné online. DOI:10.17487/RFC4180. (anglicky) Externí odkazy RFC 4180 – Common Format and MIME Type for Comma-Separated Values (CSV) Files", "question": "Jaká je koncovka souboru pro formát Comma-separated values?", "answers": ["CSV"]}
{"title": "Kvadrant", "context": "Kvadrant pochází z latinského slova quadrans = čtvrtina; v základním významu je to čtvrtina kruhu. Kvadrant může býtː Kvadrant (geometrie) - jedna ze čtyř částí roviny rozdělené dvěma navzájem kolmými přímkami, obdobně jedna ze čtyř částí prostoru rozděleného dvěma navzájem kolmými rovinami, též čtvrtina kruhu nebo obvodu kružnice Kvadrant (geografie), též zemský kvadrant - čtvrtina zemského poledníku, tj. část mezi pólem a rovníkem Kvadrant (přístroj) - přístroje používané v astronomii, námořní navigaci a vojenství k určování zenitových vzdáleností hvězd nebo měření úhlů Kvadrant (souhvězdí) - již zrušené souhvězdí, zvané též zední kvadrant Vodorovná osa se v kartézských souřadnicích obvykle označuje jako osa x a míří doprava, svislá osa jako osa y a míří vzhůru.", "question": "Co je to kvadrant?", "answers": ["čtvrtina kruhu"]}
{"title": "World of Tanks", "context": "World of Tanks Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. World of TanksVývojářWargamingVydavatelWargamingEngineENCORE EnginePlatformyMicrosoft WindowsXbox 360Xbox OnePlaystation 4macOSDatum vydání12. srpna 2010Žánryakční videohramasivně multiplayerová online hrasimulátor tankuHerní módvideohra pro více hráčůKlasifikacePEGI ESRB Oficiální webové stránky Některá data mohou pocházet z datové položky. World of Tanks (zkráceně WoT, česky Svět tanků) je akční MMO free to play hra s tématikou tankových bitev dvacátého století. Hra je vyvíjená společností Wargaming, ve které hráč hraje z pohledu třetí osoby (v odstřelovacím módu z pohledu střelce tanku, v dělostřeleckém módu z ptačí perspektivy). K dispozici je přes 600 vozidel od konce První světové války, meziválečného období, přes hojně zastoupenou vojenskou techniku z období Druhé světové války konče technikou z doby Korejské války a začátku války ve Vietnamu. Hra má více než 3 miliardy registrovaných uživatelů a 180 milionů aktivních hráčů. V aktualizaci 1.0[1] byla zásadně přepracována grafická stránka hry.", "question": "Jaká je zkratka názvu tankové hry od společnosti Wargaming?", "answers": ["WoT"]}
{"title": "Vlk obecný", "context": "Vlk obecný (Canis lupus) je velká psovitá šelma. Postupná domestikace tohoto druhu vedla k vydělení poddruhu Canis lupus familiaris – psa domácího. Původně byl rozšířen po celé severní polokouli, nyní je jeho výskyt značně omezen – jeho stavy radikálně poklesly a na mnoha místech byl vyhuben. Přesto je podle seznamu IUCN veden jako málo dotčený. V Česku se vyskytují poměrně v malé míře, pravidelně pouze při hranicích se Slovenskem. Vlci dosahují hmotnosti 16 až 80 kg. Žijí ve smečkách tvořených obvykle vedoucím rodičovským (alfa) párem a několika jejich potomky. Živí se různorodou kořistí od hmyzu až po bizony a pižmoně. Jejich nepřáteli jsou kromě člověka také tygři a medvědi. Mají prominentní postavení v lidské mytologii a kultuře, existuje o nich množství pohádek, knih, filmů a ság. Lidé vlky od dávných dob zabíjeli, neboť je považovali za škůdce a báli se jich. == Vzhled, smysly, výkony == Hmotnost: 16–80 kg. Průměrná hmotnost severních vlků se pohybuje mezi 35–40 kg, jedinci nad 54 kg jsou neobvyklí. Potvrzená rekordní hmotnost severoamerického vlka je 80 kg, euroasijského 86 kg. Nepotvrzený rekordní jedinec vážil údajně 103 kg. Jižní poddruhy váží méně, většinou okolo 30 kg. Indičtí vlci dosahují hmotnosti v průměru jen okolo 25 kg, severoafričtí a arabští pod 20 kg. Délka těla: 100–170 cm, ocasu: 35–50 cm. Výška v kohoutku: 65–115 cm.Vlk obecný je největší psovitá šelma. Samice bývají menší než samci, velikost vlka záleží také na poddruhu. Vlci v zásadě splňují Bergmannovo pravidlo, čili vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu. Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši.", "question": "Jaké hmotnosti dosahují dospělí jedinci vlka obecného?", "answers": ["80 kg"]}
{"title": "GNOME", "context": "(anglicky) http://wiki.gnome.org/ThreePointZero/Plan – Plán pro verzi 3.0 (anglicky) http://wiki.gnome.org/Projects/GnomeShell – Informace o vývoji součásti GNOME Shell (anglicky) http://launchpad.net/gnome-activity-journal – Informace o vývoji součásti GNOME Activity Journal (někdejší GNOME Zeitgeist) České informace (česky) http://wiki.gnome.org/Czech – GNOME v češtině Ke stažení (anglicky) http://www.gnome.org/getting-gnome – GNOME LiveCD (anglicky) http://ftp.acc.umu.se/pub/GNOME – FTP server GNOME Novinky (anglicky) http://www.gnome.org/news – Planet GNOME Komunita (anglicky) http://www.guadec.org – Stránky o konferenci GUADEC (anglicky) http://wiki.gnome.org/UserGroups – GNOME UserGroups Aplikace (anglicky) GNOME Bugzilla – nástroj pro hlášení a evidenci chyb GNOME a základních aplikací (česky) Deset nástrojů pro vývoj aplikací pro GNOME – Článek o vývojářských GNOME aplikacích Art (anglicky) http://wiki.gnome.org/Personalization – Oficiální archiv motivů a pozadí pro GNOME (anglicky) http://www.gnome-look.org/browse/ord/latest – Archiv motivů a pozadí pro GNOME mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Projekt GNU Historie GNU Manifest • Projekt GNU • Free Software Foundation • Historie svobodného softwaru Licence GNU General Public License • GNU Lesser General Public License • Affero General Public License • GNU Free Documentation License • GPL linking exception Software GNU • GNU Health • GNU Hurd • GNU Hurd NG • Linux-libre • GNOME • Gnuzilla • IceCat • Gnash • Bash • GCC • GNU Emacs • GNU C Library • Coreutils • GNU build system • gettext • Ostatní GNU balíčky a programy", "question": "Jaká je akronymická zkratka pro GNU Network Object Model Environment?", "answers": ["GNOME"]}
{"title": "Swiss Cottage (stanice metra v Londýně 1868–1940)", "context": "== Historie == Železnice Metropolitan Railway otevřela stanici Swiss Cottage 13. dubna 1868 jako severní konečnou své nové trati, Metropolitan and St. John's Wood Railway. 26. dubna 1868 se ve stanici čelně srazily dva vlaky. Na vině byla chyba signalisty, která způsobila, že přijíždějící vlak byl odkloněn k nástupišti, kde stáhl jiný vlak připravený k odjezdu. Tři lidé byli zraněni.Ve 20. letech 20. století společnost Metropolitan Railway zbourala staniční budovu na západní straně ulice Finchley Road a nahradila ji nákupní pasáží a třemi vchody dolů k nástupištím. Komplex byl postaven podle návrhů Charlese Waltera Clarka. Ve 30. letech 20. století začala linka Metropolitan line trpět zahlcením na jižním konci své hlavní trasy, kde se vlaky z mnoha jejích větví (větve Watford, Amersham, Chesham, Uxbridge a Stanmore) snažily sdílet omezené kapacity úseku tratě mezi stanicemi Finchley Road a Baker Street. Pro zmírnění této kongesce byl vybudován nový ražený tunel mezi stanicí Finchley Road a tunely linky Bakerloo line ve stanici Baker Street. V souvislosti s tím byly od 20. listopadu 1939 stanice větve Stanmore linky Metropolitan line převedeny na linku Bakerloo line a přesměrovány do nových ražených tunelů do stanice Baker Street, čímž se snížil počet vlaků používajících tratě linky Metropolitan line na tomto úseku. Spolu s novou raženou trasou byla otevřena nová stanice linky Bakerloo line, nazvaná Swiss Cottage, vedle stávající stejnojmenné stanice linky Metropolitan line. Po určitou dobu fungovaly obě stanice jako stanice jedna (nástupiště linky Metropolitan line zůstala označena jako nástupiště 1 a 2 a nástupiště linky Bakerloo line byla označena jako nástupiště 3 a 4). Toto uspořádání však dlouho nevydrželo, neboť v důsledku úsporných opatření v době války zastavil ve stanici metra Swiss Cottage linky Metropolitní line poslední vlak 17. srpna 1940.", "question": "Kdy se ve stanici srazily dva vlaky?", "answers": ["26. dubna 1868"]}
{"title": "Mandelík hajní", "context": "Mandelík hajní (Coracias garrulus) je středně velký, pestře zbarvený pták z čeledi mandelíkovitých. Je blízce příbuzný s vlhou. == Popis == Mandelík hajní je velký asi jako kavka, dorůstá přibližně 29–32 cm, váží kolem 180 g a v rozpětí křídel měří 52–58 cm. Je nádherně zbarvený, azurově modrý s červenohnědým hřbetem, pravoúhle zastřiženým ocasem, dlouhými křídly, silným zobákem a krátkýma nohama. Hlava, krk a spodina těla jsou světle modré se zelenavým nádechem. Hřbet, lopatky a raménko tmavohnědé. Svrchní křídelní krovky fialovomodré, letky černohnědé s modravým nádechem na vnějších praporech a u kořene světle modré. Ocas tmavomodrý, před tmavými špičkami světlejší, prostřední pár špinavě zelený, vnější pár rýdovacích per je nejdelší a má černé špičky. Jednotlivá pohlaví se zbarvením neliší; mladí jedinci mají bledší barvy, krk a prsa nahnědlé, krajní rýdovací pera bez černých špiček. Při zpěvu vydává drsné zvuky \"krak, krak, krak\". == Rozšíření == Hnízdí v jižní, střední a jihovýchodní Evropě, západní a střední Asii a v severní Africe. Ptáci v srpnu až září na zimu migrují do východní Afriky, odkud se do střední Evropy začínají vracet obvykle během dubna. Mandelík je poměrně hojně rozšířen, ale v posledních třiceti letech[kdy? ] jeho populace dosti rychle klesá.V Česku v minulosti hnízdil pravidelně, i dost početně (i v koloniích), ovšem během 20. století zcela vymizel. V letech 1985–1989 byly zaznamenány max. tři páry. Poslední pravděpodobné hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1991 v okolí Brna; v seznamu z roku 2003 je na území ČR zcela vymizelý.. V současnosti (2005) jsou pozorováni jen ojediněle ptáci na tahu. Na naše území přilétal v dubnu až v květnu a odlétal v srpnu až září. == Ekologie == Tažný pták. Žije zpravidla osaměle, pouze v jižní Evropě také v koloniích. Dává přednost otevřené krajině v rovinách a pahorkatinách s roztroušenou zelení – menšími lesíky, většími parky, ovocnými sady, alejemi starých vykotlaných stromů atp. Usazuje se i ve větších lesních komplexech, pokud jsou v nich rozsáhlejší paseky a duté stromy.", "question": "Jakou barvu má Mandelík hajní?", "answers": ["azurově modrý s červenohnědým hřbetem"]}
{"title": "Jan Hus", "context": "Nyní mohl proces s Husem pokračovat. Jan Hus si připravil řeč ke koncilu, tzv. Řeč o míru (Sermo de pace). Koncil namísto disputace s ním rozhodoval, zda Husovy nauky souhlasí s naukou římskokatolické církve, či nikoli. Husova pozice byla ztížena tím, že když se nedostavil k soudu v předchozím procesu u papežské kurie, byl označen za tvrdošíjného a heretika, a protože se jeho obvinění týkala víry, neměl právo odvolání ani právo být hájen advokátem. Prvního slyšení se Husovi dostalo 5. června 1415, pro rozlehlost látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Akta koncilu se nezachovala, a tak jsou dějepisci odkázáni na osobní vzpomínky účastníků, především Petra z Mladoňovic. Husovi průvodci, přesvědčeni o jeho nevině, poskytli koncilu Husovy traktáty De ecclesia, Contra Stanislaum, Contra Palecz a Contra occultum adversarium. Předložení traktátu Contra occultum adversarium Hus označil za chybu. Jan Hus neměl během slyšení možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu ztráceli přítomní při slyšení trpělivost. Podle Mladoňovicových zpráv jednal předsedající koncilu, kardinál Petr z Ailly s Husem poměrně mírně.", "question": "V jakém roce zemřel Jan Hus?", "answers": ["1415"]}
{"title": "Kanoistika na Letních olympijských hrách 1992 - K1 slalom ženy", "context": "Závod ve vodním slalomu K1 žen na Letních olympijských hrách 1992 se konal na kanále v areálu Parc Olímpic del Segre dne 1. srpna 1992. Z československých závodnic se jej zúčastnily Zdenka Grossmannová (7. místo), Štěpánka Hilgertová (12. místo) a Marcela Sadilová (20. místo), zlatou medaili získala Němka Elisabeth Michelerová. == Výsledky == == Externí odkazy == (anglicky) Barcelona 1992 Official Report - Canoe / Kayak, la84foundation.org", "question": "Kde se konal závod ve vodním slalomu K1 žen na Letních olympijských hrách 1992?", "answers": ["na kanále v areálu Parc Olímpic del Segre"]}
{"title": "Abundantní číslo", "context": "Abundantní číslo Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Přirozená čísla od 1 do 40 a hodnoty součtů jejich dělitelů s(n); abundantní čísla znázorněna modře Abundantní číslo (z latiny abundans – hojný) je v matematice takové číslo, které je menší než součet jeho vlastních dělitelů kromě sebe, opakem je deficientní číslo. Jiná (ekvivalentní) definice abundantního čísla říká, že abundantní číslo je takové přirozené číslo n, pro které platí σ(n) > 2n. Kde σ(n) je součet všech kladných dělitelů čísla n, včetně čísla samého. Hodnota σ(n) - 2n se nazývá abundance čísla n. Abudantní čísla jsou např. 12, 18, 20, 24, 30, 36, 40, 42, 48, 54, 56, 60, 66, 70, 72, 78, 80, 84, 88, 90, 96, 100, 102, … Vezměme si například číslo 24. Jeho dělitelé jsou čísla 1, 2, 3, 4, 6, 8, 12 a 24, jejich součet je 60. Protože 60 je větší než 2 × 24, je číslo 24 abundantní. Jeho abundance je 60 - 2 × 24 = 12. Abundantní číslo je každé sudé číslo, které není prvočíslo, poloprvočíslo nebo jakákoli mocnina (výjimkou jsou lichá čísla, protože i většina lichých čísel splňujících tyto podmínky je kvůli nízkému součtu svých dělitelů deficientní). Nejmenší liché abundantní číslo je 945. Každé celé číslo větší než 20 161 může být zapsáno jako součet dvou abundantních čísel. Související články Dokonalé číslo Deficientní číslo Mersennovo prvočíslo GIMPS Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Matematika", "question": "Jaké je nejmenší liché abundantní číslo?", "answers": ["945"]}
{"title": "Velká francouzská revoluce", "context": "Zrušilo daňová privilegia, vyhlásilo rovnost občanů před zákonem, zrušilo desátky, cechy i vrchnostenská práva. Platby šlechtě za užívání půdy však zůstaly. Markýz de La Fayette vedl revoluční vojsko zvané Národní garda. Kontrarevoluční šlechta utekla ze země. Na venkově rolníci útočili na feudály. Plenili zámky a odmítli platit poddanské dávky. 5. října 1789 začal takzvaný Ženský pochod na Versailles, kdy během dne propukaly nepokoje mezi trhovkyněmi na tržištích v Paříži kvůli vysokým cenám a nedostatku chleba, v této náladě jedna mladá žena na tržišti ve východní Paříži začala bubnovat, následně si dav žen vynutil rozeznění zvonů v nejbližším kostele. Následně se dal dav na pochod a cestou se rozrůstal, až dorazil k pařížské radnici, kde požadoval potraviny a zbraně, v tomto momentě dav čítal asi 6 až 7 tisíc osob (žen i mužů). Před radnicí muž jménem Stanislaus Maillard, který se výrazně účastnil již útoku na Bastillu a mezi trhovkyněmi byl populární, vykřikl \"à Versailles! \" (na Versailles) a stal se neoficiálním vůdcem davu, který si vynutil přístup do městské zbrojnice v radnici a ozbrojil se. Následně se dav vydal na pochod k zámku Versailles, jenž mu zabral asi 6 hodin. Před palácem se dav spojil s davem nespokojenců z nejbližšího venkova a společně si vynutili, aby je Ústavodárné národní shromáždění pustilo do svého zasedacího sálu, což členové shromáždění učinit museli, pokud se chtěli vyhnout konfrontaci, jež by pro ně byla značně nevýhodnou, neboť byli v místě aktuálně sami bez jakýchkoliv ozbrojenců. Před shromážděním dav přednesl, že jejich jediným důvodem příchodu je nedostatek potravin, jehož řešení požaduje.", "question": "Kdy začal tzv. Ženský pochod na Versailles?", "answers": ["5. října 1789"]}
{"title": "Cholera drůbeže", "context": "Cholera drůbeže (odlišovat od humánní cholery, jejíž příčinou je bakterie Vibrio cholerae) je bakteriální onemocnění domácí drůbeže způsobované bakterií Pasteurella multocida. Podle zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb. představuje cholera nebezpečnou nákazu hrabavé i vodní drůbeže, která probíhá ve formě akutní hemoragické septikémie s vysokou morbiditou i mortalitou nebo ve formě chronické, případně jako lokalizovaná (latentní) infekce. Její výskyt i průběh jsou ovlivňovány prostředím. Historický význam sehrála v začátcích bakteriologie. Jako pasteurelóza se obecně označují infekce ptáků, příp. i onemocnění, vyvolané bakteriemi z rodu Pasteurella. Pasteurelóza byla popsána u mnoha druhů ptáků z čeledí bažantovitých (Phasianidae) a kachnovitých (Anatidae), u krůt, pštrosů, papoušků, holubů, dravců (Falconiformes) i pěvců (Passeriformes). Existují značné druhové rozdíly ve vnímavosti k infekci i k onemocnění. Nejzávažnější pasteurelózou u ptáků je cholera drůbeže. Epizootie cholery u drůbeže jsou popisovány již v 18. století. Název \"cholera drůbeže\" poprvé použil Mailet (1836). Benjamin (1851) prokázal její kontagiozitu a formuloval způsoby její prevence. V roce 1879 prokázal Toussaint bakteriální etiologii a Pasteur (1880) izoloval bakterie v čisté kultuře a připravil vůbec první očkovací látku záměrným oslabením patogenity bakterií.", "question": "Jaká je nejzávažnější pasteurelóza ptáků?", "answers": ["cholera drůbeže"]}
{"title": "Říp", "context": "Každoroční pouť se koná v neděli před svátkem svatého Jiří (24. dubna), související zábavní a kulturní program o následujícím víkendu. Na vrchol vede několik značených turistických cest. Roku 1907 byla v sousedství rotundy postavena turistická Boumova chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace. Na zdi chaty je připevněn patriotický nápis „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“. Zajímavosti Každoročně se na Říp vypravuje mnoho průvodů, pochodů a procesí pořádaných různými organizacemi. Na podzim pořádá klub roudnických cyklistů „Výjezd na Říp“. Cílem je vyjet co nejrychleji horu bez jediného dotyku nohou země. Roku 1868 zde byl vyzvednut a do Prahy slavnostně dopraven jeden ze základních kamenů Národního divadla. Do Prahy jej doprovodilo 300 jezdců a cestu lemoval špalír družiček s košíčky plnými květů[12]. Během turistické sezóny (od června do září) je možné se k Řípu přiblížit Podřipským motoráčkem. V letech 2010 až 2018 byl podle názvu hory pojmenován pár vlaků (rychlíky) jezdící mezi Prahou a Děčínem.[13][14] Traduje se, že každý pravověrný Čech by měl alespoň jednou za život na tuto horu vystoupit.[15] Výhled z Roudnické vyhlídky na Roudnici nad Labem (vpravo) Odkazy Reference ↑ Ultrakopce na Ultratisicovky.cz↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda – Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006)↑ Základní mapa ČR [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2008-04-13]. Identifikátor záznamu 143812 : hora Říp s rotundou sv. Jiří. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ . ↑ Žebera K., Mikula J., Říp, hora v jezeru, Panoráma, Praha 1982↑ Chlupáč, I. et al., Geologická minulost České republiky, Academia, Praha 2002↑ ŠALANSKÝ, Karel. Magnetické měření v oblasti Řípu. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2005. Roč. 39, s. 142–147. Dostupné online. ↑ Šubert F.A., Borkovský F.A., Čechy, díl IV. Polabí, nakladatelství J. Otto, v Praze↑ AOPK ČR. PP Hora Říp [online]. AOPK ČR [cit. 2015-04-01]. Dostupné online. 1 2 TŘEŠTÍK, Dušan. Mýty kmene Čechů (7.–10. století). Oraga: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-646-X. S. 72–73. ↑ OBERPFALCER, Fratišek. Die Ortsnamen des Kuhländchens. Naše řeč. 1928, roč. 12, čís. 8, s. 181–189. Dostupné online. (česky) ↑ Ivo Bartík: Záhada základního kamene, Květy↑ Řazení vlaků v roce 2010 [online]. ŽelPage [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. ↑ Řazení vlaků v roce 2018 [online]. ŽelPage [cit. 2021-01-03].", "question": "Na jakou horu vystoupal podle pověsti praotec Čech?", "answers": ["Říp"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Matka Adolfa Hitlera se jmenovala Klára Hitlerová, za svobodna Pölzlová. Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera. V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens. Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler. Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti. Všichni jeho sourozenci zemřeli ještě v dětském věku, až na nejmladší sestru Paulu (1896-1960), která Hitlera přežila o mnoho let. Rodina penzionovaného státního úředníka Aloise Hitlera se často stěhovala z místa na místo, než se usadila ve vesnici Leonding nedaleko Lince. Hitler v té době navštěvoval nejméně pět základních škol. V době, kdy navštěvoval školu v benediktýnském klášteře v Lanbachu, zpíval ve sboru a chtěl se stát knězem. Prospěch na základní škole měl vcelku dobrý, ale na střední škole v Linci se značně zhoršil a nakonec střední školu nedokončil. Pouze v dějepise a výtvarné výchově měl výborný prospěch. Veliký vliv na formování prvních Hitlerových nacionalistických názorů měl jeho učitel dějepisu Leopold Pötsch. V té době se upnuly ambice Adolfa Hitlera k výtvarnému umění, ale jeho despotický otec to nechtěl připustit, protože plánoval pro syna kariéru státního úředníka. Mladý Adolf svého otce opravdu nenáviděl. Jeho otec byl opilec a Adolfa (i jeho matku) občas surově bil a nadával jim.", "question": "Jako kolikáte dítě se narodil Hitler?", "answers": ["čtvrté"]}
{"title": "Karl Benz", "context": "Odtud pochází jméno mladého Karla Friedricha Michaela Benze, které si později změnil na pofrancouzštěné Carl Friedrich Benz. Karl Benz v mládí pracoval jako mechanik a během zaměstnání studoval. V roce 1871 založil se společníkem svou první firmu s materiály pro stavbu strojů a zařízení. Jeho však zajímaly motory a tak se pustil do stavby dvoudobého motoru v naději, že se mu podaří zdokonalit tehdejší konstrukci spalovacího motoru. 20. června 1872 se oženil s Berthou Ringer. První patent obdržel roku 1879. O několik let později založil firmu Benz & Cie. na výrobu průmyslových motorů, ze které později vznikla firma Mercedes-Benz. Karl Benz se ovšem začal zabývat myšlenkou vytvořit prakticky využitelný automobil. O to se již několikrát pokoušeli jiní konstruktéři, avšak neúspěšně. Benz tedy začal s návrhem čtyřdobého motoru podle Ottova patentu (958 cm3) a podvozkem tříkolového vozu. Automobil měl mít elektrické zapalování, diferenciál a vodní chlazení. V roce 1885 mohl Mannheimu předvést svůj automobil, na který 29. ledna 1886 dostal patent. Již v červenci roku 1886 začal s prodejem svého automobilu pod názvem Benz Velo. Spolehlivosti jeho vozu lidé nevěřili, a tak se jeho žena Bertha Benzová rozhodla s vozem Benz Patent-Motorwagen Nummer 3 uskutečnit 106 kilometrů dlouhou cestu z Mannheimu do Pforzheimu u Stuttgartu, aby spolehlivost vozu dokázala a přesvědčila tak širokou veřejnost. Několik let nato se Benz Velo stal prvním hromadně vyráběným automobilem, ale to už firma začala vyrábět i čtyřkolové automobily. Benz vynalezl i nejrůznější aparáty, mj. domácí telefon, lis na stlačování balíku tabáku apod.Zemřel ve svém domě 4. dubna 1929. V roce 1955 byl oceněn Medailí Rudolfa Diesela a v roce 1984 byl za své zásluhy uveden do Automobilové síně slávy. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Literatura ===", "question": "Kdo v mládí pracoval jako mechanik?", "answers": ["Karl Benz"]}
{"title": "Diaspora (román)", "context": "Diaspora (román) DiasporaAutor Greg Egan Původní název Diaspora Země Austrálie Jazyk angličtina Žánr sci-fi román Datum vydání září 1997 Některá data mohou pocházet z datové položky. Diaspora je sci-fi román Grega Egana, který byl do češtiny z anglického originálu Diaspora (1997) přeložen roku 2005 (vyšel v nakladatelství Návrat, překlad Petr Kotrle, ISBN 80-7174-607-X). Děj Diaspory je situován do budoucnosti, kdy se lidstvo dělí na konzervativní tělaře, kteří i přes nevýhody z toho plynoucí zůstávají ve svých organických tělech (byť mnohdy značně geneticky modifikovaných), na Gleisnerovy roboty – umělá fyzická těla s vlastní inteligencí a obyvatele polis – superpočítačů obývaných inteligentním software – bytostmi, které žijí již plně ve virtuální realitě. Román se zaměřuje právě na obyvatele polis a na nesčetné možnosti, které jsou jim otevřeny bez omezení fyzického světa. Postavy PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Játima je Sirotče vytvořené v polis Koniši, které nemá žádné rodiče. Je ústřední postavou románu. Velmi se zajímá o matematiku a objevování neznáma. Blanche je dalším obyvatelem polis Koniši – je jedním z prvních tří lidí, které Játima potká. Blanche později nalézá zálibu v teorii Kozuchové (fiktivní jednotné polní teorii sestavené pro potřeby románu) a učiní v ní podstatné objevy. Orlando je tělař (člověk v téměř nezměněné podobě v organickém těle) žijící v troskách Atlanty na Zemi. Orlando posléze „migruje“ do polis pomocí sofistikované nanotechnologie. Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Děj Diaspora začíná popisem „orphanogeneze“ a následným vznikem Játimy. Na rozdíl od moderních lidí je Játima již „dospělý“ během několika dní – polis běží přibližně osmsetkrát rychleji (měřeno subjektivním časem jeho obyvatel) než fyzický svět. Později Játima se svým přítelem Inoširem navštěvují kolonii tělařů v Atlantě. O mnoho let později Gleisnerův robot Karpal pomocí detektoru gravitačních vln zjišťuje, že neutronová dvojhvězda (Lacerta G-1) ztrácí energii mnohem rychleji, než se očekávalo a namísto předpokládaných osmi milionů let zbývají do srážky neutronových hvězd jen 4 dny.", "question": "Ve kterém roce byl přeložen do češtiny sci-fi román Diaspora od Grega Egana?", "answers": ["2005"]}
{"title": "The Division Bell", "context": "The Division Bell je druhé studiové album skupiny, které vyšlo po odchodu baskytaristy, zpěváka a hlavního textaře Rogera Waterse v roce 1985. Album The Division Bell bylo nahráváno během roku 1993 v různých studiích ve Velké Británii. Jedním z nich bylo i studio Astoria umístěné na stejnojmenném hausbótu na Temži v Londýně, jehož majitelem je kytarista a zpěvák Pink Floyd David Gilmour. Jméno alba vybral z textu skladby \"High Hopes\" spisovatel Douglas Adams, Gilmourův přítel. Atmosféra desky je zvukově podobná albům Meddle nebo Obscured by Clouds s odvážnějšími a tvrdšími tóny alb Animals a The Wall. David Gilmour a Rick Wright se shodují v tom, že The Division Bell je nejlepší album Pink Floyd od roku 1975, kdy vydali Wish You Were Here. Ačkoliv The Division Bell není klasické koncepční album, existuje mezi jednotlivými skladbami spojitost ve formě i tématu. Album je prezentováno jako protiklad k desce The Wall, která je o izolaci jednotlivce vůči společnosti; naopak The Division Bell vypráví o udržovaní kontaktu s lidmi. Skladby jako \"What Do You Want from Me? \", \"A Great Day for Freedom\" a \"Take It Back\" jsou zaměřeny především na problémy komunikace ve vztazích, téma písně \"Keep Talking\" se zabývá důležitostí udržování dialogu a nebezpečím izolování jednotlivce. \"Poles Apart\" vypráví o roztříštěných rodinných a přátelských vztazích (včetně vztahů se Sydem Barrettem a Rogerem Watersem). Na The Division Bell se v roli hlavního zpěváka objevil po 21 letech (od The Dark Side of the Moon v roce 1973) i klávesista Rick Wright, který píseň \"Wearing the Inside Out\" i sám napsal (první Wrightův autorský podíl od Wish You Were Here z roku 1975). Skladba \"Marooned\" je jedinou skladbou od Pink Floyd, která získala cenu Grammy. V roce 1995 obdržela ocenění za nejlepší rockový instrumentální výkon. Autorkou textů většiny písní je současná manželka Davida Gilmoura Polly Samsonová.", "question": "Z textu jaké skladby pochází název alba The Division Bell od hudební skupiny Pink Floyd?", "answers": ["High Hopes"]}
{"title": "František Křižík", "context": "František Křižík (8. července 1847 Plánice – 22. ledna 1941 Stádlec u Tábora) byl český technik, průmyslník a vynálezce. Jeho nejznámějším vynálezem byla oblouková lampa se samočinnou regulací. Vynalezl světelnou fontánu, zdokonalil elektrické tramvaje a mnoho dalších zařízení. Narodil se jako jediný syn venkovského ševce a posluhovačky v pošumavském městečku Plánice. Brzy v mládí přišel o otce. Ve dvanácti letech odešel na studia na tehdejší jedinou českou reálku v Praze, kterou vystudoval. Pro nedostatek peněz ale nemohl složit maturitu, jelikož si nemohl dovolit zaplatit poplatek za její složení. Přesto ho profesor Václav Zenger, který rozpoznal jeho nadání a technické nadšení, přijal na pražskou techniku (ČVUT) jako mimořádného posluchače. Již během studia si musel najít práci, nejprve soukromé doučování, opisování not a později práci v továrně, která se zabývala výrobou telegrafních a signalizačních zařízení. Během práce zdokonalil železniční signalizaci, což se také stalo jeho prvním uznávaným vynálezem, za který obdržel 1000 zlatých. Po studiích nastoupil jako železniční opravář a úředník u různých drah, od roku 1873 jako přednosta telegrafního oddělení na trati Plzeň–Chomutov. V roce 1878 zkonstruoval blokové signalizační zařízení. Navrhl zdokonalené elektrické návěstidlo, zkonstruoval ústřední stavění výhybek a vytvořil blokovací signalizační zařízení, které znatelně omezilo nebezpečí vlakových srážek. Peníze z prvních vynálezů mu umožnily, aby se v létě roku 1878 vydal do Paříže na světovou výstavu.", "question": "Co bylo nejvýznamnějším vynálezem Františka Křižíka?", "answers": ["oblouková lampa"]}
{"title": "Český statistický úřad", "context": "Český statistický úřad (ČSÚ) je ústřední orgán státní správy České republiky. Byl zřízen dne 8. ledna 1969 zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy. Působnost ČSÚ je vymezena zákonem č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Jako hlavní orgán státní statistické služby také koordinuje sběr a zpracování statistických údajů, které provádějí jednotlivá ministerstva. V souladu se zákonem postavení ČSÚ, jeho hlavní úkoly, organizaci, hospodaření a vztah k veřejnosti, k ostatním orgánům státní správy a územní samosprávy upravuje Statut Českého statistického úřadu schválený usnesením vlády České republiky číslo 1160 ze dne 7. listopadu 2001. ČSÚ hospodaří jako rozpočtová organizace, ústředí úřadu sídlí v Praze, v jednotlivých krajích působí regionální pracoviště. Český statistický úřad zabezpečuje získávání a zpracování údajů pro statistické účely a poskytuje statistické informace státním orgánům, orgánům územní samosprávy, veřejnosti a do zahraničí. Zajišťuje vzájemnou srovnatelnost statistických informací ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku. K tomu stanoví metodiku statistických zjišťování včetně programu statistických zjišťování. Uvedený program přesně vymezuje působnost ČSÚ a dalších rezortů, v jejichž náplni je rovněž statistické zjišťování. Do státního statistického systému lze zařadit nejen výsledky statistických zjišťování, nýbrž i administrativní údaje, které jsou významným zdrojem statistických informací. Nedílnou součástí statistického systému je statistický metainformační systém, který díky unikátnímu popisu ukazatelů přesně definuje jednotlivé ukazatele používané a využívané ve statistice. Metainformace jsou standardním prvkem všech údajů zveřejněných ve veřejné databázi ČSÚ. ČSÚ zajišťuje zpracování i zveřejňování údajů, sestavuje souhrnné statistické charakteristiky vývoje národního hospodářství, zpracovává analýzy, zpracovává projekce demografického vývoje, provádí konjunkturální průzkumy. Sleduje dodržování povinností v oblasti státní statistické služby, vytváří a spravuje statistické klasifikace, statistické číselníky a statistické registry a poskytuje z nich informace, poskytuje statistické informace do zahraničí, spolupracuje s mezinárodními organizacemi, podílí se na tvorbě statistiky Evropských společenství. ČSÚ vykonává státní správu na úseku zpracování výsledků voleb do zastupitelstev územních samosprávných celků, Parlamentu České republiky a do Evropského parlamentu konaných na území České republiky a zpracování výsledků celostátního referenda v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy. Výsledky voleb jsou on-line zveřejňovány na www.volby.cz.", "question": "Kdy byl zřízen Český statistický úřad?", "answers": ["8. ledna 1969"]}
{"title": "Egyptské hieroglyfy", "context": "Egyptské hieroglyfické písmo (z řeckého ἱ γ, hiera glyfé – \"posvátný znak, symbol\") vzniklo kolem roku 2900 př. n. l. při sloučení Horního a Dolního Egypta. Egypťané sami jej nazývali \"písmo bohů\" neboť věřili, že jej vynalezl a lidem předal bůh Thovt. Egypťané nepoužívali při psaní samohlásky a pro většinu z nich neměli žádný písemný ekvivalent, třebaže v mluvené řeči se vyslovovaly. Boha, který se v písemné podobě jmenuje Sbk, nazýváme Sobek, třebaže Egypťané mu mohli říkat například Sebak. Neexistuje ale způsob, jak bychom to z psané podoby jména mohli zjistit. Hieroglyfický systém písma je velmi komplikovaný, používá přes 700 různých znaků. Hieroglyfy se psaly zleva doprava, zprava doleva (orientace textu se pak určovala orientací znaků) nebo shora dolů. U takovéhoto textu pak sloupce znaků bývají od sebe odděleny svislými čarami. V prvopočátcích písma byl nejprve každý předmět případně i činnost reprezentován vlastním obrázkem, nazývaným piktogram. Jak se písmo vyvíjelo, piktogramy začaly reprezentovat nejenom pojmy či přímo slova, ale i hlásky či skupinu hlásek. Ovšem původní smysl znaků přitom nevymizel a byl zachován. Obecně se dají egyptské znaky rozdělit do tří skupin: Tyto znaky si podržely svoji původní hodnotu, čili jeden znak se rovná jednomu slovu. Je to odkaz na kořeny tohoto písma, které se projevovaly po celou dobu jeho existence a nikdy nevymizely. Fonogramy již mají fonetickou hodnotu a jejich skládáním se tvoří slova. Představují buď hlásku či skupinu hlásek. Tyto znaky lze dále dělit na jednoslabičné (jedna hláska či slabika) dvouslabičné a trojslabičné znaky. Tato poslední sada znaků je poměrně specifická. Tyto znaky, třebaže neměly žádnou fonetickou hodnotu, přesto mohly ovlivňovat význam i výslovnost zapsaného slova. Determinativy však nejsou ani interpunkcí ani diakritikou a v našem písmu pro ně neexistuje žádný ekvivalent (a naopak pro interpunkci neexistuje ekvivalent v hieroglyfech). Tyto znaky měly upřesňovací, resp. rozlišovací funkci v případě, že se dvě slova psala stejně. Determinativ (rozlišovač), jako poslední znak slova, pak upřesňoval jeho význam. Je to jako kdybychom si za slovo lup nakreslili buď vlas, anebo lupičskou masku.", "question": "Kdy vzniklo egyptské hieroglyfické písmo?", "answers": ["kolem roku 2900 př. n. l."]}
{"title": "Black metal", "context": "Jméno tomuto hudebního stylu však dala až anglická kapela Venom albem Black Metal z roku 1982. Další kapelou patřící k NWOBHM, která přispěla ke vzniku black metalu je kapela Witchfynde (skladba \"wake up screaming\") nebo Death SS (skladba \"Murder Angels\"). K dalšímu definování typických znaků stylu došlo díky kapelám Mercyful Fate, Hellhammer a Celtic Frost, případně první alba Slayer a Possessed. Z českých blackmetalových kapel můžeme zmínit např. Master's Hammer, Root (druhá polovina osmdesátých let), Törr, kteří však stále tvrdí, že hrají \"jen o něco tvrdší rock'n'roll\", či již neexistující kapelu RITUAL, dále potom Enochian, Maniac Butcher, Infernal Heretic nebo třeba Morrior. Další rozmach tento styl zaznamenal v Norsku počátkem devadesátých let v podobě tzv. druhé vlny black metalu. Klíčovou roli v rozvoji skandinávské black metalové scény hrála skupina Mayhem se svým albem Deathcrush z roku 1987 (viz. také dokumentární film Until the Light Takes Us). Velký dopad na norskou black metalovou scénu měla i kapela Burzum v čele s Varg \"Count Grishnackh\" Vikernesem, jehož k Mayhem váže velmi temná historie.", "question": "Existuje ještě kapela RITUAL?", "answers": ["Z českých blackmetalových kapel můžeme zmínit např. Master's Hammer, Root (druhá polovina osmdesátých let), Törr, kteří však stále tvrdí, že hrají \"jen o něco tvrdší rock'n'roll\", či již neexistující kapelu RITUAL, dále potom Enochian, Maniac Butcher, Infernal Heretic nebo třeba Morrior."]}
{"title": "Jan Palach", "context": "V roce 1990 byly schváleny nové památné dny Československa, mezi nimi i den narození T.G. Masaryka (7. 3. 1850) a úmrtí Jana Palacha (19. 1. 1969).[zdroj? ] Byly uvedeny ve všech kalendářích pro léta 1991 až 1993. Oba zanikly s rozpadem federace. V lednových dnech pořádá pravidelná každoroční vzpomínková shromáždění u Palachova hrobu na Olšanských hřbitovech společnost JANUA, starající se v Praze o odkaz Jana Palacha a Jana Masaryka. Dne 9. ledna 2013 vyslovila česká vláda souhlas s poslaneckým návrhem zákona, kterým by se 16. leden (den Palachova sebeobětování) stal významným dnem České republiky jako \"Den památky Jana Palacha\", s účinností od 11. 8. 2013, 65. výročí narození Jana Palacha. Palachovu posmrtnou masku odlil sochař Olbram Zoubek Kniha Slunce v úplňku spisovatelky Lenky Procházkové je románové zpracování posledního půl roku života Jana Palacha. Hudební klip k písni \"Club Foot\" skupiny Kasabian je věnován Janu Palachovi. Píseň \"Ticho\" Bohdana Mikoláška je věnována smrti Jana Palacha. Písně \"Dědicům Palachovým\", \"Marat ve vaně\", \"Atlantis\" Karla Kryla Americký básník David Shapiro napsal báseň \"Pohřeb Jana Palacha\" (The Funeral of Jan Palach). Tato báseň byla inspirací pro amerického architekta českého původu Johna Hejduka, který navrhl sochy s názvem Dům pro sebevraha a Dům pro matku sebevraha (The House of the Suicide, The House of the Mother of the Suicide).", "question": "Kde se narodil Jan Palach?", "answers": ["Praze"]}
{"title": "Psychologie", "context": "Lidé se však o psychologické poznatky zajímali už od pradávna a během 18. a 19. století byla provedena řada výzkumů, které je možné označit jako psychologické Jako samostatná věda se pak psychologie pod vlivem věd přírodních (zejména medicíny a fyziologie) vydělila z filozofie ve druhé polovině 19. století. Proto jsou dodnes v psychologii patrná dvě hlavní paradigmata, a to duchovědné (spíše filozofické) a přírodovědné (objektivistické, experimentálně podložené a odvozené spíše z věd přírodních). Ačkoliv zdroje vlivů, kulminujících ve vědecké psychologii poloviny devatenáctého století lze vystopovat v psychologii antické a předrenesanční, je to přece jen primárně historie idejí, začínající renesancí, která osvětluje duchovní atmosféru místa a času poloviny devatenáctého století. Do poloviny 19. století byla psychologie součástí filozofie. Za jejího zakladatele ve filozofických vědách byl považován Aristoteles (384–322 př. n. l.). Jeho výzva adresovaná člověku a prostupující podstatnou část jeho psychologického myšlení je: \"Staň se, čím jsi.\" Vědecká psychologie, snažící se o kauzální výklad psychických jevů a přírodovědně orientovaná, se mohla rozvinout díky fyzice, fyziologii, evoluční biologii, atomismu, kvantifikujícím a laboratorním přístupům včetně přístrojových prostředků, použitým k řešení vědeckých problémů. Vznik vědecké psychologie byl podpořen také kritickým empirismem, asocianismem a materialismem. Počátky vědecké psychologie jsou obvykle datovány rokem 1879, kdy Wilhelm Wundt založil první psychologickou laboratoř na univerzitě v Lipsku v Německu. Wundt se při své práci do vysoké míry opíral o introspekci (pozorování a zaznamenávání povahy svého vlastního vnímání, myšlení a cítění).", "question": "Kde byla založena první psychologická laboratoř?", "answers": ["na univerzitě v Lipsku v Německu"]}
{"title": "Červená karkulka", "context": "Slovo karkulka pochází z latinského slova carracalla a znamená čepeček, čapku, či pokrývku hlavy. Pravidla českého pravopisu tolerují podobu „Červená karkulka“ i „Červená Karkulka“.[1] Příběh a jeho historie PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Příběh vypráví o dívce přezdívané Červená karkulka, podle karkulky (karkule byla druh čepce), kterou stále nosí. V některých verzích jde o kapuci nebo kápi. Dívka jde lesem za svou babičkou, které nese něco k jídlu. Vlk chce dívku sežrat, ale bojí se to udělat přímo v lese (v některých verzích přihlížejí setkání dřevorubci). Dá se proto s dívkou do řeči a ta mu naivně prozradí, kam má namířeno. Navrhne jí tedy, aby nasbírala kytici květin, což udělá. Mezitím vlk přiběhne k domu babičky, předstírá, že je Karkulka a vloudí se dovnitř. Babičku sežere, oblékne se do jejích šatů a čeká na dívku. Když Karkulka přijde, sežere ji také. Poté přichází dřevorubec, rozřízne vlkovi břicho a babičku s Karkulkou, obě zcela v pořádku, zachrání. Poté naplní vlkovo břicho kameny, takže má vlk po probuzení těžké břicho a když se chce u studny napít, kameny ho převáží a on se utopí. Podle jiných verzí příběhu vlk babičku nesežere, ale zavře ji do komory, v některých je zase Karkulka zachráněna dřevorubcem ještě před sežráním. Příběh vytváří jasný kontrast mezi bezpečným světem vesnice a nebezpečným temným lesem, což je pojetí v zásadě středověké, ačkoliv nejsou známé žádné tak staré verze. Zřejmý je také morální důraz – jak je důležité nesejít ze stezky. Motiv vlka, který svou kořist spolkne, ale ta pak vyvázne z jeho břicha nezraněna, se objevuje také v ruském příběhu Petr a vlk a v dalším příběhu bratří Grimmů O vlku a sedmi kůzlátkách, v podstatě jde o téma staré nejméně jako Jonáš a velryba. Před Perraultem Přestože nejsou známé žádné psané formy časově předcházející zpracování Charlese Perraulta, prameny příběhu je možné vystopovat v ústní lidové slovesnosti mnoha evropských států. Některé z nich stále existují a velmi se liší od všeobecně rozšířené verze inspirované Grimmovými. Příběh byl vyprávěn francouzskými rolníky už ve 14. století, podobně tak v Itálii, kde stále ještě existuje několik verzí, např. „La finta nonna“ (Falešná babička).", "question": "Co měl v břiše vlk v pohádce o Červené karkulce že se utopil?", "answers": ["kameny"]}
{"title": "Smrk sivý", "context": "rostliny (Plantae) Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení nahosemenné (Pinophyta) Třída jehličnany (Pinopsida) Řád borovicotvaré (Pinales) Čeleď borovicovité (Pinaceae) Rod smrk (Picea) Binomické jméno Picea glauca(Moench) Voss, 1907 Areál rozšíření Areál rozšíření Některá data mohou pocházet z datové položky. Smrk sivý (Picea glauca) je druh smrku, původem ze Severní Ameriky. Popis Jedná se o vždyzelený středně velký strom vysoký od 15 do 30 metrů, výjimečně až 40 metrů. Kmen má průměr až 1 metr. Kůra je tenká a šupinatá. Koruna ve tvaru úzkého kuželu u mladých stromů se stává cylindrickou u starších. Ve středoevropských podmínkách dorůstá podstatně menších rozměrů, rovněž na severní hranici areálu dosahuje pouze keřovitých forem.[2] Jehlice mají délku mezi 12 - 20 mm, jsou mírně zahnuté, stříbřitě ojíněné a tupé, nepichlavé. Válcovité, štíhlé šišky jsou světle hnědé, tuhé, 3 - 7 cm dlouhé, 1,5 cm široké a dozrávají koncem srpna a v září. Sbírány jsou veverkami. Šišky nasazuje velmi brzo, už před 10. rokem. Kořenový systém je převážně povrchový, pouze jejich menší část zasahuje do větší hloubky (1-3 m). Rozšíření Je nejseverněji zasahujícím smrkem, zabírajícím rozsáhlý areál především v boreální části Kanady od Newfoundlandu na východě až po pacifické pobřeží Aljašky na západě. Na severu zasahuje až k arktické hranici lesa, téměř až k Severnímu ledovému oceánu; na jihu potom k hranici s USA.[2] Využití V dřevařském průmyslu se využívá na vlákninu a stavební dříví. Hojně byl využíván původními indiánskými kmeny, především jeho pružné kořeny.[2] Pěstování Pěstování nečiní potíže. Vyžaduje spíše vlhčí stanoviště a provzdušněné, úrodné půdy. Snadno se množí ze semen, která jsou dobře klíčivá i z mladých stromů. Bývá često napadán patogenní houbou sypavkou smrku poškozující jehličí. Trpívá šokem z přesazení.[2] Nejčastěji se pěstuje zakrslý kuželový kultivar Picea glauca 'Conica' (tzv. \"homole cukru\"), vypěstovaný z vrcholového čarověníku. Tento kultivar se velice snadno množí řízkováním a v amatérských podmínkách hřížením. Odkazy Reference ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021.", "question": "Jaký kořenový systém má smrk sivý?", "answers": ["převážně povrchový"]}
{"title": "Jižní Amerika", "context": "Geomorfologickými jevy jsou zde ledovcová jezera, morény a tvary, které vznikly při tání ledovců. V Jižní Americe se nachází celosvětově důležité zásoby surovin a minerálů. Těží se zde železná ruda, ledek, ropa, uhlí, zlato a měď. === Klima === Klima Jižní Ameriky zahrnuje všechny pásy. Celoroční vliv má Humboldtův proud na západě, tropické pásmo tlakových níží (ITCZ), vznik tropických cyklón na okraji subtropické tlakové výše a pasátové větry. Studený Humboldtův proud má za účinek ochlazení povrchové mořské vody při pobřeží severního Chile a Peru, což má za následek vytvoření pobřežních pouští. Tento fenomén spočívá ve skutečnosti, že ochlazený vzduch vytváří trvalou inverzi, což vede k vytvoření trvalé tlakové výše, která nedovolí konvenkci a tím i srážky. Důsledkem jsou rozsáhlé pouště na pobřeží moře. Rovníková tropická poloha vede v období jižní zimy k vytvoření tropické konvenční zóny v oblasti centrální Amazonie a má za důsledek silné srážky. V létě se rozšiřuje dále na jih, a tím je tropické pásmo uvnitř bohaté na celoroční dešťové srážky. Taktéž v létě se vytváří kontinentální teplá tlaková níže, která je velmi bohatá na srážky. Jižní okraj tropů je proto velmi bohatý na letní dešťové srážky. == Jazyky == Dvěma hlavními jazyky Jižní Ameriky jsou španělština a portugalština, přičemž oba zde mají přibližně stejný počet mluvčích. Portugalsky se mluví v Brazílii, zatímco španělsky ve většině ostatních zemí, bývalých španělských koloniích. Další evropské jazyky jsou rozšířeny pouze okrajově: angličtina v Guyaně, nizozemština v Surinamu a francouzština ve Francouzské Guyaně. Kromě toho tu existují indiánské jazyky, které mají většinou malý počet mluvčích, mezi výjimky se řadí guaraní, které je úředním jazykem v Paraguayi, a kečuánština a aymarština v Peru a Bolívii, které mají každý několik milionů mluvčích. == Jižní Amerika – geografické rekordy == Nejvyšší hora: Aconcagua – 6959 m (Argentina) Nejvyšší činná sopka: Ojos del Salado – 6893 m (Argentina, Chile) Nejdelší řeka: Amazonka (zdrojnice – Ucayali, Marañ) – 7 062 km (Brazílie, Kolumbie, Peru) Největší jezero: Titicaca – 8 288 km2 (Bolívie, Peru) Největší ostrov: Ohňová země – 48 000 km2 (Argentina, Chile) Nejlidnatější stát: Brazílie – 203 429 773 obyvatel (5. místo na světě) Největší stát: Brazílie – 8 514 877 km2 (5. místo na světě) == Státy Jižní Ameriky == === Závislá území === == Odkazy ==", "question": "Jaké jsou dva hlavní jazyky Jižní Ameriky?", "answers": ["španělština a portugalština"]}
{"title": "Jaroslav Seifert", "context": "V témže roce Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 1929. Kromě toho začal pracovat jako redaktor nebo spoluredaktor různých uměleckých a literárních časopisů (Sršatec, Reflektor a mnoho dalších). 1923-1927 byl zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství. V březnu 1929 byl, spolu se šesti dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti bolševizaci v novém, gottwaldovském vedení KSČ. Následně vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické a rovněž pracovně zakotvil v sociálnědemokratickém tisku. Za války působil v Národní práci (1939-1945) a po válce v odborářských novinách Práce. Celkový výčet listů, v nichž Seifert redakčně působil, je velice obsáhlý. V roce 1949 Seifert žurnalismu zanechal a začal se věnovat výhradně literatuře. Ve 20. letech byl Seifert již považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy. Podílel se na vzniku a činnosti skupiny Devětsil, společně s Karlem Teigem redigoval Revoluční sborník Devětsilu (1922) a promýšlel formulace avantgardních manifestů, především pak manifestu poetismu. Podílel se na redakci avantgardních časopisů Disk (1923-1925) a Pásmo (1924-1925), krátce i brněnského orgánu Literární skupiny Host (1924). Po roce 1945 vedl literární časopis Kytice a redigoval básnickou edici Klín (nakladatelství Práce). Z klubu Devětsilu byl však v roce 1929 rovněž vyloučen a následujících avantgardních experimentů (surrealismus) se již neúčastnil. V poezii pak našel svůj vlastní osobitý hlas, který již rozvíjel poměrně nezávisle na okolním literárním dění. Dne 19. ledna 1928 se Jaroslav Seifert oženil na magistrátní úřadovně Praha-Žižkov (občanský sňatek). Jeho manželkou se stala Marie Ulrichová, úřednice Zemské správy, dcera jičínského pekaře Antonína Ulricha a Karoliny, rozené Gaberové. Manželé měli dvě děti, dceru Janu a syna Jaroslava. Během války Seifert pracoval jako redaktor v Národní práci. Po roce 1949 se začal věnovat výhradně psaní, těžká choroba pohybového ústrojí mu však v 50. letech soustavnou tvůrčí práci znemožňovala. Velkou veřejnou autoritu si získal svým vystoupením na druhém Sjezdu československých spisovatelů v roce 1956, v němž kritizoval dosavadní kulturní politiku režimu vůči nepohodlným autorům (k nimž ostatně sám patřil). Po uvolnění režimu v 60. letech se jeho druhdy odmítaná tvorba z let padesátých (např. Píseň o Viktorce) dočkala reedic, v roce 1966 byl jmenován národním umělcem, 1969 zvolen předsedou nově ustaveného Svazu českých spisovatelů, který však fungoval pouhý jeden rok.", "question": "Jaký literární časopis vedl po roce 1945 Jaroslav Seifert?", "answers": ["Kytice"]}
{"title": "Dornier Do 215", "context": "Zanedlouho byly zařazeny také k 1.(F)/124, 1.(F)/100 a 1. Nachtaufklärungsstaffel. Dornier Do-215 Úspěšná přestavba letounu Do 17 Z-3 na noční stíhací Do 17 Z-10 Kauz II s detektorem infračerveného záření Spanner-Anlage a jeho ukazatelem Q-Rohr na palubní desce, uskutečněná koncem podzimu 1940, vedla velení německého letectva k podobné úpravě letounů Do 215 B-4. Došlo tak k rychlé přestavbě několika kusů na Do 215 B-5 se zakrytou zahrocenou přídí před kabinou s čtyřmi kulomety MG 17 ráže 7,9 mm a dvojicí kanónů MG FF ráže 20 mm. Koncem roku 1940 byly zahájeny jejich dodávky ke 4./NJG 1 se základnou v holandském Leeuwardenu. Účinnost nočních útoků na nepřátelské letouny byla vylepšena instalací prvního předsériového radaru Telefunken FuG 202 Lichtenstein-Gerät do jednoho Do 215 B-5 ze stavu 4./NJG 1. Radar měl dosah od 183 do 4000 m a pracoval na frekvenci 490 MHz. Vyznačoval se velkým počtem malých dipólových antének nesených na ramenech před přídí, avšak tato instalace snižovala rychlost stroje až o 25 km/h. První sestřel bombardéru Royal Air Force zachyceného tímto zařízením dosáhl Oberleutnant Ludwig Becker 9. srpna 1941. Dalších sestřelů na radarovém Do 215 B-5 dosáhl Becker 15. a 23. srpna, 11. září a 2. října, z nichž poslední na vzdálenost 2790 m znamenal konečné uznání FuG 202 a jeho masové zavedení. Posledních 20 letounů varianty B-4 bylo dokončeno jako B-5, které pak sloužily u NJG 1 a 2 až do začátku roku 1944. V první polovině roku 1942 předala Luftwaffe 10 Do 215 B-4 maďarskému letectvu, kde doplnily šest He 111 P-2 a P-4 u 1. dálkové průzkumné skupiny na východní frontě. S výjimkou stíhacích Do 215 B-5 byly zbývající „dvěstěpatnáctky“ staženy z bojových oblastí v roce 1942. Samotná výroba Do 215 B byla ukončena po dohotovení 101 exempláře na začátku roku 1941. Uživatelé Dornier Do 215 Německo Luftwaffe Maďarsko Maďarské královské letectvo [2] používalo nejméně 11 letounů. Sovětský svaz Sovětské letectvo od Německa zakoupilo 2 letouny.[3] Specifikace (Do 215 B-1)", "question": "O kolik snižovaly rychlost letounu Dornier Do 215 dipólové anténky nasazené na ramenech před přídí?", "answers": ["až o 25 km/h."]}
{"title": "Ruština", "context": "Ruština (rusky: р я [ˈ jɪ]) je nejužívanější slovanský jazyk. Jako úřední i dorozumívací jazyk carského Ruska se ruština rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie. Významné rusky mluvící menšiny žijí doposud i v mnoha jinak většinově jinojazyčných zemích, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost. V době velmocenského postavení Sovětského svazu po druhé světové válce se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP. V řadě z nich se ruština povinně vyučovala na školách, např. v Československu do roku 1990. V mnoha zemích světa včetně USA a Západní Evropy volí zájemci o slovanské jazyky nejčastěji ruštinu jako první z těchto řečí pro své sebevzdělávání. Ruština je oficiálním jazykem v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a Kyrgyzstánu dále též v moldavském Podněstří a Gagauzsku v Abcházii a Jižní Osetii. Významné ruské menšiny žijí na Ukrajině, v Kazachstánu, Bělorusku, Lotyšsku, Litvě, Estonsku, Uzbekistánu a Izraeli. Kvůli svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů. Sovětský svaz byl a jeho nástupnický stát Ruská federace je totiž stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta. Podrobnější informace naleznete v článku Staroruština. Od 10. století se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech. Vliv církevní slovanštiny slábl od 17. století, kdy stoupal význam Moskvy a prosazoval se jazyk z jejího okolí. Na začátku 18. století došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku. V 19. století došlo k největšímu rozkvětu klasické ruské literatury.", "question": "Jaké je nejužívanější slovanský jazyk?", "answers": ["Ruština"]}
{"title": "Prokrastinace", "context": "Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci následující: je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující. S prokrastinací je spojena rozhodovací paralýza, kdy složitější výběr vede k odkládání rozhodnutí. Prokrastinace může vyústit ve stres, pocit viny, psychickou krizi a ztrátu produktivity. Spojení těchto pocitů může vést k další prokrastinaci, vytvářejíc tak určitý kruh. Prokrastinace je do určité míry normální psychologické chování. Chronická prokrastinace ale může být příznakem vážné mentální poruchy. Takto postižení lidé mají často strach vyhledat pomoc kvůli sociálnímu stigmatu a rozšířenému omylu, že prokrastinace je způsobena leností, nízkou silou vůle nebo malými ambicemi. Současný výraz prokrastinace je přejatý přes anglické procrastination z latinského slova procrastinatus, což je přídavné jméno odvozené od minulého příčestí slova procrastinare složeného z pro- (pro, na) a crastinus (zítřejší) odvozeného z cras (zítra). LUDWIG, Petr: Konec prokrastinace: Jak přestat odkládat a začít žít naplno. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. ISBN 978-80-87270-51-6. GRUBER, David: Prokrastinace - odklad, který mrzí. Gruber-TDP, 2013. ISBN 978-80-85624-84-7 Obrázky, zvuky či videa k tématu prokrastinace ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo prokrastinace ve Wikislovníku Co je to prokrastinace na webu centra adiktologie 1. LF UK Až třetina studentů trpí chorobným odkládáním povinností Prokrastinace? Ohroženi jsou inteligentní a kreativní lidé VIDEO: Jak bojovat s prokrastinací? VIDEO: Co znamená prokrastinace Ig nobelova cena (antinobelova cena) pro Johna Perryho a jeho článek o prokrastinaci [1]", "question": "Pro co může představovat prokrastinace rizikový fenomén?", "answers": ["pro duševní zdraví"]}
{"title": "Hugo Toxxx", "context": "Hugo Toxxx (Hack, Hacker...) rodným jménem Jan Daněk (* 16. září 1982 v Praze) je český rapper, člen labelu Bigg Boss a zakladatel labelu Hypno 808. Spolu s Jamesem Colem (Phat) založili kolem roku 1998 K.O. Kru a kolem roku 2004 dnes již legendární Supercrooo. Byl také členem projektu Dixxx (James Cole, Hugo Toxxx, Risto, Lucas Skunkwalker) Rok psa (2008) Legální drogy (2011) Ilegální kecy Mixtape (2011) Bauch Money Mixtape (2012) Tra$h Rap Mixtape (2014) V roce 2011 založil label Hypno 808 kam přijal rappery Marata a Igora. První vydané album pod tímto labelem bylo double CD s názvem Legální drogy / Ilegální kecy (2011). Filmografie: Česká RAPublika (2008) 20ers - Making Of... (2008) Dokument Pena (2011) Paskvil (1997) T-music (2004) Co se děje (2010) Mezi hosty alba, které vyšlo nakonec 19. června na labelu Bigg Boss se objevili mimo Jamese například Vladimír 518, Dara Rolins nebo Vec a beaty přispěli samotný Hugo, DJ Wich, Marko nebo Mike T.", "question": "Kdy se narodil Hugo Toxxx?", "answers": ["16. září 1982"]}
{"title": "Mexiko", "context": "Největší řekou je pohraniční Río Bravo del Norte (v USA zvaná Rio Grande), dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá, je významnější jen řeka Conchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které jsou bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco, která ústí do Mexického zálivu. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají z pobřežních horských pásem, a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui, Fuerte, Río Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1 116 km2), a na severu řeka Balsas. Největšími řekami mexického jihu jsou Usumacinta (1000 km) a Grijalva (velké přehrady). Usumacinta tvoří část hranice s Guatemalou. Východní pobřeží Yucatánského poloostrova lemuje Mezoamerický korálový útes, druhý největší korálový útes na Zemi. Sever Mexika leží v subtropickém pásu, jih v tropickém pásu. To se ale týká jen nížin (převážně na pobřeží), podnebí jinak závisí zejména na nadmořské výšce. Země se dělí na čtyři výšková podnební pásma. Horká země (tierra caliente) do výšky 800 m n. m. má průměrnou roční teplotu přes 23 °C. Mírná země (tierra templada) do 1700 m n. m. má průměrnou teplotu od 17 °C do 23 °C. Chladnou zemi (tierra fría) do 2500 m n. m. s teplotou méně než 17 °C střídá pásmo věčného sněhu (tierra helada). Na jihu se dělí rok na období sucha a dešťů – ty dosahují maxima v letních měsících. Na východním pobřeží závisí srážková činnost v létě na pasátu vanoucím z Atlantiku, v zimě na větru ze severu. Pacifické pobřeží je sušší.", "question": "V jakém podnebném pásu leží jih Mexika?", "answers": ["v tropickém"]}
{"title": "Ježíš Kristus", "context": "Jiní autoři poukazují na podobnosti s židovskou sektou esejců. Poslední generace židovských teologů běžně vnímá Ježíše jako součást židovských dějin 1. století, ovšem neuznává jej jako syna Božího či Boha, ale jako pozoruhodného kritika náboženských omylů a morálních poklesků své doby. Nejkritičtější postoj vůči kultu Ježíše z Nazaretu zaujímají od počátku ortodoxní židé, kteří Ježíše kvůli jeho vlastnímu tvrzení, že je synem Božím a Mesiášem, považují za heretika, nebo pomatence. Ve skutečnosti ale naprostá většina současných ultraortodoxních židů (Charedim) žije v uzavřených společenstvích, a otázky vztahu k Ježíši Kristu nepovažuje za důležité. Ježíš (arab. ي Jasú' či ع Ísá) je pro muslimy jedním ze čtyř velkých proroků (Abrahám, Jákob, Mojžíš, Ježíš), kteří předcházeli poslednímu a největšímu poslu Božímu, Muhammadovi. Muslimové nevěří, že byl Ježíš ukřižován, ani že sňal hříchy světa, ani že by po své smrti byl vzkříšen. Stejně tak odmítají názor, že by mohl být božím synem, což považují za rouhání proti jedinosti a jedinečnosti boží. Některé aspekty křesťanské christologie však muslimové uznávají, např. narození z panny. Muslimové rovněž věří, že se právě Ježíš před dnem soudu navrátí na zem, obnoví spravedlnost a porazí \"falešného proroka\" (Másih ad-Dadždžál).", "question": "Za koho považují muslimové Ježíše Krista?", "answers": ["proroků"]}
{"title": "Leguán chocholatý", "context": "Leguán chocholatý (Brachylophus vitiensis), nazývaný také fidžijský chocholatý nebo fidžský, je ještěr z čeledi leguánovití a rodu Brachylophus, jehož zástupci jsou obecně zeleno-modře zbarveni, a s oblibou žijí ve vlhkých pobřežních lesích. Leguán chocholatý je kriticky ohrožený druh. == Výskyt == Leguán chocholatý je endemitem ostrova Fidži, vyskytující se pouze ostrovech jižního Pacifiku; na ostrově Yadua Taba, Monuriki a na ostrovech Deviulau a Waya v oblasti zvané Yasawa. Zpozorován byl ale rovněž na ostrovech Monu, Qalito nebo třeba Malolo Levu. V roce 1984 byl naposledy spatřen také na ostrovech Matacawa Levu nebo Naviti, zde však již pravděpodobně vyhynul (od roku 2000 není na zmíněných ostrovech evidován). == Popis == Leguán chocholatý byl poprvé objeven v roce 1979, a popsán v roce 1981. Od ostatních druhů svého rodu se liší odlišnou skladbou užších svislých pruhů, jež můžou být na některých místech černě lemované. O něco patrnější má i ostnatý hřebínek na těle (na páteři a hlavě), vzpřímený až do výšky 1,5 cm, navíc černého zbarvení. Leguán chocholatý dorůstá podstatně vyšších rozměrů, může být dlouhý až 1,2 metru a vážit až 300 gramů. Umí velmi rychle změnit barvu svého těla; od zelené přes modrou, až černou. Tak činí především v období námluv nebo při teritoriálním chování.Hnízdit obvykle začíná v období mezi březnem a dubnem, a námluvy se konají o jeden nebo dva měsíce dříve. Samice snese asi čtyři bílá vejce do vyhrabané díry v lese, tu následně zahrabe a snůšku bedlivě střeží. Mláďata se líhnou za neobvykle dlouho dobu, po více jak osmi měsících inkubace. Z nory vylézají příhodně v období dešťů, a olizují vláhu z mokrých listů.Je to převážně býložravec, živící se listy a plody stromů nebo keřů (zejména pak květy ibišku, na jejichž stromech setrvává velmi často). === Ohrožení === Úhlavním nepřítelem nejen těchto leguánů je bezesporu člověk, který soustavně ničí jejich biotop, obzvláště deforestací a rozvojem zemědělství, nebo i nechtěnou kolonizací invazivních druhů živočichů. Na ostrovech se objevují i nepůvodní vysazené druhy roslin; příkladem je divoká mimóza (Leucaena leococephala), což je rostlina s bílými hlávkovými květy, jejíž lusky jsou pro leguány jedovaté. Problematická bývá i predace ze strany divokých koz, ale ta už do žebříčku nejvyšších hrozeb nepatří. Především se zde vyskytuje několik nepůvodních predátorů, jako třeba kočky, krysy nebo promyky, a ty přeživší populaci leguánů ohrožují asi nejvíce. Za těchto okolností a z hlediska ochrany zdejší fauny, vláda Fidži přísně zakazuje jakýkoli pohyb osob na některých neobydlených ostrůvcích (např. na Yadua Taba).", "question": "Jakou barvu má obecně leguán chocholatý?", "answers": ["zeleno-modře zbarveni"]}
{"title": "Dipterologie", "context": "Dipterologie je nauka o dvoukřídlém hmyzu. Je součástí entomologie. Dipterologie se dělí na teoretickou a aplikovanou. Aplikovaná na forenzní, zemědělskou, lesnickou ad. Se zaměřením na dipterologii vychází německý časopis Zeitschrift für systematische Hymenopterologie und Dipterologie. Jednou z vůdčích osobností československé dipterologie byl Vladislav Martinek, dalším významným odborníkem byl Jiří Čepelák. == Literatura == ROZKOŠNÝ, Rudolf. Czechoslovak Dipterological Literature, 1966-1975. Brno: Univerzita J.E. Purkyně v Brně, 1977. 150 s. Dostupné online.", "question": "Jak se nazývá obor, který se zabývá studiem dvoukřídlého hmyzu?", "answers": ["Dipterologie"]}
{"title": "Písek (město)", "context": "Písek (německy:Pisek) je město ve stejnojmenném okrese v Jihočeském kraji, 44 km severozápadně od Českých Budějovic, na řece Otava. Žije zde přibližně 30 tisíc obyvatel. Písek byl založen v roce 1243 a jeho historické jádro je městskou památkovou zónou. V 19. století byl městem krajským, sídelním městem Prácheňského kraje. V Písku se nachází kamenný most ze 13. století, který je nejstarším českým stojícím mostem. Dalšími pamětihodnostmi jsou královský hrad, gotický kostel Narození Panny Marie s hodinovou věží, což je dominanta města, a několik úseků zachovaných hradeb, jejichž převážná část však byla během průmyslové revoluce zbořena. O Písku se vzhledem k relativně vysokému počtu středních škol někdy říká, že je to město univerzitního charakteru. Skutečná univerzita se ve městě nenachází, ale od roku 2003 zde působí soukromá vysoká škola, Filmová akademie Miroslava Ondříčka, vzniklá z VOŠ. Písek má dvě divadla, kulturní dům, nemocnici, fotbalový stadion a důležitý zemský plemenný hřebčinec. Centrum města spolu s širším okolím je do značné míry rekonstruované. Na podporu rozvíjejícího se cestovního ruchu se ve středu města nachází infocentrum, a sice v objektu bývalé sladovny společně se zařízením pro děti. == Historie == === Pravěk a středověk === Lidé se v písecké kotlině poprvé objevili na sklonku starší doby kamenné a usadili se severně od dnešního města. Prvními lidmi, kteří vstoupili na místo pozdějšího středověkého města, byli Keltové. Na poli mezi Hradištěm a Putimí byly nalezeny dvě mohyly s keltským pokladem. Nejvzácnější byla kovová tepaná zobákovitá konvice, dále několik zlatých prutů a zlaté a stříbrné ozdoby.", "question": "Jak se někdy říká o Písku vzhledem k relativně vysokému počtu středních škol?", "answers": ["město univerzitního charakteru"]}
{"title": "Ghost Rider (film)", "context": "Ghost Rider je americký akční film z roku 2007, který natočil Mark Steven Johnson podle komiksových příběhů o Ghost Riderovi. Do amerických kin byl film, jehož rozpočet činil 110 milionů dolarů, uveden 16. února 2007, přičemž celosvětově utržil 228 738 393 dolarů. Díky komerčnímu úspěchu filmu byl v roce 2012 natočen navazující snímek Ghost Rider 2, ve kterém si titulní roli zopakoval Nicolas Cage. Už od pradávna slouží ďáblovi, Mefistofelovi, Ghost Rideři, lidští lovci sbírající duše ostatních. Poslední z nich ukradl ďáblovi v 19. století tajnou smlouvu ze San Venganza, která měla Mefistofelovi dodat tisíce duší zkažených lidí, což by mu poskytlo síly přivést na Zemi peklo. V roce 1986 je mladý Johnny Blaze se svým otcem proslulým motocyklovým kaskadérem. Jednoho dne zjistí, že otec umírá na rakovinu. Posléze jej navštíví Mefistofeles a výměnou za Johnnyho duši otce vyléčí. Ten se však o den později zabije při skoku na motorce. O 21 let později je Johnny nejlepším kaskadérem, který přežije i ty nejtěžší pády. Setká se svojí dětskou láskou, Roxanne Simpsononovou, nyní televizní reportérkou a domluví si s ní rande. Večer, když se připravuje na schůzku, objeví se ďábel a navzdory protestům promění Johnnyho na Ghost Ridera.", "question": "Jakou roli hrál Nicolas Cage ve filmu Ghost Rider?", "answers": ["titulní roli"]}
{"title": "Ostřice krkonošská", "context": "Ostřice krkonošská (Carex derelicta) je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae). Druh je součástí složitého taxonomického komplexu Carex flava agg., kromě ostřice pozdní se v ČR vyskytuje ještě ostřice rusá (Carex flava s. str.), ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa), ostřice skloněná (Carex demissa) a ostřice pozdní (Carex viridula). Jedná se o endemit Krkonoš a druh byl řádně popsán teprve v roce 2008. Rostlin si povšiml už v 60. letech 20. století český botanik Josef Holub. Byla pak uváděna v literatuře pod provizorním jménem C. viridula Michx. subsp. pseudoscandinavica (jak uvádí i Kubát 2002) nebo C. oederi Retz. subsp. pseudoscandinavica. Dostál 1989 ji pak uvádí jako Carex serotina Mérat subsp. pseudoscandinavica Řádně popsána byla až v roce 2008 Jitkou Štěpánkovou. Jedná se o rostlinu dosahující výšky nejčastěji 10–25 cm. Je vytrvalá, trsnatá, s krátkým oddenkem. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele jsou asi 1–2,2 mm široké, žlábkovité. Bazální pochvy jsou bledě hnědé a nerozpadavé. Ostřice krkonošská patří mezi různoklasé ostřice, nahoře jsou klásky samčí, dole samičí. Samčí vrcholový klásek je jen jeden, je přisedlý nebo krátce krátce stopkatý. Samičích klásků je nejčastěji 2–3 (zřídka až 5), dolní je často oddálený, jsou za zralosti asi 4–10 mm dlouhé 3–6 mm široké.", "question": "Z jaké čeledi je ostřice krkonošská?", "answers": ["šáchorovité"]}
{"title": "Myslbekova (Praha)", "context": "Myslbekova ulice na Hradčanech a Střešovicích v Praze 6 spojuje křižovatku ulic Bělohorská a Dlabačov s ulicí Patočkova. Nazvána je podle zakladatele novodobého českého sochařství Josefa Václava Myslbeka (1848-1922). Ulice tvoří hranici mezi městskými částmi Hradčany a Střešovice. Vede po ní tramvajová trať Strossmayerovo náměstí – Hradčanská – Malovanka, nedávno byla rekonstruována. Ulice je součást Pražského okruhu, část Myslbekova - Prašný most (stavba 9515), který byl zprovozněn v září 2015. == Budovy, firmy a instituce == potraviny Žabka - Myslbekova 1 tlumočení a průvodci Viandanti Praghesi - Myslbekova 5 Pavros, NDT měření - Myslbekova 9 == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Myslbekova ve Wikimedia Commons", "question": "Je Myslbekova ulice nazvána podle zakladatele novodobého českého sochařství?", "answers": ["Nazvána je podle zakladatele novodobého českého sochařství Josefa Václava Myslbeka (1848-1922)."]}
{"title": "Tulkas", "context": "Tulkas Tulkas je postava z fiktivního světa spisovatele J. R. R. Tolkiena. Je jedním z Valar – nejmocnějších duchů, kteří vstoupili na počátku času do Ardy. Tulkas je popisován jako nejsilnější bojovník mezi Valar. Jeho manželkou je Nessa. Zmínky o Tulkasovi se nacházejí v Tolkienově Silmarillionu, konkrétně v elfských zpěvech Valaquenta a Quenta silmarillion. Jméno Tulkas byl pro svou moc přezdíván Silný.[1] Byl znám též jako Astaldo čili Udatný.[2] Charakteristika PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Ačkoliv byl Tulkas největším válečníkem mezi Valar, nepoužíval žádné zbraně a vždy bojoval holýma rukama. Nepoužíval ani koně, neboť byl „rychlejší než cokoliv, co má nohy“.[2] Liboval si v boji a v měření sil. Při hře i ve válce se stále smál a to dokonce i v souboji s Melkorem. O Tulkasově síle svědčil fakt, že během válek Valar s Melkorem se Tulkas s Temným pánem opakovaně utkal a vždy zvítězil. Tulkas byl vyrovnaný, nerozhněval se snadno. Stejně obtížně však zapomínal nebo odpouštěl.[3] Byl popisován jako zardělý muž se zlatými vlasy a vousy.[4] Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Role v příběhu Tulkas vstoupil do Ardy jako poslední z Valar. Stalo se tak během první války mezi Valar a Temným pánem Melkorem. Díky Tulkasovu příchodu byl Melkor poprvé zahnán z Ardy do vnější temnoty. Tulkas si za to vysloužil Melkorovu věčnou nenávist.", "question": "Řadí se Tulkas, postava z fiktivního světa, mezi Valar?", "answers": ["Je jedním z Valar – nejmocnějších duchů, kteří vstoupili na počátku času do Ardy."]}
{"title": "Argon", "context": "Atmosférický argon lze získat způsobem popsaným v historickém vývoji nebo frakční adsorpcí na aktivní uhlí při teplotě kapalného vzduchu. Inertních vlastností argonu se využívá především při svařování kovů, kde tvoří ochrannou atmosféru kolem roztaveného kovu a zabraňuje vzniku oxidů a nitridů a tím zhoršování mechanických vlastností svaru. V metalurgii se ochranná atmosféra argonu nasazuje při tavení slitin hliníku, titanu, mědi, platinových kovů a dalších. Růst krystalů superčistého křemíku a germania pro výrobu polovodičových součástek pro výpočetní techniku se uskutečňuje v atmosféře velmi čistého argonu. Argon se ve směsi s dusíkem používá jako ochranná atmosféra žárovek a jako prostředí pro uchovávání potravin. V této směsi se také používá k plnění sáčků (například brambůrek), které jsou takto ochráněny před zvlhnutím a před rozmačkáním. Čistého argonu se používá ve výbojkách, elektrických obloucích a doutnavých trubicích, kde podle koncentrace dokáže vytvořit červenou, fialovou, modrou a bílou barvu. Výrazný přínos pro analytickou chemii znamenal objev a technické zvládnutí práce s dlouhodobě udržitelným plazmatem, indukčně vázaným plazmatem, označovaným obvykle zkratkou ICP. Jako nejvhodnější médium pro přípravu tohoto plazmatu se ukázal právě čistý argon. Proudící plyn o průtoku 10 - 20 l/min je přitom ve speciálním hořáku buzen vysokofrekvenčním proudem o frekvenci řádově desítek MHz a příkonu 0,5 - 2 kWh.", "question": "Jak se latinsky nazývá argon?", "answers": ["Argon"]}
{"title": "Růže", "context": "Růže (Rosa) je rod keřovitých rostlin s více než 100 druhy, které se v přírodě vyskytují na severní polokouli, především v oblasti mírného pásu. Jsou to většinou keře, popínavé rostliny, někdy též rostliny plazivé. Dosahují délky 2-5 metrů, zřídka až 20 metrů. Růže se velmi často a ve velkém počtu pěstují, zejména jako okrasné rostliny. Plodem růže je souplodí nažek uzavřené v šípku. V heraldice je růže častým motivem, kreslí se zpravidla s pěti okvětními lístky. Podle odlišného přístupu jednotlivých botaniků k vymezení je popsáno 100 až 300 samostatných druhů. Určování některých druhů růží je obtížné vzhledem k značné morfologické mnohotvárnosti a vyžaduje porovnání mimo květů, listů, ostnů a šípků také i kališních lístků po odkvětu či sterilních letorostů u příbuzných druhů. Často jsou některé druhy vedeny v nižší taxonomické jednotce; tedy jako poddruhy, nebo se za samostatné druhy považují i mezidruhoví kříženci. Nejstarší doklady o existenci růží jsou z období před 40 miliony let. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Narůstají většinou v nižší až středně vysoké keře, někdy jsou prutnatě převislé, poléhavé nebo se opírají o okolní dřeviny, a tím nabývají charakter lian. Zvláštní zařízení, jako např. úponky, sloužící k popínání ovšem růže nemají a nemají ani ovíjivé lodyhy. Kořenová soustava se zřetelným hlavním kořenem je u některých druhů růží doplněna o mělce kořenící podzemní výběžky. Větve a větvičky jsou až na nemnohé výjimky ostnité. Ostny, které se dají vylomit (výraz trn není morfologicky správný), se podle druhů liší tvarem, velikostí i hustotou umístění na větvích. Mohou být jak všechny takřka stejné, tak výrazně různotvaré. Nalezneme i typy jemně jehličnaté až štětinovité, které však také mohou být na hmat velmi nepříjemné. Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem – tedy lichozpeřené, nejčastěji 5četné; někdy chlupaté až přisedle žlaznaté. Zpravidla vytrvalé palisty jsou přirostlé k řapíku. Důležitou součástí popisu listů, která vystupuje do popředí u prošlechtěných růží, je i sytost vybarvení a lesk listů. Zde je ovšem třeba vždy přihlédnout k výživě rostlin. Květy jsou oboupohlavné; u planě rostoucích druhů miskovitého tvaru a jsou umístěny jednotlivě nebo ve víceméně chudých (výjimečně bohatých) květenstvích.", "question": "Jaké plody mají růže?", "answers": ["nažek"]}
{"title": "Žebravé řády", "context": "Když byl roku 1181 vyzván, aby se za svou činnost zodpovídal legátské synodě, konající se toho roku v Lyonu, přihlásil se k pravé víře a k tomu, že ani on, ani jeho stoupenci nebudou nikdy hromadit peníze, potraviny či šatstvo a že budou žít v úplné chudobě. Byli označováni za valdenské nebo také za Lyonské chudé. Setkali se však s nepřátelstvím ze strany kněží, a tak mnozí z nich později propadli radikálnímu antiklerikalismu.Další skupinou snažící se o návrat k evangeliu byli humiliáti. Jednalo se o řeholní bratrstvo, jenž získalo množství přívrženců ve městech Lombardie a Benátska. Zajímavostí je, že papež povolil kázání i laickým členům bratrstva, byť s určitými omezeními. Povolení kázat laikům bylo první svého druhu. Většina autorit církve však toto povolení brala jako zásah do svých pravomocí a snahu o jejich uzurpaci, což považovali za podvratnou činnost a herezi a snažili se tuto výhradu laikům opět odepřít. Lucius III. pak roku 1184 valdenské i humiliáty vyobcoval spolu s dalšími sektami z církve. Jeho nástupce Inocenc III. nicméně humiliáty opět rehabilitoval a s církví smířil i umírněné a kompromisu nakloněné křídlo valdenských, které začalo být označováno za Katolické chudé. == Hlavní žebravé řády == Františkáni– zakladatel svatý František z Assisi, schváleni 1223 Dominikáni – zakladatel svatý Dominik, schváleni 1216 Karmelitáni – schváleni 1245 Augustiniáni – schváleni 1256 == Další žebravé řády == Trinitáři Servité Pauláni Pavlíni Milosrdní bratři == Reference ==", "question": "Kdy byl schválen řád Františkánů?", "answers": ["1223"]}
{"title": "Francis Poulenc", "context": "Francis Jean Marcel Poulenc (7. ledna 1899 Paříž – 30. ledna 1963 Paříž), byl francouzský skladatel a člen skupiny Pařížská šestka (Les six). == Život == Poulenc se narodil v Paříži do rodiny farmaceutických magnátů (farmaceutická firma založená jeho předky existuje dodnes). Jeho matka, sama talentovaná klavíristka, poskytla synovi základní hudební vzdělání a díky bohatému rodinnému zázemí mu bylo umožněno studovat hru na klavír u španělského virtuóze Ricarda Viñ. V 18 letech (jako samouk) složil svou první skladbu Rapsodie Négre pro baryton a orchestr, která vyvolala v Paříži senzaci. V roce 1918 byl Poulenc povolán do armády, kde setrval do roku 1921. Aby se Poulenc zdokonalil ve skladatelské technice, tři roky docházel k učiteli Charlesovi Koechlinovi. Významným pro Poulencův život i jeho tvorbu byl rok 1935, kdy při autonehodě zahynul jeho blízký přítel Pierre-Octave Ferroud. Tato tragická událost podnítila Poulenca k návratu ke katolické víře, kterou v mládí ztratil. V další fázi jeho tvorby se proto objevují vážnější duchovní skladby. V letech 1953–1956 složil Poulanc své nejrozsáhlejší dílo - operu Dialogy karmelitek. Mezi jeho poslední díla patří hobojová a klarinetová sonáta. Poulenc náhle zemřel na srdeční infarkt v Paříži, kde je také pochován.", "question": "Kde se narodil Francis Poulenc?", "answers": ["Paříži"]}
{"title": "Žabky", "context": "Žabky (někdy též vietnamky, nosí se totiž především v Asii, odkud se přes Spojené státy rozšířily do Evropy, či plážovky nebo ťapky, na Moravě šlapky, na severní Moravě cukle; další pojmenování viz níže v článku) jsou celosvětově nejrozšířenějším druhem otevřené (obvykle letní) obuvi. Jejich charakteristikou je pásek ve tvaru písmene Y, který při nazutí obepíná nohu. Tyto pásky jsou k obuvi obvykle připevněny přibližně v úrovni nártu na noze a dále mezi palcem a ukazovákem. Díky tomu může noha volně dýchat a navíc je prstům umožněn volný pohyb. Oproti sandálům žabky pevně nezajišťují kotník. Nejstarší dochované žabky jsou cca 3500 let staré a jsou uložené v britském muzeu. Obuv se v dnešní podobě začala vyrábět v polovině 20. století na Novém Zélandu, odkud se pak následně rozšířila do celého světa. Žabky jsou též vhodným preventivním obutím i při vstupu do veřejných sprch či koupališť, kde by mohlo hrozit nebezpečí šíření kožních nemocí. Vedle výhod jsou ovšem obuvi vytýkány i nedostatky, a to především v oblasti zdravotní a environmentální. Podešev obuvi je dnes obvykle vyrobena ze syntetických materiálů, například z PVC, což zajistí, že boty jsou poměrně lehké a skladné. K výrobě se ale používají i jiné materiály, kupříkladu palmové lýko, sláma či dřevo. Pásky mohou být vyrobené také ze syntetických materiálů nebo například z látky či provázků. Pokud jsou dané boty určeny pro ženy, mohou být pásky ještě dozdobeny (například barevným potiskem, korálky apod.). Navíc lze i podešev barevně, graficky či tvarově upravit do různých podob. Díky tomu je možné tuto obuv použít i jako reklamní předmět. Pokud je podrážka doplněna o konstrukci připomínající lešení, je možné tuto obuv nosit i v blátě rýžoviště či ve sněhu. Obvykle bývá tato obuv nošena na bosou nohu, ovšem v Japonsku je nošena i se speciálními ponožkami (pojmenovanými tabi), které se vyznačují oddělením palce od zbytku prstů, čímž jsou ideální na nošení v žabkách. Žabky jsou rozšířené především v oblastech s teplým podnebím, kde je lidé využívají k procházkám po pláži nebo i ke kratším výletům do města. Rozšířené jsou především v Indii (tam se jim říká Hawaii chappal), dále v Austrálii, na Novém Zélandu, v Jihoafrické republice, ve Spojených státech amerických, v Brazílii, Panamě, na tichomořských ostrovech a v jihovýchodní Asii. Ve většině rozvojových zemích jsou gumové žabky tou nejlevnější obuví, jež je k dispozici.", "question": "Kde se začala v dnešní podobě vyrábět obuv zvaná žabky?", "answers": ["Novém Zélandu"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Tvoří ji atomy vyražené z jeho povrchu slunečním větrem, což je důsledek slabého gravitačního pole poměrně lehké planety. Jelikož je povrch Merkuru velmi horký, tyto atomy rychle unikají do vesmíru. Proto je – oproti Zemi nebo Venuši, jejichž atmosféry jsou stabilní – atmosféra Merkuru proměnlivá a musí být neustále doplňována. Tlak atmosféry na povrchu je menší než 10−10 Pa, což v pozemském měřítku odpovídá tlaku ultra-nízkému (daleko vyšší tlak má i vakuum v běžné žárovce). Jelikož planeta nemá silnější atmosféru, obloha na Merkuru je vždy černá. Atmosféra se skládá především z kyslíku, sodíku, vodíku a helia. Helium pochází pravděpodobně ze slunečního větru, i když část plynu se může uvolňovat také z nitra planety, zatímco ostatní prvky jsou uvolňovány z povrchu a doneseného meteoritického materiálu fotoionizací dopadajícím slunečním zářením. V atmosféře byly pozorovány i nízké obsahy molekul oxidu uhličitého a vody, což naznačuje sopečnou aktivitu na planetě. Merkurova atmosféra je tak řídká, že atomy plynů se v ní pohybují po balistických drahách a daleko častěji se srážejí s povrchem planety než samy mezi sebou.Vlivem velice nízké hustoty atmosféry, která se dá v podstatě považovat za vakuum, se v Merkurově atmosféře nevyskytují žádné meteorologické jevy, jež by bylo možno pozorovat. ==== Teplota ==== Jelikož planeta nemá v podstatě žádnou atmosféru, která by dokázala udržet stabilní teplotu, dochází na jejím povrchu k silným teplotním výkyvům, největším v celé sluneční soustavě. Teplota klesá až k − °C na straně odvrácené od Slunce a narůstá až k 430 °C na straně osluněné.", "question": "Jaká je nejmenší planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Lom Kační", "context": "Praha Umístění Praha 5 Jinonice Souřadnice 50°2′47,86″ s. š., 14°21′47,72″ v. d. Lom Kační lom Kační na mapě Prahy Další informace Obrázky, zvuky či videa v Commons Tento box: zobrazit • diskuse Lom Kační je málo známý[1] lom nacházející se na naučné stezce na začátku Prokopského údolí v Praze. Popis Stěna opuštěného lomu odkrývá čedičový výron (žílu) v usazených horninách (jako další z pozůstatků pravěké podmořské sopky).[1] Žíla je tvořena vulkanickou horninou nazývanou basalt (diabas) a do nezpevněných usazenin na dně. prvohorního silurského moře pronikla v době před asi 425 miliony let a to v přímé souvislosti se vznikem podmořské sopky.[2] (Ta se nacházela mezi dnešními Butovicemi a Řeporyjemi.[2]) Nad touto. žílou (v nadloží tj. v nejvyšší části lomu) jsou obnaženy břidlice a vápence tzv. motolského souvrství.[2] Tyto vrstvy obsahovaly mnoho zkamenělin, jenž bylo možno nacházet v době, kdy se ještě v lomu těžilo. .[2] Trochu výše nad lomem se cesta (s naučnou stezkou) do vrchu mírně ohýbá a zde se nacházejí poněkud mladší vrstvy tzv. kopaninského souvrství.[2] Z tohoto naleziště bylo popsáno mnoho druhů zkamenělin. : zejména hlavonožců, plžů a mlžů.[2] A právě jeden z těchto zkamenělých mlžů silurského moře (nalezený ve spodních polohách kopaninského souvrství) byl pojmenován podle obce Butovice jménem Butovicella migrans (Barrande).[1][2][P 1] V břidlicích z lomu Kační byl nalezen i graptolit Monograptus flemmingii.[2] Sběr zkamenělin je povolen jen v kamenné suti u paty stěny lomu, která obsahuje kameny z motolského a kopaninského souvrství.[4] Vegetace Na okrajích lomu Kační je uchován původní tvar terénu.[2] Na skalkách zde se nacházejících roste původní ekosystém skalní stepi, který je přizpůsoben životním podmínkám na povrchu skalního podkladu: nedostatku vlhkosti a velkému kolísání denních teplot.[. 2] Zde je možno nalézt vzácný a silně ohrožený glaciální relikt – česnek tuhý (Allium strictum Schrader[5])[2] Méně strmé svahy lomu byly původně zarostlé listnatým lesem (dub,. habr, javor, lípa), ale v průběhu let byly odlesněny a přeměněny na pastviny.[2] Od počátku 20. století se zde provádělo namátkové zalesňování jehličnany (borovice černá, modřín, smrk).[2] Listnaté dřeviny samovolně zarůstají postupně křovité patro lesa a řízené lidské zásahy do druhového složení stromů v této oblasti směřují opět k listnatým druhům.[2] Galerie Lom Kační (ilustrační fota) Fosilní Monograptus flemingii (silur) v laboratoři praktik Přírodovědecké fakulty Univerzity v Corunně Česnek tuhý (Allium strictum) Sběrem v suti na dně lomu nalezená neidentifikovaná zkamenělina (1991)", "question": "V které části lomu Kační je povolen sběr zkamenělin?", "answers": ["u paty stěny lomu"]}
{"title": "Ohře", "context": "Ohře (někdy také Ohara, Oharka, německy Eger) je řeka v Německu a na severozápadě České republiky, levostranný přítok Labe. Je dlouhá 316 km, z toho 246,55 km na území České republiky. Povodí má rozlohu 5614 km2, z toho 4601 km2 v České republice. Dolní část řeky Ohře se zformovala až během čtvrtohor. Původně Ohře tekla údolím dnešní řeky Bíliny. Názvy Ohře i Ohara patrně vzešly z jejího keltského pojmenování Agara (Ag znamená losos, Ara znamená tekoucí voda). Tomu odpovídá i její německý název Eger. Někdy se však význam keltského názvu Agara vykládá jako měsíční řeka. Jiná teorie přisuzuje původnímu keltskému nebo předkeltskému jménu významy jako hbitost a bystrost. Název Ohře nese také planetka s katalogovým číslem 4801 objevená 22. října 1989 na Kleti Antonínem Mrkosem. Od svého pramene v Horních Frankách na území Bavorska v Německu protéká Ohře německou částí Smrčin a u zaniklé osady Pomezná se dostává na české území. Řeka teče od západu k východu územím Karlovarského kraje. Po opuštění Smrčin protéká postupně geomorfologickými celky Chebskou pánví, Sokolovskou pánví, Slavkovským lesem a Doupovskými horami. Před obcí Okounov přitéká do Ústeckého kraje. U okraje Kadaně opuští Doupovské hory a protéká Mosteckou pánví až k Postoloprtům. Za městem již pokračuje v Dolnooharské tabuli až do Litoměřic, kde se vlévá do Labe. Ohře pramení v Německu ve spolkové zemi Bavorsko, v Horních Frankách v Zemském okresu Wunsiedel im Fichtelgebirge. Pramen Ohře se nachází v nadmořské výšce 752 m na severozápadním úpatí hory Schneeberg (1051 m), nejvyšší hory Smrčin. Pramen je obložen dvanácti hrubě tesanými žulovými kameny. Na nich jsou vytesána jména měst či obcí, která se na úpravě pramene podílela a kterými Ohře protéká. Čelní kámen, o něco vyšší a mohutnější i s erbem města, patři městu Cheb. Ostatní kameny nesou jména Weißenstadt, Marktleuthen, Kynšperk (Königsberg), Sokolov (Falkenau), Loket (Elbogen), Karlovy Vary (Karlsbad), Rybáře (Fischern), Klášterec (Klösterle), Kadaň (Kaaden), Žatec (Saaz) a Postoloprty (Postelberg).", "question": "Jak dlouhá je řeka Ohře?", "answers": ["316 km"]}
{"title": "Protonové číslo", "context": "Protonové číslo (též atomové číslo) označuje ve fyzice a v chemii počet protonů v jádru daného atomu či obecně atomů daného prvku. S atomovým číslem souvisí nukleonové číslo (nazývané též hmotové číslo), které udává celkový počet protonů a neutronů (tzn. všech nukleonů) v atomovém jádře. V elektricky neutrálním atomu se počet protonů rovná počtu elektronů, tzn. protonové číslo označuje také základní počet elektronů v atomech daného prvku. Protonové číslo obvykle označujeme symbolem Z. Např. pro uran platí Z=92. Při zápisu daného prvku se protonové číslo zapisuje vlevo dolů před symbol (značku) prvku, např. 92U (pro uran). Původně atomové číslo označovalo hlavně polohu prvku v periodické tabulce prvků. Pokud by se totiž periodická tabulka seřadila podle atomové hmotnosti prvků, některé prvky by se dostaly na špatné místo (např. jód a tellur by v takové tabulce měly prohozená místa). Čísla udávající pořadí odpovídající chemickým vlastnostem jsou právě atomová čísla, která pouze zhruba odpovídají atomové hmotnosti. Tento nesoulad se vysvětlil až v roce 1913, kdy Henry Moseley objevil závislost umístění prvku v periodické tabulce na jeho rentgenovém difrakčním spektru. Později se zjistilo, že atomové číslo závisí na elektrickém náboji jádra, tzn. počtu (kladně nabitých) protonů. A právě tento náboj (potažmo elektromagnetické vlastnosti), nikoli atomová hmotnost, je tím, co určuje chemické vlastnosti prvků.", "question": "Jak jinak se nazývá hmotové číslo?", "answers": ["nukleonové"]}
{"title": "Teologie osvobození", "context": "Teologie osvobození (Liberation theology) je první komplexní teologické hnutí v rámci křesťanských církví, které reaguje na neutěšené poměry tzv. třetího světa a snaží se je vyřešit skrze křesťanské náboženství, často i revolučně. Hnutí vzniklo v 60. letech 20. století v Latinské Americe. == Historie, vznik == Přestože náznaky teologie osvobození můžeme pozorovat na počátku 60. let 20. století, za vznik hnutí můžeme považovat Medelínskou konferenci biskupů v roce 1968, která vydala \"Základní dokument\", který formuloval podstatu teologie osvobození. Klíčovou postavou se stal Gustavo Gutiérrez, který v roce 1972 vydal knihu \"Teologie osvobození\".K formulovaní teologie osvobození vedl především vývoj zemí v Latinské Americe po druhé světové válce. V těchto zemích byla katolická církev pevně zakořeněna již z dob španělské a portugalské kolonizace, přesto zde však po druhé světové válce přetrvávala extrémní chudoba. V zemích Jižní Ameriky převládá zahraniční kapitál, který vytváří monopoly s obrovskou koncentrací bohatství do rukou několika málo vlastníků firem nebo pozemků. Vládní podpora těchto často severoamerických konglomerátů vedla k sociálnímu napětí a radikalizaci obyvatelstva. Na konci 50. let a v průběhu 60. let tak vzniká celá řada guerillových revolučních hnutí od Kuby přes Kolumbii, Nikaraguu až po Chile. Většina těchto hnutí byla inspirována extrémně levicovou rétorikou marxismu, komunismu a socialismu. Mezi těmito odpůrci režimů však byli stále častěji také upřímně věřící křesťané.Kněží a biskupové, studenti a další mladí lidé se především v Brazílii připojili ke Katolické akci, která se na přelomu 50. a 60. let snažila zajistit sociální stabilitu pro katolické věřící. Následoval 2. vatikánský koncil, který otevřel možnosti nové pastorační a biblické praxe. Na 2. vatikánský koncil navázala Medelínská konference biskupů (CELAM II) v roce 1968 v Kolumbii, která chtěla koncilní myšlenky využít pro Latinskou Ameriku. Vzniklo tak hnutí, které vytvářelo \"církev odspodu\", soustředilo se na chudé vrstvy obyvatel. Mnoho biskupů v 60. letech upozorňovalo na katastrofální životní podmínky obyvatel – vysoká novorozenecká úmrtnost, bídné platy, nedostatek potravin.", "question": "Proč vznikla teologie osvobození?", "answers": ["neutěšené poměry tzv. třetího světa a snaží se je vyřešit skrze křesťanské náboženství, často i revolučně"]}
{"title": "Michail Jurjevič Lermontov", "context": "Michail Jurjevič Lermontov (М Ю Л; 15. října 1814 – 27. července 1841) byl ruský básník, prozaik, dramatik, představitel romantismu. Lermontov se narodil v Moskvě. Jeho matka zemřela roku 1817, tři roky po jeho narození. Jeho otec, Jurij Petrovič Lermontov, byl chudý vojenský důstojník. Po smrti své ženy předal svého syna do výchovy jeho bohaté babičce. V novém domově byl Michail ohniskem rodinných hádek mezi svou babičkou a otcem, který se nesměl na výchově svého syna podílet. Lermontovovi se dostalo rozsáhlého vzdělání. Ve čtrnácti letech nastoupil do moskevské internátní školy pro chlapce z aristokratických rodin. Potom šel studovat na Moskevskou univerzitu. Tam se věnoval etice, politologii a později také literatuře. Z kázeňských důvodů byl v roce 1832 vyloučen. Nato se vydal do Petrohradu, kde v roce 1834 absolvoval vojenskou školu s nejnižší důstojnickou hodností a byl povolán ve stejném městě k regimentu husarů imperiální stráže. Ze své pozice u husarů Lermontov pozoroval společenský život boháčů. Byl zanícen pro psaní. Roku 1832 měl již napsáno 200 lyrických básní, 10 delších básní a tři hry. Maškaráda (1836) je považována za Lermontovo nejlepší drama, točí se okolo ztraceného náramku, pochybných osobností a závisti. Na konci je věrná žena otrávena zmrzlinou od svého muže. Cenzura povolila první uvedení hry až roku 1862. Roku 1837 Lermontov získal širšího uznání jako spisovatel. Po smrti Alexandra Puškina publikoval elegii Smrt básníka. Tato báseň byla nadšeně přijata v liberálních kruzích, ale vadila carovi Mikuláši I. Lermontov byl zadržen a musel odejít do exilu na Kavkaz. Tam působil jako důstojník u dragounů a musel bojovat proti horalům. Díky vlivu jeho babičky mu však byl umožněn návrat do Petrohradu. Jeho postoj k tehdejším státním záležitostem se však nijak nezměnil. V letech 1838–1840 napsal řadu příběhů, později shromážděných pod názvem Hrdina naší doby. Dílo patří ke klasické ruské literatuře 19. století a je charakterizováno jako novela psychologického realismu. Skládá se z pěti oddělených příběhů, jejichž spojovacím prvkem je společný hrdina Grigorij Pečorin, který je mladý, inteligentní, ale cítí se zbytečný (literární typ tzv. zbytečného člověka). Kniha zahrnuje tři, chronologicky na sebe nenavazující vypravěčské linie. Lermontovova největší báseň Démon (1841) je o andělovi, který se zamiluje do smrtelnice Tamary. Zde se odráží básníkovo sebeposouzení jako démonického stvoření. Melancholický Démon, který byl vyvržen z Ráje, putuje po Zemi v naději, že opět nalezne klid. V noci navštíví Tamaru, ale jeho polibek ji zabije jako smrtící jed.", "question": "V jakém městě se narodil spisovatel Michail Lermontov?", "answers": ["Moskvě"]}
{"title": "Škrob", "context": "Škrob je polysacharid se vzorcem (C6H10O5)n složený z dvou různých polysacharidů: amylózy a amylopektinu, tvořených několika tisíci až desetitisíci molekul glukózy. Škrob kromě glukózy obsahuje v malém množství lipidy, proteiny a zhruba 25–35 % vody. Škrob není alkoholicky zkvasitelný, teprve enzymaticky (v trávicí soustavě živočichů včetně člověka) se odbourává na zkvasitelné sacharidy. Zahříváním škrobu se tvoří škrobový maz, jeho hydrolýzou vzniká škrobový sirup, škrobový cukr a glukóza. Pražením škrobu se tvoří dextrin. Důkaz škrobu v neznámé látce se provádí roztokem jódu, jehož přítomnost prozrazuje modrofialové zbarvení. Jedná se o polysacharid s funkcí zásobní látky. Ukládá se procesem asimilací v zásobních orgánech rostlin (semenech kukuřice, pšenice, rýže a dalších nebo v hlízách brambor) ve formě škrobových zrn. Zvláště bohaté na škrob jsou brambory, banány, obilniny a tapioka. Podle surovin, ze kterých je vyroben, rozeznáváme škrob bramborový, kukuřičný, pšeničný, rýžový a jiné. Získávání škrobu je mechanické – surovina je rozdrcena a škrob je z ní získán vypíráním. Škrob se používá například v potravinářství, v kvasném průmyslu, ve farmacii, k výrobě lepidel, nátěrů a apretur a pro výrobu škrobových derivátů.", "question": "Ve kterých potravinách je velký podíl škrobu?", "answers": ["brambory, banány, obilniny a tapioka"]}
{"title": "Mozkovna", "context": "Mozkovna (latinsky neurocranium) je část lebky chránící mozek. U člověka je mozkovna větší něž obličejová část lebky (viscerocranium). Tento poměr je ještě mnohem výraznější u lebky novorozence. Mozkovna se skládá z lebeční klenby (calvaria) a z lebeční spodiny (basis cranii). Lebeční klenbu tvoří kost čelní, dvě kostí temenní, kost týlní a kost spánková. Lebeční spodinu pak kost spánková, klínová a čichová. Kosti jsou navzájem spojeny švy.", "question": "Jak se nazývá část lebky, kde je umístěn mozek?", "answers": ["Mozkovna"]}
{"title": "Daň z přidané hodnoty", "context": "Výjimku tvoří osoba, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Přihlášku k registraci musí podat do 15 dnů po skončení termínu, v němž subjekt překročil stanovený limit a plátcem se stává prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročil stanovený obrat. Pokud to neudělá, je mu finanční úřad povinen ze zákona udělit pokutu 10 % ze všech příjmů za období, v němž měl být plátcem daně a nebyl. Od 1. ledna 2010 se plátcem DPH stává každý český podnikatel, který poskytne nebo přijme službu od podnikatele registrovaného k DPH v jiném státu EU. Tedy bez ohledu na výšku obratu (od 1 Kč).[8][9] Kromě toho zákon určuje speciální situace, za kterých je třeba okamžitě se k DPH registrovat. Firmy i podnikatelé se taktéž můžou stát dobrovolným plátcem DPH.[10] Existuje státem vedený registr plátců DPH, kde si můžete zjistit, zda je subjekt plátce DPH či nikoli.[11] Poplatník DPH Daňový subjekt, který ze zákona hradí daň z předmětu svého zdanění. Úprava DPH ze strany Evropské unie Evropská unie vymezuje zboží a služby, které mohou (ale nemusí) být předmětem snížené sazby (či snížených sazeb) DPH, a stanovovala minimální výši základní sazby DPH (15 %) a minimální výši snížené sazby DPH (5 %). Dále stanovuje zboží a služby, které mohou být od DPH osvobozeny. Povinnost minimální sazby 15 % vypršela koncem roku 2015 a Evropská komise má v plánu ji obnovovat.[12][13] V lednu 2013 byla základní sazba v členských státech EU v rozmezí 15 % (Lucembursko) až 27 % (Maďarsko). Všechny státy kromě Dánska také měly alespoň jednu sníženou sazbu. Od roku 2015 zvýšilo Lucembursko základní sazbu DPH na 17 %.[14] Sazby DPH Daň z přidané hodnoty v Česku je rozdělena do tří sazeb: základní sazba DPH ve výši 21 % první snížená sazba DPH ve výši 15 %", "question": "Jakou zkratkou se uvádí daň z přidané hodnoty?", "answers": ["DPH"]}
{"title": "Lewis Carroll#Život", "context": "Migréna a epilepsie V deníku z roku 1880 Dodgson zaznamenal svůj první záchvat migrény s aurou a velmi přesně popsal průběh „hýbajících se hradů“, což je příznak fáze aury.[44] Právě po Dodgsonově Alence byla pojmenována forma aury migrény zvaná syndrom Alenky v říši divů, protože projevy tohoto onemocnění mohou připomínat náhlé změny velikosti popsané v knize. Člověk s tímto onemocněním se tedy například může dívat na větší předmět, třeba basketbalový míč, a vidět ho ve velikosti golfového míčku. Existují domněnky, že Dodgson trpěl právě tímto typem aury a mohl ji tedy využít jako inspiraci ve své díle. Pro tyto hypotézy však neexistují přesvědčivé důkazy.[45][46] Dodgson také zažil dva záchvaty, při kterých ztratil vědomí. Jeho diagnózu určovali dva lékaři: dr. Morshead považoval záchvat za „něco připomínajícího epilepsii“. Někteří z toho vyvodili, že epilepsií trpěl celý život, ale v jeho denících ani dopisech pro to není žádný důkaz.[44] Naopak podle Sadiho Ranson-Polizzottiho mohl Carroll trpět epilepsií spánkového laloku, při které ne vždy dochází k úplné ztrátě, ale spíše změně vědomí, kdy pacient prožívá mnoho obdobných zážitků jako Alenka v říši divů.[47] Česká vydání děl Lewise Carolla Překlady Česky vyšla nejen díla Lewise Carolla, ale i jejich různé úpravy. Nejčastěji jsou vydávány překlady Aloyse a Hany Skoumalových z roku 1961 a Jaroslava Císaře z roku 1931. O modernější českou verzi se pokusil Vladimír Kučera, který např. Alenku uvádí jako Aličku. Překlady se liší především interpretací jmen a slovních hříček.[pozn. 1] Překlad Skoumalových se stal základem pro české verze filmových zpracování.[49] Knižní vydání Malé Elišky země divů a příhod (překlad Jan Váňa; Praha, Alois Hynek 1903)[pozn. 2]", "question": "Jak se jmenuje nejznámější knižka Lewise Carrolla?", "answers": ["Alenka v říši divů"]}
{"title": "Eugene Paul Wigner", "context": "Eugene Paul Wigner (původně maďarsky Wigner Pál Jenő) (17. listopadu 1902, Budapešť - 1. ledna 1995, Princeton, New Jersey) byl americký fyzik židovského původu, nositel Nobelovy ceny za fyziku. Nobelovu cenu získal \"za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména za objev základních principů symetrie a jejich aplikace v praxi.\" Ve světě fyziků byl někdy označovaný jako tichý génius a někteří z jeho současníků ho přirovnávali k Einsteinovi. Wigner byl jedním z těch fyziků, kteří v 20. létech minulého století přetvořili fyziku. První fyzici z této generace: Werner Heisenberg, Erwin Schrödinger a Paul Dirac vytvořili kvantovou mechaniku. Byl to úplně nový, oslnivý svět, který však otevřel mnoho nových základních otázek. Následovali je další, aby této otázky zodpovídali a aby nastolili otázky ještě složitější. Wigner patřil k druhé skupině těchto vědců. Zavedl pojem symetrií do kvantové mechaniky, v 30. létech rozšířil svůj výzkum na atomová jádra. V letech 1939 až 1945 tato generace pomohla přetvořit svět. Wigner patřil do skupiny známých maďarsko-židovských fyziků a matematiků z Budapešti. Patřili sem Paul Erdős, Edward Teller, John von Neumann, a Leó Szilárd. Jejich američtí kolegové je kvůli jejich jakoby \"nadpozemským\" schopnostem přezdívali \"The Martians\" (Marťani). Szilárd byl nejlepším přítelem Wignera v dospělosti. Neumann byl Wignerův spolužák a rádce, o kterém později Wigner napsal: \"byl to nejmoudřejší člověk, jakého jsem na Zemi poznal.\" E. P.Wigner byl však z nich jediný, kdo získal Nobelovu cenu. Wigner Jenő se narodil v Budapešti r. 1902 v tehdejším Rakousko-Uhersku. Tehdy ještě nebyla známa teorie relativity a ani kvantová mechanika. I nejlepší vědci považovali fyziku za vědu, která je už takřka dokončená, v které je už objeveno všechno podstatné a v které je nutné dopracovat už jen pár drobností. Když měl jedenáct roků, dostal tuberkulózu a šest týdnů se léčil v sanatoriu. Jeho rodiče žili v harmonickém manželství. Jenő měl dvě sestry. Studoval na Fasori Evangélikus Gymnázium. Matematiku ho učil vědec a učitel Rátz László, který učil i Neumanna. Fyziku ho učil Sándor Mikola. Poté, co ukončil gymnázium, se zapsal na Polytechniku na studium chemie, ale od roku 1921 pokračoval v studiu už na Vysoké škole technické v Berlíně (v současnosti Technická univerzita Berlín).", "question": "Kdy zemřel Eugene Paul Wigner?", "answers": ["1. ledna 1995"]}
{"title": "Adidas", "context": "Je to přední světová firma vyrábějící sportovní oblečení, obuv a sportovní potřeby. Symbolem firmy Adidas jsou tři černé proužky, které se umísťují většinou v případě oblečení přes celou délku rukávů a v případě bot na jejich vnější boční stranu. V roce 1972 převzala firma nové logo, tzv. \"Trefoil\", které připomíná trojlístek se třemi pruhy. Název firmy je odvozen od jejího zakladatele Adolfa (zkráceně \"Adi\") Dasslera. Ze zkratek Adi Dassler vzniklo slovo Adidas. Bratři Adolf a Rudolf Dasslerové založili v roce 1924 firmu na výrobu sportovní obuvi Gebrüder Dassler Schuhfabrik, která získala velký podíl na německém trhu i v zahraničí. V roce 1948 se bratři rozešli a každý si založil svoji vlastní firmu. Rudolf založil opět firmu vyrábějící sportovní obuv a pojmenoval ji zprvu podle prvních dvou písmen ze svého jména Ruda (RUdolf DAssler). Později však firmu přejmenoval na Puma Schuhfabrik Rudolf Dassler. Obdobně postupoval i Adolf (Adi). Firma Adidas je v současnosti jednou z největších společností v Evropě v oboru výroby obuvi a jiných oděvních součástí pro sportovní aktivity. Galerie Adidas ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Adidas ve Wikimedia Commons Oficiální stránky firmy České oficiální stránky firmy", "question": "Kdo založil firmu Gebrüder Dassler Schuhfabrik?", "answers": ["Adolf a Rudolf Dasslerové"]}
{"title": "Borovice pinie", "context": "Borovice pinie (Pinus pinea), zvaná též pouze pinie, je jehličnatý strom typický svým deštníkovitým habitem a tvarem šišek s masivními apofýzami. Může dorůst výšky až 30 metrů. Je charakteristickým stromem Středozemí. Vyžaduje prohřáté, suché a kypré půdy. == Vzhled == Borovice pinie je jehličnatý neopadavý strom, který je v době své dospělosti asi 25–30 m vysoký. Typický je svou korunou, která je deštníkovitého tvaru (v obryse je široce eliptická, někdy až polokulovitá). Kmen bývá mnohdy pokřivený, často se rozděluje těsně nad zemí v mohutné větve. Mladé stromy mají borku šedou nebo světle šedou. Starší exempláře ji mají silně brázditou, rozdělující se do plošek, resp. plošky připomínají šupiny ryb. Mladé větévky jsou šedozelené, na koncích s pupeny, které mají na koncích světlehnědé šupiny s nepravidelně rozštěpenými okraji. Jehlice jsou tmavohnědé až šedozelené s velice tenkými podélnými proužky, špičaté a mnohdy hodně volné, zhruba 10–20 cm dlouhé a přibližně 2 mm široké. V brachyblastech jsou po dvou, někdy i po třech jehlicích. Válcovité samčí šištice jsou dlouhé kolem 1 cm. Rostou ve velkých počtech. V době své zralosti jsou samičí šištice leskle světle hnědé až hnědočervené, asi 8-14×10 cm velké, vejcovité až oválné. Semínka jsou jedlá, ale dozrávají až za tři roky po opylení (na podzim až v zimě). == Výskyt == Kolem Středozemního moře je typickým jehličnanem a vytváří zde porosty. Ty původně byly pouze nedaleko Mediteránu, u jeho západního pobřeží. V současnosti se ale tato borovice hojně vysazuje v téměř celé oblasti Středozemního moře. == Nároky == Pinie potřebují k růstu prohřáté, suché a kypré půdy. Ve střední Evropě nejsou schopny přežít ani mírnou zimu, protože nesnesou mráz. == Využití == Háje a stromořadí pinie ve Středozemí jsou velmi krásné a malebné, dotvářejí krajinu. Pinie však mají kromě estetického i svůj praktický význam, protože jsou velmi odolné vůči silnému větru a ve volné krajině působí jako větrolamy. Semena borovice pinie jsou jedlá a prodávají se pod označením \"piniové oříšky\" (případně \"pinocchi\", piňolky). Před konzumací je nutné je zbavit tvrdého osemení, dají se pražit a solit. Jsou považovány za delikatesu, využívají se k přípravě různých pokrmů převážně italské kuchyně. Některé směsi s příměsí nejedlých semínek pocházejících z jiných druhů borovic (zejména borovice Armandovy) mohou na několik dnů i týdnů ovlivnit vnímání chuti – veškeré chutě jsou vnímané jako nepříjemně hořké.Dřevo pinie je hojně využíváno především jako stavební materiál (okna, dveře, schody, kuchyňský nábytek), protože je velmi pevné, tvrdé a přitom obsahuje oproti jiným druhům borovic, minimum pryskyřice.", "question": "Jakého typu je strom pinie?", "answers": ["jehličnatý"]}
{"title": "Loď Spojených států", "context": "Loď Spojených států (anglicky United States Ship, zkratka USS nebo též U.S.S.) je prefix, který označuje plavidlo náležící Námořnictvu Spojených států amerických. Umísťuje se před samotné jméno vojenského plavidla, tedy např. USS Enterprise (CV-6), za jménem se pak v závorce uvádí číslo trupu lodi, neboť to bývá jednoznačné a lze s jeho pomocí rozlišit dvě různá plavidla stejného jména (např. USS Hornet (CV-8) a USS Hornet (CV-12)). Prefix USS loď nese pouze během aktivní služby, do té doby se užívá prefixu PCU (\"Pre-commissioning Unit\"). Po vyřazení z aktivní služby nenese loď prefix žádný a označuje se již jen samotným jménem. == Odkazy == === Externí odkazy === (anglicky) DEPARTMENT OF THE NAVY - Ship Naming in the United States Navy", "question": "Jaká zkratka se používá jako prefix při označování amerických válečných lodí?", "answers": ["USS"]}
{"title": "Řehoř Barbarigo", "context": "Padua Cathedral Alma mater Padovská univerzita Povolání katolický kněz Nábož. vyznání katolická církev Funkce diecézní biskup (od 1657)katolický biskup (od 1657)kardinál (od 1660)diecézní biskup (od 1664) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Svatý Řehoř Barbarigo (16. září 1625, Benátky[1] – 17. června 1697 Padova,[2] obojí tehdy Benátská republika, dnešní Itálie) byl kardinál, biskup, katolický diplomat, zakladatel seminářů a škol výchovných jazyků a zakladatel mnohojazyčné tiskárny, horlivý kněz a boží služebník. Život Narodil se v roce 1625 do bohaté a vážené benátské rodiny. Jeho otec byl diplomatem[3] a diplomatickou dráhu plánoval také pro svého syna, kterého nechal vystudovat právo na univerzitě v Padově. Podle pramenů patřil k nejlepším diplomatům v celé Evropě, zúčastnil se kongresu v Münsteru na jednání o skončení náboženské války, která dostávala podobu boje o evropskou nadvládu mezi Rakouskem a Francií. Výsledky jednání byly pak stvrzeny Vestfálskou smlouvou o míru.[3] Na konferenci se seznámil i s papežským zástupcem Fabiem Chigi (pozdějším papežem Alexandrem VII.). Po návratu do Benátek byl zapsán do „Rady moudrých“, ačkoliv nedosahoval požadovaného věku. V prosinci 1655 se stal knězem v Padově.[1] V roce 1657 zachvátila Řím nákaza moru a Řehoř byl v té době povolán papežem Alexandrem VII., jejž znal již z Vestfálské konference, povolán do Říma, aby ho papež jmenoval biskupem v Bergamu. Během morové epidemie se snažil pomáhat nemocným.[1] V roce 1660 se stal kardinálem[1] a v roce 1664 jako biskup přesídlil do Padovy.[1] Zde během svého působení založil seminář a školu výchovných jazyků a mnohojazyčnou tiskárnu, za což byl uznáván a obdivován mezi mocnáři, vědci i umělci.Socha svatého Řehoře Barbariga v kostele svaté Marie Zobenigo v BenátkáchVíce nežli biskupovi se Řehoř Barbarigo svým způsobem života podobal kajícímu řeholníkovi. V Padově byl pastýřem 33 let,[2] během této doby byl zároveň papežským poradcem a zvolen kardinálem.[4] Po smrti papeže Alexandra VII. šířil mezi kardinály o sobě špatnou pověst, protože sám nechtěl převzít pontifikát. Papežem nakonec zvolen nebyl, a tak zemřel jako padovský biskup a byl pohřben v padovské katedrále. 6. července 1791 ho blahořečil papež Klement XIII.[4] a o téměř dvě století později ho papež Jan XXIII. 26. května 1960 svatořečil.[5]", "question": "Čemu se věnoval Řehoř Barbarigo?", "answers": ["byl kardinál, biskup, katolický diplomat, zakladatel seminářů a škol výchovných jazyků a zakladatel mnohojazyčné tiskárny, horlivý kněz a boží služebník"]}
{"title": "Chang-čou (zátoka)", "context": "Chang-čou (čínsky 杭, pchin-jinem Hángzhō Wā) je zátoka Východočínského moře na hranici Šanghaje a provincie Če-ťiang Čínské lidové republiky. Vlévá se do ní řeka Čchien-tchang a jsou zde rekordně veliké přílivové vlny – vysoké až devět metrů a rychlé až 40 km/h. Dne 1. května 2007 byl přes Chang-čou otevřen most, který je jedním z nejdelších mostů na světě. Zkracuje cestu mezi východním Če-ťiangem a Šanghají ze zhruba 400 kilometrů na 80. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hangzhou Bay na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Chang-čou ve Wikimedia Commons", "question": "Který most byl otevřen přes Chang-čou?", "answers": ["který je jedním z nejdelších mostů na světě"]}
{"title": "Rorýs obecný", "context": "Rorýs obecný (Apus apus) je malý stěhovavý pták z řádu svišťounů (Apodiformes), patřící k nejlepším letcům vůbec. Tento pták dorůstá 16–17 cm a v rozpětí křídel měří 42–48 cm, je štíhlý, celý černohnědě zbarvený se světlým hrdlem, dlouhými srpovitými křídly, vidličitým ocasem, nápadně krátkým zobákem a zakrslými končetinami. Obě pohlaví se zbarvením neliší. Ve městech hnízdí na vysokých budovách. Na jihu a západě Evropy žije velmi podobný rorýs šedohnědý (A. pallidus) a rorýs velký (Tachymarptis melba), který vzácně zaletuje i na území České republiky a který se od rorýse obecného liší bílým zbarvením břicha. Známé pronikavé \"sríí\". Hnízdí téměř v celé Evropě, v severní Africe a na rozsáhlém území Asie. Je tažný se zimovišti na jižní polovině Afriky. Tam táhne v září a do střední Evropy se naopak začíná vracet v dubnu. Žije převážně ve městech a na vesnicích na budovách, vzácně i v lesích nebo skalnatých oblastech. V ČR je zvláště chráněný jako ohrožený druh. V letech 2001–2003 na českém území hnízdil v počtu 60 000–120 000 párů. Rorýs obecný se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí, pije a páří se, střídá přitom svižný let s plachtěním, během kterého nabírá výšku okolo jednoho až dvou kilometrů, aby následně během spánku mohl klesat. Během klesavého letu upadá do mikrospánku, kdy vypíná jednu polovinu mozku, přičemž druhá kontroluje let. Rorýsové nocují za letu v hejnech. Ve vzduchu létá průměrnou rychlostí 35 km/h, ačkoli může dosáhnout i rychlosti přesahující 200 km/h. Minimální pohyb po pevném povrchu dokazují také jeho zakrnělé končetiny, díky kterým druh získal i binomické jméno (Apus apus – z řeckého apous = bez nohou). Živí se létajícím hmyzem. Na území České republiky přilétá na rozhraní dubna a května, do zimovišť odlétá na přelomu července a srpna. Původně hnízdil na skalách a v dutinách stromů, v současné době však k tomuto účelu využívá převážně otvory a štěrbiny v lidských stavbách (jeho hnízdiště ohrožuje současný trend zateplování budov). Hnízdí v rozmezí od května do července jednou ročně, Samička snáší 2 - 3 vejce, na kterých sedí sama, zatímco sameček ji krmí. Po 18 až 21 dnech se vylíhnou mláďata. Ve stáří 35 až 42 dnů opouštějí mláďata hnízdo.", "question": "Jak se nazývá řád, do kterého patří rorýs obecný?", "answers": ["řádu svišťounů"]}
{"title": "Gerlachovský štít", "context": "Ani vědci v 19. století, mezi nimi i známý švédsky botanik Göran Wahlenberg, neurčili výšku tatranských vrcholů správně. Jako nejvyšší uváděli Lomnický anebo Ľadový štít. Gerlach svojí výškou figuroval až na čtvrtém místě. V letech 1837 a 1838 prováděl měření tatranských štítů Ľudovít Greiner, ředitel jelšavské lesní správy koburgovského velkostatku. Až on správně zjistil, že nejvyšším štítem Tater je Gerlachovský štít. Veřejnost však Greinerovo objevné měření nepřijala, což se změnilo až v 70. letech 19. století. == Názvy Gerlachu == do roku 1896: Gerlach, Gerlsdorfer Spitze, Gerlachspitze, Gerlachfálvi-csúcs, Gierlach, Gerlachovka 1896–1919: Štít Františka Jozefa, Ferencz József-csúcs, Franz Josef Spitze 1919–1923: Gerlach, Gerlachovka 1923–1932: Štít Legionárov, Štít Legionářů, Spitze der Legionäre (neoficiálně stále používaný název Gerlach) 1932–1939: Gerlachovka, Gerlach, Gerlachovský štít 1939–1945: Slovenský štít (mezi místním německým obyvatelstvem nazývaný Slowakische Spitze) 1945–1949: Gerlach, Gerlachovský štít 1949–1959: Stalinov štít (česky Štít J. V. Stalina) od 1959: Gerlachovský štít == Výstupy == První výstupy na Gerlachovský štít vykonali lovci a botanici. Je možné, že někteří z nich vystoupili až na vrchol. Pravděpodobně prvním člověkem, který prokazatelně v roce 1834 stál na vrcholu, byl spišský Němec Ján Still (1805–1890), učitel na katolické škole v Novej Lesnej. Výpravy na Gerlach se účastnil i jeho švagr Gellhof, stavitel z Veľkej, Martin Urban Spitzkopf, mlynář z Novej Lesnej a dva další neznámí lovci kamzíků.[zdroj? ] V roce 1855 vystoupili na vrchol z Gerlachovského kotle Z. Bośniacki a V. Grzegorzek, pravděpodobně s horskými vůdci ze Zakopaného. První zimní výstup uskutečnili v roce 1905 J. Chmielowski a K. Jordán s horskými vůdci. == Turismus == Výstup na Gerlachovský štít je povolen jen v doprovodu horského vůdce nebo osobám organizovaným v horolezeckých svazech. Cena za doprovod horského vůdce se pohybuje kolem 230 eur za skupinu. Berou s sebou maximálně tři osoby. Organizovaní horolezci nesmí vystoupit lehčí cestou než 2+ UIAA, což je hranice určená návštěvním řádem Tatranského národního parku. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Gerlachovský štít ve Wikimedia Commons Galerie Gerlachovský štít ve Wikimedia Commons Výstup na Gerlach cestou Martinka Výstup na Gerlach Krčmárovým žlabem Výstup na Gerlach na iDnes.cz Výstup na Gerlach na HoryEvropy.cz Spolok horských vodcov Vysoké Tatry", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Vysokých Tater, Slovenska a celých Karpat?", "answers": ["Gerlachovský štít"]}
{"title": "Lidská hlava", "context": "Hlava je horní část lidského těla nad krkem, ve které se nachází většina smyslových orgánů společně s centrem nervové soustavy - mozkem. Nacházejí se zde centra zraku (oči), sluchu (uši), chuti (chuťové pohárky na jazyku), čichu (nos) a velmi jemné hmatové zakončení po celém obličeji (nejvíce v oblasti úst). Většina těchto center je umístěna v oblasti obličeje. Nachází se zde i otvor pro přijímání potravy (ústa) a zároveň i pro dýchání (nos a ústa). Hlava je tvořena z 28 samostatných kostí. Tyto kosti dohromady tvoří lebku. Nejhornější a zároveň i nejpevnější oblastí je horní část lebky zvaná kranium čili mozková schránka, ve které se nachází mozek. Mimika obličeje je zajišťována více jak 30 svalů, které lidem umožňují vyjadřovat emoce pomocí změn v obličeji (např. úsměv či mračení). Průměrná hmotnost hlavy dospělého člověka je asi 4,6 kilogramů a hustota cca 1200 kg.m-3. Hlava se podél osy páteře může otáčet o úhel asi 150°. Horní část hlavy je chráněna vlasy, které slouží jako přirozená termoregulace. Obecně se musculi capitis dělí na 2 skupiny : svaly žvýkací a mimické (m. masticatorii, m. faciales) M. masticatorii: m. temporalis (sval spánkový), m. masseter (zevní sval žvýkací), m. pterygoideus. medialis, m. pterygoideus lateralis, atd. M. faciales: m. orbicularis oculi (oční sval kruhový), m. orbicularis oris (kruhový sval ústní), m. nasalis (sval nosu), m. buccinator (. sval tvářový), atd. Např. platysma (plochý podkožní sval), m. suprahyoidei (svaly nadjazykové), m. infrahyoidei (svaly podjazykové) Hlava – obecnější článek, nejen o lidské hlavě Hlava (rozcestník) – rozcestník s přenesenými významy slova Obrázky, zvuky či videa k tématu hlava ve Wikimedia Commons", "question": "Co se nachází v hlavě?", "answers": ["většina smyslových orgánů společně s centrem nervové soustavy"]}
{"title": "Česko", "context": "České dráhy provozují vysokorychlostní vlaky Pendolino, ale jelikož žádné tratě nejsou vysokorychlostní, je jejich maximální rychlost omezena na 160 km/h. Přepravní výkon necelých 165 milionů cestujících při 6 590 milionech osobokilometrů i 13 770 milionů tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles.Od roku 1991 je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků EuroCity, od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky SuperCity, jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava. Největším železničním dopravcem jsou České dráhy. Nákladní železniční trh je liberalizován, liberalizace v osobní dopravě probíhá. Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci. Hlavním železničním uzlem je Hlavní nádraží v Praze. Jeho stará budova je památkově chráněnou secesní stavbou z dílny architekta Josefa Fanty. Mezinárodně využívaný je unikátní Železniční zkušební okruh Cerhenice. ==== Letectví ==== V Česku je celkem 91 civilních letišť, z toho 46 má zpevněný povrch. Pouze 5 letišť vypravuje pravidelné lety. Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes pražské letiště Václava Havla Praha, které v roce 2016 přepravilo 13 milionů pasažérů. V zimní sezóně 2016/17 se z něj létalo do 105 destinací v 39 zemích světa. Mezi další letiště s pravidelným, ale méně hustým civilním provozem patří letiště Brno-Tuřany, Ostrava-Leoše Janáčka, Pardubice a Karlovy Vary. Působí zde tři hlavní pravidelné letecké společnosti. Nejstarší z nich jsou České aerolinie, největší letecká společnost je Travel Service, pod který spadá také nízkonákladová společnost SmartWings. Mezi další české letecké společnosti patří Van Air Europe, Silver Air a další letecké společnosti poskytující služby aerotaxi, například ABS Jets, CTR Flight Services, G-JET či Silesia Air. ==== Vodní doprava ==== Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách, pro rekreační účely. Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská. ČR disponuje i vlastním přístavním územím v areálu námořního přístavu v Hamburku v Německu Přístavy Moldauhafen a Saalehafen byly na základě Versailleské smlouvy pronajaty v roce 1929 na 99 let (do roku 2028) Československu. Téhož roku Československo zakoupilo i přístav Peutehafen. Od roku 1993 je spravuje Česko.", "question": "Přibližně kolik pasažérů přepraví letiště Praha-Ruzyně každý rok?", "answers": ["13 milionů"]}
{"title": "Tučňák žlutooký", "context": "Tučňák žlutooký (Megadyptes antipodes) je jediný žijící druh svého rodu. Obývá pouze jihovýchodní část Nového Zélandu a přilehlé poloostrovy a ostrovy. Dosahuje výšky 56–79 cm a váží 3,6–8,9 kg. Na hlavě má světle žlutý pás, který se táhne od jednoho oka přes zadní část hlavy, až k druhému oku na druhé straně hlavy. Duhovky jsou oranžovo-žluté. Podle této kresby na hlavě a také podle zbarvení duhovek je pojmenován – žlutooký. Podobně, jako většina ostatních tučňáků, je převážně rybožravý. K hnízdění si vybírá strmé svahy u pobřeží, porostlé hustou vegetací. Převážně monogamní páry hnízdí samostatně nebo ve velmi malých koloniích. Samice snáší obvykle dvě vejce do vyhloubené nory, nebo jen upravené prohlubně. Inkubační doba trvá 39–51 dnů a dělí se o ni obě pohlaví. Mláďata se líhnou téměř současně, a prvních 21–25 dnů jsou nepřetržitě rodiči střeženi. Posléze se osamostatní, a buďto se ukrývají v hnízdech, nebo utváří skupinky o třech až sedmi vrstevnících. Jsou plně opeřena zhruba ve věku tří měsíců, a kolonii opouští. Pohlavně vyzrálý jsou ve 2–4 letech. Tučňák žlutooký patří mezi ohrožené druhy ptáků, a to nejenom kvůli velmi nízké a kolísavé populaci (cca 4000 přeživších jedinců), ale také kvůli těsnému výskytu kolonií soustředěnému se na konkrétní oblast. Na základě toho může jakákoli mimořádná událost ohrozit jeho budoucnost v přirozeném prostředí.", "question": "Jakou barvu očí má tučňák žlutooký?", "answers": ["oranžovo-žluté"]}
{"title": "Kanton Gros-Morne", "context": "Martinik Departement Martinik Arrondissement La Trinité Počet obcí 1 Sídlo správy Gros-Morne Rozloha 54,25 km² Počet obyvatel 10 686 (2009) Hustota zalidnění 197 ob./km² Kanton Gros-Morne (francouzsky Canton de Gros-Morne) byl francouzský kanton v departementu Martinik v regionu Martinik. Nacházela se v něm pouze obec Gros-Morne. Zrušen byl v roce 2015. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Bývalé kantony v departementu Martinik L'Ajoupa-Bouillon • Les Anses-d'Arlet • Basse-Pointe • Le Carbet • Case-Pilote-Bellefontaine • Le Diamant • Ducos • Fort-de-France-1 • Fort-de-France-2 • Fort-de-France-3 • Fort-de-France-4 • Fort-de-France-5 • Fort-de-France-6 • Fort-de-France-. 7 • Fort-de-France-8 • Fort-de-France-9 • Fort-de-France-10 • Le François-1 Nord • Le François-2 Sud • Gros-Morne • Le Lamentin-1 Sud-Bourg • Le Lamentin-2 Nord • Le Lamentin-3 Est • Le Lorrain • Macouba. • Le Marigot • Le Marin • Le Morne-Rouge • Le Prê • Riviè • Riviè • Le Robert-1 Sud • Le Robert-2 Nord • Sainte-Anne • Sainte-Luce • Sainte-Marie-1 Nord • Sainte-Marie-2 Sud • Saint-Esprit • Saint-Joseph • Saint-Pierre • Schœ1 • Schœ2 • La Trinité • Les Trois-Îlets • Le Vauclin", "question": "V jakém roce byl zrušen kanton Gros-Morne?", "answers": ["2015"]}
{"title": "Brno-střed", "context": "Městská část zahrnuje celá katastrální území Město Brno, Staré Brno, Štýřice, Veveří a Stránice a části katastrálních území Černá Pole, Pisárky, Trnitá a Zábrdovice. Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-střed zařazeno do volebního obvodu číslo 59. Městská část Brno-střed je poměrně nesourodým celkem řady čtvrtí s hustou, ale různě starou zástavbou. Vedle nejstarší brněnské zástavby v historickém jádru Brna se zde nacházejí také moderní výškové budovy i panelová sídliště. Dominanty městské části představují katedrála svatého Petra a Pavla (známá také jako Petrov) na kopci Petrově a hrad Špilberk. Na území městské části se nachází také nejvýznamnější brněnský park Lužánky i ústřední hřbitov v Brně. Vzhledem ke svojí poloze v rámci Brna a především k tomu, že zahrnuje i původní historické centrum města, je Brno-střed nejvýznamnější městskou částí Brna a jeho administrativním, hospodářským a kulturním centrem, v němž tradičně sídlí řada úřadů a institucí, řada základních, středních i vysokých škol, mnoho firem i obchodů. Je to také důležitý dopravní uzel.", "question": "Jaké číslo má volební obvod Brno-střed?", "answers": ["59"]}
{"title": "Seznam", "context": "Seznam.cz je český internetový portál a vyhledávač. Byl založen roku 1996 Ivem Lukačovičem, a stal se jedním z prvních českých internetových katalogů a vyhledávačů v České republice. Vyhledávač a katalog firem postupně od roku 1998 doplňovaly další služby. K začátku roku 2013 firma provozovala více než 25 různých služeb a přidružených značek jako Email.cz, Firmy.cz, Mapy.cz, Sklik.cz, Sreality.cz, Sauto.cz, Stream.cz, Novinky.cz a další. Návštěvnost služeb Seznam.cz v českém internetu je přes 6,75 milionu unikátních návštěvníků měsíčně (stav z března roku 2014). Mezi nejnavštěvovanější služby patří podle údajů NetMonitoru Seznam.cz Homepage a Seznam.cz Email. Ivo Lukačovič založil Seznam.cz jako první katalogový server a vyhledávač na českém internetu v roce 1996. Do spuštění Seznam.cz Ivo údajně investoval 50 000 Kč, které měl našetřené. V roce 1998 přibyla freemailová služba Seznam.cz Email, provozovaná v doméně seznam.cz. Postupně přibyly další služby. V roce 2001 Seznam disponoval ještě zpravodajstvím, TV přehledem, předpovědí počasí, kulturními a finančními přehledy, mapou ČR a komunitní službou Lidé.cz. V roce 2000 investovala do rozvoje Seznamu švédská investiční společnost Spray Ventures. S tím se Seznam.cz v roce 2000 změnil na akciovou společnost Seznam.cz, a.s. Do tohoto okamžiku provozoval Lukačovič Seznam.cz jako živnostník. Spray získal vstupem do Seznam.cz zřejmě až 30% podíl firmy. Přesné informace nelze do dnešního data hodnověrně získat z veřejných zdrojů.[zdroj? ] Ivo Lukačovič i zástupci Seznamu na toto téma vždy odmítali podat přesnější informace. Jisté je pouze to, že Ivo Lukačovič měl 70 % akcií Seznamu a ostatní akcie na majitele držel někdo jiný. Spray vstupoval do Seznamu se záměrem provést IPO. Po splasknutí velké internetové bubliny však Spray snahu o IPO vzdal. Existují spekulace, že neprovedením IPO nedostál Spray svým závazkům ze vstupu do Seznam.cz. Tuto informaci Lukačovič, ani nikdo ze Seznamu nikdy neupřesnili. Z veřejných listin vyplývá, že se v roce 2003 Lukačovič rozhodl navýšit se svými 70 % Seznam.cz základní jmění, což se mu bez účasti Spraye podařilo, a navýšil tak svůj podíl v Seznam.cz na přibližně 90 %. Spray se později sloučil se společností Lycos Europe. Ta v roce 2005 od Iva Lukačoviče odkoupila část jeho akcií. Lukačovič se tak znovu stal 70% vlastníkem Seznam.cz. V roce 2003 také Lukačovič představil nového maskota společnosti psa Krastyho, který se od té doby objevuje na domovské stránce.", "question": "Kdy byl založen Seznam.cz?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Injekce (medicína)", "context": "K první skutečnou injekční stříkačkou zavedl francouzský chirurg Pravaz v roce 1852. Skotský lékař Wood provedl v roce 1853 první skutečnou aplikaci jehlou do podkoží. Injekční stříkačku používal ruský lékař Lazarov. K rozšíření tohoto způsobu aplikace přispěli také mikrobiolog Louis Pasteur a německý lékař Robert Koch, kteří zdokonalili způsoby sterilizace. V roce 1886 pařížský lékárník Limousin zavedl jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli. Parenterální aplikace patří mezi nejúčinnější způsoby podávání léčiv. Výhody použití: lze aplikovat v bezvědomí aplikací dosáhneme rychlého účinku (křeče, bolesti, šok, zástava srdce) nelze-li aplikovat léčivo z důvodu jeho biodegradace v trávicím traktu (insulin) stavy po operaci trávicího ústrojí Injekční přípravky jsou podle disperzní soustavy rozdělujeme na: čiré zakalené práškovité lyofilizované mají charakter pórovité hmoty vzniklé mrazovou sublimací suspenzní musejí mít odpovídající velikost částic. emulze forma emulze musí vydržet alespoň 30 sekund po protřepání. Vlastnosti injekce vhodné pro aplikaci: sterilita injekce musí obsahovat nejvýše předepsané množství živých či mrtvých mikroorganismů. apyrogenita injekce nesmí obsahovat pyrogenní látky, což jsou metabolické produkty mikroorganismů. Po aplikaci vyvolávají horečku. izotonické mají stejný osmotický tlak jako krev. Jako rozpouštědlo se pro výrobu injekcí používají voda a organická rozpouštědla: Voda Pro výrobu injekční roztoků se používá tzv. injekční voda (aqua pro injectione), což je redestilovaná nebo voda zbavená minerálů a posléze destilovaná.", "question": "Jak se jmenoval lékárník, který zavedl jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli?", "answers": ["Limousin"]}
{"title": "Norsko", "context": "Například cenová kontrola a státní příděl bydlení a automobilů trvaly v Norsku až do roku 1960. Životní úroveň však prudce rostla. V 70. letech začal stát těžit ropu (její nález je datován k roku 1967) a norské bohatství se tak ještě znásobilo. Koncem devadesátých let Norsko splatilo státní dluh a přebytky rozpočtů začalo hromadit ve státním investičním fondu, který je dnes největším na světě. Norsko bylo dvakrát vyzváno, aby se připojilo k Evropské unii, ale občané vstup vždy odmítli, v referendech z let 1972 a 1994. Sociální demokraté již několikráte přepustili vládu konzervativně-liberálním stranám, přesto je norský politický systém poměrně konsensualistický a zaměření na sociální stát, nízké mzdové rozdíly, toleranci vůči všem menšinám a multikulturalismus prostupuje politikou většiny vlád. Konsensus je atakován jen výjimečně, jako v roce 2011, kdy pravicový extremista Anders Breivik napadl automatickou puškou letní tábor sociálnědemokratické mládeže na ostrově Utø a umístil bombu před vládní budovu v Oslu, což mělo za následek 77 mrtvých a 319 zraněných. == Geografie == Norsko se rozkládá v severní Evropě na západní straně Skandinávského poloostrova a na mnoha ostrůvcích v Severním moři, Norském moři, Barentsově moři a Severním ledovém oceánu. Pevninskými ostrovy jsou Lofoty a severněji ležící Vesterály.", "question": "Který stát vytvořil severský model sociálního státu?", "answers": ["Norsko"]}
{"title": "ČT24", "context": "ČT24 je zpravodajský kanál České televize, který se 24 hodin denně věnuje převážně zpravodajství. Stanice začala vysílat 2. května 2005 prostřednictvím internetového a digitálního satelitního vysílání. V roce 2010 společnost získala v soutěži Křišťálová Lupa 4. místo v kategorii média - všeobecná. Internetový portál ČT24.cz se v průzkumu konaném v roce 2011 společností Mediasearch o 'nejdůvěryhodnější zpravodajský server' umístil na 1. místě. Web ČT24 byl vysoce hodnocen i v dalších kritériích, jako je 'obsah', 'přehlednost', 'množství reklam' a 'první dojem'. Aplikace ČT24 je též nejvyužívanější aplikace pro sledování zpráv z mobilu. V současné době (2011) vysílá ČT24 nepřetržitě. Veškeré pořady na tomto programu jsou vysílány v širokoúhlém formátu 16:9. Mezi 6:00 a 0:00 vysílá stanice aktuální zprávy. V intervalu 30 popřípadě 60 minut vysílá 10-20 minutovou relaci Zprávy včetně krátké předpovědi počasí. Čtyři, respektive šest relací je třicetiminutových a nesou názvy Zprávy ve 12 (ve 12:00), Zprávy v 16 (v 16:00), Události (v 19. :00), Zprávy ve 23 (23:00) a pouze ve všední dny v rámci pořadu Studio 6 i Zprávy v 10 (v 10:00). Události obsahují i sportovní zpravodajství a předpověď počasí. To se netýká hlavní relace od 19:00, po které následují samostatné Branky, body, vteřiny (sportovní) a Předpověď počasí. Ve všední dny je od 22.00 hod vysílán zpravodajský pořad Události, komentáře. Zprávy jsou zároveň zobrazovány nepřetržitě v podobě informačního proužku ve spodní části obrazu (tzv. ticker nebo crawl), který kromě aktuálních zpráv obsahuje i časový údaj ve formátu HH:MM. ČT24 vysílá kromě zpravodajství např. pořady Toulavá kamera a Objektiv obsahující reportáže z různých míst v ČR a ve světě. Dále také pořad o životě za socialismu Retro, publicistický pořad 168 hodin, magazín o počasí Turbulence, zdravotnický a lifestylový magazín Tep 24 a další. Některé pořady jsou vysílány souběžně i na programu ČT1 (Zprávy ve 12, Události a 1. část diskusního pořadu Otázky Václava Moravce). ČT24 také reaguje na náhlé důležité události mimořádným vysíláním, které dokáže zahájit během 30 minut. Sledovanost ČT24 v roce 2010 činila ve věkové skupině 15+ 3,40% celodenně, v hlavním vysílacím čase pak 2,09%. Ve věkové skupině 15-54 let byla celodenní sledovanost 2,04%, v hlavním vysílacím čase 1,24%. V roce 2016 byla sledovanost ČT24 3,99 %, což z ní činilo nejúspěšnější veřejnoprávní zpravodajský televizní kanál v Evropě.", "question": "Kdy začala vysílat stanice ČT24?", "answers": ["2. května 2005"]}
{"title": "Heliodor Píka", "context": "Generál (armádní generál i. m.) Heliodor Prokop Píka (3. července 1897 Štítina - 21. června 1949 Plzeň) byl československý voják a legionář, významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje a po únorovém převratu oběť komunistického režimu. Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v Štítině u Opavy v rodině vesnického koláře Ignáce Píky. Roku 1915 ukončil studium na českém gymnáziu v Opavě a chtěl studovat farmacii, ale byl odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě. O rok později (1916) byl odeslán na haličskou frontu, kde v řadách 15. zeměbraneckého pluku byl pak 28. července 1916 ve Volyňské oblasti v Berestečku zajat ruskými jednotkami. Již za tři měsíce poté se přihlásil v Babrujsku do Československých legií. Do legií, tehdy Československé střelecké brigády a jejího záložního praporu byl zařazen 21.7.1917 v hodnosti vojína. V Rusku byl až do roku 1917, kdy se na příkaz T. G. Masaryka s částí legií přesunul lodí z Vladivostoku na západní frontu - přes Anglii do Francie, kde v Le Havre prošel intenzivním vojenským výcvikem. Byl zařazen jako vojín k 33. střeleckému pluku. Vzhledem ke své lékárenské praxi byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií, později vykonával funkci nejprve četaře a později poručíka obrany proti plynům. S plukem prodělal těžké boje na alsaské frontě (jaro 1918), v Champagni, na Aisně, u Terronu i jinde.", "question": "Kde se narodil Heliodor Píka?", "answers": ["Štítina"]}
{"title": "Ewa Sowińska", "context": "Ewa Sowińska Narození 5. března 1944 (77 let)Bydhošť Alma mater Medical University of Białystok Povolání politička Politické strany Liga polských rodinPolská sjednocená dělnická strana Funkce Member of the Sejm of the Republic of Poland Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Eva Barbara Sowińska (* 5. března 1944 Bydhošť) je polská lékařka a politička z Ligy polských rodin. Od roku 2004 je poslankyní Sejmu, od jara 2006 zastává úřad Mluvčí práv dítěte. Kariéra V roce 1968 Ewa Sowińska ukončila studia na Lékařské fakultě Akademie medicíny v Białymstoku (Akademia Medyczna w Białymstoku). V 1978 získala II. stupeň specializace v oboru vnitřních chorob. Po ukončení studií pracovala jako lékařka: v letech 1968–1972 jako mladší asistent ve vesnickém centru zdraví ve vojvodství pomořském, v letech 1972–1977 jako asistent ve vesnickém centru zdraví ve vojvodství lodžském, od 1977 do 1982 jako vedoucí zdravotního střediska č. 52 w Lodži a od 1982 do 2004 jako starší asistent ve Vojvodském středisku medicíny v Lodži (Wojewódzki Ośrodek Medycyny Pracy w Łodzi). V letech 1977–1980 byla členkou komunistické Polské sjednocené dělnické strany (Polska Zjednoczona Partia Robotnicza), v letech 2003–2004 pracovala v Katolicko-národní hnutí (Ruch Katolicko-Narodowy), od roku 2004 je členkou Ligy polských rodin. Ve volbách do Sejmu v září 2001 kandidovala za LPR v okrese lodžském. Mandát získala v létě 2004 jako náhradnice za Urszulu Krupovou, která se mandátu vzdala poté, co byla zvolena do Evropského parlamentu.", "question": "Ewa Sowińska je političkou jaké strany?", "answers": ["Ligy polských rodin"]}
{"title": "Amyotrofická laterální skleróza", "context": "Přibližně 15–45 % pacientů trpí psychickými poruchami např. nekontrolovaný smích, úsměv, pláč nebo se objevuje demence frontálního laloku. Pro diagnostiku ALS je nutné postižení spodních i horních partií. Obecným znakem je tedy smíšená paréza s fascikulacemi, chybí senzitivní deficit a nejsou přítomny žádné bolesti. === Pokročilé stádium === Většina pacientů je postupem imobilní, neschopná ovládat ruce a lokty. Ztrácí také schopnost mluvit a polykat. V závěru je nutné užít plicní ventilace. K popisu progrese se užívá ALSFRS-R, který má škálu od 48 do 0 bodů (úplná ztuhlost). Pacenti průměrně ztrácí 0,9 bodu za jeden měsíc. V limbární variantě postihuje ALS nejprve jednu končetinu a následně druhou, než se rozšíří dál, v bulbární (prodloužená mícha) variantě příznaky začínají v rukou a poté směřují k nohám. Většina postižených umírá na plicní selhání nebo zápal plic. Často se v této fází vyskytuje stav připomínající tzv. syndrom uzamčení. Incidence onemocnění je 2,6 na 100 000 za jeden rok, zatímco prevalence je 7-9 na 100 000. Rychlost, jakou nemoc postupuje, je individuální. Průměrná doba nemoci se uvádí 2–4,3 let, přičemž zhruba 25% pacientů přežije 5 let a 8–16% 10 let a 5% žije 20 let. Pro ALS neexistuje žádná známá kauzální léčba. Dostupné léky se zaměřují především na zmírnění obtíží a prevenci komplikací. == Kauzalita == Výzkum biologie a terapie je do značné míry limitován jednak ne zcela vhodným zvířecím modelem (potkani s mutací superoxiddismutázy SOD1) a jednak problémy při organizaci klinických studií. Z toho důvodu není dodnes známá ani přesná příčina onemocnění ani vyvolávající faktory onemocnění, zdá se však, že primární poruchou je porucha degradace některých proteinů, na rozvoji se podílí i řada faktorů okolí, např. nadprodukce volných radikálů nebo tzv. excitotoxicita. Nelze vyloučit ani heterogenitu onemocnění, na vzniku dědičných poruch se podílí celá řada funkčně poměrně odlišných genů. V terapii představuje největší přínos ve smyslu prodloužení kvality i délky života pacienta kvalitní multioborová symptomatická péče. == Léčba == Z terapeutických postupů vykazuje jistou efektivitu riluzol, ovšem statisticky zvyšuje přežití nemocných pouze o 2–3 měsíců a jeho účinek je omezen pouze na bulbární formu onemocnění. == Výzkum ==", "question": "Co bylo diagnostikováno v roce 1939 Lou Gehrigovi?", "answers": ["ALS"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "I přes své postižení se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život (má tři děti a tři vnoučata) s výzkumy v oboru teoretické fyziky a náročným cestovním programem veřejných přednášek. Roku 2010 prohlásil, že je možné cestovat časem, ale jenom dopředu, a že by tak bylo možné, aby se obydlila v té době již zničená planeta. [zdroj? ] Roku 2014 prohlásil, že klasicky vnímaná černá díra neexistuje. Už na počátku studia v Oxfordu se projevily první příznaky jeho nemoci, amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii - SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla. Od roku 1968 se může pohybovat jen za pomoci vozíčku a od roku 1985 s okolním světem komunikuje jen pomocí speciálního počítače. V mládí jezdil na koni a hrál si s ostatními dětmi. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského týmu, což mu, jak se sám vyjádřil, pomohlo ulehčit nesmírnou univerzitní nudu. Příznaky choroby se poprvé objevily, když se zapsal na univerzitu v Cambridge. Ztratil rovnováhu na schodech a spadl, přičemž si poranil hlavu.", "question": "Co Stephenovi Hawkingovi pomohlo ulehčit nesmírnou univerzitní nudu?", "answers": ["byl kormidelníkem veslařského týmu"]}
{"title": "Litomyšl", "context": "Litomyšl (něm. Leitomischl) je město na samém východě Čech v Pardubickém kraji, 18 km severozápadně od Svitav. Má přes 10 tisíc obyvatel. První zmínka o Litomyšli se vztahuje k roku 981 v Kosmově kronice české (Lutomisl), která ale vyšla až ve 12. století. Tehdy na litomyšlském návrší stával strážní hrad střežící panství Slavníkovců a nedaleko procházející obchodní cestu evropského významu - tzv. Trstěnickou stezku. Po vyvraždění Slavníkovců roku 995 přešlo území do rukou Přemyslovců. Olomoucký biskup Jindřich Zdík pozval do Litomyšle v polovině 12. století řád premonstrátů a založil roku 1145 premonstrátský klášter Olivetská hora (lat. Mons oliveti). Premonstráti dosáhli vysoké úrovně hospodářské a kulturní, a tak byla Litomyšl povýšena roku 1259 na město. Znak města (stříbrná lilie na červeném poli) byla převzata právě ze znaku premonstrátů (zlatá lilie na modrém poli). Díky úspěšné premonstrátské kolonizaci a umístění Litomyšle mezi Prahou a Olomoucí založil Karel IV. v roce 1344 biskupství litomyšlské. V postavení litomyšlských biskupů působili např.: Jan ze Středy, Albrecht ze Šternberka a Jan Železný. Husité město napadli ve dvou vlnách v letech 1421 a 1425.", "question": "Kde byla první zmínka o Litomyšli?", "answers": ["v Kosmově kronice české"]}
{"title": "Mississippi (řeka)", "context": "Mississippi (anglicky Mississippi River v jazyce místních indiánů \"Velká řeka\") je největší řeka Severní Ameriky a jedna z největších řek na světě, která protéká Spojenými státy americkými od severu k jihu a ústí do Mexického zálivu. Je dlouhá 3770 km. Od pramene svého přítoku Missouri dosahuje 6420 km, čímž zaujímá čtvrté místo na světě. Plocha povodí, které se rozprostírá od Skalnatých hor k Appalačskému pohoří a od Velkých jezer k Mexickému zálivu, činí 3 268 000 km2, což je 40 % rozlohy pevninských USA bez Aljašky. Povodí Mississippi a jejich přítoků je čtvrtý nejrozsáhlejší na světě, hned po Amazonce, Kongu a Nilu. Pramení na severu USA západně od Hořejšího jezera pod jménem Nicollet Creek a pod jezerem Itasca v nadmořské výšce pouhých 446 m přijímá své jméno Mississippi. Protéká ze severu na jih deseti státy USA Minnesota, Wisconsin, Iowa, Illinois, Missouri, Kentucky, Arkansas, Tennessee, Mississippi a Louisiana. Údolí bylo vytvořeno ve směru hlavního odtoku ledovcových vod na konci čtvrtohorního zalednění Severní Ameriky. Podle morfologie doliny, podmínek průtoku a vodního režimu se tok řeky dělí na tři části. Za hranici mezi nimi byla vybrána ústí velkých přítoků Missouri a Ohio. Na horním toku protéká nejprve přes nevelká jezera, mezi nimiž vytváří kamenité peřeje a říční prahy. Nejvýznamnější z nich je vodopád St. Anthony u města Minneapolis, další se nacházejí u měst Davenport a Keokuk. Od města Minneapolis je koryto řeky upraveno pomocí zdymadel a až k ústí Missouri je přerušeno více než 20 hrázemi. Na středním toku teče převážně v jednom korytě. Dolina je široká 10 až 15 km a je ohraničena prudkými břehy. Pod ústím Missouri teče její kalná a blátivá voda v délce 150 až 180 km vedle sebe s víceméně průzračnou vodou Mississippi.", "question": "Jaká řeka je největší řeka Severní Ameriky a jedna z největších řek na světě, která protéká Spojenými státy americkými od severu k jihu a ústí do Mexického zálivu?", "answers": ["Mississippi"]}
{"title": "Přemyslovci", "context": "Poslední zprávy o vedlejší linii rodu, Děpolticích, mizí v roce 1247. Související informace naleznete také v článku Poslední Přemyslovci. Po státní krizi v poslední čtvrtině dvanáctého století na trůn usedl Přemysl Otakar I. a skončila tak řada rychle se střídajících knížat (sám Přemysl byl ostatně jedním z nich). Roku 1212 Přemysl I., dokonale využívající situace v říši, zajistil pro své potomky dědičný královský titul. V době vlády jeho syna Václava I. se česká zahraniční politika změnila z dosavadního víceméně defenzivního postoje na ofenzivní. V osobě krále Přemysla Otakara II., syna Václava I., se v roce 1253 počet mužských členů rodu omezil jen na jednoho. Přemysl měl jen jednoho legitimního syna, Václava II. a ten také jen jednoho přeživšího mužského dědice, Václava III. Královská linie rodu Přemyslovců, k němuž se váží počátky české státnosti, skončila nečekaně zavražděním mladého Václava III. v Olomouci dne 4. srpna 1306. Přemyslovská linie však poté pokračovala po přeslici v dalších královských dynastiích, což byli Lucemburkové (1310–1436), Habsburkové (1436–1457), Jagellonci (1471–1526) a opět Habsburkové (1526–1740), posléze Habsbursko-Lotrinská dynastie (1740–1918). Žili také ještě královští levobočkové a hlavně představitelé významné, ale tentokrát už opravdu poslední vedlejší linie rodu – opavští Přemyslovci, potomci Přemysla Otakara II. a jeho milenky, rakouské šlechtičny Anežky z Kuenringu. Podle zachovalých kosterních pozůstatků (studie E. Vlčka z vykopávek na Pražském hradě) je známo, že přemyslovská knížata měřila více než 170 cm, králové necelých 170 cm, byli štíhlí, ale svalnatí. Svalové úpony prozrazují záměrný tělesný trénink s mečem. Zuby mají králové drobné; horní řada přesahuje poněkud dolní (předkus).", "question": "Kdo byl poslední z královské linie rodu Přemyslovců?", "answers": ["Václava III."]}
{"title": "Čína#Zahraniční politika", "context": "Musíme zachovat demokratickou diktaturu lidu (必) (původně diktaturu proletariátu 无) Musíme zachovat vedoucí úlohu komunistické strany (必) Musíme zachovat marxismus-leninismus a Mao Ce-tungovo myšlení (必、毛) jako vůdčí ideu strany a státu Tyto principy ve svých projevech často uvádí generální tajemník Si Ťin-pching a je zřejmé, že v nejvyšším vedení KS Číny znovu panuje přesvědčení, že ideologie je důležitější než ekonomická základna.[31] Zahraniční politika Podrobnější informace naleznete v článku Zahraniční vztahy Číny. Šanghajská organizace pro spolupráci: Členové Pozorovatelé Partnerský dialog Zájemci o pozorování Sporná území ČLR má diplomatické vztahy se 175 zeměmi a udržuje velvyslanectví ve 162 z nich. Její legitimita je zpochybňována Čínskou republikou a několika dalšími zeměmi; jde tedy o největší a nejlidnatější stát s omezeným uznáním. V roce 1971 nahradila ČLR Čínskou republiku jako výhradního zástupce Číny v OSN a jako jednoho z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN.[32] Čína je také bývalý člen a lídr hnutí nezúčastněných zemí, a stále sebe považuje za obhájce rozvojových. zemí.[33] Spolu s Brazílií, Ruskem, Indií a Jihoafrickou republikou je Čína členem BRICS – skupiny rozvíjejících se hlavních ekonomik a hostila třetí oficiální summit v San-ja na Chaj-nanu v dubnu 2011.[34] Pod výkladem politiky jedné Číny Peking vytvořil takovou podmínku k navázání diplomatických vztahů, že druhá země uznává jeho požadavek na Tchaj-wan a zpřetrhává oficiální diplomatické vazby s Čínskou republikou.", "question": "S kolika zeměmi má ČLR diplomatické vztahy?", "answers": ["175"]}
{"title": "Morče domácí", "context": "Po druhé světové válce přišla vlna obliby morčat, která trvá dodnes.Po španělském vstupu do nového světa si morče brzy našlo svou cestu na evropský kontinent, kde se okamžitě stalo populárním jako domácí mazlíček. Například královna Alžběta I. vlastnila morče jako domácího mazlíčka, což mohlo přispět k jeho popularitě. Existuje velké množství různých plemen morčat, lišících se barvou, délkou či strukturou srsti, barvou očí a rozetami. == Charakteristika == V podmínkách domácího chovu dosahují morčata hmotnosti 800 až 1250 g, ale mohou vážit až 1800 g při délce těla 20 až 36 cm. Páření probíhá v době říje trvající 24 hodin, následuje březost v rozsahu 58 až 75 dní (nejčastěji 68 dní). V každém vrhu (ročně až pět, ale raději jen dva) se rodí jedno až šest mláďat s průměrnou porodní váhou 90 g. Ty samice odstaví ve stáří 4-6 týdnů. Pohlavní dospělosti dosahují samci ve věku osmi týdnů, samice deseti týdnů. Délka života bývá čtyři až deset let, ale může dosáhnout až čtrnácti let.", "question": "Může morče dorůst až do váhy jednoho a půl kilogramu?", "answers": ["V podmínkách domácího chovu dosahují morčata hmotnosti 800 až 1250 g, ale mohou vážit až 1800 g při délce těla 20 až 36 cm."]}
{"title": "Kyjev", "context": "Roku 1240 město zpustošila mongolská vojska chána Bátúa a zničila mnoho významných architektonických i písemných památek (například slavný Desátkový chrám založený Vladimírem I. nebo Zlatou bránu). Roku 1299 přesídlil kyjevský metropolita do Vladimiru. Papežský vyslanec k mongolskému chánu Giovanni Carpini zanechal roku 1245 svědectví o Kyjevě zničeném při mongolském nájezdu: Od roku 1363 náležel Kyjev k litevskému velkoknížectví (od roku 1471 jako středisko Kyjevského vojvodství) a spolu s ním později v rámci Lublinské unie k Republice obou národů. Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu. Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho postoupení Rusku definitivně potvrdil Věčný mír roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834. Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět (místo \"proletářštějšího\" Charkova) alespoň metropolí Ukrajinské SSR. Po útoku na Sovětský svaz Němci 19. září 1941 dobyli i Kyjev, kde se dopustili nejkrutějších válečných zločinů - mimo jiné 29.-30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Na dobývání a okupaci města se podílely i např. slovenské jednotky (Rychlá divize). Z nacistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu, v jehož rámci jako první do města vstoupily jednotky 1. československé samostatné brigády. Od roku 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin země zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi. V roce 2013 a 2014 zde probíhaly masové nepokoje, zvané Euromajdan, při kterých došlo k svržení prezidenta Viktora Janukovyče. Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru; ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levém břehu (jako například Darnycja) a byly připojeny také vzdálenější pravobřežní čtvrti (např. Oboloň, Podol). Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími se k řece.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Ukrajiny?", "answers": ["Kyjev"]}
{"title": "Most", "context": "plast (kompozitní materiál) === Podle účelu === železniční silniční případně dálniční lávky pro chodce a cyklisty přechody pro zvěř (nazývané např. ekodukty) pro průmyslové instalace (dopravníky nebo inženýrské sítě např. potrubní a kabelové lávky apod.) akvadukty inundační === Podle výšky === Mosty lze rozdělit podle výšky mostovky na: vysokovodní most - umožňuje provádět vodní dopravu pod mostem nízkovodní most - neumožňuje provádět vodní dopravu pod mostem == Části mostu == spodní stavba - mostní opěra, pilíř, rozražeč vody nosná konstrukce - hlavní nosná konstrukce (např. oblouk), mostovka, mostní ložisko mostní svršek vybavení - zábradlí, svodidla, osvětlení, odvodnění předpolí resp. předmostí == Pohyblivé mosty == V minulosti měly pohyblivé mosty (zejména padací) převážně obranný účel (přerušení cesty útočníkům). V současné době se pohyblivý most staví většinou tehdy, jestliže překonává vodní tok sloužící jako vodní cesta a nebylo by možné nebo efektivní jej stavět tak vysoký, aby s lodní dopravou nekolidoval. sklopný most se buď celý nebo po polovinách sklopí do téměř svislé polohy podle vodorovného čepu na opěře nebo pilíři. Známým mostem tohoto typu je Tower Bridge v Londýně. Sklápěcí mosty jsou také velmi typické pro Nizozemsko. Sklápěcí mosty se ale vyskytují v i mnoha dalších, zejména přístavních, městech (např. mosty v Hamburku, Amsterodamu,Petrohradu, a dalších). příklad: sklápěcí železniční Skansenský most v Norsku ve městě Trondheim otočný most má na jedné straně svislý otočný čep, podle kterého se most natočí po směru řeky nebo je most vyvážený a otáčí se na středovém pilíři. příklad: otočný železniční most v Nizozemsku na okraji města Meppel zásuvný most: část mostovky nad trasou plavidel se zasune pod části mostovky u kraje vodního toku. zvedací (výtahový) most: příslušný díl mostovky se zvedne svislým pohybem ponorný most: mostovka klesne svislým pohybem pod hladinu pod plavební profil skládací most: mostovka se složí směrem k jednomu z předmostí svinovací most: mostovka se sroluje směrem k jednomu z předmostí naklápěcí most (lávka): v základním stavu má mostovka tvar stranového oblouku; před průjezdem lodí se sklopí tak, že oblouk se zvedne nahoruZvláštními typy mobilních mostů jsou: pontonový most: je tvořen plováky (pontony) nebo na nich položen; má uplatnění například při havarijních situacích (poškození stálého mostu), pro operativní vojenské účely atd. mostní dopravník neboli gondolový most funguje na podobném principu jako lanovka", "question": "Jaký účel měly v minulosti pohyblivé mosty?", "answers": ["obranný"]}
{"title": "Vladimír Koníček", "context": "Vladimír Koníček (* 23. února 1964 Uherské Hradiště) je český politik, v letech 2002 až 2018 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od prosince 2018 člen kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu, člen KSČM. == Vzdělání, profese a rodina == Po maturitě v roce 1982 na gymnáziu v Uherském Hradišti vystudoval na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně (dnes Masarykova univerzita) obor fyzika pevných látek. Po promoci v roce 1987 nastoupil do státního podniku Mesit, kde zůstal do roku 1993, kdy začal učit na Střední průmyslové a hotelové škole v Uherském Hradišti. Kvůli tomuto povolání si doplnil vzdělání v učitelství fyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity.S manželkou Alenou má čtyři děti, syna Cyrila a Vladimíra a dcery Terezu a Alžbětu. == Politická kariéra == Do KSČ vstoupil roku 1986. V komunálních volbách roku 1994, komunálních volbách roku 1998 a komunálních volbách roku 2002 byl zvolen do zastupitelstva města Uherské Hradiště za KSČM. Profesně se uvádí jako učitel. V komunálních volbách roku 2006 a komunálních volbách roku 2010 byl následně za KSČM zvolen do zastupitelstva obce Boršice. Také v komunálních volbách v roce 2014 obhájil post zastupitele obce Boršice, a to díky preferenčním hlasům (posunul se z původního 8. místa na konečné 1. místo; KSČM přitom získala dva mandáty). Rovněž v komunálních volbách v roce 2018 uspěl vlivem preferenčních hlasů.Ve volbách v roce 2002 byl zvolen do poslanecké sněmovny za KSČM (volební obvod Zlínský kraj). Byl členem výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2006. Stal se předsedou sněmovního kontrolního výboru. Opětovně byl do sněmovny zvolen ve volbách v roce 2010. Je členem kontrolního výboru, místopředsedou petičního výboru a člen volebního výboru sněmovny.Ve stínové vládě KSČM spravuje průřezový resort informatiky.Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval ve Zlínském kraji jako lídr KSČM a byl zvolen. Také ve volbách v roce 2017 byl lídrem KSČM ve Zlínském kraji. Získal 1 475 preferenčních hlasů a obhájil tak mandát poslance. V listopadu 2018 byl Poslaneckou sněmovnou PČR zvolen členem kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu. S nástupem do funkce mu zanikl poslanecký mandát, protože funkce poslance a člena kolegia NKÚ nejsou slučitelné. Ve Sněmovně jej nahradila stranická kolegyně Marie Pěnčíková. == Reference == == Externí odkazy == Vladimír Koníček na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky", "question": "Jaké národnosti je politik Vladimír Koníček?", "answers": ["český"]}
{"title": "Oscar", "context": "Následující léta se Oscar stěhoval ze Shrine Auditoria do divadla RKO Pantages. Odsud se poprvé taky vysílal televizní přenos z udílení cen a bylo to 19. března 1953 společností NBC. V roce 1961 bylo předávání cen přesunuto Santa Monica Civic Auditorium. Práva na televizní přenos tehdy získala společnost ABC, která, až na roky 1971 až 1975, vysílá slavnostní gala večer dodnes. A práva na tuto událost vlastní až do roku 2020. V letech 1969 až 1987 se ceny udělovaly v losangeleském hudebním centru v pavilónu Dorothy Chandler. Následně se Oscar opět stěhoval a to mezi hudebním centre a Shrine Auditoriem. Rozdíl mezi těmito dvěma středisky je v počtu sedadel. Pavilón disponuje dva a půl tisícem sedaček, kdežto Auditorium až šesti tisíci. Od roku 2002 se ceremoniál koná v Kodak Theatre s kapacitou tři tisíce tři sta sedadel, které změnilo název na Dolby Theatre 1. května 2012. Původně se ceny udělovaly na konci března, anebo začátkem dubna. V roce 1999 Akademie udílení přesunula z pondělí na neděli a od roku 2004 se většinou koná poslední únorovou neděli. Výjimkou je rok, kdy se konají zimní olympijské hry. To pak Akademie udílení posouvá na první březnovou neděli. V roce 1929 se Oscar předával poprvé. Hlavním tahounem byl Charlie Chaplin s filmem Cirkus. Chaplin však dostal jednoho \"souhrnného Oscara\", dalšího Chaplin získá za dlouhých 43 let. Ten obdržel v roce 1972 za celoživotní dílo. Doprovázel ho nejdelší potlesk v dějinách tohoto udílení. Trval více než 5 minut. První Oscar z roku 1929 vyhrál němý film Wings. V roce 1930 začala éra zvukových filmů a žádný němý film již sošku nezískal. Kuriozitou je ovšem Umělec, nejlepší film roku 2011, který vzdává hold němému filmu a jako takový je též koncipován. Nejvíce Oscarů (11) proměnily tři filmy: Ben-Hur (1960), Titanic (1998) a Pán prstenů: Návrat krále (2003). Pán prstenů: Návrat krále měl současně největší úspěšnost, neboť získal cenu v každé kategorii, ve které byl nominován. Naopak, největší smolař co se proměňování oscarových nominací týče, jsou zvukař Kevin O'Connell (20 neproměněných nominací) a hudebník Victor Young (21 nominací). Nejvíce nominací (14) měly filmy All about Eve (1950) a Titanic (1998). Pouze tři filmy získaly pětici Oscarů v nejuznávanějších kategoriích (též zvanou Big Five - nejlepší film, režisér, herec, herečka, scénář).", "question": "Od kterého roku se uděluje filmová Cena Akademie?", "answers": ["1929"]}
{"title": "Česko", "context": "V tomto významu jej od roku 1938 začal prosazovat moravský jazykovědec František Trávníček. Slovník spisovného jazyka českého v roce 1960 jej uvádí v obou významech a jako zastaralý, Slovník spisovné češtiny z roku 1978 již archaičnost konstatuje jen u prvního významu, zatímco ve významu označení české části federace stylovou příznačnost neuvádí. Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky, po vášnivých sporech, po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil, zachoval si však. jistou míru kontroverznosti a někteří jej pociťují jako novotvar. Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní vlajka (republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa, jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít), standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Kde domov můj. Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu (znak), husitského hnutí (heslo na prezidentské standartě), národního obrození (hymna) a Československa (vlajka).", "question": "Je státním znakem České republiky standarta prezidenta?", "answers": ["Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní vlajka (republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa, jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít), standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Kde domov můj."]}
{"title": "Kambrium", "context": "Dobře zachované zbytky rostlin jsou v kambriu velmi vzácné. Výjimku tvoří mořské vápnité řasy a sinice. Nejsou známy nálezy suchozemských rostlin (přestože na základě tzv. biomolekulárních hodin je přítomnost primitivních zástupců na vlhkých místech souše již předpokládána). Kambrium je rozšířené jak v mobilních geosynklinálních oblastech, obklopujících sibiřský a čínský štít (pohoří Altaj, Salair, Kašmír, Thajsko), tak na jejich povrchu, zaplaveném mělkým epikontinentálním mořem. Stratigrafický význam mají sedimenty na sibiřském štítu, konkordantně uložené na svrchním proterozoiku. Nejspodnější část kambrických sedimentů s četnými nálezy archeocyátů a primitivních měkkýšů patří stupni tommot. V nadložních vrstvách se již objevují první trilobiti (Profallotaspis). Na čínském štítu převládají sedimenty s faunou jihoasijsko-australské provincie. Při východním okraji patří kambriu sedimenty tasmánské mobilní oblasti, na jižním uloženiny adelaidské mobilní oblasti, které leží konkordantně na svrchním proterozoiku se známou ediakarskou faunou. Spodní kambrium tvoří vápence s archeocyátovými útesy až 200 km dlouhými. V nadloží převládají břidlice s hojnými trilobity. Mocné příkrovy bazaltů jsou výsledkem vulkanické činnosti na konci kambria. V Antarktidě byly nalezeny archeocyátové vápence u pobřeží Rossova moře a ve vrtech v oblasti Weddellova moře. Mobilní oblasti lemovaly kanadský štít, na západě kordilérská (Skalnaté hory), na východě appalačská (součást Protoatlantiku), na severu franklinská.", "question": "Kolikátou periodou prvohor je kambrium?", "answers": ["první"]}
{"title": "Tišnov", "context": "Tišnov (německy Tischnowitz) je město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládá se v Boskovické brázdě, 22 km severozápadně od Brna, nedaleko soutoku Svratky a Loučky. Tišnov je držitelem ocenění Obec přátelská rodině 2009. Žije zde více než 9 tisíc obyvatel. Město se dělí do pěti částí ve čtyřech katastrálních územích, které tvoří tři nesousedící územní celky: Jeden celek je tvořen částmi Hajánky, Hájek (v k. ú. Hájek u Tišnova) a Jamné (v k. ú. Jamné u Tišnova); druhý tvoří část Pejškov (v k. ú. Pejškov u Tišnova) a třetí samotný Tišnov (v k. ú. Tišnov). První dochovaná zmínka o Tišnově (tehdy se používal název Tusnovice) se nalézá v listině z roku 1233, v níž je zmiňován cisterciácký klášter Porta Coeli založený o tři roky dříve Konstancií Uherskou (1181-1240), vdovou po Přemyslu Otakarovi I. (1155-1230). Po založení kláštera mu byl Tišnov moravským markrabětem Přemyslem (bratrem krále Václava I.) darován. V majetku kláštera zůstal až do jeho zrušení roku 1782. Tišnov se již ve 13. století vyvinul v městečko, roku 1416 mu bylo králem Václavem IV. uděleno právo konat výroční trh. Na město byl Tišnov povýšen roku 1788. Tišnov byl do roku 1848 sídlem správy tišnovského panství. V roce 1850 pod názvem Tišnov obec v okrese Tišnov, v roce 1869-1890 obec v okrese Brno-okolí, v roce 1900-1950 obec v okrese Tišnov. (V letech 1896-1960 byl Tišnov okresním městem.) V roce 1961-1970 obec v okrese Brno-venkov, v roce 1991 obec v okrese Brno-venkov. Město bylo vypáleno za husitských bojů roku 1428 a škod nezůstalo ušetřeno ani za třicetileté války. Významný impuls pro rozvoj města znamenala roku 1885 zavedená železnice, která město spojuje s Brnem. O dvacet let později byla postavena navazující trať do Žďáru nad Sázavou a v roce 1953 byla postavena přes Tišnov nová dvojkolejná trať Brno - Havlíčkův Brod. Původní trať do Brna je známá pod jménem stará Tišnovka. Roku 1900 bylo v Tišnově otevřeno sanatorium, dnešní krajská nemocnice. Od roku 2003 je Tišnov obcí s rozšířenou působností, jeho správní obvod čítá celkem 59 obcí. Tišnov leží na křižovatce silnic druhé třídy 385 (Brno - Nové Město na Moravě), 379 (Vyškov - Velká Bíteš) a 377 (Tišnov - Černá Hora - Prostějov).", "question": "Ve kterém kraji leží město Tišnov?", "answers": ["Jihomoravském"]}
{"title": "Will", "context": "will.i.am (někdy také Will.I.Am, vlastním jménem William Adams; * 15. března 1975 Los Angeles) je americký zpěvák, rapper, skladatel, producent a příležitostný herec. Je členem a spoluzakladatelem skupiny The Black Eyed Peas. Má sestru Celene a bratra Carla. Kromě psaní písní se věnuje breakdance. == Kariéra == Jeho matka ho už od dětství podporovala v kariéře, aby neskončil v jednom z kalifornských ghet, jako většina jeho spolužáků a kamarádů. V době, kdy začal studovat na střední škole, již začal více pracovat na své hudební kariéře. Seznámil se zde také se svým budoucím kolegou z The Black Eyed Peas apl.de.apem. Brzy na to začal Will skládat první písničky a s apl.de.apem vystupovat v Los Angelských klubech. Založili zde svou první hudební skupinu Atban Klann. Poté to šlo s jeho hudební kariérou prudce nahoru. Připojil se k nim rapper Taboo a založili skupinu Black Eyed Peas. V roce 1998 vydali první album Behind the Front a tři roky na to album Bridging the Gap. Poté, v roce 2003 se k nim přidala zpěvačka Fergie, změnili svůj název z Black Eyed Peas na The Black Eyed Peas a vydali album Elephunk. Následovala alba jako Monkey Business (2005), The E.N.D. (The Energy Never Dies) (2009) a zatím nejnovější album The Beginning (2010). Složil a nazpíval mnoho soundtracků k filmům, jako jsou například: Scary Movie, Garfield, Taxi, Shrek Třetí, Znovu 17, G-FORCE, Madagaskar 2: Útěk do Afriky nebo Velký Gatsby. Pro film Madagaskar 2: Útěk do Afriky nazpíval známou píseň I Like to Move It. Navíc si zde, co by dabér, střihnul roli hrocha Moto Moto. Daboval ptáka Pedro ve filmu Rio. S The Black Eyed Peas se také objevil ve filmu Buď v klidu s Johnem Travoltou nebo v seriálu Las Vegas: Kasíno.", "question": "Spoluzakladatelem které americké kapely je will.i.am?", "answers": ["The Black Eyed Peas"]}
{"title": "Mistrovství Evropy ve volejbale mužů 1983", "context": "13. mistrovství Evropy ve volejbale mužů se konalo ve dnech 17. – 25. září v NDR. Turnaje se zúčastnilo 12 týmů, rozdělených do tří čtyřčlenných skupin. První dvě družstva postoupila do finálové skupiny, týmy na třetím a čtvrtém místě hráli ve skupině o sedmé až dvanácté místo. Mistrem Evropy se stali volejbalisté Sovětského svazu. == Kvalifikace == == Výsledky a tabulky == === Skupina A (Erfurt) === === Skupina B (Suhl) === K= Zápas Polsko - Francie skončil 3:2 (15:9, 15:4, 13:15, 11:15, 15:13), ale pro zjištěný doping francouzského hráče Clevenauxe, byl výsledek zápasu kontumován na 3:0. === Skupina C (Berlín) === === Finálová skupina (Berlín) === === Skupina o 7. - 12. místo (Suhl) === == Konečné pořadí == == Externí odkazy == (anglicky) Oficiální stránky CEV (anglicky) Sportovní statistiky na todor66 (česky) Rudé právo", "question": "Turnaje se zúčastnilo 12 týmů rozdělených do kolika skupin?", "answers": ["do tří"]}
{"title": "Gilotina", "context": "Gilotina (zast. guillotina, z francouzského guillotine) je popravčí stroj, využívaný nejvíce v době Francouzské revoluce. Odsouzencovu hlavu stíná železná sekera s šikmým ostřím. Poměrně značná hmotnost sekery zajišťuje dostatečnou razanci jejího dopadu. Poprava gilotinou je vedle popravy mečem jedním ze základních způsobů dekapitace neboli stětí. Pro svoji rychlost a spolehlivost se považovala za mnohem humánnější způsob popravy. Své jméno dostala gilotina podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto popravčího stroje - francouzského lékaře Dr. Guillotina. Určitě není jejím přímým vynálezcem, neboť popravčí stroje pracující na podobném principu se užívaly v Německu, Velké Británii a Itálii již před rokem 1300. První gilotina spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792 za Velké francouzské revoluce. Byla prosazena J. I. Guillotinem a dr. Louisem. Stroji se nejdříve říkalo \"louison\" a \"louisette\". Nakonec se ustálil název gilotina. Popravy gilotinou byly veřejné a proto dne 21. srpna téhož roku byla gilotina instalována na pařížském náměstí du Carrousel, kde stála až do 7. května 1793. Při příležitosti popravy francouzského krále byla krátce převezena na Náměstí Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo. Přesto se veřejné popravy ve Francii konaly až do roku 1939, poslední veřejná poprava se konala 17. června toho roku.", "question": "Podle koho dostala gilotina své jméno?", "answers": ["Dr. Guillotina"]}
{"title": "Německo", "context": "William Herschel objevil infračervené záření. Revoluci v geometrii a matematice vyvolali Bernhard Riemann a Georg Cantor. Významným matematikem byl i Carl Gustav Jacob Jacobi, David Hilbert, Leopold Kronecker nebo Hermann Weyl. Evoluční teorii rozvíjel Ernst Haeckel, ve 20. století Ernst Mayr. Významnou teorii o vzniku tornád předložil meteorolog a geolog Alfred Wegener. Daniel Gabriel Fahrenheit proslul výzkumem tepla. Robert Wilhelm Bunsen vynálezem řady laboratorních přístrojů. Friedrich Wöhler syntézou močoviny. Klíčovou postavou fyziky 19. století byl Hermann von Helmholtz. Rudolf Clausius byl zakladatelem termodynamiky. Justus von Liebig založil výrobu průmyslových hnojiv. Heinrich Wilhelm Olbers byl významný astronom, jehož teorii o zaniklé planetě Phaeton v naší sluneční soustavě už vyznává málokdo, ale jeho Olbersův paradox zásadně ovlivnil moderní kosmologii. Průkopníkem informatiky byl Konrád Zuse. Emmy Noetherová byla nejlepší matematičkou své doby, teorii čísel i matematickou statistiku ovlivnil Johann Peter Gustav Lejeune Dirichlet, Richard Dedekind zkonstruoval množinu reálných čísel, Felix Klein revolučním způsobem počal propojovat geometrii s algebrou, za otce moderní matematické analýzy je označován Karl Weierstrass. Ernst Karl Abbe, Carl Zeiss a Joseph von Fraunhofer založili moderní optiku. Friedrich Wilhelm Bessel jako první změřil paralaxu hvězdy a spočítal její vzdálenost od země. Georgius Agricola je vnímán jako zakladatel mineralogie. Otto von Guericke vynalezl vývěvu. Friedrich August Kekulé popsal zákonitosti řetězení uhlíku. Johann Gottfried Galle objevil planetu Neptun. August Ferdinand Möbius je zakladatelem topologie. Výzkum buněk významně posunuli kupředu Rudolf Virchow a Matthias Jacob Schleiden. Samuel Hahnemann založil stále diskutovanou homeopatii. Za praotce kvantové fyziky lze označit Arnolda Sommerfelda. Johannes Wilhelm Geiger sestrojil první měřič radioaktivity. Průkopníkem astrofotografie byl Max Wolf. Emile Berliner vynalezl mikrofon a gramofon. Významným kartografem byl Martin Waldseemüller, všestranností vpravdě renesanční vynikl jezuitský učenec Athanasius Kircher.", "question": "Kdo vynalezl vývěvu?", "answers": ["Otto von Guericke"]}
{"title": "Japonština", "context": "Foneticky je realizován jako prodloužení konsonantické artikulace a jeho vlastní artikulaci udává následující konsonant. Jinými slovy, /Q/ prodlužuje trvání následujícího konsonantu (frikativy budou mít delší trvání, plozivy budou mít delší závěr). V písmu je zapisován pomocí malého っ Geminují zejména konsonanty /p, t, k, s/, a to u japonských a sino-japonských slov. Znělé gemináty /b, d, z, g/ se vyskytují pouze u moderních výpůjček (např. z angličtiny). 河 [カ] kappa /kaQpa/ → [kap̚. pa] 'vodník' バ baggu /baQgu/ → [bag̚.gɯ] 'taška' 喫 kissaten /kiQsateN/ → [kisː] 'čajovna. ' 察 sačči /saQti/ → [sat̚.t͡ɕ] 'závěr, úsudek' Japonština se řadí mezi jazyky s tonálním systémem, kde navzájem kontrastují dva tóny – vysoký a nízký. Standardní tokijský dialekt je popisován jako downstep (tonální pokles)[zdroj? ]. K tonálnímu poklesu dochází po moře, která je lexikálně specifikována jako přízvučná, tudíž definována vysokým tónem. Na počátcích slov dochází ke snížení tónu, ale pouze pokud nenesou přízvuk. Ve slovech bez přízvuku nedojde k tonálnímu poklesu. K zápisu japonštiny se používá směs tří znakových systémů. Jsou to kandži (漢, doslova \"čínské znaky\"), hiragana (ひ) a katakana (カ). Hiragana a katakana se též označují společným názvem kana. Kandži se používá k vyjádření kořenu slova, koncovky a partikule jsou doplněny hiraganou. Katakana se používá pro fonetický přepis cizích slov, nebo slov převzatých z jiných jazyků. Také se používá v případě, kdy je třeba nějakou část textu zvýraznit, podobně jako kurzíva. Hiragana a katakana jsou slabičné abecedy, zatímco kandži je morfemografické písmo. Většinu znaků kandži je možné číst dvěma i více způsoby. Pokud je potřeba specifikovat výslovnost nějakého znaku, použije se hiragana. Kandži na druhou stranu umožňuje rozlišit význam u homonym, která jsou v japonštině velmi běžná.", "question": "Jakým společným názvem se označují abecedy hiragana a katakana?", "answers": ["kana"]}
{"title": "Sjednocení Německa", "context": "Ten však nabídku z obav před knížaty (kteří většinou liberální ústavu odmítly) a Rakouskem odmítl. Nemohl také přijmout myšlenku, že by se stal císařem z vůle parlamentu a tím lidu, když po celou dobu vládl jako panovník z Boží milosti. Sněm se pak rozhodl pro \"maloněmeckou koncepci\" s vyloučením Rakouska, když se však dále nedokázal dohodnout, vypukla opět revoluce a sněm byl nakonec rozehnán. Ani v následujících diplomatických jednáních se Prusku nepodařilo problém sjednocení vyřešit a pod tlakem Rakouska a Ruska se dokonce roku 1850 v Olomouci muselo myšlenky sjednocení vzdát. Prudký hospodářský a průmyslový rozvoj německých zemí v 19. století ovšem vznik takového moderního státu nutně potřeboval i podporoval. Roku 1818 vznikla Pruská celní unie (Zollverein), která spojila všechny Hohenzollernské země a postupně i řadu dalších. Délka silnic se zpevněným povrchem činila roku 1816 3 800 km a roku 1852 16 600 km, zčásti v nové vícevrstvé technologii (macadam). V Německu vznikla síť kanálů a roku 1846 po nich a po řekách plulo 180 parníků. Roku 1835 byla v Bavorsku otevřena první železnice (Norimberk – Fürth) o délce 6 km, roku 1840 měly německé železnice 462 km a roku 1860 11 157 km. Kolem roku 1870 už byla většina německých měst napojena na železnici. Vojenské úspěchy v Prusko-dánské válce (1864), v Prusko-rakouské válce (1866) a zejména porážka Francie v Prusko-francouzské válce 1870 připravily podmínky pro sjednocení. Vyvolaly nadšení a národní hrdost, kterou mohli politici využít k politickému sjednocení Německa. Této úlohy se ujal pruský kancléř Otto von Bismarck. Německá říše jako jednotné císařství s Vilémem I. v čele nevznikla rozhodnutím voleného parlamentu, nýbrž slavnostním provoláním německých knížat, což jí dalo její konzervativní ráz. Že se tak stalo po porážce Francie a v někdejším sídle francouzských králů ve Versailles, napomohlo k budoucímu německo-francouzskému napětí a rivalitě. Nicméně \"maloněmecké\" sjednocení Německa bez Rakouska v roce 1871 alespoň dočasně vyřešilo otázku dualismu a vytvořilo ve Střední Evropě neobyčejně mocný stát. Důsledky tohoto kroku pak silně poznamenaly evropské dějiny až do poloviny 20. století.", "question": "Ve kterém roce bylo oficiálně oznámeno Sjednocení Německa?", "answers": ["1871"]}
{"title": "Vilém Sasko-Výmarský", "context": "Otec Jan II. Sasko-Výmarský Matka Dorotea Marie Anhaltská Některá data mohou pocházet z datové položky. Vilém Sasko-Výmarský (11. dubna 1598, Altenburg — 17. května 1662, Výmar) byl vévoda Sasko-výmarský a po smrti bratra Albrechta od roku 1644 až do své smrti vládce Sasko-eisenašský. Jeho rodiči byli Jan II. Sasko Výmarský a jeho manželka Dorota Marie. Život Vilém se narodil 11. dubna 1598 v Altenburgu jako pátý potomek vévody Jana a jeho manželky Doroty Marie. Měl několik sourozenců: bratry Jana Arnošta, Fridricha, Albrechta, Jana Fridricha, Arnošta a Bernarda. Studoval na univerzitě v Jeně a později doprovázel své bratry i při studiích v zahraničí. V roce 1613 bratři navštívili Francii, Nizozemsko i Velkou Británii a roku 1614 se vrátili do Sasko-výmarského vévodství. 24. srpna 1617 společně s dalšími šlechtici založil jazykovou akademii Fruchtbringende Gesellschaft. Stalo se tak na pohřbu matky Doroty Marie. Vláda Vilém se narodil až jako pátý (třetí přeživší) potomek svých rodičů a ani nepředpokládalo, že by někdy vévodství mohl vládnout. Vévodou byl po otcově smrti nejstarší bratr Jan Arnošt, nicméně, ten o veškeré tituly přišel, když se odmítal podrobit císaři Ferdinandovi II. Štýrskému. Vilém se tak stal vládcem vévodství, avšak samotný titul stále náležel bratrovi. Až po jeho smrti v roce 1626 získal titul vévody Sasko-výmarského. O rok později se Vilém stal držitelem Řádu stability (Orden der Beständigkeit). Mezi lety 1622 až 1623 vytvořil vlastenecký spolek Deutscher Friedbund, který hlásal, mimo jiné, i náboženskou svobodu. Štědré finanční podpory se Vilémovi dostalo například od strýce z matčiny strany Ludvíka I. Anhaltsko-Köthenského. Stejně jako mnoho jiných vévodů a knížat, i Vilém se musel zapojit do třicetileté války – sloužil pod Petrem Arnoštem II. Mansfeldem a Jiřím Fridrichem Bádensko-Durlašským. Až později začal sloužit pod Kristiánem Brunšvickým. Během přerozdělování v roce 1614 Vilém udržel Výmar i Jenu pohromadě ve své moci a jeho bratr Albrecht navíc získal Eisenach. Roku 1644 ale Albrecht zemřel a Vilémovi tak připadl i Eisenach, od kterého bylo později odvozováno i Sasko-eisenašské, resp. Sasko-Výmarsko-eisenašské vévodství. Vilémova armáda byla na poměrně dobré úrovni, za kterou mohl především švédský král Gustav II. Adolf. Když ale Gustav zemřel, hrabě Axel Oxenstierna dohnal Viléma k přistoupení na Pražský mír. Když v lednu 1650 zemřel Vilémův strýc Ludvík I. Anhaltsko-Köthenský, shodli se členové spolku Deutscher Friedbund, že se Vilém stane Ludvíkovým nástupcem a tedy i hlavou organizace.", "question": "Komu se odmítal podrobit Jan Arnošt?", "answers": ["Ferdinandovi II. Štýrskému"]}
{"title": "Krajka", "context": "V Čechách bylo krajkářství od 16. století známé v Krušných horách a na Šumavě. V Orlických horách (Vamberk) se krajkářství rozšířilo zejména od poloviny 17. století, kdy se zde začala vyrábět varianta bruselské krajky. V roce 1860 se v českých zemích zabývalo (převážně domáckou) výrobou krajek asi 80 000 lidí. Od konce 19. století však odbyt krajkového zboží značně poklesl, tradice krajkářství se udržuje z větší části jen v amatérské výrobě a jako umělecké řemeslo. Ve 20. století zaznamenaly české oděvní výtvarnice se svými příspěvky k modernímu krajkářství řadu úspěchů na mezinárodních výstavách a soutěžích. Na úseku průmyslové výroby začala výroba krajek v roce 1834 v Letovicích na Moravě (na bobinetových strojích pašovaných z Anglie) jako první továrna tohoto druhu na evropském kontinentě. Na začátku 21. století existoval asi jediný český výrobce krajek v moravských Drnovicích. Za určující znaky krajky se pokládá druh ornamentu, hustota a struktura vzoru a (v menší míře) použitý materiál. Způsob vzorování je z velké části závislý na technice zhotovení. Během historického vývoje vznikla z několika základních směrů nespočetná řada variant jak ručně, tak i strojně zhotovených druhů. Z používaných materiálů převažuje u ručně zhotovených krajek bavlněná, lněná, případně pokovovaná příze nebo přírodní hedvábí, ve strojní výrobě jsou to hlavně polyesterové, polyakrylové a elastické filamenty v širokém rozsahu jemnosti cca 5-100 tex. Krajkovina se používala už od středověku a stále ještě používá na oděvní doplňky nebo celé části oděvů, později k bytovým účelům (ubrusy, záclony apod.) a na punčochové výrobky.", "question": "Ve kterém roce začala na Moravě průmyslová výroba krajek?", "answers": ["1834"]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň ) byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768-1843) polní podmaršál, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera). Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd. Naučila se kromě rodné němčiny a češtiny i francouzsky, anglicky a italsky. V roce 1856 se odstěhovaly do Vídně k tetě.", "question": "Kdy získala první žena Nobelovu cenu?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Rovečné", "context": "Rovečné (německy Rowetschin) je obec v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 649 obyvatel. Název obce pochází zřejmě od slova \"rovec\", což je zdrobnělina ke slovu \"rov\" , které označuje místo nerovné s výmoly. To odpovídá poloze obce. Pan Srstka ve své kronice uvádí ještě jiný výklad původu jména - \"při přestavbě některých domů byly nalezeny staré lidské kosti, zejména kolem dvacátých let 20. století, někteří usuzovali, že se nalézalo pohřebiště - pole s hroby - rovy - rovečné pole...\" Ve 14. století, z kterého pochází první dochovaná zmínka o Rovečném, patřila ves Pernštejnům. Koncem 16. století se Rovečné stalo součástí Kunštátského panství, na přelomu 19. a 20. století bylo zařazeno do soudního okresu Kunštát. V období 1. československé republiky a během Protektorátu bylo Rovečné součástí okresu Boskovice, od roku 1949 byla okresním městem Bystřice nad Pernštejnem. Při územní reorganizaci v roce 1960 se obec stala součástí okresu Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. Rovečné Malé Tresné První písemná zmínka o obci pochází z roku 1335. Základní škola a Mateřská škola Rovečné Dětský domov Evangelický kostel sboru Českobratrské církve evangelické Vila čp. 174 (evangelická fara) Kostel svatého Martina Budova pošty č.p.120(více jak 200let stará) Jaroslav Bauer (1924-1969) - český jazykovědec: bohemista, rusista, syntaktik Římskokatolická farnost Rovečné Obrázky, zvuky či videa k tématu Rovečné ve Wikimedia Commons", "question": "Ze kterého století je dochována první zmínka o obci Rovečné?", "answers": ["14."]}
{"title": "Lípa malolistá", "context": "Lípa malolistá, též lípa srdčitá (Tilia cordata) je statný strom z čeledi slézovitých. Tilia ulmifolia Scopoli, 1771 Tilia europaea Linné, 1753 subsp. parvifolia Ehrhart, 1780 Tilia parvifolia (Ehrhart, 1780) Ehrhart ex Hoffmann, 1791 Tilia bohemica Opiz, 1852 Tilia betulifolia Hoffmann ex Bayer, 1862 Tilia sibirica Bayer, 1862 Tilia silvestris Desfontaines ex Bonnier & Layens, 1894 Lípa malolistá je statný opadavý listnatý strom s košatou, vysoko klenutou korunou, který dorůstá 30 a více metrů. Statný kmen je pokryt tenkou, tmavou a mělce podélně zvrásnělou kůrou. Pupeny jsou černohnědé, vejcovité. Listy jsou dlouze řapíkaté, nesouměrně srdčité a lysé, pouze v úhlech velkých žilek na spodní straně listů mají rezavé chomáčky chlupů (na rozdíl od lípy velkolisté, která je má bělavé). Kvete od června do července. Květy jsou oboupohlavné, žlutavě bílé, stopka vrcholíků je téměř do poloviny srostlá s jazykovým blanitým listenem. V době květu omamně voní. Plod je jednopouzdrý kulovitý oříšek s tenkostěnným oplodím. Běžně se kříží s lípou velkolistou (výše uvedený rozpoznávací znak slouží pouze k rozlišení čistých jedinců, existenci kříženců nezohledňuje). Kříženec se nazývá lípa obecná (Tilia x vulgaris). Ve volné přírodě je celkem vzácný, často je však vysazován ve městech a parcích.", "question": "Z jaké čeledi je lípa malolistá?", "answers": ["slézovitých"]}
{"title": "Leonard Bernstein", "context": "Autorka Bernsteinova životopisu Meryle Secrest hovoří o jeho bisexualitě a cituje též jeho přítelkyni Shirley Rhoades Perle, která uvedla, že \"potřeboval muže sexuálně a ženy emocionálně\". Na sklonku života nahrál s Vídeňskou filharmonií a spolu s Krystianem Zimermanem oba Brahmsovy klavírní koncerty a poslední tři klavírní koncerty od Ludwiga van Beethovena. V sobotu 23. prosince 1989 odjel dirigovat po tři dny Beethovenovu Devátou, na oslavu pádu Berlínské zdi. Symfonie byla zvolena kvůli symbolice, protože sólisté a sbor zpívají slovo \"Freiheit\" (svoboda), místo \"Freude\" (radost) . Toto slovo Bernstein schválně zaměnil, kvůli oslavě bratrství a vzájemné svobody po svržení Berlínské zdi. Na koncertě se necítil dobře, jak je vidět i na nahrávkách, ale vydržel a po návratu domů se cítil úplně vyčerpaný. V mládí se stal náchylný na bolest zad, které i po dávkách lécích nyní neustupovaly, spíše naopak. Vyhledal proto lékaře, který jeho stav podceňoval, ale Bernstein trval na rentgenovém snímku. Zjistilo se, že má maligní tumor na okraji pohrudnice u levé plíce, mezoteliom. Po zhruba měsíční léčbě rakoviny se zdál čím dál tím slabší a navíc prodělal zápal plic a pásový opar. Jeho poslední koncert proběhl v Tanglewoodu 19. srpna 1990. Hrála se Beethovenova Sedmá symfonie, tempa byla příliš pomalá, jakoby už upozorňovala na neodvratitelné. Leonard Bernstein zemřel ve své rezidenci Dakota House, zhruba o půl sedmé večer na srdeční záchvat. Již od druhé poloviny sedmdesátých let bral různé medikamenty a povzbuzující prostředky na svůj hektický dirigentský život. Jako skladatele ho lze považovat za postmodernistu už v 50. letech 20. století. Nerozlišoval mezi hudbou \"vážnou\" a \"populární\", ale mezi \"dobrou\" a \"špatnou\". Bernstein byl stylový syntetik a \"eklektik\": nějaké umělecké škatulkování pro něj neplatilo: V artificiálních skladbách, v zásadě tonálních, používal latinskoamerické prvky, výrazný rytmus (synkopování, střídavé rytmy, nesouměrné metrum). a barvitou instrumentaci (časté využívání klavíru, vysoké polohy žesťů, početných, virtuózních perkusí); muzikálovou hudbu a formu pozvedl na vysokou úroveň (např. jazzová fuga v písni Cool) a znovu dokázal, že i díla populární kultury mohou být zároveň velmi hodnotná. Mnoho jeho skladeb nejde vůbec zařadit do předem vymezených kategorií, protože jsou často polystylová a polyžánrová a obsahují \"od všeho něco\". Náměty skladeb, duchovní i čistě světské, se neobracejí do minulosti, ale přímo reflektují svět, v němž jejich autor žil a tvořil: hledají víru ztracenou v moderní době nebo třeba opěvují radovánky a vyjadřují problémy soudobého New Yorku. Řada kompozic se zpěvem je vícejazyčná, často mísí angličtinu, hebrejštinu a různé další jazyky včetně latiny.", "question": "Ve kterém roce zemřel americký dirigent a skladatel Leonard Bernstein?", "answers": ["1990"]}
{"title": "Side", "context": "Rozloha a obyvatelstvo Počet obyvatel 11 000 (2014) Správa PSČ 07 330 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Side (řecky Σ, Sidé) je město antického původu v jihoturecké provincii Antalya v okrese Manavgat ležící na jižním pobřeží Turecka u Středozemního moře asi 75 km východně od Antalye. Side je známo jako rekreační středisko, které je v teplých měsících vyhledávané rekreanty pro své písčité pláže. Pro dobře zachované zříceniny z římského období patří město k nejvýznamnějším archeologickým nalezištím Turecka. Historie Historické prameny udávají, že město bylo založeno v 7. století př. n. l. Tím, že město mělo přístav, stalo se jedním z nejvýznamnějších měst Pamfýlie, ale také významným centrem obchodu. Řečtí zakladatelé města postupně přejali jazyk místního obyvatelstva. Samo jméno Side zřejmě pochází z místního jazyka, řecky znamená granátové jablko. Místní mince zobrazovaly hlavu bohyně Pallas Athény. V dalších století bylo město pod nadvládou Lýdie a Persie. V roce 333 př. n. l. se města zmocnil Alexandr Makedonský. Za jeho vlády byla zavedena helénistická kultura, která trvala až do 1. století n. l. Side po Alexandrově smrti spravoval jedem z Alexandrových generálů Ptolemaios I Sótér. V dalších dvou stoletích došlo k několika dalším změnám v držení města, až v roce 78 př. n. l. přešlo město do rukou Římanů. Za císaře Augusta v roce 25 př. n. l. se Pamfýlie i se Side se staly součástí provincie Galacie. Side se stalo centrem obchodu s otroky ve Středomoří. Velká část dochovaných antických památek pochází právě z tohoto období prosperity. Po rozpadu římské říše se Side stalo součástí byzantské říše.", "question": "Jako co je známé Side?", "answers": ["jako rekreační středisko"]}
{"title": "Praslovanština", "context": "S poslední skupinou jazyků má praslovanština nejužší vazby, proto se většinou v jazykovědě uvažuje o baltoslovanské jednotě, jejímž rozpadem měla vzniknout jazyková skupina baltská a skupina slovanská. Počátky samostatného vývoje praslovanštiny se kladou do širokého rozmezí v 1. tisíciletí př. n. l. (mezi roky 700-200 př. n. l.), i když bývá někdy umísťován již do poloviny 2. tisíciletí př. n. l. Praslovanština disponovala ve své pozdní fázi 11 samohláskami, jež mohly být (s výjimkou jerů) dlouhé i krátké. Obvykle jsou ve slavistice znázorňovány takto: i, ь, e, ę, ě, a, o, ǫ, ъ, y, u. ь, ъ - jery, velmi krátké (. redukované) samohlásky, neboli polosamohlásky, pravděpodobně [ɪ], resp. [ɯ] ę, ǫ - přední a zadní nosové samohlásky ě - jať, pravděpodobně [æ] y - pravděpodobně [ɨ] nebo [ɯ] existence slabikotvorných souhlásek l̥, ĺ̥, r̥, ŕ̥ je v praslovanštině sporná. Místo nich předpokládají někteří jazykovědci skupiny ъ, ь, ъ, ь. Stav pozdní praslovanštiny je charakterizován následující tabulkou: párový zápis v tabulce vždy označuje neznělou (vlevo) a odpovídající znělou souhlásku c představuje neznělou afrikátu [ʦ] ʒ představuje znělou afrikátu [ʣ] x představuje neznělou velární frikativu [.", "question": "Jak se jmenuje společný prajazyk dávných Slovanů?", "answers": ["Praslovanština"]}
{"title": "A-1 Pictures", "context": "A-1 Pictures (japonsky 株・ワ・ピ, Kabušiki kaiša É Wan Pikučázu) je japonské animační studio založené v roce 2005, zaměřující se na tvorbu anime seriálů. Je dceřinou společností produkční společnosti Aniplex, kterou vlastní Sony Music Entertainment Japan. Zenmai zamurai (v koprodukci se studiem No-Side; 2006–2009) Ókiku furikabutte (2007) Robby & Kerobby (2007–2008) Persona: Trinity Soul (2008) Tecuwan Birdy (. 2008) Kannagi (v koprodukci se studiem Ordet, 2008) Kurošicudži (2008) Valkyria Chronicles (2009) Fairy Tail (v koprodukci se studiem Satelight; 2009–2013) Working. !! (2010) So ra no wo to (2010) Ókiku furikabutte: Nacu no taikai-hen (2010) Senkó no Night Raid (2010) Kurošicudži II (2010) Seikimacu okaruto gakuin (2010. ) Togainu no či (2010) Fractale (v koprodukci se studiem Ordet, 2011) Ao no Exorcist (2011) Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai. (2011) Uta. no Prince-sama: Madži Love 1000% (2011) The IDOLM@STER (2011) Working'!! (2011) Učú kjódai (2012–2014) Curitama (2012. ) Sword Art Online (2012) Šinsekai jori (2012) Čó soku henkei Gyrozetter (2012) Magi (2012) Ore no kanodžo to osananadžimi ga šuraba sugiru (2013) Vivid Red Operation (. 2013) Ore no imóto ga konna ni kawaii wake ga nai. (2013) Uta no Prince-sama: Madži Love 2000% (2013) Servant x Service (2013) Gin no sadži (2013. ) Magi: The Kingdom of Magic (2013–2014) Galileo Donna (2013) Gin no sadži (2014) Sekai seifuku: Bórjaku no Zvezda (2014) Fairy Tail (v koprodukci. se studiem Bridge; 2014–2016) Rjúgadžó Nanana no maizókin (2014) Sword Art Online II (2014) Aldnoah Zero (v koprodukci se studiem Troyca; 2014–2015) Persona 4. : The Golden Animation (2014) Kurošicudži: Book of Circus (2014) Šigacu wa kimi no uso (2014–2015) Nanacu no taizai (2014–2015) Magic Kaito 1412.", "question": "Kdy bylo založeno studio A-1 Pictures?", "answers": ["2005"]}
{"title": "UNESCO", "context": "Organizace má 195 členských zemí, poslední z nich (v tomto případě autonomní území), která je v současnosti v procesu přijetí, je Palestina. Spojené státy americké, Izrael a Kanada zareagovaly pozastavením svých příspěvků této organizaci s tím, že probíhající konflikt má být řešen vyjednáváním. Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy právě skončené druhé světové války. Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě (digital divide [en]). Ústava organizace definuje tři hlavní orgány: Generální konference UNESCO Výkonná rada UNESCO Sekretariát Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem UNESCO.", "question": "Bylo Dánsko jedním ze zakládajících států organizace UNESCO?", "answers": ["Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA."]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře. Podrobnější informace získala až sonda Cassini-Huygens, která k Saturnu dorazila na konci roku 2004 za účelem studie jeho atmosféry a satelitů a která mimo jiné objevila v oblasti Titanových pólů jezera kapalných uhlovodíků. Povrch měsíce je geologicky mladý a hladký, nalezeno bylo jen několik impaktních kráterů, pohoří a kryovulkánů. Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog. Podnebí, jež zahrnuje i větrnost a kapalné srážky, vytváří na povrchu měsíce útvary podobné pozemským – duny, řeky, jezera, moře (z kapalného methanu) a delty, a vykazuje sezónní změny podobně jako na Zemi. Methan se na Titanu nachází pod povrchem i na povrchu v kapalné fázi, odtud se vypařuje do dusíkové atmosféry a opět ve formě srážek dopadá na povrch – tento methanový cyklus se velmi podobá koloběhu vody na Zemi, probíhá však za výrazně nižších teplot okolo 94 K (−179,2 °C). Vzhledem k existenci atmosféry a přítomnosti organického materiálu existují různé teorie zabývající se možností existence života na Titanu.", "question": "Je methan minoritní složkou atmosféry Titanu?", "answers": ["Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog."]}
{"title": "Etta Jamesová", "context": "Etta Jamesová (25. ledna 1938, Los Angeles, Kalifornie, USA - 20. ledna 2012, Riverside, Kalifornie, USA) byla americká rhythm and bluesová zpěvačka. V roce 1993 byla uvedena do Rock and Roll Hall of Fame a v roce 2001 do Blues Hall of Fame. Byla také uvedena do Rockabilly Hall of Fame. Zemřela na leukemii ve věku 73 let. == Odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Etta James ve Wikimedia Commons", "question": "Na co zemřela Etta Jamesová?", "answers": ["na leukemii"]}
{"title": "Japonsko", "context": "Jeho funkce je pouze reprezentativní, ústava z roku 1947 definuje jeho pozici takto: \"Císař je symbol státu a jednoty národa, odvozuje svou moc a postavení od vůle národa, v němž tkví nezávislá moc\". Nepřímo je tedy řečeno, že Císař již není pozemský potomek bohů, ale běžný monarcha. Toto prohlášení učinil císař Hirohito. Moc drží v rukou převážně japonský premiér a další zvolení členové Národního shromáždění, zatímco svoboda volby spočívá na japonských občanech. Císař působí především jako hlava státu při diplomatických příležitostech. Současným císařem je Akihito. Jeho nástupcem na trůně je Naruhito, korunní princ Japonska. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Japonský parlament. Skládá se z Poslanecké sněmovny, která má 480 členů, volených každé čtyři roky nebo při předčasných volbách, a Sněmovny rádců s 242 členy, volených na šestileté období. Aktivní volební právo mají osoby starší 20 let, volí se tajně do všech zastupitelských úřadů. Liberálně demokratická strana (LDP) byla u moci od roku 1955 až do roku 2009, s výjimkou krátkodobé koaliční vlády zformované opozičními stranami v roce 1993. Největší opoziční stranou byla po desetiletí sociálně liberální Demokratická strana Japonska (DPJ), které poprvé a s velkým náskokem zvítězila v předčasných parlamentních volbách v srpnu 2009.", "question": "Jak se jmenuje korunní princ Japonska?", "answers": ["Naruhito"]}
{"title": "Saint Paul", "context": "Saint Paul (zkráceně St. Paul) je hlavní a druhé nejlidnatější město amerického státu Minnesota. Město leží na severním břehu řeky Mississippi a sousedí s Minneapolisem, největším městem státu. Tato dvě města, neboli oblast Minneapolis-Saint Paul, tvoří s počtem 3,5 milionu obyvatel 16. největší velkoměstskou aglomeraci v USA. Saint Paul slouží jako okresní město Ramsey County, nejmenšímu a nejméně obydlenému okresu v Minnesotě. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 285 068 obyvatel. Podle sčítání lidu sídlilo v roce 2000 ve městě 287 151 obyvatel, 112 109 domácností a 60 987 rodin. Hustota zalidnění byla 2100,6 obyvatel/km2. 60,1% Bílí Američané 15,7% Afroameričané 1,1% Američtí indiáni 15,0% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 3,9% Jiná rasa 4,2% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 9,6% populace. Francis Scott Fitzgerald (1896 - 1940), spisovatel Warren E. Burger (1907 - 1995), předseda Nejvyššího soudu USA Melvin Calvin (1911 - 1997), chemik, nositel Nobelové ceny Herb Brooks (. 1937 - 2003), hokejista a trenér, člen Síně slávy NHL Jorgos Papandreu (* 1952), řecký politik, bývalý předseda vlády Řecka Duane Gene Carey (* 1957), vojenský letec a astronaut NASA. Tim Pawlenty (* 1960), republikánský guvernér Minnesoty, kandidát na prezidenta USA Chad Smith (* 1961), bubeník, člen skupiny Red Hot Chili Peppers Josh Hartnett (* 1978), herec a. producent Lindsey Vonn (* 1984), lyžařka, vítězka Světového poháru Campo Grande, Brazílie Ciudad Romero, Salvador Culiacán, Mexiko George, Jihoafrická republika Hadera, Izrael Manzanillo, Mexiko Nagasaki, Japonsko Neuss, Německo Novosibirsk, Rusko Šanghaj, Čína Tiberias, Izrael", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Minnesota?", "answers": ["Saint Paul"]}
{"title": "Székesfehérvár", "context": "567,3 obyv./km² Etnické složení Maďaři, Romové, Němci Náboženské složení Křesťanství Správa Status Župní sídlo, město s župním právem Starosta Tihamér Warvasovszky Oficiální web www.szekesfehervar.hu Telefonní předvolba (+36) 22 PSČ 8000 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Székesfehérvár [sékeš-] (česky Stoličný Bělehrad, latinsky Alba Regia, německy Stuhlweißenburg) je město s župním právem v Maďarsku, správní centrum župy Fejér. Je současně i okresním městem. V Székesfehérváru žije přibližně 97 tisíc[1] obyvatel a má rozlohu 170,89 km². Název Název Székesfehérvár je v maďarském jazyce složený ze tří části: Székes-fehér-vár. První z nich znamená královský a odkazuje na význam města jako prvního sídla uherských králů. Slovo fehér označuje v maďarštině barvu bílou a slovo vár potom hrad. Pokud by byl název rozdělen pouze na dvě části –Székes-fehervár, potom byl překlad druhé zněl doslova Bělehrad. Odtud pochází i české toponymum Stoličný Bělehrad, které bylo používáno v historických pramenech. Historický maďarský název pro srbskou metropoli Bělehrad zní Nándorfehérvár. Existují celkem tři teorie, které vysvětlují, jak město přišlo ke svému současnému názvu. Bílá barva je doložena v kronikách krále Ondřeje I., případně může odkazovat na skutečně použitou barvu kamene, z něhož byly postaveny nejstarší objekty ve městě, resp. barvu, kterou byly zdi natřeny. Latinský název města Alba Regalis odkazuje rovněž na bílou barvu (Alba) a sídlo panovníka (Regalis). V němčině je název doslovným překladem maďarského – jako Stuhlweißenburg.", "question": "Je Székesfehérvár okresním městem?", "answers": ["Je současně i okresním městem."]}
{"title": "Black metal", "context": "Black metal je hudební styl, subkultura metalu, která vznikla v polovině 80. let 20. století. Námětem black metalu je hlavně temnota, mizantropie, často rozebírá stinné stránky lidské historie. I když mnoho kapel používá ve svých textech satanismus jako téma, jde spíše o metaforické vyjádření, které pramení z nenávisti vůči náboženstvím, církvím a jiným, z jejich pohledu, pochybným hodnotám. == Hudební rysy == Zatímco u death metalu se někdy používá podladění kytary o jeden až dva tóny (dominuje technika hry před melodikou), u black metalu je častější klasické ladění (dominuje melodika, snaha o minimalistické podání). Typickým rysem pro tento hudební žánr je zkreslený, chraplavý vokál - False Chord Scream, screaming a taky growling, jehož účelem je docílení děsivé atmosféry, evokující válečné pohanské zpěvy, jež měly původně za cíl zastrašení nepřítele. Někdy se setkáváme se složením kapely bez baskytary, pouze s jednou nebo dvěma elektrickými kytarami. Kromě klasického nástrojového obsazení (old school black metal), jsou od počátku devadesátých let často používaným nástrojem klávesy, případně zvukové vzorky (samply), dotvářející temnou atmosféru. === Kytary === Rychlé, velice zkreslené kytary. Převažuje použití tzv. silových akordů powerchords, první kytarista který je použil byl Tony Iommi (Black Sabbath). Časté je použití chromatických tónů posunutých dolů nebo nahoru o půltóny, vytvářející tónicky neklidnou atmosféru (běžné rysy třítónových intervalů, také zpopularizované Black Sabbath). Zde je také odklon od již zavedené stupnice z důvodů větších disonancích \"odpor\" zvuku, tak jako u harmonických tónů. Vzácné je využití kytarových sól ve srovnání s heavy a power metalem. === Bicí === Double bass, blast beat, a D-beat bubnování. Tím se vytvoří velmi jednoduchá a působivá hudba. V některých případech mohou mít bicí v hudbě menší úlohu. Mnohdy jen doprovázejí velmi holými a prázdnými tóny - využívá se zvláště pro vytvoření atmosféry black metalu. Zde jistě budou mít mnohé skupiny výhrady, zvláště v některých pasážích skladeb. Některé skupiny, zejména sóloví umělci, využívají umělé bubenické zařízení namísto lidského bubeníka. === Texty a vokály === Zřetelný je tvrdý (harsh) styl vokálů, často velmi hrdelní skřehot (False Chord Scream, growling) nebo vysoko-intenzivní vřískot (screaming). Vokál současně doplňuje hudbu svou dramatickou podstatou zkleslení. Některé skupiny, zvláště v symfonickém black metalu, vkládají do písní tradiční vokály, často uváděné jako 'čisté' vokály.", "question": "Kdy vznikl black metal?", "answers": ["v polovině 80. let 20. století"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016). Česko bylo členem rady bezpečnosti naposledy v letech 1994 – 1995. Roku 2003 hostila 57. zasedání Valného shromáždění, kterému předsedal tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Významné je také předsednictví Hospodářské a sociální radě v roce 1997. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomická a sociální rada OSN. Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) má 54 členů, volených na tříleté období Valným shromážděním. Funkční období členského státu končí 31. prosince posledního roku. Podrobnější informace naleznete v článku Poručenská rada OSN. Poručenská rada má 5 členů: Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA. Rada formálně ukončila činnost 1. listopadu 1994, kdy se nezávislým státem a členem OSN stalo Palau, poslední území pod správou OSN. Rezolucí, která byla ten den přijata, pozměnila Rada svůj jednací řád v tom smyslu, že se nebude scházet každoročně, ale jen podle potřeby, když si to situace vyžádá. O svolání může rozhodnout předseda nebo pokud si to vyžádá většina členů Poručenské rady, VS nebo RB. Podrobnější informace naleznete v článku Mezinárodní soudní dvůr. Mezinárodní soudní dvůr má sídlo v Haagu. Má 15 členů volených Valným shromážděním a Radou bezpečnosti. Soudci jsou voleni na 9leté období, které končí dne 5. února roku, který je uveden v závorce za jmény soudců. Při volbě musí být zohledněna zásada, že mají být zastoupeny všechny regiony světa a také jednotlivé právní kultury. Soud se řídí statutem, který byl přijat spolu s Chartou OSN. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou závazná a definitivní.", "question": "Kterou zkratkou se označuje Organizace spojených národů?", "answers": ["OSN"]}
{"title": "Antarktida", "context": "Zároveň je tak pojmenována jižní polární oblast rozprostírající se kolem jižního pólu Země. Krajina i podnebí jsou v Antarktidě natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo. Jedinými obyvateli tohoto kontinentu jsou vědci, kteří tu pracují na výzkumných projektech. Antarktický smluvní systém zmrazuje nároky států na území Antarktidy, zakazuje jakékoliv vojenské aktivity a také například zakazuje těžbu nerostných surovin (minimálně do roku 2048). K roku 2012 vzneslo územní nároky na Antarktidu 7 různých států, jejichž požadavky jsou díky Smlouvě o Antarktidě pozastaveny. Antarktida leží na Jižním pólu. Nemá tedy nejzápadnější ani nejvýchodnější bod, protože na pólu se sbíhají všechny poledníky. Z ostatních kontinentů se nejvíce přibližuje Jižní Americe, kterou od Antarktického poloostrova odděluje asi 1000 km široký Drakeův průliv. K Antarktidě lze přiřadit některé vesměs neobydlené ostrovy v Jižním, Atlantském, Indickém a Tichém oceánu. Nejzazší body na pevnině: Nejsevernější bod: Brown Bluff na Antarktickém poloostrově (63°13' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Nejzazší body včetně ostrovů: Nejsevernější bod: Crozetovy ostrovy pod správou Francie (45°57' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Antarktidy.", "question": "Na kterém pólu leží Antarktida?", "answers": ["na Jižním"]}
{"title": "Hugo Toxxx", "context": "Hugo Toxxx (Hack, Hacker...) rodným jménem Jan Daněk (* 16. září 1982 v Praze) je český rapper, člen labelu Bigg Boss a zakladatel labelu Hypno 808. Spolu s Jamesem Colem (Phat) založili kolem roku 1998 K.O. Kru a kolem roku 2004 dnes již legendární Supercrooo. Byl také členem projektu Dixxx (James Cole, Hugo Toxxx, Risto, Lucas Skunkwalker) Rok psa (2008) Legální drogy (2011) Ilegální kecy Mixtape (2011) Bauch Money Mixtape (2012) Tra$h Rap Mixtape (2014) V roce 2011 založil label Hypno 808 kam přijal rappery Marata a Igora. První vydané album pod tímto labelem bylo double CD s názvem Legální drogy / Ilegální kecy (2011). Filmografie: Česká RAPublika (2008) 20ers - Making Of... (2008) Dokument Pena (2011) Paskvil (1997) T-music (2004) Co se děje (2010) Mezi hosty alba, které vyšlo nakonec 19. června na labelu Bigg Boss se objevili mimo Jamese například Vladimír 518, Dara Rolins nebo Vec a beaty přispěli samotný Hugo, DJ Wich, Marko nebo Mike T.", "question": "Na jakém labelu vyšlo album Rok Psa?", "answers": ["Bigg Boss"]}
{"title": "Nurmijärvi", "context": "Nurmijärvi znak Poloha Souřadnice 60°28′ s. š., 24°48′30″ v. d. Stát Finsko Finsko Provincie Uusimaa Nurmijärvi Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 367,26 km² Počet obyvatel 42 709 (2019)[1] Hustota zalidnění 116,3 obyv./km² Správa Vznik 1605 Oficiální web www.nurmijarvi.fi/fr_FR/ multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel v Nurmijärvi Nurmijärvi [ˈ]IPA) je obec v provincii Uusimaa na pobřeží Finského zálivu, asi 37 km severně od Helsinek. V obci žije přes 42 000 obyvatel při hustotě 118.03 obyvalel/km². 1.2 % obyvatel jsou švédsky mluvící. Obec sousedí na západě s obcí Vihti, na severu s Hyvinkää, na východě se Tuusula a na jihu se Vantaa a Espoo. Nurmijärvi je největší obec ve Finsku, která sama o sobě nepoužívá název „město“. Ačkoli obec je definována jako venkovská obec, její nejjižnější vesnice, Klaukkala se 17 000 obyvateli, má mnoho městských prvků. Nurmijärvi je nejlépe známý jako rodiště finského národního autora Aleksis Kivi. Vesnice ve Nurmijärvi Herunen • Klaukkala • Lepsämä • Nukari • Nurmijärvi • Palojoki • Perttula • Rajamäki • Röykkä Partnerská města Rapla, Estonsko Odkazy Reference ↑ Suomen virallinen tilasto (SVT): Väestön ennakkotilasto. Dostupné online. [cit. 2019-03-17] Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Nurmijärvi na Wikimedia Commons Autoritní data: AUT: ge1091070 | GND: 1099860-3 | LCCN: n93080983 | VIAF: 129156017 | WorldcatID: lccn-n93080983 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Finsko | Geografie", "question": "Je obec Nurmijärvi se svými 42000 obyvateli městem?", "answers": ["Nurmijärvi je největší obec ve Finsku, která sama o sobě nepoužívá název „město“."]}
{"title": "Waffen-SS", "context": "Waffen-SS (česky: Zbraně SS, respektive Ozbrojené SS) byly jednotky SS, určené k běžným vojenským operacím. Představovaly německé zvláštní a cizinecké jednotky nacistické armády, na konci války zahrnovaly přibližně 950 000 mužů, většinou dobrovolníků. Byly vedeny Heinrichem Himmlerem. Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku prohlásil Waffen-SS za zločineckou organizaci. Vyvinuly se z dvousetčlenné jednotky Hitlerovy osobní ochranky (die SchutzStaffel der NSDAP, odtud zkratka SS) ještě v dobách, kdy Hitler nebyl kancléřem, ale pouze vůdcem NSDAP v roce 1929. Většina členů Waffen-SS tehdy rekrutovala z bývalých Freikorps, jejichž členové vstoupili do takzvané 1. SS-Panzer Division \"Leibstandarte SS Adolf Hitler\", která byla vytvořena Himmlerem na Hitlerovu žádost jako Hitlerova ochranka. Posléze ale byly Waffen-SS nasazovány do běžných vojenských úkolů na frontě (často jako elitní jednotky), vykonávali stráž v koncentračních táborech a po celou dobu své existence byli jejich členové také osobní stráží Hitlera. Členové Waffen-SS byli převážně dobrovolníci, prošli dobrým tělesným tréninkem, vynikajícím vojenským výcvikem a důkladným ideologickým zpracováním, které mnohdy hraničilo s brainwashingem, byli zejména specialisty na boj s lehkými palnými zbraněmi. Po takovémto základním výcviku prošli případným speciálním výcvikem (například v ovládání tanku). Waffen-SS kromě daleko lepšího výcviku, než měla většina německé armády, přesto často dostávali horší výzbroj (převážně konfiskovanou rakouské armádě).", "question": "K čemu byly určeny jednotky Waffen-SS?", "answers": ["k běžným vojenským operacím"]}
{"title": "Rozmarné léto (film)", "context": "Rozmarné léto je český film režiséra Jiřího Menzela z roku 1968 podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury. Jedno deštivé letní odpoledne se na prázdné staré plovárně malého města sejdou major Hugo (Vlastimil Brodský), abbé Roch (František Řehák) a majitel těchto říčních lázní Antonín Důra (Rudolf Hrušínský). Pánové probírají vznešeným, vzdělaným jazykem naprosté životní nicotnosti, když tu je jejich nečinné klábosení přerušeno a oni vytrženi z letargie příjezdem pouťových komediantů, kouzelníka Arnoštka (Jiří Menzel) a jeho společnice Anny (Jana Preissová). Každý z pánů se svým způsobem snaží s krásnou slečnou rozptýlit. Film je barevný a byl vyroben v ČSSR, Filmové studio Barrandov v roce 1967. Film inspiroval Igora Bauersimu k jeho divadelní hře Launischer Sommer, kterou inscenoval v roce 2001 v düsseldorfském divadle Düsseldorfer Schauspielhaus. Snímek vyhrál hlavní soutěž Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 1968, kde získal Křišťálový glóbus. Z úst Antonína Důry pochází proslulý výrok: \"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.\" Rozmarné léto (film) na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Rozmarné léto?", "answers": ["Vladislava Vančury"]}
{"title": "Nobelova cena", "context": "Nobelova cena je ocenění každoročně udělované za zásadní vědecký výzkum, technické objevy či za přínos lidské společnosti. Uděluje se v následujících oborech: fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura, mír; dále se také uděluje Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, běžně označovaná jako \"Nobelova cena za ekonomii\", která však není skutečnou Nobelovou cenou (viz níže). Nobelova cena je udělována každoročně od roku 1901 na základě poslední vůle švédského vědce a průmyslníka Alfreda Nobela, vynálezce dynamitu. Ve všech oblastech, v nichž je udělována, je považována za nejprestižnější ocenění. Alfred Nobel ve své závěti napsal, že z jeho pozůstalosti mají být každoročně udělovány ceny za vynikající činy v pěti oblastech lidské činnosti: Nobelova cena za fyziku – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za chemii – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za. fyziologii nebo lékařství – udělována institutem Karolinska Nobelova cena za literaturu – udělována Švédskou akademií Nobelova cena za mír – udělována komisí norského parlamentu Roku 1968 se Švédská národní banka rozhodla založit Nobelovu cenu za ekonomii, pod názvem \"Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela\". Tuto cenu uděluje švédská Královská akademie věd, ale jelikož není zmíněna v Nobelově závěti, peněžní odměna se nevyplácí z Nobelova fondu, a nejedná se tedy o \"Nobelovu cenu\". Přesto se uděluje společně s ostatními cenami. V roce 1968 však bylo rozhodnuto, že žádné další ceny \"na památku Alfreda Nobela\" již zaváděny nebudou. Poprvé byly Nobelovy ceny udělovány roku 1901; ceremoniál se konal ve Stockholmu. Od roku 1902 je většina cen předávána švédským králem na slavnostním večeru, který se koná vždy 10. prosince, v den výročí Nobelovy smrti, ve Stockholmu; Nobelova cena za mír je ve stejný den předávána na ceremoniálu v Oslu. Jména držitelů cen jsou však zveřejněna předem; jednotlivé komise je zveřejňují v průběhu října. Jedna Nobelova cena může být v jednom roce rozdělena i mezi více osob (roku 1968 bylo rozhodnuto, že nejvýše mezi tři osoby).", "question": "Od jakého roku se uděluje Nobelova cena?", "answers": ["1901"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty. Příkladem genocidy se stal holokaust, kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů. Další milionové oběti byly ze strany slovanského obyvatelstva na územích východní fronty, kde bylo na 8 milionů civilních obětí. Civilní oběti podlehly nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé a sovětské armády a masakrům nebo genocidě páchanými německými a sovětskými komandy na obsazených územích. Milionům obětí se podařilo předejít spojeneckými dodávkami nejen potravin do SSSR na základě Zákona o půjčce a pronájmu. Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský, ekonomický, průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů, lze tak hovořit o vedení totální války. Taktéž pohled na \"civilizované metody válčení\" se v mnoha ohledech výrazně proměnil, neboť zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítaly plošné nálety na nepřátelská města, posléze se k nim samy uchýlily. V samotném závěru války byla ustavena Organizace spojených národů, jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu. Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci: Sovětský svaz a Spojené státy americké. Jejich stále větší vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozdělení světa a k počátku studené války, když Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu, která od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve Východní Evropě poddané Sovětům. Vedlejším efektem války byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnostmi, což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii a v Africe. Související informace naleznete také v článku Příčiny druhé světové války. Příčiny nového celosvětového konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky první světové války, která se kromě v řadě menších zemí zahnízdila především ve třech velkých mocnostech.", "question": "Proč byla ustavena Organizace spojených národů v samotném závěru války?", "answers": ["prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu"]}
{"title": "Jiří Mahen", "context": "Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, (12. prosince 1882, Čáslav - 22. května 1939, Brno, sebevražda) byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Studoval filozofickou fakultu, obory čeština a němčina, avšak před závěrečnou zkouškou studia opustil. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909-1919 byl redaktorem Lidových novin. V letech 1918-1920 působil jako dramatik Národního divadla Brno. V současné době nese budova Národního divadla Brno na Malinovského náměstí jeho jméno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později pak od roku 1937 i ředitelem městské knihovny v Brně. Knihovna, k jejímuž vybudování významnou měrou přispěl, nese od roku 1959 jeho jméno (Knihovna Jiřího Mahena v Brně). Svůj život ukončil sebevraždou, čímž reagoval na okupaci. Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Jeho pozdější tvorba byla ovlivněna impresionismem. Plamínky Duha: cyklus veršů, 1916 Dostupné online Tiché srdce Balady Rozloučení s jihem Požár Tater Kamarádi svobody - román Podívíni Rybářská knížka Měsíc Nejlepší dobrodružství Díže Dvě povídky (1918) - Daemoni, Opájejme se! Co mi liška vyprávěla Dvanáct pohádek Před oponou Režisérův zápisník Janošík Nebe, peklo, ráj Mrtvé moře - Praha, M. Knapp, 1918 Dostupné online Generace Dezertér Ulička odvahy Nasredin čili Nedokonalá pomsta Husa na provázku - libreta", "question": "Jakou fakultu studoval Jiří Mahen?", "answers": ["filozofickou"]}
{"title": "Horákovi", "context": "Horákovi je český televizní seriál, natočený společností Dramedy Productions pro Českou televizi. Předlohou je španělský seriál Los Serrano. Seriál začala Česká televize vysílat ve středu 6. září 2006 a má 39 dílů. Divák sleduje každodenní radosti i starosti moderní rodiny. Jde o dějově uzavřené příběhy, které však spojují osudy a rodinné vztahy hlavních postav. Web SerialZone uvádí, že 1. série končí po 22. díle Vetřelec a 2. série začíná 1. dílem Věštba. == Postavy == Lucie Kadlecová Horáková (Lucie Benešová) – rozvedena, se svým bývalým manželem má dvě dcery, Evu a Terezu, o které se stará společně s druhým manželem Janem. Je učitelka na gymnáziu, kam chodí téměř každé dítě z její nové i staré rodiny. Jan Horák (Igor Bareš) – po smrti manželky Marty se znovu našel se svou bývalou láskou Lucií a vzali se. Ke třem klukům, Tomášovi, Ondrovi a Kubíkovi, přibyly dvě dívky, pro které se snaží být tím nejlepším otcem na světě. Společně s bratrem pracuje v rodinné hospodě. Kromě bratra Standy má ještě bratra Matěje, o kterém si myslí, že je milionář.", "question": "Jakou společností je natočen český televizní seriál Horákovi?", "answers": ["Dramedy Productions"]}
{"title": "Ruchadlo", "context": "Ruchadlo Ruchadlo bratranců Veverkových Rodný domek Václava Veverky, kovárna v Rybitví Pomník bratranců Veverkových v Pardubicích. Zde byla vyorána první brázda ruchadlem Ruchadlo je pluh, který půdu nejen rozrušuje a provzdušňuje, ale převrací ji tak, že vrchní vrstva se dostává dolů a spodní vrstva odpočaté půdy navrch. Nadto je orba méně namáhavá. Vynalezli jej roku 1827 bratranci Václav a František Veverkovi z Rybitví u Pardubic. Přestože o vynález byl mezi zemědělci velký zájem, Veverkové na něm neprofitovali, ke svému prospěchu ho využili jiní a původ vynálezu se stal ve druhé polovině 19. století předmětem národnostního boje. Vynález ruchadla Když se František v roce 1823 oženil a ujal hospodaření, poznal, jak obtížné a nedokonalé je rozrušování půdy pro přípravu setby dosavadním nářadím. Úpravami tehdejšího tzv. záhonového pluhu, po mnoha neúspěšných zkouškách, se oběma bratrancům společně podařilo vytvořit pluh pracující podle jejich představ. Zatímco dosavadní oradla půdu pouze rozrušovala a musela se v patřičné hloubce v zemi udržovat silou oráče, vhodně tvarovaný a na kolečkách upevněný pluh Veverkových půdu odkrajoval, rozrušoval, drolil a obracel. Hloubka orby se dala řídit na hřídeli opřeném o kolečka vpředu. Lidé nový pluh jmenovali „veverče“, sami vynálezci ho však nazvali ruchadlem. První brázdu novým ruchadlem vyorali bratranci za kovárnou v Rybitví v roce 1827. Využití vynálezu Bratranci Veverkovi byli prostí venkovští lidé. Těšilo je, že jejich řešení funguje, že pomáhá lidem ulehčit jejich práci. Nevěděli, že se jedná o vynález, jehož patentování a obchodní využití by mohlo řešit jejich svízelnou finanční situaci. Dávali své řešení ruchadla k dispozici každému, kdo o ně požádal. Omezený počet ruchadel vyráběl Václav ve své kovárně, ale to zdaleka nestačilo poptávce, a tak se výroby a prodeje ruchadel ujímali jiní, obchodně zdatnější.", "question": "Co vynalezli bratranci Veverkové roku 1827?", "answers": ["Ruchadlo"]}
{"title": "Pavla Lidmilová", "context": "Vystudovala češtinu a španělštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mezi roky 1959 a 1962 pracovala jako redaktorka v Československém rozhlasu Praha, v letech 1962–1992 pak v Československé akademii věd (v Kabinetu pro moderní filologii a později v Ústavu pro českou a světovou literaturu). Doktorát z filozofie získala na FF UK v roce 1972, a to za práci o vývoji brazilské regionální prózy a její proměně v díle Joã Guimarã Rosy. == Překlady (výběr) == Do češtiny uvedla např. portugalského básníka a prozaika Fernanda Pessou (výborem Heteronyma [1968], ve spolupráci s Josefem Hiršalem). Dále překládala básně Luíse de Camőese, Eugénia de Andrade či romány Josého Cardosa Pirese. Mezi brazilskými autory přeložila kupříkladu Joã Guimarã Rosu, Murila Rubiã, Lygiu Fagundes Tellesovou, Clarice Lispectorovou a Paula Coelha. Kromě jiného sestavila a přeložila i sbírku brazilských indiánských bájí a pověstí (Poronominare, 1995) etc. == Ocenění == V roce 1994 jí byl udělen portugalský Řád Infanta Jindřicha komturského stupně. V roce 2001 jí byl udělen brazilský Řád Rio Branca rytířského stupně.", "question": "Kde získala Pavla Lidmilová doktorát?", "answers": ["na FF UK"]}
{"title": "Chanel No", "context": "Chanel N° 5 je považován za nejslavnější parfém světa. Byl uveden na trh v roce 1921 francouzskou módní návrhářkou Gabrielle \"Coco\" Chanel. Parfém tvoří kompozice více než 80 složek, z nichž hlavní jsou jasmín, růže, kosatec, ylang ylang, vanilka, ambra a santalový olej. Parfém vyvinul chemik Ernest Beaux. Beaux byl Francouz, potomek alchymistů na carském dvoře, který po revoluci v roce 1917 emigroval z Ruska, kde jeho rodina odpovídala za parfémy na carském dvoře. Parfém byl výsledkem spolupráce Beauxe a Coco Chanel, která ho oslovila v roce 1920, kdy se - jako již proslulá módní návrhářka - rozhodla expandovat do obchodu s parfémy a kosmetikou. Jejím záměrem bylo vytvořit vůni, která by ztělesňovala moderní styl 20. let 20. století. Ze spolupráce chemika a módní návrhářky vznikla čistá a svěží vůně, v níž je cítit citrony, mýdlo, květiny a květy třešní; podle Coco Chanel vůně, jež ji provázely v dětství a mládí v klášterním sirotčinci ve středofrancouzském Aubazine. Vzpomínala na vůni \"povlečení vyvařovaného v měděných kotlích, navoněných sušenými kořeny kosatců, skříní s prádlem s růžovým dřevem a verbenou, a podlah, zdí a těl vydrhnutých hrubým lojovým mýdlem, i jasmínů, levandulí a růží z místních zahrad\".", "question": "Jaký parfém je vnímán jako nejslavnější na světě?", "answers": ["Chanel N° 5"]}
{"title": "Hovězí maso", "context": "– dále na jeho pohlaví, živé hmotnosti, plemenné příslušnosti, fyzickému zatížení konkrétního svalu a samozřejmě také na intenzitě a kvalitě výživy jatečného zvířete. Odstín se liší také podle toho, z jaké části těla maso pochází, Výraznější zbarvení masa podporuje pohyb zvířete, krmení zelenou pící a vysoký obsah železa v krmné dávce, kastrace býků a intenzivní výkrm naopak vede ke světlejšímu odstínu masa.V průběhu technologického zpracování a skladování jatečně opracovaného trupu je barva masa ovlivněna především pH – při pH nižším než 5,6 je maso světlejší, při pH vyšším než 5,8 naopak tmavne. Uvařením maso nabývá šedohnědé barvy. Při běžném chladírenském skladování hovězí maso ve čtvrtích optimálně vyzraje za 10 až 14 dní. Typická chuť a pach masa je ovlivněna přítomností těkavých mastných kyselin. Je zvláště výrazná u starších zvířat. S chuťovými vlastnostmi masa blízce souvisí šťavnatost a křehkost masa. Největší vliv na šťavnatost má pak schopnost masa udržet vodu (údržnost), vaznost a stupeň mramorování masa, křehkost je způsobena vysokým obsahem svalových bílkovin (hlavně aktinu a myosinu) a mramorováním masa, což není nic jiného, než vyšší obsah intramuskulárního tuku na úkor kolagenu a elastinu ve vazivové tkáni mezi svalovými vlákny. Maso od dobře vykrmených zvířat je tedy křehčí než maso od zvířat hubenějších. === Složení hovězího masa === Hovězím masem v užším slova smyslu se myslí příčně pruhovaná svalovina, k ní přiléhající tkáně (kosti, tuková tkáň, pojivo, a to včetně nervové tkáně a krevních a mízních cév). Nejdůležitější a nejhodnotnější částí masa je svalová tkáň. Jeho jakost je dána jemností svalových vláken, obsahem tuku a jeho typem, podílem svalové tkáně a dalšími faktory.Mladé kusy mají jemně vláknité maso, svalovina starších jedinců je hrubě vláknitá.", "question": "Jaké maso je od dobře vykrmených zvířat?", "answers": ["křehčí"]}
{"title": "Filozofická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Funkce v akademickém senátu je čestná a stejně jako funkční období děkana trvá tři roky. Ze členství v akademického senátu jsou vyloučeni rektor, prorektor, děkan a proděkan. Předseda akademického senátu je volen senátem z akademických pracovníků, zastupují jej dva místopředsedové, z nichž jeden je volen z řad akademických pracovníků, druhý pak z řad studentů. Akademický senát fakulty volí a navrhuje do funkce děkana. Společně s akademickým senátem celé univerzity rovněž schvaluje fakultní statut. Předseda akademického senátu může vážných případech svolávat k projednání akademickou obec. Na fakultě působí následující katedry a ústavy a jim podřízená výzkumná pracoviště: Katedra anglistiky a amerikanistiky Jazyková škola při FF MU Centrum asijských studií Seminář čínských studií Seminář japonských studií Ústav českého jazyka Kabinet češtiny pro cizince Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví Ústav. germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Ústav jazykovědy a baltistiky Ústav klasických studií Oddělení elektronických databází Ústav románských jazyků a literatur Ústav slavistiky Seminář dějin umění Seminář estetiky Katedra divadelních studií Ústav filmu a audiovizuální kultury Ústav hudební vědy Akademie staré hudby Historický ústav Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy.", "question": "Jakou zkratku má Filozofická fakulta Masarykovy univerzity?", "answers": ["FF MU"]}
{"title": "Klement Gottwald", "context": "Ve 2. polovině 30. let provedl v politice KSČ řadu změn podle změn zahraniční politiky Sovětského svazu, konkrétně politiky lidové fronty a obrany proti fašismu určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935. V září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu. Po zákazu KSČ emigroval v listopadu roku 1938 do Sovětského svazu, kde pak až do roku 1941 zastával politiku odpovídající sovětsko-německému paktu ze srpna roku 1939. Po napadení Sovětského svazu v roce 1941 bral vytváření protihitlerovské koalice jako svoji velkou příležitost prosadit se a začínal promýšlet pozdější převzetí moci v Československu. V prosinci roku 1943 se dohodl s představitelem londýnské emigrace prezidentem Dr. Edvardem Benešem na sjednocení domácího a zahraničního protinacistického odboje. Po skončení války se mu pak podařilo zajistit komunistům zásadní vliv na poválečné uspořádání Československa. Podrobnější informace naleznete v článcích Třetí Československá republika a Únor 1948. 10. května roku 1945 se vrátil do Prahy jako místopředseda československé vlády a předseda Národní fronty. Od stejného roku až do své smrti byl zároveň předsedou KSČ. Po vítězství KSČ v prvních poválečných volbách roku 1946 byl pověřen sestavením vlády. Na podzim roku 1947 už je zřejmé, že komunisti jsou hrozbou pro demokracii.[kdo? ] V únoru 1948, kdy nastala vládní krize kolem usnesení o Bezpečnosti z 13. února 1948, došlo k sérii událostí, které vedly k úplnému převzetí moci ve státě.", "question": "V jakém roce byl Klement Gottwald zvolen prezidentem Československa?", "answers": ["1948"]}
{"title": "Ostřice blešní", "context": "Ostřice blešní (Carex pulicaris L., syn.: Vignea pulicaris (L.) Rchb. in Mössler) je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae). == Popis == Jedná se o drobnou rostlinu, dosahuje výšky pouze 10–25 cm. Je vytrvalá a vytváří řídké trsy. Lodyha je tupě trojhranná až oblá, hladká. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listu jsou pouze 0,5–1 mm široké, štětinovité. Pochvy bazálních listů jsou hnědé. Ostřice blešní patří mezi jednoklasé ostřice, to znamená, že na vrcholu lodyhy je pouze 1 klásek, cca 1–2,5 cm dlouhý. Je to rostlina jednodomá, v horní části klásku se nacházejí samčí květy, v dolní samičí, kterých je nejčastěji 5–10. Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Čnělky jsou většinou 2. Plodem je mošnička, která je asi 4–5,5 mm dlouhá, na vrcholu jen zúžená, zobánek prakticky chybí. Každá mošnička je podepřená plevou, která je rezavě hnědá se zeleným kýlem a v horní části blanitě lemovaná. Plevy jsou za zralosti opadané a mošničky pak směřují kolmo do boku až jsou skloněny dolů. Kvete nejčastěji v květnu až v červnu. Počet chromozómů: 2n=58 nebo 2n=60. == Rozšíření == Roste na vhodných místech v severozápadní polovině Evropy, severně od Alp a Pyrenejí (včetně těchto pohoří). Zasahuje také na Island. == Rozšíření v ČR == Je to celkem vzácný a silně ohrožený (kategorie C2) druh flóry ČR. Roste hlavně na rašeliništích a na rašelinných loukách. Proto je v ČR rozšířena nerovnoměrně, v oblastech s absencí těchto biotopů zcela chybí. == Literatura == Grulich V. et Řepka V (2002): Carex L. In: Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu ostřice blešní ve Wikimedia Commons [1] - mapky rozšíření Carex interactive identification key", "question": "Jaké jsou listy Ostřice blešní?", "answers": ["střídavé, přisedlé, s listovými pochvami"]}
{"title": "ČT24", "context": "ČT24 je zpravodajský kanál České televize, který se 24 hodin denně věnuje převážně zpravodajství. Stanice začala vysílat 2. května 2005 prostřednictvím internetového a digitálního satelitního vysílání. V roce 2010 společnost získala v soutěži Křišťálová Lupa 4. místo v kategorii média - všeobecná. Internetový portál ČT24.cz se v průzkumu konaném v roce 2011 společností Mediasearch o 'nejdůvěryhodnější zpravodajský server' umístil na 1. místě. Web ČT24 byl vysoce hodnocen i v dalších kritériích, jako je 'obsah', 'přehlednost', 'množství reklam' a 'první dojem'. Aplikace ČT24 je též nejvyužívanější aplikace pro sledování zpráv z mobilu. V současné době (2011) vysílá ČT24 nepřetržitě. Veškeré pořady na tomto programu jsou vysílány v širokoúhlém formátu 16:9. Mezi 6:00 a 0:00 vysílá stanice aktuální zprávy. V intervalu 30 popřípadě 60 minut vysílá 10-20 minutovou relaci Zprávy včetně krátké předpovědi počasí. Čtyři, respektive šest relací je třicetiminutových a nesou názvy Zprávy ve 12 (ve 12:00), Zprávy v 16 (v 16:00), Události (v 19. :00), Zprávy ve 23 (23:00) a pouze ve všední dny v rámci pořadu Studio 6 i Zprávy v 10 (v 10:00). Události obsahují i sportovní zpravodajství a předpověď počasí. To se netýká hlavní relace od 19:00, po které následují samostatné Branky, body, vteřiny (sportovní) a Předpověď počasí. Ve všední dny je od 22.00 hod vysílán zpravodajský pořad Události, komentáře. Zprávy jsou zároveň zobrazovány nepřetržitě v podobě informačního proužku ve spodní části obrazu (tzv. ticker nebo crawl), který kromě aktuálních zpráv obsahuje i časový údaj ve formátu HH:MM. ČT24 vysílá kromě zpravodajství např. pořady Toulavá kamera a Objektiv obsahující reportáže z různých míst v ČR a ve světě. Dále také pořad o životě za socialismu Retro, publicistický pořad 168 hodin, magazín o počasí Turbulence, zdravotnický a lifestylový magazín Tep 24 a další. Některé pořady jsou vysílány souběžně i na programu ČT1 (Zprávy ve 12, Události a 1. část diskusního pořadu Otázky Václava Moravce). ČT24 také reaguje na náhlé důležité události mimořádným vysíláním, které dokáže zahájit během 30 minut.", "question": "Kolikáté místo obsadila ČT24 v roce 2010 v soutěži Křišťálová lupa?", "answers": ["4. místo"]}
{"title": "Organologie (věda o hudebních nástrojích)", "context": "V zásadě je postaven na systému od Victora-Charlese Mahillona, kurátora muzea při konzervatoři v Bruselu z roku 1888. Roku 1948 Hans-Heinz Dräger tuto systematiku rozšířil o skupinu elektrofonů. Hlavní skupiny Hornbostel-Sachsovy systematiki stojí především na způsobu tvoření tónu, původci tónu (oscilátoru), u skupiny chordofonů ovšem na způsobu rezonanční skříňky a pořadí strun. 1.) Idiofony úderové idiofony drnkací (trsací) idiofony třecí. idiofony vzduchové idiofony Jednotné závěrečné člěnění 2.) Membranofony úderové membranofony trsací membranofony třecí membranofony vzduchové membranofony (mirlitony) Jednotné závěrečné člěnění 3.) Chordofony prosté (jednoduché) chordofony nebo citery složené chordofony Jednotné závěrečné člěnění 4. ) Aerofony volné aerofony vlastní dechové nástroje Jednotné závěrečné člěnění 5.) Elektrofony Elektromechanické hudební nástroje Elektronické hudební nástroje Digitalní hudební nástroje Historicky důležitými osobnostmi v oboru jsou Xavier Mahillon (Brusel), Erich Moritz von Hornbostel (Vídeň) a Curt Sachs (Berlín). Významným českým organologem je Milan Guštar, který v letech 2007 až 2009 vydal monumentální dílo Elektrofony. Izidor Sevilský, Etymologiarum (6.-7. stol.) v knize XX obsahuje jedna ručně psaná popisy hudebních nástrojů.", "question": "Kdo vydal monumentální dílo Elektrofony?", "answers": ["Milan Guštar"]}
{"title": "Sportovní medicína", "context": "Sportovní medicína Díl seriálu Dr. House Pův. název Sports Medicine Číslo řada 1díl 12 Premiéra 22. února 2005 Tvorba Režie Keith Gordon Autor John Mankiewicz, David Shore Prod. kód HOU-112 Obsah Konečná diagnóza otrava kadmiem Seznam dílů 1. řady Pilotní díl Otázka rodičovství Occamova břitva Mateřství Jeptiška Sokratovská metoda Věrnost Jed Nechat zemřít Anamnéza Absťák Sportovní medicína Prokletý Sebeovládání Zákon mafie Zátěž Nečekaná pravda Nová generace Děti Láska bolí Tři příběhy Líbánky Seznam dílů seriálu Dr. HouseNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Sportovní medicína (v anglickém originále Sports Medicine) je dvanáctá epizoda z první řady seriálu Dr. House. Děj PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Hráč baseballu, Hank Wiggen, natáčí protidrogový klip. Při nadhozu mu ale praskne v ruce kost. House se domnívá, že užíval steroidy, a tato teorie by vysvětlovala většinu příznaků. Začnou ho tedy léčit. Začne však mít dýchací potíže. Nakonec se Hank přiznává, že před pěti lety steroidy bral. Jelikož má poškozené ledviny, potřebuje transplantaci. Cuddyová ho ale odmítne zařadit do pořadníku. Jeho přítelkyně se tedy rozhodne mu věnovat svou. Vyšetření proběhne úspěšně, ale dárcem být nemůže, protože je těhotná. U Hanka nastávají zdravotní komplikace s jeho srdcem. Nejprve bije moc rychle, pak moc pomalu. Začne mít halucinace. House dedukuje, že takové problémy může způsobit digitalis. Zjistí, že digitalis užívá na své nemocné srdce Hankův trenér a že Hank mu prášky ukradl a pokusil se o sebevraždu. Dalším Housovým předpokladem je otrava kadmiem. Hank se přiznává, že kouří marihuanu a nakonec se zjistí, že právě marihuana, která vyrůstala v kontaminované zemině byla příčinou všeho. Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Diagnózy špatné diagnózy: osteopenie, braní steroidů, Addisonova choroba správná diagnóza: chronická otrava kadmiem z kontaminované marihuany Odkazy Související články Kadmium Externí odkazy DrHouse.cz - Sportovní medicína Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Dr. House Epizody • Ocenění • Soundtrack • Citáty • Kategorie Hlavní postavy Gregory House • Lisa Cuddyová • James Wilson • Eric Foreman • Allison Cameronová • Robert Chase • Chris Taub • Lawrence Kutner • Remy „Třináctka“ Hadley • Jessica Adamsová • Chi Parková Vedlejší postavy", "question": "Kolikátá epizoda první řady seriálu Dr. House je Sportovní medicína?", "answers": ["dvanáctá"]}
{"title": "LGBT práva v Turecku", "context": "Lesby, gayové, bisexuálové a translidé čelí v Turecku právním problémům a diskriminaci, s nimiž se heterosexuální většina nepotýká. Homosexuální vztahy a sexuální aktivita jsou v Turecku legální od r. 1858, ale právo a zákony pojem \"sexuální orientace\" ani \"genderová identita\" nerozeznává, a ani neumožňuje jakýkoliv způsob právního ošetření stejnopohlavního soužití. Valná část turecké populace je navíc silně konzervativní v oblasti homosexuální problematiky. Stále je zde velmi rozšířená homofobní diskriminace, která se však s nástupem moderní doby snižuje.Situace se v Turecku ohledně práv LGBT osob zažila veliký rozmach počátkem 21. století, kdy se objevily první návrhy zákonů proti homofobní diskriminaci a zločinům z. nenávisti, jakož i ústavního zákona umožňujícího uzavřít stejnopohlavní manželství. 12. srpna 2013 komise Ústavního soudu odsouhlasila nové znění Ústavy Turecké republiky, která by garantovala ústavní ochranu LGBT osobám proti diskriminaci.To však bylo později zrušeno z důvodu nesouladu mezi ostatními subjekty, které se podílejí na Ústavě. == Historie == V 90. letech 20. století LGBT organizace bojovaly proti postoji vlády, která jim zakazovala shromažďování, to se týkalo například sdružení Lambda Istanbul.", "question": "Jak se staví valná část turecké populace k oblasti homosexuální problematiky?", "answers": ["konzervativní"]}
{"title": "Česko", "context": "Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918. Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. Roku 1939 bylo území současné České republiky okupováno německou armádou a vznikl loutkový protektorát Čechy a Morava. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název Československá socialistická republika. Ta byla roku 1969 federalizována, přičemž v rámci tohoto procesu vznikla Česká socialistická republika, formálně svrchovaný národní stát, z hlediska mezinárodního práva přímý předchůdce současné České republiky. Tento oficiální název nese český stát od 6. března 1990, kdy bylo po pádu komunistického režimu vypuštěno z názvu slovo \"socialistická\". Československo získalo v roce 1990 nový oficiální název: Česká a Slovenská Federativní Republika. Krátce nato, ke konci roku 1992, však zaniklo a místo něj vznikly dva nové státy, Česko a Slovensko. Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1. ledna 1993, se zánikem federace. Dne 1. ledna 1993 vstoupila v platnost Ústava České republiky, podle jejíž preambule navazuje nový stát na tradice státnosti Československa a bývalých zemí Koruny české. Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznávají všechny státy světa. Do 8. září 2009, kdy byly navázány diplomatické vztahy, nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska. Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o tématech majetkového charakteru (majetkové spory existovaly již mezi Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, nově šlo i o vyvlastnění majetku rodu Lichtenštejnů podle Benešových dekretů). Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná. == Název a státní symboly ==", "question": "Kdy dosáhla Česká Republika samostatnosti?", "answers": ["1. ledna 1993"]}
{"title": "Clive Staples Lewis", "context": "Clive Staples Lewis (29. listopadu 1898, Belfast - 22. listopadu 1963, Oxford), známý jako C. S. Lewis nebo pod přezdívkou Jack, byl irský spisovatel, jeden z nejúspěšnějších autorů moderní britské historie. Je známý díky svému dílu z oblastí středověké literatury, křesťanské apologetiky, literární kritiky a beletrie. Jeho v současnosti nejznámějším dílem je série knih Letopisy Narnie. Byl blízkým přítelem J. R. R. Tolkiena, autora Hobita a Pána prstenů. Oba autoři byli vůdčími postavami mezi profesory anglického jazyka na univerzitě v Oxfordu a neformální oxfordské literární skupiny zvané Inklings. Podle svých memoárů Zaskočen radostí byl Lewis po svém narození pokřtěn v irské anglikánské církvi, ale v době svého dospívání od víry odpadl. Pod vlivem Tolkiena a dalších přátel se ve věku kolem 30 let znovu obrátil ke křesťanství a stal se laikem anglikánské církve. Obrácení významně ovlivnilo jeho dílo a jeho rozhlasový pořad o křesťanství vysílaný za války vyvolal vlnu nadšení. V pozdějším období života se oženil s americkou spisovatelkou Joy Greshamovou, která o čtyři roky později ve věku 45 let zemřela na rakovinu kosti. Lewisova díla byla přeložena do více než 30 jazyků včetně češtiny a každý rok se jich prodalo více než milion výtisků. Knih ze série Letopisy Narnie se dosud prodalo více než 100 milionů výtisků. Některá Lewisova díla byla zpracována jako divadelní nebo filmové adaptace, z nichž nejvýznamnější je filmové zpracování Lva, čarodějnice a skříně z produkce The Walt Disney Company, které bylo uvedeno v roce 2005. Z jeho křesťanských děl dosáhly velkého úspěchu a celosvětové popularity např. Rady zkušeného ďábla, které byly přeloženy do desítek jazyků (včetně češtiny) a v současnosti se pracuje na jejich převedení na filmové plátno, či kniha K jádru křesťanství. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších křesťanských laických apologetů 20. století. Clive Staples Lewis se narodil 29. listopadu 1898 v Belfastu v Irsku (dnes hlavní město Severního Irska) jako syn advokáta Alberta Jamese Lewise (1863-1929), jehož otec přišel do Irska z Walesu, a Flory Augusty Lewisové (1862-1908), dcery irského anglikánského pastora.", "question": "Kde se narodil C. S. Lewis?", "answers": ["Belfast"]}
{"title": "Prodaná nevěsta", "context": "Prodaná nevěsta je komická opera o třech dějstvích Bedřicha Smetany na libreto Karla Sabiny. Bedřich Smetana ji napsal v letech 1863–1866, premiéru měla 30. května 1866 v Prozatímním divadle v Praze. Zásluhou Emmy Destinnové byla v roce 1909 opera uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku. Premiéru dne 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler. Opera byla uvedena v němčině v překladu Maxe Broda. Na vesnici začíná pouť. Lidé se scházejí a radují se, že nastává sváteční čas. Mařenka s Jeníkem však mají jiné starosti –(právě dnes má přijít na námluvy ženich, kterého Mařence rodiče vybrali). Mařenka ujišťuje Jeníka, že se ho přesto nevzdá, a stejné vyznání chce také od něj. Zdá se jí totiž, že bůhvíproč váhá a snad dokonce myslí na jinou. Vyptává se Jeníka na jeho minulost, o které toho nikdo moc neví. Jeník vypráví, že ho kdysi macecha vyhnala z domova a on se musel sám protloukat světem. Nakonec si s Mařenkou slibují věrnost navzdory všemu zlému. To už se však blíží dohazovač Kecal spolu s Mařenčinými rodiči, Krušinovými. Snaží se získat jejich důvěru a přesvědčit je, že syn bohatého sedláka Míchy ze sousední vsi je pro Mařenku ten nejlepší ženich. Navíc připomíná Krušinovi jeho letitý dluh vůči Míchovi a závazek, že dá svou dceru jeho synovi. Ovšem Krušina si vzpomíná, že Mícha měl syny dva, ale Kecal ho ujišťuje že ten první se nevydařil a ani doma není. A ženichem že rozhodně nebude. Tím je Vašek, kterého Kecal Krušinovým vylíčí jako dokonalého muže a vzor všech ctností. Přemoženi Kecalovou výřečností Krušinovi konečně souhlasí. Ne tak ovšem Mařenka, která se vmísí do jejich rozhovoru. Z úmluvy rodičů s Kecalem si nic nedělá a oznamuje, že již má svého milého a toho se nevzdá. Když nepomůže chlácholení ani výhrůžky, rozhodne se Kecal věc domluvit s Jeníkem osobně. Vesnická slavnost je mezitím v plném proudu, tančí se veselá polka. Zábava pokračuje u piva. Pijáci si ho nemohou vynachválit, Jeník však nade všechno řadí lásku, zatímco Kecal rozkládá o všemocných penězích, na něž se snaží Jeníka nalákat.", "question": "Kdy měla premiéru opera Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta?", "answers": ["30. května 1866"]}
{"title": "Vernamova šifra", "context": "Vernamova šifra nebo také jednorázová tabulková šifra (anglicky one-time pad) je jednoduchý šifrovací postup patentovaný v roce 1917 Gilbertem Vernamem. Spočívá v posunu každého znaku zprávy o náhodně zvolený počet míst v abecedě. To se prakticky rovná náhradě zcela náhodným písmenem a na tomto faktu je založen důkaz, že Vernamova šifra je v principu nerozluštitelná. == Postup šifrování == Vezmeme jednotlivá písmena tajné zprávy a každé z nich posuneme o několik pozic v abecedě. Například první písmeno je posunuto o 5 pozic, druhé o 1, třetí o 14, čtvrté o 24, další o 9, 0, 3, 9, 19. Když při posouvání překročíme konec abecedy, pokračujeme od jejího začátku. Ze slova ALDEBARAN tak dostaneme šifrový text FMRCKAUJG. Posloupnost 5, 1, 14, 24, 9, 0, 3, 9, 19 je klíčem k rozluštění zprávy. Kdo ji zná, dokáže snadno posunout písmena opačným směrem a získat původní text. Bez znalosti klíče je luštění odposlechnuté zprávy nemožné. == Podmínky spolehlivosti == Porušení kterékoli z následujících podmínek má za následek oslabení šifry, takže by již nebyla nerozluštitelná. Klíč je tak dlouhý jako přenášená zpráva. Jiné šifrovací systémy používají kratší klíče, což znamená, že počet možných klíčů je menší než počet možných zpráv. Kratší klíč v principu umožňuje útok hrubou silou. Klíč je dokonale náhodný. Nepřipadají v úvahu počítačové generátory pseudonáhodných čísel, neboť jejich činnost lze předvídat. Nejvhodnější je užití fyzikálních metod - hardwarový generátor náhodných čísel. Klíč nelze použít opakovaně. Tato podmínka je vlastně důsledkem předchozí, protože opakovaný klíč není náhodný. Dostane-li útočník do ruky dvě zprávy zašifrované týmž klíčem, má často velmi snadnou cestu k rozluštění. == Možnosti útoku == Statistická kryptoanalýza je znemožněna náhodným charakterem šifrového textu.", "question": "Kdo patentoval Vernamovu šifru?", "answers": ["Gilbertem Vernamem"]}
{"title": "Romance pro křídlovku (film)", "context": "Romance pro křídlovku je český hořký poeticko-romantický film režiséra Otakara Vávry z roku 1966 natočený na námět stejnojmenné básně Františka Hrubína, který byl u tohoto snímku i spoluautorem scénáře. V hlavních rolích zde vystupuje tehdy mladičký herec Jaromír Hanzlík a slovenská herečka Zuzana Cigánová, nezapomenutelný herecký výkon zde předvedla i Miriam Kantorková. V širším kontextu československé kinematografie se jedná o poměrně vzácnou ukázku unikátního filmového díla, které je pokusem o vizuální přepis většího básnického díla (filmová báseň) spadajícího do oblasti klasické české literatury 20. století. Téměř celý děj filmu se odehrává v okolí Lešan na dolní Sázavě, kde František Hrubín prožil své mládí. Smutný poetický příběh o setkání mladého člověka studenta Vojty (Jaromír Hanzlík) jak s první velkou láskou Terinou (Zuzana Cigánová) i se smrtí (Vojtův dědeček). Jaromír Hanzlík (student Vojta) Zuzana Cigánová (Terina) Štefan Kvietik (Viktor) Miriam Kantorková (Tonka) Július Vašek (Vojta - padesátiletý) Janusz Strachocki (Vojtův dědeček) Jaroslav Rozsíval (Vojtův otec) Jiří Štancl (Terinin otec) Věra Crháková (Terinina matka) Romance pro křídlovku (film) v Česko-Slovenské filmové databázi Filmová databáze", "question": "Kdo režíroval film Romance pro křídlovku?", "answers": ["Otakara Vávry"]}
{"title": "François Rabelais", "context": "François Rabelais [rab:lé] (1494 nebo 1483 Chinon, Touraine – 9. dubna 1553 Paříž) byl francouzský spisovatel, právník, lékař, botanik a stavitel, autor slavného románu Gargantua a Pantagruel. Na přání otce advokáta vstoupil k františkánům poblíž Angers a kolem roku 1511 se stal knězem. V klášteře se setkal s myšlenkami italského humanismu, naučil se řecky a překládal Hérodota, což narazilo na odpor u pařížské Sorbonny i u jeho představených. Protekcí biskupa z Poitiers, benediktínského opata, mohl roku 1524 přestoupit do jeho kláštera a roku 1526 z řádu vystoupit. V letech 1528–1530 žil v Paříži, kde snad začal studovat medicinu a měl zde dvě nemanželské děti. Protože se v rostoucím napětí mezi katolíky a protestanty nemohl rozhodnout pro žádnou stranu, nechal se 1530 propustit z kněžského stavu (laicizovat) a zapsal se na lékařskou fakultu v Montpellieru, kde také vydával spisy Hippokratovy a Galénovy, o něž se tehdy opíralo studium lékařství. Vedle toho se věnoval psaní a roku 1532 vydal svůj první román s titulem Hrozné a strašlivé skutky i hrdinství slavného Pantagruela, krále Dipsodů a syna obra Gargantuy. Román - parodie na rytířské romány jeho doby – vyšel pod pseudonymem v Lyonu, kde se Rabelais usadil a stal lékařem v nemocnici. Roku 1534 vydal knihu o topografii starého Říma a krátce nato - po velkém úspěchu Pantagruela – opět pod pseudonymem román Strašlivý život velkého Gargantuy, otce Pantagruelova.", "question": "Čím byl François Rabelais?", "answers": ["francouzský spisovatel, právník, lékař, botanik a stavitel, autor slavného románu Gargantua a Pantagruel"]}
{"title": "Čtyřková soustava", "context": "Čtyřková soustava Číselné soustavy hindsko-arabská číselná soustava západoarabskévýchodoarabskébengálskégurmuskéindickésinhálskétamilskébalijskébarmskédzongkskéjavánskékhmerskélaoskémongolskéthajské Východní Asie čínskéhokkienskéjaponskékorejskévietnamské Abecední abdžadskéarménskéárjabhatacyriliceGe'ez (etiopské)gruzínskéřeckéhebrejskéřímské bývalé egejskéattickébabylonskébráhmíegyptskéetruskéinuitskékharóšthímayskémuiskéKipu poziční číselná soustava podle základu 23456810111216203660 nestandardní poziční číselné soustavy bijektivní numerace (1)znaménkové reprezentace (balancovaná trojková soustava)faktoriálnízápornékomplexní číselná soustavanečíselné reprezentace (φ)smíšenéasymetrické číselné soustavy Čtyřková soustava (také kvartérní soustava) je číselná soustava, která používá čtyři symboly: 0, 1, 2 a 3. Příkladem ukládání informací v kvartérní soustavě může být kódování proteinů do čtyř nukleotidů adenin (A), cytosin (C), guanin (G) a uracil (U) v ribonukleové kyselině (RNA), v praxi se však jinak prakticky nevyužívá. Čtyřková soustava se velmi pohodlně převádí do dvojkové, protože 4 je druhá mocnina čísla 2. Porovnání s ostatními soustavami mw-parser-output .boldtblcol1 td:nth-child(1),.mw-parser-output .boldtblcol2 td:nth-child(2),.mw-parser-output .boldtblcol. 3 td:nth-child(3),.mw-parser-output .boldtblcol4 td:nth-child(4),.mw-parser-output .boldtblcol5 td:nth-child. (5),.mw-parser-output .boldtblcol6 td:nth-child(6),.mw-parser-output .boldtblcol7 td:nth-child(7). ,.mw-parser-output .boldtblcol8 td:nth-child(8),.mw-parser-output .boldtblcol9 td:nth-child(9),.mw-parser-output. .boldtblcol10 td:nth-child(10),.mw-parser-output .boldtblcol11 td:nth-child(11),.mw-parser-output .boldtblcol12 td. :nth-child(12),.mw-parser-output .boldtblcol13 td:nth-child(13),.mw-parser-output .boldtblcol14 td:nth-child(. 14),.mw-parser-output .boldtblcol15 td:nth-child(15),.mw-parser-output .boldtblcol16 td:nth-child(16),. .mw-parser-output .boldtblcol17 td:nth-child(17),.mw-parser-output .boldtblcol18 td:nth-child(18),.mw-parser-output .boldtblcol19 td:nth-child(19){font-weight:bold} Číselná soustava (základ) 102345678912162036 1111111111111 21022222222222 311103333333333 41001110444444444 510112111055555555 6110201211106666666 71112113121110777777 8100022201312111088888 910011002114131211109999 101010101222014131211AAAA 10011001001020112104002442021441218464502S 100011111010001101001332201300043442626175013316B43E82A0RS Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Výukový kurs Číselné soustavy/Čtyřková soustava ve Wikiverzitě mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Matematika", "question": "Proč se čtyřková soustava velmi pohodlně převádí do dvojkové?", "answers": ["protože 4 je druhá mocnina čísla 2"]}
{"title": "Homosexualita", "context": "Než se ustálil termín homosexualita, byla označována též například jako uranismus (Ulrichs, 1864), psychický hermafroditismus (v pojetí Ellise), inverze (u Freuda nebo Chevaliera), psalo se o kontrárně sexuálním cítění či osobách (u Krafft-Ebinga), slovo homoerotika prosazoval místo homosexuality Ferenczi (1914) apod. Zhruba od 3. čtvrtiny 19. století do 3. čtvrtiny 20. století byla homosexualita uváděna v odborných monografiích a později v systematických klasifikacích jako jedna z duševních poruch. Počínaje rokem 1973 však nejvýznamnější americké a následně světové, evropské i asijské psychiatrické organizace na základě změny společenské situace a vědeckých výzkumů[1] od tohoto pojetí postupně ustoupily a homosexualita začala být uváděna jako jedna ze standardních podob sexuální orientace.[2] Již od vzniku pojmu existovala vedle sebe různá pojetí příčin vzniku homosexuality, od hypotéz předpokládajících plnou genetickou předurčenost přes pojetí přisuzující rozhodující vliv nitroděložnímu vývoji nebo rodinným podmínkám a výchovným vlivům. Sexuální orientace se v podstatě jeví jako biologická, předurčená komplexní souhrou genetických faktorů a raného děložního prostředí, a proto není osobní volbou.[3][4] Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz na podporu tvrzení, že.", "question": "V kterém roce bylo Americkou psychiatrickou organizací schváleno odebrání homosexuality z diagnostického a statistického manuálu DSM?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Parkour", "context": "Parkour (někdy též Le Parkour a také jako zkratka PK) neboli l'art du déplacement (umění pohybu/umění přemístění) je disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a účinně (efektivně) za použití vlastního těla. Pomáhá v překonávání libovolných překážek v okolním prostředí – od větví přes kameny a skály až po zábradlí a betonové zdi – a může být provozován jak ve městě, tak na venkově. Muž provozující parkour je traceur, žena pak traceuse (někdy je možno se setkat s počeštěným výrazem traceurka). Definován Francouzem Davidem Bellem, parkour se zaměřuje na trénink účinných pohybů a rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích (a především kritických) uměl pohybovat klidně a sebejistě. Parkour je fyzická aktivita, které lze jen těžko přiřadit kategorii. Není to extrémní sport, ale spíše umění nebo disciplína, která se podobá sebeobraně v bojových uměních. Podle Davida Bella je fyzická část parkouru založená na překonávání všech překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení – chcete se pohybovat takovým způsobem, za použití jakéhokoliv pohybu, který vám pomůže dostat se od/k někomu/něčemu. Při střetu s protivníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok, parkour je formou tréninku pro útěk. Kvůli této složitosti určení a zařazení se často poznamenává, že parkour má svou vlastní kategorii – parkour je parkour. Důležitou charakteristikou parkouru je efektivita (účinnost). Traceur se nesnaží pohybovat jen nejrychleji jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je ê et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje předcházení zraněním krátko i dlouhodobým. Je známo, že parkour ovlivňuje i traceurův proces myšlení. Traceuři a traceurky zaznamenávají změnu v myšlení, které jim pomáhá v běžném životě, ať už jde o překážky fyzické či psychické.", "question": "Kým byl definován parkour?", "answers": ["Davidem Bellem"]}
{"title": "Viktor Frankl", "context": "2. září 1997 (ve věku 92 let)Vídeň Místo pohřbení Starý židovský hřbitov ve Vídni Alma mater Vídeňská univerzita Povolání chirurg, psychoterapeut, psycholog, psychiatr, profesor, neurolog, existential therapist a spisovatel Zaměstnavatel Vídeňská univerzita Ocenění City of Vienna Prize for science (1970)Čestný odznak Za vědu a umění (1981)The Oskar Pfister Award (1985)Zlatá medaile MU (1994)Čestné občanství města Vídně (1995)… více na Wikidatech Nábož. vyznání judaismus multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Viktor Emil Frankl (26. března 1905 Vídeň – 2. září 1997 Vídeň) byl rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Mládí Viktor Frankl se narodil ve Vídni v židovské rodině krátce poté, co se jeho rodiče do Vídně přistěhovali z Pohořelic u Brna. Jeho otec byl státní úředník. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, během studia se specializoval na neurologii a psychiatrii. Od nadšení ze Sigmunda Freuda a jeho redukce člověka na bytost ovlivňovanou více či méně skrytými sexuálními impulzy „přešel“ ke škole Freudova oponenta Alfreda Adlera, ovšem ani s jeho výkladem člověka nebyl spokojen dlouho. Když začal po skončení studia pracovat jako psychiatr ve Vídni a pomáhal budovat síť poraden po celém Rakousku zachváceném krizí, začal přicházet k názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná. Tvrdil, že přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich.[1] Pracoval také v poradně pro mládež, kde se mj. zabýval problémem sebevražd při vydávání vysvědčení. Roku 1937 si založil soukromou praxi, specializovanou na neurologii a psychiatrii. 2. světová válka, koncentrační tábory V roce 1938, když Rakousko obsadili Němci, musel kvůli židovskému původu přestat léčit „árijské\" pacienty. Ačkoli mohl mladý Frankl uprchnout do zahraničí, zůstal kvůli svým blízkým, kteří povolení vycestovat nedostali. V roce 1940 začal pracovat v Rothschild Hospital, kde vedl neurologické oddělení. Šlo o jedinou nemocnici ve Vídni, ve které tehdy byli ještě přijímání i Židé. Jeho lékařské diagnózy v několika případech zachránily nemocné před eutanazií podle nacistického programu. V prosinci 1941 se oženil s Tilly Grosser. V roce 1942 byl odeslán do koncentračního tábora.[2] V průběhu války byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu.[3] Za pobytu v koncentračních táborech se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pro co žít, přežijí.[1] On sám myslíval na svou odbornou práci a promýšlel rukopis své knihy.[4]", "question": "Jak se jmenuje zakladatel existenciální analýzy a logoterapie?", "answers": ["Viktor Emil Frankl"]}
{"title": "JCDecaux", "context": "Je největší společností zaměřenou na venkovní reklamu na světě a rozvíjí činnost ve třech hlavních segmentech: městský mobiliář, velkoformátová reklama a reklama v systémech městské hromadné dopravy.[1] V České republice JCDecaux od roku 1994 provozuje vybraný městský mobiliář v hlavním městě Praze. Název společnosti je odvozen od jména zakladatele Jeana Clauda Decauxe, který je často označován jako „miliardář ze zastávky“, což je odvozeno od toho, že velká část reklamních ploch je umístěna právě v zastávkových přístřešcích. Historie Koncept \"městského mobiliáře\" a jeho reklamního využití vznikl v roce 1964, jeho investorem byl zakladatel společnosti Jean-Claude Decaux.[1] Je založen na myšlence, nabídnout městu prvky městského mobiliáře, jehož výstavba i následná údržba je financována skrze reklamu.[2] Prvním městem, kde se objevily autobusové zastávky s reklamou, byl Lyon. Služby a obrat JCDecaux je největší firmou v oblasti reklamy na městském mobiliáři, v reklamě na letištích (184 letišť po celém světě), v systému samoobslužných kol. V Evropě je největší firmou poskytující reklamu na billboardech. Společnost zaměstnává celkem 9.940 lidí, skupina je přítomna v 56 zemích světa a 3600 městech s více než 10.000 obyvateli. V roce 2010 dosáhla obratu € 2.350 mio.[1] Praha", "question": "Kolik zaměstnanců má současně po světě společnost JCDecaux?", "answers": ["9.940"]}
{"title": "Petr Janda", "context": "Petr Janda (* 2. května 1942 Praha) je český rockový zpěvák, skladatel, kytarista, majitel nahrávacího studia a vydavatelství. Petr Janda je dlouholetým frontmanem skupiny Olympic, pro kterou složil mnoho hitů; je jednou z největších legend v historii české populární hudby. Bratrancem Petra Jandy je kytarista a hudební skladatel Luboš Andršt. == Životopis == První jeho působení bylo ve skupině Sputnici, kde začínal hrát s kytarou v roce 1959. Pak hrál v skupině Big Beat Quintet (čili B.B.Q.), kde byli jeho partnery Pavel Chrastina a Jan Antonín Pacák. Od roku 1963 hrál v kapele Olympic ve stejnojmenném klubu v Praze, Spálené ulici. V roce 1964 účinkoval se skupinou v pásmu Ondráš podotýká v divadle Semafor. Spolu se skupinou se dostal do nahrávacích studií, na gramofové desky, do rádia a televize, skupina byla podporována časopisem Mladý svět, měla možnost vystupovat v zahraničí. Skupina se zúčastňovala Festivalů politické písně Sokolov. Ve skupině hrál na sólovou kytaru a působil jako skladatel, zpěvák a od druhé poloviny šedesátých let jako vedoucí skupiny.V letech 1974–1976 se umístil v populární anketě Zlatý slavík časopisu Mladý svět na 8.–10. místě a ještě lépe se umisťovala jím vedená skupina Olympic, když v tehdy velmi populární anketě dokonce dosáhla trojnásobného vítězství v letech 1981–1983 a další tři vítězství získala v letech 1996–1998 v nástupnické soutěži Český slavík. V letech 1992–1997 byl Petr Janda předsedou výboru Ochranného svazu autorského (OSA). V roce 2004 neúspěšně kandidoval do senátu v obvodě Kutná Hora jako nestraník za hnutí NEZÁVISLÍ.Jeho první ženou byla Jana Jandová, se kterou má dceru Martu (* 1974), která se později proslavila jako zpěvačka německé kapely Die Happy, a syna Petra (* 1967), který prohrál boj s rakovinou o 10 let později než jeho matka, tedy v roce 2001. Jeho druhou manželkou byla moderátorka Martina Jandová, se kterou má dceru Elišku (* 1992). Jeho třetí, současnou manželkou je Alice Jandová, se kterou má dcery Anežku (* 2009) a Rozárii (* 2012).", "question": "Petr Janda byl frontmanem které české kapely?", "answers": ["Olympic"]}
{"title": "Missourský kompromis", "context": "Missourský kompromis Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. USA v roce 1820. Missourský kompromis zakázal otrokářství v neorganizovaném teritoriu Velkých plání (tmavozelená) a povolil ho v Missouri (žlutá) a arkansaském teritoriu (modrá) Missourský kompromis byla dohoda přijata 3. března 1820 Kongresem USA. Jeho cílem bylo zachovat politickou rovnováhu mezi jižními otrokářskými státy a severními protiotrokářskými státy. Příčiny Koupě Louisiany (1803) s rozvinutým otrokářským systémem. Žádost Missouri o přijetí do svazku USA jako dalšího otrokářského státu podnítilo v roce 1818 ostrý konflikt v politickém životě USA. Jednání Po dlouhých jednáních dospěl Kongres ke kompromisu. Byly přijaty dva státy - jeden otrokářský (Missouri) a jeden neotrokářský (Maine). Území Louisiany bylo rozděleno na jižní oblast, kde bylo otrokářství povoleno a na severní část, kde bylo otrokářství zakázáno. Následky Kompromis narazil na odpor plantážníků v otrokářských státech. Byl zrušen v roce 1854 zákonem o Kansasu a Nebrasce. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Missourský kompromis na slovenské Wikipedii.", "question": "Co bylo cílem Missourského kompromisu?", "answers": ["Jeho cílem bylo zachovat politickou rovnováhu mezi jižními otrokářskými státy a severními protiotrokářskými státy."]}
{"title": "Černá sobota (film)", "context": "Černá sobota (film) Černá sobota Země Československo Jazyk čeština Délka 71 min Žánr krimi / drama Námět rozhlasová hra Demižon (1958) Scénář Josef BoučekMiroslav KratochvílLubomír PokLadislav RychmanVladimír ValentaJiří Brdečka (dialogy) Režie Miroslav Hubáček Obsazení a filmový štáb Hlavní role Rudolf Deyl ml.Zdeněk DítěLubor TokošDana MedřickáJosef BekFrantišek HolarFrantišek FilipovskýJosef Kemr Produkce Lukáš Rákos Hudba Václav Lídl st. Kamera Jaromír Holpuch Střih Miroslav Hájek Zvuk František Šindelář Architekt Karel Černý Výroba a distribuce Premiéra 6. ledna 1961 Produkční společnost Filmové studio Barrandov Černá sobota na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDbNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Černá sobota je český kriminální film režiséra Miroslava Hubáčka z roku 1960, natočený podle rozhlasové hry Demižon. Film je kriminálním příběhem o zdánlivě obyčejné krádeži pár litrů alkoholu z odstaveného vagónu, která však ohrozí životy desítek lidí, neboť se jedná o smrtelně jedovatý metylalkohol. Film měl být inspirován skutečnou událostí. Autory námětu a scénáře filmu jsou Josef Bouček, Miroslav Kratochvíl, Lubomír Pok, Ladislav Rychman a Vladimír Valenta, filmové dialogy napsal Jiří Brdečka.[1] Předlohou filmu byla rozhlasová hra Demižon, kterou napsali Miroslav Kratochvíl a Lubomír Pok a v roce 1958 nastudoval ČRo České Budějovice v režii Otakara Bílka.[2] Děj PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Nádražní trafikant Rezek (hraje František Holar), který dříve vlastnil hospodu, si přivydělává drobnými podvody.", "question": "Kdo napsal filmové dialogy pro film Černá sobota?", "answers": ["Jiří Brdečka"]}
{"title": "Galaxie", "context": "V roce 1944 předpověděl Hendrik van de Hulst mikrovlnné záření vlnové délky 21 centimetrů, které by mělo přicházet z mezihvězdného atomového vodíkového plynu; toto záření byly pozorováno roku 1951 a umožnilo o mnoho přesnější studium Galaxie. Tato pozorování vedla k modelu rotující pruhové struktury ve středu Galaxie. S použitím vylepšených dalekohledů bylo také možné sledovat vodíkový plyn i v jiných galaxiích. V 70. letech 20. století si vědci uvědomili, že všechna viditelná hmota galaxií patřičně neodpovídá rychlosti rotujícího plynu, což vedlo k předpokladu existence temné hmoty. V roce 2000 byla objevena tmavá galaxie VIRGOHI21. Její tmavost byla ověřena a objev zveřejněn až roku 2005. Roku 2015 byla objevena galaxie EGSY8p7, která se stala nejvzdálenější galaxií, jaká byla člověkem do té doby pozorována. Související informace naleznete také v článku Astronomie. Po objevení galaxií mimo Mléčnou dráhu byla první pozorování prováděna přirozeně pouze ve viditelném spektru elektromagnetického záření. V této oblasti spočívá maximum záření většiny hvězd, takže pozorování hvězd, které utvářejí galaxie, bylo hlavní náplní optické astronomie. V této části spektra se také dobře pozorují ionizované HII oblasti či rozložení prachových ramen. Také z polarizačních měření odvozená magnetická pole galaxií odpovídají částečně i jejich pozorované struktuře.", "question": "Ve kterém roce byla ověřena tmavost galaxie VIRGOHI21?", "answers": ["2005"]}
{"title": "Kostelec nad Orlicí", "context": "Bohuslav Albert (6. února 1890 Kostelec nad Orlicí - 9. srpna 1952 Jeseník), lékař, první ředitel Baťovy nemocnice ve Zlíně Ladislav Karel Feierabend (14. června 1891 Kostelec nad Orlicí - 15. srpna. 1969 Villach), národohospodář, politik, ministr, odbojář František Josef Kinský (11. května 1879 Kostelec nad Orlicí - 1. září 1975, tamtéž), majitel kosteleckého velkostatku, disident Zdeněk Kolářský. (* 29. dubna 1931 Kostelec nad Orlicí), akademický sochař a medailér Vratislav Pasovský (13. listopadu 1854 Kostelec nad Orlicí - 24. 5. 1924 Praha), architekt a stavitel z místní stavitelské. rodiny, předseda Klubu českých turistů (1890-1915) a iniciátor stavby petřínské rozhledny Ignác Josef Pešina (1. dubna 1766 Kostelec nad Orlicí - 14. února 1808 Vídeň), zvěrolékař Václav Roštlapil (. 29. listopad 1856 Zlonice - 23. 11. 1930 Praha), architekt (Strakova akademie v Praze, Zemská léčebna choromyslných v Bohnicích) Šabatové z Vrbic - Vladimír a Jan František Ignác Tůma (2.. října 1704 Kostelec nad Orlicí - 30. ledna 1774 Vídeň), barokní skladatel František Jan Zoubek (6. prosince 1832 Kostelec nad Orlicí - 29. června 1890 Praha), regionální historik, komeniolog, redaktor. časopisu Památky archaeologické a místopisné Přes Kostelec vede od roku 1874 železniční trať Týniště nad Orlicí - Letohrad (Velký Osek - Kyšperk) se stanicí Kostelec nad Orlicí na východním okraji města; v r. 1935 byla zřízena ještě zastávka Kostelec nad Orlicí město blíže centra, na níž v současnosti zastavují všechny vlaky. Silnice I/11 (Hradec Králové - Vamberk - Šumperk) prochází středem města. Jezdí po ní mimo jiné autobusové spoje spojující Prahu s Orlickými horami a Jeseníky. Z místních linek je nejfrekventovanější linka Kostelec nad Orlicí, Doudleby, Vamberk a Rychnov nad Kněžnou; několik spojů jezdí také do Chocně. Od r. 2015 je na území města provozována městská hromadná doprava zajišťující spojení centra s okrajovými částmi. Kostelec nad Orlicí Koryta Kostelecká Lhota Kozodry Dětský domov se školou a základní škola Dětský domov, ZŠ, školní družina a školní jídelna Obchodní akademie T. G. Masaryka VOŠ, SOŠ a SOU Kostelec nad Orlicí Základní škola Jiřího Gutha - Jarkovského Kostelec nad Orlicí Myjava, Slovensko Zeulenroda-Triebes, Německo Vale Royal Borough Council, Spojené království E. Poche a kol., Umělecké památky Čech II. Praha 1980. Heslo \"Kostelec nad Orlicí\" ŠORM, Antonín.", "question": "V jakém okrese se nachází Kostelec nad Orlicí?", "answers": ["Rychnov nad Kněžnou"]}
{"title": "Špindlerův Mlýn", "context": "CZ0525 579742 Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Vrchlabí Okres (LAU 1) Trutnov (CZ0525) Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052) Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 50°43′34″ s. š., 15°36′34″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 1 098 (2020)[1] Rozloha 76,9 km² Nadmořská výška 718 m n. m. PSČ 543 51 Počet částí obce 4 Počet k. ú. 4 Počet ZSJ 15 Kontakt Adresa městského úřadu MěÚ Špindlerův Mlýn Svatopetrská 173 543 51 Špindlerův Mlýn podatelna@mestospindleruvmlyn.cz Starosta Bc. Vladimír Staruch Oficiální web: www.mestospindleruvmlyn.cz Úřední web: www.spindleruvmlyn.org Špindlerův Mlýn Další údaje Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Špindlerův Mlýn (německy Spindlermühle) je město v Krkonoších a zároveň nejnavštěvovanější horské středisko v Česku.[2] Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel. Město má rozlohu 7690,91 hektarů. V centru města končí silnice II/295, na kterou navazuje horská silnice na Špindlerovu boudu. Název V němčině se město dříve nazývalo Spindlermühle podle rodiny Spindlerových, která vlastnila v obci mlýn.[3] Předtím se však obec vždy jmenovala Svatý Petr (dnes část města). Jenže v žádosti o povolení stavby kostela, zaslané císaři, bylo u podpisů rovněž uvedeno – sepsáno ve Špindlerově mlýně. Žádost totiž občané sepisovali právě v tomto mlýně Špindlerů. A jelikož jsou podobné názvy obcí v německy mluvících zemích časté, došlo k omylu a zpět se vrátilo povolení ke stavbě kostela v obci Špindlerův Mlýn. Občané raději obec přejmenovali, aby mohli stavět. Zaslání nové žádosti by mohla být brána jako urážka neomylného úřadu a kostel by tu už určitě nestál.[zdroj? ] Ve stabilním katastru z roku 1842 se objevuje Špindlerův mlýn jako Břetenský mlejn (později je běžně nazýván Vřetenový Mlýn[4]), což vzniklo naivním překladem německého Spindelmühle (Spindel – vřeteno, Mühle – mlýn).[5] Historie Nejstarší dochovaný záznam o Špindlerově mlýně pochází z počátku 16. století, kdy několik chalup sloužilo jako útočiště horníkům pracujícím v nedalekých hutích, které zpracovávaly železnou rudu. Mezi lety 1516–1521 český král Ludvík Jagellonský povolil horníkům lhůty k placení desátků a úlevy. Těžba rud stříbra, mědi a arsenu přilákala Kryštofa z Gendorfu, který posléze získal vrchlabské panství a výrazně se zasloužil o to, aby bylo Vrchlabí roku 1533 povýšeno na horní město. O sto let později, v roce 1621, dokonce putoval do Prahy ze Svatého Petra náklad mědi a stříbra cca za 10 000 zlatých.", "question": "Je Špindlerův mlýn nejnavštěvovanější horské středisko v Česku?", "answers": ["Špindlerův Mlýn (německy Spindlermühle) je město v Krkonoších a zároveň nejnavštěvovanější horské středisko v Česku.[2] Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel."]}
{"title": "Teplota", "context": "Teplota souvisí s kinetickou energií částic látky. Teplota je základní fyzikální veličinou soustavy SI s jednotkou kelvin (K) a vedlejší jednotkou stupeň Celsia (°C). Nejnižší možnou teplotou je teplota absolutní nuly (0 K; -273,15 °C), ke které se lze libovolně přiblížit, avšak nelze jí dosáhnout. K měření teploty se používají teploměry. Teplota je ústředním pojmem termiky a klíčovou veličinou pro popis tepelných jevů. Projevuje se i v mnoha dalších fyzikálních jevech a závisí na ní mnohé makroskopické mechanické, elektromagnetické i chemické vlastnosti látek. Její význam zasahuje do širokého spektra oborů lidské činnosti, je důležitým pojmem např. v průmyslových aplikacích, lékařství a ekologii. Teplota jako pojem byla primárně zavedena pro podnět či příčinu určitého druhu smyslových pocitů a podráždění. Zde má původ i její mezinárodní název (latinské slovo \"temperatura\" lze přeložit jako \"příjemný pocit\"). Již potřeba popsat lépe tyto pocity vedla ke snahám kvantifikaci a měření teploty. Postupně bylo pozorováno, že zvýšení teploty působí změnu rozměrů, tvaru nebo skupenství předmětů. Tyto jevy tak umožňovaly pomocí viditelných projevů indikovat velikost teploty a začít ji měřit.", "question": "Co se používá k měření teploty?", "answers": ["teploměry"]}
{"title": "Papacha", "context": "Papacha (п́х) je čepice tvořící součást kroje kavkazských horalů. Je zhotovena z ovčí vlny (dražší typy z karakulské vlny nebo z vlny kašmírských koz) a má obvykle tvar vysokého válce, existují však také papachy zašpičatělé nebo baňaté, někdy bývají opatřeny stahovacími klapkami na uši. Novodobé papachy mívají zpravidla látkovou podšívku a dýnko. Nízká papacha se nazývá také kubáňka. Z Kavkazu se papachy rozšířily také do dalších oblastí ruského impéria, zejména do Střední Asie, ujaly se také mezi obyvateli Polesí. Ve druhé polovině 19. století je začali nosit Kozáci, od kterých je do své zimní uniformy převzaly i další složky carské armády. Po říjnové revoluci byly zavrženy jako symbol starého režimu, ale v roce 1936 Josif Vissarionovič Stalin znovu nařídil jejich používání. Kvůli vysoké pořizovací ceně je nosili pouze důstojníci a později i další sovětští prominenti. V roce 1992 byla nahrazena ušankou, v roce 2005 se opět stala součástí plukovnické a generálské uniformy. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Papacha ve Wikimedia Commons В Ж Т н К", "question": "Jakou podšívku mívají novodobé papachy?", "answers": ["látkovou"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Teplo způsobující vulkanismus vzniká vlivem silných slapových jevů okolních měsíců a mateřské planety. Okolo Enceladu je velmi řídká atmosféra. Pozoruhodný měsíc je též Tethys, který sdílí dráhu s dalšími dvěma malými měsíci Telesto a Calypso. Tyto malé měsíce obíhají v libračních bodech Tethysu. Podobně i měsíce Helene a Dione mají společnou oběžnou dráhu. Dvojice měsíců Prometheus a Pandora obíhá z opačných stran prstence F a jejich gravitační působení udržuje částice v prstenci. Saturn je snadno pozorovatelný pouhým okem. Lidé jej proto znali již od pravěku. První historicky doložené pozorování této planety pochází do období okolo roku 650 př. n. l. z oblasti Mezopotámie. V dochovaném textu je zmínka o zákrytu planety Měsícem. V nejstarších modelech nebeské sféry, které byly geocentrické, byl nejvzdálenější planetou od Země a obíhal ji mezi oběžnou dráhou Jupiteru a nejvzdálenější sférou hvězd. V roce 1610 se pozorováním Saturnu zabýval Galileo Galilei. Kvůli nedokonalé optice použitých dalekohledů, která umožňovala pouze 32násobné zvětšení, neodhalil podstatu Saturnových prstenců a pokládal je za dvě samostatná tělesa, doprovázející vlastní planetu, a považoval tedy Saturna za trojplanetu. Dalšími pozorováními však zjistil, že tyto oběžnice po stranách planety pravidelně mizí, což bylo způsobeno měnícím se sklonem prstenců vůči Slunci a Zemi. Toto zjištění ale nebyl Galileo do své smrti schopen vysvětlit. Teprve v roce 1656 přinesl správné vysvětlení pozorovaných jevů holandský astronom, matematik a fyzik Christiaan Huygens, který jako první prohlásil, že Saturn je obklopen kruhovým prstencem.", "question": "Je k pozorování Saturnu potřeba dalekohled?", "answers": ["Saturn je snadno pozorovatelný pouhým okem."]}
{"title": "Mistresses", "context": "USA Spojené státy Jazyk angličtina Počet řad 4 Počet dílů 52 (seznam dílů) Obvyklá délka 43 minut Produkce a štáb Výkonnýproducent Rima MimounPoulgas RaeGrant ScharboRobert M. SertnerK.J. Steinberg Lokace Los Angeles, Kalifornie (1-2. série)Vancouver, Britská Kolumbie, Kanada (3. série) Produkčníspolečnost ABC Stuidos Ecosse FilmsBob Sertner ProductionsGood Talk Productions Distributor Disney–ABC Domestic TelevisionHulu Premiérové vysílání Stanice ABC Formát obrazu 480i (SDTV)720p (HDTV) Vysíláno 3. června 2013 – 6. září 2016 Oficiální webové stránkyMistresses na ČSFDNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Mistresses je americký dramatický seriál, inspirovaným britským stejnojmenným seriálem z let 2008-10, který sleduje život čtyř kamarádek. Hlavními hvězdami jsou Alyssa Milano, Rochelle Aytes, Yunjin Kim a Jes Macallan. Tvůrcem seriálu je K. J. Steinberg. Seriál měl mít původně premiéru na stanici ABC 27. března 2013, ale premiéra byla posunuta na 3. června 2013. 30. září 2014 byl seriál prodloužen o třetí řadu, která měla premiéru 18. června 2015. Vysílání čtvrté řady bylo zahájeno 30. května 2016. Seriál byl ukončen po čtvrté řadě, poslední díl byl odvysílán 6. září 2016. Obsazení Hlavní role Alyssa Milano jako Savannah \"Savi\" Davis (1.-2. série); právnička, Henryho bývalá žena, starší sestra Joss Rochelle Aytes jako April Mallowy, vdova a svobodná matka, která vlastní obchod s nábytkem a kavárnu Yunjin Kim jako doktorka Karen Kim; psychiatrička, která se zapletla se svým pacientem Jes Macallan jako Josslyn \"Joss\" Carver; realitní makléřka, mladší sestra Savannah Jason George jako Dominic Taylor; právník, spolupracovník Savannah Brett Tucker jako Henry Davis; šéfkuchař a vlastník restaurace, bývalý manžel Savannah Erik Stocklin jako Sam Grey (1. série); syn Karenina milence Jennifer Esposito jako Calista Raines (3. série); kamarádka Joss Rob Mayes jako Mark (3. série); Harryho kolega Vedlejší role Corinne Massiah jako Lucy Malloy", "question": "Život kolika kamarádek sleduje americký seriál Mistresses?", "answers": ["čtyř"]}
{"title": "Milada Horáková", "context": "Osmý den procesu, 8. června 1950, po závěrečné řeči státních zástupců Juraje Viesky, Josefa Urválka a Ludmily Brožové-Polednové (se známým obratem \"...taková Horáková pracovala v podzemí...\") a poslední řeči všech odsouzených, která byla mediím cenzurována, se Horáková statečně staví za svoje ideály, za ideje Beneše a Masaryka. Následně byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti oběšením včetně Horákové, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. V té době, 16. června 1950 v časných ranních hodinách, byla na Pankráci vykonána poprava studenta přírodovědecké a právnické fakulty Univerzity Karlovy Veleslava Wahla za propagaci myšlenek Masarykových (rozvracení \"lidově demokratické\" republiky a velezradu). Ten byl zatčen dva týdny před dr. Miladou Horákovou, 12. září 1949. Milada Horáková odmítla žádat o milost, ale její dcera i advokát tak učinili. Přestože se mnohé významné osobnosti, například Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, snažili svými dopisy získat pro odsouzené milost u prezidenta, Gottwald, formálně na doporučení ministra spravedlnosti, rozsudky k trestu smrti podepsal[zdroj? ]. Svůj poslední dopis, určený především rodině, napsala v den popravy ve 2:30 hodin ráno. V něm mimo jiné prohlásila: Poprava Horákové byla vykonána oběšením na dvoře pankrácké věznice 27. června 1950 v 5:35 hodin ráno, jako poslední ze všech čtyř k smrti odsouzených (před ní byli oběšeni Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl). Na Pankráci byla používána primitivní forma oběšení dlouho trvajícím škrcením. Ostatky byly zpopelněny, obdobně jako u Heliodora Píky nepohřbeny a dosud nebyly nalezeny. Po kremaci byly převezeny do prostoru pankrácké věznice, kde komunistická moc schovávala před veřejností ostatky stovek odpůrců režimu - patrně proto, aby se pohřeb nemohl změnit v protirežimní manifestaci. V šedesátých letech, kdy už bylo uren ve skladu příliš, byly rozvezeny po menších počtech na různé hřbitovy. Některé urny byly úmyslně zničeny (např. Václav Švéda, Zbyněk Janata ze skupiny bratří Mašínů, neboť \"jejich spolupachatelé svobodně žili v USA\").[zdroj? ] Justiční vražda provedená na Miladě Horákové vyvolala velký mezinárodní ohlas, např.: Manžel Ing. Bohuslav Horák se po úniku ze zatčení dva měsíce skrýval v okruhu své církve evangelické. Protože žít v ilegalitě bylo velmi rizikové, 1. prosince 1949 se mu podařilo uniknout do Západního Německa, kde žil v táboře Valka. Roku 1951 získal povolení se vystěhovat do USA, a to i přes komplikaci v podobě faktu, že ještě před emigrací podal přihlášku do KSČ. Ve Spojených státech nakonec v roce 1976 zemřel. Dcera Jana (později provdaná Kánská) byla vychována na přání matky u sestry Věry, příjmením Králové-Tůmové. Nemohla však studovat, v roce 1968 ovšem dostala vystěhovalecké vízum a emigrovala za otcem do USA.", "question": "Kdy zemřela Milada Horáková?", "answers": ["27. června 1950"]}
{"title": "Štěpán II", "context": "Štěpán II. (III.) (714/715 Řím – 26. dubna 757) byl papežem od 26. března 752. Očíslování jeho jména je sporné, neboť po smrti sv. Zachariáše byl papežem zvolen rovněž Štěpán, který ale zemřel již dva dny po své volbě, aniž by byl vysvěcen na biskupa. Z tohoto důvodu v dnešním pojetí nebyl papežem (biskupem města Říma), na druhé straně podle pojetí papeže jako světského panovníka jím byl. == Život == Pocházel ze vznešené římské rodiny, syn jistého Konstantina, ale brzy osiřel a byl vychován v lateránské škole, později dosáhl svěcení jáhna. Po smrti svého stejnojmenného předchůdce musel řešit nebezpečnou rozpínavost Langobardského království. Jeho král Aistulf již za pontifikátu papeže Zachariáše obsadil roku 751 rozsáhlé území Ravennského exarchátu patříciho do té k Byzantské říši a po smrti jmenovaného papeže se rozhodl podmatit i Řím. Nebezpečí se snažil nový papež Štěpán II. zažehnat bohatým úplatkem, ale langobarský král i přes podepsání dohody požadoval i pravidelnou daň. Jelikož se papež nedočkal žádného vojenského zásahu ze strany byzantského císaře, pouze formálního potvrzení jeho práva, obrátil se o pomoc k franskému králi Pipinovi. Počátkem roku 754 osobně tohoto krále navštívil a v červenci téhož roku krále Pipina a jeho syny opětovně pomazal v katedrále Saint-Denis.. Oplátkou překročil tento král Alpy a donutil Aistulfa k vydání dřívějšího ravennského exarchátu papeži. Štěpán II. přijal fakticky od franského panovníka Pipina Krátkého tato území (tzv. Pipinova donace - písemně ji papež obdržel již o Velikonocích roku 754), což je počátkem existence papežského státu. Aistulf se s porážkou nesmířil a v lednu 755 vytáhl na Řím a rozhodl se ho dobýt. Pipin Krátký následujícího roku opět vstoupil do Itálie a oblehl Pávii, hlavní město Langobardů. Aistulf kapituloval, podepsal mír a téhož roku zemřel. Po jeho smrti podpořil papež Štěpán II. ze dvou zájemců o langobardský trůn Desideria, který slíbil zachování mocenského a územního stavu Říma, ale později tento slib nedodržel. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Kdo byl papežem od 26. března 752?", "answers": ["Štěpán II."]}
{"title": "Brno", "context": "== Doprava == Městská hromadná doprava v Brně tvoří poměrně rozsáhlý systém sestávající ze 11 linek tramvají, 13 linek trolejbusů (tvořící největší síť trolejbusové dopravy v České republice) a 41 denních a 11 nočních linek městských autobusů. Šaliny, jak zdejší běžně nazývají tramvaje, mají v Brně dlouhou tradici, poprvé vyjely do ulic města již roku 1869, tedy jako první na území dnešní České republiky. Místní MHD je zapojena do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje a přímo dopravně napojuje také některé příměstské obce. Jejím hlavním provozovatelem je Dopravní podnik města Brna, který také provozuje rekreační lodní dopravu na Brněnské přehradě a pro zájemce turistický minibus poskytující krátkou prohlídku Brna. Noční autobusová doprava má centrální uzel u hlavního vlakového nádraží, odkud v pravidelných intervalech vyjíždí tzv. \"rozjezdy\". Pro posílení hromadné dopravy je také plánováno vybudování podpovrchové dráhy typu S-Bahn.Železniční doprava zahájila v Brně provoz roku 1839 díky trati Vídeň–Brno, což byla první železniční trať s parním provozem na území dnešní České republiky. Nyní je Brno železničním uzlem nadregionálního významu, pro osobní dopravu zde slouží devět železničních stanic a zastávek. Dnes plně vytížené hlavní nádraží, které je mimo jiné centrálním uzlem regionální vlakové dopravy, denně využije 50 tisíc pasažérů a projede jím okolo 500 vlaků. Stávající hlavní nádraží je zastaralé a kapacitně nevyhovující, stavba nového nádraží byla ale několikrát z různých důvodů odložena. Po desetiletí se diskutuje o možné změně jeho polohy a na toto téma byla vypsána dvě referenda (v letech 2004 a 2016), obě však pro nízkou účast neplatná. Silniční doprava dělá z Brna mezinárodní křižovatku dálnic. Jižním okrajem města vedou dvě dálnice, D1 z Prahy přes Brno do Ostravy a dále do Polska a D2 do Bratislavy, kousek za hranicemi Brna začíná dálnice D52 směrem na Vídeň, dále je plánována dálnice D43 severním směrem na Svitavy. Brnem také prochází evropské mezinárodní silnice E50, E65, E461 a E462. Ve městě je postupně budován Velký městský okruh, bylo zde postaveno několik silničních tunelů (Pisárecký, Husovický, Hlinky a Královopolský), další tunely jsou plánovány. Také kvůli zvýšenému náporu individuální dopravy jsou ve městě budovány parkovací domy a podzemní parkovací stání. Leteckou dopravu umožňují dvě fungující letiště, jedním je mezinárodní veřejné letiště Tuřany. Osobní doprava na tomto letišti zažívá v posledních letech velký nárůst, létají odtud pravidelné linky například do Londýna, Milána, Říma a dalších měst, letiště je mimo jiné také jednou ze dvou základen letecké služby Policie ČR.", "question": "Kolik v Brně slouží železničních stanic a zastávek?", "answers": ["devět"]}
{"title": "Angličtina", "context": "Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul na území Anglie. Je třetím nejrozšířenějším mateřským jazykem na světě. Dnes se anglicky mluví v mnoha zemích světa. Jako mateřština většiny populace figuruje mimo jiné v těchto zemích: Spojené království Irsko Spojené státy americké Austrálie Nový Zéland Kanada a jiné Je však používána v mnoha zemích jako jeden z úředních jazyků (Indie, Kanada, Jihoafrická republika). Používá se však i mezi lidmi z různých zemí, kteří si navzájem nerozumí, ale používají ji jako mezinárodní dorozumívací prostředek. Kvůli rozšíření v zemích, kde není mateřským jazykem, se vyvinulo mnoho mutací angličtiny mícháním s jazykem dané země. Japlish v Japonsku, v Japonsku je angličtina učena ve znacích, tudíž mají tendenci přidávat do slov samohlásky navíc (Japlish - Japulish...) Franglais pro spojení francouzštiny a francouzského slova anglais (angličtina) Spanglish pro latinskoamerické přistěhovalce ze slov Spanish English (španělská angličtina) Swenglish (Swedish English) pro švédštinu Singlish pro singapurskou angličtinu Neobratná angličtina v podání Čechů, kteří do ní zavlékají českou větnou stavbu a další bohemismy, bývá někdy označována jako Czenglish. Anglicky se dnes hovoří v následujících zemích: Americká Samoa, Americké Panenské ostrovy, Anguilla, Antigua a Barbuda, Aruba, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Bermudy, Botswana, Britské indickooceánské teritorium.", "question": "Je angličtina nejrozšířenější mateřský jazyk na světě?", "answers": ["Je třetím nejrozšířenějším mateřským jazykem na světě."]}
{"title": "Sully Prudhomme", "context": "René-François-Armand (Sully) Prudhomme [syly prydomm] (16. března 1839, Paříž - 6. září 1907, Châtenay-Malabry) byl francouzský básník a esejista, nositel první Nobelovy ceny za literaturu z roku 1901. Sully Prudhomme se narodil v Paříži jako syn obchodníka. Když mu byly dva roky, zemřel mu otec. Původně studoval přírodní vědy (zejména matematiku), ale časem u něho převážil zájem o filozofii, klasickou filologii a poezii. Záliba ve filozofii se pak projevila ve většině jeho poetické tvorby. Stal se vůdčí osobností parnasistického hnutí, které se pokoušelo obnovit eleganci poezie v reakci na romantismus. Jeho snem bylo spojení poezie a vědy. Od roku 1881 by členem Francouzské akademie (Académie française). Roku 1901 mu byla jako prvnímu spisovateli vůbec udělena Nobelova cena za literaturu \"...jako uznání za vynikající básnickou tvorbu, která až do posledních let přináší svědectví o vznešeném idealismu, umělecké dokonalosti a o vzácném spojení kvalit srdce a intelektu\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Sully Prudhomme zemřel roku 1907 v Châtenay-Malabry nedaleko Paříže. Byl pochován na pařížském hřbitově Pè. Stances et Poè (1865, Stance), Les épreuves (1866, Zkoušky osudu), Les solitudes (1869, Samoty). Les destins (1872, Osudy), La France (1874), Les vaines tendresses (1875, Marná laskání), Le Zénith (1876), La justice (1878. , Spravedlnost), Le prisme, poésies diverses (1886, Lom světla), Le bonheur (1888, Štěstí), Épaves (1908, Trosky), posmrtně. Que sais-je? (1896, Co vím? ), filozofické pojednání, Testament poétique (1901, Básnická závěť), eseje, La vraie religion selon Pascal (1905, Pravé náboženství podle Pascala), eseje, Journal intime: lettres-pensée (1922), deník. Jediný český výbor z básníkova díla vyšel roku 1937 v Nakladatelském družstvu Máje v Praze pod názvem Marná laskání v překladu Svatopluka Kadlece a s úvodem Václava Černého.", "question": "Kde se narodil René-François-Armand?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Kyselina sírová", "context": "}}}} : : : : : : S : O : 3 : : + : H : 2 : : : S : 2 : : : O : 7 : : : → : : H : 2 : : : S : 3 : : : O. : 10 : : : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {SO_{3}+H_{2}S_{2}O_{. 7}\\ \\to \\ H_{2}S_{3}O_{10}}}} : Kyselina sírová je v koncentrovaném stavu hustá olejnatá kapalina, neomezeně mísitelná s vodou. Ředění této kyseliny je silně exotermní proces. Koncentrovaná (96–98%) má silné dehydratační a oxidační účinky (zvlášť za horka). Je hygroskopická, tj. pohlcuje vodní páry. Je velmi nebezpečnou žíravinou, způsobuje dehydrataci (zuhelnatění) organických látek. Zředěná kyselina oxidační schopnosti nemá a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů. Kyselina sírová je velmi reaktivní, reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (v koncentrovaném stavu jej pasivuje), olova, zlata, platiny a wolframu, 20% vodný roztok nereaguje s mědí. Roztok oxidu sírového v kyselině sírové se nazývá oleum. Kyselina sírová tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany. Některé její soli tvoří hydráty. Neušlechtilé kovy se v kyselině sírové rozpouštějí za vývoje vodíku a vzniku příslušných síranů, např. : : : : : : H : 2 : : S : O : 4 : : : ( a q ) + Z n : ( s ) : → : :.", "question": "Kolikaprocentní vodný roztok kyseliny sírové nereaguje s mědí?", "answers": ["20%"]}
{"title": "Kinetoplast", "context": "Kinetoplast je úsek mitochondrie prvoků ze skupiny Kinetoplastea, jako jsou trypanozomy (jedná se o jejich evoluční novinku, apomorfii). V kinetoplastu se nachází velké množství DNA v podobě malých (minikroužků) a velkých (maxikroužků) kruhových molekul. Obvykle se nachází kinetoplast nedaleko bazálního tělíska bičíku. Maxikroužky nejsou nic jiného, než mitochondriální DNA, ale mnohem zajímavější jsou minikroužky. Ty obsahují geny pro tzv. guide RNA (gRNA), která umožňuje tzv. RNA editing. V typickém případě je v kinetoplastu 20-50 maxikroužků (o velikosti 20-39 tisíc bází) a 5000-10 000 minikroužků (o velikosti 0,8-2,5 tisíce bází). Velikost, tvar a umístění kinetoplastu jsou důležitými určovacími znaky bičivek, ale ke změnám může docházet i během životního cyklu jediného druhu.", "question": "Kolik maxikroužků je v typickém případě v kinetoplastu?", "answers": ["20-50"]}
{"title": "Mezinárodní den archivů", "context": "Posláním tohoto dne je: zvyšovat povědomí široké veřejnosti o důležitosti archiválií a archivů, neboť archivy svým posláním zajišťují právní jistotu společnosti trvale uloženou v dokumentech; zvyšovat povědomí u výhodách spisové služby nebo jiné institucionalizované správy dokumentů, neboť řádná péče o dokumenty může. přispívat ke kvalitnímu výkonu jakékoli organizace; zvyšovat povědomí veřejného i komerčního sektoru o potřebnosti trvalé ochrany archivů a o nezbytném zajištění jejich přístupnosti; zpřístupňovat široké veřejnosti výjimečné a historicky vzácné archiválie uchovávané v archivech; zlepšovat obraz archiválií a archivů v očích veřejnosti a dále archivy celosvětově zviditelňovat. Návrh na ustanovení Mezinárodního dne archivů se poprvé objevil na mezinárodním archivním kongresu ve Vídni v roce 2004, kde účastníci kongresu schválili žádost adresovanou Organizaci spojených národů na prohlášení tohoto dne. V listopadu 2007 na výročním zasedání Mezinárodní archivní rady (ICA) v bylo schváleno, že se Mezinárodní den archivů bude slavit 9. června. Stalo se tak u příležitosti 60. výročí vzniku Mezinárodní archivní rady, která byla 9. června 1948 v Paříži založena. Poprvé byl 9. červen jako Mezinárodní den archivů slaven v roce 2008. V České republice byl tento den poprvé připomínán již v roce 2008 na celokrajském setkání severomoravských archivářů, oslavován byl pak celostátně v roce 2009. Ačkoliv je příprava a propagace MDA v rukou České archivní společnosti, která stanovuje jednotné motto a logo, jeho konkrétní realizaci zajišťují jednotlivé archivy samy nebo ve vzájemné spolupráci. Akce probíhající u příležitosti Dne archivů jsou rozmanité a zahrnují od individuálních poradenství, přes praktická cvičení pro zájemce, až po komentované prohlídky, přednášky, vernisáže a další speciální akce. Od roku 2012 se Den archivů koná pod heslem Archiv - křižovatka mezi minulostí a přítomností. Oficiální stránky Mezinárodního dne archivů v ČR (anglicky) International Archives Day Přehled zúčastněných archivů v roce 2011 na stránkách České archivní společnosti", "question": "Ve který den v roce se slaví Mezinárodní den archivů?", "answers": ["9. června"]}
{"title": "Den české státnosti", "context": "Den české státnosti je český státní svátek, který připadá na 28. září. Toto datum je zároveň svátkem sv. Václava, přemyslovského knížete, patrona Čech a Moravy a jednoho z tradičních symbolů českého státu. Svátek připadá na den jeho zavraždění asi v roce 935 za účasti Václavova bratra Boleslava. Někdy se k tomuto datu také připomíná rok 995, kdy byla za Boleslava II. dobyta Libice a vyvražděna většina Slavníkovců, což v důsledku vedlo k upevnění raného českého státu. == Historický vývoj == Svátek sv. Václava byl do 31. prosince 1951 památným dnem. V roce 1929 vyvrcholily v tento den oslavy Svatováclavského milénia za účasti prezidenta T. G. Masaryka. Tomáš Garrigue Masaryk byl hlavním řečníkem v předvečer svátku 27. září 1929 na Václavském náměstí v Praze, kde předal čestnou standartu Svatováclavskému jezdeckému pluku. === Státní svátek === Vyhlášení dne státním svátkem bylo navrženo na základě usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 24. března 2000. Výbor zvolil pro státní svátek označení \"Den české státnosti – Svatý Václav\". Při druhém čtení návrhu zákona se k tomuto dni vyjádřil nejprve tehdejší premiér Miloš Zeman, který svátek s ohledem na historický kontext nepřímo označil za symbol servility a kolaborace. Poslanec Vojtěch Filip poté navrhl vypuštění tohoto dne ze seznamu státních svátků uvedených v návrhu zákona. Nakonec navrhl poslanec Vlastimil Tlustý, aby svátek nesl pouze označení \"Den české státnosti\". == Církevní oslavy == Velkou událostí konanou v den státního svátku je pravidelná Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi. Jejím vyvrcholením je poutní bohoslužba sloužená českými biskupy na tamějším Mariánském náměstí (do roku 1990 nesoucím název Václavské náměstí). Na václavské proboštské louce sloužil v tento den v jubilejním roce 2009 mši papež Benedikt XVI. == Reference == == Externí odkazy == Zákon č. 245/2000 Sb. ze dne 29. června 2000, o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu (změna 101/2004 Sb.) , [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. ZUNA, Pavel. Svátek svatého Václava. Den české Státnosti (28. září 935) - Slavné dny [online]. Stream.cz, 2010-11-17 [cit. 2016-11-16]. Dostupné online.", "question": "Na jaký datum připadá Den české státnosti?", "answers": ["28. září"]}
{"title": "Pád Konstantinopole", "context": "dobové odhady:100 000–160 000 mužů200 000–300 00090–126 lodí až 12 000 řeckých a 2 000dobrovolníků ze Západupřevážně z Janova a Benátek: 7 000–12 000 cca 700, 5 lodí cca 800, 5 lodí 3 krétské lodě 200 lučistníkůod kardinála Isidora 600, 26 lodí několik lodí amužů neznámého počtu oddíl Katalánců neznámého počtu, 1 loď 1 anconská loď 1 provensálská loď ztráty značné ztráty,přesný počet neznámý 4 000 padlých vojáků a civilistů,30 000 odvedeno či zotročeno Pád Konstantinopole do rukou Osmanských Turků, v nějž vyústilo obležení z roku 1453 (trvalo od 2. dubna do 29. května), představuje definitivní zánik Byzantské říše a okamžik, kdy se Osmanská říše stala v Evropě velmocí ovládající Balkán a východní Středomoří. Bitva byla poměrně jednostrannou záležitostí. Byzantská říše byla v této době již jen tragickým zbytkem kdysi mocného impéria a byzantský císař, který ovládal pouze bezprostřední okolí svého města, byl před ní de facto vazalem tureckého sultána. Hlavní příčinou (nebo spíš záminkou) ukončení příměří mezi Osmany a Byzancí a finálního útoku Turků na město, byl osmanský princ Orhan Çelebi sídlící tou dobou v Byzanci. Sultán Murad II. posílal každoročně 3 000 zlatých do Byzance pro vydržování svého panství v okolí Strumy, kterou ale fakticky spravoval Orhan. V roce 1440 byl Orhan jediným následníkem na osmanský trůn, avšak v roce 1451 po smrti Murada nastoupil na trůn místo něj Muradův syn Mehmed II.", "question": "Jaké byly důsledky pádu Konstantinopole?", "answers": ["definitivní zánik Byzantské říše a okamžik, kdy se Osmanská říše stala v Evropě velmocí ovládající Balkán a východní Středomoří"]}
{"title": "The Music of Smash", "context": "The Music of Smash The Music of SmashInterpretSmashDruh albaSoundtrackVydáno1. květen 2012Nahráno2011-2012ŽánrPopJazykangličtinaVydavatelstvíColumbia RecordsProducentiMarc Shaiman, Scott Wittman, Ryan TedderNěkterá data mohou pocházet z datové položky. The Music of Smash je první soundtrackové album z amerického muzikálového seriálu Smash. Vyšlo 1. května 2012 přes vydavatelství Columbia Records a za první týden se prodalo 39 000 alb. K 16. květnu 2012 se prodalo přes 59 000 kopií. Informace o albu Album vyšlo ve standardní i deluxe (rozšířenou) verzi. Standardní verze obsahuje třináct písní, které jsou složeny z šesti cover verzí a sedmi původních písní (všechny napsali Marc Shaiman a Scott Wittman s výjimkou písně \"Touch Me\", kterou složili Ryan Tedder, Brent Kutzle, Bonnie McKee a Noel Zancanella). Deluxe verze se prodává na internetových stránkách společnosti Target a obsahuje ještě pět bonusových skladeb, tudíž dohromady osmnáct. Tracklist TrackNázevAutořiPůvodní interpretV seriálu zpíváDélka 1\"Touch Me\"Ryan Tedder, Brent Kutzle, Bonnie McKee, Noel ZancanellaPůvodní skladbaKatharine McPhee3:50 2\"Stand\"Michael More, Frederick B. WilliamsDonnie McClurkinKatharine McPhee a Leslie Odom2:57 3\"Who You Are\"Jessica Cornish, Toby Gad, Shelly PeikenJessie JMegan Hilty3:51 4\"Crazy Dreams\"Carrie Underwood, George Barry Dean, Troy VergesCarrie UnderwoodMegan Hilty3:04 5\"Beautiful\"Linda PerryChristina AguileraKatharine McPhee3:32 6\"Haven't Met You Yet\"Michael Bublé, Alan Chang, Amy Foster-GillesMichael BubléNick Jonas2:21 7\"Shake It Out\"Florence Welch, Paul EpworthFlorence and the MachineKatharine McPhee2:48 8\"Brighter Than the Sun\"Colbie Caillat, TedderColbie CaillatKatharine McPhee2:42 9\"Let Me Be Your Star\"Marc Shaiman, Scott WittmanPůvodní skladbaKatharine McPhee a Megan Hilty3:12 10\"The 20th Century Fox Mambo\"Shaiman, WittmanPůvodní skladbaKatharine McPhee2:39 11\"Mr. & Mrs. Smith\"Shaiman, WittmanPůvodní skladbaMegan Hilty a Will Chase3:35 12\"Let's Be Bad\"Shaiman, WittmanPůvodní skladbaMegan Hilty3:00 13\"History Is Made at Night\"Shaiman, WittmanPůvodní skladbaMegan Hilty a Will Chase4:17 Target Exclusive Tracks TrackNázevAutořiPůvodní interpretV seriálu zpíváDélka 14\"September Song\"Kurt Weill, Maxwell AndersonKnickerbocker HolidayAnjelica Huston2:16 15\"Our Day Will Come\"Bob Hilliard, Mort GarsonRuby & the RomanticsKatharine McPhee2:33 16\"Everything's Coming Up Roses\"Stephen Sondheim, Jule Stynemuzikál GypsyBernadette Peters2:05 17\"Breakaway\"Avril Lavigne, Bridget Benenate, Matthew GerrardKelly ClarksonMegan Hilty3:58 18\"Run\"Gary Lightbody, Jonathan Quinn, Mark McClelland, Nathan Connolly, Iain ArcherSnow PatrolKatharine McPhee3:42 Umístění v hitparádách Hitparáda (2012) Nejvyšší umístění Canadian Albums Chart 35 U.S. Billboard 200 9 U.S. Billboard soundtracky 1 U.S. Billboard digitální alba 9 mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Smash Tvůrci Steven Spielberg • Robert Greenblatt • Theresa Rebeck • Marc Shaiman • Scott Wittman • Josh Safran Herci Debra Messing • Jack Davenport • Katharine McPhee • Christian Borle • Megan Hilty • Raza Jaffrey • Brian d'Arcy James • Anjelica Huston • Krysta Rodriguez • Jeremy Jordan • Andy Mientus • Leslie Odom mladší Hosté", "question": "Kdo je vydavatelem The Music of Smash?", "answers": ["Columbia Records"]}
{"title": "Kain", "context": "Kain byl podle 4. kapitoly biblické knihy Genesis nejstarší syn prvních lidí Adama a Evy. Narodil se jim po vyhnání ze zahrady Edenu a podle Midraše společně se sestrou-dvojčetem.. Je znám jako bratrovrah, neboť zabil svého mladšího bratra Ábela, protože Hospodin nepřijal jeho oběť, ale Ábelovu ano. Byl za svůj čin Bohem vyhnán a označen zvláštním znamením, aby jej nemohl nikdo zabít, a ušetřit jej tak trestu. Jeho dalším mnohem mladším bratrem byl Šét, o němž Eva řekla, že Bůh jí vložil dalšího potomka místo Ábela. Jméno \"Kain\" (hebrejsky קַיִן) se vykládá nejednotně, a sice od \"Získaný\" přes \"Tepající\" až po \"Závistivý\". Kain se stal Rolníkem. Po čase se stalo, že Kain přinesl Hospodinu obětní dar z plodů země. I Ábel přinesl Hospodinu obětní dar, avšak on z prvorozených svého stáda a z nich tučné. Hospodin shlédl na Ábela a na jeho obětní dar, ale na Kaina a na jeho obětní dar neshlédl. Kain vzplanul velikým hněvem. Hospodin se Kaina ptá po důvodech jeho hněvu. Ubezpečuje Kaina, že i on bude \"pozdvižen\", bude li jednat správně. Hospodin dále vysvětluje informace o hříchu. Hřích číhá ve dveřích. Hřích po Kainovi dychtí. Hospodin ale od Kaina očekává, že bude nad hříchem vládnout. Když pak byl Kain se svým bratrem Ábelem na poli, Kain povstal proti svému bratru Ábelovi a zabil ho. Poprvé v historii člověk viděl, že je možno ukončit život člověka. Hospodin se Kaina ptal, kde je jeho bratr Ábel?", "question": "Jak se jmenoval bratr Kaina, kterého Kain zabil?", "answers": ["Ábelovu"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. 28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Atentát vzbudil na mezinárodním poli vlnu sympatií k Rakousko-Uhersku.", "question": "Kdy skončila první světová válka?", "answers": ["11. listopad 1918"]}
{"title": "Smrt", "context": "Obvykle se tento proces definuje jako proces, kdy se zvyšuje riziko smrti. Z tohoto pohledu stárnutí začíná u člověka již po konci puberty. Existuje více hypotéz vysvětlujících stárnutí. Příkladem je teorie, že se v průběhu života nahromaďují mutace v buňkách, nebo teorie, že se množením buněk v těle postupně opotřebují telomery na konci chromozomů. Z biologického hlediska je hlavní funkcí smrti odstranění opotřebovaných organismů a uvolnění životního prostoru nastupující generaci. Smrt má výrazný sociální význam v lidské společnosti, např. v rodině vede smrt jednoho z členů k novému uspořádání její struktury a funkcí jejích členů - např. nejstarší syn částečně nahradí zemřelého otce apod. Chorobný strach ze smrti se nazývá thanatofobie, strach z mrtvol je nekrofobie. Smrt jako významná událost bývá různými způsoby oznamována příbuzným, známým i lidem z širokého okolí. Dnes je smrt nejčastěji oznámena vyvěšením a rozesláním tzv. parte, oznámení o úmrtí, která pořizuje rodina zemřelého. V minulosti se po smrti člověka nechalo vyzvánět zvonem - umíráčkem. Podle délky a frekvence zvonění se přitom dalo určit, jak významná osoba zemřela, například při úmrtí panovníka se zpravidla vyzvánělo všemi kostelními zvony zároveň. K úkolům zvoníka také patřilo napsat jméno zemřelé osoby křídou na tabulku, vyvěšenou na kostelní věži - jednalo se tedy vlastně o předchůdce dnešních parte. Kromě vyzvánění všemi zvony se smrt významné osoby ohlašuje i jinými způsoby, například vyvěšením černé vlajky nebo stažením vlajky na půl žerdi. Ke vzpomínce na mrtvé se někdy drží tzv. minuta ticha. Podrobnější informace naleznete v článku Pohřeb. Jako pohřeb se označuje rituál posledního rozloučení se zemřelým člověkem, symbolické vymezení jeho odchodu ze společnosti. Přestože každé náboženství a kultura mají pohřební ceremoniál a pohřební zvyky odlišné, v některých rysech se navzájem podobají - například většinou se nějakým způsobem poukáže na to, co zemřelého přetrvá (jeho potomci, jeho dílo, jeho nesmrtelná duše). Smrt může být v závislosti na světonázoru posuzujícího ukončením života nebo jeho proměnou. Pohled na smrt se liší jak dobově, tak teritoriálně, v závislosti na výchově, víře i životní filozofii každého jedince. Ve společnostech, kde žije v jedné domácnosti více generací a smrt člena rodiny je tedy běžnější událost, bývá přístup ke smrti celkem vyrovnaný, bývá chápána jako nutná součást života.", "question": "Jak se nazývá chorobný strach ze smrti?", "answers": ["thanatofobie"]}
{"title": "Lesy města Brna", "context": "Lesy města Brna, a.s., jsou akciová společnost se sídlem v Kuřimi. Ředitelem společnosti je Ing. Jiří Neshyba. Hlavní činností je odborná správa a rozvoj lesního majetku statutárního města Brna a některých okolních obcí, podnikání a plnění veřejných služeb s obecně prospěšným posláním. V současné době činí výměra lesů 8 220 ha, což je největší městský majetek v České republice. V roce 1992 byla zřízena příspěvková organizace Lesy města Brna, která měla zajistit odbornou správu v městských lesích. V roce 1994 vznikla z příspěvkové organizace nová organizace: Lesy města Brna, spol. s r. o., která však byla 28. června 2006 Zastupitelstvem města Brna změněna na akciovou společnost. K 31. prosinci 2010 je jediným akcionářem statutární město Brno. Společnost je organizačně členěna na: ústředí společnosti lesní správy, které jsou celkem tři (Lipůvka, Deblín a Brno). hospodářská střediska (Lesní školky Svinošice, pila Bystrc, manipulačně expediční sklad Rájec-Jestřebí, středisko dopravy a služeb). V současné době existují celkem 4 naučné stezky: Holedná – vybudovaná v roce 2006, prochází oborou Holedná a obsahuje celkem 7 naučných tabulí Brněnská – vybudovaná v roce 2010, 9 naučných tabulí, výchozí bod v Brně–Štýřicích,. dále v trase cyklostezky podél řeky Svratky až na Kamenný vrch Lipůvecká – vybudovaná v roce 2010, 9 naučných tabulí, výchozí bod je z obce Hořice Deblínská - vybudovaná v roce 2010, 6 naučných tabulí, výchozí bod je nedaleko deblínského rybníka nebo. v blízkosti parkoviště u silnice Deblín – Svatoslav Na plochách spravovaných Lesy města Brna se nacházejí tato chráněná území: Přírodní rezervace Slunná Přírodní park Údolí Bílého potoka Přírodní park Baba Přírodní rezervace Babí lom Přírodní rezervace Kamenný vrch Přírodní památka Údolí Kohoutovického potoka Přírodní rezervace Bosonožský hájek Přírodní rezervace Černovický hájek", "question": "Kde sídlí akciová společnost Lesy města Brna?", "answers": ["v Kuřimi"]}
{"title": "Ostravice (řeka)", "context": "Ostravice (polsky Ostrawica, německy Ostrawitza) je řeka v okresech Frýdek-Místek a Ostrava-město v Moravskoslezském kraji. Délka toku činí 65,1 km. Plocha povodí měří 827,4 km2. Její tok tvoří zčásti historickou zemskou hranici Moravy a Slezska, zčásti tato hranice podél jejího toku mírně osciluje. Řeka získala název podle svého prudkého (ostrého) toku.[zdroj? ] Řeka vzniká soutokem Černé a Bílé Ostravice u obce Staré Hamry v Moravskoslezských Beskydech. Černá Ostravice pramení na jižním svahu Smrkoviny, která leží západně od osady Bílý Kříž, Bílá Ostravice pramení na úbočí vrcholku Čarták, který leží západně od Bumbálky. Na horním toku řeky leží přehradní nádrž Šance. U stejnojmenné obce Ostravice se nachází zajímavý chráněný přírodní útvar - peřeje. Dále protéká Frýdlantem nad Ostravicí, Paskovem, Frýdkem-Místkem a Ostravou. Tam se vlévá jako pravostranný přítok do řeky Odry. Od soutoku Bílé a Černé Ostravice, (levý/pravý), nejvýznamnější tučně do přehrady Šance Červík (L) Velký potok (L) Jamník (P) Poledňana (L) Řečice. (P) do řeky Ostravice Mazák (P) Bučací potok (L) Sepetný (P) Řasník se Stříbrníkem (L) Čeladenka (L) Bílý potok (P) Frýdlantská Ondřejnice. (L) Satina (P) Sibudov (P) Lubenec (P) Bystrý potok (P) Baštice (P) Morávka (P) Podšajarka (P) Ostravická Datyňka (P) Olešná (L) Lučina (P) Hlásné profily:", "question": "Jakým krajem protéká Ostravice?", "answers": ["Moravskoslezském"]}
{"title": "Master's Hammer", "context": "Po řadě demo nahrávek vydala debutové album Ritual. v roce 1991 a příští rok další s názvem Jilemnický okultista, kterými si skupina v rámci undergroundu vybudovala kultovní status dokonce i za hranicemi České republiky. Jejich skladbu Jáma pekel hrají na koncertech např. plzenští Stíny plamenů nebo polští Behemoth (v roce 2008 ji na festivalu Brutal Assault zahráli se zpěvákem Big Bossem z Root), skladbu \"Indiánská píseň hrůzy\" vydala jako coververzi ukrajinská kapela Drudkh na svém kompilačním albu Eastern Frontier in Flames, a jsou hrány také další coververze. Kapela ovlivnila i ranou norskou black metalovou scénu; norský hudebník Fenriz z Darkthrone poznamenal k první desce Ritual., že je to \"první norské black metalové album\", ačkoli (Master's Hammer) jsou z Československa. František Štorm - zpěv/kytara/baskytara/syntezátor Honza Přibyl - bicí Tomáš Kohout (Necrocock) Silenthell - tympány Miroslav Valenta Ferenc Fečo Míla Křovina Ulric For Bathory (Milan Fibiger) Carles R. Apron The Ritual. Murder (demo, 1987) Finished (demo, 1988) The Mass (demo, 1989) The Fall of Idol (demo, 1990) Jilemnický okultista (demo, 1992). Ritual. (1991) Jilemnický okultista (1992) Šlágry (1995) Mantras (2009) Vracejte konve na místo. (2012) Vagus Vetus (2014) Formulæ (2016. ) Klavierstück (EP, 1991) Master's Hammer (singl, 2012) Ritual / The Jilemnice Occultist (2001) Demo Collection #1: The Ritual Murder / Live in Zbraslav (. 2003) Demo Collection #2: Finished / The Mass (2003) Demo Collection #3: The Fall of Idol / Jilemnický okultista (2003) Demos (2013) Live in Zbraslav 18.5.1989 (1989) Master's Hammer / Blackosh (2013) - split s Blackosh Master's Hammer / Blackosh (2014) - split s Blackosh", "question": "V jakém roce byla založena skupina Master's Hammer?", "answers": ["1987"]}
{"title": "Bedřich Smetana", "context": "Od roku 1949 existuje též muzeum Rodný byt Bedřicha Smetany v Litomyšli, od roku 1956 expozice na zámku v Benátkách nad Jizerou, od roku 1968 pak Památník Bedřicha Smetany na Lamberku u Obříství a od roku 1984 smetanovská expozice na zámku v Růžkových Lhoticích. Expozice na zámku v Novém Městě nad Metují z roku 1974 po restituci zámku zanikla. Od roku 1961 existuje též expozice Bedřicha Smetany v budově bývalé burzy v Göteborgu. Od roku 2015 existuje Muzeum Bedřicha Smetany v obci Týn nad Bečvou. Na mnoha místech byly Smetanovi postaveny pomníky nebo zasazeny pamětní desky. První pamětní desky byly zasazeny v Litomyšli (1880), Jabkenicích (1888) a Jindřichově Hradci (1893), první pomník byl postaven v Hořicích roku 1903. V mnoha českých městech je po něm pojmenováno některé veřejné prostranství; v Praze je to Smetanovo nábřeží, vedoucí od Národního divadla ke Smetanovu muzeu. Smetanova podobizna se objevila i na československé tisícikoruně (v oběhu 1985-93) a pětitisícikoruně (v oběhu 1946-53). V letech 1949-1992 nesla Smetanovo jméno budova dnešní Státní opery Praha, hlavní koncertní prostor pražského Obecního domu nese jméno Smetanova síň. Mezinárodní hudební festival Pražské jaro začíná každoročně ve Smetanův úmrtní den (12. května) jeho Mou vlastí, ve skladatelově rodném městě se koná festival Smetanova Litomyšl, v Plzni se každoročně koná Mezinárodní smetanovská klavírní soutěž. Smetanovo jméno nese řada pěveckých sborů (např. v Praze, Hradci Králové, Frýdku-Místku, Jindřichově Hradci, Telči, Kladně, Jičíně nebo Hulíně). Smetanovo jméno nese též planetka č. 2047.", "question": "Kde zemřel Bedřich Smetana?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Železnice", "context": "Železnice (pův. železná dráha, železná cesta) je kolejový dopravní systém pro přepravu osob a zboží. Některé kolejové dráhy (například tramvajové, pozemní lanové, průmyslové nebo zábavní) jsou svým technickým principem železnice, ale zpravidla mají odlišné stavební a provozní předpisy a za železnice se zpravidla, v závislosti na legislativě konkrétního státu, nepovažují. Dílčí principy kolejové dopravy byly využívány nejméně od středověku, moderní železnicie vznikla začátkem 19. století. První kolejová vozidla byla používána v dolech a byla tažena lany za pomoci navijáků, což se ještě dnes používá u pozemní lanové dráhy či u kabelové tramvaje. Pro pohon vpřed na velké vzdálenosti se dnes používá motor, který je buď umístěn přímo ve vozidle přepravujícím užitečnou zátěž (motorovém voze), nebo ve vozidle k tomu vyhrazeném (lokomotivě). Experimentální vývoj železnice směřuje například k monorailu na principu magnetické levitace. Pojem dráha označuje zprvu cestu nebo trasu (či linii), na které se pohybuje objekt (viz jízdní dráha, dálnice, letištní dráha, vzletová a přistávací dráha); pojem železnice tedy precizně označuje druh jízdní dráhy.", "question": "Vznikla železnice na konci 19. století?", "answers": ["Dílčí principy kolejové dopravy byly využívány nejméně od středověku, moderní železnicie vznikla začátkem 19. století."]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "(UNMIK) Mise dobrovolné pomoci OSN v Afghánistánu a Pákistánu (UNGOMAP) Vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) Organizace OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO). Prozatímní jednotky OSN v Libanonu (UNIFIL) Vojenská pozorovatelská skupina OSN pro Írán a Irák (UNIIMOG) Institut OSN pro výcvik a výzkum (UNITAR) Vojenská pozorovatelská skupina OSN v Indii a Pákistánu (UNMOGIP) Pozorovatelská skupina OSN. ve Střední Americe (UNOGCA) Pozorovatelská skupina OSN v Libanonu (UNOGIL) Pozorovatelská mise OSN v Ugandě a Rwandě (UNOMUR) Ochranné a stabilizační síly OSN v bývalé Jugoslávii (UNPROFOR, IFOR, SFOR, KFOR. ) Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) Dozorčí organizace OSN pro dodržování příměří (UNTSO) Univerzita OSN (UNU) Světová poštovní unie (UPU) Rada pro světovou výživu (WFC). Rozvojový fond OSN pro ženy (UNIFEM) Světový potravinový program (WFP) Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) Švýcarská poštovní správa pro potřeby Evropského úřadu OSN v Ženevě opatřila část emisí švýcarských poštovních známek od roku 1950 přetiskem NATIONS UNIES OFFICE EUROPÉEN. O pět let později pak vydala speciální emise (tedy nikoli přetisk) s označením NATIONS UNIÉS a HELVETIA, v švýcarské měně. O další 4 roky později, roku 1959 byly vydávány první emise známek OSN, i nadále se švýcarskou měnou. Model OSN pro středoškolské a vysokoškolské studenty je největším vzdělávacím projektem Asociace pro mezinárodní otázky (v rámci Pražského studentského summitu), který se koná každoročně od září do března na Vysoké škole ekonomické. Podobné modely jsou vytvářeny i na regionální úrovni, např. Debatní liga Hodonín, Plzeňská diplomatická simulace. Od léta roku 2015 předsedá Radě OSN pro lidská práva blízkovýchodní monarchie Saúdská Arábie, která je kritizována za hrubé porušování lidských práv. Rada bezpečnosti OSN je kritizována za exkluzivní klub stálých členů a právo veta. Charta Spojených národů dává Radě legislativní, výkonnou i soudní pravomoc. Přesto není OSN s to zabránit konfliktům. Dále to jsou skandály kolem programu Ropa za potraviny, dětské prostituce či sexuálního obtěžování. Podle některých jsou organizace OSN, jako například Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC), údajně zpolitizované.", "question": "Co je výkonným orgánem OSN?", "answers": ["Rada bezpečnosti"]}
{"title": "Plíce", "context": "Plíce (lat. pulmo), též pneumo z řec. π - dech, je párový orgán, který umožňuje výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Plíce savců včetně člověka se skládají z miliónů tenkostěnných váčků, plicních sklípků, alveol, které jsou opředeny krevními kapilárami. Do alveol se dostává vzduch, kyslík difunduje do krve v kapilárách, naopak oxid uhličitý se z alveol při výdechu dostává z těla ven. Nejlepším zdrojem energie pro buňku je aerobní oxidace glukózy. Glukóza je sérií metabolických dějů přeměněna na vodu, oxid uhličitý a velké množství energie, které buňka potřebuje k životu. K tomu ale potřebuje kyslík, a musí se nějak zbavit odpadního oxidu uhličitého. U jednobuněčných i malých a jednoduchých mnohobuněčných organismů může docházet k difúzi plynů povrchem těla. Tito živočichové tedy nepotřebují žádné dýchací orgány. U ostatních živočichů je to složitější. U obratlovců, kteří dýchají vzduch, je vzduch vdechován nosem, prochází horními a dolními dýchacími cestami až do plic. Dýchací cesty přechází do dýchacího oddílu plic, který je tvořen hlavně alveoly. Dýchací plyny difundují přes alveolární membránu ve směru tlakových a koncentračních gradientů. Z toho vyplývá, že přechod plynů závisí na parciálním tlaku těchto plynů v atmosféře a na parciálním tlaku plynů v neokysličené krvi, která vstupuje do plic.", "question": "Jaký je nejlepší zdroj energie pro buňku?", "answers": ["aerobní oxidace glukózy"]}
{"title": "Victor Hugo", "context": "Victor-Marie Hugo [ygo] (26. února 1802, Besançon - 22. května 1885, Paříž) byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu. Jeden z největších francouzských básníků a spisovatelů, nejvýznamnější francouzský zastánce komunismu 19. století se narodil v Besançonu, když 19. století byly dva roky, jak praví v jedné své autobiografické básni. Byl vychováván pobožnou matkou, která byla přívrženkyní krále Jakuba a monarchie (royalistka), a otcem, který byl důstojníkem napoleonské armády a stoupencem Napoleona (bonapartista). Byl třetím synem Josepha Léopolda Sigisberta Huga a Sophie Trébuchet. Narodil se v roce 1802 v Besançonu a žil ve Francii po většinu svého života. Jeho bratři byli Abel Joseph Hugo (nar. 1798) a Eugéne Hugo (nar. 1800). Dětství Viktora Huga bylo poznamenáno významnými událostmi. Napoleon byl prohlášen císařem, když byly Victoru Hugovi dva roky a Bourbounská Monarchie byla obnovena před jeho třináctinami. Opačné politické a náboženské názory, které měli Hugovi rodiče, zobrazovaly ideologické síly, které se přely o nadvládu ve Francii celý jeho život: Hugův otec byl vysoce postavený důstojník v Napoleonově armádě. Byl atheistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu; jeho matka byla extrémní katolická royalistka, a podle některých domněnek, byla milenkou Generála Victora F. de Lahorie, popraveného v roce 1812 za spiknutí proti Napoleonovi. Jelikož byl Hugův otec důstojník, rodina se často stěhovala a Hugo se při cestování hodně naučil. Na cestě do Neapole viděl rozlehlé Alpské vrcholky, velkolepě modré středozemní moře a Řím v době oslav. Ačkoliv mu bylo pouze šest let, uchoval si tento půlroční výlet pevně v paměti. Sophie následovala svého muže do Itálie (kde Léopold sloužil jako guvernér provincie blízko Neapole) a Španělska (kde se ujal tří španělských provincií). Nespokojená s neustálým stěhováním, které vyžadoval vojenský život, a faktem že její manžel nesdílel její katolickou víru, Sophie se rozhodla nakrátko opustit Léopolda v roce 1803 a usadit se v Paříži. Od té doby dominantním způsobem řídila Hugovu výchovu a vzdělání. V důsledku toho Hugova první díla v poezii a próze odrážela ještě její vášnivé oddání víře a Králi. Teprve později, během událostí vedoucích k Francouzské revoluci v roce 1848, začal Hugo vzdorovat svému katolickému royalistickému vzdělání a místo toho se stal stoupencem volno-myšlenkářství a přívržencem republiky. V r. 1819 založil Victor Hugo se svým bratrem Abelem čtrnáctideník Le Conservateur littéraire (vycházel do roku 1821), ve kterém otiskoval literárněkritické stati a divadelní recenze. Přes monarchistické zaměření časopisu se v něm již začal zabývat otázkami svobody ducha a s tím spojeného svobodného vyjadřování umělce.", "question": "Kdy zemřel Victor Hugo?", "answers": ["1885"]}
{"title": "Cyril a Metoděj", "context": "Podle některých pramenů a na základě jejich znalostí slovanského jazyka se soudilo, že jejich matka byla slovanského původu. Řek Konstantin G. Bonis na základě genealogie dospěl k závěru, že manželka Lva (Leona) Soluňského Marie byla dcerou císaře Konstantina VI.[zdroj? ] Metoděj ještě pod jménem Michal (Michael) se původně věnoval, jako jeho otec, činnosti ve státní správě. Brzy po ukončení studia práv v Byzanci byl v r. 835 jmenován archontem, tedy vojenským úředníkem a správcem (vládcem, místodržitelem) v byzantské provincii na řece Strymon (severně od Soluně), obývané Slovany. Svého povolání se však kolem roku 845 zřekl a úřad archonta opustil. Rozhodl se skoncovat se světským životem a uchýlil se do oblasti maloasijského Olympu v bithýnském kraji do střediska řeckého mnišstva s množstvím klášterů jižně od Konstantinopole (Cařihradu). V jednom z mnoha klášterů na úbočí tohoto asijského Olympu (turecky Kešiš-Dag, mnišská hora), asi 2500 m vysokého masívu jižně od města Bursa, se stal mnichem a diakonem a přijal mnišské jméno Metoděj.", "question": "Jaké je křestní jméno svatého Metoděje?", "answers": ["Michal"]}
{"title": "Brno-Bystrc", "context": "Bystrc (ženský rod, v místním úzu někdy mužský, německy Bisterz, v hantecu Bástr) je historická obec, městská čtvrť a katastrální území, a od 24. listopadu 1990 pod názvem Brno-Bystrc také městská část statutárního města Brna. Rozkládá se na severozápadě Brna a její rozloha 2724,16 hektarů z ní činí vůbec největší městskou část i katastrální území Brna. Na území této městské části se nachází řada brněnských rekreačních objektů - Brněnská přehrada, Zoologická zahrada Brno situovaná na Mniší hoře, Údolí oddechu, rozsáhlé Podkomorské lesy s areálem Pohádky máje (včetně Helenčiny a Ríšovy studánky), hrad Veveří. Hrad Veveří stejně jako jižní část Brněnské přehrady však původně součástí Bystrce nebyly. Hrad Veveří byl dlouho součástí katastrálního území Veverská Bítýška, zatímco jižní část Brněnské přehrady náležela především do původního katastru obce Kníničky, přehradou zatopené. Současně je Bystrc jedním z největších brněnských sídlišť a jednou z nejvýznamnějších městských částí Brna. Na hladině bystrcké části Brněnské přehrady se každoročně koná významná několikadenní mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis, která přitahuje tisíce diváků. V důsledku toho dochází v té době na území Brna ke znatelným problémům v plynulosti dopravy. Celá Bystrc je rozdělena do tří různých částí - tzv. Bystrc I se Starou Bystrcí představuje původní ves okolo kostela svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty při řece Svratce a nejstarší panelové sídliště až po tzv. Německou nebo Hitlerovu dálnici (víceproudovou silniční komunikaci protínající Bystrc); Bystrc II je novější panelové sídliště západně od Německé dálnice až po tramvajovou smyčku Bystrc-Ečerova. V roce 2006 začala výstavba sídliště Kamechy Bystrc II/A, která má ve své finální podobě pokrývat prostor za panelovými domy (ulice Teyschlova) vystavěnými po roce 1990 směrem k Žebětínu. Radnice městské části je umístěna v blízkosti kostela svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty při řece Svratce ve Staré Bystrci. Jedná se také o vinařskou obec ve Velkopavlovické vinařské podoblasti (viniční tratě Díly, Kamenice, Pod Mniší horou). Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Bystrc zařazeno do volebního obvodu číslo 55.", "question": "Jakou rozlohu má městská část Brno-Bystrc?", "answers": ["2724,16 hektarů"]}
{"title": "Libido", "context": "Libido Libido (lat. touha, žádost, pud) je sexuální touha a pohlavní pud. Někde se označuje jako „sexuální apetit“ či „energie“. Libido má důležitou roli v psychologických teoriích Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga. V psychoanalýze je libido označení pro projevy pohlavního pudu, základní pudové energie a sexuální touhy, která vyvěrá z podvědomí a je zaměřená na dosahování slasti. Libido je hormonálně řízeno androgeny, které jsou tvořeny převážně v nadledvinách, ze 40 % však ve vaječníku. Libido v psychoanalýze Definice libida Pro Sigmunda Freuda bylo libido klíčovým pojmem Carl Gustav Jung hovořil o libidu jako o psychické energii Libido je pojem užívaný především v psychoanalýze, kde označuje psychickou, respektive psychosexuální energii. Libido se mimo psychoanalýzu někdy definuje jako „pohlavní pud“. Pro psychoanalytiky však jde o energii, či dokonce spíše o „metaforu energie“, která má zdroj buď v nevědomí, anebo v těle. Když se za zdroj považuje tělo, je libidem myšlena spíše energie, kterou jsou obsazeny výboje pohlavního pudu. Když se za zdroj považuje nevědomí, vyniká “metaforická povaha” pojmu libido. Pojem libido Freud převzal z latiny, kde původně značil přání, touhu či nutkání, což akcentuje pudový charakter této energie, Freud však stejně tak akcentoval psychickou povahu této energie, když o libidu hovořil jako o \"palivu psychického systému\". Obě představy jsou u Freuda, tak jako v mnoha jiných případech, zakotveny v různých fázích jeho tvorby. Zároveň bylo libido pro Freuda na trochu jiné úrovni abstrakce energií pudu života. C. G. Jung převzal termín libido od Freuda do své Analytické psychologie, ovšem definoval ho jako psychickou energii obecně, která může nést jakýkoli obsah, nejen sexuální. Čili chápal libido jako „směřování“ (zájem) vůbec. Hovořil o něm jako o pojmu vyjadřujícím cosi „nevýslovného“ a „záhadného“, a spatřoval v něm „kontinuální životní pud“ a „vůli k životu“.", "question": "V jakých teoriích má libido důležitou roli?", "answers": ["Libido má důležitou roli v psychologických teoriích Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga"]}
{"title": "Jan Palach", "context": "Palach byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Pohřební rozloučení vedl evangelický farář Jakub Schwarz Trojan. Roku 1973 byly jeho ostatky, bez souhlasu pozůstalých zpopelněny a popel uložen v rodných Všetatech. Převoz proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob byl však hojně navštěvován i nadále. V roce 1990 se urna s popelem vrátila na Olšanské hřbitovy.[zdroj? ] Jan Palach je in memoriam nositelem Čestné medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo jako prvnímu in memoriam Masarykovo demokratické hnutí. Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy převzal za Jana Palacha od prezidenta Václava Havla jeho bratr Jiří Palach v roce 1991. Před Janem Palachem, už v září 1968, provedl stejný čin v Polsku Ryszard Siwiec za přítomnosti sta tisíc lidí včetně vedení polské komunistické strany. Jeho protest byl všemi oficiálními médii zamlčen a dodnes je málo známý. 5. listopadu 1968 se na hlavním náměstí Chreščatyk v Kyjevě upálil jednačtyřicetiletý disident Vasyľ Makuch na protest proti komunistickému totalitnímu systému, koloniálnímu stavu Ukrajiny, politice rusifikace a agresi SSSR v Československu. Zemřel den nato. Jeho čin byl také dlouho zamlčován. Jan Palach si sám údajně nepřál další mrtvé, jak dokazují písemné poznámky a výpověď jeho spolužáka Luboše Holečka o rozhovoru s Janem Palachem v nemocnici: Podle historika Petra Blažka ovšem umírající Palach v té době už nebyl schopen souvisle mluvit a ve skutečnosti se může jednat o Holečkův výmysl. Proti dalšímu upalování vystoupili i básník Jaroslav Seifert a prezident Ludvík Svoboda (bezprostředně po činu Josefa Hlavatého v Plzni). I přes tyto žádosti došlo v prvních měsících roku 1969 k vlně sebevražedných pokusů mladých lidí, kteří následovali Palacha. Po Palachovi se v období od 16. do 31. ledna 1969 se v Československu pokusilo upálit 10 lidí, do konce dubna 1969 to již bylo 26 lidí, z toho 7 zemřelo. Nejznámější z nich je Jan Zajíc (sám se podepsal jako pochodeň č. 2), který se upálil 25. února v průchodu domu na Václavském náměstí. Ani on, ani nikdo z dalších lidí, kteří se počátkem roku 1969 upálili, se ale s Janem Palachem takřka jistě neznali a nebyli členy žádné organizované skupiny. Jména dalších jsou Josef Hlavatý (20. ledna na pomníku Tomáše Garrigue Masaryka v Plzni, poté co se dověděl, že Jan Palach na klinice v Praze zemřel), Evžen Plocek (4. dubna 1969 v Jihlavě), či Michal Lefčík, který se upálil v Košicích 11. dubna 1969.", "question": "Jak zní jméno studenta, jež se roku 1969 upálil na protest proti potlačování svobod?", "answers": ["Jan Palach"]}
{"title": "První světová válka", "context": "První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este.", "question": "Ve kterém roce začala první světová válka?", "answers": ["1914"]}
{"title": "Noční hlídka (obraz)", "context": "Noční hlídka (nizozemsky De Nachtwacht) je obraz holandského malíře Rembrandta van Rijn. Původní název tohoto obrazu je Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha avšak všeobecně je znám pod názvem Noční hlídka. Obraz zaujme především svou velikostí (363 x 437 cm), vynikajícím vystižením světla a stínu a přirozeným znázorněním pohybu. Rembrandt toto své vrcholné dílo dokončil roku 1642 v období vrcholu tzv. holandského zlatého věku. Obraz zobrazuje vojenskou posádku vedenou kapitánem Fransem Banningaem Cocqem (oblečen v černém s červenou šerpou) a jeho poručíkem Willemem van Ruytenburchem. Tři nejvýraznější prvky obrazu jsou dva důstojníci v popředí a malá dívka nalevo od nich. Za ní nese vlajkonoš Jan Visscher Cornelissen posádkový prapor. Mrtvé kuře, jež má dívka upnuto opaskem k oděvu, symbolizuje poraženého protivníka a jeho pařát je symbolem vojáků bojujících s arkebuzou. Stejně tak žlutá barva jejích šatů symbolizuje vítězství. Muž před ní má na helmě dubový list, což je tradiční motiv vojáků bojujících s arkebuzou. Obecně známý název Noční hlídka vznikl pod mylným dojmem, že obraz zachycuje noční scénu. Tento dojem byl způsoben tmavým nátěrem, kterým byl obraz dodatečně natřen. Ve 40. letech 20. století byl během restaurování tento nátěr odstraněn a od té doby má obraz opět původní odstíny. Ve skutečnosti tedy obraz nazývaný Noční hlídka zachycuje scénu za jasného dne. V roce 1715 při umisťování obrazu na amsterodamské radnici byl obraz oříznut na všech čtyřech stranách z důvodu umístění obrazu mezi dva sloupy, kam se původně nevešel. Na levé straně po oříznutí zmizely dvě postavy, na vrchní straně vrchol oblouku a dále pak balustráda a okraj schodu. Právě balustráda a schod na původním obrazu byly klíčem k vystižení pohybu. Kopie ze 17. století od malíře Gerrita Ludense ukazuje, jak toto dílo původně vypadalo.", "question": "Kdo je autorem obrazu Noční hlídka?", "answers": ["Rembrandta van Rijn"]}
{"title": "Alžběta Ruská", "context": "Původ, dětství a mládí Narodila se jako Elisabeth Alexandra Luise Alice von Hessen-Darmstadt und bei Rhein, jako druhá dcera hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky Alice, dcery britské královny Viktorie. Byla matkou vychovávána v hluboké víře v Boha a spolu s ní se účastnila dobročinných aktivit. Když jí bylo čtrnáct let, její matka zemřela, nakazivši se tyfem od Alžbětiny mladší sestry Alix. Od té chvíle byly hesenské princezny vychovávány na britském královském dvoře u své babičky, královny Viktorie. V rodinném kruhu ji nazývali Ella. Byla pověstná svou mimořádnou krásou, půvabem a elegancí, měla výrazné hudební nadání, ráda a dobře kreslila. Německý císař Vilém II. se ucházel o její ruku, byl však jemně odmítnut. Nikdy na ni nemohl zapomenout a když došlo k perzekuci šlechty spojené s Romanovci v Rusku, snažil se všemi prostředky, aby opustila zemi. Velkokněžna Velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna a velkokníže Sergej Alexandrovič v roce 1903. V listopadu roku 1883 se v Darmstadtu zasnoubila s ruským velkoknížetem Sergejem Alexandrovičem (1857–1905), pátým synem cara Alexandra II. Svatba se uskutečnila půl roku nato, 3. června 1884 v chrámu carského komplexu Zimního paláce v Petrohradě. Manželé se usadili v Sergejevském paláci na Něvském prospektu v Petrohradě a Alžběta se výrazně podílela na společenském životě carského dvora. Velkokněžna se z vlastní iniciativy zajímala o historii Ruska a začala se učit ruskému jazyku. Třebaže nebyla po právní stránce povinna konvertovat k pravoslaví, v roce 1891 toto vyznání dobrovolně přijala. Z jejích dopisů otci plyne, že to bylo rozhodnutí navýsost niterné a podepřené hlubokou reflexí a modlitbou. Při té příležitosti přijala jméno Alžběta (Jelizaveta) Fjodorovna. Alžběta Fjodorovna Pár neměl vlastní děti, Alžběta a Sergej však adoptovali velkoknížete Dmitrije Pavloviče a jeho sestru, velkokněžnu Marii Pavlovnu, když jejich matka, řecká princezna Alexandra Georgijevna (dcera řeckého krále Jiřího I.) zemřela v roce 1891 při předčasném Dmitrijově narození a jejich otec (Sergejův mladší bratr Pavel Alexandrovič – nejmladší, šestý syn cara Alexandra II.) se podruhé morganaticky oženil s Olgou Valerianovnou von Pistolkors.", "question": "Kdo se stal generálním gubernátorem Moskvy v roce 1891?", "answers": ["Sergej Alexandrovič"]}
{"title": "Pražský hrad", "context": "Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad (původně raně středověké hradiště) stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy, na vrchu Opyš. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Dvakrát v dějinách se stal hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské. Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z hradiště založeného v 9. století, se svými rozměry 570 m délky a 128 m šířky je jeden z největších hradních komplexů na světě. Rozloha hradu se obvykle uvádí 7,28 ha, ale dodnes je předmětem sporů. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě. Také je největší doposud obývaný hrad na světě, hned za ním je Anglický Windsor. Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Kromě mnohých českých panovníků (včetně čtyř císařů), pražských biskupů a arcibiskupů, duchovních, šlechticů i jiných lidí spjatých s pražským dvorem jsou v katedrále pochováni i někteří světci - velká část českých zemských patronů (sv. Václav, Vít, Vojtěch, Zikmund nebo Jan Nepomucký). Jsou zde také uloženy české korunovační klenoty. Původně se název \"Praha\" vztahoval především právě na skalnatý ostroh s knížecím hradištěm, začal však současně označovat i okolní osídlení (např. u Ibráhíma ibn Jakúba). I později se po staletí název \"Praha\" vztahoval na hrad i pražská města v jeho okolí.", "question": "Od kterého roku je Pražský hrad sídlem prezidenta republiky?", "answers": ["1918"]}
{"title": "Obrnice", "context": "V roce 1972 byla dokončena nová budova základní školy a o rok později začala výstavba panelového sídliště, zejména pro pracovníky okolních závodů. S ním se postupně budovaly mateřská škola, jesle, obchodní středisko Zlatník, zdravotní středisko, kino a restaurace. Tato výstavba zásadně změnila ráz obce. Původní vesnická zástavba byla zčásti vybourána a nahrazena novými panelovými objekty. V roce 1977 vznikla v Obrnicích také obalovna na výrobu asfaltobetonové směsi pro povrch vozovek. Od roku 1996 má v obci sídlo společnost Eduard, která při výrobě plastikových modelů a doplňků zaměstnává více než sto zaměstnanců. == Obecní symboly == Obrnice získaly právo užívat obecní znak a vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 41 ze dne 26. 11. 1999. === Znak === Ve stříbrném štítě nad sníženým modrým ondřejským křížem modrý vinný hrozen se třemi zelenými listy. === Vlajka === Bílý list s modrým ondřejským křížem s rameny širokými jednu osminu šířky listu, jejichž osy vycházejí z poloviny žerďového a vlajícího okraje a z dolního rohu a cípu. Nad křížem modrý vinný hrozen se třemi zelenými listy. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Ondřejský kříž symbolizuje křižovatku železničních tratí, jejichž výstavba podnítila rozvoj obce. Vinný hrozen odkazuje na nejstaršího známého majitele obce cisterciácký klášter v Oseku, který měl v okolí vinice. Tři listy vinné révy symbolizují Obrnice a její dvě osady. == Seznam ulic v Obrnicích == náměstí 5. května Dukelská K Vinici Mírová Nádražní Nová výstavba Rudé armády == Obyvatelstvo == == Pamětihodnosti == Kaple Nejsvětější Trojice na návsi, restaurovaná v letech 2007-2008 Sousoší sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského u kaple. O sousoší vedou Obrnice soudní spor s městem Horní Jiřetín. Ten tvrdí, že socha je jeho majetkem a žádá její vrácení. Obec Obrnice, která zaplatila její opravu a na jejímž pozemku stojí, se však brání. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Obrnice ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Obrnice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Územně identifikační registr ČR. Obec Obrnice v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online. Historie obce Kaple v Obrnicích", "question": "Ve které obci byl v roce 2018 nejvyšší podíl osob v exekuci v ČR?", "answers": ["Obrnice"]}
{"title": "Synagoga v Českých Budějovicích", "context": "Synagoga v Českých Budějovicích Synagoga v Českých Budějovicích Místo Místo České Budějovice, Česko Česko Souřadnice 48°58′14,56″ s. š., 14°28′21,38″ v. d. Základní informace Kraj Jihočeský Okres České Budějovice Architektonický popis Architekt Max Fleischer Sloh novogotický Výstavba 1887–1888 Odkazy multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Zaniklá synagoga v Českých Budějovicích stávala do roku 1942, kdy ji zničili nacisté,[1] v ulici F. A. Gerstnera, vedle dnešního justičního paláce.[2] Na místě novogotické synagogy postavené v letech 1887–1888 podle plánů vídeňského architekta Maxe Fleischera[1] byl v roce 1992 odhalen pomník obětem holokaustu – ruka ve tvaru menory s Davidovou hvězdou.[3] Pomník stojí na travnaté ploše mezi dvěma parkovišti, naproti zimnímu stadionu. Model synagogy je k vidění ve vestibulu přes ulici sídlící energetické společnosti. Varhany Při západní stěně byl umístěn hudební kůr, který v roce 1898 doplnily dvoumanuálové varhany s 13[pozn. 1] znějícími rejstříky od varhanáře Karla Eisenhuta:[4] I. manuál 1.Bourdon16′ 2.Principal8′ 3.Flöte8′ 4.Gamba8′ 5.Oktava4′ 6.Flöte4′ 7.Mixtur22/3′ II. manuál 8.Salicional8′ 9.Gamba8′ 10.Dolce4′ 11.Fugara4′ Pedál 12.Subbass16′ 13.Oktavbass8′ 14.Oktav4′ Odkazy Poznámky ↑ Přestože zdroj zmiňuje explicitně 13 rejstříků, ve výčtu jich uvádí 14 Reference 1 2 Archivovaná kopie. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-18. ↑ Rozkošná, Blanka, Jakubec, Pavel. Židovské památky Čech. 1. vyd. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0↑ www.zanikleobce.cz↑ SVOBODA, Štěpán. Varhany a varhanáři v České republice [online]. varhany.net [cit. 2015-10-24]. Dostupné online. Související články Seznam židovských památek v Jihočeském kraji Seznam synagog v Česku České Budějovice mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Synagogy v Jihočeském kraji Babčice Bechyně České Budějovice Český Krumlov Čkyně Dub Hluboká nad Vltavou Jindřichův Hradec Milevsko Nová synagoga Stará synagoga Písek Radenín Slavonice Soběslav Stádlec Stráž nad Nežárkou Třeboň Tučapy", "question": "V jakém roce byla synagoga v Českých Budějovicích zničena nacisty?", "answers": ["1942"]}
{"title": "Škrob", "context": "Škrob (amylum) je makromolekulární látka (konkrétně směs polysacharidů glukanů) syntetizovaná rostlinami. Je to bílý prášek bez chuti a vůně, nerozpustný ve studené vodě. Jedná se o konečný produkt fotosyntézy rostlin. Škrob je polysacharid se vzorcem (C6H10O5)n složený z dvou různých polysacharidů: amylózy a amylopektinu, tvořených několika tisíci až desetitisíci molekul glukózy. Škrob kromě glukózy obsahuje v malém množství lipidy, proteiny a zhruba 25–35 % vody. Škrob není alkoholicky zkvasitelný, teprve enzymaticky (v trávicí soustavě živočichů včetně člověka) se odbourává na zkvasitelné sacharidy. Zahříváním škrobu se tvoří škrobový maz, jeho hydrolýzou vzniká škrobový sirup, škrobový cukr a glukóza. Pražením škrobu se tvoří dextrin. Důkaz škrobu v neznámé látce se provádí roztokem jódu, jehož přítomnost prozrazuje modrofialové zbarvení. Jedná se o polysacharid s funkcí zásobní látky. Ukládá se procesem asimilací v zásobních orgánech rostlin (semenech kukuřice, pšenice, rýže a dalších nebo v hlízách brambor) ve formě škrobových zrn. Zvláště bohaté na škrob jsou brambory, banány, obilniny a tapioka. Podle surovin, ze kterých je vyroben, rozeznáváme škrob bramborový, kukuřičný, pšeničný, rýžový a jiné. Získávání škrobu je mechanické – surovina je rozdrcena a škrob je z ní získán vypíráním. Škrob se používá například v potravinářství, v kvasném průmyslu, ve farmacii, k výrobě lepidel, nátěrů a apretur a pro výrobu škrobových derivátů.", "question": "K čemu dojde při zahřívání škrobu?", "answers": ["škrobový maz"]}
{"title": "Kurt Cobain", "context": "Kurt Donald Cobain (20. února 1967 – 5. dubna 1994) byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel grungeové skupiny Nirvana. Hudební magazín Rolling Stone jej v osobním žebříčku hudebního redaktora Davida Frickeho označil v roce 2003 za 12. nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2011 se v obecném žebříčku času umístil na 73. příčce. Kurt Cobain se narodil 20. února 1967 v malém americkém městečku Aberdeen ležícím 140 km jihozápadně od Seattlu. Jeho matka Wendy pracovala jako servírka, otec Donald byl automechanik. Z počátku bydleli v Hoquiamu, ale když bylo Kurtovi 6 měsíců, přestěhovali se do Aberdeenu, kde později vznikla jeho skupina Nirvana. Kurtův otec si tam našel práci v místní drtičce odpadu, zatímco matka se starala o domácnost. Kurt byl už od dětství hodně hubený kvůli léku Ritalin, jejž bral proti hyperaktivitě. Kurt také trpěl BAP. V Kurtových devíti letech se Cobainovi rozvedli, poněvadž jeho otec byl často mimo domov kvůli své profesi trenéra a rozhodčího v amatérském baseballu. Kurta to velmi poznamenalo, míval deprese a uzavřel se do sebe.", "question": "Kdy zemřel Kurt Cobain?", "answers": ["5. dubna 1994"]}
{"title": "Epica (hudební skupina)", "context": "Jenom beze zpěvu, kytar, bassovky a bubnů.\"[zdroj? ] V letech 2005 a 2006 jela Epica společně s kapelou Kamelot na svou první tour po Severní Americe. Po tour opustil kapelu její bubeník, Jeroen Simons. K vydání nového alba si vybrali jako nového bubeníka Ariëna van Weesenbeeka a v roce 2007 natočili album Divine Conspiracy, které sklidilo velký úspěch a Epica mohla rozjet své vlastní turné. V roce 2008 měli koncert v maďarském Miskolcu na Opera Rock Show, za doprovodu 40členného orchestru a 30členného sboru. Celý koncert se natočil na dvě CD pod souhrnným názvem The Classical Conspiracy. V roce 2009 vyšlo album, Design Your Universe, které bylo ještě více úspěšné než Divine Conspiracy. Projevuje se zde pocit \"epičnosti,\" což k jejich jménu patří. Další studiové albu, nazvané \"Requiem for the Indifferent\", vyšlo v roce 2012. Při tvorbě textů se Epica inspirovala různými náboženstvími, kulturami, válkami, ale také přírodními katastrofami a finanční krizí. Album vyšlo 9. března 2012 a díky svojí vyváženosti začalo získávát jedno vysoké hodnocení za druhým. Ubylo řevů, gruntů a více prostoru dostal hlas zpěvačky Simone. Také je zde víc kytarových sól a progresivních prvků. Těsně před novou turné Epica opět informovala o změně v sestavě. Basák Yves Huts kvůli svým kariérním možnostem v jiné oblasti opustil Epicu a nahradil ho Rob van der Loo, který působil v kapelách Delain a Sun Caged. V roce 2013 měla skupina koncert k výročí 10 let od svého založení. Konal se v rodné zemi, Nizozemsku, za doprovodu orchestru a sboru. Na koncertě vystoupilo o několik hostů. Mezi nimi například Floor Jansen (ex-After forever, ReVamp, Nightwish) a bývalí členové kapely - Ad Sluijter, Yves Huts a Jeroen Simons.", "question": "Jak se nazývá deska Epicy z roku 2012?", "answers": ["Requiem for the Indifferent"]}
{"title": "Zbyněk Passer", "context": "starosta místní části Praha-Koloděje Ve funkci:2012 – 2015 Předchůdce Zdeněk Kovář Nástupce Angela Morávková Stranická příslušnost Členství nezávislýPro Prahu (od 2013 do 2016) Narození 12. července 1974 (46 let) PrahaČeskoslovensko Československo Národnost česká Choť Mgr. Marie Passerová Vztahy Radim Passer (bratr)Petra Venturová (sestřenice) Příbuzní Radim Passer (sourozenec) Sídlo Praha 9 - Koloděje Alma mater VŠE v Praze Náboženství římskokatolické Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Zbyněk Passer (* 12. července 1974 Praha) je bývalý český komunální politik, v současnosti investor a podnikatel židovského původu[1][2], od ledna 2014 výkonný místopředseda politického hnutí Pro Prahu. Byl dlouholetým zastupitelem městské části Praha-Koloděje, v letech 2012–2015 zde byl starostou a v letech 2005–2012 místostarostou. Životopis Po absolvování oboru Strojírenská technologie na Střední průmyslové škole na Třebešíně zahájil v roce 1994 vysokoškolská studia na Vysoké škole ekonomické, kde si jako svůj obor vybral statistiku a ekonometrii. Ještě během studií na VŠE (kterou na základě své pracovní vytíženosti nedokončil) pracoval na obchodních a marketingových pozicích v rodinných společnostech. Od roku 1997 pracoval v mezinárodním obchodě pro společnost Ideal Lux a od roku 1999 jako jednatel společnosti CRS Network. V letech 2002–2007 byl členem představenstva společnosti Passerinvest Group, v níž nadále působí jako člen dozorčí rady. V současné době podniká mimo jiné jako řídící partner v oblastech investic do drahých kovů ([GmbH)], médií (Svobodné Universum) a edicí vzácných tisků pod značkou Heritage Colections. Koncem roku 2016 byl zvolen předsedou České společnosti přátel Izraele, členské organizace European Alliance for Israel. Passer byl v letech 2006 - 2011 úspěšným motoristickým závodníkem v rally, závodech do vrchu, sprintech i vytrvalostních závodech na okruzích. Z celkem jedenaosmdesáti startů nasbíral padesát pódiových umístění, v roce 2009 se stal mezinárodním mistrem ČR v divizi 3 Národní formule s do té doby rekordním počtem bodů v sezoně. Politická kariéra Zbyněk Passer svou komunálně politickou kariéru zahájil v roce 1998. V letech 1998 až 2005 působil jako předseda kontrolního výboru a zastupitel, od roku 2005 do roku 2012 jako zástupce starosty a poté do července 2015 jako starosta městské části Koloděje. V komunálních volbách v roce 2014 neúspěšně kandidoval za politické hnutí Pro Prahu do zastupitelstva hlavního města Prahy. Jako lídr kandidátky byl i kandidátem na post pražského primátora.[3] Hnutí ve volbách získalo zhruba 2,5 procenta hlasů. Z kraje roku 2015 Passer rezignoval na funkci výkonného místopředsedy Pro Prahu a následujícího roku jeho členství zaniklo.", "question": "Jaká je zkratka pro Vysokou školu ekonomickou?", "answers": ["VŠE"]}
{"title": "Franklin Delano Roosevelt", "context": "Franklin Delano Roosevelt (30. ledna 1882 - 12. dubna 1945) byl americký politik a 32. prezident USA v letech 1933-1945. Zastával svůj úřad nejdéle ze všech amerických prezidentů a byl jediným, který byl zvolen do svého úřadu více než dvakrát (zvolen byl čtyřikrát). Patří mezi nejdůležitější osobnosti historie 20. století. Jeho vzdálený bratranec byl prezident Theodore Roosevelt. Roosevelt roku 1904 absolvoval Harvard, poté vystudoval právo na Kolumbijské univerzitě (1908). Roku 1910 se stal senátorem ve státě New York. Roku 1912 se stal náměstkem na ministerstvu námořnictva, kde působil do roku 1920, kdy neúspěšně kandidoval na funkci viceprezidenta. Ve svých třiadvaceti letech se oženil se svou sestřenicí Eleonorou. V roce 1921 onemocněl obrnou, částečně ochrnul a od té doby někdy používal kolečkové křeslo. V roce 1928 se stal guvernérem státu New York, zde zahájil své úspěšné tažení proti korupci. Roku 1932 se stal demokratickým kandidátem na prezidenta, v této době vyhlásil plán New Deal (nový úděl). Dne 15. února na něj Giuseppe Zangara spáchal atentát, při kterém sice nebyl prezident zraněn, ale zemřel při něm starosta Chicaga Antonín Čermák. Po složení přísahy amerického prezidenta dne 4. března 1933 pronesl historický rozhlasový projev, v němž požádal Američany o důvěru. Tento jeho projev byl mimořádně dobrý a silný, předznamenal tak začátek obratu z krize. Roosevelt pronášel podobné projevy pravidelně i později, vžil se pro ně název rozhovory od krbu. V roce 1934 se jeho administrativa na okamžik ocitla v ohrožení, když naplánovala skupina bohatých průmyslníků vojenský převrat (tzv. Business Plot) s cílem svrhnout Rooseveltovu vládu. Pro uskutečnění hledali konspirátoři důvěru u generálmajora Smedleyho Butlera - ten však jejich plán zhatil a o převratu svědčil před Kongresem Spojených států. Na přelomu roku 1936/1937, kdy vypukla ve Flintu státě Michigan stávka dělníků vyrábějících automobily, a viceprezident John Garner po několika potyčkách dělníků s policií připravoval intervenci, Roosevelt tuto intervenci zamítl a postavil se na stranu dělníků.", "question": "Kdy se narodil Franklin Delano Roosevelt?", "answers": ["30. ledna 1882"]}
{"title": "Gobi", "context": "Gobi (mongolsky Г, Gov', čínsky 戈, pinyin Gē Shā, český přepis Ke-pi ša-mo) je jedna z nejstarších a největších pouští světa, ale oproti ostatním suchým oblastem má několik nepravidelností, které ji od ostatních značně odlišují. Rozkládá se v severní Číně a jižním Mongolsku. Poušť je ohraničena pohořím Altaj a travnatými stepmi Mongolska na severu, Tibetskou náhorní plošinou na jihozápadě a Velkou Čínskou nížinou na jihovýchodě. Hranice Gobi nejsou přesně a jednotně definovány. Částečně za to může nejednoznačnost samotného výrazu г, kterým se ve Vnitřním i Vnějším Mongolsku neoznačuje pouze konkrétní území, ale také obecněji typ krajiny. V nejširším smyslu se pod pojem Gobi zahrnují veškeré pouštní oblasti od Pamíru (77° v.d.) k Chinganu (116 až 118° v.d.) a od Altaje, Changaje a úpatí Zabajkalských hor na severu po Kchun-lun a Severočínskou nížinu na jihu. Takové vymezení by pod Gobi řadilo mj. i poušť Taklamakan, Džungarskou pánev a Ordoskou plošinu; tyto pouště nicméně vyplňují své vlastní pánve a přinejmenším z geomorfologického hlediska se považují za samostatné celky. Théodore Monod naproti tomu omezil Gobi na jih Mongolska a sever Vnitřního Mongolska. Pouštní pohoří Alašan a Pej-šan na západě podle něj už tvoří samostatné celky. Severozápadní hranici tvoří Altaj, na severu Gobi přechází v severomongolskou step, na východě ji ohraničuje Mandžusko. Působením větru se Gobi rozšiřuje dále na jih a místy se blíží na pouhých 70 km k Pekingu. Rozlohou 1 300 000 km2 se Gobi řadí mezi největší pouště na světě. Další primát si Gobi drží vzhledem ke svému geografickému postavení, neboť jde o nejseverněji položenou poušť na zemském povrchu. Do dnešního dne se jedná o velmi málo prozkoumanou část světa. Zabírá přibližně 30% plochy Mongolska a velké oblasti Číny. Rozkládá se v pánevné oblasti, která je situována do nadmořské výšky přes 1000 metrů, což se projevuje na teplotách zde panujících. Celá oblast Gobi rozhodně není poušť v pravém slova smyslu. Na mnoha místech jde spíše o monotónní polopoušť, případně step.", "question": "Kde se rozkládá poušť Gobi?", "answers": ["v severní Číně a jižním Mongolsku"]}
{"title": "Sandro Botticelli", "context": "Alessandro di Mariano Filipepi, známý jako Sandro Botticelli (1. března 1444 Florencie, Itálie – 17. května 1510, tamtéž) byl italský renesanční malíř, představitel florentské školy. == Život == Datum ani rok narození Botticelliho nejsou známé, nejčastěji se uvádí roky 1444 a 1445. Byl synem koželuha Mariana di Vanni Filipepi, jenž se usadil se svou ženou Smeraldou a šesti dětmi nedaleko kostela d́Ognissanti (Všech svatých) ve Florencii. Jeden z jeho starších bratrů jménem Giovanni, který byl finančníkem, měl přezdívku Botticelli (Soudek). Ta se později přenesla na Sandra. Ten měl osm bratrů, z nichž se dospělosti dožili jen čtyři, Sandro z nich byl nejmladší. Roku 1458 si rodina pronajala dům v ulici Via della Vigna Nuova a Vanni Filipepi zároveň zakoupil domek v Careggi severně od Florencie. Jeho umělecká dráha začala na přelomu let 1459 a 1460 ve zlatnické dílně, patrně u bratra Antonia. Pravděpodobně v roce 1462 byl rodinou svěřen do péče Filippa Lippiho, uznávaného malíře a zběhlého mnicha, který žil v Pratu. Pod Lippiho vedením začal Botticelli malovat své první obrazy. Roku 1467 odešel Lippi do Spoleta a tím Botticelliho učňovská léta v jeho dílně skončila. Mezitím v roce 1464 zakoupil Botticelliho otec na dnešní Via della Porcellana dům. A právě zde si Botticelli o šest let později zřídil ateliér, založil vlastní dílnu a realizoval první větší zakázku, alegorii Fortitudo (Statečnost) pro florentskou soudní síň.", "question": "Do jakého obdobní zařazuje italský malíř Sandro Botticelli? :", "answers": ["renesanční"]}
{"title": "Karl Marx", "context": "14. března 1883 (ve věku 64 let) LondýnSpojené království Spojené království Škola/tradice Marxismus, komunismus, socialismus, materialismus Oblasti zájmu Politika, ekonomie, filosofie, sociologie, historie, třídní boj, přírodní vědy Významná díla Economic and Philosophic Manuscripts of 1844, Kapitál, The German Ideology a Komunistický manifest Vlivy Hegel, Feuerbach, Spinoza, Proudhon, Stirner, Smith, Voltaire, Ricardo, Vico, Robespierre, Rousseau, Shakespeare, Goethe, Helvétius, d'Holbach,[1] Liebig,[2] Darwin, Fourier, Robert Owen, Hess, Guizot, Aristotelés, Epikúros Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Karl Heinrich Marx, dříve uváděn také jako Karel Marx (5. května 1818 Trevír – 14. března 1883 Londýn) byl německý filosof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Mezi jeho nejznámější díla patří Ekonomicko-filosofické rukopisy, Komunistický manifest a nedokončený Kapitál. Společně s Friedrichem Engelsem rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, založené na ekonomických zákonitostech. Ve společnosti je podle nich přítomen konflikt mezi ovládanými a vládnoucími, který bude odstraněn zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Jeho filosofický i politický vliv byl obrovský a z jeho myšlenek vyšla celá řada směrů v levé části politického spektra, a to jak oficiální ideologie socialistických států (marxismus-leninismus), tak nejrůznější variace neortodoxního marxismu, například frankfurtská škola. Život Marx v době studentských let Mládí Narodil se jako třetí dítě do původně židovské rabínské rodiny v tehdy pruském Trevíru v Porýní (z českého hlediska je zajímavé, že jeho předkové pocházeli mj. z Postoloprt[3]). Otec však těsně před jeho narozením (1816/17) konvertoval ke státnímu luteránství, aby mohl nadále vykonávat práci advokáta. Roku 1824 pak byly pokřtěny také jeho děti. V Trevíru navštěvoval gymnázium, kde se seznámil se svým budoucím švagrem Edgarem von Westphalen.", "question": "Jak se proslávil Karl Marx?", "answers": ["rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, založené na ekonomických zákonitostech"]}
{"title": "Satoši Kon", "context": "Satoši Kon (12. října 1963 – 24. srpna 2010) byl japonský režisér anime, v jehož filmech se realita často mísila se sny a vzpomínkami. Při své práci byl ovlivněn literaturou na pomezí sci-fi a mystiky, například od Philipa K. Dicka nebo Jasutaka Cucui. Podle Cucuiho předlohy vznikl film Paprika. Konovými filmovými vzory v západní kinematografii byly například filmy Jatka č. 5 George Roye Hilla, Město ztacených dětí Marco Cara a Brazil, Zloději času či Dobrodružství Barona Prášila Terry Gilliama. Satoši Kon zemřel ve věku 46 let na rakovinu. Před smrtí pracoval na filmu Jume miru kikai (The Dream Machine). Magnetická růže (povídka z filmu Memories) (1995) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští kmotři (2003) Paprika (2006) Perfect Blue (1998) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští. kmotři (2003) Paranoia Agent (2004) Paprika (2006) Dobré ráno (část * Ani Kuri15 ) (2008) Dreaming Machine (2011) (dokončeno po jeho smrti). Roujin Z (1991) Perfect Blue (1998) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští kmotři (2003) Portrét na rejže.cz Článek manga.cz Satoši Kon (profil) na REANIMATED Satoši Kon v Česko-Slovenské filmové databázi Satoši Kon v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Na jakém filmu Satoši Kon pracoval před smrtí?", "answers": ["Jume miru kikai"]}
{"title": "Derivace", "context": "Derivace je důležitý pojem matematické analýzy a základ diferenciálního počtu. Derivace nějaké funkce je změna (růst či pokles) obrazu této funkce v poměru k (ideálně) nekonečně malé změně jejích argumentů. Opačným procesem k derivování je integrování. V případě dvourozměrného grafu funkce f(x) je derivace této funkce v libovolném bodě (pokud existuje) rovna směrnici tečny tohoto grafu. Například pokud funkce popisuje dráhu tělesa v čase, bude její derivace v určitém bodě udávat okamžitou rychlost; pokud popisuje rychlost, bude derivace udávat zrychlení. Pojem derivace vznikl v 17. století v pracích Newtona a Leibnize při řešení geometrických a fyzikálních problémů, typickým příkladem problému je, jak nalézt rovnici tečny ke grafu funkce v jejím libovolném bodě. Název derivace je z latiny a lze jej přeložit jako odvozenina n. odvození, srov. např. německý název pro derivaci \"Ableitung\". Neříká to sice o vlastnostech derivace mnoho, ale aspoň tolik, že derivace funkce je danou funkcí plně určena, dá se z ní odvodit, je v ní \"obsažena\". Na obrázku je graf funkce, která má v bodě x hodnotu f(x). V bodě x+Δ má hodnotu f(x+Δ) a spojnice obou bodů tvoří sečnu křivky. Její směrnici (sklon) lze vyjádřit jako poměr (f(x+Δ) - f(x)) / Δ . Budeme-li nyní oba body přibližovat, tj. zmenšovat diferenci Δ až k nule, přejde sečna nakonec v tečnu. Tečna svírá úhel s osou x a tangens tohoto úhlu nazýváme směrnicí tečny. Derivaci funkce v bodě lze s dostatečnou přesností aproximovat právě jako tuto směrnici tečny. Je-li v bodě x křivka rostoucí, bude její derivace >0 a je-li klesající, bude derivace <0. Pokud křivka v bodě x dosahuje maxima nebo minima a tečna je tedy rovnoběžná s osou x, bude derivace rovna nule. Na dalším obrázku je znázorněná grafická derivace funkce sinus pomocí tečny. Historické definice vyjadřovaly derivaci jako poměr, v jakém růst či pokles závislé proměnné y odpovídá změně nezávisle proměnné x. Nejjednodušší představa o derivaci je, že \"derivace je mírou změny funkce v daném bodě, resp. bodech\". Pro změnu hodnoty se používá symbol Δ, takže tento poměr lze symbolicky zapsat jako : : : : : : Δ y : : Δ x : : : : : {\\displaystyle {\\frac {\\Delta y}{\\Delta x}}} .", "question": "Jaký je opačný proces k integrování?", "answers": ["derivování"]}
{"title": "Historie fotografie", "context": "Historie a vývoj fotografie se odvíjí na základě (znovu)objevení technického aspektu principu fungování camery obscury a laterny magicy, vynálezu camery lucidy, stejně jako panoramy a dioramy. Pro jednodušší časový přehled viz článek chronologie fotografie. Projekce obrazů na plochu je známá již po staletí. Takzvané camera obscura a camera lucida byly umělci využívány již v 16. století. Tyto jednoduché přístroje ovšem zachycený obraz neuměly nijak ustálit, pouze promítaly objekty před sebou. Camera obscura doslova přeloženo znamená \"temná místnost\". Za první fotografii je považován snímek, který zhotovil roku 1826 francouzský vynálezce Joseph Nicéphore Niépce – na vyleštěnou cínovou desku pokrytou petrolejovým roztokem asfaltu. Vznikl ve fotopřístroji, a čas expozice byl celých osm hodin za slunného dne. Tento zdlouhavý proces se ukázal býti slepou uličkou a Niépce začal experimentovat se sloučeninami stříbra, přičemž vycházel z poznatků Joanna Heinricha Schultze, který zjistil, že směs křídy a stříbra tmavnou, pokud jsou osvětleny. Niépce a umělec Jacques Daguerre zdokonalili existující proces na bázi stříbra společně. V roce 1833 Niépce umírá a necháva své poznámky Daguerrovi. Ten, přestože neměl příliš zkušeností s vědou, učinil dva klíčové objevy. Zjistil, že pokud stříbro nejprve vystaví jódovým parám, pak snímek exponuje a nakonec na něj nechá působit rtuťové výpary, získá viditelný a nestálý obraz. Ten pak lze ustálit ponořením desky do solné lázně. V roce 1839 Daguerre oznámil, že objevil proces využívající postříbřenou měděnou desku, nazval jej daguerrotypie. Podobný proces dodnes využívají fotoaparáty Polaroid. Francouzská vláda patent koupila a dala jej ihned k volnému užití (public domain). Na druhé straně kanálu La Manche, William Fox Talbot objevil již dříve jiný způsob, jak ustálit obraz získaný pomocí stříbrné expozice, ale udržoval jej v tajnosti. Poté, co četl o Daguerrově vynálezu, Talbot svůj proces zdokonalil tak, aby byl dostatečně rychlý a citlivý pro snímání lidí, a v roce 1840 oznámil vynález kalotypie. Listy papíru potáhl vrstvou chloridu stříbrného pro vytvoření okamžitého negativního obrazu, který může být použit k vytvoření libovolného množství kopií, což se podobá i dnešnímu běžnému negativnímu procesu. Talbot si proces patentoval, čímž značně omezil jeho používanost.", "question": "Kdo zhotovil první fotografii?", "answers": ["Joseph Nicéphore Niépce"]}
{"title": "Geolog", "context": "Geolog je člověk, který se zabývá geologií. Geologie je věda zabývající se věcmi co se dějí na planetě Zemi. Mezi jeho hlavní zájmové skupiny patří horninové složení, stavba zemského tělesa, procesy, které jí formují a síly, které v ní působí. Základní část jeho práce spočívá v průzkumu sledované oblasti, ve sběru vzorků a ve vytváření geologických map zájmového území a následná interpretace procesů, které vedly ke vzniku. Mezi základní pracovní pomůcky patří geologické kladívko, které slouží jednak pro sběr vzorků, ale současně jako základní geologické měřítko používané v terénu při pořizování fotografií. Dalším je geologický kompas, s jehož pomocí se dají měřit struktury v terénu a určovat jejich základní směr. Pomocí tužky a papíru pak vypracovávat základní mapu terénu. Jedná se o odbornou profesi, která zastřešuje několik dalších profesí, které se většinou v hovorové mluvě nerozlišují. Mezi další příbuzná povolání patří paleontolog, vulkanolog, seismolog, mineralog, hydrogeolog, či petrolog. Harrison H. Schmitt, jeden ze členů posádky Apolla 17, byl geolog. Jednalo se o jediného vědce, který se na povrch Měsíce doposud dostal.", "question": "Jak se nazývá člověk, který se zabývá geologií?", "answers": ["geolog"]}
{"title": "Výklad snů", "context": "Výklad snů (v německém originále Die Traumdeutung) je kniha zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Výklad snů patří k nejznámějším Freudovým knihám. Poprvé vyšla roku 1899 v nakladatelství Franz Deuticke. Nakladatel nicméně knihu plánoval na rok 1900, a proto je v prvním vydání uvedeno právě toto vročení. S distribucí však začal již na konci roku 1899. Kniha je považována za klíčový Freudův spis, neboť kromě popisu techniky výkladu snu obsahuje i definici pojmů vědomí a nevědomí (v pozdějších vydáních poté ještě předvědomí) a také tzv. Oidipovského komplexu. Freud v knize analyzuje především své vlastní sny a Výklad snů je tak jedním z klíčových informačních zdrojů Freudových životopisců, jiné možné zdroje Freud systematicky ničil. Kniha se dlouho nemohla u čtenářů prosadit, za prvních deset let se prodalo jen něco přes 300 výtisků. == Literatura == MARINELLI, Lydia, MAYER, Andreas A.: Dreaming by the Book: A History of Freud's 'The Interpretation of Dreams' and the Psychoanalytic Movement, New York: Other Press 2003", "question": "Kdo je autorem Výkladu snů?", "answers": ["Sigmunda Freuda"]}
{"title": "Dějiny Londýna", "context": "Středověký Londýn byl protkán úzkými a křivolakými ulicemi a většina budov byla stavěna z hořlavých materiálů jako dřevo a sláma, což vytvářelo nebezpečí častých požárů. Hygiena a kanalizace byly v té době na velmi nízké úrovni. Londýn ztratil asi polovinu obyvatel v polovině 14. století - v době tzv. černé smrti (Black Death). Mezi rokem 1348 a Velkým morem (Great Plague) v roce 1665 se ve městě šestnáctkrát rozšířila morová nákaza. Jindřich VII. Tudor, který nastoupil na trůn v roce 1485 a oženil se s Alžbětou z Yorku, čímž ukončil válku růží, byl rozhodný a schopný panovník, který centralizoval moc u dvora. Pokračoval v praxi půjčování prostředků pro válku s Francií z City a na rozdíl od předchozích králů splácel půjčky včas. Málo se ale věnoval rozvoji Londýna. Poměrná stabilita v době vlády dynastie Tudorovců však měla výrazný vliv na tehdejší rychlý rozvoj města. Šlechta si uvědomila, že je lepší hájit své zájmy u dvora místo vzájemných půtek v provinciích.", "question": "S kým se oženil Jindřich VII. Tudor?", "answers": ["s Alžbětou z Yorku"]}
{"title": "Owen Chamberlain", "context": "Proslavil se zejména objevem antiprotonu, za což obdržel společně s Emiliem Segrè Nobelovu cenu za fyziku v roce 1959. Byl profesorem fyziky na univerzitě v Berkeley v letech 1958-1989 a od roku 1989 emeritním profesorem. Byl členem Americké fyzikální společnosti (Fellow of the American Physical Society) a americké Národní akademie věd (National Academy of Sciences) a za svůj život získal řadu ocenění. Owen Chamberlain se narodil 10. července 1920 v San Franciscu. Jeho otec W. Edward Chamberlain byl radiolog se zájmem o fyziku a jeho matka se za svobodna jmenovala Genevieve Lucinda Owen. Studoval fyziku na Dartmouth College v Hanoveru (New Hampshire, USA), kde získal bakalářský titul (A.B.) v roce 1941. Poté přešel na Kalifornskou univerzitu do Berkeley, ale jeho studia byla přerušena zapojením se Spojených států amerických do 2. světové války. Začátkem roku 1942 se Chamberlain zapojil do tajného projektu Manhattan v Los Alamos (New Mexico, USA), jehož cílem bylo vyrobit atomovou bombu.", "question": "Kdy se narodil Owen Chamberlain?", "answers": ["10. července 1920"]}
{"title": "Anime", "context": "V tom samém desetiletí bylo v Japonsku anime přijato hlavním filmovým proudem a zároveň tak zažilo boom v produkci titulů (mimoto stojí za zmínku, že v Japonsku se manga těší větší publicitě než anime). Ke konci 90. let a na počátku 2. tisíciletí se anime zvýšeně rozšiřovalo na zámořských trzích. Japonský výraz pro animaci, psaný v katakaně, je ア (animéšon). Je to přímý přepis a převzaté slovo (viz gairaigo) anglického termínu animation. Japonská zkratka tohoto termínu je ア (anime). Oba výrazy jsou v japonštině rovnocenné, ale zkrácený tvar je více užíván. Slovo anime se používá jako podstatné jméno (\"Díváš se také na anime? \") nebo jako přídavné jméno (\"Anime Guyver je odlišný od toho filmového Guyvera.\"). Slovo je nesklonné a nemá tvar množného čísla (\"Kolik už máš anime? \"). O anime se někdy mluví jako o japanimaci, ačkoliv toto označení se již přestalo používat. Slovo japanimace zažilo svůj vrchol během 70. a 80.let 20. století, kdy bylo běžně používáno v první a druhé vlně anime příznivců. Tato zlatá éra skončila před druhou polovinou 90.let 20. století. Výraz je v dnešní době vnímán spíše v nostalgickém kontextu. V Japonsku pak označuje domácí animovanou tvorbu.", "question": "Je slovo anime sklonné?", "answers": ["Slovo je nesklonné a nemá tvar množného čísla (\"Kolik už máš anime?"]}
{"title": "Tichý oceán", "context": "Rozlohou 165,25 milionů km2 je větší, než všechna pevnina o ploše 148,94 milionů km2. Rozprostírá se od Arktidy na severu po Antarktidu na jihu (např. podle Národní zeměpisné společnosti; podle Mezinárodní hydrografické organizace však sahá pouze k jižní 60. rovnoběžce) a ze stran je ohraničen Asií a Austrálií na západě a Severní a Jižní Amerikou na východě. S celkovou rozlohou 165,25 milionů km2 (resp. 155,6 milionů km2 při uvažování Jižního oceánu) bez okrajových moří zabírá 46 % (43 %) vodních ploch a 32 % (30,5 %) celkového povrchu Země. V nejširším místě v tropech měří přes 20 000 km, což je přibližně polovina obvodu zeměkoule, od severu k jihu jeho délka přesahuje 16 000 km. Rovník oceán rozděluje na Severní pacifický oceán a Jižní pacifický oceán. Mariánský příkop, při západní části Severního Pacifiku, je s hloubkou 10 994 metrů nejhlubším místem na Zemi. Nachází se v něm asi 25 000 ostrovů (více než ve všech ostatních oceánech dohromady), většina ostrovů je situována na jih od rovníku. Na západě je lemován prstencem činných sopek - Pacifický ohňový kruh. Pro Tichý oceán jsou typická častá zemětřesení, které mají většinou za důsledek tsunami. V letech 1900 - 2004 bylo zaznamenáno přibližně 800 vln, 17 % u pobřeží Japonska. Oba názvy vycházejí z plavby portugalského mořeplavce Fernã de Magalhã, který při své cestě na Filipíny v roce 1520 zažil v jeho vodách klidnou plavbu. V latině se moře nazývá Mare Pacificum, \"poklidné moře\", odtud název Pacifický, česky Tichý oceán. Pro Evropany objevil Tichý oceán Španěl Vasco Nuňez de Balboa (1476-1517), který v roce 1513 překročil Panamskou šíji. Na mapě se Tichý oceán objevil ale již v roce 1507, přestože pro to tehdejší kartografové neměli vůbec žádný důkaz. Filipínské moře Korálové moře Jihočínské moře Tasmanovo moře Beringovo moře Japonské moře Ochotské moře", "question": "Jak se jmenuje největší oceán na Zemi?", "answers": ["Tichý oceán"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Jistotami zacloumala i finanční krize z roku 2008, která začala jako americká hypoteční krize, avšak přerostla v krizi celosvětovou. Později vzrostlo rovněž napětí mezi Spojenými státy a dalšími velmocemi, které s nelibostí nesou americkou hegemonii - především Ruskem a Čínou. Oslabeny byly vztahy i se západní Evropou (krom Británie). Tyto trendy vyvrcholily za vlády Donalda Trumpa, který nastoupil do prezidentského úřadu roku 2017. == Geografie == === Poloha === Spojené státy americké leží v Severní Americe. Jejich břehy omývá z východu Atlantský oceán a ze západu Tichý oceán. Stát Aljaška leží v severní části kontinentu a je ze severu omýván Severním ledovým oceánem. Aljašku odděluje od Euroasijského kontinentu Beringův průliv. Mezi nejznámější poloostrovy patří Florida na jihu USA, která odděluje Mexický záliv od Atlantského oceánu. Ze severu mají USA společnou hranici s Kanadou, na jihu pak s Mexikem. Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a od Kuby. === Horopis === USA leží v Severní Americe. Základem tohoto kontinentu je starý kanadský štít, který se rozprostírá v severovýchodní části kontinentu a jehož střední část je protlačena a tvoří dno Hudsonova zálivu. Je tvořen velmi starými přeměněnými a vyvřelými horninami. V současnosti se pod západní okraj desek amerických kontinentů podsouvá tichooceánská litosférická deska a zároveň se Jižní Amerika pohybuje směrem k Severní. V důsledku pohybů litosférických desek vznikla vysoká horská hradba, která se táhne od Aleutských ostrovů přes Aljašský poloostrov až po Ohňovou zemi.", "question": "Co odděluje Aljašku od Euroasijského kontinentu?", "answers": ["Beringův průliv."]}
{"title": "Milešovka", "context": "Značené turistické trasy vedou z Velemína, Bílky, Černčic a Milešova, z Paškapole se napojuje žlutá turistická značka na cestu od Velemína. Na vrcholu je o sobotách, nedělích a svátcích otevřená restaurace, od pátku do neděle je otevřený bufet. Rovněž se zde nachází řada informačních tabulí věnovaných historii meteorologické observatoře, okolní přírodě a meteorologii. Galerie Milešovka od Milešova Meteorologická stanice s rozhlednou Nákladní lanovka Milešovka od jihovýchodu Milešovka od Černčic Milešovka a Milešov z Ostrého Meteorologická stanice v roce 1910 Zimní výhled z Milešovky Odkazy Reference ↑ České hory s prominencí > 500 metrů [online]. Ultratisicovky.cz. Dostupné online. ↑ Základní mapa ČR 1:10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. ↑ HOCEK, Jan. Milešovka: rekordmanka Českého středohoří. iDNES [online]. MAFRA, a. s., 2007-10-11 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. ↑ http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-449↑ PLAČEK, Štěpán; KROPÁČEK, Jiří. Přehled ochrany české přírody v roce 2013 - Seznam přírodních památek narůstá [online]. Aktualne.cz [cit. 2013-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ↑ Severní Čechy: České Středohoří: Milešovka. www.prostor-ad.cz [online]. Prostor - architektura, interiér, design [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. ↑ ŠTEKL, Josef (ed). Milešovka a milešovský region. Praha: Academia, 2005. 182 s. ISBN 80-200-1376-8. Kapitola Kotyza, Oldřich, Historie okolí Milešovky, s. 11–17. (Dále jen Milešovka 2005.)↑ Milešovka 2005, s. 29.↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny, díl 3. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951. 632 s. S. 76–77. ↑ Milešovka 2005, s. 31.↑ Genealogie Mrázů.↑ České středohoří. Praha: Olympia, 1985. 304 s. Kapitola Smetana, Jan, Historie turistiky, s. 55. (Dále jen Smetana 1985.)↑ BALBÍN, Bohuslav. Krásy a bohatství české země.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Českého středohoří?", "answers": ["Milešovka"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Zároveň všem státům zaručuje republikánské zřízení. === Politický systém === Spojené státy americké jsou zastupitelskou demokracií a prezidentskou republikou. Politický systém je většinový. K americké politické kultuře patří velká soupeřivost mezi dvěma největšími stranami a vysoký podíl veřejnosti v politice. Americké politice dominují dvě největší strany – Republikánská strana a Demokratická strana. Členové těchto dvou stran drží převážnou většinu volených úřadů v celé zemi na federální, státní i místní úrovni. Nezávislí nebo kandidáti menších stran bývají nejúspěšnější převážně pouze ve volbách do místních zastupitelstev, ačkoliv několik nezávislých senátorů má svá křesla i v senátu. V americké politické kultuře je Republikánská strana vnímána jako \"pravostředová\" nebo konzervativní, Demokratická strana pak jako \"levostředová\" nebo liberální. Velikost obou stran ovšem způsobuje značné rozdíly i uvnitř jich samotných. Po volbách v roce 2006 drží poprvé od roku 1994 většinu ve sněmovně reprezentantů i v senátu Demokratická strana, která získala ještě větší náskok v roce 2008, včetně úspěchu v prezidentských volbách. Od roku 2017 je prezidentem Spojených států republikán Donald Trump. === Přední politické strany === Republikánská strana – strana se hlásí ke konzervatismu a snaží se např. o rozvoj podnikání. Jedna ze dvou hlavních stran, má status pravice. Demokratická strana – oficiálně liberální strana, soustředí se na rozvoj sociální a státní oblasti. V Americe má status levice, v Evropě je vnímána spíše jako středová, protože je ekonomicky konzervativnější než evropské levicové strany. === Zahraniční politika === ==== Vývojové tendence ==== Spojené státy ovlivňují v širokém měřítku celosvětový ekonomický, politický a vojenský vývoj. Tento vliv vyvolává četné diskuze o jejich zahraniční politice po celém světě. Téměř všechny státy mají ve Washingtonu svá velvyslanectví a mnoho z nich konzuláty po celé zemi. Nicméně Írán, Severní Korea, Bhútán a Súdán diplomatické styky se Spojenými státy neudržují. Spojené státy jsou zakládajícím členem Organizace spojených národů se stálým zastoupením v Radě bezpečnosti OSN a právem veta. Jsou členem mnoha dalších mezinárodních organizací. Současnými spojenci jsou Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Izrael a státy NATO, z nichž Spojené království Velké Británie a Severního Irska má s USA další nadstandardní vztahy.", "question": "Kdo je prezidentem USA?", "answers": ["Donald Trump"]}
{"title": "Kněžmost", "context": "CZ0207 536041 Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Mnichovo Hradiště Okres (LAU 1) Mladá Boleslav (CZ0207) Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020) Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 50°29′21″ s. š., 15°2′18″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 2 147 (2020)[1] Rozloha 40,45 km² Nadmořská výška 242 m n. m. PSČ 294 02 až 294 06 Počet částí obce 15 Počet k. ú. 9 Počet ZSJ 14 Kontakt Adresa obecního úřadu Na Rynku 51294 02 Kněžmost obec@knezmost.cz Starosta Ing. Karel Hlávka Oficiální web: knezmost.cz Kněžmost Další údaje Kód obce 536041 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Obec Kněžmost se nachází v okrese Mladá Boleslav ve Středočeském kraji, zhruba 12 km na severovýchod od Mladé Boleslavi. Obcí protéká potok Kněžmostka. Žije zde přibližně 2 100[1] obyvatel. Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318. Obec vznikla poblíž knížecího mostu přes močál.[2] Územněsprávní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Jičín, politický okres Mladá Boleslav, soudní okres Mnichovo Hradiště[3] 1855 země česká, kraj Mladá Boleslav, soudní okres Mnichovo Hradiště[3] 1868 země česká, politický i soudní okres Mnichovo Hradiště[3] 1939 země česká, Oberlandrat Jičín, politický i soudní okres Mnichovo Hradiště[4] 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Mladá Boleslav, soudní okres Mnichovo Hradiště[5] 1945 země česká, správní i soudní okres Mnichovo Hradiště[6] 1949 Liberecký kraj, okres Mnichovo Hradiště[7] 1960 Středočeský kraj, okres Mladá Boleslav[8] Rok 1932 V městysi Kněžmost s 1126 obyvateli v roce 1932 byly evidovány tyto úřady, živnosti a obchody:[9] poštovní úřad, telegrafní úřad, katolický kostel, četnická stanice, lékař, nákladní autodoprava, 2 autodrožky. , biograf Sokol, cihelna, cukrář, výroba čerpadel, 3 obchody s dobytkem, drogerie, elektrotechnický závod, 3 holiči, 8 hostinců, kapelník, 2 klempíři, 3 koláři, konsum Svépomoc.", "question": "Jak daleko od Mladé Boleslavi se nachází obec Kněžmost?", "answers": ["12 km"]}
{"title": "Temže", "context": "Temže (anglicky Thames) je řeka protékající jižní Anglií, která spojuje Londýn s mořem. Je 346 km dlouhá. Povodí má rozlohu 12935 km2. Pramení asi 1 km severně od vesnice Kemble, poblíž Cirencesteru ve vysočině Cotswolds. Protéká městy Lechlade, Oxford (pod latinským jménem Isis), Abingdon, Wallingford, Reading, Henley-on-Thames, Marlow, Maidenhead, Windsor, Eton, Staines, Weybridge a poté přitéká k okraji Velkého Londýna. Od hranice Velkého Londýna teče podél Syon House, Hampton Court, Kingstonu, Richmondu a Kew až se dostane do centra Londýna. Odtud protéká Greenwichem, Dartfordem a u Southend-on-Sea ústí do Severního moře, přičemž vytváří estuár. Šířka řeky v Londýně se pohybuje od 200 do 250 m, na začátku estuáru nedaleko okraje města dosahuje už 650 m a poblíž ústí téměř 16 km. Z pohledu hrabství pramení Temže v Gloucestershire, tradičně vytváří hranice jednotlivých hrabství - Gloucestershire a Wiltshire, Berkshire a Oxfordshire, Berkshire a Buckinghamshire, Berkshire a Surrey, Surrey a Middlesex a Essex a Kent. Povodí řeky je možno rozdělit na nepřílivové a přílivové. Nepřílivové povodí má rozlohu asi 9 948 km2 a v úseku od pramene do Teddingtonu obsahuje množství malých a 38 hlavních přítoků. Hlavní přítoky v této oblasti jsou Churn, Leach, Cole, Coln, Windrush, Evenlode, Cherwell, Ock, Thame, Pang, Kennet, Loddon, Colne, Wey, Mole Přílivové povodí začíná asi 90 km od moře, kde se na řece projevuje vliv přílivu ze Severního moře. To způsobuje, že voda v řece je brakická (částečně slaná). Hlavní přítoky v této oblasti jsou Brent, Wandle, Effra, Westbourne, Fleet, Ravensbourne, Lea, Darent, Ingrebourne. Plocha povodí Temže (pokud se započítá i povodí řeky Medway) dosahuje 12 935 km2. Řeku charakterizuje dešťový (pluviální) odtokový režim. Průměrný průtok dosahuje v Londýně až k 66 m3/s. To je méně než některé další britské řeky, například Severn a Tay.", "question": "Jak dlouhá je Temže?", "answers": ["346 km"]}
{"title": "Musíme si pomáhat", "context": "Musíme si pomáhat je české filmové drama režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 2000. Odehrává se za německé okupace Československa během 2. světové války a popisuje hrdinství rodiny, která schovávala doma židovského uprchlíka z koncentračního tábora. Film získal pět Českých lvů a byl mezi pěti nominovanými na Oscara za nejlepší zahraniční film. Petr Jarchovský později pro Divadlo Na Jezerce předělal film do stejnojmenného divadelního představení. 1937 Automobil s řidičem a dvěma cestujícími zastavuje u cesty a pasažéři se jdou vymočit. Totéž udělá i řidič, ale trvá mu to déle a muži mu jakoby naschvál chtějí ujet. Řidič s rozepnutým poklopcem klopýtá za automobilem, než se nad ním slitují a zastaví mu. Řidič je český Němec a jmenuje se Horst Prohaska, cestujícími jsou Josef Čížek a mladý Žid David Wiener. Čížek je zaměstnán u rodiny Wienerů, Prohaska tam pracuje také na nižší pozici. 1939 Rodina Wienerů je nucena vystěhovat se ze svého honosného domu. U vystěhování asistuje Prohaska, nyní kolaborant s nacisty. David prozradí Čížkovi, že v pracovně zůstala v tajné skrýši část šperků a že je může vyzvednout, kdyby bylo nejhůř. Nikomu jinému to neprozradil. Wienerovi se stěhují do domu k Čížkům. 1941 Wienerovi musí nastoupit na transport do koncentračního tábora Terezín. David se loučí s manželkou Josefa Čížka a říká jí, že podle tetina dopisu z Terezína je o ně dobře postaráno, jenom jim není jasné, proč psala, že strýc Otto kašle, když už je 15 let po smrti. 1943 Davidu Wienerovi se podařilo ještě s jedním mužem uprchnout z koncentračního tábora v Polsku (kam byli posláni z Terezína, poté uplatili vojáka SS) a vrátit se domů. Potřebuje pomoci, ale lidé mají strach. Když jej na ulici spatří bývalý soused, okamžitě se na něj pokusí zavolat německého vojáka na sajdkáře: \"Jude ist hier! (Je tady Žid! )\" Německý voják ho ale neslyší a jede pryč. David se ukryje v bývalém domě své rodiny.", "question": "Kdy se odehrává děj filmu musíme si pomáhat?", "answers": ["německé okupace Československa během 2. světové války"]}
{"title": "Cageri", "context": "Cageri Cageri ც Pohled na městoPoloha Souřadnice 42°38′59″ s. š., 42°45′35″ v. d. Nadmořská výška 475 m n. m. Časové pásmo UTC+4 Stát Gruzie Gruzie kraj (gruz: mchare) Rača-Lečchumi a Dolní Svanetie okres Cageri Cageri , Gruzie Rozloha a obyvatelstvo Počet obyvatel 1 320 (2014) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Cageri (gruzínsky ც) je administrativním střediskem okresu Cageri v kraji Rača-Lečchumi a Dolní Svanetie. S asi 1320 obyvateli je nejmenším městem Gruzie (2014). Poloha Cageri leží v střední části Gruzie, necelých 200 km od hlavního města Tbilisi, 35 km severozápadně od krajského města Ambrolauri, při pravém břehu Cchenisckali, která je pravým přítokem Rioni. Město je obklopeno horami, které jižně od města dosahují nadmořské výšky 1000 m a severozápadně 3174 m (vrchol Cikuri v Egrisském hřbetu). Historie Již od středověku bylo a je Cageri sídlem eparchie gruzínské pravoslavné církve. Historik a geograf Wachušti, syn gruzínského krále Vachtanga VI., hodnotil původní, nádhernými freskami zdobený kostel s klenutou střechou v Cageri z počátku 18. století jako „výtečně postavený“. Navzdory tomu byl koncem 19. století značně přestavěn, přičemž došlo ke ztrátě těchto fresek. Politicky patřilo město k historické provincii Lečchumi (původně zvané Takveri), která v době spojeného gruzínského státu od 11. do 15. století byla postupně podřízená princům ze Svanetie a Rače. Po rozpadu spojeného státu se Cageri spolu s Lečchumi stalo od roku 1455 součástí Království Imeretie, později pod místním šlechtickým rodem Čikovani se fakticky osamostatnilo, než se roku 1714 díky příbuzenským vztahům k rodu Dadiani z Mingrelie s tímto vévodstvím sjednotilo. Roku 1857 spadlo Cageri s vévodstvím Mingrelie pod Ruské impérium a bylo začleněno do Gubernie Kutais, přičemž dostalo (ruská) městská práva jako správní středisko Ujezdu Lečchumi, pod který spadaly kromě původního území i části Svanetie. Za sovětské éry mělo Cageri jako správní středisko roku 1930 založeného rajónu Gruzínské SSR statut sídla městského typu, než roku 1968 znovu získalo statut města.", "question": "Jaká je vzdálenost mezi Tbilisi a Cageri?", "answers": ["200 km"]}
{"title": "Oscar", "context": "Z hereček to byly Luise Rainerová (1936-1937) a Katharine Hepburnová (1967-1968), z herců Spencer Tracy (1937-1938) a Tom Hanks (1993-1994). Žena, která získala nejvíce Oscarů, je kostýmní výtvarnice Edit Head - odnesla si jich 8, nominací měla dokonce 35. Nejvíce Oscarů za nejlepší makeup - celkem 7 - získal Rick Baker. V roce 1969 se poprvé a zatím naposled stala remíza, při které Oscara za nejlepší herečku získaly herečky Katharine Hepburnová a Barbra Streisandová. Katharine Hepburnová je nejúspěšnější herečka - získala 4 Oscary, všechny za nejlepší herečku v hlavní roli. Nejvíce Oscarů za režii získal John Ford - čtyři. Herci černé pleti mají zástupce např. v Hattie McDanielové (Jih proti severu, 1939), dále Sidney Poitier (Lilies of the Field, 1963) či Jennifer Hudsonová (Dreamgirls, 2006). Za nejlepší výkon v hlavní roli jak v mužské tak v ženské kategorii poprvé triumfovali až v roce 2001 - tehdy sošku získali Halle Berry (Monster's Ball) a Denzel Washington (Training Day). Meryl Streepová má největší počet nominací na Oscara (18). Proměnila ale zatím jen 3. Nejúspěšnějším Čechem je Miloš Forman - získal 2 Oscary (Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus). Alfred Hitchcock nikdy Oscara nezískal, až v roce 1967. Oscar za celoživotní dílo. Okomentoval slovy: \"Thank you.\" Steven Spielberg byl 20 let brán jako nejlepší režisér a producent Hollywoodu (jen za produkci byl nominován 8×), teprve až v roce 1994 získal Oscara za Schindlerův seznam. Martin Scorsese 5× prohrál. Až v roce 2007 Oscara získal za film Skrytá identita.", "question": "Kdo získal nejvíce Oscarů za režii?", "answers": ["John Ford"]}
{"title": "Koh-i-noor Hardtmuth", "context": "KOH-I-NOOR HARDTMUTH a.s. sídlící v jihočeských Českých Budějovicích je český výrobce psacích a výtvarných potřeb. Firma byla založena roku 1790 Josefem Hardtmuthem ve Vídni. Název firmy je odvozen od slavného diamantu. Roku 1802 si nechala firma patentovat recept na výrobu tuhy do tužek, ta sestávala ze směsi jemného jílu a grafitu smíchaných v určitém poměru. Roku 1945 byla firma znárodněna, roku 1992 přešla do soukromých rukou a od roku 2007 je společnost součástí skupiny KOH-I-NOOR holding a.s. Společnost má obchodní kapacity ve více než 80 zemích světa. Majitelem společnosti je od roku 2000 podnikatel Vlastislav Bříza. Pastelky Pastely vodovky Obyčejné tužky Mikrotužky, verzatilky Potřeby a nástroje k rýsování a kreslení Kancelářské potřeby Společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH je v současnosti jedním z největších světových producentů a distributorů uměleckých, školních a kancelářských potřeb. Je součástí skupiny KOH-I-NOOR holding a.s. Součástí společnosti je i závod 7 Logarex, který se zaměřuje na výrobu plastových pravítek (včetně logaritmických) a jiných plastových věcí. Podnik založil Josef Hardtmuth roku 1790 ve Vídni, odkud byla výroba grafitových jader roku 1848 přesunuta Carlem Hardtmuthem do Českých Budějovic. Tužky KOH-I-NOOR slavily postupně úspěchy na různých světových výstavách. Ocenění si do Čech přivezly z mnoha světových výstav, například roku 1855 z New Yorku, roku 1856, 1900 a 1925 z Paříže, 1862 z Londýna, 1882 z Vídně nebo roku 1905 z Milána. V současné době je vůbec největším výrobcem svého druhu ve střední a východní Evropě. Ochranná známka KOH-I-NOOR byla poprvé zaregistrována v roce 1894 a dnes je chráněna v 73 zemích světa. Společnost nabízí více než 4 500 různých produktů určených pro školní, kancelářské, technické a umělecké využití, jenž jsou prodávány ve více než 65 zemích světa. V průběhu let se k výrobě grafitových tuh přidal kompletní sortiment zboží ve čtyřech základních řadách: umělecký sortiment (ART), školní sortiment (SCHOOL), kancelářský sortiment (OFFICE) a sortiment pro volný čas (HOBBY). Strukturu a šíři jednotlivých kategorií určují potřeby vznikající v jednotlivých kategoriích. Znamená to, že společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH a.s. neustále sleduje vývojové a módní trendy v oboru a své produktové řady neustále aktualizuje a doplňuje podle nově vznikajících požadavků. V nabídce společnosti je více než 4500 druhů zboží – nejen tužky, ale i uhly, rudky, pastely, pastelky, křídy, olejové, temperové a vodové barvy, tuše, velký výběr psacích a rýsovacích potřeb, pryže a celou řadu dalších pomůcek.", "question": "Kdo založil firmu Koh-i-noor Hardtmuth?", "answers": ["Josefem Hardtmuthem"]}
{"title": "Hniezdne", "context": "Hniezdne (maďarsky Gnézda, německy Kniesen) je obec na Slovensku v okrese Stará Ľubovňa. V roce 2015 zde žilo 1 427 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1286. Obec leží v údolí Popradu, v Ľubovňanské kotlině. Jižně od obce se nachází malé rekreační středisko Údolie mládeže. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hniezdne na slovenské Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Hniezdne ve Wikimedia Commons Stránka obce", "question": "Kolik lidí žilo v obci Hniezdne v roce 2015?", "answers": ["1 427 obyvatel"]}
{"title": "Jaguar Mark VII", "context": "I když se svým předchůdcem sdílel mnohá konstrukční řešení, vzhledem a především jízdními výkony se od něj velmi odlišoval. Vůz byl na evropské poměry nezvykle velký, s délkou bezmála 5 metrů a rozvorem 3 048 mm byl zaměřen také na americký trh. Prvky předválečného designu již zcela vymizely. Oblá majestátní pětimístná karoserie nyní zabírala plnou šíři vozu, přední světlomety byly plně zapuštěny do předních blatníků, zmizely boční stupátka a zadní kola byla zakryta kamašovými kryty. Oproti starším modelům značky nebyla na masce chladiče umístěna stylizovaná soška jaguára, tu nahradila z kapoty vybíhající hlava šelmy s dvěma rozevřenými křídli. Na úspěch modelu Mark VII se velkou měrou podílel výkonný řadový šestiválec XK o objemu 3 442 cm3, známý ze sportovního modelu XK 120. Poskytoval výkon 160 koní (119 kW) při 5 200 ot/min, díky němuž se téměř 1,7 tuny těžký vůz dokázal rozjet až na rychlost 161 km/h (100 mph). Na 100 km/h se vůz dostal zhruba za 14 sekund, což z něj i se svými mohutnými proporcemi dělalo svižný vůz. Společně s prostorným a luxusním interiérem, kvalitnímu dílenskému zpracováním, dobrými jízdními vlastnostmi a také tradičně nižší ceně oproti konkurenci se vůz dočkal úspěchu doma v Británii i na důležitém trhu ve Spojených státech. Mark VII zdědil po svém předchůdci přední nezávisle zavěšená kola i zadní tuhou nápravu s listovými pery. Na všech kolech měl vůz hydraulické bubnové brzdy nyní i s nezbytným posilovačem. Nevyhovující dvoustupňovou automatickou převodovku nahradila v roce 1953 moderní třístupňová převodovka Borg Warner. Britští zájemci si na ni museli ovšem počkat další jeden rok. Zájem o model Mark VII byl tak velký, že výrobní kapacity automobilky již nestačily uspokojovat všechnu poptávku. Nové výrobní prostory se našly v Browns Lane na předměstí Coventry. Produkce modelu nebyla přerušena ani během stěhování do nových prostor, které bylo ukončeno spuštěním nové lakovny v roce 1952.", "question": "Jak veliký byl zájem o model Mark VII?", "answers": ["že výrobní kapacity automobilky již nestačily uspokojovat všechnu poptávku"]}
{"title": "Sklenice", "context": "úzká a vysoká, tzv. píšťala– určená ke zvýraznění tzv. řetízkování bublinek sektu ze dna sklenky lékovka – malá sklenička na léky s rozšířeným okrajem hrdla pro namačkávání pružného víčka se závitem pro našroubování tvrdého víčka kojenecká sklenice – speciální sklenice, resp, láhev pro výživu kojenců přes dudlík zavařovací sklenice, zavařovačka pro kompoty, zavařeniny nebo maso, často se skleněným víčkem, někdy s plechovým klipsem nebo s drátěnou svorkou; k nejstarším středoevropským značkám dosud vyráběným patří Weckovky, které koncem 19. století zavedl Johann Weck (*1841)[1] masťovka – sklenice určená pro skladování škvařeného sádla Duritka Duritka je typ stolní sklenky, který zavedla Sklárna a rafinerie Josef Inwald v Praze na Zlíchově. Pochází také ze skláren Rudolfova huť v Dubí. Značkové Duritky se vyráběly v letech 1914-1940, neznačkové státní až do roku 1996.[2] Její hlavní předností byla vysoká pevnost, která byla dána způsobem výroby. Jde o předpjaté sklo. Běžné sklenice se vyfoukly nebo vylisovaly a potom pomalu ochlazovaly, aby nedošlo k jejich popraskání. Předpjaté sklo se však po vytavení a vylisování zchladilo prudce (kalení skla). V Rudolfově huti používali k chlazení olej (nikoliv vodu). Přívlastek „nerozbitná“ je na místě jen do určité míry.", "question": "Jak se nazývá typ skleničky, který zavedla Sklárna a rafinerie Josef Inwald?", "answers": ["Duritka"]}
{"title": "Bumerang#Tvar", "context": "Pokud je vyhozen s příslušnou rotací, vytváří se aerodynamický vztlak, který jeho dráhu zakřivuje. Bumerangy k lovu jsou obvykle větší a těžší, po zasažení kořisti padají k zemi. Sportovní bumerangy jsou lehké a malé, váží méně než 100 gramů. Existují bumerangy pravotočivé a levotočivé, pravotočivý svou dráhu zakřivuje doprava a naopak. Oba je možné házet oběma rukama, ale směr letu tím nelze ovlivnit. , je nutné respektovat jeho směr a házet zhruba 45° oproti němu. Bumerangu je třeba udělit spíše větší rotaci než dopřednou rychlost. Pokud je správně hozen, ve vzduchu působením fyzikálních sil letí po obloukové dráze a vrátí se zpět. Při návratu by se měl snášet ve vodorovné poloze. Bezpečný způsob chytání je mezi obě ruce (na způsob sendviče). Bumerang se obvykle hází s úhlem naklonění cca 45° od vertikály a směr hodu vpřed je mírně nad vodorovnou úroveň. Speciální typy sportovních bumerangů pro 'LD = Long Distance' se hází s úhlem naklonění téměř vodorovně. V roce 2008 bumerang otestoval v kosmu japonský astronaut Takao Doi a potvrdil, že se vrací i ve stavu beztíže[6]. Sportovní bumerang Moderní sportovní bumerangy Dnes jsou bumerangy hlavně náčiním pro zábavu a sport. Sportovních disciplín pro házení bumerangem je celá řada: výdrž ve vzduchu, triky při chytání, rychlé chytání, žonglování se dvěma bumerangy ad. Disciplíny", "question": "Kdy otestoval bumerang v kosmu japonský astronaut Takao Doi?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Lamanšský průliv", "context": "Lamanšský průliv neboli kanál La Manche (též Anglický kanál, dříve také Britský průplav) je část Atlantského oceánu, která odděluje ostrov Velká Británie a severní Francii. Spojuje Keltské moře a Severní moře a je nejrušnější lodní dopravní cestou na světě. Průliv je dlouhý asi 350 km, šířka se pohybuje od 240 po 34 km v nejužším místě, takzvané Doverské úžině mezi městy Dover a Calais. Za jasného počasí tak je z mysu Gris-Nez na francouzské straně vidět křídové Bílé útesy doverské na pobřeží Anglie. V angličtině je průliv nazýván The Channel nebo The English Channel, La Manche je pak pojmenování francouzské. Z hlediska geologického vznikl Lamanšský průliv velice nedávno, zhruba před 10 000 lety, teprve po skončení poslední doby ledové, kdy tající ledovce zvýšily hladinu moří. Do té doby byla Velká Británie spojena s evropskou pevninou. Vzdušnou cestou byl Lamanšský průliv poprvé překonán 7. ledna 1785, kdy Francouz Jean-Pierre Blanchard a Američan John Jeffries přeletěli v balonu mezi Doverem a Calais. S letadlem těžším vzduchu uspěl jako první Francouz Louis Blériot 25. července 1909 (směrem z Francie do Anglie). Prvním plavcem přes kanál La Manche (vzdálenost 36 km) byl Angličan Matthew Webb v roce 1875. Překonání průlivu z Doveru do Calais mu trvalo 21 hodin a 45 minut. V roce 1926 se Američanka Gertrude Ederleová vydala opačným směrem a po 14 hodinách a 39 minutách vystoupila z vody jako první žena. Nejrychleji přeplaval kanál australský plavec Trent Grimsey, v roce 2012 to zvládl za 6:55. Překonal tak čas 6:57 bulharského plavce Petara Stojčeva z roku 2007. Nejrychlejší ženou je naše Yvetta Hlaváčová, 7:25 v roce 2006. Nejčastěji překonala kanál britka Alison Streeter (43×). V historii vzniklo několik projektů spojení pro pozemní dopravní prostředky. Dlouhodobě tento účel plní trajekty, na konci 20. století byl ale vybudován podmořský Eurotunel, umožňující přímé vlakové spojení (včetně železniční přepravy automobilů). Lamanšský průliv byl v historii významnou strategickou přírodní překážkou, která ovlivnila boje mezi Anglií a evropskými zeměmi. Kanál sloužil například k obraně proti Napoleonovi i nacistickému Německu. Během 2. světové války byl zaminován, aby se ztížily operace německých ponorek. Lamanšský průliv je oblíbeným cílem vytrvalostních plavců, byť jejich výkony někdy kolidují s lodní dopravou. Normanské ostrovy Eurotunel Obrázky, zvuky či videa k tématu Lamanšský průliv ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Lamanšský průliv ve Wikislovníku datovaný autogram J.Novák Další fotky autogramy dalších pokořitelů Video První žena překonala Lamanšský průliv na Stream.cz", "question": "Kdy byl poprvé Lamanšský průliv překonán vzdušnou cestou?", "answers": ["7. ledna 1785"]}
{"title": "Celulární automat#Game of life", "context": "Jde o jednodimenzionální automat, kde stavy buněk nabývají pouze dvou hodnot 0 nebo 1 a okolím chápeme dvě sousední buňky. Někdy se tomuto automatu výstižně říká toy model, protože je velice jednoduše programovatelný a pro mnoho lidí je první, který si sami vytvoří. Von Neumannův CA Von Neumann nebyl spokojen s kinematickým modelem automatu kvůli tzv. „black-box“ problému. S řešením mu pomohl jeho spolupracovník Stanisław Ulam. Navrhl prostředí tvořené pravidelnou mřížkou - jakousi šachovnicí, kde každé políčko představuje jednu buňku. Každá buňka představuje konečný automat, pracující se shodnou množinou pravidel. Množinu takových buněk můžeme pak považovat za organismus. Neumannův CA byl sestaven asi z 200 tisíc buněk, které mohly mít 29 stavů, CA tvořilo tělo asi 80x400 buněk (bylo rozčleněno na tři složky A, B, C - továrnu, duplikátor a počítač) a dlouhý výrůstek z asi 150 tisíc buněk. Game of life Podrobnější informace naleznete v článku Hra života. Hra života je dvourozměrný, dvoustavový celulární automat, který svým fungováním připomíná vývoj společenství živých organismů. Coddův automat Pracoval s osmi stavy a s neumanovským okolím. Čtyři stavy byly strukturální: 0 - prázdná buňka 1 - jádro signálové cesty 2 - obal signálové cesty 3 - speciální použití, např. pro hradlo", "question": "Co je Game of life (hra života)?", "answers": ["dvourozměrný, dvoustavový celulární automat, který svým fungováním připomíná vývoj společenství živých organismů"]}
{"title": "Houby", "context": "Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě přítomny chloroplasty, proto si nejsou schopny vytvářet organické látky. Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa), které se může rozlišit v podhoubí (mycelium) a v plodnici. Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym. Související informace naleznete také v článcích Hyfa a Podhoubí. Tělo hub není členěno na jednotlivé orgány a proto se nazývá stélka. Ta je složena z propletených houbových vláken (hyfa), která vytváří podhoubí. U mnohých hub vyrůstá z podhoubí plodnice. Související informace naleznete také v článku Plodnice. Plodnice je nadzemní \"orgán\" houby, jehož hlavním úkolem je rozmnožování. Obsahuje totiž (zejména na spodní straně) výtrusy. Rouško je výtrusorodá vrstva s velkým množstvím kyjovitých výtrusnic s výtrusy. Bývá na spodní ploše klobouku na lupenech nebo v rourkách. Houby s lupeny naspodu klobouku se nazývají lupenaté (např. bedla, muchomůrka, pečárka, ryzec). Někdy mívají i pochvu a plachetku. Houby s rourkami jsou označovány jako rourkaté (např. hřiby, křemenáč, kozák, klouzek). Pokud budeme houby dělit dle způsobu, jakým získávají živiny, dostáváme dvě základní skupiny hub - saprofytické (hniložijné) a parazitické (příživné). Saprofytické houby jsou takové, které získávají organické látky pomocí rozkladu odumřelých živočišných či rostlinných těl. Je možno je zařadit mezi rozkladače neboli dekompozitory. Parazitické houby mohou být biotrofní (živí se obsahem buněk ale nezabíjí je) či nekrotrofní (způsobují odumírání tkáně). Dalšími významnými skupinami hub jsou houby formující lišejníky a houby mykorhizní. Související informace naleznete také v článku dřevokazné houby. Četné druhy působí škody na rostlinách, zejména na dřevinách (dřevokazné houby), živočiších i člověku tím, že způsobují onemocnění. Tyto se nazývají parazitické (cizopasné) a mohou vyvolávat onemocnění na povrchu těla i ve vnitřních orgánech. K cizopasným druhům na obilí patří padlí, důležitým tropickým parazitoidem je houba rodu Cordyceps. Existují i dravé houby, například Arthrobotrys dactyloides loví hlístice pomocí specializovaných hyf. Související informace naleznete také v článcích mykorhiza a lišejníky. Některé druhy hub žijí v mutualistické symbióze (symbióza prospěšná pro oba partnery) s kořeny mnoha rostlin, což nazýváme mykorhiza. Houba přijímá od rostlin různé organické látky, které sama nevytváří, a pomáhá rostlině přijímat vodu s rozpuštěnými minerálními látkami.", "question": "Patří bedla mezi rourkaté houby?", "answers": ["Houby s lupeny naspodu klobouku se nazývají lupenaté (např. bedla, muchomůrka, pečárka, ryzec)."]}
{"title": "765 (číslo)", "context": "765 (číslo) ← 764 765 766 → Celé číslo 765 sedm set šedesát pět Rozklad 32 · 5 · 17 Dělitelé 1, 3, 5, 9, 15, 17, 45, 51, 85, 153, 255, 765 Římskými číslicemi DCCLXV Dvojkově 1011111101 Trojkově 1001100 Čtyřkově 23331 Pětkově 11030 Šestkově 3313 Sedmičkově 2142 Osmičkově 1375 Dvanáctkově 539 Šestnáctkově 2FD Sedm set šedesát pět je přirozené číslo. Římskými číslicemi se zapisuje DCCLXV a řeckými číslicemi ψ. Následuje po čísle sedm set šedesát čtyři a předchází číslu sedm set šedesát šest. Matematika 765 je: Deficientní číslo Složené číslo Nešťastné číslo Roky 765 765 př. n. l. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Přirozená čísla 700–799 700 • 701 • 702 • 703 • 704 • 705 • 706 • 707 • 708 • 709 • 710 • 711 • 712 • 713 • 714 • 715 • 716 • 717 • 718 • 719 • 720 • 721 • 722 • 723 • 724 • 725. • 726 • 727 • 728 • 729 • 730 • 731 • 732 • 733 • 734 • 735 • 736 • 737 • 738 • 739 • 740 • 741 • 742 • 743 • 744 • 745 • 746 • 747 • 748 • 749 • 750. • 751 • 752 • 753 • 754 • 755 • 756 • 757 • 758 • 759 • 760 • 761 • 762 • 763 • 764 • 765 • 766 • 767 • 768 • 769 • 770 • 771 • 772 • 773 • 774 • 775. • 776 • 777 • 778 • 779 • 780 • 781 • 782 • 783 • 784 • 785 • 786 • 787 • 788 • 789 • 790 • 791 • 792 • 793 • 794 • 795 • 796 • 797 • 798 • 799 0.", "question": "Jak se zapisuje číslo 765 římskými číslicemi?", "answers": ["DCCLXV"]}
{"title": "Třinec", "context": "Náboženská skladba věřících je velmi pestrá – kromě římských katolíků má ve městě své sbory řada protestantských církví a od roku 2006 zde vyvíjejí činnost vyznavači mesiánského judaismu. Obvod města Třince tvoří jeden ze seniorátů Slezské církve evangelické augsburského vyznání, která má ve městě čtyři sbory. Jsou zde zastoupeny i jiné církve, nikoliv svými chrámy, ale svými sbory. Aktivní jsou Svědci Jehovovi popř. Církev adventistů sedmého dne, Církev Bratrská a Církev Apoštolská apod. == Okolí Třince == V okolí Třince se nacházejí Moravskoslezské Beskydy a směrem na východ nižší Slezské Beskydy. Tato dvě karpatská pohoří jsou od sebe navzájem oddělena Jablunkovskou brázdou, jejíž osu tvoří řeka Olše, která Třincem protéká. Třinec je také východiskem turistických tras na okolní vrcholy Javorový vrch, Ostrý a Velká Čantoryje. == Vybrané charakteristiky == Průmysl: hutnický (Třinecké železárny), potravinářský Doprava: železnice (trať 320), silnice I/11, evropská silnice E 75, městská autobusová doprava (16 linek, Veolia Transport Morava a. s.) Administrativa: obec s rozšířenou působností, obec s pověřeným obecním úřadem == Kultura a sport == Muzeum Třineckých železáren, a.s. a města Třince – Frýdecká 389 Knihovna Třinec – Lidická 541 Den s IZS – ukázka spolupráce policie, hasičů a záchranné služby na nám. Svobody (před KD Trisia) (nám. Svobody 526) Třinecké kulturní léto Hutník - Každoroční hudební událost roku v Třinci Beskydská laťka v Třinecké Werk Aréně HC Oceláři Třinec – v sezónách 2010/2011 a 2018/2019 dvojnásobný hokejový mistr České republiky, hraje extraligu, nejvyšší soutěž České republiky FK Fotbal Třinec - v sezóně 2017/2018 hrál FNL Od 26. prosince 2019 do 5. ledna 2020 má Třinec a Ostrava hostit Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2020 == Školy == == Osobnosti == Čestný občan TřinceOtto Gavenda – sportovec, trenér, novinář a fotograf Rudolf Labaj – sportovní trenér Gertruda Milerská, rozená Lachsová – účastnice národního boje za osvobození a Československý politický vězeň, členka sdružení \"Ukrývané dítě - Hidden Child\" Arnošt Steiner – důstojník 1. Armádního čs. sboru v SSSR, válečný hrdina Václav Štývar – pedagog a sbormistr Tereza Mašková – zpěvačka a vítězka Superstar 2018.Cena města TřinecJarek Cemerek – choreograf, tanečník Lenka Cenková – bývalá tenistka Jana Cieslarová – orientační běžkyně Michaela Dolinová – moderátorka Renata Drössler – zpěvačka, herečka Ewa Farna – zpěvačka Anna Gavendová-Handzlová – závodnice v orientačním běhu též trenerka Petr Gawlas – senátor Tomáš Klus – zpěvák Markéta Konvičková – zpěvačka Tadeáš Kraus – fotbalista Edvard Lasota – fotbalista", "question": "Ve kterém městě sídlí Třinecké železárny", "answers": ["Třinec"]}
{"title": "Mitochondrie", "context": "Transport do mitochondrie je složitý molekulární proces závislý na celé řadě transportních proteinů. Mitochondriální protein je rozeznán podle speciální aminokyselinové signální sekvence bohaté na bazické, hydroxylované a hydrofobní aminokyseliny. Tato sekvence (obvykle na N-konci) je ve většině případů po dokončení transportu z bílkoviny odstraněna. V cytosolu se mitochondriální bílkoviny obvykle navážou na chaperony typu Hsp70. Díky nim zůstávají v nesbaleném stavu - v tomto stavu je transport bílkovin skrz kanály jednodušší. První překážkou je vnější membrána, v níž jsou umístěny Tom kanály Tom40. Některé mitochondriální bílkoviny se začlení do vnější membrány (jako namátkou právě Tom40), jiné zůstávají v mezimembránovém prostoru a další pokračují svou pouť skrz vnitřní membránu. Proteiny vstupující do matrix využívají komplex Tim23 (složený z Tim23 a Tim17), zatímco proteiny, jež se mají začlenit do vnitřní membrány a zůstat tam jako transmembránové, využívají komplex Tim22. V mitochondriích probíhá převážná část buněčného dýchání (vyjma zejména glykolýzy, jež probíhá v cytosolu). Tento sled reakcí představuje rozklad různých organických látek, čímž se získává energie potřebná pro syntézu adenosintrifosfátu (ATP) z ADP. Výchozí látkou jsou zejména pyruvát a mastné kyseliny, obě látky v mitochondriální matrix prochází reakcemi, při nichž vzniká acetylkoenzym A (pyruvát prochází dekarboxylací, mastné kyseliny beta-oxidací). Acetylkoenzym A následně vstupuje do Krebsova cyklu, což je série reakcí, které umožňují redukci koenzymů NAD+ na NADH a FAD na FADH2. Elektrony z těchto koenzymů jsou předávány do dýchacího řetězce, jenž je umístěn na vnitřní membráně mitochondrie. Dýchací řetězec přenáší do mezimembránového prostoru vodíkové kationty (H+, čímž vzniká v prostoru mezi membránami kyselé pH. Toto pH má tendenci se vyrovnávat, a tak prochází otvorem v enzymu ATP syntáze zpět dovnitř buňky. Průchodem H+ však tento enzym vytváří ATP, jež je kýženým produktem celého sledu reakcí. Přestože je mitochondrie známá převážně jako energetická jednotka buňky, byly k ní přiřazeny i další důležité funkce. S buněčným dýcháním souvisí skutečnost, že jsou mitochondrie v hnědé tukové tkáni schopné produkovat teplo. Mechanismus je elegantní: místo toho, aby vodíkové kationty procházely ATP syntázou, prochází protonovým kanálem termogeninem (UCP1), jenž je právě zodpovědný za vznik tepelné energie.", "question": "Kde probíhá převážná část buněčného dýchání (vyjma glykolýzy)?", "answers": ["V mitochondriích"]}
{"title": "Hvězdná brána: Hluboký vesmír", "context": "Hvězdná brána: Hluboký vesmír (v anglickém originále Stargate Universe, zkracováno jako SGU) je kanadsko-americký vojenský seriál ze sci-fi světa Hvězdné brány. Výchozím příběhem seriálu je objevení způsobu využití devátého zámku na hvězdné bráně, který byl doposud obestřen tajemstvím. Každá brána má totiž zámků devět. Sedm jich slouží ke spojení s jinou bránou ve stejné galaxii. Osmý symbol umožňuje spojení s bránou v jiné galaxii, kde je však kvůli energetické náročnosti nutné přídavné napájení, jako například antické ZPM. Hned v pilotní dvojepizodě je ujasněno, že devátý zámek slouží k zadání adresy, která ve vesmíru vyhledá antickou vesmírnou loď Destiny, ať se nachází kdekoliv. Toto spojení si však také nevystačí s běžnou energií, a SGC muselo proto vystavět základnu na jiné planetě, kde brána získávala geotermální energii. Premiéra anglické verze prvního dvojdílu proběhla 2. října 2009, a to: v USA na stanici Syfy (Sci-Fi Channel), ve Velké Británii na Sky One a v Kanadě na kanále SPACE. Druhá řada začala, opět na stanici Syfy, 28. září 2010, a sice v 9 hodin večer místního času. Od přesunutí seriálu na úterní večery si stanice slibovala zvýšení sledovanosti, které ale nenastalo. 16. prosince 2010 tedy Syfy oznámila, že 2. série bude také tou poslední. Oznámení zcela očekávaně odstartovalo vlnu internetových peticí. Poslední, v pořadí 40. epizoda seriálu Hvězdná brána: Hluboký vesmír (a současně také všech seriálů světa Hvězdné brány obecně), Gauntlet, byla odvysílána 9. května 2011 televizí Syfy. Vysílací čas byl 21:00 amerického času, tedy 3:00 následujícího dne CEST. 15. ledna 2011 česká komerční televize TV Nova oznámila, že zakoupila vysílací práva na obě série seriálu, který zamýšlela vysílat i s českým dabingem od 12. prosince 2012 na dceřiné televizi Fanda. V novém seriálu Hvězdná brána: Hluboký vesmír dostali Lidé ze Země možnost dostat se na Antickou loď Destiny a to za použití bájného devátého symbolu.", "question": "Kdy měl premiéru seriál Hvězdná brána: Hluboký vesmír?", "answers": ["2. října 2009"]}
{"title": "Goldin Finance 117", "context": "čtvrť Xiqing Souřadnice 39°5′21,19″ s. š., 117°4′50,99″ v. d. Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Goldin Finance 117 (čínsky: 中117大) je rozestavěný mrakodrap v čínském městě Tchien-ťin, v nové centrální obchodní čtvrti Xiqing. Od centra města je vzdálený asi 8 km. Mrakodrap je vysoký a extrémně úzký, s poměrem šířky k výšce 1:9,5.[1] Směrem k vrcholu se postupně zužuje. V přízemí má šířku 65 x 65 m (4 200 m2), na nejvyšším patře 46 x 46 m (2 100 m2) pří výšce 596,6 m.[2] Vizuálně nejnápadnějším konstrukčním prvkem jsou masivní sloupy stoupající po celé výšce budovy na každém ze čtyř rohů. Tyto sloupy spojují nosníky, přenosové vazníky a vzpěry, které jsou elegantně skryty za hliníkovou a stříbrnou reflexní obvodovou stěnou.[1] Design budovy připomíná vycházkovou hůl. Má dlouhou štíhlou konstrukci, která je (bude) na vrcholu zakončená atriem ve tvaru diamantu.[1] Stal se nepřehlédnutelnou dominantou města. Popis Po střechu je budova vysoká 596,6 m, což by měla být zároveň architektonická výška budovy. K únoru 2021 je 5. nejvyšší budovou na světě a 3. nejvyšší budovou v Číně. Po dokončení by mrakodrap měl mít 128 nadzemních podlaží (11 technických, 117 obyvatelných) a k tomu 4 podzemní, a nabídne prostor o celkové výměře 847 000 m2 (342 000 m2 podlahové plochy v suterénu, 497 000 m2 podlahové plochy nad zemí). Na samém vrcholu by měl být zakončený prosklenou konstrukcí ve tvaru diamantu či křišťálu, v níž se bude nacházet veřejnosti přístupná observatoř (na úrovni 116. podlaží ve výšce asi 579 metrů nad zemí). Jakmile bude otevřena, stane se nejvýše položenou observatoří na světě. Doposud, od roku 2017, je držitelem tohoto prvenství mrakodrap Ping An International Finance Centre, jenž disponuje vyhlídkovou terasu ve výšce 562,2 metrů nad zemí.[3] Na 115. podlaží by se měl vyskytovat krytý bazén ve výšce 564 metrů nad zemí, čímž by se stal nejvýše umístěným na Zemi.[1][2]", "question": "Proč má Goldin Finance 117 na každém ze svých čtyř rohů masivní sloup?", "answers": ["Tyto sloupy spojují nosníky, přenosové vazníky a vzpěry, které jsou elegantně skryty za hliníkovou a stříbrnou reflexní obvodovou stěnou."]}
{"title": "Chobotnice skvrnitá", "context": "Plášť je špičatý a obyčejně není větší než 5 cm. Hmotnost jedinců tohoto druhu se odhaduje na 38 gramů. K plavání používá jak tělo, tak chapadla. Tělo chobotnice skvrnité je zvrásněné a hrubé. Zbarvena je šedě až hnědě, s nahnědlými kruhovými skvrnami, které za normálních okolností slouží jako maskování. Na každém rameni je jich okolo deseti, deset jich je i na zbytku pláště. Je-li chobotnice podrážděná, skvrny ztmavnou a uvnitř se objeví jasně modré kruhy či kruhovité obrazce, které navíc mohou působit pulzujícím dojmem. Jev je způsoben reakcí chromatoforů. Chobotnicím skvrnitým se toto výstražné zbarvení objeví v šestém týdnu života. V blízkosti očí se může vyskytnout růžové zbarvení. Výrazné zbarvení objevující se při podráždění je formou aposematismu a varuje před jedovatostí nositele; toxické jsou všechny druhy z rodu. Bakterie rodů Alteromonas, Bacillus, Pseudomonas a Vibrio vytvářejí ve dvou zadních slinných žlázách chobotnice jed tetrodotoxin (který je mimochodem znám například i u čtverzubců rodu Takifugu) a některé další toxické látky. Tyto žlázy se nacházejí ve střevním prostoru a každá má hmotnost 0,15 g. Chobotnice používá dva typy jedů: jeden na zabíjení kořisti a druhý, silnější, na obranu. Jedovatý sekret se před kousnutím promíchá se slinami, obsahujícími antikoagulant bránící srážení krve a mimo to mohou být toxické i ostatní měkké tkáně. Jedovatá jsou i vajíčka chobotnic a mláďata jsou toxická již od vyklubání. Jed má neurotoxické účinky, blokuje přenos nervových impulsů do svalů. Pro otravu u člověka jsou charakteristické dýchací potíže spojené se špatnou řečí a polykáním, rozostřené vidění, znecitlivění těla a paralýza. Smrt u kočky nastává při podání osminy jedové žlázy do patnácti minut, u člověka za tři až čtyři hodiny. Otrava může nastat jak při kousnutí, které je téměř bezbolestné, tak při konzumaci měkkých tkání obsahujících tetrodotoxin. Druh však obvykle není agresivní a místo útoku se raději zamaskuje. === Záměna === Chobotnice skvrnitá se vzhledem podobá dalším dvěma druhům rodu Hapalochlaena. Jedná se o chobotnici kroužkovanou (Hapalochlaena lunulata), jež má větší skvrny, a chobotnici pruhovanou (Hapalochlaena fasciata), jejíž obranné zbarvení tvoří pruhovaný vzor. Oba zmíněné druhy chobotnic mají navíc odlišný areál výskytu; chobotnice kroužkované obývají severní pobřeží Austrálie a chobotnice pruhované pobřežní oblast okolo Nového Jižního Walesu.", "question": "Jaký je jed chobotnice na obranu?", "answers": ["silnější"]}
{"title": "Medvědí ostrovy", "context": "Medvědí ostrovy Medvědí ostrovy je skupina šesti ostrovů v Jakutsku. Leží v Severním ledovém oceánu, ve Východosibiřském moři severně od ústí řeky Kolymy. Zabírají plochu 60 km², největším ostrovem je Krestovskij. Nejvyšší místo ostrovů je 273 metrů nad mořem.[1] Souostroví je tvořeno šesti ostrovy: Krestovskij, Leonťjeva, Četyrjochstolbovoj, Puškarjova, Lysova a Andrejeva. Na nejrozlehlejším Krestovském se nacházejí dva kopce. Severní a východní břehy má strmé, západní břeh je pozvolný, pokryt kameny a štěrkem, na jižním břehu teče jediný potok. Rostou zde mechy a lišejníky a tuhá nízká tráva. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku М о na ruské Wikipedii.↑ Malá Československá encyklopedie ČSAV. Svazek IV. svazek M-Pol. Praha: ACADEMIA, 1986. Heslo Medvědí ostrovy, s. 159. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Medvědí ostrovy na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Rusko Autoritní data: GND: 7535115-8 | VIAF: 234364387", "question": "Kolika ostrovy je tvořeno souostroví Medvědí ostrovy?", "answers": ["šesti"]}
{"title": "Kostel svatého Jana Nepomuckého (Žďár nad Sázavou)", "context": "Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u města Žďár nad Sázavou patří mezi nejvýznamnější stavby barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Kostel stojí na Moravě na Zelené hoře v katastrálním území Zámek Žďár nedaleko historické zemské hranice Čech a Moravy. Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Záměr na stavbu poutního kostela pojal žďárský opat Václav Vejmluva v roce 1719 po otevření hrobu sv. Jana Nepomuckého. Stavba probíhala v letech 1720-1722 na jeho náklad. Smyslem stavby bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce. Základní kámen stavby byl položen 16. května 1720, chrám byl vysvěcen dne 27. září 1722. V době vzniku stál na travnatém vršku, který Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora (dříve se nazýval Černý les nebo Strmá hora) podle vrchu u Nepomuku, ze kterého pocházel Jan Nepomucký i první žďárští mniši. Do nedávné doby byla stavba obklopena vysokým borovým lesem, který však byl odstraněn, aby bylo na kostel tak jako původně vidět i z velké dálky.", "question": "Kdo byl architektem poutního kostela na Zelené hoře?", "answers": ["Jana Blažeje Santiniho-Aichela"]}
{"title": "Megadeth", "context": "Megadeth je americká heavy metalová skupina, již založil roku 1983 kytarista a zpěvák Dave Mustaine a basový kytarista Dave Ellefson. Mustaine chtěl vytvořit rychlejší a lepší kapelu než Metallica, ze které byl vyhozen kvůli závažnému alkoholismu. V dokumentu Get Trashed James Hetfield však jako skutečný důvod uvádí vzájemnou nevraživost mezi Cliffem Burtonem a Davem Mustainem.[zdroj? ] Od vzniku kapely vyšlo patnáct studiových alb. Megadeth jsou označování za pionýry thrashmetalového hnutí, společně se zbytkem \"velké thrashové čtyřky\" - skupinami Metallica, Slayer a Anthrax. Megadeth je známý díky textům zabývajícím se politikou, válkou, závislostí, vztahy a náboženstvím. Sestava Megadeth se mnohokrát měnila, jediný Mustaine je členem kapely po celou její historii. Po nalezení stabilního obsazení v roce 1989 Megadeth nahráli zlatá a platinová alba, například Rust in Peace (1990) či na Grammy nominované multi-platinové Countdown to Extinction (1992). Kapela v roce 2002 ukončila činnost kvůli zranění ruky, které utrpěl Dave Mustaine. Po dvou letech úspěšné terapie Mustaine kapelu znovu oživil. Ještě téhož roku (2004) vyšlo The System Has Failed, v roce 2007 United Abominations. Roku 2009, už s novým kytaristou Chrisem Broderickem, vydala skupina album Endgame, o dva roky později Thirteen a za další dva roky pak Super Collider. Technickým vrcholem a zároveň všeobecně nejuzávanějším albem kapely je Rust in Peace z roku 1990.[zdroj? ] Poprvé se na něm objevil Mustaine bez drogové závislosti a talentovaný kytarový virtuos Marty Friedman, s nímž vytvořil Mustaine slavnou kytarovou dvojici. Friedman vydržel v kapele až do roku 2001. Roku 2014 ze skupiny odešli dva ze čtyř tehdejších členů, bubeník Shawn Drover a kytarista Chris Broderick. Megadeth mění sestavy poměrně často. Související informace naleznete také v článku Seznam členů Megadeth. Dave Mustaine - hlavní zpěv, kytara (1983–2002, 2004–současnost) Dave Ellefson - baskytara, doprovodné vokály (1983–2002, 2010–současnost) Kiko Loureiro - kytara, doprovodné vokály (2015-současnost) Dirk Verbeuren - bicí, perkuse (2016-současnost) Související informace naleznete také v článku Diskografie Megadeth. Killing Is My Business... And Business Is Good! (1985) Peace Sells... But Who's Buying? (1986) So Far, So Good... So What! (1988) Rust in Peace (1990) Countdown to Extinction (1992) Youthanasia (1994) Cryptic Writings (1997) Risk (1999) The World Needs a Hero (2001). The System Has Failed (2004) United Abominations (2007) Endgame (2009) Thirteen (2011) Super Collider (2013) Dystopia (2016) Obrázky, zvuky či videa k tématu Megadeth ve Wikimedia Commons Oficiální stránky kapely (v angličtině)", "question": "Jak se jmenují zakladatelé skupiny Megadeth?", "answers": ["zpěvák Dave Mustaine a basový kytarista Dave Ellefson"]}
{"title": "Grover Cleveland", "context": "Stephen Grover Cleveland (18. března 1837 – 24. června 1908) byl 22. a 24. prezidentem Spojených států amerických, který tento post zastával v letech 1885 až 1889 a 1893 až 1897. Je jediným americkým prezidentem jehož funkční období na sebe nenavazovala (tzv. \"sendvičové prezidentství\") a stal se prvním demokratem zastávajícím úřad amerického prezidenta po občanské válce. Jeho druhá manželka Frances Clevelandová se ve svých 21 letech stala nejmladší první dámou v historii USA.Do dějin Spojených států amerických se zapsal mimo jiné tím, že to byl právě on, kdo slavnostně odhalil Sochu Svobody. Toto pronesl při onom slavnostním okamžiku: \"Nezapomeneme, že si zde Svoboda našla svůj domov, a její oltář nebude zanedbáván\". == Vlády Grovera Clevelenda == == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Grover Cleveland ve Wikimedia Commons Osoba Grover Cleveland ve Wikicitátech Biografie na stránkách Bílého domu", "question": "Dva funkční období jakého prezidenta Spojených států amerických se na sebe nenavazovala?", "answers": ["Stephen Grover Cleveland"]}
{"title": "Kofola", "context": "Kofola je sycený nealkoholický nápoj kolového typu, který vznikl v roce 1959 v Československu jako alternativa k tehdy nedostupným konkurenčním nápojům Coca-Cola nebo Pepsi. Nápoj vyrábí česká společnost Kofola a.s. Kofola vznikla v rámci státní úlohy na využití přebytečného kofeinu při pražení kávy. Byla vyvinuta v Opavě v roce 1959. Doc. RNDr. PhMr. Zdeněk Blažek, CSc., byl pověřen vyvinout nápoj kolového typu. Základ tohoto nápoje měl být postaven na tuzemských surovinách a složený z přírodních látek. Namíchal originální vícesložkový sirup, který se později stal základem pro nový nápoj. Sladkokyselý sirup se pod názvem Kofo vyráběl ve farmaceutickém podniku Galena n.p. Opava-Komárov (dnes součást skupiny Teva Pharmaceutical Industries Ltd.), kde jej s kolektivem technologicky do výroby převedl čerstvý absolvent farmacie Jaroslav Knap, s nímž se Blažek seznámil na 1. československém sjezdu lékárníků. Sirup Kofo se stal hlavní přísadou nealkoholického nápoje Kofola, představeného v roce 1960. Od roku 1960 je Kofola prodávána. Během 70. let se Kofola v komunistickém Československu stala velmi oblíbenou, protože nahradila nedostupné západní kolové nápoje, jako je Coca-Cola nebo Pepsi. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 soupeřila se zahraničními značkami, které vstoupily na nově vzniklý atraktivní trh. Poté nastalo období úpadku a soudních sporů o ochrannou známku. Mnoho firem produkovalo své vlastní \"kofoly\", ačkoli neměly s původní nic společného a jen použily zavedenou značku. Nakonec se stala jediným výrobcem a distributorem Kofoly v České a Slovenské republice firma Santa nápoje, sídlící v Krnově, vlastněná řeckou rodinou Samarasových. Odkup receptury vyšel nové majitele na 215 milionů korun. V roce 2002 postavila společnost novou továrnu v Rajecké Lesné na Slovensku, kde stáčí pramenitou vodu Rajec. V roce 2003 se firma přejmenovala na Kofola, a. s.. Kromě Kofoly též vyrábí další nealkoholické nápoje (Top Topic, Jupí, Jupík, Chito, Rajec, v licenci RC Colu, Capri Sonne), které vyváží do Polska a Maďarska - v těchto státech je úspěšný především Jupí a Jupík. Společnost vlastní také závod v polském Kutně, kde se vyrábí především džusy Jupí a je to jedna z největších českých investic v Polsku.[zdroj? ] Od roku 1998 se Kofola dodává i v 0,5 a 2litrových PET lahvích (navíc k 0,33litrovým skleněným lahvím).", "question": "Kdy vznikl sycený nealkoholový nápoj kolového typu Kofola?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Bitva u Zvole", "context": "Bitva u Zvole se odehrála 1. října 1468 poblíž obce Zvole přesněji mezi obcemi Rájec a Zvole asi 3 km JV od Zábřeha. České vojsko v ní bylo poraženo uherským vojskem tzv. černou rotou Matyáše Korvína vedenou hejtmanem Františkem z Háje. == Historický kontext == Jiří z Poděbrad svěřil v roce 1464 hrad Bouzov s panstvím svému věrnému stoupenci Zdeňku Kostkovi z Postupic a jmenoval jej velitelem svých vojsk. Ten již v té době měl v držení i blízkou Moravskou Třebovou a byl hejtmanem chrudimského kraje. Nedlouho nato, za česko-uherských válek, bylo bouzovské panství stejně jako větší část Moravy popleněno uherskými vojsky. Rokem 1468 začíná období pro Moravu a Slezsko poměrně tragické. Ke konci března roku 1468 vypověděl Matyáš Korvín českému králi Jiřímu z Poděbrad válku. Vojevůdcem uherských vojsk jmenoval Korvín hejtmana France z Háje (mezi vojskem i lidem zvaný \"Strašný Franc\", Čech a bývalý člen Bratří). Ten v polovině června r. 1468 vpadl na Moravu a 2. července se dostal až k Olomouci, kde v klášteře Hradisku oblehl umístěnou českou posádku pod velením Vaňka Šatného. Dvouměsíčním obléháním hrozilo posádce vyhladovění. Ze strategického hlediska velmi záleželo králi Jiřímu na udržení této pozice, a proto se rozhodl obležené vysvobodit a doplnit jejich zásoby. == Průběh bitvy == Konvoj záchranné výpravy čítající přes 180 vozů se spíží a s doprovodem v síle přes 5000 mužů se pod velením Zdeňka Kostky z Postupic přesouval od Litomyšle do povodí Moravské Sázavy k Zábřehu. Ke konci září dospěla výprava až do Zábřeha, kde se k ní se svým vojskem připojili bratři Tunklové – Jiří Tunkl ze Zábřeha a Jan Tunkl z Brníčka. Když vypukla válka mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, stáli oba Tunklové na straně Jiřího a zapletli se tak do sporů s pány ze Zvole, kteří podporovali Korvína. Ze Zábřeha měla výprava namířeno již přímo k Olomouci. Zdeněk Kostka však pro pokračování výpravy stál před dilematem. Mohl volit ze dvou variant pokračování cesty podél řeky Moravy a obě byly nebezpečné. Pokud by volil cestu po levém břehu, musela by se u vsi Leština výprava složitě přebrodit nebezpečně rozvodněnou řeku Moravu a dále se probíjet územím drženým a ovládaným úsovským pánem Karlem z Vlašimi, přívržencem krále Matyáše.", "question": "Kdy se odehrála bitva u Zvole?", "answers": ["1. října 1468"]}
{"title": "Modrá", "context": "Modrá barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je žlutá. Modrá patří mezi tzv. studené bavy. Některé kultury nerozlišují mezi modrou a zelenou barvou. Modrá barva má uklidňující efekt; někdy též evokuje pocit autority, bezpečí nebo úspěchu. Dále symbolizuje: důvěru, důvěryhodnost důstojnost věrnost, loajalita etablovanost (např. zavedená, fungující značka) moc umírněnost, klid chlad Denní obloha má modrou barvu, to je způsobeno Rayleighovým rozptylem světla na molekulách vody. Stejně tak i tlustá vrstva vody má modrou barvu, protože voda pohlcuje červené světlo (s vlnovou délkou kolem 750 nm). (Oproti tomu je těžká voda bezbarvá, neboť absorbuje záření vyšších vlnových délek.) Modrá barva. se používá na mnoho uniforem, takže jejich nositelům se pak přezdívá např. \"modrá armáda\" (pro železničáře) apod. Modré límečky je v angličtině označení dělníků - proti bílým límečkům úředníků Modrá barva obecně označuje muže či chlapce, oproti růžové, která označuje ženy a dívky. Termín \"člověk s modrou krví\" označuje člověka z aristokracie. Důvodem je, že skrz neopálenou kůži jsou lépe vidět modře zbarvené žíly. V Microsoft Windows se jako \"modrá smrt\" označuje havárie operačního systému, při které se chybové hlášení zobrazí přes celou modře zbarvenou obrazovku (viz BSOD). Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice Jako \"modrokabátníci\" (pro barvu uniforem) byli v americké občanské válce označováni vojáci Unie.", "question": "Označením koho jsou v angličtině modré límečky?", "answers": ["dělníků"]}
{"title": "Společnost pro správu informací a záznamů", "context": "Společnost řízení záznamů a informací (Information and Records Management Society), dříve známá jako Společnost pro správu záznamů (Records Managements Society), byla založena v roce 1983 jako hlavní profesní organizace pro manažery řízení záznamů ve Velké Británii a v Irsku. Cílem společnosti je usilovat o rozvoj znalostí a řádné správy záznamů vytvořených v průběhu obchodní činnosti jakékoliv organizace, bez ohledu na jejich nosiče záznamů, obchodní vztahy nebo kooperace mezi jednotlivci v oboru. Všechny tyto organizace, z jakékoliv země, spojené s řízením záznamů a informací, bez ohledu na jejich profesní nebo organizační úroveň kvalifikace, se mohou zapojit do Information and Records Management Society. Společnosti, která má v současnosti přes 1100 členů z celkem 30 zemí. Existují zde konkrétní zájmové skupiny pro veřejný sektor a instituce vyššího a dalšího vzdělávání, stejně jako lokalizované skupiny v Irsku, Skotsku, Walesu, severní, Jižní a západní Anglie. Společnost organizuje setkání a výroční konference, vydává jednou za dva měsíce časopis Records Management Bulletin, který obsahuje komentáře, analýzy, případové studie a zprávy u Velké Británie a mezinárodní scény řízení záznamů a informací. Dále společnost vydává informační příručky o otázkách uchování informačních technologií a další. Dále pořádá a informuje o školení nejen pro členy, ale i pro širokou veřejnost. Roku 2010 změnila společnost jméno na Information and Records management Society. V České republice byla založena roku 2010 její partnerská organizace, Information and Records Management Society – Czech Republic Group, o.s. Information and Records Management Society Information and Records Management Society - Czech Republic Group (Společnost pro správu informací a záznamů – Skupina Česká republika)", "question": "V jakém roce byla založena společnost Řízení záznamů a informací ve Velké Británii a v Irsku?", "answers": ["1983"]}
{"title": "Atlas (kartografie)", "context": "Jeho celoživotní dílo vyšlo pod názvem Atlas sive cosmographicae meditationes de fabrica mundi et fabricati figura (Atlas neboli kosmografické úvahy o vzniku světa a o podobě, které tím nabyl). Zde byl poprvé v názvu použit pojem atlas. Dalšími tvůrci atlasů té doby byli Jodocus Hondius, Jan Janssonius a Willem Blaeu, původním jménem Willem Janszoon. Jeho synové po Blaeuově smrti vydali superatlas, který obsahoval 2115 mapových listů a vyšel v 46 svazcích a v několika jazykových mutacích. === 18. a 19. století === Tvorba atlasů se postupně stává nedělitelnou součástí kartografické tvorby. Vznikají první atlasy jednotlivých zemí, tematické atlasy a atlasy pro školy. Do popředí atlasové tvorby se dostávají ruští kartografové, především autor Atlasu vserossijsoj imperii Ivan Kirilov, nebo Michail Lomonosov, který vydal Atlas Rossijskoj. Dále se do popředí dostává i německá a francouzská kartografie. První národní atlas vyšel roku 1899 ve Finsku. == Současnost == V dnešní době se tvorbou atlasů zabývají prakticky všechna významná kartografická nakladatelství. Asi nejčastějším produktem je autoatlas. Velký rozvoj zažívají digitální atlasy, které v polovině 90. let 20. století byly publikovány nejprve na CD-ROM, později i DVD. V dnešní době tuto úlohu převzal především internet. == Reference == == Literatura == ČAPEK, Richard a kolektiv. Geografická kartografie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 373 s. ISBN 80-04-25153-6. Milan Václav Drápela a kolektiv: Dějiny kartografie, Brno (multimediální on-line učebnice) Vladislav Hojovec a kolektiv: Kartografie, Geodetický a kartografický podnik, Praha 1987 == Související články == Mapa Kartografie Glóbus == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu atlas ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy vyšel první národní atlas?", "answers": ["roku 1899"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci a odhodlání k (rovněž marné) oběti. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění, hudba), ale i životní postoje. Termín romantismus byl odvozen od slova román [zdroj? ], tedy od označení literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické (sentimentální román) či mystické (gotický román) prvky. \"Kdo praví romantismus, praví umění moderní. , to jest intimita, duchovost, barva, touha po nekonečnu, vyjádřená všemi prostředky, jimiž umění vládne.\" (Charles Baudelaire) Rozvoji romantismu napomohl mj. anglický gotický román, který v druhé polovině 18. století v Anglii rozpoutal vášeň pro tajemno a středověk, a německé preromantické literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které ovlivnilo několik generací na přelomu 18. a 19. století. Zatímco gotický román byl módní dobový žánr, kterému literární kritika zpravidla upírá umělecké kvality, díla hnutí Sturm und Drang, jehož čelnými představili byli Johann Wolfgang Goethe a Friedrich Schiller, jsou čtenáři i kritikou ceněna pro svou vysokou uměleckou hodnotu. Gotický román působil na představivost a snažil se vyvolat bázeň nebo alespoň tajemné napětí (typické jsou motivy duchů, rytířů, prokletí a polozpustlých hradů), častá však byla i milostná zápletka akcentující city. Rovněž hnutí Sturm und Drang zpracovávalo city. Řada mladých lidí z konce 18. století se například ztotožnila s titulním hrdinou Goethova románu Utrpení mladého Werthera a začala se podle jeho příkladu odívat (tzv. Werthertracht, wertherovská móda), někteří chlapci a dívky dokonce spáchali sebevraždu (tzv. Wertherův efekt, sebevražda pod vlivem vzoru). Podmanivost Werherovy postavy spočívala v tom, že Goethe v ní emancipoval citové složky člověka. Romantické ideje se masově rozšířily v období napoleonských válek. Před obdobím relativního klidu 18. století, kdy se velký počet sporů podařilo urovnat diplomatickou cestou (poslední celoevropský konflikt byla třicetiletá válka, jež skončila roku 1648; v 18. století nicméně proběhly méně významné válečné konflikty, jako byla válka o španělské dědictví či sedmiletá válka) byla většina kontinentu zasažena nejprve tzv. revolučními válkami (války s Francouzskou republikou) a poté válkami napoleonskými.", "question": "Kteří dva spisovatelé byli hlavními představiteli romantického hnutí \"Sturm und Drang\"?", "answers": ["Johann Wolfgang Goethe a Friedrich Schiller"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Curie-Skłodowská, rozená Maria Salomea Skłodowska, v polštině Maria Skłodowska-Curie (7. listopadu 1867 Varšava, Polsko - 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie) byla významná francouzská vědkyně polského původu. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia. Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia. Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala. Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894. Rovněž v roce 1894 poznala svého budoucího manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali. Pierre byl bez vyznání a Maria byla nábožensky vlažná, proto měli občanský sňatek, což na nějaký čas vedlo k roztržce Marie s její polskou katolickou rodinou. Roku 1897 se jim narodila dcera Irè (taktéž pozdější nositelka Nobelovy ceny). Pierre Curie doporučil Marii Becquerelovi, který jí nabídl doktorantské studium pod svým vedením na zdánlivě neatraktivní a pracné téma - zjistit, proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy mnohem vyšší, než by plynulo z podílu čistého uranu v rudě. Mladá vědkyně, nyní již provdaná a pod jménem Marie Curie, začala obtížnou práci na dělení uranové rudy na jednotlivé chemické sloučeniny, zpočátku s pomocí mladého chemika A. Debiernea, který dělal licenciát. Hledala sloučeninu, která způsobovala vysokou radioaktivitu. Debiernea to brzy přestalo bavit a nahradil ho sám Pierre Curie. Výzkumy po čtyřech letech vedly nejprve k objevu polonia, jež Marie Curie pojmenovala po své polské vlasti, a posléze mnohem radioaktivnějšího radia (první gram radia izolovala ze smolince pocházejícího z Jáchymova).", "question": "Kdy se narodila Marie Curie-Skłodowska?", "answers": ["7. listopadu 1867"]}
{"title": "Ronald Reagan", "context": "Ronald Wilson Reagan (6. února 1911 - 5. června 2004) byl 40. prezident Spojených států amerických (1981 - 1989) a 33. guvernér Kalifornie (1967 - 1975). Předtím, než vstoupil do politiky, pracoval jako herec a byl také předsedou hereckých odborů. Jeho prezidentství je často vnímáno jako počátek politické dominance Republikánské strany a amerického konzervatismu ve Spojených státech. Pro jeho prezidentství je charakteristická nová ekonomická politika, přezdívaná Reaganomika, a konfrontační zahraniční politika vůči Sovětskému svazu a komunistickému hnutí po celém světě. Reagan porazil v prezidentských volbách drtivým poměrem úřadujícího prezidenta Jimmyho Cartera. Reagan získal 489 hlasů volitelů, zatímco Carter jen 49. Reagan se stal také, ve věku 69 let, nejstarším prezidentem zvoleným do úřadu. Byl prvním republikánem, který od roku 1888 dokázal porazit úřadujícího demokratického prezidenta a prvním kandidátem, který dokázal od roku 1932 porazit úřadujícího prezidenta bez ohledu na stranické příslušnosti. V roce 1984 se v prezidentských volbách utkal s demokratickým kandidátem Walterem Mondalem, kterého porazil ve všech volebních obvodech kromě Minnesoty a D.C. a získal přes 60 procent všech hlasů. V roce 2004 zemřel ve svém domě v Bel-Air v Kalifornii ve věku 93 let na následky Alzheimerovy choroby, kterou trpěl několik let.", "question": "V jakých letech byl prezidentem Spojených států amerických Ronald W. Reagan?", "answers": ["1981 - 1989"]}
{"title": "Želvy", "context": "Podle tvaru plastronu se zhruba ve třech letech želvy dá poznat pohlaví. Sameček má plastron vypouklý nahoru, což mu pomáhá při páření.[zdroj? ] Barva krunýře se velmi různí, ale obvykle je to černá, hnědá a olivově zelená. Některé druhy mají na krunýři i červené, oranžové, žluté nebo šedé tečky, linky nebo nepravidelné skvrnky. Jednou z nejkrásněji zbarvených želv je želva ozdobná, která má žlutý plastron a černý nebo olivově zelený karpax s červenými značkami okolo jeho okraje. Vnější strana krunýře je součástí kůže, kdy každá štítová destička odpovídá jedné modifikované šupině. Zbytek kůže je tvořen mnohem menšími šupinkami, podobně jako u ostatních plazů. Vodní želvy nesvlékají kůži naráz jako hadi, ale neustále po malých kouskách. Pokud chováte želvu v akváriu, můžete ve vodě najít částečky mrtvé kůže. Suchozemské želvy také svlékají kůži, ale ta se oproti vodním želvám nikdy neodlupuje a vrství se do tlustých 'kopečků', které mají podobu letokruhů. Obecně panuje představa, že spočítáním těchto letokruhů dostaneme věk želvy. Tato metoda ale není příliš přesná, zejména z toho důvodu, že rychlost růstu nových destiček se mění (za rok jich při příznivých podmínkách může narůst i několik) a že některé destičky nakonec z krunýře odpadnou.[zdroj? ] Suchozemské želvy jsou proslulé svým pomalým tempem pohybu, který je zapříčiněn jednak jejich těžkým a velkým krunýřem a jednak relativně neefektivním způsobem postavení končetin, které jsou roztažené do stran jako u ještěrek. Sladkovodní želvy, které žijí částečně i na souši, mají na končetinách plovací blány a dlouhé drápy. Pomocí těchto drápů se mohou vyšplhat na břeh či plovoucí klády, kde se pak rády vyhřívají na slunci. Samci mívají drápy delší a používají je ke stimulaci samice při páření. Styl plavání sladkovodních želv připomíná psa (jakoby běh ve vodě), končetiny ale míří do stran. Velké druhy želv plavou spíše méně, ty největší už často jen chodí po dně řek či jezer. Plovací blány mají téměř všechny druhy sladkovodních želv, ale několik druhů, např. karetka novoguinejská, má místo končetin ploutve.", "question": "Odlupuje se kůže při svlékání suchozemských želv?", "answers": ["Suchozemské želvy také svlékají kůži, ale ta se oproti vodním želvám nikdy neodlupuje a vrství se do tlustých 'kopečků', které mají podobu letokruhů."]}
{"title": "Káhira", "context": "Káhira ( arabsky: ا, Al-Qáhira (\"Vítězná\"), v hovorové egyptské arabštině obvykle Masr) je hlavní město Egypta a nejlidnatější město afrického kontinentu. Káhira sama čítá přibližně 12 000 000 obyvatel (2015); dvojměstí Káhira-Gíza s dalšími přilehlými městy vytváří aglomeraci Velká Káhira zahrnující 15 907 000 obyvatel. Vzhledem ke své pozici na kulturním rozhraní Afriky, Asie a Evropy a důležitosti, kterou hrála v dějinách, získala Káhira přezdívku Matka světa (arabsky: أّ ا, Umm ad-Dunja). Díky svému kosmopolitnímu rázu a velkému množství obyvatel bývá nazývána Big Mango (protiváha newyorského Big Apple). Rozkládá se v severovýchodní části Egypta při pravém břehu Nilu, bezprostředně před jižním okrajem Delty Nilu. Nejstarší části města leží dále od řeky, naopak při Nilu se tyčí moderní mrakodrapy a luxusní hotely. Ke Káhiře patří i nilské ostrovy Gezíra a Róda. Na protějším západním břehu s Káhirou stavebně splývá Gíza, na jejímž okraji stojí světoznámé pyramidy. Počasí v Káhiře odpovídá kontinentální poloze města na rozhraní tropického a subtropického pásu ovlivněné blízkostí pouště. Nejvyšší letní denní teploty dosahují 40 °C, v zimě minimální noční teploty klesají pod 10 °C. Srážkové úhrny jsou velmi nízké a intenzivní déšť přichází pouze výjimečně v zimních měsících. Zvláštností káhirského počasí jsou tzv. chamsíny, které se vyskytují v průběhu března a dubna. Jedná se o větry vzniklé v důsledku změny vzdušného proudění nad pouští, kterými se do města dostává velmi horký pouštní vzduch s příměsí písku. Jen málokterý stát má natolik svázané dějiny své s dějinami hlavního města, jako tomu je v případě Egypta a Káhiry. Ačkoliv Káhira sama byla založena až v 10. století n.l., historie místa, kde se nachází, je dlouhá několik tisíciletí. Podle egyptské mytologie svedli bohové Hor a Sutech na místě dnešní čtvrti Heliopolis boj o vládu nad Egyptem. Poblíž Káhiry se nacházelo hlavní město egyptské Staré říše Mennofer a největší město Nové říše Iunu. Kameny na pyramidy v Gíze byly lámány v lomech káhirského kopce Muqqatám. Za vlády Římanů a Byzance stála v této oblasti velká pevnost Babylon, kolem které postupně vyrostlo křesťanské město, dnešní koptská čtvrť.", "question": "Leží Káhira v mírném podnebném pásu?", "answers": ["Počasí v Káhiře odpovídá kontinentální poloze města na rozhraní tropického a subtropického pásu ovlivněné blízkostí pouště."]}
{"title": "Mendelevium", "context": "Mendelevium Mendelevium [Rn] 5f13 7s2 (258) Md 101 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Mendelevium, Md, 101 Cizojazyčné názvy lat. Mendelevium Skupina, perioda, blok 7. perioda, blok f Chemická skupina Aktinoidy Identifikace Registrační číslo CAS 7440-11-1 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 258,10 Iontový poloměr Md2+: 114 pm,Md3+: 96 pm,Md4+: 84 pm Elektronová konfigurace [Rn] 5f13 7s2 Oxidační čísla II, III Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,3 Ionizační energie První 6,4 eV Druhá 12 eV Třetí 23 eV Mechanické vlastnosti Skupenství pevné Termodynamické vlastnosti Teplota tání 827 °C (1 100,15 K) Bezpečnost Radioaktivní I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Tm⋏ Fermium ≺Md≻ Nobelium Mendelevium či mendělevium (chemická značka Md) je třináctým členem z řady aktinoidů, devátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle (v přírodě se nevyskytuje) ozařováním jader einsteinia. Fyzikálně-chemické vlastnosti Mendelevium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální vlastnosti.", "question": "Jakou chemickou značku má mendelevium?", "answers": ["Md"]}
{"title": "Zoopraxiskop", "context": "Zoopraxiskop (anglicky zoopraxiscope) je jedním z prvních zařízení pro zobrazování pohyblivého filmu. Je to promítačka, do které se vkládá kotouček s nalepenými fotografiemi. Při točení klikou se tento kotouč otáčel a přes objektivy se na plátno promítal pohybující se obraz. Vynalezl jej pionýr fotografie Eadweard Muybridge v roce 1879 a může být považován za první video projektor. Zoopraxiskop promítal obraz z rotujícího kotoučku v rychlém sledu, a vytvářel tak dojem pohybu. Původně byly obrazy na kotoučku namalované na sklo jako siluety. Druhá řada disků, vyrobená v období 1892–94, obsahovala obrysy kresby vytištěné na disk fotografickou cestou a některé byly ručně kolorované. Některé animace jsou velmi složité a představují řadu kombinací sekvencí zvířat a lidí v pohybu. Disk byl vyroben unikátní metodou – obrazy byly na malých trojúhelníkových sklíčkách, které se teprve lepily na hlavní skleněný disk. Zařízení bylo pravděpodobně jednou z hlavních inspirací pro kinetoskop Thomase Edisona a Williama Kennedyho Dicksona, první komerční systém promítání filmu. Obrázky všech známých sedmdesáti jedna dochovaných disků zoopraxiskopu byly nedávno uvedeny v knize Eadweard Muybridge: The Kingston Museum Bequest (The Projection Box, 2004).", "question": "Co je zoopraxiskop?", "answers": ["zařízení pro zobrazování pohyblivého filmu"]}
{"title": "Halogeny", "context": "Soli halogenovodíků se mohou nazývat halogenidy. Fluor má ze všech známých prvků nejvyšší hodnotu elektronegativity (asi 4,0-4,1). Sloučeniny halogenů s elektropozitivními kovy jsou iontové. == Historie a etymologie == V roce 1811 bylo slovo halogen navrženo jako jméno pro nově objevený prvek chlór. Roku 1842 švédský chemik baron Jöns Jacob Berzelius navrhl termín halogen – ἅ (háls), sůl a moře, a γ (gen-), z γ (gígnomai), \"stávat se\" – pro čtyři prvky (fluor, chlór, brom, jód), které vytvářejí společně s kovy mořské soli. == Vazebné možnosti halogenů == Konfigurace ns2np5 valenční sféry atomu halogenů umožňuje dva způsoby stabilizace při vytváření vazeb s jinými atomy. Při tvorbě vazby je do atomu halogenu přijímán další elektron a elektronová hustota na atomu limituje ke stavu konfigurace ns2np6 a atom halogenu získává oxidační číslo -I. Při druhém způsobu stabilizace se spíše zmenšuje elektronová hustota atomu halogenu. Vazebnou situaci pak popisujeme pomocí přisouzení dosažení kladného oxidačního stavu. == Vazebné trendy == Halogeny vykazují řadu trendů při pohybu dolů skupinou, například klesající elektronegativitu a reaktivitu a zvýšení bodu tání a bodu varu. == Výskyt halogenů v přírodě == Fluor: fluorit (kazivec - CaF2), apatity, Kryolit (Hexafluorohlinitan sodný - Na3AlF6) Chlor: halit, sůl kamenná (NaCl), sylvín (KCl), karnalit - hexahydrát chloridu draselno-hořečnatého - (KCl · MgCl2 ·6 H20) Brom: mořská voda, chaluhy, slaná jezera, v malém množství doprovází sloučeniny chlóru, bromkarnalit (KBr · MgBr2 ·6 H20)", "question": "Kdo navrhl termín halogen?", "answers": ["Jöns Jacob Berzelius"]}
{"title": "Mezinárodní olympijský výbor", "context": "Mezinárodní olympijský výbor (MOV, francouzsky: Comité International Olympique, anglicky: International Olympic Committee, IOC) je organizace sídlící v Lausanne ve Švýcarsku, založená Pierrem de Coubertinem spolu s Demetriusem Vikelasem a Jiřím Guthem v Lausanne ve Švýcarsku 23. června 1894 s cílem obnovit tradici antických olympijských her. K MOV patří 205 národních olympijských výborů. Celosvětově uznávané stanovy této organizace jsou všeobecně známy pod názvem Olympijská charta. Od roku 2013 je jeho předsedou Němec Thomas Bach Mezinárodní olympijský výbor organizuje letní a zimní olympijské hry. První moderní letní olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách v Řecku. První zimní olympijské hry se konaly v roce 1924 v Chamonix ve Francii. Olympismus je životní filosofie, spojující vyrovnanost a kvality těla a ducha. Sport se míchá s kulturou a výchovou, olympismus hledá a vytváří životní styl založený na principu radosti z úsilí, výchovné hodnoty dobrého příkladu a respektování morálních principů. Amnesty International kritizovala MOV za to, že nedokázal vyvinout dostatečný tlak na dodržování lidských práv v Číně. MOV se také smířil s cenzurou Internetu v Číně během olympijských her., což bylo v rozporu s 5. hlavní zásadou olympismu, definovanou v Olympijské chartě v části Základní principy olympismu.", "question": "Jakou anglickou zkratku má Mezinárodní olympijský výbor?", "answers": ["IOC"]}
{"title": "Cidlina (řeka)", "context": "Cidlina je česká řeka v severovýchodních Čechách, převážně v Královéhradeckém kraji. Její celková délka činí 87,3 km. Plocha povodí měří 1167,0 km2. Pramení na západních svazích vrchu Tábor (678 m n. m.), poblíž Lomnice nad Popelkou na okraji místní části Košov v nadmořské výšce okolo 565 m. Pod Jičínem středně až silně znečištěná. Velká rozkolísanost průtoků v průběhu roku. V nadmořské výšce 187 m u Libice nad Cidlinou se vlévá zprava do Labe. U soutoku s Labem se nalézá národní přírodní rezervace Libický luh, jež představuje největší souvislý komplex úvalového lužního lesa v Čechách (asi 500 ha), částečně narušený výstavbou dálnice D11. Řeka protéká městy: Železnice (okres Jičín), Jičín, Vysoké Veselí, Nový Bydžov a Chlumec nad Cidlinou. Největším přítokem Cidliny, co se délky toku, plochy povodí a vodnosti týče, je řeka Bystřice. Druhým největším přítokem je řeka Javorka. Průměrná hustota říční sítě činí 0,95 km/km2. Celkově se v povodí Cidliny nachází 985 vodních toků v délce do jednoho kilometru a 377 vodních toků v délce 1 až 10 km. Vodotečí dlouhých 10 až 20 km je v povodí celkem deset. Vodní tok, který má délku mezi 20 až 40 km, je v povodí pouze jeden. V délce 40 až 60 km není v povodí Cidliny ani jeden vodní tok. Vodní toky delší než 60 kilometrů jsou v povodí dva. Kromě samotné Cidliny je to ještě řeka Bystřice. Doubravický potok, zleva, ř. km 81,2 Doubravický potok, zleva, ř. km 79,7 Ploužnický potok, zleva, ř. km 79,2 Dílecký potok, zprava, ř. km 77,9 Kbelnický potok, zprava, ř. km 76,6.", "question": "Jaká je plocha povodí Cidliny?", "answers": ["1167,0 km2"]}
{"title": "Router", "context": "Velké moderní routery se tak podobají spíše telefonním ústřednám, jejichž technologie k routerům (vzhledem ke stále častějšímu nasazování protokolu IP i ke spojování hovorů) konverguje a které routery případně nahradí, zatímco malé routery, kombinované například s kabelovými nebo DSL modemy, eventuálně WiFi přístupovými body, se stávají běžným vybavením domácností. Prvními moderními (vyhrazenými, samostatnými) routery byly routery Fuzzball. Router se používá ke spojení alespoň dvou sítí. Speciálním případem je \"jednoruký\" router, který používá jednu zásuvku (port) a routuje pakety mezi virtuálními sítěmi VLAN provozovanými na této zásuvce. V mobilních ad-hoc sítích si každý počítač routuje a forwarduje sám, zatímco v metalických a optických sítích je obvykle jen jeden router pro celou broadcastovou doménu. Routeru, který připojuje klienty k vnější sítí (typicky Internetu), se říká \"okrajový router\" (edge router, někdy též \"brána\" – gateway, což je zastaralé označení pro routery obecně). Router přenášející data mezi jinými routery se nazývá \"vnitřní router\" (core router). Router používá routovací tabulku, která obsahuje nejlepší cesty k jistým cílům a routovací metriky spojené s těmito cestami. Viz routování. Nedávno se routovací funkce začaly přidávat ke switchům, čímž vznikly switche \"Layer 2/3\", které routují provoz rychlostí srovnatelnou s rychlostí linky. Routery se nyní implementují také jako \"internetové brány\", primárně pro malé sítě jako ty používané doma a v malých kancelářích. Používají se hlavě tam, kde je internetové připojení rychlé a \"vždy připojené\", jako kabelový modem nebo DSL. Tato zařízení ale nejsou v principu routery, protože počítače ve vnitřní síti efektivně skrývají pod svoji vlastní IP adresu ve vnější síti. Tato technika se nazývá NAT (network address translation, překlad adres). Výrobců routerů je mnoho, patří mezi ně: 3Com, Alcatel, Cisco Systems, Juniper Networks, MikroTik, NETGEAR, Nortel, SMC Networks, ... S vhodným softwarem se i z obyčejného osobního počítače. dá udělat router: Sdílení internetového připojení ve Windows XP Mac OS X Internet Sharing BIRD Internet Routing Daemon fdgw CoyoteLinux FREESCO GNU Zebra – open source implementace routovacích protokolů RIP, OSPF a BGP Quagga – open source implementace routovacích protokolů RIP, OSPF a BGP. pokračovatel Zebry IPCop SmoothWall The Linux Router Project m0n0wall FreeBSD NetBSD OpenBSD Úplně první zařízení, které mělo v podstatě stejné funkce jako má dnes router (tj. packet switch), byl Interface Message Processor (IMP). IMP byla zařízení, která propojovala jednotlivé části ARPANETu – první počítačová síť využívající přepínání paketů. Myšlenka routeru (ačkoliv se jim v té době říkalo brány) vznikla v mezinárodní skupině počítačových síťových vývojářů \"International Network Working Group\" (INWG).", "question": "Jak se jmenuje tabulka, do které router ukládá nejlepší cesty k cílům?", "answers": ["routovací tabulku"]}
{"title": "Tokio", "context": "Tokio (japonsky: 東, Tókjó) je hlavní město Japonska a sídlo japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město. Tokio není v Japonsku oficiálně město. Jde o jednu z několika prefektur (dále Saitama, Čiba, Kanagawa, okrajově i další, viz též článek prefektura Tokio), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě. Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof: 1923 - Velké zemětřesení v Kantó při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel 9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel. Byl to nejsmrtelnější letecký útok v historii. Zcela zničena byla oblast o rozloze přes 40 km2, tj. zhruba čtvrtina území města. Podobně dopadla další japonská města Kóbe, Ósaka, Jokohama... 20. března 1995 zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti (poprava ještě nebyla vykonána) A další menší či větší otřesy a vlny tsunami každý rok. Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací je největší město na světě (38 milionů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat se bude. Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy.", "question": "Má Tokio více než 40 milionů obyvatel?", "answers": ["Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě."]}
{"title": "Mrtvé moře", "context": "Pokud by proces pokračoval stejným tempem mohlo by Mrtvé moře do roku 2050 zcela vyschnout, a proto se připravuje plán na vybudování 180 kilometrů dlouhého kanálu, který by z Rudého moře přes vádí al-Araba přiváděl do jezera mořskou vodu. Záměr ale kritizuje řada vědců, např. z Institutu pro studia životního prostředí Arava, nebo ekologické organizace Přátelé Země, které varují před devastujícím dopadem projektu na údolí vádí Arava a na ekosystém Akabského zálivu. == Vlastnosti vody == Horké klima způsobuje rovněž velmi vysokou mineralizaci vody. Slanost dosahuje 30 až 35 % (v závislosti na hloubce a teplotě) – v porovnání s mořskou vodou, která obsahuje v průměru 10× méně solí (3,5 %). Převládají chlorid hořečnatý (52 %), chlorid sodný (30 %), chlorid draselný a bromid hořečnatý. Důsledkem vysokého podílu solí je vyšší hustota vody Mrtvého moře, a tedy vyšší vztlaková síla působící na plovoucí předměty. Pro udržení se nad hladinou proto není potřeba plavat – stačí do vody usednout a nechat se nadnášet. == Fauna a flóra == Jezero se nazývá \"Mrtvé moře\" kvůli své vysoké salinitě, která brání životu vodních organismů, jako jsou ryby a vodní rostliny. Žijí zde však některé druhy bakterií a archeí jako jsou Halobacteria. V období přívalu vody poklesne hladina soli v Mrtvém moři ze svých obvyklých 35 % na 30 % nebo ještě méně. Mrtvé moře se následně probudí k životu v důsledku deštivých zim. V roce 1980 se po jedné mimořádně deštivé zimě proměnilo normálně tmavomodré Mrtvé moře v červené. Výzkumníci z Hebrejské univerzity zjistili, že bylo Mrtvé moře plné řasy zvané Dunaliella. Dunaliella se živila karotenem obsahujícími halobacteriemi, což mělo za následek změnu barvy. Od roku 1980 však dochází k úbytku vody a tato řasa se již v tak hojném počtu neobjevila.", "question": "Proč se Mrtvé moře nazývá \"Mrtvé moře\"?", "answers": ["kvůli své vysoké salinitě, která brání životu vodních organismů, jako jsou ryby a vodní rostliny"]}
{"title": "Prvosenka jarní", "context": "Prvosenka jarní (Primula veris, lidově též petrklíč, bukvice bílá, bylina sv. Petra atd) je drobnější vytrvalá bylina z čeledi prvosenkovité (Primulaceae). Rostlina dosahuje i s květem výšky 20–25 cm. Z podzemního oddenku vyrůstají měkké a svraskalé listy uspořádané v přízemní růžici. Vonné žluté květy vyrůstají na jednostranném okolíku. Může se rozmnožovat vegetativně rozdělením oddenku, ale většinou se rozmnožuje pohlavně, tvorbou semen. Plodem je tobolka. Prvosenka jarní se může dožít více než padesáti let. Vyskytuje se zvláště v Evropě a Asii, především v teplejších polohách nížin a pahorkatin, zejména ve světlých listnatých lesích, hájích, prosluněných stráních a v křovinách, většinou na vápencových podkladech. Dokáže však přežít i chladné podnebí, například v severním Skotsku. Český Červený seznam ji zařazuje do kategorie C3 (vzácnější až ohrožený druh). Pokles populace prvosenky jarní byl způsoben nárůstem zemědělské výroby, holosečnou těžbou a výsadbou kultur jehličnanů, používáním herbicidů, hnojením (hlavně dusíkatými hnojivy), eutrofizací stálých luk a orbou travních porostů. Prvosenka jarní se tradičně používá pro přípravu čajů, nálevů nebo v lidovém léčitelství. Látky v ní obsažené (glykosidy a saponiny) působí jako expektorans při onemocnění horních a dolních cest dýchacích. Co se týče škůdců prvosenky, listy a květy prvosenky jarní jsou často poškozovány měkkýši a mnoha druhy hmyzu. Při přílišné vlhkosti a hustém zápoji prvosenku jarní napadají plísně a houbové choroby. == Název == Pojmenování prvosenka pochází z 19. století z polštiny (pierwosnka). Pojmenování bylina svatého Petra je už známo z 16. století (latinsky clavis sancti Petri či německy Peterschlüssel). == Popis == Prvosenka jarní dosahuje velikosti 20 cm (někdy až 25 cm). Z uzlovitého 1–5 cm dlouhého oddenku vyrůstají měkké a svraskalé 5–15 cm dlouhé listy uspořádané v přízemní růžici. Vonné žluté květy vyrůstají uskupeny do jednostranného okolíku. Prvosenka jarní je hmyzosnubná. Někdy se rozmnožuje vegetativně, ale většinou se rozmnožuje generativně, semenem. Plodem je tobolka se semeny. V zimě prvosenka jarní prochází stádiem dormance, kdy listy usychají. Semena musí být chladem narušena (stratifikována), jinak by nedošlo ke klíčení. Proto většina semen klíčí až na jaře, v dubnu až květnu. Délka života je závislá na podmínkách prostředí, ve kterém prvosenka žije, ale je schopna se průměrně dožít více než padesáti let. Jako všichni zástupci sekce Primula je prvosenka jarní diploidní (2n) s počtem somatických chromozómů 22.Prvosenka jarní ztrácí přes zimu staré listy. Nové listy vyrůstají na konci zimy (únor až březen).", "question": "Používá se prvosenka jarní v lidovém léčitelství?", "answers": ["Prvosenka jarní se tradičně používá pro přípravu čajů, nálevů nebo v lidovém léčitelství."]}
{"title": "Ciferník", "context": "Ciferník Nástěnné hodiny Ciferník nebo též číselník je součást ručičkových hodin a měřících přístrojů. Je většinou okrouhlý, ale může mít i jiný tvar. Jsou na něm umístěny číslice, odpovídající měřené veličině. Pokud se jedná o čas, je zde obvykle 12 číslic, u starších hodin mívají ciferníky čísla od jedné až do čtyřiadvacítky. Hodinový ciferník Nádražní hodiny bez čísel Ciferník je ta část analogových hodin, která pomocí pohybujících se ručiček ukazuje čas. Obvykle má ciferník kruhový tvar. Po jeho obvodu jsou pravidelně rozmístěna čísla od 1 do 12. Malá hodinová ručička, která oběhne ciferník dvakrát za den, ukazuje hodiny. Velká minutová ručička ukazuje minuty a oběhne ciferník každou hodinu. Někdy je na ciferníku také ručička vteřinová, která oběhne ciferník jednou za minutu. Číslice na ciferníku jsou buď arabské, nebo římské. Pokud se používají římské číslice, je číslo 4 obvykle znázorňováno symbolem IIII místo IV. Je to zřejmě kvůli grafické symetrii s číslem VIII. Na vnějším obvodu ciferníku mohou být i jiné pomocné stupnice. Ciferník je obecně tak známá věc, že mnohdy na ciferníků vůbec žádná čísla nejsou a jsou nahrazena různými indiferentními symboly. Člověk totiž odečítá čas z ciferníků ne podle čísel, ale podle polohy ručiček (úhlu, který svírají se spojnicí středu ciferníku a polohou číslice 12. Pozici ručiček lze vypočítat i matematicky úhel minutové ručičky = počet minut * 6° úhel hodinové ručičky = počet hodin * 30° + počet minut * 0,5° Externí odkazy Slovníkové heslo ciferník ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu ciferník na Wikimedia Commons Autoritní data: GND: 4213293-9", "question": "Jaký tvar má většinou ciferník na ručičkových hodinách?", "answers": ["okrouhlý"]}
{"title": "Nový Jičín", "context": "Nový Jičín je sídlem známé firmy Tonak a zemřel zde slavný generál Ernst Gideon von Laudon. Související informace naleznete také v článku Dějiny Nového Jičína. Ruka vystupující z oblaku, která drží polovinu zavinuté střely v červeném poli. Stříbrná zavinutá střela v červeném poli byla znakem pánů z Kravař, městský znak Nového Jičína využívá část této figury. Původní podobu znaku máme vyobrazenou na nejstarší zachované pečeti města z roku 1398. O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín. Podle vědecké teorie je jméno města odvozováno od slovanského slova dik, divoký kanec, který se na tomto území vyskytoval v hojném počtu. Odtud zprvu Dičín, později Jičín. Tuto teorii potvrzuje také jméno nedalekého kopce Svinec. Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala. Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná geografická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj. Již při svém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý, téměř čtvercový tvar, mělo i městské opevnění, podél něhož procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou. Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.", "question": "Dochovala se zakládací listina Nového Jičína?", "answers": ["Zakládací listina města se nedochovala."]}
{"title": "Mezinárodní vesmírná stanice", "context": "Pro jemné a přesné montážní práce je možné k manipulátoru připojit robotickou nástavbu Dextre. Po havárii raketoplánu Columbie v roce 2003 došlo k několikaletému pozastavení letů raketoplánů a výstavba stanice tak nabrala téměř 3leté zpoždění. Po plném obnovení letů raketoplánů byly dále připojeny dvě další laboratoře. Japonský komplet Kibó a evropský laboratorní modul Columbus s venkovní plošinou a dalšími součástmi. == Stavba stanice == Stavba stanice ISS byla naplánována na více než 40 montážních letů. Z tohoto počtu obstaraly 35 americké raketoplány. Ostatní starty jsou zabezpečovány klasickými raketami jako Proton a Sojuz. Jako doplněk montážních letů bylo do září 2017 uskutečněno 67 letů bezpilotní nákladní lodě Progress, 6 letů japonské nákladní lodi HTV, 5 letů evropské automatizované bezpilotní lodi ATV, 6 letů americké automatické zásobovací lodi Cygnus a 12 letů zásobovací lodi Dragon. Při stavbě stanice je ověřována nová koncepce tzv. hlavního nosníku. Koncepce je založena na více než 100 m dlouhé příhradové konstrukci tvořící kostru stanice (Integrated Truss Structure). Na obou koncích konstrukce je připojen pár fotovoltaických panelů. K nosníku pak jsou v jeho středu připevněny vlastní hermetizované moduly a další části stanice. K usnadnění výstavby a redukci výstupů do kosmického prostoru je podél hlavního nosníku vybudován mobilní servisní systém, jehož součástí je servisní robotické rameno Canadarm2. Po svém dokončení má ISS celkový vnitřní přetlakový objem téměř 1000 m3 a hmotnost okolo 450 tun. Pro všechny moduly je potřeba mnoho energie, která se získává z fotovoltaických článků o energetickém výkonu 110 kW. Rozpětí stanice je 108,4 metru a její délka pak 74 metrů. == Zrušené moduly == Některé z plánovaných modulů nebyly nakonec realizovány, ať už z finančních důvodů, či proto, že se staly zbytečnými nebo po zkáze raketoplánu Columbia. Mezi zrušené moduly patří: USA Centrifuge Accommodations Module, modul pro experimenty v různých úrovních umělé gravitace.USA, Habitation Module, ubytovací modul, který by rozšířil obytné prostory stanice. Nicméně testován je nafukovací modul BEAM (Bigelow Expandable Activity Module), který vynesla do kosmu 8. 4. 2016 vesmírná loď Dragon, společnosti SpaceX.USA, Crew Return Vehicle, miniraketoplán, který by sloužil jako záchranné plavidlo.", "question": "Jaká je zkratka mezinárodní vesmírné stanice?", "answers": ["ISS"]}
{"title": "Bor (prvek)", "context": "Nejvýraznější následky nedostatku boru se projevují při současném nedostatku vápníku či hořčíku. == Využití == Bor se využívá ve sklářství jako přísada do skelných vláken a borokřemičitanových skel pro dosažení vysoké tepelné odolnosti, dále v keramice k výrobě emailů a glazur. Uplatňuje se při výrobě mýdel a detergentů, v metalurgii neželezných kovů a žáruvzdorných materiálů. Využívá se i v jaderné energetice. Jeho jedinečné jaderné využití je založeno na velkém účinném průřezu izotopu 10B vůči tepelným neutronům a je výhodné i proto, že produkty reakce jsou stálé neradioaktivní Li a He. Takto se využívá bor, podobně jako beryllium, k výrobě řídicích tyčí v reaktorech a neutronových zrcadel v jaderných reaktorech. Bor je jeden z mála prvků, které přicházejí v úvahu jako palivo pro jadernou fúzi. Bor a jeho sloučeniny barví plamen intenzivně zeleně. Tento jev se uplatňuje při přípravě směsí pro pyrotechnické účely a v analytické chemii slouží jako důkaz přítomnosti boru v analyzovaném vzorku. Významné místo patří sloučeninám boru ve sklářském a keramickém průmyslu. Tzv. borosilikátová skla se vyznačují vysokou tepelnou odolností a pod označením Pyrex (v Česku Simax) slouží k výrobě chemického i kuchyňského nádobí.", "question": "Barví bor plamen zeleně?", "answers": ["Bor a jeho sloučeniny barví plamen intenzivně zeleně."]}
{"title": "Kalifornium", "context": "Kalifornium Kalifornium [Rn] 5f10 7s2 251 Cf 98 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Kalifornium, Cf, 98 Cizojazyčné názvy lat. Californium Skupina, perioda, blok 7. perioda, blok f Chemická skupina Aktinoidy Vzhled kovově stříbrné Identifikace Registrační číslo CAS 7440-71-3 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 251,080 Iontový poloměr Cf2+: 117 pm,Cf3+: 99 pm,Cf4+: 86 pm Elektronová konfigurace [Rn] 5f10 7s2 Oxidační čísla II, III, IV Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,3 Ionizační energie První 6,68 eV Druhá 12,6 eV Třetí 22,1 eV Látkové vlastnosti Krystalografická soustava hexagonální Mechanické vlastnosti Hustota přibližně 14 g/cm3 Skupenství pevné Tvrdost 3–4 Termodynamické vlastnosti Teplota tání 900 °C (1 173,15 K) Teplota varu 1470 °C (1 743,15 K) Elektromagnetické vlastnosti Bezpečnost Radioaktivní I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Dy⋏ Berkelium ≺Cf≻ Einsteinium Kalifornium (chemická značka Cf, latinsky Californium) je desátý člen řady aktinoidů, šestý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader curia, který se v přírodě nevyskytuje. Pro kalifornium za běžného tlaku existují tři krystalické formy: jedna nad a jedna pod 900 °C (1650 °F). Třetí forma existuje při vysokém tlaku. Kalifornium se na vzduchu při pokojové teplotě pokrývá vrstvou oxidu. Sloučeninám kalifornia dominuje oxidační stav +3. Nejstabilnějším z dvaceti známých izotopů kalifornia je kalifornium-251, jehož poločas rozpadu je 898 let. Tento krátký poločas znamená, že se prvek v zemské kůře nenachází ve významném množství. Kalifornium-252, s poločasem rozpadu asi 2 645 let, je pozorován emisní spektroskopií u zbytků supernov z čehož lze opatrně hypoteticky usoudit že exploze supernovy je vždy vyvolána nahromaděním kritického poměru štěpného materiálu právě 252Cf. Zároveň je nejběžnějším izotopem kalifornia vytvořeným člověkem a vyrábí se v národním parku Oak Ridge National. Laboratoř ve Spojených státech a Výzkumný ústav atomových reaktorů v Rusku. Kalifornium je jedním z mála transuranů, které mají praktické využití. Většina z těchto aplikací využívá schopnosti určitých izotopů kalifornia k emisi neutronů. Kalifornium lze použít například k nastartování jaderných reaktorů a používá se jako zdroj neutronů při studiu materiálů pomocí neutronové difrakce a neutronové spektroskopie.", "question": "Jakou chemickou značku má kalifornium?", "answers": ["Cf"]}
{"title": "Časopis", "context": "Časopis je periodická publikace (opakovaně vycházející tiskovina) určená pro skupinu čtenářů, kteří mají určitý společný zájem nebo více takových zájmů. Od novin se časopisy odlišují především uvedeným cílenějším zaměřením na užší skupinu čtenářů, tím, že vycházejí méně často (nebo i stejně – týdně), zpravidla vyšší cenou, menším formátem s větším (většinou) počtem stran a lepší grafickou úpravou. Časopisy vycházejí většinou týdně, po čtrnácti dnech, měsíčně, dvouměsíčně, čtvrtletně nebo nepravidelně. Všeobecně vzato dnes celá řada tištěných časopisů (včetně významných titulů) bojuje o přežití, což souvisí s rozvojem internetu a elektronických publikací. Některé tituly však i v současnosti nadále bez větších problémů vycházejí v obrovských nákladech. V žebříčcích časopisů s největším nákladem převažují americké lifestylové časopisy, které mají náklad od 4 do 23 milionů (v různých jazykových mutacích). Za časopisy s vůbec největším nákladem jsou považovány paradoxně nekomerční magazíny Awake! a The Watchtower (u obou celkový náklad jednotlivých jazykových mutací okolo 45 milionů výtisků), které vydávají svědkové Jehovovi. == Členění dle obsahového zaměření == školní časopisy časopisy pro děti časopisy pro mládež časopisy pro ženy časopisy pro muže časopisy o počítačích erotické a pornografické časopisy sportovní časopisy motoristické časopisy společenské časopisy lifestylové časopisy inzertní a promo časopisy hobby časopisy literární časopisy sci-fi a fantasy časopisy zpravodajské časopisy vědecké časopisy filmové časopisy časopisy o kultuře časopisy o turistice == Odkazy == === Reference === === Související články === Žurnál Noviny Bulletin === Externí odkazy === Slovníkové heslo časopis ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu časopis ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá periodická publikace pro čtenáře s určitým společným zájmem?", "answers": ["Časopis"]}
{"title": "Varix", "context": "Varix Jícnové varixy při endoskopickém vyšetření Varix je žilní městek, který vzniká jako následek dlouhodobého přetěžování žíly nadměrným množstvím krve. Žilní stěna ochabuje, žíla se rozšiřuje a dochází k poškozování jejích chlopní. Výsledkem je zhoršený odtok krve z žíly. Varixy vznikají nejčastěji na dolních končetinách tzv. křečové žíly, ale mohou se vyskytovat také v oblasti jícnu tzv. jícnové varixy a žaludku jako důsledek portální hypertenze. Externí odkazy Encyklopedické heslo Varix v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře! Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Medicína", "question": "Jak vzniká varix?", "answers": ["jako následek dlouhodobého přetěžování žíly nadměrným množstvím krve"]}
{"title": "Teropodi", "context": "Teropodi se nejprve objevují během období karnu (svrchní trias), asi před 235 miliony let. Od konce triasu představovali jediné velké pozemní predátory (s výjimkou krokodýlů), těmi zůstali až do konce druhohor před 66 miliony lety. Dominantní predátory tedy představovali po dobu celých 150 milionů let. Dnes jsou reprezentováni více než 9 800 druhy ptáků, kteří se vyvinuli na konci jury (asi před 160 miliony let) právě z malých teropodů. Hlavní skupiny teropodů ? †Herrerasauria †Coelophysoidea †Dilophosauridae †Ceratosauria Tetanurae †Megalosauroidea †Carnosauria Coelurosauria †Compsognathidae †Tyrannosauridae †Ornithomimosauria †Alvarezsauridae Maniraptora †Therizinosauria (včetně Therizinosauroidea) †Scansoriopterygidae †Oviraptorosauria †. Archaeopterygidae †Dromaeosauridae †Troodontidae Avialae (ptáci a blízcí příbuzní) †Omnivoropterygidae †Confuciusornithidae †Enantiornithes Euornithes †Yanornithiformes †Hesperornithes Aves (moderní ptáci) Kladogram zobrazující příbuznost mezi ranými teropody a jejich základními skupinami Podrobnější informace naleznete v článcích Dinosauří rekordy a Velikost dinosaurů. Největším v současnosti dobře známým teropodem je Giganotosaurus a Carcharodontosaurus (přes 13 metrů délky a kolem 8 tun hmotnosti), pravděpodobně ještě větší byl však Spinosaurus, který mohl údajně dosáhnout až 18 metrové délky a hmotnosti kolem 12 tun. Měl také nejdelší lebku, dosahující snad až 2,4 metru (prokazatelně však \"jen\" 1,75 m). Největší stopy teropoda byly objeveny v roce 2009 v Maroku a měřily na délku 90 cm. Nejméně osm teropodů zřejmě přesáhlo délku 13 metrů.", "question": "Jaké údajné hmotnosti mohl dosáhnout Spinosaurus?", "answers": ["12 tun"]}
{"title": "Na západní frontě klid", "context": "Na západní frontě klid (Im Westen nichts Neues) je román Ericha Marii Remarqua, německého veterána první světové války. Kniha se často zařazuje do realistického proudu meziválečné prózy. Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života mladých německých vojáků vracejících se z fronty. Ačkoliv jsou stále mladí, tak je jejich mládí opouští. Ztrácí chuť do života. Román podrobně a výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou preciozitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, \"jejímž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol\". Smrt hromady vojáků pro území velikosti fotbalového stadionu, které je brzy poté opět dobyto. Remarque též zdůraznil, že o životu a smrti vojáků rozhodovali velitelé pohodlně usazení daleko od přední linie, aniž by věděli, jaká zvěrstva se tam dějí. Román s občasnými lyrickými prvky je psán převážně spisovným jazykem. Aby autor přidal autenticitě Bäumerovu vyprávění, objevuje se čas od času i nespisovná čeština.", "question": "Kdo napsal Na západní frontě klid?", "answers": ["Ericha Marii Remarqua"]}
{"title": "Foton", "context": "Životnost fotonu je nekonečná, ve smyslu nekonečného poločasu rozpadu. Foton je tedy stabilní částicí. Fotony mohou vznikat a zanikat při interakcích. Částicové vlastnosti elektromagnetického záření se projevují především při vysokých frekvencích (tedy při vysokých energiích fotonů), v opačném případě převažují vlnové vlastnosti elektromagnetického záření, tzn. záření se projevuje jako vlna. Elektrický náboj fotonu je nulový. Foton má spin roven 1, jedná se tedy o boson. Podle některých (například nobelistů jako Willis Eugene Lamb, Charles Hard Townes) nelze foton zjednodušeně považovat za reálnou částici (podobně jako fonon). Foton existuje pouze v pohybu, přičemž se vždy (v souladu s postulátem speciální teorie relativity) pohybuje rychlostí světla ve vakuu. Má proto nulovou klidovou hmotnost. Důsledkem jeho neustálého pohybu je však nenulová energie, která je definovaná vztahem : : : E = h f = : : : h c : λ : : : : {\\displaystyle E=hf={hc \\. over \\lambda }} , kde : : : h : : {\\displaystyle h} je Planckova konstanta, : : : f : : {\\displaystyle f} frekvence, : : : c : : {\\displaystyle c} je rychlost světla ve vakuu a : : : λ : : {\\displaystyle \\lambda } je vlnová délka. Na základě relativistického vztahu ekvivalence energie a hmotnosti, tzn. : : : E = m : c : 2 : : : : {\\displaystyle E=mc^{2}} : lze fotonu přiřadit také určitou hmotnost (nejedná se však o klidovou hmotnost, která je nulová, ale o pohybovou hmotnost), projevující se setrvačnými i gravitačními vlastnostmi. Tato energie (a tedy i hmotnost) způsobuje, že na foton působí gravitace dle obecné teorie relativity a on sám gravitačně působí na okolí. Tyto jevy byly potvrzeny pozorováním (např. pozorovaným ohybem záření kolem kosmických těles).", "question": "Pohybuje se foton rychlostí světla ve vakuu?", "answers": ["Foton existuje pouze v pohybu, přičemž se vždy (v souladu s postulátem speciální teorie relativity) pohybuje rychlostí světla ve vakuu."]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Nicméně v roce 1623 John Heminges a Henry Condell, dva Shakespearovi přátelé a herečtí kolegové, publikovali takzvané První folio, první konečné a souhrnné znění Shakespearových her. Je to posmrtné vydání, které zahrnuje až na dvě všechny hry, obecně připisované Shakespearovi. Předmluvou k tomuto vydání byla poema od Bena Jonsona, ve které je Shakespeare prozíravě oslavován jako člověk \"nejen pro tento čas, ale navěky\". Ve 20. a počínajícím 21. století byly Shakespearovy práce opakovaně znovuobjevovány a upravovány na podkladě nových směrů bádání a inscenování. Jeho hry zůstávají velmi populární a jsou neustále studovány, uváděny a interpretovány v různých kulturních a politických souvislostech po celém světě. V roce 2016, kdy uplynulo 400 let od dramatikova úmrtí, probíhaly ve Velké Británii a po celém světě oslavy na počest Shakespeara a jeho díla. William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratford nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem.", "question": "Koho synem byl William Shakespeare?", "answers": ["Johna Shakespeara"]}
{"title": "UNESCO", "context": "Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je jedna z 15 mezistátních odborných organizací (agentur) OSN. Sídlí v Paříži. Organizace má 195 členských zemí, poslední z nich (v tomto případě autonomní území), která je v současnosti v procesu přijetí, je Palestina. Spojené státy americké, Izrael a Kanada zareagovaly pozastavením svých příspěvků této organizaci s tím, že probíhající konflikt má být řešen vyjednáváním. Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy právě skončené druhé světové války. Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě (digital divide [en]). Ústava organizace definuje tři hlavní orgány: Generální konference UNESCO Výkonná rada UNESCO Sekretariát", "question": "Kde sídlí UNESCO?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Klavír", "context": "Funkcí ozvučné desky je prostřednictvím kobylky přijímat tóny strun, zesilovat je a dávat jim příslušnou barvu. Také záleží na stěsnanosti či vnitřní prostornosti nástroje, aby byl zvuk nesen správným směrem a nebyl ničím zkreslen. Záleží i na vlivu teploty, tvaru a tlumivosti okolního prostoru, kde je nástroj umístěn. Rozhodně by nástroj neměl sloužit jako odkládací a manipulační deska pro jiné účely, zejména květiny a chrastící předměty. Je možné se setkat i s tzv. tabulovým celopancéřovým klavírem s anglickou mechanikou (vypadal jako běžný čtyřnohý stůl, na delší straně měl čelně zakrytou normální klaviaturu a horní desku měl odklopnou, podepřenou) a se starými vídeňskými křídly i novějšími americkými (Steinway), obecně tedy od malých pokojových po velké koncertní nástroje. Staré typy měly místo pancéřového rámu jen vzpěry. === Klaviatura === Klaviatura se skládá z řady černých a bílých kláves, jejichž stiskem vytváří pianista tóny. Téměř všechny současné klavíry mají 88 kláves (sedm oktáv a část osmé), dříve se vyráběly klavíry s 85 klávesami. Lze naopak nalézt i speciální, zejména koncertní klavíry s větším počtem kláves. Klávesy musí být při sesazování nástroje vyváženy, čeho se dociluje olůvky upevněnými v zadní části kláves a také perfektně vyrovnány na výšku pomocí papírových podložek. Na klaviatuře se nacházejí bílé a černé klávesy. Bílých je v jedné oktávě sedm a hrají tóny hudební abecedy (C - D - E - F - G - A - H). Černých je pět a hrají se jimi některé půltóny. Dříve byly běžné modely, kde tomu bylo naopak.", "question": "Jakou barvu mají klávesy klaviatury?", "answers": ["černých a bílých"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna vedla k vytvoření několika novátorských alb, která získala kapele celosvětový věhlas. Jedná se o koncepční alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977) a rockovou operu The Wall (1979). V roce 1985 ohlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové vedeni Gilmourem v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Pink Floyd poté vydali další dvě studiové desky a dosáhli obrovského komerčního úspěchu. Aktivní činnost ukončili v roce 1995. Na charitativním koncertu Live 8 v Londýně se 2. července 2005 uskutečnilo jednorázové vystoupení Pink Floyd, poprvé po 24 letech i s Rogerem Watersem. Syd Barrett zemřel v roce 2006, klávesista Richard Wright o dva roky později. Po dvacetileté odmlce od desky The Division Bell (1994) vydali Pink Floyd v roce 2014 nové studiové album The Endless River. Pink Floyd vznikli z kapely, která se utvořila v roce 1963 a ve které se vystřídalo více hudebníků. Tato amatérská skupina postupně nesla několik názvů: Sigma 6, The Abdabs, The Screaming Abdabs a Spectrum Five. Pod novým názvem The Tea Set začali kytarista Roger Waters, bubeník Nick Mason a pianista Rick Wright v roce 1964 hrát s kytaristou Bobem Klosem (Waters zároveň přešel k baskytaře).", "question": "Kdy byla založená skupina Pink Floyd?", "answers": ["v roce 1964"]}
{"title": "Antarktida", "context": "Anglický mořeplavec James Cook roku 1773 zavítal na ledovou návrš, obklopující kontinent. Po něm následovaly britské, ruské a francouzské expedice a také lovci tuleňů z mnoha států. Na počátku 20. století bylo vnitrozemí Antarktidy jedním z posledních dosud neprozkoumaných míst na světě. Robert Falcon Scott sem vedl výpravu v letech 1900 až 1904 a roku 1909 se Ernest Shackleton dostal do vzdálenosti 150 km od jižního pólu. V roce 1911 nakonec dosáhl pólu Nor Roald Amundsen. O měsíc později sem dorazila další expedice, vedená Robert Falcon Scottem, všichni její členové však na zpáteční cestě zahynuli. Pozdější výpravy už používaly ledoborce, letadla a pásová vozidla. Antarktida nepatří žádnému státu. Má však bohaté zásoby nerostů a ryb, takže si na ni různé země dělaly nárok. Dvanáct států podepsalo v roce 1959 smlouvu na podporu vědeckého výzkumu a míru na Antarktidě. Tuto smlouvu dosud podepsalo osmatřicet zemí. Jako součást úsilí, jež si klade za cíl uchovat tuto divočinu neporušenou činností člověka, zde byla roku 1991 na dobu 50 let zakázána těžba. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Antarktidy. Související informace naleznete také v článku Územní nároky na Antarktidu. Antarktida má rozlohu 13 829 430 km2, a to včetně šelfových ledovců a ostrovů. Rozloha bez nich činí 12 272 800 km2. Nejvyšší horou je Vinson Massif v Ellsworthově pohoří s nadmořskou výškou 4892 m. Průměrná nadmořská výška kontinentu činí 1958 m včetně šelfových ledovců a 2194 m bez nich. Antarktida je pátým největším světadílem na Zemi a je ze všech nejchladnější. Dosud nejnižší zaznamenaná teplota na světě, -89,2 °C, byla naměřena v roce 1983 na ruské vědecké základně Vostok. Objem ledu na Antarktidě je 25,4 mil. km3. Jediná území bez ledu, která lze v Antarktidě spatřit, tvoří několik horských vrcholů a jiné pusté, skalnaté oblasti. Ledový příkop podél jižního pobřeží během léta taje a odlamují se z něj velké kusy, ledové kry. Tyto kry mohou být až 60 metrů vysoké a mnoho kilometrů dlouhé. Pro lodě, které je míjejí, představují nesmírné nebezpečí. Maximální mocnost antarktického ledovce je 4776 m, přičemž průměrná mocnost činí 1829 m. Napříč tímto ledovým kontinentem se táhne Transantarktické pohoří a dělí jej na západní a východní část. Dělení Antarktidy na východní a západní zavedl v roce 1902 E. S. Balch. Východní Antarktida je převážně na východní polokouli.", "question": "Jak se jmenuje pátý největší světadíl?", "answers": ["Antarktida"]}
{"title": "Bob Marley", "context": "Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Cedella Marley Booker: Keeper of the Marley flame [online]. 11 April 2008 [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Šablona:Cite interview↑ CUNNINGHAM, Jonathan. Memorial Services for Cedella Marley Booker Tonight [online]. 15 April 2008 [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ OBRECHT, Jas. Bob Marley's Early Years: From Nine Miles To London [online]. [cit. 2013-11-08]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Šablona:Cite interview↑ FOSTER, Chuck. Joe Higgs – No Man Could Stop The Source [online]. 12 November 2013 [cit. 2018-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-23. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ PARELES, Jon. Joe Higgs, 59, Reggae Performer; Taught a Generation of Singers. The New York Times. 22 December 1999. Dostupné online [cit. 12 November 2013]. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Bob Marley Solo, 1962 Wailer – The Bob Marley Compendium. Retrieved 8 November 2013.↑ The Beverley Label and Leslie Kong: Music Business [online]. bobmarley.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 June 2006. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ JEFFREY, Don. Disputes Over Copyrights 'Scorch' Jamaican Reggae Artists. Billboard. Nielsen Business Media, Inc., 16 July 1994, s. 92. Dostupné online. ISSN 0006-2510. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Ranglin Interview with Angus Taylor (11 February 2011). Retrieved 6 November 2013.↑ The Wailers' Biography [online]. [cit. 2009-10-01].", "question": "Jak se jmenoval jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, který se stal mezinárodní hudební a kulturní ikonou?", "answers": ["Bob Marley"]}
{"title": "Rudolf Bunček", "context": "Rudolf Bunček Rudolf Bunček Narození 20. června 1881Jastrabá Úmrtí 24. září 1968 (ve věku 87 let)Choceň Národnost Slovensko Povolání malíř a sochař Znám jako sochař a malíř Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Rudolf Bunček (20. června 1881 Jastrabá – 24. září 1968 Choceň) byl slovenský sochař a malíř. Životopis Narodil se v obci Jastrabá. Jeho otcem byl Augustin Bunček a matkou Irena Amália Anna roz. Retzbachová. Studoval na gymnáziu v Ružomberku a v Prievidzi. V letech 1896–1901 odešel na studia na Uměleckoprůmyslovou školu v Budapešti, kde se věnoval mědirytectví a potom sochařství. Po studiích pracoval ve fajánsové dílně Zsolnayovcov v Pécsi. V roce 1902 realizoval menší sochařské studie v Jastrabé. Poté pracoval jako středoškolský profesor kreslení v Levici a v Krupině, následně jako školní inspektor v Banské Bystrici. Část jeho malířských prací se nachází v Středoslovenském muzeu v Banské Bystrici. Jeho práce mají realistické zaměření. Roku 1901 byl odměněn I. cenou za návrh na dekorativní výzdobu brány obytného domu. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Bunček na slovenské Wikipedii. Literatura Slovenský biografický slovník Externí odkazy Záznam o narození a křtu v matrice řádek 32 – farnost Jastrabá; pokřtěn jako Rudolphuse Franciscus Buncsek Autoritní data: GND: 1061092127 | VIAF: 311600342 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Slovensko | Umění", "question": "V kolika letech zemřel Rudolf Bunček?", "answers": ["87"]}
{"title": "Houby", "context": "Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym. Související informace naleznete také v článcích Hyfa a Podhoubí. Tělo hub není členěno na jednotlivé orgány a proto se nazývá stélka. Ta je složena z propletených houbových vláken (hyfa), která vytváří podhoubí. U mnohých hub vyrůstá z podhoubí plodnice. Související informace naleznete také v článku Plodnice. Plodnice je nadzemní \"orgán\" houby, jehož hlavním úkolem je rozmnožování. Obsahuje totiž (zejména na spodní straně) výtrusy. Rouško je výtrusorodá vrstva s velkým množstvím kyjovitých výtrusnic s výtrusy. Bývá na spodní ploše klobouku na lupenech nebo v rourkách. Houby s lupeny naspodu klobouku se nazývají lupenaté (např. bedla, muchomůrka, pečárka, ryzec). Někdy mívají i pochvu a plachetku. Houby s rourkami jsou označovány jako rourkaté (např. hřiby, křemenáč, kozák, klouzek). Pokud budeme houby dělit dle způsobu, jakým získávají živiny, dostáváme dvě základní skupiny hub - saprofytické (hniložijné) a parazitické (příživné). Saprofytické houby jsou takové, které získávají organické látky pomocí rozkladu odumřelých živočišných či rostlinných těl. Je možno je zařadit mezi rozkladače neboli dekompozitory. Parazitické houby mohou být biotrofní (živí se obsahem buněk ale nezabíjí je) či nekrotrofní (způsobují odumírání tkáně). Dalšími významnými skupinami hub jsou houby formující lišejníky a houby mykorhizní. Související informace naleznete také v článku dřevokazné houby. Četné druhy působí škody na rostlinách, zejména na dřevinách (dřevokazné houby), živočiších i člověku tím, že způsobují onemocnění. Tyto se nazývají parazitické (cizopasné) a mohou vyvolávat onemocnění na povrchu těla i ve vnitřních orgánech. K cizopasným druhům na obilí patří padlí, důležitým tropickým parazitoidem je houba rodu Cordyceps. Existují i dravé houby, například Arthrobotrys dactyloides loví hlístice pomocí specializovaných hyf. Související informace naleznete také v článcích mykorhiza a lišejníky. Některé druhy hub žijí v mutualistické symbióze (symbióza prospěšná pro oba partnery) s kořeny mnoha rostlin, což nazýváme mykorhiza. Houba přijímá od rostlin různé organické látky, které sama nevytváří, a pomáhá rostlině přijímat vodu s rozpuštěnými minerálními látkami. Mimoto žijí také v symbióze se řasami nebo sinicemi, zejména složené organismy zvané lišejníky. Související informace naleznete také v článku rozkladač. Hniložijné houby jsou (spolu s hniložijnými bakteriemi) nejvýznamnějšími rozkladači odumřelých zbytků různých organismů.", "question": "Jak se nazývají houby, které způsobují onemocnění?", "answers": ["parazitické"]}
{"title": "Macklemore", "context": "Ben Haggerty (* 19. června 1983 Seattle, USA), spíše známý jako Macklemore či dříve Professor Macklemore, je americký rapper působící na svém vlastním nezávislém labelu. Samostatně začal vydávat hudbu od roku 2000. Své debutové album The Heist vydal 9. října 2012. To se umístilo nejlépe na druhém místě v US žebříčku Billboard 200 se 78 000 prodanými kopiemi během prvního týdne. Určitou dobu spolupracoval s producentem Ryanem Lewisem, houslistou Andrew Joslynem a trumpetistou Owuorem Arungou. Vydal jeden mixtape, tři EP a tři alba. Jeho hudební klip k písni \"Thrift Shop\" na YouTube zhlédlo více než 1,2 miliardy uživatelů. Za album The Heist a singl \"Thrift Shop\" obdržel čtyři ceny Grammy. Jeho dalšími alby jsou This unruly mess I've made (2014) a nejnovější album z roku 2017 Gemini, na kterém se již nepodílel Ryan Lewis, ale producentem je Tyler Dopps. == Biografie == Narodil se v Seattlu, kde také vyrostl. Nepochází z rodiny muzikantů, ale oba jeho rodiče ho v hudbě však podporovali. S hip hopem se poprvé setkal ve svých šesti letech prostřednictvím skupiny Digital Underground. Ve čtrnácti letech začal psát texty. Když začal rappovat, hodně se zajímal o West Coast underground hip hop, Freestyle Fellowship, Aceyalone, Living Legends, Wu-Tang Clan, Nas a Talib Kweli. Studoval na Garfield High School a Nathan High School. Ve studiu poté pokračoval na The Evergreen State College, kde získal bakalářský titul. Vzhledem k tomu, že se zajímal o způsoby, jak oslovit mladší generaci prostřednictvím své hudby, účastnil se programu Gateways for Incarcerated Youth, který se zaměřoval na vzdělávání a kulturní identitu.", "question": "Jako je spíše známý Ben Haggerty?", "answers": ["Macklemore"]}
{"title": "Radhošť", "context": "Radhošť je hora v Moravskoslezských Beskydech na závěru výrazného Pustevenského hřbetu 3 km jihozápadně od Trojanovic a 6 km severovýchodně od Rožnova pod Radhoštěm. S výškou 1129 m n. m. jde o sedmou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd a o jejich nejzápadnější tisícovku. Podle pověstí měl na Radhošti od pradávna sídlo slovanský bůh Radegast - Bůh slunce, války a vítězství. Jeho podoba, jak ji ztvárňuje socha od Albína Poláška, nepůsobí zrovna mile a rozhněvat si ho by asi pro člověka nemuselo být příznivé. Přesto anebo právě proto Radegasta generace lidí milovaly i zatracovaly. Naši předkové k němu měli úctu. Zdaleka za ním přicházeli, aby mu přinesli dary - dobytek, část úrody, zvěř, kterou ulovili. Koncem jara pak na Radhošti staří Slované slavili letní slunovrat. O nocích se rozzářily vatry, lidé tančili a zpívali. Pohanské zvyky přetrvaly i do dob křesťanských a nezabránila tomu ani pověst, že modlu Radegasta prý strhli Cyril s Metodějem, kteří na místo postavili kříž. Další povídání o Radegastově modle vypráví o tom, že byla uložena v jakémsi podzemním radhošťském chrámu. Zní to sice jako nějaká pohádka, ale je nutné vzít v úvahu, že na nedalekých Pustevnách je dnes už téměř nepřístupná soustava tzv. pseudokrasových puklin.", "question": "Kolika metrů nad mořem dosahuje hora Radhošť?", "answers": ["1129 m n. m."]}
{"title": "Doktor filozofie", "context": "Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (ve zkratce Mgr.) a složení rigorózní zkoušky z příslušného vědního oboru, jejíž součástí je i obhajoba rigorózní práce. Dnes se jedná zpravidla o fakultativní zkoušku spojenou s poplatky, nikoli o další formální studium – nejedná se o typ studia třetího stupně vysokoškolské soustavy (Ph.D. – doktor).PhDr. je historicky titul specifický pro české a slovenské univerzitní prostředí (za společného státu i v československém školství) spolu s dalšími tzv. malými doktoráty (7 v ISCED). Hovorově se tituly získané rigorózní zkouškou (PhDr., JUDr., RNDr. apod.) tedy obecně označují právě jako tzv. malé doktoráty. \"Doktor filozofie\" je pak rovněž také překlad původního významu zkratky jiného titulu – Ph.D.. (titul \"doktor\", zkratka z lat. philosophiæ doctor), což je ale tzv. velký doktorát (8 v ISCED, ekvivalent dřívějšího CSc. či pozdějšího Dr.); tento vědecký titul Ph.. D. (doktor) je však dosahován po ukončení magisterského studia dalším tříletým či čtyřletým doktorským studiem v příslušném doktorském studijním programu završený obhajobou disertační práce (tedy není dosahován v rámci rigorózního řízení), nejedná se tedy o ekvivalent titulu PhDr. (doktor filozofie), což je stále titul magisterské úrovně (7 v ISCED), který označuje de facto stejnou kvalifikaci jako Mgr. (magistr). Nositel titulu magistr (Mgr.) mohl též v minulosti požádat na některých fakultách i o to, pakliže to umožňoval příslušný vnitřní předpis školy, aby mu byla stejná předložená magisterská (diplomová) práce rovněž uznána i jako rigorózní práce, podrobnosti většinou upravoval pokyn rektora, pokyn děkana atp. Rigorózum je ovšem v těchto případech v Česku i Slovensku finančně podmíněno – poplatky s tímto spojené jsou pak příjmem dané vysoké školy. == Zápis == Doktorát filozofie, stejně jako další, jsou platné jak v Česku, tak na Slovensku (díky mezinárodní smlouvě není třeba podstupovat tzv. nostrifikaci). Platí pro ně i stejný zápis – zkratka titulu se píše před jménem a od jména se odděluje mezerou, např. PhDr. Jan Novák.", "question": "Jakou zkratku má doktor filozofie?", "answers": ["PhDr."]}
{"title": "Surinam", "context": "Surinam je rozvojová a zemědělská země. Její hospodářství se však kromě pěstování zemědělských plodin věnuje především těžbě surovin. Tou nejvýznamnější je bauxit, jehož ložiska se nacházejí na východě země a ze kterého se přímo v Surinamu vyrábí hliník. Země má jedny z největších zásob bauxitové rudy na světě. Z peněz z těžby bauxitu země v posledních deseti letech rozvíjela svojí infrastrukturu (železnice, vodní elektrárny apod.) Dalšími dvěma významnými surovinami, které se v Surinamu těží, jsou zlato a ropa. Jejich těžba začala být rozvíjena především až v první dekádě 21. století. Obojí významně přispělo k růstu surinamské životní úrovně. Ropa slouží jako jeden ze zdrojů elektrické energie a spaluje se v elektrárnách.[zdroj? ] 75 % elektrické energie produkuje hlavní vodní elektrárna na řece Surinam. Většinu území pokrývají lesy (95 %, což je nejvíce na světě). Surinamská vláda lesy v omezené míře těží. Pro zemědělství je důležitá sklizeň rýže, banánů, citrusů, kokosových ořechů, cukrové třtiny a pro obživu chov skotu, drůbeže a rybolov. Obdělává se půda v pásmu do 100 km od mořského pobřeží. V zemi je řídká silniční síť. == Obyvatelstvo == Surinam je zemí etnicky i nábožensky velmi různorodou. 38% veškerého surinamského obyvatelstva tvoří Indové a Pákistánci, 31,5 % jsou surinamští Kreolové, 14 % \"černoši z buše\", 3 % indiáni (původní obyvatelé), 2,7 % Číňané a 1,3 % Nizozemci. Pestrost náboženství odpovídá pestrosti obyvatel. Polovina obyvatel státu žije v hlavním městě Paramaribu. == Kultura == === Surinam v literatuře === V roce 2004 vyšel v Nizozemsku \"dokumentární román\" Annejet van der Zijlové Sonny Boy. Na základě archivních materiálu a doložených svědectví rekonstruuje neobyčejný příběh Waldemara ze Surinamu a Riky z Haagu, kteří za druhé světové války ukrývali v Haagu Židy. Sonny Boy byl přeložen do mnoha jazyků a v roce 2010 vyšel v nakladatelství Barrister & Principal také česky. Podle románu byl natočen stejnojmenný film s premiérou 27. ledna 2011. == Reference == == Externí odkazy == Slovníkové heslo Surinam ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Surinam ve Wikimedia Commons Suriname (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) Bureau of Western Hemisphere Affairs. Background Note: Suriname [online]. U.S. Department of State, 2011-06-13 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)", "question": "Jaké je hlavní město Surinamu?", "answers": ["Paramaribu"]}
{"title": "Dusík", "context": "Oxidy dusíku s mocenstvím N+2 až N+5 jsou hlavními složkami tzv. suchého neboli losangelského smogu. Oxid dusný N2O, nazývaný také rajský plyn je bezbarvý plyn, slabého zápachu a nasládlé chuti, který byl v dřívějších dobách používán jako narkotikum při chirurgických operacích a dnes se používá jako hnací plyn ve sprejích. Oxid dusnatý NO je bezbarvý plyn, velmi jedovatý, který při kontaktu s kyslíkem reaguje na oxid dusičitý. Ve vodě je velmi málo rozpustný a řadí se mezi inertní oxidy.[zdroj? ] Je to důležitý meziprodukt při výrobě kyseliny dusičné. Oxid dusitý N2O3 je temně modrá kapalina, která se za pokojové teploty rychle rozkládá na oxid dusnatý a oxid dusičitý. Stabilní je vedle těchto oxidů pouze v rovnováze. Oxid dusičitý NO2 je hnědočervený, silně jedovatý plyn charakteristického zápachu, který za pokojové teploty dimeruje na N2O4, který je bezbarvý. Oxid dusičitý je posledním meziproduktem při výrobě kyseliny dusičné a snadno se rozpouští ve vodě za vzniku kyseliny dusité a kyseliny dusičné. Oxid dusičný N2O5 je bezbarvá krystalická látka, která se na vzduchu rychle rozplývá. Oxid dusičný není stabilní a může bez vnější příčiny explodovat.", "question": "Co je chemickou značkou dusíku?", "answers": ["N"]}
{"title": "Uhlík", "context": "Přitom se nejprve velmi jemně namele společně s vápnem a vylisuje se do vhodného tvaru. Další významné uplatnění grafitu je v metalurgickém průmyslu. Vzhledem k jeho značné tepelné odolnosti se z něho vyrábějí nádoby, kokily, do kterých se odlévají roztavené kovy a jejich slitiny. Zamezí se tak kontaminaci slitiny kovem, ze kterého by se kokila musela vyrobit. Z grafitu se vyrábějí i elektrody pro elektrolytickou výrobu hliníku z taveniny směsi bauxitu a kryolitu nebo při výrobě křemíku z taveniny oxidu křemičitého. Z grafitu se dále vyrábějí speciální typy elektrických kontaktů, např. kartáčky elektromotorů. Hlavní důvody pro toto použití uhlíku: uhlík se netaví - kontakty se nespékají a neopalují se při vysokých teplotách, nízký součinitel tření, stálý přechodový odpor. Grafitový prach se využíval do dnes již přežitých uhlíkových mikrofonů. Uhlík slouží také jako součást maziv (grafitová vazelína, kolomaz). Uměle vyrobenou formou uhlíku je tzv. skelný uhlík (angl. glassy carbon, tradičně zvaný též skelný grafit), který se vyznačuje vysokou hustotou, nízkou pórovitostí a značnou chemickou a mechanickou odolností. V praxi se vyrábí přesně řízeným dlouhodobým vysokoteplotním (pyrrolitickým) rozkladem organických látek na povrchu normálního grafitu. Díky mimořádným fyzikálním a chemický vlastnostem skelného grafitu se jeho praktické využití stále rozšiřuje i přes jeho poměrně vysokou cenu. Pro elektrochemii je důležitý fakt, že povrchy elektrod ze skelného grafitu jsou chemicky vysoce odolné a lze na nich dosáhnout vysokého kladného potenciálu, aniž by docházelo k jejich rozpuštění jako u normálních kovových elektrod. Toho lze využít jak v analytické chemii při zkoumání elektrochemických vlastností organických molekul tak pro preparativní oxidaci při výrobě některých sloučenin. Analytická metoda GFAAS (atomová absorpční spektrometrie s bezplamennou atomizací) používá pro odpaření analyzovaného vzorku kyvetu, která se během několika sekund zahřívá až na teploty kolem 3 000 °C. Pokrytí vnitřní plochy této kyvety skelným grafitem dramaticky zvyšuje její odolnost a prodlouží její použitelnost ve srovnání s klasickou grafitovou kyvetou. V metalurgii se pro čištění kovů na vysoké čistoty metodou zonálního tavení mohou uplatnit trubice pokryté sklelným grafitem, v nichž se tavení provádí. Laboratorní nádobí s povrchem ze skelného grafitu dosahuje stejné nebo i lepší chemické odolnosti jako nádobí z platiny nebo její slitiny s rhodiem. Podrobnější informace naleznete v článku Diamant. Představuje jeden z nejvzácnějších a nejdražších minerálů. Vyskytuje se v různých barevných modifikacích od takřka průhledné až po černou.", "question": "Který prvek tvoří základní stavební kámen všech organických sloučenin a tím i všech živých organismů na této planetě?", "answers": ["Uhlík"]}
{"title": "Athény", "context": "Největší rozmach stavební činnosti na Akropoli spadá do doby největšího rozmachu Athénské moci - do doby Periklovy. Tehdy byly postaveny stavby, nad kterými musíme stát v úžasu ještě dnes, kdy již leží v rozvalinách. Působí na nás nejen svoji mohutností, ale i vyspělým estetickým dojmem. Na Akropoli tehdy stálo podivuhodné umělecké dílo - socha Pallas Athény, ochránkyně města. Geniální sochař Feidiás ji vytvořil ze zlata a slonoviny, avšak Athéňané jej obvinili, že zpronevěřil zlato určené na její výzdobu. Zklamaný umělec se odstěhoval a založil svoji dílnu v Olympii. Její prokazatelně pravé zbytky našli archeologové ve 20. století. Planina na Akropoli je 300 metrů dlouhá a 150 metrů široká. Parthenon - začal se budovat v roce 447 př. n. l. Ústředním bodem Parthenónu byla obří socha Athény o výšce 11m, chrám měl rozměry asi 70 x 31 m. Při obléhání Akropole Benátčany došlo k zasažení Parthenónu, ve kterém Turci zřídili prachárnu, dělovou koulí a následné explozi, která chrám značně poničila. Erechteion - zbudován v letech 421-406 př. n. l. na nejposvátnějším okrsku Akropole. Na jeho místě stály původně tři samostatné chrámy, které byly po přestavbě sloučeny do jedné stavby, ale byl zachován jejich původní půdorys.", "question": "Jak dlouhá je planina na Akropoli?", "answers": ["300 metrů"]}
{"title": "Doktor práv", "context": "Doktor práv (ve zkratce JUDr. psané před jménem; dříve se též používala zkratka Dr. jur.) je akademický titul udělovaný v oblasti práva. Udělován je těm právníkům, kteří už dosáhli titulu magistr (Mgr.) a kteří poté úspěšně absolvovali rigorózní zkoušku ze zvoleného právního oboru, jejíž součástí je také obhajoba rigorózní práce. V současné době se jedná o fakultativní zkoušku zpravidla spojenou s poplatky. Původní, středověký význam latinské zkratky JUDr. je juris utriusque doctor, tedy doktor obojího práva (římského i kanonického), podle některých zdrojů však jde i o zkratku juris universi doctor, doktor veškerých práv. == Historie == === Do roku 1953 === Název \"doktor obojího práva\" pochází z boloňské univerzity, kde se učitelé římského práva označovali jako doctores legum. To se pak rozšířilo i na další univerzity a díky pozdějšímu sloučení římskoprávních a církevněprávních studií došlo i ke spojení tohoto titulu s titulem učitelů kanonického práva doctores canonum et decretalium do od té doby jediného titulu doktora obojího práva (doctor utriusque juris).První moderní úprava získání titulu doktora práv na českém území byla obsažena v rakouském rigorózním řádu pro fakulty věd právních a státních z roku 1872, který v mírně pozměněné podobě platil i po vzniku první republiky. Každý student práv, který vykonal v průběhu studia jednu ze tří předepsaných státních zkoušek (historickoprávní, soudní a státovědeckou) s prospěchem alespoň dobrým, mohl po každé z nich absolvovat i přísnou zkoušku doktorskou neboli rigorózní. Zkušebními předměty u jednotlivých rigoróz byly: historickoprávní rigorózum – právo římské, právo církevní, dějiny veřejného a soukromého práva ve střední Evropě a dějiny práva na území republiky Československé (před vznikem republiky místo právních dějin \"německé právo\", ovšem ve smyslu dějin právních pramenů a práva veřejného a dějin a systému práva soukromého), judiciální rigorózum – právo občanské, právo obchodní a směnečné, civilní řízení soudní a právo trestní a řízení trestní, státovědecké rigorózum – právo ústavní, nauka správní a právo správní, nauka o národním hospodářství a národohospodářská politika, finanční věda a právo finanční a právo mezinárodní.Na rozdíl od moderní doby absolvent nenabýval titulu automaticky, ale až udělením na slavnostní promoci. Právnickou fakultu šlo absolvovat i jen složením státních zkoušek, tedy bez získání titulu doktora práv. Ovšem, na rozdíl od jiných právnických profesí, doktorát byl podmínkou pro výkon advokacie. Po prvním rigorózu studenti používali neoficiální čekatelský titul JUC. (z lat. juris utriusque candidatus; podobně byly užívány i tituly MUC., PhC. nebo RNC.).", "question": "Jak se ve zkratce píše doktor práv?", "answers": ["JUDr."]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín – 12. července 1932 Otrokovice) byl československý podnikatel, \"král obuvi\" – tvůrce světového obuvnického impéria, starosta Zlína (1923–1932) a veřejný činitel. Spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnickou firmu Baťa a postupně z ní vytvořil rozsáhlý komplex výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu a také systém motivace pracovníků (Baťova soustava řízení), dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou stále užívány jako příklady top managementu.[zdroj? ] Rozsahem svých aktivit (35 oborů výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí) působil na úroveň podnikání v Československu, nízkými cenami svých bot ovlivnil profil spotřebního průmyslu. Spolu s budováním svého továrního areálu dokázal podle svých představ přebudovat město Zlín. Jako jeho starosta prosadil koncepci zahradního města s originální funkcionalistickou architekturou; ze Zlína se tento styl šířil spolu s Baťovými továrnami do dalších míst v Československu, Evropě a Severní Americe. Vytvořil rozvětvený vzdělávací systém. Své zaměstnance motivoval k využívání zdokonalovacích kurzů celoživotního vzdělávání, zřídil pro ně odbornou školu (Baťova škola práce pro Mladé muže a Mladé ženy). Jako starosta Zlína prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství (zlínské pokusné školství). Zřízením nemocnice ve Zlíně položil základy k moderní péči ve městě a regionu. Prosazováním projektů dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy mířil ke zlepšení soustavy komunikací v rámci zlínského regionu i celého Československa.", "question": "Kde zemřel Tomáš Baťa?", "answers": ["Otrokovice"]}
{"title": "Stanislav Brebera", "context": "Stanislav Brebera (10. srpna 1925, Přelouč – 11. května 2012, Pardubice) byl český chemik. V československém státním Výzkumném ústavu průmyslové chemie, při dnešní Explosii Pardubice vyvinul v roce 1966 ve spolupráci s Radimem Fukátkem plastickou trhavinu Semtex. Brebera byl od roku 1945 členem KSČ a studoval chemii na pražské technice. Po absolvování v roce 1950 nastoupil na základní vojenskou službu. Jeho nadřízení si všimli jeho talentu a poslali jej do vojenského technického institutu. Poté pracoval pro chemičku Synthesia, pozdější národní podnik VCHZ Synthesia.", "question": "Kdo byl Stanislav Brebera?", "answers": ["český chemik"]}
{"title": "Surrealismus", "context": "První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil. Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou - Prsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu (francouzská předpona sur - nad). Počátky surrealismu navazovaly na dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody a poezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby. Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. V Surrealistickém manifestu Breton definoval surrealismus jako \"čirý psychický automatismus\", kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel, že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací - při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své nitro a své sny samozřejmě také zkoumali a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (extatické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje. Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ především Sigmund Freud. Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období: Intuitivní období - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu.", "question": "Jaký je český překlad časopisu La Révolution Surréaliste?", "answers": ["Surrealistická Revoluce"]}
{"title": "Čínština", "context": "Zajímavé je, že díky používání významotvorných intonací mají Číňané průměrně vytříbenější hudební sluch než Evropané, a je mezi nimi i vyšší procento lidí s tzv. absolutním sluchem (schopností napevno si zapamatovat výšku určitého tónu). Podrobnější informace naleznete v článku Čínské znaky. Nejstarší doklady čínských znaků pocházejí už z 2. tisíciletí př.n.l., přesněji od roku cca 1200 př.n.l. Od té doby samozřejmě čínské písmo doznalo řadu výrazných změn. Čínský znak se většinou vztahuje k jedné jazykové jednotce, která je vždy sepětím zvukové formy a významu. V drtivé většině případů odpovídá jeden znak jedné slabice na úrovni fonetické, a zpravidla i morfému na úrovni jazykové. Vzhledem k tomu, že stará čínština byla jazyk, v němž většina slov čítala jeden morfém, lze říci, že jeden znak odpovídal jednomu slovu. Tato situace je dnes však diametrálně odlišná. Stává se poměrně často, že jeden znak má více čtení a naopak pro jednu slabiku s jedním významem může být více možností zápisu znakem. Výslovnost jediného znaku se může v různých dialektech lišit, avšak význam, který je konvenčně k znaku vázán, zůstává stále stejný, proto se Číňané znalí písma pocházející z různých oblastí mezi sebou písemnou formou dorozumějí, přestože v mluveném projevu mohou nastat potíže.", "question": "Z jakého roku pocházejí nejstarší doklady čínských znaků?", "answers": ["cca 1200 př.n.l."]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno/konzervováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán. Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10-12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života v Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou.", "question": "Uctívali staří Egypťané kočky jako božstvo?", "answers": ["Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem."]}
{"title": "Řím", "context": "Roku 1923, po tzv. Pochodu na Řím, se premiérem stal Benito Mussolini, který od roku 1925 vládl jako diktátor. Roku 1929 vznikl Lateránskou smlouvou jako samostatný stát Vatikán a po druhé světové válce roku 1946 se Itálie stala republikou. Římskými smlouvami z roku 1957 vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS) a Euratom a Itálie se stala jejich členem. Roku 1960 se v Římě konaly letní olympijské hry a v letech 1962–1965 druhý vatikánský koncil. Od roku 1980 je staré město a Vatikán na seznamu Světového dědictví UNESCO. === Vývoj jazyka === Původním jazykem Římanů byla latina, která se později vyvinula v italštinu a další románské jazyky a výrazně ovlivnila i další jazyky. Vývoj jazyka ovlivnily různé regionální dialekty, přičemž římské nářečí se jmenuje Romanesco neboli římština. Ve středověku byla spíše jihoitalským nářečím, blízkým neapolštině. Vliv florentské kultury během renesance způsobil změnu v nářečí, které se začalo více podobat toskánštině. Až do 19. století se tyto změny omezily na hranice Říma, ale později se rozšířily do dalších částí Lazia. Dnešní římštinou se mluví i za hranicemi města a je velmi podobná standardní italštině, ačkoli zůstává odlišná od ostatních nářečí Lazia. Literatura psaná římským nářečím zahrnuje díla takových autorů jako Giuseppe Gioachino Belli, Trilussa a Cesare Pascarella. Soudobou římštinu představují populární herci jako Aldo Fabrizi, Alberto Sordi, Nino Manfredi, Anna Magnaniová, Grigi Proietti, Enrico Montesano a Carlo Verdone. == Územní organizace města == Od roku 2013 se Řím dělí na 15 čtvrtí (municipio, M.), číslovaných jako Řím I až Řím XV (M. I až M. XV). Každá má vlastní volené zastupitelstvo a starostu. Čtvrť Řím I odpovídá starověkému a středověkému městu, jak je vymezila Aurelianova hradba ze 3. století n. l., a tradičně se dělí na 22 rioni.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Itálie?", "answers": ["Řím"]}
{"title": "Empire State Building", "context": "Empire State Building je 102 patrová budova postavená ve stylu art deco, nacházející se v New Yorku v USA na křižovatce Páté Avenue a West 34th Street. Po jejím dokončení v roce 1931 se stala na více než 40 let nejvyšší budovou světa, v roce 1972 ji překonala severní věž Světového obchodního centra. Po zřícení budov při teroristických útocích 11. září 2001 se Empire State Building stala nejvyšší budovou New Yorku a třetí nejvyšší v USA (hned po Willis Tower a Trump International Hotel and Tower). Roku 2013 však byla dostavěna náhrada za \"dvojčata\", nové světové obchodní centrum nazvané One World Trade Center, které svou výškou Empire State Building opět překonalo. V roce 1986 se budova zařadila na seznam národních kulturních památek. Budova je vlastněna a řízena společností W & H Properties. Je neodmyslitelnou součástí města, podobně jako Eiffelova věž patří k Paříži. Empire State Building navrhl William F. Lamb z architektonické firmy Shreve, Lamb a Harmon, stavební výkresy byly navrženy za pouhé dva týdny, byly ovšem inspirovány předchozími plány pro Reynolds Building ve Winston-Salem v Severní Karolíně a Carew Tower v Cincinnati, stát Ohio. Původní návrh značil pouze 80patrovou budovu, ale poté co se navýšila plánovaná výška Chrysler Building, byla podstatně zvednuta i výška Empire State Building. Generální dodavatelé byli Starrett Brothers and Eken (Starrettovi bratři a Eken) a projekt financovali především John J. Raskob a Pierre S. du Pont.", "question": "V jakém stylu byla postavena budova Empire State Building?", "answers": ["art deco"]}
{"title": "Diablo", "context": "Diablo je počítačová hra žánru RPG vytvořená firmou Blizzard Entertainment. Byla vydána na konci roku 1996 v Americe a sklidila veliký úspěch. Hra má jeden datadisk vydaný společností Sierra, který se jmenuje Hellfire. V roce 2001 bylo vydáno pokračování Diablo II. Druhé pokračování Diablo III vyšlo 15. května 2012. Diablo je hra v 2D v izometrickém náhledu, ve které hráč pomocí myši, a občas i klávesnice, ovládá jednu ze tří postav. Diablo spadá do žánru fantasy. Celá hra se odehrává v malé vesničce Tristram v království Khandaras. Po smrti krále Leorica, ve které sehrál svou roli sám Diablo, je království na pokraji chaosu. Vesnička Tristram, ve které Leoric sídlil, je odříznuta od svého okolí a až na deset obyvatel je zcela opuštěna, přičemž v hlubokém labyrintu pod místní katedrálou sídlí neznámé zlo. V této situaci začíná hráč hru a jeho úkolem je probít se labyrintem až do nejspodnějšího patra a neznámé zlo zlikvidovat. Hra disponuje krásnou grafikou, v kontextu doby vydání, v rozlišení 640×480 pixelů. Mimořádně povedená je i zvuková stránka hry a to nejen hudba, ale i zvuky a namluvení obecně. V průběhu hry hráč zabíjením monster získává zkušenostní body. Po dosažení určitého množství těchto bodů jeho postava postoupí na další úroveň - level. Stává se tím odolnější a mocnější v boji. Dále tímto získá pět bodů, které může hráč podle svého uvážení rozdělit mezi čtyři vlastnosti: sílu, obratnost, magii a vitalitu. Nejvyšší hodnoty těchto vlastností jsou omezené a pro každou ze tří postav různé. Hratelné jsou celkem tři postavy. Válečník představuje postavu zaměřenou na boj zblízka pomocí ručních sečných a tupých zbraní, jako jsou meče, sekery, palcáty a další. Zaměřuje se na sílu, ale i na vitalitu a obratnost. V kontaktním je velmi silná, naopak slabá je v magii, jak kvůli slabé vlastnosti magie, tak kvůli malému množství many. Zlodějka je univerzální postava zaměřená na boj na dálku pomocí luku, ale díky její univerzálnosti může bojovat i kontaktním způsobem jako válečník nebo kouzlením jako kouzelník, avšak je v obou těchto způsobech slabší, než specializovaná postava válečníka nebo kouzelníka. Hlavní dovedností této postavy je obratnost. Kouzelník je postava jednoznačně zaměřená na boj zdálky pomocí kouzel. Ostatní způsoby boje, kontaktními zbraněmi nebo lukem, jsou v jeho případě takřka nepoužitelné. Na druhou stranu pokročilý kouzelník je díky silným kouzlům považován za silnější postavu než je válečník nebo zlodějka.", "question": "V jakém roce bylo vydáno Diablo II?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Lefkada", "context": "Lefkada LefkadaΛ (řecky) Satelitní snímek ostrova Lefkada Lefkada, Řecko Lokalizace Jónské moře Stát Řecko Řecko • Reg. jednotka Lefkada Topografie Rozloha 356 km² Zeměpisné souřadnice 38°43′ s. š., 20°38′ v. d. Nejvyšší vrchol Stavrota Osídlení Počet obyvatel 23 000 Hustota zalidnění 64,6 obyv./km² Největší sídlo Lefkada multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Lefkada, někdy též Lefkáda (řecky Λ), je řecký ostrov v souostroví Jónských ostrovů o rozloze 356 km², délka pláží je 117 km a na ostrově žije 23 000 obyvatel, je položen mezi ostrovy Korfu a Kefalonie. Nejvyšším bodem je vrchol Stavrota. Na ostrově je mírné středomořské podnebí. Ostrov je součástí řecké regionální jednotky Lefkada a je rozdělen do dvou krajů a šesti okresů. S protější pevninskou Akarnánií je propojen umělou hrází a zvedacím mostem. Název ostrova je odvozen z řeckého slova Lefkos, které znamená „bílý“. Ostrov byl tak pojmenován díky bílým skalám, nacházejícím se na jihu ostrova. Slavná pláž Porto Katsiki Díky svým plážím patří ostrov k turisticky významným destinacím. Centrem ostrova je město Lefkada, ležící na severu ostrova. Vnitrozemí ostrova je velice hornaté s vrcholy o nadmořské výšce okolo 1000 m n. m. Ostrov má také bohaté zdroje spodních vod, díky nimž má bohatou faunu a flóru. Hlavní město Lefkada Dnešní hlavní město je postupně třetím hlavním městem na ostrově v jeho historii. První bylo Nyrikos, druhým středověké Santa Maura (14. století n. l.). To bylo roku 1684 přesunuto na místo kde se nachází dodnes, kde v té době byla pouze rybářská osada. Benátčané při jeho výstavbě uplatnili urbanistický styl běžný v středověké Evropě. Po téměř zničujícím zemětřesení v roce 1825 bylo znovu vystavěno podle přísných anglických antiseismických pravidel. Hrad Santa Maura Hrad Santa Maura je středověká šestiboká pevnost se sedmi baštami. Hrad je vystavěn na výběžku země velikém 45 m³, který vybíhá do Jónského moře. Díky příkopu se tento výběžek stal umělým ostrovem. Centrum hradu je ze 14. stol. a bylo postaveno franským knížetem Ioannisem Orsiemem, který dostal Lefkadu věnem od epirského despoty Nikofera I. Sídla Pohled na Nydri SídlaYPES kódMístoSměrovací číslo Apollonion3601Vasiliki310 82 Ellomenos3602Nydri311 00 Karya3604310 80 Lefkada (město)3606311 00", "question": "Podle čeho je pojmenován řecký ostrov Lefkada?", "answers": ["bílým skalám"]}
{"title": "Rudolf von Jhering", "context": "Rudolf von Jhering (křestní jméno psáno i Rudolph a příjmení Ihering, [ˈ]IPA; 22. srpna 1818, Aurich – 17. září 1892, Göttingen) byl německý právník a právní teoretik, který byl průkopníkem sociologického chápání práva a měl vliv především na německé soukromé právo. Život Jhering pocházel z právnické rodiny, usazené ve Východním Frísku od roku 1522. Jeho rodiče byli Georg Albrecht Jhering z Aurichu (1779–1825) a Anna Maria Schwersová (1792–1861) z Leeru. Studoval v Heidelbergu, Göttingenu, Mnichově a od roku 1838 v Berlíně, kde také v roce 1842 získal doktorát. Byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou byla Helene Hofmannová († 1848). Po její smrti se oženil s Idou Frölichovou (16. září 1826 – 3. září 1867), s níž měl pět dětí. Po její smrti se v létě 1869 oženil s vychovatelkou svých dětí ve Vídni Luisou Wildersovou (1840–1909). Jeho syn Hermann von Ihering (1850–1930) byl známý biolog. Po profesorských místech v Basileji, Rostocku, Kielu a Gießenu přišel Jhering v roce 1868 do Vídně. Tam přednesl slavnou přednášku „Boj o právo“[1] („Der Kampf ums Recht“), která za dva roky dosáhla dvanáct vydání a byla přeložena do 26 jazyků.", "question": "Kolik dětí měl právník Rudolf von Jhering s Idou Frölichovou?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Banán", "context": "Banán je protáhlé ovoce (nesladké druhy s vyšším obsahem škrobu (plantain) zelenina) a plod banánovníku (epigeická bobule). Jde o velice žádanou komoditu produkovanou zemědělci tropických zemí, kde tvoří významnou složku potravy. Banány mívají obvykle hmotnost mezi 125–200 g, ta je však významně závislá na konkrétním kultivaru. Z této váhy asi 80 % představuje jedlou část a zbývajících 20 % připadá na kožovitou slupku. Banán se (po kukuřici a rýži) stal třetí plodinou, u níž je znám celý její genom. Vůně, chuť a konzistence plodů je významně ovlivněna teplotou, při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány dodávané na trh mírného pásma (tedy i k nám) jsou sklízené tak, že dozrávají během dopravy. Snížení teploty během této doby zvyšuje životnost plodů, ale, jak již bylo zmíněno výše, negativně ovlivňuje jejich kvalitu, proto při dopravě nikdy nebývají chlazeny pod 13,5 °C. Proto se také nedoporučuje ukládat nakoupené banány do lednice, protože jejich kvalita tím značně utrpí. Zajímavostí je, jak se nechávají banány dozrávat. Tento proces probíhá v tzv. tlakových komorách, do kterých se celé nerozbalené kartony s banánovými plody umístí. V tlakové komoře dojde \"k omačkání plodů\" plynem (etylen), čímž se nastartuje zrychlený proces zrání. Zralost banánů (v obchodech, popř. skladech) se určuje speciální stupnicí dle podílu zahnědlých skvrn a ploch na slupce. S postupujícím zráním se banán také zakulacuje. Banány rostou ve visících trsech, od několika po mnoho kusů ve vrstvě (zvané též ruka) v mnohovrstevném svazku. Celek visících trsů se nazývá kmen. V roce 2002 se celosvětově prodalo přes 12 miliónů tun banánů.", "question": "U které plodiny jako třetí v pořadí byl znám celý její genom?", "answers": ["Banán"]}
{"title": "Habry (zámek)", "context": "Zámek Habry je zámek, nachází se na Žižkově náměstí čp. 1 v centru města Habry, naproti kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V zámku je od října 2009 zřízeno muzeum Habry, zřizovatelem je Petr Rudolf Vančura. == Historie == Habry jsou poprvé zmiňovány v Kosmově kronice k roku 1101, ovšem zámek nechal vystavět až v letech 1717-1720 Adolf Felix Pötting-Persing, jehož rodu patřilo panství přes sto let. Už od začátku fungoval jako sídlo správy panství. Na konci 19. století jej zasáhl požár. Při opravách byl původně dvoupatrový objekt o patro snížen. Po následné novobarokní přestavbě sloužil jako škola a to až do roku 1992, kdy byla postavena nová. V roce 2007 zámek od města odkoupil Petr Rudolf Vančura a po prvotních opravách zde v říjnu 2009 otevřel muzeum. Kromě toho se v opravených místnostech zámku pořádají koncerty. == Expozice == Muzeum bylo otevřeno v roce 2009 po rekonstrukci zámku, součástí prohlídkové trasy muzea je několik místností zámku, např. lovecký salón, barokní ložnice a sklepení zámku, ve sbírkách jsou například původní věžní hodiny z kostela Nanebevzetí Panny Marie. == Odkazy == === Externí odkazy === Zámek na hrady.cz Zámek na turistika.cz Zahájení letní sezóny na zámku Habry, tepregionu.cz Informace o muzeu na stránkách kraje Vysočina === Reference ===", "question": "Kdo je zřizovatelem muzea Habry?", "answers": ["Petr Rudolf Vančura"]}
{"title": "Třinec", "context": "== Pamětihodnosti == == Obyvatelstvo == V roce 1939 mělo město 5086 obyvatel; k slezské národnosti se tehdy přihlásilo 2543 (50 %), k německé 1190 (23,4 %), k polské 1134 (22,3 %), k české jen 195 obyvatel (necelá 4 %). V roce 2001 se k polské národnosti hlásilo 17,7 % obyvatel města.Počet obyvatel je uváděn podle výsledků sčítání lidu za Třinec včetně těch místních částí, které k němu v dané době patřily. == Náboženství == Třinec patří k nejreligióznějším městům ČR, neboť při sčítání lidu v roce 2001 se v něm k nějakému náboženství přihlásilo 60,5 % obyvatel. Náboženská skladba věřících je velmi pestrá – kromě římských katolíků má ve městě své sbory řada protestantských církví a od roku 2006 zde vyvíjejí činnost vyznavači mesiánského judaismu. Obvod města Třince tvoří jeden ze seniorátů Slezské církve evangelické augsburského vyznání, která má ve městě čtyři sbory. Jsou zde zastoupeny i jiné církve, nikoliv svými chrámy, ale svými sbory. Aktivní jsou Svědci Jehovovi popř. Církev adventistů sedmého dne, Církev Bratrská a Církev Apoštolská apod. == Okolí Třince == V okolí Třince se nacházejí Moravskoslezské Beskydy a směrem na východ nižší Slezské Beskydy. Tato dvě karpatská pohoří jsou od sebe navzájem oddělena Jablunkovskou brázdou, jejíž osu tvoří řeka Olše, která Třincem protéká. Třinec je také východiskem turistických tras na okolní vrcholy Javorový vrch, Ostrý a Velká Čantoryje. == Vybrané charakteristiky == Průmysl: hutnický (Třinecké železárny), potravinářský Doprava: železnice (trať 320), silnice I/11, evropská silnice E 75, městská autobusová doprava (16 linek, Veolia Transport Morava a. s.) Administrativa: obec s rozšířenou působností, obec s pověřeným obecním úřadem == Kultura a sport == Muzeum Třineckých železáren, a.s. a města Třince – Frýdecká 389 Knihovna Třinec – Lidická 541 Den s IZS – ukázka spolupráce policie, hasičů a záchranné služby na nám. Svobody (před KD Trisia) (nám. Svobody 526) Třinecké kulturní léto Hutník - Každoroční hudební událost roku v Třinci Beskydská laťka v Třinecké Werk Aréně HC Oceláři Třinec – v sezónách 2010/2011 a 2018/2019 dvojnásobný hokejový mistr České republiky, hraje extraligu, nejvyšší soutěž České republiky FK Fotbal Třinec - v sezóně 2017/2018 hrál FNL Od 26. prosince 2019 do 5. ledna 2020 má Třinec a Ostrava hostit Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2020", "question": "Která třinecká firma vyrábí ocelové výrobky?", "answers": ["Třinecké železárny"]}
{"title": "Sukulent", "context": "Sukulent List Aloe vera Sukulenty (ze šp. suculento – šťavnatý) jsou rostliny, které umí shromažďovat ve svém těle (stonku nebo listech) vodu, která jim umožňuje přežít i velmi dlouhá období sucha. Jsou tak uzpůsobené k přežití v pouštních a polopouštních podmínkách. Typické znaky vyžadují hodně světla a občasnou zálivku (sprchnutí) CAM metabolismus, který minimalizuje ztrátu vody méně průduchů spíše mohutnější kmeny než drobné větve s lístky; kmeny nebývají zdřevnatělé a jsou schopny fotosyntézy tělo těchto rostlin bývá odlišné od běžných rostlin – sukulenty mají redukovanou formu růstu, „kompaktnější“ tělo (ne tolik větvené jako u běžných keřů nebo stromů); nezdřevnatělé, většinou dužinaté objemné tělo (nebo jeho část – listy. , kmen, kořeny, hlízy, …) schopné změny objemu (v závislosti na příjmu a akumulaci vody), jehož povrch je nějakým způsobem (voskem, „chloupky“) opatřen proti rapidnímu vysoušení Výskyt sukulentů Sukulenty se typicky vyskytují v suchých tropických a subtropických oblastech jako jsou stepi, polopouště a pouště, kde jsou vlivem vysokých teplot a nízkých srážek ke svému přežití nuceny akumulovat vodu. Vyskytují se také v oblastech, kde je sice celoroční úhrn srážek vysoký, ale střídají se zde výrazná období vlhka a sucha. Příklady sukulentů Nejznámějšími sukulenty jsou kaktusy. Téměř každý kaktus patří mezi sukulenty, ale existují i jiné sukulenty než kaktusy. Mohou existovat i jako epifyty. Dalším příkladem je Aloe, z čeledi Asphodelaceae. Sukulenty většinou nejsou vybíravé na kvalitní půdu – mohou vegetovat na pouštích, mořských pobřežích i v oblastech solných pánví bohatých na minerály. ČeleďPočet sukulentůPřizpůsobené částiRozšíření Agavaceae - Agávovité300listySeverní Amerika, Střední Amerika Cactaceae - Kaktusovité1600kmen (kořen, listy)Severní a Jižní Amerika Crassulaceae - Tlusticovité1300listy (kořen)celosvětově Aizoaceae - Kosmatcovité2000listyJižní Afrika Apocynaceae - Toješťovité500kmenAfrika, Arabský poloostrov, Indický subkontinent Didiereaceae - Didierovité11kmenMadagaskar Euphorbiaceae - Pryšcovité> 1000kmen/kořen/listyAustrálie, Afrika, Madagaskar, subtropická Asie, Severní i Jižní Amerika, subtropická Evropa", "question": "Co jsou to sukulenty?", "answers": ["rostliny, které umí shromažďovat ve svém těle (stonku nebo listech) vodu, která jim umožňuje přežít i velmi dlouhá období sucha"]}
{"title": "Kjúdó", "context": "Kjúdó Mistr Jošimiči Genširo Inagaki (1911–1995), 9. dan, hlava školy Heki rjú insai-ha, v dódžó Národní technické univerzity v Cukubě v Japonsku, listopad 1993 Kjúdó (弓) je japonské bojové umění lukostřelby. Mistrům kjúdó se japonsky říká kjúdóka (弓). Kjúdó je založeno na tradičním umění lukostřelby, kjúdžucu, které se zrodilo ve společenské třídě samurajů ve feudálním Japonsku. [1] Kjúdó provozují tisíce lidí po celém světě. Historie Počátky lukostřelby v Japonsku spadají do prehistorie. První záznamy se zřetelně vyobrazeným japonským dlouhým asymetrickým lukem pocházejí z Období Jajoi (asi 500 př. n. l. – 300).[2] Počátky Společenské změny a nástup vojenské třídy samurajů k moci na konci prvního tisíciletí vyvolaly potřebu výuky lukostřelby. To vedlo ke zrození prvního stylu kjúdžucu takzvaného Henmi-ryū, jehož zakladatelem byl ve 12. století prapředek klanu Takeda Kijomicu Henmi.[3] Jeho potomci později založili školu Takeda (Takeda-rjú) a jezdeckou lukostřeleckou školu Ogasawara (Ogasawara-rjú). Potřeba lukostřelců dramaticky vzrostla během války Genpei (1180–1185), pročež počal zakladatel školy Ogasawara Nagakijo Ogasawara vyučovat jezdeckou lukostřelbu Jabusame. Období Sengoku Od 15. do 16. století pustošila Japonsko občanská válka.", "question": "Na čem je založeno japonské bojové umění kjúdó?", "answers": ["je založeno na tradičním umění lukostřelby, kjúdžucu, které se zrodilo ve společenské třídě samurajů ve feudálním Japonsku"]}
{"title": "Estádio José Alvalade", "context": "Estádio José Alvalade je fotbalový stadion v hlavním městě Portugalska Lisabonu. Stadion hostil v roce 2004 několik utkání Mistrovství Evropy, včetně semifinálového střetnutí mezi domácím Portugalskem a Nizozemskem. Svá domácí utkání hraje na stadionu jeden z nejslavnějších portugalských klubů Sporting Lisabon. Stadion má kapacitu 52 000 diváků a patří do skupiny stadionů, které UEFA ocenila pěti hvězdičkami.", "question": "Jak se jmenuje fotbalový stadion v hlavním městě Portugalska Lisabonu?", "answers": ["Estádio José Alvalade"]}
{"title": "Bahá'í", "context": "Počátky víry Bahá'í jsou spojeny s rokem 1844, kdy mladý kupec z perského města Šírázu začal lidstvo připravovat na příchod Božího projevu, kterého měla údajně očekávala všechna světová náboženství a jehož zjevení mělo být přislíbeno ve všech svatých textech minulosti. Tento mladý Peršan se symbolicky nazval titulem Báb, značícím bránu, kterou pomyslně vstoupí ten, jehož příchod ohlašoval. Tím položil základy zbrusu nového náboženství bábismu. Za svoje učení byl Báb nejprve vězněn a pak brutálně popraven perskými úřady v roce 1850 v městě Tabrízu. === Bahá'u'lláh === Tímto přislíbeným měl být Mírzá Husajn 'Alí (dle vlastní interpretace) zvaný Bahá'u'lláh, který je také zakladatelem víry Bahá'í. V roce 1863 v iráckém Bagdádu, kde pobýval ve vyhnanství. , veřejně oznámil, že jeho příchod představuje naplnění proroctví všech předchozích náboženství a že jeho poslání jako celosvětového Božího projevu spočívá především v tom, že lidstvo přivede na další úroveň jeho postupného vývoje, kterým bude jednota všech ras, národů a etnik na zemi. Nutno však poznamenat, že nebyl přijat všemi bábisty. Bahá'u'lláh, který byl za své učení pronásledován po celou dobu svého téměř čtyřicetiletého působení, zemřel v roce 1892 ve vyhnanství. Jeho Svatyně v izraelské usedlosti Bahdží je cílem pouti všech Bahá'istů světa a místem, kam se obracejí při vykonávání svých denních modliteb.", "question": "Kdy byl popraven Báb?", "answers": ["v roce 1850"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města.", "question": "Na soutoku kterých řek leží Brno?", "answers": ["Svratky a Svitavy"]}
{"title": "Trojský kůň", "context": "Podle italského námořního archeologa Francesca Tiboni byla \"Trojským koněm\" ve skutečnosti obchodní loď. Podle Tiboniho se výraz \"kůň\" nebo také \"hroch\" (pro oba pojmy existovalo v řečtině slovo hippos), používal přeneseně pro označení obchodní lodi, kterou na přídi zdobila galionová figura připomínající koňskou hlavu. \". Řecký geograf Pausanias už ve druhém století našeho letopočtu píše, že je nevěrohodné, že by Řeky napadlo použít jako dar koně, a to dokonce ani tehdy, kdyby socha koně byla použita jen v rámci legendy,\" tvrdí Tiboni. Podle athénské archeoložky Eleny Stylianouové však tak nebo tak už dnes není možné oddělit fakta od fikce, zvlášť ne pak, je-li řeč o legendě založené na téměř 3000 let starém eposu – jehož autentičnost je navíc rovněž sporná. == Zkáza je završena == Jakmile lidé za hradbami usnuli, bojovníci opustili břicho koně. Echión vyskočil první, upadl a zlomil si vaz. Ostatní vylezli po provazovém žebříku, běželi otevřít brány města, pobíjeli stráže. Mezitím Sinón dal ohňové znamení vojsku a loďstvu, které se rychle vrátilo k Tróji. Té noci byli krutě a nemilosrdně vražděni obyvatelé a zejména členové královské rodiny, z mužů se nezachránil nikdo. Ženy byly vzaty do otroctví. Trója lehla popelem. Trojská válka skončila. == Přenesený význam úsloví Trojský kůň v současnosti == Trojský kůň, v podobě metafory, se stal synonymem pro propašování něčeho škodlivého, co se nejprve jevilo jako užitečné. V současnosti nejčastější užití slova Trojský Kůň představuje počítačový program. Dále dochází k označování za Trojského koně i příliv uprchlíků do Evropy. == Trojský kůň v umělecké tvorbě == Písně: -Trojský kůň – hudební skupina Bezinky Filmy: -Kolik váží Trojský kůň? – 2008 -Dobrodružství v barvách: Trojský kůň – 1997 == Odkazy == === Reference === === Literatura === Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974 Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4 Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8 Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Trojský kůň ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje predposlední akt trojské války s použitím kone?", "answers": ["Trojský"]}
{"title": "Nářečí", "context": "Nářečí neboli dialekt (adj. nářeční, zř. nářečový a dialektní, dialektový, zast. dialektický) je nespisovný jazykový útvar užívaný pouze mluvčími z určité geografické oblasti. Obor, který se zabývá vědeckým studiem nářečí, se nazývá dialektologie. Nářečí v češtině vznikala přibližně od 12. století jako důsledek izolace jednotlivých oblastí a lidí v nich žijících. Nářečí se uplatňuje především v běžné, neformální ústní komunikaci. Řidčeji můžeme nářečí nalézt i umělecké literatuře, kde se jím dosahuje přesvědčivější charakteristiky postav i prostředí. Zvláště hojné jsou nářeční prvky v české literatuře 19. století (např. v dílech Němcové, Máchy, Tyla a později Jiráska, Staška, Herbena, Novákové, Aloise a Viléma Mrštíkových a dalších). Toto užití nářečí je však přizpůsobeno potřebám umělecké literatury, a je proto třeba jej od nářečí skutečného odlišovat (mluvíme o nářečí stylizovaném). Nářeční prvek použitý ve spisovném jazyce se nazývá dialektismus (dialektizmus). V České republice je nejodlišnější nářečí na Klatovsku a Sušicku, které používá mnoho počeštělých slov z němčiny, ale i svá slova.[zdroj? ]", "question": "Jak se nazývá obor, který se zabývá vědeckým studiem nářečí?", "answers": ["dialektologie"]}
{"title": "Kolín", "context": "Kolín je město na východě Středočeského kraje na řece Labi a obec s rozšířenou působností. Žije zde přibližně 32 tisíc obyvatel a má rozlohu 35 km2 s průměrnou nadmořskou výškou 220 metrů, vlastní katastrální území Kolín má rozlohu 23,47 km2. Kolín je důležitým železničním uzlem. Provozuje se zde průmysl chemický, automobilový, strojírenský, potravinářský, polygrafický a v neposlední řadě hutnický. == Etymologie == Název Kolín je podle názoru jazykovědce Milana Harvalíka odvozen od sousední obce Starý Kolín, která se dříve jmenovala \"Kolín\" a přívlastek \"Starý\" jí byl dán až posléze, po vzniku dnešního města Kolína; tomu se dříve říkalo \"Nový Kolín\" (v německém prostředí přívlastek \"Neu\" přetrval déle). Základem slova \"Kolín\" je podle Harvalíka osobní jméno \"Kola\" (což bylo domácké oslovení nositele středověkého jména \"Kolimír\") nebo \"Chola\" (podle staročeského výrazu \"choliti\". , dnes slovo \"chlácholit\"), k němuž byla přidána přivlastňovací přípona \"-in\", čímž vzniklo spojení ve smyslu Cholův dvůr, Cholův hrad či Cholův majetek.Podle jiných zdrojů (prezentovaných například na. oficiálních webových stránkách města) pochází název ze staročeského slova \"koliti\", tj. \"zatloukat kolíky, kůly\", a souvisí s polohou Starého Kolína v často zaplavované oblasti na soutoku Klejnárky a Labe, v jehož okolí se pomocí dřevěných kůlů zpevňovala půda. Později byla pro rozvíjející se trhovou osadu vybrána výhodnější poloha na vyvýšeném místě 7 km západním směrem. Nová osada (a pozdější královské město) si ponechala jméno původní osady. Takový způsob vzniku názvu však jazykovědec Harvalík odmítá.Existují i další, méně pravděpodobné[zdroj? ] výklady. Název by mohl také být odvozen ze své polohy na vyvýšeném místě, pahorku – latinsky \"colinus\", což je ovšem v rozporu s existencí Starého Kolína.", "question": "Je Kolín důležitý železniční uzel?", "answers": ["Kolín je důležitým železničním uzlem."]}
{"title": "Mezinárodní organizace práce", "context": "=== HIV/AIDS === Mezinárodní organizace práce je hlavní agenturou Organizace spojených národů, která se zabývá problematikou přítomnosti viru HIV na pracovišti. MOP si je vědoma, že vir HIV může mít devastující vliv na pracovní sílu a její produktivitu, a může tak představovat obrovské břemeno jak pro pracovníky a jejich rodiny, tak pro společnost jako celek. MOP se proto zabývá bojem proti viru HIV již od roku 1998. V červnu 2001 přijala správní rada MOP Soubor pravidel Mezinárodní organizace práce pro HIV/AIDS na trhu práce, které bylo uvedeno v platnost na speciálním zasedání Valného shromáždění OSN. Ve stejném roce se MOP stala spolusponzorem Společného programu Organizace spojených národů k HIV/AIDS (tzv. UNAIDS). Na 99. Mezinárodní konferenci práce, konané v roce 2010, bylo přijato Doporučení MOP k HIV/AIDS na trhu práce, které se stalo prvním mezinárodním pracovním standardem, týkajícím se HIV nebo AIDS. Toto doporučení obsahuje soubor pravidel, které mají ochránit práva HIV-pozitivních pracovníků a jejich rodin, stejně jako návrhy na zlepšení prevence nákazy. ==== ILOAIDS ==== Orgánem Mezinárodní organizace práce, který se tomuto tématu věnuje, je agentura ILOAIDS. ILOAIDS vykonává řadu funkcí v oblastech poradenství, výzkumu a technické pomoci týkající se problematiky HIV/AIDS a trhu práce. Pracuje rovněž na propagaci sociální ochrany jako prostředku ke snižování nebezpečí nákazy virem HIV a k omezení vlivu na pracovníky nakažené či jinak ovlivněné virem HIV. Nynějším projektem ILOAIDS je kampaň \"Dostaňme se k nule\", jež má za cíl snížit počet nově nakažených virem HIV, počet úmrtí spojených s AIDS, a počet diskriminace na základě HIV na nulu, a to do konce roku 2015. Na základě této kampaně ILOAIDS rovněž nabízí dobrovolné a důvěrné testování na pracovišti.", "question": "Jakou oficiální zkratkou označujeme Mezinárodní organizaci práce?", "answers": ["ILO"]}
{"title": "Kofola", "context": "Kofola je sycený nealkoholický nápoj kolového typu, který vznikl v roce 1959 v Československu jako alternativa k tehdy nedostupným konkurenčním nápojům Coca-Cola nebo Pepsi. Nápoj vyrábí česká společnost Kofola a.s. Kofola vznikla v rámci státní úlohy na využití přebytečného kofeinu při pražení kávy. Byla vyvinuta v Opavě v roce 1959. Doc. RNDr. PhMr. Zdeněk Blažek, CSc., byl pověřen vyvinout nápoj kolového typu. Základ tohoto nápoje měl být postaven na tuzemských surovinách a složený z přírodních látek. Namíchal originální vícesložkový sirup, který se později stal základem pro nový nápoj. Sladkokyselý sirup se pod názvem Kofo vyráběl ve farmaceutickém podniku Galena n.p. Opava-Komárov (dnes součást skupiny Teva Pharmaceutical Industries Ltd.), kde jej s kolektivem technologicky do výroby převedl čerstvý absolvent farmacie Jaroslav Knap, s nímž se Blažek seznámil na 1. československém sjezdu lékárníků. Sirup Kofo se stal hlavní přísadou nealkoholického nápoje Kofola, představeného v roce 1960. Od roku 1960 je Kofola prodávána. Během 70. let se Kofola v komunistickém Československu stala velmi oblíbenou, protože nahradila nedostupné západní kolové nápoje, jako je Coca-Cola nebo Pepsi. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 soupeřila se zahraničními značkami, které vstoupily na nově vzniklý atraktivní trh. Poté nastalo období úpadku a soudních sporů o ochrannou známku. Mnoho firem produkovalo své vlastní \"kofoly\", ačkoli neměly s původní nic společného a jen použily zavedenou značku. Nakonec se stala jediným výrobcem a distributorem Kofoly v České a Slovenské republice firma Santa nápoje, sídlící v Krnově, vlastněná řeckou rodinou Samarasových. Odkup receptury vyšel nové majitele na 215 milionů korun. V roce 2002 postavila společnost novou továrnu v Rajecké Lesné na Slovensku, kde stáčí pramenitou vodu Rajec. V roce 2003 se firma přejmenovala na Kofola, a. s.. Kromě Kofoly též vyrábí další nealkoholické nápoje (Top Topic, Jupí, Jupík, Chito, Rajec, v licenci RC Colu, Capri Sonne), které vyváží do Polska a Maďarska - v těchto státech je úspěšný především Jupí a Jupík. Společnost vlastní také závod v polském Kutně, kde se vyrábí především džusy Jupí a je to jedna z největších českých investic v Polsku.[zdroj? ] Od roku 1998 se Kofola dodává i v 0,5 a 2litrových PET lahvích (navíc k 0,33litrovým skleněným lahvím). Čtvrtlitrové plechovky byly zavedeny v roce 2003, litrové PET lahve v prosinci 2004. Čepování Kofoly z 50litrových sudů je v mnohých barech a restauracích také velmi populární.", "question": "Kdy vznikl nápoj Kofola?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Čínské znaky", "context": "Také se říká, že toho dne, když se znaky zrodily, čínský lid slyšel truchlení ďábla a viděl obilí padat z nebes jako déšť – to označovalo \"druhý vznik světa\". V čínských znacích se neodráží výslovnost tak přímým způsobem, jako je tomu u latinky v případech mnoha jazyků. Velice zjednodušeně řečeno, téměř pro každý morfém (část slova) existuje zvláštní grafém (grafický prvek - znak, znaménko, značka). Nevýhody Tento fakt samozřejmě značně ztěžuje výuku čtení a psaní jak u cizinců, tak u Číňanů, a je velkou brzdou gramotnosti: na rozdíl od evropských jazyků, kde počet znaků obvykle nepřesahuje 50, čínských znaků jsou tisíce. Obecně řečeno, v jedné době je v užívání přibližně 5000–6000 znaků. Největší slovníky obsahují kolem 80 000 znaků, drtivá většina z nich je však dávno nepoužívána, případně se jedná o varianty (až 1/3). Výhody Na druhou stranu jsou zde i nesporné výhody: v jazykově roztříštěné Číně se spousta vzájemně nesrozumitelných (byť příbuzných) jazyků a dialektů píše těmi samými čínskými znaky. Mluvčí kantonštiny se nedomluví s mluvčím standardní čínštiny, ale pokud jsou oba gramotní, mohou si psát. Z podobného důvodu také čínské televizní stanice vysílají filmy v čínském znění s čínskými titulky. V obdobné funkci jako lingua franca (zprostředkující jazyk) řadu staletí byla v Evropě užívána latina a nyní takto slouží celosvětově angličtina a v muslimských zemích arabština. A obdobnou funkci plní běžné moderní piktogramy - symboly, emotikony, dopravní značky, znázornění času hodinami, mezinárodně zavedené oborové znaky a zkratky, např. měr a vah, matematické operátory a číslice, interpunkční znaky, latinské názvosloví v biologii a lékařství atp. A totéž platí i o srozumitelnosti dějinné. Historické varianty se sice liší, ale navazují na sebe a zachovávají si srozumitelnost alespoň částečnou . V čínském písmu se nedělají mezery mezi slovy. Pojem slovo má v čínském prostředí jinou hodnotu: jedná se o koncept čistě jazykový, nikoli pravopisný. Ve znakovém zápisu je jedinou jednotkou menší než věta znak; ten ve výslovnosti odpovídá téměř vždy jedné slabice. Na významové úrovni to pak zpravidla bývá morfém, ačkoliv to zdaleka není univerzální pravidlo. Existuje řada znaků, které samy o sobě žádný význam nenesou a získávají jej až ve spojení se znakem jiným, existují také znaky, v nichž jsou obsaženy morfémy dva. Současná čínština již dávno není jazykem jednoslabičným, většina slov je dvojslabičná. Vzhledem k tomu, že čínské písmo není písmem hláskovým, je poměrně obtížné v něm zachytit výslovnost cizích slov (např. osobních jmen a zeměpisných názvů).", "question": "Obsahují čínské texty mezery mezi slovy?", "answers": ["V čínském písmu se nedělají mezery mezi slovy."]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Wolfgang Amadeus Mozart, jméno podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos; geniální hudebník, který za svého života složil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály. Ve svém dětství koncertoval po celé Evropě. Poté, co opustil pozici dvorního skladatele v Salzburgu, nenalezl již přes svou proslulost stálé placené místo pro zajištění existence své rodiny. Nechtěl sloužit jako lokaj aristokratické společnosti a přál si zůstat svobodným umělcem. Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery Figarova svatba a Don Giovanni a jeho poslední monumentální, i když nedokončený opus, zádušní mše Requiem d moll (KV 626). Narodil se 27. ledna 1756 v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožili jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Maria Anna, přezdívaná Nannerl. Za předčasná úmrtí Wolfgangových sourozenců mohly především dětské nemoci a špatná hygiena. Rodiče mu dali následující křestní jména: Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus. Jméno Joannes Chrysostomus (= sv. Jan Zlatoústý), \"chrysos\" je řecky \"zlato\", \"stoma\" jsou ústa; jméno Wolfgangus (německy Wolfgang zdědil po dědovi z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl); jméno Theophilus (německy Gottlieb) dostal při křtu po kmotrovi, který se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr.", "question": "Kdy se narodil Wolfgang Amadeus Mozart?", "answers": ["27. ledna 1756"]}
{"title": "Joe Biden", "context": "Demokratická strana Narození 20. listopadu 1942 (78 let) Scranton, Pensylvánie, USA USA Národnost Američan Choť Neilie Hunterová Bidenová (1966–1972)Jill Bidenová (od 1977) Rodiče Joseph Robinette Biden a Jean Bidenová Děti Beau BidenNaomi BidenováHunter BidenAshley Bidenová Příbuzní Valerie Bidenová Owensová[1], James Biden a Francis Biden (sourozenci)Natalie Bidenová a Robert Biden II (vnoučata) Sídlo Claymont (1953–1954)Arden (1954–1955)Wilmington (od 1955)Wilmington (od 1968)Bílý dům (od 2021) Alma mater Archmerská akademie (do 1961)University of Delaware (1961–1965)Syracuská univerzita (1965–1968) Profese politik, advokát a vysokoškolský učitel Náboženství římskokatolické Ocenění Hilal-e-Pakistan (2008)Medaile Laetare (2016)velkokříž Řádu Boyacá (2016)Prezidentská medaile svobody (2017)velkodůstojník Řádu tří hvězd… více na Wikidatech Podpis Webová stránka joebiden.com Commons Joe Biden Některá data mohou pocházet z datové položky. Joseph „Joe“ Robinette Biden, Jr. [ˈ rɒ ˈ]IPA (20. listopadu 1942 Scranton, Pensylvánie) je americký politik za Demokratickou stranu, 46. prezident Spojených států amerických. V letech 2009 až 2017 sloužil jako 47. viceprezident USA ve vládě Baracka Obamy a mezi roky 1973 až 2009 byl americkým senátorem za stát Delaware. V roce 2017 obdržel Prezidentskou medaili svobody. Vystudovaný právník byl v roce 1972 ve věku 29 let, jako šestý nejmladší v americké historii, zvolen za Demokratickou stranu senátorem Spojených států amerických za stát Delaware. Měsíc nato prožil rodinnou tragédii, kdy při autonehodě zemřela jeho manželka Neilia a dcera Naomi. Biden od té doby po téměř čtyřicet let dojížděl do Senátu vlakem, protože nechtěl používat automobil. Joe Biden sloužil v Senátu 36 let a podpořil například zásadní Violence Against Women Act (Zákon proti násilí na ženách), vojenskou intervenci v Jugoslávii či válku v Iráku. V roce 2008 si Bidena vybral kandidát na prezidenta Barack Obama jako svého viceprezidenta; společně pak byli zvoleni a v roce 2012 znovuzvoleni. Jako 47. viceprezident USA Biden podpořil důležité daňové zákony nebo stažení vojáků z Iráku. Biden neúspěšně usiloval o funkci prezidenta USA v letech 1988 a 2008. Potřetí kandidoval v roce 2020 po boku senátorky Kamaly Harrisové jako kandidátky na viceprezidentku a byl zvolen 46. prezidentem Spojených států amerických.", "question": "Kdo je 46. prezidentem Spojených států amerických?", "answers": ["Joseph „Joe“ Robinette Biden, Jr."]}
{"title": "Kaliningrad", "context": "Kolem roku 1300 vznikla na jižním břehu řeky Pregola osada Löbenicht a roku 1327 na ostrově Pergole osada Kneiphof. (všechny tři části spojeny v roce 1724). Roku 1312 se hrad stal sídlem velmistra řádů německých rytířů; nedlouho poté začala stavba katedrály, zasvěcené sv. Vojtěchovi. V roce 1345 město postihl ničivý požár. Roku 1701 připadl Královec Prusku a téhož roku zde byl Fridrich I. korunován pruským králem. V 18. století byla připojena další předměstí. Za sedmileté války připadlo město nakrátko Rusku. Roku 1871 se stalo součástí Německého císařství. Kalingradská katedrála sv. Vojtěcha pochází patrně z první poloviny 14. století. Mj. je v ní pohřben německý filosof Immanuel Kant Centrum Kaliningradu Vítězné náměstí Za druhé světové války bylo město jako důležitý přístav nacistického Německa těžce bombardováno britským letectvem. Část obyvatel jej opustila ještě před příchodem Rudé armády, která jej obsadila 9. dubna 1945 po čtyřdenní bitvě. Po jejím příchodu bylo z města vysídleno zbylých 200 000 Němců. Zůstalo asi 20 000 obyvatel (z 316 000 před válkou). Po postupimské konferenci město připadlo spolu se severní částí Východního Pruska Sovětskému svazu. V roce 1946 bylo přejmenováno na Kaliningrad podle sovětského politika Michaila Ivanoviče Kalinina. Kaliningrad Jako nejzápadnější výspa Sovětského svazu nabyla Kaliningradská oblast velkého významu v průběhu studené války. Kaliningrad se stal v 50. letech 20. století sídlem sovětské Baltské flotily. Z důvodu svého strategického významu byl Kaliningrad uzavřen pro cizince. Po válce zde bylo založeno Regionální muzeum historie a umění, Kaliningradské divadlo a v roce 1967 Baltská federální univerzita Immanuela Kanta. V roce 1979 se otevřelo Jantarové muzeum; mezi exponáty je druhý největší valoun jantaru na světě, jakož i sbírka více než 3000 jantarových inkluzí. Po rozpadu Sovětského svazu se stalo město společně s Kaliningradskou oblastí exklávou Ruska a otevřelo se zahraničním návštěvníkům. V nedalekém městě Baltijsku je jediný ruský přístav v Baltském moři, který během roku nezamrzá. Kaliningrad hostil některé zápasy během ruského Mistrovství světa ve fotbale 2018. Sport Německá sportovní sdružení Všechny německé kluby zanikly se sovětskou anexí v roce 1945. VfB Königsberg – fotbalový klub, založený v roce 1900. Historický nejúspěšnější fotbalové mužstvo Pruska (mj. jedenáctinásobný mistr Baltu a pětinásobný mistr Východního Pruska). SV Prussia-Samland Königsberg – fotbalový klub, založený v roce 1904, pětinásobný mistr Baltu. SpVgg ASCO Königsberg – sportovní klub, založený v roce 1919. Trojnásobný účastník nejvyšší regionální fotbalové soutěže ve Východním Prusku.", "question": "Podle koho bylo přejmenováno město Kaliningrad?", "answers": ["podle sovětského politika Michaila Ivanoviče Kalinina"]}
{"title": "Jakub Vrána (programátor)", "context": "Jakub Vrána (programátor) Jakub Vrána Narození 12. června 1978 (42 let)Praha Alma mater Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy Povolání programátor Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Jakub Vrána (* 12. června 1978) je český programátor,[1] podnikatel a publicista. Známým se stal především díky nástroji Adminer pro správu obsahu databází pomocí webového prohlížeče, weblogu o programování v PHP či knize 1001 tipů a triků pro PHP. Základní informace a vzdělávání Jakub Vrána se zabývá především vývojem webových aplikací, při nichž využívá zejména PHP, Nette Framework, Javascript, jQuery, HTML, CSS, SQL ale i další. Studium Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, sekci informatiky. V roce 1999 získal bakalářský titul. Za další čtyři roky obhájil svou diplomovou práci na téma: Obnovení diakritiky v českém textu[2] a úspěšně tak dokončil i magisterské vzdělání se specializací databázové systémy a lingvistika. Vlastní projekty Čtyřka Čtyřka[3] je jeden z prvních úspěšných projektů od Jakuba Vrány. Vznikl mezi lety 1998 až 2000 a jedná se o hru Mariáš pro čtyři hráče. Matfyz.cz Matfyz.cz je server na e-mailové a webové aliasy vytvořený v roce 2001 pro všechny studenty MFF UK. Který vznikl z důvodu špatného řešení e-mailových a webových aliasů ze strany školy. PHP triky Weblog[4] o programování v PHP pojednává o mnohdy neočekávaných problémech, které v tomto programovacím jazyce mohou nastat. Jde především o bezpečnost, která hraje na serverových skriptech zcela zásadní roli. Tento blog se stal v letech 2008 a 2009 vítězem ankety Czech Open Source v kategorii Blog roku.", "question": "Čím se proslavil Jakub Vrána?", "answers": ["díky nástroji Adminer pro správu obsahu databází pomocí webového prohlížeče, weblogu o programování v PHP či knize 1001 tipů a triků pro PHP"]}
{"title": "Albertina", "context": "Základ grafických a kresebných sbírek tím byl dokončen, další přírůstky do roku 1919 inventář už jen doplňovaly. Počátkem roku 1919 budova galerie i její sbírky přešly z majetku Habsburků do vlastnictví Rakouské republiky. V roce 1920 byla sbírka rytin spojena se sbírkou staré dvorní knihovny (Hofbibliothek). Oficiální jméno Albertina dostala galerie v roce 1921. V té době řídil Albertinu rodák ze Zlovědic v Čechách Joseph Meder. V meziválečném období se tehdejší ředitel Alfred Stix rozhodl prodat některé duplikáty z grafické sbírky. Tím získal prostředky na zacelení mezer zejména v oblasti francouzské kresby 19. století. Ze sbírky Simona Mellera tak do Albertiny mohly být zakoupeny kresby a akvarely Ingrese, Corota, Delacroixe, Maneta, Degase, Renoira a Cézanna. Po druhé světové válce byla galerie obohacována také o rakouské autory, mj. Klimta a Schieleho. Celkem 1300 díly je v Albertině zastoupen Oskar Kokoschka, a to díky daru jeho manželky Oldy. Pozornost je věnována i modernímu americkému umění, a to nákupem prací např. Andy Warhola, Jacksona Pollocka či Roye Lichtensteina.", "question": "V jakém roce dostala galerie jméno Albertina?", "answers": ["1921"]}
{"title": "Hasičský záchranný sbor České republiky", "context": "Vznikl 1. ledna 1995 ze Sboru požární ochrany, a to na základě zákona č. 203/1994 Sb. K 1. lednu 2001 byla zákonem č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, provedena reorganizace HZS ČR do současné podoby. Činnost HZS ČR se řídí dle zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), ve znění pozdějších předpisů. Hasiči jsou ve služebním poměru, který upravuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Hasičský záchranný sbor České republiky měl v roce 2018 celkem 9793 příslušníků a dalších 1057 civilních zaměstnanců v pracovním poměru (z celkového počtu je 15 % žen).[1] V čele Hasičského záchranného sboru České republiky stojí generální ředitel, kterým je od roku 2011 Drahoslav Ryba. Historie Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. Organizační struktura Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje - Stanice Slaný Hasičský záchranný sbor České republiky dle zákona tvoří generální ředitelství, hasičské záchranné sbory krajů, záchranný útvar a škola.[2] Generální ředitelství Podrobnější informace naleznete v článku Seznam generálních ředitelů Hasičského záchranného sboru České republiky. Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru je součástí Ministerstva vnitra České republiky a řídí hasičské záchranné sbory krajů, záchranný útvar a školu. V jeho čele stojí generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky.[3] Generálním ředitelem HZS ČR je od 1. prosince 2011 generálporučík Drahoslav Ryba. Součástí generálního ředitelství jsou vzdělávací, technická a jiná účelová zařízení. Jedním z nich je Hasičský útvar ochrany Pražského hradu (HÚOPH), jehož velitel je přímo podřízen generálnímu řediteli.[4] Pod náměstky generálního ředitele spadá Institut ochrany obyvatelstva (IOO), sídlící v Lázních Bohdaneč. , Technický ústav požární ochrany (TÚPO), sídlící v Praze, Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR (SOZ HZS ČR), sídlící v Olomouci, a Školní a výcvikové zařízení HZS ČR (ŠVZ HZS ČR), sídlící v Brně.[5] Hasičské záchranné sbory krajů Hasičské záchranné sbory krajů jsou organizační složkami státu a účetními jednotkami. Územní obvody HZS jednotlivých krajů se shodují s územím samosprávných krajů. HZS krajů mají obdobnou vnitřní strukturu jako generální ředitelství. Krajská ředitelství, v jejichž čelech stojí ředitelé, řídí jednotlivé územní odbory, jejichž působnost je shodná s územím okresů.[6] HZS kraje[7] Sídlo Počet stanic Územní odbory Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy Praha 11 nečlení se Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje Kladno 33 9 – Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Příbram Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje České Budějovice", "question": "Jaká je zkratka Hasičského záchranného sboru České republiky?", "answers": ["HZS ČR"]}
{"title": "Smíšená bojová umění", "context": "Zápasy trvaly často několik hodin a nezřídka končily smrtí. Pankratisty využíval pro jejich legendární schopnosti např. Alexandr Veliký při svých taženích. Tento způsob boje přetrval v Řecku dodnes, ovšem s jasnými a bezpečnými pravidly chránícími oba bojovníky. Zrod moderní podoby smíšených bojových umění Zrod moderních smíšených bojových umění je možno vystopovat v Brazílii, v první pol. 20. století, kdy Helio Gracie (rodina Gracie vytvořila Brazilské Jiu-jitsu) vyzýval k boji zástupce různých bojových stylů podle pravidel Vale tudo (portugalsky vše dovoleno) a v těchto bojích většinou vítězil a to i proti mnohem těžším bojovníkům. Učil BJJ i své syny, kteří poté vydali proslulou Gracieovskou výzvu (odměnu 100 000 dolarů tomu, kdo je dokáže porazit), čímž zajistili svému rodinnému stylu nehynoucí slávu a přitáhli k soutěžím ve Vale-Tudo množství diváků. Bojovníky vždycky zajímalo, který styl boje je nejlepší v porovnání s jinými a tato zvědavost vyústila dne 12. listopadu 1993 v první amatérský šampionát UFC (Ultimate Fighting Championship) pořádaný ve Spojených státech. Proti sobě tu nastoupili zástupci různých stylů, jako Savate, Box, Karate, Jiu-jitsu, Zápas apod. Šampionát (stejně jako několik následujících) vyhrál zástupce Brazilského Jiu-jitsu Royce Gracie, který ve finále porazil Gerarda Gordeaua (Savate) a to díky své technice boje na zemi, kterou ukázal ostatním stylům boje to, co jim chybí, a na kterou nebyly schopné odpovědět. Dnešní smíšená bojová umění V dnešních smíšených bojových uměních jsou bojovníci připravovaní ve všech třech úrovních boje — boj v postoji, zápas a boj na zemi, protože v MMA nemá byť dobrý, ale jednodimenzionální bojovník šanci. Existuje několik elitních profesionálních soutěží jako je například americké UFC, Bellator a PFL, japonská organizace Rizin Fighting Federation, ruská M-1 Global a Absolute Championship Akhmat nebo asijská ONE FC. Vedle toho je bezpočet menších organizací. V České republice jsou největší organizace Oktagon MMA, IAF a GCF. Bojuje se povětšinou v oktagonu (osmiúhelník vyplněný pletivem, často označovaný jako klec) anebo v upraveném boxerském ringu. V profesionálních bojích se bojuje na omezený počet kol s přesně daným časovým limitem. Povinné chrániče tvoří pouze MMA rukavice, chránič zubů a suspenzor. Je několik způsobů, jak dosáhnout vítězství — knockout (K.O.), vzdáním soupeře (submission), zastavení rozhodčím – technické K.O. (T.K.O.), vážnější zranění, které znemožňuje pokračování v zápasu (injury) nebo výhra na body (unanimous decesion). I když se pravidla od každé profesionální soutěže mění, jsou skoro ve všech pravidlech zakázány údery do genitálií, píchání do očí, údery do temene hlavy nebo páky na malé klouby (prsty).", "question": "Jaká je zkratka pro smíšená bojová umění?", "answers": ["MMA"]}
{"title": "Profesor", "context": "Profesor je nejvyšší vědecko-pedagogická (nebo umělecko-pedagogická) hodnost vysokoškolského pedagoga, tedy vyšší než docent. Slovo pochází původně z latinského profiteri, což přibližně znamená veřejně vyznávat. Dle úzu se zpravidla užívá obecná zkratka prof. umístěná před jménem jako titul, obdobně jako se zkracuje např. doc., přičemž se zkratka doporučuje psát, pokud jí nezačíná větný celek, s malým počátečním písmenem. Ve světě této hodnosti zhruba odpovídá pozice professor, která však na rozdíl od Česka nemívá charakter doživotního \"označení,\" ale zpravidla je spjata s příslušným funkčním místem. \"Profesor\" se také někdy používá jako tradiční označení učitele na českých gymnáziích, příp. jiných středních školách. V minulosti bylo rovněž používáno spojení \"středoškolský profesor\" a \"univerzitní profesor\" jakožto označení regulovaného povolání. Jako kupř. (angl.) Research Professor jsou ekvivalentně označováni doktoři věd, což jsou primárně jen vědečtí, nikoliv i pedagogičtí pracovníci. == Česko == === Činnost === Profesoři se většinou podílejí na vědecké (či umělecké) a pedagogické činnosti, mohou provádět základní či aplikovaný výzkum (teoretický, klinický, experimentální), vedou vědecké týmy, školí studenty v doktorských studijních programech (doktorandy, tedy PhD studenty), vedou výuku klíčových předmětů (předmětů ze kterých se dělá státní zkouška), mohou také vést výuku nebo přednášky v jednotlivých předmětech, někdy mohou také vést semináře, resp. cvičení.", "question": "Jaká zkratka se užívá dle úzu pro titul profesor?", "answers": ["prof."]}
{"title": "Sodík", "context": "Sodík se s kyslíkem na vzduchu slučuje na peroxid sodný Na2O2. S vodíkem reaguje za mírného zahřátí na hydrid sodný NaH. S dusíkem se sodík slučuje při elektrickém výboji, při této reakci může vzniknou nitrid sodný Na3N nebo azid sodný NaN3. Sodné soli barví plamen intenzivně žlutě. O sodných sloučeninách se zmiňuje již Starý zákon. Označují v něm látku neter vhodnou jako prostředek praní. Ta samá látka byla dobře známa i Egypťanům, Řekům a Římanům (Římané ji nazývali nitrum). Tato sloučenina je nám dnes známa jako soda - uhličitan sodný Na2CO3. V té době v sodě byl přimíchán i potaš - uhličitan draselný K2CO3, který od sebe nedokázali odlišit. V 15. století dal alchymista Geber této sloučenině název alkali. Oddělit od sebe sodu a potaš se poprvé povedlo v roce 1702 Georg Stahlovi a experimentálně to dokázal roku 1736 Duhamel de Monceau. Roku 1758 Mergraf odlišil oba kovy na základě plamenových zkoušek. Volný kov se poprvé podařilo připravit roku 1807 siru Humphry Davymu, který elektrolyzoval kus roztaveného hydroxidu sodného v platinové misce. Sodík je poměrně bohatě zastoupen na Zemi i ve vesmíru. Předpokládá se, že zemská kůra obsahuje 2,4 - 2,6 % sodíku, čímž se řadí na 5. místo ve výskytu prvků na zemi. Mořská voda obsahuje sodík jako hlavní kation v koncentraci přibližně 10,5 g Na/l. Ve vesmíru připadá jeden atom sodíku přibližně na 800 tisíc atomů vodíku. Vzhledem k vysoké rozpustnosti většiny sloučenin sodíku došlo v průběhu geologických přeměn zemské kůry k vyplavení značné části sodíku z povrchových vrstev pevninské zemské kůry do oceánských vod. Obecně je právě chlorid sodný NaCl považován za základní složku mořské soli i když se v mořské vodě setkáme prakticky se všemi prvky Mendělejevovy periodické soustavy prvků. Značný obsah sodíkových iontů nalézáme také ve všech podzemních minerálních vodách, které se dostaly do dlouhodobého kontaktu s horninami a sodíkové ionty se do nich vyloužily. Z minerálů, obsažených v zemské kůře je nejznámější halit (sůl kamenná), chemicky chlorid sodný NaCl.", "question": "Je sodík poměrně bohatě zastoupen na Zemi i ve vesmíru?", "answers": ["Sodík je poměrně bohatě zastoupen na Zemi i ve vesmíru."]}
{"title": "Some Kinda Love", "context": "\"Some Kinda Love\" je píseň americké skupiny The Velvet Underground. Její původní studiová verze vyšla v březnu roku 1969 na albu The Velvet Underground. Autorem textu i hudby k písni je Lou Reed, který v její původní verzi rovněž zpíval. Koncertní verze písně vyšly na albech 1969: The Velvet Underground Live (1974), Live MCMXCIII (1993), Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes (2001), Final V.U. 1971-1973 (2001) a The Complete Matrix Tapes (2015). Reed vydal vlastní koncertní verzi písně na albu Live in Italy (1984; totožná nahrávka byla vydána také na novějším albu Live in Concert) Česká kapela The Plastic People of the Universe vydala coververzi písně na svém koncertním albu Trouble Every Day. Anglická kapela Levellers 5 vydala svou verzi písně na desce Heaven & Hell: A Tribute to The Velvet Underground. == Externí odkazy == DEMING, Mark. The Velvet Underground: Some Kinda Love [online]. Allmusic [cit. 2016-04-22]. Dostupné online. (anglicky) The Velvet Underground – see the video for Some Kinda Love (live) [online].", "question": "Kdo je autorem hudmy k písni Some Kinda Love?", "answers": ["Lou Reed"]}
{"title": "Ph", "context": "Dostupné online. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 46 odst. 5. .Dostupné online. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 46 odst. 3. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. ↑ ZEMEK, Petr. Proč (ne)jít na doktorské studium [online]. PetrZemek.net, 2011-06-04 [cit. 2016-05-31]. Dostupné online. ↑ Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, § 35ba Slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, odst. 1 písm. f). [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. ↑ RYCHLÍK, Martin. Zvláštnosti českých Ph.D.. Lidovky - Česká pozice [online]. 2012-05-12 [cit. 2016-09-28]. Dostupné online. ↑ Má být doktorské studium masové? [online]. Učitelské noviny - UcitelskeNoviny.cz, 2013-02-01 [cit. 2016-05-31]. Dostupné online. 1 2 Oddělení statistických výstupů a analýz – studenti podle vysoké školy / fakulty (data za rok 2016, 31. 12. 2016, stav k 20. 1. 2017) [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky [cit. 2017-08-20]. Dostupné online.", "question": "Jaká je zkratka akademického titulu, který lze získat vysokoškolským studiem v doktorském studijním programu?", "answers": ["Ph.D."]}
{"title": "Theodor Mommsen", "context": "Christian Matthias Theodor Mommsen (30. listopadu 1817, Garding, Šlesvicko-Holštýnsko - 1. listopadu 1903, Charlottenburg, Berlín) byl německý historik, právník a politik, který působil jako univerzitní profesor v Lipsku, Curychu, Vratislavi a v Berlíně. Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902. Mommsen pocházel z rodiny německého protestantského kněze. V letech 1838 až 1843 vystudoval právní vědu a filozofii práva u B. G. Niebuhra a J. G. Droysena na univerzitě v Kielu. Po skončení studia získal stipendium na další vědecké studium ve Francii a Itálii. Zde se zabýval především antickými nápisy. Během pobytu v Itálii jich shromáždil několik tisíc a roku 1853 je využil pro vydání souboru latinských nápisů Corpus inscriptionum Latinarum. Toto dílo nápisů z území celé Římské říše, které odborníci doplňují dodnes, je základem každé epigrafické práce. Theodor Mommsen připravil osm svazků z prvních patnácti. Dnes je známo asi 400 000 těchto nápisů. Po návratu z ciziny působil Mommsen jako profesor občanského práva na univerzitě v Lipsku. Pro své liberální názory a aktivní podporu revoluce v roce 1848 (stal sa poslancem parlamentu a psal články do revolučních novin) byl donucen roku 1851 na své profesorské místo rezignovat. Ale již roku 1852 se stal profesorem Římského práva v Curychu a roku 1854 ve Vratislavi. Roku 1858 se natrvalo usídlil v Berlíně, stal se členem pruské akademie věd v Berlíně, v roce 1861 profesorem římských dějin na berlínské univerzitě (zde působil do roku 1887), a v letech 1873 až 1895 byl opět poslancem německého parlamentu. Roku 1897 vystoupil Theodor Mommsen velice ostře proti českým národním a státoprávním snahám. Ve svém spise Poslání Němcům v Rakousku obvinil Čechy z rozbíjení jednoty německého národa a tvrdil, že když nejsou schopni přijmout logické důvody, musí být proti nim použity násilné praktiky (\"Buďte tvrdými. Rozum lebka Čechů nepřijme, avšak ranám i ona porozumí\"). Kromě toho postavil v tomto spise Čechy a Poláky na okraj evropských kulturních dějin a nazval je \"apoštoly barbarství\". Jeho výpad proti Slovanům nezůstal bez odezvy. Na pařížské Sorbonně protestoval proti Mommsenovu postoji francouzský profesor slavistiky Ernest Denis, z českých historiků vyjádřil prudký odpor zejména Josef Pekař a Jaroslav Goll, v Polsku rektor univerzity ve Lvově doktor Oswald Marian Balzer.", "question": "Pocházel Theodor Mommsen z rodiny německého obchodníka?", "answers": ["Mommsen pocházel z rodiny německého protestantského kněze."]}
{"title": "Hlas", "context": "Hlas je zvuk, vytvářený hlasivkami. V hudbě bývá slovo hlas použito pro označení melodické linky. U varhan je jako hlas označena skupina píšťal s jednou zvukovou barvou (rejstřík). Zdrojem hlasu je výdechový proud z plic. Hlasivky se na tvorbě hlasu podílí tak, že kmitají a propůjčují hlasu tónové složky (např. samohlásky, sonory, znělé konsonanty), a nebo že nekmitají a umožňují tvorbu šumu (např. neznělé obstruenty). Hlasivky můžeme pomocí svalů přibližovat či oddalovat, kmitání ale není svalová činnost, nýbrž výsledek tlakových poměrů. Proces vzniku hlasu se nazývá fonace. Hlasivky jsou ve fonačním postavení přiblíženy k sobě a narůstající subglotální tlak působí proti elasticitě hlasivek a oddálí je, následné snížení subglotálního tlaku způsobí opětovné přiblížení hlasivek. Jedinečnost každého lidského hlasu je způsobena odlišnou základní frekvencí a modifikací této frekvence v nadhrtanových dutinách. Základní hlasivkový tón je složený tón s odpovídající harmonickou řadou. Od základního tónu jsou odvozeny všechny tónové složky řeči. Nadhrtanové dutiny poté slouží jako rezonátor, který propouští jen některé svrchní harmonické tóny, označované jako rezonanční frekvence nebo formanty. Je tomu tak u samohlásek, ale i u některých souhlásek (sonory). Hlasové ústrojí může ale sloužit i jako zdroj šumu. V tomto případě hlasivky nekmitají, vytvoří pouze štěrbinu, kterou proniká vzduch (neznělé obstruenty). Zvukovou stránku jazyka zkoumá fonetika. Frekvenční rozsah neškoleného hlasu dospělého jedince je jen asi 1,5 oktávy. Lidský hlas se mění s věkem: hlas novorozence má frekvenci přibližně 440 Hz (komorní a, základní tón pro ladění hudebních nástrojů, má tutéž frekvenci). V době pohlavního dospívání dochází k mutaci, výška hlasu klesá (viz níže - rozdělení podle výšky).[zdroj? ] Složky frekvenčního spektra hlasu dosahují do oblasti kolem 10 kHz. Pro přenos srozumitelné řeči postačuje pásmo výrazně užší. Nejdůležitější složky, zajišťující srozumitelnost, leží v oblasti 1-3 kHz. Vyšší frekvence se podílejí především na barvě hlasu.[zdroj? ] Mezinárodní telekomunikační unie stanovila pro přenos telefonních hovorů frekvenční rozsahu 300 Hz - 3,4 kHz. Předpokládá se, že nesrozumitelná slova si telefonisté domyslí z kontextu nebo si je vyhláskují.[zdroj? ] Hladina akustického tlaku vytvářeného hlasem je při běžném hovoru asi +40 až +60 dB, při křiku cca +80 dB. Pianissimo při operním zpěvu je +50 dB, fortissimo +85 dB. Rekordy při světové soutěži v řevu se pohybují přes +100 dB.[zdroj? ] Podrobnější informace naleznete v článku Druhy hlasů. Hlas je v hudbě nejčastěji používán jako zpěv.", "question": "Jak se nazývá proces vzniku hlasu?", "answers": ["fonace"]}
{"title": "Přátelství", "context": "Přátelství je podle on-line Sociologické encyklopedie Sociologického ústavu AV ČR reciproký vztah spojující dvě anebo více osob na základě vzájemných sympatií, které nemají sexuální charakter. Jedná se o mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Lidé v přátelském vztahu se vůči svým protějškům chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to nejlepší. Důležitá je také vzájemná upřímnost, důvěra a schopnost empatie; přátelé se svým protějškům mohou svěřit se svými pocity a názory bez strachu, že by za ně byli odsuzováni. V přátelství je také běžná vzájemná nezištná pomoc a touha trávit se svým protějškem co nejvíce času. Přátelství je téměř ve všech charakteristikách shodné s láskou. Na rozdíl od lásky ale přátelé nejsou fyzicky (sexuálně) přitahováni svými protějšky. Pokud při krátkodobém odloučení zamilovaný člověk trpí pocity samoty a prázdnoty, jedná se spíše o nezdravou formu závislosti než lásku. Pokud se jedná o lásku bez sexuálních prvků, nazývá se tento vztah platonická láska, tedy silný citový vztah, ve kterém ani jeden z partnerů netouží po sexuálním styku. Forma přátelství, kdy člověk cítí ke svému protějšku hluboký obdiv, trvale na něj myslí a při odloučení trpí pocity prázdnoty, se nazývá narcistický obdiv. Tento cit může být, stejně jako každý cit, pouze jednostranný. Opakem přátelství je nepřátelství, kdy chce člověk v nepřátelském vztahu pro svého nepřítele to nejhorší. Podobně je tomu u falešného přátelství, kdy se jeden nebo více domnělých přátel za přátele pouze vydává nebo se tak tváří, ale (a to zvláště, když jde do tuhého) se jako přítel nechová.", "question": "Je přátelství téměř shodné s láskou?", "answers": ["Přátelství je téměř ve všech charakteristikách shodné s láskou."]}
{"title": "Nobelova cena za literaturu", "context": "Nobelova cena za literaturu je jednou z pěti Nobelových cen, udělovanou, dle Nobelovy závěti \"za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru\". Jediným Čechem, jemuž byla Nobelova cena za literaturu udělena, je Jaroslav Seifert. Obrázky, zvuky či videa k tématu Nobelova cena za literaturu ve Wikimedia Commons Dílo Wikizdroje:Nobelova cena za literaturu ve Wikizdrojích nobelprize.org - oficiální stránky (anglicky)", "question": "Kterému jedinému Čechu byla udělena Nobelova cena za literaturu?", "answers": ["Jaroslav Seifert"]}
{"title": "Australian Open", "context": "80 000 000 AU$ Období leden Poznámka jediný grandslam na jižní polokouli,nejnavštěvovanější z grandslamů,první grandslam hraný pod střechou. Soutěže mužů 128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra Soutěže žen 128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra Smíšená soutěž 64 hráčů (32 párů) Vítězové Australian Open 2021 Dvouhra mužů Novak Djoković Dvouhra žen Naomi Ósakaová Čtyřhra mužů Ivan Dodig Filip Polášek Čtyřhra žen Elise Mertensová Aryna Sabalenková Smíšená čtyřhra Barbora Krejčíková Rajeev Ram Grand Slam Australian Open • French Open Wimbledon • US Open www.australianopen.comNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Serena Williamsová vyhrála sedm titulů Australian Open, The Grand Slam of Asia/Pacific, je jeden ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný v druhé polovině ledna a jediný na jižní polokouli. Úvodní ročník se konal v listopadu 1905 jako amatérské mezinárodní mistrovství Australásie a do roku 1927 nesl název Australasian Championships. Poté, až do počátku otevřené éry tenisu v roce 1968 se jmenoval Australian Championships. V sezóně 1969 byl turnaj poprvé otevřen profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu. Od roku 1972 je dějištěm grandslamu opět Melbourne. Z původního areálu Kooyong Lawn Tennis Club s travnatými dvorci se v roce 1988 událost přemístila do dnešního Melbourne Parku, v němž jsou kurty se středně tvrdým akrylátovým povrchem s lepší konzistencí a nižším zadržováním tepla. Mezi roky 1988–2007 se hrálo na povrchu Rebound Ace, poté se v letech 2008–2019 používal Plexicushion Prestige. Od roku 2020 se dodavatelem povrchu na australských turnajích včetně Australian Open Series stala společnost GreenSet Worldwide.[1] Roger Federer a Serena Williamsová jsou jedinými hráči, kteří zvítězili na površích Rebound Ace i Plexicushion. Tři hlavní dvorce disponují zatahovací střechou a lze je využít při dešti či vysokých teplotách. K centrálnímu kurtu Rod Laver Arena a druhému největšímu John Cain Arena se v roce 2015 přiřadila i Margaret Court Arena, čímž se australský grandslam stal prvním z „velké čtyřky“ se třemi takto upravenými stadiony.[2] Do roku 2009, kdy pojízdnou střechu získal centrkurt ve Wimbledonu, navíc představoval jediný major s možností halových zápasů. Jako na dalších grandslamech zahrnuje program soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů, stejně tak i exhibici.", "question": "Jak se jmenuje žena, která jako jediná zvítězila na površích Rebound Ace i Plexicushion ?", "answers": ["Serena Williamsová"]}
{"title": "Peroxid barnatý", "context": "Peroxid barnatý je sloučenina barya a kyslíku se vzorcem BaO2. Peroxid barnatý obsahuje peroxidovou skupinu O22−, kde jsou atomy kyslíku vázány vzájemně a každý pak na atom barya. V tuhé fázi má sloučenina stejnou strukturu jako karbid vápenatý, CaC2. Tato šedobílá látka patří mezi nejrozšířenější anorganické peroxidy. Je silným oxidačním činidlem. Používá se jako bělidlo, také v zábavní pyrotechnice jako oxidant, kde navíc poskytuje živě zelenou barvu, podobně jako jiné sloučeniny barya. Peroxid barnatý vzniká zvratnou absorpcí O2 oxidem barnatým. Kyslík se uvolňuje zpět při teplotách nad 500 °C. 2 BaO + O2 ⇌ 2 BaO2 Tato reakce je základem (dnes už překonaného) Brinova procesu separace kyslíku z atmosféry. Jiné oxidy, například oxid sodný Na2O, se chovají podobně. Peroxid barnatý lze pomocí kyseliny sírové převést na peroxid vodíku: BaO2 + H2SO4 → H2O2 + BaSO4 Nerozpustný síran barnatý se ze směsi odfiltruje. Oxid barnatý Peroxid vodíku V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barium peroxide na anglické Wikipedii. VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. MSDS at jtbaker.com", "question": "Jak se jmenuje sloučenina barya a kyslíku?", "answers": ["Peroxid barnatý"]}
{"title": "Egypt", "context": "Egypt, oficiálně Egyptská arabská republika (EAR) (ve staré češtině Ejipt) je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře. Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina z přibližně 94 milionů obyvatel (k roku 2016) žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů, kde se nachází jediná orná půda v zemi. Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry, Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty. Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta, skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů. Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu. V minulosti mívaly státy nebo území, na nichž se dnešní státy nacházejí, poněkud odlišná jména, než jaká mají dnes. A čím vzdálenější minulost, tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území. Ani Egypt v tomto není výjimkou. I současné označení má své kořeny v egyptštině, avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného. Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer (řecky Memfis) který byl nazýván \"Palác Ptahovy Ka\" což se v egyptštině řekne \"hat ka ptah\". Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz (podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne), který se mohl vyslovovat přibližně \"hykupta\". V této podobě se s tímto označením setkali Řekové. Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus, v němž je to vlastně jméno egyptského krále, po němž se nazývá i celá zem.", "question": "Je Egypt jednou z nejlidnatějších zemí Afriky?", "answers": ["Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky."]}
{"title": "Keynesiánství", "context": "Americká institucionální škola A mnohem více... z • d • e Keynesiánství, keynesovství či Keynesova ekonomie je ekonomický směr, který ospravedlňuje zásahy státu do veřejné ekonomické sféry. Keynesiánství je tvořeno různými makroekonomickými teoriemi o tom, jak především v krátkodobém horizontu, a obzvláště v době recese, je ekonomická produkce výrazně ovlivněna agregátní poptávkou (celkovou poptávkou v ekonomice). Podle keynesiánství se agregátní poptávka nemusí přímo rovnat kapacitě produktivity ekonomiky. Místo toho je ovlivněna řadou faktorů a někdy se chová nevyzpytatelně, ovlivňuje produkci, zaměstnanost a inflaci.[1] Keynesiánství se vyvíjelo během a po Velké hospodářské krizi z idejí prezentovaných Johnem Maynard Keynesem ve své knize z roku 1936 The General Theory of Employment, Interest and Money [2](Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz). Keynesův přístup byl v kontrastu s jeho přístupem k agregátní klasické ekonomice zaměřené na nabídku, která předcházela jeho knize. Interpretace Keynesovy teorie, které následovaly, jsou rozporuplné a několik škol ekonomického myšlení si přivlastňuje jeho odkaz. Keynesiánští ekonomové obecně polemizují o tom, že jelikož je agregátní poptávka těkavá a nestabilní, tržní hospodářství často pociťuje neefektivní makroekonomické výstupy ve formě ekonomické recese (když je poptávka nízká) a inflace (když je poptávka vysoká). Tyto mohou být zmírněny reakcemi hospodářské politiky, zejména opatřeními monetární politiky centrální bankou a opatřeními fiskální politiky od vlády, které mohou pomoci stabilizovat objem výroby po dobu hospodářského cyklu.[3] Keynesiánští ekonomové většinou zastávají řízené tržní hospodářství – převážně v soukromém sektoru, ale s aktivní účastí vládních intervencí během recese a deprese.[4] Keynesiánství představilo standardní ekonomický model v rozvinutých zemích během pozdějšího období Velké hospodářské krize, druhé světové války a poválečné ekonomické expanze (1945-1973), i přestože ztratilo nějaký vliv během ropné krize, což mělo za důsledek stagflaci 70. let.[5] Vznik finanční krize v letech 2007-08 zapříčinilo oživení keynesiánské myšlenky,[6] která pokračuje jako neokeynesiánství. Předkeynesiánská makroekonomika Maokroekonomie je obor teoretické ekonomie, který zkoumá ekonomický systém jako celek, jako například celková cenová hladina, úroková sazba a míra nezaměstnanosti. Klasicistní teorie částečné rovnováhy rozděluje ekonomiku do rozdělených trhů, a rovnovážné kondice každého tohoto trhu by mohly být vyjádřeny jednoduchou rovnicí vyjadřující jednu proměnnou. Teoretický aparát křivek poptávky a nabídky, vyvinutý Fleemingem Jenkinem a Alfredem Marshallem, nabídla sjednocení matematického základu tohoto přístupu, který Lausannská škola zobecnila do obecné teorie rovnováhy.", "question": "Jak se jmenuje ekonomický směr, který ospravedlňuje zásahy státu do veřejné ekonomické sféry?", "answers": ["Keynesiánství"]}
{"title": "Inflace", "context": "Nejznámější z nich jsou: Deflátor HDP - poměr nominálního a reálného HDP Index spotřebitelských cen (CPI - Consumer price index) Index cen výrobců (PPI - Producer price index) Čistou inflaci v české ekonomice vypočítává Český statistický úřad jako přírůstek cen v neregulované části spotřebního koše očištěný od vlivu nepřímých daní a dotací. Opačným jevem k inflaci je deflace - pokles cenové hladiny. Příbuzný pojem dezinflace označuje pokles míry inflace. Někteří ekonomové (zejména ti, kteří se hlásí k Rakouské ekonomické škole) definují inflaci odlišně, a sice jako jakýkoli nárůst nabídky peněz v ekonomice, který nepředstavuje nárůst zásoby měnového kovu. Inflací v jejich pojetí je tedy samo zvýšení (\"nafouknutí\") nabídky nekrytých papírových peněz; nárůst cen (=inflace v mainstreamové definici) je tedy důsledkem tohoto zvýšení. Cenová hladina vyjadřuje vztah mezi celkovým množstvím peněz a celkovým objemem statků a služeb, za které jsou směňovány. Růst nebo pokles cenové hladiny ovlivňuje řada faktorů. Na množství peněz má velkou měrou vliv rozhodování centrální banky, množství zboží a služeb je ovlivňováno v zásadě jen tržními silami a produkčními schopnostmi hospodářství. Dá se říci, že tyto dva vlivy působí protichůdně.", "question": "V jakém odvětví můžeme narazit na inflaci?", "answers": ["v ekonomice"]}
{"title": "Chetitština", "context": "Chetitština Chetitština (𒉈, nešili) Rozšíření Anatolie Počet mluvčích vymřelý jazyk Klasifikace Indoevropské jazyky Anatolské jazyky Písmo Chetitský klínopis Postavení Regulátor není stanoven Úřední jazyk není úředním Kódy ISO 639-1 není ISO 639-2 hit (B) hit (T) ISO 639-3 sux Ethnologue sux Wikipedie není Některá data mohou pocházet z datové položky. Chetitština (v chetitštině 𒉈, nešili) je vymřelý jazyk z anatolské skupiny indoevropských jazyků, nejstarší zaznamenaný indoevropský jazyk vůbec. Byl používán přibližně v období 2.–1. tisíciletí př. n. l. na území severní a střední Malé Asie (Anatolie). Za vůbec nejstarší dochovaný chetitský text se považuje tzv. Anitta text, datovaný do 16. století př. n. l. K zápisu chetitštiny obyčejně sloužil klínopis, méně často je zachováno též specifické hieroglyfické písmo. Texty byly psány profesionálními písaři na hliněné tabulky (s výjimkou jedné bronzové tabulky), které byly většinou následně vypáleny. Z historického hlediska je „chetitština“ termín nepřesný. Sami Chetité nazývali „chetitštinou“ neindoevropský jazyk svých předchůdců a chetitštinu samu „nešili“. Termín nicméně je již zaveden. V letech 1916–1917 byl tento jazyk rozluštěn českým badatelem Bedřichem Hrozným. Chetitské texty se rozdělují do tří vývojových stupňů: stará chetitština (1750–1450 př. n. l.) střední chetitština (1450–1380 př. n. l.) nová chetitština (1380–1220 př. n. l.) Fonologie Souhlásky Labiála Alveolára Palatála Velára Labio-velára Uvulára Ploziva Neznělé p t k kʷ Znělé b d g gʷ Frikativa Neznělé s X, Xʷ Znělé ʁ, ʁ Nazála m n Vibranta r Afrikáta t͡s Approximanta l j w Samohlásky Chetitština rozlišovala čtyři vokály. Tyto samohlásky mohly být krátké i dlouhé. přední střední zadní vysoké i iː u uː střední e eː nízké a aː Gramatika Morfologie Podstatná jména Podstatná jména rozlišovala 9 pádů (nominativ, genitiv, dativ-lokál, akusativ, vocativ, ablativ, ergativ, allativ, a instrumentál), dvě čísla (singulár a plurál) a namísto v jazycích častějšího rodu mužského a ženského rozlišuje životný (například slovo muž) a neživotný (například slovo stůl).[1] Stejně se rozlišovala i přídavná jména a zájmena.", "question": "Kým byla rozluštěna chetitština?", "answers": ["českým badatelem Bedřichem Hrozným"]}
{"title": "Smíšené zboží", "context": "Smíšené zboží (slovensky rozličný tovar, starším názvem také obchod s koloniálním zbožím neboli koloniál) je typ maloobchodní prodejny, která nabízí spotřebiteli široký sortiment zboží. Obvykle se jedná o prodejnu s převahou potravin a nápojů s doplňkovým prodejem nejpoptávanějšího drogistického, papírenského a kosmetického zboží, která se typicky nachází na vesnici (často jako jediný obchod v obci). Lze je nalézt i ve městech, kde však čelí silné konkurenci nákupních řetězců supermarketů a hypermarketů. Dříve se podobné prodejny nazývaly hokynářství a kromě potravinářského a drogistického sortimentu nabízely i další průmyslové zboží každodenní spotřeby, například nádobí, pracovní nářadí apod . Provozoval je hokynář (staročesky fragnář) jakožto samostatný podnikatel. Na \"Smíšené zboží\" byla znárodněná hokynářství a koloniály přejmenována v dobách socialistického Československa. Rozsáhlé sítě těchto maloobchodních prodejen, a to zejména na venkově, tehdy provozovala především spotřební družstva, v českých zemích zejména družstva Jednota, Včela a Budoucnost. Obrázky, zvuky či videa k tématu Smíšené zboží ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo hokynář ve Wikislovníku", "question": "Jak se staročesky nazývá hokynář?", "answers": ["fragnář"]}
{"title": "Severoatlantická aliance", "context": "Samotné Spojené státy zodpovídají za 43 % celosvětových výdajů na armádu a Spojené království, Francie, Německo a Itálie za dalších 15 %. 24. listopadu 2015 sestřelilo turecké letectvo ruský bitevní letoun Suchoj Su-24, který údajně narušil turecký vzdušný prostor nad provincii Hatay, po dobu několika desítek vteřin. Šlo o první přímé střetnutí mezi ozbrojenými silami členského státu a Ruska v padesátileté historii Severoatlantické aliance. Související informace naleznete také v článku Severoatlantická smlouva. Za předchůdce NATO je považován Bruselský pakt, který 17. března 1948 podepsaly Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie a Spojené království. K obraně proti Sovětskému svazu, byla ale zapotřebí i účast Spojených států, a proto se začalo mluvit o nové vojenské alianci. To vyústilo v Severoatlantickou smlouvu, která měla ten samý cíl, ubránit se Sovětskému svazu a později roku 1955 Varšavské smlouvě, byla podepsána 4. dubna 1949 ve Washingtonu, D.C. pěti státy Bruselského paktu, Spojenými státy, Kanadou, Portugalskem, Itálií, Norskem, Dánskem a Islandem. Podle místa podpisu se někdy nazývá Washingtonskou smlouvou. Smlouva obsahuje 14 článků, mezi hlavní patří článek 5: Ve článku IV Bruselského paktu se výslovně píše, že reakce států na ozbrojený útok musí být vojenského charakteru.", "question": "Kdy byla založena Severoatlantické smlouva?", "answers": ["4. dubna 1949"]}
{"title": "Gertrude Ederleová", "context": "Během závodní kariéry překonala devět světových rekordů, startovala na olympijských hrách 1924, kde získala bronzové medaile v individuálních závodech na 100 metrů a 400 metrů volným způsobem a byla členkou vítězné štafety na 4×100 m. V roce 1925 uplavala 22 mil z Battery Parku na Sandy Hook za rekordních sedm hodin a jedenáct minut. V srpnu téhož roku se neúspěšně pokusila přeplavat Lamanšský průliv, zdařil se až druhý pokus 6. srpna 1926, kdy odstartovala z mysu Gris Nez na francouzské straně a dostala se na anglické pobřeží u vesnice Kingsdown. Byla první ženou, která zdolala Kanál, a vytvořila přitom rekordní čas 14 hodin a 39 minut. Tento úspěch jí vynesl přezdívku Queen of the Waves (Královna vln) a přijetí u prezidenta Calvina Coolidge. Díky své popularitě vystupovala profesionálně v plaveckých exhibicích a hrála v němém filmu Swim Girl, Swim. Později působila jako učitelka plavání ve škole pro nedoslýchavé (sama byla sluchově postižená po prodělaných spalničkách), žila neprovdána a dožila se 98 let.", "question": "Proplavala Gertrude Ederleová Lamanšský průliv na první pokus?", "answers": ["V srpnu téhož roku se neúspěšně pokusila přeplavat Lamanšský průliv, zdařil se až druhý pokus 6. srpna 1926, kdy odstartovala z mysu Gris Nez na francouzské straně a dostala se na anglické pobřeží u vesnice Kingsdown."]}
{"title": "Karamel", "context": "Karamel je potravina oranžové barvy a sladké chuti s nádechem jakoby připálení či opečení. Vzniká karamelizací cukru. Karamel bývá používán k dochucování bonbonů, stejně jako i nealkoholických nápojů, např. Coca-Coly. Je běžně používán jako potravinářské barvivo (pod E kódem E150) i v ostatních potravinářských výrobcích (piškoty, sušenky, omáčky ...). Karamel může být z cukru vyroben pomalým zahřátím na asi 170 °C (konkrétní teplota závisí na druhu cukru – viz karamelizace). Během tání, ke kterému dochází u krystalů cukru, když se jejich teplota přibližuje této teplotě, se molekuly cukru rozkládají na jiné, nestálé sloučeniny, které pak dávají karamelu charakteristickou barvu a chuť. Slovníkové heslo karamel ve Wikislovníku Recept na přípravu karamelu Obrázky, zvuky či videa k tématu Karamel ve Wikimedia Commons", "question": "Jak vzniká karamel?", "answers": ["karamelizací cukru"]}
{"title": "Steyr SK 105 Kürassier", "context": "Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Steyr SK 105 Kürassier Steyr SK 105 Kürassier Bolivijské armádyTyp vozidla Lehký tank, stíhač tanků, průzkumné vozidlo Země původu Rakousko Rakousko Základní charakteristika Posádka 3 Délka 5,58 m Šířka 2,5 m Výška 2,52 m Hmotnost 17,5 t Pancéřování a výzbroj Pancéřování 40mm Hlavní zbraň 1× 105mm kanón Sekundární zbraně 1× 7,62mm kulomet Pohon a pohyb Pohon Steyr 7FA - 6válcový320 hp (238 kW) Odpružení torzní tyče Max. rychlost 65 km/h Poměr výkon/hmotnost 13,4 kW/t Dojezd 500 km Steyr SK 105 Kürassier je rakouský lehký tank z roku 1967, spíše používaný jako stíhač tanků. Věž podobná AMX-13 má pancíř silný až 40 mm. Z kanónu ráže 105 milimetrů se střílí střelami HEAT nebo APFSDS. Rakouská armáda měla asi 150 kusů, které se od roku 2010 vyřazují. Literatura Zbraně 20. století: 600 nejznámějších zbraní světa. Praha: Ottovo nakladatelství, 1997. ISBN 80-7181-200-5. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Steyr SK 105 Kürassier na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Automobil | Rakousko | Válka", "question": "Jak velká je ráže kanónu tanku Steyr SK 105 Kürassier?", "answers": ["105 milimetrů"]}
{"title": "Závist", "context": "Spolu se žárlivostí či nenávistí patří mezi konceptuální lidské emoce. Z hlediska náboženského bývá odsuzována jako hřích, např. katolická nauka ji považuje za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Opakem závisti je přejícnost. Sebevztažné emoce Žárlivost Soutěž Obrázky, zvuky či videa k tématu Závist ve Wikimedia Commons Téma závist ve Wikicitátech Slovníkové heslo závist ve Wikislovníku", "question": "Co je opakem závisti?", "answers": ["přejícnost"]}
{"title": "Schutzstaffel", "context": "Schutzstaffel (známější pod zkratkou SS nebo runami ), česky Ochranný oddíl, byla ozbrojená organizace NSDAP vytvořená v roce 1925 z horlivě oddaných přívrženců Adolfa Hitlera působících původně jako jeho osobní stráž. V čele SS v době její největší moci stál Heinrich Himmler jako Reichsführer-SS (říšský vůdce SS). S postupem času si organizace podřizovala veškerý státní i bezpečnostní aparát nacistického státu včetně vyhlazovací politiky. Jejím symbolem byly dva starogermánské runové znaky původně pro vítězství na černém pozadí (svým tvarem připomínají písmeno S). Přímým předchůdcem byl oddíl SA nazvaný Stabswache (Štábní stráž), zřízený v květnu 1923 v počtu 8 mužů pod vedením Emila Mauriceho s cílem chránit vedení NSDAP při veřejných akcích (následně přejmenovaný na Stoßtrupp Adolf Hitler a rozšířený o další čtyři muže). Po Mnichovském puči a zákazu NSDAP byl oddíl rozpuštěn. Dnem vzniku SS je tak 9. listopad 1925, kdy byla vytvořena elitní bojová a bezpečnostní složka Schutzstaffel (SS) pod vedením Julia Schrecka. Z malé skupinky lidí (vedené stále jako zvláštní oddíl SA) postupně rostla organizace s pevnou vojenskou hierarchií se sklony k násilnickému zastrašování oponentů. 6. ledna 1929 byl do jejího čela jmenován Heinrich Himmler. 4. srpna 1929 byl ukončen čtyřdenní sjezd NSDAP v Norimberku, kde byl mimo jiné vznesen požadavek zavedení všeobecné branné povinnosti v Německu.", "question": "Co znamená česky Schutzstaffel?", "answers": ["Ochranný oddíl"]}
{"title": "Winston Churchill", "context": "Sir Winston Leonard Spencer-Churchill (30. listopadu 1874 zámek Blenheim, Woodstock - 24. ledna 1965 Londýn) byl britský politik, premiér Spojeného království v letech 1940-1945 a 1951-1955. Také spisovatel (Nobelova cena za literaturu 1953), historik, žurnalista, voják a zákonodárce. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století. Churchillovo celé jméno znělo Winston Leonardo Spencer-Churchill, ale po vzoru svého otce lorda Randolph Churchilla ve veřejném životě užíval jen příjmení Churchill. Jeho knihy vycházejí pod jménem Winston S. Churchill nebo Winston Spencer Churchill, protože pod jménem Winston Churchill publikoval již jiný autor. Narodil se na zámku Blenheim ve Woodstocku v hrabství Oxfordshire jako vnuk 7. vévody z Marlborough. Jeho otec, lord Randolph Churchill, byl významným politikem, který vyvedl britské konzervativce z krize v osmdesátých letech 19. století. Jeho matka, lady Jeanette Churchill (rozená Jeanette Jerome), byla dcerou amerického obchodníka Leonarda Jerome. Žádný z rodičů neprokazoval Winstonovi zvláštní náklonnost nebo lásku, přestože Winston Churchill jako dítě svou matku zbožňoval. Mladý Winston nastoupil v sedmi letech na elitní školu St. James. Tam však vykazoval velice špatné výsledky, dokonce byl považován za hloupého. Snad to bylo i psychickým zhroucením, že ho po čase sklátila velice silná horečka a zápal plic - nemoc, která ho poté provázela celý život. Zápas s nemocí ale nakonec vyhrál. Kvůli jeho zdravotnímu stavu mu lékař doporučil přestup do školy v Brightonu, která se nacházela u moře, a umožnila Winstonovi zotavit se z prodělané nemoci. Po ukončení studia v Brightonu složil přijímací zkoušky na školu v Harrow (tehdy ještě mimo Londýn). Jeho snem však bylo dostat se na vojenskou akademii.", "question": "Kdy byl Winston Leonard Spencer-Churchill premiérem Spojeného království?", "answers": ["1940-1945 a 1951-1955"]}
{"title": "Euro", "context": "Euro svého historicky nejsilnějšího kurzu, který představoval 1,5990 amerického dolaru za euro, dosáhlo na devizovém trhu 15. července 2008, svůj největší propad pak zaznamenalo 26. října 2000 při kurzu 0,8252 USD za euro. V roce 2015 se kurz eura pohybuje kolem hodnoty 1,1 USD za euro. Při zavádění eura v roce 1999 se očekávalo, že se postupně zvýší podíl eura na světových devizových rezervách a euro se stane světovou rezervní měnou rovnocennou americkému dolaru. Tato předpověď se však nenaplnila. Od zavedení eura v roce 1999 až do roku 2009 se sice podíl eura na světových devizových rezervách zvýšil ze 17,9 % na 27,6 %, od roku 2010 ale podíl eura na světových devizových rezervách klesá a ve druhém čtvrtletí 2015 dosahoval pouze 20,5 %. Pro porovnání, americký dolar v roce 1999 tvořil 71 % devizových rezerv centrálních bank, v roce 2009 to bylo 62,1 % a ve druhém čtvrtletí 2015 63,8 %. Podrobnější informace naleznete v článcích euromince a eurobankovky. Jedno euro se člení na 100 centů (eurocentů). Euromince mají nominální hodnoty 1 c, 2 c, 5 c, 10 c, 20 c, 50 c, 1 € a 2 €. Ve Finsku a Nizozemsku se jednocentové a dvoucentové mince běžně nepoužívají, razí se pouze pro sběratele. Euromince jednotlivých nominálních hodnot mají shodnou lícovou stranu, na které je zobrazena mapa Evropy, a odlišnou národní rubovou stranu pro každý členský stát eurozóny (podobný systém stejné lícové strany a různých rubových stran mincí používá kapverdské escudo a CFP frank). Všechny euromince mohou být používány ve všech členských zemích eurozóny. Eurobankovky mají nominální hodnoty 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €, bankovky jednotlivých nominálních hodnot mají design na lícové i rubové straně shodný pro všechny členské státy eurozóny.", "question": "Kolik centů má jedno euro?", "answers": ["100"]}
{"title": "Intel", "context": "Hlavní sídlo firmy je v kalifornském městě Santa Clara v USA, v lokalitě nazývané Silicon Valley. Celé sídlo Intelu je složeno z komplexu několika budov, centrála je pak v budově pojmenované po zakladateli společnosti Robertu Noyceovi. V sídle Intelu také naleznete muzeum mikroprocesorů. Po celém světě pracuje pro společnost Intel přes 96 500 zaměstnanců. Jako jedna z největších světových společností s ročním obratem 37,6 miliard $ (2008) a hodnotou 127 miliard $ (k 8. červnu 2006) je společnost kótována na mnoha světových burzách (NASDAQ: INTC; SEHK: 4335) Intel je znám mezi běžnými lidmi především svými procesory. Ročně jich vyrobí přes 100 miliónů, což je zhruba 75 % celosvětové produkce x86 procesorů (r. 2000). Kromě procesorů pro osobní počítače vyrábí procesory pro PDA, čipsety, flash paměti, telekomunikační čipy i multimediální vybavení domácností (dětské elektronické mikroskopy a web kamery). Intel se koncem roku 2005 rozhodl změnit své 37 let staré logo i známý slogan. Slogan Intel inside tak nahradil claim Leap ahead (\"skok kupředu\"). Společnost byla založena Robertem Noycem, Gordonem Moorem (který se proslavil díky svému Moorově zákonu), Arthurem Rockem a Maxem Palevskym v roce 1968 pod původním názvem Integrated Electronics Corporation. Moore a Noyce přišli z Fairchild Semiconductor a stali se tím prvními zaměstnanci. Rock nebyl zaměstnanec ale investor. Celková počáteční investice činila 2,5 milionu dollarů směnitelných dluhopisů a 10 tisíc dollarů od Arthura Rocka. Pouze 2 roky poté dokončil Intel svou první nabídku akcií (IPO) a získal 6,8 milionu dolarů (23 dolarů za akcii). Třetí zaměstnanec Intelu Andy Grove byl chemický inženýr, který později ve velké části 80. a 90. let řídil společnost. Související informace naleznete také v článku Procesory Intel. V roce 2008 uvedl Intel dvě nové platformy. Procesory Core i7 založené na architektuře Nehalem do Patice 1366. Dále to byl Atom určený pro netbooky, který je v 441-ball μ pouzdře (letování přímo na PCB). Mezi třetím a čtvrtým kvartálem 2009 uvedl Intel na trh Core i5 a pro něj Patici 1156.", "question": "V kterém roce byl založen Intel?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše. Okolo roku 150 př. n. l. se Mezopotámie zmocnili Parthové, ve 2. století našeho letopočtu opět Peršané. V roce 637 se vlády nad Mezopotámií ujali muslimští Arabové. Od té doby se Mezopotámii říkalo El Irák el'Arabi, jak ji Arabové nazvali. Studiem starověké Mezopotámie se zabývá asyriologie, protože první archeologové se zajímali o Asýrii, kde byly zkoumané materiály dostupnější. Nejznámějšími objekty pocházejícími z Mezopotámie jsou Visuté zahrady Semiramidiny, Chammurapiho zákoník, Epos o Gilgamešovi a Ištařina brána. Mezopotámie leží v povodí řek Eufrat a Tigris. Řeky pramení v Arménské vysočině na území dnešního Turecka, kde se na jednom místě jejich tok přibližuje na vzdálenost asi 30 kilometrů. Poté Tigris teče rychle na východ a pak na jihovýchod, zatímco Eufrat na jihozápad a poté na jih a jihovýchod. Tigris má více přítoků než Eufrat, kterým protéká méně vody a jehož proud je tak mírnější. Podzimní deště zvedají hladiny obou řek a záplavy vrcholí v dubnu a květnu. Kvůli tomuto přírodnímu procesu se v níže položených oblastech podél Eufratu a Tigridu nahromadily nánosy bahna, zatímco v kopcích se vytvořila úrodná údolí. Východní okraj Mezopotámie je ostře ohraničen pohořím Zagros, součástí Íránské vysočiny. Na severu je ohraničena Arménskou vysočinou, na západě pouštěmi Arabské platformy a na jihu Perským zálivem.", "question": "Kdo je autorem nejznámějšího zákonodárného díla Mezopotámie?", "answers": ["Chammurapiho"]}
{"title": "Tavolníkovec velkokvětý", "context": "Tavolníkovec velkokvětý Tavolníkovec velkokvětý Tavolníkovec velkokvětý (Sorbaria grandiflora) Vědecká klasifikace Říše rostliny (Plantae) Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta) Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád růžotvaré (Rosales) Čeleď růžovité (Rosaceae) Rod tavolníkovec (Sorbaria) Binomické jméno Sorbaria grandiflora(Sweet) Maxim., 1879 Některá data mohou pocházet z datové položky. Tavolníkovec velkokvětý (Sorbaria grandiflora) je bíle kvetoucí keř z rodu tavolníkovec, který náleží do čeledi růžovité. Popis Keř je jen 50 cm vysoký, liší se od ostatních tavolníkovců nízkým vzrůstem, výhony chlupaté, červenošedé, kůra později odlupující se, listy lichozpeřené, dlouhé max. 18 cm, květy v řidších chocholících, až 13 cm velkých, bílé, kvete v červenci. Externí odkazy Taxon Sorbaria grandiflora ve Wikidruzích Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Rostliny", "question": "Jakou barvu mají květy tavolníkovce velkokvětého?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Expedice 12", "context": "189 dní 19 hodin 52 minut z toho na stanici 187 dní 14 hodin 19 minut Datum přistání 8. dubna 2006, 23:48 UTC Přistávací loď Sojuz TMA-7 Fotografie posádky velitel expedice William McArthur a Valerij Tokarev Navigace Předcházející Následující Expedice 11 Expedice 13 Expedice 12 byla dvanáctá posádka dlouhodobě obývající Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Velitel William McArthur (USA) a palubní inženýr Valerij Tokarev (Rusko) startovali z kosmodromu Bajkonur 1. října 2005 na palubě Sojuzu TMA-7, se stanicí ISS se spojili 3. října 2005 . Na stanici přijali zásobovací loď Progress a uskutečnili dva výstupy do kosmického prostoru. Po půlročním pobytu předali stanici Expedici 13 a přistáli na Zemi. Posádka William McArthur, (4) velitel – NASA Valerij Tokarev, (2) palubní inženýr – Roskosmos (CPK) V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise. Záložní posádka Jeffrey Williams, velitel – NASA Michail Ťurin, palubní inženýr – Roskosmos (RKK Eněrgija) Průběh mise Expedice 12 startovala společně s vesmírným turistou Gregory Olsenem v Sojuzu TMA-7 z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu 1. října 2005 v 03:55 UTC. U vesmírné stanice přistáli 3. října v 7:27 UTC. Novou posádku přivítali členové Expedice 11: ruský velitel Sergej Krikaljov a americký palubní inženýr John Phillips. Během týdne nová posádka převzala stanici a 11. října se Krikaljov, Phillips a Olsen v Sojuzu TMA-6 vrátili na zem.", "question": "Kdo byl velitelem Expedice 12?", "answers": ["William McArthur"]}
{"title": "Karolina Světlá", "context": "Karolina Světlá (vlastním jménem Johana Nepomucena Rottová, provdaná Mužáková; 24. února 1830 Praha - 7. září 1899 Praha) byla česká spisovatelka, představitelka generace májovců. Je považována za zakladatelku českého vesnického románu. Karolina Světlá pocházela ze zámožné rodiny Rottovy (firma V. J. Rott v Praze.. Jejím otcem byl obchodník Eustach Rott (1795-1869), matka Anna, rozená Vogelová (1811-1882). Měla sestru Sofii (provdaná Sofie Podlipská, 1833-1897) a bratra Jindřicha (* 1837). V mládí se jí dostalo vzdělání; kromě němčiny a češtiny ovládala také francouzštinu. Její dílo a život velmi ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou (se kterým měla platonický vztah) a s Boženou Němcovou, ze zahraničních literátů její tvorbu ovlivnila francouzská spisovatelka George Sand. Mimo to však její dílo ovlivnila i smrt její jediné dcery (podobně jako u Boženy Němcové, které zemřel syn Hynek roku 1853). Roku 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka (1821-1892), který ji také uvedl do kruhů české společnosti, kde se sblížila s Boženou Němcovou. Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte, dcery Boženky (1853). Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem bylo inspirací pro její pseudonym a život v Podještědí, kam jezdila na léto, pro její tvorbu. Od roku 1878 trpěla oční chorobou a musela svá díla diktovat. Její sekretářkou a společnicí byla její neteř Anežka Čermáková-Sluková. Karolina Světlá byla členkou několika emancipačních spolků. Roku 1871 založila tzv. Ženský výrobní spolek český, který pak i několik let řídila; cílem spolku byla pomoc dívkám z chudých rodin, vzděláním a prací. Spoluzaložila Americký klub dam, společně s Vojtěchem Náprstkem. Působila i jako novinářka, jejím hlavním tématem bylo postavení ženy ve společnosti. S manželem, profesorem Petrem Mužákem bydlela v Praze v ulici Ve Smečkách a v domě U Kamenného stolu na Karlově náměstí. Světlá chodila s hlavou plnou filozofických, historických, psychologických a přírodovědných spisů a byla přesvědčena, že ženy svými vlohami a inteligencí jednou dokáží, že jsou schopné studovat a samostatně se rozhodovat. Svým rozhledem působila na nejbližší okolí jako geniální žena, jaká se v tehdejší společnosti běžně nevyskytovala. Byla ovlivněna Boženou Němcovou. Pokud ve svých dílech narážela na sociální tematiku (činila tak poměrně často), uvažovala o služkách jako o členech rodiny. Zpočátku psala o pražském měšťanském prostředí, z něhož pocházela. K. Světlá vytvořila několik tzv. pražských próz, ale nebyly zdaleka tak úspěšné jako její prózy venkovské. Černý Petříček (1871) - líčí zde staropražský život obchodníka na trhu Upomínky (1874) - pojednává o svém životě a o životě typické pražské rodiny 30. a 40. let 19. století (dostupné online).", "question": "Kdy se narodila Karolina Světlá?", "answers": ["24. února 1830"]}
{"title": "Dewa (provincie)", "context": "Dewa (provincie) Mapa japonských provincií se zvýrazněnou provincií Dewa Provincie Dewa (japonsky: 出; Dewa no kuni) byla stará japonská provincie na severu ostrova Honšú. Na jejím území se dnes rozkládají prefektury Jamagata a Akita (s výjimkou měst Kazuno a Kosaka). Provincie Dewa se v roce 708 odštěpila od provincie Ečigo a postupně rozšiřovala své území směrem na sever tak, jak Japonci vytlačovali původní obyvatele severního Honšú. Během období Sengoku ovládal jižní část provincie kolem Jamagaty klan Mogami a severní část klan Akita. Oba klany bojovaly v bitvě u Sekigahary na straně Iejasua Tokugawy. Na počátku období Meidži byla Dewa na krátkou dobu rozdělena na provincie Uzen a Ugo před tím než byl zaveden systém prefektur. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dewa Province na anglické Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Staré japonské provincie Aki · Awa (Kantó) · Awa (Šikoku) · Awadži · Biččú · Bingo · Bizen · Bungo · Buzen · Cušima · Čikugo · Čikuzen · Čišima · Dewa · Eččú · Ečigo · Ečizen · Harima · Hida · Hidaka · Higo. · Hitači · Hizen · Hjúga · Hóki · Iburi · Iga · Ijo · Iki · Inaba · Ise · Išikari · Iwami · Izu · Izumi · Izumo · Jamaširo · Jamato · Kaga · Kai · Kawači · Kazusa · Kii · Kitami · Kózuke · Kuširo. · Mikawa · Mimasaka · Mino · Mucu · Musaši · Nagato · Nemuro · Noto · Oki · Ómi · Ošima · Ósumi · Owari · Sacuma · Sado · Sagami · Sanuki · Seccu · Suó · Suruga · Šima · Šimocuke · Šimósa · Šinano · Širibeši · Tadžima · Tanba · Tango · Tešio · Tokači · Tosa · Tótómi · Wakasa", "question": "Nacházela se provincie Dewa na ostrově Kjúšú?", "answers": ["Provincie Dewa (japonsky: 出; Dewa no kuni) byla stará japonská provincie na severu ostrova Honšú."]}
{"title": "Ferdinand III", "context": "Úspěšně pokračoval v reconquistě, znovudobývání území obsazených Maury, a podařilo se mu získat velká území na jihu Pyrenejského poloostrova. Stejně jako oba rodiče pocházel z burgundsko-ivrejské dynastie. Během Ferdinandovy vlády vzrostla politická moc měst, která se začala zúčastňovat dvorských sněmů, král podporoval rozvoj univerzity v Salamance. Zemřel roku 1252 a na jeho náhrobku v sevillské katedrále byly nápisy v kastilštině, latině, hebrejštině a arabštině.[1] Roku 1671 byl prohlášen za svatého a ve Španělsku jej uctívají pod jménem Fernando el Santo nebo San Fernando. Vývod z předků Raimund Burgundský Alfons VII. Kastilský Urraca Kastilská Ferdinand II. Leónský Ramon Berenguer III. Barcelonský Berenguela Barcelonská Dulce Provensálská Alfons IX. Leónský Jindřich Burgundský Alfons I. Portugalský Tereza Kastilská Urraca Portugalská Amadeus III. Savojský Matilda Savojská Matylda z Albonu 'Ferdinand III. Kastilský' Alfons VII. Kastilský Sancho III. Kastilský Berenguela Barcelonská Alfons VIII. Kastilský García VI. Navarrský Blanka Navarrská Markéta z Aigle Berenguela Kastilská Geoffroy V. z Anjou Jindřich II. Plantagenet Matylda Anglická Eleonora Anglická Vilém X. Akvitánský Eleonora Akvitánská Eleonora ze Châtelleraultu Odkazy Reference ↑ MUNDY, John Hine. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-927-0. S. 60. Dále jen Evropa vrcholného středověku. Literatura SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand III. Kastilský na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Předchůdce:Berenguela Kastilský král 1217–1252 Nástupce:Alfons X. Předchůdce:Alfons IX. Leónský král 1230–1252 Nástupce:Alfons X. Předchůdce:Alfons IX. Galicijský král 1230–1252 Nástupce:Alfons X. Autoritní data: AUT: jx20050919002 | GND: 119146193 | ISNI: 0000 0000 8959 7747 | LCCN: no2002113012 | VIAF: 14448956 | WorldcatID: lccn-no2002113012 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křížové výpravy | Středověk | Španělsko", "question": "V jakém roce zemřel Ferdinand III. Kastilský?", "answers": ["1252"]}
{"title": "Slunce", "context": "Slunce je hvězda hlavní posloupnosti, spektrální třídy G2V. Obíhá okolo středu Mléčné dráhy ve vzdálenosti od 25 000 do 28 000 světelných let. Oběh trvá přibližně 226 milionů let. Tvoří centrum sluneční soustavy, od Země je vzdálená 1 AU (asi 150 milionů km). Jde tedy o hvězdu Zemi nejbližší. Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem se pohybuje v rozmezí 147 097 000 km (perihélium) až do 152 099 000 km (afélium). Tyto změny vzdálenosti však nejsou příčinou střídání ročních období na Zemi.", "question": "Je Slunce ze žhavého plazmatu?", "answers": ["Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie."]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu.", "question": "Ze kterého roku pochází první psané zmínky o Třinci?", "answers": ["1444"]}
{"title": "Ainština", "context": "Občas je řazen k paleoasijským jazykům (paleosibiřským jazykům), což je však pouze souhrnný pojem pro několik izolovaných a malých jazykových rodin, u nichž se věří, že se jimi mluvilo na Sibiři před příchodem tureckých a tunguských mluvčích; není skutečnou jazykovou rodinou. Většina lingvistů věří, že sdílený slovník mezi ainu a nivchštinou je způsoben přejímáním slov. Navrhovaná příbuznost s japonštinou a altajskými jazyky (Patrie 1982) si získala jen malou podporu mezi odborníky. V dřívějších letech se jej někteří pokoušeli spojit s austronéskými jazyky na základě slovníkových a kulturních srovnání, kupříkladu japonský lingvista Šičiro Murajama. Alexandr Vovin (1993) předložil důkazy naznačující vzdálené propojení s austroasijskými jazyky; sám však označuje svou hypotézu jako předběžnou. Ainu je skomírající jazyk. V Nibutani (část města Biratori na ostrově Hokkaidó), kde žije mnoho zbývajících rodilých mluvčích, je asi 100 mluvčích, z nichž na konci 80. let 20. století používalo jazyk denně pouze 15. Na celém Hokkaidó je asi 1 000 rodilých mluvčích, kteří s několika výjimkami nejsou mladší než 30 let. Používání mezi rodilými mluvčími stoupá, takže už asi nebude přesné říkat, že pouze 15 lidí jej užívá pravidelně, protože zde existuje hnutí snažící se zvrátit úbytek mluvčích dříve než bude příliš pozdě. Většina ze 150 000 lidí prohlašujících se v Japonsku za etnické Ainu (mnoho dalších Ainu si není vědomo svých kořenů nebo je tají z obavy před diskriminací) mluví pouze japonsky, je zde však vzrůstající množství uživatelů, pro které není mateřštinou, zvláště na Hokkaidó, především díky vlivu aktivistů ainu a bývalého člena japonského parlamentu Šigeru Kajano, který byl sám rodilým mluvčím. Ainu byl v posledních desetiletích ohroženým jazykem. Má nízký, ale poslední dobou zvyšující se počet mluvčích. Jejich dnešní počet (ať už pro tento pojem používáme jakoukoliv definici) není znám s jistotou. Mezi mluvčími (ve smyslu širší definice) v současné době nad rodilými převažují ti, co se jej naučili jako další jazyk. Slabiky ainu jsou typu CV(C) (tj. tvořené v pořadí souhláskou, samohláskou a někdy i další souhláskou) a proto zde vzniká málo skupin souhlásek. Sekvence /ti/ je realizována jako [ʧ], /s/ před /i/ a na konci slabik přechází v [ʃ].", "question": "Kolik rodilých mluvčích na konci 80. let 20. století používalo denně jazyk Ainu?", "answers": ["15"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Sir Isaac Newton ([ˌ ˈ] IPA 4. ledna 1643 - 31. března 1727 v Londýně) byl anglický fyzik, matematik (profesor naturální filosofie), astronom, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval výkladům Bible. Někteří odborníci se domnívají, že měl Aspergerův syndrom. Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince 1642) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu. Za manžela si vzala rev. Barnabase Smithe. Od té doby, až do otčímovy smrti, se o Newtona starali matčini rodiče. Rodina Ayscoughů stála výše na společenském žebříčku než Newtonové (Newtonův dědeček James Ayscough byl šlechticem a matčin bratr William farářem, který studoval na Trinity College v Cambridge) a proto se díky nim Newtonovi dostalo vzdělání. V roce 1653, po smrti druhého manžela se matka vrátila zpět do Woolsthorpu a desetiletý Isaac opět bydlel se svou matkou a se třemi nevlastními sourozenci (Mary, Benjamin a Hannah Smithovi).", "question": "Jak se jmenuje publikace Isaaca Newtona z roku 1687?", "answers": ["Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica"]}
{"title": "Databáze", "context": "Byla zde popsána celá architektura síťového databázového systému. Ve stejné době byly vyvíjeny i hierarchické databáze. Jedním z prvních SŘBD byl IMS, který byl vyvinut firmou IBM pro program letu na Měsíc Program Apollo. Systém IMS patří stále k nejrozšířenějším na sálových počítačích. V roce 1970 začínají zveřejněním článku E. F. Codda první relační databáze, které pohlížejí na data jako na tabulky. Kolem roku 1974 se vyvíjí první verze dotazovacího jazyka SQL. Vývoj této technologie po 10 letech přinesl výkonově použitelné systémy, srovnatelné se síťovými a hierarchickými databázemi. V 90. letech 20. století se začínaly objevovat první objektově orientované databáze, jejichž filozofie byla přebírána z objektově orientovaných jazyků. Tyto databáze měly podle předpokladů vytlačit relační systémy. Původní předpoklady se však nenaplnily a vznikla kompromisní objektově-relační technologie. Z hlediska způsobu ukládání dat a vazeb mezi nimi můžeme rozdělit databáze do základních typů: Hierarchická databáze Síťová databáze Relační databáze Objektová databáze Objektově relační databáze Pojem \"databáze\" je často zjednodušován na to, co je ve skutečnosti databázový systém (databázový stroj) nebo též systém řízení báze dat. Ten neobsahuje pouze tabulky – ty jsou jedny z mnoha tzv. databázových objektů (někdy též databázových entit).", "question": "Kdy se vyvíjí první verze dotazovacího jazyka SQL?", "answers": ["1974"]}
{"title": "Německo", "context": "Předseda rady Josef Schuster prohlásil, že reprezentanti muslimských svazů sice vystupují proti antisemitismu, avšak v mnoha muslimských obcích a jejich mešitách se proti nim nic nepodniká. Naopak imámové v nich rozhlašují výhrady proti Židům a Izraeli. == Geografie == Hlavními geomorfologickými celky Německa jsou od severu k jihu Severoněmecká nížina, Středoněmecká vysočina, alpské předhůří a velehorské pásmo německých Alp. Německo sousedí s devíti státy: Dánsko, Polsko, Česko, Rakousko, Švýcarsko, Francie, Lucembursko, Belgie a Nizozemsko. Německo je zemí v Evropě, která sousedí s nejvíce státy. Na severu sousedí Německo s Dánskem (délka hranic 67 kilometrů), na severovýchodě s Polskem (442 kilometrů), na východě s Českem (811 kilometrů), na jihovýchodě s Rakouskem (815 kilometrů; bez. hranice v Bodamském jezeře), na jihu se Švýcarskem (316 kilometrů; s hranicí exklávy Büsingen, ale bez hranice v Bodamském jezeře), na jihozápadě s Francií (448 kilometrů), na západě s Lucemburskem (135 kilometrů) a s Belgií (156 kilometrů) a na severozápadě s Nizozemskem (567 kilometrů). Délka hranic činí celkem 3 757 kilometrů (bez hranic v Bodamském jezeře). Během dějin se často měnil i střed německého státu. Německo se nachází na eurasijské kontinentální desce, přesto se vyskytují slabá zemětřesení, především v Porúří. === Geomorfologie === Alpy, které vznikly třetihorním zvrásněním kontinentálních desek, jsou jedinými německými velehorami.", "question": "Na hranicích s čím leží nejvyšší hora Německa?", "answers": ["s Rakouskem"]}
{"title": "NASA", "context": "Jupiter, Pluto a Kuiperův pás Výzkum planetek, komet, meziplanetárního prostoru Program Pioneer, mise 5-9 Program Explorer , sondy 35 a 49 Deep Space 1 NEAR Shoemaker Stardust CRAF - zrušená Deep Impact OSIRIS-REx Výzkum Slunce SOHO Ulysses SDO Vesmírné observatoře Hubbleův vesmírný. dalekohled Comptonova gama observatoř Rentgenová observatoř Chandra - rentgenový dalekohled Spitzerův vesmírný dalekohled - infračervený dalekohled COBE IRAS Vesmírný dalekohled Jamese Webba - plánovaný nástupce Hubbleova dalekohledu Nejznámější zařízení NASA je Kennedyho vesmírné středisko (KSC) na Floridě, kosmodrom, ze kterého od roku 1968 startují všechny americké pilotované kosmické lodě. I když jsou od léta 2011 pilotované kosmické lety ve Spojených státech přerušeny, z KSC nadále startují nosné rakety s družicemi a sondami NASA. Dalšími předními centry NASA jsou Marshallovo středisko vesmírných letů (MSFC) v alabamském Huntsville, ve kterém byla vyvinuta raketa Saturn 5 a orbitální stanice Skylab a Jet Propulsion Laboratory (JPL), jejíž inženýři zkonstruovali řadu družic a vesmírných sond, počínaje první americkou družicí Explorer 1. Střediska a zařízení NASA mohou být podle účelu rozdělena na komunikační centra a teleskopy; kosmodromy a konstrukční střediska; výzkumná centra a konečně zkušební základny. Z historických a administrativních důvodů některá slouží více účelům. Centrála NASA je umístěna ve Washingtonu. Středisko sdílených služeb (Shared Services center) leží na pozemcích Stennisova vesmírného střediska u zálivu St. Louis ve státě Mississippi. Centry vědecké práce NASA jsou Amesovo výzkumné středisko v kalifornském Mountain View, Goddardův institut pro studium vesmíru v New Yorku, Goddardovo středisko vesmírných letů v marylandském Greenbeltu, Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně, Glennovo výzkumné středisko v Clevelandu a Langleyho výzkumné středisko v Hamptonu ve Virginii. Kromě hlavního kosmodromu - KSC - NASA používá ke startům do vesmíru i Letové středisko Wallops na ostrově Wallops ve Virginii. Konstrukčními a testovacími středisky jsou dále Johnsonovo vesmírné středisko v Houstonu, Marshallovo středisko vesmírných letů, Montážní středisko Michoud v New Orleansu, Testovací středisko White Sands v Las Cruces v Novém Mexiku, Drydenovo letecké výzkumné středisko na Edwardsově základně v Kalifornii, Amesovo, Glennovo a Langleyho výzkumná střediska, Nezávislé ověřovací zařízení ve Fairmontu v Západní Virgínii a konečně Stennisovo vesmírné středisko.", "question": "Jak je zkráceně Národní úřad pro letectví a kosmonautiku?", "answers": ["NASA"]}
{"title": "Římskokatolická církev v Albánii", "context": "Římskokatolická církev v Albánii Katolický kostel ve Vlorë Římskokatolická církev je třetí největší náboženskou skupinou v Albánii (po islámu a pravoslaví). Počet albánských katolíků se odhaduje okolo 350 000, tj. cca 10 % obyvatelstva. V dobách socialistického režimu mezi lety 1946 až 1991 byli křesťané pronásledováni, mnoho věřících, kněží i biskupů bylo zabito či uvězněno. Po vyhlášení Albánie za ateistický stát (1967) bylo dokonce praktikování křesťanství ilegální. Kostely byly nejprve zavřeny, později zbořeny. Za držení Bible či křest byly udělovány přísné tresty. Po roce 1991 začaly být však budovány nové chrámy, a byť je Albánie země nábožensky velmi různorodá, nedochází zde ke střetům příznivců jednotlivých náboženství. V roce 1993 zemi navštívil papež Jan Pavel II., který v katedrále ve Skadaru vysvětil čtyři nové biskupy (šlo o první biskupské svěcení v Albánii od roku 1946). V roce 1994 byl historicky prvním albánským kardinálem jmenován kněz Mikel Koliqi (1902–1997), který prožil 21 let v pracovních táborech. Struktura Sídla albánských římskokatolických biskupství Albánie se člení na dvě církevní provincie složené celkem z pěti diecézí. arcidiecéze skadarsko-pultská (vzn. 2005 sjednocením arcid. Skadar z 1867 a diec. Pult z 9. stol.) se sufragánními diecézemi: diecéze Lezhë diecéze Sapë (zal. 1062) arcidiecéze tiransko-dračská (vzn. 1992 sjednocením arcid. Drač z 13. stol. a diec. Tirana) se sufragánní diecézí: diecéze rrëshenská (vzn. 1996 z územního opatství)", "question": "Jaký je odhadovaný počet albánských katolíků?", "answers": ["okolo 350 000"]}
{"title": "Síra", "context": "V chemickém průmyslu se elementární síra používá především pro vulkanizaci kaučuku. Množství síry přidané do směsi pak určuje tvrdost získaného produktu. Dále je elementární síra základní surovinou pro výrobu kyseliny sírové. Síra je významnou složkou různých fungicidů, tedy prostředků působících proti růstu hub a plísní. Síření sklepů i sudů pro uchovávání vína či piva efektivně brání množení nežádoucích plísní a mikroorganizmů. Síra je obsažena v řadě molekul, nezbytných pro fungování živých organizmů. Typické jsou esenciální aminokyseliny jako cystein a methionin, které tvoří součást bílkovin, přítomných prakticky ve všech živých organizmech. Před rokem 1989 byl oxid siřičitý hlavním problémem kvality ovzduší, především v důsledku masivního spalování uhlí s vysokým obsahem síry. Reakcí s vodní parou obsaženou v atmosféře vznikají kyseliny siřičitá a sírová, které se podílejí na vzniku kyselých dešťů, jež se podílely na zničení smrkových lesů např. Jizerských a Krušných hor. Mezi lety 1990 až 2006 došlo v České republice k poklesu emisí SO2 téměř o 90 % v důsledku instalaci účinných odsiřovacích zařízení, většinou za použití alkalických sorbentů (mletý vápenec nebo magnezit).", "question": "Jak se jmenuje nekovový chemický prvek žluté barvy?", "answers": ["Síra"]}
{"title": "Gainax", "context": "Gainax (japonsky ガ, Gainakkusu) je japonské animační studio, které se nejvíce proslavilo televizním seriálem Neon Genesis Evangelion (zkráceně NGE). Gainax je znám díky svým ambiciozním, experimentálním anime a kontroverzním koncům. Po celou dobu své existence se studio Gainax potýkalo s rozpočtovými problémy a špatným managementem. Těsně po úspěchu NGE se Gainax vyhýbalo placení daní a jeho prezident, Takeši Sawamura, byl odsouzen za daňový podvod. Až do uvedení Neon Genesis Evangelion pracoval Gainax na příbězích vytvořených podomácku. Poté studio adaptovalo stále více existujících mang, jako Kareši kanodžo no džidžó a Mahoromatic, do anime. Dalo by se říct, že Gainax v dnešní době produkuje dva typy anime: komerční díla (Mahoromatic, Kore ga wataši no gošudžin-sama) versus experimentálnější díla, která odpovídají zvyklostem společnosti (FLCL, Gunbuster). Kromě tvorby anime se Gainax velmi silně spoléhá také na reklamní prodej slavných rekvizit společnosti. Ačkoli seriál Neon Genesis Evangelion skončil v roce 1996, videohry, třička a další doplňky s touto tematikou jsou produkovány dodnes. Studio Gainax bylo založeno na počátku 80. let 20. století jako Daicon Film skupinkou vysokoškoláků Hideakim Annem, Jošijukim Sadamotem, Takamim Akaim a Šindžim Higučim. Jejich první projekt Daicon III byl vytvořen pro animované spoty 20. výročí japonské národní SF konvence, konající se roku 1981 v japonské Ósace. Spoty byly o malé holčičce bojující proti všelijakým monstrům, robotům a vesmírným lodím z dřívějších sci-fi televizních pořadů (zahrnujících například Ultramana, Učú senkan Jamato, Star Trek, Star Wars nebo Godzillu). Dívka nakonec dosáhne pouštní pláně, kde vylije sklenici vody na vyschlou ředkev, která se záhy promění v obrovskou vesmírnou loď, s níž dívka odletí. Ačkoli byl tento animovaný spot ambiciózní, jeho animace byly hrubé a nízké kvality. Na internetu se rozšířil výklad tohoto díla tvrdící, že voda představuje kreativitu a obrazotvornost, monstra a jiní protivníci stojící proti dívce pak ty, kdo se snaží tvůrčí duši zničit. V roce 1983 na 22. výročí japonské národní SF konvenci již skupina vytvořila větší projekt - Daicon IV. Spot začínal rekapitulací původního šotu s daleko vyšší kvalitou animací. Zatímco hlavní hrdinka, v dospělém věku a oblečená do králičího kostýmu z Playboye, létala po obloze na meči Stormbringer, bojovala proti bytostem známých ze sci-fi a fantasy filmů nebo novel (například proti Darth Vaderovi, Vetřelci, klingonskému bitevnímu křižníku nebo Spidermanovi).", "question": "Čím se proslavilo anime studio Gainax?", "answers": ["televizním seriálem Neon Genesis Evangelion"]}
{"title": "Robot", "context": "Regulovaný stroj, dosahuje cíle předem určeným způsobem, dosahuje cíle za různých podmínek různými cestami, analogové rozlišení míry intenzity jevu (např. výtah, při náhlé volbě nové cílové stanice těsně před ní, tuto raději přejede a vrátí se, nezastaví hned, takže cestující nepodklesnou v kolenou ani neposkočí s žaludkem v krku). Autonomní stroj, dosahuje cíle způsobem, který si zvolí (metodologie volby je však stále předepsána). Sice se stále může držet nejpřímější předpokládané cesty, ale nijak jí nepředpokládá, vždy si jí znovu ověřuje, a v případě překážek i sám hledá cestu k dosažení cíle, bez limitu vzdálenosti od původního přímého směru (např. algoritmus A*). Inteligentní stroj, sám si volí cíle, člověka nepotřebuje, utopie: Hraniční výsledek oboru umělé inteligence. Za vůbec prvního robota lze označit soustavu radar-počítač-kanóny, kdy bojové užití počítačů bylo prvotní myšlenkou. Příkladem je ENIAC a další systémy řízení palby na palubách válečných lodí, například Gun Fire Control System (GFCS) na těch amerických. První průmyslový robot Unimate od firmy Unimation byl zprovozněn na výrobní lince General Motors v New Jersey v roce 1961. V roce 1989 převzala kontrolu nad americkou společností Unimation švýcarská firma Stäubli, která i nadále pokračuje s vývojem a prodejem průmyslových robotů. Vládu na poli robotiky brzy převzalo Japonsko, které neuznávalo patenty Unimate registrované v USA. Dodnes je Japonsko na čele oboru, jak na poli průmyslových manipulátorů, tak humanoidní konstrukce. Za jednoho z nejdokonalejších robotů humanoidní konstrukce lze považovat robota týmu SCHAFT, který v roce 2014 vyhrál soutěž DARPA Robotics Challenge. Těžko si představit obor lidské činnosti, kde by se roboty nemohly uplatnit. Už dnes působí např. v těchto oblastech: průmyslová výroba: manipulátory, dopravníková soustavy, lakovny, svařovny. průzkumy a manipulace v nebezpečí: Záchranářské práce, vojenský průzkum, pyrotechnika, potrubí, Hubbleův teleskop. lékařství: operace na dálku, protetika. osobní výpomoc: domácí vysavač, robotický administrativní asistent v nemocnicích. kybersport: robofotbal. doprava: letecký autopilot (robotem je pak celé letadlo), kolejové. vozy bez řidiče, vývoj samořízeného automobilu. na okraj pole působení robotů lze zařadit i značně distribuované systémy: Městské semafory, systém řízení dopravy např. v pražských tunelech na Smíchově (včetně závor a poloautonomních informačních tabulí). přímé programování. vedením robotova ramena (teach-in) zadáváním povelů z ovládacího panelu nepřímé programování (off-line) - zadáváme prostorové křivky (získané z výkresů) plánování (on-line) - obdobně jako předchozí, ale robot se přizpůsobuje měnícím se vnějším.", "question": "Jak se nazývá stroj pracující s určitou mírou samostatnosti, vykonávající určené úkoly?", "answers": ["Robot"]}
{"title": "Denár", "context": "Od roku 1050 až do začátku ražby brakteátů někdy okolo roku 1217 byly raženy denáry malého střížku o průměru 16 mm a hmotnosti pod 1 g. Ke konci ražby ryzost kovu výrazně poklesla. Denáry mohly být například šípového typu nebo mečového typu. V opisu mince mohlo být napsáno jméno panovníka, které končí slovem dux. Bývají tam také napsány názvy míst, kde mince vznikla. Později však názvy mincoven mizely a nahradily se jmény světců a patronů. Ražba denáru v Českých zemích zanikla roku 1300 mincovní reformou Václava II., kdy už mezi lidem málo oblíbený denár nahradil později velmi slavný pražský groš z mincovny v Kutné Hoře. Ražba denáru pokračovala ještě po staletí v Uhrách a uherský denár s typickým obrazem madony ukončila až rakouská císařovna Marie Terezie. Jako početní peněžní jednotka se ovšem denár v Českých zemích udržel až do 18. století, kdy v 16. století se 1 groš = 7 denárů a později ve zlatkové měně se 1 krejcar = 6 denárů. České denáry České denárové mince razili následující panovníci, v závorce je uvedeno datum ražby: Václav (921–935) – jsou známy denáry s jeho jménem, ale nedají se mu s určitostí přisoudit Boleslav I. (935–972) – razil první historicky doložené mince Českého státu Boleslav II. (972–999) – na mincích se objevují motivy převzaté z anglických mincí (meč, pták, luk se šípem), založil mincovnu na Vyšehradě Boleslav III. (999–1002) – razil mince řezenského typu Vladivoj (1002–1003) Boleslav Chrabrý (1003–1004) Jaromír (1003, 1004–1012, 1033–1034) – mince převážně karolinského typu, poprvé mince s nápisem (jméno svatého Václava)", "question": "Kolika denárům byl roven jeden groš?", "answers": ["7"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2008", "context": "Hry XXIX. olympiády se konaly v čínském Pekingu od 8. srpna 2008 do 24. srpna 2008. Zástupci několika desítek zemí bojovali celkem o 302 sady medailí ve 28 sportech. Mezi nově zařazené disciplíny patřila například cyklistická disciplína BMX nebo takzvaný plavecký maratón. Některé nevládní organizace protestovaly proti olympijským hrám kvůli porušování lidských práv v Číně. Hlavním stadiónem her je Pekingský národní stadion (北; Běijī guójiā tǐ; Pej-ťing kuo-ťia tchi-jü-čchang), běžně označovaný dle své podoby jako \"Ptačí hnízdo\" (鸟; Niǎ; Niao-čchao). Mottem pekingské olympiády je: \"Jeden svět, jeden sen\" (同,同; Tóng yī shì, tóng yī mè; Tchung i-ke š'-ťie, tchung i-ke meng-siang). Pekingské olympijské hry mají rekordní počet maskotů, pět postav nesoucích bohatou symboliku, jmenují se \"Šťastné děti\" (福; Fúwá): kapr Pej-pej (贝 Bè) - modrá, prosperita, vznešenost. a čistota, vodní sporty panda velká Ťing-Ťing (晶 Jī) - černá, radost, čest a naděje, silové a úpolové sporty olympijský oheň Chuan-chuan (欢 Huā) - červená, vášeň, nespoutanost,. míčové sporty tibetská antilopa Jing-jing (迎 Yíngyíng) - žlutá, zdraví, pohotovost a ohebnost, atletika vlaštovka Ni-ni (妮 Nī) - zelená, štěstí, nevinnost a živost, gymnastika Tyto figurky jsou implikovány stykem s mořem, lesem, ohněm, zemí a oblohou, což naráží na harmonii člověka s přírodou a odpovídá myšlence \"Zelené olympiády\". Kromě toho jsou do figurek Fuwa integrovány mnohé prvky čínské kultury. Zajímavé je rovněž to, že jména těchto pěti postaviček sestavená za sebou připomínají čínskou větu \"Peking tě vítá\" (北; Běijī huā nǐ). Pět olympijských postaviček v neposlední řadě barevně reprezentuje pět olympijských kruhů. Rozpočet olympiády byl 42 miliard amerických dolarů a výdaje na reklamu v Číně díky olympiádě stouply o 19 %.", "question": "Od kdy se konaly Hry XXIX. olympiády?", "answers": ["8. srpna 2008"]}
{"title": "NGC 86", "context": "NGC 86 galaxie NGC 86Pozorovací údaje(Ekvinokcium J2000,0) Typ spirální galaxie Objevitel Guillaume Bigourdan Datum objevu 14. listopad 1884 Rektascenze 00h 21m 28,6s Deklinace +22° 33′ 23″ Souhvězdí Andromeda (lat. And) Zdánlivá magnituda (V) 14,8 Vzdálenost 75,4 Mpc Rudý posuv 0,018 65 a 188 231 Označení v katalozích New General Catalogue NGC 86 Principal Galaxies Catalogue PGC 1383 Jiná označení MCG +04-02-009 • PGC 1383 • ZWG 479.11 (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. NGC 86 je spirální galaxie v souhvězdí Andromedy, kterou objevil Guillaume Bigourdan 14. listopadu 1884. Její zdánlivá hvězdná velikost je 14,8m. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 86 na slovenské Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Astronomie", "question": "Kterou spirální galaxii objevil Guillaume Bigourdan 14. listopadu 1884?", "answers": ["NGC 86"]}
{"title": "Vývar", "context": "Vývar (též bujón) je kuchyňská surovina připravená vyvařením masa (kostí) či zeleniny, často obojího, používaná např. při vaření polévek a omáček. Těmito názvy se také označují polévky, ve kterých vývar tvoří hlavní surovinu. Dobrý vývar hospodyňky považovaly a i dnes mnohdy považují za vrchol kuchařského umění. Vývar byl též považován všeobecně jako posilující nebo i léčivý prostředek, maminkám, kterým se narodilo dítě, se nosil silný slepičí vývar s masem, aby brzy zesílily. Vývar byl a dodnes je užíván jako jeden z prostředků na zmírnění kocoviny (tzv. vyprošťovací polévka) Pro přípravu vývaru se často používají části masa s kostí, jako např. hovězí přední, kuřecí hřbety, rybí hlavy ap., které mají omezené použití pro přímou přípravu masného jídla. Suroviny se zpravidla vkládají do studené, málo či vůbec solené vody, aby se chuťové látky lépe vyvařily. Kvalitní masový vývar se vaří i několik hodin, zelenina se přidává později. Po vyvaření se suroviny vyjmou a vývar přecedí. Čistší masový vývar se připravuje cezením přes plátýnko (gázu), případně čištěním pomocí vaječného bílku. Hotový vývar lze dobře konzervovat zamražením. Vývarem či bujónem se dnes označuje i kuchyňský polotovar v pevné či tekuté formě, jenž se skládá z bílkovin rostlinného nebo živočišného původu, které se zpracovávají při teplotě přes 100 °C. Při tomto procesu se všechny bílkoviny rozštěpí na aminokyseliny. Po ukončení reakce se přebytek kyseliny neutralizuje sodou. Proto obsahují polévkové bujóny značné množství soli. Pro zvýraznění chutí masa, kterého je ve výrobku minimum, se většinou používá glutamát. Tento výrobek se vhodí do vody a povaří, případně se přidají další ingredience. Obrázky, zvuky či videa k tématu vývar ve Wikimedia Commons Silný domácí kuřecí vývar jako od babičky táhněte alespoň dvě hodiny Zahoďte bujón v kostce a připravte si vlastní domácí vývar!", "question": "Z čeho je připraven vývar?", "answers": ["vyvařením masa"]}
{"title": "Haploskupina A (mtDNA)", "context": "Haploskupina A vznikla před zhruba 60 000 lety v Asii. Její předhůdkyní byla haploskupina N. Haploskupina A se vyskytuje napříč celou Asií. Její podskupina A1 se nalézá v Severní a Střední Asii, podskupina A2 pak na Sibiři a je jednou z pěti haploskupin nalezených mezi původními obyvateli amerického kontinentu. Bryan Sykes použil ve své knize Sedm dcer Eviných pro zakladatelku haploskupiny A jméno Aiyana. == Související články == Haploskupiny lidské mitochondriální DNA Genealogický test DNAV tomto článku byl použit překlad textu z článku Haplogroup A (mtDNA) na anglické Wikipedii.", "question": "Podskupina A2 je jednou z pěti haploskupin nalezených mezi původními obyvateli kterého kontinentu?", "answers": ["amerického"]}
{"title": "Halogeny", "context": "Halogeny (neboli halové prvky) jsou členy 17. skupiny periodické tabulky. Mezi halogeny patří fluor, chlor, brom a jod. Někdy se k nim připojují další dva prvky, které patří do stejné skupiny. Prvním z nich je astat, který by se podle vazebných a ionizačních vlastností řadil spíše k polokovům. Druhým pak je tennessin, jehož chemické vlastnosti nejsou známy. Název halogen je odvozen z řečtiny a znamená solitvorný. Všechny halogeny mají ve své valenční elektronové vrstvě sedm elektronů. Halogeny jsou velmi reaktivní, proto se vyskytují pouze vázané ve sloučeninách. Nejrozšířenějším halogenem je chlor. Fluor a chlor jsou za normální teploty plyny, brom je kapalina a jód je pevná látka, která velmi snadno sublimuje. Tvoří dvouprvkové sloučeniny s elektropozitivnějšími prvky ve všech skupenských stavech. Soli halogenovodíků se mohou nazývat halogenidy. Fluor má ze všech známých prvků nejvyšší hodnotu elektronegativity (asi 4,0-4,1). Sloučeniny halogenů s elektropozitivními kovy jsou iontové. == Historie a etymologie == V roce 1811 bylo slovo halogen navrženo jako jméno pro nově objevený prvek chlór. Roku 1842 švédský chemik baron Jöns Jacob Berzelius navrhl termín halogen – ἅ (háls), sůl a moře, a γ (gen-), z γ (gígnomai), \"stávat se\" – pro čtyři prvky (fluor, chlór, brom, jód), které vytvářejí společně s kovy mořské soli. == Vazebné možnosti halogenů == Konfigurace ns2np5 valenční sféry atomu halogenů umožňuje dva způsoby stabilizace při vytváření vazeb s jinými atomy. Při tvorbě vazby je do atomu halogenu přijímán další elektron a elektronová hustota na atomu limituje ke stavu konfigurace ns2np6 a atom halogenu získává oxidační číslo -I.", "question": "Patří mezi halogeny jod?", "answers": ["Mezi halogeny patří fluor, chlor, brom a jod."]}
{"title": "Nintendo Entertainment System", "context": "Nintendo Entertainment System Nintendo Entertainment System (zkráceně NES) je se svými 60 miliony celosvětově prodanými kusy nejúspěšnější 8bitová herní konzole. Prodávat se začala v roce 1985 a to v Severní Americe, Evropě, Brazílii a Austrálii. Vývojově vycházela z herní konzole Nintendo Family Computer (zkráceně Famicom nebo FC) vydané pro japonský trh již v roce 1983. Díky tzv. krachu videoherního průmyslu přistupovalo Nintendo k americkému trhu specifickým způsobem a to dalo vzniknout nejen odlišnému designu konzole oproti japonské verzi, ale také odlišnému typu herních cartridgí (herní kazeta NESu je založena na konektoru se 8 piny, zatímco pro FC jich měla pouze 60) či zcela novému hernímu příslušenství. Herní konzole Nintendo NES patří do takzvané třetí generace herních konzolí a dodnes se mezi hráči těší velké oblibě. Další významné konzole třetí generace kromě NESu jsou Master System od Segy a Atari 7800. Opravdovým konkurentem pro ni byl jen Master System, který ovšem nebyl v Americe a ani doma v Japonsku úspěšný a NESu konkuroval jen na evropských trzích. Historie Počátky Původní japonská konzole Famicom Po úspěších s konzolí pojmenovanou „Color TV Game“ (1977-80), ale zejména herními automaty na začátku 80. let Nintendo přišlo s nápadem vyvinout vlastní stolní konzoli založenou na cartridgovém systému distribuce her.", "question": "Do jaké generace patří herní konzola Nintendo NES?", "answers": ["třetí generace herních konzolí"]}
{"title": "Fotoreceptor", "context": "Na molekulární úrovni k fotoreceptorům patří světlo vnímající proteiny - fotosenzory rostlin, lidský rodopsin či jodopsin a podobně. Na úrovni buněk jsou fotoreceptory vlastně světlo vnímající buňky - zejména různé světločivné buňky, které vnímají světlo. Příkladem jsou čípky a tyčinky v lidském oku. U mnohých organismů vznikají specializované smyslové orgány - různé světločivné skvrny (stigmata), jednoduchá očka (oceli), složené oči či například komorové oko hlavonožců a obratlovců. Fotoreceptory jsou zřejmě nejvíce variabilní ze všech druhů smyslových receptorů, a to zejména proto, že schopnost vnímat světlo měly již původní ektodermální buňky živočichů a u některých živočichů (krabi) dokonce vnímají světlo pouhá nervová zakončení v pokožce. Smyslové fotoreceptorické orgány mohou být však různě složité a také poskytují různý typ počitků, od rozmazaného černobílého po barevný precizní obraz.", "question": "Jak se nazývá smyslový receptor, jehož podnětem je světlo?", "answers": ["Fotoreceptor"]}
{"title": "Dna", "context": "Příčinou je snížená tělesná teplota po ulehnutí ke spánku. Bolest kloubů mohou občas doprovázet i jiné symptomy, například vyčerpanost a horečka.Dlouhodobě zvýšená hladina kyseliny močové (hyperurikemie) může vést k dalším symptomům, včetně tvrdých, nebolestivých ložisek krystalů kyseliny močové, označovaných jako tofy. Rozsáhlý výskyt tofů může pak vést k chronické artritidě v důsledku eroze kostí. Zvýšená hladina kyseliny močové může rovněž způsobit ukládání jejích krystalů v ledvinách, což vede k tvorbě kamenů a následné urátové nefropatii. == Příčina == Základní příčinou dny je hyperurikémie. Ta může být vyvolána celou řadou faktorů, včetně skladby jídelníčku, genetických dispozic nebo snížené sekrece urátů, solí kyseliny močové. Snížené vylučování kyseliny močové ledvinami je primární příčinou hyperurikémie v přibližně 90 % případů, zatímco nadměrná produkce stojí za pouhými 10 % případů. V jistém období života se dna projeví u asi 10 % osob trpících hyperurikémií. Riziko rozvinutí dny se však liší v závislosti na stupni hyperurikémie. Pokud se hodnoty hladiny kyseliny močové pohybují mezi 415 a 530 μ/l (7 a 8,9 mg/dl), riziko je 0,5 % ročně; u osob s hodnotou vyšší než 535 μ/l (9 mg/dl) je riziko 4,5 % ročně. === Životní styl === Složení jídelníčku je příčinou asi 12 % případů dny a souvisí se zvýšenou konzumací alkoholu, fruktózy ze slazených nápojů, masa a mořských plodů. K dalším spouštěcím faktorům patří tělesné poranění a prodělaný chirurgický zákrok. Nedávno provedené studie prokázaly, že jisté složky jídelníčku, kdysi považované za faktory se dnou související, ji ve skutečnosti neovlivňují – a to včetně konzumace na purin bohaté zeleniny (například fazolí, hrachu, čočky a špenátu) a celkového množství bílkovin přijatých ve stravě. Konzumace kávy, vitamínu C a mléčných výrobků, stejně jako tělesná zdatnost, se zdají riziko nemoci snižovat.", "question": "Co je základní příčinou dny?", "answers": ["hyperurikémie"]}
{"title": "Země", "context": "Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po elipse s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jádro obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie).", "question": "Po čem obíhá zem kolem slunce?", "answers": ["po elipse"]}
{"title": "Dynamická alokace paměti", "context": "Alokovaná paměť je statická, a proto se bude za běhu programu pracovat s celým polem, což zpomalí výpočet a zabere zbytečně mnoho paměťového prostoru. Možnosti, že bude potřeba setřídit 501 položek nebo že položka bude o něco větší, nejsou nijak ošetřeny. Výhodou dynamicky alokované paměti je možnost kdykoliv uvolnit již zabraný paměťový prostor, což zvyšuje rychlost samotného programu i přes zvýšené datové nároky. Vytváření dynamických proměnných v paměti je však časově náročnější než u statických, a proto může při neuváženém používání takových struktur docházet ke zpomalení celé aplikace. Výše zmíněné dva způsoby manipulace s paměťovým prostorem se liší mezi jinými i v délce existence. Zatímco paměť alokovaná staticky je uvolněna po přesně stanovené době, dynamicky alokovanou paměť musí uvolnit sám program nebo garbage collector. Dynamicky alokovaná paměť má tedy též dynamickou dobu existence. Označení halda je ve svém původním významu (jak začalo být používáno v roce 1975) označení pro veškerou dostupnou paměť. Dnes je ale používáno k označení části paměti, která je využívána pro alokaci dynamické paměti (resp. dynamických proměnných). Protože předem není známo, kolik paměti bude potřeba, nemůže být datový prostor adresován přímo, ale pomocí takzvaných ukazatelů (anglicky pointer). Ukazatele uchovávají adresu začátku alokované paměti. Ukazatele v hojné míře využívají programátoři pracující v jazyce C nebo Pascalu. Ne všechny programovací jazyky umožňují používat ukazatele a nahrazují je referencemi na objekt (Python, Visual Basic .NET, Java apod.). Děje se tak proto, aby programátor nemohl pracovat přímo s adresami paměti a vyvaroval se tak zbytečných chyb. Pro získání a uvolnění paměti je používána funkce malloc() a free() definovaných v hlavičkovém souboru z standardní knihovny jazyka C (stdlib.h): void *malloc (size_t size); Funkce malloc() alokuje v paměti blok o velikosti size (v bytech) a její návratová hodnota je ukazatel na jeho začátek. Pokud funkce neproběhne v pořádku, například pokud není k dispozici požadovaná velikost paměti, vrací ukazatel null. Po alokaci obsahuje paměť náhodné hodnoty bitů, její obsah je nedefinovaný. void free (void *ptr); Funkce free() uvolňuje prostor v paměti, který byl alokován funkcemi malloc(), calloc() nebo realloc(). Jako argument je funkci předán ukazatel na začátek alokovaného bloku paměti.", "question": "Co se používá pro uchovávání adresy začátku alokované paměti?", "answers": ["Ukazatele"]}
{"title": "Horem pádem", "context": "Horem pádem je český film z roku 2004 režírovaný Janem Hřebejkem. Získal čtyři České lvy (film, režie, hlavní ženská role, scénář), za Českou republiku byl vyslán na 77. ročník předávání Oscarů v kategorii nejlepší cizojazyčný film, ale neprošel nominacemi. Web o filmu Horem pádem v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kolik Českých lvů získal film Horem pádem?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Ottawa", "context": "Ottawa je hlavním městem Kanady, šestým největším kanadským městem a druhým největším městem provincie Ontario. Leží na jižní straně řeky Ottawa. Nachází se ve východní části provincie Ontario v Ottawském údolí. Ottawa měla v roce 2011 celkem 883391 obyvatel. Ottawa byla ze začátku jen malou vesnicí jménem Bytown (do roku 1827). V roce 1855 získala statut města a byla vybrána královnou Viktorií jako město předsedající kanadské vládě (Canadian Government). Tomuto rozhodnutí přecházel spor mezi \"francouzskou\" a \"anglickou\" částí kanadského obyvatelstva. Ottawa byla kompromis, neboť leží na hranici anglicky mluvícího Ontaria a francouzské provincie Québec. Z důvodu existence množství vládních budov je architektura centra funkcionalistická a formalistická. Část budov je ale postavená v romantickém, či jiném stylu. Budova parlamentu nese znaky viktoriánské gotiky. Architektura větší části města je charakteristická rodinnými domky, z menší části apartmánovými domky a obytnými bloky. Panorama města je konzervativní z důvodu zákazu výstavby mrakodrapů. Omezení byla zavedena proto, aby budova kanadského parlamentu, resp. jeho nejvyšší věž o výšce 92m, byla viditelná z každé městské části. Ottawa se skládá z šesti územních částí - Kanata (západ), Nepean (jihozápad), Downtown (centrum), Gloucester (jihovýchod), Orléans (východ) a Cumberland (východ). Městem protéká řeka Rideau, která se na severním konci města vlévá do řeky Ottawy, dělící města Ottawu a sousedící město Gatineau na Qubecké straně. Řeka Ottawa rozděluje kanadské provincie Ontario a Québec. V městě jsou početné chodníky pro cyklisty a chodce. Část z nich probíhá podél řek Ottawa, Rideau a vodní cesty Rideau Canal. Cyklistika je populární mezi obyvateli, v aglomeraci Ottawa-Gatineau je k dispozici víc než 220 km tratí V roce 2011 byly v centru města uvedeny do provozu cyklistické tratě oddělené od silnic betonovými zábranami.", "question": "Měla Ottawa v roce 2011 více než 300000 obyvatel?", "answers": ["Ottawa měla v roce 2011 celkem 883391 obyvatel."]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Vznikl tak silný skleníkový efekt, který ohřál planetu na teploty znemožňující výskyt kapalné vody na jejím povrchu a učinil z Venuše suchý a prašný svět. Existují teorie, že Venuše, podobně jako Země měla oceány kapalné vody. Voda se vlivem narůstající teploty vypařila a následně se pro absenci magnetického pole vodní molekuly střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a k úniku volných částic z atmosféry. V současnosti dosahuje tlak na povrchu Venuše přibližně 92násobku tlaku na Zemi. Venuše byla známa již starým Babyloňanům kolem roku 1600 př. n. l. Byla však pozorována dlouho předtím v prehistorických dobách díky své jasné viditelnosti. V Čechách jsou známy nálezy dokládající její pozorování z archeologické lokality Makotřasy z období asi 2700 let př. n. l. Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v Unicode: ♀). Povrch Venuše mohl být zkoumán až díky radaru a kosmickým sondám. První úspěšné přistání provedla sonda Veněra 7 15. prosince 1970. V první polovině 90. let 20. století zhotovila americká sonda Magellan detailní mapu téměř celého povrchu planety. Tyto výzkumy přinesly poznatky o silné sopečné aktivitě na povrchu Venuše, což spolu s přítomností síry v atmosféře vedlo k domněnkám, že se na Venuši nachází aktivní vulkanismus i v současnosti, což v roce 2009 potvrdily měření povrchu v infračerveném spektru. Při průzkumu snímků ale nebyly nalezeny žádné doklady lávových proudů, které by pocházely z nedávné doby. Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý, o stáří přibližně půl miliardy let.", "question": "Kdy přistála první sonda na Venuši?", "answers": ["15. prosince 1970"]}
{"title": "Panova flétna", "context": "Panova flétna nebo také syrinx je dechový hudební nástroj - aerofon. Skládá se z rákosových, třtinových, bambusových či dřevěných píšťalek sestavených do jedné řady. Zvuky z tohoto nástroje se vyluzují pomocí foukání na okraje otvorů píšťalek. Podle řecké mytologie hrával na flétnu bůh pastýřů a stád Pan. Panovy flétny se většinou vyrábějí z bambusu nebo dřeva, ale není výjimkou ani flétna vyrobená ze skla, kovu nebo plastu. Dnes se hojně používají v jihoamerické hudbě, kde se často dvě flétny vzájemně doplňují při hře jedné melodie (hoketus). == Původ == Panova flétna je jedním z nejstarších hudebních nástrojů. Její původ sahá až do samých počátků civilizace. Již v době kamenné byla vyráběna z rákosu, třtiny a bambusu. Název \"Panova\" pochází ze starověkého Řecka, z tamější mytologie. Podle pověstí žil v Arkádii jistý bůh Pan, ochránce pastýřů a stád, který se zamiloval do krásné nymfy Syrinx. Jelikož Pan byl napůl člověk a napůl kozel, není divu, že sličná nymfa jeho lásku neopětovala. Když se Panův zájem stal pro nymfu nesnesitelný, začala před ním prchat.", "question": "Z čeho je vyrobena Panova flétna?", "answers": ["z rákosových, třtinových, bambusových či dřevěných píšťalek"]}
{"title": "Křesťanství", "context": "Křesťanství (ze slova křesťan, odvozeného přes latinské christianos z řeckého χ s významem náležící Kristu či kristovec) je abrahámovské, monoteistické, univerzální, historické (založené), misijní náboženství, soustředěné kolem života a učení Ježíše z Nazaretu, kterého chápe jako mesiáše (tj. Krista), spasitele světa a Božího syna. Křesťanství vzniklo z antického judaismu na území Palestiny, kde Ježíš působil. Toto působení, počátky a základy křesťanství zachycuje Nový zákon, který spolu s židovským Starým zákonem tvoří bibli, základní posvátnou knihu křesťanství. Příslušnost ke křesťanství není dána původem nebo narozením, nýbrž křtem a osobním přijetím určitého vyznání víry (nauky) a životní praxe. Všichni křesťané věří v jednoho, nejčastěji trojjediného Boha, vyznávají Ježíše Krista jako Spasitele a Božího syna, uznávají křest (a většinou i další svátosti) a věří v možnost odpuštění hříchů a spásy. Křesťané chápou život a smrt Ježíše Krista jako Boží čin, který člověka zachraňuje z duchovní smrti, přináší mu odpuštění a smíření s Bohem. Křesťané věří, že Ježíš zemřel na kříži, třetího dne byl vzkříšen, 40 dní se ukazoval některým ze svých stoupenců a poté v těle vstoupil na nebe. Následně byl, podle bible a víry křesťanů, jeho učedníkům o letnicích seslán Duch svatý, který ve světě nadále působí.", "question": "Kolem čeho je soustředěno křesťanství?", "answers": ["kolem života a učení Ježíše z Nazaretu"]}
{"title": "Česko", "context": "Pro zahraniční politiku České republiky je zásadní členství v Evropské unii. Té ČR v první polovině roku 2009 i předsedala. Česká republika má silné vazby se Slovenskem, Polskem a Maďarskem, mj. jako člen Visegrádské skupiny. Rozsáhlé styky má Česká republika se sousedním Německem a dalšími členskými státy Evropské unie, se Spojenými státy americkými a s Izraelem. Na Blízkém východě je důležitým partnerem Saúdská Arábie. Česká republika má špatné vztahy s Ruskem a Čínou. Čeští představitelé podporovali disidenty v Barmě, Bělorusku, Moldavsku a na Kubě.Ke slavným českým diplomatům minulosti patřili Edvard Beneš, Jan Masaryk či Jiří Dienstbier. === Ozbrojené síly === Armáda České republiky je rozdělena do tří větví: Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR. Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací. 12. března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance, v rámci níž plní své vojenské závazky. Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců. České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR, SFOR, EUFOR v Bosně a Hercegovině, KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu. Od roku 2003 působí čeští vojáci v Iráku. České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států a Islandu.Vysokou prestiž mají tradičně čeští vojenští chemici (dnes 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci). Od svého prvního nasazení v mezinárodních silách v operaci Pouštní bouře roku 1991, patří k hlavním českým příspěvkům ke spojeneckým akcím. Od roku 2003 liberečtí chemici pravidelně velí mnohonárodnímu praporu radiační, chemické a biologické ochrany Sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force).Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen, bojové letouny Aero L-159 Alca, útočné helikoptéry Mil Mi-35, obrněné transportéry: Pandur II, BVP-1, BVP-2, OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ. Nejznámějšími českými, potažmo československými, vojáky a vojevůdci minulosti byli Jan Žižka, Albrecht z Valdštejna, Jan Radecký z Radče, Ludvík Svoboda, Jan Kubiš, Jozef Gabčík či František Fajtl.", "question": "Do jakých větví je rozdělena Armáda České republiky?", "answers": ["Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR"]}
{"title": "Charles Manson", "context": "Charles Milles Manson (* jako Charles Milles Maddox 12. listopadu 1934 Cincinnati) je známý americký zločinec a hudebník, spoluzakladatel komunity známé jako \"Manson Family\". Jeho matka Kathleen Maddoxová nebyla nejlepší matkou. Kathleen byla alkoholička, která nebyla schopná zařídit rodinné zázemí a chvíli po narození Charlese byla odsouzena se svým bratrem za přepadení na 5 let do vězení. Charles tak od svých 13 let trávil většinu svého života v nápravných zařízeních a ve vězení za zločiny, jako krádeže aut, ozbrojené přepadení, podvody a padělání kreditních karet. Určitou dobu se živil jako pasák. Na sklonku 60. let se stal hlavou skupiny známé jako \"Rodina\" (The Family), která měla posléze na svědomí několik brutálních vražd. Mezi nimi i vraždu Sharon Tate, manželky režiséra Romana Polanského, která byla v osmém měsíci těhotenství. Manson byl v případu známém jako \"Tate-La Bianca case\" odsouzen k trestu smrti. Ten byl po změně zákonů v Kalifornii změněn na doživotí, ačkoliv mu nebylo prokázáno, že by osobně spáchal vraždu. V dubnu roku 2012 mu byla již podvanácté zamítnuta žádost o podmíněné propuštění. Další šanci má až po patnácti letech. Svůj trest si odpykává ve věznici Corcoran v Kalifornii. Byl také hudebníkem, natočil několik alb, první bylo album s názvem LIE: The Love & Terror Cult z roku 1970. Na kytaru ho naučil hrát jeho spoluvězeň . V populární kultuře se stal po svém uvěznění doslova ikonou a symbolem zla. Hudebník Marilyn Manson má svůj pseudonym složen z kombinace jména slavné americké herečky a zpěvačky Marilyn Monroe a Mansona. Zpěvák Axl Rose se proslavil svými tričky s Mansonovou tváří a nápisem \"Charlie Don't Surf\" a na album The Spaghetti Incident?", "question": "Kdy se narodil Charles Manson?", "answers": ["12. listopadu 1934"]}
{"title": "Hertz", "context": "Jednotka je pojmenována podle německého fyzika Heinricha Hertze, badatele a objevitele v oblasti elektromagnetických vln. Příklady U střídavého proudu se v běžné elektrické sítí používají frekvence 50 Hz (Evropa) a 60 Hz (Amerika). Elektrické rozvody lodí a letadel často používají zvýšenou frekvenci 400 Hz. U zvuku je rozsah člověkem slyšitelných frekvencí zhruba 20 Hz až 20 kHz. Komorní A (standardně užívaný referenční tón pro ladění hudebních nástrojů) má frekvenci 440 Hz. Každé zdvojnásobení frekvence znamená zvýšení tónu o oktávu. Násobné jednotky milihertz (značka mHz) se rovná 10−3 Hz (0,001 Hz). Této frekvenci odpovídá perioda 1000 sekund (tj. 16⅔ minuty). kilohertz (značka kHz) se rovná 103 Hz (1 000 Hz). Této frekvenci odpovídá perioda 1 ms. Používá se např. pro udávání frekvence elektroakustického signálu či v akustice u vyšších frekvencí zvuku. megahertz (značka MHz) se rovná 106 Hz (1 milion Hz). Této frekvenci odpovídá perioda 1 µ. Používá se např. pro udávání frekvence radiotelevizního či telekomunikačního signálu nebo pro údaj o taktovací frekvenci procesoru. gigahertz (značka GHz) se rovná 109 Hz (1 miliarda Hz). Této frekvenci odpovídá perioda 1 ns. Používá se např. pro udávání frekvence signálu a pro popis taktovací frekvence rychlých mikroprocesorů. Elektromagnetické vlnění, které se řádově pohybuje v těchto a vyšších frekvencích (centimetrové a milimetrové vlny), se šíří převážně po přímce. Používají se pro mobilní telefony, mikrovlnné trouby, v radarech aj. terahertz (značka THz) se rovná 1012 Hz (1 bilion Hz). S touto jednotkou je možno se setkat např. v oblasti fyziky záření (viditelné světlo, gama záření, Rentgenové záření apod.). petahertz (značka PHz) se rovná 1015 Hz (1 biliarda Hz). exahertz (značka EHz) se rovná 1018 Hz (1 trilion Hz). Používá se častěji v kvantové fyzice. Historie Název jednotky hertz byl přijat organizací CGPM (Conférence générale des poids et mesures) v roce 1960 a nahradil předchozí jméno „cykly za sekundu“, značeno c/s, cykl/s nebo cps (cycles per second), spolu s příslušnými násobky (kilocyklů, megacykly atd.). Související články Frekvence Frekvenční spektrum Otáčky za minutu Úhlová rychlost Externí odkazy Slovníkové heslo hertz ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Soustava SI základní jednotky ampér kandela kelvin kilogram", "question": "Jakou značku má jednotka hertz?", "answers": ["Hz"]}
{"title": "Víno#Červené víno", "context": "Základní surovinou pro výrobu bílého vína jsou hrozny tzv. bílých moštových odrůd révy vinné. Při jeho výrobě se rmut (rozdrcené bobule) ihned lisuje a získává se čistý mošt ke kvašení. Pevné zbytky po lisování se nazývají matoliny. Odrůdy označované jako červené (mají načervenalé bobule – např. Tramín červený) rovněž slouží k výrobě bílých vín. Bílé víno se však dá vyrobit i z modrých odrůd, pokud se zkvasí jen jejich mošt, který u většiny odrůd neobsahuje téměř žádná barviva. Bílé víno vyrobené z modrých hroznů bez nakvášení se může nazývat klaret.[4] Růžové víno (rosé) Vyrábí se z hroznů modrých moštových odrůd jen s krátkým nakvášením nebo bez nakvášení, takže výsledné zbarvení je světle červené (růžové). Víno s chráněným zeměpisným označením a víno s chráněným označením původu se nesmí vyrábět smísením červeného a bílého vína.[5] Červené víno Vyrábí se pouze z modrých hroznů (protože červené barvivo se nachází pouze v těchto odrůdách, a to ve slupkách bobulí). Při jeho výrobě se mošt nechá několik dní kvasit se rmutem (nakvášení). Slupky tak zůstávají v kontaktu s kvasící šťávou. Kvašení probíhá delší dobu a zpravidla za vyšší teploty než u bílého vína. V červeném vínu jsou tak ve vyšší míře třísloviny.", "question": "Z jakých hroznů se vyrábí červené víno?", "answers": ["z modrých"]}
{"title": "Mexiko", "context": "Zleva zeleným (nezávislost), bílým (čistota náboženství) a červeným (jednota spojení míšenecké, indiánské a španělské krve). Uprostřed je státní znak z roku 1823. Znak tvoří hnědě zbarvený orel stojící na nopálovém kaktusu, který roste z vody jezera; orel drží v zobáku zeleného hada, pod ním jsou do půlkruhu prohnuté ratolesti dubu a vavřínu svázané stužkou v národních barvách. Znak ilustruje starou aztéckou legendu, podle níž putující indiánský lid měl nalézt nový domov na ostrově uprostřed jezera, kde uvidí tuto scénu. V místě na jezeře Texcoco byl roku 1325 založen Tenochtitlán. Na jeho troskách dnes stojí dnešní hlavní město Mexika, Ciudad de Méxiko. Související informace naleznete také v článku Ekonomika Mexika. Mexiko je třetí největší ekonomikou na americkém kontinentu (po USA a Brazílii). Zahrnuje kombinaci služeb, průmyslu a zemědělské produkce a je založená především na exportu surovin a výrobků. Vlády Mexika umožnily na konci 20. století vyšší konkurenci v oblasti mořských přístavů, telekomunikačních zařízení, výrobě elektrické energie, distribuci zemního plynu za účelem modernizace infrastruktury. Zahraniční obchod Mexika je založen na řadě dohod o volném obchodu. Nejdůležitější z nich je NAFTA, dále pak dohody s Evropskou unií, Japonskem a několika státy Střední a Jižní Ameriky. Do USA a Kanady směřovalo např. v 1. čtvrtletí 2014 celých 80% mexického exportu. V roce 2013 byl odhadovaný hrubý domácí produkt podle parity kupní síly 15 600 $ za rok na osobu. V zemědělství pracovalo 13% obyvatelstva, v průmyslu 24% a v sektoru služeb 62%. Nejvýznamnější exportní zboží je surová ropa, motorová vozidla a jejich součásti, elektronika a další průmyslové zboží. Mexiko oplývá značným přírodním bohatstvím. V koloniální době bylo ceněno zvlášť stříbro a zlato, těžilo se i olovo, zinek, měď a železo. Stříbrné rudy našli geologové na celém území Mexika, bohatými doly vynikají zejména státy Zacatecas, Durango, Hidalgo, Guanajuato a Chihuahua.", "question": "Je Mexiko chudé na přírodní bohatství?", "answers": ["Mexiko oplývá značným přírodním bohatstvím."]}
{"title": "Miříkovité", "context": "Miříkovité Miříkovité Hladýš Laserpitium halleri Vědecká klasifikace Říše rostliny (Plantae) Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta) Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád miříkotvaré (Apiales) Čeleď miříkovité (Apiaceae)Lindl., 1836 Některá data mohou pocházet z datové položky. Miříkovité (Apiaceae), dříve též mrkvovité nebo okoličnaté (Umbelliferae), jsou čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu miříkotvaré (Apiales). Zahrnuje přes 420 rodů a více než 3500 druhů rostlin. [1] <s> Miříkovité jsou bohatě zastoupeny ve flóře České republiky, řada druhů má hospodářský význam. Popis Miříkovité jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, občas na bázi stonku dřevnatějící. Zcela výjimečně je stonek dřevnatý (Myrrhidendron). Stonek je dutý nebo plný. Listy jsou střídavé, vzácně vstřícné nebo v přízemní růžici, bez palistů, jednoduché nebo složené. Čepel listů je obvykle silně členěná, často i do několika řádů, zřídka jednoduchá. Řapík lodyžních listů má zpravidla na bázi výraznou pochvu. Rostliny obsahují ve všech částech včetně oplodí sekreční buňky a kanálky a bývají aromatické. Květy jsou drobné, pětičetné, zpravidla oboupohlavné, pravidelné, pouze okrajové květy v květenství u některých zástupců asymetrické a paprskující. Květy jsou uspořádány v jednoduchých okolících nebo v okolících složených z okolíčků. Pod květenstvím bývá vytvořen obal z listenů a pod jednotlivými okolíčky obalíček. U některých rodů není obal či obalíček (případně obojí) vyvinut. Květenství jsou většinou volná, s dlouhými stopkami květů a obalíčků, mohou však být i stažená a tvořit hlávku. Kalich je téměř celý srostlý se semeníkem a je patrný pouze jako 5 cípů na okraji semeníku. Korunní lístky jsou volné. Tyčinek je 5, jsou volné a střídají se s korunními lístky.", "question": "Kolik druhů rostlin zahrnuje čeleď miříkovitých?", "answers": ["více než 3500"]}
{"title": "Werner Heisenberg", "context": "Werner Karl Heisenberg (5. prosince 1901 Würzburg - 1. února 1976 Mnichov) byl německý fyzik, nositel Nobelovy ceny z roku 1932 za svou roli ve vytváření kvantové mechaniky. Roku 1923 získal na Univerzitě v Mnichově doktorát z teoretické fyziky. V roce 1925 navrhl nový výklad fyziky, který se zásadně lišil od Newtonova výkladu. V roce 1927 formuloval slavný princip neurčitosti. Heisenberg odmítl emigrovat před příchodem 2. světové války z rodného Německa. O jeho životě za časů nacistického Německa byla též sepsána divadelní hra. V roce 1927 formuloval slavný princip neurčitosti, který specifikuje jisté teoretické hranice naší schopnosti provádět vědecká měření. Podle principu neurčitosti nám ani sebelepší zdokonalení měřícího přístroje nedovolí získat přesné výsledky. K praktickému využití kvantové mechaniky patří elektronové mikroskopy, lasery, tranzistory, uplatnění nalezne i v jaderné a atomové energii, tvoří základ spektroskopie a hojně se uplatňuje i v astronomii a chemii. Rovněž se využívá v teoretickém zkoumání jako jsou vlastnosti kapalného hélia, vnitřní konstituce hvězd, feromagnetismus a radioaktivita. Podle Heisenbergova kvantově mechanického modelu nelze spočítat (se stejnou přesností) dráhu a rychlost elektronů - čili polohu a energii - Heisenbergův princip neurčitosti, který již podle nových poznatků v původní formulaci neplatí. 1970 - Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu 23. května 2000 byl jeho jménem pojmenován asteroid hlavního pásu (13149) Heisenberg Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Werner Heisenberg ve Wikimedia Commons Osoba Werner Karl Heisenberg ve Wikicitátech", "question": "Kde zemřel Werner Karl Heisenberg?", "answers": ["Mnichov"]}
{"title": "Papež", "context": "Výnos daroval chudým v Indii. Tiára je uložena v chrámu Neposkvrněné Panny Marie ve Washingtonu. Papežská mozetta má většinou červenou barvu, podle liturgické doby se však liší materiál (satén, samet, serž) či lemování. Mezi Velikocemi a Letnicemi nosí papež bílou damaškovou mozettu lemovanou hermelínem. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny papežství. Papež je podle katolického pojetí a podle pojetí některých dalších církví nástupcem apoštola Petra, který byl prvním biskupem města Říma a zřejmě zemřel roku 67 v Římě mučednickou smrtí. Podle zmiňovaného pojetí, které se zakládá na výkladu Matouše 16,18-19, má Petr, resp. jeho nástupci, přednostní postavení před ostatními apoštoly, resp. biskupy. 1. list Klementův (kolem roku 98) je raným historickým dokumentem, který má dokládat přednostní postavení římské církevní obce, když se její biskup, Klement Římský, snažil vyřešit spory v Korintě. Dopis nijak nedefinuje nadřazenost papeže, ale je psán v tónu nadřazeného pastýře. Užití titulu papež je poprvé dosvědčeno v době papeže Marcellina († 304), který je takto nazván na jednom náhrobku. Oficiálně se však papa poprvé nazval Siricius (385-399), tento titul je pak fixován v době Řehoře Velikého (590-604). Titul papa označoval v raných dobách i ostatní biskupy, patriarchy a opaty především na Východě. Po schizmatu, které následovalo po Chalkedonském koncilu roku 451, označuje titulem papež svou hlavu i alexandrijská pravoslavná a koptská pravoslavná církev. Teprve později se v římskokatolické tradici začal papežem nazývat jedině římský biskup.", "question": "Kdo je hlavou katolické církve?", "answers": ["Papež"]}
{"title": "Letní olympijské hry", "context": "Letní olympijské hry (též letní olympiáda, zkráceně LOH) jsou jedna z nejdůležitějších mezinárodních sportovních událostí. Konají se každé čtyři roky v létě. == Místa konání == == Přehled == == Přehled medailí podle zemí == po LOH 2016 - zdroj sports-reference.com Bývalý stát == Nejúspěšnější země na jednotlivých olympiádách podle získaných medailí == == Odkazy == === Reference === === Související články === Zimní olympijské hry Letní olympijské hry mládeže === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Letní olympijské hry ve Wikimedia Commons Politika a LOH Databáze OH na olympic.org", "question": "Jak jsou zkráceně letní olympijské hry?", "answers": ["LOH"]}
{"title": "Sajpulla Absaidov", "context": "Sajpulla Absaidov Sajpulla Absaidov Narození 14. července 1958 (62 let)Tarki Alma mater Dagestánská státní univerzita Povolání zápasník Ocenění Zasloužilý mistr sportu SSSR Některá data mohou pocházet z datové položky. Přehled medailí Zápas na LOH zlato LOH 1980 volný styl do 68 kg Mistrovství světa v zápasu ve volném stylu zlato MS 1981 lehká váha Sajpulla Atavovič Absaidov (rusky С А А; * 14. července 1958 Tarki, Sovětský svaz) je bývalý sovětský zápasník, volnostylař. V roce 1980 na olympijských hrách v Moskvě v kategorii do 68 kg vybojoval zlatou medaili.[1] Ve stejném roce také vybojoval titul mistra Evropy, když o jednu příčku vylepšil své umístění z roku 1978. V roce 1981 vybojoval titul mistra světa. V červenci 2009 nahradil na postu hlavního trenéra ázerbájdžánské volnostylařské reprezentace Magomedchana Aracilova.[2] Reference ↑ (anglicky)Profil na sports-reference.com Archivováno 7. 1. 2009 na Wayback Machine↑ (rusky)С А п в б в С А Externí odkazy Sajpulla Absaidov v databázi Olympedia (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Olympijští vítězové v zápase ve volném stylu - lehká váha 1904: Otto Roehm • 1908: George de Relwyskow • 1912 nebyl na programu LOH • 1920: Kalle Anttila • 1924: Russell Vis • 1928: Osvald Käpp • 1932: Charles Pacôme • 1936: Károly Kárpáti • 1948. : Celal Atik • 1952: Olle Anderberg • 1956: Emámalí Habíbí • 1960: Shelby Wilson • 1964: Enju Valčev • 1968: Abdollah Movahed • 1972: Dan Gable • 1976: Pavel Pinigin • 1980: Sajpulla.", "question": "Vybojoval Sajpulla Absaidov v roce 1981 titul mistra světa?", "answers": ["V roce 1981 vybojoval titul mistra světa."]}
{"title": "Janičáři", "context": "Sedící janičár. Perokresba Gentile Belliniho z let 1479–81 Janičáři (jedn. č.: janičár vyslov [jaňičár],[1] jen v 1. a 5. pádu mn. č. tvar janičáři,[2] adj. janičárský. ,[3][4] z tureckého ي, yeni çeri janyčari – nové vojsko[5][6][7]) byli příslušníci elitní pěchotní jednotky osmanské armády, tzv. janičárů (existující mezi lety 1330–1826), rekrutovaných z nemuslimského (křesťanského) obyvatelstva Osmanské říše, především z řad Slovanů na Balkáně. Vznik Janičáři, jakožto stálé, profesionální vojsko, tvořili od 14. století jádro osmanské armády. Přesné datum jejich vzniku není známo. Někteří historikové přisuzují jejich vznik Orhanovi, který vládl do roku 1362. Jiní historikové se spíše kloní k názoru, že za jejich založením a hlavně rozvojem stojí až Orhanův syn Murad I. Původně byly jejich jednotky doplňovány prostřednictvím tzv. „daně krve“ (devširme). Procházeli důkladným vojenským výcvikem a požívali řady výhod a privilegií. Formování janičárů se ukázalo jako skvělý strategický tah. Velmi často pocházeli z dosti chudých poměrů na okupovaných územích a jako janičáři se stali elitními vojáky, mnohdy se podíleli i na správě okupovaných zemí. Tím získali Osmané důležité spojence, kteří znali místní jazyk a místní poměry.", "question": "Součásti jaké armády byly janičáři?", "answers": ["osmanské"]}
{"title": "Jaroslav Marvan", "context": "Jaroslav Marvan (11. prosinec 1901 Praha - Žižkov - 21. květen 1974 Praha) byl český herec. Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal pošťákem. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus (ta byla v té době součástí Československa). Zde působil v letech 1920 až 1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle. Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si stěžoval svému příteli a spolužákovi Josefu Čapkovi, že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi. Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním \"nahrávačem\". Za protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950 kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954 . V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde zůstal až do smrti v roce 1974. Účinkoval ve více než 200 filmech a stal se jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní (1926) a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. 1951 Státní cena 1953 titul zasloužilý umělec 1971 titul národní umělec Noc na Karlštejně (1973) - purkrabí F. L. Věk (. 1971) (TV seriál) - Havránek Smrt černého krále (1972) - rada Vacátko Vražda v hotelu Excelsior (1971) - rada Vacátko Pěnička a Paraplíčko (1971) - rada Vacátko Partie krásného dragouna (.", "question": "Kdy zemřel Jaroslav Marvan?", "answers": ["21. květen 1974"]}
{"title": "Matka Tereza", "context": "Matka Tereza navštívila socialistické Československo v roce 1984 na pozvání kardinála Františka Tomáška. Tehdy navštívila Prahu a Brno. V roce 1990 přijala pozvání prezidenta Václava Havla. Téhož roku získala v Praze 6 v ulici Na Zátorce jednopatrovou vilu pro zřízení útulku své kongregace. Poslední návštěva tehdy už federativního Československa se uskutečnila v roce 1992, když její sestry založily útulek v Bratislavě-Rači. Při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Římě v roce 1983 dostala srdeční infarkt. Po druhém infarktu v roce 1989 jí byl voperován kardiostimulátor. V roce 1991 při návštěvě Mexika dostala zápal plic, který zhoršil její srdeční potíže. Navrhla svou rezignaci, která ovšem nebyla řádem přijata. V roce 1996 si zlomila klíční kost a záchvat malárie zhoršil její srdeční potíže. Arcibiskup z Kalkaty, Henry Sebastina D'Souza, z ní nechal vyhnat ďábla, k tomu navíc v prestižní nemocnici v Kalifornii (USA) podstoupila operaci srdce. 13. března 1997 Matka Tereza, těžce nemocná a unavená stářím, předala vedení řádu své zástupkyni. Po dvouměsíční poradě nakonec sestry generální kapituly řádu zvolily za novou představenou řádu třiapadesátiletou sestru Nirmalu, konvertitku z hinduismu. Matka Tereza zemřela 5. září 1997. V Indii byl vyhlášen státní smutek. Tělo zesnulé bylo vystaveno v kalkatském kostele sv. Tomáše - rozloučit se přišly statisíce lidí. V době její smrti měl její řád přes 4 000 sester v 610 misiích (123 zemí). V sobotu 13. září byla Matka Tereza pohřbena - osm indických vojáků vyneslo z chrámu její tělo zabalené do státní vlajky a položilo na dělovou lafetu, na které před padesáti lety spočívalo tělo mrtvého Mahátmy Gándhího. Pohřebního obřadu se účastnilo na dvacet tisíc hostů. 26. července 1999 - V Kalkatě se na základě zvláštní dispenze Jana Pavla II. zahájil proces blahořečení Matky Terezy. 15. srpna 2001 - Diecézní proces byl uzavřen a materiály odeslány do Říma k přezkoumání. 20. prosince 2002 - papež Jan Pavel II. vydal dva dekrety, v nichž se oficiálně uznávají heroické ctnosti Matky Terezy a také zázrak, na jehož základě může být Matka Tereza prohlášena za blahoslavenou. Jednalo se o nevysvětlitelně náhlé uzdravení mladé indické ženy, vyznavačky animistického náboženství. 19. října 2003 v průběhu Světového misijního dne byla Matka Tereza slavnostně prohlášena za blahoslavenou. Dne 17. prosince 2015 uznal František druhý zázrak na její přímluvu, jednalo se o zázrak, který proběhl před 7 lety, šlo o uzdravení pacienta, který trpěl zánětem mozku virového původu v brazilském Santosu.. Dne 15. 2. 2016 podepsal papež František dekret k jejímu svatořečení.", "question": "Kdy zemřela Matka Tereza?", "answers": ["5. září 1997"]}
{"title": "Prototyp", "context": "Prototyp (z řeckého prótos, první, a typos, ražba) je vzorový, pokusný první výrobek nebo vůbec příkladný exemplář nějaké třídy věcí. Tak byla Eiffelova věž v Paříži (1889) prototypem ocelové rozhledny 19. století, podle něhož se stavěla i petřínská rozhledna v Praze (1891). Prototyp letadla Helios na sluneční pohon Navrženou novinku, nový typ nějakého průmyslového výrobku, je třeba vyzkoušet dřív, než se rozhodne o její výrobě nebo než se výroba rozběhne. Proto se nejprve staví např. zmenšené modely, ale pak se musí přikročit k výrobě funkčního prototypu. Ta je pochopitelně náročná, protože pro ni ještě nejsou k dispozici výrobní nástroje hromadné výroby, ale musí se vyrábět více méně „ručně“ v několika málo kusech. Pro výrobu modelu či prototypu lze využít také 3D tisk, který je však potřeba ještě povrchově opracovat, proto je nejvhodnějším řešením využít služeb prototypovacího studia, které má přístup k široké škále technologií a nespoléhá jen na jeden typ 3D tiskáren. V softwarovém inženýrství je prototyp kus kódu (rutina), z níž se různými změnami „klonují“ další. Tím se ušetří mnoho času na psaní, ale hlavně na ladění, protože původní základ je už odladěn a vyzkoušen.", "question": "Proč je výroba funkčního prototypu náročná?", "answers": ["nejsou k dispozici výrobní nástroje hromadné výroby, ale musí se vyrábět více méně „ručně“ v několika málo kusech"]}
{"title": "Codex gigas", "context": "Codex gigas je největší rukopisná kniha (kodex) světa. Byla pravděpodobně napsána počátkem 13. století v podlažickém klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Bývá označována latinsko-řecky Codex gigas (v překladu \"Obrovská kniha\"), počeštěně Kodex gigas, švédsky Djävulsbibeln nebo podle výjimečného vyobrazení ďábla také jako Ďáblova bible. Dále je či dříve byla také označována jako Codex giganteus, Liber pergrandis či Gigas librorum. Záměrem autora bylo shrnout veškeré vědění do jediného díla, vytvořit jakousi \"knihovnu v jediné knize\". == Vzhled kodexu == Codex gigas je svázán v dřevěných deskách potažených světlou kůží, opatřených kovovým zdobením. Rozměr desek je 920×505×220 mm. Původně obsahoval 320 pergamenových listů (tj. 640 stran) o velikosti 890×490 mm. Osm listů bylo vyříznuto, není známo kdy, kým a proč. Odstraněné listy pravděpodobně obsahovaly řeholní pravidla benediktinského řádu. Hmotnost celého kodexu je 75 kg a odhaduje se, že na výrobu potřebného pergamenu bylo spotřebováno 160 kůží oslů či mezků. == Historie kodexu == Kodex patrně vznikl v klášteře Podlažice u Chrudimi. Záznamy v kodexu končí rokem 1229. V roce 1245 byl kodex zastaven cisterciáckému klášteru v Sedlci. Pavel Bavor z Nečtin (1290 až 1332) jej roku 1295 odkoupil pro břevnovský klášter. V letech 1477–1593 se kodex nacházel v klášteře v Broumově. V březnu 1594 byl převezen do Prahy, kde se stal součástí sbírky císaře Rudolfa II.Na konci třicetileté války, v roce 1648, se švédské armádě podařil nečekaný přepad Prahy (dobyli však pouze levobřežní část), při němž ukořistili poklady veliké hodnoty – mimo jiné i obsah Rudolfovy kunstkomory, jež byla odvezena do Stockholmu. Rukopis je od té doby uložen v Královské knihovně ve Stockholmu a přes opakované snahy se nepodařilo získat jej od Švédska zpět. Od září 2007 do března 2008 byl zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu.", "question": "Jakým zdobením je opatřen Codex gigas?", "answers": ["kovovým"]}
{"title": "List", "context": "Listy také dělíme na řapíkaté (javor, lípa) a bez řapíku (dub letní). Listy bez řapíku jsou buď přisedlé nebo objímavé. Na povrchu listu je pokožka tvořená plochými buňkami – epidermis. Vnější stěna je krytá kutikulou. Součástí epidermis jsou průduchy, trichomy a papily. U dřevin jsou průduchy většinou na spodní straně listů, kdežto u bylin jsou vyvinuty na obou stranách. Jejich hustota se mění podle druhu a může jich být i několik set na 1 mm2. Tvar průduchu a struktura sousedních buněk je důležitým diagnostickým znakem. Přebytečná voda je z listů vylučována vodními skulinami – hydatodami, které bývají na špičce listů nebo na okraji zoubků. Základní pletivo listu je mezofyl. Ten je u bifaciálního listu rozčleněn na svrchní –palisádový parenchym a dolní houbový parenchym. U listů monofaciálních je palisádový parenchym na obou stranách a uprostřed je houbový parenchym. Palisádové buňky jsou protáhlé a obsahují značné množství chloroplastů. Houbový parenchym obsahuje méně chloroplastů, je tvořen laločnatými buňkami a vytváří mezibuněčné prostory pro výměnu plynů a vody. Podrobnější informace naleznete v článku Žilnatina (botanika). Soubor svazků cévních v listech tvoří žilnatinu neboli nervaturu. Nejpůvodnějším typem je žilnatina vidličnatá, dochovaná u některých kapradin. Tvoří přibližně stejné žilky, vidličnatě větvené, bez spojení příčnými spojkami – anastomózami. U rostlin dvouděložných se vyskytuje nejčastěji žilnatina zpeřená a dlanitá a vzácněji žilnatina znožená. Pro zpeřenou žilnatinu je charakteristická jedna hlavní žilka, která prochází středem listu a z ní odbočují žilky postranní, které se větví, např. list topolu (Populus). U jednoděložních rostlin s listy typu konvalinky bývá zpravidla žilnatina souběžná.", "question": "Jak se nazývá základní pletivo listu?", "answers": ["mezofyl"]}
{"title": "Chua-šan", "context": "Chua-šan (čínsky 华 pchin-jin Huà shā, v překladu do češtiny Květinová hora) je jednou z Pěti velkých hor. Nachází se v Čínské lidové republice, v provincii Šen-si, přibližně 100 kilometrů východně od města Si-an a asi 800 km jihozápadně od Pekingu. Chua-šan je posvátnou horou taoismu a cílem taoistických poutníků. Hora má celkem pět vrcholů. Svým tvarem připomíná květinu, odtud i název Květinová hora. Na hoře a jejím úpatí se nachází řada taoistických chrámů. Až na vrcholy hory vedou do skály vytesané schody. Hora je oblíbeným cílem čínských mileneckých párů, které zavěšují na řetězy kolem cesty zámky, symbolizující trvalost jejich vztahu. U jižního vrcholu se nachází tzv. Sráz tisíce stop, kolem něhož vede údajně nejnebezpečnější stezka na světě, skládající se z dřevěných prken upevněných na svislé stěně.", "question": "Je hora Chua-šan posvátnou horou taoismu?", "answers": ["Chua-šan je posvátnou horou taoismu a cílem taoistických poutníků."]}
{"title": "Hodiny", "context": "To je hlavní důvod, proč moderní hodiny téměř bez výjimek užívají druhý postup. 2. Měření počítáním pravidelných pohybů, mechanických, elektrických nebo atomárních oscilací. Podle pohonu a konstrukce se dělí na: Mechanické hodiny, například: stacionární (nepřenosné) kyvadlové hodiny, resp. věžní hodiny; přenosné hodiny a Hodinky, obvykle řízené setrvačkou čili \"nepokojem\"; námořní a letecké chronometry; elektrické hodiny, poháněné elektrickým proudem; Elektronické hodiny a hodinky s elektronickým, obvykle křemenným krystalem; Atomové hodiny jako nejpřesnější normály času. Běžně sice hovoříme o \"přesnosti\" a \"nepřesnosti\" hodin, ve skutečnosti se však jedná o dvě různé veličiny: Chod, to jest odchylku od normálu; hodiny se předcházejí nebo zpožďují například o několik minut nebo sekund za den. Tato chyba je způsobena odchylkou skutečné frekvence oscilátoru (kyvadla, setrvačky) od té, kterou předpokládal konstruktér hodin. Variaci chodu, to jest nedostatek isochronie, nepravidelnost chodu a tím i této odchylky. Příčinou je nestálost oscilátoru, jehož frekvence se v průběhu času mění - například s polohou, s teplotou a podobně. Zatímco chod lze regulací upravit, variace je dána kvalitou a konstrukcí stroje a regulovat se nijak nedá. Rozhodující charakteristikou mechanických hodin je mechanický oscilátor a převody. Zpravidla používají i mechanický zdroj energie (závaží, pružina) a ručkovou indikaci na ciferníku. Každé mechanické hodiny mají tyto hlavní části: zdroj energie čili pohon, jímž může být závaží, pružina s natahovacím zařízením nebo zdroj proudu; soustavu ozubených převodů, jež přenáší energii od zdroje k oscilátoru; krok, který spojuje oscilátor. s posledním (nejrychlejším) kolem převodu, jež se nazývá krokové nebo stoupací kolo; oscilátor či regulátor, který řídí rychlost otáčení krokového (stoupacího) kola a na němž závisí přesnost hodin; Indikační zařízení, tj. hodinové převody, ručky a ciferník. K tomu od nejstarších dob přistupují bicí nebo hrací zařízení; indikace data, polohy Slunce a Měsíce a podobně. Ideálním pohonem mechanických hodin je závaží, zavěšené buďto na laně či struně, navinuté na bubnu, anebo na řetízku, zachyceném na řetězovém kole. Závaží vyvíjí přesně konstantní hnací sílu, nedá se však použít u přenosných hodin. U přenosných hodin a hodinek se proto používá plochá pružina (\"péro\"), svinutá do spirály a u lepších hodin umístěná v pérovníku. Hnací síla pružiny s jejím rozvíjením klesá a tím působí nerovnoměrnost chodu. U starších přesných přenosných hodin a chronometrů ji kompenzovaly složité mechanismy, například tzv. šnek s řetízkem, kde se s rozvíjením pružiny zároveň mění rameno, na němž síla působí. Hnací kolo mechanických hodin, tj. ozubené kolo spojené s pérovníkem, bubnem nebo řetězovým kolem, přenáší energii několika převody dorychla až na krokové (stoupací) kolo, jehož otáčení reguluje krok a oscilátor.", "question": "Co je ideálním pohonem mechanických hodin?", "answers": ["závaží"]}
{"title": "Rubín", "context": "Rubín je růžový až červený drahokam sestávající převážně z minerálu korundu (Al2O3) s příměsí chromu způsobující zbarvení. == Těžba, popis, kvalita a ocenění == Mezi největší naleziště rubínů patří zejména Afrika, Asie, Austrálie, Grónsko, Madagaskar a Severní Karolína. Rubíny nejlepší barvy, tj. sytě červené (v obchodním styku je tato barva nazývána barvou holubí krve) s lehkým modravým odstínem, pochází z Barmy, Mogoku, rubíny dobré barvy jsou ale i rubíny tanzanské, afghánské, vietnamské a rubíny z Nepálu, Srí Lanky a Indie. Rubíny barvy holubí krve jsou díky své barvě nejcennějsí, v Barmě navíc častokrát ve viditelném světle červeně fluoreskují, proto jsou barmské rubíny obvykle nejkvalitnější na světě.Nejstarší naleziště rubínů jsou náplavy řek jihozápadní Srí Lanky (řeka Kaliganga) se starým centrem Ratnapury. Cejlonské rubíny jsou malinové barvy nebo jsou to asterické kameny. První zmínky pocházejí z Arthašástry, Brhatamhíty a buddhistických kronik, jakož od cestovatelů (i Marka Pola). Můžeme hovořit o 3000 letech těžeb zdejších rubínů. Od 4. až 5. století se postupně zvyšuje a od 15. století se na asijském a západním trhu objevují rubíny z Barmy a Kambodži či Thajska. Od novověku se rubíny těží také na Madagaskaru, v Tanzanii, Afghánistánu, Vietnamu a dalších lokalitách. Ačkoliv se v Thajsku rubíny také hodně těží, nedoporučuje se kupovat rubíny od pouličních obchodníků, thajští obchodníci bývají totiž mistry v padělání a nezřídka se jedná o madagaskarské, méně kvalitní rubíny, které se za ty thajské pouze vydávají.", "question": "Z jakého minerálu se sestává rubín?", "answers": ["minerálu korundu"]}
{"title": "Svazek obcí Dobříšska a Novoknínska", "context": "Svazek obcí Dobříšska a Novoknínska Svazek obcí Dobříšska a NovoknínskaForma dobrovolný svazek obcí podle zákona Předseda Miloslav Haniš Sídlo Městský úřad Dobříš, Mírové nám. 119, 263 01 Dobříš Datum založení 25. listopadu 1994 Poloha Kraj Středočeský Okres Příbram Kontakt E-mail obec.cim@seznam.cz Web dobrisskonovokninsko.cz Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Svazek obcí Dobříšska a Novoknínska je dobrovolný svazek obcí podle zákona v okresu Příbram, jeho sídlem je Dobříš a jeho cíle jsou v rozsahu uvedeném v § 50 zákona č. 128/2000 Sb. Sdružuje celkem 24 obcí a byl založen v roce 1994. Obce sdružené v mikroregionu Borotice Čím Daleké Dušníky Dobříš Drevníky Drhovy Hříměždice Chotilsko Korkyně Malá Hraštice Mokrovraty Nečín Nová Ves pod Pleší Nové Dvory Nový Knín Obořiště Ouběnice Rosovice Rybníky Stará Huť Svaté Pole Velká Lečice Voznice Županovice Cíle svazku Svazek je založen za účelem ochrany a prosazování společných zájmů členských obcí, kterými jsou především péče o všestranný rozvoj zájmového území, péče o potřeby občanů členských obcí a ochrana veřejného zájmu. Svazek vyvíjí svou činnost především v rámci regionu, jež je tvořen geografickou oblastí vymezenou katastrálním územím členských obcí. Předmět činnosti svazku Hlavním činností svazku je zaměřena zejména na výkon činností směřujících k systematickému a efektivnímu rozvoji zájmového území, ochranu a prosazování společných zájmů členských obcí a jejich spolupráci při rozvíjení činností týkajících se: oblasti školství, oblasti sociální péče, oblasti rozvoje kultury, ochrany. veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, rozvoje cestovního ruchu, rozvoje služeb v území, zajištění dopravní obslužnosti, zabezpečení čistoty obce, správy veřejné zeleně, zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod, společných nákupů energií, společné řešení dalších aktivit regionálního rozvoje.", "question": "Kolik obcí je v Svazeku obcí Dobříšska a Novoknínska?", "answers": ["24"]}
{"title": "Kroj", "context": "Na sukni se obléká zástěra z rozličných materiálů a různých barev. Součástí kroje je čepec s dýnkem a holubinkou bílé barvy. Obuví ke kroji jsou černé střevíce, či pozdější šněrovací boty. Do nich se nosí červené, nebo později bílé punčochy. Mužský kroj zastupuje modrá vesta s vyšíváním a jednou řadou knoflíků. Pod ni se nosí bílá plátěná košile. Ke kroji patří také žluté koženky (kalhoty), k nim bílé punčochy. Na hlavě se nosí černý klobouk nebo kožešinová čepice. ==== Horácko ==== Horácko je region na rozhraní Čech a Moravy. Svými kroji se ale spíše řadí do české oblasti. Dle množství podoblastí (Boskovicko, Blatensko, Třebíčsko, Pelhřimovsko, Jihlavsko, Dačicko a Žďársko) lze usuzovat na kroje s množstvím oblastních specifik. Mnohé z těchto krojů se ve své původní formě nezachovaly, některé krojové typy jsou ale dnes rekonstruovány. Ženský kroj zaznamenává největší rozdíl v oblastní úpravě šátků (hedvábné šátky, dýnkové čepce s tzv. holubinkami aj.) a vlasů obecně. Kroj jako takový se skládal z tzv. lajblíčku (šněrovačka). Další součástí byla sukně tvořená ze dvou k sobě nesešitých kusů, zadní z plátna, přední zástěra (často bílé barvy) z hedvábí. Krojovou obuví jsou kotníčkové šněrovací boty a do nich bílé punčochy. Mužský kroj se skládá z bílé košile zapínané na zádech a vesty (později barevné) ozdobenou jednou řadou knoflíků. Součástí jsou polovlněné šerky, či cajky (kalhoty). K nim patří vysoké boty a regionálně rozličné typy klobouků.", "question": "Jak se nazývá lidový oděv?", "answers": ["kroj"]}
{"title": "Oranžová", "context": "Oranžová je barva, která se v barevném spektru nachází mezi červenou a žlutou, na vlnových délkách v rozsahu přibližně 585–620 nm. Při subtraktivním míchání barev oranžová vzniká smícháním žluté s magentou (purpurovou). Slovo pochází z francouzského orange, pomeranč, převzatého z arabštiny (narandž) východního původu (Persie, Indie). == Využití a symbolika oranžové barvy == Oranžová barva se někdy používá jako varování či zvýraznění podobně jako žlutá. Oranžová je národní barvou Nizozemska, neboť tamější vládnoucí dynastie má své počátky v nasavsko-oranžském rodu s původním sídlem ve francouzském městě Orange. Nizozemská národní mužstva (nejznámější je to fotbalové) používají oranžové dresy a jsou přezdívána Oranje – nizozemsky \"oranžová\". V Severním Irsku se oranžovou barvou označují protestanté (viz Oranžský řád). Oranžová barva byla v roce 2004 symbolem tzv. oranžové revoluce na Ukrajině. V Indii oranžová barva označuje hinduismus. Oranžovou barvu používají jako svůj symbol židovští osadníci v Pásmu Gazy. V barevném značení odporů znamená oranžová barva číslici 3 Oranžová je od roku 2006 barvou ČSSD. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu oranžová ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo oranžový ve Wikislovníku", "question": "Jaká je národní barva Nizozemska?", "answers": ["Oranžová"]}
{"title": "Platónské těleso", "context": "Platónské těleso je v geometrii pravidelný konvexní mnohostěn (polyedr) v prostoru, tj. z každého vrcholu vychází stejný počet hran a všechny stěny tvoří shodné pravidelné mnohoúhelníky. Zde je ukázka všech pěti Platónských těles v trojrozměrném prostoru: == Tabulka vlastností platónských těles == Platónských těles existuje v trojrozměrném euklidovském prostoru právě pět a jsou to: == Dualismus == Při pohledu na tabulku je nápadné, že zatím co např. krychle má 8 vrcholů a 6 stěn, u osmistěnu je tomu právě naopak. Proto je krychle duální k osmistěnu. Podobně je dvanáctistěn duální k dvacetistěnu (20 vrcholů, 12 stěn a naopak). Čtyřstěn je duální sám k sobě (má 4 vrcholy a 4 stěny). == Historie == Platónská tělesa byla známa již ve starověku. Nazývají se podle řeckého filosofa Platóna (427–347 př. n. l.), který krychli, osmistěn, čtyřstěn a dvacetistěn považoval za představitele čtyř základních živlů: země, vzduch, oheň a voda. Dvanáctistěn byl představitelem jsoucna neboli všeho, co existuje. Eukleidés sepsal kompletní matematický popis Platonských těles ve svých Základech, poslední kniha (kniha XIII) je věnována jejich vlastnostem. Tvrzení 13-17 v knize XIII popisují stavbu čtyřstěnu, krychle, osmistěnu a dvanáctistěnu a dvacetistěnu v uvedeném pořadí. Pro každé Platonské těleso Euklid našel poměr průměru opsané kulové plochy s délkou hrany. Tvrdil, že žádné další pravidelné konvexní mnohostěny neexistují. Johannes Kepler se pokusil mezi šest tehdy známých planet vložit těchto pět platónských těles. Mezi Merkur a Venuši dal osmistěn, mezi Venuši a Zemi dvacetistěn, mezi Zemi a Mars dvanáctistěn, mezi Mars a Jupiter čtyřstěn a mezi Jupiter a Saturn krychli. Tato tělesa měla představovat vzdálenosti mezi jednotlivými planetami. == Přírodní vědy == Vzhledem k vysoké symetrii se platónská tělesa objevují běžně v současné krystalografii, krystalochemii a molekulární fyzice a chemii. Řada tvarů krystalů s vysokou symetrií krystalové mřížky nabývá forem platónských těles (např. krystaly běžné kuchyňské soli mají tvar krychle, u sfaleritu někdy tvar čtyřstěnu apod.). Také symetrické molekuly mají mnohdy tvar těchto těles: methan má čtyři atomy vodíku ve vrcholech pravidelného čtyřstěnu s uhlíkovým atomem v jeho těžišti, molekula hexafluoridu sírového má tvar pravidelného osmistěnu atp. == Vyšší dimenze == Pravidelné mnohostěny existují i ve vyšších dimenzích. Ve čtyřrozměrném prostoru jich je šest. (5-nadstěn, teserakt, 16-nadstěn, 24-nadstěn, 120-nadstěn, 600-nadstěn) V prostorech dimenze vyšší než čtyři existují vždy právě tři pravidelné mnohostěny. (zobecnění čtyřstěnu, zobecnění krychle a její duální těleso – zobecnění osmistěnu).", "question": "Podle koho jsou pojmenována platónská tělesa?", "answers": ["podle řeckého filosofa Platóna"]}
{"title": "Ruština", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Staroruština. Od 10. století se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech. Vliv církevní slovanštiny slábl od 17. století, kdy stoupal význam Moskvy a prosazoval se jazyk z jejího okolí. Na začátku 18. století došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku. V 19. století došlo k největšímu rozkvětu klasické ruské literatury. V roce 1917 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo. Ruština se píše cyrilicí. Ruská abeceda se též nazývá azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí: Na rozdíl od češtiny Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y – zatímco И se čte podobně jako české I (o něco měkčeji), Ы je výrazně. tvrdší (artikuluje se více vzadu) Měkký znak a Е, Ё, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. д se čte [ďeťi], м se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, \"vyčerpá\" se na změkčení. Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení švu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: в čti [vjezd]. Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod., kde se vyznačuje čárkou nad samohláskou. Ruština má pohyblivý přízvuk, to znamená, že může být na jakékoliv slabice, např.: м [máma], х [chačú], б [barabán]. Ruský přízvuk je silnější a dynamičtější než český, kromě toho má významotvornou funkci, např. з [zámъ] – hrad, з [zamók] – zámek, с [stóit] – stojí (o penězích), с [staít] – něco stojí někde, nachází se, п [pláču] – pláču, п [plačú] – platím.", "question": "Který slovanský jazyk je nejužívanější?", "answers": ["Ruština"]}
{"title": "Olomoucké tvarůžky", "context": "Olomoucké tvarůžky (také olomoucké syrečky nebo tvargle z něm. Olmützer Quargel) jsou moravským zrajícím sýrem, který se vyrábí z odtučněného mléka. Výroba se tradičně soustředila do regionu Haná, a to již od 15. století. Dnes je s výrobou olomouckých tvarůžků spojeno město Loštice, kde tvarůžky vyrábí od roku 1876 firma A. W. První písemná zmínka pochází již z roku 15. století, kdy byly tvarůžky součástí jídelníčku lidí na venkově. Označení olomoucké tvarůžky pak vzniklo díky trhům v Olomouci, kde se tvarůžky prodávaly. Většina tvarůžků se však vyráběla v okolních vesnicích pod názvem selské tvarůžky. Slovo tvarůžky má svůj původ v tvarohu, který je meziproduktem výroby tvarůžků. Dnešní výrobu v Lošticích zahájil Josef Wessels se svým synem Aloisem v roce 1876. Výroba se rozšiřovala až do první světové války, kdy firma zaměstnávala 36 lidí a stala se největším výrobcem tvarůžků. V roce 1902 byla s podporou státu postavena Mlékařská škola v Kroměříži, která vychovávala odborníky do mlékáren a byla i výzkumným pracovištěm. Ve škole se pořádaly i kurzy pro tvarůžkářky a byla postavena \"vzorová tvarůžkárna\". Po roce 1948 byla výrobna znárodněna a, jak uvádí firma A.W., \"výroba tvarůžků dlouhodobě klesala, do technologie a zejména objektů tvarůžkárny se téměř neinvestovalo.\" V roce 1991 byla firma v restituci navrácena potomkům původních majitelů, kteří ihned zahájili výrobu. V roce 2010 tak tvarůžky získaly v rámci Evropské unie chráněné zeměpisné označení. Dnes[kdy? ] má firma v Lošticích přes 130 zaměstnanců a ročně vyrobí přes dva tisíce tun tvarůžků.[zdroj? ] Olomoucké tvarůžky jsou zrajícím sýrem vyrobeným z odstředěného mléka a vyznačují se nízkým obsahem tuku. Jak uvádí sám výrobce: \"Tvarůžky mají ojedinělou pikantní chuť, typickou vůni, povrch se zlatožlutým mazem a poloměkkou až měkkou konzistencí s patrným světlejším jádrem.\" Tradičně tvarůžky vyráběly ženy, které se označovaly jako pleskačky a využívaly dřevěných nástrojů, tzv. klapaček, které dávaly tvarůžkům tvar koleček.", "question": "Jak se v Čechách říká olomouckým tvarůžkům?", "answers": ["olomoucké syrečky"]}
{"title": "Brain's Base", "context": "Brain's Base (japonsky ブ・ベ, Bureinzu・Bésu) je japonské animační studio, které v roce 1996 založili bývalí zaměstnanci studia TMS Entertainment. Bakutó sengen Daigunder (2002) Bóken júki Pluster World (2003) Kamiču! (2005) Gunparade March (2005) Innocent Venus (2006) Kišin taisen Gigantic Formula (2007) Baccano! (2007) Kure-nai (2008) Nacume júdžinčó (2008) Zoku Nacume júdžinčó (2009) Akikan! (2009) Durarara!! (2010) Kuragehime (2010) Dororon Enma-kun MeeraMera (2011) Kamisama Dolls (2011) Mawaru Penguindrum (2011) Nacume júdžinčó san (2011) Nacume. júdžinčó ši (2012) Sengoku Collection (2012) Tonari no kaibucu-kun (2012) Ixion Saga DT (2012) Amnesia (2013) Jahari ore no seišun Love Come wa mačigatteiru. (2013) Blood Lad (2013) Brothers Conflict (2013) D-Frag! (2014) Bokura wa minna kawai-só (2014) Iššúkan Friends. (2014) Kamigami no asobi (2014) Kjókai no Rinne (2015) Aoharu × kikandžú (2015) Dance with Devils (2015) Endride (2016) Servamp (2016) Kjókai no Rinne 2 (2016) Cheer danši!! (2016) Wataši ga motete dósunda (? ) Čódžikú Robo Meguru (? ) Kaze o mita šónen (2000) Hotarubi no mori e (2011) Šin (Čendži!!) Getter Robo~Sekai saigo no hi (1998) Šin Getter Robo tai Neo Getter Robo (. 2000) Mazinkaiser (2001–2003) Šin Getter Robo (2004) Super Robot Wars Original Generation: The Animation (2005) Kikóši Enma (2006–2007) Kimi ga nozomu.", "question": "Kdy bylo založeno animační studio Brain's Base?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Bobby Farrell", "context": "Roberto \"Bobby\" Alfonso Farrell (6. října 1949 Aruba – 30. prosince 2010 Petrohrad) byl tanečník a umělec. Proslavil se jako mužský člen úspěšné popové kapely ze 70. let 20. století Boney M . Arubu opustil v patnácti letech, kdy se stal námořníkem. Nejprve žil v Norsku, v Nizozemsku a nakonec v Německu. Tam pracoval nejčastěji jako DJ, než si ho všiml producent Frank Farian, který zrovna zakládal novou skupinu Boney M. Stal se sólovým zpěvákem ve skupině, ačkoliv Farian později přiznal, že Bobby většinu písní nenazpíval. Sám Farian nazpíval ve studiu mužské party písní. Liz Mitchellová také potvrdila, že pouze ona a Farian zpívali na nahrávkách. V roce 2005 se představil jako tanečník ve videoklipu písně Turn on the Music od Rogera Sancheze. Žil v Amsterdamu ve čtvrti Amstelveen. Zemřel ráno 30. prosince 2010 v hotelu v Petrohradě. Večer předtím měl vystoupení se svou kapelou. V den smrti měl pokračovat se skupinou dále do Itálie. Příčinou smrti bylo podle pitvy selhání srdce po dlohoudobějších zdravotních obtížích. == Diskografie == === Singly === 1982 Polizei / A Fool In Love 1985 King OF Dancing / I See You 1987 Hoppa Hoppa / Hoppa Hoppa (Instrumental) 1991 Tribute To Josephine Baker 2004 Aruban Style (Mixes) S-Cream Featuring Bobby Farrell", "question": "Ve které popové kapele působil Bobby Farrell?", "answers": ["Boney M"]}
{"title": "Bedřich Smetana", "context": "Průvod vedl od Týnského chrámu k Národnímu divadlu, k sídlu Umělecké besedy na Jungmannově třídě a pak na Vyšehradský hřbitov, kde byl skladatel pohřben v samostatném hrobě. Účastníci pohřbu pak pokračovali zpět do Národního divadla, kde se hrála již plánovaná Prodaná nevěsta; jeviště bylo při této příležitosti potaženo černým suknem. Související informace naleznete také v článku Seznam skladeb Bedřicha Smetany. Smetanovo skladatelské dílo lze stylově zařadit do novoromantismu. V mládí přišel do styku s klasicistní i raně romantickou hudbou běžnou ve střední Evropě (Gluck, Mozart, Beethoven), později jej ovlivnili například Schumann, Chopin nebo Berlioz. Ze soudobých hudebních proudů měl nepochybně nejblíže k novoněmecké škole kolem Liszta a Wagnera, ale jednoznačné zařazení do \"německého kulturního okruhu\", datující se již od výkladů Otakara Hostinského, zastírá jak Smetanovu inspiraci soudobou italskou, francouzskou nebo slovanskou hudbou, tak zejména jeho tvůrčí osobitost. O ni přitom Smetana usiloval a zakládal si na ní, neváhal v souvislosti se svým dílem hovořit o \"smetanismu\" nebo \"smetanovském stylu\", a o svém vztahu k novoněmecké škole se - při všem obdivu k Lisztovi a Wagnerovi. - vyjádřil tak, že k ní náleží jen natolik, nakolik \"hlásá pokrok. [...] v ostatním [patřím] sám sobě.\" Smetana sám spatřoval těžiště své tvorby v oborech operním a symfonickém.", "question": "Kam se stylově řadí Smetanovo dílo?", "answers": ["do novoromantismu"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Mnohovrstevnatá báseň má 4 zpěvy a 2 intermezza. Básnický jazyk, plný metafor, oxymór a dalších prostředků, líčí tragický příběh, k němuž autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774. Tehdy v Rozprechticích u Dubé došlo k otcovraždě. Máchovi událost vyprávěl hostinský Kampe z Doks. Tematické \"zužování\" Máje na píseň lásky, oslavu přírody či líčení romantického příběhu je zavádějící, avšak ve zjednodušujících výkladech Máje nikoli řídké. Máj je inspirativním, meditativním dílem, které sice těží z motivů lásky, přírody, vlasti, ale jehož myšlenkové zázemí se dotýká otázek spíše metafyzických (především druhý zpěv skladby). Soudobá domácí kritika (Josef Kajetán Tyl, Josef Krasoslav Chmelenský) pro Máj nenašla pochopení (absence národnostního apelu, údajné kopírování Byrona atd.). Máj se však šířil v opisech a definitivní rehabilitaci mu přinesla generace Májovců. Dnes je Máj jednou z nejvydávanějších českých knih. Mnohá vydání ilustrovali naši výtvarníci: Mikoláš Aleš, Karel Svolinský, Toyen, Jan Zrzavý, Cyril Bouda, Jan Koblasa, Pavel Sukdolák. Navštěvoval divadelní představení česká i německá. Sám ochotnicky vystupoval ve Stavovském a Kajetánském divadle, kde v letech 1834 až 1835 vystoupil v 16 hrách (především Klicperových a Štěpánkových).", "question": "Kdo Máji přinesl negativní kritiku?", "answers": ["Josef Kajetán Tyl, Josef Krasoslav Chmelenský"]}
{"title": "Kanton Tassin-la-Demi-Lune", "context": "Kanton Tassin-la-Demi-Lune (francouzsky Canton de Tassin-la-Demi-Lune) je francouzský kanton v departementu Rhône v regionu Rhône-Alpes. Tvoří ho dvě obce. == Obce kantonu == Francheville Tassin-la-Demi-Lune", "question": "Tvoří kanton Tassin-la-Demi-Lune 4 obce?", "answers": ["Tvoří ho dvě obce."]}
{"title": "Hekla", "context": "Hekla Hekla Hekla Vrchol 1488 m n. m. Prominence 755 m Poloha Světadíl Evropa Stát Island Island Souřadnice 63°59′ s. š., 19°42′ z. d. Hekla Prvovýstup 1750 – Eggert Olafsson Bjarni Palsson Typ stratovulkán Erupce 28. února 2000 Hornina sopečné multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Stratovulkán Hekla je jeden z nejznámějších aktivních stratovulkánů na Islandu.[1] Je součástí 40 kilometrů dlouhého vulkanického hřbetu, který je nejméně 6 600 let starý. Leží na jižním okraji východní riftové zóny. Hekla a Grímsvötn jsou nejaktivnějšími sopkami ostrova. Ve středověku ji Islanďané nazývali Brána do pekla. Nachází se nedaleko chráněného území Landmannalaugar. Poslední erupce se opakují téměř pravidelně v desetiletém cyklu. Na rozdíl od většiny islandských sopek, které produkují tholeitické bazalty, hlavním produktem erupcí Hekly jsou bazaltové andezity. Erupce probíhají z 5,5 km dlouhé trhliny Heklugjá, která křižuje sopku a probíhají podél celé trhliny. Časté erupce v průběhu staletí vytvořily a uložily na celém Islandu silné vrstvy tefry, které představují dobrý zdroj informací pro vulkanology, studující erupce sopek na Islandu. Historie Erupce Hekly proběhly v letech 2000, 1991, 1980, 1970, 1947, 1845, 1766, 1693, 1636, 1597, 1510, 1434, 1389, 1341, 1300, 1222, 1206, 1158 a 1104. Jednou z největších erupcí byla erupce „H3“ před téměř 3 000 lety, při které sopka do atmosféry vyvrhla 7,3 km³ sopečných hornin a plynů. To pravděpodobně způsobilo i ochlazení globálního klimatu v několika následujících letech. Pohled na Heklu z Þ Odkazy Reference ↑ SIGURDSSON, Haraldur; DAVIDSON, Jon; DE SILVA, Shan. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Composite Volcanoes, s. 664-665. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Hekla na Wikimedia Commons www.volcano.si.edu - Hekla na Global Volcanism Program (anglicky) Photoguide.cz - Fotogalerie Hekly mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Island Autoritní data: GND: 4264808-7 | LCCN: sh85059976 | VIAF: 249079131 | WorldcatID: lccn-sh85059976", "question": "Na jakém ostrově leží stratovulkán Hekla?", "answers": ["Islandu"]}
{"title": "Puk", "context": "Kotouč hovorově pojmenováván puk (někdy též nazývaný touš) je drobný předmět tvaru velmi plochého válce, který se nejčastěji používá ke hře při ledním hokeji. Slovo puk pochází z anglického puck. Počátky ledního hokeje byly spojeny sice s postupně zakulacujícími se dřevěnými destičkami a jejich jinými náhradami v podobě plechovek i zmrzlého koňského trusu, ale dnešní hokejové puky bývají zhotoveny z vulkanizované pryže. Vznikají při teplotách nad 150 °C a tlaku stovek atmosfér. Puk má zhruba průměr 76,2 milimetrů (3 palce anglické míry), výšku 25,4 mm (1 palec anglické míry) a hmotnost od 156 do 170 gramů, ovšem tyto parametry mohou být mírně pohyblivé a liší se třeba pro žákovské kategorie. Kromě rozměrů musí puk zároveň vyhovovat celé řadě požadavků na jeho vlastnosti (elastičnost, tvrdost, odrazivá schopnost...). Pro každé utkání jich musí být k dispozici dostatek, protože mnohdy několik z nich skončí v hledišti, což může být vzhledem k rychlosti, jakou někdy dosahuje vystřelený puk (160 km/h), i smrtelně nebezpečné. Puky si někdy berou jako suvenýr někteří hráči, když vstřelí nějaký významný gól své kariéry. Vyráběny jsou i suvenýry v podobě puků (skleněné, přívěšky...). Některé významné akce Mezinárodní hokejové federace (IIHF) poslední doby (zimní olympijské hry, mistrovství světa, mezinárodní turnaje) se odehrály s puky valašského výrobce Gufex v Kateřinicích, protože nezanechávají veskrze žádné stopy na mantinelech a plexisklech. V podvodním hokeji se puk podobá tomu z ledního hokeje, ale má olověné jádro, zbytek je z teflonu, plastu nebo gumy. Díky tomu je dostatečně těžký, aby se v bazénu potopil a byl zároveň šetrný k bazénovým dlaždicím během hry. Neúplný seznam bývalých či současných výrobců puků: In Glas Co. Sher-Wood Gufex Rubena Vegum Dolné Vestenice Converse HockeyShot Spalding Xiamen Yin Hua Silicone Rubber Products Co., Ltd. Xiamen Deng Hong Silica Gel Product Co., Ltd. Xiamen Ijetech Industry & Trade Co. Ltd Obrázky, zvuky či videa k tématu Puk ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo puk ve Wikislovníku", "question": "Co je to puk?", "answers": ["plochého válce"]}
{"title": "Hearthstone", "context": "Hearthstone (dříve Hearthstone: Heroes of Warcraft) je online virtuální karetní hra vyvinutá společností Blizzard Entertainment. Je zdarma dostupná (tzv. free-to-play), s možností koupě karet pro rychlejší postup hrou. Hra byla oznámena v dubnu 2013 a spuštěna 11. dubna 2014. Hearthstone je dostupný na Microsoft Windows a OS X systémech iOS a Androidových zařízení. V listopadu 2018 překročil počet registrovaných hráčů 100 milionů. == Herní princip == Hráč si sestaví balíček 30 karet, se kterými hraje online proti protihráči podobné úrovně. Hráč si může vybrat jednoho z 9 hrdinů (Druid, Shaman, Mage, Warrior, Paladin, Rogue, Hunter, Priest, Warlock), z nichž má každý své speciální karty a schopnosti. Na začátku hry je určen náhodným losem začínající hráč. Druhý hráč dostane jako kompenzaci kartu navíc. V prvním kole hry je možné vykládat pouze karty s cenou 1 many. V každém dalším kole je maximální hodnota \"hratelné\" many navýšena vždy o 1 (druhé kolo má tedy hráč 2 many, třetí kolo 3, a tak dále, až do maxima 10 many, kdy se růst zastaví). Hráči se střídají ve svých tazích a vykládají vždy karty s cenou many nepřevyšující maximální možnou hodnotu v daném kole. Tímto způsobem je umožněno hrát v každém postupujícím kole silnější karty, nebo více karet s nižší cenou many. Na začátku nového kola obdrží každý hráč po jedné kartě ze svého balíku. Hraním karet si hráči staví linii bojovníků a monster, kterými mohou v dalších kolech útočit na soupeře. Dále je možné hrát karty s kouzly - těmi se přímo útočí (nevykládají se). Útok je možný buď na jinou soupeřovu vyloženou kartu (bojovníka), nebo přímo na hlavního hrdinu soupeře. Vyhrává ten hráč, který dříve zničí nepřátelského hrdinu, tedy udělí poškození 30 životů. == Herní módy == Hra má 4 herní módy: Play - Běžná hra proti hráči, která se dá rozdělit na Casual (běžná hra) a Ranked (hráč se snaží o co nejlepší výsledky, za které je na konci měsíce odměněn) Wild - Dají se používat všechny karty, které kdy vyšly Standard - Jdou používat pouze karty mladší zhruba dvou let po vydání Solo Adventures - Hráč hraje sám proti NPC, at už je to Boss (který má speciální karty, za jeho porážku dostává hráč většinou odměnu) nebo normální hrdina (trénink) Aréna (zpoplatněna 150 goldy nebo dvěma Eury za vstup) - Hráč si vytvoří balíček z nabídnutých karet a hraje proti nepříteli (zde více záleží na schopnostech hráče, proto je hra výše ohodnocena)", "question": "Je Hearthstone placená hra?", "answers": ["Je zdarma dostupná (tzv. free-to-play), s možností koupě karet pro rychlejší postup hrou."]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře. Podrobnější informace získala až sonda Cassini-Huygens, která k Saturnu dorazila na konci roku 2004 za účelem studie jeho atmosféry a satelitů a která mimo jiné objevila v oblasti Titanových pólů jezera kapalných uhlovodíků. Povrch měsíce je geologicky mladý a hladký, nalezeno bylo jen několik impaktních kráterů, pohoří a kryovulkánů. Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog. Podnebí, jež zahrnuje i větrnost a kapalné srážky, vytváří na povrchu měsíce útvary podobné pozemským – duny, řeky, jezera, moře (z kapalného methanu) a delty, a vykazuje sezónní změny podobně jako na Zemi. Methan se na Titanu nachází pod povrchem i na povrchu v kapalné fázi, odtud se vypařuje do dusíkové atmosféry a opět ve formě srážek dopadá na povrch – tento methanový cyklus se velmi podobá koloběhu vody na Zemi, probíhá však za výrazně nižších teplot okolo 94 K (−179,2 °C). Vzhledem k existenci atmosféry a přítomnosti organického materiálu existují různé teorie zabývající se možností existence života na Titanu. Podmínky na povrchu jsou obdobné těm, jaké panovaly na pravěké Zemi při vzniku života. Existují zde však značné překážky. Na povrch dopadá jen velmi málo slunečního světla, panují zde trvale teploty hluboko pod bodem mrazu. Voda se na povrchu vyskytuje jen v pevném skupenství. Organismy na Titanu by však mohly využívat místo vody kapalné uhlovodíky, např. methan nebo ethan. Přesvědčivé důkazy o (ne)existenci života zatím chybí.", "question": "Který plyn kromě dusíku tvoří převážnou část atmosféry Titanu?", "answers": ["methan"]}
{"title": "Kurt Cobain", "context": "Kurt Donald Cobain (20. února 1967 – 5. dubna 1994) byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel grungeové skupiny Nirvana. Hudební magazín Rolling Stone jej v osobním žebříčku hudebního redaktora Davida Frickeho označil v roce 2003 za 12. nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2011 se v obecném žebříčku času umístil na 73. příčce. Kurt Cobain se narodil 20. února 1967 v malém americkém městečku Aberdeen ležícím 140 km jihozápadně od Seattlu. Jeho matka Wendy pracovala jako servírka, otec Donald byl automechanik. Z počátku bydleli v Hoquiamu, ale když bylo Kurtovi 6 měsíců, přestěhovali se do Aberdeenu, kde později vznikla jeho skupina Nirvana. Kurtův otec si tam našel práci v místní drtičce odpadu, zatímco matka se starala o domácnost. Kurt byl už od dětství hodně hubený kvůli léku Ritalin, jejž bral proti hyperaktivitě. Kurt také trpěl BAP. V Kurtových devíti letech se Cobainovi rozvedli, poněvadž jeho otec byl často mimo domov kvůli své profesi trenéra a rozhodčího v amatérském baseballu. Kurta to velmi poznamenalo, míval deprese a uzavřel se do sebe. Následkem toho začal kouřit marihuanu a začal rodiče, zejména otce, nenávidět. Oba rodiče uzavřeli nová manželství a Kurtovo dětství bylo poznamenáno neustálým stěhováním od matky k otci, jeden čas bydlel dokonce u prarodičů. Prostřednictvím strýce se seznámil s hudbou skupin jako Black Sabbath, Aerosmith či Led Zeppelin (posledním dvěma jmenovaným později věnoval píseň Aero Zeppelin). Díky svým přátelům se seznámil s punkem (snad nejvíc na Kurta zapůsobily skupiny Melvins a Black Flag) a začal přemýšlet o založení vlastní kapely.", "question": "Kdo byl Kurt Cobain?", "answers": ["americký zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel grungeové skupiny Nirvana"]}
{"title": "Čáp bílý", "context": "Čáp bílý (Ciconia ciconia) je velký druh brodivého ptáka z čeledi čápovitých (Ciconiidae). Čápa bílého popsal Carl Linnaeus v roce 1758 pod názvem Ardea ciconia. Do rodu Ciconia druh zařadil francouzský zoolog Mathurin Jacques Brisson v roce 1760. Vědecký název pochází z latinského cǐ a podle antických autorů má nejspíš původ ve slovese canere (zpívat, zvučet), odkazujícího na čapí klapání zobákem. Staročeský ekvivalent czap (čáp) se objevuje již v latinských pramenech ze 14. století a vznikl pravděpodobně odvozením od názvu czapľa, označujícího nohatého ptáka. Rozlišují se 2 poddruhy: čáp bílý evropský (Ciconia ciconia ciconia) - hnízdí v Evropě, severozápadní Africe a Přední Asii, zimuje v Africe čáp bílý středoasijský (Ciconia ciconia asiatica) - hnízdí ve střední Asii, zimuje na jihu kontinentu Dříve byl mezi poddruhy čápa bílého uváděn také čáp východní (Ciconia boyciana), který je nyní široce uznáván jako samostatný druh. Velký, s dlouhým krkem a dlouhýma nohama. Délka těla je 95-110 cm a rozpětí křídel 180-218 cm, samec je o něco větší než samice. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,3–4,4 kg. Ve zbarvení převažuje bílá barva, letky jsou černé, zobák a nohy červené. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladý pták má matněji červený zobák s tmavou špičkou. V letu drží na rozdíl od volavek a pelikánů krk natažený. Typickým zvukovým projevem je klapání zobákem, kterým se ozývá hlavně na hnízdě. Hnízdní areál zahrnuje Evropu, Přední a střední Asii a severozápadní Afriku. Od 70. let 20. století hnízdí malá populace také v Jihoafrické republice. Čáp bílý je tažný pták se zimovišti v subsaharské Africe a jižní Asii. V posledních letech přibývá také případů přezimování v Evropě (např. ve Španělsku, Francii, Bulharsku) a na Blízkém východě, což bývá připisováno mírnějším zimám a také větší potravní nabídce. Jde o denního migranta táhnoucího ve větších hejnech čítajících i několik tisíc ptáků. Většinu vzdálenosti urazí pomocí plachtění, při kterém využívá stoupavých termálních proudů nad pevninou. Ptáci z evropských populací se na podzimní tah vydávají od srpna (mladí ptáci o několik dnů dříve než dospělý pár) a migrují dvěma hlavními tahovými cestami – západní, vedoucí přes Gibraltar do západní Afriky, a východní, která vede přes Turecko do východní, jihovýchodní a jižní Afriky. Hranice mezi těmito tahovými cestami leží mezi Rýnem a Labem (tedy i na území ČR) a obě populace se v této oblasti mísí.", "question": "Kde se vyskytuje čáp bílý?", "answers": ["hnízdí v Evropě, severozápadní Africe a Přední Asii"]}
{"title": "Praha", "context": "Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé Evropské unie (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %). V Praze sídlí celkem 12 univerzit (vysokých škol univerzitního typu). Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu, největšího hradního komplexu na světě, je památkovou rezervací UNESCO. Právě historické jádro města a mnohé památky přilákají ročně miliony turistů ze zemí celého světa. V roce 2012 navštívilo Prahu 6547700 turistů, je to tedy páté nejnavštěvovanější město Evropy, po Londýně, Paříži, Istanbulu a Římu. Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština), kde se zachovala dřívější výslovnost s g; viz také rámeček \"v jiných jazycích\". Samotné jméno Praha vyvolává nejvíce diskuzí, které zřejmě nebudou nikdy uzavřeny. Různé hypotézy jsou obvykle zdůvodňovány jazykovědnými konstrukcemi nebo archeologickými nálezy. Název se běžně odvozuje od slova práh. Podle této nejuznávanější teorie je Praha pojmenována po říčním prahu, tj. brodu, který se nacházel někde pod dnešním Karlovým mostem. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, bylo nazváno Praha. Dnešní urbanisté se rovněž domnívají, že nejdůležitější a současně nejvíce charakteristické pro vznik Prahy byly právě říční brody, na rozdíl od říčních břehů či činností prováděných v okolí řeky. Podle jiných vysvětlení bývá pojmenování spojováno také jednak s pražením (opracováním ohněm) ať už obilí, kovů nebo lesa, a jednak s vyprahlým návrším, ostrohem nad brodem, na kterém byl postaven Pražský hrad, tedy na takzvané prazje, což je označení pro sluncem vyprahlé místo či označení pro takovou půdu samotnou. Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu. Přívlastek Praga Caput Regni (Praha hlava království) byl používán od středověku, v roce 1518 byl vyznačen na Staroměstské radnici. Od roku 1927 byl součástí znaku Prahy přívlastek Praha matka měst (latinsky Praga mater urbium).", "question": "Od kterého roku je oficiálním názvem města Hlavní město Praha?", "answers": ["1920"]}
{"title": "Linsang skvrnitý", "context": "málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída savci (Mammalia) Řád šelmy (Carnivora) Čeleď asijští linsangové (Prinodontidae) Rod linsang (Prionodon) Binomické jméno Prionodon pardicolorHodgson, 1842 Rozšíření linsanga skvrnitého (zeleně) Rozšíření linsanga skvrnitého (zeleně) Některá data mohou pocházet z datové položky. Linsang skvrnitý (Prionodon pardicolor) je šelma z čeledi asijští linsangové (Prinodontidae) a rodu linsang (Priodon). Druh popsal Brian Houghton Hodgson roku 1842. Jedná se o nejbližší žijící příbuzné kočkovitých. Jsou známy dva poddruhy této šelmy. Výskyt Linsang skvrnitý se vyskytuje v Indočíně, konkrétně v Indii, Číně, Nepálu, Laosu, Myanmaru, Vietnamu aj. Jeho populace zásadním způsobem neubývá a dle IUCN je málo dotčeným druhem.[2] Popis Linsang měří na délku 38 až 41 cm, na ocas připadá dalších cca 34 cm.[3] Na výšku dosahuje 13–14 cm. Hmotnost se pohybuje okolo 600 gramů.[3] Samice a samci jsou stejně velcí. Tělo je černě pruhované, zakončené dlouhým ocasem s černými kruhovitými pruhy. Kožešina je hustá a jemná, což je důvod, proč jsou tyto šelmy lidmi loveny. Mají dobrý zrak a jejich oči jim umožňují vidět i ve tmě. Na tlapkách mají ostré drápy. Záměna Kvůli plíživému pohybu po větvích je možná záměna s některými hady, například s krajtami. Poddruhy Prionodon pardicolor pardicolor, Hodgson, 1842 Prionodon pardicolor presina, Thomas, 1925[4] Život Linsangové jsou predátoři, kteří značnou část života tráví ve stromoví. Pohybu po zemi se však nevyhýbají. Jsou to noční tvorové, přes den spí v dutinách stromů nebo v úkrytech pod kořeny. Loví hlodavce, hmyz, ptáky a jiné menší obratlovce. Požírají též mršiny, vajíčka a ovoce.[3] Rozmnožování probíhá v únoru a srpnu. Mláďata se rodí jedno až dvě, po narození váží asi 40 g.[3] Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spotted linsang na anglické Wikipedii. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]↑ Prionodon pardicolor [online]. iucnredlist.org [cit. 2015-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 1 2 3 4 KEPNER, Brian. Prionodon pardicolor (spotted linsang). Animal Diversity Web [online]. 2003 [cit. 2017-05-23]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Linsang skvrnitý [online]. biolib.cz [cit. 2015-10-20]. Dostupné online. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu linsang skvrnitý na Wikimedia Commons Taxon Prionodon pardicolor ve Wikidruzích", "question": "Kolik váží linsang skvrnitý?", "answers": ["okolo 600 gramů"]}
{"title": "Organická a mechanická solidarita", "context": "Mohou mít ničivý vliv na tradiční způsoby života, na morálku, náboženskou víru i na modely každodennosti, aniž by přitom nabídly srozumitelné nové hodnoty.”[3] Nový systém zahrnující organickou solidaritu je proti mechanické solidaritě sice pokrokem, ale skrývá v sobě nebezpečí tzv. anomie, což je stav, kdy specializace jedinců není vyvážena zpětnou integrací a kdy ve společnosti přestávají platit pravidla a normy. S tímto pojmem také pracují Robert King Merton, Friedrich Hayek, Talcott Parsons a Max Weber. Robert King Merton i Fridrich Hayek definovali anomii jako disharmonii mezi obecně uznávaným hodnotovým systémem ve společnosti a zákonnými prostředky pro jejich dodržování. Talcott Parsons staví anomii jako základ fašizace sociálního života a aplikuje svou teorii na nacistické a postnacistické Německo. V západní společnosti je tento pojem dáván do souvislosti s Maxem Weberem a jeho pojmem racionalizace. Na základě charakteru právních norem Durkheim usuzuje, že v moderní společnosti, kde je právo restitutivní – tedy kolektivní vědomí a náboženský obsah jsou oslabovány, převládá solidarita organická. Mechanická vs. organická solidarita Prvek Mechanická solidarita Organická solidarita Strukturální základ Založená na podobnostech (převládá v méně vyspělých společnostech) Segmentární typ (nejprve vymezen klanově, později teritoriálně) Jen malá míra nezávislosti (společenská pouta relativně slabá) Relativně nízká míra zalidnění Relativně nízká materiální a morální hustota Založená na dělbě práce (převládá ve vyspělejších společnostech) Organizovaný typ (propojení trhů a rozrůstání měst) Velká míra nezávislosti (společenská pouta relativně silná) Relativně vysoká míra zalidnění", "question": "Který typ společenské solidarity podle Durkheima převládá ve vyspělých společnostech?", "answers": ["Organická solidarita"]}
{"title": "Praslovanština", "context": "Praslovanština náleží do rodiny indoevropských jazyků a je společným prajazykem dávných Slovanů, z něhož se později vyvinuly všechny ostatní slovanské jazyky. Tento jazyk se používal ještě v dobách slovanského stěhování z pravlasti, pro rostoucí vzdálenost mezi jednotlivými slovanskými kmeny však v něm začaly růst nářeční rozdíly. Přesto se slovanská jazyková jednota udržovala ještě několik dalších století. Konec praslovanštiny lze klást na přelom 9. a 10. století, kdy proběhly poslední jazykové změny společné pro celé Slovanstvo. Praslovanština není přímo zaznamenána písemnými památkami, je zrekonstruována metodami historické (srovnávací) lingvistiky - studiem hláskových, morfologických a lexikálních změn jazyků z něj vzešlých a jazyků, jež na něj mohly mít vliv (germánských, keltských, íránských). Za písemné zachycení pozdního stádia praslovanštiny lze však považovat staroslověnštinu, která má mnoho rysů ve všech oblastech jazyka shodných nebo velice blízkých rysům praslovanštiny získaným lingvistickou rekonstrukcí. Jedinou větší výjimkou je skladba staroslověnštiny, která byla utvořena do značné míry uměle nápodobou vyspělejších jazyků (především řečtiny) a vymyká se tak soudobému stavu skladby v praslovanštině. Praslovanština patří k satemové skupině indoevropských jazyků spolu s jazyky indoíránskými, s arménštinou, albánštinou a jazyky baltskými. S poslední skupinou jazyků má praslovanština nejužší vazby, proto se většinou v jazykovědě uvažuje o baltoslovanské jednotě, jejímž rozpadem měla vzniknout jazyková skupina baltská a skupina slovanská. Počátky samostatného vývoje praslovanštiny se kladou do širokého rozmezí v 1. tisíciletí př. n. l. (mezi roky 700-200 př. n. l.), i když bývá někdy umísťován již do poloviny 2. tisíciletí př. n. l. Praslovanština disponovala ve své pozdní fázi 11 samohláskami, jež mohly být (s výjimkou jerů) dlouhé i krátké. Obvykle jsou ve slavistice znázorňovány takto: i, ь, e, ę, ě, a, o, ǫ, ъ, y, u. ь, ъ - jery, velmi krátké (. redukované) samohlásky, neboli polosamohlásky, pravděpodobně [ɪ], resp. [ɯ] ę, ǫ - přední a zadní nosové samohlásky ě - jať, pravděpodobně [æ] y - pravděpodobně [ɨ] nebo [ɯ] existence slabikotvorných souhlásek l̥, ĺ̥, r̥, ŕ̥ je v praslovanštině sporná. Místo nich předpokládají někteří jazykovědci skupiny ъ, ь, ъ, ь. Stav pozdní praslovanštiny je charakterizován následující tabulkou: párový zápis v tabulce vždy označuje neznělou (vlevo) a odpovídající znělou souhlásku c představuje neznělou afrikátu [ʦ] ʒ představuje znělou afrikátu [ʣ] x představuje neznělou velární frikativu [.", "question": "K jaké skupine indoevropských jazyků patří praslovanština?", "answers": ["satemové"]}
{"title": "Veřejná bezpečnost", "context": "Příslušník VB během událostí srpna 1968 čte necenzurovaný tisk. Škoda 1202 používaná Sborem národní bezpečnosti v šedesátých letech. Lada 2103 v historických barvách Veřejné bezpečnosti (fotka z roku 2009). Listopad 1985, Veřejná bezpečnost asistuje při otevírání trasy B pražského metra. Veřejná bezpečnost (slovensky Verejná bezpečnosť), zkráceně označována VB, byla v letech 1947–1991 složkou československého Sboru národní bezpečnosti a vykonávala policejní činnost v oblasti ochrany života a zdraví občanů, ochrany veřejného pořádku, vyšetřování trestných činů, dohledu nad silničním provozem apod. VB přímo podléhala československému Ministerstvu vnitra, od 1. 1. 1969 potom jednotlivým národním ministerstvům vnitra (MV ČSR a MV SSR). Někdy používané označení „uniformovaná složka“ není přesné, neboť řada příslušníků VB z titulu funkce používala civilní oděv (např. kriminalisté). Členství příslušníků VB v KSČ V lednu 1948 bylo členy KSČ zhruba 32 % příslušníků VB, po Únoru 1948 byl vstup do KSČ otevřen všem příslušníkům SNB a stranická organizovanost dosáhla 95,7 % k 31. 12. 1949. V následujících letech pak klesala v důsledku reorganizací, propouštění politicky nevhodných příslušníků, přeregistrací členů strany apod. Přesto zřejmě nikdy neklesla pod 50 %.[1] Vysoké počty příslušníků VB (bez ohledu na konkrétní zařazení) v KSČ jsou udávány i v období normalizace: v roce 1972 bylo v KSČ 65 % příslušníků VB, v roce 1975 68 % a počty zvolna narůstaly až k rekordnímu číslu 75,6 % příslušníků. VB, kteří byli členy KSČ k 31. 12. 1988.[2] Novela Zákona o SNB ze 14. března 1990 doplnila ustanovení, která naopak všem příslušníkům SNB po dobu trvání jejich služebního poměru přerušila členství a činnost v politických stranách a hnutích.", "question": "Jak se označovala Veřejná bezpečnost?", "answers": ["VB"]}
{"title": "Theodor Mommsen", "context": "Christian Matthias Theodor Mommsen (30. listopadu 1817, Garding, Šlesvicko-Holštýnsko - 1. listopadu 1903, Charlottenburg, Berlín) byl německý historik, právník a politik, který působil jako univerzitní profesor v Lipsku, Curychu, Vratislavi a v Berlíně. Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902. Mommsen pocházel z rodiny německého protestantského kněze. V letech 1838 až 1843 vystudoval právní vědu a filozofii práva u B. G. Niebuhra a J. G. Droysena na univerzitě v Kielu. Po skončení studia získal stipendium na další vědecké studium ve Francii a Itálii. Zde se zabýval především antickými nápisy. Během pobytu v Itálii jich shromáždil několik tisíc a roku 1853 je využil pro vydání souboru latinských nápisů Corpus inscriptionum Latinarum. Toto dílo nápisů z území celé Římské říše, které odborníci doplňují dodnes, je základem každé epigrafické práce. Theodor Mommsen připravil osm svazků z prvních patnácti. Dnes je známo asi 400 000 těchto nápisů. Po návratu z ciziny působil Mommsen jako profesor občanského práva na univerzitě v Lipsku. Pro své liberální názory a aktivní podporu revoluce v roce 1848 (stal sa poslancem parlamentu a psal články do revolučních novin) byl donucen roku 1851 na své profesorské místo rezignovat. Ale již roku 1852 se stal profesorem Římského práva v Curychu a roku 1854 ve Vratislavi. Roku 1858 se natrvalo usídlil v Berlíně, stal se členem pruské akademie věd v Berlíně, v roce 1861 profesorem římských dějin na berlínské univerzitě (zde působil do roku 1887), a v letech 1873 až 1895 byl opět poslancem německého parlamentu.", "question": "Kde se narodil Christian Matthias Theodor Mommsen?", "answers": ["Garding"]}
{"title": "Vinnetou", "context": "Apačský náčelník Vinnetou je společně se svým přítelem a pokrevním bratrem Old Shatterhandem nejznámější literární postava, kterou vytvořil německý spisovatel Karl May. Vinnetouovo jméno se poprvé objevuje v Mayově novele z roku 1875 Old Firehand. Tato novela se v dosti přepracované podobě stala podstatnou částí druhého dílu románu Vinnetou (tři díly 1893, čtvrtý díl 1909–1910), ve kterém jsou vylíčeny nejdůležitější příběhy, které v Americe prožil Vinnetou a jeho pokrevní bratr Old Shatterhand zhruba od jejich prvního setkání roku 1860 do doby, kdy byl apačský náčelník zastřelen. Ve čtvrtém dílu Vinnetoua apačský náčelník již nevystupuje, neboť kniha se odehrává v roce 1908, tedy zhruba dvacet až třicet let po jeho smrti. Vinnetou se zde stává symbolem míru, lásky a bratrství mezi lidmi. Další společná dobrodružství Old Shatterhanda a Vinnetoua jsou pochopitelně obsahem mnoha dalších autorových knih, jako je např. Syn lovce medvědů (1877), Duch Llana Estacada (1888), Old Surehand (1894–1896) nebo Satan a Jidáš (1896–1897) (v tomto románu se Vinnetou dokonce vydává s Old Shatterhandem do Afriky a na zpáteční cestě onemocní). Vinnetou je synem náčelníka mescalerských Apačů Inču-čuny, (Dobré Slunce) a má sestru Nšo-či (Krásný Den). V mládí jej kromě otce vychovával také Klekí-petra, (bílý otec) Apačů, a to na základě křesťanské lásky k bližním (Klekí-petra byl vzdělaný Němec, který žil dlouho s Indiány a byl pro své dobré vlastnosti přijat do kmene). Vinnetou byl zamilován do Ribanny z kmene Assiniboinů, ta si však vyvolila za muže Vinnetouova přítele, zálesáka Old Firehanda. Později byla Ribanna zavražděna bílým padoušským náčelníkem indiánského kmene Ponků Parranohem. Její smrt je pomstěna již s pomocí Old Shatterhanda. S Old Shatterhandem se Vinnetou přes počáteční konflikt tak spřátelí, že uzavřou pokrevní bratrství. Po smrti svého otce a své sestry (zavraždil je běloch Santer kvůli zlatu na hoře Nugget-tsil) se Vinnetou stává apačským náčelníkem a dědí slavnou Inču-čunovu \"stříbrnou pušku\" (Silberbüchse), což je dvouhlavňová ručnice, jejíž pažba je zdobena stříbrem. Vinnetou jezdí na koni jménem Ilčí (Vítr), jehož bratra, Hatátitlu (Blesk), daruje Old Shatterhandovi. Oba koně Vinnetou sám vychoval.", "question": "Kdo vytvořil literární postavu Vinnetoua?", "answers": ["Karl May"]}
{"title": "Zdislávky", "context": "Zdislávky ZdislávkyDílo blažené Zdislavy Znak Zdislávek Vznik 1946 Typ ženský institut zasvěceného života Právní forma Sekulární institut Účel katechetická a charitní činnost Představená Lenka Nezbedová Oficiální web www.zdislavky.wbs.cz Některá data můžou pocházet z datové položky. Zdislávky nazývaný také Dílo blažené Zdislavy (zkratka: DBZ) je český římskokatolický sekulární institut. Charitní spolek Zdislava (podle Zdislavy z Lemberka) byl založen Janem Bernardinem Skácelem, MUDr. Marií Veselou a sestrami III. řádu sv. Dominika v Třebíči po skončení II. světové války. Tento sekulární institut byl potvrzen ústně podle diecézního práva litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou a jeho pozdější nástupce Josef Koukl potvrdil zřízení podle apoštolské konstituce Provida Mater papeže Pia XII. dne 2. února 1947 a koncilním dekretem Perfectae caritatis a kánonu 710 kodexu kanonického práva se sídlem v Litoměřicích.[1] Historie Komunita sester Zdislávek kolem roku 1950. Sedicí uprostřed je MUDr. Marie Veselá. První působiště vzniklo 19. března 1946 v západních Čechách v Hradci v blízkosti Stodu a v Holýšově, kde byl za II. světové války nacistický zbrojní podnik s koncentračním táborem. Nový sekulární institut byl umístěn ve farní budově v Hradci, při níž byl i kostel sv. Jiří. Již na jaře 1946 pořádalo Dílo blažené Zdislavy první tříměsíční kurz pro katechety a farní hospodyně. Po získání fary v Holýšově 19. března 1947 byla činnost zdislávek rozšířena a od 30. září 1947 vznikla dvě oddělení v Hradci a Holýšově, kde zřízený katechetický kurz navštěvovalo téměř 80 posluchačů. Protože činnost zdislávek byla úspěšná, nabídlo litoměřické biskupství prostory v Litoměřicích a v Jablonném v Podještědí. K přestěhování došlo o prázdninách roku 1948. V Litoměřicích při bohosloveckém učilišti vznikl katecheticko-pedagogický ústav. V období od 30. září 1948 do 30. května 1950 pracovaly již dva ročníky v Litoměřicích (90 posluchačů) a dva v Jablonném (rovněž 90 posluchačů). Do Litoměřic přišlo asi deset chlapců od salesiánů z Mníšku pod Brdy. V Litoměřicích byla připravována i samostatná škola pro varhaníky Stefanikum v Jezuitské ulici, ale v důsledku politických událostí začaly od února 1948 zdislávkám potíže. V Litoměřicích byla vystěhována budova ve Vavřinecké ulici, kam přišly sestry Navštívení Panny Marie z Chotěšova, které pečovaly o staré ženy.", "question": "Jaká zkratka se používá pro dlouhý název institutu Zdislávky?", "answers": ["DBZ"]}
{"title": "Nové Město na Moravě", "context": "Základní škola Nové Město na Moravě, Vratislavovo náměstí Gymnázium Vincence Makovského se sportovními třídami Nové Město na Moravě Střední odborná škola Nové Město na Moravě Dům dětí a mládeže Nové Město na Moravě Základní umělecká škola Jana Štursy Nové Město na Moravě Nejznámější sportovní událostí je závod světového poháru v běhu na lyžích - Zlatá lyže Českomoravské vrchoviny (obvykle konec ledna), který se jezdí v malebném okolí hotelu Ski v lese Ochoza. Od roku 2006 je světový pohár součástí projektu FIS - Tour de Ski. Dále cyklistický závod Rovner Vysočina (počátek srpna). Okolí je hojně využíváno také pro závody v orientačním běhu, horských kol, kolečkových lyží či triatlonu. V roce 2007 se zde konalo mistrovství v orientačním závodě na horských kolech. V roce 2011 se zde konalo mistrovství světa horských kol, v roce 2012 první závod světového poháru v biatlonu. V roce 2013 se zde poprvé konalo Mistrovství světa v biatlonu 2013, byl to 46. ročník této události. Přes Nové Město na Moravě prochází od roku 1905 železniční Trať 251 Žďár nad Sázavou - Tišnov, tzv. Tišnovka, nádraží Nové Město na Moravě se nachází necelý kilometr severovýchodně od centrálních náměstí, zastávka Nové Město na Moravě zastávka se nachází na západním okraji městské zástavby, nedaleko nemocnice a továrny MEDIN. Jižním obchvatem (jako ulice Brněnská) prochází západovýchodním směrem silnice I/19. Severojižním směrem procházejí přes centrum města peáží silnice II/360 a II/354. Z města vychází ještě několik silnic III. třídy, a to III/36039 směrem na východ na Zubří a Vojtěchov, III/35314 na severozápad na Tři Studně (krátkou spojkou III/01844 napojená v západní části města na silnici I/19), III/35315 na západ do místní části Jiříkovice, Město je přirozeným uzlem regionální autobusové dopravy.", "question": "Jak se nazývá závod Světového poháru v běhu na lyžích, který se pořádá v Novém Městě na Moravě?", "answers": ["Zlatá lyže"]}
{"title": "Adéla ještě nevečeřela", "context": "Adéla ještě nevečeřela je česká filmová komedie natočená v roce 1977 ve Filmovém studiu Barrandov Oldřichem Lipským jako parodie na filmy o neohrožených detektivech a jejich všehoschopných protivnících. V roce 1980 obdržela cenu Saturn pro nejlepší zahraniční film. Děj se odehrává v Praze na počátku 20. století, v době rozmanitých technických novinek a rozvoje nových detektivních metod. Hlavní hrdina – americký detektiv Nick Carter (Michal Dočolomanský) se s pomocí českého komisaře Ledviny (Rudolf Hrušínský) snaží vyšetřit záhadné zmizení psa z uzavřeného pokoje. Ze zmizení pejska je podezřelá masožravá rostlina – Adéla, kterou mohl vypěstovat jedině zločinec zvaný Zahradník (Miloš Kopecký), který však má být již nebožtíkem. Podaří se ho dopadnout? Na hudbu Ondřeje Brouska vznikl podle filmu muzikál, který je uváděn pražským Divadlem Broadway od října 2008. Recesistické divadelní zpracování filmu bylo dvakrát uvedeno v listopadu 2010 v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově v nastudování místního spolku Proradost.", "question": "Kdy byl natočen film Adéla ještě nevečeřela?", "answers": ["1977"]}
{"title": "Viktor Dyk", "context": "Viktor Dyk a T.G. Masaryk : dvojí reflexe češství. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 203 s. ISBN 978-80-7106-309-4. VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 502–503. MED, Jaroslav. Viktor Dyk. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1988, 414 s OPELÍK, Jiří, ZÁVADA, Vilém. Viktor Dyk: opustíš-li mne… 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1973, 122 s. KVAČEK, Robert, TOMEŠ, Josef, MED, Jaroslav. Viktor Dyk: Osmdesát let od smrti. Sborník textů. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2011, ISBN 978-80-87806-34-0. HONCOVÁ, Jaroslava. O rodině Viktora Dyka. Acta genealogica ac heraldica. Genealogická a heraldická společnost v Praze, 1991, roč. 11, čís. 3–4, s. 1–24. Související články Anarchističtí buřiči Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1900–1945 Masarykův realismus Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Dyk na Wikimedia Commons Autor Viktor Dyk ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Viktor Dyk Osoba Viktor Dyk ve Wikicitátech Digitalizovaná díla Viktora Dyka v digitální knihovně Kramerius NK ČR. Veřejně dostupná díla Viktora Dyka v Digitální knihovně MZK Viktor Dyk: Básník, který nenáviděl českou prostřednost Rozhlasové adaptace vybraných děl k bezplatnému stáhnutí ve formátu mp3 na webu Českého rozhlasu A monument to Viktor Dyk by Serbian architect Nikola Dobrović on the island of Lopud Ukázky z díla mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Literatura | Politika | První světová válka Autoritní data: AUT: jk01030247 | GND: 11888896X | ISNI: 0000 0001 1051 4417 | LCCN: n80139644 | VIAF: 32074913 | WorldcatID: lccn-n80139644", "question": "Kdo napsal novelu Krysař?", "answers": ["Viktor Dyk"]}
{"title": "Pivo", "context": "Současné vyhlášce neodpovídá tradiční značení piv stupni (např. 12stupňové pivo), takové značení je dnes v ČR nezákonné /toto tvrzení není správné/ (označení stupňovitostí bylo opuštěno v devadesátých letech 20. století). Místo stupňů je nutno uvádět tzv. extrakt původní mladiny (EPM) - a to v procentech hmotnostních (např. 12% pivo; pozor - tato procenta si nelze plést s procenty alkoholu, která se u běžných piv pohybují mezi 4-5 %), za podmínky, že ho výrobce zaručuje. Není-li ve výrobě zaručena přesnost EPM (resp. z jiných důvodů, rozhodne-li se tak výrobce, např. z důvodů daňových), postačí uvedení druhu piva podle vyhlášky (viz výše druhy piva podle míry EPM). Označení druhu piva je ale nutno použít vždy (i při uvedení EPM). Příklady značení: a) nesprávné značení: pivo 10stupňové, pivo 12stupňové, jedenáctka, silné 14stupňové pivo; b) správné značení piva: pivo výčepní, pivo ležák, speciál 14 %. Pivo je celosvětově rozšířený nápoj, který se těší velké oblibě hlavně v oblastech střední Evropy, jmenovitě na území Česka, Slovenska, Rakouska a Německa. Dále pak v zemích západní a severní Evropy jako jsou Dánsko, Belgie, Holandsko, Velká Británie a Irsko. Největším celosvětovým producentem piva je Čína, která v roce 2007 vyrobila 470 milionu hektolitrů piva, což odpovídá přibližně 21,1 % světové produkce. Na druhém místě se nachází USA s 232,8 miliony hektolitry, následované Ruskem s 109,8 miliony hektolitry. Nejprodávanějším pivem na světě je holandské pivo Heineken. Oblíbené také na území USA, Kanady, Nového Zélandu a Austrálie.", "question": "Který alkoholický nápoj se v Česku nejvíce konzumuje?", "answers": ["Pivo"]}
{"title": "Ugrofinské jazyky", "context": "Ugrofinské jazyky tvoří společně se samojedskými jazyky uralskou jazykovou rodinu. Přestože se jimi mluví na rozlehlých plochách Eurasie, nepatří do rodiny indoevropských jazyků. Termín \"ugrofinské\" je však dnes považován za sporný, neboť někteří lingvisté mají zato, že obě podskupiny ugrofinských jazyků, tj. finsko-permské jazyky a ugrické jazyky k sobě mají zhruba stejně daleko, jako k nim má jiná skupina uralských jazyků, jazyky samojedské. Občas se termín \"ugrofinské jazyky\" používá též pro celou uralskou jazykovou rodinu. Ugrofinské jazyky mají kolem 22 milionů mluvčích, a to zejména ve východní, severní a střední Evropě a na západní Sibiři. == Klasifikace == Ugrické jazyky Maďarské Maďarština Obsko-ugrické Chantyjština (osťáčtina) Mansijština (vogulština) Finsko-permské jazyky Permské Komijské Komi (zyrjanština, komi-zyrjanština) Komi-permjačtina Komi-jazvanština (jazvanština, východní permjačtina) Udmurtština (voťáčtina) Finsko-volžské jazyky (finsko-marijské) Marijské Marijština (čeremiština) Mordvinské Erzja Mokša Vymřelé finsko-volžské jazyky s nejistým zařazením † Merja † Muromština † Meščerština Finsko-laponské jazyky (finsko-sámské) Sámské jazyky (laponské) Západosámské Jižní sámština Umejská sámština – téměř vymřelá Lulejská sámština Pitejská sámština – téměř vymřelá Severní sámština Východosámské † Kemijská sámština – vymřelá Inarijská sámština † Akkalská sámština (babinská) - poslední mluvčí zemřela 29. 12. 2003 Kildinská sámština Skoltská sámština Terská sámština – téměř vymřelá Baltofinské jazyky Estonština Estonština Jižní estonština Võ Setučtina (seto) Finské Finština Meänkieli Kvenština Ingrijská finština Ižorština (ingrijština) – téměř vymřelá Karelské Karelština Ludičtina (lydština, lüdština) Livvi (aunuská karelština, oloněcká karelština, oloněčtina) Livonština Vepština Votština – téměř vymřelá === Ugrické jazyky === Ugrická skupina je početně malá. Největším a nejdůležitějším jazykem této skupiny je maďarština. === Finské jazyky === Skupina finských jazyků je poměrně početná, ve většině případů se však jedná o jazyky s velmi malým počtem mluvčích. Finština (přes 5 milionů mluvčích) a estonština (přes 1 milion mluvčích) jsou jediné dva jazyky této skupiny, jimiž hovoří mluvčí na vlastním státním území. Dalšími významnými jazyky jsou karelština na území Karelské republiky (finsky a karelsky Karjala), === Další jazyky ===", "question": "Patří ugrofinské jazyky do rodiny indoevropských jazyků?", "answers": ["Přestože se jimi mluví na rozlehlých plochách Eurasie, nepatří do rodiny indoevropských jazyků."]}
{"title": "Staroměstský orloj", "context": "Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé doložen v listině z 9. října 1410. Orloji uprostřed dominuje astronomický ciferník a pod ním kalendářní deska. Na astronomickém ciferníku, odvozeném od astrolábu, lze odečíst různé časy, astronomické cykly, polohu Slunce a kterým souhvězdím zvířetníku právě prochází, polohu Měsíce nad nebo pod horizontem, jeho fázi a postavení vzhledem ke Slunci. Z kalendářní desky lze odečíst aktuální měsíc, den a nepohyblivé svátky křesťanského kalendáře. Nad astronomickým ciferníkem jsou dvě okna, v nichž se pohybují apoštolové. Orloj je dále doplněn sochami po okrajích, bustou anděla mezi okny apoštolů a ozvučeným kohoutem v horní části nad okny. Pohon orloje, hodin, astrolábu, kalendářní desky, apoštolů a doprovodných pohybů soch je zajištěn mechanickým hodinovým strojem, který v průběhu času prošel několika úpravami a zlepšeními. Již roku 1402 jsou zmiňovány hodiny na věži a roku 1410 zde byl hodinářem Mikulášem z Kadaně pravděpodobně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem postaven současný orloj.", "question": "Kde je umístěn Staroměstský orloj?", "answers": ["na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze"]}
{"title": "Trichlorfon", "context": "Jedná se o prekurzor prolátky, která se neenzymaticky přeměňuje na aktivní metabolit dichlorvos. Trichlorfon, resp. dichlorvos, ireverzibilně inhibuje acetylcholinesterázu.Trichlorfon lze použít k léčbě schistosomózy způsobované červem Schistosoma haematobium. Takové přípravky pro humánní medicínu již nejsou na trhu k dispozici, stále se však prodávají anthelmintické přípravky veterinární (např. Neguvon). Bylo navrženo použití trichlorfonu pro léčbu Alzheimerovy nemoci, není však k tomuto účelu doporučen. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Metrifonate na anglické Wikipedii.", "question": "Doporučuje se použití trichlorfonu k léčbě Alzheimerovy choroby?", "answers": ["Bylo navrženo použití trichlorfonu pro léčbu Alzheimerovy nemoci, není však k tomuto účelu doporučen."]}
{"title": "Stupnice (hudba)", "context": "Hudební stupnice je řada tónů (zpravidla v rozmezí jedné oktávy) uspořádaná podle určitých pravidel. Pravidla určují vzdálenosti mezi jednotlivými stupni (intervaly). Různé stupnice se liší zejména počtem tónů a vzdálenostmi (intervaly) mezi nimi, např. umístěním půltónů a celých tónů. Přesné tónové vzdálenosti ve stupnicích závisejí také na použitém ladění. Základní tón stupnice se nazývá tónika. Od ní se pak odvozuje název stupnice, buď s označením pomocí písmen nebo pomocí solmizačních slabik. Podle počtu tónů ve stupnici lze nejznámější stupnice rozdělit na pětitónové, tedy pentatonické (typické pro hudbu z oblasti Číny a Japonska), šestitónové (celotónové), sedmitónové (diatonické, církevní, cikánské) dvanáctitónové. (chromatická, alterovaná) Tradiční evropská hudba vychází z řeckých antických stupnic, pracuje tedy hlavně se stupnicemi diatonickými, u kterých se rozlišuje durová (tvrdá) a tři varianty mollové (měkké) - aiolská, harmonická, melodická. V moderní evropské hudbě se objevují stupnice umělé, např. módy s omezenou transponovatelností Oliviera Messiaena nebo jazzové stupnice. Používají se i mnohé stupnice odvozené ze stupnic mimoevropského původu. Stupnice používané v mimoevropské hudbě se někdy označují jako exotické. K nim jsou tradičně řazeny stupnice pentatonické, cikánské, někdy také stupnice celotónová. Patří k nim i stupnice, vytvořené podle zcela odlišných pravidel, např. indonéské stupnice sléndro a pélog nebo stupnice indické, pracující s oktávou dělenou na 22 nestejných dílů. Související informace naleznete také v článku Diatonická stupnice. Stupně jsou od sebe vzdáleny o celé tóny i půltóny. Staré stupnice - mody, používané v evropské středověké hudbě, např. v gregoriánském chorálu se nazývají církevní, neboť v té době sloužila středověká hudba převážně církevním účelům.", "question": "Jak se nazývá základní tón stupnice?", "answers": ["tónika"]}
{"title": "р", "context": "Národní doména nejvyššího řádu Status Aktivní / Limitovaná registrace Registrátor Koordinační centrum internetové národní domény Užití Subjekty spojené s Ruskem Struktura Jména se mohou registrovat přímo na druhé úrovni Dokumenty Oficiální dokumenty Web К ц н д с И р (transkripce: .rf, z ruského Р́й Ф́ц) je národní doména nejvyššího řádu pro Ruskou federaci, zapsaná v cyrilici. V doménovém systému má ASCII DNS jméno xn--p1ai. Na tuto doménu lze přihlásit pouze subdomény psané v cyrilici. Historie 5. listopadu – 24. listopadu 2009 – Přijímání žádostí o prioritní registraci doménových jmen v zóně pro vlastníky ochranných známek. 25. listopadu 2009 – 11. května 2010 (období priority číslo 1) – Registrace doménových jmen v zóně prioritního registračního řízení pro držitele ruskojazyčných známek a servisních značek. 2. května – 14. července 2010 (období priority číslo 2) - Registrace doménových jmen v zóně .Р pro prioritní registrační řízení pro držitele ruských známek a servisních značek, stejně jako majitelé ochranných známek a servisních značek psaných latinkou. 15. července - 16. září 2010 (období priority číslo 3) – Registrace doménových jmen pro držitele výlučných práv obchodních názvů, držitele výlučných práv na užívání označení původu, neziskových organizací a médií. Registrace se provádí podle „nařízení o registraci priority doménových jmen v doméně .Р pro určité kategorie uživatelů,“ schválená rozhodnutím 2010-10 /65 Rady koordinačního centra internetové národní domény pro TLD RU 13. 7. 2010.", "question": "Jaké jméno má v doménovém systému ASCII DNS?", "answers": ["xn--p1ai"]}
{"title": "Exekutorská komora České republiky", "context": "Exekutorská komora České republiky se sídlem v Praze je stavovskou organizací profesní samosprávy sdružující soudní exekutory. Členství v ní je pro všechny soudní exekutory jmenované ministrem spravedlnosti povinné. Vykonává samosprávu soudních exekutorů a dohled nad jejich úřední činností, jako taková by měla garantovat kvalitu exekucí a dalších právních služeb poskytovaných soudními exekutory. Organizace Exekutorské komory ČR je upravena v exekučním řádu. Původně sídlila jen v Brně, od října 2012 měla zřízenou pobočku v Praze a od 1. ledna 2013 se její sídlo v souvislosti s novelizací exekučního řádu přesunulo do Prahy úplně, přičemž v Brně zůstala pobočka. Exekutorská komora ČR vydává časopis Komorní listy. Jedná se o odborné periodikum vycházející čtyřikrát ročně, jehož hlavní obsahovou náplní jsou odborné články a příspěvky zabývající se problematikou exekuční činnosti. Komorní listy byly zapsány na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR. sněm prezidium prezident revizní komise zkušební komise kárná komise kontrolní komise Prezidentkou Exekutorské komory ČR je Mgr. Pavla Fučíková, viceprezidentem JUDr. Vladimír Plášil. Dalšími členy prezidia jsou Mgr. Petr Polanský, Mgr. Martin Tunkl a Mgr. Jan Mlynarčík. Seznam prezidentů Exekutorské komory ČR JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D. (2001–2009) JUDr. Jana Tvrdková (2009–2012) Mgr. Ing. Jiří Prošek (2012–2014) Mgr.. David Koncz (2014–2015) Mgr. Pavla Fučíková (od 2015) Exekutorská komora ČR dle ustanovení § 7 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, vykonává dohled nad činností exekutora, nad řízením činnosti exekutorského úřadu a nad dodržováním povinností stanovených exekutorovi zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Při výkonu dohledu je Exekutorská komora ČR oprávněna: provádět pravidelné kontroly exekutorských úřadů, nahlížet do spisů, listin a evidenčních pomůcek exekutora, pořizovat si z nich výpisy a kopie, požadovat ve lhůtě, kterou stanoví, písemné vyjádření exekutora. k věci, která je předmětem státního dohledu, požadovat ústní vysvětlení exekutora, popřípadě jeho zaměstnance k věci, pokud písemné vyjádření není nutné nebo je nedostatečné, vstupovat do prostor exekutorského úřadu po předchozím oznámení soudnímu exekutorovi nebo jeho zástupci, který je vedením úřadu pověřen. Exekutorská komora vede bezplatné právní poradny týkající se provádění exekucí a výkonů rozhodnutí. Jejich smyslem je snaha jednak pomoci i sociálně slabším, jednak informovat veřejnost o problematice exekučního řízení. Podstatou takových poraden je poskytnout pouze informativní poradu týkající se exekuce. Bezplatné právní poradny fungují v Praze 2 (SOS centrum střediska SKP – Diakonie Českobratrské církve evangelické), Brně (centrum Diakonie Českobratrské církve evangelické) a v Plzni (organizace Archa pro člověka v krizi).", "question": "Jak se nazývá odborné periodikum vydávané Exekutorskou komorou České republiky?", "answers": ["Komorní listy"]}
{"title": "Normané", "context": "Normané jsou potomci části Vikingů, kteří v 9. století obsadili severní Francii. V roce 911 západofranský král Karel III. zvaný Prosťáček udělil jejich náčelníkovi Rollovi v léno hrabství Rouen v Normandii, čímž vzniklo Normandské vévodství. Král se tímto způsobem pokusil řešit problém rozpínavosti a dravosti Normanů. Ti mu přísahali věrnost, přijali křesťanství a také galorománský jazyk. Další výboje směřovali Normané do Anglie, kterou si roku 1066 v Bitvě u Hastingsu podmanil normanský vévoda Vilém Dobyvatel a stal se tak anglickým králem. V roce 1072 napadl Vilém Dobyvatel Skotsko a král Malcolm III. se mu byl nucen podrobit. Normané též usilovali o vládu ve Walesu a v Irsku. Normané výrazně ovlivnili také dějiny Středozemí. Zúčastnili se řady bojů s Araby a byli za svou statečnost hojně odměňováni. Rainulf Drengot získal v Itálii roku 1030 od Sergia IV. Neapolského hrabství Aversa a příslušník rodiny Hauteville Guaimar IV. ze Salerna později získal dokonce Apulii a Kalábrii jako \"vévoda z Apulie a Calabrie\". Guaimar okamžitě odměnil svého prvního velitele Viléma zvaného Železná paže knížectvím Melfi. Drengotův syn pak získal ještě knížectví Capuu. Tyto územní zisky byly završeny dobytím Sicílie a Malty z rukou Arabů. Roku 1130 pak vzniklo Sicilské království. == Charakteristika Normanů == Normané by neměli být zaměňováni s Vikingy – skandinávskými nájezdníky, pleniteli Anglie a ruských knížectví. Geoffrey Malaterra Normany charakterizoval jako vyznačující se svou prohnaností, pohrdající odkazy svých předků v naději na další veliká vítězství. == Normané a Normandie == Zeměpisně se Normandie nachází v přibližně týchž místech, jako stará církevní provincie Rouen, která se nazývala Brittanica Nova stejně, jako západní Flandry. Toto území nemělo přirozenou hranici, proto předtím tvořilo administrativní celek. Historicky bylo obyvatelstvo převážně francouzské. V oblasti se také natrvalo usadili vikinští osadníci, kteří začali oblast osidlovat kolem roku 880 a kteří byli rozděleni mezi malou kolonii ve východní Normandii a o něco větší usedlost v západní Normandii.", "question": "Jak vzniklo Normandské vévodství?", "answers": ["král Karel III. zvaný Prosťáček udělil jejich náčelníkovi Rollovi v léno hrabství"]}
{"title": "Cyrilice", "context": "V češtině se označení \"cyrilice\" často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. \"abeceda\", \"alfabeta\", \"alefbet\", \"abugida\" nebo \"bopomofo\". Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina. Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708-1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna. Toto písmo nazývané graždanka (\"občanské písmo\") odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku.", "question": "Které písmo posloužilo za vzor při vzniku cyrilice?", "answers": ["řecké"]}
{"title": "Billy Bishop", "context": "Air Marshal William Avery \"Billy\" Bishop (8. února 1894, Owen Sound, Ontario – 11. září 1956, Palm Beach, Florida) byl kanadský stíhací pilot, letecké eso první světové války. Oficiální zdroje mu připisují 72 vítězství, je tak nejúspěšnějším stíhacím pilotem celého Britského impéria a po René Fonckovi je druhým nejúspěšnějším pilotem spojenců v první světové válce. == Vyznamenání == Řád čestné legie Croix de guerre Viktoriin kříž Řád lázně DSO & Bar Military Cross DFC Canadian Efficiency Decoration == Literatura == Baker, David. William Avery \"Billy\" Bishop: The Man and the Aircraft He Flew. London: The Outline Press, 1990. ISBN 1-871547-07-5. Barker, Ralph. The Royal Flying Corps in World War I. London: Constable and Robinson, 2002. ISBN 1-84119-470-0. Bishop, William Avery. Winged Warfare London: Crécy Publishing, 2007 (originally published in 1918). ISBN 0-947554-90-4. Buzzell, Nora. The Register of the Victoria Cross Third Edition. Cheltenham, Gloucestershire, UK: This England, 1997. ISBN 0-906324-27-0. Harvey, David. Monuments to Courage.", "question": "Kolik nepřátelských letadel sestřelil kanadský stíhací pilot Billy Bishop během první světové války?", "answers": ["72"]}
{"title": "Vince Clarke", "context": "Hudebník, písničkář, DJ, producent Nástroje Vokály, syntetizátor, klávesy, kytara, housle, klavír Aktivní roky 1977–současnost Vydavatelé Mute, Reset, Very Records Příbuzná témata Depeche Mode, Yazoo, The Assembly, Erasure, VCMG, Robert Marlow, All Hail The Silence, West India Company Web www.vinceclarkemusic.com/intro/index.html Některá data mohou pocházet z datové položky. Vincent John Martin (známý jako Vince Clarke, * 3. července 1960) je anglický synth-popový hudebník a skladatel. Clarke je hlavním skladatelem a hudebníkem skupiny Erasure a dříve byl hlavním skladatelem několika skupin, včetně Depeche Mode, Yazoo a The Assembly. V Erasure je dobře známý pro jeho pasivní chování na scéně. Erasure má přes 200 písní a prodalo přes 25 milionů alb po celém světě. Zpočátku hrál na housle a poté na klavír, ale byl inspirován k tvorbě elektronické hudby při poslechu kapely OMD. Dříve hrál ve skupině Depeche Mode, poté na to krátce opustil skupinu a s Andym Bellem vytvořil skupinu Erasure. Duo se stalo jedním z hlavních prodejních aktů v britské hudbě s mezinárodními hity jako „Oh L'amour“, „Sometimes“, „Chains of Love“, „Little Respect“, „Drama! “, „Blue Savannah“, „Chorus“, „Love To Hate You“, „Take A Chance On Me“ a „Always“. Depeche Mode Roku 1980 založili Vince Clarke, Martin Gore a Andrew Fletcher skupinu Composition of Sound. V ní zpočátku zpíval Clarke, než přišel David Gahan. Pak se skupina přejmenovala na Depeche Mode a Vince přijal umělecké jméno Vince Clarke. Roku 1981 vyšlo album Speak & Spell, většinu skladeb složil Clarke.", "question": "Kolik prodala skupina Erasure alb po celém světě?", "answers": ["přes 25 milionů"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Na druhou stranu na severní polokouli je proudění možné měřit, maximální rychlost větru 240 m/s byla pozorována okolo +50° šířky. Na krátkou dobu mezi březnem až květnem roku 2004 se objevilo v atmosféře planety velké množství mračen, které způsobily, že se Uran podobal více Neptunu. Během této změny v atmosféře byly pozorována rychlost proudících větrů dosahující až 229 m/s (824 km/h) a mohutné bouře. 23. srpna 2006 se podařilo výzkumníkům ze Space Science Institute (Boulder, CO) a University of Wisconsin na povrchu Uranu pozorovat tmavou skvrnu, což poskytlo astronomům příležitost lépe prozkoumat jeho atmosféru. Proč došlo k tomuto náhlému vzestupu aktivity v atmosféře, není dostatečně vysvětleno, ale zdá se, že je to výsledek extrémního axiálního naklonění, které způsobuje sezónní variace počasí v atmosféře. Určit přesný důvod těchto sezónních změn je složité, jelikož vědci zatím nemají údaje o chování atmosféry planety po dobu celého jednoho jejího oběhu kolem Slunce. Fotometrie v průběhu půlky Uranova roku (počínaje 50. lety 20. století) ukázala pravidelné změny v jasu ve dvou spektrálních pásmech s maximy vyskytujícími se v období slunovratu a minimy, která nastávají během rovnodennosti. Podobné periodické změny v době slunovratu byly zaznamenány i v oblasti mikrovlnného záření vycházejícího ze spodních vrstev troposféry, které se měří od 60. let 20. století. Měření teploty ve stratosféře začalo v 70. letech 20. století a i maximální teplota byla změřena okolo roku 1986 v období slunovratu. Existuje několik náznaků, že i na Uranu dochází k sezónním variacím atmosféry.", "question": "Jak se jmenuje sedmá planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Uran"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Bylo to oznámeno v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show že klasické složení z počátku sedmdesátých let - Blackmore, Gillan, Glover, Lord, a Paice spolu opět nahrávají. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Polydor a Mercury v Severní Americe. Album Perfect Strangers bylo vydáno v říjnu 1984 a turné následovalo, začínajíc na Novém Zélandu a pokračovalo svoji cestu kolem světa oklikou přes Evropu. Mělo ohromný úspěch. Skupina nahrála The House of Blue Light v roce 1987, a živé album Nobody's Perfect. Ve Spojeném království byla vydána nová verze Hush k dvacátému výročí Deep Purple. V roce 1989 byl Ian Gillan vyhozen ze skupiny, kvůli svým neshodám s Blackmorem. Byl nahrazen zpěvákem Rainbow Joe Lynn Turnerem. Toto složení nahrálo pouze jedno album, Slaves and Masters (1990). Mnoho fanoušků však chtělo zpět Gillana místo Turnera. Krátce na to Lord, Paice a Glover tlačili na Turnera, aby odešel a nahrávací společnost chtěla zpět Gillana. Blackmore ustoupil a klasické složení nahrálo The Battle Rages On... v roce 1993. Během velice úspěšného turné po Evropě koncem roku 1993 napětí mezi Blackmorem a Gillanem opět narůstalo. Blackmore odešel v listopadu 1993, aby se už nikdy nevrátil.", "question": "Proč byl Ian Gillan vyhozen v roce 1989 ze skupiny?", "answers": ["neshodám s Blackmorem"]}
{"title": "Džíny", "context": "Džíny (džínsy, jeans(y) nebo rifle, zastarale texasky, jsou kalhoty šité ze silné bavlněné látky (džínovina, denim). Původně se jednalo o pracovní kalhoty, ale od 50. let 20. století se staly oblíbené i jako módní kalhoty, a to nejprve mezi mládeží a postupně u všech generací po celém světě. Na nápad vyrábět ze stanové látky \"jeans\" kalhoty přišel bavorský Němec Levi Strauss, který se přistěhoval do Ameriky. V období zlaté horečky byli zlatokopové nadšeni z těchto praktických kalhot, šitých původně z janovské (podle francouzské podoby italského města Janov – Gê, angl. výslovnost [džíns]) celtoviny. Byly patentovány v roce 1873 a jsou oblíbené dodnes, a to dokonce i původní model, který nese označení \"Levi Strauss Co's Original Riveted 501 range, with button fly\", tedy džíny s cvočky a poklopcem na knoflíky. Původní cena džínů byla pak 1 americký dolar, s čímž se cena některých moderních džín nedá srovnat. Bruntálský historik Petr Anderle se domnívá, že džínovou látku v druhé polovině devatenáctého století utkal Gustav Marburg, pozdější majitel největší textilky v Bruntále. Zhotovil ji ale omylem, protože porušil běžný technologický postup. Získal tak však velice hrubou látku, kterou ale neměl jak upotřebit. A protože jí bylo hodně, rozhodl se vzít ji na světovou výstavu do Vídně roku 1876 a tam ji prodat. Podle dohadů ji tam koupil americký obchodník, který ji poté odvezl do města, kde působil právě Levi Strauss. Název džíny, anglicky (blue) jeans, pochází z francouzského označení pro barvivo, které se k barvení riflí používalo: bleu de Gê, janovská modř. Český název rifle vznikl podle jména italské oděvní společnosti, která džíny ve druhé polovině 20. století vyráběla. Dnes již zřídka používaný pojem \"texasky\" je odvozen od texaských kovbojů, kteří si tyto kalhoty oblíbili kolem 1. světové války.", "question": "Z jaké látky jsou šité džíny?", "answers": ["ze silné bavlněné"]}
{"title": "E-mail", "context": "Elektronická pošta, zkráceně e-mail (zkráceně také mail, ale pozor na záměnu se slovem email – nátěrová hmota), je způsob odesílání, doručování a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy. E-mailové služby se poprvé rozšířily mezi veřejnost až díky vzniku jedné z prvních volných e-mailových služeb Hotmail v roce 1996. Tu po jejím celosvětovém úspěchu zakoupila firma Microsoft a později vznikly i další nyní známé služby. Termín e-mail se používá jak pro internetový systém elektronické pošty založený na protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol), tak i pro intranetové systémy, které dovolují posílat si vzájemně zprávy uživatelům uvnitř jedné společnosti nebo organizace (tyto systémy často používají nestandardní protokoly, mívají ovšem bránu, která jim dovoluje posílat a přijímat e-maily z internetu). K širokému rozšíření e-mailu přispěl zejména internet. E-mail je ve skutečnosti starší než internet; některé staré e-mailové systémy byly rozhodujícím nástrojem při tvorbě internetu. Elektronická pošta vznikla v roce 1965 jako způsob komunikace více uživatelů mainframového počítače se sdílením času; přesto je přesná historie nejasná, mezi prvními systémy s touto schopností byly Q32 od SDC a CTSS z MIT. E-mail se rychle rozšířil a stal se síťovým e-mailem, což umožňovalo uživatelem posílání zpráv mezi různými počítači. Raná historie síťového e-mailu je taktéž nejasná; systémy AUTODIN mohly být první, které umožňovaly přenos elektronických textových zpráv mezi různými počítači (1966), ale je možné, že něco podobného měl už systém SAGE. Počítačová síť ARPANET měla hlavní slovo v dalším vývoji elektronické pošty. Existuje zpráva, která poukazuje na experimenty s přenosem e-mailů mezi systémy krátce po vzniku ARPANETu v roce 1969. Ray Tomlinson začal v roce 1971 používat znak @ na oddělení jména uživatele od názvu stroje. Všeobecný názor, že byl původcem elektronické pošty, je přehnaný, přesto jeho programy SNDMSG a READMAIL byly v jeho vývoji velmi důležité. ARPANET významně zvýšil popularitu e-mailu, a ten se zároveň stal trhákem jako aplikace v rámci ARPANETu. Jak se elektronická pošta stávala všeobecně známou, zvyšovala se její popularita, což vedlo i k rozšíření mezi lidi, kteří neměli přístup k ARPANETu.", "question": "Je e-mail starší než internet?", "answers": ["E-mail je ve skutečnosti starší než internet; některé staré e-mailové systémy byly rozhodujícím nástrojem při tvorbě internetu."]}
{"title": "Sokol stěhovavý", "context": "K prudkému úbytku došlo kvůli zmíněnému nadměrnému používání pesticidů a v 70. letech 20. století nebylo při ornitologickém mapování zaznamenáno žádné hnízdění. Stav přetrvával do 80. let, kdy se začaly objevovat pokusy o zahnízdění. V letech 2001–2003 byl počet hnízdících sokolů v České republice odhadnut na 20–25 párů (v ČR druh kriticky ohrožený). V mnoha případech jde o jedince pocházející z Německa či Rakouska. == Popis == Rozpětí křídel sokola stěhovavého je 85–115 cm, délka těla 35–50 cm. Samci váží od 500 g do 750 g, samice jsou výrazně větší a váží 910 až 1500 g. Velikost je variabilní stejně jako zbarvení, podle toho, o jaký poddruh se jedná. Severnější druhy jsou větší, jižní druhy jsou drobnější. Zbarvení sokolů je velmi variabilní. Čím severnější populace, tím je celkové zbarvení světlejší, naopak v tropech může zbarvení hlavy a zad být až černé. Následující popis tedy platí hlavně pro poddruh sokol stěhovavý eurosibiřský (F. p. peregrinus), který se vyskytuje v České republice. Dospělý pták má tmavě šedý až šedočerný hřbet a bílou spodinu s kapkovitými skvrnami na hrdle přecházejícími v příčné vlnky na břiše. Samice může mít spodinu těla nahnědlou. Ruční letky jsou černohnědé, špičky křídel černé, ocas šedohnědý, s příčnými skvrnami. Konec ocasu je bíle olemován. Na bělavou tvář zasahuje tmavá šedočerná barva z temene a tvoří nápadný, charakteristický vous. Světlejší severní populace mají i tento vous užší a méně výrazný. Mladí ptáci mají hřbet spíš šedohnědý s bělavými nebo nažloutlými lemy per.", "question": "Jaké zbarvení má sokol stěhovavý?", "answers": ["velmi variabilní"]}
{"title": "Oscar", "context": "Cena Akademie (anglicky Academy Award), jinak také Oscar, je cena každoročně udělovaná americkou Akademií filmového umění a věd od roku 1929 v různých oblastech filmu. Oscar je považován za nejprestižnější filmovou cenu, přestože se týká především americké kinematografie. Slavnostní ceremoniál patří k nejvýznamnějším kulturním událostem v Hollywoodu. Oscaři se od roku 2002 udělují v Dolby Theatre (do 1. května 2012 název Kodak Theatre) v Los Angeles. Akademii filmového umění a věd založil v roce 1927 tehdejší ředitel studia MGM Louis B. Mayer spolu s dalšími pětatřiceti osobnostmi kinematografie. Jednou z činností Akademie je udělování Cen Akademie nejlepším počinům předešlého roku. Poprvé byla cena udělena 16. května 1929 v hotelu Roosevelt v Los Angeles. Poslední předávání se konalo 28. února 2016 v Dolby Theatre v Los Angeles, kdy se konal 88. ročník. První předání ceny se konalo 16. května 1929 a byly oceněny výjimečné kvality filmů z let 1927 a 1928. Předávání proběhlo jako banket za účasti asi 250 lidí. Členové Akademie měli vstup zdarma, ostatní si museli zakoupit vstupenku v ceně 5 dolarů. Držitelé cen byli ohlášeni tři měsíce předem. Zájem médií byl v prvním ročníku minimální, již příští rok se však vysílal přímý rozhlasový přenos. Výsledky dostaly noviny pro svá vydání v 11 hodin večer. V roce 1940 se však stalo, že noviny Los Angeles Times vydaly seznam vítězů ve svém vydání v 8:45, ještě před zahájením ceremoniálu.", "question": "Ve kterém roce založil tehdejší ředitel studia MGM Louis B. Mayer Akademii filmového umění a věd?", "answers": ["1927"]}
{"title": "Ebola", "context": "Injekční stříkačka použitá pro chininovou injekci pro Lokelu byla nedostatečně sterilizována, a jelikož byly injekční stříkačky často znovupoužívány bez sterilizace, mohl se virus Ebola šířit z pacienta na pacienta velice rychle. Po vypuknutí epidemie viru Ebola (v té době neznámé nemoci), která se šířila v nemocnici, byl povolán doktor Ngoi Mushola, oblastní ředitel pro zdravotnictví. Vysvětlil jim, jak správně sterilizovat injekční stříkačky a jak správně čistit vodu. Též je instruoval, aby rodinám pacientů vysvětlily, že mrtvoly nesmí být pohřbívány přímo uvnitř domu nebo v jeho přímé blízkosti, přestože to místní tradice nařizovaly. Též informoval úřady v Kinshase. Do oblasti byli posláni mikrobiologové a epidemiologové, kteří provedli pitvy zemřelých pacientů a shromažďovali vzorky. Krátce poté byla v celé oblasti vyhlášena karanténa, což se brzy ukázalo jako správné řešení a šíření viru Ebola se tak dostalo pod kontrolu. Tato karanténa zjednodušeně znamenala, že oblast byla izolována do té doby, než všichni infikovaní pacienti zemřeli. Doktor Ngwete Kikhela, ministr zdravotnictví, též požádal o pomoc Centrum pro kontrolu chorob (CDC) v USA. CDC informovalo mezinárodní komunitu o této epidemii a jejich možných následcích. Výskyt viru: rok 1976–318 nemocných/208 zemřelo, 1977 – 1/1, 1994 – 49/29, 1995 – 315/256, 1996 – 93/68, 2001–2002 – 122/97, 2003 – 142/128. Smrtnost se pohybuje mezi 60–90 % v závislosti na jednotlivých podkmenech viru. Přirozený rezervoár je neznámý, podezřívány jsou některé antilopy či netopýři. Těsně po propuknutí nákazy v Zairu vypukla podobná epidemie ve městech Nzara a Maridi v Súdánu. První případ, který se vyskytl ve městě Nzara se týkal pracovníka místního závodu na zpracování bavlny. Tato továrna byla původně považována za hlavní místo výskytu a ložisko viru Ebola. Ačkoliv bylo otestováno mnoho živočichů zde žijících, od pavouků, hmyzu, krys až po netopýry, žádný z testu nic neprokázal. Přírodní zásobárna a ložisko viru Ebola-Súdán je stále neznámé. Dalším případem byla smrt vlastníka nočního klubu ve městě Nzara, který si mohl dovolit lepší lékařskou péči v nemocnici ve městě Maridi. I zde sestry nedostatečně sterilizovaly injekční stříkačky, a nemocnice, stejně jako ta v Yambuku, se stala líhní pro nové případy onemocnění virem Ebola. Naposledy propuknula Ebola-Sudan v květnu 2004.", "question": "Má nemoc ebola 100 % úmrtnost?", "answers": ["Smrtnost se pohybuje mezi 60–90 % v závislosti na jednotlivých podkmenech viru."]}
{"title": "Eudimorphodon", "context": "Jeho kostra byla nalezena v břidlicích z severní Itálie. Tento nález je datován do pozdního triasu, což z tohoto dinosaura dělá jedno z nejstarších ptakoještěrů.[1][2] Vzhled Eudimorphodon vypadal jako typický pterosaurus – měl dlouhá křídla s rozpětím kolem 1 metru. Na křídlech měl 4 prsty. Čtvrtý prst byl prodloužen a bylo na něj navázána membrána tvořící křídlo, které bylo připojeno také ke stehenní kosti.[3] Též měl poměrně slabé zadní končetiny a dlouhý ocas, který mohl být zakončen zvláštním výstupkem ve tvaru kosočtverce. Toto rozšíření by posloužilo jako kormidlo při letu a také by vyvážilo hmotnost hlavy. Jak název napovídá, měl dva druhy zubů, které byly vidět i po zavření tlamy. Vpředu měl dlouhé špičaté, vzadu naopak širší a kratší. U jiných pterosaurů se zuby vyskytovaly jen v jejich zakrnělé formě, nebo úplně zmizely[4].[2] V jeho malé čelisti se nacházelo celkem asi 110 zoubků[4]. Lebka byla dlouhá, vhodná pro lov hmyzu a ryb, které se přiblížily k mořské hladině. Na hlavě se také vyskytovaly dvě spánkové jamky.[2] Jeho fyziologie svědčí o tom, že tento tvor se živil převážně rybami a hmyzem. Toto tvrzení také dokazuje zachovalý nález žaludku obsahující zbytky ryb z rodu Parapholidophorů.[5] Druhy Rod Eudimorphodonů byl poprvé popsán Zambellim v roce 1973. Tento vědec objevil exemplář Eudimorphodoa ranzii. Tento druh později popsal profesor Silvio Ranzi. Další druh Eudimorphodona pojmenoval Dalla Vecchia v roce 1995. Ten nalezl dva zástupce Eudimorphodona cromptonellus na severu Itálie. Ovšem další práce Dalla Vecchia říkala, že tito dva dinosauři byli zástupci jiného rodu pouze s jedním zástupcem, který Vecchia pojmenoval jako Carniadastylus rosenfeldi.[6] Poslední druh Eudimorphodon rosenfeldi byl nalezen v Grónsku. V roce 2003 jej nalezl Jeckins s týmem. Usoudili že tento dinousaurus je exemplářem druhu, jehož vzorek nalezl na počátku devadesátých let profesor Alfred Walter Crompton.", "question": "Jaká část zachovalé živé tkáně Eudimorphodona byla nalezena?", "answers": ["žaludku"]}
{"title": "Pediatrie", "context": "Pediatrie Očkování proti dětské obrně v Bangladéši Pediatrie neboli dětské lékařství je obor vnitřního lékařství zabývající se péčí o zdraví kojenců, dětí a mladistvých. Horní věková hranice pacientů se v různých zemích liší a pohybuje se od 14 do 21 let. V Česku je touto hranicí den předcházející 19. narozeninám (v odůvodněných případech může být věk i vyšší). Praktickému lékaři, který se tímto oborem zabývá, se říká také pediatr. Slovo pediatrie (a slova z něj odvozená) pochází z řeckého π (pais = dítě) a ι (iatros = lékař), znamená tedy dětský lékař. Pediatrie obecně Rozdíly mezi léčením dětí a dospělých Léčba dětí a dospělých se od sebe liší v mnoha ohledech. Rozdíly ve velikosti lidského těla odpovídají i rozdílům a změnám během dospívání. Menší tělo kojenců či novorozeňat se fyziologicky podstatně liší od těla dospělého člověka. Pediatři si musí více všímat vrozených a vývojových vad nebo genetických odlišností. Také spoustu dědičných chorob mnohem častěji léčí pediatři než lékaři pro dospělé, neboť ještě donedávna se většina takto nemocných dospělosti vůbec nedožila. Mezi nejznámější příklady patří srpkovitá anémie, cystická fibróza nebo thalasemie. Infekčními chorobami a imunizací se opět zabývají především dětští lékaři. Dětství je období nejvýraznějšího růstu, vývoje a dozrávání všech orgánů lidského těla. K rozpoznání normálních odlišností od těch patologických vedou léta školení a praxe nad rámec běžného lékařského vzdělání. Léčit dítě není stejné jako léčit zmenšeného dospělého. Hlavní rozdíl mezi léčením dětí a dospělých je, že se děti, ve většině právních systémů, nemohou rozhodovat samy za sebe.", "question": "Jak se nazývá lékař praktikující dětské lékařství?", "answers": ["pediatr"]}
{"title": "Ghana", "context": "Ghana, oficiální název Republika Ghana, je stát v západní Africe. Sousedí na severu s Burkina Faso, na východě s Togem, na západě s Pobřežím slonoviny, jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu. Hlavním městem je Accra. Ghana byla postupně kolonizována již od roku 1470, kdy se na pobřeží usídlili Portugalci a postavili zde první z mnoha pevností. Na konci 17. století vznikla v severní části mocná a bohatá Ašantská říše, která až na konci třetí ašantsko-britské války v roce 1901 podlehla britskému imperialismu. Do roku 1957 byla Ghana državou Velké Británie pod názvem Zlaté pobřeží. Stala se první kolonií v subsaharské Africe, která získala nezávislost (6. března 1957) a jejím prvním prezidentem se stal Kwame Nkrumah. Byl vůdčí osobností panafrikanismu a byl jedním ze zakladatelů mezivládní Organizace africké jednoty, kterou v roce 2002 vystřídala Africká unie. Nkrumah byl svržen v ozbrojeném státním převratu v roce 1966 poté, co do značné míry opustil cestu demokratického vládnutí. Vláda vzešlá z demokratických voleb v roce 1969 však nebyla schopná čelit narůstajícím hospodářským obtížím. Prezident Edward Akufo-Addo jakož i vláda Kofiho Busii byli svrhnuti nenásilným převratem v roce 1972. V následujících letech proběhlo několik pučů a v roce 1981 začala vláda diktátora Jerryho Rawlingse, který pozastavil platnost ústavy a zakázal politické strany. V důsledku hospodářského úpadku stovky tisíc obyvatel odešlo hledat obživu do sousedních států. Začátkem devadesátých let přistoupil Rawlings k liberalizaci poměrů a byla vyhlášena nová ústava. V roce 1992 byl pak Rawlings ve svobodných volbách zvolen prezidentem a byl zvolen i podruhé v roce 1996.", "question": "Jak se nazývá hlavní město Ghany?", "answers": ["Accra"]}
{"title": "Křenovice (okres Vyškov)", "context": "Křenovice ( Křenovice, něm. Krenowitz, jinak také Křenovice u Slavkova, s předložkou 2. pád do Křenovic, 6. pád v Křenovicích) jsou obec nacházející se v jihozápadní okresu Vyškov, v Jihomoravském kraji. Křenovice leží na potoce Rakovci 19, 5 km jihozápadně od bývalého okresního města Vyškova, 4 km stejným směrem od města Slavkova u Brna a 17 km jihovýchodně od Brna. Nadmořská výška obce se pohybuje mezi 210 m n. m. (potok Rakovec) a 250 m n. m. (tratě Zadní a Vinohrady). Křenovice měly k roku 2014 1897 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1305. Křenovice dodnes nemají udělený znak. Za jediný symbol tak lze považovat nejstarší dochovanou pečeť obce pocházející z roku 1737. Většina obcí musela pořídit pečetidlo až roku 1749. Rok 1737 se v dějinách Křenovic nepojí s žádnou událostí, stáří pečeti tak vychází čistě z letopočtu uvedeného na ní samé. Pečetěno bylo červeným voskem. Pečeť je kruhová s textem po obvodu a vyobrazením rostliny hroznového vína s šesti svazky hroznů a včetně kořenů. Nápis po obvodu zní: Pečeť obce Křenovic. Okolí Křenovic bylo osídleno již mezi lety 4500 až 3000 př. n. l. Důkazem tohoto osídlení je nález malované keramiky pocházející z Křenovic. První písemná zmínka o Křenovicích pochází z listiny vydané 8. května 1305. V letech 2010 až 2014 byl starostou Jaromír Konečný. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen opětovně. Jeho cílem v následujícím období je dokončit velké investiční akce, mj. revitalizace mlýnského náhonu, rozšíření kapacity základní školy a bydlení pro seniory. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Vyškov. Farní kostel svatého Vavřince Smírčí kříž na Krchůvku Socha svatého Jana Nepomuckého Křenovice mají celkem šest silničních výjezdů. Tři z nich jsou tvořeny silnicemi II. třídy. Nedaleko Křenovic vede dálnice D1 a silnice I/50. S Brnem jsou Křenovice od západu spojeny silnicí II/417 vycházející z brněnských Tuřan a končící u křenovického kostela křížením se silnicí II/416. Její celková délka tvořící silniční vzdálenost mezi Křenovicemi a Brnem činí 13,4 km.", "question": "Ve kterém kraji se nachází obec Křenovice?", "answers": ["Jihomoravském"]}
{"title": "Soul", "context": "Zatímco celkový počet obyvatel klesá, délka průměrného života roste. Počet lidí ve věku nad 65 let vzrostl o 68 000 na celkových 1,1 milionu. Populace ekonomicky činných lidí (věk od 15 do 64 let) čítá 7,8 milionů obyvatel. Ačkoliv Soul zabírá jen 0,6 procenta Jižní Koreje, sám vytváří 21% HDP země. Své ředitelství zde mají firmy jako Samsung, LG, Hyundai nebo Kia. Město se stalo významným obchodním centrem. Je až neuvěřitelné, jak se Jižní Korea vzchopila. Vždyť po skončení korejské války patřila mezi nejchudší země světa. HDP na osobu činilo v roce 1960 pouhých 79 amerických dolarů. Roku 1963 se chopil moci diktátor Pak Čong-hui a jeho radikální reformy položily základy pro silnou exportní ekonomiku. V dnešní době činí HDP na osobu 31 800$ a je zde minimální nezaměstnanost (3,3%). Dopravní infrastruktura v Soulu patři mezi nejlepší na světě a stále se rozvíjí. Systém dopravy se traduje do dob Korejského císařství, kdy vznikly první tramvajové linky a železnice spojující Soul a Inčchon. Největší problém činí přeplněné silnice, které způsobují ochromující dopravní zácpy. Není se čemu divit. Vždyť podle statistiky je v Soulu registrováno na 3 miliony vozidel. Vlaková doprava je v Soulu a i v celé zemi na vysoké úrovni. Železnice spravuje státní podnik KORAIL založený v roce 1963. Po kolejích se zde prohánějí rychlovlaky (KTX) rychlostí přes 300 km/h. Zajímavé je, že vlaky jezdí na dvoukolejných tratích vlevo a průvodčí se více starají o cestující, než o kontrolování jízdenek. Pohodlí ve vozech zvyšuje i možnost otočení sedadel ve směru jízdy. Metro v Soulu patří mezi nejvytíženější na světě a délkou 406 km je 3. nejdelším na světě.", "question": "Patří dopravní infrastuktura v Soulu mezi nejhorší na světě?", "answers": ["Dopravní infrastruktura v Soulu patři mezi nejlepší na světě a stále se rozvíjí."]}
{"title": "Zikmund Lucemburský", "context": "Zikmund Lucemburský (14. února 1368 Norimberk – 9. prosince 1437 Znojmo) byl syn Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské, braniborský markrabě (od roku 1373), uherský král (od 31. března 1387. ), římský král (zvolen roku 1410 a znovu 21. července 1411, korunován 8. listopadu 1414), slezský vévoda a lužický markrabě (od 1419), moravský markrabě (1419–1423), český král (korunován 28. července 1420, vládl v letech 1436–1437), lombardský král (25. listopadu 1431) a římský císař (31. května 1433). Zikmund byl velmi vzdělaný, mluvil sedmi jazyky, byl velmi společenský a měl zálibu v rytířských turnajích. Byl jednou z vedoucích postav kostnického koncilu, který sice ukončil papežské schizma, ale také vedl k husitským válkám. == Zikmund Lucemburský jako středoevropský politik == Zikmund, pojmenovaný po svatém Zikmundovi (který se za přispění Karla IV. stal novým českým patronem), byl významný evropský politik vrcholného středověku, v Čechách však neoblíbený kvůli Janu Husovi, na jehož smrti je mu připisován podíl. Zikmundovi se skutečně od mládí říkalo \"liška ryšavá\", ovšem jenom kvůli zrzavým vlasům, ne prohnanosti. Mluví se o něm jako o \"posledním císaři středověku\" (Drška 1996).", "question": "Kdo byl otcem Zikmunda Lucemburského?", "answers": ["Karla IV"]}
{"title": "FreeBSD", "context": "FreeBSD je svobodný unixový operační systém, který vznikl z BSD verze Unixu vyvinutého na Kalifornské Univerzitě v Berkeley. Běží na IBM PC kompatibilních systémech rodiny Intel x86 (IA-32), DEC Alpha, SUN UltraSPARC, Itanium (IA-64), AMD64, PowerPC, ARM, MIPS, NEC PC-98 a Microsoft Xbox. Podpora dalších architektur je v různém stádiu vývoje. FreeBSD je vyvíjen jako kompletní operační systém – jádro, ovladače zařízení a všechny uživatelské utility jako například shell jsou vyvíjeny ve stejném stromu systému pro správu verzí zdrojových kódů (CVS). V tomto se odlišuje od Linuxu, ve kterém je typicky každý program vyvíjen jinou skupinou vývojářů, a ty jsou poté vydány jako kompletní operační systém jinými vývojáři ve formě Linuxových distribucí. FreeBSD je obecně pokládán za poměrně spolehlivý a robustní operační systém a z operačních systémů, které hlásí uptime (doba, po kterou operační systém běží) je FreeBSD jedním z nejčastěji se vyskytujících svobodných operačních systémů v seznamu 50 web serverů s největším uptimem (uptime na některých operačních systémech, jako například některých verzí Linuxu nemůže být vypočítán) společnosti NetCraft. Vývoj FreeBSD odstartoval roku 1993 převzetím zdrojových kódů 386BSD poté, co nebyl dlouho vyvíjen. Jakkoliv – díky obavám o legalitu všech zdrojových kódů použitých v 386BSD a následující soudní při mezi Novellem (tehdejším vlastníkem Copyrightu UNIX) a Kalifornskou Univerzitou v Berkeley ve FreeBSD došlo k přepsání většiny systému ve verzi FreeBSD 2.0 v lednu roku 1995 s použitím zdrojových kódů verze 4.4BSD-Lite Kalifornské univerzity v Berkeley. FreeBSD manuál obsahuje více historických informací o zrození FreeBSD. Pravděpodobně nejvýznamnějším zlepšením FreeBSD 2.0 bylo obnovení originálního Mach systému virtuální paměti, který byl optimalizován pro práci pod vysokým zatížením a vytvoření systému FreeBSD portů, který učinil stahování, sestavení a instalaci softwaru třetích stran velmi jednoduché. FreeBSD 3.0 přineslo mnoho změn: přechod na ELF formát binárek, započetí podpory SMP systémů a 64bitové Alpha platformy. Toho času byla větev 3.X několikrát kritizována, protože mnoho změn nebylo evidentně prospěšných a postihly výkon, nicméně byl to potřebný krok pro vyvinutí toho, co se mělo stát velmi úspěšnou větví 4.X. Na počátku FreeBSD použilo jako své logo FreeBSD démona, avšak roku 2005 byla uspořádána soutěž o nové logo. 8. října 2005 soutěž skončila a návrh Antona K. Gurala byl zvolen jako nové FreeBSD logo. FreeBSD démon však nadále zůstává maskotem projektu FreeBSD. Poslední a finální vydání FreeBSD z větve 5-STABLE je 5.5 a bylo vydáno v květnu 2006. Vývojáři FreeBSD spravují vždy (nejméně) dvě simultánně vyvíjené větve. -STABLE větev FreeBSD je vytvářena pro každé hlavní číslo verze, ze kterého vydání vychází každých 4 – 6 měsíců.", "question": "Na jaké univerzitě vznikl FreeBSD?", "answers": ["Kalifornské Univerzitě v Berkeley"]}
{"title": "Svatováclavská koruna", "context": "Dědičný královský titul si dokázal udržet až Přemysl Otakar I. Není třeba pochybovat, že při té příležitosti existovala královská koruna. Jak vypadala přemyslovská koruna, svědčí vyobrazení z doby Přemysla Otakara II., zejména jeho majestátní královské pečeti. Měla vysokou čelenku, která přecházela ve stylizované květy lilií. Stejnou podobu má i koruna z Přemyslových pohřebních insignií z roku 1298. Novou přemyslovskou korunu dal roku 1297 ke své pražské korunovaci zhotovit Václav II., a k ní měl zlatý meč a zlatý heraldický štít. Stejnou korunou byl korunován i Jan Lucemburský. Tuto korunu pravděpodobně Karel IV. daroval do dómské pokladnice v Cáchách na bustu svého patrona sv. Karla Velikého, kterou sám objednal. Podle druhé hypotézy jde o korunu darovanou na bustu sv. Zikmunda do Polska. Tvar Svatováclavské koruny Karla IV. je inspirován tvarem liliovitými motivy přemyslovské koruny, stejně jako podobou koruny francouzských králů. Shodný tvar měla Karlova dřevěná pohřební koruna (která se dochovala ve fragmentech) i polská koruna krále Kazimíra III. Svatováclavskou korunu nechal v roce 1346 zhotovit Karel IV. pro svou korunovaci českým králem.", "question": "Kdo nechal zhotovit svatováclavskou korunu?", "answers": ["Karel IV."]}
{"title": "Otto Stern", "context": "Otto Stern (17. února 1888, Żory - 17. srpna 1969 Berkeley) byl německý fyzik. V roce 1943 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za příspěvek k vývoji metody molekulárních paprsků a objev magnetického momentu protonu. Otto Stern se narodil v pruském městě Sohrau, dnes Żory v jižním Slezsku v Polsku, a studoval ve Vratislavi (Wroclav). Svá studia dokončil na Vratislavské univerzitě v roce 1912 doktorátem z Fyzikální chemie. Poté následoval Alberta Einsteina na Karlovu univerzitu do Prahy a později na Spolkovou vysokou technickou školu do švýcarského Curychu. V roce 1915 se Stern habilitoval na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1921 se stal profesorem na univerzitě v Rostocku. Roku 1923 však toto místo opustil a odešel pracovat do nově založeného Institutu fyzikální chemie na Hamburské univerzitě. Po nástupu nacismu k moci v roce 1933 se však svého místa v Hamburku vzdal a přijal místo profesora fyziky na Carnegieho technickém institutu v americkém Pittsburghu a později na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Jako experimentální fyzik přispěl v roce 1922 společně s Waltherem Gerlachem při Stern-Gerlachově pokusu k objevu a důkazu prostorového kvantování magnetického momentu atomu. V roce 1943 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Byla to první Nobelova cena v tomto oboru udělená od roku 1939. Stern obdržel tuto cenu sám a při jejím předávání nepadla žádná zmínka o Stern-Gerlachově pokusu, neboť Walther Gerlach zůstal v nacistickém Německu a aktivně se spolupodílel na německém jaderném výzkumu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otto Stern na anglické Wikipedii. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Stern ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy se narodil Otto Stern?", "answers": ["17. února 1888"]}
{"title": "George H", "context": "George Herbert Walker Bush (* 12. června 1924) je bývalý 41. prezident Spojených států v letech 1989-1993. Zastával řadu vysokých politických a diplomatických funkcí. Postupně působil jako kongresman za stát Texas (1967-1971), velvyslanec USA při OSN (1971-1973), předseda Národní rady Republikánů (1973-1974), vedoucí styčného. úřadu USA v Čínské lidové republice (1974-1975), ředitel CIA (1976-1977) a viceprezident USA ve vládě Ronalda Reagana (1981-1989). 12. července 1985 se stal dle XXV. dodatku na krátkou dobu po vyšetření prezidenta Reagana kolonoskopií úřadujícím prezidentem. Jeho syny jsou 43. prezident USA George W. Bush a bývalý guvernér Floridy Jeb Bush. Československo navštívil v roce 1990 a přijal čestné členství Masarykova demokratického hnutí. K 10. výročí \"sametové revoluce\" navštívil Českou republiku v listopadu 1999. Tehdy převzal též čestnou medaili T.G. Masaryka. Je nositelem Řádu Bílého lva (1999) a ocenění Ronald Reagan Freedom Award (2007). Je podle něj pojmenována letadlová loď USS George H. W. Bush (CVN-77) (ve službě od 2009). Podrobnější informace naleznete v článku Invaze Spojených států amerických do Panamy. Manuel Noriega byl administrativou spojených států podezříván ze špionáže pro Fidéla Castra, vydírání a pašování drog. V květnu 1989 se v Panamě konaly demokratické volby, které vyhrála opozice vedená Guillermo Endaraem, jejichž výsledky vláda vedená Noriegou zamítla. Noriega následně potlačil vojenský převrat a masové protesty. Nakonec Bush nařídil invazi do Panamy s cílem zatknout samozvaného diktátora. V lednu 1990 byl Noriega zatčen a v roce 1993 odsouzen ke 30 letům vězení. Podporu nové vládě pak Bush vyjádřil během oficiální návštěvy o dva roky později. Podrobnější informace naleznete v článku Rozpad Sovětského svazu. George Bush vstoupil do historie jako prezident, za jehož funkčního období skončila Studená válka a rozpadla se Železná opona. Dokončil to, co započal jeho předchůdce Ronald Reagan. Na schůzce s Gorbačovem, která se konala na Maltě (2.- 3.12. 1989), se dohodli na rozsáhlém odzbrojení a ukončení amerického embarga na SSSR a podepsali strategickou smlouvu START I. o omezení zbrojení.", "question": "Kolikátým prezidentem Spojených států amerických byl George Herbert Walker Bush?", "answers": ["41."]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Maďaři s tímto rozdělením samozřejmě nesouhlasili a pokoušeli se své ztracené země dobýt zpět. Rumunské ozbrojené síly však vedly tuhý odpor, který posléze přerostl v rázný útok a maďarské síly byly rychle zahnány hluboko do vnitrozemí dnešního Maďarska. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí Malé dohody. Úzce spolupracovalo s Československem a Jugoslávií proti nárůstu maďarského vlivu. S oběma zeměmi však mělo jen krátkou hranici v odlehlých oblastech a proto užší spolupráce byla jen stěží možná. Navíc vzhledem k rozmělňování integrity obou spojeneckých států ke konci 30. let zůstalo později Rumunsko opuštěno a Budapešti se přece jen podařilo zajistit si úpravy hranic na úkor karpatské země. Ve druhé světové válce Rumunsko bojovalo po boku Třetí říše. Rumuni přišli za druhé vídeňské arbitráže o severní Sedmihradsko, které bylo přiděleno expandujícímu Maďarsku. Roku 1940 okupoval Sovětský svaz Severní Bukovinu a Besarábii. V zemi měl v tehdejší době největší vliv maršál Ion Antonescu. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 získali Rumuni území zpět. Po válce byla Rumunsku opět odňata Besarábie a připojena k Sovětskému svazu. V roce 1947 byl král nucen abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalo součástí komunistického východního bloku. Zahájily se rozsáhlé projekty na industrializaci chudé zemědělské země, potřebné technologie byly zajišťovány hlavně ze západní Evropy (např. Francie). V zemi pokročily mnohé velkolepé projekty, jako například rozvoj atomové energetiky, výstavba vodních kanálů, či přehrada Železná vrata na Dunaji. I přesto se ale nepodařilo situaci radikálně změnit a Rumunsko se zařadilo mezi ty nejchudší země RVHP, kam patřilo víceméně až do konce 80. let. Rumunsko bylo také jednou ze zemí, která dokázala prosazovat do jisté míry nezávislou politiku. Země se neúčastnila některých akcí východního bloku, jakými byla například invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 nebo bojkot olympijských her v Los Angeles v roce 1984. Diktátor Nicolae Ceauș, který zemi po léta vládl tvrdou rukou, byl svržen v roce 1989, odsouzen polním soudem a následně zastřelen i se svou manželkou. Nově nabytá svoboda rumunskému lidu otevřela staronové a problematické otázky. K těm patřilo jak soužití se zhruba dvoumilionovou maďarskou menšinou, cesta k Evropě, ale také ekonomická situace. Rumunsko se propadlo velmi rychle do problémů ve všech těchto oblastech. Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly stále rychleji.", "question": "Jaká je vejvětší řeka protékající Rumunskem?", "answers": ["Dunaj"]}
{"title": "Prvočíslo", "context": "Prvočíslo je přirozené číslo větší než 1, které je dělitelné jen dvěma děliteli: jedničkou a samo sebou. Jednička není prvočíslo, neboť nemá dva dělitele. Přirozená čísla větší než jedna, která nejsou prvočísly, se nazývají složená čísla. Prvním prvočíslem je číslo 2, které je jediným sudým prvočíslem. == Příklad == Číslo 13 má při dělení dvěma zbytek 1, při dělení 3 zbytek 1, při dělení pěti zbytek 3 atd. Říkáme, že je těmito čísly nedělitelné. Pouze při dělení 1 a 13 je zbytek 0 (dělitelné). Proto je 13 prvočíslo. Číslo 24 je dělitelné čísly 1, 2, 3, 4, 6, 8, 12, 24. Není proto prvočíslem, ale složeným číslem. == Prvočíselnost jedničky == Jak říká základní věta aritmetiky, každé přirozené číslo je možno rozložit na právě jeden prvočíselný součin (např. 12 = 2×2×3). Pokud by byla jednička zahrnuta do množiny prvočísel, bylo by takových rozkladů vždy nekonečně mnoho (12 = 2×2×3 = 1×2×2×3 = 1×1×2×2×3 = ...). Proto se jednička za prvočíslo nepovažuje, přestože podmínku dělitelnosti pouze sebou samým a jedničkou splňuje. V rámci obecnějších teorií jsou prvočísla takzvanými prvočiniteli, zatímco jednička patří mezi takzvané jednotky. == Vlastnosti == Pokud je p {\\displaystyle p} prvočíslo a p {\\displaystyle p} dělí součin čísel a {\\displaystyle a} a b {\\displaystyle b} , pak p {\\displaystyle p} dělí a {\\displaystyle a} nebo p {\\displaystyle p} dělí b {\\displaystyle b} Každé složené číslo lze jednoznačně vyjádřit jako součin prvočísel. Proces rozkladu čísla na jeho prvočíselné činitele (prvočinitele) se nazývá faktorizace. Např. 24 = 2 3 ⋅ 3 {\\displaystyle 24=2^{3}\\cdot 3} Okruh Z / n Z {\\displaystyle \\mathbb {Z} /n{\\mathbb {Z} }} (viz množina zbytkových tříd) je těleso, právě když n {\\displaystyle n} je prvočíslo. Jinak vyjádřeno: n {\\displaystyle n} je prvočíslo, právě když φ ( n ) = n − 1 {\\displaystyle \\varphi (n)=n-1} , kde φ ( n ) {\\displaystyle \\varphi (n)} je počet invertovatelných prvků v Z / n Z {\\displaystyle \\mathbb {Z} /n{\\mathbb {Z} }} Pokud p {\\displaystyle p} je prvočíslo a 0 < a < p {\\displaystyle 0<a<p} je celé číslo, pak a p − a {\\displaystyle a^{p}-a} je dělitelné", "question": "Jak se nazývájí čísla, které jsou různá od jedné a nejsou prvočísla?", "answers": ["složená"]}
{"title": "René Descartes", "context": "René Descartes (lat. Renatus Cartesius) (31. března 1596 La Haye, dnes Descartes (Indre-et-Loire), asi 40 km jižně od Tours – 11. února 1650, Stockholm) byl francouzský filosof, matematik a fyzik. Descartes (výslovnost [dekárt]), 2. pád [dekárta], psáno Descartese či Descartesa, objevuje se také tvar Descarta. Základním Descartovým východiskem je metodická skepse, soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání. Tímto odvážným myšlenkovým krokem dokázal podstatně změnit evropské myšlení a stát se zakladatelem: moderní kritické epistemologie, novověké racionalistické filosofie, založené na sebejistotě myslícího subjektu, mechanistického výkladu přírody, analytické metody moderní vědy, která umožnila vědu jako kolektivní dílo. Descartes ovšem odmítá běžnou skepsi, \"pochybování pro pochybování\", a pochybnost užívá jen proto, aby se dobral pravdy. Naproti tomu v životě je třeba jednat, i když naše poznání není jisté. Jako první výslovně formuloval zásady vědecké metody, významně se podílel na rozvoji matematiky a fyziky, na vytvoření číselné reprezentace geometrických objektů známé jako kartézská soustava souřadnic, na vzniku analytické geometrie a na matematizaci optiky. Descartes se narodil ve vzdělané šlechtické rodině, jeho otec byl radou soudu (\"parlamentu\") v Rennes, matka brzy zemřela a nadaného, ale neduživého chlapce vychovávala jeho babička. V letech 1604 až 1612 studoval na jezuitské univerzitě v La Flè, kde se mu dostalo důkladného vzdělání ve scholastické filosofii, matematice i ve vědách. V Rozpravě o metodě sice o užitečnosti tohoto vzdělání pochyboval, v dopise však později svému příteli tuto univerzitu vřele doporučuje. Roku 1616 dosáhl licence v právu na univerzitě v Poitiers a odešel do Paříže, kde psal různá pojednání (o šermu, o hudbě). Protože chtěl poznat svět, odjel do Holandska, kde se seznámil s fyzikem Beeckmanem, s nímž si pak dlouho dopisoval. Roku 1617 vstoupil do vojska Mořice Oranžského, od roku 1619 bavorského kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského, ale bitvy na Bílé hoře se zřejmě nezúčastnil. 16. listopadu 1619 měl blízko německého Ulmu noční vidění Krista, o němž si poznamenal, že v něm \"našel základy úžasné vědy\" a učinil slib, že vykoná pouť do italského Loreta. Dobře zpeněžil a uložil zděděný majetek, takže byl nezávislý a mohl se věnovat svým zálibám a cestování po celé západní Evropě. V Paříži se seznámil s Otcem Mersennem, významným matematikem a všestranným učencem, který vedl obsáhlou korespondenci se současnými vědci (Pascal, Pierre de Fermat, Torricelli a další); z této skupiny později vznikla Královská akademie.", "question": "Čeho chtěl Descartes dosáhnout užíváním pochybnosti?", "answers": ["pravdy"]}
{"title": "Frygický modus", "context": "Frygický modus je pojem z oblasti hudební nauky, který se používá pro posloupnost tónů diatonické durové stupnice zahrané od jejího třetího stupně. == Starořecký a středověký církevní frygický modus == V antickém Řecku byla pojmem frygický modus označována sestupná posloupnost tónů tvořená dvěma frygickými tetrachordy (posloupnost čtyř tónů s intervaly 2-1-2) oddělenými celým tónem. Výsledek je totožný s modem, který je dnes označován jako dórský. Počínaje evropským středověkem je pojmem frygický modus označován modus durové stupnice popsaný v úvodním odstavci. O něm pojednává celý zbytek tohoto článku. == Vlastnosti frygického modu == Frygický modus vznikne z durové stupnice jejím zahráním od třetího stupně, například v případě C dur je základním tónem frygického modu E a znění frygického modu: e-f-g-a-h-c-d. Jedná se o mollový modus (s malou tercií), který je charakteristický \"měkkou\" malou sekundou, kterou se liší od běžné mollové stupnice. Nejbližším tvrdším modem je aiolský modus totožný s mollovou stupnicí. Nejbližším měkčím modem je lokrický modus, který se od frygického liší zmenšenou kvintou. === Intervalové složení === == Složení v jednotlivých tóninách == Následující tabulka obsahuje složení frygického modu pro jednotlivé tóniny. == Charakteristické akordy == Pro frygický modus je charakteristický mollový kvintakord, ze septakordů pak malý mollový septakord. Kompletní tónový materiál modu je vyjádřen sedmizvukem (tercdecimovým akordem) X m i 13 − / 9", "question": "Od kterého stupně se hraje diatonická durová stupnice ve frygickém modu?", "answers": ["třetího"]}
{"title": "Česko", "context": "V éře samostatné ČR se na vládě podílely politické strany ODS, KDU-ČSL, KDS, ODA, ČSSD, US-DEU, Zelení, TOP 09, VV, LIDEM a ANO. V československé historii to byly navíc národní demokraté, agrárníci, národní socialisté, živnostníci, ľuďáci, němečtí agrárníci, němečtí křesťanští sociálové, němečtí sociální demokraté, Národní sjednocení, Strana národní jednoty, Demokratická strana, Strana slobody, KSČ, KSS, Strana slovenskej obrody, Občanské fórum, Verejnosť proti násiliu, KDH, ODÚ, HZDS, OH a HSD-SMS. Historicky prvními českými politickými stranami byli staročeši (1848), mladočeši (1874) a sociální demokraté (1878, pod názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku). === Právní a soudní systém === Český právní řád je součástí germánské větve kontinentálního typu právní kultury (někdy zvané též římské právo, v anglických zemích civil law). Je tvořen předpisy přijímanými českými zákonodárci, právem Evropské unie, mezinárodními dohodami, které jsou ratifikovány českým parlamentem a některými nálezy Ústavního soudu (těmi, které nějakou část zákonů označují za protiústavní). Tyto předpisy jsou pravidelně vydávány ve Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv. Česká republika je unitární stát, což znamená, že jednotlivé jeho části nemohou mít vlastní legislativu (jako je tomu například ve federacích). Základem právního systému je Ústava ČR přijatá v roce 1993. Nový trestní zákoník je účinný od roku 2010, občanský zákoník od roku 2014. Tradici soukromého práva v Česku silně formoval rakouský všeobecný občanský zákoník. Soudní moc České republiky je tvořena Ústavním soudem a soustavou obecných soudů, Ústavní soud je ale zvláštním ústavním orgánem soudního typu. Jeho úkolem je zejména provádět kontrolu ústavnosti a plnit některé úkoly volebního a politického soudnictví. Ústavní soud sídlí v Brně, v budově bývalé moravské Zemské sněmovny. Předsedy Ústavního soudu samostatného Česka byli Zdeněk Kessler (1993–2003), Miloš Holeček (2003) a Pavel Rychetský (od 2003).", "question": "Na kolik samosprávných krajů se delí Česko?", "answers": ["14"]}
{"title": "Parní stroj", "context": "Parní stroj je pístový tepelný stroj, spalovací motor s vnějším spalováním, přeměňující tepelnou energii vodní páry na energii mechanickou, nejčastěji rotační pohyb. == Historie parního stroje == První mechanický stroj poháněný parou sestrojil Hérón Alexandrijský v 1. století našeho letopočtu. Považoval jej ale jen za hračku a na praktické využití nedošlo. Dnes je vynález parního stroje obvykle připisován skotskému vynálezci Jamesi Wattovi, který ho vynalezl v roce 1765. Ve skutečnosti Watt \"pouze\" významně zdokonalil stroje Thomase Saveryho a Thomase Newcomena. Jednalo se o stroje na principu kondenzace syté páry ve válci a využití síly vyvolané podtlakem k čerpání vody. V případě atmosferického parního stroje Thomase Newcomena byl prostor pod pístem naplněn párou, která píst zvedla do horní polohy. Pak se pod píst vstříkla studená voda a kondenzaci páry vznikl podtlak. Píst byl tlačen atmosferickým tlakem dolů a prostřednictvím táhla, které s ním bylo pevně spojeno, prováděl práci kývavým pohybem nahoru a dolů jako zahradní pumpa. V letech 1722-1724 postavil Newcomenův atmosferický parní stroj - první na evropském kontinentě - anglický mechanik Issak Potter v Nové Bani na Slovensku. V r. 1736 získal Jonathan Hull či Hulls první patent na kolesovou loď poháněnou Newcomenovým atmosferickým parním strojem.", "question": "Kdo vynalezl parní stroj?", "answers": ["Jamesi Wattovi"]}
{"title": "FC Barcelona", "context": "5× PMEZ / Liga mistrů UEFA3× Veletržní pohár4× Pohár vítězů pohárů5× Superpohár UEFA3× MS ve fotbale klubů2× Latinský pohár 2020/2021 Některá data mohou pocházet z datové položky. FC Barcelona (celým názvem: Futbol Club Barcelona, zkráceně Barcelona či Barça) je profesionální španělský fotbalový klub sídlící ve městě Barcelona, v autonomním společenství Katalánsko. Od sezóny 1929 hraje v Primera División, španělské nejvyšší fotbalové soutěži. Domácím fotbalovým stadionem je Nou Estadi del Futbol Club Barcelona známý pod jménem Camp Nou s kapacitou téměř 100 tisíc diváků[4]. Klubové barvy jsou modrá a granátová.[1] FC Barcelona má na kontě mnohé úspěchy. Barcelona je šestadvacetinásobným mistrem Španělska a pětinásobným vítězem Ligy mistrů UEFA (v letech 1992, 2006, 2009, 2011, 2015). Nejvíckrát vyhrála Copa del Rey (30×) a španělský superpohár Supercopa de Españ (13×, naposledy v roce 2018). V roce 2009 a 2011 získala trofej Mistrovství světa ve fotbale klubů a mnohé další.[5] Kromě fotbalového jsou v klubu i další týmy basketbalový, házenkářský, futsalový a hokeje na kolečkových bruslích. Od svého založení v roce 1899 má klub heslo: „Més que un club“ (v překladu z katalánštiny: Víc než klub). Historie", "question": "Jaké jsou klubové barvy FC Barcelona?", "answers": ["modrá a granátová"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Dlouhá léta odmítal bolest utišující léky, aby mohl jasně myslet a tvořit. Když se však staly bolesti neúnosné, požádal Freud svého ošetřujícího lékaře Maxe Schura o smrtelnou dávku morfinu. Schur posléze napsal Freudovu biografii, kde jeho zdravotní problémy a poslední chvíle přesně popsal. Podle Schura Freud o eutanazii požádal poté, co dočetl Balzacovu novelu Šagrénová kůže, která pojednává o síle přání, jež bylo i Freudovým velkým tématem. Proti židovskému zvyku byl Freud zpopelněn. Při smutečním obřadu promluvili Ernest Jones a Stefan Zweig. Freud patřil k nejvýraznějším představitelům ateismu v historii. Již roku 1908 vydal článek Nutkavá jednání a náboženské úkony, kde náboženský ritus přirovnal k rituálům nutkavého neurotika a náboženství označil za kolektivní nutkavou neurózu. Další útok na náboženství znamenal spis Totem a tabu z roku 1913. V něm Freud popisuje vznik primárního náboženství, totemismu, jako odčinění prvotní vraždy otce, která se podle Freuda v prvních lidských tlupách musela odehrávat jako jakýsi zakladatelský kulturní akt. Bůh monoteismu však dle Freuda není ničím jiným než zastřenějším a abstraktnějším otcem, který byl zakódován i v primitivních totemech. S náboženstvím se Freud vypořádává i ve dvou pozdních pracích – Nespokojenost v kultuře a Budoucnost jedné iluze. Zde Freud náboženství označuje za iluzi. \"Iluze není totéž, co omyl, nemusí také nutně být omylem. (...) Je to splnění nejstarších, nejsilnějších a nejnaléhavějších přání lidstva\", napsal. Freud míní přání ochrany, řádu a spravedlnosti. Freud v závěru Budoucnosti jedné iluze vyslovuje naději, že přesto snad lidstvo jednou překoná onu \"dětskou neurózu\" náboženství a převládne vědecký realismus. Některé zdroje však naznačují, že to s Freudovou protináboženskostí nebylo tak jednoznačné. V mladších letech měl sklon k pověrám numerologického typu. Ty byly součástí i jeho přenosového vztahu k Fliessovi – ten měl zvláštní teorii o periodických cyklech v lidském životě, na jejímž základě Freudovi předpověděl, že zemře v 51 letech. Freud tomu dlouho věřil. V dopise Jungovi to Freud, s ironií, nazval \"specificky mystickou povahou svého mysticismu\". Podle Octava Mannoniho je zřejmé, že jeho analýza pověrečnosti v Psychopatologii všedního života je analýzou jeho vlastní pověrečnosti.", "question": "Kolik synů měl Sigmund Freud?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Pyladés", "context": "Élektra Děti MedonStrophius Rodiče Strofios a Anaxibia, Cyndragora a Astyoché Příbuzní Astydameia (sourozenec) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Pyladés (řecky Π, latinsky Pylades) je v řecké mytologii syn fóckého krále Strofia a jeho manželky Astyochey (zvané též Anaxibia). Byl vychováván společně se svým přítelem Orestem, který po zavraždění svého otce Agamemnona, mykénského krále, našel útočiště u krále Strofia. Z obou hochů se stali velcí přátelé na celý život. Orestés dospěl a měl promyšlenou pomstu vrahům svého otce. Pyladés ho doprovodil do Mykén, kde Orestés zabil zločinného Aigistha i svou matku Klytaimnéstru, která zradila manžela a jeho vraždu zosnovala se svým milencem. Orestés se stal novým mykénským králem, jeho lid považoval pomstu a vraždu za pochopitelnou. Oresta však pronásledovaly za hrůzný čin Erínye, bohyně pomsty. Pro své očištění musel podle výkladu věštkyně podniknout dlouhou cestu do daleké Tauridy a tam se kát u oltáře bohyně Artemidy. Pyladés podnikl výpravu s ním. Oba však byli hned zajati a jeden z nich měl být obětován. Pyladés okamžitě nabídl svůj život za život přítelův. V posledním okamžiku je však oba zachránila kněžka Ífigeneia, jak se brzy ukázalo, byla to nejstarší Orestova sestra, kterou kdysi dávno unesla bohyně Artemis, uchránivši ji před obětováním pro zdar výpravy jejich otce Agamemnona do války proti Tróji. Když se vše vysvětlilo, Ífigeneia lstí zajistila propuštění obou mladíků a spolu s nimi se vrátila do vlasti. Orestés znovu získal mykénský trůn a Pyladés se oženil s jeho sestrou Élektrou. Pyladés se stal symbolem obětavého přátelství. Odraz v umění", "question": "Jak se jmenoval syn fóckého krále Strofia a jeho manželky Astyochey?", "answers": ["Pyladés"]}
{"title": "Klobouk", "context": "Klobouk je součást oblečení, slouží jako pokrývka hlavy. Ve srovnání s čepicí je větší a propracovanější a především se dělí na tři části: střecha či korpus mívá ploché dýnko, spodní okraj je široký, plochý nebo zvlněný, zvaný krempa, obepíná celý obvod klobouku jako okruží. Nemá-li klobouk krempu, může mít čelní štítek. Nejčastějším materiálem pro výrobu klobouku je vlněné sukno, plst - zvířecí chlupy, používají se však i materiály jiné - kůže, lehké tkaniny jako len, rostlinná vlákna jako sláma nebo štípaný bambus, aj. Klobouky bývají opatřeny nejrůznějšími ozdobami, nejčastěji stuhou s mašlí, štítkem, monogramem, erbem. Za stuhou bývá vetknuto ptačí pírko, jindy je dýnko ozdobeno chocholem z pštrosího či jiného peří. Klobouky dámské mívají dvě mašle k zavázání pod bradu a hojnou výzdobu na krempě či na střeše, například umělé květiny či ovoce. Klobouk je doložen již na vyobrazeních ze starověké Mezopotámie a Řecka. V Evropě se klobouky hromadně začaly znovu užívat až od 15. století. Klobouk byzantského císaře, římských císařů Zikmunda Lucemburského nebo Rudolfa II. při některých příležitostech nahrazoval panovnickou korunu, stejně jako knížecí klobouk (tzv. Herzogshut) rakouských knížat. Významnými obdobími rozvoje klobouků byly renesance, baroko a historické styly oblékání v 19. století. Klobouky byly a jsou často odznakem důstojenství (panovníků, církevních představitelů), úřadu nebo povolání, byly a dodnes jsou také součástí některých uniforem a livrejů. V minulosti byly klobouky vždy odznakem svobodného člověka, atributem společenského postavení nositele či nositelky a nebylo myslitelné vyjít na ulici prostovlasý/á. Na znamení pozdravu, úcty či podřízenosti se pánské klobouky smekaly.", "question": "Ve kterém období se začaly nosit klobouky?", "answers": ["starověké Mezopotámie a Řecka"]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "Ta byla nakonec vydána v roce 1971 a slavnostně představena v oddělení koberců obchodního domu Heal's na Tottenham Court Road v Londýně. V roce 1980 se Pratchett stal tiskovým mluvčím elektrárenské společnosti Central Electricity Generating Board, kde v jeho působnosti bylo několik jaderných elektráren. Později vtipkoval o tom, že předvedl svůj smysl pro dokonalé načasování, protože změna zaměstnání následovala brzy po jaderné havárii v elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii v USA. Práci pro CEGB opustil v roce 1987, kdy začal vydělávat víc peněz příležitostným psaním. To mu umožnilo zvýšit tempo a ve svém nejproduktivnějším období napsat dvě knihy ročně. V roce 1998 obdržel Řád britského impéria v hodnosti Officer za službu literatuře. Se sobě vlastní ironií to komentoval prohlášením ve smyslu \"mám podezření, že 'službu literatuře' prokážu, když se zdržím dalších pokusů nějakou napsat\". V roce 1999 mu byl udělen čestný doktorát literatury na universitě ve Warwicku. Jeho dcera Rhianna Pratchett (narozena 1976) je autorkou fantasy a novinářkou. Jako svoje záliby Pratchett uváděl \"psaní, procházení, počítače, život\". Dobře je znám také díky své zvláštní zálibě v pokrývkách hlavy, což je vidět na zadních stranách obálek originálních vydání většiny jeho knih. Ke konci roku 2007 bylo Pratchettovi diagnostikováno onemocnění Alzheimerovou chorobou. 1. ledna 2009 jej Alžběta II. jmenovala rytířem, díky čemuž mohl Pratchett používat titul sir. V roce 2009 Pratchett oznámil, že chce podstoupit eutanázii předtím, než se nemoc dostane do kritického stádia. 1. února 2010 byl vybrán, aby na toto téma přednesl přednášku Richarda Dimblebyho (od roku 1972 přednáší nějaká významná osobnost přednášku na aktuální téma). Přednáška se jmenovala Shaking Hands With Death (Potřást si rukou se smrtí / Smrtěm). Pratchett přednášku napsal, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ji nemohl přednést osobně, místo něj ji proto přečetl Pratchettův přítel herec Tony Robinson (Baldrick ze seriálu Černá zmije). Zemřel ve svém domě 12. března 2015 na následky Alzheimerovy choroby. Série děl \"Úžasná Zeměplocha\", od roku 1983, v originále Discworld Kobercové - 1971, v originále The Carpet People, základ příběhů o Nomech Vyprávění o Nomech - v originále The Nome Trilogy, nebo The Bromeliad Trilogy (. v USA) Velká jízda (1. vydání) nebo Na cestu (2. vydání) - v originále Truckers Velký boj (1. vydání) nebo Na nepřítele (2. vydání. ) - v originále Diggers Velký let (1. vydání) nebo Na shledanou (2. vydání) - v originále Wings Odvrácená strana slunce - 1976, v originále The Dark Side of the Sun (sci-fi).", "question": "Kdy byl Pratchett jmenován rytířem?", "answers": ["1. ledna 2009"]}
{"title": "První světová válka", "context": "První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. 28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Atentát vzbudil na mezinárodním poli vlnu sympatií k Rakousko-Uhersku. Velká část populace v monarchii i mimo ni se proto z vyhlášení války Srbsku radovala a chápala ji za trestnou výpravu vůči jakési podivné zemi na Balkáně.[zdroj?", "question": "Jaké země se připojily k Dohodě?", "answers": ["v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko"]}
{"title": "Osoba samostatně výdělečně činná", "context": "Příjmy z podnikání se pro tento účel podle § 7 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, rozumí: příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství příjmy ze živnosti příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů, podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku.Příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti se podle § 7 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb. rozumí (nespadají-li mezi příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky podle § 6): příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem, příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů, příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele kolektivních sporů, zprostředkovatele kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce za činnost podle zvláštních právních předpisů příjmy z činnosti insolvenčního správce, včetně příjmů z činnosti předběžného insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce, které nejsou živností ani podnikáním podle zvláštního právního předpisu. == Práva a povinnosti == OSVČ má tato práva a povinnosti: podniká pod svým jménem (například Josef Novák - účetní), ručí celým svým majetkem, do určitého obratu (dáno zákonem) může účtovat v soustavě daňové evidence, dříve jednoduchého účetnictví, do určitého obratu (dáno zákonem) nemusí prokazovat náklady, ale může je uplatňovat paušálně, do určitého obratu (dáno zákonem) nemusí být plátcem daně z přidané hodnoty, na rozdíl od právnických osob nemusí být zapsána v Obchodním rejstříku,má povinnost platit zdravotní (do 8. dne následujícího kalendářního měsíce)a sociální pojištění (do konce měsíce, který platí), v případě toho, že se OSVČ účastní na nemocenském pojištění, má povinnost platit také to,", "question": "Jaká je zkratka pro osobu samostatně výdělečně činnou?", "answers": ["OSVČ"]}
{"title": "Caerphilly (hrad)", "context": "Caerphilly Celkový pohled na hrad Výstavba 1268 Poloha Adresa Caerphilly, Spojené království Spojené království Nadmořská výška 94,9 m Souřadnice 51°34′33,79″ s. š., 3°13′13,2″ z. d. Další informace Kód památky 13539 Web Oficiální web multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Jihovýchodní „šikmá“ věž Hrad Caerphilly (velšsky Castell Caerffili) je druhý nejrozsáhlejší hrad ve Velké Británii, leží 10 kilometrů severně od Cardiffu ve Walesu a rozprostírá se na ploše větší než 30 akrů. Caerphilly je jednou z nejrozsáhlejších středověkých pevností v Británii. Jeho stavbu započal v roce 1268 anglo-normanský lord Gilbert z Clare. Hrad byl upraven ve 14. století. Soustředné kruhy kamenného a vodního opevnění jsou impozantní ještě dnes. Je proslulý svou jihovýchodní „šikmou věží“ (následek bojů během občanské války). Působivá aula (great hall) je dnes využívána k různým účelům. Vstupné pro dospělé činí 6 liber. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Caerphilly na Wikimedia Commons Oficiální stránky Archivováno 21. 8. 2011 na Wayback Machine Autoritní data: VIAF: 316594010", "question": "Jak se jmenuje druhý nejrozsáhlejší hrad ve Velké Británii?", "answers": ["Caerphilly"]}
{"title": "RFID", "context": "Závodníci mají čip umístěn obvykle na textilním pásku nad kotníkem, na startovním čísle nebo na přilbě. Čip se načte při průběhu cílovou linií, kde je umístěna anténa. Frekvence RFID HF (13 MHz) vyžadují dlouhé kovové smyčky položené v cílové linii, vyšší frekvence UHF (860 MHz) potom malé antény na straně v cíli. Dosah antény UHF je přibližně 6 metrů. Spolehlivost čtení a dosah čtečky čipů může být negativně ovlivněn lidským tělem, neboť voda v něm pohlcuje rádiový signál. Odkazy Reference Související články Near Field Communication VeriChip In-karta, Opencard Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu RFID na Wikimedia Commons RFID v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) RFID-EPC Portal - český nekomerční portál věnovaný problematice RFID a EPC. 2. RFID (Radio Frequency Identification) and Surveillance – sympozium několika odborníků na téma RFID čipů a práva na půdě Santa Clara University of California Aplikace RFID v dodavatelském řetězci Identifikace založená na rádiové frekvenci – RFID RFID Guide Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 4509863-3 | PSH: 13657 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Informační věda a knihovnictví", "question": "Jaká je zkratka identifikace na rádiové frekvenci?", "answers": ["RFID"]}
{"title": "Komunistický režim", "context": "Komunisty ovládané státy vždy propadaly politické despocii, ekonomické stagnaci a kulturnímu zaostávání. Pro prosazení své moci komunistické strany používají teroristické metody a podle nejvyšších odhadů se celosvětový počet jejich obětí může blížit až ke 100 milionům mrtvých.V období 1948 až 1989 Komunistická strana Československa ovládala tehdejší Československo. Zákonem č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 O protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu byl komunistický režim v Československu označen za protiprávní a zavrženíhodný. == Dějiny == Němečtí filozofové Karl Marx a Friedrich Engels rozpracovali vlastní materialistické pojetí dějin, ve kterém je podle nich stav v každé společnosti nástrojem útlaku jedné společenské třídy nad druhou, tento stav bude odstraněn nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Prvním státem vedeným komunistickou stranou se stalo 7. listopadu 1917 převratem Rusko, kde bylo přijato marxistické učení diktatury proletariátu. Hlavním ideologem a vůdcem této země byl Vladimir Iljič Lenin, který se navrátil z exilu v Curychu. Němci očekávali, že Lenin svojí revolucí paralyzuje bojeschopnost ruské armády a ukončí válku na východní frontě. Jeho transport měl na německém území právo exteritoriality, střežili ho němečtí vojáci a jeho revolucionáři pobírali finanční podporu od Německého ministerstva financí. Lenin se rychle zbavil opozice a omezil soukromé vlastnictví. Nahradil ho Novou hospodářskou politikou (NEP), jakožto uvolněné formy státního kapitalismu, kterou Stalin později zrušil, aby získal více peněz na materiální zajištění obranné války se západními sousedy SSSR. V červenci 1918 byl bolševiky zavražděn car Mikuláš II. a jeho rodina. V Československu vzniká samostatná KSČ v roce 1921. Již od počátku se všechny tyto strany řídily (snad s výjimkou německé KS s vlastním silným vedením a jugoslávské KS pod vedením Tita) pokyny a rozkazy z Moskvy řízené Komunistické internacionály. Po druhé světové válce zaznamenala komunistická strana nebývalé popularity, v parlamentních volbách 1946 dosáhla v českých zemích nejlepších výsledků, v únoru 1948 následoval puč a KSČ tak postupně získala moc v celém Československu. Brzy se však KS ve svých praktikách přiblížily KSSS, s níž byly spřízněny. Svojí vládu vykonávaly prostřednictvím zastrašování a teroru, mnohdy docházelo i k porušování zákonů napsaných v duchu socialismu v jednotlivých zemích východního bloku.", "question": "Co Lenin udělal s opozicí?", "answers": ["Lenin se rychle zbavil opozice"]}
{"title": "Vladislav Vančura", "context": "Národní umělec Vladislav Vančura (23. června 1891 Háj ve Slezsku - 1. června 1942 Praha) byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař. Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré a tak středoškolská studia dokončil maturitou na gymnáziu až v roce 1915. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu, kterou absolvoval v roce 1921. Téhož roku se oženil s kolegyní ze studií-lékařkou Ludmilou Tuhou, se kterou měl společnou ordinaci ve Zbraslavi u Prahy. V roce 1923 se manželům Vančurovým narodila dcera Alena (provdaná Santarová), pozdější spisovatelka. Koncem 20. let si ve Zbraslavi postavil dům a věnoval se výhradně spisovatelské činnosti. Jeho bratrancem byl Jiří Mahen. Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu, ve třicátých letech byl členem Levé fronty. Od roku 1920 publikoval v mnoha časopisech - Červen, Kmen, Host a Panorama. Od roku 1921 byl členem KSČ. V roce 1929 však podepsal spolu se šesti dalšími komunistickými umělci tzv. Manifest sedmi, který kritizoval Gottwaldovo vedení, a následně byl spolu s ostatními signatáři z KSČ vyloučen. Svými postoji se však i nadále hlásil k marxistické levici.", "question": "Jaké bylo původní povolání Vladislava Vančury?", "answers": ["lékař"]}
{"title": "Indie", "context": "Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky Republic of India; hindsky भार गाज्य, Bhárat ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) se socialistickým, demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako \"největší demokracie světa\"). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost a jednu z potenciálních supervelmocí. Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380 km), Bhutánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za Palkovým průlivem leží 65 km jihovýchodně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán. Hlavní město Indie se nazývá Nové Dillí. Název Indie je odvozen od staroperské verze slova Sindhu, historického místního jména pro řeku Indus. Ústava Indie uznává jako běžné používání i výraz Bhárat (hin.:भार / bh̪ /) jako oficiální pojmenování stejného statusu. Tento název je odvozen od sanskrtského jména krále Bharaty, jehož příběh je zmíněn v epické básni Mahábhárata. Třetí jméno, Hindustán (hin.:हिन्दुस्तान / hin̪d̪ust̪ɑ /) (per. Hindská země) se používá od 12. století ačkoli jeho současné použití je omezeno z důvodů vnitrostátních konfliktů o tom, jak toto slovo reprezentuje zemi.", "question": "S kým sousedí Indie na severozápadě?", "answers": ["s Pákistánem"]}
{"title": "Oreb (260 m)", "context": "Podle alternativního členění Demka a Mackovčina náleží vrch do okrsku Bědovická plošina. Ve středověku se původně hora jmenovala Vinice. Na jejích slínovcových jižních svazích se pěstovala vinná réva. K jejímu významu jako poutního místa přispěl fakt, že tu stála menší kaple. V dubnu 1419 na velkém shromáždění příznivců husitského hnutí z východních Čech kněz Ambrož z Hradce vyzval ke vzpouře proti purkrabímu Jindřichu z Vartemberka. Při této příležitosti došlo k přejmenování hory na Oreb podle biblické hory, na které se zjevil Bůh Mojžíšovi v hořícím keři. Po hoře se poté pojmenovalo i místní vojenské bratrstvo Orebské (tzv. Orebité), které se po Pražském a Táborském stalo třetím největším v zemi. V jeho čele stanul Hynek Krušina z Lichtenburka. V roce 1868 se tu konal tábor lidu, kdy se obyvatelé severovýchodních Čech přes zákrok četnictva a vojska postavili za národní sebeurčení. Podle Orebu se také pojmenovalo samotné město. Pro rozlišení od roku 1920 používá název \"pod Orebem\". Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Božího Těla (Oreb). Na vrcholu hory již před dobou husitskou stála dřevěná kaple, díky níž se z jinak nevýrazné hory stalo poutní místo husitů. Není jisté, kdy původní kaple na Orebu zanikla. Mohla zaniknout během husitství či kvůli výstavbě nového dřevěného kostelíka. Ten nechal postavit roku 1528 Zdeněk Trčka z Lípy, který vlastnil třebechovické panství. Kostelík byl kvůli špatnému technickému stavu zbořen v roce 1826. Roku 1835 na jeho místě vznikl současný kostel Božího Těla za velkého přispění třebechovického rodáka doktora Jana Theobalda Helda. Held původně navrhoval velkolepou podobu ve stylu římského Pantheonu. Tu však Třebechovice zamítly. Vedle klasicistního kostela stojí na kamenném podstavci železný kříž ze začátku 19. století. Kostel obklopuje upravený a vcelku rozsáhlý hřbitov. V pilířích hřbitovní brány najdeme zazděné dva náhrobníky z 18. století. V roce 1938 během mobilizace fungovala na věži kostela hláska protiletecké obrany Hradce Králové.", "question": "Jakou horu obtéká řeka Dědina?", "answers": ["Oreb"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Útočníci spolu většinou hrají v útočných řadách (hovorově lajnách), kde jsou vždy tři útočníci spolu. Často se vyměňuje celá pětka hráčů najednou. Optimální délka jednoho střídání je 40 sekund.[zdroj? ] Většina týmů hraje na čtyři útočné řady a tři obranné dvojice. To se však může v různých zemích lišit.[zdroj? ]Důležitou součástí hry jsou rozhodčí. Bývají čtyři – dva hlavní a dva čároví. Hlavní rozhodčí mají na starost regulérnost hry – posuzují fauly a udělují tresty.Menší trest trvá 2 minuty, větší trest 5 minut a osobní trest 10 minut. Tresty lze kombinovat (např.: 2+5,5+do konce utkání). Mantinely okolo hřiště napomáhají udržet puk ve hře, i díky nim hra často trvá několik minut bez přerušení. Když je hra zastavena, pokračuje se vhazováním. V hokeji jsou tři základní pravidla, která omezují pohyb puku. Je to zakázané uvolnění, vyhození kotouče mimo ledovou plochu a postavení mimo hru. Na dodržování těchto pravidel dohlížejí čároví rozhodčí. Zbývající vlastnosti hry jsou do značné míry závislé na přesných pravidlech, která jsou použita. Dvě nejdůležitější jsou od Mezinárodní hokejové federace (IIHF) a od severoamerické NHL, která je považována za nejlepší profesionální ligu na světě.", "question": "Proč jsou na hřišti mantinely?", "answers": ["napomáhají udržet puk ve hře"]}
{"title": "Souhvězdí Hydry", "context": "Je největším ze souhvězdí moderní astronomie. Byla jedním z 48 souhvězdí zavedených Ptolemaiem. Jelikož jím prochází ebeský rovník, je alespoň z části pozorovatelné kdekoliv na Zemi. Hydra je nejužší a zároveň nejdelší souhvězdí. V rektascenzi se táhne více než šest hodin. Původně byla Hydra ještě větší, ale astronomové John Flamsteed a Johannes Hevelius ji z praktických důvodů rozdělili na čtyři menší souhvězdí: Sextant, Pohár, Havran a dnešní Hydru. V hvězdných mapách se objevilo dokonce ještě jedno malé souhvězdí mezi Hydrou, Vývěvou a Kompasem, které bylo nazváno Felis - Kočka. Nebylo však astronomickou veřejností přijato a zaniklo. V souhvězdí se nachází asterismus Hlava Hydry, obrazec tvořený spojnicí hvězd δ - ε - ζ - η - ρ - σ Tento poměrně výrazný obrazec leží východně od souhvězdí Raka. Nejjasnější (prakticky jedinou jasnou) hvězdou souhvězdí je α s jménem Alphard (Alfa Hydrae). V Hydře sa nacházejí tři objekty Messierova katalogu: M 48, M 68 a M 83. Pod Alphardem se nachází silný rádiový zdroj Hydra A. M 48 - otevřená hvězdokupa M 68 - kulová hvězdokupa M 83 - galaxie", "question": "Které souhvězdí moderní astronomie je největší?", "answers": ["Hydra"]}
{"title": "U oběšeného", "context": "Locus perennis, historický památník[34] výškového měření Lišov a základní nivelační bod I. Lišov[35] (564,76 m n. m., Dobrovodská pahorkatina,) – 131,6 km (232°) Geografický, přesněji geometrický střed České republiky, obec Číhošť (528 m n. m., Třebětínská pahorkatina) – 49 km (271°) Nejníže položené místo v České republice[2] (krajní bod), hladina řeky Labe v Hřensku (115 m n. m., Sněžnická hornatina) – 180,5 km (315°) Sněžka (1603,2 m n. m., Slezský hřbet), nejvyšší vrchol[2] a krajní bod v georeliéfu České republiky – 113,3 km (350°) Galerie Trigonometrický bod U oběšeného, s nivelací 737,38 m n. m. severozápadně nad Svratouchem, po východu slunce, inverze Žďárské vrchy z vrcholu, zleva Karlštejn (784 m), v dálce Čtyřpaličaté černé skály (až 733 m) a Buchtův kopec (813 m), inverze Žďárské vrchy z vrcholu, na obzoru zleva Drátenická skála (776 m), Malínská skála (811 m), Křovina (830 m), Devět skal (836 m), inverze Kameničská vrchovina z vrcholu, kopce Hradiště a Přední Hradiště nad Studnicemi, v zářezu prameniště Chlumětínského potoku Kameničská vrchovina z vrcholu, Pešava (697 m) nad Jeníkovem, ve vrcholové části stožár mobilního operátora (maximální přiblížení) Pod vrcholem rozsáhlé vlhké louky a prameniště vodních toků v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a chráněné oblasti přirozené akumulace vod Rozsáhlé vlhké louky severně pod vrcholem brzy na jaře, s nejvýše položenou částí prameniště řeky Krounky (křoviny v záběru vpravo)", "question": "Jaký je nejvyšší vrchol Železných hor?", "answers": ["U oběšeného"]}
{"title": "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky", "context": "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, zkr. PSP ČR, PS PČR, v Ústavě České republiky označovaná jen jako Poslanecká sněmovna, je dolní komora Parlamentu České republiky, v Ústavě označovaného jen jako Parlament. Má 200 poslanců volených na 4 roky podle poměrného systému s 5% klauzulí. Poslanecká sněmovna vznikla k 1. lednu 1993 transformací z dosavadní České národní rady. Sněmovna je usnášeníschopná při třetinovém kvóru (tedy je přítomno aspoň 67 poslanců), usnesení se schvalují prostou většinou (nadpoloviční většinou přítomných). U některých usnesení, specifikovaných v zákoně o jednacím řádu sněmovny je pro přijetí usnesení potřeba souhlasu vyššího počtu poslanců. Absolutní většiny (tedy 101 poslanců) např. pro přehlasování prezidentského veta či vyslovení nedůvěry vládě) Pro přijetí ústavních zákonů, ratifikaci některých mezinárodních smluv a podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky je třeba kvalifikované většiny 120 hlasů (tři pětiny všech poslanců). Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat Senát u návrhu zákona o jednacím řádu Senátu, volebního zákona či zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek. Sídlo sněmovny se nachází na Malé Straně v Praze 1, ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím, kolem ulic Sněmovní a Thunovská. Patří k němu zejména Thunovský palác (č. p. 176) při východní straně ulice Sněmovní), který pochází z konce 17. století, v letech 1779-1794 sloužil jako divadlo a roku 1801 jej koupili čeští stavové, kteří jej přebudovali na sněmovnu, kanceláře a archív Zemského výboru Království českého. Roku 1861 byl pro obnovený zemský sněm vybudován sál přes dvě patra výšky paláce, který slouží dodnes, jako hlavní jednací sál sněmovny. V roce 1918 zde byla vyhlášena Československá republika a roku 1920 přijata její ústava. V tomto bloku sídlí rovněž Kancelář Poslanecké sněmovny, jsou zde jednací sály sněmovních klubů a výborů. Dalšími bloky patřícími k sídlu sněmovny jsou: Dům č. p. 1 na severní straně horní části Malostranského náměstí, v 19. století sídlo Českého místodržitelství a jezuitského gymnázia. Blok na severní straně dolní části Malostranského náměstí: č. p. 6 (Palác Smiřických neboli U Montágů), 7 (Šternberský palác) 518 (dříve nazývaný Velikovský dům, na rohu ulice Tomášská) a 8 (na rohu ulice Thunovská a Tomášská). Smiřický palác je význačný tím, že 22. května 1618 zde skupina protestantských šlechticů tajně smluvila na další den třetí pražskou defenestraci, která stála u počátku třicetileté války.", "question": "Kolik je v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky poslanců?", "answers": ["200 poslanců"]}
{"title": "DNA", "context": "Všechny tyto postupy jsou důležité i pro lékaře, kriminalisty či evoluční biology – DNA je zásadním materiálem v diagnostice nemocí, testech otcovství, při vyšetřování zločinů, přípravě plodin s novými vlastnostmi či třeba hledání příbuzenských vztahů mezi organismy. Podrobnější informace naleznete v článku dějiny objevu a výzkumu DNA. Deoxyribonukleová kyselina byla popsána roku 1869, kdy švýcarský lékař Friedrich Miescher zkoumal složení hnisu z nemocničních obvazů. Z jader bílých krvinek přítomných v tomto hnisu získal jisté množství nukleových kyselin, které souhrnně nazýval nuklein. Na počátku 20. století Phoebus Levene rozpoznal, že DNA se skládá z cukrů, fosfátů a bází. O funkci DNA toho dlouho nebylo moc známo. První důkaz o roli DNA v přenosu genetické informace přinesl v roce 1944 Averyho-MacLeodův-McCartyho experiment, který provedli Oswald Avery společně s Colinem MacLeodem a Maclynem McCartym. Sérií pokusů s transformací pneumokoků zjistili, že DNA je genetickým materiálem buněk. Další důkaz přinesl v roce 1952 Hersheyho-Chaseové experiment. Patrně nejslavnějším milníkem ve výzkumu DNA bylo odhalení její trojrozměrné struktury. Správný dvoušroubovicový model poprvé představili v roce 1953 v časopise Nature James D. Watson a Francis Crick, pozdější laureáti Nobelovy ceny. Vycházeli přitom z rentgenové difrakční analýzy, kterou o rok dříve provedli Rosalind Franklinová a Raymond Gosling a publikovali ve stejném čísle Nature.", "question": "Ve kterém roce byla popsána deoxyribonukleová kyselina?", "answers": ["1869"]}
{"title": "Petr Florián", "context": "Petr Florián alias Pedro (* 15. června 1986 Plzeň) je český youtuber, let's player a vlogger. == Život == Pedro, vlastním jménem Petr Florián, se narodil a vyrůstal v Plzni. Prošel gymnáziem, semestrem školy vysoké a absolvoval vyšší školu odbornou v Plzni. Nejdříve dělal práci, kterou studoval, poté se stal podnikatelem, později v roce 2015 se začal naplno věnovat YouTube. Je ženatý a má dva syny, starší se jmenuje Kryštof. == YouTube == Petr Florián si svůj kanál PedrosGame vytvořil 5. ledna 2012 poté, co mu kamarádi doporučili, aby to zkusil.[zdroj? ]15. ledna téhož roku nahrál na svůj kanál první video, začínal s let's play ze hry Minecraft, díky kterým se nejvíce proslavil. Natáčel dále například hry Mafia II, Spore, The Sims 3. Později si založil dva další kanály – PedrosFun a PedrosVoice. Na PedrosFun nahrává spíše videa ze života nebo o sportu, na PedrosVoice nahrává cover verze známých písní. Začátkem prosince 2017 překročil hranici 750 tisíc odběratelů. Často spolupracuje s dalšími českými youtubery, jako je House, GEJMR nebo Marek Hubáček. Na konci roku 2015 Petr zanechal své dosavadní práce a naplno se začal živit YouTubem, v létě roku 2016 se vydal se třemi dalšími YouTubery do USA. Spolupracuje též se společností Škoda Auto, například při testování nových vozidel. Pravidelně se také účastní youtubového festivalu Utubering a dalších. == Ocenění == Časopis Forbes zařadil Pedra v roce 2015 na 23. místo mezi nejvlivnějšími Čechy na sociálních sítích. V roce 2015 byl veřejností nominován v anketě Bloger roku. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Oficiální stránky PedrosGame na YouTube PedrosFun na YouTube PedrosVoice na YouTube", "question": "Jak se jmenuje youtuber PedrosGame?", "answers": ["Petr Florián"]}
{"title": "Jan IV", "context": "Potom vládl vévodství v míru s francouzskou i anglickou korunou více než deset let, udržoval s oběma kontakt, ale minimalizoval otevřené spojení s Anglií. Také se mu v roce 1397 podařilo vyprostit Brest z anglické kontroly pomocí diplomatického tlaku a finančních úplatků. Clissonská aféra V roce 1392 byl učiněn pokus zabít Oliviera de Clisson, konstábla Francie, který byl starým vévodovým nepřítelem. Útočník, Pierre de Craon, uprchl do Bretaně. Jan byl domnělým strůjcem spiknutí, a Karel VI. využil příležitosti k útoku Bretaně. V doprovodu konstábla pochodoval do Bretaně, ale než se dostal k vévodství, byl král postižen záchvatem šílenství. Příbuzní Karla VI. obviňovali Clissona, a žaloby proti němu oslabily jeho politickou pozici. Zbavený postavení konstábla, Clisson našel útočiště v Bretani, smířil se s Janem, a stal se jeho blízkým poradcem. Anglický rytířský stav Jan byl v roce 1375 - 1376 Eduardem III. pasován na rytíře jako člen Podvazkového řádu. Věřil, že je jediným bretaňským vévodou, aby dosáhl tohoto anglického vyznamenání. Rodina Jan IV. Manželství Jan se třikrát oženil: Marie Anglická Johana Holandská Jana Navarrská Jana byla matkou všech Janových dětí. Po jeho smrti se stala regentkou za jejich syna Jana V./VI. a nakonec se provdala za Jindřicha IV. Anglického. Potomci Jana Bretaňská Isabela Jan V. Bretaňský Marie Bretaňská (1391) Markéta Artur III.", "question": "Kdo byl od roku 1345 bretaňským vévodou?", "answers": ["Jan IV."]}
{"title": "Siderit (meteorit)", "context": "Siderit (meteorit) Železný meteorit z lokality Campo del Cielo v Argentině Siderit je druh meteoritu, který je složen především ze slitiny železa a niklu s menším množstvím minerálů.[1] Někdy se označuje také jako meteorické železo. Tvoří asi 18 % všech nalezených meteorů. Na rozdíl od častějších typů meteoritů – chondritů – které mají podobné složení, jako měla sluneční soustava několik miliónů let po svém zrodu,[2] prošly siderity geologickým horotvorným procesem – pocházejí pravděpodobně z jader rozbitých planetek. Největší nalezený siderit váží šedesát tun. Leží v Namibii. Podle stupně koroze se odhaduje, že původně měl asi 100 tun.[3] Poznámka Meteority siderity se svým složením a strukturou nepodobají minerálu siderit. Společné s ním mají jen to, že obsahují železo. Reference ↑ Astronomia [online]. Pedagogická fakulta Západočeské univerzity, 2007 [cit. 2009-01-27]. Kapitola Meteoroidy a meteority. Dostupné online. ↑ Astronomický slovníček [online]. Česká astronomická společnost [cit. 2009-01-29]. Kapitola chondrit. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-15. ↑ DUŠEK, Jiří. Návod na použití vesmíru [online]. Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně, 2004 [cit. 2009-01-29]. Kapitola Jak se pozná meteorit? . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-25. Literatura MATYÁŠEK, Jiří; SUK, Miloš. Přehled minerálů a hornin [online]. Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, 2007 [cit. 2009-01-29]. Kapitola Meteority. Dostupné online. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: LCCN: sh85084318 | WorldcatID: lccn-sh85084318", "question": "Jakou část nalezených meteoritů přibližně tvoří siderity?", "answers": ["18 %"]}
{"title": "Vlašský dvůr", "context": "Vlašský dvůr je zachovaný hrad v Kutné Hoře v sousedství kostela svatého Jakuba. Jedná se o bývalý královský palác s mincovnou vybudovaný ve 13. století a později mnohokrát přestavěný. Razily se zde stříbrné mince - pražské groše. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR a od roku 1962 také jako národní kulturní památka ČR. Z nevelkého nádvoří jsou vstupy do jednotlivých dílen (šmiten). Každá šmitna je označena znakem. Jsou zde znaky Litoměřic, Kladska, Jihlavy, Opavy, Mostu a Písku. Vlašský dvůr je palác s komnatami, s honosnou domácí kaplí, pod níž je pokladnice s okovanými dveřmi a v kameni tesanou latinskou výstrahu. Její překlad zní \"Nedotýkej se mne! \" V zasedací místnosti jsou nástěnné malby: Dekret Kutnohorský a Volba Vladislava Jagellonského od malířů Klusáčka a bratří Špillarových. Z doby renesance a baroka se dochovala konšelská lavice a bronzová deska. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Vlašský dvůr, s. 601-602. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Čáslavsko. Svazek XII. Praha : Jiří Čížek - ViGo agency, 2000. 331 s. Kapitola Vlašský dvůr a Hrádek, s. 257-259. Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlašský dvůr ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Vlašský dvůr Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Vlašský dvůr - královská mincovna Informace o Vlašském dvoře na stránkách Průvodcovské služby Kutná Hora s.r.o.", "question": "Jak se jmenovaly stříbrné mince, které se razily na Vlašském dvoře?", "answers": ["pražské groše"]}
{"title": "Jazyky Egypta", "context": "V Egyptě se můžeme setkat s množstvím různých jazyků, avšak nejvíce rozšířená je egyptská arabština. Oficiálním jazykem v Egyptě je moderní standardní arabština, která je používána většinou v psané formě. Egyptská arabština je pouze hovorovým jazykem, který se zřídka používá i v psané formě. Dalšími hojně používanými jazyky jsou angličtina, francouzština a němčina. Těmito jazyky se především hovoří v oblasti turismu a obchodu. Arabština se do Egypta dostala v 7. století našeho letopočtu a vzápětí se stala hlavním jazykem Egypťanů. Ze všech variant arabštiny je právě ta egyptská nejvíce srozumitelnou pro ostatní arabsky mluvící země ze severní Afriky a Středního východu. Pravděpodobným důvodem je vliv egyptské kinematografie, která je v arabských zemích velmi rozšířená. Arabská beduínská menšina žijící převážně na Sinajském poloostrově hovoří beduínskou arabštinou a další, súdánská menšina hovoří súdánskou arabštinou. V oblasti údolí Nilu v Horním Egyptě, kolem měst Kom Ombo a Asuánu, hovoří přibližně 300 000 lidí núbijskými jazyky. Především to jsou jazyky Nobbin a Kenuzi-Dongola, které jsou rozšířené na severu Súdánu v blízkosti hranic s Egyptem. Podrobnější informace naleznete v článcích Egyptština a Koptština. Dalšími jazyky, kterými se na území Egypta mluvilo, jsou starověká egyptština a koptština. Tyto jazyky tvořily samostatnou větev mezi rodinami afroasijských jazyků. Egyptský jazyk je jedním z prvních psaných jazyků a je znám z hieroglyfických zápisů, které se nacházely ve staroegyptských chrámech a na svitcích papyru. Koptština je jediný existující potomek staroegyptštiny a v dnešní době se využívá jako liturgický jazyk koptské pravoslavné církve.", "question": "Jaký je nejvíce rozšířený jazyk v Egyptě?", "answers": ["egyptská arabština"]}
{"title": "Liekė", "context": "10011760[1] Pramen v lese Gerdžių miškas, JZ od vsi Jančiai 54°57′26,42″ s. š., 23°23′35,41″ v. d. Ústí Němen 2,5 km na jihovýchod od vsi Šė, 6 km Z od města Lekė 55°0′30,74″ s. š., 23°35′9,55″ v. d. Protéká Litva Litva (Marijampolský kraj, okres Šakiai a Kaunaský kraj, okres Kaunas) Úmoří, povodí Atlantský oceán, Baltské moře, Němen Některá data mohou pocházet z datové položky. Liekė je říčka 1. řádu ve střední Litvě v okresech Šakiai a Kaunas, levý přítok Němenu. Většina toku je v okrese Šakiai, jen malá část dolního toku tvoří hranici mezi těmito okresy a ještě menší část je na území okresu Kaunas. Pramení v lese Gerdžių miškas, jihozápadně od vsi Jančiai. Klikatí se v celkovém směru východoseverovýchodním. U vsi Zizai protéká rybníkem Zizų tvenkinys. Před soutokem s potokem Liekaitis protéká dvěma malými rybníčky. Do řeky Němen se vlévá 182,4 km od jeho ústí do Kuršského zálivu Baltského moře. V blízkosti soutoku s Němenem jsou dvě hradiště: Šė piliakalnis a Jadagonių piliakalnis. Průměrný spád je 2,67 cm/km. Šířka koryta je 3 - 6 m. Úsek erozního údolí dolního toku od Zizů až do ústí spadá do geomorfologické přírodní rezervace Liekė geomorfologinis draustinis.[2] Přítoky Levé: HydrologicképořadíŘekaDélka (km)Povodí (km²)Vzdálenostod ústí (km)Ústí kdeKoordináty ústí", "question": "Kolik rybníčků se nachází na toku řeky Liekė?", "answers": ["dvěma"]}
{"title": "Železo", "context": "Zkujňování železa bylo ve druhé polovině 19. století výrazně zlepšeno pomocí zkujňování větrem (pochod Bessemerův - Bessemerace 1855) a topení s regenerací tepla (proces Siemensův-Martinův 1865). V poslední době bylo pro výrobu vysoce kvalitních ocelí zavedeno tavení v elektrické peci. Další minerály železa naleznete v kategorii Minerály železa. Železo patří vzhledem ke stálosti svého jádra mezi prvky s velmi významným zastoupením na Zemi i ve vesmíru. Železo se vyskytuje také na Měsíci, kde jeho zastoupení v kůře činí 9 %. V měsíčním prachu je obsažen v kovové formě v množství okolo 0,5%, v průměrně dvanáctimetrové povrchové vrstvě se nachází okolo 1012 tun železa. V zemské kůře činí průměrný obsah železa 4,7 - 6,2 % (62 000 ppm), čímž se řadí na 4. místo podle výskytu prvků (před ním je jen kyslík, křemík a hliník). Předpokládá se, že zemské jádro je složeno především ze železa, kobaltu a niklu a celkový podíl železa na složení naší planety je ještě podstatně vyšší (podle některých údajů až 35 %).[zdroj? ] V mořské vodě se jeho koncentrace pohybuje pouze na úrovni 0,01 miligramů v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom železa přibližně 40 000 atomů vodíku. V přírodě se železo vyskytuje ve formě sloučenin v mnoha rudách, které mohou být průmyslově využity k jeho výrobě. Nejvíce se vyskytuje ve formě oxidů a uhličitanů. Z nejznámějších lze jmenovat například hematit (krevel) Fe2O3, magnetit (magnetovec) Fe3O4, limonit (hnědel) Fe2O3 · x H2O, ilmenit FeTiO3 nebo siderit (ocelek) FeCO3.", "question": "Který kov je lidstvu znám od pravěku?", "answers": ["Železo"]}
{"title": "Mahenovo divadlo", "context": "Provoz divadla byl zahájen 14. listopadu 1882 uvedením Beethovenovy předehry a scénické hudby Egmont (na motivy Johanna Wolfganga von Goethe). Po vzniku Československa roku 1918 divadlo přešlo do českých rukou (pod názvem Divadlo na hradbách) a jeho prvním dramaturgem se stal brněnský spisovatel a dramatik Jiří Mahen, jehož jméno dnes divadlo (od roku 1965) nese. Až do postavení nového Janáčkova divadla v roce 1965 sloužilo dnešní Mahenovo divadlo převážně opernímu souboru. V tomto divadle bylo např. poprvé uvedeno šest oper Leoše Janáčka a také světová premiéra baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Od roku 1965 je Mahenovo divadlo mateřskou scénou činoherního souboru Národního divadla v Brně a svá představení zde hrají i ostatní soubory NDB. Činohra Národního divadla v Brně je jedním z nejstarších divadelních souborů v České republice, profesionálně působí od roku 1884. Uprostřed jeviště visí lustr původně vyrobený pro posledního íránského šáha Muhammada Rezu Pahlavího. 20. května 2016 v dopoledních hodinách zasáhl zadní stranu divadla požár, při kterém bylo zraněno 5 osob a byly poškozeny kulisy a rekvizity k některým představením. Plány dnešního Mahenova divadla dodala proslulá vídeňská firma Fellner a Helmer, vlastněná architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem, podobně jako pro řadu jiných evropských divadel. Samotnou stavbu však provedl brněnský městský stavitel Josef Arnold za řízení architekta J. Nebehostenyho. Divadlo je postaveno ve eklektickém slohu, který je kombinací novorenesance, neobaroka a neoklasicismu.", "question": "Od kterého roku profesionálně funguje soubor Činohry Národního divadla v Brně?", "answers": ["1884"]}
{"title": "MÁV řada V63", "context": "Rok výroby 1981–1988 Počet vyrobených kusů58 Provozovatel MÁV Období provozu 1981–dosud Trvalý výkon 3 680 kW Maximální tažná síla 442 kN Maximální rychlost 160 km/h Hmotnost a rozměry Hmotnost ve službě 116 t Délka přes nárazníky 19 596 mm Rozchod kolejí1 435 mm Parametry pohonu Uspořádání pojezduCo´ Co´ Napájecí soustava25 kV/50 Hz Magyar Államvasutak Šestinápravové elektrické lokomotivy řady 630 (staré označení: V63), přezdívané Gigant, jsou nejvýkonnější maďarské lokomotivy domácí výroby. Historie První dva prototypy byly vyrobeny firmou Ganz–MÁVAG v letech 1974 – 1975. Následovala sériová výroba 56 kusů v letech 1981 – 1988. Standardní rychlost lokomotiv je 130 a 140 km/h. V roce 1992 bylo 10 lokomotiv upraveno pro maximální rychlost 160 km/h. Provoz Lokomotivy 630 jsou nasazovány v osobní i nákladní dopravě na hlavních železničních koridorech. Od roku 1993 zajížděly také do Bratislavy a hlouběji do slovenského vnitrozemí například až do stanic Kúty a Leopoldov. Od GVD 2005/2006 již na slovenské území téměř nezajíždějí. Na síť Správy železnic nebyly nikdy připuštěny kvůli velikosti rušivých proudů.[1] Dislokace Lokomotivy jsou dislokovány v těchto depech:[2][3] Budapest-Ferencváros: 630.004 – 007, 630.032 – 037, 630.039 – 042, 630.045 – 049, 630.106, 630.138, 630.143, 630.144, 630.150 – 156", "question": "Jak se přezdívalo lokomotivám MÁV řady V63?", "answers": ["Gigant"]}
{"title": "Sládek prestonský", "context": "Sládek prestonský Sládek prestonskýLe Brasseur de PrestonZákladní informace Žánr opéra comique Skladatel Adolphe-Charles Adam Libretista Adolphe de Leuven a Léon-Lévy Brunswick Počet dějství 3 Originální jazyk francouzština Premiéra 13. října 1838, Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique Česká premiéra 23. srpna 1839, Praha, Stavovské divadlo Některá data mohou pocházet z datové položky. Sládek prestonský (ve francouzském originále Le Brasseur de Preston) je komická opera (opéra comique) o třech jednáních francouzského skladatele Adolpha-Charlese Adama na libreto Adolpha de Leuvena (pseudonym hraběte Adolpha Ribbinga, 1800-1884) a Léona-Lévyho Brunswicka (vlastním jménem Léon Lhérie, 1805-1859) z roku 1838. Poprvé byla uvedena v pařížském Théâtre de l'Opéra-Comique dne 13. října 1838. Vznik díla \"Sládek prestonský\" vznikl na konci 30. let 19. století, v době Adamovy největší popularity a úspěchů, čtyři roky po Chatě v Alpách a dva roky po Postilionovi z Lonjumeau. Nová opera se situační komikou a rázovitými charaktery si ihned získala oblibu, kterou si po zbytek století udržela zejména v té části Evropy, která nejvíce oceňovala profesi titulního hrdiny. Již v roce 1839 se hrála v Bruselu, Amsterdamu, Berlíně, Hamburku a Rize. V Praze měl Sládek velmi úspěšnou premiéru 23. srpna 1839 v německém překladu (Der Brauer von Preston), o dva roky později se hrál též v Brně.[1] V češtině se poprvé objevil až o více než dvacet let později na jevišti Prozatímního divadla (překlad pořídil Václav Juda Novotný, Daniela tehdy zpíval Arnošt Grund). Ve dvacátém století z jevišť prakticky zmizel. Z hudebních čísel si v Německu oblibu uchoval pochod, který z motivů z opery roku 1843 sestavil vojenský kapelník Karl Zulehner (1805-1847), jinak zakládající člen Mohučského karnevalového spolku. Pod názvem Narrhallamarsch (slovní hříčka z Narr, tj. blázen, a Valhalla) je dodnes oblíbeným karnevalovým pochodem, zejména pro rodnou Mohuč.[2] Opera Sládek prestonský má předehru a zpěvní čísla proložená mluvenými dialogy ve třech dějstvích, představení trvá asi dvě hodiny. Osoby Daniel Robinson, sládek v Prestonu (tenor), Effie, jeho nevěsta (soprán) George Robinson, Danielovo dvojče, poručík britské armády (baryton) Toby, seržant (bas) Lord Mulgrave, generální pobočník krále (baryton) Lovely, pobočník velícího generála (tenor)", "question": "O kolika jednáních francouzského skladatele Adolpha-Charlese Adama je komická opera Sládek prestonský?", "answers": ["o třech"]}
{"title": "Vlak vyšší kvality", "context": "Vlak vyšší kvality je u Českých drah, a. s., souhrnné označení pro vlaky určené k cestám na větší vzdálenosti poskytující vyšší rychlost a komfort oproti ostatním kategoriím vlaků. České dráhy, a. s., do něj zahrnují všechny vlaky kategorií Expres (Ex), InterCity (IC), EuroCity (EC), SuperCity (SC), Railjet (rj) a noční vlaky EuroNight (EN). Tyto vlaky zajišťují vyšší kvalitu poskytovaných služeb, jsou vedeny modernějšími soupravami s jídelními či bistro vozy a vozy 1. třídy. Vlaky vyšší kvality dosahují vzhledem k přednosti před ostatními vlaky vyšších jízdních rychlostí a tím i kratších jízdních dob. Do roku 2014 České dráhy označovaly jako vlaky vyšší kvality všechny své kategorie expresů, od prosince 2014 zavedly i kategorii rychlík vyšší kvality (Rx). V prosinci roku 2018 však tuto kategorii zrušili a od této doby se kategorie rychlík (R) opět používá pro všechny rychlíky. Jako vlaky nejvyšší kvality jsou označovány[zdroj? ] vlaky kategorie SuperCity (SC) či švýcarské noční expresní vlaky CityNightLine (CNL). == Nezařazené vlaky == Do kategorie vlaků vyšší kvality nejsou zařazeny (a neformálně tak bývají označovány například jako Vlak nižší kvality ) vlaky kategorií rychlík (R), spěšný vlak (Sp) a osobní vlak (Os). == Odkazy == === Reference === === Související články === Expres (Ex) InterCity (IC) EuroCity (EC) SuperCity (SC) === Externí odkazy === České dráhy: Vlak vyšší kvality (odkaz nefunkční)", "question": "Od kdy byla zavedena kategorie rychlík vyšší kvality?", "answers": ["od prosince 2014"]}
{"title": "UNESCO", "context": "Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je jedna z 15 mezistátních odborných organizací (agentur) OSN. Sídlí v Paříži. Organizace má 195 členských zemí, poslední z nich (v tomto případě autonomní území), která je v současnosti v procesu přijetí, je Palestina. Spojené státy americké, Izrael a Kanada zareagovaly pozastavením svých příspěvků této organizaci s tím, že probíhající konflikt má být řešen vyjednáváním. Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy právě skončené druhé světové války. Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě (digital divide [en]). Ústava organizace definuje tři hlavní orgány: Generální konference UNESCO Výkonná rada UNESCO Sekretariát Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem UNESCO. Tvoří jej zástupci všech zúčastněných států. Pravidelné zasedání Generální konference se koná jednou za dva roky, zpravidla na konci října.", "question": "Pod jakou zkratkou označujeme organizaci OSN pro vzdělání, vědu a kulturu?", "answers": ["UNESCO"]}
{"title": "Kapitál (kniha)", "context": "Kapitál (německy Das Kapital) s podtitulem Kritika politické ekonomie je hlavní dílo německého filozofa Karla Marxe. První díl autor vydal roku 1867, další dva díly posmrtně zeditoval a vydal Marxův spolupracovník a přítel Friedrich Engels v letech 1885 a 1894. Sporný čtvrtý díl, Teorie nadhodnoty, často nepovažovaný za součást díla, poprvé publikoval Karl Kautsky v letech 1905 až 1910. Obsahem knihy je analýza a kritika kapitalistické společnosti a zejména kapitalistického způsobu výroby a distribuce statků. První díl, Výrobní proces kapitálu (Der Produktionsprozess des Kapitals), popisuje proces výroby, tvorbu nadhodnoty a vznik moderního kapitalismu. Druhý díl, Proces oběhu kapitálu (Der Zirkulationsprozess des Kapitals), rozebírá kapitalistické zbožní a peněžní vztahy. Třetí díl, Celkový proces kapitalistické výroby (Der Gesamtprozess der kapitalistischen Produktion), analyzuje tvorbu zisku a shrnuje celé dílo. Kapitál – to nejsou obyčejné peníze, ale peníze, které nám vydělávají další peníze. (Citát z díla). == Literatura == MARX, Karel. Kapitál : kritika politické ekonomie. Praha: Svoboda, 1978-1980. 4 svazky. == Externí odkazy == Český text první knihy (PDF)", "question": "Kdo je autorem Kapitálu?", "answers": ["Karla Marxe"]}
{"title": "Haitská vlajka", "context": "Haitská vlajka Haitská vlajkaPoměr stran: 3:5 Haitská národní vlajkaPoměr stran: 3:5 Vlajka Haiti byla přijata 11. února 1986. Tvoří ji dva vodorovné pruhy: červený a modrý. Vlajka navazuje na červeno-modrou vlajku z roku 1803, kdy byl během protifrancouzského povstání odstraněn bílý pruh z francouzské vlajky. Uprostřed státní vlajky je navíc umístěn v bílém obdélníku státní znak.[1][2] Vlajka má poměr stran 3:5, ale užívá se i varianta s větším bílým obdélníkem (i znakem) o poměru 3:4. Modrá barva symbolizuje černochy a mulaty, červená krev prolitou v bojích za nezávislost.[2] V roce 1936 se na letních olympijských hrách v Berlíně zjistilo, že Haiti a Lichtenštejnsko používají stejnou vlajku. Z tohoto důvodu byla na lichtenštejnskou vlajku přidána 24. června 1937 do horního žerďového rohu zlatá knížecí koruna.[3] Rozměry haitské vlajky Historie Ostrov Hispaniola, na jehož západní části se dnešní Republika Haiti rozkládá (východní část ostrova zabírá Dominikánská republika), objevil 6. prosince 1492 (jiný zdroj uvádí 5. prosinec) na své první výpravě janovský mořeplavec ve službách Španělska Kryštof Kolumbus. Ostrov se následně stal základnou pro další objevy a španělskou kolonií. Od počátků koloniálního období ovládali Španělé celý ostrov stejně jako většinu Karibiku, v 17. století se však začaly v regionu prosazovat další evropské mocnosti.[2] Francouzští bukanýři osídlili roku 1625 nejprve ostrov Tortuga (severně od Hispanioly) a následně se začali usazovat i na západní části ostrova. Francouzská kolonie na Tortuze byla oficiálně ustanovena roku 1659 výnosem Ludvíka XIV.", "question": "Jaké barvy jsou pruhy, které tvoří vlajku Haiti?", "answers": ["červený a modrý"]}
{"title": "David Jenkins", "context": "David Andrew Jenkins (* 25. května 1952 Pointe-à) je bývalý britský sportovec, atlet, který se specializoval na běh na 400 m, mistr Evropy z roku 1971. V 19 letech jako čerstvý britský reprezentant nečekaně zvítězil v běhu na 400 metrů na evropském šampionátu v Helsinkách v roce 1971. Na olympiádě v Mnichově o rok později vybojoval se svými kolegy stříbrnou medaili ve štafetě na 4 x 400 metrů. Úspěšný byl rovněž na mistrovství Evropy v Římě v roce 1974. Doběhl druhý ve finále běhu na 400 metrů a byl finišmanem vítězné britské štafety na 4 x 400 metrů. Na olympiádě v Montrealu v roce 1976 postoupil do finále běhu na 400 metrů, kde doběhl sedmý. Stejného úspěchu dosáhl na olympiádě v Moskvě v roce 1980. Jeho posledním mezinárodním úspěchem byla stříbrná medaile na mistrovství Evropy v roce 1982 v Athénách ve štafetě na 4 x 400 metrů. Svůj osobní rekord na 400 metrů 44,93 vytvořil v roce 1975. == Externí odkazy == (anglicky) David Jenkins na stránkách IAAF Profil sports-reference.com (anglicky)", "question": "Zúčastnil se David Jenkins olympiády v Montrealu?", "answers": ["Na olympiádě v Montrealu v roce 1976 postoupil do finále běhu na 400 metrů, kde doběhl sedmý."]}
{"title": "Texas", "context": "Texas (anglická výslovnost [ˈ] IPA, oficiálně State of Texas) je stát nacházející se na jihu Spojených států amerických, v oblasti západních jižních států v jižním regionu USA. V tomto státě se používá trest smrti. Texas hraničí na východě s Louisianou, na severovýchodě s Arkansasem, na severu s Oklahomou, na západě s Novým Mexikem a na jihozápadě a jihu s mexickými státy Chihuahua, Coahuila, Nuevo León a Tamaulipas. Jihovýchodní ohraničení státu tvoří Mexický záliv. Se svou rozlohou 696 241 km2 je Texas druhým největším státem USA, v počtu obyvatel (27,5 milionů) je rovněž druhým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 41 obyvatel na km2 je na 26. místě. Hlavním městem je Austin s 890 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Houston s 2,2 milióny obyvatel, dále San Antonio (1,4 miliónů obyv.), Dallas (1,3 miliónů obyv.), Fort Worth (790 tisíc obyv.) a El Paso (680 tisíc obyv.). Texasu patří 591 km pobřeží Mexického zálivu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Guadalupe Peak s nadmořskou výškou 2667 m v pohoří Guadalupe Mountains. Největšími toky jsou řeky Red, která tvoří část hranice s Oklahomou, a Rio Grande, která se vlévá do Mexického zálivu a která vytváří hranici s Mexikem. První doložení Evropané se na území dnešního Texasu dostali v letech 1519 a 1528. Region zůstal mimo zájem evropských mocností až do 80. let 17. století, kdy vzniklo španělsko-indiánské osídlení v El Pasu a také francouzská kolonie na pobřeží Mexického zálivu, která však vydržela jen čtyři roky.", "question": "Které město v Texasu je největší?", "answers": ["Houston"]}
{"title": "Rajhrad", "context": "Rajhrad (německy Groß Raigern) je město ležící na pravém břehu řeky Svratky v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, asi 12 km jižně od centra Brna, v Dyjsko-svrateckém úvalu. Žije zde zhruba 3500 obyvatel. Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční trať Hájiska). Na místě dnešního klášterního areálu dříve existovalo rozsáhlé opevněné velkomoravské hradisko stejného jména (založeno okolo 950, zaniklo nejpozději o 100 let později). V roce 1045 (podle tradice) zde vznikl benediktinský klášter. První zmínky o novém Rajhradě se objevují v listinách ze 13. století. Dne 2. listopadu 1234 získal Rajhrad trhové právo a stal se tak městečkem. Na město byl povýšen 27. října 2000. Ve městě existuje fungující mužský klášter tvořící centrum Benediktinského opatství Rajhrad a ženský klášter sester Těšitelek, při kterém funguje Dům léčby bolesti sv. Josefa (hospic). V komplexu budov benediktinského kláštera sídlí Státní okresní archiv Brno-venkov a Památník písemnictví na Moravě, který patří pod Muzeum Brněnska. Východně od původní rajhradské zástavby, jižně od ulice Na Aleji, a jihozápadně od rajhradského kláštera se mezi dvěma vedlejšími rameny Svratky nacházela do roku 1836 malá obec Čeladice. Vznikly ve 13. století a její obyvatelé museli chránit klášter. Měly velice malý katastr, neměly možnost růstu a měly nedostatek polí k obživě svých obyvatel. Po ničivé povodni z roku 1830 se její obyvatelé usadili podél silnice do Brna. Roku 1836 byly Čeladice definitivně připojeny k Rajhradu. V Rajhradě fungují dvě základní školy. \"Dolní škola\" (1.-3. třída) leží uprostřed ulice Masarykova hned vedle hřbitova, naproti sídlišti Klášterní dvůr. \"Horní škola\" (4.-9. ročník) leží na ulici Havlíčkova v klidné čtvrti sídlišť a malých rodinných domů s neoficiálním názvem Matlaška. Zde se nachází mateřská škola. V Rajhradě také funguje Střední odborná škola zahradnická a Střední odborné učiliště Rajhrad.", "question": "Na kterém břehu řeky leží město Rajhrad?", "answers": ["pravém"]}
{"title": "Kapitalismus", "context": "Akumulací (části) zisku vzniká kapitál, který je znovu investován do výroby za účelem navýšení zisku. Vyskytuje se však více pojetí kapitalismu závisející na historické době a osobě, která jej používá. Termín také zpravidla nezahrnuje jen ekonomický, ale i společenský a politický význam. Stát si většinou ponechává možnost takový ekonomický systém regulovat zákony, např. zákoníkem práce či obchodním zákoníkem. Anarchokapitalismus je pak název pro systém kapitalismu bez přítomnosti jakékoli státní regulace. Ekonomiky takových států, kde stát zasahuje do ekonomiky, jsou smíšené; tržní principy fungují v určitých oblastech, v jiných však vládne monopol či monopson státu. == Historický vývoj kapitalismu == Kapitalistické vztahy v hospodářství se v Evropě objevují již od 16. století, kdy začaly pomalu vytlačovat vztahy feudální. Teprve s rozvojem průmyslové revoluce však dochází k rozšíření kapitalismu do většiny světa a k likvidaci původních hospodářských a společenských systémů. K rozvoji dochází převážně v oblastech s vyšší gramotností. == Definice == Will Hutton a Anthony Giddens identifikují tři základní charakteristiky kapitalismu: Systém soukromého vlastnictví majetku Hospodářskou činnost řídí cenové signály trhu Předpokládá motivaci pro činnost vycházející z hledání zisku a na této motivaci je závislýKarl Marx definuje kapitalismus jako výrobní způsob, který se zakládá na námezdní práci.Pojem kapitalismus byl zaveden marxistickou teorií jako negativní označení pro tržní hospodářství. Přesto existovali i další teoretici, kteří prezentovali kapitalismus v té či oné podobě (například Max Weber, který jej dával do souvislosti s protestantismem). Konkrétní definice kapitalismu jako takového je však stále předmětem rozsáhlých debat. V období studené války se stal termín kapitalismus do jisté míry pejorativním označením nedostatků západního světa, používán byl ve velké míře především levicově smýšlejícími silami. Rovněž začal představovat ale i symbol západu, protiklad tehdejšího východního socialismu. == Kritika kapitalismu a jeho alternativy == Kapitalismus je kritizován kvůli údajným bezcitným bojům, válkám o peníze, ropu, pracovní příležitosti.", "question": "S příchodem jaké revoluce došlo k rozšíření kapitalismu?", "answers": ["průmyslové"]}
{"title": "Ptakoještěři", "context": "Největší ptakoještěři dosahovali rozpětí křídel přes 10 metrů a mohli zřejmě vykonávat vzdušné poutě na vzdálenosti tisíců kilometrů. Ve vzduchu zřejmě dosahovali rychlostí i přes 120 km/h. Do vzduchu se zřejmě dostávali rychlým výskokem za použití všech čtyř končetin. Objevy některých druhohorních parazitů podobných blechám ukazují, že jurský a křídový hmyz se evolučně přizpůsobil k sání krve teplokrevných dinosaurů i ptakoještěrů (například rody Pseudopulex, Tarwinia a Saurophthirus). Nejstarší objevy ptakoještěrů pocházejí již z druhé poloviny 18. století. Zřejmě vůbec prvním objeveným ptakoještěrem je tzv. \"Pester Exemplar\", dnes řazený do rodu Aurorazhdarcho. Tento svrchnojurský pterosaur malých rozměrů byl objeven v bavorském litografickém vápenci někdy mezi lety 1757 a 1779 a patřil do sbírky arcivévodkyně Marie Anny Habsbursko-Lotrinské (dcery panovnice Marie Terezie). Prvním formálně popsaným pterosaurem pak byl Pterodactylus antiquus, vědecky popsaný roku 1784 Cosimou A. Collinim. Z území České republiky známe v současnosti jediný druh našeho ptakoještěra, objeveného již v roce 1880 u Chocně. Jednalo se zřejmě o mládě azdarchidního pterosaura, žijícího přibližně před 92 miliony let. Pravděpodobně šlo o mládě, které dosahovalo v rozpětí křídel asi 1,5 - 1,6 metru.", "question": "Ve kterém roce byl na českém území objeven jediný druh ptakoještěra?", "answers": ["1880"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Radarová měření a fotografie pořízené sondou Cassini objevily útvary, jenž by mohly být impaktními krátery, ale chybí zde specifické útvary pro jistou identifikaci. Mezi ně patří například 90 km široký prstenec zvrásněného materiálu nazvaný Guabonito, o něm se usuzuje, že jde o kruhovitý impaktní kráter, do jehož vnitřní části kruhu byl větrem nafoukán sediment tmavé barvy. Podobné útvary byly pozorovány i v tmavých regionech Shangri-La a Aaru. Kruhovité útvary, jež by mohly být impakty, byly spatřeny i v oblasti Xanadu při průletu sondy 30. dubna 2006. Na velké části kráterů a útvarů, jež by jimi mohly být, jsou důkazy o rozsáhlé erozi a všechny tyto útvary byly od vzniku modifikovány. Většina velkých kráterů má porušený nebo neúplný okolní lem, přestože některé z těchto lemů jsou nejsilnější v celé sluneční soustavě. Na rozdíl od jiných ledových měsíců v soustavě, nebyla na Titanu zaznamenána tvorba pamplisestů, starých kráterů, jejichž reliéf byl vlivem viskoelastické relaxace zahlazen a zůstal po nich jen světlý ledový kruh. Krátery na Titanu většinou postrádají centrální kopec a vnitřní plocha je rovná, zřejmě působením kryovulkanické lávy, která se tu vylila buď během nárazu, nebo při pozdějších erupcích. Geologické změny jsou jen jedním důvodem, proč nejsou na povrchu k vidění větší množství kráterů, svoji roli hraje i hustá atmosféra, předpokládá se, že snižuje množství kráterů o jeden až dva řády. Na radarových mapách s vysokým rozlišením, které byly získány během roku 2007 pro omezenou část měsíčního povrchu, je patrná nerovnoměrnost v rozložení kráterů. Oblast Xanadu obsahuje 2 až 9krát víc impaktních kráterů než ostatní povrch. Rozdílné je i zastoupení na přivrácené a odvrácené straně měsíce, polokoule obrácená čelem k Saturnu má o 30 % více kráterů. Nejnižší hustota je v oblastech rovníkových dun a na pólech, kde jsou nejobvyklejší jezera. Modely dopadových drah a úhlů, které byly vytvořeny před zkoumaním sondou Cassini, ukazovaly na možnost, že se v místě dopadu mohla vyvrhnout tekutá voda, která by zde mohla vydržet i po několik staletí, dostatečně dlouhou dobu na to, aby se zde \"syntetizovaly jednoduché prekurzorové molekuly, které jsou základem života.\" Po dlouhou dobu vědci uvažovali, že podmínky na povrchu Titanu odpovídají podmínkám na Zemi těsně po jejím vzniku, pouze za výrazně nižších teplot. Detekce argonu-40 v atmosféře roku 2004 indikovala, že zde byly sopkami vytvořeny výstupy kryolávy složené z vody s příměsí amoniaku.", "question": "Jak se jmenuje největší měsíc planety Saturn?", "answers": ["Titan"]}
{"title": "Trhák", "context": "Trhák je český komediální filmový muzikál, který v roce 1980 natočil režisér Zdeněk Podskalský a kde vystupovala celá řada tehdy populárních československých herců i hvězd populární hudby. == Děj == Filmová komedie ve stylizované nadsázce vypráví o natáčení muzikálu ze života současné vesnice. Oficiální text distributora praví toto: \"Panu Jíšovi se podařilo udat na Barrandově svůj první scénář. Už ve fázi přípravných prací s hrůzou zjišťuje, že filmaři naprosto obešli jeho záměr – místo sondy do života současné vesnice připravují velkolepou hudební show, o níž jsou přesvědčeni, že bude divácký trhák. Hned první záběry hovoří za mnohé. Do obce Lipovec přijíždí elegán, kterého všichni místní funkcionáři i prostí občané vítají zpěvem a tancem, neboť tento kýžený odborník jim má svými progresivními metodami pomoci zvýšit hektarové výnosy. Natáčení pokračuje v podobném duchu a novopečený scenárista se nestačí divit.\" Děj filmu tedy začíná tím, že se naivní scenárista Jíša dostaví do Filmového studia Barrandov a dozví se, že jeho scénář se bude realizovat. Z původně skromného nápadu, kde by to všechno mělo být co nejpravdivější, však sebestředný režisér Kohoutek vytvoří megalomanský projekt vlastní filmové vesnice včetně zámečku. Uprostřed natáčení však svou neschopností způsobí zničení většiny filmové lokace a pro náhlý nedostatek peněz musí film dotočit co nejúsporněji, a to včetně vykrádání záběrů z cizích filmů. Věčně nervózní a agresivní produkční Šus se kvůli tomu odmítne účastnit premiérové projekce v letním kině, film je však diváky aplaudován včetně poslední scény, kdy vlivem bouřky dojde ke zničení projekční plochy i filmové kopie. Diváci to považují za režijní záměr a při odchodu z kina všichni do jednoho film chválí. == Zajímavosti == Autoři scénáře Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak využili neustálých žádostí kulturně-propagačních pracovníků o komunální satiru a dovedli je k absurdní dokonalosti ve vedlejší postavě nepoctivého zedníka Merunky. Parodovány byly i tehdejší \"akce Z\": po Kohoutkově demolici vesnice bylo mj. nutné natočit pohřeb stařečka Lukeše. Kohoutek to tedy musel natočit jako brigádu a, jak ve filmu zazní, \"to byla ta akce Kdo má kostým, jde za rakví\" (původní replika zněla \"Kdo má nohy, do průvodu\" – musela však být změněna, aby se nestala obětí cenzury). Nezamýšlené důsledky \"hurá-akcí\" jsou předvedeny vzápětí – pohřbívaný dědeček Lukeš jde hned za \"svým\" pohřebním vozem a v dalších záběrech je ještě viditelnější.", "question": "Ve kterém roce byl natočen filmový muzikál Trhák?", "answers": ["1980"]}
{"title": "Edmund Hillary", "context": "Sir Edmund Percival Hillary (20. července 1919, Tuakau – 11. ledna 2008, Auckland) byl novozélandský horolezec a průzkumník, proslulý tím, že jako první vystoupil na horu Mount Everest. Vrcholku této hory vysoké 8848 metrů dosáhl 29. května 1953 se Šerpou Tenzingem Norgayem. Byl držitelem následujících vyznamenání: Podvazkový řád, Řád Nového Zélandu, Řád britského impéria. == Mládí == Edmund Hillary až do svých 16 let neviděl hory ani sníh. Tvrdě dřel ve včelařském podniku svého otce a už v 10 letech z něho byl dokonalý včelař. Ale v zimě roku 1935, když byl v šesté třídě, se zúčastnil školního výletu do hor a od té doby nežil pro takřka nic jiného. V roce 1946 už měl značné zkušenosti a také měl slezeny všechny vysoké hory na Novém Zélandu. V té době také potkal horského průvodce Harryho Ayrese, s kterým po 3 sezóny zlézal horské vrcholy a který ho mnohému naučil. A v roce 1950 spolu s Georgem Lowem začali pomýšlet na Himálaj. == První výprava na Mount Everest == V roce 1951 se zúčastnil britské výpravy na Mount Everest vedené velezkušeným Ericem Shiptonem. Cílem nebylo dobýt nejvyšší horu světa, ale najít cestu k ní přes Nepál, který čerstvě otevřel hranice. Výprava se nezdařila na 100 %, cesta však nalezena byla. == Pokusná výprava do Himálaje == Jelikož nepálská vláda na rok 1952 udělila povolení na Mount Everest jen švýcarské výpravě, rozhodla se Královská zeměpisná společnost a Klub alpinistů, že vypraví alespoň pokusnou výpravu na získání zkušeností. Výpravu vedl znovu Eric Shipton. Jelikož se Švýcarům pokus o výstup na Mount Everest nezdařil, tak se všechna píle, výstroj a lidé začali připravovat na pokus v roce 1953. == Výstup na Mount Everest 1953 == Celá výprava do Indie dorazila v březnu 1953. Po aklimatizačním období se v květnu 1953 dostala až k úbočí Mount Everestu. Po zdlouhavém a velmi namáhavém postupu vzhůru se konečně vydala 1. skupina Charles Evans a Tom Bourdillon na 1. pokus o výstup na vrchol. Kvůli špatně fungujícímu kyslíkovému přístroji Charlese Evanse dostali se \"jen\" do výšky 8 500 m n. m. Přesto to bylo výš, než kterýkoliv člověk před nimi.", "question": "Uskutečnil Edmund Hillary prvovýstup na Mount Everest sám?", "answers": ["Vrcholku této hory vysoké 8848 metrů dosáhl 29. května 1953 se Šerpou Tenzingem Norgayem."]}
{"title": "Burger King", "context": "Burger King je americký řetězec provozoven rychlého občerstvení se sídlem v Miami-Dade County na Floridě zahrnující více než 11 tisíc restaurací ve více než 65 zemích. V Austrálii je společnost provozována pod značkou Hungry Jack's. První restaurace Burger King byla otevřena 4. prosince 1954 v Miami na Floridě, USA. Mezinárodní síť restaurací Burger King nabízí především hamburgery, hranolky a chlazené nápoje. Hlavním produktem je hamburger Whopper, který je prodáván také v dalších variantách od nejmenšího Whopper Junior až po Triple Whopper. Skládá se z grilovaného mletého hovězího masa v housce posypané sezamovým semínkem s majonézou, zeleninou a případně dalšími přísadami. První restaurace Burger King v Česku byla otevřena 25. listopadu 2008 v nákupním centru Metropole Zličín v Praze. V Česku získala jako první franchisingovou licenci polská, v Nizozemí registrovaná firma AmRest, provozující též restaurace KFC, Pizza Hut nebo kavárny Starbucks v Polsku a Bulharsku, nyní nově také v Česku, na Slovensku a ve Slovinsku. Kromě těchto licencovaných značek provozuje restaurace pod vlastními značkami freshpoint a Rodeo Drive. Její akcie jsou kotovány na burze ve Varšavě. Jejich zastoupení pro značku Burger King ale není pro ČR exkluzivní a licenci může získat každý, kdo splní podmínky centrály Burger King.", "question": "Jak se v Austrálii nazývá fast food Burger King?", "answers": ["Hungry Jack's"]}
{"title": "Crookesův mlýnek", "context": "Uvnitř je na jehlovém ložisku umístěn mlýnek se čtyřmi listy. Listy jsou z jedné strany černé (pohlcuje záření) a z druhé strany bílé (odráží záření). Dopadající záření způsobí, že se tmavé strany listů začnou pohybovat směrem od zdroje záření. Pro funkci mlýnku se uvádějí dvě vysvětlení závislá na stupni vakua v baňce: černá plocha se více zahřeje a protože teplý vzduch za listem má vyšší kinetickou energii, začne se \"mlýnek\" otáčet proti směru dopadajících fotonů - tento jev nastane při tlaku kolem 1 Pa a je způsoben přeneseným teplem nikoliv částicovým charakterem fotonů. Při tlaku řádově 10−4 Pa se mlýnek zastaví. lesklá plocha odráží fotony, foton při dopadu předá kinetickou energii, tmavá plocha je pohlcuje - tato hypotéza je ale mylná, jelikož kinetická síla dopadajících fotonů je příliš malá pro buzení takového makroskopického pohybu. Pro důkaz částicového charakteru světla (fotonu) je nutno použít Nicholsův radiometr. Přístroj vynalezl v roce 1873 chemik William Crookes jako vedlejší produkt svého výzkumu. Snažil se jím změřit působení světla, které ovlivňovalo jeho přesná kvantitativní chemická měření. Toto zařízení je také někdy využíváno v experimentální parapsychologii v pokusech snažících se prokázat existenci telekineze. Testované osoby se mají pokusit pouhou silou vůle roztočit mlýnek opačným směrem než kterým ho otáčí světlo - tento jev je ale způsoben přenosem tepla z ruky testované osoby. == Externí odkazy ==", "question": "Kdo vynalezl Crookesův mlýnek?", "answers": ["William Crookes"]}
{"title": "Zápalky", "context": "Škrtnutím zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200–1100 °C[zdroj? ], což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka. Tento druh se nazývá bezpečnostní zápalky. Standardní malé zápalky (tzv. kuřácké) mají délku cca 4 cm a prodávají se nejčastěji v papírových krabičkách s rozměry přibližně 5 x 3,5 x 1,5 cm, se škrtátkem po obou stranách krabičky. Počet zápalek v krabičce bývá přibližně 40. Ploché zápalky odlamovací (knížečkové) – dřevěné nebo papírové zápalky jsou vlepené do plochého papírového přebalu, zápalka se před použitím odlomí či odtrhne. Oblíbené například v USA nebo jako reklamní. Standardní prodloužené nebo dlouhé zápalky (tzv. domácnostní) jsou delší (cca 5 cm) – za účelem usnadnění zapálení hořáku, na kterém stojí např. hrnec. Prodávají se buď ve standardních krabičkách s prodlouženou délkou, nebo ve velkých krabičkách (např. 8 × 5,5 × 3 cm), které obsahují přibližně 200 zápalek. Krbové zápalky jsou prodloužené na cca 20 cm (účel vyplývá z názvu). Krabičky jsou různé, obecně však bývají dlouhé a úzké. Nebezpečnostní (tzv. kovbojské) zápalky – není potřeba škrtátko, lze škrtat o různé drsné povrchy. Voděodolné zápalky – opatřené impregnací proti vlhkosti; impregnovat lze i běžné zápalky například ponořením do rozehřátého parafínu. Větruodolné zápalky – s prodlouženou hlavičkou. Dále existuje velké množství jiných druhů zápalek, vyznačujících se zvláštními rozměry nebo balením, které často slouží k reklamním účelům nebo jako upomínkové předměty. Zápalky slepované lepidlem se využívají pro výrobu modelů a různých kuriózních předmětů. Věnoval se jim například Tomáš Korda z Vrchlabí, jehož dílo vystavuje Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově.", "question": "Jakou délku mají standardní malé zápalky?", "answers": ["cca 4 cm"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1904", "context": "III. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 1. července do 23. listopadu roku 1904 v Saint Louis v americkém státě Missouri. I zde se hry staly součástí výstavy, tentokrát spojené s historickým výročím města. Her se účastnili především domácí sportovci, Kanaďané a Kubánci a to hlavně kvůli problémům s dopravou z Evropy. Z českých sportovců se nezúčastnil ani jediný. Dalším kandidátským městem na uspořádání 3. olympijských her bylo Chicago (USA). (Pořadatelská země je označena tučně.) Výsledky letních olympijských her 1904", "question": "V jakém státě se konaly III. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 1. července do 23. listopadu roku 1904?", "answers": ["Missouri"]}
{"title": "Zabijačka", "context": "Zachycení porážky prasete ve středověku Zabijačka je časově náročný proces, a proto se porážka zpravidla koná krátce po rozednění. Nejprve řezník omráčí vepře střelou z jateční pistole, popřípadě sekerou či palicí ranou do čela. Jakmile vepř upadne na zem, řezník mu prořízne krční tepnu a tím ho vlastně usmrtí. Dosud fungující srdce pak vytlačí většinu tělesné krve do připravené nádoby – používá se mělká nádoba, pekáč nebo nízký lavor. Pomocník musí krev stále míchat, aby se nesrazila, a po vykrvení těla získanou krev přeleje do větší nádoby, kde z ní musí vymíchat vlákna fibrinu. Závěrečným zasolením krve definitivně zamezí jejímu sražení. Vykrvené tělo vepře se poté napaří (podle zvyklostí buď na prkenné podložce, nebo častěji v neckách) – řezník horkou vodou poleje nejprve místa, kde prase nebude krupováno (tj. hlava, hrdlo, pupek, vnitřní část kýt, kolena, nožky a oháňka), poté se prase obrátí pomocí řetízků a zbytek prasete se paří velmi opatrně, aby krupon nebyl poškozen. Z kůže se musí mechanicky odstranit štětiny – zpravidla dvojmužně pomocí železných „zvonků“ nebo řetězů, odstranění napomůže posypání pomletou kalafunou před pařením. Prase se poté pečlivě umyje teplou vodou, řezník mu nařízne na obou zadních nožkách kůži mezi šlachou a kostí v oblasti Achillovy šlachy, tímto otvorem se provléknou berce – háky rozporky, na které bude tělo vepře zavěšeno během zpracování. Berce s vepřem se pak vyzdvihnou do vhodné výšky (např. pomocí kladkostroje) tak, aby celé tělo vepře bylo zavěšeno a pod rypákem zbýval dostatek prostoru pro nádoby (zavěšením tělo opticky zmohutní a vlastní vahou se značně protáhne). Po vyzdvižení těla se kůže dočistí od zbytku štětin a naposledy pečlivě umyje.", "question": "Jaké zvíře se poráží při zabijačce?", "answers": ["vepře"]}
{"title": "Maďarština", "context": "Podstatná jména se nepojí s přivlastňovacími zájmeny, ale přibírají zvláštní přivlastňovací sufix: A(z én) könyvem. = Toto je moje kniha. Přivlastňovací zájmena se používají pouze samostatně, nejčastěji v přísudku: Ez a könyv az enyém. = Tato kniha je moje. Obdobným způsobem se používá přivlastňovací koncovka -é, která se připojuje ke jménu vlastníka: Ez a könyv Pálé. = Tato kniha je Pavlova. (srovnej dále) Přivlastňuje-li se konkrétní osobě nebo věci, přibírá přivlastňovaná věc přivlastňovací. koncovku, zatímco vlastník zůstává buď bez koncovky, nebo přibírá koncovku dativu: kutya lába = noha psa (doslova pes jeho noha) kutyának a lába = noha psa (doslova psovi ta jeho noha) Pál könyve / Pálnak a könyve = Pavlova kniha Maďarština nemá sloveso s významem mít. Místo toho se používá zvláštní vazba se slovesem van (být). Vlastník přibírá dativní koncovku: Van kutyám. = Mám psa. (doslova je můj pes) Péternek van kutyája. = Petr má psa. (doslova Petrovi je jeho pes) Podstatná jména jsou obvykle determinována členem. , který je dvojí: neurčitý: egy má také význam jeden a používá se pouze v jednotném čísle určitý: a (před jmény začínajícími souhláskou) nebo az (před jmény začínajícími samohláskou) se používá v jednotném i množném čísle Podstatná jména se skloňují. Při skloňování přibírají přivlastňovací sufixy, znak množného čísla a pádové koncovky. Maďarština má 18 pádů. Sada pádových koncovek je jednotná pro všechna podstatná jména, případně i další sklonné slovní druhy. Koncovky mají obvykle dvě, někdy tři varianty podle samohláskové harmonie (viz výše). 1. pád (nominativ) je základním tvarem jména, koncovku nemá: kutya (pes), ház (. dům) 2. pád (genitiv) jako takový neexistuje a opisuje se přivlastňovacími vazbami (viz výše) 3. pádu (dativu) odpovídá koncovka -nak / -nek: háznak (domu). Terminativ má koncovku -ig: házig ((až) k domu) 4. pád (akuzativ) má koncovku -t: kutyát (psa). Kauzál-finál se ovšem vyjadřuje koncovkou -ért: kutyáért (pro psa) 5. pád (vokativ) maďarština nemá, oslovuje se 1. pádem 6. pád (lokál) je vyjadřován více způsoby. K umístění a pohybu obecně se vztahuje matice devíti pádů, které odpovídají na otázky kam? , kde? a odkud? : vnitřní: házba - házban - házból = do domu - v domě - z domu kertbe - kertben - kertből = do zahrady - v zahradě - ze zahrady povrchové: asztalra - asztalon - asztalról = na stůl - na stole - ze stolu. székre - széken - székről = na židli (kam) - na židli (kde) - ze židle přibližné: orvoshoz - orvosnál - orvostól = k lékaři - u lékaře - od lékaře Péterhez - Péternél - Pétertől = k Petrovi - u Petra - od Petra Řada dalších prostorových vztahů (pod, nad, zpod, za, zpoza, skrze atd.) je vyjadřována systémem záložek.", "question": "Kolik pádů má maďarština?", "answers": ["18"]}
{"title": "Julie", "context": "Julie je ženské křestní jméno latinského původu, odvozené od jména patricijského rodu Iuliů. Je to ženská varianta mužského jména Julius. Podle českého kalendáře má svátek 10. prosince. Následující tabulka uvádí četnost jména Julie v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky 1999–2002) je -3,7%, což svědčí o poměrně strmém poklesu obliby tohoto jména. V dalších letech však četnost tohoto jména vzrostla. Julie Adams – americká herečka Julie Andrews – britsko-americká herečka a zpěvačka Julie Billiart – francouzská řeholnice Juliette Binoche – francouzská herečka Julia Görges – německá tenistka Julie Christie – britská herečka Júlia Liptáková – slovenská modelka Juliet Millsová – britská herečka Julia Ormond – anglická herečka Julia Robertsová –. americká herečka Julia Sanerová – švýcarská modelka Julia Stiles – americká herečka Julie Šupichová – učitelka, spisovatelka a esperantistka Julia Tymošenko – ukrajinská politička Julie Wimmerová – česká designérka Božská Julie – americko-maďarsko-britský film z roku 2004 Julia – americký film z roku 1977 Julie a její milenci. – americký film z roku 1990 Julie a Julia – americký film z roku 2009 Masožravá Julie – československý animovaný film z roku 1975, režie Pavla Řezníčková Romeo a Julie – divadelní drama Williama Skakespeara Julie Kapuletová – hlavní postava tohoto dramatu, nejznámější Shakespearova romantická hrdinka Gnomeo & Julie – britsko-americký animovaný film z roku 2011 Seznam článků začínajících na \"Julie\" Seznam článků začínajících na \"Julia\" Obrázky, zvuky či videa k tématu Julie ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Julie ve Wikislovníku", "question": "Kdy slaví svátek Julie?", "answers": ["10. prosince"]}
{"title": "Fotoaparát", "context": "Krátká expoziční doba naopak dokáže velmi rychlé děje \"zmrazit\", a zachytit z nich jen jeden krátký okamžik. Pro správné vykreslení fotografie je třeba fotoaparát také zaostřit, aby se sbíhající se paprsky z objektivu potkaly právě v místě, kde dopadají na citlivou vrstvu. (Pokud by se setkaly před ní nebo za ní, neprojeví se bod na objektu na. snímku jako bod, ale jako rozmazaný kroužek – snímek bude neostrý.) To se řeší ostřícím mechanismem na objektivu, který zjednodušeně vyjádřeno posune celou optickou soustavu dopředu nebo dozadu tak, aby se paprsky sbíhaly právě na citlivé vrstvě. (. Výjimkou jsou aparáty s tzv. fix focusem – to jsou nejčastěji kompaktní aparáty nebo mobilní telefony, u nichž je clonový otvor tak malý, že dopadající paprsky jsou dostatečně úzké k vykreslení většiny předmětů v rozumné vzdálenosti.) Ostření může být ponecháno na obsluze, moderní přístroje ale disponují možností automatického ostření (autofokusu). To může být dvojího druhu: aktivní (kdy si fotoaparát sám vzdálenost změří například pomocí odrazu infračerveného paprsku od objektu, a podle zjištěného výsledku zaostří) nebo pasivní (kdy fotoaparát ostří \"od oka\", projíždí rozsah zaostření a měří kontrast zachycené scény; nejostřejší scéna má také největší kontrast). Protože aktivní autofokus má několik nevýhod – má problémy například s focením skrz sklo, vylučuje možnost výměny objektivů a použití \"zvětšovacích\" předsádek a podobného vybavení – používá se pouze v kompaktních fotoaparátech, zatímco zrcadlovky jsou vybavovány výhradně ostřením pasivním, kdy všechno měření probíhá přes objektiv (through the lens – TTL) a objektivy je tudíž možno měnit. Pasivní ostření nefunguje při nedostatku světla. V těch případech je pak nutno ostřit ručně; některé fotoaparáty též pro ten účel mají miniaturní přisvětlovací lampy. Funkci pomocného přisvětlení scény infračerveným paprskem pro zaostřování mají vestavěny také některé kvalitní externí blesky.", "question": "Kdy nefunguje pasivní ostření?", "answers": ["při nedostatku světla"]}
{"title": "Lilek brambor", "context": "Květy jsou nejčastěji bílé, růžové nebo fialové se sytě žlutými až oranžovými prašníky. Plody jsou zelené nebo žlutozelené bobule o průměru 2 až 4 cm obsahující bílá semena. Podzemní část je charakteristická svazčitými kořeny s hlízami rozmanitých elipsoidních až nepravidelných tvarů, nejčastěji s okrově žlutou až světle hnědou, u některých kultivarů červenou až červenofialovou pokožkou. Lilek brambor je kulturní rostlina s tetraploidním genomem (4n = 48). Brambory tak mají v každém lokusu 4 nezávislé geny. Ze všech kulturních plodin má brambor nejbohatší genetické zdroje. Brambor má dvě centra biodiverzity: tzv. andské centrum v okolí jezera Titicaca, kde rostou kultivary adaptované na podmínky krátkého dne, a chilské centrum v oblasti okolo 40° j. š., s adaptací na dlouhý den. Z chilského centra patrně pochází předchůdci evropských kulturních odrůd. V těchto oblastech se vyskytují mnohé lokální kulturní a polokulturní odrůdy jakož i mnoho divokých příbuzných s různým stupněm ploidie (až hexaploidní odrůdy). Mnohé z těchto divokých příbuzných lze s bramborem křížit a tak získávat požadované vlastnosti (ranost, odolnost k chorobám). Brambory se komerčně rozmnožují vegetativně z hlíz, pravé semeno se používá hlavně pro šlechtitelské účely. U mnohých kulturních odrůd však pylová sterilita představuje závažný problém pro šlechtění. Původní oblastí výskytu jsou podhorské a horské oblasti And v dnešním Peru. V současné době se pěstují jako zemědělská plodina prakticky po celém světě s výjimkou tropů, arktických a subarktických oblastí. Na základě archeologických nálezů, jakož i podle moderních molekulárních metod usuzujeme, že brambory byly domestikovány v oblasti dnešního Peru přibližně před 4 až 5 tisíci lety.", "question": "Jaká kulturní plodina má nejbohatší genetické zdroje?", "answers": ["brambor"]}
{"title": "Unreal Engine", "context": "Unreal Engine Unreal Engine Vývojář Epic Games První vydání 1996 Aktuální verze 4.26.2 (13.04.2021) Operační systém Microsoft WindowsGNU/Linux Vyvíjeno v C++ Typ softwaru herní engine Licence Open source Web www.unrealengine.com Některá data mohou pocházet z datové položky. Unreal Engine je herní engine, který byl vytvořen firmou Epic Games. Jeho první verze z roku 1998 byla použita ve hře Unreal. Od té doby byl Unreal Engine několikrát vylepšen a doplněn, aby mohl být použit v několika desítkách novějších herních titulů. Původně byl tento engine určen pouze pro střílečky z pohledu první osoby, ale našel využití i v některých MMORPG, RPG a adventurách. Jádro Unreal Enginu, napsané v programovacím jazyku C++, podporuje mnoho různých platforem, jako jsou Microsoft Windows, Linux, Mac OS, Mac OS X na PC. Nejnovější verze Unreal Enginu podporuje také platformy herních konzolí Dreamcast, Xbox, Xbox 360, PlayStation 2 a PlayStation 3 i PlayStation 4. Většina ostatních součástí enginu ve hře je napsána ve speciálním kódu UnrealScript, díky kterému není nutné při vytváření případných herních modů zasahovat hluboko do jádra, ale postačí pouze změnit skripty. Kromě toho obsahuje užitečný nástroj UnrealEd. Unreal Engine 1 První verze Unreal Enginu spatřila světlo světa v květnu 1998 ve hře Unreal.", "question": "Jaká firma vyvíjí Unreal Engine?", "answers": ["Epic Games"]}
{"title": "Batole", "context": "Batole je dítě, větší než kojenec, ve věku 1 až do 3 let. V tomto věku dítě začíná lézt, chodit, mluvit, rozeznávat blízké osoby (máma, táta, prarodiče či sourozenci). Dítě v tomto období života rozeznává tvary, obrázky, hračky a různé předměty. Uvědomuje si, k čemu slouží lžíce a podobné věci praktické denní potřeby. Začínají mu růst první zuby a vlasy. Batole se rychle rozvíjí pohybově a působí mu to obrovskou radost. Miluje hry s materiálem (písek, voda apod.), také hry, jimiž napodobuje dospělé, brzy i prosté symbolické hry, při kterých ono samo je někým jiným (princeznou, koněm atd.) a věci se \"proměňují\" (kostka může být stejně dobře koláčem i lokomotivou). Rozumový vývoj batolete přechází podobně jako hra od stadia senzoricko-motorického, kdy materiálem myšlení je to, co lze vidět a nahmatat, k myšlení symbolickému, tj. myšlení pomocí představ, a dokonce i pojmů. Vývoj řeči se prudce rozbíhá. Dítě se \"odrazí\" od obrazných slov (pes jako \"haf-haf\", auto jako \"tú-tú\"), pak pochopí, že slova jsou domluvené symboly (znaky) a pochytí zhruba dvě nová za den.", "question": "Jak se nazývá období dítěte od jednoho do tří let?", "answers": ["Batole"]}
{"title": "Program Pioneer", "context": "První série se sestávala z řady družic, jež byly zpočátku určeny k průzkumu Měsíce. Jejich nedokonalá technická úroveň způsobila, že svůj program splnily jen některé. Průzkum Měsíce pak převzal program Ranger. Počínaje letem Pioneer 5 byly mise na podstatně vyšší technické úrovni určeny pro průzkum meziplanetárního prostoru v Sluneční soustavě (podobně jako družice Helios 1 a 2), zčásti i planet Jupiter, Saturn a Venuše. Tato část programu byla velice úspěšná. Je však nutno připomenout, že v roce 1960 se nezdařil let dvou sond neuvedených v seznamu COSPAR, pojmenovaných Pioneer P30 a P31, protože nosné rakety Atlas Able po startu selhaly. Sondy sestrojila laboratoř JPL a provozovala je od roku 1958 nově utvořená agentura NASA, obojí v USA. Zpočátku první vedoucí NASA Keith Glenan projekt ponechal v rukou ARPA a vojenského letectva. == Seznam družic == Pioneer 0, sonda k Měsíci, start 17. srpna 1958, havárie nosné rakety Pioneer 1, sonda k Měsíci, start 11. října 1958, nezdařený start se zánikem nad Zemí", "question": "Jak se jmenuje americký program zaměřený na výzkum Měsíce, později i obřích planet a Sluneční soustavy realizovaný v letech 1958 – 1978?", "answers": ["Pioneer"]}
{"title": "Tristan Tzara", "context": "Tristan Tzara [Cara], vlastním jménem Samuel Rosenstock (16. dubna 1896, Moineș, Bacău, Rumunsko - 25. prosince 1963, Paříž, Francie) byl francouzský básník a dramatik rumunsko-židovského původu. Jedná se o jednoho ze zakladatelů dadaismu. Básně začal psát již během studia na gymnáziu v Bukurešti. Svůj umělecký pseudonym si zvolil v roce 1915. V roce 1916 žil v Curychu, kde byl jednou z osobností, které založily v kabaretu Voltaire hnutí dada. V roce 1919 odešel do Paříže, kde ovlivnil kubistické a futuristické umělce. Spolupracoval s Louisem Aragonem, André Bretonem a Phillipe Soupaultem. Tato spolupráce skončila okolo roku 1924, protože Tzara odmítl vznikající surrealismus. Po roce 1929 však začíná publikovat i v surrealistických časopisech. V letech 1925-1926 si nechal zbudovat vlastní dům v Paříži od architekta Adolfa Loose. Tento dům je považován za jednu z nejvýznamnějších realizací tohoto architekta. Ve třicátých letech spolupracoval s levicovými politiky, angažoval se proti fašismu a nacismu a ve prospěch republikánů ve španělské občanské válce. V pozdějších letech se věnoval i literární a výtvarné kritice. V březnu 1946 přednášel v Praze. Je znám také svou aférou s českou herečkou Natašou Gollovou. Položil základní kámen dadaistické literatury dílem La premiè aventure céleste de Monsieur Antipyrine (První nebeské dobrodružství pana Antipyrine, 1916). 1918 Vingt-cinq poè (Dvacet pět básní) 1920 Cinéma calendrier du cœ abstrait maisons (Kalendářní biograf abstraktního srdce. ) 1922 Le Cœ à gaz (Srdce na plyn) 1924 Sept manifestes Dada (Sedm manifestů Dada) 1923 De nos oiseaux (O našich ptácích) 1931 L'Homme approximatif (Přibližný člověk) 1932. Où boivent les loups (Kde pijí vlci) 1945 Une route seul soleil (Slunná silnice samá radost) 1946 Terre sur Terre (Země na Zemi) 1950 Parler seul (Mluvit sám) 1965 Les Premiers poè (. První básně) - francouzský překlad knihy z roku 1934 a několik dosud nepublikovaných básní Dialektika poezie Le Surréalisme et l'aprè (Surrealismus a doba poválečná) 1924 Mouchoir de nuages (Šáteček z mlh) Oeuvres completes (Souborné. dílo), 6 svazků, 1975-1991 Šáteček z mlh, 1925 Hlídky, překlad Jan Řezáč, 1946, bibliofilie Slunná silnice samá radost, překlad: Adolf Kroupa, Praha : Svaz přátel SSSR, 1946 TZARA, Tristan. Daroval jsem svou duši bílému kameni. Příprava vydání Zdeněk Lorenc, Michal Bauer; překlad Zdeněk Lorenc. Praha : Concordia, 2007. 312 s. ISBN 978-80-85997-39-2. Tzarovy básně jsou obsaženy i ve sborníku Čest básníků : poesie francouzského odboje, přeložil Antonín Bartušek a další, V Praze : Fr. Borový, 1947.", "question": "Patří Tristan Tzara mezi zakladatele dadaismu?", "answers": ["Jedná se o jednoho ze zakladatelů dadaismu."]}
{"title": "Bjø Bjø", "context": "Je tak společně s Henrikem Ibsenem považován za zakladatele norského národního dramatu. Ve své tvorbě byl kritický k morálce měšťanské společnosti a zdůrazňoval mravní odpovědnost jedince. Stal se mezinárodně uznávanou osobností kulturního a veřejného života. Zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska (jeho báseň Ano, milujeme tuto zemi z roku 1870 se stala norskou státní hymnou) i o práva utlačovaných národů (např. Slováků). Roku 1903 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu \"... jako projev uznání za jeho ušlechtilou, velkolepou a mnohostrannou literární tvorbu, která se vždycky vyznačovala jak svěžestí inspirace, tak vzácnou čistotou ducha.\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Bjø Bjø zemřel roku 1910 v Paříži. V Brně mezi ulicí Veveří, ulicí Zahradníkovou, budovou právnické fakulty a jednou z budov Univerzity obrany (zvanou \"Rohlík\") se nachází Björnsonův sad (psáno s \"ö\"). Na desce na začátku sadu (roh Veveří a Zahradníkovy ul.) je mimo jiné psáno \"...norský spisovatel a básník, zastánce pravdy a svobody, přítel českého a slovenského národa\". Synnöve ze Slunečného návrší (1857, Synnöve Solbakken), Arne (1859), Veselý hoch (1860), Král Sverre (1861, Kong Sverre), Sigurd Slembe (1862. ), Marie Stuartovna Skotská (1864, Maria Stuart' i Skotland), Novomanželé (1865, De Nygifte), Rybářské děvče (1868), Ano, milujeme tuto zemi (. 1870), Arnljot Gelline (1870), Sigurd Jorsalfar (1872), Selské povídky (1873, Samlede digter), Úpadek (1875), též jako Bankrot,. Redaktor (1875, Redaktören), Král (1877, Kongen), Magnhild (1877), Setník Masana (1879, Kaptejn Mansana), Leonarda (1879). , Nový systém (1879), Prach (1882), Jednoženství a mnohoženství (1883), Rukavička (1883), Nad sílu (1883, Über die Kraft),. Vlajky nad městem a přístavem (1884, Det flager i byen og pa havnen), Zeměpis a láska (1885), Na božích cestách (1889), Paul Lange a Tore Parsbergová (1898. , Paul Lange og Torra Parsberg), Laboremus (1901), Na Storhovu (1902), Daglannet (1904), Mary (1906), Když réva znovu kvete (1909).", "question": "Kde zemřel Bjø Martinius Bjø?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Morava (řeka)", "context": "Morava (řeka) Morava Řeka u bzeneckého přívozu.Základní informace Délka toku 354 km Plocha povodí 26 658 km² Průměrný průtok 120,0 m³/s Světadíl Evropa Hydrologické pořadí 4-10-01-001 Pramen pod vrcholem Králického Sněžníku 50°12′18,35″ s. š., 16°50′57,69″ v. d. 1 370,67 m n. m. Ústí do Dunaje 48°10′25,64″ s. š., 16°58′33,17″ v. d. Protéká Česko Česko (Pardubický, Olomoucký, Zlínský, Jihomoravský)Slovensko Slovensko (Trnavský, Bratislavský kraj)Rakousko Rakousko (Dolní Rakousy) Úmoří, povodí Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj Geodata OpenStreetMap OSM, WMF Některá data mohou pocházet z datové položky. Morava (německy March, maďarsky Morva, polsky Morawa) je řeka ve střední Evropě, levý přítok Dunaje. Protéká stejnojmenným územím v Česku až po hranici mezi Rakouskem a Slovenskem. Nedaleko pramene tvoří krátký úsek historické zemské hranice Moravy a Čech a na dolním toku část hranice mezi Českem a Slovenskem. Délkou toku a plochou povodí je po Vltavě a Labi třetí největší řekou v Česku. Její délka je 354 km, z toho 284 km (80 %) protéká českým územím.[1] Povodí má rozlohu 26 658 km² (z toho 20 692,4 km² v Česku, tj. 26 % státního území).", "question": "Jaká je délka toku Morava v kilometrech?", "answers": ["354"]}
{"title": "Dánsko", "context": "Parlament je od roku 1953 jednokomorový, má 179 křesel a nazývá se Folketinget. Volby do parlamentu jsou každé čtyři roky a dvě křesla v něm náleží i reprezentantům Grónska a dvě reprezentantům Faerských ostrovů. Od roku 2001 byla u vlády koalice vedená středo-pravicovou stranou Venstre. Ministerským předsedou byl od 5. dubna 2009 Lars Lø Rasmussen. Jeho předchůdce Anders Fogh Rasmussen se úřadu vzdal, když byl jmenován generálním sekretářem NATO. Po parlamentních volbách 15. září 2011 mají koaliční většinu levicové strany s 92 mandáty. Koaliční vládu tak tvoří tři strany a vede ji předsedkyně Sociálních demokratů Helle Thorningová-Schmidtová. Opoziční pravicové strany mají 87 mandátů. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Dánska. Od 1. ledna 2007 je Dánsko rozděleno do pěti regionů (v závorkách jsou správní sídla těchto regionů): Nordjylland (Aalborg) Midtjylland (Viborg) Syddanmark (Vejle) Hovedstaden (Hillerø) Sjæ. (Sorø) Dánsko bylo mezi roky 1970 a 2006 rozděleno do 13 samosprávních krajů (amt) a na 270 okresů (kommune): Grónsko a Faerské ostrovy patří také Dánskému království, ale je jim ponechána autonomie. Každý z nich deleguje dva zástupce do parlamentu. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Dánska. Dánsko patří mezi státy s moderním tržním hospodářstvím, technicky vyspělým zemědělstvím a rozsáhlou vládní sociální politikou (sociálně-demokratický model welfare state). Vyspělost dánské ekonomiky se projevuje vysokou životní úrovní, pevnou měnou i značnou závislostí na obchodu se zahraničím, ale aktivní obchodní bilancí. Ačkoli Dánsko splňovalo ekonomická kritéria Evropské měnové unie (EMU), rozhodli Dánové v referendu v září 2000 o nepřipojení se. V zemědělství pracuje jen 6 % ekonomicky činného obyvatelstva.", "question": "Do kolika regionů je rozděleno Dánsko?", "answers": ["do pěti"]}
{"title": "Ústav národního zdraví", "context": "pro péči o chrup, předsňatkové (eugenické), tělovýchovné, pro duševní hygienu a výchovu, pro bezdětné manžely, gynekologické, pro choroby srdce a cév, pro výživu a dietetiku, pro potírání revmatismu, zhoubných. nádorů, lupusu, trachomu, malárie, cukrovky, chorob žláz s vnitřní sekrecí, chorob nervových, krevních, pro boj proti alkoholismu, pro duševně vadné, pro vady sluchu, řeči a zraku, pro ortopedii, pro tělesně vadné, pro nemoci stáří atd. Ústavy národního zdraví v letech 1952–1991 Novou povahu ústavům národního zdraví vtiskl zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči. Podle něho se ústavy národního zdraví staly výkonnými orgány národních výborů majících plánovat, organizovat, řídit a kontrolovat jednotnou preventivní a léčebnou péči v daném správním obvodě. Konkrétní úpravu pak obsahovalo nařízení ministra zdravotnictví č. 24/1952 Sb., o organizaci preventivní a léčebné péče. Organizace Ke sdružení zdravotnických zařízení se přikročilo „v zájmu prohloubení preventivní a léčebné péče a hospodárnějšího zvládnutí úkolů“.[4] Okresní ústavy národního zdraví (OÚNZ) Podle uvedeného ministerského nařízení se všechny okresní nemocnice s okresními zdravotnickými středisky, porodnice, okresní zdravotnická střediska, obvodní zdravotnická střediska, lékařské stanice, ženské poradny, dětské poradny, ošetřovatelské stanice, stanice záchranné služby, noční sanatoria a transfúzní stanice zřízené mimo sídlo krajského národního výboru sdružily v okresním ústavu národního zdraví, jakožto zařízení okresního národního výboru (městského, obvodního). Okresní ústavy národního zdraví zůstaly základní plánovací jednotkou a jednotným organizačním, administrativním a hospodářským celkem, samostatně rozpočtujícím i účtujícím.", "question": "Jaká je zkratka Okresního ústavu národního zdraví?", "answers": ["OÚNZ"]}
{"title": "Duha", "context": "Protože má voda větší index lomu než vzduch, světlo se v ní láme. Index lomu je různý pro různé vlnové délky světla a povrch kapky má tvar koule. Světlo se tedy na okrajích dešťových kapek rozkládá na jednotlivé barevné složky, které se odrážejí na vnitřní stěně a opouštějí pod různými úhly kapku. Kapky, které jsou ve stejné úhlové vzdálenosti od zdroje světla (Slunce či Měsíce), se pak jeví, jako by měly stejnou barvu. Proto má duha tvar kruhu, případně jeho části. Vztah mezi úhlem dopadu, úhlem lomu, indexem lomu optického prostředí a rychlosti šíření elektromagnetického záření (světla) vyjadřuje Snellův zákon. Aristoteles usoudil, že duha vzniká odrazem světla ve vodních kapkách. Prvním, kdo duhu vědecky popsal, byl René Descartes v letech 1635–1637, nicméně vznik barev duhy nedokázal vysvětlit. To se podařilo až Isaacu Newtonovi, který pochopil, že se paprsek při průchodu hranolem nebo dešťovou kapkou rozkládá na jednotlivé barvy. Velikost oblouku závisí na výšce slunce nad obzorem a výšce pozorovatele – pokud je slunce právě na horizontu, duha bude tvořit půlkruh; pokud je pozorovatel např. v balónu, může někdy spatřit duhu i jako celý uzavřený kruh. Duha je tím zřetelnější, čím větší jsou dešťové kapky. Úhlový poloměr duhy je přibližně 40°–42°. a fialové zbarvení je uvnitř kruhu, červené vně. V dešťové kapce může dojít nejen k jednomu, ale k více odrazům světelného paprsku. Při dvou vnitřních odrazech lze pozorovat druhou, tzv. sekundární duhu neboli vedlejší duhu. Hovoří se také o dvojité duze.", "question": "Kdo vysvětlil vznik barev duhy?", "answers": ["Isaacu Newtonovi"]}
{"title": "Jean Baptiste Perrin", "context": "Jean Baptiste Perrin [žán batist perén] (30. září 1870, Lille, Francie - 17. dubna 1942, New York, USA) byl francouzský fyzik. V roce 1926 obdržel Nobelovu cenu za výzkum nespojitých stavů hmoty, zejména za objev sedimentační rovnováhy, čímž dokázal teorii o atomové struktuře hmoty. Les principes. Exposé de thermodynamique (1901) Traité de chimie physique. Les principes (1903) Les preuves de la réalité moléculaire (1911) Les atomes (1913, 1936) Matiè et Lumiè (1919) Les éléments de la physique (1929) L'. orientation actuelle des sciences (1930) Les formes chimiques de transition (1931) La recherche scientifique (1933) Grains de matiè et grains de lumiè (1935) L'organisation de la recherche scientifique en France (1938) À la surface des choses (1940-1941) La science et l'espérance (1948)", "question": "Kde zemřel Jean Baptiste Perrin?", "answers": ["New York"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty. Příkladem genocidy se stal holokaust, kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů. Další milionové oběti byly ze strany slovanského obyvatelstva na územích východní fronty, kde bylo na 8 milionů civilních obětí. Civilní oběti podlehly nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé a sovětské armády a masakrům nebo genocidě páchanými německými a sovětskými komandy na obsazených územích.", "question": "Co předcházelo vypuknutí druhé světové války v Evropě?", "answers": ["když nacistické Německo napadlo Polsko"]}
{"title": "Berlín", "context": "Berlín (německy Berlin) je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města)Berlín patří k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie. Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 % celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nachází i lesní porosty (17,9 % celkové plochy). Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů). Vzdálenost Berlín-Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut. Související informace naleznete také v článcích Dějiny Berlína a Rozdělení Berlína. První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše. Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci. Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř okupačních sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961. Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává městem se zázemím a hlavním městem SRN. Věková struktura se po sjednocení Berlína normalizovala. Dřívější západní část města trpěla svou polohou: přes vysoký počet studentů bylo přestárnutí obyvatelstva aktuálním problémem, zejména vzhledem k omezenému počtu nových pracovních míst.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Spolkové republiky Německo?", "answers": ["Berlín"]}
{"title": "Anchorage", "context": "Anchorage je město a zároveň obvod amerického státu Aljaška. S počtem obyvatel 298 610 (2012) je největším městem Aljašky. Město bylo založeno roku 1914, když k němu dorazila Aljašská železnice. V Anchorage žijí více než dvě pětiny obyvatel Aljašky. Místo ale již před 5000 lety osídlili Athabasští eskymáci. V 18. století sem dorazili první průzkumníci z Ruska a s eskymáky obchodovali – měď, železo, ryby a kožešiny. V roce 1778 zde přistál kapitán Cook při hledání domnělé severozápadní zkratky mezi Pacifikem a Atlantikem. V tomto období zde již byly rusové poměrně dobře zabydleni, obzvláště v okolí Eklutny. V roce 1912 kongres rozhodl vybudovat zde železniční spojku se Sewardem kvůli zpřístupnění vnitrozemských nalezišť uhlí. To byl začátek rychlého rozvoje původně stanového městečka. Na Velký pátek 27. března 1964 město zasáhlo nejsilnější naměřené zemětřesení v severní Americe (a druhé nejsilnější naměřené zemětřesení vůbec) o síle 9,2 Richterovy stupnice, které totálně zničilo některé městské části a vyvolalo zničující vlnu tsunami v oblasti zálivu prince Williama. Po objevu bohatých nalezišť ropy na Aljašce v roce 1968 si v Anchorage otevřely své pobočky významné ropné společnosti, což významně podpořilo další rozvoj města. Anchorage se nachází uprostřed jižního regionu Aljašky. 576 km jižně od Fairbanks, 97 km severně od Whittieru a 204 km severně od Sewardu. Anchorage je největším městem v okruhu 2 000 km, nejbližším velkoměstem je kanadský Vancouver vzdálený vzdušnou čarou 2 100 km.", "question": "Je město Anchorage nejmenším městem Aljašky?", "answers": ["S počtem obyvatel 298 610 (2012) je největším městem Aljašky."]}
{"title": "Česká abeceda", "context": "Česká abeceda je soubor všech písmen, která jsou používána v grafické soustavě češtiny. Čeština používá 42 písmen, tedy 26 písmen základní latinky doplněných písmeny s třemi různými diakritickými znaménky, háčkem (ˇ), čárkou (́) a kroužkem (°). Speciální postavení má ch, které je počítáno mezi 42 písmen české abecedy, fakticky je to ale spřežka (digraf). Písmena q a w se užívají pouze ve slovech cizího původu a při počešťování (zdomácnění) se zpravidla převádějí na jiné znaky (kv a v). Historicky v češtině téměř ztratilo opodstatnění ó, používá se pouze u citoslovcí, případně označuje kvantitu ve slovech cizího původu (balón). Reformy zavádějící diakritiku do češtiny měly také velký vliv na abecedy dalších jazyků (zejména slovanských, ale i baltských). Některých znaků je užíváno i ve vědeckých transliteracích nelatinkových písem (cyrilice u slovanských jazyků). Základní sada holých písmen bez znaků s diakritikou a bez spřežky Ch je shodná např. s anglickou abecedou. Používá se jako znak pořadí pro odlišení k číselnému označování, např. částí textu, zejména právních, ale i jinde, často v malých písmenech pro menší části - odstavce, položky seznamu a podobně. Velká: A, B, C, D, E, F, G, H, I, J, K, L, M, N, O, P. , Q, R, S, T, U, V, W, X, Y, Z. Malá: a, b, c, d, e, f,. g, h, i, j, k, l, m, n, o, p, q, r, s, t, u, v, w. , x, y, z. Velká písmena (majuskule, verzálky) se považují historicky za základní variantu, ale v běžném textu se používají podle pravopisu pro ozvláštnění, zejména v celých nadpisech, jedno písmeno na začátku vět a. na začátku názvů a jmen: A, Á, B, C, Č, D, Ď, E, É, Ě, F, G, H, Ch, I.", "question": "Kolik písmen má klasická latinská abeceda?", "answers": ["26"]}
{"title": "Hana Vagnerová", "context": "Eva Krátká v seriálu Horákovi Zuzka Dvořáková v seriálu Vyprávěj Denisa v seriálu Lajna, Lajna 2 Tereza Hodačová v seriálu Expozitura a Atentát Umělecké ceny Televizní objev roku2011 – Vyprávěj Některá data mohou pocházet z datové položky. Hana Vagnerová[1] (* 21. února 1983[2] Praha) je česká herečka. Život Vyrostla na pražském Jižním Městě, oba její rodiče jsou programátoři. Po absolvování gymnázia byla přijata na DAMU, VŠE a Matematicko-fyzikální fakultu UK. Zpočátku studovala dvě vysoké školy současně, ale nakonec u ní herectví zvítězilo nad ekonomií.[3] Od svých čtrnácti let se věnovala modelingu, v osmnácti letech s nástupem na DAMU kariéru modelky ukončila. Již předtím, než se modelingu začala věnovat, se potýkala s anorexií.[4] Poté se její potíže ještě zhoršily. Až do jedenadvaceti let se potýkala s následky anorexie a vážila jen 43 kg.[4] V té době jí pomohl její nový přítel Marko Simić, srbský režisér, s nímž se seznámila při natáčení jeho absolventského filmu Seance Fiction. S ním žila až do roku 2009, kdy se rozešli.[5] Hrála v divadlech Extrém, Disk a v ABC. V divadle A studio Rubín v těchto hrách: J. W. Goethe – Faust, Enda Walsh – Bedbound, Petr Kolečko – Zakázané uvolnění, Adéla Laštovková – Stodolová, Petr Kolečko – Poslední papež. Kvůli časově náročnému natáčení seriálu Expozitura ze stálého angažmá odešla.[3] V současnosti v Divadle ABC hostuje ve hře Anna Karenina. Známou se stala především díky seriálovým rolím (On je žena! , Horákovi, Vyprávěj,), účinkovala také ve filmu Bathory. Na 33. ročníku Novoměstského Hrnce smíchu, festivalu české filmové a televizní komedie, v Novém Městě nad Metují jí za roli Zuzky (seriál Vyprávěj) byla udělena cena Televizní objev roku 2011, která je určená pro mladého herce nebo herečku za mimořádný komediální výkon v televizních inscenacích, filmech, seriálech či hraných dokumentech.", "question": "Byla česká herečka Hana Vagnerová po absolvování gymnázia přijata na DAMU, VŠE a Matematicko-fyzikální fakultu UK?", "answers": ["Po absolvování gymnázia byla přijata na DAMU, VŠE a Matematicko-fyzikální fakultu UK."]}
{"title": "Queen", "context": "The Show Must Go On s Eltonem Johnem, Under Pressure s Davidem Bowiem, Barcelona – Freddie Mercury + Montserrat Caballé, Somebody to Love s Georgem Michaelem. Je to jediné album, které obsahuje jak skladby skupiny, tak i sólové projekty členů. === 2004–2009: Queen + Paul Rodgers === Pro milovníky živých alb vydávají Queen v roce 2004 dvoudiskové album Queen on Fire – Live at the Bowl. Písně pocházejí z roku 1982, kdy Queen vystupovali pod širým nebem v britském Milton Keynes Bowl. Koncert 5. června 1982 natáčel Channel Four a díky němu mohl koncert vyjít jako dvoudiskové DVD. Queen Rock Montreal. Queen vystoupili živě v Montrealu v lednu 1981. Skupina je v plné síle a playlist koncertu více než skvělý. Na albu najdeme největší hity Queen té doby. Fandové při Somebody to Love, Tie Your Mother Down či Bohemian Rhapsody div nezbourají montrealské Forum. Album vychází jako dvoudiskové CD, Dvoudiskové DVD a také jako speciální dvoudisková edice, v níž najdeme kromě koncertu také DVD s vystoupením Queen na legendárním koncertě Live Aid v roce 1985. Queen vydávají zatím poslední studiové album The Cosmos Rocks ve spolupráci se zpěvákem Paulem Rodgersem (Queen+Paul Rodgers). Toto album je jediné album Queen bez hlasu Freddieho Mercuryho. Největšími hity z tohoto alba se stávají písně Say It's Not True a C-lebrity, které jsou zároveň i sigly tohoto alba. === 2009–2011: Odchod od EMI, 40. výročí === Queen oslavují 40. výročí od vzniku skupiny, je pořádána výstava o jejich díle s názvem Stormtrooper In Stilletos a do obchodů se dostává remasterovaná kolekce všech řadových alb. Novou smlouvu podepisují s firmou Universal Music. === 2011–dosud : Queen + Adam Lambert; Queen Forever === Queen odehráli mini turné s americkým zpěvákem Adamem Lambertem. První zpráva o tom, že by Lambert měl vystoupit s Queen jako headline na festivalu Sonisphere v UK (v červenci 2012), se objevila v únoru 2012. Toto vystoupení mělo být signifikantní, protože Knebworth Park, místo, kde se měl festival konat, bylo posledním místem, kde vystupoval Freddie Mercury v srpnu 1986. V diskusi k této spolupráci Brian May podotknul, že očekává, že Lambert bude \"skvělým interpretem\" Mercuryho písní. Festival Sonisphere byl ale později zrušen, kvůli problémům s logistikou a vlivem dalších okolností.", "question": "Ve které hudební skupině zpíval Freddie Mercury?", "answers": ["Queen"]}
{"title": "Akvarel", "context": "Pro akvarel jsou vhodné papíry s větší gramáží, ty se pak nevlní jako například pro akvarel nevhodné klasické čtvrtky. === Absorpce === Absorpce povrchu akvarelových papírů se různí. Schopnost absorpce se ovlivňuje již při výrobě, a to druhem použitého klížidla a jeho množstvím. Neklížený papír tekutinu absorbuje ihned, zatímco silně klížený papír kapalinu téměř odpuzuje. === Textura === Textura ovlivňuje chování akvarelu a tím i výsledek. Za horka lisované papíry jsou hladké, zatímco za studena lisované již mají určitou texturu. == Lavírování == Technika lavírování představuje práci s jednou nejvýše dvěma barvami, jejichž rozředěním se dosáhne široké škály valérů. Optického vjemu různorodé sytosti barvy se docílí neúplným překrytím bílé barvy papíru barevným pigmentem. Ani velcí mistři jako Rembrandt nebo Constable tuto techniku neopomíjeli. Termínem lazura se v malířství označuje vrstva řídké, průsvitné barvy, nanesená na podklad (papír) nebo již přítomnou barvu. Lazurováním se dociluje nových barevných odstínů, případně změny valérů. == Mokrý akvarel == Speciální technika malby, spočívající v nanášení barvy na navlhčený podklad, popř. nezavadlou barvu. Barvy se rozpíjejí a vytvářejí pozoruhodný efekt. == Literatura == SMITH, Ray. Encyklopedie výtvarných technik a materiálů. [s.l.]: Slovart 384 s. ISBN 978-80-7391-482-0. S. 128-155. BERRY, Robin. Naučte se malovat - Vodovky - Tempery - Akvarel. [s.l.]: Zoner Press, 2012. 176 s. ISBN 978-80-7413-189-9. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu akvarel ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo akvarel ve Wikislovníku", "question": "Co je malba, při které se používá barva rozpustná ve vodě?", "answers": ["Akvarel"]}
{"title": "TOP 09", "context": "TOP 09 je česká liberálně konzervativní středopravicová strana. Vznikla v roce 2009, brzy se stala výrazným politickým subjektem a také součástí vládní koalice Petra Nečase. Po volbách v roce 2013 je v opozici. Název strany demonstruje základní principy, ze kterých strana vychází. Tradice, Odpovědnost, Prosperita, doplněné rokem vzniku strany. TOP 09 je strana, která vychází z evropských tradic křesťansko-židovské kultury. Významnou charakteristikou je její proevropský přístup. Strana zaujímá odmítavý postoj k populismu. Jedním z úkolů, které si tato strana klade, je udržet stabilitu veřejných rozpočtů a nezvyšovat státní dluh. Současným předsedou TOP 09 je Miroslav Kalousek. Plány na založení nové strany se datují do roku 2008, kdy o této myšlence jednal Miroslav Kalousek (KDU-ČSL) s tehdejším senátorem Karlem Schwarzenbergem (nestraník za Zelené) a s Petrem Gazdíkem (STAN). Vznik strany je datován k 26. 6. 2009, kdy byla zaregistrována na Ministerstvu vnitra ČR. Ustavující sněm strany se konal 28. listopadu 2009 v Praze. Do jejího čela byl jednomyslně zvolen Karel Schwarzenberg. Prvním místopředsedou byl zvolen Miroslav Kalousek. V době svého založení strana čítala 1900 členů. Strana byla založena před předčasnými volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2009, které se však neuskutečnily. Prvními volbami, kterých se TOP 09 účastnila, tak byly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v květnu 2010. V nich získala 16,7 % platných odevzdaných hlasů. Se STANem byla v roce 2009 podepsána dohoda o vzájemné podpoře nejméně do roku 2012. V roce 2013 byla tato spolupráce prodloužena navazující smlouvou. Tato spolupráce trvala i ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2013, v krajských volbách v roce 2012 a 2014, ve volbách do Senátu v roce 2014 a 2016 a ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014.", "question": "Jakým třem slovům odpovídá název politické strany TOP09?", "answers": ["Tradice, Odpovědnost, Prosperita"]}
{"title": "Rusko", "context": "Největším celkem je republika Sacha, která se svou rozlohou (přes 3 miliony km2) vyrovná třem čtvrtinám rozlohy Evropské unie; žije zde však jen 950 000 obyvatel. Naopak nejmenšími celky jsou federální města, hustě osídlené kavkazské republiky a středoruské oblasti. Související informace naleznete také v článku Geografie Ruska. Ruská federace je největším státem na světě, celková rozloha činí přibližně 17 milionů km2. Na západě hraničí s pobaltskými republikami a Baltským mořem, na východě pak s Tichým oceánem. Reliéf je převážně rovinatý, mimo pohoří Ural, které tvoří hranici mezi evropským Ruskem a Sibiří a Kavkaz s nejvyšší horou Elbrusem (5642 m). V Rusku je 23 míst světového dědictví UNESCO, 40 biosférických rezervací UNESCO, 41 národních parků a 101 přírodních rezervací. Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa Západosibiřská rovina, protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států. Z Altaje vybíhá na východ horské pásmo Sajan a na mongolské hranici vrcholí Východní Sajan. Na severovýchod od něj jezero Bajkal s hloubkou 1637 m představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a zároveň jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový) až k Ochotskému moři. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotku, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících tichomořské pobřeží. Ruskou federaci obklopují moře tří světových oceánů – Severního ledového, Tichého a Atlantického. Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a po většinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantského oceánu jsou zcela odlišné: vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby. Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem, které společně tvoří sedmou nejdelší řeku světa.", "question": "Která řeka Ruské federace je největší?", "answers": ["Jenisej"]}
{"title": "Bakterie", "context": "Cysty mají zpomalený metabolismus a ztloustlou buněčnou stěnu. Související informace naleznete také v článku živná půda. V laboratoři se mnohdy z různých důvodů bakterie kultivují v umělém prostředí (médiu). Toto prostředí musí mít vhodné chemické a fyzikální vlastnosti, zpravidla charakteristické pro určitý typ bakterií. Médium musí proto obsahovat všechny nezbytné živiny nutné pro život a růst bakterií. Každá bakterie požaduje určité minerální látky, ty se nejčastěji přidávají ve formě různých sloučenin. Kultivační média prošla od dob Pasteura značným vývojem, jako živná půda pro mikroorganismy se používaly vývary z kvasnic, komorová voda z očí, později agar (polysacharid z ruduch). V klinické bakteriologii je dnes základem většiny živných médií krevní agar připravovaný smíšením ovčí krve a agaru. Může být dále upravován pro určité skupiny bakterií (např. čokoládový agar pro meningokoky, Šulova půda pro mykobakterie). Takzvaná selektivní média se používají v případě, kdy je potřeba získat čistou kulturu určitých bakterií - například po přidání 10% roztoku chloridu sodného vypěstujeme kulturu stafylokoků. Diagnostické médium umožňuje diagnostikovat určitý druh bakterií, např. podle jejich metabolického produktu. Většina bakterií obsahuje jediný nukleoid (tzv. bakteriální chromozom), obvykle kruhovou molekulu DNA, která se skládá z nukleových bází. Výjimkou jsou např. spirochéty z rodu Borrelia mající nukleoid lineárního (nikoliv kruhového) tvaru. Počet bází sahá od 112 000 komplementárních párů bází (u Nasuia deltocephalinicola) až k 12 200 000 párům u půdní bakterie Sorangium cellulosum. Geny jsou většinou po celé délce DNA, přestože i u některých bakterií existují introny (nepřekládané části genů). Dále bakterie obsahují plazmidy, izolované části DNA, obsahující vždy jen několik málo genů. Bakterie se bez nich sice zpravidla obejdou, plazmidy však slouží bakteriím například pro rezistenci k antibiotikům, k fixaci vzdušného dusíku a k jiným specializovaným účelům, čímž svým hostitelům poskytují selekční výhodu. Plazmidy se mohou mezi bakteriemi horizontálně přenášet procesy transformací, konjugací a transdukcí. Geny jsou v procesu transkripce přepisovány do jednotlivých typů RNA, jako je mRNA, rRNA či tRNA. Z mRNA se pak syntetizují proteiny v procesu translace. Bakterie se rozmnožují nepohlavně, a proto dědí identické kopie genomů svých rodičů (jsou to klony). Přesto se DNA může vyvíjet díky rekombinaci či mutacím.", "question": "Kolik nukleoidů obsahuje většina bakterií?", "answers": ["jediný nukleoid"]}
{"title": "Tour de France", "context": "Tour de France je etapový závod profesionálních cyklistů trvající asi tři týdny v červenci. Pořádá se každoročně už od roku 1903 ve Francii, z níž ale zajíždí i do jiných zemí. Pravidelné pořádání přerušila pouze první a druhá světová válka. Dnes je jednou z nejdůležitějších sportovních událostí roku. Závod byl založen jako propagační závod novin L'Auto (předchůdce dnešního listu l'Equipe). Jejich vydavatelem byl Henrim Desgrangem. Měl být konkurencí pro závod (Paříž - Brest a zpět) sponzorovaný listem Le Petit Journal a závod (Bordeaux - Paříž) sponzorovaný novinami Le Vélo. Nejdříve šlo o téměř nepřetržitý vytrvalostní závod. Jezdci spali kolem cest a bylo jim zakázáno přijímat cizí pomoc. Nyní je Tour etapový závod rozdělený do mnoha etap, každá z nich trvá jeden den. Peloton závodu provází několik doprovodných vozidel (automobily a motocykly) poskytujících informace, jídlo, pití a přístup k mechanikům. Některé z vozidel patří organizátorům závodu a slouží pro všechny jezdce, některé jsou týmové. Většina etap vede Francií, ale je běžné, že některé etapy zavítají i do okolních států, například do Itálie, Španělska, Švýcarska, Belgie, Lucemburska a Německa, ale i do nesousedících zemí, například do Irska, Velké Británie nebo Nizozemska. Tři týdny trvající závod obvykle zahrnuje dva dny volna, které jsou často využívány pro přesun mezi etapami. V posledních letech předchází první etapě krátká časovka jednotlivců (1 - 15 km) zvaná prolog. Tradiční cíl je na pařížském bulváru Avenue des Champs-Élysées. Mezi tím závod nabízí etapy různého charakteru, například rovinaté etapy, horské etapy, časovky jednotlivců a časovky týmů. Vzhledem k rozmanitosti závodu je celkovým vítězem obvykle kvalitní vrchař nebo časovkář. 1903 až 1939 - Henri Desgrange 1947 až 1961 - Jacques Goddet 1962 až 1987 - Jacques Goddet a Felix Lévitan 1988 - Jacques Goddet a Xavier Louy 1989 až 2005 - Jean-Marie Leblanc 2006 - Christian Prudhomme Během let byla Tour zkažena mnoha dopingovými skandály. 13. července 1967 zemřel při výjezdu na Mont Ventoux britský cyklista Tom Simpson. Pitva prokázala nadměrné užívání amfetaminu. 8. července 1998 propukl velký skandál, když francouzští celníci zatkli Willyho Woeta, lékaře cyklistického týmu Festina, jehož hlavním jezdcem byl Richard Virenque, za držení nelegálního množství léků na předpis a narkotik, včetně erytropoetinu (EPO), růstových hormonů, testosteronů a amfetaminu. Woet později odkryl mnoho praktik používaných v cyklistice ve své knize Massacre a la Chaîne. Richard Virenque odmítl podezření z dopingu a dodal, že jestliže dopoval, nebylo to vědomě. 23. července 1998 francouzská policie, jednající dle povolení k domovní prohlídce, našla důležité množství dopingových produktů v hotelu a automobilech stáje TVM.", "question": "Od kterého roku se každoročně pořádá ve Francii závod Tour de France?", "answers": ["1903"]}
{"title": "Leona", "context": "Leona je ženské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 22. března. Jméno má řecký původ, slovo λ (leon) znamená \"lev\". Je to protějšek mužského jména Leon. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je +4,4%, což svědčí o poměrně značném nárůstu obliby tohoto jména. Leona Machálková – česká zpěvačka Leona Lewis – afro-anglická zpěvačka", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek ženského jména Leona?", "answers": ["22. března"]}
{"title": "Baruch Spinoza", "context": "Za jeho života se Spinozův vliv omezil na malý okruh znalců a přímo ovlivnil například Leibnizovu \"Monadologii\"; Leibniz ale také napsal vyvrácení Spinozovy etiky. Osvícenec Pierre Bayle považoval Spinozovu filosofii za \"to nejabsurdnější, co si lze vymyslet\" a David Hume za \"ohavnou\", protože potlačuje lidské já a jeho svobodu. Ta podoba ontologického důkazu Boží existence, kterou odmítl Kant, pochází právě ze Spinozy. První vlnu širšího zájmu o Spinozu ale zahájil teprve Friedrich Heinrich Jacobi knihou, v níž ho obvinil z panteismu. Jeho prostřednictvím se se Spinozou seznámil například Lessing, Herder a Goethe, kteří jím byli nadšeni, stejně jako Fichte, Schleiermacher nebo Schelling. Hegel dokonce napsal, že Spinoza je jediný možný počátek filosofického myšlení. Podobně nadšeně o něm píše Feuerbach a Nietzsche, který ho pokládal za svého předchůdce. Ve 20. století se na Spinozu odvolávali například Ludwig Wittgenstein, který se Spinozou inspiroval ve svém prvním spise, nazvaném \"Tractatus logico-philosophicus\", a Albert Einstein, ale zejména myslitelé ovlivnění marxismem, například Louis Althusser, Gilles Deleuze nebo Slavoj Žižek. Na jeho politickou filosofii u nás navázal Pavel Barša. Naopak polemicky se proti Spinozovi postavil Emmanuel Lévinas, který v něm viděl prototyp totalizujícího myšlení, které - podobně jako myšlení Hegelovo - potlačuje jednotlivce, podřizuje Jiné Stejnému, chce aspoň v myšlení \"uchopit\" celek a tak vzdáleně připravuje i. politické totality. \"Krátké pojednání o Bohu, člověku a jeho štěstí\" (Tractatus de Deo et homine eiusque felicitate, kolem 1660). \"Pojednání o nápravě rozumu\" (Tractatus de Intellectus Emendatione 1662). Project Gutenberg; Pdf Version \"Principy Descartovské filosofie\" (Principia philosophiae cartesianae 1663). Gallica. \"Teologicko-politický traktát\" (Tractatus Theologico-Politicus, vyšel anonymně 1670). Project Gutenberg: Part 1;Part 2;Part 3;Part 4; Pdf Version \"Kompendium gramatiky hebrejského jazyka\" (Compendium grammatices linguae hebraeae 1670-1675, nedokončené). Pdf Version. \"Politický traktát\" (Tractatus Politicus 1675/76, nedokončený) Pdf Version \"Etika vyložená na geometrický způsob\" (Ethica Ordine Geometrico Demonstrata 1677).", "question": "Jak se jmenuje první spis Ludwiga Wittgensteina, v němž se inspiroval Spinozou?", "answers": ["Tractatus logico-philosophicus"]}
{"title": "Sešit", "context": "Sešit, zdrobněle sešítek, je předmět denní potřeby. Jsou to listy papíru, spojené v ohybu svorkami nebo sešité (odtud název sešit). Stránky sešitu mohou být čisté, nebo mít předtištěnou předlohu, nejčastěji linky nebo čtvercovou síť (tzv. čtverečkované sešity). Linkované sešity mívají červené motivy, čtverečkované zelené a čisté modré. Sešity mají nejširší použití ve školách, kde žákům a studentům slouží pro diktáty, zápisky učiva a domácí úkoly. Používají se ale i v administrativě, v domácnostech i jinde. == Aspekt recyklace == Mohou být vyrobeny jak z nového, tak z recyklovaného (downcyklovaného) papíru – z toho lze získat měkčí a poddajnější papír, ovšem za cenu jeho menší čistoty. Ekologický aspekt šetření přírody je ovšem značný – 177 sešitů ze starého papíru ušetří jeden vzrostlý strom. Přesto poslední dobou recyklované sešity ustupují (v 90. letech neexistovaly jiné).[zdroj? ] == Kód vyráběných sešitů == Sešity vyrobené v Česku jsou značeny kódem ze tří číslic, ze kterého lze vyčíst jejich velikost (formát), počet listů a tištěnou předlohu. První číslice značí formát a nabývá hodnot: 4 - pro formát A4, 5 - pro formát A5, 6 - pro formát A6.Druhá číslice označuje počet listů: 1 - pro 10 listů, 2 - pro 20 listů, 4 - pro 40 listů, 6 - pro 60 listů, 8 - pro 80 listů.Třetí číslice značí předtištěnou předlohu: 0 - pro sešit nelinkovaný - čistý, bez linek, 1 - pro sešit linkovaný - linky ve vzdálenosti 20 mm, 2 - pro sešit linkovaný - linky ve vzdálenosti 16 mm, 3 - pro sešit linkovaný - linky ve vzdálenosti 12 mm, 4 - pro sešit linkovaný - linky ve vzdálenosti 8 mm, 5 - pro sešit čtverečkovaný - čtverečky o velikosti 5 x 5 mm, 10 - pro sešit čtverečkovaný - čtverečky o velikosti 10 x 10 mm,Existují i tlusté sešity o 100 a více stranách, obvykle s lepenou vazbou a opatřené tuhými deskami.", "question": "Jaké sešity mívají modré motivy?", "answers": ["čisté"]}
{"title": "Boyd County (Kentucky)", "context": "Boyd County (Kentucky) Boyd County Geografie Boyd County na mapě Kentucky Hlavní město Catlettsburg Status okres Souřadnice 38°21′36″ s. š., 82°41′24″ z. d. Rozloha 419 km² Časové pásmo UTC-5/-4 Geodata (OSM) OSM, WMF Obyvatelstvo Počet obyvatel 49 542 (2010) Hustota zalidnění 118,2 obyv./km² Jazyk angličtina Správa regionu Nadřazený celek Kentucky Vznik 1860 Oficiální web www.boydcountyky.com multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Boyd County je okres v státu Kentucky v USA. K roku 2010 zde žilo 49 542 obyvatel. Správním městem okresu je Catlettsburg. Celková rozloha okresu činí 419 km². Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Boyd County na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Okresy státu Kentucky Adair • Allen • Anderson • Ballard • Barren • Bath • Bell • Boone • Bourbon • Boyd • Boyle • Bracken • Breathitt • Breckinridge • Bullitt • Butler • Caldwell • Calloway • Campbell • Carlisle • Carroll • Carter • Casey • Christian • Clark • Clay. • Clinton • Crittenden • Cumberland • Daviess • Edmonson • Elliott • Estill • Fayette • Fleming • Floyd • Franklin • Fulton • Gallatin • Garrard • Grant • Graves • Grayson • Green • Greenup • Hancock • Hardin • Harlan • Harrison • Hart • Henderson. • Henry • Hickman • Hopkins • Jackson • Jefferson • Jessamine • Johnson • Kenton • Knott • Knox • LaRue • Laurel • Lawrence • Lee • Leslie • Letcher • Lewis • Lincoln • Livingston • Logan • Lyon • Madison • Magoffin • Marion • Marshall.", "question": "Kolik lidí žije v Boyd County?", "answers": ["49 542"]}
{"title": "Davis Cup", "context": "Davis Cup (česky Davisův pohár) je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). Prvního ročníku se v roce 1900 zúčastnily Spojené státy a Velká Británie. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 32 ročníků a 29krát odešly jako poražený finalista. Od února do listopadu 2017 probíhá 106. ročník, jehož se účastní přes sto třicet družstev. Obhájcem titulu je Argentina, která v předchozím záhřebském finále porazila Chorvatsko 3:2 na zápasy a stala se prvním jihoamerickým šampionem v historii soutěže. Ženskou obdobou je týmová soutěž Fed Cup, která vznikla v roce 1963 při příležitosti 50. jubilea založení Mezinárodní tenisové federace. Třetí a méně prestižní je turnaj smíšených celků Hopmanův pohár. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu. Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu. Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí mezi USA a Velkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardově univerzitě. Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma tohoto střetnutí, dále zakoupil stříbrný pohár dnes známý jako \"salátová mísa\" a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými významné místo zaujala společná reprezentace Austrálie a Nového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod jménem Australasie. Po Davisově smrti v roce 1945 byla tato mezinárodní tenisová soutěž přejmenována podle zakladatele na Davis Cup. Po 2. světové válce také přišla tzv. Hopmanova éra, když Austrálie pod vedením téhož kapitána prošla dvaadvacetkrát do finále z nichž 15 vyhrála. Vedle USA, Velké Británie a Austrálie se vítězství do roku 1973 včetně dočkala ještě Francie. Vše se změnilo o rok později, kdy se ovšem nakonec finále neuskutečnilo. Indie totiž odmítla nastoupit proti Jihoafrické republice kvůli tamnímu apartheidu a o vítězi tak bylo rozhodnuto bez boje.", "question": "Davis Cup je tenisová soutěž mužských nebo ženských reprezentačních družstev?", "answers": ["mužských"]}
{"title": "Navarrské království", "context": "Navarrské království (baskicky: Nafarroako Erresuma; francouzsky: Royaume de Navarre; španělsky: Reino de Navarra), dříve Pamplonské království, bylo evropské království ležící na Pyrenejském poloostrově u Atlantického oceánu. Vzniklo roku 824, kdy tamní baskický vůdce Íñ Arista získal titul pamplonského krále a ukončil nadvládu Franské říše. Roku 1513 zabrala Kastilie jižní část Navarrského království, to však zůstalo nezávislé až do roku 1589, kdy byla zřízena personální unie s Francií. V roce 1620 se začlenilo do Francouzského království a zaniklo. Ovšem toto území užívalo společně s provincií Béarn jistý stupeň autonomie až do roku 1792. Mapy Znaky a vlajky Seznam navarrských králů Dějiny Španělska Dějiny Francie", "question": "Která krajina zabrala roku 1513 jižní čásť Navarrského království?", "answers": ["Kastilie"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí. Odlišujícím rysem odvrácené strany je téměř úplná absence tmavých skvrn (oblastí s nízkým albedem), tzv. moří. Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc). Každou hodinu se Měsíc posune vzhledem ke hvězdám o vzdálenost zhruba rovnou jeho úhlovému průměru, přibližně o 0,5°. Měsíc se liší od většiny satelitů jiných planet tím, že je jeho orbita blízká rovině ekliptiky a nikoliv rovině zemského rovníku. Některé způsoby nazírání na oběh jsou podrobněji probrány v následující tabulce, ale dva nejběžnější jsou: siderický měsíc, což je doba úplného oběhu vzhledem ke hvězdám, trvající asi 27,3 dnů a synodický měsíc, což je doba, kterou zabere dosažení téže fáze, dlouhá přibližně 29,5 dne.", "question": "Jaká je střední vzdálenost Měsíce od Země?", "answers": ["384403 km"]}
{"title": "Hedda (film)", "context": "Hedda je filmová adaptace hry Heda Gablerová norského dramatika Henrika Ibsena z roku 1975. V hlavních rolích se představili Peter Eyre, Glenda Jacksonová a Patrick Stewart a jeho režisérem byl Trevor Nunn. Jde o první (a doposud jediné) filmové zpracování této hry v angličtině. Dříve byla hra již několikrát zfilmována, nicméně vždy pouze pro televizní vysílání. Glenda Jackson byla za svou roli nominována na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Film byl také představen na Filmovém festivalu v Cannes, ale nebyl zapsán do hlavní soutěže. == Obsazení == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hedda (film) na anglické Wikipedii.", "question": "Kdo je autorem hry Heda Gablerová?", "answers": ["Henrika Ibsena"]}
{"title": "Láska", "context": "Zároveň je ale překážkou na cestě k probuzení, protože je egoistická. Karuná je soucit se všemi bytostmi bez rozdílu; snižuje utrpení druhých. Doplňuje se s moudrostí a je nezbytná na cestě k osvícení. Mettá je \"dobrotivá\" láska. Podobně jako starořecká agapé spočívá v osvobození od svých tužeb a nezištném pomáhání ostatním. Je to velmi pokročilý bod na cestě za probuzením, protože vyžaduje velké sebeuvědomění. Cílem buddhistů je osvobodit se od utrpení (tzn. dosáhnout probuzení vymaněním se za samsáry). Hinduismus používá stejné rozdělení jako buddhismus, ale ještě navíc rozlišuje tzv. prema, povznesenou láska a bhakti, lásku k bohu. === Hnutí Hippies === Hnutí Hippies, které působilo ponejvíce v 60. letech minulého století na území USA, praktikovalo ideologii tzv. \"volné lásky\". Ta spočívala ve vyjadřování lásky ke všem lidem bez rozdílu a v názoru, že sex se žádným způsobem neodlišuje od ostatních věcí, které spolu lidé mohou činit. Toto kulturní hnutí tedy nemělo prakticky žádná tabu a provozování nezávazného sexu bylo zcela běžnou záležitostí. == Odkazy == === Reference === === Literatura === PECK, Morgan Scott: Nevyšlapanou cestou, ISBN 80-7203-036-1 FINKIELKRAUT, A., Co kdyby láska nikdy neskončila. Brno: CDK 2014 OTIS-COUR, Leah. Rozkoš a láska. Dějiny partnerských vztahů ve středověku. Praha: Vyšehrad, 2002. 179 s. (Kulturní historie). ISBN 80-7021-542-9. PIEPER, J., O víře, O naději, O lásce, Praha: Krystal OP 2018", "question": "Kdo praktikoval ideologii tzv. \"volné lásky\"?", "answers": ["Hnutí Hippies"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Spojené státy americké (anglicky United States of America, krátce také United States, zkratka US nebo USA), zkráceně také Spojené státy, jsou demokratická federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se mezi Atlantským oceánem na východě a Tichým oceánem na západě. Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem. Díky státu Aljaška sahá území Spojených států amerických i k břehům Severního ledového oceánu (Beringova úžina je dělí od asijského území Ruska), zahrnuje také některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, jednoho federálního území s hlavním městem a sídlem prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu (District of Columbia), šesti závislých území (Portoriko, Severní Mariany, Guam, Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa a atol Palmyra) a deseti malých ostrovů či útesů.S rozlohou 9,8 milionu kilometrů čtverečních jsou Spojené státy třetí největší zemí na světě (po Rusku a Kanadě). S více než 327 miliony obyvatel jsou třetí nejlidnatější zemí planety (po Číně a Indii). Populace je tradičně koncentrována na obou pobřežích, na východním leží největší město Spojených států New York, na západním pobřeží druhé největší město Los Angeles. Hlavním městem je Washington. Východní část země je hustěji osídlena než západní. Podle nominálního HDP jsou Spojené státy největší světovou ekonomikou, podle HDP v paritě kupní síly druhou největší (po Číně). Jejich ekonomický výkon představuje přibližně čtvrtinu celosvětového HDP. Jsou největším světovým dovozcem a druhým největším vývozcem.", "question": "Jaká zkratka kromě USA se používá pro Spojené státy?", "answers": ["US"]}
{"title": "Spiral Tribe", "context": "Spiral Tribe byl freetekno soundsystém z Velké Británie, existující v první polovině 90. let 20. století. V letech 1990 - 1992 uspořádal mnoho free parties v Británii. Toto volné sdružení lidí se v dobách největší slávy rozrostlo až do počtu 23 lidí. Jednalo se převážně o anglické a částečně i francouzské hudebníky. Britská legislativa ale nebyla nakloněna těmto free parties a byly přijaty zákony znemožňující volné (neorganizované) party o větším počtu osob. Po zatčení a následném propuštění v souvislosti s legendárním Castlemorton Common Festivalem se soundsystém přesunul do Evropy, kde se podílel na množství teknivalů. Spiral Tribe iniciovali i Teknival Hostomice 1994, čímž přispěli ke zrodu freetekno scény v České republice. V roce 2005 byl o Spiral Tribe natočen dokument \"23 Minute Warning\", což byl první díl kolekce \"World Traveller Adventures\" představující novodobé travellery. Sebastian (69db) Mark Stormcore Lol Hammond Zander Simon (Crystal Distortion) Jeff 23 (DJ Tal) Ixindamix Curley MeltDown Mickey kaos MC Skallywag Debbie (Pheen X) Sally Alex 65 Steve Bedlam James alias Jack. Acid Little Ez Stefnie Nigel (Edge) DJ Aztek DJ Manic josh DJ Charlie Hall Hamish Darren Doug Sim Simmer Joe Tim Sancha Dom The EP U Make Me Feel So Good Breach The Peace Forward The Revolution Forward The Revolution (The Youth Remix. ) Spiral Tribe EP Sirius 23 Spiral Tribe Sound System (The Album) Tecno Terra Don't Take The Piss Definitely Taking Drugs Expekt The Unxpekted SP 23 Panasonic Power House Power House 02 Probably Taking Drugs Spiral Tribe 1 Spiral Tribe 2 Spiral Tribe 3 Spiral Tribe 4 Spiral Tribe 5 Full Fill Fromage Strange Breaks Fac'em If They Can't Tek A Joke Freetekno Teknival CzechTek Sound system (anglicky) Stránky Spiral Tribe (anglicky) Manifest", "question": "Kdo inicioval Teknival Hostomice 1994?", "answers": ["Spiral Tribe"]}
{"title": "Vodík", "context": "Vodík (chemická značka H latinsky Hydrogenium) je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo v chemické syntéze nebo metalurgii a také jako náplň meteorologických a pouťových balonů a do 30. let 20. století i vzducholodí. Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje. Je 14,38krát lehčí než vzduch a vede teplo 7krát lépe než vzduch.[zdroj? ] Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s fluorem se slučuje za pokojové teploty. Je značně reaktivnější při zahřátí, především s kyslíkem a halogeny se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této reakce je nutná inicializace (např. jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve vodě, ale některé kovy ho pohlcují (nejlépe palladium). Vodík vytváří sloučeniny se všemi prvky periodické tabulky (s výjimkou vzácných plynů), zejména pak s uhlíkem, kyslíkem, sírou a dusíkem, které tvoří základní stavební jednotky života na Zemi. Vodík je schopen tvořit zvláštní typ chemické vazby, nazývaný vodíková vazba nebo také vodíkový můstek, kde vázaný atom vodíku vykazuje afinitu i k dalším atomům, s nimiž není poután klasickou chemickou vazbou.", "question": "Nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek se značkou H?", "answers": ["Vodík"]}
{"title": "Čelist", "context": "Čelist (plurál čelisti) je jedna ze dvou protistojných struktur, které jsou součástí úst nebo se blízko nich nachází. Slouží zejména k získávání a drcení (kousání, žvýkání) potravy. Čelist se vyvinula nejen u některých obratlovců (a to u skupiny čelistnatí, Gnathostomata), ale nezávisle i u členovců. Čelistnatci je velká skupina obratlovců, kteří mají čelisti. První obratlovci s čelistmi vznikli zřejmě na počátku siluru. Sesterskou skupinou čelistnatců jsou bezčelistnatci, tedy zejména kruhoústí, kteří čelisti nemají. K čelistnatým obratlovcům patří paryby, ryby, všichni čtyřnožci (tedy plazi, obojživelníci, ptáci, savci) a některé další skupiny vyhynulých rybovitých obratlovců. Naopak k obratlovcům bez čelistí patří sliznatky a mihule, tedy zástupci kruhoústých. U členovců došlo, samozřejmě nezávisle, také k vývoji čelistí, a to přeměnou končetin. Čelisti obratlovců se skládají z horní (maxila) a dolní (mandibula) čelisti. Spodní čelist je obecně pohyblivá, horní fixovaná v lebce. Obě většinou obsahují zuby, které tvoří chrup. Čelisti se vyvinuly ze žaberních oblouků; dokazuje to studium kostí horní čelisti (tzv. palatoquadratum) a dolní čelisti (mandibulare či Meckelův element). Největší měrou se na jejich stavbě podílí třetí žaberní oblouk. Současně s čelistmi vznikly i zuby, které jsou uloženy buď v dermálních kostech (na maxile, premaxile, dentale a coronoidu), případně u ryb přímo na palatoquadratu a mandibulare (dermální kosti nemají). Žaberní oblouky – arci branchiales jsou podkladem pro stavbu lidského splanchnokrania – obličejové části lebky. 1. žaberní oblouk se nazývá čelistním, jeho přední část tvoří lidskou praemaxillu (přední část horního alveolárního (čelistního) výběžku, od špičáku po. špičák), maxillu (zadní část alveolárního výběžku), os zygomaticum (lícní kost), os pallatum (patrovou kost) a incus (kovadlinku – ušní kůstka), zadní část 1. žaberního oblouku tvoří mandibulu (dolní čelist) a malleus (kladívko). 2. žaberní oblouk se nazývá hyoidní – jazylkový, tvoří stapes (třmínek), processus styloideus ossis temporalis (bodcovitý výběžek kosti. spánkové), liggamentum stylohyoideum (vaz mezi bodcovitým výběžkem a jazylkou), cornu minus (malý roh jazylky) a částečně corpis ossis hyoidei (tělo jazylky). 3. žaberní oblouk, nenese zvláštní. název, tvoří cornu majus (velký roh jazylky) a zbývající část těla jazylky corpus ossis hyoidei. 4. a 5. žaberní oblouk se oba podílejí na stavbě chrupavek hrtanu – štítné – cartilago thyroidea a prstenčité – cartilago cricoidea.", "question": "Vyvinula se čelist nejen u některých obratlovců, ale i u členovců?", "answers": ["Čelist se vyvinula nejen u některých obratlovců (a to u skupiny čelistnatí, Gnathostomata), ale nezávisle i u členovců."]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera. V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens. Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler. Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti. Všichni jeho sourozenci zemřeli ještě v dětském věku, až na nejmladší sestru Paulu (1896-1960), která Hitlera přežila o mnoho let. Rodina penzionovaného státního úředníka Aloise Hitlera se často stěhovala z místa na místo, než se usadila ve vesnici Leonding nedaleko Lince. Hitler v té době navštěvoval nejméně pět základních škol. V době, kdy navštěvoval školu v benediktýnském klášteře v Lanbachu, zpíval ve sboru a chtěl se stát knězem. Prospěch na základní škole měl vcelku dobrý, ale na střední škole v Linci se značně zhoršil a nakonec střední školu nedokončil. Pouze v dějepise a výtvarné výchově měl výborný prospěch. Veliký vliv na formování prvních Hitlerových nacionalistických názorů měl jeho učitel dějepisu Leopold Pötsch. V té době se upnuly ambice Adolfa Hitlera k výtvarnému umění, ale jeho despotický otec to nechtěl připustit, protože plánoval pro syna kariéru státního úředníka. Mladý Adolf svého otce opravdu nenáviděl. Jeho otec byl opilec a Adolfa (i jeho matku) občas surově bil a nadával jim. Kvůli němu Hitler měl po zbytek života odpor k alkoholu.[zdroj? ] Alois Hitler však zemřel 3. ledna 1903 na srdeční infarkt (nebo mozkovou mrtvici), a to v hospodě nad lahví alkoholu.", "question": "Chtěl se stát Hitler knězem?", "answers": ["V době, kdy navštěvoval školu v benediktýnském klášteře v Lanbachu, zpíval ve sboru a chtěl se stát knězem."]}
{"title": "Telč", "context": "Telč (německy Teltsch, latinsky Telcz) je město v okrese Jihlava v kraji Vysočina, 25 km jihozápadně od Jihlavy. Název se vyvíjel od varianty Telcz (1180), Telci (1207), v Telez (1283), Telcz (1315, 1331, 1339), Telsch (1356). , Telcz (1367), Thelcz (1392), z Telče (1406), Telcz (1447), Telecz (1480), z Telče (1481). , v Novém Telči (1486), Nowa Telcz (1490), Telczie (1580), Teltsch (1633), Teltzsch (1648), Teltsch (1678, 1718, 1720, 1751), Teltsch a Telč (1846, 1872) až k podobě Telč v letech 1881 a 1924. Místní jméno znělo původně Teleč a vzniklo přidáním přivlastňovací přípony -jъ k osobnímu jménu Telec (ve významu mladý býček) a bylo rodu mužského. Pojmenování Telč je rodu ženského. Podle místní pověsti bylo město založeno již v roce 1099. První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1315. Významným datem je rok 1339, kdy Telč dostal do vlastnictví Oldřich III. z Hradce z rodu Vítkovců. Jeho rod pak významně přispěl k rozvoji Telče. Vybudoval zdejší hrad a kostel, opevnil město a postavil též gotické domy kolem tržiště. Roku 1386 zničil požár západní polovinu náměstí i s kostelem a radnicí. V roce 1423 dobyli město husité. V polovině 16. století se získával zdejší panství Zachariáš z Hradce a Telči nastává opět doba rozkvětu.", "question": "Kolik km jihozápadně od Jihlavy leží město Telč?", "answers": ["25 km"]}
{"title": "Solid-state drive", "context": "Solid-state drive (zkratka SSD) je v informačních technologiích typ datového média, které na rozdíl od magnetických pevných disků neobsahuje pohyblivé mechanické části a má mnohem nižší spotřebu elektrické energie. SSD emuluje (napodobuje) rozhraní používané pro pevné disky (typicky SATA), aby je mohl snadno nahradit. Pro uložení dat je nejčastěji použita nevolatilní flash paměť. SSD jednotka, která používá nevolatilní paměť typu SRAM nebo DRAM, je někdy nazývána RAM-drive. První SSD jednotka byla vyrobena již v roce 1976, ale trvalo dlouhých 35 let, než se cena dostala na takovou úroveň, aby bylo možné masivní rozšíření. V prvopočátku byla schopná zaplatit takto vysokou cenu podobně jako u jiných nejmodernějších technologií pouze armáda. Armáda byla také zákazníkem, který potřeboval vyrobit jednotku fungující v jakékoliv nadmořské výšce (pro letectví) a také v případě kritické situace jednoduše a rychle zlikvidovat data na datovém nosiči. Všechny tyto vlastnosti elektronická jednotka splňovala. SSD jednotky byly a jsou vyráběny s cílem, že postupně nahradí pevné disky. Používají stejné rozhraní SATA, pro vyšší přenosové rychlosti PCI Express, popřípadě ATA v rozhraní PCMCIA, ExpressCard a podobně (tj. stejný konektor i typ komunikace). Díky tomu, že SSD nemají mechanické pohyblivé části, vykazují nižší spotřebu, mají nižší čas na alokaci dat (u klasických disků spotřebovaný na přesunutí čtecích/zápisových hlaviček), dosahují vyšších přenosových rychlostí a nevydávají hluk atd. Taktéž. jsou znatelně lehčí, což je s nižší spotřebou (typicky 2 Watty při plném provozu a zhruba 1/10 ve standby režimu) předurčuje k použití do notebooků, netbooků, PDA a podobných zařízení, kde spotřeba hraje velkou roli. Kromě toho nejsou tak náchylné na nárazy a otřesy jako mechanické disky. Rozdíly v času potřebném pro vybavení dat (mikrosekundy v porovnání s milisekundami u pevných disků) a rychlostmi čtení (OCZ Z-DRIVE e84 – 800 MB/s; Fusion-io – 1,5 GB/s) jsou proti. pevným diskům výrazné, takže se SSD jednotky používají i pro specifické zvýšení výkonu počítačového systému, ale odpovídá tomu i pořizovací cena, která je přibližně 10× větší než u běžného HDD (zhruba 10Kč/GB, ceny se často mění). SSD jednotky však trpí i mnoha problémy, které jsou dány jejich konstrukcí. Flash paměti mají omezenou životnost maximálním počtem zápisů do stejného místa, který je výrazně nižší, než u klasických pevných disků (udáváno kolem 100 000 zápisů).", "question": "Jak se zvykne označovat SSD disk, který používá volatilní paměti typu SRAM nebo DRAM?", "answers": ["RAM-drive"]}
{"title": "Knihtisk", "context": "Knihtisk Francouzská tiskárna (kolem 1500) Tisk v 16. století Knihtisk je způsob mechanického rozmnožování textu nebo obrazu vytvářející stejné kopie tiskem z výšky. Počátky jeho masového používání k tisku knih spadají na přelom let 1447/1448 a jsou spojeny s osobou Johanna Gutenberga. Vynález spočíval ve zdokonalení procesu sazby skládané ze sériově odlévaných tiskařských liter. Po polovině 15. století se knihtisk rychle rozšířil po Evropě a následně do celého světa. Nejstarší evropské tisky do roku 1500 se nazývají inkunábule, tisky z let 1501–1520 postinkunábule, z let 1501–1550 pak souhrnně paleotypy. Historie vzniku Johannes Gutenberg měl mnoho přímých i nepřímých předchůdců, a to jak v Evropě, tak v Asii. Za nejstaršího předchůdce knihtisku lze považovat nejrůznější pečetidla a razítka, jakožto první nástroje pro opakované „psaní“ stejné značky, slova či věty. Z území Mezopotámie, na němž působily kultury sumerská, asyrská a babylonská, se dochovaly známky tiskařské, či spíše razičské činnosti v podobě malých kamenných válečků, kterými se pečetily ještě nevypálené hliněné destičky. Ty pocházejí z doby asi 3000 let př. n. l., stejně jako cihly s tištěnými nápisy ze stejné oblasti. Poměrně známý je tzv. Disk z Faistu z období okolo roku 1600 př. n. l. Je to hliněný kotouč, nalezený roku 1908 na Krétě v paláci ve Faistu, nesoucí na sobě nápis v hieroglyfickém písmu provedený jednotlivými razidly.", "question": "S jakou osobou se pojí vynález knihtisku?", "answers": ["Johanna Gutenberga"]}
{"title": "Vakuola", "context": "Mezi hlavní funkce patří:[zdroj? ] izoluje látky, které mohou být nebezpečné pro buňku zadržuje odpadní produkty zadržuje vodu v rostlinných buňkách udržuje vnitřní hydrostatický tlak buňky udržuje rovnoměrné pH v buňce uchovává malé molekuly vylučuje nechtěné látky z buňky umožňuje rostlinám udržení tvaru listů, díky tlaku v centrální vakuole v semenech ukládá lehce pozměněná vakuola živiny pro růst V nezralých nebo mladých rostlinný buňkách a buňkách pracujících dělivých pletiv se vyskytuje větší množství malých vakuol. Ty mohou během dospívání a specializace diferenciace nebo své funkční aktivity růst a splývat. Ve zralých nebo velmi aktivních buňkách pak nalezneme zpravidla jen jedinou obří vakuolu, která může zaplnit více než 90 % jejich buněčného objemu. Rostlinná vakuola představuje zásobárnu vody a různých dalších organických i anorganických látek (cukry, bílkoviny, aminokyseliny, organické kyseliny, alkaloidy, třísloviny, barviva). Je také místem, kde dochází k buněčnému trávení (nahrazuje nepřítomné lyzozomy). Tekutý obsah vakuoly se nazývá buněčná šťáva. V některých případech mohou nashromážděné látky ve vakuolách vykrystalizovat (tzv. inkluze), např. šťavelan vápenatý. Soubor všech vakuol v jedné buňce se někdy nazývá vakuom. Vakuoly lze nalézt rovněž v živočišných buňkách - např. tukové buňky mají téměř celý obsah vyplněný tukovou vakuolou, která je často tak velká, že stlačí ostatní organely k cytoplasmatické membráně. Jiné živočišné buňky mají drobné vakuoly naplněné trávicími šťávami (enzymy), které jsou v době potřeby (trávení) uvolňovány do okolního prostředí (lumen střev). Důležitou roli hrají vakuoly v buňkách mléčné žlázy nebo pigmentových buňkách kůže, neboť v sobě střádají mléčné kapky nebo ochranný pigment melanin, který zabraňuje poškození tkáně ultrafialovým světlem vysílaným sluncem. Za specializované vakuoly lze považovat i synaptické váčky nervových buněk, které obsahují zvláštní látky - mediátory - s jejichž pomocí se buňky dorozumívají a aktivují nebo tlumí nervový impuls. U protist se taktéž vyskytují vakuoly, zpravidla jsou však velmi modifikované. Nejznámějšími modifikacemi jsou pulsující vakuoly a potravní vakuoly. Podrobnější informace naleznete v článku stažitelná vakuola. Pulsující vakuoly jsou přítomny u sladkovodních protist a jejich úkolem je shromažďovat a vypuzovat vodu zpět do hypotonického prostředí, což zabraňuje ředění buňky a snižuje osmotický tlak. Podrobnější informace naleznete v článku potravní vakuola. Slouží k trávení potravy.", "question": "Jak se nazývá tekutý obsah vakuoly?", "answers": ["buněčná šťáva"]}
{"title": "Eris (trpasličí planeta)", "context": "(136199) Eris je plutoid, patřící do rodiny transneptunických těles, pocházejících z Kuiperova pásu (skupina SDO), poprvé pozorovaný v roce 2003. Další pozorování 8. ledna 2005 umožnilo přesně stanovit jeho dráhu. Bylo zřejmé, že se jedná o velmi velké těleso, jehož průměr byl později upřesněn na 2326 ± 12 km. Proto bylo považováno dokonce za větší než Pluto. Vzhledem k tomu, že Pluto má podle současných znalostí průměr 2370 ± 20 km, je Eris momentálně druhé největší známé těleso v Kuiperově pásu, je však tělesem nejhmotnějším (asi o 27 % hmotnější než Pluto). V létě 2005 bylo toto těleso objeviteli provizorně pojmenováno Xena (podle hlavní hrdinky stejnojmenného televizního seriálu). Na podzim 2005 oznámili objevitelé Xeny, že planetka má vlastní měsíc, který pracovně nazvali Gabrielle (podle další postavy televizního seriálu) a který dostal předběžné označení S/2005 (2003 UB313) 1. Po diskusi na XXVI. valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze byla 24. srpna 2006 schválena nová definice planety. Na jejím základě bylo toto těleso spolu s Plutem a dalšími zařazeno do nové kategorie trpasličích planet. Katalogové číslo a definitivní jméno Eris bylo schváleno a publikováno nomenklaturní komisí IAU 13. září 2006. Průvodce dostal definitivní označení (136199) Eris I a název Dysnomia. 11. června 2008 zavedla Mezinárodní astronomická unie novou kategorii těles ve sluneční soustavě – plutoidy. Do ní byly Eris i Pluto zařazeny. Astronomové Michael E. Brown z California Institute of Technology, Chadwick A. Trujillo z Gemini Observatory a David L. Rabinowitz z Yale University planetku poprvé identifikovali 21. října 2003 na Observatoři Palomar v Kalifornii za použití 1,2m dalekohledu SOT (Samuel Oschin Telescope), vybaveného CCD kamerou. Vzhledem k enormní vzdálenosti objektu od Země byl pohyb této planetky o magnitudě 18,8m tak pomalý, že se nedala stanovit přesně její dráha. To se zdařilo až po nových pozorováních, uskutečněných 8. ledna až 10. ledna 2005 na observatoři Cerro Tololo dalekohledem SMARTS o průměru 1,3 m, na kterých se kromě objevitelů podílela ještě Suzanne W. Tourtellotte z Yale University. Prohlídka archívů ukázala, že nejstarší snímek tohoto objektu pořídili již 29. září 1989 na observatoři Siding Springs Schmidtovou komorou o průměru 1,2 m. Další archivní snímky z Mt.", "question": "Jak byla původně pojmenována trpasličí planeta Eris?", "answers": ["Xena"]}
{"title": "Soustava SI", "context": "1 sekunda je doba trvání 9 192 631 770 period záření, odpovídající přechodu mezi dvěma hyperjemnými hladinami základního stavu atomu 133Cs. Elektrický proud Základní jednotkou elektrického proudu je ampér (značka \"A\"). 1 ampér je takový elektrický proud, který ve dvou přímých rovnoběžných vodičích o nekonečné délce a zanedbatelném průřezu vzájemně vzdálených ve vakuu jeden metr vyvolá mezi těmito vodiči. sílu rovnou 2×10-7 N na jeden metr délky. (Připravovaná nová definice ampéru se má opírat o pevně stanovenou hodnotu elementárního náboje.) Termodynamická teplota Základní jednotkou termodynamické teploty je kelvin (značka \". K\"). 1 kelvin je 1/273,16 díl absolutní teploty trojného bodu vody. (Připravovaná nová definice kelvinu se má opírat o pevně stanovenou Boltzmannovu konstantu.) Svítivost Základní jednotkou svítivosti je kandela (značka \"cd\"). 1 kandela je svítivost zdroje, který v daném směru vysílá monochromatické záření s frekvencí 540×1012 Hz, a jehož zářivost v tomto směru je 1/683 W/sr. Látkové množství Základní jednotkou látkového množství je mol (značka \"mol\"). 1 mol je takové množství, které obsahuje tolik elementárních jednotek (atomů, molekul, iontů, elektronů...),. kolik je uhlíkových atomů v 12 g uhlíku 12C. Podle současných znalostí je v tomto množství uhlíku (6,022 140 857 ± 0,000 000 074)×1023 atomů. (Připravovaná nová definice molu se má opírat o pevně stanovenou Avogadrovu konstantu.) Původně byly základní jednotky stanoveny jako na sobě vzájemně nezávislé. Postupně jsou některé definovány odvozením z jiných základních jednotek pomocí pevně stanovené hodnoty fundamentálních fyzikálních konstant (např. metr ze sekundy pomocí rychlosti světla ve vakuu), což umožňuje vyhnout se problémům s prototypy jednotek a dosahovat přesnějšího stanovení. V posledních letech vrcholí přípravy na redefinici základních jednotek SI tak, aby byly všechny odvozeny od přírodních konstant po vzoru stávající definice metru. Podrobnější informace naleznete v článku Odvozená jednotka SI. Odvozené jednotky se tvoří kombinacemi (povoleny jsou výhradně součiny a podíly) základních jednotek, u některých veličin dostaly samostatné názvy. Příklady: kilogram na metr krychlový, metr čtverečný, metr krychlový, metr za sekundu... Odvozené jednotky se samostatným názvem: becquerel, coulomb, farad, gray, henry, hertz, joule,. katal, lumen, lux, newton, ohm, pascal, radián, siemens, sievert, steradián, tesla, volt, watt, weber, stupeň Celsia Definice, doporučené značení odvozených veličin, jejich jednotky a jejich závazné značky jsou upraveny normami řady ČSN ISO IEC 80000 \"Veličiny a jednotky\", která postupně nahrazuje předchozí řadu ČSN ISO 31 stejného názvu. K vyjádření násobků nebo dílů základních nebo odvozených jednotek (výhradně dekadických) slouží předpony, viz Předpony soustavy SI.", "question": "Jakou značku má kandela, základní jednotka svítivosti?", "answers": ["cd"]}
{"title": "Skandium", "context": "Výskyt Skandium se vyskytuje v přírodě v relativně velkém množství. Jeho průměrný obsah v zemské kůře se pohybuje v rozmezí 5–22 mg/kg. V mořské vodě je jeho obsah značně nízký, přibližně 0,000 04 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom skandia přibližně na 1 miliardu atomů vodíku. Přestože neexistují žádná velká ložiska rud s vysokým obsahem skandia, značné množství a se získává při zpracování uranových rud. Existuje pouze jeden nerost obsahující větší množství skandia – thortveitit Sc2Si2O7, jehož největší naleziště se nacházejí v Norsku. Výroba a použití Jelikož nemá skandium žádný velký technický význam, vyrábí se pouze v malém množství. Z větší části se získává z odpadu při zpracování uranových rud, dalším zdrojem je thortveitit, který obsahuje 35–40 % oxidu skanditého. Skandium se používá při výrobě vysoce intenzivních zdrojů světla, radioaktivní izotop 46Sc se používá při rafinaci ropy. Největší využití nachází ve slitinách s hliníkem, které se používají v leteckém průmyslu a při výrobě sportovního vybavení (kola, baseballové pálky, …). Používá se také jako konstrukční kov v kosmonautice. Izotopy Podrobnější informace naleznete v článku Izotopy skandia. Přírodní skandium obsahuje pouze jeden stabilní izotop 45Sc. Dále je známo celkem 25 radioizotopů, z nichž nejstabilnější je 46Sc (poločas rozpadu = 83,79 dnů). Odkazy Literatura Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Jursík F.: Anorganická chemie nekovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu skandium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo skandium ve Wikislovníku (česky) Chemický vzdělávací portál mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md", "question": "Jakou chemickou značku má Skandium?", "answers": ["Sc"]}
{"title": "Federace", "context": "Federace (latinsky fœ, \"smlouva\") je typ státního zřízení, kdy jde o složený stát, skládající se ze států - členů federace s různým označením (státy, země, republiky, kantony, provincie). Ve federacích je svéprávné postavení jednotlivých členských států zajištěno ústavou nebo smluvně a nemůže být měněno jednostranným rozhodnutím centrální vlády (např. Švýcarsko, do značné míry i USA). Státní moc je ve federaci rozložena mezi federální orgány a orgány členských států. Právním základem federace je ústava (u konfederace mezinárodní smlouva), je zde dvojí občanství (subjektu federace a federace jako celku) a právní akty federace jsou přímo závazné pro osoby (u konfederace jen pro členské státy). Jako federace se také označují sdružení jiných typů, například zastřešující sportovní a podobné organizace (Mezinárodní federace ledního hokeje, Mezinárodní šachová federace, Mezinárodní tenisová federace, Mezinárodní federace stolního tenisu, Mezinárodní florbalová federace, Mezinárodní federace badmintonu, Mezinárodní. lyžařská federace, Mezinárodní šermířská federace, Česká federace aikido, Mezinárodní automobilová federace, Mezinárodní federace motocyklistů, Mezinárodní kynologická federace), politická uskupení (Československá anarchistická federace, Světová federace demokratické mládeže), odborové organizace (Federace strojvůdců České republiky), náboženské organizace (Světová luterská federace, Evropská baptistická federace, Federace židovských obcí, Pohanská federace) a mnohé další. == Charakteristika == Federace má vždy plnou mezinárodní subjektivitu a dělí se na: federaci vnitrostátní – členské státy nemají mezinárodní subjektivitu – USA, Mexiko, Československo 1969–1992. federaci mezinárodní – členské státy mají omezenou mezinárodní subjektivitu a mohou vlastním jménem uzavírat mezinárodní smlouvy v rozsahu stanoveném federální ústavou – Německo, Švýcarsko, Rakousko, Sovětský svaz, Československo ke konci roku 1992. Členské státy zpravidla nemají právo z federace vystoupit. Některé federace však umožňují právo na vystoupení – Sovětský svaz, Československo 1991–1992. Příkladem sporu o právo na výstup je občanská válka v USA 1861–1865, kdy jižní státy vystoupily a založily konfederaci, zatímco severní to považovaly za protiústavní povstání. Federace bývá založena: buď na základě etnického hlediska (společný jazyk, kultura, náboženství, ideologie) nebo na jiném principu (územním, hospodářském, obranném)Takový společný účel, společná identifikace mohou vzniknout: dobrovolně, politickým konsenzem (dobrovolný svazek, \"národ z vůle\") nebo byly vynuceny politickou a/nebo vojenskou silou zakladatele, zakladatelů (doprovázené vnucením jednoho nebo tzv. nadřazeného jazyka nebo ideologie).Federace jsou zpravidla smluvně potvrzeny jejími členy (signatářskými státy). Přičemž jednotliví členové: buď nemají právo z ní (jednostranně) vystoupit (ať de iure nebo de facto) nebo, zpravidla, jim je takové právo federální ústavou nebo smluvně zaručeno.Quasi federace (též kvazifederace) – definice federace, která vychází ze všech ústav daných států, které se v nich samy jako federace definují (např. SRN, Rakousko aj.).", "question": "Mají zpravidla členské státy právo vystoupit z federace?", "answers": ["Členské státy zpravidla nemají právo z federace vystoupit."]}
{"title": "Brvnište", "context": "Brvnište (maďarsky Boronás, před rokem 1899 Brnovistye) je obec na Slovensku v okrese Považská Bystrica. V roce 2015 zde žilo 1 189 obyvatel. == Poloha == Obec se rozprostírá na březích řeky Papradnianky. Na severu obec sousedí s vesnicí Papradno a na jihu sousedí s obcí Stupné. == Dějiny obce == První obyvatelé se na území Brvniště usadili již v 10. století př. n. l. Archeologové zde také nalezli poklad z doby bronzové. První písemná zmínka o Brvništi pochází z roku 1598. Obyvatelé se zabývali především zemědělstvím. V 19. století vznikly v obci i mlýny a pily na vodní pohon. == Dominanty obce == Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova - vybudován v roce 1996. Základní kámen posvětil papež Jan Pavel II. Stará škola - budova z roku 1873. Dnes je zde muzeum, ve kterém jsou vystavovány předměty, které byly využívány prostými obyvateli Brvnište. Hřbitovní kaple se zvonicí - vybudována v 19. století == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brvnište na slovenské Wikipedii. === Externí odkazy === Stránka obce", "question": "Z kterého roku pochází první písemná zmínka o Brvništi?", "answers": ["1598"]}
{"title": "Paměť", "context": "Paměť je schopnost centrální nervové soustavy uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech. Jde o proces vštěpování (kódování), uchovávání (retence) a vybavování (reprodukce) zkušenosti. Paměť se dělí jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na senzorickou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou; dále podle formy ukládání informací na vizuální, akustickou, sémantickou (ukládání významu informace) atd. Další variantou je rozdělení paměti na mechanickou a logickou. Informace do paměti ukládáme v různé formě, např. vizuální, akustické, sémantické. Akustická forma bývá při učení výhodnější než vizuální, ovšem zdaleka nejúčinnější je zpracování co nejvíce smysly, při němž je pravděpodobnost trvalého vštípení informace nejvyšší. Výjimkou jsou malé děti, pro které je díky schopnosti přesného eidetického obrazu – obrazu ukládaného do paměti – výhodnější vizuální forma. Proto také vynikají v hrách jako je pexeso. K lepšímu zapamatování a uchovávání informací v paměti používáme různé paměťové strategie. Prostým opakováním činnosti využíváme tzv. mechanickou paměť, zatímco uspořádáme-li informace do celků, k jejich zapamatování použijeme logickou paměť. Druhý způsob je dlouhodobě výhodnější, protože s věkem účinnost mechanické paměti klesá, zatímco logická paměť se zlepšuje s množstvím nastřádaných informací (proto je také vhodné začít s výukou cizích jazyků v mládí, protože ta stojí na schopnosti pojmout velké množství informací mechanickou pamětí). Z toho ale také vyplývá částečné zkreslování vnímání na základě dřívější zkušenosti. Lidé si např. více všímají informací, které potvrzují jejich dosavadní názory (tzv. konfirmační zkreslení). Pro zapamatování nových informací je také klíčový spánek, protože při něm dochází ke konsolidaci (integraci do již existujících schémat) nových paměťových stop.", "question": "Jaké rozlišujeme typy paměti?", "answers": ["senzorickou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou"]}
{"title": "Filipíny", "context": "Filipíny, oficiálně známé jako Filipínská republika, jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii, jehož hlavním městem je Manila. Rozkládají se na 7107 ostrovech v západním Tichém oceánu. S žádným státem nesdílejí pozemní hranici. Mořské úžiny je dělí od Tchaj-wanu na severu, od Malajsie (Sabah) na jihozápadě a Indonésie (Sulawesi) na jihu. Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě s 98 miliony obyvateli (2013). Filipínská ekonomika je 47. největší na světě a jejích hrubý domácí produkt (HDP) činil v roce 2008 nominálně 168,6 miliard amerických dolarů.. Dle posledních analýz mají Filipíny do roku 2050 přeskočit celou řadu vyspělých zemí včetně ČR a posunout se na 16. místo ve velikosti ekonomiky. Odhaduje se, že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců. Filipíny, dříve španělská a posléze americká kolonie, jsou jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii (druhou je Východní Timor). Existuje zde množství menšinových náboženských skupin vyznávajících islám, buddhismus, hinduismus a další víry. Na filipínských ostrovech lze nalézt četná etnika a kultury. Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví, v jejichž čele stáli rádžové (vesničtí předáci se nazývali dato). V 15. století se zde začal hlavně z Bruneje šířit islám (Suluské ostrovy, Mindanao). V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernã de Magalhã. V roce 1565 se staly španělskou kolonií Španělská Východní Indie (spolu s Marianami a Karolínami). Ve 2. polovině 19. století zesilovaly snahy místních obyvatel o získání nezávislosti. První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné. Národním hrdinou, který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník, dr. José Rizal. Převážně muslimské Mindanao nebylo Španěly nikdy plně ovládnuto. Po španělsko-americké válce v roce 1898 a po americké invazi a filipínsko-americké válce se v roce 1901 Filipíny staly kolonií Spojených států amerických.", "question": "Z kolika ostrovů se skládají Filipíny?", "answers": ["7107"]}
{"title": "Oldřich Prefát z Vlkanova", "context": "Oldřich Prefát z Vlkanova (12. května 1523 Praha - 26. července 1565 tamtéž) byl český spisovatel, matematik, astronom a cestovatel. Pocházel z bohaté měšťanské erbovní rodiny. Studoval ve Wittenbergu, Lipsku, Benátkách, Římě a Praze. V letech 1546-1547 absolvoval cestu do Palestiny, v roce 1552 navštívil Španělsko. V Praze na Uhelném trhu zdědil dům a založil zde dílnu na výrobu měřicích přístrojů a astronomických a matematických pomůcek. Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestyny, to jest do krajiny někdy Židovské, země Svaté, do města Jeruzaléma k Božímu hrobu, kteraužto cestu s pomocí Pána Boha všemohúcího šťastně vykonal Voldřich Prefát z Vlkanova léta Páně MDXXXXVI. - Často bývá používán název: Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny. Tento cestopis je velice přesný a popisný. Patří mezi nejlepší resp. nejpřesnější cestopisy této doby nejen v Čechách. V modro-červeně polceném štítě je stříbrný vlk (mluvící znamení) se zlatým obojkem. Nad štítem kolčí přilba s modro-stříbrno-červenou točenicí. Pokryvadla jsou modro-stříbrná a červeno-stříbrná. V klenotu polovina stříbrného vlka se zlatým obojkem mezi modrým a červeným křídlem.", "question": "Kdy se narodil Oldřich Prefát z Vlkanova?", "answers": ["12. května 1523"]}
{"title": "Chráněné krajinné oblasti v Česku", "context": "Chráněná krajinná oblast (CHKO) je v systému ochrany přírody České republiky a dříve Československa od poloviny 50. let 20. století od vyhlášení prvních zákonů o státní ochraně přírody označení pro velkoplošné chráněné území nižšího stupně ochrany, než jaký platí pro národní parky. Zákon České republiky č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, charakterizuje CHKO jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. CHKO se vyhlašují vládním nařízením. Na území České republiky je vyhlášeno 26 CHKO o celkové rozloze 1 076 111 ha. Mezi nejznámější a také nejnavštěvovanější CHKO v ČR patří např. CHKO Šumava, CHKO Český ráj, CHKO Moravský kras nebo CHKO Český kras. V roce 1960 byly v českých krajích Československa 2 CHKO, o 10 let později jich bylo v České socialistické republice 7, v roce 1991 jich bylo v České republice evidováno 24. Nejstarší CHKO v Česku byla CHKO Český ráj, zřízená v roce 1955. Správa chráněné krajinné oblasti má na území CHKO pravomoci státní správy, tedy vede správní řízení a je dotčeným orgánem ve stavebním řízení. Správy CHKO sdružuje jedna zastřešující organizace – Agentura ochrany přírody a krajiny se sídlem v Praze. Chráněná území v Československu byla vyhlašována od roku 1838, tehdy vznikly první dvě rezervace. V roce 1933 bylo v Československu přes sto přírodních rezervací. V roce 1956 byl přijat zákon č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody, s působností jen pro české kraje, a to ode dne vyhlášení (24. srpna 1956), na Slovensku č. 1/1955 Sb. SNR.", "question": "Kolik má Česko chráněných krajinných oblastí?", "answers": ["26"]}
{"title": "Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně", "context": "Vlivem nástupu větrných a slunečních elektráren se výrazně zvýšila nestabilita systému.[zdroj? ] Proto v poslední době elektrárna přechází do čerpadlového režimu i během dne, zatímco dříve přecházela do tohoto režimu nejčastěji pouze v noci.[zdroj? ] PVE Dlouhé stráně disponuje nádržemi s výškovým rozdílem 510,7 m. Horní nádrž se nachází na vrcholu hory Dlouhé stráně v nadmořské výšce 1350 m a má provozní objem 2 580 000 m3 (celkový objem 2 719 750 m3) a zabírá plochu 15,4 ha, s největší hloubkou 26 m. Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná v nadmořské výšce 824,7 m a má celkový objem 3 405 000 m3 a plochu 16,3 ha. Při plném načerpání horní nádrže stoupne její hladina o 21,5 m a hladina dolní nádrže klesne o 22,2 m.. Horní nádrž je izolována 18cm vrstvou přírodního asfaltu, který byl dovezen z Albánie – byl totiž potřeba materiál, který bez poškození vydrží rozsah teplot od − do +60 °C. Vedle horní nádrže stojí malá mohyla, která uchovává původní výšku vrcholu hory, která byla jinak seříznuta asi o tři metry.", "question": "Jaká je nejvýkonnější vodní elektrárna v Česku?", "answers": ["Dlouhé stráně"]}
{"title": "Slavkov u Brna", "context": "Slavkov u Brna (německy Austerlitz) je město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 20 km východně od Brna na řece Litava. Žije zde přibližně 6 500 obyvatel. Slavkov je známý především bitvou u Slavkova, která se v roce 1805 odehrála několik kilometrů západně od města. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou, přilehlá oblast Slavkovského bojiště je krajinnou památkovou zónou. První písemný záznam o městě pochází z roku 1237. Tehdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držbu města Novosedlic (původně ves, z níž se Slavkov u Brna vyvinul) a čtyř okolních vsí. Německé jméno \"Austerlitz\" je pravděpodobně odvozeno z českého \"Novosedlice\" → německy původně \"Nausedlitz\". Od krále Václava IV. získalo město pečeť a znak, který je nejstarším dochovaným znakovým privilegiem v Česku. Na počátku 13. století zde vystavěl Řád německých rytířů baštu, jejíž zbytky lze ještě dnes najít v podzemí slavkovského zámku. Po konfiskaci králem Zikmundem Lucemburským počátkem 15. století se město postupně stalo vlastnictvím mnoha šlechticů. V průběhu doby zde nacházeli útočiště i němečtí novokřtěnci - habáni a vznikla zde i početná židovská komunita. V roce 1509 připadlo panství rodu Kouniců, kteří ho pak ovládali po více než 400 let. Nejvýznamnějším vlastníkem Slavkova byl kníže Václav Antonín Kounic (1711-1794), který v úřadu dvorního kancléře sloužil rakouské císařovně Marii Terezii i dalším třem jejím následníkům. Další významnou postavou v historii panství byl hrabě Václav Kounic (1848-1913), švagr skladatele Antonína Dvořáka a studentský mecenáš.", "question": "Ve kterém okrese leží město Slavkov u Brna?", "answers": ["Vyškov"]}
{"title": "Galapágy", "context": "Galapágy (španělsky Islas Galápagos), oficiálně Galápagos archipiélago (tj. Galapážské souostroví) je název ekvádorského souostroví 18 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru. Jsou proslulé pouze na těchto ostrovech žijícími, zvláštními druhy zvířat, např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli. Jde o druh tučňáka galapážského (Spheniscus mendiculus). Galápago značí želvu - název znamená tedy něco jako \"želví ostrovy\", na některých ekvádorských mapách lze nalézt pojmenování Archipiélago de Colón. Galapágy objevil Tomáš z Berlanga 10. března 1535 při plavbě z Panamy do Peru. V té době nebyly ostrovy obydlené. Poprvé se souostroví objevilo v námořních mapách až roku 1570. V 17. a 18. století používaly ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé k doplňování zásob vody. Až do roku 1832 nepatřily ostrovy nikomu, pak je anektoval Ekvádor. V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin. Strávil zde 5 týdnů pozorováním živočichů. Mezi jeho životopisci panuje obecná shoda v tom, že právě na základě výsledků těchto pozorování začal Darwin formulovat své proslulé teorie, jejichž výsledkem bylo později vydání i práce O původu druhů. Ostrovy jsou pro svou jedinečnou faunu od roku 1934 jedním velkým národním parkem. V roce 1978 byly Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle studie z roku 1952, jejímž autorem byl Thor Heyerdahl a Arne Skjø se na více místech nacházely střepiny a jiné artefakty. Tyto nálezy naznačují, že souostroví nejspíš navštívili původní jihoameričtí obyvatelé před Španěly. Galapágy se nacházejí po obou stranách rovníku. Ten přetíná severní část největšího ostrova Isabela. Souostroví má rozlohu 7 844 km2 a tvoří jednu z ekvádorských provincií. Hlavní město je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal. Galapágy jsou velmi řídce osídleny, celkový počet obyvatel je asi 31 tisíc. Nejlidnatějším městem je Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz se zhruba 10 000 obyvateli. Souostroví je tvořené z kuželů mladých sopek. Některé jsou činné dodnes. Na největším ostrově Isabela se nachází i nejvyšší hora souostroví, sopka Wolf s 1 707 m n. m. Jejím kráterem prochází rovník. Ostrovy mají většinou suché klima. Mají černý povrch z lávových skal. Částečně zalesněné jsou pouze vrcholy sopek. První ostrovy Galapág byly vytvořeny z čedičové lávy při podmořských erupcích, přibližně před 5,5 miliony let.", "question": "Kdo objevil Galapágy?", "answers": ["Tomáš z Berlanga"]}
{"title": "Smlouva o obchodu se zbraněmi", "context": "Smlouva o obchodu se zbraněmi Smlouva o obchodu se zbraněmi (anglicky: Arms Trade Treaty, zkráceně ATT) je mezinárodní dokument, pro jehož vznik hlasovalo v roce 2006 ve Valném shromáždění OSN 153 členských států s cílem ustavit odpovědnou globální kontrolu nad mezinárodním obchodem se zbraněmi. Ten je například podle organizace Amnesty International zabývající se lidskými právy dosud regulován nedostatečně, a zbraně tak mohou proudit na místa, kde dochází k bezpráví.[1] Další organizace upozorňují na vliv nekontrolovaného obchodu se zbraněmi na světovou chudobu a udržitelný rozvoj.[2] Státy podporující přijetí Smlouvy o obchodu se zbraněmi se v rezoluci Valného shromáždění OSN číslo 61/89 [3] shodly, že „transfery konvenčních zbraní jsou faktorem, který přispívá ke konfliktům, vyhánění lidí z jejich domovů, zločinu a terorismu, a který tudíž podrývá mír, bezpečnost, stabilitu a udržitelný rozvoj“. Smlouva se však nezabývá vnitrostátním obchodem se zbraněmi, nepřináší tedy státům žádné povinnosti ve věci domácí výroby zbraní nebo regulace civilního vlastnictví. Přijetí V roce 2007 zahájil na základě rezoluce Valného shromáždění generální tajemník OSN konzultace o „uskutečnitelnosti, rozsahu a parametrech“ budoucího dokumentu. Své názory zaslalo OSN asi 100 členských států. Expertní skupina složená ze zástupců Argentiny, Brazílie, Číny, Egypta, Francie, Indonésie, Mexika, Ruska, Jihoafrické republiky a Velké Británie ukončila svá jednání 8. srpna 2008, její zprávu projedná Valné shromáždění OSN do konce roku.", "question": "Jak se zkráceně označuje smlouva o obchodu se zbraněmi?", "answers": ["ATT"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Novozélandští ptáci moa (Dinornithiformes) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím). Z létavých byl největší Argentavis magnificens, který vážil 60 až 110 kg a v rozpětí křídel měřil přes 8 m. Vnější vzhled současných ptáků je velmi podobný. Liší se pouze velikostí těla, tvarem a velikostí zobáku, v délce krku a typu nohy. Většina druhů ptáků patří mezi suchozemské obratlovce se schopností aktivního letu. Dnešní ptáci jsou charakterizováni peřím, čelistmi bez zubů, přeměněnými rohovinovými ramfotékou v zobák, vysokým stupněm metabolismu, dýcháním skrze vzdušné vaky, pronikající do postkraniální kostry, a kostrou s výskytem mnoha srostlých elementů (pygostyl, karpometakarpus, tarzometatarzus a tibiotarzus). Ptáci mají přední končetiny přeměněny v křídla umožňující let, přestože běžci a někteří další, zejména endemické ostrovní druhy, tuto schopnost k letu ztratily. Létavé ptáky dále charakterizuje kost prsní s kýlem pro úpon hrudních svalů, jehož velikost přímo odpovídá letovým schopnostem. Kostru mají lehkou, kosti jsou duté. Mnoho druhů ptáků podniká každoročně dlouhé migrační cesty a velké množství ptáků absolvuje také krátké nepravidelné tahy. Ptáci jsou sociální živočichové a komunikují pomocí vizuálních signálů, voláním a zpěvem, účastní se sociální činnosti včetně společného lovu, rozmnožování, shromažďování a napadání predátorů. Ptáci jsou převážně společensky monogamní s tím, že u některých druhů se setkáváme s krátkodobým nebo řidčeji i dlouhodobým životem v párech; jiné druhy jsou polygamní nebo polyandrické. Ptáci podobně jako obojživelníci a plazi snášejí vejce, která obvykle ukládají do hnízd, sedí na vejcích a zahřívají je až do doby vylíhnutí mláďat. Tělesná teplota ptáků se pohybuje mezi 39–41 stupni Celsia. Ptáci jsou pro lidi ekonomicky důležití; mnoho z nich je pro ně zdrojem potravy, získávané buď lovem (čižba, myslivost) nebo chovem, poskytují však i jiné produkty. Také jsou užiteční tím, že se živí velkým množstvím hmyzu a jinými \"škůdci\". Některé druhy, jako např. pěvci nebo papoušci, jsou často chováni jako domácí mazlíčci. Ptačí figury hrají významnou úlohu ve všech aspektech lidské kultury od náboženství až po poezii a populární hudbu. Okolo 120 až 130 druhů ptáků vyhubil člověk od roku 1600 díky svým aktivitám a více než stovku do té doby.", "question": "Snášejí ptáci, plazi i obojživelníci vejce?", "answers": ["Ptáci podobně jako obojživelníci a plazi snášejí vejce, která obvykle ukládají do hnízd, sedí na vejcích a zahřívají je až do doby vylíhnutí mláďat."]}
{"title": "Kořenová zelenina", "context": "Kořenová zelenina je zelenina (v nejširším slova smyslu i skupina rostlin) pěstovaná pro své podzemní části – kořeny, hlízy nebo bulvy, které jsou využívané jako potrava či krmivo. Nejznámější a nejrozšířenější kořenovou zeleninou je mrkev, petržel kořenová, křen, atd. == Popis == Kořenová zelenina je podzemní část rostliny, která se používá jako zelenina. Kořenová zelenina v Česku patří mezi nejrozšířenější zeleniny. Pěstuje se kvůli kořenům, kořenovým hlízám a bulvám. U některých druhů (petržel, celer) se využívají také listy (nať). Má vysokou dietetickou hodnotu a léčivé účinky na lidský organismus. Patří k nejstarším v Česku pěstovaným druhům zeleniny. Kořenová zelenina je bohatým zdrojem vitamínů, minerálních látek, vlákniny, éterických olejů a jiných pro člověka důležitých látek. Proto je pro naši výživu nepostradatelná. == Seznam významné kořenové zeleniny == == Související články == Listová zelenina Plodová zelenina Košťálová zelenina Cibulová zelenina", "question": "Patří kořenová zelenina v Česku mezi nejrozšířenější zeleniny?", "answers": ["Kořenová zelenina v Česku patří mezi nejrozšířenější zeleniny."]}
{"title": "Skřivánci na niti", "context": "Skřivánci na niti je český hořce poetický film režiséra Jiřího Menzela z roku 1969 natočený podle knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Film vypráví o partě dělníků a skupině vězeňkyň (tzv. kopečkářek) pracujících v dusné atmosféře 50. let 20. století na kladenském šrotišti u zdejších železáren a oceláren. Každý z nich má nějaký svůj životní příběh, během něhož se nedobrovolně dostal k této práci (bývalý živnostník \"Mlíkař\", prokurátor, saxofonista, vězeňkyně, profesor, kuchař ap.). Hlavní dějovou osu tvoří milostný příběh mladé vězeňkyně a mladého dělníka (Václav Neckář a Jitka Zelenohorská). Film byl vyroben v ČSSR, Filmové studio Barrandov v roce 1969 a ihned po jeho neveřejné premiéře byl pro svoji otevřenou kritiku tehdejšího vládnoucího totalitního režimu na více než 20 let zakázán. Jeho faktická veřejná premiéra proběhla teprve až po společenských změnách, které nastaly v roce 1989. Film získal v roce 1990 významné mezinárodní ocenění Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Skřivánci na niti na Kinoboxu.cz Skřivánci na niti na Českém filmovém nebi", "question": "Kdo režíroval film Skřivánci na niti?", "answers": ["Jiřího Menzela"]}
{"title": "Loket", "context": "Latinsky articulatio cubiti MeSH A02.835.583.290 Gray 321 Lidský loket (articulatio cubiti, cubitus) je oblast horní končetiny, kde se spojují tři kosti. Kost pažní (humerus) a kosti předloktí – kost vřetenní (radius, os radialis) s kostí loketní (ulna, os ulnaris). Svaly a šlachy, které kryjí loketní kloub, mu neumožňují příliš velký pohyb – pouze natažení (extenze) a ohnutí (flexe). Přetížení těchto vazů může vést k velmi známému a často objevujícímu se onemocnění – tenisový loket (entezopatie). Žíly v loketní jamce (vena cephalica) slouží většinou k odebírání vzorků krve nebo jsou používány při intravenózním (nitrožilním) podávání léků. V kloubní jamce se také přikládá stetoskop při měření krevního tlaku – dochází zde ke zdvojení tepen – bifurkaci. Velmi často také dochází k vyvrknutí (distorse) nebo vykloubení (luxace) loketního kloubu. Při luxaci se následně musí provést napravení – vrácení kloubu do kloubní jamky (repozice). Soustava kostí kloubu loketního (articulatio cubiti), což lze také nazvat jako (articulatio humeroradialis, humeroulnaris a radioulnaris proximalis)[1] Loketní kloub Související články Brňavka Externí odkazy Slovníkové heslo loket ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Lidské anatomické rysy Hlava lebka • obličej • čelo • oko • ucho • nos • ústa • jazyk • zuby • čelist • tvář • brada Krk ohryzek Trup rameno • páteř • prs (bradavka) • hrudník • hrudní koš • břicho • pupek • záda • boky pohlavní orgány (klitoris • pochva • stydké pysky • penis • šourek • varle) • kyčelní kloub • konečník • hýždě Končetiny Horní končetina paže • loket • předloktí • zápěstí • ruka • prst (palec • ukazovák • prostředník • prsteník • malíček) Dolní končetina noha • stehno • koleno • lýtko • pata • kotník • chodidlo • prstec Kůže vlasy, ochlupení, nehty", "question": "Jaký význam mají žíly v loketní jamce ve zdravotnictví?", "answers": ["odebírání vzorků krve nebo jsou používány při intravenózním (nitrožilním) podávání léků"]}
{"title": "Amtrak", "context": "Amtrak je americká státní železniční společnost provozující osobní dopravu. Oficiální název společnosti je The National Railroad Passenger Corporation, značka Amtrak, pod kterou společnost na trhu působí, je složeninou slov \"America\" a \"track\". Společnost sídlí na Union Station ve Washingtonu D.C. Vznikla v roce 1971, kdy převzala dálkovou osobní dopravu od 26 železničních společností. Společnost obsluhuje 34 000 km linek spojujících 500 nádraží ve 46 amerických státech a 3 kanadských provinciích, přímo vlastní jen 1 175 km tratí. Má přes 20 000 zaměstnanců a v roce 2012 přepravila 31,2 milionu cestujících. Nejrušnější trasou je plně elektrifikovaný Severovýchodní koridor, spojující Washington D.C. a Boston (na trase leží i Baltimore, Philadelphia či New York). Zde je přepravováno asi 10 milionu cestujících (tedy třetina výkonů celého Amtraku) a jezdí zde i rychlovlak Acela vyráběný společností Bombardier a Alstom. Obrázky, zvuky či videa k tématu Amtrak ve Wikimedia Commons Oficiální webové stránky", "question": "Jak zní oficiální název společnosti Amtrak?", "answers": ["The National Railroad Passenger Corporation"]}
{"title": "Želivka", "context": "Želivka je řeka v okresech Pelhřimov a Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina a v okresech Benešov a Kutná Hora ve Středočeském kraji. Je to levostranný a celkově největší přítok řeky Sázavy. Ve středověku se Želivka jmenovala Sázava, později Soutická nebo Zahrádecká řeka, ale její dnešní název se vyskytuje až v 16. století a je odvozen od Siloe tak jako označení pro Želivský klášter. Řeka je známá svou čistotou a kvalitou vody a je důležitým zdrojem pitné vody. Délka toku činí 103,9 km. Z této délky připadá 40 km na říčku Hejlovku. Povodí Želivky měří 1188,4 km2. Pramení jako Hejlovka jihovýchodně od osady Vlásenice-Drbohlavy, na Českomoravské vrchovině, asi 10 km jižně od Pelhřimova. Přesněji se pramen řeky nachází pod Bukovým kopcem (702 m), v nadmořské výšce 677,3 m, na rozhraní katastrů obcí Mezná a Častrov. Říčka teče nejprve otevřeným údolím severním směrem. Západně od Pelhřimova nedaleko Vlásenice přijímá zleva Cerekvický potok, který přitéká od Nové Cerekve. Říčka vtéká do lesnaté krajiny, její tok se obrací k severovýchodu. Severně od Pelhřimova nedaleko Krasíkovic posiluje její tok zprava přitékající Bělá. Od hráze Sedlické nádrže (ř. km 63) je řeka již nazývána Želivkou. Dále řeka udržuje převážně severozápadní směr. U Želiva přijímá zleva svůj největší přítok řeku Trnavu. Po zhruba dalších 10 km toku vzdouvá její vody v délce 39,1 km významná vodárenská nádrž Švihov (lidově zvaná Želivka), jejíž hráz byla vybudována na jejím 4,29 říčním kilometru během let 1965-1975. Z této vodní nádrže je dálkovým přivaděčem zásobena pitnou vodou Praha, ale i další města ve Středočeském kraji a v Kraji Vysočina. Po dalších čtyřech kilometrech toku ústí Želivka zleva do Sázavy na jejím 98,8 říčním kilometru u Soutic v nadmořské výšce 318,1 m. Největším přítokem Želivky co se délky toku, plochy povodí a vodnosti týče je řeka Trnava.", "question": "Je želivka zdrojem pitné vody?", "answers": ["Řeka je známá svou čistotou a kvalitou vody a je důležitým zdrojem pitné vody."]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Edsger Wybe Dijkstra [ˈ ˈ] IPA (11. května 1930 Rotterdam - 6. srpna 2002 Nuenen) byl nizozemský informatik. V roce 1972 obdržel Turingovu cenu za své příspěvky rozvoji programovacích jazyků. Edsger Wybe Dijkstra se narodil v Rotterdamu, Nizozemsko roku 1930. Oba jeho rodiče byli velmi vzdělaní lidé. Jeho otec pracoval jako chemik a matka byla matematička. V roce 1942 nastoupil Dijsktra jako dvanáctiletý chlapec na Gymnasium Erasminium. Byla to střední škola pro neobyčejně nadané studenty, v níž se mu dostalo vzdělání v mnoha různých předmětech zahrnujícich latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, biologii, matematiku a chemii. Roku 1945 se Dijsktra rozhodoval o dalším studiu, které se mělo s největší pravděpodobností týkat práva, aby pak mohl pracovat jako představitel Spojených národů v Nizozemí. Protože při studiu na gymnáziu vynikal v chemii, matematice a fyzice, rozhodl se studovat obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. O rok později začal na poloviční úvazek pracovat v Mathematical Centre v Amsterdam a právě tato práce zvýšila jeho zájem v programování. Po ukončení studia na vysoké škole a získání titulu v oboru fyziky začal se Dijkstra zabývat programováním. V té době se ale setkal s problémem, kterým byl fakt, že programování se oficiálně ještě nepovažovalo za profesi. Z toho důvodu pokračoval v práci v Mathematical Centre až do 1970, kdy přijal pracovní místo ve výzkumu pro Burroughs Corporation v USA.", "question": "Kdy zemřel Edsger Dijkstra?", "answers": ["6. srpna 2002"]}
{"title": "Q", "context": "Q Q ZnakQNázev v UnicoduKódovánídechexUnicode81U+0051UTF-88151Číselná entitaQQ ZnakqNázev v UnicoduKódovánídechexUnicode113U+0071UTF-811371Číselná entitaqq Hláskování české Quido Hláskování mezinárodní Quebec Braille ⠟ Morseova abeceda –⋅– (kvílí orkán) Vizuální reprezentace Q je 17. písmeno latinské abecedy, vzniklo z řeckého Koppa. V angličtině je Q zkratkou pro question = otázka, což se používá v termínech jako FAQ (často kladené otázky) či Q&A (otázky a odpovědi). Písmeno q (quintal) je taky zkratka pro metrický cent V biblistice označuje Q sbírku logií Q. V biochemii je Q symbol pro aminokyselinu glutamin. V elektrotechnice je Q označení pro kvalitu rezonančního systému, např. filtru. Ve fyzice Q je označení pro teplo. Q je označení pro elektrický náboj. V kartách je Q označení pro královnu (svrška). V kinematografii Q je krycí jméno postavy ze série o Jamesi Bondovi. Q (Star Trek) je jméno postavy a rasy ze sci-fi série Star Trek. Q je queer magazín České televize. V lékařství je Q jméno choroby – viz Q-horečka. V lingvistice je Q název pro neznělou uvulární plozivu. V literatuře Q (časopis) je britský hudební časopis Q je název historické novely od Luthera Blissetta. Q je pseudonym spisovatele Arthura Quiller-Couche. Q je jméno hlavní postavy čínské novely Skutečný příběh Ah Q spisovatele Lu Xuna. V matematice je ℚ označení množiny racionálních čísel. Q je mezinárodní poznávací značka Kataru. V soustavě SI je q značka metrického centu (100 kg). Ve vojenství je Q označení protiponorkových lodí z 1. a 2. světové války – viz Q (loď). Související články Ԛ (zastaralé písmeno neslovanské varianty cyrilice) Viz též rozcestník Q kód. Externí odkazy Galerie Q na Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Q na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Latinka Základní písmena dle ISO*", "question": "Jak se v elektrotechnice značí kvalita rezonančního systému?", "answers": ["Q"]}
{"title": "Terezie Blumová", "context": "Terezie Blumová Narození 30. října 1909Budapešť Úmrtí 27. října 2008 (ve věku 98 let)Praha Manžel(ka) Ladislav Blum Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Terezie Blumová (30. října 1909, Budapešť – 27. října 2008, Praha) byla česká hlasová pedagožka maďarského původu. Narodila se v Budapešti a tam se také seznámila Lajosem Szamosim, který se věnoval hlasové rehabilitaci a hlasové pedagogice. Rozvinul postupně vlastní metodu, které se od něj Terezie Blumová naučila. V roce 1945 se přestěhovala se svým manželem Ladislavem Blumem (1911 – 1994) do Prahy a tak přinesla tuto metodu do českých zemí. Ladislav Blum se zpěvu intenzivně věnoval celý život, v Praze více než třicet let působil jako kantor (chazan) v Jeruzalémské synagoze. Terezie Blumová se výuce věnovala po celý svůj velmi dlouhý život a vychovala celou řadu zpěváků, mimo jiné Janu Lewitovou, Markétu Malcovou nebo Pavlu Kšicovou. Metoda Hlavní myšlenkou pěvecké metody, kterou vyučovala, bylo obnovení přirozeného plynutí dechu a hlasu. Principem tedy mnohdy nebylo něco se učit, ale odnaučovat, uvolňovat cestu přirozeným impulsům dechu a hlasu. K dosažení tohoto cíle se používalo zvláštních hmatů, kdy učitel zamezoval přílišnému stahování některých svalů, jež mohou blokovat dech a hlas. Student tak měl bezprostřední zkušenost, jak má správně zpívat a posléze ji dokázal uplatnit sám. Hmaty spočívaly například v lehkém v přidržení vyplazeného jazyka (čímž vzniká více prostoru v hrtanu nad hlasivkami), lehkém stisku mezi jazylkou a štítnou chrupavkou či v lehkém uchopení brady (kdy se zároveň uvolní napětí kořene jazyka). Cílem vždy je nalézt přirozené užívání hlasu a to rozvíjet. Motto profesorky Blumové bylo: \"Volnost místo násilí, cit místo sentimentu.\" Externí odkazy Detailní popis metody v článku Bronislavy Tomanové Přednáška Jany Lewitové o výuce paní Blumové Stránky Markéty Malcové Anglické stránky o Lajosi Szamosim a jeho metodě výuky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jaké bylo motto Terezie Blumové?", "answers": ["Volnost místo násilí, cit místo sentimentu"]}
{"title": "Palestinská autonomie", "context": "Mahmúd Abbás (م ع, Maḥ 'Abā) Předseda vlády Ramí Hamdalláh Měna izraelský šekel, jordánský dinár (ILS, JOD) Mezinárodní identifikace ISO 3166-1 275 PSE PS MPZ PS, IL Telefonní předvolba +970, +972 Národní TLD ps Související informace naleznete také v článku Stát Palestina. Palestinská autonomie (arabsky: ا ا ا, As-Sulta Al-Wataníja Al-Filastíníja) je částečně samostatný státní útvar skládající se ze Západního břehu Jordánu, označovaného také jako Judea a Samaří, a Pásma Gazy. Historicky pojem Palestina označoval celé území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. Na většině tohoto území o rozloze asi 15 000 km² dnes leží stát Izrael, který zároveň ekonomicky i vojensky kontroluje formálně autonomní Palestinskou autonomii. Dalšími sousedy Palestinské autonomie jsou Egypt a Jordánsko. Většinu ze 4 milionů obyvatel tvoří muslimové, ale jsou zde také významné křesťanské komunity. Úředním jazykem je arabština. Sídlem palestinské administrativy je Ramalláh, i když Palestinci si nárokují východní Jeruzalém. Vztahy mezi Palestinskou autonomií a Izraelem jsou poznamenány vleklým oboustranným konfliktem. Od 31. října 2011 je členem organizace UNESCO. 29. listopadu 2012 ji Valné shromáždění OSN uznalo jako nečlenský pozorovatelský stát.[1][2][3] V roce 2013 oficiálně změnila svůj název na Stát Palestina.[4] Etymologie Název Palestina odkazuje na indoevropský pelištejský národ, který sídlil v jihozápadní části biblického Kanaánu. Patrně jako součást tzv. mořských národů sem přišli od Středozemního moře (nejspíše z Kréty) v 13. století př. n. l. a usadil se zde. Pelištejci s sebou přinesli mimo jiné znalost zpracování železa, díky čemuž po dlouhou dobu v oblasti dominovali.[zdroj? ] Od jejich příchodu se datuje začátek doby železné v Kanaánu.[zdroj? ] V této době termín Peliša (Palestina) náleží v přesném slova smyslu jen pelištejskému pětiměstí, zatímco širší oblast se nazývá Kanaán. Jako Palestinu označuje celou „jižní Sýrii“ (tj. dnešní Izrael, Palestinu, Libanon, příp. Jordánsko) poprvé Hérodotos, aby se vyhnul jiným, dvojznačným termínům.", "question": "Jaké je náboženské rozdělení Palestiny?", "answers": ["Většinu ze 4 milionů obyvatel tvoří muslimové, ale jsou zde také významné křesťanské komunity."]}
{"title": "Heptoda", "context": "Heptoda, v některých zapojeních též nazývaná pentagrid je elektronka se sedmi elektrodami – katodou, anodou a 5 mřížkami. Slouží obvykle ke směšování signálu v heterodynech a superheterodynech. Dvě z mřížek jsou obvykle řídící a ostatní slouží ke stínění či brzdění toku elektronů. Pořadí a význam mřížek se může lišit. Název elektronky je odvozen z řecké číslovky sedm (hepta), nebo pět (penta-grid = pět-mřížek) Používala se především dvě zapojení heptody: katoda a první dvě mřížky pracovaly prakticky jako samostatná trioda, kde druhá mřížka měla funkci pomocné anody. Čtvrtá mřížka řídila proud elektronů z této pomocné triody, třetí a pátá mřížka byly pak stínící. Stínící mřížky byly obvykle spojeny přímo v baňce a na patici vedl jen jeden společný vývod. Vylepšením tohoto typu o brzdící mřížku vznikla oktoda. první a třetí mřížka byly řídící, druhá a čtvrtá stínící, pátá pak brzdící. Elektronka prováděla pouze směšování signálu, jeho zdroj musel být osazen samostatnou elektronkou.", "question": "Kolik elektrod má heptoda?", "answers": ["sedmi"]}
{"title": "Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny", "context": "Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny Vznik květen 1965 Sídlo Lyon, Francie Souřadnice 45°44′36,96″ s. š., 4°52′33,49″ v. d. Mateřská organizace Světová zdravotnická organizace Oficiální web www.iarc.fr multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (anglicky: International Agency for Research on Cancer, zkráceně IARC) je mezinárodní agentura, která je součástí Světové zdravotnické organizace (WHO). Sídlí ve francouzském městě Lyon a koordinuje výzkum příčin rakoviny. Vede oficiální databázi kategorizující karcinogeny a vydává monografie věnované jednotlivým činidlům. Kategorie karcinogenů dle IARC Skupina Definice 1 Prokázaný karcinogen pro člověka 2A Pravděpodobně karcinogenní pro člověka 2B Podezřelý karcinogen pro člověka 3 Neklasifikovaný 4 Pravděpodobně není karcinogenní pro člověka Související stránky Rakovina Karcinogen Nádor Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny na Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky (francouzsky) Oficiální stránka IARC mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Medicína Autoritní data: AUT: kn20010711171 | GND: 1001130-4 | ISNI: 0000 0004 0598 0095 | LCCN: n79125097 | VIAF: 149533873 | WorldcatID: lccn-n79125097", "question": "Jak se zkráceně označuje Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny?", "answers": ["IARC"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran je nejchladnější planetou sluneční soustavy. Teplota jeho atmosféry dosahuje jen 53 K (-220 °C); nejnižší teplota změřená v tropopauze byla pouze 49 K, což činí Uran nejchladnější planetou sluneční soustavy. Kvůli výraznému odklonu rotační osy přijímají polární oblasti od Slunce mnohem více energie než rovníkové oblasti. Přesto je teplota v oblasti rovníku stejná jako na pólech. Mechanismus způsobující tento jev není dosud známý. Ví se pouze, že v atmosféře vane velmi silný vítr rychlostí až 900 km/h. Vzhled atmosféry Uranu je většinu času jednolitý bez znatelné struktury jak ve viditelném, tak i ultrafialovém spektru. Je to způsobeno pravděpodobně tím, že Uran nemá téměř žádné zdroje vnitřního tepla ve srovnání s jinými plynnými obry, a tak dynamika atmosféry je velice slabá. Na snímcích sondy Voyager 2 bylo zjištěno deset nevýrazných světlých skvrn, které byly později pozorovány i Hubbleovým teleskopem a byly později interpretovány jako mračna. Atmosféru Uranu tvoří převážně molekulární vodík a helium. Molekulární podíl helia, tj. podíl počtu atomů helia vůči počtu molekul všech plynů, je 0,15 ± 0,03 ve svrchní troposféře, což odpovídá hmotnostnímu podílu helia 0,26 ± 0,05. Tato hodnota je velmi blízká množství hélia v protohvězdách (0,275 ± 0,01), což naznačuje, že se hélium nesoustředilo do středu planety jako u jiných plynných obrů. Třetí nejčetnější komponenta atmosféry Uranu je metan (CH4), který způsobuje absorpci viditelného a infračerveného světla projevující se typickou namodralou barvou. Pod metanovou vrstvou mraků, tedy nad hladinou tlaku 1,3 bar (130 kPa), tvoří molekuly metanu 2,3 % molárního podílu atmosféry. To představuje 20krát až 30krát větší podíl uhlíku, než se vyskytuje ve Slunci. Poměrné zastoupení je mnohem nižší ve svrchní atmosféře kvůli extrémně nízké teplotě, která snižuje míru nasycení a způsobuje mrznutí nadbytečného metanu.", "question": "Co tvoří atmosféru Uranu?", "answers": ["molekulární vodík a helium"]}
{"title": "Michail Kovaljov", "context": "První světová válkaRuská občanská válkaTambovské povstáníPolsko-sovětská válkaZimní válkaInvaze do Polska Vyznamenání Leninův řád (druhé třídy)Řád rudého praporu (třetí třídy)Řád Suvorova Generálplukovník Michail Prokofjevič Kovaljov (rusky: М П К) (* 7. července 1897, Brjuchověckaja – 1. srpna 1967, Petrohrad) byl sovětský generál a vysoký důstojník. Život Čerstvě vystudovaný Kovaljov nastoupil do carské armády roku 1915 a zapojil se jako praporčík do bojů první světové války. Během Říjnové revoluce byl štábním kapitánem. Během Ruské občanské války velel pluku Rudé armády proti Bělogvardějcům a během Tambovského povstání proti vzbouřeným rolníkům. Od května v roce 1932 do června roku 1936 velel 9. střeleckému sboru.[1] Jako velitel Běloruského frontu velel jednomu frontu sovětské armády při obsazení Polska, druhému – Ukrajinskému velel Semjon Timošenko.[2] Od listopadu 1939 velel Běloruskému zvláštnímu vojenskému okruhu, okruhu vytvořenému z Běloruského frontu a Běloruského vojenského okruhu pro účely již zmíněné sovětské invaze do Polska. V této funkci ho na začátku roku 1940 vystřídal Fjodor Kuzněcov.[3] Poté velel nově vzniklému Zabajkalskému frontu, který po něm v červenci 1945 převzal maršál Malinovskij.[4] Po druhé světové válce působil i nadále v armádě, zemřel jako několikanásobně vyznamenaný válečný hrdina v Sankt Petěrburgu, tehdejším Leningradu.", "question": "Jakou hodnost měl Michail Kovaljov během Říjnové revoluce?", "answers": ["štábním kapitánem"]}
{"title": "Bangkok", "context": "Přesto ho celý zbytek světa zná pod jménem Bangkok, což byl název původní osady, a znamená to pravděpodobně město oliv a v samotném Thajsku bylo používané před 200 lety. Od 24. června 1932, kdy skupina v západní Evropě vzdělaných důstojníků a členů vlády uskutečnila mohutný útok proti absolutní monarchii, je Thajsko konstituční monarchií a v jejím čele stojí král Bhumiphol Adulyadej jako hlava státu. Změna od absolutní ke konstituční monarchii byla pravděpodobně nejdalekosáhlejší posun v thajské historii, ale nebyla to první změna ve struktuře monarchie a jistě to nebyl také nejnásilnější a nejkrvavější přechod. Thajská monarchie má původ a také se vyvinula z principů domorodého vedení. Způsob vlády domorodých vůdců nebyl ovšem tak neomezený jako u králů v rozvinutějších společnostech. Thajská monarchie odstartovala v Sukhothaii s množstvím králů kteří byli velmi blízko k lidem. Pojetí absolutní monarchie bylo adoptováno z Khmerské říše na začátku Ayutthayské éry. Od Sukhothaiské éry až dosud vládlo zemi osm dynastií a přechody od jedné k druhé byly obvykle velice krvavé. Samotný Bangkok má rozlohu 1568 km2, z toho asi 700 km2 tvoří zastavěné městské oblasti. Město hraničí s dalšími šesti provinciemi: Nonthaburi, Pathum Thani, Chachoengsao, Samut Prakan, Samut Sakhon a Nakhon Pathom. S výjimkou Chachoengsao, tato provincie, spolu s Bangkokem, tvoří větší metropolitní oblast. Bangkok se nachází v deltě řeky Menam-Čao-Praja v centrálních pláních Thajska. Řeka se vine městem v jižním směru a vlévá se do Thajského zálivu přibližně 25 km jižně od centra města. Tato oblast je plochá a nízko položená, s průměrnou výškou 1,5 m nad hladinou moře. Dříve zde byly bažiny, ale postupně byly odčerpány a pro potřeby zemědělců se zde budovaly kanály od 16. až po 19. století. Tato spletitá vodní síť sloužila jako primární způsob dopravy až do konce 19. století, kdy se začaly stavět moderní silnice. Do té doby většina obyvatel žila na vodě a nebo v dosahu její blízkosti. Díky tomu si město v průběhu 19. století vysloužilo název \"Benátky východu\". Mnoho z těchto kanálů je dnes již zrušeno, ale některé z nich stále křižují město a slouží jako odvodňovací kanály nebo dopravní cesty. Problém je však veliké znečištění. Povrch, na kterém Bangkok leží, je tvořen z měkkého mořského jílu. Studie prokázaly, že se město propadá o 10 až 30 mm ročně a části města jsou již někde i metr pod hladinou moře. Existují obavy, že město může být ponořené do roku 2030.", "question": "V deltě jaké řeky se nachází Bangkok?", "answers": ["Menam-Čao-Praja"]}
{"title": "Tatankaceratops", "context": "Tatankaceratops (\"bizoní rohatá tvář\") byl rod velmi malého rohatého dinosaura (ceratopsida), žijícího v období pozdní svrchní křídy (geologický stupeň maastricht, asi před 68 až 66 miliony let) na území dnešního státu Jižní Dakota v USA. Fosilie tohoto býložravého dinosaura byly objeveny v sedimentech souvrství Hell Creek. Objevují se však domněnky, že jde spíše o mladý exemplář rodu Triceratops, nikoliv o samostatný rod. Odhadovaná velikost tohoto malého ceratopsida činí pouze asi 1 metr, šlo by tedy o trpasličí rod ceratopsida. Typový a dosud jediný známý druh T. sacrisonorum byl popsán v roce 2010. == Reference == == Literatura == Christopher J. Ott and Peter L. Larson, (2010). \"A New, Small Ceratopsian Dinosaur from the Latest Cretaceous Hell Creek Formation, Northwest South Dakota, United States: A Preliminary Description\", In. : Ryan, M.J., Chinnery-Allgeier, B.J., and Eberth, D.A. (eds.) New Perspectives on Horned Dinosaurs: The Royal Tyrrell Museum Ceratopsian Symposium, Bloomington, Indiana University Press, 656 pp. == Externí odkazy == Český článek o objevu tatankaceratopse na webu DinosaurusBlog (česky)", "question": "Fosilie čeho byly objeveny v sedimentech souvrství Hell Creek?", "answers": ["býložravého dinosaura"]}
{"title": "Veleobr", "context": "V Hertzsprung-Russellově diagramu zabírají celou horní část. Často se vyskytují v mladých kosmických strukturách, jakými jsou například otevřené hvězdokupy v ramenech spirálních a nepravidelných galaxií. Méně se vyskytují v eliptických galaxiích a kulových hvězdokupách, které jsou složené převážně ze starších hvězd. Mezi nejznámější veleobry patří hvězdy Polárka, Betelgeuze, VV Cephei, Deneb, Rigel nebo V354 Cephei. == Vývoj == Hvězdy hlavní posloupnosti třídy O a nejhmotnější modrobílé hvězdy třídy B se stanou veleobry. Kvůli vysoké hmotnosti mají extrémně krátkou dobu života, několik set tisíc až maximálně 30 milionů let. Jsou ke spatření především v mladých galaktických strukturách jako otevřené hvězdokupy, ramena spirálních galaxií, a nepravidelné galaxie. Méně často se vyskytují ve spirálních galaxiích, velmi zřídka jsou pozorované v eliptických galaxiích nebo kulových hvězdokupách, které se skládají převážně ze starých hvězd. Veleobr vznikne, když masivní hvězda hlavní posloupnosti spotřebuje všechen vodík v jádru. Následně začne expandovat, stejně jako hvězdy nižších hmotností, ale na rozdíl od nich má veleobr dostatečnou hmotnost, aby v jádru vznikla teplota potřebná pro nastartování fúze hélia. Také na rozdíl od méně hmotných hvězd červení veleobři neodhodí svou atmosféru jako planetární mlhovinu, když spotřebují vodík a hélium.", "question": "Jak se říká velmi hmotné a velmi zářivé hvězdě?", "answers": ["Veleobr"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1948", "context": "XIV. letní olympijské hry se uskutečnily ve dnech 29. července až 14. srpna 1948 v hlavním městě Velké Británie, Londýně. Londýn měl původně pořádat hry v roce 1944, ty se ovšem kvůli probíhající 2. světové válce neuskutečnily. Her se nemohli účastnit sportovci Německa a Japonska. Sovětský svaz označil hry za \"nástroj imperialismu\" a svoji výpravu do Londýna nevyslal. Her se zúčastnilo 4099 sportovců z 59 zemí, Československo reprezentovalo 69 sportovců, z toho 14 žen. V celkovém hodnocení se československá výprava s jedenácti medailemi umístila na 8. místě. == Počet medailí podle údajů mezinárodního olympijského výboru == == Kandidátská města == O uspořádání 14. olympijských her se ucházelo 5 dalších měst: Baltimore (USA), Lausanne (Švýcarsko), Los Angeles (USA), Minneapolis (USA) a Philadelphia (USA). == Československo na LOH 1948 ==", "question": "Kde se konaly Olympijské hry v roce 1948.", "answers": ["Londýně"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Modernistické revoluce v umění na počátku 20. století místo toho, aby Shakespeara odvrhly, nadšeně zapojily jeho díla do služeb avantgardy. Expresionisté v Německu a futuristé v Moskvě uváděli vlastní inscenace jeho her. Marxistický dramatik a režisér Bertolt Brecht pod vlivem Shakespeara vymyslel epické divadlo. Básník a kritik T. S. Eliot argumentoval proti Shawovi, že Shakespearova \"surovost\" (primitivnost) ho ve skutečnosti dělá moderním. Eliot spolu s literárním kritikem G. Wilson Knightem a školou Nové kritiky vedl hnutí směrem k užšímu výkladu Shakespearovy obraznosti. V 50. letech vlna nových kritických přístupů nahradila modernismus a vydláždila cestu pro \"postmoderní\" studie Shakespeara. Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek. V 5. generaci, v polovině 20. století, překládali Erik Adolf Saudek, Jiří Valja, František Nevrla, Otto František Babler, v 6. generace, v 60. a 70. letech 20. století, to byli Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Josef Topol, Václav Renč a Břetislav Hodek. K tzv. moderním překladatelům patří Alois Bejblík, Martin Hilský, Jiří Josek, Milan Lukeš a Antonín Přidal.", "question": "Byl Shakespeare dramatik?", "answers": ["Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území."]}
{"title": "Vápník", "context": "Tvrdé schránky – škeble a mušle rozmanitých tvarů a velikostí chránící těla různých mořských i sladkovodních plžů a mlžů jsou tvořeny z velké části především sloučeninami vápníku. Mohutné korálové útesy, které po staletí vytvářejí mořští polypi z třídy korálnatců, jsou zbytky vápenitých koster těchto uhynulých živočichů. V naší přírodě se nejčastěji setkáme s hlemýždi, které jejich vápenitá ulita chrání před predátory. Vápník je nejhojněji se vyskytujícím minerálem v lidském těle. Hraje zcela nezastupitelnou roli pro zachování zdraví našich kostí.V lidské potravě představuje vápník velmi podstatnou složku. Mimo jiné napomáhá také správné funkci srdce, svalů a nervové soustavy a přispívá ke srážení krve. 99% veškerého vápníku přítomného v lidském těle je obsaženo v kostech a zubech, zbývající 1%, se nachází v krvi a měkkých tkáních. Protože je vápník nezbytný pro zdravý vývin a růst kostí a zubů, je důležité, aby se pravidelně vyskytoval především v jídelníčku dětí a mládeže. Důležitý přitom není pouze dostatek samotného vápníku, ale i vitaminu D, který pomáhá při ukládání vápníku do kostní hmoty. Distribuci a využití vápníku řídí některé hormony štítné žlázy a příštitných tělísek. Pro využití vápníků je důležitý i prvek hořčík. Nedostatek některého z těchto faktorů je příčinou onemocnění křivice neboli rachitidy. U Nedostatek vápníku, resp. vitamínu D v dětství je podezřelý jako jeden z možných faktorů vyvolávající později roztroušenou sklerózu.", "question": "Proč je důležité, aby se vápník pravidelně vyskytoval v jídelníčku dětí a mládeže?", "answers": ["nezbytný pro zdravý vývin a růst kostí a zubů"]}
{"title": "Isao Takahata", "context": "Isao Takahata (japonsky 高, Takahata Isao), který se narodil 29. října 1935 v Udžijamadě, je jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších tvůrců japonských animovaných filmů – anime. Spoluzaložil s Hajao Mijazakim animátorské studio Ghibli, které také produkovalo jeho nejznámější filmy. Jeho animované filmy pokrývají neobyčejně širokou škálu témat - jenom pod křídly studia Ghibli vytvoři válečný film (Hrob světlušek), psychologické romantické drama (Střípky minulosti), rodinnou komedii (Mí sousedé Jamadovi) a ekologický dobrodružný film (Pom poko). Zejména Hrob světlušek se dočkal popularity a mnoha kladných ohlasů a mnoho lidí jej považuje za jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob. Poté, co v roce 1959 Isao Takahata graduoval na Tokijské univerzitě, vstoupil do nově vytvořeného animátorského studia Tóei dóga, kde se krátce poté setkal se svým pozdějším dlouhodobým kolegou Mijazakim a kde také režíroval svůj první celovečerní film Taijó no ódži: Horus no daibóken (v překladu Horus: Princ slunce). Přestože byl film umělecky úspěšný, finančně selhal a v důsledku toho spolu s Mijazakim studio opustili, aby mohli pracovat na mnoha společných projektech. Na rozdíl od většiny ostatních režisérů anime Takahata nekreslí a před tím, než se stal režisérem, nikdy nepracoval jako animátor. Tento seznam není zdaleka kompletní. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ho rozšíříte. Taijó no ódži: Horus no daibóken (1968) Panda kopanda (1972) Panda kopanda: Amefuri Circus no maki (1973) Džarinko Čie (1981) Sero-hiki no Gauche (1982) Janagawa horiwari. monogatari (1983) – hraný dokument Hrob světlušek (1988) Střípky minulosti (1991) Pom poko (1994) Mí sousedé Jamadovi (1999) Fuju no hi (2003) – jeden z 35. režisérů z celého světa Kaguja-hime no monogatari (2013) Naušika z Větrného údolí (1984) Laputa: Zámek v oblacích (1986) Umi ga kikoeru (1993) Obrázky, zvuky či videa k tématu Isao Takahata ve Wikimedia Commons Isao Takahata v Česko-Slovenské filmové databázi Isao Takahata na Nausicaa.net - recenze, filmografie Isao Takahata v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Kde Isao Takahata graduoval?", "answers": ["na Tokijské univerzitě"]}
{"title": "Trapné povídky", "context": "Soubor Trapné povídky se skládá z osmi povídkových próz autora Karla Čapka. Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1921. Všechny povídky pojí opět filozofické zamyšlení nad dvojí tváří člověka a smutnění nad lidským osudem. == Povídky == V povídce Na zámku je ústřední postavou vychovatelka Olga. Avšak nenalezla ve své práci a ani hraběcí rodině žádné štěstí. Děti, které vychovává, ji neposlouchají a dělají naschvály. Jednoho dne se rozhodne, že takto dál žít nemůže a že se vrátí do rodného domu ke svým rodičům. V den, kdy své rozhodnutí chce oznámit hraběti, dostane dopis od matky, která píše špatnou zprávu. Otec je nemocný, její příjezd a fakt, že je jeho dcera bez práce, by špatně nesl. Olga zůstává nadále nešťastnou vychovatelkou. Druhá povídka Otcové vypráví o otcovské lásce. Otec chodí pravidelně s dcerou na procházky. Dcerka však onemocní a umírá. Otci na těžké situaci nepřidává ani fakt, že mu jeho žena byla nevěrná a on je nevlastním otcem děvčete. Všichni ve městě to vědí a posmívají se mu. Jeho lásku k dívence to však nezničí. Surovec je povídkou o továrníkovi Pelikánovi, který veškerý čas tráví v práci a jeho žena se cítí doma osamocena. Paní Pelikánová se jednou seznámí s panem Ježkem (Pelikánův kamarád z gymnázia). Samozřejmě, že se tato dvojice do sebe zamiluje. Manžel se o tom doví a není si jist, zda se má se ženou rozvést, nechat ji jít za štěstí a chudobou, nebo s ní zůstat a dopřávat ji luxus, na který byla zvyklá. Rozhodne se, že jí odpustí a Ježkovi zakáže se s ní stýkat. I tato povídka končí smutkem. A to paní Pelikánové a pana Ježka. Tři Helena Peníze Košile Uražený == Reference == Informace převzaty z anotace k dílu Trapné povídky v katalogu Městské knihovny v Praze. == Externí odkazy == Dílo Trapné povídky ve Wikizdrojích", "question": "Kdo napsal Trapné povídky?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Matka Tereza", "context": "Při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Římě v roce 1983 dostala srdeční infarkt. Po druhém infarktu v roce 1989 jí byl voperován kardiostimulátor. V roce 1991 při návštěvě Mexika dostala zápal plic, který zhoršil její srdeční potíže. Navrhla svou rezignaci, která ovšem nebyla řádem přijata. V roce 1996 si zlomila klíční kost a záchvat malárie zhoršil její srdeční potíže. Arcibiskup z Kalkaty, Henry Sebastina D'Souza, z ní nechal vyhnat ďábla, k tomu navíc v prestižní nemocnici v Kalifornii (USA) podstoupila operaci srdce. 13. března 1997 Matka Tereza, těžce nemocná a unavená stářím, předala vedení řádu své zástupkyni. Po dvouměsíční poradě nakonec sestry generální kapituly řádu zvolily za novou představenou řádu třiapadesátiletou sestru Nirmalu, konvertitku z hinduismu. Matka Tereza zemřela 5. září 1997. V Indii byl vyhlášen státní smutek. Tělo zesnulé bylo vystaveno v kalkatském kostele sv. Tomáše - rozloučit se přišly statisíce lidí. V době její smrti měl její řád přes 4 000 sester v 610 misiích (123 zemí). V sobotu 13. září byla Matka Tereza pohřbena - osm indických vojáků vyneslo z chrámu její tělo zabalené do státní vlajky a položilo na dělovou lafetu, na které před padesáti lety spočívalo tělo mrtvého Mahátmy Gándhího. Pohřebního obřadu se účastnilo na dvacet tisíc hostů. 26. července 1999 - V Kalkatě se na základě zvláštní dispenze Jana Pavla II. zahájil proces blahořečení Matky Terezy. 15. srpna 2001 - Diecézní proces byl uzavřen a materiály odeslány do Říma k přezkoumání. 20. prosince 2002 - papež Jan Pavel II. vydal dva dekrety, v nichž se oficiálně uznávají heroické ctnosti Matky Terezy a také zázrak, na jehož základě může být Matka Tereza prohlášena za blahoslavenou.", "question": "Kdy předala Matka Tereza vedení řádu své zástupkyni?", "answers": ["13. března 1997"]}
{"title": "Katedra jaderné chemie FJFI ČVUT v Praze", "context": "Katedra jaderné chemie FJFI ČVUT v Praze Katedra jaderné chemieFakulta jaderná a fyzikálně inženýrská Českého vysokého učení technického v PrazeDepartment of Nuclear Chemistry FNSPE CTU in Prague Břehová 7, Praha - Staré Město - sídlo KJCH Statistické údaje k 2018 Zaměstnanci 26 Studijní program Bakalářský 64 Navaz. magisterský 18 Základní informace Původní název Katedra jaderné chemie Fakulty technické a jaderné fysiky Univerzity Karlovy v Praze Datum založení 1. březen 1957 Kontaktní údaje Adresa Břehová 7, 115 19 Praha 1 - Staré Město https://www.jaderna-chemie.cz/ Katedra jaderné chemie (zkratka KJCH) je jednou z 10 kateder Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického v Praze.[1] Až do roku 1990 byla druhou největší katedrou fakulty. Od roku 1960 do roku 2012 katedru absolvovalo 453 inženýrů jaderné chemie.[2] Historie Úvahy o založení První náznaky snah o založení katedry jaderné chemie se datují do poloviny roku 1955, kdy vznikla při Ministerstvu školství a kultury Komise pro vypracování návrhu na výchovu kádrů v jaderné fyzice, v jaderné chemii a v jaderném inženýrství.[3] Založení a první roky existence Katedra jaderné chemie byla, jako jedna ze tří prvních kateder fakulty, založena 1. března 1957 jako součást Fakulty technické a jaderné fysiky Univerzity Karlovy v Praze. Výuka chemiků však probíhala již od roku 1955; nikoliv však pod hlavičkou Katedry jaderné chemie. Do prvního ročníku nastoupilo zhruba 60 studentů, vesměs studentů Vysoké školy chemicko-technologické. Postupně však zájem o obor opadal.[2] Na počátku byla výuka problematická - bylo málo profesorů a katedře (ba ani fakultě) nebyla přidělena žádná budova – původně se totiž plánovalo postavení vlastní budovy, které se však v roce 1956 odložilo na neurčito.", "question": "Jaká je zkratka Katedry jaderné chemie?", "answers": ["KJCH"]}
{"title": "Snovačka jedovatá", "context": "Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), široce známá také pod názvem černá vdova, je vysoce jedovatý pavouk z čeledi snovačkovitých rozšířený v Austrálii, Severní a Střední Americe. Snovačka jedovatá je dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem a výrazně menší hlavohrudí. Samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci (bez končetin jsou až 3 cm dlouhé, s končetinami 4-5 cm) a mají leskle černé tělo s oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na zadečku připomínající tvar přesýpacích hodin. Samci jsou až o polovinu menší než samice (měří až 0,9 cm, s končetinami 2 až 3 cm), mají delší končetiny a menší hlavohruď, obvykle jsou tmavě hnědí a na rozdíl od samice postrádají oranžovou až červenou skvrnu na zadečku. Mladí jedinci mají o něco tlustější hlavohruď a kratší končetiny.Mohou se ukrývat i v banánech. Nápadné zbarvení na zadečku samic slouží jako výstraha pro masožravé živočichy. Případy, kdy nějaký větší živočich snovačku napadne a zkonzumuje, nejčastěji končí úmrtím nebo vážnými zdravotními potížemi. Snovačka jedovatá se nejčastěji vyskytuje poblíž lidských obydlí, nejčastěji na půdách, ve sklepech, skladech, parcích nebo na zahradách, kde má snáze dostupnou potravu a úkryt. Podobně jako ostatní pavoukovci žije většinu roku samotářským způsobem života a partnera vyhledává pouze v období páření. Na chytání potravy si staví trojrozměrnou síť s lepkavým středem, do které chytá nejčastěji mouchy, kobylky, sarančata, můry nebo motýly. Loví však i pozemní živočichy, jako např. mnohonožky, stonožky, štíry, nebo jiné druhy menších pavoukovců. Poté, co se kořist zaplete do sítě, opustí snovačka jedovatá svůj úkryt, svou kořist zabalí do pevných lepkavých vláken a nakonec do ní vpustí jedním kousnutím vysoce účinný jed, který začne působit zhruba po deseti minutách. Než se tak stane, svou obalenou kořist pevně drží svými dlouhými končetinami. Poté, co ucítí, že se její puls zastavil, svou kořist pomalu zkonzumuje. Snovačka jedovatá se množí pohlavně. Samice před spářením vypouští zvláštní výměšek, který přitahuje samce žijící v okolí.", "question": "Který pavouk je známy pod jménem černá vdova?", "answers": ["Snovačka jedovatá"]}
{"title": "DC", "context": "Mnoho kapel hrajících coververze písní od AC/DC nějakým způsobem jméno kapely napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie, nebo AC/DShee kterou tvoří samé ženy ze San Francisca. V Česku se kapele někdy přezdívá Praha/Děčín, protože SPZ těchto dvou měst tvoří zkratku AC/DC. Bratři Angus Young, Malcolm Young a George Young se narodili v Glasgow ve Skotsku a do Austrálie se s většinou své rodiny přestěhovali v roce 1963. George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let 20. století. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit \"Friday On My Mind\". Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku). Malcolm a Angus Youngovi založili AC/DC v listopadu 1973. Dalšími členy se stali baskytarista Larry Van Kriedt, zpěvák Dave Evans a Colin Burgess, bývalý bubeník kapely The Master's Apprentices. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Chequers v Sydney 31. prosince 1973. Později podepsali smlouvu s labelem Albert Productions. Sestava kapely se často měnila, jako první byl vyhozen Colin Burgess a posléze se v kapele vystřídalo několik baskytaristů a bubeníků. Ve stejné době začal Angus Young při koncertech nosit svou charakteristickou školní uniformu. Uniforma údajně pocházela z Ashfield Boys High School, kde studoval, a s nápadem, aby ji při koncertech nosil, přišla jeho sestra Margaret. Angus zkoušel také další kostýmy, například Spider-Mana, Zorra, gorilu, nebo parodii na Supermana jménem Super-Ang. V úplných začátcích také kapela experimentovala se saténovým oblečením, ale této myšlenky se členové vzdali, když zjistili, že stejně se obléká kapela Skyhooks z Melbourne. Bratři Youngovi dospěli k názoru, že Evans není dobrým frontmanem, protože jim připadal spíše jako glam rocker jako například Gary Glitter.", "question": "Kdy byla založena australská hard rocková skupina AC/DC?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Pulitzerova cena", "context": "Pulitzerova cena je každoročně udělované prestižní americké žurnalistické a umělecké ocenění. Jejím zakladatelem je americký novinář maďarského původu Joseph Pulitzer (1847-1911). Cena je udělována již od roku 1917 a v současné době obsahuje 21 kategorií. Ve dvaceti kategoriích obdrží laureát odměnu 10 000 amerických dolarů. V kategorii veřejné služby obdrží zlatou medaili. Od počátku je tato cena udělována za žurnalistiku a literaturu, přičemž od roku 1943 se tato cena rozšířila i do oblasti hudební tvorby. Cenu uděluje Kolumbijská univerzita v New Yorku. Cena za beletrii je udělována americkým prozaikům (dramatu je vyhrazena vlastní kategorie) a oceněné dílo by se mělo převážně zabývat životem v USA. 1917 - cena nebyla udělena 1918 - Ernest Poole, His Family 1919 - Booth Tarkington, The Magnificent. Ambersons 1920 - cena nebyla udělena 1921 - Edith Wharton, The Age of Innocence (česky Věk nevinnosti, 1994) 1922 - Booth Tarkington, Alice Adams 1923 - Willa Cather, One of Ours 1924 - Margaret Wilson, The. Able McLaughlins 1925 - Edna Ferber, So Big (česky Jak veliký, 1945) 1926 - Sinclair Lewis, Arrowsmith (česky Arrowsmith, 1993) 1927 - Louis Bromfield, Early Autumn (česky Časný podzim. , 1995) 1928 - Thornton Wilder, The Bridge of San Luis Rey (česky Most Svatého Ludvíka krále, 1958) 1929 - Julia Peterkin, Scarlet Sister Mary 1930 - Oliver Lafarge, Laughing Boy 1931 - Margaret Ayer. , Years of Grace 1932 - Pearl S. Buck, The Good Earth (česky Dobrá země, 1993) 1933 - T. S. Stribling, The Store 1934 - Caroline Miller, Lamb in His Bosom 1935 - Josephine Winslow Johnson,. Now in November (česky Teď v listopadu, 1940) 1936 - Harold L. Davis, Honey in the Horn 1937 - Margaret Mitchell, Gone With the Wind (česky Jih proti Severu, 2000) 1938 - John Phillips. Marquand, The Late George Apley 1939 - Marjorie Kinnan Rawlings, The Yearling (česky Dítě divočiny, 1967) 1940 - John Steinbeck, The Grapes of Wrath (česky Hrozny hněvu, 1987) 1941 - cena nebyla.", "question": "V jakém roce se začala udělovat Pulitzerova cena?", "answers": ["1917"]}
{"title": "Golčův Jeníkov", "context": "Golčův Jeníkov (německy Goltsch-Jenikau) je město v okrese Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina, 25 km severozápadně od Havlíčkova Brodu. V roce 2013 zde žilo přes 2 600 obyvatel. Městem protékají potoky Váhanka a Výrovka, které jsou levostrannými přítoky říčky Hostačovky. Poprvé obec písemně zmiňuje kronikář Jarloch v polovině 12. století. V letech 1461-1580 byla v majetku Slavatů z Chlumu a Košumberka. V roce 1636 dostal od císaře obec darem generál Martin Maxmilián Goltz (†1653). Roku 1673 byl Jeníkov v majetku Barbory Eusebie hraběnky ze Žďáru, podruhé provdané za hraběte Karla Leopolda Caretto Millesimo. Součástí Golčova Jeníkova jsou i vesnice Kobylí Hlava Nasavrky Římovice Sirákovice Stupárovice Vrtěšice Základní škola a Mateřská škola Golčův Jeníkov Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Golčově Jeníkově. Děkanský kostel sv. Františka Serafínského je empírová stavba z let 1827-1829 Kostel svaté Markéty postaven v roce 1821 na místě staršího kostela. Uvnitř jsou náhrobní kameny, z nichž nejstarší je ze 16. století. Golčova tvrz z poloviny 17. století slouží jako sídlo galerie Loreta - postavena v letech 1650 - 1653. Založil ji Martin Maxmilián svobodný pán z Golče jako dík za ukončení třicetileté války. Poutní místo zaniklo roku 1827, dochovala se část obvodové zdi ambitu a Loretánská kaple u kostela sv. Františka. Madoně Jeníkovské z Lorety byla zasvěcena 14. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené roku 1674. Jejím donátorem byl Karel Leopold, hrabě Carreto Millesimo. Děkanství Věž se zvonicí Zámecký areál Radnice Dům Viktorin - budova bývalého hotelu Černý orel Budova bývalé vrchnostenské hospody Zlaté slunce Budova Staré pošty Synagoga je novorománská stavba z let 1871-1873 Židovský hřbitov má asi 1 500 náhrobních kamenů Ota Hora (1909-. 1997), politik Jarmila Kratochvílová (*1951), atletka Karel Pavlík (1862-1890), malíř Jiří Sedláček (1935), odborník na parní lokomotivy Obrázky, zvuky či videa k tématu Golčův Jeníkov ve Wikimedia Commons Oficiální stránky města", "question": "Jak se jmenuje kraj, ve kterém je Golčův Jeníkov?", "answers": ["Vysočina"]}
{"title": "Kredit (školství)", "context": "Přitom ale nespoléhá úplně jen na vlastní píli studenta a zhruba měří objem jeho práce. Kromě toho se při rostoucí složitosti a specializaci vědních oborů nedá celý obor rozumně pokrýt ve stejné hloubce a studenti se musí více nebo méně specializovat už během studia. Na větších univerzitách si studenti mohou také volit z několika podobných kurzů podle toho, jaké podání a zaměření jim lépe vyhovuje. Moderní vysokoškolské studium se obvykle skládá z několika povinných kurzů, resp. předmětů (někdy též tzv. Áčkové předměty), a velkého množství povinně volitelných kurzů (někdy též tzv. Béčkové předměty) a také volitelných kurzů (někdy též tzv. Céčkové předměty), přičemž povinný objem práce, kterou musí student vynaložit, se měří právě kredity. == ECTS == Studentská mobilita pomáhá přenášet nové poznatky, myšlenky a přístupy a je tak z hlediska kvality studia i širšího rozhledu studentů žádoucí. V evropských zemích byla také od středověku až do poloviny 20. století běžná a v současnosti je pro prestižní univerzity nezbytná. Aby i v současných podmínkách mohl student část studia absolvovat na jiné univerzitě, bylo třeba zavést srovnatelné měření a hodnocení studentova výkonu. Boloňská deklarace z roku 1999, k níž se (k 31. 12. 2012) připojilo 47 evropských i mimoevropských zemí, doporučila - vedle děleného studia - mezinárodně srovnatelný kreditní systém ECTS (z anglického European Credit Transfer and Accumulation System), který stanovuje, že požadovaný objem práce studenta za rok (asi 1500 až 1800 hodin) má odpovídat zhruba 60 kreditním bodům, takže jeden kreditní bod představuje studijní zátěž zhruba 25-30 hodin.", "question": "Který kreditní systém doporučila Boloňská deklarace?", "answers": ["ECTS"]}
{"title": "Vypnutí Wikipedií 21", "context": "Vypnutí Wikipedií 21. března 2019 Vypnutí Wikipedií 21. března 2019 Snímek obrazovky české Wikipedie pořízený při průběhu blackoutu Místo česká, slovenská, německá a dánská Wikipedie Datum 21. března 2019 Některá data mohou pocházet z datové položky. Dne 21. března 2019 došlo k vypnutí (tzv. blackoutu) některých jazykových verzí internetové encyklopedie Wikipedie na protest proti připravované evropské směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu, o níž se parlamentní plénum chystalo hlasovat před koncem března 2019.[1] Konkrétně se tohoto protestu zúčastnily česká, slovenská, německá a dánská Wikipedie.[2][3] Jiné jazykové verze, italská, portugalská, španělská nebo polská, zvolily podobný styl protestu již v červenci 2018, před tehdy očekávaným hlasováním o směrnici v Evropském parlamentu.[4][5] Dne 25. března 2019 byla na protest vypnuta italská, galicijská, asturská a katalánská verze Wikipedie.[6] Česká Wikipedie V pondělí 18. března 2019 se komunita české Wikipedie dohodla na jednodenním vypnutí české Wikipedie v souvislosti s novou reformou autorského práva Evropské unie. Hlasování se zúčastnilo celkem 61 wikipedistů, z toho 8 wikipedistů hlasovalo proti protestu.[7] Komunitě české Wikipedie se nelíbily především články 11 a 13, které byly součástí směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. „Wikipedie tak bude hůře přebírat obsah od ostatních, tvorba nového obsahu se proto značně ztíží.", "question": "Jaké wikipedie se zúčastnily protestu proti směrnici o autorských právech?", "answers": ["česká, slovenská, německá a dánská"]}
{"title": "Milan Kundera", "context": "Milan Kundera (* 1. dubna 1929 Brno) je francouzský spisovatel českého původu, který od roku 1975 žije ve Francii. Své texty psal nejdříve česky, nyní francouzsky. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství a jeho dílo bylo v Československu až do sametové revoluce zakázáno. Je autorem básní, dramat, prózy a esejí a je také překladatel. Jeho texty patří mezi nejčastěji překládaná česká díla na světě. Milan Kundera se narodil v Brně, kde žil s rodiči v Purkyňově ulici. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný klavírista a rektor JAMU. V mládí se Milan Kundera učil hrát na klavír. Patřil k prominentům oficiální literatury v éře stalinismu[zdroj? ] a je příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po uchopení moci komunisty. Studoval na gymnáziu v Brně, kde roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku u M.V. Kratochvíla. Po skončení studia začal na FAMU vyučovat světovou literaturu, nejprve jako asistent, od roku 1958 jako odborný asistent a od roku 1964 již jako docent. V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl však vyloučen. Roku 1956 mu bylo členství obnoveno, ale v roce 1970 byl opět vyloučen. Po roce 1956 se postupně stal významným aktérem snah o liberalizaci kulturních poměrů z reformně komunistických pozic. Jeho první ženou byla Olga Haasová, dcera skladatele Pavla Haase. V roce 1967 vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů s úvodním referátem Nesamozřejmost existence českého národa. V něm mezi jiným odsoudil pokus zakázat filmy Věry Chytilové a osud české literatury označil za životně odvislý na míře duchovní svobody. Po srpnové intervenci zahájil svým článkem Český úděl v týdeníku Listy diskusi o českém údělu, na kterou zareagoval Václav Havel v časopise Tvář (č. 2/1968). Diskuse pokračovala i v časopisech Plamen a Host do domu. Od té doby se Kundera až na ojedinělou výjimku (esej Únos Evropy v exilovém časopise 150 000 slov) k politickým otázkám přímo nevyjadřuje. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži. Po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění v roce 1978, mu bylo v roce 1979 odebráno československé státní občanství.", "question": "Ve kterém roce byl Milan Kundera zbaven československého státního občanství?", "answers": ["1979"]}
{"title": "Třinec", "context": "V roce 2001 se k polské národnosti hlásilo 17,7 % obyvatel města.Počet obyvatel je uváděn podle výsledků sčítání lidu za Třinec včetně těch místních částí, které k němu v dané době patřily. == Náboženství == Třinec patří k nejreligióznějším městům ČR, neboť při sčítání lidu v roce 2001 se v něm k nějakému náboženství přihlásilo 60,5 % obyvatel. Náboženská skladba věřících je velmi pestrá – kromě římských katolíků má ve městě své sbory řada protestantských církví a od roku 2006 zde vyvíjejí činnost vyznavači mesiánského judaismu. Obvod města Třince tvoří jeden ze seniorátů Slezské církve evangelické augsburského vyznání, která má ve městě čtyři sbory. Jsou zde zastoupeny i jiné církve, nikoliv svými chrámy, ale svými sbory. Aktivní jsou Svědci Jehovovi popř. Církev adventistů sedmého dne, Církev Bratrská a Církev Apoštolská apod. == Okolí Třince == V okolí Třince se nacházejí Moravskoslezské Beskydy a směrem na východ nižší Slezské Beskydy. Tato dvě karpatská pohoří jsou od sebe navzájem oddělena Jablunkovskou brázdou, jejíž osu tvoří řeka Olše, která Třincem protéká. Třinec je také východiskem turistických tras na okolní vrcholy Javorový vrch, Ostrý a Velká Čantoryje. == Vybrané charakteristiky == Průmysl: hutnický (Třinecké železárny), potravinářský Doprava: železnice (trať 320), silnice I/11, evropská silnice E 75, městská autobusová doprava (16 linek, Veolia Transport Morava a. s.) Administrativa: obec s rozšířenou působností, obec s pověřeným obecním úřadem == Kultura a sport == Muzeum Třineckých železáren, a.s. a města Třince – Frýdecká 389 Knihovna Třinec – Lidická 541 Den s IZS – ukázka spolupráce policie, hasičů a záchranné služby na nám. Svobody (před KD Trisia) (nám. Svobody 526) Třinecké kulturní léto Hutník - Každoroční hudební událost roku v Třinci Beskydská laťka v Třinecké Werk Aréně HC Oceláři Třinec – v sezónách 2010/2011 a 2018/2019 dvojnásobný hokejový mistr České republiky, hraje extraligu, nejvyšší soutěž České republiky FK Fotbal Třinec - v sezóně 2017/2018 hrál FNL Od 26. prosince 2019 do 5. ledna 2020 má Třinec a Ostrava hostit Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2020 == Školy == == Osobnosti == Čestný občan TřinceOtto Gavenda – sportovec, trenér, novinář a fotograf Rudolf Labaj – sportovní trenér Gertruda Milerská, rozená Lachsová – účastnice národního boje za osvobození a Československý politický vězeň, členka sdružení \"Ukrývané dítě - Hidden Child\" Arnošt Steiner – důstojník 1.", "question": "Jaké je druhé nejvýchodnější české město?", "answers": ["Třinec"]}
{"title": "Orion (rapper)", "context": "Orion, vlastním jménem Michal Opletal (* 1976 v Praze), nazývaný také Papa Vorel, Miki, Papa Ori, Miki červená hlava, Ori, Mitch Bjukenen je český rapper. V roce 1993 založil hip-hopovou skupinu Peneři strýčka Homeboye, v současnosti vystupující pod zkratkou PSH. Již od začátku svého působení odmítá spojení s velkými společnostmi, které (jak sám říká) by znamenaly ztrátu identity. Kromě desek uvedených v diskografii ještě hostoval na několika deskách několika dalších skupin. V roce 2006 dostal zlatého Anděla za nejlepší hiphop & r'n'b album za desku Teritorium II. 20. června 2006 PSH vyšla deska Rap'n'Roll. V roce 2010 PSH vydali svou zatím poslední desku Epilog. 29. listopadu 2013 vydal Orion mixtape Děj se vůle zboží, který je předzvěstí další sólové desky plánované pro vydání v první polovině roku 2014. (demokazeta) Seznam Skladeb. : Introň Introň II Metro Sloni Už 'Dou Venku Salám Boombon Sněží Bez Tripů R.M.S Ťik, Ťak, Hurá Hipík's Rap Feťácký Děti 2 Džony je TOP (demokazeta) Seznam skladeb: Pohádka Not Nigga Těžkej Kov Konef Líná Bohatej Pan Gaya Vykydej ten hnůj Jižák Metro (2 CD) Komplet skladeb z prvních dvou CD a jednoho předchozího CD skupiny WWW Intro Praha (feat.", "question": "V jakém městě se narodil Orion?", "answers": ["Praze"]}
{"title": "Ovoce", "context": "mišpule (Mespilus germanica, nově Crataegus germanica) jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) temnoplodec (Aronia melanocarpa) muchovník (např Amelanchier ovalis)Podobné rozdělení je v Evropě používáno například v němčině, kde je pro tyto druhy používán název kernobst. Některé druhy jádrovin (např. muchovník, temnoplodec, jeřáb) mohou být řazeny do drobného ovoce. Kdoulovec (Chaenomeles superba) není řazen do jádrovin ani do ovoce, ačkoliv plod (malvice) je někdy označován jako jedlý. Plody skalníku Franchetova jsou malvice, jsou pojídány ptáky, nikoliv lidmi. Pro plody nejedlých druhů rostlin lze používat název \"ovoce\" pouze přeneseně, v lyrickém popisu, nikoliv jako odborný termín. ==== Peckoviny ==== Peckoviny je souhrnný název pro skupinu ovocných dřevin. Peckoviny mají pětičetné květy. Slupka je někdy ojíněná (švestky, slivoně), někdy hladká (třešně, višně) nebo typicky plstnatá (meruňky, pravé broskvoně). Jedlý plod obsahuje velkou pevnou strukturu uvnitř, pecku. Dělení je nejčastěji používáno spíše k zjednodušenému vyjádření pro zobecnění společných vlastností některých pěstovaných druhů dřevin (nároky na řez, statistika sklizně, apod). Do peckovin patří například: višeň, slivoň, třešeň, meruňka, broskvoň a mandloň. Plodem peckovin je peckovice. Do peckovin ovšem není například řazen Ořešák královský, Kokosová palma, ani černý bez, jejichž plodem je rovněž peckovice, ani maliník, ačkoliv jeho souplodí tvoří rovněž peckovice. Z uvedeného vyplývá, že všechny druhy ovoce plodících peckovice nelze řadit do peckovin.", "question": "Jaké květy mají peckoviny?", "answers": ["pětičetné"]}
{"title": "Německá vlajka", "context": "Vlajka Německa se skládá ze tří vodorovných pruhů barev černá, červená a zlatá, poměr délek stran je 5:3. Nepřetržitě je vlajkou Spolkové republiky Německo od roku 1949. Státní (služební) vlajka navíc nese štít s upraveným státním znakem, její soukromé užití ani užití obcemi či spolkovými zeměmi není přípustné. Vedle národní vlajky je neoficiálně tolerováno i užití vlajky se státním znakem. == Historie == Černo-červeno-zlatá trikolóra, kterou v roce 1813 užíval dobrovolnický sbor Ludwiga Adolfa Wilhelma von Lützow, se stala symbolem německého boje proti Napoleonovi. Její barvy byly odvozeny z barev říšského znaku – černého orla s červenou zbrojí na zlatém poli. I po napoleonských válkách byla tato vlajka chápána jako symbol německého liberalismu. V roce 1848 ji frankfurtský sněm vyhlásil za oficiální vlajku německého spolku. V roce 1871, když se po vyhrané válce proti Francii spojil Severoněmecký spolek s ostatními německými státy do jednotného německého císařství pod vládou pruské dynastie, stala se vlajkou tohoto útvaru černo-bílo-červená trikolóra používaná už od roku 1866 Severoněmeckým spolkem. Černá a bílá byly barvami Pruska, zatímco červená a bílá zastupovaly hanzovní města. Po vzniku republiky se od 11. srpna 1919 začaly v Německu vztyčovat opět vlajky černo-červeno-zlaté. Adolf Hitler se 13. března 1933 vrátil k císařské vlajce, spolu s ní se mohla vztyčovat vlajka NSDAP, ta se stala 15. září 1935 jedinou německou vlajkou. V září roku 1949 byla vyhlášena SRN a o měsíc později NDR, oba státy se vrátily k barvám černo-červeno-zlaté. V NDR byl však v roce 1959 na vlajku vložen státní znak. Po znovusjednocení Německa v roce 1990 je černo-červeno-zlatá trikolóra opět vlajkou celého Německa.", "question": "Jaké barvy se nachází na německé vlajce?", "answers": ["černá, červená a zlatá"]}
{"title": "Claudia Winkleman", "context": "Claudia Winkleman Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Claudia Winkleman Rodné jméno Claudia Anne I. Winkleman Narození 15. ledna 1972 (49 let) Londýn Povolání novinářka, spisovatelka a televizní hlasatelka Alma mater Murray Edwards CollegeCity of London School for Girls Manžel(ka) Kris Thykier (od 2000) Rodiče Barry L. D. Winkleman[1] a Eve Pollard[1] Příbuzní Sophie Winkleman (sourozenec) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Claudia Anne I. Winkleman (* 15. ledna 1972, Londýn, Spojené království) je anglická televizní moderátorka, filmová kritička, osobnost v rádiu a novinářka. Životopis Winklemanová je dcerou Eve Pollard, která pracuje v Sunday Express a Barryho Winkleman, publicisty z The Times Atlast of the World. Její rodiče se rozvedli, když jí byli 3 roky. Její matka se znovuvdala v roce 1979. Jejím nevlastním otcem se stal sir Nicholas Lloyd, editor z Daily Express. Má nevlastní sestru, z otcova druhého manželství s autorkou Cindy Black, herečku Sophii Winkleman. Má také nevlastního bratra, který je ze sourozenců nejmladší, Olivera Lloyda, z matčina druhého manželství. Claudia studovala školu v Hampsteadu, poté Dívčí školu města Londýn. Její alma mater je univerzita v Cambridge, kde studovala na Murray Edwards College, jejím oborem byla historie umění. Její teta byla portrétní a novinářská fotografka Sally Soames. Reference 1 2 Darryl Roger Lundy: The Peerage. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Claudia Winkleman na Wikimedia Commons Oficiální stránky Claudia Winkleman v Internet Movie Database (anglicky) Claudia Winkleman na Twitteru Claudia Winkleman on Unreality TV Claudia Winkleman's Independent column Radio Times photo gallery Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kolik bylo Claudii Winkleman, když se její rodiče rozvedli?", "answers": ["3"]}
{"title": "Miley Cyrusová", "context": "V roce 2008 účinkovala ve filmu Hannah Montana & Miley Cyrus: The Best of Both Worlds Concert. Dabovala také postavu Penny ve filmu Bolt a nahrála píseň I Thought I Lost You, za kterou získala nominaci na Zlatý glóbus. Poté účinkovala ve filmu inspirovaného TV sériemi Hannah Montana: The Movie, který měl premiéru 10. dubna 2009. V roce 2008 byla v časopise Time zařazena mezi 100 nejvlivnějších lidí na světě. Časopis Forbes jí udělil 35. místo v žebříčku \"Celebrity 100\" s výdělkem 25 miliónů dolarů v roce 2008. V roce 2009 si polepšila a postoupila na 29. místo. Narodila se v Nashvillu v Tennessee 23. listopadu 1992 Leticii \"Tish\" (rozené Finleyové) a country zpěvákovi Billovi Rayovi Cyrusovým jako Destiny Hope Cyrus. Z její původní přezdívky ,,Smiley\", vzniklo později Miley. Má 5 sourozenců. Její starší sourozenci Trace a Brandi jsou děti Tish z jejího předchozího vztahu, které byly adoptovány Billy Rayem, když byly velmi mladé. Trace je zpěvák a kytarista elektro-rockové skupiny Metro Station, zatímco Brandi hraje na kytaru na koncertech Miley a založila kapelu spolu s Megan Park, hvězdou z The Secret Life of American Teenager. Má také staršího nevlastního bratra, Christophera Codyho, z otcova předchozího vztahu, dále má mladšího bratra Braisona a mladší sestru Noah, která je také herečkou. Jedná se o vnučku politika Rona Cyruse. Rodiče jí dali jméno Destiny Hope, protože věřili, že by mohla dokázat velké věci. Později dostala přezdívku \"Smiley\", protože se jako malá stále smála. Navštěvovala Heritage Middle School, kde byla roztleskávačkou. Navštěvovala školu Options For Youth, kde se učila se svým soukromým učitelem. Vyrostla na farmě svých rodičů mimo Nashville, kde navštěvovala kostel The People's Church. V roce 2005 začala Cyrusová chodit s Nickem Jonasem z Jonas Brothers. ,,Byla jsem najednou beznadějně zamilovaná, jako by se zastavil celý svět. Na ničem jiném nezáleželo\" uvedla Cyrusová. V průběhu jejich vztahu také řekla ,,Je zábava sledovat jak se průběhem času náš vztah vyvíjí. Bylo mi 13 let, když jsem se do něho zamilovala.", "question": "Jaké je rodné jméno Miley Ray Cyrus?", "answers": ["Destiny Hope Cyrus"]}
{"title": "Rostliny", "context": "Rostliny (Plantae, též nově Archaeplastida či Primoplantae) je říše eukaryotických a převážně fotosyntetických organismů. Odhaduje se, že se na Zemi vyskytuje asi 350 000 druhů rostlin (včetně semenných rostlin, mechorostů a kapraďorostů). Zatím bylo popsáno asi 290 000 druhů, z nichž je asi 260 000 semenných, 15 000 mechorostů a zbytek tvoří zejména kapraďorosty a zelené řasy. Typickým znakem rostlin jsou plastidy s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a prokaryotní cyanobakterie (sinice). Mitochondrie mívají ploché kristy, centrioly většinou chybějí. Je vyvinutá buněčná stěna, která obsahuje celulózu, zásobní látkou jsou různé formy škrobu. Většina rostlin získává energii procesem zvaným fotosyntéza, při němž se energie ze slunečního záření používá k výrobě organických látek s vysokým obsahem energie. Při něm rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Podle používaných fotosyntetických barviv se rostliny dělí na dvě skupiny: Glaukofyty a ruduchy mají chlorofyl a fykobiliny stejně jako sinice, zeleným řasám a rostlinám fykobiliny chybějí. Glaukofyty jsou zvláštní tím, že u nich je endosymbióza se sinicí teprve v počátcích - nemají pravé plastidy, ale cyanely, které stojí někde na půl cesty mezi plastidem a cyanobakterií a mají zachovalou peptidoglykanovou buněčnou stěnu. Podrobnější informace naleznete v článku botanika. Lidé se zabývali rostlinami již od pradávna. Využití nacházely například různé léčivé byliny. Znalosti o rostlinách byly také zásadní například pro rozvoj zemědělství, který nastal přibližně před 12 tisíci lety. Zmínky o různých typech rostlin se objevují ve staroindických védách, rostlinami se zabývá i antické dílo Historia plantarum ze 4. století př.n. l., jehož autor Theofrastos je někdy považován za otce botaniky. Ve středověku se rozvíjela botanika v arabském světě: ke známějším patří například Al-Dinawari či Al-Nabati. S novověkem přichází do botaniky zcela nové pohledy a metody. Robert Hooke objevil rostlinné buňky v korku, o sto let později Carl von Linné rozdělil rostliny ve svém Systema naturae na 25 tříd. Podrobnější informace naleznete v článku rostlinná buňka. Buňky se řadí mezi poměrně typické eukaryotické buňky, ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. Typická je zejména přítomností plastidů, centrální vakuoly, celulózové buněčné stěny, obvykle i mezibuněčných spojů - plazmodezmat. Velikost sahá od 1 μ u zelené řasy Ostreococcus až po více než metr u zelených řas Caulerpa.", "question": "Kolik druhů rostlin se na Zemi nejspíše vyskytuje?", "answers": ["350 000"]}
{"title": "Helium", "context": "Helium, chemická značka He, (lat. Helium) je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny a tvořící druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty. V přírodě se vyskytuje jako izotop 4He (se čtyřmi nukleony) a ve stopovém množství i izotop 3He (se třemi nukleony). Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, chemicky zcela inertní - helium vytváří sloučeniny pouze s fullereny a se rtutí (helidy). Ve vodě je velmi málo rozpustné 8,8 ml He v 1000 ml vody.[zdroj? ] Helium a i ostatní vzácné plyny mají malé elektrické průrazné napětí, snadno se ionizují a dobře vedou elektrický proud. Toho se využívá při výrobě výbojek. Helium září intenzivně žlutě. Helium je jediná látka, která při nízkých teplotách a normálním tlaku zůstává kapalná až k teplotě absolutní nuly. Pevné helium lze získat pouze za zvýšeného tlaku. Helium má také ze všech známých látek nejnižší bod varu. Kapalné helium je látka, která vyniká velkým množstvím zajímavých vlastností. Při teplotách pod 2,1768 K je supratekuté, to znamená, že dokáže bez tření protékat libovolnými předměty a téct bez tření po libovolných předmětech. Tepelná vodivost tekutého helia je tři milionkrát větší než u mědi při pokojové teplotě. Samotný objev helia byl učiněn zkoumáním spektra sluneční korony, kdy v roce 1868 při zatmění Slunce francouzský astronom Pierre Janssen objevil neznámé žluté spektrální linie, které byly přiřazeny doposud neznámému prvku, pojmenovaném po starořeckém bohu Slunce, Héliovi. Teprve v roce 1895 se britskému chemikovi Williamu Ramsayovi podařilo izolovat plynné helium na Zemi. V roce 1868 astronomové, francouz Pierre-Jules Janssen a angličan Joseph Norman Lockyer, pozorovali nezávisle na sobě ve slunečním spektru na vlnové délce 587,49 nm žlutou spektrální čáru, která nepatřila žádnému do té doby známému prvku na Zemi. Vzhledem k blízkosti spektrálních čar sodíku D1, D2, byla označena jako spekrální čára D3. Lockyer postuloval, že se jedná o nový prvek a podle starořeckého boha Slunce (Helios) jej nazval helium. V roce 1881 pozoroval italský fyzik Luigi Palmieri spektrální čáru D3 v plynu unikajícím při zahřívání vulkanické sublimace z Vesuvu. V letech 1888-1890 pracoval americký mineralog a chemik William F.Hillebrand s minerálem uraninitem a podrobil jej zahřívání s minerálními kyselinami.", "question": "Jak se latinsky nazývá helium?", "answers": ["Helium"]}
{"title": "Enrico Fermi", "context": "Enrico Fermi (29. září 1901 Řím - 28. listopadu 1954 Chicago) byl italský fyzik známý svými výzkumy jaderných reakcí, kvantové teorie, částicové fyziky a statistické mechaniky. Jako jeden z mála fyziků se zabýval výzkumem jak teoretickým tak i experimentálním. Zkoumal vlastnosti beta- a gama- záření. Podílel se na vývoji prvního jaderného reaktoru Chicago Pile-1. Podal několik patentů v oblasti využití jaderné energie a byl oceněn Nobelovou cenou za práci o indukované radioaktivitě. Bývá označován jako jeden z \"otců\" atomové bomby. Je také autorem tzv. Fermiho paradoxu, který si klade otázku kolik je ve vesmíru inteligentních mimozemských civilizací. Narodil se v Římě jako nejmladší ze tří dětí v rodině Alberta Fermiho - hlavního inspektora ministerstva komunikací. Ačkoliv byla jeho rodina Římsko-katolického vyznání a na přání svých prarodičů byl pokřtěn, po celý svůj dospělý život byl Fermi agnostik. Už od dětství se zajímal o přírodní vědy a jeho zájem o fyziku byl rodinou podporován. Se svým bratrem Giuliem sestavovali elektrické motory a hráli si s mechanickými hračkami. Jeho bratr však zemřel při operaci krku během podávání anestezie. Fermiho zájem o fyziku později podpořil kolega jeho otce, který mu dal několik tematických knih, což vedlo až ke studiu fyziky na univerzitě v Pise. Univerzita poskytovala studentům ubytování zdarma, ale zájemci museli zvládnout obtížné přijímací zkoušky, které zahrnovaly esej. Na uvedené téma \" Specifické charakteristiky zvuku\" se sedmnáctiletý Fermi rozhodl odvodit parciální diferenciální rovnici pro vibrační tyč s využitím Fouriérovy analýzy. Profesor Giuseppe Pittarelli, který práci posuzoval, ji shledal natolik kvalitní, že by stačila i pro přijetí do doktorského studia. Fermi se tak umístil v přijímacím řízení na prvním místě. Na univerzitě se seznámil s Francem Rasettim, který se později stal jeho blízkým přítelem a spolupracovníkem. V průběhu studia také publikoval svou první vědeckou práci v italském časopise Nuovo Cimento pod názvem \"Dynamika tuhého systému elektrických nábojů v translačním pohybu\".", "question": "Kde zemřel Enrico Fermi?", "answers": ["Chicago"]}
{"title": "Golet v údolí", "context": "Golet v údolí je povídkový soubor českého spisovatele Ivana Olbrachta z roku 1937. Sestává ze tří povídek (Zázrak s Julčou, Událost v mikve a O smutných očích Hany Karadžičové), které se odehrávají v malé židovské vesnici Polana na Podkarpatské Rusi. Slovo golet (resp. galut, hebrejsky: ג) znamená v hebrejštině exil a je zde použito coby označení pro zmíněnou vesnici. == Film == V roce 1995 natočil na motivy této knihy stejnojmenný film režisér Zeno Dostál. Hlavní roli v něm sehrál herec Ondřej Vetchý. == Externí odkazy == Golet v údolí na Kinoboxu.cz Golet v údolí v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo je autorem povídkového souboru Golet v údolí?", "answers": ["Ivana Olbrachta"]}
{"title": "Metallica", "context": "Mezi kandidáty byli třeba: Mike Inez (Alice in Chains, Ozzy Osbourne), Joey Vera (Armored Saint ) a další. V polovině ledna byli dopsáni Rob Trujillo (ex- Suicidal Tendancies, ex- Ozzy Osbourne) a Eric Forrest (ex- VoiVod). Nejnovější informace říkaly, že se nové album St. Anger má objevit 10. června. Ve studiu A pokračovaly poslední nahrávky. Ale nejvíc se spekulovalo o tom, že novým basistou se má stát Robert Trujillo, oficiálně to však nebylo potvrzeno. Nakonec, 24. ledna 2003, se Robert připojil k Metallice. St.Anger vyšlo 5. června. Skalní fanoušci byli zděšeni tím, že na albu nejsou slyšet sólové kytary, které byly pro Hammetta tak charakteristické. Joe Berlinger i Bruce Sinofsky jsou tvůrci dokumentu o Metallice - Some Kind Of Monster. Film má dvě a půl hodiny. Je v nich výřez z mnoha dnů každodenního života kapely. Mezi lety 2001 a 2003 bylo nahráno tisíc hodin materiálu. Rozpočet filmu je okolo 1,5 miliónu dolarů. Premiéra filmu byla v lednu 2004 na filmovém festivalu v Park City. V listopadu 2004 skončila jeden a půl roku trvající koncertní šňůra 180 vystoupení. Časopis Rolling Stone vyhlásil Jamese Hetfielda mužem roku 2004. James Hetfield dostal 12. května 2006 speciální cenu. Jedná se o Cenu Stévie Ray Vaughana a James si ji zasloužil díky podpoře fondu MusiCares MAP a díky vytrvalé pomoci závislým hudebníkům s odvykací léčbou. Metallica se v červnu roku 2006 vydala na miniturné Escape from the studio '06, které začalo na obrovském festivalu v Německu Rock am Ring 2006. Tento koncert byl vysílán v přímém přenosu na MTV. Fanoušci Metallicy byli tímto turné naprosto nadšeni, protože skupina zahrála na koncertech celé legendární album Master of Puppets. V srpnu, po skončení turné, se Metallica vrátila zpět do svého studia HQ, kde pokračují práce na novém albu Death Magnetic. Producentem alba je Rick Rubin. V květnu 2008 Metallica spustila promo stránku MissionMetallica.com, kde jsou postupně zveřejňovány videa a fotografie z natáčení. Fanoušci si zde mohou album také zakoupit. Death Magnetic vyšlo 12. září 2008. V roce 2011 vyšlo EP Beyond Magnetic, s několika skladbami, které se nedostaly na album. Dne 31. října 2011 vyšlo zcela nové album, které nese jméno Lulu. Metallica na něm spolupracovala se slavným hudebníkem Lou Reedem, album má celkem 10 skladeb. Většinou se dočkalo velmi negativních recenzí. Délka alba dosahuje téměř 90 minut. ==='''Metallica: Through the Never a Hardwired... to Self-Destruct: Throught the Never je film o skupině.", "question": "Jak se jmenuje časopis, který vyhlásil Jamese Hetfielda mužem roku 2004?", "answers": ["Rolling Stone"]}
{"title": "Nový Jičín", "context": "V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel a z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel a z toho 4 236 Čechů. Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování. Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátili menšinoví čeští obyvatelé, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních státu Evropy. Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil v majoritní většinu českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště. Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací. Dne 1. ledna 1966 byla k městu připojena vesnice Žilina. 1. ledna 1974 byly připojeny obce Bludovice a Kojetín. 1. ledna 1975 byla připojena vesnice Loučka. 1. ledna 1979 byl k Novému Jičínu připojen Straník. V 70. letech byla připojena Libhošť. Roku 1994 se oddělil Šenov u Nového Jičína. K počátku roku 2011 se na základě místního referenda oddělila Libhošť. 1313 – 20. červenec 1558 – Nový Jičín byl poddanským městem 20. červenec 1558 – 23. květen 1624 – Nový Jičín byl svobodným komorním městem 23. května 1624 –. 16. září 1775 – Nový Jičín byl opět poddanským městem (kvůli aktivní účasti odboje protestantských stavů proti císaři Ferdinandovi II.) 16. září 1775 – Díky Marii Terezii se Nový Jičín stal svobodným městem municipiálním; od roku 1850 byl. okresním městem a sídlem krajského soudu 21. listopadu 1918 – Nový Jičín se stal součástí ČSR 30. září 1938 – Nový Jičín byl připojen ke Třetí říši 6. května 1945 – Nový Jičín byl osvobozen Rudou armádou a stal se opět součástí ČSR jako město okresní Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Novém Jičíně. Čtvercové Masarykovo náměstí s podloubím, řadou historických domů a Mariánským sloupem z roku 1710 uprostřed. Před sloupem stojí drobná kašna s bronzovou plastikou Fr. Barwiga. V nedávné době přibyly fontánky a miskovitá kašna se sochou sv. Mikuláše. Měšťanský dům Stará pošta (Masarykovo náměstí 20) s dvojitou renesanční lodžií z roku 1563 Zbytky hradeb ze 16. století s nárožní Farskou baštou z roku 1613 ve východním cípu hradeb.", "question": "V jakém roce byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací?", "answers": ["1967"]}
{"title": "Simone de Beauvoir", "context": "Simone de Beauvoir [výslovnost si:ˈ də bo:ˈ:ʀ], celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir, česky též Simone de Beauvoirová, nebo Simone Beauvoirová (9. ledna 1908, Paříž, Francie - 14. dubna 1986, Paříž) byla významná francouzská spisovatelka, myslitelka, filozofka a existencialistka. Její jméno je dodnes spojováno s přispěním k emancipačním snahám žen, feministickou teorií, svobodomyslným způsobem života a jejím dlouholetým vztahem s francouzským filozofem Jeanem-Paulem Sartrem. Simone de Beauvoir (celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir) se narodila v zámožné měšťanské rodině. Její otec byl právník s uměleckými sklony, její matka byla katolicky založená. Po první světové válce životní úroveň rodiny poklesla, ale přesto si matka prosadila, aby byla Simone i se svou sestrou poslána do prestižní klášterní školy. Rodinné zázemí s konzervativním stylem výchovy předpokládalo naplnění tradiční ženské role, tedy vdát se, porodit děti a zasvětit svůj život rodinnému krbu. Ve 14 letech však prošla krizí víry, obrátila se k přírodě a socialismu (komunismus odmítala) a po zbytek života zastávala ateistické názory. Již jako dítě byla Simone de Beauvoir intelektuálně velmi zdatná, proto také vystudovala matematiku a poté filosofii na prestižní pařížské univerzitě - Sorbonně. Jejím snem bylo zasvětit svůj život psaní a studiu. Během svých studií na univerzitě se připojila ke skupině myslitelů, mezi nimiž byl kromě Paula Nizana a Andrého Hermaida také Jean-Paul Sartre, s nímž Simone de Beauvior nejdříve pojilo hluboké přátelství a sdílené zájmy o filozofii, později milostný svazek - bez závazku věrnosti - až do Sartrovy smrti v roce 1980. V roce 1929 dokončila Simone de Beauvoir úspěšně studia na Sorbonně a začala se věnovat učitelské profesi. V letech 1931-1943 působila jako pedagožka filozofie na lyceích v Marseille, Rouenu a Paříži a dokonce si otevřela vlastní kurz na Sorbonně. V roce 1942 se vzdala profesorského povolání a dále se věnovala jen spisovatelské činnosti. V 70. letech 20. století se připojila k hnutí za emancipaci žen. Zemřela ve věku 78 let na zápal plic a byla pohřbena vedle svého dlouholetého druha Jean-Paula Sartra na hřbitově Montparnasse v Paříži. Kritikové a biografové vidí kořeny svobodomyslného a na svou dobu odvážného společenského života Simone de Beauvior v rodinném nastavení, kdy byla spisovatelka a filozofka chycena v pasti mezi otcovými pohanskými hodnotami a matčinými rigidními katolickými standardy. Odloučení od Boha bylo v případě Simone de Beauvoir doprovázeno vědomím, že život je smrtelný a jedinec by si měl užít všechny radosti, které mu pozemský život nabízí.", "question": "Co vystudovala Simone de Beauvoir na Sorbonně?", "answers": ["matematiku a poté filosofii"]}
{"title": "Solifugy", "context": "Solifugy Solifugae jsou řádem pavoukovců Arachnida. Tito živočichové, dosahující velikosti až 10 cm, jsou nápadní díky svým velikým klepítkám, kterými uchvacují kořist. Na rozdíl od pavouků nemají však jed. Přední část hlavohrudi prosomy je pokrytá pevným, klenutým krunýřem, který ji zřetelně odděluje od zbývající části těla s měkkým pokryvem. Toto tzv. propeltidum, nesoucí pár dobře patrných očí, je velmi pohyblivě spojeno se zbývající částí těla. == Způsob života == Obývají suché, stepní, nebo pouštní krajiny. Jsou to noční dravci, kteří se přes den ukrývají pod kameny nebo v opuštěných norách různých zvířat. Živí se termity, ale větší druhy jsou schopné ulovit i drobnější obratlovce, jejich kousnutí je velmi bolestivé. Dokážou rychle běhat a při ohrožení vydávat pískavé zvuky. Solifugy jsou agresivní a pro většinu ostatních bezobratlých a některých obratlovců představují smrtelné nebezpečí. == Rozmnožování == Páření probíhá u solifug velmi bouřlivě. Menší samec se vrhne na větší samici a pevně ji uchopí svými chelicerami, makadly a nohama. Samice upadne do strnulého stavu, během kterého samec rychle vypustí spermatofor a velmi rychle ho vsune do pohlavního otvoru samice. Bezprostředně poté se samice probudí z letargie. Později klade vajíčka do podzemního úkrytu, hlídá je do vylíhnutí mláďat, kterým poté nosí potravu. U solifug dochází často k partnerskému kanibalismu. == Zástupci == Solifuga egejská Galeodes graecus – žije v jižní Evropě Solifuga sluneční Paragaleodes heliophilus – žije ve střední Asii, jako jediný druh vylézá z úkrytů i za dne == Literatura == Bellmann, Heiko. Pavoukovci a další bezobratlí. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2003. 152 s. Zoologická encyklopedie. ISBN 80-242-0672-2. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Solifugy ve Wikimedia Commons Galerie Solifugy ve Wikimedia Commons", "question": "Jsou solifugy jedovatí pavoukovci?", "answers": ["Na rozdíl od pavouků nemají však jed."]}
{"title": "Smrkovník plazivý", "context": "Dvoudílný pysk bez ostruhy mívá asi 3 mm, jeho zadní část je bradavičnatá a polokulovitě vydutá a přední trojhranná je plochá. Stopkatý, válcovitý semeník je vřetenovitě stočený. Protandrické květy rozkvétají od začátku července do konce srpna a jsou opylovány hmyzem, hlavně čmeláky. Opylovačům poskytují nektar. Plod je vejčitá tobolka až 12 mm dlouhá s mnoha malými a lehkými semeny. Ta si podržují klíčivost jen po krátkou dobu, lépe klíčí na světle. == Rozmnožování == Tato orchidej se rozmnožuje jak oddenky, tak i semeny rozptýlenými větrem. V prvém případě, který je mnohem častější, se jedná o rozmnožování vegetativní, kdy skupina rostlin vyskytujících se v bezprostřední blízkosti vyrůstá z nehluboko rozprostřeného oddenku původní rostliny, proto se často vyskytují ve skupinách. Semena jsou velmi lehká a slabý vítr je odnáší na velké vzdálenosti, ale jen velmi těžko najdou vhodná prostředí k zakořenění. Obdobně jako ostatní terestrické orchideje potřebuje i tato při klíčení mykorhizního symbionta. V tomto případě to je nejčastěji houba kořenomorka Rhizoctonia goodyerae-repentis, která se propojí myceliem s bezlistým zárodkem orchideje a vyživuje jej. Pokud semeno úspěšně vyklíčí trvá nejméně pět let, než vytvoří listovou růžici a další tři roky než vyroste květná lodyha. == Ohrožení == Smrkovník plazivý na mnoha původních lokalitách vyhynul; stalo se to pravděpodobně z důvodu nešetrného lesního hospodaření. Pro plytce kořenící oddenek je velmi škodlivé kácení stromů za pomoci těžké mechanizace a hlavně skrývka vrchní lesní půdy, stejně tak jako odstranění stromů zajišťující stín a bránící před větrem. Protože se vyskytuje jen na několika roztroušených lokalitách, počty kvetoucích jedinců stále klesají a navíc se nedá očekávat brzký zvrat, byl v \"Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění. vyhl. č. 175/2006 Sb.\", stejně jako v \"Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání\", zařazen mezi nejpřísněji chráněné rostliny (§1) a (C1), mezi druhy kriticky ohrožené. == Galerie == == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jakým způsobem se rozmnožuje Smrkovník plazivý?", "answers": ["oddenky, tak i semeny rozptýlenými větrem"]}
{"title": "Bismarck (1939)", "context": "Bismarck byla německá bitevní loď z druhé světové války, pojmenovaná po říšském kancléři Bismarckovi. Svého času byla jednou z největších a nejmocnějších bitevních lodí světa. Jejím kapitánem byl Kapitän zur See (~ námořní kapitán) Ernst Lindemann a role kmotry se ujala Bismarckova vnučka Dorothea von Löwenfeld. V květnu 1941 se vydal na svoji první a poslední plavbu do Atlantiku, během níž 24. května potopil britský bitevní křižník HMS Hood. Po několikadenním pronásledování byl vážně poškozen torpédovými bombardéry Swordfish z letadlové lodě HMS Ark Royal a posléze potopen 27. května po souboji s bitevními loděmi HMS Rodney, HMS King George V a dalšími menšími plavidly. == Stavba lodi == Bitevní loď Bismarck byla dílem hamburské firmy Blohm & Voss. Od počátku byl konstruován jako vlajková loď německého námořnictva. Práce na ní byly zahájeny 1. července roku 1936. Při spouštění na vodu 14. února 1939 byl přítomen i Adolf Hitler, který toužil po ovládnutí Atlantiku a zničení spojeneckých zásobovacích konvojů. Bismarck byl do výzbroje německé Kriegsmarine zařazen 24. srpna 1940. Náklady na jeho stavbu se vyšplhaly téměř na dvě stě milionů říšských marek. Posádku lodi tvořilo zhruba 2000 mužů. Sesterskou lodí Bismarcka byla bitevní loď Tirpitz o výtlaku asi 50 000 tun, největší německá bitevní loď za druhé světové války. Oficiálně udávaný výtlak Bismarcka i Tirpitze činil 35 000 tun; to byl maximální povolený výtlak v souladu s německo-britskou dohodou z 28. července 1935. == Operace Rheinübung == Dne 19. května 1941 vyplul Bismarck pod velením kapitána Lindenmanna z Gdyně poblíž Gdaňsku a následoval tak těžký křižník Prinz Eugen směrem do Norska, odkud se měly lodě přesunout do Atlantiku. Na Bismarcku vztyčil svou vlajku viceadmirál Günther Lütjens, který byl pověřen taktickým velením celého uskupení. Operace dostala jméno 'Rheinübung' a jejím cílem bylo proniknutí obou lodí do Atlantiku za účelem napadání spojeneckých lodí a konvojů. Z tohoto důvodu byla již dříve v Atlantiku rozmístěna řada zásobovacích a cisternových lodí, které mohly zajistit obě lodi v bojových akcích téměř na rok. Začátek operace byl původně stanoven na duben s tím, že se k Bismarcku připojí bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau. V poslední chvíli však Gneisenau utrpěl škody v důsledku britského bombardování brestského přístavu a Scharnhorst měl potíže s hnací soustavou, proto se německé velení rozhodlo v operaci nahradit oba bitevní křižníky těžkým křižníkem Prinz Eugen.", "question": "Který bitevní křížník potopila bitevní loď Bismarck 24. května 1941?", "answers": ["HMS Hood"]}
{"title": "Všeobecný zákoník občanský", "context": "V Chorvatsku platil ABGB do roku 1946; následně byl postupně nahrazován jinými předpisy až do roku 1970. Polsko Na území polské Haliče platil ABGB do konce roku 1946. Lichtenštejnsko Na území Lichtenštejnska platí ABGB dodnes. Ustanovení upravující věcná práva (§ 285 - § 530) byla s účinnosti k 1. 1. 1923 vypuštěna a nahrazena lichtenštejnským občanským zákoníkem (zákon č. 4 z roku 1923). Uvedený lichtenštejnský občanský zákoník je převzatá švýcarská právní úprava věcných práv ze švýcarského občanského zákoníku. Věcná práva v Lichtenštejnsku tak sledují švýcarskou právní právní úpravu věcných práv. Dosud neexistuje žádný rozsáhlejší komentář k textu lichtenštejnského ABGB. V praxi jsou užívány k výkladu textu lichtenštejnského ABGB rakouské komentáře k textu rakouského ABGB. Rakousko V Rakousku platí ABGB dodnes. Asi polovina textu nebyla dotčena žádnou z novel. ABGB jako inspirace legislativních činností Srbský občanský zákoník z roku 1844 představoval zkrácenou verzi ABGB.[2] ABGB byl inspiračním zdrojem občanskoprávní kodifikace v Atatürkově Turecku. Odkazy Reference ↑ Nový občanský zákoník - 1, LEGIS.CZ. www.legis.cz [online]. [cit. 2020-01-22]. Dostupné online. ↑ Krešić, Mirela: Yugoslav private law between the two World Wars. IN: Modernisierung durch Transfer zwischen den Weltkriegen, 2007, s. 155 Literatura SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: Key Publishing, 2012.", "question": "Jaká je zkratka německého výrazu pro Všeobecný zákoník občanský?", "answers": ["ABGB"]}
{"title": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Tradice univerzitní výuky práva na Moravě pochází z konce 17. století, v Brně se ale právo přednášelo jen v krátkém období 1778–1782, kdy sem byla přeložena olomoucká univerzita. Po zrušení její právnické fakulty v roce 1855 vznikla citelná potřeba existence nejen právnických studií, veškeré snahy o zřízení druhé české univerzity, která by byla situována do moravského hlavního města Brna a samozřejmě měla svou právnickou fakultu, v nichž se mj. angažoval tehdejší profesor a pozdější československý prezident T. G. Masaryk, však vyšly naprázdno. Bylo tomu tak zejména kvůli odporu Němců, kteří chtěli zachovat převážně německý charakter města, pouze některé právní obory byly vyučovány na české technice. Až po vzniku československé republiky mohla být tato myšlenka uskutečněna, roku 1919 vznikla Masarykova univerzita se sídlem v Brně a její právnická fakulta spolu s lékařskou zahájily výuku ještě ve školním roce 1919/1920. Prvním děkanem se stal František Weyr, profesorský sbor dále tvořili Bohumil Baxa pro právní dějiny, Josef Vacek pro srovnávací pravovědu a církevní právo, Karel Engliš pro ekonomické nauky, Jaromír Sedláček pro občanské právo, Jaroslav Kallab pro trestní právo a Rudolf Dominik pro správní a zpočátku i římské právo. Problémem však bylo umístění fakulty, své provizorní sídlo našla v budově bývalého alumnátu na Antonínské 1 v Brně (dnes rektorát VUT). V plánu bylo vystavět na svazích Kraví Hory a souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím celou akademickou čtvrť, která by navazovala na budovy české techniky a kde měla být umístěna nejen celá univerzita a univerzitní knihovna, ale také třeba konzervatoř nebo Nejvyšší soud.", "question": "Jak se jmenoval první děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity?", "answers": ["František Weyr"]}
{"title": "Emil Hácha", "context": "Emil Dominik Josef Hácha (12. července 1872 Trhové Sviny – 27. června 1945 Praha) byl český právník a politik. Během let 1925–1938 působil jako předseda Nejvyššího správního soudu. V listopadu 1938 byl zvolen prezidentem pomnichovské Česko-Slovenské republiky. Po rozbití zbytku Československa a vytvoření protektorátu Čechy a Morava nacistickým Německem ke dni 15. března 1939 byl učiněn protektorátním státním prezidentem a zůstal jím až do zániku protektorátu v květnu 1945. Méně známá je jeho činnost právně-teoretická, literární a překladatelská. == Život == === Právník === Narodil se v Trhových Svinech jako Emil Dominik Josef Hácha do rodiny berního úředníka Josefa Emanuela Háchy (1832–1884) a jeho manželky Marie Karolíny Pavlíny Háchové, roz. Klausové (1837–1914). Následně absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1895 promoval na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 1898 nastoupil k Českému místodržitelství v Praze. Roku 1902 se Hácha oženil s Marií Klausovou. Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918.", "question": "Kdy zemřel Emil Hácha?", "answers": ["27. června 1945"]}
{"title": "Operace Nachšon", "context": "Šlo o první židovskou vojenskou operaci během první arabsko-izraelské války, která měla charakter konvenční vojenské akce. Pojmenována je podle biblické postavy Nachšona.[1] Dobové souvislosti V listopadu 1947 přijala OSN plán na rozdělení Palestiny. Podle tohoto plánu měl být britský mandát nad Palestinou nahrazen dvěma samostatnými státy: židovským a arabským. V důsledku emocí předcházejících konci britského mandátu se v Palestině v letech 1947–1948 rozpoutala občanská válka mezi Židy a Araby, která se v měsících a týdnech před koncem mandátu zostřovala a kromě izolovaného násilí a teroristických útoků nabývala ráz konvenčního konfliktu. Součástí této občanské války bylo i obléhání Jeruzaléma, jehož židovská populace byla stále více odříznuta od zásobování z pobřežní nížiny kvůli arabským útokům ve vesnicích v Judských horách, zejména ve strategické soutěsce Ša'ar ha-Gaj (Báb al-Vád). Touto soutěskou také vedl vodovod do Jeruzaléma.[2] Průběh operace David Ben Gurion trval na rozdíl od mnoha členů vojenského vedení Hagany na silném a koncentrovaném útoku v síle jedné brigády, který by prolomil obležení Jeruzaléma. Kvůli tomu bylo nutné soustředit rozsáhlé vojenské síly a vybavení a to i na úkor jiných regionů mandátní Palestiny.", "question": "V jakém roce byla provedena vojenská operace Nachšon?", "answers": ["1948"]}
{"title": "Edith Rooseveltová", "context": "Helen Herron Taftová Stranická příslušnost Členství Republikánka Narození 6. srpna 1861 Norwich Connecticut, USA Úmrtí 30. září 1948 (ve věku 87 let) Oyster Bay Místo pohřbení Youngs Memorial Cemetery Choť Theodore Roosevelt Rodiče Charles Carow a Gertrude Elizabeth Tyler Děti Theodore Jr. Kermit Ethel Archibald Quentin Příbuzní Alice Rooseveltová Longworthová (nevlastní dcera)Quentin Roosevelt II[1], Theodore Roosevelt III[1], Cornelius V. S. Roosevelt[1] a Grace Green Roosevelt[2][1] (vnoučata) Sídlo Oyster Bay Alma mater Miss Comstock´s School Zaměstnání První dáma USA Profese politička Podpis Commons Edith Roosevelt Některá data mohou pocházet z datové položky. Edith Kermit Carow Rooseveltová (6. srpna 1861, Norwich, Connecticut – 30. září 1948, Oyster Bay, New York) byla druhou manželkou prezidenta USA Theodora Roosevelta a v letech 1901 až 1909 vykonávala funkci první dámy USA. Narodila se majetným kupeckým rodičům Gertrude Tylerové Carowové a Charlesi Carowovi. Navštěvovala školu pro dcery z lepších rodin Miss Comstock´s School na Manhattanu. S Theodorem Rooseveltem se znala od dětství, vzali se v Londýně 2. prosince 1886. Rooseveltovi měli čtyři syny a jednu dceru: Theodora Jr. (1887–1944), Kermita (1889–1943), Ethel (1891–1977), Archibalda (1894–1979) a Quentina (1897–1918). Theodor Roosevelt se stává po atentátu na McKinleyho prezidentem, Edith byla proti. Snažila se chránit rodinu před veřejností. Jako první prezidentova manželka přijala placenou spolupracovnici. Byla to ona, kdo poprvé nazvala prezidentovo bydliště jako Bílý dům, spolupracovala na jeho renovaci. Podařilo se jí shromáždit portréty všech dosavadních prvních dam a dala je vystavit (tyto obrazy dodnes visí v Bílém domě). Byla velmi nakloněna umění, využila svého vlivu k založení Národní umělecké galerie. Když byl její manžel zaneprázdněn, přijímala jeho hosty. Během rusko-japonské války sloužila jako prostředník, neboť anglický velvyslanec v Rusku jí posílal v soukromých dopisem popis aktuálního dění, kdyby to vyšlo najevo, stalo by se velké diplomatické faux pas.", "question": "Kolikátou manželkou Theodora Roosevelta byla Edith Rooseveltová?", "answers": ["druhou"]}
{"title": "Waffen-SS", "context": "Waffen-SS (česky: Zbraně SS, respektive Ozbrojené SS) byly jednotky SS, určené k běžným vojenským operacím. Představovaly německé zvláštní a cizinecké jednotky nacistické armády, na konci války zahrnovaly přibližně 950 000 mužů, většinou dobrovolníků. Byly vedeny Heinrichem Himmlerem. Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku prohlásil Waffen-SS za zločineckou organizaci. Vyvinuly se z dvousetčlenné jednotky Hitlerovy osobní ochranky (die SchutzStaffel der NSDAP, odtud zkratka SS) ještě v dobách, kdy Hitler nebyl kancléřem, ale pouze vůdcem NSDAP v roce 1929. Většina členů Waffen-SS tehdy rekrutovala z bývalých Freikorps, jejichž členové vstoupili do takzvané 1. SS-Panzer Division \"Leibstandarte SS Adolf Hitler\", která byla vytvořena Himmlerem na Hitlerovu žádost jako Hitlerova ochranka. Posléze ale byly Waffen-SS nasazovány do běžných vojenských úkolů na frontě (často jako elitní jednotky), vykonávali stráž v koncentračních táborech a po celou dobu své existence byli jejich členové také osobní stráží Hitlera. Členové Waffen-SS byli převážně dobrovolníci, prošli dobrým tělesným tréninkem, vynikajícím vojenským výcvikem a důkladným ideologickým zpracováním, které mnohdy hraničilo s brainwashingem, byli zejména specialisty na boj s lehkými palnými zbraněmi. Po takovémto základním výcviku prošli případným speciálním výcvikem (například v ovládání tanku). Waffen-SS kromě daleko lepšího výcviku, než měla většina německé armády, přesto často dostávali horší výzbroj (převážně konfiskovanou rakouské armádě). V jednotkách Waffen-SS panoval také mnohem méně formální přístup k vojákům než ve většině německé armády. Proto byl v těchto jednotkách poněkud volnější režim, než bylo v německé armádě zvykem, Waffen-SS měly lepší příděly jídla a vůbec lepší podmínky. Mezi veliteli a vojáky panovala spíše kamarádská atmosféra, v jednotkách Waffen-SS například bylo zvykem nadřízenému tykat. První bojové ztráty Waffen-SS představovali dva mrtví příslušníci 3. SS-Panzer-Division Totenkopf, zabití československými vojáky při bitvě u Czajankových kasáren. Jednotky Waffen-SS se účastnily kromě jiného invaze do Polska v roce 1939, byly nasazovány především v Polsku, na západní frontě zejména ve Francii a také na Balkáně. Významnou úlohu hrály jednotky Waffen-SS při dobývání Skandinávie, účastnily se (a vyhrály) třetí bitvu o Charkov v roce 1943 i operace Citadela včetně bojů poblíž Prochorovky. Ve Waffen-SS byl brán nejprve ohled na \"čistotu rasy,\" ale později v ní nemuseli sloužit \"rasově čistí\" Němci jako v ostatních jednotkách SS, velkou část z vojáků Waffen-SS dokonce tvořili kolaborující cizinci z podmaněných zemí, zejména.", "question": "Kdo vedl ve 2. světové válce jednotky Waffen-SS?", "answers": ["Heinrichem Himmlerem"]}
{"title": "Kuba Ryba", "context": "Je synem skladatele a baskytaristy Pavla Jakuba Ryby. V roce 2014 na koncertě zkolaboval. Věnuje se charitě a to převážně nemocným dětem a zvířatům. Dne 4.10.2018 požádal o ruku svou dlouholetou přítelkyni Dominiku v den jejích 25. narozenin. == Působení v hudebních skupinách == 1997 - 1998 - Šedý Tetřev 1998 - 2001- Nawzdory 2000 - 2002 - Wootochit 2002 - současnost - Rybičky 48 == Odkazy == === Externí odkazy === Profil na stránkách skupiny Rybičky 48 === Reference ===", "question": "Zpěvákem které hudební skupiny je Kuba Ryba?", "answers": ["Rybičky 48"]}
{"title": "Leden", "context": "Leden podle gregoriánského kalendáře první měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází od slova led - měsíc ledu. Původně byl tento měsíc ve východní Evropě označován jako měsíc vlka. Zpočátku byl leden v římském kalendáři až 11. měsíc v roce. Teprve v roce 153 došlo ke změně začátku roku z 1. března na 1. leden. Leden začíná vždy stejným dnem v týdnu jako květen předcházejícího roku a stejným dnem jako říjen s výjimkou přestupného roku. Tehdy připadá první lednový den na stejný den v týdnu jako první den dubna a července. Astrologicky je na začátku ledna Slunce ve znamení Kozoroha a na konci ve znamení Vodnáře. V astronomických termínech začíná v souhvězdí Střelce a končí v souhvězdí Kozoroha. Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší. Hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu. Holomrazy - úrody vrazi. Jak vysoko v lednu leží sníh, tak vysoko tráva poroste. Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější. Když je leden bílý, je sedlákovi milý. Když není konec ledna studený, únor to dvakrát nahradí. Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu. Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání. Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Leden jasný, roček krásný. Leden studený, duben zelený. Lednová zima i na peci je znát. Lednový déšť z pecnu odkrajuje. Lenivého tahá mráz za nos, před pilným smeká. Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu. Na Boží narození o bleší převalení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o tři dále (délka dne). Suchý leden, mokrý červen. Teplý leden, k nouzi krok jen jeden. V lednu málo vody - mnoho vína, mnoho vody - málo vína. V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda. Obrázky, zvuky či videa k tématu leden ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo leden ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc leden?", "answers": ["31 dní"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Oproti Zemi se na Venuši také nepodařilo objevit důkazy deskové tektoniky, Venuše tak spolu s Marsem a Merkurem má nejspíše litosféru tvořenou jednou kompaktní litosférickou deskou. Jako vysvětlení se nabízí varianta, že Venuše má příliš silnou litosféru, která zabraňuje průniku chocholů na povrch a nastartování deskové tektoniky. Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem o průměru 6 000 km, obklopeným roztaveným kamenným pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v hloubce okolo 2 840 km. Složení ani teplota těchto částí planety nejsou podrobně prozkoumány a známy. Předpokládá se, že je zde bohatě zastoupeno zejména železo, a to buď v čistém stavu, nebo vázané se sírou ve formě sulfidu železnatého. Na rozhraní jádra a pláště se odhadují teploty okolo 3 500 °C, v jádře by mohly dosahovat až k 4 000 °C. Venuše podobně jako Země překonala gravitační diferenciaci, období krátce po svém zformování, kdy těžší prvky klesaly do středu planety, čímž došlo k vytvoření jádra, zatímco lehčí prvky stoupaly směrem k povrchu. Důkazem diferenciace je vznik sekundární atmosféry planety. Poslední výsledky z gravitačního měření sondy Magellan nasvědčují, že kůra Venuše je silná přibližně 35 km. Existuje teorie, že Venuše neuvolňuje vnitřní energii pohyby tektonických desek jako Země, ale namísto toho v pravidelných intervalech vyvíjí masivní vulkanickou činnost, vlivem které se její povrch zalévá čerstvou lávou. Tuto teorii podporuje skutečnost, že nejstarší geomorfologické útvary na povrchu jsou staré pouze 800 milionů let, zatímco zbytek povrchu je mladšího data (řádově několik stovek milionů let).", "question": "Jak se jmenuje sonda vyslaná k Venuši 4. května 1989?", "answers": ["Magellan"]}
{"title": "Apple", "context": "] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984.", "question": "Na jakém veletrhu byl představen počítač Apple II?", "answers": ["West Coast Computer Fair"]}
{"title": "Echo24", "context": "2014 Jazyk čeština Periodicita týdeník Země původu Česko Česko Sídlo redakce Praha Cena 49,-Kč Klíčové osoby Majitel Dalibor Balšínek, Jan Klenor, Rudolf Ovčaří Vydavatel Echo Media a.s. Šéfredaktor Dalibor Balšínek Editor Miloslav Janík Odkazy ISSN 2336-4971 Web Oficiální stránky Některá data mohou pocházet z datové položky. Echo24 je český zpravodajský server, který byl spuštěn 16. března 2014.[1] Majitelem je společnost Echo Media, kterou většinově vlastní šéfredaktor Dalibor Balšínek. Echo24 je dle vlastních slov pravicové a konzervativní médium.[2][3] Vznik a vývoj V roce 2013 koupil politik a podnikatel Andrej Babiš vydavatelství MAFRA, které v České republice vydává mimo jiné Lidové noviny a Mladou frontu DNES.[4] Během několika měsíců od oznámení této akvizice opustila oba deníky část novinářů – z Lidových novin odešel. šéfredaktor Balšínek, komentátoři Lenka Zlámalová, Daniel Kaiser, Martin Weiss, Ondřej Štindl, šéfeditorka Kamila Klausová, zástupce šéfredaktora Jan Dražan a další.[5] Tito novináři se pak podíleli na projektu Echa24, které bylo poprvé oznámeno v prosinci 2013 a spuštěno 16. března 2014.[6] Redaktoři si vytkli za cíl „být protiváhou oligarchizovaným českým médiím“.[7] Od 4. července 2014 vychází každý pátek také týdeník Echo pro tablety.[8] Od 7. listopadu 2014 se vydává i v tištěné verzi. První náklad vyšel v 30 000 kusech.[9] Ve společnosti Echo Media vlastnil Dalibor Balšínek 95% podíl, zbývajících 5 % vlastnila obchodní ředitelka Petra Feřtová.[10] Hlavním investorem projektu je Jan Klenor, bývalý ředitel Patria Finance.[11] Od roku.", "question": "Jaké médium je dle vlastních slov Echo24?", "answers": ["pravicové a konzervativní"]}
{"title": "Říjnová revoluce", "context": "Vláda ve skutečnosti nikdy neměla v úmyslu vydat město nepříteli; chtěla využít jeho blízkost, aby se zbavila revoltujících částí vojenské posádky, ačkoli vojenští velitelé nevěřili tomu, že Němci město opravdu ohrožují.Dne 9. říjnajul./ 22. října 1917greg. vojenské velitelství v hlavním městě nařídilo odchod třetiny jednotek městské posádky na frontu (a to z politických důvodů, protože velitel severní fronty o posily z hlavního města nestál). Jednotky posádky pak odmítly Prozatímní vládu a vyhlásily loajalitu Petrohradskému sovětu. Vojáci, kteří byli nevěrnější během potlačení bolševického červencového povstání, včetně kozáků, zůstali neutrální nebo se přidali k sovětům. Vzhledem k přetrvávajícím fámám o dalším převratu pravice, které povzbuzovala prohlášení Michaila Rodzjanka požadující přenechání hlavního města Němcům a vzpomínky na podobný rozkaz Kornilova během jeho neúspěšného puče, rozkaz vojenského velitelství alarmoval Petrohradský sovět, který začal připravovat protiopatření.13. říjnajul./ 26. října 1917greg. se Kerenskij objevil v předparlamentu, aby popřel fámy tvrdící, že připravuje přenesení hlavního města. Krátce se sešla vláda a rozhodla se apelovat na obyvatelstvo, aby nepodporovalo akce bolševiků a nechalo vládu konat. Vláda přitom doufala, že bude mít potřebnou sílu, což vyplývalo ze zprávy plukovníka Polkovnikova, nedávno jmenovaného vojenského velitele hlavního města.Kerenskij pak navštívil frontu a byl nepřítomen od 14. říjnajul./ 27. října 1917. greg. do 17. říjnajul./ 30. října 1917greg.. Vláda se mezitím stále více obávala možnosti bolševického povstání, ačkoli vojenští velitelé hlavního města ji stále ujišťovali, že byla přijata náležitá protiopatření. Kiškin byl přesvědčen, že vláda má dostatečnou sílu, aby rozdrtila možné bolševické povstání, ale nepodnikal preventivní opatření. Místopředseda vlády Alexandr Konovalov se rozhodl požádat o posily z vojenských škol Oranienbaum a Peterhof, dělostřelectvo z dělostřelecké školy hlavního města a o vyslání praporu cyklistů do Zimního paláce, aby posílili jeho obranu. Konovalov pak přesvědčil Kerenského, aby přijel do hlavního města a zúčastnil se schůze vlády, na níž byli ministři obrany a vnitra přesvědčeni, že rozdrtí jakoukoli vzpouru. Sám Kerenskij vyjádřil touhu, aby bolševici povstali, aby je bylo možné rozdrtit. Následující noc další schůze vlády schválila uplatnění nových opatření k potlačení možného povstání, které Kerenskij dojednal s vojenskými veliteli hlavního města. V době původního termínu zahájení sjezdu sovětů kozáci v noci hlídali město před možným povstáním a obrana Zimního paláce byla posílena. Rada ministrů vydala také několik prohlášení vyzývajících obyvatelstvo k udržení klidu. Kerenskij oznámil jak britskému velvyslanci, tak předparlamentu, že je schopen čelit bolševikům. V Kaluze u Moskvy dostali kozáci rozkaz rozpustit místní sovět a byl obnoven příkaz k zadržení Lenina.", "question": "Kdo informoval senát o opatřeních přijatých ráno?", "answers": ["Kerenskij"]}
{"title": "USS New Mexico (BB-40)", "context": "boky: 203 mm - 343 mmpaluba: 89 mmbarbety: 330 mmdělová věž: 457 mmvelitelská věž: 292 mm Výzbroj: 12 x 356 mm (4x3)22 x 127mm (12×1)2 × 76 mm (2×1)2 × torpédomet USS New Mexico byla první lodí třídy New Mexico. Pojmenována byla v souladu s doktrínou USA po jednom z amerických států, konkrétně po 47 státě – Nové Mexiko. Měla dvě sesterské lodě Mississippi a Idaho. Stavba Kýl byl položen v loděnicích New York Navy Yard v Brooklynu v New Yorku 14. října 1915. Na vodu byla spuštěna 13. dubna 1917 a americké námořnictvo si ji převzalo 20. května 1918. Pohon a pancéřování Pohon zabezpečovalo 9 kotlů Babcock & Wilcox pohánějící 4 turbíny, které následně poháněly elektrické agregáty, napájející elektromotory, které otáčely hřídeli čtyř lodních šroubů s výsledným výkonem 27 500 hp. Maximální rychlost lodi byla 21 u. Pohonem pomocí elektrických agregátů a elektromotorů se USS New Mexico lišila od svých sesterských lodí Mississippi a Idaho.", "question": "Jaké sesterské lodě měla USS New Mexico?", "answers": ["Mississippi a Idaho"]}
{"title": "Ponoj", "context": "Ponoj (rusky П) je řeka na Kolském poloostrově v Murmanské oblasti v Rusku. Je 426 km dlouhá. Její povodí má rozlohu 15 000 km2. Pramení v západní části vysočiny Kejvy a ústí do Bílého moře na Terském břehu. Na horním a středním toku teče v nízkých březích. Na dolním toku protéká mezi výběžky Kejvy kaňonovým údolím. Koryto je plné peřejí, z nichž nejznámější je Kolmacká peřej. Zdroj vody je převážně sněhový. Zvýšená hladina je na jaře (březen až červen) a v létě a na podzim voda opadá. Průměrný průtok je 175 m3/s, maximální až 3500 m3/s. Zamrzá od konce října až začátku listopadu a rozmrzá v první polovině května. Je splavná. V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"П\". Obrázky, zvuky či videa k tématu Ponoj ve Wikimedia Commons", "question": "Jak dlouhá je řeka Ponoj?", "answers": ["426 km"]}
{"title": "E-mail", "context": "Existují kryptografické (šifrovací) aplikace, které mohou tyto nedostatky řešit, jako např. virtuální privátní sítě, šifrování zpráv pomocí PGP nebo GNU Privacy Guard, šifrovaná komunikace s e-mailovým serverem pomocí Transport Layer Security a Secure Sockets Layer a šifrované autentifikační schéma jako Simple Authentication and Security Layer. Šifrovací aplikace bývají obvykle funkčně propojené s aplikacemi vytvářejícími elektronický podpis. Užitečnost a použitelnost elektronické pošty ohrožují dva fenomény: spam a e-mailoví červi. Velkým problémem se naopak stává nevyžádaná obtěžující pošta zvaná spam (týká se především různých služeb, inzerátů, formulářů, atd.), kvůli kterému je vhodné být opatrný při zveřejňování e-mailové adresy na internetu. Když už vaši adresu zveřejnit chcete je dobré nahradit \"zavináč – @\" například – (at). Spam je nevyžádaná reklamní pošta. Nízké náklady na odeslání zprávy umožňují spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně pomocí laciného internetového připojení. Stovky aktivních spammerů způsobují přetížení počítačů v internetu, které takto dostávají desítky či stovky nevyžádaných e-mailů denně. Dalším typem e-mailových zpráv jsou takzvané hoaxy. Tak se nazývají bludné a zplanělé zprávy kolující po internetu. E-mailoví červi a viry používají elektronickou poštu k tomu, aby se mohli šířit do ostatních zranitelných počítačů. Přestože první e-mailový červ (Morris worm) infikoval UNIXové počítače, tento problém se v současnosti týká především Microsoft Windows. Vliv těchto dvou faktorů způsobuje, že uživatelé dostávají více nevyžádané pošty, což snižuje použitelnost e-mailu. Množství technologických iniciativ (Stopping e-mail abuse) se snaží zmírnit dopad spamových útoků. V USA byl Kongresem schválen zákon na regulaci takového e-mailu (Can Spam Act of 2003).", "question": "Co je hoax?", "answers": ["typem e-mailových zpráv"]}
{"title": "Diffieho–Hellmanův protokol s využitím eliptických křivek", "context": "Diffieho–Hellmanův protokol s využitím eliptických křivek Animovaný princip ECDH Diffieho-Hellmanův protokol s využitím eliptických křivek (ECDH) je varianta Diffieho-Hellmanova protokolu, který využívá eliptických křivek. Jde o šifrovací protokol, který umožňuje dvěma stranám, které se v životě nesetkaly ani spolu nekomunikovaly, sdílet „tajné“ informace na nechráněném komunikačním kanálu (to jest na sdělovacím kanálu, přes který se posílají informace, například telefon). Tyto informace mohou být přímo použity jako klíč, nebo ještě lépe, na vytvoření jiného klíče, který může být použit k zašifrování další komunikace s použitím symetrické šifry. Vytváření klíče Předpokládejme, že první účastník - Alice - chce vytvořit sdílený klíč s druhým účastníkem - Bobem, ale na jediném místě, kde spolu mohou komunikovat, se nachází špehové. Předně se musí dohodnout na parametrech (p, a, b, G, n, h), kde p je prvočíslo, kterým definujeme těleso, konstanty a, b z rovnice eliptické křivky, bod G na eliptické křivce, jeho řád n a kofaktor h, který udává podíl počtu prvků grupy bodů na eliptické křivce a řádu bodu G. Nyní si každá strana musí zvolit své klíče, které se skládají ze soukromého klíče d (náhodně vybrané celé kladné číslo z intervalu [1,n-1]) a veřejného klíče Q, kde", "question": "Jaká je zkratka varianty protokolu Diffieho-Hellmana, která využívá eliptické křivky?", "answers": ["ECDH"]}
{"title": "Platan v Běstvině", "context": "U zámku v obci Běstvina roste památný platan javorolistý (Platanus hispanica). Jedná se o cca 40 m vysoký strom s obvodem kmene cca 550 cm. Kmen se ve výšce cca 2,5 m rozvětvuje do tří hlavních větví. Jedná se o mimořádně vzrostlý strom, jehož památková ochrana byla vyhlášena v roce 1996.", "question": "Jaký obvod kmene památný platan javorolistý rostoucí v Běstvině?", "answers": ["cca 550 cm"]}
{"title": "Ludvík Svoboda", "context": "Ludvík Svoboda (25. listopadu 1895 Hroznatín - 20. září 1979 Praha) byl československý generál a politik. Během druhé světové války vedl 1. československý armádní sbor na východní frontě. Poválečný ministr národní obrany 1945 až 1950. V letech 1968 až 1975 byl prezident Československé socialistické republiky. Narodil se v Hroznatíně, okres Velké Meziříčí, dnes okres Třebíč na Českomoravské vysočině, do staré selské rodiny Jana (1862-1896) a Františky, roz. Chalupové (* 1868). Otec mu zemřel, když byl Ludvíkovi sotva jeden rok (9. prosince 1896), podle matriky na následky kopnutí \"koňskou nohou do břicha\". Matka se v roce 1898 podruhé vdala za Františka Nejedlého (1862-1913). Ludvík tak vyrůstal se starším bratrem a sestrou z prvního manželství a třemi sourozenci z druhého manželství matky. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku. V roce 1915 byli oba bratři Josef i Ludvík odvedeni do rakousko-uherské armády. Ludvík jako domobranec k pěšímu pluku č. 81. Starší sestra Marie byla již vdaná. Matka se třemi mladšími sourozenci zůstala po smrti druhého manžela na statku hospodařit sama. V roce 1915 byl starší bratr Josef poslán na srbskou frontu, mladší Ludvík na ruskou. Ještě téhož roku 18. září přešel u Tarnopolu do zajetí. V Rusku nejdříve vstoupil do hasičského sboru města Kyjeva, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 se přihlásil do československých legií.", "question": "Kde zemřel Ludvík Svoboda?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Grande Peur", "context": "Grande Peur Grande Peur (česky velký strach) je ve francouzských dějinách označení pro sérii událostí, které se odehrály na francouzském venkově mezi 20. červencem a 6. srpnem 1789 krátce po vypuknutí Velké francouzské revoluce. V reakci na zvěsti o spiknutí aristokracie, se rolníci chopili zbraní a na mnoha místech propukaly násilné rolnické vzpoury. Tato povstání vedla k tomu, že Ústavodárné národní shromáždění pod tlakem těchto událostí v noci ze 4. na 5. srpna 1789 zrušilo mnoho výsad privilegovaných stavů. Průběh V létě 1789 mnoho sedláků odmítlo zaplatit daně nebo poplatky svým lením pánům. Kromě toho byla venkovská populace pod vlivem událostí v Paříži (útok na Bastilu). Obávala se pomsty ze strany šlechty a k tomu se šířily zvěsti o tom, že celou zemí táhnou hordy žebráků, lupičů a intrikánů. Venkované se v panice kvůli této údajné hrozbě ozbrojili. Když si uvědomili, že zemí žádné loupežné bandy netáhnou, namířili nahromaděnou agresi proti šlechtě a jejímu majetku. Docházelo k útokům na zámky a jejich podpalování. Zejména ničili písemnosti obsahující daňové povinnosti poddaných a výsady šlechty. Tato série spontánních násilností vstoupila do dějin pod označením Grande Peur. Národní shromáždění zasedající ve Versailles reagovalo na venkovské rolnické povstání. Aby prokázalo svoji způsobilost, byly na zasedání v noci ze 4. na 5. srpna 1789 zrušeny některé výsady pro první a druhý stav. Zatímco např. daňové výsady šlechty a nevolnictví byly zrušeny, práva, která byla vázána na vlastnictví půdy, však zůstala v platnosti. Sedlákům zbývala jako jediná možnost se z placení poplatků vykoupit. I přes tento kompromis byly rolnické vzpoury důležitým krokem při odstraňování feudální systém v zemědělství. S koncem konstituční monarchie pak byl feudální systém zcela zrušen. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grande Peur na německé Wikipedii. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Francie", "question": "Jaká byla reakce rolníku na spiknutí aristokracie ve Francouzku v roce 1789?", "answers": ["chopili zbraní a na mnoha místech propukaly násilné rolnické vzpoury"]}
{"title": "Puma (značka)", "context": "Puma AG Rudolf Dassler Sport, zkráceně Puma, je německá společnost specializující se na výrobu sportovního oblečení, vybavení a obuvi. Byla založena Rudolfem Dasslerem roku 1924 a později registrována v roce 1948. Puma je známá jako výrobce fotbalové obuvi a ve své historii sponzorovala mnoho významných fotbalistů (Pelé, Eusébio, Johan Cruijff, Enzo Francescoli, Diego Maradona, Lothar Matthäus, Kenny Dalglish, Didier Deschamps či Gianluigi Buffon). Sponzoruje rovněž některé národní fotbalové týmy. Jako např.:Italskou fotbalovou reprezentaci nebo Českou fotbalovou reprezentaci. S tenisovými raketami hráli například Boris Becker nebo Tim Henman. Rudolf Dassler společně s bratrem Adolfem založili v roce 1924 firmu na výrobu sportovní obuvi Gebrüder Dassler Schuhfabrik, ale v roce 1948 se rozešli. Rudolf založil opět firmu vyrábějící sportovní obuv a pojmenoval ji podle prvních dvou písmen ze svého jména Ruda (RUdolf DAssler), následně však firmu přejmenoval na Puma Schuhfabrik Rudolf Dassler. Stejně postupoval i Adolf (Adi), který do názvu použil první tři písmena a založil firmu Adidas.", "question": "Kdo založil firmu Puma?", "answers": ["Rudolfem Dasslerem"]}
{"title": "Portugalsko", "context": "Portugalsku dále náleží souostroví Azory a Madeira. Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 př. n. l. Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V 9. století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Minho a Douro. Z názvu Portugalsko bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě původní osady Cale, tedy Porta. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Portugalska. Asi nejslavnějším gastronomickým produktem z Portugalska je portské víno, dolihované víno z vinic v údolích podél řeky Douro v severní části Portugalska. Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Kelti, Řekové, Kartáginci, Římané i Arabové pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa. Raní řečtí mořeplavci nazvali toto území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní obyvatelé uctívali hady. Po nich dorazili k břehům Portugalska Féničané - kolem roku 1104 př. n. l. a zanechali rovněž četné stopy na místní kultuře. Po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Kelti ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem. V roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili. Území se tak stalo součástí provincie Hispánie, při dalším dělení se většina pozdějšího Portugalska octla v provincii Lusitánie, nazvané podle kmene Lusitánů.", "question": "Jaké víno je asi nejslavnějším gastronimickým produktem z Portugalska?", "answers": ["portské"]}
{"title": "Avignonské slečny", "context": "Avignonské slečny Avignonské slečnyAutor Pablo Picasso Rok vzniku 1907 Technika olej na plátně Rozměry 243,9 × 233,7 cm Umístění Muzeum moderního umění, New York Avignonské slečny (francouzsky Les Demoiselles d’Avignon) je velká olejomalba z roku 1907 od španělského malíře Pabla Picassa (1881–1973). Dílo zobrazuje pět nahých prostitutek z nevěstince v ulici Avinyó (Avignon) v Barceloně. Toto protokubistické dílo je považováno za klíčové pro další rozvoj kubismu i moderního umění. Picasso vytvořil při přípravě na finální dílo stovky skic a studií.[1] Jedna z původních verzí na papíru byla více narativní - uprostřed obrazu seděl námořník, kterého obklopovalo pět žen. Zleva za oponou se vynořil student s knihou jako nezúčastněný subjekt. Obraz tak akcentoval moralistní náboj (Memento mori). V konečné verzi obrazu ve tvaru čtverce orientovaného na výšku zůstalo pouze 5 žen. Moralistní náboj se vytratil, nicméně erotický náboj zůstal. [2] Z hlediska vývoje Picassova umění jde o přelomové dílo - tři levé postavy mají obličeje, které připomínají iberské masky (obdodně jako portrét Gertrudy Steinové z r. 1906), dvě postavy napravo byly inspirovány africkými maskami. Samotné dílo vytvořil v Paříži během léta 1907.[3] Dílo po svém vzniku bylo prakticky neznámé. Vidělo je jen několik Picassových přátel. V roce 1924 je koupil sběratel Doucet, který je později nabídl Louvru. Muzeum však nabídku odmítlo. Až po smrti sběratele bylo v roce 1937 dílo zakoupeno do Muzea moderního umění v New Yorku[4]. V roce 1939 byl obraz vystaven na Picassově retrospektivní výstavě tamním v muzeu, kdy započal proces kanonizace Avignonských slečen. Významný přínos k interpretaci díla byly práce Lea Steinberga (viz níže) Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Les Demoiselles d'Avignon na anglické Wikipedii. Zde je také umístěna reprodukce obrazu. ↑ The Private Life of a Masterpiece Series Three [online]. BBC Worldwide [cit. 2009-12-06]. S. 9. 17, 18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-05. (anglicky) ↑ FOSTER, Hal; KRAUSS, Rosalind. Umění po roce 1900 (původním názvem: Art since 1900, Thames&Hudson, London 2004). 1.. vyd. Praha: Slovart, Praha, 2007. 704 s. ISBN 978-80-7209-952-8.", "question": "Kdo namaloval obraz Avignonské slečny?", "answers": ["Pabla Picassa"]}
{"title": "Apple", "context": "MacBook Pro je vybaven podsvícením klávesnice, které se aktivuje automaticky při poklesu intenzity světla. Dále se liší ve výbavě a velikosti displejů. Zatímco původní MacBook měl velikost displeje pouze 13,3\", MacBook Pro se vyrábí ve velikostech 13\" a 15\". Procesory Intel jsou u tohoto počítače taktovány až do rychlosti 2,8 GHz. U všech počítačů MacBook Pro je uveden vysokorychlostní port Thunderbolt 2. Stejně jako další počítače Apple obsahující monitor má MacBook Pro vestavěnou kameru FaceTime, ta má u MacBooku Pro rozlišení 1,3 Mpix. Pro připojení k síti slouží Wifi 802.11n draft, k bezdrátovému připojení periferií pak Bluetooth 4.0. Podrobnější informace naleznete v článku iMac. iMac je počítač označován jako \"all in one\", v překladu \"vše v jednom\" – v tomto případě především monitor a počítač. Prvním modelem iMacu v roce 1998 zahájil Apple návrat mezi významné značky. iMac byl prvním produktem Applu s názvem uvozeným písmenem \"i\". V případě iMacu bylo zkratkou pro Internet, na který se tento počítač zaměřoval. Podrobnější informace naleznete v článku iPod. iPod je multimediální přehrávač. Tento název se užívá pro celou rodinu přenosných MP3 přehrávačů od Apple. Název iPod také dlouho používal nejvyspělejší \"klasický\" iPod, který dostal později přízvisko Classic. iPody mají jednoduché uživatelské rozhraní, které se ovládalo pomocí dotykového kolečka (tzv. click wheel).", "question": "Kdo představil telefon iPhone?", "answers": ["Apple"]}
{"title": "Společnost s ručením omezeným", "context": "Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je jedna z forem obchodních společností, kterou lze v České republice za účelem podnikání založit. V Česku jde o nejrozšířenější formu podnikání, přičemž rovněž se celosvětově se jedná o běžnou formu podnikání. Zákonem je považována za společnost kapitálovou,[1] vykazuje však i některé rysy společnosti osobní a odbornou veřejností je tedy mnohdy považována za tzv. smíšenou společnost. Jejím statutárním orgánem, který je oprávněn společnost zastupovat, je jednatel. V českém právním řádu ji upravuje zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Zkratka obchodní společnosti je s. r. o. Založení a vznik s. r. o. Počet nově založených obchodních společností ve Veřejném rejstříku[2]Společnost tohoto typu může založit jediný společník nebo více společníků. Obchodní firma společnosti musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“ (nebo jako zkratku s. r. o. či spol. s r. o.[pozn. 1]).[4] Minimální vklad. společníka, a tudíž i minimální výše základního kapitálu společnosti, je 1 Kč.[5] Společnost je založena v okamžiku, kdy se všichni její společníci dohodnou na obsahu společenské smlouvy a podepíší ji u notáře,[6] avšak vzniká až okamžikem zápisu do obchodního rejstříku. Do podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku musí být splaceny všechny nepeněžité vklady, vkladové ážio a na každý peněžitý vklad nejméně jeho 30 %.[7] Pokud je vklad nepeněžitý (tj. nemovité věci, akcie, auta atd..", "question": "Jakou zkratku má společnost s ručením omezeným?", "answers": ["s. r. o."]}
{"title": "Německo", "context": "V rámci reformy železnice byla k 1. lednu 1994 sloučena Deutsche Bundesbahn (západní část Německa) a Deutsche Reichsbahn (východní část Německa) do akciové společnosti Deutsche Bahn AG, která organizuje velkou část železniční dopravy v Německu. Vedle Deutsche Bahn AG jezdí v Německu asi 350 dalších menších regionálních železničních dopravců. Stát v Německu financuje údržbu železniční sítě a dotuje regionální dopravu. V regionální dopravě i dálkové dopravě jezdí vlaky většinou podle taktového jízdního řádu. Na dálkových trasách jezdí rychlovlaky ICE na tratích o celkové délce asi 2000 km. Podíl železnice na nákladní i osobní přepravě do roku 2005 klesal, od té doby má opět stoupající tendenci. Letiště ve Frankfurtu nad Mohanem je nejdůležitějším letištěm společnosti Lufthansa a třetím největším letištěm v Evropě co do počtu odbavených osob, v objemu přepraveného zboží je největším letištěm Evropy. Frankfurtské letiště ročně odbaví 52 miliónů osob. Mnichovské letiště Franze Josefa Strausse přepraví ročně 32 miliónů osob, jeho význam se zvětšuje. Nové berlínské letiště bude po uvedení do provozu v roce 2011 třetím největším německým letištěm. Německo má celkově 430 letišť a má největší hustotu přistávacích a startovacích drah na světě. Německo je jedním z největších exportérů světa, proto je závislé na své námořní flotile. Disponuje velkým počtem moderních přístavů, ale vysoký podíl zahraničního obchodu se realizuje přes přístavy v sousedních zemích, především v Nizozemsku. Německo plánuje rozsáhlé modernizace svých přístavů. Má se stavět čtvrtý kontejnerový terminál v Bremerhavenu, prohlubovat koryta řek Labe a Vezery. V prohloubeném přístavu JadeWeserPort ve Wilhelmshavenu budou moci přistávat největší kontejnerové lodě světa. Největšími přístavy Německa jsou Hamburk, Wilhelmshaven a Brémy s Bremerhaven. Nejdůležitějším přístavem Baltského moře je Lübeck. Nejdůležitější trasy námořní plavby jsou na dolním Labi a dolní Vezeře, dále průplav mezi Severním a Baltským mořem. Německé pobřeží Baltského moře, v Meklenburském zálivu, je nejnebezpečnější částí baltského pobřeží. V Německu je dobře rozvinutá říční plavba, země má hustou síť vnitrozemských průplavů. Nejdůležitější splavné řeky jsou Rýn, Mohan, Vezera a Labe. Významné jsou vnitrozemské říční kanály, z nichž nejvýznamnějšími jsou Středoněmecký průplav, kanál Dortmund-Ems, kanál Rýn-Herne a Elbe-Seitenkanal. Kanál Dunaj-Mohan překračuje hlavní evropské rozvodí a umožňuje plavbu ze Severního a Baltského moře do Černého moře. Říční přístavy v Duisburgu na soutoku Rýna a řeky Ruhr s ročním obratem 70 miliónů tun zboží ročně patří k největším říčním přístavům světa. === Zahraniční obchod === Německo je již dlouhá léta jedním z největších světových exportérů a importérů, přičemž dosahuje značného přebytku obchodní bilance.", "question": "Proč je Německo závislé na své námořní flotile?", "answers": ["jedním z největších exportérů světa"]}
{"title": "Vladimír Országh", "context": "Byl draftován v roce 1995 v 5. kole, celkově 106. týmem New York Islanders. Sezóny 1996/97 a 1997/98 hrál v týmu Utah Grizzlies v IHL. V týmu odehrál 130 zápasů, ve kterých nasbíral 50 zápasů. V sezóně 1997/98 debutoval v NHL v týmu New York Islanders. V New York Islanders odehrál tři sezóny (1997/2000) ve kterých odehrál 34 zápasů a na farmě Islanders v týmu Lowell Lock Monsters, kde také odehrál tři sezóny. Po sezóně 1999/00, kdy se stal volným hráčem podepsal smlouvu s týmem Djurgå IF Hockey který hrál Elitserien ligu. V sezóně 2000/01 pomohl získat titul mistra švédské ligy. 23. května 2001 podepsal smlouvu na jeden rok s týmem Nashville Predators. 2. srpna 2002 prodloužil smlouvu na dva roky s týmem Nashville Predators. V Nashville odehrál tři sezóny ve kterých odehrál 239 zápasů ve kterých nasbíral 105 bodů a stal se nejlepším Slovákem v týmu Predators. Během výluky v NHL 2004/05 se vrátil zpět do Slovenska nejprv do mateřského týmu HC 05 Banská Bystrica, ale před začátkem sezóny dostal nabídku od týmu HKm Zvolen se kterým postoupil do play-off a pomohl se dostat až do finále kde podlehli týmu HC Slovan Bratislava 3:4 na zápasy. Před začátkem sezóny 2005/06 dostával nabídky od různých klubů ale nakonec dal přednost týmu Luleå HF kde hrával do roku 2005. 30. prosince 2005 podepsal smlouvu s týmem Phoenix Coyotes ale smlouvu kterou podepsal byla neplatná protože týmy s NHL si vybírat hráče z Evropy pouze do 15. srpna.Po novém roce 2006 se mohl vrátit zpět do NHL, kde podepsal smlouvu s týmem St. Louis Blues z waiver listu.", "question": "Kdy podepsal Vladimír Országh smlouvu s týmem Nashville Predators?", "answers": ["23. května 2001"]}
{"title": "Automobil", "context": "Slovo automobil (zastarale kolojezd) pochází z řeckého ά (\"áuto\"), samostatně a latinského mobilis ve významu pohyblivý. Často se používá zkrácený tvar auto, ve starší češtině byl rovněž užíván doslovný překlad slova automobil – samohyb. Automobil je tedy etymologicky definován jako samostatně se pohybující pozemní dopravní prostředek, který je nezávislý na kolejích nebo trolejích a k jehož pohybu není třeba tažných zvířat či lidské síly a je schopen se po zemi pohybovat díky svému vlastnímu pohonu. Této definici, která zahrnuje i motorová jednostopá vozidla (motorky, mopedy, motorová jízdní kola), autobusy a pojízdné pracovní stroje, však odpovídá v právních předpisech termín motorové vozidlo. Slovo automobil (auto) se používá v užším významu. Nejvýznamnější část historie automobilů se začala psát koncem 18. století, kdy byly realizovány první úspěšné pokusy s vozidly poháněnými parním strojem. K jejich prvním konstruktérům patřili Skot James Watt a nebo Francouz Nicolas Joseph Cugnot. Jeho parní stroj uvezl v roce 1769 čtyři pasažéry a dokázal vyvinout rychlost až 9 km za hodinu. Počátek 19. století byl stále doménou parních strojů, které se postupně zlepšovaly a zrychlovaly. Nic to ovšem neměnilo na jejich provozní náročnosti a těžkopádnosti. Zvrat nastal ve druhé polovině 19. století, kdy se konstruktérům podařilo zprovoznit první spalovací motory.", "question": "Ve kterém století se začala objevovat první auta?", "answers": ["18. století"]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Jeho verze celého díla byla uznána mnoha znalci jako kongeniální a uvedena a nahrána význačnými dirigenty Leonardem Bernsteinem, Nikolausem Harnoncourtem a Nevillem Marrinerem. Mozart složil během svého krátkého života neuvěřitelných 626 děl: symfonie, komorní hry, opery a sborové skladby. Je dlouhodobě jedním z nejpopulárnějších klasických skladatelů a jeho vliv na vývoj hudebního umění je hluboký. Ludwig van Beethoven skládal své vlastní rané práce ve stínu Mozarta a Joseph Haydn napsal, že \"potomci neuvidí takový talent znovu za 100 let.\" Na podzim roku 1791 se Mozart nakazil infekční nemocí a 5. prosince 1791 ve Vídni zemřel. Své poslední dílo Requiem již nemohl dokončit. To učinil až jeho žák, Franz Xaver Süssmayr, na výzvu Mozartovy ženy Constanze. Brzo se objevily spekulace, podle nichž byl Mozart otráven a jako nepohodlný odstraněn. Z tohoto domnělého zločinu byl často obviňován Antonio Salieri, domněnky však nebyly nikdy potvrzeny a neexistují pro ně absolutně žádné důkazy ani indicie. Pro nedostatek peněz bylo Mozartovo mrtvé tělo pohřbeno do \"všeobecného jednoduchého hrobu\" (nikoliv do hromadného hrobu pro chudé), který se však nedochoval. Na vídeňském hřbitově Sankt Marx (Sankt Marxer Friedhof) v dnešním 3. městském okrese Landstrasse (je součástí Vídně teprve od roku 1850), kde byl Mozart pohřben, byl však pro něho postaven památník. Také okolnosti Mozartova pohřbu jsou dodnes předmětem zkoumání a dohadů. Mozartova mrtvola zůstala do druhého dne v bytě. Pak byla v rakvi přepravena do postranní kaple vídeňské katedrály Svatého Štěpána, kde se 6. nebo 7. prosince 1791 konal smuteční obřad.", "question": "Kdy zemřel Wolfgang Amadeus Mozart?", "answers": ["5. prosince 1791"]}
{"title": "Themis", "context": "Themis (řecky Θ, latinsky Themis) je v řecké mytologii dcera boha nebe Úrana a bohyně země Gaie. Je bohyní zákonného pořádku mezi lidmi a v přírodě. == Významy == Podle Pelasgického mýtu o stvoření světa je dcerou Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Eurymedontem je jako každý z Titánů přidělena jedné z hvězdných mocností, v jejím případě to je Jupiter. Někdy bývá nazývána \"druhou manželkou Diovou\", porodila mu Moiry – bohyně osudu a Hóry – bohyně ročních období. Stává při Diovi, když k výkonu soudcovské funkce zasedá na svůj trůn, spolu s ní i bohyně spravedlnosti Diké (bývá uváděna jako dcera Themidina, dokonce jsou i vzájemně zaměňovány). Bývá uváděna i jako matka matka Epimétheova, jiné zdroje označují za jeho matku Klymené. Otcem byl Titán Íapetos. Epimétheus se později stal manželem Pandóry, která přinesla lidem dary od bohů v Pandořině skříňce, plné trápení, běd a neštěstí. Themis je ztělesněním božského řádu, zákona a zvyku. Pokud je Themis přehlížena, Nemesis přináší jen spravedlivou a hněvivou odplatu. Themis není zlostná: Byla první, která nabídla Héře, rozrušené Diovými hrozbami, po návratu na Olymp pohár (Illias XV.88). Themis předsedá řádnému vztahu mezi mužem a ženou, základu správně zřízené rodiny (rodina byla považována za pilíř výchovy) a soudcové byli často nazýváni \"themistopoloi\" (Themidini služebníci). Hérou byla oslovována jako \"paní Themis\". Jméno Themis mohlo být také náhradou za Adrasteiu ve vyprávění o narození Dia na Krétě. Zřídila věštírnu v Delfách a byla zde orákulem. Podle jiné z legend přijala Themis věštírnu v Delfách od Gaii a později ji předala Foibé. Themis je někdy ztotožňována s Physis (personifikace přírody). Římským ekvivalentem jednoho aspektu řecké Themis, jako zosobnění božského zákonného práva, se stala Iustitia (v angličtině Justitia). Ta je zobrazována jako žena bez citu, se zavázanýma očima a držící váhy a roh hojnosti. == Manželé/Děti == S Diem Hóry: bohyně přírodního a společenského řádu První generace (jsou známá i jiná jména) Auxó (bohyně růstu) Karpó (bohyně plodů) Thalló (bohyně květu) Druhá generace Diké (bohyně spravedlnosti), známá jako Astraea v římském náboženství, souhvězdí Panny", "question": "Byla bohyně Themis řeckou bohyní spravedlnosti?", "answers": ["Je bohyní zákonného pořádku mezi lidmi a v přírodě."]}
{"title": "Sarah Bernhardt", "context": "V díle L'aiglon (Orlík) od Edmonda Rostanda ztvárnila roli vévody Zákupského, v Mussetově hře Lorenzaccio pak titulní roli Lorenza Medicejského. Velký úspěch měla ve hře Fedra a Hyppolit od Jana Racina, kde hrála Fedru. Další výrazné role absolvovala v hrách Victora Huga Ruy Blas a Hernani. Ústřední hrou jejího života byla Dáma s kameliemi, kterou napsal Alexandre Dumas mladší, tento příběh odpovídal nejen vkusu tehdejšího publika, ale i jejímu temperamentu a Sarah Bernhardtová hrála v této divadelní hře od roku 1880 až do vysokého věku. Zajímavé je, že v hlavní roli hrála i ve filmu z roku 1911 (La Dame aux camélias), kdy jí bylo již šedesát sedm let. Ve filmu vystupovala Sarah Bernhardtová poprvé v roce 1900 (Le Duel d'Hamlet). Po tomto filmu zaujala k tomuto umění negativní postoj, přesto však ještě hrála ve filmu Tosca (1909) a roku 1912 ve filmu Lásky královny Alžběty. Sarah Bernhardtová mj. vedla několik divadel v Paříži, ve kterých také vystupovala. Nejvýznamnější z nich bylo Theatre des Nations, které přejmenovala na Theatre Sarah Bernhardt, což je název, který si toto divadlo podrželo dodnes. Významnou součástí umělecké činnosti Sarah Bernhardtové byla její vystupování v cizině, na která jezdila s vlastní hereckou společností. Roku 1879 v Londýně, roku 1880 absolvovala šestiměsíční turné po Spojených státech, kde navštívila 51 měst. V roce 1881 a následně pak v roce 1882 (z finančních důvodů) absolvovala velké evropské turné, při němž navštívila Rusko, Itálii, Řecko, Maďarsko, Švýcarsko, Dánsko, Belgii a Nizozemí.", "question": "Kdy poprvé vystupovala Sarah Bernhardtová ve filmu?", "answers": ["1900"]}
{"title": "Gluon", "context": "Gluony jsou elementární částice zprostředkující silnou interakci mezi kvarky. Důsledkem působení gluonů je možnost vzniku atomového jádra, neboť umožňuje vytvoření vazby mezi protonem a neutronem v atomovém jádře. Název vychází z anglického glue – lepidlo, protože gluony jsou tím, co drží jádro atomu pevně pohromadě. Zajímavostí je, že se každý gluon může vyskytovat v jedné z až 8 variant barevného náboje. Uvnitř hadronu se navíc děje silná interakce vždy tak, že si kvarky (jež mají také každý svůj barevný náboj) mezi sebou navzájem posílají gluony o takových barevných nábojích, aby se pomocí \"subtraktivního míchání barev\" docílilo zase neutrální kombinace barev nábojů kvarků po narušení rovnováhy samotnou interakcí. Byl objeven v roce 1979 v DESY v Hamburgu po deseti letech od jeho předpovězení. Gluony mají nulovou klidovou hmotnost a nulový elektrický náboj. Gluon je částice se spinem 1, tzn. jde o boson. Gluon je svojí vlastní antičásticí. Důležitou vlastností gluonů je jejich barevný náboj. Nevyskytují se jako volné částice. Gluony tvoří spolu s kvarky za speciálních podmínek kvark-gluonové plazma. Intermediální částice Silná interakce", "question": "Která elementární částice umožňuje vznik vazby mezi protonem a neutronem v atomovém jádře?", "answers": ["gluonů"]}
{"title": "Divadlo Reduta", "context": "Divadlo Reduta je součástí Národního divadla v Brně, sídlí na Zelném trhu. Brněnská Reduta je zmiňována již roku 1608 a je tak nejstarší divadelní budovou ve střední Evropě. V prosinci 1767 zde koncertoval malý Wolfgang Amadeus Mozart. Budova není zařízená pro provoz stálé divadelní scény, hrají v ní tak různé hostující soubory. V budově je divadelní sál, redutní sál a salonek. Jako jediná budova z komplexu Národního divadla v Brně nemá jméno po známé osobnosti.", "question": "Ve kterém roce koncertoval v brněnské Redutě malý Wolfgang Amadeus Mozart?", "answers": ["1767"]}
{"title": "Filozofická fakulta Univerzity Palackého", "context": "Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci (FF UP) je jednou z osmi fakult této vysoké školy. Svou činnost obnovila v zimním semestru roku 1946. Na svých katedrách a dalších odborných pracovištích poskytuje studentům a uchazečům více než šest set kombinací filologických, humanitních, sociálních a uměnovědných oborů. Filozofická fakulta je se svými 21 katedrami a téměř šesti tisíci studenty největší z osmi fakult Univerzity Palackého v Olomouci. Funguje na samosprávném principu, každý třetí rok akademičtí pracovníci a studenti volí akademický senát, v jehož kompetencích je pak dále volba děkana fakulty na čtyřleté období působení. Současným děkanem je slavista prof. PhDr. Zdeněk Pechal, CSc., jenž byl zvolen Akademickým senátem FF UP dne 11. října 2017 a do úřadu byl jmenován 1. února 2018, kdy nahradil historika Jiřího Lacha. == Historie == Výuku na filosofické fakultě zahájil 3. října 1576 Angličan George Warr přednáškou z logiky. V minulosti byla filozofie chápána šířeji než dnes, ve smyslu věda, láska k moudrosti, a tak mezi známými osobnostmi spjatými s fakultou nenajdeme jen filosofy (Josef Likavec, Franz Samuel Karpe), ale také z dnešního pohledu vědce v oborech matematiky, fyziky a astronomie (viz Významné osobnosti Olomoucké univerzity).", "question": "Kolik fakult má Univerzita Palackého v Olomouci?", "answers": ["osmi"]}
{"title": "Steak", "context": "Steak je plátek masa ukrojený přes vlákna z většího kusu masa, obvykle hovězího nebo obecně červeného. Steaky se obvykle upravují grilováním nebo pečením na pánvi. Protože se připravují rychle, s použitím suchého tepla a podávají se v celku, jsou použity vždy nejlepší části zvířete. Restaurace, které se specializují na přípravu tohoto pokrmu jsou známé jako steakhouses. K takové typické steakové večeři se pak obvykle podávají jako příloha nejčastěji brambory, ale někdy také rýže, těstoviny či fazole a také se někdy přidává zeleninová obloha. Známá je také například ozdoba z vařeného humřího ocasu (\"surf and turf\"). Ke konzumaci steaků jsou určeny speciální masivnější příbory s ostřejším nožem. Délka a stupeň propečení steaku závisí na osobní preferenci. Čím kratší dobu je steak připravován, tím šťavnatější, jemnější a krvavější je maso. Delší doba přípravy na druhou stranu znamená menší obavy z případných chorob. Časem se vyvinula slovní stupnice pečení steaku od lehounce opečeného po plně propečený: Raw: syrový, nepečený. Kromě speciálních pokrmů, které ale nejsou skutečnými steaky, jako je např. Tatarský biftek či Carpaccio , se steaky takto nepodávají. Blue rare nebo very rare: velmi mírně opečený – jenom krátce ošhlehnout nad plamenem, každá strana cca 30 sekund. Zvenku je opečen, avšak vevnitř zůstává krvavý. Rare: jemně, mírně opečený, teplota středu 52 °C, cca 1 minutu. Z vnějšku ze všech stran je již tmavě-hnědý a vnitřek se také začíná zabarvovat, avšak zůstává rudý. Medium rare: středně opečený, teplota středu 55 °C. Z vnějšku je tmavě-hnědý, střed steaku je růžový a zbytek vnitřku přechází pomalu do šedo-hnědé poblíž povrchu.", "question": "Co se primárně servíruje v restauaracích zvaných steakhouses?", "answers": ["Steaky"]}
{"title": "Macocha", "context": "Macocha Na dně propasti Propast Macocha na podzim Propast Macocha je nejznámější propast v oblasti Moravského krasu a součást komplexu Punkevních jeskyní. Hloubka suché části propasti je 138,4 m,[1] na jejím dně se nachází Horní (hloubka 11 m) a Dolní macošské jezírko (hloubka min. 50 m). Propast se nachází v katastrálním území obce Vilémovice. Pověst Macocha v roce 1830 dle F. Richtera První záznam pověsti pochází z roku 1793 z pera Františka Josefa Schwoye (Topographie von Markgrafthum Mahren, Vídeň)[2] K názvu propasti se vztahuje pověst, podle všeho[zdroj? ] založená na skutečné události: jeden místní vesničan ovdověl a zůstal sám s malým synkem. Oženil se, a tím přivedl synkovi nevlastní matku (macechu). Její averze vůči pastorkovi byla tak velká, že ho jednoho dne vylákala do lesa k propasti a shodila ho do ní. Chlapec se však zachytil nehluboko pod okrajem propasti, kde ho posléze vesničané našli a vytáhli. Když zjistili, jak se události seběhly, svrhli do propasti macechu. Druhá pověst vypráví, že chudý otec, který měl jen synka, si vzal macechu (podle které se propast jmenuje). Macecha svého nevlastního syna nenáviděla, a proto ho shodila do propasti. Chlapec se však zachránil a utekl do vesnice. Macecha to však nevěděla a sama z lítosti nad svým činem do propasti skočila. Historie objevů Poprvé se o propasti Macoše zmiňuje v písemných dokumentech řeholník zábrdovického kláštera Martin Alexander Vigsius roku 1663. Prvním člověkem, který prokazatelně sestoupil na dno Macochy, byl Lazar Schopper, pozdější provinciál řádu Minoritů na Moravě – stalo se to roku 1723. V roce 1748 Macochu zdolala z iniciativy Johanna Nagela expedice horníků, sám Nagel se však sestupu neúčastnil. Roku 1776 se konal další sestup, který vedl majitel rájeckého panství Karel Josef Salm. První vědeckou expedici na dno Macochy vedl roku 1784 Karel Rudzinský, který odsud přinesl mnoho cenných poznatků. Roku 1808 uskutečnil na dno Macochy sestup Hugo František Salm. V polovině 19. století začala éra dalších sestupů, které zahájil roku 1856 Jindřich Wankel. Roku 1855 napsal sloupský kaplan Jan Nepomuk Soukop báseň o Macoše a o tři léta později prvního cestopisného průvodce o Moravském krasu „Macocha a její okolí“.", "question": "Jak hluboká je suchá část propasti Macocha?", "answers": ["138,4 m"]}
{"title": "Kukmák dřevní", "context": "Kukmák dřevní Kukmák dřevní Vědecká klasifikace Říše houby (Fungi) Oddělení stopkovýtrusé (Basidiomycota) Pododdělení Agaricomycotina Třída Agaricomycetes Řád lupenotvaré (Agaricales) Čeleď štítovkovité (Pluteaceae) Rod kukmák (Volvariella) Binomické jméno Volvariella caesiotinctaP. D. Orton 1974 Některá data mohou pocházet z datové položky. Kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta P. D. Orton 1974) je vzácná saprotrofní houba z čeledi štítovkovitých (Pluteacea). V České republice je zákonem chráněná. Jde o nejedlý druh.[1] Vzhled Makroskopický Klobouk dosahuje 40–100 milimetrů, je vyklenutý až plochý, na vrcholu s nízkým tupým hrbolem. Má matný povrch, paprsčitě vláknitou kresbu a namodrale šedé až šedočerné zbarvení. Okraj bývá výrazněji tmavě vláknitý.[1] Lupeny odsedlé, v mládí mají bílou barvu, u zralých plodnic jsou masově růžové.[1] Třeň dosahuje 40–100 × 4–10 milimetrů, má válcovitý na bázi kyjovitě rozšířený tvar. U mladých plodnic je bílý a až krémový, u starších nažloutlý až nahnědlý. Povrch v mládí kryjí vločky, později je vláknitý. Bázi halí nápadná šedá pochva.[1] Dužnina je cítit po listech muškátu.[1] Mikroskopický Výtrusný prach je hnědorůžový Spóry mají široce eliptický až mírně hranatý tvar, dosahují 5,5–8 (9) × 3,5–5,5 μ, cystidy bývají vybavené prstovitým až rozvětveným výrůstkem.[1] Výskyt Roste saprotrofně na tlejícím dřevu - na zbytcích pařezů, kmenů, zanořeného dřeva nebo opadu s vyšším podílem dřevní hmoty. Vyskytuje se se v nížinách a středních polohách, v horském stupni jen ojediněle.[2] Preferuje dubiny a bučiny. Krom dubu a buku roste i na dřevě lípy, břízy, javoru,[3] jilmu[4], habru[5] a dalších listnáčů. Vzácně i na dřevě smrku.[4] Fruktifikuje od června do října.[1] Rozšíření První publikovaný nález z území České republiky byl učiněn. 21. května 1983 v oblasti Českého krasu. Lokalita byla zničena těžbou vápence.[5] V rámci chráněných území České republiky byly publikované nálezy kukmáku dřevního mimo jiné z následujících lokalit: Čtvrtě[3] (okres Nymburk) Karlštejn[6] (okres Beroun) Kohoutov[3] (okres Rokycany) Medník[3] (okres Praha-západ) Peklo[3] (okres Česká Lípa) Zátoňská hora[7] (okres Prachatice) Ochrana Kukmák dřevní je chráněný jakožto ohrožený druh podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/92 Sb. zákona 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Je uveden v Červené knize ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů SR a ČR jako ohrožený druh (R)[6] a v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky jako zranitelný druh (VU).[4] Odkazy Reference 1 2 3 4 5 6 7 BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola Volvariella caesiotincta, s. 366. ↑ HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub.", "question": "Jakou barvu klobouku má kukmák dřevní?", "answers": ["namodrale šedé až šedočerné"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "Záhada hlavolamu (1941), jeden z nejslavnějších románů, o dobrodružství Rychlých šípů ve Stínadlech a hledání ježka v kleci, zpracováno i jako televizní seriál a celovečerní film, první díl tzv. Stínadelské trilogie Když Duben přichází (1944), o několika spolužácích ze znesvářené školní třídy, kteří k sobě hledají cestu Stínadla se bouří (1947), navazuje na Záhadu hlavolamu, druhý díl tzv. Stínadelské trilogie Tajemná Řásnovka (1965), o peripetiích chlapeckého klubu na pražské Řásnovce Poklad Černého delfína (1966), o dvou pražských klucích, kteří vstoupí do skautského oddílu, děj je velmi konkrétně lokalizován do ulic Starého Města Kronika Ztracené stopy (1967), rady a návody pro činnost klubů Dobrodružství v Zemi nikoho (1969), příběh dvou kamarádů Vládi a Vincka, kteří se zapletou do hledání vzácných zkamenělin v opuštěné lomové krajině Devadesátka pokračuje (1969), navazuje na knihu Pod junáckou vlajkou Tajemství Velkého Vonta (1986) české vydání v Německu), navazuje na Stínadla se bouří a uzavírá tzv. Stínadelskou trilogii, vydanou později v jednom svazku jako Rychlé šípy ve Stínadlech Dobrodružství v temných uličkách (1990), obsahuje Záhadu hlavolamu, Stínadla se bouří a první vydání Tajemství Velkého Vonta v Československu) Tajemství Velkého Vonta (1992), první samostatné vydání) Život v poklusu (1989/1990), autobiografie Nováček Bubáček píše deník (1990), s humornou nadsázkou podané zážitky skautského nováčka Jestřábe, vypravuj (1990), sbírka krátkých povídek z rozličných prostředí Strach nad Bobří řekou (knižně 1990, napsáno ale o několik let dříve) navazuje na Hochy od Bobří řeky a zřetelně, byť nevysloveně, odkazuje k období nacistické okupace Náš oddíl (1992), příručka pro práci ve skautském oddíle Modrá rokle (1994), poslední Foglarův román, zpracovaný původně jako komiks, o chlapeckém klubu z nejmenovaného velkoměsta, kteří zažívají dobrodružství v opuštěném krasu Kronika Hochů od Bobří řeky – I. díl: Skautský rok a II. díl: Tábory ve Sluneční zátoce a na Zelené říčce (1996), výpisy z kronik, editor Miloš Zapletal Rychlé šípy (1998, souborné knižní vydání kresleného seriálu) Svorní gambusíni a jiné příběhy (1999, knižní vydání dalších kreslených seriálů) Z Bobří hráze (1999), výpisy z kronik, editor Miloš Zapletal Hry Jaroslava Foglara (2000), výpisy z kronik, editor Miloš Zapletal Rychlé šípy ve Stínadlech (2005), soubor, obsahuje Záhadu hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta, ilustrace Milan Teslevič", "question": "Jaká byla skautská přezdívka spisovatele Jaroslava Foglara?", "answers": ["Jestřáb"]}
{"title": "Stimulace", "context": "Stimulace Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Tento článek je o biologickému a psychologickému jevu. O fyzikálním jevu pojednává článek Stimulovaná emise. Další významy jsou uvedeny na stránce Stimulace (rozcestník). Stimulace (z lat. stimulatio, podněcování) je činnost, která podněcuje či povzbuzuje člověka nebo i jiný živý organizmus k nějaké reakci, chování, činnosti nebo práci zpravidla pozitivní povahy, a to pomocí stimulů (podnětů). Vnější a vnitřní stimuly Stimuly mohou být různé povahy. V přírodních vědách, v psychologii, v medicíně či v biologii vůbec se rozlišují vnější stimuly (působící z vnějšího prostředí na organizmus) a vnitřní stimuly (působící zevnitř, z vlastních schopností organizmu). Vnějšími stimuly mohou být například působení různých činitelů (látek) na příslušné receptory (nervy a orgány těla) nebo podpora růstu a vývoje organismů (světlem, teplem, chemickými látkami). Stimulující látky a léky se označují jako stimulans. U člověka to mohou být také vnější stimuly společenské, právní, finanční respektive ekonomické apod. Vnitřní stimuly jsou různé biochemické děje, biologické pochody či procesy, které stimulují resp. vyvolávají jiné děje, žádoucí nebo nežádoucí reakce organismu apod.", "question": "Co znamená pojem stimulace?", "answers": ["činnost, která podněcuje či povzbuzuje člověka nebo i jiný živý organizmus k nějaké reakci, chování, činnosti nebo práci zpravidla pozitivní povahy, a to pomocí stimulů"]}
{"title": "Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 17 let", "context": "1 (2013) Švédsko 1 (2013) Skotsko 1 (2014) * Od roku 2007 se nekoná zápas o třetí místo. Odkazy Reference ↑ Vzhledem k neoprávněnému startu italského hráče nebyl titul udělen.↑ France 2–1 Spain Archivováno 14. 7. 2010 na Wayback Machine, U17 Championship Final, UEFA.com, citováno 18. 8. 2013 (anglicky) Související články UEFA Externí odkazy UEFA.com UefaU17.com mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Soutěže pořádané asociací UEFA Reprezentační Mistrovství Evropy • Liga národů UEFA • ME do 21 let • ME do 19 let • ME do 17 let • ME žen • ME žen do 19 let • ME žen do 17 let • ME ve futsalu • Meridian Cup (zaniklý) Klubové Liga mistrů • Evropská liga • Evropská konferenční liga (budoucí) • Superpohár UEFA • Pohár vítězů pohárů (zaniklý) • Pohár Intertoto (zaniklý) • Liga mistrů UEFA ve futsalu • Liga mistrů žen Ostatní významné soutěže: Středoevropský pohár (zaniklý) • Veletržní pohár (zaniklý) Seznam českých vítězů nadnárodních fotbalových klubových soutěží Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 17 let Itálie 1982 • Západní Německo 1984 • Maďarsko 1985 • Řecko 1986 • Francie 1987 • Španělsko 1988 • Dánsko 1989 • Východní Německo 1990 • Švýcarsko 1991 • Kypr 1992 • Turecko 1993 • Irsko1994 • Belgie 1995 • Rakousko 1996 • Německo 1997 • Skotsko 1998 •. Česko 1999 • Izrael 2000 • Anglie 2001 • Dánsko 2002 • Portugalsko 2003 • Francie 2004 • Itálie 2005 • Lucembursko 2006 • Belgie 2007 • Turecko 2008 • Německo 2009 • Lichtenštejnsko 2010 • Srbsko 2011 • Slovinsko 2012 • Slovensko 2013 • Malta 2014 • Bulharsko 2015 • Ázerbájdžán 2016 • Chorvatsko 2017 • Anglie 2018 • Irsko 2019 • Estonsko 2020 • Kypr 2021 • Izrael 2022", "question": "Kdo každoročně pořádá Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 17 let?", "answers": ["UEFA"]}
{"title": "Metallica", "context": "Metallica je americká metalová skupina založená roku 1981 v Los Angeles. Pro první alba Metallicy (DAWE) jsou typická rychlejší tempa skladeb, agresivní a ve svém stylu i hudebně náročnější kompozice. Tato skutečnost je zařadila společně se skupinami Megadeth, Slayer a Anthrax do \"Velké čtyřky\" thrash metalu. Skupina se dala dohromady na základě inzerátu v losangeleských novinách, který podal bubeník Lars Ulrich. Ve skupině hraje sólový kytarista Kirk Hammett (který se přidal ke skupině v roce 1983), basový kytarista Robert Trujillo (členem od roku 2003) spolu se zakládajícím bubeníkem Larsem Ulrichem a pak zpěvákem a doprovodným kytaristou Jamesem Hetfieldem. Předchozí členové skupiny byli sólový kytarista Dave Mustaine (který odešel a založil skupinu Megadeth) a basisté Ron McGovney, Cliff Burton a Jason Newsted. Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb.", "question": "Ve kterém roce byla založena Metallica?", "answers": ["1981"]}
{"title": "Cootehill", "context": "Cootehill (irsky Muinchille) je město v severovýchodní části Irska, v hrabství Cavan. V roce 2006 zde žilo 1892 obyvatel. Nachází se na levém břehu řeky Dromore v nadmořské výšce 100 m n. m. Severně od města přechází hranice hrabství Monaghan. Město leží na křižovatce silnic R188, R189 a R190. Cavan je vzdálený 23 km na jihozápad, Shercock 16 km na jihovýchod, Bailieborough 22 km na JJV, Clones 20 km na severozápad, Monaghan 24 km na SSV. == Historie == Cootehill vznikl na konci 17. století jako středisko obchodu a řemesel, s tradicí zpracování lnu. V 19. století město ekonomicky rozkvétalo, v roce 1837 zde otevřeli Ulster Bank jednu ze svých prvních poboček. V městě také sídli společnost Abbott Laboratories, která vyrábí dětskou stravu. Zajímavostí je na souřadnicích 5 km VJV od města nacházející se megalitické pohřebiště. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cootehill na slovenské Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Cootehill ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém roce žilo v Cootehill 1892 obyvatel?", "answers": ["2006"]}
{"title": "Unikameralismus", "context": "Unikameralismus Státy s unikamerálním parlamentem. Státy s bikamerálním parlamentem. Státy bez parlamentu. Unikameralismus neboli jednokomorovost označuje typ parlamentu, který je tvořen jen jednou komorou – přijetí rozhodnutí, respektive zákona tedy není závislé na druhé části, ale pouze na další instanci, jako například podpisu prezidenta. Jistým opakem je bikameralismus (dvoukomorovost či dvoukomorový parlament), který se často skládá z poslanecké sněmovny a senátu jakožto kontrolního orgánu a pojistky kvality zákonů. Toto členění však není platné zdaleka všude a je závislé především na politické kultuře a tradici dané země. Jednokomorový parlament mají například v Dánsku, Izraeli, Maďarsku, na Slovensku a ve Švédsku. Definice unikameralismu Pojem unikameralismus, jenž vznikl z latinských slov uni (jedna) a camera (komora)[1], označuje typ parlamentu, který se skládá z jedné komory, která tak drží většinu zákonodárné moci s pouze slabými omezeními (tím může být např. právo veta hlavy státu). Určitým protikladem unikameralismu je bikameralismus, kde je parlamentní moc naopak rozdělena mezi dvě parlamentní komory.[2] Z velké části se tento koncept politického systému vyskytuje v unitárních a zároveň kulturně homogenních státech, kde z pohledu řízení země neexistuje či není brána v potaz silná potřeba zastoupení většího počtu zájmových skupin, jako je tomu například v heterogenních státech s vysokou populací či státech s velkým počtem menšinových skupin[3].", "question": "Co označuje pojem unikameralismus?", "answers": ["typ parlamentu, který je tvořen jen jednou komorou"]}
{"title": "Metro v Praze", "context": "Pražské Metro tvoří v současnosti základ sítě pražské městské hromadné dopravy. Jde o tzv. \"těžké\" metro sovětského typu. V roce 2013 přepravilo 584 miliony cestujících, v průměru tedy 1,6 milionu denně. Jedná se o jedinou síť podzemní dráhy a zároveň jedinou dráhu, která je podle českého zákona o dráhách kategorizována jako speciální železniční dráha. Provozovatelem dráhy i drážní dopravy na ní je Dopravní podnik hlavního města Prahy a. s. První úsek pražského metra byl otevřen 9. května 1974 (úsek Florenc (původně Sokolovská) – Kačerov trasy C), dosud poslední úsek byl otevřen 6. dubna 2015 (prodloužení trasy A v úseku Dejvická– Nemocnice Motol). Metro má v současné době tři linky značené písmeny a barvami: A (zelená), B (žlutá) a C (červená); do budoucna se plánuje nová linka D (modrá). Dohromady měří jeho síť 65,2 km. Soupravy metra zastavují celkem v 61 stanicích, z nichž tři páry stanic jsou přestupní (Muzeum, Můstek a Florenc). Linky podzemní dráhy jsou na čtyřech místech vedeny pod řekou Vltavou. Linka C je nad zemí v tubusu Nuselského mostu, linka A vede po otevřeném povrchu v areálu depa Hostivař, stejně tak i linka B vede nad zemí, a to mezi stanicemi Hloubětín a Černý Most a také mezi stanicemi Hůrka a Lužiny, kde je vedena v tubusu nad povrchem země.", "question": "Kolik cestujících každý den přibližně přepraví metro v Praze?", "answers": ["1,6 milionu"]}
{"title": "Hlavní město", "context": "Hlavní město představuje správní středisko a symbol určitého území, typicky státu nebo většího správního nebo samosprávného celku. Zpravidla se jedná o sídlo parlamentu, vlády a dalších významných institucí daného území, ve většině případů je rovněž významným obchodním a kulturním střediskem či dopravním uzlem. Často se také jedná o největší město na tomto území, není to však pravidlem, příkladem může být Švýcarsko (hlavní město je Bern a největší Zürich) nebo USA (hlavní město je Washington a největší New York). Hlavní město státu bývá určeno ústavou či jinou právní úpravou daného státu. Hlavní města evropských států svůj status získala většinou již ve středověku či dříve (např. Řím, Paříž, Londýn, Praha, Vídeň). Hlavní města států Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie vzešla většinou z bývalých koloniálních správních středisek. Výjimkou nejsou ani uměle vzniklá hlavní města, tj. města zbudovaná přímo pro tento účel: Washington (USA), Canberra (Austrálie), Brasília (Brazílie), Abuja (Nigérie). V případě městských států, jako jsou Monako či Vatikán, se hlavní město neuvádí.", "question": "Kdy hlavní města evropských států většinou získala svůj status?", "answers": ["ve středověku"]}
{"title": "Michail Jurjevič Lermontov", "context": ", cynickým bohémem bez jasného životního cíle (jde o další typ tzv. zbytečného člověka v ruské literatuře), skládající se z pěti relativně nezávislých novel: Bela (1838, Б) Maxim Maximyč (1840, М М), Tamaň (1840, Т) Komtesa Mary (1840, К М) Fatalista (1839, Ф). Duma (1839, Д), báseň, Paní důchodní z Tambova (1838, Т к), poema popisující nudný život v ruském maloměstě, Kozácká ukolébavka (1840, К к п). , báseň, Novic (1840, М), poema, jejíž hrdina, od dětství zavřený v klášteře, touží po svobodném životě v rodných kavkazských horách a protestuje proti těm, kteří ho uvěznili, Sen. (1841, С), báseň, Sám a sám si vyjdu (1841, В о я н д), báseň, Démon (1841, Д), poema, jejíž první verzi napsal Lermontov již roku 1829, považovaná za druhý největším počin ruského romantismu hned po Puškinově Evženu Oněginovi. Démon je padlý anděl, který musí pykat za svou vzpouru proti Bohu, ve své opuštěnosti se zamiluje do smrtelné gruzínské princezny Tamary, ta však po jeho polibku umírá. Básně I., Eduard Grégr, Praha 1872, přeložil A. Durdík, Básně II., Eduard Grégr, Praha 1874, přeložil A. Durdík, Hrdina naší doby, Jan Otto, Praha 1879, přeložil Jan Žebro, znovu 1915. Básně I. (1828–1832), Jan Otto, Praha 1892, přeložil František Táborský, Bela, Zdeněk V. Tobolka, Praha 1893, přeložil Zdeněk V. Tobolka, Básně II. (. 1833–1837), Jan Otto, Praha 1895, přeložil František Táborský, Démon, Svaz českoslovanského studentstva, Praha 1906, přeložil F. Hais, Hrdina naší doby, Jan Otto, Praha 1911, přeložil Čestmír Stehlík, znovu 1925.", "question": "Do jakého uměleckého směru lze zařadit dílo Michaila Lermontova?", "answers": ["romantismu"]}
{"title": "Wintersun", "context": "Název Wintersun kombinuje dva různé elementy; zimu a vesmír. Debutové album skupina vydala v roce 2004 pod eponymním názvem Wintersun, druhá deska ovšem vyšla až o osm let později. Jednalo se o konceptuální album Time I, jehož příběh měl pokračovat na další desce Time II. Vydáni tohoto alba se opět neustále odkládalo, podle Mäenpäänena především z důvodu absence vlastního studia. Skupina kvůli výstavbě svého studia chtěla uspořádat crowdfundingovou kampaň, to jim ale zamítlo jejich vydavatelství Nuclear Blast. Třetí deska tedy nakonec vyšla v létě roku 2017, nejednalo se ale o Time II, nýbrž o jiné konceptuální album. To bylo inspirováno Vivaldiho concerty grosso Čtvero ročních dob a pojmenováno The Forest Seasons. Nové album je naplánováno na rok 2019. == Sestava == Jari Mäenpää − zpěv, klávesy, kytara (od 2003) Teemu Mäntysaari − kytara, doprovodný zpěv (od 2004) Asim Searah – kytara, doprovodný zpěv (od 2017) Jukka Koskinen − basová kytara, doprovodný zpěv (od 2004) Kai Hahto − bicí (od 2003) Bývalí členovéOliver Fokin – kytara (2004) == Diskografie == Wintersun (2004) Time I (2012) The Forest Seasons (2017)", "question": "Kdo je bubeníkem kapely Wintersun?", "answers": ["Kai Hahto"]}
{"title": "Ribozom", "context": "Bylo zjištěno, že právě rRNA je zodpovědná za funkčnost ribozomu, tedy schopnost přepisovat mRNA do proteinů. Z tohoto hlediska je ribozomální RNA vlastně enzym a říká se jí proto ribozym. Tato funkce byla zpočátku překvapivá, protože se myslelo, že enzymatické aktivity jsou schopné jen proteiny. Ribozomální RNA však tvoří prostorové struktury, podobné aktivním místům proteinů fungujících jako enzymy. Je díky tomu schopná například správně navázat tRNA a také zajišťuje vznik peptidových vazeb mezi aminokyselinami vznikajícího řetězce (druhou z jmenovaných ovládá u prokaryot především 23S rRNA). Prokaryotický a eukaryotický ribozom se však v obsahu rRNA liší. Zatímco prokaryotický obsahuje v malé podjednotce 16S rRNA (1540 nukleotidů) a ve velké podjednotce 5S rRNA (120 nukleotidů) a 23S rRNA (2900 nukleotidů), eukaryotický obsahuje v malé podjednotce 18S rRNA (1900 nukleotidů) a ve velké podjednotce 5S rRNA (120 nukleotidů), 5,8S rRNA (160 nukleotidů) a 28S rRNA (4700 nukleotidů). Dále se ribozomy skládají z proteinů. Prokaryotické ribozomy obsahují 55 proteinů (21 v malé a 34 ve velké podjednotce), eukaryotické ribozomy mají dokonce 82 proteinů (33 v malé a 49 ve velké podjednotce). Podrobnější informace naleznete v článku translace (biologie). Platí, že malá podjednotka (30S-40S) slouží především k tomu, aby se v daný okamžik ocitly na jednom místě mRNA, tRNA s přinášenými aminokyselinami i translační faktory. Velká podjednotka (50S-60S) má katalytickou funkci, pracuje jako peptidyltransferáza umožňující vznik peptidové vazby ve vznikajícím polypeptidu. Transferová RNA (tRNA), která se váže svým antikodonem na kodon mRNA, musí být velmi přesně rozeznána, jinak by došlo k záměnám aminokyselin a chybnému čtení genetického kódu. To umožňuje RNA v malé podjednotce (16S u bakterií), která se označuje také jako tzv. \"molekulární pravítko\". Jeho nukleotidy tvoří vodíkové můstky s nukleotidy kodonu i antikodonu pouze v případě, že se správně navázaly a prostorově zorientovaly. Jeden krok má tedy ribozom za sebou, ale teď je ještě nutné navázat aminokyselinu na prodlužující se polypeptid. To zase umožňuje \"peptidyl-transferázové centrum\" ve velké ribozomální podjednotce. Katalytickou funkci zde má zejména opět ribozomální RNA (u bakterií 23S RNA) a dále také molekula tRNA nesoucí aminokyselinu, molekuly vody a různé ribozomální proteiny. Pro buňku je zcela zásadní, aby měla v každém okamžiku dostatek ribozomů pro svou činnost, a tak jsou tyto struktury neustále syntetizovány ze svých stavebních součástí.", "question": "Kolik proteinů mají eukaryotické ribozomy?", "answers": ["82"]}
{"title": "Laos", "context": "Během poloviny 50. let 20. století francouzská vláda v jihovýchodní Asii selhala a do severního Laosu vtrhli komunističtí rebelové z hnutí Pathet Lao. Ti v roce 1958 ustanovili dočasnou socialistickou republiku Laos. V 60. a 70. letech 20. století, během války ve Vietnamu se boje rozšířily také do Laosu. Odhaduje se, že při americkém bombardování Laosu v rámci \"tajné války\" mezi roky 1964 a 1973 bylo svrženo přes dva miliony tun bomb a zahynulo 350 000 civilistů. Problémem do dnešního dne je i nevybuchlá munice z kobercových náletů – podle průzkumu z roku 2009 tato munice zabila 20 tisíc lidí od roku 1973, v posledních dvou letech stále více než 100 lidí ročně se stane obětí, 60 % zemře, 40 % jsou děti.Když roku 1975 skončila vietnamská válka i občanská válka v Laosu, Pathet Lao vyhlásilo v Laosu novou komunistickou republiku. I dnes je vláda země silně ovlivněna politikou vietnamských komunistů. == Geografie == Severní část pokrývá náhorní plošina Xiangkhoang, která přesahuje 2800 m n. m. s hlubokými pánvemi (planina Džbánů). Na hranici s Vietnamem tvoří Annamské pohoří. Západní, jihozápadní a jižní část vyplňují úrodné nížiny a na jihu také plošina Bolovens podél největší řeky jihovýchodní Asie – Mekongu. Podnebí je tropické monzunové s vydatnými dešťovými srážkami, zvláště v letních měsících. Průměrné lednové teploty ve Vientiane jsou 21 °C, červencové 27 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí tamtéž 1700 mm. == Politika == === Konflikt s Hmongy === Vláda Laosu byla obviněna z páchání genocidy a porušování lidských práv a náboženské svobody proti etnické menšině Hmongů uvnitř vlastních hranic Laosu.Některé skupiny Hmongů bojovaly jako jednotky podporované CIA na straně monarchistů během občanské války v Laosu. Poté, co hnutí Pathet Lao převzalo v zemi v roce 1975 moc, konflikt pokračoval v izolovaných ohniskách. V roce 1977 komunistický tisk slíbil, že strana dopadne \"americké kolaboranty\" a jejich rodiny \"do posledního kořene\".Okolo 200 000 Hmongů odešlo do exilu v Thajsku a mnoho z nich skončilo v USA.", "question": "Jak se nazývá největší řeka jihovýchodní Asie?", "answers": ["Mekongu"]}
{"title": "Svatováclavská koruna", "context": "Ocitly se ve svatovítském chrámu i v úřadě Desk zemských nebo Staroměstské radnici. Ve Vídni se na dlouho ocitly v době Marie Terezie, která se obávala nevěrnosti českých zemí. V roce 1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých stavů o vrácení klenotů z Vídně do Prahy. Ať už byly ovšem uloženy kdekoliv, do Prahy se vracely u příležitosti korunovace. Svatováclavská koruna je penězi nevyčíslitelný klenot, který je dnes spolu s jablkem, žezlem a ostatními částmi korunovačních klenotů uložen v chrámu sv. Víta, chráněn sedmi zámky, k nimž má klíč sedm představitelů české národní státnosti (prezident republiky, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, předseda vlády, primátor hlavního města Prahy, arcibiskup pražský a probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze). Tato tradice sedmi klíčů pochází z doby Leopolda II., kdy klenoty byly uloženy v chrámu sv. Víta, tentokrát v korunním archivu za Svatováclavskou kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky. Zde byla zvláštní skříň opatřená dalšími dvěma zámky, k nimž dostali klíče dva strážci klenotů. Podle novodobé pověsti každý člověk, který není oprávněn korunu nosit, ale nasadí si ji na hlavu, do roka zemře. V listopadu roku 1941 si ji prohlédl a možná (důkazy neexistují) i nasadil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Heydrich zemřel na následky atentátu 4. června 1942. Koruna je zhotovena ze zlata, z 21–22 karátového 1 mm silného zlatého plechu. Váží 2,358 kg a obsahuje 96 drahokamů, mimo jiné také jedny z největších safírů na světě. Korunu dále zdobí 20 perel. Na vrcholu koruny je kříž, v němž je prý uložen trn z Kristovy trnové koruny. Koruna má průměr 19 cm, výška koruny i s vrcholovým křížkem je též 19 cm. Skládá se ze čtyř dílů spojených závlačkami, z nichž každá je zakončena spinelem. Díly, mající podobu stylizovaného květu lilie, jsou pokryty drahokamy, upevněnými v kornoutovitých šatonech, asi 2 cm vysokých.", "question": "Z jakého materiálu je Svatováclavská koruna?", "answers": ["ze zlata"]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Mikuláš Koperník (polsky Mikołaj Kopernik) (19. února 1473, Toruň - 24. května 1543, Frombork) byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie. Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník) a na Marsu (Koperník). a také v roce 2009 objevený prvek kopernicium s protonovým číslem 112. Narodil se v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech.", "question": "Kdy zemřel polský astronom Mikuláš Koperník?", "answers": ["24. května 1543"]}
{"title": "Dračí doupě", "context": "Dračí doupě je česká fantasy hra na hrdiny, kterou v roce 1990 vytvořilo nakladatelství Altar, ale většina lidí si ji přizpůsobilo dle vlastních požadavků. Hra z části vychází z americké hry na hrdiny Dungeons & Dragons (členění příruček; některé položky v bestiáři; rasy až na krolla a kudůka; povolání – chybí kněz). V roce 2004 vyšla nová hra Dračí doupě Plus (tzv. \"Pluska\") s komplikovaným jednotným systémem založeným na převodových logaritmických tabulkách, určená spíše pokročilejším hráčům. V roce 2011 vyšlo nové Dračí doupě II, jehož cílem je nahradit staré Dračí doupě jednodušším a ucelenějším systémem, snadným pro začátečníky. Tyto dva herní systémy nemají přímou návaznost na Dračí doupě 1.0 – 1.6, pouze v obecné rovině sdílí zaměření na fantasy (meč&magie, elfové, hobiti, trpaslíci ...). Dračí doupě patří mezi klasické papírové (nepočítačové) hry na hrdiny. Jeden z hráčů, tzv. Pán jeskyně (PJ), před hrou připraví úvodní příběh, mapy apod. Ostatní hráči se poté tohoto příběhu zúčastní – každý z hráčů představuje jednu postavu fantasy světa (trpasličího bojovníka, elfího kouzelníka apod.), celá družina pak dohromady putuje světem vytvořeným PJ s cílem splnit přijaté úkoly, získat peníze a slávu. Obecně neexistují limity, co hráči mohou a nemohou, o následcích jejich činů rozhoduje PJ, některé běžné herní situace (boj, sesílání kouzel, využívání zvláštních schopností apod.) se řeší na základě číselných tabulek uvedených v pravidlech a prvku náhody – hodů kostkami.", "question": "Kdy bylo vytvořeno Dračí doupě?", "answers": ["v roce 1990"]}
{"title": "Petr Kapoun", "context": "Petr Kapoun (* 28. května 1942 Praha) je československý basketbalista, vicemistr Československa 1961 a trenér mládeže. V československé basketbalové lize odehrál celkem 13 sezón (1960-1973). Hrál za kluby Spartak Sokolovo / Sparta Praha (11 sezón), Dukla Mariánské Lázně (1 sezóna) a Dukla Olomouc (1 sezóna). Se Spartou Praha získal 6 medailí, jednu stříbrnou za druhé místo v roce 1961 a pět bronzových za třetí místa (1964, 1966 až 1969). V československé basketbalové lize po roce 1962 (zavedení podrobných statistik zápasů) zaznamenal 1872 bodů. S týmem Spartak Sokolovo se zúčastnil Poháru evropských mistrů 1960/61 s postupem až do čtvrtfinále (bilance 5 vítězství ze 6 zápasů). Za reprezentační družstvo Československa v letech 1965-1967 hrál celkem 21 zápasů. Po skončení hráčské kariéry byl funkcionářem a trenérem v klubu SK Aritma Praha. == Hráčská kariéra == === kluby === 1960-1961 Spartak Sokolovo - 2. místo (1961) 1961-1963 Dukla Mariánské Lázně 10. místo (1962), Dukla Olomouc 8. místo (1963) 1963-1973 Sparta Praha: 5x 3.místo (1964, 1966, 1967, 1968, 1969), 3x 4. místo (1971, 1972, 1973), 5. místo (1965), 7. místo (1970)", "question": "Ve kterém sportu vynikal Petr Kapoun?", "answers": ["basketbalista"]}
{"title": "Jindřich IV", "context": "Jindřich IV. (13. prosince 1553 na zámku Pau, Navarra – 14. května 1610 v Paříži) byl francouzský král v letech 1589 až 1610. Zároveň od roku 1572 vládl jako Jindřich III. Navarrskému království. Po roce 1589 vládl oběma zemím v personální unii. Byl prvním králem z Bourbonské dynastie, která pak ve Francii vládla až do roku 1830 (resp. skrze poboční linii Bourbon-Orléans do roku 1848). Jeho otec vévoda Antonín z Vendôme byl v přímé mužské linii potomkem francouzského krále Ludvíka IX. a díky výhodnému sňatku s královnou Johanou III. se stal králem navarrským. Dne 18. srpna 1572 si Jindřich, jako král Navarrský, vzal za ženu Markétu z Valois, dceru francouzského krále Jindřicha II., které v rodině přezdívali Margot. Tato svatba měla původně ukončit dlouhodobé náboženské rozbroje ve Francii a nastolit mír. Země byla vnitřně rozpolcena a sužována neustálými spory, mnohdy přecházejícími až do podoby velmi násilné - hugenotských válek (někdy také zvaných náboženskými), mezi katolíky a hugenoty, kteří vzájemně soupeřili o moc v zemi. Královská rodina Valois se navíc hlásila ke katolictví, zatímco Bourboni, k nimž patřil Jindřich Navarrský, byli převážně hugenoty. Další příbuzní Jindřicha Navarrského stáli paradoxně v čele obou znepřátelených táborů. Hlavou protestantů byl do roku 1569 Jindřichův strýc Ludvík I. de Condé a zájmy katolíků zastupoval Jindřich I. de Guise, který měl s Jindřichem Navarrským zase stejného pradědečka Františka de Bourbon. V den své svatby se Jindřich Navarrský zdál tím nejméně možným a vhodným budoucím kandidátem na francouzský trůn. Byl sice přímým mužským potomkem krále Ludvíka IX. Svatého, ale dělila je propast času a devět generací. Šance na získání francouzského trůnu se nezvýšila ani sňatkem s Markétou z Valois, jelikož ta měla v době svatby ještě tři žijící bratry, z nichž jeden byl králem a další dva následníky trůnu.", "question": "Jak přezdívali Markétu z Valois, dceru francouzského krále Jindřicha II.?", "answers": ["Margot"]}
{"title": "Evropa", "context": "Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou, kudy má přesně vést. Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu, jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou (Mont Blanc vs. Elbrus) konče. Méně problematická je severní část hranice, kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural (vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky). Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří, ale jeho východní úpatí (hranice začíná v Bajdarackém zálivu), Ural tedy leží celý v Evropě. Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze dalšího průběhu hranice je po řece Embě do Kaspického moře, odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře (na mapce vpravo označena písmenem A). Alternativ k takto stanovené hranici Evropy se objevuje celá řada. Relativně menší (s menšími důsledky) odchylkou je starší názor na vedení hranice po hřebeni Uralu, dále po řece Ural (teče západněji než Emba, ale i v tomto případě do Evropy zasahuje část Kazachstánu), mezi Kaspickým a Černým mořem pak nikoli korytem řek, ale až po severním úpatí Kavkazu (na mapce vpravo kombinace linií B a E). Další posun hranice z úpatí Kavkazu na jeho hlavní hřeben, který by připravil o post nejvyšší evropské hory západoevropský Mont Blanc a přidělil jej nejvyšší ruské hoře Elbrusu, navrhli američtí geografové (na mapce vpravo označeno písmenem F). Hranice vedená přesně po rozvodí by také znamenala, že do Evropy se dostanou malé části jinak převážně asijských států Gruzie a Ázerbájdžánu.", "question": "Do čeho ústí řeka Volha?", "answers": ["Kaspického moře"]}
{"title": "Torosaurus", "context": "Torosaurus TorosaurusStratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 68 až 66 miliony let Rekonstrukce torosaura Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Třída plazi (Sauropsida) Řád dinosauři (Dinosauria) Podřád ptakopánví (Ornithischia) Nadčeleď Ceratopsia Čeleď Ceratopsidae Podčeleď Ceratopsinae Tribus Triceratopsini Rod TorosaurusMarsh, 1891 Některá data mohou pocházet z datové položky. Torosaurus („Děrovaný ještěr“; často, ale nesprávně překládáno jako býčí ještěr) byl rod velkého ceratopsidního dinosaura, žijícího na konci křídového období na území západu Severní Ameriky. Jméno získal tento rohatý dinosaurus podle skutečnosti, že měl výrazná „okna“ v límcové části lebky (na rozdíl třeba od známého rodu Triceratops, k němuž však podle nové studie možná fakticky náleží).[1] Popis a velikost Torosaurus byl popsán O. C. Marshem roku 1891 podle fosiliní objevených ve Wyomingu (USA), první (typový) druh byl pak pojmenován Torosaurus latus. Byl to mohutný čtyřnohý býložravec, který dosahoval délky asi 8 až 9 metrů[2] a hmotnosti zhruba v rozmezí 4 až 6 (možná ale až 9,7)[3] tun. Tím se řadí mezi největší známé rohaté dinosaury vůbec. Jeden z nejlépe zachovaných exemplářů torosaura byl objeven v srpnu roku 2017 na území Colorada.[4] Podobně velkým druhem byl také jižněji žijící Torosaurus utahensis, jehož fosilie jsou známé zejména ze sedimentů souvrství Ojo Alamo (a zřejmě i souvrství McRae, souvrství Javelina a souvrství North Horn) na území Nového Mexika, Texasu a Utahu (resp.).[5] Obřím jedincem torosaura (spíše ale triceratopse) mohl být také původce fosilní stopy, popsané formálně jako ichnodruh Ceratopsipes goldenensis. Až 80 cm široká stopa byla popsána roku 1995 ze sedimentů souvrství Laramie v Coloradu a mohla patřit velkému jedinci o délce až 12 metrů a hmotnosti přes 12 tun.[6] Velikost lebky Torosaurus disponoval jednou z nejdelších letbek mezi všemi rohatými dinosaury, a tím i suchozemskými obratlovci vůbec. Ve sbírkách instituce Museum of the Rockies v Bozemanu (Montana) jsou uloženy dvě rekonstruované lebky druhu Torosaurus latus ze souvrství Hell Creek, ktratší má délku 252 cm a delší 277 cm.", "question": "Na konci jakého období žil Torosaurus?", "answers": ["křídového"]}
{"title": "Německo", "context": "Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN; německy: Bundesrepublik Deutschland, neoficiální německá zkratka BRD) je středoevropský stát, rozdělený na 16 spolkových zemí. Na západě sousedí Německo s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Na severu je jeho sousedem Dánsko a jeho břehy jsou omývány Severním a Baltským mořem. Na východě sousedí s Polskem, na jihu se Švýcarskem a na jihovýchodě s Českem a Rakouskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu, a to Bavorska a Saska. Rozloha Německa je 357023 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Podle úředních údajů mělo Německo k 31. prosinci 2015 82,2 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti, a to o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1,1 miliónu lidí. Německo je co do absolutního počtu imigrantů zemí, která je nejvíce postižena současnou evropskou migrační krizí, zvláště v roce 2015. Dle známých dokumentů bylo území s latinským názvem Germania obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení velké části tehdejšího Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1914 se Německo významně podílelo na vypuknutí první světové války. V roce 1939 rozpoutalo Německo druhou světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla doposud největší válkou historie. Po porážce v této válce přišlo Německo o území východně od řek Nisy a Odry včetně exklávy Východní Prusko. Na zbylém území Německa vznikly v roce 1949 dva státy, Německá demokratická republika (NDR) a Spolková republika Německo (SRN). Zvláštním politickým útvarem byl Západní Berlín, který ale měl po celou dobu své existence pevné vazby na SRN.", "question": "Jakou rozlohu má Německo?", "answers": ["357023 km2"]}
{"title": "Charles Darwin", "context": "Podle této teorie, známé též jako teorie poklesu, se napřed okolo centrálního sopečného ostrova vytvořil lemový korálový útes. Při následném poklesu centrálního ostrova a současném růstu korálů se okolo ostrova vytvořilo pásmo bariérových útesů a po potopení ostrova vznikla centrální laguna a atol. (Původní díla: 1842) Podrobnější informace naleznete v článku Svijonožci. Klasické rozsáhlé encyklopedické popisné a systematické dílo své doby. Touto prací mimo jiné doufal Ch. Darwin získat všeobecné uznání a vážnost, které by mu byly oporou při publikování evoluční teorie. (Původní díla: 1851, 1854) Podrobnější informace naleznete v článku Evoluce. Nejslavnější a nejzávažnější dílo Ch. Darwina. Otázkou vzniku a vývoje života se zabývalo více učenců, včetně Darwinova dědečka Erasma Darwina. Charles Darwin tak nebyl první, kdo přišel s myšlenkou proměny a vývoje druhů neboli evoluce, byl však první, kdo objevil a správně vysvětlil na jakém principu evoluce probíhá. V Darwinově době nebyly známy geny a DNA, Darwin proto považoval za základní jednotku přírodního výběru jedince. To přinášelo některé problémy. Upřesnění, že základní jednotkou přírodního výběru je gen čekalo až na Darwinovy následovníky. (Původní díla: 1858, 1859, 1871) Podrobnější informace naleznete v článku Masožravé rostliny. Studium masožravých rostlin bylo v té době velmi populární, věnovali se mu Darwinovi předchůdci i současníci. Darwin se pěstování a studiu těchto rostlin začal věnovat někdy okolo roku 1860. Po patnácti letech v roce 1875 vydal v Londýně první ucelenou monografii o masožravých rostlinách Insectivorous Plants. Publikace byla přeložena do francouzštiny a němčiny a je považována za počátek systematického vědeckého výzkumu masožravých rostlin. Český spolek pěstitelů masožravých rostlin se na Darwinovu počest pojmenoval Darwiniana. (Původní díla: 1875) Podrobnější informace naleznete v článku Žížaly.", "question": "Kdo je autorem teorie vzniku a vývoje korálových ostrovů?", "answers": ["Ch. Darwin"]}
{"title": "Optimalizace (informatika)", "context": "Optimalizace je v informatice takový proces modifikace výpočetního systému, který vede k jeho vyšší efektivitě nebo ke snížení nároků celého výpočetního systému. Výpočetním systémem může být počítačový program, počítač, celá počítačová síť, komplexní řešení určitého problému a podobně. Například program může být optimalizován tak, aby pracoval rychleji, potřeboval pro provedení výpočtu méně operační paměti, méně systémových prostředků, případně se rychleji spustil a podobně. U optimalizace záleží na rychlosti provádění kódu, na velikosti výsledného kódu a na paměťové náročnosti. == Úrovně optimalizace == Dříve byla optimalizace prováděna hlavně člověkem, dnes je prováděna již strojově. Optimalizace mohou probíhat na různých úrovních: === Úroveň návrhu (designu) programu === Na nejvyšší úrovni, návrh může být optimalizován tak, aby co nejlépe využíval dostupné zdroje. Implementace tohoto návrhu bude těžit z dobrého výběru efektivních algoritmů a implementace těchto algoritmů bude profitovat z dobře napsaného kódu. Architektonický návrh systému má převážně vliv na jeho výkon. Volba algoritmu ovlivňuje účinnost více než jakékoli jiné položky návrhu. Výběr algoritmu je obvykle první věc, která musí být rozhodnuta. V některých případech však optimalizace spoléhá na použití složitějších algoritmů, využití \"zvláštních případů\" a speciálních \"triků\" a realizaci složitých kompromisů. \"Plně optimalizován\" program může být obtížné pochopitelný a proto může obsahovat více softwarových chyb, než neoptimalizovaná verze. === Úroveň zdrojového kódu === Vyhnout se nekvalitnímu kódování může také zlepšit výkonnost tím, že zamezíme se zjevnému \"zpomalení\". Některé optimalizace v současné době provádí optimalizace kompilátoru. Použití systému optimalizace kompilátoru má tendenci, aby spustitelný program byl optimalizován přinejmenším stejně tolik, jako kompilátor. === Úroveň sestavování kódu === Na nejnižší úrovni psaní kódu pomocí jazyku symbolických adres určená zejména pro hardware může programátor vyrobit co nejúčinnější a kompaktní kód, pokud využívá plného repertoáru strojových instrukcí.", "question": "K čemu v informatice slouží optimalizace?", "answers": ["vyšší efektivitě nebo ke snížení nároků celého výpočetního systému"]}
{"title": "Pixar", "context": "Pixar Animation Studios je americké filmové studio zabývající se počítačovou animací. Od roku 2006 je Pixar dceřinou společností The Walt Disney Company. Kromě jiných cen získalo studio dvacet čtyři Oscarů, šest Zlatých glóbů a tři ceny Grammy a jejich výdělek činí celosvětově 5.5 miliard dolarů. Kritici ho označují jako jedno z nejlepších filmových studií všech dob. Studio je nejznámější pro své celovečerní filmy, které vytváří svým softwarem RenderMan, ten slouží k renderování vysoce kvalitních snímků. Pixar začínal v roce 1979 jako Graphics Group, která byla součástí počítačové sekce Lucasfilmu. Od roku 1986, kdy ho koupil spoluzakladatel Applu Steve Jobs, nese název Pixar. Pixar zatím vydal patnáct celovečerních filmů. Začínal s Příběhem hraček v roce 1995, který měl u diváků i kritiků velký úspěch. Následoval Život brouka v roce 1998, Příběh hraček 2 v roce 1999, Příšerky, s.r.o. v roce 2001, Hledá se Nemo v roce 2003, Úžasňákovi v roce 2004, Auta v roce 2006, Ratatouille. v roce 2007, VALL-I v roce 2008, Vzhůru do oblak v roce 2009 (první film od Pixaru prezentovaný ve 3D) a Příběh hraček 3 v roce 2010 (nejvýdělečnější animovaný film všech dob, vydělal celosvětově více jak 1 miliardu dolarů). Dvanáctý film Pixaru jsou Auta 2 z roku 2011, rok poté následovaný filmem Rebelka, kde se poprvé objevila jako hlavní postava žena. Film se stal nejdražším počinem v historii studia. Další film je pokračování filmu o příšerkách - Univerzita pro příšerky z roku 2013.", "question": "Kolik dolarů celosvětově vydělalo svými filmy studio Pixar?", "answers": ["5.5 miliard dolarů"]}
{"title": "Československá socialistická republika", "context": "vznik: 11. červenec 1960 (Ústava Československé socialistické republiky)[3] zánik: 29. březen 1990 (přejmenována na Československá federativní republika)[4] státní útvary a území předcházející: Československá republika (1948–1960) následující: Československá federativní republika Československá socialistická republika (ČSSR) byl oficiální název Československa od 11. července 1960 do 29. března 1990. Dne 11. července 1960 byla přijata Ústava Československé socialistické republiky, nahrazující Ústavu 9. května z roku 1948. Název státu změnila z dosavadního Československá republika na Československá socialistická republika. Tento název již vydržel po zbylé trvání komunistického režimu v Československu a ještě několik měsíců poté, co režim padl následkem sametové revoluce zahájené 17. listopadu 1989. V důsledku porevolučního vývoje byl název státu změněn ústavním zákonem Federálního shromáždění ze dne 29. března 1990 „O změně názvu Československé socialistické republiky“ na Československá federativní republika.[5] Ze státoprávního hlediska prodělala ČSSR během svého trvání hlubokou změnu v důsledku Pražského jara roku 1968: v říjnu toho roku Ústavní zákon o československé federaci stát s účinností k 1. lednu 1969 změnil na federací skládající se z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.[6] Federalizace se tehdy ovšem do názvu společného státu nepromítla – to se stalo až roku 1990, kdy již federace začala směřovat ke svému zániku. Z hlediska periodizace dějin Československa nejsou vložení slova „socialistický“ do názvu státu ani jeho odstranění o necelých 30 let později příliš významnými zlomy. V obou případech šlo spíše o dodatečné stvrzení předchozího vývoje, takže do názvu státu se promítla politická změna, která nastala již předtím. Socialismus v názvu republiky upomínal na konsolidaci komunistického režimu, která proběhla na přelomu 40. a 50. let 20. století, tedy v letech po „Vítězném únoru“, jak převrat z roku 1948 nazývali sami komunisté; a odstranění tohoto slova bylo terminologickou tečkou za sametovou revolucí, jež tento režim svrhla.", "question": "Jakou zkratku měla Československá socialistická republika?", "answers": ["ČSSR"]}
{"title": "Stříbro", "context": "Stříbro, chemická značka Ag (lat. Argentum) je ušlechtilý kov bílé barvy, používaný člověkem již od starověku. Vyznačuje se nejlepší elektrickou a tepelnou vodivostí ze všech známých kovů. Slouží jako součást různých slitin pro použití v elektronickém průmyslu, výrobě CD i DVD nosičů a šperkařství, jeho sloučeniny jsou nezbytné pro fotografický průmysl. Typický kovový prvek, známý již od starověku. Z prvků vykazuje nejlepší elektrickou i tepelnou vodivost. Po mechanické a metalurgické stránce je velmi dobře zpracovatelné - má dobrou kujnost a dobře se odlévá (dobrá zatékavost). Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-orbitalu. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství +1, sloučeniny dvojmocného stříbra jsou nestálé a mají silné oxidační schopnosti. Kationt trojmocného stříbra Ag+3 je nutné z důvodu jeho nestálosti stabilizovat velkými anionty. Přestože je stříbro řazeno mezi drahé kovy, které se obecně vyznačují značnou chemickou stabilitou, je velmi dobře rozpustné v kyselině dusičné především díky jejím silným oxidačním vlastnostem. Reakce probíhá podle rovnice: 3 Ag + 4 HNO3 → 3 AgNO3 + NO + 2 H2O Podobně se stříbro chová i vůči koncentrované kyselině sírové, která působí taktéž oxidačně. Vůči zředěné H2SO4 je však stříbro netečné, stejně při působení dalších minerálních kyselin. Za přítomnosti kyslíku se stříbro rozpouští i v roztocích alkalických kyanidů za vzniku kyanostříbrnanového iontu [Ag(CN)2]- Na suchém čistém vzduchu je stříbro neomezeně stálé. Stačí však i velmi nízké množství sulfanu (sirovodíku) H2S, aby stříbro začalo černat, protože na jeho povrchu vzniká vrstva sulfidu stříbrného Ag2S. V zemské kůře se stříbro vyskytuje pouze vzácně. Průměrný obsah činí kolem 0,07-0,1 mg/kg.", "question": "Jakou barvu má stříbro?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Beowulf", "context": "Béowulf (staroanglicky Vlk včel - kenning pro medvěda) je staroanglický hrdinský epos psaný aliteračním veršem. Se svými 3182 verši představuje nejvýznamnější dílo staroanglické literatury; zároveň tvoří 10 % veškerého textu zachovaného v tomto jazyce. Jak je u středověkých děl obvyklé, epos nemá žádný původní dobový název. Od 19. století se celá báseň označuje jménem jejího hrdiny Béowulfa. Béowulf se dochoval v jediném rukopise, který je uložen v Britské knihovně (British Library). Tento kodex je podle knihovny sběratele sira Roberta Cottona, z níž původně pochází, označován jako Cotton Vitellius A.xv. V roce 1731 byl částečně poškozen při požáru v Burnham House. Islandský učenec Grímur Jónsson Thorkelin nechal roku 1787 v Britském muzeu pořídit jeho opis a sám zhotovil kolem roku 1789 další. Vzhledem ke špatnému stavu originálu mají tyto opisy pro moderní badatele velký význam. Zápis Béowulfa je součástí sbírky zvané Nowell Codex, která společně s kodexem Southwick tvoří svazek Cotton Vitellius. Nowell Codex obsahuje dále další staroanglické prozaické i básnické texty, mezi jinými dochovaný zlomek básně Judith. Nowell Codex byl zapsán dvěma různými písaři, první zaznamenal prozaické texty a Béowulfa po 1939. verš. Za dobu vzniku rukopisu se na základě paleografických indicií pokládá zhruba rok 1000, báseň sama je však zřejmě starší, přesná doba vzniku není známa. Starodávná slova v textu by napovídala první polovinu osmého století, ale diskutuje se i o pozdějších datech. Jazykem básně je pozdní západní saština (west Saxon), avšak objevují se i stopy jiných anglosaských dialektů. Podle některých náznaků mohla být báseň původně složena v některém dialektu Anglů, nejspíše v mercijštině. Děj básně se neodehrává v samotné Anglii, ale v oblasti Dánska a Švédska pátého a šestého století. Vypráví o skutečných historických osobnostech (géatský král Hygelák, mercijský král Offa). Látka se dostala do Anglie zřejmě společně s Angly, kteří sem od pátého století přesídlovali z kontinentu. Vyprávění sleduje osud mladého hrdiny Béowulfa z géatského národa.", "question": "Ve kterém roce byl epos Béowulf částečně poškozen kvůli požáru?", "answers": ["1731"]}
{"title": "Ikarie XB 1", "context": "Ikarie XB 1 je první a jediný snímek československé kinematografie v žánru klasické (hard) science fiction. Režisér Jindřich Polák natočil snímek v roce 1963 podle románu K Mrakům Magellanovým polského spisovatele Stanisława Lema. Děj se odehrává v roce 2163, kdy se hvězdolet Ikarie XB 1 s početnou vědeckou posádkou vydává hledat život na planety v soustavě Alfa Centauri. Snímek získal ocenění na mezinárodních filmových festivalech a byl také uváděn s anglickým dabingem a upraveným závěrem v kinech USA (pod názvem Voyage to the End of the Universe). Hlavní postavy ztvárnili Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček a další. Píše se rok 2163 a po osmi letech příprav se kosmická loď Ikarie XB 1 se 40 vědci a astronauty na palubě vydává na svou cestu za hledáním života na planetách v soustavě Alfa Centauri. Seznamujeme se s velitelem lodi Abajevem, jeho zástupcem MacDonaldem, vědcem Anthonym a jeho zastaralým robotem a ostatními členy posádky. Po čtyřech měsících cesty slaví posádka Anthonyho narozeniny. Scéna oslavy byla tvůrci pojata velmi futuristicky, posádka předvádí, jak bude vypadat tanec ve 22. století. Oslava je však přerušena poplachem. Automatický řídící systém lodi hlásí neznámé těleso. Posádka cizí těleso analyzuje a po přiblížení je vidět že se nepochybně jedná o kosmické plavidlo talířového tvaru. Velitel rozhodne vyslat expediční raketu se dvěma průzkumníky na palubě. Když se průzkumníci dostanou na palubu cizí lodi, zjistí, že jde o plavidlo ze Země, patrně z 20. století. V prostorách lodi naleznou mrtvé lidi, smrt je zastihla při hraní karet o peníze.", "question": "Kdo režíroval film Ikarie XB 1?", "answers": ["Jindřich Polák"]}
{"title": "André Gide", "context": "André Paul Guillaume Gide [andré pól gijjóm žíd] (22. listopadu 1869, Paříž - 19. února 1951, tamtéž) byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947. Narodil se roku 1869 v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka. Ač původně katolička, zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů. Studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje (École Alsacienne) se začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky. Začal vydávat svá první díla, silně poplatná symbolismu, od kterého se však brzy odklonil. V letech 1893-1894 podnikl ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se seznámil v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů, přispěly k tomu, že se odvrátil od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny (1897), kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem jeho analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom jeho epické příběhy Imoralista (1902), Těsná brána (1909), Vatikánské kobky (1914) i Pastorální symfonie (1919), které sledují a rozvíjejí konflikty, vznikající ze střetu silného jedince s omezujícím vlivem prostředí. Roku 1909 založil společně s Jacquesem Copeauem a Jeanem Schlumbergerem literární magazín La Nouvelle Revue Française (NRF) a vedl jej do roku 1914. Magazín se hlásil k novému klasicismu a hodlal uvádět kvalitní literární díla, aniž by podporoval nějaké literární doktríny. Díky jeho doporučení tak vyšel například román Jean Barois od Martina du Garda. Na vrcholu své popularity se ocitl po skončení první světové války, kdy do jeho díla začal pronikat zájem o současné problémy, jak o tom svědčí jeho román Penězokazi (1925). O sobě samém vypověděl s naprostou upřímností v autobiografickém románu Zemři a živ budeš (1926), ve kterém se přiznal ke své homosexualitě (přestože byl od roku 1895 ženat se svou sestřenicí Madeleine Rondeauxovou) a obhajoval ji.", "question": "Kdy se narodil Andé Gide?", "answers": ["22. listopadu 1869"]}
{"title": "Punské války", "context": "Střetly se zde zásadně odlišné státní a vojenské koncepce: zatímco Řím byl republikou a římské vojsko se skládalo z občanů placených žoldem, v Kartágu panovala oligarchie a kartaginskou armádu tvořili převážně najatí cizí žoldnéři. Konečným výsledkem konfliktu obou mocností bylo zničení Kartága a dominantní postavení Říma v západním Středomoří. == Příčiny punských válek == Když Římská říše dokázala v průběhu zhruba 150 let ovládnout Itálii po tvrdých bojích se Samnity a Sarmaty a porážce řeckých států na jihu Itálie, stala se Římská říše středomořskou mocností. Nebyla však mocností jedinou. Dalším městem, která se svou silou a významem mohlo rovnat Římu, bylo Kartágo, jehož obyvatele Římané nazývali Punny. Jak Kartágo, tak Řím měli snahu o hegemonii nad celým Středomořím a bylo jasné, že v případě války, která musela zákonitě vypuknout, bude vítěz pánem celého středomořského prostoru. Nakonec se záminkou k první ze tří válek stala Sicílie, o kterou s Kartágem již přes dvě století vedla řecko-kartáginské války sicilská města. Válka vypukla v roce 264 př. n. l. == První punská válka (264–241 př. n. l.) == Příčinou první ze tří krvavých válek mezi těmito dvěma městy bylo obsazení italského města Messina syrakuským vládcem Agathoklem. Město požádalo o pomoc Kartagince i Římany, Kartaginci však dorazili o něco dříve. Když pak připluli i Římané, chtěli také za každou cenu Messině pomoci. Římský konzul Appius Claudius Caudex se dohodl s kartaginským velitelem, že se Kartaginci vrátí zpět. Vláda v Kartágu však brala velitelův ústup ve prospěch Římanů odsoudila a vyhlásila Římu válku. Její rozhodnutí bylo také ovlivněno napětím mezi městy, které trvalo již od roku 272 př. n. l., kdy se Kartaginci bez předchozího oznámení svým římským spojencům vylodili v Tarentu, aby toto město vysvobodili od řecké Pyrrhovy armády. Obecně se tedy dá říci, že hlavními důvody punských válek bylo mocenské soupeření, politická rivalita a nenávist, nikoli obavy z hospodářské vyspělosti Kartága.", "question": "Z kolik konfliktů byly punské války?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Hlubotisk", "context": "V zájmu vysokých rychlostí tisku se jedná prakticky jen o kotoučový nekonečný tisk, proto bývají hlubotiskové linky osazovány výsekovou jednotkou s automatickým snášecim a vykládacim zařízením. Tento princip se poprvé k tisku uplatnil v 15. století v podobě mědirytu. Do měděné destičky se obraz zahluboval rydlem, samozřejmě ručně. Z mědirytiny se posléze vyvinuly další varianty grafických technik jako mědilept, suchá jehla, akvatinta aj. Podobnou technikou je pak ocelorytina či ocelotisk. Tato technika se pro velkou výdržnost tiskové formy, dobrou reprodukci jemných pérovek a obtížnou napodobitelnost používá při tisku cenin. Dále do kategorie tisku z hloubky patří tamponový tisk. Jedná se o nepřímý tisk pomocí silikonového pružného tampónu, který ze zahloubené ploché formy přenáší barvu většinou na vícerozměrné předměty. Využívá se především při potisku reklamních a jiných předmětů (propisky, zapalovače, hrnečky). Rotační stírací hlubotisk vynalezl v roce 1890 Karel Klíč. Tato tisková technika byla odvozena z Klíčova vynálezu heliogravury, kde byl obraz přenášen na měděnou destičku s přitaveným asfaltovým práškem pomocí světlocitlivého tzv. pigmentového papíru, na který byl obraz nakopírován z tónového diapozitivu. Tisknoucí prvky jsou pak zahloubeny leptáním FeCl3. Asfaltový prášek vytvořil zrno potřebné k reprodukci polotónu před vynálezem autotypie. Klasický hlubotisk využívá také pigmentového papíru a leptání, ale asfaltové zrno je nahrazeno tzv. hlubotiskovou sítí, která obraz rozdělí do pravidelných linek – tzv. nosných můstků, které pak při tisku slouží jako opěrný systém pro hlubotiskový stěrač.", "question": "Kdy byl vynalezen rotační stírací hlubotisk?", "answers": ["1890"]}
{"title": "Vladimír List", "context": "Zajímala ho sociologie, ale také matematika, fyzika a deskriptivní geometrie. Po maturitě v roce 1895 začal studovat práva, kde však nebyl spokojen s úrovní studia. Přešel proto na pražskou techniku nejprve na obor strojírenství, pak na elektrotechniku. Studium úspěšně dokončil v roce 1899. Po absolvování vojenské služby pokračoval v letech 1900–1901 ve studiu na univerzitě v belgickém Lutychu. Po návratu pracoval jako šéfkonstruktér v Křižíkových závodech, kde se podílel na projektu hořínské hydroelektrárny u Mělníka, elektrické dráhy Tábor–Bechyně a dalších projektech. V roce 1904 se Vladimír List oženil s Helenou Gebauerovou, dcerou bohemisty Jana Gebauera. V roce 1907 přijal Vladimír List nabídku stát se profesorem na České vysoké škole technické v Brně. Po svém nástupu začal kromě výuky a psaní skript také budovat nové laboratoře. Roku 1909 zde založil Ústav konstruktivní elektrotechniky. V letech 1917–1918 byl rektorem České vysoké škole technické v Brně a několikrát zastával funkci děkana odboru strojního a elektrotechnického inženýrství (v obdobích 1910–1911, 1919–1920 a 1939–1940). Na České vysoké škole technické v Brně působil jako profesor až do roku 1948, kdy byl na pokyn komunistické strany penzionován. Vladimír List aktivné působil v oblasti elektrotechniky i mimo rámec brněnské vysoké školy. V roce 1910 se podílel na založení odborného časopisu Elektrotechnický obzor. Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifikaci Moravy, který byl předložen ke schválení v roce 1913, a osobně se zasazoval o vybudování páteřní sítě vysokonapěťových elektrických vedení. Působnost zákona, který platil až do roku 1948, byla po vzniku Československa rozšířena na území celého státu. V roce 1919 byl zvolen předsedou Elektrotechnického svazu československého. Měl zásluhy na sjednocení elektrického napětí v nízko- i vysokonapěťové elektrorozvodné síti na celém území Československa. Byl rovněž spoluautorem prvního projektu pražského metra, který spolu s Bohumilem Beladou vypracoval v roce 1926. Významně se podílel na vytváření a prosazování technických norem, nejprve v rámci Elektrotechnického svazu československého, a od roku 1922 také v Československé společnosti normalisační, které předsedal. V roce 1926 prosadil označování materiálů, které odpovídaly normám a byly ověřeny zkušebnou, logem ESČ, které se dodnes používá jako doklad bezpečnosti elektrotechnických zařízení. Ve stejném roce zastupoval Československo při podpisu zakládací listiny Mezinárodní normalizační federace (ISA). V roce 1928 se stal místopředsedou ISA a v letech 1932–1934 byl jejím předsedou. Vladimír List publikoval jako autor nebo spoluautor více než 600 odborných knih, skript a článků.", "question": "Působil Vladimír List s Františkem Weyrem a Karlem Englišem?", "answers": ["Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifikaci Moravy, který byl předložen ke schválení v roce 1913, a osobně se zasazoval o vybudování páteřní sítě vysokonapěťových elektrických vedení."]}
{"title": "Láhev", "context": "Láhev (nespisovně flaška z německého die Flasche, přípustná je i pravopisná varianta lahev, vojenská polní láhev se nazývá také čutora, nespisovně feldflaška – das Feld – něm. pole) je malý dutý zásobník s přístupovým otvorem, úzkým hrdlem a širším tělem. Otvor bývá uzavíratelný zátkou či špuntem, šroubovacím uzávěrem nebo jednorázovým plechovým víčkem, které se strojově ohýbá přes obrubu hrdla. Lahve jsou vyráběny nejčastěji ze skla, plastu, nebo hliníku a primárně slouží k úschově kapalin jako (mléko, voda, pivo, víno a jiné nápoje, dále také olej, kečup, ředidlo, šampon, inkoust apod.), ale používají se také na skladování plynů (tlakové lahve, obvykle ocelové). Termínem polní láhev neboli čutora bývá označována speciální plechová láhev z výzbroje pěšího vojáka, čutory jsou i dnes běžně používány při výletech do přírody či při táboření ve volné přírodě (myslivost, tramping, skauting, turistika) coby nádoby na vodu, čaj či jiné nápoje. Pro výživu kojenců se používá malá speciální lahev na mléko nazývaná kojenecká láhev. Velkou lahví je i skleněná nádoba na víno nazývaná demižon. Do malých skleněných lahviček bývají ukládána též léčiva, těmto lahvičkám se říkává lékovky. Parfémy jsou plněny do flaconů. Některé druhy lahví je možno znovu použít (zejména lahve skleněné) a jsou zpětně vykupovány, jiné končí v recyklačních kontejnerech a jsou z nich následně vyráběny nové výrobky (láhve z umělé hmoty neboli PET lahve, skleněné láhve mohou obsahovat až 80 procent recyklovaného skla). == Související články == bandaska vratná láhev pivní láhev láhev na víno PET láhev kojenecká lahev polní láhev neboli čutora termoska konvička (na mléko) tlaková láhev gumová zahřívací láhev – termofor Molotovův koktejl leydenská láhev – první záměrně konstruovaný kondenzátor Kleinova láhev – čtyřrozměrný geometrický útvar sklenice == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu láhev ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo láhev ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá malá speciální lahev na mléko používaná pro výživu kojenců?", "answers": ["kojenecká"]}
{"title": "Prezidentská republika", "context": "] severoamerický prezidencialismus – Spojené státy americké jihoamerický prezidencialismus – u režimů v Latinské Americe, strukturálně vychází z první formy, ale hlavním rozdílem od ní je přítomnost multipartismu (velkého množství politických stran), který oslabuje roli prezidenta, což vede k tomu, že hlava státu obchází parlament a sama je izolována od dalších politických institucí. Základním principem je dělba moci. Výkonná, zákonodárná a soudní jsou od sebe naprosto oddělené.[zdroj? ] Zákonodárný orgán je všemocný v oblasti legislativy, ale nevlastní žádné exekutivní nástroje. Naopak prezident je vybaven úplnou mocí výkonnou, ale bez zákonodárných pravomocí.[zdroj? ] Navíc je jediným ústavou daným držitelem výkonné moci, což znamená, že předsedá vládě a jmenuje osoby exekutivy. Důležité také je, že spolu s vládou není odpovědný legislativnímu orgánu. V prezidentské republice neexistuje institut vota důvěry či vota nedůvěry a zastupitelský orgán nemůže politickou cestou odstranit hlavu státu ani vládu, jedná se o politickou neodpovědnost výkonné moci vůči parlamentu. Prezident zase nemůže zákonodárný sbor rozpustit, iniciovat jeho zasedání či disponovat zákonodárnou mocí. ,,", "question": "Jakou mocí nemůže disponovat prezident?", "answers": ["zákonodárnou"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. V 60. letech vznikla skupina Episode Six, která vydala několik singlů. Tuto skupinu tvořili Ian Gillan zpěv, Graham Dimmock kytara, Roger Glover baskytara, Tony Lander kytara, Sheila Carter klávesové nástroje a Harvey Shields bicí. Skupině se však i přes četná turné nepodařilo prorazit. V roce 1967 pak byla založena skupina nazvaná The Flower Pot Men and their Garden, předtím známá jako The Ivy League. Toto nové jméno bylo odvozeno z názvu dětského představení \"The Flowerpot Men\", což byla zřejmá slovní hříčka narážející na éru \"flower power\" a pěstování \"konopí\" v květináčích. Jejich nejpopulárnější písnička \"Let's Go to San Francisco\" byla některými posluchači považována za parodii na písničku \"San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair)\", od Scotta McKenzieho, ale skupina to odmítla. Skupinu tvořili Tony Burrows, Neil Landon, Robin Shaw a Pete Nelson, jako zpěváci, Ged Peck kytara, Nick Simper baskytara, Jon Lord klávesy, Carlo Little bicí. Jon Lord dříve hrál s The Artwoods, Nick Simper s Johnny Kidd & The Pirates, Screaming Lord Sutch's a The Savages, kde hrál též kytarista Ritchie Blackmore. V roce 1967 kontaktoval bývalý bubeník skupiny The Searchers, Chris Curtis londýnského obchodníka Tonyho Edwardse v naději že by mohl dělat manažera nově vzniklé skupině. Edwards souhlasil a financoval tento podnik společně se dvěma dalšími obchodními partnery Johnem Colettou a Ronem Hirem (Hire-Edwards-Coletta - HEC Enterprises). Curtis se pak dal do budování skupiny známé jako Roundabout. Jako první příchozí byl klávesista, hráč na varhany zn. Hammond, Jon Lord; pak přemluvil kytaristu Ritchieho Blackmora aby se vrátil z německého Hamburku na konkurz do nové skupiny. Curtis sám pak brzy odpadl, ale HEC Enterprises, stejně jako Lord a Blackmore, měli chuť v tomto projektu pokračovat, takže brzy byli přibráni basák Nick Simper, pak zpěvák Rod Evans a bubeník Ian Paice (oba ze skupiny The Maze).", "question": "Pod jakým názvem byla dříve známá skupina The Flower Pot Men and their Garden?", "answers": ["The Ivy League"]}
{"title": "Poušť", "context": "Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště. Pouštní zvířata jsou sice na vysoké teploty aklimatizována a uzpůsobena, ale většina z nich si nemůže dovolit přehřívat svůj organismus tím, že by při nich vyvíjela nějakou aktivitu a plýtvat tělesnými tekutinami. Pouštní život je tedy zpravidla život noční, který začíná s večerním šerem a končí nejpozději dopoledne. Podobně jsou na tom rostliny – klasické pouštní rostliny zpravidla přes den (nebo alespoň na největší vedro) uzavírají průduchy a výměnu plynů si nechávají na večer a noc, aby omezily výpar vody. V poušti můžeme specifikovat dvě hlavní oblasti. První je tzv. deflační oblast , ze které je větrem odnášen jemný písčitý materiál. Odnos má za následek vznik pouštní dlažby. Druhou oblastí je část pouště, kde je písčitý materiál ukládán a kde vznikají písečné duny. == Vznik == Důvody pro vznik pouští jsou různé. Nejčastěji vznikají pouště kvůli: Tlakové výši – vzduch v tlakové výši se tlačí směrem dolů, postupně se otepluje a \"nasává\" vlhkost, kterou následně odvádí pryč.", "question": "Kolik oblastí můžeme v poušti specifikovat?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Země", "context": "Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po elipse s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jádro obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. Země vznikla podobně jako ostatní planety slunečního systému přibližně před 4,6 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn.", "question": "Čeho je Země domovským světem?", "answers": ["lidstva"]}
{"title": "BBC", "context": "BBC Radio 1 • BBC Radio 2 • BBC Radio 3 • BBC Radio 4 • BBC Radio 5 live Digitální rozhlasové kanály BBC 1Xtra • BBC Radio 5 Live Sports Extra • BBC Radio 4 Extra • BBC Radio 6 Music • BBC Asian Network Regionální rozhlasové kanály BBC Radio Scotland • BBC Radio nan Gà • BBC Radio Wales • BBC Radio Cymru • BBC Radio Ulster • BBC Radio Foyle Vysílání do zahraničí BBC World Service • BBC Arabic • BBC Bangla • BBC Nepali • BBC Brasil • BBC Mundo • BBC Persian • BBC Russian Service • BBC Ukrainian Členové Evropské vysílací unie (EBU) Plnoprávní členové Evropští členové ARD • ARMR • ARMTV • BBC • BHRT • BNR • BNT • BTRC • C1R • Canal+ • CLT/RTL • COPE • ČRo • ČT • CyBC • DR • Duna TV • E1 • ERR • ERT • ERSL • France 24. • FTV • GPB • HRT • İ • LR • LRT • LTV • MCD • MR • MRT • MTVA • MTV3 • NERIT • NPO • NRK • NRU • NTU • ORF • PBS • PR • Radio France • RAI • RDO • RFI •.", "question": "Jakou zkratkou je často označována rozhlasová a televizní společnost British Broadcasting Corporation?", "answers": ["BBC"]}
{"title": "Ulysses S", "context": "Přestože byla jeho administrativa zamořena korupcí a častými skandály, on sám byl zřejmě v tomto ohledu bezúhonný. Historiky je mu spíš vyčítáno, že se proti korupci razantněji nepostavil. Novější studie zdůrazňují to, čeho jeho administrativa v rámci rekonstrukce dosáhla. Jeho podpora volebního práva černochů a jejich možnosti obsazovat veřejné pozice byly ve své době především na jihu velmi nepopulární, ale později mu získaly respekt. == Mládí == Narodil se v Point Pleasant v Clermontském okrese ve státě Ohio, 40 km od Cincinnati na řece Ohio. Jeho otec Jesse Root Grant (1794–1893) byl koželuhem a stejně jako jeho matka Hannah, rozená Simpson (1798–1883) pocházel z Pensylvánie. Na podzim roku 1823 se rodina přestěhovala do vesnice Georgetown v okrese Brown v Ohiu, kde strávil většinu svého dětství až do věku 17 let. V sedmnácti, poté, co se stěží dostal na vojenskou akademii ve West Pointu (jen těsně se vešel do požadavku na výšku), se stal za pomoci kongresmana Thomase L. Hamera kadetem této vojenské akademie. Hamer jej chybně nominoval pod jménem Ulysses Simpson Grant, a přestože on sám proti této změně jména protestoval, nedokázal porazit státní byrokracii. Po dokončení studií dál vystupoval pod tímto jménem, ale užíval jen střední iniciálu S. Akademii ve West Pointu ukončil v roce 1843 na 21. místě mezi 39 spolužáky. Na akademii získal reputaci nebojácného a zkušeného jezdce. Už v této době si zvykl pít alkohol, během války začal i kouřit obrovské množství doutníků (má se zato, že během 5 let dokázal vykouřit přes 10 000 doutníků). Tento zvyk pravděpodobně přispěl k rakovině hrdla, která jej postihla v pozdějších letech jeho života. Dne 22. srpna 1848 se oženil s Julií Boggs Dentovou (1826–1902) s níž měl čtyři děti: Fredericka Dent Granta, Ulysses S. (Buck) Granta, Jr., Ellen (Nellie) Grantovou a Jesse Root Granta. == Vojenská kariéra == === Mexická válka === Sloužil v mexicko-americké válce pod generály Zachary Taylorem a Winfieldem Scottem, zúčastnil se bitev u Resaca de la Palma, Palo Alta, Monterrey a Veracruz. Byl dvakrát vyznamenán za statečnost: u Molina del Rey a Chapultepeca. === Mezi válkami === Když v roce 1848 skončila válka s Mexikem, zůstal v armádě a byl několikrát přeložen na nová místa.", "question": "Kdo byl generál Unie v americké občanské válce a v letech 1869 až 1877 v pořadí 18. prezident Spojených států amerických?", "answers": ["Ulysses Simpson Grant"]}
{"title": "Trojhvězda", "context": "Trojhvězda je systém tří hvězd, které jsou vázány vlastní gravitací do jednoho celku a obíhají kolem společného těžiště. Jednou z nejznámějších trojhvězd je systém kolem hvězdy Alfa Centauri, známé i pod názvem Toliman. Vidět ji můžeme jen na jižní polokouli[zdroj? ] a je známá především proto, že se jedná o nejbližší hvězdný systém (4,3 světelných let). Alfa Centauri je jasná hvězda, která se skládá ze dvou složek, ta jasnější žlutá se velice podobá našemu slunci, kolem nich obíhá další nenápadná hvězdička viditelná ze Země jen dalekohledem, známá jako Proxima Centauri. Na své dráze kolem společného těžiště (asi 1 světelný měsíc od Alfa Centauri) je momentálně na spojnici mezi Alfou Centauri a naším Sluncem, a proto je naší nejbližší hvězdou. Až se za mnoho tisíc let dostane na druhou stranu své dráhy, stane se nejbližší hvězdou Alfa Centauri. Při pozorování hvězdného pole se také může stát, že hvězdy, které se nacházejí v různých vzdálenostech a které nejsou vázány gravitací do společného systému, se promítají do společného bodu. Takový systém tří hvězd se nazývá optická trojhvězda. Nejedná se tedy o skutečnou trojhvězdu. == Externí odkazy == Slovníkové heslo trojhvězda ve Wikislovníku", "question": "Je systém kolem hvězdy Alfa Centauri dvojhvězda?", "answers": ["Jednou z nejznámějších trojhvězd je systém kolem hvězdy Alfa Centauri, známé i pod názvem Toliman."]}
{"title": "Virová hepatitida", "context": "Každým rokem přibývá 35 tisíc nových případů akutní hepatitidy typu C. Česká republika patří mezi státy s relativně nízkým výskytem hepatitidy C. Ze statistik vyplývá, že virem hepatitidy C (HCV) jsou infikovány přibližně 0,2 % české populace. V praxi to znamená, že nemocí trpí každý pětistý občan naší republiky. V budoucnu se však očekává strmý nárůst. V roce 1993 bylo hlášeno 158 nových případů hepatitidy C, v roce 2003 jich bylo 846 a v roce 2006 už 1012. Hepatitida C se nejčastěji vyskytuje v rizikových skupinách, jejichž členové nejsou většinou vyšetřeni. Hepatitida D je způsobena RNA virem hepatitidy Hepatitis delta (D) virus (HDV) a v České republice se prakticky nevyskytuje. Vždy je vázán na přítomnost viru hepatitidy B. Očkováním je tedy očkování proti hepatitidě B . Hepatitida E je způsobena RNA virem hepatitidy E (HEV) ze skupiny Hepeviridae a má podobné příznaky jako hepatitida A. Její průběh může být bouřlivý, například u těhotných žen. Vyskytuje se především v rozvojovém světě a do České republiky ji velmi vzácně zavlečou cestovatelé. Proti hepatitidě E existuje od roku 2012 vakcína vyráběná čínskou společností. Léčba infekčních hepatitid je obecně složitá. V akutní fázi je důležité držet dietu a zcela se vyvarovat alkoholu a přepálených tuků. Pacientům se podávají vitamíny, flavobion, lipovitan, esenciale a odvar z ostropeřce mariánského. V chronické fázi se kromě vitamínů a diet používá také léčba interferonem a pegylovaným interferonem často v kombinaci s ribavirinem. Interferon je bílkovina produkovaná buňkami našeho imunitního systému, aby bránila množení virů v buňkách. Pokud se podává ve velkých dávkách, je schopen viry i likvidovat. Byl objeven v roce 1957 vědci Alickem Isaacsem (Skotsko) a Jeanem Lindenmanem (Švýcarsko) při výzkumu virů. V slepičích vejcích, kam přenesli viry, docházelo k spontánnímu zastavení množení virů. Tak byl poprvé izolován interferon. Ribavirin také brání množení virů v buňkách. Oba tyto léky samostatně působí s mnohem menší účinností, než když jsou podány dohromady (synergie). Oba tyto léky mají ale nepříznivé vedlejší účinky, a proto se k dané léčbě stále hledá alternativa. Interferon se aplikuje podkožně a ribavirin perorálně. Při fulminantním průběhu onemocnění dochází k přehnané imunitní reakci organizmu, který začne likvidovat postižené buňky. Stává se to asi v jednom z tisíce případů a pacient během několika dní umírá. nedostatečná hygiena (A, E) intravenózní užívání drog (B, C, D) promiskuitní praktikování análního sexu (A,.", "question": "Čeho je důležité se vyvarovat při léčbě infekčních hepatitid v akutní fázi?", "answers": ["alkoholu a přepálených tuků"]}
{"title": "Bitva u Moháče", "context": "Báthory síla ~ cca 55 000 mužů[1]~ minimálně 160 děl[2] ~ cca 25 000 mužů[1]~ 80 děl[1] ztráty ~ 15 000 mužů odhad historiků:~ cca 14–15 000 mužů[3]– 28 uherských magnátů[4]– 500 urozených mužů[4]– 2500 zajatců[5]odhad Osmanů:[6]~ 20 000 pěchota~ 4000 těžkooděnců Bitva u Moháče (maďarsky Mohácsi-csata, německy Schlacht bei Mohács, turecky Mohaç Muharebesi) byla jednou z nejvýznamnějších bitev v dějinách střední Evropy, v některých pojetích považovaná za mezník symbolizující zde konec středověku a počátek novověku. Odehrála 29. srpna 1526 na planině vzdálené přibližně 6 km jižně od dolnouherského města Moháč, nedaleko dnešní srbsko-chorvatsko-maďarské hranice. Početně silnější vojsko osmanského sultána Süleymana I. zde během necelých dvou hodin drtivě porazilo oddíly shromážděné pod korouhví dvacetiletého českého, uherského a chorvatského krále Ludvíka Jagellonského, jenž při útěku z bojiště utonul v říčce Csele. Kvůli velmi riskantnímu plánu vrchního velitele uherských sil Pála Tomoryho, jenž se ve velké míře spoléhal na válečné štěstí,[7] zahynulo na straně křesťanů zhruba dalších 15 000 vojáků a výsledek střetnutí předznamenal tureckou expanzi do Uher. Smrtí Jagellonského panovníka se uvolnily trůny českého a uherského království, čehož ke svému prospěchu využili rakouští Habsburkové.[8] Předehra Hans Krell: král Ludvík Jagellonský Tizian: sultán Süleyman I. Počátky expanze Osmanů směrem přes Černé moře na Balkán se datují k polovině 14. století.", "question": "Jak dopadla bitva u Moháče?", "answers": ["Početně silnější vojsko osmanského sultána Süleymana I. zde během necelých dvou hodin drtivě porazilo oddíly shromážděné pod korouhví dvacetiletého českého, uherského a chorvatského krále Ludvíka Jagellonského"]}
{"title": "Únor", "context": "Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce má 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní. Český název měsíce vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořiti se). V římském kalendáři byl únor posledním měsícem v roce. Právě proto tento měsíc má proměnlivý počet dnů a právě k němu se přidával v přestupném roce jeden den. Při přechodu z juliánského na gregoriánský kalendář se tento zavedený postup neměnil. Varianty původně římského (respektive latinského) názvu Februarius obsahuje většina evropských jazyků. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako březen a listopad, s výjimkou přestupného roku. Tehdy začíná ve stejný den jako srpen. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako loňský červen. Při výpočtu úroků podle některých metod se únor bere jako ostatní měsíce, tzn. že má 30 dnů. K únoru se váže řada pranostik. V následujícím seznamu jsou uvedeny jen ty, které se váží k celému měsíci únoru. Vynechány jsou pranostiky, které se váží ke konkrétním únorovým dnům (např. Hromnice, svátek sv. Háty/Agáty nebo sv. Marka). Únor bílý – pole sílí. Sněhový únor – sílí úhor. Únorová voda – pro pole škoda. Únor – úmor: kdyby mohl, umořil by v krávě tele a v kobyle hříbě. Kdyby měl únor tu moc jako leden, nechal by v krávě zmrznout tele. Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem. Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží.", "question": "Kolik dní má únor v přestupném roce?", "answers": ["29"]}
{"title": "Milan Mrukvia", "context": "Milan Mrukvia Milan MrukviaOsobní informace Datum narození 13. dubna 1946 (75 let) Místo narození Poprad, Československo Výška 178 cm Váha 93 kg Přezdívka Fofo Klubové informace Číslo 12 Pozice útočník Kluby Slovan Bratislava CHZJDDukla TrenčínLB ZvolenEHC BaselEHC Aarau Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Přehled medailí Československá hokejová liga zlato 1978/1979 Slovan Bratislava CHZJD Milan Mrukvia (* 13. dubna 1946 Poprad) je bývalý slovenský hokejista, útočník. V roce 1981 emigroval do Švýcarska. Hokejová kariéra V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a během vojenské služby za Duklu Trenčín. Se Slovanem získal v roce 1979 mistrovský titul. Nejčastěji nastupoval jako střední útočník s Miroslavem Miklošovičem a Dušanem Žiškou. Po zisku mistrovského titulu musel odejít do LB Zvolen. Po emigraci hrál švýcarskou nejvyšší soutěž za EHC Basel a EHC Aarau. Za reprezentaci Československa nastoupil v letech 1968-1970 v 7 utkáních a dal 2 góly. Klubové statistiky Sezona Klub Soutěž Základní část ZGABTM 1968/1969Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1969/1970Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1970/1971Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1971/1972Slovan Bratislava CHZJD1. liga31691520 1972/1973Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1973/1974Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1974/1975Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1975/1976Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1977/1978Dukla Trenčín1. liga2234714 1977/1978Slovan Bratislava CHZJD1. liga2052712 1978/1979Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- Externí odkazy Milan Mrukvia – statistiky na Eliteprospects.com (anglicky) Historie světových hokejových turnajů a zlínského hokeje Milan Mrukvia: Mládež by nemala vyrastať v strese ani podliehať rodičovským snom o NHL Mrukvia: Švajčiari hrali a dýchali ako jeden Slovan Bratislava si připomněl historický titul, tehdejší mistři byli téměř kompletní mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} 1978/1979 – Slovan CHZJD Bratislava Brankáři Marcel Sakáč • Pavol Norovský Obránci Jozef Bukovinský • Milan Kužela • Ivan Černý • Vladimír Urban • Ľubomír Roháčik • Ľubomír Ujváry Útočníci Marián Šťastný • Peter Šťastný • Anton Šťastný • Marián Bezák • Miroslav Miklošovič • Milan Mrukvia • Dušan Pašek • Dárius Rusnák • Ján Jaško • František Hejčík • Eugen Krajčovič • Dušan Žiška Trenér", "question": "Zůstal Milan Mrukvia v Česku?", "answers": ["V roce 1981 emigroval do Švýcarska."]}
{"title": "Král a uhlíř", "context": "Král a uhlíř je druhá opera českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka na libreto Bernarda Guldenera (1836-1877). Existuje ve dvou verzích: poté, co byla první verze z roku 1871 Prozatímním divadlem zamítnuta jako nehratelná, napsal Dvořák roku 1874 na totéž libreto zcela novou operu. Ve svých třiceti letech Dvořák napsal již řadu komorních i orchestrálních skladeb včetně symfonií a opery Alfred, dosud však žádná z nich nebyla veřejně provedena. Přesto se pustil do nové opery, tentokrát výslovně určené pro české Prozatímní divadlo. Libreto mu dodal nepříliš známý básník a dramatik Bernard Guldener, píšící pod pseudonymem Bernard J. Lobeský. Vycházelo ze známé hry pro loutkové divadlo Posvícení v Hudlicích, kterou znal Guldener pravděpodobně ve zpracování pocházejícího ze souboru děl Matěje Kopeckého vydaného roku 1862; jejím autorem je však nejspíš Prokop Konopásek. Námět zpracovává tradiční látku o panovníkovi, který v přestrojení poznává život svých poddaných – to mimo jiné umožňuje vyobrazit různá sociální prostředí, čehož Dvořák při zhudebnění plně využil. Děj je z původní doby knížete Oldřicha přenesen do bližší (a hudebně lépe charakterizovatelné) doby panování krále Matyáše (1611-1619).", "question": "Kdo napsal libreto k opeře Král a uhlíř?", "answers": ["Bernarda Guldenera"]}
{"title": "Luke Skywalker", "context": "Luke Skywalker je fiktivní postava ze světa filmové trilogie Star Wars ztvárněná americkým hercem Markem Hamillem. Luke je jedno z dvojčat, která se narodila ze svazku Anakina Skywalkera a vládkyně Naboo Padmé Amidaly, pozdější senátorky. Je to legendární voják a mistr Jedi, který pomohl porazit Galaktické Impérium a založit Novou Republiku, stejně jako Nový Řád Jedi. Mimo to se mu povedlo probudit v Darth Vaderovi jeho dávno ztracenou světlou stranu. == Děj == === Epizoda 3 - Pomsta Sithů === Narodil se 19 BBY jako syn padlého rytíře Jedi Anakina Skywalkera a bývalé královny Naboo Padmé Amidaly. Vyrostl v izolaci na planetě Tatooine u jedné místní rodiny, kde byl skrytý před Císařem Palpatinem a vlastním otcem, nyní známým jako Darth Vader, Temný Lord ze Sithu. === Epizoda 4 - Nová naděje === V 0 BBY se však jeho život změnil. Koupě dvou droidů, R2-D2 a C-3PO, ho vedla k setkání s Hanem Solem, princeznou Leiou Organou a Obi-Wanem (Benem) Kenobim. Skywalker později jako člen eskadry Rogue zničil první Hvězdu smrti a připojil se k povstalecké Alianci. === Epizoda 5 - Impérium vrací úder === Během příštích pár let bojoval Luke Skywalker ve většině důležitých bitev v Galaktické občanské válce. V 3 ABY napadlo Impérium povstaleckou základnu na planetě Hoth a Luke odlétá na Dagobah za mistrem Yodou s přáním, aby ho vycvičil. Luke se vydá bojovat s Darth Vaderem, který mu usekne ruku, načež mu prozradí, že je jeho otec. Luke kvůli useknuté ruce ztratí svůj první světelný meč. === Epizoda 6 - Návrat Jediho === O rok později bojuje v bitvě o Endor, kde se nechá zajmout imperiálními vojáky, aby mohl bojovat s Darth Vaderem. Svého otce porazí, ale nechce se přidat k temné straně. Proto jej císař Palpatine (Darth Sidious) chce zabít, ale Darth Vader se nad Lukem, svým synem, slituje a hodí Palpatina do generátoru Hvězdy smrti. Luke tedy uspěl v obrácení svého otce zpět na světlou stranu. Darth Vader později zemře na poškození, které mu způsobil Palpatine svými blesky. Luke Skywalker v poslední chvíli odletí z vybuchující Hvězdy smrti i s mrtvým tělem Darth Vadera na měsíc Endor, kde svého otce spálí. Díky Lukovi Skywalkerovi byl Palpatine alias Darth Sidious zabit, což Impériu zasadilo zničující úder. === Epizoda 7 - Síla se probouzí === Po pádu Impéria a obnovení republiky založí Luke Skywalker chrám Jediů.", "question": "Kdo ztvárnil ve Star Wars Luka Skywalkera?", "answers": ["Markem Hamillem"]}
{"title": "Violoncello", "context": "Podobně jako u houslí existují i menší formáty nástroje. Hudebníci menší postavy často používají sedmiosminové cello, které je o něco menší, a tím jim umožňuje pohodlnější hru při nízkých polohách. Pro výuku dětí se používají nástroje ještě menší, až do velikosti 1/16. Ladění je ale stejné. Violoncello je nejhlubší z rodiny houslových nástrojů. Tyto nástroje se vyvíjely paralelně s tzv. violovými nástroji (odvozené od violy da gamba). První moderní violoncello vyrobil v Cremoně v roce 1572 Andrea Amati. Další významní výrobci violoncell jsou Gasparo da Salo (1540-1609), Giovanni Paolo Maggini (1581-1632) a Antonio Stradivari (1644-1737). Na rozdíl od dnešních nástrojů neměla tehdejší violoncella bodec (přibližně do roku 1800) a musela se držet pevně mezi koleny. Také dolaďovače byly do upevnění strun ke struníku vřazeny až později. Dřevěná část barokních smyčců byla prohnutá ven, dnes je u všech nástrojů prohnutá dovnitř, což umožňuje větší napětí žíní a silnější zvuk. Violoncello vydává bohatý a vřelý zvuk, v některých polohách velmi podobný lidskému hlasu. Při hraní vysokých tónů barva tónu připomíná violu. Violoncello je také možno podladit a pozměnit tak rozsah nástroje, jak je tomu např. v Sonátě pro cello sólo Zoltána Kodálye, kde se struna C podladí o půltón níž (tedy na H). Violoncello se drží mezi koleny, o zem se opírá bodcem a horní část se drží vedle levého ucha, čili struna C je nejblíže hráči. V minulosti se považovalo za neslušné, aby hrály ženy na cello tímto způsobem, a proto měly nástroj opřený o zem vedle obou nohou. Herní techniky jsou v podstatě stejné jako u houslí nebo u violy. Pro levou ruku je základní první poloha, přičemž prsty jsou od sebe vzdáleny na půlton. Dále se používá půltá, 2., 3. a 4. poloha. U violoncella se mimo to používají tzv. palcové polohy (od 5. polohy výše), kdy palec levé ruky tiskne dvě struny, zpravidla v úrovni horní desky (podobně jako při barré hmatech na kytaře) a ostatními prsty hráč tiskne jednotlivé struny. David Popper - Hochschüle, Alfredo Piatti - Capriccia, Johann Sebastian Bach - Sólové suity, Joseph Haydn - Koncert C dur a D dur, Antonín Dvořák - Koncert h moll. Pro více titulů viz skladby pro violoncello.", "question": "Mělo violoncello vždy bodec?", "answers": ["Na rozdíl od dnešních nástrojů neměla tehdejší violoncella bodec (přibližně do roku 1800) a musela se držet pevně mezi koleny."]}
{"title": "DiscoBalls", "context": "DiscoBalls je osmičlenná česká hudební skupina založená v roce 2006 v Praze. Patří mezi přední české skupiny hrající styl ska. Velmi oblíbení jsou i v zahraničí. Během svého působení odehráli přes 500 koncertů v Česku a sousedních zemích. V roce 2014 navštívili Moskvu a začali čile koncertovat v Německu. Absolvovali i čtrnáctidenní turné po Balkánském poloostrově či evropské turné s moskevskou kapelou M.A.D. Band. Zahráli si s kapelami Reel Big Fish, Ska-P, Bad Manners, Spitfire, The Valkyrians, Skarface, Spicy Roots, Neville Staple (The Specials), Random Hand nebo Big D and the Kids Table. První CD Disco Very Channel bylo nominováno na cenu Anděl za nejlepší album roku 2008 v žánru ska&reggae. V roce 2010 vydali své druhé CD Rise and Shine. V roce 2014 vydali své třetí albu s názvem Dance like nobody's watching, které se dočkalo i vinylové verze. Bylo označeno známým německým blogerem a hudebním kritikem Der Dude Goes Ska jako nejlepší ska album roku 2014. K albu byl vydán také první oficiální klip k písni \"Shake your ass\". 2008: Disco Very Channel 2010: Rise and Shine 2014: Dance like nobody's watching 2007: Live in Cross 2007. : Skankin Praga: Matusalem ska sampler (The Chancers, Green smätroll, DiscoBalls) 2008: Skannibal Party Vol.9 (Mad Butcher Records) 2009: Kings of Prague vol.1 (LP) 2010: SOYUZ split album (DiscoBalls, M.A.D. Band, Wisecräcker) 2007: DiscoBalls 2009: časopis MTB FreeRide - hudba k DVD o sjezdu a freeridu na horských kolech", "question": "Jaký styl hraje hudební skupina DiscoBalls?", "answers": ["ska"]}
{"title": "Tramvaj", "context": "problematický přechod na současné napájení shora a zdola, konzervuje zastaralý způsob napájení nízká stoupavost tramvajové dopravy (zhruba do 7%) česká koncepce tramvajového tělesa uprostřed vozovky vyžaduje přechod cestujících na zastávku (tramvaj nezastavuje na hraně chodníku) vysoké nárazové náklady. na pořízení tramvajové dopravy ve městě (nezbytnost výstavby měníren, dep apod.) způsobují, že se tramvajová doprava rozvíjí spíše tam, kde již je, než na nových místech tramvajová doprava neumožňuje díky své technické koncepci současné působení většího počtu přepravců a tím jejich konkurenci, případně takové společné působení většího počtu přepravců značně komplikuje První tramvaje byly považovány spíše za atrakci a technickým výstřelkem, později se však stala nedílnou součástí městského života, zejména v Evropě. První tramvaje byly vyrobeny v 19. století a byly taženy koňmi. Městské dráhy začínaly s koněspřežným provozem v době, kdy na dálkových (železničních) dráhách již byli koně víceméně vytlačeni parní trakcí. Koněspřežná tramvaj byla nástupcem nekolejových omnibusů. Konstrukce prvních tramvajových vozů vycházela z tehdejších železničních vagónů, ovšem ve zmenšené a odlehčené podobě, která umožňovala tažení koňmi a projíždění ostrými zatáčkami v městských ulicích. Koněspřežné tramvajové dráhy byly poměrně brzy nahrazeny tramvajemi s jiným pohonem - nejprve parními tramvajemi a poté tramvajemi elektrickými. Elektrická tramvaj zpravidla odebírá elektrickou energii pomocí trolejového vedení, i když byly (převážně na počátku 20. století) i snahy o zavedení jiného způsobu přívodu elektrické energie (akumulátorový, boční, spodní přívod z provozní kolejnice). Ještě dnes se ale inženýři a technici pokoušejí vyvinout hlavně spodní přívod elektrické energie, který by odstranil nevzhledná trolejová vedení. V mnoha městech byl na začátku minulého století zvolen rozchod kolejí 1000 mm, nyní se jako standard používá rozchod 1435 mm, stejně jako na železnici. Související informace naleznete také v článku Tramvajová dráha. První české tramvaje vyrobila továrna Františka Ringhoffera v roce 1876 pro pražskou koňku. Jednalo se o otevřené vlečné vozy, od druhé poloviny 90. let 19. století vyráběly Ringhofferovy závody i elektrické tramvaje – pražský vozový park byl v první polovině 20. století tvořen téměř výhradně vozy od Ringhoffera. Po druhé světové válce byla firma znárodněna a přejmenována na Vagónku Tatra Smíchov, která byla později začleněna do podniku ČKD. Vyráběla dvounápravové motorové a vlečné vozy pro Brno (mj. typ 4MT) a Ostravu. Podrobnější informace naleznete v článku Tramvaje Tatra. Podrobnější informace naleznete v článku Tramvaje Škoda.", "question": "Kdy byly vyrobeny první české tramvaje?", "answers": ["1876"]}
{"title": "Lesák rumělkový", "context": "Lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) je brouk z čeledi lesákovitých. Rozšířený v severní, střední, východní a jihovýchodní Evropě. V České republice patří na seznamu ohrožených druhů mezi silně ohrožené, celosvětově se dle IUCN jedná o téměř ohrožený druh. Živí se hnijícím lýkem listnatých stromů. Larvy jsou příležitostně dravé. Vývoj brouka trvá minimálně dva roky. Dospělci se líhnou na konci léta či na podzim. == Odkazy == === Reference === === Související články === Loužek (přírodní rezervace) === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu lesák rumělkový ve Wikimedia Commons Galerie lesák rumělkový ve Wikimedia Commons", "question": "Živí se lesák rumělkový lýkem?", "answers": ["Živí se hnijícím lýkem listnatých stromů."]}
{"title": "Kolja", "context": "Kolja je český hraný film režiséra Jana Svěráka natočený v roce 1996. Uspěl doma i v zahraničí. V České republice ho vidělo 1 346 669 diváků (zůstává nejnavštěvovanějším českým filmem), získal šest Českých lvů, včetně toho za nejlepší film. V zahraničí získal ocenění Oscar a Zlatý glóbus jako nejlepší neanglicky mluvený film. Byl uveden ve 40 zemích světa, kde ho viděly asi tři miliony diváků. Hlavní hrdina filmu - starý mládenec Louka (Zdeněk Svěrák) se pro peníze fingovaně ožení s Ruskou. Situace se zamotá, když mu na krku po její emigraci do Západního Německa zůstane její malý syn Kolja (Andrej Chalimon). Chlapec neumí česky a zpočátku mezi nimi panuje vzájemná nedůvěra. Později se muž s chlapcem spřátelí, i když má kvůli němu potíže s úřady.", "question": "Který film je nejnavštěvovanějším českým filmem?", "answers": ["Kolja"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Judas Priest je anglická heavy metalová skupina zformovaná v roce 1969 v anglickém Birminghamu. První album Judas Priest s názvem Rocka Rolla vyšlo v roce 1974 a od doby vydání alba Stained Class v roce 1978 se skupina Judas Priest stále drží na metalové špičce. V následujících letech Judas Priest nahráli mnoho dalších alb jako British Steel, Screaming for Vengeance či Turbo. Z několika desítek singlů vyniká například Breaking the Law. Skupina sehrála významnou úlohu také v tom, že vytvořila typickou metalovou módu, Rob Halford poprvé předvedl kožené oblečení, cvočky, pyramidy atd. Inspiraci hledal v gay klubech,což byla reakce na zvýšení popularity punkové mody a vzhled glam rockových hudebníků jako je například skupina Kiss nebo Alice Cooper. K. K. Downing, Ian Hill, a John Ellis se znali již od dětství a vyrůstali ve čtvrti Yew Tree estate ve městě West Bromwich. Navstěvovali Churchfields School v All Saints ve West Bromwichi. Downing a Hill se stali blízkými přáteli a sdíleli podobné hudební zájmy (Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Jimi Hendrix, The Who , Cream, Yardbirds) a naučili se hrát na nástroje. Kapela byla založena v říjnu 1970 v Birminghamu po místním rozpadlém souboru s názvem \"Judas Priest\" (odvozeno od Dylanovy skladby \"The Ballad of Frankie Lee a Judas Priest\" Původní Judas Priest byli založeny v roce 1969 Alem Atkinsem (. zpěv), Bruno Stapenhillem (basa, narozen jako Brian Stapenhill v roce 1948, Stone Cross, W. Bromwich), Johnem Partridgem (bicí, narozený c. 1948 , W. Bromwich), a Johnem Perrym (kytara). Stappenhill přišel s názvem \"Judas Priest\" a nacvičovali v jeho domě ve Stone Cross.", "question": "Kdy vyšlo první album skupiny Judas Priest?", "answers": ["v roce 1974"]}
{"title": "Cyril a Metoděj", "context": "Papež Lev XIII. je v roce 1880 svatořečil a roku 1981 je Jan Pavel II. prohlásil spolupatrony Evropy. Navíc jsou i hlavními patrony Moravy. V Česku se slaví svátek Cyrila a Metoděje 5. července, Svatý Konstantin (řecky Κ, Konstantinos), zvaný Filosof (827 v Soluni - 14. února 869 v Římě), mladší z obou bratrů, byl jedním z nejvýznamnějších učenců své doby, vynikajícím teologem, řečníkem a polyglotem. Působil jako profesor filosofie v Konstantinopoli a úspěšně vedl několik zahraničních náboženskopolitických misí a mnoho teologických disputací. Několik let žil v klášteře společně se svým bratrem a v té době začíná také jejich společná činnost. Jako mnich však vstoupil do kláštera až krátce před svou smrtí v Římě, kde přijal řeholní jméno Cyril (řecky Κ, Kyrillos; latinsky Cyrillus), pod nímž je známější. Svatý Metoděj (řecky Μ, Methodios; latinsky Methodius) (813 v Soluni - 6. dubna 885 na Moravě), křestním jménem Michal, starší bratr Konstantina, byl zpočátku byzantským státním úředníkem, později mnichem v klášteře, kde přijal jméno Metoděj. Během společného pobytu v klášteře se stal patrně nejbližším spolupracovníkem svého bratra, se kterým se pak účastní zahraničních cest ve službách Byzance. Po Konstantinově smrti se ujal vedení velkomoravské misie a završil jejich společné dílo, které hájil až do své smrti.", "question": "Kdy se slaví svátek Cyrila a Metoděje v česku a Slovensku?", "answers": ["5. července"]}
{"title": "Praha", "context": "Praha, v niž vedle sebe žilo české, německé a židovské obyvatelstvo, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila první světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus; byla také dostavěna gotická Katedrála svatého Víta. V září 1929 (za prezidenta T. G. Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače, jak je uvedeno nad klenbou triumfálního oblouku chóru dómu) byla dokončena dostavba katedrály a slavnostně otevřena u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava. Světově unikátní je architektura kubistická – jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Od 15. března 1939 byla Praha hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava. Kulturní život byl ochromen; po incidentu, jehož obětí byl student Jan Opletal, byly zavřeny vysoké školy a předáci studentů popraveni. Během druhé světové války byli z Prahy deportováni do koncentračních táborů příslušníci tzv. \"méněcenných ras\", tedy zejména židovské a cikánské (dle tehdejšího označení) obyvatelstvo.", "question": "Od kterého dne byla Praha hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava?", "answers": ["15. března 1939"]}
{"title": "Inflace", "context": "Inflace je většinou ekonomů definována jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období. Ekvivalentně lze inflaci definovat jako snížení kupní síly peněz. Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace, která se vypočítává jako poměr vybraného cenového indexu na konci a na začátku období. Nejpoužívanějšími cenovými indexy jsou index spotřebitelských cen, index cen výrobců a deflátor HDP. Ekonomové se obecně shodují v názoru, že vysoká míra inflace je způsobena nadměrným růstem peněžní zásoby. Názory na to, které faktory způsobují nízkou až střední míru inflace, jsou rozmanitější. Nízká až mírná inflace může být vedle růstu peněžní zásoby vysvětlována i kolísáním reálné poptávky po zboží nebo výkyvy v nabídce a dodávkách zboží. Nicméně panuje konsenzus, že dlouhé období významné inflace je způsobeno rychlejším růstem peněžní zásoby než celkového produktu. Účinky inflace na ekonomiku jsou různé. Mezi negativní dopady inflace patří snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv, nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje investice a úspory. Vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší. Podle některých ekonomických škol mohou být účinky inflace i pozitivní, například rozšíření možností centrální banky upravovat úrokové sazby (v zájmu zmírnění recese) a stimulace investic do nefinančních investičních projektů. Dnes se většina ekonomů hlavního proudu vyslovuje pro nízkou stabilní inflaci. Nízká (na rozdíl od nulové inflace nebo deflace) inflace může snížit závažnost hospodářské recese tím, že umožňuje rychlejší vyčištění trhu práce a snižuje riziko vzniku pasti na likviditu (která vylučuje měnovou politiku jako nástroj pro stabilizaci ekonomiky). Úkol zachovat nízkou a stabilní míru inflace je obvykle svěřen měnovým orgánům. Obecně platí, že těmito měnovými orgány jsou centrální banky, které řídí velikost peněžní zásoby nastavením úrokových sazeb, operacemi na volném trhu a stanovením minimálních bankovních rezerv. Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. Míra inflace je měřena pomocí tzv. cenových indexů. Nejznámější z nich jsou: Deflátor HDP - poměr nominálního a reálného HDP Index spotřebitelských cen (CPI - Consumer price index) Index cen výrobců (PPI - Producer price index) Čistou inflaci v české ekonomice vypočítává Český statistický úřad jako přírůstek cen v neregulované části spotřebního koše očištěný od vlivu nepřímých daní a dotací. Opačným jevem k inflaci je deflace - pokles cenové hladiny. Příbuzný pojem dezinflace označuje pokles míry inflace.", "question": "Co udává změnu cenové hladiny za určité období?", "answers": ["míra inflace"]}
{"title": "Velký Osek", "context": "V roce 2011 zde bylo evidováno 807 adres. Velký Osek je také název katastrálního území o rozloze 10,55 km2. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1052. Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Kolín 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kolín 1868 země česká,. politický i soudní okres Kolín 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Kolín 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kolín 1945 země česká, správní i soudní okres Kolín 1949 Pražský kraj, okres Kolín. 1960 Středočeský kraj, okres Kolín 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín V obci Velký Osek (2125 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, četnická stanice, sbor dobrovolných hasičů) byly v. roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, autodoprava, biograf Sokol, výroba cementového zboží, cukrář, drogerie, obecní elektrárna, elektrotechnický závod, 5 holičů, 8 hostinců, hotel Veselka,. klempíř, kolář, kominík, 2 konsumy, 2 kováři, 4 krejčí, lakýrník, 2 malíři pokojů, mechanik, továrna na nábytek, natěrač, obchod s obuví Baťa, 4 obuvníci,. obchod s ovocem a zeleninou, 5 pekařů, 2 pohřební ústavy, 2 porodní asistentky, Nádražní restaurace, 4 řezníci, 9 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Velký Osek, obchod se střižním zbožím, továrna na šrouby do dřeva, švadlena, 3 trafiky, 4 truhláři, zahradník, železárna Jouza a spol. Ve Velkém Oseku žila dvojnásobná olympijská vítězka a zároveň trojnásobná olympijská medailistka ze ZOH 2010 ve Vancouveru, rychlobruslařka Martina Sáblíková, která na hrách získala zlato v závodech na 3000 a 5000 metrů a bronz v závodě na 1500 metrů. V noci z 1. na 2. března 2010, pár hodin před příletem olympijské výpravy, přelepením všech dopravních značek s názvem obce \"přejmenoval\" neznámý recesista obec na Sáblíkov. V říjnových volbách do obecního zastupitelstva kandidovala dvě \"nezávislá\" uskupení. Vítězem se stali \"Nezávislí pro Velký Osek\" s nově zvoleným starostou Mgr. Pavlem Drahovzalem. Členové zastupitelstva Místostarosta RNDr. Vladimír Matuš Členové zastupitelstva Mgr. Michal Dupák Jan Fagoš RNDr. Jakub Munzar Jiří Veselý MUDr. Jan Kulhánek Ing. Helena Erbenová Ing. Jiří Kurka Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Sousoší Kalvárie stojí u kostela V katastrálním území obce leží přírodní rezervace Tonice-Bezedná. Dopravní síť Pozemní komunikace Územím obce prochází dálnice D11 s exitem 42 - Libice nad Cidlinou - Velký Osek - Kolín.", "question": "Jak se jmenuje rychlobruslařka žijící ve Velkém Oseku?", "answers": ["Martina Sáblíková"]}
{"title": "Hyrynsalmi", "context": "Hyrynsalmi znak Poloha Souřadnice 64°40′30″ s. š., 28°29′30″ v. d. Časové pásmo EET/EEST Stát Finsko Finsko provincie Kainuu Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 1 521,51 km² Počet obyvatel 2 492 (30.09.2014[1]) Hustota zalidnění 1.8 obyv./km² Správa Status město Starosta Heimo Keränen Oficiální web www.hyrynsalmi.fi multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Hyrynsalmi je obec ve Finsku v provincii Kainuu. V roce 2009 měla 2874 obyvatel.[1] Sousedí s obcemi Kuhmo (JV), Suomussalmi (SV), Puolanka (Z) a Ristijärvi (JZ). Reference Obrázky, zvuky či videa k tématu Hyrynsalmi na Wikimedia Commons 1 2 Výsledky sčítání lidu (finsky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Finsko", "question": "Kolik obyvatel má obec Hyrynsalmi?", "answers": ["2874"]}
{"title": "Bitva o Berlín", "context": "1. běloruský front: Georgij Žukov2. běloruský front: Konstantin Rokossovskij1. ukrajinský front: Ivan Koněv Adolf Hitler †Skupina armád Visla: Gotthard Heinrici Kurt von Tippelskirch[1]Skupina armád Střed: Ferdinand SchörnerObrana Berlína: Hellmuth Reymannpoté Helmuth Weidling Rudolf Sieckenius † síla 2 500 000 vojáků,(v tom 185 000 Poláků),6 250 tanků,7 500 letadel,41 600 děl a minometů 766 750 vojáků,1 519 tanků a obrněných vozidel2 224 letadel9 303 děl a minometů[2][3]Berlínská posádka:kolem 50 000 vojáků Wehrmachtu, Waffen-SSa Hitlerjugend.V záloze bylo 40 000 příslušníků Volkssturmudoplněných policejním a hasičským sborem.[4] ztráty Archivní výzkum81 116 mrtvých či pohřešovaných[5] (včetně 2 825 Poláků[5])280 251 nemocných či zraněných Celkové ztráty 361,367 mužů1 997 tanků,2 108 ks dělostřelectva,917 letadel[5] 88 080 mrtvých,479 298 zajatců[6] Celkové ztráty 937 378 mužůUvnitř obrany Berlina:22 000 civilistů,okolo 22 000 vojáků[7] Bitva o Berlín (útočícím Sovětským svazem označena jako Berlínská operace) byla jednou ze závěrečných ofenziv na evropských bojištích druhé světové války. Sovětské jednotky v průběhu dubna 1945 postupně obklíčily a dobyly Berlín, hlavní město nacistické Třetí říše. Pozadí V listopadu 1944 vypracovalo sovětské vrchní velení plán válečných akcí v Evropě na rok 1945, ve kterém byl mimo jiné určen i termín zahájení operací na 20. leden 1945. Hlavní úsilí se přitom soustředilo na útok směrem do nitra Třetí říše – na Berlín. Vzhledem k obtížné situaci spojenců v Ardenách a po žádosti jejich představitelů o odlehčovací ofenzívu na východní frontě, která by vázala další jednotky, Stalin rozhodl, že útok začne dříve. I on si byl však vědom toho, že pokud spojenci vyhrají bitvu v Ardenách, mohou vstoupit do Berlína jako první, což bylo pro Stalina nepřijatelné nejen z prestižních důvodů, ale i z hlediska jeho plánů na budoucí postup proti Západu. Viselsko – oderská operace Dne 12. ledna 1945 zahájila Rudá armáda útok, který bývá nazýván jako Viselsko-oderská operace. 1. běloruský front pod vedením maršála Žukova dostal za úkol udeřit z magnuszewského a pulawského předmostí směrem na Poznaň, část sil měla zaútočit proti varšavskému uskupení německých vojsk. Vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála Koněva měla podniknout útok ze Sandoměřského předmostí na Vratislav.", "question": "Jak dopadla bitva o Berlín?", "answers": ["Sovětské jednotky v průběhu dubna 1945 postupně obklíčily a dobyly Berlín"]}
{"title": "Univerzita Karlova", "context": "1439), astronom a lékař Milan Kundera (* 1929), spisovatel František Lexa (1876-1960), egyptolog Johann Josef Loschmidt (1821-1895), chemik Lukáš Pražský. (1460-1528), teolog Karel Hynek Mácha (1810-1836), básník Jan Marcus Marci (1595-1667), lékař Vilém Mathesius (1882-. 1945), lingvista Jan Mukařovský (1891-1975), literární vědec Jan Patočka (1907-1977), filosof František Martin Pelcl (1734-1801), bohemista. Georg Placzek (1905-1955), fyzik Karel Poláček (1892-1945), český spisovatel, novinář a filmový scenárista Leopold Pospíšil (*1923), česko-americký právník a antropolog. Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), fyziolog Emanuel Rádl (1873-1942), biolog a filosof Alois Rašín (1867-1923), ekonom a politik Ladislav Smoljak (. 1931-2010), učitel, redaktor, scenárista, herec a režisér Milada Součková (1898-1983), spisovatelka Pavel Stránský (1583-1657), spisovatel. a politik František Xaver Šalda (1867-1937), spisovatel a kritik Ota Šik (1919-2004), ekonom František Šmahel (*1934), historik Alois Vojtěch Šmilovský (. 1837-1883), spisovatel Josef Šusta (1874-1945), historik Ferdinand Stolička (1838-1874), paleontolog Dominik Tatarka (1913-1989). , spisovatel Václav Vladivoj Tomek (1818-1905), historik Peter Tomka (* 1956), slovenský právník a diplomat Dušan Třeštík (1933-2007), český historik a publicista Vladislav Vančura. (1891-1942), spisovatel Michal Viewegh (*1962), spisovatel Jan Campanus Vodňanský (1572-1622), humanista Petr Vopěnka (1934-2015). , matematik a filosof Jiří Weil (1900-1959), spisovatel René Wellek (1903-1995), literární historik Max Wertheimer (1880-1943), psycholog Petr Zenkl (1884-1975), politik Mezi původní čtyři fakulty Univerzity Karlovy patřily: právnická, lékařská, teologická (nyní katolická teologická) a artistická (nyní filozofická). Dnes UK tvoří 17 fakult sídlících především v Praze, dvě sídlí v Hradci Králové a jedna v Plzni. Katolická teologická fakulta Evangelická teologická fakulta Husitská teologická fakulta Právnická fakulta 1. lékařská fakulta 2. lékařská fakulta 3. lékařská fakulta Lékařská fakulta v Plzni Lékařská fakulta v Hradci Králové Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Filozofická fakulta Přírodovědecká fakulta Matematicko-fyzikální fakulta Pedagogická fakulta Fakulta sociálních. věd Fakulta tělesné výchovy a sportu Fakulta humanitních studií Ústav dějin Univerzity Karlovy a archiv Univerzity Karlovy Centrum pro teoretická studia (CTS) Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium CERGE-EI Centrum pro otázky životního prostředí Ústav výpočetní techniky Centrum pro přenos poznatků a technologií Ústav jazykové a odborné přípravy Ústřední knihovna Agentura Rady vysokých škol Koleje a menzy Arcibiskupský seminář Nakladatelství Karolinum Správa budov a zařízení Sportovní centrum", "question": "Kde sídlí Univerzita Karlova?", "answers": ["Praze, dvě sídlí v Hradci Králové a jedna v Plzni"]}
{"title": "Atd", "context": "atd. je zkratka pro „a tak dále“. Používá se při výčtech v textu, kdy chce pisatel ukázat, že výčet pokračuje, nebo že se vlastnost opakuje. Před atd. se podle kontextu píše nebo nepíše čárka. České atd. odpovídá latinskému, anglickému a francouzskému etc., tedy et cetera, které se někdy používá také v češtině. Česká fráze „a tak dále“ je kalkem (doslovným překladem) z německého und so weiter, zkratkou usw. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Atd. na Wikimedia Commons Slovníkové heslo atd. ve Wikislovníku", "question": "Jaká zkratka se používá při výčtech v textu, kdy chce pisatel ukázat, že výčet pokračuje?", "answers": ["atd."]}
{"title": "Třinec", "context": "Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem. Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla ke dni 3. 3. 1958. Dne 24. 10. 1882 byl položen základní kámen římsko-katolického kostela sv. Alberta a 27. 9. 1885 byl kostel vysvěcen. Evangelický kostel byl vysvěcen 9. 7. 1899. Budova české základní školy Petra Bezruče byla postavena v roce 1924. V roce 1929 zde byl založen hokejový klub, dnes HC Oceláři Třinec. 3. 2. 1936 zřízena závodní škola Třineckých železáren (dnes Střední odborná škola Třineckých železáren, jež se nachází v městské části Kanada). Třinec byl osvobozen od fašismu 3. 5. 1945. V roce 1954 byla zahájena stavba nemocnice v městské části Dolní Líštná (Sosna), otevření prvních pavilónů se uskutečnilo v roce 1958, činnost samostatné Nemocnice Třinec byla zahájena v roce 1962. V roce 1955 byla slavnostně otevřena Hvězdárna Mikuláše Koperníka. V roce 1957 byla uvedena do provozu lanová dráha na Javorový vrch. 1. 8. 1960 bylo uvedeno do provozu letní koupaliště na Lesní ulici. Stavba Domu služeb (dnes MOND) v městské části Lyžbice (Terasa) probíhala v letech 1964 až 1966. Začátek výstavby zimního stadionu 1964, do provozu byl dán 17. 2. 1967 (nekrytý); rok 1974 začátek zastřešení, ukončeno 31. 12. 1976. Stavba kulturního domu začala v roce 1966 a slavnostní otevření se konalo v roce 1970. 25. 2. 1968 promítání prvního filmu v kině Kosmos. Dne 12. 9. 1969 bylo při příležitosti 130. výročí založení třinecké huti otevřeno Podnikové muzeum Třineckých železáren (dnes Muzeum Třineckých železáren a města Třince) jako první hutnické muzeum v republice. V roce 1985 otevření nové polikliniky (Nemocnice Podlesí) v městské části Konská.", "question": "Kdy byl založen hokejový klub Oceláři Třinec?", "answers": ["1929"]}
{"title": "Erb", "context": "Erb (z něm. der Erbe - dědic, případně das Erbe - dědictví) je barevné grafické znamení, které označuje konkrétní osobu, resp. rod, a to zejména znakem umístěným na štítě. Štít se znakem je jediná povinná součást erbu. Vlastností erbu je jeho dědičnost a stálost. Věda, která se zabývá studiem erbů, se nazývá heraldika. Heraldika také popisuje způsob vytváření, význam a užití znaků. Erb má svůj původ zejména u středověkých rytířů, kteří si označovali své brnění a přilbu. Se stále dokonalejší výzbrojí, která pokrývala celé tělo, bylo stále obtížnější rychle rozeznat spojence od nepřítele. Proto byly zavedeny barevné symboly, které se umisťovaly na brnění, štíty a vlajky. Používaly se jednoznačné a kontrastní barvy a tvary, které byly dobře rozlišitelné i na velkou vzdálenost a umožňovaly rychlou orientaci v bitvě a pomáhaly rychle rozlišit spojence a nepřítele. Erby se takto objevily ve 12. století v době křižáckých výprav, přestože určité dědičné rozlišování pomocí štítů známe již ze starověkých Atén. Jednotlivé části jsou standardizované a mají také vlastní terminologii. Slovní popis erbu sestavený podle heraldických pravidel se nazývá blason. Často existuje pro daný erb i nějaký příběh, který vysvětluje význam jednotlivých barev, proč jsou na erbu použita zvířata a symboly. Tyto legendy byly obvykle přidány až dodatečně. Často se dá erb \"přečíst\", to znamená, že barvy a symboly napoví jméno jeho nositele. Takový erb se nazývá mluvící erb. Erb se skládá z těchto částí Související informace naleznete také v článku Štít (heraldika). Štít je nejdůležitější součástí erbu. Jedná se o jedinou povinnou součást. Bývá kreslen buď kolmo, nebo mírně šikmo. Což je většinou považováno za správnější, neboť to více odpovídá nošení štítů rytíři. Tvar štítu se v blasonu nepopisuje, jeho provedení je tedy do určité míry závislé na kreslíři. Ten však musí respektovat určitá pravidla, především respektovat umělecký sloh a v některých případech též provenienci. V některých západních zemích byly pro ženské erby vyhrazeny odlišné tvary štítů, aby se zdůraznila skutečnost, že se neúčastnily bojů. Jednalo se o štít routový a oválný (Belgie a severní Francie). V našich zemích nebylo takovéto odlišování používáno. Související informace naleznete také v článku Přilba (heraldika).", "question": "Jak se nazývá věda zabývájící se studiem erbů?", "answers": ["heraldika"]}
{"title": "Madhouse", "context": "Madhouse (japonsky 株, Kabušiki gaiša Maddohausu) je japonské anime studio, založené na počátku 70. let 20. století bývalými animátory z Muši Production: Masao Marujamou, Osamu Dezakim, Rintaróem a Jošiakim Kawadžirim. Mezi jejich nejznámější anime patří například Death Note nebo Trigun.", "question": "Kdy bylo založeno anime studio MADHOUSE?", "answers": ["na počátku 70. let 20. století"]}
{"title": "Nové Město na Moravě", "context": "Městský znak města Nového Města na Moravě tvoří oválný štít nakoso půlený od pravé horní strany dolů k levé straně, horní polovina je zlatá, dolní červená, dva vinařské nože se stříbrnou čepelí a střenkou v přirozené barvě stojí vedle sebe, jeden na. zlatém poli a druhý na červeném poli - ohnutými špicemi nahoru ven, nad noži na zlatém poli je knížecí klobouk, dole mezi střenkami na červeném poli pak sedící, dozadu se ohlížející zlatý lev bez koruny, s pozdviženým jedním ocasem. Městský prapor města Nového Města na Moravě má list nakoso dělený, horní pole žluté, dolní červené, na třetinách listu jsou postaveny odvrácené vinařské nože, délka čepele nožů je 5/10 šířky listu a střenky 2/10 šířky listu, čepele jsou bílé, střenky hnědé, poměr délky k šířce je 3 : 2. Městskou pečeť města Nového Města na Moravě tvoří městský znak, kolem něhož je nápis \"Město - Nové Město na Moravě\", rozdělený sněhovými vločkami. Tradičním maskotem Nového Města na Moravě je strašidlo horáckých lesů - Horácký hejkal.", "question": "Jak se jmenuje maskot města Nového Města na Moravě?", "answers": ["Horácký hejkal"]}
{"title": "Karel August Nasavsko-Weilburský", "context": "Karel August Nasavsko-Weilburský (17. září 1685 – 9. listopadu 1753) byl nasavsko-weilburským knížetem. Karel August se narodil jako druhý syn Jana Arnošta Nasavsko-Weilburského a Marie Polyxeny Leiningensko-Dagsbursko-Hartenburské. V mládí pracoval jako saský diplomat; byl saským vyslancem v Paříži. 27. února 1719 se stal po otcově smrti knížetem. V roce 1733 a 1734 velel císařským vojskům na Rýně jako císařský generál kavalérie. V roce 1737 převzal titul knížete, který byl jeho rodině udělen v roce 1688. V roce 1688 však rodina nezískala místo v Říšském sněmu a na protest titul nepoužívala. V roce 1737 bylo Karlu Augustovi uděleno místo ve sněmu a tak začal používat svůj knížecí titul. Karel August zemřel v roce 1753 a byl pohřben v kapli ve Weilburgu. == Manželství a potomci == Karel August se 17. srpna 1723 ve Wiesbadenu oženil s princeznou Augustou Bedřiškou Nasavsko-Idsteinskou. Měli spolu několik dětíː Henrieta Maria Dorotea Nasavsko-Weilburská (1724-1724) Henrieta Augusta Frederika Nasavsko-Weilburská (1726–1757) Kristýna Luisa Nasavsko-Weilburská (1727-1727) Polyxena Luisa Vilemína Nasavsko-Weilburská (1728–1732) Kristýna Luisa Šarlota Nasavsko-Weilburská (1730–1732) Luisa Polyxena Nasavsko-Weilburská (1733–1764) Karel Kristián Nasavsko-Weilburský (1735–1788) == Vývod z předků == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles August, Prince of Nassau-Weilburg na anglické Wikipedii.", "question": "Kdo je druhým synem Jana Arnošta Nasavsko-Weilburského a Marie Polyxeny Leiningensko-Dagsbursko-Hartenburské?", "answers": ["Karel August"]}
{"title": "Antoine Lasalle", "context": "Antoine Lasalle Antoine Lasalle Narození 10. května 1775Mety Úmrtí 6. července 1809 (ve věku 34 let)Deutsch-Wagram Příčina úmrtí střelná rána Místo pohřbení krypta Saint-Louis-des-Invalides Povolání důstojník Ocenění velkodůstojník Řádu čestné legieJména vepsaná pod Vítězným obloukemKmotr podpory zvláštní vojenské školy Saint-Cyr multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Antoine Charles Louis Lasalle (10. května 1775, Mety – 6. července 1809) byl francouzský generál z doby velké francouzské revoluce a prvního císařství. Život Antoine Lasalle se narodil 10. května 1775 Pierremu Nicolasi de la Lasalle a jeho ženě Suzanně. 19. července 1786 se stal náhradním poručíkem v královském pluku Alsace. Roku 1791 byl přidělen k 24. jezdeckému pluku, ze kterého brzy vystoupil a jako prostý občan se zapsal do lidové sekce Pikenýrů. Díky tomu, že se projevoval jako dobrý vlastenec, mohl jako dobrovolník bojovat proti první koalici a za tři měsíce po vstupu mezi dobrovolníky byl zařazen k nové regulérní armádě, tedy k 23. pluku jízdních myslivců. Roku 1793 u Landrecies vjel mezi děla anglické baterie a pobil obsluhu, za což měl být povýšen na důstojníka, to ale odmítl. Při pokusu o další takový kousek byl Lasalle zraněn. Po návratu z vojenského špitálu přešel k Italské a Alpské armádě spojené v jednu, ta však byla brzy rozdělena. Lasalle šel s Alpskou, jíž velel generál Kellerman, Italské velel Napoleon Bonaparte. Lasalle roku 1796 přešel k Bonapartovi, u nějž ukázal velkou odvahu, ale během ústupu na Mantovu, když nesl zprávu veliteli Brescie byl Rakušany zajat. V zajetí zaujal generála Wurmstera, který jej po bitvě u Castiglione vyměnil. 16. listopadu 1796 byl Lasalle povýšen na kapitána. Po propuštění ze zajetí byl Lasalle ve Vicenze, kde si začal milostný románek se vdanou markýzou De Sali, jež neskončil ani ústupem Francouzů z Vicenzy. Brzy po odchodu z Vicenzy, když generál Masséna potřeboval nějaké zprávy o plánech a pohybech Rakušanů, prohlásil, že ve Vicenze mu je obstará. Pro tento úkol dostal nevelký oddíl jezdců (18 mužů), kteří nebyli od Rakušanů k rozeznání. 17. prosince 1796 se dostali do Vicenzy, kde se Lasalle setkal s markýzou, od níž dostal informace o Rakušanech.", "question": "Kdo to byl Antoine Lasalle?", "answers": ["francouzský generál z doby velké francouzské revoluce a prvního"]}
{"title": "Mikroregion Bouřlivák", "context": "Mikroregion Bouřlivák je dobrovolný svazek obcí v okresu Teplice, jeho sídlem jsou Košťany a jeho cílem je podpora regionálního rozvoje. Sdružuje celkem 5 obcí a byl založen v roce 2000. == Obce sdružené v mikroregionu == Hrob Moldava Mikulov Košťany Jeníkov == Externí odkazy == Mikroregion Bouřlivák na Regionálním informačním servisu oficiální stránky", "question": "Kde je sídlo dobrovolného svazku Mikroregion Bouřlivák?", "answers": ["Košťany"]}
{"title": "Jihlava", "context": "Katastrem probíhá asi 8 km severně od města dálnice D1 s exitem 112. Exit s městem spojuje čtyřpruhový přivaděč silnice I/38, která vede ze Štok a dále z Jihlavy pokračuje směrem na Moravské Budějovice. Vzhledem k výhodnému silničnímu spojení má Jihlava množství autobusových spojů do blízkého okolí i do celé republiky. Silnice II. třídy na území města jsou: II/352 v úseku Pávov – Polná II/405 v úseku Jihlava – Brtnice II/406 ze silnice II/602 směrem na Třešť II/. 523 v úseku Rančířov – Jihlava – Větrný Jeníkov II/602 v úseku Velký Beranov – Jihlava – Vyskytná Silnice III. třídy jsou: III/0024 ze silnice II/602 na Malý Beranov III. /01945 Jihlava – Rantířov III/03824 Jihlava – I/38 – Hybrálec III/1311 Smrčná – Lesnov (I/38) III/13112 ze silnice II. /523 na Plandry III/4062 Jihlava – Pístov (I/38) – Popice – Salavice Železniční spojení Jihlava získala až v roce 1871 (Rakouská severozápadní dráha z Vídně přes Znojmo, Kolín a Nymburk do Děčína). Dnes Jihlava leží na železniční trati 240 Brno – Jihlava, která se tu napojuje na elektrifikovanou trať 225 Havlíčkův Brod – Veselí nad Lužnicí, na níž leží také druhé nádraží Jihlava město a zastávky Jihlava-Staré Hory a Jihlava-Bosch Diesel. V Jihlavě zastavují vnitrostátní rychlík na trase Brno – České Budějovice – Plzeň a je veden jeden pár přímých rychlíků Jihlava – Praha. Letiště Jihlava se nachází v místní části Henčov. Jedná se o veřejné vnitrostátní letiště s nezpevněným povrchem. Související informace naleznete také v článcích Tramvajová doprava v Jihlavě, Trolejbusová doprava v Jihlavě a Městská autobusová doprava v Jihlavě. První tramvaje vyjely do jihlavských ulic v roce 1909. Jediná, 2,7 km dlouhá trať spojovala dnešní Masarykovo náměstí s nádražím. Provoz tramvají byl zastaven v roce 1948. Právě moderní trolejbusy měly nahradit zastaralou tramvajovou dopravu. Jejich první trať vedla po trase té tramvajové. V 50. a v první polovině 60. let se trolejbusová síť úspěšně rozrůstala, poté ale přišla stagnace.", "question": "Ve kterém roce vyjela do jihlavských ulic první tramvaj?", "answers": ["1909"]}
{"title": "Draslík", "context": "Vzniká reakcí mírně zahřátého draslíku ve vodíkové atmosféře. Oxid draselný K2O je v čisté podobě nažloutlý prášek. Tvoří se zahříváním peroxidu draselného nebo superoxidu draselného s draslíkem nebo zahříváním hydroxidu draselného s draslíkem. Draslík tvoří i další sloučeniny s kyslíkem, které mají složení K2O2 a K2O3. Superoxid draselný neboli hyperoxid draselný KO2 je oranžový prášek, který je velmi silným oxidačním činidlem. V žáru je docela stálý, ale v přítomnosti oxidovatelné látky velmi lehce předává kyslík a přechází v peroxid draselný, který ještě dále může předat kyslík a přejít až v oxid draselný. Superoxid draselný vzniká reakcí draslíku s kyslíkem . K + O2 → KO2 Hydroxid draselný KOH je bílá, tvrdá, křehká, hygroskopická, silně leptavá látka, která rozpouští[zdroj? ] i sklo a porcelán. Je velmi dobře rozpustný ve vodě, při jeho rozpouštění se uvolňuje značné množství tepla a vzniklý roztok se zahřívá. Hydroxid draselný vzniká reakcí draslíku, oxidu draselného, peroxidu draselného nebo superoxidu draselného s vodou nebo elektrolýzou roztoku chloridu draselného. Draselné soli jsou ve vodě obecně velmi dobře rozpustné a jen několik je nerozpustných, všechny mají bílou barvu, pokud není anion soli barevný (manganistany, chromany). Draselné soli vytváří snadno podvojné soli, ale velmi nesnadno komplexy. Ještě před 50 lety nebyly známy žádné komplexy alkalických kovů a uvažovalo se o nich, že nejsou vůbec schopny tvořit komplexy (podobně jako se uvažovalo, že vzácné plyny nejsou schopny tvořit sloučeniny).", "question": "Jakou chemickou značku má draslík?", "answers": ["K"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Za nejstaršího přímého zástupce považují někteří odborníci známého prapštrosa Palaeotis weigelti, jehož fosílie z eocénu byly nalezeny např. v Německu v Messelském lomu a v Geiseltalu. Toto zvíře však po nových výzkumech vykazuje ještě více podobností s pštrosem nandu a proto by mu spíše slušel název pranandu. Ptáci, patřící nepochybně ke pštrosům, jsou doloženi od miocénu. Jednalo se o obří ptáky s výškou okolo 4 metrů, kteří se rozšířili do Evropy a Afriky. Stalo se tak přibližně před 12 miliony lety a od té doby se jejich výška postupně snižovala, až se asi před 2 miliony let již podobali dnešním pštrosům. Nejstarším známým druhem je Struthio orlovi, nalezený v Moldavsku. V pliocénu žilo několik druhů tohoto rodu v Asii, například v Mongolsku a v Číně (Struthio chersonensis, Struthio mongolicus, Struthio wimani). Asijský pštros (Struthio asiaticus) žil v pleistocénu ve stepích centrální Asie. Ze zatím neznámých důvodů vymizeli postupně pštrosi z Asie a Evropy a rozšířili se pouze v Africe a na Blízkém východě. V pliocénu se také objevil dnes žijící pštros dvouprstý, jehož rozšíření za poslední doby ledové sahalo až do Španělska a Indie. S postupujícími klimatickými změnami, které proměnily zelenou Saharu v poušť zmizeli pštrosi z Blízkého východu i severní Afriky a většina jejich populace dnes žije v Africe na jih od rovníku.", "question": "Kde žije pštros dvouprstý?", "answers": ["v Africe"]}
{"title": "DNA polymeráza", "context": "DNA polymeráza je označení pro takový enzym účastnící se replikace DNA, který katalyzuje polymeraci řetězce DNA. V replikační vidlici vkládá deoxyribonukleotidy (typ nukleotidů obsahující deoxyribózu) a prodlužuje tak řetězec. DNA polymeráza umí přidávat nové nukleotidy pouze na 3' konec nově vznikajícího řetězce DNA. Díky tomu se tento řetězec prodlužuje ve směru 5'-3'. Dále platí, že DNA polymeráza nikdy nesyntetizuje nový řetězec DNA nanovo (de novo), vždy potřebuje zmíněný 3'-OH konec. Z tohoto důvodu se DNA polymeráza musí navázat na primer, který tento 3' konec již obsahuje (tvorby primeru se účastní enzym primáza). Některé DNA polymerázy jsou schopné opravy chyb vzniklých při replikaci. Když tyto polymerázy objeví chybný pár bází, vyjmou ho a nahradí správným. Většina DNA polymeráz potřebuje tzv. templát, tedy nějakou sekvenci nukleové kyseliny, podle jejíhož vzoru provádí polymeraci (řadí nukleotidy podle komplementarity bází). K výjimkám v tomto směru patří např. terminální deoxynukleotidyltransferáza. Rozlišujeme DNA-dependentní DNA polymerázy, které jako templát využívají DNA, a RNA-dependentní DNA polymerázy (tzv. reverzní transkriptázy), které využívají jako templát RNA. U bakterií známe sice pět druhů DNA polymeráz, z E. coli však byly izolovány jen Pol I, II a III: DNA polymeráza I - především opravuje DNA DNA polymeráza II - především opravuje DNA DNA polymeráza III - hlavní DNA polymeráza bakterií, umožňuje replikaci DNA DNA polymeráza IV (méně významná) DNA polymeráza V (méně významná) Příslušné DNA polymerázy jsou podobné spíše eukaryotním DNA polymerázám. U Eukaryotických organizmů, k nimž patří např. člověk, bylo nalezeno nejméně 15 různých DNA polymeráz. Ty se účastní nejen v replikaci chromozomů, ale i v opravě DNA, crossing-overu chromozomových ramen a replikaci mitochondriální DNA.", "question": "Kam je DNA polymeráza schopna přidávat nové nukleotidy?", "answers": ["na 3' konec"]}
{"title": "Jan Gebauer", "context": "Jan Gebauer (8. října 1838 Úbislavice - 25. května 1907 Praha) byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav (synchronní) nebyl brán vůbec v potaz. V roce 1902 vydal příručku Pravidel hledících k českému pravopisu a tvarosloví, předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu. Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz. Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog - nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze. V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii, o rok později profesorem řádným. V letech 1890-1891 byl děkanem FF UK, rektorem pražské univerzity pak v období 1899-1900. Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk (mimořádným členem se stal 10. května 1876, řádným od 6. června 1883), 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění.", "question": "Kde zemřel Jan Gebauer?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Haumea (trpasličí planeta)", "context": "I kdyby byla vzata v úvahu celá doba existence sluneční soustavy, byla by v dnešním velmi řídkém Kuiperově pásu pravděpodobnost podobné kolize 0,1 procenta. Skupina se nemohla vytvořit v Kuiperově pásu ani v dobách, kdy byl mnohem hustší, protože by ji zase svou gravitací roztrhal Neptun v průběhu své migrace na dnešní oběžnou dráhu. Tato dávná migrace Neptunu je zřejmě také důvodem, proč je dnes v Kuiperově pásu tak málo těles. Proto se zdá pravděpodobné, že skupina pochází z dynamického rozptýleného disku, kde je možnost podobné srážky daleko vyšší.Skupina je dnes již poměrně rozptýlená, a dojít k tomuto stavu muselo trvat miliardy let. Kolize, která ji vytvořila, se tedy odehrála již někdy v rané historii sluneční soustavy. Impakt však nemusel být příliš silný, protože v této oblasti sluneční soustavy i mírná kolize vede k velkým změnám drah těles. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haumea (dwarf planet) na anglické Wikipedii. === Literatura === RABINOWITZ, D. L.; BARKUME, K. M.; BROWN, M. E., et al. Photometric Observations Constraining the Size, Shape, and Albedo of 2003 EL61, a Rapidly Rotating, Pluto-Sized Object in the Kuiper Belt. The Astrophysical Journal. 2006, sv. 639, čís. 2, s. 1238–1251. ISSN 0004-637X. (anglicky) BROWN, M. E.; BOUCHEZ, A. H.; RABINOWITZ, D. L., et al.", "question": "Jak se jmenuje plutoid v Kuiperově pásu, který dosahuje asi jedné třetiny hmotnosti Pluta a 0,07 % hmotnosti Země?", "answers": ["Haumea"]}
{"title": "Obština Madan", "context": "Obština Madan Obština Madan О М Obština na mapě BulharskaPoloha Souřadnice 41°30′ s. š., 24°57′ v. d. Stát Bulharsko Bulharsko oblast Smoljanská Administrativní dělení 1 město a 43 vesnice Obštiny ve Smoljanské oblasti Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 174,95 km² Počet obyvatel 12 276 (2011[1]) Hustota zalidnění 70,2 obyv./km² Správa Starosta Fachri Molajsenov Oficiální web www.madan.bg PSČ 4900 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Obština Madan (bulharsky О М) je bulharská jednotka územní samosprávy ve Smoljanské oblasti. Leží v jižním Bulharsku v jihozápadní části Východních Rodopů, jen malá část leží v Západních Rodopech. Správním střediskem je město Madan, kromě něj zahrnuje obština 43 vesnice. Žije zde přes 11 tisíc stálých obyvatel. Sídla Arpadžik Borika Borinovo[p 1] Borovina[p 1] Bukova Poljana[p 1] Bukovo[p 1] Cirka[p 1] Čurka Diralo Dolie Gabrina Galište[p 1] Kasapsko Koriite Krajna Krušev Dol Kupen[p 1] Leska[p 1] Leštak[p 1] Livade Lovci[p 1] Madan[p 2] (sídlo správy) Măglišta[p 1] Mile Mitovska[p 1] Pečinska Petrov Dol Planinci Ravnil[p 1] Ravništa[p 1] Ravno Nivište Rustan Srednogorci[p 1] Stajčin Dol Studena[p 1] Šarenska[p 1] Tănkoto[p 1] Uručevci Vărba Vărbina[p 1] Vărgov Dol Vechtino[p 1] Visokite Vraninci Sousední obštiny Banite Ardino Smoljan Nedelino Obština Madan", "question": "Jaké město je správním střediskem Obštiny Madan?", "answers": ["Madan"]}
{"title": "Fakulta informatiky Masarykovy univerzity", "context": "Fakulta informatiky Masarykovy univerzity (FI MU) je fakulta Masarykovy univerzity, která rozvíjí vzdělávací, vědeckou a doplňkovou činnost v oblasti informatiky jako disciplíny věnované metodám, modelům a nástrojům zpracování informací, zejména pak pomocí počítačů. Fakulta vznikla v roce 1994 jako první samostatná informatická fakulta v Česku a v pořadí sedmá fakulta MU. Navázala na několik desetiletí budování oboru matematická informatika na přírodovědecké fakultě, jakož i na průkopnickou činnost prvních brněnských informatiků. Vysokoškolské vzdělávání v informatice a aplikované informatice uskutečňuje fakulta v bakalářských, navazujících magisterských a doktorských studijních programech v prezenční formě studia. Výuka probíhá v českém jazyce, placená forma studia pak v angličtině. Fakulta nabízí celoživotní vzdělávání a rozšíření kvalifikace středoškolských učitelů v informatických předmětech. Sídlí ve vlastní budově na Botanické ulici, při jižním okraji městské části Brno-Královo Pole. V minulosti fakulta krátce sídlila na Burešově ulici. Mimořádně využívá bezbariérový vstup z Hrnčířské ulice. V prvopočátku akademická obec čítala zhruba dvě desítky učitelů a 400 studentů. V krátké době se však fakulta rozrostla a pravidelně ji navštěvuje okolo 2 000 studentů.", "question": "Kdy vznikla Fakulta informatiky na Masarykově univerzitě?", "answers": ["1994"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Titan je větší než planeta Merkur a je obklopen vlastní hustou atmosférou složenou hlavně z molekulárního dusíku a metanu. Po Ganymedovi je druhým největším měsícem sluneční soustavy a je jediným měsícem s hustou atmosférou. Jeho povrch je pevný, ale na jeho povrchu je už potvrzeno minimálně jedno jezero tekutých uhlovodíků. Povrchové teploty na Titanu dosahují asi –178 °C a tlak 160 kPa. Titan se stal po Měsíci druhým měsícem, na kterém přistála evropsko-americká sonda – Huygens. Druhý největší měsíc Saturnu je Rhea, největší známý měsíc ve sluneční soustavě bez atmosféry. Skládá se ze směsi vodního ledu a křemičitanů. Je možné, že má malé kamenité jádro. Spolu s měsícem Japetem je viditelný i pomocí malých dalekohledů. Japetus je zvláštní tím, že jedna polokoule je světlá a druhá tmavá a kolem rovníku se táhne vysoký hřeben. Podobný zvláštní jev vykazuje i další velký měsíc Dione, u kterého je odrazivost polokoule ve směru jeho pohybu o 30 až 40 % větší než odrazivost druhé polokoule.", "question": "Jak se jmenuje největší známy měsíc bez atmosfery ve sluneční soustavě?", "answers": ["Rhea"]}
{"title": "Hard rock", "context": "Hard rock je hudební styl, vycházející z rock and rollu, jehož kořeny vychází z garage a Blues-rocku (uvádí se i psychedelický rock) začátku 60. let. Termín je používán jako \"deštník\" pro styly jako punk a grunge, na rozdíl od pop-rocku, hraného v rádiích. Charakteristický je zkresleným (silově deformovaným) zvukem elektrických kytar, baskytary a bicích. Termín Hard Rock je často aplikován na víc stylů rockové hudby, které jsou odchylkami \"radiového\" pop rocku a jen všeobecně navazují na tento styl. Například punk rock, který využívá rychlejší tempo a méně akordů (také silově deformovaných) a styl grunge kombinující punk rock s heavy metalem. Nejčastěji se používá pětistupňová notová škála typická pro blues. Na rozdíl od tradičního rokenrolu, který přebírá prvky z klasického blues, hard rock využívá prvky britského blues, které má rychlejší rytmus a ve kterém se využívá více moderních nástrojů jako jsou elektrické kytary (sólové a doprovodné) a baskytara, bicí a někdy i klávesové nástroje. Britské rockové skupiny jako například The Rolling Stones, The Beatles, The Yardbirds, The Who a The Kinks modifikovaly standardní rock'n'roll přidáváním tvrdšího zvuku, těžšími kytarovými riffy, dunivými bicími a hlasitým zpěvem. Tento zvuk se stal základem pro hardrockový styl. Rané skladby byly například Helter Skelter, I Want You (She's So heavy) a Hey bulldog od The Beatles, I Can See for Miles od The Who a \"You Really Got Me od The Kinks. V této době Jimi Hendrix produkoval novou formu blues ovlivněnou psychedelickým rockem, který byl kombinací jazzu, blues a rock'n'rollu. Byl jedním z prvních kytaristů, kteří experimentovali s novými kytarovými efekty jako byla modulace, zpětná vazba a deformace zvuku. Na konci 60. let skupiny Black Sabbath a Led Zeppelin začaly mísit rané britské rockové skladby do tvrdší ohraničené formy, kterou nazývaly Blues rock. Typickým příkladem blues-rockového stylu, který zároveň reprezentuje začátky hard rocku, je první album od skupiny Led Zeppelin z roku 1969 Led Zeppelin I. Ve skladbách alba jsou jasné základy blues a některých známých skladeb bluesových muzikantů. Třetí album od skupiny Led Zeppelin (Led Zeppelin III) bylo oproti druhému později ve stylu progresivního (i když tvrdě laděného) rocku.", "question": "Co je hard rock?", "answers": ["hudební styl"]}
{"title": "Buddhismus", "context": "Buddhismus dnes označuje širokou rodinu filozofických a náboženských škol, původem z indického subkontinentu, založených na učení Siddhártha Gautamy, běžně známého jako Buddha, což znamená \"probuzený\". Buddha žil a učil na území dnešní severovýchodní Indie někdy mezi 6. a 4. stoletím př. n. l. Buddhisté jej respektují jako svého probuzeného či osvíceného učitele. Ačkoliv buddhismus zůstává stále nejrozšířenější v Asii, jeho jednotlivé školy můžete dnes nalézt na celém světě. Odhady se pohybují mezi 350 milióny až 1,5 miliardou lidí, kde dnes nejčastěji akceptovaným rozpětím je 350 - 550 miliónů. V současné Indii buddhismus dnes téměř vymizel. Buddhismus bývá někdy mylně označován jako neteistické náboženství především proto, že se v buddhistických textech objevují \"božstva\" jakožto třída bytostí, žijící v jiných dimenzích. Na rozdíl od teistických náboženství jsou však tyto bytosti z třídy božstev považována za smrtelné a nevědomé bytosti podobně jako bytosti z třídy lidí nebo zvířat, pouze je převyšují svými schopnostmi a dlouhověkostí. Z období Buddhova života o něm neexistují žádné písemné zprávy, naše znalosti jeho učení vychází z tzv. Tipitaky, která sice byla sepsána až po jeho smrti, nicméně se lze domnívat, že v ní je obsaženo učení velmi blízké původnímu učení Buddhy. Mezi ostatními duchovními a filosofickými systémy zaujímá buddhismus zvláštní místo postojem k duši. Nepatří ani mezi: eternalistickým systémům, které tvrdí, že s tělem se rodí i duše (\"Nope\"), která po smrti přetrvává, ani k nihilistickým systémům, které tvrdí, že s tělem se rodí i duše (\"já\"), která se smrtí zaniká. Místo toho tvrdí, že nelze nalézt žádnou entitu, s níž bychom se mohli identifikovat jako s \"já\" (anátman), a že tedy oba výše zmíněné přístupy jsou mylným důsledkem nevědomosti. K pochopení pojmu buddhismus je nutné si uvědomit, že tento termín přijali buddhisté teprve nedávno.", "question": "Je buddhismus hlavním indickým náboženstvím?", "answers": ["V současné Indii buddhismus dnes téměř vymizel."]}
{"title": "Karát (ryzost)", "context": "Karát (značeno zpravidla Kt nebo kt) je bezrozměrná jednotka ryzosti klenotnických zlatých slitin. Ryzost čistého zlata je definována jako 24 kt. Jeden karát odpovídá 1/24 hmotnostního podílu zlata, hodnota v karátech je tedy rovna: : : : X = 24 ⋅ : : : M : : A u : : : M : : : : {\\displaystyle X. =24\\cdot {\\frac {M_{\\mathrm {Au} }}{M}}} , kde: : : : X : : {\\displaystyle X. } je ryzost v karátech, : : : : M : : A u : : : : : {\\displaystyle M_{\\mathrm {Au} }} je hmotnost čistého zlata obsaženého v hodnoceném materiálu a : : : M : : {\\displaystyle M} je celková hmotnost hodnoceného materiálu. Následující tabulka uvádí obsah zlata v běžně používaných slitinách zlata v karátech a g/kg. Původně se šperky vyráběly z čistých kovů, jak se získávaly z rýžování, či těžby. Až později se drahé kovy začaly legovat, aby byly docíleny další vlastnosti jako barva či tvrdost, stejně jako se tomu děje u legování kovů, železa, oceli, bronzu atd. Označení karát bylo zavedeno v dobách, kdy se používala dvanáctková soustava, ještě před používáním procent, či desítkové soustavy. Karát jako vyjádření ryzosti, kvality slitiny byl používán pro zlato. Označení ryzosti (kvality) pro zlato bylo například 9 kt, 14 kt, 18 kt. Pro stříbro se používalo označení například 13 lotů. Nejběžnější dnes vyráběné klenotnické slitiny mají ryzost 14 kt a 18 kt, to záleží na místních zvyklostech. V Čechách je nejběžnější zlato 14 kt, zlato 9 kt není oblíbené[zdroj? ] a 18 kt je považováno za drahé, či luxusní[zdroj? ]. V Německu se běžně prodává i zlato 9 kt[zdroj? ]. Naopak v arabských zemích se prodává zlato s ryzostí nejméně 18 kt a zlato s nižší ryzostí (například 14 kt) je považováno za nevhodné pro výrobu šperků, když se do drahého kovu přidává tolik příměsí[zdroj? ]. Při výrobě šperků s dodržením ryzosti jsou důležité i ostatní kovy, které určují výslednou barvu. Zlato 14 kt může být žluté, červené i bílé. Výsledná barva je udávaná poměrem přidávaných zbývajících 10 dílů do celku 24. V Česku oblíbené čtrnáctikarátové zlato[zdroj? ] (Au 14 kt) je směs 58,5 % zlata a 32 % stříbra. V ryzostech tedy 0,585Au 0,320Ag ... v zlatnické žargonu označované jako žlutá třistadvacítka[zdroj?", "question": "Kolika karáty je definována ryzost čistého zlata?", "answers": ["24"]}
{"title": "Tuberkulóza", "context": "=== Vakcíny === Mnoho zemí využívá jako součást programu pro kontrolu tuberkulózy očkování bacilem Calmettovým-Guérinovým (BCG), a to hlavně pro kojence. BCG je jedna z nejčastěji využívaných vakcín současnosti, ve státech s národními programy vakcinace přesahuje míra zastoupení této vakcíny 80 %. Jedním ze států, který BCG ve velké míře neposkytuje, jsou Spojené státy, kde tuberkulóza není tak častým onemocněním. BCG byl první vakcínou proti tuberkulóze. Od roku 1905 na něm v Pasteurově ústavu pracovali Albert Calmette a Camille Guérin a první testy na lidech provedli v roce 1921. Úmrtí způsobená špatnými výrobními procesy ale vytvořila veřejný odpor k BCG a hromadné očkování tak bylo odloženo až na dobu po druhé světové válce. Meta-analýza několika studií ukázala, že účinnost vakcín BCG proti některým formám TBC u dětí jako je tuberkulózní meningitida a miliární tuberkulóza je vyšší než 80 %. Naproti tomu, účinnost BCG vakcín proti plicní formě TBC u dospívajících a dospělých se pohybuje od 0 do 80 %. Příčina tak velkého rozptylu hlášených účinností ochrany před plicní formou není známa, ale předpokládá se, že svoji roli hrají rozdíly mezi jednotlivými kmeny používanými při očkování, různá expozice sledovaných populací mykobaktériím v životním prostředí a genetické a výživové rozdíly jednotlivých populací.V současné době existuje celosvětově více případů tuberkulózy než kdykoli v historii. V Jihoafrické republice, státě s nejvyšší prevalencí tuberkulózy, je BCG očkováno každé dítě ve věku do tří let. BCG má slabší účinky v oblastech, kde je malá prevalence mykobakterií. V současnosti existují snahy o vývoj novějších vakcín na prevenci tuberkulózy. První rekombinantní vakcína proti tuberkulóze, Mtb72F, vešla v USA do fáze klinického testování v roce 2004. Výzkum z roku 2005 ukázal, že DNA vakcína proti tuberkulóze podávaná s obvyklou chemoterapií může u myší urychlit mizení bakterií a ochránit proti opětovné nákaze v budoucnosti.", "question": "Jakou zkratku má onemocnění tuberkulóza?", "answers": ["TBC"]}
{"title": "Crazy Town", "context": "Crazy Town Crazy Town Základní informace Původ Los Angeles Žánry alternativní rock a rap rock Vydavatel Columbia Records Web crazytownband.net Současní členové Seth Brinzer, Elias Tannous, Hasma Angeleno, Luca Pretorius, Stefano Bassoli Některá data mohou pocházet z datové položky. Crazy Town (někdy zkráceně jako CXT) je americká rap rocková kapela, kterou založili v roce 1995 dva zpěváci Bret \"Epic\" Mazur a Seth \"Shifty\" Binzer. Crazy Town se nejvíce proslavili svým hitem \"Butterfly\" z roku 2000, který se dostal na první příčku v hudebním žebříčku Billboard Hot 100 v USA. Jejich debutové desky The Gift of Game se posléze prodalo přes 1 a půl milionu kusů. Následující album Darkhorse (2002) se již s podobným úspěchem nesetkalo, což také přispělo k následnému rozpadnutí kapely v roce 2003. Zpěváci Shifty a Epic se rozhodli kapelu obnovit v roce 2007. V roce 2015 pak vyšla třetí řadová deska The Brimstone Sluggers. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crazy Town na anglické Wikipedii. Autoritní data: AUT: xx0009188 | GND: 10324268-5 | ISNI: 0000 0001 0722 8911 | LCCN: no2001037472 | VIAF: 134489126 | WorldcatID: lccn-no2001037472.mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba", "question": "Jak se říká zkráceně Crazy Townu?", "answers": ["CXT"]}
{"title": "Divadlo Globe", "context": "Svá představení hráli v Divadle Jamese Burbage. Roku 1597 jim však nájem na divadlo vypršel, což znamenalo velké potíže. Bylo třeba něco podniknout. Divadelní společnost se rozhodla ukrást své vlastní divadlo na základě prošlé smlouvy, kde se psalo, že pokud budou chtít, mohou divadlo rozebrat. Divadlo přesunuli na jižní břeh řeky Temže a pojmenovali ho Globe. Byl to vynikající tah, Služebníci lorda komořího zachránili své divadlo i své kariéry. Jednu chybu však udělali, střechu nového divadla vyrobili z hořlavých došků. V létě roku 1613 Globe do základů vyhořel. Velký oheň způsobilo dělo, ze kterého vystřelili při představení. Dělo se nestrefilo a zapálilo doškovou střechu. Podílníci měli povinnost postavit nové divadlo. Tato verze Globu přežila 30 let, dokud nebylo divadlo z nařízení puritána Olivera Cromwella uzavřeno. Samotná budova byla v roce 1644 stržena. Ke konci 20. století byl po přestávce trvající 350 let postaven další Globe. Americký herec a Shakespearův milovník Sam Wanamaker (otec Zoë Wanamakerové) se rozhodl, že v Bankside postaví přesnou repliku Globu. Teď zde stojí divadlo tak, jak vypadalo za Shakespearových časů. V Globu probíhá každoročně letní sezona Shakespearových her a také je zde největší trvalá Shakespearova výstava na světě.", "question": "Jaké divadlo je spjaté s osobou Williama Shakespeara?", "answers": ["Globe"]}
{"title": "Arktida", "context": "Jižní a jihozápadní pobřeží Grónska bylo osídleno v dalších letech poté, co sem roku 981 se 14 loděmi dorazil Erik Rudý. Kolem roku 1001 se Leif Eriksson vylodil na pobřeží Labradoru. V roce 1114 objevili souostroví Svalbard (Špicberky; dánsky \"Holé pobřeží\"). Od 15. století zamrzal severní Atlantik (od Islandu ke Grónsku byl souvislý led), což způsobilo úpadek a zánik vikinských kolonií v Grónsku a Newfoundlandu. Dalšími objeviteli v arktické oblasti byli především Portugalci, kteří kolem roku 1500 zkoumali jižní Grónsko, Newfoundland a Labrador. === Hledání severovýchodní cesty === Hledání severovýchodního průjezdu bylo důležité zejména z ekonomických hledisek kratšího námořního spojení mezi Evropou a Asií. První pokusy o nalezení této cesty začaly již od poloviny 16. století. Na konci 16. století se neúspěšně vrátil např. Holanďan Willem Barents, jenž chtěl plout přímo přes pól. Roku 1648 Rus Semjon Děžňov plující z ústí Kolymy objevil nejvýchodnější bod Asie a obeplul ho (Děžňovův mys), celým průlivem však neproplul. To, že se jedná o průliv, objevil až v letech 1725–1730 Dán v ruských službách Vitus Bering, jehož jméno dnes průliv nese. První celkový průjezd severovýchodní cestou vykonala v letech 1878–1880 švédská výprava lodi Vega, kterou vedl A. E. Nordenskjöld. === Hledání severozápadní cesty === Při hledání severozápadního průjezdu se uskutečnilo mnoho neúspěšných výprav, jichž se účastnili objevitelé jako např. Martin Frobisher, Henry Hudson, James Clark Ross (roku 1831 objevil severní magnetický pól), John Franklin, McClure a další. Úspěšnou výpravou byla až v letech 1903–1906 výprava Roalda Amundsena na malé motorové plachetnici Gjø. Loď sice musela během cesty v Arktidě přezimovat, ale jako první se jí podařilo severozápadní cestou proplout. === Dobývání severního pólu === Snahy o dobytí severního pólu, mezi nimiž vyniká pokus Fridtjofa Nansena o driftování k tomu zkonstruovanou lodí Fram, skončily roku 1909, kdy bylo jeho dobytí přiznáno Robertu Pearymu (a neuznáno F. Cookovi). Přímým důsledkem toho byl Amundsenův vítězný souboj o jižní pól. A Roald Amundsen byl také velitelem výpravy vzducholodí Norge v roce 1926, která je kvůli zpochybněným Pearyho důkazům dnes považována za první doložené dosažení severního pólu. === Soupeření velmocí === Oblast je strategickou i z pozice supervelmocí, jelikož přelet přes Arktidu byl v dobách studené války nejkratší spojnicí mezi soupeřícími velmocemi. Stavba vojenských základen v oblasti na sebe nenechala dlouho čekat. Na počátku 21. století vyvstala také otázka nároků na mořské dno v této oblasti. Jsou předpoklady, že se zde nacházejí ložiska surovin, o něž jeví zájem všechny státy oblasti.", "question": "Na kterém pólu Země je Arktida?", "answers": ["severního"]}
{"title": "Poušť", "context": "Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě, tzn. v oblastech polárních tlakových výší. == Základní druhy pouští == Erg je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Erg Šigaga, Erg Šebbí, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště. Pouštní zvířata jsou sice na vysoké teploty aklimatizována a uzpůsobena, ale většina z nich si nemůže dovolit přehřívat svůj organismus tím, že by při nich vyvíjela nějakou aktivitu a plýtvat tělesnými tekutinami. Pouštní život je tedy zpravidla život noční, který začíná s večerním šerem a končí nejpozději dopoledne.", "question": "Jakou pouští je hamada?", "answers": ["kamenitá"]}
{"title": "Black metal", "context": "Mezi jejich přední zástupce patří Burzum, Darkthrone a Xasthur. Nicméně jiné jedno- nebo dvoučlenné skupiny (Satyricon, Nargaroth, Satanic Warmaster) účinkují často spolu s jinými hudebníky na živých vystoupeních. Živá vystoupení jsou často obohacena o divadelní techniky a jevištní rekvizity anebo ohnivou show v podobě plivání ohně. Skupiny Mayhem,Gorgoroth, Cradle of Filth jsou velmi proslulé ve svých groteskních a kontroverzních jevištních show. Mnoho hudebníků si osvojilo neo-medieval (napodobující středověk) styl oblékání, který může obsahovat kožené oblečení, bodce, otrokářskou výbavu, erby a zbraně. Mnoho hudebníků používá přezdívky, často inspirované mytologií nebo folklórem (například Bå Eithun ze skupiny Emperor se sám označil jako Faust). Obaly alb bývají atmosférické nebo zobrazují přírodní či fantastické krajiny (album Filosofem od skupiny Burzum, album In The Nightside Eclipse od skupiny Emperor), zatímco jiné skupiny používají motivy násilí, sexuálních zvrhlostí nebo obrazových výjevů (album Opus Nocturne od skupiny Marduk). Velmi běžné jsou i satanistické motivy, například obrácené pentagramy nebo obrácené kříže. Jedním z největších rysů blackmetalového image je líčení corpsepaint (tj. napodobující mrtvolu) nebo warpaint černý a bílý makeup (tj. napodobující obličejové válečné barvy pohanských válečníků, majících zastrašit nepřítele v průběhu bitvy), někdy s falešnou krví. Inspirované bývalým frontmanem skupiny Mayhem Deadem. == Historie == Začátek tohoto stylu lze vystopovat ke skupině Bathory, založené ve Švédsku v roce 1983 pojmenované po Alžbětě Báthoryové, známé též jako Čachtická paní. Frontmanem kapely a zároveň hlavním skladatelem byl Quorthon (Tomas Forsberg). Právě jeho drsné vokály, skřípavé a vysoké tóny doprovázené občasnými výkřiky, stejně tak jako texty zaměřené na temná témata a obsahující antikřesťanské a \"satanské\" odkazy, definovaly začátky black metalu. Skupina tento styl použila u prvních čtyř alb, pričemž třetí album Under the Sign of the Black Mark, vydané roku 1987, je nejvíce ovlivňující historii black metalu. Jméno tomuto hudebního stylu však dala až anglická kapela Venom albem Black Metal z roku 1982. Další kapelou patřící k NWOBHM, která přispěla ke vzniku black metalu je kapela Witchfynde (skladba \"wake up screaming\") nebo Death SS (skladba \"Murder Angels\"). K dalšímu definování typických znaků stylu došlo díky kapelám Mercyful Fate, Hellhammer a Celtic Frost, případně první alba Slayer a Possessed. Z českých blackmetalových kapel můžeme zmínit např. Master's Hammer, Root (druhá polovina osmdesátých let), Törr, kteří však stále tvrdí, že hrají \"jen o něco tvrdší rock'n'roll\", či již neexistující kapelu RITUAL, dále potom Enochian, Maniac Butcher, Infernal Heretic nebo třeba Morrior. Další rozmach tento styl zaznamenal v Norsku počátkem devadesátých let v podobě tzv. druhé vlny black metalu.", "question": "Jak se nazývá kapela, která založila název hudebního stylu black metal?", "answers": ["Venom"]}
{"title": "Hyde Park (Londýn)", "context": "Park je rozdělen Serpentinovým jezerem na dvě poloviny. Hyde Park sousedí s Kensingtonskými zahradami, které jsou často považovány za součást Hyde Parku. Hranici mezi oběma parky tvoří West Carriage Drive. Plocha Hyde Parku činí 1,4 km2 a Kensingtonských zahrad 1,1 km2. Nejstarší část parku patřila panství Ebury. Plocha této části byla jeden hide (plocha 0,24–0,49 km2) a z tohoto slova pochází název parku. Pozemek získal Jindřich VIII. v roce 1536 od mnichů Westminsterského opatství. Autorem většiny vybavení parku je architekt Decimus Burton. Park byl původním místem, kde stál Křišťálový palác, navržený Josefem Paxtonem pro Velkou výstavu v roce 1851. Park se také stal dějištěm několika velkých koncertů včetně Rolling Stones (1969), Pink Floyd (1970), Queen (1976) a Red Hot Chili Peppers (2004). Později se zde konal koncert Live 8. Autorem návrhu Velké brány byl Decimus Burton. Obsahuje několik ionských sloupů se třemi oblouky pro vjezd vozidel a dvěma pro pěší. Brána je vyrobena z železa, pokryta bronzem a uchycena do pilířů kruhy z materiálů používaného pro výrobu děl. Je ozdobena řeckými zimolezovými ornamenty. Speakers' Corner – veřejné prostranství, kde je povoleno vyjadřovat se na jakékoli téma. Nachází se v severovýchodní části poblíž Mramorového oblouku. Právě od tohoto místa a možnosti zde volně promluvit je odvozen i název pořadu ČT24 Hyde park. Rotten Row – široká dráha vytvářejícií jižní hranici parku, používaná dříve pro projížďky na koních. Hyde Park Corner – hlavní křižovatka parku na jihovýchodě. Památník Diany, princezny z Walesu – oválná kamenná kruhová fontána postavená na jih od Serpentinového jezera. Zpřístupněna byla 6. července 2004. Bombový útok v Hyde Parku a Regent's Parku Obrázky, zvuky či videa k tématu Hyde Park ve Wikimedia Commons Dílo Anglické listy/Hyde Park ve Wikizdrojích http://www.royalparks.gov.uk/parks/hyde_park/ – oficiální stránky Hyde Parku", "question": "Kdy byl zpřístupněn památník Diany, princezny z Walesu, nacházející se u Serpentinového jezera?", "answers": ["6. července 2004"]}
{"title": "E-mail", "context": "Přesto je většina e-mailových přenosů 8bitových, kde ale nelze zaručit bezproblémovost. Z toho důvodu byla elektronická pošta rozšířena o standard MIME, aby bylo umožněno kódování vkládaných HTML a binárních příloh, obrázků, zvuků a videí. Typický sled událostí, který se uskuteční, když Jana napíše e-mail Petrovi: Jana napíše zprávu pomocí svého e-mailového klienta nebo ve formuláři webového rozhraní. Přitom také napíše nebo zvolí z adresáře e-mailovou adresu svého adresáta. Potom klikne na tlačítko \"Odeslat\". Programy poštovní klient, MTA server s pomocí informace od DNS serveru a mail exchange server a poštovní klient na straně adresáta se postarají o doručení zprávy adresátovi, popřípadě odesílateli (Janě) zašlou chybovou, varovnou nebo potvrzující zprávu. Petr klikne na tlačítko \"zkontrolovat novou poštu\" ve svém e-mailovém klientu (popřípadě má poštovní klient nastavený tak, že program v určitých časových intervalech poštu stahuje sám) a ten vyzvedne poštu pomocí protokolu POP (POP3). Popřípadě může Petr pomocí webové služby nebo příslušně nastaveného poštovního klienta prohlížet doručené e-maily přímo ve schránce na mail exchange serveru. Internetové e-mailové zprávy se skládají ze dvou hlavních částí: Hlavička – předmět zprávy, odesílatel, příjemce a jiné informace o e-mailu Tělo – Samotná zpráva, obyčejně obsahuje na konci blok s podpisem. Tělo e-mailu začíná zpravidla pozdravem. K e-mailu je možné přikládat jako přílohy i obrázky a jiné soubory. Bez problémů bývá doručování menších souborů typu dokumentu. Pokud však je ke zprávě přiložen velký soubor nebo příliš mnoho souborů nebo soubor typu programu, který by mohl být infikován virem nebo červem, mnohdy taková zpráva neprojde ochrannými filtry na doručovací cestě. Hlavičky obvykle obsahují alespoň 4 pole: Od (From): e-mailová adresa (popř. i jméno) odesílatele zprávy (zpravidla vyplňuje program automaticky) Komu (To): e-mailová adresa (popř. i jméno. ) příjemce zprávy, adresátů může být více současně (vyplňuje odesílatel) Předmět (Subject): stručný popis obsahu zprávy (vyplňuje odesílatel, nepovinně) Datum (Date): místní datum a čas. odeslání zprávy (vyplňuje program automaticky) Informace v hlavičce na počítači příjemce je podobná záhlaví na konvenčním dopisu – skutečná informace o tom, komu byla zpráva adresována, je odstraněná mailovým serverem potom, co je přiřazená správné mailové schránce. Pole \"Od\" nemusí obsahovat adresu skutečného odesílatele. Je velmi jednoduché to zfalšovat a zpráva potom vypadá, že přišla z uvedené adresy.", "question": "Jakou zkratku má elektronická pošta?", "answers": ["e-mail"]}
{"title": "Plzeň", "context": "Plzeň (v němčině a dalších jazycích Pilsen) je statutární město na západě Čech a metropole Plzeňského kraje. Leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije zde přibližně 172 tisíc obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v České republice. Plzeň je známá jako průmyslové a pivovarnické město. V rozsáhlých továrních halách bývalé Škodovky se vyrábějí dopravní prostředky a průmyslové stroje, na druhé straně krajské metropole se pak vaří známá piva Prazdroj a Gambrinus. Spodně kvašený světlý ležák se označuje jako pivo plzeňského typu, celosvětově pak jako Pilsner nebo Pils, podle německého jména města Pilsen. Plzeň má i podstatný kulturní význam. Nacházejí se tu početné kulturní domy a divadla. Ve městě sídlí také biskupství plzeňské diecéze. Vysoké školství zastupují Západočeská univerzita a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy. V roce 2015 byla Plzeň (společně s belgickým Monsem) Evropským hlavním městem kultury. Současné historické jádro města má pravidelnou síť ulic s obdélníkovým náměstím Republiky uprostřed (139 × 193 m), jemuž vévodí katedrála sv. Bartoloměje s nejvyšší kostelní věží v České republice.", "question": "Je Plzeň největším městem České republiky?", "answers": ["Žije zde přibližně 172 tisíc obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v České republice."]}
{"title": "Plastid", "context": "Fotosynteticky aktivní plastidy jsou takové, které obsahují fotosynteticky aktivní barviva a ve kterých tedy probíhá fotosyntéza, tj. zachycení sluneční energie a přeměna na organické látky. Typickým příkladem je chloroplast, tzn. fotosynteticky aktivní zelený plastid obsahující chlorofyly, najdeme jej např. v buňkách zelených rostlin, proto mají zelenou barvu. Má 2 obalové membrány, vnitřní odškrcuje váčky tylakoidy, které tvoří třetí membránovou soustavu, jejíž části se nazývají grana (sloupcovité shluky mincovitých tylakoidních váčku) a lamely neboli stromální tylakoidy (propojující můstky). Někdy se odlišují na základě obsahu jistých fotosyntetických barviv či výskytu u určitých skupin organizmů i další typy fotosynteticky aktivních plastidů. Rodoplast (též rhodoplast) je fotosynteticky aktivní červený plastid obsahující fykoerytrin (červený) a fykocyanin (modrý). Lze jej nalézt třeba u ruduch (Rhodophyta). Feoplast je hnědý fotosynteticky aktivní plastid obsahující chlorofyl a fukoxantin, lze jej nalézt u hnědých řas (Phaeophyta). Chromoplast je žlutý nebo červený plastid obsahující pouze pomocné fotosyntetické pigmenty (karotenoidy-karoteny, xantofyly), které nejsou schopny fotosyntetizovat. (Slouží pouze jako doprovodné sběrače fotonů pro chloroplasty.) Je to tedy bývalý chloroplast, který postrádá chlorofyl. Tvoří se především ve starších buňkách a to nejčastěji v plodech. Jeho úkolem je zbarvit povrch plodu nápadnou barvou aby přilákal konzumenty a umožnil tak šíření semen rostlin. Je také zodpovědný za podzimní barvu listí, neboť v něm je chlorofyl již rozložen.", "question": "Jak se jmenuje plastid, který obsahuje chlorofyl a fukoxantin?", "answers": ["Feoplast"]}
{"title": "Netopýři", "context": "Netopýři (Microchiroptera) jsou podřád savců z řádu letouni. Nejvýznamnějším znakem netopýrů jsou křídla vyvinuvší se z předních končetin. Díky nim jsou netopýři (a druhý podřád letounů, kaloni) jedinými savci, kteří dokážou létat – létající veverky, vakoveverky a plachtící kuskusovití mohou pouze klouzat na omezenou vzdálenost. Vynikají akrobatickým letem o rychlosti 20–50 km/h. Netopýři se vyvinuli zhruba před 60 milióny let z primitivních hmyzožravců, předchůdců dnešních ježků a rejsků. Netopýři vidí černobíle. Dalšími znaky netopýrů, které je odlišují od kaloňů, jsou: echolokace – schopnost navigovat se vlastním sluchem podle odrazů zvuku u jejich pískotu od předmětů (především kořisti) – podobně funguje sonar. Nejnižší frekvenci má netopýr pestrý, okolo 20 kHz a naopak nejvyšší frekvenci má vrápenec malý až kolem 110 kHz. chybějící dráp na druhém prstu přední končetiny jejich uši netvoří uzavřený kruh mají ostré zuby, zejména stoličky dosahují menších rozměrů stehenní kosti netopýra jsou tak tenké, že většina netopýrů neumí chodit Netopýři se živí hmyzem, krví, malými savci, žábami a rybami. Většina netopýrů je aktivní v noci nebo za soumraku. Oči většiny druhů jsou sice malé a špatně vyvinuté, ale netopýři s nimi vidí. Mají schopnost tzv. utajené březosti - mají schopnost pozastavit vývoj plodu a odložit jeho porod i vývoj na příznivější období.", "question": "Jak se jmenuje savec, který umí létat?", "answers": ["netopýři"]}
{"title": "John Hannah", "context": "John Hannah John Hannah Rodné jméno John David Hannah Narození 23. dubna 1962 (59 let)East Kilbride Alma mater Claremont High SchoolRoyal Conservatoire of Scotland Povolání herec, divadelní herec, filmový herec, filmový producent a televizní herec Manžel(ka) Joanna Roth (od 1996) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. John David Hannah (* 23. dubna 1962, East Kilbride, Skotsko, Spojené království) je britský herec. Ženatý s Joannou Roth, mají dvojčata – chlapec Gabriel a dívka Astrid (* 11. února 2004). Pochází z prosté rodiny ze tří dětí (má dvě starší sestry). Jeho otec byl nástrojař a matka uklízečka, on sám je původně vyučený elektrikář. Po vyučení nicméně vystudoval herectví na Královské skotské hudební a dramatické akademii v Glasgowě. V televizi účinkuje od roku 1987, kdy si zahrál v celé řadě audiovizuálních děl, nicméně svoji první významnější přelomovou roli získal ve známém britském snímku Čtyři svatby a jeden pohřeb v roce 1994. Svoji první významnou hlavní roli si zahrál v britsko-americkém romantickém snímku Srdcová sedma z roku 1998 (snímek pomáhal i spolufinancovat). V roce 1999 následovaly další výrazné a významné role ve snímcích Hurikán v ringu a Mumie, seriál Spartakus a další... Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu John Hannah na Wikimedia Commons John Hannah v Česko-Slovenské filmové databázi John Hannah ve Filmové databázi", "question": "S kým je ženatý britský herec John Hannah?", "answers": ["s Joannou Roth"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "V dubnu 1918 do USA dorazil. Přednášel, psal a agitoval zejména mezi krajany a dosavadní velké úspěchy legionářů byly jeho pádným argumentem. Masarykova kniha \"Nová Evropa\" přispěla k tomu, že prezident Wilson odmítl rakouské návrhy na federalizaci monarchie a postavil se za sebeurčení slovanských i jiných národů. Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Hned po volbách roku 1920 byl znovu zvolen, i když získal jen asi 65 % hlasů, a podobně i v dalších volbách roku 1927. Teprve při třetí volbě v roce 1934, kterou ústava presidentu Osvoboditeli dovolovala a která proběhla jako manifestace pro demokracii, získal 73 % hlasů. Komunisté a slovenští nacionalisté pro Masaryka nikdy nehlasovali. Koncem roku 1935 Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval a 14. září 1937 zemřel. Jeho pohřeb byl velkou národní manifestací za svobodu a demokracii. Masaryk se narodil jako \"Tomáš Jan\" krátce po bouřlivém revolučním roce 1848 na Slovácku. Rodiče byli zaměstnanci na statku Nathana Redlicha. Tomášova matka Terezie Masaryková roz. Kropáčková (1813–1887) z Hustopečí, pocházela z Hané. Mluvila lépe německy než česky. Jeho otec Jozef Maszárik (také Masarik, či Masaryk, 1823–1907) byl Slovák a pracoval jako kočí. Byl dlouho negramotný a psát ho naučil až syn Tomáš. Narodil se 25. února 1823 v Kopčanech na Slovensku, které tehdy patřilo do Uherského království; tak vznikla úřední podoba jeho příjmení (Maszárik). Tomáš Masaryk měl dva mladší bratry, Martina (1852–1873) a Ludvíka (1854–1912), jehož hustopečská tiskárna později svou produkcí výrazně podporovala Masarykovo veřejné působení. Další sourozenci, Jan a Františka, zemřeli ještě jako malé děti. Po absolvování čejkovické školy studoval Tomáš Masaryk na reálném gymnáziu v Hustopečích a později na gymnáziu ve Strážnici, které však nemohl dokončit. Praktikoval krátce v hodonínské škole, učil se zámečníkem ve Vídni, později kovářem v Čejči, ale brzy nastoupil jako podučitel hustopečského reálného gymnázia a s pomocí vlasteneckého kněze a kaplana P. Františka Satory se chystal ke studiu na německojazyčném klasickém gymnáziu v Brně.", "question": "Jak se jmenovala Masarykova matka za svobodna?", "answers": ["Terezie Masaryková"]}
{"title": "Snowboard", "context": "Dobrý jezdec zvládá jízdu na obě strany, což platí především pro triky a skoky, kdy změna stran jízdy bývá občas nezbytná. Proto vídáme někdy také postavení nohou Duckfoot - obě nohy jsou vychýleny špičkou ven a umožňují průběžnou změnu stran za jízdy. První pokusy o \"surfování\" na sněhu se v USA objevily již v 60. letech. Pro snowboarding je zlomový rok 1965, kdy Sherman Poppen spojil dvě lyže, ke špičce přimontoval provázek a vytvořil tím první model snowboardu, zvaný \"snurfer\", protože jízda na něm se podobala spíše surfování na vodě. Inspirován Shermannovým úspěchem začal Jake Burton Carpenter vyrábět své vlastní snowboardy. Rozpoznal chyby a nevýhody snurferu, opravil je a přimontoval na desku první vázání, které několika pásky pevně drželo nohy. V roce 1977 založil ve Vermontu firmu Burton Snowboards. Poté se na scéně objevil Dmitrij Milovich, který v roce 1969 přišel s prknem odlitým z polyesteru. Tato prkna měla nízkou životnost, ale i přesto si Milovich nechal v roce 1972 tento výrobek patentovat a o tři roky později založil vlastní firmu. Ta nakonec vyráběla již vylepšené verze boardů - měly laminátovou konstrukci a skluznici z P-texu. Tom Sims o pár let později začal pracovat na zdokonalování snowboardu; původně byla jeho prkna podobná těm Milovichovým, později začal vyrábět prkna s laminátovou konstrukcí s dřevěným jádrem (vyšší odolnost prkna, lepší jízdní vlastnosti) + ocelové hrany, díky nimž bylo možné používat snowboard i na tvrdém sněhu. V roce 1983 přišel Jeff Grell s prvním skutečně pevným vázáním, které stabilně spojovalo nohy jezdce s prknem. S tímto vázáním bylo možné ovládat prkno i na tvrdém a nerovném sněhu a ve velkých rychlostech. V roce 1985 se snowboard objevil i v Bondovce s názvem Vyhlídka na vraždu. Díky tomu se dostal do povědomí široké veřejnosti.[zdroj?", "question": "Jak se nazývá prkno pevně připnuté k nohám jezdce, určené k sportovnímu využití na sněhu?", "answers": ["Snowboard"]}
{"title": "Punské války", "context": "Punské války (264–146 př. n. l.) je označení tří konfliktů mezi Římskou Republikou a Kartágem. Název je odvozen od pojmenování Poeni, Puni (česky Punové), které Římané používali pro označení Kartaginců kvůli jejich fénickým předkům. Střetly se zde zásadně odlišné státní a vojenské koncepce: zatímco Řím byl republikou a římské vojsko se skládalo z občanů placených žoldem, v Kartágu panovala oligarchie a kartaginskou armádu tvořili převážně najatí cizí žoldnéři. Konečným výsledkem konfliktu obou mocností bylo zničení Kartága a dominantní postavení Říma v západním Středomoří. == Příčiny punských válek == Když Římská říše dokázala v průběhu zhruba 150 let ovládnout Itálii po tvrdých bojích se Samnity a Sarmaty a porážce řeckých států na jihu Itálie, stala se Římská říše středomořskou mocností. Nebyla však mocností jedinou. Dalším městem, která se svou silou a významem mohlo rovnat Římu, bylo Kartágo, jehož obyvatele Římané nazývali Punny. Jak Kartágo, tak Řím měli snahu o hegemonii nad celým Středomořím a bylo jasné, že v případě války, která musela zákonitě vypuknout, bude vítěz pánem celého středomořského prostoru. Nakonec se záminkou k první ze tří válek stala Sicílie, o kterou s Kartágem již přes dvě století vedla řecko-kartáginské války sicilská města. Válka vypukla v roce 264 př. n. l. == První punská válka (264–241 př. n. l.) == Příčinou první ze tří krvavých válek mezi těmito dvěma městy bylo obsazení italského města Messina syrakuským vládcem Agathoklem. Město požádalo o pomoc Kartagince i Římany, Kartaginci však dorazili o něco dříve. Když pak připluli i Římané, chtěli také za každou cenu Messině pomoci. Římský konzul Appius Claudius Caudex se dohodl s kartaginským velitelem, že se Kartaginci vrátí zpět. Vláda v Kartágu však brala velitelův ústup ve prospěch Římanů odsoudila a vyhlásila Římu válku. Její rozhodnutí bylo také ovlivněno napětím mezi městy, které trvalo již od roku 272 př. n. l., kdy se Kartaginci bez předchozího oznámení svým římským spojencům vylodili v Tarentu, aby toto město vysvobodili od řecké Pyrrhovy armády. Obecně se tedy dá říci, že hlavními důvody punských válek bylo mocenské soupeření, politická rivalita a nenávist, nikoli obavy z hospodářské vyspělosti Kartága. Zprvu obléhalo Kartágo pod velením Hannóna již zmiňovanou Mesinu, Římané je však od svého města odehnali a roku 262 př. n. l. se po půlročním obléhání zmocnili nejvýznamnějšího města Kartaginců na Sicílii Akragantu. Na souši tedy vítězil Řím, moře bylo však doménou Kartaginců.", "question": "Jak se jmenují války mezi Římskou Republikou a Kartágem?", "answers": ["Punské"]}
{"title": "Downův syndrom", "context": "Od října 2011 je možné stanovení rizika výskytu Downova syndromu analýzou DNA z krve matky testem MaterniT21 americké firmy Sequenom. Od roku 2012 nabízí prenatální neinvazivní test Downova syndromu a dalších častých chromozomálních vad (trizomie chromozomů 13 a 18)(zkratky NIPD, NIPT)) další americké společnosti (Ariosa, Verinata, Natera). Neinvazivní prenatální test častých trisomií je založen na sekvenaci (zjištění sledu bází), přiřazení úseků volné DNA v plasmě matky ke sledovaným chromozomům a statistickém porovnání jejich četnosti. Neinvazivní test častých aneuplodií je považován za screeningové (vyhledávací) vyšetření s vysokou citlivostí (více než 99%) a nízkou falešnou pozitivitou ( méně než 1%), což jsou parametry podobné klasickému vyšetření plodové vody nebo choria. Pro potvrzení pozitivního výsledku se doporučuje klasické vyšetření choria nebo plodové vody. Cena tohoto screeningového vyšetření již klesla v ČR pod 17 tisíc Kč a cílová cena pro pacienta závisí na tom jakou část hradí zdravotní pojišťovny (V ČR zatím 0). NIPT (non-invasive prenatal testing) se kvůli ceně zatím asi nestane univerzálním screningovým testem Downova syndromu, ale určitá část těhotných s pozitivním současným screeningovým testem (kombinovaný test v prvním trimestru nebo triple test ve druhém trimestru), po oplození metodami asistované reprodukce nebo ve vyšším věku se pro NIPT rozhodne jako pro alternativu přímého vyšetření buněk plodu získaných amniocentesou nebo CVS.", "question": "Které americké firmy zabezpečují neinvazivní test Downova syndromu v prenatálním období?", "answers": ["Ariosa, Verinata, Natera"]}
{"title": "Pangea", "context": "Když se kontinenty poprvé spojily v Pangeu, vytvořilo se mnoho hor, z nichž některé existují dodnes, např. Ural nebo Atlas. Oceán obklopující Pangeu se nazývá Panthalassa. Pangea měla tvar písmene C. Kvůli její obrovské rozloze nedocházelo ve vnitrozemí k dešťovým srážkám, tudíž bylo extrémně suché. Jednolitost území umožnila suchozemské zvěři migrovat od jižního pólu k severnímu. Plášť pod původním umístěním Pangey byl více rozpálen než zbytek země a tudíž se snažil vyvyšovat. Jako důsledek je dnešní Afrika o několik desítek metrů výše než ostatní kontinenty. Pangea nebyla první superkontinent. Předpokládá se, že Pannotia se zformovala před 600 miliony let a rozpadla se před 550 miliony let, Rodinie se pak zformovala přibližně před 1 100 miliony let a rozdělila před 750 miliony let. Pangeu se coby nejmladší ze superkontinentů podařilo geologům rekonstruovat jako první. Během jury a křídy se Pangea rozpadla na dvě části, jižní část Gondwanu a severní část Laurasii. Tyto kontinenty oddělil oceán Tethys. Protoatlantik se formoval již v juře, takže Laurasie již v té době neexistovala a totéž platí o Gondwaně. tektonická deska desková tektonika Obrázky, zvuky či videa k tématu Pangea ve Wikimedia Commons Přehled USGS", "question": "Na kolik částí se rozpadl superkontinent Pangea?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Locale", "context": "[user@machine ~]$ locale LANG=cs_CZ.UTF-8 LC_CTYPE=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_NUMERIC=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_TIME=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_COLLATE=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_MONETARY=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_MESSAGES=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_PAPER=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_NAME=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_ADDRESS=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_TELEPHONE=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_MEASUREMENT=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_IDENTIFICATION=\"cs_CZ.UTF-8\" LC_ALL= Pokud není locale definováno, předpokládá se nastavení na C – C (programovací jazyk), čímž je míněno v podstatě anglické prostředí. Specifika pro platformy Microsoft V Microsoft Windows je historicky pro „neřízený kód“ (anglicky unmanaged code) používán locale identifikátor (LCID). Například číslo 1033 pro angličtinu (Spojené státy), nebo 1041 pro japonštinu (Japonsko).[2] LCID číslo se skládá z kódu jazyka (spodních 10 bitů) a kulturního kódu (horní bity). Proto se obvykle zapisují hexadecimálně, například 0x0409 nebo 0x0411. Microsoft zavedl pro .NET API, které tyto kódy využívá. Jedna z prvních implementací API, která byla vypuštěna, byla funkce pro řešení problémů s doménovými jmény, které obsahují znaky národních abeced – tzv. IDN (Internationalized Domain Names).[3] Další API s LCID byly uvedeny v systému Windows Vista Beta 1. Od vydání Windows Vista přechází Microsoft na názvy locale podle BCP 47, které by mělo nahradit všechna zastaralá rozhraní založená na LCID.[4] Reference ↑ The definition of locale. Dictionary.com [online]. [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. ↑ Locale ID (LCID) Chart (seznam jazyků a jejich LCID)↑ DownlevelGetLocaleScripts Function↑ Locale Names Související články Internacionalizace a lokalizace Externí odkazy BCP 47 Jazykové subtag registry Společná národní úložiště dat MS-LCID: reference od Microsoft Microsoft LCID seznam Tabulka LCID s desetinnými ekvivalenty od Microsoft POSIX proměnné prostředí POSIX locale Debian a locale Článek \"The Standard C++ Locale\" od Nathana C. Myerse Python referce Popis multi- jazykové podpory - Linuxové manuálové stránky Apache C++: Standardní národní uživatelská příručka \"Collation char\" pro různé O.S. NATSPEC knihovna Popis locale- související s UNIX proměnným prostředím- Debian Linux příručka Příručky pro locale na různých platformách", "question": "Jaká je zkratka pro locale identifikátor?", "answers": ["LCID"]}
{"title": "Tajnosti", "context": "Tajnosti (2007) je český film režisérky Alice Nellis. Vypráví jeden den v životě Julie (Iva Bittová), den kdy se dozví o smrti Niny Simone a rozhodne se koupit si klavír (původně se film měl jmenovat Právě dnes). 2008: Český lev – nejlepší film roku. 2007 Někdy je potřeba koupit piano, Darina Křivánková, Lidové noviny 17. května 2007, Gabriela Kudelová, Premiere 05/2007, Tajnosti | PREMIERE Jaroslav Sedláček, Cinema 05/2007, Tajnosti - recenze filmu | časopis CINEMA Proč jsou Tajnosti plné radosti, Mirka Spáčilová, MF Dnes 16. května 2007 Tajnosti na Kinoboxu.cz Tajnosti v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo hrál hlavní roli ve filmu Tajnosti?", "answers": ["Iva Bittová"]}
{"title": "Ivana", "context": "Ivana je ženské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 4. dubna. Ivana je ženským protějškem jména Ivan, které je staroslovanskou variantou jména Jan. Ivana proto tvoří jednu z mnoha obdob, které se po staletí vytvářely na základě prastarého jména Jan. V Čechách jde ovšem o obdobu zcela moderní, neboť Ivana přišla do módy zhruba v polovině 20. století. Jméno se vyskytuje i ve své zkrácené formě Iva. Předtím bylo možné se v Česku setkat s Ivankami, ženským jménem, které se do Česka po první světové válce začalo šířit ze zemí jižních Slovanů. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je +1,1%. Ivana Andrlová – česká herečka Ivana Čornejová – česká historička Ivanka Devátá – česká herečka Ivana Gottová – česká moderátorka Ivana Hušková – česká herečka Ivana Christová – slovenská modelka a Miss ČSSR Ivana Chýlková – česká herečka Ivana Jirešová – česká herečka Ivana Kobilca – slovinská malířka Ivana Milicevic. – chorvatská herečka Ivana Řápková – česká politička Ivana Trumpová – americká podnikatelka a modelka Ivana Maria Vidović – chorvatská pianistka Ivana Korolová – herečka, zpěvačka Ivana Zemanová – manželka prezidenta Miloše Zemana Milan Ivana – slovenský fotbalový útočník Seznam článků začínajících na \"Ivana\" Seznam článků začínajících na \"Ivanka\"", "question": "Jakého data má v ČR svátek Ivana?", "answers": ["4. dubna"]}
{"title": "Ze života hmyzu", "context": "Ze života hmyzu je alegorické drama, které se řadí mezi společná díla bratří Čapků, Karla Čapka a Josefa Čapka. Poprvé bylo vydáno v roce 1922. V této komedii o třech dějstvích autoři uplatnili kritický pohled na soudobou společnost, ve které všechny vztahy určují sobecké zájmy. == Příběh == === Předmluva === Opilý tulák si v samomluvě stěžuje, že ho lidé oslovují \"člověče\", zatímco sami by od něj podobné oslovení nesnesli. On se necítí uražen oslovením, které dokazuje, že je člověkem. Rozhodne se, že když lidé nechtějí být takto oslovováni, bude je považovat za hmyz. Objeví se pedant se síťkou na motýly, který vidí řád přírody ve věčném zápase lásky. Tulák rozvíjí tuto myšlenku ve verši. === První dějství === V prvním dějství se tulák objevuje mezi pěti motýly (Iris, Clythia, Felix, Viktor a Otakar). Jsou to dva páry a jeden básník. Samičky střídavě koketují s oběma motýly a nakonec odlétají s motýlem té druhé. Jedna se po chvíli vrací, protože jejího milého sežral pták. Je nešťastná, že bude muset snášet vajíčka, která jsou výsledkem jeho lásky a odlétá hledat jiného motýla. Motýl básník zůstává osamocen, protože se mu nepodařilo na své básně žádnou samičku nalákat. === Druhé dějství === Ve druhém dějství se objevuje pár kořistníků valící svoji kuličku trusu, pro kterou hledají úkryt. Je pro ně drahocenným majetkem a smyslem života. Při hledání úkrytu jim však jiný kořistník kuličku ukradne. Stejně chamtivý je i cvrček, který se raduje, že jiného cvrčka sežral pták a on se může i se svou ženou, která čeká potomky, nastěhovat do jeho bytu. Oba se ale po chvíli stanou oběťmi lumka, který vytváří zásoby potravy pro svou dceru larvičku. Larvičku nakonec i se zásobami vytvořenými jejím otcem sežere parazit.", "question": "Kteří bratři napsali alegorické drama Ze života hmyzu?", "answers": ["Karla Čapka a Josefa Čapka"]}
{"title": "Roentgenium", "context": "E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Au⋏ Darmstadtium ≺Rg≻ Kopernicium Roentgenium (chemická značka Rg) je 19. transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Roentgenium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat zlato. Historie Roentgenium, GSI Wilhelm Conrad Röntgen První přípravu prvku s atomovým číslem 111 oznámili němečtí fyzici 8. listopadu roku 1994 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Bombardováním izotopu bismutu jádry atomu niklu získali izotop 272Rg s poločasem rozpadu přibližně 1,5 ms.[1] 20983 Bi + 6428 Ni → 272111 Rg + 10 n Prvek byl pojmenován po známém fyzikovi Wilhelmu Conradovi Röntgenovi a zasedání IUPAC v roce 2004 toto pojmenování schválilo.[2] Izotopy Doposud je známo následujících 12 izotopů roentgenia: IzotopRok objevuReakcePoločas rozpadu 272Rg1994209Bi(64Ni,n)3,8 ms 273Rg ? 274Rg2004209Bi(70Zn,n)6,4 ms 275Rg ? 276Rg ? 277Rg ? 278Rg2006237Np(48Ca,3n)4,2 ms 279Rg2003243Am(48Ca,4n)0,17 s 280Rg2003243Am(48Ca,3n)3,6 s 281Rg17 s 282Rg0,5 s 283Rg ? Odkazy Reference ↑ Hofmann, S. The new element 111. Zeitschrift für Physik a Hadrons and Nuclei. 1995, roč. 350, s. 281. DOI:10.1007/BF01291182. ↑ Corish et al. Name and symbol of the element with atomic number 111. Pure Appl. Chem.. 2004, roč. 76, čís. 12, s. 2101–2103.", "question": "Jakou chemickou značku má roentgenium?", "answers": ["Rg"]}
{"title": "Holub písmenkový", "context": "Zbarvení tohoto druhu je šedohnědé s tmavými křídly, na spodku těla je holub zabarven šedě a bíle. Okolo očí se u poddruhu peninsulae rozprostírá kůže mající barvu do oranžova. Ta je dalším rozpoznávacím znakem mezi subspeciemi, protože druhý poddruh má tuto kůži spíše šedivou. Tělo doplňuje výrazný pruhovaný vzor po stranách hlavy. Může nastat záměna s jinými druhy, například s holubem bronzovokřídlým (Phaps chalcoptera). == Chování == Hlavní část jídelníčku tohoto holuba tvoří semena, ale živit se může například také hmyzožravě. Důležitá je přítomnost vodního zdroje, kolem kterého by mělo být alespoň malé otevřené prostranství. Druh se ozývá poměrně tiše a může tvořit malé skupiny, rozmnožuje se nicméně převážně v párech. Rozmnožování probíhá především v době, kdy je v Austrálii období sucha a tedy i dostatek potravy − semen, reprodukce jsou nicméně ptáci schopni během celého roku. Samice naklade dvě vajíčka do trávou vystlaného hnízda umístěného mírně pod zemí, ze kterých se za 17 dní vylíhnou mláďata. Probíhá u nich rychlý vývoj, za 9 dní již hnízdo mohou opustit, jiné zdroje nicméně uvádějí 14 až 21 dní. Doba pohlavní dospělosti není známá, délka jedné generace je odhadnuta na pět let.", "question": "Proč se Holub písmenkový rozmnožuje především v období sucha .", "answers": ["dostatek potravy − semen"]}
{"title": "Vogue", "context": "Vogue je časopis se zaměřením na módu, design a životní styl. Vychází ve dvaceti třech zemích každý měsíc. V redakci se vystřídala celá řada světoznámých módních fotografů. V magazínu The New York Times v prosinci 2006 popsala Vogue literární kritička Caroline Weber jako \"nejvlivnější módní časopis na světě.\" Vogue publikuje také články o umění, kultuře a politice. Má celou řadu stálých modelek z řady známých celebrit. Na druhou stranu je časopis také kritizován. V současné době vychází ve 23 zemích: Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Kanada, Čína, Francie, Německo, Řecko, Indie, Itálie, Japonsko, Korea, Mexico, Peru, Polsko, Portugalsko, Rusko, Španělsko, Švýcarsko, Čínská republika, Turecko, Velká Británie a USA. Vogue byl založen jako týdeník Arthurem Baldwinem Turnurem v roce 1892. Když v roce 1909 zemřel, převzal společnost Condé Nast. První změna, kterou Nast udělal, že změnil periodu výtisků na dva týdny místo jednoho. V roce 1910 začal vydávat i v Evropě postupně byla dobyta Británie, Španělsko a Francie. V šedesátých letech začala dělat šéfredaktorku Diana Vreeland a začala dávat práci takovým celebritám - modelkám jako byli například Suzy Parker, Twiggy, Penelope Tree a další. Od roku 1988 je šéfredaktorkou americké verze Anna Wintourová. V redakci se vystřídala celá řada světoznámých módních a reportážních fotografů. Například André Kertész, Robert Doisneau, Edward Steichen, Richard Avedon, William Klein nebo Edwin Smith. V době 1913-1921 byl jedním z prvních fotografů Adolf de Meyer.", "question": "Ve kterém roce byl časopis Vogue založen?", "answers": ["1892"]}
{"title": "Sudety", "context": "Sudety Tento článek je o pohraniční oblasti. Další významy jsou uvedeny na stránce Sudety (rozcestník). Oblasti dnešního Česka, osídlené podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 převážně německojazyčným obyvatelstvem (národnost se určovala dle tzv. obcovací řeči) Mapa německých nářečí (1894) zobrazuje regionální vlivy v pohraničí. Jihočeské a jihomoravské byly spřízněny s hornoněmeckým nářečím (Rakousko, Bavorsko). Severočeské a severomoravské dialekty pak se středovýchodním nářečím (Sasko, Slezsko). Oblasti dnešního Česka, osídlené podle československého sčítání lidu v roce 1930 převážně sudetoněmeckým obyvatelstvem (národnost se určovala podle národnostní příslušnosti a mateřské řeči) Sudety (též Sudetsko, německy Sudetenland, polsky Kraj Sudetów nebo Kraj Sudecki) je v češtině nesprávné označení pro ty pohraniční oblasti dnešního Česka, ve kterých od středověku až do let 1945-1947 převažovalo německé osídlení. Československé ministerstvo vnitra v roce 1945 používání slova „Sudety“ v úředním styku vyhláškou zakázalo, avšak od 90. let 20. století bylo jako historicko-geografický pojem částečně rehabilitováno. Sudety je původně označení Krkonošsko-jesenické subprovincie; v němčině (Sudeten) a polštině (Sudety). Označení Sudety vlivem nesprávného užívání pro téměř celou pohraniční oblast, se v češtině již používá méně, protože v roce 1979 byl v české a slovenské geomorfologii nahrazen novotvarem Krkonošsko-jesenická subprovincie. Toponomastika pojmu Sudety Původ názvu Sudety není jednoznačný. Nejčastěji uváděný výklad tvrdí, že původní fyzickogeografický termín Sudéta je slovo keltského původu, složené z gramatického základu sud- (kanec) a přípony -éta (les), dohromady tedy „Les kanců“. Někdy se uvádí jiný výklad, například pomocí starogermánského slova „Sudtha“, překládané jako „les“. Termín je doložený již ve starověku u Klaudia Ptolemaia. Není však jisté, jestli skutečně toto slovo na jeho mapě označovalo stejné pohoří. Bohaté Sudety a Chudé Sudety Sociální geograf Radim Perlín dělí Sudety na tzv. Bohaté Sudety a tzv. Chudé Sudety. Oblast Bohaté Sudety je vymezena na základě bývalé česko-německé etnické hranice rozšíření původního německého obyvatelstva v pásu osídlení podél severozápadní a severovýchodní hranice Česka. Bohaté Sudety se rozkládají v prostoru od ašského výběžku přes Karlovarsko, severočeskou konurbaci, oblast Českého středohoří, Liberecko, krkonošské a orlické podhůří až na Jesenicko a Opavsko. Pro Bohaté Sudety je charakteristická industrializace a urbanizace. Oblast Chudé Sudety se rozkládá podél jihozápadní, jižní a jihovýchodní hranice Česka. Chudé Sudety jsou vymezeny na bázi původní etnické hranice, ale na rozdíl od Bohatých Sudet v rurálním prostředí.[1]", "question": "Jako nesprávné označení pro co se používá slovo Sudety?", "answers": ["pro ty pohraniční oblasti dnešního Česka, ve kterých od středověku až do let 1945-1947 převažovalo německé osídlení"]}
{"title": "Britská dlouhosrstá kočka#Délka života", "context": "Britská dlouhosrstá kočka Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Britská dlouhosrstá kočka Britská dlouhosrstá kočka - modrá bicolorZákladní informace Země původu Spojené království Spojené království Využití kočka domácnosti Tělesná charakteristika Typ srsti dlouhá Britská dlouhosrstá kočka, Britannica je dlouhosrstá varianta Britské krátkosrsté kočky. Ve světě znají britské dlouhosrsté kočky pod různými jmény - v Evropě se někdy používá označení \"Britannica\", v Americe \"Lowlander\", u nás jednoduše \"britská dlouhosrstá kočka\". Od října 2017 se toto plemeno dočkalo plného uznání i u v Česku nejrozšířenější organizace FIFe (s kódem BLH). V České republice je zatím toto plemeno velmi vzácné a věnuje se mu jen hrstka chovatelských stanic. Původ Původ dlouhé srsti u Britské dlouhosrsté kočky je způsoben v minulosti křížením Britské a Perské kočky, z důvodu kvalitnější srsti. Občas se do vrhu narodí dlouhosrstá varianta Britské krátkosrsté kočky, přestože jsou oba rodiče krátkosrstí. Charakter Britská dlouhosrstá kočka je milé a přítulné povahy. Jako koťata jsou velice hravá, zvídavá a hyperaktivní. Čím je kočka starší, tím se stává klidnější - až na vzácné případy. Také se jedná o velice inteligentní kočky. Délka života Průměrná délka života Britské kočky se pohybuje okolo 15 let a výše. Pokud se u ní však objeví některé z onemocnění, která jsou způsobena šlechtěním, může být délka života kočky kratší. Tato onemocnění jsou dána geneticky a jsou tak dědičná. Z tohoto důvodu je lepší této situaci předejít a raději neotálet s návštěvou veterináře, aby nedošlo k předčasnému úmrtí kočky. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Britská dlouhosrstá kočka na Wikimedia Commons", "question": "Jaká je průměrná délka života Britské kočky?", "answers": ["15"]}
{"title": "Galapágy", "context": "Galapágy (španělsky Islas Galápagos), oficiálně Galápagos archipiélago (tj. Galapážské souostroví) je název ekvádorského souostroví 18 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru. Jsou proslulé pouze na těchto ostrovech žijícími, zvláštními druhy zvířat, např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli. Jde o druh tučňáka galapážského (Spheniscus mendiculus). Galápago značí želvu - název znamená tedy něco jako \"želví ostrovy\", na některých ekvádorských mapách lze nalézt pojmenování Archipiélago de Colón. Galapágy objevil Tomáš z Berlanga 10. března 1535 při plavbě z Panamy do Peru. V té době nebyly ostrovy obydlené. Poprvé se souostroví objevilo v námořních mapách až roku 1570. V 17. a 18. století používaly ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé k doplňování zásob vody. Až do roku 1832 nepatřily ostrovy nikomu, pak je anektoval Ekvádor. V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin. Strávil zde 5 týdnů pozorováním živočichů. Mezi jeho životopisci panuje obecná shoda v tom, že právě na základě výsledků těchto pozorování začal Darwin formulovat své proslulé teorie, jejichž výsledkem bylo později vydání i práce O původu druhů. Ostrovy jsou pro svou jedinečnou faunu od roku 1934 jedním velkým národním parkem. V roce 1978 byly Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle studie z roku 1952, jejímž autorem byl Thor Heyerdahl a Arne Skjø se na více místech nacházely střepiny a jiné artefakty. Tyto nálezy naznačují, že souostroví nejspíš navštívili původní jihoameričtí obyvatelé před Španěly. Galapágy se nacházejí po obou stranách rovníku. Ten přetíná severní část největšího ostrova Isabela. Souostroví má rozlohu 7 844 km2 a tvoří jednu z ekvádorských provincií. Hlavní město je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal. Galapágy jsou velmi řídce osídleny, celkový počet obyvatel je asi 31 tisíc. Nejlidnatějším městem je Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz se zhruba 10 000 obyvateli. Souostroví je tvořené z kuželů mladých sopek. Některé jsou činné dodnes. Na největším ostrově Isabela se nachází i nejvyšší hora souostroví, sopka Wolf s 1 707 m n. m. Jejím kráterem prochází rovník. Ostrovy mají většinou suché klima. Mají černý povrch z lávových skal. Částečně zalesněné jsou pouze vrcholy sopek. První ostrovy Galapág byly vytvořeny z čedičové lávy při podmořských erupcích, přibližně před 5,5 miliony let.", "question": "Co jsou Galapágy?", "answers": ["ekvádorského souostroví"]}
{"title": "Pablo Picasso", "context": "Je ale pravda, že vstoupil do komunistické strany. Během druhé světové války zůstal Picasso v Paříži i v době, kdy ji okupovali Němci. Nacisté jeho styl malování nesnášeli, proto v té době nemohl vystavovat. Zavřel se však v ateliéru a dál tvořil. I přes to, že nacisté zakázali v Paříži odlévání bronzu, Piccaso pokračoval s bronzem, který k němu byl propašován francouzským hnutím odporu. Po druhé světové válce Picasso znovu vstoupil do Francouzské komunistické strany, dokonce se účastnil mezinárodní mírové konference v Polsku. Jeho zájem o komunismus ochladl poté, co byl kritizován, že jeho portrét Stalina není dostatečně realistický. Loajálním členem strany ale zůstal až do své smrti. Ve svých myšlenkách se přibližoval spíš anarchistickému komunismu. Picassovo dílo se řadí do několika období. Některé názvy období Picassovy tvorby jsou předmětem sporů, ale asi neuznávanější jsou: modré období (1901–1904), růžové období (1905–1907), období ovlivněné Afrikou (1908–1909), analytický kubismus (1909–1912), a syntetický kubismus (1912–1919). V letech 1939–40 se konala v Muzeu moderního umění v New Yorku pod záštitou jeho ředitele Alfreda Barra, velice úspěšná retrospektiva Picassova díla až do té doby. Tato výstava Picassa proslavila a ukázala americké veřejnosti celý rozsah jeho umění. Mnozí historikové umění tehdy právě díky této výstavě svůj názor na Picassa přehodnotili. Picasso se začal učit u svého otce před rokem 1890. Jeho vývoj můžeme sledovat díky kolekci jeho raných prací, které jsou teď v Picassově muzeu v Barceloně. Jedná se o jednu z největších existujících sbírek, která dokládá vývoj díla jednoho umělce. V roce 1893 se z jeho děl vytrácí jakási mladistvost a můžeme říci, že právě tímto rokem začíná kariéra Picassa jako malíře. Akademický realismus, dobře patrný na jeho dílech z poloviny 90. let 19. století, můžeme vidět např. na obraze První přijímání z roku 1896. Jedná se o velký obraz, na kterém je Picassova sestra Lola. V roce 1897 namaloval několik obrazů, které byly ovlivněny symbolismem. Byly to krajiny vyvedené v nepřírodních fialových a zelených tónech. Poté následovalo období, které je někdy nazýváno jako modernistické (léta 1899–1900). Picasso znal díla Rossettiho, Steinlena, Toulouse-Lautreca a Muncha, ale působila na něj i tvorba starých mistrů, jako byl například El Greco. V modrém období (1901–1904) tvořil Picasso tmavé obrazy vyvedené v modrých a modrozelených barvách, pouze zřídka použil teplejší barvy. Není jisté, kdy přesně toto Picassovo období začalo. Je možné, že se tak stalo ve Španělsku na jaře 1901 nebo v Paříži ve druhé polovině toho roku.", "question": "Začal se Picasso učit u svého otce před rokem 1890?", "answers": ["Picasso se začal učit u svého otce před rokem 1890."]}
{"title": "Nové Město na Moravě", "context": "V roce 2011 se zde konalo mistrovství světa horských kol, v roce 2012 první závod světového poháru v biatlonu. V roce 2013 se zde poprvé konalo Mistrovství světa v biatlonu 2013, byl to 46. ročník této události. Přes Nové Město na Moravě prochází od roku 1905 železniční Trať 251 Žďár nad Sázavou - Tišnov, tzv. Tišnovka, nádraží Nové Město na Moravě se nachází necelý kilometr severovýchodně od centrálních náměstí, zastávka Nové Město na Moravě zastávka se nachází na západním okraji městské zástavby, nedaleko nemocnice a továrny MEDIN. Jižním obchvatem (jako ulice Brněnská) prochází západovýchodním směrem silnice I/19. Severojižním směrem procházejí přes centrum města peáží silnice II/360 a II/354. Z města vychází ještě několik silnic III. třídy, a to III/36039 směrem na východ na Zubří a Vojtěchov, III/35314 na severozápad na Tři Studně (krátkou spojkou III/01844 napojená v západní části města na silnici I/19), III/35315 na západ do místní části Jiříkovice, Město je přirozeným uzlem regionální autobusové dopravy. Dominantním dopravcem je zde ZDAR a.s. (kromě základní obslužnosti regionu zde zastavuje i dvěma dálkovými linkami, 840127 Žďár nad Sázavou-Olomouc a 840319 Bystřice nad Pernštejnem-Praha), zastavují zde však i dálková linka dopravce Tourbus a.s..", "question": "Ve kterém okrese leží město Nové Město na Moravě?", "answers": ["Žďár nad Sázavou"]}
{"title": "Kolja", "context": "Kolja je český hraný film režiséra Jana Svěráka natočený v roce 1996. Uspěl doma i v zahraničí. V České republice ho vidělo 1 346 669 diváků (zůstává nejnavštěvovanějším českým filmem), získal šest Českých lvů, včetně toho za nejlepší film. V zahraničí získal ocenění Oscar a Zlatý glóbus jako nejlepší neanglicky mluvený film. Byl uveden ve 40 zemích světa, kde ho viděly asi tři miliony diváků. Hlavní hrdina filmu - starý mládenec Louka (Zdeněk Svěrák) se pro peníze fingovaně ožení s Ruskou. Situace se zamotá, když mu na krku po její emigraci do Západního Německa zůstane její malý syn Kolja (Andrej Chalimon). Chlapec neumí česky a zpočátku mezi nimi panuje vzájemná nedůvěra. Později se muž s chlapcem spřátelí, i když má kvůli němu potíže s úřady.", "question": "V kterém roce byl natočen film Kolja?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Spasitelský komplex", "context": "Spasitelský komplex Spasitelský komplex (také nazývaný mesiášský komplex, Božský komplex nebo spasitelský syndrom) je stav mysli, při kterém se osoba domnívá, že jejím osudem či určením je zachraňovat a zachránit. Varianta názvu odkazuje k osobě mesiáše, což je židovský a křesťanský termín pro spasitele. Nejedná se o zvláštní psychiatrickou diagnózu či duševní poruchu, Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch[1] ani Mezinárodní klasifikace nemocí[2] takovou samostatnou diagnózu neobsahuje, spasitelský syndrom se však může objevit jako součást psychotických onemocnění[2] apod. Výskyt v kultuře V páté sezoně seriálu Dr. House jedna z postav trpí spasitelským komplexem, neboť si vybírá za partnery pouze lidi nemocné či postižené, což jí umožňuje realizovat se jako zachránce. V manze Zápisník smrti nalezne hrdina smrtící zbraň a ve víře, že se tím stal bohem nového světa začne zabíjet zločince, protože věří, že tím zlepší svět. Psycholog Joseph MacCurdy z univerzity v Cambridge ve studii vytvořené na zakázku propagandistického oddělení BBC došel k názoru, že nacistický vůdce Adolf Hitler trpěl mesiášským komplexem[3]. Reference ↑ Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (DSM) [online]. Arlington: DSM-IV-TR [cit. 2009-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-11. (anglicky) 1 2 MKN-10↑ idnes.cz Hitler trpí mesiášským komplexem, vybádal za války britský psycholog", "question": "Co je to spasitelský komplex?", "answers": ["stav mysli, při kterém se osoba domnívá, že jejím osudem či určením je zachraňovat a zachránit"]}
{"title": "Krajka", "context": "V 17. a 18. století se výroba krajek rozšířila zejména do Francie, Flander a Španělska. V roce 1768 zhotovil Angličan Hammond první stroj, na kterém se dala vyrábět síťovina na vyšívanou krajku a v roce 1809 byl v Anglii patentován první paličkovací stroj, v roce 1835 předvedl vynálezce Leavers bobinetový stroj s žakárovým ústrojím a v roce 1846 byl vynalezen stroj na krajkové záclony. Asi v roce 1845 byl představen vyšívací stroj Francouze Heilmanna. V roce 1896 začal pracovat člunečkový vyšívací automat švýcara Gröbliho. První paličkovací stroj pochází z roku 1748 od Angličana Walforda, výrobu krajek na těchto strojích umožnilo několik konstrukcí různých vynálezců v 80. letech 19. století. První prakticky použitelný osnovní pletací stroj postavil Angličan Redgate v roce 1859. Z toho se později vyvinul rašl, který je asi od poloviny 20. století zdaleka nejpoužívanějším strojem na výrobu krajek. Na konci 20. století se sdružovalo na 2000 výrobců z 33 států v Mezinárodní organizaci pro (ručně) paličkovanou a šitou krajku. V 21. století není známá žádná souhrnná informace ani o celkovém množství ani o rozsahu výroby ručně a strojně zhotovených krajek ve světě. V Čechách bylo krajkářství od 16. století známé v Krušných horách a na Šumavě. V Orlických horách (Vamberk) se krajkářství rozšířilo zejména od poloviny 17. století, kdy se zde začala vyrábět varianta bruselské krajky. V roce 1860 se v českých zemích zabývalo (převážně domáckou) výrobou krajek asi 80 000 lidí. Od konce 19. století však odbyt krajkového zboží značně poklesl, tradice krajkářství se udržuje z větší části jen v amatérské výrobě a jako umělecké řemeslo. Ve 20. století zaznamenaly české oděvní výtvarnice se svými příspěvky k modernímu krajkářství řadu úspěchů na mezinárodních výstavách a soutěžích. Na úseku průmyslové výroby začala výroba krajek v roce 1834 v Letovicích na Moravě (na bobinetových strojích pašovaných z Anglie) jako první továrna tohoto druhu na evropském kontinentě. Na začátku 21. století existoval asi jediný český výrobce krajek v moravských Drnovicích. Za určující znaky krajky se pokládá druh ornamentu, hustota a struktura vzoru a (v menší míře) použitý materiál. Způsob vzorování je z velké části závislý na technice zhotovení.", "question": "Od kterého století bylo v Čechách známé krajkářství?", "answers": ["od 16. století"]}
{"title": "Nike", "context": "Nike, Inc. (NYSE: NKE)(oficiálně, US /ˈ/; také, non-US /ˈ/) je významná americká firma vyrábějící převážně sportovní oblečení a potřeby s celosvětovou působností. Sídlo firmy se nachází v americkém Oregonu. Ve fiskálním roce 2017 dosáhla firma obratu 34,35 miliard amerických dolarů. Firma byla založena v lednu roku 1964 atletem Philipem Knightem a jeho trenérem Billem Bowermanem. == Logo == Logo firmy (swoosh) vzniklo v roce 1971 a bylo navrženo Carolyn Davidson, studentkou grafiky na portlandské univerzitě. Studentka byla placena od pracovní hodiny částkou 2 dolary za hodinu práce. Koncová cena loga a výplata pro Carolyn za logo, které je dnes celosvětovým symbolem firmy, byla 35 amerických dolarů. V současnosti (2009) je cena značky Nike 12 mld. dolarů. Logo představuje křídlo řeckých bohů. Název značky je totiž odvozen od jména řecké okřídlené bohyně vítězství Níké. Poprvé se logo objevilo na scéně roku 1971. == Kasky versus Nike == V roce 1998 politický aktivista Mark Kasky obvinil Nike, že lže svým zákazníkům, když v dopise v novinách San Francisco Examiner ujišťovala všechny, že dělníci této korporace po světě se mohou těšit ze základních pracovních práv (jako minimální mzda, zdravotní a bezpečnostní směrnice a rovné možnosti zaměstnání). Kasky věděl, že v tomto případě to nebyla pravda – audit v roce 1996 odhalil, že například dělníci ve Vietnamu byli rutinně vystaveni chemikáliím způsobujícím rakovinu, které ve Spojených státech byly nezákonné. Další studie, kterou sama Nike zaplatila, nalezla \"důkazy fyzického a slovního zneužívání a sexuálního obtěžování v devíti jejích továrnách v Indonésii.\" Po zjištění, že on a další tisíce zákazníků Nike byli obelháni a kupovali od ní zboží na základě lživých předpokladů, dostal Kasky korporaci Nike k soudu. A v roce 2002 Kasky svůj případ vyhrál a vrchní kalifornský soud řekl, že Nike vskutku porušila zákony (jako je nekalá soutěž a lživá reklama). Nike se ale odvolala, vzala případ k Nejvyššímu soudu a ten v roce 2003 souhlasil se slyšením. Nike tvrdila, že coby korporátní osoba měla nárok na svobodu projevu, která (v tomto případě) znamenala i svobodu lhát.", "question": "Co převážně vyrábí Nike?", "answers": ["sportovní oblečení"]}
{"title": "Robert Andrews Millikan", "context": "Robert Andrews Millikan (22. března 1868 – 19. prosince 1953) byl americký fyzik, který získal v roce 1923 Nobelovu cena za fyziku primárně za výzkum elementárního elektrického náboje a fotoelektrického jevu. Millikan vystudoval fyziku na Columbijské univerzitě, kde také získal doktorát. V letech 1910 – 1921 byl profesorem na univerzitě v Chicagu a v roce 1921 se stal ředitelem fyzikální laboratoře v Pasadeně. Millikan se zabýval mechanikou, molekulární fyzikou, termofyzikou, elektřinou, akustikou a optikou, měřením elektrického náboje elektronu, přímým určení kvanta záření, studiem Brownova pohybu v plynech, expanzí ultrafialového spektra a pohybovými zákony částic, které dopadají z atmosféry na povrch Země. Millikan byl ženatý, měl 3 syny a v soukromém životě byl nadšeným tenisovým hráčem. == Měření elektrického náboje elektronu == V roce 1909 změřil Millikan experimentálně velikost elementárního náboje. Jeho pokus spočívá v porovnání sil, kterými působí elektrostatické a gravitační pole na malé nabité kapičky oleje. Mezi desky kondenzátoru (dvě vodorovné desky, mezi kterými se může vytvářet elektrické pole) byly vstřikovány olejové kapičky. Mikroskopem byl sledován jejich vertikální pohyb v přítomnosti elektrického pole a bez něho. == Měření Planckovy konstanty == Od roku 1901 byla známa přibližná hodnota Planckovy konstanty. Ale až v letech 1913 – 1916 v pokusu navrženém Robertem Millikanem došlo k jejímu přesnému určení. Millikan pro tento účel využil fotoelektrický jev. Millikan dokonale vyčistil povrch fotocitlivého materiálu pomocí rotujícího nože ve vakuové komoře. Světlo dopadající na povrch materiálu vyráželo elektrony, jejichž kinetickou energii určil pomocí elektrického potenciálu nutného k jejich zastavení. Při výpočtu využil hodnotu elektrického náboje, kterou sám experimentálně změřil v roce 1909 v experimentu s použitím nabitých olejových kapek. Z Einsteinovy rovnice popisující fotoelektrický jev potom určil Planckovu konstantu h = 6,57 × 10−34 J·s s tehdy vynikající přesností 0,5 %. == Literatura == SODOMKA L., SODOMKOVÁ M., Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Andrews Millikan ve Wikimedia Commons Osoba Robert Andrews Millikan ve Wikicitátech(anglicky) nobelprize.org", "question": "Jakou významnou cenu obdržel Robert Andrews Millikan v roce 1923?", "answers": ["Nobelovu"]}
{"title": "Angolská vlajka", "context": "Vlajka Angoly vstoupila v platnost dne 11. listopadu 1975, kdy Angola vyhlásila nezávislost na Portugalsku. Vlajka má tvar obdélníku se dvěma vodorovnými pruhy: červeným a černým. Červená barva symbolizuje krev, kterou obyvatelé Angoly prolili během válek za nezávislost a černá symbolizuje africký kontinent. Uprostřed vlajky je symbol ozubeného kola a mačety s hvězdou, což má symbolizovat dělníky. Zde je patrná podoba se symbolem srpu a kladiva na vlajce bývalého Sovětského svazu.V roce 2003 byla navržena nová podoba národní vlajky, která však nebyla dosud schválena ani formálně přijata. Symbol Slunce uprostřed vlajky je připomínkou jeskynních maleb nalezených v jeskyni Tchitundo-Hulu. Vlajka uchovává poměr stran 2:3. Většina obyvatel je proti nové vlajce, protože v ní nevidí žádný reálný smysl, zatímco stará vlajka má jasné historické souvislosti. Jiní zastávají názor, že vlajka nemůže být používána, protože je příliš podobná kostarické a severokorejské vlajce. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Angoly Angolská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Angolská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu mají dva vodorovné pruhy na Angolské vlajce?", "answers": ["červeným a černým"]}
{"title": "Zoologická zahrada Brno", "context": "Zoo Brno je zoologická zahrada v severozápadní části statutárního města Brna v městské části Brno-Bystrc na svazích Mniší hory. Byla otevřena 30. srpna 1953. Zaměřuje se především na kopytníky, ale chová i další atraktivní zvířata jako lední medvědy, tygry, opice apod. Provozuje ji příspěvková organizace Zoo Brno a stanice zájmových činností a jejím ředitelem je Martin Hovorka. Zoo Brno se nachází v blízkosti Brněnské přehrady na Mniší hoře na ploše 65 ha. Návštěvníci zde mohou vidět téměř 800 zvířat v 210 druzích. Mezi největší chovatelské úspěchy zoo patří první odchov mláděte medvěda ledního v Československu v roce 1976 nebo obdobně první odchov šimpanze v roce 1967. Modernizace zoo v 21. století započala výstavbou pavilonu Tygří skály pro tygry a levharty. Zatímco výběhy jsou koncipovány jako džungle, interiér pavilonu napodobuje skalní jeskyni. Zajímavá je snaha o spojení expozic s domorodými stavbami, například výběh vlků kanadských je doplněn srubem kanadských indiánů kmene Haida, výběh bizonů doplňuje několik týpí prérijních indiánů a výběh koní Převalského mongolská jurta. Dalším počinem v zoo bylo zatím otevření expozice Beringie roku 2010. Jedná se o komplex výběhů medvědů kamčatských, rosomáků a sibiřských ptáků, doplněný rekonstrukcí ruské vesničky. V roce 2014 byla otevřena africká vesnice s expozicí žiraf, lemurů a plameňáků. V současné době se zoo specializuje na chov zvířat z oblasti Evropy, severní Asie a Severní Ameriky. Pod brněnskou zoo donedávna spadala i stálá akvarijní výstava umístěná v centru Brna na Radnické ulici, která byla otevřena v roce 1969.", "question": "Kdy byla otevřena zoologická zahrada Zoo Brno?", "answers": ["30. srpna 1953"]}
{"title": "Ledovec", "context": "Ledovec je nehomogenní přírodní těleso tvořené ledem, omezené jen jinou horninou; led se v něm pohybuje vlivem zemské tíže obdobně, jako voda v řece. Ledovce, které jsou částí kryosféry a hydrosféry, mají jazykovitý nebo bochníkovitý tvar. Jejich studiem se zabývá glaciologie a jistou částí také geokryologie. Vznikají hromaděním sněhu, který se pod vlivem okolí mění na firn, z firnu na firnový led a z firnového ledu na led ledovcový. Proces přeměny sněhu ve firn je nazýván firnovatění. To je způsobeno především táním a znovu zamrzáním pod vlivem tlaku vyšších vrstev, ale dochází k němu i se změnami teploty. Tento zdánlivě jednoduchý proces tání a mrznutí se odborně nazývá regelace. Tato vlastnost činí z ledovce plastické těleso schopné vyplňovat a modelovat reliéf Země. Ledovce se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Austrálie. Zonální ledovce (kontinentální) mají svou extrazonální variantu v horských ledovcích (údolních).Česká terminologie označuje slovem ledovec různá rozsahem a pohybem odlišná ledová tělesa. Například gigantické ledové příkrovy, které jsou pro svou rozlehlost označovány též jako pevninské ledovce, z nichž ve skutečnosti led odchází do oceánu mnoha ledovci a ledovcovými proudy. Nebo menší ledovcové čepice. V obecném jazyce se lze setkat i s označením icebergů takovým slovem (\"špička ledovce\"). Ledovec končící v moři může mít plovoucí konec nazývaný šelfový ledovec. Nejrozsáhlejší jsou dnes Rossův a Filchnera-Ronneové u břehů Antarktidy, oba větší než Německo. == Typy ledovců == Ledovce dělí česká geologie, geomorfologie a geografie do typů jako: karový, svahový, údolní, dendritický, malaspinský (úpatní, piedmontní): karový ledovec vyplňuje vysoko položené deprese – kary, karové terasy (vyživovací oblasti) – na údolních svazích a schází mu typický ledovcový jazyk, jeho tvar je odvislý především od tvaru karu a šířka obvykle převládá nad délkou. Ledovce tohoto typu se vyskytují především v Pyrenejích a v Alpách. Karový ledovec je přechodovým typem ke sněžníku.svahový ledovec (visutý), podobně jako karový ledovec, vyplňuje deprese na údolních svazích, ale má alespoň krátký splaz, který zůstává zavěšen na svahu. Ledovce tohoto typu se vyskytují také především v Pyrenejích a v Alpách. Někteří geomorfologové chápou pod pojmem svahový ledovec ledovce, které vznikají v mělkých depresích nebo na strukturních stupních na příkrých svazích a které se vyvinuly ze sněžníku v nivačních depresích anebo nivačních lištách. údolní ledovec vyplňuje vyšší části horských údolí, má dobře vyvinutou vyživovací oblast i ledovcový jazyk. Tento typ ledovce je nazýván také jako alpský typ, podle svého hojného zastoupení v Alpách. Občas jsou z tohoto typu vyděleny údolní ledovce plazového typu, které jsou podobné údolním ledovcům alpského typu, nejsou však živeny ledovci vznikajícími v karech, nýbrž ledovcovými čapkami na rozvodích.dendritický ledovec má více vyživovacích oblastí po obou stranách údolí, z obou údolních svahů splývají ledovcové jazyky, jež se spojují s hlavním ledovcem, tento typ je zastoupen zvláště ve vysokých asijských pohořích.", "question": "Jak se jmenuje plovoucí konec ledovce končící v moři?", "answers": ["šelfový"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Jiné skupiny braly texty vážněji, zatímco texty Anthrax hraničily s parodií (především ve skladbách: N.F.L., I Am the Law, A Skeleton In the Closet - všechny z alba Among the Living). Jejich texty ještě doplňovaly humorná vystoupení na pódiích. V roce 1987 vydali svůj debut američtí thrasheři Testament, The Legacy. Testament všeobecně kladli důraz na progresivnější prvky thrash metalu, jejich skladby byly oproti konkurenci melodičtější. Texty se zaobíraly především okultní a satanistickou tematikou, což bezpochyby ovlivnilo textovou stránku death metalu. V polovině 80. let se thrash metal začal dělit na vícero stylů a měl vliv na množství skupin, např. Death a Possessed. Possessed patří mezi první death-metalové kapely; roku 1984 vydali svoje první demo v thrash-metalovém stylu, ale s výrazně temnějším zvukem. Takovýto temný thrash se začal nazývat death metal. V roce 1988 Suicidal Tendencies, kteří byli předtím poctivou hardcore kapelou, vydali své první album u velké společnosti - How Will I Laugh Tomorrow If I Can't Even Smile Today? Album mělo thrashové kytarové riffy a zvuk byl celkově \"metalový\", s komplikovanější strukturou skladeb než na předcházejících albech a vzhledem ke kořenům kapely v hardcore byly skladby melodické a měly chytlavé refrény. Okolo roku 1988 už byl thrash nasycený novými kapelami, ale klasické počiny se nepřestávaly nahrávat. Třetí album Sepultury, Beneath the Remains (1989) kapele přinesl pozornost mainstreamového publika. Vio-lence vydali album Eternal Nightmare (1988), které v sobě spojuje nekompromisnost thrashových riffů s hardcorovými vokály. Progresívní album Rust in Peace (1990) se do dnešního dne považuje za nejvydařenější kousek Megadeth. Svou skladbou \"One\" z alba ...And Justice for All (1988), s extrémně komplexní strukturou skladby, Metallica položila základy progresivního metalu.", "question": "Jak se roku 1984 začal nazývat trash s temnějším zvukem?", "answers": ["death metal"]}
{"title": "Okres Bludenz", "context": "Okres Bludenz Okres Bludenz Bezirk Bludenz Geografie okres Bludenz na mapě Rakouska okres Bludenz na mapě Vorarlberska Hlavní město Bludenz Souřadnice 47°6′ s. š., 9°54′ v. d. Rozloha 1 287,52 km² Geodata (OSM) OSM, WMF Obyvatelstvo Počet obyvatel 61 383 (1. 1. 2011) Hustota zalidnění 47,7 obyv./km² Správa regionu Nadřazený celek Vorarlbersko Druh celku okres Podřízené celky 29 obcí Označení vozidel BZ Oficiální web www.vorarlberg.at/bhbludenz multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Okres Bludenz je okres v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko. Má rozlohu 1287,52 km² a žije zde 61 383 obyvatel (k 1. 1. 2011). Sídlem okresu je město Bludenz. Okres se dále člení na 29 obcí (z toho jedno město a dva městysy). Města a obce Město: Bludenz Městysy: Nenzing Schruns Obce: Bartholomäberg Blons Bludesch Brand Bürs Bürserberg Dalaas Fontanella Gaschurn Innerbraz Klösterle Lech Lorüns Ludesch Nüziders Raggal Sankt Anton im Montafon Sankt Gallenkirch Sankt Gerold Silbertal Sonntag Stallehr Thüringen Thüringerberg Tschagguns Vandans Obce v okrese Bludenz Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Obrázky, zvuky či videa k tématu Okres Bludenz na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Okresy spolkové země Vorarlbersko Bludenz • Bregenz • Dornbirn • Feldkirch mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Rakousko Autoritní data: AUT: ge369171 | GND: 4266829-3 | VIAF: 132526338", "question": "Jaké město je sídlem okresu Bludenz?", "answers": ["Bludenz"]}
{"title": "Murmur", "context": "Murmur je první dlouhohrající album kapely R.E.M. Album vyšlo v dubnu 1983 a předcházelo mu EP Chronic Town, které bylo vydáno o rok dříve. V americkém žebříčku prodejnosti se album dostalo na 36. místo a v roce 1991 získalo zlatou desku. Časopis Rolling Stone jej ohodnotil jako 197. nejlepší album všech dob a televize VH1 jej vyhlásila 92. nejlepším albem všech dob. Zvuk alba charakterizoval tichou a introvertní stranu první vlny alternativního rocku ve Spojených státech. Zvuk byl na tehdejší dobu nový, ale nevzdaloval se příliš konceptu tradiční rockové hudby. Kytary mají jasný zvonící zvuk takřka jako zvonkohra, čímž se blíží kapele The Byrds. Baskytarista Mike Mills má, jako nejzkušenější hudebník v kapele, největší podíl na melodii alba a na celkové \"náladové\" atmosféře prvních alb R.E.M. Výrazným příspěvkem ke zvuku alba je i zpěv Michaela Stipea, jehož nejasné a nezřetelně zpívané texty přinesly albu hloubku a mysterióznost. Inspirací pro album byl i post-punk, například píseň \"9-9\" byla ovlivněna kapelou Gang of Four. Ačkoliv je Murmur velice respektovaným albem a mezi fanoušky patří k oblíbeným, na pozdější obrovský úspěch kapely mělo jen minimální vliv. Album bylo nahráno v Charlotte v Severní Karolíně, produkovali jej Mitch Easter a Don Dixon a vydala jej společnost I.R.S. Records. Z písní, které tehdy při svých tehdejších koncertech hráli, vybrali R.E.M. dvanáct, které byly zařazeny na album.", "question": "Ve kterém roce vyšlo album Murmur kapely R.E.M.?", "answers": ["v dubnu 1983"]}
{"title": "Dlouhý lov", "context": "Dlouhý lov (1966, La longue chasse) je dobrodružný westernový román pro mládež, který napsal francouzský spisovatel Pierre Pelot. == Obsah románu == Hlavní postavou příběhu, odehrávajícího se roku 1829, je dřevorubec Zakyr Olk, žijící se svou rodinou ve srubu v osadě South Easter v Ohiu. Jednoho dne však obrovitý medvěd grizzly, přezdívaný Devilpaw (Ďáblova tlapa), zabije jeho ženu Tiu i jeho otce Jedediáše a samotnému Zakyrovi přerazí nohu. Zakyr od té chvíle žije jen pomstou. Chce medvěda najít a zabít. Odejde proto do nedaleké osady Ohio Spring a pokouší se zde sehnat společníky pro svůj velký lov, dokonce nabízí za zabití medvěda tisíc dolarů. Nikdo se však nechce lovu zúčastnit, protože o síle Devilpawa, kterého se bojí i Indiáni , kolují neuvěřitelné pověsti. Nakonec se mu přihlásí čtyři muži, z nichž každý se na výpravu vydává ze svých vlastních osobních pohnutek. Corrado Rocknel, profesionální hráč, jde po Zakyrových penězích, traper Malkija, zvaný Starý řečník, se rozhodne využít Zakyrova hněvu a dopadnout s ním medvěda, se kterým jíž dlouho měří své síly. Doprovází je dva traperovi indiánští přátelé, němý Algonkin Miši a Ah-ža-di-Atsi-Laku (Zabíječ ryb) z kmene Čerokíů. Především Zabíječ ryb Zakyra nenávidí, protože jeho otec patřil k mužům, kteří po krvavých střetnutích vyhnali indiánovy předky z jejich lesů, přičemž ušetřili jen ženy a děti. Když je přepadne vlčí smečka, rozhodne se Corrado využít toho, že ostatní se snaží vlky odrazit, a chce krást Zakyrovi peníze, protože se naivně domnívá, že je má sebou. Nakonec dojde k přestřelce, při které Zakirovi zachrání život muž jménem Zach Čibuk, který jede za výpravou, aby se k ní připojil, protože chce lovem na medvěda překonat svůj strach z divokých zvířat, který mu zabránil pomoci příteli, když byl jimi napaden.", "question": "Kdo je autorem westernového románu Dlouhý lov?", "answers": ["Pierre Pelot"]}
{"title": "DC", "context": "V některých kulturách však zkratka slangově \"AC/DC\" označuje bisexuály. Skupina se vyjádřila, že si toho nebyla vědoma až do chvíle, kdy jim to po jednom z jejich prvních koncertů řekl taxikář, který je vezl. Někteří náboženští představitelé tvrdili, že zkratka znamená \"Anti-Christ/Devil's Child(ren)\", nebo \"Anti-Christ/Devil Christ\", případně má ještě jiné významy. Tyto spekulace se mezi kritiky udržely a ti se snažili kapelu prezentovat jako satanisty. Kapela tyto interpretace svého jména odmítla s tím, že jsou úmyslně vykonstruované za účelem poškození kapely. Mnoho kapel hrajících coververze písní od AC/DC nějakým způsobem jméno kapely napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie, nebo AC/DShee kterou tvoří samé ženy ze San Francisca. V Česku se kapele někdy přezdívá Praha/Děčín, protože SPZ těchto dvou měst tvoří zkratku AC/DC. Bratři Angus Young, Malcolm Young a George Young se narodili v Glasgow ve Skotsku a do Austrálie se s většinou své rodiny přestěhovali v roce 1963. George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let 20. století. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit \"Friday On My Mind\". Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku). Malcolm a Angus Youngovi založili AC/DC v listopadu 1973. Dalšími členy se stali baskytarista Larry Van Kriedt, zpěvák Dave Evans a Colin Burgess, bývalý bubeník kapely The Master's Apprentices. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Chequers v Sydney 31. prosince 1973. Později podepsali smlouvu s labelem Albert Productions. Sestava kapely se často měnila, jako první byl vyhozen Colin Burgess a posléze se v kapele vystřídalo několik baskytaristů a bubeníků. Ve stejné době začal Angus Young při koncertech nosit svou charakteristickou školní uniformu.", "question": "Kde se narodili bratři Angus, Malcolm a George Youngovi?", "answers": ["v Glasgow ve Skotsku"]}
{"title": "Praha", "context": "Od roku 1991 je pak součástí znaku přívlastek Praga Caput Rei publicae (Praha hlava republiky). Přívlastek Praha stověžatá zřejmě poprvé použil historik Josef Hormayer počátkem 19. století, tou dobou tyto věže spočítal matematik a filozof Bernard Bolzano a dospěl k číslu 103 (bez vodáren a soukromých domů). Související informace naleznete také v článku Dějiny Prahy. Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů – poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární – dříve volutovou – keramikou). Okolo 200 let př. n. l. bylo na místě Závist založeno sídliště Keltů (Bojové). Kolem oblasti, kde nyní stojí Praha, zmiňuje Ptolemaiova mapa (2. století n.l.) germánské město s názvem \"Casurgis\". Během stěhování národů v 6. století, začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Podle legendy byla Praha založena v 8. století českou kněžnou a věštkyní Libuší a jejím manželem Přemyslem, zakladatelem dynastie Přemyslovců. Legenda říká, že Libuše vyšla na skalnatý útes vysoko nad Vltavou a prorokovala: \"Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.\" Na místě nařídila vystavět hrad a město nazvala Praha. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou, kde nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9. století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10. století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce.", "question": "Byla Praha podle legendy založena v 5. století?", "answers": ["Podle legendy byla Praha založena v 8. století českou kněžnou a věštkyní Libuší a jejím manželem Přemyslem, zakladatelem dynastie Přemyslovců."]}
{"title": "Opat", "context": "Opat je svrchovaný představený s rozhodovací i soudní pravomocí, teprve od Tridentského koncilu (1545-1563) podléhá dozoru místního biskupa. Jen v některých otázkách, například při prodeji nebo koupi majetku, se musí poradit se svou komunitou. Opatem může být zvolen pouze kněz, volí ho všichni členové komunity, a to na doživotí, opat ovšem může rezignovat. Volbu potvrzuje biskup, který nově zvolenému opatovi také předává insignie jeho úřadu: berlu, prsten a mitru. Opatská hodnost patří mezi preláty, opat však nemá biskupské svěcení, a tedy ani jeho pravomoci. Opatský znak je od pozdního středověku charakterizován černým širokým kloboukem, dvanácti černými uzlíky či třapci po stranách a svisle postavenou berlou za štítem. Na stuze pod štítem může být heslo. Opat primas je volený předseda shromáždění všech opatů benediktinského řádu. V řádech premonstrátů, cisterciáků a trapistů existuje pro obdobnou funkci označení generální opat. Ve středověku a v raném novověku se samostatnost kláštera zakládala na jeho nemovitém majetku, který opat spravoval a byl tudíž i světským pánem. Jako takový podléhal - podobně jako biskupové - svému lennímu pánovi, případně panovníkovi, který ho sám jmenoval.", "question": "Obsahuje opatský znak zelený široký klobouk?", "answers": ["Opatský znak je od pozdního středověku charakterizován černým širokým kloboukem, dvanácti černými uzlíky či třapci po stranách a svisle postavenou berlou za štítem."]}
{"title": "Rotace Země", "context": "Rotace Země Animace zemské rotace okolo skutečné rotační osy. Rotace Země je pohyb planety Země kolem její vlastní osy (pomyslná přímka spojující severní a jižní zeměpisný pól). Země rotuje směrem k východu, z pohledu Polárky jde o pohyb proti směru hodinových ručiček. Jedna otočka trvá 23 hodin, 56 minut a 4 sekundy (tj. 1 siderický den). Charakteristiky zemské rotace Sklon osy rotace Země při jarní rovnodennosti Z fyzikálního hlediska se Země chová jako obří setrvačník. Osa rotace Podrobnější informace naleznete v článku Zemská osa. Země rotuje kolem zemské osy, která kromě zemských pólů v prodloužení protíná nebeské póly na pomyslné nebeské sféře. Sklon rotační osy od kolmice na ekliptiku, tedy sklon vůči ose, kolem které Země obíhá Slunce, je asi 23,5°. Díky působení různých vlivů se však sklon osy mění a tyto pohyby se nazývají precese zemské osy a nutace. Polohu zemské osy také mohou pozměnit silná zemětřesení, např. zemětřesení v Japonsku v roce 2011 ji vychýlilo asi o 16 cm.[1] Změny rychlosti rotace Simulace změny délky dne během historie Země. Analýzou starých astronomických záznamů z dob 700 př. n. l. až 1600 n.l. doplněných o novější údaje se zjistilo, že za posledních 2700 let se prodlužovala střední délka dne v průměru o 0,0017 sekundy za století.[2] Jde.", "question": "Jak rotuje Země?", "answers": ["směrem k východu, z pohledu Polárky jde o pohyb proti směru hodinových ručiček"]}
{"title": "Lublaň", "context": "Při dalším zemětřesení v roce 1895, které město částečně poničilo, byla Lublaň přestavěna znovu ve stylu art nouveau. Městská architektura je tedy směsí různých stylů. Rozsáhlé oblasti postavené po II. světové válce byly navrženy známým slovinským architektem Jožem Plečnikem,který působil i v Praze. Dominantu města tvoří Lublaňský hrad, který se tyčí na kopci nad řekou Lublaňkou. Byl postaven ve 12. století, byl sídlem markrabat, později vévodů korutanských. Vedle Lublaňského hradu mezi další významná architektonická díla patří: Prešerenovo náměstí, Katedrála sv. Mikuláše, Svatopetrský kostel, františkánský kostel Zvěstování Panny Marie, Klášter Rakung, Trojmostí a Dračí most. Lublaň vytváří přibližně 25 % slovinského HDP. V roce 2007 byla míra nezaměstnanosti ve městě 6,5 % (o rok dříve 7,7 %). Pro srovnání míra nezaměstnanosti v celé zemi byla ve stejném období 8,7 %. Práce v průmyslu zůstává nejběžnějším zaměstnáním, zvláště ve farmaceutickém, petrochemickém a potravinářském. Mezi další sektory patří: bankovnictví, finance, doprava, stavby, služby a turismus. Veřejný sektor poskytuje práci ve školství, kultuře, zdravotnictví a místní správě. Lublaňská burza v roce 2008 koupena Vídeňskou burzou, obchodují se na ni akcie největších slovinských firem. V Lublani operuje více než 15 000 společností. Lublaň je centrem slovinské silniční sítě. Dostanete se z ní do všech částí země. Do června 2008 fungoval mýtný systém, který byl nahrazen dálničními známkami. Město ležící v centrálním Slovinsku je s jihozápadem (italská města Terst a Benátky) spojeno dálnicí A1 (E70), se severozápadem (rakouská města Villach a Solnohrad) dálnicí A2 (E61), se severovýchodem (rakouská města Štýrský Hradec a Vídeň) prostřednictvím dálnice A1 (E57), a konečně s východem komunikuje (chorvatský Záhřeb) dálnicí A2 (E70). Městskou autobusovou dopravu zajišťuje městem vlastněná Ljubljanski potniški promet (Lublaňská přeprava pasažérů). Lublaňským autobusům se říká trole (od slova trolejbus), protože město v letech 1951 - 1971 mělo vlastní trolejbusové linky. Poměrně populárním dopravním prostředkem je také kolo. Do Lublaně jezdí 3 mezinárodní vlakové spoje (Mnichov-Lublaň-Záhřeb, Vídeň-Lublaň a Benátky-Lublaň-Budapešť), přičemž z České republiky se lze do Lublaně pohodlně dostat jak přes Vídeňskou trasu tak přes Solnohrad. Lublaňské letiště se nachází 26 km severně od města a je možné odtud letět do mnoha destinací, jako např.: Amsterodam, Londýn Paříž, Praha nebo Vídeň.", "question": "Jaké je hlavní město Slovinska?", "answers": ["Lublaň"]}
{"title": "Otevřená data", "context": "Podle nejrozšířenější platné definice jsou otevřená data taková, která splňují následující podmínku: \"data nebo datové sety, které jsou každému k dispozici svobodně k užívání, modifikaci a distribuci, a to bez jakéhokoliv autorskoprávního omezení\" (výjimkou v tomto směru může být atribuce například v rámci licence Creative Commons. Otevřená data jsou interoperabilní; fungují tedy bez ohledu na použitou platformu, kde se s nimi pracuje.[3] Nejrozšířenějšími otevřenými daty jsou data textová, která jsou uspořádaná do tabulek a datových setů. Lze se však setkat velmi často i s jinými typy materiálů, jako jsou například mapy, genetické informace, chemické sloučeniny, matematické a vědecké vzorce, lékařská data, apod. Otevřenost Zakladatel World Wide Webu Tim Berners-Lee sestavil pětistupňovou škálu otevřenosti dat. Tato škála porovnává data od nejuzavřenějších po nejotevřenější (a tedy nejpoužitelnější): Data, která nejsou ve strojově čitelném formátu (např. PDF) Data přístupná ve strojově čitelném formátu (např. XLS) Data přístupná ve formátu se svobodnou specifikací nebo která jsou jednoduše čitelná (např. CSV) Data, která kromě svobodné specifikace a jednoduché čitelnosti mají také vlastní URL adresu. Data, která jsou kromě svobodné specifikace, jednoduché čitelnosti a vlastní URL adresy i systematicky propojená. Jsou-li data zveřejňována daným nejsvobodnějším způsobem, lze mluvit o tzv. propojitelných datech (anglicky linked data), která lze používat například v různých aplikacích. Data tak přicházejí například v reálném čase nebo v jednotném formátu, který je možné využít v řadě různých aplikací (např. mobilních). Zdroje", "question": "Jaký je příklad koncovky pro data přístupná ve strojově čitelném formátu?", "answers": ["XLS"]}
{"title": "Čočka (optika)", "context": "Optická čočka je optická soustava dvou centrovaných ploch, nejčastěji kulových, popř. jedné kulové a jedné rovinné plochy. Čočka je tvořena z průhledného materiálu. Slouží především v optice, ale také v jiných oborech, pro ovlivnění šíření světla v širším smyslu, tj. viditelného světla, infračerveného a ultrafialového záření. Čočky jsou nejčastěji skleněné, ale k jejich výrobě se běžně používají také plasty. Materiál čočky je charakterizován indexem lomu, který je vždy větší než jedna, a indexem absorpce, který je pro vlnové délky v rozsahu použitelnosti čočky blízký nule. Nejjednodušší popis šíření paprsků čočkou poskytuje geometrická optika. Nejstarší zmínka o čočce pochází ze starověké Indie , mladý Ind vynalezl čočku spojením dvou kamínku. Paprsek, dopadající na libovolné místo povrchu čočky se uvnitř čočky láme podle Snellova zákona a podle stejného zákona se lomí na protilehlém povrchu. Kromě toho se malá část světla odráží zpět. Na obrázku je schematické znázornění čočky s indexem lomu : : : n : : {\\displaystyle n} , která je umístěna v okolním prostředí s indexem lomu : : : : n : ' : : : : {\\displaystyle n^{\\prime }} . Vzhledem k tomu, že okolním prostředím je obvykle vzduch, lze s dostatečnou přesností předpokládat platnost vztahu : : : : n : ' : : = 1 : : {\\displaystyle n^{\\prime }=1} . Osa : : : o : : {\\displaystyle o} je optická osa čočky, body : : : : F : 1 : : , : F : 1 : : ' : : : : {\\displaystyle F_{.", "question": "Z čeho je tvořena optická čočka?", "answers": ["z průhledného materiálu"]}
{"title": "Erwin Schrödinger", "context": "V letech 1936 až 1938 pobýval v Rakousku na Univerzitě v Grazu. V souvislosti s jeho postojem vůči připojení Rakouska k Třetí říši byl pro svou \"politickou nespolehlivost\" odvolán. Byl nucen narychlo odjet do Říma. Dále se pak stěhoval do Oxfordu a Gentu, roku 1939 se nakonec na delší dobu usadil v Dublinu. Studoval zde teorii elektromagnetického pole a teorii relativity. Začal se také zabývat sjednocenou teorií pole, která se ale setkala s kritikou Alberta Einsteina. Kromě fyziky studoval také řeckou vědu a filozofii. V Dublinu pracoval až do roku 1956, kdy se vrátil do Vídně. 6. dubna 1920 se Schrödinger oženil s Annemarie Bertelovou. Vztahy s manželkou ale nikdy nebyly příliš dobré a s jejím vědomím měl řadu vztahů. Anny již dlouhou dobu milovala Schrödingerova přítele Weyla. 30. května 1934 se mu narodila dcera Ruth Georgie Erica. Matkou byla Hilde, manželka jeho asistenta Arthura Marcha. Kvůli těmto okolnostem nepřijal místo v Princetonu, které mu bylo roku 1934 nabídnuto. Žít otevřeně se dvěma ženami a mít dítě s manželkou jiného muže bylo v té době ve Spojených státech společensky nepřijatelné. Později měl Schrödinger další dvě dcery se dvěma irskými ženami. 4. ledna 1961 zemřel ve věku 73 let na tuberkulózu. Pohřben byl v rakouském Alpbachu.", "question": "Kdy zemřel Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger?", "answers": ["4. ledna 1961"]}
{"title": "Ronald Reagan", "context": "Reagan porazil v prezidentských volbách drtivým poměrem úřadujícího prezidenta Jimmyho Cartera. Reagan získal 489 hlasů volitelů, zatímco Carter jen 49. Reagan se stal také, ve věku 69 let, nejstarším prezidentem zvoleným do úřadu. Byl prvním republikánem, který od roku 1888 dokázal porazit úřadujícího demokratického prezidenta a prvním kandidátem, který dokázal od roku 1932 porazit úřadujícího prezidenta bez ohledu na stranické příslušnosti. V roce 1984 se v prezidentských volbách utkal s demokratickým kandidátem Walterem Mondalem, kterého porazil ve všech volebních obvodech kromě Minnesoty a D.C. a získal přes 60 procent všech hlasů. V roce 2004 zemřel ve svém domě v Bel-Air v Kalifornii ve věku 93 let na následky Alzheimerovy choroby, kterou trpěl několik let. Ronald Reagan se narodil 6. února 1911 ve městě Tampico v Illinois. Byl druhým ze tří synů Johna Edwarda Reagana (1883-1941), irsko-amerického katolíka a Nelle Clyde Wilson (1883-1962), která měla předky skotského, kanadského a anglického původu a byla členkou \"Disciples of Christ\". Jeho starší bratr byl Neil Reagan (1908-1996). Jeho pradědeček z otcovy strany, Michael Reagan, přišel do Spojených států z Ballyporeenu v Irsku v polovině 60. let 19. století a zbytek jeho rodiny z otcovy strany z Irska emigroval také v průběhu 19. století. Před příchodem do Spojených států se jejich příjmení psalo Regan. Jeho pradědeček z matčiny strany, John Wilson, imigroval do Spojených států z Paisley ve Skotsku ve 40. letech 19. století a vzal si Jane Blue, Kanaďanku z Queensu v New Brunswicku. Reaganova babička z matčiny strany, Mary Anne Elsey, se narodila Epsomu v Surrey v Anglii. Ačkoliv Reaganův otec byl katolík, Reaganova matka byla aktivní protestantka a Reagan byl vychováván podle učení \"Disciples of Christ\" a navštěvoval církevní školu Eureka College. Jeho otec byl pravděpodobně závislý na alkoholu a často byl nezaměstnaný. Během světové hospodářské krize byl zaměstnán díky pracovnímu programu WPA, který byl součástí New Dealu. Rodina krátce žila v Chicagu a v malých městech v severním Illinois. Reagan chodil do škol ve školním distriktu Mount Lebanon a na Dixon High School v Dixonu v Illinois. Tam začal rozvíjet svůj vypravěčský a herecký talent. Ten byl využit poprvé, když byl vybrán jako jeden z nováčků, kteří měli mít projev během nočního setkání před zahájením studentské stávky na Eureka College. V roce 1926 začal Reagan pracovat jako plavčík v Lowell Parku poblíž Dixonu. Je mu připisována záchrana 77 lidí během sedmi letních sézón, během kterých tam pracoval.", "question": "Kdy se narodil Ronald W. Reagan?", "answers": ["6. února 1911"]}
{"title": "Mezinárodní den Romů", "context": "Mezinárodní den Romů konaný 8. dubna je dnem, který oslavuje romskou kulturu a rozšiřuje povědomí o problémech, kterým Romové čelí. Mezinárodní den Romů připadá na 8. duben, což je den vzniku Mezinárodní romské unie (International Romani Union, zpočátku pod názvem World Romani Union). Ta byla založena 8. dubna 1971 na kongresu v Londýně. Kongres se konal z iniciativy Grattana Puxona a Donalda Kenricka z Velké Británie, Matéo Maximoffa z Francie, Jarko Jovanoviće z bývalé Jugoslávie a dalších. Delegáti kongresu, kterých byly necelé tři desítky, se tehdy dohodli na vzhledu romské vlajky a romské mezinárodní hymny. Dohodli se také na preferenci označení Rom před Cikán. Romové slaví Mezinárodní den Romů každoročně od roku 1990, kdy byl ustanoven na 4. kongresu Mezinárodní romské unie ve Varšavě. V České republice se slaví od roku 2001. Mezinárodní den Romů 2014: Přehled akcí konaných v Česku", "question": "Od kterého roku slaví Romové Mezinárodní den Romů?", "answers": ["1990"]}
{"title": "Německo", "context": "Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN; německy: Bundesrepublik Deutschland, neoficiální německá zkratka BRD) je středoevropský stát, rozdělený na 16 spolkových zemí. Na západě sousedí Německo s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Na severu je jeho sousedem Dánsko a jeho břehy jsou omývány Severním a Baltským mořem. Na východě sousedí s Polskem, na jihu se Švýcarskem a na jihovýchodě s Českem a Rakouskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu, a to Bavorska a Saska. Rozloha Německa je 357023 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Podle úředních údajů mělo Německo k 31. prosinci 2015 82,2 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti, a to o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1,1 miliónu lidí. Německo je co do absolutního počtu imigrantů zemí, která je nejvíce postižena současnou evropskou migrační krizí, zvláště v roce 2015. Dle známých dokumentů bylo území s latinským názvem Germania obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení velké části tehdejšího Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1914 se Německo významně podílelo na vypuknutí první světové války. V roce 1939 rozpoutalo Německo druhou světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla doposud největší válkou historie. Po porážce v této válce přišlo Německo o území východně od řek Nisy a Odry včetně exklávy Východní Prusko. Na zbylém území Německa vznikly v roce 1949 dva státy, Německá demokratická republika (NDR) a Spolková republika Německo (SRN). Zvláštním politickým útvarem byl Západní Berlín, který ale měl po celou dobu své existence pevné vazby na SRN. V roce 1990 se znovusjednocený Berlín a pět obnovených zemí na území bývalé NDR připojily ke Spolkové republice Německo. Západní Německo bylo v roce 1952 zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1957 zakládajícím státem Evropského hospodářského společenství (EHS). V současnosti je Německo významným členem jak Evropské unie (EU), tak Evropské měnové unie (EMU).", "question": "Jakou zkratku má Spolková republika Německo?", "answers": ["SRN"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Milionům obětí se podařilo předejít spojeneckými dodávkami nejen potravin do SSSR na základě Zákona o půjčce a pronájmu. Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský, ekonomický, průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů, lze tak hovořit o vedení totální války. Taktéž pohled na \"civilizované metody válčení\" se v mnoha ohledech výrazně proměnil, neboť zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítaly plošné nálety na nepřátelská města, posléze se k nim samy uchýlily. V samotném závěru války byla ustavena Organizace spojených národů, jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu. Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci: Sovětský svaz a Spojené státy americké. Jejich stále větší vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozdělení světa a k počátku studené války, když Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu, která od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve Východní Evropě poddané Sovětům. Vedlejším efektem války byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnostmi, což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii a v Africe. Související informace naleznete také v článku Příčiny druhé světové války. Příčiny nového celosvětového konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky první světové války, která se kromě v řadě menších zemí zahnízdila především ve třech velkých mocnostech. Poražené Německo bylo podle versailleské smlouvy přinuceno vzdát se významné části svého dosavadního území ve prospěch vítězné Francie a obnoveného Polska. Smělo nadále udržovat jenom omezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbám vysokých válečných reparací. Itálie, sice jeden ze států stojících na straně vítězů války, obdržela jenom nedostatečné území vzhledem k předchozím ztrátám na lidských životech a ztrátám materiálním, současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích. Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny a krom toho se domnívalo, že pro svůj další hospodářský rozvoj potřebuje kontrolu zdrojů surovin, které nemohlo získávat na svém prostorově omezeném ostrovním území (mj. ropu). V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy diplomatickými kroky k zajištění stabilního míru. V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů se sídlem v Ženevě (ve francouzsky mluvící části Švýcarska), jež měla fungovat jako fórum, na němž by národy mírovým způsobem urovnávaly svoje spory.", "question": "Co bylo příčinou druhé světové války?", "answers": ["nespokojenosti s výsledky první světové války"]}
{"title": "Danny Elfman", "context": "Danny Elfman, celým jménem Daniel Robert Elfman (* 29. května 1953, Los Angeles, Kalifornie, USA) je americký zpěvák a hudební skladatel. Vyrostl v Los Angeles, kde žije dodnes. Jeho druhou ženou je od roku 2003 americká herečka Bridget Fondová, se kterou má dceru Molly. Již jako mladý projevil veliké nadání v komponování hudby. Se svým bratrem Richardem se v 70. letech živili koncertováním v Evropě, například v Paříži. Byl dlouholetým členem kapely Oingo Boingo. Ač nemá hudební vzdělání, patří ke stylově nejzajímavějším skladatelům filmové hudby. Nejčastěji spolupracuje s režisérem Timem Burtonem. Mimo jiné se stal tvůrcem hudby k úvodní znělce kresleného seriálu Simpsonovi a znělky k televiznímu seriálu Zoufalé manželky. Rovněž složil hudbu k loutkové hře The Fortune Teller od Erika Sanka. Simpsonovi Ukradené Vánoce Tima Burtona Střihoruký Edward Krasavec Beauty Návrat Sommersbyho Dolores Claibornová Velká ryba Spy Kids Přízraky Planeta opic (2001) Pee Weeho velké dobrodružství Beetlejuice Dobrý Will Hunting Milk Charlotina pavučinka Trilogie Spiderman Simpsonovi - téma Hellboy 2 Terminator Salvation Batman (1989) Batman se vrací (1992) Karlík a továrna na čokoládu Mrtvá nevěsta Tima Burtona Zažít Woodstock Alenka v říši divů Wanted", "question": "Jak se jmenuje druhá žena skladatele Dannyho Elfmana?", "answers": ["Bridget Fondová"]}
{"title": "Jarní bod", "context": "Jarní bod je v astronomii jeden ze dvou průsečíků ekliptiky se nebeským rovníkem. Jedná se o bod na nebeské sféře, kde se nachází Slunce v okamžiku jarní rovnodennosti. Jarní bod je počátečním bodem pro rovníkové souřadnice používané pro popis polohy těles na nebi. Jeho rovníkové souřadnice jsou tedy α=0° (rektascenze), δ=0° (deklinace). V současné době se nachází v souhvězdí Ryb, ačkoliv bývá označován znakem souhvězdí Berana. Před dvěma tisíci lety se totiž nacházel v souhvězdí Berana, ze kterého se v důsledku precese zemské osy přesunul do souhvězdí Ryb, a takto se postupně bude posouvat i dále. Protějškem je podzimní bod, ve kterém se Slunce nachází o podzimní rovnodennosti. == Související články == Rovnodennost Nebeská sféra Slunovrat", "question": "V jakém souhvězdí se nachází jarní bod?", "answers": ["v souhvězdí Ryb"]}
{"title": "Mezinárodní svaz ochrany přírody", "context": "Od tohoto začátku bylo převažující strategií nové instituce zkoumat a propagovat vzájemně výhodná ochranná opatření, která budou vyhovovat jak zastáncům hospodářského rozvoje, tak pomáhat lidem a státům lépe chránit jejich flóru a faunu.[2] Organizace vždy zdůrazňovala nutnost respektovat potřeby místních obyvatel, aby mohli převzít budoucí dlouhodobé cíle ve svých místních oblastech:[2] Chráněná území a ohrožené druhy budou nejlépe chráněny, jestliže jejich ochranu budou místní obyvatelé považovat za svůj zájem. Práce s místními lidmi a nikoli proti nim se stala hlavní zásadou IUCN.[3] Na tomto principu byla založena Strategie zachování světa (World Conservation Strategy) (1980). IUCN v ní jasně deklarovala svůj zájem na dialogu se zastánci hospodářského rozvoje. Dostalo se jí pozitivního mezinárodního ohlasu a zajistila IUCN podporu řady sponzorů, kteří sami nebyli schopni otevřít dialog v rozvojových zemích, ani neměli pocit, že OSN a mezinárodní banky se hodlají v takovém dialogu efektivně angažovat.[2] IUCN se rozšířila do mnoha zemí světa a má k dispozici služby mnoha odborníků-dobrovolníků, kteří poskytují rady a konzervační služby na místní úrovni. Síť výborů a regionálních poradních orgánů se rozšiřuje do stále většího počtu zemí.[2] Následuje přehled některých dat klíčových pro růst a rozvoj této organizace:[2] 1956: Jméno změněno z International Union for the Preservation of Nature (IUPN, Mezinárodní svaz za zachování přírody) na International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources (IUCN, Mezinárodní svaz ochrany přírody a přírodních zdrojů)", "question": "Jaká je zkratka pro mezinárodní svaz ochrany přírody?", "answers": ["IUCN"]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království. Další státy (například Benátsko nebo Papežský stát) byly připojovány postupně v následujících letech. V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915, po válce připojila území Jižního Tyrolska, přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy. Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války. V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini. Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu. Postupně ovládl zemi. Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu.", "question": "Na jakém poloostrově leží Itálie?", "answers": ["Apeninském"]}
{"title": "Otakar Vávra", "context": "Inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu rozpoutal sérii procesů, která stála život víc než stovku lidí. Popisem brutality moci film sváděl ke spojení s politickými procesy 50. let, zejména s osudem Milady Horákové nebo s procesem se Slánským. Sám Vávra tento postřeh potvrdil jako správný. Černobílá alegorie plná symbolů sleduje příběh až do procesu a odsouzení kněze. Neschopnost zastavit zlo hned zpočátku jen inkvizitora podporuje v jeho činech. Film končí jeho slovy: \"Já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem... nahoře.\" Film byl promítán v menších kinech a později byl stažen z distribuce a byl promítán pouze příležitostně ve filmových klubech. Dalším z jeho tvůrčích vrcholů se stala Romance pro křídlovku (1966). Černobílý film je založen na stejnojmenné básni Františka Hrubína o lásce mezi studentem, který si užívá letní prázdniny, a dcerou principála. Milenci se rozhodnou utéct, ale otec vybere pro dívku jiného nápadníka. On sám tento svůj film označoval za vůbec nejlepší. Krakatit (1947) je film natočený na motivy stejnojmenného románu Karla Čapka z roku 1924. Vynálezce nebezpečné výbušniny se snaží uchovat svůj objev v tajnosti, aby nemohl být zneužit. Černobílá verze byla v roce 1980 následována barevnou, která nese název Temné slunce. Remake snímku posunul příběh do moderní doby a nevyhnul se propagandě. Často je považován za jeho nejslabší práci. V padesátých letech společně s jinými českými režiséry pomohl založit FAMU, na které vyučoval po pět dekád (od roku 1963 jako profesor). Jeho studenty byli Miloš Forman a jiní představitelé české nové vlny.", "question": "Kdy byl přetočen film Krakatit?", "answers": ["1980"]}
{"title": "Karel V", "context": "Nezbývalo než s protestanty vyjednávat, přičemž prostředníkem byl Ferdinand. Aby se zbavil alespoň jednoho protivníka, obrátil se Karel s celou mocí proti Francii a oblehl Mety, nepořídil však ničeho a také v Itálii dařilo se Francouzům dobře. S protestanty pak podepsal Ferdinand roku 1555 augšpurský mír, jímž byly všechny Karlovy snahy o univerzalismus zmařeny. Císařův plán ztroskotal a jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval, proto se rozhodl odejít do ústraní. Ještě roku 1554 zorganizoval sňatek svého syna Filipa s Marií, královnou anglickou, s čímž spojoval velké naděje do budoucnosti, a počal provádět svůj záměr. Dne 25. října odstoupil Filipovi v Bruselu Nizozemí a 15. ledna 1556 i říši Španělskou. V září 1556 zřekl se také vlády ve svaté říši ve prospěch bratra Ferdinanda, čímž došlo definitivně k rozdělení habsburského rodu na španělskou a rakouskou větev a uchýlil se do blízkosti kláštera sv. Jeronýma zvaného Juste v Extremaduře. Zde žil ještě dvě léta ve vybraně zařízeném venkovském domě a se zájmem sledoval vývoj politické situace, přičemž si užíval světských radostí. Karel byl slabé tělesné konstituce a měl chorobný zevnějšek; v pozdější době ho sužovala dna a jiné neduhy, zapříčiněné prý zhýralým způsobem života v mladších letech. Pod jeho chladnou fasádou a uzavřeností se skrývala popudlivost a mstivost; nikdy nezapomínal urážky a nechával se strhnout hněvem. Když v roce 1533 nechal španělský conquistador Francisco Pizarro, Karlův poddaný, popravit inckého vládce Atahualpu, Karel mu napsal rozzlobený dopis, ve kterém vyjádřil svůj nesouhlas s popravou monarchy a také s tím, že se Pizarro zaštiťoval právem. Obměkčit se Karel nechal až pokladem z nově dobytého území v Novém světě ve výši 2 milionů zlatých dukátů, který použil na financování tuniského tažení v roce 1535.", "question": "Kdy byl podepsán augšpurský mír?", "answers": ["roku 1555"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "(Teiresiás) Centrum pro transfer technologií (CTT) Institut biostatistiky a analýz (IBA) Mendelovo muzeum Centrum vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích (CERIT) Centrální řídící struktura projektu CEITEC Univerzitní centrum Telč Účelová zařízení Správa kolejí a menz (SKM) Nakladatelství Masarykovy univerzity Správa Univerzitního kampusu Bohunice (UKB) Masarykova univerzita využívá množství budov v různých částech města Brna. Rektorát sídlí v Kounicově paláci na Žerotínově náměstí. Již od založení univerzity se uvažovalo o stavbě univerzitní čtvrti, původně na Kraví hoře a na souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím, projekt však od počátku provázely značné průtahy a nakonec se z něj na zamýšleném Akademickém náměstí podařilo realizovat jen budovu právnické fakulty. Univerzitní kampus byl nakonec v Brně-Bohunicích otevřen až v roce 2010, ačkoliv první rozhodnutí o jeho výstavbě bylo vydáno již v roce 1945. Jde o moderní vzdělávací a výzkumně-vývojové centrum zabírající plochu 42 hektarů, které slouží pěti tisícům studentů a tisíci pracovníků lékařské fakulty, přírodovědecké fakulty a fakulty sportovních studií. Podrobnější informace naleznete v článku Ústav výpočetní techniky Masarykovy univerzity. Masarykova univerzita vytváří prostřednictvím Ústavu výpočetní techniky síť studijních a počítačových studoven ve většině budov svých fakult nebo knihoven. Jedná se vždy o prostor s desítkami počítačů, ke kterým se uživatelé přihlašují vlastním účtem (vázaným typicky k osobnímu číslu učo), a s přístupem k tiskovým službám. Po zavedení centralizovaného způsobu správy a jednotné instalace softwaru došlo k výrazné úspoře nákladů a omezení obtíží při provozu studoven. Největší počítačovou studovnou s nepřetržitým provozem je celouniverzitní počítačová studovna (CPS) s centrálním umístěním na Komenského náměstí a kapacitou 145 počítačů, vybudovaná v roce 2000. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam rektorů Masarykovy univerzity. Ve vedení Masarykovy univerzity se za dobu její existence vystřídalo již 32 rektorů. Prvním rektorem byl profesor ekonomie Karel Engliš, který ke zřízení brněnské univerzity osobně přispěl. Funkční období rektora bylo zpočátku jednoleté, odpovídalo akademickému roku a v úřadě se po roce střídali předchozí děkani tehdejších čtyř univerzitních fakult (v pořadí lékařské, přírodovědecké, filozofické a právnické). Byly mezi nimi významné osobnosti jako např. právníci František Weyr a Jaroslav Kallab nebo fyziolog a zakladatel několika dalších brněnských vysokých škol Edward Babák. Do druhého funkčního období byl poprvé v roce 1939 zvolen stávající rektor, profesor české literatury Arne Novák, když jeho protikandidát z právnické fakulty Rudolf Dominik nezískal pro svou fašistickou orientaci dostatečnou podporu a v akademickém roce 1939–1940 nakonec zastával pouze funkci děkana.", "question": "Jak se jmenuje druhá česká univerzita?", "answers": ["Masarykova univerzita"]}
{"title": "Louis Pasteur", "context": "Louis Pasteur (27. prosince 1822 Dole – 28. září 1895 Villeneuve-l'Etang, Marnes-la-Coquette, pohřben v Paříži) byl francouzský biolog, chemik a lékař, jeden z nejvýznačnějších vědců 19. století. Člen Francouzské akademie přírodních věd, Francouzské akademie lékařských věd a Francouzské akademie. Vystudoval chemii na École normale supérieure v Paříži. Zakladatel nových vědeckých oborů stereochemie, mikrobiologie a imunologie, objevitel vakcín proti sněti slezinné a vzteklině. Narodil se 27. prosince roku 1822 v Dole ve východní Francii do rodiny chudého koželuha, který si představoval, že Louis bude pokračovat v jeho řemeslu. Ale synovy známky, jeho píle a silná vůle otce přesvědčily, aby změnil názor, a Louis byl poslán na vysokou školu. Ve dvaceti letech promoval jako doktor přírodních věd. Po několika letech byl jmenován na katedru chemie na štrasburské univerzitě, kde se setkal s Marií Laurentovou, dcerou rektora univerzity. Do svazku manželského vstoupili 29. května 1849 a měli celkem pět dětí, jen dvě z nich se dožily dospělosti, další tři zemřely na tyfus. To vedlo Pasteura ke zkoumání léčby tyfu. Titul profesora si vysloužil objevem disymetrie molekul (dnes označováno jako chiralita) kyseliny hroznové, čímž založil nový vědecký obor – stereochemii. Při zkoumání tohoto fenoménu se stal spolupracovníkem a přítelem Biota, s nímž svůj objev a teorie s ním spojené konzultoval. Další významné výzkumy provedl v oblasti mléčného, octového a alkoholového kvašení. Prokázal, že kvašení je životní projev mikroorganismů, že různé mikroorganismy způsobují různé typy kvašení, a vypracoval metodu tepelné sterilace, která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. pasterace. Pokračoval ve výzkumu a vyhlásil teorii, že nemoci, hniloba a zánět jsou způsobeny rovněž živými mikroorganismy (anglický lékař Joseph Lister založil na jeho práci teorii aseptické operace). Vyvrátil též teorii abiogeneze. Roku 1864 následovalo pověření profesora Pasteura vyšetřením tzv. bourcového moru, který kosil hedvábnický průmysl ve Francii. Navzdory těžké mozkové mrtvici, kterou v průběhu bádání utrpěl, pokračoval ve výzkumu a prokázal, že příčinou moru jsou dva typy mikroorganismů a stanovil a prosadil ve Francii zásady, jak zamezit jeho šíření, které později převzaly i ostatní státy. Zbytek svého života věnoval výzkumu nebezpečných infekčních chorob a jejich prevenci. Byl prvním lékařem, který dokázal vytvořit vakcínu proti nějaké chorobě z původce choroby samého a ustavil zásady, jak v této oblasti postupovat.", "question": "Ve kterém městě je Loius Pasteur pohřben?", "answers": ["Paříži"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "Jeho činnost byla úspěšná a jeho politickou aktivitu mezi Američany ocenily i francouzské kruhy a 20. října byl Štefánik vyznamenán křížem důstojníka Čestné legie. Po návratu do Paříže se Štefánik zapojil do diplomatických jednání o ustavení samostatné československé armády. Výsledkem byl dekret o vytvoření Česko-Slovenské armády ve Francii, který vydala francouzská vláda 16. prosince 1917. Podle tohoto dekretu se vytvořila samostatná Česko-Slovenská armáda, která podléhala velení ČSNR v Paříži. V Paříži se Štefánik opět setkal s Janinem. Ten potom se souhlasem francouzského velení přijal funkci velitele vytvářejícího se československého vojska, které čítalo 10 tisíc mužů. 14. listopadu 1918 se stal ministrem vojenství ve vládě Karla Kramáře, v této funkci působil až do své smrti v roce 1919. Vedle ministerstva vojenství existovalo ještě Ministerstvo národní obrany, které řídil Václav Klofáč. Zatímco Klofáčovo ministerstvo mělo na starosti domácí vojsko, do gesce Ministerstva vojenství spadaly zahraniční legie. Nehodě se podrobně věnuje samostatný článek Letecká nehoda generála Štefánika Milan Rastislav Štefánik zahynul 4. května 1919 při cestě domů z Itálie při leteckém neštěstí. Má pomník na hoře Bradlo, která se tyčí nad městem Brezová pod Bradlom na západním Slovensku. Podle Emila Karla Kautského zabývajícího se analýzou historických okolností Štefánikovy smrti mají nepřímé důkazy a studium poválečného vývoje v Československu naznačovat, že se stal obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě či mocenských ambicí Edvarda Beneše. Tomuto faktu nasvědčuje prudké nepřátelství mezi Štefánikem a Benešem po odhalení Benešovy tajně podepsané smlouvy s Francií (v neprospěch Itálie) a po zjištění zpronevěry darů zahraničních Čechů na chod česko-slovenských legií. Podle zastánců této teorie jsou důkazy o atentátu pitevní zpráva, průběh nehody i fakt, že svědecké výpovědi obsahující zmínku o střelbě byly vyšetřujícími orgány ignorovány.", "question": "Kdy zemřel Milan Rastislav Štefánik?", "answers": ["4. května 1919"]}
{"title": "Jacob Bernoulli", "context": "Spolu s bratrem Johannem Bernoullim učinili rozhodující objevy v rozvíjející se matematické analýze. Narodil se v Basileji v rodině belgického obchodníka Mikuláše a jeho manželky Markéty Schönauerové. Vystudoval filosofii a teologii na místní univerzitě. Studia ukončil v roce 1671 a o šest let později dosáhl licenciátu v teologii. Proti otcově vůli se zabýval především matematikou, fyzikou a astronomií. Ke studiu využíval i dobu, po kterou působil jako vychovatel v Ženevě a Paříži. Při svých cestách po dnešní Anglii, Francii nebo Německu v letech 1681 až 1682 se seznámil nejen s kartézskou matematikou, ale i s dalšími učenci - Janem Huddem, Robertem Boylem či Robertem Hookem. Od roku 1683 přednášel experimentální fyziku v Basileji a věnoval se studiu matematiky, jíž se stal roku 1687 taktéž v Basileji profesorem. Tuto pozici zastával až do své smrti. V roce 1699 se stal členem Francouzské akademie věd a o dva roky později Pruské akademie věd. Jacob Bernoulli měl pět dcer a tři syny. Na rozdíl od jeho bratrů Johanna a Nicolause se však žádné z jeho dětí nestalo později taktéž známými matematiky či fyziky. Zemřel 16. srpna 1705 v Basileji. Na počest Jacoba a jeho bratra Johanna byl pojmenován měsíční kráter Bernoulli. Jacobova vědecká práce byla přínosná v mnoha oblastech. Podílel se na rozvoji teorie pravděpodobnosti a kombinatoriky, ve které se dodnes používá právě jeho a Leibnizova terminologie. Část jeho poznatků se zachovala v jeho nedokončeném díle Ars conjectandi (Umění předpokládat). Dílo bylo vydáno roku 1713 - osm let po jeho smrti. V tomto díle se již objevuje např. zákon velkých čísel, čísla později nazvána jako Bernoulliho či dokazování pomocí matematické indukce. Jacob se taktéž zabýval teorií řad, v které dosáhl některých významných výsledků.", "question": "Kolik synů měl Jacob Bernoulli?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Rajhrad", "context": "Dne 2. listopadu 1234 získal Rajhrad trhové právo a stal se tak městečkem. Na město byl povýšen 27. října 2000. Ve městě existuje fungující mužský klášter tvořící centrum Benediktinského opatství Rajhrad a ženský klášter sester Těšitelek, při kterém funguje Dům léčby bolesti sv. Josefa (hospic). V komplexu budov benediktinského kláštera sídlí Státní okresní archiv Brno-venkov a Památník písemnictví na Moravě, který patří pod Muzeum Brněnska. Východně od původní rajhradské zástavby, jižně od ulice Na Aleji, a jihozápadně od rajhradského kláštera se mezi dvěma vedlejšími rameny Svratky nacházela do roku 1836 malá obec Čeladice. Vznikly ve 13. století a její obyvatelé museli chránit klášter. Měly velice malý katastr, neměly možnost růstu a měly nedostatek polí k obživě svých obyvatel. Po ničivé povodni z roku 1830 se její obyvatelé usadili podél silnice do Brna. Roku 1836 byly Čeladice definitivně připojeny k Rajhradu. V Rajhradě fungují dvě základní školy. \"Dolní škola\" (1.-3. třída) leží uprostřed ulice Masarykova hned vedle hřbitova, naproti sídlišti Klášterní dvůr. \"Horní škola\" (4.-9. ročník) leží na ulici Havlíčkova v klidné čtvrti sídlišť a malých rodinných domů s neoficiálním názvem Matlaška.", "question": "Ve kterém okrese se nachází město Rajhrad?", "answers": ["Brno-venkov"]}
{"title": "Prezident Spojených států amerických", "context": "Nedařilo se mu vzbudit její pozornost, a tak se rozhodl k velkému činu - atentátu na prezidenta. Jedna kulka minula srdce o méně než palec a s průstřelem hrudníku byl Reagan odvezen do nemocnice. 1998 – započal impeachment s Billem Clintonem, kterému nebyla prokázána vina. 2005 – George W. Bush je 1. prezidentem v historii jehož znovuzvolení se dožili oba rodiče. 2005 – Kongresu USA byly podány dva návrhy ve formě dalšího dodatku Ústavy. Jejich obsahem je zrušení podmínky narození kandidáta ucházejícího se o mandát prezidenta či viceprezidenta USA na území Spojených států. Oba tedy připouští, aby se do těchto pozic dostali naturalizovaní Američané. První návrh počítá s minimální délkou amerického občanství 20 let, druhý s délkou 35 let. Zatím ovšem nedošlo v této věci k žádné akci Kongresu. 2008 – Barack Obama byl zvolen prvním prezidentem afroamerického původu a obdržel absolutně největší počet hlasů voličů v dějinách země od roku 1789 - přesně 69 456 897 hlasů voličů. Při inauguraci přísahal na stejnou bibli jako Abraham Lincoln, který zrušil otrokářství. Pro nedoslovnou formulaci slibu přísahu opakoval 21. ledna v Bílém domě. 2017 – do úřadu byl uveden nejstarší prezident v prvním volebním období, 70letý Donald Trump. Průměrný věk všech prvně inaugurovaných prezidentů před ním činil 55 let. === Další zajímavosti === Od Občanské války se v prezidentském klání utkalo 7 důležitých tzv. třetích kandidátů: 1892 – James Weaver, vyhrál ve 4 státech (22 volitelů) 1912 – Theodore Roosevelt, který oslabil republikánského kandidáta Williama Tafta a vyhrál v 6 státech (88 volitelů), Taft zvítězil jen ve 2 státech (8 volitelů) a prezidentem se stal demokrat Woodrow Wilson 1924 – Robert M. La Folette vyhrál v 1 státě (13 volitelů) 1948 – Strom Thurmond triumfoval ve 4 státech (39 volitelů) 1960 – Harry F. Byrd, přestože se vlastní volby nezúčastnil, získal 15 volitelů ve 3 státech 1968 – George Wallace vyhrál v 5 státech (46 volitelů) 1992 – Ross Perot, ačkoli nezískal ani jeden hlas volitelů, celkově nasbíral 19 % hlasů voličů Jediní 2 prezidenti, kteří nebyli v prvních padesáti letech znovuzvoleni jsou otec (2. prezident, 1797–1801) a syn (6. prezident, 1825–1829) stejného jména John Quincy Adams. JFK o nich napsal v knize Profily odvahy jako o morálních autoritách.", "question": "Kdo byl prvním americkým prezidentem bez zkušeností v politice nebo armadě?", "answers": ["Donald Trump"]}
{"title": "Československo", "context": "pak došlo i k přejmenování České socialistické republiky na Českou republiku (ČR). 29. března 1990 následovalo přejmenování Československé socialistické republiky na Československou federativní republiku, 23. dubna 1990 však došlo k definitivnímu přejmenování na Česká a Slovenská Federativní Republika. Československo zaniklo k 31. prosinci 1992. Od 1. ledna 1993 existují Česká republika a Slovenská republika jako dva samostatné a na sobě zcela nezávislé státy. Podrobnější informace naleznete v článcích Sudetští Němci a Slováci v Československu (1918-1938). Populace Československa za dobu jeho existence vzrostla z 14 milionů v roce 1924 na 15,6 milionů v roce 1991. Z etnického hlediska tvořili populaci z 62,8% Češi následovaní Slováky se 31 % dále Maďary 3,8 % Rómy 0,7 %, Slezany 0,3 %, Rusíny, Ukrajinci, Němci, Poláky a Židy. Přirozený přírůstek dosahoval v roce 1985 2,7 % a 1,7 % v roce 1990, postupně tedy klesal. V Československu převládalo římskokatolické náboženství. V době komunismu bylo náboženství potlačováno a prosazován byl ateismus. JANČÍK, Drahomír. Bestrebungen der Tschechoslowakei um eine wirtschaftliche Organisation Mittel- und Südosteuropas 1918-1930.", "question": "Kolik lidí žilo v Československu v roce 1991?", "answers": ["15,6 milionů"]}
{"title": "Filadelfie", "context": "Filadelfie (anglicky Philadelphia) je největší město Pensylvánie. Leží v severovýchodní části Spojených států, na soutoku řek Delaware a Schuylkill, přibližně 100 km západně od pobřeží Atlantického oceánu. V roce 2010 mělo město 1 526000 obyvatel, celá metropolitní oblast pak přes 6 milionů obyvatel. Filadelfie je sídelním městem arcibiskupa filadelfské arcidiecéze, který je zároveň metropolitou Provincie Pensylvánie. Město má velmi významné postavení v historii Spojených států, byly zde sepsány Deklarace nezávislosti a Ústava Spojených států. V letech 1790-1800 sloužilo jako hlavní město USA. Ve městě se nachází řada univerzit a vysokých škol, mezi nimi i University of Pennsylvania. Název města pochází z řečtiny a znamená bratrská láska (filos - láska, adelfos - bratr). Původním místem osídlení Filadelfie jsou čtvrti Old Town a Society Hill, nachází se v centrální části města (na jihovýchodě), na pravém břehu řeky Delaware. Tvoří je převážně cihlové domy z 18. a 19. st. Velmi významnou z hlediska historie Spojených států je oblast nazývaná Independence National Historic Park, park s řadou historických budov západně navazuje na čtvrť Old Town. Independence National Historic Park (Národní historický park nezávislosti) je park s řadou historických budov v centru Filadelfie, rozkládá se na ploše přibližně 20 ha (0,2 km2). K nejvýznamnějším památkám náleží budova Independence Hall vystavěná v georgiánském stylu, kde se 4. července 1776 sešli zástupci třinácti kolonií, aby sestavili Deklaraci nezávislosti. Za budovou leží náměstí Independence Square, kde byla Deklarace poprvé veřejně přečtena. Dříve byla umístěna v budově další významná památka zvon Liberty Bell (Zvon svobody), nyní je samostatně v Liberty Bell Center.", "question": "Kolik obyvatel mělo v roce 2010 město Filadelfie?", "answers": ["526000"]}
{"title": "Louis de Broglie", "context": "Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Broglie (15. srpna 1892 Dieppe - 19. března 1987 Paříž) byl francouzský kvantový fyzik, který navrhl princip duality částic a vlnění, za což v roce 1929 dostal Nobelovu cenu. Zpočátku studoval na Sorbonně historii, v 18 letech však zahájil studium fyziky, které ovlivnilo celý jeho pozdější život. 1924 - obhajuje doktorát za teorii elektronové vlny. Vlnové vlastnosti částic vyjádřil rovnicí: λ = h/mv, kde λ je vlnová délka, h je Planckova konstanta, m je hmotnost částice a v její rychlost. De Broglieho teorii hmotných vln elektronu později užil Erwin Schrödinger k vytvoření vlnové mechaniky. 1928 - profesorem teoretické fyziky v Ústavu Henriho Poincarého. 1929 - Nobelova cena za fyziku za objev vlnově korpuskulárního dualismu částic. 1945 - poradce francouzské komise pro atomovou energii. Pocházel ze šlechtického rodu Broglia di Chieri, který byl původně piemontský a roku 1643 emigroval do Francie. Jeho otec Victor, duc de Broglie, měl ještě dalšího syna, Maurice de Broglie, který byl také francouzský fyzik. de Broglie napsal řadu populárně vědeckých prací, mj.: Hmota a světlo: Nová fyzika, 1939 Revoluce ve fyzice, 1953 Fyzika a mikrofyzika, 1960 Nové perspektivy fyziky, 1962", "question": "Kde zemřel Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Brogli?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Slatina nad Zdobnicí", "context": "Obec Slatina nad Zdobnicí (německy Moorwies) se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou, kraj Královéhradecký, zhruba 8 km vsv. od Vamberka a 8 km sz. od Žamberka. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 817 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1359. Název obce je odvozen od kyselých močálovitých pozemků, čili slatin, které se v okolí dříve hojně nalézaly. Kostel Proměnění Páně - byl vysvěcen v roce 1699, a nahradil kostel sv. Doroty, který byl v obci od 14. století, ale do dnešní doby se nedochoval. V obci se nachází devítiletá základní škola jejíž historie sahá pravděpodobně do 17. století. Z roku 1721 se dochovala první písemná zmínka. Roku 1789 byla na základě školského zákona zřízena škola řádná. Železniční trať Doudleby nad Orlicí - Rokytnice v Orlických horách Marie Hübnerová (1865 - 1931) - význačná česká divadelní herečka počátku 20. století. Leoš Kubíček (1887 - 1974) - akademický sochař a řezbář Josef Kubíček (1890 - 1972) - sochař, malíř a řezbář, žák J. V. Myslbeka Herbert Masaryk Antonín Slavíček Obrázky, zvuky či videa k tématu Slatina nad Zdobnicí ve Wikimedia Commons Domovská stránka základní školy", "question": "Kolik obyvatel žilo v obci Slatina nad Zdobnicí dne 28. 8. 2006?", "answers": ["817"]}
{"title": "Rusko", "context": "Na těchto krocích, prodeje majetku pod cenou, profitoval poměrně úzký okruh osob kolem Jelcina, zahraniční banky a těžební společnosti. Z tohoto okruhu osob údajně vznikli tzv. oligarchové. 31. prosince 1999 prezident Jelcin oznámil svůj odchod z politiky a pověřil výkonem prezidentských pravomocí předsedu ruské vlády Vladimíra Putina. Ten vyhrál v prezidentských volbách v březnu 2000 a stal se tak druhým prezidentem Ruska; dosáhl značné popularity a mandát obhájil v roce 2004. Obnovuje se vliv pravoslavné církve, sjednocené s exilovou větví. Státní rozpočet začal dosahovat přebytků a postupně docházelo k růstu HDP, průmyslové a zemědělské produkce, rozvoji stavebnictví, růstu reálných příjmů obyvatel a ke snižování inflace. V roce 2008, kdy se stal prezidentem Dmitrij Medveděv, však země začala čelit globální ekonomické krizi; Rusko je jakožto vývozce surovin těžce postiženo snížením světové poptávky. V srpnu 2008 bylo Rusko také jednou ze stran války v Jižní Osetii. Putin vyhrál prezidentské volby 2012 a Medveděv byl jmenován ministerským předsedou. V únoru 2014 proběhly v Soči zimní olympijské hry, které byly komentátory hodnoceny přes menší výtky jako úspěšné. Nedlouho poté Rusko z důvodu dění na Ukrajině do té doby ukrajinský poloostrov Krym na základě referenda ze dne 16. března 2014 začlenilo jednostranně jako federální subjekt Republika Krym a město Sevastopol do Ruské federace.", "question": "Kolik oficiálních jazyků má Rusko?", "answers": ["31"]}
{"title": "Tulipán planý", "context": "Tulipán lesní (Tulipa sylvestris) je vytrvalá cibulnatá rostlina z čeledi liliovitých. V ČR byla v minulosti často vysazovaná pro okrasu, místy zplaňuje. == Popis == Z cibule vyrůstají 2–3 lehce sivé kopinaté listy, stonek nese květ žluté barvy o průměru cca 4–5 cm (plně otevřený), prašníky i pestík jsou rovněž žluté. Výška rostliny za květu je nejčastěji 20–45 cm. Doba květu je od konce dubna do poloviny května, plodem je trojboká zašpičatělá tobolka. == Rozšíření == Tato cibulovina pochází z jižní a jihovýchodní Evropy (především Středozemí - Itálie, Sardinie a Sicílie), na východě areál zasahuje až do jižního Ruska. V České republice je tento tulipán nepůvodní, pěstuje se občas na zahradách. Ve volné přírodě se jedná o zplanělou populaci Tulipa sylvestris subsp. sylvestris. Roste ve světlých, zvláště listnatých lesích a v křovinách, též na okrajích vinic nebo v zámeckých parcích. Vyhledává spíše sušší, výhřevnější stanoviště, jako jsou okraje trávníků nebo řídké keřové porosty. Zplanělí jedinci kvetou málo, často vytváří porosty o desítkách exemplářů, které ale tvoří pouze listy. Občas kvetoucí exempláře je možno spatřit např. na svazích pražského Petřína nebo v Lednickém parku. == Galerie == == Externí odkazy == https://www.biolib.cz/cz/taxon/id42044/ http://kvetiny.atlasrostlin.cz/tulipan-lesni http://www.naturabohemica.cz/tulipa-sylvestris/", "question": "Jakou barvu má květ tulipánu planého?", "answers": ["žluté"]}
{"title": "Úd (hudební nástroj)", "context": "Úd (někdy psáno s arabským určitým členem jako al-úd, jindy bez diakritiky ud, ʻ, oud, ojediněle též út či elaúd) je arabský hudební nástroj. Je to drnkací nástroj s krátkým krkem o hmatníku bez pražců, rezonanční skříň má vyduté dno s rovným víkem. Je to přímý předchůdce loutny. Název nástroje pochází z arabského ʿ (ع). Odtud je též odvozeno označení turecké varianty nástroje jako ud nebo ut a řecké jako úti (ο). Perská varianta údu je známa pod jménem barbat (ب). Z názvu nástroje s arabským určitým členem al-ʿ pochází též označení loutny v řadě evropských jazyků, včetně českého loutna. Jako etymologie názvu se povětšinou udává metonymie z arabského ʿ ve významu \"dřevo\", avšak možný je též původ z perského rud ve významu \"struna\".", "question": "Co je to úd?", "answers": ["arabský hudební nástroj"]}
{"title": "NTRU", "context": "Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ ROBERTSON, Elizabeth D. RE: NTRU Public Key Algorithms IP Assurance Statement for 802.15.3 [online]. IEEE, August 1, 2002 [cit. 2013-02-04]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Security Innovation: Security Innovation acquires NTRU Cryptosystems, a leading security solutions provider to the embedded security market, tisková zpráva, [cit. February 4, 2013], Dostupné on-line.Je zde použita šablona {{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivováno 17. 12. 2013 na Wayback Machine↑ https://eprint.iacr.org/2013/004.pdf - Making NTRUEnrypt and NTRUSign as Seure as Standard Worst-Case Problems over Ideal Latties↑ https://globenewswire.com/news-release/2017/03/28/945815/0/en/Security-Innovation-Makes-NTRUEncrypt-Patent-Free.html - Security Innovation Makes NTRUEncrypt Patent-Free↑ HERMANS, Jens; VERCAUTEREN, Frederik; PRENEEL, Bart. Speed Records for NTRU. Redakce Pieprzyk Josef. Topics in Cryptography - CT-RSA 2010. San Francisco, CA: Springer Berlin Heidelberg, 2010, s. 73–88. Dostupné online [cit. February 4, 2013]. ISSN 0302-9743. ISBN 978-3-642-11924-8. DOI:10.1007/978-3-642-11925-5_6. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ PERLNER, Ray A.; COOPER, David A. Quantum resistant public key cryptography: a survey. Redakce Seamons Kent. Proceedings of the 8th Symposium on Identity and Trust on the Internet. New York, NY: ACM, 2009, s. 85–93. Dostupné online [cit. February 3, 2013]. ISBN 978-1-60558-474-4. DOI:10.1145/1527017.1527028. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. middleware.internet2.edu [online]. [cit. 2014-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-14. ↑ grouper.ieee.org [online]. [cit. 2014-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-01. ↑ http://www.businesswire.com/news/home/20110411005309/en/Security-Innovation%E2%80%99s-NTRUEncrypt-Adopted-X9-Standard-Data↑ Archivovaná kopie. www.securityinnovation.com [online]. [cit. 2014-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-27.", "question": "Jak se označuje šifrovací systém, který využívá asymetrickou kryptografii založenou na celočíselných mřížích?", "answers": ["NTRU"]}
{"title": "Olymp", "context": "Olymp (řecky Ό) je pohoří nacházející se v Řecku. Nejvyšší hora pohoří je Mytikas (2917 m). Tyčí se nad Soluňským zálivem mezi údolími řek Pinios a Aliakmon. Severní a západní hranici pohoří vymezuje tok řeky Mavroneri, která tak odděluje Olymp od masivu Pieria. Na jihu tvoří hranici pohoří údolí řeky Pleria, dělící nižší část pohoří - Kato Olympos - od skupiny Ossa. Soluňský záliv ohraničuje Olymp od východu. Složení horstva je tvořeno několika plášti. V jádru se nacházejí krystalické horniny (žula, břidlice), jež jsou ve vnějších vrstvách obaleny vápencovými usazeninami. Na pohoří je dodnes patrno původní zalednění, ač se nachází na jihu Evropy. Výrazné jsou zejména stopy ve formě silného zvětrávání hornin a svahů, nápadné věže a skalní útvary. Geograficky je masiv řazen do Thrácko-makedonské soustavy. Pohoří je tvořeno jediným, vějířovitě tvarovaným hřebenem skládajícím se ze sedmi vrcholů. Tento hřeben výrazně převyšuje blízké údolí Kania, kterému tvoří dominantu. Hlavní hřeben je tvořen sedmi nejvyššími vrcholy. Dalších 46 vrcholů v pohoří Olymp převyšuje hranici 2000 metrů a 47 má výšku mezi 1000-2000 metry. Mytikas (2917 m) Stefani (2911 m) Skolios (2903 m) Skala (2866 m) Agios Antonis (2815 m) - na vrcholu je meteorologická stanice a horská služba Profitis Ilias (2803.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora pohoří Olymp?", "answers": ["Mytikas"]}
{"title": "Alexandr Fomič Veltman", "context": "Anna Pavlovna Wejdelová multimediální obsah na Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky. Alexandr Fomič Veltman (rusky А Ф В, 8. červencejul./ 20. července 1800greg., Petrohrad – 11. lednajul./ 23. ledna 1870greg., Moskva) byl ruský romantický básník a prozaik švédského původu.[1] Život Veltman roku 1871 První vydání románu Lunatik z roku 1834 První vydání románu Salomea z roku 1848 Pocházel z chudé šlechtické rodiny švédského původu. Roku 1811 začal studovat na Šlechtické internátní škole při Moskevské univerzitě. Velký vliv na jeho duchovní vývoj mělo obsazení Moskvy Napoleonovou armádou a následný požár města roku 1812. Roku 1816 začal navštěvovat moskevskou vojenskou školu. Protože jeho rodina zůstala téměř bez prostředků, vyučoval hru na housle a vydal učebnici základů aritmetiky.[2] Roku 1817 ukončil své vzdělání a v hodnosti praporčíka byl odvelen do Besarábie, kde sloužil ve vojenské topografické komisi a kde se seznámil s Puškinem. Války s Tureckem v letech 1828–1829 se zúčastnil jako náčelník historiografického oddělení generálního štábu. Za svou službu ve vojsku obdržel celou řadu vyznamenání. Roku 1831 odešel v hodnosti podplukovníka z důvodu nemoci do výslužby a usadil se v Moskvě. Roku 1832 se oženil s Annou Pavlovnou Wejdelovou. Začal se zabývat etnografií a archeologií a stal se členem různých uměleckých a vědeckých spolků (Společnost milovníků ruské literatury při Moskevské univerzitě, Moskevská společnost ruských dějin a další). Od roku 1842 až do smrti pracoval nejprve jako asistent ředitele a od roku 1852 jako ředitel muzea ve Zbrojnici moskevského Kremlu. Roku 1845 byl jmenován jedním z redaktorů encyklopedie Starožitnosti ruského státu (1849–1853, Д Р г) a stal se autorem textu tří z jejich šesti sekcí.", "question": "Proč Alexandr Fomič Veltman vyučoval hře na housle?", "answers": ["jeho rodina zůstala téměř bez prostředků"]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "V letech 1926–1928 vzrostl export obuvi a firma Baťa ovládala více než polovinu československého vývozu. Ve firmě došlo k zavedení pásové výroby, která byla používána v závodech Henryho Forda. Produktivita práce vzrostla o 75 % a počet zaměstnanců o 35 %. Čistý obrat firmy činil 1,9 miliardy předválečných korun. Koncem roku 1928 tvořila továrna komplex 30 budov. Koncern se rozrůstal a Baťa také podnikal v dalších sférách hospodářství (gumárenský, chemický, textilní, dřevařský průmysl a mnohé další). Baťa v roce 1931 vyráběl ve Zlíně, Otrokovicích, Třebíči, Bošanech, Nových Zámcích. Roku 1931 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost se základním kapitálem 135 000 000 korun. Už dlouho předtím vznikaly dceřiné společnosti po celém světě, k tomu přibývaly továrny v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku a mnoha dalších zemích. Vytvořil celou řadu výchovných i vzdělávacích organizací (Baťova škola práce).Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio, které se zabývalo natáčením reklam na obuvnické výrobky. Později se ze studia staly známé Filmové ateliéry Kudlov a Filmové ateliéry Zlín. == Stav podniku Tomáše Bati v roce 1932 == Tomáš Baťa zaměstnával 31 235 pracovníků (z toho 23 906 ve výrobě a 7 329 v prodejnách). Jeho továrny byly v Československu (Zlín, Otrokovice, Třebíč, Krasice, Bošany, Nové Zámky) i v cizině (Německo, Polsko, Jugoslávie, Švýcarsko, Francie, Britská Indie). Baťova obuv se prodávala v 2 500 prodejnách (z nich bylo 1 840 v Československu a 660 v cizině). Jeho zahraniční prodejny, továrny a sesterské společnosti působily v 54 zemích světa na čtyřech kontinentech: Evropa – 23 zemí: Jugoslávie, Nizozemsko, Dánsko, Polsko, Velká Británie, Německo, Francie, Rakousko, Rumunsko, Švédsko, Švýcarsko, Belgie, Finsko, Lucembursko, Maďarsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Kypr, Gibraltar, Kanárské ostrovy Asie – 10 zemí: Britská Indie, Holandská Indie, Malajsko a Singapur, Palestina, Sýrie, Irák, Aden, Siam, Čína, Francouzská Indočína Afrika – 17 zemí: Egypt, Súdán, Belgické Kongo, Jihoafrická Unie, Francouzské Somálsko, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Senegal, Zlatonosné pobřeží, Nigérie, Kamerun, Keňa, Tanganyika, Uganda, Habeš, Libye", "question": "Ve kterém roce zemřel Tomáš Baťa?", "answers": ["1932"]}
{"title": "Atomizér", "context": "Atomizér Atomizér je zařízení, které podobně jako aerosolový rozprašovač vytváří aerosol, ale místo stlačeného vzduchu používá mechanickou pumpu. Název je odvozen ze slova atomizace, jež znamená drobení, rozdrobení, rozložení na drobné, nepatrné částečky. [1] Toto označení se rovněž používá pro součástku elektronické cigarety, což je zařízení s funkcí vaporizéru, které je někdy kuřáky používáno místo klasických cigaret. Atomizér v elektronické cigaretě Atomizér v elektronické cigaretě se většinou skládá z topné spirálky vytvořené z drátu o odporu mezi 0.2 až 3 Ω, která se ovíjí kolem savého materiálu (knotu) napuštěného e-liquidem (tekutá náplň obsahující propylenglykol nebo glycerin, další příměsi a různé množství nikotinu) . Atomizér je připojen ke kladnému a zápornému pólu baterie e-cigarety a při aktivaci zařízení se drát rychle ohřívá, čímž přeměňuje kapalinu na páru vdechovanou uživatelem. Knot atomizéru bývá vyroben z křemičitých vláken, ale i bavlny, konopí, bambusové příze apod. Trvanlivost atomizéru Trvanlivost atomizéru v e-cigaretě je omezená a pohybuje se mezi 2 až 6 týdny, někteří výrobci uvádějí výdrž až 3 měsíce. Existují atomizéry typu tzv. DIY („do it yourself“), kdy si jejich části – knot a žhavící spirálu – uživatel může sám vyměňovat za nové náhradní díly. Pokud v atomizéru dojde nasátý e-liquid a atomizér začne pálit na sucho, vzniká nepříjemný štiplavý dým a trvanlivost součástky se rychle snižuje. Druhy atomizéru Existují dva základní typy atomizérů podle stylu potahu. MTL (mouth to lungs) neboli určené na šlukování (jako u klasické cigarety)", "question": "Co vytváří zařízení atomizér?", "answers": ["aerosol"]}
{"title": "Vladimír Krejčík", "context": "Vladimír Krejčík Vladimír KrejčíkZákladní informace Narození 7. října 1931 Uhříněves Úmrtí 21. srpna 2013 (ve věku 81 let) Brno Povolání operní pěvec Nástroje lidský hlas Hlasový obor tenor Ocenění Cena Thálie (2009) Některá data mohou pocházet z datové položky. Vladimír Krejčík (7. října 1931 Uhříněves – 21. srpna 2013 Brno) byl český operní pěvec (tenor). Život a dílo Narodil se v Uhříněvsi a od dětství zpíval ve sboru při evangelickém kostele. Po dokončení základní školy však studoval v letech 1948 až 1952 na Vyšší průmyslové škole chemické v Praze a když nastoupil do vojenské službu ve Znojmě, zapojil se zde do činnosti armádního uměleckého souboru. Osudným se stala jeho účast v pěvecké soutěži v roce 1953, kde si ho povšiml profesor Pražské konzervatoře a hlasový poradce Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého Vojtěch Bořivoj Aim. Po ukončení vojenské služby v roce 1954 byl na Aimovo doporučení angažován do operního sboru tehdejšího Smetanova divadla v Praze a soukromě studoval zpěv.[1] V roce 1958 se stal sólistou Divadla F. X. Šaldy v Liberci. V dvouletém angažmá se zde představil jako Smetanův Jeník z Prodané nevěsty a Vítet z Dalibora, a také třeba Rechtora z Janáčkových Příhod lišky Bystroušky.[2] V roce 1960 přešel do brněnského Státního divadla. Působil zde jako sólista do roku 1994, kdy odešel do důchodu a během devadesátých let se ještě příležitostně objevoval v menších rolích. V Brně vytvořil dlouhou plejádu různorodých rolí, kde patřily významné postavy české i světové operní scény. Z českých zejména Jeník z Prodané nevěsty, Števa z Její pastorkyně, Princ z Rusalky, Tichon z Káti Kabanové, Jiří z Jakobína či Rechtor z Příhod lišky Bystroušky. Světovou operu zpíval mimo jiné jako Lenskij v Evženu Oněginovi, Don Ottavio v Donu Giovannim, Tamino v Kouzelné flétně, Don Carlos nebo Cavaradossi v Tosce.[3]", "question": "Byl Vladimír Krejčík český raper?", "answers": ["Vladimír Krejčík (7. října 1931 Uhříněves – 21. srpna 2013 Brno) byl český operní pěvec (tenor)."]}
{"title": "Útvar rychlého nasazení?fbclid=IwAR0Cdk51Q9E1HpoIK75kh1t7TFzSANnE6ABPODybDqvVRP0eZLgWN32bxO4", "context": "Útvar rychlého nasazení Útvar rychlého nasazení (zkracováno jako ÚRN či URNA) je specifickou součástí Policie České republiky a je určen zejména pro boj proti terorismu.[1] Jedná se o jeden ze servisních útvarů s celostátní působností. Činnost Útvar rychlého nasazení je určen zejména k ozbrojeným zásahům proti teroristům, při únosech osob a dopravních prostředků, při zásazích proti nebezpečným pachatelům či při zadržování rukojmích.[1] Útvar je podřízen náměstkovi policejního prezidenta, který se souhlasem ministra vnitra rozhoduje o vysílání útvaru. O konkrétním nasazení pak rozhoduje velitel oprávněný nařídit provedení zákroku pod jednotným velením. Příslušníci jsou vybíráni z řad policistů ve vícestupňovém výběrovém řízení a dále jsou podrobeni dalšímu zvláštnímu fyzickému a odbornému výcviku. Historie Zvláštní jednotka určená k provádění specifických ozbrojených zásahů proti nebezpečným osobám původně vznikla v roce 1981 v rámci tehdejšího Sboru národní bezpečnosti (SNB) jako Útvar zvláštního určení (ÚZU) SNB, od roku 1985 Odbor zvláštního určení (OZU) Správy vojsk Ministerstva vnitra. Jednotka původně vznikla jako reakce na vlnu terorismu a únosů letadel ve světě i u nás.[2] Do roku 1989 byla v rámci několika reorganizací administrativně zařazena pod různými součástmi SNB. Po roce 1989 byla jednotka administrativně vyčleněna jako policejní útvar s celostátní působností. Po roce 1989 se jednotka pojetím výcviku a svou specializací postupně řadila mezi podobné speciální jednotky fungující v Evropě. Útvar se kupříkladu v roce 1998 podílel na zatčení a rozprášení Bulharského mafiánského gangu, který obchodoval s drogami, zbraněmi a prostitucí, nebo kupř. v roce 1999 útvar zatkl bosse Albánské mezinárodní mafie hledaného Interpolem a Norskou policií, dále např. v. roce 2000 URNA provedla zatčení Jiřího Kajínka, který utekl z Věznice Mírov.[3] V současné době zajišťuje útvar mimo jiné ochranu diplomatů v Iráku a Pákistánu.[4] URNA udržuje pravidelné kontakty např. s anglickou 22 SAS, francouzskou GIGN a RAID, belgickou SIE, italskou NOCS a GIS, švédskou CTU, slovenskou ÚOU a dalšími speciálními jednotkami v Evropě či USA.[2] Struktura Útvar rychlého nasazení je rozdělen do tří sekcí: Sekce rychlého nasazení – je tvořena třemi zásahovými skupinami, specialisté, pyrotechnici, výcviková skupina.", "question": "Jak bývá zkracován Útvar rychlého nasazení?", "answers": ["URNA"]}
{"title": "Dusík", "context": "Při postupném ochlazování nejprve dochází k oddělení kapalného CO2. Dále dochází ke zkapalnění kyslíku s dusíkem, případně ještě argonem. Helium zůstává plynné a tím je ze směsi odděleno (vč. jiných vzácných plynů). Kapalná směs je pak dělena v rektifikační koloně. Představa o frakční destilaci vyučovaná na základních a středních školách je jen zjednodušením a má daleko k průmyslové realitě. Taková velkokapacitní výroba dusíku v rámci ČR je realizována např. v průmyslové zóně Litvínov-Záluží (areál spol. Unipetrol RPA). Kromě přímého expedování se přímo v areálu využívá např. k výrobě amoniaku a také jako důležitý prvek zajišťující bezpečnost umístěných chemických výrob. Amoniak a následně z něj vyrobená kyselina dusičná jsou látky, které se vyrábí v chemickém průmyslu velmi mnoho. Amoniak hlavně jako hnojivo a chemická látka k výrobě dalších amonných a jiných sloučenin a kyselina dusičná jako významné oxidovadlo, které se používá i k dalším anorganickým a organickým syntézám. Plynný dusík nalézá využití jako inertní atmosféra např. v prostředí, kde hrozí nebezpečí výbuchu, při výrobě integrovaných obvodů, nerezové oceli a používá se k plnění obalů výrobků, aby nedošlo k jejich zmačkání a zvlhčení - například sáčky s brambůrky. Kapalný dusík se využívá v řadě kryogenních procesů, při nichž je třeba udržet prostředí na značně nízké teplotě. Příkladem je např. uchovávání tkání nebo spermií a vajíček v lázni z kapalného dusíku. Kapalným dusíkem jsou chlazeny polovodičové detektory rentgenového záření v různých spektrometrických aplikacích. V medicíně se používá k místní nekrotizaci tkáně, například bradavic. Dusíkatá hnojiva jsou látky, které se rostlinám dodávají, aby rostly rychleji. Rostliny dusík nevylučují a plně ho využívají k růstu. Rostliny, které byly hnojeny nadbytkem hnojiv s obsahem dusíku, lze poznat podle dužnatých tkání křehkých dužnatých orgánů, velkých, sytě zelených, listů. Takové rostliny se snadno poškodí a také více trpí chorobami a škůdci. Amoniak NH3 a jeho sloučeniny jsou jedním z nejvyužívanějších hnojiv v zemědělství. Plynný amoniak se v poslední době stává náhradou freonů v chladírenství.", "question": "Používá se plynný dusík při výrobě nerezové oceli?", "answers": ["Plynný dusík nalézá využití jako inertní atmosféra např. v prostředí, kde hrozí nebezpečí výbuchu, při výrobě integrovaných obvodů, nerezové oceli a používá se k plnění obalů výrobků, aby nedošlo k jejich zmačkání a zvlhčení - například sáčky s brambůrky."]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Romové měli osud podobný, i když ne v tak velké míře. Zprvu maďarská zahraniční politika nesla dočasné dílčí úspěchy. V rámci takzvané první vídeňské arbitráže bylo k Maďarsku připojeno jihoslovenské pohraničí. Po rozbití Československa Hitlerem v březnu 1939 zabralo Maďarsko i celou Podkarpatskou Rus a ve druhé vídeňské arbitráži roku 1940 získalo pod německou patronací i severovýchodní Sedmihradsko. Přesto až do roku 1941 dokázalo Maďarsko udržovat zdání neutrality, teprve pak se připojilo k německým vojenským akcím a dobylo také část jugoslávské Vojvodiny. Když se začala blížit definitivní porážka Německa, zahájil Horthy v polovině října 1944 jednání se Sovětským svazem. Nacisté ho však uvěznili a do čela vlády postavili nového vůdce maďarských fašistů Ference Szálasiho. V této době už byla před branami Budapešti Rudá armáda. Podle Hitlera byla Budapešť poslední překážka, která mohla zastavit Rudou armádu před příchodem do Vídně a pak do celého Německa. Hitler tedy nakázal bránit Budapešť do posledního muže. Pro Sovětský svaz bylo dobytí Budapešti otázkou prestiže a nároku na kontrolu nad Maďarskem při poválečném rozdělování Evropy. Obě strany vedly boje s velkým nasazením a nebraly ohled na počty padlých vojáků a civilistů. Odstupující německá armáda nasadila vzdušné síly a začala Budapešť bombardovat. Vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a zničila také mnoho domů. Po téměř stodenním boji bylo město plné trosek a mrtvol. Po druhé světové válce vznikla druhá Maďarská republika, která již byla v sovětské sféře vlivu. Pro socialistický vývoj země mělo význam sloučení Maďarské komunistické strany a Sociálně demokratické strany Maďarska v Maďarskou stranu pracujících (MDP). Dne 15. srpna 1949 byla vyhlášena Maďarská lidová republika a 20. srpna Národní shromáždění přijalo zákon o nové ústavě. Národní hospodářství bylo, podobně jako ve všech zemích tzv. východního bloku, z velké části zestátněno a podrobeno centrálnímu plánování pod sovětským vlivem. Maďarskou politiku ovládli stalinisté v čele s Mátyásem Rákosim, který zastával funkci generálního tajemníka MDP. Začaly soudní procesy proti \"nepřátelům lidu\", jenom v letech 1952 až 1955 bylo odsouzeno k různým trestům více jak 500 000 osob.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Maďarska?", "answers": ["Budapešť"]}
{"title": "Vladimir Iljič Lenin", "context": "Vladimir Iljič Uljanov (rusky: В́м И́ч У́н), který přijal přezdívku Lenin (Л́н), (10. / 22.. dubna 1870 v Simbirsku (dnes Uljanovsk) - 21. ledna 1924 Gorki u Moskvy), byl komunistický politik a revolucionář, vůdce Bolševické strany, první předseda vlády Sovětského Ruska (1917-1922) a posléze Sovětského svazu (1922-1924). Byl teoretikem leninismu, který definoval jako adaptaci marxismu v období imperialismu. Stál v čele Velké říjnové socialistické revoluce roku 1917 v Rusku, poté byl do roku 1924 de facto nejvyšším představitelem Sovětského svazu, za jehož zakladatele je všeobecně označován. Některé své spisy publikoval pod pseudonymem Nikolaj Nikolajevič Lenin. Existuje řada teorií o původu jeho jména a on sám nikdy neprozradil, proč si je vybral. Není vyloučeno, že si jméno \"Lenin\" zvolil na důkaz opozice vůči Georgiji Plechanovovi,[zdroj? ] který používal pseudonym Volgin, podle řeky Volhy. Uljanov si zvolil Lenu, která je delší a teče opačným směrem. Přestože se zdá, že měl Plechanov v dotyčném období života na Lenina velký vliv, věrohodnost vysvětlení je diskutabilní. Jméno Vladimir Iljič Lenin patrně vzniklo spojením jmen V. I. Uljanov a N. N. Lenin. Lenin se narodil v ruském Simbirsku jako syn Ilji Nikolajeviče Uljanova (1831-1886), zámožného gymnaziálního ředitele čuvašského původu a později státního rady (byl i povýšen na šlechtice), jenž usiloval o demokratizaci a vzdělání pro veškeré obyvatelstvo Ruska a vykonal mnohé pro vzdělání neruských etnik v oblasti Povolží, a jeho liberální ženy Marie Alexandrovny Blankové (1835-1916). Jeho dědeček Moše Ickovič Blank (rusky М И Б), otec jeho matky, byl žid, který konvertoval k pravoslaví (čímž přestal být logicky židem). Prababička z otcovy strany byla kalmycko-mongolského původu, babička jeho matky byla Povolžská Němka luteránského vyznání. Sám Lenin byl pokřtěn jako pravoslavný křesťan. Lenin se pilně vzdělával v latině a řečtině. Do jeho dospívání zasáhly dvě tragédie: roku 1886 mu zemřel otec na mozkovou mrtvici, a následující rok, 8. května 1887, byl popraven jeho starší bratr Alexandr Uljanov za účast při atentátu na cara Alexandra III. Tato událost Lenina radikalizovala a koncem roku 1887 byl po čtyřech měsících studia vyloučen z právnické fakulty univerzity v Kazani pro účast na studentských protestech a vypovězen pod neveřejný policejní dozor do vesnice Kokuškino. Zde se seznámil s Hegelovými díly, díky čemuž získal ponětí o dialektické metodě, což mu pomohlo lépe pochopit teorie Karla Marxe. Práva dostudoval dálkově na univerzitě v Petrohradě a roku 1891 získal povolení vykonávat právnickou profesi.", "question": "Jakou přezdívku přijal Vladimir Iljič Uljanov?", "answers": ["Lenin"]}
{"title": "Jan Evangelista Purkyně", "context": "Byl ale významným překladatelem poesie z němčiny a italštiny, mj. lyrických básní Friedricha Schillera. Jako vůbec první přeložil do češtiny Osvobozený Jeruzalém Torquata Tassa (z překladu byl ale za jeho života publikován jen první zpěv). Napsal také autobiografické spisy a slavistické práce. Velkou překážkou ve vnímání jeho textů, ať původních či přeložených pro moderního čtenáře, je hojné užívání mnohdy velmi nepřirozených neologismů a podivných slovních tvarů, v původní i přeložené tvorbě využívá zejména časoměrný verš, který již česká poesie nevyužívá. Purkyně o této vadě věděl a proto za svého života publikoval jen několik svých básní v časopisech; většina jeho básnické tvorby proto stále zůstává v rukopise. Jeho překlady z Friedricha Schillera nicméně zůstaly až do konce 19. století nepřekonány. Jméno Jana Evangelisty Purkyně bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie. Purkyňovo jméno nesla v letech 1960–1990 brněnská univerzita (dnes fungující opět pod původním názvem Masarykova univerzita. Roku 1991 vznikla pod názvem Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem přejmenováním někdejší Pedagogické fakulty nová česká univerzita. Později byla rozšířena, dnes má osm fakult. Purkyňovo jméno nese také Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně. Na počest J. E. Purkyně byl pojmenován kráter Purkyně na odvrácené straně Měsíce a planetka 3701 Purkyně. v Lesnickém Slavíně byl vybudován památník s žulovou deskou, na které je uvedeno Purkyňovo jméno, data narození a úmrtí a rok zbudování desky.", "question": "Kdo sestrojil kinesiskop?", "answers": ["Purkyně"]}
{"title": "Bratislava", "context": "Slangově je označována jako Blava. Celé město se rozkládá v severozápadní části Podunajské nížiny, v předhůří Malých Karpat, nedaleko od soutoku Moravy s Dunajem. Právě Malé Karpaty představují část jen málo dotčené přírody, do metropole zasahující jako klín. Dnes jsou upravené jako velký lesopark. Kolem Dunaje se nachází také velké množství slepých ramen s lužními lesy a nivami, některé z nich byly rekultivovány a přebudovány jako parky. 46,8 km2 z rozlohy města (110 m2 na osobu) tvoří právě příroda. Rovinatý charakter krajiny umožnil rozšíření Bratislavy ze středověkého města na moderní metropoli, rozkládající se na obou stranách veletoku Dunaje, se současnou rozlohou 367 km2. Omezení růstu jsou a byla tedy spíše politického charakteru (státní hranice) - západním směrem se rozkládá od roku 1918 Rakousko a jižním pak Maďarsko. Bratislava je tak jediné hlavní město na světě, které hraničí se dvěma státy zároveň. Poloha Bratislavy v severozápadní části Podunajské nížiny z ní činí jedno z měst s nejteplejším podnebím v celém Slovensku. Okolí města je zemědělsky intenzivně využíváno a patří k nejúrodnějším částem země. Průměrná roční teplota je zde okolo 9,9 °C, v červenci dosahuje 21 °C, v lednu pak - °C. Sluneční svit zde činí průměrně 2447 hodin ročně, úhrn srážek pak 401 mm za rok. Okolí Bratislavy bylo osídleno již v dobách neolitu, souvislé osídlení je však datováno až z období let 400 př. n. l. až 50 př. n. l., tehdy tu žili Keltové a měli zde dokonce oppidum (opevněné sídliště) s vlastní mincovnou. Ty nahradili později Germáni; středem řeky poté procházela hranice jejich říše. Po zániku Říma následovalo stěhování národů a do dnešní Bratislavy přišli Slované a také Avaři. V 7. století se město stalo součástí Sámovy říše a později Nitranského knížectví. V 9. století bylo připojeno k říši Velkomoravské.", "question": "Jaké je hlavní město Slovenska?", "answers": ["Bratislava"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "barvy; I, inhibitor zbarvení chlupu; O, lokus pro zrzavé zbarvení; S, lokus, který způsobuje bílou skvrnitost; T, který má na svědomí kresbu srsti; a konečně W, který způsobuje bílou barvu srsti. Kombinace těchto genů vytváří až 235 barevných variet domácí kočky. Základními barvami srsti kočky domácí jsou černá, červená, čokoládová a skořicová, ředěním těchto barev vzniká modrá, želvovinová, lila a plavá. Bílá se za základní barvu nepovažuje, jde o nedostatek pigmentu. Výsledné zbarvení kočky je ovlivňováno také kresbou, která je tvořena interakcí alely A a T. Rozeznáváme čtyři druhy kresby: habešská, při které je srst na těle tvořena pískově žlutými chlupy s černými proužky, a která je typická právě pro habešské kočky, mramorovaná kresba, která je typická třemi hřbetními pruhy a oválnou kresbou na bocích těla, tygrovaná kresba a tečkovaná kresba, které je jediným povoleným zbarvením ocicatů a egyptských mau. Působením genů albinotické série, které omezuje tvorbu pigmentu v srsti, kůži i oční duhovce, vzniká siamské a barmské zbarvení. Tělo kočky je světlé až bílé, na koncových částech těla (končetiny, ocas, uši) se pigment vytváří. Oči koček se siamským zesvětlením jsou vždy modré, oči barmských koček jsou jantarové. Křížením těchto dvou typů zbarvení vzniká jejich přechod, zvaný tonkinské zbarvení. Související informace naleznete také v článku Anatomie kočky domácí. Dospělá kočka má 244 kostí a 512 svalů. Kostra kočky se skládá z lebky, páteře, žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon. Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (ze 3 srostlých obratlů) a obvykle 20-26 obratlů ocasu. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi. Kočka domácí má úplný sekodontní chrup, který umožňuje potravu trhat, ale ne žvýkat. Mléčný chrup kočky obsahuje 26 zubů. Koťata se rodí jako bezzubá, zoubky se prořezávají 10-30 dní po narození. Výměna mléčného chrupu za trvalý probíhá obvykle od 3. do 6. měsíce věku. Trvalý chrup se skládá z 30 zubů, přičemž z horní čelisti jich vyrůstá 16, z dolní 14. Skus je klešťovitý, to znamená, že řezáky obou čelistí se dotýkají řeznými plochami. Při posuzování pravidelnosti skusu u šlechtěných plemen koček se povoluje tolerance 2 mm.", "question": "Kolik kostí má v těle dospělá kočka domácí?", "answers": ["244"]}
{"title": "DC", "context": "AC/DC je australská hard rocková hudební skupina, kterou v roce 1973 v Sydney založili bratři Angus Young a Malcolm Young. Kapela je spolu s Led Zeppelin, Deep Purple nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu. Členové však styl kapely označují jako rock and roll. Skupina prošla několika změnami sestavy předtím, než v roce 1975 vydala své debutové album High Voltage. K další změně sestavy došlo v roce 1977 na pozici baskytaristy, když Cliff Williams nahradil Marka Evanse. V roce 1979 vydala kapela velice úspěšné album Highway to Hell. Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem a byl nalezen mrtev na zadním sedadle automobilu jeho kamaráda. Kapela uvažovala o ukončení činnosti, ale brzy byl jako nový zpěvák vybrán Brian Johnson, bývalý člen skupiny Geordie. Ve stejném roce vydala kapela své nejúspěšnější album Back in Black. Následující album For Those About to Rock We Salute You bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Další album Stiff Upper Lip vyšlo v roce 2000 a kritikou bylo pozitivně přijato. Zatím posledním albem AC/DC je Rock or Bust z prosince 2014. Tato kapela prodala po celém světě asi 160 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech. Alba Back in Black se celosvětově prodalo 52 milionů kopií, z toho 21 milionů ve Spojených státech amerických. Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona – Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1 a televizí MTV byla vyhlášena \"sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob\".", "question": "Je kapela AC/DC považována za jednoho z průkopníků hard rocku a heavy metalu?", "answers": ["Kapela je spolu s Led Zeppelin, Deep Purple nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu."]}
{"title": "Rychlost zvuku", "context": "Rychlost zvuku je rychlost, jakou se zvukové vlny šíří prostředím. Často se tímto pojmem myslí rychlost zvuku ve vzduchu, která závisí na atmosférických podmínkách - největší vliv na její hodnotu má teplota vzduchu. V ideálním plynu pro rychlost zvuku platí vzorec : : : c = : : κ : : : p : 0 : : : ρ : o : : : : : : : ( 1 + : : 1 2 : : γ t ) : : : {. \\displaystyle c={\\sqrt {\\kappa {\\frac {p_{0}}{\\rho _{o}}}}}\\left. (1+{\\frac {1}{2}}\\gamma t\\right)} , kde : : : : p : 0 : : : : {. \\displaystyle p_{0}} je tlak plynu při teplotě 0 °C, : : : : ρ : 0 : : : : {\\displaystyle \\rho _{0}} příslušná hustota a : : : γ : : {\\displaystyle \\gamma } Teplotní rozpínavost pro daný plyn. První, kdo se pokusil změřit rychlost zvuku ve vzduchu, byl Marin Mersenne. Při pokusech s kanónem naměřil rychlost 428 m/s. Rychlost zvuku ve vodě poprvé přesně měřili Jean-Daniel Colladon a Charles Sturm.", "question": "Co má největší vliv na hodnotu rychlosti zvuku ve vzduchu?", "answers": ["teplota vzduchu"]}
{"title": "Andrea Demirović", "context": "Andrea Demirović Andrea Demirović Andrea Demirović na Eurovizi 2009 v MoskvěZákladní informace Rodné jméno А Д Jinak zvaná Andrea Narození 17. června 1985 (35 let) Titograd, SR Černá Hora, SFRJ, dnes Podgorica, Černá Hora Žánry Pop Povolání Zpěvačka Aktivní roky 2002— Vydavatel City Records Některá data mohou pocházet z datové položky. Andrea Demirović (černohorsky cyrilicí А Д; * 17. června 1985 Titograd, SR Černá Hora, Socialistická federativní republika Jugoslávie, dnes Podgorica, Černá Hora) je černohorská zpěvačka. Také je známá pod svým jménem Andrea (А). Vešla ve známost účastí na festivalu Sunčane skale v roce 2002, později účastí v národním kole Srbska a Černé Hory do Eurovize 2005 (5. místo s písní \"Šta Će Mi Dani\" (Ш ћ м д) a samostatné Černé Hory v roce 2008 (2. místo). Následně reprezentovala Černou Horu na Eurovision Song Contest 2009 v Moskvě s písní \"Just Get Out Of My Life\", s níž obsadila 11. místo v semifinále se ziskem 44 bodů. V roce 2013 reprezentoval Černou Horu na Baltic Song Contest s písněni \"Odlazim\" а \"All The Best\".[1][2][3][4][5][6][7] Diskografie Alba 2009 - \"Andrea\" (City Records) Singly \"Just Get Out Of My Life\" \"The Queen of the Night\" Reference ↑ http://eurocontest.cz/headline/headline/item/3359-3359%5B%5D↑ Archivovaná kopie. oikotimes.com [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-13. ↑ http://poplight.zitiz.se/artikel/baltic-song-contest-2013%5B%5D↑ http://www.karlshamn.se/sv/Ostersjofestivalen/Nyheter/Baltic-Song-Contest-2013/%5B%5D↑ http://www.janelaesc.com/2013/06/baltic-song-contest-2013-festival.html%5B%5D↑ http://www.schlagerpinglan.se/blog/2013/06/26/ostersjofestivalens-baltic-song-contest-2013/↑ http://montenegro.rsspump.com/?topic=montenegro-andrea-demirovic-to-compete-at-the-2013-baltic-song-contest& Externí odkazy Andrea Demirović na Facebooku Videoklip \"Just Get Out Of My Life\" (YouTube) Vystoupení na Eurovizi 2009 (YouTube) Černá Hora na Eurovision Song Contest Předchůdce: Stefan Filipović \"Zauvijek Volim Te\" 2009 Andrea Demirović Nástupce: Rambo Amadeus \"Euro Neuro\" Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba | Černá Hora Autoritní data: VIAF: 3149366287685602113", "question": "Kolikáté místo obsadila Andrea Demirović na Eurovision Song Contest 2009?", "answers": ["11."]}
{"title": "Primera División (Argentina)", "context": "Primera División je nejvyšší profesionální argentinská fotbalová soutěž. Účastní se jí 20 klubů, které bojují o titul ve dvou částech zvaných Apertura a Clausura (každá má svůj titul). Z Primera División se sestupuje do druhé argentinské ligy Primera B Nacional. Sezóna probíhá od srpna do května následujícího roku. Primera División byla založena roku 1891 a stala se profesionální soutěží v roce 1931, kdy 18 amatérských klubů zformovalo profesionální ligu. Od té doby prošla několika změnami. V současném formátu se hraje od sezóny 1991/1992. Od počátku profesionální éry se stalo argentinským šampionem celkem 16 klubů, jen 4 z nich byly mistry desetkrát nebo více. Nejúspěšnějším klubem je River Plate, který vyhrál celkem 36 titulů (k roku 2014). == Formát == Od roku 1991 se liga hraje novým formátem (respektive od r. 1992, v roce 1991 byl vyhlášen jen jeden vítěz). 20 argentinských klubů hraje Primera División ve dvou částech: Apertura probíhá od srpna do prosince a Clausura v následujícím roku od února do června. Obě části mají identický herní systém (19 kol, v nichž se všichni soupeři střetnou jedenkrát každý s každým, 10 utkání v každém kole) a v každé z nich je korunován národní šampion. Pojmenování obou částí lze volně přeložit jako \"otevírací část\" a \"uzavírací část\". Tento aktuální formát soutěže se hraje od roku 1990. == Sestup == Sestup je postaven na průměrném umístění klubů během tří sezón. Na konci každé sezóny (nikoli pouze části) 2 kluby s nejhorším průměrem umístění za 3 roky sestupují do nižší soutěže Primera B Nacional, odkud naopak postupují celky z 1. a 2. místa. Kluby na 17. a 18. místě v tabulce s tříletým průměrným umístěním se utkávají v baráži se třetím a čtvrtým celkem z druhé ligy. Důsledkem tohoto systému postupují do první ligy vždy 2 až 4 celky. Nově postupujícím týmům se průměrují pouze umístění v sezónách Primery División od jejich postupu. Tento systém postupu / sestupu byl ustanoven v roce 1983. == Historie == === Amatérská éra (1891 – 1931) === Argentina se stala v roce 1891 první zemí mimo Velkou Británii, kde se zformovala fotbalová liga. Během této éry byl nejúspěšnějším klubem Alumni Athletic Club s deseti tituly (jeden vyhrál pod názvem English High School). === Profesionální éra: Systém každý s každým (1931 – 1966) === Profesionalizace klubů proběhla v roce 1931.", "question": "Jak se nazývá nejvyšší profesionální argentinská fotbalová soutěž?", "answers": ["Primera División"]}
{"title": "Tellur", "context": "Chemicky patří spíše mezi kovy, ale jsou známy i kyseliny telluru a jejich soli, v nichž chemicky připomíná spíše síru nebo selen. Tellur obvykle doprovází síru a selen v jejich rudách. Má značnou afinitu ke zlatu a v mnoha zlatých ložiscích se vyskytuje jako příměs. Z minerálů jsou známy například tellurid zlata calaverit AuTe2 nebo tellurid olova altait PbTe. Průmyslově se tellur získává nejčastěji z anodových kalů po elektrolytické výrobě mědi nebo ze zbytků po rafinaci zlata. Relativní zastoupení telluru v zemské kůře je velmi nízké. Odhaduje se, že jeho obsah kolísá v rozmezí 0,001-0,005 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace tak nízká, že současné analytické techniky nebyly schopny jeho množství spolehlivě změřit. Elementární tellur je za normálních podmínek stálý stříbřitě lesklý a poměrně křehký polokov. Dosti snadno se slučuje s kyslíkem a halogeny. Ve sloučeninách se tellur vyskytuje v mocenství Te2-, Te2+, Te4+ a Te6+ . V metalurgii slouží tellur ve formě mikrolegur ke zlepšování mechanických a chemických vlastností slitin. Nízké koncentrace telluru zvyšují tvrdost a pevnost slitin olova i jejich odolnost vůči působení kyseliny sírové. Přídavky telluru do slitin mědi a nerezových ocelí způsobují jejich snazší mechanickou opracovatelnost. Telurid gallia nalézá využití v polovodičovém průmyslu. Pro výrobu některých termoelektrických zařízení se používá tellurid bismutu. Ve sklářském průmyslu je v některých speciálních případech tellurem barveno sklo. Jako velmi perspektivní se jeví použití sloučenin telluru při výrobě fotočlánků. Fotočlánky na bázi telluridu kadmia patří v současné době k nejlevnějším. Na bázi telluridů jsou i záznamové vrstvy v přepisovatelných optických discích.", "question": "Jakou chemickou značku má tellur?", "answers": ["Te"]}
{"title": "Polonium", "context": "Byl objeven roku 1898 Marií Curie-Skłodowskou a pojmenován na počest její vlasti - Polska. Chemicky patří mezi kovy. Polonium je členem uran-radiové, neptuniové i thoriové rozpadové řady a v přírodě se proto vyskytuje v přítomnosti uranových rud. Právě z uranové rudy - jáchymovského smolince bylo polonium poprvé získáno jako elementární prvek, přestože se jeho koncentrace pohybuje v množství 0,1 mg na tunu. Uměle se připravuje ozařováním bismutu 209Bi neutrony v jaderných reaktorech: : : : : : : : : 209 : : B i + n → : : : : 210 : : B i → : : : : 210 : : P o + :. β : - : : : : : {\\displaystyle \\mathrm {{}^{209}Bi+n\\rightarrow {}^{210}Bi. \\rightarrow {}^{210}Po+\\beta ^{-}} } : V praxi je nejvíce užívaným izotopem polonia 210 Po, který je silným alfa zářičem s poločasem rozpadu 138,4 dnů. Celkově je známo několik desítek různých izotopů polonia, praktický význam však má pouze již zmíněný 210Po a dále 208Po s poločasem rozpadu 2,9 let a 209Po s poločasem 125 roků. Praktické využití nalézají izotopy polonia jako alfa zářiče v medicíně a při odstraňování statického náboje v textilním průmyslu a výrobě filmů. Ze zdravotního hlediska je polonium vysoce rizikový prvek a při manipulaci s ním musí být dodržována přísná bezpečnostní opatření. Související informace naleznete také v článku Otrava Alexandra Litviněnka. Dle oznámení londýnské policie byl poloniem 210Po otráven bývalý tajný agent KGB Alexandr Litviněnko, který zemřel v roce 2006 v Londýně. Polonium se také nachází v cigaretách, tento poznatek byl již zaznamenán v 50. letech, ale byl před veřejností zatajen. Tato škodlivá látka se dá z cigaret odebrat, ale výrobci značek se bojí, že by měly cigarety méně nikotinu a tím by snížili návykovost těchto drog. O možnosti odebrání polonia 210 z cigaret, bylo známo již v 80. letech. Polonium zjištěné v tabáku pochází z fosfátů používaných jako průmyslové hnojivo a stejné hnojiva se používají i na produkci mnoha druhů zeleniny a jiných zemědělských produktů, které obyvatelstvo přímo konzumuje. Je otázkou, jaké množství polonia se může v tabáku skutečně nacházet, když se roční celosvětová průmyslová produkce polonia pohybuje v množstvích řádově desítek gramů. V období let 1995-2002 to bylo ne více než 100 gramů všech izotopů polonia ročně.", "question": "Jak se latinsky nazývá polonium?", "answers": ["Polonium"]}
{"title": "Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie", "context": "Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie slouží pro podporu českých filmů a filmařů. Byl zřízen na základě zákona ČNR č. 241/1992 Sb. , ze dne 14. dubna 1992. Je významným nástrojem veřejné podpory filmové tvorby, ať už je to psaní scénářů, či výroba a distribuce filmů. Neméně důležitá je i jeho podpora technického rozvoje a modernizace kin. Zároveň se podílí na spolufinancování projektů z oblasti propagace kinematografie, např. festivalů a přehlídek. V členění rozpočtové soustavy se tento fond nachází mezi mimorozpočtovými fondy a to konkrétně jako státní účelový fond. Působí pod správou Ministerstva kultury ČR, které je ústředním orgánem státní správy zaštiťující uměleckou a kulturní činnost, spolu se správou finančních fondů, za účelem podpory a zachování uměleckých děl a kulturních aktivit. Obecně jsou státní účelové fondy tvořeny výlučně na základě zákona, který určuje zásady tvorby fondu a způsob čerpání jeho prostředků na přesně vymezené účely. Každý fond financuje specifickou oblast určenou jeho statutem a v ní pak slouží zejména k poskytování dotací a někdy i půjček určitým subjektům za předem stanovených podmínek. Jelikož hospodaří s veřejnými prostředky, jsou fondy kontrolovány parlamentem a každý správce státního fondu je povinen hospodařit podle rozpočtu státního fondu, který je schvalován jako součást státního rozpočtu na příslušný kalendářní rok. Fond je spravován Ministerstvem kultury České republiky. V čele Fondu stojí ministr kultury, který je zodpovědný za hospodaření s prostředky Fondu. Z tohoto důvodu nemá Fond žádné organizační složky mimo sídlo správce Fondu, tudíž žádné zaměstnance a nezřizuje žádné další jím řízené příspěvkové organizace.", "question": "Kdy byl zřízen Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie?", "answers": ["14. dubna 1992"]}
{"title": "Roger Federer", "context": "V reakci na ničivé zemětřesení, které v lednu 2010 postihlo zejména Haiti, uspořádal s dalšími předními tenisty - Rafaelem Nadalem, Novakem Djokovićem, Andy Roddickem, Kim Clijstersovou, Serenou Williamsovou, Lleytonem Hewitem a Samanthou Stosurovou charitativní vystoupení pojmenované \"Úder pro Haiti\" (Hit for Haiti). Na dvorec nastoupili společně místo posledního dne přípravy před úvodním grandslamem sezóny Australian Open 2010. Tenisté vytvořili dva čtyřčlenné týmy, modrý a červený, podle barev haitské vlajky a na kurtu odehráli trojhru. Výtěžek byl zaslán lidem postiženým tímto přírodním živlem. Na ženevském Světovém ekonomickém fóru 2010 byl jmenován do společenství přidružené organizace Young Global Leaders (Mladých globálních lídrů, osobností napříč obory do 40 let věku), jako projev uznání jeho vedení, schopností a příspěvku společnosti. Následně zorganizoval a účastnil se dalšího charitativního zápasu \"Výměna na pomoc\", konaného 16. ledna 2011 ve prospěch obětí záplav v Queenslandu na přelomu let 2010 a 2011. V srpnu 2013 jej časopis Forbes zařadil na 8. místo žebříčku sta nejvlivnějších světových celebrit s výdělkem 79 miliónů dolarů za poslední rok. Na žebříčku nejvýdělečnějších sportovců za rok 2013 mu stejný magazín přisoudil 1. místo, které sdílel s golfistou Tigerem Woodsem, když měly jejich zisky dosáhnout 46 milionů dolarů. Probíhající Federerův 10letý kontrakt s firmou Nike byl odhadnut na 100 milionů dolarů. Podrobnější informace naleznete v článku Juniorská kariéra Rogera Federera. Na mezinárodním poli juniorského tenisu se Roger Federer pohyboval v letech 1996-1998. V hlavních soutěžích turnajů odehrál devadesát jedna utkání ve dvouhře a padesát devět ve čtyřhře. Premiérovým Grand Slamem kariéry se stal Australian Open 1998. Ve dvouhře se na něm probojoval do semifinále, kde mu stopku vystavil Švéd Andreas Vinciguerra. Na pařížském French Open 1998 skončil v úvodním kole po vyřazení Čechem Jaroslavem Levinským 4-6, 7-5 a 7-9. Nejlepšího grandslamového výsledku dosáhl ve Wimbledonu 1998, kde získal \"double\" - dva tituly. Ve finále dvouhry porazil gruzínského hráče Irákliho Labadzeho 6-4, 6-4 a v utkání o deblovou trofej přehrál po boku Belgičana Oliviera Rochuse francouzsko-izraelský pár Michaël Llodra a Andy Ram stejným poměrem 6-4, 6-4. O titul si zahrál také na US Open 1998, kde podlehl argentinskému hráči Davidu Nalbandianovi ve dvou setech 3-6 a 5-7. K pěti turnajovým vítězstvím z juniorské dvouhry patří také trofej na floridském Orange Bowlu 1998 kategorie 18letých v Key Biscayne, když ve finále zdolal Argentince Guillerma Coriu. Tento zápas hraný 20. prosince 1998 byl posledním v jeho juniorské kariéře. Na juniorském žebříčku ITF byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v prosinci 1998 na 1. místě a ve čtyřhře pak v témže měsíci na 7. místě.", "question": "Kdo je švýcarský profesionální tenista, kterého řada komentátorů, odborníků a tenistů považuje za nejlepšího hráče historie tenisu?", "answers": ["Roger Federer"]}
{"title": "Messier 60", "context": "Messier 60 Messier 60 M60 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohleduPozorovací údaje(Ekvinokcium J2000,0) Typ eliptická galaxie, astronomický rádiový zdroj a astrophysical X-ray source Třída E2[1] Objevitel Johann Gottfried Koehler Datum objevu 11. dubna 1779 Rektascenze 12h 43m 40,0s[1] Deklinace 11°33′10″[1] Souhvězdí Panna (lat. Vir) Zdánlivá magnituda (V) 8,8[2], 10,3[3], 6,67[4], 6[4] a 5,739[4] Úhlová velikost 7,4′x6,0′[1] Vzdálenost 56 700 000 ly Plošná jasnost 13,1[5] Poziční úhel 105[5] Rudý posuv 0,003 39 Fyzikální charakteristiky Poloměr 60 000[6] ly Absolutní magnituda (V) − Označení v katalozích Messierův katalog M 60 New General Catalogue NGC 4649 Uppsala General Catalogue UGC 7898 Principal Galaxies Catalogue PGC 42831 Jiná označení M60, NGC 4649, UGC 7898, PGC 42831[1] Arp 116[7] Komentář objekt Arp116 je tvořen dvěma galaxiemi: M60 a NGC 4647[6] (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. Messier 60 (také M60 nebo NGC 4649) je eliptická galaxie v souhvězdí Panny. Objevil ji Johann Gottfried Koehler 11. dubna 1779 během sledování komety.[6] Galaxie je od Země vzdálená přibližně 56,7 milionů ly[8] a je součástí Kupy galaxií v Panně,[6] jejímž je třetím nejjasnějším členem.[9] Spolu s blízkou galaxií NGC 4647 ji Halton Arp zapsal do svého katalogu zvláštních galaxií (Atlas of Peculiar Galaxies) pod číslem 116.[6][9] Pozorování Poloha M 60 v souhvězdí Panny M60 se dá na obloze snadno vyhledat, protože leží 4,5° západně od hvězdy 3. magnitudy s názvem Vindemiatrix (ε Virginis). Galaxie je za příznivých podmínek viditelná i středně velkým triedrem, například 10x50, ve kterém vypadá jako velmi malá neostrá skvrnka. V dalekohledu o průměru 150 mm je možné zahlédnout některé podrobnosti, jako je světlé halo rozměru 3′, na rozdíl od něhož je zhuštěný střed galaxie velmi hustý a jasný.", "question": "Jak se zkráceně nazývá galaxie Messier 60?", "answers": ["M60"]}
{"title": "Duhová vlajka", "context": "Je ovšem sporné, zdali tato událost měla vliv na pozdější přijetí duhové vlajky pro gay a lesbické hnutí. Duhovou vlajku určenou pro toto hnutí navrhl v roce 1978 americký umělec Gilbert Baker. Má symbolizovat gay a lesbickou hrdost, jakož i současně rozmanitost LGBT komunit. Původních osm barev mělo vyjadřovat tyto vlastnosti: růžová – sexualita červená – život oranžová – zdraví žlutá – sluneční svit zelená – příroda tyrkysová – umění indigo – harmonie fialová – duch Pro hromadnou výrobu a prodej své vlajky se Gilbert Baker obrátil v San Franciscu na společnost Paramount Flag Company. Protože však růžovou barvu, kterou autor na vlajce použil, nebylo možno tehdy průmyslově vyrobit, musela být vlajka zredukována na sedm pruhů. V listopadu 1978 byl zavražděn Harvey Milk, veřejně činný gay a člen městské rady San Francisca. V první výročí jeho smrti byl na jeho počest a jako znamení solidarity zorganizován vzpomínkový průvod. Organizátoři se v listopadu 1979 rozhodli v průvodu použít Bakerovu vlajku jako ústřední symbol. Aby mohly být barvy rovnoměrně rozděleny podél cesty průvodu – tři barvy po každé straně ulice – odstranil organizační výbor z vlajky další pruh (tyrkysový). Návrat k sedmi pruhům již neproběhl a na vlajce zůstalo od té doby jen šest barev. Symbol duhy u ekologických organizací Loď Arctic Sunrise organizace Greenpeace Také organizace Greenpeace zabývající se ochranou životního prostředí používá symbol duhy, obvykle ve formě pětibarevného duhového oblouku na (převážně) bílém podkladu. Také její lodě nesou tento symbol, loď Rainbow Warrior má duhu i v názvu. Naopak česká nevládní ekologická organizace Hnutí DUHA od symbolu duhy ve svém logu upustila a od roku 2000 používá zelený kruh po vzoru světové federace ekologických organizací Přátelé Země. Další užití duhové vlajky Německá selská válka Duhová vlajka se objevila již během Německé selské války (1524–1526) a její užití je spojováno s reformátorem a vůdcem sedláků Thomasem Müntzerem. Je proto často zobrazován, tak jako na pomníku v jeho rodném Stolbergu, s duhovou vlajkou v ruce.", "question": "Kterou barvu bylo nutné z technických důvodů vynechat oproti původnímu návrhu při první průmyslové výrobě duhové vlajky LGBT hnutí?", "answers": ["růžovou barvu"]}
{"title": "Jan Kantůrek", "context": "Jan Kantůrek (* 4. května 1948 Zlín) je český překladatel převážně fantasy, science fiction, komiksů a westernů z angličtiny. Jeho nejznámějšími překlady jsou cyklus Zeměplocha od Terryho Pratchetta a knihy o barbaru Conanovi od R. E. Howarda i jeho pokračovatelů. Je ženatý, má dvě děti; žije v Praze. V letech 1975–1990 pracoval jako technický redaktor v nakladatelství Artia, od roku 1990 do roku 1992 byl vedoucím odbytu nakladatelství Aventinum, od té doby je překladatelem na volné noze. V roce 1984 se podílel na obnově Klubu Julese Vernea, pro jehož fanziny brzy začal překládat, např. několik krátkých Howardových povídek. Od roku 2003 je jeho předsedou. Je sběratelem komiksů. Podle vlastních slov i podle slov svého vydavatele v Česku Vladimíra Talaše anglicky umí číst, ale má problémy mluvit. Patří k našim nejpopulárnějším překladatelům jak u fanoušků SF, tak i širší čtenářské veřejnosti díky vynalézavosti, s níž převádí slovní hříčky v Zeměploše.[zdroj? ] Ve fandomu je oblíben rovněž díky svému předčítání z připravovaných Pratchettových knih a občasným jiným pořadům na conech; velký úspěch sklidil v roli Knihovníka v ochotnických inscenacích divadelních her ze Zeměplochy, pro niž je jedinečně fyzicky disponován.[zdroj?", "question": "Jaké jsou nejznámější překlady Jana Kantůrka?", "answers": ["Zeměplocha od Terryho Pratchetta a knihy o barbaru Conanovi od R. E. Howarda"]}
{"title": "Flydubai", "context": "Dubai Aviation Corporation (arabsky م د ل) vystupující pod obchodním jménem flydubai (arabsky ف د) je nízkonákladová letecká společnost se základnou na letišti v Dubaji. V létě 2016 létala flydubai do 95 destinací v Asii, Evropě a Africe.Společnost létá od prosince roku 2014 pravidelně do Prahy a Bratislavy, do Prahy od léta 2016 každodenně. == Historie == Společnost založila v červenci 2008 dubajská vláda. Ačkoliv flydubai není členem The Emirates Group, společnost Emirates ji podporovala. 14. července 2008 si společnost na mezinárodním aerosalonu ve Farnborough závazně objednala 50 letadel typu Boeing 737-800, v celkové hodnotě 3,74 miliard $. První letadlo bylo společnosti dodané 17. května 2009. Společnost zahájila provoz 1. června 2009 otevřením linky z Dubaje do Ammánu, o den později byly zahájeny lety do Bejrútu. Síť linek se poté začala rychle rozrůstat, v roce 2012 létala již do 51 destinací. V červnu 2013 společnost přidala do svých letadel možnost nové cestovní business třídy, čímž si získala nové zákazníky. Na Dubai Airshow 2016 oznámila společnost objednávku 75 Boeingů 737 MAX a 11 Boeingů 737-800 za 8,8 miliard $. == Flotila == V listopadu 2017 se flotila flydubai skládala z 60 letadel: == Letecké nehody == Let Flydubai 981 – 19. března 2016 havaroval pravidelný let 981 na lince z Dubaje při pokusu o přistání na letišti v Rostově na Donu, všech 62 osob na palubě zemřelo. Byla to prvá nehoda s fatálními následky v historii společnosti. Příčiny se vyšetřují. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Flydubai ve Wikimedia Commons Oficiální stránky (anglicky)", "question": "Ve kterém městě má základnu letecká společnost Dubai Aviation Corporation ?", "answers": ["Dubaji"]}
{"title": "Tóra", "context": "Tóra ve smyslu Pentateuchu je základním dokumentem judaismu. Slovo samotné má kořen v hebrejském י \"jara\", učit či ukazovat. V Tóře jsou obsaženy nejen univerzální příběhy Adama, Noeho, příběhy židovských praotců Avrahama (Abrahám), Jicchaka (Izák) a Ja'akova (Jákob, též Jakub, dalším jménem Jisra'el), proroka Mojžíše, ale také 613 micvot (židovských přikázání) a další materiál, který lze považovat za právotvorný. Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému právu, hebrejsky ה halacha. Související informace naleznete také v článku Teorie vzniku Pentateuchu. Podle židovské tradice byly knihy Tóry věnovány Bohem Mojžíšovi okolo roku 1220 př. n. l., krátce po exodu z Egypta. Jak k tomuto věnování došlo, bylo předmětem debat v období raného rabínského anebo tanaitského judaismu (1. století n. l. – počátek 3. století n. l.) Jedna z verzí považovala věnování Tóry za jedinečnou událost, při které Mojžíš na hoře Sinaj obdržel celou Tóru. V tomto jediném okamžiku byla zjevena celá historie lidstva od prvopočátku Stvoření.[zdroj? ] Podle jiných verzí Mojžíš na Sinaji obdržel pouze Deset přikázání a ostatní zákony byly zjevovány postupně během čtyřiceti let putování pouští. V každém případě to ale podle těchto verzí byl hlas Boží, který Mojžíšovi diktoval obsah Tóry. Během období Druhého chrámu (3. století př. n. l.–1. století n. l.) se pak prosazovala verze, podle které Mojžíš obdržel nejen celou psanou Tóru, ale také Ústní zákon. Podle hypotéz, které se od doby osvícenství začaly ujímat na evropských univerzitách, byl text Tóry sestaven z několika předcházejících zdrojů. Jde o tzv. hypotézu pramenů či dokumentární hypotézu (nazývanou někdy podle předpokládných pramenů \"Jahvisty\", \"Elohisty\", kněžského spisu, německy Priesterschrift, a tzv. Deuteronomisty zkratkou \"JEPD\"). V klasické podobě ji formuloval Julius Wellhausen, hypotéza ale prošla mnoha modifikacemi. Ke společně sdíleným východiskům moderního biblického bádání dnes patří předpoklad, že je text Tóry kompromisem kněžských a laických, navzájem rozdílných materiálů. Ke spojení těchto tradic do díla, které známe jako Tóru či Pentateuch, došlo pravděpodobně za vlády Peršanů od konce 6. stol. př. n. l. Tóra je souvislým vyprávěním, které začíná stvořením světa a končí smrtí Mojžíše před tím, než Židé vstoupí do Kanaánu. Zatímco řecké názvy knih (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium) popisují zhruba obsah každé knihy, v židovské tradici bývaly knihy označovány podle počátečních slov, jak je tomu i v tomto případě.", "question": "Kdy byly podle tradice knihy Tóry věnovány Mojžíšovi?", "answers": ["1220 př. n. l."]}
{"title": "Starověk", "context": "Konec starověku spadá do doby rozpadu římské resp. sásánovské říše, jenž nastal v důsledku stěhování národů a arabské expanze (zánik západořímské říše v roce 476, smrt císaře Justiniána I. v roce 565, smrt proroka Mohameda v roce 632). Současní, především němečtí historikové označují období přerodu starověku ve středověk (od konce 3. až do počátku 7. století) za samostatnou etapu pozdní antiky. Podrobnější informace naleznete v článku Starověký Orient. Podrobnější informace naleznete v článku Doba měděná. První starověké civilizace vznikly v období eneolitu, které se vyznačovalo rozvinutým zemědělstvím (polní hospodářství, chov dobytka), společenskou dělbou práce, základními technikami zpracování mědi, počátkem obchodu, skladováním potravin a surovin a založením prvních stálých sídel. Rozvoj kultury byl spojen s rozšířením znalosti písma, které nahradilo doposud užívané piktogramy a ideogramy, vyskytující se již od dob paleolitu (nástěnné malby). Používání grafických symbolů k uchování informací se v oblasti Středního východu rozšiřovalo již od poloviny 4. tisíciletí př. n. l. Jejich podoba a vznik byly nepochybně silně ovlivněny klínovým písmem v Mezopotámii a hieroglyfy v Egyptě. Tyto grafické značky se později prostřednictvím Féničanů vyvinuly v naši dnešní abecedu.", "question": "Jak se odborně nazývá období, počas kterého vznikali první starověké civilizace, obchod a zpracování mědi?", "answers": ["eneolitu"]}
{"title": "Základní škola", "context": "V Česku i v dalších zemích bývají stupně ISCED 1 a 2 spojené organizačně i budovou (a počítáním ročníků). Srovnání stupňů základních škol v jiných státech Stát ISCED 1 ISCED 2 Česko1. stupeň ZŠ2. stupeň ZŠ NěmeckoGrundschuleRealschule, Gesamtschule RakouskoVolksschuleAHS (Gymnasium) Unterstufe, Neue Mittelschule, Hauptschule ItálieScuola primariaScuola secondaria di l grado NizozemskoBasisschoolVMBO FrancieÉcole primaireCollége Velká BritániePrimary SchoolSecondary School USAElementary SchoolJunior High School, Middle School Historie základního vzdělání Základního vzdělávání probíhalo již ve starověkém Řecku a Římě. Bylo typické, že do sedmi let matky vzdělávaly své syny doma a ti poté nastoupili do formálního vzdělávání, které se v různých časech a oblastech lišilo. Například ve Spartě se do 12 let chlapci učili bojovým dovednostem, ale také čtení, psaní a aritmetice. V Aténách zase kladli důraz na porozumění základům polis, čtení, psaní, aritmetiky, vyučována byla i hudba a gymnastika s atletikou. Dívky jakékoliv vzdělávání získávaly pouze doma. Základní škola byla v Římě nazývána ludus. Kolem roku 90 našeho letopočtu napsal Marcus Fabius Quintilianus dílo Institutio oratoria, které pojednává o základech rétoriky a výchově řečníků, v díle rozlišil učení a výuku a položil základ základního vyučování (v díle zmiňuje, že by se dítě mělo od 7 do 14 let naučit smyslovým zkušenostem, naučit tvořit myšlenky, rozvíjet jazyk a paměť). Také zmiňuje, že fyzické trestání žáků neslouží jako jejich motivace k učení a doporučil, že by se žáci měli motivovat pomocí zajímavé výuky. S ústupem římského vlivu se začaly zřizovat velké školy při katedrálách, které poskytovaly vzdělání hlavně v náboženských oblastech. V roce 853 Římské rada stanovila povinnost zajišťovat základní vzdělání každé farnosti. Základním vzděláním byla míněna výuka čtení a psaní latiny a osvojení náboženských rituálů. Církev měla na vzdělávání monopol, ale neměla povinnost ho poskytovat každému dítěti. Kolem 9. století se vyvinul výukový materiál, který byl založen na opakování a pamatování si frází, otázek a odpovědí bez nutnosti pochopení. Postupně došlo k rozdělení na farní, církevní, klášterní a katedrální školy, především podle velikosti církve v dané oblasti. Se vstupem dívek do škol došlo k dalšímu rozdělení a zřízení klášterů ve kterých byly vyučovány pouze dívky od 8 let a to především latinské gramatice, náboženské nauce, tkaní atd…", "question": "Jak se běžně označuje všeobecně vzdělávací škola primárního vzdělávání sestávající zpravidla z prvního a druhého stupně?", "answers": ["Základní"]}
{"title": "Hraniční pásmo XI (mobilizace 1938)", "context": "Hraniční pásmo XI bylo vyšší jednotkou Československé armády, velikostí odpovídající zhruba sboru, v době všeobecné mobilizace v roce 1938 působící v sestavě 1. armády a bránící hlavní obranné pásmo v severozápadních Čechách v úseku od Toužimi po Rtyni nad Bílinou. Celková délka hlavního obranného postavení činila 114 km. Velitelem Hraničního pásma XI byl divizní generál Emil Václav Linhart. Stanoviště velitele se nacházelo v Praze == Úkoly Hraničního pásma XI == Úkolem Hraničního pásma XI (dále jen HP XI) byla obrana hlavního obranného postavení v linii Klášterec nad Ohří - Most- Bílina a 2. obranného postavení na Blšance a Ohři. To byl úkol prvosledové Skupiny 1. Dalším obranným postavením pak byla tzv. Pražská čára, obsazená jednotkami Velitelství okrsku Praha, což byla jednotka přibližně v síle divize, patřící též do sestavy HP XI a bránící bezprostřední přístupy k Praze od západu. Obranu v této oblasti mohla také podpořit 18. divize ze zálohy velitele 1. armády, která byla soustředěna v okolí Kladna. == Podřízené jednotky == Vyšší jednotky Skupina 1 Velitelství okrsku PrahaOstatní jednotky hraničářský prapor 21 hraničářský prapor 25 telegrafní prapor 61 == Reference ==", "question": "Kdo byl velitelem Hraničního pásma XI?", "answers": ["Emil Václav Linhart"]}
{"title": "Izrael", "context": "K Izraeli přiléhá i Západní břeh Jordánu (Judea a Samaří) a Pásmo Gazy, tj. území částečně spravovaná Palestinskou autonomií – tato území jsou Izraelem okupována od šestidenní války v roce 1967. Izrael je se svou populací 8,3 milionu obyvatel (2017), z níž většinu (75,4 %) tvoří Židé, jediným židovským státem na světě. Je rovněž domovem izraelských Arabů (20,6 % obyvatelstva), křesťanů, Drúzů a Samaritánů, stejně jako několika dalších náboženských a etnických menšin.Moderní stát Izrael, o jehož vznik usilovalo sionistické hnutí již od konce 19. století, se odvolává na biblickou myšlenku země izraelské, jejíž zaslíbení tvoří jeden z ústředních motivů judaismu po více než tři tisíce let. Po první světové válce ustanovila Společnost národů Britský mandát Palestina s cílem vytvořit \"domovinu pro židovský lid\". V roce 1947 Organizace spojených národů schválila rozdělení Mandátu Palestina na dva státy – židovský a arabský. Přestože Liga arabských států tento plán odmítla, Izrael na jeho základě vyhlásil 14. května 1948 nezávislost a v následující vítězné Válce za nezávislost rozšířil své hranice nad rámec plánu OSN na rozdělení Palestiny. Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt, který vyústil v několik válek a desetiletí násilí, trvající dodnes. Se dvěma sousedícími zeměmi (Egypt a Jordánsko) však Izrael už mírové smlouvy podepsal a nyní usiluje o dosažení dohod s Palestinci. Izrael je parlamentní zastupitelská demokratická republika s všeobecným rovným volebním právem. Vládu vede premiér a zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament Kneset. Podle hrubého domácího produktu je izraelská ekonomika 41. největší na světě (2010). Mezi zeměmi Blízkého východu patří Izrael na první místo v indexu lidského rozvoje, svobody tisku a ekonomiky. Zatímco Izrael samotný považuje za své hlavní město Jeruzalém, interní informační podklad českého Parlamentního institutu tvrdí, že většina států uznává jako hlavní město Tel Aviv-Jaffa.", "question": "Kdy byl založen stát Izrael?", "answers": ["14. května 1948"]}
{"title": "Poběda (hodinky)", "context": "Poběda (rusky П – vítězství) je ruská značka vyrábějící převážně mechanické náramkové hodinky, kterou vlastní hodinářská továrna Petrodvorec – Raketa. Název Poběda si osobně zvolil Josef Stalin v dubnu 1945,[1] a dal také příkaz, aby první hodinky byly připraveny k masové výrobě k prvnímu výročí vítězství. První hodinky vzešly z továrny ve městě Penza ke konci roku 1945 a pro veřejnost vyšly první modely z moskevské První hodinářské továrny A. S. Kirova v březnu roku 1946. Popis Hodinky Poběda jsou založeny na jednoduchém francouzském návrhu (ve spolupráci s francouzskou společností LIP Besancon) strojku LIP K-26 o průměru 25 mm s 15 až 17 kameny z roku 1937, což byly standardní hodinky francouzské armády. Jsou přesné, spolehlivé, snadno vyrobitelné a opravitelné a mají dlouhou životnost. Existují modely s vteřinovou ručičkou uprostřed (\"centrální\"), dole na ciferníku nebo bez ní. Od roku 1945 byly hodinky Poběda vyráběny na šesti místech Sovětského svazu/Ruska v milionových sériích a téměř 100 různých modifikacích. Po roce 2004 se vyrábějí pouze v Petrohradu v továrně Petrodvorec. Odkazy Reference ↑ http://ussrlife.blogspot.ru/2012/11/blog-post_21.html Související články", "question": "Jaké značce vyrábějící hodinky zvolil Josef Stalin jméno?", "answers": ["Poběda"]}
{"title": "Stonewallské nepokoje", "context": "Konkrétní problémy: Velmi špatný překlad, stylisticky, místy i významově. Stonewallské nepokoje (známé taky jako Stonewallské povstání nebo Stonewallská vzpoura) byly sérií spontánních, násilných demonstrací členů LGBT+ komunity [P 1] proti policejní razii, která se uskutečnila v brzkých ranních hodinách 28. června 1969 v Stonewall Inn v sousedství Greenwich Village v Manhattanu, New York. Pouliční bitvy trvaly několik dní, do bojů se zapojilo přes 2000 protestujících. Jednalo se o první americké (a zřejmě i světové) vystoupení gayů a leseb v boji za jejich požadavky a je obecně uznáváno jako nejdůležitější událost, která vedla k hnutí osvobození gayů [1][2][. 3] a modernímu boji za práva LGBT ve Spojených státech. [4][5]Allen Ginsberg, jedna z ikonických postav hnutí, komentoval nepokoje slovy „buzíci ztratili svou ustrašenou tvář, kterou měli po desetiletí“.[6] Gay Američané se v padesátých a šedesátých letech 20. století potýkali s anti-gay právním systémem. [P 2][7] </ref> Rané homofilní skupiny ve Spojených státech se snažily dokázat, že gay lidé se dokážou asimilovat do společnosti, a preferovaly nekonfliktní vzdělávání pro homosexuály stejně jako pro heterosexuály. Závěrečné období 60. let bylo však velmi kontroverzní, protože bylo aktivních mnoho sociálních/politických hnutí, včetně Afroamerického hnutí za občanská práva, kontrakultury 60. let a hnutí proti válce ve Vietnamu. Tyto vlivy, spolu s prostředím Greenwich Village sloužily jako katalyzátor Stonewallských nepokojů. Jen málo podniků v 50. a 60. letech otevřeně vítalo gay lidi. Ty, které ano, byly často bary, přestože majitelé barů a manažeři byli zřídka sami o sobě gayi. V tom čase vlastnila bar Stonewall Inn mafie. [8][9] Sloužil široké škále klientů a byl známý tím, že byl populární mezi nejchudšími a nejvíc přehlíženými lidmi v gay komunitě: drag queens, transgender lidmi, zženštilými mladými muži, lesbickými mužatkami, mužskými prostituty a mladými lidmi bez domova. Policejní razie byly v 60. letech v gay barech běžnou praxí, ale v Stonewall Inn policisté rychle ztratili kontrolu nad situací.", "question": "S čím se potýkali gay Američané v padesátých a šedesátých letech 20. století?", "answers": ["s anti-gay právním systémem"]}
{"title": "Alois Jirásek", "context": "TV film. 74 min., režie Evžen Němec. 1984 Poklad hraběte Chamaré. Na motivy Jiráskovy novely Poklad. 78 min., režie Zdeněk Troška. 1985 Psohlavci. Televizní inscenace opery Karla Kovařovice; libreto napsal podle stejnojmenného Jiráskova románu Karel Šípek; 93 min., režie Milan Macků. 1986 Preceptor. Na motivy povídky A. Jiráska Na Ostrově z roku 1888. TV film. 73 min., režie Jiří Bělka. 2012 Staré pověsti české. Na motivy stejnojmenné knihy A. Jiráska. Animovaný TV seriál. 26 x 10 min., režie Vladimír Mráz. === Život Jiráska === 1952 Mladá léta. Podle scénáře Vladimíra Neffa. 110 min., režie Václav Krška. == Fotogalerie == == Citát == == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Literatura === BORECKÝ, Jaromír. Alois Jirásek. V Praze: Nákladem České akademie věd a umění, 1933. 666 s. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. 371 s. cnb000002497. S. 116–122. Dostupné online Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. [Kapitolu \"Alois Jirásek\" na str. 431–464 napsal Zdeněk Pešat → dostupné též online.] Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 154–159. FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 543–549. JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s., [40] s. obr. příl. KUNC, Jaroslav, ed. Soupis díla Aloise Jiráska a literatury o něm. Praha: Národní knihovna, 1952. 80 s. KVĚT, Jan. Dílo Aloise Jiráska v české ilustraci. 1. vyd. Praha: Orbis, 1953. 93 s., 160 obr. příl.", "question": "Kdo napsal knihu Psohlavci?", "answers": ["Alois Jirásek"]}
{"title": "Ecma International", "context": "Dostupné online. ↑ Standard ECMA-35, Structure and Extension Techniques [online]. 6. vyd. December 1994 [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-43, 8-bit Coded Character Set Structure and Rules [online]. 3. vyd. December 1991 [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-48, Control Functions for Coded Character Sets [online]. June 1991 [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-94, 8-bit Single-byte Coded Graphics Character Sets, Latin Alphabets No. 1 to No. 4 [online]. 2. vyd. June 1986 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-113, 8-bit Single-Byte Coded Graphics Character Set, Latin/Cyrillic Alphabet [online]. 2. vyd. December 2000 [cit. 2017-04-25]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-114, 8-bit Single-Byte Coded Graphics Character Set, Latin/Arabic Alphabet [online]. 2. vyd. December 2000 [cit. 2017-04-25]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-119, Volume and File Structure of CDROM for Information Interchange [online]. Ecma International, December 1987 [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-262, Specifikace jazyka ECMAScript [online]. Ecma International [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-334, Specifikace jazyka C# [online]. Ecma International [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-335, Common Language Infrastructure (CLI) [online]. Ecma International [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-341, Environmental design considerations for electronic products [online]. Ecma International [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-363, Universal 3D File Format [online]. Ecma International [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-367, Eiffel analysis, design and programming Language [online]. Ecma International [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Ecma International, December 2010 [cit. 2015-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-10. ↑ Standard ECMA-376: Office Open XML File Formats [online]. Ecma International, December 2012 [cit. 2015-03-28]. ↑ Standard ECMA-377: Information Interchange on Holographic Versatile Disc (HVD) Recordable Cartridges; Capacity: 200 Gbytes per Cartridge [online]. Ecma International, May 2007 [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-378: Information Interchange on Read-Only Memory Holographic Versatile Disc (HVD-ROM); Capacity: 100 Gbytes per disk [online]. Ecma International, May 2007 [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-388: Open XML Paper Specification [online]. Ecma International, June 2009 [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-402: ECMAScript® Internationalization API Specification [online]. Ecma International, December 2012 [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Standard ECMA-404: The JSON Data Interchange Format [online]. Ecma International, October 2013 [cit. 2015-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-14. ↑ Standard ECMA-408: Dart Programming Language Specification [online]. Ecma International, December 2014 [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. ↑ Sun to retain grip on Java [online]. 1999-12-08 [cit. 2015-03-30]. Dostupné v archivu. ↑ TC45 [online]. Ecma International, December 2014 [cit. 2015-03-28].", "question": "Jaká je zkratka pro Evropskou asociaci výrobců počítačů?", "answers": ["ECMA"]}
{"title": "Trevor Steele", "context": "Trevor Steele Trevor Steele Narození 14. května 1940 (80 let) Povolání esperantista, spisovatel a překladatel Ocenění OSIEK award (2000) Funkce Director of UEA (2002–2004) Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Trevor Steele (* 1940) je australský esperantista, učitel a esperantský spisovatel píšící povídky, novely a romány. Jeho dílo je silně ovlivněno jeho zkušenostmi z cest mj. po Německu a východní Evropě. Od počátku roku 2002 do dubna 2004 pracoval Trevor Steele jako generální ředitel ústřední kanceláře Světového esperantského svazu v Rotterdamu. Protože měl ale málo administračních zkušeností, byl pod silným tlakem kritiky ostatních zaměstnanců kanceláře i členů asociace obecně. V říjnu 2003 podal \"z osobních důvodů\" demisi. Trevor Steele je také členem Esperantské akademie. Seznam děl Sed nur fragmento (1987) Memori kaj forgesi (noveloj el la Norda Montaro) (1992) Apenaux papilioj en Bergen-Belsen (1994) Remember and forget (1995) Falantaj muroj kaj aliaj rakontoj (1997) No Butterflies in Bergen-Belsen (1998) Australia Felix (1999) Neniu ajn papilio (2000) La fotoalbumo: unua volumo (2001) Diverskolore. Prozajxoj (2005) La fotoalbumo: dua volumo (2005) Kaj staros tre alte... (2006) Externí odkazy Trevor Steele: Patrick White - Život a dílo, Mezinárodní kongresová univerzita, 82. Světový esperantský kongres 1997 (v esperantu) Díla týkající se autora Trevor Steele v katalogu Sbírky plánových jazyků a esperantského muzea Autoritní data: AUT: mzk2013766060 | GND: 130534722 | ISNI: 0000 0000 4398 7897 | LCCN: nb99013259 | VIAF: 47871656 | WorldcatID: lccn-nb99013259", "question": "Proč byl Trevor Steele pod tlakem kritiky ostatních zaměstnanců kanceláře?", "answers": ["měl ale málo administračních zkušeností"]}
{"title": "Sinice", "context": "Sinice (Cyanobacteria, ale také Cyanophyta či Cyanoprokaryota) je kmen nebo oddělení (záleží, zda se jedná o bakteriologické či botanické pojetí) gramnegativních bakterií. Vyznačují se schopností fotosyntézy, při níž vzniká kyslík (tzv. oxygenní typ). Český název této skupiny pochází ze slova sinný, tedy modrý. Buňky sinic jsou jednobuněčné či vláknité, nejčastěji modrozeleně zbarvené a v mnohých ohledech typicky prokaryotické: obsahují kruhovou molekulu DNA, bakteriální typ ribozomů a chybí u nich složitější membránové struktury. Fotosyntetická barviva se nachází ve speciálních útvarech, fykobilizomech nebo thylakoidech. K hlavním pigmentům účastnícím se fotosyntézy patří chlorofyl (zpravidla typu a, někdy též b, c nebo d) a dále allofykocyanin, fykocyanin, fykoerythrin a další. Sinice se rozmnožují nepohlavně, a to buněčným dělením či fragmentací vláken. Vyskytují se velmi hojně ve vodním prostředí, ale i v půdě a mnohdy také v extrémních podmínkách, jako jsou pouště či polární oblasti. Velmi často také vstupují do symbiotických vztahů. Vyjma endosymbioticky vzniklých plastidů je možné se setkat s mnoha případy, kdy sinice pomáhají svému hostiteli fixovat dusík či uhlík. Sinice se pravděpodobně vyvinuly z anaerobních fotosyntetizujících bakterií, jako jsou dnešní purpurové bakterie či chlorobakterie (Chloroflexi).", "question": "Čím se vyznačuje prokaryotičnost sinic?", "answers": ["obsahují kruhovou molekulu DNA, bakteriální typ ribozomů a chybí u nich složitější membránové struktury"]}
{"title": "Forrest Gump (film)", "context": "Forrest Gump je americký film režiséra Roberta Zemeckise natočený v roce 1994 na motivy stejnojmenné knihy Winstona Grooma z roku 1985. Film dosáhl velkého úspěchu u diváků a vydělal celosvětově přes 667 milionů dolarů. Byl nominován na 13 Oscarů, z nichž 6 cen získal, včetně ceny nejlepší film, nejlepší režisér (Robert Zemeckis) a nejlepší herec (Tom Hanks). Film vypráví příběh jednoduchého muže, Forresta Gumpa, který se i přesto, že má pouze IQ 75, setká s mnoha historickými osobnostmi, včetně 3 amerických prezidentů a je přítomen u mnoha historických událostí, jako vloupání do hotelu Watergate. Film se podstatně liší od knihy na jejíž motivy byl natočen.", "question": "Ve kterém roce byl natočen film Forrest Gump?", "answers": ["1994"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za \"vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku\". Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. == Raná léta == === Mládí a univerzita === Einstein se narodil roku 1879 v Ulmu v německém Württembersku, asi 100 km východně od Stuttgartu v židovské rodině. Jeho rodiči byli Hermann Einstein (1847–1902), obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, a jeho žena Pauline rozená Kochová (nepřechýleně Koch, 1858–1920). Albert navštěvoval katolickou obecnou školu a na naléhání své matky bral hodiny houslí. Když bylo Albertovi pět let, jeho otec mu ukázal kapesní kompas a Einstein poznal, že něco v \"prázdném\" prostoru musí působit na střelku.", "question": "Jak se jmenuje autor obecné teorie relativity?", "answers": ["Albert Einstein"]}
{"title": "Země", "context": "Pevné vnitřní jádro je příliš horké, než aby bylo nositelem stálého magnetického pole, pravděpodobně však přispívá ke stabilizaci pole generovaného tekutým vnějším jádrem. Na jádro tak připadá okolo 31 % celkové hmotnosti Země. Poslední důkazy naznačují, že vnitřní jádro Země nejspíš rotuje poněkud rychleji než zbytek planety o asi ~0–2° za rok. Související informace naleznete také v článku Zemský plášť. Zemský plášť je jedna z vrstev Země, shora vymezená zemskou kůrou a zespodu zemským jádrem, odděleným Gutenbergovou diskontinuitou. Z geofyzikálního i geochemického hlediska může být zemský plášť rozdělen na svrchní a spodní plášť a přechodovou zónu, která se nachází mezi nimi. Většinu současných poznatků o plášti se podařilo získat během 20. století podrobnou analýzou příchodů seismických vln. V plášti probíhá neustále plášťová konvekce, která souvisí s deskovou tektonikou a jejíž obraz můžeme získat pomocí seismické tomografie. Zemský plášť jako celé těleso tvoří přibližně 69 % zemské hmotnosti a 84 % celkového objemu. Předpokládá se, že jeho svrchní část je tvořená převážně z křemičitanů železa a hořčíků a spodní část převážně z oxidů a sulfidů železa, hořčíku a dalších kovů. Hmota pláště je ve velmi pozvolném pohybu, čímž dochází k výměně tepla a materiálu mezi jednotlivými oblastmi. Teplo se nejspíše získává z rozpadu radioaktivních látek jako je draslík. Související informace naleznete také v článku Zemská kůra. Tloušťka zemské kůry kolísá od 5 do 70 km v závislosti na místě, kde se nachází. Nejtenčí částí je oceánská kůra na dně oceánů složená z mafických hornin bohatých na křemík, železo a hořčík.", "question": "Kolik zemské hmotnosti tvoří zemský plášť?", "answers": ["přibližně 69 %"]}
{"title": "Zrak", "context": "Smyslovým orgánem je oko (oculus), které je složeno z oční koule a přídatných orgánů. Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky. Ty jsou zanořeny v pigmentovém epitelu, který zajišťuje jejich výživu a světelnou izolaci. Člověk má v každém oku přes 100 miliónů světločivých buněk. K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho optický systém (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici. Podrobnější informace naleznete v článku Barevné vidění. Zraková ostrost dravců a kočkovitých šelem je mnohem větší, než u člověka. Jsou ale živočichové, kteří vnímají jenom světlo a tmu, nebo jsou úplně slepí. Vnímání barev zajišťují čípky. V normálním lidském oku existují tři druhy čípků, lišící se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které určují jednotlivé barvy. Čípky lidí vnímají červenou, zelenou a modrou barvu. Normální lidské vidění je tedy trichromatické, vidění barvoslepých lidí je např. dichromatické (dva druhy čípků). Málo známým faktem je, že se u některých lidí vyskytuje i opak barvosleposti, tedy čtyři druhy čípků. Všichni živočichové nevnímají barvy stejně jako člověk. Trichromatické vidění je výsada primátů.[zdroj? ] Většina savců má pouze dichromatické vidění, jako barvoslepí lidé. Je známým faktem, že pes je barvoslepý - ale ne úplně, vidí dobře červenou a žlutou barvu. Kůň nemá čípky citlivé na zelenou barvu. Naproti tomu ptáci, plazi a ryby mají obvykle tetrachromatické vidění[zdroj? ], tedy čtyři druhy čípků. Člověk a ostatní primáti vnímají barvy od modré po červenou, tedy světlo s vlnovou délkou zhruba od 400 do 700 nanometrů. U ptáků je citlivost mírně posunuta k modrým barvám. Hlubinné ryby mají citlivost hlavně na modrou barvu, která proniká pod mořskou hladinu nejhlouběji. Motýli vidí ultrafialové světlo s vlnovou délkou kratší než 400 nanometrů, ale nevidí naopak červenou. Někteří hadi vidí široké spektrum barev od ultrafialové až po infračervenou (nad 700 nanometrů), navíc na vnímání tepla oběti mají někteří na hlavě i další specializovaný orgán, mimo oči. Při setmění (šeru) dojde k rozšíření zornice, aby se do oka dostalo co nejvíc světla. Citlivost oka na světlo se zvyšuje. Protože jsou čípky méně citlivé, ve tmě přestáváme vidět barvy. Někteří živočichové (šelmy, zvířata s noční aktivitou, žralok, ale i kráva nebo kůň) mají za sítnicí vrstvu buněk (nebo vláken) schopných odrážet světlo. Tato vlákna umožňují lepší vidění za šera, protože světelné paprsky, které projdou sítnicí, se odrazí a procházejí sítnicí zase nazpět, takže mohou podráždit fotoreceptory dvakrát.", "question": "Jakou barvu nevidí motýli?", "answers": ["červenou"]}
{"title": "ISO 4217", "context": "Kódy fondů registrované MA (Udržovací agenturou). Kódy historických denominací měn – obsahuje již neužívané historické měny, resp. jejich denominace.U abecedního kódu tvoří první dvě písmena označení země podle kódu ISO 3166-1 alpha-2, třetí písmeno se nejčastěji přiděluje mnemotechnicky podle názvu měny, např. jako první písmeno tohoto názvu. U měn a fondů entit, které nejsou v ISO 3166-1, se jako první dvě písmena používá rozsah XA–XZ (v ISO 3166-1 vyhrazený pro kódy určované uživatelem) podle volby Udržovací agentury. Číslicový kód se, pokud je to možné, odvozuje z kódu země či regionu podle OSN (a další kódy se přidělují z intervalu 950–998, přičemž kódy fondů se přidělují sestupně od 998). Například česká koruna má kódy CZK a 203, americký dolar USD a 840, euro EUR a 978. Vedle toho např. zlato má určeny kódy XAU a 959. Kódy XTS a 963 jsou určeny pro testování a kódy XXX a 999 jsou určeny pro \"transakce, kde se nepoužívají měny\".", "question": "Jaká je mezinárodní zkratka české koruny?", "answers": ["CZK"]}
{"title": "Io (měsíc)", "context": "Některé sahají výše než Mount Everest, nejvyšší pozemská hora. Na rozdíl od většiny měsíců ve vnější sluneční soustavě (které mají tlustou vrstvu ledu) se Io skládá převážně ze silikátových hornin obklopujících roztavené železné či síroželeznaté planetární jádro. Pro většinu povrchu měsíce jsou charakteristické rozsáhlé pláně, jejichž zvláštní zbarvení způsobuje síra nebo zmrzlý oxid siřičitý. Povrchový vulkanismus je odpovědný za veliké množství unikátních útvarů na Io. Sopečná mračna a lávové proudy neustále přetvářejí povrch měsíce včetně jeho zbarvení, které většinou vlivem sloučenin síry nabývá různých odstínů červené, žluté, bílé, černé i zelené. Velké množství lávových proudů, několik z nich delších než 500 km, také přispívá k rychlým změnám vzhledu povrchu. Při pohledu z vesmíru povrch měsíce připomíná povrch pizzy. Sopečné erupce stále doplňují materiál do slabé atmosféry Io a druhotně i do rozsáhlé magnetosféry Jupiteru. Měsíc Io sehrál významnou roli v rozvoji astronomie v 17. a 18. století. Poprvé ho spolu s dalšími velkými satelity Jupiteru spatřil již v roce 1610 Galileo Galilei. Objev těchto měsíců podpořil obecné přijetí Koperníkova heliocentrického modelu sluneční soustavy, vývoj Keplerových pohybových zákonů a první měření rychlosti světla. Až do konce 19. století zůstával Io pouhým bodem. Na začátku 20. století zlepšení astronomických dalekohledů umožnilo rozpoznat tmavě červené polární a světlé rovníkové oblasti. V druhé polovině 20. století prolétly okolo měsíce dvě kosmické sondy Voyager 1 a Voyager 2, které přinesly poznatky o jeho geologické aktivitě v podobě sopek, velkých hor a mladého povrchu bez zjevného pokrytí impaktními krátery. V 90. letech a na začátku roku 2000 kolem měsíce několikrát prolétla kosmická sonda Galileo, což přispělo k získání znalostí o vnitřní stavbě měsíce. Průzkum Io pokračoval v prvních měsících roku 2007 pomocí přeletu sondy New Horizons. == Složení == Měsíc Io je se středním poloměrem 1821,3 km větší než náš Měsíc, a to o 5 procent. Hmotnost dosahuje 8,9319×1022 kg (o 21 procent více než Měsíc). Io má lehce elipsovitý tvar s nejdelší osou směřující k Jupiteru.", "question": "Jak se jmenuje měsíc planety Jupiter, který je nejvnitřnější ze skupiny měsíců objevených Galileem?", "answers": ["Io"]}
{"title": "Víla", "context": "Samotný výraz víla je slovanský ale v jiných pantheonech zaujímají jejich místo nixy (u Germánů), sidhe (u Keltů) a nymfy (u Řeků), podobnými bytostmi jsou i mořské panny. Ve středověku se pro ně používalo starofrancouzské slovo fae, z čehož vychází dnešní anglické fairy. V některých oblastech měly víly velký náboženský význam, například na Balkáně. Slovanský výraz víla (původně vila, na Balkáně samovila) pochází od slova viliti - být posedlý, bláznivý. Podobně divoženka je odvozeno od divá žena, kde divá může znamenat bláznivá, ale taky může odkazovat na slovo diva nebo samodiva, což má indoevropský kořen (srov. keltské dive, divone, latinské divus, sanskrtské déva - ve významu nadpřirozená, božská). Označení rusalka zřejmě vzniklo buď od slova rusá (rusovlasá) nebo od slova rusa ve významu \"řeka\". Nejstarší známé zprávy o vílách u Slovanů pocházejí ze středověku. Už v 6. století psal Prokopius o uctívání \"nymf\", jejich slovanské označení ale nezaznamenal. V Rusku jsou víly uváděny již v pramenech z 11. až 12. století (v souvislosti se zákazem jejich uctívání), z pozdějšího folklóru ale byly vytlačeny rusalkami. V Bulharsku o nich máme zprávy od 13. století, v Srbsku od 14. století. V Čechách se dochoval jediný starší (předknižní) doklad o působení víl v básni o Jětřichu Berúnském z 15. století. Původ víry ve víly není zcela jasný; můžou být reliktem původních božstev, která byla uctívána, než vznikly dnes známé pohanské pantheony nebo až představou pozdější. Jiná teorie říká že v původním pojetí byly víly čarodějkami, jež až později získaly nadpřirozenou podstatu. Představa že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, zvláště těch, jež spáchaly sebevraždu či se utopily, je pozdní a vznikla nejspíše až pod křesťanským vlivem. Pak jsou podobné bludičkám. S představou víl jako duší zemřelých souvisí i bytosti zvané navky nebo mavky známé hlavně v Ukrajině, jejichž jméno vychází z Staroruského výrazu \"Nav́[Н]\" jež označoval mrtvého.", "question": "Kdo psal v 6. století o uctívání \"nymf\"?", "answers": ["Prokopius"]}
{"title": "Mendelevium", "context": "Mendelevium Mendelevium [Rn] 5f13 7s2 (258) Md 101 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Mendelevium, Md, 101 Cizojazyčné názvy lat. Mendelevium Skupina, perioda, blok 7. perioda, blok f Chemická skupina Aktinoidy Identifikace Registrační číslo CAS 7440-11-1 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 258,10 Iontový poloměr Md2+: 114 pm,Md3+: 96 pm,Md4+: 84 pm Elektronová konfigurace [Rn] 5f13 7s2 Oxidační čísla II, III Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,3 Ionizační energie První 6,4 eV Druhá 12 eV Třetí 23 eV Mechanické vlastnosti Skupenství pevné Termodynamické vlastnosti Teplota tání 827 °C (1 100,15 K) Bezpečnost Radioaktivní I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Tm⋏ Fermium ≺Md≻ Nobelium Mendelevium či mendělevium (chemická značka Md) je třináctým členem z řady aktinoidů, devátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle (v přírodě se nevyskytuje) ozařováním jader einsteinia. Fyzikálně-chemické vlastnosti Mendelevium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální vlastnosti. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.", "question": "Jakou má chemickou značku Mendelevium?", "answers": ["Md"]}
{"title": "Edinburgh", "context": "z konce 18. st. Královské muzeum (Royal Scottisch Museum) a National Gallery of Scotland (vlastní jednu z nejlepších sbírek výtvarného umění ve Skotsku, z období 15. až 20. st., díla Rembrandta, Van. Dycka, Rubense, britských malířů Reynoldse a Gainsborougha) Balmoral Hotel, nachází se na Princess St, jedna z dominantních staveb na Novém Městě, z roku 1902 ve victoriánském stylu Z nehistorických atrakcí je oblíbená místní zoo, kde lze spatřit mnoho různých druhů fauny, od šimpanzů, přes tygry, žáby až k ptactvu. Celé zoo je vystavěno směrem do kopce, což na vrcholu umožňuje návštěvníkům panoramatický pohled na historické centrum města. V Edinburghu sídlí skotský parlament a to v kontroverzní novostavbě, která vzbudila rozruch domácích jak svým vzhledem, tak hlavně cenou. Budova byla zprovozněna v září roku 2004. Ekonomika Edinburghu těží převážně z finančnictví, turismu a služeb. V oblasti finančnictví je to druhé nejdůležitější centrum po Londýnu ve Velké Británii. Nezaměstnanost je ve městě pouze 2,2 procenta. Bankovnictví má v Edinburghu bohatou historii již po dobu 300 let. Na jeho počátku stál vznik Skotské banky (Bank of Scotland). V dnešní době se Edinburgh řadí mezi šest nejvýznamnějších finančních center Evropy. V Edinburghu jsou dva profesionální fotbalové kluby, které oba hrají nejvyšší ligu SPL. Jsou to Hibernian FC (přezdívaní the Hibs, nebo Hibees) a Heart of Midlothian FC (the Jambos). V minulosti zde působil klub Meadowbank Thistle, který se v roce 1995 přesunul do města Livingston. Národní rugbyový tým hraje své zápasy na stadionu Murrayfield, patřící instituci Scottish Rugby Union. Dalšími populárními sporty jsou kriket a lední hokej. Edinburgh hostil v roce 1970 hry Commonwealthu. Dle oficiálních zdrojů byl počet obyvatel města v roce 2008 477 830. Tímto počtem se Edinburgh řadí na sedmé místo největších měst Velké Británie a Severního Irska co do počtu obyvatel. Z tohoto počtu bylo 247 736 žen a 230 094 mužů. Nejznámějším festivalem je Edinburský mezinárodní, který začíná pravidelně každý rok posledním týdnem v červenci a trvá do konce srpna, respektive začátku září. Od roku 1947 lze během tohoto festivalu spatřit mnoho umělců a výtvorů z různých odvětví kulturního života, počínaje baletem a konče pouliční serenádou.", "question": "Kolik profesionálních fotbalových klubů, které hrají ligu SPL, jsou v Edinburghu?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Sestřičky", "context": "Sestřičky je český film natočený v roce 1983 režisérem Karlem Kachyňou. Film popisuje těžký život zdravotních sester na venkově, které musejí objíždět nemocné a dostanou se tak do mnoha zásadních životních situací svých pacientů. Starší sestra (Jiřina Jirásková) bere věci s nadhledem a předává své bohaté zkušenosti mladší (Alena Mihulová). Námět: Adolf Branald Scénář: Vladimír Bor, Karel Kachyňa Hudba: Luboš Fišer Kamera: Jan Čuřík Režie: Karel Kachyňa Hrají: Jiřina Jirásková, Alena Mihulová, František Husák, Oldřich Vízner, Ondřej Vetchý, Jiří Růžička, Otto Lackovič, Jiří Žák Další údaje: barevný, 85 min, hořká komedie Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1983 Sestřičky v Česko-Slovenské filmové databázi Sestřičky na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo hrál mladou zdravotní sestru ve filmu Sestřičky?", "answers": ["Alena Mihulová"]}
{"title": "Concord", "context": "Concord je hlavním městem amerického státu New Hampshire a též sídelním městem kraje Merrimack, na jehož stejnojmenné řece se rozkládá. Podle sčítání lidu z roku 2000 mělo 40 765 a podle odhadů z roku 2007 má již přes 42 392 obyvatel. Vzniklo spojením vesnic Penacook, East Concord a West Concord. Místo, na kterém Concord leží, bylo od dávnověku obýváno indiánským kmenem Penacook, který u kaskádovitých vodopádů Merrimacku lovil migrující lososy a jesetery. Řeka častými záplavami tvořila v přilehlých údolích půdu obzvláště vhodnou pro pěstování fazolí, dýní, melounů a kukuřice. Roku 1725 v těchto místech provincie Massatchusettského zálivu ustanovila plantáž Penacook, která zde byla do dvou následujících let vybudována. V blízkosti vyrostly osady Rumford a Bow, které v 30. letech 18. století získaly statut města. V roce 1775 v Concordu, Lexingtonu a na jiných místech probíhaly půtky a boje mezi zastánci nezávislosti původních 13 kolonií a vojskem Velké Británie. V roce 1807 Samuel Bloget postavil Middlesexský kanál, který město spojoval s Bostonem a o dva roky později se díky výhodné centrální poloze ve státě New Hampshire stal Concord jeho hlavním městem. V průběhu 19. století se Concorde rozrostl díky tomu, že se z něj stala důležitá železniční křižovatka, vznikla zde též továrna na textil. V současnosti je pro Concord typické, že v něm sídlí několik zdravotních pojišťoven a město je tak jakýmsi centrem zdravotní péče severovýchodního pobřeží. Sídlí zde též Concord Litho, jedna z největších tiskáren v zemi. Concord leží na 43,2 rovnoběžce severní šířky a 71,5 poledníku západní délky. Leží ve spádové oblasti řeky Merrimack, která městem protéká ze severozápadu na jihovýchod. Nejbližšími městy jsou Bow na jihu, Webster na severu či Hopkinton na západě. Podnebí ovlivňuje blízkost Atlantského oceánu a jeho Golfského proudu. Teploty se v zimě pohybují kolem nuly nebo poklesnou na několik málo stupňů pod bod mrazu, v létě vyšplhají typicky na 20-30 °C. Srážky jsou po celý rok stejné, s minimálními výkyvy, a pohybují se mezi 75-85 mm za měsíc. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 42 695 obyvatel. 91,8% Bílí Američané 2,2% Afroameričané 0,3% Američtí indiáni 3,4% Asijští Američané 0,0% Pacifičtí ostrované 0,4% Jiná rasa 1,8% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 2,1% populace.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu New Hampshire?", "answers": ["Concord"]}
{"title": "Ekvádor", "context": "Ekvádor, oficiálně Ekvádorská republika (španělsky Ecuador nebo República del Ecuador), je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy. Španělské slovo Ecuador znamená \"rovník\". Vlajka Ekvádoru se skládá ze tří vodorovných pruhů. Vrchní pruh se rozkládá na vrchní polovině vlajky a má barvu žlutou. O spodní polovinu vlajky se dělí barva modrá a červená . Žlutá a červená barva symbolizují vlajku Španělskou, protože Španělsko tuto oblast kolonizovalo. Modrá má symbolizovat oceán kterým je Ekvádor a Španělsko odděleno. Do modré části a kouskem do žluté části pak ještě zasahuje ekvádorský znak, na kterém je obrázek znázornující čistou krajinu Ekvádoru, kolem obrázku jsou větvičky a na obrázku sedí kondor. Ekvádorská vlajka je podobná vlajce kolumbijské a venezuelské. Související informace naleznete také v článku Dějiny Ekvádoru. Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří si indiány podmanili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních velkovlastníků půdy.", "question": "Sousedí Ekvádor s Kolumbií?", "answers": ["Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě."]}
{"title": "Augšpurský mír", "context": "Augšpurský mír, či přesněji Augšpurský říšský a konfesní mír (německy Augsburger Reichs- und Religionsfrieden) je název mírové dohody přijaté císařem Karlem V. a říšskými knížaty na sněmu Svaté říše římské v Augsburgu dne 25. září 1555, kterou bylo ukončeno první období náboženských válek v Německu. V této dohodě byla uznána náboženská svoboda ve formě zásady cuius regio, eius religio (čí země, toho náboženství), poddaní měli možnost z náboženských důvodů emigrovat. Zároveň byla také potvrzena sekularizace (převedení církevního majetku do světských rukou) církevního majetku protestantskými knížaty do roku 1552. Od roku 1650 se každoročně 8. srpna slaví Augsburský svátek míru.", "question": "Kdy byl přijat Augšpurský mír?", "answers": ["25. září 1555"]}
{"title": "Glam metal", "context": "Glam metal je podžánr heavy metalu, který se objevil na přelomu 70. a 80. let. Často je také uváděn jako hair metal nebo pop metal. Vyznačuje se hedonistickými texty, které se zaměřují na sex, ženy, alkohol a drogy. V hudbě se většinou jako kytarový efekt používá distortion, rychlá sóla, tvrdé údery bicích a jako doplněk baskytara. Také obsahuje prvky klasického (často zjemněného) heavy metalu a popové muziky. Styl oblékání má napodobovat prostitutky. Roztrhané punčochy, make-up; i muži si dávají rtěnku a používají sprej na vlasy. Mezi nejznámější představitele patří kapely, Def Leppard, W.A.S.P., Poison, Mötley Crüe, Twisted Sister a Steel Panther V letech 1981–1984 bylo několik významných alb, která stvořila tvar žánru, a změnu kurzu hudby během osmdesátých let. Byla mezi nimi tato alba: Quiet Riot - Metal Health Mötley Crüe - Too Fast for Love W.A.S.P. - W.A.S.P. Ratt - Out Of The Cellar Mötley Crüe - Shout at the Devil Dokken - Tooth and Nail Twisted Sister. - Stay Hungry Autograph - Sign In Please Def Leppard - Pyromania Bon Jovi - Bon Jovi Skupiny, které již byly dlouhodobě zavedeny v heavy metalové a hard rockové hudbě, byly v sedmdesátých letech paradoxně ovlivněny glam metalovými kapelami a začaly experimentovat se žánrovou stylovostí. Příkladem je album od Kiss Lick It Up. Koncem osmdesátých let potom mnoho jiných skupin vystupovalo podobně jako Alice Cooper v roce 1989 s albem Trash, a albem od Aerosmith Permanent Vacation, či Whitesnake s jejich albem z roku 1987, které uvedlo velice úspěšný hit Here I Go Again.", "question": "Jakými texty se glam metal vyznačuje?", "answers": ["hedonistickými"]}
{"title": "Rozhledna a televizní vysílač Praděd", "context": "Rozhledna a televizní vysílač Praděd patří k obdivuhodným stavbám svého druhu v České republice. Vrchol vysílače je nejvyšším pevným (byť umělým) bodem Česka, s nadmořskou výškou mezi 1637 a 1638 metry převyšuje vrchol Sněžky. Vysílač stojí v Moravskoslezském kraji ve slezském katastrálním území Malá Morávka (součást obce Malá Morávka), v těsné blízkosti s historickou zemskou hranicí Moravy a Slezska. == Historie stavby == === Stavba původní rozhledny === Již od počátku 19. století stála na vrcholu Pradědu chýše později doplněná jednoduchou budovou. O stavbu rozhledny se poprvé snažil Turistický spolek Jesenicka na přelomu 19. a 20. století. Plány z roku 1891 jsou považovány za první dochované stavební záznamy. Roku 1903 jsou předloženy Moravskoslezským sudetským horským spolkem ve Frývaldově stavební plány architekta Františka von Neumanna. Po schválení Okresním hejtmanstvím v Bruntále a vyjasnění situace s majiteli okolních panství byla stavba v srpnu roku 1903 povolena. V roce 1904 začala vlastní výstavba rozhledny – Strážní věže Habsburk (něm. Habsburgwarte). Toto jméno dostala věž později. Ke stavbě bylo použito materiálu z nedalekých Tabulových skal. Dík za dokončení stavby patřil členům turistického spolku, kteří stavbu financovali a vykonávali ve svém volném čase. Proto se roku 1912 podařilo rozhlednu zkolaudovat. Stavba připomínala gotickou hradní věž, měla půdorys 15×14,5 m a výšku 32,5 m. V nejvyšším 7. patře byla vyhlídková plošina. Stavbě bylo přiděleno číslo popisné 207 v obci Malá Morávka. === Úpadek původní stavby === Následovalo však období úpadku rozhledny. Důvodem byla jednak volba zcela špatného stavebního materiálu, kámen ne příliš pevný a ve vlhku se drolící. Drsné horské a povětrnostní podmínky nemohl dlouho vydržet. Dále to byla celková situace, kdy o stavbu nemohlo být dostatečně pečováno z důvodu první světové války. Po válce se rozhledna roku 1926 přece jen dočkala rekonstrukční pozornosti. Ne však na dlouho, v průběhu Druhé světové války rozhlednu využívali Němci pro meteorologické účely a letecká pozorování. Na začátku 40. let zde Němci vystavěli turistickou Poštovní chatu, kterou vybudovali váleční zajatci a totálně nasazení. Po skončení války roku 1946 byla rozhledna opět uvedena do provozu a spolek Turista Praha plánoval její rekonstrukci. Věž v té době byla již značně zchátralá, proto byly snahy na opravu téměř marné. V roce 1957 musela být rozhledna z bezpečnostních důvodů pro veřejnost uzavřena. Plánovaná rekonstrukce se pak již neuskutečnila, protože roku 1959 se celá stavba zřítila. Na vrcholu tak zůstala pouze budova meteorologické stanice a dřevěná útulna. === Stavba současného vysílače ===", "question": "Je vysílač Praděd nejvyšším umělým bodem České republiky?", "answers": ["Vrchol vysílače je nejvyšším pevným (byť umělým) bodem Česka, s nadmořskou výškou mezi 1637 a 1638 metry převyšuje vrchol Sněžky."]}
{"title": "Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa", "context": "Tui (zpěv) Nicole Scherzinger Sina Waialiki Jemaine Clement Tamatoa Alan Tudyk Heihei / osadník Oscar Kightley rybář Troy Polamalu osadník Puanani Cravalho osadník / Pua České znění Michaela Tomešová Vaiana Klára Gibišová malinká Vaiana Martin Zounar Maui Ludmila Molínová babička Tala Petr Gelnar Tui Waialiki Jana Zenáhlíková Sina Waialiki Tomáš Racek Tamatoa Milan Slepička Heihei / osadník David Voráček osadník Barbora Mošnová farmářka Do češtiny film přeložil Vojtěch Kostiha a režie českého znění se ujal Zdeněk Štěpán. Texty k českým verzím písní napsal Robin Král a hudební režii provedl Ondřej Izdný. Přijetí Film byl oficiálně uveden do kin o víkendu po Dni díkuvzdání. Hrál se ve 3 875 kinech, ze kterých 80% bylo promítáno ve 3D. Za první tři dny byl plánován výdělek 50 milionů, za pět dní 75–85 milionů dolarů. Největší výzvou byl film Fantastická zvířata a kde je najít, kde projektovali výdělek za druhý víkend tu samou částku.[1] První promítací den vydělal 15,68 milionů dolarů, což je nový rekord pro Walt Disney Animation Studios při premiéře ve středu (zlomil rekord filmu Ledové království).", "question": "Kdo uloupil bohyni života a rostlin Te Fiti její srdce?", "answers": ["Maui"]}
{"title": "Oscar", "context": "film (od roku 1948) nejlepší krátkometrážní hraný film (od roku 1932) nejlepší krátký animovaný film (od roku 1932) nejlepší celovečerní dokumentární film (od roku 1944) nejlepší krátký dokumentární film (od roku 1942. ) Vzpomínková cena Irvinga G. Thalberga - pro producenta, jehož práce trvale vykazuje vysokou kvalitu. (Od roku 1939) Humanitární cena Jeana Hersholta - pro jednotlivce, jehož humanitární úsilí přispělo k věhlasu filmového průmyslu. (Od roku. 1957) Čestná cena - ocenění mimořádného celoživotního díla, výjimečného přispění filmovému umění a vědám nebo vynikající službě Akademii. (Od roku 1929) Ceny za vědecký a technický přínos - za objev či vynález přínosný filmovému průmyslu. (Od roku 1932) Cena Gordona E. Sawyera - pro jednotlivce, jehož technologický přínos přispěl k věhlasu filmového průmyslu. (Od roku 1982) Pochvalná medaile Johna A. Bonnera - ocenění vynikajících služeb a podporu vysoké úrovně Akademie. Nejlepší umělecká kvalita produkce (v roce 1929) Nejlepší titulky, resp. mezititulky (v roce 1929) Nejlepší technické efekty (v roce 1929) Nejlepší námět (v letech 1929 až 1957) Nejlepší krátký dramatický film (. v letech 1933 až 1936) Nejlepší asistent režie (v letech 1934 až 1938) Speciální cena Akademie pro mládež (v letech 1935 až 1961) Nejlepší režie tanečních scén (v letech 1936 až 1938) Nejlepší krátký barevný. film (v letech 1937 a 1938) Nejlepší krátký dvou cívkový film (v letech 1937 až 1957) Nejlepší hudba - adaptace nebo přepracování (v letech 1963 až 1970; a v roce 1974) Cena za zvláštní přínos -. udělovaná za výkon, který poskytl příslušnému filmu výjimečný přínos, ale pro který neexistuje pravidelná kategorie. (V letech 1973 až 1996) Nejlepší hudba ke komedii anebo muzikálu (v letech 1995 až 1999) První ročník se konal 16. května 1929 na banketu v sálu Blossom hollywoodského hotelu Roosevelt. Akademie hodnotila filmy natočení mezi 1. srpnem 1927 a 1. srpnem 1928. Vše proběhlo velice rychle, udílení trvalo asi patnáct minut. Už v průběhu 2. ročníku se pozornost médii zvýšila a večer se přenášel rozhlasem. Tehdy se ceny střídavě udělovaly v hotelu Ambassador a hotelu Biltmore. V roce 1944 byl 16. ročník přesunut do větších prostorů a to do Graumanova čínského divadla. Následující léta se Oscar stěhoval ze Shrine Auditoria do divadla RKO Pantages. Odsud se poprvé taky vysílal televizní přenos z udílení cen a bylo to 19. března 1953 společností NBC. V roce 1961 bylo předávání cen přesunuto Santa Monica Civic Auditorium.", "question": "Od jakého roku jsou každoročně udělovány Ceny Akademie?", "answers": ["1929"]}
{"title": "Ultrafialové záření", "context": "Ultrafialové (zkratka UV, z anglického ultraviolet) záření je elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než má viditelné světlo, avšak delší než má rentgenové záření. Pro člověka je neviditelné, existují však živočichové (ptáci, plazi, některý hmyz), kteří jej dokáží vnímat. Jeho přirozeným zdrojem je Slunce. == Objev == Ultrafialové záření objevil německý fyzik Johann Wilhelm Ritter v roce 1801. Pojmenoval ho \"dezoxidační\" světlo. Nynější název dostal později v 19. století. == Souvislost s evolucí == Podle moderních modelů evoluce je vznik a evoluce prvotních proteinů a enzymů schopných reprodukce připisován právě existenci ultrafialového záření. To způsobuje, že sousední dvoušroubovicové páry thyminu v DNA se mohou spojit do kovalentní vazby a tím přerušit vlákno, které reproduktivní enzymy nedokáží zkopírovat. To během genetické replikace či syntézy proteinů vede k posunutí proti sobě orientovaných bází DNA, jehož konečným důsledkem je selhání přenosu genetické informace a smrt organizmu. První prokaryotické organismy, které se přibližovaly hladině prehistorických oceánů – před tím, než byla zformována ozónová vrstva, blokující většinu ultrafialového záření – neustále hynuly. Těch několik málo přeživších si vytvořilo enzymy, které přepracovaly a rozbily thyminové kovalentní vazby (tzv. excision repair enzymes – enzymy opravující vynechání při spiralizaci). Mnoho enzymů a bílkovin, které se účastní moderní mitózy a meiózy, jsou extrémně podobné enzymům opravujícím vynechání při spiralizaci a jsou považovány za potomky enzymů, které poprvé přestály působení ultrafialového záření. == Rozdělení == UV záření, jakožto oblast elektromagnetického spektra, se dělí na blízké ultrafialové záření o vlnové délce 400–200 nm) a daleké ultrafialové záření (200–10 nm), resp. energií fotonů mezi 3,1 a 124 eV. Rozdělení na spektrální oblasti (též \"typy\") UVA, UVB a UVC je především z hlediska biologických účinků UV záření. Označení \"vzduchoprázdné ultrafialové\" záření (v anglické literatuře vacuum ultraviolet, VUV) naráží na skutečnost, že tento typ záření je při dopadu na zemský povrch pohlcován vzduchem. Označení \"hluboké ultrafialové\" záření (deep ultraviolet, DUV) je používáno ve fotolitografii a technologiích používající principu laseru. === UVA === Má vlnovou délku od 315 do 400 nm. Asi 99 % UV záření, které dopadne na zemský povrch, je ze spektrální oblasti UVA. === UVB === Záření UVB má vlnovou délku v rozsahu od 280 do 315 nm. Je z převážné většiny absorbováno ozónem ve stratosféře, resp. ozónové vrstvě. Z typického slunečního záření 350–900 W/m2, které dopadá na nejvyšší vrstvy atmosféry, neproniká prakticky žádné UV záření s vlnovou délkou pod cca 295 nm; od této hranice se na zemský povrch dostává měkčí UV záření – záření UVA o vlnové délce 400 nm se na zem dostane 550 mW/m2 (z přibližně 1700 mW/m2 z horních vrstev atmosféry).", "question": "Které záření má vlnovou délkou kratší než viditelné světlo, avšak delší než rentgenové záření?", "answers": ["Ultrafialové"]}
{"title": "ABS", "context": "ABS Tento článek je o protiblokovacím systému zablokování kol. Další významy jsou uvedeny na stránce ABS (rozcestník). Symbol pro ABS. Různé kontrolky ABS, které upozorňují na nefunkčnost ABS ABS je zkratka pro Antiblockiersystem nebo také Anti-lock Brake System což znamená protiblokovací systém. Je to systém aktivní bezpečnosti vozidla, který zabraňuje zablokování kola při brzdění, a tím ztráty adheze mezi kolem a vozovkou, čímž umožňuje zachování stability, ovladatelnosti a řiditelnosti vozidla v mezních situacích (například při prudkém brzdění). ABS bylo vynalezeno v roce 1929, původně pro letadla, francouzským vynálezcem Gabrielem Voisinem. Princip Systém ABS na motocyklu BMW. Největší brzdná síla mezi pneumatikou a vozovkou je přenášena právě na mezi adheze, po jejím překročení prudce klesá. Proto řídicí jednotka systému ABS neustále zjišťuje aktuální rychlost otáčení nejlépe každého kola. Z rychlostí dvou diagonálně umístěných kol (popř. jinak) určuje tzv. referenční rychlost vozidla, se kterou porovnává otáčky jednotlivých kol. Tímto neustálým porovnáváním se zjišťuje aktuální zrychlení, zpomalení a skluz každého z kol. Pokud dojde ke snížení rychlosti některého z kol pod stanovenou hodnotu oproti referenční rychlosti (počátek blokování kola a ztráty adheze), řídicí jednotka odpustí bez ohledu na polohu brzdového pedálu tlak z brzdy pomalejšího kola a ihned po jeho roztočení opět tlak napustí zpět. Tak se brzdění přibližuje ideálu na hranici adheze. Tuto akci jsou systémy ABS schopné opakovat několikrát za sekundu a to po celou dobu brzdění až do minimální rychlosti, zpravidla 4 km/h, kdy se systém ABS sám odpojuje. Hlavní části systému ABS snímače otáček kol (induktivní snímač a „impulsní“ kroužky na nábojích kol) řídicí jednotka systému ABS elektrohydraulické / elektropneumatické řídící ventily Požadavky na ABS Brzdná dráha regulace brzdné síly musí zajistit stabilitu a ovladatelnost vozidla při všech stavech jízdní dráhy od suché asfaltové vozovky až po náledí regulace brzdné síly se musí rychle přizpůsobit změnám adheze vozovky musí zabránit rozkývání vozidla systém ABS musí rozeznat aquaplaning a vhodně na něj reagovat bezpečnostní systémy musí neustále kontrolovat bezchybnost funkce ABS; při zjištění závady systém vypnout a o jeho nedostupnosti informovat řidiče rozsvícením kontrolky Rozdíly v systémech ABS První systémy byly čistě mechanické, až později byla využita elektronika a její bouřlivý rozvoj umožnil podstatně zkrátit reakční dobu a také celý systém rozměrově miniaturizovat. Starší systémy ABS fungovaly pouze na předních kolech automobilu, při brzdění více zatížených a důležitějších pro zachování směru vozu. Moderní systémy ABS jsou dnes použity na všech kolech automobilu (bez ohledu na to zda jsou na kole použity kotoučové nebo bubnové brzdy) a systém funguje s mnohem větší pracovní frekvencí, čímž je stále obtížnější až nemožné systému konkurovat zkušenou nohou na brzdě bez ABS.", "question": "Jakou zkratku má protiblokovací systém v autě?", "answers": ["ABS"]}
{"title": "Francie", "context": "Monarchie dosáhla své největší moci za vlády Ludvíka XIV, který vládl v 2. polovině 17. a začátkem 18. století. V té době měla Francie velký vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii. Ve válce o španělské dědictví Francie dosáhla dosazení Bourbonů na španělský trůn, zároveň se však postupně propadala do rekordní zadluženosti a ekonomického úpadku a v sedmileté válce v důsledku porážky od Velké Británie přišla o svou koloniální říši v Indii a Kanadě. Úpadek říše se za následníků Ludvíka XIV. stále prohluboval a byl jednou z příčin Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789 a vedla 3. září 1791 k nahrazení absolutistické monarchie konstituční, 22. září 1792 byla následně nastolena První republika. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopilo direktorium. Následně v roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte, stal se prvním konzulem a 18. května 1804 státním převratem založil první francouzské císařství, jehož se stal prvním panovníkem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným Královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny.", "question": "Ve kterém roce propukla Francouzská revoluce?", "answers": ["1789"]}
{"title": "Sovětský svaz", "context": "Od třicátých let až do rozpadu koncem roku 1991 zůstalo fungování ekonomiky v SSSR v podstatě stejné. Ekonomika byla formálně řízena centrálním plánováním, které prováděl Gosplan a organizovaná v pětiletých plánech. V praxi však byly plány velmi \"agregované\" a provizorní, s výhradou intervencí ad hoc ze strany nadřízených. Všechna klíčová hospodářská rozhodnutí byla přijata politickým vedením. Přidělené prostředky a cíle plánu byly obvykle denominovány spíše v rublech než ve fyzickém zboží. === Doprava === Doprava byla klíčovou součástí národního hospodářství. Hospodářská centralizace konce dvacátých a třicátých let vedla k masivnímu rozvoji infrastruktury, zejména k založení aerolinek Aeroflot. Země disponovala širokým spektrem dopravy po zemi, vodě a vzduchu, nicméně kvůli špatné údržbě byla většina sovětské silniční, vodní a civilní letecké dopravy ve srovnání se západním světem zastaralá a technologicky zaostalá. Sovětská železniční doprava byla největší a nejintenzivněji používaná na světě. Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let sovětští ekonomové volali po výstavbě více silnic, aby zmírnili zatížení železnic a zlepšili sovětský vládní rozpočet. Silniční síť a automobilový průmysl zůstaly nerozvinuté a mimo velká města byly běžné polní cesty. Sovětská údržba se ukázala neschopná postarat se i o ty cesty, které země již měla. Od počátku do poloviny osmdesátých let se sovětské úřady snažily vyřešit problém silnic objednáním výstavby nových. Automobilový průmysl mezitím rostl rychleji než výstavba silnic. Nerozvinutá silniční síť vedla k rostoucí poptávce po veřejné dopravě.Navzdory zlepšení byly některé aspekty odvětví dopravy zmítány problémy kvůli zastaralé infrastruktuře, nedostatku investic, korupci a špatnému rozhodování. Sovětské orgány nebyly schopné uspokojit rostoucí poptávku po dopravní infrastruktuře a službách. Sovětské obchodní loďstvo bylo jedno z největších na světě. == Obyvatelstvo == Nadměrná úmrtí během první světové války a ruské občanské války (včetně poválečného hladomoru) činila celkem 18 milionů, přibližně 10 milionů ve třicátých letech a více než 26 milionů v letech 1941-45. Poválečná sovětská populace byla o 45 až 50 milionů menší než by byla, kdyby pokračoval předválečný demografický vývoj.", "question": "Byla železniční doprava SSSR nejintenzivněji používaná na světě?", "answers": ["Sovětská železniční doprava byla největší a nejintenzivněji používaná na světě."]}
{"title": "Estonština", "context": "Estonština (estonsky eesti keel) je jazyk baltofinské větve ugrofinských jazyků. Estonština je příbuzná s finštinou a vzdáleně také s maďarštinou. Do skupiny ugrofinských jazyků patří také několik malých jazyků, například livonština, karelština, laponština, marijština a další. Estonština není příbuzná s jazyky sousedních národů (ruštinou, lotyštinou, švédštinou), které patří do indoevropské jazykové rodiny. Estonsky mluví přibližně 1,15 milionu lidí, jejichž většina (asi 1 100 000) žije v Estonsku. Estonština je jediným úředním jazykem v Estonsku a jedním z dvaceti tří úředních jazyků Evropské unie. Jedním z charakteristických rysů estonštiny je trojí délka hlásek: krátká, dlouhá a předlouhá. Těchto různých délek nabývají nejen samohlásky, ale i souhlásky. == Historie estonštiny == Nejstarší doložený výskyt estonského slova se datuje do 8. století n. l., kdy kněz Aethicus Ister ve svém díle Cosmographia zmínil ostrov Taraconta (Tharaconta). Jde pravděpodobně buď o označení celého Estonska nebo jeho největšího ostrova Saaremaa. Jméno Taraconta lze vyložit jako spojení slov Taara a kond. Taara byl zřejmě jedním z nejdůležitějších bohů starých Estonců a přípona -kond (staroestonsky -konda) v estonštině označuje skupinu lidí, např. perekond je \"rodina\", anebo územní jednotku, např. maakond je \"provincie, kraj\". \"Taraconta\" tak mohlo být označením Estonců jako \"uctívačů boha Taary\" nebo estonského území jako \"země boha Taary\". Více písemných záznamů o vývoji estonštiny se dochovalo z 13. století. Například latinsky psaná kronika Heinrici Chronicon Livoniae popisující křížové výpravy německých a skandinávských křižáků proti Estoncům již obsahuje slova a části vět v estonštině. V důsledku křížových výprav se na území dnešního Estonska a Lotyšska usadila dolnoněmecká šlechta a měšťané. Přestože v průběhu následujících 700 let se na tomto území střídala období různé cizí nadvlády (dánské, polské, švédské, ruské), nejsilněji estonštinu ovlivnily dolní němčina a horní němčina a také místní dialekty baltské němčiny, které se z nich vyvinuly. Prvním souvislým estonským textem je rukopis Kullamaa z let 1524–1528. Jde o jedenáct dochovaných stránek luteránského katechismu, které obsahují dvě modlitby – Otčenáš a Zdrávas Maria – a vyznání víry. První estonské gramatiky a slovníky byly sestaveny v 17. století v němčině a latině. Autorem první z nich byl v roce 1637 německý farář Heinrich Stahl. Od té doby do současnosti se rozvíjí také literatura v estonštině, ačkoliv až do poloviny 18. století o status spisovné estonštiny bojovaly dvě jazykové varianty, severní (okolí Tallinnu) a jižní (okolí Tartu) estonština.", "question": "Do jaké skupiny jazyků patří estonština?", "answers": ["ugrofinských"]}
{"title": "Anders Celsius", "context": "Jde o autora Celsiovy stupnice. V letech 1736 až 1737 se zúčastnil Laponské expedice vedené francouzským astronomem Maupertuisem do Tornia. Expedici navrhl on sám během svého studijního pobytu v Paříži na tamější Francouzské akademii věd jako paralelní expedici k expedici do Peru (na území dnešního Ekvádoru) a která postupnými měřeními délky jednoho stupně zeměpisné šířky dokázala Newtonovu hypotézu o zploštění Země na pólech. Svojí účastí na expedici se stal velmi známým a tak mu švédské úřady poskytly finance na otevření Celsiovy observatoře. Tato observatoř byla otevřena roku 1741 a on sám ji vybavil nejmodernějšími přístroji, které získal při svých cestách po cizině. Studoval i polární záře. Jako první si všiml souvislosti mezi polárními zářemi a poruchami magnetického pole Země. Jako první také změřil jasnost více než 300 hvězd s průměrnou chybou 0,4 mag. Stal se známým roku 1742, kdy navrhl Celsiovu stodílkovou teplotní stupnici. Jeho stupnice ale byla původně obrácená, bod varu vody měl 0 a bod tuhnutí +100 stupňů. Do nám známého tvaru ji obrátil až roku 1745 Carl von Linné, rok poté, co Celsius zemřel na tuberkulózu. Galerie Anders Celsius ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Anders Celsius ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenoval autor Celsiovy stupnice?", "answers": ["Anders Celsius"]}
{"title": "Hana Holišová", "context": ", role: Panna Maria Od 2007: Čarodějky z Eastwicku, role: Žena v Eastwicku, Sukie 2008-2010: Jánošík aneb Na skle malované, role: První děvče Od 2008: Peklo, role: Lucie Paulová, sestra 2009-2012: Evita, role: María Eva Duarte de Perón 2009-2012: Mozart! , role: Konstance Weber 2009-2014: Bídníci, role: Eponine Od 2009: Probuzení jara, role: Elsa 2010-2012: Nahá múza, role: Magdaléna - dívka. , Kristýna Od 2011: Kráska a zvíře, role: Matylda Od 2011: Chicago, role: Liz, vězeňkyně, Sprostá Kitty 2011-2015: Kvítek z horrroru, role: Crystal. Od 2011: Jekyll a Hyde, role: Emma Carewová 2012-2014: Papežka, role: Jana 2012-2014: Pokrevní bratři, role: paní Johnstonová 2012-2014: Funny Girl, role: Fanny Briceová Od 2013: Donaha! , role: Georgie Bukatinská Od 2013: Očistec, role: Lenka, fanynka, 1. Grácie, řádová sestra, šachová figurka Od 2013: Cats, role: Grizabella Od 2013: Flashdance, role: Kiki, tanečnice Od 2014: Sliby chyby, role: Marge MacDougallová Od 2014. : Noc na Karlštejně, role: Eliška Od 2015: Johnny Blue, role: Marie, Johnnyho láska Od 2015: Ostrov pokladů, role: Fanny Osbourneová, Paní Hawkinsová Národní divadlo Brno 2001: Zpívání. v dešti, role: Kathy Seldenová 2002: Kristián, role: Zpěvačka, vypravěčka příběhu 2003: Divotvorný hrnec, role: Káča Hudební divadlo Karlín Od 2004: Noc na Karlštejně, role: Alena Divadlo pod Palmovkou 2007-2009: Sliby chyby, role: Fran Kubeliková Státní opera 2009-2011: Kudykam, role: Martina Kongresové centrum Praha Od 2014: Mamma Mia! , role: Sophie Od 2016: Ať žijí duchové! , role: Leona (Leontýnka z Brtníku) Státní hrad Karlštejn Od 2016: Noc na Karlštejně, role: Eliška Městské divadlo Brno 2008-2009: Equus, role: Jill Masonová 2008-. 2010: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, role: Viola 2010-2012: Becket aneb Čest Boží, role: Gwendolina Od 2010: Dokonalá svatba, role: Judy Od 2010: Škola základ. života, role: Anda Pařízková 2012-2014: Tři v tom, role: Lucinda Od 2013: Podivný případ se psem, role: Siobhan Od 2015: Vrabčák a anděl, role:. Edith Piaf 2002: Brak 2006-2009: Rodinná pouta / Velmi křehé vztahy - TV seriál, role: Anna Pešková 2008: Anglické jahody 2009: 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem - povídkový TV pořad 2010:. Okno do hřbitova 2011: Vetřelci a lovci: Užij si se psem 2011: Nickyho rodina 2014: Ulice - TV seriál, role: Veronika Maléřová 2015: Policie Modrava - TV seriál, role: chatařka Olinka 2015: Labyrint - TV seriál, role: doktorka v nemocnici 2016: Tvoje tvář má známý hlas - pěvecká TV show 2017: Četníci z Luhačovic - TV seriál, role: společnice Katka", "question": "Kde se narodila Hana Holišová?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Pilotní studie", "context": "Pilotní studie je předběžná studie v malém měřítku před hlavním výzkumem za účelem ověření proveditelnosti nebo vylepšení plánu výzkumu. Pilotní studie se proto nemusí hodit pro případové studie. Často se studie provádí před rozsáhlým kvantitativním výzkumem ve snaze ušetřit čas a peníze za nesprávně navržený projekt. Pilotní studie se obvykle provádějí na relevantním vzorku populace, ale ne na těch, kteří budou tvořit část konečného vzorku. Pilot je často používán k otestování návrhu úplného experimentu. Konstrukce experimentu pak může být upravena v čase. To se může ukázat jako cenné: co chybí v pilotu, může být přidáno do experimentu a je pravděpodobné, že velký (a dražší) experiment nebude muset být opakován. Často v technických aplikacích pilotní experimenty slouží k prodeji výrobků, a poskytnou kvantitativní důkaz, že systém má potenciál uspět ve velkém měřítku. Pilotní experimenty se také používají ke snížení nákladů, protože jsou mnohem levnější než řádný experiment. Pokud není dostatečný důvod k poskytování aplikací v plném rozsahu, mohou piloti tento důkaz poskytnout. V sociologii může být na pilotní studie odkazováno jako na výzkum v malém měřítku, dokud není proveden řádný výzkum. Tím se zabrání chybám v hlavním výzkumu.", "question": "K čemu je používán pilot?", "answers": ["k otestování návrhu úplného experimentu"]}
{"title": "Velká čínská zeď", "context": "Poblíž Pekingu byly při budování Velké zdi používány vápencové kameny, jinde žula a pálené cihly, v závislosti na místních zdrojích. Velká zeď zpravidla probíhá v obtížně prostupném terénu po hřebenech hor. Parametry stavby se různí - opevnění z mingské doby má u paty šířku kolem 7 až 8 metrů, v koruně kolem 5 metrů a dosahuje výšky 6 až 10 metrů. Uvnitř zdi se nacházejí spojovací chodby a skladovací prostory. Každých několik set metrů je zeď zesílena věžemi, které sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000. Ve větších rozestupech pak byly budovány kasárny, zásobovací skladiště a velitelství. K předávání zpráv o pohybu nepřítele používaly strážní hlídky kouřové signály. Například v mingském období znamenal jeden kouřový signál počet 100 nepřátel, dva signály 500, tři signály přes 1000 nepřátelských bojovníků. V dnešní době je Velká zeď vnímána jako jeden ze symbolů Číny. I slova písně Pochod dobrovolníků, pocházející z roku 1935 (dnes státní hymny ČLR) odkazují na \"novou Velkou zeď z masa a krve\", kterou mají vytvořit čínští vlastenci tváří v tvář nepřátelské invazi. Od roku 1987 je Velká čínská zeď zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Navzdory tomu je ochrana zdi dosud nedostatečná; v odlehlejších místech je zchátralá a dochází k jejímu rozebírání na stavební materiál. Zrestaurovány a turisticky zpřístupněny jsou jen některé menší úseky. Dne 7. 7. 2007 byla Velká čínská zeď zařazena mezi nových sedm divů světa, patří mezi ně v dnešní době jako nejdelší stavba světa. Obrázky, zvuky či videa k tématu Velká čínská zeď ve Wikimedia Commons Podrobnosti o Velké čínské zdi (česky) Video z Velké čínské zdi - sekce Mutianyu nedaleko Pekingu Mapka a galerie fotografií (anglicky) (anglicky) The Great Wall (UNESCO)", "question": "Jak se jmenuje starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou?", "answers": ["Velká čínská zeď"]}
{"title": "Seaborgium", "context": "E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). W⋏ Dubnium ≺Sg≻ Bohrium Seaborgium (chemická značka Sg) je čtrnáctým transuranem, jde o silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Seaborgium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat wolfram. Historie 261Sg decay scheme 2006 První příprava prvku s atomovým číslem 106 byla ohlášena téměř současně ve dvou světových laboratořích roku 1974. V červnu ohlásila skupina vedená Georgijem Fljorovem v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu přípravu nového prvku s atomovým číslem 106, relativní atomovou hmotností 261 a poločasem přeměny 0,48 sekundy. Vznikl bombardováním atomů olova jádry atomů chromu. 20882 Pb + 5424 Cr → 261106 Sg + 10 n V září téhož roku oznámil tým vedený Albertem Ghiorsem z kalifornské university v Berkeley syntézu izotopu s relativní atomovou hmotností 263 a poločasem přeměny 1,0 sekundy. Jejich objev byl jako první potvrzen nezávislým experimentem a Američané navrhli pro nový prvek název seaborgium na počest jaderného fyzika Glena T. Seaborga. Připraven byl reakcí jader kalifornia s jádry prvku kyslíku. 24998 Cf + 188 O → 263106 Sg + 4 10 n Návrh na pojmenování prvku po dosud žijícím vědci vzbudil značné rozpaky a diskuze ve vědeckém světě. Po mnoha debatách bylo konečně na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku seaborgium a chemická značka Sg. Glenn Seaborg Izotopy Dnes je známo celkem 16 izotopů seaborgia, nejstálejší známý izotop 269Sg se jako α zářič rozpadá s poločasem 3,1 minuty, nejméně stálý izotop 258Sg má poločas rozpadu pouhé 2,9 milisekundy.", "question": "Jakou má chemickou značku Seaborgium?", "answers": ["Sg"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Mohl nativně spouštět 32bitové aplikace, a obsahoval několik technologických vylepšení, které zvýšily stabilitu systému oproti Windows 3.1. Byly představeny několik OEM Service Releases (OSR) (velké balíky aktualizací) pro Windows 95, z nichž každý byl hrubě ekvivalentní k aktualizaci Service Pack (SP). Dalším vydáním byl Windows 98, uveden 25.6.1998. Windows 98 přidal podporu USB, automatickou aktualizaci počítače, Internet Explorer 4.01, Panel Snadné spuštění... Microsoft představil i druhou verzi systému Windows 98 v květnu 1999, pojmenovanou Windows 98 Second Edition (Druhé Vydání) (často zkracován. jako Windows 98 SE), která opravila řadu menších chyb a obsahovala novější verze programů např.: Internet Explorer 5.0, Windows Media Player 6.2 14.9. 2000 byl uveden systém Windows ME (Millennium Edition), který byl posledním systém z řady Windows pro DOS. Podrobnější informace naleznete v článku Windows NT. V roce 1993 byla uvedena do prodeje nová řada Windows NT (anglicky New Technology), která plně využívá schopnosti procesoru Intel 80386 a jeho chráněný režim, pomocí kterého neztrácí jádro systému nikdy kontrolu nad počítačem a v něm provozovaných programech. Zajišťuje preemptivní multitasking, takže špatně naprogramovaná aplikace nemohla ohrozit běh celého systému. Systém Windows NT měl vyšší hardwarové požadavky a byl zamýšlen pro firemní prostředí (tzv. workstation, tj. pracovní stanice).", "question": "Přidal Windows 98 podporu USB?", "answers": ["Windows 98 přidal podporu USB, automatickou aktualizaci počítače, Internet Explorer 4.01, Panel Snadné spuštění..."]}
{"title": "Intimní osvětlení", "context": "Intimní osvětlení je český film, natočený v roce 1965 režisérem Ivanem Passerem jako jeho dlouhometrážní debut. Film byl natáčen v reálných interiérech s hrajícími neherci, což mu přineslo velkou míru autentičnosti. Postupně se stal význačným filmem české nové vlny, byl přijat pozitivně domácí i zahraniční odbornou kritikou. Děj ukazuje dva dny běžného života obyčejné rodiny na vesnici, kde žije pospolu několik generací, staví se dům, amatérský muzicíruje a vedou hovory o všem, během kterých tuto rodinu navštíví starý přítel otce. Tato návštěva dává možnost k bilancování života. Intimní osvětlení: komika a lyrika banality – text Jiřího Voráče ve formátu PDF", "question": "Kdo režíroval film Intimní osvětlení?", "answers": ["Ivanem Passerem"]}
{"title": "Samhain", "context": "Samhain (čti \"sauə\") (ze staroirského samain) je název keltského svátku, který se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu. Ve starém keltském kalendáři se tímto slovem označoval také měsíc listopad, přesněji řečeno první tři týdny tohoto měsíce. Ve skotské gaelštině se tento svátek píše jako Samhainn nebo Samhuinn, kdežto listopad jako an t-Samhain. V galském kalendáři z Coligny z 1. stol. př. n. l. je Samhain uveden jako Samonios. Samhain byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou), pro Kelty byl začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Když byla na začátku 1. stol. n. l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky, a ke svátku Samhain se začal slavit i konec úrody. K symbolům Samhainu přibylo obilí a ovoce. Svátek Samhain se slaví v takzvaný \"čtvrtící den\" (cross-quarter day), tedy den v půli mezi rovnodenností (den stejně dlouhý jako noc) a slunovratem (na severní polokouli nejkratší den a nejdelší noc). Jiným čtvrtícím dnem jsou Hromnice (v keltském kalendáři svátek Imbolc). Samhain se slaví jako protipól Beltainu, přesně po půl roce. Bylo zvykem například prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se také převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy. Samhain blízký jeho původní keltské podobě v současnosti slaví příslušníci některých novopohanských náboženství, zejména keltského novopohanství a Wiccy. Z wiccanského Boha se o Samhainu stává Pán smrti, který usedá na trůn v podsvětí jako vládce mrtvých. Po jeho boku sedí Bohyně, se kterou se podle některých tradic spojí a počne syna (nového Boha). Zatímco Bohyně a mladý Bůh se o Imbolcu vracejí na tento svět, starý Bůh zůstává v podsvětní říši, pomalu ztrácí svou sílu a postupně ho pohlcuje jeho vlastní tma a nevědomí.", "question": "Který měsíc (či jeho část) se ve starém keltském kalendáři označoval pod jménem Samhain?", "answers": ["listopad"]}
{"title": "Metallica", "context": "Metallica je americká metalová skupina založená roku 1981 v Los Angeles. Pro první alba Metallicy (DAWE) jsou typická rychlejší tempa skladeb, agresivní a ve svém stylu i hudebně náročnější kompozice. Tato skutečnost je zařadila společně se skupinami Megadeth, Slayer a Anthrax do \"Velké čtyřky\" thrash metalu. Skupina se dala dohromady na základě inzerátu v losangeleských novinách, který podal bubeník Lars Ulrich. Ve skupině hraje sólový kytarista Kirk Hammett (který se přidal ke skupině v roce 1983), basový kytarista Robert Trujillo (členem od roku 2003) spolu se zakládajícím bubeníkem Larsem Ulrichem a pak zpěvákem a doprovodným kytaristou Jamesem Hetfieldem. Předchozí členové skupiny byli sólový kytarista Dave Mustaine (který odešel a založil skupinu Megadeth) a basisté Ron McGovney, Cliff Burton a Jason Newsted. Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí.", "question": "Je Metallica součástí Velké čtyřky trash metalu?", "answers": ["Tato skutečnost je zařadila společně se skupinami Megadeth, Slayer a Anthrax do \"Velké čtyřky\" thrash metalu."]}
{"title": "Zinédine Zidane", "context": "Jeho silnější noha je levá. S fotbalem začínal v klubu AS Cannes, kde hrál v juniorských kategoriích a později i v A-týmu. V roce 1992 měl přestoupit do anglického týmu Newcastle United FC, tehdejší trenér ho ale odmítl, Zidane prý nebyl dost dobrý, aby hrál Premier League.[zdroj? ] Proto přestoupil do jiného francouzského týmu, FC Girondins de Bordeaux. V Bordeaux strávil \"Zizou\" 4 sezony. Zaujal i trenéra francouzské reprezentace a v roce 1994 debutoval za A-mužstvo Francie. Po EURU 1996, kde skončia Francie třetí přestoupil do italského týmu Juventus FC. V Juventusu se ihned po příchodu stal klíčovým hráčem, za 5 let zde vyhrál 2x nejvyšší italskou ligu, zahrál si dvakrát finále Champions League, v roce 1997 ale jeho tým prohrál s Borussií Dortmund, v roce 1998 pro změnu s Realem Madrid. Rok 1998 pro něj byl zlomový, Juventus vyhrál italskou ligu, zahrál si finále Ligy mistrů UEFA a s Francií vyhrál Mistrovství světa, které probíhalo právě ve Francii. Na konci roku vyhrál Zlatý míč za nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1998. Do Realu Madrid přišel v roce 2001 z Juventusu Turín. Za jeho přestup zaplatil Real 66 milionů dolarů a stal se do té doby nejdražším hráčem na světě. Hned v první sezoně vyhrál s Realem Ligu mistrů, proslavil se v ní hlavně gólem ve finále proti Bayeru Leverkusen. O rok později v Realu vyhrál španělskou La Ligu. V Realu skončil v roce 2006, po Mistrovství světa 2006 v Německu, kde Francie skončila druhá se rozhodl ukončit kariéru. EURO 1996 byl Zidanův první velký turnaj, Francie v něm skončila třetí, když v semifinále prohrála s Českou republikou na penalty 5:6. Zidane svoji penaltu v rozstřelu proměnil. Mistrovství světa ve fotbale 1998 se konalo ve Francii, která celý turnaj i vyhrála. Zidane byl vyhlášen jako nejlepší hráč turnaje a kvůli tomu vyhrál i Zlatý míč. Francie ve finále porazila Brazílii 3:0, sám Zidane ve finále vstřelil 2 góly. EURO 2000 se konalo v Belgii a Nizozemsku. Francie tento turnaj vyhrála, ve finále porazila Itálii. Stejně jako před 2 roky byl Zidane vyhlášen hráčem turnaje. Finále v Rotterdamu rozhodl útočník David Trézéguet v prodloužení. Zidane byl také zvolen do All-Stars turnaje. Od Francie se na tomto turnaji očekávalo hodně, tým galského kohouta ale vypadl už v základní skupině. Turnaj, který se konal v Japonsku a v Jižní Koreji vyhrála Brazílie, která ve finále porazila Německo.", "question": "V jakém roce přišel Zinedine Zidane do Realu Madrid?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Zinédine Zidane", "context": "Zinédine Zidane (* 23. června 1972, Marseille) je bývalý francouzský fotbalový záložník a reprezentant alžírského původu, později fotbalový trenér. Všeobecně je považovaný za jednoho z nejlepších fotbalistů historie, s francouzským národním týmem je mistrem světa i Evropy. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Od ledna 2016 je trenérem Realu Madrid. Jeho silnější noha je levá. S fotbalem začínal v klubu AS Cannes, kde hrál v juniorských kategoriích a později i v A-týmu. V roce 1992 měl přestoupit do anglického týmu Newcastle United FC, tehdejší trenér ho ale odmítl, Zidane prý nebyl dost dobrý, aby hrál Premier League.[zdroj? ] Proto přestoupil do jiného francouzského týmu, FC Girondins de Bordeaux. V Bordeaux strávil \"Zizou\" 4 sezony. Zaujal i trenéra francouzské reprezentace a v roce 1994 debutoval za A-mužstvo Francie. Po EURU 1996, kde skončia Francie třetí přestoupil do italského týmu Juventus FC. V Juventusu se ihned po příchodu stal klíčovým hráčem, za 5 let zde vyhrál 2x nejvyšší italskou ligu, zahrál si dvakrát finále Champions League, v roce 1997 ale jeho tým prohrál s Borussií Dortmund, v roce 1998 pro změnu s Realem Madrid. Rok 1998 pro něj byl zlomový, Juventus vyhrál italskou ligu, zahrál si finále Ligy mistrů UEFA a s Francií vyhrál Mistrovství světa, které probíhalo právě ve Francii. Na konci roku vyhrál Zlatý míč za nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1998.", "question": "Z jaké země pochází Zinedine Zidane?", "answers": ["alžírského původu"]}
{"title": "Dagmar Havlová", "context": "Jako první dáma mimo jiné doprovázela manžela při jeho pracovních povinnostech a začala se věnovat charitě. Spolu se svým manželem založili Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. V roce 2001 se stala jedinou majitelkou památkově chráněné vyhlídkové restaurace Terasy na pražském Barrandově. Nemovitost vložila do společnosti Barrandovské terasy, a.s. Roku 2003 prodala část akcií nejmenovanému kupci. Z prvního manželství má Dagmar Havlová dceru Ninu, vdanou Smitovou (* 1976), která roku 2004 absolvovala pražskou právnickou fakultu a po třech letech se stala justiční čekatelkou. V roce 2015 pak byla jmenována soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1. V roce 1997 založila nadaci Vize 97, ze které vznikla po sloučení s nadací Nadací Václava a Olgy Havlových o rok později Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. V nově vzniklé nadaci je předsedkyní Správní rady. Nadace působí ve čtyřech oblastech, v oblasti sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní. V roce 1997 uspořádala sedm nadačních představení Královny Kristiny. Výtěžek v hodnotě téměř 5 milionů Kč věnovala na výstavbu domova pro staré lidi v povodněmi postižených oblastech Moravy. V rámci nadace se podílela mimo jiné na organizaci prevence rakoviny tlustého střeva, jehož výsledkem je bezplatné preventivní vyšetření pro všechny občany České republiky nad 50 let věku.", "question": "Ve kterém roce se Dagmar Havlová provdala za Václava Havla?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Boj o první místo", "context": "Boj o první místo je česká kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Děj se odehrává se dílem ve školní třídě a dílem ve skautském oddíle. Tato \"dvojkolejnost\" je u Foglara zvláštní, jeho romány jsou zpravidla zasazeny do jediného prostředí. Propagace skautingu je zjevně jedním z autorských záměrů, není to však na úkor čtivosti nebo realističnosti. Později Foglar napsal ještě několik knih odehrávajících se mezi skauty (Pod junáckou vlajkou, Poklad Černého delfína aj.), zatímco na školní třídu se zaměřil už jen jednou (Když Duben přichází). == Příběh == Hrdinou knihy je Petr Solnar, kterému začíná nový školní rok. Vztahy v Petrově chlapecké třídě nejsou bezproblémové, jsou zde různé skupinky a nepsaným \"kápem\" je pohledný a talentovaný Ruda Lorenc, který je ale také namyšlený, sobecký a zákeřný. Petr se potýká s určitou osobní krizí, má pocit méněcennosti, nedokáže se na nic soustředit a postrádá blízkého kamaráda a nějaké životní naplnění. Zároveň jeho čestné povaze vadí pokřivené poměry ve třídě. Postupně se stane nejvýraznějším odpůrcem Rudových (ne)pořádků a začne na svou stranu získávat další spolužáky. Nakonec se jejich třídní učitel rozhodne rozkol vyřešit volbou předsedy třídy. Ruda ve strachu z neúspěchu zfalšuje výsledky, ale podvod je odhalen a ukáže se, že ve volbě přesvědčivě zvítězil Petr. Ten si po důkladné úvaze vybere dva zástupce a začne svou nabytou autoritu využívat ku prospěchu celé třídy. Zvýšené Petrovo sebevědomí a jeho úspěch ve třídě souvisí s tím, že se mu podařilo nalézt hledané zakotvení, když náhodně zareagoval na plakát zvoucí ke vstupu do skautského oddílu.", "question": "Kdo je autorem knihy Boj o první místo?", "answers": ["Jaroslav Foglar"]}
{"title": "Mulhacén", "context": "Nejvyšší hory evropských zemíUltraprominentní hory Evropy #3 Poznámka Nejvyšší hora Pyrenejského poloostrova Poloha Světadíl Evropa Stát Španělsko Španělsko Pohoří Sierra Nevada Souřadnice 37°3′15″ s. š., 3°18′38″ z. d. Mulhacén Prvovýstup neznámý (před rokem 1500) Povodí Genil → Guadalquivir multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Mulhacén je španělská hora, ležící v pohoří Sierra Nevada na jihu Pyrenejského poloostrova v provincii Granada. S nadmořskou výškou 3478,6 m je nejvyšší horou pevninského Španělska (nejvyšší horou celého Španělského království je Pico de Teide na Kanárských ostrovech) i celého Pyrenejského poloostrova. Zároveň je nejvyšší nealpskou horou Evropy a s prominencí 3285 m i třetí nejprominentnější horou celé Evropy (po Mont Blancu a Etně). Na strmém severním svahu pramení řeka Genil, v jejímž povodí se Mulhacén nachází. Název Mulhacén je pojmenován po Muley Hacénovi (pánu Hasanovi, arabsky: Abū ul-Ḥ ʿ ibn Saʿ), muslimském králi Granady v 15. století, který byl podle legendy na vrcholu pohřben. Slovo muley (mawley, moulay) pochází z arabštiny a znamená čestný titul \"(náš) pán\" stejně jako \"sidi\" (obdoba anglického titulu lord nebo spíše sir). Výstup na vrchol Na vrchol Mulhacénu se dá vystoupat ze tří směrů - od západu, jihu nebo od jihovýchodu. Cesta od západu vede od konečné lanovky (3300 m n. m.) z horského střediska Pradollano (přístupné po silnici A-395 z Granady) na Veletu. Cesta pokračuje po hřebeni směrem na východ a po celkem 6 km od konečné lanovky dojde k horské chatě Refugio Vivac de la Caldera nad plesem Laguna de la Caldera. Od chaty vede na východ závěrečné stoupání na vrchol (1,5 km s převýšením 400 metrů). Od jihu se dá jít z vesnice Capileira k chatě Refugio de Poqueira ve výšce 2500 m n. m. (9 km s převýšením 1100 metrů), kde se dá přespat a druhý den pokračovat na vrchol (dalších 5 km s převýšením 1000 metrů).", "question": "Jaká je nadmořská výška nejvyšší hory pevninského Španělska?", "answers": ["3478,6"]}
{"title": "Indie", "context": "První literární zmínky v Indii měly většinou ústní formu a až později byly převedeny do písemné podoby jako například Védy, nebo eposy Mahábhárata a Rámájana. V Indii je také množství významných a moderních spisovatelů píšících v indických jazycích a angličtině. Jediným nositelem Nobelovy ceny za literaturu byl bengálský spisovatel Rabíndranáth Thákur. Indie ročně vyprodukuje největší počet filmů ve světě. Filmová produkce má svou základnu v Bombaji, která je často označována jako \"Bollywood\". Indická hudba je reprezentována širokým spektrem forem. Dva hlavní proudy klasické hudby jsou karnátacká z Jižní Indie a hindustanská ze Severní Indie. Populární formy hudby také převládají, za zmínku stojí například filmová hudba. V Indii také existuje množství druhů klasických tanců včetně takových jako Bharata Natyam, Kathakali a Kathak. Často mají formu příběhu a obsahují duchovní a náboženské prvky. Indie má také rozmanité festivaly, z nichž je mnoho oslavovaných bez ohledu na kastu a vyznání. Nejznámější a nejpopulárnější oslavy zahrnují hinduistické festivaly Diwali, Holi a Dussehra a muslimské oslavy Eid. Národní sport Indie je pozemní hokej, ale nyní je i přesto velmi populárním sportem kriket. V některých státech, zejména na severovýchodě, je nejpopulárnějším sportem fotbal a je široce sledován i přesto, že se Indie umístila mimo top 100 národních týmů ve světovém žebříčku FIFA. Indie mě také silné zastoupení v šachu s několika hráči s mezinárodním statusem včetně Višvanáthana Ánanda, který se stal šampionem. Další populární sporty jsou kulečník a střelba. S jednou stříbrnou a dvěma bronzovými medailemi na posledních třech olympijských hrách má India jen málo sportovních úspěchů. Do roku 1980 vyhrála osmkrát zlatou medaili v pozemním hokeji. Tradiční domorodé sporty jsou polo, kabadi a gilli-danda, které se hrají v celé zemi. Šachy a badminton se považují, že vznikly v Indii. Kulečník a badminton přinesly Indii mezinárodní úspěch. Formule 1 se také těší popularitě, i když jen v městských oblastech. Indická kuchyně je neobyčejně rozmanitá; ingredience, koření a kuchařské metody se liší každým regionem. Rýže a pšenice tvoří základní potravinovou složku v zemi. Indie je také pozoruhodná pro pestrost vegetariánské a nevegetariánské kuchyně. Kořeněná jídla a sladkosti jsou velmi populární.", "question": "Co je národním sportem Indie?", "answers": ["pozemní hokej"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Na jedno uživatelské konto může tedy být přihlášeno i více klientů najednou a mezi nimi se rozhoduje buď podle celé adresy, pokud ji druhá strana zadá, nebo podle nastavené priority. Uživatel se připojuje vždy pouze ke svému serveru, protože jenom tento server je schopen ověřit jeho identitu například pomocí uživatelského jména a hesla. Pokud vznikne potřeba komunikovat s uživateli na jiných serverech, připojí se uživatelův server na vzdálený server a předá si s ním potřebné informace. Toto je nutné vykonávat například i v případě, že je třeba zjistit \"prezenci\", tedy zdali je uživatel na vzdáleném serveru přihlášen a v jakém je stavu. Kromě serverů a klientů se v síti vyskytují ještě různé služby – například služba víceuživatelských diskuzí (funkčně velmi podobné IRC), uživatelské adresáře a transporty. Transporty jsou vlastně brány mezi XMPP sítí a IM sítí pracující na jiném protokolu. Síť XMPP je založena na architektuře klient-server (klienti zpravidla nekomunikují přímo) a je decentralizována stejně jako e-mail. To znamená, že neexistuje žádný centrální server, který by spojoval uživatele, jako je tomu například u ICQ. Každý může zřídit svůj vlastní server, přičemž bude moci komunikovat s uživateli na jiných serverech.", "question": "Jak se nazývají brány mezi XMPP sítí a jinými IM sítěmi_", "answers": ["Transporty"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Na Zemi je tento efekt pouze krátkodobý, avšak na Saturnu se jedná o dlouhodobý jev. Z pozorování se zjistilo, že teplota výrazně stoupá na 70° jižní šířky a opět na 87°. Toto náhlé zvýšení teploty pravděpodobně způsobuje koncentrace částic v okolí jižního pólu, které absorbují sluneční světlo a teplo. Okolo severního pólu planety obíhá záhadná struktura ve tvaru šestiúhelníku (anglicky hexagonal cloud). První snímky tohoto útvaru pocházejí již od sondy Voyager 1 a 2, podrobnější snímky útvaru pak přinesla sonda Cassini. Z pozorování za dlouhý čas vyplývá, že šestiúhelník s průměrem 25 000 km je stabilní a nejedná se o krátkodobý jev. Jeho strany a úhly jsou pravidelné. Tento útvar do určité míry připomíná atmosférické víry nad zemskými póly, planetology však zaráží, že nemá zaoblený tvar. Šestiúhelník je vnořený 100 km do atmosféry a zachovává si svůj tvar minimálně do 75 km hloubky. V současnosti je tento útvar zahalený do tmy polární noci, proto ho sonda Cassini může pozorovat jen pomocí infračerveného mapovacího spektrometru. Vědci z oxfordské univerzity prováděli experimenty s dynamikou tekutin a podařilo se jim dosáhnout obdobného šestiúhelníkového tvaru. V rotujícím válci s vodou vytvořili další proudy, po obarvení tekutin viděli podobný šestiúhelník. To nasvědčuje tomu, že hexagon na severním pólu Saturnu skutečně je výsledkem dynamické interakce mezi jednotlivými proudy v atmosféře. Na Saturnu se střídají dvě roční období a to léto a zima. Léto nastává, když je Saturn nakloněný ke Slunci tak, že je Slunce v rovině s prstenci Saturnu a sluneční paprsky dopadají na povrch pod menším úhlem než v zimě, a tedy se jich méně odráží do okolního prostředí. Tato dvě roční období se na planetě střídají přibližně každých 15 let. Na planetě se však roční období nijak neprojevují, což je způsobeno vlivem atmosféry a vnitřními procesy v Saturnu. Ve výskytu mohutných bouřkových útvarů se však projevuje jistá periodicita. Mezi výskytem třech největších dosud pozorovaných útvarů uplynulo vždy přibližně 57 let, což jsou 2 oběhy Saturnu kolem Slunce.", "question": "Střídají se na Saturnu čtyři roční období jako na Zemi?", "answers": ["Na Saturnu se střídají dvě roční období a to léto a zima."]}
{"title": "San Marino", "context": "Mají vůči sobě právo veta. Státní kongres zastává výkonnou moc. Jde o vládu deseti ministrů - tří tajemníků a sedmi poslanců. Rada dvanácti zastává funkci nejvyššího soudu. Soudci z důvodu nestrannosti nemohou být občany San Marina (výjimku tvoří pouze smírčí soudce). Funkční období rady trvá 5 let. San Marino se dělí do devíti samosprávných jednotek, které se nazývají castelli. San Marino, tvoří jednu z částí a je zároveň hlavním městem státu. A dále osm menších samosprávných jednotek: Acquaviva, Borgo Maggiore, Chiesanuova, Domagnano, Faetano, Fiorentino, Montegiardino, Serravalle. Největším městem je Dagona, která patří do samosprávní části Serravalle. San Marino je uzavřená enkláva v Itálii, na hranici mezi italskými regiony Emilia-Romagna a Marche. V jeho topografii dominuje Apeninské horské pásmo, a proto má poměrně drsný terén. Nejvyšší bodem země je hora - Monte Titano (live view), jejíž nadmořská výška je 755 metrů. Součástí enklávy není ani jedna větší vodní plocha o nějaké významné velikosti. San Marino je třetí nejmenší země v Evropě, menší jsou jen Vatikán a Monako. Panuje zde středomořské podnebí s kontinentálními vlivy, jako jsou horká léta a chladné zimy, které je typické pro vnitrozemské oblasti Apeninského poloostrova. Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo San Marina. San Marino má přibližně 33 000 obyvatel, přičemž 4 800 obyvatel pochází z jiné země. Největší část tvoří Italové. Občané San Marina mají jednu z nejvyšších průměrných délek života na světě. Obyvatelstvo tvoří z více jak 80% Sanmariňané (italsky sammarinesi). Dalších asi 13 000 státních příslušníků tohoto národa žije mimo území republiky, neztrácejí však volební právo. Státní občanství se dědí v mužské linii. V zemi je velmi nízká nezaměstnanost - méně než 3 %. Úředním jazykem je italština. Turistů je na území San Marina téměř 19× víc než místních obyvatel. San Marino je převážně katolický stát, tuto víru vyznává více než 97% populace. Další zastoupení má např. protestantství 1,1 %, bez vyznání 0,7% a Židé 0,1%. V San Marinu je 220 km silnic. Není zde veřejné letiště, ale malé soukromé letiště je u obce Torraccia a heliport v druhém největším městě Borgo Maggiore. Většina turistů přilétá na mezinárodní letiště Federico Fellini jižně od Rimini a do země přijíždí autobusem. Železnice zde neexistuje, ačkoliv před 2. světovou válkou vedla z obce Valdragone úzkorozchodná trať do Rimini. Ta byla dána do provozu 12. června 1932, ale byla zničena během britského náletu 26. června 1944. Mnoho pozůstatků, jako mosty, tunely a stanice, jsou zachovány dodnes.", "question": "Jaké země v Evropě jsou menší než San Marino?", "answers": ["Vatikán a Monako"]}
{"title": "Balon", "context": "Balon (správně také balón, odborně aerostat) je zařízení lehčí vzduchu, které se na principu Archimédova zákona pohybuje vzduchem. Skládá se z vlastního balónu a koše posádky. Nejčastějším typem balónu používaným v dnešní době je horkovzdušný balon, plněný zahřátým vzduchem, u řiditelných balónů pak vzducholodě plněné netečným plynem heliem. Za počátek balonového létání je považován 4. červen 1783, kdy se vznesl horkovzdušný balon bratrů Montgolfiérů před zraky dvora Ludvíka XVI. Prvními pasažéry byly ovce, kachna a kohout. Ještě tentýž rok se vznesl i první plynem plněný balon profesora Charlese. Plynové balony pak byly využívány v civilní a hlavně vojenské sféře. Byly plněny vodíkem nebo svítiplynem a nakonec bezpečným heliem. Koncem 19. století se objevily i první použitelné řiditelné balony - vzducholodě. První návrh na vojenské využití balonu podal už v roce 1783 Francouz Giroud de Villette po svém letu montgolfiérou. První praktické použití je připisováno jinému Francouzi. Guiton de Morveau, poradce Výboru pro státní blaho francouzské první republiky, se pokusil balonem přepravit v roce 1793 depeše z obléhaného města Condré. Netěsný balon však spadl do ležení nepřátel. V témže roce však přesto získal podporu pro své záměry a už o rok později se svým balonem Entreprenant (podnikavý) zasáhl do bojů u Maubeuge. Před tím ale bylo nutné za pomoci chemika A. Lavoisiera a fyzika Coutelle objevit a zvládnout nový způsob výroby vodíku. Během pruského obléhání Paříže v roce 1870 byly balony jediným prostředkem pro spojení obránců města a zbytku Francie. Během obléhání odstartovalo 66 balonů, z nichž většina dorazila s poštou a pasažéry mimo pruské obklíčení. Upoutané balony byly v devatenáctém a první polovině dvacátého století využívány v armádě jako pozorovací prostředek - především pro řízení dělostřelecké palby, od první světové války jako protiletadlová baráž, za druhé světové války pak jako protiponorková stráž. V září 1901 dosáhli němečtí vzduchoplavci Berson a Suerig výšky 10 800 m, což zůstalo rekordem až do roku 1931. Ve 30. letech pak byly výškové rekordy několikrát překonány různými týmy z různých zemí. Prvním, kdo překonal výškový rekord z roku 1901, byl Švýcar Auguste Piccard. Ve speciálně vyrobeném balónu o objemu 14 130 m3 dosáhl 27. května 1931 výšky 15 780 m. Závody o nejvyšší dosaženou výšku však také měly své oběti - například posádku sovětského stratostatu Osoaviachim-1.", "question": "Který den je považován za počátek balonového létání?", "answers": ["4. červen 1783"]}
{"title": "TV Nova", "context": "Přesně v půl osmé večer odstartovaly na obrazovkách televize Nova poprvé Televizní noviny. Po zprávách následovaly Sportovní noviny a Počasí. Prvním filmem, který TV Nova odvysílala byla Obecná škola od Jana a Zdeňka Svěrákových. Po českém filmu následoval hned i zahraniční film Krotitelé duchů. Pro dospělé pak Nova uvedla erotický magazín Penthouse. První vysílací den skončil upoutávkou na sobotní program v jednu hodinu ranní. Start Novy doprovázely na frekvenci F1 výpadky s Českou televizí. Vztah mezi Českou televizí a Novou nebyl zrovna nejlepší, jelikož se generální ředitel Novy Vladimír Železný ucházel dříve o post ředitele právě v České televizi. Nova představila ve svých začátcích pořady, které se uvádějí až do dnes, příkladem tomu jsou Televizní noviny, Sportovní noviny a Počasí, které se měnily pouze vizuálně, ale mají stále pevný slot, ve kterém se vysílají už od roku 1994. Dalšími pořady, které byly vysílány je například investigativní pořad Snídaně s Novou, Na vlastní oči, Sedmička, Občanské judo či pořad Volejte řediteli, který uváděl sám generální ředitel Novy a odpovídal zde divákům na jejich dotazy, co televize bude vysílat, co smí a nesmí. V programu se objevovaly i známé americké seriály jako je např. M.A.S.H., Dallas, Tak jde čas, Pobřežní hlídka, Colombo, To je vražda, napsala, Dynastie z českých potom Hospoda, Nováci nebo Policajti z předměstí. O pár let později byl Železný odvolán z pozice generálního ředitele a rozhodl se shánět si prostředky k založení \"nové Novy.\" Železnému se to povedlo a úplně se odpojil od ČNST a začal vysílat z garáží ve filmových ateliérech na Barrandově, odtud vysílal dále oblíbené pořady Novy, jenže ČNST vlastnila věškerá autorská práva na divácky oblíbené pořady, a také měla pod sebou všechny moderátory a redaktory. Železný však nezahálel a pomalu začal moderátory přebírat, ale někteří nechtěli, a tak je nahradil zcela novými. Problém s názvy pořadů vyřešil přejmenováním - Televizní noviny změnily název na TN, pořad Na vlastní oči zase na Na vlastní kůži a noční pořad Tabu na Tabudka. V této době se objevili jako moderátoři Televizních novin Lucie Borhyová, která pracovala jako redaktorka a Rey Koranteng, který na Nově uváděl Počasí.", "question": "Jak se jmenuje erotický magazín na Nově?", "answers": ["Penthouse."]}
{"title": "YouTube", "context": "YouTube je největší internetový server pro sdílení videosouborů. Založili jej v únoru 2005 zaměstnanci PayPalu Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim. V listopadu 2006 byl zakoupen společností Google za 1,65 miliardy dolarů (tehdy asi 37 miliard Kč). Google nyní provozuje tuto stránku jako dceřinou společnost, uživatelské účty mezi těmito společnostmi jsou propojené. YouTube povoluje svým uživatelům nahrát videa, zhlédnout je, hodnotit, sdílet a komentovat. Na YouTube jsou dostupné videoklipy, TV klipy, hudební videa, trailery k filmům a další jako například video-blogy, krátká originální videa, nebo vzdělávací videa. Od 9. 10. 2008 má YouTube i české rozhraní. Byla tak spustěná 25. služba Google v pořadí. Google kromě českého překladu serveru přinesl také spolupráci s místními partnery. Česko se stalo 22. zemí světa a desátou v Evropě, kde byl YouTube lokalizován. V roce 2010 server získal v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v kategorii publikační platformy. V říjnu 2015 byla spuštěna placená verze YouTube nazvaná YouTube Red, umožnující vypnout reklamy u videí a zhlédnout obsah navíc. První video bylo na YouTube publikováno 23. dubna 2005, jednalo se o \"Me at the zoo\" (Já v zoo), kde autor komentoval expozici slonů v zoologické zahradě v americkém San Diegu.", "question": "Kdy byl založen YouTube?", "answers": ["v únoru 2005"]}
{"title": "Ludvík XIV", "context": "Ludvík XIV. (řečený Král Slunce – Roi-Soleil; 5. září 1638 Saint-Germain-en-Laye – 1. září 1715 Versailles) byl francouzský král z rodu Bourbonů, vládnoucí v letech 1643–1715. Jeho otcem byl král Ludvík XIII., matkou Anna Rakouská ze španělské linie Habsburků. Ludvík XIV. panoval plných sedmdesát dva let, nejdéle ve francouzské historii. Ludvík XIV. se stal králem již jako čtyřletý chlapec v roce 1643, po smrti svého otce. Korunován byl ovšem až 7. června 1654. Otec Ludvík XIII. ustanovil ve své závěti, že jeho choť, královna matka Anna Rakouská, se má po jeho smrti starat o výchovu obou synů, tedy Ludvíka a jeho mladšího bratra Filipa Orléanského, ale řízení státu má přenechat radě pěti jmenovaných hodnostářů. Anna však manželovu závěť ignorovala a několik dní po jeho smrti požádala parlament i královskou radu o to, aby se mohla stát regentkou s neomezenou mocí. V prvních letech panování Ludvíka XIV. tak ve skutečnosti vládla ve Francii královna matka Anna Rakouská a spolu s ní mocný první ministr italského původu, kardinál Jules Mazarin (původním jménem Giulio Mazzarini), který se podle nepotvrzené teorie stal jejím milencem. Obratnému Mazarinovi se v letech 1652/1653 podařilo potlačit šlechtickou opozici v zemi (tzv. frondu), která jistou dobu vážně ohrožovala celou regentskou vládu. Mazarin také za Ludvíka uzavřel tzv. \"pyrenejský mír\" se Španělskem, jenž ukončil letitý konflikt s králem Filipem IV., bratrem regentky. Mazarin byl po celý život plně oddaný králi a Francii v podstatě řídil on, a to až do své smrti v roce 1661. Jeho posledním úspěšným politickým činem bylo uzavření sňatku Ludvíka XIV. s Marií Terezou, která pocházela z rodu španělských Habsburků a byla tedy Ludvíkovou sestřenicí z matčiny strany. Nevěsta se pro mladého francouzského krále hledala dlouho a těžce. Ludvík sám byl velmi zamilovaný do neteře kardinála Mazarina Marie Manciniové, s níž chtěl dokonce uzavřít sňatek. V tom mu ovšem zabránili královna matka a Mazarin. Poté se uvažovalo o sestřenici Markétě Savojské a další adeptkou byla rovněž sestřenice Anna Marie Louisa Orleánská.", "question": "Ze kterého rodu pocházel francouzský král Ludvík XIV.?", "answers": ["z rodu Bourbonů"]}
{"title": "Symbolismus", "context": "Symbolismus je umělecké hnutí, které vzniklo ve Francii roku 1886, největší rozmach byl na přelomu 19. a 20. století. Symbolismus byl reakcí na popisnost naturalismu a parnasismu (v Čechách Lumírovci). Toto hnutí částečně navazuje na romantismus. Jejich cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce, myšlenky, city atp.), tj. zobrazit (nakreslit, popsat atp.) nezobrazitelné, snažili se proniknout k podstatě skutečnosti - usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly. K tomu jim měl pomáhat symbol, který se měl stát prostředníkem mezi skutečným světem a \"světem duše\" a měl v náznaku odkrývat tajemství ukryté v nitru věcí. Symbol nebyl přímým pojmenováním věci (problému, stavu atp.), ale pouhým náznakem, sugescí podstaty věci. Symbolisté se snažili vytvořit umění, a to soustředěným vnímáním celé umělcovy bytosti, všemi pěti smysly, které měly splynout. Symbolisté věřili, že umění by mělo chtít zachytit více absolutních pravd, které mohly být zpřístupněné jen nepřímými metodami. Symbolisté se dělili na několik skupin. Jejich chápání symbolu bylo radikálně odlišné. Základní představy byly symboly jako: Nápověda - tj. má čtenáři vsugerovat nějaký pocit, náladu, ... Jednoznačný znak Ve výtvarném umění se tento směr nemohl zcela rozvinout, neboť některé jeho myšlenky byly podobné, jako u populárnější secese.", "question": "Ve kterém roce vznikl symbolismus?", "answers": ["1886"]}
{"title": "Česko", "context": "Rok poté se přidala Praha (zde již od roku 1891 fungovala převážně předváděcí Křižíkova elektrická dráha na Letné), roku 1897 Liberec, v roce 1899 Olomouc, Plzeň a Ústí nad Labem, 1900 Brno a Jablonec nad Nisou, 1901 Most a Litvínov a Ostrava, 1902 Mariánské Lázně, 1905 Opava, 1909 České Budějovice a Jihlava, 1911 Těšín a 1916 Bohumín. Od 70. let 20. století funguje v ČR sedm tramvajových systémů: v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Liberci, Olomouci a meziměstská tramvaj mezi Mostem a Litvínovem. Ve 20. století je patrný trend úbytku tramvajové dopravy na úkor autobusové. Autobusová městská doprava se od 90. let integruje s příměstskou, větší roli od začátku 21. století také hraje městská železnice (např. Esko Praha). Okrajovou roli v systému hromadné dopravy hrají lanové dráhy (Karlovy Vary, Praha) či vodní doprava (pět pražských přívozů, doprava na Brněnské přehradě). Jediným městem v ČR, kde byl vybudován systém městské podzemní dráhy, takzvaného metra, je Praha. Provoz pražského metra byl zahájen 9. května 1974. Síť tras k roku 2015 měřila 65,2 km, soupravy zastavovaly v 61 stanicích. Pražské metro přepraví přes 1,6 milionů cestujících denně. Podle hodnocení Mezinárodní automobilové federace z roku 2010 má Praha čtvrtou nejkvalitnější městskou hromadnou dopravu v Evropě (po Mnichovu, Helsinkách a Vídni). === Energetika === Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí, která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách. V roce 2005 bylo 65,4 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním (hlavně uhlí), 30 procent v jaderných elektrárnách a 4,6 procenta z obnovitelných zdrojů, včetně vodních elektráren. Největším českým energetickým zdrojem je Jaderná elektrárna Temelín (14 % výroby elektřiny v Česku), další jaderná elektrárna je v Dukovanech. Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě, v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh, což je víc než vyrobí Temelín.", "question": "Jaké je hlavní město České republiky?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Ondřej Sekora", "context": "Od roku 1952 byl ve svobodném povolání, píše a kreslí pro noviny a časopisy Host do domu, Lidové noviny, Mateřídouška, Ohníček, Pionýr. V předválečných letech se věnoval i politické karikatuře, v poválečných letech vstoupil do KSČ, svým způsobem se aktivně účastnil na propagandě komunistického režimu a ve straně zůstal do konce života. Vzhledem k oblíbenosti jeho knížek je mu to málokdy vytýkáno. V roce 1964 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1966 dostal Cenu Marie Majerové za literaturu. Záchvatem mrtvice v roce 1964 skončila jeho veřejná činnost. Zemřel v Praze roku 1967 a pohřben je na košířských Malvazinkách. Byl členem těchto organizací: Národní svaz novinářů (vyškrtnut 1941), Komunistická strana Československa, Svaz spisovatelů, Svaz československých výtvarných umělců. (Tento seznam není úplný) Rugby, jak se hraje a jeho pravidla (. 1926, překlad z francouzštiny) Ferda Mravenec (1936) Ferda Mravenec v cizích službách (1937) Ferda v mraveništi (1938) Ferdův slabikář (1939) Trampoty brouka Pytlíka (1939) Malířské.", "question": "Od jakého roku byl Ondřej Sekora nositelem titulu zasloužilý umělec?", "answers": ["1964"]}
{"title": "Leonardo DiCaprio", "context": "Tentýž rok natočil snímek Co žere Gilberta Grapea po boku Johnnyho Deppa, kde bravurně ztvárnil jeho mentálně handicapovaného bratra Arnieho, za což mu byla posléze právem přisouzena nominace na Oscara a Zlatý glóbus za vedlejší roli. Tento film se stal do jisté míry DiCapriovým milníkem v herecké kariéře, nejen protože byl sám o sobě finančně úspěšný a chválený kritikou, ale jelikož od té doby byl Leonardo Dicaprio znám jako nejen talentovaný, ale i vysoce oceňovaný mladý herec a to v příštích letech pochopitelně přitáhlo obrovský zájem o jeho osobu. Roku 1995 byl obsazen dokonce do tří celovečerních filmů, westernu Rychlejší než smrt režiséra Sama Raimiho s hereckými veličinami Sharon Stone, Genem Hackmanam a v té doby téměř neznámým Russellem Crowem, Basketbalových deníků, kde zahrál přesvědčivě mladistvého narkomana a Úplné zatmění, kde ztvárnil postavu prokletého básníka Arthura Rimbauda. Tato trojice snímků sice nezískala větší ohlas, nicméně jednoznačně posilovala DiCapriův status velice nadějného herce. V závislosti na předvedených výkonech ve filmových dílech z roku 1995 a pochopitelně pro jeho půvabnou, zranitelnou tvář si jej vybral režisér Baz Luhrmann, aby s ním natočil moderní verzi Romea a Julie, kde měl DiCaprio hrát postavu samotného Romea.", "question": "Jakou cenu dostal Leonardo DiCaprio za film Letec?", "answers": ["Zlatý glóbus"]}
{"title": "Jan Palach", "context": "Palach byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Pohřební rozloučení vedl evangelický farář Jakub Schwarz Trojan. Roku 1973 byly jeho ostatky, bez souhlasu pozůstalých zpopelněny a popel uložen v rodných Všetatech. Převoz proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob byl však hojně navštěvován i nadále. V roce 1990 se urna s popelem vrátila na Olšanské hřbitovy.[zdroj? ] Jan Palach je in memoriam nositelem Čestné medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo jako prvnímu in memoriam Masarykovo demokratické hnutí. Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy převzal za Jana Palacha od prezidenta Václava Havla jeho bratr Jiří Palach v roce 1991. Před Janem Palachem, už v září 1968, provedl stejný čin v Polsku Ryszard Siwiec za přítomnosti sta tisíc lidí včetně vedení polské komunistické strany. Jeho protest byl všemi oficiálními médii zamlčen a dodnes je málo známý. 5. listopadu 1968 se na hlavním náměstí Chreščatyk v Kyjevě upálil jednačtyřicetiletý disident Vasyľ Makuch na protest proti komunistickému totalitnímu systému, koloniálnímu stavu Ukrajiny, politice rusifikace a agresi SSSR v Československu. Zemřel den nato. Jeho čin byl také dlouho zamlčován. Jan Palach si sám údajně nepřál další mrtvé, jak dokazují písemné poznámky a výpověď jeho spolužáka Luboše Holečka o rozhovoru s Janem Palachem v nemocnici: Podle historika Petra Blažka ovšem umírající Palach v té době už nebyl schopen souvisle mluvit a ve skutečnosti se může jednat o Holečkův výmysl. Proti dalšímu upalování vystoupili i básník Jaroslav Seifert a prezident Ludvík Svoboda (bezprostředně po činu Josefa Hlavatého v Plzni). I přes tyto žádosti došlo v prvních měsících roku 1969 k vlně sebevražedných pokusů mladých lidí, kteří následovali Palacha.", "question": "Kdo převzal za Jana Palacha řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy?", "answers": ["Jiří Palach"]}
{"title": "Ropa", "context": "Geochemiky všeobecně uznávaná teorie vzniku ropy říká, že vznikla přeměnou živočišného a rostlinného materiálu obsaženého v horninách. Nachází se ve svrchních vrstvách zemské kůry, v sedimentárních pánvích jako jsou kontinentální šelfy, hlubokovodní pánve zahrnující kontinentální svahy i abysál, riftové zóny, predpolní pánve horských řetězců, ale i deformované vrásové struktury některých horstev samých. Je základní surovinou petrochemického průmyslu. Naleziště ropy jsou pod nepropustnými vrstvami, v hloubkách od několika set metrů až do hloubek přes 10 km. Ropa při těžbě buď vyvěrá pod tlakem, nebo je čerpána. Vyskytuje se společně se zemním plynem. Název ropa pochází z polštiny, v překladu znamená \"hnis\", jde o původní staré označení tamních solných pramenů. Ropa se tvoří geochemickými procesy z matečných hornin. Tvoří se neustále, ale v geologickém čase v rozmezí několika miliónů nebo desítek miliónů let. Z hlediska lidského se tudíž jedná o neobnovitelný zdroj. Ropa je směsí tekutých uhlovodíků. Uhlovodíky jsou organické sloučeniny složené pouze z prvků uhlíku (C) a vodíku (H). Atomy uhlíku se sdružují a vytvářejí různě dlouhé řetězce; atomy vodíku jsou na tyto řetězce napojeny. Alkany, uhlovodíky s jednoduchou vazbou mezi atomy uhlíku, tvoří převážnou část ropy. C1 až C4 (tj. sloučeniny s jedním až čtyřmi atomy uhlíku v řetězci) jsou za normálních podmínek plynné, C5 až C14 kapalné, C15 a vyšší jsou tuhé látky. Mezi základní technologické charakteristiky ropy patří hustota stanovená při teplotě 20 °C se pohybuje 730–1 000 kg/m3. Pohybuje se v rozmezí od 0,61–0,85 g/cm3 pro lehké ropy, 0,85–0,93 g/cm3 pro středně těžké až 0,93–1,05 a víc g/cm3 pro velmi těžké ropy. Celková hustota ropy je dána proporcemi jednotlivých uhlovodíků ve směsi. Lehké ropy obsahují více uhlovodíků s kratšími řetězci (C5–10), zatímco těžké ropy obsahují více sloučenin s dlouhými řetězci. Nejtěžší ropy jsou tzv. ropné písky, které obsahují tuhé uhlovodíky a je nutné je dolovat, protože tradiční těžba pomoci vrtů není možná. Pro měření objemu ropy se používá míry 1 barel = 42 amerických galonů = 35 britských galonů = 158,97 litrů. 1 barel ropy tak v závislosti na druhu ropy váží od 96,972 kg do 166,92 kg.", "question": "Je ropa směs?", "answers": ["Ropa je směsí tekutých uhlovodíků."]}
{"title": "Merkur (mytologie)", "context": "Merkur, též Mercurius, je v římské mytologii bůh obchodu, zisku, cestování, lsti, zlodějů a je také poslem bohů. Jeho protějškem a vzorem v řecké mytologii je bůh Hermés. Merkur je synem Máie a Iova. Jako posel bohů bývá zobrazován s okřídlenými botami či okřídlenou přilbou. Často jej doprovází kohout symbolizující nový den, beran nebo kozel symboly plodnosti či želva odkazující na Merkurův čin, kdy z želvího krunýře stvořil lyru. Alchymisté přiřazovali boha Merkura spolu s planetou Merkur ke rtuti. Rtuť se latinsky řekne mercurius. Merkur je podle Angelologie ztotožňován s andělem Rafaelem.", "question": "Kdo je vzorem v řecké mytologii Merkura?", "answers": ["Hermés"]}
{"title": "Nikolaj Vasiljevič Gogol", "context": "Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusky Н В Г, ukrajinsky М В Г, Mykola Vasyľjovyč Hohoĺ (20. březnajul./ 1. dubna 1809greg., Soročynci, dnes Velyki Soročynci, Poltavská. oblast – 21. únorajul./ 4. března 1852greg., Moskva) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků). Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Po absolvování gymnázia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Léta 1836–1839 strávil většinou v Itálii. Roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma. Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel. Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Za nejlepší z jeho díla jsou považovány povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým. Hans Küchelgarten (1829, Г К), poema, neúspěšná sentimentální idylka napsaná pod pseudonymem V. Alov, jejíž neprodaný náklad Gogol sám skoupil a zničil.", "question": "Kdy zemřel ruský spisovatel N. V. Gogol?", "answers": ["4. března 1852"]}
{"title": "Kostel svatého Václava (Dolní Dubňany)", "context": "Kostel svatého Václava je římskokatolický chrám v obci Dolní Dubňany v okrese Znojmo. Jednolodní románský chrám pochází ze 2. poloviny 13. století, v pozdějších dobách upravovaný. Je filiálním kostelem farnosti Horní Dubňany a je chráněn jako kulturní památka České republiky. == Historie == Kostel byl vybudován v polovině 13. století, snad jamolickou komendou Templářů. Na konci 16. století byla upravena koruna věže, která možná tehdy dostala zděný střešní jehlan. V roce 1807 byl v rámci oprav kostela zazděn původní vstup v jižní zdi lodi a vytvořen nový, vedoucí podvěžím. Bylo také zbudováno věžní schodiště a snad i nová sakristie. Původní malá hrotitá okna byla zazděna a nahrazena novými. Roku 1885 byl upravován strop lodi, další stavební úpravy proběhly roku 1902.Ve věži kostela se původně nacházely dva starobylé zvony, z nichž jeden, datovaný do 13. století, nesl německý nápis. == Popis == Kostel svatého Václava stojí ve svahu nad východním okrajem obce. Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu s polygonálně zakončeným kněžištěm. Loď kostela má obdélný půdorys. K západnímu průčelí lodi je přistavěna hranolová věž, mezi její jižní stranou a lodí stojí přístavba točitého schodiště. K severní straně kněžiště přiléhá sakristie obdélného půdorysu. Fasády kostela jsou hladké. Loď osvětlují barokní půlkruhová okna, v kněžišti se nacházejí okna podélná se segmentovým záklenkem. Zvonicové patro věže je opatřeno protáhlými okny s půlkruhovým záklenkem. Věž zakončuje ochoz s cimbuřím, zastřešení tvoří zděný jehlan. Vstup do kostela je od západu podvěžím.Kněžiště nese jedno pole křížové klenby s lunetovým závěrem. Strop lodi i sakristie je plochý. V severní stěně kněžiště se nachází sedlový vstupní portál do sakristie. Prostor lodi a kněžiště odděluje zděný půlkruhový vítězný oblouk. V západní části lodi stojí novodobá hudební kruchta. Ve vybavení interiéru stojí za pozornost pozdně románská kamenná křtitelnice z poloviny 13. století. Dále se zde nachází obraz svatého Václava z 18. století.Kolem kostela se nachází hřbitov s márnicí, obehnaný ohradní zdí. == Reference == == Literatura == SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 386–387. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Václava ve Wikimedia Commons", "question": "Byl Kostel svatého Václava v obci Dolní Dubňany postaven v pátém století?", "answers": ["Jednolodní románský chrám pochází ze 2. poloviny 13. století, v pozdějších dobách upravovaný."]}
{"title": "Koh-i-noor Hardtmuth", "context": "Majitelem společnosti je od roku 2000 podnikatel Vlastislav Bříza. Pastelky Pastely vodovky Obyčejné tužky Mikrotužky, verzatilky Potřeby a nástroje k rýsování a kreslení Kancelářské potřeby Společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH je v současnosti jedním z největších světových producentů a distributorů uměleckých, školních a kancelářských potřeb. Je součástí skupiny KOH-I-NOOR holding a.s. Součástí společnosti je i závod 7 Logarex, který se zaměřuje na výrobu plastových pravítek (včetně logaritmických) a jiných plastových věcí. Podnik založil Josef Hardtmuth roku 1790 ve Vídni, odkud byla výroba grafitových jader roku 1848 přesunuta Carlem Hardtmuthem do Českých Budějovic. Tužky KOH-I-NOOR slavily postupně úspěchy na různých světových výstavách. Ocenění si do Čech přivezly z mnoha světových výstav, například roku 1855 z New Yorku, roku 1856, 1900 a 1925 z Paříže, 1862 z Londýna, 1882 z Vídně nebo roku 1905 z Milána. V současné době je vůbec největším výrobcem svého druhu ve střední a východní Evropě. Ochranná známka KOH-I-NOOR byla poprvé zaregistrována v roce 1894 a dnes je chráněna v 73 zemích světa. Společnost nabízí více než 4 500 různých produktů určených pro školní, kancelářské, technické a umělecké využití, jenž jsou prodávány ve více než 65 zemích světa. V průběhu let se k výrobě grafitových tuh přidal kompletní sortiment zboží ve čtyřech základních řadách: umělecký sortiment (ART), školní sortiment (SCHOOL), kancelářský sortiment (OFFICE) a sortiment pro volný čas (HOBBY). Strukturu a šíři jednotlivých kategorií určují potřeby vznikající v jednotlivých kategoriích. Znamená to, že společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH a.s. neustále sleduje vývojové a módní trendy v oboru a své produktové řady neustále aktualizuje a doplňuje podle nově vznikajících požadavků. V nabídce společnosti je více než 4500 druhů zboží – nejen tužky, ale i uhly, rudky, pastely, pastelky, křídy, olejové, temperové a vodové barvy, tuše, velký výběr psacích a rýsovacích potřeb, pryže a celou řadu dalších pomůcek.", "question": "Kdy byla přenesena výroba firmy Koh-i-noor Hardtmuth do Českých Budějovic?", "answers": ["1848"]}
{"title": "Milan Kundera", "context": "V něm mezi jiným odsoudil pokus zakázat filmy Věry Chytilové a osud české literatury označil za životně odvislý na míře duchovní svobody. Po srpnové intervenci zahájil svým článkem Český úděl v týdeníku Listy diskusi o českém údělu, na kterou zareagoval Václav Havel v časopise Tvář (č. 2/1968). Diskuse pokračovala i v časopisech Plamen a Host do domu. Od té doby se Kundera až na ojedinělou výjimku (esej Únos Evropy v exilovém časopise 150 000 slov) k politickým otázkám přímo nevyjadřuje. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži. Po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění v roce 1978, mu bylo v roce 1979 odebráno československé státní občanství. V roce 1981 získal občanství francouzské. Udržuje kontakty s okruhem přátel v Česku, ale do své vlasti se vrací zřídka a vždy inkognito. Ačkoli reviduje překlady svých děl napsaných ve francouzštině do jiných jazyků, jejich české překlady téměř nevydává a odmítá práci na nich svěřit jiným překladatelům.", "question": "Od kterého roku žije a tvoří Milan Kundera ve Francii?", "answers": ["1975"]}
{"title": "Září", "context": "Září je devátý měsíc gregoriánského kalendáře a má 30 dní. Kolem 23. září začíná na severní polokouli podzim (podzimní rovnodennost). Staročeské označení tohoto měsíce bylo zářuj nebo zářij, což znamená \"za říje\"; odvozování od slunečního záření je pouze lidovou etymologií. Mnoho jazyků (včetně většiny slovanských) převzalo jeho latinský název september (šlo o sedmý měsíc před reformou kalendáře). V září začíná období podzimní sklizně a školní rok. Kromě ovoce a brambor dozrává také vinná réva a chmel. Proto se v lidové tradici českých zemích odehrávají v tomto měsíci tzv. sklizňové slavnosti - vinobraní, dočesná nebo pro jižní Čechy typická konopická. 28. září je den sv. Václava. Den státního svátku, do nedávné minulosti den, kdy se v hornatých krajích sváděl dobytek z letních pastvin do vsí k přezimování. V některých oblastech také končila roční služba čeledi a zároveň se uzavíraly smlouvy s hospodáři na příští rok. Na Plzeňsku si čeleď ze svých řad volila chudého krále a královnu, kteří pak se svými \"dvořany\" obcházeli ves a se zpěvem prosili o dary (vejce, pečivo). Večer se pak v místní hospodě konala z výslužky hostina.", "question": "Kolik dní má září?", "answers": ["30"]}
{"title": "Hirose Heidžiró", "context": "Hirose Heidžiró (japonsky: 広 平, Hepburnův přepis: Heijirō Hirose; 1865 – 1940) byl profesionální japonský hráč go organizace Hoenša a Nihon Ki-in, které mu v roce 1902 udělily 5. dan. Hirosemu byl učitelem Iwamota Kaora a Kotó Šina. Dalšími Hiroseho učedníky byli kupříkladu Cujamori Icuró, Iida Harudži a Sakaguči Cunedžiró. == Biografie == V roce 1895 získal 3. dan. V roce 1898 získal 4. dan. V roce 1901 začal hrát Jubango s Išii Sendžim. V roce 1902 získal 5. dan. V roce 1907 začal hrát Jubango s Izawou Genkičim. V roce 1912 získal 6. dan. V roce 1918 byl pozván čínským premiérem Číny, kam odcestoval. V roce 1920 se stal pátým prezidentem organizace Hoenša. V roce 1921 získal 7. dan. V roce 1924 odešel kvůli nemoci do důchodu. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hirose Heijirō na anglické Wikipedii. === Související články === Seznam hráčů go === Externí odkazy === Profil na Sensei's Library (en)", "question": "Čeho byl hráč Hirose Heidžiró", "answers": ["go"]}
{"title": "Slovensko", "context": "S příchodem osvícenství a později během 19. století proběhlo slovenské národní obrození, v rámci něhož Ľudovít Štúr kodifikoval roku 1846 slovenštinu jako národní jazyk Slováků. Do roku 1918 trvaly snahy o prosazení slovenské jazykové autonomie a povznesení slovenské kultury, které byly potírány maďarizační politikou uherské vlády. Po roce 1918 se Slovensko stalo součástí Československa, v rámci něhož získali Slováci statut státotvorného národa. Mezi lety 1939–1945 existovala na území Slovenska takzvaná Slovenská republika, která byla satelitem nacistického Německa. Roku 1945 byl obnoven československý stát, o tři roky později se vlády zmocnil komunistický režim, který byl svržen během listopadové revoluce roku 1989. Neshody mezi českými a slovenskými politickými elitami vyústily roku 1993 v rozdělení Československa, důsledkem čehož vznikla Slovenská republika jakožto suverénní slovenský stát. Od roku 2004 je Slovensko součástí NATO a Evropské unie, v roce 2009 byla v zemi zavedena jednotná evropská měna euro. Slovensko je parlamentní republikou s demokratickými institucemi. V hospodářství se vyznačuje převážně soběstačnou zemědělskou produkcí, modernizovaným průmyslem a rozvíjejícím se sektorem služeb, který převažuje jak v podílu hrubého domácího produktu, tak pracovní síly. Celkově je ekonomika Slovenska velmi úspěšná a patří mezi jedny z nejrychleji rostoucích v regionu. Dopravní infrastruktura je vzhledem ke geografickému profilu země řidčeji rozprostřena, avšak v současnosti dochází k jejímu rozšíření a modernizaci.", "question": "Je Slovensko parlamentní republikou?", "answers": ["Slovensko je parlamentní republikou s demokratickými institucemi."]}
{"title": "Káhira", "context": "Ke Káhiře patří i nilské ostrovy Gezíra a Róda. Na protějším západním břehu s Káhirou stavebně splývá Gíza, na jejímž okraji stojí světoznámé pyramidy. Počasí v Káhiře odpovídá kontinentální poloze města na rozhraní tropického a subtropického pásu ovlivněné blízkostí pouště. Nejvyšší letní denní teploty dosahují 40 °C, v zimě minimální noční teploty klesají pod 10 °C. Srážkové úhrny jsou velmi nízké a intenzivní déšť přichází pouze výjimečně v zimních měsících. Zvláštností káhirského počasí jsou tzv. chamsíny, které se vyskytují v průběhu března a dubna. Jedná se o větry vzniklé v důsledku změny vzdušného proudění nad pouští, kterými se do města dostává velmi horký pouštní vzduch s příměsí písku. Jen málokterý stát má natolik svázané dějiny své s dějinami hlavního města, jako tomu je v případě Egypta a Káhiry. Ačkoliv Káhira sama byla založena až v 10. století n.l., historie místa, kde se nachází, je dlouhá několik tisíciletí. Podle egyptské mytologie svedli bohové Hor a Sutech na místě dnešní čtvrti Heliopolis boj o vládu nad Egyptem. Poblíž Káhiry se nacházelo hlavní město egyptské Staré říše Mennofer a největší město Nové říše Iunu. Kameny na pyramidy v Gíze byly lámány v lomech káhirského kopce Muqqatám. Za vlády Římanů a Byzance stála v této oblasti velká pevnost Babylon, kolem které postupně vyrostlo křesťanské město, dnešní koptská čtvrť. V 7. století přináší Amr Ibn al-As na příkaz chalífy Umara do Egypta islám. Z Amrova tábora založeného v r. 641 vzniká Fustát, první arabské město v Egyptě, jehož součástí byla Amrova mešita. Za vlády Abbásovských chalífů (750-905) se vlády v Egyptě chopil místodržící Ahmad Íbn Tulún, který nedaleko Fustátu založil jako své nové sídlo město al-Káta'i. Z něj se do současnosti dochovala především mešita, která je dokonalou ukázkou baghdádského stylu.", "question": "Je Káhira hlavním městem Egypta?", "answers": ["Jen málokterý stát má natolik svázané dějiny své s dějinami hlavního města, jako tomu je v případě Egypta a Káhiry."]}
{"title": "Marcel Proust", "context": "Valentin Louis Georges Eugè Marcel Proust ([maʁ pʁ], 10. července 1871, Auteuil - 18. listopadu 1922, Paříž) byl francouzský romanopisec, kritik a esejista. Nejvíce se proslavil monumentálním cyklem Hledání ztraceného času, který vyšel v sedmi dílech v letech 1913 až 1927. Marcel Proust se narodil v roce 1871 v Auteuil v 16. pařížském obvodu v domě svého prastrýce dva měsíce poté, co frankfurtská smlouva formálně ukončila francouzsko-pruskou válku. Jeho narození bylo poznamenáno násilnostmi, které provázely potlačení Pařížské komuny a jeho dětství spadalo do období konsolidace Třetí republiky. Mnoho motivů z Hledání ztraceného času se dotýká rozsáhlých společenských změn, zejména úpadku aristokracie a vzestupu střední třídy, ke kterým došlo ve Francii během Třetí republiky a fin de siè. Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, zodpovědný za opatření proti šíření cholery, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Matka Jeanne Clémence Weilová pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Byla gramotná a sečtělá, její dopisy ukazují na dobře vyvinutý smysl pro humor. Díky své znalosti angličtiny mohla pomáhat synovi s překládáním próz Johna Ruskina. V devíti letech postihla Prousta první vážná ataka astmatu a od té doby byl považován za neduživé dítě. Proust trávíval dlouhé prázdniny v Illiers. Tato vesnice a také dům Proustova prastrýce v Auteuil se staly předlohou pro smyšlené město Combray, kde se odehrávají některé důležité scény z Hledání ztraceného času. (U příležitosti stého výročí Proustova narození bylo Illiers přejmenováno na Illiers-Combray.) V roce 1882, ve věku jedenácti let, se Proust stal žákem prestižního Lycée Condorcet.", "question": "Ve kterých letech vycházelo Hledání ztraceného času?", "answers": ["1913 až 1927"]}
{"title": "George Gordon Byron", "context": "George Gordon Noel Byron, lord Byron (22. ledna 1788 Londýn - 19. dubna 1824 Messolonghi, Řecko) byl anglický básník, filhelén a přední představitel romantismu v literatuře. Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť (popsáno níže) a satirický veršovaný román Don Juan, který zůstal nedokončený. Je považován za jednoho z největších evropských básníků. Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je \"šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát\". Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem. Později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu proti turecké nadvládě. Svou obětí dopomohl Řecku získat po staletém područenství v rámci Osmanské říše znovunabýt svobodu. Zemřel v Messolonghi na řecké půdě. Byl skotského původu a původně se jmenoval George Gordon Byron. V roce 1809 zdědil titul anglického barona a stal se 6. baronem Byronem z Rochdale. Od roku 1822 se na základě poslední vůle své zemřelé tchyně lady Milbanke jmenoval George Gordon Noel, 6. baron Byron. Jeho dcera Ada Lovelace byla matematička a spolupracovala s Charlesem Babbagem na sestrojení analytického stroje, což byl předchůdce dnešních počítačů. Celý Byronův život byl silně ovlivněn vrozenou nemocí nohy, která ho velmi trápila. Jeho chůva jej jako malého chlapce vedla k náboženství. Rád četl historické a rytířské romány, odtud zřejmě pocházejí rytířské ideály pozdějšího básníka. Okolo třináctého roku zdědil po prastrýci titul barona a pozemky a brzy na to se přestěhoval do Newstadského opatství. Starost nad ním převzala sestra jeho původní chůvy. Nová chůva byla původkyní jeho předčasné pohlavní iniciace. Do domu vodila různé hosty z okolních krčem. Odtud pramení některé zvláštnosti v jeho chování. Tehdy získal silný odpor k pokryteckému náboženskému moralismu. V roce 1801 nastoupil do prestižní soukromé školy v Harrow, kde zůstal do roku 1805. Mezi spolužáky se prosadil sportovními výkony, sečtělostí a duševními schopnostmi. Zamiloval se do dívky ze sousedního panství.", "question": "Jak se jmenuje román George Gordona Noela Byrona?", "answers": ["Childe Haroldova"]}
{"title": "Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích 2013", "context": "Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích 2013 se konalo ve dnech 21.–24. března 2013 v rychlobruslařské hale Adler-Arena v ruském Soči. Jednalo se o 15. mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích. Českou výpravu tvořily Karolína Erbanová (500 m, 1000 m, 1500 m) a Martina Sáblíková (3000 m, 5000 m; kvalifikovala se i na trať 1500 m, trenér ji ale odhlásil). == Muži == === 500 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodníků. === 1000 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodníků. === 1500 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodníků. === 5000 metrů === Závodu se zúčastnilo 23 závodníků. === 10 000 metrů === Závodu se zúčastnilo 14 závodníků. === Stíhací závod družstev === Závodu se zúčastnilo osm týmů. == Ženy == === 500 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodnic. === 1000 metrů === Závodu se zúčastnilo 22 závodnic. === 1500 metrů === Závodu se zúčastnilo 18 závodnic. === 3000 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodnic. === 5000 metrů ===", "question": "Účastnila se Martina Sáblíková Mistrovství světa v rychlobruslení 2013.", "answers": ["Českou výpravu tvořily Karolína Erbanová (500 m, 1000 m, 1500 m) a Martina Sáblíková (3000 m, 5000 m; kvalifikovala se i na trať 1500 m, trenér ji ale odhlásil)."]}
{"title": "Ovoce", "context": "Tento princip hrál roli v primární evoluci ovocných plodů, zejména ve vzniku sladkých (kaloricky bohatých) lesních plodů. === Počátky pěstování === Pěstování ovocných druhů se vyvinulo ze zvyklostí lovců a sběračů. Vůbec první záměrnou selekci pěstovaných druhů můžeme zaznamenat v perském listu India. V případě ovoce následně docházelo vlivem lidského umělého výběru ke zvětšování plodů a zmenšování semen, vlivem křížení také byly šlechtěny nové druhy, což můžeme dnes vidět na rozdílu mezi planými a kulturními druhy. Zdokonalovaly se i samotné techniky pěstování od speciálního náčiní na sběr, až ochranu před hmyzími škůdci i ptactvem. V rámci kolumbovské výměny se také do Evropy dostalo mnoho nových druhů jako ananas nebo kukuřice a vedle zlepšení zdravotní péče všechny tyto faktory pomohly na konci 18. století výraznému nárůstu obyvatelstva. Už v devatenáctém století se objevili snahy o aplikaci přirozeného výběru na hospodaření s rostlinami (dnes známo jako zelená revoluce) a v procesu globalizace se ovocné druhy rozšířili po celém světě. Kromě změn v koncentraci a velikosti plodů bylo také zjištěno, že jsou adaptačně plastičtější. === Situace dnes === Takzvané pokojové rostliny většinou původně pochází z tropů, kde je celoročně stejná teplota kolem 20 stupňů, lze dnes běžně zakoupit do prostředí domácnosti. Dnes sady často odkupují semena od specializovaných firem a i samotný sběr je do značné míry zautomatizován Ve dvacátém století se poprvé objevil i například bezpeckatý pomeranč a jeho větve byly nařízkovány na pomerančovníky po celém světě. Od 20. let se mezi zemědělci rozšiřují i metody využívající mutageneze. V poslední době se také výzkumné týmy zaměřují na \"pěstování\" mutací proti suchu a vedru s očekávanou aplikací ve vývoji adaptací na globální oteplování nebo ve vesmírné kolonizaci. == Ovocné druhy == === Pomologické členění === Pomologie je nauka o odrůdách. Podle pomologického členění i hospodářského hlediska se ovocné druhy dělí na jádroviny, peckoviny, skořápkoviny a drobné ovoce. ==== Jádroviny ==== Jádroviny jsou skupinou rostlin, dřevin, která je používána v ovocnářství pro snadnější označení některých ovocných druhů v čeledi růžovitých (Rosaceae). Jde o rozdělení podle plodu. Je založeno na poznání, že plod rostliny je jedlý pro člověka, s více či méně pevnou jedlou dužninou, a obsahuje více či méně jader. Plodem jádrovin je malvice. Lze shrnout, že některé rostliny, jejichž plodem jsou jedlé malvice, jsou označeny jako jádroviny.", "question": "Jak se nazývá nauka o odrůdách?", "answers": ["Pomologie"]}
{"title": "Bible", "context": "Proto je možné setkat se s více než jedním označením téhož verše. V těchto případech je třeba zjistit, jaké textové verze vydavatelé používají. Odlišné dělení na kapitoly mají některé východní jazykové verze, zvláště syrské překlady. Biblické spisy jsou jak v chápání judaismu, tak v křesťanském chápání sbírkou svědectví o Božím zjevení, neboli o lidské zkušenosti s Bohem. Církev měla v celých svých dějinách k Písmu svatému úctu, neboť věří, že se v textech Písma setkává s Božím slovem; některé církevní dokumenty dokládají, že k Písmu má církev podobnou úctu jako např. Římskokatolická církev k eucharistii. To, co je v Bibli zaznamenáno, je podle církve zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého (označováno jako inspirace Písma). Bůh si, jak věří křesťané, vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil. Proto také církev věří, že to, co biblické spisy tvrdí, je spolehlivé, věrné, bez omylu a pravdivé, a to i v případě, kdy by byla některá tvrzení vnitřně rozporná. Pravdivostí se ale nemyslí nutně doslovný smysl (bibli nepovažují křesťané např. za učebnici biologie), ale ten smysl, který vypovídá o Bohu a Božích věcech. Některé církve či někteří křesťané chápou bibli jako absolutně přesnou (ve věcech, o kterých hovoří), s tím, že lidé ji mohou chybně interpretovat (jako příklad uveďme známý spor o heliocentrickou soustavu). Některé církve vzešlé z protestantské reformace trvají na doslovné inspiraci textu Bohem, toto pojetí je označováno jako biblický fundamentalismus. Přestože jednotlivé knihy bible pocházejí z různých historických období, křesťané věří, že bible předává jisté ucelené poselství. V jistém okamžiku (na počátku) dějin lidé odmítli Boží plán a zhřešili. Protože všichni lidé zhřešili, a nikdo z nich tak nemohl přijít přímo k Bohu, Bůh se dával člověku poznat srozumitelným způsobem. Aby Bůh mohl člověka zachránit, povolal si Abraháma a jeho potomstvo, aby se stali prostředkem záchrany celého lidstva. Z téhož důvodu daroval Bůh prostřednictvím Mojžíše izraelskému národu zákon a uzavřel s ním smlouvu. Izraelský národ se v průběhu svých dějin odvracel od Boha a zase se k němu navracel. V této době Bohem poslaní proroci, kromě napomínání Izraelců, aby se navrátili k Bohu, poukazovali také na to, že v zákonu, který Bůh lidem dal, nejsou pouze samoúčelné příkazy, ale že zákon odráží něco z vlastností Boha, který je dobrý a touží po co největším dobru pro člověka.", "question": "Pocházejí jednotlivé knihy Bible z různých historických období?", "answers": ["Přestože jednotlivé knihy bible pocházejí z různých historických období, křesťané věří, že bible předává jisté ucelené poselství."]}
{"title": "Antonín Benjamin Svojsík", "context": "Profesor Antonín Benjamin Svojsík (5. září 1876 Praha - 17. září 1938 Praha) byl pedagogem a zakladatelem junáctví, českého hnutí skautingu, jeho propagátorem a organizátorem. Původním jménem Antonín František Svojsík se narodil jako druhý ze čtyř synů. Jeho starší bratr, kněz Alois Svojsík (1875-1917), se proslavil rozsáhlou publikací Japonsko a jeho lid (1913), která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině z dob Rakouska-Uherska. Krátce po narození až do svých tří let bydlel s rodiči a sourozenci ve Dvoře Králové nad Labem, kde byl jeho otec Antonín Svojsík (13. 1. 1835 Holice - 1.2.1880 Dvůr Králové nad Labem) soudním úředníkem. Po otcově smrti se matka Ludmila přestěhovala zpět do Prahy. Od mládí byl pohybově nadaný a chtěl stát se učitelem tělocviku, což se mu splnilo. Ale také rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta. Zde také získal jako nejmladší přezdívku Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce 1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy. Antonín Svojsík několikrát navštívil v dospělosti město svého dětství Dvůr Králové a zúčastnil se Junáckých dnů. Díky svému staršímu bratru Aloisovi a Josefu Meilbeckovi se seznámil se skautingem v roce 1909 a o dva roky později se o prázdninách tehdy 35letý profesor Svojsík z žižkovské reálky vydal do Anglie. Zde navštívil skautský tábor a seznámil se s novými metodami výchovy mládeže. Vrátil se nadšený a začal překládat knihu Scouting for boys od R. B. Powella. Ale uvědomoval si, že není možné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů. Knihu nakonec nevydal. Po prázdninách 1911 sestavil pokusnou skautskou družinu z žáků žižkovské reálky. Radil se s významnými odborníky a získal pro spolupráci další známé osobnosti, např. profesory Čádu, Drtinu, Masaryka, Kramáře apod. V roce 1912 vydal knihu \"Základy junáctví\", do které přispěla řada dalších spisovatelů a profesorů - M. Aleš (nakreslil obálku), A. Jirásek, K. V. Rais, dr. J. Guth-Jarkovský a další. Reakce veřejnosti byla rozporuplná. Např. Humoristické listy označily skauty jako moderní cikány, jiní zachovávali zdrženlivý postoj. V roce 1912 o prázdninách vedl první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice. Tábor měl 13 účastníků, jeho průběh Svojsík vylíčil v brožurce Den v táboře Junáků.", "question": "Kdy se narodil Antonín Benjamin Svojsík?", "answers": ["5. září 1876"]}
{"title": "Coco Chanel", "context": "Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Chanel (19. srpna 1883 Saumur, Pays de la Loire - 10. ledna 1971 Paříž) byla francouzská módní návrhářka, která je považována za klíčovou osobnost v oblasti utváření šatníku moderní ženy. Se svou haute couture udávala od poloviny 20. století tón světovému módnímu průmyslu. Narodila se ve Francii roku 1883 jako druhá dcera podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky Jeanne Devolle. Rodiče vstoupili do manželství až v roce 1884. Měla čtyři sourozence: dvě sestry, Julii a Antoinettu, a dva bratry, Alphonse a Luciana. Po smrti matky v roce 1895, tedy v jejích dvanácti letech, dal otec všechny své děti do klášterního sirotčince v Aubazine. Společně se sestrou Julií byla později přijata do klášterní školy. Ve dvaceti letech začala pomáhat své tetě v obchodě s oděvy v obci Moulins a záhy si získala pověst mimořádně schopné švadleny. V letech 1905-1908 si po večerech navíc přivydělávala zpěvem v kavárnách a nočních podnicích, které se nacházely buď přímo v Moulins, nebo ve Vichy. Zde také získala svou přezdívku Coco, což ve francouzštině znamená dušička nebo miláček. V lázeňském městě Vichy se seznámila se synem z průmyslnické rodiny a chovatelem koní Etiennem Balsanem.", "question": "Kdo byla Coco Chanel?", "answers": ["francouzská módní návrhářka"]}
{"title": "Vlak", "context": "Vlak je jedno nebo několik pevně spojených vozidel, která jsou určená pro pohyb po železniční trati nebo jiné pevné dráze. Někdy se však slovo používá i pro mimodrážní jízdní soupravy, které délkou nebo vzhledem kolejový vlak připomínají (silniční vlak, silniční vláček). Ve starší češtině slovo označovalo náčiní, na němž se něco vláčí, a to z původního dějového jména volkъ, označujího vlečení. Dnešní význam vznikl jako kalk německého slova der Zug (tah i vlak). Zpočátku bývaly vlaky v průmyslovém i veřejném provozu velmi krátké a tažené koňmi (koněspřežná dráha). Později nastoupila parní lokomotiva, která umožnila vléci více železničních vozů a těžší vlaky i vozy. V průběhu 20. století byly parní lokomotivy vytlačovány dieselovými a elektrickými lokomotivami. V osobní železniční dopravě se kromě tradičních vlaků vedených lokomotivou prosadily dieselové i elektrické motorové vozy a ucelené obousměrné vlakové jednotky. U tramvajových vlaků směřuje vývoj opačným směrem a původně převažující obousměrné motorové vozy byly postupně téměř vytlačeny jednosměrnými, přičemž elektrická trakce se stala standardem. Podle českých obecně závazných drážních předpisů je vlak skupina (souprava) spojených drážních vozidel (zpravidla kolejových), z nichž alespoň jedno je hnací respektive trakční, opatřená předepsanými návěstmi (např. začátek a konec vlaku) a vlakovým doprovodem (tzv. vlakové náležitosti) a jedoucí podle jízdního řádu nebo podle pokynů osoby odborně způsobilé k řízení drážní dopravy (například výpravčího nebo dispečera), nebo samostatné drážní vozidlo s vlastním pohonem (hnací nebo speciální).", "question": "Bývaly zpočátku vlaky tažené koňmi?", "answers": ["Zpočátku bývaly vlaky v průmyslovém i veřejném provozu velmi krátké a tažené koňmi (koněspřežná dráha)."]}
{"title": "Polyethylen", "context": "High density cross-linked polyethylenePE-HDXL Cross-linked polyethylenePE-X nebo XLPE Medium density polyethylenePE-MD Low density polyethylenePE-LD Linear low density polyethylenePE-LLD Very low density polyethylenePE-VLD Využití Lze využít polymerace za nízkého tlaku (vznikne polymer s lineárním řetězcem, značka lPE – liten) nebo za vysokého tlaku (vznikne polymer s rozvětveným řetězcem, značka rPE – bralen). Při výrobě lze využít vstřikování a vytlačování. Je odolný vůči kyselinám i zásadám, použitelný do teploty kolem 80 stupňů Celsia. Vyrábí se z něj smrštitelné fólie, roury, ozubená kola, ložiska, textilní vlákna, nejrůznější hračky, sáčky (mikroten) a elektrotechnická izolace.[2] Rozlišují se dva základní druhy polyethylenu: PE-LD (s nízkou hustotou) a PE-HD (s vysokou hustotou). PE-HD má vysoký stupeň krystality, což způsobuje jeho vysokou chemickou odolnost a odolnost proti rozpouštědlům. Podmínkou vysokého stupně krystality je linearita a stereoregularita řetězců, čehož se dosahuje při polyinzerci. PE-HD se používá i při výrobě kompozitního materiálu na bázi dřeva – woodplastic, který se používá jako náhrada dřeva v mnoha oborech. Polyethylen je v současnosti nejpoužívanějším polymerem na světě. Jeho zásluhou předčila již v roce 1979 produkce plastů celosvětovou výrobu oceli. Jeho roční produkce je odhadována na více než 60 milionů tun.[1] Reference 1 2 Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví, Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4↑ Nejpevnější syntetické vlákno (anglicky): http://www.dsm.com/en_US/html/hpf/home_dyneema.htm", "question": "Jakou zkratku má polyethylen?", "answers": ["PE"]}
{"title": "Belgie", "context": "Belgie hraničí s Francií (620 km) na jihu, s Lucemburskem (148 km) a Německem (167 km) na východě a s Nizozemskem (450 km) na severu. Ze severozápadu omývá Belgii Severní moře (66 km). Belgie je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO). V zemi jsou tři oficiální jazyky: nizozemština, francouzština a němčina. Kulturně, politicky a sociologicky se Belgie skládá ze dvou velkých společenství, nizozemsky mluvících Vlámů a frankofonních Valonů, v zemi žije také menší německá komunita. Belgická federace se skládá ze 3 společenství, rozdělených podle jazykového principu, Vlámského společenství (niz. Vlaamse Gemeenschap) Francouzského společenství (fr. Communauté francaise) Německojazyčného společenství (něm. Deutschsprachige Gemeinschaft) a ze 3 regionů, rozčleněných podle. principu územního: Vlámský region (Flandry, niz. Vlaams Gewest, něm. Flandern) Valonský region (fr. Région Wallonne, něm. Wallonie) Region Brusel-hlavní město (niz. Brussels Hoofdstedelijk Gewest, fr. Région de Bruxelles-Capitale,. něm. Die Region Brüssel-Hauptstadt) Každý region a každé společenství má svůj vlastní legislativní orgán – parlament, a orgán exekutivní – vládu (či radu), s výjimkou Vlámska a Vlámského společenství, které mají vládu i parlament dohromady. Včetně orgánů federálních tak v Belgii působí 6 vlád a 6 parlamentů zároveň. Patronem Belgie je svatý Josef, národní heslo zní Jednota posiluje (niz. Eendracht maakt macht, fr. L'union fait la force, něm. Einigkeit macht stark). Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Belgie.", "question": "Kdo je patronem Belgie?", "answers": ["svatý Josef"]}
{"title": "Morčák velký", "context": "Morčák velký (Mergus merganser) je velký vrubozobý pták z čeledi kachnovití s rozsáhlým areálem rozšíření. Hojně se vyskytuje na velkém území Evropy, Asie a Severní Ameriky (viz mapka níže). == Popis == Délka těla: 58 – 80 cm Rozpětí křídel: 100 cm Hmotnost: 1100 – 2000 g Morčák velký je o něco větší než kachna divoká. Má dlouhé tělo, velkou hlavu a tenký, na konci zahnutý zobák s pilovitými okraji pro lepší uchopení kořisti. Ve svatebním šatě má samec lesklou, tmavě zelenou hlavu, šedozelený hřbet, sněhově bílé boky a červené končetiny a zobák. Samice není zdaleka tak výrazně zbarvena, ale i přesto působí půvabným dojmem hlavně díky odstávajícím perům v týle, která nejsou u samce tak nápadná. Je celá šedá s hnědou hlavou a stejně jako samec má červený zobák a končetiny. Po zbytek roku jsou obě pohlaví zbarvena stejně. == Chování == Morčáka velkého nalezneme na jezerech a pomalu tekoucích řekách, velice často bývá chován jako okrasný pták v parkových jezírcích. Je částečně tažný, jedinci ze severoevropských oblastí na zimu migrují do střední a jižní Evropy, kde se zdržují od listopadu do března.", "question": "Jakou barvu má hlava Morčáka velkého?", "answers": ["tmavě zelenou"]}
{"title": "Slunce, seno a pár facek", "context": "Slunce, seno a pár facek je pokračování velmi úspěšné české filmové komedie z roku 1989 Zdeňka Trošky. Komedie byla opět situována do malé vesnice Hoštice, kde byla i natáčena. == Děj == Blažena a Miluna se nemají příliš v lásce. Babička v posteli na kolečkách neustále tropí blbosti, aby si nemusela vzít medicínu od doktora Kroupy (Josef Stárek). Venca Konopník si chce vzít těhotnou Blaženu, ale Miluna to chce překazit. Po vsi se rozšíří fámy, které vydá do placu Miluna, rozpoutají mezi rodinami Konopníkových a Škopkových pořádnou bitvu. Fámy říkají, že Venca má dítě s Ing. Tejfarovou. Jednoho dne navštíví živočicháře Béďu Gábina Tejfarová. A problém ve vztahu živočicháře Bédi a účetní JZD Evičky nenechá na sebe dlouho čekat. Gábina narazí do faráře, který jel na kole. Odveze ho do vsi a zajede za Milunou. Ty fámy se dostanou až k uším Škopkové, které to řekne Keliška z fary. Škopková i Konopnice jdou do místní hospody, kde Maruška Škopková začne Miluně nadávat. A tak si Škopkovi a Konopníkovi vyřizují mezi svými dětmi tu záležitost. Maruš sežene napřed pro Blaženu tlustého Josefa a pak doktora Karla Kroupu. Při Blaženě stojí řídící Václavka Hubičková (Jiřina Jirásková) a Josef. Blažena požádá tlustého Josefa o službu. Josef jede do Bavorova pro výzdobu a Blažena má jet též. Jede také Venca a řídící Václavka. V Bavorově se provdá za Vencu. Když se vrátí domů, Blažena řekne, že si doktora nevezme. A Škopková začne řádit. Když se na svatbě Blaženy s doktorem strhne pořádná bitka, oddávající řekne, co se z oddacího listu dozvěděl a řídící Václavka to potvdila. Řídící Václavka odchází spolu s doktorem, který dostal od Blaženy košem. == Obsazení == == Citáty == \"Co pořád vidíš na tom chlastu? \" (Škopková) - \"Já ti to řeknu a ty začneš chlastat taky.\" (Škopek) \"Prosímvás, točí to televize, tak se učešte, máte-li hřeben! \" (Škopková) \"Už se perou, už se perou! Já to říkala od začátku, že si čumáky rozbijou! \" (babička na schodech) \"Inženýrka, to je něco. Auto má z Tuzexu, peněz jako šlupek! \" (Konopnice) \"...a když vy inženýrku, tak my.... To budete koukat.\" (Škopková)", "question": "Kdo režíroval Slunce,seno a pár facek?", "answers": ["Zdeňka Trošky"]}
{"title": "Osamu Tezuka", "context": "Osamu Tezuka (japonsky 手 治 Tezuka Osamu, 3. listopadu 1928 Tojonaka, Osaka – 9. února 1989) byl japonský umělec, animátor, producent a doktor (lékařskou praxi však nikdy nevykonával), který se proslavil především svými manga příběhy. Mezi jeho nejznámější díla patří Tecuwan Atomu či Janguru Taitei. Díky novátorským postupům ve svých mangách je často nazýván Bůh mangy nebo japonský Disney. Je pohřben v tokijském chrámu Souzen-dži. Osamu Tezuka byl nejstarší ze tří synů Tezuky Jutaky. Narodil se ve městě Tojonaka v Osacké prefektuře, později, v roce 1933 se jeho rodina přestěhovala do města Takarazuka v prefektuře Hjogo. Navštěvoval základní školu v Osace, kde pod dohledem svého učitele jménem Inui Hideo nakreslil svůj první příběh ve stylu manga - Pin Pin Sei-čan. Později, ve svých jedenácti letech, nakreslil další krátké příběhy, které se mezi žáky i učiteli staly velmi populární. V této době se Tezuka začal zajímat o hmyz a podle svého nového zájmu si zvolil pseudonym, Osamu, pod kterým od té doby začal tvořit. Jméno Osamu Tezuka se píše v kandži jako 手 治. Jeho pravé jméno je 手 治 Tezuka si přidal poslední znak 虫, což znamená hmyz. Zájem o život hmyzu se tak promítl i do příběhů, které kreslil.", "question": "Co patří mezi nejznámější díla Osamua Tezuky?", "answers": ["Tecuwan Atomu či Janguru Taitei"]}
{"title": "Zlín", "context": "Od 14. června 1964 se Gottwaldov členil na 12 částí obce: kromě dosavadních sedmi (Zlín, Zlínské Paseky, Prštné, Louky, Mladcová, Příluky, Malenovice) nově ještě Jaroslavice, Kudlov a Tečovice (obce těchto jmen však byly podle vyhlášky připojeny již 1. ledna 1949) a Lhotka a Chlum. Dne 15. června 1976 k dosavadním 12 přibylo 8 nových částí obce: Březnice, Klečůvka, Kostelec, Lípa, Lužkovice, Salaš, Štípa a Želechovice nad Dřevnicí. K 1. lednu 1980 se počet částí obce zvýšil na 23; přibyly Karlovice, Ostrata a Velíková. K 1. červenci 1980 přibyla Lhota a počet částí obce se tak zvýšil na 24, k 1. lednu 1990 pak bylo město přejmenováno na Zlín. K 24. listopadu 1990 se počet částí obce snížil na 21: osamostatnily se Lhota, Lípa a Tečovice. K 1. lednu 1992 se osamostatnily Karlovice, k 1. lednu 1993 Březnice, k 1. lednu 2001 Ostrata. K 22. květnu 2003 zanikla část obce Zlínské Paseky a počet částí obce tak poklesl na 17. K 1. lednu 2009 se na základě referenda ze 17. května 2008 osamostatnily Želechovice nad Dřevnicí. Od roku 2009 se město skládá z 15 katastrálních území, která až na dvě výjimky odpovídají členění města na 16 místních částí: Zlín (stejnojmenná místní část zahrnuje též část k. ú. Příluky u Zlína) Prštné (též místní část). Louky nad Dřevnicí (místní část Louky) Mladcová (též místní část) Příluky u Zlína (místní část Příluky, část k. ú. spadá do místní části Zlín) Jaroslavice u Zlína (místní část Jaroslavice) Kudlov (. též místní část) Malenovice (též místní část) Klečůvka (též místní část) Kostelec u Zlína (místní část Kostelec) - do roku 1948 nesla obec název Kostelec u Štípy Lhotka u Zlína (zahrnuje místní části. Lhotka a Chlum) Lužkovice (též místní část) Salaš u Zlína (místní část Salaš) Štípa (též místní část) Velíková (též místní část) Altenburg, Německo Groningen, Nizozemsko Chorzów,.", "question": "Kdy byla založena Univerzita Tomáše Bati?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Jan Evangelista Purkyně", "context": "Předjímá tím budoucí Freudovy úvahy o snu, ale i Jungovu teorii kompenzační funkce snu. Ve stati Individuální duševní ústroj člověka (1864–1866) Purkyně rozlišil dvě hlavní metody zkoumání lidské psychiky – antropologickou, která zkoumá souvislost duševních zvláštností s tělesnými, a psychologickou, jež je založena na vlastní vnitřní zkušenosti, na sebepozorování. Třetí možností je fenomenologická metoda, která hledá souvislosti mezi výjevy duševního života. Jako jeden z mála českých vědců přijal ve své době Darwinovu evoluční teorii, což svědčí o jeho otevřenosti. Roku 1850 se Purkyně vrátil na pražskou lékařskou fakultu. Založil fyziologický ústav, nad výzkumem už ale převládala činnost organizační a buditelská. Stal se členem londýnské Královské společnosti, vídeňské a pařížské akademie věd, poslancem zemského sněmu a nositelem Leopoldova rytířského řádu. Jen několik dní před smrtí byl rakouským císařem povýšen do rytířského stavu. Roku 1853 založil časopis Živa. Ve 40. letech 19. století Purkyně sestrojil kinesiskop, u něhož použil rotační závěrku používanou následně u kinematografů. Lze ho považovat i za průkopníka v oblasti animovaného filmu. V roce 1861 nechal podle svých nákresů vyrobit kotouč zobrazující animovanou sekvenci práce lidského srdce. Je to první známý případ užití této techniky (považované v té době za zábavnou hračku) pro výuku vědeckého oboru.", "question": "Čím přispěl Jan Evangelista Purkyně k rozvoji animovaného filmu?", "answers": ["sestrojil kinesiskop, u něhož použil rotační závěrku"]}
{"title": "Vitamín", "context": "Vitamíny (také vitaminy) jsou nízkomolekulární látky nezbytné pro život. V lidském organismu mají vitamíny funkci katalyzátorů biochemických reakcí. Podílejí se na metabolismu bílkovin, tuků a cukrů. Existuje 13 základních typů vitamínů. Lidský organismus nedokáže, až na některé výjimky, vitamíny vyrobit, a proto je musí získávat prostřednictvím stravy. Při nedostatku vitamínů, tzv. avitaminóze, se mohou objevovat poruchy funkcí organismu nebo i vážná onemocnění. Přebytečných vitamínů (hypervitaminóza) rozpustných ve vodě se organismus dokáže zbavit a pokud přestaneme vitamín přijímat, organismus z těla nadbytečné množství vyloučí pomocí moči. U vitamínů rozpustných v tucích to však nefunguje – nejrizikovější je v tomto ohledu vitamín A, u nějž existují případy smrtelných otrav nebo otrav s doživotními následky. Vitamíny jsou nutné pro udržení mnohých tělesných funkcí a jsou schopny posilovat a udržovat imunitní reakce. Vitamin B1 objevil polský biochemik Kazimierz Funk v roce 1912 v otrubách rýže. Funk navrhl název vitamín podle latinského vital a amine = \"životně důležité aminy\". Ačkoli podle dnešních poznatků nejde o aminy, název se ujal. Tento termín byl později rozšířen na všechny podobné látky (vitaminy A, B, C, ... K a pseudovitamíny).", "question": "Jaké reakce katalyzují vitamíny v lidském organismu?", "answers": ["biochemických"]}
{"title": "Cytosol", "context": "Cytosol se skládá především z vody, dále z rozpuštěných iontů, malých molekul i makromolekul rozpustných ve vodě, jako jsou bílkoviny. Většina rozpuštěných neproteinových molekul má molekulovou hmotnost nepřesahující 300 Da. Přes relativně nízkou velikost molekul je však směs neuvěřitelně komplexní a bohatá na různé typy látek (často metabolitů). Například rostliny jsou schopné vytvářet až 200 000 chemických látek (i když ne všechny budou přítomné v jednotlivé buňce u jediného rostlinného druhu). U bakteriálních buněk druhu Escherichia coli nebo u kvasinky Saccharomyces cerevisiae se odhaduje počet chemických látek na méně než 1000. Většinu cytosolu tvoří voda, až 70% celkového objemu typických buněk. Vnitrobuněčné pH cytosolické vody je 7,4. u lidí se udává rozmezí 7,0-7,4 (v závislosti např. na tom, zda buňka roste). Viskozita cytoplazmy je přibližně shodná s viskozitou čisté vody, nicméně rychlost difuze malých chemických látek cytosolem je asi čtyřikrát pomalejší, než v čisté vodě. Ze 75-80 % se skládá z vody. Je to způsobeno především srážkami s makromolekulami, které v cytosolu jsou zastoupeny ve vysoké koncentraci a znesnadňují volný pohyb. Voda je zcela zásadní pro buněčné děje a důležitá je i její správná koncentrace. Už při poklesu množství vody o 20% se v buňce krevety Artemia zastaví metabolismus, veškeré buněčné děje ustanou při poklesu na 30% normálního stavu. Dle často citovaných údajů je asi 5% vody pevně navázáno na povrch ve vodě rozpuštěných látek (vytváří kolem nich tzv. solvatační obal), zbytek cytosolické vody má běžnou strukturu jako čistá voda. Solvatační voda se nepodílí na osmóze a chová se odlišně i při rozpouštění látek - některé molekuly je schopná zakoncentrovat, ale jiné naopak ze solvatačních obalů vylučuje. Podle názoru jiných vědců se vysoká koncentrace rozpuštěných makromolekul projevuje na vlastnostech v podstatě veškeré vody v cytosolu, nikoliv jen té v bezprostřední blízkosti povrchu makromolekul. Je možné, že buňky obsahují oblasti s vyšší a nižší hustotou vody, což by mělo dalekosáhlé dopady na strukturu a funkci buněk jako takových. Nukleární magnetická rezonance tyto názory však spíše vyvrací; většina (85 %) vody uvnitř buněk se skutečně chová jako čistá voda. Koncentrace iontů uvnitř buněk je často velmi rozdílná od koncentrace iontů mimo buňku (v tzv. mimobuněčném prostoru či prostě v okolním prostředí): Ve srovnání s vnějškem se v cytosolu vyskytuje vysoká koncentrace draselných iontů, naopak sodné ionty jsou zastoupeny méně.", "question": "Z kolika procent vody se skládá cytoplazma?", "answers": ["75-80 %"]}
{"title": "Faradayův paradox", "context": "Faradayův paradox Faraday paradox - stacionární kartáče a,b; stacionární disk c; rotující magnet d, který působí na disk vektorem magnetické indukce B Faradayův paradox se jeví z pohledu moderní elektrodynamiky jako zcela vyřešený fenomén. Již samotný Michael Faraday na tento problém narazil a nikdy nebyl spokojen s jeho vysvětlením, i když jako první slovně formuloval Faradayův zákon. Později tento zákon matematicky popsal James Clerk Maxwell. Jeho laboratorní podmínky umožnily provést jednoduché experimenty s vodivým diskem, kartáči a magnetem, které jsou schematicky naznačeny ve zjednodušené verzi Faraday generátoru na obrázku 1. Jsou zde tři varianty vzájemné interakce disku a magnetu: disk s kartáči jsou stacionární a magnet se otáčí - neindukuje se žádné napětí disk se otáčí vůči stacionárním kartáčům a magnet je stacionární - indukuje se napětí disk se otáčí vůči stacionárním kartáčům a magnet se otáčí s diskem - indukuje se napětí Vysvětlující teorie se dají rozdělit na dvě linie: ta, která zachovává Faradayův zákon v neměnné podobě. Tato linie je reprezentována moderní teoretickou elektrodynamikou, která se považuje za nejlépe prověřenou disciplínu. Opírá se o relativistické vysvětlení, ve kterém se upřednostňuje inerciální soustava rámu před inerciální soustavou magnetu. Toto vysvětlení vychází z předpokladu zachování kontinuity magnetického pole pro vnitřní i vnější magnetický tok. Hlavním kritériem je pohyb indukčních čar vůči vnějšímu nebo vnitřnímu obvodu, který vodič s generátorem uzavírá. Z tohoto pohledu se o žádný paradox nejedná, protože např. dle třetí varianty jsou indukční čáry magnetu vůči disku v klidu a vůči rámu s kartáči a vodičem obvodu jsou v pohybu.", "question": "Kolik variant interakce disku a magnetů je u Faradayova paradoxu?", "answers": ["tři"]}
{"title": "První intifáda", "context": "První intifáda (arabsky: ا, \"procitnutí\" či doslova \"lidové povstání\"), jinak též \"válka kamenů\", bylo palestinské povstání a následný ozbrojený konflikt mezi Izraelem a palestinskými Araby, který vypukl 9. prosince 1987 v Pásmu Gazy. Oficiálně byla intifáda vedena Organizací pro osvobození Palestiny (OOP), ale fakticky výraznou moc v tomto povstání získala palestinská militantní islamistická skupina Hamás, která vznikla na počátku první intifády. Většinou nedocházelo k ozbrojeným bojům. Palestinské akce zahrnovaly porušování veřejného pořádku, demonstrace, generální stávky, bojkoty, házení kamenů, zapalování pneumatik, graffiti, barikády a pouze občas byly zaznamenány skutečné teroristické akce, při nichž došlo k používání tzv. Molotovových koktejlů či granátů. Nepokoje se rozrostly a byly ukončeny až podepsáním mírové dohody z Osla z roku 1993. == Vývoj == Rozbuškou první intifády se stala dopravní nehoda izraelského a palestinského automobilu, při které zahynuli čtyři palestinští Arabové. Podle palestinské strany měl Izraelec nehodu způsobit záměrně jako pomstu za vraždu Izraelce spáchanou v Gaze o několik dní dříve. Zprvu intifáda probíhala v podobě demonstrací, nepokoje se však zakrátko rozšířily i na Západní břeh. Násilnostmi nepokojů a hlavně jejich rozsahem byli zaskočeni izraelští vojáci, kteří nebyli vycvičeni k potírání lidových povstání, ale k boji proti cizí armádě. Do mnohých palestinských vesnic jim byl zablokován přístup a ve většině měst a sídel v Gaze a na Západním břehu jim Arabové nadávali a útočili na ně kamením a zápalnými lahvemi. Součástí nepokojů byly dále generální stávky, bojkoty, zapalování pneumatik, graffiti, vyvěšování palestinských vlajek a barikády; použití těžkých zbraní či sebevražedných útoků však nebylo typické. V důsledku násilností jednali vojáci podrážděně a obzvláště razantně. Tehdejší ministr obrany Jicchak Rabin přijal tvrdá opatření k zastavení demonstrací a zastrašení demonstrantů v rámci politiky \"síly, moci a bití\". Armáda používala slzný plyn, kaučukové a plastové kulky a v krajní nouzi ostrou munici. Gilbert ve své knize Izrael: Dějiny zmiňuje Rabinovu instruktáž armádních důstojníků: –Martin Gilbert, Izrael: Dějiny, s. 513 Údajný výrok \"zlámejte jim kosti\" do značné míry rezonoval izraelskou politikou. Dva izraelští poslanci žádali ustanovení vyšetřovací komise, která by prošetřila Rabinovy rozkazy a postupy během intifády. Podle Ley Rabinové, manželky Jicchaka Rabina, ministr takový výrok nikdy nepronesl, avšak podle jiné verze ho skutečně řekl, aby izraelské vojáky odradil od střelby na palestinské Araby házející kameny.Samotné povstání překvapilo i Organizaci pro osvobození Palestiny v Tunisku, která měla povstání \"oficiálně vést\".", "question": "Kde vypuklo palestínské povstání známe jako první intifáda?", "answers": ["Pásmu Gazy"]}
{"title": "Pampeliška", "context": "Pampeliška (Taraxacum), či také smetánka, je známý rod dvouděložných rostlin z čeledi hvězdnicovité. Typickým zástupcem je pampeliška lékařská (též smetánka lékařská, Taraxacum officinale), plevelná rostlina běžná po celé ČR. Pampeliška je nenáročná na půdu, má velmi dužinaté listy, květenstvím je žlutý úbor. Označení pampeliška pochází buď přes označení pléška (mnišskou pleš připomínající) nebo ze starohornoněmeckého pappala (kaše) či z latinského pappus (chmýří), ale i postupnou kombinací uvedených původů. Polský název mniszek totiž může odpovídat překladu pop/kněz (lidově např. kněžská pleš) a ten německému pǫ/Pappus/chmýr. Staročeské pojmenování smetanka je pak odvozeno od smetana (stejně jako např. označení mlíčí od mléko). Rod Taraxacum je velmi složitě klasifikovatelný, vytváří obrovské množství drobných druhů, neboť se velmi často rozmnožuje nepohlavně díky tzv. apomixii. Pampeliška je léčivá rostlina. Anglické a francouzské lidové pojmenování pampelišky (dandelion, resp. dent de lion) znamená doslova \"zub lva\", podle složitého profilu listů (z latinského leontodon). Pampeliška lékařská Obrázky, zvuky či videa k tématu pampeliška ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo pampeliška ve Wikislovníku Taxon Taraxacum ve Wikidruzích", "question": "Do jaké čeledi rostlin patří pampeliška?", "answers": ["hvězdnicovité"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Venuše je druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě. Je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě. Venuše je terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy se proto nazývá \"sesterskou planetou\" Země. Eliptická oběžná dráha Venuše má ze všech planet nejmenší výstřednost, pouze 0,007. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemských dní. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost od Slunce nemůže překročit určitou mez (největší elongace je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen před úsvitem nebo po soumraku. Proto je Venuše někdy označována jako \"jitřenka\" či \"večernice\", a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější, téměř bodový přírodní zdroj světla na obloze. Její magnituda může dosáhnout hodnoty -. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne. Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla. To vyvolalo velkou řadu spekulací o jejím povrchu, přetrvávajících až do 20. století, kdy byl její povrch prozkoumán pomocí přistávacích modulů a radarového mapování povrchu. Venuše má nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet, která je tvořena převážně oxidem uhličitým. Pro absenci uhlíkového cyklu ve formě navázání do hornin či na biomasu z atmosféry docházelo k jeho enormnímu nárůstu až do současné podoby. Vznikl tak silný skleníkový efekt, který ohřál planetu na teploty znemožňující výskyt kapalné vody na jejím povrchu a učinil z Venuše suchý a prašný svět. Existují teorie, že Venuše, podobně jako Země měla oceány kapalné vody.", "question": "Proč lze ze Země vidět Venuši jen před úsvitem nebo po soumraku ?", "answers": ["Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost od Slunce nemůže překročit určitou mez"]}
{"title": "Óda na radost", "context": "Kouzlo tvé teď opět váže, co kdy čas tak dělil rád, zástup lidstva sbratřen blíže cítí van tvých křídel vát. Komu štěstí v žití přálo, v příteli že štít svůj máš, komu věrnou ženu dalo, mísit pojď se v jásot náš! Sám byť jenom jednu duši svojí na tom světě zval! V díle tom kdo nezdar tuší, od nás ber se s pláčem dál! Radost každá bytost sáti, přírodo, chce z ňader tvých; zlý a dobrý chce se bráti v jejích stopách růžových. Révy žár nám, pocel smavý, na smrt věrný přítel dán; vášně plam dán červu žhavý, světlý cherub dlí, kde Pán. Dál, jak jeho slunci roje nebes modrou nádherou, spějte, bratří, drahou svou směle, jak by rek šel v boje. V náruč spějte, milióny! Zlíbat svět kéž dáno nám! Bratři! Hvězd kde žárný stan, dobrý Otec zří z mlh clony. Dlíte v prachu, milióny? V bázni Tvůrce tuší svět? Pátrej, hvězd kde bezpočet! V záři ční tam Božské trůny. (překlad Pavel Eisner) Odkazy Související články Hymna Evropské unie Symfonie č. 9 (Beethoven) Schillerův dům (Lipsko) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Óda na radost na Wikimedia Commons Dílo Sebrané básně/Píseň na radost ve Wikizdrojích Dílo An die Freude (Schiller) ve Wikizdrojích (německy) Německý text, jak je v Beethovenově zhudebnění na Wikisource Původní Schillerův text Wikisource Óda na radost (info) instrumentální verze skladby Ludwiga van Beethovena, část jeho Deváté symfonie Máte problémy s přehráváním? Vizte nápovědu. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba Autoritní data: GND: 4590404-2 | LCCN: n86113990 | VIAF: 187059293 | WorldcatID: lccn-n86113990", "question": "Jaké je jméno skladby, která se stala hymnou Evropské unie?", "answers": ["Óda na radost"]}
{"title": "New York", "context": "New York, oficiálně City of New York, v běžném užívání i New York City, je nejlidnatější město Spojených států amerických. Nachází se v jižním výběžku státu New York, při ústí řeky Hudson do Atlantského oceánu. Je centrem metropolitní oblasti, která zasahuje i do sousedních států a která patří mezi nejlidnatější na světě. Město bylo založeno Nizozemci v roce 1625 jako Nový Amsterdam, do rukou Angličanů se dostalo roku 1664. New York tvoří pět částí: The Bronx, Brooklyn, Manhattan, Queens a Staten Island. V letech 1785-1790 byl New York hlavním městem Spojených států a od roku 1790 je největším městem USA. V současnosti je jedním ze světových center obchodu a finančnictví. New York má také celosvětový vliv v oblasti médií, politiky, vzdělání, zábavy, umění, reklamy a módy. New York se za rok 2014 umístil na první příčce prestižního žebříčku nejvlivnějších módních metropolí světa a může oficiálně používat označení \"Hlavní město módy\". New York je také ohniskem mezinárodních vztahů a diplomacie, neboť se zde nachází sídlo Organizace spojených národů. New Yorku se díky celodennímu ruchu někdy přezdívá \"Město, které nikdy nespí\" (The City That Never Sleeps). Dalšími přezdívkami jsou \"Velké jablko\" (Big Apple) a \"Gotham\". Oblast byla v době objevu Evropany v roce 1524 obydlena asi 5000 indiány z kmene Lenape. Objevitelem oblasti byl Giovanni da Verrazzano, italský cestovatel ve službách francouzské koruny, který místo nazval Nové Angoulê (Nouvelle Angoulê). První evropskou osadu pod názvem Nový Amsterdam (Nieuw Amsterdam) založili Nizozemci na jižním cípu Manhattanu v roce 1614 za účelem obchodu s kožešinami. Vůdce nizozemských kolonií Peter Minuit koupil Manhattan od kmene Lenape v roce 1626 za 60 guldenů (dnes již vyvrácená legenda říká, že Manhattan byl koupen za skleněné korálky v hodnotě 24 dolarů).", "question": "Kdo založil v roce 1625 New York?", "answers": ["Nizozemci"]}
{"title": "František Ondřej Poupě", "context": "František Ondřej Poupě nebo také Franz Andreas Paupie[1] (26. listopadu 1753, Český Šternberk[2] – 1. prosince 1805, Brno[3]) patří mezi významné osobnosti českého pivovarnictví, byl přímo zakladatelem českého odborného pivovarnictví. Lidové noviny ho nazvaly „geniálním sládkem“, zajímal se o kvasnou chemii, proslul také jako konstruktér pivní váhy.[4] Život Byl synem kováře Františka a matky Anny. Základní vzdělání nabyl v Českém Šternberku. Po základní škole se vyučil u svého bratra, jenž byl sládkem ve Velké Bíteši, poté František působil i v pivovaru v Třebíči. Zkušenosti o výrobě piva získával i v cizině. Od roku 1780 byl sládkem v pivovaru knížete Windischgrätze ve Štěkni na Strakonicku, až do roku 1787, kdy se stal sládkem v pivovaře v Tachově. Roku 1783 se ve Štěkni oženil s Annou Herzovou, která mu přinesla věnem 2 000 zlatých a s níž měl celkem šest dětí: Anna (* 1784),[5] Tereza (* 1786), Alžběta, Josefa, Johanka a František. Později se s rodinou přestěhoval do Prahy, pracoval pro pivovar v Jinonicích u Prahy. Rozšiřoval si své teoretické znalosti a zaváděl je do praxe a tím se zlepšovaly metody výroby piva. Ke konci 18. století napsal dvoudílný spis – Umění vařit pivo fyzicko-chemicko-hospodářsky popsané. V tomto díle je popsaný postup při výrobě piva a stalo se první českou vědeckou publikací o výrobě piva. Mezitím Poupě onemocněl patrně plicní chorobou a byl také velice zklamán, protože jeho dílo nenacházelo takový ohlas, jaký si představoval. V těžké chvíli mu pomohla hraběnka Marianna Clam-Martinicová, která mu nabídla místo sládka ve Slaném. Právě zde Poupě začal používat teploměr a takzvanou pivní váhu. V roce 1801 vydal takovou první českou učebnici o pivovarnictví – Počátkové základního naučení o vaření piva.", "question": "Kolik zlatých získal František Ondřej Poupě tím, že se oženil s Annou Herzovou?", "answers": ["2 000"]}
{"title": "Alojz Rebula", "context": "Alojz Rebula Alojz Rebula Narození 21. července 1924 San Pelagio Úmrtí 23. října 2018 (ve věku 94 let) Topolšica Příčina úmrtí infarkt myokardu Místo pohřbení Loka pri Zidanem Mostu Povolání jazykovědec, překladatel, spisovatel, dramatik, esejista, dramaturg, filolog, biblical scholar a básník Národnost slovinská Alma mater Univerzita v Lublani Manžel(ka) Zora Tavčarová Děti Alenka Rebula Tuta multimediální obsah na Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky. Alojz Rebula (21. července 1924 San Pelagio – 23. října 2018) byl slovinský spisovatel, dramaturg, esejista a překladatel. Životopis Alojz Rebula se narodil ve Slovinci obydlené vesničce San Pelagio (slovinsky: Šempolaj) v Itálii. Protože zde sídlila antislavistická italská policie fašistického režimu, nemohl studovat v rodném jazyce. Navštěvoval italsky mluvící školy, kde se setkal s italskou kulturou a literaturou. Později navštěvoval klasické gymnázium v Gorici mezi lety 1936 až 1940, poté, od roku 1940 do roku 1944, pokračoval v tehdejším Vidmu (moderně Udine), kde také maturoval. Po konci druhé světové válka se odstěhoval do Jugoslávie. Roku 1949 vystudoval klasickou filologii na Univerzitě v Lublani. V roce 1951 se odstěhoval zpět do Itálie, kvůli tlakům komunistického režimu. V roce 1956 měl zakázán vstup do Jugoslávie, z důvodu nesouhlasu ke komunistickému režimu. Roku 1960 v Římě dokončil doktorandské studium, jeho téma bylo Dante ve slovinských překladech. Tentýž rok mu podruhé zakázali vstup do Jugoslávie, jelikož veřejně protestoval v Terstských novinách Listina. Od roku 1960 žil Rebula v Terstu, kde pracoval jako učitel latinského a řeckého jazyka na střední škole s vyučováním slovinského jazyka. Také se zabýval kulturní činností s místní slovinskou komunitou. Společně s Borisem Pahorem, editovali časopis Zaliv.", "question": "Proč nemohl Alojz Rebula studovat ve svém rodném městě svým rodným jazykem?", "answers": ["Protože zde sídlila antislavistická italská policie fašistického režimu"]}
{"title": "Francouzské departementy", "context": "Je řízena prefektem (fr.préfet du département), jmenovaným přímo presidentem, a dále se člení na podprefektury (sous-préfecture) vedené podprefekty (sous-préfet). Na departementy se Francie dělí od roku VIII francouzské revoluce (1799-1800). Na základě těchto departementů je spravována řada státních institucí, mimo jiné Rada departmentu pro výstroj (Direction départementale de l'équipement , DDE) či Rada departementu pro záležitosti zdravotní a sociální (Direction départementale des affaires sanitaires et sociales, DDASS). Departement je též samosprávné čili decentralizované místní společenství, řízené generální radou (krajskou radou, fr. conseil général), která se volí všeobecným hlasováním tak, aby se každé tři roky obměnila polovina zastupitelů. Volební mandát zastupitele je tedy na 6 let. V čele generální rady stojí její prezident. Návrh na rozdělení země na departementy předložil králi Ludvíkovi XIV. už roku 1665 Marc-René d́Argenson, aby se lépe rozložila daňová břemena i státní správa silnic a mostů. Departementy zavedl francouzský parlament 4. března 1790 hlavně proto, aby se oslabily lokální solidarity v rámci historických a feudálních regionů a naopak posílila loajalita k centrální vládě a státu. Departement byl vymezen tak, aby každý občan mohl za dva dny dojet na koni do centra a vrátit se domů. Departementy dostaly nové názvy, hlavně podle řek, hor a podobně, aby se oslabily historické souvislosti. Byly seřazeny podle abecedy a očíslovány od 1 (Ain) do 83 (Yonne) a tato čísla se od té doby hojně používají k poštovním a administrativním účelům a dodnes jsou i na číslech aut a podobně. Roku 1950 byly zřízeny větší administrativní jednotky, regiony, kterých je v současné době 18. Jejich význam patrně roste a Francie dokonce uvažuje o zrušení departementů. Zpočátku (1790) byly departementy očíslovány (čísly 01 - 83) jen pro poštovní účely. Na každou zásilku byla umísťována pečeť s číslem výchozího departementu. Tento poštovní systém fungoval několik let, později byl zrušen. Ve dvacátém století byl přidáním 5 dalších departementů (Alpes-Maritimes, Loire, Savojsko, Horní Savojsko a Tarn-et-Garonne) vytvořen nový seznam departementů, který byl roku 1922 seřazen podle abecedy a kvůli změnám po první světové válce modifikován na počet 89, přičemž číslo 1 měl département Ain, 89 Yonne.", "question": "Jak se nazývá jednotka administrativního a samosprávného členění území Francouzské republiky?", "answers": ["Departement"]}
{"title": "Slunečnice (album)", "context": "Slunečnice je šesté studiové album české hudební skupiny Lucie, vydané v roce 2000. Obsahuje celkem 11 písní, z větší části autorských (jen u tří písní jsou jako spoluautoři uvedeni externí spolupracovníci, viz níže). Na kompilační album The Best of Lucie (2009) byly z tého desky zařazeny písně Ona ví, Zakousnutej do tebe a Hvězda. Pojď se mnou do chrámu ticha (hudba: Robert Kodym, David Koller, text: Robert Kodym) Ona ví (hudba: David Koller, text: Robert Kodym) Zakousnutej do tebe (hudba. : P.B.Ch., text: Robert Kodym) Hvězda (hudba: Miloš Hájíček, David Koller, text: Miloš Hájíček) Veverka (hudba a text: Robert Kodym. ) Slunečnice (hudba: Michal Dvořák, David Koller, Pavel Karlík, text: David Koller) Karibi (hudba: Robert Kodym, text: Ivan Mládek) Mohu tě jenom milovat (hudba. a text: Robert Kodym) Noc (hudba: Michal Dvořák, text: Tomáš Belko) Vůně (hudba: P.B.Ch., text: Robert Kodym) Touha (. hudba a text: David Koller) Michal Dvořák Robert Kodym David Koller P.B.Ch. Tomáš Belko, Jaroslav Kurzweil, Jiří Hanzlík (dechy) Milan Cimfe (kytara, el. bicí) Miloš Hájíčekl. (klávesy, samply, aranžmá) Tomáš Hanákl (zpěv) Pavel Karlík (kytara) Vráťa Kocourekl (samply) Adam Koller (congo) Luboš Krtička (trubka) Libor Mikoška (. kytara) Ivan Mládek (zpěv, banjo) Jan P. Muchow (kytara, klávesy, aranžmá) Vláďa Pecha (programování) Petr (didgeridoo) Podle přehledu prodejnosti zveřejněného v deníku MF Dnes dne 6. listopadu 2004 na s. 2 se v roce vydání (tedy cca za pouhé dva měsíce) alba Slunečnice prodalo 62 000 kusů a stalo se druhou nejprodávanější českou deskou roku (první místo obsadil Těžkej Pokondr s albem Ježek v kleci, kterého se prodalo 69 000 kusů). Nové album skupina prezentovala publiku na turné Slunečnice Tour, v jehož rámci odehrála během května a června 2001 celkem 12 koncertů vesměs ve velkých arénách nebo pod širým nebem.", "question": "Jak se jmenuje šesté studiové album skupiny Lucie?", "answers": ["Slunečnice"]}
{"title": "Ideologie", "context": "Ideologie Ideologie je propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí s apologetickou nebo ofenzivní funkcí založenou na formulování politických, hospodářských, světonázorových a/nebo podobných zájmů určité skupiny. V politické a společenské praxi se ideologie vládnoucí skupiny projevuje např. ve formě filosofie, práva či morálky, obecně se skrze svou subjektivitu snaží o formulaci celkového výkladu společnosti a člověka jako takového. V angloamerickém prostředí je obvyklé i užívání termínu ideologie pro neutrální označování ucelené soustavy myšlenek a výpovědí, případně \"pojem označující soustavu symbolických výrazů s mobilizační funkcí, legitimizující určité jednání\"[1]. V evropském prostředí má termín častěji pejorativní vyznění a vyjadřuje též uzavřenost, jednostrannost, iracionální a propagandistické rysy takové soustavy myšlenek a výpovědí.[2] Často se pojmem ideologie označují pouze politické ideologie. Funkce ideologie Ideologie má podle amerického politologa Andrewa Heywooda více funkcí. První je vysvětlovací funkce, která pomáhá vysvětlovat politické jevy a události, hodnotící funkce nám poskytuje hodnotový systém a jeho kritéria. Díky orientační funkci se můžeme snáze připojit k nějaké sociální skupině a funkce programová nám nabízí základní rysy politického programu a politické cíle.[3] Historie pojmu ideologie a její chápání jednotlivými mysliteli Za tvůrce pojmu ideologie je označován francouzský osvícenecký aristokrat a filosof Antoine Destutt de Tracy. Ten se za Direktoria podílel na vzniku Národního institutu, kde později působil v Sekci morálních a politických věd na Oddělení analýzy vjemů a idejí.[4] Slovo „idéologie“ bylo poprvé použito na přednášce 20. června 1796,[5] kdy de Tracy hledal příhodný název pro svou vědu o idejích, „Science des idées“, zbavenou veškerých metafyzických a náboženských konotací. Destutt de Tracy tento termín poprvé použil pro označení systematicky kritických a terapeutických studií sensualistických základů idejí. Moderní pojetí pojmu však vychází z jeho posměšné na základě vnitřní souvislosti přenesené aplikace na všechny systémy idejí, které se nelogicky nadřazují a zároveň s sebou nesou předpoklad, že tato absence realismu má svůj zdroj v sebezaslepení a sebezaujetí ideologa jako reprezentanta ideologie, vlastní tedy než propagandistickou funkci, byť to původně proklamátory idejí nebylo zamýšleno.[6]", "question": "Má termín ideologie negativní konotaci?", "answers": ["V evropském prostředí má termín častěji pejorativní vyznění a vyjadřuje též uzavřenost, jednostrannost, iracionální a propagandistické rysy takové soustavy myšlenek a výpovědí.[2]"]}
{"title": "Šakalí léta", "context": "Šakalí léta je česká muzikálová komedie Jana Hřebejka z roku 1993. Odehrává se v Praze roku 1959 v okolí dejvického hotelu International. Do poklidného maloměstského života nečekaně zasáhne \"muž odnikud\", mladý chuligán Bejby, který svým výstředním oblečením, kytarou a vášní pro rock 'n' roll rozbouří stojaté vody nejen klukovského světa, ale také světa dospělých, snažících se nemyslet na nelehkou dobu, v níž musejí žít. Bejby svým nečekaným příchodem zasáhne do života číšnického pomocníka Edy Drábka, okrskáře Prokopa a jeho syna, přezdívaného Kšanda, a svým způsobem i do života barové zpěvačky Milady a jejího manžela, arogantního estébáka Přemka. Šakalí léta v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Sakali leta v Internet Movie Database Šakalí léta na Kinoboxu.cz", "question": "V kterém roce se odehrává děj filmu Šakalí léta?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Barnardova šipka", "context": "Barnardova šipka (nebo Barnardova hvězda) je hvězda v souhvězdí Hadonoše, která má ze všech hvězd nejrychlejší vlastní pohyb po obloze: činí 10,34\" ročně. Hvězda vzdálená od Země necelých šest světelných let je málo hmotným červeným trpaslíkem spektrální třídy M4 a čtvrtou nejbližší hvězdou od Slunce (po třech hvězdách soustavy Alfa Centauri). Přes svou blízkost se řadí mezi hvězdy jen deváté magnitudy, k jejímu pozorování tedy potřebujete dalekohled. V infračervené oblasti spektra září mnohem více než ve viditelném světle. Rychlost jejího pohybu v roce 1916 změřil astronom Edward Emerson Barnard, na jehož počest byla hvězda pojmenována. Až do té doby se nejrychlejším známým pohybem po obloze vyznačovala Kapteynova hvězda, která se nachází poblíž hvězdy 66 Oph. Barnardova šipka se především díky své blízkosti a poloze na nebeském rovníku stala předmětem studia mnoha astronomů. V průběhu pozorování zkoumali její vlastnosti a astrometrii; také u ní hledali planety. Přes velmi vysoké stáří Barnardovy šipky se na ní dají pozorovat erupce, je eruptivní proměnnou hvězdou typu UV Ceti. V roce 1963 přijala řada astronomů domněnku Petera van de Kampa, že objevil odchylku v pohybu Barnardovy šipky, ze které mělo vyplývat, že hvězdu obíhá jedna nebo více planet o hmotnosti Jupitera. Data nezávisle získaná v sedmdesátých letech však žádné odchylky pohybu nepotvrdila, nicméně nevyloučila existenci planet terestrického typu. Exoplaneta pak byla u Barnardovy šipky objevena v rámci projektu Red Dots v listopadu 2018. Jedná se o chladnou superzemi o hmotnosti nejméně 3,2 Země, která okolo hvězdy obíhá s periodou 233 dní.V době největšího rozšíření domněnky o hypotetických planetách si hvězdu oblíbili autoři science fiction a stala se cílem projektu Daedalus, což byla studie o možnosti vyslání rychlé bezpilotní sondy k blízkým hvězdám. == Fyzikální vlastnosti == Barnardova hvězda – červený trpaslík spektrální třídy M4 – svítí příliš slabě na to, aby ji bylo možné pozorovat bez dalekohledu. Má zdánlivou hvězdnou velikost 9,54 mag, kdežto nejjasnější hvězda oblohy, Sirius, -1,5 mag a nejslabší hvězda pozorovatelná pouhým okem 6 mag; proto magnituda 9,54 je pouze 1/27 jasnosti nejslabší hvězdy pozorovatelné pouhým okem za dobrých světelných podmínek.", "question": "Jak se jmenuje hvězda v souhvězdí Hadonoše, která má ze všech hvězd nejrychlejší vlastní pohyb po obloze?", "answers": ["Barnardova šipka"]}
{"title": "Vilnius", "context": "Vilnius se stal hlavním městem vilenského vojvodství. Litva nicméně polskou svrchovanost nad bývalou Střední Litvou nikdy neuznala a Vilnius oficiálně považovala za své hlavní město (obě země ostatně kvůli tomu navázaly diplomatické styky až v roce 1938). Za polské vlády prodělal Vilnius rychlý rozvoj. Byla znovuotevřena univerzita Štěpána Báthoryho a podstatně se zlepšila infrastruktura města. V roce 1931 měl Vilnius 195 tisíc obyvatel a byl 5. největším městem v Polsku. Po vypuknutí II. světové války byl Vilnius 19. září 1939 na základě paktu Ribbentrop-Molotov obsazen Rudou armádou. Polská armáda nekladla větší odpor, neboť její hlavní síly bojovaly proti Němcům v jiných částech Polska. Podle ruských plánů se měl Vilnius stát hlavním městem Běloruska. Na litevsko-ruských rozhovorech v Moskvě 10. října 1939 bylo ale dohodnuto předání města a okolí Litvě výměnou za její souhlas se zřízením ruských vojenských základen na litevském území. V červnu 1940 byla Litva okupována Sovětským svazem a Vilnius se stal hlavním městem Litevské sovětské socialistické republiky. Sovětská tajná policie NKVD tehdy zatkla cca 35 - 40 000 obyvatel města a poslala je do gulagů. V červnu 1941 padl Vilnius do německých rukou. Němečtí okupanti zavraždili asi 100 tisíc obyvatel, mezi nimi 95 % místních Židů. Neúspěšné židovské povstání z 1. září 1943 vedlo ke konečného destrukci zdejšího ghetta, které vedla kontroverzní postava Jacoba Gense. Vilnius byl osvobozen v červenci 1944 vojáky polské odbojové Armii Krajowej (Zemské armády) během Operace Ostrá brána. S polskými povstalci spolupracovaly i některé sovětské jednotky, ovšem po vstupu Rudé armády do města 15. července 1944 byla velká část polských vojáků zatčena NKVD.", "question": "Na základě jakého paktu byl Vilnus 19. září 1939 obsazen Rudou armádou?", "answers": ["Ribbentrop-Molotov"]}
{"title": "Vejdova lípa", "context": "Lípy údajně označovaly roh ohrady pro dobytek. Lípa označující druhý roh, jihovýchodně od statku (druhá Vejdova lípa, viz níže), byla už kolem roku 1900 popisovaná jako velice sešlá, již bez poloviny kmene. Třetí roh určovaly prý Bouchalovy lípy (3 stromy), které snad vyrostly jako výmladky původní lípy. O čtvrté lípě se neví. Vejdovy lípy získaly své přízvisko podle přezdívky jednoho z bývalých majitelů statku, pana Dolečka. Ten se mezi sousedy proslavil větou \"Kdypak já na ten kopec vejda? \", kterou údajně pronášel při návratu z dolní hospody domů. Po \"Vejdovi\" pak byl pojmenován původní selský dvůr, lípy, později i hájovna (roku 1872 nahradila statek) a nakonec i nová zástavba (\"Na Vejdovně\") vzniklá po vysídlení z důvodu stavby přehrady ve 30. letech 20. století. Ve 40. letech 20. století vlastnil hájovnu pan Josef Ježek, který ji koupil, když se musel odstěhovat z usedlosti zaplavené přehradou. Podle pověsti do lípy kdysi zapadl pasáček, ze kterého byla po mnoha letech nalezena pouze kostra. Kolem půlnoci je prý z lípy slyšet sten a ve větvích se objevuje světlo. Strašení zřejmě ustalo, když se kmen počátkem 20. století otevřel. V těchto místech prý působil i loupežník Ledříček, který si ukryl své poklady ve stráni pod lípou a nedalekém lese Sekyří poblíž tzv. Katova dolu. Vejdova lípa je od roku 1997 (poškození Tatrovické lípy) vůbec nejmohutnějším stromem České republiky. Z lip bývala krom Tatrovické (1650 cm) mohutnější ještě Bzenecká (1400 cm, do přelomu 19. a 20. století) a srovnatelné Běleňská (1250 cm, do roku 1951) nebo lípa ve Velké Losenici (1256 cm). Do dutiny stromu se podle dobového hlášení četnické stanice pohodlně vejde stůl a čtyři židle. Dočasně byla využívána i jako skladiště hospodářského nářadí. Vejdově lípě byl věnován prostor v televizním pořadu Paměť stromů, konkrétně v dílu č. 4: Stromy žijí s lidmi. Krom zmíněného literárního díla byla lípa zachycena na mnoha kresbách a malbách. Prodávané byly pohlednice s kresbami akademického malíře K. Rubeše, ve vlastivědné publikaci Žambersko byl uveden dřevoryt J. Krčmářové. Zdařilé vyobrazení bylo také uváděno v díle Krása našeho domova od Jana Březiny (1934). Lípu také zachytil akademický malíř Jaroslav Turek nebo Dr. Vladimír Lepš (2000).", "question": "Od kdy je Vejdova lípa nejmohutnějším stromem České republiky?", "answers": ["1997"]}
{"title": "John von Neumann", "context": "John von Neumann (maďarsky Neumann János, 28. prosince 1903 Budapešť, Rakousko-Uhersko - 8. února 1957 Spojené státy americké) byl rakousko-uherský a později americký matematik židovského původu, který značnou mírou přispěl k oborům jako jsou kvantová fyzika, funkcionální analýza, teorie množin, ekonomika, informatika, numerická analýza, hydrodynamika, statistika a mnoho dalších matematických disciplín. Narodil se v Budapešti v rodině bohatého maďarského bankéře. Od malička projevoval znaky geniality - měl jazykové nadání a neobyčejnou paměť. Říká se o něm, že v šesti letech byl schopen žertovat s otcem ve starořečtině a zpaměti uměl dělit osmimístnými čísly. Od dvanácti let ho soukromě učil nejlepší profesor matematiky z Budapešťské univerzity. V sedmnácti publikoval svoji první vědeckou práci. Následující rok se zapsal na Budapešťskou univerzitu, na radu otce zvolil perspektivní obor chemické inženýrství. Studium bylo pro něho tak snadné, že se nudil, a tak ve volném čase napsal doktorskou práci z matematiky. Ve dvaadvaceti letech odešel na univerzitu do Berlína, kde nastoupil jako nejmladší (soukromý) docent v historii. Začal se zabývat kvantovou teorií a teorií neuronové sítě. Už tehdy byl uznávaným vědcem, ale celosvětově se proslavil v roce 1928 jako spolutvůrce matematické teorie her, která je dodnes používána v ekonomice i v politice. V roce 1929 - už jako světově proslulý vědec - se stal spolu s Albertem Einsteinem zakládajícím členem a vedoucím oddělení matematiky nového Institut for Advanced Study v Princetonu. Nejvýznamnější jsou jeho objevy jako průkopníka digitálních počítačů a operační teorie kvantové mechaniky (takzvaná Von Neumannova algebra), tvůrce teorie her a konceptu buňkového automatu. Spolu s Edwardem Tellerem a Stanislawem Ulamem se zabýval jadernou fyzikou, kde vytvořili základní předpoklady termonukleárních reakcí a vodíkové bomby. Von Neumannova architektura digitálního počítače byla publikována v roce 1945 v článku \"First Draft of a Report on the EDVAC\". Základní moduly jím navrženého počítače jsou: procesor, řadič, operační paměť, vstupní a výstupní zařízení. Tato koncepce tvoří základ architektury současných počítačů. dvojková soustava programy a data v operační paměti (nenačítají se z vnější paměti v průběhu výpočtu, jednotné kódování - k programům lze přistupovat jako k datům, umožnilo univerzalitu počítače, bezproblémové zavedení cyklů a.", "question": "Ve kterém městě se narodil John Ludwig von Neumann?", "answers": ["Budapešť"]}
{"title": "Kniha", "context": "V polovině 15. století začaly být knihy v západní Evropě vyráběny blokovým tiskem (technika byla na východě známá už staletí předtím). Při blokovém tisku byl obrysový obraz celé stránky vyřezán ze dřeva. Matrice mohla být mnohokrát natřena inkoustem a použita na reprodukci kopií dané stránky. Výroba celé knihy byl ale stále náročný proces, vyžadující ručně řezanou desku pro každou stránku. Dřevěné desky také nebyly velmi trvanlivé a snadno se opotřebovaly nebo poškodily. Nejstarší datovaný exemplář kopie pořízené blokovým tiskem uchovává Britská knihovna. Desku nalezl v roce 1907 archeolog Marc Aurel Stein v ohrazené jeskyni u Tun-chuangu v severozápadní Číně. Tiráž na konci obsahuje: Uctivě vyrobil pro obecnou volnou distribuci Wang Jie ve prospěch svých dvou rodičů třináctého dne čtvrtého měsíce devátého roku Xiantongu (tedy 11. května 868). Čínský vynálezce Pi Sheng kolem roku 1045 vyrobil pohyblivé litery z kameniny (žádné příklady jeho tisku se ale nezachovaly). Znaky a zarovnávací výplně vkládal do mělké přihrádky a zaléval je horkým voskem. Po ztuhnutí vosku šla přihrádka s písmeny používat na tisk celých stránek. Když Johann Gutenberg v 15. století zavedl knihtisk s kovovými pohyblivými literami, knihy začaly být levnější a široce dostupné.", "question": "Jak byly psány knihy před objevem tiskařského lisu?", "answers": ["ručně"]}
{"title": "Míle", "context": "Míle Tento článek je o anglické míli. Další významy jsou uvedeny na stránce Míle (rozcestník). Anglická míle nebo jen míle (anglicky mile [majl]) je délková míra užívaná v anglosaských zemích, odpovídající přibližně 1,609 km. Nepatří mezi jednotky SI. Historicky existovalo mnoho jednotek se stejným či podobným názvem a hodnotou v rozsahu zhruba jednoho až dvanácti km. Římská míle (latinsky mille passus neboli „tisíc dvoukroků“) se používala ve starověku. Anglická míle je rovna 5 280 stopám, resp. 1 760 yardům. Na základě dohody z roku 1959, která tzv. mezinárodní yard definovala jako 0,9144 m (přesně), je tedy mezinárodní míle rovna 1 609,344 m (přesně). Související články Angloamerická měrná soustava Externí odkazy Slovníkové heslo míle ve Wikislovníku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kolik km má přibližně anglická míle?", "answers": ["1,609"]}
{"title": "IPhone", "context": "a iPhonu 6S Plus. iPhone 7 disponuje úhlopříčkou 4,7\", iPhone 7 Plus pak úhlopříčkou o velikosti 5,5\", velikost displeje se neliší od předchůdců iPhone 6 a 6S. Oproti starším modelům byla přidána voděodolnost (ve specifikaci IP67), u většího modelu druhá čočka fotoaparátu (duální kamera). Byl odebrán 3,5 mm jack pro připojení zvukového výstupu (např. sluchátka), přibyla možnost si telefon koupit v barvách černá a leskle černá. Změnami prošel tzv. Home Button, který již není mechanický, reaguje na sílu dotyku pomocí haptické (vibrační) odezvy. iPhone disponuje novými stereo reproduktory, které jsou dvojnásobně hlasitější než u iPhone 6S. Telefon pohání čtyřjádrový čipset A10 Fusion a 64 bitový procesor, jehož dvě jádra mají vyšší výkon, další dvě jádra pak výkon nižší, zpracovávající méně náročné operace, což by mělo přispět k delší výdrži baterie. Pro potřebu operačního systému iOS 10 byly připraveny 2 GB operační paměti RAM, iPhone 7 Plus 3GB. iPhony 7 a 7 Plus jsou nabízeny s pamětí v kapacitách 32, 128 a 256 GB, v pěti barevných variantách – černá, leskle černá, stříbrná, zlatá a rose gold (růžová). Dne 23. března Apple představil také červenou variantu těchto modelů, jedná se o tzv. produkt RED pro boj proti AIDS. iPhone je vybaven operačním systémem iOS, který je odvozen od počítačového Mac OS X (krátce po představení prvního iPhonu byl systém označován jako OS X). Důraz je kladen na intuitivní ovládání a propojení s internetem. Přístroj obsahuje webový prohlížeč Safari, který je běžný na Mac OS X. Na iPhonu naleznete verzi zjednodušenou pro snadné ovládání pomocí dotykového displeje. Podporuje záložky a panely (tabs), zobrazuje webové stránky obsahující HTML, JavaScript a AJAX, ale nepodporuje technologie Java a Flash. Pro prohlížení a psaní e-mailů slouží aplikace Mail. Aplikace Mapy zobrazuje mapy a družicové snímky Země stahované z různých zdrojů a sestavené Applem. Maps umožňují vyhledávání objektů a cesty z jednoho místa na druhé, zobrazují intenzitu provozu na silnicích a lze je využít jako krokovou navigaci. Od firmwaru 1.1.3 je možné stanovit polohu telefonu na mapě podle okolních přístupových bodů wi-fi a BTS telefonního operátora, na 3G iPhonu i pomocí GPS. Na iPhonu 3GS a iPhone 4/4S a na 5/5S je možné nechat mapu automaticky natočit podle skutečné polohy. iPhone obsahuje multimediální přehrávač iPod, který přehraje hudbu, videa a podcasty nahrané na telefon z počítačového programu iTunes. V něm se otvírají i odkazy na YouTube videa z jiných aplikací (Safari, Mail).", "question": "Od jakého počítačového systému je odvozen iPhone OS?", "answers": ["Mac OS X"]}
{"title": "Brno", "context": "Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou. Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO.", "question": "Kdy započal svůj provoz areál Brněnského výstavište?", "answers": ["1928"]}
{"title": "Fotbal", "context": "Fotbal (z anglického football, foot=noha, ball=míč), též kopaná, je kolektivní míčová hra, která je nejpopulárnějším kolektivním sportem na světě. Ve fotbale hrají dvě družstva po jedenácti hráčích na obdélníkovém, nejčastěji travnatém hřišti. Jejich cílem je dosáhnout více branek (gólů) než soupeř. Branky je dosaženo tehdy, když míč přejde brankovou čáru mezi tyčemi branky celým objemem. Hraje se hlavně nohama, ale hráči mohou k hraní míčem používat libovolné části těla kromě rukou a paží. Pouze brankář (tzn. jeden z hráčů, odlišený barvou dresu) může v blízkosti vlastní branky hrát i rukama. Hry se účastní dva týmy, každý o jedenácti hráčích. Na hru dohlíží rozhodčí: hlavní rozhodčí se pohybuje mezi hráči na hrací ploše a má plnou odpovědnost k řízení zápasu; je vybaven píšťalkou, kterou signalizuje zahájení a přerušení hry. Těsně za okrajem hrací plochy na delších okrajích hřiště se pohybují dva asistenti rozhodčího, kteří hlavnímu rozhodčímu praporkem signalizují některé druhy porušení pravidel, nemají však samostatnou rozhodovací pravomoc. V některých soutěžích jsou také dva další rozhodčí, tzv. brankoví rozhodčí, stojící mimo hřiště těsně vedle každé branky; ti do hry přímo nezasahují a nemají ani praporek, fungují jako poradci hlavního rozhodčího, s nímž jsou ve spojení minivysílačkou. Hraje se jedním kulatým míčem, kterým hráči pohybují na hrací ploše: \"driblováním\" (běháním s míčem ovládaným jemnými kopy), přihrávkami spoluhráčům a konečně střelbou na soupeřovu branku, kterou brání protivníkův brankář. Družstvo, které zrovna nemá pod kontrolou míč, se jej snaží získat: zachycením soupeřovy přihrávky nebo \"napadáním\" soupeře, u kterého je míč; dovolený fyzický kontakt mezi hráči je však výrazně omezen. Fotbalový zápas obecně probíhá plynule, přerušení jsou způsobena porušením pravidel (např. když se míč dostane mimo hrací plochu, když hráč mimo brankáře zahraje rukou, když při snaze o odebrání míče soupeři hráč protivníka kopne či jinak překročí dovolené způsoby napadání atd.) a hra po nich většinou jen s malým zdržením pokračuje dál. Hraje se celkem devadesát minut hrubého času (čas běží i v přerušené hře), s patnáctiminutovou přestávkou v polovině, po které si soupeři vymění poloviny hřiště. Na konci obou poločasů rozhodčí stanoví, kolik času se bude hrát nad rámec 45 minut, čímž se nahrazuje čas ztracený např. ošetřováním zraněných hráčů či střídáním. Typicky se jedná zhruba o jednu minutu na konci prvního poločasu a tři minuty na konci druhého poločasu.", "question": "Kolik hráčů je v jednom družstvu ve fotbale?", "answers": ["jedenácti hráčích"]}
{"title": "Philipp Lenard", "context": "Philipp Eduard Anton von Lenard, v maďarštině Lénárd Fülöp Eduárd Antal (7. června 1862 - 20. května 1947) byl německý fyzik. Za výzkum v oblasti katodových paprsků získal v roce 1905 Nobelovu cenu na fyziku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Philipp Eduard Anton von Lenard ve Wikimedia Commons Osoba Philipp Lenard ve Wikicitátech (anglicky) Biografie na stránkách Nobelprize.org", "question": "Kdy zemřel Philipp Eduard Anton von Lenard?", "answers": ["20. května 1947"]}
{"title": "Acetochlor", "context": "Acetochlor, 2-chloro-N-(ethoxymethyl)-N-(2-ethyl-6-methylfenyl)acetamid, je herbicid vyvinutý agrochemickými firmami Monsanto a Zeneca. Užívá se zejména proti plevelům na polích s kukuřicí, někdy jako náhrada atrazinu. Acetochlor byl v roce 1994 klasifikován společností EPA jako pravděpodobný karcinogen. V Evropské unii byl zakázán roku 2012. == Reference == == Externí odkazy == (anglicky) U.S. Environmental Protection Agency - Acetochlor", "question": "Které firmy vyvinuly acetochlor?", "answers": ["Monsanto a Zeneca"]}
{"title": "Brezovica (potok)", "context": "Brezovica je potok na horní Oravě, na území okresu Tvrdošín. Jde o levostranný přítok Oravice, měří 7 km a je tokem V. řádu. == Pramen == Pramení v jihozápadním výběžku Skorušinských vrchů, v podcelku Skorušina, na severozápadním svahu Skorušiny (1 313,8 m n. m.) v nadmořské výšce cca 1 155 m n. m.. == Popis toku == V pramenné oblasti teče na sever, zprava přibírá dva přítoky také ze severozápadních svahů Skorušiny a stáčí se na severozápad. Z levé strany přibírá další přítok ze severozápadního svahu Skorušiny a z téže strany přítok ze severovýchodního svahu Javoriniek (1 122,7 m n. m.). Následně se stáčí definitivně na sever, vytváří nevýrazný oblouk ohnutý na východ, zleva přibírá přítok nejprve ze severního svahu Ostrého vrchu (942,4 m n. m.), pak další v lokalitě Vyševcové a protéká bažinatý územím východně od obce Brezovica a zároveň vstupuje do Oravské kotliny. Nakonec přibírá ještě pravostranný přítok z oblasti Priečneho a na západním okraji obce Liesek ústí v nadmořské výšce přibližně 637 m n. m. do Oravice. == Jiné názvy == Teplica Brezovický potok nárečovo: Brezovčík == Související články == Oravice Brazovica == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brezovica (potok) na slovenské Wikipedii.", "question": "Jakým přitokem Oravice je potok Brezovica?", "answers": ["levostranný"]}
{"title": "Adin (jméno)", "context": "Adin je křestní jméno, které vzniklo z hebrejského ádin - citlivý, smyslný, něžný, jemný. Svátek má 17. června. Adínek, Ada, Adouš anglicky: Adin", "question": "Kdy má svátek Adin?", "answers": ["17. června"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak. == Vznik ==", "question": "Kolik procent celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří planety a jiná tělesa?", "answers": ["0,133 %"]}
{"title": "Funkční magnetická rezonance", "context": "Funkční magnetická rezonance Funkční magnetická rezonance (fMRI) je moderní zobrazovací metoda sloužící k funkčnímu zobrazování mozku, resp. mapování mozkové odezvy na vnější či vnitřní podnět. S vývojem výpočetní techniky a statistických metod se rozvíjí metoda fMRI jako nástroj pro vizualizaci anatomických struktur mozku zapojených do mechanismů vnímání, řízení motoriky a myšlení. Liší se od standardní magnetické rezonance schopností detekovat dynamické změny signálu způsobené lokálním kolísáním poměru oxyhemoglobinu a deoxyhemobloginu v závislosti na neuronální aktivitě (BOLD, tzn. Blood Oxygenation Level Dependent). fMRI mapuje neuronální aktivitu pouze nepřímo, v návaznosti na lokální změnu oxygenace a perfuze mozkové kůry. Z toho také vychází její přednosti a limitace ve srovnání s dalšími metodami funkčního mapování mozku. Meze jednotlivých metod jsou dány tzv. časovou a prostorovou rozlišovací schopností. Funkční MRI má relativně vysokou prostorovou rozlišovací schopnost (řád jednotek milimetrů), časová rozlišovací schopnost je ve srovnání s EEG (elektroencefalografie) či MEG (magnetoencefalografie) omezená. fMRI nalézá uplatnění především v neurofyziologickém výzkumu. Na řadě pracovišť se fMRI využívá např. jako doplňující vyšetření před neurochirurgickou intervencí v oblastech kritických pro řečové či motorické funkce. fMRI umožňuje zpřesnění diagnostiky některých neurologických i psychiatrických onemocnění a nabízí možnosti plánování chirurgických výkonů.", "question": "Jakou zkratku má moderní zobrazovací metoda funkční magnetická rezonance?", "answers": ["fMRI"]}
{"title": "Caipirinha", "context": "Caipirinha je brazilský národní koktejl složený z Cachaçy, třtinového cukru a limety. O historii tohoto nápoje je známo jen málo. Nejpravděpodobněji vznikl v Sã Paulu a byl považován za mocný lék proti chřipce. Jméno Caipirinha vychází ze slova Caipira, kterým se odkazuje na někoho z venkova, doslova venkovan nebo křupan. Tento výraz má původ v domorodém slově kaapira, které v jazyce Tupi znamená \"ten, kdo seká křoví\". Nakrájené limetky rozmačkáme ve sklenici, přidáme třtinový cukr (cca 1 lžička), zalijeme 5 cl cachaçy a sklenici naplníme rozdrceným ledem. mojito daiquiri julep Obrázky, zvuky či videa k tématu Caipirinha ve Wikimedia Commons Příprava nápoje", "question": "Z jakého cukru se dělá Caipirinha?", "answers": ["třtinového"]}
{"title": "Fénické písmo", "context": "Fénické písmo bylo ve starověku písmo používané pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kanaánských jazycích. Fénické (resp. fénicko-kanaánské) písmo se vyvinulo z písma protosinajského patrně někdy v 14. - 11. století př. n. l. v oblasti Předního východu (Fénicie nebo Kanaán v širším smyslu). Fénické písmo, vycházející z akrofonického protosinajského písma, je písmem hláskovým, fonetickým. Má celkem 22 znaků označujících souhlásky. Oproti moderním písmům původem z řecké alfabety včetně latinky, nezná znaky pro samohlásky, podobně jako většina písem vytvořených pro semitské jazyky. Psalo se jím zprava doleva. Podle místních variant se toto písmo vyvíjelo dál do mnoha zpočátku velmi podobných forem. Fénické písmo tedy stojí u zrodu mnoha dnešních písem. Mezi písma, která z něj vznikla, se řadí starořecké písmo, z něhož dále vznikla řecká alfabeta a z ní vycházející cyrilice, etrusko-latinské písmo a z něj latinka, a také moabské písmo staroaramejské písmo, které je zase předkem kvadrátního. aramejského písma užívaného klasickou i moderní hebrejštinou palmýrského a nabatejského písma, ze kterých vzešlo syrské písmo a arabské písmo, indického kharóšthí; většina indických písem ale pochází z bráhmí, jehož původ je nejasný a inspirace aramejským či spíše fénickým písmem možná, ale sporná, starojihoarabské písmo, které dalo vznik etiopskému písmu, starohebrejské písmo, ze kterého pochází písmo samaritánské.", "question": "Kde se vyvinulo fénické písmo?", "answers": ["v oblasti Předního východu"]}
{"title": "Paralympijské hry", "context": "Paralympijské hry (zkráceně také para(o)lympiáda) jsou vícesportovní událost určená pro sportovce s trvalým tělesným, mentálním a senzorickým zdravotním postižením. Zahrnuje to sportovce se zdravotním postižením pohybu, amputacemi, oslepnutím a mentální retardací. Paralympijské hry se konají jednou za čtyři roky vždy po olympijských hrách a řídí je Mezinárodní paralympijský výbor. Paralympijské hry jsou občas zaměňovány se Světovými hrami speciálních olympiád, které jsou však určeny pro lidi s duševním postižením. V České republice zastřešuje aktivity související s nominací na paralympiádu Český paralympijský výbor. Rekord v počtu získaných medailí z paralympiád drží Ragnhild Myklebustová z Norska, která na zimních paralympijských hrách 1988, 1992, 1994 a 2002 získala v severském lyžování dohromady 22 medailí, z nichž 17 bylo zlatých. Následující sporty jsou v současnosti na programu letních paralympijských her: Lukostřelba Atletika Boccia Cyklistika Paradrezura Fotbal (5-a-side) Fotbal (7-a-side) Goalball Judo Powerlifting Veslování Vodáctví Střelba Plavání Stolní tenis Volejbal (sezení) Basketbal (. vozíčkáři) Šerm (vozíčkáři) Ragby (vozíčkáři) zvedání činek Tenis (vozíčkáři) Následující sporty jsou v současnosti na programu zimních paralympijských her: Alpské lyžování Hokej (lední sáně) Severské lyžování Biatlon Běh na lyžích Curling (vozíčkáři)", "question": "Kolik dohromady získala Ragnhild Myklebustová medailí v severském lyžování?", "answers": ["22"]}
{"title": "Slovensko", "context": "V lesích a v nížinách se nacházejí také koroptve, bažanti, divoké husy a kachny. Co se týče rostlinstva, ze stromů převládají v nížinách duby, na úpatích hor buky, ve vyšších polohách smrky a na nejvyšších místech převažuje co do biomů tajga a tundra. Slovensko se nachází v mírném podnebném pásu. Většinou na jeho území převládají studenější léta a chladné vlhké zimy s vysokou oblačností. Průměrná teplota ve vyšších polohách, především v Tatrách, činí kolem -4 °C a naopak v nížinách se pohybuje kolem 10 °C. V červenci se v nížinách teploty v průměru blíží či přesahují hodnotu i 20 °C. Zatímco v nížinách při Dunaji průměrné srážky dosahují 570 mm, při návětrných stranách hor se šplhají až na 1100 mm. Na vyšších vrcholcích hor zůstává sníh až do letních měsíců. Slovensko je parlamentní republikou. Výkonnou moc představuje vláda, v jejímž čele stojí premiér. Hlavou státu je prezident, volený přímou volbou občanů na 5 let. Zákonodárnou moc vykonává jednokomorový parlament zvaný Národní rada Slovenské republiky, v němž zasedá 150 poslanců. Volby do Národní rady se konají každé 4 roky a volit může každý občan starší 18 let. Současným slovenským prezidentem je Andrej Kiska, vládu vede Robert Fico za stranu SMER - sociálna demokracia. V rámci justice zastává významnou pozici Ústavní soud, tvořený 13 soudci jmenovanými prezidentem na 12 let, a Nejvyšší soud. Dále na Slovensku funguje systém krajských, okresních a vojenských soudů, doplněných Specializovaným trestním soudem. Podle organizací Freedom House a Nadace Bertelsmann se v zemi konají svobodné volby a funguje oddělení jednotlivých státních mocí (výkonné, soudní a zákonodárné), Poslední volby do Národní rady se konaly 5. března 2016. Strana SMER – sociálna demokracia oproti minulým volbám propadla a nedokázala si tak udržet původní parlamentní většinu. Ve volbách pro ní hlasovalo 28 % voličů. Na druhém místě se umístila stana Sloboda a Solidarita s 12 % a na třetím OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti se ziskem 11 %.", "question": "Koho volbou je volený prezident Slovenska?", "answers": ["občanů"]}
{"title": "Černý pátek (nakupování)", "context": "Černý pátek (nakupování) Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Black Friday v obchodě v USA Černý pátek (anglicky Black Friday) je neformální název pro den, který následuje v USA po svátku Díkůvzdání. Jde tedy o čtvrtý pátek v listopadu. Jedná se o marketingovou akci, kdy se obchodníci snaží nalákat zákazníky na velmi nízké ceny. Černý pátek je v USA již od roku 2005 tradičně nejrušnějším nakupovacím dnem. Mnoho obchodníků však nezačíná se slevami přesně na Černý pátek, ale nabízí je už o několik dní dříve. V USA je také běžné, že zákazníci kempují před obchody, aby si zajistili to nejlepší místo ve frontě. Termín černý pátek pravděpodobně vznikl kolem roku 1961 ve Filadelfii, kde byl užíván pro označení rušného silničního provozu den po Díkůvzdání. O více než dvacet let později se tento termín více rozšířil a začal být využíván pro označování dne, kdy se zvedají tržby obchodníků, tedy se dostávají z „červených čísel“ do „černých čísel“.[1][2] Některé zejména francouzské oděvní značky propagují environmentalistické názory, které zbrojí proti černému pátku vzhledem ekologickému dopadu tohoto dne.[3] Černý pátek v ČR Černý pátek se stal oblíbeným marketingovým lákadlem v České republice a to se slevami až do výše osmdesáti procent. Odborníci ale varují spotřebitele, aby se nenechali nalákat na fiktivní slevy. „Sleva může být počítána z výrazně vyšší ceny, než je cena zboží v běžné tržní síti,“ uvádí vedoucí právního oddělení největší české spotřebitelské organizace dTest. [4] Jedním z prvních prodejců, kteří odstartovali tuto akci i v Česku byl internetový obchod s elektronikou Alza, následující rok se přidaly i další firmy. Někteří prodejci lákají na slevy Black Friday i mimo tento den, také často dochází k podvodům se slevami.[5] Čeští obchodníci si pojem Black Friday velmi upravili a nabízejí slevy prakticky kdykoliv v roce a někdy dlouhodobě a s původní myšlenkou nemá žádnou souvislost.[6] Násilí a chaos Fronta večer před Black Friday u obchodu v New Yorku V tento den se také někdy objevují zprávy o násilí mezi zákazníky. Od roku 2006 bylo ve Spojených státech zaznamenáno 12 úmrtí a 117 zranění. [7]", "question": "Který pátek v měsíci je černý pátek?", "answers": ["čtvrtý"]}
{"title": "Buckinghamský palác", "context": "Nový král a královna nechali vyzdobit taneční sál, velké schodiště, velkou vstupní halu, mramorovou síň, vestibul a galerie ve stylu Belle epoque s převažujícími barvami smetanově žlutou a zlatou, vzhled který je uchován dodnes. Poslední významné stavební úpravy byly prováděny za krále Jiřího V., kdy roku 1913 sir Aston Webb upravil původní Blorovu fasádu z roku 1850 do podoby, která připomínala Lyme Park v Cheshire. Tato fasáda byla upravena tak, aby vytvářela vhodné pozadí k památníku královny Viktorie. Za vlády Jiřího V., který měl serióznější povahu než jeho otec, byl Buckinghamský palác spíše místem oficiálních aktivit než plesů a jiných radovánek. Jeho manželka královna Marie byla znalkyní umění a zajímala se o královské sbírky nábytku a umění a starala se o to aby byly udržované a doplňované. Postarala se také o výzdobu modrého salónu. V této místnosti, dlouhé 21 m dříve známé jako jižní salón, se nachází jedna z nejkrásnějších Nashových kazetových výzdob stropů, podle historika Olwena Hedleye ještě nádhernější než v trůnním sále. Uvádí se, že v roce 1999 měl Buckinghamský palác 19 státních komnat, 52 ložnic, 188 ložnic pro personál, 92 kanceláří a 78 koupelen. Ačkoli se to zdá jako velký počet ve srovnání s některými jinými královskými sídly například Carskoje selo, papežovu paláci v Římě nebo královským palácem v Madridu je relativně malý. První světovou válku přečkal palác, v té době domov krále Jiřího a královny Marie, bez úhony. Cennější exponáty byly přestěhovány do Windsorského zámku ale královská rodina dále bydlela v paláci. V době druhé světové války se stal palác sedmkrát terčem náletů. Jedna z leteckých pum dopadla do vnitřního čtvercového nádvoří v době kdy král Jiří VI. a královna Alžběta byli v paláci a ačkoli bylo rozbito mnoho oken, další velké škody nebyly zaznamenány. Největším poškozením paláce bylo zničení palácové kaple roku 1940. Dne 8. května 1945 byl Buckinghamský palác centrem britských oslav konce druhé světové války a král, královna, princezna Alžběta na pozadí se začerněnými okny zdravili z balkónu shromáždění na Mallu. Hlavní místnosti paláce se nacházejí na prvním poschodí (piano nobile) v západním křídle obráceném k zahradám přilehlým k paláci. Centrem souboru vyzdobených státních komnat je hudební salón, jehož výrazný oblouk tvoří dominantu fasády. V sousedství této komnaty se nachází modrý salón a bílý salón.", "question": "Jak se jmenuje oficiální londýnské sídlo britského panovníka?", "answers": ["Buckinghamský palác"]}
{"title": "Stará radnice (Bratislava)", "context": "Stará radnice v Bratislavě je historická budova na Hlavním náměstí v Bratislavě a patří mezi nejstarší budovy ve hlavním městě Slovenska. Tvoří ji víceré budovy, konkrétně Jakubův dům, Pawerův dům, Ungerův dům, a Aponiho palác, které byly postaveny v různých uměleckých slozích. Původní část radnice tvoří samostatný dům s vlastní věží na východním okraji náměstí. Dějiny výstavby Byla postavena v gotickém stylu v 15. století jako výsledek spojení vícerých domů (Pawerův dům, Ungerův dům, Aponiho palác). Hlavní budovu vedle věže dal postavit rychtář Jakub ve 14. století, zatímco samotná věž, původně gotická, byla postavena ve 13. století. Později prošla mnohými změnami a rozšířeními, hlavně rekonstrukcí v renesančním stylu v roce 1599 po poškození způsobeným zemětřesením, barokní restylizace věže po požáru v 18. století a novorenesanční, neogotické křídlo postavené v roce 1912. Poloha Nachází se přímo v centru města mezi Hlavním náměstím a Primaciálním náměstím, vedle ní se nalézá řecké a japonské velvyslanectví. Radnici je možné lehce poznat podle barevné dlaždicové střechy. Využití Budova byla využívána jako městská radnice od 15. století do pozdního 19. století. V tomto období sloužila i jiným účelům, například jako vězení, mincovna, tržní místo a objekt pro veřejné oslavy a slavnosti. Byla využívána také jako depozitář, zbrojnice a městský archiv. Dnes se zde nachází Městské muzeum s expozicí o historii města Bratislavy. Mezi vystavované exponáty patří nástroje používané k mučení, staroměstské žaláře, historické zbraně, brnění, miniatury. Jednou z atrakcí je i dělová koule vestavěná do stěny věže. Kouli na budovu vystřelili Napoleonovi vojáci v 19. století. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Stará radnice na Wikimedia Commons Skupinka turistů u Staré radnice", "question": "Jaký charakteristický rys má Stará radnice v Bratislavě?", "answers": ["barevné dlaždicové střechy"]}
{"title": "Pražský hrad", "context": "Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad (původně raně středověké hradiště) stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy, na vrchu Opyš. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Dvakrát v dějinách se stal hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské. Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z hradiště založeného v 9. století, se svými rozměry 570 m délky a 128 m šířky je jeden z největších hradních komplexů na světě. Rozloha hradu se obvykle uvádí 7,28 ha, ale dodnes je předmětem sporů. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě. Také je největší doposud obývaný hrad na světě, hned za ním je Anglický Windsor. Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Kromě mnohých českých panovníků (včetně čtyř císařů), pražských biskupů a arcibiskupů, duchovních, šlechticů i jiných lidí spjatých s pražským dvorem jsou v katedrále pochováni i někteří světci - velká část českých zemských patronů (sv. Václav, Vít, Vojtěch, Zikmund nebo Jan Nepomucký). Jsou zde také uloženy české korunovační klenoty. Původně se název \"Praha\" vztahoval především právě na skalnatý ostroh s knížecím hradištěm, začal však současně označovat i okolní osídlení (např. u Ibráhíma ibn Jakúba). I později se po staletí název \"Praha\" vztahoval na hrad i pražská města v jeho okolí. Teprve v roce 1784 byla samostatná města administrativně spojena a název \"Praha\" oficiálně dostalo takto vzniklé město. Podle Pražského \"hradu\" získalo označení \"Hradčany\" osídlení na jeho západním předpolí. To se stalo v 1. polovině 14. století poddanským, později královským městem spadající pod zprávu purkrabího Pražského hradu. Dnes se tak jmenuje pražská čtvrť, která kromě historického města zahrnuje i území Pražského hradu. Ostrožna Pražského hradu byla osídlena již v období neolitu. Archeologicky byla prozkoumána sídliště kultury s lineární keramikou a kultury s vypíchanou keramikou v areálu Lumbeho zahrady. Z Lumbeho zahrady pocházejí i doklady o osídlení v období eneolitu a dále zde jsou doloženy pohřební aktivity kultury se šňůrovou keramikou a únětické kultury. Až v 80. letech 20. století se archeologicky podařilo prokázat existenci osídlení staršího než dokládají písemné prameny, které zmiňují až kostel Panny Marie postavený přemyslovským knížetem Bořivojem někdy po roce 885. Během 9. století, snad už i v jeho první polovině, byla ostrožna předělena příkopem.", "question": "Odkdy je Pražský hrad sídlem prezidenta republiky?", "answers": ["od roku 1918"]}
{"title": "Jeřáb milský", "context": "Jeřáb milský (Sorbus milensis) je 3–10 m vysoký opadavý strom nebo keř, popsaný v roce 2008 z vrchu Milá v Českém středohoří. Listy tohoto druhu mají mělce laločnatou na rubu žlutošedě plstnatou čepel. Květy jsou pětičetné, bělavé, s narůžovělými prašníky a jsou uspořádány do mnohokvětých chocholičnatých lat. Zralé malvice jsou lesklé a oranžově červené. Druh náleží do skupiny Sorbus latifolia agg., která sdružuje taxony, které pravděpodobně vznikly hybridizací jeřábu břeku (Sorbus torminalis) a některého ze zástupců ze skupiny jeřábu muku (Sorbus aria s. l.). Druh pravděpodobně roste pouze na vrchu Milá, ačkoliv nelze v budoucnosti vyloučit nový nález na některém z přilehlých kopců Českého středohoří. Vyskytuje se hlavně na strmých těžko přístupných čedičových skálách, v lesnatých roklích a sutích. Podrobným sčítáním bylo nalezeno celkem 57 exemplářů z toho 38 dospělých a 19 juvenilních. V Čechách jsou v současnosti známé pouze čtyři příbuzné druhy. Jeřábu milskému je nejpodobnější jeřáb manětínský (S. rhodanthera), který má na rozdíl od S. milensis tmavěji růžové prašníky, větší plody a hlouběji laločnaté listy. Je známý z Chlumské hory u Manětína na Plzeňsku. Další druhy, jeřáb krasový (S. eximia), popsaný z Českého krasu a jeřáb džbánský (S. gemella), rostoucí v oblasti Džbánu, mají oranžové plody a žluté prašníky. Jeřáb český (S. bohemica), vyskytující se převážně v Českém středohoří se liší menšími eliptickými až vejčitými listy a žlutými prašníky. Druh je ohrožen vysokými stavy zvěře a masivním šířením jasanu, proto je nezbytné jeho ochraně a věnovat maximální pozornost.", "question": "V jakém roce byl popsán jeřáb milský?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Allen Ginsberg", "context": "V roce 1965 byl vyhoštěn z Československa - studenti jej v Praze zvolili králem Majálesu a Ginsberg byl na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen a deportován na letiště. Tehdejší československý tisk jej obvinil z kažení československé mládeže. V roce 1965 poradil studentům Berkeley University před jejich protiválečnou demonstrací, aby ozdobili první řady květinami; tato demonstrace je považována za počátek hnutí hippies a jejich myšlenky flower power. Zajímal se jak o americkou, tak o evropskou kulturu, z asijské ho zaujal především indicko-japonský zen-buddhismus. Výrazem jeho snahy o sblížení západního a východního filozofického myšlení bylo založení Kerouacovy školy osvobozené poetiky (Jack Kerouac School of Disembodied Poetics) na univerzitě Náropa ve městě Boulder v Coloradu (1974). Ginsberg byl jejím spoluzakladatelem a příležitostně zde přednášel. Kromě dalších beatnických autorů byl Ginsbergovi inspirací Walt Whitman (pro svůj humanismus a demokratický optimismus), William Carlos Williams (pro neotřelou dikci) a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru. Allen Ginsberg zemřel 5. dubna 1997 v New Yorku ve věku 70 let na selhání jater v důsledku hepatitidy. V San Franciscu se 7. října 1955 Allen Ginsberg zúčastnil oficiálního zrodu Beat generation, za nějž je považováno čtení \"šesti andělů na jednom jevišti\". Kromě Ginsberga předčítali svá díla Kenneth Rexroth, Gary Snyder, Philip Whalen, Philip Lamantia a Michael McClure. Ginsberg četl svou báseň Kvílení, kterou napsal dva týdny předtím a jíž doslova ohromil naslouchající publikum - silou a také výraznou živou recitací. Toto předčítání se záhy stalo legendárním a Ginsberg byl opakovaně zván na podobné akce v okolí San Francisca. Přestože je báseň obrazem zoufalství a strádání jedné generace, autorovo čtení z ní dělalo explozi, závan svobody v zatuchlém muzeu společenských konvencí. K popularitě Kvílení přispělo soudní řízení o šíření nemravné literatury (viz Beat generation). Ginsberg se stal jakýmsi hlasatelem transcendentních ideálů. Na počátku 60. let 20. stol. pozval ruskou delegaci při OSN na předčítání poezie do Judson Church na Washington Square, na němž vystupoval společně s Peterem Orlovským. Orlovsky, aby zdůraznil smysl osobního odhalení v deníku, z něhož četl, se svlékl do spodků a zástupci ruské delegace znejistěli.", "question": "Kde zemřel Allen Ginsberg?", "answers": ["v New Yorku"]}
{"title": "Barack Obama", "context": "Barack Hussein Obama (* 4. srpna 1961 Honolulu) je od 20. ledna 2009 stávající 44. prezident Spojených států amerických a první Afroameričan v tomto úřadu. Roku 1992 vstoupil do Demokratické strany, za kterou zasedal v senátech státu Illinois a později v americkém Kongresu. V roce 2009 se stal nositelem Nobelovy ceny míru a časopis Time jej v letech 2008 a 2012 vyhlásil Osobností roku. V listopadu 2012 podruhé vyhrál prezidentské volby a obhájil tím svůj úřad na další čtyři roky. Barack Obama se narodil do rodiny matky Stanley Ann Dunhamové (americká běloška), jeho otcem byl Barack Hussein Obama, který pocházel z kmene Luo v Keni (která v té době byla ještě kolonií Spojeného království). Otec byl vzděláním ekonom a studoval na Harvardově univerzitě v USA. Od rodiny záhy odešel a vrátil se do své rodné země Keni, kde se stal vládním úředníkem. Zemřel v hlavním městě Nairobi při automobilové nehodě v roce 1982. Obamova matka vystudovala na Havajské univerzitě obor kulturní antropologie a zemřela v polovině 90. let na rakovinu. Obama strávil své rané dětství v havajském Honolulu, avšak od svých šesti do deseti let žil v hlavním městě Indonésie Jakartě se svojí matkou a nevlastním otcem Lolo Soetorem, za kterého se Dunhamová vdala v roce 1965. V roce 1971 byl poslán zpět k prarodičům na Havaj, kde mohl získat lepší vzdělání.", "question": "Kolikátým prezidentem Spojených států amerických je Barack Obama?", "answers": ["44."]}
{"title": "Rutin", "context": "Rutin je chemická sloučenina patřící mezi bioflavonoidní glykosidy. Je to látka světle žluté barvy, částečně rozpustná ve vodě. Molární hmotnost rutinu je 610,52 g/mol. Jeho aglykon se nazývá quercetin a cukernatá část rutinosa (β(1→6)-β). Má řadu pozitivních zdravotních účinků, mezi jeho největší přínosy patří především schopnost léčit křehkost krevních kapilár a zvyšovat pružnost cév. Snižuje LDL cholesterol. Také je významná jeho antioxidační aktivita a s tím související antikarcinogenní účinky a schopnost zhášet volné radikály. Zesiluje účinek vitaminu C. Rutin byl objeven v roce 1842 v listech routy vonné. Je velmi rozšířený v rostlinné říši. Mezi nejvýznamnější zdroje rutinu patří pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Dále se rutin vyskytuje v chřestu, ve slupkách rajčat, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech, a také ve výluhu zeleného a černého čaje. Na českém území je pohanka nejvýznamnějším zdrojem rutinu. Jeho množství závisí na odrůdě pohanky a také na množství přijatého slunečního záření. Obsah rutinu v pohance se v různých částech rostliny liší. Nejvíce rutinu se nachází v květech (až 400 mg/100 g sušiny), následují listy, semena, stonek, nejméně rutinu je v kořenu. V loupaných semenech (tzv. kroupy) se nachází okolo 20 mg rutinu ve 100 g sušiny. Tepelným zpracováním pohanky však obsah rutinu klesá. CROZIER A.; CLIFFORD M.N.; ASHIHARA H. Plant secondary metabolites. Blackwell publishing, 2006. 384 p. ISBN 1-4051-2509-8 PARK, B.J., et al. : Comparison in Rutin Content in Seed and Plant of Tartary Buckwheat (Fagopyrum tataricum). In (ed.). Proceedings of the 9th International Symposium on Buckwheat. Prague, 2004. p. 626-629 JIANG, P., et al. Rutin and Flavonoid contents in three buckwheat species Fagopyrum esculentum, F. tataricum, and F. homotropicum and their protective effects against lipid peroxidation.", "question": "Co je nejvýznamnějším zdrojem rutinu na českém území?", "answers": ["pohanka"]}
{"title": "Alkoholický nápoj", "context": "Jejich požití způsobuje opilost: v menších dávkách (v závislosti na metabolismu jedince) uvolnění a euforické stavy, ve větších dávkách útlum, nevolnost až otravu. Alkohol ethanol je omamná látka, obsažená v některých nápojích. Savci jsou schopni díky enzymu ADH4 trávit alkohol již milióny let. Metabolizuje na acetaldehyd. Užíval se při rituálech či oslavách jako například mešní víno. U člověka způsobuje změny ve vnímání a chování. Alkohol je návykový (tělo si na něj zvykne a vyžaduje ho víc a víc), proto ho řadíme mezi drogy. V přírodě vzniká kvašením, při kterém kvasinky mění cukr na oxid uhličitý a alkohol. Začne-li se nám kazit jablečný mošt, dělají se v něm bublinky. Mošt kvasí a přestane být sladký (cukr se přeměnil), je nakysle trpký, říkáme navinulý. Podobným způsobem se vyrábí jablečné víno nebo víno z vinných hroznů, které daly nápoji jméno. Víno běžně obsahuje 10 až 15 % alkoholu, pivo přibližně polovinu, vyšších koncentrací již přirozenou fermentací nelze dosáhnout, takzvané pálenky se vyrábí destilací. Po konzumaci alkoholických nápojů nesmí lidé v mnoha zemích řídit dopravní prostředky, protože by mohli být nebezpeční sobě i druhým. Člověku, který alkohol nikdy nepije, se říká abstinent. Soustavným požíváním alkoholických nápojů v nadměrné míře se může vyvinout (jak duševní tak i tělesné) onemocnění – alkoholismus. Ohledně přiměřené dávky alkoholu se studie rozcházejí. Půjde však pravděpodobně o vliv systematické chyby studií, kdy do skupiny abstinentů například spadají lidé, kteří nepijí ze zdravotních důvodů. Některé alkoholické nápoje (např. víno) mohou částečně organismu prospět (jistými ovocnými látkami jako jsou flavonoidy), ale podle výzkumu Cincinnatské univerzity vlastní alkohol zdraví škodí i v této míře bez ohledu na typ nápoje. Od malých dávek způsobuje i například karcinom prsu – dvě alkoholové jednotky (půl litru piva s 4 % alkoholu) za den zvyšují riziko této rakoviny o 24 %. Malé dávky zvyšují riziko i dalších typů rakovin. Alkohol způsobuje přibližně 6 % rakovin a nepomáhá proti kardiovaskulárním onemocněním. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny alkoholické nápoje klasifikuje jako prokázané karcinogeny skupiny 1 (kde je například i tabákový kouř či radioaktivita).", "question": "Jak se nazývá onemocnění, které se může vyvinout při požívání alkoholu v nadměrné míře?", "answers": ["alkoholismus"]}
{"title": "Bučací vodopády", "context": "Bučací vodopády Bučací vodopády Bučací vodopády pod SmrkemRozměry Celková výška 44,5 m[1] Poloha Světadíl Evropa Stát Česko Česko kraj Moravskoslezský okres Frýdek-Místek obec Ostravice Zeměpisné souřadnice 49°30′51″ s. š., 18°22′50″ v. d. Bučacívodopády Ostatní Vodní tok Bučací potok Povodí Ostravice Typ kaskádový vodopád Morfologický typ pravý, dvoustupňový, dvouramenný Genetický typ přírodní, sekundárně subsekventní, horizontálních vrstev Geologické podloží křídový godulský pískovec Geomorfologická příslušnost Radhošťská hornatina, Moravskoslezské Beskydy Některá data mohou pocházet z datové položky. Bučací vodopády, tj. vodopády na Bučacím potoce v Beskydech, leží v katastru obce Ostravice, v masivu hory Smrk (1276 m), v kotli stejnojmenného potoka. Bučací vodopády pod Smrkem Jde o jedny z největších kaskádových vodopádů v této části Karpat. Dva hlavní měří společně 9 m, celková výška asi 40 m. Nachází se v nadmořské výšce okolo 800 m a jsou přístupné po lesní cestě mezi rozcestím zvaným Nad Holubčankou a nedalekou chatovou osadou Na Skalce. Území je součástí přírodní rezervace Bučací potok vyhlášené 20. září 2004. Prudké okolní svahy s podložím tvořeným stejně jako podloží samotných vodopádů tvrdými godulskými pískovci a méně odolnými břidlicemi pokrývá především bukový a javorový lesní porost. Poznámky ↑ převýšení celé kaskády podle nature.hyperlink.cz, Nejkrásnější vodopády udávají 9 m jako součet horního a dolního stupně Literatura Nejkrásnější vodopády České republiky, průvodce, strana 278, Vodopád na Bučacím potoce, ISBN 978-80-200-1779-6 Externí odkazy Přírodní rezervace Bučací potok Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jakou celkovou výšku v metrech mají asi Bučací vodopády?", "answers": ["40"]}
{"title": "Réunion", "context": "V úředním styku převládá francouzština, která je úředním jazykem. == Historie == Francie formálně zabrala Réunion (tehdy Île-de-Bourbon) v roce 1638 a v roce 1642 jej začala osídlovat. Od roku 1674 byl v držení Compagnie des Indes Orientales (francouzské Východoindické společnosti) přejmenované ve 20. letech 18. století na Compagnie des Indes (Společnost Indií). Od roku 1718 jí fakticky patřil i sousední Mauricius (tehdy Île-de-Maurice, od roku 1722 Île-de-France) a z nich ovládla i všechny další neobydlené ostrovy v západní části Indického oceánu, především od roku 1744 Seychely (tehdy Îles de La Bourdonnais, 1756 zabrány jako Îles de Séchelles) nebo Čagoské ostrovy (dnes Britské indickooceánské území) atp. Všechny tyto ostrovy kromě Réunionu ale ztratila v roce 1814 po skončení napoleonských válek a mauricijského tažení. Součástí Francie je od té doby nepřetržitě. V roce 1946 se stal zámořským departementem a v roce 2003 i zámořským regionem. == Správa ostrova == Réunion je francouzským departementem (č. 974), obyvatelé ostrova už dřív v referendu s tímto stavem vyslovili souhlas. Administrativně je ostrov rozdělen do 4 arrondisementů, které se dále dělí na 25 kantonů a 24 obcí. Arrondisementy a kantony slouží především k administraci voličů a statistice a nemají žádné zastupitelsvo, zatímco obce jsou samosprávné s voleným zastupitelstvem (obecní rada). Hlavou Réunionu, který je plnoprávnou součástí Francie, je francouzský prezident. Nejvyšším představitel každého francouzského regionu je prezident regionální rady. Réunion má 7 zástupců v dolní komoře francouzského parlamentu (Národní shromáždění) a 4 v horní komoře (Senát). == Slavní rodáci == Louis-Charles Mahé de La Bourdonnais Roland Garros Michel Houellebecq Dimitri Payet (fotbal) Guillaume Hoarau (fotbal) Jackson Richardson (házená) Jeremy Flores (surf) == Fotogalerie == == Odkazy ==", "question": "Je hlavou Réunionu francouzský prezident?", "answers": ["Hlavou Réunionu, který je plnoprávnou součástí Francie, je francouzský prezident."]}
{"title": "Čandraján-2", "context": "Celkem: 3890 kgOrbiter: 2379 kgLander: 1471 kgRover: 27 kgOdražeč: asi 13 kg Orbiter Druh umělá družice Měsíce Cíl oběžná dráha Měsíce Doba letu 1 rok Stav na oběžné dráze kolem Měsíce Provozovatel ISRO Výrobce ISRO Hmotnost 2349 kg Parametry dráhy Apogeum 100 km Perigeum 100 km Oficiální web https://www.isro.gov.in/chandrayaan2-home-0 Některá data mohou pocházet z datové položky. Čandraján-2 (Sanskrt: च्द्रान२, anglicky: Chandrayaan-2) je druhá měsíční průzkumná mise Indie po Čandraján-1.[3] Vyvinutá je Indickou kosmickou agenturou. Pro start ze Země použila novou indickou nosnou raketu GSLV Mk.3 .[4] Náklad se skládá z lunárního orbiteru (umělá družice Měsíce), landeru a roveru, vyvinutých Indií a z laserového odrážeče NASA.[5] Start Čandrajánu-2 úspěšně proběhl 22. července 2019[6]. Následně se pokusí o měkké přistání pozemní sondy s vozítkem, mezi dvěma krátery Manzinus C a Simpelius N na jižní měsíční šířce asi 70°. Pokud by byla sonda úspěšná, stala by se druhou misí s přistáním roveru v blízkosti lunárního jižního pólu.[7] Čandraján-2 měl naplánovaný start na duben 2019. Start naplánovaný na 14. července 2019 v 21:21 UTC (v Indii bude už 15.hodin ITC) byl přerušený v čase -56 minut před startem kvůli technické poruše, úspěšně odstartoval 22. července 2019 v 09:13 UTC (14:43 IST)[8]. Pozemní sonda s vozítkem se pokusila o měkké přistátí 6. září mezi dvěma krátery Manzinus C a Simpelius N na jižní měsíční šířce asi 70°. Ve výšce 2,1 km nad povrchem se spojení s přistávacím modulem ztratilo.[9] Konstrukce Orbiter a přistávací modul (lander) s vozítkem (rover) uvnitř povrchového výložníku Pro misi byla využita nová indická nosná raketa GSLV Mk.3, hmotnost nákladu byla přibližně 3890 kg a start proběhl z vesmírného střediska Satish Dhawan na ostrově Sriharikota.", "question": "Kolikátá měsíční průzkumná mise Indie je Čandraján-2?", "answers": ["druhá"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Uskutečňování normalizace na univerzitě po něm v letech 1970–1973 řídil jako rektor profesor Jaromír Vašků, jenž byl současně (s výjimkou zakladatele Engliše) prvním rektorem, který před výkonem svého úřadu nebyl děkanem některé z fakult (působil pouze v letech 1959–1962 ve vedení lékařské fakulty jako proděkan). S obdobím postupného zmírňování normalizačních tlaků je spjat mandát Vojtěcha Kubáčka, třetího nejdéle sloužícího rektora Masarykovy univerzity (1973–1983). Posledním komunistickým rektorem byl profesor československých dějin Bedřich Čeřesňák. Za sametové revoluce byl v prosinci 1989 akademickou obcí (nikoliv již politickými úředníky) novým rektorem zvolen někdejší děkan filozofické fakulty (z počátku šedesátých let) a pozdější disident, profesor českého jazyka Milan Jelínek. Jako jeden ze čtyř prvních demokraticky zvolených rektorů byl do funkce jmenován prezidentem Václavem Havlem v lednu 1990 a setrval v ní do srpna 1992, kdy coby devětašedesátiletý rezignoval. Nahradil ho profesor fyziky Eduard Schmidt, který byl rektorem v letech 1992–1998. Po něm se na dvě tříletá funkční období (1998–2004) rektorem stal někdejší Jelínkův proděkan a profesor informatiky Jiří Zlatuška, který do té doby zastával funkci děkana fakulty informatiky, již v roce 1994 založil. V letech 2004–2011 byl rektorem profesor politologie Petr Fiala, pozdější ministr školství. Od roku 2011 je již po druhé volební období rektorem Masarykovy univerzity docent muzikologie Mikuláš Bek. Jeho mandát vyprší 31. srpna 2019. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam držitelů čestných doktorátů Masarykovy univerzity. Za dobu své existence až do roku 2014 udělila Masarykova univerzita čestný doktorát (doctor honoris causa) 120 osobám. Prvním nositelem čestného doktorátu byl skladatel Leoš Janáček, čestný doktorát Masarykovy univerzity obdrželi také syn T. G. Masaryka Jan Masaryk, Masarykův spolupracovník a nástupce v prezidentské funkci Edvard Beneš, Václav Havel nebo Josef Škvorecký. Úkolem Mezinárodní vědecké rady je pomáhat univerzitě při vytváření vědeckých strategií a poskytovat nezávislé posouzení a poradenství ve vědeckých otázkách. Poprvé se rada ve složení profesor Jiří Jiřičný (předseda rady, ředitel a zakladatel Ústavu molekulárního výzkumu rakoviny Univerzity Curych), profesor Peter Williamson (ředitel studií managementu na Cambridge Judge Business School), profesor Thomas Henzinger (Švýcarský federální technologický institut v Lausanne) a profesorka Marie-Janine Calic (historička specializující se na východoevropské a jihoevropské dějiny, Mnichovská univerzita) sešla 17.–18. října 2016. Jednatelkou rady je molekulární bioložka Mary O'Connel, která působí na univerzitě v rámci programu ERA Chair od roku 2014. rektorský řetěz s medailí, na které je vyobrazen Tomáš Garrigue Masaryk (obrázek) rektorské žezlo (obrázek)", "question": "Kdo byl od dubna 2004 do srpna 2011 rektorem Masarykovy univerzity?", "answers": ["Petr Fiala"]}
{"title": "Callisto", "context": "Takovéto laviny jsou často pozorovány poblíž a uvnitř impaktních kráterů. Stěny kráterů jsou příležitostně přerušeny malými stružkami (anglicky nazývanými gullies), které jsou známé z povrchu Marsu. V hypotéze sublimace ledu je pak nízko ležící tmavý materiál interpretován jako vrstva, která je tvořena částicemi pocházejícím z okraje kráterů bez přítomnosti ledu. Relativní stáří různých jednotek na povrchu Callisto se dá určit za pomoci četnosti impaktních kráterů, které se na jejím povrchu nacházejí. Čím je povrch starší, tím více impaktních kráterů se na povrchu nachází. Absolutní datování povrchu zatím neproběhlo, ale na základě teoretických úvah se předpokládá, že krátery poseté planiny jsou okolo 4,5 miliardy let staré, což odpovídá téměř době vzniku sluneční soustavy. Stáří multi-prstencových struktur a impaktních kráterů záleží na zvolené rychlosti vzniku impaktních kráterů a různí autoři se rozcházejí v datování mezi 1 až 4 miliardami let. Callisto má velmi slabou atmosféru tvořenou oxidem uhličitým. Byla detekována zařízením Near Infrared Mapping Spectrometer (NIMS) na palubě sondy Galileo z absorpcí záření o vlnové délce 4,2 mikrometru. Povrchový tlak atmosféry byl určen na 7,5×10−12 baru a hustota částic na 4×108 cm−3. Jelikož takto slabá atmosféra by se ztratila za pouhé čtyři dny, musí být konstantně doplňována, pravděpodobně sublimací suchého ledu z měsíční ledové kůry, což by bylo ve shodě s hypotézou sublimační degradace povrchu vysvětlující vznik povrchových pahorků. Ionosféra Callisto byla poprvé detekována během průletu sondy Galileo, její hustota elektronů dosahující 7 až 17×104 cm−3 nemůže být vysvětlena pouhou fotoionizací atmosférického oxidu uhličitého. Z toho důvodu existuje podezření, že v atmosféře Callisto v současnosti dominuje molekulární kyslík, který je 10 až 100 krát četnější než CO2. Nicméně kyslík zatím nebyl přímo v atmosféře Callisto detekován. Pozorování za pomoci Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST) určily horní limit jeho možné koncentrace v atmosféře. V ten samý čas byl HST schopen detekovat kondenzovaný kyslík zachycený na povrchu Callisto. Částečná diferenciace Callisto (odvozena například z měření momentu setrvačnosti) znamená, že měsíc se nikdy uvnitř nezahřál natolik, aby došlo k roztavení jeho ledové složky. Proto se jako nejvíce pravděpodobný model jeví vznik měsíce pomocí pomalé akrece v nízkohustotní mlhovině tvořené plynem a prachem obíhající okolo Jupiteru po jeho zformování. Takovýto pomalý stupeň akrece by mohl umožnit držet krok ochlazování měsíce s akumulací tepla způsobenou impakty, rozpadem radioaktivních prvků a kontrakcí měsíce a tím zabránit roztavení materiálu a rychlé diferenciaci. Možný čas potřebný pro vznik Callisto se pak pohybuje mezi 0,1–10 miliónů let.", "question": "Který plyn z největší části tvoří atmosferu měsíce Callisto?", "answers": ["oxidem uhličitým"]}
{"title": "Madhouse", "context": "Madhouse (japonsky 株, Kabušiki gaiša Maddohausu) je japonské anime studio, založené na počátku 70. let 20. století bývalými animátory z Muši Production: Masao Marujamou, Osamu Dezakim, Rintaróem a Jošiakim Kawadžirim. Mezi jejich nejznámější anime patří například Death Note nebo Trigun.", "question": "Jaké anime patří mezi nejznámější anime od studa MADHOUSE?", "answers": ["Death Note nebo Trigun"]}
{"title": "Liverpool FC", "context": "Toto partnerství trvalo až do konce sezóny 2009/2010. Díky tomu se jedná o nejdéle trvající sponzorskou dohodu v anglickém top fotbale. Od sezony 2010-2011 Liverpool obléká dresy s logem banky Standard Chartered. Oficiální sponzoři Liverpoolu pro sezónu 2020/21: Oficiální hlavní partner: Standard Chartered Oficiální dodavatel: Nike Oficiální hlavní partneři: AXA, Expedia Oficiální partneři: Carlsberg, Mauritius, 1XBet, MG Motor UK, Hollyfrontier, TigerWit UK, TRIBUS, EA Sports, Quorn, Acronis, Vodafone, NH Foods, lugis, Joie, Reducose, Mitel, Levi´s, Alexbank, Extra Joss, Verbier Barvy a logo Tradiční klubové barvy Liverpoolu FC jsou červená a bílá, ale na počátku své klubové historie hrál klub v modrých a bílých dresech. Na počátku 20. století hrál tým v červených košilích a bílých kalhotách. Co se týče ponožek neustále je střídaly, proto hráči jednou hrály s červenými ponožkami, jindy zase s bílými a občas zase s černými. Na konci 70. letech 20. století byla představena třetí souprava ve žlutém provedení, která se používala zejména na zápasy venku, pokud soupeř hrál v červeno-bílé (např. Sunderland). Na konci 80. letech na několik let přešel náhradní stojan v šedé barvě a v 90. letech existovaly náhradní regály skládající se ze zelených košil a bílých kalhot. V současnosti tým používá své typické červené dresy s bílými a tyrkysovými pruhy na rukávech dresů, na šortkách i na štulpnách, zejména na domácí utkání. Venkovní dresy týmu jsou tyrkysové s černými pruhy na rukávech, na šortkách i na štulpnách. Třetí sada dresů je černo-šedá se šachovnicovým stylem a červenými pruhy na bocích dresu a na štulpnách. Klubový odznak Liverpoolu se skládá ze štítu s textem Liverpool Football Club . Uvnitř štítu je obraz takzvaného \"liver bird\" – mytického ptáka, symbolu města Liverpool, který je ze skutečných zvířat nejvíce podobný kormoránovi . Nad štítem je text You'll never walk alone (česky Už nikdy nebudeš chodit sám) spolu se železnými uměleckými díly, které jsou umístěny na vrcholu Shankly Gates, jednoho z vchodů do Anfieldu. Na obou stranách štítu jsou dva plameny symbolizující Památník Hillsborough, pamětní místo před Anfieldem na Shanklyho bráně, postavené na počest 96 lidí, kteří zahynuli při nehodě Hillsborough v roce 1989.", "question": "Jaké jsou barvy fotbalového klubu Liverpool FC?", "answers": ["červená a bílá"]}
{"title": "Děkanát Uherské Hradiště", "context": "Děkanát Uherské Hradiště Děkanát Uherské HradištěDiecéze Arcidiecéze olomoucká Provincie Moravská Děkan R. D. Josef Říha Další úřad děkana farář v Uherském Hradišti Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2019 Děkanát Uherské Hradiště je územní část Olomoucké arcidiecéze. Tvoří ho 25 farností, ve kterých se nachází 58 kostelů a kaplí. Děkanem je R. D. Josef Říha, farář v Uherském Hradišti. Místoděkanem je R. D. Karel Šenk, farář v Uherském Ostrohu. V děkanátu působí 25 diecézních a 10 řeholních kněží. Rozloha děkanátu je 530 km² a na jeho území žije 92 000 obyvatel; ke katolictví se hlásí 52 000 obyvatel (56,52 %) a 11 000 (21,15 %) z nich se pravidelně účastní nedělních mší svatých.[1] Historie Existence hradišťského děkanátu je doložena už k roku 1601, jeho tehdejší rozsah ovšem není známý. V roce 1644 se území děkanátu přibližně shodovalo s územím tehdejšího hradišťského kraje. V následujících letech z něj byly vyčleňovány nově zakládané děkanáty: 1658 uherskobrodský, 1665 strážnický a 1730 bzenecký (ten se později vyvinul v děkanát kyjovský).[2] Úřad hradišťského děkana zastával v období mezi lety 1601 a 1813 vždy uherskohradišťský farář. Až v roce 1813 se děkanem stal hlucký farář Rafael Tučapský a po něm už nikdy tyto dvě funkce nebyly pevně svázány. První zmínky o viceděkanech se objevují v 18. století.[2]", "question": "Kolik farností tvoří děkanát Uherské Hradiště?", "answers": ["25"]}
{"title": "Lineární přenos energie", "context": "Lineární přenos energie (LET) je fyzikální veličina popisující hustotu předávání energie prostředí ionizujícím zářením. Používá se pro popis vlastností ionizujícího záření v dozimetrii. LET je definován pouze pro nabité částice a to jako poměr: L Δ = ( d E d l ) Δ {\\displaystyle L_{\\Delta }=\\left({\\frac {dE}{dl}}\\right)_{\\Delta }} přitom d l {\\displaystyle dl} tu je vzdálenost, kterou částice prošla, a d E {\\displaystyle dE} energie, kterou po této dráze předala prostředí pomocí nepružných srážek doprovázených přenosem energie nižším jak Δ {\\displaystyle \\Delta } LET představuje přechodovou veličinu mezi dozimetrií a mikrodozimetrií. Zároveň je to nestochastická veličina jako třeba dávka, na druhé straně ale díky omezení předávané energie zohledňuje lokální depozici energie - čím nižší je Δ {\\displaystyle \\Delta } , tím blíže k místu primární interakce je energie nakonec deponována. Při Δ → ∞ {\\displaystyle \\Delta \\rightarrow \\infty } je LET číselně roven brzdné schopnosti nabité částice pro nepružné srážky. Koncept LET byl zaveden v padesátých letech 20. století. == Externí odkazy a literatura == ICRU report 36, 1983 Principy a praxe radiační ochrany, editor Vladislav Klener. Azin CZ, Praha, 2000", "question": "Je lineární přenos energie fyzikální veličina?", "answers": ["Lineární přenos energie (LET) je fyzikální veličina popisující hustotu předávání energie prostředí ionizujícím zářením."]}
{"title": "Vídeň", "context": "Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 milionu obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V celosvětovém seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer v roce 2011 se Vídeň umístila na první příčce. Na zasedání výboru pro Světové dědictví UNESCO, které se konalo v červenci 2017 v Krakově, bylo rozhodnuto o zařazení historického centra Vídně na seznam památek Světového dědictví v ohrožení. Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice s Českem a Maďarskem a jen 40 km od hranice se Slovenskem. Příčinou je historický územní vývoj Rakouska, jehož jádro zůstávalo v Dolních Rakousích, ale z někdejších držav se udržely prakticky jen ty alpské, jihozápadně od Vídně. Sama Vídeň se nachází na východním úbočí Vídeňského lesa, pod místem, kde Dunaj protéká Korneuburskou bránou a vstupuje do Vídeňské pánve. Je tedy na Dunaji položena podobným způsobem jako Bratislava nebo Budapešť. Jádro Vídně leží na ostrohu nad ústím říčky Vídeňky (Wien) do ramene Dunaje zvaného dnes Donaukanal (\"Dunajský kanál\"). Vídeňská pánev je díky své výhodné poloze a příznivému klimatu nepřetržitě osídlena už od mladší doby kamenné. Jméno dostalo místo po keltské osadě Vedunia, což v překladu znamená lesní potok. Kolem přelomu letopočtu bylo území dobyto Římany, kteří na místě dnešního centra města vybudovali vojenský tábor s přilehlým městem. Neslo jméno Vindobona a jeho úkolem byla obrana severní hranice říše před germánskými kmeny. Roku 180 při tažení proti Markomanům zde zemřel císař Marcus Aurelius. Římané opustili město v 5. století, ale osídlení v místě nikdy zcela nezaniklo a ve středověku bylo na římských základech obnoveno opět do podoby města. Roku 1155 učinil markrabě Jindřich II. Jasomirgott Vídeň hlavním městem Rakous, na základě Privilegia minus (1156) povýšených na vévodství. Při návratu z křížové výpravy byl na území města zajat anglický král Richard I. Lví srdce. Výkupné složené za jeho propuštění se stalo stimulem pro další rozvoj města jako významného obchodního střediska v Podunají.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Rakouska?", "answers": ["Vídeň"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "barvy; I, inhibitor zbarvení chlupu; O, lokus pro zrzavé zbarvení; S, lokus, který způsobuje bílou skvrnitost; T, který má na svědomí kresbu srsti; a konečně W, který způsobuje bílou barvu srsti. Kombinace těchto genů vytváří až 235 barevných variet domácí kočky. Základními barvami srsti kočky domácí jsou černá, červená, čokoládová a skořicová, ředěním těchto barev vzniká modrá, želvovinová, lila a plavá. Bílá se za základní barvu nepovažuje, jde o nedostatek pigmentu. Výsledné zbarvení kočky je ovlivňováno také kresbou, která je tvořena interakcí alely A a T. Rozeznáváme čtyři druhy kresby: habešská, při které je srst na těle tvořena pískově žlutými chlupy s černými proužky, a která je typická právě pro habešské kočky, mramorovaná kresba, která je typická třemi hřbetními pruhy a oválnou kresbou na bocích těla, tygrovaná kresba a tečkovaná kresba, které je jediným povoleným zbarvením ocicatů a egyptských mau. Působením genů albinotické série, které omezuje tvorbu pigmentu v srsti, kůži i oční duhovce, vzniká siamské a barmské zbarvení. Tělo kočky je světlé až bílé, na koncových částech těla (končetiny, ocas, uši) se pigment vytváří. Oči koček se siamským zesvětlením jsou vždy modré, oči barmských koček jsou jantarové. Křížením těchto dvou typů zbarvení vzniká jejich přechod, zvaný tonkinské zbarvení. Související informace naleznete také v článku Anatomie kočky domácí. Dospělá kočka má 244 kostí a 512 svalů. Kostra kočky se skládá z lebky, páteře, žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon. Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (ze 3 srostlých obratlů) a obvykle 20-26 obratlů ocasu. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi. Kočka domácí má úplný sekodontní chrup, který umožňuje potravu trhat, ale ne žvýkat. Mléčný chrup kočky obsahuje 26 zubů. Koťata se rodí jako bezzubá, zoubky se prořezávají 10-30 dní po narození. Výměna mléčného chrupu za trvalý probíhá obvykle od 3. do 6. měsíce věku. Trvalý chrup se skládá z 30 zubů, přičemž z horní čelisti jich vyrůstá 16, z dolní 14.", "question": "Kolik kostí má dospělá kočka?", "answers": ["244"]}
{"title": "Světová zdravotnická organizace", "context": "Světová zdravotnická organizace (WHO, z anglického názvu World Health Organization, česká zkratka SZO) je agentura Organizace spojených národů. Centrálu má v Ženevě ve Švýcarsku. WHO byla založena Spojenými národy 7. dubna 1948. Tento den se na celém světě slaví jako Světový den zdraví. Současnou generální ředitelkou je do 1. července 2017 Dr. Margaret Chan. WHO zdědila mnoho mandátů a zdrojů po svém předchůdci, Zdravotní organizaci (Health Organisation - HO), která byla agenturou organizace Společnost národů (Liga Národů). Převzala plnění povinností a úkolů Mezinárodního úřadu veřejného zdravotnictví (OIHP) se sídlem v Paříži, tak jak byly stanoveny v mezinárodní úmluvě podepsané v Římě 9. prosince 1907. Konstituce (statut) WHO stanovuje, že jejím úkolem je \"dosažení všemi lidmi nejvyšší možné úrovně zdraví\". Její hlavní úloha je likvidovat nemoci, speciálně klíčové infekční nemoci. V rámci mezinárodního monitorování průběhu a šíření infekčních nemocí jako SARS, malárie a AIDS, realizuje též programy na likvidaci těchto nemocí, a to vývojem a distribucí vakcín. Po letech likvidace pravých neštovic, WHO v roce 1979 prohlásila, že nemoc byla eradikována - jako první nemoc v historii lidstva, která byla vymýcena. WHO se blíží úspěchu ve vývoji vakcín proti nemocem, jako jsou malárie a schistosomóza (infekční nemoc způsobená motolicemi rodu Schistosoma) a plánuje eliminovat dětskou obrnu v nejbližších letech. Ústava WHO definuje zdraví jako stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a ne jenom jako absenci nemoci nebo vady. V rámci boje proti různým nemocem, WHO též provádí celosvětové kampaně, např. na zvýšení konzumace zeleniny , nebo na snížení konzumace tabáku, a vede také výzkum - např. zdali elektromagnetické pole kolem mobilních telefonů má negativní vliv na zdraví. Něco z této práce může být kontroverzní, jako například WHO zpráva z dubna 2003, která doporučila, že obsah cukru ve zdravé dietě má být méně než 10%, co vedlo k lobbování (nátlaku) cukrovarnického průmyslu právě proti tomuto doporučení. K uvedeným úkolům WHO, mezinárodní smlouvy přidělili organizaci mnoho odpovědnosti za následující konvence - např. Jednotnou konvenci o narkotických drogách (Single Convention on Narcotic Drugs) a Konvenci o psychotropických látkách (Convention on Psychotropic Substances) žádají WHO vydat závazné vědecké a medicínské hodnocení psychoaktivních drog a doporučit jak mají být regulovány.", "question": "Jaká je česká zkratka Světové zdravotnické organizace?", "answers": ["SZO"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. ==== Mars ==== Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva malé měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos. Deimos (z řeckého Δ, česky Hrůza) je vnějším a menším ze dvou známých měsíců planety Marsu.", "question": "Který z měsíců Marsu je menší?", "answers": ["Deimos"]}
{"title": "Hyginus", "context": "Svatý Hyginus byl devátým papežem katolické církve. Jeho pontifikát se datuje do let 136/138 – 140/142. == Život == Svatý Hyginus byl papežem pouhé dva až tři roky, nejpravděpodobněji v letech 138 až 140 za vlády císaře Antonina Pia. Je možné, že úřad římského biskupa byl před jeho zvolením zhruba dva roky (136 – 138) neobsazen, doklady jsou ovšem nejisté. Narodil se v Athénách v Řecku. O jeho předchozím životě není nic známo. Některé prameny uvádějí, že byl filosofem, ale jde patrně o záměnu osob. Podle tradice: zpřesnil hierarchii duchovenstva a organizace křesťanské obce ustanovil při křtu přítomnost kmotra, který má dbát o řádnou křesťanskou výchovu dítěte nařídil, aby všechny kostely byly řádně vysvěcenyÚdajně zemřel mučednickou smrtí za pronásledování křesťanů po nástupu Marka Aurelia. Žádné záznamy to však nepotvrzují a navíc Marcus Aurelius se stal římským císařem až v roce 161. Jeho památka se uctívá 11. ledna. == Odkazy == === Literatura === GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.", "question": "Kdo byl devátým papežem katolické církve?", "answers": ["Svatý Hyginus"]}
{"title": "Hans Trippel", "context": "Hans Trippel Hans Trippel Narození 19. července 1908Groß-Umstadt Úmrtí 30. června 2001 (ve věku 92 let)Erbach Povolání inženýr Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Mercedes-Benz 300SL Hans Trippel, také Hanns Trippel (19. června 1908, Darmstadt – 30. června 2001, Erbach, Hesensko[1]), byl německý designér, který navrhl takzvané Gullwing’s door (dveře ve tvaru křídel racka) pro Mercedes-Benz 300 SL, automobily Troll a Amphicar. Z pohledu automobilové historie je známý hlavně jako tvůrce obojživelných vozidel.[2] V roce 1934 zahájil kariéru závodního jezdce. Je však známější pro svou posedlost vývojem obojživelných motorových vozidel. Byl členem polovojenských jednotek SA a Schutzstaffel. Jako odměnu za aktivní podporu nacistického režimu převzal Trippel v roce 1940, kdy Německo obsadilo Francii, kontrolu nad závodem Bugatti ve městě Molsheim. Po druhé světové válce byl v letech 1945 až 1949 vězněn francouzskými úřady. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Trippel na anglické Wikipedii.↑ Trippel, Hans. Hessische Biografie. In: Landesgeschichtliches Informationssystem Hessen (LAGIS). Hessisches Landesamt für geschichtliche Landeskunde (HLGL), navštíveno 28. 10. 2017↑ GREEN, By George W. Special Use Vehicles: An Illustrated History of Unconventional Cars and Trucks Worldwide. [s.l.]: McFarland, 2003.", "question": "Nad čím převzal Hans Trippel v roce 1940 kontrolu?", "answers": ["závodem Bugatti ve městě Molsheim"]}
{"title": "Bedřich Hrozný", "context": "Stručný přehled mých vědeckých objevů. Praha, Melantrich, 1948. Fotografie Bedřich Hrozný (1915) nu NINDA-an ē, wā ekuteni (\"chléb budete jísti, vodu budete píti\") – první chetitská věta rozluštěná B. Hrozným (1915) Bedřich Hrozný a jeho žák Josef Klíma – 30. léta Památník Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem Hrob Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem Rodný dům Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem Muzeum Bedřicha Hrozného po rekonstrukci v roce 2015 Odkazy Reference ↑ Alena Plháková, Olga Pechová: Život a dílo Vladimíra Tardyho. Praha. 2012. ISBN 978-80-200-2045-1.↑ Matriční záznam o narození a křtu1 2 Archivovaná kopie. www.libri.cz [online]. [cit. 2016-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-13. 1 2 http://www.ff.cuni.cz/fakulta/o-fakulte/historie-fakulty/prehled-dekanu-ff-uk/hrozny/↑ http://www.cuni.cz/UK-2367.html↑ https://www.facebook.com/FFabula/photos/a.613433355345466.1073741837.118230671532406/654656027889865/?type=1&↑ HNÍZDIL, Pavel. Bedřich Hrozný, jeho rod, život a dílo. Genealogické a heraldické listy. Roč. XXXIV, čís. 3/2014, s. 128. ↑ MATOUŠ, Lubor. Stopami zašlých kultur. O práci profesora Bedřicha Hrozného. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 54 s. ↑ KOPECKÝ, René. Bedřich Hrozný: život a dílo. 1. vyd. Praha: Dar ibn Rushd, 2011. 152 s. ISBN 978-80-86149-74-5. Literatura Čihař, Václav. Bibliographie des travaux de Bedřich Hrozný. Archiv Orientální XVII/1, 1949 (= Symbolae Hrozný, Pars prima), s. 1–20. Doplněno v Bibliografii č. 6 PhDr. Jiřím Proseckým s úvodní životopisnou poznámkou o Bedřichu Hrozném od doc. dr. Vladimíra Součka, vydané OÚ ČSAV. KOPECKÝ, René. Bedřich Hrozný - Život a dílo. [s.l.]: Dar ibn Rushd, 2012. 156 s. ISBN 978-80-86149-74-5.", "question": "Kdo rozluštil jazyk Chetitů?", "answers": ["Bedřich Hrozný"]}
{"title": "IEEE", "context": "IEEE je zapsáno ve státu New Jersey, United States. Bylo vytvořeno roku 1963 sloučením Institute of Radio Engineers (IRE, založen 1912) a American Institute of Electrical Engineers (AIEE, založen 1884). Hlavními zájmy AIEE byly drátové komunikace (telegrafní a telefonní) a elektrické sítě. IRE se týkalo hlavně radiotechniky a vytvořilo se ze dvou menších organizací – Society of Wireless and Telegraph Engineers a Wireless Institute. Se vzestupem elektroniky ve třicátých letech se elektroinženýři obvykle stávali členy IRE, používání elektronek se ale natolik rozšířilo, že bylo obtížné rozpoznat hranice v oblasti techniky rozlišující IRE od AIEE. Po 2. světové válce si tyto dvě organizace stále více konkurovaly, takže se je jejich vedení rozhodla roku 1961 spojit. Tyto dvě organizace byly formálně sloučeny v IEEE 1. ledna 1963. Mezi významné představitele IEEE a jeho zakládajících organizací patří: Elihu Thomson (AIEE, 1889–1890) Alexander Graham Bell (AIEE, 1891–1892) Charles Proteus Steinmetz (AIEE, 1901–1902) Lee De Forest (IRE, 1930) Frederick E. Terman (IRE, 1941) William R. Hewlett (IRE, 1954) Ernst Weber (IRE, 1959; IEEE, 1963) Ivan Getting (IEEE, 1978) Současnými prezidenty (2021) jsou Susan \"Kathy\" Land jako prezident a K. J. Ray Liu jako nově zvolený prezident pro IEEE a Katherine J. Duncan pro IEEE-USA. IEEE v Česku Na našem území vyvíjí IEEE činnost od roku 1992 prostřednictvím Československé sekce IEEE. Jejím prvým předsedou byl Vratislav Štěpař, současným předsedou (2021) je Matej Pacha. Československá sekce pořádá řadu konferencí a vydává časopis Slaboproudý obzor. Přehled Stanovy IEEE formulují cíle organizace jako “vědecké a vzdělávací, směřující k pokroku v oblasti teorie a praxe, v elektrotechnice, elektronice, komunikacích a výpočetní technice, stejně jako v informatice a příbuzných odvětvích techniky a souvisejících vědních oborech”. IEEE je leadrem ve vývoji průmyslových standardů (má vyvinuto přes 900 platných průmyslových standardů) v rozsáhlé řadě disciplín, zahrnujících elektrickou energii, lékařské technologie, zdravotní péči, informační technologie, telekomunikace, spotřebitelskou elektroniku, dopravu, letectví a nanotechnologie. IEEE vyvinul a podílel se na vzdělávacích aktivitách jako třeba schválení elektrotechnických programů v institutech vyššího vzdělávání. Je také sponzorem nebo spolupořadatelem více než 300 mezinárodních technických konferencí každý rok. Vydává řadu špičkových vědeckých časopisů (např. IEEE Transactions on Microwave Theory and Technique). IEEE má dvojí pomocnou strukturu (oblastní a technickou) s organizačními celky založenými na geografii (například sekce IEEE ve Philadelphii) a technickém zaměření (například IEEE Computer Society).", "question": "Jaká je zkratka pro Institut pro elektrotechnické a elektronické inženýrství?", "answers": ["IEEE"]}
{"title": "Metallica", "context": "Metallica je americká metalová skupina založená roku 1981 v Los Angeles. Pro první alba Metallicy (DAWE) jsou typická rychlejší tempa skladeb, agresivní a ve svém stylu i hudebně náročnější kompozice. Tato skutečnost je zařadila společně se skupinami Megadeth, Slayer a Anthrax do \"Velké čtyřky\" thrash metalu. Skupina se dala dohromady na základě inzerátu v losangeleských novinách, který podal bubeník Lars Ulrich. Ve skupině hraje sólový kytarista Kirk Hammett (který se přidal ke skupině v roce 1983), basový kytarista Robert Trujillo (členem od roku 2003) spolu se zakládajícím bubeníkem Larsem Ulrichem a pak zpěvákem a doprovodným kytaristou Jamesem Hetfieldem. Předchozí členové skupiny byli sólový kytarista Dave Mustaine (který odešel a založil skupinu Megadeth) a basisté Ron McGovney, Cliff Burton a Jason Newsted. Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA.", "question": "Kde byla založená skupina Metallica?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "Český národní korpus", "context": "Český národní korpus (ČNK) je soubor jazykových korpusů, různě vybraných a uspořádaných sbírek elektronicky zaznamenaných textů pro češtinu. Slouží jako datová základna pro vědecké studium psané i mluvené češtiny, pro tvorbu jazykových slovníků, počítačových překladačů a korektorů a podobně. ČNK buduje a spravuje Ústav Českého národního korpusu při Filozofické fakultě UK v Praze.[1] Ředitelem ústavu je Mgr. Michal Křen, Ph.D. Software Jako korpusový manažer je užíván otevřený software NoSketch Engine, jehož autorem je docent Pavel Rychlý z Centra zpracování přirozeného jazyka na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity.[2] Tento software dovoluje prohledávání a správu korpusů a skládá se ze dvou hlavních modulů – korpusového manažeru Manatee a jeho webového grafického rozhraní Bonito. ČNK ovšem místo Bonita využívá vlastní software KonText[3] (původně odvozený od Bonita). Odkazy Reference ↑ https://wiki.korpus.cz/doku.php/cnk:uvod#kdo_tvori_cesky_narodni_korpus↑ RYCHLÝ, Pavel. Manatee/Bonito - A Modular Corpus Manager. 1st Workshop on Recent Advances in Slavonic Natural Language Processing (RASLAN 2007). 2007, roč. První, s. 65–70. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4471-5. (anglicky) ↑ ZÁCHOVÁ, Kristina. Korpusy a jejich využití ve výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ. , 2015 [cit. 2018-06-28]. 75 s. bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta.", "question": "Jakou zkratku má Český národní korpus?", "answers": ["ČNK"]}
{"title": "Valkounský dům", "context": "Valkounský dům je významný měšťanský dům v Praze na Malé Straně na adrese Nerudova 211/14. Původně gotický dům byl výrazně renesančně a nakonec barokně přestavěn. Jeho význam spočívá mj. v tom, že jej vlastnil a také přestavěl Jan Blažej Santini-Aichel, který jej koupil roku 1705 za 3000 zlatých a až do své smrti roku 1723 jej obýval. Roku 1727 dům prodala Santiniho vdova za 4580 zlatých. Santini dům přestavěl zřejmě krátce po jeho zakoupení. Až do konce 18. století vlastnili dům významní malostranští zlatníci. Na počátku 19. století zde byla pekárna. V současné době slouží dům jako hotel Santini Residence. Dům, situovaný na hluboké, ne zcela pravidelné parcele se skládá z přední trojpatrové obytné budovy a zadního dvorka obestavěného dalšími budovami. Levou část přízemí zaujímá dnes předělený průjezd. Pravidelně komponované průčelí do Nerudovy ulice je čtyřosé. Parter prolamuje dvojice shodně plošně utvářených portálů vjezdu a obchodního výkladce. Okna prvního patra jsou zdůrazněna nadokenními římsami segmentově či kýlovitě projmutými v rytmu ABBA. Průčelí vrcholí rozeklaným štítem do něhož je vsazen mohutný vikýř s oválným okulem. Po jeho stranách je na soklech navíc umístěna dvojice ozdobných váz. Průčelí je bohatě dekorováno pozdně barokním štukem z doby kolem roku 1740. Tato výzdoba se soustředí především na bohaté rámování oken tvořené kromě šambrán a zmíněných říms ještě suprafenestrami a čabrakovými podokeními poli. V ose fasády je nad okny druhého patra umístěna oválná štuková kartuš rámující malbu Panny Marie se Svatou trojicí. Není přitom zcela jasné, které části fasády mohou pocházet již ze Santiniho přestavby. VLČEK, Pavel a kol: Umělecké památky Prahy - Malá Strana. Academia, Praha 1999, ISBN 80-200-0771-7, S. 314-316. HORYNA, Mojmír J. B. Santini-Aichel - Život a dílo. Karolinum, Praha 1998, ISBN 80-7184-664-3, S. 234-235. Obrázky, zvuky či videa k tématu Valkounský dům ve Wikimedia Commons", "question": "Kde se nachází Valkounský dům?", "answers": ["v Praze"]}
{"title": "Chufuova pyramida", "context": "Chufuova pyramida (též Cheopsova pyramida nebo Velká pyramida) je největší pyramida v Egyptě, největší známá kamenná stavba vybudovaná v období starověku, první a současně jediný do dnešní doby zachovaný z klasických divů světa. Dnes je pokládána za nejcharakterističtější symbol staroegyptské civilizace. Proto je také jedním z míst nejvíce zatížených turistickým ruchem. Pyramida se nachází na pyramidovém poli v Gíze na předměstí současné Káhiry. Je ústřední částí rozsáhlého pyramidového komplexu vybudovaného v období Staré říše jako hrobka panovníka 4. dynastie Chufua v oblasti někdejšího egyptského hlavního města Mennoferu nejspíše podle projektu vezíra Hemiuna. Egypťany byl komplex nazýván Achtej Chufu – \"Chufu je na obzoru\", což nevyjadřuje dojem velikosti stavby zastiňující vše ve svém okolí, jak dříve tvrdili někteří autoři, ale staroegyptskou představu králova posmrtného života ve spojení s kosmickým cyklem hvězd, případně slunce. I bez ohledu na svou velikost vykazuje ve srovnání s ostatními pyramidami Chufuova pyramida určité jedinečné rysy; z tohoto důvodu byla (resp. celý Chufuův pyramidový komplex) jedním z archeologicky nejzkoumanějších objektů v Egyptě a také se stala jedním z nejvíce interpretovaných starověkých artefaktů, a to nejen vědou, ale i mimovědeckými disciplínami. V polovině 19. století vznikl až do současnosti živý zvláštní proud nazývaný pyramidologie reflektující pyramidy (a z nich z pochopitelných důvodů především Chufuovu) v duchu hermetismu a esoteriky jako nositele odvěké moudrosti či zvláštních tajemství, která jsou zde \"zašifrována\" a která třeba \"odhalit\". V nejnovější době bývají nejrůznějšími způsoby dávány do souvislosti s údajnou existencí mimozemských civilizací nebo s dávnými a současné vědě neznámými lidskými kulturami disponujícími pokročilými technologiemi (např. Atlantida). Společným znakem všech těchto teorií je, že odmítají akceptovat nejen primární účel pyramid jako hrobek, ale i jejich datování egyptologií, takže posouvají dobu jejich vzniku hlouběji do minulosti. V případě Chufuovy pyramidy bývá v této souvislosti nejčastěji poukazováno na neprůkaznost Chufua jako stavebníka. Pyramida má v současnosti rozměr základny 230,38 × 230,38 m, (což odpovídá ploše třinácti fotbalových hřišť v jejich minimálním rozměru 90x45m) její současná výška je 138.8 m, i když původně byla ještě o 2 m na každé straně delší a o 9 m vyšší.", "question": "Jak se jmenuje největší pyramida v Egyptě?", "answers": ["Chufuova pyramida"]}
{"title": "František I", "context": "Marie Ludovika Španělská Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. František I. (12. února 1768 Florencie – 2. března 1835 Vídeň) byl v letech 1792–1835 král uherský a český a markrabě moravský, v letech 1804–1835 císař rakouský a jako František II. v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské národa německého.[1][2] Celá jeho vláda byla poznamenána dvěma muži – Klemensem Václavem Lotharem Metternichem a Napoleonem Bonapartem. Mládí Narodil se 12. února 1768 jako prvorozený syn toskánského velkovévody Leopolda a jeho manželky Marie Ludoviky Španělské. Nikdo tenkrát nemohl tušit, že se František jednou stane posledním císařem Svaté říše římské a zároveň prvním císařem rakouským. Mládí prožil na dvoře svého otce spolu s mnoha svými sourozenci. V roce 1780 zemřela jeho babička, česká a uherská královna Marie Terezie, a jejím následníkem se stal nejstarší syn Josef II. Tento pokrokový vládce však zůstal i po dvou manželstvích bezdětný. Svého synovce Františka si oblíbil a začal s ním počítat jako se svým následníkem. Našel mu také vhodnou manželku.", "question": "Kolikátým císařem rakouským byl František I. Rakouský?", "answers": ["prvním"]}
{"title": "Sluneční vítr", "context": "Pochází-li z jiných hvězd než z našeho Slunce, je nazýván hvězdný vítr. Zdrojem slunečního větru je sluneční korona. Její teplota je tak vysoká, že zdejší částice mají vysokou energii a sluneční gravitace je zde nedokáže udržet. Dodnes však není objasněn mechanismus, jak mohou být částice slunečního větru urychlovány na tak vysokou rychlost. == Složení slunečního větru == Sluneční vítr obsahuje: protony částice alfa (jádra hélia) elektrony == Vliv na Zemi == Intenzita slunečního větru se zvyšuje po velkých slunečních erupcích. Sluneční vítr interaguje s magnetickými poli planet a komet. Způsobuje ionizaci zemské atmosféry, která se projevuje výskytem polární záře, poruchou příjmu na krátkých rádiových vlnách (Dellingerův efekt) či kolísáním a výpadky v elektrické síti. Planeta Země je před slunečním větrem částečně chráněna svým magnetickým polem (popis viz obrázek). Pomocí detektoru částic na sondě NASA Polar bylo rovněž dokázáno, že sluneční vítr je zodpovědný za únik plynů ze zemské atmosféry, zejména kyslíku. == Využití pro kosmické cestování == Sluneční vítr nehraje v podstatě žádnou roli pro připravované sluneční plachetnice, protože jeho tlak je velmi malý oproti tlaku slunečního záření (asi 10 000krát menší). == Výzkumné družice == Zkoumání slunečního větru bylo prováděno v rámci obsáhlejšího vědeckého programu na družicích HEOS (ESRO) a celou řadou družic USA Explorer. Výzkum probíhal i v rámci programu Apollo na Měsíci. === Seznam družic monitorujících sluneční aktivitu === Aktivní družice SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) – od 2. prosince 1995 ACE (Advanced Composition Explorer) – od 25. srpna 1997 STEREO A, STEREO B (Solar Terrestrial Relations Observatory) – od 26. října 2006", "question": "Jak se říká proudu částic, který vychází ze Slunce?", "answers": ["Sluneční vítr"]}
{"title": "IPv4", "context": "Internet Protocol version 4 (IPv4) je v informatice čtvrtá revize IP (Internet Protocol) a zároveň jeho první verze, která se masivně rozšířila. Spolu s IPv6 vytvářejí základ pro komunikaci v rámci sítě Internet. IPv4 je popsána IETF v RFC 791 (září 1981), které nahradilo RFC 760 (leden 1980) a je standardizována jako MIL-STD-1777 Ministerstvem obrany USA. IPv4 je datově orientovaný protokol, který je používán v sítích s přepojováním paketů (např. Ethernet). Jde o protokol přepravující data bez záruky, tj. negarantuje ani doručení ani zachování pořadí ani vyloučení duplicit. Zajištění těchto záruk je ponecháno na vyšší vrstvě, kterou představuje protokol TCP. Stejně tak je na vyšší vrstvě ponechána kontrola integrity dat, protože IPv4 datagram nese pouze informaci o kontrolním součtu hlavičky datagramu se služebními údaji. Starší protokol IPv4 poskytuje omezený adresní prostor - teoreticky 232 adres (cca 4×109 = 4 miliardy adres), prakticky však mnohem méně, protože adresy jsou sdružovány kvůli snadnějšímu směrování do podsítí (viz maska sítě). Protokol IPv4 též nevyhovuje současnému nárůstu přenosových rychlostí (zejména kvůli přenosu multimediálních dat - videokonference, internetová televize, telefonování po internetu atd.). Dne 3. února 2011 byly rozděleny poslední bloky adres protokolu IPv4, čímž došlo k jejich vyčerpání. Od té doby postupně probíhá přechod na protokol IPv6. Uložen ve velkém endianu. Datagram IPv4 obsahuje hlavičku se služebními údaji nutnými pro přepravu a za ní následují data. Konec hlavičky je zarovnán na násobek čtveřice bajtů pomocí výplně (anglicky padding). Strukturu IP datagramu vystihuje tabulka uvedená nahoře. Následuje popis jednotlivých polí: Verze: verze protokolu (0x4) IHL: délka hlavičky v půl bajtu; Skutečná délka je pak vynásobená 4, tzn. typická a minimální délka (0x5 << 2) = 20 bajtů, a maximální (0xF << 2) = 60 bajtů.", "question": "Kdy došlo k vyčerpání adres IPv4?", "answers": ["3. února 2011"]}
{"title": "Norsko", "context": "Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmå celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Rozloha 323 758 kilometrů čtverečních z něj činí 8. největší stát v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo – Stor Oslo). Norsko je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen, jež leží nedaleko Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetø v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě. Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhø měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Læ tunel, 24,5 km dlouhý). Norsko vytvořilo severský model sociálního státu. Norský stát rovněž udržuje své vlastnictví v klíčových průmyslových odvětvích, jako je těžba ropy a zemního plynu. Ropný průmysl představuje zhruba čtvrtinu hrubého domácího produktu (HDP). Norsko je patnáctým největším světovým producentem ropy na světě. Je největším těžařem ropy (v přepočtu na jednoho obyvatele) mimo Blízký východ. Norsko má 4. nejvyšší HDP na obyvatele na světě (v paritě kupní síly). Od roku 2009 se Norsko umisťuje na první příčce žebříčku Indexu lidského rozvoje, který sestavuje OSN. Norsko se umístilo na prvním místě i ve Zprávě o světovém štěstí OSN v roce 2017. Podle indexu demokracie vytvářeného časopisem The Economist má Norsko nejkvalitnější demokracii na světě. Má rovněž jednu z nejnižších úrovní kriminality na světě. == Etymologie == Jméno dali Norsku zřejmě staří Gótové nebo Dáni a znamenalo v jejich jazyce \"cesta na sever\".", "question": "Jaká je rozloha Norska?", "answers": ["323 758 kilometrů čtverečních"]}
{"title": "TISPAN", "context": "TISPAN NGN Release 1 zveřejněné v prosinci 2005 obsahuje architektonické základy a základní specifikace požadované pro podporu náhrady veřejných komutovaných telefonních sítí (PSTN). Architektura TISPAN NGN je založena na sdílení společných komponent mezi spolupracujícími subsystémy. Architektura je v souladu s obecným referenčním modelem pro sítě příští generace definovaným v doporučení ITU-T Y.2011[1], a proto je rozdělena na servisní vrstvu (anglicky service stratum) a transportní vrstvu (anglicky transport stratum). Každá z těchto vrstev je dále rozdělena na dílčí systémy, které v celkové struktuře vykonávají jednotlivé úkoly. To umožňuje postupné přidávání nových subsystémů pro nové požadavky a třídy služeb. Protože síťové prostředky, aplikace a uživatelská zařízení budou společné pro všechny subsystémy, bude zajištěna maximální možná míra mobility uživatelských terminálů a služeb, a to i přes správní hranice. Klíčový subsystém je založen na architektuře IP Multimedia Subsystem (IMS) vyvinuté sdružením 3rd Generation Partnership Project (3GPP). TISPAN spolupracoval s 3GPP na rozšíření architektury IMS o vlastnosti potřebné pro podporu přístupu pomocí pevných linek. TISPAN NGN Release 2 dokončené počátkem roku 2008 přidává podporu pro služby IPTV a obchodní komunikace (anglicky Business Communications)[2] pomocí IMS. Od začátku roku 2008 začal TISPAN pracovat na třetím vydání své NGN specifikace s předsedou zaměřením na vylepšení IPTV, sítě pro doručování obsahu (anglicky Content Delivery Networks, CDN) a domácí sítě. V roce 2011 zveřejnil TISPAN specifikaci funkční architektury pro sítě doručování obsahu (CDN) a nyní pracuje na specifikaci protokolů pro referenční body definované v této architektuře (ETSI TS 182 019). Reference ↑ ITU-T doporučení Y.2011 General principles and general reference model for Next Generation Networks↑ CHATRAS, B. Business Trunking Communications in ETSI. IEEE Wireless Communications, Volume 16, Issue 3. S. 8-14. ISSN 1536-1284. (anglicky)", "question": "Jaká je zkratka pro Telekomunikační a internetové konvergované služby a protokoly pro pokročilé sítě?", "answers": ["TISPAN"]}
{"title": "Erich Maria Remarque", "context": "Nacistická propaganda prohlásila, že Erich Maria Remarque je doopravdy Paul Kramer (Remarque pozpátku), Žid, který se nikdy nezúčastnil první světové války, a tudíž ji nemůže popisovat. Označila ho za \"literárního zrádce\" a jeho knihy byly veřejně páleny, protože jeho popis války byl pro militantní režim krajně nevhodný. Roku 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství. Během druhé světové války zemřela jedna z jeho sester v koncentračním táboře, což ho později podnítilo k napsání knihy Jiskra života. Po válce žil střídavě v USA a Švýcarsku. V roce 1958 se znovu oženil s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina. Remarque umírá na srdeční chorobu 25. září 1970 na klinice v švýcarském Locarnu. Byl jedním z nejlepších spisovatelů své doby.[zdroj? ] Otevřeně popisoval hrůzy války. Do vlasti se po válce nikdy nevrátil. Ve svých dílech se věnuje tzv. \"ztracené generaci\", ke které se přihlásil (nepatřil však do ní, protože nebyl Američan). V jeho díle se často objevuje téma automobilových závodů, Remarque se o závody nejen zajímal, ale sám i nějaký čas aktivně závodil. Jeho romány jsou protiválečné, ale nelze je označit za pacifistické. Je zaměřen silně antifašisticky. Žena se zlatýma očima, někdy překládáno jako Gam (1918) Domov snů, též překládáno jako Říše snů (1920) Stanice na obzoru (1928) – Příběh automobilového závodníka Kaie, nevyrovnaného a nepokojného mladého světáka a bonvivána, je vyprávěním o chlapském kamarádství a rivalitě, o ženách, o těkavém neklidu, výstřelcích a povyraženích bohémské společnosti. Román původně vycházel na pokračování v letech 1927 - 1928 v berlínském magazínu Sport im Bild. V knižní podobě vyšel v Německu poprvé až v roce 1998. Česky Ikar 1999. Na západní frontě klid (1929) – Tato kniha je jeho první závažnější knihou a okamžitě vzbudila zájem po celém světě. Záměr knihy a částečně i obsah vyjadřuje její motto \"Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům\". Vypravěč Bäumer vypráví o válečných zážitcích a příkořích, které jim válka způsobila. Cesta zpátky (1931) – Kniha vystihuje politický, mravní a nakonec i vojenský rozklad Německa po první světové válce. Jedná se o jakési volné pokračování románu Na západní frontě klid. Tři kamarádi (1936) – Děj románu se odehrává v Německu na přelomu dvacátých a třicátých let 20.století. Hlavní hrdinové jsou tři kamarádi Robert, Otto a Gottfried, kteří společně vlastní autodílnu. Autodílnu, která však nijak zvláště neprosperuje, ale je v ní jejich milovaný automobil jménem Karel.", "question": "Jaký motiv Remarque často zahrnoval do svých děl?", "answers": ["automobilových závodů"]}
{"title": "Podnebí", "context": "Podnebí neboli klima je dlouhodobý stav počasí, podmíněný energetickou bilancí, cirkulací atmosféry, charakterem aktivního povrchu a dnes i člověkem. Změny probíhají v dlouhodobých časových úsecích. Podle měřítka rozsahu, v němž se podnebí uplatňuje, se rozeznává makroklima, mezoklima, místní klima a mikroklima. Mikroklima uzavřených prostor se označuje jako kryptoklima. Studiem podnebí se zabývá klimatologie. Popis podnebí pro určitou oblast, obvykle pro hydrometeorologicky uzavřený celek – povodí, se nazývá klimatografie. Podnebí se popisuje pomocí klimatických prvků, což jsou statistické charakteristiky odvozené z prvků meteorologických. Základními jsou průměry teploty vzduchu a průměrné úhrny srážek. Stručné a souhrnné informace jsou nejčastěji prezentovány v klimagramech (klimogramech). Na Zemi rozlišujeme různé podnebné (klimatické) pásy: tropický, subtropický, mírných šířek, subpolární a polární (arktický a antarktický). Pro každý pás jsou stanoveny intervaly hodnot základních klimatických prvků jako jsou teplota, srážky, sluneční svit, ale i další. Dále rozlišujeme klima měst, klima hor, klima uzavřených prostor, apod. Na základě intenzity vlivu oceánu na podnebí v dané oblasti rozeznáváme podnebí kontinentální a oceánické. Slovo klima má původ v řeckém klimein = sklánět se. Z klimatických prvků se přímo uplatňují srážky, teplota a výpar. Dále se uplatňuje například vítr nebo sluneční svit. Srážky společně s výparem ovlivňují stav půdní vláhy. Pokud srážky nad výparem převládají, dochází k přenosu látek z půdního profilu do větších hloubek, naopak při převaze výparu nad srážkami dochází k vzlínání vody s rozpuštěnými látkami z hloubky do svrchních částí půdního profilu. Dlouhodobý nedostatek srážek, resp. jejich přebytek společně s množstvím podzemní vody vede ke vzniku aridních, resp. zamokřených půd. Kromě množství srážek je důležitým faktorem jejich intenzita a skupenství. Teplota vzduchu ovlivňuje skupenství srážek, teplota půdy má přímý vliv na rychlost půdních procesů (humifikace, dekompozice, aj.). Teplota vzduchu společně s rychlostí větru a slunečním svitem ovlivňuje výpar.", "question": "Co se zabývá studiem podnebí?", "answers": ["klimatologie"]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Mnohé oblasti Rumunska však stále připomínaly oblasti z jiného století než z přelomu 20. a 21. Teprve s postupnými změnami v průběhu let se podařilo zajistit i Rumunsku cestu vpřed. Roku 2004 vstoupila země do NATO a roku 2007 společně s Bulharskem do Evropské unie. Přesto patří k nejchudším zemím \"osmadvacitky\", a je proto významným příjemcem mnohých rozvojových plánů. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Rumunska. S rozlohou 238 391 km2 je Rumunsko největší zemí v jihovýchodní Evropě, 3× větší než Česká republika a zabírá 5,4 % rozlohy Evropské unie. Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem. Hranici s Moldavskem tvoří řeka Prut, která se vlévá do Dunaje. Dunaj se vlévá do Černého moře a na rumunském území tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci v Evropě seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO, která je zároveň jedním z 13 rumunských národních parků. Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě. Na západě se také rozkládá pohoří Munț Apuseni. Mezi nejdůležitější sídla patří: Bukurešť Brašov Temešvár Kluž Constanț Craiova Jasy Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Rumunska. Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaț.", "question": "Jak se nazývá nejvyšší rumunská hora?", "answers": ["Moldoveanu"]}
{"title": "Milan Baroš", "context": "Milan Baroš (* 28. října 1981, Valašské Meziříčí) je český fotbalový útočník, od července 2016 hráč FC Slovan Liberec. Mimo Česko působil na klubové úrovni ve Velké Británii (Anglii), Francii a v Turecku. Je držitel bronzové medaile z Mistrovství Evropy 2004 a s 5 góly nejlepší střelec tohoto turnaje, se 41 góly druhý nejlepší střelec v historii české fotbalové reprezentace (za Janem Kollerem s 55 góly) a člen Klubu ligových kanonýrů. Také mistr Evropy hráčů do 21 let z roku 2002. Společně s Vladimírem Šmicerem se stal v dresu Liverpoolu v roce 2005 prvním českým vítězem prestižní Ligy mistrů UEFA. Byl znám svým přímočarým tahem na bránu a dobrou orientací v pokutovém území soupeře. Svoji fotbalovou kariéru začal v TJ Vigantice, odkud v průběhu mládeže zamířil nejprve do TJ Rožnov pod Radhoštěm, a poté do FC Baník Ostrava. V roce 1998 se propracoval do prvního týmu Baníku, debutoval v 1. české fotbalové lize a stal se hráčem základní sestavy. V roce 2000 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Talent roku. V české lize odehrál celkem 76 zápasů a dal 22 gólů. Jako nadějný hráč přestoupil v roce 2002 za cca 3,2 milionu £ do anglického Liverpoolu. V anglickém velkoklubu dostal dres s číslem 5. Debutoval v zápase Ligy mistrů v Barceloně, v němž se zrodila remíza, byl to zároveň jediný zápas sezóny 2001/02, do kterého mladý útočník zasáhl. V následující sezóně 2002/03 dvakrát skóroval ve svém prvním utkání v Premier League 14. září 2002 proti Boltonu Wanderers, které Liverpool vyhrál venku 3:2. V lize pak skóroval ještě v následujících zápasech: 14. září 2002 venku proti Boltonu Wanderers, góly v 45. a 72. minutě (výhra 3:2) 21. září 2002 doma proti West Bromwich. Albion, gól v 56. minutě (výhra 2:0) 23. listopadu 2002 venku proti Fulhamu, gól v 86. minutě (prohra 2:3) 15. prosince 2002. venku proti Sunderlandu, gól v 68. minutě (prohra 1:2) 2. února 2003 venku proti West Ham United FC, gól v 7. minutě (výhra 3:0). 26. dubna 2003 venku proti West Bromwich Albion, góly v 47. a 84. minutě (výhra 6:0) 3. května 2003 doma proti Manchesteru City, gól v 59. minutě (prohra 1:2) Ligovou sezónu zakončil Liverpool na 5. místě tabulky, Milan Baroš vstřelil během 27 zápasů celkem 9 gólů. Další přidal v pohárových soutěžích - v Lize mistrů a v Anglickém ligovém poháru, který s týmem v této sezóně vyhrál, když ve finále Liverpool porazil Manchester United 2:0 (Liverpool tak získal 7. trofej v této soutěži).", "question": "Kdy se narodil Milan Baroš?", "answers": ["28. října 1981"]}
{"title": "Sunnitský islám", "context": "Sunnité jsou muslimové, kteří po Mohamedově smrti uznali za nástupce Abú Bakra a oddělili se tak od šíitů, kteří za nástupce považovali člena jeho rodiny - zetě Alího. Šiíté a sunnité tvoří dvě základní větve islámu. Sunnité tvoří více než 75 % všech muslimů. Většinu mají ve všech muslimských státech s výjimkou Iráku, Íránu, Ázerbájdžánu, Ománu a Bahrajnu. Většina muslimských přistěhovanců v evropských zemích patří rovněž k této větvi. Označení sunnité je odvozeno od arabského slova sunna (zvyk, cesta) používaného pro způsob Mohamedova života. Sunna je označována za tzv. živý Korán a hraje velkou roli pro islámské právo a etiku. Sunna je částečně uznávána i druhou hlavní islámskou větví - šíity. Ti však mají vlastní sbírky hadísů (výroky a činy Mohameda) a zahrnují do nich i jednání celé jeho rodiny a nástupců. Rozdělení muslimů na sunnity a šíity nebylo okamžité. Za sunnity se označují ti muslimové, kteří již od roku 632 (rok 10 podle islámského kalendáře) po smrti Mohameda uznali za jeho nástupce Abú Bakra. Jejich protipólem se stali šíité (z arabského ší'at Alí - strana Alího), kteří tvrdili, že titul chalífy by měl dědičně připadnout Mohamedově rodině, konkrétně jeho zeti Alímu. Alí sám proti volbě Abú Bakra protestoval, ale nepodnikal žádné kroky k uchopení moci a nakonec jej za chalífu uznal. Chalífou se roku 656 skutečně stal, ale již 661 byl také zavražděn cháridžovským povstalcem. K moci se dostala dědičná dynastie Umajjovců a islámské schizma bylo dovršeno.", "question": "Koho uznali sunnité za Mohamedova nástupce?", "answers": ["Abú Bakra"]}
{"title": "Ázerbájdžánská vlajka", "context": "Vlajka Ázerbájdžánu má podobu obdélníku se třemi stejně širokými vodorovnými pruhy: modrým, červeným a zeleným. Uprostřed vlajky je umístěn bílý půlměsíc a osmicípá hvězda. Poměr šířky k délce je 1:2.Modrá barva symbolizuje ázerbájdžánské Turky, červená je barva pokroku a boje za svobodu, zelená symbolizuje islám stejně jako půlměsíc, který je vypůjčen z turecké vlajky. Osm cípů hvězdy symbolizuje osm hlavních tureckých národů. == Historie == Tento vzor pochází z jara roku 1917, za jeho autora je považován básník Ali Bej Husejn Zade. Jako vlajku jej přijala vláda Ázerbájdžánské demokratické republiky 9. listopadu 1918. Po nástupu sovětské moci byla 28. dubna 1920 vlajka nahrazena sovětským vzorem. Současná podoba vlajky byla vyhlášena 30. srpna 1991, v den vyhlášení samostatnosti státu. == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Ázerbájdžánu Ázerbájdžánská hymna Dějiny Ázerbájdžánu === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Ázerbájdžánská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovné pruhy na vlajce Ázerbajdžánu?", "answers": ["modrým, červeným a zeleným"]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Procento Korjaků, kteří jazyk bez potíží ovládají, je však patrně mnohem nižší, podle některých odhadů jen 5,4 %. Z hlediska morfologické typologie se korjačtina řadí k aglutinačním jazykům s výskytem sufixů, prefixů i cirkumfixů (tedy afixů složených z prefixové a sufixové části). Oproti příbuzné čukotštině zde existuje navíc opozice dvojného a množného čísla (čukotský příznak plurálu -t odpovídá korjackému duálu, zatímco korjacký plurál nemá v čukotštině ekvivalent) a specifické pádové formy. Základní větná konstrukce je ergativní. Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud: Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu. V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany). Články v korjačtině občas vychází i v regionálním deníku Narodovlastije. Ve všech médiích se používá čavčuvenský dialekt, který nemusí být všem mluvčím korjačtiny bez problémů srozumitelný.", "question": "Ze kterého písma byla vytvořena první korjacká abeceda?", "answers": ["z latinky"]}
{"title": "Taktovka", "context": "Taktovka (franc. baguette de chef d'orchestre, angl. baton) je zvláštní ruční nástroj (jedná se vlastně o speciálně konstruované ukazovátko), který užívá dirigent při řízení orchestru, respektive při jeho dirigování. Taktovka je v podstatě tenká světlá tyčka vyrobená z plastu nebo z tvrdého dřeva o přibližné délce 40 až 48 centimetrů, která je na jednom konci opatřena vhodně ergonomicky tvarovanou rukojetí tak, aby dirigentovi při dirigování neklouzala z ruky. Kvalitní taktovky bývají také vybaveny doplňkovým ochranným pouzdrem tak, aby se při transportu a skladování v mimohudebním provozu nepoškodily (resp. nezlomily). Některé speciální typy taktovek mohou být vyrobeny jakožto skládací z lehkých slitin kovů, jedná se o klasickou teleskopickou konstrukci známou např. z prutových antén nebo skládacích deštníků. == Historie == === Období před 16. stoletím === Historicky první použití taktovky je datováno do roku 709 př. n. l. Pherekydes z Patry udával rytmus máváním zlatou hůlkou a hudebníci, hrající na flétny a citery, stáli v kruhu kolem něj. === 16.–18. století === Než se začala taktovka standardně používat, udával rytmus cembalista (např. srolovanými notami) nebo první houslista (smyčcem). Také bylo běžnou praxí, že dirigent stál zády k orchestru a dirigoval rukama. Teprve v době Jeana-Baptiste Lullyho, dvorního skladatele Ludvíka XIV., se začala používat barokní taktovka: dlouhá hůl (franc. bâton) pro vedení orchestru. Dirigent stál zády k orchestru a takt udával boucháním holí o zem. 8. ledna 1687 uvedl Lully své Te Deum k oslavě uzdravení krále Ludvíka XIV. Pro dirigování orchestru použil právě tuto dlouhou hůl. V průběhu dirigování si taktovkou prorazil nohu, což mu způsobilo absces, který vyústil v gangrénu. Protože Lully dlouho odmítal amputování končetiny (ke kterému došlo až příliš pozdě), zemřel na následky o dva měsíce později (22. března). === 19. století – současnost === Klasická taktovka, jak ji známe dnes, zažívá rozmach v letech 1820-1840. Jako první zavedl použití taktovky u dirigentského pultu skladatel Carl Maria von Weber. Dirigent již stojí čelem k orchestru, nikoli zády. == Přenesený význam slova == Slovo se někdy používá i v přeneseným významu zejména ve frazeologizmu \"být pod taktovkou\", a to i v mimohudebním světě, zde ve smyslu \"být někým přímo řízen\". == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baton (conducting) na anglické Wikipedii. === Související články === Orchestr Dirigent == Externí odkazy ==", "question": "Proč bývají kvalitní taktovky vybaveny doplňkovým ochranným pouzdrem?", "answers": ["aby se při transportu a skladování v mimohudebním provozu nepoškodily"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Hertfordu roku 1968. V tvorbě této skupiny docházelo ke spojení klasické hudby, jejímž propagátorem byl zejména Jon Lord, a hardrockových motivů, které prosazoval Ritchie Blackmore. Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. V 60. letech vznikla skupina Episode Six, která vydala několik singlů. Tuto skupinu tvořili Ian Gillan zpěv, Graham Dimmock kytara, Roger Glover baskytara, Tony Lander kytara, Sheila Carter klávesové nástroje a Harvey Shields bicí. Skupině se však i přes četná turné nepodařilo prorazit. V roce 1967 pak byla založena skupina nazvaná The Flower Pot Men and their Garden, předtím známá jako The Ivy League. Toto nové jméno bylo odvozeno z názvu dětského představení \"The Flowerpot Men\", což byla zřejmá slovní hříčka narážející na éru \"flower power\" a pěstování \"konopí\" v květináčích. Jejich nejpopulárnější písnička \"Let's Go to San Francisco\" byla některými posluchači považována za parodii na písničku \"San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair)\", od Scotta McKenzieho, ale skupina to odmítla. Skupinu tvořili Tony Burrows, Neil Landon, Robin Shaw a Pete Nelson, jako zpěváci, Ged Peck kytara, Nick Simper baskytara, Jon Lord klávesy, Carlo Little bicí. Jon Lord dříve hrál s The Artwoods, Nick Simper s Johnny Kidd & The Pirates, Screaming Lord Sutch's a The Savages, kde hrál též kytarista Ritchie Blackmore. V roce 1967 kontaktoval bývalý bubeník skupiny The Searchers, Chris Curtis londýnského obchodníka Tonyho Edwardse v naději že by mohl dělat manažera nově vzniklé skupině.", "question": "Vznikla skupina Episode Six v 60. letech?", "answers": ["V 60. letech vznikla skupina Episode Six, která vydala několik singlů."]}
{"title": "Řečtina", "context": "Řečtina (řecky ε (γ) – ellinikí (glóssa), tj. řecký (jazyk), nebo ε – elliniká, tj. řečtina) je indoevropský jazyk používaný autochtonním obyvatelstvem především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka, a dále v některých emigračních zemích, jako je Austrálie, Spojené státy, Kanada aj. Novořečtina čili současná řečtina se přímo vyvinula ze starořečtiny. Řečtina tvoří samostatnou vývojovou větev indoevropské jazykové rodiny a vedle aramejštiny a čínštiny je jazykem s nejdelší zachovanou literární tradicí. Nejstarším známým jazykem řecké jazykové větve je mykénština (Kréta a pevninské Řecko); zpočátku byla zapisována pomocí dosud nerozluštěného lineárního písma A. Zhruba od 14. století př. n. l. se začalo používat lineární písmo B, kterým jsou psány první dochované písemné památky (tabulky z Knóssu). Lineární písmo B rozluštil roku 1952 Michael Ventris, po něm pokračovali John Chadwick a Antonín Bartoněk. Další zachované doklady o podobě řečtiny pocházejí z 8. století př. n. l. z Itálie a Řecka, zejména Homérovy básně, psané v iónském dialektu. Literární památky ze 6. až 4. století př. n. l. dokládají klasickou řečtinu, jejíž attická forma se i dnes vyučuje jako starořečtina. Ani klasická řečtina totiž neměla jednotnou podobu, nýbrž vyskytovala se v různých dialektech. Každý kmen pěstuje ve svém nářečí určitý literární druh: Dórové → dórština (sborová lyrika) Attičané → attičtina (tragédie, filosofie, politologická próza) Iónové → ionština (epika, historiografická próza) Aiolové → aiolština Podrobnější informace naleznete v článku Koiné. Po pádu athénské demokracie nastává období helénismu (konec 4. století př. n. l. – 3. století n. l.), kdy na základě hlavně attického dialektu postupně vznikal tzv. koiné dialektos – obecný řecký jazyk, stručně koiné, dnes nazývaný dhimotikí ghlósa. Ve srovnání se starou řečtinou docházelo v této době ke změnám ve výslovnosti: melodický přízvuk se měnil v dynamický (důrazový), zanikly rozdíly mezi krátkými a dlouhými samohláskami, dvojhlásky (diftongy) se proměnily v jednoduché samohlásky (monoftongy). Tato výslovnost se už blíží novořečtině. K podstatným změnám došlo i v tvarosloví, během vývoje jazyka se prosazují tendence analytické (tj. některé gramatické významy se začaly vyjadřovat pomocí zvláštních slov místo změnou tvaru slova, např. u sloves se řada časů vyjadřuje opisy), ve skloňování dochází k.", "question": "Který jazyk je nejstarším známým jazykem řecké jazykové větve?", "answers": ["mykénština"]}
{"title": "PZL Kania", "context": "PZL Kania (polsky Luňák) je lehký dvoumotorový víceúčelový vrtulník s třílistým nosným a dvoulistým tlačným vyrovnávacím rotorem. Jedná se o nástupce sovětského vrtulníku Mil Mi-2. Model Kania byl vyvinut a vyráběn polskou společností PZL-Świdnik. == Vývoj == V roce 1964 byla podepsána dohoda mezi Polskem a Sovětským svazem o výrobě lehkého sovětského vrtulníku Mil Mi-2 v polském závodě PZL-Świdnik. I přesto, že se jednalo o vrtulník vyvinutý v Sovětském svazu, byl vyráběn výhradně v Polsku. Vývoj moderznizované verze Mi-2 započal v roce 1977. Společnost PZL-Świdnik se rozhodla vyvinout ve spolupráci s americkým výrobcem leteckých motorů, společností Allison, nový vrtulník, který bude vycházet z Mi-2, ale bude určen pro export na západní trhy. S tím souvisely úpravy Mi-2. Nejdůležitějšími změnami byly nové výkonnější turbohřídelové motory Rolls-Royce Allison 250-C20B, každý o výkonu 313 kW, úpravy trupu, nové kompozitní listy rotoru a západní avionika. První prototyp využívající modifikovaný drak Mi-2 vzlétnul 3. června 1979. Zkoušky provedené v první polovině 80. let vedly k ceritifikaci vrtulníku 29. února 1986. Vrtulník byl vyroben pouze v počtu několika kusů, stejně jako modernizované verze Mi-2. Od roku 2006 se již nevyrábí. Prototyp vrtulníku s imatrikulací SP-SSC se v roce 1986 účastnil 5. mistrovství světa vrtulníků v Castle Ashby. Výroba započala rovněž v tomto roce. Vrtulník byl úspornější a nabízel vyšší výkon, a to i ve srovnání s některými západními vrtulníky. Měl být určen pro obměnu starších Mi-2 a rovněž prodáván na západním trhu. Kvůli problémům s certifikací se vrtulník nestal populární. Řada zemí také odmítala dovážet díly z východního bloku kvůli problémům s měnou. Do roku 2006 bylo postaveno pouze 14 kusů, včetně prototypů. Hlavním uživatelem je polská pohraniční stráž, která provozovala sedm strojů. Dva využívala i polská policie. V letech 1987-1990 létaly tři vrtulníky Kania v Sierra Leone. Čtyři se objevily i v Česku, kde byly nasazovány pro potřeby letecké záchranné služby, a jeden létal na Slovensku. == PZL Kania v Česku == V Česku se objevily od roku 1993 celkem čtyři vrtulníky Kania. Polský vrtulník PZL Kania (imatrikulace SP-SSE) byl předváděn v Československu v roce 1992. Tento stroj si pronajala Letecká služba Federálního policejního sboru. Pod záštitou československého policejního letectva létal s imatrikulací B-3211. Od 13. dubna 1992 byl prověřován na stanici letecké záchranné služby v Praze (Kryštof 01). Od 1. září 1992 do 1. srpna 1993 byl pro potřeby letecké záchranné služby nasazen trvale. Poté byl vyměněn za nový vrtulník střední váhové kategorie Bell 412 a vrátil se zpět výrobci.", "question": "Jaký rotor má vrtulník PZL Kania?", "answers": ["dvoulistým tlačným vyrovnávacím"]}
{"title": "Jan Železný", "context": "Jan Železný (* 16. června 1966 Mladá Boleslav) je bývalý český atlet, oštěpař. Bývá považován za nejlepšího oštěpaře všech dob. Je držitelem tří zlatých medailí (1992, 1996, 2000) a jedné stříbrné medaile z Olympijských her (1988), trojnásobný mistr světa (1993, 1995, 2001), několikanásobný rekordman a držitel současného světového rekordu v hodu oštěpem z roku 1996 (98,48 metru). Od zavedení nových pravidel bylo oštěpem 84krát hozeno přes 90 metrů. Z těchto 84 hodů patří 52 Janu Železnému. Byl vyhlášen Atletem světa (2000), Atletem Evropy (1996, 2000) a českým Sportovcem roku (1993, 1995, 2000, 2001). Jako jediný třikrát přehodil 95 metrů, což se zatím od změny těžiště oštěpu nikomu jinému nepovedlo. Sportovní kariéru ukončil na mítinku v Mladé Boleslavi dne 19. října 2006. V témže roce se ještě nominoval na Mistrovství Evropy v atletice, které se konalo v Göteborgu. Své mezinárodní vystupování tam završil bronzovou medailí za výkon 85,92 metru. Tento výkon je také světovým rekordem v kategorii veteránů nad 40 let. 2006 Göteborg - Mistrovství Evropy - 3. místo 2004 Atény - Olympijské hry - 9. místo 2003 Paříž - Mistrovství světa - 4. místo 2002 Mnichov - Mistrovství Evropy -. 12. místo 2001 Edmonton - Mistrovství světa - 1. místo v rekordu šampionátu 92,80 m 2000 Sydney - Olympijské hry - 1. místo v olym. rekordu 90,17 m 1999 Grand Prix - 2. místo mezi oštěpaři (celkově 24. ) 1999 Sevilla - Mistrovství světa - 3. místo 87,67 m 1997 Grand Prix - 1. místo mezi oštěpaři (celkově 7.) 1997 Atény - Mistrovství světa - 9. místo 1996 Atlanta - Olympijské hry -. 1. místo 88,16 m 1996 Jena - Mítink EAA - světový rekord 98,48 m 1995 Grand Prix - 1. místo v oštěpu (celkově 2.) 1995 Göteborg - Mistrovství světa - 1. místo 89,58 m 1994 Helsinki - Mistrovství. Evropy - 3. místo 82,58 m 1993 Grand Prix - 1. místo v oštěpu (celkově 2.) 1993 Sheffield - světový rekord 95,66 m 1993 Pietersburg - světový rekord 95,54 m 1993 Stuttgart - Mistrovství světa - 1. místo. 85,98 m 1992 Barcelona - Olympijské hry - 1. místo 89,66 m 1992 Oslo - Mítink Zlaté ligy - světový rekord 94,74 m 1991 Grand Prix - 1. místo v oštěpu (celkově 2.) 1991 Tokio - Mistrovství světa - nepostoupil. z kvalifikace 1990 Split - Mistrovství Evropy - nepostoupil z kvalifikace 1990 Oslo - Mítink Zlaté ligy - světový rekord 89,66 m 1988 Soul - Olympijské hry - 2. místo 1987 Řím - Mistrovství světa - 3. místo 1987 Grand Prix - 4. místo.", "question": "Ve kterém roce překonal Jan Železný světový rekord v hodu oětěpem?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Frazeologie", "context": "Frazeologie je lingvistická lexikologická disciplína o ustálených slovních spojeních. Základní jednotkou je frazém, tj. obrazné, ustálené víceslovné pojmenování (např. \"mít namále\", \"být páté kolo u vozu\"). Podle přístupu se frazeologie dělí na frazeologii historickou, porovnávací, apod. Frazeologismy lze také dělit podle kritérií formálních a sémantických, ale existují i jiné způsoby dělení. Idiomatika", "question": "Co je základní jednotkou frazeologie?", "answers": ["frazém"]}
{"title": "John Galsworthy", "context": "John Galsworthy (14. srpna 1867, Kingston, Surrey – 31. ledna 1933, Londýn) byl anglický prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932. Galsworthy pocházel ze zámožné právnické rodiny a studoval námořní právo na nejlepších anglických školách v Harrow a Oxfordu. Roku 1889 získal doktorát práv, advokátní praxi však neprovozoval a místo toho s podporovou otcových peněz několik let cestoval po celém světě. Roku 1893 se na své cestě po jižních mořích seznámil s Josephem Conradem, tehdy ještě námořním důstojníkem, a oba budoucí spisovatelé se stali důvěrnými přáteli. Toto setkání Galsworthyho definitivně přesvědčilo, aby se vzdal právnické kariéry a zcela se věnoval literatuře. Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance Adě, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností. Práci advokáta se Galsworthy nevěnoval ani po otcově smrti v roce 1904, neboť rodinný majetek, který celý zdědil, mu umožnil vést finančně nezávislý život. Protože po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, mohl se s ní Galsworthy roku 1905 oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život. V následujících desetiletích se Galsworthy věnoval téměř výhradně literatuře a postupem let se stal úspěšným a váženým autorem. V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů PEN klub a byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do své smrti). Jako spisovatel debutoval Galsworthy roku 1897 povídkovým souborem Ze čtyř stran světa a brzy nato vydal své první dva nepříliš úspěšné romány. Teprve třetí román Ostrov pokrytců z roku 1904, v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, mu přinesl výraznější úspěch. Povzbuzen úspěchem díla vydal pak Galsworthy během několika let dalších pěti románů, ve kterých zkoumal jednotlivé vrstvy vysoké anglické společnosti podle jejich charakteristických sociálních rysů. Ve Vlastníkovi (1906), prvním díle jeho pozdější románové trilogie Sága rodu Forsytů to byli velkoobchodníci, advokáti a finančníci, ve Venkovském sídle (1907) statkářské panstvo, v Bratrství (1909) umělecká inteligence, v Patriciji (1911) vysoká šlechta, a v Tmavém květu (1913) opět umělci. Po skončení první světové války vydal Galsworthy další dva díly své rozsáhlé forsytovské kroniky – v roce 1920 román V pasti a v roce 1921 pak román K pronajmutí. Po vydání třetího dílu se Galsworthy takřka okamžitě zařadil mezi nejuznávanější anglicky píšící autory své doby.", "question": "Z jaké rodiny pocházel Galsworthy?", "answers": ["zámožné právnické"]}
{"title": "Wilhelm Weitling", "context": "Povoláním krejčí emigroval nejdříve do Francie, kde se zapojil do tajných spolků revolucionářů. Stal se zakládajícím členem Svazu spravedlivých, jenž se později měl změnit v první marxistickou politickou organizací na světě, Svaz komunistů. Weitling nesouhlasil s humanistickým socialismem Saint-Simona či Fouriera a propagoval revoluci, jež by nastolila vládu dělnické třídy. S Marxem se však co do pojetí revoluce neshodl a byl se svými přívrženci ze Svazu komunistů vyloučen. Poté Weitling odešel do USA, kde se oženil a zůstal až do smrti. Získal několik patentů za své vynálezy, například za stroj na šití knoflíkových dírek. Zemřel v New Yorku. Dílo Die Menschheit. Wie Sie ist und wie sie sein sollte, (1838/39) Text online Das Evangelium eines armen Sünders, (1845) Garantien der Harmonie und Freiheit, 1849 Weitling připomíná, že zavedené stroje nejenže nezľahčili práci dělníkům, ale pouze zvýšily zisky bohatých a připravili dělníků o práci. Zároveň se domnívá, že v nové společnosti by stroje sloužily skutečně všem lidem, co je jejich skutečný posláním.[1] Weitling zdůrazňuje, že lidé pracují v potu tváře od rána do večera a hoc jsou sýpky bohatých přeplněné, většina obyvatel planety postrádá i věci nutné k obživě, bydlení a odívání. Příčinu tohoto stavu nachází v nerovném rozdělení práce a její plodů (nerovném rozdělení práce, statků a spotřeby statků), které jsou příčinou chudoby a bohatství. A prostředkem tohoto zla jsou peníze. Weitling volá po zdanění bohatých, kritizuje lichvu, nerovné rozdělení a spotřebu statků, nerovnost, zneužití peněz na obohacování se na úkor druhých. Projektuje zřízení národní banky a národních dílen. Předpovídá sjednocení lidstva, rovné rozdělování práce, přístupnou výchovu, rovné práva pohlaví, odstranění dědičných výsad, zavedení všeobecných voleb, stejné povinnosti bez privilegií. [1] Weitling připomíná, že stroje nejenže nezľahčili práci dělníkům, ale pouze zvýšily zisky bohatých a připravili dělníků o práci. Zároveň se domnívá, že v nové společnosti by stroje sloužily skutečně všem lidem, co je jejich skutečný posláním. [1] Za nejvyšší vědu považuje filozofii, jejímž úkolem je zavést mezi všechny vědy řád a harmonii celku. Vědy dělí na filozofii lékařství, fyziku a mechaniku.", "question": "V jakém roce napsal Wilhelm Weitling dílo Garantien der Harmonie und Freiheit?", "answers": ["1849"]}
{"title": "Generální inspekce bezpečnostních sborů", "context": "Opoziční strany se však domnívaly, že pravým důvodem byl tlak tehdejšího premiéra Andreje Babiše na Michala Murína. Dle opozičních stran se mělo jednat o pokus premiéra v demisi o ovládnutí policie a kontroly nad ní. Služební medaile Podle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 433/2004 Sb. uděluje Generální inspekce bezpečnostních sborů svým příslušníkům následující dvě služební medaile:[18] Za zásluhy o bezpečnostZa věrnost(I., II. a III. stupeň) Odkazy Reference ↑ Zpráva o činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů za rok 2018 [online]. Gibs.cz [cit. 2019-12-25]. Dostupné online. ↑ GIBS - Co je a jaké má pravomoci Generální inspekce bezpečnostních sborů. Reflex.cz. Dostupné online [cit. 2018-03-09]. ↑ Prozatímním ředitelem GIBS se stal Ivan Bílek [online]. Vlada.cz, 2011-11-25 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. ↑ Žádost o poskytnutí informací o činnosti GIBS [online]. Gibs.cz, 2014-12-30 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. ↑ ČTK. Šéfem inspekce bezpečnostních sborů bude jmenován Bílek [online]. Denik.cz, 2012-06-06 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. ↑ ČTK. Ředitel GIBS Bílek rezignoval, aby neškodil organizaci. Politický tlak nezmínil [online]. Aktualne.cz, 2015-11-03 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. ↑ Zpráva o činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů za rok 2015 [online]. Gibs.cz, 2016 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. ↑ Vláda schválila návrh na jmenování plukovníka Michala Murína generálním ředitelem GIBS [online]. Vlada.cz, 2015-12-07 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. ↑ Rezignace plk. JUDr. Michala Murína na funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů [online]. Gibs.cz, 2018-04-17 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. ↑ TRACHTOVÁ, Zdeňka. V čele GIBS končí Michal Murín. Jeho nástupce se teprve hledá [online]. Český rozhlas, 2018-04-30 [cit. 2019-12-14].", "question": "Jaká je zkratka Generální inspekce bezpečnostních sborů?", "answers": ["GIBS"]}
{"title": "Vikariát S", "context": "Vikariát S. Marco - Castello Vikariát S. Marco - CastelloDiecéze Patriarchát benátský Provincie Triveneto Okrskový vikář Mons. Narciso Belfiore, S.D.B. Další úřad vikáře Farář ve farnostech Vikariát S. Marco - Castello je územní část benátského patriarchátu. Tvoří ji 14 římskokatolických farností. Farnosti vikariátu Označení položek FarnostSprávceDalší duchovní ve farnostiFarní kostel Římskokatolická farnost Sv. Petra v Castello (Benátky)Mons. Narciso Belfiore, S.D.B.farářAlessandro Zaramella, S.D.B.farní vikářSvatého Petra apoštola Římskokatolická farnost Sv. Josefa v Castello (Benátky)Mons. Narciso Belfiore, S.D.B.farářMassimo Schibotto, S.D.B.farní vikářSvatého Josefa Římskokatolická farnost Sv. Františka z Pauly (Benátky)Mons. Narciso Belfiore, S.D.B.farářFilippo Chiaffoni, S.D.B.farní vikářSvatého Františka z Pauly Římskokatolická farnost Sv. Martina v Castello (Benátky)Augusto ManentefarářSvatého Martina biskupa Římskokatolická farnost Sv. Františka della Vigna (Benátky)Adriano Campesato, O.F.M.farářSebastiano Simonitto, O.F.M.farní vikářSvatého Františka z Assisi Římskokatolická farnost Bragora (Benátky)Giovanni FavarettofarářSvatého Jana Křtitele Římskokatolická farnost Sv. Štěpána (Benátky)Mons. Gianni BernardifarářSvatého Štěpána prvomučedníka Římskokatolická farnost Sv. Lukáše (Benátky)Mons. Marino Gallinafarní administrátorSvatého Lukáše evangelisty Římskokatolická farnost Sv. Salvátora (Benátky)Nejsvětějšího Salvátora Římskokatolická farnost Sv. Zachariáše (Benátky)Mons. Carlo Senofarní administrátorSvatých Zachariáše a Atanáše Římskokatolická farnost Santa Maria Formosa (Benátky)Piotr Mikulskifarní administrátorOčišťování Panny Marie Římskokatolická farnost Sv. Jana a Pavla (Benátky)Angelo Preda, O.P.farářSvatých Jana a Pavla Římskokatolická farnost Sv. Heleny (Benátky)Carlo M. Serpelloni, O.S.M.farářSvaté Heleny císařovny Římskokatolická farnost Sv. Mojžíše (Benátky)Mons. Giuseppe Camilottofarní administrátorRoberto Donadonifarní vikářSvatého Mojžíše Externí odkazy Vikariát S. Marco - Castello mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství", "question": "Kolik farností tvoří vikariát S. Marco - Castello?", "answers": ["14"]}
{"title": "Principy víry v judaismu", "context": "Současná religionistika se domnívá, že židovský monoteismus vznikl synkrezí starších, polyteistických kultů blízkovýchodního starosemitského panteonu, které byly následně sjednoceny do kultu jediného Boha. Pozůstatky tohoto dávného mnohobožství spatřují religionisté v množství jmen, která Bůh v judaismu má. Jméno Boží Podrobnější informace naleznete v článcích JHVH a Boží jména v judaismu. Boží Jméno je jednou z nejposvátnějších věcí v judaismu. Nakládání s Božími jmény vyžaduje zvláštní úctu a obezřetnost, neboť 3. přikázání z Desatera nařizuje \"nebrat jej nadarmo\". Ve starověku se věřilo, že jméno vyjadřuje i charakter - znalost jména osoby tudíž znamenala i znalost jeho charakteru a vnitřního já, znalost jmen bohů pak měla umožňovat ostatním bohům nebo i lidem tyto bohy vzývat, eventuálně mohli svého boha \"přemluvit\" či jinak jej přimět, aby konal dle jejich přání - báje o moci božských jmen a o síle, kterou propůjčují, jsou známé již ze starého Egypta. Definice víry v judaismu Judaismus odmítá dogmata a podobné „nezvratné pravdy“. Po dlouhou dobu bylo jediným dogmatem to, že Tóra je Boží Zákon seslaný Bohem a Izrael jej následuje, aby dodržel podmínky smlouvy s Bohem uzavřené, totiž vyvolení výměnou za následování jediného, pravého Boha. Situaci v období na přelomu letopočtů dobře ilustruje následující příběh z Talmudu: „ Přišel jeden pohan k Šamajovi a řekl mu: Stanu se židem, pokud mě naučíš celému učení Tóry po dobu, co vydržím stát na jedné noze. Šamaj se rozlítil, neboť to považoval za drzost a pohana vyhnal. Tentýž pohan přišel k Hilelovi a učinil mu tentýž návrh. Hilel řekl: Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim.", "question": "Kolik Bohů uznává náboženství Judaizmus?", "answers": ["jediného"]}
{"title": "Rovník", "context": "Rovník je pomyslná čára vedoucí po povrchu kulového rotujícího tělesa, například planety, měsíce nebo hvězdy, přesně na půli cesty mezi jeho geografickými póly. Rovník je průsečnice povrchu tělesa s rovinou procházející středem tělesa, kolmou k ose tělesa spojující oba geografické póly. Rovník rozděluje povrch planety nebo jiného nebeského tělesa na dvě polokoule, v případě zeměkoule se jedná o severní a jižní polokouli. == Zemský rovník == Zemský rovník je nejdelší rovnoběžka, pomyslná čára spojující body s nulovou zeměpisnou šířkou. Délka zemského rovníku činí asi 40 075 km. === Země a území, kterými prochází zemský rovník === Zemský rovník protíná povrch nebo teritoriální vody 14 zemí. Při postupu od západu Afriky na východ jsou to: Svatý Tomáš a Princův ostrov Svatý Tomáš a Princův ostrov (ostrov Sã Tomé) Gabon Gabon Kongo (Brazzaville) Kongo (Brazzaville) Kongo (Kinshasa) Kongo (Kinshasa) Uganda Uganda – prochází též některými ostrovy ve Viktoriině jezeře Keňa Keňa Somálsko Somálsko Maledivy Maledivy – všechny ostrovy míjí, prochází mezi atoly Huvadu a Addu Indonésie Indonésie – protíná více ostrovů včetně těch největších (Sumatra, Borneo, Celebes) Kiribati Kiribati – všechny ostrovy míjí, prochází mezi atoly Aranuka a Nonouti v Gilbertových ostrovech USA USA (Bakerův ostrov a Jarvisův ostrov) – ostrovy samotné ale neprotíná Ekvádor Ekvádor – prochází již souostrovím Galapágy, ležícím v Tichém oceánu, pak teprve vstupuje na pevninu (překlad názvu státu Ekvádor znamená právě \"rovník\") Kolumbie Kolumbie Brazílie Brazílie – včetně ostrovů v širokém ústí řeky AmazonkyZajímavostí je, že žádnou část Rovníkové Guiney v Africe rovník neprotíná. === Oceány === Zemský rovník protíná také tři velké světové oceány: Indický oceán Tichý oceán Atlantický oceán === Symbol rovníku === V rámci vexilologie (pomocné historické vědě) je (nebo byl) symbol zemského rovníku umístěn např. na různých vlajkách: Brazilská vlajka Gabonská vlajka Nauruská vlajkaRovník je také obsažen i v názvu jihoamerického státu Ekvádor (španělské slovo Ecuador znamená rovník) nebo v názvu afrického státu Rovníková Guinea (i přesto, že ho rovník neprotíná). == Literatura == Geografický místopisný slovník světa (Praha 1999) Ilustrovaný atlas světa == Související články == poledník rovnoběžka sever jih nebeský rovník == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu zemský rovník ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo rovník ve Wikislovníku www.ian.cz, inAstroPoradna: pravý a střední rovník", "question": "Jak se jmenuje nejdelší zemská rovnoběžka?", "answers": ["rovník"]}
{"title": "Květ", "context": "Většinou je opadavý a skládá se z volných či srostlých korunních lístků. Koruna se mohla vyvinout několikrát a nezávisle. Nejčastěji se předpokládá, že se vyvinula z tyčinek (lze v některých případech pozorovat přechody mezi tyčinkami a korunními lístky - leknín). Méně používaná je pak teorie, že se koruna vyvinula z kališních lístků. Koruna láká opylovače na svou pestrou vůni a barvu. Koruna ale může někdy i opadávat - tehdy se jedná o prchavou korunu (vinná réva). Volné korunní listy se mohou dále rozlišovat na nehet (unguis), čepel (laminula), pakorunku (paracorolla - Silenaceae, někdy může být i u srostlých korunních listů - Narcissus). Pokud jsou korunní lístky srostlé - sympetalní (jak už jsme řekli, srůst může být kongenitální či postgenitální), pak je možno rozlišovat korunní trubku a korunní lem, který bývá rozdělen v cípy, případně ještě na další části např. jícen. trubkovitá (kostival lékařský) nálevkovitá (durman) zvonkovitá (zvonek okrouhlolistý) kulovitá (konvalinka vonná, kyhanka) baňkovitá (vřesovec, medvědice) řepicovitá (dole dlouze trubkovitá, nahoře. náhle rozšířená v široký plochý okraj - šeřík, plamenka, pilát) kolovitá (krátká trubka a lem rozložený do plochy - rozrazil, divizna) jednopyská (ožanka dvoupyská (šalvěj) tlamatá (pyskatá koruna se široce otevřeným jícnem - hluchavka) šklebivá (dvoupyská s uzavřeným ústím a vysoko vypouklým patrem dolního pysku - hledík, bublinatka) jazyková (hvězdnicovité) apod. Tyčinka je samčí orgán a je určen k produkci pylu. Produkuje pylová zrna. Má dvě části - nitku a prašník. Někdy je mylně považováno spojidlo za další část tyčinky, ale je to vlastně pokračování nitky a také hlavně pletivo, které propojuje dva pylové váčky. Může vybíhat na prašník (vraní oko) nebo naopak pod něj a podobat se nitce, od které je pak oddělený uzlinou (brčál).", "question": "K čemu je určen samčí orgán tyčinka?", "answers": ["k produkci pylu"]}
{"title": "HyperText Markup Language", "context": "HyperText Markup Language (zkratka HTML) je v informatice název značkovacího jazyka používaného pro tvorbu webových stránek, které jsou propojeny hypertextovými odkazy. HTML je hlavním z jazyků pro vytváření stránek v systému World Wide Web, který umožňuje publikaci dokumentů na Internetu. Jazyk je aplikací dříve vyvinutého rozsáhlého univerzálního značkovacího jazyka SGML (Standard Generalized Markup Language). Vývoj HTML byl ovlivněn vývojem webových prohlížečů, které zpětně ovlivňovaly definici jazyka. V roce 1989 spolupracovali Tim Berners-Lee a Robert Cailliau na propojeném informačním systému pro CERN, výzkumné centrum fyziky poblíž Ženevy ve Švýcarsku. V té době se pro tvorbu dokumentů obvykle používaly jazyky TeX, PostScript a také SGML. Berners-Lee si uvědomoval, že potřebují něco jednoduššího a v roce 1990 byl tedy navržen jazyk HTML a protokol HTTP (HyperText Transfer Protocol - protokol pro přenos hypertextu). Zároveň také Tim Berners-Lee napsal první webový prohlížeč, který nazval WorldWideWeb. V roce 1991 CERN zprovoznil svůj web. Současně organizace NCSA (National Center for Supercomputer Applications) vybídla Marca Andreessena a Erica Binu k vytvoření prohlížeče Mosaic; ten vznikl v roce 1993 ve verzích pro počítače IBM PC a Macintosh a měl obrovský úspěch. Byl to první prohlížeč s grafickým uživatelským rozhraním. Následoval rychlý rozvoj webu, takže bylo nutné pro HTML definovat standardy. Verze 0.9-1.2 Byly vytvářeny postupně v letech 1991-1993. Na těchto verzích spolupracovali Tim Berners-Lee a Daniel Connolly. Nepodporují grafické rozhraní. Původní specifikace (verze 1.1) Původní specifikace (verze 1.2) Verze 2.0 Byla vydána v listopadu 1995 komunitou IETF a zachycovala stav jazyka k červnu 1994.", "question": "Co znamená zkratka HTML?", "answers": ["HyperText Markup Language"]}
{"title": "Vojtěch", "context": "Vojtěch (svátek 23. dubna) je křestní mužské jméno slovanského původu. Jméno je tvořeno z \"woj\" (polsky: wój), tedy slovanský kořen týkající se války (tvořící slova jako wojovnik znamenající válečník a následně slovo wojna - válka) a Ciech (z dřívějšího tvaru tech), znamenající radost. Složením dvou těchto slov má jméno význam buď \"Radost z války\", \"Usměvavý válečník\" či \"Útěcha voje\" - tedy vojska. Vojta, Vojtík, Vojtíšek, Vojtínek, Vojcek, Těch, Těšek Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat. trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999-2002) je +6,0 %, což svědčí o poměrně značném nárůstu obliby tohoto jména. Podle údajů ČSÚ se za leden 2006 jednalo o 7. nejčastější mužské jméno novorozenců. německy a anglicky: Adalbert polsky: Wojciech maďarsky: Béla italsky: Adalberto latinsky: Adalbertus (Voitechus) španělsky: Edilberto Jméno Adalbert bývá považováno za německý protějšek českého jména Vojtěch. Např. v německy psaných matrikách českých farností z první poloviny 19. století jsou Vojtěchové většinou zapsáni jako Adalbertové. Kuriózní je způsob, jak k tomu došlo. Zatímco jindy mají různojazyčné varianty společný původ, v tomto případě je původcem Svatý Vojtěch, který je mimo slovanskou oblast známý pod svým biřmovacím jménem Adalbert. Známí nositelé jména Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců Vojtěch Bednář - český novinář a sociolog Vojtěch Hynais - významný český malíř, autor opony Národního divadla Vojtěch Dyk - český herec, zpěvák Vojtěch Kotek - český herec Vojtěch Kryšpín - český konstruktér lokomotiv Vojtěch Steklač - český. spisovatel Vojtěch Filip - současný český politik Alberto Vojtěch Frič - český botanik a cestovatel Vojtěch Jarník - český matematik Vojtěch Zamarovský - slovenský historik a spisovatel Vojtěch Náprstek - český národopisec, zakladatel muzea, které dnes nese jeho jméno Vojtěch Bernatský - český moderátor Ludvík Vojtěch - český a československý politik, poúnorový poslanec KSČ Tomáš Vojtěch - český automobilový závodník Václav Vojtěch - český cestovatel a polárník Důl Vojtěch Seznam článků začínajících na \"Vojtěch\" Seznam článků začínajících na \"Vojta\" Vojta Vojtíšek", "question": "Jakého původu je křestní mužské jméno Vojtěch?", "answers": ["slovanského"]}
{"title": "Harrisburg", "context": "Harrisburg má klima, které odpovídá americkému severovýchodu nížinných poloh (město leží v nadmořské výšce 98 m n. m.). Klima je ovlivněno relativní blízkostí západního pobřeží Atlantského oceánu a tamního Golfského proudu, takže teploty se pohybují v zimě kolem bodu mrazu až po 20-30 °C v létě, s tím, že v červenci mohou překročit \"tropickou\" čtyřicítku. Průměrné roční srážky činí 1052,8 mm. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 49 528 obyvatel. Podle sčítání lidu z roku 2000 bylo ve městě Harrisburg 24 316 obytných jednotek a 20 561 domácností, ve kterých žilo 10 917 rodin. 30,7% Bílí Američané 52,4% Afroameričané 0,5% Američtí indiáni 3,5% Asijští Američané 0,1%. Pacifičtí ostrované 7,8% Jiná rasa 5,2% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 18,0% populace. 28,2 % do 18 let 9,2 % 18-26 let 31 % 26-44 let 20,8 % 45-64 let 10,9 % nad 65 let V Harrisburgu mají sídlo dva deníky (The Sentinel a The Press and Journal) s nákladem přes 100 tisíc výtisků. Kromě nich existuje dalších pět periodik. Z celkem devíti televizních stanic, které v Harrisburgu fungují, je 7 komerčních, jeden nezávislý a jeden, který je kabelový a současně veřejně přístupný (WHBG). Dále je zde 15 AM a 22 FM rádiových stanic s různým tematickými pojetími a cílovými skupinami. Harrisburg má dvě místa vhodná pro velké kulturní akce: Whitaker Center for Science and the Arts, a The Forum, ve kterém nacvičuje symfonický orchestr města a do kterého se vejde 1763 diváků. Neméně impozantní je Pennsylvania State Farm Show Arena - největší místo pro výstavy nebo sněmy na východním pobřeží a několik menších hal a sálů a kolem půl tuctu muzeí - a to buď tematických nebo reprezentující celý stát Pensylvánie. Pro chvíle oddechu a rekreace město nabízí šest parků. Některé z nich se nazývají Lake Parks, tedy parky s vybudovanými rybníky či jezírky. Památníky Holocaust Memorial for the Commonwealth of Pennsylvania Harrisburg je sídle 7 poloprofesionálních nebo profesionálních sportovních týmů. Většina z nich vznikla až v posledních několika letech. Nejstarší z nich, baseballový tým Harrisburg Senators, byl ovšem založen v roce 1987. Ostatní zahrnují fotbal, americký fotbal, halový fotbal a basketbal. Vládní budovy v Harrisburgu zahrnují: Pennsylvania State Capitol Complex - státní kapitol Dr. Martin Luther King, Jr.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Pensylvánie?", "answers": ["Harrisburg"]}
{"title": "Recenze", "context": "Recenze (z lat. re-censeó, (znovu) posoudit, zhodnotit) je písemný kritický posudek uměleckého nebo vědeckého díla. Autor recenze je recenzent. Recenze může být určena k publikaci, anebo naopak jako podklad recenzního řízení, v němž se o publikaci rozhoduje. Recenze je publicistický žánr, který seznamuje širší veřejnost s literárním dílem, divadelním představením, koncertem, výstavou a podobně. Také na významné vědecké publikace nebo objevy se publikují recenze, které je věcně hodnotí a popularizují hlavní myšlenky. Obdobně bývají recenzovány také nově publikované psychologické testy, kterým se věnuje například Burosův institut, Britská psychologická společnost nebo v České republice časopis Českomoravské psychologické společnosti Testfórum. V náročnějších odborných a vědeckých časopisech, které se snaží uveřejňovat jen kvalitní příspěvky, prochází každý došlý příspěvek recenzním řízením. Při současném množství a šíři vědeckých i technických oborů totiž sami redaktoři často nemohou posoudit kvalitu příspěvku, jeho originalitu a případný přínos. Postupují tedy podle zásady peer review a dávají příspěvek bez uvedení autora posoudit nezávislým odborníkům, kteří v dané oblasti sami pracují. Úkolem recenzenta je posoudit odbornou kvalitu a původnost i zpracování příspěvku, připomenout jeho nedostatky a příspěvek doporučit nebo nedoporučit k publikaci. Recenzent by neměl být blízkým spolupracovníkem autora, pracovat na tomtéž pracovišti atd. Připomínky recenzenta se pak anonymně sdělují autorovi, aby článek případně opravil. Nevýhodou peer review je jednak to, že se publikace zdržuje, jednak to, že recenzent by mohl informace v článku sám zneužít a publikovat pod vlastním jménem.", "question": "Jak se nazývá autor recenze?", "answers": ["recenzent"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Ta byla původně součástí turné The Man and the Journey v roce 1969 a byla nahrána byla během přípravy na album Ummagumma. V tomto období se Pink Floyd vzdali jakéhokoliv spojení s psychedelickou scénou (a s Barrettem) a stali se význačnou skupinou, již je těžké zařadit. Odlišné styly skladatelů ve skupině, Gilmoura, Waterse a Wrighta, se spojily dohromady a vytvořily unikátní zvuk, který je mezi fanoušky znám jako \"Pink Floyd Sound\". Do této éry patří dvě asi nejdůležitější alba skupiny, The Dark Side of the Moon a Wish You Were Here Zvuk kapely se stal jemným a celistvým, s filozofickými texty, charakteristickou Watersovou baskytarou, bluesovým zvukem Gilmourovy kytary a lehkými klávesovými melodiemi Ricka Wrighta. Gilmour byl v této době dominantním zpěvákem, typickými se pro skupinu v této době stal také saxofon Dicka Parryho a ženské vokály. Někdy nemelodický a drsný zvuk z minulých let předznamenal vývoj ke zvuku sametovému, čistému, jemnému a dlouhé, epické skladby dosáhly svého vrcholu v \"Echoes\". Tato éra byla nejen začátkem, ale i koncem spolupráce kompletní skupiny při vzniku skladeb. Po roce 1973 začal být stále patrnější Watersův vliv a to nejen textařsky, ale i hudebně. Z tohoto období pochází na dlouho dobu (do roku 1994 s albem The Division Bell) poslední písně, na kterých zpíval hlavní vokály Rick Wright (\"Time\" z roku 1973) či na kterých se hudebně podílel (\"Shine On You Crazy Diamond\" z roku 1975). Zároveň také ostře klesal Gilmourův podíl na tvorbě nových skladeb, ačkoliv po celou dobu byl hlavním zpěvákem skupiny. Poslední vazby k Barrettovi byly rozvázány symbolicky albem Wish You Were Here, ze kterého pochází skladba \"Shine On You Crazy Diamond\", jež je napsána jako pocta a zároveň žalozpěv nad osudem jejich přítele. V roce 1971 vydala skupina album Meddle, které obsahuje 23minutové epické dílo \"Echoes\", jež zabírá celou druhou stranu desky. \"Echoes\" je jemná, progresivní rocková skladba s dlouhými kytarovými a klávesovými sóly a dlouhou mezihrou uprostřed. Ta se skládá ze syntetizovaného zvuku velrybích písní hraných na kytaru společně s krákáním vran. \"Echoes\" popsal Waters jako \"zhudebněnou poému\", Meddle je podle Nicka Masona \"prvním skutečným albem Pink Floyd. Ukázalo nám myšlenku tématu, k němuž se lze vracet\". Album mělo zvuk a styl nastupující úspěšné éry Pink Floyd, ale neobsahovalo orchestr, tak význačný u alba Atom Heart Mother.", "question": "Ve kterém roce bylo vydáno album Wish You Were Here?", "answers": ["1975"]}
{"title": "Troja (řeka)", "context": "Troja (řeka) Troja Délka toku 40 km Některá data mohou pocházet z datové položky. Troja je nevelká řeka ve vojvodstvích opolském i slezském na jihu Polska, pravý nejdelší přítok Psiny. Na Troje leží město Ketř. Řeka pramení v Powiatu głubczyckém v Přírodním parku Rajón Mokré – Levice. Řeka protéká řadou vesnic Hlubčického okresu a částí Slezského vojvodství, kde má svoje ústí. Je periodickou řekou, napájenou podzemními vodami, její hladina se však zvedá v důsledku srážek a tání. Pramen Troji se nachází u Petrovic poblíž Krnova, řeka sama nemá významných přítoků; jde většinou o větší potoky a strouhy. V roce 1997 bylo provedeno prohloubení a rozšíření koryta řeky, díky tomu při tisícileté vodě v roce 2007 řeka nevystoupila z břehů, třebaže dříve opakovaně zaplavovala část města Ketř (naposledy v letech 1995 – 1999). U vsi Włodzienin (Vladěnín) byla v roce 2006 vybudována retenční nádrž Włodzienin (polsky zbiornik retencyjny Włodzienin[1]), neboť při velkých dešťových srážkách nebo náhlých záplavách dochází k prudkému nárůstu množství vody v korytě. Nádrž bude chránit před povodněmi území dolního toku Troji, má zajistit bezpečí obyvatel v této oblasti a zamezit přílivu velkého množství vod do Odry v době vysokého stavu vody; v nádrži se dnes chovají ryby. Nezanedbatelné bude i využití turistické, ale dnes je v ní koupání zakázáno, protože okolní vsi nemají vybudované kanalizace s čističkami a splašky tečou přímo do retenční nádrže. Přítoky pravé – Wierzbiec, Glinik, Kałuża (Dopływ z Posucic, něm. Kaluscha) + Potok Jędrychowicki, Morawka, Potok Rozumicki. Řeka Troja v Ketři po intenzivních dešťových srážkách v září 2007 Troja v Ketři Troja v Ketři 2 Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Troja (rzeka) na polské Wikipedii.↑ Zbiornik retencyjny Włodzienin, URL: http://www.wlodzienin.cba.pl/galerie/zbw/index.php Archivováno 25. 3. 2008 na Wayback Machine Externí odkazy Poláci zfušovanou přehradu vypustili Ocena stanu jakości wód powierzchniowych w zlewni rzeky Troi w 2007 r. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Polsko", "question": "Proč byla na řece Troja vybudována nádrž Włodzienin?", "answers": ["neboť při velkých dešťových srážkách nebo náhlých záplavách dochází k prudkému nárůstu množství vody v korytě."]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Právě přítomnost amoniaku umožní, aby voda, která s ním tvoří eutektickou směs, zůstala kapalná i za velmi nízkých teplot 176 K (-97 °C). Důkazy o vrstevnaté stavbě tělesa přinesla sonda Cassini, která pozorovala v atmosféře Titanu extrémně nízkofrekvenční rádiové vlny. Předpokládá se, že povrch měsíce odráží tyto vlny jen velmi slabě, a odezvy jsou vytvářeny odrazem od hranice podpovrchového oceánu a ledové krusty. Mezi říjnem 2005 a květnem 2007 sonda Cassini pozorovala pomalé systematické posunování některých povrchových útvarů, a to až o 30 km, z čehož vyplývá, že je povrchová kůra nějak oddělena od jádra, což rovněž podporuje teorii o existenci podpovrchové kapalné vrstvy. Další důkazy o oddělení ledové krusty od pevného jádra kapalným oceánem poskytla měření změn gravitačního pole v průběhu oběhu Titanu kolem Saturnu. Srovnání výsledků měření gravitačního pole a radarového zkoumání povrchu naznačilo, že ledová vrstva na povrchu je velmi pevná. Předpokládá se, že měsíce Jupitera i Saturnu byly vytvořeny souběžnou akrecí z akrečního disku, který se nacházel okolo mladých plynných obrů a sestával ze zbytkového materiálu, tedy podobným procesem, jakým vznikla samotná sluneční soustava. Zatímco kolem Jupitera obíhají čtyři velké satelity s velmi pravidelnými oběžnými drahami podobnými planetárním, Titan mezi Saturnovými měsíci dominuje a obíhá po velmi excentrické dráze. Tuto skutečnost není možné vysvětlit pouze teorií současného vzniku těles na stávajících drahách. Uznávaný model je, že v době vzniku měl Saturn kolem sebe skupinu velkých satelitů podobných Jupiterovým, ale jejich oběžné dráhy byly narušeny. Podle jedné teorie mohl okolo Saturnu obíhat společně s Titanem ještě jeden měsíc podobné velikosti, který vlivem těchto změn zkolaboval do Saturnu, působením gravitace Saturnu se před dopadem roztříštil, zbytky kamenného jádra shořely v atmosféře a ledový plášť vytvořil Saturnovy prstence a středně velké měsíce.", "question": "Jak se nazývá největší měsíc Saturnu?", "answers": ["Titan"]}
{"title": "Stonehenge", "context": "Stonehenge je komplex menhirů a kamenných kruhů, nacházející se na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury v Jižní Anglii. Název \"Stonehenge\" jistě[zdroj? ] pochází ze staré angličtiny, ale není známo, co přesně znamená. Existují dvě hlavní teorie,[zdroj? ] které se liší pouze v druhé polovině názvu. Obě teorie tvrdí, že první polovina názvu \"Stone\" (ve staroangličtině \"stā\") znamená \"kámen\". První z těchto teorií však říká, že druhá polovina názvu, staroanglické slovo \"hencg\", znamená \"henge\", tedy v překladu \"šibenice\". Druhá tvrdí, že toto slovo (tentokrát \"hinge\") znamená \"zavěšený\". Není tedy jasné, jestli je pravým názvem \"Kamenná šibenice\" nebo \"Zavěšený kámen\". V dnešní angličtině se slovo \"henge\" překládá jako příkop a za ním val. Tímto systémem \"zabezpečení\" bývala stavba Stonehenge dokola obehnána. Příkop a za ním val můžeme vidět například i kolem megalitického kruhu v Avebury. Archeologický výzkum v roce 2008 odhalil, že na místě již 7 tisíc let př. n. l. žili sběrači a lovci, kteří si tu stavěli i dřevěné stavby. (Doposud se myslelo, že lokalita byla osídlena až v období 3600 let př. n. l.) Nejstarší[zdroj? ] je kruh o průměru 110 m z vnější strany tvořený příkopem a z vnitřní strany valem; byl vybudován okolo roku 3100 př. n. l.[zdroj?", "question": "Jak se jmenuje pláň, na které stojí Stonehenge?", "answers": ["Salisburské pláni"]}
{"title": "Arménská vlajka", "context": "Arménská vlajka Arménská vlajkaPoměr stran: 1:2 Vlajka Arménie má podobu tří stejně širokých vodorovných pruhů: červeného, modrého a oranžového. Podobu vlajky přijala Nejvyšší rada Arménie v zákoně O státní vlajce Arménské republiky z 24. srpna 1990. Její barvy jsou identické s arménskou vlajkou užívanou v letech 1918–1920, liší se pouze poměrem stran (tehdy 2:3).[1] Červená barva symbolizuje krev Arménů padlých v boji za nezávislost a křesťanství, modrá barva je barvou nebe a oranžová symbolizuje přírodní bohatství a blahobyt. Existuje i mnoho jiných interpretací významu barev, většina z nich však nemá reálný základ. Tato vlajka sloužila poprvé jako národní symbol během krátkého období nezávislosti po první světové válce. Po vzniku Arménské SSR byla vlajka nahrazena vlajkou standardního sovětského vzoru. Trikolóra byla znovu navrácena po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Galerie Arménská vlajka (1918–1922)Poměr stran: 2:3 Vlajka Zakavkazské SFSR (1922–1936)Poměr stran: 1:2 Vlajka Arménské SSR (1952–1990)Poměr stran: 1:2 Odkazy Reference ↑ Arménská vlajka na Flags of the World Související články Státní znak Arménie Arménská hymna Dějiny Arménie Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Arménská vlajka na Wikimedia Commons Historie arménské vlajky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Vlajky evropských států Nezávislé státy Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán • Kypr • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko •. Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Severní Makedonie • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán Teritoria, kolonie a zámořská území Alandy (FIN) • Faerské ostrovy (DNK) • Gibraltar (GBR) • Grónsko (DNK) • Guernsey (GBR) • Jersey (GBR) • Ostrov Man (GBR) • Republika srbská (BIH) Státy bez plného uznání", "question": "Jaké barvy se nachází na arménské vlajce?", "answers": ["Červená barva symbolizuje krev Arménů padlých v boji za nezávislost a křesťanství, modrá"]}
{"title": "Fullereny", "context": "Fullereny Na tento článek je přesměrováno heslo Fulleren. O francouzské obci pojednává článek Fulleren (Haut-Rhin). Fulleren C540 Fullereny jsou molekuly, tvořené atomy uhlíku uspořádanými do vrstvy z pěti- a šestiúhelníků s atomy ve vrcholech, která je prostorově svinuta do uzavřeného tvaru (nejčastěji do tvaru koule nebo elipsoidu). Vzhledem k této struktuře jsou mimořádně odolné vůči vnějším fyzikálním vlivům. V dutině molekuly fullerenu může být uzavřený jiný atom, několik atomů či malá molekula. Zatím nejstabilnější známý fulleren obsahuje 60 atomů uhlíku.[1][2] Fullereny se uměle připravují nejčastěji v elektrickém oblouku s uhlíkatými elektrodami nebo pyrolýzou organických sloučenin v kontrolovaném plameni. Fullereny byly nazvány po americkém architektovi Buckminsteru Fullerovi, který projektoval geodetické kopule podobného tvaru. Za objev a studium vlastností fullerenů byla v roce 1996 udělena[3] Nobelova cena za chemii Robertu F. Curlovi a Richardu E. Smalleymu a Haroldu W. Krotoovi. V současné době je výzkum vlastností a metod přípravy fullerenů velmi intenzivně studován na řadě vědeckých institucí po celém světě (v Česku od 80. let[4] zkoumal[5] průkopník jejich nanotechnologických užití Zd. Slanina). Objev a vlastnosti V roce 1992 předpověděl P. R. Buseck, že fullereny mohou být nalezeny ve fulguritech neboli sklech protavených úderem blesku. O rok později tento předpoklad potvrdil T. K. Dally při výzkumu fulguritu ze Sheep Mountain v Coloradu. Systematicky byly prozkoumány fullereny až do molekuly obsahující 96 atomů uhlíku. Organická chemie se nejvíce rozvíjí kolem molekul s 60 a 70 atomy. Pro metallofullereny, tedy fullereny které mají ve své dutině umístěn atom či i několik atomů kovu (La, Ca, Li; ale i He, N - tzv. endohedrální fullereny), se jako základ používají i vyšší molekuly jako třeba C80 či C82.", "question": "Jak moc jsou fullereny odolné vůči vnějším fyzikálním vlivům?", "answers": ["mimořádně odolné"]}
{"title": "Šikoku", "context": "Až do doby dokončení mostů byl ostrov izolován od zbytku Japonska a od možnosti snadnější dopravy mezi Honšú a Šikoku se očekávalo zrychlení rozvoje oblasti, což se zatím nestalo[zdroj? ]. Rozlehlé hory rozdělují Šikoku na významnější úzkou severní oblast omývanou Vnitřním mořem se třemi provinciemi a jižní část u Tichého oceánu, prefekturu Kóči. Většina ze 4,5 milionu obyvatel žije na severu a tam také, s jedinou výjimkou, leží všechna větší města. Hora Išizuči (石) v prefektuře Ehime je se svými 1 982 m nejvyšší na ostrově. Průmysl je středně rozvinutý a zahrnuje zpracování rudy z důležitého dolu na měď v Bešši. Půda je obdělávána velmi intenzivně. V náplavových oblastech, hlavně na východě oblasti, se pěstuje rýže a v zimě pšenice a ječmen. Na severu ostrova se pěstuje mnoho druhů ovoce včetně citrusů, broskví, kaki a grapefruitů. Díky produkci pšenice se během období Edo staly důležitou součástí jídelníčku v prefektuře Kagawa nudle sanuki udon (讃). Větší, jižní část Šikoku je hornatá a řídce osídlená. Jediná větší nížina se rozprostírá kolem Kóči, hlavního města prefektury Kóči. Mírné zimy podporují rozvoj zelinářství, obzvláště pěstování mimosezónní zeleniny pod plastovými fóliemi. Na jihu jsou běžné dvě sklizně rýže do roka. Dřevozpracující a papírenský průmysl je díky dostatku dřeva a vodní energie velmi rozvinutý. Šikoku je také slavné poutní místo. Putování po 88 chrámech mnicha Kúkaie má tradici už od 9. století. Velká část území při Vnitřním moři tvoří národní park – oblíbený cíl turistiky, přestože samo Vnitřní moře je přetížené průmyslem z obou břehů. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shikoku na anglické Wikipedii. == Související stránky == Bungo (kanál) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Šikoku ve Wikimedia Commons (anglicky) Wikivoyage: Shikoku", "question": "Který z hlavních japonských ostrovů je nejmenší?", "answers": ["Šikoku"]}
{"title": "Egyptské hieroglyfy", "context": "Egyptské hieroglyfické písmo (z řeckého ἱ γ, hiera glyfé – \"posvátný znak, symbol\") vzniklo kolem roku 2900 př. n. l. při sloučení Horního a Dolního Egypta. Egypťané sami jej nazývali \"písmo bohů\" neboť věřili, že jej vynalezl a lidem předal bůh Thovt. Egypťané nepoužívali při psaní samohlásky a pro většinu z nich neměli žádný písemný ekvivalent, třebaže v mluvené řeči se vyslovovaly. Boha, který se v písemné podobě jmenuje Sbk, nazýváme Sobek, třebaže Egypťané mu mohli říkat například Sebak. Neexistuje ale způsob, jak bychom to z psané podoby jména mohli zjistit. Hieroglyfický systém písma je velmi komplikovaný, používá přes 700 různých znaků. Hieroglyfy se psaly zleva doprava, zprava doleva (orientace textu se pak určovala orientací znaků) nebo shora dolů. U takovéhoto textu pak sloupce znaků bývají od sebe odděleny svislými čarami. V prvopočátcích písma byl nejprve každý předmět případně i činnost reprezentován vlastním obrázkem, nazývaným piktogram. Jak se písmo vyvíjelo, piktogramy začaly reprezentovat nejenom pojmy či přímo slova, ale i hlásky či skupinu hlásek. Ovšem původní smysl znaků přitom nevymizel a byl zachován. Obecně se dají egyptské znaky rozdělit do tří skupin: Tyto znaky si podržely svoji původní hodnotu, čili jeden znak se rovná jednomu slovu. Je to odkaz na kořeny tohoto písma, které se projevovaly po celou dobu jeho existence a nikdy nevymizely. Fonogramy již mají fonetickou hodnotu a jejich skládáním se tvoří slova.", "question": "Kolik různých znaků používá hieroglyfický systém písma?", "answers": ["přes 700"]}
{"title": "Antonín Novotný", "context": "Antonín Josef Novotný (10. prosince 1904 Letňany - 28. ledna 1975 Praha) byl třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Úřadoval v letech 1957 až 1968. Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného (* 1874) z Letňan a Barbory, roz. Hlaváčové (* 1882) z Velkých Čakovic. Narodil se v Letňanech, tehdejší č. p. 28 (kde měli bydliště i jeho otec Antonín a děd Antonín) a 13. prosince dostal při křtu v kostele sv. Remigia ve farnosti Čakovice jména \"Antonín Josef\". Vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Podle zápisu v matrice v únoru 1921 vystoupil z církve a téhož roku vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí (v pražské organizaci), v letech 1937-1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany (1938) pracoval jako dělník ve vysočanské Včele. Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. V letech 1945-1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946-1968 byl členem ÚV KSČ, v roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ. Jeho celoživotní zálibou byla karetní hra mariáš, kterou provozoval i ve své rezidenci na Orlíku. Značnou pozornost věnoval však i tělovýchovným vystoupením (československá spartakiáda). Když zemřel Antonín Zápotocký čekalo se, že novým prezidentem bude Viliam Široký, v Praze už probíhaly přípravy na volbu Širokého, tiskly se dokonce jeho prezidentské obrazy. Československá komunistická reprezentace byla zrovna na návštěvě u Chruščova v Moskvě, ten ale rozhodl jinak. Když dostal zprávu o smrti Zápotockého, osobně doporučil do funkce prezidenta Antonína Novotného.", "question": "Kdy zemřel Antonín Novotný?", "answers": ["28. ledna 1975"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava, ovšem Česká astronomická společnost doporučuje psaní s velkým S, tedy Sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem.", "question": "Kolik planet tvoří sluneční soustavu?", "answers": ["8 planet"]}
{"title": "Liptovská Štiavnica", "context": "Liptovská Štiavnica je obec na Slovensku v okrese Ružomberok. V roce 2017 zde žilo 1 174 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1300. V obci je moderní římskokatolický kostel Neposkvrněného Početí Panny. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liptovská Štiavnica na slovenské Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Liptovská Štiavnica ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Jaké církvi patří kostel Neposkvrněného Početí Panny v obci Liptovská Štiavnica?", "answers": ["římskokatolický"]}
{"title": "Limonádový Joe aneb Koňská opera", "context": "Při té příležitosti dochází k nálezu ropy, zlata a navrch přijde zpráva o výhře na burze. Nešťastný Horác nedokáže potlačit lítost nad svým notorickým bídáctvím. Dostává se mu však útěchy od otce a Joea, kteří praví: \"Ne tak synu! Náš obchod potřebuje talenty všeho druhu! Padouch nebo hrdina – my jsme jedna rodina! \" a následuje šťastný konec. Námět: Jiří Brdečka – stejnojmenný román a divadelní hra Scénář: Jiří Brdečka, Oldřich Lipský Kamera: Vladimír Novotný Hudba: Jan Rychlík, Vlastimil Hála Hraje: Orchestr Karla Vlacha, Filmový symfonický orchestr, řídí Dr. Štěpán Koníček Texty písní: Jiří Brdečka, Vratislav Blažek, Pavel Kopta, Jan Rychlík Hrají: Karel Fiala (Limonádový Joe – obchodní cestující firmy Kolalok & syn), Miloš Kopecký (Horác Badman alias Hogofogo. ), Květa Fialová (Arizonská pěnice Tornádo Lou), Olga Schoberová (Winnifred Goodmanová), Rudolf Deyl ml. (Doug Badman), Bohuš Záhorský (Ezra Goodman), Josef Hlinomaz (. Grimpo), Karel Effa (Pancho Kid), Waldemar Matuška (Kojot Kid), Eman Fiala (pianista), Vladimír Menšík (barman), Jiří Lír (barman). , Jiří Steimar (pan Kolalok), Jaroslav Štercl (poštmistr), Oldřich Lukeš (šerif), Alois Dvorský (hluchý stařík), Miloš Nedbal (karbaník) Zpěv:. Yvetta Simonová, Jarmila Veselá, Karel Gott, Miloš Kopecký, Waldemar Matuška Choreografie: Josef Koníček Střih: Miroslav Hájek Zvuk: Josef Vlček Zvukové efekty: Bohumír Brunclík, Antonín Jedlička Výprava: Jiří Rulík,. Miloš Osvald, Ladislav Krbec Návrhy kostýmů: Jiří Brdečka, Fernand Vácha, Nita Romanečová, Eva Lackingerová Výtvarník dekorací: Karel Škvor Animace: Břetislav Pojar, Jiří Trnka Umělecká spolupráce: Jiří Brdečka Vedoucí výroby: Jaroslav.", "question": "Který režisér natočil filmovou hudební komedii Limonádový Joe aneb Koňská opera?", "answers": ["Oldřich Lipský"]}
{"title": "Chlorid sodný", "context": "Pevný, krystalický, chlorid sodný se nalézá v oblastech, kde v geologické minulosti Země došlo k vysušení oddělené části moře nebo oceánu a následnému překrytí vrstvy solí jinými geologickými vrstvami. Tato ložiska soli jsou intenzivně těžena např. v Polsku, USA nebo Německu. Chlorid sodný je důležitá surovina pro potravinářský a chemický průmysl. V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin (a ochucení) používá při konzervaci masa nasolením. V chemickém průmyslu je surovinou pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové a mnoha dalších sloučenin. Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Významné je též jeho využití ve zdravotnictví ve formě 0,9% roztoku, jenž se nazývá fyziologický roztok. Zásadní význam má chlorid sodný v zimní údržbě komunikací. Prakticky ve všech zemích EU je naprosto převažujícím posypovým materiálem, a posypová sůl NaCl byla například v ČR v roce 2001 s cenou v rozmezí 1 700 až 2 200 Kč za tunu asi 6krát levnější než druhá nejužívanější rozmrazovací látka, chlorid vápenatý. V České republice bylo v zimní sezóně 2000/2001 na posyp vozovek silniční sítě v ČR použito 168 000 tun soli, z toho v 98 % se používal chlorid sodný, ve zbylém podílu chlorid vápenatý a jen v nepatrném rozsahu chlorid hořečnatý.[zdroj? ] Eutektický bod, tedy teplota, do které má sůl rozmrazovací účinek, je pro chlorid sodný ve vodném roztoku s ideální koncentrací cca 22 % asi − °C. V praxi však není možné rovnoměrně dosáhnout ideální koncentrace a navíc se ředí vodou z rozmrazeného povrchu, padajícím sněhem apod.; proto hranice skutečné účinnosti leží výše. Pro běžné potřeby zimního ošetřování komunikací účinkuje kuchyňská sůl do teploty − °C, maximálně − °C. Při teplotách pod − °C již bývá zcela neúčinná (chlorid vápenatý je velmi účinný až do − °C, při velkých mrazech se používá zpravidla jen jako příměs chloridu sodného). Kuchyňská sůl normálně prodávaná v běžných obchodech s potravinami bývá ze zdravotních důvodů jodizovaná – je do ní přidáno malé množství jódu ve formě jodidu draselného nebo jodičnanu draselného. Je tím zabezpečeno, že v populaci nevzniká deficit jódu, který by mohl být příčinou vleklých zdravotních poruch či nemocí – především štítné žlázy. Nadměrná konzumace soli ale škodí zdraví. Doporučená denní dávka se pohybuje okolo 5g soli (cca 2g sodíku). VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd.", "question": "Jaký je chemický vzorec pro sůl?", "answers": ["NaCl"]}
{"title": "Mehmed II", "context": "Mehmed II. Fatih (Dobyvatel), (30. března 1432-3. května 1481) byl turecký sultán z dynastie Osmanů, vládl v letech 1451-1481. V době nástupu Mehmeda II. na trůn se osmanská říše rozkládala v západní části Malé Asie a na Balkánském poloostrově v oblasti dnešního Bulharska, Makedonie a severního Řecka, obklopena řadou více či méně na ní závislých území. Přímo v jejím středu se nacházely zbytky byzantské říše, v té době tvořené už jen hlavním městem, jeho okolím a několika územími v Řecku. V dubnu roku 1453 oblehlo vojsko Mehmeda II. o síle 150 000 mužů a 145 lodí Konstantinopol. Byzantský císař Konstantin XI. Dragases mohl na obranu města postavit pouze 12 000 mužů a 26 lodí. Obléhání trvalo necelé dva měsíce, 29. května 1453 bylo město dobyto a tři dny pleněno. Tím definitivně zanikla byzantská říše a Konstantinopol přejmenovaná na Istanbul se stala centrem nové osmanské říše. Poté se pozornost sultána obrátila na Balkánský poloostrov, kde upevňoval osmanskou moc postupným začleňováním do té doby jen závislých území do své říše. Přestože byl jeho postup v Srbsku a Bosně zastaven roku 1456 spojenými vojsky mnicha Jana Kapistránského a uherského magnáta Jana Hunyadiho u Bělehradu, už v roce 1459 byla ze Srbska vytvořena osmanská provincie. Svou moc Mehmed dále rozšiřoval i v jižním Řecku, kde byly mimo jiné dobyty Atény. V Malé Asii přičlenil ke své říši trapezuntské císařství a území Karamanovců. Roku 1475 ovládla osmanská říše i krymský chanát. Za vlády Mehmeda II. byla v základních rysech dokončena vnitřní organizace osmanské říše, správní i vojenská. Světské právo bylo zaznamenáno v Kanunnáme (\"Kniha zákonů\") zahrnující dynastické, administrativní i soudní praktiky. V této době docházelo také k postupnému ovlivňování islámské, arabsko-perské kultury, kterou si Turci přinesli z Asie, místní byzantskou tradicí. Sám sultán tento proces podporoval, uvědomoval si, že po dobytí Konstantinopole je na něho nejen místním obyvatelstvem, ale i západní Evropou pohlíženo jako na dědice byzantských císařů. Přestože byl zbožný muslim, obdivoval mimo islámského také antické a italské umění.", "question": "Kdy vládl sultán Mehmed II. Fatih?", "answers": ["1451-1481"]}
{"title": "Dělba moci", "context": "Platí také princip neslučitelnosti některých funkcí, např. hlava státu nemůže být zároveň poslancem, ministr soudcem atd. Princip vzájemných \"brzd a rovnovah\" se pak projevuje např. v tom, že vláda je kontrolována a omezována parlamentem nejen zákony, ale i možností vyslovení nedůvěry (t.j. de facto odvolání vlády), pravidelným schvalováním rozpočtu, interpelacemi a podobně. Naproti tomu vláda administrativně řídí a financuje soudnictví, ústavní soud může zrušit zákony apod. Zákonodárná moc je omezena tím, že zákony mohou být pouze obecné, avšak míra jejich obecnosti a přípustnosti výjimek je mnohdy sporná a rozhoduje o ní soudní moc. Ideální oddělení mocí však není nikdy zcela úplné: v parlamentní formě vlády musí exekutiva získat důvěru parlamentu, takže existuje silné propojení mezi vládou a parlamentní většinou a proti tomuto \"bloku\" je postavena jen parlamentní opozice. Tak je tomu především v evropských zemích, naproti tomu nejdůslednější oddělení státních mocí je zřejmě ve Spojených státech amerických, kde exekutivu řídí přímo volený prezident, jehož vláda je na Kongresu méně závislá a soudci Nejvyššího soudu jsou jmenováni doživotně. V České republice je systém oddělenosti státních mocí specifický v tom, že nejenže jsou odděleny moci zákonodárná, výkonná a soudní (čl. 2 odst. 1 Ústavy), ale rozděleny jsou i \"zevnitř\" (Poslanecká sněmovna – Senát, prezident republiky – vláda, Ústavní soud – obecné soudy). Tím je omezena možnost koncentrace a zneužití moci i jen v rámci jedné z nich. V poslední době navíc roste význam dalších \"mocí\" ve státě, například veřejných médií, které by také neměly podléhat vládě, ale ani parlamentním stranám.", "question": "Která moc přijímá vyhlášky?", "answers": ["výkonná"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Ptáci (Aves) jsou dvojnozí, teplokrevní a vejce snášející obratlovci, dle nové systematiky patřící mezi teropodní dinosaury a obecněji diapsidy. Vyznačují se především přítomností peří, trojprstými předními končetinami přeměněnými v křídla, redukovaným ocasem a mnoha charakteristickými srůsty kostí. Celkem je dnes známo asi 9978 druhů žijících ptáků (z toho 4083 druhů nepěvců a 5895 druhů pěvců) a přes 2000 druhů fosilních. V současné době jsou ptáci pokládáni za potomky drobných teropodních dinosaurů, konkrétně maniraptorů. Dinosaury jako předky ptáků navrhl již Carl Gegenbaur v roce 1863 a jde tedy o nejstarší přesně zformulovanou hypotézu o původu ptáků. V posledních čtyřiceti letech je díky výzkumům Johna Ostroma respektována naprostou většinou paleontologů a mnoha ornitology. Určení nejstaršího známého ptáka závisí na definici jména Aves, která je sporná. Klad žijících ptáků, který za Aves označuje Jacques Gauthier a většina neontologů, zřejmě pochází ze spodní křídy. Fosilní záznam z této doby je sporný, podle molekulárně biologické evidence však na konci křídy už existovalo 37 skupin žijících ptáků. Většina paleontologů ale upřednostňuje zahrnout do Aves i taxony stojící mimo skupinu tvořenou všemi žijícími druhy a definovat jej jako Archaeopteryx, žijící ptáci, jejich poslední společný předek a všichni jeho potomci\". Pak se nejstarším ptákem stává sám pozdně jurský Archaeopteryx, žijící asi před 150 miliony let. Příbuznosti mezi ptáky a dinosaury nasvědčuje mnoho společných znaků, významným potvrzením této vývojové vazby byl především objev opeřených dinosaurů v Číně od roku 1996 (dnes je známo již 30 rodů opeřených dinosaurů). Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu. Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45tisíckrát (létavé formy jen 10tisíckrát), zatímco např. u savců je tento vztah v poměru 1:60 miliónům. Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího je považován kolibřík kubánský (Calypte helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 g. V Evropě jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5–7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m), kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel mořský (rozpětí až 2,5 m).", "question": "Jsou ptáci považováni za potomky teropodních dinosaurů?", "answers": ["V současné době jsou ptáci pokládáni za potomky drobných teropodních dinosaurů, konkrétně maniraptorů."]}
{"title": "Megalosaurus", "context": "]) v Evropě (jižní Anglie, Francie, Portugalsko). Je významný jako vůbec první rod dinosaurů (vyjma ptáků), který byl vědecky popsán a pojmenován. Megalosaurus byl prvním (neptačím) dinosaurem popsaným formálně ve vědecké literatuře (1824). Část jeho kosti byla poprvé nalezena ve vápencovém lomu u Cornwellu, nedaleko Chipping Nortonu, v Oxfordském hrabství v Anglii v roce 1676. Přesto nešlo o první evropský objev dinosauří kosti, k tomu došlo zřejmě již roku 1614. Tzv. Cornwellská kost byla popsána nejprve ředitelem Ashmolean museum Robertem Plotem, který její popis publikoval ve svém díle Natural History of Oxfordshire (Vývoj přírody oxfordského hrabství) v roce 1677. Plot fragment sice správně určil jako spodní výběžek stehenní kosti, která ale vzhledem ke své předpokládané velikosti nemohla patřit žádnému známému tvoru. Usoudil tedy, že patřila patrně obrům, například takovým, jací jsou popsáni v Bibli (Gn 6,4; Nu 13, 33). Znovu byla zkamenělina popsána Richardem Brookesem v roce 1763. Ten ji pro její podobnost s lidskými varlaty nazval \"Scrotum humanum\" (\"šourek lidský\"). Megalosaurus byl štíhle stavěný dvounohý dravec, dlouhý přibližně 9 metrů a vážící kolem 1 tuny. Jeho ostré a mírně vroubkované zuby měly dlouhé kořeny, které byly pevně zasazené v čelisti. Jejich korunky byly ze stran zploštělé a ohýbaly se směrem vzad. Na předních končetinách měl tři prsty, na zadních pak čtyři (jeden drobný) vybavené silnými a ostrými drápy. Pod rodovým názvem Megalosaurus byla v průběhu doby popsána řada velmi různých teropodů, avšak jediným validním (platným) druhem se dnes zdá být pouze Megalosaurus bucklandii z Anglie. Teropodní dinosauři: Metriacanthosaurus, Nuthetes, Dryptosaurus, Dilophosaurus, Ceratosaurus, Magnosaurus, Carcharodontosaurus, Eustreptospondylus, Proceratosaurus, Majungasaurus, Altispinax, Deinodon, Zanclodon, Duriavenator, Sarcosaurus, Poekilopleuron, Streptospondylus, Newtonsaurus Jiní dinosauři zaměňovaní s megalosaurem: prosauropod Plateosaurus", "question": "Jaká byla přibližná délka megalosaura?", "answers": ["9 metrů"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (PR, pol. Rzeczpospolita Polska, RP), je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice. Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772-1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou. Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov. Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny. Název Polsko se odvozuje od názvu kmene Polanů, který žil ve Velkopolsku (část Polska). Slovo Polané se dá přeložit jako obývající otevřené pole. Je možné připustit, že hlavní náplní toho kmene bylo zemědělství na rozdíl od jiných tehdejších kmenů, např. Vislanů či Mazovčanů obývajících lesnaté oblasti. V minulosti se používal i latinský název terra Poloniae - Polská zem nebo Regnum Poloniae. Název Polsko se začal používat pro celou zemi v 11. století. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska. Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu.", "question": "Je Polsko nejlidnatějším státem Evropy?", "answers": ["Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci."]}
{"title": "Eugenika", "context": "Eugenika je sociálně-filosofický směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka. Pojem eugenika byl poprvé použit v 19. století britským matematikem a vědcem Francisem Galtonem. Pod pozitivní eugenikou se myslí snaha o rozšíření žádaných znaků v populaci, jako negativní eugenika bývá označována snaha o vymýcení z populace znaků nežádaných. Ačkoli již Platón vyslovil základní myšlenku pozitivní eugeniky, kdy ideální potomstvo vzejde z \"nejlepších\" mužů a žen, vešla eugenika do lidské historie spíše kvůli své negativní formě v ideologii nacistického Německa, ale i v nedobrovolných sterilizacích mentálně postižených, epileptiků a vězňů coby nositelů \"defektních\" a nežádoucích dědičných znaků v USA mezi lety 1902 až 1964 (přibližně 63 000 sterilizací) a dalších státech. Kritikům eugeniky se nelíbí představa cílevědomého šlechtění lidského genofondu. Předně z politických a hodnotových důvodů, ale i proto, že souvislost mezi genotypem a fenotypem není – až na určité výjimky – tak přímočará a jednoznačná, jak se dříve soudilo. Není též jasné, kdo by měl určovat, jaké lidské vlastnosti jsou ty nejlepší. Etické otázky v souvislosti s eugenikou se v současnosti objevují především ve vztahu k in vitro fertilizaci, preimplantačnímu genetickému testování embryí a možnému rozvoji genové terapie. Společenské vlivy, které se podílely na zrodu eugeniky a na jejichž popud eugenika vznikla jsou rasismus, antisemitismus a sociální teorie. Vzniku eugeniky předcházela dlouhodobá polemika o rozdílnosti lidských ras. Už roku 1855 tvrdil francouzský hrabě Arthur de Gobineau ve své Eseji o nerovnosti lidských plemen, že hlavní hybnou silou dějin byly vždy zděděné rasové vlastnosti. Bílá rasa byla podle něj jasně nadřazena všem ostatním a byla fyzicky i duševně nejhodnotnější. Samotný odpor vůči rasovému míšení je však mnohem starší a hrál roli i v antickém Řecku a Římě. Například římský básník Claudius Claudianus měl k němu silně negativní vztah a napsal, že nesmí dojít k sjednocení s africkými barbary a barevný bastard pošpiní kolébku. Po roce 1859 vyšla Darwinova kniha O původu druhů přírodním výběrem s podtitulem \"Zachování prospěšných plemen v boji o život\" a o více než deset let později vyšla navazující práce O původu člověka, která původ druhů aplikovala na člověka. Některých myšlenek z Darwinových prací se ujala skupina evropských myslitelů a dále je rozvíjela - dnes je tato skupina učenců známa pod označením sociální darwinisté.", "question": "Ve kterém století byl poprvé použit pojem eugenika?", "answers": ["v 19. století"]}
{"title": "Kyberpunk", "context": "Není potřeba přílišné abstrakce a představivosti, aby se čtenář s hrdiny mohl ztotožnit. Některé nadnárodní korporace známé v čase napsání díla ještě existují, setkáváme se se staršími postavami, které se narodily ve stejné době jako autor. Prostředí a politická situace je většinou predikcí na základě současného stavu. V drtivé většině případů nejsou předmětem děje mimozemské bytosti či jejich kontakt s lidmi. Většinou se setkáváme s umělou inteligencí obdařenými stroji, roboty, androidy, kyborgy anebo s lidmi s implantáty fyzické i mentální povahy (rozšířená realita), virtuálními osobnostmi, avatary a podobně. Protagonistou je většinou morálně nejednoznačná postava. Slovo kyberpunk vymyslel spisovatel Bruce Bethke, který napsal stejnojmenný příběh. Kyberpunk je odvozený od slov kybernetika (věda o řízení, obvykle je spojována s informatikou a robotikou) a punk . Význam slova se však už objevil v různých pracích autorů čtyřicátých a padesátých let, kteří se zabývali strukturalizací technologické fikce a odcizením jedince v hi-tech vykonstruovaných megalopolích, jmenujme např. Samuel R. Delanyho. Mezi předchůdce kyperpunku patří také autoři literárního undergroundu – například William S. Burroughs. Ovšem až William Gibson v díle Neuromancer specifikoval hnutí a \"zaobalil\" rašící kyberpunkovou kulturu z nahodilého povědomí v potuchu a mínění, jež význam kyberpunku pokryl. Dalším stěžejním dílem kyberpunku je např. román Bruce Sterlinga Schismatrix. Kyperpunk trvale změnil tvář mainstreamové science fiction literatury a přispěl tomu, že zhruba od 90. let 20. století se kyberpunkové postupy a související témata jako nanotechnologie a technologická singularita staly její běžnou součástí. Mezi autory, kteří se pohybují mezi hranicemi různých žánrů a jsou silně ovlivněni právě kyberpunkem, patří například Neal Stephenson nebo Dan Simmons. Kyberpunk se v 90. letech zčásti \"rozpustil\" v mainstreamu a zčásti rozdělil do několika dalších podproudů, řízených většinou tou kterou vizí budoucnosti. Mezi některé \"potomky\" kyberpunku patří například cypherpunk, biopunk, steampunk nebo postcyberpunk. Rudy Rucker Bruce Sterling – Schismatrix John Shirley William Gibson – Neuromancer Neal Stephenson Dan Simmons Sergej Lukjaněnko – Bludiště odrazů Masamune Shirow - Ghost In The Shell Miroslav Žamboch – Líheň (1 – Smrt zrozená v Praze, 2 – Královna smrti) Jiří Brossmann – Zákony silnějšího Jiří Walker Procházka – navazující povídky Rox'n'roll, Pražský průnik, Kybernátor, Jackův konvoj Jan Janda (spisovatel) – Hacker – Odvrácená tvář života, Zločinci na síti", "question": "Kdo vymyslel slovo kyberpunk?", "answers": ["Bruce Bethke"]}
{"title": "Zahradní slavnost", "context": "Je řazena do žánru absurdního dramatu. Hlavní postavou je mladý přičinlivý Hugo Pludek, který dosahuje společenského vzestupu pomocí dokonalého ovládnutí obsahově vyprázdněných frází. Hugo Pludek Oldřich Pludek, otec Huga Božena Pludková, matka Huga Petr Pludek, bratr Huga Amálka, snoubenka Petra Ferda Plzák, zahajovač Tajemnice Tajemník Ředitel Hugo Pludek, syn ze středostavovské rodiny, je rodiči vyslán na zahradní slavnost Likvidačního úřadu, pořádanou Zahajovačskou službou, aby se zde setkal s vlivným Františkem Kalabisem. Hugo zde Kalabise nenajde, místo toho se rozvine sled absurdních situací. Všichni funkcionáři Likvidačního úřadu i Zahajovačské služby hovoří degenerovaným, formálním a bezobsažným jazykem, jak se očekává od jejich role v byrokratickém systému. Hugo si rychle osvojí frázi jako univerzální dorozumívací techniku, postupuje na společenském žebříčku a nakonec stane v čele nově ustavené Ústřední komise pro zahajování a likvidování. Důsledkem je ztráta vlastní identity. Když Hugo přijde domů, je natolik změněn, že jej vlastní rodiče nepoznávají. Odposlechnuté dobové fráze upomínají na Československo 60. let, kdy věty a obraty, které dříve měly ideový, revoluční náboj, slouží už jen pro dokazování konformity s vládnoucím režimem (obdobně jako to Havel později analyzoval v eseji Moc bezmocných) a vyhnutí se skutečné zodpovědnosti. Hru lze ale aplikovat i obecně na tendenci jakékoli mocenské organizace vyvinout si vlastní jazyk a uzavřít se do sebe. \"Fráze je hlavním 'hrdinou' hry... Fráze osnuje a komplikuje zápletku, posunuje příběh, a odtržena od jedinečné skutečnosti, vyrábí a prosazuje skutečnost novou a vlastní.\" – Jan Grossman, doslov k vydání hry Zahradní slavnost, Praha, Orbis 1964 Hra Zahradní slavnost byla poprvé uvedena v Divadle Na zábradlí v prosinci 1963. Hugo Pludka hrál Václav Sloup.", "question": "Z jakého roku je divadelní hra Zahradní slavnost?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Špilberk", "context": "Hrad Špilberk (německy Spielberg, v hantecu Špilas) je starý hrad tvořící dominantu města Brna na vrcholu stejnojmenného kopce. Kopec leží v městské části Brno-střed, na západě katastrálního území Město Brno. Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století moravským markrabětem (a později i českým králem) Přemyslem Otakarem II. a během staletí procházel mnoha výraznými proměnami. Z předního královského hradu na Moravě, vystavěného v gotickém slohu se ve druhé polovině 17. století stala mohutná barokní pevnost, která byla několikrát bez úspěchu obléhána. Jeho nedílnou součástí se později stala obávaná věznice - kasematy. V roce 1962 byl hrad (spolu s parkem okolo) prohlášen národní kulturní památkou, v současnosti patří k objektům Muzea města Brna. Hrad byl založen v polovině 13. století na skalnatém vrchu nad historickým centrem města Brna. Jeho zřizovatel moravský markrabě a český král Přemysl Otakar II. jej koncipoval jako oporu panovnické moci a důstojné sídlo vládců Moravy. Nejstarší písemné záznamy o hradu pocházejí z let 1277-1279. Název získal z původního pojmenování kopce. Ačkoli byl Špilberk původně koncipován jako přední královský hrad na Moravě a pevná opora panovnické moci, čeští panovníci jej navštěvovali spíše jen příležitostně, což platilo i o Karlu IV.; v roce 1337 na hradě pobývala Karlova první manželka moravská markraběnka (později královna) Blanka z Valois. Trvalým sídlem moravských markrabat se Špilberk stal v polovině 14. století za vlády markraběte Jana Jindřicha, který vládl v letech 1350-1375. Jan Jindřich byl mladším bratrem císaře Karla IV. Druhým zároveň posledním vládcem, který na hradě sídlil byl Jošt Moravský, Jošt byl synem Jana Jindřicha a na Moravě vládl jako moravský markrabě v letech 1375-1411, roku 1410 byl Jošt zvolen římsko-německým králem a Špilberk se tak na krátkou dobu stal sídlem vládce celé Římsko-německé říše. Ovšem tři měsíce po svém zvolení nový král na hradě zemřel, dnes je tento mimořádně úspěšný středověký politik pochován v kryptě kostela svatého Tomáše na Moravském náměstí. Jošt vládl také v Braniborsku z titulu braniborského kurfiřta a v Lucemburském vévodství z titulu lucemburského vévody. Toto období autonomní vlády moravské linie Lucemburků, které trvalo šest desetiletí (1350-1411), tvoří nejvýznamnější kapitolu nejen v dějinách brněnského hradu. Jošt byl ale posledním z této linie moravských markrabat a hrad Špilberk tak natrvalo ztratil svoji funkci rezidenčního hradu. Za vlády Zikmunda a jeho zetě Albrechta Rakouského se do popředí dostal význam Špilberku jako vojenské pevnosti.", "question": "Kdo založil hrad Špilberk?", "answers": ["Přemyslem Otakarem II."]}
{"title": "Klávesová zkratka", "context": "Konkrétní klávesové zkratky jsou vždy silně závislé na použitém hardware a software, autoři programového vybavení se však obvykle snaží dodržovat určité zažité standardy pro nejobvyklejší funkce. Typy klávesových zkratek Restartovací zkratka mw-parser-output kbd.Sablona__Klavesa{background-color:#F7F7F7;background-image:linear-gradient(rgba(255,255,255,.4). ,rgba(0,0,0,.1));border:1px solid;border-color:#DDD #a2a9b1 #. 888 #CCC;border-radius:2px;padding:0 .4em;text-shadow:0 1px rgba(255,255,255,.5);white-space:nowrap}Ctrl + Alt + Del Zvláštní klávesová zkratka, která je definovaná už v BIOSu. Její stisk způsobí restart počítače. Operační systém Windows pod tuto zkratku umístil Správce úloh, který ale také obsahuje možnost restartu. Formátovací zkratka Používá se k formátování textu. Mezi základní a široce podporované patří: Ctrl + B – tučný text (bold) Ctrl + I – kurzíva (italic) Ctrl + U – podtržení (underline) Zkratka pro práci se schránkou Umožňuje uživateli pracovat se schránkou. Většina aplikací používá pro práci se schránkou tyto klávesové zkratky: Ctrl + C – kopírovat data do schránky (copy) Ctrl + X – vyjmout data do schránky (cut) Ctrl + V – vložit data ze schránky do aplikace (paste) Zkratka zvláštního znaku Umožňuje napsat znak, který není na klávesnici přímo dostupný. Takovýchto zkratek je veliké množství. Mezi nejpoužívanější patří zkratka pro zavináč (@): Alt Gr + V, resp. Ctrl + Alt + V (u rozložení kláves CS a SK QWERTZ, SK QWERTY) nebo Alt Gr + ě (CS QWERTY) nebo Alt + 64 (na numerické klávesnici) Funkční zkratka Vyvolá nějakou funkci aplikace nebo operačního systému. Je závislá na použité aplikaci a operačním systému (někdy i na verzi). Často má uživatel možnost si zkratku nastavit, změnit nebo zrušit podle svého přání. Odkazy Související články Alt kódování Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Klávesová zkratka na Wikimedia Commons Slovníkové heslo klávesová zkratka ve Wikislovníku Jan Zaškolný: Klávesové zkratky Klávesové zkratky ve Windows, oficiální webu Microsoftu Přehled klávesových zkratek pro Windows a Mac Kompletní souhrn klávesových zkratek pro systémy Office, Windows a macOS Autoritní data: GND: 4488108-3", "question": "Jaká je klávesová zkratka pro znak zavináč?", "answers": ["Alt Gr + V"]}
{"title": "Alfred Hitchcock", "context": "Často zobrazují nevinné lidi za okolností, které jsou mimo jejich kontrolu nebo chápání. Jediným Hitchcockovým filmem, který získal Cenu Akademie (Oscar) za nejlepší film (Academy Award for Best Picture), byl film Rebeka (Rebecca), i když další čtyři filmy byly také nominovány. Avšak Hitchcock nikdy nevyhrál Cenu Akademie za nejlepší režii (Academy Award for Best Director). V roce 1967 mu byla udělena cena Irving G. Thalberg Memorial Award za celoživotní úspěch, ale nikdy nezískal Cenu Akademie za zásluhy (Academy Award of Merit). Během počátečních let své kariéry byl Hitchcock oblíben spíše u filmových diváků než u kritiků. Teprve v padesátých letech ve Francii kritici tzv. Nové vlny poprvé začali jeho filmy vnímat jako umělecká díla. Hitchcock byl jedním z prvních režisérů, na které aplikovali svou tzv. auteur theory, která zdůrazňuje uměleckou roli režiséra v procesu výroby filmu. Hitchcockovy inovace a představy ovlivnily a ovlivňují obrovské množství filmových tvůrců, producentů a herců. Alfred Hitchcock se narodil 13. srpna 1899 v londýnském Leytonstone jako nejmladší ze tří dětí. Jeho rodiče byli William a Emma Hitchcockovi. Hitchcock navštěvoval katolickou Školu svatého Ignáce (St. Ignatius College) v Londýně. Jeho matka ho často v případě, že se choval nevhodně, nutila stát hodiny v nohách její postele. Toto mu bylo inspirací pro postavu Normana Batese ve filmu Psycho. Ve věku pěti let jej otec poslal na místní policejní stanici s tím, aby požádal důstojníka o trest za špatné chování. Měl se nechat na deset minut zamknout do cely, což se později odrazilo v několika jeho filmech. Když Hitchcockovi bylo 15, jeho otec zemřel. V tomtéž roce Hitchcock opustil jezuity vedenou Školu svatého Ignáce, kterou v té době navštěvoval, aby mohl studovat školu strojírenství a navigace. Po ukončení studií se stal bankovním úředníkem a přivydělával si kreslením karikatur. Tímto svým koníčkem se dostal k filmu jako kreslíř titulků pro němé filmy. V roce 1925 dostal šanci režírovat svůj první film s názvem Zahrada rozkoše (The Pleasure Garden). Neúspěch tohoto filmu mohl ohrozit jeho slibnou kariéru. Avšak v roce 1926 Hitchcock debutoval v žánru thrilleru. Film Příšerný host (The Lodger: A Story of the London Fog) byl úspěšný nejen komerčně, ale i u kritiků.", "question": "Na jakou londýnskou školu chodil Alfred Hitchcock?", "answers": ["Školu svatého Ignáce"]}
{"title": "Deltora Quest", "context": "Deltora Quest je řada dětských fantasy knih australské spisovatelky Emily Rodda. Příběhy byly zpracovány také jako anime seriál, uvedený poprvé v Japonsku v 6. ledna 2007. Děj se odehrává v zemi jménem Deltora. Její obyvatelstvo bylo kdysi rozděleno do sedmi rodů a každý rod vlastnil jeden obrovský drahokam s kouzelnou mocí. Na rody ale zaútočil zlý Pán stínů a vypadalo to, že nad nimi zvítězí. V Deltoře se však našel hrdina - kovář Adin z rodu lidí z Del. Jednoho dne měl sen, ve kterém viděl ocelový pás tvořený medailony, ve kterých byly zasazeny talismany rodů. Adin takový pás vyrobil a přesvědčil rody, aby mu do něj daly své drahokamy. Když byl Kouzelný pás Deltory kompletní, Adin si jej nasadil. Pás se rozzářil a vyhnal magii Pána stínu z Deltory, takže jeho vojska byla poražena. Deltorské rody pak vytvořili sjednocené královstí, jehož králem se stal Adin, a po něm jeho potomci. Když má Adinův následník na sobě Pás, Pán stínů nemůže proniknout do Deltory. Pán stínů se ale nevzdal. Poslal do Deltory špehy, kteří se stali vrchními rádci králů. Postupně zavedli v královském paláci soubor pravidel, díky kterému přestali králové nosit Pás a navíc začali vrchní rádci fakticky vládnout za ně. Deltora zchudla a nastal hlad, ale králové nezasáhli, protože byli oklamáni kouzly. Tím ztratili důvěru národa a Pás kvůli tomu přišel o kouzelnou moc. Služebníci Pána stínů vytrhali z Pásu drahokamy a ukryli je na místech, kde je už nikdy nikdo nikdo neměl najít (drahokamy jsou totiž nezničitelné a není možné vynést je z Deltory). Pán stínů si podmanil Deltoru, tehdejší král Endon se svou těhotnou manželkou mu ale díky Endonově příteli Jarredovi unikli. Adinův následník stále žije... Hlavním hrdinou knižní série je Lief, syn Jarreda. V den svých šestnáctých narozenin se na pokyn svých rodičů vydává hledat drahokamy z Kouzelného pásu Deltory. Společníky mu dělají Barda, bývalý strážný z královského paláce, a Jasmína, dívka, která vyrostla bez rodičů v Lesích hrůzovlády. Existují tři knižní série Deltory - v druhé sérii si přátelé vezmou za úkol osvobodit Deltorany zotročené v Zemi stínů.", "question": "Kdo je autorem fantasy knih Deltora Quest?", "answers": ["Emily Rodda"]}
{"title": "Optické vlastnosti", "context": "Optické vlastnosti Optické vlastnosti charakterizují odezvu materiálů na dopadající elektromagnetické záření. Pro každý materiál platí, že dopadající záření je materiálem částečně propuštěno, částečně odraženo a částečně pohlceno. Základní optické vlastnosti emisivita propustnost odrazivost pohltivost (absorptivita, absorpce) Podobné stránky Optické konstanty Externí odkazy Optické vlastnosti materiálů a výrobků", "question": "Jaké vlastnosti charakterizují odezvu materiálů na dopadající elektromagnetické záření?", "answers": ["Optické"]}
{"title": "Atacama", "context": "Atacama, zvaná také Puna de Atacama, je nejsušší poušť na Zemi, která se nachází v Jižní Americe. Poušť se táhne na 1 000 km okolo Pacifiku od jižní hranice horského státu Peru až do centrálních oblastí Chile. Místy zasahuje až 100 km do vnitrozemí až na úpatí Západních Kordiller a dosahuje nadmořské výšky 5000 m. Prší zde velmi zřídka; je udáváno, že v jejím středu se nachází oblast (Calama, Copiapó, Antofagasta), kde podle měření významně nepršelo v letech 1570 až 1971. == Charakteristika == V oblasti Atacama žije okolo 1 milionu lidí. Důvodem je i velké množství nerostných surovin, které bylo na poušti nalezeno. Obrovská naleziště železné a měděné rudy se stala významným artiklem této nehostinné oblasti. Mezi další důležité nerostné bohatství patří největší naleziště dusičnanu sodného (minerál nitronatrit neboli chilský ledek) na světě. O jeho vlastnictví se vedla i pacifická válka. V dobách největší těžby pokrývala produkce z Atacamy až čtyři pětiny světové spotřeby. Atacama je typická náhlými teplotními výkyvy. Teploty se zde v letním období pohybují od 0 °C v noci až po 50 °C přes den. Velký teplotní gradient urychluje intenzivní erozní činnost hornin. Vlhké větry, které zásobují východní část Jižní Ameriky, nejsou schopny překonat morfologickou hráz tvořenou Andami, a proto sem nedosáhnou. Vláha není do pouště transportována ani z oblastí východního Pacifiku, jelikož v okolí Jižní Ameriky proudí studený Peruánský oceánský proud a vlivem síly zemské rotace se již tak řídká mračna stáčí zpět nad oceán a nikoliv nad pevninu. Srážkový úhrn je průměrně 1 mm za rok. Atacama i přes tyto extrémy má co nabídnout, a to v podobě Národní rezervace Los Flamencos, Valle de la Luna či gejzíru El Tatio, který je nejvýše položeným gejzírem na světě. == Vědecké využití == V poušti se nachází několik vědeckých pracovišť Evropské jižní observatoře (ESO): Observatoř Chajnantor, v níž je umístěn největší astronomický přístroj současnosti: soustava 66 radioteleskopů ALMA, Observatoř Paranal s čtyřmi hlavními dalekohledy Very large telescope (VLT) se zrcadly o průměru 8,2 m umístěnými na umělé plošině hory Paranal,", "question": "Čím je typická Atacama?", "answers": ["náhlými teplotními výkyvy"]}
{"title": "Death Note", "context": "Death Note (česky Zápisník smrti, japonsky デ, Desu Nóto) je japonská manga, kterou napsal Cugumi Óba a nakreslil Takeši Obata (ilustrátor mangy Hikaru no go). Příběh se poprvé objevil v časopise Šúkan šónen Jump na konci roku 2003 a později začal vycházet jako tankóbon s celkem 12 díly. V roce 2006 vzniklo 37dílné anime zpracování, v tomtéž roce pak hraný film (rozdělený na dvě části) a v roce 2008 další, v letech 2007 a 2008 dva anime filmy a několik her pro Nintendo DS konzoli. V Americe se manga několikrát umístila v žebříčku nejprodávanějších titulů. Příběh sleduje středoškolského studenta Lighta Jagamiho, který najde tajemný zápisník s nadpřirozenou mocí. Tento deník původně patřil šinigamimu (v českém překladu mangy od nakladatelství CREW je používán termín smrtonoš) Rjúkovi, který jej záměrně upustil do světa lidí. Majitel zápisníku je schopen zabít jakéhokoliv člověka na Zemi, pokud zná jeho jméno a tvář. Light se rozhodne očistit svět od zla a stvořit nový svět, ve kterém bude vládcem, proto začne zabíjet zločince a potírat veškerou kriminalitu. Jeho činnosti si však brzo všimne policie a s ní i světoznámý detektiv přezdívaný L. Hlavní hrdina příběhu, Light Jagami, je velmi inteligentní a nadaný středoškolský student z Japonska. Light jednoho dne našel na dvoře školního pozemku černý sešit, označený jako \"Zápisník smrti\" (v originále Death Note), který do světa lidí úmyslně upustil šinigami (v oficiálním českém překladu mangy je používán termín smrtonoš) jménem Rjúk. Light zjistí (z pravidel, která byla napsána v zápisníku), že majitel tohoto sešitu dokáže zabít jakéhokoliv člověka na Zemi, pokud zná jeho jméno a obličej.", "question": "Kdo nakreslil mangu Death Note?", "answers": ["Takeši Obata"]}
{"title": "Sodík", "context": "V Mohsově stupnici tvrdosti má sodík hodnotu menší než 1 (je měkčí než mastek i lithium). Sodík dobře vede elektrický proud i teplo, je lehčí než voda a plave na ní. V parách sodíku se kromě jednoatomových částic můžeme setkat i s dvouatomovými molekulami, páry mají purpurovou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku temně modrého roztoku. Sodík vytváří v přírodě pouze jeden stabilní izotop, ale v laboratoři se podařilo připravit několik dalších, silně nestabilních izotopů. Elementární kovový sodík lze dlouhodobě uchovávat např. překrytý vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s nimiž nereaguje. Sodík vytváří v přírodě pouze sloučeniny v mocenství Na+ - sodné sloučeniny. V laboratoři lze však také připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít sodík sodidový anion Na-. K tomu může dojít, protože sodík tak zaplní s-orbital a vytvoří stabilní elektronovou konfiguraci. Takovéto sloučeniny jsou však velmi nestabilní, protože sodík má nízkou ionizační energii, ale velmi vysokou elektronovou afinitu, proto dojde velmi snadno k oxidaci, a tak tyto sloučeniny patří mezi nejsilnější redukční činidla. Sodík rychle a silně reaguje s kyslíkem i vodou a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin. Reakce sodíku s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem obvykle samovolně explozivně vzplane. Sodík se s kyslíkem na vzduchu slučuje na peroxid sodný Na2O2. S vodíkem reaguje za mírného zahřátí na hydrid sodný NaH. S dusíkem se sodík slučuje při elektrickém výboji, při této reakci může vzniknou nitrid sodný Na3N nebo azid sodný NaN3. Sodné soli barví plamen intenzivně žlutě. O sodných sloučeninách se zmiňuje již Starý zákon. Označují v něm látku neter vhodnou jako prostředek praní. Ta samá látka byla dobře známa i Egypťanům, Řekům a Římanům (Římané ji nazývali nitrum). Tato sloučenina je nám dnes známa jako soda - uhličitan sodný Na2CO3. V té době v sodě byl přimíchán i potaš - uhličitan draselný K2CO3, který od sebe nedokázali odlišit. V 15. století dal alchymista Geber této sloučenině název alkali. Oddělit od sebe sodu a potaš se poprvé povedlo v roce 1702 Georg Stahlovi a experimentálně to dokázal roku 1736 Duhamel de Monceau.", "question": "Co je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem?", "answers": ["Sodík"]}
{"title": "Orloj", "context": "Od hlavního hodinového hřídele se ozubeným převodem odvozují další (pomalejší) pohyby zvířetníku a Měsíce. Hlavní rozdíl je v uspořádání ciferníku. Některé orloje (Benátky, Brescia, Wells aj.) měly 24hodinový ciferník s hodinovou ručkou, pohyb Měsíce znázorňovala buď další ručka, nebo se fáze Měsíce ukazovaly mimo ciferník. Zvířetník byl na pohyblivém mezikruží ciferníku. Jiné orloje (Bern, Lund, Praha, Rostock aj.) užívaly konstrukci astrolábu s excentrickým zvířetníkem a symboly Slunce a Měsíce, které se na příslušných ručkách posouvají. Orloj tak ukazuje i jejich výšku nad obzorem, případně tzv. babylonský čas. == Orloje v České republice == Jeden z nejznámějších a nejlépe zachovaných je Staroměstský orloj umístěný na věži Staroměstské radnice na Staroměstském náměstí v Praze. Byl zkonstruován v roce 1410 a dále upravován a rozšiřován, mj. jeho domnělým tvůrcem, orlojníkem mistrem Hanušem. Skutečného autora orloje, Mikuláše z Kadaně, připomíná v jeho rodišti nefunkční replika astronomické části orloje. Jediným heliocentrickým orlojem v Česku je Olomoucký orloj, postavený v 15. století a kompletně přestavěný padesátých letech 20. století v duchu socialistického realismu. Menší novodobé orloje se nacházejí na Nové radnici v Prostějově a na radnici v Litomyšli. Za orloj lze považovat také hodiny v Uherském Brodě, ukazující fáze Měsíce a obdobný hodinový stroj s poskakujícími kozlíky na Masarykově náměstí v Pelhřimově. Orloj v Kryštofově Údolí, inspirovaný pražským orlojem, původně nebyl orlojem v pravém slova smyslu; později byl rozšířen o zobrazení fází Měsíce a znamení zvěrokruhu. Za orloj je také nepřesně označován brněnský hodinový stroj sestrojený roku 2010. Za skromný orloj by se také daly považovat Astronomické hodiny u hvězdárny v Třebíči, které byly postaveny v roce 2017. == Orloje v ostatních zemích == Další významné orloje byly především v Itálii, v Německu, ve Francii, Švýcarsku a v Anglii (např. Rouen, Besançon, Štrasburk, Bern, Heilbronn, Rostock, Lübeck, Münster, Mnichov, Norimberk, Wells). Poměrně zachovalý orloj má také katedrála ve švédském Lundu.", "question": "Kdo je skutečným autorem Staroměstského orloje v Praze?", "answers": ["Mikuláše z Kadaně"]}
{"title": "Nil", "context": "Nil (arabsky ا [an-níl], anglicky Nile, staroegyptsky iteru) je druhá nejdelší řeka na světě, protéká východní Afrikou z jihu na sever v délce 6 671 km. Povodí řeky má rozlohu asi 915 000 km2. Nil a především jeho pravidelné záplavové cykly přinášející úrodné nánosy daly vzniknout staroegyptské civilizaci. Starověcí Egypťané, byť byli existenčně na Nilu závislí, neměli pro Nil žádný specifický název a říkali mu iteru což v překladu znamená řeka. Neexistuje shoda v tom, zda absolutní světové prvenství patří Nilu, nebo jihoamerické Amazonce. Důvody jsou dva: jednak řeky zvláště v nížinách přesouvají své koryto a tedy mění délku, jednak jsou různé názory, odkud by se délka měla počítat. Ještě v 19. století nebyl pramen Nilu znám, protože ležel v tehdy neznámé \"Černé Africe\". Objevení přišlo až s rozvojem průzkumných objevů v této oblasti. Za zdroj Nilu bývá často označováno jezero Ukerewe, ale to samo má řadu přítoků nezanedbatelné délky. Nejzazším zdrojem Nilu je burundská řeka Ruvyironza, větev řeky Kagera, která po 690 km dospěje do jezera Ukerewe. Pramení na Východoafrické vysočině východně od jezer Kivu a Tanganika.", "question": "Na kterém kontinentu se nachází řeka Nil?", "answers": ["Afrikou"]}
{"title": "Vodík", "context": "Nízké hustoty a nízké viskozity vodíku se využívá pro snížení tření ve strojích, kde je třeba rychle proudící plynné médium. Příkladem jsou elektrické generátory (kde může tvořit náplň skříně) nebo Stirlingův motor (jako pracovní médium). Vodíku stále více využívá při výrobě amoniaku z prvků - dusíku a vodíku. Reakce probíhá za teploty okolo 500 °C, tlaku 10-100 MPa a katalyzátoru aktivovaného železa (železo je aktivované oxidem hlinitým Al2O3 nebo oxidem draselným K2O). Amoniak je dnes nejpoužívanějším rostlinným hnojivem. N2 + 3 H2 → 2 NH3 Reakcí vodíku s chlorem vzniká chlorovodík, který pak zavádíme do vody a vzniká kyselina chlorovodíková, která se v průmyslu používá k mnoha reakcím a syntézám. H2 + Cl2 → 2 HCl Experimentálně se využívá jako fyziologicky inertní dýchací plyn ve směsích pro extrémní hloubkové potápění. Jeho výhodou je velmi nízká hustota a absence HPNS (nervový syndrom vysokého tlaku). Kvůli vysoké reaktivitě vodíku s kyslíkem jsou při potápění používány směsi s maximálním obsahem kyslíku 4%.", "question": "Jakou chemickou značku má vodík?", "answers": ["H"]}
{"title": "Šedá", "context": "Šedá je barva (či spíše celá skupina barev) na pomezí bílé a černé. Vzniká smícháním těchto barev v libovolném poměru. Při aditivním míchání barev vzniká šedá při použití stejného množství všech základních barev, tzn. všechny barvy (k; k; k) jsou šedé (o různé světlosti k). Při subtraktivním míchání barevném modelu CMY platí totéž, ovšem v prakticky používaném barevném modelu CMYK se místo toho používá čistě černá barva ve zvolené intenzitě (0; 0; 0; k). == Použití a symbolika šedé barvy == Šedá barva je často označována za stříbrnou. Je to ale barva šedá. Např.: U barvy na vlasy, repro bedny, průkazy od vozidla Šedá je symbolem všednosti a obyčejnosti. Šedý život je výraz pro nezajímavý, průměrný život. Šedá barva označuje něco mezi zlem (černou barvou) a dobrem (bílou barvou). Šedá zóna je výraz pro pomezí mezi zákonným a nezákonným. Šedou barvu měly uniformy vojáků Konfederace v americké občanské válce (vojáci Unie nosili modré). Lidské vlasy ve stáří šediví, takže šedá barva může být chápána jako symbol stáří či vyzrálosti. Bývá spojována s rozumem a přemýšlením, (šedá kůra mozková) V barevném značení odporů znamená šedá barva číslici 8 Obrázky, zvuky či videa k tématu šedá ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 8 ve značení odporů?", "answers": ["šedá"]}
{"title": "Mexické peso", "context": "Mexické peso ($, Mex$) je zákonným platidlem amerického státu Mexiko. Název \"peso\" má mexická měna společný s měnami několika dalších států, které bývaly španělskými koloniemi. Značka pro peso je $, ale pro rozlišení od jiných měn se před tento znak dávají písmena Mex (Mex$). ISO 4217 kód mexické měny je MXN. Jedna setina pesa se nazývá centavo. Před rokem 1861 se mexické peso dělilo na 8 realů, od tohoto roku používá desítkovou soustavu. V roce 1993 provedla mexická národní banka měnovou reformu - ta spočívala v tom, že se z 1000 \"starých\" pesos stalo 1 \"nové\" peso, které dostalo současný kód MXN (původní kód pro mexické peso byl MXP). == Mince == V současnosti v oběhu kolují mince v nominálních hodnotách 5, 10, 20 a 50 centavos, 1, 2, 5, 10, 20, a 100 pesos. Cirkulace mincí v hodnotách 20 a 100 je spíše doplňková, protože jsou raženy jako pamětní a navíc ve stejných hodnotách existují i bankovky, kterých je nepoměrně více. Na aversní straně všech mincí je vyobrazen státní znak Mexika. Na mincích 1, 2, 5, 10 jsou na reversních stranách vyobrazeny části tzv. Slunečního kamene. 5 pesos: Kromě základní mince 5 pesos existují i pamětní mince této nominální hodnoty s motivy k výročím Mexické revoluce a počátku boje za nezávislost Mexika na Španělsku. Je jich celkem 37 a byly vyraženy mezi roky 2008 a 2010, na reversních stranách těchto mincí jsou vyobrazeny přední osobnosti Mexické revoluce a bojů Mexika za nezávislost. Celkem tedy existuje 38 různých mincí 5 pesos.10 pesos: Kromě základní mince této nominální hodnoty byla do oběhu uvedena v roce 2012 pamětní oběžná mince připomínající 150. výročí bitvy u Puebly.20 pesos: Mince 20 pesos vznikla ve 3 variantách (Miguel Hidalgo y Costilla; Señ del Fuego; Octavio Paz). Dvě z nich se již nerazí a stahují se z oběhu. Nejnovější z nich, stále používaná, a vyobrazuje mexického držitele Nobelovy ceny za literaturu Octavia Paz. Kromě této základní mince existuje ještě 6 dalších pamětních oběžných mincí (stav v roce 2015).50 pesos: Mezi roky 1993 a 1995 byla ražena mince 50 pesos, její výroba již ale nepokračuje a mince se v současnosti stahuje z oběhu.100 pesos: Mince 100 pesos vznikly s 38 různými motivy a v současnosti jsou stahovány z oběhu. 2004 - vydáno 32 různých mincí s motivy 31 mexických států a federálního distriktu Cuidad de México", "question": "Ve kterém roce provedla mexická národní banka měnovou reformu?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Poslední večeře (da Vinci)", "context": "Konkrétně se jedná například o to, že na celém vyobrazení Poslední Večeře se nikde neobjevuje kalich (nejčastější podoba Svatého Grálu v jiných pramenech). Nejzajímavějším faktem je, že osoba po Ježíšově pravici, tedy nejblíže Pána, by mohla být žena. Po důkladném prozkoumání si můžeme povšimnout náznaku ňader, ženských rysů ve tváři, ženských vlasů, dále pak to, že osoba po Ježíšově pravici je téměř v identickém oblečení jako sám Ježíš. Pokud bychom tuto osobu vystřihli a položili ji na Ježíšovu levici, bude velmi záhadně, možná až milenecky, ležet na Ježíšově levém rameni. To vše v dílu od Dana Browna vede k tomu, že by osoba po Ježíšově pravici nemusela být jeden z apoštolů, ale Máří Magdaléna. Mezi údajnou Máří a Ježíšem je volný prostor ve znaku V což může být tvar stejně tak kalichu, ale i starý znak pro ženu, nebo také vyobrazení ženského lůna. Obrázky, zvuky či videa k tématu Poslední večeře ve Wikimedia Commons Dílo Poslední večeře ve Wikicitátech (anglicky)Leonardo da Vinci, Gallery of Paintings and Drawings (anglicky)(italsky)Official Milanese \"The Last Supper\" site (anglicky)Leonardo da Vinci - The Last Supper (anglicky)John the Apostle in Art (anglicky)Is that John or Mary Magdalene in the Last Supper? (anglicky)24 'Last Supper' Parodies (anglicky)Two Da Vinci Self-portraits?", "question": "Kdo je autorem nástěnné malby Poslední večeře?", "answers": ["Leonardo da Vinci"]}
{"title": "Lednička", "context": "Lednička (též lednice, chladnička, mraznička, mrazák) je skříň obsahující chladicí stroj a sloužící k uchování potravin při nízké teplotě (v chladničce asi 4°C, v mrazicím boxu až − °C). == Principy chlazení == === Historie === V minulosti byla lednice skutečně chlazena ledem. Jednalo se o tepelně izolovanou dvouplášťovou skříň, do níž se vkládal přírodní led. Ten postupně tál a ochlazoval vnitřek ledničky na stálou teplotu 0 °C. Výraz \"lednice\" se v češtině používal jak pro toto chladicí zařízení, tak pro sklady přírodního ledu.Jednoduchá chladnička může pracovat i na principu odparu vody nebo jiné látky. Povrch chlazené nádoby je zvlhčen pracovní látkou a ta se na vzduchu odpařuje. Tím odnímá nádobě skupenské teplo a ta se ochlazuje. Na tomto principu lze obvykle dosáhnout jen malého snížení teploty. Dá se ale použít i v primitivních podmínkách. První lednice pro domácnosti byly dány do komerčního prodeje v roce 1911 v USA. === Současnost === Existují čtyři odlišné principy chlazení ledniček: kompresorové, absorpční, adsorpční a na bázi Peltierova článku. Chladnička bývá obvykle elektrická, ale existují i typy plynové, případně využívající jiných zdrojů energie. === Kompresorová lednička === Základem je okruh s chladivem (kapalina s teplotou varu, která se mění s tlakem v rozsahu několika desítek stupňů kolem 0 °C) a kompresor. Kompresor vtlačuje chladivo v plynném stavu do výměníku (kondenzátoru), který je tvořen dlouhou tlustostěnnou kovovou trubicí (černá mřížka na zadní straně ledničky). Ve výměníku se plyn ochladí a změní na kapalinu (kondenzace) . Přebytečné teplo odevzdává kapalina okolí. Pak se kapalina dostává do výparníku, který má ve svých stěnách trubici s větším průřezem než byl ve výměníku. V tomto prostoru se pro kapalinu prudce sníží tlak, tím i teplota varu, a kapalina se začne vypařovat. Potřebné skupenské teplo odebírá z vnitřku ledničky. Pak je plyn přiváděn zpět ke kompresoru a cyklus se opakuje. === Absorpční lednička === Absorpční lednička používá plynné nebo kapalné chladicí médium (např. bromid lithný, čpavek) z chladicího okruhu, které se v absorbéru rozpouští v chladné vodě a tím odnímá okolí teplo. Voda i s rozpuštěným plynem proudí do místa (\"vařiče\"), kde je zahřáta a tím plyn opět uvolněn. Ohřátý plyn o vyšším tlaku, než měl v absorbéru, proudí do chladiče, kde jeho teplota klesne a při daném vyšším tlaku případně zkapalní. Poté proudí médium opět do absorbéru, kde se rozpustí ve vodě zchlazené v samostatném chladiči a cyklus se opakuje.", "question": "Kolik principů chlazení ledniček poznáme?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Včela medonosná", "context": "Ve stádiu kukly nastává přeměna vnitřních orgánu. Živiny potřebné pro látkovou přeměnu a na tvorbu nových orgánů čerpá ze zásob proteinů, glykogenu a tuku, které si vytvořila v larválním stádiu. Dospělec vylézá z buňky po vykousání jejího víčka. Celkový vývoj matky trvá 16 dní, dělnice 21 dní a trubce 24 dní. Včely žijí ve společnosti, kterou nazýváme včelstvo. Včelstvo je zpravidla složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a následně zahyne (např. osamělá dělnice, matka, či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce: Matka – její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva Trubec – jeho úlohou je oplodnit mladé matky; v případě potřeby pomáhá zahřívat včelí plod, díky své vyšší tělesné teplotě, než jakou mají. dělnice Dělnice – vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: vyhledávání a přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda), zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování správné teploty v úlu a řada dalších činností.", "question": "Žijí včely ve společenstvu?", "answers": ["Včely žijí ve společnosti, kterou nazýváme včelstvo."]}
{"title": "Inteligence#Metoda výpočtu", "context": "Mentální věk vyjadřuje, jak náročné úlohy byl testovaný schopen adekvátně řešit. Chronologický věk vyjadřuje pak skutečný věk testovaného jedince. Pokud by tedy desetileté dítě vyřešilo nanejvýš úlohy, které dokáže vyřešit i většina desetiletých, pak je poměr věků roven 1 a po vynásobení 100 zjistíme, že jeho IQ je rovno 100. Kdyby desetileté dítě zvládalo úlohy, které odpovídají mentálnímu věku dětí mezi 12. a 13. rokem, pak jeho IQ bude mít hodnotu 125. Později bylo průměrné IQ stanoveno na hodnotu 100. Po matematické stránce byla provedena normalizace rozložení N (100,15).[3] Sternův výpočet však nelze používat u dospělých, protože ačkoli chronologický věk roste lineárně s časem, mentální věk nikoli a do hry vstupují další faktory, např. životní zkušenost. V současnosti se preferuje odvozený kvocient označovaný jako deviační nebo odchylkové IQ. Úroveň rozumových schopností jedince se posuzuje vzhledem k průměrnému IQ v populaci. Asi 68 % populace má hodnotu IQ mezi 85-115 (tj. průměr +/- směrodatná odchylka). Vysoce nadprůměrné IQ (vyšší než 130) má naopak jen 2,5 % populace, totéž platí i u podprůměrného IQ nižšího než 70. V současnosti (2011) se při testování inteligence používají různé metody. Vedle Ravenových progresivních matic, které „měří“ zejména analytickou složku inteligence, jsou to zejména Wechslerovy testy inteligence (nyní hlavně WISC-III, WAISR nebo stále používaný PDW), Stanford-Binet Intelligence Scale (v současnosti Stanford-Binet 5) nebo v Česku příliš nerozšířené Schwartzovy barevné čtverce. Tyto testy vykazují výrazně vyšší validitu nežli testy volně dostupné na internetu - ty jsou často neprofesionální a neposkytují interpretovatelné výsledky. Odkazy Reference ↑ http://phys.org/news/2016-04-intelligent-brainless-slime.html - Intelligent? Brainless slime can 'learn': study1 2 3 4 ATKINSON, Rita.", "question": "Kolik procent populace má vysoce nadprůměrné IQ?", "answers": ["2,5"]}
{"title": "Psychologie", "context": "Do poloviny 19. století byla psychologie součástí filozofie. Za jejího zakladatele ve filozofických vědách byl považován Aristoteles (384–322 př. n. l.). Jeho výzva adresovaná člověku a prostupující podstatnou část jeho psychologického myšlení je: \"Staň se, čím jsi.\" Vědecká psychologie, snažící se o kauzální výklad psychických jevů a přírodovědně orientovaná, se mohla rozvinout díky fyzice, fyziologii, evoluční biologii, atomismu, kvantifikujícím a laboratorním přístupům včetně přístrojových prostředků, použitým k řešení vědeckých problémů. Vznik vědecké psychologie byl podpořen také kritickým empirismem, asocianismem a materialismem. Počátky vědecké psychologie jsou obvykle datovány rokem 1879, kdy Wilhelm Wundt založil první psychologickou laboratoř na univerzitě v Lipsku v Německu. Wundt se při své práci do vysoké míry opíral o introspekci (pozorování a zaznamenávání povahy svého vlastního vnímání, myšlení a cítění). Vznik laboratoře měl takový význam, protože v té době určovaly experimentální disciplíny (zejména přírodovědné) co je vědní a co ne. Chtěla–li se psychologie stát uznanou vědou, musela i ona prokázat, že je schopna pracovat experimentálně, v laboratoři.", "question": "Kdo byl zakladatelem první psychologické laboratoře?", "answers": ["Wilhelm Wundt"]}
{"title": "Nealkoholické pivo", "context": "Nealkoholické pivo je označení kvašeného nápoje z obilného sladu s nízkým nebo žádným obsahem alkoholu. Ve světě přitom nepanuje jednota v pojmenování tohoto druhu piva ani ve stanovení hranice mezi pivem alkoholickým a nealkoholickým. Např. v USA se používá název \"non-alcoholic beer\", v EU \"alcohol-free beer\", v obou případech však nápoj může obsahovat až 0,5 % alkoholu, a přesto smí být nazýván nealkoholickým. Ve Velké Británii se jako \"no alcohol\" nebo \"alcohol-free\" označují pouze piva s objemem alkoholu menším než 0,05 %. Piva s objemovým procentem alkoholu v rozmezí 0,05 % – 0,5 % nesou označení \"dealcoholised\". V islámských zemích se naopak důsledně požaduje, aby nealkoholická piva neobsahovala absolutně žádný alkohol. V České republice platí evropský úzus a jako nealkoholické pivo může být označen sladový nápoj s objemem alkoholu menším než 0,5 %. Vedle neutrálního \"nealkoholického pivo\" se lze setkat také se zkráceným pojmenováním \"nealko pivo\" či s názvy vzniklými synekdochickým přenesením názvů značek (Pito, Birell) na všechny nápoje tohoto druhu (\"pito\", \"birell\"). K prvním pokusům o výrobu nealkoholického piva došlo po druhé světové válce ve Švýcarsku a Německu. Na otázku, jak zpřístupnit oblíbený nápoj i těm, kteří z nějakého důvod nemohou či nechtějí pít alkohol, měli technologové té doby vesměs stejnou odpověď: odstraněním alkoholu z tradičního (tj. alkoholického) piva. Jednou z prvních metod, která se k tomuto účelu začala používat, byla tzv. vakuová destilace. Od té doby se inventář výrobních postupů užívaných při produkci nealkoholického piva značně rozšířil, stejně jako počet jeho konzumentů.", "question": "Kolik procent alkoholu může obsahovat nealkoholické pivo ve Spojených státech?", "answers": ["0,5"]}
{"title": "Mayové", "context": "Tento článek se zabývá obdobím po dobytí Nového světa Španěly. O období staré mayské civilizace čtěte článek Mayská civilizace. Mayové jsou původní obyvatelé jižního Mexika a severní části Střední Ameriky. Termín maya označuje obyvatele regionu, kteří si uchovávají určité podobné kulturní a jazykové tradice. Označuje se tak mnoho rozličných populací a komunit i etnických skupin v regionu Mezoameriky. Každá z nich má svou vlastní částečně odlišnou tradici, kulturu či historickou identitu. Počátkem 21. století zde žije okolo 6 milionů potomků Mayů. Někteří se téměř integrovali do moderní kultury, která je obklopuje, jiní pokračují ve svých tradicích a často mají jako mateřštinu jeden z mayských jazyků. Největší část současné mayské populace žije v mexických státech Yucatán, Campeche, Quintana Roo, Tabasco a Chiapas, dále jsou Mayové ve Střední Americe ve státech Belize, Guatemala a v západních provinciích Hondurasu a Salvadoru. V roce 2012, podle jistých verzí skončil cyklus mayského kalendáře, a tak tento fenomén byl relativně často zmiňován médii a používán v populární kultuře. Největší skupina moderních Mayů žije v Mexiku na poloostrově Yucatán. Sami sebe označují za Maye. Nepohlížejí na sebe jako na kmenovou komunitu, jak je tomu běžné například v západní Guatemale a mluví yucateckou mayštinou. Označují se za yucatecos nebo jednodušeji mayas. Většinou také mluví španělsky, zvlášť v západních částech. Ti, kteří postupně jazyk ztrácejí a maysky mluví řídce, se sami identifikují jako míšenci. To poukazuje na to, že probíhá stále větší a větší asimilace s hlavní mexickou kulturou. Populace Mayů ve východní části poloostrova je méně integrována s hispánskou kulturou než ta v západní části. V 19. století proběhla revolta yucateckých Mayů, která je známá jako Válka kast (Guerra de castas), byla to jedna z nejúspěšnějších revolt původních obyvatel Ameriky. Výsledkem byla dočasná existence mayského státu Chan Santa Cruz, uznávaná jako nezávislý národ Britským impériem. Rozvoj turismu na pobřeží Karibského moře v resortu Quintana Roo jako je Cancún a podpora cílené imigrace z jiných míst Mexika do regionu vedla ke kritice mexické vlády tím, že vláda chce snížit mayskou populaci a identitu. Region by se tak stal více mexickým a pro vládu méně problémovým.", "question": "Na kterém poloostrově žije většina moderních Mayů?", "answers": ["Yucatán"]}
{"title": "Heinrich Himmler", "context": "Podle oběžníku mělo jít o bojeschopné elitní skupiny 1+10 mužů, v Berlíně a Mnichově 1+20 mužů. Požadavek elitnosti se týkal spíše fyzické zdatnosti. O vypěstování naprosté oddanosti vůdci se měl postarat vnitřní výchovný řád SS. V lednu 1929 byl jmenován velitelem Hitlerovy osobní ochranky SS (Schutz Staffel), která v té době měla 200 mužů. V roce 1930 byl zvolen poslancem Říšského sněmu za NSDAP pro oblast Weser-Ems. Himmler se soustředil na rozšíření SS. V roce 1933 měly SS již 52 tisíc mužů a proto se snažil získat jejich nezávislost na SA Ernsta Röhma, kterým byly v té době podřízeny. V roce 1931 založil v rámci SS původně ideologickou zpravodajskou službu strany, poté bezpečnostní službu SD (Sicherheitsdienst), jejímž vedením pověřil Reinharda Heydricha. Společně s Reinhardem Heydrichem tak do roku 1933 upevnil moc nacistů v Bavorsku. Rok předtím, v roce 1932 se dostal do sporu s Brunem Geschem, Obersturmbannführerem-SS, který jej kritizoval. Pokoušel se ho zničit, což mu ale nevyšlo. V březnu 1933 se stal mnichovským policejním prezidentem a krátce poté velitelem politické policie v Bavorsku. V září 1933 byl jmenován velitelem všech jednotek politické policie kromě Pruska, kde byl formálně podřízen Hermannu Göringovi. 20. dubna 1934 se stal šéfem pruské policie a tajné státní policie gestapo (Geheime Staatspolizei). Rozhodujícím přelomem jeho kariéry se stala \"Noc dlouhých nožů\" 30. června 1934, kdy bylo násilně odstraněno celé původní velení SA včetně Ernsta Röhma. Jemu se tak uvolnila cesta k vybudování skutečně nezávislé organizace SS, která by plně hájila nacionálně socialistickou myšlenku a převedla by rasistické myšlenky režimu v dynamický princip rozhodné akce. 17. června 1936 úspěšně dosáhl převzetí politické a kriminální policie v celé Třetí říši, stal se šéfem tajné státní policie gestapo ke svému postavení Říšského vůdce SS (SS-Reichsführer). Byl velmi schopným organizátorem a správcem, byl pracovitým a výkonným úředníkem, který přivedl k dokonalosti všechny metody organizovaného státního terorismu proti politickým a ostatním odpůrcům režimu. V roce 1933 zřídil první koncentrační tábor v Dachau u Mnichova. V následujících několika letech s Hitlerovým souhlasem podstatně rozšířil okruh osob, které byly internovány v těchto táborech.", "question": "Ve kterém roce byl zřízen první koncentrační tábor v Dachau u Mnichova?", "answers": ["1933"]}
{"title": "Orionův pás", "context": "Orionův pás Hvězdy Orionova pásu Orionův pás nebo také pás Orionu je asterismus tří hvězd v souhvězdí Orionu. Pás se nachází těsně pod nebeským rovníkem a rozděluje Oriona na severní a jižní část. Nejzápadnější z trojice hvězd nese název Alnitak. V Bayerově označení nese název zéta Orionis (ζ Ori). Název Alnitak je z arabského al-nitáq, což znamená opasek. Alnitak je trojhvězda. Na obloze svítí jasností 1,71m. Hlavní hvězda je modrý veleobr spektrálního typu O9 vzdálený od Slunce asi 800 světelných let. Prostřední hvězda pásu Alnilam je také modrý veleobr, který má jasnost 1,69m. Jeho vzdálenost od Slunce je asi 1300 světelných let. V arabštině znamená slovo al-nizám šňůra perel. Bayerovo označení je epsilon Orionis (ε Ori) a Flamsteedovo označení je 46 Orionis. Nejseverněji a nejvýchodněji postavená hvězda pásu se jmenuje Mintaka, nebo také delta Orionis (δ Ori). Je to modrobílá hvězda (spektrální typ B). Ze všech tří hvězd má nejmenší jasnost (2,21m). Od Slunce je vzdálená 900 světelných let. Orientace na noční obloze pomocí Oriona Orionův pás bývá na noční obloze dobře viditelný a dá se pomocí něj snadno orientovat na obloze. Na severozápad od pásu je hvězda Aldebaran ze souhvězdí Býka. Na jihozápad je nejjasnější hvězda oblohy (nepočítáme-li Slunce) Sirius z Velkého psa. Mezi anglickojazyčné tradiční názvy Orionova pásu patří např. \"Three Kings\" (tři králové) nebo \"Three Sisters\" (tři sestry); v latinskoamerickém prostředí bývá nazýván \"Tres Marías\" (Tři Marie).", "question": "Orionův pás je skupina kolika hvězd?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Kajman yakaré", "context": "Kajman yakaré Kajman yakaré Stupeň ohrožení podle IUCN málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída plazi (Reptilia) Řád krokodýli (Crocodilia) Čeleď aligátorovití (Alligatoridae) Rod kajman (Caiman) Binomické jméno Caiman yacareDaudin, 1802) Rozšíření kajmana yakaré(zelená) Rozšíření kajmana yakaré(zelená) Některá data mohou pocházet z datové položky. Kajman yakaré (Caiman yacare), známý také jako kajman brýlový paraguayský nebo kajman žakaré, je druh kajmana z čeledi aligátorovitých, jenž v hojných počtech obývá část Brazílie, Bolívie, Argentiny a Paraguaye. Nejpočetnější je jeho populace na území Pantanalu a dosahuje zde okolo 10 milionů jedinců. Mezinárodní svaz ochrany přírody vede tento druh jako málo dotčený. Taxonomie François Marie Daudin ho popsal poprvé v roce 1802 jako Crocodilus yacare. Druhové jméno yacare, pochází ze slova jacaré, což znamená v portugalštině \"aligátor\". Dříve byl považován za poddruh kajmana brýlového. Tyto dva druhy jsou vzhledově podobní, ale mají oddělené oblasti výskytu, a proto jsou považovány za samostatné taxony. Popis Kajman yakaré je středně velký krokodýl, který má žluto-hnědou barvu kůže, může dorůst 2,5 metrů (výjimečně až 3 m) a dosahuje váhy maximálně 58 kg.[2] Samice jsou menší než samci a dosahují délky kolem 1,4 metru a váhy okolo 20 kg. Ekologie a chování Kajman yakaré obývá vnitrozemské vodní plochy, jako jsou jezera, mokřady a řeky. Životem se velmi podobá kajmanu brýlovému. Jeho jídelníček sestává z vodních živočichů, jako jsou ryby a měkkýši (především hlemýždi), v menší míře hadi. Loví i kapybary. Rozmnožování probíhá mezi prosincem a únorem, uprostřed období dešťů. Samice budují hnízda ve tvaru kopečků, používají při tom bláto a rozkládající se vegetaci. Do nich kladou 22 až 35, výjimečně až 44 vajec. Samice se o hnízdo s vejci starají, po vylíhnutí jsou nicméně mláďata ponechána svému osudu. Nepřáteli malých kajmanů jsou především ptáci (volavky, čápi). Pohlavně dospělými se stávají po dosažení věku 10–15 let a doba dožití se zřejmě pohybuje okolo 50 let. Kajmani yakaré jsou oblíbenou kořistí anakondy a jaguára.[3] Hrozby V minulosti byli kajmani v obrovských počtech loveni především pro jejich kůži. V roce 1992 byl nicméně v Brazílii schválen zákaz lovu a obchodu s kůžemi a stavy těchto plazů začaly rychle vzrůstat.", "question": "Jaký je původ rodového jméno kajmana yakaré?", "answers": ["pochází ze slova jacaré, což znamená v portugalštině \"aligátor\""]}
{"title": "Heinrich Schmid", "context": "Heinrich Schmid Dipl. Ing. Heinrich Schmid Heinrich Schmid, foto z Wiener Bilder z r. 1907 Poslanec Říšské rady Ve funkci:1907 – 1911 Stranická příslušnost Členství Křesťansko sociální str. Narození 7. července 1855 Waidhofen an der YbbsRakouské císařství Rakouské císařství Úmrtí 24. května 1928 (ve věku 72 let) VídeňRakousko Rakousko Choť Maira Dinold Děti Heinrich Schmid ml. Příbuzní Alfred Schmid (bratr) Alma mater VŠ technická Vídeň Ocenění Řád železné koruny Některá data mohou pocházet z datové položky. Heinrich Schmid (7. července 1855 Waidhofen an der Ybbs[1][2] – 24. května 1928 Vídeň[2][1][3]) byl rakouský pedagog a politik německé národnosti z Dolních Rakous, na počátku 20. století poslanec Říšské rady. Biografie Působil jako profesor na Státní živnostenské škole ve Vídni.[2] Měl titul dvorního rady. Profesí byl technikem. Okolo roku 1875 dokončil studia na Vysoké škole technické ve Vídni.[1] Od roku 1876 do roku 1885 působil coby profesor na rakouské stavební škole.[3] Do roku 1889 byl suplentem na Státní živnostenské škole ve Vídni a pak v letech 1889–1912 zde působil jako profesor. Angažoval se i veřejně a politicky. V letech 1900–1923 zasedal ve vídeňské obecní radě za IV. okres, přičemž v letech 1912–1920 byl i městským radním.[1] V obecní radě se angažoval hlavně v referátu pro elektrifikaci. Byl rovněž členem komise pro regulaci Dunaje.[3] Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Dolní Rakousy 09.[4][5] Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen klubu Křesťansko-sociální sjednocení.[4] V rejstříku poslanců je veden jako vládní rada a profesor.[6] V letech 1904–1921 byl korespondentem Ústřední komise pro péči o památky pro Dolní Rakousy. V roce 1912 získal Řád železné koruny III. třídy. Patřil mezi odborníky na stavební materiály a publikoval několik knih a řadu článků na toto téma. Jeho manželkou byla Maira Dinold. Měli dva syny, přičem syn Heinrich Schmid (1885–1949) byl architektem.[1]", "question": "V jakém roce zemřel Heinrich Schmid?", "answers": ["1928"]}
{"title": "Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č", "context": "Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 746 Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 746 Datum: 17. března 1992 Zasedání č.: 3060 Kód: S/RES/746 (dokument) Hlasy: pro: 15 zdrželo se: 0 proti: 0 Předmět: situace v Somálsku Výsledek: schváleno Složení Rady bezpečnosti v roce 1992: stálí členové: CHN FRA RUS GBR USA nestálí členové: AUT BEL CPV ECU HUN IND JPN MAR VEN ZWE Somálské děti čekající na pomoc (1992) Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 746 (S/RES/746) přijatá jednomyslně 17. března 1992, potvrdila platnost dříve schválené rezoluce č. 733 a přivítala dohodu o zastavení palby v Mogadišu. Rada vzala na vědomí zprávu generálního tajemníka OSN Butrus Butrus-Ghálího a vyzvala k pokračování dodávek humanitární pomoci do Somálska. Podpořila také návrh generálního tajemníka na vyslání týmu technické podpory.[1] Rada vyzvala všechny strany somálského konfliktu k dodržování příměří z 3. března 1992 a k jejich další spolupráci s generálním tajemníkem a s pracovníky OSN a dalších mezinárodních organizací na dopravě humanitárních dodávek k somálskému obyvatelstvu. Rada také podpořila vyslání týmu technické podpory (UNOSOM I), který by na místě zajistil logistickou podporu pro rozvoz pomoci. Vyzvala také všechny strany somálského konfliktu ke garanci bezpečnosti pro členy týmu. Rada také podpořila další spolupráci mezi Organizací africké jednoty, Arabskou ligou a generálním tajemníkem OSN v naději na svolání celonárodní konference o usmíření v Somálsku. Související články Občanská válka v Somálsku Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku United Nations Security Council Resolution 746 na anglické Wikipedii. ↑ United Nations Operations in Somalia. United Nations.", "question": "Jak se jmenoval tým technické podpory vyslaný do Somálska na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 746?", "answers": ["UNOSOM I"]}
{"title": "Paraskevopoulos (kráter)", "context": "Paraskevopoulos (kráter) Kráter Paraskevopoulos Souřadnice na Měsíci Selenografická šířka 50,1° S Selenografická délka 150,3° Z Paraskevopoulos Další údaje Typ kráteru Průměr kráteru 99 km Hloubka Colongitudo 152° Eponym John S. Paraskevopoulos Paraskevopoulos je starý kráter nacházející se v severní části Měsíce na jeho odvrácené straně, ze Země jej tedy nelze pozorovat. Má průměr 99 km a na jeho dně se nachází řada dalších kráterů, z nichž největší je Paraskevopoulos E. Východní část jeho okrajového valu je narušena satelitním Paraskevopoulos H. Severovýchodně leží kráter Carnot. Pojmenován byl v roce 1970 na počest řeckého astronoma Johna S. Paraskevopoulose.[1] Satelitní krátery V okolí kráteru se nachází několik dalších kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy.[1] Paraskevopoulos Sel. šířka Sel. délka Průměr E 50.6° S 149.4° Z 24 km H 49.7° S 147.2° Z 48 km N 47.2° S 150.8° Z 26 km Q 48.6° S 152.3° Z 35 km R 48.6° S 154.7° Z 23 km S 49.1° S 154.9° Z 67 km U 50.4° S 154.7° Z 30 km X 53.6° S 152.2° Z 26 km Y 53.1° S 150.4° Z 46 km Odkazy Reference 1 2 Crater Paraskevopoulos on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky) Literatura RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Externí odkazy Kráter Paraskevopoulos, Moon-Wikispaces.com (anglicky) LAC 19, mapa 1:1 000 000 (Lambertova projekce) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Planetární vědy", "question": "Na povrchu kterého vesmírného tělesa se nachází kráter Paraskevopoulos?", "answers": ["Měsíce"]}
{"title": "Země", "context": "Pevné vnitřní jádro je příliš horké, než aby bylo nositelem stálého magnetického pole, pravděpodobně však přispívá ke stabilizaci pole generovaného tekutým vnějším jádrem. Na jádro tak připadá okolo 31 % celkové hmotnosti Země. Poslední důkazy naznačují, že vnitřní jádro Země nejspíš rotuje poněkud rychleji než zbytek planety o asi ~0–2° za rok. Související informace naleznete také v článku Zemský plášť. Zemský plášť je jedna z vrstev Země, shora vymezená zemskou kůrou a zespodu zemským jádrem, odděleným Gutenbergovou diskontinuitou. Z geofyzikálního i geochemického hlediska může být zemský plášť rozdělen na svrchní a spodní plášť a přechodovou zónu, která se nachází mezi nimi. Většinu současných poznatků o plášti se podařilo získat během 20. století podrobnou analýzou příchodů seismických vln. V plášti probíhá neustále plášťová konvekce, která souvisí s deskovou tektonikou a jejíž obraz můžeme získat pomocí seismické tomografie. Zemský plášť jako celé těleso tvoří přibližně 69 % zemské hmotnosti a 84 % celkového objemu. Předpokládá se, že jeho svrchní část je tvořená převážně z křemičitanů železa a hořčíků a spodní část převážně z oxidů a sulfidů železa, hořčíku a dalších kovů. Hmota pláště je ve velmi pozvolném pohybu, čímž dochází k výměně tepla a materiálu mezi jednotlivými oblastmi.", "question": "Čím je vymezen zemský plášť?", "answers": ["shora vymezená zemskou kůrou a zespodu zemským jádrem"]}
{"title": "Goldbergovy variace", "context": "Johann Sebastian Bach vydal Goldbergovy variace v roce 1741 v nakladatelství Balthasara Schmida v Norimberku pod názvem Clavier Ubung bestehend in einer ARIA mit verschiedenen Veræ vors Clavicimbal mit 2 Manualen (Klavírní cvičení sestávající z árie s rozmanitými variacemi pro cembalo se dvěma manuály). Dodnes se dochovalo 19 výtisků tohoto prvního vydání. == Struktura == Árie, která je tématem těchto variací, je zachycena už v druhé Knížce pro Annu Magdalenu Bachovou. Je melodicky tak bohatá, že je pravděpodobně už variací melodie, kterou Bach uvádí jako doprovod v levé ruce v 26. variaci. Golbergovy variace obsahují tuto árii a 30 variací. Variace by bylo možné podle obsahu rozdělit na klavírní a kontrapunktické studie. Základem, ze kterého se variace odvíjejí, není ani tak melodie, ale především basová linie, kterou Bach v jednotlivých variacích značně modifikuje, ale základní harmonie však zůstává. Jedná se o sled harmonií, daných árií, který se třicetkrát opakuje. Árie má 32 taktů, dvojdílnou formu, hlavní tónina je G dur. Bach přísně dodržuje i formu jednotlivých variací, jen šest variací nedodržuje počet taktů árie. Z toho vyplývá, že jsou to variace ornamentální a je v nich patrná velká fantazie a variační umění J.S. Bacha. Variace ani zdánlivě nevyznívají fádně a jednotvárně, tvoří kompaktní celek. Jsou zpracovány čistě kontrapunkticky, jsou vlastně kontrapunktickou formou, která se stala vzorem pro následující generace skladatelů.", "question": "Kolik variací obsahují Goldbergovy variace?", "answers": ["30"]}
{"title": "Říjnová revoluce", "context": "greg. do 17. říjnajul./ 30. října 1917greg.. Vláda se mezitím stále více obávala možnosti bolševického povstání, ačkoli vojenští velitelé hlavního města ji stále ujišťovali, že byla přijata náležitá protiopatření. Kiškin byl přesvědčen, že vláda má dostatečnou sílu, aby rozdrtila možné bolševické povstání, ale nepodnikal preventivní opatření. Místopředseda vlády Alexandr Konovalov se rozhodl požádat o posily z vojenských škol Oranienbaum a Peterhof, dělostřelectvo z dělostřelecké školy hlavního města a o vyslání praporu cyklistů do Zimního paláce, aby posílili jeho obranu. Konovalov pak přesvědčil Kerenského, aby přijel do hlavního města a zúčastnil se schůze vlády, na níž byli ministři obrany a vnitra přesvědčeni, že rozdrtí jakoukoli vzpouru. Sám Kerenskij vyjádřil touhu, aby bolševici povstali, aby je bylo možné rozdrtit. Následující noc další schůze vlády schválila uplatnění nových opatření k potlačení možného povstání, které Kerenskij dojednal s vojenskými veliteli hlavního města. V době původního termínu zahájení sjezdu sovětů kozáci v noci hlídali město před možným povstáním a obrana Zimního paláce byla posílena. Rada ministrů vydala také několik prohlášení vyzývajících obyvatelstvo k udržení klidu. Kerenskij oznámil jak britskému velvyslanci, tak předparlamentu, že je schopen čelit bolševikům. V Kaluze u Moskvy dostali kozáci rozkaz rozpustit místní sovět a byl obnoven příkaz k zadržení Lenina. Všechna tato opatření měla silnou podporu menševiků a eserů v Celoruském ústředním výkonném výboru.Pokus ústředního výkonného výboru získat podporu vojenských jednotek posádky pro vládu selhal: jednotky vyslaly delegáty na jednání s plukovníkem Polkovnikovem, ale zástupci ústředního výkonného výboru nepřesvědčili delegáty, aby podpořili vládu proti sovětu. Ve dnech před bolševickým povstáním se nedařilo zastavit oslabování Kerenského vlády. Přípravy vlády byly dokončeny 20. říjnajul./ 2. listopadu 1917greg. vysláním jednotky čtyřiceti cyklistů do Zimního paláce a zasláním žádosti velitelům frontových jednotek, aby nahradili vojáky, kteří jsou považováni za blízké bolševikům. Vládní plán zahrnoval ovládnutí důležitých budov hlavního města, centra města a mostů, které umožňovaly přístup z předměstí. === Předvečer Druhého sjezdu sovětů === 21. říjnajul./ 3. listopadu 1917greg. konference jednotek petrohradské posádky, kterou uspořádal Petrohradský revoluční vojenský výbor (VRV), potvrdila větší věrnost jednotek petrohradskému sovětu než vládě. Revoluční nálada konečně povzbudila Revoluční vojenský výbor a Petrohradský sovět, aby se snažily ujmout se moci, podepsat mír, zajistit zásobování obyvatelstva potravinami a schválit agrární reformu. Týž večer poslal VRV zprávu vojenskému veliteli hlavního města plukovníku Polkovnikovovi, že všechny následující rozkazy musejí být schváleny VRV, na což velitel odmítl přistoupit. Proto VRV následujícího dne informoval jednotky městské posádky o nebezpečí hrozící kontrarevoluce a o tom, že všechny rozkazy by měly být schváleny VRV.", "question": "Oslabovala Kerenského vláda před bolševickým povstáním?", "answers": ["Ve dnech před bolševickým povstáním se nedařilo zastavit oslabování Kerenského vlády."]}
{"title": "Virginia Woolfová", "context": "Virginia Woolfová (původně Adeline Virginia Stephen) (25. ledna 1882 – 28. března 1941) byla významná anglická spisovatelka, literární kritička, esejistka, vydavatelka, filozofka a feministka. Zároveň byla členkou Bloomsbury Group, což byla skupina avantgardních umělců a intelektuálů. Některá z jejích děl jsou součástí výuky o modernismu. Adeline Virginia Stephen (Stephenová) se narodila v Londýně a byla vychovaná spolu s několika vlastními sourozenci i sourozenci z prvního matčina manželství v typické viktoriánské rodině na adrese 22 Hyde Park Gate. Jejím kmotrem byl James Russell Lowell, americký básník a diplomat, který byl přítelem jejího otce. Již v mládí měla psychické problémy, částečně kvůli incestnímu obtěžování od svého bratra Geralda. Jelikož v tehdejší době bylo zakázáno mluvit o jakémkoliv sexuálním tématu, Virginia mlčela o svém traumatu a začala nenávidět svou fyzickou existenci a své tělo. Po matčině smrti roku 1895 se vztahy v rodině napjaly především emocionálně. Další nevlastní bratr George ji několik let psychicky tyranizoval a navíc i sexuálně zneužíval. Virginia navzdory své mlčenlivosti vše psala do deníků, které si vedla už od dětství. V roce 1904 zemřel na rakovinu i její otec Sir Leslie Stephen, známý redaktor, literární kritik a zakladatel Dictionary of National Biography. Přestože otec podporoval její vzdělání, nikdy si s ním příliš nerozuměla, částečně i kvůli velkému věkovému rozdílu, který mezi nimi byl a také proto, že v jejich rodině byla vždy puritánská výchova a po matčině smrti se z otce stal tyran. V roce 1906 zemřel bratr Toby, Virginia se znovu psychicky zhroutila a poprvé se také pokusila o sebevraždu. Se sestrou se po otcově smrti přestěhovaly do Bloomsbury, kde se později začala scházet skupina intelektuálů a umělců. Do kruhu přátel patřili spisovatelé Lytton Strachey a Vita Sackville-Westová, historikové umění Roger Fry a Clive Bell s manželkou Vanessou, sestrou Woolfové, malíř Duncan Grant nebo ekonom John Maynard Keynes. Hovořilo se o tématech politických, filozofických, ale i o pacifismu nebo feminismu. Tato Bloomsbury Group a její názory ovlivnily i dílo Virginie Woolfové, které může být chápáno jako dialog s Bloomsbury a konkrétně s jejich sklonem k doktrinářskému racionalismu. Woolfová kvůli svým nepříjemným zážitkům z dětství odmítala muže z hlediska fyzické přitažlivosti, o to více se spoléhala na blízká, až intimní přátelství se ženami. I přesto se v roce 1912 provdala za Leonarda Woolfa, člena Bloomsbury Group, kritika a autora statí o ekonomice. Leonard podporoval její spisovatelskou dráhu i revoltu vůči patriarchálnímu pojetí rodinných vztahů a postojům generace pozitivistů a realistů.", "question": "Kdy zemřela Virginia Woolfová?", "answers": ["28. března 1941"]}
{"title": "Rubín", "context": "Rubín je růžový až červený drahokam sestávající převážně z minerálu korundu (Al2O3) s příměsí chromu způsobující zbarvení. == Těžba, popis, kvalita a ocenění == Mezi největší naleziště rubínů patří zejména Afrika, Asie, Austrálie, Grónsko, Madagaskar a Severní Karolína. Rubíny nejlepší barvy, tj. sytě červené (v obchodním styku je tato barva nazývána barvou holubí krve) s lehkým modravým odstínem, pochází z Barmy, Mogoku, rubíny dobré barvy jsou ale i rubíny tanzanské, afghánské, vietnamské a rubíny z Nepálu, Srí Lanky a Indie. Rubíny barvy holubí krve jsou díky své barvě nejcennějsí, v Barmě navíc častokrát ve viditelném světle červeně fluoreskují, proto jsou barmské rubíny obvykle nejkvalitnější na světě.Nejstarší naleziště rubínů jsou náplavy řek jihozápadní Srí Lanky (řeka Kaliganga) se starým centrem Ratnapury. Cejlonské rubíny jsou malinové barvy nebo jsou to asterické kameny. První zmínky pocházejí z Arthašástry, Brhatamhíty a buddhistických kronik, jakož od cestovatelů (i Marka Pola). Můžeme hovořit o 3000 letech těžeb zdejších rubínů. Od 4. až 5. století se postupně zvyšuje a od 15. století se na asijském a západním trhu objevují rubíny z Barmy a Kambodži či Thajska. Od novověku se rubíny těží také na Madagaskaru, v Tanzanii, Afghánistánu, Vietnamu a dalších lokalitách. Ačkoliv se v Thajsku rubíny také hodně těží, nedoporučuje se kupovat rubíny od pouličních obchodníků, thajští obchodníci bývají totiž mistry v padělání a nezřídka se jedná o madagaskarské, méně kvalitní rubíny, které se za ty thajské pouze vydávají. === Dělení === Za rubíny se vydávají růžové safíry. Původně prý byl dle přednášky Roberta Nového o problému určování staroindických minerálů v soudobé mineralogii, padparádža safír rubínem padmarága. Podle Ratnaparikshy tak měli bráhmani dělit rubíny podle kast na jejich barvy. === Oceňování === Rubíny špičkové jakosti a velikosti mající nad deset karátů dosahují závratných cen a jsou vzácnější a cennější než velké diamanty, jsou ale vzácné a výjimečné.", "question": "Jakou barvu má drahokam rubín?", "answers": ["růžový až červený"]}
{"title": "Ghent Kangri", "context": "== Ghent Kangri II == Vrchol Ghent Kangri II se nachází v Indii 1,3 km severovýchodně od Ghent Kangri a je vysoký 7 343 m n. m. == Prvovýstup == Na vrchol Ghent Kangri poprvé vylezl 4. června 1961 Wolfgang Axt, člen rakouské expedice. Byly zaznamenány tři další výstupy na vrchol v letech 1977, 1980 a 1984. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ghent Kangri na anglické Wikipedii.", "question": "Jaká hora je v pohoří Karákóram vysoká 7 401 m n. m. nacházející se na západ od ledovce Siačen v oblasti pod kontrolou Pákistánu, ale velmi blízko hranic s Indií?", "answers": ["Ghent Kangri"]}
{"title": "Lamarckismus", "context": "Lamarckismus je historická evoluční teorie, kterou vytvořil na počátku 19. století francouzský přírodovědec Jean Baptiste Lamarck. Dnes není obecně přijímána. Podle ní organismy pod vlivem prostředí směřují k vytváření stále složitějších a dokonalejších adaptivních forem. Lamarckismus předpokládá, že znaky získané během života organismu jsou dědičné a přenášejí se bezprostředně na další generaci. V této myšlence se zásadně liší od široce akceptovaného darwinismu, resp. neodarwinismu. Lamarck hovoří o vůli k pokroku, která je limitována nutností přizpůsobit se okolí. Mezi vědci panuje konsenzus, že pokud vůbec dochází k lamarkistické evoluci, tak jen v minimální míře a pouze u jednoduchých, převážně jednobuněčných organismů. Znovuvzkříšení zažívá v určité podobě též v teorii memů. I když organismy dokáží v některých případech cíleně mutovat (trypanosomy, lidské B-lymfocyty), což je jedna ze základních myšlenek lamarckismu, tento evoluční mechanismus nemůže být příliš významným faktorem při evoluci organismů. Brání mu několik překážek: Nemožnost přepsat informaci z proteinů do DNA. - Centrální dogma molekulární biologie popisuje přenos informace z DNA do RNA a následně do bílkovin. Z DNA, ve kterém je uložena informace o organismu se transkripcí přepíše do RNA. Tento krok je možný i opačným směrem - pomocí reverzní transkriptázy lze informaci z RNA převést do DNA. Translací se z RNA překládá informace z jazyku nukleových kyselin do bílkovin. Tento krok nemůže probíhat opačným směrem, proto se změny získané během života nemohou uložit do DNA. Weismannovská bariéra zamezuje přenosu genetické informace z tělních buněk do dalších generací. I když dojde ke změnám v genech tělních buněk, do další generace se nemohou dostat, protože k rozmnožování slouží speciální linie pohlavních buněk. V těch změny probíhají, ale nemohou se projevit ve smyslu lamarkistické evoluce. Epigenetické procesy - U složitějších organismů geny neurčují přímo vznikající strukturu, ale ovlivňují její vývoj. Genetická informace není \"plán\", do kterého se dají zpětně zapsat provedené změny. Za jistých okolností ovšem může evoluce postupovat lamarkistickou cestou. Zastánci neolamarckismu toto tvrzení upozorňují na několik případů, kdy nemusí platit darwinismus, ale lamarkismus. absence weismannovské bariéry - některé organismy (rostliny, jednobuněčné organismy) mohou být rozmnoženy z tělních buněk, proto změny v nich se přenáší do další generace. existence cílených mutací - v některých případech mohou organismy cíleně měnit svou mutační rychlost, i ovlivňovat mutační místa.", "question": "Je dnes teorie lamarckismu obecně přijímána?", "answers": ["Dnes není obecně přijímána."]}
{"title": "Marika", "context": "Marika je ženské křestní jméno hebrejského původu – jedná se o maďarskou podobu jména Marie. V Česku není příliš rozšířeno, většina jeho nositelek pochází ze Slovenska. V českém občanském kalendáři má svátek 31. ledna. Podobným jménem je Mariko což v japonském jazyku znamená dítě věrné víry a Marika znamená květina jasmínu.[zdroj? ] V Latinské Americe je jméno Marika hanlivým výrazem pro homosexuála.[zdroj? ] Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je +3,0%. Marika Blažková, česká učitelka, editorka a novinářka Marika Domińczyk, polsko-americká herečka Marika Gombitová, slovenská zpěvačka Marika Hanušová, česká choreografka Marika Johansson, modelka Marika Kafková, vědkyně a profesorka Marika Kilius, německá lyžařka Marika Lagercrantz. , švédská herečka Marika Lendl, česko-americká golfistka Marika Nemethová, fotografka Marika Ninou, arménsko-česká zpěvačka Marika Nováková, česká malířka a sochařka Marika Pečená, česká dirigentka a umělecká vedoucí zaměřená na starou hudbu Marika Pecháčková, česká režisérka Marika Procházková, česká herečka Marika Rökk, maďarská zpěvačka Marika Skopalová, česká herečka Marika Škultéty, zpěvačka Marika Šoposká, česká herečka Marika Žáková, česká operní pěvkyně", "question": "Jaká je maďarská podoba jména Marie, hebrejského původu?", "answers": ["Marika"]}
{"title": "Tunis", "context": "V roce 1535 město dobyla vojska Karla V., krále Španělska. V roce 1574 se Tunis dostal pod nadvládu Osmanské říše a stal se hlavním městem její tuniské provincie. Od roku 1883 měl Tunis roli administrativního střediska francouzského protektorátu. 20. března 1956, kdy byla vyhlášena nezávislost země, se Tunis stal hlavním městem Tuniska. V roce 1960 zde byla založena univerzita. Kolem kopce, na kterém stojí citadela Kasba s mešitou, se rozkládá staré město Arabů Medina, která je jedním z nejlépe zachovalých islámských středověkých měst. Jejím středem je velká mešita pocházející z 8. století, dnes v ní sídlí Muslimská univerzita. V bývalém paláci beje sídlí muzeum Bardo, kde je vystaveno mnoho památek ze starověkého Kartága, na ruinách Antoniových lázní je postaveno Národní muzeum. Celá Medina byla v roce 1979 zařazena na seznam UNESCO. Nedaleko města se nachází to, co zbylo z Kartága, toto místo je častým cílem turistů. Tunis je jedním z velkoměst, které se nacházejí v oblasti severní Afriky. Výstavba nového města začala v 19. století. Hlavní třída města je pojmenována podle Habíba Burgiba, prvního prezidenta Tuniska. Lemují ji budovy, kde sídlí banky, obchodní firmy, vládní úřady a další instituce. Obytné čtvrti metropole se nacházejí hlavně v severní části, směřují k parku Belveder. Na zalesněných svazích parku stojí zoologická zahrada a muslimský pavilon. Ve městě stojí řada potravinářských, strojírenských, hutnických, cementárenských a chemických závodů. Nachází se zde i rafinerie ropy. Původ dnešního názvu Tunisu sahá pravděpodobně do starověku, do období před punskými válkami. Řecký historik a politik Polybios z Megalapole (asi 200 př. n. l. - 120 př. n. l.) jej uvádí jako Tínés.", "question": "Co je hlavním městem Tuniska?", "answers": ["Tunis"]}
{"title": "Alžběta II", "context": "Alžběta II. (anglicky Elizabeth II, celým jménem Elizabeth Alexandra Mary; * 21. dubna 1926 Mayfair, Londýn) je vládnoucí královna šestnácti nezávislých států označovaných jako Commonwealth realm. Jedná se o státy Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua-Nová Guinea, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalamounovy ostrovy, Tuvalu a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. V každé této zemi je považována za panovnici samostatného státu a plnění královských povinností pro každou zemi je oddělené. Dále je hlavou Commonwealthu a nejvyšší představitelkou anglikánské církve. I přes velký počet funkcí v souladu se zvykovým právem zasahuje do politiky jen výjimečně. Britskou královnou se stala po smrti svého otce Jiřího VI. 6. února 1952. V dlouhém období její vlády došlo k zániku Britského impéria (proces, který byl zahájen již za jejího otce) a následnému vzniku Commonwealthu. Poté, co britské kolonie získávaly nezávislost, se stala královnou několika nově osamostatněných zemí. Některé z nich později změnily svůj status na republiku. V září 2015 překonala v délce vlády svoji praprababičku Viktorii a stala se tak nejdéle vládnoucím panovníkem v dějinách Spojeného království. Alžběta, pocházející z windsorské dynastie, se roku 1947 vdala za Philipa, vévodu z Edinburghu, se kterým má čtyři potomky. V současnosti je také pětinásobnou prababičkou. Narodila se 21. dubna 1926 jako nejstarší dcera prince Alberta (později krále Jiřího VI.) a jeho ženy Alžběty. Měla jediného sourozence, princeznu Margaretu. Po narození byla třetí v pořadí nástupnictví na trůnu po svém strýci Eduardovi a svém otci. Nezdálo se ale pravděpodobné, že by na trůn nastoupila, protože se předpokládalo, že se nástupcem stane její strýc, který se ožení a bude mít potomky. Po smrti jejího dědečka Jiřího V. se sice stal panovníkem její strýc Eduard, ale ještě tentýž rok kvůli snaze oženit se s dvakrát rozvedenou ženou abdikoval a britským králem se tak roku 1936 stal jeho bratr a Alžbětin otec. Alžběta se tímto aktem dostala do postavení následnice trůnu. Vystudovala ústavní historii na Eton College a náboženství u arcibiskupa canterburského.[zdroj? ] Učila se také moderní jazyky a stále plynule hovoří francouzsky. Proto, aby se mohla stýkat s ostatními děvčaty svého věku, byla otevřena i dívčí škola (založená na principu podobném skautskému hnutí) organizovaná Buckinghamským palácem. Zde se učila přednášet, plavat, tančit, jezdit na koni, vařit, starat se o děti a vyšívat.", "question": "Kolika nezávislým státům vládne britská královna Alžběta II.?", "answers": ["šestnácti"]}
{"title": "Pearl Jam", "context": "Nenatáčeli například moc videoklipů a bojkotovali firmu Ticketmaster, která využíval svého monopolního postavení na americkém trhu a diktovala kapele cenu vstupenek. V roce 2006 o nich časopis Rolling Stone napsal, že: \"v poslední dekádě strávili její členové většinu času tím, aby si kazili dobrou pověst.\" Doposud se ve Spojených státech prodalo 30 milionů jejich alb a 60 milionů alb celosvětově. Stali se tak jednou z nejvlivnějších rockových skupin devadesátých let. Album Ten začíná skupina nahrávat už v březnu 1991 v Seattlu. Vyšlo 27. srpna 1991. I když se zpočátku prodávalo poměrně pomalu, do dnešních dnů se ho prodalo 15 milionu kusů. Na albu je 11 skladeb (z toho jedna je koncertní verze skladby Alive) a je doslova nabité hity. Skladby Alive, Even Flow, Jeremy a Oceans vyšly i jako singly. Dalším kandidátem byla píseň Black, ale skupina se rozhodla neudělat z ní singl, protože tato skladba byla podle nich: \"příliš osobní na to, aby se to zničilo videem nebo vydáním singlu\".", "question": "Jak se jmenuje město, ve kterém vznikla skupina Pearl Jam?", "answers": ["Seattlu"]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Rumunsko (rumunsky România) je stát ležící z větší části na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře. Rumunsko je jednou ze zemí bývalého východního bloku. V současnosti je členem Evropské unie a Severoatlantické aliance. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Rumunska. Původní obyvatelé Dákové byli poraženi v roce 106 Římany, území si však i poté ponechalo značnou míru samostatnosti. Ve středověku bylo Rumunsko rozděleno do tří knížectví. První dvě, Valašsko a Moldávie, byla od 16. století závislá na Osmanské říši, Sedmihradsko bylo zprvu součástí Uher, v 16. století mělo na Osmanské říši větší míru nezávislosti, roku 1699 pak bylo znovu připojeno k Uhrám. Valašsko a Moldávie získaly roku 1829 autonomii, v roce 1858 se sjednotily a položily tak základ samostatnému Rumunsku, které vzniklo roku 1878.[zdroj? ] Od roku 1881 bylo Rumunsko královstvím. Roku 1916 vstoupilo Rumunsko do první světové války na straně Dohody. Po první světové válce se Rumunsko rozšířilo o Sedmihradsko, Bukovinu a Besarábii, čímž vzniklo tzv. Velké Rumunsko. Po anexi Besarábie byla uzavřena obranná aliance s Polskem proti Rusům. Maďaři s tímto rozdělením samozřejmě nesouhlasili a pokoušeli se své ztracené země dobýt zpět. Rumunské ozbrojené síly však vedly tuhý odpor, který posléze přerostl v rázný útok a maďarské síly byly rychle zahnány hluboko do vnitrozemí dnešního Maďarska. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí Malé dohody. Úzce spolupracovalo s Československem a Jugoslávií proti nárůstu maďarského vlivu. S oběma zeměmi však mělo jen krátkou hranici v odlehlých oblastech a proto užší spolupráce byla jen stěží možná.", "question": "Je Rumunsko členským státem Evropské unie?", "answers": ["V současnosti je členem Evropské unie a Severoatlantické aliance."]}
{"title": "Robyn Hitchcock", "context": "Robyn Hitchcock Robyn Hitchcock Robyn Hitchcock v roce 2012Základní informace Rodné jméno Robyn Rowan Hitchcock Narození 3. března 1953 (68 let) Londýn, Anglie Žánry rock, folk, pop Povolání hudebník Nástroje kytara, harmonika, zpěv Příbuzná témata The Soft Boys Rodiče Raymond Hitchcock Příbuzní Fleur Hitchcock a Lal Hitchcock (sourozenci)Ruby Wright (neteř) Web www.robynhitchcock.com Některá data mohou pocházet z datové položky. Robyn Hitchcock (* 3. března 1953 Londýn) je britský písničkář. Začínal v roce 1976 ve skupině The Soft Boys. Po jejím rozpadu v roce 1980 začal vydávat sólová alba; první z nich neslo název Black Snake Diamond Röle a vyšlo v roce 1981. V letech 1985–1993 vydával alba se skupinou The Egyptians a 2006–2010 s The Venus 3. Sólová diskografie Black Snake Diamond Röle (1981) Groovy Decay (1982) I Often Dream of Trains (1984) Eye (1990) Moss Elixir (1996) Jewels for Sophia (1999) Luxor (2003) Spooked (2004) Tromsø, Kaptein (2011) Love from London (2013) The Man Upstairs (2014) Robyn Hitchcock (2017) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Robyn Hitchcock na Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální web (anglicky) Robyn Hitchcock na Allmusic Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Nositelé ceny Premio Tenco Pro hudebníka Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975). • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981). • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985. ) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (.", "question": "Je Robyn Hitchcock australský písničkář?", "answers": ["Robyn Hitchcock (* 3. března 1953 Londýn) je britský písničkář."]}
{"title": "Přirozené číslo", "context": "Přirozeným číslem (číslem z oboru přirozených čísel) se v matematice obvykle rozumí nezáporné celé číslo (0, 1, 2, 3, ...), které lze použít k vyjádření mohutnosti (konečné) množiny (viz kardinální číslo), resp. počtu nějakých předmětů. Zejména ve starší literatuře se nula mezi přirozená čísla nepočítala, což vychází z použití přirozených čísel pro vyjadřování pořadí (viz ordinální číslo). Přirozená čísla patří mezi základní matematické koncepty, a protože se považují za nejjednodušší na pochopení, začíná výuka matematiky obvykle od přirozených čísel. == Značení == Množina přirozených čísel se označuje velkým písmenem N (nebo zdvojeným písmenem N {\\displaystyle \\mathbb {N} } ). Protože někteří autoři touto značkou označují kladná celá čísla a jiní nezáporná celá čísla, používají se také značení, která tuto nejednoznačnost vylučují: pro nezáporná celá čísla (včetně nuly): N0, resp. N 0 {\\displaystyle \\mathbb {N} ^{0}} , případně N0, resp. N 0 {\\displaystyle \\mathbb {N} _{0}} , nebo Z+0, resp. Z 0 + {\\displaystyle \\mathbb {Z} _{0}^{+}} ; pro kladná celá čísla (bez nuly): N+, resp. N + {\\displaystyle \\mathbb {N} ^{+}} , nebo Z+, resp. Z + {\\displaystyle \\mathbb {Z} ^{+}} == Formální definice == Exaktní matematické definice množiny přirozených čísel jsou založeny na následujících axiomech (tzv. Peanova aritmetika): Existuje číslo 0. Každé přirozené číslo a má následníka, označeného jako S(a). Neexistuje přirozené číslo, jehož následníkem by byla 0. Různá přirozená čísla mají různé následníky: pokud a ≠ b, pak S(a) ≠ S(b).", "question": "Proč začíná výuka matematiky obvykle od přirozených čísel?", "answers": ["protože se považují za nejjednodušší na pochopení"]}
{"title": "Kokosový ořech", "context": "Měří 20–30 cm a váží 2,5 kg. Roste na kokosových palmách, převážně v tropech. Je to vydatný zdroj energie, používá se v potravinářském sektoru jako pochutina, ale i pro lisování kokosového oleje. Z kůry plodů se získává kokosové textilní vlákno. Kokosová voda se nesmí zaměňovat s kokosovým mlékem. Kokosové mléko se získává lisováním buničiny a kokosová voda je přirozeně uvnitř dutiny. Jedná se v současnosti o jedno z největších semen na světě, které slouží k rozmnožování rostliny. Z botanického hlediska je plod kokosovníku peckovice, nikoliv ořech. Kokosový ořech se skládá z pevné dřevnaté skořápky, která má hnědou barvu a je pokryta odlupujícími se svazky lýka. Lýko zůstává na ořechu jako pozůstatek po zeleném obalu, ve kterém se kokosový ořech původně nacházel během růstu. Pod tvrdou skořápkou se nachází tvrdá bílá dužnina, které je složena z 60 % tuku, 20 % glycidů, 8 % proteinů a 6 % vody. Průměrný mladý kokos je zdrojem až 20 % denní dávky vápníku, 2 gramy vlákniny, stejného množství proteinů, 15 gramů cukrů a 3 gramy nenasyceného tuku. Uprostřed kokosu se nachází dutina, která umožňuje ořechu plavat ve vodě a současně je vyplněna kokosovou vodou. Kokosová voda je bohatým zdrojem draslíku, vitamínu B (vyjma B6 a B12) a vitaminu C. Voda z kokosového ořechu prochází náročnou filtrací během cesty od kořenového systému do semene a je naprosto sterilní, což je výhodné v oblastech, kde jsou přirozené vodní zdroje infikované či jinak znečištěné. Čistá kokosová voda je i jedním z nejlepších elektrolytů, které se ve volné přírodě vyskytují. Související informace naleznete také v článku Kokosovník ořechoplodý. Kokosové ořechy rostou na vrcholku kokosové palmy zvané kokosovník ořechoplodý, která dává plody až po sedmi letech růstu. Může vyrůst 5 až 150 plodů ročně. Jedná se až o třicet metrů vysoký strom, který se cíleně pěstuje déle než 3 000 let. Původní výskyt tohoto stromu je neznámý, jelikož kokosový ořech může vydržet plavat v moři až několik měsíců a tedy se rozšířit po značném území. Na vrcholku pevné skořápky kokosu se nacházejí tři otvory, které mají specifickou funkci během růstu a klíčení semena. Dva slouží jako místa, kudy procházejí vyživovací cévní svazky do plodu. Během zrání plodu postupně zarůstají pevnou a tvrdou blánou.", "question": "Obsahuje kokosová voda draslík?", "answers": ["Kokosová voda je bohatým zdrojem draslíku, vitamínu B (vyjma B6 a B12) a vitaminu C. Voda z kokosového ořechu prochází náročnou filtrací během cesty od kořenového systému do semene a je naprosto sterilní, což je výhodné v oblastech, kde jsou přirozené vodní zdroje infikované či jinak znečištěné."]}
{"title": "Miloš", "context": "Miloš (řidčeji také Milouš či Miloň) je mužské křestní jméno slovanského původu s významem \"milovaný\". Podle českého občanského kalendáře slaví svátek 25. ledna. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky) je − %. Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999–2002) je − %. Milda Miloš Alexander Bazovský – slovenský malíř Miloň Čepelka – český herec a žák Járy Cimrmana Miloš Čižmář – český archeolog Miloš Crnjanski – srbský básník Miloš Forman – český filmový režisér Miloš Glonek – slovenský fotbalista Milouš Jakeš – generální tajemník KSČ z let 1987 – 1989 Miloš Kirschner. – český loutkař Miloš Karišik – srbský fotbalista Miloš Karadaglić – černohorský kytarista Miloš Kopecký – český herec Miloš Lačný – slovenský fotbalista Miloš Macourek – český dramatik a filmový scenárista Miloš Nedbal – český herec a divadelní pedagog Miloň Novotný – český divadelní fotograf Miloš Nesvadba – český herec. Miloš Obilić – srbský rytíř Miloš Pokorný – moderátor, polovina Těžkýho Pokondra Milos Raonic – kanadský tenista Miloš Sádlo – český violoncellista Miloš Šejn – český výtvarný umělec, performer a autor Miloš Štědroň – český hudební skladatel a muzikolog Miloš Tichý – český astronom Miloš Urban – český spisovatel, překladatel a redaktor Miloš Zeman – český politik a prezident Milouš – fiktivní postava z románu Zdeňka Jirotky Saturnin Seznam článků začínajících na \"Miloš\" Slovníkové heslo Miloš ve Wikislovníku", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek mužského jména Miloš?", "answers": ["25. ledna"]}
{"title": "Gustav Suttner", "context": "Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam ho zvolil zemský sněm v roce 1870 (Říšská rada byla tehdy ještě volena nepřímo zemskými sněmy). Opětovně sem byl delegován zemským sněmem roku 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii velkostatkářskou v Dolních Rakousích. Ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891 zde mandát obhájil.[3] V roce 1873 se uvádí jako baron Gustav Suttner, statkář, bytem Vídeň.[4] V roce 1873 do parlamentu nastupoval za blok ústavověrných (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná), v jehož rámci představoval křídlo Strany ústavověrného velkostatku.[5] Jako ústavověrný statkář se uvádí i po volbách roku 1879. .[6] Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého (staroliberálního) Klubu liberálů (Club der Liberalen).[7] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice,. do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.[8] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[9] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub. .[10] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[11] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[12] Zemřel v říjnu 1900 ve svém bytě ve Vídni.[2] Odkazy", "question": "V jakém roce nastoupil Gustav Suttner do parlamentu za stranu ústavověrných?", "answers": ["1873"]}
{"title": "Tis červený", "context": "Tis červený (výslovnost [ťis]; Taxus baccata), nebo tis obecný, je dvoudomá stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých. Je stínomilná, velmi pomalu rostoucí, vyskytuje se ve formě keře či relativně nízkého stromu. Jde o silně ohrožený třetihorní relikt, ve většině zemí náleží mezi přísně chráněné druhy. Má nádherné husté dřevo, jedno z nejtěžších českých domácích dřevin, s širokým červenohnědým jádrem a úzkou světlejší bělí. Náleží mezi nejcennější dřeva na severní polokouli, ve středověku sloužilo mimo jiné k výrobě slavných velšských luků. Až na červený dužnatý nepravý míšek (epimatium) je celá rostlina prudce jedovatá. == Synonyma == Taxus communis Senilis, 1866 Taxus baccata subsp. communis (Senilis) A. & Gr., 1912 Taxus baccata subsp. eubaccata Pilger, 1916 Taxus lugubris Salisbury, 1796 (nom. illeg.) Taxus vulgaris Borckh., 1800 (nom. illeg.) == Vzhled == Tis může dorůst výšky až 20 metrů a šířky 17 m. V přírodě rostoucí jedinci pocházející ze semene mají vzrůst stromovitý, při vegetativním množení nabývá tis charakteru keře. Roste velmi pomalu – letokruhy jsou nahloučené a i velmi staré stromy si zachovávají neobvyklou štíhlost. Jde o velice dlouhověký strom, jsou známi jedinci staří přes tisíc let; určování věku tisů je ovšem složité vzhledem k srůstajícím kmenům a vyhníváním jejich vnitřku. Je hluboko kořenící dřevinou se srdčitým, všestranně rozvinutým kořenovým systémem, který tis dobře ukotvuje i na skalnatých a suťových stanovištích.Z našich jehličnanů má nejtmavší zabarvení. Asi 2 mm široké a 20–30 mm dlouhé špičaté a měkké jehlice mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší, matně žlutozelená.", "question": "Využívalo se skutečně tisové dřevo k výrobě luků?", "answers": ["Náleží mezi nejcennější dřeva na severní polokouli, ve středověku sloužilo mimo jiné k výrobě slavných velšských luků."]}
{"title": "Barcelona", "context": "Barcelona je hlavní město Katalánska, současně je i hlavní město provincie Barcelona. Leží při pobřeží Středozemního moře na východě Španělska. Po Madridu je druhým největším španělským městem (1,5 milionu obyvatel, v aglomeraci téměř 3 miliony). Je známá také díky originálním stavbám architekta Antoni Gaudího a jeho současníků. Barcelona je sídlem arcibiskupa, má několik univerzit a vysokých technických a obchodních škol a také řadu významných knihoven. Je důležitým průmyslovým centrem severovýchodního Španělska, okolní kraj je velice bohatý na suroviny. Byla také dějištěm olympijských her v roce 1992. Barcelona náleží k nejvýznamnějším a nejvíce navštěvovaným evropským městům. Svou polohou a relativní blízkostí u francouzských hranic je pro mnoho Evropanů snadněji dostupná než hlavní město Španělského království Madrid. Barcelona byla pravděpodobně založena ve 3. st. před K. kartaginským generálem Hamilkarem Barkasem a pojmenována Barcina. V roce 218 před K. obsadili Barcelonu Římané. V této době však neměla takovou důležitost jako jihozápadně ležící Tarragona. Po úpadku Římského císařství převzali vládu nad městem ve 4. st. Vizigóti a v průběhu 8. st. město dobyli Maurové. V témže století Barcelonu obsadil Karel Veliký. Na konci 12. st. se Barcelona stala jedním z hlavních ekonomických a obchodních center Aragonské koruny. V roce 1469 však došlo ke sňatku Ferdinanda II. Aragonského s Isabelou I. Kastilskou, což mělo za následek přenesení politické moci do Madridu. Následný rozvoj obchodu s Amerikou řízený z Madridu a snaha o centralizaci moci vedly k úpadku Barcelony a nespokojenosti jejich obyvatel. To vedlo k válce v letech 1640 - 59, ve které byli Katalánci a jejich francouzští spojenci poraženi. V 19. st. město zažívá rozvoj, do Barcelony se stěhují noví obyvatelé, je založena čtvrť Eixample s rovnými městskými třídami, kam se přesouvá barcelonská střední vrstva. Na přelomu 19. a 20. st. jsou vystavěny nové secesní paláce, začínají práce na nové katedrále a nastává obroda katalánské kultury (literatura, divadlo, výtvarné umění). V roce 1939 je město obsazeno fašisty, což vede k řadě represí, mimo jiné zákazu výuky katalánštiny na školách.", "question": "Jaké je hlavní město Katalánska?", "answers": ["Barcelona"]}
{"title": "Death metal", "context": "Toto album obsahuje agresivní a značně technické kytarové riffy, složité rytmy, důmyslný growling Marka \"Barneyho\" Greenwaya a hlubokomyslné texty. Mezi další skupiny, které významně přispěly k tomuto ranému hnutí, patří britští Bolt Thrower a Carcass, američtí Cannibal Corpse, Švédi Entombed, Newyorčané Suffocation, a zejména Morbid Angel z americké Floridy. K tomu všemu skupina Death přidala album \"Human\" (1991), příklad moderního death metalu. Otec kapely Chuck Schuldiner nekompromisní rychlost a technickou virtuozitu posunul ještě dál. Mezi další příklady tohoto směrování patří alba: Carcass – \"Necroticism: Descanting the Insalubrious\" (1991), Suffocation – \"Human Waste\" (1991), Entombed – Clandestine (1992). V tomto bodě se už zrcadlí všechny uvedené charakteristiky: prudké tempo a početné zvraty, extrémně rychlé bubnovaní, morbidní texty a hrdelní zpěv. Na přelomu 80. a 90. let početné nahrávací společnosti začaly podepisovat smlouvy s death-metalovými kapelami ve velkém množství. Earache Records a Roadrunner Records se staly nejvýznamnějšími společnostmi žánru, s kapelami jako Carcass, Napalm Death, Morbid Angel, Entombed, Obituary, Sepultura, Pestilence, a Deicide. I když tyto společnosti nezačínaly jako death-metalová vydavatelství (Earache byl grindcore label a Roadrunner thrashový label), na začátku 90. let se staly vlajkovými loděmi žánru. Krom toho vznikly nové labely, např. Nuclear Blast, Century Media a Peaceville; mnohá z těchto vydavatelství získala v 90. letech úspěch i v jiných metalových odnožích. Popularita death metalu dosáhla vrcholu v letech 1992-93, když se některé kapely jako Morbid Angel těšily komerčnímu úspěchu; avšak žánr jako celek se kvůli své extrémní povaze nikdy nedostal do středního proudu. Postupně se v té době rozvinul do následných stylů: Melodický death metal, zkráceně také melodeath, je méně extrémní forma death metalu. Skladby se zakládají na melodice kytarové hry, převzaté od Iron Maiden a growlingu ve vysokých tónech. První album v tomto stylu (Heartwork – 1994) je někdy připisováno grindcore kapele Carcass. Mezi nejznámější představitele patří: Hypocrisy, Amon Amarth, In Flames, Arch Enemy, Dark Tranquillity a At the Gates patří mezi průkopníky stylu, tzv. Gothenburského metalu.", "question": "Proč se žánr death metalu nikdy nedostal jako celek do středního proudu?", "answers": ["kvůli své extrémní povaze"]}
{"title": "Transkripce (lingvistika)", "context": "Používá se např. pro přepis výslovnosti cizích slov a jmen ve slovnících, zeměpisných názvů na mapách a v médiích či pro přepis výslovnosti v lingvistických textech. To, že je založena na výslovnosti, má za následek, že konkrétní schéma transkripce odráží nejen zdrojové a cílové písmo, ale i zdrojový a cílový jazyk. Důraz na výslovnost také odlišuje transkripci od transliterace, která se snaží zachovat pokud možno kompletní informaci o původním pravopisu v původním písmu. Pro zápis zvukové stránky jazyka se ve fonetice a fonologii používají následující typy transkripce: Fonetická transkripce se snaží o co nejpřesnější záznam výslovnosti, zapisuje se obvykle do hranatých závorek: [kɲ] nebo [kňíška] Fonetická transkripce se často používá například v dvojjazyčných slovnících. Fonologická transkripce je přepis textu pomocí fonémů, který neodpovídá zcela přesně výslovnosti. Obvykle se zapisuje mezi lomítka. Pro zápis jednotlivého fonému se používá znak odpovídající alofonu, který je považován za základní způsob výslovnosti: /kɲ/ nebo /kňížka/ Morfonologická transkripce zaznamenává stavbu slov na úrovni morfonémů. Obvykle se zapisuje mezi složené závorky. Příklad ukazuje způsob morfonologické transkripce kmenového morfému, v jehož rámci dochází ke střídání fonémů v tvarech knih-a – kniz-e – kniž-ní – kníž-ka. V uvedeném příkladu dochází ke strídání hlásek v rámci dvou morfonémů: kɲ{ɪ, iː}-{ɦ, z, ʒ}- nebo kň-{i, í}. -{h, z, ž}- Je-li třeba odlišit grafický zápis používaný v daném jazyce podle příslušných pravidel pravopisu, je možné umístit text mezi ostré závorky: <knížka> Pro přepis zvukové stránky jazyka se používají. znaky fonetické abecedy, nejčastěji mezinárodní fonetické abecedy (IPA) nebo americké (APN, APA) anebo – jak je obvyklé v českém prostředí – znaky národní abecedy, kterou daný jazyk (čeština) používá, doplněné podle potřeby o znaky jiné. Transkripce z (ruské) cyrilice do latinky: Ч lze přepsat jako Čajkovskij (do češtiny), Chaikovsky (do angličtiny), Tschaikowskij (do němčiny), Tchaikovski (do francouzštiny) atd. Běžná transkripce jména ruského města Е do češtiny je Jekatěrinburg. Oficiální transliterace do latinky podle doporučení OSN je Ekaterinburg. Transkripce z řečtiny do latinky obvykle nerozlišují řecká písmena ι, η a υ, která se dnes všechna vyslovují [i]. Naproti tomu transliterace potřebuje tato písmena rozlišit (např. jako i-î-u nebo i-î-y), aby bylo možné rekonstruovat původní řecký pravopis. Ču-mu-lang-ma feng nebo Zhū fē jsou možné přepisy čínského 珠 (místní název pro Mount Everest). Chuang-che je český přepis názvu řeky v Číně (v překladu Žlutá řeka). Naopak město Praha se podle své anglické výslovnosti (pra:g) přepíše do čínštiny foneticky jako 布 (a po zpětné transkripci do latinky dostaneme Bù, popř. Pu-la-ke).", "question": "Zaznamenává morfologická transkripce stavbu slov na úrovni morfémů?", "answers": ["Morfonologická transkripce zaznamenává stavbu slov na úrovni morfonémů."]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Sluneční soustava je někdy popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou členů a dalších menších těles. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou označovány jako plynní obři či planety jupiterského typu. Jupiter má hmotnost přibližně jedné tisíciny Slunce, což je přibližně dva a půl krát více než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. Planeta je pojmenována po římském bohu Jovovi (v 1. pádě Jupiter). Symbolem planety je stylizované znázornění božského blesku (v Unicode: ♃). Jupiter byl pozorován již od pradávna, při pohledu ze Země má Jupiter magnitudu -2,8, což z něj činí třetí nejjasnější objekt na noční obloze po Měsíci a Venuši (v některých případech se před Jupiter v jasnosti dostane Mars, když je v ideální pozici během svého oběhu vůči Zemi). Okolo planety se nacházejí slabé prstence, které jsou ze Země špatně viditelné. Současně ji obklopuje silné radiační pole. Při pohledu z okolního vesmíru jsou viditelné horní vrstvy atmosféry rozčleněny v závislosti na planetární šířce do různě barevných pruhů a skvrn, které jsou atmosférickými bouřemi.", "question": "Je Jupiter těžší než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady?", "answers": ["Jupiter má hmotnost přibližně jedné tisíciny Slunce, což je přibližně dva a půl krát více než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady."]}
{"title": "Žítkovské bohyně (kniha)", "context": "Žítkovské bohyně je román, který napsala česká spisovatelka a kurátorka Kateřina Tučková. Knižně vyšel román poprvé v březnu 2012, podruhé v roce 2013 v nakladatelství Host v Brně. První vydání románu vyšlo v šedesátitisícovém nákladu, druhého, brožovaného vydání vyšlo 22 000 kusů. Ke konci roku 2014 se prodalo přes 100 000 výtisků; kniha vyšla ve dvanácti jazycích, mj. také v arabštině. == Ocenění == V roce 2012 kniha získala literární Cenu Josefa Škvoreckého. Dále Český bestseller 2012; Magnesia Litera 2013 - Kosmas cena čtenářů.Román byl nejpůjčovanější knihou od českého autora v českých knihovnách v roce 2013. == Obsah knihy == Dora Idesová je neteř jedné z Žítkovských bohyň zvané Surmena. Život na Kopanicích nad Starým Hrozenkovem je však tvrdý jako zdejší lidé. Muži i ženy pijí pálenku, polovina z nich je negramotná, žijí bez ohledu na okolní civilizaci i lidově demokratické zřízení. Poradili si za honů na čarodějnice, za nacistů i teď. Bohyně to neměly jednoduché nikdy. Kromě režimů, které je bez výjimky pronásledovaly, musely reagovat i na nenávist a zášť lidí, kterým jejich zaříkávání nepomohlo nebo kteří jim záviděli tu trochu věhlasu, co měly. Pro někoho čarodějnice a podvodnice, pro jiného moudré ženy, které si své dovednosti a tajemství předávají z generace na generaci po mnoho desítek let. Žítkovské bohyně svou magickou sílu čerpají z neméně magické krajiny kolem obce Žítkové na Moravských Kopanicích v Bílých Karpatech. Do této svérázné kopcovité krajiny na jihovýchodě Moravy, kde lidé žili roztroušeně po samotách a vystačili si s tím málem, co měli, se výdobytky okolního moderního světa dostávaly jen velmi pozvolna.", "question": "Kdo je autorem románu Žítkovské bohyně?", "answers": ["Kateřina Tučková"]}
{"title": "Joan Miró", "context": "Joan Miró i Ferrà (20. dubna 1893 Barcelona – 25. prosince 1983 Palma de Mallorca) byl katalánský malíř, sochař a keramik. Narodil se ve starobylé katalánské rodině zručných řemeslníků. Jeho otec byl majetným zlatníkem v srdci staré Barcelony, jeho matka pocházela z Mallorky. Již v mládí Joan oznámil rodině, že se chce stát malířem. Jeho otec všemu naléhání odolával, a tak musel mladý Miró v sedmnácti letech nastoupit jako úředník v kanceláři. Navštěvoval také školu Escuelu de Bellas Artes, kde dvanáct let před ním studoval Picasso. Jeho učitelé byli v úžasu nad jeho talentem. Miró se ale nemohl věnovat umění s takovou intenzitou, s jakou by chtěl. Byl tak nešťastný, že v následujícím roce vážně nervově onemocněl. Jeho otec ho poslal na zotavenou na jejich venkovský statek na jih od Tarragony, odkud pocházeli jeho předkové. Jeho pobyt na statku byl inspirací pro mnoho Miróových raných maleb katalánské krajiny. Když se Miró vrátil z venkova, začal studovat na Škole umění v Barceloně, kde byl jeho učitelem Francesc d'Assís Galí. Gali měl na Miróa velký vliv, naučil ho opravdově milovat a rozumět umění, pozorovat a tvořit s citem a láskou. Miró byl inspirován pojetím francouzského umění, básnictví a malířství se pro něj stávají jednou neoddělitelnou veličinou. Je silně přitahován Francií, je však válka a tak musí Miró zůstat ve Španělsku. Neklid a frustrace ho nutí malovat v malé podkrovní komůrce v Pasaje del Credito. V roce 1918 Miró pořádá první samostatnou výstavu v Galerias Dalmau. Vzbuzuje úžas u všech návštěvníků nevšedním užitím barev a originalitou svého stylu. V té době je ještě silně ovlivněn fauvismem a kubismem. I když nesdílí přesně stejnou techniku analýzy jako Picasso a Braque, používá geometrické tvary k podpoření dojmu pohybu vedoucího oko diváka hluboko do barev obrazu. Ve svých zátiších a krajinách otevírá nové a překvapující možnosti zobrazení krajiny a venkova, využívá nevšedních prvků k zvýraznění emocionálního efektu typického pro katalánské umění.", "question": "Kde zemřel Joan Miró i Ferrà?", "answers": ["Palma de Mallorca"]}
{"title": "Národní kontaktní centrum – gender a věda", "context": "Národní kontaktní centrum – gender a věda Národní kontaktní centrum – ženy a věda Vznik 2001 Mateřská organizace Sociologický ústav Akademie věd České republiky Oficiální web genderaveda.cz Některá data můžou pocházet z datové položky. Národní kontaktní centrum – gender a věda (zkráceně NKC - gender a věda nebo také NKC) vzniklo roku 2001 jako Národní kontaktní centrum - ženy a věda v rámci oddělení Gender a sociologie Sociologického ústavu Akademie věd ČR. V roce 2015 se NKC stalo samostatným výzkumným oddělením Sociologického ústavu. Je jediným specializovaným pracovištěm zaměřeným na výzkum v oblasti genderové sociologie vědy, genderových studií vědy, genderové rovnosti a genderového mainstreamingu ve vědě v ČR. Zabezpečuje expertízy, podkladové materiály, analýzy a konzultační činnost pro orgány státní a veřejné správy a výzkumné a vysokoškolské instituce v oblasti genderové rovnosti ve výzkumu (Úřad vlády, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) a výzkumné a vysokoškolské instituce v oblasti genderové rovnosti ve výzkumu. Od svého založení v roce 2001 je činnost NKC uváděna jako jediná aktivita v této oblasti v ČR ve zprávách Evropské komise (viz Čermáková a Havelková 2001[1], European Commission 2002[2], 2003[. 3], 2005[4], 2008[5], 2009a[6], 2009b[7]; Lipinsky 2014[. 8]) a v roce 2009 bylo NKC zařazeno mezi tzv. golden practices“ (nejlepší příklady dobré praxe) projektu PRAGES Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine, který mapoval aktivity na podporu genderové rovnosti v Austrálii, Evropě,Kanadě a ve Spojených státech amerických. Mezinárodní spolupráce Národní kontaktní centrum – gender a věda je zapojeno do mezinárodních sítí a projektů: The International Research Association of Institutions of Advanced Gender Studies RINGS European Platform of Women Scientists (EPWS) ATGender: The European Association for Gender Research, Education and Documentation Národní kontaktní centrum - gender a věda se zapojuje do evropského výzkumu: akce COST gender, science, technology, environment genderSTE (TN1201) Knowledge, Institutions, Gender: An East-West Comparative Study (KNOWING, 6. rámcový program, 2006-2008) Central European Centre for Women and Youth in Science (CEC-WYS, 6. rámcový program, 2004-2007)", "question": "Jaký je předmět činnosti NKC - gender a věda?", "answers": ["výzkum v oblasti genderové sociologie vědy, genderových studií vědy, genderové rovnosti a genderového mainstreamingu ve vědě"]}
{"title": "Essen", "context": "Dnes je jeho ekonomika postavena na jiných průmyslových odvětvích a na službách. Je sídlem třinácti ze sta největších německých firem. Essenská univerzita byla založena roku 1972 a roku 2003 se sloučila s Duisburskou univerzitou, čímž vznikla současná Duisbursko-Essenská univerzita. Historie Essen na rytině z roku 1647 Navzdory poměrně rozšířenému názoru nemá název Essen nic společného s jídlem (což je v němčině rovněž Essen), ale zřejmě pochází z velmi starého slova Asnithi, které označovalo území na východě, nebo území, kde rostlo mnoho jasanů (Esche). Nejstarší archeologické nálezy se datují až do doby před 280 000 lety, pozdější nálezy jsou staré zhruba 120 000 až 10 000 let. Essen byl sídlištěm mnoha germánských kmenů. Je ale velmi těžké je rozlišovat. Alteburg je hrad na jihu Essenu datovaný do dob Keltů (zhruba okolo počátku našeho letopočtu). Historie druhého hradu Herrenburg sahá do 8. století. Zárodkem města Essen byl ženský klášter kanovnic založený kolem roku 845. V 10. století se stal jedním z nejdůležitějších klášterů v Německu. Jeho abatyše patřily mezi říšské preláty s knížecím titulem.", "question": "Do jaké doby se datují nejstarší archeologické nálezy v Essenu?", "answers": ["před 280 000 lety"]}
{"title": "Otto Forchheimer", "context": "Otto Forchheimer Otto Forchheimer poslanec Českého zemského sněmu Ve funkci:1878 – 1889 Stranická příslušnost Členství Ústavní strana Narození 1840 PlzeňRakouské císařství Rakouské císařství Úmrtí 8. prosince 1913 PrahaRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Ocenění Řád Františka Josefa Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Otto Forchheimer (1840 Plzeň – 8. prosince 1913 Praha[1][2]) byl rakouský a český podnikatel a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu, předseda pražského německého spolku Deutsches Kasino. Biografie Byl ředitelem firmy Brüder Forchheimer. Předsedal pražské obchodní komoře a byl viceprezidentem Rakouského ústředního spolku obchodníků. Působil také jaké direkční šéf v České spořitelně a správní rada v České eskomptní bance.[3] Od roku 1864 byl členem hlavního německého spolku v Praze Deutsches Kasino, kde od roku 1881 působil v jeho předsednictvu, od roku 1883 jako zástupce jeho předsedy a od 20. prosince 1894 jako předseda, přičemž v této funkci setrval až do své smrti.[2] V 70. letech 19. století se zapojil do zemské politiky. Ve volbách v roce 1878 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Praha).[4] Uvádí se tehdy jako člen takzvané Ústavní strany (liberálně a centralisticky orientovaná stranická platforma odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[5] Mandát obhájil i ve volbách v roce 1883 za týž obvod.[6] Byl mu udělen Řád Františka Josefa a rytířský Řád železné koruny 3. třídy.[3] Zemřel náhle v prosinci 1913. Tělo bylo převezeno ke kremaci do Drážďan.[3] Reference ↑ Otto Forchheimer (1840 - 1913) [online]. geni.com [cit. 2013-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 1 2 Otto Forchheimer. Bohemia. Prosinec 1913, roč. 86, čís. 337, s. 8. Dostupné online. 1 2 3 Otto Forchheimer. Bohemia. Prosinec 1913, roč. 86, čís. 338, s. 24. Dostupné online. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm↑ Národní listy 22. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011289&↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm", "question": "Kdo to byl Otto Forchheimer?", "answers": ["poslanec Českého zemského sněmu"]}
{"title": "Polyandrie", "context": "Polyandrie čili mnohomužství je stav, kdy jedna žena má zároveň více než jednoho manžela. Polyandrie je méně rozšířená než monogamie a polygamie, praktikuje ji necelé jedno procento lidí na světě. Nevedou k ní obvykle důvody sexuální, ale ekonomické. Vzniká tam, kde muž zvládne podporovat manželku jen omezeně. Nejznámější je v Tibetu. Lidé se tam musí vyrovnat s tvrdými podmínkami hlavně kvůli nedostatku úrodné zemědělské půdy. Dva až tři bratři se tam proto žení s jednou ženou. Všechny své děti vychovávají společně. Někdy začíná takové manželství monogamně a další manželé do něj vstoupí až dodatečně. Pěstují pak takzvaný rotační způsob sexuálních styků. Nejsou povoleny rozvody a manželství bývají neodvolatelně celoživotní. Pokud je společná manželka neplodná, smí si muži přibrat do manželství další ženu, často její mladší sestru. Všechny děti jsou legitimní a v žádné domácnosti nechybí mužský vzor. Keňanka ovládla dva muže. Ti podepsali smlouvu a o ženu se chtějí dělit, iDNES.cz, 26. 8. 2013", "question": "Jak se nazývá stav, kdy jedna žena má zároveň více než jednoho manžela?", "answers": ["Polyandrie"]}
{"title": "Ivan Gašparovič", "context": "Ivan Gašparovič (* 27. března 1941 Poltár) je slovenský politik, v letech 2004–2014 byl třetím prezidentem Slovenské republiky. == Biografie == Ivan Gašparovič vystudoval v letech 1959–1964 práva na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1968 vstoupil do KSČ, odkud jej po půl roce vyloučili. Od roku 1968 na této škole i učil, v roce 1990 byl prorektorem. Byl odborným poradcem československého filmu Advokátka z roku 1977. Od července 1990 do března 1992 byl generálním prokurátorem ČSFR. V roce 1992 vstoupil do Hnutí za demokratické Slovensko, jehož členem byl až do 15. července 2002. V roce 2002 byl zakladatelem a prvním předsedou strany Hnutie za demokraciu. === Kandidatury na prezidenta === V roce 2004 byl zvolen ve druhém kole přímých prezidentských voleb slovenským prezidentem, když v prvním kole porazil mimo jiné i kandidáta SDKÚ Eduarda Kukana a v druhém kole svého bývalého stranického kolegu z HZDS Vladimíra Mečiara. V prezidentských volbách v roce 2009 se rozhodl obhajovat svůj mandát. V přímé volbě v prvním kole nezískal žádný kandidát nadpoloviční většinu hlasů. Gašparovič postoupil do druhého kola s protikandidátkou vládní opozice Ivetou Radičovou. Ve druhém kole zvítězil s 11% rozdílem a stal se tak prvním prezidentem v historii Slovenské republiky, který nastoupil druhé funkční období. V červnu 2014 jej ve funkci nahradil Andrej Kiska. === Onemocnění === V roce 2016 bylo oznámeno, že již takřka dva roky trpí rakovinou tlustého střeva. == Vyznamenání == V roce 2013 byl vyznamenán Řádem Bílého lva. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Gašparovič ve Wikimedia Commons Osoba Ivan Gašparovič ve Wikicitátech (slovensky) Profil na sme.sk (slovensky) Bilance 2004-2009 na prezident.sk", "question": "Kdo byl třetím prezidentem Slovenské republiky?", "answers": ["Ivan Gašparovič"]}
{"title": "DLL", "context": "Nicméně aplikace může být linkována tak, že se systém nesnaží nalézt knihovnu ihned, ale až když je zavolána nějaká funkce knihovny.[3] V případě, že knihovna není nalezena, nelze ji načíst nebo konkrétní funkce neexistuje, vygeneruje operační systém výjimku, kterou může aplikace zachytit a vhodně ošetřit. Pokud aplikace výjimku nezachytí, operační systém aplikaci ukončí s hlášením o chybě. Aspekty kompilátoru a programovacího jazyka Delphi V hlavičce zdrojového kódu se používá klíčové slovo library namísto program. Na konci souboru je výčet funkcí, které budou exportovány, v klauzuli exports. Delphi nepotřebuje LIB soubory pro import funkcí z DLL; k nalinkování DLL je užíváno klíčové slovo external v deklaraci funkce. Microsoft Visual Basic Visual Basic (VB), podporuje jen run-time nalinkování; navíc ale kromě používání LoadLibrary a GetProcAddress API funkcí, jsou povoleny deklarace importovaných funkcí. Při importu DLL funkcí skrze deklarace VB vyhazuje run-time error (chybu), jestliže nemohl být DLL soubor nalezen. Vývojář může zachytit chybu a náležitě ji ošetřit. Při vytváření DLL ve VB, IDE dovolí vytvářet pouze ActiveX DLL, nicméně byly vytvořeny metody[4] umožňující programátorovi explicitně zahrnout .DEF soubor linkerem. Ten obsahuje řadovou pozici a jméno každé exportované funkce. To umožňuje vývojáři vytvoření standardních Windows DLL (užitím Visual Basic), které mohou být referencovány „deklaračním“ vyjádřením. C a C++ Microsoft Visual C++ (MSVC) nabízí několik rozšíření oproti standardnímu C++, které umožňují funkcím být specifikované jako importované nebo exportované přímo v C++ kódu; toto bylo adoptováno i ostatními Windows C a C++ kompilátory, zahrnujíc Windows verze GCC. Tato rozšíření používají atribut __declspec před deklarací funkce. Jsou-li funkce jazyka C použity skrze jazyk C++, musí být deklarovány jako extern \"C\" v C++ kódu, pro informaci kompilátoru, že by mělo být použito nalinkování jazyka C.[5]", "question": "Jak označujeme dynamicky linkovanou knihovnu?", "answers": ["DLL"]}
{"title": "Česká televize", "context": "V souvislosti s ukrajinsko-ruským konfliktem a později i s uprchlickou krizí se začala v médiích a na sociálních sítích objevovat kritika zpravodajství České televize. Kritické články ve větším rozsahu zveřejnil například server Parlamentní listy. Ukrajinský web Myrotvorec zveřejnil v květnu 2016 jména a osobní data 4068 novinářů, akreditovaných u separatistické Doněcké lidové republiky, včetně reportérů České televize Miroslava Karase a Lukáše Roganského. Myrotvorec uvedl, že \"tito novináři spolupracují s bojovníky teroristické organizace\". Během speciálního vysílání v den amerických prezidentských voleb podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ČT porušila zákon, kdy neplnila svou povinnost \"poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů\". Zpravodajství mělo podle rady stranit kandidátce Hillary Clintonové na úkor Donalda Trumpa. Rada z několika hodinového speciálního vysílání vytkla televizi několik konkrétních bodů. Vedení zpravodajství na kritiku reagovalo otevřeným dopisem, ve kterém zejména vytýkalo Radě to, že nehodnotila celé 12 hodinové vysílání. Česká televize dostala v roce 2004 od Českého klubu skeptiků Sisyfos bronzový Bludný balvan za pořad Sama doma kvůli \"soustavné propagaci astrologie a veškeré jurodivosti\". Navíc se jí týkaly i Bludné balvany udílené za rok 2008, protože zlatý Bludný balvan v kategorii družstev a stříbrný Bludný balvan v kategorii jednotlivců byly uděleny za pořad Detektor. Další bludný balvan, tentokrát zlatý, byl České televizi udělen v roce 2013 za \"propagaci a šíření pavědy na kanále ČT2\". Konkrétně šlo o pořady Tajný projekt voda – zkoumání nevysvětlitelných jevů, 2012 Mayská proroctví a kruhy v obilí, Pološero/Setkání s UFO, Pyramidy a Plný signál - nebezpečí mobilních telefonů a elektromagnetického záření. Kritizována je také za to, že ČT nepropaguje ateismus, ale dominantně křesťanství.", "question": "Získala Česká televize anticenu Bludný balvan?", "answers": ["Česká televize dostala v roce 2004 od Českého klubu skeptiků Sisyfos bronzový Bludný balvan za pořad Sama doma kvůli \"soustavné propagaci astrologie a veškeré jurodivosti\"."]}
{"title": "Oldřich (kníže)", "context": "Oldřich († 9. listopadu 1034) byl český kníže (1012–1033 a 1034) z dynastie Přemyslovců. Byl synem Boleslava II. a zřejmě jeho druhé, neznámé ženy či teoreticky i jeho třetí manželky Emmy Franské. Oldřich byl mladším bratrem knížat Boleslava III. a Jaromíra. Jeho první manželkou byla zřejmě Juta (byla německého původu), tou druhou byla zřejmě vesnická žena Božena. Kníže Oldřich vyvedl zemi z krize způsobené boji o moc mezi syny Boleslava II. a k Čechám trvale připojil Moravu. == Před nástupem na trůn == Roku 1001 uprchl s Jaromírem a jejich (nevlastní) matkou Emmou před terorem Boleslava III., který mínil nechat Oldřicha, v té době už možná otce levobočného syna Břetislava, zavraždit. Oldřich sice byl podle všeho již ženatý, v té době ale neměl příliš dobré vyhlídky na knížecí stolec. Nedalo se předpokládat, že jeho nemanželský syn v budoucnosti sehraje v českých dějinách významnou roli. Útočištěm se oběma bratrům a jejich matce stal dvůr bavorského vévody, který se o rok později stal římskoněmeckým králem jako Jindřich II. Po smrti dosazeného knížete Vladivoje roku 1003 se krátce vrátil do Čech, brzy však musel znovu prchnout spolu s Jaromírem před Boleslavem III. a Boleslavem Chrabrým. Teprve na podzim 1004 se mohl vrátit, když s podporou Jindřicha II. byli z Čech vypuzeni Poláci. Knížetem se stal Jaromír. == Oldřich knížetem == Na jaře 1012 sesadil Oldřich svého bratra Jaromíra, když se postavil do čela povstání proti němu. Stal se knížetem a od krále Jindřicha II. přijal v říjnu Čechy v léno. Projevil se jako energický a tvrdý panovník. Roku 1014 zlikvidoval opozici a Jaromírovy stoupence – tzv. druhé vraždění Vršovců. Údajně se tak stalo, protože podporovali jeho bratra Jaromíra, tou dobou ve vězení v Utrechtu. Po neúspěšném Oldřichovu vojenském tažení na Moravu v roce 1015 roku 1017 úspěšně odrazil vojenský vpád Boleslava Chrabrého do Čech.", "question": "Připojil kníže Oldřich trvale Moravu k Čechám?", "answers": ["Kníže Oldřich vyvedl zemi z krize způsobené boji o moc mezi syny Boleslava II. a k Čechám trvale připojil Moravu."]}
{"title": "Národní bezpečnostní agentura", "context": "NSA má divizi zvanou Tailored Access Operations (TAO), která provádí hackerské útoky.[17] Hackeři pod názvem Equation Group možná také pracují pro NSA a podle společnosti Kaspersky stojí Equation Group za nejméně 500 infekcemi počítačů ve finančním, energetickém, vládním i vojenském sektoru ve 42 zemích.[18] Podle Snowdena hackeři z NSA způsobili téměř kompletní internetový výpadek v Sýrii v roce 2012.[19] Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku National Security Agency na anglické Wikipedii. ↑ https://w3techs.com/technologies/overview/ssl_certificate/all - Usage of SSL certificate authorities for websites↑ https://zonena.me/2013/09/how-the-nsa-is-breaking-ssl/ - How the NSA is breaking SSL↑ https://www.caseyresearch.com/cryptohippies-response-to-the-nsas-attack-on-encryption/ - Cryptohippie Responds to the NSA’s Attack on Encryption↑ https://gizmodo.com/nsa-paid-security-firm-10-million-bribe-to-keep-encryp-1487442397/amp - NSA Paid a Huge Security Firm $10 Million to Keep Encryption Weak1 2 USA přiznaly šmírování. Tajná NSA sbírá soukromá data z celého světa↑ https://www.lupa.cz/clanky/nsa-a-gchq-pry-hackly-vyrobce-sim-karet-a-ziskaly-bezpecnostni-klice/ - NSA a GCHQ prý hackly výrobce SIM karet a získaly bezpečnostní klíče↑ http://business.time.com/2013/06/11/big-brother-is-watching-you-swipe-the-nsas-credit-card-data-grab/ - Big Brother Is Watching You Swipe: The NSA’s Credit Card Data Grab↑ https://nilsonreport.com/publication_newsletter_archive_issue.php?issue=1143 - 150 Largest Credit Card Portfolios Worldwide, Nilson report, Issue 1143, Nov 2018↑ Forbes [online]. Forbes [cit. 2016-03-20]. Dostupné online. ↑ WIRED [online]. WIRED [cit. 2016-03-20]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Přehledně: Aféra sledovacích aktivit tajné služby NSA – neplatný odkaz ! ↑ \"Je to ještě horší. NSA sleduje „prakticky všechno, co děláte na internetu“\". Technet.cz. 1. srpna 2013.↑ \"Edward Snowden odhaluje tajemství NSA světu\". iDNES.cz.↑ http://www.pcworld.com/article/2454380/overreliance-on-the-nsa-led-to-weak-crypto-standard-nist-advisers-find.html - Overreliance on the NSA led to weak crypto standard, NIST advisers find↑ \"Jak nás potichu sledují americké stroje\". Reflex. 7. června 2013.↑ \"Obama o odposlouchávání Merkelové prý věděl. Šéf NSA měl prezidenta osobně informovat\". iDNES.cz. 27. října 2013.↑ \"Secret NSA hackers from TAO Office have been pwning China for nearly 15 years\". Computerworld. 11. června 2013.↑ \"Hackeři NSA umí doslova neuvěřitelné věci. Nakazí i cédéčko v poště\". Technet.cz. 23. srpna 2016.↑ \"Flubbed NSA Hack Caused Massive 2012 Syrian Internet Blackout, Snowden Says\". International Business Times. 13. srpna 2013. Související články Five Eyes Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní bezpečnostní agentura na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Spojené státy americké", "question": "Jakou zkratku má americká Národní bezpečnostní agentura?", "answers": ["NSA"]}
{"title": "Frodo Pytlík", "context": "Vystupuje ve všech třech svazcích Pána prstenů, totiž ve Společenstvu Prstenu, Dvou věžích i Návratu krále. Zmínky o něm pak nalezneme i v Tolkienových Nedokončených příbězích či Silmarillionu. Frodo patřící k rase hobitů se narodil 22. září 2968 Třetího věku. Po smrti svých rodičů bydlel se svým strýcem Bilbem Pytlíkem v Hobitíně ve Dně Pytle. Proslavil se tím, že nesl Jeden prsten, aby byl zničen v Hoře osudu. Proto bývá nazýván Ten, který nese Prsten nebo Devítiprstý . Frodo Pytlík se narodil Drogu Pytlíkovi a Primuli Brandorádové 22. září 2968 Třetího věku. V roce 2980 Frodo o rodiče přišel, když se oba utopili na řece Brandyvíně. Na starost si jej poté vzali příbuzní jeho matky, avšak roku 2989 přešel Frodo do opatrovnictví svého příbuzného Bilba Pytlíka, který jej adoptoval jako svého dědice. Tehdy bylo Frodovi 21 let, přičemž hobiti docházejí dospělosti až v 33 letech. Když bylo Bilbovi 111 let, přepadl ho neklid a rozhodl se ze svého domova, známeho jako Dno pytle, odejít. Jeho přítel čaroděj Gandalf z toho podezíral podivný Bilbův Prsten. Přesvědčil Bilba, aby Prsten stejně jako celé Dno pytle přenechal Frodovi, načež Bilbo odešel do Roklinky za elfy. Gandalf nařídil Frodovi Prsten uschovat a držet jej v tajnosti. V následujících letech Gandalf Froda čas od času navštěvoval. Po více než devítileté prodlevě od svého posledního příjezdu do Kraje se pak v dubnu roku 3018 Gandalf k Frodovi opět vrátil a pověděl mu celý příběh o Prstenu a Sauronovi.", "question": "Kde zemřeli rodiče Froda Pytlíka?", "answers": ["na řece Brandyvíně"]}
{"title": "Živá knihovna", "context": "Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Živá knihovna (s podtitulem Nesuď knihu podle obalu) je speciální typ knihovny, kde jsou namísto knih půjčováni lidé. Tyto živé knihy jsou „čteny\" pomocí rozhovorů a tím je odkrýván jejich osud. Osobnosti, které se v živé knihovně nachází, mají různé příběhy. Většinou se jedná o zástupce nejrůznějších menšin, se kterými se pojí také množství předsudků. Jsou to například lidé s jinou etnickou příslušností, sexuální orientací, náboženstvím, zdravotním stavem, životním stylem apod. Tento projekt vznikl v Dánsku v roce 2001, velmi silně jej začaly šířit členské státy Rady Evropy a v České republice je v roce 2007 poprvé uvedla Jana Tikalová, ředitelka neziskové organizace OPIM. Timto konceptem se inspirovaly nejrůznější neziskové organizace s cílem odbourat předsudky a stereotypy spojené s danými menšinami. Živé knihovny pořádá nadále OPIM a to především ve školách, ale například i lidskoprávní organizace Amnesty International v rámci svého vzdělávacího projektu.[1] Poslání Živé knihovny Živá knihovna má odbourat předsudky a stereotypy vůči menšinám. Návštěvníci knihovny získají osobní zkušenost se zástupci menšin, seznámí se s jejich příběhem a s problémy a bariérami, které musí tito lidé denně překonávat. Historie Živé knihovny Myšlenka Živé knihovny přišla z Dánska.", "question": "Kdo se inspiroval konceptem živé knihovny?", "answers": ["nejrůznější neziskové organizace"]}
{"title": "Ústavní soud České republiky", "context": "Ústavní soud České republiky je specializovaná česká soudní instituce, která stojí mimo systém obecných soudů a jejímž základním posláním je garantovat ústavnost právního řádu a poskytovat ochranu základních lidských práv fyzických a právnických osob na základě ústavního pořádku České republiky, a to i proti rozhodnutím obecných soudů, která by nebyla v souladu s ústavním pořádkem. Sídlem Ústavního soudu je Brno, soud je umístěn v budově bývalé Moravské Zemské sněmovny, ve které od roku 1991 sídlil již Ústavní soud ČSFR. Shromáždění občanů v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná, jsou zakázána. Ústavní soud Československé republiky existoval už od roku 1921, institut ústavní stížnosti ale nebyl zaveden. Soud sídlil v Praze, byl sedmičlenný a funkční období bylo desetileté. Prvním předsedou se stal Karel Baxa. Činnost prvorepublikového ústavního soudu je hodnocena jako nevýznamná a málo frekventovaná. Po uplynutí prvního funkčního období nedošlo sedm let k jeho znovuobnovení, ustavující schůze krátce působícího druhého ústavního soudu proběhla až v roce 1938, jeho předsedou byl Jaroslav Krejčí. V období druhé světové války zanikl a po válce svou činnost už neobnovil. Ústava Československé republiky z 9. května 1948 ústavní soud nezřídila. Navrhovatelé to zdůvodnili tím, že \"Národní shromáždění se stává opravdu nejvyšším orgánem ve státě\" a proto \"...odstraňujeme všechny zvláštní orgány, které byly více méně byrokratické povahy a které fakticky stály nad Národním shromážděním. Mám na mysli především ústavní soud,\" přičemž parlament, prezident a vláda \"mají spolupracovat jako orgány jednotné lidové moci, nikoli pracovat proti sobě jako představitelé nějakých zvláštních mocí\". Rovněž v Ústavě Československé socialistické republiky z roku 1960 se s ústavním soudem nepočítalo. Institut ústavního soudu federace a zároveň i ústavních soudů obou republik byl zaveden až od 1. ledna 1969 Ústavním zákonem o československé federaci, který ve svém článku 101 stanovil: \"V České socialistické republice a v Slovenské socialistické republice působí ústavní soudy republik. Jejich působnost a zásady organizace stanoví ústavní zákony národních rad.\" Toto ustanovení československé ústavy však bylo pouze formální, nikdy nebylo naplněno, stejně jako tehdejší ustavení federálního ústavního soudu. Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky nakonec vznikl až v roce 1991 na základě zvláštního ústavního zákona.", "question": "Kde sídlí Ústavní soud České republiky?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Kamila", "context": "Kamila je ženské křestní jméno latinského původu, přechýlené z mužského Kamil. Svátek v ČR slaví podle občanského kalendáře 31. května. Jméno pochází z latinského camilla, jehož význam je \"osoba vznešeného původu vhodná pro kněžskou službu\". Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je +2,3%. V roce 2006 byla Kamila 43. nejčetnějším jménem mezi novorozenci. Pro ilustraci je zde uvedeno několik variant zdrobnělin jména: Kamilka, Kamča, Kakamila, Kamilečka, Milka, Kamuška, Kamísek, Kamičátko, Kamoušek, Kami, Kamílek, Kamčátko, Kaminka, Míla. Camila Cabello - Anglická zpěvačka Camilla Parker-Bowles – hraběnka z Cornwallu Kamila Berndorffová - současná česká reportážní a dokumentární fotografka Kamila Bezpalcová - česká modelka, fotomodelka, hosteska, komparzistka, personalistka a finalistka České Miss 2014 Kamila Doležalová - česká a československá politička Kamila. Gasiuk-Pihowicz - polská právnička a politička Kamila Hájková - česká krasobruslařka Kamila Chudziková - polská atletka Kamila Klugarová - česká varhanice Kamila Lićwinková - polská atletka Kamila Magálová - slovenská herečka Kamila Moučková – česká televizní hlasatelka (rok 1968) a moderátorka Kamila Neumannová - česká nakladatelka. , první choť S. K. Neumanna, matka herce Stanislava Neumanna a překladatelky Kamily Značkovské-Neumannové Kamila Nývltová - česká zpěvačka Kamila Pešková - česká a československá lékařka Kamila Rajdlová - česká běžkyně na lyžích Kamila Skolimowska - polská atletka Kamila Sojková - česká spisovatelka Kamila Stösslová - přítelkyně a pozdní láska Leoše Janáčka Kamila Špráchalová – česká herečka Kamila Thompson - anglická zpěvačka Kamila Značkovská-Neumannová - česká překladatelka Kamila Ženatá - česká výtvarná umělkyně", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek ženského jména Kamila?", "answers": ["31. května"]}
{"title": "Chiasognathus granti", "context": "Chiasognathus granti Chiasognathus granti Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen členovci (Arthropoda) Třída hmyz (Insecta) Řád brouci (Coleoptera) Podřád všežraví (Polyphaga) Čeleď roháčovití (Lucanidae) Rod Chiasognathus Binomické jméno Chiasognathus grantiStephens, 1831 [1] Některá data mohou pocházet z datové položky. Chiasognathus granti je druh brouka rodu Chiasognathus z čeledi roháčovití, žijící v Argentině a Chile.[2]. Je také nazýván Darwinův brouk po anglickém přírodovědci Charlesu Darwinovi, který získal exempláře v Chile během své druhé výpravy na lodi HMS Beagle. Navzdory dlouhým kusadlům brouka, si badatel poznamenal, že „stisk čelistí na malíčku nedosahoval takové síly, aby způsobil bolest.“[3][4]. Reference ↑ Chiasognathus granti [online]. Biolib.cz [cit. 2009-11-22]. Dostupné online. ↑ M. J. Paulsen. Annotated Checklist of the New World Lucanidae (Coleoptera: Scarabaeoidea) [online]. 2008-11-24 [cit. 2010-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-12. ↑ Entomology treasures [online]. Natural History Museum [cit. 2009-11-22]. Dostupné online. ↑ Kenneth G. V. Smith. Darwin's insects: Charles Darwin's entomological notes, with an introduction and comments by Kenneth G. V. Smith. Bulletin of the British Museum (Natural History) Historical Series. 1987, roč. 14, čís. 1, s. 1–143. Dostupné online [cit. 2009-11-22]. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Chiasognathus granti na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Entomologie", "question": "Po kom je Darwinův brouk pojmenován?", "answers": ["Charlesu Darwinovi"]}
{"title": "Prase divoké", "context": "Předpokladem jejich šíření je vysoká plodnost, absence přirozených predátorů a schopnost využívat téměř jakékoli dostupné potravní zdroje. Velké přemnožení a stížnosti obyvatel vedou k organizování hromadných odstřelů, např. v Brdech za jeden den počátkem prosince 2013 bylo zastřeleno 140 kusů.Prase divoké ke svému životu preferuje zejména staré listnaté lesy s bohatým podrostem a s dostatkem příležitostí k bahenním \"koupelím\". == Etologie == Prase divoké je aktivní zejména v noci, den tráví většinou odpočinkem. Jedná se o skrytě žijící tvory, kteří se díky svým dokonale vyvinutým smyslům většinou velmi účinně vyhýbají přítomnosti člověka. Jejich přítomnost v lese však často můžeme zaznamenat díky jejich bahenním koupelím, ve kterých je bahno v loužích rozválené na velké ploše. Žijí obvykle ve skupinách, které průměrně obsahují 20, vzácně až 50 jedinců. Výjimkou jsou pouze staří samci, kteří žijí samotářsky. Jsou schopni vyvinout rychlost 48 km/h. === Potrava === Prase divoké je typický všežravec. Požírá trávu, hlízy, ořechy, různé bobule, kořeny, odpadky, hmyz, malé plazy a mršiny. Často navštěvuje pole, zvláště kukuřičná, kde dokáže napáchat značné škody. Objevuje se také na smetištích a dokonce v obcích, kde si hledá potravu v okolí popelnic a kontejnerů. Byla pozorována divoká prasata, jak převracejí popelnice a valí je před sebou, aby z nich vysypala odpadky. Právě všežravost je jedním z hlavních předpokladů úspěšného šíření divokých prasat. === Predátoři === Pro dospělá prasata představuje největší nebezpečí zejména vlk nebo medvěd, selata se mohou zase stát relativně snadnou kořistí rysů, lišek, koček divokých nebo různých dravců, zejména výrů. Velký úbytek predátorů je ve většině oblastí hlavní příčinou jejich rychlého přemnožení. V Asii tvoří prasata divoká jednu z nejdůležitějších složek potravy tygra i větších jedinců varana komodského. === Rozmnožování === Samice (bachyně) prasat divokých pohlavně dospívají v 8. až 10. měsíci života, samci přibližně ve věku 2 let. Doba páření je značně ovlivněna klimatickými podmínkami, ve střední Evropě však většinou probíhá v rozmezí od listopadu do ledna. Samice je březí 114–118 dnů. Ve střední Evropě vychází většina vrhů na období od března do května. Počet mláďat ve vrhu se pohybuje od 3 do 12. Těsně před vrhem se samice odpojuje od své skupiny a zpět se k ní připojuje až v době, kdy jsou již selata odrostlá.", "question": "Čím se živí Prase divoké?", "answers": ["trávu, hlízy, ořechy, různé bobule, kořeny, odpadky, hmyz, malé plazy a mršiny"]}
{"title": "Kapitán (vojenství)", "context": "Kapitán je vojenská hodnost příslušníka důstojnického sboru. Této hodnosti se používá v některých státech i v policejních sborech a jiných hierarchicky strukturovaných složkách. Kapitán velí zpravidla rotě, někdy četě. V Armádě České republiky jde o nejvyšší hodnost nižšího důstojníka a uvádí se též zkratkou kpt. Nejbližší nižší hodnost je nadporučík a nejbližší vyšší hodnost je major. V zemích NATO odpovídá hodnost kapitána zařazení s kódem OF-2. Obvykle je hodnost kapitána nejvyšší hodností, které dosáhne důstojník v poli nebo které dosáhne neprofesionální voják v záloze. Hodnost kapitána nesmí být zaměňována s hodností námořního kapitána, která odpovídá hodnosti plukovníka pozemních sil. == Historie == Před francouzskou revolucí byl kapitánem obvykle šlechtic, který si zakoupil právo velení od předchozího držitele tohoto práva. Tyto peníze byly pro kapitána, který odcházel do výslužby, posledním zdrojem příjmů. Během služby mohl získat peníze od jiného šlechtice, který pak pod ním sloužil jako jeho poručík. Kapitán byl zodpovědný za financování jednotek, které mu náleželo od panovníka nebo jeho vlády. Jestliže kapitán mužstvo neplatil, nebo byl odsouzen vojenským soudem pro jiné přečiny, byl odvolán a panovník mohl prodat uvolněné místo. == Zajímavosti == Zlatým trojcípým hvězdám, které tvoří hodnostní označení kapitána v české armádě, se hovorově říká mercedesy. Při nalodění pozemního vojska se všichni pozemní velitelé v hodnosti kapitána dočasně povyšují na majory, aby nedocházelo ke kolizím terminologie s hodností kapitána plavidla.", "question": "Kterou zkratkou se uvádí hodnost kapitán v Armádě České republiky?", "answers": ["kpt."]}
{"title": "Přemysl Otakar I", "context": "Historici se v předpokládaném roce jeho narození rozcházejí a bývá kladeno k roku 1155, před rok 1160, či dokonce až do let 1165–1167. Bezstarostný život královského dítěte byl přerušen v roce 1172, kdy jeho otec Vladislav II. rezignoval ve prospěch svého nejstaršího syna Bedřicha. Vladislav spoléhal na své dřívější zásluhy a věřil, že císař nebude klást překážky a česká šlechta se s tím postupně smíří. V tom se však hluboce zmýlil a Fridrich Barbarossa využil nastalé situace k posílení své prestiže a možností ovlivňování českých záležitostí. V září 1173 Fridrich Barbarossa rozhodl o tom, že Bedřicha na místě českého knížete nahradí Oldřich, který se ale se souhlasem císaře obratem titulu vzdal ve prospěch svého staršího bratra Soběslava II. Zásah císaře takřka ze dne na den udělal z Vladislava i jeho potomků běžence, kteří museli zakoušet hořkost vyhnanství. O osudu mladších synů Vladislava II. Přemyslovi a Vladislavovi se z té doby dochovalo minimum informací. Přemysl v letech 1173–1179 pobýval pravděpodobně spolu se svou matkou ve vyhnanství nejdříve v Durynsku, a pak na dvoře míšeňských Wettinů, kde se zřejmě v roce 1178 oženil s Adlétou Míšeňskou. Téhož roku se také jeho bratr Bedřich stal podruhé knížetem. === Ve službách staršího bratra === Situace v českých zemích byla v té době opět značně problematická, jak mezi jednotlivými Přemyslovci, tak i mezi knížetem Bedřichem a šlechtou. V roce 1179 se vydal staronový kníže Bedřich vyřešit pohraniční spory ohledně Vitorazska do Chebu. Při té příležitosti byla sepsána písemná dohoda, kde je jeden ze svědků – asi dvacetiletý Přemysl Otakar I.(tehdy ještě pouze Přemysl) coby markrabě moravský (marggravius de Moravia). Ve funkci markraběte Přemysl na Moravě zastupoval zájmy svého bratra Bedřicha, eliminoval ambice znojemského údělníka Konráda Oty a dočasně zde spravoval olomoucký úděl. Pravděpodobně s osobou Přemysla (a s léty 1179–1182) můžeme spojit i českou expanzi v Horním Slezsku spojenou se ziskem Holasicka. V roce 1182 dlouhodobá nespokojenost s panujícím knížetem vedla k propuknutí vzpoury šlechty v českých zemích, Bedřich byl vyhnán ze země a šlechta si zvolila za nového knížete Konráda Otu.", "question": "Který český kníže získal roku 1212 Zlatou bulu sicilskou?", "answers": ["Přemysl Otakar I."]}
{"title": "Drama", "context": "Do 11. století bylo veršované, v současnosti převažuje próza. == Výstavba dramatu podle Gustava Freytaga == expozice – uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění ději) kolize – zařazení dramatického prvku (rozpor nebo konflikt), který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit krize – vyvrcholení dramatu peripetie – obrat a možnosti řešení katastrofa – rozuzlení a očista (katarze)Klasické divadelní drama zachovává jednotu místa, času a děje. Aristotelés ve své Poetice popisuje potřebu jednoty a ucelenosti děje. Jednota času a místa je však až středověkou interpretací. tragédie komedie hudební formy: melodrama, muzikál, opereta, kabaret, opera == Historie dramatu == Drama se vyvinulo ve starověkém Řecku z oslav boha Dionýsa (dithyramby). Náměty byly čerpány z mytologie (tragedie) i ze současného života (komedie). Nejvýznamnějšími starověkými dramatiky byli Aischylos, Sofoklés, Euripidés, Aristofanes a Říman Titus Maccius Plautus. Po pádu Říma vznikl nový typ dramatu spojený s náboženstvím. Původně šlo o dramatizace biblických příběhů a legend. Církevními hrami byla mysteria, miracula a pašije. Rozvíjelo se však i světské drama zejména satirické hry, frašky, ale i díla antická dramata, k jejichž oživení dochází až v renesanci. Nejvýznamnějším dramatikem tohoto období byl Angličan William Shakespeare. Dalšími významnými dramatiky byli Moliè, Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, Victor Hugo, Alexander Sergejevič Puškin, Henrik Ibsen a Nikolaj Vasiljevič Gogol. Ve 20. století dochází k rozvolnění dramatické formy. Dramatici experimentují s psychologickým prokreslením postav a subjektivním pojetím dramatu.", "question": "Z oslav kterého boha se vyvinulo drama?", "answers": ["Dionýsa"]}
{"title": "Mariáš", "context": "Mariáš je zdvihová karetní hra pro dva až čtyři hráče. V Čechách se hraje se s balíčkem 32 karet německého typu, zvanými \"mariášky\", na Moravě se upřednostňují dvouhlavé francouzské karty s názvem \"pikety\". Hra pochází z Německa, kde vznikla na přelomu 18. a 19. století. Její název je odvozen od francouzské hry Mariage, z níž vznikla. Slovem \"mariage\" (v překladu svatba) se totiž ve francouzštině označovala hláška (tj. svršek - u karet francouzského typu dáma - a král téže barvy v rukách téhož hráče). Vedle hry Mariage převzal mariáš některé prvky i z dalších her jakými jsou taroky, skat či špády. Během hry jsou hráči rozděleni do dvou týmů, které proti sobě soupeří o to, kdo uhraje více bodů či zda dojde k sehrání zvoleného způsobu hry. Základními variantami hry jsou mariáš volený či licitovaný, které jsou oba určeny pro tři hráče. Pro dva hráče existuje zjednodušený lízaný mariáš a pro čtyři hráče takzvaná čtyřka. Jak lízaný mariáš, tak čtyřka se podobají volenému mariáši. I čtyři hráči však mohou hrát hru pro tři hráče. V takovém případě v každém kole (tzv. \"sehrávce\") jeden z hráčů hru vynechává, nehraje.", "question": "S kolika kartami se hraje mariáš?", "answers": ["32"]}
{"title": "Seznam farností litoměřické diecéze", "context": "Seznam farností litoměřické diecéze Litoměřická diecéze je k prosinci 2014 územně členěna na 383 farností. Farnosti litoměřické diecéze někdy bývají sdruženy po několika do tzv. farních obvodů (kolatur), které spravuje jeden duchovní správce – farář nebo administrátor farnosti. Každá farnosti připadá do jednoho z 10 vikariátů litoměřického diecéze. V čele každého vikariátu stojí okrskový vikář. Historický vývoj Do roku 1993 měla litoměřická diecéze 450 farnosti. Když došlo k založení plzeňské diecéze, některé farnosti byly připojeny k této nové diecézi a některé připadly k pražské arcidiecézi. Naopak do litoměřické diecéze připadlo pět farností z pražské arcidiecéze. Do 31. prosince 2012 se litoměřická diecéze skládala ze 437 farností. K litoměřické diecézi byla vejprtská farnost přiřazena od 1. ledna 2013 . Od 1. ledna 2013 došlo k redukci počtu farností v krušnohorském vikariátu a k litoměřické diecézi, na základě dekretu Kongregace pro biskupy, byla přiřazena vejprtská farnost z plzeňské diecéze. Počet farností se v litoměřické diecézi se ustálil na čísle 383. Přehled farností litoměřické diecéze FarnostTitulVikariátKanonický vznikHistorieZachované matrikyOdkaz na katalogMK ČR Albrechtice v Jizerských horách liberecký 1851 od r. 1784 lokálie od 1787 katalog diecéze CPO Arnoltice děčínský 1647 stará farnost z r. 1240 od 1785 katalog diecéze CPO Bakov nad Jizerou mladoboleslavský neznámo velmi stará farnost od 1718 katalog diecéze CPO Bělá pod Bezdězem mladoboleslavský 1336 velmi stará farnost od 1664 katalog diecéze CPO Bělá u Děčína děčínský 1852 od r. 1786 lokálie od 1788 katalog diecéze CPO Benešov nad Ploučnicí děčínský 1384 od 1581 katalog diecéze CPO Bezdědice mladoboleslavský 1855 od r. 1787 lokálie od 1765 katalog diecéze CPO Bezděz mladoboleslavský konec 13. stol. stará farnost od 1658 katalog diecéze CPO Bezno mladoboleslavský neznámo od 1650 katalog diecéze CPO Bílina arciděkanství od r. 1934 teplický neznámo od r. 1061 plebánie; v r. 1216 sídlo arcidiakonátu od 1591 katalog diecéze CPO Bílý Kostel nad Nisou liberecký 1854 farnost již v r. 1400 od 1643 katalog diecéze CPO Bitozeves lounský neznámo před r. 1360 plebánie od 1669 katalog diecéze CPO Blažim lounský 1656 v r. 1186 plebánie řádu johanitů od 1651 katalog diecéze", "question": "Na kolik farností je k roku 2014 členěna litoměřická diecéze?", "answers": ["na 383"]}
{"title": "Ilja Frank", "context": "Iľja Michajlovič Frank (rusky И М Ф; 23. října 1908, Petrohrad, Rusko - 22. června 1990, Moskva, Rusko, SSSR) byl sovětský fyzik. V roce 1937 spolu s dalším sovětským fyzikem Igorem Jevgeněvičem Tammem na základě klasické elektrodynamiky vypracoval přesnou teorii vzniku Čerenkovova záření. Za tuto práci obdržel v roce 1958 spolu s Pavlem Alexejevičem Čerenkovem a Tammem Nobelovu cenu za fyziku.", "question": "Kde zemřel Iľja Michajlovič Frank?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Kecskeméti TE", "context": "Kecskeméti TENázev Kecskeméti Testedző Egyesület Země Maďarsko Město Kecskemét Založen 1911 [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: |link=|alt=]] Domácí dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: |link=|alt=]] Venkovní dres Soutěž 1. maďarská fotbalová liga 2012-13 7. místo Stadion Stadion Széktói Souřadnice 46°54′5″ s. š., 19°40′8″ v. d. Kapacita 6 300 Vedení Předseda Pál Rózsa, János Versegi Trenér István Urbányi Oficiální webová stránka Některá data mohou pocházet z datové položky. Kecskeméti TE je maďarský fotbalový klub sídlící ve městě Kecskemétu. Byl založen roku 1911. Domácím hřištěm klubu je Stadion Széktói s kapacitou 6 300 diváků. Trofeje 1 × vítěz maďarského fotbalového poháru (2010/11)[1][2] Reference ↑ Hungary - List of Cup Finals na RSSSF.com (anglicky)↑ Kecskemét stun Videoton to win Hungarian Cup, UEFA.com, cit. 2. 6. 2013 (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Maďarsko | Fotbal", "question": "Jaký sportovní klub je Kecskeméti TE?", "answers": ["fotbalový"]}
{"title": "Hvězda", "context": "Ve skutečnosti se ve vesmíru pohybují obrovskou rychlostí až několik set kilometrů za sekundu, ale vzhledem k jejich obrovské vzdálenosti se pouhým okem pozorovatelné změny v polohách hvězd projeví až po staletích či dokonce tisíciletích. Na obloze hvězdy utvářejí (někdy velmi) výrazné konfigurace, které v důsledku této zdánlivé nehybnosti přetrvávají \"beze změny\" po mnoho lidských generací. Starověcí astronomové sdružili takové hvězdy do obrazců tvořících základy souhvězdí a asterismů. Astronomové také pojmenovali nejjasnější hvězdy a vytvořili rozsáhlé katalogy hvězd. Hvězdy patří mezi nejpočetnější a nejsnáze, i bez optických přístrojů pozorovatelné vesmírné objekty. Většinu ostatních těles ve vesmíru vidíme jen proto, že odrážejí světlo hvězd (např. planety), nebo jsou buzeny ke svému záření zářením hvězd (např. emisní mlhoviny). Hvězdy jsou nejspíše v naprosté většině centry planetárních soustav. Odvětví astronomie zabývající se hvězdami se nazývá stelární astronomie. I když se fyzikální vlastnosti hvězd dají vyjádřit v jednotkách SI nebo CGS, mnohem častěji se při udávání hmotnosti, svítivosti a poloměru používají solární jednotky, založené na vlastnostech k Zemi nejbližší hvězdy - Slunce, které je od Země vzdáleno přibližně 150 milionů km. Takové jednotky se označují astronomickým symbolem Slunce, např. : : : : M : ⊙ : : : : {\\displaystyle M_{\\odot }} (hmotnost) nebo velkým S na místě dolního indexu. Nejdůležitějším parametrem je hmotnost (značka M, rozměr kg). Hmotnostní rozmezí hvězd je od 0,08 MS do cca 150 MS. Podle tohoto parametru lze mimo jiné zjistit délku života hvězdy. Viz Seznam nejtěžších hvězd. Hmotnost Slunce: M⊙ = 1.9891×1030 kg. Hvězdná velikost, též relativní hvězdná velikost či magnituda (značka mag či m) - Nejedná se o velikost v pravém slova smyslu.", "question": "Jak se nazývá odvětví astronomie zabývající se hvězdami?", "answers": ["stelární astronomie"]}
{"title": "Christopher Wren", "context": "Sir Christopher Wren, (20. října 1632, East Knoyle, Wiltshire, Anglie - 25. února 1723, Londýn, Anglie) byl anglický návrhář, astronom a jeden z nejslavnějších anglických architektů své doby (17. století). Absolvoval Wadhamovu kolej Oxfordské univerzity. Navrhl 53 londýnských kostelů včetně katedrály Sv. Pavla. Věnoval se též navrhování významných světských budov. Byl zakladatelem Londýnské královské společnosti (prezidentem 1680 - 1682) a jeho vědecká práce byla oceněna i takovými vědci jako například sir Isaac Newton či Blaise Pascal. Je také zřejmě jednou ze zakládajících postav Ashmolean museum v Oxfordu. Vinou Velkého požáru Londýna roku 1666 většina tehdejších staveb lehla popelem a vznikla tedy potřeba postavit nové. Jednou z nich byla také katerála sv. Pavla, která sice nebyla ohněm poničena tolik, aby nemohla být rekonstruována, bylo však rozhodnuto o stavbě katedrály nové. Návrhem na novou katedrálu byl roku 1668 pověřen právě Christopher Wren. Neměl to však jednoduché - byl přijat až jeho čtvrtý návrh, označován jako variantní. Ten se však Wrenovi pravděpodobně příliš nezamlouval, protože i když byly stavební práce již započaty, vymohl si souhlas s dekorativními úpravami, během kterých plán katedrály významně změnil opět směrem k prvnímu návrhu.", "question": "Kolik londýnských kostelů navrhl Christopher Wren?", "answers": ["53"]}
{"title": "Ghost in the Shell", "context": "Ghost in the Shell (japonsky 攻, Kókaku kidótai, ve volném překladu Zásahová obrněná pořádková jednotka) je japonská post-kyberpunková série, které započala mangou vytvořenou Masamunem Širóem, která začala vycházet v roce 1989 v časopise Šúkan Young Magazine. Původní manga byla zadaptována do filmové podoby: Přímo z ní vychází anime: Ghost in the Shell z roku 1995, a jeho volné pokračování Ghost in the Shell 2: Innocence z roku 2004. Kromě toho vznikly dva kreslené televizní seriály, Ghost in the Shell: Stand Alone Complex a Ghost in the Shell: Stand Alone Complex 2nd GIG, které dějově leží někde mezi prvními dvěma filmy. V návaznosti na seriály pak vznikly ještě další animované filmy, mj. Ghost in the Shell: Stand Alone Complex – Solid State Society (z roku 2006) a zatím nejnovější Ghost in the Shell: The Movie (z roku 2015). Dále byly na motivy filmů a seriálů vytvořeny tří videohry: jedna na PlayStation, jedna na PlayStation 2 a jedna na PlayStation Portable. Filmy a anime seriály vyrobilo studio Production I.G. Ghost in the Shell je futuristický policejní thriller, jehož hlavní postavou je žena-kyborg Motoko Kusanagi, příslušnice tajné divize Japonské národní veřejné bezpečnostní komise známé jako Sekce 9. Jednotka se specializuje na boj proti trestným činům spojeným s nelegálním vyžíváním moderních (především počítačových) technologií. Kusanagi je pojmenována po jednom ze Tří císařských klenotů Japonska, Širó na to odkazuje na konci druhé mangy.", "question": "Kdo vytvořil mangu Ghost in the Shell?", "answers": ["Masamunem Širóem"]}
{"title": "Jazyk (lingvistika)", "context": "České slovo jazyk pochází z praslovanského základu *językъ, kteréžto slovo má nejblíže ke staroperskému slovu insuwis. Rekonstruovaný indoevropský kořen slova je patrně *n̥-ghú-, respektive *dnghu- či *dnghwa-, s významem jazyk (orgán), řeč, mluva, jazyk. První část je předpona *(d)n-, druhá část je kořen, který se promítl i do ostatních indoevropských jazyků (anglicky language či tongue, německy Zunge, rusky Я, francouzsky langage, španělsky lengua, litevsky liežù, latinsky lingua). Kořen mohl být také kontaminován kořenem slovem lízat. Původ hlásky d v germánských a dalších jazycích (gótsky tuggo, staroirsky tege či velšsky tafod) není zřejmý, jedná se buď o zdvojení kořene slova nebo o tabuové důvody. Vědecký obor zabývající se zkoumáním jazyka se nazývá lingvistika. Otázky týkající se filosofie jazyka byly pokládány již ve starověkém Řecku, byly zde otázky typu zda mohou slova reprezentovat zkušenost nebo motivovanost obsahu slov, konkrétními památkami jsou například Platónovy dialogy Gorgias a Faidros. Ještě časnějším dokladem uvažování o jazyku jsou gramatiky sanskrtu, nejranější záznamy o kodifikaci liturgického jazyka a uspořádání znaků do abecedy patří do období 8. století př. n. l. Zásadním dílem je Pā gramatika ze 6. století př. n. l. Významní myslitelé vyjadřující se k jazyku jako třeba Rousseau tvrdí, že jazyk pochází z emocí zatímco Kant je zastáncem názoru o původu racionálním (rozumovém) a v logickém myšlení. Filosofové dvacátého století jako Wittgenstein tvrdí, že samotná filosofie je studiem jazyka. Do dějin lingvistiky se silně zapsali například Ferdinand de Saussure svou teorií jazykového znaku a příklonem ke struktuře a Noam Chomsky teorií generativní gramatiky. Přirozené jazyky jsou mluveny, znakovány nebo psány, ale všechny jazyky mohou být zaznamenány jako audio záznam, video nebo taktilní záznam Braillovým písmem. Toto je dáno modální nezávislostí (způsobu předání samotného sdělení). Z perspektivy filosofie může být jazyk definován několika způsoby: 1. kognitivní schopnost učit se a požívat komplexní systémy komunikace, 2. jako médium k popsání zákonů, na základě kterých tyto systémy fungují, 3. souhrn výpovědí, které mohou být vypovězeny na základě těchto zákonů. Všechny jazyky procházejí procesem sémiózy – přiřazování znaků (slov) k jednotlivým významům. Orální, manuální a taktilní jazyky obsahují fonologický systém, který je souborem pravidel podle kterých se jednotlivé jazykové znaky (nejmenší jednotky nesoucí význam(fonémy)) řadí do sekvencí, kterými jsou významově větší slovotvorné celky (morfémy) nebo slova (lexémy).", "question": "Jak se nazývá věda, který studuje jazyk?", "answers": ["lingvistika"]}
{"title": "Adventure (album)", "context": "Adventure je druhé studiové album americké rockové skupiny Television, vydané v dubnu 1978 u vydavatelství Elektra Records. Nahráno bylo od září do listopadu 1977 v newyorských studiích Soundmixers a Record Plant Studios a o produkci se staral John Jansen spolu s Tomem Verlainem, kytaristou a zpěvákem skupiny. == Seznam skladeb == == Obsazení == Tom Verlaine – kytara, zpěv, klavír Richard Lloyd – kytara, zpěv Fred Smith – baskytara, zpěv Billy Ficca – bicí == Reference ==", "question": "Kdy bylo vydané album Adventure?", "answers": ["v dubnu 1978"]}
{"title": "Lithium", "context": "Těžší izotop 7Li má naopak účinný průřez záchytu neutronu malý a soli 7Li proto mohou sloužit jako inertní médium v jaderné technologii. 7LiOH slouží k alkalizaci chladící vody v některých typech jaderných reaktorů. Známé jsou např. taveninové palivové kompozice fluoridů uranu, plutonia či nejmoderněji thoria, ve kterých 7LiF účinně snižuje bod tání takové směsi, aniž by ze systému vychytával neutrony. Vzhledem k tomu, že rozdíl hmotností obou lithiových izotopů je procentně významný, obohacování lithia vcelku není obtížné. Používají se dvě hlavní metody: využití rozdílné afinity 6Li a 7Li ke rtuti, kdy se lithný amalgám v protiproudu k vodnému roztoku LiOH obohacuje lehčím izotopem a vodná fáze těžším díky relativně vysoké tenzi par lithia a nízkému bodu varu lze izotopy separovat i modifikovanou destilací, kdy těkající páry jsou obohaceny lehčím izotopem a v tavenině zůstává 7Li. Obě technologie mají pochopitelně původ v poválečném vojenském výzkumu s cílem připravit 6LiD pro zbraně a neutrony neabsorbující soli 7Li jsou vlastně odpadem. Lithium se výrazně liší svými vlastnostmi od vlastností ostatních alkalických kovů, ale v mnohém se podobá vlastnostem kovů alkalických zemin. Rychle reaguje s kyslíkem i vodou a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin, za vyšší teploty slučuje přímo s dusíkem na nitrid lithný Li3N. Ze skupiny alkalických kovů je lithium nejméně reaktivní, avšak jako jediný alkalický kov se slučuje za vyšší teploty přímo s uhlíkem na karbid Li2C2 a křemíkem na silicid Li6Si2. Elementární kovové lithium lze dlouhodobě uchovávat např. překryté vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta. Lithium se stejně jako i ostatní alkalické kovy vyskytuje pouze v oxidačním stavu Li+. Soli lithia barví plamen karmínově červeně. Bylo objeveno roku 1817 švédským chemikem Johannem Arfvedsonem v aluminosilikátových horninách petalitu. Brzy na to bylo lithium dokázáno a objeveno i ve spodumenu a lepidolitu. Podobnost lithia s dalšími již objevenými alkalickými kovy zpozoroval již Johann Arfvedson.", "question": "Jaký chemický prvek je nejlehčí z řady alkalických kovů?", "answers": ["Lithium"]}
{"title": "Nakadžima A6M2-N", "context": "A6M2-N Určení plovákový stíhací letoun Výrobce Nakadžima Šéfkonstruktér Šinobu Micutake První let 7. prosinec 1941 Zařazeno 1942 Uživatel Japonské císařské námořnictvo Výroba 1941–1943 Vyrobeno kusů 327 Některá data mohou pocházet z datové položky. Nakadžima A6M2-N (japonsky: 中 二, Nakadžima Nišiki Suidžó Sentóki - Plovákový stíhací letoun Typ 2, ve spojeneckém kódu Rufe) byl jednomístný jednomotorový plovákový stíhací letoun, který používalo japonské císařské námořní letectvo během druhé světové války. Jeho konstrukce vycházela z námořního stíhacího letounu Micubiši A6M2. Vývoj Rufe byl vyvinut ze stíhacího letounu Micubiši A6M2 Zero a jeho účelem byla podpora obojživelných operací a ochrana vzdálených japonských základem. Ze stejné soutěže vzešel i typ Kawaniši N1K, který byl později upraven na úspěšný stíhač. Jeho základem byl trup A6M2 Model 11 s modifikovaným křídlem a plováky. Vytvoření tohoto letounu bylo nápadem Šinobua Micutakeho, hlavního inženýra Nakadžimy a konstruktéra Acušiho Tadžimy. První prototyp vzlétl 7. prosince 1941 a do roku 1943 bylo postaveno 327 kusů včetně prototypu. Použití velkého hlavního a dvou menších plováků vedlo ke snížení výkonů letounu oproti Zeru o 20 %. Proto byl Rufe v nevýhodě při leteckém souboji s jakýmkoliv spojeneckým stíhačem. Nasazení Skupina letounů Nakadžima A6M2-N v Jižním Pacifiku Do služby typ vstoupil v roce 1942 a byl využit při obraně Aleut a Šalomounových ostrovů. Rufe se osvědčily v noci, při vyrušování amerických torpédových člunů PT, které bylo obtížné odhalit dokonce i pro prozatím nepříliš dokonalé japonské radary[zdroj? ]. Piloti A6M2-N také používali světlice pro osvětlení torpédových člunů, které byly velice zranitelné při střetu s torpédoborci a tma pro ně byla nutnou obranou. Letoun sloužil i jako stíhací ochrana skladišť paliva a letišť na Balikpapanu v Nizozemské Východní Indii a také v podobné roli na Kurilských ostrovech. Stíhačky Rufe nesl nosič hydroplánů Kamikawa Maru při operacích v oblasti Šalomounových a Kurilských ostrovů, stejně jako japonské pomocné křižníky Hokoku Maru a Aikoku Maru při výpadech do Indického oceánu.", "question": "Kolik místne bylo létadlo Nakadžima A6M2-N?", "answers": ["jednomístný"]}
{"title": "Vratislav I", "context": "Vratislav I. (888 – 13. února 921) byl český kníže, vládnoucí od roku 915 do své smrti 921. Vratislav byl synem knížete Bořivoje a kněžny Ludmily, mladším bratrem Spytihněva I., otcem knížat Václava a Boleslava I.. == Život == === Knížetem === Legendy popisují Vratislava jako schopného panovníka. Zřejmě jako první expandoval za hranice české kotliny. Kolem roku 916 založil baziliku sv. Jiří na Pražském hradě, kde je také pochován. Zahraniční politiku charakterizovaly boje s Maďary. S manželkou Drahomírou z kmene Stodoranů (oblast Braniborska), se kterou se oženil zřejmě v roce 906, měl sedm dětí, z toho tři syny – Václava, Boleslava a Spytihněva, který se ovšem jako nejmladší nikdy nestal panujícím knížetem. Jednou z jejich dcer možná byla Střezislava, manželka Slavníka. Jinou teorií je, že příbuzným Přemyslovců byl Slavník. Každopádně se z tohoto manželství odvozuje rod Slavníkovců. Kronika Gesta Hungarorum uvádí, že Vratislav I. zemřel, pravděpodobně po zranění dne 13. února v roce 921 ve válce v době uherského nájezdu do Čech a na Moravu. Pohřben byl na Pražském hradě v bazilice sv. Jiří, původně pod podlahou před kněžištěm, dnes jsou jeho ostatky v náhrobní tumbě v hlavní lodi na straně epištolní (jižní). === Spor matky a manželky === Po Vratislavově smrti se jeho manželka dostala do sporu s tchyní Ludmilou, která ještě za života Vratislava vychovávala jeho syny. Po smrti knížete pravděpodobně kmenové shromáždění rozhodlo o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího knížete, Drahomíra jej naopak měla do doby jeho nástupu zastupovat. Konflikt mezi oběma ženami snad souvisel s vývojem mezinárodní situace, kdy se moc přesouvala z bavorského vévodství na Sasko. Zdá se, že Drahomíra se spíše zasazovala pro spolupráci se Saskem i přes riziko omezení relativně nezávislého postavení Čech, Ludmila snad věřila spíše v další orientaci na Bavorsko (Řezenská diecéze). Politický konflikt byl podle legendy završen vraždou Ludmily dne 15. září 921 na hradišti Tetín. Historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena Tunnou a Gommonem, svojí vlastní šálou (závojem), patrně Varjagy (ruský název severských Vikingů), družiníky kněžny Drahomíry. Kníže Vratislav I. je jako otec svatého Václava někdy nazýván blahoslaveným. == Odkazy == === Literatura === BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197.", "question": "Charakterizovaly zahraniční politiku Vratislava I. boje s Maďary?", "answers": ["Zahraniční politiku charakterizovaly boje s Maďary."]}
{"title": "Staré řecké báje a pověsti", "context": "Staré řecké báje a pověsti je pravděpodobně nejznámější kniha Eduarda Petišky. Obsahuje příběhy z řecké mytologie převyprávěné pro děti a mládež. Jednotlivé příběhy pojednávají o řeckých bozích, hrdinech, mýtických postavách a nestvůrách. Poprvé byla vydána v roce 1958 s ilustracemi Václava Fialy ve Státním nakladatelství dětské knihy, roku 1964 byla kniha rozšířena. Do roku 2012 byla kniha jen v Čechách vydána celkem patnáctkrát. Kniha má 264 stran. Eduard Petiška v začátcích komunistické totality nevěřil, že se mu ještě v životě podaří vydat knihu pro dospělé. Proto ji pojal, jak později sděloval, jako \"román o životě v Čechách\", o českých zoufalstvích a nadějích, tedy jako klíčový román, kde jednotliví bozi představovali jednotlivé politiky a postoje. V tomto archetypickém pojetí antické látky zřejmě spočívá její mezinárodní úspěch, není to jen převyprávění antických mýtů, je to jednolitá zpráva o lidském životě a charakteru, tato zpráva je srozumitelná ve všech jazycích, do kterých kniha byla přeložena a vydávána (v němčině, angličtině, italštině, nizozemštině, finštině, ruštině, maďarštině, estonštině atd.). Ve Francii dosáhla pětadvaceti vydání do roku 2011 a stala se školní četbou.Autorovo dílo se již před knihou dělí do dvou základních větví: do literatury pro dospělé a do literatury pro děti a mládež, z nich se každý směr se opět dělí na další odvětví, pokrývá se tak celý úsek čtenářského věku, čtenářských zájmů.", "question": "Kdo je autorem knihy Staré řecké báje a pověsti?", "answers": ["Eduarda Petišky"]}
{"title": "Česko", "context": "Pivo se v Česku pilo a vyrábělo minimálně od roku 993, z toho roku máme dochovánu zprávu o tom, že biskup Vojtěch zakázal mnichům Břevnovského kláštera pivo vyrábět. V Plzni vznikl roku 1842 druh piva (pils, pilsner, pivo plzeňského typu), který je dnes nejrozšířenějším na světě. V produkci piva je ČR na 15. místě na světě. V zemi je 40 velkých průmyslových pivovarů a k tomu mnoho pivovarů malých. Největšími pivovary jsou Plzeňský Prazdroj (značky Pilsner Urquell, Gambrinus, Velkopopovický Kozel, Radegast), Pivovary Staropramen (Staropramen), Heineken Česká republika (Starobrno, Krušovice), Budějovický Budvar (Budvar) a PMS Přerov. K malým pivovarům patří například Bernard v Humpolci.Významnou roli hrála v minulosti výroba skla a bižuterie (viz České sklo). === Těžba === Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí, dál kaolín, jíl, grafit, vápenec nebo jiné stavební hmoty. Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka. V roce 2016 byly v oblasti Krušných hor objeveny velké zásoby lithia. V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn, ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska. Jelikož třetinu země pokrývají lesy, patří dřevo též k vývozním artiklům.", "question": "Jaké naleziště se nachází u Dolní Rožínky?", "answers": ["uranu"]}
{"title": "Kolibříkovití", "context": "Kolibříci, kteří tvoří samostatnou čeleď kolibříkovití (Trochilidae), jsou malí, často velmi nápadně zbarvení ptáci. Proto se jim také někdy říká \"létající drahokamy\". Jde o endemické živočichy, kteří se vyskytují jen na americkém kontinentě. (V Česku a střední Evropě může být tento ptačí druh snadno zaměněn za dlouhozobku, což je ovšem motýl z čeledi lišajovitých.) Kolibříci jsou velmi zdatnými letci. Za sekundu mohou mávnout křídly 12× až 90× (v závislosti na druhu), díky čemuž se mohou ve vzduchu doslova zastavit na místě. Dokážou také vyvinout rychlost větší než 15 m/s (54 km/h), a jako jediní zástupci ptačí říše dokážou létat pozpátku. V současné době rozeznáváme zhruba 325–340 druhů (v závislosti na taxonomickém zařazení). Kolibříci jsou ve velikosti viditelně odlišní, nejmenší zástupce celé čeledi, kalypta nejmenší, je zároveň i nejmenším ptákem světa, největším zástupcem je naopak kolibřík velký. Většinou se jedná o nápadně zbarvené, štíhlé ptáky s malými končetinami. S výjimkou hmyzu mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech živočišných druhů. Důvodem je zejména velmi rychlý a pro tělo značně vytížující tlukot křídel. Za minutu přitom jeho srdce vykoná až 1260 tepů, v noci, kdy je jeho metabolismus značně zpomalen, jeho výkon může klesnout až na 50–180 tepů/min. Živí se zejména nektarem rostlin, k čemuž jim napomáhá jejich dlouhý zobák, který je často u různých druhů odlišný a specializovaný pro určitý druh květu. V potravě přitom zcela odmítá nektar s nižším zastoupením cukrů než 10 %. Kvůli tomu, že je nektar málo výživný, požírá také drobný hmyz a jiné bezobratlé živočichy, zvláště pak v období rozmnožování. Létáním a hledáním potravy tráví kolibříci pouze 10–15 % dne, zbývajících 75–80 % zaujímá odpočinek. I přesto však musí denně pozřít značně větší množství potravy, než je jeho celková hmotnost a musí tak denně navštívit stovky květů. V období rozmnožování se samec nijak nepodílí na inkubaci vajec, ani na krmení mláďat. Většina druhů si staví malé, velmi dobře maskované hnízdo, které buduje na větvích stromů nebo keřů. Velikost hnízda je značně odlišná, nejmenší přitom mohou dosahovat velikosti jedné poloviny skořápky vlašského ořechu. Kladou obvykle 2 vejce, na kterých sedí 12–19 dnů. Ve volné přírodě se dožívají průměrně 3–5 let. Čeleď kolibříkovitých se dělí na dvě podčeledi (Hermit a Trochilinae) které zahrnují velké množství rodů, běžně jich bývá uváděno 106. Podčeleď Trochilinae: Podčeleď Hermit: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hummingbird na anglické Wikipedii.", "question": "Jak se jmenuje největší zástupce kolibříků?", "answers": ["kolibřík velký"]}
{"title": "Chlamydióza", "context": "Velká epidemie až pandemie proběhla v letech 1929-30. V roce 1929 v Argentině nejprve onemocnělo v okolí Cordoby více než 100 lidí za příznaků atypické pneumonie. Epidemiologické šetření ukázalo, že všichni přišli do styku se zásilkou 5000 papoušků z Brazílie, kteří hromadně hynuli a jejichž majitelé se proto snažili je rychle a levně rozprodat. Nejvíce nemocných lidí bylo mezi prodavači a překupníky. Aukce pokračovala v Tucumanu, kde se vzápětí také objevila onemocnění lidí. Teprve na podzim r. 1929, kdy byla choroba přenesena do hlavního města, byla konečně zburcována veřejná zdravotnická služba, protože i zde došlo k těžkému průběhu epidemie. Proto byl zakázán jakýkoliv prodej a přesun papoušků z Argentiny. Přesto byla nákaza v průběhu roku 1930 zavlečena nejméně do 12 států - USA, Anglie, Rakouska, Itálie, Švýcarska, Francie, Dánska, Alžírska, Holandska, Egypta, Německa, Švédska a Československa. Uvádí se, že celkem onemocnělo 750-800 lidí, z nichž asi 40 % zemřelo. Ve většině případů byla nákaza do Evropy zavlečena papoušky z Jižní Ameriky. Ale i v Evropě, v místních chovech papoušků, byly prokázány latentní rezervoáry infekce, které čas od času byly zdrojem infekcí pro člověka. První případ chlamydiózy u nás u importovaných ptáků popsali Galia et al. (1949). Vážná epizootie kachen v Československu byla pozorována v letech 1949 až 1963 (Strauss, 1967). Na vysokou kontagiozitu původce ukazuje případ jedné kočovné divadelní společnosti, která si vypůjčila papouška od chovatele pro své představení. Během vystoupení se nakazilo 12 herců, třebaže papoušek byl na jevišti jen v kleci. Další epidemie chlamydiózy byla zaznamenána mezi lovci a škubačkami peří buřňáků ledních (Fulmarus gracialis) na Faerských ostrovech v roce 1939. Pandemie chlamydiózy v letech 1929-30 přispěla k rozpoznání etiologie, epizootologie i diagnostiky nemoci. Bedson et al. (1930) prokázali filtrovatelnost původce a v témže roce, nezávisle na sobě, popsali způsob mikroskopického průkazu původce ve vyšetřovaném materiálu z lidí a ze zvířat Levinthal (Německo), Coles (Anglie) a Lillie (USA); elementární tělíska se proto také někdy popisují jako tělíska LCL. Chlamydia trachomatis sérotypy A-C - trachom (oční infekce) sérotypy D-K - pohlavně přenosné infekce močopohlavního ústrojí (mohou být ale infikovány i např. oči nebo hrtan) sérotypy L1-L3 - lymphogranuloma venereum (pohlavní infekce) Chlamydophila pneumoniae bezpříznaková kolonizace dýchacích cest běžené infekce dýchacích cest - rýma, faryngitida, pneumonie meningoencefalitida (zánět mozkových blan) - vzácně Chlamydophila psittaci - původce chlamydiózy ptáků, ovcí, abortu hovězího dobytka, encefalomyelitidy skotu, polyartritidy jehňat a telat a pneumonie koček", "question": "Na kterých ostrovech byla zaznamenána epidemie chlamydiózy v roce 1939?", "answers": ["Faerských"]}
{"title": "Západočeská univerzita v Plzni", "context": "Sídlo má v Plzni a v Chebu. Výuka se realizuje v bakalářských, navazujících magisterských i doktorských programech v oblastech managementu, marketingu, financí, projektového řízení, informačního managementu a geografie. Fakulta elektrotechnická Fakulta elektrotechnická ZČU Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta elektrotechnická Západočeské univerzity. Technická fakulta realizuje studium v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech. Jedná se o jednu z nejstarších fakult univerzity. Fakulta filozofická Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta filozofická Západočeské univerzity. Fakulta humanitního zaměření zahrnující paletu oborů z oblasti společenských a humanitních věd. Studovat lze v bakalářských, navazujících magisterských i doktorských programech. Fakulta se podílí na společenských a kulturních aktivitách v Plzni. Fakulta pedagogická Fakulta pedagogická ZČU Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta pedagogická Západočeské univerzity. Fakulta pedagogická připravuje studenty na učitelské i neučitelské profese v bakalářských (Bc.), magisterských (Mgr.) a doktorských (Ph.D.) studijních programech. Fakulta pedagogická je nejstarší a zakládající fakultou Západočeské univerzity v Plzni. Fakulta právnická Fakulta právnická ZČU Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta právnická Západočeské univerzity. FPR je jednou ze čtyř právnických fakult v České republice. Studium uskutečňuje v bakalářském, magisterském, navazujícím i doktorském studiu. Obory jsou zaměřené na studium různých forem Práva, Veřejné správy i Právních věd. Fakulta disponuje i právem konat rigorózní zkoušku (JUDr.). Fakulta strojní Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta strojní Západočeské univerzity. Na fakultě lze studovat bakalářské, navazující magisterské i doktorské studijní programy. Jedná se o jednu z nejstarších fakult univerzity. Fakulta zdravotnických studií Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity. Fakulta zdravotnických studií si klade za cíl připravovat jak v rovině teoretické tak praktické odborníky způsobilé k výkonu nelékařského zdravotnického povolání v ČR s možností uplatnění v rámci členských zemích EU.", "question": "Jaká je zkratka Západočeské univerzity v Plzni?", "answers": ["ZČU"]}
{"title": "La Línea de la Concepción", "context": "Na jihozápadě je ohraničeno plážemi Gibraltarské zátoky, na jihovýchodě plážemi Alboránského moře a jinak svou severní částí hraničí s městem San Rogue, jehož bylo až do roku 1870 součástí. Má rozlohu bezmála dvacet kilometrů čtverečních a v roce 2010 zde žilo skoro 65 tisíc obyvatel. Dějiny Když v rámci Války o španělské dědictví dobyla v roce 1704 společná výprava Anglie a Holandska (vracející se z neúspěšného dobývání Barcelony do Lisabonu) Gibraltar, odešlo původní španělské obyvatelstvo do nedalekého města San Roque, původně s nadějí, že se budou moci brzy vrátit zpět. Utrechtský mír v roce 1713 ovšem potvrdil, že vládu nad Gibraltarem mají nadále uplatňovat Angličané. Španělé se s takovým vývojem nechtěli smířit a král Filip V. nechal pevnost v roce 1727 oblehnout v rámci marné snahy o její dobytí. Když se dobytí nezdařilo, rozhodl se zde vybudovat trvalé hraniční opevnění, které by oddělilo Gibraltar od pevniny. Výstavba probíhala v letech 1731 až 1735 a právě nedaleká obydlí rodin pracovníků a dodavatelů představovala první zárodek budoucího města. Samotné opevnění přitom rozbořili 14. února 1810 Britové, kteří v rámci Španělské války o nezávislost stáli na straně Španělů proti Napoleonovi Bonapartemu a báli se, že opevnění využije blížící se francouzské vojsko. I po rozboření opevnění ovšem město dále prosperovalo jakožto hraniční sídlo v závislosti na Gibraltaru, který zásobovalo potravinami a naopak nabízelo jeho obyvatelům různé služby. Dlouho bylo přímou součástí města San Rogue, ale obyvatelé se časem začali dožadovat správní samostatnosti a tak se 17. ledna 1870 stalo samostatným správním celkem. Ve stejném roce 20. července zvolili zástupci občanů prvního starostu a první zasedání obecní rady jednomyslně schválilo název La Línea de la Concepción. V roce 1913 král Alfons XIII. povýšil obec na město. I v průběhu 20. století zůstávalo město těsně provázané s nedalekým Gibraltarem a když Francisco Franco 8. června 1969 jako odpověď na novou gibraltarskou ústavu nařídil uzavřít hranici, tisíce místních lidí tím přišly o práci. Památky Pevnosti Klíčovou součástí opevnění budovaného v třicátých letech 18. století a zničeného na počátku 19. století byly dvě velké pevnosti, Santa Bárbara na východním konci a San Felipe na západním konci.", "question": "S čím má La Línea de la Concepción svou severní hranici?", "answers": ["San Rogue"]}
{"title": "Sputnik 3", "context": "Sputnik 3 (rusky С3) byla sovětská výzkumná družice Země, vypuštěná na oběžnou dráhu 15. května 1958 z kosmodromu Bajkonur pomocí modifikované rakety R-7/SS-6. Jednalo se o druhý pokus o vypuštění. První, který se uskutečnil 27. dubna 1958, totiž skončil explozí rakety. Počáteční parametry orbitální dráhy: výška 214×1860 km, sklon 65,18°, doba oběhu 105,90 min. Družice měla kónický tvar o délce 3,57 m a průměru základny 1,73 m. Její hmotnost byla 1 327 kg. Napájení bylo zajišťováno pomocí slunečních článků rozmístěných na různých místech pláště družice. Přístrojové vybavení obsahovalo celkem 12 přístrojů a experimentů, ty měřily: tlak a složení vysokých vrstev atmosféry koncentraci kladně nabitých částic intenzitu korpuskulárního záření Slunce charakter a variace kosmického záření elektrostatický náboj a elektrické pole v okolí Země intenzitu magnetického pole Země dopady mikrometeoritů teploty uvnitř a na povrchu družice Družice detekovala vnější radiační pole Země, ovšem rozložení záření Van Allenových radiačních pásů se nepodařilo změřit, protože selhal magnetofon pro záznam dat. Aktivace jednotlivých přístrojů, vysílání dat a vnitřní činnosti družice byly řízeny pomocí elektronického sekvenčního automatu na bázi polovodičů.", "question": "Kdy byla vypuštěna na oběžnou dráhu sovětská družice Sputnik 3?", "answers": ["15. května 1958"]}
{"title": "Zemní plyn", "context": "Zemní plyn je přírodní hořlavý plyn využívaný jako významné plynné fosilní palivo. Jeho hlavní složkou je methan. Zemní plyn se těží z porézních sedimentárních hornin uzavřených ve strukturních pastech podobně jako ropa. Nachází se buď samostatně, společně s ropou nebo černým uhlím. Používá se také jako zdroj vodíku při výrobě dusíkatých hnojiv. Díky tomu, že obsahuje především methan, má v porovnání s ostatními fosilními palivy při spalování nejmenší podíl CO2 na jednotku uvolněné energie. Na druhé straně je methan mnohem účinnější skleníkový plyn než CO2 a úniky zemního plynu v celém logistickém řetezci od těžby po spotřebu jsou značné. V novějších výzkumech je proto užívání zemního plynu místo jiných fosilních paliv hodnoceno negativně . Ve vozidlech se využívá ve stlačené (CNG) nebo zkapalněné podobě (LNG). Zemní plyn je bez zápachu, proto se odorizuje, tj. přidávají se do něj páchnoucí plyny (např. ethylmerkaptan) tak, aby bylo možno čichem zjistit koncentraci ve vzduchu větší než 1 procento. Zemní plyn je využíván jako zdroj energie a také jako surovina pro chemický a palivový průmysl. == Fyzikální charakteristiky == Tyto charakteristiky jsou průměrné, protože se podle složení na různých nalezištích liší. Hustota: suchý plynný: 0,7 kg/m3 (lehčí než vzduch) kapalný: 400 kg/m3 Molární hmotnost: M = 0,0164 kg/mol Zápalná teplota: t = 650 °C Teplota plamene 1957 °C Výhřevnost: 16–34 MJ/m3 (plynný) Oktanové číslo při použití ve spalovacích motorech: 120–130 Dolní mez výbušnosti: 4,3%", "question": "Jaký druh plynu je využíván jako zdroj energie i jako surovina pro chemický a palivový průmysl?", "answers": ["Zemní"]}
{"title": "Invaze v zátoce Sviní", "context": "Invaze v zátoce Sviní byla neúspěšná operace kubánských exulantů, kteří v dubnu 1961 (pod vedením CIA) napadli jižní Kubu. Tuto akci financovala a podporovala americká administrativa, jejímž cílem bylo svržení Fidela Castra. Operace proběhla necelé tři měsíce poté, co se John Fitzgerald Kennedy stal 35. americkým prezidentem. Kvůli podcenění příprav však skončila naprostou porážkou. Kubánské ozbrojené síly, vycvičené a vybavené státy Východního bloku, rozdrtily invazní bojovníky do tří dnů. Navíc se Castro v následujících měsících ještě více přimkl k Sovětskému svazu. Důsledkem tohoto vylodění byla Karibská krize. Kuba byla pod silným vlivem USA již od konce španělsko-americké války v roce 1898. Ten ochabl až po pádu prezidenta Batisty. K moci se dostal silně levicově zaměřený Castro, který vyhrotil vztahy znárodněním velkého množství zemědělské půdy a těžebních podniků. Kubánská ekonomika sice následně vlivem obchodní války se Spojenými státy začala upadat, situace však využil Sovětský svaz, který v roce 1960 nabídl odkoupení části budoucí sklizně cukrové třtiny a poskytl výhodné půjčky na nákup zbraní. Po dalším znárodňování, tentokrát bank a podniků (především cukrovarů) s americkým podílem, se velení CIA rozhodlo odstranit kubánského vůdce. Nejprve se uvažovalo o atentátu, ale od jara 1960 probíhal výcvik kubánských emigrantů, kteří měli po invazi podpořit všelidové povstání. V srpnu byli vytipováni dobrovolníci do Brigády 2506. Jako místo vylodění bylo vybráno město Trinidad. Bojovým křtem prošly invazní jednotky v listopadu 1960 při potlačování guatemalské občanské války. V lednu 1961 přešel projekt pod administrativu nově zvoleného prezidenta Kennedyho, který se nejprve k celé operaci stavěl spíše skepticky.", "question": "Kdo vládl na Kubě během invaze v Zátoce sviní?", "answers": ["Fidela Castra"]}
{"title": "Vogue", "context": "Vogue je časopis se zaměřením na módu, design a životní styl. Vychází ve dvaceti třech zemích každý měsíc. V redakci se vystřídala celá řada světoznámých módních fotografů. V magazínu The New York Times v prosinci 2006 popsala Vogue literární kritička Caroline Weber jako \"nejvlivnější módní časopis na světě.\" Vogue publikuje také články o umění, kultuře a politice. Má celou řadu stálých modelek z řady známých celebrit. Na druhou stranu je časopis také kritizován. V současné době vychází ve 23 zemích: Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Kanada, Čína, Francie, Německo, Řecko, Indie, Itálie, Japonsko, Korea, Mexico, Peru, Polsko, Portugalsko, Rusko, Španělsko, Švýcarsko, Čínská republika, Turecko, Velká Británie a USA. Vogue byl založen jako týdeník Arthurem Baldwinem Turnurem v roce 1892. Když v roce 1909 zemřel, převzal společnost Condé Nast. První změna, kterou Nast udělal, že změnil periodu výtisků na dva týdny místo jednoho. V roce 1910 začal vydávat i v Evropě postupně byla dobyta Británie, Španělsko a Francie. V šedesátých letech začala dělat šéfredaktorku Diana Vreeland a začala dávat práci takovým celebritám - modelkám jako byli například Suzy Parker, Twiggy, Penelope Tree a další. Od roku 1988 je šéfredaktorkou americké verze Anna Wintourová. V redakci se vystřídala celá řada světoznámých módních a reportážních fotografů. Například André Kertész, Robert Doisneau, Edward Steichen, Richard Avedon, William Klein nebo Edwin Smith.", "question": "V kolika zemích vychází časopis Vogue?", "answers": ["ve dvaceti třech"]}
{"title": "Izraelské obranné síly", "context": "V čele IOS stojí náčelník Generálního štábu (Ramatkal), který je podřízený ministru obrany. V současné době zastává od roku 2015 funkci Ramatkala generálporučík Gadi Eizenkot. Izraelské obranné síly byly zřízeny 26. května 1948 na příkaz ministra obrany a premiéra Davida Ben Guriona. Vznikly sloučením podzemní vojenské organizace Hagana a militantních skupin Irgun a Lechi. Bránily Izrael ve všech válkách, kterými od svého založení prošel: válkou za nezávislost, sinajskou válkou, šestidenní válkou, opotřebovací válkou, jomkipurskou válkou a první a druhou libanonskou válkou. Zatímco původně IOS operovaly na třech frontách – proti Libanonu a Sýrii na severu, Jordánsku a Iráku na východě a Egyptu na jihu – po podepsání egyptsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1979 se její aktivity zaměřily především na jižní Libanon a palestinská území. IOS se rovněž zapojily do první a druhé intifády. Izraelské obranné síly se od většiny ostatních armád liší v mnoha věcech, mimo jiné v povinné vojenské službě žen, struktuře a v úzkých stycích mezi pozemním vojskem, letectvem a námořnictvem. Od svého založení se IOS snažily být jedinečnou armádou přesně vyhovující specifickým izraelským podmínkám. IOS používají mnohé v Izraeli vyvinuté technologie, z nichž mnoho bylo vyrobeno právě pro specifické potřeby této armády. Patří mezi ně například hlavní bojový tank Merkava, vyspělé hi-tech zbrojní systémy, samopaly Uzi, poloautomatická pistole Desert Eagle, útočné pušky Galil či Tavor. IOS udržují úzké vojenské vztahy se Spojenými státy, a to včetně spolupráci na vývoji zbraní a zbraňových systémů, jmenovitě například letoun F-15I, taktický laserový výkonový systém THEL či systém protiraketové obrany Arrow. == Etymologie == Název Izraelské obranné síly (hebrejsky: צְבָא הַהֲגָנָה לְיִשְׂר. ָאֵל, Cva ha-hagana le-Jisrael, doslova \"obranná armáda Izraele\") byl schválen izraelskou vládou 26. května 1948, tj. ve stejný den, kdy tato armáda z rozkazu Davida Ben Guriona vznikla. Další hlavní navrhovanou alternativou názvu byla Izraelská armáda či Armáda Izraele (hebrejsky: צְבָא יִשְׂרָאֵל, Cva Jisra'el), avšak existovaly i návrhy jako Židovská armáda či Armáda Státu. Současný název byl nakonec vybrán ze dvou důvodů: na jedné straně zdůrazňuje, že účelem armády je pouze obrana a na druhé straně zahrnuje název Hagana, tedy podzemní vojenskou organizaci, z níž IOS vzešla. K autorství či přispění k názvu se přihlásili nejméně tři lidé. Tehdejší výkonný ředitel ministerstva obrany David Jisra'eli uvedl, že tento název navrhl Levi Eškolovi, který jej dále navrhl vládě. Náčelník Generálního štábu Ja'akov Dori sice netvrdí, že se osobně podílel na vzniku názvu, avšak uvádí, že toto označení převažovalo mezi staršími důstojníky armády, a proto se jednalo o jediný přirozený název.", "question": "Jakou zkratku mají Izraelské obranné síly?", "answers": ["IOS"]}
{"title": "Jakarta", "context": "Dne 22. června 1527 Bantamané změnili jméno města z Kalapy na Jayakarta (odtud dnešní Jakarta), což v javánštině znamená \"vítězný a prosperující\". Tento den je dnes oficiálně považován za den vzniku města Jakarty. Holanďané přišli do Jayakarty ke konci 16. století. V roce 1619 holandské jednotky holandské Východoindické společnosti, vedené Janem Pieterszoonem Coenem, obsadily město a přejmenovaly ho z Jayakarty na Batavia, což je latinské označení domorodých kmenů, které žily v Nizozemsku za Římské říše. Dne 4. března 1621 se Batavie stala hlavním městem Holandské Východní Indie. Britové přepadli v roce 1811 Jávu a okupovali ji pět let, zatímco Nizozemci měli plno starostí s napoleonskými válkami v Evropě a nemohli tak účinně bránit ostrov. Roku 1942, během druhé světové války, převzali vládu nad městem Japonci a změnili jméno na dnešní Jakarta. Jakarta se stala po vzniku Indonésie v roce 1949 hlavním městem. Dne 14. ledna 2016 zaútočili v rušné obchodní čtvrti hlavního města Indonésie sérií bombových útoků teroristé tzv. islámského státu. Cílem měli být cizí státní příslušníci a tamní ozbrojené složky. Policie zabila 5 teroristů, útok si vyžádal dvě oběti. Až do roku 1778 datuje svůj počátek Indonéské národní muzeum (Museum Nasional Indonesia), vzniklé péčí holandských učenců - nejprve jako učená společnost, od roku 1868 z rozhodnutí koloniálních úřadů plnohodnotná muzejní instituce; podle sochy stojící před hlavní budovou zvané též Gedung Gajah (\"Sloní dům\") či Museum Gajah.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Indonésie?", "answers": ["Jakarta"]}
{"title": "Wilhelm Conrad Röntgen", "context": "Bez maturity se nemohl totiž zapsat na žádnou německou vysokou školu. Nikdo mu však nebránil navštěvovat ze zájmu na utrechtské univerzitě přednášky z matematiky, fyziky, chemie, zoologie a botaniky. Přestože Röntgen vyloučení ze školy považoval za křivdu, od svého cíle mít maturitu neupustil. Jeden člen zkušební komise pro privátní zkoušku dospělosti ale náhle onemocněl; náhradní examinátor přišel ze školy, která Röntgena předtím vyloučila a uchazeč propadl. Od podzimu 1865 byl přijat na Vysoké škole technické v Curychu, která přijímala zájemce i bez maturitního vysvědčení, pouze na základě vstupní zkoušky. Po šesti semestrech studia stavby strojů získal diplom strojního inženýra a rok nato ještě doktorát filozofie na curyšské univerzitě. I když se později věnoval experimentální fyzice, byla mu inženýrská kvalifikace velmi užitečná. Protože měl znalosti konstruktéra i technologa, mohl většinu pokusů, které vymyslel, také sám s běžnými prostředky realizovat. Röntgen se oženil v roce 1872 s Annou Berthou Ludwig z Curychu, dcerou místního kavárníka. Ta byla sestřenicí básníka Otta Ludwiga. Röntgen se svou manželkou neměl vlastní děti, ale v roce 1887 adoptovali Josephinu Berthu Ludwig, dceru Annina bratra. Poslední rok devatenáctého století přešel do Mnichova. Zemřel v chudobě 10. února 1923 v Mnichově na rakovinu střev. Byl pohřben v hrobě svých rodičů v Giessenu. Zde mu také byl vybudován památník. Röntgenův život ovlivnilo setkání s profesorem fyziky Augustem Kundtem. V roce 1869 se stal jeho asistentem, po roční spolupráci v Curychu s ním odešel do Würzburgu a o dva roky později (1872) na nově zřízenou univerzitu ve Štrasburku. Tam podal habilitační práci a začal působit jako soukromý docent univerzitního ústavu (1874). Následující rok (1875) nastoupil na místo profesora matematiky a fyziky na Vysoké škole zemědělské v Hehenheimu. Protože mu tam ale chyběla možnost pracovat experimentálně, vrátil se (jako mimořádný profesor matematické fyziky) už za dva semestry zase ke Kundtovi do Štrasburku. Po třech letech (1879) byl pak povolán za řádného profesora a ředitele Fyzikálního ústavu univerzity v Giessenu, tam zůstal až do roku 1888. Dalších dvanáct let působil na würzburské univerzitě.", "question": "Kdy zemřel Wilhelm Conrad Röntgen?", "answers": ["10. února 1923"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "V tomto období docházelo k významné sopečné činnosti a katastrofickým záplavám způsobených činností outflow channels. Nejmladší jednotka Amazonian byla pojmenována dle Amazonis Planitia. Pro období Amazonianu je charakteristická nízký počet nových impaktních kráterů a pozůstatky po projevech ledovců a výrazné sopečné činnosti například v oblasti Tharsis. Marsovská historie (V miliónech let) Podrobnější informace naleznete v článku Atmosféra Marsu. Mars má dnes velmi řídkou atmosféru, která není schopná zadržovat tepelnou výměnu mezi povrchem a okolním prostorem, což má za následek velké teplotní rozdíly během dne a noci. Tlak na povrchu se pohybuje mezi 600 až 1000 Pa, což je přibližně 100 až 150krát méně než na povrchu Země či jako přibližně ve 30 km nad jejím povrchem. Podobně jako na Zemi ale dochází ke změnám v atmosféře v závislosti na sezónních výkyvech, jak se planeta přibližuje a oddaluje od Slunce. V zimě přibližně 25 % atmosférického oxidu uhličitého zmrzne na pólech, zatímco v létě opět sublimuje a vrátí se do atmosféry. Atmosféra je tvořena převážně z oxidu uhličitého (95,32 %), dále obsahuje: dusík (2,7 %), argon (1,6 %), kyslík (0,13 %), oxid uhelnatý (0,07 %) a vodní páry (0,03 %), která vzniká sublimací z polárních čepiček. Mezi ostatní plyny vyskytující se v atmosféře se pak ještě řadí neon, krypton, xenon, ozón a metan (který je možným indikátorem života na Marsu, jelikož podléhá rychlému rozpadu, nicméně studie z roku 2012 naznačuje, že metan vzniká jako výsledek interakce UV záření se sloučeninami uhlíků obsažených v mikrometeoritech a kosmickém prachu).", "question": "Proč jsou na Marsu velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí?", "answers": ["řídkou atmosféru"]}
{"title": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013", "context": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se uskutečnily ve dnech 25.–26. října 2013. Tyto parlamentní volby byly předčasné. Poslanci přijali ústavní usnesení o žádosti prezidentu republiky o rozpuštění Poslanecké sněmovny podle čl. 35 odst. 2 Ústavy České republiky dne 20. srpna 2013, prezident Miloš Zeman rozpustil sněmovnu 28. srpna. Ve volbách zvítězila Česká strana sociálně demokratická, která získala 20,45 % hlasů a 50 mandátů. Na druhém místě překvapivě skončilo ANO 2011, které získalo 18,65 % a 47 mandátů. Třetí skončila Komunistická strana Čech a Moravy, další pak bývalé vládní strany TOP 09 a Občanská demokratická strana. Do sněmovny se ještě dostaly Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová. == Výsledky == Státní volební komise oficiální výsledky vyhlásila 30. října, její sdělení vyšlo pod č. 343/2013 Sb. Vítězem voleb se stala ČSSD s 20,45 % hlasů, druhé místo obsadilo hnutí ANO s 18,65 %, třetí místo připadlo KSČM se ziskem 14,91 %. Čtvrté místo si připsala TOP O9 s 11,99 %, na pátém místě skončila ODS se 7,72 %, na šestém místě hnutí Úsvit se ziskem 6,88 % hlasů a na sedmém se umístila KDU-ČSL se 6,78 % hlasů. Ostatní strany nepřekročily pětiprocentní kvórum a do sněmovny se tak nedostaly. Volební účast byla 59,48%, kdy bylo odevzdáno celkem 5 007 212 hlasů (z toho platných 4 969 984) z 8 424 227 oprávněných voličů. === Podrobné výsledky === ==== Podrobné výsledky stran ==== ==== Zvolení poslanci podle politické příslušnosti ==== ==== Výsledky podle krajů (v procentech) ==== ==== Rozdělení mandátů podle krajů ==== ==== Mapy výsledků ==== Mapy výsledků sedmi stran, které se dostaly do nové sněmovny. == Situace před volbami == === Politická krize 2013 === V reakci na červnovou aféru podal dne 17. června demisi premiér Petr Nečas.", "question": "vyhrála ODS parlamentní volby roku 2013?", "answers": ["Ve volbách zvítězila Česká strana sociálně demokratická, která získala 20,45 % hlasů a 50 mandátů."]}
{"title": "Čeština", "context": "Mužský rod se dále člení na životný a neživotný. Číslo Rozlišuje se dvojí mluvnické číslo: jednotné (singulár) a množné (plurál). Kromě toho se při skloňování vyskytují pozůstatky dvojného čísla (duálu). Skloňování Podrobnější informace naleznete v článku České skloňování. Čeština má 7 pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál), které se uplatňují při skloňování podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek. Základním tvarem (lemmatem) jmen je zpravidla nominativ singuláru (1. pád jednotného čísla). Časování Podrobnější informace naleznete v článku Česká slovesa. Česká slovesa vyjadřují 3 časy: minulý (préteritum), přítomný (prézens) a budoucí (futurum). Mají též sémantickou schopnost rozlišit vztah k plynutí času a ukončenosti děje pomocí vidu (aspektu). Z tohoto hlediska se dělí na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Dokonavá slovesa nemají schopnost vyjádřit přítomnost, jejich přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Rozlišují se 3 slovesné způsoby: oznamovací (indikativ), podmiňovací (kondicionál) a rozkazovací (imperativ). Vztah podmětu k ději se vyjadřuje činným (aktivum) nebo trpným (pasivum) rodem. Základním tvarem u sloves je infinitiv. Slovosled Podrobnější informace naleznete v článku Český slovosled. Slovosled je velmi flexibilní (volný), řídí se především tzv. aktuálním větným členěním. Základní slovosled je typu SVO (podmět–přísudek–předmět). Podrobnější informace naleznete v článku Úřední jazyk. Češtinu používá převážná většina obyvatel České republiky, její používání však není dáno speciálním jazykovým zákonem. Podle příslušných zákonů soudy, orgány činné v trestním řízení a úřady vedou jednání a vyhotovují rozhodnutí v českém jazyce (finanční úřady též ve slovenštině). Kdo neovládá češtinu, má nárok na jednání v jazyce, který ovládá (de facto na tlumočení). Prodávané zboží musí být opatřeno návodem v češtině. Podle Listiny základních práv a svobod (součást ústavního pořádku ČR) mají národnostní a etnické menšiny právo na vlastní jazyk. Čeština je též (od května 2004) jedním z 24 (stav k roku 2013) oficiálních (úředních) jazyků Evropské unie. Formálně jsou si všechny oficiální jazyky EU rovné. Za autoritu v záležitostech českého jazyka je tradičně pokládán Ústav pro jazyk český, který je jedním z vědeckých ústavů Akademie věd České republiky. Jeho úkolem je základní i aplikovaný výzkum současné češtiny i její historie. Vydává doporučující publikace (například Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny, Akademický slovník cizích slov) a provozuje jazykovou poradnu pro veřejnost. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy schvaluje užívání uvedených příruček ke školní výuce češtiny, případně závazně vyžaduje respektování těchto zásad při výuce češtiny ve školách.", "question": "Odkdy je čeština jedním z oficiálních jazyků Evropské unie?", "answers": ["od května 2004"]}
{"title": "Bitva u Hastenbecku", "context": "velitelé Vévoda z Cumberlandu Vévoda d'Estrées Maršál Soubise síla ~ 30 000 pěchota~ 5000 jízda ~ 50 000 pěchota~ 10 000 jízda ztráty ~ 311 mrtvých~ 900 raněných ~ 1000 mrtvých~ 1300 raněných Bitva u Hastenbecku (26. července 1757) byla bitva probíhající během sedmileté války. Střetly se v ní vojska Francie a spojeneckých sil složených z armád Hannoverského království, Království Velké Británie, Hesensko-Kasselsko a Brunšvicko-Lünebursko. Spojenecká vojska byla poražena nedaleko Hamelnu patřícího do Hannoverského kurfiřtství. Francouzskou armádu vedl maršál vévoda d'Estrées a Charles de Rohan, princ de Soubise, spojenecká armáda byla pod velením vévody z Cumberlandu syna anglického krále Jiřího II. Francouzské vítězství vedlo k porážce Hannoverského království a rozpadu personální unie Velká Británie-Hannoverské království. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Bitvy Sedmileté války Bitva u Lovosic • Střetnutí u Liberce • Bitva u Štěrbohol (u Prahy) • Obléhání Prahy (1757) • Bitva u Kolína • Bitva u Hastenbecku • Bitva u Groß-Jägersdorfu • Bitva u Moysu • Obléhání Olomouce (1758) • Bitva.", "question": "Během jaké války proběhla Bitva u Hastenbecku?", "answers": ["během sedmileté války"]}
{"title": "Wilhelm Conrad Röntgen", "context": "Wilhelm Conrad Röntgen (27. března 1845 Lennep, Prusko - 10. února 1923 Mnichov, Německo) byl německý fyzik, objevitel záření, které po něm bylo pojmenováno. Německý fyzik s nizozemskými předky se narodil 27. března 1845 v Lennep jako jediné dítě v rodině obchodníka. V jeho třech letech se rodina přestěhovala do nizozemského Apeldoornu. V šestnácti letech ho rodiče poslali za dalším vzděláním do Utrechtu, kde žil ve spřátelené rodině u profesora chemie místní univerzity Jana Willema Guninga. Návštěva utrechtské technické školy měla být přípravou na Röntgenovo povolání. Avšak nebyla tam vyučována latina ani řečtina, u absolventů se tedy nepředpokládalo, že by chtěli později studovat na univerzitě. Chybějící znalosti klasických jazyků působily Röntgenovi v akademické kariéře nemalé těžkosti. Podle známek na vysvědčení si vedl velmi dobře v technických předmětech, ve francouzštině, angličtině i \"hochdeutsch\". Přesto studia nedokončil. Důvodem byla karikatura jednoho z pedagogů, nakreslená křídou na zástěně ke kamnům. Autorem byl někdo jiný, přesto však byl Röntgen ze studií vyloučen. Událost měla rozhodující vliv na celý další Röntgenův osud. Bez maturity se nemohl totiž zapsat na žádnou německou vysokou školu. Nikdo mu však nebránil navštěvovat ze zájmu na utrechtské univerzitě přednášky z matematiky, fyziky, chemie, zoologie a botaniky. Přestože Röntgen vyloučení ze školy považoval za křivdu, od svého cíle mít maturitu neupustil. Jeden člen zkušební komise pro privátní zkoušku dospělosti ale náhle onemocněl; náhradní examinátor přišel ze školy, která Röntgena předtím vyloučila a uchazeč propadl. Od podzimu 1865 byl přijat na Vysoké škole technické v Curychu, která přijímala zájemce i bez maturitního vysvědčení, pouze na základě vstupní zkoušky. Po šesti semestrech studia stavby strojů získal diplom strojního inženýra a rok nato ještě doktorát filozofie na curyšské univerzitě. I když se později věnoval experimentální fyzice, byla mu inženýrská kvalifikace velmi užitečná. Protože měl znalosti konstruktéra i technologa, mohl většinu pokusů, které vymyslel, také sám s běžnými prostředky realizovat. Röntgen se oženil v roce 1872 s Annou Berthou Ludwig z Curychu, dcerou místního kavárníka. Ta byla sestřenicí básníka Otta Ludwiga. Röntgen se svou manželkou neměl vlastní děti, ale v roce 1887 adoptovali Josephinu Berthu Ludwig, dceru Annina bratra.", "question": "Kde zemřel Wilhelm Conrad Röntgen?", "answers": ["Mnichov"]}
{"title": "Davidova stezka", "context": "Davidova stezka Davidova stezka je naučná stezka v okrese Karlovy Vary věnovaná odkazu zdejšího rodáka, významného vědce, geodeta a astronoma, Aloise Martina Davida. Její délka je 33,0 kilometrů. Okružní trasa od roku 2011 spojuje Klášter Teplá, klášterní hřbitov s Davidovým hrobem, jeho rodiště Dřevohryzy s památníkem, zříceniny jeho astronomické observatoře na Branišovském vrchu s Vidžínem, kam David docházel do školy.", "question": "Ve kterém okrese se nachází Davidova stezka?", "answers": ["Karlovy Vary"]}
{"title": "Oidipovský komplex", "context": "Oidipovský komplex, nazývaný také Oidipův komplex, je termín používaný v psychoanalýze k označení milostného vztahu syna k matce. Název vychází z příběhu o Oidipovi, který, neznalý situace, zavraždil svého otce (krále Laia, Laios ho přitom nechal pohodit, protože mu věštba prorokovala, že ho jeho syn zavraždí) a oženil se s vlastní matkou (Iokastou). Problematiku pojmenoval a zpracoval psychoanalytik Sigmund Freud. Pro analogický vztah dcery a otce se zřídka používá pojem Elektřin komplex. Pojem zavedl Carl Gustav Jung a příliš se neujal. Vedle patologie, tedy neuróz, kde je oidipovská a kastrační problematika stěžejní, je celá řada momentů, kde se oidipovská problematika projevuje v normě (ovšem, dlí v nevědomí a její nositel o její existenci netuší): (1) volba partnera: zcela obecně Freud tvrdil, že partnera si vybíráme podle rodiče opačného pohlaví, tedy v dědictví oidipovského trojúhelníku. Zvláštní je problematická volba typu \"poškozený třetí\" a volba typu \"světice\" versus \"děvky\" (singulár versus plurál). V prvním případě je cenná jen ta partnerka, která má partnera, cílem je atakovat v duchu oidipovských přání (ovšem cílem zcela mimo vědomí) vztah dvou lidí a v dospělosti získat oidipovský triumf.[zdroj? ] To je zřejmě podkladem, nevědomým zdrojem příběhů Dona Juana a Casanovy. V druhém případě je vztah s manželkou svatý a nelze jej poskvrnit sexem a spermatem[zdroj?", "question": "Kdo zavedl termín Oidipovský komplex?", "answers": ["Sigmund Freud"]}
{"title": "Šiloašský nápis", "context": "Šiloašský nápis nebo Silvánský nápis (podle jeruzalémské čtvrti Silván) je částí textu původně vyrytého do stěny Chizkijášova tunelu, který přivádí vodu z Gichonského pramene do Šiloašského rybníka ve Východním Jeruzalémě. Tunel byl objeven roku 1838 americkým biblistou Edwardem Robinsonem. Nápis je záznamem o dokončení ražby tunelu v 8. stol př. n. l. Patří k nejstarším známým nápisům tohoto druhu psaným v hebrejštině paleo-hebrejským písmem. Tradičně ze označuje jako \"pamětní nápis\", bývá mu však také připisován votivní význam. == Historie objevu == Přestože Chizkijášův tunel v 19. století důkladně zkoumali archeologové jako Dr. Edward Robinson, Sir Charles Wilson a Sir Charles Warren, nikdo z nich si nevšiml nápisu, patrně kvůli minerálním usazeninám, které ho téměř zakryly. Podle Easton's Bible Dictionary (1897) nápis vyrytý na východní straně asi 6 metrů od ústí tunelu objevil chlapec, který se brodil tunelem od Šiloašského rybníku. Šiloašský nápis byl tajně vysekán ze stěny tunelu v roce 1891 a rozbit na kusy. Ty se však podařilo zachránit díky úsilí britského konzula v Jeruzalémě, a byly pak umístěny do Istanbulského archeologického musea. Jeruzalémský starosta Uri Lupolianski při setkání s tureckým velvyslancem v Izraeli Namikem Tanem 12. července 2007 požádal, aby tabulka jako \"gesto dobré vůle\" mezi spojenci byla vrácena do Jeruzaléma. Turecko žádost odmítlo s tím, že Šiloašský nápis byl majetkem Osmanské říše, a patří tedy ke kulturnímu dědictví Turecké republiky. Přesto jako projev dobré vůle ze strany Turecka prezident Abdullah Gul zapůjčil nápis krátkodobě pro jeho vystavení v Jeruzalémě. [1]. == Tunel == Roku 1899 byl objeven jiný tunel, rovněž vedoucí od Gichonského pramene k Šiloašskému rybníku, ale poněkud přímější trasou. Říká se mu Kanál ze střední doby bronzové, jelikož byl podle Reicha vybudován kolem r. 1800 př. n. l. (ve střední době bronzové). Je to zhruba 7 m hluboká strouha zakrytá seshora kamennými deskami (ty pak byly zamaskovány zelení). Je o něco užší, přesto však téměř v celé délce průchozí. Kromě vyústění u Šiloašského rybníka má ještě několik menších výpustí, kterými byly zavlažovány zahrady v Kidrónském údolí. === Historie === Pravěký Jeruzalém, založený na horském hřbetu, byl dobře chráněný téměř ze všech stran, měl však jednu vojenskou nevýhodu: hlavní zdroj pitné vody, Gichonský pramen, se nacházel ve svahu nad Kidrónským údolím vně hradeb.", "question": "V jakém tunelu je vytesán Šiloašský nápis?", "answers": ["Chizkijášova"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Související informace naleznete také v článku Seznam fakult Masarykovy univerzity. Masarykova univerzita se v současnosti skládá z 9 fakult. Čtyři z nich byly založeny již při vzniku univerzity v roce 1919, jsou to Právnická fakulta (zkratkou PrF), Lékařská fakulta (LF), Přírodovědecká fakulta (PřF) a Filozofická fakulta (FF). Po druhé světové válce vznikla roku 1946 Pedagogická fakulta (PdF), jejíž založení bylo plánováno již při vzniku univerzity, ale zůstalo tehdy jen ve stádiu úvah. Po sametové revoluci došlo v reakci na změněné politicko-hospodářské poměry k založení Ekonomicko-správní fakulty (ESF, 1990). V roce 1994 se z Přírodovědecké fakulty vydělila Fakulta informatiky (FI), v roce 1998 oddělením od Filozofické fakulty vznikla Fakulta sociálních studií (FSS) a roku 2002 byla založena dosud nejmladší Fakulta sportovních studií (FSpS). Právnická fakulta v důsledku politických změn krátce po nástupu komunismu roku 1950 zanikla a obnovena byla až v roce 1969. Pedagogická fakulta byla roku 1953 vyčleněna jako samostatná Vyšší pedagogická škola v Brně a posléze od roku 1959 fungovala jako tzv. Pedagogický institut v Brně, než se v roce 1964 vrátila do svazku univerzity. V krátkém období let 1952–1960 existovala na Masarykově univerzitě ještě Farmaceutická fakulta (zkratka FaF), která navázala na studium farmacie realizované po druhé světové válce na Přírodovědecké fakultě. Když byla vládním nařízením zrušena, studium bylo převedeno do Bratislavy a Brno se obnovení vlastní farmaceutické fakulty dočkalo až v roce 1991, tehdy už však jako součásti samostatné Vysoké školy veterinární (dnes nesoucí název Veterinární a farmaceutická univerzita Brno). Rektorát Kariérní centrum Masarykovy univerzity Ústavy Ústav výpočetní techniky (ÚVT) Středoevropský technologický institut (CEITEC) Jiná pracoviště Archiv Masarykovy univerzity Centrum jazykového vzdělávání (CJV) Centrum zahraniční spolupráce (CZS) Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky. (Teiresiás) Centrum pro transfer technologií (CTT) Institut biostatistiky a analýz (IBA) Mendelovo muzeum Centrum vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích (CERIT) Centrální řídící struktura projektu CEITEC Univerzitní centrum Telč Účelová zařízení Správa kolejí a menz (SKM) Nakladatelství Masarykovy univerzity Správa Univerzitního kampusu Bohunice (UKB) Masarykova univerzita využívá množství budov v různých částech města Brna. Rektorát sídlí v Kounicově paláci na Žerotínově náměstí. Již od založení univerzity se uvažovalo o stavbě univerzitní čtvrti, původně na Kraví hoře a na souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím, projekt však od počátku provázely značné průtahy a nakonec se z něj na zamýšleném Akademickém náměstí podařilo realizovat jen budovu právnické fakulty.", "question": "Je součástí Masarykovy univerzity také farmaceutická fakulta?", "answers": ["V krátkém období let 1952–1960 existovala na Masarykově univerzitě ještě Farmaceutická fakulta (zkratka FaF), která navázala na studium farmacie realizované po druhé světové válce na Přírodovědecké fakultě."]}
{"title": "Platan v Běstvině", "context": "U zámku v obci Běstvina roste památný platan javorolistý (Platanus hispanica). Jedná se o cca 40 m vysoký strom s obvodem kmene cca 550 cm. Kmen se ve výšce cca 2,5 m rozvětvuje do tří hlavních větví. Jedná se o mimořádně vzrostlý strom, jehož památková ochrana byla vyhlášena v roce 1996.", "question": "Jak vysoký je památný platan javorolistý rostoucí v Běstvině?", "answers": ["cca 40 m"]}
{"title": "George Bernard Shaw", "context": "Pozitivní vliv na něj měla jedině jeho matka, která se věnovala hudbě. Roku 1873 opustila manžela a odjela se svým učitelem zpěvu do Londýna, kde začala zpěv sama vyučovat. Roku 1876 přijel Shaw do Anglie za matkou a nevrátil se do Irska dalších třicet let (a to ani na otcův pohřeb). Psal články o hudbě do časopisu The Hornet (Sršeň) a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea, mimo jiné četbou partitur Richarda Wagnera a děl Karla Marxe, jehož myšlenky o třídním boji a revolučním poslání dělnické třídy však nepřijal. Stal se nadšeným propagátorem norského dramatika Henrika Ibsena a od roku 1879 navštěvoval také akce různých filozofických a politických společností. Přednášky amerického ekonoma Henryho George (1829-1897), zejména jeho teorie o vzniku chudoby, jej přivedly k reformnímu socialismu. Založil proto roku 1884 společně s britským labouristickým politikem, ekonomem a publicistou Sidneym Jamesem Webbem (1859-1947) tzv. Fabiánskou společnost (Fabian Society), která šířila teorii fabiánského socialismu. Její členové odmítali násilí, zvláště Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem, a připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem a parlamentní cestou. V této době se Shaw prosadil jako pronikavý výtvarný, hudební a později i literární a divadelní kritik. Jeho výtvarné a hudební recenze vycházely v londýnském časopise The World (Svět) a v irském nacionalisticky orientovaném časopise The Star (Hvězda), divadelní kritiky psal i pro časopis Saturday Revue (Sobotní revue). Roku 1898 se Shaw oženil s Charlottou Payne-Townsendovou. Bezdětné a vcelku šťastné manželství skončilo roku 1943 Charlottinou smrtí a bylo otřeseno pouze roku 1914 Shawovou láskou k herečce Stelle Campbellové. Shaw se pokoušel rovněž o uplatnění v politice, ale jeho pokusy nebyly nijak úspěšné. Jeho socialistické projevy před volbami do Rady londýnského hrabství roku 1904 odradily většinu voličů. Důsledkem skepse vyvolané událostmi první světové války byla Shawova žurnalistická i finanční podpora komunistické vládě v Sovětském svazu, který navštívil roku 1931. Další jeho cesta vedla roku 1932 do Jižní Afriky a roku 1933 do USA, kde však sklidil velký neúspěch, protože přednášel o znárodnění amerického průmyslu. Na počátku Shawova literárního díla stojí série pěti nepříliš úspěšných románů napsaných v letech 1879-1883, z nichž první čtyři byly nakladatelem odmítnuty a pátý vyšel roku 1884 nejprve časopisecky. Jde o poměrně nezralá díla, vyznačující se však odvážnou útočností a satirickými šlehy. Jejich hrdinou bývá často mladý výtržník, který pohoršuje měšťáky nesentimentální věcností i naprostou neúctou ke společenským konvencím a posvátným hodnotám. Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt.", "question": "S kým se Shaw oženil?", "answers": ["s Charlottou Payne-Townsendovou"]}
{"title": "Gepard štíhlý", "context": "Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) je kočkovitá šelma, známá jako nejrychlejší suchozemské zvíře. Může vyvinout rychlost okolo 100 km/h . Rychlosti nad 110 km/h jsou jen mýtem. Ovšem podstatně zajímavější je neuvěřitelná možnost měnit akceleraci, a to z něj činí jednoznačně jednoho z nejhbitějších savců v přírodě. Dle zprávy Sarah Durantové z Londýnské zoologické společnosti z konce roku 2016 klesl počet gepardů na pouhých 7100 kusů a i nadále rapidně klesá. Slovo gepard pochází z italského gattopardo, což je kompozitum ze slov gatto \"kocour\" a pardo \"pardál, levhart\". Anglický název cheetah je odvozen z hindského číta a sanskrtského čitraká ve významu \"skvrnitý\". V literatuře se lze setkat i s názvem gepard africký, který je však zavádějící, neboť gepardi žijí mimo Afriku i v Asii. Hmotnost: 21–72 kg Délka: 105–152 cm + 65–90 ocas Výška: 70–94 cm Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy, některými znaky připomíná spíše šelmy psovité. Má poměrně malou, kulatou hlavu a dlouhé končetiny i ocas. Stavbou se podobá chrtům. Známým faktem je, že na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy. Samci jsou větší než samice. Srst je zlatohnědá, tváře a břicho bílé. Gepardí kresba sestává z černých skvrn, čímž se liší od levharta, jehož kresba je tvořena černými rozetami. Typickým gepardím znakem jsou černé pruhy táhnoucí se z koutku oka až k tlamě - proto je někdy zoology nazýván \"kočka, která pláče.\" Koťata jsou zbarvena nenápadně, zato mají dlouhou světlou hřívu, kterou během dospívání ztrácí.", "question": "Jakou rychlostí může běžet gepard štíhlý?", "answers": ["100 km/h"]}
{"title": "Telegrafie", "context": "Telegrafie (z řeckých slov tele (τ) = daleký a grafein (γ) = psát) je telekomunikační metoda umožňující přenést obsah textových zpráv (telegramů) na velkou vzdálenost. Za počátky telegrafie lze považovat dopravování velmi jednoduchých zpráv pomocí bubnů (tam-tamy), kouřových signálů apod. První optický telegraf představil Robert Hook Londýnské královské společnosti (Royal Society) na jedné z přednášek v roce 1684. Předvedl posluchačům zařízení ve tvaru dřevěné brány, s trojúhelníkovým terčem, posouvaným a natáčeným soustavou lan a kladek. Polohám trojúhelníku přiřadil písmena a číslice. Bylo tak možno signalizovat na dlouhou vzdálenost. Jeho myšlenka se ještě neujala. O sto let později, v roce 1793 sestrojil po několika letech pokusů Francouz Claude Chappe semaforový telegraf. Systém se skládal z věží, na nichž byla na stožáru umístěna pohyblivá ramena. Kombinací natočení ramen bylo možno zakódovat až 196 různých znaků. Věže byly postaveny na dohled a vzájemně si předávaly zprávy. Trasy tohoto telegrafu po Francii byly později dlouhé stovky kilometrů. Tento systém vydržel až do objevu elektrického telegrafu. Myšlenka optického telegrafu (o. t.) je známa už od starověku. Dobytí Tróje bylo prý oznámeno do Mykén ohňovými signály řetězcem ohnišť asi v r. 1184 př. n. l. Podobným způsobem byla ve starém Římě vyslána zpráva, kdy císař Claudius oznámil svoje vítězství nad britskými kmeny do Říma. To bylo v roce 46 n. l. Zkoušky s o. t. dělal v XVII. století i německý fyzik Johann Lorenz Boeckmann. Francouzský vynálezce Claude Chappe spolu se svým bratrem Ignácem sestrojil roku 1791 optický semaforový telegraf, později známý pod názvem jako telegraf Chappův. V roce 1793 jej nainstaloval na střechu pařížského Louvru. Jeho ovládanými rameny bylo možno na vzdálenost dohledu oka vysílat celkem v 76 polohách písmena, číslice a dokonce i diakritická znaménka. Nejstarší linka Chappova telegrafu vedla z Paříže do Lille v délce 30 mil a měla 22 stanic. Stanice byly umístěny na zvláštních věžích, nadstavbách, střechách či vyvýšeninách v terénu. Po zaučení telegrafistů byla zpráva po této trase přenesena za 4 minuty a 5 sekund. Síť stanic rychle rostla a šířila se i do jiných zemí. V době napoleonských tažení Napoleon Bonaparte používal tento způsob předávání informací pro koordinaci svých vojsk.", "question": "Představil Robert Hook první optický telegraf?", "answers": ["První optický telegraf představil Robert Hook Londýnské královské společnosti (Royal Society) na jedné z přednášek v roce 1684."]}
{"title": "Karel Čapek", "context": "S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. V Úpici také absolvoval základní školu Na Blahovce, která byla později, po Karlově smrti, přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a získal doktorát. V letech 1910–1911 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně. === Počátky literární činnosti === Karel Čapek trpěl od svých 21 let Bechtěrevovou nemocí, což je chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů. Pro svou nemoc nebyl odveden do rakouské armády a nemusel proto bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou a jejími následky velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině; v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše. Jako vychovatel však údajně působil pouze tři měsíce, a brzy přešel k novinařině. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech: v Národních listech (1917–1921), v týdeníku Nebojsa (1918–1920) a v Lidových novinách (od roku 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. === Vrcholné období === V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla.", "question": "Co je Bechtěrevová nemoc?", "answers": ["chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů"]}
{"title": "Sojuz 15", "context": "Sojuz 15 byl let sovětské kosmické lodě v rámci programu Sojuz, celkem padesátá loď vyslaná ze Země. == Posádka == Gennadij Sarafanov (1), velitel lodě Lev Stěpanovič Ďomin (1), palubní inženýr(v závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise) === Záložní posádka === Boris Volynov Vitalij Žolobov == Program a průběh letu == Mělo se jednat o druhou pilotovanou misi na orbitální stanici Saljut 3 a pravděpodobně vojenského charakteru. Posádkou byli kosmonauti palubní inženýr Lev Ďomin a velitel lodě Gennadij Sarafanov. Spojení se Saljutem se jim opakovaně nezdařilo pro poruchu automatického setkávacího systému Igla a protože loď neměla rezervní nebo manuální systém, musel být zamýšlený třicetidenní let výrazně - na dva dny - zkrácen. Podařila se pouze vizuální kontrola povrchu stanice ze vzdálenosti 30 metrů. Loď přistála na padáku bez problémů 48 km jihozápadně od města Celinogradu.. Bylo to první noční přistání Sojuzu. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Mise na webu Kosmo", "question": "Kdo byl palubním inženýrem kosmické lodi Sojuz 15?", "answers": ["Lev Ďomin"]}
{"title": "Minsk", "context": "Většina průmyslového vybavení města byla ale zničena během první. a zejména druhé světové války. Po válce byl rozvoj města spojen s rozvojem průmyslu, zejména odvětví spojených s vědou a výzkumem. Minsk se stal hlavním centrem strojírenství (zejména výroby dopravních prostředků), chemického průmyslu (gumárenství) a elektrotechniky (výroba televizí, rozhlasových přijímačů). Kromě těchto klíčových oborů zde došlo také k rozvoji zpracovatelského, potravinářského a textilního průmyslu. K nejznámějším podnikům patří MAZ (Minský automobilový závod) nebo MTZ (Minský traktorový závod). Tyto závody jsou věhlasné výrobou osobních i nákladních automobilů, autobusů, ale i tramvají, trolejbusů, zemědělské techniky atd. Jejich filiálky jsou po celé zemi. Během sovětských dob byl rozvoj průmyslu úzce svázán s dodavateli a odběrateli z SSSR, což vedlo po rozpadu svazu v roce 1991 k vážným ekonomickým problémům. Po přijetí neokeynesiánských opatření Alexandra Lukašenka v roce 1995 byla ale většina průmyslové produkce obnovena. Díky tomu neprošel Minsk v 90. letech 20. století masivní vlnou deindustrializace jako ostatní města SNS a východní Evropy. Kolem 40 % ekonomicky aktivních je stále zaměstnáno ve strojírenském průmyslu. Přes 70% produkce je exportováno, především do Ruska a ostatních členských států SNS. Oživení průmyslové výroby nevedlo ale k obnově vybavení (mj. v důsledku odrazování zahraničních investorů), proto není průmysl příliš konkurenceschopný na mezinárodním trhu.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Běloruska?", "answers": ["Minsk"]}
{"title": "Boj o Filipíny (1941–1942)", "context": "Masaharu HommaKjúdži KuboSueto HiroseKenzaburo HaraŠódži NišimuraRaizó TanakaHidejoši ObataIbó TakahašiNišizo Cukahara síla 31 095 americká armáda[3]asi 120 000 Filipínská armáda[4]+ námořnictvo+ námořní pěchota 129 435 armáda12 752 armádní letectvo49 752 námořnictvo a námořní letectvo[5] ztráty nejméně 10 800 mrtvýchnejméně 30 000 zraněných100 000 zajatých nejméně 7900 mrtvýchnejméně 13 200 zraněných Boj o Filipíny byl výsledkem japonské invaze na Filipíny v letech 1941 a 1942, které v té době bránily spojené síly USA a Filipínců. Výsledkem bylo japonské vítězství a největší kapitulace v amerických dějinách. Hlavní boje se odehrály na největších ostrovech Luzon (na severu Filipín) a Mindanao (na jihu). Ačkoliv obránci měli početní převahu, jednalo se převážně o nedostatečně vycvičené a nedostatečně vybavené jednotky. Svoji roli sehrálo i americké podcenění Japonců, neschopnost americko-filipínského velení a japonský překvapivý úder na filipínská letiště během prvního dne bojů. Spolu s leteckými údery v následujících dnech se císařskému námořnímu a armádnímu letectvu podařilo prakticky eliminovat americké a filipínské letecké síly a získat nadvládu ve vzduchu. První japonská vylodění se uskutečnila 10. prosince 1941 u Aparri a Viganu na severu Luzonu, s následným postupem na jih. Ráno 12. prosince se další japonské jednotky vylodily u Legazpi na jihu Luzonu a zahájily postup na sever k Manile.", "question": "Jak dopadl boj o Filipíny?", "answers": ["Výsledkem bylo japonské vítězství a největší kapitulace v amerických dějinách"]}
{"title": "Mexické peso", "context": "Mexické peso ($, Mex$) je zákonným platidlem amerického státu Mexiko. Název \"peso\" má mexická měna společný s měnami několika dalších států, které bývaly španělskými koloniemi. Značka pro peso je $, ale pro rozlišení od jiných měn se před tento znak dávají písmena Mex (Mex$). ISO 4217 kód mexické měny je MXN. Jedna setina pesa se nazývá centavo. Před rokem 1861 se mexické peso dělilo na 8 realů, od tohoto roku používá desítkovou soustavu. V roce 1993 provedla mexická národní banka měnovou reformu - ta spočívala v tom, že se z 1000 \"starých\" pesos stalo 1 \"nové\" peso, které dostalo současný kód MXN (původní kód pro mexické peso byl MXP). == Mince == V současnosti v oběhu kolují mince v nominálních hodnotách 5, 10, 20 a 50 centavos, 1, 2, 5, 10, 20, a 100 pesos. Cirkulace mincí v hodnotách 20 a 100 je spíše doplňková, protože jsou raženy jako pamětní a navíc ve stejných hodnotách existují i bankovky, kterých je nepoměrně více. Na aversní straně všech mincí je vyobrazen státní znak Mexika.", "question": "Jaký je kód mexické měny?", "answers": ["MXN"]}
{"title": "Clive Staples Lewis", "context": "Paddy byl zabit roku 1918 a Lewis dodržel svůj slib. Paddy již dříve představil Lewise své matce Jane Mooreové a ta se s Lewisem brzy spřátelila. Lewisovi bylo v té době 18 let a Jane 45. Přátelství s paní Mooreovou bylo pro Lewise zvlášť důležité v době, kdy se v nemocnici uzdravoval ze svých zranění, protože jeho otec, který trpěl téměř patologickou nechutí byť jen na chvíli odejít od své práce v Belfastu, nebyl schopen ho navštívit. Lewis žil u paní Mooreové do konce čtyřicátých let, kdy byla hospitalizována. Běžně o ní mluvil jako o své matce a také ji tak oslovoval v dopisech. Lewis, jehož matka zemřela, když byl malý, a jehož otec byl vzdálený a přísný, si k paní Mooreové vytvořil hluboký vztah. \"Vše, co o ní mohu nebo mám říct, je to, že mé dřívější nepřátelství k emocím bylo zcela a různorodě pomstěno,\" napsal o ní ve své autobiografii. Také řekl svému příteli Georgi Sayerovi: \"Byla štědrá a mě také naučila být štědrý.\" V prosinci 1917 napsal v dopise svému příteli z dětství Arthuru Greevesovi, že on a Jane jsou lidmi, kteří pro něj na světě nejvíc znamenají. V roce 1930 se Lewis, paní Mooreová, její dcera Maureen a Warnie přestěhovali do \"The Kilns\", domu ve čtvrti Headington Quarry na kraji Oxfordu (dnes součást předměstí Risinghurstu). Všichni se finančně podíleli na koupi domu, který po smrti Warrena v roce 1973 zdědila Maureen.", "question": "Ve kterém městě se narodil Clive Staples Lewis?", "answers": ["v Belfastu"]}
{"title": "Var", "context": "K varu dochází při zahřátí kapaliny na teplotu varu. Teplota varu je různá pro různé kapaliny. Její velikost závisí také na tlaku nad kapalinou (s rostoucím tlakem teplota varu stoupá). To má vliv i na průběh varu (vzniku bublin páry) v nádobách s nezanedbatelnou výškou. Teplo potřebné ke změně skupenství při varu se nazývá skupenské teplo varu. Při přípravě potravin var představuje vkládání příslušné potraviny do vařící vody nebo jiné kapaliny založené na vodě (např. mléko, vývar apod.). Převaření a následné ochlazení vody se používá jako účinný prostředek dezinfekce vody. Vařící voda během několika minut usmrtí většinu bakterií. Vypařování Utajený var Pasterizace Destilace Skupenství Pára Papinův hrnec Kapalnění Skupenské teplo varu Slovníkové heslo var ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu var ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá teplo potřebné ke změně skupenství?", "answers": ["skupenské teplo varu"]}
{"title": "Jacob Bernoulli", "context": "Ke studiu využíval i dobu, po kterou působil jako vychovatel v Ženevě a Paříži. Při svých cestách po dnešní Anglii, Francii nebo Německu v letech 1681 až 1682 se seznámil nejen s kartézskou matematikou, ale i s dalšími učenci - Janem Huddem, Robertem Boylem či Robertem Hookem. Od roku 1683 přednášel experimentální fyziku v Basileji a věnoval se studiu matematiky, jíž se stal roku 1687 taktéž v Basileji profesorem. Tuto pozici zastával až do své smrti. V roce 1699 se stal členem Francouzské akademie věd a o dva roky později Pruské akademie věd. Jacob Bernoulli měl pět dcer a tři syny. Na rozdíl od jeho bratrů Johanna a Nicolause se však žádné z jeho dětí nestalo později taktéž známými matematiky či fyziky. Zemřel 16. srpna 1705 v Basileji. Na počest Jacoba a jeho bratra Johanna byl pojmenován měsíční kráter Bernoulli. Jacobova vědecká práce byla přínosná v mnoha oblastech. Podílel se na rozvoji teorie pravděpodobnosti a kombinatoriky, ve které se dodnes používá právě jeho a Leibnizova terminologie. Část jeho poznatků se zachovala v jeho nedokončeném díle Ars conjectandi (Umění předpokládat). Dílo bylo vydáno roku 1713 - osm let po jeho smrti. V tomto díle se již objevuje např. zákon velkých čísel, čísla později nazvána jako Bernoulliho či dokazování pomocí matematické indukce. Jacob se taktéž zabýval teorií řad, v které dosáhl některých významných výsledků. Své poznatky poté taktéž aplikoval k výpočtům délek křivek a velikostí obsahů. Taktéž se podílel na řešení fyzikálních problémů týkajících se pohybu těles v gravitačním poli pomocí tehdy velmi mladého oboru - infinitezimálního počtu, ke kterému Jacob také přispěl cennými výsledky. Na popud Leibnize publikoval v roce 1696 tzv izoperimetrický problém. Jeho řešení poté podal Jacobův bratr Johann Bernoulli - ovšem dopustil se chyby. Jacob sám problém po namáhavém úsilí vyřešil, což vedlo k položení základů variačního počtu, který byl poté výrazněji rozvinut o půlstoletí později Leonhardem Eulerem. Se svým bratrem Johannem Jacob často vedl ve vědeckých kruzích ostré odborné spory.", "question": "Kdy zemřel Jacob Bernoulli?", "answers": ["16. srpna 1705"]}
{"title": "Petr Bezruč", "context": "Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval český básník Vladimír Vašek (15. září 1867 Opava - 17. února 1958 Olomouc). Je autorem jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů (řadíme jej pouze do téže doby, jeho názory se neztotožňovaly s \"buřiči\"[zdroj? ]). Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu. Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové (roz. Brožkové). Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost Rukopisů královedvorského a zelenohorského. Na základě filologického rozboru dokázal, že autorem jejich textu je Václav Hanka a obvinil ho z jejich padělání. Vaškova matka Marie pocházela ze zámožné rodiny v Týnci nad Labem. V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity (v téměř německé Opavě) nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto však malý Vladimír Vašek trávil v Háji u Opavy, kam se jeho otec vracel za svou zálibou - lovem. Dětství Vladimíra Vaška zůstalo ovšem poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech. Otec Antonín Vašek zemřel na tuberkulózu v roce 1880. Jeho vdova Marie Vašková zůstala se šesti dětmi sama v nelehké finanční situaci. V roce 1881 začal Vladimír Vašek navštěvovat brněnské gymnázium. Nejhorší prospěch měl z němčiny, matematiky a zpěvu.", "question": "Kdy se narodil Petr Bezruč?", "answers": ["15. září 1867"]}
{"title": "Integrovaný záchranný systém", "context": "Integrovaný záchranný systém Další významy jsou uvedeny na stránce Integrovaný záchranný systém (rozcestník). Hasiči a záchranáři zdravotnické záchranné služby spolupracují při záchranných pracích Pojmem integrovaný záchranný systém (IZS) se rozumí koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Základním právním předpisem je zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému.[1][2] Integrovaný záchranný systém (IZS) existuje v Česku od roku 2001, ačkoliv jeho základy vznikly již v roce 1993. Hlavním koordinátorem integrovaného záchranného systému v Česku je Hasičský záchranný sbor České republiky.[1] Pokud na místě zásahu není ustanoven velitelem zásahu velitel jednotky požární ochrany nebo příslušný funkcionář hasičského záchranného sboru s právem přednostního velení, velitelem zásahu se stává vedoucí člen složky IZS, jejíž činnost je na místě převažující.[3] Složky IZS Páteří integrovaného záchranného systému v Česku je Hasičský záchranný sbor České republiky Krajské zdravotnické operační středisko Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje koordinuje činnost posádek zdravotnické záchranné služby Základní složky Základní složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Tvoří jej:[1][2] Hasičský záchranný sbor České republiky jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany poskytovatelé zdravotnické záchranné služby Policie České republiky Ostatní složky Ostatní složky IZS poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání. V době krizových stavů se stávají ostatními složkami integrovaného záchranného systému také odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic pro poskytování specializované péče. Tvoří jej:[1][2] obecní/městské policie vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory ostatní záchranné sbory orgány ochrany veřejného zdraví havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby Záchranný tým Českého červeného kříže", "question": "Jaká je zkratka integrovaného záchranného systému?", "answers": ["IZS"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Máchovi imponoval nejen její vzhled, ale i to, že znala a četla české knihy. Ozvěny vztahu k Marince se promítly i do Máchovy tvorby. Samotný vztah neměl dlouhého trvání. Každopádně ještě v roce 1833 se v Pouti krkonošské Mácha vyznává ze ztracené lásky. Na konci roku 1832 zahořel láskou k mladé herečce Rošrové, ale výsledkem vzplanutí byla jen báseň Panně Rošrové. Skutečnou Máchovou partnerkou, snoubenkou a matkou jeho syna Ludvíka byla Eleonora Šomková. Mácha se s ní seznámil někdy v zimě 1833/1834 po divadelní zkoušce. Konkrétně v Celetné ulici v domě U Červeného orla (dnes čp. 593/21), kde v té době byla kavárna U Suchých. K seznámení s Lori došlo za přítomnosti Josefa Kajetána Tyla a jeho pozdější ženy Leni Forchheimové. Charakter jejich vztahu, jejž ukončila po téměř třech letech Máchova smrt, nastiňuje Máchův intimní deník z roku 1835 a jeho dopisy. Podstatnou roli hrála v tomto vztahu Máchova povaha, jeho přecitlivělost a žárlivost, své učinili i rodiče mladých partnerů, ale třeba i Lořina neochota naučit se česky. 1. října 1836 porodila Lori Máchovi syna. Naposledy se s Máchou viděla 16. října 1836. Jejich svatba se měla konat 8. listopadu 1836 v kostele svatého Štěpána v Praze. Syn Ludvík zemřel 5. července 1837 na psotník. Na začátku srpna 1836 získal Mácha absolutorium na právech. Nástup do zaměstnání však odložil - aby mohl cestovat a aby byl v Praze při korunovaci císaře Ferdinanda českým králem. Koncem září nastoupil jako koncipient u litoměřického justiciára Josefa Filipa Durase (1793-1853). 1. října se v Praze narodil Lori syn Ludvík. 4. října jel Mácha do Prahy, aby potomka viděl. V noci 15. října se doslova rozběhl z Litoměřic do Prahy; bylo to naposledy, kdy Prahu navštívil a kdy viděl syna a Lori. V neděli 23. října si z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml požáru dole ve městě. Při obětavém hašení se nalokal vody, jež mohla být zdrojem jeho pozdějšího infekčního onemocnění.[zdroj? ] Začátkem listopadu se Máchovo zdraví rychle zhoršovalo. Měl průjem, ale žádné léky neužíval a dál chodil do kanceláře. 2. listopadu píše dva poslední dopisy - rodičům a Lori. V noci na 5. listopad se mu velmi přitížilo, zvracel a vyžádal si lékaře. Přesto ráno vstal a šel se omluvit do práce, kam mu přivolaný doktor nedovolil dojít. Zemřel v neděli 6. listopadu 1836 přibližně ve tři hodiny ráno.", "question": "V jakém městě se narodil Karel Hynek Mácha?", "answers": ["Praze"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Mnoho ze Shakespearových her bylo publikováno již během jeho života ve vydáních různé kvality a s různou přesností. Nicméně v roce 1623 John Heminges a Henry Condell, dva Shakespearovi přátelé a herečtí kolegové, publikovali takzvané První folio, první konečné a souhrnné znění Shakespearových her. Je to posmrtné vydání, které zahrnuje až na dvě všechny hry, obecně připisované Shakespearovi. Předmluvou k tomuto vydání byla poema od Bena Jonsona, ve které je Shakespeare prozíravě oslavován jako člověk \"nejen pro tento čas, ale navěky\". Ve 20. a počínajícím 21. století byly Shakespearovy práce opakovaně znovuobjevovány a upravovány na podkladě nových směrů bádání a inscenování. Jeho hry zůstávají velmi populární a jsou neustále studovány, uváděny a interpretovány v různých kulturních a politických souvislostech po celém světě. V roce 2016, kdy uplynulo 400 let od dramatikova úmrtí, probíhaly ve Velké Británii a po celém světě oslavy na počest Shakespeara a jeho díla. William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratford nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553.", "question": "Kdo je považován za celosvětově nejvýznamnějšího dramatika?", "answers": ["William Shakespeare"]}
{"title": "Hugh Hopper", "context": "Hugh Hopper (29. dubna 1945 Canterbury, Anglie - 7. června 2009) byl britský baskytarista. Svou kariéru zahájil v roce 1963 jako člen skupiny The Daevid Allen Trio, ve které vedle něj působili ještě Robert Wyatt a Daevid Allen. V roce 1964, spolu s Wyattem, Kevinem Ayersem, Richardem Sinclairem a svým bratrem Brianem Hopperem založil skupinu The Wilde Flowers. V roce 1969 pak přešel k obnovené skupině Soft Machine, ve které působil do roku 1973. Později spolupracoval s dalšími skupinami, jako jsou Gilgamesh a Soft Heap. V roce 1969 se podílel na prvním sólovém albu Kevina Ayerse s názvem Joy of a Toy. O rok později hrál na prvním sólovém albu bývalého člena skupiny Pink Floyd Syda Barretta nazvaném The Madcap Laughs. Spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, mezi které patří například Lindsay Cooper, Chris Cutler nebo Pip Pyle. Rovněž vydal několik alb pod svým vlastním jménem. V červnu 2008 mu byla diagnostikována leukemie a o rok později zemřel ve věku čtyřiašedesáti let.", "question": "Jako člen které skupiny zahájil britský baskytarista Hugh Hopper svou kariéru?", "answers": ["The Daevid Allen Trio"]}
{"title": "Richard Nixon", "context": "Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 - 22. dubna 1994) byl 37. prezident Spojených států amerických (1969-1974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (1953-1961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezident Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval. Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy. V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního expertana jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye, a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts. Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins. Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. \"vietnamizace\" války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos. Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato. Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera. V roce 1972 se v souvislosti s válkou ve Vietnamu rozhodl použít atomovou bombu na severovietnamské vojáky i civilisty, a byl to právě Kissinger, který mu to rozmluvil.", "question": "V jakých letech byl prezidentem Spojených států amerických Richard Milhous Nixon?", "answers": ["1969-1974"]}
{"title": "Ernest Thomas Sinton Walton", "context": "Ernest Thomas Sinton Walton (6. října 1903 Dunngarvan, Irsko - 25. června 1995 Dublin, Irsko) byl irský fyzik, který získal spolu s J. D. Cockcroftem v roce 1951 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za objevné práce přeměny atomových jader uměle urychlenými jadernými částicemi.", "question": "Kdy zemřel Ernest Thomas Sinton Walton?", "answers": ["25. června 1995"]}
{"title": "Otto von Bismarck", "context": "Karl Wilhelm Ferdinand von Bismarck a Wilhelmine Luise Mencken Příbuzní Malwine von Bismarck a Bernhard von Bismarck[1] (sourozenci) Zaměstnání politik Náboženství luteránství Ocenění Řád černé orlice (1864)Řád Vilémův (1896)Řád württemberské korunyŘád SerafínůŘád zvěstování… více na Wikidatech Podpis Commons Otto von Bismarck Některá data mohou pocházet z datové položky. Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda z Lauenburgu (1. dubna 1815, Schönhausen, Pruské království – 30. července 1898, Friedrichsruh, Německé císařství) byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska (1862–1890) a první v řadě německých kancléřů (1871–1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř. Mládí a studia Narodil se 1. dubna 1815 v Schönhausenu pět let po svém bratru Bernhardovi. Otec Ferdinand (1771–1845), byl málo nadaný, prostý, bez ctižádosti, velký pijan. Matka Vilemína Menchenová (1790–1839) byla ctižádostivá městská dívka, milující město, vzdělání, společenský lesk a konexe u dvora. Bismarck matku nesnášel, vyčítal jí citový chlad, rozumářství, liberalismus. Otto studoval práva v Göttingenu a Berlíně. Pocházel z junkerské rodiny Bismarcků, nedlouho po jeho narození se rodina přestěhovala na statek v západních Pomořanech, později, když mu bylo sedm let, odjel do Berlína, aby se mohl vzdělávat.", "question": "Který pruský kancléř měl přezdívku \"železný kancléř\"?", "answers": ["Otto von Bismarck"]}
{"title": "Masožraví", "context": "Masožraví Možná hledáte: Masožravci. Masožraví Cicindela Hybrida Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen členovci (Arthropoda) Podkmen šestinozí (Hexapoda) Třída hmyz (Insecta) Řád brouci (Coleoptera) Podřád masožraví (Adephaga)Schellenberg, 1806 Některá data mohou pocházet z datové položky. Vyobrazení několika jedinců od Harolda Maxwell-Lefroye Masožraví (Adephaga) je podřád brouků. Masožraví je velký podřád, který zahrnuje devět čeledí, u nichž se odhaduje, že mohou mít přibližně 35–38 tisíc rodů. Tento podřád nemá vyhraněný biotop a jeho zástupce lze nalézt na souši i ve vodě. Převážná většina druhů obsažených v tomto podřádu má dravé dospělé jedince, společným znakem pro všechny jsou dravé larvy, nepohyblivé kyčle posledního páru nohou. Většina zástupců je považována za užitečné, protože jsou přirozenými nepřáteli mnoha škůdců. Čeledi Plavčíkovití (Haliplidae) Potápníkovití (Dytiscidae) Střevlíkovití (Carabidae) Svižníkovití (Cicindelinae) – dříve samostatná čeleď Cicindelidae, nyní většinou podčeleď Vírníkovití (Gyrinidae) Amphizoidae Hygrobiidae Noteridae Rhysodidae Trachypachidae mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Seznam čeledí brouků (Coleoptera) Říše: živočichové • Kmen: členovci • Třída: hmyz • Podtřída: Pterygota Adephaga (masožraví) Amphizoidae • Carabidae • Dytiscidae • Gyrinidae • Haliplidae • Hygrobiidae • Noteridae • Rhysodidae • Trachypachidae Archostemata (prvožraví) Crowsoniellidae • Cupedidae • Jurodidae • Micromalthidae • Ommatidae Myxophaga (řasožraví) Hydroscaphidae • Lepiceridae • Sphaeriusidae • Torridincolidae Polyphaga (všežraví) Bostrichiformia nadčeleď Bostrichoidea: Anobiidae • Bostrichidae • Dermestidae • Jacobsoniidae nadčeleď Derodontoidea: Derodontidae Cucujiformia nadčeleď Chrysomeloidea: Cerambycidae • Chrysomelidae • Megalopodidae • Orsodacnidae nadčeleď Cleroidea: Acanthocnemidae • Chaetosomatidae • Cleridae • Melyridae • Phloiophilidae • Phycosecidae • Prionoceridae • Trogossitidaenadčeleď Cucujoidea: Alexiidae • Biphyllidae • Boganiidae • Bothrideridae • Cavognathidae • Cerylonidae • Coccinellidae • Corylophidae • Cryptophagidae • Cucujidae • Discolomatidae • Endomychidae • Erotylidae • Helotidae • Hobartiidae • Kateretidae • Laemophloeidae • Lamingtoniidae • Languriidae • Monotomidae • Nitidulidae • Passandridae • Phalacridae • Phloeostichidae • Propalticidae • Protocucujidae • Silvanidae • Smicripidae • Sphindidae", "question": "Jak poznáme brouky z podřádu masožraví?", "answers": ["dravé dospělé jedince, společným znakem pro všechny jsou dravé larvy, nepohyblivé kyčle posledního páru nohou"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Maximální rozměry 61 x 30 m, minimální 56 x 26 m, rohy hřiště zaobleny hrazením o poloměru 7 až 8,5 m. Pro úpravu ledové plochy se od 50. let 20. století používají rolby. == Puk == Puk (někdy též nazývaný touš či prostě kotouč) je drobný předmět tvaru velmi plochého válce, který se používá ke hře při ledním hokeji. Puk má zhruba průměr 76,2 milimetrů (3 palce anglické míry), výšku 25,4 mm (1 palec anglické míry) a hmotnost od 156 do 170 gramů, ovšem tyto parametry mohou být mírně pohyblivé a liší se třeba pro žákovské kategorie. == Hokejové ligy a turnaje == National Hockey League (NHL) je nejprestižnější hokejová liga na světě, které se účastní týmy z USA a Kanady. Kontinentální hokejová liga (KHL) je druhou nejlepší hokejovou ligou na světě, zúčastňují se jí týmy hlavně z Východní Evropy a Severní Asie. Lední hokej na olympijských hrách se hraje od roku 1920 Mistrovství světa v ledním hokeji se poprvé konalo v roce 1920 v rámci olympijských her Euro Hockey Tour je série hokejových turnajů, kterých se účastní reprezentační výběry Česka, Finska, Švédska a Ruska Czech Hockey Games je hokejový turnaj konající se v Česku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Karjala Cup je hokejový turnaj konající se ve Finsku.", "question": "Od kterého roku se hraje lední hokej na olympijských hrách?", "answers": ["1920"]}
{"title": "Paštština", "context": "Paštština, též paštunština či paštó (paštunsky: پ paštó/pachtó) je fylogeneticky íránský jazyk. Pašto je úředním jazykem Afghánistánu, mluví jim asi 60 % Afghánců a navíc část obyvatel Pákistánu. Je psána upraveným arabským písmem zprava doleva. Pašto se mluví v jihovýchodním Afghánistánu od Džalálábádu po Kandahár a odtud severozápadně k Sabzaváru. V Pákistánu používají pašto obyvatelé sídlící v severozápadních oblastech a hraničních provincií. V některých oblastech Pandžábu a Balúčistánu. V současnosti mluví paštsky 35 miliónů lidí. Pašto má asi padesát kmenových dialektů, které se dělí na tři skupiny Kandahárský dialekt Nangahárský dialekt Paktijský dialekt Vlivem islámu je převážná část slov, hlavně náboženského významu, přejatá z arabštiny, dále pak z perštiny, urdštiny, angličtiny,. ruštiny a jiných evropských jazyků: z arabštiny: ا Alláh Bůh z perštiny م méz /persky míz/ stůl z urdštiny م /م/ míṭ sladkost, cukroví z angličtiny ر rákeṭ /rocket/ raketa, střela z ruštiny ک kalašnikov název útočné pušky Pašto je jazykem paštůnů, kteří jsou usídleni hlavně v Afghánistánu, severozápadě Pákistánu a Balúčistánu. Současná paštská abeceda je psána upraveným arabským písmem, má 40 písmen z nichž 8 je paštských. Není přesně jasné jakým písmem paštůni psali do příchodu arabské transkripce, ale z vykopávek a starých mincí, které byly nalezeny na místech kde paštůni prokazatelně žili je patné, že používali druh písma, který se dnes nazývá Kharóšthí. První paštská abeceda byla sestavena učencem Qazi Saifullahem na příkaz Khwaja Hassana Maiwandiho prvního ministra sultána Mahmúda z Ghazni / 999–1030 /. Poté jiní učenci a političtí vůdci abecedu upravovali až dosáhla současné formy. Význam jazyka pašto vzrostl po vzniku samostatného afghánského státu v roce 1747 a v roce 1919 po získání nezávislosti. Vedle darijštiny byl uznán za úřední jazyk až v roce 1936. Pašto se píše upraveným arabským, respektive perským písmem zprava doleva. arabská písmena ا ب ض ص ث ق ف غ ع ه خ ح ج د ش س ي ل ت ن م ط ظ ز و ة ر ء ک perská písmena گ چ ژ.", "question": "Co je úředním jazykem Afgánistánu?", "answers": ["Pašto"]}
{"title": "Muchomůrka červená", "context": "Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností. == Popis == Klobouk může mít průměr 8–20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustlý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou. Prsten je široký, převislý, rýhovaný. Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu. Výtrusný prach je bílý. === Možnost záměny === Možná je záměna s velmi podobnou muchomůrkou královskou, která je však také jedovatá. Méně pravděpodobná, ale také možná, je záměna s muchomůrkou císařskou, která je sice jedlá (dokonce výtečná), ale v České republice je vzácná a chráněná. == Výskyt == Celkově hojná, místy velmi hojná. Roste nejčastěji v jehličnatých, převážně smrkových lesích, ale i ve smíšených a listnatých lesích. == Obsahové látky, jedovatost == Kromě nepříliš významného obsahu muskarinu obsahuje muscimol, který způsobuje poruchy vědomí a vyvolává halucinace. Muchomůrka červená byla v historii používána k navození stavů opojení nebo halucinací.", "question": "Jakou barvu může mít klobouk muchomůrky červené?", "answers": ["jasně oranžovou až nachově červenou"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurentku. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti. Největším problémem se ukázala volba místa pro tuto univerzitu. Ačkoliv všeobecně převládal názor, že by měla být založena v zemském hlavním městě Brně, proti byli zejména brněnští Němci, kteří Brno politicky zcela ovládali a báli se oslabení svého vlivu. To bylo dokonce zdrojem nacionálních konfliktů, které vyvrcholily tragickými pouličními střety v roce 1905 u příležitosti tzv. Volkstagu, při kterých přišel o život český dělník František Pavlík. Teprve konec války a rozpad Rakouska-Uherska přinesl příznivější podmínky pro založení nové univerzity. Za její sídlo byla navrhována např. i Olomouc, ale přednost byla jednoznačně dána většímu a významnějšímu hlavnímu zemskému městu – Brnu. Zřízena byla jako druhá česká universita zákonem ze dne 28. ledna 1919 č. 50 Sb. z. a n. a v době svého vzniku měla čtyři fakulty (právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou). Ačkoli zákon předpokládal výstavbu nového univerzitního areálu do roku 1930, podařilo se realizovat pouze budovu právnické fakulty. Nacistická okupace způsobila univerzitě těžké ztráty materiální i lidské (například z přírodovědecké fakulty byla popravena nebo umučena čtvrtina profesorského sboru). Další neblahé zásahy následovaly ze strany komunistické moci po únoru 1948. Nejrozsáhlejší čistky proběhly na právnické fakultě, kterou muselo opustit 46 % studentů; v roce 1950 byla zrušena úplně.", "question": "Kdo se zasloužil o vznik Masarykovy univerzity?", "answers": ["Tomáš Garrigue Masaryk"]}
{"title": "Ludvík IX", "context": "Nemoci podlehl navarrský král Theobald II., jeho manželka Isabela (Ludvíkova dcera) zemřela o rok později. Mladou královnu Francie Isabelu shodil kůň, což vedlo k předčasnému porodu mrtvého chlapce a Isabelině smrti o pár dní později. Srpen roku 1271 se stal osudným pro Ludvíkova bratra Alfonse z Poitiers a jeho ženu Janu. Zavražděn byl syn Richarda Cornwallského Jindřich z Almainu. Ve chvíli modlitby byl v kostele zákeřně přepaden a ubodán Guyem a Simonem, syny Simona z Montfortu. Byla to msta za opuštění řad vzbouřenců proti králi Jindřichovi III. Průvod s rakví plnou kostí mrtvého krále dorazil do Paříže až v květnu 1271. Ludvík byl posledním francouzským panovníkem, který se postavil do čela křížové výpravy. A anonymní básník se připojil slovy: Brzy po své smrti získal Ludvík pověst svatosti pro svou hlubokou zbožnost a také pro činy vykonané pro křesťanství, které odpovídaly jednání \"svatého krále\". První iniciativu ve věci svatořečení vyvinul papež Řehoř X., který 4. března 1272 napsal zpovědníkovi Ludvíka IX. Geoffroyovi z Beaulieu, aby mu zaslal co nejvíce informací o životě Ludvíka IX., kterého papež považoval za pravý vzor po všechny křesťanské panovníky. V odpověď na papežský dopis sepsal Geoffroy z Beaulieu kolem roku 1274 první životopis zemřelého krále, ve kterém shrnuje, že podle jeho názoru je Ludvík hoden oficiálního svatořečení. Šetření o svatosti krále trvalo řadu let a teprve v roce 1281 bylo zahájeno oficiální řízení. Během něho bylo zdokumentováno přes 330 svědectví o zázracích a shromážděno 38 výpovědí. Přesto se proces táhl až do roku 1297, kdy byl Ludvík IX. svatořečen papežem Bonifácem VIII. Po svatořečení se úcta k Ludvíkovi ještě zvýšila. Francouzský král Filip IV. nechal 17. května 1306 dopravit Ludvíkovu lebku do Sainte-Chapelle. Různé další ostatky pak rozesílal kostelům v celé Francii. Dne 25. srpna 1298 proběhl v katedrále v Saint-Denis za přítomnosti francouzského krále Filipa IV. slavnostní obřad, při kterém byly kosti svatého Ludvíka exhumovány a uloženy do relikviáře za oltářem. Po překonání těžkostí v začátcích své vlády se Ludvíkovi podařilo rozšířit svou jurisdikci na nezávislá královská léna za hranicemi jeho korunní domény. Zde všude napomáhal vymáhání práva, dodržování míru a ochraňoval církev. Za jeho vlády tak byl položen základ pro právní jednotu pozdějšího francouzského národa. V pozdějším období své vlády přijal Ludvík za svůj asketický způsob života. To vzbudilo kritiku osob, které se domnívaly, že takový způsob života je neslučitelný s hodností krále. V době úmrtí Ludvíka IX. byla Francie nejbohatší zemí Evropy.", "question": "Kdy byl Ludvík IX. Francouzský svatořečen?", "answers": ["1298"]}
{"title": "Vilém IV", "context": "Stal se posledním mužským panovníkem z Hannoverské dynastie. V mládí sloužil u královského námořnictva a byl přezdíván námořním králem. Jeho dva starší bratři zemřeli bez legitimních potomků a tak se Vilém stal ve věku 64 let nástupcem na britském trůnu. V době jeho vlády byly uskutečněny některé reformy – úprava sociálních zákonů, zákaz práce dětí, zákaz otrokářství platící v téměř celém britském impériu a úprava volebního systému. I když se nezapojoval do politiky tak výrazně jako jeho bratr, byl posledním britským monarchou, který jmenoval předsedu vlády v rozporu s přáním parlamentu. Protože v době své smrti nezůstavil žádné žijící legitimní potomky, stala se jeho následnicí na britském trůnu jeho neteř princezna Viktorie z Kentu, jediná dcera Vilémova bratra prince Eduarda Augusta, vévody z Kentu a Strathearnu. V Hannoverském království, které akceptovalo pouze mužské následníky, pak na trůn nastoupil Arnošt August I. Mládí Narodil se 21. srpna 1765 v Buckinghamském paláci jako třetí syn Jiřího III. a jeho manželky královny Šarloty. Měl dva starší bratry Jiřího a Frederika a nepředpokládalo se, že by kdy usedl na trůn Spojeného království. Jako třináctiletý nastoupil ke Královskému námořnictvu jako lodní poddůstojník. V době americké války za nezávislost sloužil v New Yorku. V době, kdy byl v Americe, schválil George Washington plán na jeho únos. Poté, co se tato informace donesla Britům, byl Vilém při cestách po městě doprovázen stráží. Roku 1785 se stal poručíkem a kapitánem lodi HMS Pegasus. Na konci roku 1786 byl přeložen do Indie, kde sloužil pod Horatiem Nelsonem, se kterým se stali blízkými přáteli. Snažil se, aby podobně jako jeho starší bratři získal titul vévody a tím i stálý příjem, ale jeho otec o tom nechtěl slyšet.", "question": "V jakém věku nastoupil Vilém IV. Britský ke Královskému námořnictvu?", "answers": ["Jako třináctiletý"]}
{"title": "Antiperle", "context": "Antiperle jsou mentolové bonbony přibližného tvaru koule, vyráběné Sfinxem. Číslo čárového kódu výrobku je 85920965. Ve sto gramech Antiperlí je přibližně průměrná energetická hodnota 1540 kilojoulů (tzn. 368 kilokalorií), 0 gramů bílkovin, 0 gramů tuků a 97,4 gramu sacharidů. Antiperle vznikly v roce 1960 v Chotyni v pobočce libereckého podniku Lipo. Antiperle se prodávaly v plechových krabičkách. Někdy v polovině šedesátých let 20. století se místo toho začaly prodávat v zelených krabičkách navrchu průhledných tvaru malého válce z polyethylenu a polypropylenu, u těchto krabiček se již zůstalo. Antiperle se vyrábí z krystalu cukru, který se asi šest týdnů zvětšuje na průměr zhruba čtyři milimetry. V minulosti se objevily snahy zmodernizovat a zrychlit tento postup, ale skončilo se s nimi, protože výsledné Antiperle byly příliš měkké. Na krystal cukru se nanáší postupně vrstvičky cukerného roztoku. Zhruba po dobu šesti týdnů se krystal zvětšuje na průměr asi čtyři milimetry. cukr glukózový sirup aromata: menthol, eukalyptová silice, skořicové aroma, růžové aroma, ethylvanilin lešticí látky: včelí vosk (E901), karnaubský vosk (E903), šelak (E904) může, ale nemusí obsahovat stopy lepku", "question": "Kde vznikly Antiperle?", "answers": ["v Chotyni"]}
{"title": "Dokonalý trik", "context": "Hall prohlásila, že byla nadšená jen tím, že se mohla na filmu podílet. Ricky Jay – Milton, starší kouzelník, pro něhož Borden a Angier na začátku příběhu pracovali. Jay, známý americký kouzelník, a Michael Weber trénovali Jackmana a Bale a stručně je instruovali o různých jevištních iluzích. Nejdříve se na Christophera Priesta kvůli adaptaci jeho románu Nežádoucí efekt obrátili producenti režisérů Juliana Jarrolda a Sama Mendese. Na Priesta zapůsobily Nolanovy filmy Sledování a Memento. Následně producentka Valerie Dean získala pozornost Christophera Nolana pro Priestovu knihu. V říjnu 2000 se Nolan vydal do Londýna, aby propagoval své Memento. Tam si přečetl Priestovu knihu a během procházky v Highgate (lokaci, která byla později použita ve scéně, kde Angier vykupuje Bordenova inženýra) se o příběh podělil s bratrem. Hudbu pro Dokonalý trik napsal anglický hudebník a skladatel David Julyan, s nímž Nolan spolupracoval již na filmech Memento a Insomnie. Podobně jako ve filmu byl soundtrack rozdělen do tří částí – Nabídka (Pledge), Změna (Turn) a Prestiž (Prestige). Někteří kritikové byli hudbou filmu zklamaní. Uznávají, že seděla ke kontextu filmu, ale nebyla zároveň příjemná sama o sobě. Dokonalý trik vynesl jen během úvodního víkendu ve Spojených státech více než 14 milionů dolarů, což z něj udělalo nejúspěšnější film víkendu. Doma celkově film utržil 53 milionů a celosvětově více než 109 milionů dolarů. Snímek získal dvě nominace na Oscara a to v kategoriích Nejlepší výprava a dekorace a Nejlepší kamera. Film získal převážně příznivé hodnocení kritiky. Server Rotten Tomatoes na základě 187 recenzí uvádí, že 75 % recenzí filmu bylo kladných. Na Metacritic získal Dokonalý trik na základě 36 recenzí skóre 66 ze 100.", "question": "Kolik peněz vynesl celosvětově film Dokonalý trik?", "answers": ["více než 109 milionů dolarů"]}
{"title": "Křemík", "context": "Křemík (lat. Silicium) je polokovový prvek, hojně se vyskytující v zemské kůře. Slouží jako základní materiál pro výrobu polovodičových součástek, ale i jako základní surovina pro výrobu skla a významná součást keramických a stavebních materiálů. Značka křemíku je Si. Křemík poprvé identifikoval roku 1787 Antoine Lavoisier jakožto složku pazourku a jiných křemíkatých hornin. Později, v roce 1800, jej Humphry Davy mylně považoval za sloučeninu. Roku 1811 Gay-Lussac a Thénard pravděpodobně vyrobili amorfní křemík zahříváním draslíku s tetrafluorosilanem. Křemík jakožto prvek byl poprvé izolován švédským chemikem J. J. Berzeliem roku 1823. Roku 1824 Berzelius získal amorfní křemík přibližně stejným postupem jako předtím Gay-Lussac. Berzelius také produkt přečistil opakovaným promýváním. Jedná se o poměrně tvrdý polokov s vysokou afinitou ke kyslíku. Elementární křemík je na vzduchu neomezeně stálý, v okolní přírodě se s ním však setkáváme prakticky pouze ve formě sloučenin, v nichž se vyskytuje pouze v mocenství Si+4. Je odolný vůči většině minerálních kyselin s výjimkou směsi kyseliny fluorovodíkové (HF) a kyseliny dusičné (HNO3), velmi snadno se však rozpouští v zásaditých roztocích (např. v hydroxidu draselném) za vzniku křemičitanového aniontu [SiO3]-2. V čisté podobě se křemík v přírodě nevyskytuje, setkáváme se pouze s jeho sloučeninami. Je po kyslíku druhým nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří 26 - 28 % zemské kůry. V mořské vodě je jeho koncentrace poměrně nízká, pouze 3 mg Si/l, ve vesmíru připadá na jeden atom křemíku pouze přibližně 30 000 atomů vodíku. Křemík je základní složkou velké většiny hornin tvořících zemskou kůru - příkladem mohou být pískovcové horniny, jíly, žuly a především aluminosilikátové horniny na bázi orthoklasu (aluminosilikáty obsahující draslík) nebo plagioklasu (aluminosilikáty obsahující sodík). Křemík se tedy vyskytuje prakticky ve všech vyvřelých horninách. Mineralogicky je bezesporu nejvýznamnějším zástupcem křemen, chemicky oxid křemičitý SiO2. Minerály s tímto složením se liší barevně podle přítomnosti malých množství cizorodých prvků, které způsobují charakteristické zbarvení krystalického oxidu křemičitého. Téměř čistý oxid křemičitý je mineralogicky označován jako křišťál, fialově je zbarven ametyst (příměs Fe4+), žlutý je citrín (příměs Fe3+), růžový růženín (Mn2+), hnědý záhněda (příměs Al, Na, Li). Další, např. jaspis, se mohou vyskytovat v několika barevných variantách. Zvláštní případ minerálu na bázi oxidu křemičitého je amorfní forma této sloučeniny - opál. Tento módní polodrahokam se vyskytuje v řadě barevných variant. V současné době se největší množství opálů dobývá v Austrálii a střední Americe včetně Mexika. Z biologického hlediska patří křemík mezi biogenní prvky, i když jeho obsah v tkáních živých organismů není příliš vysoký.", "question": "Jak se latinsky nazývá křemík?", "answers": ["Silicium"]}
{"title": "Naohiro Išikawa", "context": "Naohiro Išikawa Naohiro Išikawa Naohiro IšikawaOsobní informace Celé jméno Naohiro Išikawa Datum narození 12. května 1981 (39 let) Místo narození Prefektura Kanagawa, Japonsko Klubové informace Současný klub FC Tokyo Číslo dresu 18 Pozice záložník Profesionální kluby Roky Klub 2000–20022002– Yokohama F. Marinos FC Tokyo Reprezentace** Roky Reprezentace Záp. (góly) 2003–2012 Japonsko6 (0) Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Naohiro Išikawa (* 12. květen 1981) je japonský fotbalista. Reprezentace Naohiro Išikawa odehrál 6 reprezentačních utkání. S japonskou reprezentací se zúčastnil letních olympijských her 2004. Statistiky Japonsko RokyZáp.Góly 200310 200410 200500 200600 200700 200800 200920 201010 201100 201210 Celkem60 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Naohiro Išikawa na Wikimedia Commons National Football Teams Japan National Football Team Database Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Fotbal Autoritní data: VIAF: 251316631", "question": "Kolik reprezentačních zápasů odehrál Naohiro Išikawa?", "answers": ["6"]}
{"title": "Niva (sýr)", "context": "Sýr Niva je sýr s modrou plísní uvnitř hmoty. Tento kravský sýr je napodobeninou francouzského ovčího sýra Roquefortu. Obsahuje 52 % sušiny, 50 % tuku v sušině, 5 % kuchyňské soli, 1,5 % cukru a 1500 kJ využitelné energie na 100 gramů sýra. Výslovnost slova niva odpovídá pravopisu a slovo se tedy vyslovuje měkce. Ve čtyřicátých letech 20. století se název Roquefort stal chráněným názvem, a proto tento podobný sýr musel dostat jiné jméno. Technologa, ruského (donského) kozáka, Charitonova z mlékárny v Českém Krumlově (později JIHOČESKÉ MLÉKÁRNY (JČM), dnes Madeta) napadla niva, protože modrozelená barva sýru mu připomínala úrodnou louku. (Niva je i název obce sousedící s lokalitou jednoho z tradičních výrobců - Mlékárnou v Otinovsi). Tehdy zkoušel, který sýr by byl vůbec nejvhodnější pro výrobu v českokrumlovské pobočce. Zjistil, že nejvhodnější bude vyrábět sýr s modrozelenou plísní uvnitř obecně známý pod názvem rokfór, Roquefort. Nivu jako zavedený název používají všichni stávající výrobci v Česku. Pouze dvě značky, Jihočeská niva a Jihočeská zlatá niva, mají ochranné označení Evropské Unie. Byl veden spor o užívání tohoto názvu se Slovenskem, které spor prohrálo (26:1). Tento spor a jeho výhra vlastně dokazují, že pojmenování sýru Niva/niva je známo pouze na Slovensku, díky předchozí historii ve společném státě a trhu. Ve většině státech EU není vůbec tento název znám. Sýr má barvu smetanovou až sýrově žlutou. Povrch je světle hnědý a celistvý se zřetelnými vpichy a na řezu s mramorovitým prorostem světlé až tmavě zelené ušlechtilé plísně. Barva na povrchu je znakem vyzrálosti sýrů a neovlivňuje jejich zdravotní nezávadnost. Vnitřní prorost plísní může být i mírně drobivý nebo roztíratelný podle stupně zralosti sýra. Konzistence sýru je poloměkká. Ke konci trvanlivosti se pod obalem může objevit slabě oranžový maz nebo prorost plísně. Tento jev je přirozený a není závadný. Chuť sýru je slaná, výrazně pikantní a má příchuť po ušlechtilé plísni. Sýr se vyrábí z těchto surovin: syrové kravské mléko jedlá sůl – NaCl chlorid vápenatý – CaCl2 kultura smetanová (smetanový zákys) kultura Penicillium roqueforti syřidlo Výrobní proces musí být pod stálým hygienickým a veterinárním dohledem a uvedené suroviny musí odpovídat platným hygienickým, zdravotním a veterinárním zákonům. Výrobní proces: Odstředění syrového plnotučného kravského mléka. Homogenizace. Pasterizace. Sýření probíhá ve výrobníku. Sýřenina se zpracovává na zrno – základní surovinu pro výrobu sýra. Vzniklá směs syrovátky a zrna se pouští na pás, kde syrovátka odtéká. Solení zrna koncentrovaným solným roztokem a plnění do forem, které se v pravidelných intervalech obracejí.", "question": "Jaký druh plísňového sýru je obdobou francouzského sýru Roquefort?", "answers": ["Niva"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Na plesy nosily hedvábné dlouhé rukavičky, šály a vějíře. Muži nosili frakový kabát, který měl pestré a syté barvy. Pod kabátem mívali kostkované vesty. Kalhoty byly dlouhé a především jiné barvy než kabát. V zimě si oblékali dlouhé pláště s několika límci. Těmto kabátům se říkalo carriky. Ke kabátu nosili špacírku (hůlku) s cylindrem na hlavě. Jejich mužnost podtrhoval knír a postranní licousy. Zatímco osvícenství bylo univerzálním celoevropským hnutím, romantismus získal v každé zemi své specifické naplnění a podobu. Směr vycházející z minulosti v každém prostředí využil dějiny konkrétního státu, kde se rozvíjel. V německém prostředí apeloval na měšťanskou humanistickou kulturu, v Anglii na křížové výpravy a v Rusku na nedávné napoleonské války. Romantičtí tvůrci zobrazovali bájné hrdiny (v českém umění např. Přemysl Oráč a kněžna Libuše, v německém Parsifal, v anglickém král Artuš). Právě rozdílnost jednotlivých směrů posilovala jiný ideologický směr, který se v té době rozvíjel – národní cítění – podporovaný i na teoretické rovině, např. v díle německého filozofa Johanna Gottfrieda von Herdera, což rozhodující měrou přispělo k národnímu probuzení Slovanů. Důvodem vzniku romantismu právě v Anglii byla drsnost, nezkrotnost a tajemnost tamní přírody, legendy i kontakty s orientem. Vzorem byla anglickým romantikům gotika (pro svoje tajemství, rytířství a ideály), kde podle nich byly lepší mezilidské vztahy, což zpracovávali v románech, podle kterých je toto období nazváno. Nejvýznamnějším představitelem anglické romantické literatury byl George Gordon Byron Friedrich Schlegel Novalis Heinrich Heine Nejvýznamnějším představitelem byl Alexandr Sergejevič Puškin. Jeho dílo Evžen Oněgin nabylo celosvětového významu a úspěchu. Dalším významný ruský romantik byl Michail Jurjevič Lermontov. Adam Mickiewicz Juliusz Słowacki České Karel Hynek Mácha Josef Václav Frič Karel Jaromír Erben Anglické George Gordon Byron James Macpherson Sir Walter Scott Mary Shelleyová Percy Bysshe Shelley William Wordsworth Samuel Taylor Coleridge William Blake Robert Southey Jezerní básníci Jane Austenová Charlotte Brontëová Emily Brontëová Anne Brontëová Francouzské Alexandre Dumas. Alexandre Dumas mladší Hector Berlioz Victor Hugo François René de Chateaubriand Eugene Delacroix Théodore Géricault Prosper Mérimée George Sand Alfred de Musset Stendhal Německé E.T.A. Hoffmann Novalis Caspar David Friedrich Felix Mendelssohn Franz Schubert Robert Schumann Bratři Grimmové Americké Edgar Allan Poe Walt Whitman Herman Melville James Fenimore Cooper Nathaniel Hawthorne Polské Fryderyk Chopin Adam Mickiewicz Ruské Alexandr Sergejevič Puškin Michail Jurjevič Lermontov Český romantismus Obrázky, zvuky či videa k tématu romantismus ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo romantismus ve Wikislovníku", "question": "Jak se jmenuje nejvýznamnější představitel anglického romantismu?", "answers": ["George Gordon Byron"]}
{"title": "Volavka rusohlavá", "context": "málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída ptáci (Aves) Řád veslonozí (Pelecaniformes) Čeleď volavkovití (Ardeidae) Rod BubulcusBonaparte, 1855 Binomické jméno Bubulcus ibis(Linné, 1758) Areál rozšíření Areál rozšíření Některá data mohou pocházet z datové položky. Mapa výskytu volavky rusohlavé Volavka rusohlavá (Bubulcus ibis) je středně velká bílá volavka s černýma nohama. Je velká až 56 cm[2], rozpětí křídel je až 96 cm. Může vážit od 200 do 500 g. U této volavky neexistuje pohlavní dvojtvárnost, samec a samička se vzhledově nijak výrazně neliší. Popis Jedná se o menší druh volavky. Barva opeření je sněhově bílá s nádechem oranžové na hlavě, hrudi a zádech, které bývá ve svatebním šatu hlavně u samců pestřejší, Zobák je krátký, žlutý až oranžový, nohy jsou žlutavé někdy až černé či šedé. Výskyt Obývá jižní Evropu, Asii a především oblasti Afriky. Zavlečena byla ale i do Ameriky a Austrálie. V 80. letech se rozšířila i do Portugalska a Itálie. V ČR byla již v současné době také pozorována a nelze vyloučit, že jde o divoké ptáky. Volavka obývá břehy řek a močálů, hlavně ale rozlehlé travnaté pláně. Přizpůsobila se i životu poblíž lidských obydlí Způsob života Jedná se o denního ptáka, který v močálech loví kořist a na travinách je často viděn ve společnosti velkých savců (často se \"vozí\" na slonech), kteří poskytují bezpečí a plaší mraky hmyzu, kterým se volavky živí. Na noc hřaduje v obrovských hejnech na stromech.", "question": "Kolik může vážit volavka rusohlavá?", "answers": ["od 200 do 500 g."]}
{"title": "Eufonie", "context": "Eufonie neboli libozvuk či libozvučnost je umělecky působivé uspořádání hlásek nebo jejich skupin ve verši a jejich následné opakování. Především jsou používány samohlásky a dvojhlásky. Opakem je kakofonie neboli nelibozvučnost.", "question": "Co je opakem eufonie?", "answers": ["kakofonie"]}
{"title": "Gaspra (planetka)", "context": "(951) Gaspra je planetka hlavního pásu, podle materiálu je řazena do typu S . Byla pojmenována podle ukrajinského města Gaspra na Krymu. Krátery na Gaspře jsou pojmenovány podle lázeňských měst. Má nepravidelný tvar o rozměrech 18×10×9 km a dobu rotace 7 h. Tepelná setrvačnost povrchu naměřená sondou Galileo potvrdila slabou, asi 1 metrů silné vrstvu regolitu. Objevil ji dne 30. července 1916 G.N. Neujmin. Gaspra má 600 pozorovaných kráterů, z toho největší z nich má průměr 1,5 km. Dne 29. října 1991 ve 22:36:40 UT proletěla ve vzdálenosti 1600 kilometrů od Gaspry sonda Galileo. Gaspra je členem Flora rodiny asteroidů. Je složena ze směsi kamene a kovových minerálů. == Odkazy == === Související články === Seznam planetek 751-1000 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu 951 Gaspra ve Wikimedia Commons (951) Gaspra na webu České astronomické společnosti", "question": "Jakého typu, podle materiálu, je planetka 951 Gaspra?", "answers": ["typu S"]}
{"title": "Hektar", "context": "Tato jednotka není jednotkou SI, i když je akceptováno její používání společně s SI jednotkami.Hektar je stonásobkem jednotky ar, jak ukazuje předpona hekto-. Hektar je tedy roven 10 000 m2, což je plocha čtverce o straně dlouhé 100 m. == Převod na další jednotky == 1 hektar je roven 0,01 km2 10 dekarů (daa) 100 arů 10 000 m2 1 (hm)2 (hektometr čtvereční)[zdroj? ] 1010 mm2 107 639 čtverečních stop 0,00386 102 čtverečních mil (statutárních) == Příklady == Fotbalové hřiště pro mezinárodní zápasy má plochu přibližně 2/3 hektaru (obecně pravidla dovolují rozmezí 0,4–1,08 ha). Václavské náměstí v Praze má rozlohu přes 4 hektary (zhruba 682×60 m). Celé Česko má rozlohu téměř 7,9 milionu hektarů. == Reference == == Externí odkazy == Slovníkové heslo hektar ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Hektar v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Další jednotky mimo SI, v současné době přijaté pro použití s SI od Mezinárodního úřadu pro míry a váhy (anglicky)", "question": "Jakou značku má hektar?", "answers": ["ha"]}
{"title": "Paraguay#Správní členění", "context": "Region Gran Chaco se rozkládá na západě Paraguaye. Zhruba dvě třetiny plochy tvoří polopouštní krajina. Gran Chaco je také charakteristické svými bažinami, savanami a řídkými lesy[7]. Nadmořské výšky v této oblasti nepřesahují 300 metrů. Známý je mokřad označovaný jako Estero Patiñ, který je s rozlohou 1 500 km největším v zemi. Klima Klima se liší dle regionů, v rozmezí od subtropického až po klima mírného podnebného pásu. Během letního období je dominantním klimatickým jevem teplý vítr Scirocco vanoucí ze severovýchodu. Během zimy jsou nejčastější tzv. Pamperos, které způsobují prudké ochlazení. Východní část země má v podstatě jen dvě roční období: léto od října do března a zimu od května do srpna. Duben a září jsou přechodovými měsíci. Jaro a podzim v podstatě neexistují. Politický systém departementy Paraguaye Paraguay je zastupitelská demokracie. V čele státu stojí prezident volený na pět let. Prezident je také nejvyšším představitelem výkonné moci. Zákonodárná moc je v rukou dvoukomorového kongresu, který se skládá z poslanecké sněmovny (80 členů) a senátu (45 členů). Zastoupení žen v kongresu je poměrně nízké (10 % v roce 2004). Správní členění Podrobnější informace naleznete v článku Departementy Paraguaye. Paraguay se skládá ze 17 oblastí zvaných departamentos (jednotné číslo departamento) a z okrsku hlavního města (distrito capital). Seznam departmentů číslo namapě Department Hlavní město Plocha (km²) Počet obyvatel Hustota (obyv./km²) 1 Alto ParaguayFuerte Olimpo 82 349 15 008 0,2 2 Alto ParanáCiudad del Este 14 895 703 507 47,2 3 AmambayPedro Juan Caballero 12 933 123 861 9,6 4 Distrito CapitalAsunción 117 518 792 4434,2 5 BoquerónFiladelfia 91 669 45 617 0,5 6 CaaguazúCoronel Oviedo 11 474 448 983 39,1 7 CaazapáCaazapá 9 496 139 241 14,7 8 CanindeyúSalto del Guairá 14 667 140 551 9,6 9 CentralAreguá 2 465 1 929 834 782,9 10 ConcepciónConcepción 18 051 180 277 10 11 CordilleraCaacupé 4 948 234 805 47,5 12 GuairáVillarrica 3 846 190 035 49,4 13 ItapúaEncarnación 16 525 463 410 28 14", "question": "Z kolika oblastí zvaných departamentos se skládá Paraguay?", "answers": ["17"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Přepracované kostýmy, vlasy a make-up jsou populární taktéž u skupin (mnohdy nemetalových) japonského hnutí \"visual kei\", kterému položila základ kapela X Japan koncem 80. let. Při živých vystoupeních mají metaloví hudebníci v oblibě metlení, při kterém se hází hlavou ze strany na stranu do rytmu hudby. Vizuálně je to efektní, když má člověk dlouhé vlasy. \"Paroháč\", široce rozšířené gesto, zpopularizoval vokalista Ronnie James Dio během účinkovaní v kapelách Black Sabbath a Dio. Gene Simmons ze skupiny Kiss tvrdí, že to on byl první, který udělal toto gesto během koncertu. Návštěvníci metalových koncertů netančí v běžném slova smyslu; Deena Weinstein tvrdí, že to může být následkem toho, že publikum bývá převážně mužské a většinou heterosexuální. Rozlišuje především dva tělesné pohyby, které mají být náhradou za tanec: metlení a šťouchání, které je jednak výrazem porozumění, jednak rytmickým gestem. Oblíbeným \"tancem\" posluchačů metalu, ať už doma nebo na koncertě, je předstírání hry na kytaru (angl. \"air guitar\"). Mezi další oblíbené činnosti diváků patří: skákání do obecenstva (stage diving), surfování v davu (crowd surfing), tlačení a postrkovaní v chaotických šarvátkách (moshing) a \"paroháč\", na některých koncertech i pogo. Deena Weinstein tvrdí, že silná, uzavřená, převážně mužská subkultura umožnila heavy metalu vytrvat na výsluní podstatně delší dobu než se to podařilo mnohým jiným rockovým žánrům. Metalové publikum se skládá zejména z pracujících bělochů mužského pohlaví (v britském hrabství West Midlands a státech USA: New York, Kalifornie a Washington byl metal většinou hudbou 'dělnické mládeže'). Navzdory tomu je tato skupina tolerantní i vůči těm, jež stojí mimo \"tvrdého jádra\" subkultury, drží-li se nepsaného metalového zákona, co se oblečení, vzhledu a chování týče. K projevům spolupatřičnosti se subkulturou patří nejenom návštěvy koncertů a společná móda, ale i přispívání do metalových časopisů, a v poslední době rovněž příspěvky na webové stránky. Heavymetalové scéně, která má vlastní nepsané zákony ohledně autenticity, přischla přezdívka \"odcizená subkultura\" (\"subculture of alienation\"). Podle tohohle zákona musí být muzikanti bezvýhradně oddání muzice a subkultuře, která je podporuje, nesmějí se ucházet o pozornost médií, a nikdy nesmějí \"zradit\".", "question": "Kdo zpopularizoval gesto zvané \"paroháč\"?", "answers": ["Ronnie James Dio"]}
{"title": "Spiritualismus", "context": "Spiritualismus Hypnotizér navozuje stav tranzu, malba: Richard Bergh, 1887 Spiritualismus je víra že se živí lidé mohou stýkat s duchy zemřelých, obvykle prostřednictvím média. Takové přesvědčení je široce rozšířené, ale v užším smyslu je jako spiritualismus označován fenomén či hnutí vzniklé v polovině 19. století ve Spojených státech založené na tomto předpokladu. Je ovlivněn dílem švédského mystika Emanuela Swedenborga a myšlenkou živočišného magnetismu německého lékaře Franze Mesmera. K spiritualismu bývá též řazena „harmonická filosofie“ (Harmonial Philosophy) Andrewa Jacksona Davise. Mnozí ze spiritualistů byli významnými postavami hnutí za ženská práva, abolicionismus, prohibici, a ekonomické reformy.[1] Historie Počátky spiritualismu spadají do období takzvaného třetího velkého probuzení, kdy se na americké náboženské scéně objevila například Křesťanská věda, Nové myšlení, Svědkové Jehovovi nebo Teosofická společnost. Vznikl v protestantském prostředí New Yorku a obecně severozápadních Spojených států, zatímco v jižanských státech a mezi katolíky byl jeho vliv mizivý. Spiritualismus vychází z myšlenky křesťanského universalismu, tedy myšlenky že všichni lidé budou nakonec spaseni, a klade důraz na osobní duchovní zkušenost namísto následování autorit. Za samotný počátek hnutí je považováno působení sester Foxových, které předváděly komunikaci s duchy od roku 1848; spiritualismus poté rychle získával na oblibě a v roce 1855 byl počet jeho příznivců odhadován mezi jedním a jedenácti miliony. Ač jsou takové odhady nespolehlivé, víra v komunikaci s duchy a návštěvy seancí se týkaly velkého množství lidí – především po Americké občanské válce (1861-1865), kdy lidé toužili po kontaktu s blízkými, kteří v tomto konfliktu zahynuli. Postupně však seance počali splývat se salónním kouzelnictvím a média byla častěji obviňována z toho, že jsou pouhými podvodníky, což vyvrcholilo na přelomu století. Ve 20. letech 20. století zbytek hnutí zasáhla kampaň Harryho Houdiniho ukazující triky médií, a to se nakonec rozplynulo.[1] Známým spiritualistem byl Alfred Russel Wallace. Odkazy Reference 1 2 DEVENEY, John Patrick. Spiritualism. In: HANEGRAAFF, Wouter Jacobus. Dictionary of Gnosis & Western Esotericism. [s.l.]: Brill Academic Pub, 2006. ISBN 978-9004152311. S. 1074-1082. (anglicky) Literatura BUDIL, Ivo T. Spiritualismus a odvrácená strana přírody. [s.l.]: Metropolitní univerzita Praha, Triton, 2018. 408 s. ISBN 978-80-755-3519-1.", "question": "Co je to Spiritualismus?", "answers": ["Spiritualismus je víra že se živí lidé mohou stýkat s duchy zemřelých, obvykle prostřednictvím média."]}
{"title": "Plutonium", "context": "Při výrobě izotopu 238Pu se uran 238U bombarduje jádry deuteria: 23892 U + 21 D → 23893 Np + 2 10 n → 23894 Pu + 0−1 e V případě, že jádro 239Pu zachytí další neutron, dojde k jeho přeměně na 240Pu. Tento izotop je z hlediska další manipulace a zpracování rizikový protože je β–zářičem a zároveň není vhodný pro výrobu atomové zbraně. Protože izotopy 239Pu a 240Pu lze jen velmi obtížně oddělovat, je při výrobě 239Pu z 238U v jaderném reaktoru nutno pečlivě volit dobu setrvání 238U v reaktoru. Při dlouhodobém ozařování sice roste množství 239Pu, ale současně narůstá i podíl nechtěného izotopu 240Pu. Na druhé straně je ekonomicky značně nákladné oddělovat izotopy plutonia od zbytku jaderného paliva z reaktoru a je proto otázkou komplikovaných výpočtů určit, v jakém stádiu výroby má být reakce přerušena a materiál chemicky přepracován na čisté plutonium. Další důležitou proměnnou veličinou je zde pochopitelně i procentuální vsázka 238U do jaderné reakce.", "question": "Jakou má chemickou značku Plutonium?", "answers": ["Pu"]}
{"title": "Slavnosti sněženek", "context": "Slavnosti sněženek je český barevný film natočený v roce 1983 režisérem Jiřím Menzelem podle stejnojmenné knihy Bohumila Hrabala, který ve filmu i sám hraje malou epizodní roli. Film vypráví o svérázných obyvatelích rekreační osady a blízké vesnice, o jejich zálibách a vzájemných vztazích. Děj filmu se odehrává v polabské osadě Kersko nedaleko od Sadské. Rudolf Hrušínský ..... Jarin Franc Blažena Holišová ..... paní Francová Blanka Lormanová ..... mladá Francová Jaromír Hanzlík ..... Leli Johanna Tesařová ..... družka Leliho Jiří Schmitzer ..... hostinský Láďa Novák Marie Spurná ..... paní Nováková Libuše Šafránková ..... učitelka Zdeněk Svěrák ..... řidič trabanta Zdena Hadrbolcová ..... vedoucí prodejny Jednoty Pavel Vondruška ..... Holý Petr Brukner ..... traktorista Janeček Ferdinand Havlík ..... akademický malíř Junek Slavnosti sněženek na Kinoboxu.cz Slavnosti sněženek v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Slavnosti sněženek?", "answers": ["Bohumila Hrabala"]}
{"title": "Dayton Bombers", "context": "Dayton Bombers byl profesionální americký klub ledního hokeje, který sídlil v Daytonu ve státě Ohio. V letech 1991–2009 působil v profesionální soutěži East Coast Hockey League. Bombers ve své poslední sezóně v ECHL skončily v základní části. Své domácí zápasy odehrával v hale Nutter Center s kapacitou 9 919 diváků. Klubové barvy byly námořnická modř, červená a bílá. == Přehled ligové účasti == Zdroj: 1991–1993: East Coast Hockey League (Západní divize) 1993–1997: East Coast Hockey League (Severní divize) 1997–2003: East Coast Hockey League (Severozápadní divize) 2003–2009: East Coast Hockey League (Severní divize) == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Profil klubu na hockeydb.com (anglicky)", "question": "Kde sídlil americký hokejový klub Dayton Bombers?", "answers": ["Daytonu ve státě Ohio"]}
{"title": "Sinice", "context": "Nostoc žije v symbiotickém svazku také s houbou Geosiphon pyriforme, sinice Richelia uvnitř některých rozsivek (Diatomeae) a jiný rod zase uvnitř buněk obrněnek (Dinoflagellata). Také rostliny mohou hostit sinice: Nostoc žije v krytosemenných rostlinách rodu Gunnera, ale i v kořenech mnohých cykasů. Jiné sinice žijí uvnitř těl kapradinek rodu Azola. I uvnitř těl mořských hub (Porifera) a u pláštěnců (Tunicata) mohou být přítomny fotosyntetizující sinice, ty pak jsou nazývány zoocyanely. U sinic jsou známy i jejich virové patogeny, tzv. cyanofágy, jejichž genetickým materiálem je zásadně dvouvláknová DNA. Známými viry jsou např. sladkovodní as-1 a lpp-1. Viry významně ovlivňují početnost sinic, některé průzkumy například objevily viry v téměř všech studovaných populací sinic. Ekologické výzkumy v oceánu také ukazují, že u pobřeží mají sinice rodu Synechococcus daleko vyšší rezistenci vůči svým virům, protože se s nimi na mělčině častěji setkávají a přírodní výběr zde tedy působí daleko silněji. Sinice mají do jisté míry nezanedbatelný hospodářský význam. Nepočítaje negativní vliv vodního květu na ekonomiku a lidské zdraví, mají sinice mnoho kladných stránek. Sinice především obsahují v sušině vysoké koncentrace proteinů (až 70 %), mnohem více než například zelené řasy. Sinice rodu Arthrospira (známá pod komerčním názvem Spirulina) se pěstuje v mnoha zemích na výrobu vitamínových tablet.", "question": "Jak se nazývají fotosyntetizující sinice žijící uvnitř těl mořských hub a pláštěnců?", "answers": ["zoocyanely"]}
{"title": "Československo", "context": "Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let zůstávala ČSSR jedním z posledních států pod totalitním vedením komunistů. Změnu přinesly až události v listopadu 1989, kdy se impulsem k protivládním aktivitám stala vymyšlená zpráva o smrti studenta Martina Šmída po policejním zásahu proti studentskému pochodu 17. listopadu 1989. Během několika hodin bylo zorganizováno hnutí (zprvu jen pražských) herců a vysokoškolských studentů, následovalo založení Občanského fóra a řada stávek či demonstrací po celé republice - ať už živelných nebo organizovaných. Sympatie veřejnosti si v té době získal pragmatický předseda komunistické federální vlády Ladislav Adamec, který začal jednat s představiteli OF o jejich požadavcích. Poté, co na veřejném shromáždění na pražské Letné 26. listopadu odsoudil připravovanou generální stávku, však byl vypískán a 3. prosince rezignoval na funkci. 10. prosince byla jmenována Vláda národního porozumění pod vedením Mariána Čalfy, následovala abdikace prezidenta Gustáva Husáka téhož dne, odvolání řady poslanců Federálního shromáždění, kooptace nových poslanců od 28. prosince a zvolení Alexandra Dubčeka předsedou společného parlamentu. Nejviditelnějším symbolem změn byla volba nového prezidenta ČSSR, kterým byl dne 29. prosince 1989 zvolen jednomyslně Václav Havel. 1. března 1990 došlo k přejmenování Slovenské socialistické republiky na Slovenskou republiku (SR), 6. března 1990. pak došlo i k přejmenování České socialistické republiky na Českou republiku (ČR). 29. března 1990 následovalo přejmenování Československé socialistické republiky na Československou federativní republiku, 23. dubna 1990 však došlo k definitivnímu přejmenování na Česká a Slovenská Federativní Republika. Československo zaniklo k 31. prosinci 1992. Od 1. ledna 1993 existují Česká republika a Slovenská republika jako dva samostatné a na sobě zcela nezávislé státy. Podrobnější informace naleznete v článcích Sudetští Němci a Slováci v Československu (1918-1938). Populace Československa za dobu jeho existence vzrostla z 14 milionů v roce 1924 na 15,6 milionů v roce 1991. Z etnického hlediska tvořili populaci z 62,8% Češi následovaní Slováky se 31 % dále Maďary 3,8 % Rómy 0,7 %, Slezany 0,3 %, Rusíny, Ukrajinci, Němci, Poláky a Židy. Přirozený přírůstek dosahoval v roce 1985 2,7 % a 1,7 % v roce 1990, postupně tedy klesal. V Československu převládalo římskokatolické náboženství. V době komunismu bylo náboženství potlačováno a prosazován byl ateismus. JANČÍK, Drahomír. Bestrebungen der Tschechoslowakei um eine wirtschaftliche Organisation Mittel- und Südosteuropas 1918-1930. Prague Papers on the History of International Relations. 1998, roč. 2, čís. 2, s. 313-337. Dostupné online. ISBN 80-85899-49-3. KVAČEK, Robert. Nad Evropou zataženo. Československo a Evropa 1933-1937.", "question": "Jaké náboženství převládalo v Československu?", "answers": ["římskokatolické náboženství"]}
{"title": "Royal Air Force", "context": "Je také jedno z technologicky nejvyspělejších, tuto pozici významně upevnilo nákupem 232 stíhaček Eurofighter Typhoon. Mezi jeho příslušníky v době vzniku patřil např. Henry Allingham, který zemřel v roce 2009 ve věku 113 let. Karel Janoušek byl jediným Čechoslovákem který získal v RAF hodnost maršála. == Čechoslováci v RAF == V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků. Pětina z nich se konce války nedočkala. Ne všichni ale byli piloty. Vedle známých mužů v modrém tam byl pozemní personál. Další muži působili na administrativních pozicích, jako styční důstojníci u královského letectva nebo ve výcvikových jednotkách. V RAF byli také letci z řady jiných zemí. Čechoslováci si ale u britského letectva vydobyli vynikající pověst stejně jako jejich polští kolegové. Mnozí letci se po únoru 1948 stali oběťmi komunistického režimu. Přicházeli ze Západu a mnozí z nich měli za manželky Angličanky. Dávno před komunistickým pučem dávali otevřeně najevo nespokojenost s tím, jak fungovala poválečná limitovaná demokracie. (Typickým příkladem za všechny může být známý protektorátní odbojář Jan Smudek.) Český personál sloužící u RAF připomíná pražský Památník Okřídleného lva. Padlé letce připomíná památník v Praze-Dejvicích. Dne 9.11.2015 byla v Kroměříži na budově bývalých kasáren odhalena pamětní deska věnovaná místním rodákům z řad RAF. == Seznam letadel == == Poznámky == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Air Force na slovenské Wikipedii. == Literatura == Chaz Bowyer: Dějiny RAF, Columbus, Praha 1995, ISBN 80-901727-4-1 Jan Michl: Cizinci v RAF – stíhači z okupované Evropy od obrany k vítězství (1941-1945), Naše vojsko, Praha 2008, ISBN 978-80-206-0930-4 Zdeněk Hurt: Češi a Slováci v RAF za druhé světové války, Computer Press, Brno 2005, ISBN 80-251-0803-1 Alan Hall: RAF po pádu Varšavské smlouvy, Naše vojsko, Praha 2007, ISBN 978-80-206-1326-4 Stanislav Fejfar: Deník Stíhače, Nakladatelství Kruh, Hradec Králové == Související články == Army Air Corps Fleet Air Arm Seznam perutí RAF == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Royal Air Force ve Wikimedia Commons Téma Royal Air Force ve Wikicitátech (anglicky) Oficiální stránky Royal Air Force", "question": "Pod jakou zkratkou bývá označováno britské vojenské letectvo?", "answers": ["RAF"]}
{"title": "Slezsko", "context": "Označení Slezska však může mít původ i ve slovanských výrazech ślęg, ślęgać či śleganina označujících nepohodu, vlhkost a deštivé počasí. Někteří badatelé hledají původ tohoto slova až v starším indoevropském základě. Poslední studie se však přiklánějí k tomu, že nejpravděpodobněji byl název Slezska odvozen od řeky Slenzy. Povrch Slezska je převážně nížinatý. V polské části Slezska se rozkládá rozsáhlá Slezská nížina, jíž protéká nejdůležitější slezská řeka Odra. Nejvyšší horou Slezska je Sněžka (1603 m n. m.). Na jižní hranici Slezska se zvedají pohoří Sudety (Lužické hory, Krkonoše, Rychlebské hory, Hrubý Jeseník), Moravskoslezské Beskydy a Slezské Beskydy. Pokud ke Slezsku připočteme i Kladsko, leží na jižní hranici Slezska také Orlické hory a Králický Sněžník. Východní hranici tvoří horní tok Visly, poté pokračuje severozápadním směrem podél řek Liswarta a Przemsze, dolinou řeky Barycze a následně jihovýchodním směrem k soutoku Odry a Lužické Nisy, po níž putuje zpět k Lužickým horám. Slezsko sousedí s několika historickými zeměmi; od jihu po směru hodinových ručiček to jsou Morava, Čechy, Horní a Dolní Lužice, Braniborsko, Velkopolsko, Malopolsko a Horní Uhry.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Slezska?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Aritmeticko-geometrická posloupnost", "context": "a n = ( a + b n ) q n {\\displaystyle a_{n}=(a+bn)q^{n}} , kde n ∈ N , a , b , q ∈ R {\\displaystyle n\\in \\mathbb {N} ,a,b,q\\in \\mathbb {R} .} == Příklad == Příkladem aritmeticko-geometrické posloupnosti je a n = n ⋅ 2 n = 2 , 8 , 24 , ... {\\displaystyle a_{n}=n\\cdot 2^{n}=2,8,24,\\dots .} == Vlastnosti == Protože konstantní posloupnost (samých jedniček) je zároveň aritmetická i geometrická, je aritmeticko-geometrická posloupnost zobecněním obou těchto elementárních typů posloupností. Posloupnost částečných součtů lze najít poměrně snadno podobným postupem jako v případě geometrické posloupnosti. == Použití == A.-g. posloupnosti se vyskytují jako řešení lineárních rekurentních rovnic 2. a vyššího řádu s konstantními koeficienty v případě násobného kořene charakteristické rovnice. Vyskytují se v praxi např. ve financích při výpočtu počáteční nebo koncové hodnoty aritmeticky rostoucích nebo klesajících důchodů. == Související články == Aritmetická posloupnost Geometrická posloupnost == Literatura == Calda Emil. Posloupnosti a nekonečné řady. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. BERAN, Ladislav. Prověřte si své matematické nadání. 2. vyd. Praha: SNTL, 1989. 159 s.", "question": "Vyskytuje se aritmeticko-geometrická posloupnost v praxi?", "answers": ["Vyskytují se v praxi např. ve financích při výpočtu počáteční nebo koncové hodnoty aritmeticky rostoucích nebo klesajících důchodů."]}
{"title": "Rákosina", "context": "Rákosina Zdroje k infoboxuPřírodní rezervaceRákosinaIUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) Základní informace Vyhlášení 1. listopadu 2002 Vyhlásil Správa CHKO Poodří Nadm. výška 224 - 225 m n. m. Rozloha 16,39 ha[1] Poloha Stát Česko Česko Okres Nový Jičín Umístění Jistebník Souřadnice 49°44′24,6″ s. š., 18°8′29,9″ v. d. Rákosina Další informace Kód 2198 Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Přírodní rezervace v Česku Rákosina je přírodní rezervace ev. č. 2198 poblíž obce Jistebník v okrese Nový Jičín. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Poodří. Důvodem ochrany je území, které tvoří terestrická rákosina, na niž navazují mokřady, louky a lesní porost. Mělké tůně zarůstající plovoucími vodními rostlinami obklopují společenstva vysokých bažinatých bylin. Zoologicky významná lokalita bezobratlých, obojživelníků apod. Odkazy Související články Seznam chráněných území v okrese Nový Jičín Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Chráněná území v okrese Nový Jičín Chráněná krajinná oblast Beskydy • Poodří Národní přírodní rezervace Radhošť Národní přírodní památky Šipka Přírodní rezervace Bartošovický luh • Bařiny • Bažantula • Huštýn • Koryta • Kotvice • Královec • Noříčí • Rákosina • Rybníky v Trnávce • Suchá Dora • Svinec • Trojačka Přírodní památky Domorazské louky • Kamenárka • Meandry Staré Odry • Na Čermence • Pikritové mandlovce u Kojetína • Polštářové lávy ve Straníku • Prameny Zrzávky • Pusté nivy • Sedlnické sněženky • Stříbrné jezírko • Travertinová kaskáda • Váňův kámen • Velký kámen • Vrásový soubor v Klokočůvku ↑ Otevřená data AOPK ČR.", "question": "Jaké evidenční číslo má přírodní rezervace Rákosina?", "answers": ["2198"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Skupina po krátkém hledání lístečkovou metodou jednomyslně přijala Steva Morse z Dixie Dregs, aby definitivně nahradila Blackmora. V létě 2001 kvůli zdravotním problémům dočasně opustil kapelu i Jon Lord. Poněvadž však bylo nutné odehrát smluvené koncerty v USA, Jon dostal za úkol vybrat svého zástupce. Jonova volba padla na Dona Aireyho. Poté, co byl Don na letních koncertech v USA i Evropě dobře přijat, jak kapelou, tak i fanoušky, Jon se pravděpodobně definitivně rozhodl kapelu opustit a začít se věnovat milované vážné hudbě. Jon opustil kapelu definitivně po koncertech v Anglii v únoru 2002. Od 17. března 2002 je tedy složení Purple následující: Ian Gillan - zpěv Steve Morse - kytara Don Airey - klávesy Roger Glover - baskytara Ian Paice - bicí Tato sestava nahrála poslední tři alba Bananas, Rapture Of The Deep a Now What?!, přičemž hlavně druhou desku fanoušci i kritici přijali s nadšením. 16. července 2012 zemřel Jon Lord. Ian Paice - bicí, perkuse (1968-1976, 1984-dosud) Ian Gillan - hlavní vokály, harmonika, konga (1969-1973, 1984-1989,. 1992-dosud) Roger Glover - baskytara (1969-1973, 1984-dosud) Steve Morse - kytara (1994-dosud) Don Airey - klávesy, varhany (2002. -dosud) Jon Lord - klávesy, varhany, doprovodné vokály (1968-1976, 1984-2002; zemřel 2012) Ritchie Blackmore - kytara (1968-1975,. 1984-1993) Nick Simper - baskytara, doprovodné vokály (1968-1969) Rod Evans - zpěv (1968-1969) Glenn Hughes - baskytara, vokály (1973-. 1976) David Coverdale - hlavní vokály (1973-1976) Tommy Bolin - kytara, doprovodné vokály (1975-1976; zemřel 1976) Joe Lynn Turner - hlavní vokály (1989-1992) Joe Satriani - kytara (1993-1994) Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Deep Purple.", "question": "Kdy byla založena skupina Deep Purple?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Tokio", "context": "Tokio (japonsky: 東, Tókjó) je hlavní město Japonska a sídlo japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město. Tokio není v Japonsku oficiálně město. Jde o jednu z několika prefektur (dále Saitama, Čiba, Kanagawa, okrajově i další, viz též článek prefektura Tokio), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě. Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof: 1923 - Velké zemětřesení v Kantó při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel 9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel. Byl to nejsmrtelnější letecký útok v historii. Zcela zničena byla oblast o rozloze přes 40 km2, tj. zhruba čtvrtina území města. Podobně dopadla další japonská města Kóbe, Ósaka, Jokohama... 20. března 1995 zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti (poprava ještě nebyla vykonána) A další menší či větší otřesy a vlny tsunami každý rok. Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací je největší město na světě (38 milionů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat se bude. Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy. Toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění.", "question": "Je Tokio v Japonsku oficálně město?", "answers": ["Tokio není v Japonsku oficiálně město."]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "Sir Terence David John \"Terry\" Pratchett, OBE (28. dubna 1948 Beaconsfield, Buckinghamshire, Anglie - 12. března 2015 Broad Chalke, Wiltshire, Anglie) byl anglický spisovatel věnující se převážně žánru fantasy. Je známý především svou sérií knih Úžasná Zeměplocha. Do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek. Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham Davidovi a Eileen Pratchettovým. Své vzdělání připisuje High Wycombe Technical High School a Beaconsfieldské veřejné knihovně. Prvním vydaným dílem byla krátká povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu), uveřejněná v jeho školním časopise když mu bylo 13 a poté, v roce 1963, znovu v časopise Science Fantasy, za což obdržel 14 liber. Druhá uveřejněná práce se jmenovala Night Dweller (Noční tvor) a objevila se v 156. čísle časopisu New Worlds v listopadu 1965. Po odchodu ze školy v roce 1965 získal práci v místních novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších regionálních novinách v jihozápadní Anglii včetně Western Daily Press a Bath Chronicle. V tomto novinářském období byl vyslán udělat interview s Petrem Bander van Durenem, jedním z ředitelů malého vydavatelství, kde právě vycházela nová kniha. V průběhu rozhovoru se zmínil, že sám napsal knihu The Carpet People (česky Kobercové). Ta byla nakonec vydána v roce 1971 a slavnostně představena v oddělení koberců obchodního domu Heal's na Tottenham Court Road v Londýně. V roce 1980 se Pratchett stal tiskovým mluvčím elektrárenské společnosti Central Electricity Generating Board, kde v jeho působnosti bylo několik jaderných elektráren.", "question": "Čím je známý sir Terry Pratchett?", "answers": ["sérií knih Úžasná Zeměplocha"]}
{"title": "Antiguanská a barbudská kuchyně", "context": "Antiguanská a barbudská kuchyně Callaloo Pepperpot Kuchyně Antiguy a Barbudy (anglicky: Antigua and Barbuda cuisine) je podobná ostatním karibským kuchyním. Mezi typické suroviny patří zelenina, brambory, rýže, tropické ovoce, maso, ryby a mořské plody.[1] Příklady pokrmů a nápojů z Antiguy a Barbudy Příklady pokrmů a nápojů z Antiguy a Barbudy:[1] Fungie, směs kukuřičné mouky a okry, podobná polentě Callaloo, pokrm, jehož základem jsou dušené listy taro (kolokázie jedlá) Pepperpot, dušené maso se zeleninou Roti, taštička plněná kari Ducana, směs z batátů (sladkých brambor) a kokosu podávaná v banánovém listě Tamarind balls, sladkost z tamarindu Johnnycake, chléb z kukuřičné mouky Rum Ovocné šťávy Pivo Ting, grepová limonáda Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antigua and Barbuda cuisine na anglické Wikipedii. 1 2 World Travel Guide [online]. [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Kuchyně severní a střední Ameriky Severní Amerika Kanada • Mexiko • USA • (Grónsko) Střední Amerika Belize • Guatemala • Honduras • Kostarika • Nikaragua • Panama • Salvador Karibské ostrovy Antigua a Barbuda • Bahamy • Barbados • Dominika • Dominikánská republika • Grenada • Haiti • Jamajka • Kuba • Svatá Lucie • Svatý Kryštof a Nevis • Svatý Vincenc a Grenadiny • Trinidad a Tobago mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Gastronomie | Střední Amerika a Karibik", "question": "Jaké suroviny jsou typické pro kuchyni Antiguy a Barbudy?", "answers": ["zelenina, brambory, rýže, tropické ovoce, maso, ryby a mořské plody"]}
{"title": "Listerióza", "context": "Listerióza je infekční onemocnění způsobené grampozitivní bakterií Listeria monocytogenes. U lidí se vyskytuje spíše sporadicky, nicméně může dojít i k epidemiím, listerióza se také může stát nemocniční nákazou (nosokomiální výskyt). U zdravých lidí s dostatečnou imunitou probíhá bezpříznakově nebo jako onemocnění podobné chřipce, ale je příčinou potratů u těhotných žen, celkových septických onemocnění novorozenců a zánětů mozku a mozkových blan u starých a oslabených osob. Původcem listeriózy je malá grampozitivní tyčinka, L. monocytogenes. Je to fakultativní intracelulární parazit, je schopná dlouhodobě přežívat v prostředí, vyskytuje se v půdě i vodě. Studie naznačují, že až 10% lidí má ve střevě tuto bakterii, aniž by se u nich projevily příznaky nemoci. Listerióza je zoonóza, onemocnět mohou i zvířata včetně hospodářských (např. ovce, skot), a i mezi zvířaty se vyskytují bezsymptomatičtí nosiči, kteří bakterii vylučují tělními sekrety včetně výkalů a mléka. V přírodě jsou rezervoárem nákazy především hlodavci. Známa je také listerióza ptáků. Listerióza je alimentární onemocnění, k nákaze dochází nejčastěji požitím kontaminované potraviny. V porovnání s dalšími bakteriálními nemocemi, které se přenášejí potravou, je vzácná: Alimentární infekce v ČR, 1996 - 2005, výskyt na 100 000 obyvatel Údaje z Centra epidemiologie a Mikrobiologie [1] Nejčastěji se nakazí kojenci mladší 1 měsíc a staří lidé nad 60 let , v dalších 30% případů jsou pacientkami těhotné ženy. Těhotné ženy ve věkové skupině od 10 do 40 let tvoří dokonce 60% všech zaznamenaných případů listeriózy.", "question": "Jakou grampozitivní bakterií je způsobena listerióza?", "answers": ["Listeria monocytogenes"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards. Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil. Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového.", "question": "Jaké skupiny v mládí obdivoval Steve Harris?", "answers": ["Genesis nebo Jethro Tull"]}
{"title": "Revoluční odborové hnutí", "context": "ÚRO bylo 6. května 1945 Českou národní radou pověřeno k převzetí všech odborových svazů a spolků v českých zemích, načež ji výnos Ministerstva vnitra č. IV-3111-19/5-45 ze dne 19. května 1945 označil za právního nástupce všech odborových organizací. Zákon č. 144/1946 Sb. z 16. května 1946, o jednotné odborové organizaci, již používal název Revoluční odborové hnutí (ROH), přičemž ROH bylo považováno za právního nástupce ÚRO. Zároveň tento zákon opět potvrzoval převedení veškerého majetku odborových organizací na ROH. Od počátku získalo ROH velké pravomoci i velký neformální vliv, avšak přes deklarovanou nadstranickost se dostalo do vlivu KSČ a po převzetí moci komunisty v roce 1948 se dostalo zcela do jejího stínu. Dům odborových svazů v Praze na Žižkově, dřívější sídlo Ústřední rady odborů Kolem roku 1951 se ROH stalo vrcholným orgánem a správcem nemocenského pojištění. Zákonem č. 68/1951 Sb. bylo ROH uvedeno jako dobrovolná organizace, součást systému Národní fronty.[1] Hlavní sídlo měla Ústřední rada odborů na Žižkově ve funkcionalistickém bývalém paláci Všeobecného penzijního ústavu (tzv. kachlíkárna, dnes Dům odborových svazů), postaveném v letech 1932–1934 na místě bývalé plynárny podle návrhů architekta Karla Honzíka a Josefa Havlíčka.[2] V letech 1968–1969 se ROH zapojilo do obrodného procesu a pokoušelo se vybudovat vlastní identitu, přičemž některé z tehdy vytvořených odborových svazů vydržely poměrně dlouho vzdorovat postupující normalizaci. Rovněž v listopadu 1989 se mnohé podnikové výbory ROH připojily k protestům proti brutálnímu policejnímu zásahu. Vzhledem k tomu, že za socialismu nebylo konfrontační vymezování se vůči zaměstnavateli žádoucí, činnost odborových organizací ROH se zpravidla zaměřovala na vybírání členských příspěvků, organizování společenských (typicky oslavy MDŽ) a rekreačních aktivit a provozování rekreačních objektů pro pracovníky, příslovečně příznačnou aktivitou bylo každoroční rozdávání vánočních kolekcí čokoládových figurek určených k zavěšování na vánoční stromky. Odborové organizace se v té době, podobně jako stranické buňky KSČ, také v různých situacích podílely na hodnocení pracovníků, mohly se za ně zaručovat v trestním řízení atd. Nelze však nevzpomenout to, že ROH obhospodařovalo veliké množství odborářských zotavoven, v nichž každoročně trávili dovolenou se svými rodinami – a to téměř zadarmo – statisíce pracujících. Zákony a vyhlášky", "question": "Jaká zkratka se používala k označení Revolučního odborového hnutí?", "answers": ["ROH"]}
{"title": "Nosetín", "context": "Nosetín je malá vesnice, část obce Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi 1,5 km na severovýchod od Chyšek. Je zde evidováno 24 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 47 obyvatel. Obcí prochází silnice II/121 a II/123. Nosetín je také název katastrálního území o rozloze 3,73 km2. V katastrálním území Nosetín leží i Branišov, Růžená a Vilín. == Historie == Ves byla v roce 1290 majetkem hradu Skalice u Sepekova. Později patřila pražskému biskupství, nakonec se stala majetkem nadějkovského panství. == Památky == Návesní kaple zasvěcená Panně Marii je z 19. století. Kamenný kříž naproti návesní kapli. Kříž u komunikace vedoucí do vesnice. Venkovská usedlost čp. 10 na jižním okraji vesnice u komunikace je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek. == Galerie == == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Nosetín ve Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Nosetín na webu ČÚZK", "question": "Kolik adres je evidováno v obci Nosetín?", "answers": ["24"]}
{"title": "Švýcarská vlajka", "context": "Vlajka Švýcarska má podobu červeného čtvercového listu s bílým rovnoramenným křížem ve středu. Švýcarská vlajka je jednou ze dvou čtvercových vlajek států – tou druhou je vlajka Vatikánu. Formálně je stanovena pouze podoba kříže, již od roku 1889: \"Znakem Federace je kolmý bílý kříž v červeném poli, jehož ramena mají délku o jednu šestinu delší jež je jejich šířka.\" (Federální rozhodnutí z 12. prosince 1889 o podobě státního znaku). Rozměr kříže na vlajce nebo na štítu není formálně stanoven, v současnosti se reálně užívá poměr 2:3 nebo 7:10 vůči rozměru vlajky. Rovněž přesný odstín červené barvy není určen. Švýcarská národní vlajka byla inspirována podobou vlajky Kantonu Schwyz. Švýcarské lodě užívají námořní vlajku s tradičními rozměry 2:3. Symbol červeného kříže, užívaný Mezinárodním výborem Červeného kříže, je odvozen od švýcarské vlajky. Červený kříž v bílém poli byl prohlášen za mezinárodní ochranný symbol v roce 1864 Ženevskou úmluvou o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli. Tato podoba byla přijata jako pocta zakladateli MVČK Švýcaru Henry Dunantovi. Vlajky všech šestadvaceti švýcarských kantonů mají poměr stran 1:1. Až na několik drobných výjimek jsou (kromě tvaru) shodné se znaky kantonů. Švýcarsko Švýcarská hymna, Švýcarský znak", "question": "Jakou farbu má kříž švýcarské vlajky?", "answers": ["bílým"]}
{"title": "Zoologická zahrada", "context": "Mezi hlavní cíle moderních zoologických zahrad patří chov a rozmnožování ohrožených druhů živočíchů a programy na jejich zpětné vysazování do přírody. Významným propagátorem této úlohy zoo byl Gerald Durrell, v Česku Josef Vágner, Zdeněk Veselovský. Mezi hlavní úspěchy zoologických azhrad patří záchrana druhů živočichů, vyhubených v přírodě, jeź se podAřilo zachránit jen díky chovu v zajeí. Patří k nim např. kůň Převalského, zubr, jelen milu, přímorožec arabský a šavlorohý, z ptáků berneška havajská, bažant mandžuský, ibis skalní nebo hrdilčka sokorská. Samozřejmostí je vedení plemenných knih ohrožených druhů. Zahrady ovšem nadále slouží i ke vzdělávacím, výzkumným, rekreačním a estetickým účelům. Jednou z nejznámějších českých zoo je Zoologická zahrada Praha. Chová přes 600 druhů zvířat, z nichž typický je kůň Převalského, kterého má zahrada i ve znaku a jehož celosvětovou plemennou knihu vede. Dalšími atraktivními zvířaty jsou sloni, tygři, lachtani, tučňáci a gorily, v poslední době i varani komodští nebo gaviálové. Na věhlasu pražské zoo mají zásluhy především tři ředitelé: Jiří Janda - její zakladatel a první ředitel, který se 30 let snažil o založení zoo v Praze Zdeněk Veselovský - dlouholetý ředitel, který se i přes těžké podmínky v dobách socialismu zasloužil zejména o její ohlas v odborném světě Petr Fejk - zasadil se o výraznou modernizací zoologické zahrady a její zatraktivnění pro návštěvníky (nové typy výběhů, zlepšený vzhled pavilónů) Související informace naleznete také v článku Seznam zoologických zahrad v Česku. Nejstarší zoologická zahrada na českém území je zoo Liberec, která byla založena v roce 1919. Po pražské zoo je nejnavštěvovanější zoo ve Zlíně, umístěná v atraktivním prostředí anglického parku u zámku Lešná. Následují nově zrekonstruována zoo v Ostravě a zoo v Plzni, která v rámci České republiky chová nejvíce zvířat, žije zde téměř 7000 zvířat v 1210 druzích. Proslulá je zoo Dvůr Králové, kterou proslavil zejména v 70. letech 20. století její tehdejší ředitel, vynikající zoolog a cestovatel Josef Vágner.", "question": "Která zoologická zahrada na českém území je nejstarší?", "answers": ["zoo Liberec"]}
{"title": "Symbolismus", "context": "Symbolismus je umělecké hnutí, které vzniklo ve Francii roku 1886, největší rozmach byl na přelomu 19. a 20. století. Symbolismus byl reakcí na popisnost naturalismu a parnasismu (v Čechách Lumírovci). Toto hnutí částečně navazuje na romantismus. Jejich cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce, myšlenky, city atp.), tj. zobrazit (nakreslit, popsat atp.) nezobrazitelné, snažili se proniknout k podstatě skutečnosti - usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly. K tomu jim měl pomáhat symbol, který se měl stát prostředníkem mezi skutečným světem a \"světem duše\" a měl v náznaku odkrývat tajemství ukryté v nitru věcí. Symbol nebyl přímým pojmenováním věci (problému, stavu atp.), ale pouhým náznakem, sugescí podstaty věci. Symbolisté se snažili vytvořit umění, a to soustředěným vnímáním celé umělcovy bytosti, všemi pěti smysly, které měly splynout. Symbolisté věřili, že umění by mělo chtít zachytit více absolutních pravd, které mohly být zpřístupněné jen nepřímými metodami. Symbolisté se dělili na několik skupin. Jejich chápání symbolu bylo radikálně odlišné. Základní představy byly symboly jako: Nápověda - tj. má čtenáři vsugerovat nějaký pocit, náladu, ... Jednoznačný znak Ve výtvarném umění se tento směr nemohl zcela rozvinout, neboť některé jeho myšlenky byly podobné, jako u populárnější secese. Výtvarné umění je reakcí nejen na naturalismus, ale především na impresionismus a někdy i na akademismus. V literatuře využívali báje, mýty a pohádky. Symbol měl umožnit čtenáři uhodnout tajemství ukryté v nitru věci. V literatuře tyto představy vyjadřují nepřímo (metaforou). Symbolismus zahájil prudký rozvoj básnické obraznosti, kladl velký důraz na hudebnost. Tyto prvky často vedly k nesrozumitelnosti a nepochopitelnosti jejich náznaků. Významným prvkem jejich poezie byl volný verš, který používali pravděpodobně jako první. V literatuře chce básník svým dílem především zapůsobit, nezáleží mu na plném pochopení. Používá se především volný verš, básníci se snaží o hudebnost verše. V Čechách a na Moravě byl hlavním propagátorem symbolismu časopis Moderní revue, kde byly odmítány téměř všechny dosavadní představy o literatuře. Zdůrazňoval se ideál svobodného, naprosto ničím nespoutaného jedince. Otokar Březina Viktor Dyk Karel Hlaváček Antonín Sova Petr Bezruč Jan Opolský Také v hudbě měl symbolismus jistý vliv. Mnoho symbolistických spisovatelů bylo často hudebními nadšenci Richarda Wagnera,který důsledně uplatňoval leitmotivy, česky příznačný motiv. Symbolistická estetika měla hluboký dopad na tvorbu Clauda Debussyho, Erika Satie anebo Alexandra Nikolajeviče Skrjabina. Mnoho starých filmů bylo ovlivněno symbolismem, z něhož jejich tvůrci převzali vizuální užívání metafor. Symbolistickým pojetím jsou ovlivněny především německé expresionistické filmy.", "question": "Na jaké směry reagoval symbolismus?", "answers": ["popisnost naturalismu a parnasismu"]}
{"title": "Rys ostrovid", "context": "Rys ostrovid (Lynx lynx, dříve Felis lynx) je středně velká kočkovitá šelma přirozeně se vyskytující v Eurasii. Patří do čtyřdruhového rodu rys. Je největší kočkovitou šelmou Evropy a náleží mezi druhy chráněné Bernskou konvencí. Podle českých zákonů náleží mezi silně ohrožené a chráněné druhy, které nelze lovit. Na mnoha oblastech svého původního areálu byl vyhuben, někde pak došlo k úspěšné reintrodukci, což je i případ Česka, kde nyní žije několik malých nepočetných populací náležících ke karpatské populaci, kterou někteří zoologové považují za samostatný poddruh Lynx lynx carpathica. Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou, s délkou těla až 120 cm, délkou ocasu až 25 cm, výškou v kohoutku až 70 cm a hmotností až 35 kg (pouze samci, samice jsou menší). Charakteristickým znakem všech rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci (tzv. chvostky) a černý konec ocasu, mnoho jedinců má lícní chlupy prodloužené a utvářející licousy. Zbarvení je velmi variabilní, obecně lze ale říci, že čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině. Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami. Zimní srst je podstatně delší a hustší, s méně výraznou skvrnitostí. Středem hřbetu se často táhne tmavý pás, břicho je zřetelně světlejší až bílé. Karyotyp somatických buněk sestává z 38 chromozomů se 72 rameny. Délka života rysa ostrovida je 16 - 18 let ve volné přírodě a až 24 let v zajetí. Původní areál druhu zahrnoval lesy mírného pásu v celé Eurasii, ovšem systematický lov ze strany člověka a likvidace přirozeného prostředí vedly k jeho výraznému zmenšení a roztříštěnosti a samozřejmě k výraznému poklesu početnosti druhu. V současné době relativně souvislá část areálu tohoto druhu zasahuje ze severní části Ruska až Fennoskandinávie a do Polska. Další rozšíření (zejména po Evropě) je nesouvislé. Větší území s relativně silnými populacemi lze nalézt v Karpatech, na Balkáně a ve Španělsku. Ve zbytku západní a střední Evropy, kde byl rys až na pár lokálních přežívajících populací v 18. a 19. století vyhuben, existují pouze malé lokální populace, většinou nově vzniklé reintrodukcí nebo migrací. V současné době dochází ke snaze o reintrodukci a obnovení populací rysa na mnoha místech Evropy, avšak jde o komplikovaný a pomalý proces, v mnoha místech brzděný až mařený nepřátelským postojem myslivců a pytláctvím. V současné době se odhaduje, že v Evropě (bez Ruska), žije asi 7 500 jedinců, z toho 2 500 ve Fennoskandinávii, 2 000 v Pobaltí a 2 200 v Karpatské oblasti.", "question": "Jaká je největší kočkovitá šelma přirozeně se vyskytující v Eurasii?", "answers": ["rys"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Zdroj není nutný uvádět pro kontaktování uživatele, ale může být vyžadován například při přenosu souborů. JID může, až na několik výjimek, obsahovat libovolné znaky unicode, tzn. i česká písmena s diakritikou. rok 1998 – Jeremie Miller založil projekt Jabber. srpen 1999 – Jeremie podepsal prohlášení zaručující podporu Jabber komunity IETF standardizaci. květen 2000 – Uvolněn první software. červen 2000 – Jeremie a další členové projektu Jabber se upsali koncepci IMPP dokumentující Jabber protokol. Kvůli nesoustředěnosti tehdejší komunity se však nepodařilo plně následovat IMPP či jiné IETF snahy. rok 2001 – Vytvořena Jabber Software Foundation (JSF) pro zajištění organizace nad rostoucím počtem open source projektů a komerčních entit budujících či používajících technologie XMPP. Jedním z hlavních cílů JSF byla dokumentace XML protokolu a jeho další rozvíjení. únor 2002 – Nově podepsána koncepce IETF. Výsledkem úspěchu tohoto podpisu bylo rozhodnutí prozkoumat možnosti zformování IETF Working Group pro diskuse o Jabber protokolu pod názvem XMPP, výsledkem čehož byly podepsány tři nové koncepce 21. 6. 2002 29. leden 2004 – IESG uznala XMPP Core a XMPP IM jako. navrhované standardy 4. říjen 2004 – IETF uznala XMPP jako standard pro IM. 1. duben 2001 – založen server jabber.cz. 21. červenec 2001 – založen server njs.netlab.cz. , provozovaný společností HumboldTec. 16. září 2005 – njs.netlab.cz, který se stal největším serverem v ČR, pohltil server jabber.cz. 1. září 2006 – za spolufinancování provozu obou serverů, sjednocených pod projekt jabbim.cz, jsou uživatelům nabídnuty rozšířené služby. 23. dubna 2007 – Jabbim oznámil dosažení 70 000 registrací, 14 000 aktivních uživatelů a přes 5 000 přihlášených ve špičce. Související informace naleznete také v článku Google Talk. Společnost Google uvedla koncem roku 2005 nový projekt Google Talk. Tato služba pro Instant Messaging využívá protokolu XMPP. Dále přidala možnost hlasové komunikace, na jejíž specifikaci spolupracuje s XMPP Standards Foundation. Později přibyla i možnost video hovorů.", "question": "Kdy byl uveden Google Talk?", "answers": ["2005"]}
{"title": "Anime", "context": "Anime pokrývá širokou škálu žánrů, od akčních seriálů přes detektivky až po psychologická dramata. Anime se obvykle vysílá v televizi, distribuuje na DVD nebo publikuje jako videohry. Anime bývá často ovlivněno nebo přímo inspirováno japonskými komiksy manga, nebo občas naopak takové komiksy inspiruje. Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů. Anime produkuje řada japonských animátorských studií, mezi nejznámější patří studio Ghibli nebo Gainax. V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky. Dospělí fanoušci tohoto žánru pokládají za reprezentativní např. tituly jako Hrob světlušek, Ghost in the Shell, Neon Genesis Evangelion, Princezna Mononoke, Vampire Hunter D nebo Akira. Historie anime začala na počátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci experimentovali s animačními technikami, které se vyvíjely ve Francii, Německu, Spojených státech amerických a Rusku. Animace se v Japonsku stala populární jako alternativní forma dějového vyprávění v porovnání s málo rozvinutým japonským hraným filmem. Oproti například Americe, kde jsou hrané pořady a filmy štědře dotované, v Japonsku je hraný filmový průmysl malý a tak trpí nízkými státními dotacemi, umístěním i omezením počtu herců.", "question": "Které studio patří mezi nejznámější producenty anime?", "answers": ["Ghibli nebo Gainax"]}
{"title": "Heliocentrismus", "context": "V astronomii je heliocentrismus modelem, stavícím Slunce do středu sluneční soustavy a celého vesmíru. Slovo je odvozeno z řeckého (ἥ hélios = \"Slunce\" a κ kentron = \"střed\"). Historicky je heliocentrismus protikladem geocentrismu a v současné době modernímu geocentrismu, které kladou jako centrum Zemi. Myšlenka Slunce jako středu vesmíru je známá již v 4. století př. n. l., v 16. století, myšlenku Slunce jako středu sluneční soustavy znovu zavádí polský astronom Mikuláš Koperník (1473-1543) a na něj navazují další jako Galileo Galilei. Po mnoho století musel heliocentrismus čelit zdánlivě samozřejmému obecnému názoru, že pokud by se Země otáčela a zároveň pohybovala kolem Slunce, lidé a předměty by musely spadnout, dalším argumentům týkajících se meteorologie a astronomie, a také nesouladu se soudobými filosofickými či náboženskými představami. Komukoliv, kdo se zastaví a pohlédne na oblohu, se zdá být zřejmé, že země stojí na místě, zatímco všechno na obloze ubíhá kolem ní každý den. Při delším pozorování lze vidět mnohem komplikovanější pohyby.", "question": "Co tvrdí V astronomii heliocentrismus že je středem vesmíru?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Velkomoravská říše", "context": "Jejich životní styl napodovala jako určitý \"nobilitující\" (vznešený) standard a především jako model vykonávání a organizace moci – tyto procesy se odehrávaly i na dnešní Moravě a Slovensku.[12] Pravděpodobně v roce 831 došlo k tzv. křtu všech Moravanů, při němž přijal kníže Mojmír a jemu věrní lidé křest z rukou pasovského biskupa Reginhara.[13] Šlo o oficiální křest, který, ačkoli ho přijal pouze kníže a jeho. okolí, zavazoval celý kmen Moravanů – i přes to byla moravská společnost nadále (ještě v r. 869, kdy se Metoděj ujal správy moravské církve) z části pohanská. (Úvahy o tom, že v samotném centru Velké Moravy. , na předpolí knížecího hradu v Mikulčicích, stála současně s křesťanskými chrámy v polovině 9. století pohanská svatyně, se neprokázaly.) Důsledkem přijetí křesťanství bylo pro Mojmíra i jeho nástupce posílení moci panovníka, který po celou dobu trvání. Velké Moravy vystupuje jako autokratický vládce, i když obklopený \"knížaty\", se kterými činí důležitá rozhodnutí.[14] Zároveň si kníže jakožto křesťanský panovník vylepšil i své postavení při jednáních s křesťanskou Franskou říši.[15] Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je označován za vznik Velkomoravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem. Cyrilometodějská misie Podrobnější informace naleznete v článku Cyril a Metoděj.", "question": "Jak se stal Mojmír prvním velkomoravským panovníkem?", "answers": ["Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je označován za vznik Velkomoravské říše."]}
{"title": "Aristotelés", "context": "Doporučoval historický přístup k poznání interakce souše a moře. Několik knih věnoval i zoologickým otázkám. Zajímal se o možnosti matematické analýzy, o vyjadřování reálné skutečnosti, příčinnosti jevů, procesů vývoje matematickými prostředky. Ve spisu Peri uranú (lat. De coelo - O nebi) shrnuje argumenty ve prospěch učení pythágorejské školy, Sókrata, Platóna (dialog Faidon), že Země je kulatá. Otázkami etiky, to jest hledání nejlepšího života v obci, spravedlnosti a práva se Aristotelés zabýval v několika spisech: v Etice Eudemově, v Politice a v nejznámější Etice Nikomachově, z níž jsou i následující citáty. Nejdůležitější z věd je pro Aristotela věda o obci (politiké), která určuje, \"co se každý v obci musí naučit\". Nejde v ní o poznání, nýbrž o jednání, a to ušlechtilé a spravedlivé. V otázkách jednání - podobně jako v otázkách zdraví - není přesnost možná a \"vzdělaný se vyznačuje tím, že v každé oblasti vyžaduje jen tolik přesnosti, kolik povaha předmětu připouští.\" (1095a) Nejlepší jednání je to, které není prostředkem, nýbrž cílem. Takovým cílem je pro člověka blaženost (eudaimonia), která není vrtkavá jako pocit štěstí, ale trvalá. Blaženost je nejspíš darem bohů, ale něco také potřebuje: prostředky, podmínky a děti. Blažený je, kdo v jednání uskutečňuje dokonalé dobro a má k tomu nutné podmínky po celý život. (1101b) Cestou k blaženosti je ctnost, která se získává učením, zkušeností a návykem. Přirozenost dává člověku jen schopnost učení jako možnost, jež se uskutečňuje konáním (dobrým nebo špatným), což je právě smysl výchovy. Neřestí je mnoho, kdežto ctnost je vždycky jen jedna a většinou znamená vyhýbat se krajnostem, nedostatku i přebytku; tak je štědrost mezi rozhazovačností a lakotou, statečnost mezi zbrklostí a zbabělostí. Není to ale žádný průměr, nýbrž dokonalost sama, kterou by každé přidání i ubrání pokazilo. (1107a) Ctnost se týká jen jednání chtěných a vědomých, volba je předem rozvážené chtěné jednání (PRO-AIRESIS). Ty nejdůležitější ctnosti jsou statečnost, umírněnost, štědrost, laskavost jako střed vůči hněvivosti i slabošství, a v obci zejména spravedlnost. To je výkon dokonalé ctnosti vůči druhým, \"dobré těch druhých\" a \"souhrn všech ostatních ctností\". (1130b) Aristotelés pak rozlišuje mezi spravedlností retributivní, která napravuje nebo vyrovnává, a distributivní, která rozděluje.", "question": "Jakou vědu považoval Aristotelés za nejdůležitější?", "answers": ["politiké"]}
{"title": "Konstruktor", "context": "Konstruktor (zkráceně ctor) je v objektově orientovaném programování speciální metoda třídy, která se volá ve chvíli vytváření instance této třídy. Konstruktor se podobá ostatním metodám třídy, ale liší se od nich tím, že nemá nikdy explicitní návratový typ, nedědí se a obvykle má jiná pravidla pro modifikátory přístupu. Konstruktory inicializují datové členy instance. Správně napsaný konstruktor nechá objekt v \"platném\" stavu. Ve většině programovacích jazyků může být konstruktor přetížen, takže jedna třída má několik konstruktorů s odlišnými parametry a odlišnou funkcionalitou. Některé jazyky (např. C++) rozlišují speciální typy konstruktorů: Defaultní konstruktor – konstruktor bez parametrů. Kopírovací konstruktor – konstruktor, který má jeden parametr typu dané třídy (nebo reference na ní). Implicitní konstruktor – konstruktor, který nemusí být výslovně definován programátorem a kompilátor jazyka ho umí vytvořit automaticky. V případě C++ jsou jak defaultní, tak i kopírovací konstruktor implicitní. == Související články == Destruktor", "question": "Má konstruktor explicitní návratový typ?", "answers": ["Konstruktor se podobá ostatním metodám třídy, ale liší se od nich tím, že nemá nikdy explicitní návratový typ, nedědí se a obvykle má jiná pravidla pro modifikátory přístupu."]}
{"title": "Kyselina uhličitá", "context": "Je příčinou vzniku přechodné tvrdosti vody tím, že rozpouští uhličitanové minerály obsahující vápník a hořčík; stejný mechanismus je i podstatou vzniku krasových útvarů ve vápencových horninách. Vyšší obsah oxidu uhličitého a tím i kyseliny uhličité mají některé minerální vody. V živočišných organismech je významným meziproduktem v procesech výměny oxidu uhličitého mezi buňkami a krví. Kyselina uhličitá je velmi slabá dvojsytná kyselina, která se jen částečně disociuje do prvního a ještě méně do druhého stupně: H2CO3 ↔ H+ + HCO3– ↔ 2H+ + CO32-Tvoří dva typy solí uhličitany a hydrogenuhličitany (starší název kyselé uhličitany). Stálé hydrogenuhličitany tvoří pouze alkalické kovy a amoniak[zdroj? ]. Hydrogenuhličitany kovů alkalických zemin existují jen ve vodných roztocích a jsou podstatou přechodné tvrdosti vody; zahřátím roztoku k bodu varu se rozkládají, např.: Ca(HCO3)2 → CaCO3 + H2O + CO2. Všechny uhličitany jsou iontové sloučeniny. Mezi významné uhličitany a hydrogenuhličitany patří zejména: uhličitan sodný (bezvodá soda, Na2CO3); uhličitan sodný, dekahydrát (soda, Na2CO3 · 10H2O); hydrogenuhličitan sodný (jedlá soda, NaHCO3)", "question": "Jaký typ sloučenin jsou všechny uhličitany?", "answers": ["iontové"]}
{"title": "Helium", "context": "Helium je na Zemi přítomno jen velmi vzácně. V zemské atmosféře se vyskytuje jen ve vyšších vrstvách a díky své mimořádně nízké hmotnosti postupně z atmosféry vyprchává do meziplanetárního prostoru. V atmosféře Země (do výšky 200 km) tvoří 0,000524 objemových procent (tj. 5,24 ppm). Poprvé bylo helium izolováno z minerálu smolince. V menším množství až 9 % se nachází v zemním plynu, z něhož se také získává vymrazováním. Vzácně vyvěrá helium i trhlinami v zemi, nejznámější oblasti těchto vývěrů leží ve Skalistých horách v USA a v Kanadě. Předpokládá se, že veškeré toto helium je produktem jaderného rozpadu prvků v zemské kůře (částice alfa jsou jádry atomů helia). Ve vesmírném měřítku je helium druhým nejvíce zastoupeným prvkem. Vyskytuje se především ve všech svítících hvězdách, kde je jedním z mezistupňů termonukleární syntézy, jež je podle současných teorií základním energetickým zdrojem ve Vesmíru. Tvoří přibližně 25 % hmoty okolního pozorovatelného Vesmíru. Helium se vyskytuje v atmosféře plynných obrů, kde se jeho objemová koncentrace pohybuje mezi 3 a 19%, a po vodíku je nejrozšířenější prvek v jejich atmosféře. Z kamenných planet se vyskytuje zejména na Merkuru, a rovněž se vyskytuje na Měsíci. Od roku 1917 se v Severní Americe získává helium z ložisek zemního plynu. Od methanu a ostatních plynů se odděluje frakční destilací. Další možnost je zahřívat minerály, ve kterých se helium vyskytuje, teplotou okolo 1 200 °C. K takovým minerálům patří cleveit, monazit a thorianit. Plyny, které se uvolňují z minerálů, je nutno od sebe oddělit, aby bylo možno získat čisté helium. Vzhledem ke své extrémně nízké hustotě a inertnímu chování se helium používá k plnění balónů (balónek díky heliu vyletí ke stropu) a vzducholodí jako náhrada hořlavého vodíku. Značnou nevýhodou je zde ovšem jeho poměrně vysoká cena. Navíc má atom helia velmi malý průměr, snadno difunduje skrze pevné materiály a dochází tak ke ztrátám. Směsí helia, kyslíku a dusíku se plní tlakové láhve s dýchací směsí, určenou pro potápění do velkých hloubek. Na rozdíl od dusíku totiž ani pod velkým tlakem nezpůsobuje tzv. hloubkové opojení, takže potápěč je schopen pracovat ve velkých hloubkách i přes 300 metrů. Zároveň omezuje vznik otravy kyslíkem a současně zmenšuje riziko kesonové nemoci, která vzniká při rychlém výstupu potápěče na hladinu uvolněním bublinek plynného dusíku v krvi s možností mechanického poškození různých tkání.", "question": "Jaký plynný chemický prvek patří mezi kovy a tvoří druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty?", "answers": ["Helium"]}
{"title": "Dětský fond Organizace spojených národů", "context": "Dětský fond Organizace spojených národů (anglicky United Nations Children's Fund) je částí Organizace spojených národů. Je to největší světová organizace, která se celosvětově zabývá ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí a podporou jejich všestranného rozvoje. Byl vytvořen 11. prosince 1946. Do roku 1953 se nazýval Mezinárodní dětský fond neodkladné pomoci. Z anglického originálu tohoto názvu United Nations International Children's Emergency Fund vznikla zkratka UNICEF, která se používá dodnes. Má zastoupení v 158 zemích. == Stručná historie == Organizace byla založena v roce 1946 jako podpora proti utrpení dětí po 2. světové válce. V roce 1953 se fond stal trvalou součástí OSN a došlo k jeho přejmenování na United Nations Children's Fund. Původní zkratka UNICEF zůstala zachována. Organizace je držitelem Nobelovy ceny míru za rok 1965. == Sídlo a vedení == UNICEF sídlí v New Yorku, má sedm regionálních kanceláří a zastoupení ve 158 zemích světa. V 37 vyspělých zemích, včetně Česka, existují tzv. národní výbory pro UNICEF, které mají za úkol popularizaci práv dětí a získávání finančních prostředků pro činnosti UNICEF v rozvojových zemích. UNICEF řídí Výkonná rada, která má 36 členů a která rozhoduje konsensem. Prakticky vede UNICEF prezident a čtyři viceprezidenti. Členy Výkonné rady nominují jednotlivé vlády členských států OSN, přičemž každá část světa má stanoven počet míst v radě. Afrika má rezervováno 8 křesel, Asie 7 zástupců, východní Evropa 4 zástupce, Latinská Amerika a Karibik 5 křesel, západní Evropa a další státy 12 zástupců.", "question": "V kolika zemích je UNICEF zastoupen?", "answers": ["ve 158"]}
{"title": "Zázvorníkotvaré", "context": "Zázvorníkotvaré, někdy též zázvorotvaré, (Zingiberales) je řád jednoděložných rostlin. == Pojetí řádu == Pojetí řádu se v jednotlivých taxonomických systémech měnilo. Starší taxonomické systémy měly někdy řád úžeji vymezen a rozlišovaly ještě několik dalších menších řádů, jako např. Tachtadžjanův systém. Jedná se však o poměrně vyhraněnou skupinu rostlin, proto změny nebyly takové, jako u jiných řádů. Např. Cronquistův systém má řád stejně vymezen jako systém APG II. == Popis == Je to řád s téměř výhradně tropickým rozšířením, nejvýše lehce přesahuje do subtropů. V Evropě jako původní zcela chybí. Jedná se o většinou vytrvalé, často robustní, byliny, zřídka netypické dřeviny, často s oddenky. Jsou jednodomé s oboupohlavnými květy, zřídka jednopohlavnými. Listy střídavé, jednoduché, řapíkaté nebo řidčeji přisedlé. Čepele jsou zpravidla čárkovité, kopinaté, podlouhlé až vejčité, celokrajné, žilnatina je většinou zpeřená či zpeřeně souběžná. Někdy se čepele podél žilek trhají a vypadají zdánlivě jako zpeřeně složené. Květy jsou převážně v květenstvích, často složených, často s nápadnými a vybarvenými listeny. Pro řád jsou typické výrazně nepravidelné zygomorfické až zcela asymetrické květy. Okvětní lístky bývají nestejné, někdy dost atypické, někdy jsou rozlišeny na kalich a korunu, bývá jich 6. Fertilních tyčinek bývá 1-5, další jsou často přeměny na staminodia. Ta jsou často petaloidní (napodobují korunu), někdy může být petaloidní i tyčinka nebo čnělka a často se vytváří labellum, petaloidní staminodia někdy bývají nápadnější než vlastní koruna. Gyneceum je srostlé nejčastěji ze 3 plodolistů, semeník je většinou spodní, řidčeji svrchní. Plodem je nejčastěji tobolka nebo bobule. == čeledi podle APG II == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu zázvorníkotvaré ve Wikimedia Commons", "question": "Řádem jakých rostlin jsou zázvorníkotvaré?", "answers": ["jednoděložných"]}
{"title": "Var", "context": "Var je skupenská přeměna, při které se kapalina mění na plyn v celém svém objemu (nejenom z povrchu jako při vypařování). K varu dochází při zahřátí kapaliny na teplotu varu. Teplota varu je různá pro různé kapaliny. Její velikost závisí také na tlaku nad kapalinou (s rostoucím tlakem teplota varu stoupá). To má vliv i na průběh varu (vzniku bublin páry) v nádobách s nezanedbatelnou výškou. Teplo potřebné ke změně skupenství při varu se nazývá skupenské teplo varu. Při přípravě potravin var představuje vkládání příslušné potraviny do vařící vody nebo jiné kapaliny založené na vodě (např. mléko, vývar apod.). Převaření a následné ochlazení vody se používá jako účinný prostředek dezinfekce vody. Vařící voda během několika minut usmrtí většinu bakterií. Vypařování Utajený var Pasterizace Destilace Skupenství Pára Papinův hrnec Kapalnění Skupenské teplo varu Slovníkové heslo var ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu var ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy dochází k varu?", "answers": ["při zahřátí kapaliny na teplotu varu"]}
{"title": "Nekonečno", "context": "Nekonečno je abstraktní pojem, který označuje kvantitu (množství) něčeho, co je tak veliké, že nemá konec (od slova konec je odvozeno slovo konečný), typicky se nedá spočíst, změřit, a pokud ano, tak je větší než každé konečné číslo. Objekt, který je tak veliký, že má atributy nekonečna, se někdy nazývá přídavným jménem nekonečný. Nekonečno nemá hranice, ale není totéž co neohraničenost. Nepřítomnost hranic je podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Nekonečno lze ztotožnit s neohraničenosti pouze v eukleidovské geometrii, obecně je nutné rozlišovat ne/konečnost topologickou a metrickou. Např. kulová plocha (povrch koule) je (metricky) konečná, ale neohraničená. Nekonečno má důležité místo v matematice (zvláště v geometrii a teorii množin), v historii matematiky, k jeho studiu přispěli mimo jiné čeští vědci Bernard Bolzano a Petr Vopěnka. Nekonečno vyprovokovalo mnohé úvahy i ve filosofii a teologii. Symbol ∞ pro nekonečno zavedl anglický matematik John Wallis v 17. století. V geometrii se někdy běžný Eukleidovský prostor (i rovina) doplňuje různými nekonečny, \"body\" s nekonečnou vzdáleností v různých směrech. Například v projektivní geometrii se každé dvě rovnoběžné přímky protnou v jediném bodě, který můžeme chápat jako jedno konkrétní nekonečno (právě to, ve kterém se protínají všechny přímky rovnoběžné s jednou danou přímkou). Jiná možnost je doplnit prostor jen o jedno nekonečno (vznikne tak topologická sféra). V teorii množin se zavádějí různé mohutnosti nekonečen. Pro jejich popis se používají pojmy jako kardinály (kardinální čísla) a ordinály (ordinální čísla). Podstatou porovnání mohutnosti (kardinality) je možnost vytvoření vzájemně jednoznačného zobrazení mezi množinami. Z tohoto pohledu je například stejná mohutnost množiny přirozených, celých, racionálních a algebraických reálných čísel, ale tyto množiny mají menší mohutnost, než množina čísel transcendentních, iracionálních nebo reálných. Důležitým krokem k takovému pojetí nekonečna bylo uskutečnění myšlenkového přechodu od potenciálního k aktuálnímu nekonečnu. Potenciálně nekonečná množina je v představách chápána jako konečná s možností podle potřeby přibírat další prvky. Aktuálně nekonečná množina ja pak taková, která je brána jako (nekonečný) celek.", "question": "Má nekonečno hranice?", "answers": ["Nekonečno nemá hranice, ale není totéž co neohraničenost."]}
{"title": "Perestrojka", "context": "Perestrojka ( п́й, česky: přestavba) byla skupina ekonomických reformních kroků zahájených v 80. letech 20. století v SSSR tehdejším generálním tajemníkem KSSS Michailem Gorbačovem. Úkolem perestrojky byla především restrukturalizace sovětské ekonomiky. Na ekonomické reformy perestrojky navazovaly také širší změny k demokratizaci společnosti, soustředěné v procesu tzv. glasnosti, politiky otevřenosti. Veškeré změny ale měly být prováděny tak, aby zůstala zachována vedoucí úloha komunistické strany a socialistického systému. Proto se také hovořilo o demokratizaci, nikoli demokracii, a o glasnosti, avšak nikoli svobodě slova. Přistoupilo se k volbám mezi více kandidáty, a to jak v rámci KSSS, tak v rámci sovětů, nikoliv však, že by byly povoleny strany nové. Perestrojka skončila po šesti letech nezdarem a rozpadem státu. V konečném důsledku (opuštění Brežněvovy doktríny) vedl její nezdar k pádu všech komunistických režimů v Evropě a k ukončení studené války. V jistých ohledech je perestrojka podobná demokratizačnímu procesu v průběhu Pražského jara 1968.[zdroj? ] To zase umožnila doba Chruščovova tání, započatá koncem 50. let. Ani v ekonomické oblasti nebyla perestrojka dostatečně radikální k tomu, aby nastartovala chřadnoucí sovětskou ekonomiku.[zdroj? ] Neuvěřitelná zastaralost sovětských podniků znamenala, že domácí výrobky tradičních firem byly na zahraničních trzích jen stěží uplatnitelné, což omezilo možnost získat pro režim potřebné valuty. Tento problém bylo nezbytné řešit a odpovědí měly být právě změny, které připravila perestrojka. Gorbačov dosáhl jistých úspěchů v decentralizaci a zvýšení samostatnosti podniků. V letech 1987 a 1988 byly přijaty nové zákony, které redefinovaly úlohu státních podniků, vymezily jejich samosprávu a zajistily jim samostatné financování. Stát tak nyní již nemohl zachraňovat ty podniky, které vinou vlastní neefektivity byly silně nerentabilní a ždímaly sovětskou pokladnu. Dalším významným krokem byl družstevní zákon, který povolil - byť v omezené míře - soukromé podnikání. Bylo nyní možné zakládat i společné podniky se zahraniční účastí (kontrolovány musely být ovšem - alespoň formálně - sovětskými občany), takže se brzy v Moskvě i jiných městech tehdejšího státu objevily zcela nové firmy. Beze změny ale zůstaly jiné atributy centrálně řízeného komunistického hospodářství, které systémově změnit možné nebylo, nebo to nebylo vhodné. Jednalo se o kontrolu cen, které byly stanoveny pevně, nemožnost volné směnitelnosti rublu, socialistická struktura vlastnictví (tj. neexistence, či velmi omezené vlastnictví soukromé a silný státní a družstevní sektor) a pokračující státní dozor nad ekonomikou.", "question": "Kdo zavedl Perestrojku?", "answers": ["Michailem Gorbačovem"]}
{"title": "Nikon D700", "context": "Nikon D700 je druhá digitální zrcadlovka firmy Nikon se snímačem velikosti políčka kinofilmu. Tento snímač má rozlišení 12 Megapixelů (totožný se snímačem v Nikon D3, proti němuž má ale menší tělo bez integrovaného bateriového gripu). Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikon D700 ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké rozlišení má snímač digitální zrcadlovky D700?", "answers": ["12 Megapixelů"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Václav Havel (5. října 1936 Praha – 18. prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003). Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978). Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1999. Výrazně prosazoval také přijetí země do Evropské unie, uskutečněné v roce 2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta. Jako literát se světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabýval tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zaobíral filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Věnoval se také experimentální poezii; básně psané především v 60. letech obsahuje jeho sbírka Antikódy. Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelské a intelektuálské rodině Václava M. Havla (1897–1979) a jeho manželky Boženy, rozené Vavrečkové (1913–1970). Byl vnukem československého diplomata Huga Vavrečky i stavitele paláce Lucerna Vácslava Havla. Jeho strýcem byl zakladatel AB Barrandov Miloš Havel, mladším bratrem vědec Ivan M. Havel.", "question": "Kolikátým prezidentem Československa byl Václav Havel?", "answers": ["devátým"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Ještě v roce 1835 se řada lidí nechala napálit sérií článků v deníku New York Sun o smyšleném objevu exotických zvířat žijících na Měsíci. Naproti tomu prakticky ve stejné době (během let 1834-1836) publikovali Wilhelm Beer a Johann Heinrich Mädler své čtyřdílné kartografické dílo Mappa Selenographica a v roce 1837 knihu Der Mond, která solidním způsobem zdůvodnila závěr, že Měsíc nemá žádné vodní plochy ani patrnou atmosféru. Spornou otázkou zůstávalo, zda rysy Měsíce mohou podléhat změnám. Někteří pozorovatelé prohlašovali, že jisté malé krátery se objevují a zase mizí, ve 20. století se však zjistilo, že jde o omyly, vzniklé pravděpodobně odlišnými světelnými podmínkami nebo nepřesnostmi ve starých nákresech. Na druhou stranu dnes víme, že občas dochází k jevu odplynování. Během nacistického období v Německu prosazovali nacističtí vůdci teorii Welteislehre, která prohlašovala, že Měsíc je tvořen pevným ledem. První člověkem vyrobený předmět, který dosáhl Měsíce, byla automatická sovětská sonda Luna 2, která na něj dopadla 4. září 1959 ve 21:02:24 Z. Odvrácená strana Měsíce byla zcela neznámá až do průletu sovětské sondy Luna 3 v roce 1959. Její rozsáhlé zmapování bylo provedeno v rámci amerického programu Lunar Orbiter v 60. letech 20. století. Luna 9 byla první sondou, která měkce přistála na Měsíci a 3. února 1966 přenesla obrázky měsíčního povrchu. Prvním umělým satelitem Měsíce byla sovětská sonda Luna 10 (odstartovala 31. března 1966).", "question": "Ve kterém roce byly získány první snímky odvrácené strany Měsíce?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Pamětní medaile krále Haakona VII", "context": "pamětní medaile Založeno 1. října 1957 Stát Norsko Norsko Uděluje se za podíl na organizace pohřbu krále Haakona VII. Status nadále neudílena Ostatní vyznamenání Vyšší Medaile stého výročí královské rodiny Nižší Jubilejní medaile krále Haakona VII. 1905–1930 Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem. WikiProjekt Fotografování Pamětní medaile krále Haakona VII. (norsky Kong Haakon VIIs minnemedalje) či Pamětní medaile krále Haakona VII. 1. října 1957 (norsky Kong Haakon VIIs minnemedalje 1. oktober 1957) je norská pamětní medaile založená na památku úmrtí panovníka Haakona VII. a jeho pohřbu. Pohřeb krále proběhl dne 1. října 1957.[1][2] Historie a pravidla udílení Medaile byla založena dne 1. října 1957. Pamětní medaile byla udělena osobám, které plnily povinnosti v souvislosti s organizací králova pohřbu.[3] Zlatá medaile byla udělena 26 lidem, a to většinou příslušníkům armády. Stříbrnou verzi obdrželo 54 osob, z toho 48 důstojníků armády, námořnictva a letectva, kteří během pohřbu pochodovali v čele čestných oddílů.[4] Popis medaile Medaile je vyrobena ze zlata nebo stříbra. Na přední straně je podobizna krále Haakona VII. Král je vyobrazen bez koruny. Autorem výjevu je rytec Ivar Throndsen. Kolem portrétu je nápis HAAKON • VII • NORGES • KONGE. Na zadní straně je královský monogram. Ke stuze je medaile připojena pomocí přechodového prvku ve tvaru královské koruny.[4] Stuha je červená. Ke stuze je připojena stříbrná spona s nápisem 1. OKTOBER 1957.[4][5] Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku King Haakon VII Commemorative Medal na anglické Wikipedii. ↑ King Haakon's Last Journey: The Royal Funeral in Norway. 1957. The Illustrated London News 231(2): 598↑ King Haakon VII Commemorative Medal. wawards.org [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. ↑ H. M. Kong Haakon VII's erindringsmedalje med spenne 1. oktober 1957. 1960. Nordisk Numismatisk Unions Medlemsblad 10: 1991 2 3 Hallberg, Harald. 2012. Norske dekorasjoner. Tildelt med bå til å bæ på uniform eller sivilt antrekk. Å: Dreyer bok, s. 237–239.↑ ODM of Norway: King Haakon VII's Commemorative Medal. www.medals.org.uk [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Monarchie", "question": "Kolik lidí obdrželo stříbrnou pamětní medaili krále Haakona VII.?", "answers": ["54"]}
{"title": "Falcon 9", "context": "Dostupné online. ↑ SpaceX kosmodrom v jižním Texasu | forum.kosmonautix.cz. forum.kosmonautix.cz [online]. [cit. 2016-06-12]. Dostupné online. ↑ SHANKLIN, Emily. SES-10 MISSION. SpaceX. 2017-03-30. Dostupné online [cit. 2017-03-31]. (anglicky) ↑ Jeff Foust on Twitter. Twitter. Dostupné online [cit. 2017-04-06]. (anglicky) ↑ SpaceX’s final Falcon 9 design coming this year, two Falcon Heavy launches next year - SpaceNews.com. SpaceNews.com. 2017-06-27. Dostupné online [cit. 2017-06-30]. (anglicky) ↑ JCSat-14 | forum.kosmonautix.cz. forum.kosmonautix.cz [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. ↑ Zkušební start soukromé rakety Falcon 9 byl úspěšný. Redakce BBC. Novinky.cz [online]. 2010-06-04 [cit. 2010-06-05]. Dostupné online. ↑ TOUFAR, Pavel. Příliš tvrdé přistání. Převratná raketa při ostrém testu neuspěla. Technet.cz [online]. 2014-01-10 [cit. 2015-01-11]. Dostupné online. ↑ VŠETEČKA, Roman; LÁZŇOVSKÝ, Matouš; ČTK. Do třetice všeho zlého. Raketa přistála přesně, pak se převrátila. Technet.cz [online]. 2015-04-15 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. ↑ ČTK. Zkázu vesmírné lodi Dragon způsobila asi prasklá vzpěra. Aktuálně.cz [online]. 2015-07-21 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. ↑ ČTK. Další start soukromé rakety Falcon 9 se odkládá na neurčito. Aktuálně.cz [online]. 2015-09-01 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. ↑ SpaceX rocket in historic upright landing. BBC [online]. 2015-12-22 [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. ↑ Ken Kremer. SpaceX Test Fires Recovered Falcon 9 Booster in Major Step To Reusable Rockets. Universe Today [online]. 2016-01-16 [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. ↑ Chris Gebhardt. SpaceX Falcon 9 v1.1 conducts static fire test ahead of Jason-3 mission. NASASpaceflight [online]. 2016-01-08 [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. (anglicky) ↑ 2016 FAA Commercial Space Transportation. YouTube [online]. 2016-02-03 [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. (anglicky) Související články Falcon 1 Falcon 9 v1.0 Falcon 9 v1.1 Falcon 9 FT Falcon Heavy Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Falcon 9 na Wikimedia Commons Téma Falcon 9 na fóru Kosmonauix.cz mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Nosné rakety USA aktivní AntaresAtlas VDelta (IV)Falcon 9Falcon HeavyMinotaur (I, IV, VC)Pegasus ve vývoji Firefly α GlennOmegASLSStarshipVulcan vyřazené Ares (IV)AthenaAtlas (D/E/F/G/HIIIIIILV-3BSLV-3AbleAgenaCentaur)Delta (ABIIIII))Falcon 1Juno IJuno IISaturn (IIBV)ScoutSPARKThorTitan (2 GLV34)Vanguard Orbitální nosné systémy aktivní Angara", "question": "U které kosmické rakety byl zrealizován koncept znovupoužitelnosti prvního stupně?", "answers": ["Falcon 9"]}
{"title": "José Echegaray y Eizaguirre", "context": "José Echegaray y Eizaguirre (19. dubna 1832, Madrid - 4. září 1916, Madrid) byl španělský dramatik, politik, matematik a ekonom, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1904, kterou obdržel společně s francouzským básníkem Frédéricem Mistralem. José Echegaray y Eizaguirre byl od mládí obdivovatelem divadla, vystudoval však technické obory a ekonomii. Uplatnil se i v politice - byl členem španělské vlády. Jako dramatik si zachovával přísný morální pohled na umělecké zobrazování lidských osudů a setkával se nadšeným souhlasem četných obdivovatelů. Objevovaly se však i přísné kritické hlasy. Říkalo se, že jeho dramata mají podobu rovnic a matematických problémů, protože jsou psána z pohledu matematika a veřejného činitele, který etické hodnoty neúprosně staví proti slabostem člověka. Nikdo však nemohl popřít, že jeho díla se vyznačují hlubokým mravním pojetím. Echegeray je autorem asi šedesáti dramat, jejichž hybnou silou je romantická vášnivost a osudovost, na něž se napojuje pozitivistická didaktičnost. Některé jsou psány ve verších. Byly vypočítány na efekt a dočasně zaujaly i diváky v zahraničí (dnes je Echegeray v podstatě téměř neznámým autorem).", "question": "Kdy zemřel José Echegaray y Eizaguirre?", "answers": ["4. září 1916"]}
{"title": "Michael Jordan", "context": "zlato LOH 1984 basketbal zlato LOH 1992 basketbal Michael Jordan (* 17. února 1963, Brooklyn, USA) je bývalý americký profesionální basketbalista. Je považován za jednoho z nejlepších basketbalistů všech dob. Hrál v NBA za tým Chicago Bulls (1984–1993, 1995–1998). Později se stal spolumajitelem týmu Washington Wizards, za který v roce 2001 nečekaně znovu nastoupil i jako hráč a hrál za něj do sezóny roku 2003, kdy po jejím závěru ukončil svou profesionální kariéru. Svůj tým dovedl šestkrát do finále NBA (1991, 1992, 1993, 1996, 1997 a 1998), ve všech šesti případech Bulls finále vyhráli a Jordan byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem finálové série (MVP). Kromě toho byl také pětkrát vyhlášen nejužitečnějším hráčem NBA za celou sezónu: 1988, 1991, 1992, 1996 a 1998. Jeho průměr 30,12 bodu na zápas jej řadí v průměrné produktivitě na 1. místo v historických tabulkách NBA (druhý Wilt Chamberlain zaostává o 0,06 bodu). O jeho univerzálnosti a přínosu pro tým svědčí fakt, že byl také jednou vyhlášen nejlépe bránícím hráčem NBA (v roce 1988). Jde o držitele dvou zlatých medailí z olympijských her – z let 1984 a 1992. Zajímavostí v jeho kariéře je odskok od basketbalu k profesionálnímu baseballu, když od roku 1993 po dvě léta nastupoval za tým Chicago White Sox, kde se moc neprosadil. Následně se vrátil jak k basketbalu, tak k Bulls a pomohl jim k dalším třem titulům vítěze NBA. Biografie Mládí Narodil se v Brooklynu, New York, NY. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Wilmingtonu v Severní Karolíně. Tam navštěvoval střední školu Emsley A. Laney, kde započal svou sportovní kariéru, když za školu hrál americký fotbal, baseball a basketbal. Roku 1981 získal sportovní stipendium pro studium na University of North Carolina at Chapel Hill, kde poté studoval obor kulturní geografie. Na univerzitě se hned první sezónu 1981–1982 ukázal jako velmi talentovaný hráč.", "question": "Kolikkrát dovedl Michael Jordan tým Bulls do finále NBA?", "answers": ["šestkrát"]}
{"title": "Illinois", "context": "Illinois hraničí na východě s Indianou, na jihovýchodě s Kentucky, na západě s Missouri a Iowou a na severu s Wisconsinem. Severovýchodní ohraničení tvoří Michiganské jezero. Se svou rozlohou 149 932 km2 je Illinois 25. největším státem USA, v počtu obyvatel (12,8 milionů) je pátým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 89 obyvatel na km2 je na dvanáctém místě. Hlavním městem je Springfield se 120 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Chicago s 2,7 miliony obyvatel, dále Aurora (200 tisíc obyv.), Rockford (150 tisíc obyv.), Joliet (150 tisíc obyv.) a Naperville (150 tisíc obyv.). Illinois patří 101 km pobřeží Michiganského jezera. Nejvyšším bodem státu je vrchol Charles Mound s nadmořskou výškou 376 m na severu státu. Největšími toky jsou řeky Mississippi, která tvoří hranici s Iowou a Missouri, Ohio, jež je hranicí s Kentucky, a Wabash, která vytváří část hranice s Indianou. Francouzští průzkumníci objevovali okolí řeky Illinois od roku 1673 a záhy se území stalo součástí Nové Francie. Název regionu byl odvozen ze slova irenwe (tj. \"mluví běžnou řečí\") z miamsko-illinoiského jazyka místních indiánů. Zdejší evropské osídlení ale nebylo v následujících desetiletích početné ani rozsáhlé.", "question": "Jaké je hlavní město státu Illinois?", "answers": ["Springfield"]}
{"title": "Břeh", "context": "Břeh nebo pobřežní čára nebo také břehová linie nebo i pobřežní linie je místo na rozhraní souše a vodní plochy, např. oceánu, moře, jezera nebo řeky. Tvar břehu je ovlivněn druhem horniny, ze které je tvořen, erozí způsobenou vodou a také sedimenty, které může voda přinést. Oblast, která se na souši k pobřežní čáře napojuje, se rovněž nazývá břeh (např. \"vesnice na levém břehu řeky\") či pobřeží (zejména v případě mořských břehů). Břehy vodních toků se definují jako pravý a levý, a to podle strany ve směru toku. Pokud hladina vodní plochy stoupá, břeh ustupuje a naopak pokud hladina klesá, břeh postupuje. Pobřeží Pláž Duna Nábřeží, náplavka, říční navigace Protipovodňová hráz Slovníkové heslo břeh ve Wikislovníku", "question": "Čím je ovlivněn tvar břehu?", "answers": ["druhem horniny"]}
{"title": "Premiéra", "context": "Premiéra (z francouzského premiè – první) je obecně \"první provedení\". To se týká divadelních her, filmů, televizní tvorby, oper, symfonií, baletů, muzikálů atd. Premiéry divadelních, filmových, hudebních a dalších kulturních představení se mohou stát významnými a extravagantními událostmi, přitahujícími značné množství prominentů a pozornost masmédií. Mezi typické součásti premiér patří promenáda na červeném koberci. Filmových premiér se zpravidla účastní hlavní herci či jiní významní členové štábu. Světovou premiérou se rozumí vůbec první premiéra nějakého díla, které se později v dalších provedeních, popř. na jiných místech dočká dalších premiér. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Premiere na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Slovníkové heslo premiéra ve Wikislovníku", "question": "Promenáda na jakém koberci patří mezi typické součásti premiér?", "answers": ["červeném"]}
{"title": "Olomoucký orloj", "context": "Olomoucký orloj je součást severní stěny radnice v Olomouci. Orloj se zde nachází od 15. století. Jeho současná podoba pochází od Karla Svolinského a je ztvárněna v duchu socialistického realismu. Jedná se o jeden z mála heliocentrických orlojů na světě. Výklenek s lomeným obloukem, v němž je orloj umístěn, dosahuje výšky téměř 14 metrů. Centrální ciferník orloje zobrazuje polohy planet na pozadí zvířetníku. Celý orloj je umístěn na pozadí mozaiky, která znázorňuje jízdu králů, dělníka a chemika. Po obvodu výklenku se nacházejí medailony s alegoriemi měsíců v roce. Kalendárium ve spodní části orloje znázorňuje dny významné pro komunistický režim, jako například narozeniny Stalina, Gottwalda a dalších pohlavárů. Zvonkohra měla podle původního plánu hrát Internacionálu, ale nakonec byly zvoleny lidové písně Daleká, šeroká cesta přes Holomóc, Vrbe jož se zelenajó a Za Náměšťó na kopečko hádajó se o děvečko. Hraje je šestnáct zvonů, které odlila roku 1898 firma P. Hilzer. Poledne oznamuje kokrháním mosazný kohout, načež v oknech orloje po sedm minut defilují figury kopáče, pekaře, úředníka, volejbalistky a dalších profesí. Podle tradice byl orloj postaven mezi roky 1419–1422. Podle některých výzkumů byl však prostor radnice pro orloj upraven až v roce 1474, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1519. Pověst tvrdí, že tvůrce orloje byl oslepen, aby nemohl obdobné dílo vybudovat v jiném městě. Historicky doloženi jsou hodinář Hans Pohl, který orloj opravil v sedmdesátých letech 16. století a Pavel Fabricius, tvůrce unikátní planisféry o průměru 146 cm. Orloj byl během své historie několikrát přebudováván a vybavován různými druhy pohyblivých loutek, např. sv. Václav, sv. Jiří na koni a s drakem, Tři králové na velbloudech.", "question": "Od koho pochází současná podoba Olomouckého orloje?", "answers": ["Karla Svolinského"]}
{"title": "Svratka (člun)", "context": "Dopravní podnik města Brna Domovský přístav provoz: Brněnská přehrada Uvedena do služby 5. května 1946 Technická data Délka 6,65 m Šířka 1,84 m Pohon benzínový motor13 kW Rychlost 9 km/h Kapacita 18 osob Člun Svratka byl jedním z plavidel, které využíval Dopravní podnik města Brna pro provoz lodní dopravy na Brněnské přehradě. V provozu zde byl od roku 1946 zřejmě do roku 1955. Historie Pro zahájení lodní dopravy na Brněnské přehradě v roce 1946 byl, kromě dvou německých lodí Brno a Morava, k dispozici také malý motorový člun Svratka. Kromě fotografií a vzpomínek pamětníků o něm však neexistují téměř žádné záznamy.[1] Z kusých informací, které jsou k dispozici, je možné vyčíst, že Svratka byla možná totožná s parníčkem Carolus, který jezdil na Svratce od Jundrova do Kamenného Mlýna v době kolem první světové války. Člun Svratka byl určen k přepravě malých skupin cestujících. Vzhledem k velké poruchovosti byl ale později využíván již pouze jako služební k ošetřování a opravě přístavišť. Kolem roku 1955 byl zřejmě člun vyřazen, neboť o něm již nejsou žádné zprávy. Konstrukce Trup člunu, dlouhého 6,65 m, byl vyroben ze želeného plechu o síle 2 mm. Plavidlo bylo vybaveno benzínovým motorem o výkonu 13 kW. Nejpozději na konci roku 1952 byl člun přestavěn, byl upraven jeho trup a také obdržel elektrický pohon, jako ostatní lodě na Brněnské přehradě. Celková hmotnost plavidla (včetně cestujících) je uváděna 2,2 t, maximální rychlost 9 km/h. Obsaditelnost člunu byla 17 osob plus vůdce lodi. Reference ↑ Kolektiv: Lodní doprava na Brněnské přehradě 1946 – 2006, ISBN 80-903012-9-0, str. 49 mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Lodě Dopravního podniku města Brna jednopalubové provozní Brno (1949) (původně Úderník) vyřazené Brno (1946) • Morava (1946) • Svratka (1946) (člun) • Veveří (1947) • Pionýr (1950) • Mír (1952) dvoupalubové provozní Morava (1955) (původně Moskva, později Dallas) • Lipsko (2010) • Utrecht (2011) • Vídeň (2011) • Dallas (2012) • Stuttgart (2012) vyřazené Praha (1953) • Bratislava (1956) • Veveří (1961) (původně Kyjev) postavené v DPMBpro jiné provozovatele Gladius (1957) (původně Družba) • Mír (1957) • Svoboda (1958) • Žilina (1958) • Malše (1959) (původně Solidarita) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Brno | Loďstvo", "question": "Jaké maximální rychlosti dosahoval člun Svratka?", "answers": ["9 km/h."]}
{"title": "Infračervené záření", "context": "Jedno schéma je například toto: blízké (near) infračervené záření neboli NIRIR-A podle normy DIN, vlnová délka 0,76–1,4 μ, definováno podle vodní absorpce; často používané v telekomunikacích optických vlákenIR krátké vlnové délky (short wave) neboli SWIRIR-B podle DIN. , vlnová délka 1,4–3 μ, při 1450 nm značně roste vodní absorpceIR střední vlnové délky (medium wave) neboli MWIRIR-C podle DIN, též prostřední (intermediate-IR neboli IIR), 3–8 μ dlouhé vlnové délky (long wave) neboli LWIRIR-C podle DIN, 8–15 μ (far) infračervené záření neboli FIR15–1000 μ často používané rozdělení je toto: blízké (0,76–5 μ) střední (5–30 μ) dlouhé (30–1000 μ)Pásmu mezi 100 μ a 1 mm se říká také submilimetrové vlny nebo terahertzové záření. == Tepelné záření == Infračervené záření je často považováno za \"tepelné záření\", avšak faktem je, že povrchy těles zahřívá absorpce libovolného elektromagnetického záření. IR záření zapříčiňuje pouze přibližně 50 % zahřívání zemského povrchu, zbytek je způsoben viditelným světlem. Je však pravdou, že objekty při pokojové teplotě emitují nejvíce záření v infračerveném pásmu 8–12 μ. == Aplikace == === Komunikace === Infračervené záření se používá pro přenos informací na krátkou vzdálenost, nejčastěji podle standardu IA. Příkladem mohou být mobilní telefony či dálkové ovladače. Infračervené záření v nich vysílají LED. ==== Telekomunikační pásma ==== Pro účely optické komunikace se IR záření dělí takto: O-pásmo 1260–1360 nm, f = 238–220 THz E-pásmo 1360–1460 nm, f = 220-206 THz S-pásmo 1460–1530 nm, f = 206-196 THz C-pásmo 1530–1565 nm, f = 196-191 THz L-pásmo 1565–1625 nm, f = 191-185 THz U-pásmo 1625–1675 nm, f = 185-179 THz === Spektroskopie === Infračervená spektroskopie, je spektroskopická metoda analytické chemie patřící mezi metody elektromagnetické spektroskopie. Je to jak kvalitativní metoda, která poskytuje velice přesnou identifikaci izolované látky, tak ji lze využít i pro kvantitativní analýzu směsi.", "question": "Které záření má vlnovou délkou větší než viditelné světlo, ale menší než mikrovlnné záření?", "answers": ["Infračervené"]}
{"title": "Nandi", "context": "Nandi Socha Nandiho v Maisúru Nandi (v sanskrtu नंदी - \"Ten Radostný\") je býk, na kterém podle hinduistické mytologie jezdí bůh Šiva. Socha Nandiho se objevuje naproti vchodu do vimány hinduistických chrámů zasvěcených Šivovi. Existují však chrámy, které jsou zasvěceny pouze Nandimu samotnému. Nandi je uctíván ženami jako symbol plodnosti. Původně byl Nandi antropomorfní strážce posvátné transhimálajské hory Kailáš, zasvěcené Šivovi, a coby Mahárši Nandi Nátha (\"Velký svatý Nandi Nátha\") zakladatel hinduistické tradice Nandinátha Sampradája z 2. až 6. století př. n. l. Jako takový je v šivaismu uznáván též jako duchovní vůdce (guru). Později bylo jeho jméno v hinduismu aplikováno na posvátného \"býka\" (vršabha), uctívaného již v pradávné civilizaci poříčí Indu. Posléze se z Nandiho stal také dopravní prostředek Šivy, jeho hlavní následovník a vůdce jeho vojsk. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Nandi na Wikimedia Commons Socha Nandiho v Čennaí (Madrásu) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hinduismus", "question": "Kde se objevuje socha Nandiho?", "answers": ["naproti vchodu do vimány hinduistických chrámů zasvěcených Šivovi"]}
{"title": "Erb", "context": "Erb (z něm. der Erbe - dědic, případně das Erbe - dědictví) je barevné grafické znamení, které označuje konkrétní osobu, resp. rod, a to zejména znakem umístěným na štítě. Štít se znakem je jediná povinná součást erbu. Vlastností erbu je jeho dědičnost a stálost. Věda, která se zabývá studiem erbů, se nazývá heraldika. Heraldika také popisuje způsob vytváření, význam a užití znaků. Erb má svůj původ zejména u středověkých rytířů, kteří si označovali své brnění a přilbu. Se stále dokonalejší výzbrojí, která pokrývala celé tělo, bylo stále obtížnější rychle rozeznat spojence od nepřítele. Proto byly zavedeny barevné symboly, které se umisťovaly na brnění, štíty a vlajky. Používaly se jednoznačné a kontrastní barvy a tvary, které byly dobře rozlišitelné i na velkou vzdálenost a umožňovaly rychlou orientaci v bitvě a pomáhaly rychle rozlišit spojence a nepřítele. Erby se takto objevily ve 12. století v době křižáckých výprav, přestože určité dědičné rozlišování pomocí štítů známe již ze starověkých Atén. Jednotlivé části jsou standardizované a mají také vlastní terminologii. Slovní popis erbu sestavený podle heraldických pravidel se nazývá blason. Často existuje pro daný erb i nějaký příběh, který vysvětluje význam jednotlivých barev, proč jsou na erbu použita zvířata a symboly. Tyto legendy byly obvykle přidány až dodatečně. Často se dá erb \"přečíst\", to znamená, že barvy a symboly napoví jméno jeho nositele. Takový erb se nazývá mluvící erb. Erb se skládá z těchto částí Související informace naleznete také v článku Štít (heraldika). Štít je nejdůležitější součástí erbu. Jedná se o jedinou povinnou součást. Bývá kreslen buď kolmo, nebo mírně šikmo. Což je většinou považováno za správnější, neboť to více odpovídá nošení štítů rytíři. Tvar štítu se v blasonu nepopisuje, jeho provedení je tedy do určité míry závislé na kreslíři. Ten však musí respektovat určitá pravidla, především respektovat umělecký sloh a v některých případech též provenienci. V některých západních zemích byly pro ženské erby vyhrazeny odlišné tvary štítů, aby se zdůraznila skutečnost, že se neúčastnily bojů.", "question": "Co je jedinou povinnou součástí erbu?", "answers": ["Štít se znakem"]}
{"title": "Nightwish", "context": "Během zimy 1997-1998 hrála kapela už jen sedmkrát, protože Nevalainen a Vuorinen museli na vojnu a Tarja Turunen ještě nedokončila svá studia. V roce 1998 se ke kapele přidal baskytarista Sami Vänskä, Tuomasův dlouholetý přítel. Po natočení videa k písni The Carpenter vydala kapela album Oceanborn, následovníka Angels Fall First. Po stránce aranží a textů bylo Oceanborn propracovanější a progresivnější než jejich první album. Podle samotných členů kapely bylo album Oceanborn technicky nejnáročnější album, které natočili. Ve dvou písních se tu objevil i Tapio Wilska (bývalý člen Finntroll) – Devil & The Deep Dark Ocean, a The Pharaoh Sails to Orion. Ve finské hitparádě alb dosáhlo 5. místa. První singl z tohoto alba, Sacrament of Wilderness, skončil okamžitě na prvním místě v singlové hitparádě. Druhý singl, který vydali, nesl název Walking in the Air. Byla to předělávka písně Howarda Blakea ze soundtracku k filmu The Snowman. V roce 1999 vydali k příležitosti zatmění Slunce v Německu singl Sleeping Sun (Four Ballads of the Eclipse). Během prvního měsíce se ho v Německu prodalo 15 000 kopií[zdroj? ]. Album Oceanborn se v srpnu toho roku stalo zlatým. V roce 2000 se Nightwish s písní Sleepwalker účastnili finské kvalifikace na Eurovision Song Contest. Skončili na druhém místě. Sice vyhráli veřejné hlasování, ale porota to zamítla a Finsko tehdy reprezentovala Nina Å. Když v roce 2006 vyhrála finská skupina Lordi celou Eurovizi, ptali se v jednom rozhovoru Tuomase, jestli si myslí, že Nightwish by byli lepší (protože obě skupiny spadají pod metalový žánr). Tuomas odpověděl, že toho nelituje; Lordi jsou prý skvělí a je pyšný na to, že mohli ukázat, co Finsko dokáže. V květnu vydala kapela album Wishmaster, které okamžitě vyletělo na 1. místo v prodejnosti alb a zůstalo tam tři týdny. Během této doby bylo oceněno jako zlaté. Navzdory dlouho očekávaným vydáním alb skupin Iron Maiden či Bon Jovi, která vyšla současně s ním, získal Wishmaster v německém časopise Rock Hard titul album měsíce. V roce 2000 Nightwish nahráli předělávku písně Garyho Moora, Over the Hills and Far Away, společně s několika dalšími novými písněmi a upravenou verzí jedné starší.", "question": "Jak se jmenuje píseň, se kterou se v roce 2000 Nightwish účastnili Eurovision Song Contest?", "answers": ["Sleepwalker"]}
{"title": "MALDI", "context": "PMID 23504642. Bibcode:2013JASMS..24..753W. ↑ N. Srinivasan; C. A. Haney; J. S. Lindsey; W. Zhang; B. T. Chait. Investigation of MALDI-TOF mass spectrometry of diverse synthetic metalloporphyrins, phthalocyanines and multiporphyrin arrays. Journal of Porphyrins and Phthalocyanines. 1999, s. 283–291. DOI:10.1002/(SICI)1099-1409(199904)3:4<283::AID-JPP132>3.0.CO;2-F. ↑ Talking About a Revolution: FT-ICR Mass Spectrometry Offers High Resolution and Mass Accuracy for Pr [online]. Dostupné online. ↑ P. Schmitt-Kopplin; N. Hertkorn. Ultrahigh resolution mass spectrometry. Analytical and Bioanalytical Chemistry. 2007, s. 1309–1310. DOI:10.1007/s00216-007-1589-0. ↑ Jonas Ghyselinck; Koenraad Van Hoorde; Bart Hoste; Kim Heylen; Pau De Vos. Evaluation of MALDI-TOF MS as a tool for high-throughput dereplication. Journal of Microbiological Methods. 2011, s. 327–336. DOI:10.1016/j.mimet.2011.06.004. PMID 21699925. ↑ Klaus Dreisewerd. Recent methodological advances in MALDI mass spectrometry. Analytical and Bioanalytical Chemistry. 2014, s. 2261–2278. ISSN 1618-2642. DOI:10.1007/s00216-014-7646-6. PMID 24652146. ↑ K. Murray. The Encyclopedia of Mass Spectrometry. Příprava vydání Michael L. Gross, Richard M. Caprioli. [s.l.]: Elsevier Science, 2006 kapitola = Chapter 9 Desorption by Photons: Laser Desorption and Matridx-Assisted Laser Desorption Ionization (MALDI) – Infrared Matrix-Assisted Laser Desorption Ionization. ISBN 9780080438016. ↑ Feng Xian; Christopher L. Hendrickson; Alan G. Marshall. High Resolution Mass Spectrometry. Analytical Chemistry. 2012-01-17, s. 708–719. ISSN 0003-2700. DOI:10.1021/ac203191t. PMID 22263633. ↑ B. T. Ruotolo; K. J. Gillig; A. S. Woods; T. F. Egan; M. V. Ugarov; J. A. Schultz; D. H. Russell. Analysis of Phosphorylated Peptides by Ion Mobility-Mass Spectrometry. Analytical Chemistry. 2004, s. 6727–6733. DOI:10.1021/ac0498009. PMID 15538797. ↑ B. T. Ruotolo; G. F. Verbeck; L. M. Thomson; A. S. Woods; K. J. Gillig; D. H. Russell. Distinguishing between Phosphorylated and Nonphosphorylated Peptides with Ion Mobility−Mass Spectrometry. Journal of Proteome Research. 2002, s. 303–306. DOI:10.1021/pr025516r. PMID 12645885. ↑ L. Pasa-Tolic; Y. Huang; S. Guan; H. S. Kim; A. G. Marshall.", "question": "Jaká zkratka se používá pro metodu ionizace zvanou Matricí asistovaná laserová desorpce/ionizace?", "answers": ["MALDI"]}
{"title": "Trabant", "context": "Trabant je jedna ze značek vyráběných v minulosti automobilkou Sachsenring v saském městě Zwickau. V předválečném období patřila továrna automobilce Horch, která se zabývala výrobou luxusních vozidel. Model 601 s dvoutaktním motorem a karosérií z duroplastu se stal jedním ze symbolů NDR (Východního Německa). Po 2. světové válce byla továrna na automobily Horch, nacházející se v okupační zóně kontrolované Sověty, ze které později vznikla Německá demokratická republika (NDR). Po krátkou dobu se v ní vyráběly rovněž vozy IFA F8 a IFA F9 vycházející z předválečného vozu DKW F8. Jejich výroba byla ovšem převedena do automobilky AWE v Eisenachu, kde se v roce 1956 zrodil automobil s pojmenováním podle blízkého hradu Wartburg. Od roku 1955 se ve Zwickau vyráběly luxusní automobily s označením P240 Sachsenring. Tyto vozy byly určeny zejména pro prominentní představitele NDR a byly vytvořeny i otevřené modely pro vojenské přehlídky. Výraznějšího rozšíření tyto vozy ovšem nezaznamenaly a v duchu uplatňované politiky byla dána přednost vývoji skutečně lidového vozidla. Předchůdce Trabantu s označením P70 byl rovněž postaven na základech automobilu DKW F8. Poprvé u něj byla použita karoserie z Duroplastu, která se v budoucnosti stala typickou známkou Trabantů. 7. listopadu 1957, v den 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, sjelo z pásu prvních 50 kusů prototypu Trabant 500 (P50); ke konci roku 1959 byla ukončena výroba modelu P70.", "question": "Které automobilce v předválečném období patřila továrna na trabanty?", "answers": ["Horch"]}
{"title": "Ottawa", "context": "Tomuto rozhodnutí přecházel spor mezi \"francouzskou\" a \"anglickou\" částí kanadského obyvatelstva. Ottawa byla kompromis, neboť leží na hranici anglicky mluvícího Ontaria a francouzské provincie Québec. Z důvodu existence množství vládních budov je architektura centra funkcionalistická a formalistická. Část budov je ale postavená v romantickém, či jiném stylu. Budova parlamentu nese znaky viktoriánské gotiky. Architektura větší části města je charakteristická rodinnými domky, z menší části apartmánovými domky a obytnými bloky. Panorama města je konzervativní z důvodu zákazu výstavby mrakodrapů. Omezení byla zavedena proto, aby budova kanadského parlamentu, resp. jeho nejvyšší věž o výšce 92m, byla viditelná z každé městské části. Ottawa se skládá z šesti územních částí - Kanata (západ), Nepean (jihozápad), Downtown (centrum), Gloucester (jihovýchod), Orléans (východ) a Cumberland (východ). Městem protéká řeka Rideau, která se na severním konci města vlévá do řeky Ottawy, dělící města Ottawu a sousedící město Gatineau na Qubecké straně. Řeka Ottawa rozděluje kanadské provincie Ontario a Québec. V městě jsou početné chodníky pro cyklisty a chodce. Část z nich probíhá podél řek Ottawa, Rideau a vodní cesty Rideau Canal. Cyklistika je populární mezi obyvateli, v aglomeraci Ottawa-Gatineau je k dispozici víc než 220 km tratí V roce 2011 byly v centru města uvedeny do provozu cyklistické tratě oddělené od silnic betonovými zábranami. Bezpečný provoz cyklistů podporuje dorovolnická organizace Citizens for Safe Cycling.", "question": "Rozděluje řeka Ottawa kanadské provincie Ontario a Québec?", "answers": ["Řeka Ottawa rozděluje kanadské provincie Ontario a Québec."]}
{"title": "Bratislava", "context": "Bratislava je hlavní a největší město Slovenska (německy Preßburg, maďarsky Pozsony, latinsky Posonium, do roku 1919 slovensky Prešporok/Prešporek, do roku 1919 česky Prešpurk), centrum Bratislavského kraje a historická metropole někdejších žup Prešpurské a Bratislavské. Rozkládá se na obou březích Dunaje, v jihozápadní části země, při hranici s Maďarskem a Rakouskem. V roce 2013 zde žilo 417389 obyvatel. Bratislava je sídlem středoevropské centrály Mezinárodní finanční korporace (IFC) - organizace Světové banky. Rovněž zde sídli Rozvojový program OSN pro Evropu a Společenství nezávislých států (UNDP Europe). Od roku 2009 v domě OSN na Grösslingově ulici sídli také Populační fond OSN pro Evropu a západní Asii. Symbolem Bratislavy (který je vyobrazen i na jejím logu) je Bratislavský hrad se čtyřmi věžemi v rozích a jedním nádvořím uprostřed, nebo také architektonicky zajímavý Most SNP (postavený v druhé polovině 20. století), klenoucí se jako jeden z pěti mostů přes Bratislavou protékající Dunaj nedaleko historického jádra metropole. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam historických názvů Bratislavy. Nejstarší známý název města je Braslavespurch (907). Další zachovaná pojmenování jsou Brezalauspurch, Poson (1002), Brezesburg (1042), Bosenburg (1045), Brecesburg (1048), Bresburc, Brezisburg, Preslawaspurch (1052); latinsky Posonium, řecky Istropolis, maďarsky Pozsony, německy Preßburg, čínsky 布 ; z toho vznikla pojmenování Prešpurk či Prešporok. Slangově je označována jako Blava. Celé město se rozkládá v severozápadní části Podunajské nížiny, v předhůří Malých Karpat, nedaleko od soutoku Moravy s Dunajem. Právě Malé Karpaty představují část jen málo dotčené přírody, do metropole zasahující jako klín. Dnes jsou upravené jako velký lesopark. Kolem Dunaje se nachází také velké množství slepých ramen s lužními lesy a nivami, některé z nich byly rekultivovány a přebudovány jako parky. 46,8 km2 z rozlohy města (110 m2 na osobu) tvoří právě příroda. Rovinatý charakter krajiny umožnil rozšíření Bratislavy ze středověkého města na moderní metropoli, rozkládající se na obou stranách veletoku Dunaje, se současnou rozlohou 367 km2. Omezení růstu jsou a byla tedy spíše politického charakteru (státní hranice) - západním směrem se rozkládá od roku 1918 Rakousko a jižním pak Maďarsko. Bratislava je tak jediné hlavní město na světě, které hraničí se dvěma státy zároveň. Poloha Bratislavy v severozápadní části Podunajské nížiny z ní činí jedno z měst s nejteplejším podnebím v celém Slovensku.", "question": "Kolik obyvatel má Bratislava?", "answers": ["417389"]}
{"title": "Rudolf Slánský", "context": "Ve volbách roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění zvoleným ve volebním kraji Plzeň. Zde setrval do své rezignace v listopadu 1951. Pak ho jako náhradník vystřídal Josef Kestler. Během únorového převratu v roce 1948 převzala KSČ veškerou moc v zemi a eliminovala opozici. On sám v něm působil jako jeden z hlavních organizátorů komunistického teroru. V roce 1951 ještě v období září - listopad zastával post náměstka předsedy vlády (vicepremiéra) ve vládě Antonína Zápotockého. Pak jeho kariéra nabrala strmý pád. Podrobnější informace naleznete v článku Proces se Slánským. Po neúspěšném pokusu SSSR zasahovat do politiky nově vzniklého Izraele zaujal SSSR a potažmo celý východní blok proarabskou a antisionistickou politiku. Tento fakt ovlivnil výběr obžalovaných v tzv. \"procesu se Slánským\". Dne 23. listopadu 1951 v pozdních večerních hodinách byl zadržen a předán do ruzyňské věznice. Dožadoval se setkání s Gottwaldem, ale nebylo mu vyhověno. Koncem ledna 1952 se pokusil oběsit. O neúspěšnou sebevraždu se pokusil ještě jednou, když hlavou narážel o topení. Celkově bylo obžalováno v procesu 14 lidí, většinou vysoce postavených členů KSČ. Drtivá většina byla židovského původu (společně s ním např. Artur London, Vavro Hajdů, Eugen Löbl, Rudolf Margolius, André Simone, Otto Fischl). Všichni věznění se museli naučit nazpaměť výpověď, kterou před Státním soudem doslova zopakovali. Hlavním žalobcem tohoto největšího vykonstruovaného procesu v českých dějinách byl Josef Urválek; Slánského advokátem se stal Vladimír Bartoš, který byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Slánský byl obžalován ze špionáže, velezrady, sabotáže a z prozrazení vojenského tajemství. Ke všem obviněním se přiznal, přiznání však bylo vynucené mučením. Celkově bylo odsouzeno ke smrti oběšením 11 z celkových 14 obžalovaných. Slánského žádost o milost byla prezidentem Gottwaldem odmítnuta. Společně s ostatními odsouzenými byl popraven oběšením 3. prosince 1952 v pankrácké věznici. Popravení byli zpopelněni v lednu 1953, a jejich popel byl údajně vysypán na silnici někde severně od Prahy. Soud Slánského rehabilitoval v roce 1963, KSČ v roce 1968. Slánského syn Rudolf Slánský mladší byl aktivní disident, signatář Charty 77. Po Sametové revoluci byl československým velvyslancem v Rusku a do roku 2004 českým velvyslancem na Slovensku. V seriálu České století ztvárnil Slánského herec David Novotný. Charakterizoval ho takto: \"Kovaný komunista, ale něco schovával, i zrzavé vlasy si barvil načerno. Jeho ambice jsem nerozluštil, třeba mu vyhovovalo být aktivní dvojka po Klemovi. Ale nikdo z nich není bodrý tatík, připomínají mafiány v plném nasazení.", "question": "Jak byl popraven Slánský?", "answers": ["oběšením"]}
{"title": "Měšťák šlechticem", "context": "Před divadlem se tlačí dav návštěvníků z různých francouzských krajů, mezi kterými se prodírá prodavač divadelních programů sužovaný dotěrnými uličníky. Balet má tři části: španělský balet, italský balet s prvky commedie delĺarte, vystupují zde Scaramouche a Harlekýn francouzský balet s lidovými prvky tanců z kraje PoitouVšechny národy i divadelní postavy se promíchají ve finální sborové scéně. == Měšťák šlechticem na českých scénách == Hra byla uvedena 23. září 1926 v Národním divadle pod názvem Bařtipán, ale nikoliv s Lullyho hudbou, ale s hudbou Ervína Schulhoffa. Scénu a kostýmy pro hru navrhl Josef Čapek. Táž úprava byla uvedena v Brně v roce 1950 a byla hrána až do roku 1955.Činohra Měšťák šlechticem byla hrána například: 1926, Brno, Divadlo na Veveří, překlad: Karel M. Klos, režie: Vladimír Šimáček, premiéra: 24. duben 1926, derniéra: 14. září 1926. 1975, Brno, Divadlo na Výstavišti – Výstaviště Pisárky, překlad: Jiří Zdeněk Novák, režie: Jaroslav Horan, premiéra: 24. červen 1975, derniéra: 17. červen 1976. 2012, Brno, překlad: Svatopluk Kadlec, režie: Gustav Skála, premiéra: 20. duben 2012.Dne 24. března 2006 bylo ve Stavovském divadle uvedeno představení v nastudování francouzského souboru Le Poè Harmonique pod vedením Vincenta Dumestre. Na realizaci tohoto představení se podíleli i čeští hudebníci z orchestru Musica Florea pod vedením Marka Štryncla. == Nahrávky == 2005 – Le Poè Harmonique dirigent: Vincent Dumestre, režie: Benjamin Lazar, choreografie: Cécile Roussat, scéna: Adeline Caron, kostýmy: Alain Blanchot, masky: Mathilde Benmoussa, světla: Christophe Naillet. Alpha 700.", "question": "Jak se jmenuje balet, který vytvořili Moliè a Jean-Baptiste Lully?", "answers": ["Měšťák šlechticem"]}
{"title": "Federico García Lorca", "context": "Federico García Lorca [Garsia Lorka] (5. června 1898 - 19. srpna 1936) byl španělský básník a dramatik. Zastřelen frankisty v Granadě (Víznaru). Od roku 1909 žil v Granadě, kde studoval střední školu. Roku 1914 začal studovat filosofii, literaturu a práva a od roku 1919 pokračoval ve studiích v Madridu, který se stal ohniskem umělecké avantgardy. Pravděpodobně byl homosexuál. V letech 1929-1930 studoval v USA na Kolumbijské universitě. Poté strávil několik měsíců na Kubě a v letech 1933-1934 byl v Argentině, pak se vrátil zpět do Granady, kde byl v r. 1936 popraven. Jeho tvorba je ovlivněna především andaluským folklórem, dále je z jeho díla patrný i vliv surrealismu, jeho kombinace avantgardních prvků s lidovou slovesností jižního Španělska - Andalusií je ojedinělá. Velmi inspirativní byl i jeho vztah k Salvadoru Dalímu, do něhož byl zamilován, o čemž svědčí jejich vzájemná korespondence. Zda byl tento cit opětován není známo, Salvador Dalí se k tomuto tématu odmítal až do konce života vyjádřit a Lorcu označoval vždy jen za přítele z mládí. Podle svého významného životopisce anglického historika Iana Gibsona byl Lorca homoeroticky orientován. Jeho básnické období můžeme rozdělit na dvě období: V prvním období bylo na Lorcově tvorbě patrné působení rodného kraje, který ho ovlivnil zejména svými nářečími. V jeho díle je i značný vliv Juana Ramóna Jiméneze a Jorge Giulléna s tzv. \"poesía pura\" - čistou poezií. V této době též spolupracuje s Ramónem Menéndezem Pidalem, převzal formu \"romance\" (Kniha básní, 1921), a ze stejné doby je i Poema del cante jondo, kde převládá metafora.", "question": "Kde byl zastřelen Federico García Lorca?", "answers": ["Granadě"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Kdyby se totiž postavila na stranu Polska, vše by vedlo k válce, kterou by osamocené Rakousko jistě prohrálo. Rakousko sice získalo 70 000 čtverečných kilometrů Polska, ale jeho nový nepřítel Rusko se rozrostlo v důsledku tohoto dělení ještě blíž k rakouským hranicím. Během hladomoru v českých zemích v letech 1771–1772 zemřelo nejméně 250 000 lidí, což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům. Dne 5. července 1778 vypukla Válka o bavorské dědictví a opět ji zahájil Fridrich II. vpádem do Čech. Válka byla ovšem velmi rychlá a neodehrály se během ní žádné velké bitvy. Mír byl sepsán následujícího roku, dne 13. května 1779 a dostal označení těšínský. Rakousko si mohlo ponechat bavorskou Innskou čtvrť, zbytek si vzalo Prusko. Tento mír byl poslední velkou politickou akcí, kterou Marie Terezie stihla za svého života udělat. U Marie Terezie byl diagnostikován vysoký krevní tlak a pulmonální neprůchodnost s rozedmou plic. Dne 8. listopadu 1780 se nachladila na lovu bažantů a 29. listopadu 1780 zemřela. Pitva ukázala, že jí nefungovala jedna plíce. Byla pochována, stejně jako její manžel a její vychovatelka Charlotta Fuchsová, v rodinné kapucínské kryptě. Po celém tehdejším Rakousku se konaly bohoslužby a i její celoživotní úhlavní nepřítel Fridrich II. jí vzdal čest. Zanechala po sobě, až na Slezsko a získanou část Bavorska, neporušené Rakousko z dob vlády svého otce a dále sedm potomků na sedmi evropských trůnech. královna uherská 1740–1780 (korunována roku 1741 v Prešpurku (dnešní Bratislava. )) královna česká 1740–1780 (korunována roku 1743 v Praze) arcivévodkyně rakouská 1740–1780 vévodkyně parmská 1740–1748 plus v desítkách dalších malých územních celků V letech 1740–1780 vládla Marie Terezie jako arcivévodkyně rakouská a královna uherská a česká. Její panování bylo založeno Pragmatickou sankcí císaře Karla VI. (který neměl mužského potomka) ve smyslu \"vládkyně habsburské říše\", nikoli jako \"císařovny Svaté říše římské\", jak je někdy označována. Tou totiž nebyla zvolena, ani nebyla takto korunována, ačkoli svého manžela do Frankfurtu nad Mohanem k jeho korunovaci v roce 1745 doprovodila. Její titul císařovny je tedy třeba považovat v letech 1745–1765 za titul \"císařovny-manželky\", později jako \"císařovny-matky\" (po smrti jejího manžela se stal císařem Svaté říše římské jejich syn Josef II.). Vývoj v užívání jednotlivých titulů názorně ilustruje vývoj mincovnictví z dob její vlády. Na mincích a medailích s podobiznou panovnice se objevuje nápis \"M THERESIA D G R IMP HU BO REG\" (= Maria Theresia, Dei Gratia Romanorum Imperatrix, Hungariae Bohemiaeque Regina = Marie Terezie z Boží vůle římská císařovna, uherská a česká královna) až od roku 1745, kdy byl její manžel František Lotrinský zvolen císařem po smrti císaře Karla VII.", "question": "Kdy zemřela Marie Terezie?", "answers": ["29. listopadu 1780"]}
{"title": "Danubius Cable TV", "context": "Provozovatel vysílal prostřednictvím analogového vysílače Bratislava-Kamzík na kanálu 50 a pro distribuci svého kanálu do kabelových sítí v České republice a na Slovensku zvolil družici Eutelsat I F5 [5] [3]. Výběr zvolené družice se později ukázal jako nešťastný, neboť ta již byla na hranici své životnosti a inklinovala [6]. Ze stejné družice krátce vysílal i český filmový kabelový kanál Kabel Plus Film [5]. Pro příjem byla navíc zapotřebí parabola větších rozměrů (okolo 120 cm) a kvalita signálu neodpovídala představám provozovatele. Tři dny po spuštění vysílání slovenský kabelový operátor SKT Bratislava vysílání přerušil a obnovil jej až 7. února 1995, kdy se změnil distribuční systém signálu. Pro zásobování signálu u tohoto kabelového operátora byla zvolena radioreléová trasa. Distribuce signálu na zbývající kabelové sítě byla ponechána přes družici. Provozovatel DCTV zvažoval, zda má vysílání přes satelit ukončit, nebo zajistit vysílání přes jinou družici, což si podle slov provozovatele vyžádá čas tři měsíce [7] Prvotní signál se objevil již 9. ledna 1995, kdy v dopoledních hodinách byl vysílán monoskop a ve večerních hodinách běžela promo smyčka. Toto vysílání bylo určeno pro sladění technických parametrů v kabelových sítích [2]. Ačkoliv pravidelné vysílání bylo zahájeno 16. února 1995, distribuce přes satelit byla k tomuto dni přerušena a Danubius Cable TV byl šířen pouze v kabelových sítích SKT Bratislava a přes vysílač Kamzík. Provozovatel kanálu informoval, že již probíhají jednání s německými úřady o možném vysílání prostřednictvím družice DFS Kopernikus 2, které by mělo být spuštěno 1. června 1995. To se však nestalo. [8] Vzhledem ke skutečnosti, že se provozovateli nepodařilo vyřešit technické problémy s kvalitou signálu distribuovaného přes satelit, a prostřednictvím jedné kabelové sítě a jednoho terestrického vysílače nedosahoval dostatečných finančních prostředků pokrývající provozní náklady stanice, rozhodl se provozovatel vysílání ke dni 16. května 1995 ukončit. Vysílání již nebylo obnoveno. [6] Pokus o obnovení vysílání Technické problémy s distribuci signálu se podařilo provozovateli vyřešit v listopadu 1995. Nicméně v lednu roku 1996 opět žádal Radu SR pro rozhlasové a televizní vysílání (Rada SR pre rozhlasové a televízne vysielanie) o odložení obnovy vysílání z ledna na květen 1996. Také požádal o změnu koncepce vysílání, podle které se měl vysílací čas rozšířit na 12 hodin denně. Součástí změny měla být také změna názvu kanálu. Rada dne 9. ledna 1996 rozhodla o odebrání vysílací licence, neboť slovenský zákon neumožňoval přerušení vysílání kvůli změně koncepce vysílání.", "question": "Jak se zkráceně nazýval první slovenský kabelový rodinný televizní kanál?", "answers": ["DCTV"]}
{"title": "Central Intelligence Agency", "context": "The Shock Doctrine. New York: Picador, 2007. ISBN 978-0-312-42799-3. S. 126. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Archivovaná kopie. www.valka.cz [online]. [cit. 2016-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-12. ↑ http://www.lidovky.cz/polepseny-ortega-se-opet-dostava-k-moci-fc0-/zpravy-svet.aspx?c=A060926_092420_ln_zahranici_znk↑ \"Afghánistán\". Novinky.↑ \"Superkrtek Ames. Před 20 lety FBI zatkla nejdražšího vyzvědače Moskvy\". iDNES.cz. 24. února 2014.↑ \"I ČR nese vinu za program tajných věznic CIA, stojí v nevládní zprávě\". Novinky. 5. února 2013.↑ U.S. has secretly provided arms training to Syria rebels since 2012. Los Angeles Times. 21. června 2013. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Secret CIA effort in Syria faces large funding cut. The Washington Post. 12. června 2015. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ \"WikiLeaks zveřejnily hackerský arzenál CIA, špiónům jej někdo ukradl\". Technet.cz. 7. března 2017.↑ CIA Budget: An Unnecessary Secret. www.cato.org [online]. [cit. 2008-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-13. 1 2 EXKLUZIVNĚ: Bez kamer a v přísném utajení. Šéf tajné služby dostal medaili CIA.", "question": "Jaká zkratka se používá pro Central Intelligence Agency?", "answers": ["CIA"]}
{"title": "Systemd", "context": "Systemd systemd Vývojář Lennart Poettering, Kay Sievers a další První vydání 30. března 2010 Aktuální verze 248 (30. března 2021) Operační systém Linux Vyvíjeno v C Typ softwaru Init démon Licence původně GPL, nyní LGPL v2.1+ Web systemd.io Některá data mohou pocházet z datové položky. systemd je démon pro správu systému navržený a vyvinutý exkluzivně pro Linux a jeho API. Na systémech, které systemd využívají je to první proces, který je spuštěn v user space během zavádění (bootování) operačního systému. Systemd je tudíž kořenový proces všech ostatních procesů v user space. Název systemd vychází z unixové konvence pro odlišení démonů od ostatních procesů přidáním písmena d jako posledního písmena v jejich názvu.[1] Jako systemd se také nazývá kolekce programů, která zahrnuje systemd démon, logind, udevd a několik dalších nízkoúrovňových komponent operačního systému. Souhrn systemd byl vyvinut pro Linux, aby nahradil původní init systém pocházející z UNIX System V a BSD. Démon systemd spravuje ostatní démony. Všechny démony, včetně systemd, běží jako procesy na pozadí. Během zavádění systému je systemd spuštěn jako první démon a během vypínání systému ukončen jako poslední. Lennart Poettering a Kay Sievers, původní vývojáři systemd,[2] chtěli v mnohém překonat schopnosti init démonu. Chtěli zlepšit framework pro řešení závislostí, aby bylo možno během bootování vykonat více úloh současně a redukovat režii shellu. systemd je publikován jako svobodný software pod licencí GNU Lesser General Public License verze 2.1 či novější.[3] Kritika systemd vyvolává vášnivé diskuse. Nejčastěji bývá kritizováno[zdroj? ]: systemd je čistě pro Linux. systemd se nestará pouze o Init, ale pohlcuje další různé služby. Například login, systém pro synchronizaci času, DNS, logování a další. Tím se odklání od filozofie Unixu „dělat jen jednu věc a tu pořádně“. Nestabilní API měnící se s každou verzí na jedné straně, a aktivní nasazování do hlavních distribucí na straně druhé. Je kritizováno, že mnoho reimplementací původně samostatných částí OS (jako je logování, DNS atd.) je implementováno neúplně, nebo vysloveně nekvalitně. Je dosti diskutovaná kvalita implementace a přístup Lennarta Poetteringa k chybám a k bugreportům. systemd nemá dobrou pověst v nestandardních situacích. Takříkajíc, jeho chování, když se něco pokazí.", "question": "Jaké písmeno se v unixové konvenci přidává za název démonů?", "answers": ["d"]}
{"title": "Trent Reznor", "context": "Trent Reznor (* 17. května 1965 Mercer, Pensylvánie) je americký hudebník, hudební producent a filmový skladatel. Jako zpěvák a multiinstrumentalista je nejvíce známý jako zakladatel a hlavní skladatel Nine Inch Nails, kterou založil v roce 1988. Jeho první deska Pretty Hate Machine byla vydána v roce 1989, byla komerčně a kriticky úspěšná. Od té doby vydal osm studiových alb. Reznor v osmdesátých letech hrál se skupinami jako Option 30, The Urge, The Innocent či Exotic Birds. Mimo Nine Inch Nails se produkuje také alba pro skupinu Marilyn Manson či Saula Williamse. Reznor a jeho manželka Mariqueen Maandig jsou členy post-industrialní skupiny How to Destroy Angels, ještě s Atticus Rossem a dlouhodobým členem Nine Inch Nails Robem Sheridanem. Reznor a Ross složili mnoho soundtracků pro filmy Davida Finchera. The Social Network (2010), Muži, kteří nenávidí ženy (2011) a Zmizelá (2014). Vyhráli ocenění Akademie pro nejlepší filmový soundstrack za The Social Network a Grammy za Muži, kteří nenávidí ženy. Reznor se narodil v New Castelu v Pensylvánii rodičům Nany Lou a Michaeli Reznorovi. Má německý a irský původ. Poté, co se jeho rodiče rozvedli žil se svými prarodiči v Merceru v Pensylvánii, zatímco jeho sestra Tera žila s jeho matkou. Reznor začal hrát na klavír v pěti letech a již vykazoval známky nadání pro hudbu. Na střední škole se učil hrát na Saxofon a Tuba a stal se členem jazzové a pochodové skupiny. Reznor též hrál v divadle a byl zvolen nejlepším Ježíšem v Jesus Christ Superstar. Poté nastoupil na Allegheny College, kde vystudoval počítačovou techniku. Když byl studentem střední školy, Reznor se přidal ke skupině Option 30, a hrál s nimi tři koncerty týdně. Rok po vysoké je Reznor opustil a přestěhoval se ho Ohia v Clevelandu začít hudební kariéru. Jeho první skupina byla Urge, cover skupina.", "question": "Kdy se narodil Trent Reznor?", "answers": ["17. května 1965"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava, ovšem Česká astronomická společnost doporučuje psaní s velkým S, tedy Sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto.", "question": "Kolik planet má Sluneční soustava?", "answers": ["8 planet"]}
{"title": "Monroeova doktrína", "context": "Monroeova doktrína Monroeova doktrína (anglicky: Monroe Doctrine) je zahraničně politická doktrína, již 2. prosince 1823 ve svém poselství Kongresu vyhlásil prezident Spojených států amerických James Monroe. Evropské mocnosti podle této doktríny nemají právo zasahovat do záležitostí nezávislých států na území amerického kontinentu a Spojené státy americké budou jejich případné vojenské akce na území světadílu považovat za „ohrožení svého míru a bezpečnosti“ a „manifestaci nepřátelského postoje vůči USA“.[1] Spojené státy vyjadřují, že není a nikdy nebylo v jejich zájmu nějak zasahovat do válek mocností v Evropě, tedy pokud není vážně ohrožena bezpečnost Spojených států. Reference ↑ SCHÄFER, Peter. Prezidenti USA: od George Washingtona po Billa Clintona. Praha: Mladá fronta, 1995. 538 s. ISBN 80-204-0499-6. S. 72. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Monroeova doktrína na Wikimedia Commons Our Documents - přepis Monroeovy doktríny (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Politika | Spojené státy americké Autoritní data: GND: 4170489-7 | LCCN: sh85086988 | WorldcatID: lccn-sh85086988", "question": "Co je myšlenkou Monroeova doktríny?", "answers": ["nemají právo zasahovat do záležitostí nezávislých států na území amerického kontinentu a Spojené státy americké budou jejich případné vojenské akce na území světadílu považovat za „ohrožení svého míru a bezpečnosti“ a „manifestaci nepřátelského postoje vůči USA“"]}
{"title": "Titulky", "context": "Titulky jsou psaná verze filmového dialogu. Obsahují přepis řeči či nějak doplňují informace o právě sledované scéně z filmu. Mohou obsahovat buď překlad dialogů v cizím jazyce, nebo psaný záznam dialogu v témže jazyce, který je určen pro diváky se sluchovými poruchami. Titulky jsou také často využívány pro průběžný překlad dramatických děl v cizím jazyce. Obvykle se objevují ve spodní části obrazovky nebo plátna. Na filmových festivalech se často zobrazují na odděleném displeji pod plátnem. Samostatné titulky prostříhané mezi jednotlivé filmové obrazy v minulosti umožňovaly sdělení verbálních informací v ději němých filmů. Úvodní a závěrečné titulky doplňují informace o filmu a mohou dotvářet jeho charakter. Známé jsou například výrazné prostorové titulky uvádějící do děje Hvězdných válek. Podrobnější informace naleznete v článku Úvodní titulky. Úvodní titulky obvykle obsahují název filmu a jména jeho hlavních tvůrců. Co všechno obsahují, je dáno místními zvyklostmi. V mnoha filmech tvoří samostatnou část filmu s výrazným výtvarným zpracováním. Příkladem mohou být animované titulky filmů skupiny Monty Python, filmů série Růžový panter nebo výrazně pojaté titulky filmů o Jamesi Bondovi. Podrobnější informace naleznete v článku Závěrečné titulky. Závěrečné titulky obvykle obsahují kompletní jmenný seznam všech lidí, kteří se na filmu podíleli, od herců a scenáristů až po asistenty. Závěrečné titulky obvykle děj nijak nedoplňují, ale existuje i řada výjimek, kde můžeme v závěrečných titulcích vidět např. události po hlavním ději filmu, záběry z natáčení či nepovedené scénky. V televizi se můžeme setkat ještě s jedním druhem titulků, a tím jsou skryté titulky určené pro diváky se sluchovým postižením. Jsou dostupné na teletextu na straně 888. Skryté titulky doslova kopírují zvukovou verzi dialogu a často obsahují i doplňkové informace o doprovodných zvucích jako např. \"ženský smích\" nebo \"vrzání schodů\". Titulky s překladem se vyrábějí buď leptáním (chemický proces) nebo vypalováním laserem. Leptání je rychlejší a jeho cena závisí na délce filmu. Cena laseru závisí na počtu titulků ve filmu.", "question": "Co obsahují titulky?", "answers": ["přepis řeči či nějak doplňují informace o právě sledované scéně z filmu"]}
{"title": "Ottawa", "context": "Ottawa byla ze začátku jen malou vesnicí jménem Bytown (do roku 1827). V roce 1855 získala statut města a byla vybrána královnou Viktorií jako město předsedající kanadské vládě (Canadian Government). Tomuto rozhodnutí přecházel spor mezi \"francouzskou\" a \"anglickou\" částí kanadského obyvatelstva. Ottawa byla kompromis, neboť leží na hranici anglicky mluvícího Ontaria a francouzské provincie Québec. Z důvodu existence množství vládních budov je architektura centra funkcionalistická a formalistická. Část budov je ale postavená v romantickém, či jiném stylu. Budova parlamentu nese znaky viktoriánské gotiky. Architektura větší části města je charakteristická rodinnými domky, z menší části apartmánovými domky a obytnými bloky. Panorama města je konzervativní z důvodu zákazu výstavby mrakodrapů. Omezení byla zavedena proto, aby budova kanadského parlamentu, resp. jeho nejvyšší věž o výšce 92m, byla viditelná z každé městské části. Ottawa se skládá z šesti územních částí - Kanata (západ), Nepean (jihozápad), Downtown (centrum), Gloucester (jihovýchod), Orléans (východ) a Cumberland (východ). Městem protéká řeka Rideau, která se na severním konci města vlévá do řeky Ottawy, dělící města Ottawu a sousedící město Gatineau na Qubecké straně. Řeka Ottawa rozděluje kanadské provincie Ontario a Québec. V městě jsou početné chodníky pro cyklisty a chodce. Část z nich probíhá podél řek Ottawa, Rideau a vodní cesty Rideau Canal. Cyklistika je populární mezi obyvateli, v aglomeraci Ottawa-Gatineau je k dispozici víc než 220 km tratí V roce 2011 byly v centru města uvedeny do provozu cyklistické tratě oddělené od silnic betonovými zábranami. Bezpečný provoz cyklistů podporuje dorovolnická organizace Citizens for Safe Cycling. Od roku 1960 jsou ulice v centru Ottawy v neděli rezervovány výhradně pro chodce a cyklisty. Ottawu protínají kanadské dálnice 417 a 416. Dále se v ní nachází mezinárodní letiště. Městská doprava je vcelku fungující a je založena na systému autobusových koridorů, kde je časový rozestup mezi spoji nižší než pět minut. Hlavním zaměstnavateli v Ottawě jsou vládní sektor a odvětví informačních technologií.", "question": "Které kanadské provincie rozděluje řeka Ottawa?", "answers": ["Ontario a Québec"]}
{"title": "Brno", "context": "Na okrajích města se rozkládají sídliště z druhé poloviny 20. století složená z panelových domů (Lesná, Líšeň, Bystrc, Kamenný Vrch, aj.), množství modernějších budov a areálů, například výšková budova Fakultní nemocnice Brno ve Starém Lískovci nebo kampus Masarykovy univerzity v Bohunicích (největším svého druhu ve střední Evropě) v jehož blízkosti se nachází obchodní centrum Campus Square a Moravský zemský archiv. Jižně od centra města se rozkládá prudce se rozvíjející oblast výškových kancelářských budov podél ul. Heršpické (M-Palác, Spielberk Towers, AZ Tower a jiné). Výškové budovy se nachází také v severní části centra města na hranici s Královým Polem, jde o skupinu výškových budov kancelářského komplexu v Šumavské ulici, další jsou v Králově Poli (např. v areálu VUT), na Lesné a jinde. Především jižně až východně od středu města se můžeme setkat s množstvím opuštěných a chátrajících především průmyslových objektů a areálů, tzv. brownfieldů. Tento problém je postupně řešen, a objekty bývají buď likvidovány nebo rekonstruovány, například bývalá továrna Vaňkovka. Na východě vnitřního města (čtvrť Zábrdovice – ulice Cejl, Bratislavská apod.) můžeme běžně najít zchátralé velkoměstské domy, špinavé ulice a zanedbaná prostranství; obyvatelé této části města jsou z velké části Romové, kteří často byli nastěhováni do domů po vysídlených Němcích. === Městské parky a náměstí === V Brně se nachází mnoho parků různých velikostí, mezi nejbohatší svým vybavením a zároveň největší patří park Lužánky, otevřený veřejnosti roku 1786, jako první veřejný park na Moravě a v Čechách, dále kopcový park Špilberk pod stejnojmenným hradem či rozsáhlý lesopark Wilsonův les. Parky jsou obvykle vybaveny množstvím soch, fontán a dalších prvků zpříjemňujících atmosféru parku.", "question": "Kdy byl park Lužánky otevřen veřejnosti?", "answers": ["1786"]}
{"title": "Expresionismus", "context": "Zjednodušeně lze říci, že expresionismus se prosadil především v německy mluvících zemích, zatímco fauvismus byl populární ve Francii a zemích, kde převažoval její vliv. Vývoj expresionismu započal kolem roku 1880, jeho popularita začala stoupat během a především po první světové válce, kdy se rozvíjel především v Německu. Zde totiž nastaly pro rozvoj tohoto hnutí mimořádně příznivé podmínky, Německo se jako poražená země potýkala nejen s finanční, ale i psychickou krizí, kterou mohl expresionismus velmi dobře vystihovat. Největší rozmach tohoto hnutí nastal mezi léty 1910-1920, proto toto desetiletí bývá nazýváno expresionistickým. Po roce 1925 se vliv expresionismu zmenšoval, po nástupu Adolfa Hitlera k moci (1933) bylo toto umění v Německu zakazováno a postupně odstraňováno z galerií, nových výstav a zveřejňování materiálů o tomto hnutí se Německo dočkalo až po roce 1945. Roku 1905 vznikla v Německu umělecká skupina Die Brücke (Most), která, přestože neměla vlastní program, měla na expresionismus velký vliv. Tato skupina se rozpadla v r. 1913. S expresionismem je ještě spojena skupina Der Blaue Reiter (Modrý jezdec), ta byla založena v r. 1911 a rozpadla se v r. 1914. V literatuře se tento směr nejvíce prosadil v Německu. Literatura se staví proti měšťáckému způsobu života. Deformace reality, způsobená zvýrazňováním vlastních prožitků byla patrná zvláště v literatuře. Poezie : Thomas Stearns Eliot Federico García Lorca Georg Trakl Georg Heym Johannes Robert Becher Gottfried Benn Geo Milev Paul van Ostaijen Próza : Franz Kafka Drama: Tennessee Williams Georg Kaiser Ernst Toller Federico García Lorca Do Československa se tento směr dostal se skupinou shromážděnou kolem literárního kritika F. Götze, nejvýznamnějším časopisem zabývajícím se expresionismem byl Host. Karel Čapek Josef Čapek Vladislav Vančura Lev Blatný František Götz Ladislav Klíma Richard Weiner Josef Váchal Drama: Karel Hugo Hilar vlastním jménem K. H. Bakule Je charakteristické zaměřením na vnitřní psychické stavy, projevuje se deformací barev a tvarů.", "question": "Je skupina Der Blaue Reiter spojena se surrealismem?", "answers": ["S expresionismem je ještě spojena skupina Der Blaue Reiter (Modrý jezdec), ta byla založena v r. 1911 a rozpadla se v r. 1914."]}
{"title": "První balkánská válka", "context": "K moci se dostala nová vláda podporovaná Německem, která měla zájem na pokračování ve válce. Druhá etapa Nová osmanská vláda se snažila ve válce o obrat. Jejich plány byly však vítězstvím bulharské armády na Gallipoli velmi brzy překaženy. V rukou Turků zbyly už jen pevnosti Odrin, Janina a Skadar. Ve dnech 11. - 13. března 1913 se uskutečnila nejdůležitější bitva války. Šest měsíců předtím obléhala 105 000 bulharská vojska za pomoci 35 000 armády Srbů pevnost Odrin. Turecký velitel Šukri Paša se 13. března 1913 Bulharům vzdal. Výsledek války Teritoriální změny po podpisu Londýnské mírové smlouvy (nahoře) a po Bukurešťské mírové smlouvě (dole). V této situaci, kdy byla Osmanská říše úplně poražena byly v Londýně obnoveny rozhovory a 30. dubna 1913 (17. květen 1913 starý styl) byla podepsána Londýnská mírová smlouva, na jejímž základě přišla Osmanská říše o všechna území v Mysii kromě oblastí v Albánii. Rozpad Balkánského svazu Rozpory mezi spojenci balkánských zemí se neprojevily hned po ukončení války. Byly tu i předtím, velmi však nenarušily vítězný postup Bulharska ve válce. Z kroků Řecka, i přes nevyřízené otázky rozdělení území Osmanské říše po případném vítězství Balkánského svazu, který se táhl ještě od uzavření řecko-bulharské smlouvy, bylo postupně jasné, že si chce zachovat území kolem města Soluň a část Makedonie. Srbsko zprvu přiznalo Bulharsku právo na větší část Makedonie, v průběhu války však svůj názor změnilo a prosadilo návrh, který se zakládal na principu okupace. Každá země si mohla připojit ke svému území to, jež je vojsky okupováno. Napětí do sporu přineslo Rumunsko. Během mírových rozhovorů v Londýně chtělo kompenzaci v podobě připojení nových území za svou neutralitu ve válce. Ty však mohlo poskytnout pouze Bulharsko.", "question": "Jaký byl výsledek 1. balkánské války?", "answers": ["byla podepsána Londýnská mírová smlouva, na jejímž základě přišla Osmanská říše o všechna území v Mysii kromě oblastí v Albánii"]}
{"title": "Nikon", "context": "V roce 1974 postavila firma 105cm Schmidtův teleskop v tokijské observatoři. V roce 1997 zahájila výrobu prvního digitálního fotoaparátu Nikon Coolpix 100. V roce 1999 vyrobila svou první digitální jednookou zrcadlovku Nikon D1. V roce 2006 ukončila výrobu všech kinofilmových zrcadlovek s výjimkou profesionálního modelu Nikon F6. V roce 2007 dala na trh svou první full-frame (senzor má velikost políčka kinofilmu) digitální zrcadlovku (i přes několik vyjádření firmy z roku 2006, že tuto velikost čipu podporovat nebude). Současný největší japonský rival Nikonu na poli fotografické techniky, firma Canon, ve svých prvních aparátech v letech 1935 – 1948 používala výhradně optiku Nikkor. Dnes jsou fotoaparáty obou firem prakticky nekompatibilní. Existuje však řada nezávislých výrobců, kteří vyrábějí své příslušenství (objektivy, blesky) ve variantách přizpůsobených pro těla fotoaparátů Nikon, Canon i dalších značek. Mnoho dalšího příslušenství je natolik standardizováno, že je použitelné prakticky na jakoukoliv značku (filtry, stativy). Nikon I (1948) Nikon M (1949) Nikon S (1951) Nikon S2 (1954) Nikon SP (1957) Nikon S3 (1958) Nikon S4 (1959) Nikon. S3M (1960) Nikonos řada aparátů pro fotografování pod vodou Nikon FM3A Nikon FM10 Nikon FE10 Nikon FA Nikon FE Nikon FE2 Nikon FG Nikon FG20 Nikon FM Nikon FM2 Nikon F series Nikon F2 series Nikon F3 series Nikkormat series Nikkorex series Nikon EL2 Nikon EM. Nikon F301 Nikon F50 Nikon F60 Nikon F70 Nikon F401 Nikon F401S Nikon F401X Nikon F501 Nikon F601 Nikon F801 Nikon F801S Nikon F90 Nikon F90x Nikon F55 Nikon F65 Nikon F75 Nikon F80 Nikon F100 Nikon F4 Nikon F5 Nikon F6 rozsáhlá řada typů Nikon. Coolpix Nikon D40 Nikon D40x Nikon D50 Nikon D60 Nikon D3000 Nikon D3100 Nikon D3200 Nikon D3300 Nikon D3400 Nikon D5000 Nikon D5100 Nikon D70 Nikon D70s Nikon D80 Nikon D90 Nikon D7000 Nikon D7100 Nikon D100 Nikon D200 Nikon D300 Nikon. D700 Nikon D1 Nikon D1H Nikon D1X Nikon D2H Nikon D2X Nikon D2Hs Nikon D2Xs Nikon D3 Nikon D3X Nikon D3s Nikon D4 Pro označení objektivů používá Nikon následující zkratky: AF - Autofocus - automatické ostření (motorem z těla fotoaparátu). AF-S - Autofocus-Silent - používá pro ostření ultrazvukový piezomotor (rychlejší a tiché ostření). AF-I - Autofocus-Internal - největší teleobjektivy mají svůj vestavěný elektrický motor, protože motor v těle fotoaparátu by je neutáhl.", "question": "Jsou fotoaparáty firem Nikon a Canon kompatibilní?", "answers": ["Dnes jsou fotoaparáty obou firem prakticky nekompatibilní."]}
{"title": "Antiperle", "context": "Antiperle jsou mentolové bonbony přibližného tvaru koule, vyráběné Sfinxem. Číslo čárového kódu výrobku je 85920965. Ve sto gramech Antiperlí je přibližně průměrná energetická hodnota 1540 kilojoulů (tzn. 368 kilokalorií), 0 gramů bílkovin, 0 gramů tuků a 97,4 gramu sacharidů. Antiperle vznikly v roce 1960 v Chotyni v pobočce libereckého podniku Lipo. Antiperle se prodávaly v plechových krabičkách. Někdy v polovině šedesátých let 20. století se místo toho začaly prodávat v zelených krabičkách navrchu průhledných tvaru malého válce z polyethylenu a polypropylenu, u těchto krabiček se již zůstalo. Antiperle se vyrábí z krystalu cukru, který se asi šest týdnů zvětšuje na průměr zhruba čtyři milimetry. V minulosti se objevily snahy zmodernizovat a zrychlit tento postup, ale skončilo se s nimi, protože výsledné Antiperle byly příliš měkké. Na krystal cukru se nanáší postupně vrstvičky cukerného roztoku. Zhruba po dobu šesti týdnů se krystal zvětšuje na průměr asi čtyři milimetry. cukr glukózový sirup aromata: menthol, eukalyptová silice, skořicové aroma, růžové aroma, ethylvanilin lešticí látky: včelí vosk (E901), karnaubský vosk (E903), šelak (E904) může, ale nemusí obsahovat stopy lepku", "question": "Ve kterém roce vznikly Antiperle?", "answers": ["1960"]}
{"title": "Schutzstaffel", "context": "Schutzstaffel (známější pod zkratkou SS nebo runami ), česky Ochranný oddíl, byla ozbrojená organizace NSDAP vytvořená v roce 1925 z horlivě oddaných přívrženců Adolfa Hitlera působících původně jako jeho osobní stráž. V čele SS v době její největší moci stál Heinrich Himmler jako Reichsführer-SS (říšský vůdce SS). S postupem času si organizace podřizovala veškerý státní i bezpečnostní aparát nacistického státu včetně vyhlazovací politiky. Jejím symbolem byly dva starogermánské runové znaky původně pro vítězství na černém pozadí (svým tvarem připomínají písmeno S). Přímým předchůdcem byl oddíl SA nazvaný Stabswache (Štábní stráž), zřízený v květnu 1923 v počtu 8 mužů pod vedením Emila Mauriceho s cílem chránit vedení NSDAP při veřejných akcích (následně přejmenovaný na Stoßtrupp Adolf Hitler a rozšířený o další čtyři muže). Po Mnichovském puči a zákazu NSDAP byl oddíl rozpuštěn. Dnem vzniku SS je tak 9. listopad 1925, kdy byla vytvořena elitní bojová a bezpečnostní složka Schutzstaffel (SS) pod vedením Julia Schrecka. Z malé skupinky lidí (vedené stále jako zvláštní oddíl SA) postupně rostla organizace s pevnou vojenskou hierarchií se sklony k násilnickému zastrašování oponentů. 6. ledna 1929 byl do jejího čela jmenován Heinrich Himmler. 4. srpna 1929 byl ukončen čtyřdenní sjezd NSDAP v Norimberku, kde byl mimo jiné vznesen požadavek zavedení všeobecné branné povinnosti v Německu.", "question": "Co bylo symbolem SS?", "answers": ["dva starogermánské runové znaky původně pro vítězství na černém pozadí"]}
{"title": "Telekomunikace", "context": "Telekomunikace neboli sdělovací technika se zabývá předáváním informací na dálku (z řeckého tele – vzdálený). Jsou tak zároveň druhem dopravy a technologií sloužící k dorozumívání. Jedná se vlastně také o specifický druh elektronické komunikace. Komunikace může probíhat mezi dvěma subjekty, ale i od jednoho odesílatele k mnoha příjemcům. Mezi telekomunikace patří telegrafie dálnopis bezdrátová telegrafie telefonie telefotografie telefax mobilní telefonie radiofonie mobilní radiofonie (přenosné vysílačky) Mezi způsoby hromadné elektronické komunikace patří rozhlas rozhlas po drátě televize kabelová televize U telekomunikací založených na počítačích ztrácí předchozí dělení smysl, síť dvoubodových spojů může sloužit k hromadné komunikaci, naopak fyzicky sdílené médium může být využito k dvoubodové komunikaci. počítačové sítě Internet digitální pagerové sítě U telekomunikací se často požadují různé vlastnosti – odolnost proti chybám, zaručená rychlost a podobně. K jejich zajištění se používá kódovaní, samodetekující kód, samoopravný kód a další prostředky, které poskytuje informatika. Svět internetu nám nabízí synchronní a asynchronní způsoby komunikace. Synchronní komunikaci umožňují různé nástroje, např. chat, VoIP telefonie, případně Skype. Za asynchronní považujeme takové způsoby komunikace, při kterých není nutná okamžitá reakce, např. diskusní fóra a e-mail. Po internetu lze přenášet v digitální formě rozhlas i televizi, lze zajistit i další doplňkové služby v rozsahu podobném klasické telefonii. Obrázky, zvuky či videa k tématu telekomunikace ve Wikimedia Commons Komunikace - článek o zásadách správné komunikace přes email, mobil, telefon, ICQ, Skype aj. Lupa - server o českém internetu pokrývající rovněž problematiku elektronické komunikace Sdělovací technika je také název odborného časopisu vydávaného stejnojmenným nakladatelstvím v Praze.", "question": "Zabývá se telekomunikace předáváním informací na dálku?", "answers": ["Telekomunikace neboli sdělovací technika se zabývá předáváním informací na dálku (z řeckého tele – vzdálený)."]}
{"title": "Mike Smith (desetibojař)", "context": "Mike Smith (nar. 16. září 1967) je bývalý kanadský atlet - vícebojař - původem z městečka Kenora v provincii Ontario. Smith nikdy nedosáhl na velké zlaté úspěchy, přestože bodový součet jeho osobních rekordů v desetiboji (9362 b.) má dosud třetí nejvyšší hodnotu mezi všemi vícebojaři (po Američanech Danu O'Brienovi a Ashtonovi Eatonovi). Skvělý je zejména jeho osobní rekord ve vrhu koulí, který činí 18,03 metru. Smith zaznamenal největší úspěch v podobě stříbrné medaile na MS 1991 v Tokiu a pak na halovém šampionátu v Torontu (1993). Zvítězil také několikrát na tradičním Hypo-mítinku v rakouském Götzisu a v roce 1996 zde vytvořil i nový kanadský rekord v hodnotě 8626 bodů (ten překonal až v roce 2015 Damian Warner). Smith ukončil svoji profesionální kariéru v roce 1999 a dnes žije a podniká v Calgary. == Osobní rekordy == 100 m - 10,70 s., Dálka - 776 cm Koule - 18,03 m. Výška - 214 cm 400 m. - 47,06 s. 110 m. př. - 14,24 s. Disk - 52,90 m. Tyč - 520 cm Oštěp - 71,22 m. 1500 m. - 4:20,04 min. Desetiboj 8626 bodů (1996) Sedmiboj 6279 bodů (1993) == Externí odkazy == Profil na webu IAAF.org (anglicky)", "question": "Co udělal Smith v roce 1999?", "answers": ["ukončil svoji profesionální kariéru"]}
{"title": "Vracov", "context": "Vracov (německy Wratzow, hist. též Pracov) je město v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, 8 km jihovýchodně od Kyjova. V roce 2011 zde žilo 4 484 obyvatel v 1 565 domech. První písemná zmínka o osadě na místě nynějšího města pochází z roku 1201. Mezi lety 1230 a 1240 byl vybudován místní kostel; ten byl v roce 1565 přestavěn a v letech 1604 a 1612 doplněn zvony. Ve 13. století Vracov byl důležitým lokálním centrem, kam byly z Břeclavi přestěhovány i krajské úřady, a břeclavský kraj se po několik desetiletí nazýval krajem vracovským (pracovským). Od roku 1274 je Vracov nazýván městečkem. Význam obce začal klesat na přelomu 13. a 14. století, kdy okolo nově založeného hradu vzniklo městečko Bzenec. Krajské úřady se přesunuly do Bzence (a později do Uherského Hradiště), a v roce 1335 byl Vracov přičleněn k bzeneckému panství. V roce 1518 obdržel Vracov právo várečné a od té doby se nazývá městysem. Urbář z roku 1604 obsahuje řadu podrobností o městě, např. výši odváděných poplatků z pozemků a vinic (130 rýnských). Urbář také uvádí několik příjmení, jež se ve městě vyskytují i začátkem 21. století - Mívalt, Nikl nebo Repík. Během třicetileté války přišel Vracov o značnou část populace. V druhé polovině 17. století tak došlo k nové kolonizaci a přírůstku obyvatel, z poloviny německé národnosti. 1. 1. 1967 byl Vracov povýšen na město. V roce 1656 měl Vracov pouhých 114 domů a 740 obyvatel, od té doby však město postupně rostlo až do počtu cca. 4 500 obyvatel v roce 2015. Podle sčítání v roce 2011 žilo ve městě 2163 mužů a 2321 žen, tj. v procentech 48% ku 52%. Naprostá většina obyvatel se hlásila k české nebo moravské národnosti, případně národnost neuvedla; nejpočetnější národnostní menšinou byli Slováci v počtu 36 lidí. Asi čtvrtina populace, 1067 lidí, se přihlásila k náboženské víře. Z toho většinu, 902 lidí, tvořili římští katolíci. Ze 2 208 ekonomicky aktivních obyvatel jich 666 uvedlo, že dojíždí do zaměstnání do jiné obce. Jan Dungel (*1951), přírodovědec, malíř, grafik a ilustrátor Josef Somr (*1934), herec Filip Prechtl, houslista, zakladatel skupiny Cimballica Tomáš Kořínek, operní zpěvák Kostel svatého Vavřince - raně gotická stavba ve stylu burgundsko-cisterciácké architektury.", "question": "V jakém okrese se nachází město Vracov", "answers": ["Hodonín"]}
{"title": "Biuretová reakce", "context": "Biuretová reakce Biuretová reakce je reakce, při níž se dokazuje bílkovina pomocí směsi roztoků hydroxidu sodného NaOH a síranu měďnatého CuSO4. Bílkovina se při důkazu zbarví modrofialově. Biuretovou reakcí dokážeme peptidové vazby, kterými se navzájem váží aminokyseliny. Ty tvoří v alkalickém prostředí se solemi mědi charakteristicky barevný komplex (navzdory názvu však při reakci sloučenina biuret, HN(CONH2)2 nevzniká). Do zkumavky dáme cca 2 ml odfiltrovaného mléka, přidáme cca 10% roztok hydroxidu sodného, min 1 ml, aby se směs silně zalkalizovala. Poté přidáváme po kapkách roztok síranu měďnatého a lehce promícháme skleněnou tyčinkou. Poté vložíme do zkumavky a začneme pozvolna zahřívat. Pozorované změny zapíšeme, reakcí by měl vznikat biuret odlišné barvy. Odkazy Související články xantoproteinová reakce Externí odkazy Kniha Chemické pokusy/Důkaz bílkovin ve Wikiknihách Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Chemie", "question": "Jak vypadá důkaz při Biuretové reakci?", "answers": ["Bílkovina se při důkazu zbarví modrofialově."]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Curie-Skłodowská, rozená Maria Salomea Skłodowska, v polštině Maria Skłodowska-Curie (7. listopadu 1867 Varšava, Polsko - 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie) byla významná francouzská vědkyně polského původu. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia. Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia. Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala. Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894. Rovněž v roce 1894 poznala svého budoucího manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali.", "question": "Kdy zemřela Maria Curie-Skłodowska?", "answers": ["4. července 1934"]}
{"title": "Francis Bacon", "context": "Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu (česky také František Baco z Verulamu) (22. ledna 1561, Londýn – 9. dubna 1626, Londýn) byl anglický filosof, vědec, historik a politik. Je považován za zakladatele empirismu a tvůrce nové vědecké metody. Ve svém životě dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil v rodině Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anne Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Ve dvanácti letech byl poslán na univerzitu v Cambridge, kde již jako dítě vynikal svou genialitou. Již v mládí viděl potřebu reformovat současnou vědu. Po studiích doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. do Francie, po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. Ačkoli se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem se vrhl na studium judikatury, dal nakonec přednost politice. Stal se členem parlamentu (1584) a připojil se ke straníkům Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu. Ačkoli se stavěl na stranu královny Alžběty I., a to někdy i proti svému chlebodárci, dostal za to jen čestný titul rádce a mimořádného advokáta královny. Po smrti královny Alžběty I. se Baconovi dostalo rychle mnoha poct, neboť nový král, Jakub I. měl rád učence a oblíbil si i Bacona.", "question": "Kdo je považován za zakladatele empirismu?", "answers": ["Francis Bacon"]}
{"title": "Praia", "context": "Praia (česky: Pláž) je hlavní přístavní a největší město afrického ostrovního státu Kapverdy. Leží na ostrově Santiago. V roce 2010 zde žilo 127 832 obyvatel, přitom v roce 1990 to bylo pouze 61 644 obyvatel. Pěstuje se zde káva, cukrová třtina a tropické ovoce. Obrázky, zvuky či videa k tématu Praia ve Wikimedia Commons", "question": "Na jakém ostrově leží město Praia?", "answers": ["Santiago"]}
{"title": "Murray Rothbard", "context": "Murray Rothbard Murray Newton Rothbard Datum narození 2. březen 1926 Místo narození New York Datum úmrtí 7. leden 1995 (ve věku 68) Místo úmrtí New York Národnost Americká Ekonomická škola Rakouská škola Instituce New York University University of Nevada Pole působení Ekonomie Politická ekonomie Přirozené právo Právní filozofie Hospodářské dějiny Vzdělání Columbia University New York University Vlivy Eugen Böhm von Bawerk Friedrich August von Hayek Carl Menger Ludwig von Mises Joseph Schumpeter Ovlivnil Robert Nozick Thomas DiLorenzo Robert Higgs Příspěvky Anarchokapitalismus Některá data mohou pocházet z datové položky. Murray Newton Rothbard (2. března 1926 – 7. ledna 1995) byl americký ekonom rakouské školy, který pomohl definovat moderní libertarianismus a založil proud tržního anarchismu, který nazýval anarchokapitalismus.[1][2] Rothbard kladl důraz na spontánní řád a prosazování individuálního anarchismu a odsuzoval centrální plánování.[3] Život a dílo Rothbard se narodil Davidu a Rae Rothbardovým, kteří ho vychovávali v židovské rodině v Bronxu. \"Vyrůstal jsem v komunistické kultuře,\" vzpomínal později.[4] Studoval Columbia University, kde získal titul bakalář v matematice a ekonomii v roce 1945 a titul magistr v roce 1946. Titul doktor filosofie za ekonomii obdržel v roce 1956 pod vedením Arthura Burnse, pozdějšího předsedy Fedu.[5][6] Počátkem 50. let studoval u Ludwiga von Misese na jeho seminářích na New York University a byl velmi ovlivněn Misesovou knihou Lidské jednání (Human Action). V 50. a 60. letech pracoval pro klasicky liberální William Volker Fund na knižním projektu, který byl završen knihou Zásady ekonomie (Man, Economy, and State), publikovanou v roce 1962. V letech 1963 až 1985 vyučoval na Polytechnickém institutu New York University v Brooklynu, New York. Od roku 1986 do své smrti byl emeritním profesorem na University of Nevada, Las Vegas.", "question": "Jak se jmenuje ekonom rakouské školy, který založil proud tržního anarchismu, který nazýval anarchokapitalismus?", "answers": ["Murray Newton Rothbard"]}
{"title": "Polarografie", "context": "Polarografie patří mezi elektrochemické analytické metody. Za její objev dostal Čech Jaroslav Heyrovský roku 1959 Nobelovu cenu za chemii. Slouží k určování přítomnosti (kvality) a koncentrace (kvantity) redukovatelných nebo oxidovatelných neznámých látek v roztoku. Princip spočívá ve vyhodnocování závislosti elektrického proudu na napětí na dvojici elektrod, které jsou ponořené do roztoku, v němž probíhá elektrolýza. Závislosti mají tvar vln, jejichž poloha charakterizuje jednotlivé druhy látek. Z velikosti nárůstu proudu lze určit koncentraci příslušné látky. Jako pracovní elektroda slouží rtuťová kapajicí elektroda. Na povrchu kapky rtuti se vytvoří elektrická dvojvrstva. Při zvyšování potenciálu mezi anodou a katodou dojde k vyloučení příslušných iontů na katodě a tím k nárůstu proudu. Proud je omezen množstvím iontů v roztoku. Jakmile se množství vylučujících se iontů rovná počtu přicházejících iontů z roztoku, proud přestane růst. Hodnota středu nárůstu polarizační křivky je charakteristická pro danou látku. Do roztoku se přidává základní (indiferentní) elektrolyt, např. kyselina, aby se vodivost roztoku zvýšila. Dále se přidává povrchově aktivní látka - typicky želatina, jejímž úkolem je zabránit vzniku maxima na začátku polarografické vlny. Důležité je i probublávání vzorku v polarografické nádobce inertním plynem kvůli odstranění kyslíku, který vytváří na polarogramu protáhlé vlny a znehodnocuje záznam. Přístroj založený na polarografické metodě se nazývá polarograf. Jeho tři základní části tvoří zdroj, zapisovač a ovladač rtuťové kapající elektrody. Obrázky, zvuky či videa k tématu Polarografie ve Wikimedia Commons Jaroslav Heyrovský & Jindřich Forejt: Oscilografická polarografie - Polarografie střídavým proudem, její theorie a použití. Praha: SNTL, 1953.Vynález polarografie roku 1959 Fotografie tří typů polarografů z výstavy v Karolinu Pořad Českého rozhlasu Plus Všechny věci na světě nejsou krásné, obsahuje unikátní ukázky s hlasem Jaroslava Heyrovského, který vysvětluje princip polarografie", "question": "Kdo dostal Nobelovu cenu za objev polarografie?", "answers": ["Jaroslav Heyrovský"]}
{"title": "Jan Křtitel", "context": "Svatý Jan Křtitel, v pravoslavné tradici zvaný též Předchůdce, je prorok z 1. století, jenž figuruje ve vyprávěných evangeliích. Zmiňuje se o něm také židovský historik Flavius Iosephus ve spise Židovské starožitnosti. Narodil se postarším rodičům, Zacharjáši a Alžbětě. Toto narození zvěstoval archanděl Gabriel Zachariášovi, který mu nevěřil, a proto oněměl až do provedení obřízky Jana Křtitele. Jako mladý odešel Jan Křtitel do pouště, aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece Jordánu; takto pokřtil i Ježíše Krista. V jednom ze svých kázání odsoudil i Héróda Antipu za zavržení manželky a sňatek se ženou vlastního bratra. Héródés ho za tuto kritiku nechal uvěznit. Jeho žena řekla své dceři Salomé, ať si přeje jeho hlavu, což se brzy poté stalo - Heródés Salomé vyhověl a Jana Křtitele nechal stít. Janův životopis, který prezentuje Flavius Josephus, je mírně odlišný: Jan je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, jehož vnějším znamením je křest. Herodes ho nechá zabít v pevnosti Machairús, protože se obává, že by mohl podnítit povstání. Narození Jana Křtitele církev slaví 24. června a stětí 29. srpna. Stal se patronem křižáckého řádu johanitů - později nazvaných maltézští rytíři, a proto i patronem Malty a tamní katedrály v městě La Valetta, dále Burgundska, Provence a slezského města Wroclaw.", "question": "V jakém spise se Flavius Iosephus zmiňuje o Janu Křtiteli?", "answers": ["Židovské starožitnosti"]}
{"title": "Cizinec (román)", "context": "Cizinec (francouzsky L'Étranger) je román/novela francouzského spisovatele Alberta Camuse z roku 1942. Děj se odehrává v Alžíru ve třicátých letech. Dílo má dvě části. V první části líčí hlavní hrdina Meursault, jak se zúčastnil pohřbu své matky, ale bez jakýchkoli citů. Jistá lhostejnost až indolence charakterizuje i jeho další běžný život, kdy se seznámí se sousedem Raymondem, podezřelým z pasáctví, a pomůže mu se pomstít své arabské přítelkyni, která ho podvedla. Při nedělním výletu na pláž se spolu Raymondem a jeho přítelem dostanou do potyčky s bratrem sousedovy expřítelkyně a jeho arabským přítelem. Bratr jeho bývalé milenky ho zraní nožem a jsou nuceni ustoupit. Meursault se jde poté projít po pláži a narazí na slunícího se araba. Když ho arab zpozoruje, vytáhne pro jistotu nůž, ale Meursault ho bez přemýšlení zastřelí. Druhá část líčí soudní přelíčení, při němž se Meursault ani nehájí a nemůže ani poukázat na to, že by se před vraždou cítil skutečně ohrožen. Román končí Meursaultovými úvahami v cele, kde čeká na vykonání rozsudku. Podle úsudku J.-P. Sartra je \"Cizinec\" jedno z nejvýznamnějších děl raného existencialismu, Camus sám se však s existencialismem rozešel a svůj filosofický postoj charakterizoval spíš jako filosofii absurdity. Román byl přeložen do mnoha jazyků, několikrát zfilmován a inspiroval řadu dalších literárních děl. V roce 1967 natočil stejnojmenné italsko-francouzské drama italský režisér Luchino Visconti s Marcello Mastroiannim v hlavní roli. Do češtiny bylo toto dílo poprvé přeloženo roku 1947 (přeložil Svatopluk Kadlec), další překlad Miloslava Žiliny vyšel poprvé roku 1966 a pak znovu 1988 a 2005.", "question": "Jak se jmenuje nejznámější román Alberta Camuse?", "answers": ["Cizinec"]}
{"title": "Marcel Proust", "context": "Valentin Louis Georges Eugè Marcel Proust ([maʁ pʁ], 10. července 1871, Auteuil - 18. listopadu 1922, Paříž) byl francouzský romanopisec, kritik a esejista. Nejvíce se proslavil monumentálním cyklem Hledání ztraceného času, který vyšel v sedmi dílech v letech 1913 až 1927. Marcel Proust se narodil v roce 1871 v Auteuil v 16. pařížském obvodu v domě svého prastrýce dva měsíce poté, co frankfurtská smlouva formálně ukončila francouzsko-pruskou válku. Jeho narození bylo poznamenáno násilnostmi, které provázely potlačení Pařížské komuny a jeho dětství spadalo do období konsolidace Třetí republiky. Mnoho motivů z Hledání ztraceného času se dotýká rozsáhlých společenských změn, zejména úpadku aristokracie a vzestupu střední třídy, ke kterým došlo ve Francii během Třetí republiky a fin de siè. Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, zodpovědný za opatření proti šíření cholery, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Matka Jeanne Clémence Weilová pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Byla gramotná a sečtělá, její dopisy ukazují na dobře vyvinutý smysl pro humor. Díky své znalosti angličtiny mohla pomáhat synovi s překládáním próz Johna Ruskina. V devíti letech postihla Prousta první vážná ataka astmatu a od té doby byl považován za neduživé dítě. Proust trávíval dlouhé prázdniny v Illiers. Tato vesnice a také dům Proustova prastrýce v Auteuil se staly předlohou pro smyšlené město Combray, kde se odehrávají některé důležité scény z Hledání ztraceného času. (U příležitosti stého výročí Proustova narození bylo Illiers přejmenováno na Illiers-Combray.) V roce 1882, ve věku jedenácti let, se Proust stal žákem prestižního Lycée Condorcet. Vinou své nemoci ve škole často chyběl; přesto vynikal v literatuře a v posledním ročníku obdržel ocenění. Díky spolužákům získal přístup do salonů vyšší buržoazie, které mu poskytly bohatý materiál pro Hledání ztraceného času. Přes své chabé zdraví Proust rok (1889-1890) sloužil ve francouzské armádě u 76. pěšího pluku v Orléans. Zážitek mu poskytl základ pro dlouhou epizodu ve Světě Guermantových. V této době také navštěvoval salony Madame Straus (vdovy po Georgesu Bizetovi a matky Proustova přítele z dětství Jacquese Bizeta) a Madame de Arman Caillavet (matku jeho přítele Gastona Armana de Caillavet, do jehož snoubenky Jeanne Pouquetové byl zamilován). Přes paní Arman de Caillavet se seznámil s Anatolem France, jejím milencem. Aby vyhověl svému otci, který trval na tom, že syn se má věnovat kariéře, Proust v létě roku 1896 získal místo v Mazarinově knihovně.", "question": "Kdy zemřel Marcel Proust?", "answers": ["18. listopadu 1922"]}
{"title": "15", "context": "McLaren MP4/15 (McLaren Project 4, 15. design) byl monopost, se kterým se McLaren-Mercedes účastnil mistrovství světa Formule 1 v roce 2000. == Popis == Vůz navrhovali Adrian Newey a Neil Oatley a navázali na modely z předchozích let (McLaren MP4/14 a McLaren MP4/13), vůz byl osazen deseti válcovým motorem Ilmor FO110J od firmy Mercedes. Motor byl velmi výkonný a podařilo se ho dobře sladit s vozem. Po dvou úspěšných sezónách, kdy Mika Häkkinen získal titul mistra světa, přišla porážka od Ferrari. Nový model dokázal zvítězit v sedmi závodech a Häkkinen skončil celkově druhý, jeho spolujezdec David Coulthard skončil třetí, což týmu zajistilo druhé místo v poháru konstruktérů. McLaren tento výsledek rozhodně nemohl považovat za úspěch, neboť byl před sezónou favoritem a toto auto bylo považováno za nejrychlejší, avšak především v úvodních dvou závodech se projevila jeho nižší spolehlivost, která byla dlouhodobým problémem McLarenu. Po úvodních závodech se problémy vyřešily a vůz byl výrazně spolehlivější než v předchozí sezóně. V těchto úvodních závodech tým nezískal ani jeden bod, přestože jak v Austrálii tak v Brazílii startoval Mika Häkkinen z první pozice. V dalších závodech již jezdci využívali rychlosti vozu a dokázali bodovat v každém závodě. Na stupních vítězů McLaren nestanul pouze při Velké ceně Kanady a USA. == Technická data == Motor: Mercedes FO110J V10 72° Objem: 2990 cc Vstřikování: TAG Výkon: 830cv/18300 otáček Palivo: Mobil 1 Palivový systém: TAG f.i. Převodovka: McLaren L 7 stupňová poloautomatická. Pneumatiky: Bridgestone Brzdy: AP Racing == Statistika == 17 Grand Prix 7 vítězství (Mika Häkkinen 4) 7 pole positions (Mika Häkkinen 5) 162 bodů (Mika Häkkinen 89 + David Coulthard 73) 22 x podium (oba po 11) Nejrychlejší kolo 11 == Výsledky v sezoně 2000 == tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, závody vyznačené kurzívou zajetí nejrychlejšího kola v závodě)", "question": "Proč McLaren tento výsledek rozhodně nemohl považovat za úspěch?", "answers": ["neboť byl před sezónou favoritem a toto auto bylo považováno za nejrychlejší"]}
{"title": "Kryštof Kolumbus", "context": "Kryštof Kolumbus (italsky Cristoforo Colombo, latinsky Christophorus Columbus, španělsky Cristóbal Colón, portugalsky Cristóvã Colombo, asi 31. října 1451? , Janov – 20. května 1506, Valladolid) byl janovský mořeplavec a kolonizátor narozený v Janovské republice v dnešní severozápadní Itálii. Ve službách Katolických králů Španělska uskutečnil čtyři plavby přes Atlantský oceán, které v Evropě probudily zájem o nový kontinent, později nazvaný Amerika. Tyto výpravy a Kolumbovy snahy o založení trvalých sídel na Hispaniole zahájily španělskou kolonizaci, která vyústila v soutěž evropských mocností o kolonizaci Jižní i Severní Ameriky. V době, kdy začínala evropská světovláda i hospodářská soutěž mezi evropskými královstvími, která se snažila zbohatnout zakládáním obchodních cest a kolonií, získal Kolumbův návrh na dosažení Asie obeplutím Země západním směrem podporu u španělského královského dvora, který v něm viděl naději pro obchody s kořením. Během své první cesty v roce 1492 dosáhl Kolumbus místo plánovaného Japonska břehů Bahamských ostrovů a přistál na místě, které pojmenoval San Salvador. Během tří dalších výprav navštívil Velké i Malé Antily, pobřeží Venezuely a Střední Ameriky, které zabral pro Španělské impérium. Kolumbus nebyl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku – o pět století dříve jejích břehů dosáhla norská expedice vedená Leifem Erikssonem, která založila kolonii na dnešním Newfoundlandu.", "question": "Ve kterém roce zemřel Kryštof Kolumbus?", "answers": ["1506"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Kolejními barvami jsou modrá a bronzová (ve filmech modrá a stříbrná), erbovním zvířetem je orel. Ředitelem koleje je Filius Kratiknot, který je zároveň profesorem kouzelných formulí. Kolejním duchem je Šedá dáma, což je dcera Roweny z Havraspáru, vlastním jménem Helena z Havraspáru. Památkou po Roweně je diadém, (který ukradla Helena své matce) ze kterého udělal lord Voldemort svůj viteál. Později byl ale diadém zničen zložárem a s ním zanikla i další část Voldemortovy duše. Havraspárská společenská místnost se nachází v západní věži hradu. Vchodem jsou dveře bez kliky s klepadlem v podobě havrana. Po klepnutí vydá klepadlo otázku, na kterou je nutné odpovědět. Pokud se otázka zodpoví tak, aby se klepadlu zdála moudrá, dveře se otevřou, pokud ne, musí dotyčný počkat na někoho, kdo na otázku uspokojivě odpoví. Otázky se mění. Společenská místnost Havraspáru je větší a vzdušnější než nebelvírská. Rowena z Havraspáru byla dle Moudrého klobouku \"zrozená v lůně hor\", což by snad mohlo odpovídat Skotsku. Nejlepší přítelkyně Helgy z Mrzimoru byla obdařena mimořádnou inteligencí a neuvěřitelnou kreativitou, mimo jiné vymyslela pohyblivé bradavické schodiště. Rowena měla minimálně jedno dítě, a to dceru Helenu z Havraspáru. Šedou dámu můžete spatřit v 7 díle v druhé části - Relikvie smrti. === Mrzimor === Mrzimor (v originále Hufflepuff) byl založen Helgou z Mrzimoru. Kolejními barvami jsou žlutá a černá. Žlutá znázorňuje pšenici a černá půdu. Erbovním zvířetem je jezevec. Mrzimorským elementem je země. Mrzimorští jsou loajální, praví, féroví a pracovití. Kolejním duchem je Tlustý mnich. Ředitelkou koleje je profesorka Pomona Prýtová, která je zároveň profesorkou bylinkářství. Mrzimor se jmenuje podle své zakladatelky Helgy z Mrzimoru, která bývala jednou z největších čarodějek. Co se týče dědiců, není znám žádný, který by žil v době, kdy se odehrává příběh. V šesté knize je ovšem zmíněna Hepziba Smithová, coby dědička, kterou zabil lord Voldemort neboli Tom Raddle, aby se zmocnil poháru, který patřil Helze z Mrzimoru, a udělal z něj viteál. Harry nikdy ve společenské místnosti Mrzimoru nebyl. Ví se o ní, že se nachází v přízemí hradu v blízkosti kuchyně. Vstup do společenské místnosti je ukryt v hromadě velkých sudů v koutě po pravé straně kuchyňské chodby. Pro vstup je třeba poklepat na hlaveň druhého ze spodu, uprostřed druhé řady, v rytmu \"Helga Hufflepuff\" a víko se otevře. Mrzimor je jediný dům v Bradavicích, který má odpuzující zařízení pro případné vetřelce. Pokud je špatné víko poklepáno, nebo pokud je rytmus špatný, je nelegální účastník polit octem.", "question": "Jaké kolejní barvi má Mrzimor?", "answers": ["žlutá a černá"]}
{"title": "Kiss", "context": "Překvapením bylo, že komerční úspěch přišel po vydaní dvojalba Alive! ze živých vystoupení. Na tomto jejich prvním živém albu mínila skupina předvést to vzrušení, které provázelo jejich koncerty, chtěla vydat zvukovou verzi, kterou nebylo možno ve studiu nahrát. Album vyšlo 10. září 1975, získalo čtyřnásobnou platinu a živá verze singlu Rock and Roll All Night s kytarovým sólem se stala prvním singlem, který se dostal do Top 40. Tato situace zachránila před finančním krachem skupinu i studio Casablanca. Po tomto úspěchu došlo ke spojení s producentem Bobem Ezrinem, který předtím spolupracoval s jinou hvězdou glam rocku Alice Cooperem. Výsledkem této spolupráce bylo zvukově i hudebně nejlépe zpracované album skupiny Kiss nazvané Destroyer, které vyšlo 15. března 1976. Na produkci alba byly využity orchestrální party, sbor a množství páskových efektů. Singl Beth se dostal na 7. příčku žebříčků a album se stalo koncem roku 1976 platinovým. Další deskou nahranou téhož roku se KISS definitivně zařadili mezi nejpopulárnější kapely své doby. Album s názvem Rock and Roll Over bylo pokusem o získání \"živého\" zvuku na studiové desce.", "question": "Kdy vyšlo album skupiny Kiss Destroyer?", "answers": ["15. března 1976"]}
{"title": "Neptunium", "context": "Ten byl poprvé připraven v roce 1942 ostřelováním uranu neutrony: 238 U ( n , 2 n ) 237 U → 6 , 75 d β − 237 N p {\\displaystyle ^{238}\\mathrm {U(n,2n)} \\ ^{237}\\mathrm {U} \\ {. \\xrightarrow[{6,75\\ \\mathrm {d} }]{\\beta ^{-}}}\\ ^{237}\\mathrm {Np} } Další významné izotopy jsou 236Np s poločasem rozpadu 153 000 let a 235Np s poločasem 396,1 dne. Izotopy s atomovým číslem větším než 237 jsou β− nestabilní, zatímco u izotopů s deficitem neutronů je častý záchyt elektronu. Všechny izotopy vykazují α rozpad. Podobná situace je u lehčích izotopů, kde je velmi vysoká pravděpodobnost elektronového záchytu: Izotoppoločas rozpaduDruh rozpaduProdukt rozpadu 225Np3,6 msα221Pa 226Np35 msα222Pa 227Np510 msα223Pa 228Np61,4 sε (60 %) / α (40 %)228U/ 224Pa 229Np4 minα (68 %) / ε (32 %)225Pa/ 229U 230Np4,6 minε (≤97 %) / α (≥3 %)230U/ 226Pa 231Np48,8 minε (98 %) / α (2 %)231U/ 227Pa 232Np14,7 minε (100,00 %) / α (2×10−4 %)232U/ 228Pa 233Np36,2 minε (100,00 %)/ α (≤1×10−3 %)233U/ 229Pa 234Np4,4 dε234U 235Np396,1 dε (100,00 %)/ α (2,6×10−3 %)235U/ 231Pa 236Np153 000 rε (86,3 %) / β− (13,5 %) / α (0,16 %)236U/ 236Pu/ 232Pa 237Np2 144 000 rα (100 %) / SF (≤2×10−10 %)233Pa / různé 238Np2,117 dβ−238Pu 239Np2,356 dβ−239Pu 240Np61,9 minβ−240Pu 241Np13,9 minβ−241Pu 242Np2,2 minβ−242Pu 243Np1,85 minβ−243Pu 244Np2,29 minβ−244Pu 245Np ?? ? První vážitelné množství neptunia získali v roce 1944 Magnusson a LaChapelle. Separace a čištění nejdůležitějších izotopů neptunia Výroba 237Np 237Np slouží jako terč při výrobě 238Pu: 237 N p ( n ,", "question": "Jakou chemickou značku má Neptunium?", "answers": ["Np"]}
{"title": "Moravský Krumlov", "context": "Moravský Krumlov (německy Mährisch Kromau) je město v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji, 27 km jihozápadně od Brna na řece Rokytná. Má rozlohu 49,57 km2 a žije zde téměř 6 tisíc obyvatel. Jeho historické jádro, a to i přes těžké poškození na konci 2. světové války, se stalo městskou památkovou zónou. Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Vinohrady, Jalovcová hora). Moravský Krumlov leží mezi Českomoravskou vysočinou a Dyjsko-svrateckým úvalem. Město leží v kotlině, která je ze tří stran obtékána řekou Rokytnou (takzvaný meandr řeky Rokytné). Region Moravskokrumlovska patří k jedněm ze stabilně osídleným územím vůbec. Doklady o osídlení pocházejí již z paleolitu. Mimořádně bohaté archeologické území bylo osídleno téměř ve všech obdobích pravěku. Středověké osídlení je spojeno s hradem Rokyten v Rokytné, osídlení samotného města Moravského Krumlova je doloženo archeologickými nálezy ze 13. století. První písemná zmínka o panství a hradu pochází až z roku 1289, ale je pravděpodobné, že město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. jako opěrný bod jeho domény. Místní jméno Krumlov, je zmiňováno v latinsky psaném listě Rudolfa Habsburského z 6. května 1277. Přívlastek \"Moravský\" byl přidán kvůli odlišení od Českého Krumlova v polovině 17. století. Označení \"krumm\" pochází z němčiny a znamená \"křivý\". Je odvozeno od širokého meandru řeky Rokytné. Roku 1289 stál v místě dnešního zámku hrad, který byl v polovině 13. století majetkem Bočka z Obřan. Smrtí jeho vnuka Smila z Obřan roku 1312 jejich rod vymřel. Poté Moravský Krumlov přešel pod vládu krále Jana Lucemburského, jenž jej dal v roce 1312 do zástavy Jindřichovi z Lipé.", "question": "V jakém kraji leží Moravský Krumlov?", "answers": ["v Jihomoravském"]}
{"title": "Originální Pražský Synkopický Orchestr", "context": "Petr Wajsar - kytara Jiří Šícha - kytara Antonín Šturma - kontrabas Ondřej Landa - kontrabas Ondřej Balcar - kontrabas Martin Zpěvák - kontrabas Jiří Gilík - piano Alice Bauer - zpěvačka Adéla Zejfartová - zpěvačka Některá data mohou pocházet z datové položky. Originální Pražský Synkopický Orchestr (anglicky Original Prague Syncopated Orchestra, zkracováno na OPSO) je český orchestr hrající dobový jazz, swing, blues a spoustu dalších stylů z let 1922–1933, např. charleston, black bottom, foxtrot. Orchestr byl založen muzikologem Pavlem Klikarem na podzim roku 1974 původně jako kvintet - se třemi dechovými nástroji a dvoučlennou rytmickou sekcí, tvořenou pianem a banjem. Již od začátku zněl band neuvěřitelně věrně díky přesné interpretaci hudebníků a díky studiu a analýze stylu, ve kterém se hrálo ve dvacátých letech. Taktéž se analyzoval styl improvizace, který byl jiný než dnes, takže byla autenticita ještě větší. Band samozřejmě používá dobové nástroje. OPSO je známý po celém světě a dalo by se říct, že je to stylově nejčistší a umělecky nejpřesvědčivější band na světě.[zdroj? ] Hraje přes 260 melodií z let 20.–30., které bývají málokdy známé přesně jak bychom je mohli slyšet na původních nahrávkách. Momentálně hraje v komorním obsazení, se kterým se začínalo – 7 až 8 hudebníků. Pořádají koncerty v Blues sklepě nebo na Karlově mostě v Praze. Historie Roku 1976 přibyl do orchestru druhý saxofon a housle a také zpěvák - Ondřej Havelka. Po jisté době bylo vydáno první album i se zpěvem. O dva roky později, v květnu, skončila éra osmičlenného obsazení - na jazzovém festivalu v holandské Bredě. Na podzim k souboru přibyli další 4 hudebníci a orchestr tak dostal vzhledu pravého amerického big bandu dvacátých let.", "question": "Jaká je zkratka Originálního Pražského Synkopického Orchestru?", "answers": ["OPSO"]}
{"title": "Supercrooo", "context": "Supercrooo je pražská hip-hopová / rapová dvojice tvořená hudebníky s uměleckými jmény Hugo Toxxx (také Hack) a James Cole (také Phat). Hip-hopové uskupení s názvem K.O. Kru založili Hack s Phatem kolem roku 1998. Debutovalo vinylovým singlem Nádech / Náš cíl, který v roce 2001 vydal P.A.trick records [1][zdroj? ]. Tento singl se objevil společně s Wichovým remixem na celočeské kompilaci Lyrik Derby 1. Phat v roce 2002 začal nahrávat u P.A.trick records, avšak v polovině desky odešel a jeho sólová práce Frekvence P.H.A.T. vyšla u vydavatelství PSH - Terrorist? Na albu hostovali například LA4, Vladimir 518 a taky Hack. Produkoval si ji z části sám, částečně mu s ní vypomohli pražští Wich, Enemy a Hack. Obsahovala méně samplování, více syntetických a elektronických zvuků, specifický beat a velký důraz na rap[zdroj? ]. K.O. Kru společně po sólo pauze vytvořilo svůj další singl Kéry, který se objevil na kompilaci From Amsterdam To Praha na labelu Maddrum rec[2]. Už jako Supercrooo se objevili s novou tvorbou a postupem na kompilaci East Side Unia Vol. 3 se skladbou 2005. Obsahuje zvláštní tvrdou a nekompromisní lyriku s volnými asociacemi a paradoxními slovními spojeními, inspirovanou komiksem a žánrem science fiction[zdroj? ]. Své debutové album Toxic Funk vydali v roce 2004 u Maddrum records. Album je plné nekompromisního přístupu k textům, kontroverze, perverzní tematiky a nesamplovaných, toxických a elektro beatů[zdroj?", "question": "Kdy bylo založeno uskupení K.O. Kru?", "answers": ["kolem roku 1998"]}
{"title": "Bitva u Arsufu", "context": "10 000 pěšáků,1 200 těžké jízdy,dohromady 11 200 mužů až 25 000 jezdců,lehké nebo těžké jízdy ztráty okolo 700 padlých[1] okolo 7 000 padlýchvčetně 32 emírů Bitva u Arsufu (též bitva u Arsoufu) - byla významným vítězstvím anglického krále Richarda I. Lví srdce, jednoho z čelních vůdců třetí křížové výpravy, nad muslimským vládcem Saladinem. Její význam spočívá zejména v tom, že to bylo první velké vítězství křižáků nad Saldinem od bitvy u Hattínu a více méně otevřelo cestu pro vyjednávání mezi oběma kulturami, které vyvrcholilo zpřístupněním Božího hrobu západním poutníkům. Po kapitulaci Akkonu v červenci roku 1191, se Richard I. vydal na pochod k jihu Palestiny. Aby mohl znova dobýt Jeruzalém, bylo pro něj velmi důležité zmocnit se přístavního města Jaffa. Saladin, kterému se právě podařilo vypudit křižácká vojska z téměř celého území Svaté země, shromáždil svou hlavní vojenskou moc u města Arsufu a rozhodl se zde svést s křižáky rozhodující bitvu. Kristovým vojákům trvalo za krajně vysilujících pochodů a stálého atakování Saladinovým jezdectvem dosáhnout místa střetnutí celých čtrnáct dní, ale i přesto byli schopní muslimského panovníka drtivě porazit. Pochod na jih Králové Richard Lví srdce a Filip II. přijímají kapitulaci Akkonu (Grandes Chroniques de France)Král Richard v čele výpravy 24. srpna roku 1191 vyrazil Richard I. se svou armádou po pobřežní cestě na jih k Jaffě a Askalonu.", "question": "Kdo vyhrál v bitvě u Arsufu?", "answers": ["Richarda I. Lví srdce"]}
{"title": "Saxofon", "context": "znějící tónový rozsah jednotlivých typů saxofonů se liší, viz (sopránový, altový, tenorový, barytonový) Příbuzné nástroje Klarinet, Basetový roh Saxofon je jednoplátkový dřevěný dechový nástroj vyráběný převážně z mosazného plechu (profesionální modely také ze stříbra). Používá se především v jazzu (jako sólový nástroj i jako součást jazzových komorních souborů či orchestrů) a v stále větší míře i v klasické hudbě. Původním záměrem však bylo vytvořit nástroj vhodný pro dechové a vojenské orchestry. Do rodiny dřevěných dechových nástrojů patří kvůli své stavbě a způsobu jakým se na něj hraje. Již od počátku byly saxofony konstruovány výhradně z kovu. Historie Saxofon vynalezl okolo roku 1840 belgický nástrojař, flétnista a klarinetista Adolphe Sax. Ačkoliv saxofony hned v několika velikostech zkonstruoval již na začátku 40. let 19. století, nástroj mu byl patentován až 28. června 1846, a to na 15 let. Nástroj byl poprvé představen veřejnosti na výstavě v Bruselu v roce 1841. Jednalo se o basový saxofon laděný v C. Adolphe Sax také na počátku 40. let pořádal soukromé výstavy pro pařížské hudebníky. Jeho původním záměrem bylo vytvořit 14 typů saxofonů, realizovány byly jen některé. Není známo, co inspirovalo Saxe k vytvoření saxofonu, ale s největší pravděpodobností se pokusil nasadit klarinetovou hubičku na ofikleidu, což vytvoří nástroj se saxofonovým zvukem. Adolphe Sax kromě jiných nástrojů konstruoval na konci třicátých let i ofikleidy. Saxovým záměrem, jasně stanoveným v jeho spisech, bylo zkonstruovat zcela nový dechový nástroj, který by zněl dobře v nízkých polohách a který by kombinoval dobrou ovladatelnost dřevěných nástrojů s masivním a razantním tónem žesťových nástrojů. Adolphe Sax navrhl celkově 14 typů saxofonů, ale některé nebyly dodnes zkonstruovány. Nástroj byl původně navržen pro potřeby klasických symfonických orchestrů, skladatelé ho ale dlouhou dobu prakticky ignorovali; v menší míře se prosadil jen u vojenských kapel. Masově se rozšířil až od nástupu jazzu na přelomu 19. a 20. století. Saxofon je svými zvukovými vlastnostmi pro tento žánr daleko vhodnější než pro potřeby vážné hudby. Po dobu platnosti patentu (1846 – 1866) nesměl být nástroj vyráběn ani upravován nikde jinde než v Saxově továrně, avšak tento i Saxovy četné další patenty byly neustále porušovány jeho soupeři.", "question": "Kdo vynalezl saxofon?", "answers": ["Adolphe Sax"]}
{"title": "Deoxyribonukleová kyselina", "context": "Funkce Příklad sekvence DNA: dole jsou uvedena písmena reprezentující jednotlivé nukleotidy v lineárním řetězci DNA, tak jak jsou čteny při sekvenování (graf výše vzniká snímáním fluorescenčních značek při určitých typech sekvenování) Související informace naleznete také v článcích genom, sekvence DNA a genetický kód. DNA je nositelkou genetické informace všech živých organismů v pravém slova smyslu, ale i mnoha virů. V DNA je zapsána sekvence všech bílkovin a přeneseně je genetickou informací podmíněna existence všech biomolekul a buněčných struktur (k jejichž tvorbě jsou potřeba bílkoviny).[51] Schopnost ukládat a přenášet genetickou informaci je jednou z fundamentálních vlastností života. .[51] Bez DNA buňky vydrží žít jen omezenou dobu; například lidské červené krvinky při svém zrání vyvrhují jádro, a protože pak nejsou schopné vyrábět nové bílkoviny a udržovat buňku, jsou po několika měsících poškozeny a musí se z. oběhu odstraňovat.[52] Některé viry jsou sice schopné uchovávat svůj genetický materiál v podobě RNA (tzv. RNA viry), jenže RNA genomy nepodléhají opravným mechanismům a rychle mutují, a proto mají limitovanou velikost.[53] Život, tak jak ho známe, je proto závislý na DNA. Konkrétní uložení DNA v buňce závisí na příslušnosti organismu k jedné z dvou základních skupin organismů. Bakterie a archea (souhrnně „prokaryota“) mají DNA obvykle uloženu volně v cytoplazmě. Obvykle vzniká pouze jistá jaderná oblast, tzv. nukleoid. Mimo to řada bakterií vlastní i malé kruhové molekuly DNA, tzv. plazmidy, které umožňují mimo jiné horizontální výměnu genetické informace. Zbylé organismy, tedy např. člověk, ale i rostliny, živočichové či prvoci, mají DNA uloženu především v buněčné jádře. Dále však se DNA nachází v některých eukaryotických organelách, jmenovitě v mitochondriích a v plastidech, pokud je buňka vlastní (jev zvaný mimojaderná dědičnost). Informace nesená sekvencí nukleotidů v DNA se označuje jako genetická informace. Na každé nukleotidové pozici se nachází jedna ze čtyř bází (A, C, G či T), což znamená, že sekvence o délce n může nabývat 4n stavů.[54] Pro DNA dlouhou pouhých 10 nukleotidů existuje tedy teoreticky 410 = 1 048 576 kombinací.", "question": "Jaká zkratka se běžně používá pro deoxyribonukleovou kyselinu?", "answers": ["DNA"]}
{"title": "Jaromír Bosák", "context": "Mgr. Jaromír Bosák (* 13. května 1965 Cheb) je český sportovní komentátor a novinář. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Bydlí v Šestajovicích u Prahy. Se svou novinářskou kariérou začínal v rádiu Bonton. Psal také články o fotbalu do časopisu Gól, hlavně o německé Bundeslize. Ve sportovně-žurnalistických kruzích se o něm mluví jako o velkém odborníkovi na německý fotbal. Od roku 1994 komentuje fotbalové přenosy pro Českou televizi. V letech 2000 až 2002 byl šéfredaktorem redakce sportu. Momentálně kromě činnosti v České televizi publikuje své články na serveru ČTK - sportovní noviny. Je to v současnosti jeden z nejpopulárnějších komentátorů v Česku. Často své komentáře prokládá vtipem. Kromě fotbalu je také milovníkem golfu, který v současnosti také komentuje. Je šéfredaktorem golfových časopisů Golf Vacations a GolfPunk. Jaromír Bosák také spolu s kolegou Svěceným propůjčil svůj hlas namluvení PC hry FIFA. V roce 2008 se společně s profesionální tanečnicí Evou Krejčířovou zúčastnil třetí řady taneční soutěže a mediální show Star Dance. Ačkoliv nikdy předtím netancoval, měl vysokou podporu televizního publika a úspěšně absolvoval sedm kol soutěže, skončil tedy na pomyslném třetím místě. Je členem týmu Real TOP Praha, v jehož dresu se zúčastňuje charitativních zápasů a akcí. Sny, střepy a štěstí (ZOH Turín 2006), Daranus Odsouzenci pro slávu, Daranus Fotbalový deník 2008 Jak jsem potkal šampiony Zlaté nebe nad Berlínem Čína - zpráva o zrodu velmoci (spoluautor Dan Hrubý) Finále na dosah Africký deník Fotbalový deník z Polska a Ukrajiny Životní mač. Brazilský deník.", "question": "Kde bydlí Jaromír Bosák?", "answers": ["v Šestajovicích u Prahy"]}
{"title": "Astat", "context": "Astat, chemická značka At, lat. Astatinum je nejtěžším známým prvkem ze skupiny VII. A (halogeny), existuje pouze ve formě nestabilních radioaktivních izotopů. Astat nemá žádný stabilní izotop a v přírodě se vyskytuje jen v naprosto nepatrných množstvích jako člen některé z uranových, popř. thoriové rozpadové řady, přičemž se sám velmi rychle dále radioaktivně přeměňuje. Byl proto objeven teprve roku 1940 pomocí cyklotronem iniciované přeměny izotopu bismutu 209Bi. V současné době je známo přibližně dvacet radioizotopů astatu, z nichž nejstabilnější 210At má poločas rozpadu 8,3 hodiny. Díky této nestabilitě jader astatu nebylo doposud nikdy připraveno takové množství tohoto prvku, které by umožnilo podrobnějším studium jeho fyzikálního a chemického chování. Existence eka-jódu byla předpovězena již Mendělejevem. Astat byl poprvé připraven v roce 1940 na University of California v Berkeley ostřelováním bismutu částicemi alfa. Mnoho sloučenin astatu bylo připraveno a studováno v mikroskopickém množství, protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity. Využití těchto sloučenin je hlavně pro teoretické studie, ale předpokládá se i možné využití v nukleární medicíně. Nejsou známy žádné kyseliny odvozené od astatu, protože astat nemá žádný stabilní izotop a proto není kyselina astatovodíková známa. Astat má 33 známých izotopů, všechny jsou radioaktivní. Jejich nukleonová čísla se pohybují v rozmezí 191 až 223. Také známe 23 metastabilních excitovaných stavů. Nejdéle žijícím izotopem je 210At s poločasem rozpadu 8,3 hodiny. Nejkratší poločas rozpadu ze známých izotopů má 213At (125 ns). Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 V tomto článku byl použit překlad textu z článku Astatine na anglické Wikipedii. Galerie astat ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu astat ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo astat ve Wikislovníku", "question": "Jakou chemickou značku má astat?", "answers": ["At"]}
{"title": "MMS", "context": "MMS Možná hledáte: Miracle Mineral Supplement – údajně léčivý prostředek na bázi chemického bělidla. MMS zpráva na displeji telefonu Sony Ericsson. Multimediální zprávy (zkratka MMS z anglického Multimedia Messaging Service). Multimediální paralela k SMS. Pomocí MMS je možné posílat kromě textu i obrázky, audio a videoklipy, podobně jako e-mailem. MMS zprávy jsou přenášeny jako datový tok prostřednictvím datové technologie GPRS v GSM a pokročilejších, jakým jsou např. CDMA u UMTS nebo EDGE. MMS zprávu lze v praxi posílat z telefonu na telefon, případně z telefonu do e-mailové schránky. A to buď okamžitým doručením nebo doručením s možností vyzvednutí zprávy, zpravidla v určitém časovém intervalu (v závislosti na službách telefonního operátora). Předchůdcem MMS byla technologie Sha-Mail, která umožňovala zasílání fotografií z jednoho mobilního telefonu na druhý. Byl představen japonskou firmou J-Phone v roce 2001. Formáty Pro přenos obrázků se u MMS používají nejčastěji formáty GIF, PNG, JPG. Pro přenos zvuku AMR nebo WAV a pro video MPEG-4.[1] Odkazy Reference ↑ 3GPP TS 26.140: 3rd Generation Partnership Project; Technical Specification Group Services and System Aspects; Multimedia Messaging Service (MMS); Media formats and codecs [online]. 3GPP. Dostupné online. Související články MMS architektura Středisko multimediálních zpráv Enhanced Messaging Service (EMS) Synchronized Multimedia Integration Language Mobilní marketing Premium SMS Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu MMS na Wikimedia Commons MMS u O2.cz MMS u T-Mobile.cz MMS u Vodafone.cz Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.", "question": "Jaká je zkratka pro multimediální zprávy?", "answers": ["MMS"]}
{"title": "Halové jevy", "context": "Halové jevy, zkráceně halo, jsou optické úkazy, které vznikají odrazem či průchodem slunečních respektive měsíčních paprsků drobnými ledovými krystaly v atmosféře. Aby došlo ke vzniku těchto úkazů, je zapotřebí, aby krystalky ledu měly tvar šestiboké destičky nebo hranolku. Halové jevy nejčastěji spatříme, pokud oblohu z větší části pokrývají oblaka typu cirrostratus. Halové jevy jako první popsal a pojmenoval Aristoteles již ve 4. století př. n. l. Fyzikální výklad těchto jevů pochází od René Descarta a jejich první soubornou teorii sepsal další francouzský fyzik Edme Mariotte. Za chladných zimních nocí nebo dnů mohou halové jevy vzniknout také na krystalcích v přízemní vrstvě ovzduší. Pokud je vlhkost dostatečně vysoká a teplota se pohybuje pod bodem mrazu, mohou se přechlazené kapky za přítomnosti krystalizačních jader transformovat v ledové krystaly o tvaru šestibokého sloupku nebo destičky a způsobit tak za přítomnosti světla halové jevy. 6° halo 9° halo. (Van Buijsenovo halo) 12° halo 18° halo (Rankinovo halo) 20° halo (Burneyovo halo) 22° halo (malé halo) – nejobvyklejší 23° halo (Barkowovo. halo) 24° halo (Dutheilovo halo) 35° halo (Feuilleeovo halo) 46° halo (velké halo) spojené dotykové oblouky Duha Lom světla Odraz světla Disperze světla Obrázky, zvuky či videa k tématu Halové jevy ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo halo ve Wikislovníku Úvod k halovým jevům na stránkách Astro.cz Diamantový prach na stránkách atoptics.co.uk", "question": "Kdo první popsal takzvané halové jevy?", "answers": ["Aristoteles"]}
{"title": "Coldplay", "context": "Jejich manažer Phil Harvey je často označován jako neoficiální pátý člen Coldplay. Toto jméno čtyři mladíci přijali v roce 1998, těsně před nahráním a vydáním tří EPː Safety z roku 1998, Brothers and Sisters z roku 1999 a The Blue Room v tom samém roce. Do podvědomí posluchačů se ovšem dostali až po upsání se britské nahrávací společnosti Parlophone. Celosvětové slávy dosáhli vydáním singlu Yellow v roce 2000, následovaným jejich prvním studiovým albem jménem Parachutes, které bylo nominováno na cenu Mercury. Druhé album, nazvané A Rush of Blood to the Head (2002), bylo velmi očekávané a tomu také dostálo, Coldplay s ním měli velmi pozitivní ohlasy a vyhráli i několik cen, včetně ceny NME Album roku. X&Y, třetí album, se stalo nejprodávanějším roku 2005. Recenze a názory na něj byly sice především pozitivní, ale mluvilo se o stereotypnosti skladeb. Čtvrté album, Viva la Vida or Death and All His Friends z roku 2008 bylo produkováno věhlasným Brianem Eno a setkalo se s nadšenými kritikami. Získalo několik nominací i výher na 51. ročníku udělování cen Grammy. 24. října 2011 vydali po dlouhých třech letech album Mylo Xyloto. V březnu 2014 vydali album Ghost Stories.", "question": "Jak se nazývá britská kapela z Londýna hrající alternativní rock, která vznikla v roce 1997?", "answers": ["Coldplay"]}
{"title": "Albatrosovití", "context": "Je veliká rozdílnost v místě hnízdění i způsobu stavění hnízd. Někteří hnízdí na skalách a stavějí si hnízda z klestí a travin, jiní v travnatém porostu na zemi, někteří si netvoří hnízdo žádné a kladou vejce přímo na skálu nebo jen vytvoří důlek v písku. Také hustota hnízd v kolonii je rozdílná, ze všech hnízdišť je však dobrý přístup na moře. Po návratu albatrosů k zahnízdění si staré páry většinou vybírají stejná místa pro postavení hnízda jako v minulostí. Pak následují obřadní tance a po spáření samice snese většinou jen jedno veliké bílé vejce s hnědými skvrnami, o váze až 500 gramů (slepičí 80 g). Po inkubační dobu trvající 70 až 80 dnů se oba rodiče při sezení na vejci střídají. Po 3 až 4 týdny po vylíhnutí vždy jeden rodič mládě zahřívá a střeží a druhý mu přináší již natrávenou potravu ve voleti. Po měsíci již zůstává mládě samo a oba rodiče odlétají na moře pro něj lovit potravu. Doba do plného opeření, kdy má již hmotnost srovnatelnou s rodiči, trvá od 140 do 280 dnů, po ten čas jsou mláďata stále krmena. Pak se najednou o ně rodiče přestanou starat a odletí. Mládě je od té doby odkázáno samo na sebe a jen vrozené instinkty mu poradí, jak a kudy letět a lovit potravu. Pohlavně dospělá jsou mláďata asi ve 4 až 6 létech, to již na začátku období páření přilétají na místa odkud pocházejí a zkouší první zásnubní tance. Trvá však další dva nebo tři roky, než se páry vytvoří a poprvé zahnízdí. Albatrosi se podle druhu mohou dožít 40 a více let.", "question": "Kolik může vážit vejce albatrosa?", "answers": ["500 gramů"]}
{"title": "Přebor Jihočeského kraje", "context": "Přebor Jihočeského kraje Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Přebor Jihočeského kraje (Ondrášovka Krajský přebor mužů) patří společně s ostatními krajskými přebory mezi páté nejvyšší fotbalové soutěže v Česku. Je řízen Jihočeským krajským fotbalovým svazem. Hraje se každý rok od léta do jara se zimní přestávkou. Účastní se ho 16 týmů - z Jihočeského kraje, každý s každým hraje jednou na domácím hřišti a jednou na hřišti soupeře. Celkem se tedy hraje 30 kol. Vítězem se stává tým s nejvyšším počtem bodů v tabulce a postupuje do Divize A. Poslední dva týmy sestupují. Jeden do I.A třídy - skupina A, jeden do I.A třídy - skupina B. Do Přeboru Jihočeského kraje vždy postupuje vítěz I.A třídy - skupina A a vítěz I.A třídy - skupina B. Vítězové RočníkVítězný týmLink 2004/2005SK JankovZde 2005/2006TJ Malše RoudnéZde 2006/2007FC PísekZde 2007/2008FC ZVVZ MilevskoZde 2008/2009TJ Malše RoudnéZde 2009/2010FK Sezimovo Ústí BZde 2010/2011TJ Sokol ČížováZde 2011/2012TJ DražiceZde 2012/2013TJ DražiceZde 2013/2014TJ DražiceZde 2014/2015FK Jindřichův Hradec 1910Zde 2015/2016SK JankovZde", "question": "Kolik týmů se účastní Přeboru Jihočeského kraje?", "answers": ["16"]}
{"title": "SpaceX", "context": "Testovací zařízení v McGregoru je jedno ze sekundárních míst, kde společnost testuje každý nově vyrobený motor. === Odpalovací zařízení === SpaceX v současné době provozuje tři kosmodromy, konkrétně na Mysu Canaveral, Vandenbergově letecké základně a Kennedyho vesmírném středisku. Také aktuálně buduje nový, plně soukromý kosmodrom v Texasu. Testovací lety Falconu 1 probíhaly na kosmodromu Omelek Island. Rampu SLC-40 na Mysu Canaveral využívá Falcon 9 pro lety na LEO a geostacionární dráhu. V září 2016 došlo na rampě k výbuchu rakety Falcon 9. K nehodě došlo při testovacím tankování druhého stupně. Rampa byla silně poškozena a měla by být zprovozněna v létě 2017. Součástí kosmodromu je také bývalý Launch Complex 13, který byl přejmenovaný na Landing zone 1 a je využíván pro přistávání prvních stupňů. Rampu SLC-4E na Vandenbergově letecké základně využívá Falcon 9 pro lety na polární dráhu. Z této rampy by měl mít možnost startovat i Falcon Heavy, i když se v současné době o této možnosti už nemluví. Rampu LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku nabídla NASA v roce 2013 pro komerční zájemce. SpaceX podepsala nájemní smlouvu 14. dubna 2014.", "question": "Kde probíhaly testovací lety rakety Falcon 1?", "answers": ["Omelek Island"]}
{"title": "Mrtvé moře", "context": "Záměr ale kritizuje řada vědců, např. z Institutu pro studia životního prostředí Arava, nebo ekologické organizace Přátelé Země, které varují před devastujícím dopadem projektu na údolí vádí Arava a na ekosystém Akabského zálivu. == Vlastnosti vody == Horké klima způsobuje rovněž velmi vysokou mineralizaci vody. Slanost dosahuje 30 až 35 % (v závislosti na hloubce a teplotě) – v porovnání s mořskou vodou, která obsahuje v průměru 10× méně solí (3,5 %). Převládají chlorid hořečnatý (52 %), chlorid sodný (30 %), chlorid draselný a bromid hořečnatý. Důsledkem vysokého podílu solí je vyšší hustota vody Mrtvého moře, a tedy vyšší vztlaková síla působící na plovoucí předměty. Pro udržení se nad hladinou proto není potřeba plavat – stačí do vody usednout a nechat se nadnášet. == Fauna a flóra == Jezero se nazývá \"Mrtvé moře\" kvůli své vysoké salinitě, která brání životu vodních organismů, jako jsou ryby a vodní rostliny. Žijí zde však některé druhy bakterií a archeí jako jsou Halobacteria. V období přívalu vody poklesne hladina soli v Mrtvém moři ze svých obvyklých 35 % na 30 % nebo ještě méně. Mrtvé moře se následně probudí k životu v důsledku deštivých zim. V roce 1980 se po jedné mimořádně deštivé zimě proměnilo normálně tmavomodré Mrtvé moře v červené. Výzkumníci z Hebrejské univerzity zjistili, že bylo Mrtvé moře plné řasy zvané Dunaliella.", "question": "Proč v Mrtvém moři působí na plovoucí předměty vyšší vztlaková síla, než je obvyklé?", "answers": ["Důsledkem vysokého podílu solí je vyšší hustota vody"]}
{"title": "Huygensův princip", "context": "Huygensův princip popsaný Christianem Huygensem popisuje jednu z představ o šíření vlnění. Předpokládá, že v každém okamžiku lze každý bod na čele šířící se vlny chápat jako nový zdroj vlnění (sekundárních vln). Nový tvar čela vlny v čase o malý okamžik pozdějším lze pak určit jako vnější obálku vln, šířících se z těchto zdrojů. Huygensův princip není zcela správný, neboť podle něj by se například vlna procházející vzduchem či vodou ze všech bodů vracela zpět do zdroje, aniž by se odrazila od nějaké překážky. Huygensovy představy doplnil francouzský fyzik Augustin-Jean Fresnel. Upřesněný Huygensův-Fresnelův princip doplňuje původní představu o interferenci sekundárních vln a zavádí tzv. inklinační faktor : : : K ( θ ) = : : 1 2 : : ( 1 + cos : θ ) : : {\\displaystyle K(\\theta ). ={\\frac {1}{2}}(1+\\cos \\theta )} , kde : : : θ : : {\\displaystyle \\theta } je odchylka od původního směru šíření. Každý bod vlnoplochy, v němž existuje vazba, a do něhož v určitém okamžiku dospělo postupné vlnění izotropního prostředí můžeme pokládat za zdroj elementárního vlnění, které se z něho šíří v elementárních vlnoplochách. Celková vlnoplocha v dalším časovém okamžiku je vnější obálka všech elementárních vlnoploch a kolmice na ni jednoznačně určuje směr šíření. Díky Huygensovu principu můžeme zkonstruovat vlnoplochu v určitém okamžiku, je-li známá její poloha a tvar v některém předcházejícím okamžiku. Lze také podle něj odvodit princip odrazu a lomu vlnění. Vlnění Vlnoplocha Christian Huygens", "question": "Jakou představu popisuje Huygensův princip?", "answers": ["šíření vlnění"]}
{"title": "Česká vlajka", "context": "Na základě tohoto ustanovení posléze nárokoval slovenský premiér Vladimír Mečiar nespecifikované kompenzace pro Slovensko za užívání československé vlajky Českem.V čl. 112 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. (Ústava ČR) je ovšem stanoveno, že až na výslovné výjimky se z dosavadních ústavních zákonů stávají běžné zákony (\"Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.\"'). Státní symboly ČR následně byly upraveny zákonem č. 3/1993 Sb. a na základě kolizních pravidel (principu \"lex posterior derogat priori\") se tedy uplatnil zákon č. 3/1993 Sb. Pro legitimizaci barev byla modrá barva interpretována[zdroj? ] jako barva jedné z historických zemí Moravy, která pod modrou barvou v historii vystupovala na bojištích. == Popis a výklad == Původní vlajku České republiky (dvoubarevnou) zavedla Česká národní rada ústavním zákonem č. 67/1990 Sb. s účinností ode dne vyhlášení (13. března 1990). Byla složena ze dvou stejně širokých pruhů, spodního červeného a vrchního bílého, při poměru šířky vlajky k délce 2:3 (podobná polská vlajka má poměr stran 5:8). Podobu nynější státní vlajky České republiky stanoví zákon České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky s účinností od 1. ledna 1993. Vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3, zákon však výslovně umožňuje namísto státní vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky. Odstíny barev jsou dány pouze otištěním barevného vzoru jako přílohy číslo 3 výše zmíněného zákona, slovně v zákoně specifikovány nejsou. Avšak v polygrafickém průmyslu se používají přímé barvy škály Pantone, a to modrá 293 a červená 485.Oficiální výklad významu barev a podoby vlajky není v zákonech obsažen. Bílá, červená a modrá samy o sobě jsou však jakožto státní barvy také státním symbolem, ač zákon nestanoví, jakými způsoby je lze používat.", "question": "Jaké barvy jsou na státní vlajce České republiky?", "answers": ["horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky"]}
{"title": "Sporýšovité", "context": "Sporýšovité (Verbenaceae) je velká čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Čeleď zahrnuje téměř 1000 druhů ve 31 rodech a je rozšířena po celém světě. V české květeně je zastoupena pouze sporýšem lékařským. Některé druhy jsou využívány jako okrasné nebo léčivé rostliny. == Popis == Sporýšovité jsou byliny, keře, stromy i liány. Stonky jsou často čtyřhranné. Někdy mají rostliny trny nebo ostny. Odění je z jednoduchých nebo žlaznatých chlupů. Listy jsou vstřícné, případně přeslenité, se zpeřenou žilnatinou a bez palistů. Čepel listů je celokrajná nebo zubatá. Květenství jsou úžlabní nebo vrcholová, nejčastěji hrozny, klasy nebo hlávky. Květy jsou téměř pravidelné, oboupohlavné, většinou pětičetné. Kalich je trubkovitý nebo zvonkovitý, vytrvalý a někdy za plodu zvětšený. Koruna je lehce dvoupyská, z 5 lístků, s korunní trubkou. Někdy jsou 2 horní korunní plátky srostlé. Tyčinky jsou 4, dvoumocné, přirostlé ke koruně. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, někdy zdánlivě čtyřpouzdrý vlivem vývinu falešných přehrádek. Čnělka je jediná, na vrcholu s dvoulaločnou bliznou. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka. Plodem je peckovice se 2 až 4 semeny nebo tvrdka rozpadající se na 4 oříšky. Semena jsou bez endospermu. Květy sporýšovitých jsou opylovány nejčastěji včelami, vosami a mouchami. Samoopylení je zabráněno tím, že tyčinky dozrávají dříve než blizna (protandrie). Květy rodu Rhaphithamnus jsou opylovány kolibříky. Semena z dužnatých plodů jsou šířena ptáky. Suché oříšky jsou srostlé s vytrvalým kalichem a jsou šířeny nejčastěji větrem či vodou, zřídka i na srsti zvířat (např. Priva lappulacea). == Rozšíření == Čeleď sporýšovité zahrnuje v dnešním pojetí asi 920 druhů ve 31 rodech. Největší rody jsou sporýš (Verbena, asi 300 druhů), Stachytarpheta (130), houselník (Citharexylum, 130), lipie (Lippia, 120) a libora (Lantana, 100 druhů). Sporýšovité se vyskytují po celém světě, nejvíce druhů je v jižní části Jižní Ameriky.V květeně ČR je původní jediný druh, sporýš lékařský (Verbena officinalis).V Evropě jsou domácí 2 druhy sporýšů, mimo domácího sporýše lékařského roste ve Středomoří ještě nízký poléhavý sporýš Verbena supina.", "question": "Jaké jsou často stonky?", "answers": ["čtyřhranné"]}
{"title": "Lékařská fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Účelová zařízení jsou heterogenní skupinou zahrnující Centrum léčivých rostlin, zaměřené na nekomerční pěstování rostlin pro výukové a výzkumné účely, Centrum výpočetní techniky, zodpovědný za rozvoj informačních a komunikačních technologií na univerzitě, chov laboratorních zvířat a Knihovnu univerzitního kampusu, vzniknuvší splynutím knihovny lékařské fakulty, knihovny fakulty sportovních studií a části knihovny přírodovědecké fakulty. Teoretická pracoviště téměř pokrývají svými zaměřeními první tři roky studia Všeobecného lékařství. Řadíme sem celkem 11 ústavů, mezi které řadíme například Biofyzikální, Anatomický a Fyziologický ústav. Druhý způsob řazení organizace fakulty se týká vnitřních orgánů fakulty. Akademické orgány jsou zastoupeny Akademickým senátem fakulty, Děkanem, Vědeckou radou a Disciplinární komisí. Mezi další orgány řadíme Tajemníka a Poradu proděkanů. Logo lékařské fakulty zobrazuje kombinaci Aeskulapovy hole s hadem a závitu dvoušroubovicové molekuly DNA. Barva fakulty je červená (Pantone 1795 C). Fakulta poskytuje dva tradiční magisterské studijní programy v lékařství a stomatologii, které lze studovat pouze v prezenční formě. Od roku 2005 je otevřena také řada bakalářských studijních programů, z nichž vybrané lze studovat jak prezenční, tak kombinovanou formou. V roce 2016 jsou nabízeny tyto programy: Magisterský program: Všeobecné lékařství (6 let) zakončené titulem MUDr. Zubní lékařství (5 let) zakončené titulem MDDr. Programy jsou vyučovány paralelně v Českém a Anglickém jazyce. Bakalářský program Specializace ve zdravotnictví s obory:Fyzioterapie Nutriční terapeut Optika a optometrie Ortoptika Radiologický asistent Zdravotní laborant Zdravotnický záchranář Obory fyzioterapie a optometrie jsou jako jediné vyučované zároveň česky i anglicky. Bakalářský program Ošetřovatelství s oborem Všeobecná sestra v prezenční i kombinované formě studia. Bakalářský program Porodní asistentka s oborem Porodní asistentka také v prezenční i kombinované formě studia. Magisterský program, navazující: Fyzioterapie Intenzivní péče Nutriční specialista Optometrie Ve zvolených specializacích lze pokračovat v doktorském studiu. Na fakultě se pro zájemce konají přípravně kurzy pro přijímací řízení do magisterských oborů.", "question": "Jakou fakultní barvu má lékařská fakulta Masarykovy univerzity?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Oproti příbuzné čukotštině zde existuje navíc opozice dvojného a množného čísla (čukotský příznak plurálu -t odpovídá korjackému duálu, zatímco korjacký plurál nemá v čukotštině ekvivalent) a specifické pádové formy. Základní větná konstrukce je ergativní. Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud: Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu. V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany). Články v korjačtině občas vychází i v regionálním deníku Narodovlastije. Ve všech médiích se používá čavčuvenský dialekt, který nemusí být všem mluvčím korjačtiny bez problémů srozumitelný.", "question": "Ze kterého města se pravidelně vysílá rádiové a televizní vysílání v korjackém jazyce?", "answers": ["z Palany"]}
{"title": "Tučňák patagonský", "context": "poddruh Aptenodytes patagonicus patagonicus hnízdí v Jižní Georgie, Jižních Sandwichových ostrovech, Falklandských ostrovech a vzácněji se dostává až na břehy Argentiny, Brazílie nebo jižního Chile (například do oblasti Ohňové země). poddruh Aptenodytes patagonicus halli obývá ostrovy Crozetovy, Kergueleny, Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy, a dále ostrovy Prince Edwarda, ostrov Marion a ostrov Macquarie. Menší kolonii můžeme zpozorovat i na Bouvetově ostrově.Mimo hnízdní období se ptáci toulají až k Antarktidě, Austrálii, Novému Zélandu či k Jižní Africe nebo Jižní Americe (zde nevelký počet párů může taktéž zahnízdit). == Popis == Tučňák patagonský je vysoký 85–95 cm, přičemž samice bývá nižší než samec – mívají i menší či užší zobák nebo křídla. Váha tučňáka patagonského je proměnlivá v závislosti na ročním období; pokud nehladoví, dosahuje váhy 15 až 21 kg, přičemž obvyklá váha samice se pohybuje mezi 9,3 až 12,8 kg, a váha samce mezi 14,1 až 18 kg. Průměrná hmotnost dospělého je pak 11,8 kg. Dospělý tučňák patagonský má modravě šedá záda, a kromě hlavy je přední část žlutavá nebo bílá. Přední část těla je od zadní částí těla podélně dělena úzkým černým pruhem. Na krku a hrudi má žlutooranžové skvrny, které slouží při námluvách k upoutání samic, stejně jako lžícovitá kresba po stranách hlavy. Vnitřní část křídel je bílá. Náběžné hrany jsou široce ohraničené černo-modrou barvou, stejně jako jejich špička. Duhovka je tmavě hnědá a víčka jsou neopeřená a zbarvena do šedi. Nohy mají tmavě šedé až černé. Zobák je štíhlý a dlouhý až 13 cm. Po jeho stranách se táhnou oranžové až purpurové skvrny reflektující ultrafialové záření (UV), a pravděpodobně slouží k signalizaci pohlavní zralosti, zdravotního stavu nebo sociálního postavení jedince (u mladých, pohlavně nevyzrálých ptáků se tato funkce neprokázala). Mláďata jsou zprvu čokoládově hnědá. Od dospělých se ale i v definitivním šatu liší opeřením sytě černým, a především nevýrazným, po stranách světlým a do žluta zbarveným zobákem, který by měl mít úplnou podobu až ve věku dvou let. Pohlavně vyzrálý jsou ve 3–6 letech. V zajetí se tučňák patagonský dožil až 26 let. == Chování == Tučňák patagonský má neobvykle dlouhý chovný cyklus trvající 14–16 měsíců. Z tohoto důvodu vychová za každé tři roky jen dva potomky. Mění svého partnera prakticky po celý svůj život, a páry uzavírá převážně pro konkrétním období hnízdění – nanejvýš spolu tentýž pár hnízdí asi 2–3 chovné sezóny. Nestaví si ani zcela prostá hnízda, ale postává pouze na rovinaté půdě v blízkosti moře – vejce a mládě do určitého stáří, je pak zahříváno v teplé obrácené kapse nacházející se v břišní části těla.", "question": "Jakou barvu mají záda tučňáka patagonského?", "answers": ["modravě šedá"]}
{"title": "Mnichovská dohoda", "context": "Mnichovská dohoda (neboli Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu. Podle Matěje Spurného, Jana Urbana, Ivo Cermana a Jana Tesaře byla Mnichovská dohoda završením politických a diplomatických selhání československé vlády. Obdobné stanovisko zastává sudetoněmecká interpretace, podle které nese československá politika sama odpovědnost za zničení státu. Podle mezinárodněprávní teze Hermanna Raschhofera, uveřejněné v roce 1953, byla Mnichovská dohoda pouze prováděcí dohodou zásady odstoupení Sudet, kterou československá vláda údajně přijala již 21. srpna 1938, a je tudíž platná.", "question": "Kdy byla dojednána Mnichovska dohoda?", "answers": ["29. září 1938"]}
{"title": "Palanga", "context": "Palanga Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Palanga Palanga Pláž v Palanze na břehu Baltského moře znak Poloha Souřadnice 55°55′ s. š., 21°3′50″ v. d. Nadmořská výška 0 m n. m. Stát Litva Litva kraj (sritis) Klaipė (Klaipė) městský okres Palanga Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 79 km² Počet obyvatel 17 574 (2009) Hustota zalidnění 222,5 obyv./km² Správa Starosta Šarū Vaitkus Oficiální web www.palanga.lt multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Palanga je lázeňské město v západní části Litvy, na břehu Baltského moře, 25 km na sever od přístavního města Klaipė. Klimatické a balneologické lázně. Pod město Palanga spadá: vlastní město Palanga, lázeňské město Šventoji, obec Bū. Ve městě jsou tři pošty, (PSČ hlavní pošty je LT-00001). Přírodopisné a zeměpisné údaje Městem protéká řeka Rąžė, která je ve městě překlenuta deseti mosty, můstky nebo lávkami, její přítoky a v severní části také potok Vanagupė (se svým přítokem), podle kterého dostala název městská čtvrť Vanagupė. Západní okraj města omývá Baltské moře, je tu mnoho pláží (vlastně nepřetržitá pláž od Klaipė až do hranice s Lotyšskem v Bū). Na východním okraji Palangy je zahrádkářská kolonie \"Pavė\" kolektyviniai sodai (Pavė litevsky znamená chládek/stín). Na jižním okraji je Nemirseta a etnografický hřbitov Anaičių. Na severním okraji u čtvrti Kunigiškiai je letiště Palanga. Východní okraj Palangy zatěžuje prozatímní provoz nedokončené dálnice A13 Klaipė - Bū - Liepā. V Palanze je také hippodrom. Směrem ke Klaipė jsou také zřízeny stezky pro cyklisty a pro pěší, které dále za Klaipė pokračují různými směry. Směrem k Lotyšsku tyto stezky vedou až ke státní hranici směrem přes Šventoji. Sport FK Palanga fotbalový klub; KK Palanga basketbalový klub; Městské čtvrti Anaičiai Bū Dobilas Kalgraužiai Karvelynas Kunigiškiai Kontininkai Manciškė Nemirseta Paliepgiriai Plytinė Šventoji Užkanavė Vanagupė Vilimiškė Virbališkė Partnerská města Město Znak Stát Frederiksberg Dánsko Dánsko Jū Lotyšsko Lotyšsko Liepā Lotyšsko Lotyšsko Łódź Polsko Polsko Ustka Polsko Polsko Pärnu Estonsko Estonsko Simrishamn Švédsko Švédsko Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palanga na litevské Wikipedii.", "question": "Je Palanga lázeňským městem?", "answers": ["Palanga je lázeňské město v západní části Litvy, na břehu Baltského moře, 25 km na sever od přístavního města Klaipė."]}
{"title": "Sarafán", "context": "Sarafán (rusky с, sarafan; z perského sе) je tradiční ruský venkovský národní oděv (kroj) bez rukávů, oblékaný ženami a dívkami. Jde o jednodílný šat, jehož nejdelší část tvoří sukně, dále střední část, občas opticky oddělena páskem nebo nošena s korzetem, a vrch šatů spojují pouze (tenčí či širší) \"ramínka\". K sarafánu se nosily nadýchané bílé nebo zdobené bavlněné halenky a případně krátké korzety. K běžnějším sarafánům ženy nosily prosté zástěry. Nejčastěji byly prosté černé, s květinovými nebo kostkovanými vzory – ty byly pro každodenní používání; anebo propracovanější, z lepších látek, např. brokátu, s lepším zdobením, prošíváním apod. Ty pak byly pro vzácnější události. Byl nošen rolnickými ženami a dívkami ve středních a severních částech Ruska až do 20. století. Rusky z vyšší a střední třídy, s výjimkou kokošníků (tradičních ruských čepců), je přestaly coby dvorní šaty nosit už v 18. století, během modernizace Ruska Petrem Velikým (ale i předtím se styl odívání ruských aristokratů od obyčejných Rusů podstatně lišil). Prosté sarafány se stále navrhují a nosí po dobu léta jako lehký oděv, bez tradiční ruské blůzy. Jsou viděny během folklórních hudebních a tanečních představení a vyráběny jako suvenýry. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sarafan na anglické Wikipedii. === Související články === Kroj === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Sarafán ve Wikimedia Commons Fotografie sarafánů", "question": "Jaké halenky se nosily k sarafánu?", "answers": ["nadýchané bílé nebo zdobené bavlněné"]}
{"title": "Wikipedie", "context": "V květnu 2005 obsahovala Wikipedie dohromady přibližně 1,5 milionu článků, v listopadu 2006 přes 5,6 milionů a v dubnu 2008 již přes 10 milionů článků. V dubnu 2016 měla Wikipedie přes 39,3 milionů článků. V roce 2011 proběhl fundraising a Wikipedie tak získala 20 milionů dolarů na svůj provoz a zůstává tak dále bez reklamních prostorů. V dubnu 2016 existovala Wikipedie ve 292 jazykových verzích. Anglická verze měla přes 5 milionu článků, dalších 12 verzí mělo přes milion článků, 45 přes 100 000 článků, 75 verzí více než 10 000 článků, 110 verzí více než 1000 článků, 39 verzí více než 100 článků a 10 verzí méně než 100 článků. Pro odlišení jednotlivých jazykových verzí se v URL používá standard ISO 639-1 - např. en pro angličtinu, cs pro češtinu atd. Nejrozsáhlejšími verzemi jsou anglická (13 % celkového počtu článků Wikipedie), švédská (7,5 %), cebuánská (. 5,5 %), německá (4,9 %), nizozemská (4,7 %) a francouzská (4,4 %). 53 % článků Wikipedie je napsáno v 10 jazycích, 72 % ve 20 jazycích. Česká Wikipedie byla spuštěna 3. května 2002 a v dubnu 2016 obsahovala přes 351 000 článků jako 26. v pořadí. České články představovaly necelé 1 % z celkového počtu článků na Wikipedii. Slovenská Wikipedie měla ve stejné době přes 209 000 článků. V dubnu 2016 bylo na všech jazykových verzích registrováno celkem přes 61,5 milionů uživatelů, z toho na anglické 45,5 %, španělské 6,8 %, francouzské 4,1 % a německé 3,9 %.", "question": "Kdy byla spuštěna česká Wikipedie?", "answers": ["3. května 2002"]}
{"title": "Greyhound", "context": "Greyhound, též anglický chrt, je nápadně ušlechtilý a výrazný pes atletické postavy, vysoký a velkorysých linií. Anglický chrt je elegantní a nápadně štíhlý pes, pevné konstituce, ušlechtilých proporcí i linie. Při běhu může vyvinout rychlost až 60 km/h. Uši má malé, jemné, ve tvaru plátků růže, s krátkou a měkkou srstí. Krk je dlouhý, klenutý a svalnatý. Hruď je hluboká a mohutná. Hřbet protáhlý, široký a rovný. Dlouhé a rovné přední končetiny mají pevné kosti. Ocas je dlouhý, šavlovitě zahnutý, nízko nasazený, u kořene silný, postupně se zužuje. Psi velmi podobni dnešním chrtům byli známi již před pěti tisíci lety v oblasti severní Afriky. Dávná vyobrazení psů, velice podobných chrtům, nacházíme již na basreliéfech ze starověkého Egypta. Tento typ psa, který se vyvinul v izolaci pouštní krajiny, bez míšení s jinými plemeny, se totiž od starověku téměř nezměnil. Můžeme se pouze domnívat, zda dnešní plemena chrtů mají skutečně původ ve starém Egyptě (ovšem u tzv. primitivních plemen honičů lovících zrakem, jako je např Ibizský podenco, či faraonský pes, je návaznost na starověké egyptské honiče téměř jistá), či na blízkém Východě. Zřejmě ale náleží dnešní chrti k jiné vývojové linii. S větší jistotou můžeme říct, že na Britské ostrovy přišli chrti s keltskými kmeny, na kontinentu se již tehdy vyskytovali chrti podobní dnešnímu Polskému chrtovi. V Británii podobně jako jinde ve světě bylo držení chrtích smeček výsadou šlechty, byli používáni jak pro lov malé zvěře, tak pro lov vysoké. Tomu odpovídal i různorodý zjev chrtů na Britských ostrovech a množství různých pojmenování. Někteří byli menší, pro lov králíků a zajíců, pro štvanice se chovali větší a silnější psi. Na menších jedincích bylo postaveno plemeno whippet, který si získal popularitu zejména u chudších vrstev jako malý dostihový psík. V rukou šlechtických rodin vznikla plemena greyhound (krátkosrstý) a skotský deerhound (hrubosrstý), původní irský vlkodav již vyhynul s vymýcením vlků a jiné velké zvěře na ostrovech, dnešní vlkodav je pouze produkt novodobé rekonstrukce. Greyhoundi byli šlechtěni jako výkonní lovečtí psi a v minulosti byly velmi populární sportovní štvanice, na kterých psi měřili své síly a rozhodčí srovnával dovednosti, bystrost, rychlost a obratnost jednotlivých psů. Greyhound tedy nebyl prvoplánově šlechtěn jako dostihový pes, ale jako pes lovecký.", "question": "Jakou rychlost dokáže vyvinout anglický chrt?", "answers": ["60 km/h"]}
{"title": "Senát Parlamentu České republiky", "context": "Senát Parlamentu České republiky je horní komora Parlamentu České republiky. Jeho postavení je upraveno v Ústavě ČR, přijaté roku 1992. V Senátu zasedá 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Senát je nerozpustitelný, každé dva roky se volí třetina senátorů. Sídlo Senátu je dle zákona č. 59/1996 Sb. areál Valdštejnského paláce spolu s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou a dále Kolovratským palácem a Malým Fürstenberským palácem. Horní komorou zákonodárného sboru byla Panská sněmovna rakousko-uherské Říšské rady. Ta byla tvořena dědičnými členy (např. církevními hodnostáři) a členy jmenovanými. V roce 1907 byl reformou omezen počet doživotně jmenovaných členů a stanoven jejich počet mezi 150 a 170. Kromě dědičných českých šlechtických rodů byla do Panské sněmovny jmenována řada významných osobností, které se zasloužily o společnost či umění, mezi nimi například jako první Čech František Palacký. Prvorepublikovou horní komorou byl Senát Národního shromáždění ČSR. Po vzniku Československé republiky byla 29. února 1920 přijata ústava, která jak v rakousko-uherské tradici, tak i po vzoru Francie a USA předjímala dvoukomorový parlament. Skládal se z Poslanecké sněmovny s třemi sty členy a Senátu se sto padesáti členy. Do obou komor se volilo poměrným systémem. Do Sněmovny na 6 let, do Senátu na 8 let. Členem Sněmovny se mohl stát občan starší 30 let, do Senátu bylo možné být zvolen po dosažení věku 45 let. Rozdílnost byla i v nutné délce státního občanství voličů. První volby do Senátu se konaly v květnu 1920, krátce po prvních volbách do Sněmovny. Díky změnám a předčasným termínům následující volby probíhaly současně s volbami do Sněmovny, což spolu se shodným poměrným systémem mělo za následek, že stranické složení Senátu do značné míry kopírovalo složení dolní komory parlamentu a proklamovaná funkce \"pojistky demokracie\" byla zcela iluzorní. Obě komory byly prezidentem definitivně rozpuštěny bezprostředně po německé okupaci Čech a Moravy. V poválečné republice nebyla instituce senátu obnovena, ačkoliv určitý charakter druhé komory měla slovenská frakce poslanců Národního shromáždění.", "question": "Kolik senátorů zasedá v Senátu?", "answers": ["81"]}
{"title": "Lví král 2: Simbův příběh", "context": "Lví král 2: Simbův příběh (v anglickém originále The Lion King II: Simba's Pride) je americký animovaný film z roku 1998, který natočil režisér Darrell Rooney. Snímek je volným pokračováním filmu Lví král z roku 1994. Film nebyl promítán v kinech, byl vydán přímo na VHS 27. října 1998, na DVD potom poprvé v limitované edici 23. listopadu 1999. == Děj == Simbovi a Nale se narodila neposedná a svéhlavá dcera Kiara. Simba ji přehnaně chrání před nebezpečím; proto pověří své dva přátele, surikatu Timona a prase Pumbu, aby ji hlídali. Přesto se Kiaře jednoho dne podaří utéci až za hranice Lví říše, kde žijí Vyhnanci – příznivci krutovládce Scara, který zemřel v prvním dílu. Zde se seznámí s malým Kovu, synem Ziry. Kovu je velmi samostatný a milý, když společně utečou divokým krokodýlům, spřátelí se spolu. Kiaru však hledají její rodiče a Kovua jeho matka Zira, vůdkyně Vyhnanců, jež nahradila Scara a jež je plná nenávisti k Simbovi, kterou stále vštěpuje i Kovuovi. Při vzájemném setkání Simbovi s výhrůžkami vyčítá, že její smečku vyhnal mimo Lví říši. Když Kiara vyroste, vydává se na svůj první lov. Simba slíbí své dceři, že to nechá jen na ní, ale slib poruší a Kiara, aby dokázala, že to dokáže, uteče do země vyhnanců lovit. Když Zira zjistí, že Kiara je v zemi vyhnanců, vymyslí záludný plán: pověří Kovuovy sourozence Nuku a Vitani, aby zapálili savanu.", "question": "Ve kterém roce vyšel film Lví král 2: Simbův příběh?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Dengue", "context": "Ochranu před ostatními třemi druhy viru mu to však poskytne jen na krátkou dobu. Pokud se později nakazí jedním z nich, je pravděpodobné, že bude mít vážné zdravotní potíže. Neexistuje žádná účinná vakcína, která by člověka před nakažením chránila, je však možné provést opatření, jež mohou infikování člověka zabránit. Lidé se mohou před komáry chránit a snažit se omezit počet štípnutí. Vědci rovněž navrhují zmenšení rozsahu komářích habitatů, což by vedlo ke snížení počtu komárů. Jestliže člověk onemocní horečkou dengue, obvykle se uzdraví pouze díky přijímání dostatečného množství tekutin (pokud jde o mírnou nebo středně těžkou formu nemoci). V případě závažnější formy horečky dengue mohou pacienti potřebovat aplikaci nitrožilního roztoku nebo krevní transfúzi. Od 60. let 20. století vzrůstá počet lidí, kteří horečkou dengue onemocněli. Nemoc se stala celosvětovým problémem po skončení druhé světové války a dnes je běžná ve více než 110 zemích. Každý rok onemocní touto chorobou asi 50–100 miliónů lidí. Vědci pracují na vývoji vakcíny a léků, které by působily přímo proti viru dengue. První záznamy o horečce dengue pocházejí z roku 1779. Na počátku 20. století vědci zjistili, že nemoc způsobuje virus dengue přenášený komáry. Kolem 80 % lidí, kteří se nakazí virem dengue, nevykazuje žádné nebo jen mírné symptomy (např. prostá horečka). U přibližně 5 % nakažených osob má nemoc závažnější průběh. Nízký počet nemocných je chorobou ohrožen na životě.", "question": "Kolik lidí se každý rok nakazí horečkou dengue?", "answers": ["asi 50–100 miliónů"]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Ganymed (též Ganymedes nebo z angl. Ganymede) je největší Jupiterův měsíc a současně i největší měsíc ve Sluneční soustavě (těsně před Titanem). Společně s Io, Europou a Callisto se řadí mezi Galileovy měsíce. Je větší než planeta Merkur, ale má přibližně jen polovičku její hmotnosti. I tak je ale nejhmotnějším měsícem ve Sluneční soustavě a je 2,01 krát hmotnější než pozemský Měsíc. Ganymed má průměr 5 262 km. Od Jupiteru je vzdálen 1,07 milionu km a jeho doba oběhu okolo planety je 7,15 pozemského dne. Kdyby Ganymed obíhal kolem Slunce místo okolo Jupitera, byl by považován za planetu. Spolu s dalšími měsíci Europa a Io je Ganymed v dráhové rezonanci v poměru 1:2:4 a vůči Jupiteru má vázanou rotaci. Ganymedův povrch je tvořen převážně silikátovými horninami a vodním ledem. Vnitřní stavba je podobně jako u planet plně vyvinuta, ve středu se nachází tekuté jádro s velkým obsahem železa. Předpokládá se, že přibližně 200 km pod povrchem Ganymedu se nachází oceán tvořený slanou tekutou vodou mezi vrstvami ledu. Povrch měsíce je tvořen dvěma rozdílnými typy: tmavými oblastmi, silně posetými impaktními krátery o stáří okolo 4 miliard let, které pokrývají přibližně třetinu měsíce. Druhá část je tvořena mladšími, světlejšími oblastmi, které jsou křížem krážem protkané prasklinami a trhlinami. Na území světlejších oblastí je četnost impaktních kráterů řídká. Vznik těchto světlejších oblastí nebyl zatím přesně geologicky vysvětlen, ale předpokládá se, že je spojen s tektonickými procesy způsobovanými slapovým zahříváním. Ganymed je jediný známý měsíc ve sluneční soustavě, u kterého byla zjištěna magnetosféra, pravděpodobně tvořená konvekcí probíhající uvnitř tekutého železného jádra. Slabá magnetosféra měsíce je zcela překryta silným magnetickým polem Jupiteru, se kterým je současně i spojena pomocí otevřených siločar. Ganymed denně obdrží dávku ionizujícího záření o velikosti okolo 8 Remů.", "question": "Kolem které planety obíhá největší měsíc sluneční soustavy?", "answers": ["Jupiterův"]}
{"title": "Giganotosaurus", "context": "Giganotosaurus carolinii (Z řečtiny: obří jižní ještěr) je jedním z největších masožravých dinosaurů (teropodů) z čeledi carcharodontosauridae, známým podle dobře zachované kostry. Tento obří dravec žil asi před 98-96 miliony let na území dnešní Argentiny. Byl objeven automechanikem a sběratelem zkamenělin Rubenem Carolinim v roce 1993 a popsán o dva roky později podle kostry kompletní asi ze 70%. Dnes je obvykle považován za druhého největšího známého teropoda (viz také Velikost dinosaurů). Giganotosaurus vystřídal populárního tyranosaura na čele neoficiální tabulky velikosti masožravých dinosaurů, kde se předchozí rekordman, i když ne zcela právem, držel celých 90 let. Giganotosaurus měl celkově delší lebku (160 cm, ale někteří jedinci možná až 200 cm), délku asi 13-14 m a hmotnost okolo 8 tun - největší dobře známý jedinec tyranosaura byl asi o 1 metr kratší a vážil zhruba o 1 tunu méně). Na druhou stranu, mozek giganotosaura byl asi o polovinu menší, než u vývojově pokročilejšího celurosauridního teropoda tyranosaura. Giganotosaurus měl sice lebku téměř až o čtvrtinu delší než tyranosaurus, ale bývalý rekordman ji měl na rozdíl od větších teropodů jako byl Giganotosaurus či Spinosaurus mnohem mohutnější a více přizpůsobenou drtivým nárazům a čelistnímu stisku. V roce 2006 byl na základě fosílií objevených v letech 1995 a 1997 až 2001 popsán nový druh velmi blízce příbuzného teropoda, který dostal vědecké jméno Mapusaurus roseae. Ten prokazatelně dorůstal délky 12,2-12,6 m, mohl však být celkově mohutnější. Paleontologové Blanco a Mazzetta publikovali v roce 2001 biomechanickou studii, týkající se lokomoce (pohybových schopností) giganotosaura. Podle jejich výsledků dokázal tento obří teropod i při své hmotnosti v řádu 5-8 tun dosáhnout alespoň na krátkou vzdálenost rychlosti až 14 m/s (50,4 km/h). Tím by nepochybně patřil k nejrychlejším velkým teropodům. Pokud by byl tento výpočet pravdivý, pak by obří dravec běhal skoro o 6 km/h rychleji, než kolik zvládnou nejrychlejší lidští sprinteři, jako je například Usain Bolt.", "question": "Kdo objevil roku 1993 giganotosaura?", "answers": ["Rubenem Carolinim"]}
{"title": "ARM", "context": "Globálně je v roce 2013 ARM nejpočetněji zastoupenou architekturou mikroprocesorů, přičemž 60 % mobilních zařízení na světě obsahuje ARM čip. V roce 2013 bylo vyrobeno 10 miliard ARM procesorů, v roce 2014 už 50 miliard. Vývoj ARM architektury započal v Británii ve firmě ARM Holdings v 80. letech 20. století. Firma ARM Holdings (dříve ARM Limited) používala dříve pro ARM architekturu obchodní název Advanced RISC Machine, původně pak Acorn RISC Machine. ARM architektura způsobila v několika směrech revoluci v informačních technologiích. Její návrh se řídí filosofií RISC, neméně pozoruhodné je, že první procesory ARM byly založeny na GaAs polovodičích, které dovolily na tehdejší dobu velmi vysoké taktovací frekvence. Rovněž použitá 32bitová šířka slova nebyla v době vzniku ARMu samozřejmostí. První mikroprocesor s architekturou ARM byl navržen firmou ARM Limited v roce 1984. Firma ARM Holdings časem ustoupila od výroby procesorů a místo toho se soustředila pouze na jejich vývoj. Schéma procesorů ARM je tedy \"intelektuálním vlastnictvím\" firmy ARM, která od výrobců hardware vybírá licence za jeho použití. Procesory ARM je dnes možné najít ve všech odvětvích spotřební elektroniky od PDA, mobilních telefonů, multimediálních přehrávačů, přenosných herních konzolí, kalkulaček až po počítačové periferie (pevné disky, routery). Procesory ARM mají ve svém výrobním programu desítky výrobců, ve spotřební elektronice se často používají např. procesory XScale od firmy Marvell, nebo OMAP od firmy Texas Instruments. V roce 2007 byla architektura ARM zastoupena v 98 % z více než jedné miliardy každoročně prodaných mobilů.[zdroj?", "question": "Která firma vyvinula v Británii architekturu procesorů ARM?", "answers": ["ARM Limited"]}
{"title": "Oběšení", "context": "Oběšení je rozšířený způsob popravy a sebevraždy, výjimečně vraždy a vzácně je důsledkem nehody, v minulosti též náboženské oběti. Jako poprava se používalo téměř ve všech historických kulturách už od pravěku. Někdy bylo považováno za vznešený, aristokratický způsob popravy (Čína, staří Germáni), zvláště v kombinaci s rituální sebevraždou. Ve středověké Evropě to byl naopak potupný způsob smrti, používaný pro zločince z nízkých tříd. Pravěcí Evropané často oběšením obětovali bohům. Tak Keltové věšeli na stromech oběti Esusovi, bohu větru, aby si je tak mohl náležitě pohoupat. Staří Germáni a Vikingové oběšením vzdávali úctu bohu Ódinovi, který se podle legendy také sám oběsil na světovém stromě Yggdrasilu, aby tak dosáhl osvícení. Oběšení je obvyklým způsobem sebevraždy, zejména u mužů (ženy častěji volí nějakou formu otravy). Oběšení je také jeden z nejčastějších způsobů sebevraždy ve věznicích. V českých věznicích skončili své životy oběšením např. Jaroslav Malý, Stanislav Večeřa, Karel Kopáč či Otakar Tomek. Oběšení bylo také častým způsobem rituální sebevraždy vdov. U starých Achájů, Slovanů, u Germánů (Prokopios z Kaisareie tento zvyk dosvědčuje u Herulů, usazených tehdy i na území ČR) až do novověku se tento zvyk zachoval v Číně. Způsob provedení poprav ve středověké a raně novověké Evropě byl různý, od prostého vytažení na strom po použití speciálně postavené šibenice, obyčejně na veřejném, zdálky viditelném místě (šibeniční vrch). Odsouzenec téměř vždy umíral pomalým zadušením, někdy byla dokonce místo provazu použita houžev, aby se dosáhlo co nejdelší agonie. V některých zemích bylo v určitém období zakázáno popravovat oběšením ženy, vzhledem k nechutným projevům, jež udušení v oprátce provázely. Kolem roku 1870 bylo v Rakousku-Uhersku zavedeno speciální zařízení na vykonání trestu oběšení, tzv. Würgegalgen (německy doslova škrtící šibenice), česky označovaná jako \"popravčí prkno\". Hlavní součástí byla bytelná dřevěná fošna (někdy trám, nebo dřevěný sloup), podle potřeby 3-5 metrů dlouhá, upevněné ve svislé poloze například zapuštěním do země. V horní části prkna byl upevněn hák, na němž byla přivázána škrtící smyčka. U dlouhého prkna byla na horní hraně ještě kladka s provazem. Odsouzenec byl spoután, kolem hrudníku opásán pevným popruhem a za něj provazem, provlečeným kladkou, vytažen k hornímu konci prkna. Tam mu kat stojící na žebříku na krk nasadil smyčku. Dalším dlouhým provazem mohl být popravovaný spoután na kotnících.", "question": "Odkdy se používá poprava oběšením?", "answers": ["od pravěku"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Mladí pštrosi se velmi rychle osamostatňují, výšky dospělých dosahují v 18 měsících a pohlavně dospívají ve 3–4 letech. Přesto většinou první rok života tráví ve společnosti svých rodičů. Pokud dojde k druhé snůšce vajec a mláďata jsou rodiči odehnána (po 2–3 týdnech), sdružují se pak po desítkách nebo dokonce po stovkách do skupin, které jsou adoptovány dospělými ptáky, kteří v daném roce rodinu nezaložili. Takovým skupinám se pak říká superrodiny, ale ani ty nevydrží dlouho a po několika týdnech jsou mladí definitivně ponecháni sami sobě. Ve skupinách, které si pak založí se potulují až do dosažení pohlavní dospělosti. Té však dosahuje jen asi 15% vylíhlých mláďat. Průměrná délka života pštrosa v přírodě je 30 let, v zajetí se však může dožít až 70 let. Již ve starém Egyptě byla pštrosí pera vyhledávána a stala se symbolem spravedlnosti, nejspíš proto, že na rozdíl od per jiných ptáků jsou po obou stranách centrální osy (ostnu) stejně široká. Bohyně Maat, která dohlížela na vážení lidských duší, byla zobrazována s pštrosími pery na hlavě. A samozřejmě i vějíře a plácačky na mouchy vysokých hodnostářů a faraonů byly zhotoveny z těchto per. Pštrosí pera sloužila v průběhu historie lidstva i ke zdobení válečné výstroje, od čel egyptských koní přes helmy středověkých rytířů až po známé klobouky mušketýrů.", "question": "Jaká je průměrná délka života pštrosa v přírodě?", "answers": ["30 let"]}
{"title": "Vu (týdeník)", "context": "Vu (týdeník) Vu byl francouzský týdeník pod vedením Luciena Vogela, který vycházel od 21. března 1928 do 29. května 1940.[1] Inspiroval se časopisem Berliner Illustrierte Zeitung a měl ve své době nezanedbatelné místo v historii fotožurnalistiky za svůj významný přínos v publikování obrazových zpráv. Vu byl v úzkém spojení s magazínem Lu, který nabízel přehled mezinárodního tisku přeložený do francouzštiny. Ze známých zahraničních fotografů do něj přispívali André Kertész, Brassaï, Germaine Krull, Robert Capa, Serge de Sazo, Gerda Taro, Marcel Ichac nebo novinář Lucien Vogel. Z českých fotožurnalistů to byl například Hans Ernest Oplatka. Odkazy Související články Novinářská fotografie Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku VU (magazine) na francouzské Wikipedii. ↑ Maison Européenne de la Photographie. www.mep-fr.org [online]. [cit. 2009-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-21. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Vu na Wikimedia Commons (francouzsky) article sur photosapiens.com (francouzsky) Dossier de presse : le front populaire des photographes Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Fotografie", "question": "Do kterého roku vycházel francouzský týdeník Vu?", "answers": ["1940"]}
{"title": "Pilaf", "context": "Pilaf Pilaf Složení rýže a obilniny, rostlinný olej a animal fat multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Pilaf s kuřecím masem Pilaf nebo také pilav je jídlo, kde tvoří základ rýže nebo pšenice (bulgur). Většinou se osmaží na oleji a potom vaří v kořeněném bujónu. Je mnoho druhů pilafů, záleží na tom, v které zemi se vaří, může obsahovat různé příměsi – zeleninu, ovoce, různé druhy masa a nesmí chybět koření. Pilaf a podobná jídla jsou obvyklá ve Východní Evropě, na Středním východě, nebo v jihoasijské kuchyni. V Ázerbájdžánu je pilaf národním jídlem. Velmi často se vaří např. v Turecku, zemích bývalého SSSR, na Balkáně nebo v Íránu. Jména V různých zemích má různé názvy: Albánsky pilaf Arménsky փ Ázerbájdžánsky plov Bosensky pilav Řecky π Hindsky पुलाव Kazašsky п Makedonsky П (Pilav), (palaw) Mandarinsky 抓 (zhua fan)' Urdsky pulao Persky polow Rumunsky pilaf Rusky \"п\" plov Srbsky pilav Turecky pilav Tádžicky п - palav [palau]' Trinidad a Tobago pelau Uzbecky п palov\" Persky پ - polō Turkmensky palov Turkicky pilav Krymskotatarsky pilâv Tatarsky pı Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Pilaf na Wikimedia Commons (česky) Recepty na ázerbájdžánský pilaf (česky) Recepty na turecký pilaf Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Gastronomie", "question": "Co je základem jídla Pilaf?", "answers": ["rýže nebo pšenice"]}
{"title": "Absces", "context": "Absces (abscessus) je ohraničená, chorobná dutina vzniklá zánětem a vyplněná hnisem. Absces může vzniknout v jakémkoli orgánu, způsobuje jeho poškození a místní příznaky (okolní otok, útlak, palčivou bolest) a vyvolává i celkové příznaky chronického zánětu (horečku, hubnutí, nechutenství, anemii). Absces vzniká nejčastěji na povrchu kůže, jako zánět mazových žlázek či vlasových folikulů, které však bývají bez komplikací. Časté a vážnější jsou abscesy v okolí kořenové hrotu zubu, jenž se mohou propagovat do dutin, mozku či mediastina. Velikost abscesu může být i několik centimetrů. Absces vzniká většinou po hlubším poranění na končetinách. Vytvoří tvrdou bulku, která může působit značné bolesti. Absces se může vstřebat, většinou však praskne a hnis se vyvalí ven z těla. V horším případě praskne dutina dovnitř těla a může tak nastartovat flegmónu (neohraničené hnisání) nebo otravu krve. Absces je velmi častý následek infekcí, které se šíří mezi narkomany užívajícími drogy nitrožilně a bez dostatečné hygieny. Bolestivý absces je projevem mj. např. hordeola (ječné zrno). Terapie většího abscesu je chirurgická, zahrnuje incizi (rozříznutí) a vyčištění, např. výplach dezinfekčním nebo alespoň sterilním roztokem. Punkce jehlou obvykle není vhodná, abscesová dutina by měla být ošetřena tak, aby byl umožněn volný odtok sekretů, např. umístěním drénu nebo širokým vyšitím abscesové dutiny na povrch. Terapie se obvykle doplňuje antibiotiky dle citlivosti. Angína Cysta Flegmóna Infekce Panaricium (vidlák) Obrázky, zvuky či videa k tématu Absces ve Wikimedia Commons Galerie Absces ve Wikimedia Commons Absces - příčiny, příznaky a léčba Slovníkové heslo absces ve Wikislovníku", "question": "Čím je vyplněn absces?", "answers": ["hnisem"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Údaje ukazují, že velikost tohoto magnetické pole na straně obrácené ke Slunci rychle kolísá v důsledku změn tlaku slunečního větru (tento jev byl blíže zkoumán při dvou misích Voyager). Šoková vlna se nachází přibližně 75 poloměrů od Jupiteru. Bylo objeveno, že proudy vysokoenergetických částic jsou vyvrhovány až k oběžné dráze Země. V jupiterovských radiačních pásech byly nalezeny a naměřeny vysokoenergetické protony, ukázalo se, že mezi Jupiterem a některými jeho měsíci (zvláště Io) protékají elektrické proudy. Všechny čtyři velké měsíce ale leží uvnitř tohoto pole, takže jsou chráněny před slunečním větrem. Magnetosféru obklopuje magnetopauza, která se nachází na vnitřním okraji přechodové vrstvy magnetosféry, kde se magnetické pole planety stává slabým a neuspořádaným. Magnetosféra Jupiteru způsobuje intenzivní krátké rádiové záblesky z polárních oblastí. Vulkanická aktivita měsíce Io dodává do magnetosféry Jupiteru plyny, které vytvářejí torus částic kolem planety. Jak se Io pohybuje skrze tento torus, dochází vzájemnou interakcí ke vzniku Alfvénových vln, které přenášejí ionizované částice do polárních oblastí, což umožňuje vznik radiových vln vlivem mechanismu cyklotronového astrofyzikálního maseru. Energie je šířena do okolí podél povrchu kuželu. Když Země prochází tímto kuželem, můžou radiové signály přehlušit šum způsobovaný Sluncem. Rádiové vlny Jupitera se šíří vesmírem na frekvencích od 15 do 38 MHz. Pod touto mezí jsou vlny odráženy ionosférou Země a nad mezí je intenzita vln příliš malá. Rádiové vlny se dělí na 7 kanálů, tzv. módů, což jsou frekvenční kanály pro vysílání Jupitera a měsíce Io z různých míst a na různých frekvencích. V tabulce jsou tyto módy uvedeny: Podrobnější informace naleznete v článku Prstence Jupiteru. Jupiter má nezřetelný systém planetárních prstenců skládajících se ze tří částí: vnitřního torusu, relativně jasného hlavního prstence a vnějšího slabšího prstence. Oproti prstencům Saturnu nejsou tvořeny ledem, ale spíše prachem. Vnější prstenec je složený z částic podobných kouři, jež byly po dopadech meteoritů vymrštěny z jeho měsíců. Hlavní prstenec je tvořen prachem ze satelitů Adrastea a Metis, který, místo aby spadl zpět na měsíce, je gravitačním působením Jupiteru zachycen a přitahován směrem k planetě. Další impakty pak doplňují nový materiál. Dva široké jemné prstence, které obklopují hlavní, pocházejí z měsíců Thebe a Amalthea. Existuje také velmi řídký a vzdálený vnější prstenec, který krouží kolem Jupiteru opačným směrem. Jeho původ je nejistý, snad je tvořen zachyceným meziplanetárním prachem.[zdroj? ] Jupiter je jediná planeta, jejíž těžiště se Sluncem leží mimo objem Slunce, i když jen o 7 % jeho poloměru.", "question": "Má Jupiter prstence?", "answers": ["Jupiter má nezřetelný systém planetárních prstenců skládajících se ze tří částí: vnitřního torusu, relativně jasného hlavního prstence a vnějšího slabšího prstence."]}
{"title": "Šarlota Meklenbursko-Střelická", "context": "Šarlota se narodila jako osmá z jejich deseti dětí. 11. prosince roku 1752 zemřel starší bratr jejího otce, čímž se zcela změnilo postavení její rodiny – otec se stal panovníkem Meklenburska a změnila se i Šarlotina pozice jako nevěsty. Její bratři a matka vdova pro ni hledali výhodný svazek. V 17 letech byla vybrána jako nevěsta pro mladého britského krále Jiřího III., třebaže její ruka nebyla první, o niž se ucházel – uvažoval o několikero mladých princeznách, jež však jeho matka Augusta Sasko-Gothajská i její rádci nepovažovali za vhodné partie. === Manželství === Šarlota přijela do Velké Británie v roce 1761 a 8. září téhož roku se provdala za krále Jiřího III. v Královské kapli St James's Palace. O dva týdny později byli oba korunováni ve Westminsterském opatství. Tchyně, waleská princezna Augusta Sasko-Gothajská, Šarlotu nepřivítala s otevřenou náručí a jistý čas panovalo mezi oběma ženami velké napětí. Přes tento nedostatek sympatií ze strany tchyně i přesto, že Jiří měl před manželstvím mnoho avantýr, bylo jejich manželství šťastné; po svatbě již byl Jiří Šarlotě vždy věrný. V průběhu času získala Šarlota velký vliv na Jiřího a přístup do vlády, nezneužívala jej však. Královna Šarlota se zajímala o umění, podporovala Johanna Christiana Bacha, který byl jejím učitelem hudby, i Wolfganag Amadea Mozarta, jenž jí ve věku 8 let věnoval jedno ze svých děl. Královna byla i velmi zdatným amatérským botanikem a významně přispěla k vybudování Královských botanických zahrad (Kew Gardens). Zakládala domy a nemocnice pro nastávající matky. Velkou váhu přikládala vzdělání jako takovému, především však vzdělání a výchově dívek a žen; ona sama dohlížela na to, aby její dcery získaly lepší vzdělání než bylo běžné u mladých žen té doby. === Manželova nemoc === Po vypuknutí Jiřího choroby, tehdy označované jako šílenství, se Šarlota ujala péče o něj, nemohla však s ním být tak často, jak by chtěla pro jeho nepříčetné chování a časté nepředvídatelné nebezpečné reakce.", "question": "Kolik let měla Šarlota Meklenbursko-Střelická když dostala dělo?", "answers": ["8 let"]}
{"title": "Káva", "context": "Zrna jsou větší než u robusty a během pražení i při samotné přípravě nápoje jsou zrnka arabiky velice citlivá na teplotu. Robusta je méně náročná odrůda kávovníku. Její podíl na světové produkci je asi 25 %. K největším producentům patří Brazílie, Vietnam, Kolumbie a Indonésie. Zrnka jsou menší, obsahují cca 2x více kofeinu a nápoj je chuťově výraznější, zemitější. Káva je po ropě nejprodávanější komoditou na světě [zdroj?]. == Kávovník == Kávová semena jsou semena plodů rostliny zvané kávovník. Jedná se o ovoce. Plod lze přirovnat k tvrdé třešni, nejen tvarem, ale i barvou, která bývá v době sklizně červená nebo červenofialová. Uvnitř plodu jsou ukryta dvě proti sobě položená semena – zelená kávová zrna. Tato rostlina patří do čeledi mořenovitých rostlin. Původně divoce rostoucí strom se pěstuje na kávovníkových plantážích na mnoha místech celého světa buď jako strom nebo keř. Existující druhy kávovníků se mezi sebou kříží a šlechtí se, aby bylo dosaženo větší odolnosti proti škůdcům, kteří pokud napadnou kávovníky na plantážích, mohou způsobit rozsáhlé škody. Například cizopasná houba dokáže totálně zničit i celé plantáže. Jako příklad této zkázy můžeme uvést ostrov Cejlon, kde musely být kávovníkové plantáže zcela nahrazeny čajovníky. Pravlastí kávovníku je africký kontinent, konkrétně Etiopie. Zde existuje oblast Kaffa kde káva dodnes roste i divoce. Odtud se káva dostala do Arábie, která je považována za kolébku kávy - nápoje. V současné době se ovšem kávovníky pěstují po celém světě. Všude v oblastech, kde je pro jejich růst příznivé podnebí a další ekologické a ekonomické podmínky. Kávovníky v průběhu svého růstu potřebují dostatek vláhy i slunce, proto se jim nejlépe daří ve vlhkém tropickém pásmu. Každému druhu kávovníku ale vyhovuje trochu odlišné podnebí. Kávovníkové stromy nebo keře se dožívají poměrně vysokého věku (až třiceti let), ovšem v této době už poskytují nižší úrodu; nejvyšší výnosy dávají kávovníky po pěti až šesti letech. Co nejvyšším výnosům je třeba pomoci správnou péčí. Kávovníky se musí, stejně jako jiné pro nás méně exotické rostliny, pravidelně přihnojovat, prořezávat a chránit nově vzrostlé rostliny proti prudkému a žhnoucímu slunci. Z jednoho keře lze získat až 2,5 kg zelené kávy a z té 0,5 kg pražené kávy. Existují tři základní druhy kávovníků, které se odlišují růstem, svými nároky na pěstování i finální chutí kávy.", "question": "Kde je pravlast kávovníku ?", "answers": ["africký kontinent, konkrétně Etiopie"]}
{"title": "Klávesa Alt", "context": "Klávesa Alt se nachází na počítačové klávesnici vlevo vedle mezerníku. Alt lze chápat jako zkratku pro slovo alternativa. Používá se jako modifikační klávesa podobně jako klávesa .mw-parser-output kbd.Sablona__Klavesa{background-color:#F7F7F7;background-image:linear-gradient(rgba(. 255,255,255,.4),rgba(0,0,0,.1));border:1px solid;border-color:#DDD #a2. a9b1 #888 #CCC;border-radius:2px;padding:0 .4em;text-shadow:0 1px rgba(255,255,255,.5);white-space:nowrap}⇧ Shift a spolu s klávesou Ctrl představuje třetí možnost, jak změnit význam původní klávesy. Klávesa Alt se nepoužívá samostatně, ale vždy v kombinaci s jinou klávesou. Výjimkou jsou některé počítačové hry nebo aktivace menu v operačním systému Microsoft Windows. V Adobe Photoshop se používá klávesa Alt na kopírování + přesun obrazů nebo písmen Anglická klávesnice má druhé tlačítko Alt na pravé straně mezerníku. Česká klávesnice, stejně jako mnoho jiných neanglických klávesnic, má na pravé straně od mezerníku jinou klávesu, která bývá označená jako buď stejně jako Alt nebo Alt Gr. Také se nazývá pravý alt. Klávesa slouží k zadávání dalších zvláštních znaků příslušného cizího jazyka. Na počítačích Macintosh existuje ekvivalentní klávesa ⌥ Option (anglicky volba) se značkou „výhybky“. Používá se k psaní zvláštních znaků (podobně jako v jiných systémech pouze pravý Alt) a jako modifikátor. Na typické klávesnici pro Macintoshe se nachází mezi klávesami Ctrl a ⌘ Command. Známé kombinace Alt + Tab ↹ umožňuje přepínat mezi běžícími programy. Ctrl + Alt + Del vyvolává v MS Windows správce úloh nebo v OS Unix restartuje počítač. Ctrl + Alt + F1 až F12 vybírá příslušnou konzoli (Unix). Ve Windows v mnoha aplikacích lze přidržením Altu vyvolat položky menu postupným zadáváním podtržených písmen v jejich názvu[pozn. 1] (např. Alt + Z; V; M = zvolení položky Zmenšit v menu Zobrazit → Velikost stránky). Ve Windows je možné stisknout klávesu Alt a současně na numerické klávesnici zadat sekvenci čísel, viz alt kódování. Alt kódování Zde jsou uvedené některé klávesové zkratky s klávesou Alt ve Windows.", "question": "Zkratku jaké klávesy lze chápat jako slovo alternativa?", "answers": ["Alt"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou atd. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství. Bývá označována také jako \"císařovna Marie Terezie\", ale jako žena se nikdy nemohla stát vládnoucí císařovnou Svaté říše římské. Císařem byl 13. září 1745 zvolen její manžel František I. Štěpán Lotrinský, čímž se stala císařskou manželkou. Marie Terezie nezůstala jen dcerou císaře a císařovnou, ale stala se i matkou dvou císařů, Josefa II. a Leopolda II. Marie Terezie byla pokřtěna hned v prvním dnu svého života. Byla nejstarší dcerou císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením). V roce 1730 zemřela i její nejmladší, teprve šestiletá, sestra Marie Amálie. V důsledku pragmatické sankce z roku 1713 byla Marie Terezie de facto předpokládanou dědičkou habsburských zemí (rakouského dědictví). Od mládí ji vychovávali jezuité. Kromě hlavního předmětu, kterým bylo náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině a němčině. Dále pak ještě například kreslení, tanci a hudbě. V sedmi letech tančila společně se sestrou Marií Annou v opeře Euristeo, jejímž autorem byl Zenón. Později, ve 13 letech, v den otcových jmenin (tj. 4. listopadu 1730), poprvé zpívala před publikem ve hře Germania il di che spende Sagro all.", "question": "Kdy se narodila Marie Terezie?", "answers": ["13. května 1717"]}
{"title": "Strach", "context": "Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativní projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi. Strach rozlišujeme na atavistický, který je vrozený (strach z bouře, ze tmy, z některých zvířat) a naučený (strach ze stáří, osamělosti, ztráty zaměstnání atd.). Strach může mít různé stupně podle intenzity: obava, bázeň je méně intenzivní strach, který lze poměrně snadno překonat hrůza, děs, zděšení je velmi intenzivní strach vystupňovaný v afekt Strach je třeba[zdroj? ] odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení. Strach jako emoce je velmi snadno přenosný, například při požáru ve velké zalidněné prostoře (v divadle apod.) se strach rychle rozšíří i na další lidi a vypukne panika. Lidé pak často prchají, aniž by věděli, před čím. Strach také podporuje sugestibilitu, člověka, který má strach, snadno oklamou jeho smysly, takže věří, že vidí nebo slyší něco hrůzného – rčení říká, že strach má velké oči. Právě sugestibilita strachu je jedním z hlavních kořenů vzniku různých pověstí, strašidelných příběhů, historek o zjevení apod. Existují také chorobné formy strachu – nepotlačitelný strach z konkrétních předmětů a situací se označuje jako fobie (klaustrofobie – strach z malých uzavřených prostor, arachnofobie – strach z pavouků atd.). Strach se vyvíjí s věkem, od jednoduchých úlekových reakcí kojence, k reakcím na složitější situace (neznámé prostředí, nečekaný smyslový podnět). Strach se postupně mění s prožitými zkušenostmi a více se váže na představivost. Přestože strach se původně vyvinul jako negativní, varující emoce, pro mnohé lidi jsou určité formy strachu příjemné a často si jej úmyslně vyvolávají – sledováním, čtením či vyprávěním hrůzostrašných příběhů (hororů), ale také provozováním tzv. extrémních sportů.", "question": "K čemu motivuje strach?", "answers": ["vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Autory expozice jsou vědci z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR Dr. Květoslava Stejskalová, Dr. Michael Heyrovský, syn Jaroslava Heyrovského, a prof. Robert Kalvoda. Expozici tvoří 12 plakátů formátů A0 a A1, na kterých jsou umístěny fotografie života a vědecké práce Heyrovského. Součástí jsou i polarografické přístroje, skleněné polarografické nádobky, ukázky knih a publikací o polarografii a diapozitivy. Ve výstavní místnosti jsou promítány popularizační filmy o Heyrovském a výzkumu v oboru polarografie z přelomu 50. a 60. let. == Nadační fond Jaroslava Heyrovského == Nadační fond Jaroslava Heyrovského (Jaroslav Heyrovský Endowment Fund) vznikl 10. září 1993. Mezi zakladatele patřily Heyrovského děti, Mgr. Jitka Černá, rozená Heyrovská a Dr. Michael Heyrovský, CSc. Hlavní náplní fondu je pomoc při vyhledávání nadaných středoškoláků a podpora při jejich odborném i osobním rozvoji. Mezi jeho další aktivity patří propagace odkazu Jaroslava Heyrovského. Uděluje Cenu Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského. == Instituce nesoucí jeho jméno == Gymnázium Jaroslava Heyrovského v Praze 13 Střední průmyslová škola chemická akademika Heyrovského v Ostravě Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR ZŠ Heyrovského v Brně-Bystrci (pojmenovaná podle ulice, v níž sídlí) ZŠ Heyrovského v Olomouci (pojmenovaná podle ulice, v níž sídlí) ZŠ Heyrovského v Chomutově (pojmenovaná podle ulice, v níž sídlí) == Odkazy == === Reference === === Literatura === BENEŠOVÁ, Olga. Nobelova cena : historie Nobelovy nadace : laureáti Nobelovy ceny 1901–1996 : čeští laureáti Jaroslav Heyrovský, Jaroslav Seifert. Praha: Psychiatrické centrum, 1996. 91 s. ISBN 80-85121-88-3. HEYROVSKÝ, Jaroslav. Jaroslav Heyrovský on Polarography. Praha: Union of Czechoslovak Mathematicians and Physicists, 1990. 91 s. ISBN 80-7015-132-3. JINDRA, Jiří. Jaroslav Heyrovský a Jan (Johann) Böhm. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 894-897. ISSN 1213-7103. JINDRA, Jiří. České země a Nobelovy ceny za fyziku a chemii 1901–1954. Dějiny věd a techniky. 2006, roč. 39, čís. 1, s. 1-24. ISSN 0300-4414. KALVODA, Robert. Hrst vzpomínek na pana profesora Heyrovského a jeho polarografii. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 880-888. ISSN 1213-7103. KORYTA, Jiří.", "question": "Kdo je zakladatelem polarografie?", "answers": ["Jaroslav Heyrovský"]}
{"title": "Brad Wright", "context": "Brad Wright je Kanadský televizní producent, scenárista a herec. Je velmi známým tvůrcem nebo spolutvůrcem televizního seriálu Hvězdná brána (spolu s Jonathanem Glassnerem), Stargate Atlantis (spolu s Robertem C. Cooperem) a Stargate Universe (také s Cooperem). narodil se v Torontu, Ontario, Kanada. Před vznikem Hvězdné brány, pracoval jako výkonný producent a scenárista seriálu Krajní meze (1995). Psal také scénáře pro několik dalších televizních seriálů jako Neon Rider, Dobrodružství černého hřebce, Odysea, Highlander a Poltergeist. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brad Wright na anglické Wikipedii.", "question": "Je Brad Wright tvůrcem seriálu Hvězdná brána?", "answers": ["Je velmi známým tvůrcem nebo spolutvůrcem televizního seriálu Hvězdná brána (spolu s Jonathanem Glassnerem), Stargate Atlantis (spolu s Robertem C. Cooperem) a Stargate Universe (také s Cooperem). narodil se v Torontu, Ontario, Kanada."]}
{"title": "Petr Kropotkin", "context": "zakladatel anarchokomunismu Významná díla Mutual Aid: A Factor of Evolution, The Conquest of Bread, Fields, Factories, and Workshops, The Great French Revolution: 1789–1793 a Memoirs of a Revolutionist Vlivy Marx, Engels, Proudhon, Bakunin, Darwin Vliv na Berkman, Malatesta, Wilde,[1] Tolstoj,[2], Kafka,[3] Machno,[4] Rocker,[5. ] Kō,[6] Brown, Ward, Galleani, Goldman, Woodcock, Bookchin,[7] Black, Chomsky,[8] Gould¨ Ursula K. le Guin Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Kníže Petr Alexejevič Kropotkin (rusky П А К; 27. listopadujul./ 9. prosince 1842greg., Moskva – 8. února 1921, Dmitrov) byl ruský revolucionář a publicista, geograf a geolog a zároveň jeden z předních ruských anarchistů a jeden z prvních zastánců a teoretiků anarchokomunismu. Vzhledem k jeho knížecímu titulu a jeho důležitosti jako anarchisty byl koncem 19. a začátkem 20. století nazýván „Anarchistický kníže“. Oscar Wilde ho nazval „novým Kristem přicházejícím z Ruska“. Podílel se také jako přispěvatel do 11. vydání Encyclopæ Britannica z roku 1911. Život Kropotkinova kresba z Finska Narodil se v rodině starobylého knížecího rodu, měl staršího bratra Alexandra. Jeho bratranec Dmitrij byl později zavražděn revolucionářem Grigorijem Goldenbergem. V 15 letech nastoupil na studia v prestižní aristokratické vojenské akademii, do Pážecího sboru v Petrohradu, po jejichž dokončení se stal komorníkem cara Alexandra II. V roce 1868 získal důstojnickou hodnost a odešel sloužit k Amurskému kozáckému vojsku. Poté v roce 1862 odjel na pět let na Sibiř, kde se zabýval vědeckou a společenskou činností (účastnil se geografických expedicí). Určil směr, kterým se táhnou základní horské masivy Asie, tj. od jihozápadu na severovýchod.[9] Poté vystoupil s hypotézou, jejíž základem byla myšlenka o dávném zalednění celé Evropy.[9] Roku 1867 odjel do Petrohradu, kde nastoupil do zaměstnání na univerzitě, a o rok později byl zvolen členem Ruské geografické společnosti. Roku 1872 se po cestě do Švýcarska se v Jurské federaci setkal s následovníky svého krajana Michaila Bakunina a přešel na pozice anarchismu, s Michailem Bakuninem se však nikdy nesetkal. Po návratu do Ruska se věnoval anarchistické propagandě, vstoupil do kroužku „čajkovců“, po jehož zničení byl zatčen a uvězněn v Petropavlovské pevnosti.", "question": "Jak byl přezdíván význačný anarchokomunista Petr Kropotkin?", "answers": ["Anarchistický kníže"]}
{"title": "Stanley Kubrick", "context": "Stanley Kubrick (26. července 1928 Bronx, New York, USA – 7. března 1999, Harpenden, hrabství Hertford, Anglie) byl americký režisér a fotograf. == Život == Narodil se v rodině lékaře Jacka Kubricka. I přes špatné školní výsledky byl považován za velice inteligentního. Proto ho otec naučil hrát šachy. Z Kubricka se stal vynikající hráč. A jeho filmy skutečně připomínají partii šachů. Vše je důkladně a pečlivě promyšleno dopředu. Kubrick dostal ke třináctým narozeninám fotoaparát. Měl výjimečné nadání a v sedmnácti ho dokonce přijali do časopisu Look jako učedníka. V roce 1951 vyměnil fotoaparát za filmovou kameru a natočil krátké dokumentární snímky o životě boxerů (Day of the Fight), o knězi, který musí na nejvzdálenější farnosti létat letadlem (Flying Padre), a o námořnických odborech (The Seafarers). Jeho prvním celovečerním dílem byl Fear and Desire o fiktivní válce ve fiktivním světě. Stanley Kubrick je znám svým puntičkářstvím a kritičností. Několik jeho filmů bylo cenzurováno, případně zakázáno. Snímek Stezky slávy o popravě tří francouzských vojáků v období 1. světové války byl ve Francii dlouhá léta zakázán. Lolita podle stejnojmenného románu Vladimira Nabokova o lásce profesora ke čtrnáctileté nymfičce musela být upravována samotným Kubrickem, který jakýkoliv nedobrovolný zásah do svého díla odmítal. U filmu Mechanický pomeranč britské úřady tvrdily, že film rozpoutal vlnu zločinů páchaných mladistvými.", "question": "Co dostal Stanley Kubrick ke svým 13. narozeninám?", "answers": ["fotoaparát"]}
{"title": "Listopad", "context": "Listopad je jedenáctý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Název je odvozen od padání listí, které je v tuto roční dobu ve středoevropských přírodních podmínkách typické. V římském kalendáři byl listopad devátým měsícem (proto se jmenuje v jiných jazycích november, podle novem = devět). V roce 153 př. n. l. byly přidány ještě další dva měsíce. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, advent začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince. 17. listopadu se slaví státní svátek. Jedná se o Den boje za svobodu a demokracii. V České republice je daný dle § 1 zákona číslo 245/2000 Sb. Obrázky, zvuky či videa k tématu listopad ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik dní má listopad?", "answers": ["30"]}
{"title": "Kofola", "context": "Kofola je sycený nealkoholický nápoj kolového typu, který vznikl v roce 1959 v Československu jako alternativa k tehdy nedostupným konkurenčním nápojům Coca-Cola nebo Pepsi. Nápoj vyrábí česká společnost Kofola a.s. Kofola vznikla v rámci státní úlohy na využití přebytečného kofeinu při pražení kávy. Byla vyvinuta v Opavě v roce 1959. Doc. RNDr. PhMr. Zdeněk Blažek, CSc., byl pověřen vyvinout nápoj kolového typu. Základ tohoto nápoje měl být postaven na tuzemských surovinách a složený z přírodních látek. Namíchal originální vícesložkový sirup, který se později stal základem pro nový nápoj. Sladkokyselý sirup se pod názvem Kofo vyráběl ve farmaceutickém podniku Galena n.p. Opava-Komárov (dnes součást skupiny Teva Pharmaceutical Industries Ltd.), kde jej s kolektivem technologicky do výroby převedl čerstvý absolvent farmacie Jaroslav Knap, s nímž se Blažek seznámil na 1. československém sjezdu lékárníků. Sirup Kofo se stal hlavní přísadou nealkoholického nápoje Kofola, představeného v roce 1960. Od roku 1960 je Kofola prodávána. Během 70. let se Kofola v komunistickém Československu stala velmi oblíbenou, protože nahradila nedostupné západní kolové nápoje, jako je Coca-Cola nebo Pepsi. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 soupeřila se zahraničními značkami, které vstoupily na nově vzniklý atraktivní trh. Poté nastalo období úpadku a soudních sporů o ochrannou známku. Mnoho firem produkovalo své vlastní \"kofoly\", ačkoli neměly s původní nic společného a jen použily zavedenou značku. Nakonec se stala jediným výrobcem a distributorem Kofoly v České a Slovenské republice firma Santa nápoje, sídlící v Krnově, vlastněná řeckou rodinou Samarasových. Odkup receptury vyšel nové majitele na 215 milionů korun. V roce 2002 postavila společnost novou továrnu v Rajecké Lesné na Slovensku, kde stáčí pramenitou vodu Rajec. V roce 2003 se firma přejmenovala na Kofola, a. s.. Kromě Kofoly též vyrábí další nealkoholické nápoje (Top Topic, Jupí, Jupík, Chito, Rajec, v licenci RC Colu, Capri Sonne), které vyváží do Polska a Maďarska - v těchto státech je úspěšný především Jupí a Jupík. Společnost vlastní také závod v polském Kutně, kde se vyrábí především džusy Jupí a je to jedna z největších českých investic v Polsku.[zdroj? ] Od roku 1998 se Kofola dodává i v 0,5 a 2litrových PET lahvích (navíc k 0,33litrovým skleněným lahvím).", "question": "Ve kterém roce vznikl nápoj Kofola?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Napoleon Bonaparte", "context": "Napoleon I. Bonaparte (15. srpna 1769 Ajaccio – 5. května 1821 Svatá Helena) byl francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství. Napoleon bývá vzorem vojevůdcovských schopností a cílevědomosti, na druhou stranu však projevoval lhostejnost k lidem, v nichž viděl jen prostředky svých cílů. Dokázal národ vybičovat k nesmírnému úsilí, ovšem za cenu obrovských obětí na lidských životech. Jen francouzských občanů během napoleonských válek zahynulo více než milion. Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty. V devíti letech odcestoval do Francie, kde se jako stipendista vzdělával na vojenských školách. Po smrti otce, ve svých 16 letech, převzal starost o rodinu, předčasně dokončil studia a v hodnosti podporučíka vstoupil do armády. Jako dělostřelecký důstojník se roku 1793 zasloužil o dobytí pevnosti Toulon, za což byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem. Následujícího roku byl direktoriem vyslán do války s Rakouskem a pověřen velením nad francouzskou armádou v Itálii. Zde se chopil nabízené příležitosti a řadou vítězství přinutil Rakousko požádat o mír. V roce 1799, po nepříliš vydařeném tažení do Egypta, se Napoleon zapojil do politického převratu, který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci. To jej vyneslo do pozice vůdčího ze tří vládnoucích konzulů. Od roku 1800 zastával doživotní funkci prvního konzula a o čtyři roky později přiměl senát, aby jej zvolil francouzským císařem. Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814, kdy byl po krachu tažení do Ruska vojsky VI. koalice zatlačen až k francouzské metropoli a vlastními maršály přinucen abdikovat. Posléze byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud po necelém roce uprchl, vrátil se do Francie a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn. Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císařství přetrvalo 110 dní. Napoleonova vláda skončila porážkou v bitvě u Waterloo, po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců. Ti jej odsoudili k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech pobytu ve věku jednapadesáti let zemřel.", "question": "Kolik let bylo Napoleonovi, když úspěšně absolvoval důstojnické zkoušky?", "answers": ["16"]}
{"title": "Bohuslavický tunel", "context": "V roce 1854 požádali podnikatelé z Liberecka o vydání koncese na stavbu železnice z Liberce do Pardubic. Listem povolení Františka Josefa I. ze dne 15. června 1856 byla vydána koncese pro podnikatele Liebiega, Lannu a bratry Kleinovy na výstavbu a provoz železnice z Pardubic do Liberce a rovněž odbočnou trať z Josefova do Malých Svatoňovic. Trať stavěla a zprovozňovala po etapách společnost Jihoseveroněmecká spojovací dráha (SNDVB). Byly to úsek Pardubice–Josefov v roce 1857, úsek Josefov–Turnov v roce 1858 a úsek Turnov–Liberec v roce 1859. Bohuslavický tunel byl dokončen v roce 1868 a byl sanován a opravován v roce 1874, 1926 a 1973. Popis Jednokolejný tunel byl postaven na železniční trati Jaroměř – Trutnov v úseku mezi zastávkami Suchovršice a Bohuslavice. Leží v nadmořské výšce 405 m a měří 187,5 m.[2][1] Tunel byl ražen v hřebeni kopce (492 m n. m.) v permských sedimentech trutnovského souvrství. Ten je tvořen dolomitickými pískovci a slepenci.[3][4] Vjezdový a výjezdový portál je vyzděn z kyklopského zdiva z pískovcových kvádrů. Tunel má klenby vyzděny pískovcovými kvádry, tunelové opěry mají řádkové místy kyklopské zdivo a jsou vyzděné z pískovcových kvádrů a kopáků.[4][5] V letech 2007–2009 byl tunel rekonstruován. Při rekonstrukci bylo odstraněno nevhodné podskružení z opravy v roce 1973, byla provedena oprava a zajištění ostění, v portálovém pasu byla zajištěna klenba proti průsakům vody.[4][6] Odkazy Reference 1 2 Bohuslavický (tunel). www.atlasdrah.net [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. ↑ Bohuslavický tunel. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. ↑ Geologické lokality - Vyhledávání - Bohuslavice - skalky (thuring). lokality.geology.cz [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. 1 2 3 LACINA, Jaroslav; MATĚJÍČEK, Jiří. Bohuslavický tunel–zajištění ostění. mosty.cz [online]. 2011-9-5 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. ↑ CIGLER, Zdeněk. MELICHAŘÍK, Martin. Praktické zkušenosti získané při zajišťování ostění Bohuslavického ostění 2009 Dostupné online. [cit. 2020-09-03]↑ DRIENOVSKÝ, Zbyněk. Moderní materiály pro efektivní sanace ostění tunelů. Tunel [online]. 2017 [cit. 2020-09-04]. Roč. 26, čís. 4.", "question": "Jak vysoký je kopec, v jehož hřebeni byl ražen Bohuslavický tunel?", "answers": ["492 m"]}
{"title": "Nick Oshiro", "context": "29. července 1978 (42 let) Las Vegas Žánry nu metal Povolání hudebník Nástroje bicí souprava Vydavatel Reprise Records Web www.static-x.com Některá data mohou pocházet z datové položky. Nick Oshiro (* 29. července 1978 Las Vegas) je bubeník kapely Static-X, který je původem z Jižní Afriky. Život Narodil se 29. července 1978, má jednu sestru. K hudbě, konkrétně k bubnování, ho přivedl jeho otec, který mu také udělal jeho první bubny ze starého nádobí, to bylo asi v devíti letech. Rockovou hvězdou se rozhodl stát v 10 letech, poté co na MTV viděl videoklip kapely Whitesnake. Od 12 let žil v Las Vegas, poprvé byl zde zaměstnán jako elektrikář. Kariéra Před Static-X působil v jihoafrické kapele Seether. Ke Static-X se připojil během turné k albu Shadow Zone. Skupina si ho vybrala z více než 29 bubeníků poté, co třikrát přijel na konkurz. Podílel se teprve na nahrávce Start a War. Wayne Static o něm říká, že je to ďábelský bubeník a jeho bubny byly na albu Start a War ponechány v původní podobě, bez úprav počítačem, což přispívá k syrovějšímu zvuku. Používá bubny značky Tama. Na turné k desce Cannibal si zlomil ruku a na několik týdnů ho museli vystřídat jiní bubeníci – Will Hunt a Beaven Davis.", "question": "Za jakou kapelu hraje Nick Oshiro?", "answers": ["Static-X"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Hraje se malým, tvrdým gumovým kotoučem, který se nazývá puk. Hráči kontrolují puk dlouhými holemi s čepelí tzv. hokejkami. Hokejka je na svém dolním konci zahnutá. Hráči také mohou měnit směr pohybu puku svým tělem, včetně rukou či bruslí. Platné jsou dvě výjimky. První je zákaz přihrát rukou puk svému spoluhráči mimo obranné pásmo. A za druhé nesmějí vstřelit puk do branky úmyslně čímkoliv jiným než hokejkou. Jeden z šesti hráčů je brankář, jehož hlavním úkolem je nepustit puk do branky. Brankář má speciální vybavení a má zvláštní práva, jako je možnost přikrýt puk a tím zastavit hru. Každý tým může mít v zápise (na soupisce jich může mít ovšem neomezeně) maximálně 22 hráčů, z nichž 2 jsou brankáři. Střídání hráčů je možno kdykoliv během hry s jednou výjimkou. Mužstvo, které vyhodí puk na zakázané uvolnění neboli icing nesmí před opětovným zahájením hry vystřídat. Zbylých pět hráčů se dělí na tři útočníky a dva obránce. Útočnické pozice jsou levé křídlo, střední útočník a pravé křídlo. Útočníci spolu většinou hrají v útočných řadách (hovorově lajnách), kde jsou vždy tři útočníci spolu. Často se vyměňuje celá pětka hráčů najednou. Optimální délka jednoho střídání je 40 sekund.[zdroj? ] Většina týmů hraje na čtyři útočné řady a tři obranné dvojice. To se však může v různých zemích lišit.[zdroj? ]Důležitou součástí hry jsou rozhodčí. Bývají čtyři – dva hlavní a dva čároví. Hlavní rozhodčí mají na starost regulérnost hry – posuzují fauly a udělují tresty.Menší trest trvá 2 minuty, větší trest 5 minut a osobní trest 10 minut. Tresty lze kombinovat (např.: 2+5,5+do konce utkání). Mantinely okolo hřiště napomáhají udržet puk ve hře, i díky nim hra často trvá několik minut bez přerušení.", "question": "Kolik základních pravidel, která omezují pohyb puku je v hokeji?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Gyermekvasút", "context": "Stanice (vzdálenost od Széchenyi-hegy) Széchenyi-hegy (0 km) Normafa (0,8 km) Csillebérc (1,7 km) Virágvölgy (3,0 km) János-hegy (4,5 km) (přestup na visutou lanovku (Libegö) Vadaspark (5,7 km) Szépjuhászné (6,7 km) Hárs-hegy (8,7 km) Hűvösvölgy (11.2 km) konečná tramvaje č. 56 Některá data mohou pocházet z datové položky. Gyermekvasút (česky: Dětská železnice) je úzkorozchodná železnice v Budapešti, obsluhovaná výhradně dětmi ve věku 10 až 14 let. Železnice Tato ojedinělá dráha byla vybudována maďarskými mládežníky v letech 1948 – 1950 a až do roku 1990, nesla název Úttörővasút (Pionýrská železnice). Obsluhu této tratě tvoří zásadně děti ve věku 10 až 14 let, které by v budoucnu chtěly pracovat pro MÁV. Mají na starosti vše od řízení vlakového provozu přes vypravování vlaků ze stanic až po kontrolu jízdních dokladů ve vlaku. Zajímavosti Velkou zajímavostí je rovněž 198 metrů dlouhý tunel, který byl postaven pro větší vzrušení z jízdy. Staniční budova Hűvösvölgy hostí Gyermekvasutas Muzeum (Dětské Železniční muzeum), které vystavuje především exponáty připomínající historii bývalé pionýrské železnice. Vozidla Na většině vlaků se používají motorové lokomotivy rumunské výroby řady Mk45. Dále pak také dvě unikátní parní lokomotivy 490 039 a 490 056 ze série MÁV 490.", "question": "V jakém věkovém rozmezí se pohybuje veškerá obsluha budapešťské Gyermekvasút?", "answers": ["10 až 14 let"]}
{"title": "Chobotnice", "context": "Chobotnice (Octopoda Leach, 1818) jsou řádem hlavonožců. Obývají mnoho rozličných částí světového oceánu, především korálové útesy. Chobotnice jsou charakteristické osmi rameny, obvykle s přísavkami. Jejich útrobní vak je bez ploutvovitého lemu. Pohybují se lezením a plaváním. podřád Cirrina Grimpe, 1916 čeleď Cirroteuthidae Keferstein, 1866 čeleď Grimpoteuthididae O'Shea, 1999 čeleď Luteuthididae O'Shea, 1999 čeleď Opisthoteuthidae Verrill, 1896 čeleď Stauroteuthidae Grimpe,. 1916 podřád Incirrina Grimpe, 1916 čeleď Alloposidae Verill, 1881 čeleď Amphitretidae Hoyle, 1886 čeleď Argonautidae Tryon, 1879 – argonautovití čeleď Bolitaenidae Chun, 1911 čeleď Idioctopodidae Taki, 1962 čeleď Octopodidae D'Orbigny, 1840 – chobotnicovití čeleď Ocythoidae Gray, 1849 čeleď Palaeoctopodidae Dollo, 1912 † čeleď Tremoctopodidae Tryon, 1879 čeleď Vitreledonellidae Robson, 1932 Chobotnice dokáže měnit barvu i strukturu své kůže, také vylučuje inkoust a tím mate nepřítele. V testech se dokázala chobotnice zbarvit do šachovnice i puntíků. Dalším způsobem, jak se chránit, je i napodobení různých zvířat, v tomto případě jde o Batesovské mimikry. Chobotnice dokáže napodobit hada, platýse, a další i nebezpečné živočichy, aby mohla přeplavat přes nebezpečné území. Obrázky, zvuky či videa k tématu chobotnice ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo chobotnice ve Wikislovníku Taxon Octopoda ve Wikidruzích BioLib.cz – Octopoda (chobotnice) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.", "question": "Mají chobotnice osm ramen?", "answers": ["Chobotnice jsou charakteristické osmi rameny, obvykle s přísavkami."]}
{"title": "Los Angeles", "context": "Los Angeles, často zkráceně též L.A., je po New Yorku druhé nejlidnatější město USA, středisko stejnojmenného okresu. Los Angeles je jedno z nejvýznamnějších světových center kultury, vědy, technologií, mezinárodního obchodu a vzdělání. Leží na západě země u jižní hranice s Mexikem ve státu Kalifornie na pobřeží Tichého oceánu. Vlastní město má rozlohu 1 302 km2 a má 3 885 000 obyvatel (odhad 2013), celá metropolitní oblast pak téměř 10 000 000. Metropolitní oblast tvoří přes 80 samostatných měst a městeček (Long Beach, Pasadena, Burbank, Beverly Hills, Inglewood, Compton, Torrance, Santa Monica atd.) a jen jedno z nich je právě \"City of Los Angeles\". Kromě Downtownu (jak se označuje centrum L.A., ve kterém se nachází několik mrakodrapů), tvoří Los Angeles a okolí většinou nízké rodinné domky. Proto zde lidé stráví dvakrát víc času dojížděním do práce, než v ostatních amerických městech. I když se zvyšuje počet hispánských obyvatel způsobený hlavně imigrací chudých Mexičanů, kriminalita klesá. Španělé poprvé přistáli v této části kalifornského pobřeží v roce 1542, ale L.A. založili teprve 4. září 1781 jako malé misijní sídlo pod názvem El Pueblo de Nuestra Señ la Reina de los Ángeles de la Porciúncula (Město Naší Paní, královny andělů z Porciunkule). Od 20. do 40. let 19. století náleželo L.A. s celou Kalifornií Mexiku, teprve roku 1846 bylo obsazeno americkým vojskem a roku 1850, kdy mělo 1 600 obyvatel, začleněno do Spojených států amerických. Napojení na železniční síť se město dočkalo roku 1873, v roce 1879 už mělo první univerzitu, a díky svému významu jako přístav začalo růst. Ačkoliv je ohrožované častými zemětřeseními, město žádným velkým poničeno nebylo. V roce 1913 byl vybudován do města nový vodovod, díky němuž do města přišlo mnoho imigrantů. V letech 1932 a 1984 se konaly ve městě X. a XXIII. letní olympijské hry. Jako následek vládního plánu v 80. letech na podporu a rozvoj Kalifornie se Los Angeles stalo městem bohatých (kteří mají domy na luxusních předměstích, jako je Beverly Hills, atd.), ale také městem chudých, což je způsobeno velkou imigrací chudých Mexičanů. Los Angeles (City of Los Angeles) tvoří celkem 114 městských čtvrtí (Neighborhoods). K hlavním a nejznámějším náleží např. Downtown, Hollywood, Hollywood Hills, Venice. Naopak součástí Los Angeles nejsou rovněž známé Beverly Hills, Hermosa Beach, Long Beach, Santa Monica, které jsou samostatnými městy (jsou však součástí metropolitní oblasti Los Angeles, Los Angeles County).", "question": "Kolik baseballových týmů, hrajících MLB, hraje za LA", "answers": ["dva"]}
{"title": "Pavlovské vrchy", "context": "Související informace naleznete také v článku Chráněná krajinná oblast Pálava. Pavlovské vrchy (hovorově Pálava, něm. Pollauer Berge, všechny názvy odvozeny od obce Pavlov, něm. Pollau) jsou vápencovým pohořím, které se táhne na samém jihu Moravy od ohbí Dyje dvacet kilometrů na jih okolo Mikulova až ke státním hranicím s Rakouskem. Přestože nedosahují velké absolutní výšky (Děvín 549 m n. m.), vystupují monumentálně nad okolní nížinu a tvoří přírodní dominantu jihu Moravy. Děvín, nejvyšší hora Pálavy) alpinským vrásněním. Vápenec, ze kterého se hřeben skládá, vznikl v druhohorním moři a posléze byl vyzvednut do výše alpínským vrásněním. Díky zachovalosti původní krajiny a různě exponovaným stanovištím na vápencích se v oblasti vyskytuje množství velmi vzácných živočichů a rostlin, zejména sucho- a teplomilných. Proto jsou vrchy součástí CHKO Pálava, která je severozápadní částí Biosférické rezervace Dolní Morava UNESCO. Oblast je nepřetržitě obývána po desítky tisíc let, o čemž svědčí mnoho archeologických nálezů (lovci mamutů, hradiště, především v Dolních Věstonicích). Na území Pavlovských vrchů se nachází několik přírodních rezervací ochraňujících zdejší velmi cenné území.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Pálavy?", "answers": ["Děvín"]}
{"title": "Josef Vojtek", "context": "Josef Vojtek (* 21. června 1965 Teplice) je zpěvák skupiny Kabát, muzikálový zpěvák a herec. == Studium == Vyučil se opravářem telefonů. == Hudební kariéra == V roce 1988 přišel do skupiny Kabát. Během let se z této kapely stala jedna z nejúspěšnějších českých kapel devadesátých let a současnosti[kdy? ]. V roce 2007 se dostal se skupinou Kabát do Eurovize v Helsinkách, kde už se neumístili. == Muzikálová kariéra == Již mnoho let vystupuje jako muzikálový herec, účinkoval např. v Krysaři, Hamletovi, Katu Mydlářovi, Galileovi či ve Třech mušketýrech. V roce 2007 účinkoval v muzikálech Angelika a Golem. Mezi jeho nejvýznamnější muzikálové role patří Baron Prášil, Dracula, Marcus Antonius, Joffrey de Peyrac a Casanova. Dne 25. března 2017 obdržel Cenu Thálie 2016 za titulní roli v muzikálu Mefisto v Divadle Hybernia. == Herecká kariéra == V roce 2006 hrál ve filmu Jak se krotí krokodýli. V roce 2011 účinkoval ve filmu V peřině roli hospodského. == Porotce == 2012 – porotce televizní soutěže Hlas ČeskoSlovenska 2014 – porotce televizní soutěže Hlas ČeskoSlovenska 2019 – porotce televizní soutěže The Voice Česko Slovensko == Rodinné vztahy == Je potřetí ženatý a má pět dětí. V současnosti[kdy? ] žije s tanečnicí Jovankou Skrčeskou, s níž se 2. ledna 2010 oženil, v srpnu 2012 se jim narodil syn Adam a 21. června 2016 se narodil druhý syn Albert. Z manželství s tanečnicí Libuškou Vojtkovou, které skončilo v říjnu 2008, má syna Matyáše. Ze vztahu se Sabinou Laurinovou má dceru Valentýnu. Z prvního manželství má syna Josefa. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Vojtek Kabati.cz Josef Vojtek v Česko-Slovenské filmové databázi Josef Vojtek ve Filmové databázi Josef Vojtek v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Frontmanem které rockové kapely je Josef Vojtek?", "answers": ["Kabát"]}
{"title": "Ghost in the Shell", "context": "Kusanagi má v týmu výsadní postavení, obvykle je oslovována a zmiňována jako \"Major\", vzhledem k její minulosti v Japonských obranných silách. Díky konstrukci svého těla je schopná nadlidských výkonů, což úspěšně využívá při své práci – její tělo je téměř celé kompletně umělé; jen její mozek a část míchy zůstávají organické. Ghost in the Shell je kyberpunk nebo post-kyberpunk stavbou podobný dílu Williama Gibsona, především jeho trilogii Sprawl (začínající slavným Neuromancerem). Kusanagi a její kolegové čelí jak vnějším hrozbám, tak bojují s vnitřními rozpory vycházejícími z jejich vlastní povahy. Autorem (napsal i nakreslil) originální mangy (včetně dvou pokračování) je Masamune Širó. Její první kapitola byla zveřejněna v roce 1989 v časopise Šúkan Young Magazine. Souborně (tankō) byl první svazek vydán v roce 1991, jeho pokračování s názvem Ghost in the Shell 2: Man/Machine Interface pak v roce 2002. Rok nato byl vydán třetí svazek s názvem Ghost in the Shell 1.5: Human-Error Processor. Ten obsahuje několik příběhů, které měly být původně použity při tvorbě druhého dílu. Jako manga byl zpracován také televizní seriál Stand Alone Complex (vychází od roku 2009) a Arise série (vychází od roku 2013). Související informace naleznete také v článcích Ghost in the Shell (film, 1995), Ghost in the Shell 2: Innocence a Ghost in the Shell: S.A.C. Solid State Society. Vzniklo už poměrně velké množství animovaných filmů a OVA (Original Video Animation) patřících ke \"značce\" Ghost in the Shell.", "question": "Kdy byla poprvé zveřejněna manga Ghost in the Shell?", "answers": ["1989"]}
{"title": "Horní ochozy", "context": "Horní ochozy je vrch nacházející se poblíže obce Němčičky, směrem na Kobylí. Je vysoký 327 m nad mořskou hladinou. Kopec je součástí Němčičské vrchoviny (Ždánický les). Na jeho svazích se nachází chráněná území Jesličky, Nosperk a Zázmoníky. == Okolí == Na sever, v místech mezi Horními ochozy, Ochozy a Kuntinovem, se rozkládá Panský les, zbylé světové strany jsou pokryty vinohrady. Na jih od Horních ochozů se vypíná rozhledna Kraví hora.", "question": "Která rozhledna se vypíná na jih od Horních ochozů?", "answers": ["Kraví hora"]}
{"title": "Lanová dráha Schönleitenbahn", "context": "Lanová dráha Schöleitenbahn je kabinková lanovka, která stoupá z údolí části Saalbachu Vorderchlemm na svahy vrcholu v Wildenkarkogel Rakousku. Lanovka má přestupní terminál. Tento vrchol s lanovkami je součástí skiareálu Ski Circus. Pod lanovkou vede červená sjezdovka Schönleiten Talstation a z části modrá sjezdovka Schönleiten Mittelstation.", "question": "Kde se nachází lanová dráha Schönleitenbahn?", "answers": ["Rakousku"]}
{"title": "Papežská akademie pro život", "context": "Papežská akademie pro život (lat. Pontificia Academia Pro Vita) byla založena 11. února 1994 dekretem Jana Pavla II. Vitae Mysterium. Hlavním cílem akademie je studium a řešení základních problémů etiky, týkající se zacházení se životem. Toto studium má sloužit podpoře a obraně života. Proto byla také v říjnu roku 1994 založena nadace \"Vitae Mysterium\". Akademie pro život je autonomní organizací v rámci Vatikánu. Současným předsedou je biskup Ignacio Carrasco de Paula (od r. 2010). Často řešenými otázkami jsou zejména potraty, umělé oplodnění, genetické manipulace, eutanazie a podobně. Seznam předsedů Papežské akademie pro život Obrázky, zvuky či videa k tématu Papežská akademie pro život ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Shrnutí na stránkách Vatikánu Zakládací dekret \"Vitae mysterium\" (en)", "question": "Který papež založil Papežskou akademie pro život", "answers": ["Jana Pavla II"]}
{"title": "Státní hranice Chorvatska", "context": "Státní hranice Chorvatska byly ustanoveny v roce 1991 a po menších změnách platí dodnes. Jedná se o nově ustanovené hranice kopírující z části hranice Slavonie a poté SR Chorvatsko. Chorvatsko má celkem 5 sousedů: Slovinsko Slovinsko (sever) – 546 km Maďarsko Maďarsko (severovýchod) – 329 km Srbsko Srbsko (severovýchod) – 241 km Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina (východ) – 932 km Černá Hora Černá Hora (jih) – 14 km Chorvatsko vede od roku 1991 spor se Slovinskem o námořní a část pozemních hranic (údolí řeky Dragonja). Slovinsko v současnosti nemá přístup do mezinárodních vod kvůli Chorvatsku, které si na území dělá též nároky. Spor Slovinsko využilo k pozastavení přijímacích řízeních Chorvatska do Evropské unie. K vyřešení sporu byl povolán i nositel Nobelovy ceny za mír Martti Ahtisaari. == Související články == Joško Joras == Reference ==", "question": "S kým vede Chorvatsko od roku 1991 spor o námořní část hranic?", "answers": ["Slovinskem"]}
{"title": "Singapur", "context": "Náklady na ozbrojené síly činí 3,7 % státního rozpočtu a v přepočtu na hlavu jsou 4. nejvyšší na světě. Singapur investuje do zbrojení více než jeho mnohem lidnatější sousedé Malajsie a Indonésie. Když se Singapur v roce 1965 oddělil od Malajsie, požádal o spolupráci Izrael, se kterým sdílel v té době podobnou situaci jako neuznaný stát obklopený státy s převážně muslimským obyvatelstvem. Izrael Singapuru poskytl vojenskou pomoc. Vzhledem ke své relativně malé rozloze spoléhá ve své bezpečnostní koncepci především na odstrašení a případný preventivní úder na území protivníka s cílem vyhnout se boji přímo v Singapuru, kde by byly možnosti obrany velmi omezené. Mýtný systém (congestion charge) zavedl Singapur pravděpodobně jako první na světě, a to již od roku 1975 formou vydávání licencí za vjezd do centra. Sinagapur je známý ve světě stolního tenisu. Singapur vyhrál na letních olympijských hrách v Londýně 2012 dvě bronzové medaile a v Pekingu 2008 jednu stříbrnou.", "question": "Ve kterém roce zavedl Singapur mýtný systém?", "answers": ["1975"]}
{"title": "Česko", "context": "Vyšší podíl věřících měla ještě Pravoslavná církev, k níž se přihlásilo 21 tisíc lidí, příznivci jediismu s 15 tisíci, Svědkové Jehovovi s 13 tisíci, Církev bratrská, respektive Křesťanská společenství, obě s 10 tisíci věřícími. Počet vyznavačů judaismu byl 1 500 obyvatel, k islámu se hlásilo téměř 3 500 lidí. K různým odvětvím buddhismu přes 6 100 osob. K ateismu se přihlásilo 1 075 osob, pohanství deklarovalo 863 osob. Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil. Výrazně klesl i počet osob nedeklarujících žádné náboženství. Oproti tomu se zvýšil počet osob, které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat.Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní Moravě, naopak severní a severozápadní Čechy vykazují vyšší podíl osob bez vyznání. Podíl věřících obyvatel Historicky důležitou roli v náboženském vývoji sehrálo husitství, utrakvismus, Jednota Bratrská (a její součást Moravští bratři). Česká reformace sehrála významnou roli i v národním obrození, byť moderní český národ se protestantským nakonec nestal. Katolická a pravoslavná církev uznávají svaté, z českých osobností uznávají obě svatost Ivana, Ludmily, Václava a Prokopa. Katolická církev navíc uznává Vojtěcha, Radima, Anežku Českou, Zdislavu z Lemberka, Jana Nepomuckého, Jana Sarkandera a Jana Nepomuka Neumanna a Klementa Mariu Hofbauera. Pravoslavní navíc ještě svatého Rostislava a Gorazda II. (Matěje Pavlíka), jenž za druhé světové války ukrýval parašutisty, kteří zabili nacistického pohlavára Heydricha. === Etnografické skupiny === V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem, kde žijí, které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem. V Čechách to jsou například Chodové, Plzeňáci, Blaťáci a Doudlebové, na Moravě Horáci, Hanáci, Moravští Chorvati, Moravští Slováci, Podlužáci, Valaši, Laši a další a ve Slezsku např. Goralé. Tyto rozdíly se začaly, zejména po druhé světové válce, stírat, některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují. Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku skupiny víceméně rozptýlené, které také tvoří specifické etnografické skupiny. Jedná se o romskou a židovskou etnografickou skupinu. === Cizinci === V roce 2015 žilo v Česku přibližně 464 700 cizinců (4,3 %), více než 55% z nich zde mělo udělený trvalý pobyt. Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR. Nejvíce cizinců pocházelo z Ukrajiny (23 %), ti tak v posledních letech předběhli cizince ze Slovenska, kteří nyní tvoří 22 % podílu, následují cizinci z Vietnamu (12 %), Ruska (8 %), Německa (5 %) a Polska (4 %).", "question": "Jaká je jednoslovný název České republiky?", "answers": ["Česko"]}
{"title": "Beogradska zadruga", "context": "Beogradska zadruga Beogradska zadruga Pohled na průčelí budovy Výstavba 1882 Poloha Adresa Bělehrad, Srbsko Srbsko Souřadnice 44°48′48″ s. š., 20°27′7″ v. d. Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Beogradska zadruga (v srbské cyrilici Б з) je historická budova, která se nachází v centrální části Bělehradu, na ulici Karađorđeva (poblíž Sávy a Brankova mostu). Monumentální rohová budova finančního ústavu (srbský termín zadruga označuje družstvo) byla zbudována na počátku 20. století (stavba zahájena 1905, dokončena roku 1907[1]) ve slohu, známém jako akademismus. Drží bělehradský historický primát první stavby, kde byl při výstavbě uplatněn železobeton. Tvoří ji celkem tři křídla (dvě po stranách a jedno zabíhající do bloku). Průčelí budovy se nachází na rohu ulic Karađorđeva a Hercegovačka; dominuje mu rozsáhlá prosklená plocha, která osvětluje společenský sál, nacházející se za ní. Interiér budovy Architektonicky unikátní stavba je výsledkem společné práce architektů Nikoly Nestoroviće a Andre Stevanoviće. Stavbu, která sloužila pro potřeby bankovního sektoru (de facto první bělehradská banka[2]), projektovali v prvních letech 20. století. Byli ovlivněni pařížskou Světovou výstavou. Dekorativní prvky nesou jasné znaky tehdejší pařížské školy. Nikola Nestorović se věnoval základům stavby, Andra Stevanović pracoval na nosném systému. Stevanović také projektoval rámcové řešení fasáda. Autorem detailů fasády je známý architekt Franja Valdman.[1] Interiér budovy je z velké části dílem také právě Nestoroviće. Budova sloužila pro potřeby banky až do druhé světové války. Po ustanovení komunistické moci ji využívala celá řada institucí a ústavů, nejvíce jugoslávský geologický ústav (Geozavod), či Institut pro hydrologický a geologický výzkum.[2] V současné době není pro budovu žádné využití a chátrá. V roce 2014 byla fasáda budovy rekonstruována v souvislosti s výstavbou oblasti Beograd na vodi, která se nachází v blízkosti stavby. V roce 2021 byla fasáda budovy po rekonstrukci nasvěcována.[3] Reference 1 2 Katalog nemovitých kulturních památek na území města Bělehradu (srbsky)1 2 Článek na stránkách novin danas.rs (srbsky)↑ Článek na portálu politika.rs (srbsky) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Srbsko", "question": "V jakém slohu byla vybudovaná budova Beogradska zadruga?", "answers": ["akademismus"]}
{"title": "Julius Caesar#Caesarovo jméno", "context": "V tomto článku byly použity překlady textů z článků Julius Caesar na anglické Wikipedii a Gaius Iulius Caesar na německé Wikipedii. ↑ Dostupné online.↑ Nikolaj Petrovič Obnorskij: Ю. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XLI.↑ Ottův slovník naučný↑ Lucie Pultrová, O výslovnosti klasické latiny, dostupné on-line, 21.04.2009↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Arago, s. 96/35. ↑ Plútarchos, Životopisy slavných Řeků a Římanů II, Gaius Caesar, 63↑ Plútarchos, Životopisy slavných Řeků a Římanů II, Gaius Caesar, 66 Literatura APPIÁNOS, Krize římské republiky, Praha : Svoboda, 1989. ISBN 80-205-0060-X BURIAN, Jan, G. J. Caesar, Praha : Orbis, 1963 CAESAR, Gaius Iulius, Válečné paměti: o válce gallské, o válce občanské, alexandrijské, africké a hispánské, Praha : Svoboda, 1972 CAESAR, Gaius Iulius, Zápisky o válce galské, Praha : Naše vojsko, 1986 CAESAR, Gaius Iulius. Zápisky o válce gallské. Překlad Josef V. Víta. Praha: Alexander Storch, 1882. 230 s. Dostupné online. CANFORA, Luciano, Gaius Iulius Caesar: demokratický diktátor, Praha : Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-901-0 GRANT, Michael, Dějiny antického Říma, Praha : BB/art, 2006. ISBN 80-7341-930-0 GRANT, Michael, Dvanáct Cézarů, Praha : BB art, 1998. ISBN 80-86070-60-3 HOLLAND, Tom, Rubikon: triumf a tragédie římské republiky, Praha : Dokořán, 2005. ISBN 80-86569-86-1 MOMMSEN, Theodor, Diktátoři, Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-145-1 PLÚTARCHOS, Životopisy slavných Řeků a Římanů II (Gaius Caesar), Praha : Arista, Baset, Maitrea, 2007. ISBN 80-86410-46-3 SUETONIUS, Gaius Tranquillus, Životopisy dvanácti císařů, Praha : Svoboda, 1998. ISBN 80-902300-5-9 VANDENBERG, Philipp, Caesar a Kleopatra, Frýdek-Místek : Alpress, 2005. ISBN 80-7362-106-1 ZAMAROVSKÝ, Vojtěch, Dějiny psané Římem, Bratislava : Perfekt, 2005. ISBN 80-8046-297-6 Související články Caesar Julius Caesar (Shakespeare) Juliánský kalendář Caesarův chrám Caesarova šifra Caesarova kašna v Olomouci Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Caesar na Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius Caesar Osoba Gaius Iulius Caesar ve Wikicitátech Digitalizovaná díla Gaia Julia Caesara v digitální knihovně Kramerius NK ČR. Gaius Iulius Caesar (stránky Antika) Caesarova diktatura očima antických historiků - Staré národy | civilizace Gaius Julius Caesar (Livius.org) (anglicky) Gaius Julius Caesar (100 - 44 v. Christus) (německy) Von der Ermorderung des Gaius Iulius Caesar (německy) Gaius Julius Caesar (UNRV History) (anglicky) Julius Caesar (The Roman Empire) (anglicky) JULIUS CAESAR: HISTORICAL BACKGROUND (anglicky) Autoritní data: AUT: jn19981000434 | GND: 118518275 | ISNI: 0000 0001 2283 4514 | LCCN: n79021400 | ULAN: 500077373 | VIAF: 286265178 | WorldcatID: lccn-n79021400 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Politika | Starověký Řím", "question": "Od jaké osoby pochází titul císař?", "answers": ["Julius Caesar"]}
{"title": "Miami", "context": "] V centru města je největší koncentrace mezinárodních bank v celých Spojených státech. K masivnímu růstu počtu obyvatel došlo především v posledních 50 letech díky emigrantům z Latinské Ameriky, kteří dnes tvoří 65 % obyvatel města[zdroj? ] a zasloužili se i o to, že zde mezi jazyky převládá španělština. Prvními obyvateli oblasti dnešního Miami byli původní Američané již před 10 000 lety, při příchodu prvních Evropanů zde žil kmen Tequestů. Prvním stálým osadníkem zde byl na počátku 19. století Pedro Fornells z Menorky. Za zakladatelku Miami je považována Julia Tuttle, která zde vytvořila rozsáhlé plantáže a zasloužila se o rozvoj železniční dopravy v oblasti. Během 20. století došlo k obrovskému růstu populace města a celé aglomerace. Na konci století se Miami dostalo do finanční krize, což napravila až nová správa zvolená roku 2001. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Miami. Prvním Evropanem, který spatřil oblast dnešního Miami, byl Španěl Juan Ponce de León. Do svého deníku si zapsal, že doplul na místo Chequescha, což je první dochované jméno, které Miami dostalo. Pedro Menéndez de Avilés učinil první zaznamenané přistání na pobřeží v roce 1566, když hledal svého syna, který v této oblasti ztroskotal. O rok později zahájili španělští vojáci vedení otcem Francisco Villarealem z jezuitského řádu misijní činnost v ústí řeky Miami, ale kolem roku 1570 se rozhodli najít jiné působiště mimo Floridu. Španělé poslali další misii do Biscayne Bay v roce 1743 a postavili zde pevnost a kostel. Misionáři navrhovali trvalé osídlení, ale tento návrh byl zamítnut jako nepraktický a misie byla do konce roku stažena. Prvním stálým osadníkem v oblasti Miami byl Pedro Fornells, původem z ostrova Menorca, který na ostrov Key Biscayne přišel na počátku 19. století. Fornells z ostrova zaznamenal na pevnině přítomnost squatterů. Roku 1825 navštívil Cape Florida Settlement americký maršál Waters Smith a nabídl squatterům zisk půdy, kterou obývali. Ve stejném roce byl na ostrově Key Biscayne postaven maják Cape Florida Light, jehož prvním strážcem se stal John Dubose.", "question": "Byl Václav Klaus prvním Evropanem, který spatřil oblast dnešního Miami?", "answers": ["Prvním Evropanem, který spatřil oblast dnešního Miami, byl Španěl Juan Ponce de León."]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou atd. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství. Bývá označována také jako \"císařovna Marie Terezie\", ale jako žena se nikdy nemohla stát vládnoucí císařovnou Svaté říše římské. Císařem byl 13. září 1745 zvolen její manžel František I. Štěpán Lotrinský, čímž se stala císařskou manželkou. Marie Terezie nezůstala jen dcerou císaře a císařovnou, ale stala se i matkou dvou císařů, Josefa II. a Leopolda II. Marie Terezie byla pokřtěna hned v prvním dnu svého života. Byla nejstarší dcerou císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením). V roce 1730 zemřela i její nejmladší, teprve šestiletá, sestra Marie Amálie. V důsledku pragmatické sankce z roku 1713 byla Marie Terezie de facto předpokládanou dědičkou habsburských zemí (rakouského dědictví). Od mládí ji vychovávali jezuité. Kromě hlavního předmětu, kterým bylo náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině a němčině. Dále pak ještě například kreslení, tanci a hudbě. V sedmi letech tančila společně se sestrou Marií Annou v opeře Euristeo, jejímž autorem byl Zenón.", "question": "Jak se jmenoval manžel Marie Terezie?", "answers": ["František I. Štěpán Lotrinský"]}
{"title": "World of Warcraft", "context": "World of Warcraft (zkráceně WoW) je fantasy MMORPG počítačová hra. Byla vyvinuta společností Blizzard Entertainment, která vytvořila také předchozí díly série Warcraft. World of Warcraft byl vydán v roce 2004, k desátému výročí série. K původní hře již bylo vydáno celkem šest datadisků: The Burning Crusade (2007), Wrath of the Lich King (2008), Cataclysm (2010), Mists of Pandaria (2012), Warlords of Draenor (2014) a Legion (2016). Hra drží rekord v Guinessově knize rekordů za nejpopulárnější MMORPG hru. Na celém světě hru hrálo, ještě před vydáním datadisku Cataclysm, již přes 12 milionů hráčů. Hra byla nejhranější v počtu měsíčně platících hráčů v období od června 2006 do roku 2008 i mezi lety 2008 a 2011. Oficiální servery se dělí na americké, evropské, čínské, taiwanské a jihoasijské. V každé této skupině serverů je na výběr z několika desítek realmů. Evropské realmy se pak dělí na anglické, německé, francouzské, ruské a španělské. Při zakládání charakteru ve hře si lze vybrat, na jakém realmu chcete hrát. Oficiální servery sice nemají českou podporu, ale existují realmy s početnou českou a slovenskou komunitou (např. Drak'Thul, Thunderhorn, Burning Blade). Za hraní se platí v podobě předplacených karet nebo pomocí internetové platební karty. Měsíc hraní stojí 250-400 Kč dle typu a délky platby. Je také možné si založit takzvanou Starter Edition, která je velice omezenou verzí kompletní hry a je zdarma. Jistou alternativou je hraní na tzv. free serverech. Tyto servery jsou provozovány samotnými hráči nebo skupinou dobrovolníků, kteří nejsou nijak spřízněni s firmou Blizzard, tudíž hraní na takových serverech je do jisté míry rizikové. Na free serverech sice nejsou vyžadovány žádné měsíční poplatky, daní za ně je ale velká míra výskytu chyb ve hře - tzv. bugů - které vyplývají ze samotné podstaty free serverů. Ty jsou totiž provozovány na tzv. emulátorech - komunitně vyvíjeném softwaru snažícím se funkčností co nejvíce přiblížit oficiálním serverům, čehož je ale prakticky nemožné dosáhnout. Legálnost free serverů je do jisté míry diskutabilní. Faktem však zůstává, že již samotnou editací souboru realmlist na straně klienta, která je nutná pro hraní na každém free serveru, je porušována EULA Blizzardu.", "question": "V jakém roce byl vydán World of Warcraft?", "answers": ["2004"]}
{"title": "Niagarské vodopády", "context": "Niagarské vodopády (anglicky Niagara Falls) je souhrnné označení pro celkem tři sousedící vodopády na řece Niagara, která vytéká z Erijského jezera a vtéká do jezera Ontario. Největší a nejznámější z nich, Podkova (Horseshoe Falls), dosahuje výšky 52 metrů. Převážná část Podkovy se nachází na území kanadské provincie Ontario. Druhý, menší Americký vodopád (American Falls) a třetí, nejmenší Nevěstin závoj (Bridal Veil Falls) leží celé na území amerického státu New York. Během hlavní turistické sezóny vodopády protéká 2 800 m3/s vody (90 % z tohoto množství přes Podkovu). Řeka Niagara a Velká jezera jsou dědictvím poslední doby ledové. Před 18 000 lety bylo jižní Ontario pokryto 2-3 km tlustou vrstvou ledu. Jak led postupně roztával, uvolňovalo se obrovské množství vody, která se usazovala v pánvi. Samotné Niagarské vodopády vznikly přibližně před 12 000 lety. Nacházely se ovšem o asi 11 km níže po proudu řeky než dnes. Vodopády se v minulosti posouvaly v průměru o 1 m proti proudu, současné tempo eroze je přibližně 30 cm ročně. Odhaduje se, že ode dneška za 50 000 let vodopády překonají zbývajících 32 km k Erijskému jezeru a přestanou existovat. Existují různé teorie o vzniku názvu Niagara, jisté je, že se jedná o jméno indiánského původu. První Evropané do této oblasti přišli v 17. století. Samotné vodopády byly poprvé popsány v roce 1677 belgickým misionářem Louisem Hennepinem.", "question": "Do výšky kolikati metrů dosahují Niagarské vodopády?", "answers": ["52"]}
{"title": "James Joyce", "context": "James Augustine Aloysius Joyce (2. února 1882 Dublin – 13. ledna 1941 Curych) byl irský romanopisec a básník. Svým dílem náleží mezi významné autory 20. století, vedle např. Marcela Prousta, Roberta Musila či Virginie Woolfové. V jeho díle se často objevuje motiv jeho rodného města, Dublinu, přestože většinu svého dospělého života prožil v zahraničí. Dalším silným motivem v jeho díle je římskokatolická církev, nejzřetelněji je jeho vztah k této instituci vidět v psychologii Štěpána Dedala, jedné z hlavních postav v Odysseovi. Narodil se a vyrůstal v katolické rodině v Dublinu. Od šesti let byl vzděláván na jezuitské koleji, která se později stala jednou z jeho literárních inspirací. Od roku 1898 studoval na univerzitě v Dublinu. Po promoci v roce 1902 odešel do Paříže, kde zamýšlel studovat medicínu. Sesbíral zde mnoho zkušeností, když pracoval mj. jako novinář či učitel angličtiny. Do Dublinu se vrátil pouze za svou umírající matkou. Po její smrti znovu Irsko opustil a odešel do dobrovolného vyhnanství. Uchýlil se do Terstu v tehdejším Rakousku-Uhersku a opět se živil jako učitel angličtiny. Později se do Irska ještě několikrát vrátil (např. v roce 1909, kdy se v Dublinu pokoušel provozovat kino), ale vždy je po čase opustil. Značnou část dospělého života tak strávil v zahraničí. Na kontinentu cestoval mezi Paříží a Curychem, kde také zemřel. V roce 1931 se oženil s Irkou Norou Barnacleovou, pocházející z Galwaye, která s ním v roce 1904, kdy pracovala jako pokojská v hotelu Finn, opustila Dublin.", "question": "Ve kterém městě se narodil James Joyce?", "answers": ["Dublin"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropské unie. Ve snaze o prevenci hrůz druhé světové války, ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO).", "question": "Kolik má Evropská Unie členských států?", "answers": ["2013"]}
{"title": "Cthulhu", "context": "Cthulhu je fiktivní obrovská nestvůra, jeden z bájných Prastarých, vyskytující se v dílech H. P. Lovecrafta a některých jeho epigonů. Je často zmiňována pro svůj nepopsatelně děsivý vzhled, obrovské rozměry a hrůzu, kterou budí. Často je proto zmiňována především v anglickojazyčné sci-fi a fantasy jako něco extrémně děsivého či jako extrémní zlo. Jeho jméno, které dle Lovecrafta \"nezní jako nic z lidské řeči\", má mnoho dalších variant a jeho výslovnost není zcela jasná (tato nejasnost je pravděpodobně autorským záměrem). Sám Lovecraft podal několik variant, jako nejlogičtější se jeví anglický přepis Khlû'hloo (česky nejspíš [chlúl-hlú]), mezi komunitou fanoušků se ustálila výslovnost [kathúlú] (/kə/), kterou se řídí známá počítačová hra Call of Cthulhu. Mezi českými fanoušky však je obvyklá verze výslovnosti kthulhu. Lovecraft sám označil jméno Cthulhu za nevyslovitelné lidskou rasou. K jeho jménu jsou často přidávána epiteta jako Veliký (Great), Mrtvý (Dead) či Děsivý (Dread). Poprvé se vyskytl v Lovecraftově povídce Volání Cthulhu (The Call of Cthulhu, 1928), je ale zmiňována i v dalších dílech téhož autora. Nejnověji se Cthulhu objevuje i v seriálu South Park, konkrétně v jedenácté až třinácté epizodě čtrnácté sezóny. Také se vyskytuje ve hře Magicka (Magika nebo Medžika) a Terraria. Cthulhu je zmiňován jako nepopsatelný, určité popisy odkazují především k jeho sochám (Cthulhu byl uctíván temnými kulty degenerovaných lidí v odlehlých oblastech světa - centrum kultu je kdesi v Arábii, řídí ho nesmrtelní vůdci z čínských hor, má odnože i v Grónsku a USA). Je popsán jako \"současně drak, hlavonožec a karikatura člověka\", je zelený, vlhký a okřídlený, není stvořen z masa a kostí, velikostí údajně připomíná horu. Nechutným obřadům jeho uctívání dominuje mantra \"Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn\", což údajně znamená \"Ve svém domě v R'lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní\".", "question": "V dílech jakého autora se vyskytuje fiktivní postava Cthulhu?", "answers": ["H. P. Lovecrafta"]}
{"title": "Mezinárodní den žen", "context": "Mezinárodní den žen (ve zkratce MDŽ), připadající každoročně na 8. března, je mezinárodně uznávaný svátek stanovený Organizací spojených národů k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908. Demonstrace žen na konci zimy, tradičně o nedělích, se nejdříve konaly v USA na popud tamní Socialistické strany USA; velké shromáždění za volební právo žen se konalo 8. března 1908 v New Yorku. Svátek žen byl poprvé slaven 28. února 1909 po vyhlášení Americkou socialistickou stranou. Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 prosadila německá socialistka Klára Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data. Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA, mezi jeho cíle patřilo volební právo žen, od roku 1975 pak je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Datum 8. března se ustálilo až po 1. světové válce, zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 těsně předcházející únorové revoluci, která se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což odpovídá 8. březnu kalendáře gregoriánského. Svátek se rychle rozšířil, jeho obsah kolísal od politického a feministického protestu po apolitickou socialistickou obdobu Dne matek.", "question": "Na který den v roce připadá Mezinárodní den žen?", "answers": ["8. března"]}
{"title": "Ludwig van Beethoven", "context": "Ludwig van Beethoven (křest 17. prosince 1770, Bonn – úmrtí 26. března 1827, Vídeň – Alservorstadt) byl významný německý hudební skladatel, dovršitel první vídeňské školy klasicistní hudby. V průběhu svého života rozvinul klasicistní slohové a formové prostředky do svého individuálního hudebního stylu a otevřel tak dveře nové hudební epoše – romantismu. K jeho nejslavnějším dílům patří 3., 5., 6., 7. a 9. symfonie, monumentální mše Missa solemnis, opera Fidelio, houslový koncert D dur op. 61, řada klavírních skladeb (Císařský koncert, sonáty Měsíční svit, Appassionata, Patetická, skladba Pro Elišku) a další skladby. Ludwig van Beethoven se narodil pravděpodobně 16. prosince 1770 v Bonnu. Přesné datum jeho narození není známo, pouze datum pokřtění dne 17. prosince. Byl druhorozeným synem Johanna van Beethovena a ovdovělé Marie Magdaleny Leym roz. Keverich. Z jejich sedmi dětí se dožili dospělosti pouze Ludwig a jeho dva mladší bratři Kaspar Karl a Johann. Ludwigova rodina byla hudebně založená; jeho děd, rovněž Ludwig, byl kapelníkem v rodném městě Mechelen ve Vlámsku, odkud později odešel do Bonnu. Rodina splynula s německým životem ve službách kurfiřta arcibiskupa kolínského. Beethoven prožil dětství v neradostném ovzduší: jeho otec, který byl dvorním tenoristou, propadl alkoholu. Beethovenovo vzdělání bylo zanedbáváno, přičemž otec využíval jeho hudebního talentu jako zdroje příjmů.", "question": "Představitelem kterého uměleckého směru byl Ludvig van Beethoven?", "answers": ["klasicistní hudby"]}
{"title": "Galileovy měsíce", "context": "Galileovy měsíce (někdy také Galileovské měsíce) jsou 4 největší a nejjasnější z celkem 67 Jupiterových měsíců. Mají jména inspirovaná postavami řecké mytologie: Io, Europa, Ganymed a Callisto. Jsou to vůbec první nebeská tělesa objevená dalekohledem. První pozorování možná provedl v listopadu 1609 Simon Marius. Svůj objev však publikoval až v roce 1614 v práci Mundus Iovialis (\"Jupiterovský svět\"). Galileo Galilei je poprvé pozoroval 7. ledna 1610 a považoval je zpočátku za hvězdy. Po čase ale zjistil, že nejde o hvězdy, ale o tělesa obíhající kolem Jupitera. Svůj objev publikoval v pojednání Sidereus Nuncius (\"Hvězdný posel\"). Tento objev měl pro astronomii veliký význam, protože prokázal, že existují nebeská tělesa, která neobíhají kolem Země, a zároveň znamenal velkou podporu pro uznání heliocentrické nauky. Galilei původně nazval tyto měsíce Cosimovy hvězdy (Cosmica Sidera) dle jména svého mecenáše a ochránce, toskánského velkovévody Cosima II. (1609–1621), ale na vévodovo přání je posléze pojmenoval obecněji Medicejské hvězdy (Sidera Medicea), na počest všech čtyř tehdy žijících bratrů z rodu Medicejských: Cosima, Francesca, Carla a Lorenza. Tyto \"Medicejské hvězdy\" pak Galilei označoval římskými číslicemi I–IV (Jupiter I/Io, Jupiter II/Europa, Jupiter III/Ganymed, Jupiter IV/Callisto). Toto označení se užívalo do konce 19. století, kdy začly být objevovány další měsíce Jupiteru a dosavadní číslování postupně vedlo ke zmatkům. Proto bylo přijato pojmenování, které vymyslel Johannes Kepler a publikoval Simon Marius ve své knize. KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 131. Jupiterovy měsíce Galileo Galilei Seznam astronomů", "question": "Kolik měsíců se řadí ke Galileovým měsícům?", "answers": ["4"]}
{"title": "Giosuè Carducci", "context": "Giosuè Carducci (27. července 1835, Valdicastello, Toskánsko - 16. února 1907, Bologna) byl italský básník a literární kritik, v letech 1860 až 1904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906. Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence (byl synem venkovského lékaře, člena hnutí za svobodu a obnovu národní jednoty Itálie). Studoval ve Florencii a v Pise, vystupoval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí. Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu (stal se odpůrcem nejen křesťanského mysticismu, ale i romantismu Alessandra Manzoniho). Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamnějšího básníka jednotné země. Vedle skladeb básnických by Carducci také neúnavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury. V letech 1860 až 1904 byl profesorem na univerzitě v Bologni.", "question": "Kdy zemřel Giosuè Carducci?", "answers": ["16. února 1907"]}
{"title": "Valdická brána", "context": "Valdická brána se nachází na jičínském Valdštejnově náměstí a je tradičně považována za hlavní symbol Jičína. Je vysoká 52 metrů, ochoz se nachází ve 32 metrech. Do této výšky vede 156 schodů, respektive 152 schodů (poslední čtyři jsou slepé, vedou nad úroveň ochozu, jakoby \"do vzduchu\"). Brána je v dobrém stavu, je přístupná veřejnosti a často hostí výstavy či divadelní představení. Původně se jednalo o jednu ze tří věží, které byly součástí opevnění města. Stavba začala na příkaz šlechtického rodu Trčků z Lípy roku 1568, ale jak dokládají kusy zdiva, při stavbě byly využity zbytky starší brány z konce 14. století. Roku 1589 vyhořela a poté byla zvýšena o třetí patro. Průjezd, tvořený pozdně gotickou křížovou klenbou s dvojitými žebry, dnes spojuje Valdštejnovo a Žižkovo náměstí. Plány italských architektů, které do Jičína pozval Albrecht z Valdštejna, počítaly se zbořením brány kvůli rozšíření náměstí, z čehož však sešlo vojevůdcovou smrtí v roce 1634. Po požáru roku 1678 bylo přestavěno čtvrté patro. Roku 1840 bylo dostavěno podle návrhu místního architekta Josefa Oppolzera nové patro s ochozem. Při této rekonstrukci byla také vybudována známá jehlanovitá střecha. Za socialismu a poté ještě jednou po sametové revoluci zkoumali statici stav brány. První studie vzhledem k trhlinám ve zdivu doporučila opravu, druhá závěry do značné míry potvrdila, nicméně nepožadovala okamžité zásahy. Článek o historii brány na oficiálních stránkách města Jičína Článek zmiňují rekonstrukci v roce 1840 na stránkách Kulturních zařízení města Jičína Článek o stavu brány na stránkách Novin Jičínska Zpráva o sebevraždách v letech 1973 a 2009 na stránkách Novin Jičínska", "question": "Co je tradičně považováno za hlavní symbol Jičína?", "answers": ["Valdická brána"]}
{"title": "Disjunkce", "context": "Výroky jsou spojeny symbolem OR nebo : : : ∨ : : {\\displaystyle \\vee } ), t.j. binárním operátorem, používaným pro binární logické operace. Ve výrokové logice může nabýt logický součet dvou výroků pravdivostní hodnoty true= pravda, označované 1, když alespoň jeden z obou vstupních výroků je pravda, anebo false=\"nepravda\", označované 0. S disjunkcí se setkáváme ve výrokové logice, predikátové logice. Ve verbální logice je disjunkce označením pro \"nebo\". Například \"Vojta plave nebo Lucka plave\" je disjunkce. Pro vstupy A a B vypadá pravdivostní tabulka disjunkce následovně (0 označuje nepravdivé tvrzení, 1 označuje pravdivé tvrzení). V mluvené řeči v češtině se někdy používá spojka \"nebo\" jako vylučovací \"buď, anebo\", tomuto vylučovacímu případu však v logice odpovídá exkluzivní disjunkce, např: \"Venku je mokro, nebo je sucho.\" Nemohou tedy nastat oba případy zároveň. Používá-li se spojka \"nebo\" v případech, kdy má znamenat vyloučení jedné z možností a nevyplývá to z významu slov jazyka, může docházet ke komunikačním nedorozuměním, jde o komunikační sémantickou chybu. K vyvarování se nesrovnalostí se používá pro právnické výrazy \"nebo\" bez čárky pro slučovací význam a s čárkou pro vylučovací. Ostrá disjunkce se značí symbolem ∨, slovně nebo. Výrok je pravdivý, pokud je jeden z výroků pravdivý a druhý nepravdivý. Booleova algebra konjunkce existenční kvantifikátor logický člen OR Disjunktní množiny Výukový kurs Disjunkce/pro SŠ ve Wikiverzitě", "question": "Používá se v mluvené řeči v češtině spojka \"nebo\" jako vylučovací?", "answers": ["V mluvené řeči v češtině se někdy používá spojka \"nebo\" jako vylučovací \"buď, anebo\", tomuto vylučovacímu případu však v logice odpovídá exkluzivní disjunkce, např: \"Venku je mokro, nebo je sucho.\" Nemohou tedy nastat oba případy zároveň."]}
{"title": "Sword Art Online", "context": "Sword Art Online (japonsky ソ・オ, Sódo Áto Onrain) je japonská sci-fi série light novel od Reki Kawahary, spisovatele proslulého sérií Accel World s podobným námětem. Série light novel byla převedena do podoby již osmi mang, jednoho anime seriálu a na její motivy byly v Japonsku vydány v březnu 2013 a dubnu 2014 hry Sword Art Online: Infinity Moment pro PSP a Sword Art Online: Hollow Fragment pro PS Vita. Od 5. července do 20. prosince 2014 se vysílala druhá řada seriálu s názvem Sword Art Online II. V srpnu 2016 získala americká společnost Skydance Media práva na zpracování Sword Art Online do podoby hraného televizního seriálu. V roce 2022 vyšla první virtuální MMORPG (dále VMMORPG) s názvem Sword Art Online (SAO), do níž se připojuje pomocí zařízení zvaného NerveGear. Jedná se o helmu, která zachycuje nervové podněty v mozku hráče, pomocí nichž ovládá postavu ve hře. 6. listopadu 2022, kdy se poprvé všichni hráči připojí do hry, se od tvůrce Sword Art Online dozví, že se nemohou odhlásit ze hry.", "question": "Kdy bude v Japonsku vydána hra Sword Art Online: Infinity Moment?", "answers": ["březnu 2013"]}
{"title": "E-mail", "context": "Tu po jejím celosvětovém úspěchu zakoupila firma Microsoft a později vznikly i další nyní známé služby. Termín e-mail se používá jak pro internetový systém elektronické pošty založený na protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol), tak i pro intranetové systémy, které dovolují posílat si vzájemně zprávy uživatelům uvnitř jedné společnosti nebo organizace (tyto systémy často používají nestandardní protokoly, mívají ovšem bránu, která jim dovoluje posílat a přijímat e-maily z internetu). K širokému rozšíření e-mailu přispěl zejména internet. E-mail je ve skutečnosti starší než internet; některé staré e-mailové systémy byly rozhodujícím nástrojem při tvorbě internetu. Elektronická pošta vznikla v roce 1965 jako způsob komunikace více uživatelů mainframového počítače se sdílením času; přesto je přesná historie nejasná, mezi prvními systémy s touto schopností byly Q32 od SDC a CTSS z MIT. E-mail se rychle rozšířil a stal se síťovým e-mailem, což umožňovalo uživatelem posílání zpráv mezi různými počítači. Raná historie síťového e-mailu je taktéž nejasná; systémy AUTODIN mohly být první, které umožňovaly přenos elektronických textových zpráv mezi různými počítači (1966), ale je možné, že něco podobného měl už systém SAGE. Počítačová síť ARPANET měla hlavní slovo v dalším vývoji elektronické pošty. Existuje zpráva, která poukazuje na experimenty s přenosem e-mailů mezi systémy krátce po vzniku ARPANETu v roce 1969.", "question": "Kdy vznikla elektronická pošta?", "answers": ["1965"]}
{"title": "Sklípkani", "context": "Sklípkani (Mygalomorphae) jsou členovci řádu pavouci (Araneida). Patří k největším suchozemským bezobratlým živočichům. Jsou to dokonalí lovci, kteří se během 300 miliónů let téměř nezměnili. Běžně chovaní sklípkani patří do čeledi Sklípkanovití (Theraphosidae). Sklípkanům se lidově říká vlastně nesprávně tarantule. Tento název přísluší původně pavoukům z čeledi slíďákovití, které poprvé popsal Carl von Linné a podle lokality výskytu v jihoitalské provincii Tarent je pojmenoval aranea tarantula. Ovšem i cizojazyčné formy tohoto jména se v běžné řeči často přenášejí na zcela jiné druhy velkých pavouků. Tělo sklípkanů se dělí na dvě části, hlavohruď a zadeček. Mají osm nohou, díky nimž se mohou rychle pohybovat. Převážně u sklípkanů čeledi Theraphosidaese na spodní straně chodidla nacházejí zvláštní chloupky, které jsou na konci rozštěpeny do mikroskopických chloupků. To jim umožňuje se pohybovat i po hladkých plochách, například šplhat po skle. Na hlavohrudi se nacházejí klepítka (chelicery), pomocí nichž kořist usmrtí vstříknutím jedu. Chelicery jsou tzv. ortognátně orientovány tzn., že se chelicery otevírají podélně s osou pavoukova těla. Vedle klepítek mají ještě makadla (pedipalpy), která slouží k opoře při běhu a k rozmnožování. Na konci těchto makadel mají samečci tzv. samčí bulby, ve kterých samci přenáší sperma, když hledají samici a chtějí se s ní spářit. Na zadečku se nacházejí čtyři snovací bradavky, pomocí nichž mohou tkát pavučiny. Sklípkani netkají sítě, pavučinu používají například při rozmnožování, k vytvoření kokonu nebo při svlékání. Dále mají mnozí sklípkani na zadečku žahavé chloupky, které slouží k obraně.", "question": "Kolik nohou mají sklípkani?", "answers": ["osm"]}
{"title": "Erasmus Darwin", "context": "Byl také zakladatelem Měsíční společnosti (Lunar Society) a členem Derbské filosofické společnosti. Jeho vnuky byli Charles Darwin a Francis Galton. Narodil se v Elston Hall v Nottinghamshire v Anglii. Vystudoval gymnázium v Chesterfieldu a poté St John's College v Cambridgi. Lékařské vzdělání získal na univerzitě v Edinburghu. V roce 1756 se přestěhoval do Lichfieldu a započal tam lékařskou kariéru. Dařilo se mu natolik, že mu britský král Jiří III. nabídl místo královského lékaře; Darwin ale nabídku odmítl. Darwin se dvakrát oženil a měl 14 dětí. V roce 1757 si vzal Marry Howardovou (1740-1770). Měli spolu čtyři syny a dceru, z nichž dva (syn a dcera) zemřeli krátce po narození. Mezi nimi byl Robert Darwin, otec Charlese Darwina. Když v roce 1770 Marry Darwinová zemřela, najala si rodina na hlídání Roberta guvernantku Mary Parkerovou. S ní se Erasmus Darwin sblížil a měli spolu dvě dcery. V roce 1782 se Mary odstěhovala. Je možné, že Darwin měl v roce 1771 další dceru, tentokrát se vdanou Lucy Swiftovou. V roce 1775 poznal Elizabeth Poleovou, která ale byla vdaná. V roce 1780 její manžel zemřel a Darwin si ji vzal. Měli spolu tři dcery a čtyři syny, z nichž jeden zemřel krátce po narození. Mezi dcerami byla Frances Ann Violetta, matka Francise Galtona. Darwin založil Lichfieldskou botanickou společnost, která měla přeložit díla švédského botanika Carla Linného z latiny do angličtiny. Výsledkem byla dvě díla: Soustava zeleniny (1785) a Rostlinné druhy (1787). V těchto knihách Darwin zavedl několik anglických názvů rostlin, které se používají dodnes. Poté napsal dvě básně, The Loves of the Plants (česky doslova Lásky rostlin) a Economy of Vegetation (česky doslova Rostlinné hospodářství), z kterých pak vytvořil knihu The Botanic Garden (česky doslova Botanická zahrada). Jeho nejvýznamnějším vědeckým dílem je Zoonomia (1794-1796), ve které se zabývá patologií, anatomií a psychologií. Také obsahuje počáteční úvahy o evoluci, které později rozvinul jeho vnuk Charles Darwin.", "question": "Jak se jmenuje nejvýznamnější vědecké dílo dědečka Charlese Darwina?", "answers": ["Zoonomia"]}
{"title": "Kvartet (skladba)", "context": "Kvartet je označení pro hudební dílo, které je napsáno pro čtyři muzikanty. Nejčastější formou kvartetu je smyčcový kvartet, tj. skladba napsaná pro dvoje housle, violu a violoncello. Smyčcové kvartety patří mezi základní typy komorních skladeb a jako takovým se jim věnuje velké množství hudebních skladatelů. Dále pak může být i klavírní kvarteto, které tvoří klavír, housle, viola a violoncello. Kvarteto fléten nebo lesních rohů; v jazzu například klavír, vibrafon, kontrabas, bicí nástroje. Stejné označení kvartet pak v hudbě nese i jakákoliv hudební interpretace čtyř hudebníků nebo zpěváků, slovo se může objevit i názvu takovéto skupiny - např. Inkognito kvartet. == Známá pěvecká kvarteta == 4TET Settleři Yellow Sisters Inkognito kvartet == Související články == Komorní hudba Hudební interpretace Smyčcové kvarteto Seznam smyčcových kvartet == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kvartet ve Wikimedia Commons", "question": "Jaký druh kvartetu je nejčastější?", "answers": ["smyčcový"]}
{"title": "Červený kopec", "context": "Do údolí Svratky spadá velmi příkře, s převýšením přes 100 metrů. Má dva vrcholy, jižní je 311 a severní 309 metrů nad mořem. Kopec je pokryt převážně zahrádkami, příkrý severní svah je zalesněný, místy skalnatý (Mahenova stráň), jihovýchodní úbočí má stepní charakter a na severovýchod zasahuje zástavba brněnské čtvrti Štýřice, včetně Kamenné kolonie. K ní přiléhá pobočný vrchol Červená skála, vysoký asi 260 metrů. Mezi ní a vlastním Červeným kopcem se nachází ulice Červený kopec se stejnojmennou LDN. Veřejná hromadná doprava je sem zajišťována pouze speciální autobusovou linkou 82, s dvouhodinovým intervalem. Po severní straně Červeného kopce vede zelená turistická značka. Červený kopec, ev. č. 66, lokalita Brno-Štýřice v okrese Brno-město. Jedná se o severozápadní část těžebního prostoru tzv. Kohnovy cihelny, asi 200 metrů severně od ulice Jihlavská v Brně. Spravuje CHKO Moravský kras. Důvodem ochrany je profil s kvartérními sedimenty, paleontologické naleziště. Jedná se o ojedinělý čtvrtohorní profil se sprašemi a pohřbenými půdami. Průběžná sedimentace spraší zachycuje téměř celé období čtvrtohor, tedy zhruba dva miliony let. Proto je tato památka cílem řady exkurzí a vědeckých konferencí. Areál přírodní památky náležel do 60. let 20. století ke katastrálnímu území Bohunice. Obrázky, zvuky či videa k tématu Červený kopec ve Wikimedia Commons Fotografie kopce MACKOVČIN, Peter; JATIOVÁ, Matilda; DEMEK, Jaromír, Slavík P. a kol.", "question": "Jaké evidenční číslo má národní přírodní památka Červený kopec v Brně?", "answers": ["66"]}
{"title": "Panamský průplav", "context": "Panamský průplav (španělsky Canal de Panamá, anglicky Panama Canal) je námořní průplav ve Střední Americe. Vede skrz Panamskou šíji a spojuje Atlantský oceán a Tichý oceán (konkrétněji Karibské moře a Panamský záliv). Vstup z karibské strany se nachází u města Colón, tichomořský je u Ciudad de Panamá. Panamský průplav byl budován Francouzi v letech 1880 až 1889 a následně Američany v letech 1901 až 1914. Do konce roku 1995 byly samotný průplav a šestimílový pás území na obou jeho březích výsostným územím Spojených států amerických. Průplav je dlouhý 81,6 km a široký 150 až 305 m. Před rozšířením měl průplav tři zdymadla, z toho dvě na tichomořské straně v Miraflores (dva stupně) a v Pedro Miguel (jeden stupeň). Na atlantické straně je zdymadlo Gatun se třemi stupni. Voda je do zdymadel napouštěna z Gatunského jezera, přes které kanál také vede. Gatunské jezero leží na řece Chagres, výše proti proudu se nachází další přehradní jezero - Alajuela - ze kterého se odtok během roku reguluje tak, aby byl přítok do Gatunského jezera co nejvíce konstantní. Velká část povodí řeky byla prohlášena za jeden z panamských národních parků, který podle této řeky nese jméno Národní park Chagres. Průplav překonávají dva pevné mosty - Puente de las Américas a Puente Centenario. Ty zajišťují kontinuitu dálnice Panamericana a spojují Severní a Jižní Ameriku. Od roku 2010 probíhaly práce na podstatném rozšíření průplavu, které zajišťuje proplutí lodí s velkou tonáží. Tyto lodě mají název Post-Panamax ships.", "question": "Kým byl budován Panamský průplav v letech 1880 až 1889?", "answers": ["Francouzi"]}
{"title": "Drátěné pletivo", "context": "Drátěné pletivo Drátěné pletivo je pletivo vytvořené z ohýbaných drátů. Různé druhy drátěného pletiva se používají nejčastěji k výrobě drátěných plotů, ale také k výrobě klecí, sít (zednická síta, např. prohazovací síto, dále kuchyňské sítko), jako filtr bránící průchodu kusových nečistot ve vodě či vzduchu, atd. Drátěné pletivo tvoří výplň drátěného roštu postelí. Jemné stočené drátěné pletivo tvoří i drátěnku k umývání nádobí nebo jinému očišťování. Sítko z drátěného pletiva Detail navázání drátů v pletivu Různé typy pletiv se pojmenovávají podle účelu (lesnické, oborní, pastevecké, chovatelské, sportovní, průmyslové, okrasné, ozdobné a dekorační), podle provedení (šestihranné, poplastované, pozinkované) nebo obchodními názvy (česká pletenka, česká oplocenka, česká ohrazenka). Rabicová tkanina je drátěné pletivo určené pod omítku. Lesnická pletiva mívají čtvercovou síť ve svislo-vodorovném směru, v dolní části hustší kvůli drobné zvěři. Sportovní pletiva by neměla obsahovat spoje ohrožující sportovce či míče, obvykle jsou potažena PVC. Kvůli odolnosti vůči korozi jsou některá pletiva pozinkovaná, natíraná barvou nebo jsou dráty obaleny plastem. Některá pletiva jsou svařovaná, jiná jen pletená. Různé typy pletiva: 1. s trojitým ohybem, 2. s jednoduchým ohybem, 3. vlnité (Claude Augé: Larousse universel, 1922) Drátěné ploty jsou budovány buď natažením souvislého pásu pletiva, dodávaného v rolích (zhruba po 50 metrech), nebo skládány z rámových dílců s pletivovou výplní (plotové rámy, plotové výplety). Drátěné pletivo je oproti jiným druhům plotů specifické relativně nízkou cenou (díky možnosti strojové výroby), vysokou průhledností, možností rychle plot postavit, ale architektonicky bývá méně hodnotné. Ploty ze souvislého pletivového pásu jsou však málo odolné proti průniku (např. podlezení) a poškození (protržení, přestříhání, proreznutí v ohybech drátů). Někdy se k zajištění bezpečnosti doplňuje ostnatým drátem. Galerie Šestihranné pletivo klece pro drůbež Poškozené pletivo drátěného plotu Plot proti zvěři u dálnice A72 Nepletený drátěný plot Close-up of a chain link fence Odkazy Související články drátosklo železobeton drát drátěnka plot ostnatý drát Externí odkazy Encyklopedické heslo Pletivo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Obrázky, zvuky či videa k tématu drátěné pletivo na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Čím bývají z důvodu bezpečnosti potažena sportovní drátěná pletiva?", "answers": ["PVC"]}
{"title": "Oganesson", "context": "Oganesson Oganesson předpokládaná [Rn] 5f14 6d10 7s2 7p6(založeno na radonu)[pozn. 1] (293) Og 118 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Oganesson, Og, 118 Cizojazyčné názvy angl. Oganesson Skupina, perioda, blok 18. skupina, 7. perioda, blok p Chemická skupina neznámé Identifikace Registrační číslo CAS 54144-19-3 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost vypočítaná 293,21495(99) pro 293Og Elektronová konfigurace předpokládaná [Rn] 5f14 6d10 7s2 7p6(založeno na radonu)[pozn. 1] Mechanické vlastnosti Skupenství předpokládané plynné Bezpečnost Radioaktivní Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 294Og umělý 0+ 1,8 ms α 290Lv[5] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Rn⋏ Tennessin ≺Og Oganesson (chemická značka Og) je transuran s protonovým číslem 118 (18. skupina, 7.(Q) perioda). Před schválením tohoto názvu se provizorně označoval jako Ununoktium (Uuo). Očekává se, že jeho vlastnosti budou podobné jako vlastnosti lehčích vzácných plynů[pozn. 1] a bude to tedy druhý radioaktivní plyn. Historie Rozpadová řada oganessonu – čísla udávají poločas a energii rozpadu jednotlivých členů řady V roce 1999 oznámili vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory objev prvků ununhexia (dnes livermorium) a ununoctia (článek o objevu byl publikován v časopise Physical Review Letters).", "question": "Jakou chemickou značku má oganesson?", "answers": ["Og"]}
{"title": "Airbus", "context": "V roce 2017 odkoupil Airbus 50 % v programu CSeries kanadské společnosti Bombardier Aerospace. V červenci 2018 dokoupil zbytek a sérii malých letadel CS100 a CS300 přejmenoval na Airbus A220-100 a A220-300. == Civilní výroba == Prvním výrobkem Airbusu byl typ A300, první letoun na světě s dvěma uličkami a dvěma motory. Kratší varianta A300 je známá jako A310. Po úspěchu svých prvních typů představil Airbus typ A320 s inovativním systémem řízení fly-by-wire (tj. z kokpitu se přenášejí pouze elektrické signály k servomotorům). A320 byl velkým komerčním úspěchem. A318 a A319 jsou kratší verze A320, přičemž A319 je dodáván také v úpravě pro podnikovou sféru jako biz-jet (Airbus Corporate Jet). A321 je prodloužená verze A320 a je přímým konkurentem nejnovějších modelů Boeingu 737. Mezi letadla s dlouhým doletem se řadí další dva typy Airbusu, dvoumotorový A330 a čtyřmotorový A340. Oba mají moderní design křídel s winglety. Airbus A340-500 má operační dolet 16 700 kilometrů (9 000 námořních mil), druhý nejdelší u civilních letadel po Boeingu 777-200LR (dolet 17 446 km neboli 9 420 námořních mil). Tyto typy si tvrdě konkurují s podobnými výrobky Boeingu a mohou být zčásti odpovědné za zastavení výroby civilních letadel u Lockheedu v roce 1983 a převzetí firmy McDonnell Douglas dnes jediným americkým výrobcem civilních dopravních letadel s dlouhým doletem Boeingem v letech 1996–1997. Společnost Airbus je obzvláště hrdá na své technologie fly-by-wire a na použití společného kokpitu v různých typech letadel, což zjednodušuje výcvik jejich posádek. * výroba ukončena * všechny modely", "question": "Která francouzská společnost je známá pro výrobu dopravních letadel?", "answers": ["Airbus"]}
{"title": "Lhoce", "context": "Výprava také stihla natočit několik krátkometrážních filmů o horách a místní kultuře, přičemž se jí povedlo několik prvovýstupů v oblasti regionu Khumbu. === Prvovýstup === Prvovýstup se zdařil následující rok švýcarské expedici, kterou vedl Albert Eggler. Na vrchol vystoupili 18. května 1956 Luchsigner a Reiss. Husarským kouskem této expedice bylo, že po přesunu tábora na Jižní sedlo (a vybudování posledního tábora na hřebenu) vystoupila dvojice Marmet a Schmied 23. května na vrchol Everestu. Další den 24. května vystoupili na vrchol Čhomolunngmy Gunten a Reist. === Historie dalších výstupů === Do října roku 2003 243 horolezců Lhoce zdolalo a 11 zde zahynulo. Celkem vedou k vrcholu Lhoce jen 2 cesty (3 v případě započítání sporného výstupu Tomo Česena - viz níže), 1 cesta na Lhoce Middle a 2 cesty na Lhoce Šar. 1955 – první oficiální pokus expedicí International Himalayan Expedition v Z stěně sleduje klasickou jižní cestu na Everest do 7800m. 1956 – první výstup na hlavní vrchol se povedl 18. května 1956, švýcarské expedici - Ernst Reiss a Fritz Luchsinger. Výprava podnikla současně druhý výstup na Mount Everest. 1965 – první pokus na Lhoce Šar japonskou expedicí, která dosáhla 8100 m v JV stěně. 1970 – první výstup na Lhoce Šar provedli dva Rakušané Zepp Mayerl a Rolf Walter a to 12. května 1970. Stoupali JV úbočím. 1973 - první pokus o výstup J stěnou hory podnikají Japonci. 1975 - Italská expedice (s účastí R.Messnera) zkouší cestu v levé části J stěny.", "question": "Jaká hora je čtvrtá nejvyšší hora světa?", "answers": ["Lhoce"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Gotický román působil na představivost a snažil se vyvolat bázeň nebo alespoň tajemné napětí (typické jsou motivy duchů, rytířů, prokletí a polozpustlých hradů), častá však byla i milostná zápletka akcentující city. Rovněž hnutí Sturm und Drang zpracovávalo city. Řada mladých lidí z konce 18. století se například ztotožnila s titulním hrdinou Goethova románu Utrpení mladého Werthera a začala se podle jeho příkladu odívat (tzv. Werthertracht, wertherovská móda), někteří chlapci a dívky dokonce spáchali sebevraždu (tzv. Wertherův efekt, sebevražda pod vlivem vzoru). Podmanivost Werherovy postavy spočívala v tom, že Goethe v ní emancipoval citové složky člověka. Romantické ideje se masově rozšířily v období napoleonských válek. Před obdobím relativního klidu 18. století, kdy se velký počet sporů podařilo urovnat diplomatickou cestou (poslední celoevropský konflikt byla třicetiletá válka, jež skončila roku 1648; v 18. století nicméně proběhly méně významné válečné konflikty, jako byla válka o španělské dědictví či sedmiletá válka) byla většina kontinentu zasažena nejprve tzv. revolučními válkami (války s Francouzskou republikou) a poté válkami napoleonskými. Válečné hrůzy, dobrodružství i potřeba silných individualit (zejména vojevůdců, jako byl Napoleon Bonaparte, Horatio Nelson, Michail Kutuzov a další) rozněcovaly fantazii umělců (spisovatelů, malířů i hudebníků, zpočátku např. Ludwiga van Beethovena) i lidu. Napoleonské války zároveň podněcovaly vlastenectví. Na rozvoj romantismu měla vliv vzdělanost měšťanů, která se zvýšila díky osvícenským reformám. Větší kupní síla středních vrstev, způsobená počátkem liberalizace výroby a podnikání, vedla ke zlepšení životních podmínek. V posledních desetiletích 18. století se měšťané začali intenzivněji podílet na kulturním životě, protože mohli investovat do vzdělání a uměleckého vyžití. Aristokracie reagovala na emancipaci měšťanstva tím, že se uzavřela vůči novým společenským vlivům. (V 19. století již nenalezneme téměř žádného šlechtického spisovatele či filosofa, kdežto do 18. století šlo o domény aristokracie; v 18. století začala buržoazie šlechtě konkurovat). První polovina a část druhé poloviny 19. století v Evropě byly pod silným vlivem romantismu.", "question": "V kterém roce skončila třicetiletá válka?", "answers": ["1648"]}
{"title": "Ján Čajak", "context": "Ján Čajak (pseudonymy Aliquis, Ján Drienčanský, Michal Kopanický, Nihil, Pozorovateľ, Starý Hodžov volič, Strýčko Ján a jiné) (19. prosince 1863, Liptovský Ján, Rakousko – 29. května 1944, Báčsky Petrovec, Jugoslávie) byl slovenský spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině štúrovského básníka a evangelického faráře Janka Čajaka a Agneši Čajakové, rozené Medvecké (sestra Terézie Vansové), už jako čtyřletému mu předčasně zemřel otec (na tuberkulózu) a jeho matka se provdala podruhé za Pavola Dobšinského. Základního vzdělání se mu dostalo doma, později studoval na gymnáziu v Martině, poté co ho uzavřeli pokračoval ve vzdělávání na maďarském gymnáziu v Rimavské Sobotě a německém gymnáziu v Kežmarku. Později studoval i v Lučenci, Banské Štiavnici, Bratislavě, odkud byl vyloučen pro své politické názory. Učitelské zkoušky nakonec složil v roce 1889 v Kláštore pod Znievem. Pracoval v advokátní kanceláři Petra Jamnického v Pezinku, učil v Liptovské Kokavě, Rajci a v Kráľové Lehotě. V roce 1893 se natrvalo přestěhoval na Dolní zem do Báčky (dnešní Maďarsko), později Selenče a v roce 1899 se usadil v jugoslávském Petrovci. Zde zůstal více než 40 let a byl v centru kulturních a politických snah dolnozemských Slováků. Zasloužil se také o založení slovenského gymnázia v Petrovci a v roce 1924 odešel do důchodu. Dále však působil jako předseda literárního a národopisného odboru Matice slovenské v Jugoslávii a i v pokročilém stáří sledoval politický a kulturní vývoj na Slovensku. Začátky jeho literární tvorby sahají do období jeho přestěhování do Petrovce v roce 1899 a tvorbou se řadí do druhé vlny realistických spisovatelů; jeho tvorba byla silně ovlivněna Svetozárem Hurbanem-Vajanským. V Jugoslávii začal přispívat do mnoha periodik (Národnie noviny, Slovenské pohľady, Dennica, Slovenský týždenník, Národný hlásnik) a stal sa stálým spolupracovníkem pražského měsíčníku Naše Slovensko. Založil slovenský politický týdeník Národná jednota, později také kulturní a literární měsíčník Náš život. Jeho první prozaická práce vyšla v roce 1903 v Národních novinách. Ve svých dílech čerpal ze vzpomínek na Slovensko, zejména na Liptov a Gemer, upozorňuje v nich nejen na problémy, ale zároveň také předkládá řešení. Psal také anekdotické příběhy a žánrové črty. Kromě psaní beletrie se zaměřoval i na publicistiku, lidovýchovnou práci a překlady (Guy de Maupassant, Alexandr Sergejevič Puškin a jiní). Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ján Čajak 1903 – Predaj hory, povídka 1903 – Pred oltárom, povídka (vydaly Slovenské pohľady) 1905 – Z povinnosti, povídka (vydaly Slovenské pohľady).", "question": "Kdy se narodil slovenský spisovatel a překladatel Ján Čajak?", "answers": ["19. prosince 1863"]}
{"title": "Mistrovství světa v krasobruslení 2012", "context": "Mistrovství světa v krasobruslení 2012 se konalo ve francouzském Nice ve víceúčelové konferenční budově Palais des Congrè Acropolis, a to v období mezi 26. březnem až 1. dubnem 2012 ve čtyřech soutěžních kategoriích: muži, ženy, taneční páry a sportovní dvojice. Šampionát se uskutečnil tři měsíce po mistrovství Evropy. Českou republiku reprezentovali muži Michal Březina a Tomáš Verner, žena Eliška Březinová a taneční pár Gabriela Kubová – Dmitrij Kiseljov. Mistrovství se mohli zúčastnit závodníci z členských zemí Mezinárodní bruslařské federace, kteří dosáhli minimální věkové hranice 15 let k 1. červenci 2011. Na šampionát se mohli kvalifikovat pouze krasobruslaři, kteří překročili minimální hodnotu v technických elementech (technical elements score; TES) na mezinárodní soutěži v průběhu aktuální či předchozí sezóny. Minimální hranice technických elementů (TES) v jednotlivých disciplínách je uvedena v tabulce: Na dva či tři závodníky v konkrétní kategorii získala země nárok podle bodů, které vzešly z umístění na minulém mistrovství světa. Následující výpravy mohou nasadit dva či tři závodníky v příslušných kategoriích: Nice, Francie (UTC+02:00): Pondělí, 26. března 14:30–. 16:45 – taneční páry, kvalifikace 17:15–21:15 – sportovní dvojice, kvalifikace Úterý, 27. března 10:30–16:. 00 – ženy, kvalifikace 17:00–22:15 – muži, kvalifikace Středa, 28. března 13:00–16:20. – sportovní dvojice, krátký program 18:40–22:30 – taneční páry, krátké tance Čtvrtek, 29. března 12:30–16:55 – ženy. , krátký program 19:00–22:20 – taneční páry, volné tance Pátek, 30. března 12:30–16:55 – muži, krátký. program 19:30–22:25 – sportovní dvojice, volné jízdy Sobota, 31. března 12:55–17:00 – muži, volné jítdy 18. :30–22:25 – ženy, volné jízdy Neděle, 1. dubna 14:15–16:45 – exhibice Mediální pokrytí V České republice mistrovství světa vysílal veřejnoprávní program ČT4. Přenosy komentoval Miroslav Langer. Legenda CH – Celkové hodnocení OD – Odstoupení Dvacet sedm závodníků nastoupilo do kvalifikace, z níž si dvanáct nejlepších zajistilo účast v krátkém programu. Titul obhájil Kanaďan Patrick Chan. Stal se tak prvním krasobruslařem, který vyhrál dvě mistrovství v řadě, od dvou triumfů Švýcara Stéphana Lambiela.", "question": "Ve kterém roce se konalo Mistrovství světa v krasobruslení ve francouzském Nice?", "answers": ["2012"]}
{"title": "Egyptské pyramidy", "context": "Archeologové ale zjistili, že pyramidy byly postaveny desítkami tisíc zručných pracovníků, kteří za to brali plat. Za vrcholné období doby stavitelů pyramid je považována vláda 4. dynastie, kdy vznikly nejznámější z pyramid – Chufuova, Rachefova a Menkaureova v Gíze; ty jsou také pokládány za první (a jediný do současnosti zachovaný) z tradičních divů světa. Právě ony a z nich obzvláště pyramida panovníka Chufua (označovaná někdy jako Velká pyramida), v mnoha ohledech jedinečná a odlišující se ostatních staveb tohoto typu, byly nejpozději od středověku předmětem pozornosti autorů nejrůznějších žánrů. Některé pyramidy jsou obrovské, jiné poměrně malé. Badatelé odhadují, že jich je kolem sta. Chufuova pyramida má tři hlavní komory: Královu a Královninu síň a tzv. Velkou Galerii. Je ale možné, že tu může být tajná chodba. Nejznámějšími pyramidami jsou Chufuova a Rachefova, které jsou poblíž Gízy. V minulosti byla Rachefova pyramida obložena bílým vápencem, který způsoboval, že se od ní odrážely jasné sluneční paprsky, což byla na tehdejší dobu skutečně krásná podívaná. Vápenec však bohužel v průběhu století rozebrali Egypťané na jiné stavby v okolí. Chufuova pyramida byla do postavení Eiffelovy věže nejvyšší stavbou na světě. Zabírá povrch takového rozměru jako 13 fotbalových hřišť. Její současná výška je 137,5 metrů. Sfinga, která je před pyramidami, je má hlídat. Vedle tří největších pyramid se nacházejí tři malé tzv. satelitní. Jsou to hrobky manželek faraona Chufua. Z dálky se zdá, že Rachefova pyramida je vyšší než Chufuova. To je ale pouze optický klam, protože Rachefova pyramida je na vyšším místě. Mastaba je nadzemní stavba z cihel, která byla používána jako hrobka vládnoucích vrstev ve starověkém Egyptě. Tvarem připomíná nízký komolý čtyřboký jehlan. Každá pyramida má údolní chrám, kde probíhala mumifikace, vzestupnou cestu a zádušní chrám, kde probíhaly náboženské obřady obnovující síly panovníka (vzestupná cesta je cesta, která stoupala k pyramidě).", "question": "Je Eiffelova věž vyšší než Chufuova pyramida?", "answers": ["Chufuova pyramida byla do postavení Eiffelovy věže nejvyšší stavbou na světě."]}
{"title": "Ukrajina", "context": "Nejslavnějším ukrajinským sportovcem všech dob je lehký atlet, skokan o tyči Serhij Bubka. V časech SSSR přivezli olympijské medaile také třeba sprinter Valerij Borzov či vytrvalostní běžec Volodymyr Kuc. Pro samostatnou Ukrajinu vybojovala čtyři zlaté medaile plavkyně Jana Kločkovová. V boxerském ringu prosluli mistři světa ve svých váhových kategoriích Vitalij Klyčko a jeho bratr Volodymyr Klyčko; Vitalij Klyčko je od roku 2014 politikem, starostou Kyjeva. 1. ledna – Nový rok 7. ledna – \"Rizdvo\" –. Vánoční svátky 8. března – Mezinárodní den žen 1. května – Svátek práce 8. května – Den vítězství 28. června – Den Ústavy Ukrajiny 24. srpna – Den Nezávislosti Ukrajiny V českém prostředí panuje nedostatek kvalitních knih o Ukrajině. Je to dáno jak tendenčností literatury z období Sovětského svazu, tak malým zájmem o Ukrajinu (v porovnání s Ruskem či Polskem), a to jak české slavistiky, tak veřejnosti. Jedinou oblastí, o níž je informací dostatek, je Podkarpatská Rus; existují jak turistické průvodce, tak historické a folkloristické práce. Podkarpatské Rusi se věnovalo několik autorů české literatury v době mezi dvěma světovými válkami, zejména Ivan Olbracht. S. Aleksijevičová: Modlitba za Černobyl. Brno: Doplněk, 2002. 230 s. ISBN 80-7239-082-1. H. Boczkowski: Ukrajina a ukrajinská otázka. Praha: Svaz pro osvobození Ukrajiny, 1915. A. Evans: Ukrajina [turistický průvodce].", "question": "Na kolik oblastí se dělí Ukrajina?", "answers": ["24"]}
{"title": "Narativní terapie", "context": "Narativní terapie Narativní terapie (z anglického to narrate) je jeden ze směrů konstruktivistické terapie. Vychází z předpokladu, že si klienti sami utvářejí příběhy svého dětství a minulosti obecně, které poté ovlivňují život a sebepojetí. V průběhu terapie se mění náhled na dosavadní život. To co člověk může vnímat jako nepříjemnou a zatěžující vzpomínku, lze vyložit z jiného pohledu v jiném kontextu a najít alternativní výklad. Literatura Strnad, Vratislav; Nejedlá, Alžběta: Základy narativní terapie a narativního koučinku. Praha: Portál , 2014. ISBN 978-80-262-0729-0 Freedman , Jill; Combs, Gene: Narativní psychoterapie. Praha: Portál , 2009. ISBN 978-80-7367-549-3 Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Medicína | Psychologie", "question": "Z jakého předpokladu vychází narativní terapie?", "answers": ["že si klienti sami utvářejí příběhy svého dětství a minulosti obecně"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Saturn (starý český název Hladolet) je v pořadí planet na šestém místě a po Jupiteru druhá největší planeta sluneční soustavy. Planeta byla pozorována již starověkými astronomy a byla pojmenována po římském bohu Saturnovi, který byl obdobou řeckého boha Krona. Astronomický symbol pro Saturn je ♄. Saturn patří mezi velké plynné obry, pro které je typické, že nemají pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru, která postupně přechází do pláště. Atmosféra je tvořena převážně lehkými plyny, a to hlavně vodíkem, který tvoří 96,3 % jejího objemu. Při pozorování Saturnu z dálky je planeta světle žlutá, což způsobuje vrstva mraků s nejasnými pásy různých barevných odstínů, které jsou přibližně rovnoběžné s rovníkem planety. Teplota v horní oblačné vrstvě atmosféry dosahuje -140 °C. Objem planety je 764krát větší než objem Země, má však ze všech planet nejmenší hustotu, která dosahuje pouze 0,6873 g/cm3. Jedná se o jedinou planetu ve sluneční soustavě, která má menší střední hustotu než voda. Saturn je znám svou mohutnou soustavou planetárních prstenců, které jsou viditelné ze Země i malým dalekohledem. Vedle prstenců, které se značí velkými písmeny latinské abecedy, obíhá kolem planety také početná rodina měsíců, jichž je k roku 2009 potvrzeno 62. Největší z nich je Titan, který má jako jediný měsíc ve sluneční soustavě hustou atmosféru. Jeden oběh okolo Slunce vykoná Saturn za 29,46 pozemského roku. Na noční obloze je snadno pozorovatelný pouhým okem jako nažloutlý neblikavý objekt, jasností srovnatelný s nejjasnějšími hvězdami. Od ekliptiky se nikdy nevzdálí na větší úhlovou vzdálenost než 2,5°. Přechod jedním znamením zvěrokruhu trvá více než 2 roky. Předpokládá se, že Saturn vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice až posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti.", "question": "Jak se jmenuje šestá planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Saturn"]}
{"title": "Clive Staples Lewis", "context": "Běžně o ní mluvil jako o své matce a také ji tak oslovoval v dopisech. Lewis, jehož matka zemřela, když byl malý, a jehož otec byl vzdálený a přísný, si k paní Mooreové vytvořil hluboký vztah. \"Vše, co o ní mohu nebo mám říct, je to, že mé dřívější nepřátelství k emocím bylo zcela a různorodě pomstěno,\" napsal o ní ve své autobiografii. Také řekl svému příteli Georgi Sayerovi: \"Byla štědrá a mě také naučila být štědrý.\" V prosinci 1917 napsal v dopise svému příteli z dětství Arthuru Greevesovi, že on a Jane jsou lidmi, kteří pro něj na světě nejvíc znamenají. V roce 1930 se Lewis, paní Mooreová, její dcera Maureen a Warnie přestěhovali do \"The Kilns\", domu ve čtvrti Headington Quarry na kraji Oxfordu (dnes součást předměstí Risinghurstu). Všichni se finančně podíleli na koupi domu, který po smrti Warrena v roce 1973 zdědila Maureen. Paní Mooreová ve stáří trpěla demencí, a tak byla nakonec umístěna do sanatoria, kde roku 1951 zemřela. Lewis ji zde až do její smrti každý den navštěvoval. Když Lewis poprvé přijel do Anglie, zažil určitý kulturní šok. \"Žádný Angličan nikdy nebude schopen pochopit mé první dojmy z Anglie,\" napsal v knize Zaskočen radostí. \"Ta zvláštní nářečí, která mě obklopovala, mi připomínala hlasy démonů. Ale tím nejhorším byla krajina v Anglii. Už jsem se s tím smířil, ale tenkrát jsem si vytvořil odpor k Anglii, jehož odstraňování trvalo velmi dlouho.\" Lewis se od útlého mládí zabýval severskou a řeckou mytologií, později se k nim přidala ještě irská mytologie a literatura.", "question": "Kde zemřel C. S. Lewis?", "answers": ["Oxford"]}
{"title": "Jiří I", "context": "Anniným nejbližším protestantským příbuzným byla Jiřího matka Žofie Hannoverská, jež byla dcerou Alžběty Stuartovny, nejstarší dcery krále Jakuba I. Stuarta, ta však zemřela dva měsíce před smrtí Anny Stuartovny a jejím dědicem se stal její nejstarší syn Jiří. V reakci na to se jakobité (stoupenci vyhnaného katolického krále Jakuba II. Stuarta a jeho potomků) pokusili Jiřího odstranit a na trůn prosadit nástupce z rodu Stuartovců po mužské linii, katolického Jakuba Františka Stuarta, ale neuspěli. V období vlády Jiřího I. vliv monarchie poklesl a Británie zahájila přechod k modernímu systému, ve kterém je moc soustředěna do rukou vlády vedené jejím předsedou. Na konci Jiřího panování byla moc soustředěna do rukou sira Roberta Walpole, který je považován za prvního de facto předsedu vlády. Jiří zemřel na cestě do svého domovského Hannoveru, kde byl také pohřben. == Mládí == Narodil se 28. května 1660 v Osnabrücku, který byl tehdy součástí Svaté říše římské. Byl nejstarším synem Ernesta Augusta, vévody brunšvicko-lüneburského a jeho ženy Žofie Hannoverské (někdy jmenované také jako Žofie Falcká). Žofie byla dcera českého \"zimního krále\" Fridricha Falckého a jeho manželky Alžběty Stuartovny a přes ni tedy vnučka anglického krále Jakuba I. Roku 1679, po náhlé smrti jednoho příbuzného, se stal Ernest Augustus vévodou calenbersko-göttingenským, s centrem v Hannoveru. Roku 1682 se rodina dohodla, že dědicem všech rodinných panství se stane Jiří.", "question": "Kdo je považovan za prvního de facto britského předsedu vlády?", "answers": ["Roberta Walpole"]}
{"title": "Přestupný rok", "context": "Přestupný rok je delší než běžný rok a vkládá se v intervalu podle daného kalendáře. Používá se v solárních (juliánský, gregoriánský) i lunisolárních kalendářích k vyrovnávání rozdílů mezi délkou kalendářního a tropického roku. Délka kalendářního roku je daná určitým počtem dní nebo měsíců odvozených od doby rotace Země kolem své osy, resp. doby rotace Měsíce kolem Země, zatímco tropický rok je dán dobou oběhu Země kolem Slunce, který ovlivňuje střídání ročních období. V solárních kalendářích mívá přestupný rok 366 dní místo 365, v lunisolárních 13 měsíců místo 12. Kalendářní rok má 365 dní. Ale protože jeden tropický rok je dlouhý 365,24219 dne, musí časem dojít k odchylce jednoho dne. To nastane jednou za čtyři roky a právě tehdy se vkládá jeden den navíc, kterému se často říká přestupný den (viz juliánský kalendář). Tím se docílí hodnoty 365,25 dne na rok. Ani to není dostatečně přesná délka tropického roku. Za tisíc let dojde k posunu o 7,81 dní, které budou oproti skutečnosti přebývat. Proto gregoriánský kalendář upřesnil, že roky dělitelné 100 jsou přestupné jenom tehdy, jsou-li dělitelné také 400. Přestupné byly například roky 1600, 2000 apod. Přestupné nejsou roky 1700, 1800, 1900, 2100 atd. Tím se docílí průměrné hodnoty 365,2425 dne na rok. Odchylka gregoriánského kalendáře tedy oproti skutečnosti činí 31 dní, které budou přebývat za 100 tisíc let. Přestupný den je zvláštní den, který se přidává do kalendáře, aby kalendářní rok svou délkou co nejvíce odpovídal tropickému roku. Rok s tímto dnem se nazývá přestupný rok. Historie přestupných dnů sahá až do starověkého Egypta, kdy byl v roce 238 př. n. l. zaveden dodatečný den každý čtvrtý rok. V roce 45 př. n. l. zavedl Julius Caesar stejné počítání do kalendáře používaného v Římě (proto označení juliánský kalendář). Chyba tohoto systému činí 1 den na 128 let. Kvůli nahromaděným rozdílům byl v roce 1582 dekretem papeže Řehoře XIII. kalendář reformován. V tomto gregoriánském kalendáři se přestupný den vkládá každý rok, který je beze zbyku dělitelný čtyřmi, s výjimkou celých století, která nejsou beze zbytku dělitelná 400 (roky 1600, 2000, 2400 jsou přestupné, kdežto 1700, 1800, 1900, 2100 nejsou). V tomto kalendáři se přestupný den vkládá jako 29. únor. Dříve se však přestupný den vkládal za 23. únor. Před Caesarovou reformou se používal kalendář, který zavedl král Numa Pompilius v 7. století př. n. l. Podle něj měl rok 355 dnů a každý druhý rok se do něj vkládal celý přestupný měsíc, a to za svátek Terminálií (svátek ukončení roku), který připadal na 23. únor.", "question": "Kolik dní má přestupný rok?", "answers": ["366"]}
{"title": "Olomouc", "context": "Olomouc byla ve středověku centrem Moravy, do třicetileté války třetím největším městem zemí České koruny (po Praze a Vratislavi) a největším městem na Moravě. Dnes je sídlem arcibiskupství a metropolity moravské církevní provincie, a také centrem pravoslavné církve na Moravě. V oblasti soudní moci je významnou institucí Vrchní soud v Olomouci. Význam Olomouce jako vzdělanostního centra podtrhují Univerzita Palackého, nejstarší na Moravě a druhá nejstarší v Česku, Vědecká knihovna a Slovanské gymnázium, nejstarší nepřetržitě fungující střední škola na Moravě s českým vyučovacím jazykem. Olomouc byla v minulosti významným obranným centrem, sídlem silné vojenské posádky, v polovině 18. století bylo město přebudováno na mocnou pevnost. V následujících letech bylo vystavěno mnoho kasáren, cvičišť, skladišť a dalších objektů, které využívala armáda i po zrušení pevnosti v roce 1884, po dobu Československé republiky (kdy vzniklo též významné letiště v Neředíně), i po druhé světové válce. Od roku 1968 byla v Olomouci i velice početná (okupační) posádka Sovětské armády. Do roku 2013 sídlilo v Olomouci Velitelství společných sil AČR, do té doby tedy město bylo hlavním centrem obrany státu. Pro svou atmosféru a historické pamětihodnosti je Olomouc vyhledávaným střediskem mezinárodních konferencí a festivalů. Více než čtyřicetiletou tradici má Academia film Olomouc (AFO), mezinárodní festival dokumentárních filmů a videoprogramů. Koná se zde také jeden z nejvýznamnějších[zdroj? ] českých divadelních festivalů Divadelní Flora. Dále pak Flora Olomouc, mezinárodní výstava zaměřená na zahradnictví a pěstování rostlin s každoroční návštěvností okolo 80 000 návštěvníků. Oblíbený je také Podzimní festival duchovní hudby či Mezinárodní varhanní festival. Své fanoušky si již našly také mladší akce – květnový Beerfest i srpnový Flamenco festival. Olomouc je známá svými historickými památkami, její historické jádro je městskou památkovou rezervací, která je po pražské druhá nejvýznamnější v Česku. Původ jména Olomouc je etymologicky sporný. Někdy se slovo rozděluje na Olo-mouc, přičemž druhá část -mouc by měla souvislost se staročeským slovesem mútit, tj. hlučet (doloženo v osobních i místních jménech, např. Mutimír, Moutnice, Mutná), první část by mohla vycházet z hypotetického praslovanského slova *ol, tj. pivo (srovnej anglické ale). Jiný výklad operuje s hypotetickým osobním jménem *Olomút, jméno by bylo utvořeno přivlastňovací příponou -jь (j'), asimilovanou v -c, a znamenalo by \"ves v Olomútově vlastnictví\" (podobně Bolelouc – Bolelútův majetek).", "question": "Jaké město bylo ve středověku centrem Moravy?", "answers": ["Olomouc"]}
{"title": "Pakůň", "context": "Pakůň Pakůň Pakůň žíhaný Pakůň běloocasý Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda) Třída savci (Mammalia) Řád sudokopytníci (Artiodactyla) Podřád přežvýkaví (Ruminantia) Čeleď turovití (Bovidae) Podčeleď buvolci (Alcelaphinae) Rod pakůň (Connochaetes)Lichtenstein, 1812 Areál rozšíření Areál rozšíření Některá data mohou pocházet z datové položky. Pakůň (Connochaetes) je rod velkých přežvýkavých savců z čeledi turovitých (Bovidae) patřící mezi buvolce. Zástupci rodu se dělí do dvou druhů a žijí v subsaharské Africe převážně v savanách. Druhy Žijící pakůň běloocasý (Connochaetes gnou) pakůň žíhaný (Connochaetes taurinus) Fosilní Connochaetes africanus (Hopwood, 1934) † Connochaetes gentryi Harris, 1991 † Connochaetes laticornutus (van Hoepen, 1932) † Connochaetes tournoueri (P. Thomas, 1884) † Charakteristika Pakůň žíhaný je větší než pakůň běloocasý. Samci prvně jmenovaného dosahují výšky v kohoutku asi 150 cm a hmotnosti okolo 250 kilogramů, tyto míry pro samice jsou asi 135 cm a 180 kg. Samci pakoňů běloocasých měří v ramenou cca 120 cm, a váží okolo 150 kg, samice pak dosahují výšky zhruba 100 cm a váhy okolo 120 kg.", "question": "Kde žijí pakoně?", "answers": ["subsaharské Africe převážně v savanách"]}
{"title": "Irsko", "context": "Dnes mají Irové převážně gaelský původ, a přestože část populace je norského, anglonormanského, anglického, skotského, francouzského a velšského původu, tyto skupiny netvoří výrazné menšiny. Gaelská kultura a jazyky tvoří významnou část národní identity. Ve Spojeném království jsou irští kočovníci (\"Travellers\") etnická menšina, politicky spojeni s pevninskými romskými a cikánskými skupinami, ale v Irsku ne – tam jsou klasifikováni jako \"sociální skupina\". Irsko má nejrychleji rostoucí (do počtu) populaci v Evropě. Růst v roce 2006 byl 2,5 %, třetí rok bez přerušení byl větší než 2 %. Tak rychlý růst může být přičten klesající úmrtnosti, zvyšující se porodnosti, vysoké imigraci – imigranti nyní tvoří přibližně 10 % irské populace. Významným faktorem růstu je i fakt, že Irsko je jedna ze tří zemí Evropské unie (spolu s Maltou a Polskem), kde jsou zakázány potraty (jsou povoleny pouze v případě ohrožení života matky). Oficiální jazyky v Irsku jsou irština a angličtina, přičemž převládá angličtina. Lidí žijících v irsky mluvících komunitách, Gaeltachtech, jsou pouhé desetitisíce. Žijí izolovaní převážně na západním pobřeží. Silniční značky jsou většinou dvojjazyčné, ale v Gaeltachtech jsou pouze irsky. Pouze v angličtině je většina veřejných vyhlášek a tisknutých médií. Většina vládních publikací a formulářů je jak v angličtině, tak v irštině, a občané mohou se státem jednat i v irštině. Podle sčítání lidu v roce 2006 je 1 656 790 lidí (39 %) v Irsku schopno domluvit se irsky; přestože není dostupný žádný průzkum pro anglicky mluvící, nejspíše jich bude téměř 100 %. Irská populace se v posledních letech podstatně zvětšuje. Mnoho tohoto populačního růstu může být připisováno imigrantům a vracejícím se Irům (často s dětmi narozenými v cizině), kteří ve velkém počtu emigrovali v dřívějších letech velké nezaměstnanosti.", "question": "Jaké jsou oficiální jazyky v Irsku?", "answers": ["irština a angličtina"]}
{"title": "Bublinkové řazení", "context": "Po n opakováních je spodních n prvků již seřazeno a je zbytečné je znovu procházet. Další výhodou je, že upravený algoritmus se nezacyklí v nekonečné smyčce ani v případě, že bychom měli špatně implementovanou funkci pro porovnávání prvků seznamu. Průměrná i nejhorší asymptotická složitost bublinkového řazení je : : : O ( : n : 2 : : ) : : {\\displaystyle O(n^{2})} . Tento algoritmus řazení je jedním z nejpomalejších, je horší i ve srovnání s jinými algoritmy se stejnou asymptotickou složitostí, neboť vyžaduje velké množství zápisů do paměti a tím neefektivně pracuje s cache procesoru. Díky své jednoduché implementaci se však často objevuje v úvodních kurzech programování. Bublinkové řazení je z hlediska naprogramování nejjednodušším algoritmem pro řazení. Výhodou rovněž je, že je stabilní, tzn. nemění pozici prvků, které jsou při porovnávání vyhodnoceny jako ekvivalentní. Bublinkové řazení je jeden z mála řadicích algoritmů, kterému stačí sekvenční přístup k datům (algoritmus nepotřebuje v řazené posloupnosti provádět žádné skoky). V minulosti se proto používal k řazení dat na páskových médiích, dnes jej lze s výhodou použít například při řazení jednosměrně zřetězeného spojového seznamu. Bublinkové řazení se používá například pro výuku programování, nebo pro řazení malých polí, nebo polí, která jsou již částečně seřazena. Vzhledem k vysokému výkonu současných počítačů může mít \"malé\" pole i několik tisíc prvků, avšak pro řazení opravdu velkých polí je bublinkové řazení naprosto nevhodné. Pokud např. seřazení desetiprvkového pole trvá jednotku času, pak při bublinkovém řazení stokrát delšího (tisíciprvkového pole) spotřebujeme 10000 jednotek času, zatímco kvalitní algoritmus by potřeboval pouze 200 jednotek času[zdroj?", "question": "Který algoritmus pro třídění je nejjednodušší naprogramovat?", "answers": ["Bublinkové řazení"]}
{"title": "ČT1", "context": "ČT1 (též jednička) je první kanál České televize. ČT1 představuje mainstreamový program s programovým schématem zaměřeným na rodinu. Stanice vysílá české i zahraniční filmy a seriály, zpravodajství, zábavné a soutěžní pořady. Česká televize užívá pro produkci pořadů tří televizních studií v Praze, Brně a Ostravě. Stanice začala vysílat jako ČST 1. května 1953 (Svátek práce) z pražského studia. Pravidelné vysílání bylo zahájeno 25. února 1954 (výročí \"Vítězného února dle socialistického kalendáře). V roce 1970 došlo k přejmenování stanice na ČST1. Stanice vysílá barevně od roku 1975. V roce 1990 byla stanice v rámci federalizace přejmenována na F1. Po rozdělení Československa byla F1 rozdělena na dvě nově vzniklé stanice, ČT2 pro Českou republiku a STV2 pro Slovenskou republiku. 4. února 1994 došlo též ke změně frekvencí, na kterých jednotlivé stanice vysílaly. Do té doby existující stanice ČT3 byla zrušena a na její tehdejší frekvenci nyní vysílala ČT2. Na tehdejší frekvenci ČT2 začala vysílat nově vzniklá stanice TV Nova. Dnešní stanice ČT2 tak vysílá na původně třetím federálním okruhu České televize, zatímco stanice ČT1 vysílá na původním druhém kanálu Československé televize. Studio 6 - Tříhodinové zpravodajské studio, každý všední den v 6:00 - moderátoři s hosty diskutují o tom, co dnešek přinese nového v oblasti politiky, ekonomiky, kultury a sport vč. počasí a dopravy (zároveň. na ČT24) Zprávy ve 12 - Zpravodajská relace včetně sportovních zpráv a počasí - každý všední den ve 12:00 (zároveň i na ČT24) Zprávy ve 13 - Zpravodajská relace včetně sportovních zpráv a počasí. - o víkendu ve 13:00 (zároveň i na ČT24) Události v regionech - souhrn informací z krajů ČR - vysílány také Události v regionech plus (také na ČT24) Události - hlavní relace. včetně Počasí, každý den v 19:00 (také na ČT24) Branky, body, vteřiny - sportovní relace, každý den v 19:45 Černé ovce - relace zaměřená na odhalování.", "question": "Kdy začala v Československu vysílat ČST1?", "answers": ["1. května 1953"]}
{"title": "Christopher Paolini", "context": "Příběh se odehrává ve fiktivním fantasy světě Alagaësia a vypráví příběh mladého muže Eragona, který se po nalezení dračího vejce stane Dračím jezdcem, a jeho dračice Safiry. Narodil se v listopadu roku 1983 v Jižní Kalifornii. Mimo několika let na Aljašce žil se svými rodiči, mladší sestrou Angelou a kočkou s kokršpanělem v Montaně. K tvorbě ho inspirovala místní nádherná příroda a půvab zdejších měst. == Tvorba == V této době psal krátké příběhy a rád navštěvoval knihovnu, kde četl knihy žánru fantasy. Když psal, rád se nechával inspirovat vážnou hudbou. Poslouchal například Beethovena nebo Wagnera. Svojí první verzi Eragona napsal v patnácti letech. Nikdy ji nechtěl publikovat; psal pro radost. Všechny postavy si vymýšlel, kromě čarodějnice Angely, v které najdete jeho sestru. Po několika letech tuto první verzi upravil a dal přečíst rodině. Všichni byli z díla nadšeni. Poté sjednotil grafickou úpravu knihy a navrhl i mapu, která se objevila ve vydání knihy. Spoustu času mu trvalo vytvořit na počítači obrázek oka dračice Safiry. Kniha přišla poprvé do tisku. Objevila se v knihovnách a školách. V roce 2002 byla kniha vydána v rodinném nakladatelství jeho rodičů, Paolini International LLC. Kniha poté vyšla v nakladatelství Knopf Books for Young Readers a dalších v jednotlivých překladech. U nás vyšla v nakladatelství Fragment. Paolini o příběhu tvrdí, že ho změnil stejně jako hlavního hrdinu Eragona. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Christopher Paolini ve Wikimedia Commons Oficiální webové stránky knih Eragon a Eldest Webové stránky věnované knihám z edice Odkaz Dračích jezdců Webové stránky věnované knize Brisingr Alagaesie.net – Nejnovější informace ze světa Alagaësie Christopher Paolini – video z cyklu České televize Na plovárně Rozhovor s Christopherem Paolinim", "question": "Kdo je autor knihy Eragon?", "answers": ["Christopher Paolini"]}
{"title": "Markéta Těšínská", "context": "Markéta Těšínská († 27. června 1416) byla těšínská knížecí princezna, která prožila většinu života v Anglii. == Život == Narodila se jako dcera těšínského knížete Přemysla I. Nošáka, který byl jedním z vyjednávačů sňatkové aliance mezi Lucemburky a Plantagenety. Na podzim roku 1381 se Markéta dostala v doprovodu Anny České do Anglie, kde se společně s otcem zúčastnila svatby své paní. Následně se provdala za Simona Felbrigga, budoucího praporečníka krále Richarda II. a připojila se tak k vlně českoanglických sňatků. Právě svatba se Šimonem ji zachránila před vyhoštěním z Anglie, které postihlo většinu českého doprovodu po roce 1388. Zemřela v červnu 1416 a byla pohřbena v kostele sv. Markéty ve Felbriggu (hrabství Norfolk) pod mosazným náhrobkem. Z její pozůstalosti je známá kniha hodinek, která je uložena v Huntington Library v Kalifornii. Kromě modliteb v latině a angličtině obsahuje i jednu modlitbu v češtině. == Bibliografie == Małysz, Bohdan: Markéta Těšínská: zapomenutá dcera Přemysla I. Nošáka na dvoře anglického krále Richarda II.", "question": "Za koho se vdala Markéta Těšínská?", "answers": ["za Simona Felbrigga"]}
{"title": "Jihlava", "context": "Historicky se jedná o moravské město a i dnes většina Jihlavy leží na moravské straně, pouze severozápadní okraj je v Čechách. Historické město, založené ve 13. století jako hornické s těžbou stříbra, je od roku 1982 městskou památkovou rezervací. Jihlava je od roku 2000 střediskem Kraje Vysočina. Žije zde okolo 50 tisíc obyvatel. Město nese název Jihlava (německy Iglau) podle původní kupecké osady u kostela svatého Jana, která se nacházela poblíž brodu přes stejnojmennou řeku, jež dala osadě název. Původ názvu řeky však není jasný. Mohli ji pojmenovat Langobardi, kteří žili u jejího soutoku s Dyjí, jako Igulaha (ježový potok). Pojmenování však může pocházet i ze slovanských jazyků, kde slovo \"jehla\" označovalo ostré kamení v říčním korytu. Související informace naleznete také v článku Dějiny Jihlavy. První zmínka o osadě jménem Jihlava pochází z roku 1233, kdy olomoucký biskup Robert potvrdil převod zboží (kde figuroval i název Gyglaua – Jihlava) řádu německých rytířů do vlastnictví želivského kláštera. V roce 1234 vyměnil markrabě Přemysl a královna Konstancie s klášterem Porta Coeli v Předklášteří mimo jiné i statek Jihlava s okolními vesnicemi a mýtem za jiný majetek. Po roce 1240 se Jihlava vrátila zpět do držby Václava I. a brzy poté (někdy mezi lety 1240–1243) bylo založeno horní město. Do nového města přicházelo pravděpodobně množství lidí, ochotných se účastnit na těžbě a zpracování stříbra. Už k roku 1249 se zmiňují mince ražené v Jihlavě, jisté ovšem není, zda zde už tak brzy fungovala mincovna. Již před rokem 1253 vznikla i zakládající listina Jihlavy, která město charakterizovala i z právního hlediska, dodnes se však nedochovala.", "question": "Ze kterého roku pochází první zmínka o osadě jménem Jihlava?", "answers": ["1233"]}
{"title": "Kodikologie", "context": "Zkoumá je jako jedinečné objekty a zjišťuje jejich vznik a funkci ve společnosti. Sleduje vnitřní proměny a osudy literárních rukopisů i jako součásti určitých celků, zejména skriptorií, iluminátorských dílen a knihoven. Zabývá se i problémy penetrace (putováním rukopisů), tedy obchodem s rukopisnými kodexy, dějinami středověkých knihoven a v novověku vývojem rukopisných oddělení knihoven. Kodex sloužil k uchování a předávání společensky zajímavých informací, zapsaných v určité formě. Kodikologie je velkým přínosem zejména pro historiografii středověku. Kodikologii využívají i dějiny hudby. Termín kodex původně označoval svazek voskových destiček či svitek papyrusu. Název byl přenesen na mnohalistovou knihu, do 13. století pergamenovou, později papírovou (nejstarší papírna v Čechách je k roku 1490 – Zbraslav). Další formou dokumentu byl rotulus, svitek. Kodikologie vznikla až v polovině 20. století ve Francii. Za světového zakladatele je považován Alphonse (Alain) Dain, zakladatelem v Česku je Václav Vojtíšek. V Česku se rukopisy zabývá hlavně Komise pro soupis rukopisů při AV ČR (založena 1954, časopis Studie o rukopisech). Kodikologie tedy studuje rukopisy, které nebyly vedeny jako úřední knihy a jejichž původní sepsání a pozdější opisy sledovaly literární, vědecké či dokumentační cíle. Kodikologie má především antické či středověké objekty výzkumu, neboť rukopisná kniha se vyskytovala do vynálezu knihtisku (v pol. 15. století – Johannes Gutenberg). Na ni pak navazuje knihověda (zabývá se tištěnými knihami) a bibliologie (nauka o knize vůbec). Funkce rukopisu se měnila podle držby/itele kodexu. Rozlišuje se primární (původní) funkce a sekundární (druhotná) funkce – těch může být více. Podle primární funkce dělíme kodexy na 4 skupiny: liturgické a náboženské rukopisy, studijní rukopisy, tedy odborné a vědecké rukopisy i školní učebnice, nestudijní rukopisy, tedy beletrie, poezie a vůbec rukopisy vzniklé jako zábavná četba bez konkrétního odborného cíle, reprezentační a bibliofilské rukopisy, tedy všechny honosně vyzdobené rukopisy bez ohledu na obsah, neboť krásné knihy mohly obsahovat náboženská, studijní i nestudijní témata.Součástí výzkumu kodikologie jsou také další osudy kodexů po jejich vzniku, tj. obchod s rukopisy a dějiny kodexových knihoven, tedy jak knihoven institucionálních (církevních a světských), tak knihoven individuálních, soukromých. Dějiny knihoven obecně tvoří součást bibliografie.", "question": "Jak se nazývá obor, který se zabývá studiem starých rukopisů?", "answers": ["Kodikologie"]}
{"title": "Kollárovci", "context": "Kollárovci KollárovciZákladní informace Původ Slovensko Slovensko Kolačkov okres Stará Ľubovňa Žánry Východoslovenský folklór Aktivní roky 1997 — současnost Web kollarovci.sk Současní členové Tomáš Kollár Štefan Kollár Marek Kolár Štefan Repka Peter Rončík Juliús Michal Hudi Patrik Červeňák Některá data mohou pocházet z datové položky. Kollárovci jsou hudební skupina, hrající od roku 1997. Své první CD vydali až v roce 2002. Hrají a skládají hlavně folklórní písně, blízké folklóru východního Slovenska. Při zpěvu používají často goralské nářečí (nářečí slovenštiny), které je směsí slovenštiny, polštiny a ukrajinštiny podobající se těšínskému nářečí[zdroj? ]. Ve zpěvu se členové skupiny střídají. Mají mimořádný cit pro melodii[zdroj? ]. Zatím vydali 10 hudebních CD. Skupinu tvoří především 3 bratři z rodiny Kollárovců. Několikrát se proslavili na hudebních festivalech v zahraničí (viz folklórní festival v Chambly), hrají i na soukromých koncertech. Nejčastěji mimo Slovensko koncertují v Polsku a v Česku, kde pravidelně hrají v televizním pořadu Šlágr TV. Členové Tomáš Kollár — Houslista Štefan Kollár — saxofon, klarinet, akordeon Marek Kollár — Druhý houslista Štefan Repka — Basa Patrik Červenak-Bicie nástroje Juliús Michal Hudi cimbálista Peter Rončík - Gitara CD Z Kolačkova parobci Keď chlapci hrajú Hej tam od Tater Pozdrav zo Slovenska Dievčatá Vianoce s Kollárovcami Goraľu cy či ne žaľ Môj život je muzika Neúprosný čas Vlasy čierne Externí odkazy Oficiální web skupiny Kollárovci po siedmykrát a stále originálni Kollárovci: Muzikanti z Kolačkova dobýjajú srdcia doma aj za hranicami mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba", "question": "Jak dlouho hrají Kollárovci?", "answers": ["od roku 1997"]}
{"title": "Arménské písmo", "context": "Arménské písmo bylo vytvořeno Mesropem Maštocem kolem roku 405, aby bylo možné napsat arménský překlad Bible. Původ písmen není zcela jistý, ale s největší pravděpodobností vycházel z abecedy řecké. Ačkoli oba dnešní dialekty arménštiny, západní i východní, používají stejnou abecedu, výslovnost některých písmen je odlišná. Během let se změnilo nejen pořadí jednotlivých písmen, ale i jejich počet. Nejvíce nových písmen bylo přijato během středověku, a to kvůli tomu, aby se jimi mohly vyjádřit cizí hlásky. Znaky se používaly i na zápis arménských číslic. Arménským písmem píše, nebo psalo několik dalších jazyků (například kurdština během sovětské éry, nebo lomavrenština). Arménština Arménské číslice Gruzínské písmo", "question": "Kým bylo vytvořeno arménské písmo?", "answers": ["Mesropem Maštocem"]}
{"title": "Newtonovy pohybové zákony", "context": "Newtonovy pohybové zákony jsou fyzikální zákony formulované Isaacem Newtonem. Popisují vztah mezi pohybem tělesa a silami, které na toto těleso působí. Newton zavedl celkem tři pohybové zákony, které tvoří základ klasické mechaniky a zejména dynamiky, která zkoumá příčiny pohybu. Tyto zákony umožňují určit, jaký bude pohyb tělesa v inerciální vztažné soustavě, jsou-li známy síly působící na těleso. Nazývá se také Zákon setrvačnosti. Corpus omne perseverare in statu suo quiescendi vel movendi uniformiter in directum, nisi quatenus illud a viribus impressis cogitur statum suum mutare. Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly nebo výslednice sil je nulová, pak těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu. Ekvivalentní (srozumitelná) formulace zní: Těleso zůstává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, není-li nuceno vnějšími silami tento stav změnit. Tento zákon lze experimentálně dokázat jen při vyloučení nebo kompenzaci všech vnějších sil, což je v plné míře nemožné, částečně to však vyřešit lze. Odporové síly, které působí v látkovém prostředí i ve vzduchu, lze odstranit umístěním tělesa do vakua. Gravitační sílu lze kompenzovat odstředivou silou, například v kosmické lodi na oběžné dráze kolem Země. První Newtonův zákon říká, že síla není příčinou pohybu, tělesa se mohou pohybovat i bez působení sil. Ovšem tento pohyb musí být rovnoměrný a přímočarý (nemění se velikost rychlosti ani směr).", "question": "Kým jsou formulované Newtonovy pohybové zákony?", "answers": ["Isaacem Newtonem"]}
{"title": "Polární oblast", "context": "Na Zemi i na Marsu jsou polární oblasti zčásti pokryté ledem. == Země == Na Zemi se severní polární oblast označuje jako Arktida a jižní polární oblast jako Antarktida. Zatímco vymezení jižní polární oblasti je vcelku jednoznačné (pevnina Antarktidy a okolní moře), v okolí severního pólu jsou poměry složitější. Jednak proto, že v okolí je více pevnin, jednak vzhledem k přítomnosti mořských proudů, které části Arktidy oteplují. Proto se severní polární oblast vymezuje dvojím způsobem: geograficky a klimatologicky. === Geografické vymezení === Polární oblast je geograficky vymezena polárním kruhem, který tvoří rovnoběžky na 66° 33' (resp. 66,55°) severní a jižní zeměpisné šířky. Ty leží ve vzdálenosti asi 2 602 km od pólu a asi 7 383 km od rovníku. Jejich poloha je dána sklonem zemské osy vůči ekliptice (asi 23° 26́), jež se v průběhu času pomalu mění: v současnosti se polární kruh posouvá asi o 14,4 mm za rok směrem k pólům. Polární oblast je tam, kde o letním slunovratu (21. června) Slunce vůbec nezapadne a o zimním slunovratu (20. nebo 21. prosince) nevyjde nad obzor. Vzhledem k lomu světla v atmosféře lze ovšem tento jev na severní polokouli pozorovat asi od 66 stupně šířky, na jižní polokouli od 67 stupně. Čím blíže k pólu, tím je tento jev zřetelnější: asi od 73° je skutečně tma, od 79° je vidět nejjasnější hvězdy a od 85° nelze pozorovat ani žádné svítání. Odtud je také název polární den a polární noc, jež jsou směrem k pólu stále delší, až na pólu zdánlivý denní pohyb Slunce mizí a \"den\" i \"noc\" trvají půl roku. === Klimatologické vymezení === I když se polární oblasti vyznačují obecně chladným podnebím, jsou klimatické podmínky v severní polární oblasti velmi rozmanité v závislosti na pevninách a mořských proudech. Tak Hudsonův záliv v Kanadě je po polovinu roku zamrzlý, kdežto například norský přístav Hammerfest, který leží více než 1000 km severněji, vůbec nezamrzá. Proto se v klimatologii za polární oblast pokládá oblast, kde v nejteplejším měsíci roku (na severní polokouli červenec) střední teplota nevystoupí nad 10° C. Klimatologický polární kruh zhruba vymezuje oblast, kde rostou stromy, od oblasti tundry. Ještě severněji rostou už jen některé trávy, mechy a lišejníky.", "question": "Která oblast označuje region v blízkosti zeměpisného pólu planety?", "answers": ["Polární"]}
{"title": "Aristoxenos", "context": "Aristoxenos z Taranta, či z Tarentu (starořecky Ἀ Aristóxenos; * kolem 360 př. n. l. zřejmě v Tarantu – asi 300 př. n. l., ?), byl řecký filosof a hudební teoretik. Je považován za zakladatele hudební vědy, a to především díky svému spisu Harmonikon stoicheion (Ἁ σ, Základy hudební teorie), jehož fragmenty se dochovaly, na rozdíl od jeho spisů filozofických. == Vzdělání == Narodil se jako syn Spintara, Sokratova žáka. Nejprve se učil u pythagorejce Xenofila z Chalkidiky a učitele hudby Lampra, a později v Aténách byl žákem Aristotelovým a příslušníkem peripatetické školy. Jeho spisy jsou nejstarší dochovaná antická pojednání o hudbě. Podle středověkého slovníku Suda se po Aristotelově smrti od svého učitele s hořkostí odvrátil, to když zjistil, že Aristoteles určil za svého nástupce v čele peripatetické školy Theofrasta. Jiný aristotelovský filozof, Aristoklés z Messeny, to však ve svých dějinách filozofie z 1. století nepotvrzuje. Suda Aristoxenovi rovněž přisuzuje sotva uvěřitelný počet 453 spisů. == Činnost == Aristoxenos mimo jiné definoval na čistě hudebním základě následující výrazy: interval, tónový systém, tón, půltón, třetinotón, čtvrttón, ..., diatonický, chromatický a enharmonický tónorod, trvání, rytmus. Tím do značné míry položil základy pozdější hudební terminologie vrcholné antiky a středověku. Většina z jeho terminologie se dochovala dodnes, byť částečně s pozměněným významem. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Autor Aristoxenos ve Wikizdrojích Heslo v Britannice", "question": "Kdo byl Aristoxenos?", "answers": ["řecký filosof a hudební teoretik"]}
{"title": "UNESCO", "context": "Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je jedna z 15 mezistátních odborných organizací (agentur) OSN. Sídlí v Paříži. Organizace má 195 členských zemí, poslední z nich (v tomto případě autonomní území), která je v současnosti v procesu přijetí, je Palestina. Spojené státy americké, Izrael a Kanada zareagovaly pozastavením svých příspěvků této organizaci s tím, že probíhající konflikt má být řešen vyjednáváním. Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy právě skončené druhé světové války. Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě (digital divide [en]). Ústava organizace definuje tři hlavní orgány: Generální konference UNESCO Výkonná rada UNESCO Sekretariát", "question": "Kdy byl zahájen vznik organizace UNESCO?", "answers": ["16. listopadu 1945"]}
{"title": "Atom", "context": "Atom (z řeckého ἄ, átomos – nedělitelný) je nejmenší částice běžné hmoty, částice, kterou už chemickými prostředky dále nelze dělit (ovšem fyzikálními ano – viz např. jaderná reakce) a která definuje vlastnosti daného chemického prvku. Atom se skládá z atomového jádra obsahujícího protony a neutrony a obalu obsahujícího elektrony. První představy o atomu pocházejí z antického Řecka, ve kterém v 5. století př. n. l. Démokritos představil filosofickou teorii, podle které nelze hmotu dělit donekonečna, neboť na nejnižší úrovni existují dále nedělitelné částice, které označil slovem atomos (ἄ). Podle této teorie je veškerá hmota složena z různě uspořádaných atomů různého druhu, které jsou nedělitelné, přičemž je nelze vytvářet ani ničit. Vědeckou formu atomové teorii poskytl na začátku 19. století John Dalton, podle kterého se každý chemický prvek skládá ze stejných atomů zvláštního typu, které nelze měnit ani ničit, ale lze je skládat do složitějších struktur (sloučenin). Na základě této teorie byl schopen vysvětlit některé otevřené otázky tehdejší chemie, např. proč při chemických reakcích reagují vždy jednoduché poměry množství příslušných látek (viz zákon násobných poměrů slučovacích). Související informace naleznete také v článku Thomsonův model atomu. Teorii o nedělitelných atomech (přesněji částic, které atomy nazval Dalton) však v roce 1897 vyvrátil J. J. Thomson, který při studiu katodového záření objevil elektron – tedy první subatomární částici.", "question": "Z čeho se zkládá atom?", "answers": ["atomového jádra obsahujícího protony a neutrony a obalu obsahujícího elektrony"]}
{"title": "Ferdinand I", "context": "HOLLER Gerd, Ferdinand I : Poslední Habsburk na Pražském hradě: Spravedlnost pro císaře, nakladatelství Brána, 1. vydání, Praha 1998, ISBN 80-85946-90-4 KLEISNER, Tomáš. Medaile císaře Ferdinanda Dobrotivého. Praha: Národní muzeum, 2013. 192 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7036-396-6. SÉGUR-CABANAC, Victor Graf. Kaiser Ferdinand I. (V.) der Gütige in Prag : Die Zeit nach dem 13. März 1848. Brünn: Irrgang, 1913. 215 s. Dostupné online. (německy) SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836: Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 189 s. ISBN 80-86515-37-0. SEKYRKOVÁ, Milada. Ferdinand V. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 519-529. SCHIMMER C. A., Ferdinand I., Vídeň 1849 Související články Seznam představitelů českého státu Seznam rakouských panovníků Seznam uherských králů Externí odkazy Galerie Ferdinand I. Dobrotivý na Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand I. Dobrotivý na Wikimedia Commons Osoba Ferdinand I. Dobrotivý ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferdinand I. Dobrotivý Předchůdce:František I. Rakouský císař 1835–1848 Nástupce:František Josef I. Předchůdce:František I. Český král 1835–1848 Nástupce:František Josef I. Předchůdce:František I. Uherský král 1830–1848 Nástupce:František Josef I. Předchůdce:František I. Chorvatsko-slavonský král 1835–1848 Nástupce:František Josef I. Předchůdce:František I. Dalmátský král 1835–1848 Nástupce:František Josef I. Předchůdce:František I. Lombardsko-benátský král 1835–1848 Nástupce:zánik státu Předchůdce:František I. Haličsko-vladiměřský král 1835–1848 Nástupce:František Josef I. Předchůdce:František I. Hlava dynastie 1835–1848 Nástupce:František Josef I. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Čeští panovníci Mytičtí panovníci(do 9. století) První mytičtí panovníci Praotec Čech • Krok • Libuše Mytičtí Přemyslovci", "question": "Kdo byl posledním korunovaným českým králem?", "answers": ["Ferdinand I. Dobrotivý"]}
{"title": "Tónový jazyk", "context": "To znamená, že tón, jakým je slovo proneseno, má zásadní význam pro rozlišení významu různých slov, která jinak znějí stejně. Jazyky mohou rozlišovat výšku tónu (např. vysoký, střední, nízký), průběh tónu (např. stoupající, klesající) nebo obojí. Nerozhoduje absolutní výška tónu, ale relativní vůči ostatním tónům. Vysoký tón tedy neznamená například vysoké cé, ale pouze tón vyšší než střední nebo nízký tón. Tónovými jazyky převážně hovoří obyvatelstvo zemí v subsaharské Africe a v jihovýchodní Asii, vyskytují se také v Severní a Jižní Americe a v Mezoamerice. Příkladem tónového jazyka je čínština. Na druhou stranu určitý charakter tónového jazyka má i čeština (v omezené míře francouzština) - a to v podobě tvoření otázky, které je čistě založené na tónu. V protikladu k angličtině či němčině, kde se otázka tvoří čistě gramaticky. Uplatňování tónu v jazyce patří mezi tzv. suprasegmentální jevy.", "question": "Co je příkladem tónového jazyka?", "answers": ["čínština"]}
{"title": "Blouznivci našich hor", "context": "Blouznivci našich hor je soubor povídek českého spisovatele Antala Staška. Tématem je život v Krkonoších a spiritismus (proto název blouznivci). Vydán byl roku 1896 v Praze. == Dvě horské dívky == Román Dvě horské dívky vypráví nešťastný příběh dvou dívek, poodhaluje duchověrce (spiritismus) a přibližuje dobu a prostředí, ve kterém žili. Oba příběhy se odehrávají nedaleko sebe v Krkonoších. Jedinou jejich společnou postavou je však pouze dohazovač Bobek, věčně opilý a negramotný povaleč, který se neúspěšně snaží spojit dohromady Růženku s Petříkem kvůli vidině dvouset zlatých a honbě rodičů za penězi. Bobek byl ovšem také členem tamějšího spiritistického \"sboru sv. Václava\". Spiritismus (víra v duchy a příchod nového mesiáše) byl v Čechách přejat z Německa a brán jako určitá reforma víry, což se ale nelíbilo církvi. Ústřední postavou prvního příběhu je Růženka, milé a pěkné děvče, které bylo v mládí vychováváno v Praze, kvůli panskosti její matky mlynářky. Avšak po smrti jejího otce ji matka stáhla zpět do mlýna, ona ale četla mnoho světových autorů, především Byrona, a tak se v mlýně nudila. Později se však zamilovala do studenta práv Čeňka a chtěla už se vdávat, jenže Čeněk onemocněl a brzy zemřel. Potom se o ni začal zajímat jeho přítel a ošetřovatel doktor Boukal, pragmatický a introvertní člověk, který se jí ale moc nelíbil. Po nějakém čase přijel domů syn chudé sousedky kněz Jeník, s kterým se Růženka již od dětství přátelila, který se ale teď zbláznil a jelikož říkal z blouznění její jméno, přinesla jí jeho matka, která neuměla číst, jeho deník, aby si ho přečetla. Z něho se dozvěděla, že ji Jeník tajně miloval, ale nedokázal jí to říct, dále se z něj dočetla o ráně do hlavy, kterou utrpěl a která byla pravděpodobně příčinnou jeho šílenství a paranoii. Matka jí však zakázala vycházet z domu a Jeník brzy na to zemřel.", "question": "Kdo napsal knihu Blouznivci našich hor?", "answers": ["Antala Staška"]}
{"title": "Mary McElroyová", "context": "Mary McElroyová Mary McElroyová Neoficiální první dáma USA V roli:19. září 1881 – 4. března 1885 Předchůdkyně Ellen Arthurová Nástupkyně Rose Clevelandová Narození 5. července 1841 Greenwich New York, USA Úmrtí 8. ledna 1917 (ve věku 75 let) Albany Místo pohřbení Albany Rural Cemetery Choť John McElroy Příbuzní Chester A. Arthur (sourozenec) Sídlo Albany Zaměstnání První dáma USA Profese politička Commons Mary Arthur McElroy Některá data mohou pocházet z datové položky. Mary Arthurová McElroyová (5. července 1841, Greenwich, New York – 8. ledna 1917, Albany, New York) byla sestrou 21. prezidenta USA Chestera A. Arthura a v letech 1881 až 1885 vykonávala funkci první dámy USA, protože Chester A. Arthur byl od roku 1880 vdovec.[1] Reference ↑ GASSERT, Philipp. První dámy Ameriky. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2001. ISBN 80-7243-133-1. Kapitola První dámy Spojených států amerických, s. 246-248. (česky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} První dámy USA Martha Washingtonová • Abigail Adamsová • Martha Jeffersonová Randolphová • Dolley Madisonová • Elizabeth Monroeová • Louisa Adamsová • (Emily Donelsonová) • (Sarah Yorke Jacksonová) • Rachel Jacksonová • (Angelica Van Burenová) • Hannah Van Burenová • Anna Harrisonová. • (Jane Irwin Harrisonová) • Letitia Tylerová • (Priscilla Tylerová) • Julia Tylerová • Sarah Polková • Margaret Taylorová • Abigail Fillmoreová • Jane Pierceová • Harriet Laneová • Mary Toddová Lincolnová • Eliza McCardle Johnsonová • Julia Grantová • Lucy Hayesová. • Lucretia Garfieldová • Ellen Arthurová • (Mary McElroyová) • (Rose Clevelandová) • Frances Clevelandová • Caroline Harrisonová • (Mary Harrisonová McKeeová) • Frances Clevelandová • Ida McKinleyová • Edith Rooseveltová • Helen Taftová • Ellen Wilsonová •. Edith Wilsonová • Florence Hardingová • Grace Coolidgeová • Lou Hooverová • Eleanor Rooseveltová • Bess Trumanová • Mamie Eisenhowerová • Jacqueline Kennedyová • Lady Bird Johnsonová • Pat Nixonová • Betty Fordová • Rosalynn Carterová • Nancy Reaganová • Barbara Bushová • Hillary Clintonová • Laura Bushová • Michelle Obamová • Melania Trumpová • Jill Bidenová mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Politika | Spojené státy americké", "question": "Jak se jmenovala sestra 21. prezidenta USA Chestera A. Arthura?", "answers": ["Mary Arthurová McElroyová"]}
{"title": "Slivenec", "context": "Slivenec Praha-Slivenec Obecní úřad a pošta znakvlajka Lokalita Status městská část Správní obvod Praha 5 Statutární město Praha Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 50°1′27″ s. š., 14°21′20″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 3 106 (2011)[1] Rozloha 7,59 km² PSČ 154 00 Počet domů 991 (2011)[1] Počet částí obce 2 Počet k. ú. 2 Počet ZSJ 9 Kontakt Adresa úřadu MČ K Lochkovu 6Slivenec - Praha 5154 00 slivenec@praha-slivenec.cz Starostka Jana Plamínková (STAN) Oficiální web: www.praha-slivenec.cz Praha-Slivenec Další údaje Kód MČ 539678 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. SlivenecLokalita Městská část Praha-Slivenec Správní obvod Praha 5 Obec Praha Základní informace Počet obyvatel 2 655 (2011)[1] PSČ 154 00 Počet domů 841 (2011)[1] Počet ZSJ 6 Další údaje Kód části obce 150592 Kód k. ú. 750590 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Slivenec (německy Sliwenetz) je katastrální území Prahy. Je zde evidováno 51 ulic, 970 adres a žijí zde asi 3 tisíce obyvatel. K Praze byl připojen roku 1974. Praha-Slivenec je od 24. listopadu 1990 městská část na jihozápadě hlavního města Prahy, v městském obvodu Praha 5. Má 3 252 obyvatel, rozloha je 7,5882 km² a zahrnuje celá katastrální území Slivenec a Holyně. Menší části území Holyně byly k Praze připojeny již v letech 1960 a 1968, hlavní část Holyně v roce 1974 v rámci obce Slivenec, k níž Holyně patřila. V centru Slivence se kolem náměstíčka nachází kostel Všech svatých a Křižovnický dvůr. Bývalý statek JZD byl v roce 2014 stržen. Na území místní části se stavějí i nové domy. V roce 2015 prošla náves celkovou rekonstrukcí. V posledních letech proběhla plynofikace celé obce a dokončuje se také kanalizace. Každé 3 měsíce vychází časopis městské části Slivenecký mramor.[2] Pamětihodnosti Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek ve Slivenci. Kostel Všech svatých Kostel Všech svatých ve Slivenci Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Všech svatých (Slivenec). Slivenecký kostel Všech svatých je raně gotická stavba z konce 13. století s přistavěnou předsíní z roku 1693.", "question": "Kolik ulic je evidováno v katastrálním území Slivenec?", "answers": ["51"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "V Číně byl pojmenován Šuej-sing a označován jako \"planeta vody\". Severská mytologie spojovala Merkur s bohem Ódinem. === Sci-fi === Merkur posloužil jako námět celé řady sci-fi děl. Často se objevuje téma spojené s extrémní radiací na povrchu planety či pomalou rotací a přechodem dne a noci. V literatuře se vyskytují hlavně dva obrazy Merkuru. Planety, která je z jedné strany chladná a z druhé žhavá. Tato představa se vyskytuje hlavně v dílech psaných před rokem 1965, kdy bylo prokázáno, že planeta pomalu rotuje. Druhý modernější obraz planety odráží novější vědecké poznatky. Mezi starší díla popisující Merkur jako nerotující těleso patří například kniha anglického spisovatele Erica Rückera Eddisona z roku 1922 s názvem The Worm Ouroboros pojednávající o věčném boji dvou národů proti sobě. V knize nejsou obsaženy žádné do té doby známé znalosti o Merkuru. Mezi významné autory sci-fi píšící o Merkuru patří i Isaac Asimov, který na povrch planety situoval několik svých povídek (Runaround, The Dying Night, Lucky Starr and the Big Sun of Mercury). Všechny byly napsány před tím, než astronomové zjistili, že planeta nemá vázanou rotaci, což je námět, který se v povídkách často vyskytuje. Do roku 1965 spadají i některá díla od Arthura C. Clarka (Islands in the Sky), Larryho Nivena (The Coldest Place), Hugha Walterse (Mission to Mercury) a mnohá další. Po roce 1965 se mění koncept děl a Merkur se začíná objevovat jako rotující planeta. Znovu se dostává do díla Arthura C. Clarka v díle Setkání s Rámou vydaném v roce 1973, jež pojednává o mimozemské lodi prolétávající sluneční soustavou v těsné blízkosti Slunce. Během průletu přistanou na její palubě lidé, kteří začnou rozsáhlý vnitřek prozkoumávat a sledovat oživování celé lodě. V roce 1986 vycházejí novely a povídky amerického autora Kima Kim Stanleyho Robinsona zabývající se Merkurem (hlavně Mercurial) a současně se objevuje i v románu Modrý Mars. V povídce Mercurial je hlavním motivem město neustále pojíždějící po rovníku planety ve stínu a unikající před smrtící radiací, jež dopadá na přivrácenou stranu planety. Celému městu vládne autokratický tyran. Merkur se vyskytuje taktéž ve filmové tvorbě, například v seriálu Futurama či ve filmu Sunshine. == Odkazy ==", "question": "Která planeta je Slunci nejbližší?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Caius", "context": "Svatý Caius (Gaius, česky také Kájus) byl 28. papežem katolické církve. Jeho pontifikát trval od 17. prosince 283 do 22. dubna 296. == Život == Svatý Caius se narodil v Saloně, v dnešní Dalmácii (dnes už jen zříceniny poblíž Splitu) a pocházel z rodu císaře Diocletiana. O jeho životě není prakticky nic známo. Existují o něm pouze zmínky v životopisech svatého Šebestiána a svaté Zuzany. Byl totiž jejich strýcem. Zda byl mučedníkem je velmi sporné. Poslední krvavé pronásledování křesťanů se sice odehrálo za vlády císaře Diocletiana (císařem 284 – 305), ale první edikty proti křesťanům byly vydány až v roce 303, kdy již byl Caius dávno mrtev. Hrobka papeže byla objevena v Kalixtových katakombách včetně originálního nápisu. Ve výtvarném umění bývá Caius zobrazován s papežskou tiárou. Katolická církev si jeho památku připomíná 22. dubna společně s papežem Soterem. Caius je uctíván zejména v Dalmácii a v Benátkách == Literatura == GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0. MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha: Ladislav Kuncíř, 1930. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Caius ve Wikimedia Commons Katolická encyklopedie (angl.)", "question": "Kdo byl 28. papežem katolické církve?", "answers": ["Svatý Caius"]}
{"title": "Babička (kniha)", "context": "Po několika náznacích přichází náhlé neštěstí a začíná snaha o záchranu nevinné, trpící dívky. Rodiče hledají pomoc proti škůdci, černému myslivci, a slibují odměnu. Zásadní roli hraje postava pomocníka, kovářky, která daruje Viktorce magický předmět, škapulíř. Ženich je však jako zachránce nepoužitelný a také zlo černého myslivce ohrožující Viktorku není zcela jednoznačné. Šmahelová si povšimla také propojení postavy Viktorky s obrazem autorky v závěrečné scéně její postavy, když leží mrtvá v rakvi a na rtech jí zůstává trpký úsměšek.Symbolický hrob bláznivé Viktorky se nachází v Červeném Kostelci, kde Božena Němcová žila od září 1837 do dubna 1838. Předobrazem postavy byla reálně žijící Viktorie Židová, která ve skutečnosti nakonec zemřela sešlostí věkem v roce 1868 ve svém rodišti, nedaleké Červené Hoře (patřící do kostelecké farnosti) a byla pohřbena na tehdejším kosteleckém hřbitově do společného hrobu chudých. Za zpodobnění Viktorky se někdy považuje motiv na rubu české 500korunové bankovky; oficiálně jde ale o obecnější \"symbol ženských postav z díla Boženy Němcové\". == Obsah == === Úvodní pasáž === Text začíná německým mottem, které lze přeložit takto: \"Z toho vidíš, že chudí nejsou tak docela ubozí, jak si myslíme; jsou opravdu blaženější, než si představujeme a než my sami jsme.\" Úryvek pochází z románu Rytíři ducha (Die Ritter vom Geiste, 1850–1851) a jeho autorem je mladoněmecký spisovatel Karl Gutzkow. Z motta je proti originálu vypuštěno oslovení \"teuer Communist\" (drahý komunisto). V Gutzkowově románu je daná pasáž součástí polemiky mířené na prosazovatele komunismu a utopického socialismu a postavené kolem myšlenky, že nebezpečí třídního boje je možné se vyhnout zrovnoprávněním neprivilegovaných společenských vrstev.", "question": "Kdo napsal dílo Babička?", "answers": ["Boženy Němcové"]}
{"title": "Mor skotu", "context": "Mor skotu (Rinderpest) je akutní, vysoce nakažlivé virové onemocnění skotu, případně dalších zástupců z čeledí turovitých, jelenovitých a prasatovitých. Původcem je RNA virus z čeledi Paramyxoviridae. Mortalita je vysoká a může dosahovat až 100 %. V prvních fázích nemoci se objevuje horečka, průjem, malátnost, nechutenství, výtok z nosu a očí. V další fázi se na zarudlých, překrvených sliznicích objevují krváceniny, eroze až nekrózy. V říjnu 2010 Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) prohlásila, že mor skotu byl ve světě zcela vymýcen; Světová organizace pro zdraví zvířat vydala oficiální potvrzení o úplném vymýcení nemoci 25. května 2011. Rinderpest virus (RPV) patří do rodu morbillivirus, podobně jako virus psinky nebo moru malých přežvýkavců. Jedná se o virus s genomem jednovláknové RNA s negativní polaritou. Kapsida viru je obalená glykoproteinovým obalem. Virus moru skotu se objevuje jen v jediném sérotypu, zahrnuje však řadu kmenů, které se liší svou patogenitou a hostitelskám spektrem. Dlouhou dobu přežívá ve zchlazených či zmražených tkáních a orgánech. Charakterizuje ho vysoká horečka (40 - 42 °C), závažné silné průjmy vedoucí k dehydrataci a následné smrtí. Průjmy jsou nejprve vodnaté, později krvavé s příměsí fibrinu (difteroidní zánět). Zaznamenány byli také eroze až nekrózy v dutině ústní a hleno-hnisavý výtok z očí postižených zánětem spojivek. Mortalita dosahuje až 90%. Morbidita onemocnění je téměř 100%. Inkubační doba je 3 až 21 dní. Průběh onemocnění perakutní, akutní, subakutní nebo atypický. Mezi patologické nálezy patří nekrotická ložiska na sliznici celého trávicího traktu. Diagnostikovat lze virus pomocí PCR. Terapie se neprovádí.", "question": "Byl mor skotu oficiálně vymýcen?", "answers": ["V říjnu 2010 Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) prohlásila, že mor skotu byl ve světě zcela vymýcen; Světová organizace pro zdraví zvířat vydala oficiální potvrzení o úplném vymýcení nemoci 25. května 2011."]}
{"title": "Pengcun", "context": "Pengcun (čínsky v českém přepisu Pcheng-čchun, pchin-jinem Péngchū, znaky 朋 nebo čínsky v českém přepisu Pcheng-chun, pchin-jinem Pénghū, znaky 彭; † 1701) byl mandžuský vojevůdce, generál korouhevních vojsk říše Čching. == Život == Pengcun byl pravnukem mandžuského vojevůdce Hohoriho z klanu Donggo, patřil k rudé korouhvi.Roku 1652 zdědil titul vévody 3. stupně, téhož roku povýšený na 1. stupeň. Roku 1676 byl jmenován zástupcem velitele mongolské červené korouhve, roku 1682 byl přeložen k mandžuské korouhvi.Na přelomu let 1682/1683 byl s Langtanem poslán na výzvědnou expedici k Albazinu. Po návratu obdržel velení nad mandžuskou červenou korouhví. Roku 1685 byl opět poslán na Amur, tentokrát s oddílem 500 vojáků z Fu-ťienu a Tchaj-wanu zajatých v bojích s Čeng Čcheng-kungem a dovedných v používání velkých štítů. Se Sabsuem velel prvnímu obléhání Albazinu. Po dobytí Albazinu se vrátil do Pekingu.Roku 1690 se účastnil bojů s Džúngary včetně bitvy u Ulan Butung, kde velel pravému křídlu. V bitvě padl císařův strýc Tchung Kuo-kang a džúngarský chán Galdan unikl, Pengcun byl proto degradován. Roku 1696 opět dostal velení nad mongolskou rudou korouhví a funkci náčelníka štábu západní armády vypravené proti Džúngarům, která je porazila u Zúnmod.Roku 1699 rezignoval ze všech postů kvůli nemoci a po dvou letech zemřel. == Reference ==", "question": "Generálem jakých vojsk byl Pengcun?", "answers": ["korouhevních"]}
{"title": "Cval", "context": "Cval je spolu s krokem a klusem jedním ze základních, přirozených chodů koně. Má tři fáze. Skládá se z řady skoků.Je to třídobý chod.Je nejrychlejším a nejnamáhavějším chodem koně, který koně využívají k útěku před nebezpečím. Rozlišujeme cval vlevo, který má nohosled: pravá zadní - současně levá zadní a pravá přední - levá přední - fáze vznosu (kdy se země nedotýká ani jedna končetina) a cval vpravo s nohosledem: levá zadní - současně pravá zadní a levá přední - pravá přední - fáze vznosu. Cval je nejrychlejší ze základních chodů koně - přibližně 30 km/h na jízdárně, 40 km/h v terénu. Při dostizích i 50-60 km/h. Při takto rychlém cvalu může zadní noha dopadat na zem dříve než přední, pak se cval označuje jako trysk. Druhem cvalového skoku je i skok přes překážku (přes překážky je ale možné skákat i v klusu). Při práci na jízdárně a hlavně při drezurních soutěžích rozlišujeme: pracovní cval: základní cval pro práci na jízdárně, spíš pomalejší, není vyžadováno takové shromáždění. Shromážděný cval: nejvznosnější a nejpomalejší cval, kdy co největší podíl váhy nesou zadní končetiny, záď je snížená, ohnutí zadních končetin je větší, pohyb budí dojem směru do kopce. Střední cval: cvalové skoky jsou delší, fáze vznosu trvá déle, kůň musí celkově prodloužit rámec. Prodloužený cval: maximální možné prodloužení cvalových skoků. Nezáleží na rychlosti, ale na délce cvalových skoků. Kontracval je požadovaný cval na opačnou stranu, než je pro koně přirozené (např. cval vlevo na oblouku doprava), předvádí se v drezurních soutěžích. Křižování znamená, že kůň cválá předními končetinami na jinou stranu než zadními - například levá zadní - pravá zadní + pravá přední - levá přední, přičemž správně by mělo být levá zadní - pravá zadní + levá přední - pravá přední. Tento cval je pro jezdce nepohodlný, negativně ovlivňuje stabilitu koně a má nežádoucí vliv na další rozvoj koně.", "question": "Kolik fází má cval?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Alfred Nobel", "context": "Alfred Bernhard Nobel, výslovnost (21. října 1833 Stockholm - 10. prosince 1896 Sanremo) byl švédský chemik, vynálezce dynamitu a na základě jeho závěti jsou každoročně udělovány Nobelovy ceny. Na jeho počest po něm byl pojmenován chemický prvek nobelium. Narodil se v bohaté stockholmské podnikatelské rodině. Byl třetím synem inženýra Immanuela Nobela (1801-1872) a Andriette Ahlsell Nobelové pocházející z bohaté rodiny. Když mu bylo devět let, přestěhoval se s rodiči do Londýna, kde jeho otec podnikal. Měl velmi dobré soukromé vzdělání a v 17 letech mluvil nejen švédsky, ale také francouzsky, anglicky a německy. Měl veliké znalosti v oboru chemie. Věnoval se literatuře a přírodním vědám. Své vzdělání dokončil v Paříži a USA. Na univerzitě v Turíně pracoval v laboratoři známého chemika Théophila-Jules Pelouzea. Tam také potkal italského chemika Ascania Sobrera, který v roce 1847 vynalezl vysoce výbušnou kapalinu - nitroglycerin. Alfred se začal věnovat studiu výbušnin, zvláště problematice bezpečné výroby a manipulace s nitroglycerinem. V rodinné továrně v Helenborgu došlo k několika explozím. Při jedné z nich v roce 1864 zahynul Nobelův mladší bratr Emil a několik dalších zaměstnanců. Tehdy se Nobel zapřisáhl, že učiní práci s nitroglycerinem bezpečnější. Výroba nitroglycerinu byla nebezpečná a ve Stockholmu byly veškeré pokusy s touto látkou zakázány. Nobel proto přesunul svou laboratoř na loď kotvící na jezeře Mälaren. Jeho snaha byla nakonec úspěšná. V roce 1867 si nechává patentovat dynamit. Smíšením kapalného nitroglycerinu s hlinkou vytvořil tvarovatelnou hmotu, se kterou lze bezpečně manipulovat. Sestrojil také rozbušku, která přivede kusy dynamitu k explozi.", "question": "V jakém městě se narodil Alfred Nobel?", "answers": ["Stockholm"]}
{"title": "Johnsonovo vesmírné středisko", "context": "Johnsonovo vesmírné středisko (Lyndon B. Johnson Space Center) je středisko Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA). Nachází se v jihovýchodním Houstonu, v Texasu. V roce 1973 bylo středisko přejmenováno na počest prezidenta a texaského rodáka Lyndona B. Johnsona. == Historie == NASA připravující program letů Apollo měla v Langley svou Skupinu pro pilotované lety (Space Task Group – STG), kterou v roce 1959 vedl Robert Gilhurt. Tato skupina byla přetvořena na Středisko pilotovaných lodí (Manned Spacecraft Center – MSC). Toto středisko bylo později přetvořeno a přejmenováno na Lyndon B. Johnson Space Center – JSC. == Činnost střediska == Je sídlem oddílu astronautů Spojených států amerických a je zodpovědné za jejich výcvik. V Johnsonově vesmírném středisku sídlí Středisko řízení vesmírných letů NASA, které koordinuje a sleduje všechny pilotované vesmírné lety Spojených států, to jest lety raketoplánů a činnost Mezinárodní kosmické stanice (ISS), v minulosti programů Mercury, Gemini, Apollo, Skylab. Johnsonovo vesmírné středisko je také zodpovědné za řízení operací na White Sands Test Facility v Novém Mexiku, která slouží jako záložní přistávací místo raketoplánů a jako centrum pro koordinaci připravovaného programu Constellation, který nahradí raketoplány po roce 2011. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lyndon B. Johnson Space Center na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Johnsonovo vesmírné středisko ve Wikimedia Commons (anglicky)Lyndon B. Johnson Space Center, oficiální stránky", "question": "Na koho počest bylo pojmenováno Johnsonovo vesmírné středisko?", "answers": ["Lyndona B. Johnsona"]}
{"title": "Malá Ida", "context": "Severně od obce se zvedají Volovské vrchy, velká část katastru však leží v pahorkatině z třetihorních usazenin. Východní a západní okraj katastru pokrývají lesy, v nichž převládají duby. Střed obce se nachází v nadmořské výšce 306 m n. m., nadmořská výška v katastru se pohybuje od 290 do 507 m n. m. Obcí prochází silnice II/548 (Košice–Jasov), kterou zde křižuje silnice III/3405 (Košice-Šaca – Bukovec). Centrum Košic je vzdáleno 11 km východním směrem. Vodní toky Přes obec protéká říčka Ida, která pramení pod Bílým kamenem (1 134,5 m) v blízkosti Kojšovské hole. Historie Písemně doložené dějiny obce sahají do roku 1247, kdy je datován převod majetku – území dnešní Malé Idy, na spišského probošta Matěje. Uvedeny jsou zem a lesy, které ležely na východ od řeky Ida. Pozemky získal v roce 1280 kníže David z Omodejovské linie Abovců a v listinách z roku 1300 se toto území nazývá Omodeus dictus Fejes de Ida. Po bitvě u Rozhanovců král Karel Robert zabral omodejovské majetky, mezi nimi i Malou Idu a Poľov.", "question": "Kolik kilometrů jsou vzdáleny Košice od Malé Idy?", "answers": ["11"]}
{"title": "Říční koryto", "context": "Říční koryto (též řečiště) ohraničuje vodní tok. Proudí jím voda z vyšších poloh do nižších. Díky erozní síle vody dochází k postupnému zahlubování do podloží. Říční koryto vytváří říční údolí, které může být poměrně mělké s nízkými okraji jako například Labe v dolní části toku, ale také může tvořit soutěsky se strmými okraji, které se mohou vypínat až několik set metrů - hovoříme o kaňonech. Nejznámějším příkladem je Grand Canyon v USA. Tyto příkré svahy jsou typické nejčastěji pro horní části toku, kde má koryto velký spád a voda značnou erozní sílu. Říční koryto je obvykle tvořeno dnem a postranními břehy. Říční koryto může obsahovat celoročně tekoucí vodu, jako například naprostá většina českých řek, ale může také být pouze dočasné, kdy se naplní například jen v období dešťů (známá suchá koryta jsou vádí na Sahaře či creeky v USA nebo Austrálii). Říční koryto je často uměle upravováno, aby voda protékala místy, kudy si to člověk přeje. Další formou úpravy je zpevňování, či navyšování břehů, které má zabránit rozlévání vodního toku či zabránění nebo minimalizaci dopadu povodní. == Externí odkazy == Slovníkové heslo řečiště ve Wikislovníku", "question": "Čím je tvořeno říční koryto?", "answers": ["dnem a postranními břehy"]}
{"title": "Cyklamát", "context": "Cyklamát (též označovaný jako cyklamát sodný – sodium cyclamate) je umělé náhradní sladidlo, asi 30–50× sladší než cukr. Někteří lidé[kdo? ] shledávají, že má nepříjemný chuťový účinek, méně však než sacharin. Ve členských státech EU se cyklamát označuje na výrobcích kódem E952. Vyrábí se synteticky reakcí cyklohexylaminu s kyselinou chlorsulfonovou a následnou neutralizací vzniklé kyseliny hydroxidem sodným nebo vápenatým. Směs deseti dílů cyklamátu a jednoho dílu sacharinu se běžně používá pro vzájemné vyrušení chuťových dojezdů. Cyklamát je levnější než většina sladidel. Zdravotní nezávadnost je předmětem sporů. Bylo zjištěno, že cyklamát může u pokusných krys způsobit rakovinu. V roce 1969 vydala americká agentura Food & Drug Administration (FDA) na cyklamát sodný zákaz používání. Bylo zjištěno, že způsobuje \"rakovinotvorné tumory a vrozené vady\". Pro obsah cyklamátu sodného v nápojích Coca cola ZERO (konkrétně ty určené pro Chile, Venezuelu a některé další středoamerické země) byl tento nápoj v červnu 2009 ve Venezuele zakázán. Cyklamát se nachází i v řadě nápojů prodávaných v ČR (např. Coca cola ZERO). Nicméně již v roce 1999 vědci dlouhodobou studií potvrdili, že cyklamát nelze za karcinogen jednoznačně považovat. Po více než 20 let podávali různým druhům opic (21 jedinců) 5x týdně cyklamát v dávkách 100 mg/kg a 500 mg/kg. Po této době byly diagnostikovány mírné formy nádorů pouze u 3 opic. Vzhledem k faktu, že podávané dávky překračují minimálně 10x množství obsažené v Zero Cole, lze tento nápoj s největší pravděpodobností bez obav konzumovat. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny karcinogenitu za neprokázanou a vede cyklamáty jako neklasifikované. emulgatory.cz", "question": "Jaké je použití cyklamátu?", "answers": ["vyrušení chuťových dojezdů"]}
{"title": "Slunce", "context": "Tato reakce bude probíhat několik miliónů let, což Slunce na okamžik opět stabilizuje. Vnější vrstvy Slunce se však začnou rozpínat, řídnout a chladnout, což se projeví na jeho zvětšujícím se objemu a změně barvy. Slunce se přemění do stádia rudého obra. Předpokládá se, že rozpínající Slunce následně pohltí Merkur, Venuši a dle některých scénářů i Zemi. Po vyčerpání zásob hélia v jádře dojde opětovně k pozastavení termojaderných reakcí, což povede k tomu, že již žádná síla nebude působit proti gravitačnímu působení a Slunce se začne smršťovat do malého tělesa. Jádro zkolabuje, scvrkne se a změní se na bílého trpaslíka. Vnější vrstvy budou během tohoto pochodu odmrštěny do okolního prostředí – vznikne planetární mlhovina, která bude obsahovat značné množství různých prvků rozšiřujících se do okolního vesmíru. Bílý trpaslík bude pozvolna chladnout, až vychladne zcela. Hypotézu rotace Slunce poprvé vyslovil roku 1609 Johannes Kepler ve své knize Astronomia nova. Všechna hmota na Slunci se díky extrémní teplotě vyskytuje v podobě plazmatu. To umožňuje, aby Slunce rotovalo rychleji na rovníku než ve vyšších zeměpisných šířkách. Díky tomuto rozdílu je magnetické pole Slunce deformované a tvarem připomíná silotrubici. Tato deformace magnetického pole způsobuje erupce a spouští vznik slunečních skvrn a protuberancí. Slunce rotuje okolo své osy v porovnání s jinými hvězdami pomalu. Rychlost rotace není všude na povrchu stejná.", "question": "Jak se jmenuje kniha, ve které byla poprvé vyslovena hypotéza rotace Slunce?", "answers": ["Astronomia nova"]}
{"title": "Anabolismus", "context": "Anabolismus je soubor syntetických reakcí (asimilačních), při kterých z látek jednodušších vznikají látky složitější (stavební a zásobní látky – bílkoviny). Energie se při těchto reakcích spotřebovává (endergonické reakce). Anabolismus převažuje v buňce, která roste a rozmnožuje se. Anabolismus společně s katabolismem tvoří metabolismus. Slovníkové heslo anabolismus ve Wikislovníku", "question": "Co se děje při anabolismu?", "answers": ["z látek jednodušších vznikají látky složitější"]}
{"title": "Stanislav Bechyně", "context": "Jako jeden z prvních konstruktérů dokázal ocenit vlastnosti betonu, a ty pak, s velkou dávkou invence, využíval ve svých projektech. Z jeho popudu vznikl i nový obor, stavitelství kamenných a betonových mostů, jemuž se věnoval publikačně i pedagogicky. Životopis Vysvědčení o vykonání 2. státní zkoušky dne 9. června 1910 Po vystudování reálného gymnázia v Novém Městě na Moravě studoval Bechyně stavební inženýrství na Vysoké škole technické v Praze (dnešní ČVUT), kde absolvoval roce 1910, s vynikajícím prospěchem. Zde byl také jmenován roku 1920 řádným profesorem statiky a dynamiky staveb železobetonu.[3] Jako pedagog působil na Stavební fakultě ČVUT až do roku 1958.[4] Za svou vědeckou a odbornou práci byl oceněn řadou vyznamenání (Řád práce, Zlatá Felberova medaile, Řád republiky, Zlatá plaketa ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo). Roku 1953 byl zvolen akademikem ČSAV, v roce 1955 obdržel státní cenu 1. stupně Klementa Gottwalda, roku 1972 získal čestný titul doktora technických věd (Dr. h. c.) Českého vysokého učení technického v Praze.[5]", "question": "V jakém městě studoval Stanislav Bechyně reálné gymnázium?", "answers": ["v Novém Městě na Moravě"]}
{"title": "Andrew Wiles#Život a vědecká dráha", "context": "Sir Andrew John Wiles (* 11. dubna 1953 Cambridge) je britský matematik žijící v USA, držitel mnoha vědeckých ocenění a člen několika vědeckých společností. Proslavil se zejména svým důkazem Velké Fermatovy věty, získaným roku 1994. Život a vědecká dráha Již ve svých deseti letech našel knihu, ve které byla Velká Fermatova věta, usoudil, že její formulace je tak jednoduchá, že i on ji ve svých deseti letech byl schopen pochopit. Od té chvíle věděl, že tento problém neopustí, dokud jej sám nevyřeší.[1] V Cambridgi získal základní a středoškolské vzdělání. Na Oxfordské univerzitě získal v roce 1974 titul bakaláře, pak v roce 1980 titul Ph.D. Následně se stal profesorem na Princetonské univerzitě, působil ve Francii, a pak ve stopách svého otce na Oxfordu. Kromě důkazu Velké Fermatovy věty, vytvořeného s pomocí Richarda Taylora, získal další důležité výsledky v oblasti teorie čísel. V současnosti je profesorem a vedoucím katedry matematiky na Princetonské univerzitě. Za svůj největší objev byl oceněn celou řadou cen a vyznamenání; v roce 2016 obdržel Abelovu cenu. O Fermatově problému a jeho řešení vyšla kniha Simona Singha: Fermat's Last Theorem (v češtině Velká Fermatova věta, Academia, 2000).", "question": "Ve svých kolika letech našel Andrew Wiles knihu, ve které byla Velká Fermatova věta?", "answers": ["deseti"]}
{"title": "GNU", "context": "Jeho jméno je rekurzivní zkratka pro anglické „GNU's Not Unix! “ (GNU Není Unix! ). Systém je tzv. UNIX-like a neobsahuje žádný originální kód Unixu. Jelikož pro něj ještě nebylo dopsáno jeho oficiální jádro GNU Hurd ([ɡ ˈ]), používá obvykle jádro Linux nebo Linux-libre, případně jádro OpenSolaris či další svobodná jádra. Mezi distribuce tohoto systému patří např. GNU/Linux nebo Nexenta OS. Vývoj tohoto systému byl iniciován v projektu GNU Richardem Stallmanem, který započal v roce 1984 a byl hlavním záměrem společnosti Free Software Foundation (FSF). V roce 2013 stále není stabilní vydání GNU. Jádra, která nemají nic společného s GNU, například známé linuxové jádro může být využito s GNU softwarem. Historie 27. září 1983 byl Richardem Stallmanem na stránkách net.unix-wizards a net.usoft uveřejněn záměr pro vytvoření GNU operačního systému.[3][4] Vývoj softwaru započal 5. ledna 1984. , když Stallman ukončil práci na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v laboratoři umělé inteligence, kvůli právu na vlastnictví a aby nemohli zasahovat do distribuce GNU jako svobodného softwaru (free software).[5] Název GNU byl vybrán Richardem Stallmanem výběrem z různých slovních hříček, včetně písně The Gnu.[6] Hlavní myšlenkou bylo vytvořit kompletně svobodný operační systém. Stallman chtěl, aby uživatelé byli „free“ (variace angl. slova – znamená volný/svobodný). Chtěl, aby mohli: volně studovat zdrojový kód softwaru, který používají volně sdílet software s jinými uživateli volně upravovat chování programu volně zveřejňovat upravené verze softwaru. Tato myšlenka byla později uveřejněna jako GNU Manifest v dubnu roku 1985.[4] Stallmanovy zkušenosti s Incompatible Timesharing Systemem,[5] což byl raný operační systém napsaný v jazyku symbolických adres, který se stal zastaralým kvůli přerušení výroby minipočítače PDP-10, pro který byl napsán, vedly k rozhodnutí, že.", "question": "Jaký byl záměr vývoje operačního systému GNU?", "answers": ["Hlavní myšlenkou bylo vytvořit kompletně svobodný operační systém."]}
{"title": "Sob polární", "context": "Na tomto rozsáhlém území tvoří osm poddruhů: Rangifer tarandus tarandus: Sever Skandinávie, Nová země, poloostrov Tajmyr, tundra severní Sibiře, Čukotka R. t. platyrhynchus: Špicberky, ohrožený vyhubením R. t. fennicus: Finsko a Karélie. , ohrožený vyhubením R. t. valentinae: Původně od Uralu přes celou Sibiř až k Amuru, severní Mongolsko, dnes jen v pohoří Altaj, ohrožený vyhubením R. t. granti: Aljaška R. t. groenlandicus: Baffinův ostrov, sever kanadské. pevniny, východní Grónsko R. t. pearyi: Ellesmerův ostrov a přilehlé ostrovy kanadské Arktidy, ohrožený vyhubením R. t. caribou: Od východní Aljašky a Britské Kolumbie po Labrador R. t. dawsoni: Ostrovy královny Charlotty, vyhuben počátkem 20. století. Mezi nejmenší poddruhy patří ty, které žijí na ostrovech: R. t. dawsoni, R. t. platyrhynchus a R. t. pearyi, naopak největší jsou R. t. valentinae, R. t. granti a R. t. caribou, obývající spíše lesnaté oblasti při jižním okraji areálu druhu. Sob je geologicky starý druh, který má mezi jelenovitými izolované postavení, nejblíže je příbuzný severoamerickým jelencům rodu Odocoileus. V současné podobě se objevil přibližně před 200 000 lety a nejméně před 120 000 lety se začaly formovat jednotlivé poddruhy. Tehdy, v pleistocénu, bylo jeho rozšíření mnohem větší než v současnosti a zahrnovalo téměř celou Evropu. Na konci poslední doby ledové, před cca 25 000–10 000 lety, se sobi pásli ve společnosti mamutů i na českém území. Sob dosahuje výšky v kohoutku 90–120 cm, délky těla asi 180 cm a hmotnosti 230–400 kg. Na rozdíl od ostatních jelenovitých nosí u soba parohy samec i samice. Samičí parohy jsou sice mnohem slabší než samčí, samice je však shazuje později. Jejich tvar se u jednotlivých poddruhů liší, většinou však jsou obloukovitě zahnuté a silně rozvětvené, přední výsady bývají ze stran zploštělé a dál se větví, zvíře jimi může odhrabovat sníh při hledání potravy. Na nohách má sob široké paznehty, takže se neboří do sněhu a bahna. Jeho stopy mají téměř kruhový tvar. Zbarvení soba se liší podle ročního období i podle poddruhu, zimní srst je světle šedá až šedobílá, letní spíše šedohnědá, u lesních sobů až červenohnědá, obřitek je bílý a rovněž krk, s výraznou hřívou, mívá světlejší barvu než zbytek těla. Nejsvětlejší jsou sobi poddruhu Rangifer tarandus Pearyi, kteří mají celoročně bělavé zbarvení. Domácí sobi bývají často strakatí nebo i čistě bílí. Sobi žijí ve velkých stádech, pouze v době říje, která trvá od konce srpna do počátku října, si samci vytvářejí teritoria, na nichž obhajují harém laní.", "question": "Kolik zrhuba váží sob polární?", "answers": ["230–400 kg"]}
{"title": "Vanad", "context": "Vanad (chemická značka V, latinsky Vanadium) je spolu s niobem a tantalem členem 5. skupiny periodické tabulky prvků. Vanad patří mezi kovové prvky. V praxi je používán pro výrobu speciálních slitin a průmyslových katalyzátorů. == Historie objevu == Poprvé ho objevil v roce 1801 A. M. del Rio ve vzorku mexické olověné rudy. Ale pod vlivem nesprávných názorů H. V. Collet-Descotilse od svého objevu upustil. Znovu byl tento prvek objeven v roce 1830 N. G. Sefströmem ve švédských železných rudách. Název získal podle skandinávské bohyně krásy Vanadis. Čistý kov izoloval v roce 1867 H. E. Roscoe redukcí chloridu vanadičného VCl5 vodíkem. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Vanad je tvrdý, šedo-bílý, kujný kov s vysokými teplotami tání a varu. Naopak za teplot pod 5,38 K je supravodivý. Při přidání malého množství uhlíku nebo oxidu k vanadu se jeho teploty tání a varu ještě zvyšují. Chemicky je poměrně značně odolný jak vůči běžným kyselinám tak alkáliím. Za normálních podmínek reaguje pouze s kyselinou fluorovodíkovou a lučavkou královskou. Za zvýšené teploty však poměrně snadno podléhá oxidaci vzdušným kyslíkem. Vanad se za tepla slučuje také s dusíkem, uhlíkem, křemíkem, arsenem a dalšími prvky. V chemických sloučeninách se vyskytuje v řadě mocenství od mocenství V+2 po V+5. V některých komplexech se vyskytuje s oxidačním číslem V+I a V-I. == Výskyt == Obsah vanadu v zemské kůře je 136 ppm (19. nejrozšířenější prvek). Jeho obsah v mořské vodě činí přibližně 0,002 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom vanadu na 50 milionů atomů vodíku. Navzdory jeho poměrné velkému průměrnému obsahu v zemské kůře existuje jen několik bohatších ložisek. Většina vanadu se získává jako vedlejší produkt při zpracování některé z asi 60 rud, v nichž je obsažen. Mezi nejdůležitější minerály patří polysulfid patronit VS4. Nejčastěji se však vanad vyskytuje v rudách ve formě sloučeniny s kyslíkem. Příkladem může být vanadinit – podvojný chlorid-vanadičnan olovnatý PbCl2·3Pb3(VO4)2 nebo carnotit [K2(UO2)2(VO4)2.3H2O]. Zajímavý je i poměrně významný obsah vanadu v surové ropě nebo uhlí. == Výroba vanadu == Vanad se vyrábí pražením rozdrcené rudy nebo zbytků kovového vanadu s chloridem sodným (NaCl) nebo uhličitanem sodným (Na2CO3) při teplotě 850 °C. Tímto procesem vzniká vanadičnan sodný NaVO3, který se louží vodou. Okyselením získaného výluhu na pH 2–3 dojde k vysrážení polyvanadičnanu (červený koláč), z něhož můžeme tavením při 700 °C získat černý technický oxid vanadičný V2O5. V dalším kroku se tento oxid zredukuje pomocí kovového hliníku. Příprava čistého kovového vanadu se provádí redukcí VCl5 vodíkem nebo hořčíkem.", "question": "Mezi jaké prvky patří vanad?", "answers": ["kovové"]}
{"title": "Babička (kniha)", "context": "Ženich je však jako zachránce nepoužitelný a také zlo černého myslivce ohrožující Viktorku není zcela jednoznačné. Šmahelová si povšimla také propojení postavy Viktorky s obrazem autorky v závěrečné scéně její postavy, když leží mrtvá v rakvi a na rtech jí zůstává trpký úsměšek.Symbolický hrob bláznivé Viktorky se nachází v Červeném Kostelci, kde Božena Němcová žila od září 1837 do dubna 1838. Předobrazem postavy byla reálně žijící Viktorie Židová, která ve skutečnosti nakonec zemřela sešlostí věkem v roce 1868 ve svém rodišti, nedaleké Červené Hoře (patřící do kostelecké farnosti) a byla pohřbena na tehdejším kosteleckém hřbitově do společného hrobu chudých. Za zpodobnění Viktorky se někdy považuje motiv na rubu české 500korunové bankovky; oficiálně jde ale o obecnější \"symbol ženských postav z díla Boženy Němcové\". == Obsah == === Úvodní pasáž === Text začíná německým mottem, které lze přeložit takto: \"Z toho vidíš, že chudí nejsou tak docela ubozí, jak si myslíme; jsou opravdu blaženější, než si představujeme a než my sami jsme.\" Úryvek pochází z románu Rytíři ducha (Die Ritter vom Geiste, 1850–1851) a jeho autorem je mladoněmecký spisovatel Karl Gutzkow. Z motta je proti originálu vypuštěno oslovení \"teuer Communist\" (drahý komunisto).", "question": "Kdo je autorem knihy Babička?", "answers": ["Boženy Němcové"]}
{"title": "Halti", "context": "Halti (též Hálditšohkka nebo Haltitunturi) je hora na hranici Finska a Norska ve Skandinávském pohoří, na které se nachází nejvyšší vrcholek Finska (1324 m n. m.), nejvyšší z finských tisícovek. == Vrchol(y) == Hlavní vrchol hory Halti leží v Norsku, asi 1,2 km od finské hranice, na pomezí katastrů obcí Kå a Nordreisa v nadmořské výšce 1361 m n. m. a je známý jako Ráisduattarháldi. Vedlejší vrchol několik desítek metrů od finské hranice dosahuje výšky 1328 m n. m. a prominence 38 metrů od sedla s hlavním vrcholem. Pod tímto vedlejším vrcholem u hraničního kamene 303B se nachází nejvyšší místo Finska, dosahující 1324 m n. m. Tento vrchol leží v katastru obce Enontekiö v Laponsku, na souřadnicích Nejvyšší hora s vrcholem na území Finska je necelé 4 km vzdálená Ritničohkka, vysoká 1316 m n. m. == Přístup == Vrchol Halti je přístupný z finské i z norské strany. Z norské strany je kratší, v letních měsících lze dojet autem asi 5 km pod vrchol (vzdušnou čarou) a odtud nastoupat severozápadním svahem asi 600 výškových metrů. Klasická cesta z finské strany začíná ve vesnici Kilpisjärvi pod horou Saana a je mnohem delší - zpáteční cesta měří kolem 100 km a trvá pět až šest dnů. Po cestě jsou chatky na přespání, tzv. Laavua. Obvyklá doba pro výstup je přelom července a srpna. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Halti ve Wikimedia Commons Podrobný popis výstupu na HoryEvropy.cz (z norské strany) Podrobný popis výstupu na Blok.v0174.net (z finské strany) Halti na SummitPost.org (anglicky) Halti na Peakbagger.com (anglicky) Halti na topografické mapě Finska", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Finska?", "answers": ["Halti"]}
{"title": "Strach, nejistota, pochyby", "context": "Strach, nejistota, pochyby Strach, nejistota, pochyby (anglicky Fear, Uncertainty, Doubt, zkráceně FUD) je marketingová strategie, která rozšiřuje záporné, nejasné či nepřesné informace o konkurenčním výrobku. Jako FUD se původně označovaly dezinformační taktiky používané výrobci počítačového hardware, ale později se pojem rozšířil i do jiných oblastí a dnes se používá i ve spojení s politikou. Obecněji značí FUD také souhrn rozšířených mylných dojmů o nějaké záležitosti. Historie Vznik pojmu FUD je spojen s americkou počítačovou firmou IBM. V současnosti je však z šíření dezinformací o konkurenci obviňováno mnoho dalších velkých firem nejen z počítačového průmyslu. Tuto taktiku poprvé popsal americký počítačový architekt Gene Amdahl po tom, co opustil IBM a založil vlastní společnost. Řekl tehdy: „FUD je strach, nejistota a pochybnost, které obchodníci od IBM vnucují potenciálním zákazníkům, kteří by mohli uvažovat o produktech Amdahl.“ O vzniku FUD pojednává také Eric S. Raymond, autor knihy Katedrála a tržiště: „Cílem samozřejmě bylo přesvědčit kupující používat vybavení od IBM místo toho konkurenčního. Tento zjevný nátlak byl obvykle prováděn za pomoci příslibů, že těm, co zůstanou věrní IBM, se dobře povede, zatímco ty, kdo si pořídí konkurenční zařízení, čeká černá budoucnost. Po roce 1991 se pojem rozšířil jako označení pro jakýkoliv druh dezinformací používaných jako zbraň v konkurenčním boji.“ Odpůrci velkých počítačových společností zastávají názor, že šíření strachu, nejistoty a pochybností je běžná marketingová technika, kterou tyto společnosti vědomě používají.", "question": "Jaká je zkratka marketingové strategie strach, nejistota, pochyby?", "answers": ["FUD"]}
{"title": "Jan Haubert", "context": "Ing. Jan Haubert (zvaný Honny Lemy Ušaté Torpédo (Trojpéro) či VZ1) (* 9. února 1960 Janovice) je český básník, spisovatel, textař a zpěvák kapely Visací zámek. Narodil v roce 1960 v Janovicích, části obce Rýmařov v Moravskoslezském kraji a vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze. == Hudební tvorba == V roce 1982 založil spolu s Michalem Pixou, Vladimírem Šťástkou, Ivanem Rutem a Jiřím Pátkem punkovou kapelu Visací zámek, která hraje v nezměněné sestavě dodnes. Jan Haubert je autorem většiny textů kapely. V roce 2011 vyšla u nakladatelství Julius Zirkus deska mluveného slova s názvem MASAKR & HAŠIŠ. == Literární tvorba == V roce 2005 vydal u nakladatelství Julius Zirkus knihu Básně, aneb, Visací zámek podle Jana, která obsahuje texty písní kapely Visací zámek a úvodní proslov o vzniku kapely. Roku 2007 vyšla také u nakladatelství Julius Zirkus druhá Haubertova kniha Hluboká orba, aneb, 20 let Visacího zámku, která mapuje historii kapely u příležitosti 25. výročí její existence. Kniha obsahuje úryvky z deníku, který si Haubert psal v roce 2002. Deník zachycuje koncertování kapely, dění při povodních v roce 2002 či postřehy ze zápasů pražských Bohemians. Kniha byla nominována na literární cenu Josefa Škvoreckého. V roce 2009 vydal sbírku povídek pod názvem Všelijaké povídky.", "question": "Kdo založil spolu s Michalem Pixou, Vladimírem Šťástkou, Ivanem Rutem a Jiřím Pátkem punkovou kapelu Visací zámek?", "answers": ["Jan Haubert"]}
{"title": "Curium", "context": "{{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Gd⋏ Americium ≺Cm≻ Berkelium Curium (chemická značka Cm) je osmý člen z řady aktinoidů, čtvrtý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia. Curium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů. Fyzikálně-chemické vlastnosti Curium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušného kyslíku mění na šedavou. Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Cm3+.[1] Historie Curium bylo poprvé připraveno roku 1944 bombardováním 239Pu částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře kalifornské univerzity v Berkeley. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Ralph A. James a Albert Ghiorso, kteří jej pojmenovali po objevitelích radia, manželích Marií a Pierru Curieových. 23994 Pu + 42 He → 24296 Cm + 10 n Chemická identifikace nového prvku (izotopu 242Cm) byla provedena metalurgickou laboratoří Argonne chicagské university. Ve formě elementárního kovu bylo curium poprvé připraveno v roce 1951. Izotopy Je známo 20 izotopů curia, z nichž jsou nejstabilnější 247Cm s poločasem rozpadu 15,6 milionů let a 248Cm s poločasem rozpadu 348 tisíc let. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 9 000 let a většina z nich dokonce méně než 33 dní; viz izotopy curia. Všechny izotopy curia jsou radioaktivní. Z biologického hlediska představuje největší riziko schopnost curia akumulovat se v kostní tkáni, kde jeho radioaktivita působí poruchy krvetvorby – brání vytváření červených krvinek. Využití Tepelná energie uvolňovaná samovolným rozpadem jader 242Cm může dosahovat až 120 W/g a činí tak z tohoto izotopu potenciální energetický zdroj v radioizotopovém termoelektrickém generátoru. Tento izotop má poločas rozpadu pouze 160 dní, což znemožňuje jeho dlouhodobější využití. Izotop 243Cm vykazuje poločas rozpadu 30 let, 244Cm přibližně 18 let a jejich energetický výkon se pohybuje pouze kolem 1–3 W/g. Navíc jsou všechny uvedené izotopy silným γ s vysokým zdravotním rizikem, a proto se jejich praktické uplatnění prakticky neprosadilo. Galerie Marie Curie, 1911", "question": "Jak se nazývá prvek, který je silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia a má chemickou značku Cm?", "answers": ["Curium"]}
{"title": "Digitální fotoaparát", "context": "Přístroj vážil asi 4 kg a měřil zhruba 15 × 26 × 15 cm. Prvním komerčně vyráběným fotoaparátem, který zaznamenával snímky do počítačových souborů, byl v roce 1988 Fuji DS-1P, používající 16 MB interní paměti. V roce 1991 byla uvedena první digitální zrcadlovka, Kodak DCS-100. Měla 1,3megapixelový snímač a stála 13 000 $. Zabudovaný displej přišel s přístrojem Casio QV-10 (1995). Prvním fotoaparátem zapisujícím na karty Compact Flash byl Kodak DC-25 o rok později. Digitální fotoparáty cílené na běžné spotřebitele měly nejdříve poměrně nízké rozlišení. V této třídě byla hranice jednoho megapixelu prolomena až v roce 1997. Pravděpodobně prvním přístrojem schopným nahrávat video byl Ricoh RDC-1, prodávaný od roku 1995. V oblasti digitálních zrcadlovek byl zlomový rok 1999, kdy Nikon uvedl model D1. To byla první digitální zrcadlovka vyvinutá samostatně tradičním výrobcem, s cenou pod 6000 $. To bylo dosažitelné pro profesionální fotografy a další náročné uživatele. Zrcadlovka používala objektivy s bajonetem Nikon F, takže tehdejší zákazníci Nikonu mohli využít svou stávající výbavu. Roku 2003 Canon představil šestimegapixelový EOS 300D, první digitální zrcadlovku s cenou pod 1000 $ určenou pro amatéry. Maximální dosažené rozlišení fotoaparátu v roce 2007 bylo 4000 megapixelů, získané skenováním negativu z velkoformátového fotoaparátu (s rozměrem filmu 24 × 36 cm). Existuje několik kategorií fotoaparátů vyráběných s ohledem na nároky a vyspělost cílového uživatele: Amatérské přístroje (základní, vstupní třída, angl. entry-level). Též zákaznický segment (angl. customer segment). Jedná se o přístroje pro široké masy zákazníků-amatérů. Zde převažují kompaktní fotoaparáty, neboť zákazníci této třídy hledí na skladnost a mobilitu přístroje. V tomto segmentu typicky vládne mezi výrobci velká konkurence a cenový boj. Důraz je kladen na rychlost a snadnost použití přístroje, uplatnění tak hodně získávají automatické režimy a několik předvybraných režimů scény. Záměrně nejsou obsaženy pokročilé funkce. Očekávaným využitím jsou momentky a fotografie z cest a běžného života pro osobní potřebu. Pokročilé přístroje (střední třída, angl. mid-range).", "question": "Kdy představil Canon první digitální zrcadlovku určenou pro amatéry?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Netopýři", "context": "Netopýři (Microchiroptera) jsou podřád savců z řádu letouni. Nejvýznamnějším znakem netopýrů jsou křídla vyvinuvší se z předních končetin. Díky nim jsou netopýři (a druhý podřád letounů, kaloni) jedinými savci, kteří dokážou létat – létající veverky, vakoveverky a plachtící kuskusovití mohou pouze klouzat na omezenou vzdálenost. Vynikají akrobatickým letem o rychlosti 20–50 km/h. Netopýři se vyvinuli zhruba před 60 milióny let z primitivních hmyzožravců, předchůdců dnešních ježků a rejsků. Netopýři vidí černobíle. Dalšími znaky netopýrů, které je odlišují od kaloňů, jsou: echolokace – schopnost navigovat se vlastním sluchem podle odrazů zvuku u jejich pískotu od předmětů (především kořisti) – podobně funguje sonar. Nejnižší frekvenci má netopýr pestrý, okolo 20 kHz a naopak nejvyšší frekvenci má vrápenec malý až kolem 110 kHz. chybějící dráp na druhém prstu přední končetiny jejich uši netvoří uzavřený kruh mají ostré zuby, zejména stoličky dosahují menších rozměrů stehenní kosti netopýra jsou tak tenké, že většina netopýrů neumí chodit Netopýři se živí hmyzem, krví, malými savci, žábami a rybami. Většina netopýrů je aktivní v noci nebo za soumraku. Oči většiny druhů jsou sice malé a špatně vyvinuté, ale netopýři s nimi vidí. Mají schopnost tzv. utajené březosti - mají schopnost pozastavit vývoj plodu a odložit jeho porod i vývoj na příznivější období. Netopýří radar neboli echolokace je způsob orientace. Význam slova echolokace je echo (ozvěna) a lokace (zjišťování místa). Tento radar (sonar) pracuje na principu ultrazvukových vln. Vydávaný signál je standardizovaným zvukovým pulsem frekvence 14–110 kHz (kilohertzů, 14 000-110 000 hertzů), délky 0,7-60 ms (milisekund), opakovaný 5-150 krát za sekundu. Intenzita zvuku je přibližně 40-150 dB (decibelů), tlak zvukové vlny 0,1-30 Pa (pascalů), vlnová délka je 0,6-5 mm. Frekvenční rozsah zvuku může dosahovat 0–60 kHz (kilohertzů, 0-60 000 hertzů). Další charakteristikou je počet harmonických tónů. Vydávají 2-4 rovnoměrné harmonické tóny. Signály vydávají pootevřenými ústy a z části i nosem. Každý tón, který vypustí začíná vysoko a končí o oktávu níž. Celkový rozsah slyšitelnosti je 0,2–200 kHz (kilohertzů, 200-200000 hertzů). Prahová citlivost pro jednotlivé frekvence je značně proměnlivá, nejvyšší zpravidla mezi 20–120 kHz (kilohertzů, 20000-120000 hertzů). Netopýři mohou rozlišit dva stimuly časově oddělené pouhými 0,3 ms (milisekund). Všechny druhy našich netopýrů (a blízce příbuzných vrápenců) jsou chráněné, některé až kriticky ohrožené. Příčinou je: Úbytek stromů s dutinami, kde by mohli odpočívat, používání pesticidů a herbicidů, jež je systematicky otravují. Vyrušování při zimování. Netopýrům můžeme pomoci i na vlastní zahradě, za což se odvděčí likvidací přemnoženého hmyzu.", "question": "Do kterého řádu patří netopýři?", "answers": ["letouni"]}
{"title": "George Francis Hamilton", "context": "Lord George Francis Hamilton (17. prosince 1845 – 22. září 1927) byl britský státník ze starobylého šlechtického rodu Hamiltonů. Jako člen Konzervativní strany byl téměř 40 let poslancem Dolní sněmovny. Jako dlouholetý ministr námořnictva a ministr pro Indii patřil na přelomu 19. a 20. století k významným osobnostem britské koloniální politiky. == Politická kariéra == Byl třetím synem 1. vévody z Abercornu, po matce Louise Jane Russell (1812–1905) byl spřízněn s rodinou vévodů z Bedfordu. Jeho nejstarší bratr byl 2. vévodou z Abercornu a zastával čestné posty u dvora, další bratr Claud John Hamilton (1843–1925) působil v politice. Jako syn vévody užíval titul lorda, původně sloužil v armádě a dosáhl hodnosti poručíka. V roce 1868 byl za Konzervativní stranu poprvé zvolen do Dolní sněmovny. Do parlamentu vstoupil za hrabství Middlesex, kde bez problémů uspěl i v dalších volbách. Volební reformou z roku 1885 byl volební obvod Middlesex rozdělen na šest okrsků, jedním z nich byl Ealing (dnes západní Londýn) a ten lord Hamilton zastupoval v Dolní sněmovně do roku 1906. Kariéru v politice zahájil jako státní podsekretář pro Indii (1874–1878). V této funkci byl podřízeným a blízkým spolupracovníkem markýze ze Salisbury, který zasedal ve Sněmovně lordů, takže Hamilton byl mluvčím ministerstva pro Indii v Dolní sněmovně. V roce 1878 se stal členem Tajné rady a v letech 1878–1880 byl viceprezidentem výboru Tajné rady pro školství. V konzervativních vládách markýze ze Salisbury byl v letech 1885–1886 a 1886–1892 ministrem námořnictva, v letech 1895–1903 státním sekretářem pro Indii. Z vlády odstoupil v říjnu 1903, spolu s ním odešli z kabinetu také ministr kolonií Joseph Chamberlain a ministr financí Ch. T. Ritchie. Na ministerstvu pro Indii nahradil Hamiltona 9. vikomt Midleton, dosavadní ministr války. Získal čestné doktoráty na univerzitách v Oxfordu a Glasgow, mimo jiné byl smírčím soudcem ve Westminsteru a Middlesexu. V letech 1894–1895 byl předsedou školské rady v Londýně. == Rodina == Jeho manželkou byla Maud Lascelles (1846–1931), dcera 3. hraběte z Harewoodu. Měli spolu tři syny, nejstarší Ronald James Hamilton (1872–1958) působil v diplomacii, druhorozený Anthony George Hamilton (1874–1936) sloužil v armádě, nejmladší Robert Cecil Hamilton (1882–1957), jehož kmotrem byl 3. markýz ze Salisbury, dosáhl v námořnictvu hodnosti viceadmirála. == Odkazy == Rodokmen vévodů z AbercornuGeorge Francis Hamilton", "question": "Jako jaký podsekretář pro Indii zahájil kariéru v politice?", "answers": ["státní"]}
{"title": "Fotografie", "context": "Hercules Florence, francouzský malíř a vynálezce žijící v brazilském městě Campinas, použil podle historika Borise Kossoje francouzský výraz \"photographie\" ve svých osobních zápiscích již v roce 1834. Německá kniha Geschichte der Photographie z roku 1932 pak připisuje použití tohoto výrazu berlínskému astronomu Johannu von Mädlerovi v článku publikovaném 14. března 1839 v německých novinách Vossische Zeitung. Ačkoliv se o obou těchto tvrzeních hojně informuje, žádná nezávislá strana zatím nepotvrdila jejich pravdivost. Zásluha za vytvoření slova \"fotografie\" (respektive jeho anglické formy, \"photography\") i seznámení veřejnosti s tímto slovem je tradičně připisovaná Johnu Herschelovi. Herschel novotvar použil v korespondenci již před 25. únorem 1839 a veřejně 14. března 1839 při své londýnské přednášce pro Královskou společnost. V obou uvedených případech je Herschlovo používání slova \"fotografie\" natolik dobře doložené, že je přijímáno bez další kritiky a zpochybňování. Podrobnější informace naleznete v článku Historie fotografie. Fotografie vznikla díky spojení několika technických objevů, z nichž některé mají své počátky dávno před vznikem prvních fotografií. Již ve starověké Číně Mocius, příslušník monistické filozofické školy, objevil a začal rozvíjet vědecké principy optiky a camery obscury. \"Camera obscura\" v latině doslova znamená \"temná komora\" – je to objekt s otvorem umožňujícím průchod světla, přičemž na straně ležící proti otvoru vzniká převrácený obraz.", "question": "Kdo pravděpodobně poprvé použil termín fotografie?", "answers": ["Johnu Herschelovi"]}
{"title": "Český institut pro akreditaci", "context": "ověřovatele výkazů emisí skleníkových plynů, environmentální ověřovatele programů EMAS. == Milníky akreditačního systému == 1991 počátek moderní akreditace v ČR, resp. v tehdejší ČSFR, v rámci Federálního úřadu pro normalizaci a měření (FÚNM) byl 1. února vytvořen samostatný odbor akreditace, 14. března bylo uděleno první osvědčení o akreditaci pro zkušební laboratoř č. 1001.1992 bylo rozhodnuto, že Český institut pro akreditaci bude založen jako příspěvková organizace s tím, že v budoucnu bude přeměněn na nestátní subjekt, 21. prosince Ministerstvo hospodářství ČR vydalo Zřizovací listinu Českého institutu pro akreditaci.1993 1. ledna byla zřízena příspěvková organizace Český institut pro akreditaci a začala působit jako Národní akreditační orgán.1994 došlo ke změně organizační struktury Institutu, činnost byla rozdělena na oblast výkonnou, která zajišťovala vlastní provádění akreditací, a oblast rozvojovou.1995 odborní pracovníci ČIA prošli certifikací a získali certifikát pro manažery jakosti EOQ, Institut se stal jako první akreditační orgán ze zemí střední a východní Evropy přidruženým členem evropských organizací v oblasti akreditace EAL (European Cooperation for Accreditation of Laboratories) a EAC (European Cooperation for Accreditation for Certification).1996 plné členství v organizaci ILAC (International Laboratory Accreditation Cooperation), Institut hostil jednání valného shromáždění EAL a EAC v Praze.1997 1. září nabyl účinnosti zákon č. 22/1997 Sb., na jehož základě ČIA přestal být orgánem státní správy, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR pověřilo ČIA výkonem akreditace, sloučením EAL a EAC vznikla organizace EA (European co-operation for Accreditation), plné členství v IAF (International Accreditation Forum), 1. evaluace ze strany EA.1998 dosažení nezávilosti akreditačního orgánu na státní správě byl dokončen transformací v obecně prospěšnou společnost, zakladatelem společnosti je Česká republika prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR,", "question": "Jakou zkratku má Český institut pro akreditaci?", "answers": ["ČIA"]}
{"title": "Litevská vlajka", "context": "Vlajka Litvy je sestavena ze tří horizontálních pruhů: žlutého, zeleného a červeného. Vlajka pochází z roku 1918, poslední změna je z roku 2004 kdy byl však změněn pouze poměr stran.Existuje několik výkladů symboliky barev, které vychází z přírodních a litevských hodnot. Žlutá symbolizuje slunce ale též pšenici, litevské zemědělské bohatství a získanou svobodu, zelená louky, lesy, rodnou zem ale i víru, červená barva pak představuje krev Litevců prolitou za národní nezávislost a jejich odvahu na této cestě nebo také suverénní moc. , udatnost a lásku k vlasti.Druhá státní (historická) vlajka s červeným listem a rytířem Vytisem je stále vyvěšena na třech místech (Královský palác ve Vilniusu, hrad Trakai a Muzeum války Vytautase Velikého v Kaunasu) a na vybraných místech v určité dny. == Historie == První státy vznikaly na území dnešní Litvy již v 10.–13. století. Roku 1240 se sjednotily do Litevského velkoknížectví. V letech 1386–1569 měla Litva personální unii s Polskem (tzv. Krewská unie). První zmínky o litevských praporech pochází z bitvy u Grunwaldu (1410), kde litevsko-polsko-ruská vojska porazila Řád německých rytířů. Litevské praporce měly být červené, s vyobrazením legendárního rytíře Vytise s taseným mečem, sedícím na koni.Po uzavření lublinské unie (1569) se Litevské velkovévodství stalo až do roku 1795 de facto provincií Polska. Užívaly se však symboly s rytířem Vytisem. Roku 1795 byla Litva připojena k Rusku jako Litevská gubernie.Za I. světové války byla země v letech 1915–1918 okupována Německem. Po říjnové revoluci v Rusku roku 1917 byla 18. února 1918 vyhlášena nezávislá Litevská republika. Vlajkou se měla původně stát historická vlajka s rytířem Vytisem, ale byla negativně spojována s rudými revolučními vlajkami. Odborná heraldická komise ve složení Jonas Basanavičius, Antanas Žmuidžinavičius a Tadas Daugirdas měla proto vybrat barvy vycházející z tradičních litevských výrobků.", "question": "Z jakých barev je sestavena vlajka Litvy?", "answers": ["žlutého, zeleného a červeného"]}
{"title": "Mrkev obecná", "context": "Mrkev obecná (Daucus carota) je rostlina z čeledi miříkovitých, pěstovaná jako kořenová zelenina. Blízkým příbuzným mrkve je pastinák. == Poddruhy == Mrkev obecná pravá Daucus carota subsp. carota (syn. Daucus sylvestris Miller, 1768; syn. Daucus carota var. sylvestris (Miller) Hoffmann, 1791; syn. Daucus carota subsp. sylvestris (Miller) Schübler & Martens, 1834) - Původní divoká nešlechtěná forma mrkve. Kořen je tenký a bílý. Mrkev obecná setá Daucus carota subsp. sativus (Hoffmann) Arcangeli, 1882 ex Schübler & Martens, 1834 (syn. Daucus carota var. sativus Hoffmann, 1791; syn. Daucus sativus (Hoffmann) Passerini, 1852 ex Röhling, 1812) - Sem patří všechny pěstované odrůdy mrkve. Od původní plané mrkve se liší zejména mohutností kořene. Barva kořene může být bílá, žlutá, oranžová, červená, nachová, fialová i vícebarevná (např. zvenku fialová, vevnitř oranžová nebo bílá). == Rozdělení odrůd == Odrůdy se dělí do několika základních skupin: Typ Berlikum má větší, mohutné kořeny, válcovité až mírně kónické, s tupým zakončením. Typ Flakee má velmi dlouhé, kónicky zúžené kořeny s širokou plochou hlavou. Typ Chantenay má kratší kořen kónického tvaru. Typ Nantes je pěstován nejčastěji – je to typická karotka. Typ Parisian je krátký kulatý kořen. == Synonyma == Daucus gingidium Linné, 1753 Daucus vulgaris Garsault, 1767 Daucus vulgaris Lamarck, 1779 (nom. illeg.) Daucus communis Rouy & E. G. Camus in Rouy, 1901 (nom. illeg.) == Vzhled == Mrkev je dvouletá rostlina, která první rok svého života vytváří přízemní růžici listů a v mohutném hlavním kořeni shromažďuje živiny. Druhý rok vyžene lodyhu s okoličnatým květenstvím. == Výskyt == Rostlina pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci a tvoří tak centrum diverzity druhu. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie po východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V 17. století byla v Nizozemí vyšlechtěna její oranžová odrůda (pocházející z dřívější černé odrůdy), která je zde dnes rozšířena.", "question": "Je pastinák příbuzným mrkve?", "answers": ["Blízkým příbuzným mrkve je pastinák."]}
{"title": "C Sharp", "context": "Volá statickou metodu třídy Console (sídlí ve jmenném prostoru System) jménem WriteLine, která za argument pojímá jedinou proměnnou typu string, kterou vypíše uživateli do konzole. Řetězce se ohraničují počítačovými uvozovkami. Microsoft Visual Studio je oficiální vývojové prostředí od společnosti Microsoft, Express edice je k dispozici zdarma, vyšší edice jsou zpoplatněny. Turbo C# Explorer - nástroj od společnosti Borland SharpDevelop - OpenSource nástroj fungující jen v Microsoft Windows MonoDevelop - multiplatformní Open Source nástroj využívající Mono a Gtk# Baltík - český programovací nástroj pro výuku programování dětí a mládeže Systém dokumentace kódu je podobný JavaDoc, používanému v jazyce Java. Významným rozdílem je ale to, že je založen na XML. Následující příkaz ukazuje komentář k metodě. Jak vidíme, každý řádek komentáře musí začínat řetězcem \"///\". Tyto komentáře často používají nástroje jako IntelliSense integrovaný v Microsoft Visual Studiu, který programátorovi při psaní kódu napovídá. Název jazyka C# je odvozen z hudební notace, kde křížek označuje zvýšení noty o půl tónu a v tomto případě by označoval notu cis, tedy C zvýšené o půl tónu.", "question": "Jaká firma vyvinula C#?", "answers": ["Microsoft"]}
{"title": "Pivovar Starobrno", "context": "Pivovar Starobrno je brněnský pivovar na Starém Brně, jenž je součástí nizozemské pivovarské společnosti Heineken. Výstav Starobrna (společně se znojemskou filiálkou Hostan) je 914 000 hl ročně. Ve starobrněnském pivovaru se vaří pivo od roku 1325. Právo vařit pivo udělil Brnu král Václav I. roku 1243. Pivovar při klášteru cisterciaček na Starém Brně existuje od roku 1325. V průběhu staletí měnil majitele, název \"Starobrněnský pivovar\" se používá od druhé poloviny 19. století. Koncem 80. let 20. století byla postavena stáčírna láhví a nové provozy ve svahu Žlutého kopce nad pivovarem. Pivovar vyráběl kromě běžných druhů piv (obchodní jména Osma, Tradiční, Černé, Řezák, Medium, Ležák a Fríí) také speciální piva Baron Trenck (14°), Červený drak (15°) a Black drak (13°). Nyní /2016/ má Starobrno ve svém portfoliu tato piva: Starobrno Tradiční /4%, hořkost 22,5 EBU; barva 12 EBC/ - nepasterizované řízné pivo pro všední i sváteční dny, k nevšední zábavě s přáteli doma i ve Vaší hospůdce. Typické svojí barvou, jemně hořkou chutí a sladovou vůní /v roce 2014 dostalo čtyři medajle/ Starobrno Reserva 2016 /6,5%/ - speciální pivo šestnáctka je tzv. výběr ze sladů s obsahem alkoholu 6,5 procent a má letos krásnou jantarovou barvu. Pivo je už vařeno v létě 2016 a jak jinak než z jakostních moravských surovin. Slad je tentokrát z Litovle, Prostějova a Hodonic. Chmel je z Tršic. První pivo této řady bylo vydáno v roce 2013. Láhev má 0,75l. Jinak je pivo prodejné v sudu o obsahu 30l. Starobrno Medium /4,7%, hořkost 26 EBU; barva 13 EBC/ chlouba pivovaru který získal za toto dobré pivo šest medajlí. Tento světlý ležák je nepasterizovaný a vyznačuje se bohatou pěnou, neobyčejně lahodnou, plnou, jemně chmelovou chutí a dokonalým řízem. Starobrno Drak /5,2%, hořkost 29,5 EBU; barva 14 EBC/ originální nepasterizovaný extra chmelený světlý ležák. Je vařený tradičním způsobem na dva rmuty a po dozrávání ještě prochází speciálním studeným dochmelením. I díky němu se může pochlubit vyváženou chmelovou vůní a chutí s příjemným hořkosladkým dozníváním, nabádajícím k dalšímu napiti. Pěna je sametová. Pivo dostalo 2. místo na Pivexu 2014. Starobrno Nefiltrovaný Ležák /5,0%, hořkost 31 EBU; barva 15,5 EBC/ tento ležák je to nejopečovávanější pivo ze starobrněnského pivovaru. Jde o nepasterizovaný, ale navíc i nefiltrovaný ležák, který má typické zlatavé zakalení způsobené pivovarskými kvasnicemi a obsahuje tak významné množství vitaminu B. Právě díky kvasnicím má nefiltrovaný ležák tak typickou plnou chuť s jemným nádechem připomínajícím chléb.", "question": "Kdo udělil Brnu právo vařit pivo?", "answers": ["král Václav I."]}
{"title": "Marseille", "context": "Třetinu obyvatel města tvoří muslimové. Počet obyvatel Pytheas (380 př. n. l. - 310 př. n. l.) řecký obchodník, geograf a cestovatel Jean-Henry Gourgaud, \"Dugazon\" (1746-1809), herec Júlie Clary. (1771-1845), neapolská, sicilská a španělská královna Désirée Clary (1777-1860), královna Švédska a Norska Adolphe Thiers (1797-1877), první prezident. třetí republiky Étienne Joseph Louis Garnier-Pages (1801-1841), politik Honoré Daumier (1808-1879), malíř a karikaturista Joseph Autran (1813-1877), básník Arthur Rimbaud (1854 Charleville-Méziè - 1891 Marseille), francouzský básník. Zde zemřel. Joseph Garibaldi (1863-1941), francouzský malíř Paul Signac (1863-1935), francouzský malíř Charles Fabry (1867-1945), francouzský fyzik Edmond Rostand (1868. -1918), francouzský dramatik a básník François Coli (1881-1927), francouzský průkopník letectví Henri Fabre (1882-1984), francouzský průkopník letectví a vynálezce prvního hydroplánu Otakar Kubín (1883 Boskovice - 1969 Marseille), český malíř, sochař a grafik. Zde zemřel. Marcel Pagnol (1895-1974), spisovatel, dramaturg a člen Francouzské akademie Antonin Artaud (1896-1948), herec, dramatik, básník a režisér Zino Francescatti (1902-. 1991), houslista Fernandel (1903-1971), herec a zpěvák Louis Jourdan (* 1919), herec César Baldaccini (1921-1998), sochař Gaston Rébuffat (. 1921-1985), horolezec a horský vůdce Jean-Pierre Rampal (1922-2000), flétnista Maurice Béjart (1927-2007), baletní choreograf Georges Chappe (* 1944. ), cyklista Jean-Claude Izzo (1945-2000), spisovatel Chantal Poullain-Polívková (* 1956), herečka Eric Cantona (* 1966), fotbalista Patrick Fiori (* 1969),. zpěvák Zinedine Zidane (* 1972), fotbalista Romain Barnier (* 1976), plavec Sébastien Grosjean (* 1978), tenista Mathieu Flamini (* 1984), fotbalista Mathieu Ganio (*.", "question": "Jak se jmenuje druhé největší město Francie?", "answers": ["Marseille"]}
{"title": "Santo Domingo", "context": "Santo Domingo de Guzmán nebo jen krátce Santo Domingo je hlavní a zároveň největší město Dominikánské republiky. V metropolitní oblasti města žije okolo 3 850 000 obyvatel. Santo Domingo se nachází na jižním pobřeží ostrova Hispaniola omývaném Karibským mořem při ústí řeky Ozama. Mezi roky 1936 a 1961 město neslo název \"Cuidad Trujillo\", který odkazoval na zdejšího diktátora Rafaela Leonidasa Trujilla Molinu. Dnes je Santo Domingo druhým nejlidnatějším městem Karibiku hned po kubánské Havaně. Jedná se o kulturní, obchodní i vzdělanostní centrum země. Město bylo založeno v roce 1496 Bartolomějem Kolumbem na východním břehu ústí řeky a dostalo název La Nueva Isabela, později bylo přejmenováno na Santo Domingo jako pocta svatému Dominiku. V roce 1502 bylo zničeno hurikánem, následně se nový guvernér Nicolás de Ovando rozhodl osadu přestěhoval na západní břeh. Je známé jako první město založené Španěly v Novém světě a první sídlo španělské koloniální správy. Historické jádro na západním břehu řeky zvané \"Zona colonial\" bylo v roce 1990 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Právě v této koloniální části města se nacházejí stavby jako nejstarší katedrála, pevnost (Fortaleza Ozama) nebo univerzita na americkém kontinentu.", "question": "Jaké je hlavní město Dominikánské republiky?", "answers": ["Santo Domingo"]}
{"title": "Srdce", "context": "Levá plocha srdce je přivrácená k hrudní kosti a k žebrům (facies sternocostalis), pravá plocha srdce je přivrácená k bránici (facies diaphragmatica). Ve veterinární anatomii se plocha srdce směřující k levému boku nazývá strana oušková (facies auricularis), pravá plocha srdce je pak plocha síňová (facies atrialis). Srdce savců je uvnitř rozděleno na 4 samostatné dutiny. Přepážky mezi dutinami jsou zevně naznačeny mělkými zářezy na povrchu srdce. Srdce je, zejména v oblasti základny, obaleno funkčním tukem, který vyrovnává nerovnosti srdečního povrchu a umožňuje tak jeho klouzání v dutině osrdečníku. === Dutiny srdce === Krev při průchodu srdcem protéká dutinami, které jsou navzájem odděleny chlopněmi, zabraňujícími zpětnému toku krve. Náraz krve na uzavřené chlopně při systole slyšíme jako srdeční ozvy. Neokysličená krev je do srdce přiváděna dutými žilami (venae cavae), ty jsou dvě: horní, která přivádí krev z horní části těla, a dolní. Duté žíly se před srdcem slévají v žilném splavu (sinus venarum cavarum). ==== Pravá síň ==== Z žilného splavu, tj. horní a dolní dutou žilou, krev odtéká do pravé síně (lat. atrium dextrum).", "question": "Proč slyšíme srdeční ozvy?", "answers": ["Náraz krve na uzavřené chlopně při systole"]}
{"title": "Videotrénink interakcí", "context": "Videotrénink interakcí Videotrénink je také nástrojem zlepšení komunikace Videotrénink interakcí VTI (anglicky Video Home Training VHT nebo Video Interaction Guidance VIG) je krátkodobou intervenční a terapeutickou metodou práce s videozáznamem, užívanou při poruchách interakce mezi aktéry komunikace. Cílem videotréninku je rozvíjení sociálních dovedností, naučení principům úspěšné verbální i neverbální komunikace a podávání pozitivní zpětné vazby. VTI vyzdvihuje silné stránky zúčastněných spíše než problémy. Tato metoda se užívá zejména v rodinném prostředí, při řešení výchovných problémů, vedení dětí a problémech v interakci mezi rodiči a dětmi. V takovém případě, poté co klient požádá o pomoc, videotrenér (terapeut) dochází nějakou dobu do rodiny a natáčí běžnou interakci (např. při hře). Pořízený záznam videotrenér analyzuje a společně s klientem navrhne kroky vedoucí k nápravě. Po nějaké době se natáčení opět opakuje. Znovu se vyhodnocují případné úspěchy a navrhují další postupy. Takto se pokračuje (obvykle 3-4x), dokud není klient s výsledkem spokojený a dokud nejsou dosaženy předem stanovené cíle. Podobným způsobem se dá VTI využít i ve školním a firemním prostředí. Historie vzniku VTI Poprvé byl videotrénink použit v klinické praxi v roce 1980 v Nizozemsku. Inspirací pro něj byla práce etologů, kteří kameru již nějakou dobu využívali, pro záznam chování zvířat v přirozeném prostředí. Podobně, zakladatelé videotréninku interakcí Maria Aarts a Harrie Biemans, využili kameru v běžných, neproblémových situacích rodiny. Při zhlédnutí záznamu účastníci poznávali dobré sociální návyky, které tak mohly být ve spolupráci s terapeutem dále posilovány a rozvíjeny. Videotrénink se tak stal alternativou k institucionálnímu umístění dětí s poruchami v sociálním vývoji a to přímo v domácím prostředí. Dalšími významnými osobnostmi VTI jsou manželé Hanuš a Mechthild Papouškovi, Colwyn Trevarthen a Reuven Feuerstein. Do České republiky se VTI dostal v roce 1993, kdy byla založena nevládní organizace SPIN, v současné době jediná autorita v České republice s oprávněním udělovat certifikáty pro VTI. Související články Asertivita Sociální učení Tvarování (psychologie) Externí odkazy SPIN - nestátní nezisková organizace pro rozvoj metody videotrénink interakcí v České republice", "question": "Jaká je zkratka pro videotrénink interakcí?", "answers": ["VTI"]}
{"title": "Městečko Twin Peaks", "context": "Městečko Twin Peaks (v anglickém originále Twin Peaks) je americký televizní dramatický televizní seriál, který vytvořili David Lynch a Mark Frost. Seriál sleduje vyšetřování brutální vraždy populární dívky a středoškolské královny, Laury Palmerové (Sheryl Lee), jež vede speciální agent FBI Dale Cooper (Kyle MacLachlan). Pilotní díl Městečka Twin Peaks byl poprvé vysílán 8. dubna 1990 na televizní stanici ABC a později bylo natočeno dalších sedm dílů a druhá série, která se dostala do vysílání 10. června 1991. Název seriálu vychází z jeho zasazení do malého fiktivního městečka ve státě Washington. Exteriéry byly natočeny v městech Snoqualmie a North Bend. Většina interiérů pak byla natočena v ateliérech v San Fernando Valley, jež se nachází v blízkosti Hollywoodu. Městečko Twin Peaks se stalo jedním z nejlépe hodnocených seriálů 90. let s příznivými kritickými ohlasy na národní i mezinárodní úrovni. Seriál si získal širokou základnu fanoušků. Stal se součástí popkultury. Na seriál existuje mnoho odkazů v jiných televizních seriálech, reklamách, komiksech, videohrách, filmech a textech písní. Snižující se divácká sledovanost vedla ABC k nátlaku, aby totožnost Lauřina vraha byla odhalena již uprostřed druhé série. Toto odhalení však v kombinaci se střetem s jinými seriály vysílanými ve stejný čas vedlo k ještě většímu propadu ve sledovanosti a ke zrušení celého seriálu. V roce 1992 byl natočen celovečerní film Twin Peaks, jenž tvoří prequel k seriálu. Film však v Americe nebyl komerčně úspěšný. Roku 2014 bylo oznámeno, že seriál získá pokračování. První díl seriálu Twin Peaks, jehož autory jsou opět Frost a Lynch, byl odvysílán na stanici Showtime dne 21. května 2017. Ráno, 24. února, ve městě Twin Peaks, ve státě Washington, objeví dřevorubec Pete Martell na břehu řeky nahé tělo pečlivě zabalené v igelitu. Následuje příjezd šerifa Harry S. Trumana, jeho zástupců a doktora Willa Haywarda, a dochází k zjištění, že tělo patří místní středoškolské krasavici Lauře Palmerové, jež je mezi obyvateli Twin Peaks považována za vzor nevinnosti a mravní čistoty. Tato zpráva se rychle rozšíří mezi obyvateli města, především mezi Lauřinou rodinou a jejími přáteli. Mezitím je na druhé straně státní hranice nalezena další dívka, Ronette Pulaskiová, jak bez cíle a nepříčetně bloudí podél železniční trati. Protože Ronette byla nalezena za hranicí státu, je k vyšetřování případu povolán agent FBI Dale Cooper.", "question": "Kdo hrál postavu agenta Dalea Coopera v seriálu Městečko Twin Peaks?", "answers": ["Kyle MacLachlan"]}
{"title": "Delivered ex Ship", "context": "Delivered ex Ship (zkratka DES, česky s dodáním z lodi) je mezinárodní doložka Incoterms. Doložka DES stanovuje, že kupující přebírá odpovědnost a rizika za doručené zboží v okamžiku, kdy mu prodávající dá zboží k dispozici na palubě lodi ve sjednaném přístavu, na obvyklém vykládacím místě, před jeho vykládkou. Povinností prodávajícího je, uvědomit kupujícího včas o předpokládaném dni příjezdu lodi, na níž je zboží naloženo a dodat mu včas konosament, vydací list, osvědčení o původu zboží, konzulární fakturu nebo další potřebné doklady, nebo mu případně poskytnout pomoc při obstarávání dokladů dalších vystavovaných v zemi nalodění či původu.", "question": "Co stanovuje doložka DES?", "answers": ["kupující přebírá odpovědnost a rizika za doručené zboží v okamžiku, kdy mu prodávající dá zboží k dispozici na palubě lodi ve sjednaném přístavu"]}
{"title": "Dynamit", "context": "Dynamit je výbušnina založená na explozivním potenciálu nitroglycerínu, který se v ní vyskytuje absorbován na křemelině. Oproti klasickému tekutému nitroglycerínu se vyznačuje mnohonásobně vyšší stabilitou oproti tlaku nebo nárazu. Dynamit vynalezl švédský chemik Alfréd Nobel v roce 1866, patent získal v roce 1867. Slovo pochází z původně Nobelem navrženého názvu Kieselgur-dynamite (Kieselgur je německy křemelina, dynamite řecky plná síly), byl také zpočátku dodáván jako Nobelův výbušný prach. Dynamit se obvykle skládá ze tří dílů nitroglycerínu, jednoho dílu křemeliny a malého množství jedlé sody. Tato směs je tvarována obvykle do podoby tyček. Později byla ve směsi nahrazena křemelina (infusoriová hlinka) dusičnanem draselným (KNO3) a dusičnanem sodným (NaNO3) a pro lepší nasákavost se přidávaly suché dřevité piliny. Dynamit mrzne při 8 °C, a proto se obtížně používal v chladném počasí. Proto se používal zimní dynamit (tzv. IZ dynamit), který obsahoval nemrznoucí příměsi jako di-nitro-glycerin nebo trinitrotoluen. K výbuchu je potřeba rozbuška. Samotný dynamit je poměrně stálý na rozdíl od samotného nitroglycerínu, který vybuchuje již při malém nárazu. Po určité době se mohou na povrchu dynamitu objevit kapky nitroglycerínu. Proto je třeba se starším dynamitem zacházet extrémně opatrně - je podobně citlivý na sebemenší náraz jako samotný nitroglycerín. V českých zemích byla postavena první továrna na dynamit roku 1870 v Zámecké rokli poblíž Prahy. Slovníkové heslo dynamit ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu dynamit ve Wikimedia Commons", "question": "V jakém roce byl vynalezen dynamit?", "answers": ["1866"]}
{"title": "Sovětská armáda", "context": "Sovětská armáda (rusky С А) byl oficiální název pro vojenské síly Sovětského svazu po roce 1946. Sovětská armáda vznikla přejmenováním a rozsáhlou reorganizací Rudé armády. Navzdory rozpadu SSSR v roce 1991 existovaly sovětské ozbrojené síly fakticky až do konce roku 1993, a to v podobě Spojených ozbrojených sil SNS, ačkoli formálně přestaly existovat 14. února 1992. K 7. květnu 1992 se v řadách Spojených ozbrojených sil SNS nacházelo 2 822 000 mužů a žen. V roce 1990 měly pozemní složky Sovětské armády: 55 000 tanků, včetně 4 000 T-80, 10 000 T-72, 9 700 T-64, 11 300 T-62, 19 000 T-54. /55 a 1 000 PT-76. 70 000 obrněných vozidel (BTR-80, BTR-70, BTR-60, BTR-D, BTR-50, BTR-152 a MT-LB). 24 000 bojových. vozidel pěchoty (BMP-1, BMP-2, BMP-3, BMD-1, BMD-2 a BMD-3). 3 500 průzkumných vozidel BRDM-2 a BRDM-1. 33 000 tažených dělostřeleckých zbraní (. 4 379 D-30, 1 175 M-46, 1 700 D-20, 598 2A65, 1 007 2A36, 857 D-1, 1 693 ML-20. , 1 200 M-30, 478 B-4, D-74, D-48, D-44, T-12 a BS-3). 9 000 samohybných houfnic (2,751 2S. 1, 2 325 2S3, 507 2S5, 347 2S7, 430 2S4, 20 2S19, 108 SkH Dana, ASU-85. a 2S9) 8 000 raketových dělostreleckých komplexů (BM-21, 818 BM-27, 123 BM-30, 18 BM-24, TOS-1, BM-25 a BM-14). Balistické taktické rakety SS-1 Scud, SS-21, SS-23 a FROG-7. 1 350 protiletadlových zařízení (SA-4, 850 SA-6, 950 SA-8, 430 SA-9, 300 SA-. 11, 70 SA-12, 860 SA-13, 20 SA-15, 130 SA-19, ZSU-23-4 a ZSU-57-2) 12 000 tažených protiletadlových děl (ZU-23. -2, ZPU-1/2/4, S-60, 72-K, 61-K, 52-K a KS-19). 4 300 vrtulníků (1 420 Mi-. 24, 600 Mi-2, 1 620 Mi-8, 290 Mi-17, 450 Mi-6 a 50 Mi-26) Mužstvo Vojín (rusky: Pя в) Svobodník (rusky.", "question": "Kolik můžu a žen se nacházelo v řadách Spojených ozbrojených sil SNS k 7. květnu 1992?", "answers": ["2 822 000"]}
{"title": "Olmékové", "context": "Olmékové a jejich kultura se poprvé objevili v Mexiku okolo roku 1200 př. n. l. Jejich hlavní středisko se nacházelo v oblasti Veracruz na pobřeží Mexického zálivu. Počet obyvatel v této oblasti rostl mnohem rychleji než v okolních oblastech, možná i kvůli tomu, že zde byly vhodné podmínky pro zemědělství. Pojménování Olmékové (v jazyce nahuatl \"kaučukoví lidé\") není moc přesné, protože příslušníci etnika Olméků žili v oblasti pobřeží Mexického zálivu až v době Aztéků ve 13.-16. století. Jazyk tvůrců Olmécké kultury asi patřil k jazykové rodině mixe soque. Posvátné míčové hry hráli již mixe-zoqueové (to dokazuje hřiště v Paso de la Amada, 1600 př.n.l), Hrálo se s míčem z kaučuku, bohužel byl to právě tento míč, jehož vlastnost odrážet se tak překvapila Evropany, že se při těch několika málo příležitostech, kdy měli možnost sledovat hru, soustředili jen na něj a nikoliv na pravidla. Hřiště mělo v různých kulturách a průběhem času jiný tvar. Lišil se jak počet hráčů - Mayské nádoby často vyobrazují utkání mezi dvěma vládci nebo bohy až po velká družstva - tak i tvar hřiště. Hráči nesměli dopustit, aby jim míč spadl na zem. Aby to bylo ještě složitější, nesměli ho ve hře udržet pomocí rukou a nohou, směli k tomu používat pouze ramena, boky, kolena a lokty, které jim chránily kožené chrániče. A ještě složitější bylo to, že míč se musel prohodit kruhem uprostřed hřiště. Tato hra byla významnou rituální událostí. Často se stávalo, že poražené družstvo bylo popraveno a obětováno bohům. Důležitou součástí olméckých obřadních center byly kurty, na kterých se hrála již výše uvedená míčová hra. Olmékové měli v historii dvě takováto hlavní obřadní centra. První z nich bylo postaveno v San Lorenzu a používalo se od roku 1200 př. n. l. do roku 900 př. n. l. Nové středisko stálo v La Ventě, používalo se do roku 400 př. n. l. Nejvýraznějšími prvky těchto středisek byly pyramidy nebo mohyly. Tyto mohyly mívaly často tvar sopek, protože v oblasti Mezoameriky bylo mnoho činných sopek a lidé je uctívali. Dalšími posvátnými monumenty byly v obřadních centrech oltáře zdobené reliéfy a vodní nádrže. Plastiky Olméků nám dokazují, že tento národ daroval bohům spoustu dospělých obětí. Pravděpodobně byl rozšířen i rituální kanibalismus. Olmécká kultura vznikla jako první z kultur na pobřeží Mexického zálivu.", "question": "Kdy se objevili Olmékové?", "answers": ["okolo roku 1200 př. n. l."]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Saturn patří mezi velké plynné obry, pro které je typické, že nemají pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru, která postupně přechází do pláště. Atmosféra je tvořena převážně lehkými plyny, a to hlavně vodíkem, který tvoří 96,3 % jejího objemu. Při pozorování Saturnu z dálky je planeta světle žlutá, což způsobuje vrstva mraků s nejasnými pásy různých barevných odstínů, které jsou přibližně rovnoběžné s rovníkem planety. Teplota v horní oblačné vrstvě atmosféry dosahuje −140 °C. Objem planety je 764krát větší než objem Země, má však ze všech planet nejmenší hustotu, která dosahuje pouze 0,6873 g/cm3. Jedná se o jedinou planetu ve sluneční soustavě, která má menší střední hustotu než voda. Saturn je znám svou mohutnou soustavou planetárních prstenců, které jsou viditelné ze Země i malým dalekohledem. Vedle prstenců, které se značí velkými písmeny latinské abecedy, obíhá kolem planety také početná rodina měsíců, jichž je roku 2008 známo 60. Největší z nich je Titan, který má jako jediný měsíc ve sluneční soustavě hustou atmosféru. Jeden oběh okolo Slunce vykoná Saturn za 29,46 pozemského roku. Na noční obloze je snadno pozorovatelný pouhým okem jako nažloutlý neblikavý objekt, jasností srovnatelný s nejjasnějšími hvězdami. Od ekliptiky se nikdy nevzdálí na větší úhlovou vzdálenost než 2,5°. Přechod jedním znamením zvěrokruhu trvá více než 2 roky. ==== Uran ==== Uran je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě.", "question": "Za jak dlouho oběhne Saturn okolo Slunce?", "answers": ["29,46 pozemského roku"]}
{"title": "Kobalt", "context": "Větší stálost vůči oxidaci mají kationtové ligandy [Co(L-L)3]2+, obsahující dvoudonorové dusíkaté ligandy jako en (ethylendiamin), bipy (bipyridyl) a phen (fenanthrolin). Běžné jsou také modré tetraedrické komplexy, neboť při konfiguraci d7 jsou výhodné (LFSE = 6/5 Δ). Obsahují aniont [CoX4]2-, kde X = F, Cl, Br, I, SCN a OH. Chloro-, bromo- a jodokobaltnatany existují výjimečně i v oktaedrickém uspořádání. Oktaedrické kyanokobaltnatany jsou stálé pouze v atmosféře vodíku za normální teploty. Amoniakáty kobaltnaté jsou komplexní sloučeniny, ve kterých se komplexně vázané molekuly vody nahradily molekulami amoniaku, většinou jde o červené nebo o světle červené látky. Například chlorid hexaamminkobaltnatý [Co(NH3)6]Cl2. Karboxyláty CoII, např. červený octan [Co(OOCCH3)2]•4H2O, jsou na rozdíl od analogických sloučenin Rh monomerní a v některých případech je acetátový ligand jednodorový. Octan kobaltnatý je součástí katalyzátorů používaných v organické chemii při oxidacích, urychluje také schnutí laků a fermeže. K organickým sloučeninám kobaltu patří soli organických kyselin a zejména organokovové sloučeniny kobaltu. Šťavelan kobaltnatý CoC2O4 je světle růžový prášek, nerozpustný ve vodě.", "question": "Jakou chemickou značku má kobalt?", "answers": ["Co"]}
{"title": "výstup", "context": "Vstup/výstup (I/O, anglicky input/output) označuje ve výpočetní technice hardwarové zařízení, která zprostředkovávají kontakt počítače s okolím. Můžeme je rozdělit na vstupní zařízení, která odesílají informace z okolí dovnitř do počítače a výstupní zařízení, která naopak informace předávají zevnitř z počítače směrem ven. Dohromady označujeme tato zařízení jako vstupně-výstupní a můžeme za jejich pomoci počítače ovládat. Procesor komunikuje přes sběrnici se vstupně/výstupními zařízeními pomocí registrů. Registr může mít velikost jeden bajt, ale může být i podstatně větší. Může mít podobu soustavy klopných obvodů nebo kusu běžné paměti. Registry jsou umístěny na příslušném vstupně/výstupním zařízení a jsou určeny pro čtení, pro zápis nebo pro čtení i zápis. Registr může sloužit i jako vyrovnávací paměť (hardwarová cache), protože v sobě udrží data do doby, než jsou přenesena do procesoru nebo operační paměti počítače, případně naopak zpracována samotným zařízením. Registry můžeme rozdělit na: izolované registry jsou přístupné pomocí speciálních strojových instrukcí (zpravidla IN a OUT) adresní prostory paměti a vstupně/výstupních zařízení jsou oddělené paměťově mapované registry jsou adresovány jako paměť jsou přístupné pomocí běžných strojových instrukcí pro čtení a zápis do paměti Vstupní zařízení Výstupní zařízení Standardní proudy – vstup a výstup procesů spuštěných v počítači", "question": "Jak se označuje zařízení, které odesílá informace z okolí dovnitř do počítače?", "answers": ["vstupní"]}
{"title": "Diskografie The Doors", "context": "Diskografie americké rockové skupiny The Doors zahrnuje devět studiových alb, přes dvacet živých nahrávek a kompilací a více jak deset singlů. 1967 - The Doors 1967 - Strange Days 1968 - Waiting for the Sun 1969 - The Soft Parade 1970 - Morrison Hotel 1971 - L.A.. Woman Další alba vydaná Doors byla vydaná bez Jima Morrisona: 1971 - Other Voices 1972 - Full Circle 1978 - An American Prayer 1970 - Absolutely Live 1983 - Alive, She Cried 1985 - Live At Hollywood Bowl 1991 - In Concert 2001 - Live In. Detroit 2001 - Bright Midnight: Live in America 2002 - Live in Hollywood 2005 - Live in Philadelphia '70 2007 - Live in Boston 2008 - Live in Pittsburgh 2009 - Live in New York 2010 - Live in Vancouver 1970 - 13 1972 - Weird. Scenes Inside the Gold Mine 1973 - The Best of The Doors 1980 - The Doors Greatest Hits 1985 - The Best of The Doors 1991 - The Doors: Original Soundtrack Recording 1996 - The Doors Greatest Hits 1999 - Essential Rarities 2000 - The Best of the. Doors 2001 - The Very Best of the Doors 2003 - Legacy: The Absolute Best 2007 - The Very Best of the Doors 2008 - The Future Starts Here: The Essential Doors (2008 album) 2008 - The Platinum Collection 2010 - When. You're Strange: Music from the Motion Picture 1997 - The Doors: Box Set 1999 - The Complete Studio Recordings 2003 - Boot Yer Butt 2006 - Perception 2008 - The Doors: Vinyl Box Set 2011 - A Collection V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Doors discography na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik studiových alb zahrnuje diskografie americké skupiny The Doors?", "answers": ["devět"]}
{"title": "Plíce", "context": "Glukóza je sérií metabolických dějů přeměněna na vodu, oxid uhličitý a velké množství energie, které buňka potřebuje k životu. K tomu ale potřebuje kyslík, a musí se nějak zbavit odpadního oxidu uhličitého. U jednobuněčných i malých a jednoduchých mnohobuněčných organismů může docházet k difúzi plynů povrchem těla. Tito živočichové tedy nepotřebují žádné dýchací orgány. U ostatních živočichů je to složitější. U obratlovců, kteří dýchají vzduch, je vzduch vdechován nosem, prochází horními a dolními dýchacími cestami až do plic. Dýchací cesty přechází do dýchacího oddílu plic, který je tvořen hlavně alveoly. Dýchací plyny difundují přes alveolární membránu ve směru tlakových a koncentračních gradientů. Z toho vyplývá, že přechod plynů závisí na parciálním tlaku těchto plynů v atmosféře a na parciálním tlaku plynů v neokysličené krvi, která vstupuje do plic. Ve velkých nadmořských výškách je parciální tlak kyslíku menší než v nížinách. To je důvod namáhavějšího dýchání ve vyšších nadmořských výškách. Plíce savců jsou párové orgány uložené v hrudní dutině. Na povrchu jsou hladké, zdravé plíce jsou narůžovělé. Jejich barva svědčí o prostředí, ve kterém pracovaly, plíce lidí (ale i psů), kteří žijí ve městech, jsou zašedlé, plíce kuřáků jsou černé, na jejich povrchu jsou vidět dehtové skvrny. Plíce mají houbovitou konzistenci. Už po prvním nádechu se naplní vzduchem, část tohoto vzduchu se už nikdy nedostane z plic ven. Proto plíce živě narozených dětí (i mláďat ostatních savců) ve vodě plavou, na rozdíl od plic mrtvě narozených, které klesnou ke dnu. Této skutečnosti se využívá v soudním lékařství. Hrudní dutina je vystlána pleurou, tenkou vazivovou blánou, která pokrývá hrudní stěnu a nazývá se pohrudnice (parietální pleura).", "question": "Kde jsou uložené plíce savců?", "answers": ["v hrudní dutině"]}
{"title": "Cache", "context": "Další cache je řízena jádrem operačního systému (softwarová cache), je umístěna v operační paměti RAM a slouží k uchování (často používaných) dat umístěných na pevném disku, čímž urychluje práci počítače. Cache webového prohlížeče obsahuje dříve navštívené stránky (obrázky a další objekty), takže pokud se uživatel vrátí zpět nebo následující stránka obsahuje stejné prvky, nemusí se stahovat přes počítačovou síť, ale jsou poskytnuty z cache (operační paměť nebo pevný disk). Cache byla vynalezena v první polovině 60. let 20. století.[zdroj? ] Pokud jsou požadovaná data v cache, jedná se o tzv. cache hit (data jsou poskytnuta z cache velmi rychle), pokud data v cache nejsou, pak se jedná o cache miss (data musí být získána z pomalejšího. úložiště - operační paměť, I/O zařízení apod.). softwarová cache, vytvořená programově, vymezením určité části operační paměti pro potřeby vyrovnávací paměti (např. disková cache v operačním systému) hardwarová cache, tvořená paměťovými obvody (např. pro potřeby procesoru). Obecně se používá jako vyrovnávací paměť pro pomalé (vzhledem k rychlosti operační paměti a procesoru) vnější paměti, typickým takovým zařízením je pevný disk počítače. Operační systém se snaží informace, se kterými pracuje častěji, uchovávat v rychlé operační paměti a v případě zápisu tyto na disk ukládat v co nejvýhodnějším pořadí.", "question": "Ve kterém století byla vynalezena cache?", "answers": ["20. století"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Judas Priest je anglická heavy metalová skupina zformovaná v roce 1969 v anglickém Birminghamu. První album Judas Priest s názvem Rocka Rolla vyšlo v roce 1974 a od doby vydání alba Stained Class v roce 1978 se skupina Judas Priest stále drží na metalové špičce. V následujících letech Judas Priest nahráli mnoho dalších alb jako British Steel, Screaming for Vengeance či Turbo. Z několika desítek singlů vyniká například Breaking the Law. Skupina sehrála významnou úlohu také v tom, že vytvořila typickou metalovou módu, Rob Halford poprvé předvedl kožené oblečení, cvočky, pyramidy atd. Inspiraci hledal v gay klubech,což byla reakce na zvýšení popularity punkové mody a vzhled glam rockových hudebníků jako je například skupina Kiss nebo Alice Cooper. K. K. Downing, Ian Hill, a John Ellis se znali již od dětství a vyrůstali ve čtvrti Yew Tree estate ve městě West Bromwich. Navstěvovali Churchfields School v All Saints ve West Bromwichi. Downing a Hill se stali blízkými přáteli a sdíleli podobné hudební zájmy (Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Jimi Hendrix, The Who , Cream, Yardbirds) a naučili se hrát na nástroje. Kapela byla založena v říjnu 1970 v Birminghamu po místním rozpadlém souboru s názvem \"Judas Priest\" (odvozeno od Dylanovy skladby \"The Ballad of Frankie Lee a Judas Priest\" Původní Judas Priest byli založeny v roce 1969 Alem Atkinsem (. zpěv), Bruno Stapenhillem (basa, narozen jako Brian Stapenhill v roce 1948, Stone Cross, W. Bromwich), Johnem Partridgem (bicí, narozený c. 1948 , W. Bromwich), a Johnem Perrym (kytara). Stappenhill přišel s názvem \"Judas Priest\" a nacvičovali v jeho domě ve Stone Cross. Perry zemřel při automobilové nehodě krátce po vzniku kapely a byl následně nahrazen Erniem Chatawayem (narozen Ernest Chataway v roce 1952 ve Winson Green, Birmingham, Warwickshire, zemřel 13. května 2014). Svůj první koncert skupina odehrála 25. listopadu 1969 v George Hotelu ve Walsallu ve Staffordshire a poté na prosinec 1969 a leden 1970 odjela na tour do Skotska.", "question": "Jak se nazývá první album skupiny Judas Priest?", "answers": ["Rocka Rolla"]}
{"title": "Titanic (film, 1997)", "context": "Titanic je známý americký velkofilm, který v roce 1997 natočil režisér James Cameron a získal řadu ocenění (zejména 11 Oscarů včetně Oscara za nejlepší film roku). Film zpracovává katastrofu zaoceánské lodi Titanic z roku 1912 a patří mezi nejnákladnější filmy v historii světové kinematografie. S celosvětovými tržbami ve výši 1,8 miliardy USD (bez uvedení do kin ve 3D) drží zároveň titul druhého nejúspěšnějšího filmu všech dob. Je často označován jako nejromantičtější film všech dob, což zápletka o lásce, překonávající i hrůzy katastrofy a dva lidé jsou kvůli ní schopni se i obětovat. Výrazná filmová hudba podtrhuje celkový dojem a vyznění díla. Děj fiktivního příběhu se odehrává ve dvou časových obdobích: V roce 1996 hledač pokladů Brock Lovett hledá ve vraku Titanicu známý šperk Srdce oceánu. V trezoru Caledona Hockleyho speciální průzkumná ponorka nalezne kresbu nahé mladé ženy. Zpráva o nálezu je posléze zveřejněna v televizi, kde ji vidí stoletá Rose Calvertová. Se svojí vnučkou navštíví Lovetta a řekne mu, že ona je žena na obrázku. Rose později vypráví příběh lásky, kterou prožila na Titanicu roku 1912. Tehdy bylo Rose sedmnáct let a byla zasnoubená s bohatým, ale nesympatickým Calem Hockleyem (Billy Zane). Její matka to tak chtěla a protože jejich rodina chudla a matka nebyla ochotna nic dělat, neměla na výběr. Rose měla na lodi pronajato jedno z nejluxusnějších apartmá, ale ve společnosti, ve které se pohybovala, cítila prázdnotu a nepochopení a chtěla spáchat sebevraždu skokem z lodi. Když ale poznala chudého mladíka a malíře Jacka Dawsona (Leonardo DiCaprio), který vyhrál lístek do 3.třídy v pokeru, rozmyslela si to. Jack jí pomohl překonat duševní strádání a i přes nesouhlas společnosti si ji získal svým humorem a svobodomyslným smýšlením.", "question": "Ve kterém roce byl natočen americký film Titanic?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Hibernace", "context": "Je známý např. u netopýrů, ježků, křečků, plchů nebo syslů. V lékařství se termín používá i pro označení stavu nízké teploty (podchlazení) pacienta (může jít jak o symptom, tak o cílený léčebný prostředek). Kromě něj existuje i nepravý zimní spánek, kdy zvířata zůstávají neaktivní v úkrytu, ale jejich teplota se nesnižuje, a občas se z tohoto stavu probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu např. jezevci nebo medvědi. V aridních oblastech se u živočichů vyskytuje též letní spánek (estivace). U rostlin je odpovídajícím stavem dormance, kdy v reakci na vnější podmínky dojde k utlumení růstu rostliny.", "question": "Co je to hibernace?", "answers": ["zimní spánek"]}
{"title": "Coldplay", "context": "Coldplay je britská kapela z Londýna hrající alternativní rock, která vznikla v roce 1997. Je známá svými rockovými melodiemi a introspektivními texty. Někdy bývají zařazováni do škatulky \"piano-rock\", nebo pop. Kapela během svého působení získala několik cen, včetně šesti Brit Awards – z toho třikrát za nejlepší kapelu, čtyři MTV Video Music Awards, a 7 prestižních cen Grammy (z celkem dvaceti nominací). Chris Martin: hlavní zpěvák, klavír/klávesy, kytara Jon Buckland: kytara, harmonika, vokály Guy Berryman: basová kytara, harmonika, vokály Will Champion: bicí, klavír, vokály Coldplay jsou britská alternative-rocková kapela, kterou založil v roce 1996 její frontman Chris Martin se spolužákem Johnym Bucklandem během studií na londýnské University College. Původně si chtěli říkat Pectoralz, ale když se ke kapele po pár týdnech přidal Guy Berryman jakožto baskytarista, přejmenovali se na Starfish. Multiinstrumentalista Will Champion se připojil ke skupině jako poslední, pro potřeby kapely se naučil hrát na bicí během několika týdnů, a uzavřel tak celou sestavu. Jejich manažer Phil Harvey je často označován jako neoficiální pátý člen Coldplay. Toto jméno čtyři mladíci přijali v roce 1998, těsně před nahráním a vydáním tří EPː Safety z roku 1998, Brothers and Sisters z roku 1999 a The Blue Room v tom samém roce. Do podvědomí posluchačů se ovšem dostali až po upsání se britské nahrávací společnosti Parlophone. Celosvětové slávy dosáhli vydáním singlu Yellow v roce 2000, následovaným jejich prvním studiovým albem jménem Parachutes, které bylo nominováno na cenu Mercury. Druhé album, nazvané A Rush of Blood to the Head (2002), bylo velmi očekávané a tomu také dostálo, Coldplay s ním měli velmi pozitivní ohlasy a vyhráli i několik cen, včetně ceny NME Album roku. X&Y, třetí album, se stalo nejprodávanějším roku 2005. Recenze a názory na něj byly sice především pozitivní, ale mluvilo se o stereotypnosti skladeb. Čtvrté album, Viva la Vida or Death and All His Friends z roku 2008 bylo produkováno věhlasným Brianem Eno a setkalo se s nadšenými kritikami. Získalo několik nominací i výher na 51. ročníku udělování cen Grammy. 24. října 2011 vydali po dlouhých třech letech album Mylo Xyloto.", "question": "Ve kterém roce vznikla britská kapela Coldplay?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Černobylská havárie", "context": "Černobylská havárie se stala 26. dubna 1986 v Černobylské jaderné elektrárně na severu Ukrajiny (tehdy část Sovětského svazu). Šlo o nejhorší jadernou havárii v historii jaderné energetiky. Jedinou další jadernou havárií označenou mezinárodní stupnicí INES nejvyšším stupněm 7 je havárie elektrárny Fukušima I v Japonsku v březnu 2011. Při pokusu na 4. reaktoru došlo k jeho přehřátí, protavení a výbuchu, při kterém se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky. Došlo tak ke kontaminaci okolního prostředí, v omezené míře radioaktivní spad zasáhl značnou část Evropy. Uváděné počty obětí sahají od 31 oficiálně zemřelých bezprostředně při havárii až po odhady desítek až stovek tisíc úmrtí v důsledku záření podle některých studií. Po havárii bylo okolí včetně města Prypjať evakuováno a proměnilo se v zakázanou zónu, budova reaktoru byla provizorně obestavěna betonovým sarkofágem pro zamezení další kontaminace prostředí. Zajištění a případná likvidace stále nebezpečného reaktoru je časově, technicky a finančně velice náročné. Příčin havárie bylo více, typ použitého reaktoru RBMK, nevhodný pokus a nedostatečná kompetentnost personálu. K rozsahu následků přispěly nepřipravenost a nevhodné kroky v krizovém postupu řešení následků havárie. Podrobnější informace naleznete v článku Černobylská jaderná elektrárna. Černobylská elektrárna je umístěna 2 km od města Pripjať, 18 km od města Černobyl, 10 km od hranic s Běloruskem a 110 km severně od Kyjeva.", "question": "Jakým stupněm byla ohodnocena černobylská havárie na mezinárodní stupnici?", "answers": ["7"]}
{"title": "Sarah Biasiniová", "context": "Sarah Biasiniová Sarah Biasiniová Rodné jméno Sarah Magdalena Biasini Narození 21. července 1977 (43 let)Gassin Alma mater Pařížská univerzitaLee Strasberg Theatre and Film Institute Povolání divadelní herečka, filmová herečka a herečka Rodiče Daniel Biasini a Romy Schneider multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Příbuzenstvo pradědeček Rudolf Retty prababička Rosa Albach-Retty dědeček Wolf Albach-Retty babička Magda Schneiderová otec Daniel Biasini matka Romy Schneider Sarah Magdalena Biasiniová (* 21. července 1977 v Gassinu, Var, Francie) je francouzská herečka, dcera herečky Romy Schneiderové a jejího druhého manžela a osobního sekretáře Daniela Biasiniho. Studovala nejprve historii umění na pařížské Sorbonně, později i divadlo a herectví na Strasbergově filmovém a divadelním institutu v americkém Los Angeles a v Actors' Studiu v New Yorku. V roce 2004 úspěšně debutovala ve francouzské minisérii Julie, žena s tajemstvím, jež byla nominována na cenu Emmy. Filmografie 2004 - Julie, žena s tajemstvím 2005 - Dům u kanálu 2008 - Muž a jeho pes 2012 - Associés contre le crime Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Sarah Biasiniová na Wikimedia Commons (česky) Sarah Biasiniová na Kinoboxu.cz Sarah Biasiniová ve Filmové databázi Julie, žena s tajemstvím - recenze[nedostupný zdroj] (francouzsky) web fanoušků (francouzsky) web fanoušků (francouzsky) Sarah Biasiniová v Internet Movie Database (anglicky) Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sarah Biasini na anglické Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 137300905 | ISNI: 0000 0000 7844 071X | LCCN: n2012073621 | VIAF: 19931145 | WorldcatID: lccn-n2012073621", "question": "Jak se jmenuje matka Sarah Biasiniové?", "answers": ["Romy Schneiderové"]}
{"title": "Chlor", "context": "Chlor, chemická značka Cl, latinsky chlorum (starořecky χ, chlóros - \"zelený\") je toxický, světle zelený plyn, druhý člen řady halogenů. Chlor je velmi reaktivní plyn, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1774 Carlem Wilhelmem Scheelem, ale dnešní pojmenování mu dal až roku 1810 anglický chemik sir Humphry Davy. Na Zemi je chlor přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero a další). Z minerálů je nejznámější chlorid sodný (NaCl) neboli kuchyňská sůl. Velká ložiska chloridu sodného se nacházejí např. v Polsku a USA a geologicky vznikla jako pozůstatek po odpaření slaných vnitrozemských jezer. Viz také minerál halit. V zemské kůře je chlor 20. nejrozšířenějším prvkem a je přítomen v koncentraci 200-1900 ppm (mg/kg). V mořské vodě tvoří chloridové ionty nejvíce zastoupený anion, jejich koncentrace se pohybuje kolem 19 g/l. Přesto je na Zemi zhruba 10krát méně chloru, než by odpovídalo jiný planetám, což mohlo napomoci rozšíření života. Zastoupení ve vesmíru odpovídá vyššímu atomovému číslu chloru. Předpokládá se, že na 1 atom chloru připadá přes 17 milionů atomů vodíku. Chlor je mikrobiogenním prvkem rostlin. Přijímají ho z půdy z vodného roztoku. V rostlině je velmi pohyblivý. Pomáhá kompenzovat kladný náboj draslíku, spolu s vápníkem stabilizuje komplex rozkládající vodu v primární fázi fotosyntézy a spolu s draslíkem se podílí na otvírání a zavírání průduchů. Ve sloučeninách se chlor vyskytuje v mocenství Cl-I, ClI, ClIII, ClIV, ClV a ClVII. V každém mocenství, ve kterém se chlor vyskytuje, vytváří i příslušnou kyselinu. jedinou bezkyslíkatou kyselinou je kyselina chlorovodíková (HCl) s chlorem záporně jednomocným Cl-I kyselina chlorná HClO odpovídá valenci ClI a patří mezi velmi slabé kyseliny.", "question": "Kdy byl objeven chlor?", "answers": ["1774"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Vídeň se člení na 23 samosprávných městských částí tradičně označovaných jako vídeňské městské okresy (Wiener Stadtbezirke). První byly vytvořeny roku 1850 při prvním rozšíření Vídně. Od té doby se zvětšil nejen jejich počet, ale i rozloha. Kromě toho docházelo i k jistým změnám hranic těchto celků. Městské okresy se dále člení celkem na 89 katastrálních území, jejichž hranice se však v některých případech nekryjí s hranicemi městských okresů. Vídeň se vyznačuje bohatou hudební tradicí, jejíž vrchol se datuje na přelom 18. a 19. století, kdy v městě tvořili Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven. Později se proslavili Franz Schubert, Franz Liszt, Johannes Brahms, Anton Bruckner a Gustav Mahler, stejně jako na začátku 20. století příslušníci Nové vídeňské školy kolem Arnolda Schönberga. Za nejlepší interpretaci Mozartových děl je každé dva roky akademií ve Vídni udělována cena Wiener Flötenuhr. Vídeňští filharmonikové patří mezi nejznámější symfonické orchestry Evropy a celého světa. Kromě nich působí ve Vídni řada dalších hudebních těles, jako jsou komorní orchestry, smyčcové kvartety a jiné, což činí Vídeň významným centrem hudebního života. Ve Vídni jsou usazeny také hudební agentury, které zprostředkovávají angažmá pěvcům, dirigentům a jiným hudebníkům. Město dalo jméno tanci z období největšího rozmachu města v druhé polovině 19. století – vídeňskému valčíku. Nerozlučně jsou s valčíkem spojena jména skladatelů jako jsou především Johann Strauss starší a Johann Strauss mladší, ale také Josef Lanner. Johann Strauss mladší složil i hudbu pro několik operet. Dalšími významnými operetními skladateli, kteří působili ve Vídni, byli Franz von Suppé, Franz Lehár a po jistou dobu rovněž Emmerich Kálmán. Divadlo Burgtheater patří mezi přední německojazyčná divadla, dobrou pověst si drží i Volkstheater a Theater in der Josephstadt. Ve městě působí také velké množství malých scén a kabaretů. Od roku 2000 je ve Vídni předávána Nestroyova divadelní cena, nejvýznamnější ocenění v německojazyčné oblasti. Vídeňská státní opera je zaměřena na uvádění klasických operních děl a je jednou z nejdůležitějších světových operních scén. Volksoper nabízí širší repertoár zahrnující jak opery, tak operety a muzikály. Jako třetí operní scéna slouží od roku 2006 Theater an der Wien, kde byla v premiéře uvedena Beethovenova opera Fidelio.", "question": "Ve kterém městě byla založena nejstarší německá univerzita?", "answers": ["Ve Vídni"]}
{"title": "Vojenská intervence v Jemenu", "context": "== Geografie == Dle vyjádření zástupce koalice přispělo k rozhodnutí provést intervenci také údajné přemístění části odpalovačů raket Scud, které má jemenská armáda ve výzbroji a kterých se chopili Hútíové, do oblasti severního Jemenu, odkud měly ohrožovat jih Saúdské Arábie. == Intervenční síly == Saúdská Arábie na začátku operace vyčlenila 150 000 vojáků a 100 letounů. Do leteckých útoků se zapojily i stroje z Jordánska. Podporu a ochotu se zapojit projevily Egypt, Maroko, Súdán a Pákistán. Spojené státy americké se rozhodly poskytnout logistickou a výzvědnou pomoc, avšak nehodlají se zapojit do přímých bojů. == Průběh == Vlastní intervence byla zahájena v noci z 25. na 26. března 2015 leteckými útoky vůči pozicím povstalců. Dle prohlášení saúdskoarabské tiskové agentury zaútočily saúdskoarabské stroje na leteckou základnu al-Dailami, kde zničily protileteckou obranu a 4 povstalecké letouny. V prvních dnech operace si měla koalice vydobýt vzdušnou nadvládu nad Jemenem. Dne 27. března se do akce měly zapojit i letouny Spojených arabských emirátů. V pátek 27. března mělo dojít k bombardování tří základen v provincii Marib a také kmenové území Hútíů na severu země. I přes nálety obsadili Hútíové týž den přístav Šukra a pronikli tak k Arabskému moři. Pokračovaly také boje u Adenu, kde měli povstalci zaútočit na místní letiště. V pátek také zachránily americké ozbrojené síly dva saúdskoarabské piloty z Adenského zálivu. Saúdskoarabské námořnictvo také provedlo evakuaci několika desítek zahraničních diplomatů z Adenu do rudomořského přístavu Džidda. V sobotu 28. března došlo k náletu na hútíjský konvoj s obrněnou technikou a nákladními vozidly mířící z Šukry na Aden. Saúdové zahájili svoji intervenci v Jemenu na jaře 2015 společně s koalicí dalších zemí včetně Spojených arabských emirátů, Kuvajtu, Bahrajnu, ale třeba také Súdánu. V noci na pátek 25. srpna 2017 došlo k náletu na jemenskou metropoli Saná.", "question": "Jak byla zahájena vlastní intervence?", "answers": ["leteckými útoky"]}
{"title": "Melanin", "context": "Melanin je označení pro hnědý až černý pigment, které se vyskytují v tělech rostlin, živočichů i prvoků. Z chemického hlediska je odvozen z aminokyselin tyrosinu či tryptofanu, jež jsou oxidovány a zpolymerovány. Nejběžnější formou je hnědočerný polymer eumelanin. Další běžná forma je červenohnědý polymer feomelanin, který je zodpovědný za zrzavé vlasy a pihy. Oba mají mírně odlišnou chemickou strukturu. V lidském těle se vyskytují nejen v kůži, ale například i ve vlasech či v sítnici. Mimo to se melanin nachází v peří ptáků, v pokožce plazů, ve hmyzí vnější kostře nebo dokonce v inkoustu hlavonožců. Melanin chrání proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Konkrétněji se udává, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale zase musí být dostatek světla, aby mohl vznikat vitamín D. Pohlcuje především ultrafialové záření, které mění z 99,9% na teplo,[zdroj? ] a tak zabraňuje tvorbě volných radikálů, tím chrání DNA buněk před poškozením a vzniku zhoubného nádoru melanomu. V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována hlavně v okamžiku, když dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské rasy mají geneticky zakódované odlišné barvy pleti, což zřejmě záviselo na tom, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka zodpovědná za vznik melaninu se označuje jako melanocyt. Vzácně dochází i k přílišné produkci melaninu (tzv. melanismus) nebo naopak melanin je produkován v nižším množství (albinismus).", "question": "Jak se jmenuje buňka odpovědná za vznik melaninu?", "answers": ["melanocyt"]}
{"title": "Jinan dvoulaločný", "context": "Obsahuje přibližně na 60 biologicky aktivních látek. Mezi nejdůležitější patří následující: Terpentýny – bilobalid, ginkgolid Flavonoidy – amentoflavon, bilobetin, sekvoiaflavon, kvercetin, kamferol, ginkgetin Karboxylové kyseliny – kyselina 6-hydroxykynurenová Vitaminy – kyselina L-askorbová (vitamin C) Jinan dvoulaločný se objevil v knize Jaroslava Foglara Stínadla se bouří, kde jedna ze skupin Vontů zvaná Uctívači ginga užívá listy ginkga jako odznak příslušnosti. Motiv ginga se objevuje i v trilogii o Uctívačích ginga, kterou napsal Svatopluk Hrnčíř a navazuje tak po několika desítkách let na příběhy Jaroslava Foglara. Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) byl inspirován nádherným vzhledem stromu a krásou jeho listí k napsání básně nazvané Ginkgo biloba. Zářez rozdělující list ve dvě stejné části symbolizoval pro něho přátelství a jednotu dvou milujících se lidí. Moštěnský jinan Osvračínský jinan Rokycanský jinan Celkem AOPK eviduje 47 památných stromů tohoto druhu. Vědecký název rodu Ginkgo má původ koncem 17. stol. nepřesným přepisem čínského jména 銀 (Yínxì, český přepis jin-sing) jako \"ginkyo\" resp. \"ginkgo\" německým lékařem a botanikem Engelbertem Kaempferem v jeho díle \"Amoenitatum xoticarum\" (Lemgo, 1712), ve kterém tento druh jako první zmínil; původní čínské jméno v doslovném překladu značí \"stříbrná meruňka\". Druhové adjektivum biloba je odvozeno z latiny a vztahuje se ke tvaru listů; ze slov bis (dva, dvojí) a lobos (lalok). Převodem z latiny vzniklo i české druhové označení.", "question": "Kdo napsal báseň Ginkgo biloba?", "answers": ["Johann Wolfgang Goethe"]}
{"title": "Karelská šíje", "context": "Karelská šíje (rusky К п, finsky Karjalankannas) je pruh země rozkládající se mezi Ladožským jezerem a Finským zálivem. Jde o jednu z nejvýznamnějších částí tzv. Karelie. Nejdůležitějším městem tohoto území je přístav Vyborg (finský ekvivalent je Viipuri) ležící u západních hranic oblasti. V historii byla K. šíje nárazníkovým pásmem mezi Švédskem a Ruskem, posléze se stala nedílnou součástí autonomního Finského velkovévodství začleněného do Impéria ruských carů a po jeho osamostatnění v roce 1917 byla součástí Finska. Karelská šíje vždy představovala hlavní přístupovou cestu do nitra Finska (zejména pak tzv. Viipurská brána) a proto byla hlavním bojištěm během rusko-švédských válek, kdy ještě Finsko náleželo ke Švédsku. Ve 20. století se pak stala bojištěm v rusko-finských válkách. V letech 1918–1920 se zde střetávaly síly bílých Finů s intervenčními silami ruských bolševiků, které nejprve hodlaly podpořit své soudruhy v celém Finsku a po krachu této ideje se alespoň pokoušely (neúspěšně) ovládnout Viipuri a odtrhnout je od Finska. Karelská šíje zůstala Finsku a to na ní ve dvacátých a třicátých letech vybudovalo systém opevnění známý jako Mannerheimova linie. Na Karelské šíji se odehrály nejtěžší a nejzuřivější boje Zimní války v letech 1939–1940, po které SSSR Karelskou šíji zabral jako válečnou kořist, i Pokračovací války v letech 1941–1944, kdy byla nejprve osvobozena Finy, aby Sovětský svaz o tři roky později během letní ofenzívy dobyl její střední a východní část a posléze ji na základě podmínek příměří zabral celou. Od roku 1944 je Karelská šíje součástí Ruska, přesněji Leningradské oblasti. Většina finských jmen měst a vesnic byla nahrazena ruskými. Současné obyvatelstvo se skládá z přistěhovalců či jejich potomků (především ruské národnosti), neboť v letech 1939 a 1944 prakticky veškeré finské obyvatelstvo Karelskou šíji opustilo a přestěhovalo se do Finska. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Karelská šíje ve Wikimedia Commons", "question": "Proč byla Karelská šíje hlavním bojištěm během rusko-švédských válek?", "answers": ["představovala hlavní přístupovou cestu do nitra Finska"]}
{"title": "Rusko", "context": "V současnosti se však díky ekonomickým problémům, rychlému snižování státních rezerv, vysoké inflaci a dalším negativním jevům situace výrazně změnila V ekonomické aktivitě má dominantní postavení metropole Moskva, která, ačkoliv má pouze 1/14 obyvatel země, tvoří hrubý domácí produkt z jedné třetiny; je zde také nejvyšší životní úroveň. V průmyslu si také ještě významný podíl drží další velká města v evropské a jihovýchodní části státu. Severovýchod – Sibiř a Dálný východ – pak slouží především jako surovinová základna. Významnými komoditami rostlinné a živočišné výroby jsou brambory, ječmen, pšenice, luštěniny, cukrová řepa; vepřové, drůbeží a skopové maso; rybolov. Rusko je jedenáctým největším producentem automobilů. Největší automobilové společnosti v Rusku jsou AvtoVAZ a GAZ. Kamaz je předním výrobcem nákladních vozů a kamionů, jedná se o jednoho z deseti nejvýznamnějších světových výrobců v tomto oboru. Marussia je první ruský výrobce supersportů. V zemi se po rozpadu Sovětského svazu výrazně zvedla příjmová nerovnost, nejvyšší nerovnost vykazuje Moskva a Kavkazské regiony. Ruský Giniho koeficient byl v roce 2009 změřen na 40,11 bodu. Od roku 1999 zažívalo Rusko značný ekonomický růst, který byl přerušen jen globální ekonomickou krizí v roce 2009. Od roku 2014 má Rusko opět hospodářské problémy, které byly zapříčiněny hlavně poklesem cen ropy a jiných surovin na světových trzích a mezinárodními ekonomickými sankcemi, uvalenými na Rusko v souvislosti s anexí Krymu. Hlavními těženými surovinami jsou zemní plyn, ropa, hnědé uhlí a nikl. Rusko má největší rezervy zemního plynu na světě, druhé největší zásoby uhlí a osmé největší zásoby ropy. Má také mj. velké zásoby zlata, diamantů a titanu. V zemi existují velké společnosti, zaměřené na těžbu ropy - Rosněft, Lukoil, Sibněft, Juganskněftěgaz a další. Ruský plynárenský gigant Gazprom je největší firmou na světě, zabývající se těžbou plynu. Hospodářské výkony těžby nafty a plynu tvoří podstatnou část HDP ruské ekonomiky (roku 2013 těžba všech nerostných surovin tvořila 10,4 % HDP Ruska) a příjmy z nich kryjí do značné míry výdaje státního rozpočtu. V roce 2013 se daň z těžby nerostných surovin a vývozní daň z plynu, ropy a ropných produktů podílely na příjmech federálního rozpočtu ze 46 %. Surovinové příjmy jsou soustředěny na federální úrovni, jejich váha v konsolidovaných státních příjmech, zahrnujících i rozpočty regionů a míst je proto zhruba poloviční.", "question": "Co je největší stát světa?", "answers": ["Rusko"]}
{"title": "Hendrik Antoon Lorentz", "context": "Hendrik Antoon Lorentz (* 18. července 1853 Arnhem, Holandsko - 4. února 1928 Haarlem, Holandsko) byl nizozemský fyzik a laureát Nobelovy ceny za fyziku z roku 1902. Tuto cenu obdržel spolu s Pieterem Zeemanem za výzkum vlivu magnetismu na záření. Narodil se 18. července 1853 v Arnhemu. Jeho otec Gerrit Frederik Lorentz (1822-1893) byl obchodník, matka se jmenovala Geertruida van Ginkel (1826-1861). V letech 1866-1869 navštěvoval nově zřízenou střední školu v Arnhemu, a zde v roce 1870 složil zkoušku z klasických jazyků, která byla v té době potřebná pro vstup na univerzitu. Vystudoval fyziku a matematiku na Univerzitě v Leidenu, kde byl silně ovlivněn učitelem astronomie Frederikem Kaiserem. Po získání bakalářského titulu se v roce 1872 vrátil do Arnhemu, kde učil na střední škole matematiku. Zároveň ale pokračoval ve studiích v Leidenu. Ve svých dvaadvaceti letech obhájil s velkým úspěchem disertační práci na téma Odraz a lom světla z hlediska Maxwellovy teorie(\"Over de theorie der terugkaatsing en breking van het licht\").", "question": "Kdy se narodil Hendrik Antoon Lorentz?", "answers": ["18. července 1853"]}
{"title": "Tim Burton", "context": "Tyto filmy byly spíše obdivovány, než uznávány a bez okolků zmizely v archivu. Frankenweenie je příběh chlapce, který svého přejetého psa oživí ránou elektrického proudu. Laskavou parafrází na film Frankensteinova nevěsta (1935) produkoval Burton pro Disney dětský televizní kanál. Jako pedagogicky povážlivý, ale především ponurý byl považován tehdejšími odpovědnými činiteli tento půlhodinový film prominentně obsazený Danielem Sternem a Shelley Duvalovou. Pee-Weeho velké dobrodružství (1985), v Německu vydán pouze na videu, se v USA stal překvapivým hitem. Komerční úspěch následujících komedií Beetlejuice (1988) a především filmu Batman (1989) přispěl k tomu, že hollywoodská studia mu dala volný prostor, umožňující v následující letech realizaci filmů jako Střihoruký Edward (1990), Ed Wood (1994), Mars útočí! (1996), Planeta opic (2001) a dalších. 29. května 1953 se narodil Danny Elfman v Los Angeles v USA. Pro svého bratra Richarda, s nímž vystupoval v 70. letech ve stejném uskupení, zkomponoval první soundtrack. Film Forbidden Zone (1980) propadl kvůli své podobnosti s The Rocky Horror Pictureshow (1974) zcela u kritiků v Německu. Líbila se pouze hudba k filmu, což ovšem nevedlo k tomu, že by Danny Elfman, který také ve Forbidden Zone vystupuje v roli Satana, pokračoval dál v komponování filmové hudby. V následující letech pracoval se skupinou Oingo-Boingo, která se stala legendou. Prostřednictvím Oingo-Boingo byl upozorněn na Elfmana a angažoval ho pro filmovou hudbu ke svému prvnímu hranému celovečernímu filmu Pee-Weeho velké dobrodružství (1985).", "question": "V jakém městě USA se narodil Danny Elfman?", "answers": ["v Los Angeles"]}
{"title": "Theodore Kaczynski", "context": "Theodore Kaczynski Theodore Kaczynski Rodné jméno Theodore John Kaczynski Narození 22. května 1942 (78 let)Evergreen Park Bydliště Chicago (od 1942)Lombard (1969–1971)Unabomber's cabin (od 1971)Lincoln (od 1971)Evergreen Park Národnost Poláci ve Spojených státech amerických Alma mater Harvardova univerzita (1958–1962)Michiganská univerzita (1962–1967)Harvard College Povolání matematik, spisovatel, terorista, anarchista, sériový vrah a ochránce životního prostředí Zaměstnavatel Kalifornská univerzita v Berkeley (1967–1969) Nábož. vyznání ateismus Rodiče Theodore Richard Kaczynski a Wanda Dombek Příbuzní David Kaczynski[1] (sourozenec) Funkce odborný asistent (od 1967) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Theodore John „Ted“ Kaczynski (* 22. května 1942), znám také jako Unabomber, je americký matematik, sociální kritik, anarchista a neoluddista, který rozesílal po USA podomácku zhotovené bomby, které dohromady zabily tři osoby a 23 dalších zranily. Jako motiv uvedl boj proti technickému pokroku. Životopis Mládí Theodore Kaczynski se narodil 22. května 1942 v Chicagu, Illinois, do polské rodiny Wandy a Theodora Richarda Kaczynských. Kaczynski byl zázračné dítě. Jeho IQ mělo hodnotu 167, tudíž mu bylo dovoleno přeskočit šestou třídu a zapsat se do sedmé. Se spolužáky příliš nevycházel. Ve škole se mu vysmívali[2], a proto většinu času trávil osamocený, zahloubený do svých myšlenek. Po jeho zatčení v dospělosti mu bylo naměřeno IQ 136 (WAIS-R) (99. percentil) s VIQ 138 a PIQ 124 (95. percentil).[3] Tato diskrepance (hodnota v mládí v oblasti geniality - přibližně 1 ze 100 000 a pouze 99. percentil v dospělosti) se vysvětluje snížením inteligence v důsledku paranoidní schizofrenie. V 16 letech se dostal na Harvard University. Byl posedlý matematikou, ve svém pokoji rád počítal diferenciální rovnice. V mnohém předčil své spolužáky, někdy dokonce i svého profesora, kterým byl logik Willard Van Orman Quine. Mezi lety 1959 a 1962 se na Harvardu dobrovolně účastnil několika eticky pochybných experimentů tajného programu MKULTRA.[4] Kariéra Kaczynski dostudoval Harvard v roce 1962 a následně se zapsal na University of Michigan, kde získal titul PhD. v matematice. Kaczynského doménou byla odnož komplexní analýzy známá jako geometrická teorie funkcí. Jeho profesoři v Michiganu byli zaujati jeho intelektem a motivací. Jeho disertační práce se nazývala \"Hranice funkce\". V roce 1967 se Kaczynski stal odborným asistentem matematiky na University of California, Berkeley, historicky nejmladším v této akademické hodnosti na univerzitě.", "question": "Co uvedl Theodore Kaczynski jako motiv pro své činy?", "answers": ["boj proti technickému pokroku"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Sir Isaac Newton ([ˌ ˈ] IPA 4. ledna 1643 - 31. března 1727 v Londýně) byl anglický fyzik, matematik (profesor naturální filosofie), astronom, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval výkladům Bible. Někteří odborníci se domnívají, že měl Aspergerův syndrom. Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince 1642) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu. Za manžela si vzala rev.", "question": "ve kterém roce byla vydána publikace Philosophia Naturalis Principia Mathematica?", "answers": ["1687"]}
{"title": "Libnov", "context": "Libnov (německy Liebenau) je malá vesnice, část obce Krajková v okrese Sokolov. Nachází se asi 1,5 km na sever od Krajkové, při okraji přírodního parku Leopoldovy Hamry. Je zde evidováno 29 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 25 obyvatel. Libnov je také název katastrálního území o rozloze 3,81 km2. == Historie == První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1420. == Obyvatelstvo == Část obyvatel se v minulosti živila v rudním hornictví. V katastru obce se na jižních svazích Šibeničního vrchu (666 m) těžila olověná ruda. Bohaté výtěžky poskytovaly doly zejména ke konci 17. století. Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce došlo k výraznému poklesu počtu obyvatel, obec se podařilo dosídlit jen částečně. Libnov se stal místem chalupářů, působí zde větší zemědělská farma s chovem skotu. == Pamětihodnosti == Kaplička Marie Pomocné – kulturní památka neznámého stáří, obnovená roku 1738, zrekonstruovaná roku 2015. Podle historických pramenů je to nejstarší kaplička v okolí. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Libnov ve Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Libnov na webu ČÚZK", "question": "Kolik žilo v roce 2011 obyvatel v obci Libnov?", "answers": ["25"]}
{"title": "Egypt", "context": "Egypt, oficiálně Egyptská arabská republika (EAR) (ve staré češtině Ejipt) je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře. Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina z přibližně 94 milionů obyvatel (k roku 2016) žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů, kde se nachází jediná orná půda v zemi. Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry, Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty. Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta, skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů.", "question": "Je Egypt arabská republika?", "answers": ["Egypt, oficiálně Egyptská arabská republika (EAR) (ve staré češtině Ejipt) je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu."]}
{"title": "Hmat", "context": "Hmat je tradičně řazen mezi pět lidských smyslů. Ve skutečnosti je hmat spíše soubor několika různých smyslů, které pomocí receptorů v kůži umožňují získávat informace z bezprostředního okolí -, te vpichu, vibrací atd. - souhrnně se tyto stimulace nazývají taktilní kontakt. Mezilidský kontakt pomocí doteku se nazývá haptika. Hmatové receptory jsou v kůži rozprostřeny s různou hustotou - nejcitlivější místo hmatu je na konečcích prstů a na špičce jazyka, naopak nejméně je jich na zádech. Slepí lidé nemohou číst proto se učí zvláštní abecedu z vyvýšených bodů, zvanou Braillovo písmo. Body nahmatávají špičkami prstů.", "question": "Co je to haptika?", "answers": ["Mezilidský kontakt pomocí doteku"]}
{"title": "Divize (vojenství)", "context": "Divize je vojenská jednotka, čítající asi dvacet tisíc vojáků. Ve většině armád se dělí na několik pluků nebo brigád a naopak několik divizí tvoří armádní sbor. Divize je největší jednotka běžné armády, která provádí vojenské operace jako celek. Užívá se převážně u pěchoty, méně často u jezdectva nebo u tanků. Jednotlivé divize se většinou značí prostou řadovou číslovkou. Myšlenku divize vytvořil francouzský maršál Maurice de Saxe v knize Mes Réveries, která nebyla vydána (maršál před jejím vydáním roku 1750 zemřel), takže divize byly zavedeny až v sedmileté válce maršálem de Broglie. V této válce se osvědčily a francouzská armáda na ně přešla trvale. Během napoleonských válek získal francouzský model armády, užívající mimo jiné divize, věhlas a divize proto byly zavedeny ve většině evropských armád. Užívají se dosud ve většině armád včetně české. Velitelem divize je zpravidla generálmajor. V některých zemích také existuje hodnost divizní generál.", "question": "Co tvoří několik divizí?", "answers": ["armádní sbor"]}
{"title": "Ruská vlajka", "context": "Vlajka Ruska je trojbarevná trikolóra tvořená třemi vodorovnými pruhy se stejnou šířkou bílé, modré a červené barvy. Vlajka má poměr stran 2:3. == Symbolika barev Ruské vlajky == V 19. století přebírala slovanská národní hnutí symboliku Ruska, jediného tehdy samostatného slovanského státu, a barvy ruské vlajky, bílá, modrá a červená začaly být tehdy považovány za panslovanské barvy. Na ruské vlajce je jednotlivým barvám přisuzován následující význam: Bílá symbolizuje mír, čistotu, neposkvrněnost, dokonalost a svobodu. Modrá představuje stálost, víru, věrnost a Bohorodičku. Červená je symbolem energie, síly, krve prolité za vlast a absolutistické vlády.Tyto barvy patřily původně Moskvě. == Symbolika barev vlajky SSSR == Zlatý srp a kladivo symbolizovaly proletariát a rolníky. Červená hvězda se zlatým okrajem představovala jednotu sovětských národů. == Historie vlajky == Do začátku 17. století Rusko nemělo jednotnou státní vlajku. Počátky jejího vzniku se datují do období cara Alexeje I., kdy v roce 1668 byla vypuštěna první vojenská loď Orel. Nizozemský stavitel lodě se obrátil na šlechtickou dumu s prosbou, aby jeho loď mohla plout na palubě s nizozemskou vlajkou, tak jak to bývalo zvykem u lodí z jiných zemí. Car na jeho prosbu odpověděl kladně, dokonce se jí nechal inspirovat. Po návštěvě západní Evropy se rozhodl zavést obměnu nizozemské vlajky jako civilní vlajku pro ruské lodě. Byla to horizontální bílo-modro-červená trikolóra, která byla vybraná na základě výběru Alexeje I.. Tato vlajka byla oficiálně uznaná v roce 1799. Právě tyto barvy měly symbolizovat ruské národní barvy, které byly zastoupené i ve znaku Moskvy. Bílo-modro-červená trikolóra jak píše Alexander Putjatin ve své práci O ruské národní vlajce se stala \"historicky první státní vlajkou v dějinách Ruska\".", "question": "Jakou barvu má Ruská vlajka?", "answers": ["bílé, modré a červené"]}
{"title": "Pivo", "context": "Není-li ve výrobě zaručena přesnost EPM (resp. z jiných důvodů, rozhodne-li se tak výrobce, např. z důvodů daňových), postačí uvedení druhu piva podle vyhlášky (viz výše druhy piva podle míry EPM). Označení druhu piva je ale nutno použít vždy (i při uvedení EPM). Příklady značení: a) nesprávné značení: pivo 10stupňové, pivo 12stupňové, jedenáctka, silné 14stupňové pivo; b) správné značení piva: pivo výčepní, pivo ležák, speciál 14 %. Pivo je celosvětově rozšířený nápoj, který se těší velké oblibě hlavně v oblastech střední Evropy, jmenovitě na území Česka, Slovenska, Rakouska a Německa. Dále pak v zemích západní a severní Evropy jako jsou Dánsko, Belgie, Holandsko, Velká Británie a Irsko. Největším celosvětovým producentem piva je Čína, která v roce 2007 vyrobila 470 milionu hektolitrů piva, což odpovídá přibližně 21,1 % světové produkce. Na druhém místě se nachází USA s 232,8 miliony hektolitry, následované Ruskem s 109,8 miliony hektolitry. Nejprodávanějším pivem na světě je holandské pivo Heineken. Oblíbené také na území USA, Kanady, Nového Zélandu a Austrálie.", "question": "Kdo je největším celosvětovým producentem piva?", "answers": ["Čína"]}
{"title": "Komsomolec (ostrov)", "context": "80°29′3″ s. š., 94°59′47″ v. d. Nejvyšší vrchol (781 m n. m.) Osídlení Počet obyvatel 0 (2012) Hustota zalidnění 0 obyv./km² multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Komsomolec (rusky К) je nejsevernější ostrov souostroví Severní země.[1] Je omýván vodami Karského moře a moře Laptěvů. Od Ostrova Říjnové revoluce je oddělen Průlivem Rudé armády a od ostrova Pioněr jej odděluje průliv Junyj. Co do rozlohy je třetím ostrovem souostroví a osmdesátým druhým na Zemi. Nejsevernějším bodem je mys Arktičeskij, z něho vyrážejí mnohé arktické expedice. Rozloha ostrova je 9 600 km², nejvyšší bod dosahuje výše 781 m.[1] Přibližně 65 % plochy pokrývají ledovce, zbytek tvoří písky a hlíny. Většinu ostrova zaujímá největší ledová pokrývka souostroví – ledovec Akademii nauk, jehož plocha je 5 900 km², tloušťka dosahuje 500 metrů a nad hladinu moře ční do výše 749 m. Z něj vybíhají ledovcové splazy, mezi nimi je nejdelší ledovec Arktičeskogo instituta na západním pobřeží, který dosahuje délky 40 km.[1] Objevy Poprvé byl spatřen 3. září 1913 expedicí B. A. Vilkického[2] jako úplně poslední pevnina na Zemi.[3] Nazval jej Tajvaj, což byl akronym z počátečních písmen ledoborců Tajmyr a Vajgač, na kterých expedice do Severního ledového oceánu plula.[3]", "question": "Pokrývají ledovce více než 50 % plochy ostrova Komsomolec?", "answers": ["Rozloha ostrova je 9 600 km², nejvyšší bod dosahuje výše 781 m.[1] Přibližně 65 % plochy pokrývají ledovce, zbytek tvoří písky a hlíny."]}
{"title": "Jiří Pelcl", "context": "Jiří Pelcl Možná hledáte: českého polyglota Františka M. Pelcla. Prof. ak. arch. Jiří Pelcl, dr.h.c.[1] Narození 22. září 1950 (70 let)Postřelmov Povolání pedagog, architekt, designér a učitel Web www.pelcl.cz Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Jiří Pelcl (* 22. září 1950 Postřelmov, Československo)[2] je český architekt, designér, profesor a bývalý rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP).[3] Biografie Narodil se v září roku 1950 v obci Postřelmov v okrese Šumperk. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, architekturu na VŠUP a design nábytku na Royal College of Art v Londýně.[2][3] Založil uměleckou skupinu Atika a v roce 1990 svůj vlastní ateliér. V letech 2002–2005 působil jako rektor VŠUP.[2] Dílo Zabývá se průmyslovým designem skla, porcelánu a nábytku. Realizoval návrhy interiéru na pražském hradě pro Václava Havla, dále interiéry velvyslanectví v Římě a Pretórii.[2][3] Ocenění 2006, Národní cena za design, Česká republika 2006, Form, Německo 2007, Czech Grand Design, Česká republika 2007, Design Plus, Německo[2] 2020 Czech Grand Design - Síň Slávy, Praha Reference ↑ prof. ak. arch. Jiří Pelcl dr.h.c. [online]. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. 1 2 3 4 5 Osobnosti Šumperska - Prof.ak.arch. Jiří Pelcl [online]. rej.cz, 2012-03-19 [cit. 2013-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-08. 1 2 3 FARNÁ, Kateřina.", "question": "Jak se jmenuje umělecká skupina, kterou založil Jiří Pelcl?", "answers": ["Atika"]}
{"title": "Pantheon", "context": "Pantheon (z řec.Π; pan - vše a theoi - bohové) je starověký kruhový chrám v Římě, původně zasvěcený všem bohům a od roku 609 zasvěcený Panně Marii mučedníků (Santa Maria dei Martiri, také Santa Maria Rotonda). Patří k nejvýznamnějším a nejzachovalejším antickým chrámům a stavbám vůbec. Stojí na Piazza della Rotonda ve čtvrti Pigna. Chrám nechal postavit Marcus Vipsanius Agrippa (zeť a nejbližší spolupracovník císaře Augusta) v době svého třetího konzulátu v letech 29 až 19 př. n. l., a to patrně v podobě baziliky jako svoji soukromou svatyni. Po roce 80 n. l. byl chrám - snad po požáru - obnoven za císaře Domitiána. Dnešní kruhová podoba Pantheonu pochází z doby Hadriánovy († 138), který jej dal po požáru v roce 123 přestavět. Autor přestavby není znám, někteří se domnívají, že to byl Apollodóros z Damašku († kolem 130). Kopule a strop předsíně byly pokryty bronzovými pozlacenými střešními taškami s reliéfy. Roku 202 byl chrám opraven císaři Septimiem Severem a Caracallou, jak o tom svědčí malý, dnes sotva čitelný nápis na architrávu. Od 5. století chrám pustnul, až jej východořímský císař Fokas věnoval papeži. Roku 609 byl chrám zasvěcen Panně Marii a mučedníkům, jejichž ostatky byly prý z katakomb převezeny a pohřbeny pod podlahou. Tak se chrám zachránil před zničením, které postihlo tolik jiných starověkých staveb. Nicméně roku 663 dal císař Konstans II. sejmout bronzové tašky z kopule, tašky z předsíně dal sejmout až papež Urban VIII. v 17. století. Za něho byly také doplněny chybějící sloupy v portiku a středověká zvonice nahrazena dvěma malými věžičkami, které se mylně připisují Berninimu. Ty byly sneseny za velké opravy v 19. století, kdy bylo také doplněno mramorové obložení a podlaha. Vstup do chrámu tvoří mohutný portikus s 16 žulovými sloupy s korintskými hlavicemi, který je jedinou dochovanou částí původní Agrippovy stavby (kromě tří sloupů vlevo, které jsou replikou ze 17. století). Sloupy pocházejí z Egypta, jsou 12 m vysoké a každý váží asi 60 t. Jsou seřazeny do tří řad, přičemž v první je 8 sloupů, ve zbývajících dvou vždy po 4 sloupech. Na vlysu je nápis zvěčňující zakladatele chrámu: M AGRIPPA L F COS TERTIVM FECIT, čili M(arcus) Agrippa L(ucii)F(ilius) CO(n)S(ul) TERTIVM FECIT (česky: \"Postavil Marcus Agrippa, syn Lucia, potřetí zvolený konzulem\").", "question": "Je Pantheon chrám v Athénách?", "answers": ["Pantheon (z řec.Π; pan - vše a theoi - bohové) je starověký kruhový chrám v Římě, původně zasvěcený všem bohům a od roku 609 zasvěcený Panně Marii mučedníků (Santa Maria dei Martiri, také Santa Maria Rotonda)."]}
{"title": "Ronald Reagan", "context": "Reagan porazil v prezidentských volbách drtivým poměrem úřadujícího prezidenta Jimmyho Cartera. Reagan získal 489 hlasů volitelů, zatímco Carter jen 49. Reagan se stal také, ve věku 69 let, nejstarším prezidentem zvoleným do úřadu. Byl prvním republikánem, který od roku 1888 dokázal porazit úřadujícího demokratického prezidenta a prvním kandidátem, který dokázal od roku 1932 porazit úřadujícího prezidenta bez ohledu na stranické příslušnosti. V roce 1984 se v prezidentských volbách utkal s demokratickým kandidátem Walterem Mondalem, kterého porazil ve všech volebních obvodech kromě Minnesoty a D.C. a získal přes 60 procent všech hlasů. V roce 2004 zemřel ve svém domě v Bel-Air v Kalifornii ve věku 93 let na následky Alzheimerovy choroby, kterou trpěl několik let. Ronald Reagan se narodil 6. února 1911 ve městě Tampico v Illinois. Byl druhým ze tří synů Johna Edwarda Reagana (1883-1941), irsko-amerického katolíka a Nelle Clyde Wilson (1883-1962), která měla předky skotského, kanadského a anglického původu a byla členkou \"Disciples of Christ\". Jeho starší bratr byl Neil Reagan (1908-1996). Jeho pradědeček z otcovy strany, Michael Reagan, přišel do Spojených států z Ballyporeenu v Irsku v polovině 60. let 19. století a zbytek jeho rodiny z otcovy strany z Irska emigroval také v průběhu 19. století. Před příchodem do Spojených států se jejich příjmení psalo Regan. Jeho pradědeček z matčiny strany, John Wilson, imigroval do Spojených států z Paisley ve Skotsku ve 40. letech 19. století a vzal si Jane Blue, Kanaďanku z Queensu v New Brunswicku. Reaganova babička z matčiny strany, Mary Anne Elsey, se narodila Epsomu v Surrey v Anglii. Ačkoliv Reaganův otec byl katolík, Reaganova matka byla aktivní protestantka a Reagan byl vychováván podle učení \"Disciples of Christ\" a navštěvoval církevní školu Eureka College. Jeho otec byl pravděpodobně závislý na alkoholu a často byl nezaměstnaný. Během světové hospodářské krize byl zaměstnán díky pracovnímu programu WPA, který byl součástí New Dealu. Rodina krátce žila v Chicagu a v malých městech v severním Illinois. Reagan chodil do škol ve školním distriktu Mount Lebanon a na Dixon High School v Dixonu v Illinois. Tam začal rozvíjet svůj vypravěčský a herecký talent. Ten byl využit poprvé, když byl vybrán jako jeden z nováčků, kteří měli mít projev během nočního setkání před zahájením studentské stávky na Eureka College.", "question": "Kolikátým prezidentem Spojených států amerických byl Ronald W. Reagan?", "answers": ["40."]}
{"title": "Japonsko", "context": "Císařové byli formálními vládci, nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty, regentů nebo šógunů (vojenských správců). Původní politická struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heiankjóto, 'kjóto', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní Kjóto), kde z milosti císaře (s jeho formálním souhlasem) vládl. V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy. Ve 13. století Japonci odrazili dva mongolské pokusy o invazi do Japonska. Šógunát Kamakura byl poměrně stabilní, nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako období Sengoku neboli \"období válčících států\". Vojevůdce Hidejoši Tojotomi vedl roku 1592 neúspěšnou japonskou invazi do Koreje. V roce 1600 v bitvě u Sekigahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v malé rybářské vesničce Edo (původně přepisováno též jako \"Jeddo\"), která je dnes známá jako Tokio (východní hlavní město).", "question": "Ze kterého století pochází první historicky doložitelný název Japonska?", "answers": ["3. století"]}
{"title": "Džem", "context": "Džem O osmanském uchazeči o trůn pojednává článek Džem (princ). Džem multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Sklenice s džemem Džem je rosolovitá hmota s kousky ovoce nebo s celými drobnými plody. Vyrábí se z čerstvého vyzrálého ovoce, které se lisuje, vaří a zahušťuje cukrem. Obvyklé množství cukru činí 1/3 až 2/5 obsahu, obsah ovoce musí být minimálně 35 %.[1] Džem se nejčastěji používá např. na chléb s máslem. Etymologie České označení je počeštěná forma anglického slova jam, jak v podobě podstatného jména tak slovesa, mj. ve významu zahustit (zřejmě od zahuštění cukrem při přípravě). Slovo marmalade v angličtině označuje jen pochutiny z citrusových plodů (jam pak pro ostatní ovoce); od roku 2004 smí být počeštěné slovo marmeláda používáno jen pro odpovídající výrobky.[2] Výroba džemu Džem lze snadno připravit téměř z jakéhokoliv ovoce. Příprava je velmi jednoduchá. Ovoce omyjeme, případně odpeckujeme a nakrájíme na kousky. Poté smícháme s cukrem nebo s cukrem a komerčním želírovacím přípravkem, uvedeme směs k varu a vaříme dokud nezhoustne (s komerčními želírovacími přípravky cca za 5 minut). Ještě před naplněním džemu do sklenic bychom měli provést tzv. želírovací zkoušku. To znamená, že horký džem kápneme na talířek a pokud vzorek džemu ztuhne (cca za 5 min), znamená to, že ztuhne i zbytek džemu nebo marmelády. Pokud si přejeme, aby hmota ztuhla více, zamícháme do horké směsi kyselinu citrónovou (1 - 2 zarovnané lžičky). Poté želírovací zkoušku opakujeme. Z uvařeného džemu je také před plněním do sklenic dobré sebrat vzniklou pěnu, bublinky vzduchu v ní obsažené totiž mohou poškodit vzhled a trvanlivost zavařeniny.", "question": "Z čeho se vyrábí džem?", "answers": ["Vyrábí se z čerstvého vyzrálého ovoce"]}
{"title": "Hlasivky", "context": "Hlasivky jsou párový orgán v hrtanu umožňující vznik hlasu. Strukturu hlasivky tvoří hlasivkový sval, hlasový vaz a sliznice. Hlasivky jsou vepředu přichyceny ke štítné chrupavce a vzadu k hlasivkové (arytenoidní) chrupavce. Vzduch, který při výdechu prochází hlasivkovou štěrbinou, může rozechvívat napjaté hlasivky, čímž vzniká hlas. Lékařský obor zabývající se zdravím hlasivek a hlasu se nazývá foniatrie. == Uložení == Při pohledu z ústní dutiny jsou hlasivky vidět hned za hrtanovou příklopkou, která při polykání chrání vstup do hrtanu. Hlasivky se napínají mezi hlasivkovým výběžkem arytenoidní chrupavky a zadním okrajem štítné chrupavky. == Popis == Hlasivky jsou velice pružné - hlasový vaz, což je vlastně zesílená fibroelastická membrána hrtanu, je z elastických vláken a hlasivkový výběžek je tvořen elastickou chrupavkou. Hlasový vaz slouží jako opora měkčí sliznice. Přirozené napětí vazů pak může být ovlivňováno vůlí - ke každému hlasivkovému vazu přiléhá příčně pruhovaný hlasivkový sval (musculus vocalis).Mezi vazy se nachází hlasivková štěrbina neboli glottis (lat. rima glottidis), která má při dýchání tvar protáhlého, rovnoramenného trojúhelníku - při fonaci však napětí svalů způsobí, že se k sobě hlasivky po celé délce přiblíží. == Odkazy == === Reference === === Literatura === === Související články === hrtan syrinx chrapot šeptání", "question": "Jak se jmenuje lékařský obor zabývající se zdravím hlasivek a hlasu?", "answers": ["foniatrie"]}
{"title": "Spánek", "context": "Tohoto výzkumu se účastnili univerzitní basketbalisté a do sedmi týdnů se jejich výkony zlepšily díky 8,5hodinovému spánku. Lidé spí v poloze vleže se zavřenýma očima. Bylo zjištěno, že člověk spící vsedě nikdy neupadne do nejhlubšího spánku a tudíž si dobře neodpočine. Někteří savci ovšem spí i s otevřenýma očima (např. dobytek), někteří vestoje (např. koně nebo sloni) a někteří visí za nohy dolů (např. netopýr nebo někteří papoušci). I nepohyblivost je relativní, například ryby plavou na místě, savci se během spánku periodicky pohybují a v případě některých poruch spánku u lidí je usnutí možné při chůzi nebo při hovoru. Spánek savců a ptáků probíhá ve dvou principálně odlišných režimech, ve fázi REM (z ang. rapid eye movement – rychlé oční pohyby) a NREM (non-REM – opak REM), ty se v průběhu spánku pravidelně střídají. Fáze NREM je charakterizována útlumem mozkové činnosti stejně jako tělesným klidem a uvolněním. Tato fáze se dělí na čtyři stádia podle hloubky spánku. Pro fázi REM je charakteristická intenzita mozkové činnosti přibližně na úrovni bdělého stavu, rychlé oční pohyby (pod zavřenými víčky), živé sny a ztráta svalového napětí téměř všech vůlí ovládaných svalů. Spánek dospělého člověka obvykle začíná postupným střídáním stadií NREM od prvního do čtvrtého. Tento postup je občas přerušen tělesnými pohyby a částečným probuzením. Asi po 70–80 minutách se spící obvykle krátce vrací do třetího nebo druhého stadia a následuje první fáze REM, která trvá asi 5–10 minut. Délka celého cyklu, od začátku prvního stadia NREM až po ukončení první fáze REM je asi 90–110 minut. V typických případech se tento cyklus opakuje čtyřikrát až šestkrát za noc a v každém následujícím cyklu se třetí a čtvrté stadium NREM zkracuje, zatímco narůstá délka fáze REM. Přesný průběh spánkového cyklu je u každého jedince odlišný a mění se i s věkem. U novorozenců tvoří fáze REM 50 % celkové doby spánku a v několika ohledech se výrazně liší od spánku dospělého jedince.", "question": "Jaká fáze spánku je charakterizována přítomností snů?", "answers": ["REM"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Vlivem nízkých teplot tak nedošlo k úniku lehce tavitelných látek z původního disku okolo vznikající planety. Většina malých měsíců jsou zřejmě asteroidy, které byly Uranem zachyceny. První dva měsíce byly nalezeny ještě objevitelem Uranu Williamem Herschelem. Do roku 1986 bylo známo jen 5 největších měsíců. V tomto roce dosáhla planety sonda Voyager 2, na jejíchž snímcích bylo zjištěno jedenáct dalších měsíců. Vzdálené měsíce byly objeveny až po roce 1997. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek na tmavé obloze a při znalosti jeho polohy lze Uran pozorovat i pouhým okem. Jasnost Uranu je mezi 5,7 mag a 5,9 mag, v závislosti na vzdálenosti od Země, planeta je nejjasnější v době oposice Úhlový průměr je mezi 3,4 a 3,7 obloukové vteřiny. Malými dalekohledy mezi 15 až 23 cm se planeta jeví jako světlý azurový disk s tmavšími oblastmi, dalekohledy o průměru zrcadla 25 cm a více je možné pozorovat mračna a větší měsíce planety, například Titanii a Oberon. Od roku 2009 se Uran nachází v souhvězdí Ryb. Planetu objevil v roce 1781 pomocí dalekohledu vlastní výroby anglický astronom německého původu William Herschel. Uran byl první objevenou planetou, která nebyla známa již od dávných časů, a ačkoliv byl při mnoha příležitostech pozorován již dříve, vždy byl mylně považován za další hvězdu. Nejstarší zaznamenané pozorování se datuje do roku 1690, když jej anglický astronom John Flamsteed katalogizoval jako 34. hvězdu souhvězdí Tauri. Herschel nově objevenou planetu pojmenoval původně Georgium Sidus (Hvězda krále Jiřího) na počest anglického krále Jiřího III. Toto jméno se však mimo Británii neujalo. Na návrh Jeromeho Lalanda jej francouzští astronomové začali nazývat Herschel, zatímco Němec Johann Bode prosadil jméno Uran po řeckém bohu. Průzkum nejstarších vydání časopisu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (Měsíční poznámky Královské astronomické společnosti) z roku 1827 ukazuje, že minimálně v té době (a možná i dříve) byl mezi britskými astronomy název Uran již běžný. Název Georgium Sidus nebo \"the Georgian\" byl Brity občas užíván i poté.", "question": "Jak se jmenuje sedmá planeta od Slunce?", "answers": ["Uran"]}
{"title": "Hodina", "context": "Hodina (značka h) je jedna z jednotek času. V soustavě SI je hodina vedlejší jednotkou, vymykající se desítkovému systému, ale povolena k používání z historických důvodů. 1 h = 60 min = 3600 s 1 d (den) = 24 h Latinský název hodiny je hora, proto je mezinárodní označení hodiny značkou \"h\". Hodina je také jednotkou rektascenze, tedy jednotkou času a úhlu. Hodina byla původně definována starověkými civilizacemi (včetně takových jako byl Egypt, Sumer, Čína a Indie) a to buď jako jedna dvanáctina doby mezi východem a západem slunce nebo jedna čtyřiadvacetina celého dne. V obou případech toto dělení odráželo rozšíření používání dvanáctkové číselné soustavy. Důležitost číslu 12 byla připisována díky počtu měsíčních cyklů v roce a také skutečnosti, že lidé mají na jedné ruce 12 prstních kůstek (článků prstů), tj. 3 na každém ze čtyř prstů s vyloučením palce. (Je tak možné počítat do 12 dotýkáním se palce jednotlivých článků prstů.) Rozšířeny jsou také různé analogie mezi jednotlivými množinami dat (12 měsíců, 12 zvířetníkových znamení, 12 hodin, tucet). Starověká egyptská civilizace byla známá zavedením dělení noci na 12 částí, i když během staletí se objevily různé varianty tohoto dělení. Astronomové Střední říše (9 a 10 dynastie) se po celý rok zabývali pozorováním 36 hvězd jednotlivých dekanů. Tyto hvězdné tabulky byly nalezeny na víkách rakví z daného období.", "question": "Co je latinským názvem hodiny?", "answers": ["hora"]}
{"title": "Sun Microsystems", "context": "Sun Microsystems, Inc. byl americký výrobce počítačů, počítačových komponent, počítačového software a poskytovatel služeb v informačních technologiích, zejména pro řízení firem. Společnost byla založena 24. února 1982 a měla hlavní sídlo ve městě Santa Clara v Kalifornii (části Silicon Valley), v areálu bývalé vysoké školy ve středisku Agnews Developmental Center. Od roku 2010 je součástí firmy Oracle. Sun byl známý jako tvůrce inovativních technologií jako je platforma Java a NFS, ale i jako obhájce otevřených systémů, jmenovitě Unixu; je známý jako velký zastánce i vydavatel tzv. open source software (např. kancelářský balík OpenOffice.org). Mezi produkty této značky patřily servery a pracovní stanice založené na jeho vlastní RISC technologii (SPARC) a procesorech Opteron společnosti AMD (později byly používány i procesory firmy Intel), na které si společnost vytvářela softwareové produkty. Mezi ně patřil programovací jazyk Java, operační systém Solaris, souborový systém ZFS, vývojářské utility a nástroje (NetBeans), software pro Webovou infrastrukturu, a aplikace pro identity management. Výrobní haly společnosti Sun byly ve městech Hillsboro v Oregonu a Linlithgow ve Skotsku. Prvotní návrh pracovní stanice Sun učinil Andy Bechtolsheim při studiu na Stanfordově univerzitě v Palo Alto v Kalifornii. Původně navrhl \"68000 Unix system\" pro komunikaci v univerzitní síti, sestavoval jej ze starých částí, které mu dodávali z univerzitního oddělení pro vývoj technologií a ze skladů v Silicon Valley. Na první pracovní stanici Sun běžel operační systém Unix Version 7 portovaný UniSoftem na procesory Motorola 68000.", "question": "Kdy byla založena společnosť Sun Microsystems, Inc.?", "answers": ["24. února 1982"]}
{"title": "Counter-Strike: Global Offensive", "context": "Komunitní servery: PC verze hry umožňuje hráčům zprovoznit si vlastní server. Na některých serverech se vyskytují klasické herní módy, především kompetitivní, na mnoha z nich však nalezneme mnoho módů vytvořených hráči, mezi nejznámější patří například JailBreak, Trouble in Terrorist Town nebo Surf. Danger Zone (Zóna smrti): Mód je vytvořen ve stylu Battle Royale. Hra nabízí možnost hrát samostatně nebo v týmu. Na začátku zvolí svou lokaci dopadu. Po dopadu padákem má tým za úkol zůstat jako poslední přeživší na mapě. Může využít jak zbraně umístěné na mapě, tak i tablet, který všem hráčům umožňuje nakoupit zbraně a další utility za určitý obnos peněz získaný přežíváním, prohledáváním mapy nebo zabíjením nepřátel. Mapy určené výhradně pro mód Danger Zone: Blacksite, Sirocco, Frostbite (nejnovější mapa) . Global Offensive také nabízí offline módy: Offline s Boty a Trénink se zbraněmi. Hra umožňuje uživatelům vyzkoušet také mapy ze Steam Workshopu, kam může každý publikovat svůj výtvor a sdílet ho s komunitou. (Skiny, Mapy a pod. ) Operace Operace jsou tří až pětiměsíční akce CS:GO. Pro odemčení všech částí operace je nutno zakoupit odznak. Zakoupením odznaku hráči dostávají nejen možnost zahrát si exkluzivní mapy v kompetitivním módu, ale i šanci na získání dražších skinů po splnění jednotlivých misí. Operace v CS:GO Název operace Datum začátku Datum ukončení[* 1] [* 2] [* 2] [* 3] Exkluzivní mapy[* 4] Payback[6] 26. dubna 2013", "question": "Jak se zkráceně říká hře Counter-Strike Global Offensive?", "answers": ["CS:GO"]}
{"title": "SARS", "context": "SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome, česky těžký akutní respirační syndrom, či také syndrom náhlého selhání dýchání) je virové onemocnění dýchacích cest způsobené koronavirem SARS-CoV. Jeho výskyt byl poprvé hlášen 16. listopadu 2002 z čínské provincie Kuang-tung. Během několika dalších měsíců se nákaza rozšířila do více než 30 zemí, nakazila přes 8000 lidí a přímo způsobila smrt 774 lidí. V polovině roku 2003 se podařilo pomocí efektivních protiepidemických opatření zastavit šíření infekce, ale ještě začátkem roku 2004 byly nové případy hlášeny z Číny a několik případů infekce v laboratořích. V České republice nebyly potvrzeny případy nakažení SARS. Kromě smrtelného koronaviru SARS (SARS-CoV) se v lidské populaci nachází i příbuzné, méně virulentní koronaviry NL63 a OC43 způsobující nachlazení, vzácně zápal plic, a relativně nedávno objevené koronaviry NL63 a HKU1. V roce 2012 byl objeven virus z čeledi koronavirů nazvaný MERS-CoV způsobující zápal plic provázený selháním ledvin; WHO se obává, že tato nemoc má potenciál rozvinout se v epidemii. Inkubační doba SARS, tj. časový interval, který uplyne od nákazy virem k prvním projevům onemocnění, činí 2–7 dní, v některých případech až 10 dní. Infekce začíná obvykle vysokou teplotou (nad 38 °C), bolestmi hlavy, celkovou únavou. Po 2–7 dnech se přidružuje suchý kašel a dýchací obtíže. U většiny postižených se vyvíjí zápal plic. Vysoká úmrtnost (téměř 10%) je přičítána především příliš silné imunitní reakci vyvolané cytokiny (tzv. cytokinová bouře), hlavní roli má přílišná produkce interferonu gama lidskými buňkami. Původce nákazy – jeden z koronavirů – se šíří zejména kapénkovou infekcí při úzkém kontaktu s nemocnou osobou, případně prostřednictvím různých předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí.", "question": "Kdy byl poprvé hlášen výskyt SARS?", "answers": ["16. listopadu 2002"]}
{"title": "Lualaba", "context": "Lualaba Základní informace Délka toku 1800 km Světadíl Afrika Pramen Musofi Ústí Kongo Protéká Konžská demokratická republika Konžská demokratická republika Úmoří, povodí Atlantský oceán, Kongo Geodata OpenStreetMap OSM, WMF Některá data mohou pocházet z datové položky. Lualaba je řeka v Demokratické republice Kongo. Je to horní tok řeky Kongo. Je největší zdrojnicí podle průtoku, nicméně podle délky toku je Chambeshi delší. Je 1800 km dlouhá. Průběh toku Pramení poblíž Musofi v blízkosti Lubumbashi v provincii Katanga v nadmořské výšce 1400 m a teče na sever přes planinu Katanga, která přechází v planinu Manika s vodopády. Je pro ni charakteristické střídání úseků s peřejemi a rovných částí s klidným tokem. Nejprudší spád (475 m na 72 km) má v soutěsce Nzilo, kterou se prořezává skrze jižní výběžky pohoří Mitumba ke Kamalondo Trough. Od města Bukama teče řeka líně a silně meandruje po plochém dně propadliny Upemba, kde se nacházejí bažinatá jezera (Upemba, Kisale). Pod městem Kongolo si řeka vytvořila cestu přes krystalické horniny soutěskou Portes d'Enfer, přičemž vytváří peřeje a vodopády. Níže po toku následuje ještě několik skupin vodopádů a peřejí. Mezi městy Kindu a Ubundu řeka opět kladně teče v široké dolině. Nedaleko jižně od rovníku u Kisangani padá Boyomskými vodopády do Konžské pánve, kde oficiálně začíná řeka Kongo. Přítoky Největší přítoky jsou Lowa, Ulindi, Luama, Lukuga, Lufira, Lubudi, Luvua. Využití Na řece nedaleko vodopádů Nzilo byla vybudována přehradní nádrž Nzilo s vodní elektrárnou. Vodní doprava je možná od Bukamy v délce 640 km až ke Kongole. Dále je možná mezi Kasongo a Kibombo v délce 100 km Literatura V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „К“. V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Л“. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Lualaba na Wikimedia Commons Autoritní data: VIAF: 122599504", "question": "Jak dlouhá je řeka Lualaba?", "answers": ["1800 km"]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 520 až 570 nm. Zelenou lze při subtraktivním míchání barev získat jako kombinaci žluté a modré barvy. Zelená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je fialová. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem zelené barvy červená.) Některé kultury (převážně v minulosti) nerozlišují mezi zelenou a modrou barvou. Mají na to jen jedno slovo, které se nově v angličtině nazývá grue. Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika. V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje. Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu. Některé jihoamerické indiánské kmeny mají ve své řeči desítky (uvádí se až 200) výrazů pro pojmenování zelené. Zelená je tradiční barva islámu, je to barva rajských zahrad. Zelená barva všeobecně označuje volno, bezpečí.", "question": "Na kterou barvu je lidské oko nejcitlivější?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Chrëschtlech Sozial Vollekspartei", "context": "Chrëschtlech Sozial Vollekspartei Chrëschtlech Sozial Vollekspartei Datum založení 1944 Předseda Frank Engel (Politiker) Sídlo Lucemburk, Lucembursko Oficiální web www.csv.lu Chrëschtlech Sozial Vollekspartei (CSV) (Křesťanskosociální lidová strana nebo Sociálně-křesťanská strana[1]) je největší lucemburská politická strana. Strana sleduje středovou křesťansko-demokratickou politickou orientaci. Jejím předsedou je od roku 2009 Michel Wolter, současně též lucemburský ministr pro zaměstnanost. Členem CSV je také bývalý předseda strany (1990–1995), expremiér a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. V současné době vytváří CSV koalici s LSAP a od voleb v roce 2004 má v parlamentu 24 ze 60 křesel. Tato strana se s výjimkou let 1975–1979 účastnila všech lucemburských koaličních vlád. Reference Obrázky, zvuky či videa k tématu Chrëschtlech Sozial Vollekspartei na Wikimedia Commons ↑ Parlamentní volby v Lucembursku, stránka KDU-ČSL.. www.kdu.cz [online]. [cit. 2009-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-05. Externí odkazy Oficiální stránky strany Autoritní data: GND: 2017408-1 | LCCN: no2009140004 | VIAF: 124969559 | WorldcatID: lccn-no2009140004", "question": "Jakou politickou orientaci má strana Chrëschtlech Sozial Vollekspartei?", "answers": ["středovou křesťansko-demokratickou politickou orientaci"]}
{"title": "Gainax", "context": "Gainax (japonsky ガ, Gainakkusu) je japonské animační studio, které se nejvíce proslavilo televizním seriálem Neon Genesis Evangelion (zkráceně NGE). Gainax je znám díky svým ambiciozním, experimentálním anime a kontroverzním koncům. Po celou dobu své existence se studio Gainax potýkalo s rozpočtovými problémy a špatným managementem. Těsně po úspěchu NGE se Gainax vyhýbalo placení daní a jeho prezident, Takeši Sawamura, byl odsouzen za daňový podvod. Až do uvedení Neon Genesis Evangelion pracoval Gainax na příbězích vytvořených podomácku. Poté studio adaptovalo stále více existujících mang, jako Kareši kanodžo no džidžó a Mahoromatic, do anime. Dalo by se říct, že Gainax v dnešní době produkuje dva typy anime: komerční díla (Mahoromatic, Kore ga wataši no gošudžin-sama) versus experimentálnější díla, která odpovídají zvyklostem společnosti (FLCL, Gunbuster). Kromě tvorby anime se Gainax velmi silně spoléhá také na reklamní prodej slavných rekvizit společnosti. Ačkoli seriál Neon Genesis Evangelion skončil v roce 1996, videohry, třička a další doplňky s touto tematikou jsou produkovány dodnes. Studio Gainax bylo založeno na počátku 80. let 20. století jako Daicon Film skupinkou vysokoškoláků Hideakim Annem, Jošijukim Sadamotem, Takamim Akaim a Šindžim Higučim. Jejich první projekt Daicon III byl vytvořen pro animované spoty 20. výročí japonské národní SF konvence, konající se roku 1981 v japonské Ósace. Spoty byly o malé holčičce bojující proti všelijakým monstrům, robotům a vesmírným lodím z dřívějších sci-fi televizních pořadů (zahrnujících například Ultramana, Učú senkan Jamato, Star Trek, Star Wars nebo Godzillu). Dívka nakonec dosáhne pouštní pláně, kde vylije sklenici vody na vyschlou ředkev, která se záhy promění v obrovskou vesmírnou loď, s níž dívka odletí. Ačkoli byl tento animovaný spot ambiciózní, jeho animace byly hrubé a nízké kvality. Na internetu se rozšířil výklad tohoto díla tvrdící, že voda představuje kreativitu a obrazotvornost, monstra a jiní protivníci stojící proti dívce pak ty, kdo se snaží tvůrčí duši zničit. V roce 1983 na 22. výročí japonské národní SF konvenci již skupina vytvořila větší projekt - Daicon IV. Spot začínal rekapitulací původního šotu s daleko vyšší kvalitou animací. Zatímco hlavní hrdinka, v dospělém věku a oblečená do králičího kostýmu z Playboye, létala po obloze na meči Stormbringer, bojovala proti bytostem známých ze sci-fi a fantasy filmů nebo novel (například proti Darth Vaderovi, Vetřelci, klingonskému bitevnímu křižníku nebo Spidermanovi). Celá akce byla doprovázená písní \"Twilight\" od hudební skupiny Electric Light Orchestra. Protože použití této písně nebylo licencované, spot nemohl být oficiálně vydán na DVD, které později vyšlo jako limitovaná edice spotů studia Daicon.", "question": "Kdy bylo založeno studio Gainax?", "answers": ["na počátku 80. let 20. století"]}
{"title": "Hadilov písař", "context": "Buď usedá na strom, nebo se ihned po odeznění ohrožení opět snáší na zem. Patří do řádu dravců, ale je tak specifický, že pro něj byla vytvořena zvláštní čeleď, jejímž je jediným zástupcem. Od hlavní větve se oddělil v oligocénu. V rámci druhu ho nejvíce ohrožuje ztráta obývaných lokalit v důsledku aktivity člověka, přirozených nepřátel má málo (jsou jimi hlavně velké kočkovité šelmy a dravci, kteří jsou nebezpečím pro mláďata). I přes dosavadní hojnost je chráněn, a to Africkou konvencí na zachování přírody a přírodních zdrojů. Hadilov je endemit. Žije v savanách a polopouštích Afriky, na jih od Sahary. Je k nalezení v různých nadmořských výškách od pobřeží až do vnitrozemí. Je to v Africe stále běžný druh. Hojně chovaný je v zoologických zahradách po celém světě. Hadilov je pro svou schopnost lovit hady v Africe občas ochočován a zemědělci cvičen na ochranu hospodářství. Je národním symbolem Súdánu (hadilov figuruje na prezidentské vlajce, státní pečeti i na vojenských odznacích) a Jihoafrické republiky (ve znaku). Obrázky, zvuky či videa k tématu Hadilov písař ve Wikimedia Commons Galerie Hadilov písař ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo hadilov písař ve Wikislovníku Taxon Sagittarius_serpentarius ve Wikidruzích Hadilov v ZOO Olomouc", "question": "Jaký stát má hadilova jako národní symbol?", "answers": ["Súdánu"]}
{"title": "VOX (fotografická skupina)", "context": "VOX (fotografická skupina) Fotografická skupina VOX působila v Brně od roku 1965. Jejími členy byli fotografové Jan Beran, Miloš Budík, Antonín Hinšt, Karel Otto Hrubý, Vladimír Skoupil, Soňa Skoupilová a Josef Tichý, kteří se scházeli ve fotostředisku při Krajském domu osvěty. Někteří členové úspěšně obesílali mezinárodní výstavy, např. International Photographic Salon of Japan, již před vznikem skupiny.[1] Autorem názvu VOX (latinsky hlas) byl Karel Otto Hrubý. Skupina neměla žádný pevný program nebo výtvarné směrování, ale pořádala společné výstavy zaměřené na určité téma (např. Variace, Svět absurdit). Za dobu své sedmileté existence uspářadala skupina VOX devět domácích výstav a jednu zahraniční ve Varšavě. Fotografická skupima VOX zanikla v roce 1972.[1] Odkazy Reference 1 2 BÁRTL, Lukáš. VOX. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. Dostupné online. Magisterská diplomová práce. Literatura BÁRTL, Lukáš. Skupina VOX. Umění / Art. Roč. 2009, čís. 5, s. 469–476. ISSN 0049-5123. BÁRTL, Lukáš. Poezie všedního dne ve fotografii. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. Dostupné online. Disertační práce. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Fotografie", "question": "Kdo je autorem názvu fotografické skupiny VOX?", "answers": ["Karel Otto Hrubý"]}
{"title": "Český národní korpus", "context": "Český národní korpus Český národní korpus (ČNK) je soubor jazykových korpusů, různě vybraných a uspořádaných sbírek elektronicky zaznamenaných textů pro češtinu. Slouží jako datová základna pro vědecké studium psané i mluvené češtiny, pro tvorbu jazykových slovníků, počítačových překladačů a korektorů a podobně. ČNK buduje a spravuje Ústav Českého národního korpusu při Filozofické fakultě UK v Praze.[1] Ředitelem ústavu je Mgr. Michal Křen, Ph.D. Software Jako korpusový manažer je užíván otevřený software NoSketch Engine, jehož autorem je docent Pavel Rychlý z Centra zpracování přirozeného jazyka na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity.[2] Tento software dovoluje prohledávání a správu korpusů a skládá se ze dvou hlavních modulů – korpusového manažeru Manatee a jeho webového grafického rozhraní Bonito. ČNK ovšem místo Bonita využívá vlastní software KonText[3] (původně odvozený od Bonita). Odkazy Reference ↑ https://wiki.korpus.cz/doku.php/cnk:uvod#kdo_tvori_cesky_narodni_korpus↑ RYCHLÝ, Pavel. Manatee/Bonito - A Modular Corpus Manager. 1st Workshop on Recent Advances in Slavonic Natural Language Processing (RASLAN 2007). 2007, roč. První, s. 65–70. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4471-5. (anglicky) ↑ ZÁCHOVÁ, Kristina. Korpusy a jejich využití ve výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ. , 2015 [cit. 2018-06-28]. 75 s. bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Petr Pořízka, Ph.D.. s. 20. Dostupné online. Související články Jazykový korpus Korpusová lingvistika Externí odkazy Vstupní stránka ČNK NoSketch Engine Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kdo buduje a spravuje Český národní korpus?", "answers": ["Ústav Českého národního korpusu při Filozofické fakultě UK"]}
{"title": "Franklin Delano Roosevelt", "context": "Franklin Delano Roosevelt (30. ledna 1882 - 12. dubna 1945) byl americký politik a 32. prezident USA v letech 1933-1945. Zastával svůj úřad nejdéle ze všech amerických prezidentů a byl jediným, který byl zvolen do svého úřadu více než dvakrát (zvolen byl čtyřikrát). Patří mezi nejdůležitější osobnosti historie 20. století. Jeho vzdálený bratranec byl prezident Theodore Roosevelt. Roosevelt roku 1904 absolvoval Harvard, poté vystudoval právo na Kolumbijské univerzitě (1908). Roku 1910 se stal senátorem ve státě New York. Roku 1912 se stal náměstkem na ministerstvu námořnictva, kde působil do roku 1920, kdy neúspěšně kandidoval na funkci viceprezidenta. Ve svých třiadvaceti letech se oženil se svou sestřenicí Eleonorou. V roce 1921 onemocněl obrnou, částečně ochrnul a od té doby někdy používal kolečkové křeslo. V roce 1928 se stal guvernérem státu New York, zde zahájil své úspěšné tažení proti korupci. Roku 1932 se stal demokratickým kandidátem na prezidenta, v této době vyhlásil plán New Deal (nový úděl). Dne 15. února na něj Giuseppe Zangara spáchal atentát, při kterém sice nebyl prezident zraněn, ale zemřel při něm starosta Chicaga Antonín Čermák. Po složení přísahy amerického prezidenta dne 4. března 1933 pronesl historický rozhlasový projev, v němž požádal Američany o důvěru. Tento jeho projev byl mimořádně dobrý a silný, předznamenal tak začátek obratu z krize. Roosevelt pronášel podobné projevy pravidelně i později, vžil se pro ně název rozhovory od krbu. V roce 1934 se jeho administrativa na okamžik ocitla v ohrožení, když naplánovala skupina bohatých průmyslníků vojenský převrat (tzv. Business Plot) s cílem svrhnout Rooseveltovu vládu. Pro uskutečnění hledali konspirátoři důvěru u generálmajora Smedleyho Butlera - ten však jejich plán zhatil a o převratu svědčil před Kongresem Spojených států.", "question": "V jakých letech byl prezidentem USA Franklin Delano Roosevelt?", "answers": ["1933-1945"]}
{"title": "Kvark", "context": "Kvarky, které nejsou pozorovány přímo, byly dlouho považovány za teoretický nástroj umožňující objasnit chování hadronů a mezonů. Dnes jsou však již chápány jako reálné částice, přestože je lze teoreticky popsat i jako kvazičástice. Název kvark pochází z knihy Finnegans Wake (česky Plačky nad Finneganem) od autora Jamese Joyce. Slovo kvark i jednotlivé názvy pochází od Gell-Manna, který k nim nakreslil i ilustrační obrázky. Již v roce 1974 se objevily první modely počítající s tím, že kvarky se skládají z dalších menších částic, tzv. preonů. Dodnes však pro tyto teorie neexistuje jediná experimentální indicie, kvarky se chovají jako bodové až do rozměrů řádově 10−18 metru a tam je i hranice současných experimentálních možností. Také teoretické koncepty rozpracovávané v současnosti se od preonových teorií liší a potenciální nebodovost kvarků řeší nejčastěji pomocí strun. Kvarky jsou jediné elementární částice, které podléhají všem známým základním interakcím. Kvarky nelze při nízkých energiích pozorovat jako volné částice (to je důsledek tzv. asymptotické volnosti), ale pouze prostřednictvím rozptylových experimentů a na základě symetrií ve vlastnostech pozorovaných hadronů. Vysoce energetická srážka hadronů však může způsobit jejich \"roztavení\" a vznik tzv. kvark-gluonového plazmatu. V něm se kvarky mohou pohybovat volně. Tento stav hmoty měl být ve vesmíru 20–30 mikrosekund po Velkém třesku a lze jej na extrémně krátkou dobu vytvořit v částicovém urychlovači. Kvarky se řadí k fermionům se spinem 1⁄ a baryonovým číslem 1⁄ Ke každému kvarku existuje příslušná antičástice – antikvark. Kvarky se rozdělují na šest tzv. vůní. Elektrický náboj, izospin, podivnost, půvab, krása a pravda představují kvantová čísla kvarku. Kvarky řadíme do generací neboli rodin (podobně jako leptony). První generaci tvoří kvarky u a d (tj. nahoru a dolů), druhou generaci tvoří kvarky s a c (tj. podivný a půvabný) a třetí generaci tvoří kvarky b a t (tj. spodní a svrchní). Každý z kvarků se navíc může vyskytnou ve třech barvách, jimž přiřazujeme hodnoty červená, zelená nebo modrá. Barvy slouží pouze k určitému označení a představují jistý druh náboje (tzv. barevný náboj). Kvarky však ve skutečnosti v žádném případě nemají žádnou barvu, protože jsou mnohem menší než vlnová délka viditelného světla. Barva má v tomto případě podobný význam jako např. elektrický náboj. Související informace naleznete také v článku Hadron. Ze tří valenčních kvarků se skládá baryon, a to tak, že každý kvark má jinou barvu, tzn. výsledný baryon je bezbarvý. Baryon tedy může mít hodnotu podivnosti až o velikosti 3.", "question": "Rozdělují se kvarky na šest vůní?", "answers": ["Kvarky se rozdělují na šest tzv. vůní."]}
{"title": "Death metal", "context": "Popularita death metalu dosáhla vrcholu v letech 1992-93, když se některé kapely jako Morbid Angel těšily komerčnímu úspěchu; avšak žánr jako celek se kvůli své extrémní povaze nikdy nedostal do středního proudu. Postupně se v té době rozvinul do následných stylů: Melodický death metal, zkráceně také melodeath, je méně extrémní forma death metalu. Skladby se zakládají na melodice kytarové hry, převzaté od Iron Maiden a growlingu ve vysokých tónech. První album v tomto stylu (Heartwork – 1994) je někdy připisováno grindcore kapele Carcass. Mezi nejznámější představitele patří: Hypocrisy, Amon Amarth, In Flames, Arch Enemy, Dark Tranquillity a At the Gates patří mezi průkopníky stylu, tzv. Gothenburského metalu. Skandinávský death metal je předchůdce melodického death metalu. Skupiny jako Entombed, Dismember, Unleashed a výše uvedení At the Gates pomohly definovat zvuk, ze kterého se vyvinul melodický death metal. Tento pojem je běžně zaměnitelný s melodickým death metalem. Entombed (ex-Nihilist) je kapela, která začala kombinovat punkové a death/thrashové riffy; též vytvořila nový kytarový zvuk – využitím efektu kytarového pedálu, čímž se vytvořil surový, mechanický, elektrický bzukot, který se později pokusily mnohé kapely reprodukovat.", "question": "Jak se zkráceně říká melodickému death metalu?", "answers": ["melodeath"]}
{"title": "Glasgow", "context": "V oblasti financí patří Glasgow mezi 16 nejdůležitějších finančních center Evropy. Sídlí zde největší skotské instituce a mnoho zahraničních firem podnikajících v tomto odvětví. Ve městě samotném se nachází i část nazývána \"čtveveční kilometr\", což je oblast, kde se nashromáždily pobočky i sídla firem, podnikajících hlavně ve finančnictví. Na území městských částí Blythswood Hill, Anderston a Broomielaw se rozprostírá třetí největší finanční centrum po Londýnu a Edinburghu. Z deseti největších pojišťoven Velké Británie, má osm hlavní sídlo právě v Glasgow. Kromě fotbalu je ve městě populární ragby, bowling a samozřejmě golf. Ale nechybí ani jiné sporty: atletika (pořadatelské město pro Hry Commonwealthu 2014), bojové sporty, plavání atd, atd. V roce 2003 zahájila svou činnost 'Národní akademie badmintonu' a v témže roce získalo Glasgow titul 'Hlavní město sportu Evropy'. Sport je nedílnou součástí města a to zejména fotbal, kdo z fotbalových fanoušků by neznal kluby jako Glasgow Rangers, nebo Celtic Glasgow. Fotbal je v Glasgow opravdovým svátkem. V den zápasu svého klubu se fanoušci oblečou do odpovídajícího oděvu, jež reprezentuje jejich klub a vyrazí nejčastěji do své oblíbené hospůdky, aby se setkali s kamarády před vlastním utkáním. Na zápasy chodí ne výjimečně celá rodina.", "question": "Jak se nazývá největší skotské město?", "answers": ["Glasgow"]}
{"title": "Lichtenštejnsko", "context": "Zároveň také vzniklo silné hnutí za demokratická práva občanů. Od zániku Rakouska-Uherska je Lichtenštejnsko úzce spojeno se sousedním Švýcarskem. Stejně jako ono udržuje nízké daně, neutralitu a bankovní tajemství. Švýcarsko také zastupuje zájmy Lichtenštejnska v zahraničí, mimo Bern, Berlín, Brusel, Štrasburk, Vídeň, Washington, Ženevu a OSN v New Yorku, kde má Lichtenštejnsko vlastní zastoupení. Od 1. ledna 1991 je Lichtenštejnsko členem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO - EFTA); do té doby tam jeho zájmy zastupovalo Švýcarsko. Od 19. prosince 2011 je Lichtenštejnsko součástí Schengenského prostoru; není však členem Evropské unie. Podrobnější informace naleznete v článku Konfiskace majetku lichtenštejnských občanů. Specifické jsou vztahy mezi Československem (později Českou republikou) a Lichtenštejnskem, které byly negativně ovlivněny konfiskací veškerého majetku rodu Lichtenštejnů na území českého státu po druhé světové válce. Tento majetek bez náhrady vyvlastnil československý stát na základě tzv. Benešových dekretů s odůvodněním, že Lichtenštejnové byli německé národnosti. Proti tomu se Lichtenštejnové ohradili, neboť nebyli německé národnosti, nýbrž měli lichtenštejnské občanství.", "question": "Od kterého roku je Lichtenštejnsko členem Evropského sdružení volného obchodu?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Komunitní kompostování", "context": "Komunitní kompostování Komunitní kompostování občanů Barcelony. Kompostoviště je umístěné v malém parčíku na náměstí, zúčastnění obyvatelé žijí v okolních několikapatrových budovách Komunitní kompostování je kompostování, na kterém se podílí skupina lidí (komunita, domovní blok, zahrádkářská kolonie ) s cílem využít svůj vlastní bioodpad a získaný kompost využít co nejblíže místa vzniku. Způsob komunitního kompostování je upraven novelou zákona o odpadech (Zákon 314/2006 Sb., kterým je novelizován zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech). Komunitní kompostování může provozovat několik domácností žijících v sousedství (obr. 1), kolektiv zaměstnanců podniku (obr. 2), škola apod. Úspěšně se komunitní kompostování rozvíjí např. ve Velké Británii díky aktivitám Komunitní kompostovací sítě nebo ve Švýcarsku. Komunitní kompostéry jsou vhodným zařízením pro místa, kde kompostování probíhá na veřejném prostranství. Uzavřený kompostér by měl být zabezpečen proti potkanům a jiným hlodavcům, jenž by mohli proniknout k odpadu. Kompostér by měl být umístěn na zastíněném místě blízko obytných budov, přibližně však ve stejných podmínkách, jako nádoby s odpadem, kvůli případným pachům. Výhody a nevýhody Výhodou pro členy komunity využívající společné zařízení je snížení nákladů na pořízení jednotlivých částí zařízení. Nevýhodou je jejich společné vlastnění a rozdělení nákladů na údržbu. Účastníci projektu získávají zdarma kompost pro svoji potřebu. Pro obec se snižují náklady na svoz a likvidaci části odpadu. Velkou výhodou je komunitní kompostování pro skládkování odpadu, protože organické složky komunitního odpadu mohou změnami objemu během skládkování narušovat těsnost skládky a následně způsobit únik toxických výluhů do spodní vody. Omezení bioodpadů tak nejen sníží náklady za svoz a likvidaci odpadu, ale mimo jiné učiní nakládání s odpady bezpečnějším.[1]", "question": "Co je to komunitní kompostování?", "answers": ["je kompostování, na kterém se podílí skupina lidí"]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Romain Rolland [rolan] (29. ledna 1866, Clamecy - 30. prosince 1944, Vézelay) byl francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915. Romain Rolland se narodil roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti. V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou \"... jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby. Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého .", "question": "Kde zahájil Rolland svou literární činnost?", "answers": ["v Římě"]}
{"title": "Chiriquí", "context": "znak vlajka Geografie Hlavní město David Souřadnice 8°26′ s. š., 82°26′ z. d. Rozloha 6 490,9 [1] km² Geodata (OSM) OSM, WMF Obyvatelstvo Počet obyvatel 416 873 (2010[1]) Hustota zalidnění Šablona {{Zastaralý parametr infoboxu}} prohlašuje parametr \"hustota\" (nyní s hodnotou \"64,2\") šablony \"Infobox - region\" za zastaralý! 64,2 obyv./km² Správa regionu Nadřazený celek Panama Panama Podřízené celky 13 distriktů multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Chiriquí je jedna z 10 panamských provincií. Nachází se ve západě státu na pobřeží Pacifiku při hranicích s Kostarikou. Zabírá 8,75 % rozlohy celé Panamy a žije zde 12,24 % panamské populace. Při sčítání obyvatelstva v roce 2010 se 37 092 obyvatel provincie přihlásilo k indiánskému původu [2] a 9 319 lidí k africkému původu.[3] Na území provincie se nachází nejvyšší hora Panamy - Volcán Barú. Provincie je dále dělena na 14 distriktů: Alanje (Santiago de Alanje) Barú (Puerto Tomás Armuelles) Boquerón (Boquerón) Boquete (Bajo Boquete) Bugaba (La Concepción) David (San José de David) Dolega (San Francisco de Dolega) Gualaca (Gualaca) Remedios (Nuestra Señ de los Remedios) Renacimiento (Río Sereno) San Félix (Las Lajas) San Lorenzo (Horconcitos) Tierras Altas (Volcán) Tolé (Tolé) Reference Obrázky, zvuky či videa k tématu Chiriquí na Wikimedia Commons 1 2 údaj ze sčítání obyvatelstva v roce 2010 SUPERFICIE, POBLACIÓN Y DENSIDAD DE POBLACIÓN EN LA REPÚBLICA [online].", "question": "Jak se nazývá nejvyšší hora na území provincie Chiriquí?", "answers": ["Volcán Barú"]}
{"title": "R", "context": "Nakonec zjistil, že se mají rádi, a tak je poslal pryč, aby udrželi život a začali s láskou znovu jako Adam a Eva. Tento závěr je poměrně jasný odkaz směrem k Bibli a je velmi symbolický. Roboti v Čapkově hře nejsou roboty v moderním smyslu. Jsou to biologičtí tvorové stvoření ve stejném stylu jako Frankensteinovo monstrum, jak o něm píše Mary Shelley. Jsou biologickými entitami, jejichž části se montují dohromady jako automobily. V jistém smyslu se podobají nejmodernější koncepci živých forem stvořených člověkem (jako jsou replikanti ve filmu Blade Runner nebo Cyloni v nové verzi seriálu Battlestar Galactica). V Čapkově době ale neexistovala žádná koncepce genetického inženýrství. Jeho roboti jsou biologické stroje, jsou sestaveni jako protiklad k tomu, že by rostli nebo se narodili. V roce 1938 byl natočen podle této divadelní hry krátký 35minutový britský film produkovaný BBC. V roce 2016 má být podle této hry natočen americký film, který bude režírovat James Kerwin.. V roce 1977 napsal podle hry R.U.R. stejnojmennou operu Zdeněk Blažek. Světová premiéra hry R.U.R. měla být na Národním divadle v Praze. Jak však v roce 1927 uvedly Lidové noviny, původní termín byl odložen na 25. ledna 1921. Královéhradecký ochotnický soubor Klicpera, který měl mít premiéru téže hry krátce po Národním divadle, se o odložení nedozvěděl. Tak se světová premiéra odehrála 2. ledna 1921 v Hradci Králové.", "question": "Kdo napsal v roce 1977 podle hry R.U.R. stejnojmennou operu?", "answers": ["Zdeněk Blažek"]}
{"title": "Fosfor", "context": "=== Černý fosfor === Černý fosfor je velmi stálý a svými fyzikálními vlastnostmi připomíná spíše kovy. Má kovový lesk, je tepelně i elektricky dobře vodivý a má vrstvenou polymerní strukturu. Svými chemickými vlastnosti se velmi podobá červenému fosforu, ale na vlhkém vzduchu se oxiduje rychleji. Vzniká zahříváním červeného fosforu pod tlakem za teploty přes 400 °C nebo zahříváním bílého fosforu za teploty 200 °C a tlaku 12 000 atmosfér nebo pohodlněji zahříváním bílého fosforu za teploty 380 °C a přítomnosti jemně rozptýlené kovové rtuti. Ze všech modifikací je černý fosfor do teploty 550 °C termodynamicky nejstabilnější. === Modrý fosfor === Modrý fosfor je modifikací tvořenou mírně zvlněnou monovrstvou s šestiúhelníkovou mříží. Jedná se o polovodič, na rozdíl od černého fosforu má ale mnohem větší šířku pásma – 2 elektronvolty, tedy asi 7krát víc než fosfor černý. Existenci modrého fosforu předpověděli v roce 2014 na Michigan State University; tuto formu však analyticky potvrdili až v r. 2018 na Hemholtzově centru v Berlíně. Byl přitom poprvé připraven již v r. 2016 napařením na zlatý substrát. == Historický vývoj == Historicky byl fosfor poprvé izolován německým alchymistou Heningem Brandem v roce 1669, který se snažil, jako všichni alchymisté, najít kámen mudrců. Nechal několik dní rozkládat lidskou moč, pak ji zahustil a nakonec destiloval při vysokých teplotách. Páry nechal zkondenzovat pod vodou a získal tak voskovitou látku, která ve tmě světélkovala. Brand nazval tuto látku z řeckého phosphorus: phos – světlo a phoros – nesoucí, tedy světlonoš, konkrétně se jednalo o fosfor bílý. Robert Boyle tento způsob v roce 1680 zdokonalil a v následujících letech připravil oxid fosforečný a kyselinu fosforečnou. Za chemický prvek ho prohlásil teprve Antoine Lavoisier. == Výskyt v přírodě == V přírodě se setkáme pouze se sloučeninami fosforu (ojedinělý a pochybný nález minerálu fosforu je uváděn z meteoritu nalezeném v Townshipské salině v Kansasu v USA). V zemské kůře se fosfor vyskytuje poměrně hojně, je celkově 11. prvkem v pořadí výskytu a jeho koncentrace se průměrně odhaduje na 1–1,2 g/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, pouze 0,07 mg/l, ve vesmíru připadá na jeden atom fosforu pouze přibližně 3 000 000 atomů vodíku. Nejdůležitějším minerálem s obsahem fosforu je směsný fosforečnan vápenatý – apatit, jehož složení lze vyjádřit jako: Ca5(PO4)3X (X = OH, F, Cl).", "question": "Kým byl fosfor historicky poprvé izolován?", "answers": ["Heningem Brandem"]}
{"title": "Iga (provincie)", "context": "Iga (provincie) Mapa japonských provincií se zvýrazněnou provincií Iga Hrad Ueno Provincie Iga (japonsky: 伊; Iga no kuni), rovněž nazývaná Išú (伊), byla stará japonská provincie rozkládající se na místě západní části dnešní prefektury Mie na ostrově Honšú. Iga sousedila s provinciemi Ise, Jamaširo, Jamato a Ómi. Provincii Iga byla proslulá svými klany nindžů, jejichž nejslavnějším představitelem byl Hattori Hanzó. Iga byla rovněž rodištěm slavného básníka haiku Macuo Bašóa. Hlavním městem provincie bylo hradní město Ueno. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iga Province na anglické Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Staré japonské provincie Aki · Awa (Kantó) · Awa (Šikoku) · Awadži · Biččú · Bingo · Bizen · Bungo · Buzen · Cušima · Čikugo · Čikuzen · Čišima · Dewa · Eččú · Ečigo · Ečizen · Harima · Hida · Hidaka · Higo. · Hitači · Hizen · Hjúga · Hóki · Iburi · Iga · Ijo · Iki · Inaba · Ise · Išikari · Iwami · Izu · Izumi · Izumo · Jamaširo · Jamato · Kaga · Kai · Kawači · Kazusa · Kii · Kitami · Kózuke · Kuširo. · Mikawa · Mimasaka · Mino · Mucu · Musaši · Nagato · Nemuro · Noto · Oki · Ómi · Ošima · Ósumi · Owari · Sacuma · Sado · Sagami · Sanuki · Seccu · Suó · Suruga · Šima · Šimocuke · Šimósa · Šinano · Širibeši · Tadžima · Tanba · Tango · Tešio · Tokači · Tosa · Tótómi · Wakasa mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Japonsko", "question": "Na kterém z japonských ostrovů se nacházela provincie Iga?", "answers": ["Honšú"]}
{"title": "Johannes Diderik van der Waals", "context": "Johannes Diderik van der Waals (23. listopadu 1837, Leiden - 8. března 1923, Amsterdam) byl holandský fyzik. V roce 1910 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za práci na stavové rovnici plynů a tekutin. V letech 1862 - 1865 studoval univerzitu v Leidenu. Od 1864 učil fyziku a matematiku na střední škole v Deventeru a o dva roky později v Haagu. Doktorskou disertaci s názvem Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand obhájil v roce 1873. V roce 1876 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi objemem, tlakem a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako van der Waalsovy síly. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i plyny a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia. V roce 1893 publikoval hlavní myšlenky termodynamické teorie kapilarity, jejímž hlavním předpokladem byla existence pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na rozhraní mezi kapalinou a párou. V roce 1910 byly jeho práce oceněny Nobelovou cenou za fyziku.", "question": "Kde zemřel Johannes Diderik van der Waals?", "answers": ["Amsterdam"]}
{"title": "Havaj", "context": "Na tento článek je přesměrováno heslo Hawaii. Tento článek pojednává o státu USA. Další významy jsou uvedeny v článcích Havaj (rozcestník) a Hawaii (rozcestník). Havaj (anglicky Hawaii [hə] IPA, oficiálně State of Hawaii, havajsky Hawaiʻ [hə] IPA, oficiálně Mokuʻ o Hawaiʻ) je stát Spojených států amerických nacházející se v Tichém oceánu, řazený do oblasti pacifických států v západním regionu USA. Rozkládá se jihovýchodně od západního pobřeží kontinentálních Spojených států, ve vzdálenosti přibližně 3200 km. Havaj je nejjižnějším státem USA. Se svou rozlohou 28 311 km2 je Havaj osmým nejmenším státem USA, v počtu obyvatel (1,4 milionů) je 40. nejlidnatěším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 83 obyvatel na km2 je na 13. místě. Hlavním a největším městem je Honolulu s 350 tisíci obyvateli. Dalšími největšími městy jsou East Honolulu (50 tisíc obyv.), Pearl City (50 tisíc obyv.), Hilo (45 tisíc obyv.), Kailua (40 tisíc obyv.) a Waipahu (40 tisíc obyv.). Pobřeží Tichého oceánu dosahuje na Havaji délky 1207 km. Nejvyšším bodem státu je vrchol Mauna Kea s nadmořskou výškou 4207 m. Největšími toky jsou řeky Wailuku a Kaukonahua. Havajské ostrovy obydleli někdy v prvním tisíciletí našeho letopočtu Polynésané, pro Evropany objevil souostroví v roce 1778 James Cook. S evropskou pomocí následně všechny ostrovy král Kamehameha I. sjednotil do království, které převzalo havajský název největšího ostrova. Roku 1893 byl za účasti amerických sil proveden převrat a vznikla Havajská republika, jejíž území o pět let později Spojené státy anektovaly. Ty zde zřídily havajské teritorium, které existovalo více jak 60 let. Havaj se 21. srpna 1959 stala posledním, 50. státem USA. Poprvé byly Havajské ostrovy obydleny nejpozději zhruba okolo roku 1000 Polynésany, patrně ze souostroví Markézy (někteří antropologové věří, že se tak mohlo stát již okolo roku 300, tento náhled však není dostatečně podložen). Až do konce 18. století žili obyvatelé Havaje v izolované kastovní společnosti vedené náčelníky a šamany. Řídili se nábožensko-společenským systémem různých tabu celkově nazývaným kapu. V roce 1778 ostrovy objevil pro evropskou civilizaci na lodi Endeavour James Cook. Při pobytu Jamese Cooka na Havaji abdikoval náčelník Havajských ostrovů. Během mocenských bojů o uvolněné místo byl James Cook zabit. V následujícím období v letech 1780 až 1795 se v průběhu několika bitev podařilo ovládnout ostrovy náčelníkovi Kamehamehovi.", "question": "V jakém oceánu se rozkládá spolkový stát USA Havaj?", "answers": ["Tichém"]}
{"title": "Top Gear", "context": "BBC Distributor BBC WorldwideNetflix Premiérové vysílání Stanice BBC Formát zvuku stereo Vysíláno 20. října 2002 – dosud Posloupnost Související Fifth Gear Top Gear na ČSFD, SZ, IMDbNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Top Gear je motoristický pořad převážně o automobilech. Začal se vysílat v roce 1977 jako běžný pořad pro motoristy. Časem, obzvláště od znovuzahájení v roce 2002, se formát pořadu vyvinul spíše na zábavný.[1] Do roku 2015 byl uváděn Richardem Hammondem, Jamesem Mayem a Jeremym Clarksonem. Důležitou postavou v pořadu je záhadný testovací jezdec v bílém overalu, známý jako „The Stig“ (v jednom díle ho hrál bývalý jezdec F1 Michael Schumacher).[1] Celosvětová sledovanost pořadu je odhadována na 350 milionů diváků.[1] Premiéry jednotlivých epizod jsou vysílány na britských stanicích BBC – BBC Two a od 14. řady (2009/2010) také na BBC HD. Pořad je vysílán po celém světě, včetně Česka (Prima Cool[2]). Pořad byl vyzdvihován za styl a přednes, stejně tak i za značné množství kritiky v obsahu a komentářích moderátorů.[3] Zvláštní kategorií epizod pořadu jsou tzv. speciály. V roce 2007 se během natáčení Polárního speciálu expedice Top Gearu v čele s Jeremym Clarksonem a Jamesem Mayem dostala jako první automobilem na severní magnetický pól.[4] V Africkém speciálu James May „nalezl“ pramen Nilu. V březnu roku 2015 bylo z důvodu problémů s Jeremym Clarksonem, který ve svém posledním incidentu napadl producenta Oisina Timona, pozastaveno další natáčení pořadu. Toto zdaleka nebyl Clarksonův první přešlap a proto 25. března 2015 ředitel BBC Tony Hall oficiálně ohlásil jeho propuštění.", "question": "Jakou roli má „The Stig“ v pořadu Top Gear?", "answers": ["záhadný testovací jezdec v bílém overalu"]}
{"title": "Queens", "context": "Počet obyvatel činí přibližně 2,2 miliónu osob. Polovina obyvatel se narodila v jiné zemi než v USA. V Národním tenisovém centru Billie Jean Kingové je každý rok na počátku září pořádán tenisový grandslam US Open. Narodil se zde známý raper Curtis 50 Cent Jackson. Název obvodu pochází z doby, kdy tehdejší Nieuw Amsterdam (Nový Amsterodam) byl odebrán Holandsku a přejmenován na New York; jeho okolí pak na památku vlády manželky anglického krále Karla II. Kateřiny z Braganzy dostalo jméno Queens (královny n. královnino). Queens se nachází v západní části Long Islandu a zahrnuje i několik menších ostrovů, z nichž většina leží v Jamaica Bay. Čtvrť má celkovou rozlohu 462 km2, 283 km2 je souš a 38,7% činí voda. Demokratická strana drží většinu veřejných úřadů. 63 procent registrovaných voličů v Queensu jsou demokraté. Místní stranické platformy se soustředí na dostupné bydlení, vzdělávání a ekonomický rozvoj. Mezi kontroverzní politické otázky v Queensu patří rozvoj, hluk a náklady na bydlení. Queens nehlasoval pro republikánského kandidáta v prezidentských volbách od roku 1972, kdy zdejší voliči vybrali Richarda Nixona nad Georgem McGovernem.", "question": "Na území jakého obvodu města New York se nachází Mezinárodní letiště Johna F. Kennedyho?", "answers": ["Queens"]}
{"title": "Operace Tungsten", "context": "Operace Tungsten Tento článek pojednává o výsadku z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Možná hledáte: Operace Tungsten – pokus RAF o potopení německé bitevní lodě Tirpitz. Operace Tungsten byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Výsadek byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a byl řazen do třetí vlny výsadků. Složení a úkol Desant tvořili velitel kapitán Rudolf Pernický a rotmistr Leopold Musil jako obsluha radiomajáku Eureka. Jejich úkolem bylo zajišťovat příjem dalších výsadků a materiálu na území protektorátu, dopravit náhradní krystaly pro radiostanici Calcia a připravit odlet představitelů domácího odboje do Velké Británie. Kromě toho měl desant urovnat kompetenční spory mezi příslušníky Calcia a Radou tří. Činnost Nad územím protektorátu byl desant vysazen společně s desantem Embassy v noci 21. prosince 1944 před půlnocí. Vinou chyby navigátora byli vysazeni u Libenic nedaleko Kutné Hory na místo u Vortové u Hlinska.", "question": "Krycím názvem pro co bylo označení Operace Tungsten?", "answers": ["Operace Tungsten byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Navíc fakt, že se pravděpodobně již nenarodí (což se také později potvrdilo) mužský následník rodu, hrál významnou roli při úvahách Karla VI., za koho provdá svou nejstarší dceru, protože pokud by existoval mužský následník, vše by bylo jednodušší. V úvahu přicházely sňatky s wittelsbašským kurfiřtem (v tom případě by se k Rakousku přidalo Bavorsko, což by ale způsobilo rozkol nejen v Evropě, ale i v říši), nebo se španělským následníkem trůnu. Karel VI. se navíc Anglii zavázal, že svou dceru provdá pouze za prince s menší rolí, což zase nahrávalo Františkovi Štěpánovi. Ten se roku 1729 navíc stal, po smrti svého otce, lotrinským vévodou, čehož se obávala Francie. Vše usnadnila Válka o polské následnictví v letech 1733–1735, v níž bojovalo Rakousko s Ruskem proti Francii a Španělsku. Vše nakonec dopadlo tak, že Rakousko získalo Parmu a Piacenzu a naopak ztratilo Neapol a Sicílii. František Štěpán ztratil Lotrinsko. Díky ztrátě Lotrinska a uznání pragmatické sankce Francií již nic nestálo v cestě svatbě Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Navíc, jak udává literatura, byla Marie Terezie do svého budoucího manžela zamilovaná, takže ani odpor z její strany se neočekával. František Štěpán požádal Marii Terezii o ruku dne 31. ledna 1736, tentýž den byli ale od sebe odloučeni, Marie Terezie zůstala ve Vídni a František Štěpán se přesunul do Bratislavy, jak to vyžadovala etiketa. Svatba byla naplánována na 12. února 1736 v Augustiniánském kostele ve Vídni. Svatbu prováděl papežský nuncius Domenico Passionei. Oba své ano řekli latinsky. Celá svatba a svatební veselení bylo ukončeno posledním dnem masopustu – 14. února 1736. Na líbánky odjeli do Mariazell, kde si nechali požehnat velkou rodinu, což se jim také povedlo - Marie Terezie porodila 16 dětí. 7. června 1740 zemřela nejstarší dcera Marie Alžběta, navíc v té době, žádný ze tří potomků nebyl syn. Po smrti svého otce dne 20. října 1740 se Marie Terezie stala panovnicí nad habsburskými zeměmi, rakouskou arcivévodkyní, vévodkyní lotrinskou a vévodkyní toskánskou. Ostatní tituly (včetně královny české a markraběnky moravské) si musela postupem času nechat nejprve potvrdit, takových titulů bylo celkem 20 včetně císařovny-manželky, který také neskýtal mnoho panovnických jistot. Problémy na začátku své vlády měla nejen s okolními zeměmi, na něž si činila nárok, ale i uvnitř Rakouska, kde v některých oblastech nepovažovali za dobré, aby jim vládla žena.", "question": "Kde byla svatba Marie Terezie a Františka Štěpána?", "answers": ["Augustiniánském kostele ve Vídni"]}
{"title": "Hospodářský cyklus", "context": "Hospodářský cyklus Hospodářský cyklus označuje kolísání ekonomické aktivity na úrovni celé ekonomiky nebo její velké části (nikoliv pouze v určitém sektoru) okolo dlouhodobého trendu. Střídání relativního ekonomického růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je často měřeno pomocí hrubého domácího produktu a dalších makroekonomických indikátorů.[1] Délka hospodářského cyklu se při různých příležitostech liší v závislosti na jeho původu, ekonomice, ve které k němu dochází, a dalších četných faktorech. Po ukončení jednoho cyklu ekonomika plynule přechází do druhého. Při zkoumání hospodářského cyklu je třeba rozlišovat mezi cyklickými jevy a běžnými fluktuacemi ekonomiky. Pokud lze identifikovat alespoň dva po sobě jdoucí cykly, lze hovořit o cyklickém vývoji dané veličiny. Cyklus vs fluktuace Při sledování výkyvů ekonomiky je třeba rozlišovat mezi hospodářským cyklem (tj. cyklicky se opakujícími jevy) a izolovanými hospodářskými fluktuacemi. Fluktuace se objevují jednotlivě a náhodně, zatímco cyklus přichází opakovaně, ačkoliv někdy v nepravidelných intervalech. Cyklus Hlavním znakem hospodářského cyklu je pravidelné opakování ekonomického růstu a následného poklesu. To může být dáno přirozenou nebo umělou periodicitou. Přirozená periodicita Typický je vliv ročního cyklu: Jednoznačně je patrný například na stavebnictví. Čím kratší cykly, tím lokálnější mají charakter: Globální systém má příliš velkou setrvačnost, než aby se na něm projevily, spíše se vyruší. Naopak místně mohou být právě krátké vlivy značné: Hospodský snadno pozná, že ve vedlejší továrně opět měli výplatní den.", "question": "Co označuje pojem \"hospodářský cyklus\"?", "answers": ["kolísání ekonomické aktivity na úrovni celé ekonomiky nebo její velké části (nikoliv pouze v určitém sektoru) okolo dlouhodobého trendu"]}
{"title": "Křemen", "context": "7 Lesk skelný Štěpnost neštěpný Index lomu 1,544 (o) / 1,553 (e) (dvojlom) Vryp bílý, šedý Hustota 2,6 g ⋅ cm−3 Rozpustnost kyselina fluorovodíková Ostatní lom: nerovný, tříšťnatý nebo lasturnatý, výskyt: tvoří zhruba 1/2 zemského povrchu Model krystalu křemene Křemen je minerál s chemickým vzorcem SiO2 (oxid křemičitý), hojně se vyskytující v litosféře, kde tvoří jeden z nejdůležitějších minerálů. Křemen vytváří celou řadu odrůd, mezi které patří hvězdovec, čirý křišťál, růžový růženín, hnědá či kouřová záhněda, kryptokrystalický chalcedon, pruhovaný achát, onyx, fialový ametyst, tygří oko, železitý křemen, jaspis krystalizující v trojklonné soustavě, žlutý citrín, černý morion či zelený prasem nebo pazourek a další. Křemen je běžnou součástí žuly, pískovce a mnoha dalších hornin. Etymologie Označení „křemen“ (dříve také „skřemen“) pochází pravděpodobně z „ker“ , z kterého vychází i křesat. Anglické označení „quartz“ pochází z německého „quarz“ (či „twarc“), a to ze slovanského „twardy“ (znamenající „tvrdý“). Vznik Křemen vzniká jako poslední člen Bowenova reakčního schématu z magmatu. Struktura je tvořena propojenými tetraedry SiO4, které spadají do základních stavebních prvků křemičitanů. Často se vyskytuje v pegmatitech, žulách, ryolitech či jako výplň žilných těles a různých dutin. Vlastnosti Krystaluje v klencové soustavě a na Mohsově stupnici tvrdosti má tvrdost 7. Je průhledný, zřídka bílý. Typický tvar krystalu je šestiboký hranol s dvěma klenci, u kterého bývají plochy hranolu vodorovně rýhovány. Běžně však dochází k dvojčatění nebo růstu polykrystalů, ale setkáváme se také s monokrystaly. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové. Kryptokrystalickou formou křemene je chalcedon, který vzniká buď přímým srážením z roztoků či rekrystalizací amorfních opálů. Mezi odrůdy chalcedonu patří například jaspis, chryzopras, karneol či onyx. Střídající se proužky křemene a chalcedonu tvoří achát. Křemen se vyskytuje v mnoha odrůdách, patří sem i drahokamy jako například: křišťál (čirý), ametyst (fialový), záhněda (hnědá či kouřová), citrín (žlutý), růženín (růžový), morion (černý) a prasem (zelený). Rozpoznáváme vyšší a nižší křemen. Nižší křemen (také alfa křemen) je stabilní do teploty 573 °C, po překročení mezní teploty dochází k modifikaci do hexagonální konfigurace vyššího křemene, který se nazývá beta křemen.", "question": "Jaký je chemický vzorec křemene?", "answers": ["SiO2"]}
{"title": "Paříž", "context": "Služby tvoří hlavní část pracovních míst. K 31. prosinci 2004 INSEE uvádí 3,8 milionů lidí pracujících ve službách (71 % zaměstnání v regionu) a dalších 700 000 lidí, kteří pracují v obchodu (13 % zaměstnání). Finanční činnosti představují 270 000 pracovních míst. V Île-de-France jsou ředitelství velkých globálních bank (BNP Paribas, Société Générale, Crédit Agricole) a sídlo Euronextu. Významná je Pařížská burza. V Paříži jsou kanceláře velkých finančních skupin jako je Lazard nebo Goldman Sachs. Paříž je rovněž významnou destinací v oblasti cestovního ruchu. Zemědělství zaujímá 45 % rozlohy regionu (48 % bez započtení Paříže), z čehož jsou dvě třetiny určeny na pěstování obilovin. Zaměstnává však pouhých 7 600 osob (0,5 % pracovních sil). Blízkost trhu s 11 miliony spotřebitelů, vysoká úrodnost půdy a technologický rozvoj znamená, že Île-de-France zůstává významnou zemědělskou oblastí i přes stále probíhající urbanizaci. Mzdy v Paříži jsou o něco málo vyšší než je regionální průměr, činí 19 euro za hodinu oproti 18,2 € v Île-de-France (2002) a mnohem vyšší než je průměrná mzda ve Francii (13,1 €). Ovšem tento rozdíl je zejména důsledkem silného zastoupení vedoucích pracovníků, kteří tvoří 25 % zaměstnanců. Město se jinak vyznačuje vysokou mzdovou nerovností: 10 % zaměstnanců s nejnižším platem má 4× nižší plat než 10 % zaměstnanců s nejvyššími platy, což přesahuje o málo regionální průměr (3,7×), ale je mnohem vyšší než ve zbytku Francie (2,6×).", "question": "Které město je největší město Francie?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Brněnská růže", "context": "Brněnská růže je soutěž a výstava aranžovaných květin a rostlin. Výstava, která následuje den po soutěži, obvykle v sobotu a v neděli, je určena i pro širokou veřejnost. Vstupné je dobrovolné a celý výtěžek je obvykle určen pro charitativní účely. Soutěžní témata se pravidelně mění a dříve byly měněny i místa konání soutěže. Soutěž hodnotí odborná porota složená z profesionálních floristů. Tato porota během práce dohlíží na dodržování postupů a technik soutěžícími. Soutěž v roce 2014 podporoval velkoobchod s květinami a floristickými potřebami společnost Vonekl s.r.o. a spolupořádala Střední zahradnická a zemědělská škola v Rajhradě. Organizátorem soutěže a jejím zakladatelem a duchovním otcem je Slávek Rabušic. == Invence a řemeslo == Tato soutěž je proslulá dobrou řemeslnou úrovní prací a snahou o invenci, která je obvykle rovněž vysoce hodnocena. V roce 2014 bylo oceněno dílo, jehož hlavní částí byla čokoláda. Do jednoduchého adventního věnce z kousků bílé čokolády byly umístěny kvetoucí čemeřice a hnědou čokoládou byl potřen jednoduše přizdobený paraván. Použití potravin k takto neobvyklým účelům poutá pozornost je někdy součástí showbyznysu (Lady Gaga). Použití potravin při aranžování je běžné u jedlých aranžmá. V kombinaci se silně toxickými rostlinami není obvyklé. Šlo však pouze o úpravy pro účely soutěže, podobně jako u adventních věnců s hlavičkami živých růží, kde nelze počítat s trvanlivostí květů čtyři až pět týdnů, nebo u úprav svícnů. == Historie == Soutěž byla poprvé uspořádana v roce 1995. Soutěž dříve pořádal Svaz květinářů a floristů ČR a Střední zahradnická škola Brno-Bohunice. Po zrušení SZeŠ Brno Bohunice, je spolupořadatelem soutěže byla Střední zahradnická a zemědělská škola v Rajhradě. V roce 2011 byla tématem vánoční floristika. V roce 2012 se konal 17. ročník mezinárodní floristické soutěže Brněnská růže v prostorách Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě. Soutěžní téma bylo \"Výstava a vernisáž\". V roce 2013 a 2014 se floristická soutěž konala v prostorách konventu \"U milosrdných bratří\". V roce 2014 byly témata věnec (adventní), paraván,, kytice. Většina kytic byla provedena jako kytice vázané do spirály. Při samotné soutěže podle spolupořadatele \"je dbáno, aby byly vhodně zvolena témata, která jsou zajímavé pro soutěžící ale také aby vycházely z květinářské praxe a byly srozumitelné laické veřejnosti.\" == Ocenění == === 2002 === V roce 2002 byly témata dámský klobouk, kytice z jednoho květu (k darování), přízdoba společenských šatů.", "question": "Je Brněnská růže květina?", "answers": ["Brněnská růže je soutěž a výstava aranžovaných květin a rostlin."]}
{"title": "Eduard VII", "context": "Jiří V. Královna Alexandra Dánská Potomci Albert ViktorJiří V. LouiseViktorieMaudAlexander John Rod Dynastie Sachsen-Coburg und Gotha Otec Albert Sasko-Kobursko-Gothajský Matka královna Viktorie Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. Eduard VII. (9. listopadu 1841 – 6. května 1910) byl král Spojeného království Velké Británie a Irska a britských dominií a císař Indie od 22. ledna 1901 do své smrti. Byl prvním britským panovníkem z dynastie Sachsen-Coburg und Gotha, která byla jeho následníkem Jiřím V. posléze přejmenována na dynastii windsorskou. Eduardovské období, které zahrnovalo dobu jeho vlády, se časově shodovalo s počátkem nového 20. století a přineslo významné změny v technologiích a vědě, včetně vzniku letectví, nárůstu socialismu a dělnického hnutí. Eduard sehrál důležitou roli v rozvoji floty britského námořnictva, vojenské zdravotní služby a reorganizace britské armády po druhé búrské válce. Podporoval dobré vztahy mezi Velkou Británií a jinými evropskými státy, zvláště s Francií. Navštívil celkově devětkrát Mariánské Lázně, kde převážně vystupoval pod titulem vévoda z Lancasteru (Duke of Lancaster). Mládí Svatební fotografie prince Eduarda a jeho manželky Alexandry Dánské Narodil se 9. listopadu 1841 v Buckinghamském paláci v Londýně jako nejstarší syn královny Viktorie a jejího manžela Alberta. Byl pokřtěn jako Albert Edward 25. ledna 1842, přičemž Albert bylo po jeho otci a Edward po dědečkovi z matčiny strany. Jako nejstaršímu synovi a dědici trůnu (korunní princ) mu byl krátce po narození udělen tradiční titul princ z Walesu (Prince of Wales). Roku 1863 se vzdal následnictví pro vévodství Sasko-Kobursko-Gothajské (v Německu) ve prospěch svého mladšího bratra Alfréda. Jeho rodiče rozhodli, že Eduard musí mít vzdělání, které by ho připravilo na roli britského panovníka. Jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré. Eduardovy kvality spočívaly spíše v jeho šarmu, společenskosti a taktu. Po krátkém studijním pobytu v Římě pokračoval ve studiu na Edinburské univerzitě a později na Christ Church College v Oxfordu. Roku 1860 podnikl jako následník trůnu svou první cestu do Severní Ameriky.", "question": "Kolikrát navštívil král Eduard VII. Mariánské lázně?", "answers": ["devětkrát"]}
{"title": "Trojka (televizní kanál)", "context": "Trojka byla třetí slovenský kanál Slovenské televize, který začal vysílat 8. srpna 2008 a svůj provoz ukončil 1. července 2011. == Historie == Televizní kanál oficiálně zahájil vysílání 8. srpna 2008 v 14:00 v Bratislavě začátkem slavnostního zahájení Letních olympijských her z Pekingu. Televizní kanál vysílá technologií DVB-T a také byl dostupný přes kabelovou televizi a satelit. Dne 1. června 2011 bylo rozhodnutím Rozhlasu a televize Slovenska ukončeno vysílání na kanále z důvodu nedostatku financí na provoz.Aktuálně se uvažuje o tom, že by se třetí kanál mohl spustit, ale znamenalo by to zvýšení koncesionářských poplatků. Trojka ale už nebude jen sportovní stanice, ale sportovně-zpravodajská stanice.[zdroj? ] == Vysílané pořady == === Slovenské pořady === Aréna Góly body sekundy Góóól Odpískané Šport vo svete Športové ozveny === Zahraniční pořady === Magazín NHL Magazín Ligy majstrov Týždeň v KHL == Reference ==", "question": "Kterou technologií vysílá televizní kanál Trojka?", "answers": ["DVB-T"]}
{"title": "Počítač", "context": "Počítač je v informatice zařízení a výpočetní technika, která zpracovává data pomocí předem vytvořeného programu. Současný počítač je elektronický a skládá se z hardwaru, který představuje fyzické části počítače (mikroprocesor, klávesnice, monitor atd.) a ze softwaru (operační systém a programy). Počítač je zpravidla ovládán uživatelem, který poskytuje počítači data ke zpracování prostřednictvím jeho vstupních zařízení a počítač výsledky prezentuje pomocí výstupních zařízení. V současnosti jsou počítače využívány téměř ve všech oborech lidské činnosti. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny počítačů. Je obtížné najít v historii první počítač, protože význam slova se v průběhu času měnil. Původně slovo počítač označovalo člověka, který prováděl výpočty. Změna významu slova ve smyslu označení hardwaru nastala v době projektu Manhattan (vývoj atomové bomby). Za prvního předchůdce počítače lze považovat mechanické počitadlo (tzv. abakus), které se používalo již v Babylonii od poloviny třetího tisíciletí př. n. l.[zdroj? ]. Za vynálezce dnešních počítačů je považován Charles Babbage, který v 19. století vymyslel základní principy fungování mechanického stroje pro řešení složitých výpočtů. Za prvního přímého předchůdce současných elektronických počítačů lze považovat elektronkový ENIAC. Pod pojmem počítač si mnoho lidí představí buď notebook nebo PC, tedy osobní počítač. Ve skutečnosti je tento pojem daleko širší. Počítače řídí činnosti nejrůznějších zařízení a nacházejí se všude kolem nás – v automobilech, mobilních telefonech, automatických pračkách, mikrovlnných troubách, průmyslových robotech, letadlech, digitálních fotoaparátech, CD a DVD přehrávačích, záchodových splachovadlech, klikách. od dveří (tedy, zámcích na karty), v dětských hračkách, ... Princip činnosti počítače může být dvojí: analogový počítač – pracuje na analogovém principu (data jsou reprezentovana např velikostí proudu) číslicový počítač – zpracovává digitální data Analogové počítače bývají úzce specializované obvykle na jednu úlohu nebo pouze na jednu třídu úloh. Oproti tomu číslicové počítače lze snadno zkonstruovat coby univerzální (ne všechny číslicové počítače ovšem zcela univerzální jsou). Podle Church-Turingovy teze je jakýkoliv číslicový počítač s určitými minimálními schopnostmi schopný provést v principu totéž jako libovolný jiný počítač. Vzhledem k této univerzalitě jsou dnes převážně používány i konstruovány číslicové počítače, protože jsou dnes již rychlejší a přesnější, než analogové počítače zpracovávající analogové úlohy. Existují dvě základní koncepce konstrukce číslicového počítače: John von Neumannovo schéma počítače – Neumannovo používá jednu elektronickou paměť pro program i pro data Harvardská architektura – používá oddělenou paměť pro data a pro program Současné počítače nejsou konstruovány důsledně ani podle jednoho z těchto dvou základních schémat.", "question": "Z čeho se zkládá současný počítač?", "answers": ["hardwaru, který představuje fyzické části počítače (mikroprocesor, klávesnice, monitor atd.) a ze softwaru (operační systém a programy)"]}
{"title": "Černobyl", "context": "Černobyl (ukrajinsky Ч́б, Čornobyl; rusky Ч́б, Černobyl) je město na severu Ukrajiny (Kyjevská oblast), poblíž hranic s Běloruskem v kraji zvaném Polesí. Protéká jím řeka Pripjať. Město je neslavně proslulé havárií jaderné elektrárny v roce 1986, rozsahem následků nejhorší v dějinách jaderné energetiky. Historie města sahá do roku 1193. Před kozáckými válkami zde byl důležitý komunikační uzel a středisko obchodu. V 19. století zde převažovalo židovské obyvatelstvo (tehdy byl Černobyl také jedním z center chasidismu). V sedmdesátých letech 20. století byla severozápadně od města budována jaderná elektrárna a pro její zaměstnance nové město Pripjať. Po havárii roku 1986 byl Černobyl evakuován, po postupné dekontaminaci se stal částečně obyvatelný. Podrobnější informace naleznete v článcích Černobylská jaderná elektrárna a Černobylská havárie. Roku 1977 byl 18 kilometrů severně od města dobudován 1. reaktor jaderné elektrárny Černobyl. V sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut došlo na jejím 4. reaktorovém bloku k dosud největší zaznamenané havárii jaderné elektrárny. Výbuch způsobil uvolnění velkého množství radioaktivních částic. Okolo 130 000 lidí z blízkého okolí bylo evakuováno. Evakuace však proběhla až několik desítek hodin po havárii. Obyvatelům také dlouho nebylo řečeno, co se vlastně děje, a tak většina z nich ani nevěděla, že jsou během evakuace velmi silně ozařováni. A to stejně tak jako armáda a všichni ostatní, kdo pomáhali odstraňovat, nebo aspoň zmírňovat, následky této havárie. Ačkoliv je celá oblast stále radioaktivní a město oficiálně opuštěné, okolo sedmi set zejména starých lidí se přes nebezpečí rozhodlo vrátit do svého města. Dnes v Černobylu žije asi 3000 lidí, jde o úředníky, obyvatele, zaměstnance elektrárny a pracovníky starající se o \"Zónu\". Střídají se tam po týdnu, který má čtyři pracovní dny. V Černobylu ale stále žije cca 700 obyvatel, kteří se rozhodli do města vrátit.", "question": "Ve kterém bloku došlo k největší zaznamenané havárii Jaderné elektrárny Černobyl?", "answers": ["4."]}
{"title": "Králík domácí", "context": "Zhubnutí, které vede k obnovení možnosti březosti, se dosáhne tak, že tlustá samice přejde na dietu, např. v drobnochovech se této samici dává jen voda a seno. Trávící soustava králíků je uzpůsobena pro příjem trávy, bylin a listů, což je potrava s velkým množstvím vlákniny. Králík je nepřežvýkavý býložravec a jeho trávení je velmi podobné trávení koně - stejně jako on využívá velkého slepého střeva plného symbiotických mikroorganismů k fermentaci vlákniny a získává tak živiny, které by jinak byly nedostupné. Tento způsob získávání živin ale není dokonalý a králík, aby ho co nejlépe využil, proto požírá měkké bobky, které obsahují bílkoviny i vitamíny skupiny B . Toto chování je naprosto normální. Hlavní složku krmné dávky králíka by měla tvořit objemná krmiva, v drobnochovech tedy seno a sláma. Je možno krmit také zelená krmiva (např. bazalka, brokolice, celer, čekanka, jabloňové listí, jitrocel, kapusta, kokoška pastuší tobolka, kopřiva (zavadlá), pampeliška, petržel, salát, nejedovaté plevele - pýr, lebeda apod.) Vhodné jsou také okopaniny, mrkev, krmná řepa, tuřín, topinambury nebo vařené brambory. Z jadrných krmiv je nejvhodnější oves nebo ječmen, možno zkrmovat také hrách nebo sóju jako zdroj bílkovin, nebo lněné semínko. Králík by měl vždy mít k dispozici vodu. Ve velkochovech jsou v ČR králíci chovaní hlavně pro maso; spotřeba králičího masa na obyvatele a rok činí 2,7 – 3,0 kg. Drobnochovatelé chovají pro vlastní potřebu - nabídka králičího masa v obchodech pochází z velkochovů bíle pigmentovaných brojlerových králíků. Brojleroví králíci jsou hybridi šlechtění speciálně na ranost, výbornou zmasilost a kvalitu masa, důležitá je také intenzita růstu a konverze krmiva. Ve velkochovech jsou králíci chováni v uzavřených klimatizovaných halách, způsob chovu je uzavřený klecový. Králice jsou intenzivně využívané a dávají 6-8 vrhů za rok. Krmí se výhradně granulovanou krmnou směsí. Kůže brojlerových králíků se používá k výrobě plsti. Pro produkci kožešin jsou chována rexová plemena králíků, pro produkci vlny pak angorská plemena. V laboratorních chovech jsou králíci chováni v klecích a krmeni kompletní krmnou směsí, která je ale jiného složení než směs k výkrmu brojlerů. Velký důraz je kladen na zamezení styku s choroboplodnými zárodky. V drobnochovech jsou králíci nejčastěji ustájeni v králíkárnách a krmeni přirozenou potravou, která sestává převážně z vody, zrní, nejlépe v košilkách (bez košilek ho snědí více a ztloustnou, čerstvé trávy a sena (nesmí být zapařené, můžou se nafouknout a zemřít). Zakrslí králíci chovaní ze záliby jsou oblíbení domácí mazlíčci hlavně v městských bytech.", "question": "Jaká je roční spotřeba králičího masa na obyvatele?", "answers": ["2,7 – 3,0 kg"]}
{"title": "Ted Drury", "context": "Ted Evans Drury (* 13. září 1971, Boston, Massachusetts, USA) je bývalý americký hokejový útočník, který ukončil svoji hráčskou kariéru v roce 2007. Profil Ted Drury je starší bratr slavnějšího Chrise, se kterým v mládí hrával za tým Fairfield Prep Jesuits. Poté odešel na Harvardovu univerzitu, kde hrál za Harvard Crimson. Zde se mu dařilo obzvláště v sezoně 1992-93 což dokazuje jeho nominace do ECAC 1.All-star týmu a NCAA 1.All-star týmu a obdržení ceny pro Hráče roku ECAC. Do NHL ho draftoval v roce 1989 tým Calgary Flames ve 2. kole (42.celkově). Ted Drury se, ale v NHL výrazněji neprosadil a také proto často měnil svá působiště. Často, také cestoval mezi NHL a nižšími ligami AHL a IHL. 10. března 1994 byl vyměněn z Calgary Flames do Hartfordu Whalers, společně s Garym Suterem a Paulem Ranheimem, za Jamese Patricka, Zarleye Zalapskiho a Michaela Nylandera. 2. října 1995 byl ve Waiver draftu, draftován Ottawou Senators. 1. října 1996 byl vyměněn společně s Marcem Moroem do Mighty Ducks of Anaheim, za Jasona Yorka a Shauna Van Allena. 29. října 1999 byl vyměněn do New Yorku Islanders, za Tonyho Hrkace a Deana Malkoce. 23. června 2000 byl vybrán v Rozšiřovacím draftu Columbusem Blue Jackets. 21. srpna 2001 jako Volný agent podepsal smlouvu s New Jersey Devils, za které ovšem nenastoupil v jediném zápase. 4. března 2002 byl vyměněn do Caroliny Hurricanes za Mikea Rucinskiho. V posledních dvou zmíněných týmech neodehrál ani zápas a v posledních dvou sezónách hrál pouze na farmách v AHL a IHL. V roce 2003 se rozhodl odejít do Německa kde hrál DEL v klubech Hamburg Freezers, Kassel Huskies a jeho posledním týmem byl Krefeld Pinguine a po sezóně 2006-07 ukončil kariéru. Byl velký vlastenec a za USA hrál na dvou olympijských hrách, na třech světových šampionátech a v sezonách 1991-92 a 1993-94 hrál po celou sezónu za olympijský národní tým USA. Úspěchy a trofeje Individuální trofeje 1993 jmenován do ECAC 1. All-star týmu 1993 Hráč roku ECAC 1993 NCAA East 1. All-american tým Klubové statistiky Sezona Klub Soutěž Základní část", "question": "Nastoupil Ted Drury někdy za New Jersey Devils?", "answers": ["21. srpna 2001 jako Volný agent podepsal smlouvu s New Jersey Devils, za které ovšem nenastoupil v jediném zápase."]}
{"title": "Index lomu", "context": "sin α sin β = v 1 v 2 = n 2 n 1 {\\displaystyle {\\frac {\\sin \\alpha }{\\sin \\beta }}={\\frac {v_{1}}{v_{2}}}={\\frac {n_{2}}{n_{1}}}} kde α je úhel svíraný daným proudem světla a kolmicí na rovinu dopadu na materiál a β je úhel svíraný proudem světla a kolmicí na rovinu dopadu ze strany materiálu, do kterého se dané světlo láme. Absolutní index lomu některých látek je uveden v následující tabulce. Látkaindex lomu vakuum1 vzduch (normální tlak)1,00026 led1,31 voda1,33 etanol1,36 glycerol1,473 sklo1,5 až 1,9 sůl1,52 safír1,77 diamant2,42 [zdroj? ] Máme-li dvě prostředí, pak prostředí s větším absolutním indexem lomu se nazývá opticky hustší, a prostředí s menším absolutním indexem lomu se nazývá opticky řidší prostředí. Při přechodu z opticky hustšího prostředí do prostředí opticky řidšího je relativní index lomu menší než jedna. Naopak při přechodu z prostředí opticky řidšího prostředí do prostředí opticky hustšího je relativní index lomu větší než jedna. Frekvenčně závislý index lomu Tak jako všechny optické konstanty je i index lomu obecně komplexní funkcí frekvence (resp. vlnové délky), N(ω)=n(ω) + i κ(ω), má tedy reálnou a imaginární část. Reálná část Reálná část je zobecněním indexu lomu popsaného v předešlém odstavci. Látky se často vyznačují přítomností několika oblastí průhlednosti v elektromagnetickém spektru; v každé z nich je n téměř konstantní, přičemž tyto konstantní hodnoty rostou směrem k větším frekvencím. Frekvenčně závislý index lomu také popisuje rychlost šíření světla v látce, avšak navíc je třeba rozlišovat mezi fázovou a grupovou rychlostí: zatímco fázová rychlost popisuje rychlost šíření ploch se stejnou fází vlnění, grupová rychlost se vztahuje k obálce amplitudy, neboli k rychlosti šíření signálu (informace).", "question": "Jaký je index lomu glycerolu?", "answers": ["1,473"]}
{"title": "StartupJobs", "context": "StartupJobs.cz je internetový portál práce v České republice byl spuštěn v roce 2012 . Portál je zaměřen na nabídky od startupů. Uchazeči o práci zde mohou najít aktuální nabídky práce nebo znalostní testy. Uchazeč si může vytvořit životopis, čímž se dostane do databáze životopisů, která je přístupná personalistům inzerujících firem. Zájemci o práci i široká veřejnost mohou také využít znalostních testů z různých převážně technologických oborů (PHP, HTML, CSS,...) Provozovatelem portálu StartupJobs.cz je společnost StartupJobs.com s.r.o. == Vize == \"StartupJobs vám pomůže najít práci, která vás bude bavit! \" == Historie == Portál StartupJobs byl spuštěn 27.6.2012 a vznikl za účelem vytvořit místo pro pracovní nabídky pro startup firmy. V roce 2013 získává investici od společnosti MITON. V roce 2014 vytváří projekt StartupMap.cz, mapu českých startupů. Začátkem roku 2015 spouští společnost ve spolupráci se společností cut-e projekty Hiri.cz a Hiri PRO zaměřené na znalostní a psychometrické testování. V roce 2018 expanduje do Polska se StartupJobs.pl. == Portfolio == 2012 - pracovní portál StartupJobs.cz 2013 - spuštěno testování znalostí na StartupJobs.cz 2014 - mapa startupů StartupMap.cz 2015 - nástroj pro firmy pro znalostní a psychometrické testování Hiri PRO 2015 - nástroj pro zaměstnance a zájemce o práci Hiri.cz 2018 - spuštění polské verze StartupJobs.pl 2018 - akvizice domény StartupJobs.com == Testování == StartupJobs.cz nabízí možnost testování znalostními testy. Testy jsou zaměřeny především na programovací jazyky (PHP, HTML, CSS a další.). Každý test trvá 20 minut a skládá se z 20 otázek a čtyř možností, které se pomocí generátoru položek náhodně generují pro každého testovaného. V roce 2014 se znalostními testy otestovalo 17.000 lidí == Reference ==", "question": "Kdy byl spuštěn portál StartupJobs?", "answers": ["27.6.2012"]}
{"title": "Allein", "context": "19. století Stavebník Petr Braun Další majitelé Braunové Současný majitel Lesy České republiky, s. p. Poloha Adresa Božice 338, Božice, Česko Česko Souřadnice 48°51′33,86″ s. š., 16°15′36,33″ v. d. Allein Allein, Česko Některá data mohou pocházet z datové položky. Lovecký zámeček Allein (též České Křídlovice, Lechovice či Samota) stojí v lesích mezi obcemi Lechovice, Borotice a Mlýnské Domky, na katastrálním území České Křídlovice, místně spadající pod Božice. Dostat se k ní dá po asfaltové silnici z Borotic nebo Lechovic. Veřejnosti je nepřístupný. Historie Lovecký zámeček nechal na počátku 19. století ve stylu švýcarských alpských chat postavit majitel jaroslavického panství Petr Braun. Pro svoji polohu uprostřed lesů získal název Allein (= Samota). Až do poloviny 20. století sloužil k loveckých účelům a také majitelům panství při vyjížďkách či honech. Po roce 1945 byl zkonfiskován a přeměněn na rekreační středisko Státních lesů. Další změny se zámeček dočkal na konci 20. století, kdy byl změněn na bažantnici a jako stanice chovu bažantů a koroptví slouží i v současné době.", "question": "Jak jinak se říká loveckému zámečku Allein?", "answers": ["České Křídlovice"]}
{"title": "Chilli paprička", "context": "Chilli paprička (též čili paprička, feferonka; někdy se nesprávně užívá název kayenský pepř, případně kajenský pepř) je plod především exotických druhů křovitých paprik, rostoucích v tropech a subtropech Indie, Číny, Japonska, Vietnamu, Afriky, Jižní a Střední Ameriky, zvláště Mexika. Hojně se užívají i na Balkáně. Jedná se o malé světlejší papričky se silnou vůní. Tyto feferonky jsou ostré odrůdy zpravidla vytrvalých kořeninových paprik. Za svou pálivou chuť vděčí látce kapsaicin. Mimo dalších látek obsahuje vitamíny C a karoten B. Podporují chuť k jídlu, ale ve větším množství dráždí pohlavní a močové ústrojí. V přiměřených dávkách působí na žaludek lépe než pepř černý. Má příznivý účinek na zažívání. Je prokázáno, že kultury, zvyklé na ostrá jídla s tímto kořením, snáze snášejí zamoření pokrmů a prostředí kolem sebe různými bakteriemi, zejména těmi vyvolávajícími průjem. Chilli vyvolává změny ve střevní sliznici, která potom leccos snese. Chili je považováno také za afrodisiakum. == Původ == Chilli papričky pěstovali Indiáni již v předkolumbovské době, a to už od 6. tisíciletí př. n. l. Byla to jedna z prvních samosprašných plodin, které se v Americe začaly pěstovat. Po objevení Ameriky je evropští (zvláště portugalští) kupci rychle rozšířili po celém světě, protože představovaly cenné koření a náhradu za pepř. Velké obliby doznaly především v Indii, kde dnes představují nedílnou součást indické kuchyně. Z Indie se přes Osmanskou říši dostaly do Maďarska, kde z nich Maďaři vytvořili své národní koření – mletou papriku. == Druhy == Chilli papričky se dělí na množství kultivarů, které jsou klasifikovány do následujících druhů:", "question": "Jakou vůni mají chilli papričky?", "answers": ["silnou"]}
{"title": "Azimut", "context": "Azimut (z arabského ا (as-samat), znamenající \"směr\") je úhel, který ve vodorovné rovině svírá určitý směr se směrem severním. Azimut slouží k určování polohy pozorovaného objektu a navigaci. Úhel je orientovaný po směru pohybu hodinových ručiček, tedy hodnoty přibývají od severu směrem k východu, měří se ve stupních (0°–360°). Z definice vyplývá, že sever má azimut 0°, východ 90°, jih 180° a západ 270°, ovšem s výjimkou v místě jižního a severního pólu, kde všechny azimuty směřují k opačnému pólu. Azimut může sloužit k určování směru pochodu, směru k pozorovanému objektu, směr pohybu apod. K měření azimutu při navigaci se používá buzola a v mapě také úhloměr. Podle zvolené aplikace je potřeba zohlednit magnetickou deklinaci (např. přesná navigace dle mapy) nebo stačí azimut měřit od magnetického severu (např. určení návratového směru). Ve sférické astronomii se používají obzorníkové souřadnice, kde slouží azimut spolu s úhlovou výškou k určení polohy nebeského tělesa na nebeské sféře. Obrázky, zvuky či videa k tématu azimut ve Wikimedia Commons", "question": "Co se používá k měření azimutu?", "answers": ["buzola"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna vedla k vytvoření několika novátorských alb, která získala kapele celosvětový věhlas. Jedná se o koncepční alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977) a rockovou operu The Wall (1979). V roce 1985 ohlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové vedeni Gilmourem v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Pink Floyd poté vydali další dvě studiové desky a dosáhli obrovského komerčního úspěchu. Aktivní činnost ukončili v roce 1995. Na charitativním koncertu Live 8 v Londýně se 2. července 2005 uskutečnilo jednorázové vystoupení Pink Floyd, poprvé po 24 letech i s Rogerem Watersem. Syd Barrett zemřel v roce 2006, klávesista Richard Wright o dva roky později. Po dvacetileté odmlce od desky The Division Bell (1994) vydali Pink Floyd v roce 2014 nové studiové album The Endless River.", "question": "Jsou Genesis progressive rocková skupina?", "answers": ["Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater."]}
{"title": "RegioJet", "context": "Společnost Student Agency se na jednání s Jihomoravským krajem 3. února 2009 dohodla, že vypracuje nabídky na provozování jihomoravských linek S2, S3, S4 a S9. V březnu 2009 kraj oznámil záměr vyhlásit výběrové řízení na provozování železniční dopravy v kraji v reakci na to, že mu finanční požadavky Českých drah připadaly neúměrné. Na jednání 8. září 2009, kde dopravce vystupoval již pod hlavičkou RegioJet, bylo dohodnuto omezení nabídky na linky S2 a S3, aby byla srovnatelná s obdobnou nabídkou Českých drah. Dosavadní smlouva s Českými drahami však byla v prosinci 2009 prodloužena do roku 2019, aby kraj zajistil podmínky čerpání státní dotace na základě Memoranda o zajištění stability, s tím, že od prosince 2016 může být až 55 % objemu ze smlouvy vyjmuto. Situace, že kraj bez výběrového řízení prodloužil smlouvu dosavadnímu dopravci, ačkoliv věděl o zájmu jiné společnosti dopravu provozovat, a distancoval se od závěrů dosavadních jednání na půdě krajského úřadu a odmítl s tímto dopravcem i Sdružením železničních společností komunikovat, se stala v roce 2010 předmětem sporu mezi krajem a společnosti RegioJet.", "question": "Ve kterém roce byla společnost RegioJet zapsána do obchodního rejstříku?", "answers": ["2009"]}
{"title": "Turistická značená trasa 4202", "context": "Turistická značená trasa 4202 Trasa 4202 klesá od Špindlerovky k Lužické bouděZákladní informace Typ turistická stezka Délka 3,5 km Provozovatel Klub českých turistů Značení zelená značka Sezóna celoroční Lokalizace Poloha KrkonošeČesko Česko, Okres Trutnov Start U Dívčí lávky (bus) Cíl Špindlerova bouda (CZ/PL, bus) Výškový rozdíl 419 m Nejvyšší bod koncové rozcestí 1200 m Nejnižší bod počáteční rozcestí 781 m Některá data mohou pocházet z datové položky. Turistická značená trasa 4202 je 3,5 km dlouhá zeleně značená trasa Klubu českých turistů[1] v okrese Trutnov spojující Dívčí lávky a Špindlerovu boudu. Její převažující směr je severovýchodní.[2] Převážná část trasy se nachází na území Krkonošského národního parku. Průběh trasy Turistická trasa má svůj počátek nedaleko autobusové zastávky na Dívčích lávkách na rozcestí, kde přímo navazuje na stejně značenou trasu 4201 přicházející od pramene Labe. Zároveň tudy prochází modře značená Weberova cesta ze Špindlerova Mlýna do Obřího sedla a je tu výchozí žlutě značená trasa 7362 na Petrovu boudu. S posledními dvěma trasami vede zpočátku trasa 4202 po asfaltové komunikaci proti proudu Bílého Labe v souběhu, s trasou 7362 k oboře Dívčí lávky a s Weberovou cestou k Červenému potoku. Zde trasa 4202 opouští silnici a stoupá po lesních pěšinách k severovýchodu. Zleva míjí okraj Jeleních Bud a poté třikrát kříží silnici Špindlerův Mlýn – Špindlerova bouda. Pod Lužickou boudou přechází Hřímavou bystřinu, u boudy samotné pak vstupuje do souběhu se žlutě značenou trasou 7204 od Boudy u Bílého Labe. Společně pak stoupají loukou ke Špindlerově boudě, kde končí na rozcestí s červeně značenou Cestou česko-polského přátelství a rovněž zde končící modře značenou trasou 1882 od Medvědí boudy. Vzhledem k blízkosti státní hranice je zde možné navázat rovněž na polské turistické trasy. Historie Turistická trasa měla dříve svůj počátek v centru Špindlerova Mlýna a k Dívčím Lávkám sledovala levobřežní silnici.[3] Reference ↑ Plánovač tras KČT↑ Trasa 4202 na Mapách.cz↑ Starší vydání map KČT", "question": "Jaký je převažující směr turistické značené trasy 4202?", "answers": ["severovýchodní"]}
{"title": "Heyrieux", "context": "Heyrieux radnice znak Poloha Souřadnice 45°37′48″ s. š., 5°3′50″ v. d. Nadmořská výška 259-381 m n. m. Stát Francie Francie region Auvergne-Rhône-Alpes departement Isè arrondissement Vienne kanton Heyrieux Heyrieux Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 13,95 km² Počet obyvatel 4 758 (2009) Hustota zalidnění 341,1 obyv./km² Správa Oficiální web www.mairie-heyrieux.fr PSČ 38540 INSEE 38189 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Heyrieux je francouzská obec v departementu Isè v regionu Auvergne-Rhône-Alpes. V roce 2009 zde žilo 4 758 obyvatel.[1] Je centrem kantonu Heyrieux. Geografie Sousední obce: Grenay, Saint-Quentin Fallavier, Diémoz, Valencin a Saint-Pierre-de-Chandieu. Vývoj počtu obyvatel Související články Seznam obcí v departementu Isè Reference ↑ INSEE Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Francie Autoritní data: GND: 4363004-2 | VIAF: 235201838", "question": "Co je to Heyrieux?", "answers": ["francouzská obec"]}
{"title": "Bund", "context": "1920 Předseda Victor Alter Ideologie sociální demokracie socialismus Politická pozice levice Barvy rudá Demonstrace Bundu v roce 1917 Bund (v jidiš: ב, doslova „Svaz“, celým názvem Všeobecný dělnický židovský svaz v Litvě, Polsku a Rusku, v jidiš: אַלַנ יִד אַר בּו א ל פ א רַנ, Algemajner jidišer arbeter bund in Lite, Pojlin un Rusland) byla židovská sekulární sociálně demokratická strana. Historie Strana vznikla roku 1897 ve Vilniusu v tehdejším Ruském impériu. Jejím cílem bylo sjednotit všechny židovské dělníky v carském Rusku do jednotné socialistické strany. Formálně se jednalo o součást Sociálně demokratické dělnické strany Ruska.[1] Během revolučního období v Rusku mezi lety 1904 a 1906 měl Bund na 30 tisíc platících členů a desetitisíce dalších byli aktivními i pasivními sympatizanty.[2] Členové Bundu se označovali jako bundisté. Strana byla aktivní až do roku 1920. Její pozůstatky zůstaly aktivní jak v židovské diaspoře, tak v Izraeli. Příbuzná hesla Dějiny Židů v Rusku Komunistická strana Sovětského svazu Bolševici Birobidžan Komzet Židovská komunistická strana (Po'alej Cijon)[3][4] Židovská sekce KSSS (Jevsekcija) Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku General Jewish Labour Bund in Lithuania, Poland and Russia na anglické Wikipedii. ↑ TERNER, Erich. Dějiny Státu Izrael. Pardubice: Kora, 1991. 262 s. ISBN 80-901092-0-9. S. 46. ↑ SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha: Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 84. ↑ Leon, A., \"The Jewish Question\" 1970, Pathfinder Press, New York, str. 1 - 26↑ Trotsky, L., \"The Russian Revolution,\" 1959, Doubleday, New York Literatura SCHULMAN, Elias. The Jewish Labor Bund in Russia. The Jewish Quarterly Review. Červenec 1974, roč. 65, čís. 1, s. 65-69. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Bund na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hebraistika | Rusko | Politika Autoritní data: AUT: kn20080314002 | GND: 5005966-X | ISNI: 0000 0001 2315 5150 | LCCN: n50073279 | VIAF: 160151924 | WorldcatID: lccn-n50073279", "question": "Jak se zkráceně nazýval Všeobecný dělnický židovský svaz v Litvě, Polsku a Rusku?", "answers": ["Bund"]}
{"title": "Chandrasekhara Venkata Raman", "context": "Chandrasekhara Venkata Raman (7. listopadu 1888 Tiruččiráppalli - 21. listopadu 1970 Bengalúru) byl indický fyzik vyznamenaný v roce 1930 Nobelovou cenou za fyziku za výsledky jeho práce při studiu rozptylu světla a za objev tzv. Ramanova jevu. Stejný objev, ve stejnou dobu se podařil L. I. Mandelštamovi a G. S. Lansbergovi, kteří však stejně jako Ramanův spoluobjevitel Krišnan Nobelovu cenu nezískali. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Chandrasekhara Venkata Raman ve Wikimedia Commons nobelprize.org", "question": "Kdy zemřel Chandrasekhara Venkata Raman?", "answers": ["21. listopadu 1970"]}
{"title": "Šmalkaldská válka", "context": "Tyto nepokoje probíhaly mezi císařem Karlem V. a protestantskými říšskými knížaty. V této válce sice vyhrál císař Karel, ale toto vítězství nedokázalo zvrátit postup reformace a vydání augšpurského míru v roce 1555, který považoval Karel za tak velkou prohru, že odstoupil z politického života. Válka samotná měla i jistý dopad na země Koruny české, protože český král Ferdinand I. požádal české stavy aby svolali zemskou hotovost na pomoc císaři Karlu, jeho bratrovi, ti však odmítli a následně po katolickém vítězství byli za toto rozhodnutí nuceni k určitým mocenským ústupkům, což se dotklo především městského stavu. V prosinci 1530 utvořilo v Šmalkaldech devět protestantských knížat a jedenáct říšských měst takzvaný Šmalkaldský spolek na obranu proti každému útoku na protestantskou víru a politickou samostatnost ze strany císaře Karla V. a katolických stavů. Za náčelníky byli zvoleni Jan Fridrich, kurfiřt saský, a Filip, lankrabě hesenský. Členové spolku navázali hned styky s Francií a Anglií, odepřeli Karlu V. pomoc proti Turkům a neuznali jeho bratra Ferdinanda I. za římského krále, takže Karel V. byl nucen 23. července 1532 povolit náboženský norimberský mír. Moc spolku pak neustále vzrůstala, neboť se vzrůstem protestantismu mu přibývalo i nových členů. Členové spolku postupovali společně v otázkách náboženských a pořádali roku 1537 ve Šmalkaldech schůzi, na niž byly podepsány šmalkaldské články a bylo usneseno neobeslat žádný koncil mimo svatou říši. Tím se přiostřil poměr obou náboženských stran, zejména když katoličtí stavové pod vedením Bavorska utvořili 10. června 1538 \"norimberský spolek\". Když pak císař ukončil války s Francii a Turky, chystal se definitivně ukončiti náboženské spory pomocí tridentského koncilu. Protože členové Šmalkaldského spolku svoji účast odepřeli, chystal se císař zlomit jejich odpor válkou. Tajnými smlouvami zajistil si podporu katolických stavů i protestanského vévody Mořice Saského, jehož ustanovil vykonavatelem říšské klatby, která byla vyhlášena roku 1546 v Řezně.", "question": "Kde byl utvořen Šmalkaldský spolek?", "answers": ["v Šmalkaldech"]}
{"title": "Reveal", "context": "Reveal je album kapely R.E.M. z roku 2001. První singl alba, Imitation of Life se na britském žebříčku umístil v první desítce, ale na americkém žebříčku až na 83. místě. Dalšími singly z alba jsou All the Way to Reno (You're Gonna Be a Star) a I'll Take the Rain. Reakce kritiky na Reveal byly pozitivnější než na album Up, především ve Velké Británii, kde se album umístilo na prvním místě. Ve Spojených státech se Reveal umístilo na šestém místě a získalo zlatou desku. V roce 2005 vydalo Warner Brothers Records dvoudiskovou edici alba, která obsahuje CD, DVD-Audio se zvukem ve formátu 5.1 a originální, částečně rozšířený, booklet. Autory jsou Peter Buck, Mike Mills a Michael Stipe. \"The Lifting\" - 4:39 \"I've Been High\" - 3:25 \"All the Way to Reno (. You're Gonna Be a Star)\" - 4:43 (Videoklip) \"She Just Wants To Be\" - 5:22 \"Disappear\" - 4:. 11 \"Saturn return\" - 4:55 \"Beat a Drum\" - 4:21 \"Imitation of Life\" - 3:57 \"Summer Turns to High\" - 3. :31 \"Chorus and the Ring\" - 4:31 \"I'll Take the Rain\" - 5:51 \"Beachball\" - 4:14 Původní verze z února 2001 se částečně liší od verze z března 2001, která se nakonec stala finální verzí, podle které se vyráběly kopie alba. V porovnání s oficiální verzí, liší se verze Reveal 1.0., jak je jí přezdíváno v několika bodech, například: Dvě písně se nedostaly do konečného výběru, Fascinating a Free Form Jazz Jam. Alternativní verze písně Beat a Drum s názvem All I Want. Delší verze Imitation of Life. All The Way To Reno (You're Gonna Be A Star) má odlišný závěr a je nazvána jen Reno. Odlišné namixování písní I've Been High a She Just Wants To Be.", "question": "Jak se jmenuje první singl alba Reveal kapely R.E.M.?", "answers": ["Imitation of Life"]}
{"title": "Generali Ladies Linz 2015 – ženská dvouhra", "context": "Generali Ladies Linz 2015 – ženská dvouhra Generali Ladies Linz 2015 Vítězka: Anastasija Pavljučenkovová Finalistka: Anna-Lena Friedsamová Výsledek: 6–4, 6–3 Soutěže ženská dvouhra • ženská čtyřhra < 2014 2016 > Do soutěže ženské dvouhry na tenisovém turnaji Generali Ladies Linz 2015 nastoupilo třicet dva hráček. Obhájkyní titulu byla tenistka Karolína Plíšková, která zvolila start na paralelně probíhajícím Tianjin Open v čínském Tchien-ťinu. Nejvýše nasazená Lucie Šafářová, vracející se po přestávce způsobené bakteriální infekcí, podlehla v úvodním kole rumunské hráčce Andreee Mituové. Vítězkou dvouhry se stala sedmá nasazená Ruska Anastasija Pavljučenkovová, jež ve finále zdolala německou tenistku Annu-Lenu Friedsamovou po dvousetovém průběhu 6–4 a 6–3. V probíhající sezóně si připsala premiérové turnajové vítězství, které představovalo osmý singlový titul na okruhu WTA Tour. Vyhrála tak třetí halový turnaj za sebou, když naposledy předtím nastoupila do pařížského Open GDF Suez 2014 a moskevského Kremlin Cupu 2014, jež oba ovládla. V hale navýšila svou neporazitelnost na patnáct zápasů[1] Nasazení hráček Čtyři nejvýše nasazené hráčky měly volný los do druhého kola. Lucie Šafářová (1. kolo) Caroline Wozniacká (2. kolo) Roberta Vinciová (1. kolo) Andrea Petkovicová (1. kolo) Anna Karolína Schmiedlová (odstoupila) Camila Giorgiová (2. kolo) Anastasija Pavljučenkovová (vítězka) Barbora Strýcová (2. kolo) Pavouk Legenda Q – kvalifikant WC – divoká karta LL – šťastný poražený Alt – náhradník SE – zvláštní výjimka PR – žebříčková ochrana w/o – bez boje r – skreč d – diskvalifikace Finálová fáze Semifinále Finále Anna-Lena Friedsamová 6 4 7 Johanna Larssonová 3 6 5 Anna-Lena Friedsamová", "question": "Kdo byl obhájkyní titulu v ženské dvouhře na Generali Ladies Linz 2015?", "answers": ["Karolína Plíšková"]}
{"title": "Thomas Alva Edison", "context": "Thomas Alva Edison (11. února 1847, Milan, Ohio, USA – 18. října, 1931 West Orange, New Jersey, USA) byl americký vynálezce a podnikatel. Na jeho jméno je vedeno 2332 patentů, další tisíce jich registrovaly jeho firmy. Mezi nejznámější Edisonovy vynálezy patří fonograf (předchůdce gramofonu) a mylně je k nim počítána i žárovka, kterou ovšem pouze zdokonalil a nechal si patentovat. Edison je také zakladatelem dodnes vydávaného prestižního časopisu Science. V roce 1886 se přestěhoval do menšího města West Orange (asi 45 000 obyvatel), ve státě New Jersey na východním pobřeží USA. Zde vybudoval Glenmont – rozsáhlý areál výzkumných pracovišť, jehož celková rozloha činí 5,5 hektaru. Ten je dnes spravován jako národní památka Edison National Historical Site. Hlásil se ke křesťanskému vyznání, vynikal svojí podnikavostí, pracovitostí a cílevědomostí. Byl dvakrát ženatý, z každého manželství měl tři děti. Společně se svojí druhou manželkou je pochován v Glenmontu ve West Orange, v místech, kde strávil podstatnou část svého života. V den jeho pohřbu 21. října 1931 byly na Edisonovu počest v USA zhasnuty všechny žárovky. Neměl lehké dětství. Od malička byl hodně nemocný, do školy chodil pouze krátce. Už jako chlapec se velmi zajímal o přírodní vědy. Ve svých 10 letech ve sklepě domu, kde s rodiči bydlel, vybudoval malou chemickou laboratoř. Chemikálie byly drahé, musel si na ně vydělávat prodejem zeleniny a roznáškou novin. Jeho život silně ovlivnil fakt, že při svých pokusech[zdroj? ] částečně ohluchl. V 15 letech začal vydávat vlastní noviny – The Weekly Herald. Vystřídal různá zaměstnání, mnoho jeho prvních vynálezů souviselo se skutečností, že pracoval jako telegrafista. Tiskací telegraf, duplexní telegraf a vícekanálový automatický telegraf patřily mezi první vynálezy, které Edison prodal.", "question": "Co patří mezi Edisonovy nejznámější vynálezy?", "answers": ["fonograf"]}
{"title": "Chorvatsko", "context": "Chorvatsko, (úředním názvem Chorvatská republika, starším názvem Charvátsko, Charvátská republika, chorvatsky Hrvatska, Republika Hrvatska) je evropský stát, který se geograficky nachází na pomezí střední a jižní Evropy; jde o jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Jeho sousedy jsou Slovinsko, Maďarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Černá Hora. Chorvatsko je členem OBSE (od 24. 3. 1992), OSN (od 22. 5. 1992), Rady Evropy (od 6. 11. 1996), WTO (od 30. 11. 2000), NATO (od 1. 4. 2009) a Evropské unie (od 1. 7. 2013). Hlavním městem je Záhřeb, který je i jedním z 21 tamních krajů (žup, chorvatsky: županije). Rozloha Chorvatska je 56 594 km2, převážná část z tohoto území leží v kontinentálním podnebí, zbytek pak v podnebí středozemním. Do rozlohy je započten i povrch více než 1 000 chorvatských ostrovů různých velikostí od největších s rozlohou nad 400 km2 (Krk, Cres), přes menší (Brač, Hvar) až po velmi malé útesy. V Chorvatsku žije 4,29 milionů obyvatel, většina z nich se hlásí k chorvatské národnosti. První Slované na území dnešního Chorvatska dorazili na začátku 7. století, na začátku 9. století vytvořili státní útvar se dvěma vévodstvími. Prvním chorvatským králem se stal Tomislav, roku 925 (od roku 910 do roku 925 vévoda). Jako samostatné království Chorvatsko vystupovalo do roku 1102, poté vstoupilo do personální unie s Uhrami, tedy s dnešním Maďarskem. Roku 1527 byl kvůli probíhající stoleté válce (1493–1593) s Turky (Osmanskou říší) do čela Chorvatska zvolen Ferdinand I. Habsburský, a země se tak stala až do roku 1918 zůstala součástí Habsburské monarchie.", "question": "Sousedí Chorvatsko se Slovinskem?", "answers": ["Jeho sousedy jsou Slovinsko, Maďarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Černá Hora."]}
{"title": "Dobsonova jednotka", "context": "Dobsonova jednotka (anglicky Dobson Unit, zkratka DU, někdy též D.U.[1]) je standardní způsob vyjádření množství ozonu ve vertikálním sloupci atmosféry Země. Jedna jednotka je 2,69×1020 ozonových molekul na čtvereční metr. Jedna Dobsonova jednotka představuje vrstvu ozonu, která by za standardních podmínek byla vysoká 10 μ. Dlouhodobý průměr množství ozonu nad Českou republikou je zhruba 400 DU, tj. pouze 4 mm! Světový průměr je 350 DU (3,5 mm) a na Antarktidě byl pozorován i pokles pod 90 DU. Jednotka byla pojmenována po Gordonovi Dobsonovi, britském meteorologovi a fyzikovi, který vynalezl způsob, jak měřit sílu ozonové vrstvy z povrchu Země. Reference ↑ Meteorologický slovník - fulltextové hledání - jednotka Dobsonova. slovnik.cmes.cz [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kdo vynalezl způsob jak měřit sílu ozonové vrstvy z povrchu země?", "answers": ["Gordonovi Dobsonovi"]}
{"title": "Black metal", "context": "Pro narůstající rozmanitost subžánrů black metalu (převážně viz níže) se pomalu začíná používat označení tzv. třetí vlny black metalu. == Podžánry black metalu == Depressive suicidal black metal (DSBM) V překladu depresivní sebevražedný black metal, představují ho kapely Xasthur, Silencer, Nargaroth, Coldworld, Anti, Shining, Trist, apod.Blackgaze (post-black metal)Ambient black metal Ambient black metal (atmospheric black metal) je styl, který kombinuje prvky black metalu a ambientu nebo dark ambientu. Hraje se zde na elektrickou kytaru, syntetizátory a klávesy v \"atmosférickém\" (= ambientním) stylu za použití dozvuku. Asi nejvýraznější kapelou tohoto subžánru je kapela Darkspace.Symphonic black metal Symphonic black metal kombinuje black metal a orchestrální nebo jiné klasické nástroje (klávesy, žesťové nástroje,...) podtrhující strašidelnou atmosféru, v symphonic black metalu se také může objevit čistý ženský vokál. Mezi nejznámější kapely tohoto subžánru patří Emperor, Cradle of Filth, Dimmu Borgir, Carach Angren nebo méně známá kapela z Tchaj-wanu CHtHoniC. Progressive black metal kapely jako Enslaved a Windir nebo česká kapela Abstract EssenceBlackened death metal Jedná se o mix black metalu s death metalem - např. kapela Behemoth.Unblack metal Méně významný subžánr, který je zajímavý tím, že působí dojmem stejně agresivním, odporným, mrazivým a temným jako běžný black metal druhé vlny, jenže texty se naopak zaměřují na křesťanskou lásku a boj proti zlu, je to tedy taková forma křesťanského metalu (white metal), která je ale po instrumentální stránce nejblíže black metalu.Pagan black metal Pagan black metal kombinuje black metal s folkovými prvky.", "question": "Může symphonic black metal obsahovat ženský vokál?", "answers": ["Symphonic black metal kombinuje black metal a orchestrální nebo jiné klasické nástroje (klávesy, žesťové nástroje,...) podtrhující strašidelnou atmosféru, v symphonic black metalu se také může objevit čistý ženský vokál."]}
{"title": "Oslo", "context": "Výběrové řízení pro návrh budovy vyhrála v roce 2000 domácí společnost Snø AS a krátce po svém otevření získala stavba řadu ocenění z celého světa. Stortinget - budova norského parlamentu, navržena architektem Emilem Victorem Langletem a otevřena dne 5. března 1866. Frogner park a Vigelandův park (Vigelandsanlegget) - park o ploše 32 hektarů s 214 originálními skulpturami podle návrhu sochaře Gustava Vigelanda (1869-1943). Park byl jimi osazován postupně od roku 1927 a teprve v roce 1943 bylo celé světově ojedinělé dílo dokončeno vztyčením centrálního žulového monolitu vysokého 17 metrů a se 121 lidskými postavami. Muzeum vikinských lodí (Vikingskipshuset) Muzeum Fram - je v něm vystavena celá loď Fram (Vpřed), s kterou podnikl polární badatel Roald Amundsen plavbu do Antarktidy v letech 1911-1912. Při této výpravě stanul 14. prosince 1911 jako první člověk na zemském jižním pólu. Tryvannstå - televizní věž s přilehlým lyžařským areálem Muzeum holocaustu na Bygdø Dopravu v Oslu zajišťuje šestilinkové metro (Oslo T-bane), tramvaje, autobusy (jízdenka na MHD stojí v první zóně 32 NOK) a železnice. Letiště Oslo Gardemoen (OSL) leží přibližně 50 km od centra města. Z letiště lze využít tuto dopravu, ceny z ledna 2012: vlastním automobilem po dálnici E6 směr Trondheim regionálním vlakem - 90 NOK z hlavního nádraží autobusem - cca 180 NOK rychlovlakem - 200 NOK z letiště do centra, 180 NOK z centra na letiště - cesta trvá cca 20 minut taxíkem - cca 800 - 1 300 NOK Letecké linky z destinací uvnitř Evropské unie využívají nově i další dvě menší \"záložní\" letiště Osla - Rygge a Torp. Jsou od centra vzdálenější než letiště Gardermoen (80 a 100 km), ale domácí letecká společnost Norwegian nabízí při výběru letů právě sem lepší ceny - z Prahy například již od 190 NOK pro pravidelné linkové lety dvakrát do týdne (úterý, čtvrtek). Cena dopravy do/z Osla expresními autobusy je stejná jako na Gardermoen.", "question": "Jakou zkratku má letiště v Oslo?", "answers": ["OSL"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10-12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života v Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti a štědrosti.", "question": "Co znamenala přítomnost kočky v domě?", "answers": ["požehnání"]}
{"title": "Gainax", "context": "Gainax (japonsky ガ, Gainakkusu) je japonské animační studio, které se nejvíce proslavilo televizním seriálem Neon Genesis Evangelion (zkráceně NGE). Gainax je znám díky svým ambiciozním, experimentálním anime a kontroverzním koncům. Po celou dobu své existence se studio Gainax potýkalo s rozpočtovými problémy a špatným managementem. Těsně po úspěchu NGE se Gainax vyhýbalo placení daní a jeho prezident, Takeši Sawamura, byl odsouzen za daňový podvod. Až do uvedení Neon Genesis Evangelion pracoval Gainax na příbězích vytvořených podomácku. Poté studio adaptovalo stále více existujících mang, jako Kareši kanodžo no džidžó a Mahoromatic, do anime. Dalo by se říct, že Gainax v dnešní době produkuje dva typy anime: komerční díla (Mahoromatic, Kore ga wataši no gošudžin-sama) versus experimentálnější díla, která odpovídají zvyklostem společnosti (FLCL, Gunbuster). Kromě tvorby anime se Gainax velmi silně spoléhá také na reklamní prodej slavných rekvizit společnosti. Ačkoli seriál Neon Genesis Evangelion skončil v roce 1996, videohry, třička a další doplňky s touto tematikou jsou produkovány dodnes. Studio Gainax bylo založeno na počátku 80. let 20. století jako Daicon Film skupinkou vysokoškoláků Hideakim Annem, Jošijukim Sadamotem, Takamim Akaim a Šindžim Higučim. Jejich první projekt Daicon III byl vytvořen pro animované spoty 20. výročí japonské národní SF konvence, konající se roku 1981 v japonské Ósace. Spoty byly o malé holčičce bojující proti všelijakým monstrům, robotům a vesmírným lodím z dřívějších sci-fi televizních pořadů (zahrnujících například Ultramana, Učú senkan Jamato, Star Trek, Star Wars nebo Godzillu). Dívka nakonec dosáhne pouštní pláně, kde vylije sklenici vody na vyschlou ředkev, která se záhy promění v obrovskou vesmírnou loď, s níž dívka odletí. Ačkoli byl tento animovaný spot ambiciózní, jeho animace byly hrubé a nízké kvality. Na internetu se rozšířil výklad tohoto díla tvrdící, že voda představuje kreativitu a obrazotvornost, monstra a jiní protivníci stojící proti dívce pak ty, kdo se snaží tvůrčí duši zničit. V roce 1983 na 22. výročí japonské národní SF konvenci již skupina vytvořila větší projekt - Daicon IV. Spot začínal rekapitulací původního šotu s daleko vyšší kvalitou animací. Zatímco hlavní hrdinka, v dospělém věku a oblečená do králičího kostýmu z Playboye, létala po obloze na meči Stormbringer, bojovala proti bytostem známých ze sci-fi a fantasy filmů nebo novel (například proti Darth Vaderovi, Vetřelci, klingonskému bitevnímu křižníku nebo Spidermanovi).", "question": "Kdo byl prezident studia Gainax?", "answers": ["Takeši Sawamura"]}
{"title": "Amazonka", "context": "Amazonka (španělsky Río Amazonas, portugalsky Rio Amazonas, v domorodých jazycích Parana Tinga [Bílá řeka] nebo Parana Guasu [Velká řeka]) je nejvodnatější a nejdelší řekou na Zemi. Nachází se v rovníkové oblasti Jižní Ameriky. Řeka pramení v Peru a stéká ze svahů And do peruánské části Amazonské nížiny. Její tok dále tvoří relativně krátkou hranici mezi Peru a Kolumbií a nakonec pokračuje do Brazílie (Amazonas, Pará, Amapá), kde napříč jejím územím teče ve směru západ-východ do Atlantiku. Je nejvodnatější,nejdelší a má největší povodí ze všech řek na Zemi. Udávaná velikost povodí se pohybuje v různých zdrojích od 6 915 000 do 7 180 000 km2. To zabírá 40% světadílu, přičemž podstatná část jejího toku protéká Amazonským deštným pralesem. Délka se rovněž v různých pramenech liší podle zdrojnice a to od 6 296 km (Marañ) do 7 062 km (Ucayali). Převážná část povodí se nachází v Brazílii, kde se část toku od soutoku zdrojnic k soutoku s Rio Negro nazývá Solimõ. Jihozápadní a západní část povodí se nachází na území Bolívie, Peru, Ekvádoru a Kolumbie. Povodí je ohraničeno východními svahy And, jižními svahy Guyanské vysočiny a severními svahy Brazilské vysočiny. Vyplňuje Amazonskou nížinu, která je jednou z největších nížin na světě. Základní tok prochází ze západu na východ mezi rovníkem a 5° jižní šířky, což je oblast s největším množstvím srážek (1 500 až 3 000 mm), které jsou rovnoměrně rozloženy v průběhu roku.", "question": "Jak se jmenuje nejvodnatější řeka na Zemi?", "answers": ["Amazonka"]}
{"title": "Světáci", "context": "Světáci je český film režiséra Zdeňka Podskalského natočený v roce 1969, jde o situační komedii, ve které se mj. objevují ostré narážky na tehdejší politickou scénu. režie: Zdeněk Podskalský námět a scénář: Vratislav Blažek kamera: František Valert hudba. : Evžen Illín, Vlastimil Hála kostýmy: Irena Greifová střih: Zdeněk Stehlík zvuk: Josef Vlček vedoucí produkce: Josef Ouzký výtvarník: Boris Moravec, Stanislav Pavlík zpěv: Waldemar Matuška Jde o vtipný a rozverný příběh tří venkovských zedníků-fasádníků, kteří se jednou dostanou se svou prací do Prahy. Ti tři dělníci, chlapi od stavebního řemesla si usmyslí, že si užijí radovánek, které jim poskytuje československé hlavní město a proto se rozhodnou, že alespoň na jednu noc budou vystupovat jako skuteční životem protřelí světáci. Vyrazí proto do \"lepší\" společnosti a seznámí se s jim ne zcela nepodobnou trojicí lehkých dámiček (které ve filmu ztvárnila trojice kamarádek a kolegyň z Vinohradského divadla Jiřina Bohdalová-Jiřina Jirásková-Iva Janžurová). Tuto trojici dam pak doplnila jejich starší kuplířka Trčková (Jiřina Šejbalová). Vlastimil Brodský (Gustáv Prouza) Jiří Sovák (Antonín Skopec) Jan Libíček (Petrtýl) Jiřina Bohdalová (Božka) Jiřina Jirásková (Marcela) Iva Janžurová (Zuzana) Oldřich Nový (Dvorský. ) Jiřina Šejbalová (Trčková) Ilja Prachař (kapitán Veřejné bezpečnosti) Vladimír Menšík (Novák) Otto Šimánek (muž) Jaroslav Moučka (Hovorka) Jiří Lír (prodavač u Adama) Viktor Maurer (.", "question": "Kdy byl natočen film Světáci?", "answers": ["1969"]}
{"title": "Praha", "context": "Podle této nejuznávanější teorie je Praha pojmenována po říčním prahu, tj. brodu, který se nacházel někde pod dnešním Karlovým mostem. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, bylo nazváno Praha. Dnešní urbanisté se rovněž domnívají, že nejdůležitější a současně nejvíce charakteristické pro vznik Prahy byly právě říční brody, na rozdíl od říčních břehů či činností prováděných v okolí řeky. Podle jiných vysvětlení bývá pojmenování spojováno také jednak s pražením (opracováním ohněm) ať už obilí, kovů nebo lesa, a jednak s vyprahlým návrším, ostrohem nad brodem, na kterém byl postaven Pražský hrad, tedy na takzvané prazje, což je označení pro sluncem vyprahlé místo či označení pro takovou půdu samotnou. Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu. Přívlastek Praga Caput Regni (Praha hlava království) byl používán od středověku, v roce 1518 byl vyznačen na Staroměstské radnici. Od roku 1927 byl součástí znaku Prahy přívlastek Praha matka měst (latinsky Praga mater urbium). Od roku 1991 je pak součástí znaku přívlastek Praga Caput Rei publicae (Praha hlava republiky). Přívlastek Praha stověžatá zřejmě poprvé použil historik Josef Hormayer počátkem 19. století, tou dobou tyto věže spočítal matematik a filozof Bernard Bolzano a dospěl k číslu 103 (bez vodáren a soukromých domů). Související informace naleznete také v článku Dějiny Prahy. Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů – poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární – dříve volutovou – keramikou). Okolo 200 let př. n. l. bylo na místě Závist založeno sídliště Keltů (Bojové). Kolem oblasti, kde nyní stojí Praha, zmiňuje Ptolemaiova mapa (2. století n.l.) germánské město s názvem \"Casurgis\".", "question": "Praha je kolikáté největší město Evropské únie?", "answers": ["15"]}
{"title": "Hřbitov svaté Otýlie", "context": "Hřbitov svaté Otýlie je hlavním českobudějovickým hřbitovem. Nachází se u Pražské třídy v Nemanicích. Součástí hřbitova je krematorium s obřadní síní a kaple svaté Otýlie, podle které je celý hřbitov pojmenován. == Historie == Hřbitov byl založen v roce 1887, výstavbu řídil Jakob Stabernak. Vysvětil jej 23. dubna 1889 biskup Martin Josef Říha. První pohřeb proběhl téhož dne. V roce 1891 nechal starosta Josef Kneissl upravit obřadní síň na kapli sv. Otýlie na počest své zesnulé manželky Otýlie. Hřbitov byl postupně rozšiřován o další části až do dnešní rozlohy. V letech 1923–25 bylo postaveno krematorium, v letech 1975–80 bylo vystavěno současné krematorium. V 60. letech 20. století došlo ke zřízení rozptylové loučky. == Současnost == V současnosti má hřbitov rozlohu 11,5 ha a asi 15 500 hrobů. Mezi významné osobnosti pohřbené na hřbitově patří hudební skladatel Bohuslav Jeremiáš, malíř Otto Matoušek, politici August Zátka, Wendelin Rziha, Otakar Svoboda, Josef Taschek a Albín Dlouhý nebo továrník a starosta města Johann Stegmann. Části hřbitova včetně krematoria a kaple sv. Otýlie jsou chráněny jako kulturní památka České republiky. === Církevní pohřebiště === V centrální části hřbitova se nachází (v VIII. oddělení) hrobka českobudějovických biskupů, kde jsou pohřbeni biskupové Martin Josef Říha, Josef Antonín Hůlka, Šimon Bárta, Josef Hlouch a Jiří Paďour. V sousedství biskupské hrobky je pak oddělení kněžských hrobů, kde jsou pohřbeni jednak kanovníci českobudějovické kapituly, jednak další kněží, kteří působili v českobudějovické diecézi (např. kněz a spisovatel Tomáš Koupal) a také dva vyšebrodští cisterciáci (Gerhard Nýdl a Vojtěch Ivo Kvapil). V sousedství se pak nachází hrobka kongregace redemptoristů, v níž jsou pohřbeni kněží a laičtí bratři této kongregace, kteří působili v českobudějovické redemptoristické koleji. V této hrobce je také pohřben 11. českobudějovický biskup Antonín Liška, který byl členem této kongregace. Několik jednotlivých kněžských hrobů je i v jiných částech hřbitova. V centrální části hřbitova jsou dále oddíly s hroby členek ženských kongregací Školských sester de Notre Dame a Sester Nejsvětější Svátosti. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Hřbitov svaté Otýlie ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo řídil stavbu hřbitova svaté Otýlie?", "answers": ["Jakob Stabernak."]}
{"title": "Papír", "context": "Lesklého efektu (např. na obálkách módních časopisů) se dosáhne na konci tiskového procesu, lakováním nebo laminováním, a není tedy vlastností papíru. Jiné přísady se používají pro rozšíření různých vlastností papíru, nejčastějšími z nich jsou optické zjasňovače (OZP), které dodávají papíru modrý odstín. Dalšími přísadami mohou být plnidla, klížidla, retenční prostředky,odpěňovače a další, které dodávají papíru vzhled a požadované vlastnosti. \"Granitový papír\" je název papírové suroviny obsahující velmi jemná obarvená vlákna buď z látky nebo z papíru. ==== Sušení ==== Papír se suší i několikrát během výroby (suchý papír je mnohem pevnější než vlhký, proto je lepší papír usušit a předejít tak jeho protržení a zastavení produkční linky). == Recyklace papíru == Papír patří mezi recyklovatelné materiály. V Česku se na jeho třídění používá modrý kontejner. Na označení papírových obalů vhodných k recyklaci se používá standardní recyklační symbol s číslem uvnitř nebo s označením PAP podle normy ČSN 77 0052-2. Jedná se o vlnitou lepenku (číslo 20), hladkou lepenku (číslo 21) a papír (číslo 22-39). Papíry vhodné k recyklaci jsou kancelářský papír, sešity, noviny, časopisy, reklamní letáky, krabice, kartony a lepenka. Naopak nevhodné k recyklaci jsou mokré, mastné a znečištěné papíry, voskový a uhlový papír (kopírák), termopapír, použité papírové kapesníky, hygienické vložky, obvazy, obaly ze směsi papíru a jiného materiálu, např. obaly tetra-pak obsahující také hliníkovou a polyetylenovou fólii.Papír lze recyklovat i opakovaně, nicméně sedminásobná recyklace je na hranici technických možností a v praxi se této hranice nedosahuje.", "question": "Jak se nazývá tenký, hladký materiál vyráběný zhutněním vlákna?", "answers": ["Papír"]}
{"title": "Dějiny filmu", "context": "Představoval dutý rotační válec (či válec s klikou) se sekvenčními fotografiemi, kresbami nebo ilustracemi na vnitřní straně pravidelně rozmístěnými do úzkých drážek, kterými divák pozoroval \"pohybující\" se kresby. 1839 – zrození fotografie s komerčně nezávislé daguerrotypie. (způsob fotografování na stříbrné či měděné plechy) zásluhou francouzského malíře a vynálezce Jacques-Louis Daguerre Mandeeho. 1841 – patentování kalotypie (nebo také talbotypie, proces pro tisk fotografií na negativní vysoce kvalitní papír) britským vynálezcem Williamem Henry Fox Talbotem. 1861 – vynález Kinematoskopu, patentovaným Američanem Sellersem Colemanem, zlepšující rotující lopatkové stroje zobrazující (ručně zalomenou) sérii stereoskopických snímků na skleněnou desku, postupně byl namontovaný na do bedny. 1869 – rozvoj celuloidu Johnem Wesley Hyattem, patentovaném v roce 1870 a ochranou známkou v roce 1873 – později byl využit jako základ fotografického filmu. 1870 – První demonstrace Phasmotropu (nebo Phasmatropu) Henrym Renno Heylem ve Filadelfii, USA, na které představil v rychlém sledu statické fotografie nebo fotografie tanečníků a vytvořil tak iluzi pohybu. 1877 – vynález praxinoskopu francouzským vynálezcem Charlesem Emile Reynaudem. Byl to \"projektor\" se zrcadlícím se bubnem, který vytvářel iluzi pohybu a byl podobným zařízením jako Zoetrope. Veřejné demonstrace praxinoscopu byly promítány v roce 1890 s projekcí \"filmů\" trvajících 15 minut v jeho pařížském Theatre Optique. 1879 – Thomas Alva Edison uskutečnil první veřejnou výstavu účinné žárovky, později využitou ve filmových projektorech. Obraz je nejjednodušší a všeobecně nejsrozumitelnější způsob sdílení zkušeností a zážitků. Od nejranějších časů lidé usilovali o zobrazení nejen světa, ale světa v pohybu. Jeskynní malby z doby kamenné ohromují přesností, s níž jsou zachycena zvířata, lovci a tanečníci v pohybu. Obrazové příběhy na vlysech egyptských hrobů zobrazují zřetelně opakování stále stejných postav, z nichž se při pečlivém pohledu vyklubou studie jednotlivých fází pohybu. Tyto za sebou řazené reliéfy běžícího válečníka, zdvihajícího svůj oštěp stále výše vykazují úžasnou podobnost se za sebou jdoucími políčky filmového pásu.", "question": "Jaké národnosti byl vynálezce Charles Emile Reynaud?", "answers": ["francouzským"]}
{"title": "Kanada", "context": "Zároveň někteří Evropané začali Kanadu opouštět a odcházeli do USA. V roce 1867 byl přijat Zákon o Britské Severní Americe, který sjednotil britské severoamerické kolonie Sjednocená provincie Kanada, Nové Skotsko a Nový Brunšvik v jediné, už do značné míry autonomní dominium. Krátce poté došlo k znovuvytvoření provincií Ontario a Québec. Do těchto provincií byla začleněna Ruprechtova země a přičleněny byly oblasti bývalé Severozápadní společnosti jakožto Severozápadní teritoria a nově vytvořená provincie Manitoba. Následně byla připojena Britská Kolumbie (od roku 1866 sjednocená s Vancouverem). Osidlování nových území bylo podpořeno mimo jiné výstavbou tři transkontinentálních železnic a ustavením královské severozápadní jízdní policie. V roce 1873 se připojila další kolonie (Ostrov prince Edvarda) a provinční status získaly části Severozápadních teritorií: Alberta a Saskatchewan (1905). Kanada vstoupila do první světové války automaticky vyhlášením války Velkou Británií a vyslala na evropská bojiště kontingent složený převážně z dobrovolníků. Ztráty však byly natolik těžké, že pro doplnění kanadských sil v roce 1917 musel premiér Robert Borden vypsat povinné odvody do armády. V roce 1919 Kanada v rámci dalšího osamostatňování sama za sebe vstoupila do Společnosti národů a v roce 1931 Westminsterský statut potvrdil její nezávislost. Velká hospodářská krize na přelomu 20. a 30. let zasáhla i Kanadu. Před druhou světovou válkou Kanada podporovala politiku appeasementu vůči Německu, po přepadení Polska pak její premiér William Lyon Mackenzie King prosadil v kanadském parlamentu vyhlášení války (10. září). Během války došlo k obrovskému rozvoji válečného průmyslu, Kanada zásobovala jeho produkty nejen Velkou Británii, ale i USA a SSSR. Její pozemní jednotky byly nejdříve dislokovány převážně ve Velké Británii, později se účastnily válečných operací. Obchodní i válečné loďstvo hrálo enormně významnou roli v bitvě o Atlantik. V roce 1949 se do té doby formálně nezávislé Dominium Newfoundland připojilo ke Kanadě jako její 10. provincie. Výsledkem silné poválečné imigrace byla tzv. tichá revoluce v Québecu, kde zřetelně poklesl podíl francouzsky mluvících obyvatel a došlo k výrazné sekularizaci společnosti. Během roku 1981 došlo k dohodě tzv. o patriaci (Patriation) ústavy, která měla definitivně učinit Kanadu nezávislou zemí. 17. dubna 1982 tak došlo i přes odpor představitelů Québecu k schválení nové verze ústavy, podle níž se Kanada stala zcela nezávislou zemí, v jejímž čele stojí monarcha sdílený s Velkou Británií.", "question": "Vstoupila Kanada do první světové války?", "answers": ["Kanada vstoupila do první světové války automaticky vyhlášením války Velkou Británií a vyslala na evropská bojiště kontingent složený převážně z dobrovolníků."]}
{"title": "Zelený čaj", "context": "S přípravou zeleného čaje se ve východních kulturách spojuje také řada obřadů a ceremonií. == Zelený čaj a zdraví == === Historie === Archeologické nálezy ukazují, že čaj se pije už téměř 5 000 let, a že Indie a Čína byly první dvě krajiny, kde se začal pěstovat. Podle legendy je objevení čaje připisováno čínskému císaři Šen-nungovi, kterému podle pověsti při ohřívání vody spadly do kotlíku náhodně i lístky čajovníku. Poté, co lahodně vonící nápoj ochutnal, byl překvapen jeho vynikající chutí a energií nápoje, která odstranila únavu. Zelený čaj se používal v tradiční medicíně v Indii, Číně, Japonsku a Thajsku v nejrůznějších případech od zastavování krvácení a zlepšování hojení ran přes snižování horečky, snižování krevního cukru až po zlepšování trávení. ==== Kniha čaje ==== Kissa Yojoki, neboli Kniha čaje, sepsaná zenovým mnichem jménem Eisai v roce 1191, popisuje pozitivní účinky pití zeleného čaje na pět životně důležitých orgánů, obzvláště pak na srdce. Kniha se zaobírá léčebnými účinky čaje, včetně léčby kocoviny, jeho role jako stimulantu, léčení oparů a uhrů, tišení žízně, nápravy poruch trávení, léčení onemocnění nervového systému \"beriberi\", prevenci únavy a podporu funkcí močové soustavy a mozkové činnosti. První část knihy také popisuje druhy čajovníků, jejich květů a listů a vysvětluje jak čaj pěstovat a jak zpracovávat jeho listy.", "question": "Komu je připisováno objevení čaje?", "answers": ["čínskému císaři Šen-nungovi"]}
{"title": "Mechy", "context": "Mechy (Bryopsida (sensu lato), Bryophyta (sensu stricto), ale také Musci či Muscophyta) jsou výtrusné rostliny, u kterých nejsou plně vyvinuté cévní svazky a gametofyt výrazně převládá nad sporofytem. Podle tradičního systému se společně s hlevíky a játrovkami řadily do oddělení mechorosty, v novém pojetí jsou vlastním oddělením. Je známo asi 10 000 druhů v 700 rodech; jedná se o druhé nejpočetnější oddělení vyšších rostlin po krytosemenných. Mechy jsou zelené vyšší, ale necévnaté rostliny malého vzrůstu, s výraznou schopností zadržovat vodu. Většinou preferují vlhká a stinná stanoviště. Také to jsou pionýrské rostliny. V životním cyklu výrazně převládá haploidní gametofyt. Gametofyt, mechová rostlinka, je schopná fotosyntézy a má poměrně složitou stavbu. Stélka je rozlišena na kořínky, příchytná vlákna (rhizoidy), lodyžku (kauloid) a lístky (fyloidy). Mnohobuněčné rhizoidy fixují mechovou rostlinku k podkladu. Lodyžka má již diferencovaná pletiva, nalezneme i jednoduchá vodivá pletiva. Stěna lodyžky je rovnoměrně ztlustlá, pokožka může být pigmentovaná. Je olistěná, lístky jsou zelené a probíhá v nich fotosyntéza. Gametangia, tedy pohlavní orgány, vyrůstají na vrcholu lodyžky. Mechové rostlinky mají oddělená pohlaví. Samčí pohlavní orgány, pelatky (antheridia) produkují dvoubičíkaté spermatozoidy, které se ve vlhkém prostředí aktivně pohybují. Samičí zárodečníky (archegonia) obsahují velkou nepohyblivou vaječnou buňku. Po oplození vzniká na gemetofytu sporofyt. Sporofyt je tvořen nohou, štětem a sporangiem - tobolkou, která produkuje haploidní výtrusy. U rašeliníků a štěrbovek štět chybí. Tobolka má dvoubuněčné průduchy, je vyztužena středním sloupkem (columela), kolem kterého je výtrusorodé pletivo (archesporum). V něm buňky prodělávají meiózu a tvoří se výtrusy. Sporangium je kryté víčkem a čepičkou (kalyptra). Výtrusy dozrávají najednou, ale vypadávají postupně díky obústí, věnci hydroskopických zubů. Obústí je také důležitý systematický znak. Oplození může proběhnout jen v dostatečně vlhkém prostředí (za deště), kdy se spermatozoidy mohou dostat k vaječným buňkám. Po oplození vznikne diploidní zygota, která se vyvíjí ve sporofyt. Ten vyrůstá z vrcholu mateřského gametofytu a je na něm plně závislý. Mechy nemají cévní svazky, jejich schopnost rozvádět vodu je tak omezená a to je příčinou jejich malého vzrůstu. Vodu přijímají celým povrchem stélky a rozvádějí ji vodivými pletivy (specializované buňky hydroidy, kapilární prostory uvnitř stélky) nebo po snadno smáčivém povrchu rostlin. Je-li vyvinuta voskovitá kutikula, může sloužit k usměrnění toku vody do určitých částí mechové rostlinky. Způsob, jakým mechy hospodaří s vodou, jim umožňuje využít i velmi malých a horizontálních srážek (např. rosa apod.) Velký povrch a snadná prostupnost stélky také znamená, že mechy jsou citlivé na kvalitu ovzduší i srážek.", "question": "Jsou mechy cévnaté rostliny?", "answers": ["Mechy jsou zelené vyšší, ale necévnaté rostliny malého vzrůstu, s výraznou schopností zadržovat vodu."]}
{"title": "Dynamit", "context": "Dynamit je výbušnina založená na explozivním potenciálu nitroglycerínu, který se v ní vyskytuje absorbován na křemelině. Oproti klasickému tekutému nitroglycerínu se vyznačuje mnohonásobně vyšší stabilitou oproti tlaku nebo nárazu. Dynamit vynalezl švédský chemik Alfréd Nobel v roce 1866, patent získal v roce 1867. Slovo pochází z původně Nobelem navrženého názvu Kieselgur-dynamite (Kieselgur je německy křemelina, dynamite řecky plná síly), byl také zpočátku dodáván jako Nobelův výbušný prach. Dynamit se obvykle skládá ze tří dílů nitroglycerínu, jednoho dílu křemeliny a malého množství jedlé sody. Tato směs je tvarována obvykle do podoby tyček. Později byla ve směsi nahrazena křemelina (infusoriová hlinka) dusičnanem draselným (KNO3) a dusičnanem sodným (NaNO3) a pro lepší nasákavost se přidávaly suché dřevité piliny. Dynamit mrzne při 8 °C, a proto se obtížně používal v chladném počasí. Proto se používal zimní dynamit (tzv. IZ dynamit), který obsahoval nemrznoucí příměsi jako di-nitro-glycerin nebo trinitrotoluen. K výbuchu je potřeba rozbuška. Samotný dynamit je poměrně stálý na rozdíl od samotného nitroglycerínu, který vybuchuje již při malém nárazu. Po určité době se mohou na povrchu dynamitu objevit kapky nitroglycerínu. Proto je třeba se starším dynamitem zacházet extrémně opatrně - je podobně citlivý na sebemenší náraz jako samotný nitroglycerín. V českých zemích byla postavena první továrna na dynamit roku 1870 v Zámecké rokli poblíž Prahy. Slovníkové heslo dynamit ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu dynamit ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém roce vynalezl Alfréd Nobel dynamit?", "answers": ["1866"]}
{"title": "Staroměstský orloj", "context": "Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé doložen v listině z 9. října 1410. Orloji uprostřed dominuje astronomický ciferník a pod ním kalendářní deska. Na astronomickém ciferníku, odvozeném od astrolábu, lze odečíst různé časy, astronomické cykly, polohu Slunce a kterým souhvězdím zvířetníku právě prochází, polohu Měsíce nad nebo pod horizontem, jeho fázi a postavení vzhledem ke Slunci. Z kalendářní desky lze odečíst aktuální měsíc, den a nepohyblivé svátky křesťanského kalendáře. Nad astronomickým ciferníkem jsou dvě okna, v nichž se pohybují apoštolové. Orloj je dále doplněn sochami po okrajích, bustou anděla mezi okny apoštolů a ozvučeným kohoutem v horní části nad okny. Pohon orloje, hodin, astrolábu, kalendářní desky, apoštolů a doprovodných pohybů soch je zajištěn mechanickým hodinovým strojem, který v průběhu času prošel několika úpravami a zlepšeními. Již roku 1402 jsou zmiňovány hodiny na věži a roku 1410 zde byl hodinářem Mikulášem z Kadaně pravděpodobně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem postaven současný orloj. Kolem roku 1470 byla doplněna architektonická a sochařská výzdoba a roku 1490 orloj upravil hodinář mistr Hanuš. V druhé polovině 16. století upravil a zdokonalil Staroměstský orloj Jan Táborský z Klokotské Hory. Další opravy byly provedeny v průběhu 17. a 19. století. Při velké opravě v letech 1865 až 1866 byla také osazena nová kalendářní deska od Josefa Mánesa se symboly zvěrokruhu, měsíce a se znakem Starého Města pražského. 8. května 1945, na konci 2. světové války během Pražského povstání byl orloj značně poničen a jeho obnovení si vyžádalo celkovou rekonstrukci.", "question": "Na jaké straně věže Staroměstské radnice v Praze je umístěn Staroměstský orloj?", "answers": ["na jižní straně"]}
{"title": "Greta Thunbergová", "context": "== Kontroverze == === Kritika === Poté, co se zvedla vlna studentských klimatických stávek, začali se popírači klimatické změny snažit ji zdiskreditovat. Podle redaktorky Aditya Chakrabortty z deníku The Guardian „spustili odpůrci ochrany životního prostředí nechutné osobní útoky“ na Gretu Thunbergovou. Nejvíce útoků je na Gretu vedeno ze strany lidí, kteří popírají změnu klimatu, velmi často zmiňují nebo přímo zneužívají její autismus.Švédská novinářka Paulina Neuding napsala pro časopis Quillette článek, ve kterém uvažovala, zda sláva a pozornost, kterou Thunbergová obdržela, na ni nevytváří nepřípustný tlak. V článku dále rozvíjela myšlenku, zda by to nemohl být problém s ohledem na její mnohočetné duševní problémy, a psala, že „školní stávka… představuje formu sebepoškozování, kterou chce Greta Thunbergová přilákat pozornost dospělých“. Další redaktorka Quillette Helen Deal napsala tweet, že Greta Thunbergová měla postoupit interview s Andrewem Neilem z BBC, popíračem klimatické změny. Pokračovala: „Mohli bychom být svědky zhroucení Grety v národní televizi a už bychom o ní nikdy neslyšeli“. Poté, co byla Dealová za tento tweet kritizována, prohlásila, že „je snad jasné, že to byl jen vtip“. Přes extrémně polarizovanou reakci, kterou na tweet dostala, nepřestala Dealová kritizovat Thunbergovou jako obhájkyni povědomí o změně klimatu a argumentovala tím, že děti „nás nemohou vést“. Naopak generální tajemník OSN António Guterres řekl na konferenci na Novém Zélandu v květnu 2019, že jeho generace „nevyhrává bitvu proti klimatickým změnám“ a že je na mladých, aby „zachránili tuto planetu“.Také Piers Corbyn. , známý popíráním klimatické změny (bratr Jeremy Corbyna), uvedl, že je Thunbergová zmanipulovaná dospělými a „nemá pravdu“.V období před volbami do Evropského parlamentu v květnu 2019 zvýšili pravicoví populisté v Německu své útoky na vědecká pojednání o klimatu a začali se ve svých zprávách zaměřovat na Gretu Thunbergovou. Strana Alternativa pro Německo, která má popírání klimatických změn ve svém programu, začala v rámci předvolební kampaně s osobními útoky na Thunbergovou, vysmívali se jí jako „duševně postižené“ a „podvodnici“.", "question": "Kdo podnítil vznik hnutí školních stávek pro klima Fridays for Future?", "answers": ["Greta Thunbergová"]}
{"title": "Krtek", "context": "Krtek je české jméno pro 13 rodů malých savců, hmyzožravců z čeledi krtkovitých (Talpidae). Jejich nejznámějším zástupcem je krtek obecný, žijící i na území ČR. Toto zvířátko inspirovalo výtvarníka Zdeňka Milera k vytvoření animované postavičky Krtečka (resp. Krtka). Krtci žijí v podzemních chodbách, které si vyhrabávají velkými tlapami. Krtek se živí bezobratlými, které vyhledává pomocí sluchu a čichu. Především žere žížaly, které loví ve svých chodbách. rod: Condylura krtek hvězdonosý (Condylura cristata) rod: Euroscaptor Euroscaptor mizura Euroscaptor parvidens krtek dlouhonosý (Euroscaptor longirostris) krtek jihočínský (Euroscaptor grandis) krtek Klossův. (Euroscaptor klossi) krtek východní (Euroscaptor micrura) rod: Nesoscaptor Nesoscaptor uchidai rod: Neurotrichus krtek rejskovitý (Neurotrichus gibbsii) rod: Parascalops krtek bělohlavý (Parascalops breweri) rod: Parascaptor krtek asámský. (Parascaptor leucura) rod: Scalopus krtek východoamerický (Scalopus aquaticus) rod: Scapanulus krtek čínský (Scapanulus oweni) rod: Scapanus krtek pobřežní (Scapanus orarius) krtek širokostopý (Scapanus latimanus). krtek západoamerický (Scapanus townsendii) rod: Scaptochirus krtek lesklý (Scaptochirus moschatus) rod: Scaptonyx krtek dlouhoocasý (Scaptonyx fusicaudus) rod: Talpa krtek anatolský (Talpa levantis) krtek balkánský (Talpa stankovici. ) krtek iberský (Talpa occidentalis) krtek kavkazský (Talpa caucasica) krtek obecný (Talpa europaea) krtek perský (Talpa streeti) krtek římský (Talpa romana) krtek sibiřský (Talpa altaica) krtek slepý (Talpa caeca) rod: Urotrichus krtek horský (Urotrichus pilirostris) krtek japonský (Urotrichus talpoides) Obrázky, zvuky či videa k tématu Krtek ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo krtek ve Wikislovníku", "question": "Jaký je nejznámější zástupce krtka na území ČR?", "answers": ["krtek obecný"]}
{"title": "Petra Kvitová", "context": "Petra Kvitová (* 8. března 1990 Bílovec) je česká tenistka, která do profesionálního tenisu vstoupila v roce 2006. Na okruhu WTA vyhrála devatenáct turnajů ve dvouhře žen. V rámci okruhu ITF zvítězila na sedmi singlových událostech. Na nejvyšší grandslamové úrovni získala dva tituly. Ve svém premiérovém finále ve Wimbledonu 2011 zdolala Rusku Marii Šarapovovou. Stala se tak vůbec první tenistkou narozenou v 90. letech, která vyhrála turnaj \"velké čtyřky\". Ve druhém finálovém boji na travnatém Wimbledonu 2014 hladce přehrála Kanaďanku Eugenii Bouchardovou a po Martině Navrátilové vybojovala, jako druhá žena narozená na české půdě, více než jednu mísu Venus Rosewater určenou pro šampiónky z All England Clubu. V roce 2011 zvítězila na Turnaji mistryň a Ženská tenisová asociace ji na konci sezóny vyhlásila hráčkou roku, Mezinárodní tenisová federace pak mistryní světa ve dvouhře. V roce 2007 debutovala v českém fedcupovém týmu, s nímž získala vítězný pohár pro rok 2011. Stala se hlavní oporou družstva, když vyhrála všech šest dvouher. V roli jedničky či dvojky týmu vybojovala další čtyři trofeje v letech 2012, 2014, 2015 a 2016. S Tomášem Berdychem triumfovala na Hopmanově poháru 2012. Na XXXI. letních olympijských hrách v Riu de Janeiru získala bronzovou medaili v ženské dvouhře. Čuchajským titulem z WTA Elite Trophy 2016 se stala vůbec první tenistkou na okruhu, která ovládla oba závěrečné turnaje sezóny. Na žebříčku WTA byla nejvýše klasifikována dne 31. října 2011 na 2. místě ve dvouhře a v únoru 2011 na 196. místě ve čtyřhře. Od poloviny prosince 2016 ji trenérsky povede bývalý tenista Jiří Vaněk. Kondičním koučem je bývalý triatlonista David Vydra. V sezóně 2010 ji Ženská tenisová asociace vyhlásila nováčkem roku. Následující sezónu získala čtyři individuální ceny, včetně nejlepší hráčky roku. V letech 2011 a 2014 zvítězila v anketě Sportovec roku České republiky, ocenění pro kolektiv roku navíc vždy získal i fedcupový tým, jehož byla členkou. Do šestnácti let startovala za TJ Fulnek, kde ji vedl otec Jiří Kvita, poté se stal jejím mateřským tenisovým klubem TK Agrofert Prostějov, s nímž opakovaně vyhrála mistrovství republiky smíšených družstev, a jehož je od 4. července 2011 doživotní čestnou členkou.", "question": "Kolik turnajů WTA ve dvouhře vyhrála Patra Kvitová?", "answers": ["devatenáct"]}
{"title": "Káně Harrisova", "context": "Káně Harrisova (Parabuteo unicinctus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých, vyskytující se v rozmezí od jihozápadu Spojených států jižně až po Chile a střední část Argentiny. Jeho výskyt je občas hlášen i v západní Evropě, většinou ve Velké Británii. Káně Harrisova je oblíbeným sokolnickým druhem; je tedy pravděpodobné, že její výskyt v Evropě má původ právě v jedincích, kteří unikli ze zajetí. Káně Harrisova je jediným zástupcem rodu Parabuteo. Vědecké jméno je odvozeno z řeckého para, což znamená jako nebo podobný, a latinského buteo, označující káni, uni značí jeden a cinctus znamená obklopený nebo ohraničený, což poukazuje na bílý pás na základu a na konci ocasu. Anglické jméno pták dostal od Johna Jamese Audubona, který jej pojmenoval na počest svého ornitologického druha, finančního sponzora a přítele Edwarda Harrise. Káně Harrisova je známá svým význačným chováním - loví ve skupině, která sestává z členů jedné rodiny (většina dravců loví samostatně). == Popis == === Obecně === Jedinci se liší délkou v rozmezí od 46 do 76 cm a všeobecně mají rozpětí křídel okolo 1,1 m.", "question": "Čím je známá Káně Harrisova?", "answers": ["význačným chováním"]}
{"title": "Tučňák oslí", "context": "Přesto byla řada tuláků spatřena až na břehu Argentiny (kde již nevelký počet ptáků dokonce hnízdí) nebo na březích Austrálie a Nového Zélandu. == Popis == Tučňák oslí je nelétavý pták, dobře přizpůsobený k životu v moři, kde loví potravu. Namísto lehkých křídel má tuhé ploutve připomínající vesla, které mu umožňují obratně se v hluboké vodě pohybovat.Jako ostatní tučňáci, tak i tučňák oslí má tělo s kontrastním černobílým zbarvením. Tak je dobře maskován při pobytu na moři; tmavý a světlý odstín se dobře mísí s temným oceánem a světlou oblohou. Specifické jsou jeho bílé skvrny klínovitého tvaru nad očima a po stranách hlavy. Duhovku má tmavě hnědou. Dále jistě zaujme jasně oranžovým až červeným pruhem po stranách zobáku, nebo výrazně růžovýma až oranžovýma nohama. Jako ostatní ptáci z rodu Pygoscelis má dlouhý kartáčový ocas, který se skládá z 14 až 18 per, dorůstajících až do délky 15 centimetrů. Tělo má pokryté velmi jemným peřím; na jednom centimetru čtverečním vyrůstá až 28 peříček. Aby si jej udržel vodotěsné, zobákem si ho pravidelně mastí vlastní olejovitou hmotou z nadocasní žlázy. Mláďata jsou před dovršením 14 měsíců prakticky stejně zbarvená (šedě až černě na zádech, bíle na břiše), avšak od dospělých odlišná (bez bíle kresby na hlavě).Dorůstá až do výšky 90 cm, průměrně 75 cm, a drží tak třetí příčku (po tučňákovi císařském a patagonském) v pomyslném žebříčku největších žijících zástupců čeledi Sphenisciformes. Dosahuje téměř devítikilogramové hmotnosti, která je ale vysoce proměnlivá; v období rozmnožování či pelichání – v obou případech vyznačeném nižším příjem potravy, může jeho váha klesnout na méně než pět kilogramů. Severněji hnízdící ptáci dosahují vyšších rozměrů, než ptáci žijící blíže k jihu. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný a obě pohlaví se od sebe liší pouze v tělesných parametrech: samice má nepatrně nižší hmotnost, výšku, délku končetin či zobáku, nežli samec .Průměrně se tučňák oslí dožívá 13 let. Kritickým obdobím je pro tento druh první rok života, během kterého umírá 30–50 % mláďat, tedy téměř každé druhé. Avšak dožije-li se jedinec druhého roku, šance na přežití výrazně roste (až 80 % pravděpodobnost). V zajetí se dožívá nezvykle nízkého věku, průměrně 10 let.", "question": "Jakou barvu má duhovka tučňáka oslího?", "answers": ["tmavě hnědou"]}
{"title": "Špenát", "context": "Špenát (Spinacia) je rod rostlin z čeledi laskavcovitých, ve starších taxonomických systémech byla řazena do čeledi merlíkovité (Chenopodiaceae). Špenát je jednoletá rostlina. Nejznámějším druhem tohoto rodu je špenát setý. Do Evropy se dostal díky křižáckým výpravám kolem 16. století, avšak první zmínky o této rostlině pocházejí již z 10. století. Špenát je zdraví prospěšný, neboť obsahuje mnoho vitamínů (C, E, K) a minerálů. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu špenát ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo špenát ve Wikislovníku Taxon Spinacia ve Wikidruzích Špenát a jeho vliv na zdravotní stav člověka", "question": "Je špenát jednoletá rostlina?", "answers": ["Špenát je jednoletá rostlina."]}
{"title": "Bambus", "context": "Bambus je souhrnný název pro množství rodů trav z čeledi lipnicovitých vyznačujících se dřevnatými stébly. Jsou vesměs řazeny do podčeledi bambusové. Největší druhy dorůstají do výšky až přes 40 metrů. Bambus slouží jako mnohostranný materiál pro podobné účely jako dřevo. Může být použit jako materiál pro konstrukci staveb, výrobu nástrojů, nábytku, ale i papíru a oděvů, nebo také jako potravina. Obsahuje převážně bílkoviny a sacharidy. Bambus je materiál, který nemá v přírodě obdobu, není dřevem. Bambus není strom, ale tráva. Má podzemní stonky stejně jako ostatní traviny. Odolná a pevná vlákna prostupují měkčí a pružnější hmotou, které když tak zvenčí působícího tlaku umožní tuhým vláknům rozestoupit se. Uvnitř je dutý. == Využití bambusů == Má velmi mnoho využití. Samostatný velký exemplář se stane výraznou solitérou v kterékoliv části zahrady a parku. Lze je využít i pro rychlé zaclonění nevzhledných míst v našem okolí. Své velké uplatnění nachází i v nádobách umístěných na terase nebo v zimní zahradě. Samotná tyčovina se dá využít v mnoha aranžérských příležitostech v interiéru i na zahradě, mladé výhonky zase pro kuchyňské účely. Základní oblasti využití bambusů jsou: stavební a konstrukční materiál surovina k výrobě věcí denní potřeby potravina (bambusové výhonky) výroba papíru a buničiny stabilizace půdy před erozí léčiva == Zajímavosti == Z bambusu je možné udělat skoro vše; byly z něj například zhotoveny hudební nástroje, jízdní kola a dokonce automobil. Bambus je díky rychlosti růstu zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejrychleji rostoucí rostlina světa. Dokáže vyrůst až o 91 centimetrů za den, což je rychlost 0,00003 km/h. Ve středověku se v Číně z bambusu vyráběly zbraně a mnohé jiné nástroje. == Dělení bambusů == BAMBUSEAH (1447 druhů) ARUNDINARIINAE (249) Acidosasa (22) Arundinaria (1) Bashania (6) Ferrocalamus (2) Gaoligongshania (1) Gelidocalamus (12) Indocalamus (35) Menstruocalamus (1) Metasasa (2) Oligostachyum (18) Pleioblastus (42) Polyanthus (1) Pseudosasa (36) Sasa (58) Sasaella (11) Vietnamocalamus (1) THAMNOCALAMINAE (226) Ampelocalamus (11) Borinda (8) Chimonocalamus (16) Drepanostachyum (11) Fargesia (83) Himalayacalamus (9) Thamnocalamus (4) Yushania (84) RACEMOBAMBOSINAE (27) Neomicrocalamus (7) Racemobambos (17) Vietnamosasa (3) SHIBATAEINAE (182) Brachystachyum (1) Chimonobambusa (38) Hibanobambusa (1)", "question": "Je bambus stromem?", "answers": ["Bambus není strom, ale tráva."]}
{"title": "Emil a detektivové", "context": "Emil a detektivové (1928, Emil und die Detektive), je detektivní povídka určená dětem, kterou napsal německý spisovatel Erich Kästner a ilustroval Walter Trier. Jejím pokračováním je kniha Emil a tři dvojčata (1934, Emil und die drei Zwillinge). Obsah povídky PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Emil Tischbein je chlapec, který žije se svou maminkou v Neustadtu. Tatínka už Emil nemá, ale maminka doma pilně pracuje jako kadeřnice, aby Emil mohl chodit na reálku. Moc peněz proto nemají. Emil je pozván ke své tetě a babičce do Berlína na prázdniny. Maminka mu dá na cestu 140 marek, aby je odevzdal babičce na přilepšenou. Pro oba jsou to dost velké peníze a Emil si proto obálku s bankovkami přišpendlí k podšívce kabátu, aby jí neztratil. Když však ve vlaku usne, jeho spolucestující, jakýsi pan Grundeis, mu jí ukradne. Emil jej v Berlíně na nádraží naštěstí zahlédne a sleduje ho až k jeho hotelu. Zde se seznámí s chlapcem Gustavem a ten mu pomůže získat pro pátrání celou partu berlínských chlapců. Díky tomu může také Emil poslat zprávu své tetě a babičce, že se neztratil. O tom, jaký byl z toho poplach, když se Emil u tety neobjevil, mu vypráví jeho sestřenice Pony, která nelenila a přijela za Emilem na kole. Hoch s přezdívkou Profesor skvěle organizuje sledování, ale chlapci dokáží vše vyžvanit, a tak se pronásledování zloděje druhý den zúčastní snad stovka dětí. Ten zpanikaří a chce peníze uložit do banky, ale Emilovi se ho podaří usvědčit z krádeže tím, že v bankovkách jsou objeveny vpichy po špendlíku. Nakonec se zjistí, že zloděj je dlouho hledaný bankovní lupič a Emil obdrží odměnu za dopadení 1000 marek.", "question": "Proč dala matka v knize Emil a detektivové Emilovi 140 marek?", "answers": ["aby je odevzdal babičce na přilepšenou"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Jde o velmi dekorativní ovoce (a rostliny). \"Day neutral\" - jahodníky plodící celý rok. Tyto jahodníky ovšem dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta. Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku. Hlavní období sklizně je nejčastěji v červnu a červenci. Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zahradních jahodách. Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí. Ve většině případů se však nejedná o alergickou, ale tzv. pseudoalergickou reakci. Tato se vyznačuje podobnými příznaky, nejčastěji kopřivka, které jsou však vyvolávány jiným mechanismem. Jahody se konzumují jak za syrova po utržení z keříku, tak i po tepelné úpravě, přidávají se jako náplň například do ovocných (jahodových) knedlíků, do pečiva (jahodový koláč, jahodová bublanina atd.). Často se také zavařují do kompotů, využívají se pro výrobu moštů.", "question": "Kdy se doporučuje jahody sklízet?", "answers": ["dopoledne"]}
{"title": "Louis de Funè", "context": "Kromě francouzštiny dobře ovládal i španělštinu a angličtinu. Než se stal hercem, Louis neúspěšně vystřídal řadu zaměstnání: byl kožešník, dekoratér, aranžér, účetní, prodavač. Koncem třicátých let začal pracovat jako pianista v pařížské čtvrti Pigalle. Přitom absolvoval Simonovy herecké kurzy. V roce 1936 se oženil s Germaine Carroyer, s níž měl syna Daniela (*1937). V roce 1942 se rozvedli. O rok později se oženil s Jeanne Barthelémy de Maupassant (praneteří Guy de Maupassanta, s níž měl dva syny: Patricka (*1944) a Oliviera (*1949). Patrick je lékařem, Olivier se několik let věnoval herectví a hrál v několika filmech společně s otcem. Později pracoval jako pilot Concorde pro Air France. Louis de Funè se poprvé objevil v divadle ve hře Slaměný milenec, před kamerou v roce 1946 ve filmu Barbizonovo pokušení. Různými vedlejšími rolemi se \"prokousával\" celých 15 let, než začal být úspěšný. V divadle, které ho vyneslo na výsluní díky divadelní hře Oskar, hrál i řadu epizodních rolí, než získal svou první hlavní roli ve filmové komedii Četník ze Saint Tropez - získal si tak coby strážmistr Ludovic Cruchot celou Evropu. Pak už se mu nabídky jen hrnuly. Ve filmu Fantomas ztvárnil komisaře Juva, zahrál si zde spolu se Jeanem Maraisem. Poté se setkal s režisérem Gérardem Ourym a natočil za spolupráce herce André Bourvila komedii Smolař. Výsledkem 11 752 000 diváků se zapsal do francouzské filmové historie, stejně tak jako pozdější film Velký flám (natočený ve stejné spolupráci), kde výsledek byl 17 000 000 diváků za tři měsíce (ve francouzských kinech tento rekord překonal až Titanik). Zatímco ve Francii byl řadu let enormně úspěšný, v USA byl téměř neznámý s výjimkou komedie Dobrodružství rabína Jákoba z roku 1973. V Česku a na Slovensku jeho popularitě napomohl výrazný výkon dabingu Františka Filipovského. Jeho herecký styl se opíral o živelnou komiku a neuvěřitelné mimické schopnosti, jež zdědil hlavně po matce, které mu vynesly přezdívku Muž tisíce tváří, nebo Muž s tváří z gumy.", "question": "Ve kterém filmu se herec Louis de Funè poprvé objevil před kamerou?", "answers": ["Barbizonovo pokušení"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. === Rodinný život === První manželkou Karla Jaromíra Erbena byla Barbora (Betyna) Mečířová (28. 6. 1818 Žebrák – 20. 8. 1857). Seznámil se s ní na prázdninových pobytech v Žebráku. Svatba se konala po téměř desetileté známosti roku 1842 a manželé Erbenovi měli čtyři děti, Blaženu (1844–1933), Ladislavu (1846–1892), Jaromíra (1848–1849) a Bohuslavu (1850–1924). Po smrti manželky se Karel Jaromír Erben v roce 1859 znovu oženil. S druhou manželkou Žofií Mastnou (14. 5. 1836 Jičín – 23. 9. 1905 Praha) měl ještě syna Vladimíra (1859–1860) a dceru Marii (1862–1864). === Zaměstnání === Roku 1837, poté, co dokončil svá právnická studia, nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích, v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1852–1853 a 1863–1864 pak jejím direktorem (předsedou). Roku 1845 byl jmenován členem jazykové komise při Matici české a začal se tak podílet na formování spisovné češtiny. Rok 1848 nebyl moc příznivý pro muže, který se hodlal zabývat historií, proto se pustil Erben do politiky. V květnu tohoto roku byl Erben poslán do Chorvatska, aby obeznámil tamní občany s děním v Čechách a zároveň dopisoval do Prahy o důležitých věcech mezi Jihoslovany. Na podzim téhož roku byl jmenován překladatelem u zemské vlády. Roku 1850 byl Erben ustanoven sekretářem Českého muzea (dnešního Národního muzea).", "question": "Kolik let měl Erben s Barborou Mečířovou známost, než se vzali?", "answers": ["desetileté známosti"]}
{"title": "International Plant Names Index", "context": "International Plant Names Index International Plant Names Index (IPNI) je databáze vědeckých jmen semenných rostlin, kapradin a jim příbuzných rostlin, zahrnující i základní bibliografické údaje, které s těmito názvy souvisí. Databáze dosahuje nejvyšší podrobnosti na úrovni druhů a rodů.[1] Jejím cílem je eliminovat nutnost neustále vyhledávat primární zdroje při shánění bibliografických informací o rostlinných názvech.[2][3] Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku International Plant Names Index na anglické Wikipedii.↑ International Plant Name Index [online]. [cit. 2014-10-25]. Dostupné online. ↑ LUGHADHA, E. N. Towards a working list of all known plant species. Philos Trans R Soc Lond B Biol Sci.. 2004, roč. 359, čís. 1444, s. 681-7. Dostupné online. ISSN 0962-8436. ↑ CROFT, J.; CROSS, N.; HINCHCLIFFE, S., et al. Plant Names for the 21st Century: The International Plant Names Index, a Distributed Data Source of General Accessibility. Taxon. 1999, roč. 48, čís. 2, s. 317. Dostupné online. ISSN 00400262. DOI:10.2307/1224436. Související články Seznam botaniků a mykologů dle zkratek mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Biologie | Houby | Informační věda a knihovnictví | Rostliny", "question": "K čemu slouží International Plant Names Index?", "answers": ["je databáze vědeckých jmen semenných rostlin, kapradin a jim příbuzných rostlin, zahrnující i základní bibliografické údaje"]}
{"title": "Nur-Sultan", "context": "Bajterek Bajterek je nejslavnější orientační bod v Nur-Sultanu. Tato věž má představovat topol, na který kouzelný pták Samuruk položil své vejce. Na kouli na vrcholu Bajtereku je otisk ruky prezidenta Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva. Galerie Mrakodrapy v Nur-Sultanu Soubor:Astana Architecture 02.jpgModerní architektura (1) Soubor:Astana, capital of Kazakhstan 04.jpgMešita Nazarbajevova univerzita Evropsko-asijská univerzita L. N. Gumiljovova Hospodářství a infrastruktura Hospodářství Nur-Sultan žije především ze své funkce hlavního města a s tím souvisejících činností. Stavební činnost ve městě hraje také velkou roli. Dalším významným odvětvím je zpracování kůže. Okolí města má rozsáhlé zemědělské využití. Doprava Nur-Sultan leží uprostřed Kazachstánu, a tím má zvláštní postavení dopravního uzlu. V roce 2005 byla dokončena velká rekonstrukce Astanského mezinárodního letiště (IATA: TSE, ICAO: UACC) podle projektu japonského architekta Kišo Kurokawy. Nur-Sultanské vlakové nádraží je významným centrem pro severní Kazachstán, vlaky zajišťují dopravu do většiny velkých měst v Kazachstánu, včetně Talgo Express do Almaty. Mezinárodní spoje do Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, Ruska a na Ukrajinu jezdí většinou jednou týdně. Od léta 2008 nabízí jízdní řád také přímé vlakové spojení do Čínské Urumči (v autonomní oblasti Sin-ťiang). Obyvatelstvo Do roku 2007 se populace Nur-Sultanu více než zdvojnásobila, na více než 600 000 obyvatel, s očekávaným počtem obyvatel 1 milion v roce 2030. Migrující pracovní síla – legální i nelegální – přichází z celého Kazachstánu a sousedních států, jako Uzbekistán a Kyrgyzstán. Nur-Sultan je magnetem pro mladé odborníky, kteří chtějí budovat kariéru. To změnilo národnostní složení obyvatelstva města a přineslo více kazašského obyvatelstva do města, které dříve mělo většinu obyvatel skládající se ze slovanských národů. V Nur-Sultanu vzrostl počet kazašského obyvatelstva na zhruba 60 %, oproti 17 % v roce 1989. V roce 1999 měl Nur-Sultan 281 000 obyvatel. Okolo 30 % kazašského původu a 70 % národnosti ruské, ukrajinské, německé a další. Mnozí toto argumentují tím, že cesta k přilákání etnických Kazachů na sever byla klíčovým faktorem při přesunu kapitálu. Dnes[kdy? ] má Nur-Sultan kolem 750 000 obyvatel, což znamená nárůst okolo 200 000 osob za dva roky. Národnostní složení", "question": "Jaká je zkratka Astanského mezinárodního letiště podle standardu IATA?", "answers": ["TSE"]}
{"title": "Brambůrky", "context": "Brambůrky, nebo bramborové lupínky, jsou drobné pochutiny vyráběné z plátků brambor smažené a dochucené solí nebo dalšími jinými ingrediencemi. První brambůrky prý vyrobil 24. srpna 1853 indiánský kuchař George Crum v Moon's Lake House poblíž Saratoga Springs v New Yorku. Kuchař byl rozezlen zákazníkem (populární mýtus chybně označuje za tohoto zákazníka Cornelia Vanderbilta nebo Neila Vanderbilta), který si objednal francouzské brambory a následně je nechal vrátit kuchaři s tím, že jsou plátky brambor moc silné. Crum nakrájel plátky brambor tak tenké, že nešly uvařit v rozpáleném oleji v kotlíku, proto je usmažil, a ke všemu je naschvál přesolil. Ačkoliv Crum očekával kritiku, hosté byli velmi nadšeni z této pochutiny. Chipsy se poté staly pravidelným chodem na menu pod názvem \"Saratoga Chips\".[zdroj? ] Jiná verze tohoto příběhu přisuzuje objev Dr. Kelloggovi (bratru zakladatele společnosti Dr. Kellogg).[zdroj? ] Brambůrky jsou nezdravá strava, vedoucí ke špatné životosprávě, obezitě a celulitidě. Vědci z Technické univerzity v Mnichově poprvé prokázali přítomnost rakovinotvorné látky – glycidamidu – ve smažených hranolcích a chipsech. Glycidamid je látka, jež vzniká při zahřívání produktů z brambor a je daleko nebezpečnější než v hranolcích před několika lety objevený akrylamid.", "question": "Ve kterém roce byly poprvé vyrobeny brambůrky / čipsy?", "answers": ["1853"]}
{"title": "VOR (radiomaják)", "context": "VOR (radiomaják) Kombinovaná pozemní stanice D-VOR/DME palubní VOR/ILS s mechanickou stupnicí VOR (VHF Omnidirectional Radio Range) je VKV všesměrový radiomaják. Je jedním ze základních systémů, používaných v leteckém provozu pro přístrojovou navigaci. Umožňuje určit letadlu směr vůči konkrétnímu majáku - a to přímo ze signálu, bez toho, aby přijímač musel mít nějakou speciální směrovou anténu. Tím se liší od systému nesměrových majáků NDB, které je třeba zaměřovat směrovou anténou. Vylepšením systému VOR je systém D-VOR. Signál D-VOR umožňuje přesnější navigaci. Systém je zpětně kompatibilní: Přijímače VOR přijímají i signál D-VOR. Pro navigaci v bezprostředním okolí letišť se používá T-VOR (Terminal-VOR) Všesměrových majáků se v letectví používá již od začátku 50. let. Systém VOR využívá frekvenční pásmo od 108 až 118 MHz. Systém VOR umožňuje určit pouze azimut k majáku. Proto se často kombinuje s měřením vzdálenosti DME. Kombinace obou systémů indikuje polohu vůči majáku v polárních souřadnicích. Na podobném principu funguje i původně vojenský a výrazně přesnější systém TACAN, který bývá někdy slučován s VOR do společného bodu, označovaného VORTAC.", "question": "Jaká je zkratka pro všesměrový rádiomaják?", "answers": ["VOR"]}
{"title": "Kostel svatého Jana Nepomuckého (Žďár nad Sázavou)", "context": "Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u města Žďár nad Sázavou patří mezi nejvýznamnější stavby barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Kostel stojí na Moravě na Zelené hoře v katastrálním území Zámek Žďár nedaleko historické zemské hranice Čech a Moravy. Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Záměr na stavbu poutního kostela pojal žďárský opat Václav Vejmluva v roce 1719 po otevření hrobu sv. Jana Nepomuckého. Stavba probíhala v letech 1720-1722 na jeho náklad. Smyslem stavby bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce. Základní kámen stavby byl položen 16. května 1720, chrám byl vysvěcen dne 27. září 1722. V době vzniku stál na travnatém vršku, který Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora (dříve se nazýval Černý les nebo Strmá hora) podle vrchu u Nepomuku, ze kterého pocházel Jan Nepomucký i první žďárští mniši. Do nedávné doby byla stavba obklopena vysokým borovým lesem, který však byl odstraněn, aby bylo na kostel tak jako původně vidět i z velké dálky. Dne 16. července 1784 vzplanul v areálu kláštera požár, který se přenesl i na poutní kostel a zcela zničil jeho střechu. Dva měsíce nato byl klášter zrušen. Prvním krokem k záchraně bylo zakrytí kostela prkny na základě sbírky, kterou uspořádal žďárský obchodník Josef Pluhař. O obnovu kostela se snažili mniši ze zrušeného kláštera i místní obyvatelé. Teprve v roce 1792 povolilo moravské gubernium kostel opravit se dvěma podmínkami: kostel bude sloužit jako pohřební a do areálu bude přenesen hřbitov biskupství ani gubernium nepřispějí žádnými finančními prostředky, žadatelé doloží, že mají dost peněz na opravu i následný provoz. Pokud se tak nestane, bude kostel stržen a stavební materiál vydražen pro účely náboženského fondu.", "question": "Kdy byl zařazen poutní kostel svatého Jana Nepomuckého do Seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO?", "answers": ["1994"]}
{"title": "Zoofobie", "context": "Zoofobie je panický strach ze zvířat - a to buď ze všech zvířat, nebo z konkrétního zvířete. Jedná se o nejčastější druh fobie. Vyskytuje se častěji u žen než u mužů. U postiženého vede strach ze zvířete až k mohutnému stresu a k celkově vyhýbavému chování. == Popis == Je normální se bát hada, agresivního psa či se štítit pavouka. U zoofobie je ale tento strach iracionální - kynofobik se psa bojí ať je pes klidný nebo agresivní, ať má náhubek a vodítko či nikoliv. Arachnofobik se bojí pavouka i když není jedovatý. U každého druhu zoofobie může postižený panikařit už jen z pohledu na fotografii zvířete. Dotyčný si uvědomuje nesmyslnost těchto pocitů, ale nedokáže to ovládnout. == Příčiny == Existují různé příčiny tohoto onemocnění. Může se jednat o vrozený strach, strach způsobený nepříjemným zážitkem, dotyčný byl svědkem napadení nebo o tom slyšel. == Příznaky == Záchvat je vyvolán v přítomnosti zvířete, může se vyskytnout i když zoofobik vidí zvíře v televizi, na fotografii, či při pomyšlení na zvíře. Při záchvatu fobie se u dotyčného vyskytují tyto příznaky: nervozita panika, záchvat úzkosti strach ze smrti touha uniknout dušnost, potíže s dýcháním sucho v ústech zrychlený tep pocení pocit na zvracení třes ztuhnutí, neschopnost mluvit == Fobie z určitých zvířat == == Odkazy == === Související stránky === Seznam fobií === Reference === === Externí odkazy === https://web.archive.org/web/20090809102606/http://constricted.pise.cz/94408-druhy-strachu-nebo-vedecky-fobie.html http://jung.sneznik.cz/forum/read.php?3,19089 http://ivet-k.blog.cz/0703/druhy-fobie http://naposledy.blog.cz/0901/druhy-fobii http://wisegeek.com/how-common-is-a-fear-of-animals.htm", "question": "Je zoofobie ojedinělým druhem fobie?", "answers": ["Jedná se o nejčastější druh fobie."]}
{"title": "New York", "context": "V New Yorku je vyprodukováno pouze jedno procento skleníkových plynů vyprodukovaných v celých Spojených státech, ačkoliv zde žije 2,7 % obyvatel Spojených států. Průměrný obyvatel New Yorku spotřebuje jen polovinu elektrické energie v porovnání s průměrným obyvatelem San Francisca a čtvrtinu v porovnání s průměrným obyvatelem Dallasu. Vedení města se v posledních letech zaměřilo na snižování dopadů na životní prostředí. Vysoká míra znečištění vedla k rozšíření astmatu a dalších nemocí dýchacího ústrojí mezi obyvateli města. Politikou města je kupovat do svých budov energeticky efektivní vybavení. New York také vlastní nejvíce autobusů na zemní plyn a s hybridními motory v celých Spojených státech a také se zde objevily jedny z prvních taxíků s hybridním pohonem. Město bylo jedním ze žalobců v přelomovém sporu u Nejvyššího soudu Spojených států (Supreme Court of the United States) pod označením Massachusetts v. Environmental Protection Agency, kterým byla Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) donucena regulovat vypouštění skleníkových plynů. New York je také světovým lídrem v budování energeticky efektivních kancelářských budov, jejichž typickým zástupcem je Hearst Tower. Pitnou vodu získává New York z Catskill Mountains. Tato voda je natolik kvalitní, že nevyžaduje další chemické úpravy před distribucí spotřebitelům, což je možno jen v dalších čtyřech velkých amerických městech. Charakteristickým znakem New Yorku je nesmírné množství mrakodrapů, především pak na Manhattanu. V New Yorku se nalézá asi 5600 mrakodrapů a 48 z nich má přes 200 m, což je nejvíce na světě.", "question": "Odkud získává New York pitnou vodu?", "answers": ["z Catskill Mountains"]}
{"title": "Monty Python: Smysl života", "context": "Monty Python: Smysl života (anglicky Monty Python's The Meaning of Life) je britská filmová hudební komedie skupiny Monty Python, natočená v roce 1983, kterou režíroval Terry Jones. Film se skládá z řady skečů o různých etapách života, které jsou jen volně propojené. Tento kinematografický počin tedy nemá jednolitý děj. Nemálo scén je zaměřeno proti katolické církvi. Film byl krátce zakázán v Irsku, jehož obyvatelstvo je z velké většiny křesťanské. Graham Chapman John Cleese Terry Gilliam Eric Idle Terry Jones Michael Palin Carol Clevelandová Patricia Quinnová Mark Holmes Simon Jones Matt Frewer Film je rozdělen do kapitol a i jednotlivé kapitoly často obsahují několik nezávislých skečů. The Crimson Permanent Assurance - úvodní krátký film režírovaný Terrym Gilliamem. Satira zaměřená na nevybíravé praktiky ve velkých korporacích. Starší úředníci se vzbouří proti svým mladším bezcitným šéfům, ovládnou budovu a přemění ji v \"pirátskou loď\", která se vydává plenit komerční banky a finanční sektor obecně. Po výpadech novodobých pirátů leží finanční giganti v troskách. Loď odplouvá a přepadává přes okraj Země (neboť se \"moderní teorie o tvaru Země ukázaly jako katastrofálně mylné\"). Hlavní film začíná scénkou s plovoucími rybami v akváriu v restauraci. Ryby mají tváře šesti členů skupiny Monty Python a věnují se filozofické konverzaci poté, co vidí, jak je jejich přítel (ryba jménem Howard) servírován k jídlu zákazníkovi v restauraci. Následuje zpívaná část. Část 1: Zázrak zrození (Part I: The Miracle Of Birth) - je rozdělena do dvou skečů. V prvním je žena přivážena na porodní sál. Doktoři si nechají především přivézt různé přístroje a až po chvíli jim dojde, že něco schází - pacientka. Když se pak rodička ptá, co má dělat, dozví se, že nic, protože nemá kvalifikaci.", "question": "Kdo režíroval komedii Monty Python: Smysl života?", "answers": ["Terry Jones"]}
{"title": "95 tezí", "context": "Neodsuzuje odpustky ani soudobou nauku o nich, a dokonce ani kázání samotné, jak bylo pronášeno, poněvadž ho neslyšel osobně. Místo toho uvádí své znepokojení ohledně toho, že lidé odpustky špatně chápou a že kázání podporují toto neporozumění, jako třeba názor, že odpustky mohou zahladit každý hřích anebo že mohou člověka zbavit viny i trestu za hřích. V doušce Luther napsal, že Albrecht může najít teze o této věci přiložené k dopisu, a tak seznat nejistotu nauky o odpustcích, jež kontrastuje se sebevědomím kazatelů hlásajících výhody odpustků. Bylo zvykem, že před sezváním disputace byly teze vytištěny univerzitní tiskárnou a veřejně publikovány. Žádný výtisk wittenberského tisku 95 tezí se nedochoval, ale to není překvapivé, protože Luther ještě nebyl slavný a význam dokumentu nebyl rozpoznán. Wittenberské univerzitní stanovy požadovaly, aby se teze vyvěšovaly na dveřích všech kostelů ve městě, ale Philipp Melanchthon, který se poprvé zmínil o vyvěšení tezí, uvedl pouze dveře kostela Všech svatých. Melanchthon také tvrdil, že Luther zveřejnil Teze 31. října, ale to je v rozporu s několika Lutherovými výroky o sledu událostí; a Luther vždy prohlašoval, že on přednesl své námitky správnou cestou a že nepodněcoval veřejný spor.", "question": "Proč se nedochoval žádný výtisk 95 tezí?", "answers": ["protože Luther ještě nebyl slavný a význam dokumentu nebyl rozpoznán"]}
{"title": "Ve stínu", "context": "Ve stínu je kriminální filmové drama Davida Ondříčka z roku 2012. Děj se odehrává v Československu během dvou týdnů před měnovou reformou na jaře 1953. Z udílení Českých lvů v březnu 2013 si odnesl jedenáct cen. Původní název byl Ve stínu koně, ale scéna se zastřeleným koněm (nejdražší v celém filmu) zcela vypadla, navíc by tak byl název podobný seriálu Znamení koně. David Ondříček chtěl, aby hlavní hrdina kapitán Hakl byl původně zaníceným komunistou, který v průběhu děje přejde do opozice, ale Ivan Trojan, který ho ztvárnil, to odmítl. Začátek natáčení byl naplánován na 5. března 2011, plánováno bylo 45 natáčecích dnů. Natáčelo se v Praze, v Polsku i v barrandovských ateliérech. Příprava zabrala čtyři roky, během nichž bylo napsáno 17 verzí scénáře. Výrobu filmu podpořila společnost RWE, Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, evropský fond Eurimages, hlavní město Praha a Polský filmový institut. Na návrh amerického distributora a koproducenta Ehuda Bleiberga byl film poté, co se nedostal na Berlinale, celý přestříhán (na konečném střihu se podílel také Ivan Passer) a premiéra tak byla odsunuta z původního únorového termínu na září 2012. Film byl zkrácen a byla také upravena hudba. Hudbu k filmu složili Jan P. Muchow a Michal Novinski . Muchow a Novinski na hudbě intenzivněji pracovali od léta 2011. Byla oceněna Cenou české filmové kritiky i Českým lvem. Ve spolupráci se zpěvačkou Sarou Vondráškovou (Never Sol) Muchow a Novinski složili a nahráli ústřední píseň filmu \"Lay Down\", ke které vznikl i klip. Premiéra filmu byla věnována herci Radoslavu Brzobohatému (ačkoliv ve filmu nehraje), který den před premiérou zemřel a v den premiéry by oslavil 80. narozeniny. Do kin byl film nasazen jak na digitálních nosičích, tak i na klasických 35mm filmových kopiích. Film byl přeložen do ruštiny (překladatelé Diana Shvedova a Andrey Efremov) a uveden v rámci Dnů slovenské kinematografie v Moskvě v roce 2014.", "question": "Kolik Českých lvů získal film Ve stínu?", "answers": ["jedenáct"]}
{"title": "Seaborgium", "context": "Jejich objev byl jako první potvrzen nezávislým experimentem a Američané navrhli pro nový prvek název seaborgium na počest jaderného fyzika Glena T. Seaborga. Připraven byl reakcí jader kalifornia s jádry prvku kyslíku. 24998 Cf + 188 O → 263106 Sg + 4 10 n Návrh na pojmenování prvku po dosud žijícím vědci vzbudil značné rozpaky a diskuze ve vědeckém světě. Po mnoha debatách bylo konečně na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku seaborgium a chemická značka Sg. Glenn Seaborg Izotopy Dnes je známo celkem 16 izotopů seaborgia, nejstálejší známý izotop 269Sg se jako α zářič rozpadá s poločasem 3,1 minuty, nejméně stálý izotop 258Sg má poločas rozpadu pouhé 2,9 milisekundy. Poločasy přeměny 268Sg, 270Sg, 272Sg a 273Sg nejsou známy. IzotopRok objevuReakcePoločas rozpadu 258Sg 1994 209Bi(51V,2n) 2,9 ms 259Sg 1985 207Pb(54Cr,2n) 0,29 s 260Sg 1985 208Pb(54Cr,2n) 4,95 ms 261Sg 1985 208Pb(54Cr,n) 178 ms 262Sg 2001 207Pb(64Ni,n) 6,9 ms 263Sgm 1974 249Cf(18O,4n) 1,0 s 263Sgg 1994 208Pb(64Ni,n) 0,12 s 264Sg 2006 238U(30Si,4n) 37 ms 265Sg 1993 248Cm(22Ne,5n) 14,4 s 266Sg 2004 248Cm(26Mg,4n) 21 s 267Sg 2004 248Cm(26Mg,3n) 268Sg 269Sg 3,1 min 270Sg 271Sg 2003 242Pu(48Ca,3n) 2,4 min 272Sg 273Sg Odkazy Literatura N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Arnold F. Holleman, Nils Wiberg: Lehrbuch der Anorganischen Chemie 102. Auflage, de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-017770-1, S. 1980. Související články 6. skupina Jaderná fyzika Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu seaborgium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo seaborgium ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu", "question": "Jakou chemickou značku má seaborgium?", "answers": ["Sg"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život ==", "question": "Jak se jmenuje sbírka, kterou Erben proslul?", "answers": ["Kytice z pověstí národních"]}
{"title": "Anemograf", "context": "Anemograf Anemograf je meteorologický přístroj, jenž slouží k měření a trvalému zaznamenávání jak rychlosti tak i směru větru. Jedná se vlastně o anemometr (přístroj na měření rychlosti větru), který je doplněn o mechanické zapisovací zařízení poháněné hodinovým strojem popřípadě i o snímací elektroniku, u novějších přístrojů též o A/D převodník pro digitální záznam naměřených dat a jejich případný přenos do paměti počítače. Tento přístroj slouží spolu s dalšími přístroji a vědeckými zařízeními, mimo jiné, také ke studiu, popisu a dokumentaci základních reálných fyzikálních a meteorologických dějů probíhajících v zemské atmosféře. Přístroj sestrojil a do dnešní podoby zdokonalil švýcarský fyzik, meteorolog, konstruktér a vynálezce Heinrich von Wild (1833-1902). Externí odkazy https://web.archive.org/web/20080614040020/http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/373125-anemograf mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Meteorologie obory aerologie • aeronomie • bioklimatologie • dynamická meteorologie • fyzikální meteorologie • hydrometeorologie • klimatologie • meteorologická technika • nauka o chemismu atmosféry • nauka o radioaktivitě atmosféry • synoptická meteorologie užitá meteorologie agrometeorologie • lesnická meteorologie • letecká meteorologie • lékařská meteorologie • námořní meteorologie • silniční meteorologie přístroje aktinometr • anemograf • anemometr • aneroid • barograf • barometr • družice (METEOSAT) • heliograf • profiler • psychrometr • pyranometr • pyrheliometr • radar • raketa • sodar • srážkoměr • teploměr • vlhkoměr prvky oblačnost • rosný bod • rychlost větru • směr větru • srážky • teplota • tlak • vlhkost vzduchu jevy anticyklóna • blesk • bouře • bouřka • bouřlivý příliv • cyklóna • déšť • duha • sníh • El Niñ • fronta (okluzní • studená • teplá) • změny klimatu a globální oteplování • globální stmívání • halové jevy • jinovatka • konvekční bouře (unicela • multicela • supercela) • kroupy • ledovka • mlha • opar • námraza • náledí • oblak • počasí • rosa • severoatlantická oscilace • skleníkový efekt • sněhový efekt vodních ploch • tornádo • tropická cyklóna • vítr informace aerologický diagram • biozátěž • družicový snímek • izolinie (izobara • izohumida • izohypsa • izochora • izoterma) • kód (SYNOP • TEMP • CLIMAT • TAF • Q) • mapa • meteogram • meteorologická výstraha • model numerické předpovědi počasí (ALADIN • MEDARD) • předpověď počasí • aktivita klíšťat • povodňová aktivita • předpověď počasí pro alergiky • UV index • vertikální řez atmosférou • znečištění ovzduší", "question": "Jak se jmenoval švýcarský fyzik a meteorolog, který sestrojil anemograf?", "answers": ["Heinrich von Wild"]}
{"title": "Německo", "context": "Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN; německy: Bundesrepublik Deutschland, neoficiální německá zkratka BRD) je středoevropský stát, rozdělený na 16 spolkových zemí. Na západě sousedí Německo s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Na severu je jeho sousedem Dánsko a jeho břehy jsou omývány Severním a Baltským mořem. Na východě sousedí s Polskem, na jihu se Švýcarskem a na jihovýchodě s Českem a Rakouskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu, a to Bavorska a Saska. Rozloha Německa je 357023 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Podle úředních údajů mělo Německo k 31. prosinci 2015 82,2 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti, a to o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1,1 miliónu lidí. Německo je co do absolutního počtu imigrantů zemí, která je nejvíce postižena současnou evropskou migrační krizí, zvláště v roce 2015. Dle známých dokumentů bylo území s latinským názvem Germania obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení velké části tehdejšího Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1914 se Německo významně podílelo na vypuknutí první světové války. V roce 1939 rozpoutalo Německo druhou světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla doposud největší válkou historie. Po porážce v této válce přišlo Německo o území východně od řek Nisy a Odry včetně exklávy Východní Prusko. Na zbylém území Německa vznikly v roce 1949 dva státy, Německá demokratická republika (NDR) a Spolková republika Německo (SRN). Zvláštním politickým útvarem byl Západní Berlín, který ale měl po celou dobu své existence pevné vazby na SRN. V roce 1990 se znovusjednocený Berlín a pět obnovených zemí na území bývalé NDR připojily ke Spolkové republice Německo.", "question": "Jaká je rozloha Německa?", "answers": ["357023 km2"]}
{"title": "Alfons Mucha", "context": "Alfons Maria Mucha (24. července 1860 Ivančice - 14. července 1939 Praha) byl český malíř a designér období secese, které je v angličtině a francouzštině známo pod francouzským označením Art nouveau (nové umění). Alfons Mucha byl otcem spisovatele Jiřího Muchy. Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894-1895), který si u něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů. Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. Krom toho se také zasloužil spolu s Jaroslavem Kvapilem a Ladislavem Syllabou o obnovení svobodného zednářství v Československu. Narodil se v Ivančicích v rodině soudního zřízence Ondřeje Muchy a jeho manželky Amálie rozené Malé. Měl dvě vlastní sestry, Annu a Andělu. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v petrovském chlapeckém sboru. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na pražskou Akademii krátce pracoval jako písař u ivančického soudu. V této době připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky. Z roku 1875 pochází Muchova první známá přesně datovaná kresba, jedná se o pastel představující Janu z Arku na hranici. Roku 1879 odchází do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací do firmy Kautský-Brioschi-Burghardt. Poté odešel do Mikulova, kde maloval portréty místních obyvatel. Roku 1883 byl pozván hrabětem Khuen-Belassim k vytvoření dekorací interiérů zámku Emmahof či Emín nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou. V roce 1885 odešel na Akademii výtvarných umění do Mnichova (Akademie der Bildenden Künste München) a o dva roky později do Paříže na Julianovu akademii (Académie Julian), z níž však přešel na Colarossiho akademii (Académie Colarossi). Roku 1892 byl pověřen ilustrovat Scè et épisodes de l'histoire d'Allemagne (Výjevy a epizody z německé historie) od Charlese Seignobose. K osudovému zlomu v jeho kariéře došlo roku 1894, když získal objednávku na plakát pro Sarah Bernhardtovou. Nejslavnější Muchovo období nastalo kolem přelomu 19. a 20. století, kdy pracoval v Paříži. Desátého června 1906 se v kostele sv. Rocha na Strahově oženil s o 23 let mladší Marií Chytilovou (1882-1959, jí bylo 23, jemu 46 let) a odjel do Spojených států, aby si vydělal na realizaci svého velkého snu, Slovanské epopeje. Dostalo se mu tam uvítání jako největšímu dekorativnímu umělci světa, přesto se toužil vrátit do vlasti.", "question": "Kdy zemřel Alfons Mucha?", "answers": ["14. července 1939"]}
{"title": "Románi", "context": "Románi Románské jazyky v Evropě ve 20. století Mapa míst, kde se ve větší míře užívají románské jazyky: španělština, francouzština, portugalština, italština, rumunština Románi je označení skupiny národů mluvících románskymi jazyky. Jsou mezi ně počítáni: Španělé (včetně Katalánců a Galicijců), Italové, Francouzi, Portugalci, Rumuni (také Moldavané) a Valoni. Románské jazyky Románské jazyky se vyvinuly z latiny a vznikly tedy na území, které ovládala Římská říše. Náleží do skupiny indoevropských jazyků. Románskými jazyky mluví asi 800 miliónů lidí po celém světě. Španělština a portugalština se prostřednictvím kolonizace rozšířily do severní, střední a jižní Ameriky, francouzština do některých území Afriky, Karibiku, jihovýchodní Asie a Tichého oceánu. Latinská Amerika Jižní Ameriku a její kulturu, jazyk, náboženské vyznání i genetické složení hluboce ovlivnily románský vliv. V 19. století se tak jižní Americe začalo říkat latinská. Většina obyvatel jižní Ameriky má románské předky, hlavně španělské a portugalské, ale částečně i italské. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Jazyk | Lidé", "question": "Které národy patří mezi Romány?", "answers": ["Španělé (včetně Katalánců a Galicijců), Italové, Francouzi, Portugalci, Rumuni (také Moldavané) a Valoni"]}
{"title": "Emoce", "context": "Tento přístup je neosobní ve smyslu stejného přístupu ke všem pacientům a určitého standardu péče. Na druhou stranu studenti a studentky medicíny mají naučené a socializované emoce, které se jim objevují během určitých životních situací. Například pocit studu během vyšetřování intimních míst, odpor či znechucení během pitvy či jiných operací s lidským tělem a jeho částmi. Jejich jednání v roli lékaře často porušuje určité jinak obecně platné sociální konvence. Během zmíněné pitvy je to úcta k mrtvým. Během vyšetření je to fyzický kontakt s cizím člověkem. Negativní či přehnané emoce jsou podle norem lékařské profese nežádoucí a studenti a studentky se je tak snaží potlačit. Vyvíjejí proto různé strategie, kterými jsou emoce potlačeny nebo ventilovány. Tyto strategie jsou většinou individuální. Patří mezi ně například odosobnění pacienta – člověk je spíše předmět odborného zájmu; mechanizace a rutinizace vyšetření či prohlídky; akcentování pozitivních stránek (z hlediska profesního růstu); užívání humoru; vyhýbání se přímému kontaktu. Z hlediska výkonu povolání může mít přílišný důraz na management emocí a vnější tlak za následek syndrom vyhoření. Management emocí jedince také ovlivňuje, do jaké míry sociální skupina, která vytváří tlak na určitý ideál jednání, reflektuje jedincovu snahu a aspiraci na tento ideál. == Psychologické pojetí emocí == Emoce jsou relativně krátké epizody vzájemně souvisejících koordinovaných změn v několika komponentách (neurofyziologické aktivaci, behaviorálním projevu, subjektivním prožitku, v tendenci k jednání a kognitivních procesech), jako odpovědi na (převážně) vnější události, které mají pro jedince význam. Emoce jsou celistvou odpovědí jedince na osobně relevantní a motivačně významné události (Frijda, 1986; Levenson, 1999), jsou přechodnou (rozuměj netrvalou a časově relativně ohraničenou) bio-psycho-sociální reakcí na události, které mají vliv na naši celkovou pohodu a které potenciálně vyžadují okamžité jednání. Emoce jsou metaforou pro rychlé, bezprostřední, organizované, ekologické a ekonomické zpracovávání informací, které nám pomáhá okamžitě se rozhodovat a jednat bez dlouhého racionálního zvažování (Tooby, Cosmides, 2008).", "question": "Jsou negativní emoce žádoucí?", "answers": ["Negativní či přehnané emoce jsou podle norem lékařské profese nežádoucí a studenti a studentky se je tak snaží potlačit."]}
{"title": "Wales", "context": "Od severu k jihu měří asi 274 km a od západu k východu asi 97 km. Wales hraničí na východě s Anglií, a s mořem na ostatních třech stranách: s Bristolským průlivem na jihu, se Svatojiřským průlivem na západě, a Irským mořem na severu. Velšské pobřeží má délku 965 km. Při pobřeží Walesu se nachází několik ostrovů, z nichž je největší Anglesey na severozápadě. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu se nachází v středním Walesu ve městech Cardiff, Swansea a Newport a jejich okolí. Wales je převážně hornatý, zvláště na severu a ve středu. Hory byly vymodelovány během poslední doby ledové. Nejvyšší hory ve Walesu se nacházejí ve Snowdonii. Nejvyšší horou Walesu je zdejší hora Snowdon (1085 m). V západním Walesu se rozkládá Kambrijské pohoří, na které na jihu navazuje pohoří Brecon Beacons s nejvyšší horou Pen y Fan (886 m). Moderní hranice Walesu a Anglie jsou hodně umělé; byly definovány převážně v 15. století na základě feudálních hranic. S výjimkou potvrzení Monmouthshiru jako části Walesu v roce 1968 nebyly nikdy schváleny v žádném referendu a neurčila je žádná hraniční komise a kopírují Ofův val pouze přibližně. Wales je známý také různými krkolomnými názvy obcí, např Cwmbran Town Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Walesu.", "question": "Je Wales převážně hornatý?", "answers": ["Wales je převážně hornatý, zvláště na severu a ve středu."]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismu a tektonických procesů. Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch. Vzhledem k velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi a často je popisována jako její \"sestra\" či \"sesterská planeta\". Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší než v případě Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 %. Nicméně podmínky na povrchu Venuše jsou od pozemských zcela odlišné. Na povrchu panují extrémní podmínky způsobené silným skleníkovým efektem. Atmosféra je složena převážně z oxidu uhličitého (96,5 %). Bez možnosti změřit šíření seismických vln skrz jednotlivé vrstvy planety a znalosti momentu setrvačnosti je jen velmi málo způsobů, jak zjistit více informací o vnitřní stavbě a složení planety. Nicméně podobnost rozměru a hmotnosti Venuše se Zemí naznačuje, že tyto dvě planety si budou podobné i ve vnitřní stavbě. Venuše se nejspíše také skládá z jádra, pláště a pevné kůry. Jelikož je menší než Země, dá se odvozovat, že menší bude i její vnitřní tlak.", "question": "Která planeta je druhá v pořadí od Slunce?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Vinnetou", "context": "Další filmová zpracování obsahují již pouze motivy Mayových děl. Tak na příklad v druhém dílu Vinnetoua Vinnetou – Rudý gentleman, (1964) Ribanna žije, je do Vinnetoua zamilovaná a Old Firehand se ve filmu vůbec nevyskytuje. Ve třetím díle Vinnetou – Poslední výstřel, (1965) hyne Vinnetou kulkou bídáka Rollinse, který v knize vystupuje pouze jako epizodní postava druhého dílu. Nicméně se ukáže, že tato rána nebyla smrtelná, protože v roce 1998 vzniklo volné pokračování Vinnetou se vrací. Film je uváděn také pod českým názvem Návrat Vinnetoua. Plánovaný film Vinnetou v cizích stopách nebyl vůbec realizován. V 80. letech vznikl seriál o Vinnetouovi, kde Vinnetoua opět ztvárnil Pierre Brice, u fanoušků Vinnetoua ale seriál pozitivní hodnocení nezískal. V roce 2015 televizní společnost RTL plánovala natočit nové tři filmy o Vinnetouovi, ve kterých se o Pierru Briceovi uvažovalo jako o možném představiteli Inču-čuny. Pierre Brice ovšem zemřel a tak si roli Inču-čuny zahrál Gojko Mitič.Natočeny byly tři filmy:Vinnetou-Nový svět, Vinnetou-Tajemství stříbrného jezera a Vinnetou-Poslední Bitva.Celá triologie měla název Vinnetou (minisérie).[zdroj? ] Na filmy o Vinnetouovi byla natočena parodie Manitouova bota. Vinnetou je smyšlená postava, jeho předlohou však byl skutečný apačský náčelník Cochise, žijící v letech 1805–1874. Byl však inspirován i jinými apačskými náčelníky, především Geronimem a Vittoriem. Náčelník Cochise se, stejně jako Vinnetou, přátelil s bělochy a s jedním z nich, armádním stopařem Tomem Jeffordsem, jej pojilo hluboké přátelství, velmi podobné vztahu Vinnetoua s Old Shatterhandem. Cochise měl sestru jménem Sonseeahray (v překladu Jitřenka), do níž byl Jeffords zamilován. Dívka však byla záhy zavražděna bělochy (tak jako literární Nšo-či). Na rozdíl od literárního Vinnetou však byl Chochise náčelníkem Chirikahuú, nikoli Mescalerů a zemřel přirozenou smrtí v rezervaci. Stříbrná puška je označení dvouhlavňové ručnice s pažbou zdobenou stříbrem, kterou Vinnetou používal v dobrodružných románech Karla Maye. Zdědil ji po svém otci. Ve filmovém zpracování příběhů byla po Vinnetouově smrti odnášena proudem spolu s jeho tělem. Postava Vinnetoua se již několikrát představila i v českém divadle. V roce 2005 uvedlo Divadlo Minor částečně loutkovou hru Vinnetou aneb Věčná loviště for everybody v režii Jana Jirků. Vinnetoua s Old Shatterhandem hráli Jiří Laštovka a Filip Jevič, Sama Hawkense Petr Stach, Santera Ondřej Nosálek, Nšo-či Kristýna Franková, Klekí-petru Zuzana Skalníková a Inču-čunu a Tanguu Hynek Chmelař.", "question": "Kdo byl předlohou postavy Vinnetoua?", "answers": ["skutečný apačský náčelník Cochise"]}
{"title": "Nespoutaný Django", "context": "Nespoutaný Django (v anglickém originále Django Unchained) je americký western režiséra Quentina Tarantina z roku 2012. Film se odehrává v jižních státech USA a zaměřuje se na Djanga, osvobozeného otroka, který cestuje napříč Spojenými státy v doprovodu doktora Kinga Schultze, nájemného lovce lidí. V hlavních rolích hrají Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washingtonová a Samuel L. Jackson. Snímek získal dva Zlaté glóby v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl ještě nominován v kategoriích Nejlepší film (drama), Nejlepší režie (Quentin Tarantino) a Nejlepší herec ve vedlejší roli (Leonardo DiCaprio). Získal také dva Oscary v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší původní scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl také nominován v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší kamera (Robert Richardson) a Nejlepší střih zvuku (Wylie Stateman).", "question": "Jak se jmenuje režisér filmu Nespoutaný Django?", "answers": ["Quentina Tarantina"]}
{"title": "Izák", "context": "Izák (hebrejsky יִצְחָק, Jicchak; doslova \"bude se smát\") je druhým biblickým patriarchou. Je synem Sáry a patriarchy Abraháma, manžel Rebeky a otec Ezaua a patriarchy Jákoba. Izák měl být obětován svým otcem Abrahámem, ale Hospodin ho v posledním okamžiku ušetří. == Mládí == Izák nebyl jedináčkem. Jeho otec měl ještě jednoho syna jménem Izmael (Jišmael), kterého měl s otrokyní své ženy Hagarou (později měl Izák ještě dalších šest a i více sourozenců). Ale \"dědicem\" byl Izák, protože ho Abraham měl se svojí manželkou Sárou a Hospodin ho určil jako jeho dědice. Izákovo narození bylo zaslíbené od Boha, Abrahám a Sára totiž už byli velice staří a neměli děti. Abrahám byl od Boha zkoušen. Měl obětovat Izáka (Bůh chtěl vědět jestli mu Abrahám opravdu důvěřuje). Abrahám s důvěrou uposlechl a šel Izáka obětovat na horu Morija (též Sion, na které byl dle tradice vystavěn Šalomounův chrám). Na poslední chvíli řekl anděl Abrahámovi, že ve zkoušce uspěl a ať místo svého syna obětuje berana. (Významem tohoto mýtu je zákaz lidských obětí jednou provždy.) == Synové Jákob a Ezau ==", "question": "Jak se jmenoval Izákův mladší syn?", "answers": ["Jákoba"]}
{"title": "Mramorový oblouk (Londýn)", "context": "Mramorový oblouk (Marble Arch) je oblouk z kararskéko mramoru poblíž Speakers' Corner v Londýnském Hyde Parku v městském obvodu Westminster u západního konce Oxford Street. Autorem návrhu byl v roce 1828 John Nash. Inspiroval se triumfálním Konstantinovým obloukem v Římě. Původně byl vztyčen na ulici Mall jako brána do Buckinghamského paláce (Nash původní Buckingham House rozšířil na královský palác pro Jiřího IV.). Poté, co byl shledán příliš úzkým pro královský kočár, byl roku 1851 přemístěn na místo kde stojí dodnes. Uvnitř oblouku se nacházejí tři malé místnosti, které byly do roku 1950 používány jako policejní stanice. Některé sochy určené pro jeho výzdobu, především ty, které měly zdobit původní hlavní vstup, byly umístěny na průčelí Národní galerie. Oblouk stál poblíž tyburnského popraviště, místa veřejných poprav v období let 1388 až 1793. Průchod nebo průjezd obloukem je povolen pouze členům královské rodiny a příslušníkům královského jízdního dělostřelectva. Doprava – metro – Marble Arch. Obrázky, zvuky či videa k tématu Mramorový oblouk ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém roce byl navržen Mramorový oblouk, jedna z památek londýnského Hyde Parku?", "answers": ["1828"]}
{"title": "Mateřídouška vejčitá", "context": "Tvoří trsnaté keříky o výšce 10 až 30 cm. Po rozemnutí je pro ni typická vůně, která se může lišit podle stanoviště a genetické mutace. Listy jsou vstřícné, vejčité až široce eliptické (7-12 × 4-6 mm), krátce řapíkaté. Květy jsou drobné a fialové, uspořádané do hlavatého květenství, oboupohlavné nebo funkčně samičí (se zakrnělými tyčinkami). Kvete od července do října. == Výskyt == Roste téměř po celé Evropě až do poloviny evropské části Ruska. V České republice se vyskytuje mimo jižní Moravu. Preferuje nízké či pravidelně sekané louky, travnaté a kamenité svahy (například i hráze, železniční náspy apod.), paseky, okraje lesů, případně obrůstá hliněná mraveniště. Je tolerantní k půdnímu pH, vyžaduje ale substrát chudší na živiny. == Použití == Mateřídouškový čaj je účinný pří onemocněních horních cest dýchacích (kašel, chřipka, zánět průdušek), při poruchách zažívání spojených s plynatostí a kolikami (zvyšuje vylučování žaludečních šťáv). Rovněž navozuje klid, příjemný spánek, pomáhá při bolestech hlavy, závratích a nervových slabostech.", "question": "Kvete mateřídouška vejčitá v březnu?", "answers": ["Kvete od července do října."]}
{"title": "Zánik domu Usherů", "context": "Zánik domu Usherů (povídka byla přeložena do češtiny nebo slovenštiny i pod názvy Zánik domu Usherovského, Zkáza Domu Usherů, Pád domu Usherů a Zánik domu Usherova, název anglického originálu zní The Fall of the House of Usher) je hororová povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1839. Hororový příběh je vyprávěn nejmenovaným mužem, jenž obdrží naléhavý dopis od přítele z dětství Rodericka Ushera, v němž jej žádá, aby jej přijel navštívit. Vypravěč se vydá za přítelem, který žije ve starém ponurém sídle a shledá jej ve špatném psychickém stavu. Ačkoli je rod Usherů vážený, je o něm známo, že jeho členové trpí duševními indispozicemi. Vypravěč si toho ihned povšimne – nejen na stavu svého přítele, nýbrž i na jeho sestře Madeline. Povídka byla několikrát zfilmována. == Příběh == Vypravěč příběhu obdrží jednoho dne naléhavý dopis od svého přítele z dětství Rodericka Ushera, aby jej přijel navštívit do jeho sídla. Žádá jej o pomoc, trpí nervovou rozrušeností a doufá, že mu společnost jediného přítele přinese úlevu. Muž se vydá na cestu a jakmile kvečeru dorazí ke starobylému domu rodu Usherů, padne na něj podivná tíseň. Jakoby měl dům se sousedním močálem temnou moc přivolávat chmury. Na mysl mu vyvstane představa, že dům obklopují tíživé výpary rozkladu, hnijící ovzduší s nádechem barvy olova. O váženém rodu Usherů je známo, že slul odnepaměti přehnanou citlivostí, jež se projevovala v četných uměleckých dílech, zájmem o složité formy hudby a štědrou dobročinností. Sluha návštěvě odebere koně a komorník muže doprovodí k Roderickovi. Jak je překvapen proměnou posledního z Usherů! Před ním stojí lidská troska, mrtvolně bledá pleť, velké oči, tenké bledé rty, tenké měkké vlasy povlávající kolem lebky s nepřiměřeným rozpětím. Roderick jej srdečně vítá, v jeho tváři je upřímnost. Velmi záhy návštěvník pozná další rysy povahy svého přítele – rozpolcenost, ustavičnou úzkost a zádumčivost. Usher jej informuje o své chorobě a utkvělé obavě, že brzy zemře. Má pocit, že toto prastaré sídlo nad ním získalo nějakým způsobem moc a opanovalo jeho životní elán. K neblahým psychickým náladám přispívá i špatný zdravotní stav jeho milované sestry Madeline, vleklá choroba ji velmi oslabuje a přivádí dnem ode dne blíž k náruči smrti.", "question": "Kdo je autorem povídky Zánik domu Usherů?", "answers": ["Edgara Allana Poea"]}
{"title": "OpenBSD", "context": "OpenBSD OpenBSD Web www.openbsd.org Vyvíjí The OpenBSD Project Rodina OS BSD Druh Open source Aktuální verze 6.8 / 18. října 2020[1] Způsob aktualizace binární pomocí instalačního CD, FTP release Správce balíčků balíčky, porty Podporované platformy Alpha, AMD64, armish, hp300, hppa, i386, landisk, luna88k, mac68k, macppc, MIPS, mvme68k, mvme88k, sgi, sparc, sparc64, vax, zaurus Typ jádra Monolitický Licence BSD licence Stav Aktivní OpenBSD je otevřený operační systém z rodiny BSD, který vznikl jako fork projektu NetBSD v roce 1995. Jeho autoři kladou důraz na bezpečnost a na software bez děr. Cílem projektu vytvořit svobodný a extrémně bezpečný operační systém pro nejrůznější platformy. Dalšími cíli je vytvoření vývojářské platformy či dodržování ANSI, POSIX a částečně X/Open standardů. Filozofií projektu je raději méně funkcí, o to více bezpečných, než rozsáhlý multifunkční systém plný chyb. Hlavním mottem projektu je \"Only two remote holes in the default install, in more than 10 years! \". Běžně se též používá motto \"Secure by default\" (Bezpečný ve výchozím nastavení). OpenBSD projekt je též autorem ostatních Open* projektů, které jsou posléze masivně využívány napříč platformami nejen z rodiny operačních systému *BSD. Asi nejznámějšími projekty jsou OpenSSH, OpenBGPD, OpenNTPD či OpenCVS. V minulosti byl projekt vyvíjen pod částečným sponzoringem organizace DARPA, která je podřízena Ministerstvu obrany USA. Dnes je ale projekt závislý na darech dobrovolníků. Součástí financování je též prodávání propagačních materiálů a oficiálních CD projektu. Vůdčí osobností projektu je Theo de Raadt. OpenBSD podporuje emulaci většiny binárních programů ze SVR4 (Solaris), FreeBSD, Linuxu, BSD/OS, SunOS a HP-UX. Projekt OpenBSD vydává novou verzi každých šest měsíců, a to vždy 1. května a 1. listopadu. Součástí distribuovaných vydání jsou vždy jen a pouze software, které jsou kompatibilní s BSD licencí – např. Apache 1.0. Ostatní software, které nevyhovují, je možno stáhnout z FTP repozitářů, ovšem nemohou se objevit na oficiálně distribuovaných médiích. Zajímavosti Maskotem projektu byl v minulosti BSD Démon, od verze 3.0 je jím ryba ježík Puffy, který se objevuje v logu každého projektu začleněného pod OpenBSD.", "question": "Jaký byl hlavní cíl vývoje operačního systému Debian GNU/OpenBSD?", "answers": ["Cílem projektu vytvořit svobodný a extrémně bezpečný operační systém pro nejrůznější platformy."]}
{"title": "Národní institut standardů a technologie", "context": "Národní institut standardů a technologie Národní institut standardů a technologie Vznik 1901 Sídlo Gaithersburg, Spojené státy americké Souřadnice 39°7′54,84″ s. š., 77°13′35,04″ z. d. Lídr Patrick D. Gallagher (2008–2014) Mateřská organizace Ministerstvo obchodu Spojených států amerických Zaměstnanců 2 900 Oficiální web www.nist.gov multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Národní institut standardů a technologie (National Institute of Standards and Technology, NIST) je laboratoř měřicích standardů při ministerstvu obchodu USA. Cílem instituce je podpora inovací a průmyslové konkurenceschopnosti USA zlepšováním vědeckých měření, standardů a technologie s ohledem na ekonomickou bezpečnost a zlepšování kvality života. NIST má kolem 2900 zaměstnanců (vědci, inženýři, technici, administrativa), 1800 externích spolupracovníků a rozpočet kolem 850 milionů dolarů. NIST vydává i standardy ohledně šifrování a digitálních podpisů. V tomto je však závislý na NSA.[1] Reference ↑ http://www.pcworld.com/article/2454380/overreliance-on-the-nsa-led-to-weak-crypto-standard-nist-advisers-find.html - Overreliance on the NSA led to weak crypto standard, NIST advisers find Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní institut standardů a technologie na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.", "question": "Jaká je zkratka pro Národní institut standardů a technologie, který je laboratoří měřících standardů při ministerstvu obchodu USA?", "answers": ["NIST"]}
{"title": "Paříž", "context": "V 60. letech 20. století se Paříž opět stala centrem rozvoje a moderní architektury. To bylo symbolizováno především výstavbou obchodní čtvrti La Défense na západním okraji města, která se stala moderním administrativním centrem Evropy. Komplex byl v roce 1989 doplněn budovou La Grande Arche (\"Velký Oblouk\"), ohromná krychle, do níž by se vešla i katedrála Notre-Dame. Další významnou stavbou byl také mrakodrap Tour Montparnasse, vybudovaný v roce 1973, v době stavby nejvyšší budova v Evropě. Ten byl zároveň posledním, který mohl být takto postaven. Později totiž byl vydán pro Paříž zákon, že budovy nesmí převýšit 37 metrů, aby se zachoval historický ráz centra města. Související informace naleznete také v článcích Pařížská aglomerace a Pařížská pánev. Paříž se rozkládá v Pařížské pánvi po obou stranách řeky Seiny. Území samotného města je relativně malé, pouhých 105,397 km2 (2 211 297 obyvatel, 2008), což odpovídá zhruba 21 % rozlohy Prahy (496 km2, 1 290 211 obyvatel, 2011). , nicméně včetně přilehlých předměstí má rozlohu 2 723 km2 (10 197 687 obyvatel) a celá sídelní aglomerace má rozlohu 14 518 km2, což přesahuje území Středočeského kraje (11 014 km2). Město leží v průměrné nadmořské výšce 65 m. Nejnižším místem je hladina řeky Seiny (zhruba 25 m, kolísá podle stavu vody) u Pont aval, kde opouští město a nejvyšším přirozeným bodem je vrcholek kopce Montmartre (130 m n. m.). Zajímavostí je, že město rovněž od roku 1864 vlastní území, kde pramení řeka Seina, a které se nachází 231 km od Paříže. Historickým středem Paříže je tzv. point zéro (nultý bod), který se nachází na ostrově Cité na Place du Parvis-Notre-Dame před vchodem do katedrály Notre-Dame. Od tohoto místa se oficiálně měří všechny vzdálenosti od Paříže. Pařížský poledník, jehož vyměření v roce 1718 dokončil Giovanni Domenico Cassini a v roce 1806 jej François Arago upřesnil, prochází středem Pařížské observatoře. Až do roku 1884, kdy se konala mezinárodní konference ve Washingtonu, byl základním poledníkem.", "question": "Jak se nazýva nejvyšší pařížský kopec?", "answers": ["Montmartre"]}
{"title": "Němý film", "context": "Němé filmy se natáčely více než 30 let, avšak myšlenka na kombinaci filmu se zaznamenaným zvukem je stará jako samotná kinematografie. Technické podmínky ovšem toto umožnily až v pozdních 20. letech 20. století. Jako předělový snímek mezi němou a zvukovou érou kinematografie se tradičně označuje film Jazzový zpěvák, který měl premiéru v roce 1927 a zaznamenal značný finanční úspěch. Většina filmu byla natočena jako němá, obsahuje pouze několik málo mluvených a zpívaných pasáží, čímž se obecně vyznačují i následující nejranější zvukové filmy. Během dekády se potom celosvětově přestalo s výrobou němých filmů jako hlavního kinematografického produktu. Protože němé filmy neměly synchronní zvuk, kterým by se zaznamenalo mluvené slovo, funkci slovního doprovodu filmu plnily mezititulky, které byly různého druhu. Klasickými mezititulky byly ty, které obstarávaly úvod do děje, dialogy postav, či vyprávění klíčových částí příběhu. Často se také používalo diegetických nápisů a textů, například dopisů. Mezititulky měly často grafickou podobu, která vizuálně doplňovala či komentovala děj filmu. Němý film ve skutečnosti nebyl nikdy \"němý\", jelikož promítání němých filmů téměř vždy doprovázela hudba. Hudba byla již od počátku rozpoznána jako nepostradatelná, spoluvytvářející atmosféru v sále a poskytující divákům emocionální podněty při sledování filmu. Kina v malých městech a předměstská kina měla tradičně pianistu, případně se používal k ozvučení gramofon.", "question": "Jaký snímek je označován jako předělový mezi němou a zvukovou érou kinematografie?", "answers": ["Jazzový zpěvák"]}
{"title": "Bronz", "context": "Plechy a pásy se válcují za tepla z desek, jejichž obsah fosforu smí být nejvýše 0,15 %. Proto je vhodnější válcování za studena. Desky se před válcováním homogenizují žíháním. Po válcování se musí plechy opět vyžíhat a rychle ochladit. Vyrábějí se plechy tloušťky až 0,1 mm. Pérově tvrdé plechy z bronzu Cu–Sn 6, které jsou určeny k zhotovování kontaktů, musí být kovově čisté. Proto se musí plechy žíhat za nepřístupu vzduchu nebo se po žíhání moří ve zředěné kyselině dusičné. Bronzové dráty se vyrábějí až do průměru 0,03 mm. Cínové bronzy odolávají velmi dobře opotřebení. Ohřevem bronzu tvářeného za studena na 300 °C pomalu klesá pevnost, největší měkkosti se dosáhne žíháním na 650 až 700 °C. Cínové bronzy se používají nejčastěji ve stavu litém. Struktura litých bronzů je značně nestejnoměrná, protože chladnutí po odlití je poměrně rychlé. Bronzy se vyrábějí v kelímkových nebo plamenných pecích. Do roztavené mědi se přidává ohřátý cín. Taveninu je třeba chránit před účinky vzduchu vrstvou práškového dřevěného uhlí. Odkysličuje se fosforem, popř. hořčíkem, křemíkem, manganem aj. Hliníkový bronz obsahuje nejčastěji 5 % Al. Hliník zvětšuje pevnost a tvrdost. Je-li hliníku asi do 9 %, rozpouští se v mědi a struktura slitiny se skládá pouze z krystalů α Při větším obsahu Al vznikají také křehké krystaly γ' (Cu9Al4) a slitina je tvrdší a křehčí. Na vlastnosti hliníkových bronzů se strukturou složenou z krystalů (α+γ') má značný vliv rychlost chladnutí. Po rychlém ochlazení z 900 °C má slitina velkou pevnost (asi 80 kp/mm2), ale nepatrnou tažnost a kontrakci. Tvářená slitina Cu–Al 5 má měrnou hmotnost asi 8,2 kg/dm3 a elektrickou vodivost asi 7 m/mm2. Je velmi odolná proti korozi, žáru odolává asi do 800 °C. Kromě podvojných slitin se používají i hliníkové bronzy s dalšími přísadovými prvky. Mají vysokou odolnost proti kyselinám a louhům, používají se proto v agresivním prostředí.", "question": "Jak se jmenuje slitina mědi a cínu?", "answers": ["Bronz"]}
{"title": "Fredi Bobic", "context": "Trenér: Dušan Uhrin Francie Bernard Lama • Jocelyn Angloma • Éric Di Meco • Frank Leboeuf • Laurent Blanc • Vincent Guérin • Didier Deschamps • Marcel Desailly • Youri Djorkaeff • Zinédine Zidane • Patrice Loko • Bixente Lizarazu • Christophe Dugarry • Sabri Lamouchi • Lilian Thuram • Fabien Barthez • Mickaël Madar • Reynald Pedros • Christian Karembeu • Alain Roche • Corentin Martins • Bruno Martini Trenér: Aimé Jacquet Anglie David Seaman • Gary Neville • Stuart Pearce • Paul Ince • Tony Adams • Gareth Southgate • David Platt • Paul Gascoigne • Alan Shearer • Teddy Sheringham • Darren Anderton • Steve Howey • Ian Walker • Nick Barmby • Jamie Redknapp • Sol Campbell • Steve McManaman • Les Ferdinand • Phil Neville • Steve Stone • Robbie Fowler • Tim Flowers Trenér: Terry Venables Německá fotbalová Bundesliga 2001/02 – Borussia Dortmund Brankář Jens Lehmann • Philipp Laux Hráči Christian Wörns • Dedê • Stefan Reuter • Christoph Metzelder • Jürgen Kohler • Ahmed Madouni • Tomáš Rosický • Lars Ricken • Evanilson • Miroslav Stević • Sunday Oliseh • Jörg Heinrich • Sebastian Kehl • Otto Addo • Francis Bugri • Jan Koller • Márcio Amoroso • Ewerthon • Jan Derek Sø • Heiko Herrlich • Giuseppe Reina • David Odonkor • Fredi Bobic Hlavní trenér Matthias Sammer Nejlepší střelci německé fotbalové Bundesligy * 1963/64: Seeler (30) • 1964/65: Brunnenmeier (24) • 1965/66: Emmerich (31) • 1966/67: Emmerich /. G. Müller (28) • 1967/68: Löhr (27) • 1968/69: G. Müller (30) • 1969/70: G. Müller (38. ) • 1970/71: Kobluhn (24) • 1971/72: G. Müller (40) • 1972/73: G. Müller (36) • 1973/. 74: Heynckes / G. Müller (30) • 1974/75: Heynckes (27) • 1975/76: Fischer (29) • 1976/77: D. Müller. (34) • 1977/78: D. Müller / G. Müller (24) • 1978/79: K. Allofs (22) • 1979/80: Rummenigge (26.", "question": "Kdo byl v sezóně 1995/96 nejlepším střelcem německé Bundesligy?", "answers": ["Fredi Bobic"]}
{"title": "Prvoci", "context": "V 18. století pak byli nazýváni Animalcula Infusoria, čili \"zvířátka z nálevů\". Tyto a mnohé další klasifikace byly postaveny na víře, že prvoci jsou živočichové. Prvním, kdo vyčlenil jednobuněčné heterotrofy zvlášť, byl v roce 1848 Rudolf Leuckart. V průběhu druhé poloviny 19. století vznikaly další nové termíny, jako Protoctista a Protista, které zahrnují nejen prvoky, ale i mnohé jiné organismy. Český název prvoci použil v roce 1821 Jan Svatopluk Presl jako český ekvivalent k termínu Infusoria. Související informace naleznete také v článku Klasifikace eukaryot. Klasifikace domény Eukaryota je z velké části i klasifikací prvoků. Podrobnější informace naleznete v článku Eukaryotická buňka. Většina prvoků je velmi malá, aby je bylo možné spatřit pouhým okem - nejčastěji dosahují rozměrů od 0,005 do 0,05 mm, i když jsou běžné i formy do velikosti 0,5 mm - ale jsou dobře pozorovatelní pomocí mikroskopu. Někteří prvoci jsou však viditelní i pouhým okem, jako např. měňavka bahenní, která dosahuje velikosti až 5 mm. Jejich buňka obsahuje mnohé organely, které zajišťují pohyb, získávání potravy, trávení, vylučování nestrávených zbytků a odpadu a rozmnožování a často nemají obdobu v buňkách jiných organismů (např. buněčná ústa, extruzomy, a podobně). Prvoci mají jedno nebo více rovnocenných či funkčně odlišných jader. Množí se nepohlavně (dělením nebo rozpadem) nebo pohlavně, někdy se oba způsoby napevno střídají v pravidelném životním cyklu. Žijí volně nebo cizopasí, charakteristická je pro většinu z nich pohyblivost a heterotrofní způsob života. Známo je přes 30 000 druhů. cytoplazmatická membrána - je to semipermeabilní blána na povrchu buňky. Někdy je velmi tenká (cytoplazmatická membrána), někdy je však dvojitá (mimobuňková stadia Apicomplexa) nebo dokonce trojitá (Gregarina). Pokud je zpevněna systémem mikrotubulů,nazývá se kortex, resp. pelikula (Opalinida, Ciliophora). U mnohých skupin produkuje schránku; cytoplazma - není organela v pravém smyslu slova, protože obaluje všechny organely v buňce. Někdy je diferencovaná na povrchovou viskózní ektoplazmu a zrnitější entoplazmu uvnitř buňky (Ciliophora, většina Sarcodina), tyto vrstvy mohou být i zřetelně oddělené (Lobosia); jádro (nukleus) je nejdůležitější organelou. Obsahuje DNA a dochází v něm i k syntéze RNA. Může být jedno (většina prvoků), nebo dvě (makronukleus a mikronukleus u Ciliophora), nebo pozorujeme víc nediferencovaných jader (Opalinata, víceré Sarcodina); mitochondrie - dvojvrstvé membránozní organely, které poskytují energii pro životní pochody v buňce. U krevních parazitů mohou atrofovat (glukóza a další živiny jsou v nadbytku); Golgiho aparát - tubulózní organela, zabezpečuje sekreční činnost buňky.", "question": "Jaké je souhrnné označení pro jednobuněčné eukaryotní heterotrofní organismy, které byly dříve řazeny do živočišné říše?", "answers": ["Prvoci"]}
{"title": "Svratka", "context": "Svratka (německy Schwarza(ch) nebo Schwarzawa) je řeka na Moravě, největší přítok Dyje a hlavní tok procházející městem Brnem. Protéká postupně okresy Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina a Brno-venkov, Brno-město, opět Brno-venkov a Břeclav v Jihomoravském kraji. Je dlouhá 173,9 km, plocha povodí činí 7112,79 km2. Na Vysočině mezi Cikhájí a Jimramovem tvoří řeka nebo její břehy části historické zemské hranice Čech a Moravy, i když na řadě míst se zde zemská hranice od říčního koryta drobně odchyluje. Název Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova \"svorti\" - vinout se. V minulosti byla také, pod vlivem německého pojmenování, nazývána Švarcava. Svratka pramení na úbočí Křivého javoru a Žákovy hory ve Žďárských vrších, druhý významný pramen vzniká u hájovny Blatky (někdy značen jako Břimovka). Teče pak zhruba jihojihovýchodním směrem, skrze Hornosvrateckou vrchovinu, kde je na ní vybudována soustava přehrad Vír I a Vir II. Nad Tišnovem přijímá Loučku a u Veverské Bítýšky přetíná Boskovickou brázdu. Následuje Brněnská přehrada a kotlina města Brna.", "question": "Jak je dlouhá Svratka?", "answers": ["173,9 km"]}
{"title": "Mitochondrie", "context": "Je známo, že v mitochondriích jsou (jako vedlejší produkt buněčného dýchání) produkovány kyslíkové radikály, jež mohou způsobit četné mutace v mitochondriální DNA. Čím více je tato DNA poškozována, tím defektnější molekuly vznikají, a tím spíš se pak mohou degenerativní změny prohlubovat. Množství změn je v mitochondriích pozorováno během lidského stárnutí. Některé změny mohou být dávány do souvislosti s Parkinsonovou chorobou. Podrobnější informace naleznete v článku mitochondriální DNA. Mitochondriální DNA (též mtDNA) je označení pro DNA, která se nachází v mitochondriích a tvoří tak součást mimojaderné genetické informace. Jedná se o pozůstatek genomu bakterií, z nichž mitochondrie vznikla, a dodnes s nimi má mnoho společných rysů. Mitochondriální DNA je totiž zpravidla kruhová (cirkulární) a svým charakterem se podobá prokaryontnímu nukleoidu a nikoliv eukaryotickým chromozomům. Je v porovnání s jaderným genomem velice malá. Například lidská mitochondriální DNA má velikost 16 569 párů bází, celkem obsahuje 37 genů, z toho 24 představují geny pro různou nekódující RNA (2 geny pro 16S a 23S rRNA a 22 genů pro tRNA). Zbývajících 13 genů kóduje vlastní mitochondriální polypeptidy podílející se na enzymatické výbavě mitochondrií. Na druhou stranu může být mtDNA v mitochondrii přítomná v několika kopiích a s přihlédnutím ke skutečnosti, že mitochondrií může být v buňce i několik set tisíc, může paradoxně představovat genom v mitochondrii většinovou složku celkového buněčného genomu. Mitochondriální DNA se dědí obvykle po matce, tedy maternálně, jelikož z vajíčka (a nikoliv ze spermie) pochází obvykle veškerá mitochondriální genetická informace zárodku. To je také jeden z důvodů, proč je mtDNA velice cenným nástrojem genetiků a molekulárních biologů - geny matky a otce se nerekombinují. Navíc mtDNA mutuje rychleji než jaderný genom, čímž umožňuje zkoumat změny v mnohem kratším časovém měřítku. Tyto a další vlastnosti mtDNA umožňují zkoumat například migrace lidských populací (viz termín mitochondriální Eva). Podrobnější informace naleznete v článku mitochondriální onemocnění. Mitochondriální onemocnění je označení pro takové onemocnění, které je způsobené poruchou funkce mitochondrií, a to v širším významu jak vrozené, tak i získané.", "question": "Po kom se obvykle dědí mitochondriální DNA?", "answers": ["po matce"]}
{"title": "Kukla", "context": "Kukla je životní stadium hmyzu s proměnou dokonalou, během něhož dochází k přeměně larvy v dospělce (imago). Jde o stadium nepohyblivé, obvykle kryté pevným obalem, pod nímž dochází k rozsáhlé přestavbě (metamorfóze) celého organismu. Po dobu proměny jedinec nepřijímá potravu, žije ze zásob, které si před zakuklením nashromáždila larva. == Typy kukel == Kukla může být dvojího typu, krytá a nekrytá. Krytou kuklu mají například brouci, nekrytou kuklu například motýli. == Kokony == Některé druhy hmyzu se nespokojí s tvořením kukly a larva si před zakuklením vyprodukuje značné množství vlákna, z něhož vytvoří tzv. zámotek neboli kokon. Typickým příkladem druhu vytvářejícího kokony je bourec morušový (Bombyx mori), jehož housenky produkují vlákna, z nichž textilní průmysl vyrábí nejjemnější hedvábí. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Kukla ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kukla ve Wikislovníku", "question": "Jaký hmyz má kuklu?", "answers": ["hmyzu s proměnou dokonalou"]}
{"title": "Kolumbie", "context": "Ty vyústily v současnou guerillovou válku. V 60. letech 20. století vznikají levicově orientované gardy: Revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC a o něco umírněnější Národní osvobozenecká armáda - ELN. Proti nim stojí vedle kolumbijské armády pravicová paramilitantní organizace Spojená sebeobrana Kolumbie - AUC, která vznikla až v roce 1997. Mezi jejich praktiky patří mimo jiné únosy civilistů nebo dokonce jejich zabíjení. Vláda se od té doby otevřeně hlásí k boji proti rebelům (a její úsilí poslední dobou začíná mít první výsledky) a též k boji s drogami (drogové kartely z Cali a Mendelínský kartel nechvalně známého Pablo Escobara vzkvétaly od 70. let do první poloviny 90. let 20. století, kdy byly rozprášeny). Občanská válka v Kolumbii si do roku 2012 vyžádala na 220 tisíc obětí a více než 5 milionů Kolumbijců muselo opustit své domovy. Související informace naleznete také v článku Geografie Kolumbie. Kolumbijské břehy se dotýkají jak Karibského moře (délka asi 1800 km), tak i Pacifiku (asi 1500 km). Pevninské hranice sdílí Kolumbie s Panamou (225 km), Ekvádorem (590 km), Peru (1496 km), Brazílií (1643 km) a Venezuelou (2050 km). Sousedními státy na moři jsou Panama, Kostarika, Nikaragua, Honduras, Jamajka, Haiti, Dominikánská republika, Venezuela a Ekvádor. Kolumbie má celkovou rozlohu 1 138 910 km2 a je tak čtvrtou největší zemí Jižní Ameriky po Brazílii, Argentině a Peru. Dále sedmou největší na celém Americkém kontinentu. Půda má rozlohu 1 038 700 km2 a voda 100 210 km2. Území je rozděleno do pěti geografických regionů: Andská vysočina (má tři pohoří a údolní nížiny), Karibské nížiny, Pacifické nížiny a Los Llanos a tropický deštný les na jihu Kolumbie. Dále má Kolumbie několik ostrovů v Pacifiku a Atlantiku. Největším z nich je souostroví San Andrés a Providencia v západním Karibiku, které leží 775 km severozápadně od severního pobřeží Kolumbie a 220 km od východního pobřeží Nikaraguy. Souostroví je jedním z 32 kolumbijských departamentů a jeho hlavním městem je San Andrés.", "question": "Která země v Jižní Americe se jako jediná rozkládá na pobřeží Tichého i Atlantského oceánu?", "answers": ["Kolumbie"]}
{"title": "Liverpool", "context": "Město je pokryto vysíláním místních televizí sídlících v Manchesteru například ITV Granada a regionální studio BBC, i když některé vysílací studia se nacházejí v Liverpoolu. Ve městě sídlí některé televizní produkční společnosti například Mersey Television. V Liverpoolu jsou vydávány některé noviny s lokálním zaměřením – deník Daily Post a večerník Echo. Mezi místní rádiové stanice patří například BBC Radio Merseyside, Juice FM, Radio City a Magic 1548. == Vzdělání == Jednou z nejznámějších státních škol v Liverpoolu je Liverpool Blue Coat School, založená již roku 1708 a provozovaná dodnes. Významné soukromé školy ve městě jsou Liverpool College a St. Edward's College, která se nachází na předměstí Liverpoolu. Ve městě sídlí tři univerzity – University of Liverpool, Liverpool Hope University a Liverpool John Moores University – původně polytechnika, která obdržela statut univerzity roku 1992. Další významnou vzdělávací institucí je Liverpoolská škola topických nemocí, založená pro řešení problémů souvisejících s námořním obchodem. Liverpoolský institut divadelního umění byl založen roku 1996 Paulem McCartneym, bývalým členem skupiny Beatles, na podporu umělců a techniků. Tento institut je přidružen k Liverpool John Moores University. == Sport == V Liverpoolu sídlí dva fotbalové kluby hrající v Premier League – Liverpool F.C. na stadiónu Anfield a Everton F.C. na stadiónu Goodison Park.", "question": "Liverpool se rozkládá na pásmu maximálně kolik metrů vysokých pahorků?", "answers": ["70"]}
{"title": "Porto da Cruz", "context": "Porto da Cruz je obec v okresu Machico ve východní části portugalského ostrova Madeira. Zatímco Machico leží na jižním pobřeží, Porto da Cruz na pobřeží severním a obě místa dělí vzdušnou čarou jen asi 8 km horského terénu. Porto da Cruz, kde roku 2001 žilo 2793 obyvatel, bylo povýšeno na město až roku 1996. Název městu dal kříž, který v zátoce vztyčili první obyvatelé (porto = přístav, cruz = kříž). Obyvatelstvo pracuje hlavně v zemědělství. Ve městě je starý cukrovar zpracovávající cukrovou třtinu stejným způsobem, jako při svém založení roku 1927. Významné je vinařství. Nejrozšířenější pěstovaná odrůda je zde americana (vinho seco americana). Ve městě je zajímavý nový kostel ozdobený sochami apoštolů.Výraznou dominantou pobřeží je zde \"orlí skála\" (Penha d'Águia), oddělující Porto da Cruz od sousedního města Faial. V roce 2005 byla nedaleko obce zřízena pro místní zemědělce kabinová lanová dráha, která značně usnadnila přístup na jejich pole. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Porto da Cruz ve Wikimedia Commons", "question": "Je město Porto da Cruz pojmenováno po jeho zakladateli?", "answers": ["Název městu dal kříž, který v zátoce vztyčili první obyvatelé (porto = přístav, cruz = kříž)."]}
{"title": "Ženatý se závazky", "context": "Ženatý se závazky (angl. Married... with Children) je americký sitcom, který vznikl jako satirická parodie rodinných seriálů typu Krok za krokem (Step by Step), Plný dům (Full House) či Cosby Show s tématem jako sex, závist, prohry a neúspěchy. První epizoda byla vysílána 5. dubna 1987, poslední 9. června 1997. Komediální seriál o dysfunkční rodině žijící v Chicagu byl prvním televizním seriálem, který běžel v hlavním vysílacím čase na Fox Network. Jeho 11 sezón a 262 epizod z něj dělá druhý nejdéle vysílaný sitcom na FOX Network (prvním jsou Simpsonovi). Titulní píseň Love and Marriage nazpíval Frank Sinatra. Sitcom sleduje příhody muže jménem Al Bunda (anglicky Al Bundy), kdysi na střední škole slavného hráče amerického fotbalu (udělal 4 touchdowny během jednoho zápasu), v současnosti chudého prodavače bot. Jeho žena Peggy nosí šaty a účes ze šedesátých let, má zvláštní chůzi, zato postrádá vzdělání. Jejich dcera Kelly je atraktivní, promiskuitní a hloupá blondýnka. Jejich syn Bud je chytrý, ale neoblíbený, zato zkouší \"sbalit\" všechny dívky kolem.", "question": "Kdy se vysílal první díl amerického sitcomu Ženatý se závazky?", "answers": ["5. dubna 1987"]}
{"title": "Vltava", "context": "354 m n. m., min. 347,6 m n. m. řkm 134,73 – Přehrada Kamýk (1956–1962), s plavební komorou řkm 91,69 – Přehrada Slapy (1951–1954), výtah pro. lodě (svislé nebo šikmé zdvihadlo) není dokončen, plocha nádrže 13,92 km2 řkm 84,44 – Přehrada Štěchovice (1937–1945), s plavební komorou délkově přizpůsobenou pro plavení vorů, plocha nádrže 1,14 km. 2 řkm 71,33 – Přehrada Vrané nad Vltavou (1930–1936) s plavební komorou, plocha nádrže 2,51 km2 řkm 62,90 – plavební komora Modřany (jez Modřany) řkm 53,70 – plavební komora Smíchov (oddělený kanál. od Šítkovského jezu k jezu u Sovových mlýnů) řkm 50,50 – plavební komora Štvanice (jez u začátku ostrova Štvanice) řkm 43,50 – plavební komora Podbaba, plavební kanál Podbaba – Troja, délka 3,5 km (Trojský jez a sportovní kanál. na pravé straně) řkm 35,90 – plavební komora Roztoky, plavební kanál Roztoky – Klecany, délka 1,4 km (jez Klecany) řkm 26,70 – plavební komora Dolánky (jez Dolany) řkm 17,90 – plavební komora Miřejovice (jez Nelahozeves – Veltrusy) řkm 00,90 – plavební komora Hořín, plavební kanál Mělník – Vraňany, délka 10,1 km Související informace naleznete také v článku Vltava, vodácký úsek Vyšší Brod - Boršov nad Vltavou. Vodácky nejvyužívanější je Vltava v úseku z Vyššího Brodu do Boršova nad Vltavou. Název řeky pochází ze starogermánského slovního spojení \"Wilth\"-\"ahwa\", \"divoká, dravá voda\". Ve Fuldských análech z roku 872 je tento název doložen jako \"Fuldaha\" (srov. s řekou Fulda), v roce 1113 jako \"Wultha\". V Kosmově kronice se roku 1125 poprvé objevuje v počeštěné podobě jako \"Wlitaua\".", "question": "Jaká je nejdelší řeka na území České republiky?", "answers": ["Vltava"]}
{"title": "Velbloud jednohrbý", "context": "Velbloud jednohrbý, označovaný často jako dromedár nebo dromedář (Camelus dromedarius) je velký savec z čeledi velbloudovití, který je v přírodě už vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů, nebo jako dopravní prostředek. Před zdomácňováním, které začalo už asi 4000 let př.n.l, žil dromedár zřejmě v severní Africe a Arábii. Dnes je dromedár významné hospodářské zvíře a chová se na původním území výskytu, v Přední a Malé Asii až po Indii. Divoce se dnes vyskytuje pouze v Austrálii, kde byli dromedáři uměle vysazeni lidmi. Jeho přirozeným biotopem byly polopouště a suché stepi, pouště a planiny. Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450-550 kg. Má krémově hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutí písku do očí. Typickým znakem dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda. K životu v horkém, suchém podnebí je velbloud vybaven různými adaptacemi. Nejnápadnější z nich je schopnost přečkat dlouhé období bez pití, která souvisí se schopností vázat v organismu vodu.", "question": "Kolik váží velbloud jednohrbý?", "answers": ["450-550"]}
{"title": "Ural", "context": "° až 57° v. d; jižně od toku řeky Ufy až po město Orsk Střední Ural: š = 59° až 55°40' s. š., d = 58° až 61° v. d.. ; severně od řeky Ufy Severní Ural: š = 64° až 59° s. š., d = asi. 59° v. d.; severně od toku řeky Kosvy Připolární Ural (nebo také Subpolární Ural). : š = 65°40' až 64° s. š., d = 62° až 59° v. d.; severně od průlomu pohořím Ural tvořeného řekou Ščugor Polární Ural: š = 69° až 65°40' s. š., d = 67° až 62° v. d.; severně od pramene řeky Chulgy Severní část zasahuje k Severnímu ledovému oceánu, jižní končí na hranici Ruska s Kazachstánem. Nejvyšším vrcholem je s 1 895 m hora Narodnaja v severní části pohoří. Do oblasti Uralu byla během II. světové války před postupujícími německými vojsky přestěhována významná část sovětského těžkého průmyslu. Oblast je bohatá na přírodní zdroje jako je zlato, platina, železná ruda, uhlí, nikl a i další suroviny, což ji řadí mezi důležité surovinové základny Ruska. Lesy na Urale jsou obývány zvířaty typickými Sibiře jako je los, medvěd hnědý, liška, vlk, rosomák, rys a sobol. Za hlavní město celé oblasti Uralu se považuje Jekatěrinburg (v letech 1924-1991 Sverdlovsk), mezi další významná sídla na Urale se řadí také Magnitogorsk, Miass, Serov, Zlatoust, Nižnij Tagil, Kaměnsk-Ural'skij. V podhůří se nacházejí další významná průmyslová centra (např. Perm, Ufa, Vorkuta nebo Čeljabinsk). Na Urale je asi 48 druhů hospodářsky cenných rud a minerálů. Jsou to vzácné kameny jako je smaragd, ametyst, akvamarín, jaspis, rodonit, malachit a diamant.", "question": "Jak se jmenuje pohoří oddělující evropské a asijské Rusko?", "answers": ["Ural"]}
{"title": "Norština", "context": "Norština (norsk [nɔ]) je severogermánský jazyk, kterým hovoří Norové. Je úředním jazykem v Norsku (5 mil. obyvatel v roce 2017). Je vzájemně srozumitelná s dánštinou a švédštinou. Základem pro vznik norštiny byla v 1. tisíciletí stará severština. Během dánské nadvlády, trvající více než 400 let, ovlivňovala dánština především jazyk obyvatelstva měst a vzdělaných vrstev. Venkovské obyvatelstvo však hovořilo nářečími zachovávajícími staronorské prvky. Tento historický vývoj podmínil vznik specifické jazykové situace, kdy vedle sebe existují dvě rovnoprávné spisovné formy norského jazyka – v současnosti nazývané bokmå [ˈ] a nynorsk [ˈ]. Pro zápis norštiny se používá latinka doplněná o znaky æ, ø a å Mluvnice je oproti původní staré severštině značně zjednodušená, současná norština má redukovanou flexi, což jí dává převažující charakter analytického jazyka. Určitý člen je postpozitivní. Slovosled je pevný, převážně typu SVO. Pro výslovnost je charakteristický melodický přízvuk spojený s dvojí intonací a dlouhé souhlásky (v přízvučných slabikách podle principu komplementarity délky). == Klasifikace == Norština je indoevropský jazyk, který patří do severogermánské větve germánských jazyků. Nynorsk spolu s faerštinou a islandštinou se řadí mezi západoskandinávské jazyky, zatímco dánština a švédština se řadí mezi východoskandinávské. Bokmå svým charakterem leží mezi těmito dvěma skupinami. Jeho konzervativní forma, riksmå, vycházející z dánštiny, se řadí k východní větvi. Toto rozdělení vyplývá z fonologických rozdílů, které mají základ již v době nářečního štěpení staré severštiny. Jiné rozdělení řadí norštinu spolu s dánštinou a švédštinou mezi kontinentální skandinávské jazyky, které mají v současnosti charakter analytických jazyků.", "question": "Jaký jazyk je norština?", "answers": ["severogermánský"]}
{"title": "Aden Abdullah Osman Daar", "context": "== Životopis == Osman se narodil roku 1908 v Beledweyne. Své vzdělání získal na státní škole v Mogadišu, které tehdy bylo hlavním městem Italského Somálska. V letech 1929–1941 zastával různá úřednická místa ve správě kolonie. Současně se věnoval vlastním obchodům. V únoru 1944 založil Somálský klub mladých (později byl přejmenován na Somálskou ligu mladých), stal se členem jeho vedení a v roce 1946 byl jmenován tajemníkem sekce této strany v rodném Belet Weyne. Jako zástupce Somálského klubu mladých (SYL) byl v letech 1951–1956 přerušovaně v Teritoriální radě a v roce 1953 byl jmenován viceprezidentem této rady. V roce 1954 se stal předsedou SYL, úřad zastával do r. 1956. Když byla r. 1956 Teritoriální rada změněna v Zákonodárné shromáždění, byl do něho zvolen ve všeobecných volbách za okres Belet Weyne a shromáždění ho zvolilo svým předsedou. V květnu 1958 byl znovu zvolen do funkce předsedy SYL a tento úřad zastával společně s funkcí předsedy Zákonodárného shromáždění do 1. července 1960. Post předsedy si udržel i poté, co se Zákonodárné shromáždění změnilo ve shromáždění ústavodárné. == Vrchol politické kariéry == Jako předseda tohoto shromáždění vyhlásil Osman 1. července 1960 nezávislost Somálska a následné sjednocení dřívějšího Italského a Britského Somálska. Národním shromážděním byl na jeden rok zvolen prozatímním prezidentem a následně byl na tu samou funkci zvolen na dalších šest let. Své zájmy zaměřil na legislativu, ekonomiku a sociální oblast. Mluvil italsky, anglicky a arabsky. Hrál důležitou roli v domácí i zahraniční politice. Osman odstoupil z úřadu po porážce ve volbách r. 1967. Byl první z vůdců mladých afrických zemí, který tak učinil, a zároveň posledním v Somálsku. O dva roky později uchopil moc v zemi Mohamed Siad Barre a udržel si ji až do r. 1991, kdy ho svrhla armáda. To předznamenalo čtrnáctileté období anarchie v zemi, která přetrvává dodnes.Aden Abdullah Osman zemřel 8. června 2007 ve věku 99 let v nemocnici v keňském Nairobi. Zanechal po sobě osm dětí. Na jeho počest bylo ještě téhož roku přejmenováno mezinárodní letiště Mogadišu na \"mezinárodní letiště Adena Abdullaha Osmana\". == Odkazy == === Reference ===", "question": "Kdy odstoupil Aden Abdullah Osman Daar z úřadu?", "answers": ["r. 1967"]}
{"title": "Železo", "context": "Železité lze získat oxidací železnatých solí. Ve vodě jsou rozpustné podobně jako soli železnaté. Pokud jejich roztoky neobsahují přebytečnou kyselinu, je roztok hnědožlutý až tmavohnědý. Toto zbarvení je příčinou hydrolýzy železitých solí na hydroxid železitý, popřípadě vznikem zásaditých solí. Pokud budeme chtít hydrolýze zabránit přidáním nadbytečné kyseliny, tak často získáme acidokomplexní sloučeniny. Takovéto roztoky mají potom narůžovělou nebo žlutou barvu, nejčastěji jsou však bezbarvé. Pro velmi čisté železité sloučeniny je nutno upravit pH roztoku téměř na 0, při vyšším pH (okolo 2-3) se v roztoku vytváří koloidní gely, což vede ke vzniku červenohnědé sraženiny. Působením redukčních činidel se velmi lehce ze solí železitých připraví soli železnaté. Oxid železitý Fe2O3 je červenohnědý prášek, nerozpustný ve vodě. V přírodě se vyskytuje jako nerost hematit a v hydratované podobě jako nerost limonit. V laboratoři se připravuje žíháním hydroxidu železitého. Hydroxid železitý Fe(OH)3 je červenohnědý prášek, nerozpustný ve vodě. V přírodě se vyskytuje jako nerost goethit a lepidokrokit. Čerstvě sražený hydroxid železitý je amfoterní a rozpouští se v kyselinách na železité soli i hydroxidech na železitany. Hydroxid železitý se připravuje srážením roztoků železitých solí roztokem alkalického hydroxidu. Sulfid železitý Fe2S3 je černá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. V přírodě se vyskytuje jako součást nerostu bornitu. Sulfid železitý připravuje se srážením roztoků železitých solí roztokem alkalického sulfidu.", "question": "Jakou chemickou značku má železo?", "answers": ["Fe"]}
{"title": "Visuté zahrady Semiramidiny", "context": "Visuté zahrady Semiramidiny (také označované jako Visuté zahrady babylónské) jsou zaniklá starověká památka v Babylóně řazená mezi sedm divů světa. Postavit je nechala dle legendy královna Semiramis, pravděpodobně je však vybudoval až král Nebukadnesar II. pro svou manželku Amytis. Podle pověsti byly vybudovány pro královnu Amytis, která vyrostla v zelené Médii a proto Nabukadnesar II. přikázal kolem roku 600 př. n. l. postavit visuté zahrady na terasách paláce, aby ji potěšil. O jejich existenci však neexistují nezvratné důkazy. Zahrady popisovali zejména starořečtí historikové, mimo jiné Strabón a Diodóros Sicilský. Podle zmíněných popisů byly zahrady zavlažovány prameny vody, které stékaly dolů po hradbách a zavlažovaly tak všechny rostliny. Druhý div světa – okouzlující visuté zahrady královny Semiramis v Babylóně, které svou krásou předčily monumentálnost babylónských hradeb, zikkuratu i Mardukovy cesty. Historik Diodóros Sicilský (50př.n.l.) píše: \"Visuté zahrady Semiramidiny nebyly vystavěny Semiramis, která založila město, ale pozdějším vládcem nazývaným Kýros, kvůli kurtizáně, která byla z Persie. Vytvářela louky na vrcholcích hor, požadovaných králem. Zhotovovala umělé výsadby, aby napodobila Perskou zemi. Tato zahrada, byla 400 stop čtverečných velká a stoupala až na vrchol hory, kde byla budova a otevřené místnosti jako je u divadla.", "question": "Pro kterou královnu byli vybudovány dle legendy visuté zahrady babylónské patřící k sedmi divům světa?", "answers": ["královna Semiramis"]}
{"title": "Telegrafie", "context": "Telegrafie (z řeckých slov tele (τ) = daleký a grafein (γ) = psát) je telekomunikační metoda umožňující přenést obsah textových zpráv (telegramů) na velkou vzdálenost. Za počátky telegrafie lze považovat dopravování velmi jednoduchých zpráv pomocí bubnů (tam-tamy), kouřových signálů apod. První optický telegraf představil Robert Hook Londýnské královské společnosti (Royal Society) na jedné z přednášek v roce 1684. Předvedl posluchačům zařízení ve tvaru dřevěné brány, s trojúhelníkovým terčem, posouvaným a natáčeným soustavou lan a kladek. Polohám trojúhelníku přiřadil písmena a číslice. Bylo tak možno signalizovat na dlouhou vzdálenost. Jeho myšlenka se ještě neujala. O sto let později, v roce 1793 sestrojil po několika letech pokusů Francouz Claude Chappe semaforový telegraf. Systém se skládal z věží, na nichž byla na stožáru umístěna pohyblivá ramena. Kombinací natočení ramen bylo možno zakódovat až 196 různých znaků. Věže byly postaveny na dohled a vzájemně si předávaly zprávy. Trasy tohoto telegrafu po Francii byly později dlouhé stovky kilometrů. Tento systém vydržel až do objevu elektrického telegrafu.", "question": "Byl v roce 1684 představen první optický telegraf?", "answers": ["První optický telegraf představil Robert Hook Londýnské královské společnosti (Royal Society) na jedné z přednášek v roce 1684."]}
{"title": "Bavorsko", "context": "Hřeben na bavorsko-tyrolských hranicích se vlivem působení tektonických desek posunul oproti původní poloze asi o 80 až 200 km. Možná právě to je jedna z příčin, proč reliéf u okraje tak prudce mění charakter z velehor na rovinu. V pleistocénu formoval krajinu Alp ledovec, který nám zanechal četná jezera, např. Chiemsee nebo Ammersee. Bavorsko je obdivováno mnohými zahraničními návštěvníky díky svojí krásné a čisté přírodě, pivu a klobásám a tradiční lidové architektuře. Na jihu, v Alpách jsou lyžařská centra z nichž nejvýznamnější je Garmisch-Partenkirchen. V Alpách se také nachází řada krásných jezer a na hranicích s rakouskou spolkovou zemí Tyrolskem leží i nejvyšší hora Německa Zugspitze (2962 m). Územím Bavorska protéká evropský veletok Dunaj i řada jiných řek jako je Inn, Lech, Mohan (Main) a další římskokatolické 57,2 % (2006) (v roce 1950 71,9 %) evangelické 21,3 % (2006. ) (1950 26,8 %) muslimské 2,2 % (2006) jiná náboženství a bez vyznání 19,2 % (2006) Bavoři se tradičně dělí na 4 \"kmeny\": \"vlastní\" Bavoři (Altbayern. ) Frankové Švábové (Schwaben) Sudetští Němci (po roce 1945; víc než 2 miliony uprchlíků, vysídlených především ze Sudet) Hovoří se zde několika hornoněmeckými dialekty, které patří ke dvěma skupinám: Bavorská (Bairisch. ): většina země, především v Dolním Bavorsku, Horním Bavorsku a Horní Falci Alemánská (Alemannisch): 2 miliony Švábů na západě Vedle toho jsou rozšířená i francká nářečí (Fränkisch): asi 3 miliony převážně na území Dolních, Horních a Středních Frank. Papež: Benedikt XVI. Císařové: Ludvík IV. Bavor, Karel Albrecht Císařovna: Alžběta Bavorská , manželka císaře Františka Josefa I. Král: Fridrich Falcký, Ludvík II. Bavorský Vévoda: Maxmilián II. Emanuel Diktátor: Adolf Hitler Sportovci: Bastian Schweinsteiger Malíři: Hans Holbein starší, Albrecht Dürer, Albrecht Altdorfer, Lucas Cranach starší, Carl Spitzweg, Franz von Lenbach, Franz von Stuck a Franz Marc Hudebníci:. Orlando di Lasso, Christoph Willibald Gluck, Richard Wagner, Richard Strauss a Theobald Böhm, vynálezce moderní flétny Spisovatelé: Hans Sachs, Jean Paul, Frank Wedekind, Christian Morgenstern, Oskar Maria Graf, Bertolt Brecht. , Lion Feuchtwanger Vědci: Adam Ries, Joseph von Fraunhofer, Max Joseph von Pettenkofer, Georg Simon Ohm, Carl von Lindea, Sebastian Kneipp, Alois Alzheimer, Wilhelm Conrad Röntgen, Werner Heisenberg, Rudolf.", "question": "Protéká přes bavorsko řeka Dunaj?", "answers": ["Územím Bavorska protéká evropský veletok Dunaj i řada jiných řek jako je Inn, Lech, Mohan (Main) a další"]}
{"title": "Bitva o Iwodžimu", "context": "Bitva o Iwodžimu (anglicky: Battle of Iwo Jima; japonsky: 硫, Iótó no tatakai nebo Iódžima no tatakai) probíhala od 16. února 1945 do 26. března 1945 mezi Spojenými státy a Japonskem. Americké jednotky zaútočily na japonský ostrov Iwodžima s cílem obsadit zdejší letiště a vytvořit si tak leteckou základnu pro útok na hlavní japonské ostrovy. Jednalo se o první případ celé války, kdy bylo cílem spojeneckých jednotek obsazení vlastního japonského území (tj. území, které bylo součástí Japonska před druhou světovou válkou a jehož obyvatelé byli Japonci), čemuž také odpovídala i intenzita odporu japonských vojáků. Původně se předpokládalo, že bitva o relativně malý ostrov skončí poměrně rychle, opak však byl pravdou. Vynalézavost generála Kuribajašiho, který vytvořil z ostrova a zejména hory Suribači jednu z největších podzemních pevností celého Japonska (opevnění zahrnovalo 18 km podzemních tunelů), a odhodlání japonské posádky, která měla od japonského velení zakázáno kapitulovat, vedly k tomu, že se boj o ostrov navzdory zdrcující materiální i početní převaze Spojenců protáhl na více než měsíc a představuje jednu z nejkrvavějších bitev spojenecké ostrovní kampaně. V pondělí 19. února 1945 došlo k vylodění na Iwodžimě. V 9:00 ráno, dorazil první americký vyloďovací člun k pláži Futacune na jihozápadě ostrova. Japonská pěchota a dělostřelectvo mlčelo a američtí vojáci nenaráželi na odpor. Byli zmateni takovýmto vývojem událostí a rozhodli se postupovat do vnitrozemí. První překážka se objevila po 300 metrech. Na strmém svahu tvořeném sopečným popelem vojáci americké námořní pěchoty podkluzovali a padali. V tu chvíli Kuribajašiho dělostřelectvo zahájilo palbu ze všech stran. Nejvíce palby přicházelo z vyhaslé sopky Suribači. Americké ztráty začaly narůstat. Vylodění na Iwodžimě bylo nejkrvavějším z celé války o Tichomoří. Do večera padlo 600 Američanů a 1 200 jich bylo zraněno. Do příštího rána byly pláže obsazeny. 20. února přistály na Iwodžimě první americké posily. S nimi byl 21. února zahájen útok na sopku Suribači, setkal se však s urputným odporem a brzy ztroskotal.", "question": "Jaké jednotky zaútočily na japonský ostrov Iwodžima?", "answers": ["Americké"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 milionu obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V celosvětovém seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer v roce 2011 se Vídeň umístila na první příčce. Na zasedání výboru pro Světové dědictví UNESCO, které se konalo v červenci 2017 v Krakově, bylo rozhodnuto o zařazení historického centra Vídně na seznam památek Světového dědictví v ohrožení. Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice s Českem a Maďarskem a jen 40 km od hranice se Slovenskem. Příčinou je historický územní vývoj Rakouska, jehož jádro zůstávalo v Dolních Rakousích, ale z někdejších držav se udržely prakticky jen ty alpské, jihozápadně od Vídně. Sama Vídeň se nachází na východním úbočí Vídeňského lesa, pod místem, kde Dunaj protéká Korneuburskou bránou a vstupuje do Vídeňské pánve. Je tedy na Dunaji položena podobným způsobem jako Bratislava nebo Budapešť. Jádro Vídně leží na ostrohu nad ústím říčky Vídeňky (Wien) do ramene Dunaje zvaného dnes Donaukanal (\"Dunajský kanál\"). Vídeňská pánev je díky své výhodné poloze a příznivému klimatu nepřetržitě osídlena už od mladší doby kamenné. Jméno dostalo místo po keltské osadě Vedunia, což v překladu znamená lesní potok. Kolem přelomu letopočtu bylo území dobyto Římany, kteří na místě dnešního centra města vybudovali vojenský tábor s přilehlým městem. Neslo jméno Vindobona a jeho úkolem byla obrana severní hranice říše před germánskými kmeny. Roku 180 při tažení proti Markomanům zde zemřel císař Marcus Aurelius. Římané opustili město v 5. století, ale osídlení v místě nikdy zcela nezaniklo a ve středověku bylo na římských základech obnoveno opět do podoby města. Roku 1155 učinil markrabě Jindřich II. Jasomirgott Vídeň hlavním městem Rakous, na základě Privilegia minus (1156) povýšených na vévodství. Při návratu z křížové výpravy byl na území města zajat anglický král Richard I. Lví srdce. Výkupné složené za jeho propuštění se stalo stimulem pro další rozvoj města jako významného obchodního střediska v Podunají. Za vlády prvních Habsburků se Vídeň jako jejich sídelní město stala na krátký čas centrem Svaté říše římské.", "question": "Ve kterém roce bylo historické centrum Vídně zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Papežská akademie pro život", "context": "Papežská akademie pro život (lat. Pontificia Academia Pro Vita) byla založena 11. února 1994 dekretem Jana Pavla II. Vitae Mysterium. Hlavním cílem akademie je studium a řešení základních problémů etiky, týkající se zacházení se životem. Toto studium má sloužit podpoře a obraně života. Proto byla také v říjnu roku 1994 založena nadace \"Vitae Mysterium\". Akademie pro život je autonomní organizací v rámci Vatikánu. Současným předsedou je biskup Ignacio Carrasco de Paula (od r. 2010). Často řešenými otázkami jsou zejména potraty, umělé oplodnění, genetické manipulace, eutanazie a podobně. Seznam předsedů Papežské akademie pro život Obrázky, zvuky či videa k tématu Papežská akademie pro život ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Shrnutí na stránkách Vatikánu Zakládací dekret \"Vitae mysterium\" (en)", "question": "Kdy byla založena Papežská akademie pro život", "answers": ["11. února 1994"]}
{"title": "Španělsko", "context": "Španělsko, oficiálně Španělské království (španělsky a galicijsky Reino de Españ; katalánsky Regne d'Espanya; baskicky Espainiako Erresuma) je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem. Ke Španělskému království patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie. Španělsko je konstituční monarchií, členem Evropské unie, NATO a dalších organizací. Podle demokratické ústavy z roku 1978 je v celé zemi úředním jazykem španělština (kastilština); další jazyky jsou uznávány jako úřední jednotlivými autonomními společenstvími. == Dějiny == === Dávná historie === Na Pyrenejském poloostrově žili lidé již před pěti tisíci lety. V historické době jsou zde doloženy četné kmeny, zčásti keltského, zčásti iberského původu (z iberštiny se dochovaly četné jazykové zlomky v nápisech). Ve třetím století př. n. l. sem expandovalo Kartágo, následované římskou říší. Od 2. století př. n. l. postupně ovládl celý poloostrov Řím a jeho představitelé zde zřídili několik provincií (Lusitania, Baetica, Hispania Tarraconensis). Spolu s tím nastoupila romanizace vycházející z nově zřizovaných či starších městských center, jako byly Toletum (Toledo), Hispalis (Sevilla), Tarraco (Tarragona) či Carthago Nova (Cartagena). Římané stavěli cesty, vodovody, přístavy a zcela změnili tvář celé oblasti – germánské kmeny, které sem začaly pronikat na sklonku antiky v 5. století, tak starověkou Hispánii nalezly jako plně romanizovanou zemi. Z nových dobyvatelů byli nejúspěšnější germánští Vizigóti a Svébové, kteří na poloostrově vytvořili stabilní království, od sklonku 6. století sjednocené v jeden celek pod vládou vizigótských králů v Toledu (viz Vizigótská říše). Původní germánská elita se brzy romanizovala a spolu se starou elitou hispanořímskou vytvořila novou vedoucí vrstvu země.", "question": "Na kterém poloostrově se nachází Španělsko?", "answers": ["Pyrenejském"]}
{"title": "Intersexuál", "context": "Pomoci by ale mohlo oficiální uznávání třetího pohlaví, kdy by se osoba nemusela cítit pod tlakem vybrat si jedno nebo druhé pohlaví. K zemím uznávajícím třetí pohlaví patří například Indie, Austrálie nebo Německo.[15][16] Reference ↑ Intersex [online]. United Nations, Office of the High Commissioner for Human Rights, 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: https://unfe.org/system/unfe-65-Intersex_Factsheet_ENGLISH.pdf↑ Velký sociologický slovník. 1. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 8071843113.↑ Intersexualita. Velký lékařský slovník [online]. Maxford, 2008 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/intersexualita↑ MONEY, John a Anke A. EHRHARDT. Man & Woman Boy & Girl: Differentiation and dimorphism of gender identity from conception to maturity. 1. USA: The Johns Hopkins University Press, 1972. ISBN 0-8018-1405-7.↑ Intersexuál: XX,46 Intersexuál. Intersexuál [online]. Bratislava: WordPress, 2014, 15. 2. 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://intersexual.sk/podoby-intersexuality/xx46-intersexual/ Archivováno 28. 11. 2015 na Wayback Machine↑ Intersexuál: XY,46 Intersexuál. Intersexuál [online]. Bratislava: WordPress, 2014, 15. 2. 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://intersexual.sk/podoby-intersexuality/xy46-intersexual/ Archivováno 28. 11. 2015 na Wayback Machine↑ Intersexuál: Ovotestikulárny Intersexuál. Intersexuál [online]. Bratislava: WordPress, 2014, 15. 2. 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://intersexual.sk/podoby-intersexuality/ovotestikularny-intersexual/ Archivováno 27. 11. 2015 na Wayback Machine↑ Intersexuál: Komplexný Intersexuál. Intersexuál [online]. Bratislava: WordPress, 2014, 15. 2. 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://intersexual.sk/podoby-intersexuality/komplexny-intersexual/ Archivováno 28. 11. 2015 na Wayback Machine1 2 Is Frowing up in Silence Better Than Growing up Different? Intersex Society of North America [online]. North America: ISNA, 1993 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: www.isna.org↑ FAUSTO-STERLING, Anne. Sexing the Body: Gender Politics and the Construction of sexuality. 1. New York: Basic Books, 2000. ISBN 0-465-07713-71 2 3 Creighton, Sarah, and Lih-Mei Liao. 2004. “Changing Attitudes To Sex Assignment In Intersex”. Bju International 2004 (5): 7. doi:10.1111/j.1464-410X.2003.04694.x.↑ Intersexion.", "question": "Jaké typy intersexuality se rozlišují?", "answers": ["4"]}
{"title": "E-mail", "context": "Elektronická pošta, zkráceně e-mail (zkráceně také mail, ale pozor na záměnu se slovem email – nátěrová hmota), je způsob odesílání, doručování a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy. E-mailové služby se poprvé rozšířily mezi veřejnost až díky vzniku jedné z prvních volných e-mailových služeb Hotmail v roce 1996. Tu po jejím celosvětovém úspěchu zakoupila firma Microsoft a později vznikly i další nyní známé služby. Termín e-mail se používá jak pro internetový systém elektronické pošty založený na protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol), tak i pro intranetové systémy, které dovolují posílat si vzájemně zprávy uživatelům uvnitř jedné společnosti nebo organizace (tyto systémy často používají nestandardní protokoly, mívají ovšem bránu, která jim dovoluje posílat a přijímat e-maily z internetu). K širokému rozšíření e-mailu přispěl zejména internet. E-mail je ve skutečnosti starší než internet; některé staré e-mailové systémy byly rozhodujícím nástrojem při tvorbě internetu. Elektronická pošta vznikla v roce 1965 jako způsob komunikace více uživatelů mainframového počítače se sdílením času; přesto je přesná historie nejasná, mezi prvními systémy s touto schopností byly Q32 od SDC a CTSS z MIT. E-mail se rychle rozšířil a stal se síťovým e-mailem, což umožňovalo uživatelem posílání zpráv mezi různými počítači.", "question": "Na jakém protokolu je založen e-mail?", "answers": ["SMTP"]}
{"title": "Amazonka", "context": "Žijí zde také rejnoci, úhoři, hadi a krokodýli. Spolu se svými přítoky představuje Amazonka největší systém vnitrozemských vodních cest na světě o délce více než 25 000 km. Hlavní tok (Amazonka, Solimõ, Marañ) je splavný v délce 4 300 km až k soutěsce Pongo de Manseriche. Až do Manausu (1 690 km) je splavný i pro velké oceánské lodě. Nejvýznamnější přístavy jsou Belém na jižním rameni delty Pará, Santarém, Óbidos, Manaus v Brazílii a Iquitos v Peru. Hydroenergetický potenciál je obrovský, ale jeho využití není velké. Ústí Amazonky bylo objeveno Španělem Vicente Yáñ Pinzónem v roce 1500, který řeku pojmenoval Rio Santa Maria de la Mar Dulce [řeka svaté Marie sladkého moře], protože ještě desítky kilometrů od břehu byla voda v moři sladká. První cestu po řece podnikl jiný španělský conquistador Francisco de Orellana v roce 1541. První vědeckou cestu pak uskutečnil francouzský vědec Charles Marie de La Condamine v letech 1743-44. Základní průzkum oblasti pramenů řeky provedla německo-peruánská expedice v roce 1955. Jedním z prvních českých výzkumníků byl trutnovský rodák Samuel Fritz - cestovatel, kartograf a úspěšný jezuitský misionář. V letech 1689-1694 zmapoval značnou část toku řeky. Výsledkem jeho práce byla první podrobná mapa Amazonky, která vyšla tiskem v roce 1707. Původní Fritzova mapa má rozměry 126 × 46 cm a odpovídá přibližně měřítku 1 : 4 000 000 . Výzkum a hledání pramene Amazonky v oblasti zdrojnic řeky Lloquety (-Apurímac, -Ucayali, Amazonka) prováděl v letech 1999 a 2000 vědecký tým prof. Bohumíra Janského z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výsledkem expedic nazvaných Hatun Mayu bylo zmapování čtyř hlavních pramenných toků řeky Lloquety - jednalo se o řeky Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque. Provedené výzkumy zjistily, že nejdelší a plošně největší povodí má Carhuasanta, největší vodnost Apacheta a nejvyšší nadmořskou výšku pramene řeka Ccaccansa. Nejvzdálenějším místem povodí od ústí Amazonky do Atlantiku je vrchol hory Nevado del Mismi, z něhož odtéká voda do povodí Carhuasanty. Ze čtyř hlavních kritérií pro určení hlavního pramene splňuje dvě řeka Carhuasanta. Zjištěné rozdíly však byly minimální a proto doc. Janský navrhl hovořit o čtyřech pramenných tocích řeky Lloquety (a celé Amazonky).", "question": "Jak se jmenuje nejdelší řeka světa?", "answers": ["Amazonka"]}
{"title": "Starověk", "context": "Nešel však cestou teroru či pronásledování, ale naopak pokusil se porazit křesťanství ideologicky (viz např. jeho spis Contra Galileos) a skrytým podporováním rozepří uvnitř církve. Nicméně jeho předčasná smrt při perském tažení (vládl pouze tři roky) jeho záměry zmařila a jeho nástupci většinu jeho pro-pohanských nařízení opět zrušili. Cesta pro christianizaci celé římské říše tak byla připravena. Definitivně završena byla v roce 391, když Theodosius I. zakázal vykonávání veškerých pohanských kultů. Od poloviny 4. století narůstala intenzita vpádů Germánů na území říše. V roce 375 byli Gótové vytlačeni Huny ze svých sídlišť severně od Dunaje a následně se uchýlili na římské území. Gótové se však zanedlouho vzbouřili a o tři roky později porazili Římany v bitvě u Adrianopole. Tyto události jsou spjaty s počátkem období stěhování národů, které trvalo téměř 200 let a jemuž padla za oběť západní polovina římské říše. Germáni pronikající do říše byli usazováni na římské půdě jako foederati. Jejich pokračující útoky však vedly k pozvolnému utváření germánských států na území impéria a ke ztrátě celých provincií. Třebaže Římané dokázali ubránit svou východní hranici proti výbojné sásánovské říši, také v této oblasti byla někdejší římská mocenská převaha nenávratně ztracena. Po smrti Theodosia I. v roce 395 byla říše rozdělena mezi jeho syny Arcadia a Honoria. Ačkoli se jednalo pouze o formální dělení vlády nad jedinou celistvou říší, k němuž docházelo často i v minulosti, především z důvodu efektivnější správy a obrany rozlehlého území státu, toto rozdělení se mělo ukázat trvalým. Západní říše, vystavená silnějšímu tlaku Germánů, nebyla schopna uhájit své hranice, pročež v roce 410 vydrancovali Vizigóti vedení náčelníkem Alarichem samotný Řím. Poté, co byl z podnětu císaře Valentiniana III. zavražděn římský vojevůdce Aetius, který ve spojení s Germány zvítězil v roce 451 nad Huny v bitvě na Katalaunských polích, se západořímská obrana zhroutila. V roce 476 po abdikaci posledního císaře Romula Augusta západořímská říše zanikla, třebaže antické tradice, kultura a vzdělanost přetrvaly na Západě až do 6. století.", "question": "Který kočovný kmen vytlačil Góty od Dunaje v roce 375?", "answers": ["Huny"]}
{"title": "Semestr", "context": "Semestr (z lat. semestris - šestiměsíční: sex, šest, a mensis, měsíc) je označení pro pololetí na vysokých školách (zimní semestr, letní semestr). Trimestr Slovníkové heslo semestr ve Wikislovníku", "question": "Jaké označení je pro pololetí na vysokých školách?", "answers": ["semestr"]}
{"title": "Zpěv", "context": "Někteří autoři se zabývají například i rozdíly ve způsobu dýchání, kdy ve zpěvu je třeba brát ohled na to, aby nádechy nebyly přerušovány fráze, které ne vždy odpovídají mluveným větám. Důležitá je i rozdílnost zpěvu a řeči po stránce funkce hlasového aparátu. Zpěv je nejspíše nejpřirozenějším a nejrozšířenějším hudebním uměním. Je ho schopen prakticky každý jedinec, třeba i s nepatrným, nebo žádným nadáním. == Styly zpěvu == Zpěváci různých hudebních žánrů dominující dnešnímu hudebnímu průmyslu jsou často vzory svých posluchačů, kteří se je snaží napodobovat v koupelně, na fotbalovém zápase, v kostele nebo v pěveckém sboru. Styly zpívané hudby zahrnují operu, klasickou hudbu, muzikál, folk, country, rap, pop a mnoho dalších včetně třeba narozeninového zpívání. Speciální technikou zpěvu je i screaming/growling. Zpěv může být doprovozen hlasy zpěvu či hudebních nástrojů různé hlasitosti, nebo může znít i bez doprovodu. Hlavní je styl dýchání, protože jinak zpěvák nemá šanci na úspěch. == Hlasové typy podle klasického schématu == Základní dělení hlasů: === Mužské hlasy === tenor – vyšší mužský hlas baryton - střední mužský hlas basbaryton - mužský hlas ležící mezi basem a barytonem, bas – nižší mužský hlas === Ženské hlasy === soprán – vyšší ženský hlas mezzosoprán - střední ženský hlas alt – nižší ženský hlas == Důležitost tréninku hlasu == Mnoho zpěváků samouků je hrdých na svůj přirozený hlas a jsou přesvědčeni, že jakýkoliv hlasový trénink může jejich hlas jedině pokazit. Problém spočívá v tom, že netrénovaný hlas zůstává v pořádku právě tak dlouho, dokud se nedostaví problém. Nemoci, únava, akusticky těžké prostředí pro zpěv, těžký repertoár či emoce působí na hlas.", "question": "Proč je ve zpěvu hlavní styl dýchání?", "answers": ["protože jinak zpěvák nemá šanci na úspěch"]}
{"title": "Janáčkova akademie múzických umění", "context": "Janáčkova akademie múzických umění Janáčkova akademie múzických umění Logo Hudební fakulta JAMU Zkratka JAMU Rok založení 1947 Typ školy veřejná[1] Vedení Rektor (seznam) prof. Mgr. Petr Oslzlý Kvestor JUDr. Lenka Valová Prorektor Prorektor pro vnější vztahy doc. MgA. Vít Spilka Prorektor Prorektor pro strategii a rozvoj prof. Ing. MgA. Ivo Medek, Ph.D. Prorektor Prorektor pro tvůrčí činnosti doc. MgA. Marek Hlavica, Ph.D. Prorektor Prorektor pro studium a kvalitu prof. PhDr. Silva Macková Předseda akademického senátu doc. Mgr. Roman Novozámský Počty akademiků (k roku 2016[2]) Počet bakalářských studentů 410 Počet magisterských studentů 249 Počet doktorandů 61 Počet akademických pracovníků 211 Další informace Počet fakult 2 Sídlo Brno Adresa Beethovenova 650/2, Brno, 602 00, Česko Zeměpisné souřadnice 49°11′46″ s. š., 16°36′37,14″ v. d. http://www.jamu.cz Některá data mohou pocházet z datové položky. Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) je veřejná vysoká škola s uměleckým zaměřením v Brně. Její rektorát je umístěn v Beethovenově ulici 650/2. Vznikla v roce 1947 a skládá se ze dvou fakult: Hudební fakulta sídlí na Komenského náměstí 609/6, Divadelní fakulta pak v Mozartově ulici 647/1. Historie JAMU byla založena 12. září 1947 v Brně a její vznik byl inspirován postavou všestranného umělce Leoše Janáčka, který již za svého života usiloval o zřízení hudební akademie v Brně. To se mu nepodařilo, stal se však spolu s Vilémem Kurzem profesorem mistrovské školy Pražské konzervatoře s přidělením do Brna. Na tuto školu JAMU navázala. Dnes se v hudebně i divadelně orientovaných oborech na svoji uměleckou praxi připravuje na 500 studentů. Budova Hudební fakulty JAMU na Komenského náměstí je dílem autorů vídeňské opery Eduarda van der Nülla a Augusta Siccardsburga.", "question": "Jaká je zkratka pro Janáčkovu akademii múzických umění?", "answers": ["JAMU"]}
{"title": "Haltýř (rybník, Radonice)", "context": "Haltýř Celkový pohled od hrázePoloha Světadíl Evropa Stát Česko Zeměpisné souřadnice 50°8′36″ s. š., 14°36′45″ v. d. Rozměry Rok po roce 1869 Délka 50 m Šířka 15 m Ostatní Odtok vody Radonický potok multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Haltýř je název vodní plochy v centru vsi Radonice v okrese Praha-východ. Konkrétně se nachází na konci ulice U Haltýře. Má podlouhlý tvar délky asi 50 m a šířky 15 m. Je orientován z jihovýchodu na severozápad. V jeho okolí se nachází zeleň, cesta a tenisové kurty. Voda z něj odtéká Radonickým potokem. Vodní plocha vznikla po roce 1869. Galerie Pohled do ulice U Haltýře Břeh Hráz a přepad Odkazy Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Haltýř na Wikimedia Commons", "question": "Jaký tvar má rybník Haltýř?", "answers": ["podlouhlý"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Teprve konec války a rozpad Rakouska-Uherska přinesl příznivější podmínky pro založení nové univerzity. Za její sídlo byla navrhována např. i Olomouc, ale přednost byla jednoznačně dána většímu a významnějšímu hlavnímu zemskému městu – Brnu. Zřízena byla jako druhá česká universita zákonem ze dne 28. ledna 1919 č. 50 Sb. z. a n. a v době svého vzniku měla čtyři fakulty (právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou). Ačkoli zákon předpokládal výstavbu nového univerzitního areálu do roku 1930, podařilo se realizovat pouze budovu právnické fakulty. Nacistická okupace způsobila univerzitě těžké ztráty materiální i lidské (například z přírodovědecké fakulty byla popravena nebo umučena čtvrtina profesorského sboru). Další neblahé zásahy následovaly ze strany komunistické moci po únoru 1948. Nejrozsáhlejší čistky proběhly na právnické fakultě, kterou muselo opustit 46 % studentů; v roce 1950 byla zrušena úplně. V letech 1960–1990 nesla univerzita z politických důvodů jméno Universita Jana Evangelisty Purkyně. Roku 1946 byla zřízena pedagogická fakulta, která však mezi lety 1953 a 1964 stála mimo svazek univerzity. Obnovení svobodných poměrů po listopadu 1989 umožnilo univerzitě další rozvoj i návrat k původnímu názvu \"Masarykova univerzita\". Byly založeny čtyři nové fakulty (ekonomicko-správní, informatiky, sociálních studií, sportovních studií) a byl vystavěn univerzitní kampus. V letech 1998–2005 byla univerzita podle přílohy zákona o vysokých školách z 1998 vedena jako Masarykova univerzita v Brně. V roce 2006 se sídelní město, mylně uváděné v názvu, opět vypustilo. Až do září 2016 tak Masarykova univerzita byla podle této přílohy zákona ze všech veřejných a státních vysokých škol jedinou, která u svého názvu neuváděla své sídlo. Univerzita od 1. března 1999 používá pro administrativu studia svůj vlastní informační systém. Za jeho vývoj a inovace obdržela v roce 2005 evropskou cenu EUNIS Elite Award. Mezinárodní spolupráce je realizována mimo jiné v rámci Compostela Group of Universities a Utrecht Network. Od roku 2005 vydává univerzita vlastní zpravodajský měsíčník Muni, jenž se v roce 2012 stal Firemním médiem roku v kategorii tiskovina veřejné a státní správy v soutěži pořádané Komorou PR. Podpisem memoranda o spolupráci se spolkem Wikimedia Česká republika se Masarykova univerzita od roku 2015 zavázala k účasti na rozvoji internetové encyklopedie Wikipedie. Pravidelně se každý rok v hale Rondo koná hokejový souboj s výběrem Vysokého učení technického, Masarykova univerzita celou sérii vede. Související informace naleznete také v článku Seznam fakult Masarykovy univerzity. Masarykova univerzita se v současnosti skládá z 9 fakult.", "question": "Pod jakým názvem byla vedena Masarykova univerzita v letech 1998-2005?", "answers": ["Masarykova univerzita v Brně"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Nádraží je v provozu od 14. prosince 1871, kdy z něj byl zahájen železniční provoz Dráhy císaře Františka Josefa na jih do Benešova, Tábora a Vídně. Tehdy se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa. Roku 1872 v blízkosti nádraží Dráhy císaře Františka Josefa byla na samostatné stanici ukončena od severu Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem. Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876. Původní budova ani kolejiště kapacitně přestávaly rozvoji železnice stačit. Začátkem dvacátého století bylo proto nádraží zrekonstruováno a zvětšeno. Nová hlavní budova v secesním slohu byla postavena v letech 1901–1909 podle vítězného návrhu Josefa Fanty na základě architektonické soutěže. Pokladny byly umístěny v přízemí kopule ve střední části budovy, v místech dnešní kavárny. Kopuli zdobí secesní motivy a sochy od Stanislava Suchardy a Ladislava Šalouna zpodobňující česká města. Cestujícím sloužily velkoryse pojaté čekárny v levém křídle budovy a dvě restaurace různých cenových hladin. Budova od počátku disponovala také kancelářemi a salonky pro významné hosty, na vlak v nich čekali například Tomáš Garrigue Masaryk, Thomas Alva Edison, Le Corbusier nebo Charlie Chaplin. Spolu se novou budovou byly vybudovány podchody a kolejiště bylo zastřešeno dvoulodní ocelovou obloukovou halou o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m, jejichž autory byli J. Marjanko a R. Kornfeld. Konstrukci zhotovila firma S. Bondy v Bubnech. Hala zastřešuje současná nástupiště číslo 1 až 4, nástupiště č. 1A je mimo hlavní zastřešení vysunuto k vinohradskému zhlaví, nástupiště 5 až 7 mají vlastní zastřešení, které tvarově odkazuje na konstrukci haly. Již v roce 1910 začalo rakouské ministerstvo dopravy uvažovat o elektrizaci železnice ve Vídni a v Praze.", "question": "Kdy byly založeny Vrchlického sady před budovou hlavního nádraží v Praze?", "answers": ["1876"]}
{"title": "Křižanovice (okres Vyškov)", "context": "Křižanovice u Bučovic Nadmořská výška 209 m n. m. PSČ 683 57 Počet částí obce 1 Počet k. ú. 1 Počet ZSJ 1 Kontakt Adresa obecního úřadu Křižanovice 85685 01 Bučovice ou.krizanovice@worldonline.cz Starosta Lubomír Cenek Oficiální web: krizanovice.cz Křižanovice Další údaje Kód obce 593222 Kód části obce 76481 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Křižanovice jsou obec v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 5 km západně od Bučovic. Žije zde 802[1] obyvatel. Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1131. Krátce před bitvou u Slavkova, ze soboty na neděli zde přespal ruský car Alexandr I. a rakouský císař František I. Zatímco rakouský císař přespal na faře, ruský car přespal na statku č.7, kde rozdal mnoho dukátů a k večeři si prý poručil 30 vajec na tvrdo. Obyvatelstvo Struktura V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 792 obyvatel. Z nich bylo 407 mužů a 385 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 41 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů, provedeného v roce 2011, žilo v obci 754 lidí. Nejvíce z nich bylo (15,9 %) obyvatel ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 13,8 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,5 %. Z celkem 650 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 38,8 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 7,2 % a bez vzdělání bylo naopak 0,2 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 404 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 91,6 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 74,3 % patřilo mezi zaměstnance, 2,2 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 44,2 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[2] Úhrnem 332 obyvatel obce (což je 44 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 220 obyvatel bylo Moravanů a 1 Slováků. Celých 342 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[2]", "question": "Jaký byl průměrný věk obyvatel obce Křižanovice v roce 2016?", "answers": ["41"]}
{"title": "Londýn", "context": "Dnešní GLA byla ustanovena jako náhrada za Radu Velkého Londýna (Greater London Council, GLC), který vznikl roku 1965 a byl zrušen roku 1986 po politických šarvátkách mezi GLC (tehdy vedeným Kenem Livingstonem) a vládou konzervativní strany vedenou Margaret Thatcherovou. Po zrušení GLC v roce 1986, přešla většina jeho pravomocí na samosprávy městských obvodů a zbytek byl zajišťován jejich spolupráci nebo jinými nevolenými orgány. Samosprávy městských obvodů tak získaly značnou autonomii a jednotný statut, a ačkoli po obnovení GLC ztratily určitou část vlivu, stále existují oblasti, v nichž jsou nezávislé na GLC. Předchozí londýnské administrativní úřady: Metropolitan Board of Works (MBW) - 1855 až 1889 London County Council (LCC) - 1889 až 1965 Greater London Council (GLC) - 1965 do 1986 Greater London Authority (GLA) - 2000 Londýn je v parlamentu reprezentován 74 poslanci. Policejní službu pro 32 londýnských čtvrtí zajišťuje Metropolitan Police Service, všeobecně označována spíše jako Metropolitan Police, nebo jednoduše Met. City má svou vlastní policejní správu City of London Police. Zdravotní služba v Londýně je řízena vládou prostřednictvím Národní zdravotní služby (NHS). Velký Londýn je rozdělen mezi 5 Strategic Health Authorities. Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Londýně.", "question": "Kolika poslanci je Londýn reprezentován v parlamentu?", "answers": ["74"]}
{"title": "Zaběhlá", "context": "Území se nachází ve Středních Brdech v nadmořské výšce okolo 600 m n. m. Z hlediska fytogeografického jedinou oblastí oreofytika (oblast horské květeny) ve středních Čechách. Jsou považovány za jediné území v Evropě, kde se lze v této zeměpisné šířce a nadmořské výšce ještě setkat s přechodem mezi tajgou a severskou tundrou. Jsou tu zdokumentovány geomorfologické jevy, s nimiž se na českém území lze setkat pouze v Krkonoších nebo Jeseníkách.[2] V blízkosti se nachází Padrťské rybníky. Kromě nich se poblíž nachází soustava rybníků Výtažník, Šindelka, Gricák a Ledvinka a protéká zde řeka Klabava, dříve místně nazývaná jako Padrťský potok.[3] Historie Roku 1565 jsou zde zmiňovány jen louky na Zaběhlé, které patřily rožmitálskému dvoru. První zmínka o nové vsi Zaběhle je z roku 1733. Obec založil pražský arcibiskup František Ferdinand Khünburg. Důvodem založení obce byla potřeba přivézt sem více pracovních sil, především na těžké práce v lesích. Novým 12 osadníkům bylo dáno místo na chalupu, byly mezi ně rozděleny polnosti a louky a všem byla na 12 let prominuta robota. Nápomocni měli být jen v čase sklizně obilí. Postupně se sem stěhovalo více lidí, protože zde bylo tolik práce, že se často místní obyvatelé nestačili starat ani o vlastní hospodářství.[4] Zaběhlá zvaná Mozolov Dolejší část Přední Zaběhlé pod silnicí do Rožmitálu Dům Ferdinanda Voříška na Zaběhlé, „U Krejčů“Zdejší tvrdé pracovní podmínky dokresluje zmínka o vzniku přezdívky obce – Mozolov: „Záběhelšťané byli honěni nástiným drábem z dřiny do dřiny, ani se nezastavili. Už si nemohli pomoci.", "question": "Proč byla založena obec Zaběhlá?", "answers": ["byla potřeba přivézt sem více pracovních sil"]}
{"title": "Prostějov", "context": "Prostějov (německy Proßnitz) je statutární město v Olomouckém kraji, 17 km jihozápadně od Olomouce, na západním okraji Hané, v severní části Hornomoravského úvalu, východně od Drahanské vrchoviny. Město se rozkládá ve výši 225 metrů nad mořem, na jeho okraji protékají říčky Hloučela a Romže. Žije zde přes 44 tisíc obyvatel. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou. První historická zmínka o vsi Prostějovice je z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves. Tehdy sem byli pozváni němečtí osadníci, kteří v místě dnešního nám. T.G.Masaryka založili novou osadu, na niž přešla práva osady původní. Roku 1390 bylo Prostějovu uděleno díky pánům z Kravař právo výročního trhu, čímž se fakticky stal městem. V husitském období se slibný vývoj zpomalil, když město utrpělo průtahy obou nepřátelských stran; nedostatečně opevněný Prostějov se stává snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl vypálen. Prosperitu městu přinesl vznik židovského města a především po roce 1490 více než stoletá vláda rodů Pernštejnů, jejichž majetkem se město stalo. Roku 1495 zahájilo město výstavbu kamenných hradeb se čtyřmi branami s baštami. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici. Na konci 16. století se město stává majetkem Lichtenštejnů, což má za následek stagnaci rozvoje města. V Prostějově je roku 1527 tiskárnou Kašpara Aorga vytištěna první kniha na Moravě. Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár, kterému padly za oběť radnice, škola i kostel.", "question": "Pochází první historická zmínka o vsi Prostějovice z roku 1560?", "answers": ["První historická zmínka o vsi Prostějovice je z roku 1141."]}
{"title": "Evangelium podle Lukáše", "context": "Evangelium podle Lukáše (zkratka L nebo Lk) je třetí kniha v pořadí Nového zákona, nejdelší ze čtyř kanonických evangelií. Spolu s Matoušovým a Markovým evangeliem patří mezi tzv. synoptická evangelia. Lukášovo evangelium i Skutky apoštolů, které na ně navazují, jsou věnovány jistému Teofilovi, aby si mohl učinit přesnější obraz o věcech, o kterých již slyšel mnoho nejednotných zpráv (Lk 1, 1 (Kral, ČEP). == Autor a původ == Text je dílem vzdělaného člověka s dobrou řečtinou a s větší slovní zásobou než mají ostatní tři evangelia dohromady. Evangelium vzniklo dříve než kniha Skutků, která se na ně odvolává (Sk 1, 1 (Kral, ČEP). Stará tradice připisuje spis lékaři Lukášovi (Kol 4, 14 (Kral, ČEP), i když v evangeliu není jmenován. Nejstarším písemným dokladem je Zlomek Muratoriho (kolem 200 n. l.), Lukášovi je přičítá také Órigenés, Tertullian a další z téže doby. Lukáš doprovázel apoštola Pavla na jeho cestách, mohl hovořit s očitými svědky a nahlížet do písemných záznamů. Na základě toho křesťanská tradice usuzovala, že evangelium vzniklo nejspíše v Kaisareii někdy v době tamějšího Pavlova vězení (asi v letech 56-58 n.l.). Nejstarší zachované rukopisy (papyrus P75, Sinajský a vatikánský kodex) však mají pouze nadpis \"podle Lukáše\". Autor téměř jistě používal text evangelia Markova a pravděpodobně psal až po zboření Jeruzalémského chrámu roku 70. Ze srovnání s evangeliem Matoušovým soudí biblická kritika, že oba používali i dnes ztracenou sbírku Ježíšových výroků, která se obvykle nazývá Q (z něm. Quelle, pramen). Většina moderních badatelů proto soudí, že spis vznikl někdy mezi léty 70-90. Podle staré tradice psal Lukáš své evangelium na základě vyprávění Panny Marie. == Charakteristika knihy == Lukáš zřejmě psal pro křesťany, kteří ke křesťanství konvertovali z pohanství, což už tehdy díky Pavlově reinterpretaci nepředstavovalo žádný problém.", "question": "Jakou zkratku má Lukášovo evangelium?", "answers": ["L nebo Lk"]}
{"title": "Třebčín", "context": "Kamenný kříž z roku 1856 jihozápadně od vsi Na Kaplické, říkávalo se mu černý, podle původního nátěru předchozího kříže. Kamenný kříž před č. 121 z roku 1833 s pašijovými výjevy a biblickým textem v hanáčtině (poškozeno) Kamenný kříž z roku 1867 jižně ve vsi Na Olšanské na památku cholery v Třebčíně, jeho dřevěnému předchůdci se říkalo červený kříž Kamenná socha sv. Jana Nepomuckého na Zákantí z roku 1869, před bývalou školkou P. Jana Vychodila, socha původně stála před starou školou, dnešní kulturní a společenské zařízení Kamenná Pieta na cestě do Slatinic z roku 1898, sochař Václav Beck z Prostějova Pomník padlých z první světové války před bývalou školou, z dílny Václava Becka z Prostějova byl slavnostně odhalen 16.7.1922 == Významní rodáci == Rudolf Mlčoch (17. 4. 1880 Henneberk - 8. 4. 1948 Olomouc) – V letech 1925–1926 byl ministrem veřejných prací, v letech 1929 a 1932 ministrem železnic a v letech 1937-1938 ministrem obchodu. Byl také prezidentem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Ludvík Sigmund (17. 8. 1836 Třebčín - 7. 9. 1899 Lutín) – Otec Jana a Františka, zakladatelů firmy Sigma Lutín. Od roku 1868 vyráběl pumpy. Jan Vychodil (26. 8. 1848 Třebčín - 13. 6. 1926 Třebčín) – Byl kaplanem na Velehradě a zabýval se svatými Cyrilem a Metodějem V roce 1913 vysvětil v Třebčíně mateřskou školku, která byla postavena v jeho rodném domě. == Fotogalerie == == Odkazy == === Reference === === Literatura === David Papajík: Dějiny obcí Lutín a Třebčín, Obec Lutín, 2005, ISBN 80-85600-98-6 Jan Štěpán: Výročí 80. let od založení Sboru dobrovolných hasičů v Třebčíně a dějiny hasičských sborů v Lutíně, Olomouc 2006, ISBN 80-85973-39-1 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Třebčín ve Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Třebčín na webu ČÚZK http://www.lutin.cz/ oficiální stránka obce Lutín http://www.kosirsko.cz/ Mikroregion Kosířsko Vlakové spojení a železniční trať vedoucí přes Třebčín na webu [3] autobusová linka 890709 Olomouc-Lutín-Slatinice autobusová linka 890736 Lutín-Smržice-Prostějov Třebčín na tzv. 1. vojenském mapování z let 1766-1768 na webu Laboratoře geoinformatiky Univerzity J.E. Purkyně Třebčín z roku 1834 na webu MZA Brno Letecké snímkování Třebčína na webu [4] geologické a radonové měření pro Třebčín na webu [5]", "question": "Ve kterém okrese se nachází obec Třebčín?", "answers": ["Olomouc"]}
{"title": "Rakouská škola", "context": "Charakteristickou metodologii rakouské školy rozvíjejí i Roderick T. Long (1964), Barry Smith a David Gordon, kteří spolu s Hoppem tvoří „kvarteto“ současných metodologických odborníků rakouské školy. Walter Block se zabývá základními ekonomickými teoriemi, stejně tak jako konceptem vlastnictví a libertarianismem. Roger Garrison se snaží vybudovat „rakouskou makroekonomii“ na čistě mikroekonomických základech. Joseph Salerno následuje Misese ve zkoumání společenských systémů, teorie peněz a hospodářských cyklů. Ralph Raico se zabývá zejména ekonomickou historií. V Evropě dochází k opětovnému obnovení rakouských tradic a nejvýznamnějším představitelem je zde Jörg Guido Hülsmann, který se věnuje širokému spektru ekonomických problémů. Jesús Huerta de Soto (1956) se zabývá zejména teorií hospodářských cyklů a Pascal Salin (1939) boji proti údajným soudobým makroekonomickým sofizmatům. I v České republice dochází k šíření myšlenek rakouské školy. Mnohá děl autorů rakouské školy přeložil a vydal Liberální institut[3][4], nejstarší český think tank zabývající se šířením liberálních myšlenek[5]. Dále zde působí Ludwig von Mises Institut, jehož cílem je vzdělávání české a slovenské veřejnosti v otázkách ekonomie z pohledu rakouské školy[6]. Čelným představitelem rakouské školy v České republice je Josef Šíma (1972) zabývající se integrací ekonomie a práva.[zdroj? ] Metodologie Apriorismus Podrobnější informace naleznete v článku Apriorismus. Zásadním epistemologickým východiskem rakouské školy je apriorismus. S komplexním vysvětlením této epistemologie přišel Ludwig von Mises, a to ve svém díle Human Action (Lidské jednání). Ekonomie v pojetí rakouské školy není empirickou vědou, nýbrž vědou apriorní, jež má svůj počátek u konceptu lidského jednání. Tento koncept je používán jako axiom, tedy je považován za nevyvratitelný[7]. A z něho lze logickou dedukcí a také s pomocí podpůrných konstrukcí odvodit celou ekonomickou vědu.", "question": "Jak se jmenuje nejstarší český think tank zabývající se šířením liberálních myšlenek?", "answers": ["Liberální institut"]}
{"title": "Kytara", "context": "Má tři, někdy i čtyři příčná žebra. Luby spojují vrchní a spodní desku. Vyrábějí se ze stejného materiálu jako spodní deska. Krk Krk kytary slouží jako základna pro hmatník. Krk je vystaven velkému tahu strun a musí být proto zhotoven z jednoho kusu tvrdého rovnoletého dřeva – převážně z mahagonu. Příčný profil krku má podstatný vliv na pohodlnost a techniku hry levé ruky. Na krk kytary je přiklížen hmatník, do kterého jsou po celé délce zapuštěny pražce zhotovené z drátů kovových slitin. Hmatník se zhotovuje z jednoho kusu velmi tvrdého dřeva – nejčastěji to bývá eben popř. palisandr. Nultý pražec – ořech – je nejblíže hlavici nástroje. Je vyroben z velmi tvrdého materiálu (slonovina) a určuje – spolu s kobylkou – výšku strun nad hmatníkem a jejich rozmístění po šířce hmatníku. Kytara je laděna v rovnoměrně temperovaném ladění. Pražce jsou proto rozmístěné tak, že každý zkracuje proti předcházejícímu délku struny ke kobylce v poměru : : : : : 2 : 12 : : : : 1 : : {\\displaystyle {\\sqrt[{12}]{2}}:1} . Krk kytary je zakončen hlavicí vsazenou pod mírným úhlem a tvoří s ní jeden celek. Hlavice slouží k umístění mechaniky. Pomocí mechaniky se napínají struny. Struna se uváže přes dírku na navíjecí váleček, na který je navíjena přes šroubový převod ladicím kolíčkem. Kobylka Velmi důležitou součástí kytary je kobylka, která slouží k uvázání strun na korpus nástroje (struník) a k přenášení chvění strun na vrchní desku (vložka kobylky).", "question": "Jak se nazývá drnkací strunný nástroj s hmatníkem?", "answers": ["Kytara"]}
{"title": "Hlavonožci", "context": "Hlavonožci (Cephalopoda) jsou nejdokonalejší třída měkkýšů. Všichni jsou aktivní mořští dravci. Patří mezi ně starobylá loděnka, inteligentní chobotnice, sépie, obří krakatice a další. Dnes žijící hlavonožci se dělí na skupiny čtyřžábří (loděnka) a dvoužábří (chobotnice, oliheň, ...) Hlavonožci měří od jednoho centimetru do mnoha metrů (i přes 20 m). Mají dvoustranně souměrné tělo a chapadla. Chapadel je u jednoduchých druhů, jako je loděnka, okolo 30 až 90 a jsou krátké. Vyspělé druhy jich mají méně, zato jsou delší a mají přísavky. Decapodiformes (desetiramenatci) mají 8 kratších chapadel a 2 delší a Octopodiformes (chobotnice) mají 8 stejně dlouhých. Chobotnice mohou přijít o několik chapadel, která jim znovu dorostou. Pohybují se třemi způsoby, buď pomocí vlnění ploutevního lemu nebo chapadel nebo vytlačování vody ze sifonu. Tento tryskovitý pohyb umožňuje některým menším druhům vyskakovat nad hladinu. Dýchají žábrami. V případě ohrožení vypouštějí hlavonožci inkoustový oblak, který je skryje a mohou tak nepozorovaně uplavat. Je buď černý nebo hnědý. == Popis těla == === Schránky === Dříve měli všichni hlavonožci svou schránku, dnes ji má jen málo zástupců, např. loděnka. Schránka se ve vývoji začala přemisťovat dovnitř těla. Sépie má sépiovou kost, další desetiramenatci jen tzv. meč a chobotnice nemají vůbec nic. Jejich mozek je však obvykle krytý chrupavčitou schránkou, která jej chrání před poškozením. === Velikost těla === Hlavonožci měří od jednoho centimetru do mnoha metrů (i přes 20 m). Podle současných znalostí je největším hlavonožcem kalmar Hamiltonův a nikoli krakatice obrovská. U měření velikosti desetiramenných hlavonožců je zásadní problém, který rozměr považovat při srovnání za rozhodující. Délka osmi ramen se obvykle blíží délce samotného těla, ale i zde jsou rozdíly. Dvě dlouhá chapadla s rozšířenými konci však daleko přesahují věnec ramen a mohou být velmi dlouhá. Krakatice nalezená roku 1887 na Novém Zélandu měla při celkové délce 17,35 m tělo bez ramen dlouhé pouhých 2,35 m. Celých 15 m připadlo na chapadla. === Obří hlavonožci === Tvrzení, že není možné, aby bezobratlí byli větší než obratlovci, dříve ztěžovalo vědcům obhajovat existenci obrovských hlavonožců.", "question": "Jsou všichni hlavonožci dravci?", "answers": ["Všichni jsou aktivní mořští dravci."]}
{"title": "Ropa", "context": "Ropa (též (surová) nafta, zemní olej, černé zlato) je hnědá až nazelenalá hořlavá kapalina tvořená směsí uhlovodíků, především alkanů. Mineralogicky patři mezi tzv. \"kaustobiolity\". Geochemiky všeobecně uznávaná teorie vzniku ropy říká, že vznikla přeměnou živočišného a rostlinného materiálu obsaženého v horninách. Nachází se ve svrchních vrstvách zemské kůry, v sedimentárních pánvích jako jsou kontinentální šelfy, hlubokovodní pánve zahrnující kontinentální svahy i abysál, riftové zóny, predpolní pánve horských řetězců, ale i deformované vrásové struktury některých horstev samých. Je základní surovinou petrochemického průmyslu. Naleziště ropy jsou pod nepropustnými vrstvami, v hloubkách od několika set metrů až do hloubek přes 10 km. Ropa při těžbě buď vyvěrá pod tlakem, nebo je čerpána. Vyskytuje se společně se zemním plynem. Název ropa pochází z polštiny, v překladu znamená \"hnis\", jde o původní staré označení tamních solných pramenů. Ropa se tvoří geochemickými procesy z matečných hornin. Tvoří se neustále, ale v geologickém čase v rozmezí několika miliónů nebo desítek miliónů let. Z hlediska lidského se tudíž jedná o neobnovitelný zdroj. Ropa je směsí tekutých uhlovodíků. Uhlovodíky jsou organické sloučeniny složené pouze z prvků uhlíku (C) a vodíku (H). Atomy uhlíku se sdružují a vytvářejí různě dlouhé řetězce; atomy vodíku jsou na tyto řetězce napojeny. Alkany, uhlovodíky s jednoduchou vazbou mezi atomy uhlíku, tvoří převážnou část ropy. C1 až C4 (tj. sloučeniny s jedním až čtyřmi atomy uhlíku v řetězci) jsou za normálních podmínek plynné, C5 až C14 kapalné, C15 a vyšší jsou tuhé látky. Mezi základní technologické charakteristiky ropy patří hustota stanovená při teplotě 20 °C se pohybuje 730–1 000 kg/m3. Pohybuje se v rozmezí od 0,61–0,85 g/cm3 pro lehké ropy, 0,85–0,93 g/cm3 pro středně těžké až 0,93–1,05 a víc g/cm3 pro velmi těžké ropy. Celková hustota ropy je dána proporcemi jednotlivých uhlovodíků ve směsi.", "question": "Skládá se ropa převážně z uhlovodíků?", "answers": ["Ropa je směsí tekutých uhlovodíků."]}
{"title": "Kojot prérijní", "context": "Kojot prérijní Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Kojot prérijní Kojot prérijní Stupeň ohrožení podle IUCN málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Třída savci (Mammalia) Řád šelmy (Carnivora) Čeleď psovití (Canidae) Rod Canis Binomické jméno Canis latransSay, 1823 Rozšíření kojota prérijního Rozšíření kojota prérijního Synonyma Kojot prérijový Některá data mohou pocházet z datové položky. Kojot prérijní (Canis latrans) je severoamerická šelma z čeledi psovitých. Jeho jméno pochází z aztéckého slova coyō. Rozměry Výška v kohoutku: 60 cm Délka: 100 až 135 cm Délka ocasu: 40 cm Hmotnost: samci 8–20 kg (výjimečně až 34 kg), samice 7–18 kg Rozšíření Kojoti původně žili na skalnatých rovinách v severním Mexiku, odkud postupně pronikali dále na sever. Dnes se nacházejí v celé Severní Americe, od pouští a polopouští na jihozápadě až po Aljašku. Potrava Kojot je masožravec. Loví hlodavce, malé ptáky, různé vodní živočichy, ale i vidlorohy. Dokáže vyvinout poměrně velkou rychlost, na vzdálenost 1,5 km může běžet rychlostí 48 km/h a na kratší vzdálenost i rychleji.[2] Živí se nicméně také zdechlinami, v blízkosti lidských sídel požírá odpadky. V nouzi se dokáže spokojit jen s trávou a ovocem. Je pravda, že napadá i člověka, ale útoky málokdy končí fatálně.[3] Rozmnožování Kojotí říje probíhá od února do března. Samci sice mezi sebou bojují, konečná volba však závisí na feně, která si tak může vybrat i poraženého. Takto vzniklé páry spolu zůstávají po celý život. Před porodem si samice za pomoci svého partnera vybuduje doupě, jež se stane útočištěm pro ni a pro štěňata. Někdy kojoti obsadí jezevčí nebo liščí noru. Po devítitýdenní březosti vrhne fena čtyři až deset mláďat, která kojí 7–10 týdnů. Ve stáří tří až čtyř týdnů jsou štěňata schopna přijímat pevnou stravu. Samec se stará o přísun potravy a hlídá okolí brlohu. Dovnitř však již nevstupuje. Do dosažení úplné dospělosti, tj. do věku 20 měsíců, doprovázejí mladí kojoti své rodiče, pak se osamostatňují a zakládají si vlastní rodiny nebo smečky. Způsob života Kojot prérijní v Národním parku Grand Teton Kojoti žijí v párech nebo v rodinných smečkách. Pečlivě hlídají hranice svého teritoria, jež si značkují močí a trusem. Uctívané i zatracované zvíře Kojot hraje významnou roli v mytologii severoamerických Indiánů, kde často vystupuje jako šprýmař, potměšilý šibal, který na jedné straně ostatním tvorům pomáhá, ovšem na druhou stranu si z nich tropí nejapné žerty nebo se je snaží všemožně přelstít, aby získal to, co chce.", "question": "Jakou rychlost dokáže vyvinout kojot prérijní?", "answers": ["poměrně velkou"]}
{"title": "Sham 69", "context": "Mat SargentAl CampbellBilly BostickAlby MaskellNeil HarrisRicky GoldsteinAndy PrinceTim VIan Whitewood Některá data mohou pocházet z datové položky. Sham 69 je britská punk rocková skupina, založená v roce 1976.[1] Frontmanem skupiny je Jimmy Pursey, který skupinu v roce 1976 spoluzaložil. Dalšími zakládajícími členy byli Neil Harris, Johnny Goodfornothing, Albie Slider s Billy Bostik. První singl nazvaný „I Don't Wanna“ skupina vydala v roce 1977 a jeho producentem byl velšský hudebník John Cale. První album nazvané Tell Us the Truth následovalo následujícího roku. Skupina se rozpadla v roce 1980, v roce 1987 došlo k jejímu obnovení a po několika výměnách členů skupina existuje dodnes. Sestavy a diskografie Sestavy Sham 69 1976 Jimmy Pursey – zpěv Neil Harris – sólová kytara Johnny Goodfornothing – rytmická kytara Albie Slider (Albert Maskell) – baskytara Billy Bostik – bicí 1977 Jimmy Pursey - zpěv Dave Parsons – kytara Albie Slider – baskytara Mark Cain – bicí 1977-1979 Jimmy Pursey - zpěv Dave Parsons – kytara Dave Tregunna – baskytara Mark Cain – bicí 1979-1980 Jimmy Pursey - zpěv Dave Parsons – kytara Dave Tregunna – baskytara Ricky Goldstein – bicí 1987-1988 Jimmy Pursey - zpěv Dave Parsons – kytara Ian Whitewood – bicí 1988-1991 Jimmy Pursey - zpěv Dave Parsons – kytara Andy Prince – baskytara", "question": "Kdo je frontmanem rockové skupiny Sham 69?", "answers": ["Jimmy Pursey"]}
{"title": "Ucho", "context": "Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha - ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, která uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrné silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští tzv. akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek. Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice (tuba Eustachi, tuba auditiva, sluchová středoušní trubice), která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu. Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu spánkové kosti (os temporalia). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Části kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou: 3 polokruhovité kanálky, vejčitý váček, kulovitý váček a hlemýžď. Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího vláskové buňky (receptory sluchu). Každá buňka má vlásky zapuštěné do krycí membrány a zjišťuje její chvění, o kterém vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk.", "question": "K čemu slouží Eustachova trubice?", "answers": ["vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí"]}
{"title": "Kniha", "context": "Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem. Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book. Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny. Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman. Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna). Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny. Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a často bývaly připevněny řetězy k polici nebo ke stolu proti odcizení. V polovině 15. století začaly být knihy v západní Evropě vyráběny blokovým tiskem (technika byla na východě známá už staletí předtím). Při blokovém tisku byl obrysový obraz celé stránky vyřezán ze dřeva. Matrice mohla být mnohokrát natřena inkoustem a použita na reprodukci kopií dané stránky. Výroba celé knihy byl ale stále náročný proces, vyžadující ručně řezanou desku pro každou stránku. Dřevěné desky také nebyly velmi trvanlivé a snadno se opotřebovaly nebo poškodily. Nejstarší datovaný exemplář kopie pořízené blokovým tiskem uchovává Britská knihovna. Desku nalezl v roce 1907 archeolog Marc Aurel Stein v ohrazené jeskyni u Tun-chuangu v severozápadní Číně. Tiráž na konci obsahuje: Uctivě vyrobil pro obecnou volnou distribuci Wang Jie ve prospěch svých dvou rodičů třináctého dne čtvrtého měsíce devátého roku Xiantongu (tedy 11. května 868).", "question": "Jak je označována osoba se zaujetím pro knihy?", "answers": ["bibliofil nebo knihomil"]}
{"title": "Lionel Messi", "context": "V osmifinále vyřadili Mexiko 3:1, ale podlehli ve čtvrtfinále Německu 0:4. Na Copa América 2011 na domácí půdě Messi příliš nezářil. Argentina v prvním zápase remizovala s Bolívií 1:1. I v dalšim zápase remizovala, tentokrát s Kolumbií 0:0. Ve třetím zápase porazila Kostariku 3:0. Ve čtvrtfinále prohrála s Uruguayí (vítězem turnaje) v penaltovém roztřelu. Zúčastnil se Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde v základní skupině F táhl Argentinu za postupem. Skóroval ve všech třech zápasech (proti Bosně, Íránu i Nigérii), a vždy byl označen jako \"muž zápasu\". Argentina obsadila s devíti body první příčku skupiny. S Bosnou 2:1, Messi přispěl vítězným gólem. S Íránem 1:0, Messi opět přispěl vítězným gólem a s Nigérií 3:2, Messi poslal do brány dva góly. S týmem postoupil až do finále proti Německu. V osmifinále Argentina porazila po prodloužení Švýcarsko 1:0. Ve čtvrtfinále Argentina porazila Belgii 1:0. V semifinále proti Nizozemsku došlo za stavu 0:0 na penalty, Messi svůj pokus proměnil. Ve finále proti Německu musel přijmout porážku 0:1 po prodloužení. Byl vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu (získal Zlatý míč - Adidas Golden Ball). Na Copa América 2015 v Chile Argentina v prvním zápase remizovala s Paraguayí 2:2 a Messi přispěl druhou brankou. Ve druhém zápase porazila Uruguay 1:0 a ve třetím zápase Jamajku 1:0. Ve čtvrtfinále porazili Argentinci Kolumbii v penaltovém rozstřelu. V semifinále poráží Paraguay 6:1. Ve finále s Chile rozhodují penalty a Argentina prohrála. Messimu opět unikl titul s argentinskou reprezentací na výnamném turnaji. Po mistrovství Jižní Ameriky (Copa América 2016), kde Argentina podlehla 26. června ve finále Chile, se rozhodl ukončit reprezentační kariéru poté, co opětovně skončil s týmem těsně pod vrcholem (ziskem titulu).", "question": "Z jaké země pochází Lionel Messi?", "answers": ["Argentina"]}
{"title": "Joe Kelly", "context": "Joe Kelly (13. březen 1913, Dublin – 28. listopad 1993, Neston) byl irský pilot formule 1. Narodil se v Jižní Americe, krátce před návratem rodičů do Irska, a proto byl zapsán až na faře v Dublinu. Vyrostl z něho schopný obchodník s motory, přesto mladý Joe inklinoval k rychlým vozům. == Kariéra == Získal starší vůz od Geoffreye Taylora. Přestože se jednalo o vůz, který nedosáhl nikdy skutečného úspěchu, dokázal s ním Kelly konkurovat při Wakefield Trophy v roce 1950, kde nestačil pouze na Hamiltonovo Maserati. Slavit mohl i v roce 1952 na Ulster Trophy, když na trati v Dundrodu skončil na třetím místě a obstál tak o proti mnohem silnější konkurenci. Mezitím se neúspěšně prezentoval i v oficiálním mistrovství světa Formule 1. V letech 1950 a 1951 stál na startu Grand Prix Velké Británie, ale ani jednou nedovezl svou Altu do cíle. Změna pravidel v letech 1952 a 1953, kdy se jezdila Formule 1 s vozy Formule 2, dávalo i značné šance na úspěch vozům Alta. Ani Kelly nenechal nic náhodě a do své Alty namontoval výkonnější motor Bristol. Na velkých akcích se s tímto vozem Kelly ukazoval jen sporadicky, protože byl zaneprázdněn přípravou vozu Jaguar C, s kterým slavil úspěchy až do osudného roku 1955, kdy havaroval v Outlon Parku. Joe Kelly utrpěl vážná zranění a jen o vlásek utekl amputaci ošklivě poraněné nohy. Bylo jasné, že s kariérou závodního pilota se Kelly bude muset rozloučit. Po návratu z nemocnice začíná znovu s obchodní činností a stává se prodejcem vozů Ferrari v Irsku a pomalu začíná rozvíjet obchodní síť ve Velké Británii.", "question": "Byl Joe Kelly irský pilot formule 1?", "answers": ["Joe Kelly (13. březen 1913, Dublin – 28. listopad 1993, Neston) byl irský pilot formule 1."]}
{"title": "Zoopark Vyškov", "context": "měkkozobí – holub domácí (Columba livia f. domestica) nanduové – nandu pampový (Rhea americana) papoušci – papoušek vlnkovaný (Melopsittacus undulatus) pěvci – krkavec velký (Corvus corax) sovy – puštík obecný, výr velký vrubozobí – husa domácí landéská (Anser anser f. domestica), husa velká (Anser anser), kachna domácí indický běžec (Anas platyrhynchos f. domestica), labuť velká (Cygnus olor), pižmovka velká domácí (Cairina moschata f. domestica), husa domácí labutí (Anser anser f. domestica), kachnička karolínská (Aix sponsa), kachnička mandarinská (Aix galericulata), hrabaví – bažant zlatý (Chrysolophus pictus), kur domácí brahmánka (Gallus gallus f. domestica), česká zlatá kropenka (Gallus gallus f. domestica), kur domácí japonka (Gallus gallus f. domestica),. kočinka zakrslá (Gallus gallus f. domestica), kur zakrslý rousný (Gallus gallus f. domestica), páv korunkatý (Pavo cristatus), perlička domácí (Numida meleagris f. domestica), malajská bojovnice (Gallus gallus f. domestica),kur bankivský (Gallus gallus f. domestica) Další expozice Součástí areálu zooparku je od roku 2011 i replika hanáckého statku z přelomu 19. a 20. století s expozicí tradičního venkovského života a centrem environmentální výchovy, v němž jsou interaktivní expozice s ekologickými tématy.[7] Součástí zooparku je i DinoPark[8] a vyškovská hvězdárna v přírodním prostředí Marchanického hájku.[9] Zajímavosti Model ještěra v Dinoparku V průběhu roku 2007 byl otevřen skanzen starých zemědělských strojů. V roce 1992 byl zoopark přijat do Euroasijské regionální asociace zoologických zahrad. 27. listopadu 2006 byla zoo udělena cena Spokojený zákazník jihomoravského kraje. Mezi dětské atrakce patří Babiččin dvoreček s volným vstupem mezi domácí zvířata.", "question": "Co je součástí zoo parku Vyškov od roku 2011?", "answers": ["replika hanáckého statku z přelomu 19. a 20. století s expozicí tradičního venkovského života a centrem environmentální výchovy, v němž jsou interaktivní expozice s ekologickými tématy"]}
{"title": "Hannes Alfvén", "context": "Hannes Olof Gösta Alfvén (30. května 1908, Norrköping, Švédsko - 2. dubna 1995, Djursholm, Švédsko) byl fyzik a astrofyzik, který se zabýval zejména kosmickou elektrodynamikou. V roce 1939 publikoval Alfvén teorii magnetických bouří a polárních září. Významnou mírou přispěl k moderní planetární kosmologii hlavně pracemi o přenosu momentu hybnosti z rotujícího praslunce na planety, účinku magnetických polí na pramlhovinu a pracemi o magnetosféře Země a jiných těles. V roce 1970 dostal Nobelovu cenu za práce v oblasti fyziky plazmatu a její interakce s magnetickým polem. Zavadí také alternativní model, který se nazývá plazmová kosmologie. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hannes Alfvén Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2", "question": "Kde zemřel Hannes Olof Gösta Alfvén?", "answers": ["Djursholm"]}
{"title": "Kyrgyzstán", "context": "Kyrgyzstán (kyrgyzsky К - rusky К) je stát ve střední Asii. Jeho sousedy jsou Čína, Tádžikistán, Uzbekistán a Kazachstán. Hlavním městem je Biškek. Kyrgyzstán je zakládajícím členem Společenství nezávislých států. Původ Kyrgyzů není dodnes zcela objasněn. Jejich jazyk patří do skupiny turkických jazyků. Turkické kmeny přišly do oblasti v 6. století. Na začátku 13. století původní obyvatelstvo ustoupilo do hor, protože zemí se převalila ohromná armáda vedená Čingischánem. Od 16. století už vystupují Kyrgyzové jako samostatný národ. Kyrgyzové vedli kočovný způsob života a živili se hlavně jako pastevci. Pro carské Rusko bylo velice snadné pastevce porazit a v roce 1876 se stalo území Kyrgyzstánu součástí ruského Turkestánu. Mnoho obyvatel uteklo do Číny. V roce 1878 bylo založeno pozdější hlavní město státu Biškek. Po bolševické revoluci v roce 1917 nastala v zemi nucená kolektivizace. Ta zcela zbořila tradiční kočovný život Kyrgyzů. V roce 1924 bylo území ustanoveno jako autonomní pod správou sovětského Ruska. Nakonec v roce 1936 vznikla v rámci sovětského Ruska Kyrgyzská sovětská socialistická republika, která dala zemi dnešní hranice. Při sčítání lidu z roku 1989 tvořili Kyrgyzové málo přes polovinu populace. Silnou menšinou jsou Rusové a Uzbeci. V roce 1990 propukly v západní oblasti státu kolem města Oš etnické nepokoje. Uzbeci, kteří cítili slábnoucí moc rozpadajícího SSSR, povstali proti zde menšinovým Kyrgyzům. Následovala vlna emigrace, a to především Rusů. Nezávislá republika Kyrgyzstán vznikla v roce 1991, kdy se rozpadl SSSR. Kyrgyzstán se stal členem Společenství nezávislých států ještě téhož roku. Prvním prezidentem byl Askar Akajev, člen komunistické strany a prezident Akademie věd v Kyrgyzstánu. Akajev zažil velký skandál, když vyšlo najevo, že někteří členové vlády museli podat demisi, protože nebyli kyrgyzstánské národnosti. V roce 1994 bylo vypsáno referendum o setrvání Akajeva ve funkci prezidenta. Pro setrvání hlasovalo přes 96 % voličů. V roce 1995 byl Akajev zvolen prezidentem na dalších pět let. Jeho kampani napomáhala státem řízená média. Tři z šesti opozičních kandidátů odstoupili už před volbami, takže volby nelze považovat za zcela demokratické a svobodné. Další referendum proběhlo v roce 1996, kdy si Akajev posílil své pravomoci ve státě. Referendem v roce 1998 změnil Akajev ústavu státu. Snížil počet poslanců v parlamentu, zrušil jejich imunitu, zrušil zákon o svobodě slova a svobodě tisku a ovládl veškerá média v zemi. Související informace naleznete také v článku Tulipánová revoluce. Parlamentní volby v roce 2000 byly za účasti pozorovatelů z OBSE.", "question": "Jaké je hlavní město Kyrgyzstánu?", "answers": ["Biškek"]}
{"title": "YouTube", "context": "Některé z obsažených videí se staly fenomény v rámci světového nebo národních internetů s velkým počtem zhlédnutí. Od doby založení se zlepšovaly a dále zlepšují možnosti záznamových zařízení a přenosové kapacity a rychlosti sítí a s nimi roste také podporovaná kvalita videí na serveru. Průběžně se měnil a přizpůsoboval i layout a celková nabídka se stále vyvíjí a doplňuje o podporu nových technologií s vyššími technickými nároky. Podrobnější informace naleznete v článku Youtuber. V souvislosti s roustoucí popularitou YouTube se vynořuje i fenomén tak zvaných YouTuberů (YouTubers). Jedná se o (nejen) mladé tvůrce obsahu (videí), kteří kolem sebe budují komunitu svých fanoušků. Používá se pro ně i termín influenceři, vzhledem k tomu, že své fanoušky (uživatele) zasahují a ovlivňují i na jiných sociálních sítích (Facebook, Pinterest, atd.). YouTubeři nejsou klasickými celospolečenskými celebritami, ale pro svou cílovou skupinu mívají větší signifikanci než celebrity z tradičních médií. Je to proto, že se mohou prosadit jedině, když produkují vlastní obsah a pouze když vstupují do interakce s fanoušky. Pojítkem mezi celebritou a divákem je právě obsah, proto má vztah médium-divák i reálný obsahový základ, komunikace je více rovnostářská (oba sedí u počítače, YouTuberem se může stát každý, pod video lze napsat komentář a u tradičních celebrit je vždy mezi nimi a spotřebitelem nějaký typ bariéry, která zakládá nerovnost). YouTubeři se proto používají také v marketingu. Vzniká kolem nich rozsáhlá komunita a je tak možné tvrdit, že se pomalu stávají mainstreamovými celebritami. Vystupují na vlastních festivalech (např. Utubering), společenských akcích (např. Zlatý Slavík) mají agentury, které je zastupují (např. GameBoost). Začínají s nimi spolupracovat také orgány státní správy, které chtějí komunikovat s mladou generací (např. vzdělávání, propagace určitých myšlenek a doporučení jako nebezpečí řízení po požití alkoholu, atd.). V České republice první spolupráci s YouTubery v této oblasti navázala Rada vlády pro udržitelný rozvoj, která spolupracovala s Martinem Rotou při komunikaci Cílů udržitelného rozvoje. Jeho video mělo během několika hodin více zhlédnutí než Obamova řeč na podobné téma v OSN. YouTubeři dostávají za jejich počet odběratelů tvz. Play Button. Seznam play buttonů: Silver Play Button (Stříbrný Play Button) - dostávají ho za získání 100 000 odběratelů Golden Play Button (Zlatý Play Button) - dostávají ho za 1 000 000 odběratelů Diamond Play Button (Diamantový Play Button) - dostávají ho za 10 000 000 odběratelů YouTube má v roce 2015 dvě miliardy přístupů denně a každou minutou uživatelé nahrají 300 hodin nových videí. YouTube je tak po internetovém vyhledávači Google druhou nejnavštěvovanější webovou službou světa.", "question": "Používají se YouTubeři v marketingu?", "answers": ["YouTubeři se proto používají také v marketingu."]}
{"title": "Skříň", "context": "Botník - zásuvková či přihrádková skříňka na obuv Manžetník - historický typ skříňky na manžety a límečky, které byly odnímatelné Kredenc - historická skříň pro vystavování a ukládání stolního a kuchyňského nádobí a náčiní, v jídelně nebo v kuchyni; zpravidla dvoudílná nebo tříetážová, horní díl může mít prosklená dvířka. spížní skříň - slouží pro skladování potravin, proto mává ve dvířkách vrtané otvory Knihovna - uzavřená s prosklenými dveřmi nebo otevřená skříň policová Skleník - historická skříň, zpravidla jednodveřová s prosklenými dveřmi a poličkami pro sklo, porcelán a další sběratelské předměty Trezorová skříň - ocelová dvouplášťová konstrukce, dříve volně stojící, jednodveřová nebo dvoudveřová, nyní často zasekaná do zdi, se kterou dveře lícují, v bance bývá trezorová místnost vybavená soustavou trezorových skříní skříně pracovní: např. pro kanceláře, dílny, ordinace, lékárny apod. Vitrína - výstavní skříň, často celoskleněná Kabinet - zásuvková skříň různých funkcí, střední dolů sklápěcí dvířka mouhou sloužit i jako psací deska. === Soustavy === V současnosti jsou časté skříně vestavěné, z netradičních materiálů: lamino, lakované kovy, drátěné poličky. Kuchyňská soustava skříněk. Obývací stěna Pracovní skříň - např. kancelářská, místo dvířek může být vybavena stahovací roletou. == Přenesené významy == Termín \"skříň\" se užívá v přeneseném významu pro označování předmětů, které svým tvarem nebo funkcí skříň připomínají: Skříň varhan", "question": "Jak se nazývá typ nábytku, který slouží k ukládání či skladování věcí?", "answers": ["skříň"]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Jde k lichvářce a zabije ji, jenže za lichvářkou přijde její sestra, která vše viděla, a tak musí zabít i ji (sekerou). Po činu uteče, po čase se dostane do rodiny alkoholika Marmeladova. Zde pracuje (jako prostitutka) jeho dcera Soňa. Raskolnikov se do Soni zamiluje a svěří se jí se svým činem. Soňa ho přesvědčí, aby se šel přiznat, za svůj čin je odsouzen na 8 let na Sibiř, kde je mu Soňa oporou. Dílo bylo mnohokrát zfilmováno. Hráč (1867) – román, ve kterém použil autor své zkušenosti s hráčskou vášní. Idiot (1868) – hlavní hrdina kníže Lev Nikolajevič Myškin, nedoléčený epileptik, se po dlouhé době léčení vrací do Petrohradu, do ruské společnosti, v níž je zprvu kvůli své nemoci označován za \"idiota\", ale svým chováním velmi rychle dovede předsudky ostatních změnit, a většinou dokonce zcela vyvrátit. Svou lidskostí, nesobeckou ušlechtilostí a zdánlivě až naivní dobrotivostí dokonce nad ostatní ruskou společností výrazně vyniká. Dílo bylo mnohokrát zfilmováno. Běsi (též Běsové, 1871–72) – hlavní myšlenka tohoto díla je vyjevena v soudobém Rusku, které hlavnímu hrdinovi Štěpánu Trofimovičovi přijde nemocné, plné neduhů a morových ran, plné běsů a běsíků, co se v jeho milém Rusku nashromáždilo. Roku 1988 zfilmováno (Režie: Andrzej Wajda hrají: Isabelle Huppert, Philippine Leroy-Beaulieu) Deník spisovatele (1873) – rozsáhlý komentář doby a jejích problémů. Výrostek (1875) – román, vykresluje morální rozpor chlapce, který poznává, že základem společenské skutečnosti jsou peníze a kariéra, touží vlastnit milion, aby si ho nikdo netroufl urážet. Bratři Karamazovi (1879) – poprvé vydáno 1879–1880, Dostojevského vrcholné dílo, psychologický a filosofický román s kriminální zápletkou.", "question": "Ve kterém městě zemřel F. M. Dostojevskij?", "answers": ["Petrohrad"]}
{"title": "SK Slavia Praha", "context": "SK Slavia Praha je český fotbalový klub z Prahy. Byl založen 2. listopadu 1892, původně jako cyklistický odbor v Praze, vzešlý z pražského vlasteneckého studentského sdružení Literární a řečnický spolek Slavia se sídlem ve Vodičkově ulici. Podle počtu získaných ligových titulů se jedná o historicky druhý nejúspěšnější český profesionální fotbalový klub. Po celou dobu fotbalové historie patří společně se svým pražským rivalem, klubem AC Sparta Praha k nejpopulárnějším klubům českého fotbalu. Slavia získala 17 ligových titulů (naposledy v roce 2009) a třikrát se stala vítězem domácího poháru. V roce 1938 vyhrála Středoevropský pohár (Mitropa Cup), předchůdce současných evropských pohárů. Mezi nejslavnější hráče klubu patří Jan Košek, František Plánička, Antonín Puč, František Svoboda (poslední tři jmenovaní stříbrní medailisté mistrovství světa 1934), Josef Bican, Jan Lála (stříbrný medailista mistrovství světa 1962), František Veselý (mistr Evropy 1976), Pavel Kuka a Vladimír Šmicer. Domácí zápasy se od sezony 2008/09 pořádají na stadionu v Edenu s názvem Eden Aréna. Ten byl slavnostně otevřen 7. května roku 2008 zápasem s týmem Oxford University AFC. Původní stadion na Letné, založený v roce 1899 a posléze reprezentovaný dokonce dvěma stadiony, užíval klub až do roku 1950, kdy byl přinucen se přestěhovat do vršovického Edenu (Stadion Dr. Václava Vacka, později Eden Aréna) v důsledku vládního rozhodnutí o stavbě Stalinova pomníku, jemuž prostor stadionů bránil. Klub vznikl v době rozmachu českého národnostního cítění. Dne 2. listopadu 1892 se konala v Kulichově domě na pražském Karlově náměstí valná hromada vysokoškolského Literárního a řečnického spolku Slavia, na kterém byl založen sportovní odbor ACOS (Akademický cyklistický oddíl Slavia). Dne 23. listopadu 1892 byl předsedou tohoto odboru zvolen lékař Václav Kubr. Klub se věnoval v počátcích cyklistice, avšak brzy po svém založení byl celý spolek Slavia pro údajnou protirakouskou činnost policejně rozpuštěn. Dne 31. května 1895 byl z popudu medika Jaroslava Hausmana založen \"Sportovní klub Slavia\", který se stal nástupcem ACOS.", "question": "V jakém roce byl založen klub SK Slavia Praha?", "answers": ["1892"]}
{"title": "Mozilla Messaging", "context": "Mozilla Messaging je dceřiná organizace Mozilla Foundation, která zastřešuje vývoj poštovního klienta Mozilla Thunderbird. Ten byl původně vyvíjen Mozilla Corporation, která se však rozhodla zaměřit primárně na vývoj webového prohlížeče Mozilla Firefox. Po veřejné diskusi bylo rozhodnuto o převedení Mozilla Thunderbirdu pod samostatnou organizaci, která po pracovním názvu MailCo dostala název Mozilla Messaging. Vznikla 19. února 2008 a jejím ředitelem je David Ascher. Dne 4. dubna 2011 bylo oznámeno, že se Mozilla Messaging sloučí se skupinou Mozilla Labs a následně byl vývoj Thunderbirdu předán komunitě. == Reference == == Související články == Mozilla - co více může znamenat pojem Mozilla == Externí odkazy == Domovská stránka Mozilla Messaging", "question": "Kdo je ředitelem organizace Mozilla Messaging?", "answers": ["David Ascher"]}
{"title": "Expresionismus", "context": "Ta putovala po Německu a Rakousku s cílem zesměšnit modernistické představitele a zejména dílo samotné. Nezřídka však způsobila pravý opak. Expresionismus vychází ze stejných základů jako fauvismus, jehož počátky ovlivnil. Zjednodušeně lze říci, že expresionismus se prosadil především v německy mluvících zemích, zatímco fauvismus byl populární ve Francii a zemích, kde převažoval její vliv. Vývoj expresionismu započal kolem roku 1880, jeho popularita začala stoupat během a především po první světové válce, kdy se rozvíjel především v Německu. Zde totiž nastaly pro rozvoj tohoto hnutí mimořádně příznivé podmínky, Německo se jako poražená země potýkala nejen s finanční, ale i psychickou krizí, kterou mohl expresionismus velmi dobře vystihovat. Největší rozmach tohoto hnutí nastal mezi léty 1910-1920, proto toto desetiletí bývá nazýváno expresionistickým. Po roce 1925 se vliv expresionismu zmenšoval, po nástupu Adolfa Hitlera k moci (1933) bylo toto umění v Německu zakazováno a postupně odstraňováno z galerií, nových výstav a zveřejňování materiálů o tomto hnutí se Německo dočkalo až po roce 1945. Roku 1905 vznikla v Německu umělecká skupina Die Brücke (Most), která, přestože neměla vlastní program, měla na expresionismus velký vliv. Tato skupina se rozpadla v r. 1913. S expresionismem je ještě spojena skupina Der Blaue Reiter (Modrý jezdec), ta byla založena v r. 1911 a rozpadla se v r. 1914. V literatuře se tento směr nejvíce prosadil v Německu. Literatura se staví proti měšťáckému způsobu života. Deformace reality, způsobená zvýrazňováním vlastních prožitků byla patrná zvláště v literatuře. Poezie : Thomas Stearns Eliot Federico García Lorca Georg Trakl Georg Heym Johannes Robert Becher Gottfried Benn Geo Milev Paul van Ostaijen Próza : Franz Kafka Drama: Tennessee Williams Georg Kaiser Ernst Toller Federico García Lorca Do Československa se tento směr dostal se skupinou shromážděnou kolem literárního kritika F. Götze, nejvýznamnějším časopisem zabývajícím se expresionismem byl Host.", "question": "Ve kterém roce se rozpadla umělecká skupina Die Brücke?", "answers": ["1913"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu.", "question": "Proč Japonsko kapitulovalo 2. září?", "answers": ["Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki"]}
{"title": "Jean-François Millet", "context": "== Odkaz == Milletovo dílo bylo důležitým inspiračním zdrojem pro impresionisty. Zejména pro Vincenta van Gogha, především pro jeho rané období, Vincent často citoval Milletovo dílo v dopisech bratru Theovi. Pozdní Milletovy krajiny sloužily za inspiraci Claudu Monetovi při malbě normandských pobřeží; jeho strukturu a symbolismus díla využíval Georges Seurat.Hra Marka Twaina Is He Dead? (1898) má za hlavní postavu Milleta, nicméně velká část jeho života je zde smyšlená. Hra pojednává o mladém umělci, který bojuje se životem, který předstírá smrt aby získal slávu a peníze. V roce 1902 vydal Romain Rolland umělcovu monografii François-Millet (česky Jean François Millet, 1956). Obraz Anděl Páně byl necelých deset let po smrti Milleta prodán do Spojených států za 80 000 zlatých franků, což vyvolalo diskuzi s přihlédnutím k malířovým živořícím pozůstalým a ve Francii došlo k uvedení práva droit de suite, které umožňovalo umělci a jeho dědicům dostávat podíly z prodejů děl. Později se tímto obrazem také intenzivně zabýval surrealista Salvador Dalí, který napsal analýzu obrazu The Tragic Myth of The Angelus of Millet (doslova Tragický mýtus Milletova Anděla Páně), kde v obraze spatřuje více než duchovní mír potlačenou sexuální agresivitu. Také tvrdí, že se pár spíše modlí nad svým mrtvým pohřbeným dítětem, než zmiňovaného Anděla Páně. Na základě těchto domněnek bylo provedeno rentgenové vyšetření plátna a bylo prokázáno, že současná barva překryla geometrický objekt připomínající rakev. Není jasné, zda Millet změnil koncepci obrazu nebo jestli tento předmět skutečně dokládá Dalího názor. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-François Millet na anglické Wikipedii. === Literatura === CHAMPA, Kermit S. The Rise of Landscape Painting in France : Corot to Monet. [s.l.]: Harry N. Abrams, 1991. ISBN 0-8109-3757-3. (angličtina) MURPHY, Alexandra R. Jean-François Millet. Boston: Museum of Fine Arts, 1984. ISBN 0-87846-237-6. (angličtina) Největší malíři: život, inspirace a dílo. Č. 25, Jean Francois Millet a barbizonská škola. Praha: Eaglemoss International, ©2000. 30 s. ROLAND, Romain. Jean François Millet. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1956. 89 s. === Externí odkazy === Osoba Jean-François Millet ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean-François Millet Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-François Millet ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo byl vůdčím představitelem barbizonské školy?", "answers": ["Jean-François Millet"]}
{"title": "Vítězný oblouk (Paříž)", "context": "Samotné vyhloubení základů si vyžádalo 2 roky stavebních prací. Když v roce 1810 přijel Napoleon se svou nevěstou arcivévodkyní Marií Luisou do Paříže, byly pilíře oblouku teprve ve výšce asi jeden metr. Byla proto postavena dřevěná maketa kompletního oblouku. Dne 21. ledna 1811 zemřel architekt Chalgrin a po osmi dnech i jeho konkurent Raymond. I přes pozdější Napoleonovy neúspěchy (ruské tažení v roce 1812, koaliční vojska ve Francii 1814) byla stavba dokončena až k obloukům. Ovšem během restaurace Bourbonů byla stavba přerušena. Ludvík XVIII. obnovil stavbu až v roce 1824 a postupně se na ní podíleli architekti Louis-Robert Goust, Jean-Nicolas Huyot a Héricart de Thury. V roce 1830 král Ludvík Filip a ministerský předseda Adolphe Thiers rozhodli o sochařské výzdobě oblouku, která měla zahrnovat úspěchy francouzské armády z let 1792–1815. Oblouk byl definitivně dokončen v letech 1832-36 a slavnostně pak otevřen 29. července 1836 u příležitosti 6. výročí Červencové revoluce. Dne 6. února 1896 byla stavba zapsána mezi historické památky. Architektura Vnitřní část malé arkády Autorem návrhu byl architekt Jean-François Chalgrin (1739-1811). Monument je 51 m vysoký, 45 m široký a 22 m hluboký. Výška hlavních oblouků je 29,19 m a rozpětí 14,62 m. Menší, boční oblouky mají výšku 18,68 m a rozpětí 8,44 m. Jedná se o druhý největší vítězný oblouk na světě.[1] Stavba je zdobená čtyřmi hlavními sousošími na přední a zadní straně oblouku: Odjezd dobrovolníků 1792, autor François Rude Triumf 1810, Jean-Pierre Cortot Odpor 1814, Antoine Étex Mír 1815, Antoine Étex Dalších šest basreliéfů je umístěno na všech čtyřech stranách v horní části stavby: Pohřeb generála Marceaua 20. září 1796, autor P. H. Lamaire (jižní strana vpravo) Bitva u Abúkíru 25. července 1799, Bernard Seurre (jižní strana vlevo) Bitva u Jemappes 6. listopadu 1792, Carlo Marochetti (východní strana) Přechod přes most v Arcole 15. listopadu 1796, Jean-Jacques Feuchè (severní strana vpravo) Dobytí Alexandrie 3. července 1798, John-Étienne Chaponniè (severní strana vlevo) Bitva u Slavkova 2. prosince 1805, Jean-François-Théodore Gechter (západní strana) Atika je zdobená 30 štíty, které se střídají s gladii.", "question": "Kolik metrů na výšku má Vítěžný oblouk v Paříži?", "answers": ["51"]}
{"title": "Religionistika", "context": "Významný přínos v dějinách náboženské kritiky měl David Hume se svými pracemi The Natural History of Religion (Přirozené dějiny náboženství) z roku 1757 a Dialogues Concerning Natural Religion (Rozmluvy o náboženství přirozeném), vydané v roce 1776. Byl to právě David Hume spolu s Immanuelem Kantem a G. W. Leibnizem, kdo položili základy teorie tzv. přirozeného náboženství, které mělo existovat na počátku dějin a které se až díky postupnému úpadku přetvořilo do nynějších náboženských systémů. S romantismem přišel do Evropy zájem o východní náboženské tradice, započal výzkum mytologií mimoevropských národů a mysterijních kultů. Klíčový význam měl Johann Gottfried Herder, díky němuž vznikl tzv. göttingenský kroužek, který se zasadil o to, že se křesťanská teologie začala zajímat i o nekřesťanské náboženské systémy. Na počátku 19. století vznikly dvě hlavní orientace náboženského bádání. Směr kolem F. D. E. Schleiermachera a G. W. F. Hegela se snažil o pochopení náboženství na metafyzicko-teologickém základu. Proti nim stáli Ludwig Feuerbach a Karl Marx, kteří se snažili o uchopení náboženství jako antropologické či ekonomické skutečnosti. Religionistika mohla vzniknout až když se dostatečně rozvinuly jiné obory, které jí poskytly potřebný materiál. Za zakladatele religionistiky jako akademické disciplíny jsou považováni Pierre Daniel Chantepie de la Saussaye, Cornelis Petrus Tiele a především Friedrich Max Müller. Roku 1867 publikoval Max Müller první díl své čtyřdílné práce Chips from a German Workshop (Střípky z německé dílny). Müller v něm volá po založení samostatného oboru, který by se zabýval studiem náboženství (v plurálu). Poprvé se zde také objevuje termín science of religion, tedy \"věda o náboženství\" – religionistika. Müller vyjádřil své názory ve čtyřech přednáškách, které přednesl v Londýně roku 1870. O tři roky později byly vydány knižně pod názvem Introduction to the Science of Religion (Úvod do religionistiky). Tento rok anebo rok vydání Střípků z německé dílny se často uvádí jako datum vzniku religionistiky. Nejen díky velkému ohlasu, jaký jeho přednášky vzbudily, pak Müller dál usiloval o založení nového vědního oboru. Když roku 1878 vypsal přednášky o počátcích náboženství, musel je opakovat dvakrát, protože kapacita posluchárny nestačila.", "question": "Jak se jmenuje věda, která zkoumá náboženství?", "answers": ["Religionistika"]}
{"title": "Praha", "context": "V době Karlově ovšem byla většina jím založených kostelů jen rozestavěna. Bohatým italským městům jako Řím, Florencie, Benátky se nemohla rovnat.[zdroj? ] Tehdy Praha sice patřila mezi největší města v Evropě a stala se rozlohou třetím největším v celé Svaté říši římské, ale počet obyvatel Prahy byl tehdy ovšem menší než v Římu, Benátkách, Janovu, Florencii, Milánu, Cařihradu, Paříži či Londýně. K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami, které bylo největší v českých zemích. Roku 1893 byla zahájena pražská asanace, která zasáhla Josefov a Podskalí; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň. Související informace naleznete také v článku Velká Praha. Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství. Přitom byly zničeny nebo odstraněny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a pomník maršála Václava Radeckého (socha byla umístěna v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti a pomník nahrazen – později rovněž odstraněným – pomníkem Ernesta Denise) na Malostranském náměstí nebo socha císaře a krále, Habsburka Františka I. na Smetanově nábřeží, kam se v roce 2003 vrátila. Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována.", "question": "Kolik základních sídelních jednotek se nachází v Praze?", "answers": ["901"]}
{"title": "Česko", "context": "Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě. Samostatným státem se Česko stalo 1. ledna 1993, přičemž navazuje na tradice státnosti Československa, Českého království, Českého knížectví a Velké Moravy, sahající do 9. století. Podle české ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky. Česko je země s tržním hospodářstvím, která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje, index svobody tisku, index svobody internetu od cenzury, patří k vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak, v porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací. Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur. Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české.", "question": "Ve které části Evropy leží Česká Republika?", "answers": ["střední"]}
{"title": "Anime", "context": "Anime (japonsky ア) je označení animovaných filmů a seriálů produkovaných v Japonsku. Anime je zvykem dělit na TV seriály, OVA (Original Video Animation), ONA (Original Net Animation), speciály, filmy a hudební videa. Anime pochází z Japonska, kde je také zdaleka nejrozšířenější, a vyznačuje se charakteristickým stylem kresby postav a pozadí, jako anime se však počítá i loutková nebo 3D animace. Anime pokrývá širokou škálu žánrů, od akčních seriálů přes detektivky až po psychologická dramata. Anime se obvykle vysílá v televizi, distribuuje na DVD nebo publikuje jako videohry. Anime bývá často ovlivněno nebo přímo inspirováno japonskými komiksy manga, nebo občas naopak takové komiksy inspiruje. Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů. Anime produkuje řada japonských animátorských studií, mezi nejznámější patří studio Ghibli nebo Gainax. V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky. Dospělí fanoušci tohoto žánru pokládají za reprezentativní např. tituly jako Hrob světlušek, Ghost in the Shell, Neon Genesis Evangelion, Princezna Mononoke, Vampire Hunter D nebo Akira. Historie anime začala na počátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci experimentovali s animačními technikami, které se vyvíjely ve Francii, Německu, Spojených státech amerických a Rusku.", "question": "Čím bývá anime často inspirováno?", "answers": ["japonskými komiksy manga"]}
{"title": "Kraftwerk", "context": "Kraftwerk pokračovali v koncertování v menší míře i v letech 1992 a 1993, kdy navštívili Velkou Británii, Benelux, Německo a Rakousko. Po celá devadesátá léta skupina žádný nový hudební materiál nevydala. Důvodem bylo, že Kraftwerk rozsáhle technicky modernizovali své Kling Klang Studio v Düsseldorfu. V roce 1996 skupina zprovozňuje své internetové stránky www.kraftwerk.com, ale až roku 1998 se zde objevují strohé informace o aktuální tour apod. Další aktivita ve skupině se začíná objevovat až roce 1997, kdy vystupují na festivalu Tribal Gathering. Zajímavostí je, že zde Kraftwerk odehráli novou neznámou skladbu a text skladby Computer World byl mírně pozměněn. Kraftwerk poté odehráli dva další koncerty (16. října v rakouském Linci a 18. října v Karlsruhe), kde krom nové skladby zahráli ještě dvě další nové skladby. Tři nové skladby z připravovaného alba skupiny Kraftwerk byly předány za přísného utajení pobočce nahrávací společnosti EMI v Londýně. O přísném utajení svědčí fakt, že v EMI mohli skladby slyšet pouze dva pracovníci. Na začátku roku 1998 Ralf Hütter potvrdil, že v druhé půli roku vyjde nové album a na internetových stránkách firmy Doepfer se na jeden den objevila informace, že Kraftwerk zahájí novou tour. Za čtyřiadvacet hodin však informace zmizela a vedení firmy Doepfer situaci vysvětlilo tím, že si skupina po jednom dni své rozhodnutí rozmyslela. Připravované album z roku 1998 tedy nikdy nespatřilo světlo světa, známé jsou pouze ony tři naživo zahrané skladby. 20. dubna 1998 vychází pod patronací společnosti Concert Classics album, které zachycuje živé vystoupení skupiny Kraftwerk z roku 1975.", "question": "Kde byla založena skupina Kraftwerk?", "answers": ["Düsseldorfu"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (PR, pol. Rzeczpospolita Polska, RP), je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice. Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772-1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou. Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov. Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny. Název Polsko se odvozuje od názvu kmene Polanů, který žil ve Velkopolsku (část Polska). Slovo Polané se dá přeložit jako obývající otevřené pole. Je možné připustit, že hlavní náplní toho kmene bylo zemědělství na rozdíl od jiných tehdejších kmenů, např. Vislanů či Mazovčanů obývajících lesnaté oblasti. V minulosti se používal i latinský název terra Poloniae - Polská zem nebo Regnum Poloniae. Název Polsko se začal používat pro celou zemi v 11. století. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska. Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. V roce 965 Mieszko I /Měško I/ vzal si za manželku českou princeznu Doubravu a v roce 966 za prostřednictví Čechů, Polsko přijalo křesťanství. Jeho rod, Piastovci, vládl v Polsku až do roku 1370, často ve sporech s českými Přemyslovci. Roku 1025 se Boleslav Chrabrý nechal jako první polský vládce korunovat polským králem; titul však nebyl dědičný.", "question": "Sousedí Polsko s Ukrajinou?", "answers": ["Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu."]}
{"title": "Lichtenštejnsko", "context": "I po roce 1918 Lichtenštejnové žili především ve Vídni a na svých moravských panstvích, odkud odešli až před nacisty v roce 1938, kdy se knížectví stalo jejich stálým sídlem. Lichtenštejnsko je konstituční monarchie, jeho státní zřízení je knížectví – dědičná konstituční monarchie, jejíž hlavou je úřadující kníže. Kníže zastupuje stát v mezinárodních záležitostech, ačkoli za většinu politických záležitostí zodpovídá Švýcarsko. Kníže má pravomoc vetovat zákony, navrhovat nové právní předpisy a také rozpustit parlament. Současnou hlavou státu je od roku 1989 Hans Adam II. kníže z Lichtenštejna. V roce 2003 proběhlo v zemi referendum spojené se změnou ústavy, v němž se většina obyvatel vyjádřila pro posílení pravomocí panovníka a současně práv občanů, jimž dává možnost v referendu přímo změnit státní zřízení. Zároveň také vzniklo silné hnutí za demokratická práva občanů. Od zániku Rakouska-Uherska je Lichtenštejnsko úzce spojeno se sousedním Švýcarskem. Stejně jako ono udržuje nízké daně, neutralitu a bankovní tajemství. Švýcarsko také zastupuje zájmy Lichtenštejnska v zahraničí, mimo Bern, Berlín, Brusel, Štrasburk, Vídeň, Washington, Ženevu a OSN v New Yorku, kde má Lichtenštejnsko vlastní zastoupení. Od 1. ledna 1991 je Lichtenštejnsko členem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO - EFTA); do té doby tam jeho zájmy zastupovalo Švýcarsko. Od 19. prosince 2011 je Lichtenštejnsko součástí Schengenského prostoru; není však členem Evropské unie. Podrobnější informace naleznete v článku Konfiskace majetku lichtenštejnských občanů. Specifické jsou vztahy mezi Československem (později Českou republikou) a Lichtenštejnskem, které byly negativně ovlivněny konfiskací veškerého majetku rodu Lichtenštejnů na území českého státu po druhé světové válce. Tento majetek bez náhrady vyvlastnil československý stát na základě tzv. Benešových dekretů s odůvodněním, že Lichtenštejnové byli německé národnosti.", "question": "Odkdy je Lichtenštejnsko součástí Schengenskéo prostoru?", "answers": ["19. prosince 2011"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Karla trápila ve vyšším věku dna, která ztěžovala jeho pohyb a také mohla být příčinou pádu (nejspíše z koně či ze schodů). Zlomenina krčku stehenní kosti ho upoutala na lůžko. V důsledku toho v pondělí 29. listopadu 1378 skonal na Pražském hradě tři hodiny po západu slunce. Příčinou byl zápal plic. Císařova mrtvého těla se ujali balzamovači. Poté byl v síni královského paláce na Pražském hradě vystaven jedenáct dní na katafalku. Další dny byl přemísťován po různých místech Prahy, aby jeho památku mohlo uctít co největší množství lidí. Pokaždé byl vypravován velkolepý průvod. Máry neslo celkem 30 osob. Přihlížející kronikář odhadl průvod na 7000 lidí a průvod dosahoval délky ze Starého Města pražského až na Vyšehrad. V pohřební řeči arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti. Takto ho nazval jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova, profesor na francouzské Sorbonně. Karel IV. je pohřben v sarkofágu uprostřed královské krypty v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Původní hrobka, kterou skutečně založil, se nachází v prostoru mezi dnešním oltářem a oltářním stolem (viz např. National Geographic léto 2005, nebo Průzkum hrobky Karla IV.). Karlovy naštěstí dobře zachovalé kosterní pozůstatky zkoumali koncem 20. století Emanuel Vlček a Jiří Ramba. Karel IV. byl asi 173 cm vysoký muž, jehož postava připomínala dnešního dobře stavěného atleta. Klasická podoba s vousy, delšími vlasy a mírně ustupujícím čelem zřejmě odpovídá skutečnosti, ale dobové portréty nám nic neříkají o drsném způsobu života, který Karel vedl. Časté cvičení se zbraněmi, účast v bitvách či na turnajích a později i typická strava vyšších vrstev na něm zanechaly své stopy. Již jako šestnáctiletý utržil první válečné šrámy a ty s rostoucím věkem přibývaly. Měl četná poranění v obličeji, z nichž se nejvýrazněji projevovala sečná rána u kořene nosu poblíž pravého oka. I jeho údy nesly stopy mnoha zhojených ran. Šlo například o zlomeniny loketní a lýtkové kosti. Nejmasivnější zranění utrpěl v říjnu 1350, kdy byl pravděpodobně na turnaji sražen svým protivníkem z koně a těžce si poranil čelist a krční páteř. Král na čas ochrnul a byl mnoho týdnů upoután na lůžko. I když se postupně zotavil, tato událost na něm zanechala stopy do konce života - jeho postava se zmenšila a nahrbila v oblasti beder a krku, přičemž hlavou mohl pohybovat jen tak, že otáčel celým tělem. Kromě toho začal být v pozdějším věku velmi sužován typickou chorobou bohatších vrstev - dnou.", "question": "Kde je pohřben Karel IV.?", "answers": ["v chrámu sv. Víta"]}
{"title": "Kambrium", "context": "Kambrium je první perioda prvohor (paleozoika). Jeho počátek je kladen před cca 542 mil. let, končí cca před 488 mil. let se začátkem ordoviku. Je nejstarším obdobím, v jehož horninách byly nalezeny četné fosilizované mnohobuněčné organismy. Název poprvé použil anglický geolog A. Sedgwick roku 1833 dle latinského označení severního Walesu (Cambria) pro spodní část vrstev ležících diskordantně na proterozoiku. Původní rozsah vymezený Sedgwickem však zahrnoval i vrstvy později zařazené do ordoviku. Dříve bylo kambrium vymezeno na období před 570-500 mil. let. Spodní hranice je stanovena nástupem primitivních útesotvorných organismů (Archaeocyatha) a raných členovců (trilobiti). Pro tuto hranici je typické zvýšení obsahu izotopu C-13, které dle některých autorů svědčí o následcích dopadu mimozemského tělesa. Tohoto stáří je například horizont sopečného popela v Ománu, obsahující zirkony, jejichž radiometrické stáří je 542 mil. let. Podobná data poskytly anomálie C-13 na Sibiři a v Namibii. Svrchní hranice je dána nástupem trilobitů rodu Jujuyaspis, jenž je vůdčí fosílii spodního ordoviku. V roce 2002 stanovila Mezinárodní subkomise pro stratigrafii rozpětí kambria na 545-490 mil. let. Obecně se kambrium dělí na 3 oddíly: spodní (časově nejdelší), střední a svrchní. Každý z nich je charakterizován specifickým faunistickým obsahem. V anglické literatuře se můžeme setkat s označením Waucoban, Albertian a Furongian (Croixian). Ve Francii se používají biostratigrafické jednotky společné pro vývoj kambria v jižní Evropě (Francie, Itálie, Španělsko), pro spodní kambrium Cordubien, Ovétien, Mariannien a Bilbillien, definované ve Španělsku, pro střední Léonien, Caesaraugustien a Languedocien. Podle hlavních rodů trilobitů se v baltsko-atlantské paleozoogeografické provincii zastarale označuje spodní kambrium jako olenellové (dle rodu Olenellus), střední jako paradoxidové (rod Paradoxides) a svrchní jako olenové (rod Olenus). Každý oddíl kambria je regionálně dále členěn na faunistické stupně. Mezinárodní komisí pro stratigrafii byl však dosud uznán pouze svrchnokambrický Paibian. V roce 2004 mezinárodní subkomise pro kambrickou stratigrafii rozčlenila kambrium na 4 série a 10 etáží. Série 1 a 2 odpovídá spodnímu kambriu, etáž 1 začíná s nástupem Trichophycus pedum, etáž 2 objevením archeocyátů, 3 etáž s trilobity Fallotaspididae a 4 etáž s trilobity Olenellus v oblasti Laurentie a Redlichiidae v Gondwaně.", "question": "Na kolik oddílů se člení kambrium?", "answers": ["3"]}
{"title": "Titanic", "context": "RMS (Royal Mail Ship)Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době šlo o největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line - Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér Thomas Andrews, stavbyvedoucí a vedoucí konstrukce Alexandr Carlisle, generální manažer a vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a interiér plavidla a který taktéž navrhl mechanismus spouštění záchranných člunů. Carlisle v roce 1910 ale odešel ke společnosti Welin Davit & Engineering Company Ltd. a dalších prací se na Titanicu neúčastnil. Titanic byl 269,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký. Hrubá tonáž představovala 46 328 BRT při výtlaku 52 31 tun při maximálním ponoru 10,54 m. Výška paluby od čáry ponoru byla 18 m. Tyto hodnoty vypovídají o tom, že Titanic byl větší než jeho předchůdce Olympic a ve své době byl největším námořním plavidlem.", "question": "Jaký náklad měl převážet zaoceánský parník Titanic mezi Evropou a Amerikou?", "answers": ["cestujících a pošty"]}
{"title": "Orion (rapper)", "context": "Orion, vlastním jménem Michal Opletal (* 1976 v Praze), nazývaný také Papa Vorel, Miki, Papa Ori, Miki červená hlava, Ori, Mitch Bjukenen je český rapper. V roce 1993 založil hip-hopovou skupinu Peneři strýčka Homeboye, v současnosti vystupující pod zkratkou PSH. Již od začátku svého působení odmítá spojení s velkými společnostmi, které (jak sám říká) by znamenaly ztrátu identity. Kromě desek uvedených v diskografii ještě hostoval na několika deskách několika dalších skupin. V roce 2006 dostal zlatého Anděla za nejlepší hiphop & r'n'b album za desku Teritorium II. 20. června 2006 PSH vyšla deska Rap'n'Roll. V roce 2010 PSH vydali svou zatím poslední desku Epilog. 29. listopadu 2013 vydal Orion mixtape Děj se vůle zboží, který je předzvěstí další sólové desky plánované pro vydání v první polovině roku 2014. (demokazeta) Seznam Skladeb. : Introň Introň II Metro Sloni Už 'Dou Venku Salám Boombon Sněží Bez Tripů R.M.S Ťik, Ťak, Hurá Hipík's Rap Feťácký Děti 2 Džony je TOP (demokazeta) Seznam skladeb: Pohádka Not Nigga Těžkej Kov Konef Líná Bohatej Pan Gaya Vykydej ten hnůj Jižák Metro (2 CD) Komplet skladeb z prvních dvou CD a jednoho předchozího CD skupiny WWW Intro Praha (feat. La4) Společný Zájmy (feat. Dano) Zpátky do Dnů (feat. David Čoko) Ambice Na Východě Dimenzio K2 (feat. Ponso & Azur) Tréning Tak a Teď Hlasuju Proti (feat. Indy & Wich) Zatím Díky Úplnej Klid (feat. David Čoko) Autro Chcete Mě Další Novej Den Teritorium Chudáčci featuring Čistychov a Tina Skit 1 Dokument Orionek Remix Ženy, Víno, Zpěv Stoupat Výš Skit 2 Bys Chtěl Víc 3000 Intro Kam vítr tam plášť Past Mamon Nezapomeň Všechno pomíjivý je Odkud jsme. , kam jdem, kam směřujem Skit zápas Zápas Klony Pobřežní hlídka Remix Bong song #2 Tréning [RMX] Klubový Pravidla [RMX] Teritorium Kam Vítr, Tam Plášť [RMX] Chci Slyšet Svý Jméno Chudáčci Noční. Jezdec Past Bong Song [RMX] Bys Chtěl Víc [RMX] Ženy, Víno, Zpěv Mamon [RMX] Nezapomeš Co Je Doma To Se Počítá Odkud Jsme, Kam Jdem A Kam Směřujem Zápas Pobřežní Hlídka Všechno Pomíjivý Je Intro Znova 1985 Parket (feat.", "question": "Kdy byla založena skupina Peneři strýčka Homeboye?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Fekální inkontinence", "context": "Fekální inkontinence Fekální inkontinenceKlasifikace MKN-10 R15. Některá data mohou pocházet z datové položky. Fekální inkontinence je neschopnost kontrolovat vyprazdňování stolice (defekaci). Když má někdo náhlou potřebu defekace, může se stát, že nedokáže udržet výkaly, než dojde k toaletě, nebo výkaly mohou proniknout z konečníku neočekávaně. Fekální inkontinence postihuje lidi každého věku - děti i dospělé. Fekální inkontinence je víc obvyklá u žen než u mužů a víc obvyklá u starších dospělých než u mladších. Je to častý příznak stárnutí. Lidé s fekální inkontinencí se mohou cítit v rozpacích nebo poníženi. Někteří nechtějí chodit ven z obav, že by mohli mít nehodu na veřejnosti. Většina se snaží skrýt tento problém co nejdéle, proto se vyhýbají přátelům a rodině. Sociální izolace může být redukována, protože léčba může zlepšit kontrolu střev a inkontinenci eliminovat. Příčiny Fekální inkontinence může mít několik příčin: průjem dysfunkce pánevního dna delší perioda bez defekace silnou svalovou námahu v břišní oblasti, zvláště během porodu poškození svalů análního svěrače poškození nervů svalů análního svěrače nebo konečníku ztráta skladové kapacity v konečníku, např. po chirurgické operaci nebo kombinací více příčin. Svalové poškození Fekální inkontinence je nejčastěji zapříčiněna úrazem jednoho nebo obou kruhovitých svalů na konci konečníku zvaných anální interní a externí svěrač. Svěrače udržují stolici uvnitř. Když se poškodí, výkaly mohou unikat ven. U žen se poškození často vyskytne během porodu, riziko úrazu je největší, když doktor používá lékařské kleště (forceps) na usnadnění porodu nebo provádí nástřih hráze (nástřih ve vaginální oblasti jako prevence protržení hráze během porodu). Operace hemoroidů též může svěrače poškodit. Nervové poškození Fekální inkontinence může být způsobena i poškozením nervů, které kontrolují anální svěrače, nebo nervů, které kontrolují výkaly v konečníku (senzorické nervy). Poškodí-li se nervy kontrolující svěrače, sval nepracuje správně a může nastat inkontinence. Jsou-li poškozené senzorické nervy, osoba necítí, že výkaly jsou v konečníku. Osoba pak necítí potřebu použít toaletu, až když výkaly uniknou ven. Nervové poškození může být způsobeno porodem, dlouhodobým zvykem namáhavě protlačovat výkaly, mozkovou mrtvicí a nemocemi postihujícími nervy, jako např. diabetes mellitus (cukrovka) a skleróza multiplex. Snížení skladovací kapacity konečníku Obvykle se konečník pro udržení stolice napíná tak dlouho, dokud osoba nedojde na toaletu. Operace konečníku, ozařovací léčba nebo zánětlivá střevní onemocnění však mohou způsobit zjizvení, které vede k tomu, že stěny konečníku ztrácí pružnost.", "question": "Co je to fekální inkontinence?", "answers": ["neschopnost kontrolovat vyprazdňování stolice"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Měření za pomoci mikrovlnného záření naznačují, že teplota na Neptunu (jako u ostatních planet) roste s hloubkou. Před měřením sondy Voyager 2 se předpokládalo, že teplota Neptunu bude přibližně - °C, ale sonda naměřila - °C. Tento rozdíl v naměřených hodnotách naznačuje, že Neptun má podobně jako Jupiter a Saturn vnitřní zdroj energie. V plášti, kde se nachází přehřátý plyn, je teplota v rozmezí 1730 až 4730 °C. Modely naznačují, že by se v hloubce okolo 7000 km mohly nacházet podmínky, které by umožňovaly vznik diamantů z metanu. Vzniklé diamanty by pak padaly k jádru planety. Atmosféra Neptunu má zelenomodrou barvu, zabírá nejspíše 5 až 10 % celkové hmotnosti planety a rozkládá se do hloubky 10 až 20 % planetárního poloměru. Je o mnoho bouřlivější, proměnlivější než atmosféra Uranu. V horních vrstvách je složena převážně z vodíku (80 %) a hélia (19 %). Mraky různé výšky jsou v ní unášeny rychlostí více než 1000 km/h (v okolí Velké tmavé skvrny až 2000 km/h - jde o nejvyšší zjištěnou rychlost ve sluneční soustavě). Většina větrů, které na planetě vanou, se pohybuje západním směrem souběžně s rovníkem, a tedy proti rotaci planety.", "question": "Jakou barvu má atmosféra Neptunu?", "answers": ["zelenomodrou"]}
{"title": "E-mail", "context": "Elektronická pošta, zkráceně e-mail (zkráceně také mail, ale pozor na záměnu se slovem email – nátěrová hmota), je způsob odesílání, doručování a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy. E-mailové služby se poprvé rozšířily mezi veřejnost až díky vzniku jedné z prvních volných e-mailových služeb Hotmail v roce 1996. Tu po jejím celosvětovém úspěchu zakoupila firma Microsoft a později vznikly i další nyní známé služby. Termín e-mail se používá jak pro internetový systém elektronické pošty založený na protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol), tak i pro intranetové systémy, které dovolují posílat si vzájemně zprávy uživatelům uvnitř jedné společnosti nebo organizace (tyto systémy často používají nestandardní protokoly, mívají ovšem bránu, která jim dovoluje posílat a přijímat e-maily z internetu). K širokému rozšíření e-mailu přispěl zejména internet. E-mail je ve skutečnosti starší než internet; některé staré e-mailové systémy byly rozhodujícím nástrojem při tvorbě internetu. Elektronická pošta vznikla v roce 1965 jako způsob komunikace více uživatelů mainframového počítače se sdílením času; přesto je přesná historie nejasná, mezi prvními systémy s touto schopností byly Q32 od SDC a CTSS z MIT. E-mail se rychle rozšířil a stal se síťovým e-mailem, což umožňovalo uživatelem posílání zpráv mezi různými počítači.", "question": "Co přispělo k širokému rozšíření internetu?", "answers": ["internet"]}
{"title": "Měď", "context": "Měď (chemická značka Cu, latinsky Cuprum) je ušlechtilý kovový prvek načervenalé barvy, používaný člověkem již od starověku. Nejstarší doklady o tavení tohoto kovu v primitivních pecích, v nichž se topilo datlovými peckami nebo suchým trusem, pocházejí z 3. tisíciletí, a to ze severní Mezopotámie. V období Římské říše se měď těžila hlavně na Kypru, proto dostala název с (kov Kypru), později se zkrátil na с. Český název měď (a obdobně v ostatních slovanských jazycích) pochází se staroperštiny, která tento kov nazývala med. Území Persie (přibližně dnešní Írán, Afghánistán) patřilo k nejstarším nalezištím měděné rudy. Vyznačuje se velmi dobrou tepelnou a elektrickou vodivostí, dobře se mechanicky zpracovává a je odolná proti atmosférické korozi. Je základní součástí řady velmi důležitých slitin a mimořádně důležitá pro elektrotechniku. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Typický kovový prvek, kovově lesklý s červeným nádechem. Na vzduchu vlivem oxidace tmavne a pozvolna přechází do rezavohnědé barvy. Ve velmi tenkých plátech prosvítá zelenomodře. Krystalizuje v kubické plošně centrované soustavě. Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře a patří do I.B skupiny. Měď, stejně jako stříbro a zlato, které se vyskytují ve stejné skupině, se ve většině vlastností podobají sousedům nalevo (prvkům VIII.B skupiny a tedy přechodným kovům – nikl, palladium a platina), ale v některých vlastnostech se velmi podobají prvkům I.A skupiny – alkalickým kovům, tedy prvkům nepřechodným. Společný rys se sousedy vlevo má měď v oxidačním stupni Cu2+ a jejích barevných komplexech a společný s alkalickými kovy zejména Cu1+. V těchto dvou oxidačních stupních tvoří měď nejvíce sloučenin, vzácně i v oxidačním stupni Cu3+ a Cu4+. Trojmocnou měď je nutné stabilizovat velkými anionty. Rozpouštění mědi v minerálních kyselinách probíhá, ale jako ušlechtilý kov nedokáže z kyseliny vytěsnit kation vodíku, a proto se rozpouští v oxidujících kyselinách nebo v neoxidujících kyselinách v prostředí oxidačních činidel. V roztoku zředěné kyseliny chlorovodíkové se měď nerozpouští. Pokud se do roztoku přidá oxidační činidlo (nejběžněji peroxid vodíku), probíhá rozpouštění velmi pomalu až bouřlivě v závislosti na koncentraci kyseliny a peroxidu. V případě koncentrované kyseliny chlorovodíkové se měď také nerozpouští, ale v přítomnosti oxidačních činidel probíhá rozpouštění poměrně rychle za vzniku zeleného roztoku chloridu měďnatého.", "question": "Jakou barvu má měď?", "answers": ["načervenalé"]}
{"title": "Vlasta Burian", "context": "Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian (9. dubna 1891 Liberec – 31. ledna 1962 Praha), známý jako Král komiků, byl český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec, spisovatel, mim a imitátor, který se díky své nespoutané živelnosti a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. I přesto jeho obliba trvá dodnes, o čemž svědčí vítězství v anketě o \"Krále komiků\" a časté televizní reprízy jeho filmů. == Život == === Mládí === Narodil se libereckému krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi a jeho o pět let starší manželce Marii Burianové, která měla z předchozího manželství dceru Žofii Pickovou. V Liberci prožil prvních deset let svého života. 5. května 1901 se jeho rodina přestěhovala na pražské předměstí Žižkov, protože jeho otec neměl v Liberci, kde byla většina obyvatel německá, dost příležitostí k vlasteneckým aktivitám. Jeho otec v Praze pracoval jako úředník vybírající potravinové daně a svého malého syna vodil pravidelně do Národního divadla na opery. V Praze se později vyučil obchodním příručím na obchodní škole.", "question": "Ve kterém roce zemřel Vlasta Burian?", "answers": ["1962"]}
{"title": "Douglas Adams", "context": "Douglas Noël Adams (11. března 1952 Cambridge – 11. května 2001) byl anglický spisovatel, dramatik humoristických rozhlasových pořadů a hudebník, který proslul knižní sérií Stopařův průvodce Galaxií. Tato pětidílná série, jíž se v tištěné podobě vydalo přes patnáct milionů výtisků, byla nejprve uvedena v rádiu, a posléze přepracována do podoby televizního seriálu, komiksové řady, počítačové hry a celovečerního filmu (ten byl dokončen až po Adamsově smrti). Knihy se dočkaly také divadelního zpracování v několika provedeních - rané inscenace čerpaly z aktuálních Adamsových poznámek. Jeho fanoušci ho znají také pod jménem Bop Ad, které vzniklo chybným výkladem jeho nečitelného podpisu, nebo pod zkratkou jeho iniciálů, DNA. Kromě Stopařova průvodce napsal nebo se autorsky spolupodílel na třech dílech sci-fi seriálu Doctor Who (pro sedmnáctou sezónu navíc vytvořil scénář). Mezi jeho další díla patří romány s hlavní postavou Dirka Gentlyho, dvě knihy Životic, na nichž spolupracoval s Johnem Lloydem, a dokumentární publikace Ještě je můžeme vidět - výprava za vymírajícími živočichy , která vznikla jako doprovod ke stejnojmennému rozhlasovému vysílání BBC. Dal také podnět k vytvoření počítačové hry Vesmírná loď Titanic, která byla později Terry Jonesem převedena do románové podoby. On sám se označoval za \"radikálního ateistu\", přátelé a fanoušci ho znali také jako ekologického aktivistu a milovníka rychlých aut, fotoaparátů, počítačů Macintosh a dalších \"technických vymožeností\". Uznávaný biolog Richard Dawkins zasvětil svou knihu The God Delusion (Boží blud) právě jemu a popisuje v ní, jak jeho výklad evoluce vyústil v Adamsovo \"konvertování\" k ateismu. Byl nadšeným zastáncem techniky - například o e-mailu a Usenetu psal dávno předtím, než se staly populárními a široce rozšířenými. Ke konci života působil jako vyhledávaný lektor, přednášející o moderních technologiích a životním prostředí. Dne 25. května je na jeho památku pořádán Ručníkový den. Narodil se Janet Adamsové (rozené Donovanové, později Thriftové) a Christopheru Douglesi Adamsovi v anglickém městě Cambridge. Jeho sestra Susan přišla na svět v březnu roku 1955. Když se Christopher a Janet o dva roky později rozvedli, Douglas a Susan se přestěhovali k Janetiným rodičům do Brentwoodu v Essexu. Jeho babička ve svém domě poskytovala útočiště poraněným zvířatům (pod záštitou Královské společnosti pro prevenci krutosti na zvířatech, britské RSPCA), ale to vedlo ke \"zhoršení senné rýmy a astmatu malého Douglase\". Christopher Adams se znovu oženil v červenci roku 1960, jeho manželkou se stala Mary Judith Stewartová (rozená Robertsová). Z tohoto svazku vzešla Adamsova nevlastní sestra Heather. Janet se podruhé provdala v roce 1964 za veterináře Rona Thrifta, a posléze přivedla na svět další dva Adamsovy nevlastní sourozence: Jane a Jamese Thriftovy.", "question": "Čím proslul Douglas Noël Adams?", "answers": ["knižní sérií Stopařův průvodce Galaxií"]}
{"title": "Miloslav Denk", "context": "Miloslav Denk Miloslav Denk Miloslav Denk (2017)Osobní informace Datum narození 19. srpna 1957 (63 let) Místo narození Československo Klubové informace Konec hráčské kariéry Pozice útočník Profesionální kluby Roky Klub Záp. (góly) 1981–19821982–19871987–198819891990 VTJ Tábor Sparta Praha Spartak Hradec Králové Xaverov Horní Počernice Sabah FA12 (4)84 (18)25 (1) Úspěchy Fotbalová liga Československa 1983/1984 Sparta Praha 1984/1985 Sparta Praha 1985/1986 Sparta Praha 1986/1987 Sparta Praha Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Miloslav Denk (* 19. srpna 1957) je bývalý český fotbalový útočník. Fotbalová kariéra Se Spartou získal třikrát ligový titul, hrál i v evropských pohárech. Po odchodu ze Sparty hrál mj. v Malajsii za Sabah FA nebo po návratu za Hradec Králové. V československé lize nastoupil ve 109 utkáních a dal 19 gólů. Na krajské úrovni hrál fotbal ještě ve svých 53 letech. V dresu Sparty je pravidelných účastníkem tradičních silvestrovských derby veteránů Sparta–Slavia. Ligová bilance Ročník Zápasy Góly Klub 1. československá fotbalová liga 1982/83 15 9 Sparta Praha 1. československá fotbalová liga 1983/84 26 6 Sparta Praha 1. československá fotbalová liga 1984/85 23 2 Sparta Praha 1. československá fotbalová liga 1985/86 14 1 Sparta Praha 1. československá fotbalová liga 1986/87 6 0 Sparta Praha 1. československá fotbalová liga 1987/88 16 1 Spartak Hradec Králové 1. československá fotbalová liga 1988/89 9 0 Spartak Hradec Králové CELKEM 109 19 Externí odkazy Player History Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} TJ Sparta ČKD Praha – 1983/1984 Brankáři Jiří Dostál • Jaroslav Olejár • Jan Stejskal Hráči Jan Berger • Miloš Beznoska • Július Bielik • Michal Bílek • Vlastimil Calta • Miloslav Denk • Daniel Drahokoupil • Stanislav Griga • Ivan Hašek • Jozef Chovanec • Josef Jarolím • Jiří Kabyl • Vítězslav Lavička • Zdeněk Procházka • Tomáš Skuhravý • František Straka • Zdeněk Ščasný", "question": "Jakou v jaká byla práce Miloslava Denka?", "answers": ["fotbalový útočník"]}
{"title": "UnixWare", "context": "UnixWare je Unixový operační systém od firmy UNIVEL, založené v roce 1992. Tento operační systém je schopný současně využívat vlastnosti dvou operačních systémů, a to Unix a NetWare. UnixWare je systém založený na UNIX System V, který byl s oblibou využíván vládou a v průmyslu. Oproti tomu existuje ještě systém odvozený od BSD, který byl zase častěji využíván v akademickém světě. Spojením verzí UNIX System V a BSD vznikla před několika lety verze s názvem System V verze 4. == Historie == === Univel (1991–1993) === Po SVR4 byla snaha o sloučení systémů SunOS a System V. Unix System laboratoře (USL) firmy AT&T vytvořily se společností Novell partnerství Univel za účelem rozvoje PC verze Unixu s kódovým označením Destiny. Destiny vycházelo z jádra Unix System V verze 4.2. Pro grafické rozhraní byl použit toolkit MoOLIT, který umožňoval uživateli volit mezi vzhledem a chováním typu OPEN LOOK nebo Motif. Aby se systém stal na PC stabilnějším, byl souborový systém UFS používaný v SVR4 nahrazen žurnálovacím systémem souborů Veritas VXFS. Destiny byl vydán v roce 1992 jako UnixWare 1.0 ve dvou verzích – Personal edition, která zahrnovala Novell IPX sítě ale ne TCP/IP a Advanced Server, která zahrnovala i TCP/IP a další serverový software. Personal edition byla limitována dvěma aktivními uživateli, zatímco druhá verze zahrnovala neomezenou uživatelskou licenci. Prodáno bylo okolo 35 000 kopií UnixWare 1.0. V roce 1993 koupil Novell USL od AT&T a spojil Univel a USL do nové Unix System Group. === Novell (1993–1995) === V roce 1994 vydal Novell UnixWare 1.1, který zahrnoval TCP/IP v obou verzích. Knihovny MOTIF 1.2 byly součástí pro shodu s COSE (Common Open Software Environment). Software NUC (NetWare Unix Client) byl zahrnut pro integraci se servery Novell NetWare. Aplikace Advanced Merge byla instalována v obou verzích ke spuštění aplikací DOS a Windows 3.1. Novell později vydal opravné verze 1.1.1, 1.1.2, 1.1.3 až 1.1.4, která byla vydaná 19. června 1995. UnixWare 2.0, založený na jádře Unix System V verze 4.2MP, který přidal podporu pro více procesorů, začal být dodáván do OEM a vývojářům v prosinci 1994 a na spotřebitelský trh v březnu 1995.", "question": "Na čem je založen systém UnixWare?", "answers": ["UNIX System V"]}
{"title": "Domitianus", "context": "Titus Flavius Domitianus (24. října 51, Řím - 18. září 96, Řím) byl římský císař z flaviovské dynastie (69-96) panující od 14. září 81 do 18. září 96. Byl mladším synem císaře Vespasiana a současně posledním flaviovským vladařem. K moci se dostal po smrti svého bratra Tita, který byl postižen těžkou chorobou. Na rozdíl od svých předchůdců, kteří byli přímo ukázkovými vzory panovníků, se Domitianus stal vzorem tyrana na trůně. Za jeho vlády došlo k novým sporům se senátem a k jeho krutému pronásledování. Domitianus zavedl síť placených udavačů, mrhal státními prostředky. Uplatňováním zákona o urážce majestátu překonal dokonce i císaře Nerona a čekal ho i podobný osud. V září roku 96 byl svými odpůrci (v čele s vlastní manželkou Domitií) zavražděn. Domitianus se narodil v roce 51 v Římě jako druhý syn budoucího císaře Vespasiana a Flavie Domitilly do poměrně chudých poměrů. Dostalo se mu vzdělání ve svobodných uměních, on je však později již dále nerozvíjel. Byl schopným řečníkem a pokoušel se i o drobné literární útvary.", "question": "Od kdy panoval Titus Flavius Domitianus?", "answers": ["14. září 81"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je kvašený alkoholický nápoj hořké chuti vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a (nikoli nezbytně, ale většinou) chmele pomocí pivovarských kvasinek (Saccharomyces cerevisiae ssp.) (eventuálně divokých kvasinek), který se těší značné oblibě v Česku i v zahraničí. Na území Česka se jedná o nejkonzumovanější alkoholický nápoj. Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název české pivo chráněno jako zeměpisné označení. Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici. Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30-50 g v jednom litru). Kromě alkoholu obsahuje pivo také přibližně 2 000 dalších látek. Obsahuje významné množství vody, takže se jedná o výrazně zavodňující nápoj, dále obsahuje také sacharidy v podobě tzv. \"rychlých kalorií\", bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky. Kombinace těchto složek dává fyziologicky vyrovnaný roztok, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve. Významné je zastoupení minerálů v pivu, kde nacházíme kromě draslíku a sodíku, které jsou zde v příznivém poměru, také chloridy, vápník, fosfor, hořčík a křemík.", "question": "Co je na území Česka nejkonzumovanějším alkoholickým nápojem?", "answers": ["Pivo"]}
{"title": "Braniborská brána", "context": "Braniborská brána stojí v centru města na rozhraní dvou známých a velkých tříd: na západ od ní počíná Straße des 17. Juni (Ulice 17. června), na východ od brány pak pokračuje historická třída Unter den Linden (Pod lípami). S touto stavební památkou je spojeno mnoho historických událostí města. == Architektura == Braniborská brána je 26 metrů vysoká, 65,5 metrů široká a 11 metrů dlouhá (hluboká) stavba z pískovce ve stylu raného klasicismu. Svým vzhledem silně připomíná propylaje athénské Akropolis. Má pět průjezdů, střední je poněkud širší nežli čtyři postranní, po obou stranách se nacházejí malé haly. Bránu tvoří 15 metrů vysoké sloupy v jónsko-dórském stylu s průměrem 1,75 metrů u paty. Stavba je zdobena ornamenty a reliéfy, které zobrazují mimo jiné různé výjevy ze života Herkulova, boha Marta a bohyně Minervy. Brána je korunována 5 metrů vysokou sochou kvadrigy (čtyřspřeží), představující okřídlenou bohyni vítězství, která vjíždí do města na čtyřmi koňmi taženém voze. == Dějiny == Braniborská brána byla zřízena roku 1734 jako celní brána v opevnění Berlína. Mezi roky 1788 a 1791 ji pruský král Fridrich Vilém II. nechal přestavět v dnešním stylu raného klasicismu, práce provedl architekt Carl Gotthard Langhans. Roku 1793 dostala brána kvadrigu, zhotovenou Johannem Gottfriedem Schadowem. Tato socha představovala okřídlenou bohyni míru Eirene; roku 1806 byla Napoleonem dopravena do Paříže, ale již roku 1814 byla převezena zpět do Berlína. Při její restauraci byl původní věnec z dubového listí nahrazen novým symbolem, totiž železným křížem, čímž byla Schadowova bohyně míru Eirene nově definována jako bohyně vítězství Viktorie. Původně směl Braniborskou bránou projíždět pouze německý císař. Dne 30. ledna 1933 byla brána svědkem velkého průvodu nacistické NSDAP, která slavila převzetí moci v Německu. Ke konci druhé světové války, kdy zde sovětské jednotky vyvěsily rudou vlajku, byla brána silně poškozena dělostřelbou německé armády (v tu dobu již ovšem existoval sádrový obtisk sochy). Během padesátých let 20. století byla Braniborská brána poprvé rekonstruována (za spolupráce NDR a SRN), přičemž byl železný kříž a orel odstraněn (jako symboly pruského militarismu). Během existence berlínské zdi se brána nacházela v hraničním pásu a nebyla přístupná. Historicky vešel ve známost proslov presidenta USA Reagana, který zde při návštěvě Západního Berlína 1987 pronesl známou výzvu, adresovanou tehdejšímu prvnímu tajemníkovi KSSS Gorbačovovi: \"Mr.", "question": "Proč byla postavena Braniborská brána ?", "answers": ["celní brána v opevnění Berlína"]}
{"title": "Rutherfordium", "context": "Teplota varu 5500 °C (předpokládaná)[1][2] °C (5 773,15 K) Bezpečnost Radioaktivní I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Hf⋏ Lawrencium ≺Rf≻ Dubnium Rutherfordium (chemická značka Rf) je 12. transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderném reaktoru nebo urychlovači částic. Rutherfordium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce by svými vlastnostmi mělo připomínat hafnium. Historie Sir Ernest Rutherford První příprava prvku s atomovým číslem 104 byla ohlášena roku 1964 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu pomocí urychlovače částic. Byl přitom bombardován terč z plutonia urychlenými ionty neonu. Prvek byl poté pojmenován kurčatovium (chemický symbol Ku) na počest vedoucího sovětského jaderného výzkumu Igora V. Kurčatova.[3] 24294 Pu + 2210 Ne → 264104 Rf Vědci kalifornské university v Berkeley se neúspěšně pokoušeli opakovat výše uvedený experiment. Zato však uspěli v roce 1969, když za pomoci lineárního urychlovače částic bombardovali terče z izotopů kalifornia jádry uhlíku 12C.[4] 24998 Cf + 126 C → 257104 Rf + 4 10 n Získali nový prvek, který byl pojmenován rutherfordium na počest jaderného fyzika Ernesta Rutherforda. Uvedený název byl definitivně schválen na zasedání IUPAC v roce 1997.[5] Izotopy Dnes je známo celkem 19 izotopů rutherfordia: IzotopRok objevuReakcePoločas přeměny 253Rf1994204Pb(50Ti,n)0,048 ms 254Rf1994206Pb(50Ti,2n)0,023 ms 255Rf1974? 1985207Pb(50Ti,2n)1,68 s 256Rfg1974? 1985208Pb(50Ti,2n)6,67 ms 256Rfm12007208Pb(50Ti,2n)0,025 ms 256Rfm²2007208Pb(50Ti,2n)0,017 ms 256Rfm³2007208Pb(50Ti,2n)0,027 ms 257Rfg,m1969249Cf(12C,4n)4,4 s 258Rf1969249Cf(13C,4n)14,7 ms 259Rf1969249Cf(13C,3n)2,4 s 260Rf1969248Cm(16O,4n)21 ms 261Rfa1970248Cm(18O,5n)1,1 min 261Rfb1996208Pb(70Zn,n)68 s 262Rf1996244Pu(22Ne,4n)2,3 s 263Rfa1990? 248Cm(18O,3n)10 min 263Rfb2004248Cm(26Mg,3n)8 s 264Rfb ? 265Rfb1,0 min 266Rf (? )2006237Np(48Ca,3n) ? 267Rf2003/2004238U(48Ca,3n) ? 268Rf (? )2003243Am(48Ca,3n) ? Odkazy Reference 1 2 3 4 5 6 7 8 9 HAIRE, Richard G., 2006. The Chemistry of the Actinide and Transactinide Elements. Redakce Morss. 3rd. vyd. Dordrecht, The Netherlands: Springer Science+Business Media. ISBN 1-4020-3555-1. Kapitola Transactinides and the future elements. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.1 2 3 4 5 6 Chemical Data. Rutherfordium - Rf, Royal Chemical Society↑ BARBER, R. C., Greenwood, N. N.; Hrynkiewicz, A. Z.; Jeannin, Y. P.; Lefort, M.; Sakai, M.; Ulehla, I.; Wapstra, A. P.; Wilkinson, D. H. Discovery of the transfermium elements.", "question": "Jakou chemickou značku má Rutherfordium?", "answers": ["Rf"]}
{"title": "Emil Zátopek", "context": "Emil Zátopek (19. září 1922 Kopřivnice - 21. listopadu 2000 Praha) byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové. Stal se prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0), a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplin tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento \"trojboj\" se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva a Satupekka. Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. Ve svých šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně. \"Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody.", "question": "V jakém roce proběhly olympijské hry, na kterých vyhrál Emil Zátopek maraton?", "answers": ["1952"]}
{"title": "Banán", "context": "Banán je protáhlé ovoce (nesladké druhy s vyšším obsahem škrobu (plantain) zelenina) a plod banánovníku (epigeická bobule). Jde o velice žádanou komoditu produkovanou zemědělci tropických zemí, kde tvoří významnou složku potravy. Banány mívají obvykle hmotnost mezi 125–200 g, ta je však významně závislá na konkrétním kultivaru. Z této váhy asi 80 % představuje jedlou část a zbývajících 20 % připadá na kožovitou slupku. Banán se (po kukuřici a rýži) stal třetí plodinou, u níž je znám celý její genom. Vůně, chuť a konzistence plodů je významně ovlivněna teplotou, při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány dodávané na trh mírného pásma (tedy i k nám) jsou sklízené tak, že dozrávají během dopravy. Snížení teploty během této doby zvyšuje životnost plodů, ale, jak již bylo zmíněno výše, negativně ovlivňuje jejich kvalitu, proto při dopravě nikdy nebývají chlazeny pod 13,5 °C. Proto se také nedoporučuje ukládat nakoupené banány do lednice, protože jejich kvalita tím značně utrpí. Zajímavostí je, jak se nechávají banány dozrávat. Tento proces probíhá v tzv. tlakových komorách, do kterých se celé nerozbalené kartony s banánovými plody umístí. V tlakové komoře dojde \"k omačkání plodů\" plynem (etylen), čímž se nastartuje zrychlený proces zrání. Zralost banánů (v obchodech, popř. skladech) se určuje speciální stupnicí dle podílu zahnědlých skvrn a ploch na slupce. S postupujícím zráním se banán také zakulacuje. Banány rostou ve visících trsech, od několika po mnoho kusů ve vrstvě (zvané též ruka) v mnohovrstevném svazku. Celek visících trsů se nazývá kmen. V roce 2002 se celosvětově prodalo přes 12 miliónů tun banánů. Státy Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Filipíny exportovaly každý přes 1 milión tun banánů. Mezi nejhojněji pěstovaný kultivar banánu patří triploidní odrůda vzniklá zkřížením druhů Musa acuminata a Musa balbisiana. Tento druh je bez semen (kvůli konzumaci), takže se musí rozmnožovat pouze vegetativně, v důsledku čehož je velice náchylný k nemocem a různým plísním. Banán, resp. rostlina banánovník, byl domestikován v jihovýchodní Asii (kde rostou botanické druhy banánovníku) a podle archeologických nálezů to mohlo nejspíše být na území dnešní Papuy-Nové Guineje a to možná již 8000 př. n. l. První písemná zmínka o banánech.", "question": "Mívají banány obvykle hmotnost mezi 125-200 kg?", "answers": ["Banány mívají obvykle hmotnost mezi 125–200 g, ta je však významně závislá na konkrétním kultivaru."]}
{"title": "Arabština", "context": "Arabština (arabsky: ا ا, al-Lughat Al-Arabíja) je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik – arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný a čtený jako [dž], se v Egyptě vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně). Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6. – 7. století) a v Koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.). Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké. Příklady slov, které byly převzaty z arabštiny: kafe, žirafa, cukr, alkohol, sirup, algebra, gazela, sofa, ghúl, admirál.", "question": "Jaký jazyk je arabština?", "answers": ["semitský"]}
{"title": "Vladimir 518", "context": "Vladimír Brož (* 8. srpna 1978 Hostivice) známý pod přezdívkou Vladimir 518 či X-Kmen, je český rapper vystupující jak s uskupením Peneři strýčka Homeboye (PSH), tak samostatně, i s dalšími projekty. Je vyučený umělecký kovář. Věnuje se též tvorbě komiksů, knih, ilustrací a je vůdčí osobností labelu BiggBoss. Vladimir 518 je jeden z nejdéle působících rapperů na české hip hopové scéně, člen skupiny PSH, zakladatel labelu a nakladatelství BiggBoss. Je znám i jako výrazná osobnost graffiti scény, dále jako ilustrátor, komiksový výtvarník či autor scénografií pro experimentální divadelní skupinu TOW. S ní po sérii volných improvizací vytvořil postupně představení Noční můra (2004), Turing Machine (2006) a Teorie (2008). Společně s Davidem Vrbíkem a Ondřejem Anděrou ze skupiny WWW tvoří audiovizuální projekt SPAM. Ten má za sebou několik multižánrových představení, za všechny je možné jmenovat například Karel Gott Prager (2009), BIT (2010) vytvořený speciálně pro fasádu Nové scény, Intepretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory (2013) či SMRT (2014). Jako spoluautor je podepsán pod knihami 2666: Praha Odyssey (2006), Kmeny (2011), Město=Médium (2012) a Kmeny 0 (2013). V letech 2014 a 2015 pracoval na převedení knihy Kmeny do šestnáctidílné dokumentární série pro Českou televizi. Se skupinou PSH vydal tři dlouhohrající desky Repertoár (2001), Rap'n'Roll (2006) a Epilog (2010). Jako sólový intepret má za sebou CD mixtape Flashback (2012) a dvojici dlouhohrajících desek Gorila vs. Architekt (2008) a Idiot (2013). Za obě obdržel ceny Anděl v kategorii Hip Hop a R'n'B. Ve své hudební kariéře spolupracoval s širokou škálou intepretů, mezi ně patří například DJ Wich, Monkey Business, Michael Kocáb, Rytmus, Jiří Korn, Tereza Černochová, J.A.R., Tata bojs a mnoho dalších. Společně s Davidem Böhmem, Jiřím Frantou a Jaroslavem Plachým kreslí a vydává nezávislé komiksové noviny KIX. Letos hodlá dále vydat desku s Hugo Toxxxem, stejně jako společné LP s labelem BiggBoss, a jeho další sólo album je plánováno na rok 2016. Stejně tak ho nemine spolupráce na několika knižních titulech pod hlavičkou BiggBoss Books. 2001: PSH - Repertoár 2006: PSH - Rap'n'Roll 2011: PSH - Epilog 2008: Gorila vs. Architekt 2012: Flashback (mixtape CD) 2013: Idiot Na album coverů Davida Kollera David Koller & Friends (2016) nahrál píseň Chci zas v tobě spát.", "question": "Čím se vyučil Vladimír Brož?", "answers": ["umělecký kovář"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Mírové snahy však dostaly povážlivé trhliny jednak obnoveným izolacionismem Spojených států amerických, především však rozmachem různých totalitních režimů. K tomu výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství. Již předtím vedla Ruská občanská válka k vytvoření komunistického Sovětského svazu, v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin. Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini, jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu světa. Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl k nastolení výbojného militaristického režimu. Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko, které přeměnilo ve svůj loutkový stát. Ekonomický rozvrat země na počátku třicátých let a již se projevující expanzionistické tendence v Německu měly za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionálních socialistů (NSDAP), který sliboval německému národu zrušení versailleské smlouvy a zajištění \"životního prostoru\" na Východě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem, načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht), a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš. V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní. Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí. V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka. Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány, která byla podporována Sovětským svazem a tzv. mezinárodními brigádami. Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie.", "question": "Ve kterém roce sjednaly Německo a Japonsko pakt proti Kominterně?", "answers": ["1936"]}
{"title": "Ferdinand Peroutka", "context": "Dne 1. 10. 2016 bylo oznámeno, že historik Jan Galandauer našel článek \"Hitler - gentleman, čeští nár. soc. - piráti\", který částečně odpovídá Zemanovu popisu, ale není autorován Peroutkou a vyšel v Rudém právu 24. února 1937. Je reakcí na nepodepsaný článek, který vydal Venkov, jehož šéfredaktorem byl Josef Vraný. Zeman popřel, že by se jednalo o jím popsaný článek, a Ovčáček bude v hledání dále pokračovat. Je autorem knihy úvah o české národní povaze Jací jsme a rozsáhlého díla o počátcích Československa Budování státu. Ano a ne, 1932 Budování státu, 1933–1936 toto dílo je nedokončené a zabývá se historií Československa v letech 1918 až 1922. Je považováno za stěžejní dílo tvorby F. Peroutky. Demokratický manifest, 1957 Osobnost, chaos a zlozvyky Byl Edvard Beneš vinen? – 50./60. léta, Praha 1993 Z deníku žurnalistova, 1922 fejetony Šťastlivec Sulla, divadelní hra Oblak a valčík, (divadelní hra z prostředí Třetí říše, premiéra 30. dubna 1947 ve. Stavovském divadle; románová verze: 1976, New York, nakladatelství '68 Publishers) Pozdější život Panny, (1980, New York) - román: jedná se o spekulativní příběh alternativní historie, pojednávající o tom, čeho by se dožila Johanka z Arku, kdyby byla zachráněna před smrtí na hranici", "question": "Kde zemřel Ferdinand Peroutka?", "answers": ["New York"]}
{"title": "Periodická tabulka", "context": "Periodická tabulka prvků, nebo též periodická soustava prvků, je uspořádání všech chemických prvků v podobě tabulky, ve které jsou prvky seskupeny podle rostoucích protonových čísel, elektronové konfigurace a cyklicky se opakujících podobných chemických vlastností. Řídí se tzv. periodickým zákonem, který roku 1869 publikoval Dmitrij Ivanovič Mendělejev, jenž seřadil prvky podle rostoucí hmotnosti jejich atomů. Rovněž používaný název Mendělejevova tabulka prvků je striktně vzato pouze názvem původní Mendělejevovy tabulky. Na počest 150. výročí publikace periodického zákona prohlásila OSN rok 2019 za Mezinárodní rok periodické tabulky prvků. == Charakteristika == Dnes je známo, že některé lehčí prvky jsou až za těžšími (jod stojí za tellurem). Proto roku 1913 Henry Moseley opravil periodický zákon podle rostoucích protonových čísel. V tabulce je obvykle kromě chemického symbolu prvku uvedeno i jeho atomové číslo, relativní atomová hmotnost, případně další údaje o prvcích. V současné době je v tabulce 118 známých prvků, z nichž 94 se přirozeně vyskytuje na Zemi; zbylé byly připraveny pouze uměle a zatím nebyl objeven žádný jejich stabilní izotop. Základem uspořádání prvků je jejich seskupení podle elektronového obalu tak, aby ve skupinách nad sebou ležely prvky se stejným počtem valenčních elektronů. Přitom platí, že prvky, nacházející se ve společné skupině, vykazují i podobné chemické vlastnosti. Někde bývá zvykem dělení skupin na hlavní a vedlejší, prvky v hlavních skupinách mají valenční elektrony ve sférách s a p, prvky vedlejších skupin doplňují valenční elektrony do slupek d a f.", "question": "Kdo zpracoval periodickou tabulku prvků, která obsahovala 63 prvků?", "answers": ["Dmitrij Ivanovič Mendělejev"]}
{"title": "Kundalini jóga", "context": "Kundalini jóga Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Kundalini jóga je podle Yogi Bhajana jogínská tradice kombinující meditaci, mantru, fyzické cvičení a dýchací techniky. Je to Raja jóga, která shrnuje osm stupňů jógy do praktikování jediné formy jógy a vede ke znamenitosti a k extázi. Kundalini doslovně znamená „lokna na pramínku vlasů milého“. Metafora se vztahuje k toku energie a vědomí, které existuje v každém z nás a které nám umožňuje splynout s vesmírným vědomím. Spojení individuálního a vesmírného vědomí vytváří božskou jednotu, zvanou jóga. Po tisíce let byla tato posvátná věda a technologie uchovávána v tajnosti a předávána ústně od mistra k vybranému učedníkovi až do roku 1969, kdy ji Yogi Bhajan, mistr Kundalini jógy, začal vyučovat veřejně. Jóga vědomí Kundalini jóga je take známá jako Jóga vědomí. Zaměřuje se na povědomí o sobě sama a na zážitek našeho nejvyššího vědomí. Technologie Kundalini jógy podle Yogi Bhajana je věda o mysli a těle a vede k pozvednutí ducha, který nemá hranice a je neomezený. Proto je tato jóga pro každého bez rozdílu. Podle starodávné tradice jógy je Kundalini jóga podle Yogi Bhajana cestou normálních lidí, tj. vždy byla praktikována lidmi, kteří měli rodiny a pracovali, na rozdíl od obvyklé cesty jogína, tzn. vzdání se světských věcí, celibát a odchod ze společnosti lidí. Cíl kundalini jógy", "question": "Kolik stupňů jógy shrňuje Kundalini jóga?", "answers": ["osm"]}
{"title": "Americká občanská válka", "context": "Bezprostřední otázka zrušení otroctví se často přeceňuje. I když se Jih obával, že jeho zrušení bude logickým důsledkem růstu moci vlády ve Washingtonu, otroctví ovšem stálo (ne vždy zcela zřetelně) v pozadí i ostatních rozporů. Válka přinesla asi 970 000 obětí (přes 3 % populace), z toho kolem 600 000 mrtvých, což převyšuje ztráty amerických vojsk ve všech ostatních konfliktech dohromady. Občanská válka přinesla první masivní využití telegrafu, železnice a kulometů v boji a skončila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu. Jejím důsledkem bylo posílení centrální vlády, zrušení otroctví a zbídačení Jihu, ale i rozšíření občanských svobod, další územní expanze USA a mohutný hospodářský rozmach (včetně Jihu). == Předcházející vývoj == Poté, co byla v roce 1776 vyhlášena nezávislost USA a vyřešeny vnitřní problémy, se Amerika pustila do obchodního a územního výpadu. Za francouzské revoluce a za napoleonských válek v Evropě bylo využíváno neutrality. V letech 1812–1814 proběhla v podstatě nerozhodná válka s Velkou Británií, která Spojeným státům mnoho nepřinesla.", "question": "Vyhrál Jih v Americké občanské válce?", "answers": ["Občanská válka přinesla první masivní využití telegrafu, železnice a kulometů v boji a skončila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu."]}
{"title": "Souhláska", "context": "Jazyky se různí také počtem souhlásek: zaniklý kavkazský ubychijský jazyk jich měl 84 a novogvinejský rotokas pouhých 6 (jeho abeceda má celkem 12 písmen). == Artikulace == === Rozdělení podle způsobu artikulace === Souhlásky jsou poměrně heterogenní skupinou zvuků, existuje mnoho způsobů jejich tvoření. Společná vlastnost, která odlišuje souhlásky od samohlásek, je jejich relativní zavřenost. To znamená, že při jejich artikulaci jsou ústa otevřena méně než u samohlásek, čímž vznikají překážky a turbulence při proudění vzduchu – příčina vzniku šumu.(a, e, i, o, u) ==== Pulmonické souhlásky ==== Pulmonické hlásky vznikají prouděním vzduchu, který je uváděn do pohybu pomocí plic. Skupiny pulmonických souhlásek jsou následující: ===== Konstriktivy ===== Konstriktivy – úžinové souhlásky – se tvoří těsným přiblížením dvou artikulátorů, čímž vzniká úžina (konstrikce) a silný šum. Při artikulaci konstriktiv je nutné přesné postavení artikulátorů, i malá odchylka je dobře slyšitelná. Proto se v této skupině rozlišuje největší počet souhlásek. Podle sluchového (akustického) dojmu se též nazývají třené souhlásky (frikativy). ===== Okluzivy ===== Okluzivy – závěrové souhlásky – vznikají přechodným vytvořením překážky (okluze), která brání proudění vzduchu. Uvolněním závěru dojde k prudkému uvolnění přetlaku vzduchu a vzniká typický šum (exploze). Podle sluchového dojmu se též nazývají ražené souhlásky (explozivy, často jen plozivy). ===== Semiokluzivy ===== Semiokluzivy – polozávěrové souhlásky – vznikají prvotní krátkou okluzí, která je vzápětí uvolněna a plynule následována konstrikcí. V podstatě jde o rychlý sled okluzivy a konstriktivy, které jsou artikulovány současně.", "question": "Jak se jinak nazývají závěrové souhlásky?", "answers": ["Okluzivy"]}
{"title": "Galenit", "context": "Galenit (leštěnec olověný, sulfid olovnatý - PbS) je hojný minerál, který krystalizuje v krychlové soustavě. Starší český název je blejno olověné. Krystaly bývají hojné a z mnoha nalezišť známé v pěkném vývoji, většinou narostlé a někdy značně velké. Nejčastější tvar je krychle {100}, řidčeji osmistěny {111} nebo spojky krychle a oktaedru, vzácněji tvoří tabulky podle {001}. Nejčastější je samotná krychle. Osmistěn bývá někdy protáhlý ve směru krystalografické osy tak, že nabývá vzhledu krystalu čtverečného. I jinak jsou krystaly velmi často nepravidelně vyvinuté a tvoří tzv. monstrosity, tak například podle ploch osmistěnu zploštělé, tabulkovité až lístkovité (jako krystaly klencové tabulkovité podle plochy spodové). Krystaly mají dosti často zaoblené hrany i rohy, někdy tak, že nabývají až tvarů kulovitých a vypadají jako tavené. Existují také rozleptané, přpomínajcí buňkovité tvary. Spojky tvaru osmistěnu a krychle se někdy nazývaji steinmanit. == Vznik == Galenit se tvoří na hydrotermálních žilách pří výstupu horkých roztoků vody do vyšších vrstev zemské kůry. Často se vyskytuje s různými jinými minerály včetně fluoritu, křemene, kalcitu, barytu, sfaleritu a pyritu. == Vlastnosti == Patří mezi sulfidy. === Fyzikální vlastnosti === Barvu má ocelově šedou, tmavší než u ryzího olova. t=2,5-2,75, ρ=7,2-7,6, má intenzivní kovový lesk (zejména na štěpných plochách), krystalové plochy často matně naběhlé. Vryp má šedočerný až černý a nelesklý. Štípe se dokonale podle krychle {100} (charakteristický znak), úderem kladívka se rozpadá na drobné krychličky, vzácně je patrná štěpnost nebo dělitelnost podle {111}. Velmi snadno se taví, bývá stříbronosný. Nejčastěji je kusový a zrnitý, ve stébelnatých (stébla jsou krystaloví jedinci prodloužení podle čtyřčetné osy souměrnosti), celistvých, vzácněji i hroznovitých a krápníkovitých, také stromečkovitých agregátech. Tvoří pseudomorfózy hlavně po pyromorfitu a vzácně fosilizuje některé zkameněliny. Na hořících haldách tvoří někdy i značně velké kostrovitě vyvinuté krystaly. Orientovaně srůstá s cotunnitem, fosgenitem a anglesitem, pyritem, arsenopyritem, pyromorfitem.", "question": "V jaké soustavě krystalizuje galenit?", "answers": ["krychlové"]}
{"title": "Chad Kroeger", "context": "Chad Robert Kroeger (* 15. listopadu 1974) je kanadský zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel hard rockové skupiny Nickelback. == Dětství == Chad Kroeger se narodil 15. listopadu 1974 v kanadském městě Hanna ležícím v kanadském státě Alberta. Pochází z hudebně založené rodiny, kde jeho babička uměla hrát na bicí, jeho dědeček na baskytaru a jeho matka dávala hodiny hraní na klavír. Pochází z rozvrácené rodiny, kdy jeho otec rodinu opustil v jeho dvou letech. Se svým biologickým otcem neměl příliš dobré vztahy, kvůli jeho nábožensky směrovaným názorům a celkově se rodinný vztah zhoršil, když v 18 letech zjistil, že jeho jediný bratr Mike je nevlastní. Kořeny jeho rodiny sahají do Ruska i Německa. == Tvorba == V roce 1995 vznikla jeho kapela Nickelback, jejíž název byl odvozen od fráze \"there is your nickel back\" (v češtině: tady máte niklák nazpátek). Kapela se dále skládá z bubeníka Daniela Adaira, kytaristy Ryana Peaka a Chadova bratra a baskytaristy Mikea Kroegera. I přes negativní vztahy s Chadovým biologickým otcem, mu pomohl zafinancovat vznik úplně první nahrávky, která vyšla jako album Curb (1996). V roce 1998 vyšlo druhé album The State. Větší úspěch zaznamenalo třetí album Silver Side Up vydané v roce 2001, kde se nacházely jedny z nejznámějších písní kapely jako \"How You Remind Me\", \"Never Again\" (údajně inspirována domácím násilím, které se dělo v jeho okolí) a nebo \"Too Bad\". V roce 2002 nahrál s kapelou píseň pro film Spider-Man (film) \"Hero\", která je považována za jednu z nejlepších písní kapely. Následovali alba jako The Long Road (2003), All the Right Reasons (2005), Dark Horse (2008), Here and Now (2011), No Fixed Address (2014) a naposledy vydané Feed the Machine (2017). == Osobní život ==", "question": "Zakladatelem které Kanadské kapely je Chad Kroeger?", "answers": ["Nickelback"]}
{"title": "Theodor Mommsen", "context": "Christian Matthias Theodor Mommsen (30. listopadu 1817, Garding, Šlesvicko-Holštýnsko - 1. listopadu 1903, Charlottenburg, Berlín) byl německý historik, právník a politik, který působil jako univerzitní profesor v Lipsku, Curychu, Vratislavi a v Berlíně. Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902. Mommsen pocházel z rodiny německého protestantského kněze. V letech 1838 až 1843 vystudoval právní vědu a filozofii práva u B. G. Niebuhra a J. G. Droysena na univerzitě v Kielu. Po skončení studia získal stipendium na další vědecké studium ve Francii a Itálii. Zde se zabýval především antickými nápisy. Během pobytu v Itálii jich shromáždil několik tisíc a roku 1853 je využil pro vydání souboru latinských nápisů Corpus inscriptionum Latinarum. Toto dílo nápisů z území celé Římské říše, které odborníci doplňují dodnes, je základem každé epigrafické práce. Theodor Mommsen připravil osm svazků z prvních patnácti. Dnes je známo asi 400 000 těchto nápisů. Po návratu z ciziny působil Mommsen jako profesor občanského práva na univerzitě v Lipsku. Pro své liberální názory a aktivní podporu revoluce v roce 1848 (stal sa poslancem parlamentu a psal články do revolučních novin) byl donucen roku 1851 na své profesorské místo rezignovat. Ale již roku 1852 se stal profesorem Římského práva v Curychu a roku 1854 ve Vratislavi. Roku 1858 se natrvalo usídlil v Berlíně, stal se členem pruské akademie věd v Berlíně, v roce 1861 profesorem římských dějin na berlínské univerzitě (zde působil do roku 1887), a v letech 1873 až 1895 byl opět poslancem německého parlamentu. Roku 1897 vystoupil Theodor Mommsen velice ostře proti českým národním a státoprávním snahám. Ve svém spise Poslání Němcům v Rakousku obvinil Čechy z rozbíjení jednoty německého národa a tvrdil, že když nejsou schopni přijmout logické důvody, musí být proti nim použity násilné praktiky (\"Buďte tvrdými. Rozum lebka Čechů nepřijme, avšak ranám i ona porozumí\"). Kromě toho postavil v tomto spise Čechy a Poláky na okraj evropských kulturních dějin a nazval je \"apoštoly barbarství\". Jeho výpad proti Slovanům nezůstal bez odezvy. Na pařížské Sorbonně protestoval proti Mommsenovu postoji francouzský profesor slavistiky Ernest Denis, z českých historiků vyjádřil prudký odpor zejména Josef Pekař a Jaroslav Goll, v Polsku rektor univerzity ve Lvově doktor Oswald Marian Balzer.", "question": "Kde zemřel Christian Matthias Theodor Mommsen?", "answers": ["Charlottenburg"]}
{"title": "Mobilní telefon", "context": "Mobilní telefony umožňují nejen komunikaci v rámci mobilní sítě, ale i spojení s pevnou telefonní sítí přímo volbou telefonního čísla na vestavěné klávesnici a poskytují širokou škálu dalších telekomunikačních služeb, jako jsou SMS, MMS, WAP a připojení na Internet. Protože patří k nejrozšířenějším elektronickým zařízením, výrobci je vybavují také dalšími funkcemi dříve dostupnými u Personal Digital Assistant. Mobilní telefony vybavené operačním systémem mohou v mnoha ohledech nahradit osobní počítače. Mezi největší producenty mobilů patří Alcatel, Apple, BenQ Mobile (dříve Siemens), Blackberry, HTC, Huawei, LG Electronics, Motorola, Nokia, Samsung, Sony Ericsson. Někteří mobilní operátoři jako T-Mobile si nechávají vyrábět mobilní telefony, které dodávají pod vlastní značkou. Jedinými českými producenty mobilních telefonů jsou firmy Verzo a Jablotron. První mobilní telefon sestavila Motorola Kromě mobilních systémů pro veřejnost existují i neveřejné komunikační systémy – profesionální mobilní rádio. V prodejnách mobilů se používají pro ilustraci věrné makety telefonu. Přestože vynález bezdrátové telefonie spadá již do konce 19. století, první mobilní telefony pro veřejnost se začaly objevovat až v 50. letech 20. století v USA a byly zpočátku prodávány jako vybavení automobilů. Až v průběhu 70. let se objevily první skutečně přenosné (ale zdaleka ne kapesní) přístroje. Ještě při vývoji systému GSM v 80. letech 20. století se předpokládalo, že mobilní telefony bude i ve vyspělých zemích používat pouze malá část obyvatelstva. Díky výraznému poklesu cen tarifů a dostupnosti předplacených karet došlo k takovému rozšíření mobilních telefonů, že počet mobilních účastníků je srovnatelný s počtem obyvatel Země a mnohonásobně překonal počet účastníků pevných telefonních sítí. Mobilní telefonie přinesla možnost používání textových a multimediálních zpráv, které mohou obsahovat fotografie, MP3 apod. Mobilní sítě mohou často profitovat i s malým počtem zákazníků, protože náklady mobilní sítě většinou souvisí s objemem hovorů, zatímco telefonie pevných linek má mnohem vyšší náklady spojené s každým účastníkem sítě.", "question": "Kdo sestavil první mobilní telefon?", "answers": ["Motorola"]}
{"title": "Isaac Asimov", "context": "Isaac Asimov (narozen jako Izák Judovič Ozimov (rusky И Ю О) asi 2. ledna 1920, Petroviči, Rusko - 6. dubna 1992, New York, USA) byl americký spisovatel a biochemik židovského původu. Napsal přes 300 vědeckých, vědecko-populárních a sci-fi knih. Počátek jeho tvorby patří do období tzv. Zlatého věku sci-fi. Získal celou řadu prestižních cen (Hugo, Nebula, Locus,...). Je autorem tří zákonů robotiky. Isaac Asimov se narodil do židovské rodiny ve vesnici Petroviči v Sovětském Rusku. Ve své první autobiografii uvádí, že jako datum svého narození považuje 2. ledna 1920, i když vzhledem k chybějícím dokumentům či případné chybě při převodu z juliánského kalendáře je toto datum nejzazší a správné datum může být i 4. října 1919. V roce 1923 celá rodina emigrovala do USA. Stal se americkým občanem v roce 1928. Asimov se nikdy nenaučil rusky (jeho rodiče mluvili jidiš) a nikdy svou rodnou zemi nenavštívil. Isaac vyrůstal v Brooklynu v New Yorku. Jeho otec měl malý obchod se smíšeným zbožím, ve kterém se Asimov poprvé setkal s časopisy a novinami. Asimov se naučil sám číst v pěti letech, své první články začal psát už v jedenácti a od devatenácti je dokonce prodával do různých časopisů. Po vystudování střední školy nastoupil Asimov na Kolumbijskou univerzitu, kde promoval v roce 1939. Během druhé světové války sloužil Asimov jako civilista na námořní základně ve Filadelfii (Philadelphia Naval Shipyard).", "question": "Kdy zemřel Isaac Asimov?", "answers": ["6. dubna 1992"]}
{"title": "Niedercunnersdorf", "context": "Niedercunnersdorf Niedercunnersdorf KostelPoloha Souřadnice 51°2′59″ s. š., 14°39′39″ v. d. Nadmořská výška 348 m n. m. Časové pásmo SEČ/SELČ Stát Německo Německo Spolková země Sasko Zemský okres Zhořelec Obec Kottmar Niedercunnersdorf Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 14,2 km² Počet obyvatel 1 008 (2018)[1] Hustota zalidnění 71,1 obyv./km² Správa Status místní část Oficiální web www.niedercunnersdorf.eu Telefonní předvolba 035875 PSČ 02708 Označení vozidel GR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Niedercunnersdorf je bývalá obec Německu, v Sasku, v Horní Lužici, v zemském okrese Zhořelec, poblíž hranic s Českou republikou. Má přibližně 1 000[1] obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1221. Reference 1 2 Gemeinde Kottmar - Zahlen und Fakten. Dostupné online. [cit. 2018-12-21] Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Niedercunnersdorf na Wikimedia Commons webové stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 16037252-5 | VIAF: 151167754", "question": "V kterém roce byla prvý krát písemně zmíněná obec Niedercunnersdorf?", "answers": ["1221"]}
{"title": "Alenka v říši divů", "context": "Alenka v říši divů (též známá jako Alenka v kraji divů a Alenčina dobrodružství v podzemní říši; anglicky: Alice's Adventures in Wonderland, 1865). Do češtiny přeložili Jaroslav Císař, a Hana a Aloys Skoumalovi. Autorem knihy je anglický matematik a logik Lewis Carroll (vl. jménem Charles Lutwidge Dodgson), který ji údajně napsal pro malou holčičku Alici Liddellovou. Dílu se dostalo vědecké interpretace a bylo označeno za mimořádné.[zdroj? ] Hlavní postavou je neustále ohromená Alenka, v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodností. Tvrdohlavá dívka s rázným řešením fantazijních zápletek, způsobených obyvateli říše divů. Zjevně ochotná a přívětivá, ale i neústupná až tvrdošíjná, přitom stále dětsky sympatická. Bude velmi pečlivá ve své práci. Carroll logicky svazuje absurdum světa v celé šíři, líčená přirozenost i znalost dětského chování, zaručily dílu světové uznání a přerod v klasiku. Dílo se dočkalo volného pokračování: Za zrcadlem a co tam Alenka našla (též známé jako Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala; anglicky: Through the Looking-Glass and What Alice Found There, 1872). Lorina Charlotte Liddell, Alice Pleasance Liddell (viz fotografie), Edith Mary Liddell. Tři mladistvé dívenky, sestry. Lewis Carroll s nimi cestoval loďkou po řece Temži z Oxfordu do Godstowu. Během plavby se Alice otázala Carrolla, zda by jim nevyprávěl příběh - pohádku. A Carroll tak zapustil kořeny fenomenálnímu příběhu, souhlasným gestem - započnutím vyprávěním o Alence, která svým pádem do králičí nory vnesla bizarně fantastické prvky do svého pohádkového života. Alice několikrát prosila, aby jí Carroll příběh napsal a mohla si ho kdykoliv číst, až nakonec Carroll podlehl přání dítěte a opravdu spisek vytvořil a předal jej Alici (nazval jej: Alice's Adventures Under Ground). O Vánocích 1864 pak Alice dostala od Carrolla dárek - přepracované a rozšířené vyprávění i s ilustracemi. Následující rok byl pak spis vydán s profesionálními ilustracemi Johna Tenniela (viz doprovodné ukázky).", "question": "Kdo napsal Alenku v říši divů?", "answers": ["Lewis Carroll"]}
{"title": "Španělská občanská válka", "context": "Dne 8. února dobyli po velké bitvě frankisté Malagu, v průběhu března zahájili ofenzivu severně od Madridu, ta však nepřenesla boje k Madridu. V dubnu vyvinuli frankisté vyšší aktivitu v Baskicku, kde 28. dubna dobyli Guernicu, která byla dva dny před tím vybombardována německými letadly. Ve světě mezitím (21. února) nabyl účinnosti zákaz Ligy národů se vměšovat a poskytovat Španělsku dobrovolníky, od tohoto okamžiku Společnost národů vyvíjela velmi silný tlak na odchod dobrovolníků. Tento krok by více postihl republikány, neboť v jejich řadách (dle odhadů) bojovalo asi 35 000 interbrigadistů, na straně druhé to bylo minimálně 20 000 mužů. V tomto období vydal papež Pius XI. i dvě velmi důležité encykliky, a to Mit brennender Sorge (14. března), kde odsoudil nacismus, a Divini redemptoris (21. března), v níž odsoudil komunismus a výslovně upozornil na kruté pronásledování a vraždění katolíků a duchovních španělskými republikány. Tyto události nepřímo ovlivnily španělské politické smýšlení. V květnu se situace ještě zkomplikovala vnitrorepublikánskými střety. Jejich největší gradaci představovaly májové nepokoje v Barceloně, které započaly tím, že se převážně komunistické oddíly pokusily násilím obsadit důležitá stanoviště anarchistů a POUM, což vyústilo v několik ozbrojených střetů. Socialisté a komunisté akci označili za anarchistický puč a reagovali odchodem z vlády, která tímto krokem padla (15. května). Republikáni sestavili novou vládu, kterou vedl socialista Juan Negrín. Tato vláda se pokusila o zásadní kroky, které měly posílit hospodářskou situaci republikánů, dále se pokusila o některé změny v armádě (do těchto změn výrazně zasahovali sovětští poradci). Dne 18. května republikáni porazili frankisty v bitvě u Guadalajary. Po této bitvě si Franco uvědomil, že není schopen ani dobýt Madrid, ani přerušit jeho spojení s Valencií, a proto zaútočil na severu. Republikáni vítězství u Guadalajary nedokázali nijak významněji využít a zcela prosovětský J. Negrín nastolil diktaturu sovětského typu a zahájil čistky. Dne 14. července byly pozatýkáni členové vedení POUMu, v červenci se republikáni ještě pokusili o silnou protiofenzivu, která však nakonec ztroskotala. Franco zatím na severu dobyl Bilbao (19. června) a 15. srpna zahájil ofenzívu. 25. srpna dobyl Santander, ale již 27. srpna byl odražen u Aragonu. Republikánská protiofenziva však nepřinesla žádné výsledky a po dobytí Gijónu (21. října) se republikánská severní fronta zcela zhroutila, poté se (30. října) republikánská vláda přesunula do Barcelony. Tyto úspěchy, spolu s krutým pronásledováním katolíků a masovým vražděním duchovních na velké části republikánského území, vedly k tomu, že 28. srpna Vatikán uznal Franca jako legitimního představitele Španělska. ==== Od dobytí Gijónu (21. října 1937) do konce války (1. dubna 1939) ====", "question": "Proč Franco zaútočil na severu?", "answers": ["uvědomil, že není schopen ani dobýt Madrid, ani přerušit jeho spojení s Valencií"]}
{"title": "Elo", "context": "Elo (též koeficient Elo nebo rating Elo) je statistické ohodnocení výkonnosti hráče či týmu na základě výsledků jeho her podle systému, jehož autorem byl Arpad Elo. Systém Elo byl zaveden nejdříve v šachu (v USA od roku 1959, celosvětově od roku 1970), lze ho však použít pro jakoukoli hru, v níž se střetávají dvojice hráčů nebo družstev. Může se také použít v jiných oblastech, například pro hodnocení obtížnosti otázek a schopností žáků při učení. Elo se sice někdy píše velkými písmeny (ELO), není to však zkratka, nýbrž příjmení tvůrce, a tak je vhodnější psát velké jen první písmeno. V šachu se rating zpravidla dělí na Elo národní (vydávané národními šachovými federacemi) a mezinárodní (vydávané FIDE). FIDE Elo se vydává vždy na začátku nového kalendářního měsíce. České národní Elo se vydává na začátku ledna, května a září. Jedná se o aktualizaci ratingu Elo na základě výsledku odehraných partií. Z rozdílu bodů v Elo mezi dvěma hráči je možné stanovit očekávaný výsledek partie (resp. výsledek série partií) mezi těmito dvěma hráči. Přepočet rozdílu na pravděpodobnost výhry udává následující tabulka: Například jestliže jeden hráč má hodnocení Elo 1300 a druhý 1600, lze očekávat, že druhý hráč vyhraje s pravděpodobností 85 %. Pokud je toto očekávání naplněno, Elo hráčů se nezmění, pokud naplněno není (hráč vyhraje buď vícekrát nebo méněkrát), dojde k opravě Elo obou hráčů podle vzorce: : : : : R : n : : = : R :.", "question": "Ve kterém sportu se poprvé začal používat systém ohodnocení výkonnosti Elo?", "answers": ["šachu"]}
{"title": "Naďa Urbánková", "context": "Naďa Urbánková, rodným jménem Naděžda Balabánová (* 30. června 1939 Nová Paka), je česká zpěvačka, herečka a moderátorka. Její dcera Jana Fabiánová je zpěvačka . V roce 1957 absolvovala střední zdravotní školu v Trutnově jako diplomovaná sestra. V roce 1959 debutovala jako herečka v Pardubickém divadle. Působila v pražské Laterně magice. V roce 1964 ji režisér Ján Roháč angažoval do filmu Kdyby tisíc klarinetů a do pražského divadla Semafor. Zde vystupovala, mimo jiné, také s Pavlem Bobkem, Jitkou Molavcovou, Miluší Voborníkovou, Jiřím Grossmanem a Zuzanou Burianovou. Za bicí soupravou v doprovodné hudební skupině tehdy sedával bubeník František Ringo Čech. Nejznámějším hitem té doby se stala píseň Drahý můj v duetu s Jiřím Grossmanem, dále pak Grossmanova nostalgicky poetická píseň Závidím. V roce 1969 započala její \"hvězdná\" spolupráce s Jiřím Brabcem a jeho skupinou Country Beat. Právě počátkem 70. let se v roce 1972 vyhoupla na první místo ve čtenářské anketě Zlatý slavík, kde setrvala plných pět let. S Country Beatem absolvovala několik důležitých zájezdů do zahraničí, mimo jiné též do amerického města Nashville v Tennessee, bezesporu nejvýznamnějšího centra country music v USA. V dalších letech pak spolupracovala s orchestrem Václava Hybše, působila v pražském Hudebním divadle v Karlíně. Odtud se pak nakrátko vrátila zpět k Jiřímu Brabcovi. V roce 1990 se provdala do Švýcarska a odmlčela se na čas úplně. Po velkých problémech v osobním životě, krachu v podnikání a nezdarech v politice se po létech vrátila zpět ke zpěvu a veřejnému vystupování, nyní spolupracuje se skupinou Bokomara. Od roku 2007 moderuje pořad Písničky pro Vysočinu na Českém rozhlase Region. Žije v Želivu. Sedm žen Alfonse Karáska - 1967 Radůz a Mahulena - sestra Mahuleny - 1970 Písničky roku 1970 Písničky roku 1971 Vzlety a pády - 2000 Kdyby tisíc klarinetů - 1964 Zločin v dívčí škole - 1965 Ostře sledované vlaky - Viktoria Freie - 1966 Pension pro svobodné pány - dáma. - 1967 Ach ta vojna - 1968 Rakev ve snu viděti - 1968 Čierna minúta - 1969 Dospěláci můžou všechno - 1969 Skřivánci na niti - Lenka - 1969 Nevěsta - 1970 Lucie a zázraky - 1970 Radúz a Mahulena - 1970 Romance za korunu - 1975 Na samotě u. lesa - 1976 Hodinářova svatební cesta korálovým mořem - 1979 (zpěv) Fandy, ó Fandy - 1983 (zpěv) Nemožná - 1987 Když bylo PERPLEXU 16 milimetrů - 1998 anketa Zlatý slavík 1972 anketa Zlatý slavík 1973 anketa Zlatý slavík 1974 anketa.", "question": "Kdy se narodila česká zpěvačka Naďa Urbánková?", "answers": ["30. června 1939"]}
{"title": "Aperitiv", "context": "Aperitiv (z franc. apéritif nebo ital. aperitivo - \"otvírající\") je alkoholický nápoj, který se podává 15–20 minut před začátkem jídla. Zpříjemňuje čekání na pokrm a vyvolává či probouzí větší chuť na jídlo. Mělo by ho být skutečně jen malé množství a jde také o společenskou záležitost. Protějškem aperitivu je digestiv, který se podává na závěr. Podává se nejčastěji 1 decilitr ve skleničkách nebo miskách s tenkým plátkem citronu. Zde platí: jiný alkohol, jiný způsob podávání. Už ve starém Římě se pil aperitiv, aby se připravil trávicí trakt na požitky z nadcházející hostiny. Časem se z aperitivu stala velmi sofistikovaná záležitost. Velkou zásluhu na tom mají Italové, právě v Itálii se zrodily aperitivy, jako je Campari, Martini nebo Cinzano. Aperitiv může být lehký – sekt, šampaňské, suché bílé nebo červené víno, nebo sladký – cinzano, becherovka, portské víno, martini, sherry. Sem také řadíme lihoviny – vodka, hořké nebo hořkosladké likéry – Fernet Stock, Becherovka. Lihoviny se podávají dobře vychlazené 0,05 l bez přidané vody. Digestiv Obrázky, zvuky či videa k tématu aperitiv ve Wikimedia Commons Podávání aperitivů", "question": "Co je aperitiv?", "answers": ["alkoholický nápoj"]}
{"title": "Tokio", "context": "Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě. Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof: 1923 - Velké zemětřesení v Kantó při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel 9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel. Byl to nejsmrtelnější letecký útok v historii. Zcela zničena byla oblast o rozloze přes 40 km2, tj. zhruba čtvrtina území města.", "question": "Jak se dříve jmenovalo Tokio?", "answers": ["Edo"]}
{"title": "Natalie Portmanová", "context": "Natalie Portmanová (nepřechýleně Natalie Portman, hebrejsky: נ פ, rodným jménem Natalie Heršlag, hebrejsky: נ ה; narozená 9. června 1981 Jeruzalém, Izrael) je izraelsko-americká herečka. Svůj filmový debut zažila ve třinácti letech ve filmu Léon z roku 1994. Známá se však stala až především díky roli královny Padmé Amidaly v prequelové trilogii Hvězdných válek (Star Wars). Během natáčení Hvězdných válek Natalie, která prohlásila \"raději budu chytrá, nežli filmová hvězda,\" dokončila bakalářské studium psychologie na Harvard University. V roce 2005 získala Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli za roli ve filmu Na dotek, za kterou byla nominována i na Oscara ve stejné kategorii. V květnu 2008 byla nejmladší porotkyní na 61. ročníku filmového festivalu v Cannes. Její režijní debut Eve otevřel v roce 2008 v pořadí 65. ročník Benátského filmového festivalu. V roce 2010 získala Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli za film Černá labuť a za tentýž film získala téhož roku i cenu BAFTA a Oscara v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.", "question": "Jaké je rodné jméno herečky Natalie Portman?", "answers": ["Natalie Heršlag"]}
{"title": "Nivchština", "context": "Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Н д; japonsky: ニ/ギ, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu. Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské.", "question": "Kolik je Nivchů?", "answers": ["zhruba 4 500"]}
{"title": "Černobyl", "context": "Černobyl (ukrajinsky Ч́б, Čornobyl; rusky Ч́б, Černobyl) je město na severu Ukrajiny (Kyjevská oblast), poblíž hranic s Běloruskem v kraji zvaném Polesí. Protéká jím řeka Pripjať. Město je neslavně proslulé havárií jaderné elektrárny v roce 1986, rozsahem následků nejhorší v dějinách jaderné energetiky. Historie města sahá do roku 1193. Před kozáckými válkami zde byl důležitý komunikační uzel a středisko obchodu. V 19. století zde převažovalo židovské obyvatelstvo (tehdy byl Černobyl také jedním z center chasidismu). V sedmdesátých letech 20. století byla severozápadně od města budována jaderná elektrárna a pro její zaměstnance nové město Pripjať. Po havárii roku 1986 byl Černobyl evakuován, po postupné dekontaminaci se stal částečně obyvatelný. Podrobnější informace naleznete v článcích Černobylská jaderná elektrárna a Černobylská havárie. Roku 1977 byl 18 kilometrů severně od města dobudován 1. reaktor jaderné elektrárny Černobyl. V sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut došlo na jejím 4. reaktorovém bloku k dosud největší zaznamenané havárii jaderné elektrárny. Výbuch způsobil uvolnění velkého množství radioaktivních částic. Okolo 130 000 lidí z blízkého okolí bylo evakuováno. Evakuace však proběhla až několik desítek hodin po havárii. Obyvatelům také dlouho nebylo řečeno, co se vlastně děje, a tak většina z nich ani nevěděla, že jsou během evakuace velmi silně ozařováni.", "question": "Jaká řeka protéká Černobylem?", "answers": ["Pripjať"]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Ф М Д; 30. říjnajul./ 11. listopadu 1821greg. Moskva – 28. lednajul./ 9. února 1881greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. Vystudoval vojenské technické učiliště (obor konstrukce mostů), ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. \"Petraševci\"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I . V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic.", "question": "Kdy zemřel F. M. Dostojevskij?", "answers": ["9. února 1881"]}
{"title": "Facebook", "context": "Se svými 2 miliardami aktivních uživatelů (červen 2017) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do sedmdesáti tří jazyků. Jméno serveru vzniklo z papírových letáků zvaných Facebooks, které se rozdávají prvákům na amerických univerzitách. Tyto letáky slouží k bližšímu seznámení studentů mezi sebou. V roce 2010 vznikl americký film The Social Network, který pojednává o počátcích Facebooku. == Historie == K založení Facebooku vedla dohoda mezi mladým studentem počítačového programování Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity a Eduardem Saverinem. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 26. září 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let.[2] Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace.", "question": "Kdo založil Facebook?", "answers": ["Markem Zuckerbergem"]}
{"title": "Trest smrti#Náboženství", "context": "Islámské právo šaría trest smrti schvaluje a často využívá.[20] V koránu např. stojí : A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný Korán 5:33 Judaismus trest smrti v principu připouští, podmínky, které Talmud klade pro to, aby bylo jeho vynesení spravedlivé, ho ale v praxi činí téměř nemožným. Často je citován výrok židovského filosofa Maimonida: \"Je lepší propustit tisíc zločinců než odsoudit k smrti jednoho nevinného.\" V Izraeli byl trest smrti na základě rozsudku civilního soudu vykonán pouze jednou, a to na nacistickém válečném zločinci Adolfu Eichmannovi v roce 1961. Kromě něj byl popraven Meir Tubianski, a to na základě nespravedlivého rozsudku nařízeného Iserem Beerim, kontroverzním šéfem tajné služby Aman. V hinduistických písmech, konkrétně v Manu-smriti (zákoník pro lidstvo) je řečeno, že vraha je nutné zabít. Tím se vlastně (v představách hinduismu) projevuje vrahovi milost, protože není-li zabit v tomhle životě, bude zabit a podroben mnohem většímu utrpení v budoucích životech.[21] Stanovisko buddhismu není jednoznačné a liší se podle směru. (Totéž platí pro některé hinduistické směry.) Způsoby popravy Podrobnější informace naleznete v článku Poprava. Elektrické křeslo Garota Smrtící injekce Plynová komora Elektrické křeslo Zastřelení popravčí četou Oběšení Setnutí hlavy (gilotina) Existuje mnoho dalších způsobů trestu smrti. Obvykle se jedná o historické způsoby: ukřižování, ukamenování, naražení na kůl, estrapáda, rozdupání slonem, upálení, stětí mečem, lámání kolem, stažení z kůže a mnohé další. Některé z těchto historických způsobů jsou ale stále v některých zemích uplatňovány (např. ukamenování v Íránu, stětí mečem v Saúdské Arábii). Reference ↑ Viz např. Financial Facts about the Death Penalty na www.deathpenaltyinfo.org, str. 4 nebo Saving lives and money v časopise The Economist 12.3.2009.", "question": "Proč se v představách hinduismu projevuje vrahovi milost tím, že je nutné ho zabít?", "answers": ["protože není-li zabit v tomhle životě, bude zabit a podroben mnohem většímu utrpení v budoucích životech"]}
{"title": "Black metal", "context": "Vikernes byl průkopníkem atmosférického zvuku black metalu, včetně tremolo efektu v kytarových sólech a tvrdých vokálů. Mezi další kapely, které výrazně ovlivnily druhou vlnu black metalu patří: Darkthrone, Immortal, Emperor, Satyricon, Dimmu Borgir. Všechny tyto kapely bývají označovány jako True Norwegian black metal (TNBM, pravý norský black metal) nebo true black metal. Na současné české scéně se pohybují kapely jako Lingam, Solfernus, Oblomov, Trollech, Heiden, Stíny plamenů, Sezarbil, Wyrm, Svardenvyrd, Hyperborean Desire, Forest, Silva Nigra, Sorath, Adultery, Born in Morgue, Anubion, Bleeding Death, Sekhmet, Inferno, Tautenauer 666, Surt, Naurrakar, a další. Pro narůstající rozmanitost subžánrů black metalu (převážně viz níže) se pomalu začíná používat označení tzv. třetí vlny black metalu. == Podžánry black metalu == Depressive suicidal black metal (DSBM) V překladu depresivní sebevražedný black metal, představují ho kapely Xasthur, Silencer, Nargaroth, Coldworld, Anti, Shining, Trist, apod.Blackgaze (post-black metal)Ambient black metal Ambient black metal (atmospheric black metal) je styl, který kombinuje prvky black metalu a ambientu nebo dark ambientu. Hraje se zde na elektrickou kytaru, syntetizátory a klávesy v \"atmosférickém\" (= ambientním) stylu za použití dozvuku. Asi nejvýraznější kapelou tohoto subžánru je kapela Darkspace.Symphonic black metal Symphonic black metal kombinuje black metal a orchestrální nebo jiné klasické nástroje (klávesy, žesťové nástroje,...) podtrhující strašidelnou atmosféru, v symphonic black metalu se také může objevit čistý ženský vokál. Mezi nejznámější kapely tohoto subžánru patří Emperor, Cradle of Filth, Dimmu Borgir, Carach Angren nebo méně známá kapela z Tchaj-wanu CHtHoniC. Progressive black metal kapely jako Enslaved a Windir nebo česká kapela Abstract EssenceBlackened death metal Jedná se o mix black metalu s death metalem - např. kapela Behemoth.Unblack metal Méně významný subžánr, který je zajímavý tím, že působí dojmem stejně agresivním, odporným, mrazivým a temným jako běžný black metal druhé vlny, jenže texty se naopak zaměřují na křesťanskou lásku a boj proti zlu, je to tedy taková forma křesťanského metalu (white metal), která je ale po instrumentální stránce nejblíže black metalu.Pagan black metal Pagan black metal kombinuje black metal s folkovými prvky. Podobá se melodic black metalu a je předchůdcem folk metalu.Red and Anarchist Black Metal Vznikl jako odpověď na NSBM. == Odkazy ==", "question": "Je kapela Dimmu Borgir jednou z nejznámějších kapel subžánru symphonic black metal?", "answers": ["Mezi nejznámější kapely tohoto subžánru patří Emperor, Cradle of Filth, Dimmu Borgir, Carach Angren nebo méně známá kapela z Tchaj-wanu CHtHoniC."]}
{"title": "BFU", "context": "BFU je výhradně česká iniciálová zkratka počítačového slangu označující běžného či naprosto nezkušeného uživatele. BFU se vykládá jako Běžný Fyzický Uživatel nebo Běžný Franta Uživatel, případně ostřeji Blbý Franta Uživatel. V 21. století se začíná objevovat podoba Běžný Facebookový Uživatel. Vzhledem k neexistenci tohoto pojmu v zahraničí lze předpokládat, že až následně vznikly anglické verze – Bloody Fucking User (sakra debilní uživatel), Beginner For Unix (unixový začátečník) či BrainFree User (uživatel bez mozku). Takto označený uživatel je z pohledu administrátora/programátora úplně neschopný a zároveň všeho schopný, umí pouze klikat myší na co přijde. Při sebemenším problému zvedá telefonní sluchátko (píše e-mail, posílá ICQ zprávu) a volá svému administrátorovi s tím, že se \"to\" pokazilo. Obvykle není schopen popsat problém a porozumět mu. == Agresivní BFU == Zvláštní variantou BFU je agresivní BFU, který svou neznalost a frustraci z používání výpočetní techniky svaluje na jiné. Jakýkoliv problém (který většinou způsobí sám, mnohdy jde o banální záležitost) svaluje na jiné a agresivně se domáhá rychlé opravy problému s tím, že \"předtím to fungovalo\" a tedy je to jednoznačně chyba administrátora. == Neagresivní BFU == Jak již bylo zmíněno, BFU označuje nezkušeného, běžného, uživatele. Pojem BFU lze tedy zároveň vykládat neagresivní formou jako \"Běžný Fyzický Uživatel\" . == Český původ termínu == Podle výzkumu redaktorů časopisu Root.cz je termín původu českého. BFU je specifický český výraz a v zahraničí není znám. V cizojazyčném kontaktu se tedy doporučuje raději používat mezinárodně srozumitelné \"lamer\". == Související články == Seznam zkratek v online diskusích == Reference ==", "question": "Co znamená zkratka BFU?", "answers": ["běžného či naprosto nezkušeného uživatele"]}
{"title": "Francie", "context": "Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě francouzštiny, kterou řadíme mezi románské jazyky. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským původem příliš společného (bretonština, baskičtina, korsičtina, vlámština nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. Ještě v první polovině 20. století byla každodenním jazykem většiny venkovského obyvatelstva v jižní třetině Francie románská okcitánština, která má blízko ke katalánštině. \"Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu\", byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Francie. Největší část území Francie (metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě, kde hraniční na severovýchodě s Belgií (délka hranic 620 km) a Lucemburskem (73 km), na východě s Německem (450 km. ) a Švýcarskem (572 km), na jihovýchodě s Itálií (515 km) a na jihu se Španělskem (649 km), Andorrou (56,6 km) a Monakem (4,5 km). Francouzská republika je tvořena i tzv. zámořskou Francií, která sestává z území v Severní a Jižní Americe (kde má Francouzská Guyana 673 km dlouhou hranici s Brazílií a 520 km se Surinamem), v Indickém a Tichém oceánu, Karibiku (ostrov Svatý Martin je rozdělen na francouzskou a nizozemskou část hranicí o délce 10,2 km) a Antarktidě. (suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí – viz Antarktický smluvní systém). Evropská část Francie zaujímá plochu 543 965 km2. Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší bod západní Evropy Mont Blanc (4 810 m).", "question": "Jakou plochu zaujímá evropská část Francie?", "answers": ["543 965 km2"]}
{"title": "Eduard VII", "context": "Pohřben kaple svatého Jiří, Windsorský hrad Předchůdce Viktorie Nástupce Jiří V. Královna Alexandra Dánská Potomci Albert ViktorJiří V. LouiseViktorieMaudAlexander John Rod Dynastie Sachsen-Coburg und Gotha Otec Albert Sasko-Kobursko-Gothajský Matka královna Viktorie Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. Eduard VII. (9. listopadu 1841 – 6. května 1910) byl král Spojeného království Velké Británie a Irska a britských dominií a císař Indie od 22. ledna 1901 do své smrti. Byl prvním britským panovníkem z dynastie Sachsen-Coburg und Gotha, která byla jeho následníkem Jiřím V. posléze přejmenována na dynastii windsorskou. Eduardovské období, které zahrnovalo dobu jeho vlády, se časově shodovalo s počátkem nového 20. století a přineslo významné změny v technologiích a vědě, včetně vzniku letectví, nárůstu socialismu a dělnického hnutí. Eduard sehrál důležitou roli v rozvoji floty britského námořnictva, vojenské zdravotní služby a reorganizace britské armády po druhé búrské válce. Podporoval dobré vztahy mezi Velkou Británií a jinými evropskými státy, zvláště s Francií. Navštívil celkově devětkrát Mariánské Lázně, kde převážně vystupoval pod titulem vévoda z Lancasteru (Duke of Lancaster). Mládí Svatební fotografie prince Eduarda a jeho manželky Alexandry Dánské Narodil se 9. listopadu 1841 v Buckinghamském paláci v Londýně jako nejstarší syn královny Viktorie a jejího manžela Alberta. Byl pokřtěn jako Albert Edward 25. ledna 1842, přičemž Albert bylo po jeho otci a Edward po dědečkovi z matčiny strany. Jako nejstaršímu synovi a dědici trůnu (korunní princ) mu byl krátce po narození udělen tradiční titul princ z Walesu (Prince of Wales). Roku 1863 se vzdal následnictví pro vévodství Sasko-Kobursko-Gothajské (v Německu) ve prospěch svého mladšího bratra Alfréda. Jeho rodiče rozhodli, že Eduard musí mít vzdělání, které by ho připravilo na roli britského panovníka. Jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré. Eduardovy kvality spočívaly spíše v jeho šarmu, společenskosti a taktu. Po krátkém studijním pobytu v Římě pokračoval ve studiu na Edinburské univerzitě a později na Christ Church College v Oxfordu. Roku 1860 podnikl jako následník trůnu svou první cestu do Severní Ameriky. Jeho smysl pro humor a vybrané společenské chování podpořilo skvělý výsledek cesty. Kdekoli se v Americe objevil, byl vítán nadšenými davy a jeho návštěva přispěla ke zlepšení vztahů mezi Velkou Británií a Spojenými státy a k posílení Eduardovy sebedůvěry.", "question": "Kolikátou cestu do Severní Ameriky podnikl Eduard VII. v roce 1860?", "answers": ["první"]}
{"title": "Lékařská fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Kvůli potřebám jednotlivých pracovišť lékařské a přírodovědecké fakulty byl vytvořen Institut biostatistiky a analýz Lékařské fakulty. Správní pracoviště fakulty sdružuje technicko-provozní oddělení a děkanát, v jehož čele v současnosti (2016) stojí prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc.. V pořadí je profesor Mayer 39. děkanem ve vedení fakulty. Účelová zařízení jsou heterogenní skupinou zahrnující Centrum léčivých rostlin, zaměřené na nekomerční pěstování rostlin pro výukové a výzkumné účely, Centrum výpočetní techniky, zodpovědný za rozvoj informačních a komunikačních technologií na univerzitě, chov laboratorních zvířat a Knihovnu univerzitního kampusu, vzniknuvší splynutím knihovny lékařské fakulty, knihovny fakulty sportovních studií a části knihovny přírodovědecké fakulty. Teoretická pracoviště téměř pokrývají svými zaměřeními první tři roky studia Všeobecného lékařství. Řadíme sem celkem 11 ústavů, mezi které řadíme například Biofyzikální, Anatomický a Fyziologický ústav. Druhý způsob řazení organizace fakulty se týká vnitřních orgánů fakulty. Akademické orgány jsou zastoupeny Akademickým senátem fakulty, Děkanem, Vědeckou radou a Disciplinární komisí. Mezi další orgány řadíme Tajemníka a Poradu proděkanů. Logo lékařské fakulty zobrazuje kombinaci Aeskulapovy hole s hadem a závitu dvoušroubovicové molekuly DNA. Barva fakulty je červená (Pantone 1795 C). Fakulta poskytuje dva tradiční magisterské studijní programy v lékařství a stomatologii, které lze studovat pouze v prezenční formě. Od roku 2005 je otevřena také řada bakalářských studijních programů, z nichž vybrané lze studovat jak prezenční, tak kombinovanou formou.", "question": "Jaká je barva Lékařské fakulty Masarykovy univerzity?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho", "context": "Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán v pátek 22. listopadu 1963 v texaském městě Dallas ve 12.30 místního času (18.30 UTC). John F. Kennedy byl smrtelně raněn střelou z pušky Carcano M91/38, když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze doprovázený manželkou Jacqueline, texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connally, atentát však přežil. Vyšetřování Warrenovy komise (1963–1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (zkr. HSCA) (1976–1979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států. Sněmovní komise navíc konstatovala, že vražda byla výsledkem \"rozsáhlého spiknutí\". Povaha tohoto spiknutí ovšem nebyla vyjasněna a existuje pouze řada podezření. V pozadí atentátu mohl stát například kubánský režim Fidela Castra, Sovětský svaz, kubánské komunity na území USA, mafie a další. Podezření se nevyhnulo ani složkám americké vlády jako FBI, CIA a dokonce ani viceprezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi, který ve shodě s ústavou po Kennedyho smrti převzal úřad hlavy státu. Pravděpodobný střelec Lee Harvey Oswald se k ničemu nepřiznal a byl zavražděn dva dny po zadržení. Atentát na mimořádně populárního prezidenta vyvolal celosvětový ohlas. Pohřeb se konal 25. listopadu 1963 a účastnilo se jej 220 zástupců zemí z celého světa, Sovětský svaz nevyjímaje. Jako málokterá jiná politická událost se zavraždění Kennedyho silně zapsalo do paměti veřejnosti Spojených států, takže většina pamětníků dodnes ví, co dělali ve chvíli, kdy se zprávu o atentátu dozvěděli.", "question": "Jak se jmenoval texaský guverér, který doprovázel prezidenta Kennedyho v den atentátu v Dallasu?", "answers": ["Johnem Connallym"]}
{"title": "Nevado del Ruiz", "context": "Nevado del Ruiz Nevado del Ruiz Vrchol 5321 m n. m. Prominence 2046 m[1] Izolace 231 km → Nevado del Huila Seznamy Ultraprominentní hory Poloha Světadíl Jižní Amerika Stát Kolumbie Kolumbie Pohoří Centrální Kordillera, Andy Souřadnice 4°53′43″ s. š., 75°19′21″ z. d. Nevado del Ruiz Typ stratovulkán Erupce 1991 Hornina sopečné multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Nevado del Ruiz je masivní sopka nacházející se asi 129 kilometrů západně od hlavního města Bogotá (Jižní Amerika, Kolumbie). Je to stratovulkán složený z mnoha vrstev lávy střídající se z tvrzeného sopečného popelu a dalších pyroklastických hornin. Nevado del Ruiz je aktivní už asi dva miliony let. Vytvořily jej pleistocénní andezitové a dacitové lávy a pyroklastika nad subdukční zónou desky Nazca, tak jako většinu kolumbijských sopek. Sopka se stala známou pro svou katastrofickou erupci z 13. listopadu 1985, kdy horké pyroklastické proudy roztavily sněhový pokryv vrcholu. Tento proces vytvořil lahary, které dosáhly vzdálenosti až 100 km. Na své cestě úplně zalily město Armero (28 700 obyvatel) a několik menších vesnic 6 metrů silnou vrstvou bahna, přičemž zahynulo přibližně 25 000 lidí. Po erupci sopky Mont Pelée z roku 1902 je to co do počtu lidských obětí druhá největší sopečná katastrofa 20. století. K podobným, ale méně smrtícím incidentům, došlo také v letech 1595 a 1845, kdy se z malých erupcí staly velké lahary. mw-parser-output .toclimit-2 .toclevel-1 ul,.mw-parser-output .toclimit-3 .toclevel-2 ul,.mw-parser-output .toclimit-4 .toclevel-3 ul,. .mw-parser-output .toclimit-5 .toclevel-4 ul,.mw-parser-output .toclimit-6 .toclevel-5 ul,.mw-parser-output .toclimit-7 .toclevel-6 ul{display:none} Poloha Nevado del Ruiz je součástí pohoří Andy. Sopka je součástí sopečných masivů v Americe, které se skládají z dalších pěti sopek pokrytých velkými masivy ledovců. Z toho jsou čtyři stále aktivní. Pohled z vesmíru Nevado del Ruiz leží v Ohnivém kruhu, což je oblast, která je obklopena Tichým oceánem a obsahuje některé z nejvíce aktivních sopek na světě. Tato sopka je třetí nejsevernější sopkou ležící v severní vulkanické zóně andského vulkanického pásu. Nevado del Ruiz může vytvářet explozivní erupce horkého plynu spojené s pyroklastickými toky, které mohou roztát sníh z ledovce poblíž vrcholu a vyprodukovat velké a někdy i zničující lahary. Má rozlohu více než 200 čtverečních kilometrů, táhnoucí se 65 kilometrů od východu k západu. Její vrchol zahrnuje kráter Arenas, který má jeden kilometr v průměru a je 240 metrů hluboký.", "question": "Kolik let je sopka Nevado del Ruiz aktivní?", "answers": ["dva miliony"]}
{"title": "Chicago", "context": "Chicago je třetí nejlidnatější město Spojených států amerických, více obyvatel mají pouze New York a Los Angeles. Metropolitní oblast Chicaga má takřka 10 milionů obyvatel. Město se nachází ve státě Illinois při pobřeží Michiganského jezera. Z politických důvodů[zdroj? ] má město přezdívku Windy City (Větrné město). V porovnání s New Yorkem nebo Los Angeles je Chicago mnohem čistší a zelenější. Díky velkému množství parků se městu přezdívá City in a Garden (Město v zahradě), což je i městské motto. Nejvyššími budovami jsou Willis Tower (443 m, 2. nejvyšší budova USA a 4. nejvyšší na světě), Trump International Hotel and Tower (423 m), Aon Center (347 m) a John Hancock Center (344 m). V roce 1673 si dva francouzští cestovatelé Louis Jolliet a Jacques Marquette zřídili dočasnou základnu na močálovitém břehu Michiganského jezera. Místo bylo velmi nehostinné, ale i přesto tudy procházeli obchodníci a lovci kožešin. Roku 1770 si v bažině postavil srub Haiťan Jean-Baptiste Point du Sable a založil stálou obchodní stanici.", "question": "Ve kterém americkém státě se nachází Chicago?", "answers": ["Illinois"]}
{"title": "Brno", "context": "Přirozeně řada těchto firem má v Brně svá sídla pro Českou republiku, například Red Hat in the Czech Republic, AVG Technologies CZ, s.r.o., SGI Česká republika nebo mají v Brně své významné mezinárodní centrály, například Honeywell Global Design Center Brno, IBM Delivery Centre Central Europe Brno a další. Svá sídla mají v Brně i významné domácí firmy, například známý dopravce Student Agency, IT společnost GyTy a řada dalších. V posledních letech se v Brně začíná také rozvíjet kvaternární sektor ekonomiky, tedy činnosti ve vědě, výzkumu a školství, příkladem může být CEITEC (Středoevropský technologický institut), International Clinical Research Centre in Brno (ICRC), AdMaS (Advanced Materials, Structures and Technologies) nebo Cetocoen (Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí). Město nadále vyvíjí snahy tyto aktivity podporovat, příkladem může být Jihomoravské inovační centrum a jeho Technologický inkubátor VUT. ==== Prodejní síť ==== V Brně se nachází velké množství nákupních center, jedněmi z nejoblíbenějších jsou Galerie Vaňkovka, Nákupní centrum Královo Pole a Olympia Brno, která však z větší části leží až za hranici města. Největšími jsou Olympia Brno, která je druhým největším obchodním centrem v České republice, a Avion Shopping Park Brno. Některá velká nákupní centra jsou otevřena non-stop, jako například již zmíněné Nákupní centrum Královo Pole, zároveň je běžné, že ve velkých nákupních centrech jsou pravidelně pořádány různé výstavy a kulturní akce, například ve Vaňkovce, Olympii a dalších. Brno má v současnosti plošný standard maloobchodní prodejní plochy 1,5 m2 na obyvatele, což je stav plně srovnatelný s podmínkami ve městech západní Evropy.", "question": "Kde sídlí Ústavní soud?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Informatika", "context": "Informatika je obor lidské činnosti, který se zabývá zpracováním informací. Zahrnuje množství specializovaných vědních a technických oborů. Matematická informatika a ještě specializovanější teoretická informatika studují složité systémy, zpracování informací a používání počítačů s využitím technik aplikované matematiky, elektrotechniky a softwarového inženýrství. Informatik je vědec zabývající se informatikou, teoretickou vědou o informacích a práci s nimi. Informační technologie studují vše, co se týká fungování počítačů po technické stránce. Název je odvozen od slova informace, jelikož počítače nepracují s ničím jiným, než s daty (informacemi). Teorie informace je věda spojující aplikovanou matematiku a elektrotechniku za účelem kvantitativního vyjádření informace. Zabývá se bezeztrátovou kompresí (např. ZIP), ztrátovou kompresí (např. MP3), kapacitou přenosového kanálu (např. DSL). Informační věda, studium zpracování, správy a získávání informace. Bioinformatika je vědní disciplína, která se zabývá metodami pro shromažďování, analýzu a vizualizaci rozsáhlých souborů biologických dat, zejména dat molekulárně-biologických. Chemoinformatika spojuje vědecký výzkum v oboru chemie a výpočetní techniky. Geoinformatika je geoinformační (geografie + informatika) věda, zabývající se vývojem a aplikací metod pro řešení problémů geověd a příbuzných oborů, se specifickým důrazem na geografickou polohu objektů. Lékařská informatika (též biomedicínská informatika) je vědní obor který je na rozhraní informační vědy (dříve též jako informatiky) a medicíny. Neuroinformatika je vědní obor, zabývající se zpracováním a analýzou dat z oblasti neurověd za pomoci prostředků informatiky. Sociální informatika je transdisciplinární obor, zabývající se studiem designu, využití a důsledků informačních a komunikačních technologií v institucionálním a kulturním kontextu. Spojuje počítačovou vědu, informační vědu, informační systémy a sociální vědy. Slovo \"informatika\" je mnoha českými mluvčími považováno za zastřešující pojem, který v sobě zahrnuje jakékoli cílené zpracování informací (i bez použití počítačů), stejně jako určité oblasti používání počítačů a telekomunikací. Při tomto pojetí slovo \"informatika\" odpovídá poměrně přesně německému die Informatik, v mnoha jazycích však pro něj nelze nalézt vhodný překlad. Anglické slovo informatics může být některými mluvčími považováno za synonymum computer science, čemuž v češtině odpovídá vědní obor matematická informatika. V evropské vědecké komunitě však panuje širší shoda, že anglické slovo informatics je ekvivalentem slova computing a označuje souhrn všech disciplín zabývajících se výpočetní technikou či zpracováním informací s využitím počítačů. To znamená, že informatics není prostým synonymem ke computer science, což je pouze jedna z dílčích oblastí. Dalšími neméně důležitými oblastmi jsou např. informační systémy a informační technologie, které mají více aplikační charakter a v českém prostředí mohou být typicky vnímány jako součást tzv. \"aplikované informatiky\".", "question": "Čím se zabývá informatika?", "answers": ["zpracováním informací"]}
{"title": "Dějiny Limy", "context": "První volba padla na město Jauja, které se nacházelo hluboko v Andách. Jeho poloha byla nakonec shledána nevhodnou pro velkou nadmořskou výšku a velkou vzdálenost od moře. Španělští průzkumníci později podali zprávy o údolí Rímac, ležícím poblíž Tichého oceánu, kde se nacházelo množství pitné vody, zásoby dřeva, rozsáhlá pole a dobré podnebí. Zde Francisco Pizarro 18. ledna 1535 založil své nové hlavní město, Ciudad de los Reyes - Město králů; jméno Lima je poté zkomolenina názvu Rímac. V srpnu 1536 Limu, stejně jako i staré hlavní město Inků Cuzco, oblehla armáda Manky Cápaca II., vůdce inckých povstalců proti španělské koloniální moci. Francisco Pizarro v Limě disponoval jen stem španělských vojáků a větším oddílem Indiánů. Obléhání trvalo šest týdnů a Španělům se povstalce po tvrdých bojích v městských ulicích i okolí podařilo porazit. Španělé dosáhli vítězství i v Cuzku; na obou vítězstvích se značně podíleli jejich indiánští spojenci. Dne 3. listopadu 1536 pak španělská koruna potvrdila založení města a 7. prosince 1537 udělil císař Karel V. Limě městský znak. Po dalších několik let zažívala Lima bouře způsobené rozbroji mezi jednotlivými frakcemi samotných Španělů, mezi přívrženci znepřáteleného Francisca Pizarra a Diega Almagra. Roku 1538 byl zavražděn Almagro a roku 1541 stoupenci jeho syna Diega v Limě zavraždili i Francisca Pizarra a Diego Almagro mladší se ujal vlády. Nicméně brzy na to dorazil zmocněnec španělského krále Cristóbal vaca de Castro, který se zmocnil Limy a roku 1543 porazil Almagra i jeho přívržence, čímž skončila nejkrvavější občanská válka v Peru koloniálního období. V té samé době, roku 1543, město získalo na prestiži díky ustanovení hlavním městem místokrálovství Peru a sídelního města soudu Real Audiencia, který společně s místokrálem měl prosazovat politiku španělského krále vůči conquistadorům v Peru.", "question": "Kdy bylo založeno hlavní město Peru?", "answers": ["18. ledna 1535"]}
{"title": "Skřivánci na niti", "context": "Skřivánci na niti je český hořce poetický film režiséra Jiřího Menzela z roku 1969 natočený podle knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Film vypráví o partě dělníků a skupině vězeňkyň (tzv. kopečkářek) pracujících v dusné atmosféře 50. let 20. století na kladenském šrotišti u zdejších železáren a oceláren. Každý z nich má nějaký svůj životní příběh, během něhož se nedobrovolně dostal k této práci (bývalý živnostník \"Mlíkař\", prokurátor, saxofonista, vězeňkyně, profesor, kuchař ap.). Hlavní dějovou osu tvoří milostný příběh mladé vězeňkyně a mladého dělníka (Václav Neckář a Jitka Zelenohorská). Film byl vyroben v ČSSR, Filmové studio Barrandov v roce 1969 a ihned po jeho neveřejné premiéře byl pro svoji otevřenou kritiku tehdejšího vládnoucího totalitního režimu na více než 20 let zakázán. Jeho faktická veřejná premiéra proběhla teprve až po společenských změnách, které nastaly v roce 1989. Film získal v roce 1990 významné mezinárodní ocenění Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Skřivánci na niti na Kinoboxu.cz Skřivánci na niti na Českém filmovém nebi", "question": "Podle které knihy byl natočen film Skřivánci na niti?", "answers": ["Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet"]}
{"title": "Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky", "context": "Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky Budova MPO nad náplavkou Na FrantiškuZaloženo 30. října 1992 Sídlo Na Františku 1039/32 Praha 1, Staré Město110 15 Praha 1 Souřadnice 50°5′34,82″ s. š., 14°25′32,95″ v. d. Počet zaměstnanců 913 (říjen 2019)[1] Rozpočet 58,2 mld. Kč (2020)[2] Ministr Karel Havlíček (nestr. za ANO) Náměstci Silvana JirotkováMartina TauberováJan DejlMarian PiechaPetr OčkoRené NedělaEduard Muřický Státní tajemnice Martina Děvěrová Webová stránka www.mpo.cz Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky (MPO) je ústřední orgán státní správy pro státní politiku v oblasti průmyslu, obchodu, surovin a ekonomických vztahů vůči zahraničí. Historie Ministerstvo průmyslu a obchodu zřídil s účinností od 30. října 1992 zákon č. 474/1992 Sb. ze 23. září, novelizující kompetenční zákon zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky,[3] který (ve znění pozdějších předpisů) vymezuje základní působnost ministerstva. Oblasti působnosti MPO byly předtím rozděleny mezi rušené ministerstvo průmyslu a ministerstvo obchodu a cestovního ruchu (cestovní ruch převzalo zároveň vzniklé ministerstvo hospodářství České republiky); v dřívějších dobách existovaly rovněž (české i federální) ministerstvo obchodu, ministerstvo plánování a ministerstva jednotlivých průmyslových podoborů. Pravé křídlo MPO z Letné; vlevo za parčíkem žluté min. dopravy Sloučení s ministerstvem dopravy Nejméně od roku 2012 přetrvávají snahy o sloučení ministerstva dopravy s ministerstvem průmyslu a obchodu. S návrhem na sloučení přišla předsedkyně strany LIDEM a vicepremiérka Nečasovy vlády Karolína Peake v říjnu 2012 o odůvodněním, že činnost obou ministerstev jde ruku v ruce, přičemž úsporu odhadla na až sto milionů korun ročně, hlavně na podpůrných činnostech, jako je třeba účetnictví, personalistika, IT systémy. První náměstek ministra financí Ladislav Minčič (ODS) tehdy uvedl, že je to krok správným směrem, ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS) označil plán za „v této chvíli za víceméně nerealizovatelný“ a odmítl stanout. v čele sloučeného ministerstva, ministr dopravy Pavel Dobeš uvedl, že „práce na sloučení těchto dvou ministerstev by opravdu nebyla v rámci týdnů ani měsíců, ale poměrně dlouhého časového období.“ Ministr bez portfeje Petr Mlsna mimo jiné toto sloučení navrhl v lednu 2013 v rámci balíčku úsporných opatření a vláda Petra Nečase 16. ledna 2013 návrh schválila s tím, že sloučení má přinést úsporu 8,6 miliard Kč a má být proveden do konce volebního období.", "question": "Jak lze ve zkratce zapsat Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky?", "answers": ["MPO"]}
{"title": "Galatský most", "context": "Galatský most (Galata Köprüsü) vede přes Zlatý roh v Istanbulu a spojuje čtvrti Galata a Eminonü. Je dlouhý 490 metrů, široký 42 metrů a byl otevřen v prosinci 1994. Má dvě patra, po horním vede silnice a spodní tvoří promenáda lemovaná obchody a restauracemi. Most je zvedací, aby mohly lodě z Bosporu vplouvat do Zlatého rohu. == Historie == První most přes zlatý roh nechal vybudovat císař Justinián I.. V roce 1502 vypsal sultán Bajezid II. soutěž na stavbu nového mostu, do níž se přihlásili i Leonardo da Vinci a Michelangelo Buonarotti, ale z realizace návrhů nakonec sešlo. V roce 1863 vznikl druhý most, dřevěný, který nahradil v roce 1875 železný most postavený francouzskými staviteli. Čtvrtý most postavili Němci v roce 1912 a sloužil až do roku 1992, kdy byl poničen požárem a bylo rozhodnuto o stavbě mostu současného, který vybudovala domácí firma STFA Group. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Galatský most ve Wikimedia Commons http://www.allaboutturkey.com/galata.htm http://structurae.net/structures/data/index.cfm?ID=s0005859 http://turecko.svetadily.cz/clanky/Zlaty-roh-istanbulska-zatoka", "question": "Proč je Galatský most zvedací?", "answers": ["aby mohly lodě z Bosporu vplouvat do Zlatého rohu"]}
{"title": "Roman II", "context": "Roman II. Roman II. Narození 938 Konstantinopol Úmrtí 15. března 963 (ve věku 24–25 let) Konstantinopol Potomci Anna Porfyrogennéta, Basileios II. Bulgaroktonos a Konstantin VIII. Otec Konstantin VII. Porfyrogennetos Matka Helena Lekapene Některá data mohou pocházet z datové položky. Mince s podobou Romana II. Romanos II. (938–963) se stal po smrti svého otce Konstantina VII. v roce 959 ve věku dvaceti jedna let byzantským císařem. V roce 963 zemřel, patrně otráven svou ženou Theofano. Biografie Původ, mládí Roman byl synem císaře Konstantina VII. a Heleny Lakapeny, dcery císaře Romana I. Pojmenován po svém dědovi, byl Roman ještě jako dítě oženěn s Berthou, dcerou italského krále Huga z Arles, jež přijala jméno Eudoxie. Po pádu Lakapenů učinil Konstantin VII. svého syna Romana spolucísařem. Manželství, potomci Když Bertha v roce 949 zemřela (jejich manželství patrně nebylo konzumováno), získal Roman od svého otce slib, že si bude moci vybrat nevěstu sám. Romanova volba padla na dceru hostinského jménem Anastaso (později přijala nové jméno Theofano), s níž se v roce 956 oženil. Z manželství Romana II. a Theofano vzešli tři potomci, dva synové a nejmladší dcera: Basileios II. Bulgaroktonos (asi 958 – 15. prosince 1025), v letech 976–1025 byzantský císař Konstantin VIII. (kolem 960 – 11. listopadu 1028), v letech 1025 až 1028 byzantský císař Anna Porfyrogennéta (13. března 963–1011), manželka ruského knížete Vladimíra I. Je možné (ne však jisté), že jejich další dcerou byla Theofano (955/960 – 15. červen 991), jedna z nejznámějších středověkých královen a císařoven, manželka římsko-německého císaře Oty II. a matka Oty III. Vláda V listopadu 959 po smrti svého otce nastoupil Roman na trůn. Prý tehdy kolovaly pověsti o tom, že Roman nebo jeho žena uspíšili Konstantinovu smrt pomocí jedu. Roman se brzy zbavil všech někdejších dvořanů a rádců svého otce a nahradil je svými přáteli nebo přáteli své ženy.", "question": "Proč zemřel Romanos II.?", "answers": ["V roce 963 zemřel, patrně otráven svou ženou Theofano."]}
{"title": "Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje", "context": "Na Slovensku obsluhují autobusy IDS JMK Holíč, Kátov, Vrádište a Skalici. Na slovenské území jezdí také jedna vlaková linka, která přes Vrbovce a Brestovec vede do Myjavy. Zapojené dopravní společnosti Přeprava osob v rámci IDS JMK byla v etapě 4A (2007) zajišťována těmito společnostmi: České dráhy, a. s. (železniční doprava) Dopravní podnik města Brna, a. s. (tramvaje, trolejbusy, autobusy, lodě) a autobusovými dopravci ADOSA, a. s. Bítešská dopravní společnost, s. r. o. BODOS bus, a. s. BORS Břeclav, a. s. ČAD Blansko, a. s. ČSAD Tišnov, a. s. ČSAD Ústí nad Orlicí, a. s. DOPAZ, s. r. o. FTL - First Transport Lines, a. s. Jarmila Brtníková - Cestovní kancelář BTC SEBUS, s. r. o. Tourbus, a. s. VYDOS BUS, a. s. ZDAR, a. s. V rámci konečné etapy 6 se na konci roku 2012 na provozu IDS JMK podílelo 21 dopravců:[1] České dráhy, a. s. (železniční doprava) Dopravní podnik města Brna, a. s. (tramvaje, trolejbusy, autobusy) a autobusoví dopravci ADOSA, a. s. BDS-BUS, s.r.o. BK BUS, s.r.o. BusLine a.s. BORS Břeclav, a. s. Břežanská dopravní společnost, s.r.o. ČAD Blansko, a. s. ČSAD Hodonín a.s. ČSAD Kyjov a.s. ČSAD Tišnov, a. s. DOPAZ, s. r. o.", "question": "Jaká je zkratka pro Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje?", "answers": ["IDS JMK"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená je barva odpovídající nejnižším frekvencím, které oko dokáže vnímat. Červená barva patří mezi základní barvy barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 700 nm. Světlo s ještě nižší frekvencí již lidský zrak nedokáže vnímat, jedná se o tzv. infračervené záření. Červená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je azurová. Lidská krev (a mnohých zvířat) má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika: Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě. Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byl asociován s bohem války, Martem. V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách. Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého). Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva. Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj.", "question": "Jaká barva odpovídá nejnižším frekvencím, které oko dokáže vnímat?", "answers": ["Červená"]}
{"title": "Rustonka", "context": "Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol. všeobecně známá pod zkráceným lidovým názvem Rustonka, byl významný pražský strojírenský podnik, který stával ve východní části Karlína na hranici s Libní, v prostoru zvaném Švábky, mezi libeňskou Palmovkou a karlínskou Invalidovnou, na adrese Praha 8 – Karlín, Sokolovská č. p. 268. Šlo o jeden z prvních strojírenských podniků v hlavním městě Praze. Poslední budova zanikajícího areálu závodu, někdejší kotelna s osmibokým cihlovým komínem, pocházející z poloviny 19. století, byla zdemolována na přelomu února a března 2014. Pod prostorem bývalé továrny dnes prochází trasa B pražského metra mezi stanicí Palmovka a stanicí Invalidovna. Na místě kdysi bývala přádelna. V roce 1832 zde přičiněním britských podnikatelů bratrů Thomasových vznikla továrna na parní stroje. Ta v roce 1850 přešla do majetku významného britského podnikatele Josepha Rustona, jehož příjmení pak dalo firmě její trvalý název. Z té doby pochází nejstarší část - komín s ústřední kotelnou. V letech 1887 - 1902 byl areál továrny postupně rozšiřován. Stavitel František Schlaffer provedl v letech 1900 - 1902 mimo jiné přístavbu strojovny a výstavbu největší budovy - mostárny, která stála na rohu ulic Sokolovské a Švábky. O osm let později vznikly železné střešní konstrukce truhlárny a hlavních dílen. Firma zpočátku vyráběla zejména kotle a parní stroje. Joseph Ruston byl britský lodní stavitel a podnikatel v říční plavbě, provozoval Pražskou paroplavební společnost. Jeho firma tehdy vyráběla na mnoha místech v Evropě zejména různá strojní zařízení a díly pro říční i zaoceánské lodě určená pro různé provozovatele v Rakousku i Německu. Stavěla se zde jak říční, tak a i námořní plavidla, zejména parníky, vyráběly se zde parní stroje určené nejen pro paroplavbu. Později, koncem 19. století, se zde začaly vyrábět i různé nýtované ocelové konstrukce, zejména pak ocelové mosty a ocelové střešní příhradové konstrukce – pochází odtud například střešní konstrukce pražského Rudolfina, jedno pole Vyšehradského železničního mostu či některé objekty na Pražském výstavišti.", "question": "Co byla Rustonka?", "answers": ["byl významný pražský strojírenský podnik"]}
{"title": "Blockchain#Nevýhody blockchainové technologie", "context": "V obou případech může dojít k takzvanému 51% útoku, kdy vlastník víc jak 51 % kryptoměny či výpočetního výkonu získává možnost i zpětně upravovat blockchain a zneplatnit již proběhnuté transakce tak, že svojí vytvořenou blockchainovou větví předstihne již existující větev. 51% útok ale neumožňuje vytvářet a podepisovat transakce u účtů, ke kterým nemá útočník přístup. Většina implementací kryptoměn tak obsahuje ještě další, dodatečné pojistky, které mají vést k diverzifikaci sítě těžařů (memory hard hashovací algoritmy), aby těmto útokům bylo možné předcházet. Demotivací pro samotné útočníky je vysoká vstupní investice, kdy je potřeba překonat množství držené kryptoměny nebo výpočetního výkonu celého zbytku sítě. I kdyby se ale takový útok skutečně podařil, klesla by důvěra v danou kryptoměnu a s ní i její hodnota, čímž by se stal útok velmi nevýhodným. Některá těžařská uskupení, takzvané mining pooly, která měla až moc vysoké procentuální zastoupení výkonu, sama svůj výkon snížila nebo je opustili sami těžaři,[5] aby se zachovala důvěra v samotnou kryptoměnu bitcoin. Nevýhody blockchainové technologie Velkou nevýhodou blockchainu představuje problém jeho nadměrného využívání. Vytvoření jednoho bloku nějaký čas trvá, přičemž při globálním využití by mohl být tento systém snadno přetížen a neúnosně by se zpomalil. Lze však předpokládat, že dokud tento problém nebude vyřešen, k všeobecné aplikaci blockchainové technologie nedojde. Další problém blockchainové struktury je nadměrná spotřeba elektrické energie. Podle dostupných dat má provoz a přidávání nových transakcí do bitcoinové databáze spotřebu srovnatelnou s třetinou roční spotřeby elektrické energie České republiky.[zdroj? ] Nevýhodou je také nutnost připojení k internetu, který stále není v některých oblastech světa samozřejmostí. Nakonec také pro blockchainovou technologii platí, že i ona se může stát ve špatných rukách škůdce, nikoliv pomocník. Totalitní vlády by například tuto technologii mohly využívat k absolutní kontrole svých občanů. S její pomocí by byl okamžitě odhalený každý protivládní či nevhodný krok.[6] Block time Pojem block time představuje parametr udávající dobu mezi dvěma vydanými bloky. Většina kryptoměn používá block time v řádu desítek minut (10 minut v případě bitcoinu), poslední dobou[kdy? ] se ale objevují nové systémy, které tuto dobu snižují na řádově desítky sekund. Příkladem takového systému je třeba Ethereum, které se pohybuje mezi 10–20 sekundami.", "question": "Jak si stojí spotřeba elektrické energie na provoz bitcoinové databáze v porovnání s roční spotřebou elektrické energie v České republice?", "answers": ["třetinou"]}
{"title": "Egyptská kniha mrtvých", "context": "Tento článek je o starověké egyptské Knize mrtvých. O islámské knize mrtvých pojednává článek Islámská kniha mrtvých. Ilustrace z knihy Egyptská kniha mrtvýchv hieroglyfickém zápisu Egyptská kniha mrtvých je mimořádně důležité a nejznámější dílo egyptské duchovní literatury. Umělý název Egyptská kniha mrtvých zavedl J. F. Champollion (v návaznosti na arabský název Kniha mrtvého muže), který ji poprvé přeložil do moderního jazyka. Překlad se však ztratil, neboť jeho žák se zmocnil všech jeho rukopisů a chtěl je vydávat za svá díla. Bratru Champolliona se podařilo získat větší část z nich zpět a vydat je pod jménem skutečného autora. Díky tomu se zachoval slovník a gramatika rozluštitele egyptštiny. Sami starověcí Egypťané ji však označovali názvem Kapitoly o vycházení z hmotného světa do Bezbřehé záře. V dnešní podobě je rozdělena do 190 kapitol. Nemusely to být nutně texty pro přípravu na posmrtný život, ale současně popis božského světa. Ten souvisí s životem pozemským. (viz například přinášení obětin zemřelým) A toto myšlení se odráží v celé Knize mrtvých. Odkazy Literatura Jaromír Kozák: Egyptská kniha mrtvých, Praha 2001-3, 3 svazky Jaromír Kozák: Aniho papyrus - Nejkrásnější Egyptská kniha mrtvých, Praha 2006 Související články Kniha mrtvých Aniho papyrus - nejkrásnější exemplář Egyptské knihy mrtvých, dnes v Britském muzeu v Londýně. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Starověký Egypt Autoritní data: VIAF: 177494324", "question": "Do kolika kapitol je rozdělená Egyptská kniha mrtvých v dnešní podobě?", "answers": ["190"]}
{"title": "Hledá se Nemo", "context": "Hledá se Nemo (v anglickém originále Finding Nemo) je americký počítačem animovaný film z roku 2003. Autorem scénáře byl Andrew Stanton, který se spolu s Lee Unkrichem ujal i režie. Film byl vyroben studii Walt Disney Pictures a Pixar Animation Studios. Vypráví příběh přespříliš ochranářského rybího otce Marlina (hlas mu propůjčil Albert Brooks), který s další rybkou jménem Dory (Ellen DeGeneres) hledá svého syna Nema (Alexander Gould). Na cestě se Marlin pomalu učí riskovat a uvědomuje si, že jeho syn je schopen se v některých věcech postarat sám o sebe. Film obdržel velmi pozitivní recenze a vyhrál cenu akademie pro nejlepší animovaný film. I v tržní stránce film uspěl - celosvětově vydělal přes 864 milionů dolarů. Také se stal nejvíce prodávaným filmem na DVD díky 40 milionům prodaných kopií (2006). V roce 2008 ho Americký filmový institut zařadil mezi 10 nejlepších animovaných filmů na světě. Hledá se Nemo se také stal první pixarovským filmem, který neměl premiéru v listopadu. Stalo se vám, že jste maminku nebo tatínka neposlechli a pak jste na truc udělali něco, co mělo daleko méně příjemné následky, než jste očekávali? Tak přesně o tom je příběh tohoto filmu. \"Poslouchejte maminku a tatínka, protože nikdy nevíte, kdy vás vaše vlastní hlava vyžene z oceánu do akvárka. Pokud však nebudete poslouchat vlastní hlavu, třeba nezažijete takovou zábavu a nepoznáte tolik přátel jako Nemo. Volba je jen na vás\", to je ve vší stručnosti poselství a vzkaz tohoto filmu. A nyní podrobněji: Příběh začíná vzpomínkou na událost, ke které došlo při narození malého Nema. Tehdy přišla o život Nemova matka i všichni jeho sourozenci. Nemo jediný přežil a otec jej vychovával sám. Nemův táta se od té události v jistém ohledu změnil. Stal se velmi opatrný a přirozeně nedovoloval Nemovi podstupovat jakýkoliv risk. To však dospívajícího Nema rozpalovalo do ruda a dříve či později se musel jeho vzdor projevit víc než jen pozvednutým \"obočím\" a povzdechy. Nemo se tak jednoho dne dostává do typické situace, kdy se se svými spolužáky hecují a povzbuzují k neplechám. Nemo podpořený svým vzdorem proti otci se hrdě pustí do splnění úkolu - přeplavat daleko od bezpečí útesu až blízko k hladině a dotknout se dna člunu, který proplouval kolem. Věděl, že s tímhle by otec nikdy nesouhlasil, a právě proto se do toho pustil s odhodláním.", "question": "Kdo byl autorem scénáře filmu Hledá se Nemo?", "answers": ["Andrew Stanton"]}
{"title": "Tereziánský katastr", "context": "Tereziánský katastr Tereziánský katastr je označení pro dvě aktualizace rustikálního katastru (tj. soupisu půdy, kterou měli poddaní v dědičném nájmu), ke kterým došlo za panování Marie Terezie v letech 1741–1748 (První tereziánský katastr rustikální, též Třetí berní rula) a 1748–1757 (Druhý tereziánský katastr rustikální, též Čtvrtá berní rula). Pod tímto názvem byl užíván v Čechách, katastr pro Moravu je znám pod názvem „Rektifikační akta“. K vytváření aktualizací původní berní ruly vedly především dvě okolnosti: Berní rula byla vytvořena za pouhé tři roky (1653–1656), což způsobilo, že se do ní dostala celá řada chyb a nepřesností. Jejím hlavním nedostatkem bylo, že nebrala v potaz rozdílnou bonitu (úrodnost) půdy v různých oblastech. Berní rula zachycovala pouze rustikální (poddanskou) půdu, nikoli půdu dominikální (panskou) . První tereziánský katastr z r. 1748 zachycoval pouze rustikální půdu a v otázce bonity odstranil pouze některé nejvýraznější nedostatky berní ruly. Teprve druhý tereziánský katastr z r. 1757 zahrnul jak rustikální, tak dominikální půdu a kvalitně zachytil bonitu půdy (rozdělil ji do osmi kategorií podle úrodnosti, což je dokonce více než dnešní katastry). Při tvorbě katastru docházelo ojediněle i ke tvorbě map, které ale nebyly zpracovány podle jednotného stylu. Uložení Tereziánský katastr se spolu s ostatní pomocnou dokumentací nachází pro Čechy v Národním archivu v Praze a pro Moravu v Moravském zemském archivu v Brně. Sumáře byly vydány v tištěné podobě (viz níže). Literatura a edice Tereziánský katastr český. Sv. 1, Rustikál (kraje A-CH). (Edd. Aleš Chalupa a kol.). Praha, Archivní správa Ministerstva vnitra, 1964. 323 s. (Edice berních katastrů českých, moravských, slezských. Sv. 2) Tereziánský katastr český. Sv. 2, Rustikál (kraje K-Ž).", "question": "Kolikátý v pořadí byl Tereziánský katastr z roku 1748?", "answers": ["První"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Existuje zde na 29 tisíc druhů živočichů, 11 tisíc druhů rostlin a přes tisíc druhů prvoků. Vedle běžných domácích zvířat žijí ve slovanských národních parcích medvědi, vlci, rysi, divoké kočky, svišti, vydry, kuny, norci a kamzíci (kteří jsou celostátně chránění). V lesích a v nížinách se nacházejí také koroptve, bažanti, divoké husy a kachny. Co se týče rostlinstva, ze stromů převládají v nížinách duby, na úpatích hor buky, ve vyšších polohách smrky a na nejvyšších místech převažuje co do biomů tajga a tundra. Slovensko se nachází v mírném podnebném pásu. Většinou na jeho území převládají studenější léta a chladné vlhké zimy s vysokou oblačností. Průměrná teplota ve vyšších polohách, především v Tatrách, činí kolem -4 °C a naopak v nížinách se pohybuje kolem 10 °C. V červenci se v nížinách teploty v průměru blíží či přesahují hodnotu i 20 °C. Zatímco v nížinách při Dunaji průměrné srážky dosahují 570 mm, při návětrných stranách hor se šplhají až na 1100 mm.", "question": "Nachází se Slovensko v tropickém podnebném pásu?", "answers": ["Slovensko se nachází v mírném podnebném pásu."]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Simpsonovi (anglicky The Simpsons) jsou americký animovaný seriál vytvořený Mattem Groeningem v produkci Jamese L. Brookse, Ala Jeana a Sama Simona pro televizní síť FOX. Seriál satiricky pojednává o životě americké střední třídy představované rodinkou Simpsonů, zahrnující Homera, Marge, Barta, Lízu, Maggie, dědu Simpsona, psa Spasitele a kočku Sněhulku. Odehrává se ve fiktivním městě kdesi ve Spojených státech, Springfieldu. Paroduje americkou kulturu, společnost, televizi a mnoho aspektů lidského života obecně. Groening pojmenoval animovanou rodinku po členech své vlastní rodiny, přičemž Bart (anagram angl. brat – spratek) měl představovat samotného Matta. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, seriál má aktuálně 618 odvysílaných dílů ve 28 řadách. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ale jen jako dvouminutový skeč v The Tracey Ullman Show. Kresby skečů byly neumělé a během tří řad jich vzniklo 48. Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou. Ve Spojených státech se seriál vysílá v hlavním vysílacím čase. V Československu měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1992 na prvním kanálu České televize, tehdy ještě Československé televize. Základní koncept Simpsonových vymyslel jejich tvůrce Matt Groening během patnácti minut, kdy seděl v čekárně u producenta Jamese L. Brookse, kterému měl dát námět na animovaný seriál.", "question": "Kdy se poprvé objevili Simpsonovi v televizi?", "answers": ["19. dubna roku 1987"]}
{"title": "Slunce", "context": "Zatmění Slunce je astronomický jev, který nastane, když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže jej částečně, nebo zcela zakryje. Taková situace se objevuje, jen pokud je měsíc v novu a Slunce i Měsíc jsou při pohledu ze Země v jedné přímce. Na části Země, kde je zatmění pozorováno, dochází k výraznému setmění, ochlazení, kolem černého středu slunce je vidět výrazná záře sluneční koróny, objeví se hvězdy i některé planety a známé jsou také neobvyklé reakce zvířat. Tyto průvodní jevy v některých kulturách v minulosti vedly ke spojování události s náboženstvím a přisuzování mystických významů. V moderní době jsou však duchovní významy zatmění Slunce většinou odmítány v důsledku snadnosti pochopení jeho příčin. Slunce je na denní obloze velmi jasné těleso, které se nedoporučuje pozorovat nechráněným okem, jelikož jeho delší pozorování by mohlo vést k poškození zraku. Přímý pohled do Slunce způsobuje fosfenové vizuální jevy a dočasnou částečnou slepotu. Při přímém pohledu působí Slunce na sítnici výkonem asi 4 miliwatty, což vede k zahřívání sítnice a k jejímu možnému poškození. Během východu a západu Slunce je sluneční světlo zeslabeno rozptylem světla díky obzvláště dlouhému průchodu zemskou atmosférou; za těchto podmínek lze Slunce bez nebezpečí pozorovat. Mlha, atmosférický prach a vysoká vlhkost přispívají k atmosférickému zředění.[zdroj? ] Pozorování Slunce optikou soustřeďující záření, jako je dalekohled, je bez ochranného filtru tlumícího záření velmi nebezpečné. Je důležité použít vhodný filtr; improvizované filtry mohou propustit UV záření, které může při vysoké jasnosti poškodit zrak. Nefiltrovaný dalekohled může na sítnici doručit 500krát více slunečního světla než prosté oko, čímž téměř okamžitě zabíjí buňky sítnice. I krátký pohled do poledního Slunce přes nefiltrovaný dalekohled může způsobit trvalou slepotu. Bezpečný způsob, jak pozorovat Slunce, je promítnutí jeho obrazu na plátno či papír pomocí dalekohledu nebo malého teleskopu.", "question": "Proč se nedoporučuje pozorovat Slunce nechráněným okem?", "answers": ["poškození zraku"]}
{"title": "Sloní ostrov", "context": "Stát Spojené království Spojené království Topografie Rozloha 558 km² Zeměpisné souřadnice 61°7′48″ j. š., 55°1′12″ z. d. Délka 40.6 km Šířka 22.8 km Nejvyšší vrchol Pardo Ridge (853 m n. m.) Osídlení Počet obyvatel trvalých 0 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Sloní ostrov je jeden z Jižních Shetlandských ostrovů (nejsevernějších ostrovů Antarktidy). Ostrov byl pojmenován Elephant Island, protože první průzkumníky napadlo ostrov pojmenovat po rypouších sloních (anglicky Elephant seal), kteří se tam vyvalovali na břehu, když připluli. Ostrov je 245 km daleko od Antarktického poloostrova a 885 km od nejjižnějšího místa Chile. Na ostrov si dělají nároky Brazílie, Argentina, Chile a Velká Británie. Brazílie má na ostrově 2 základny a v nich je až 6 průzkumníků najednou.[1] Historie Ztroskotaná posádka na ostrově Ostrov náhodou objevil v roce 1916 Ernest Henry Shackleton. Stalo se to tak, že když jeho loď Endurance ztroskotala v Weddellově moři, on a jeho posádka vylezli na ledovou kru, na které společně s dalšími 28 námořníky dopluli na tento ostrov.", "question": "Jak vznikl název sloního ostrova?", "answers": ["první průzkumníky napadlo ostrov pojmenovat po rypouších sloních (anglicky Elephant seal), kteří se tam vyvalovali na břehu, když připluli"]}
{"title": "Kanafas", "context": "Avšak vlivem evropské konkurence začaly manufaktury své provozy uzavírat a v 19. století začali nezaměstnaní tkalci tkát pro místní spotřebu vesnických obyvatel. Z doma upředeného lnu (na osnovu) a koupeného bavlněného útku tkali pevné látky na sukně, zástěry a ložní prádlo. Protože ženy-objednavatelky byly náročné na vzory nově pořizovaných látek, snažili se tkalci vymýšlet nové a nové kombinace barev, pruhů i kostek. Lidové rčení „hup do kanafasu“ nebo popěvek „proto jsem si kanafasu koupila, abych se Ti můj Jeníčku líbila“, svědčí o jeho rozšíření. Kanafasy se zařadily také do lidových krojů a díky výtvarnému nadání tkalců se nám uchovaly desítky - stovky vzorů. Na vzory, které se zachovaly v rámci etnografických sbírek, mohly navázat návrhářky ÚLUV.[6] Koloristickým základem českých kanafasů v lidové kultuře je na bílém nebo režném základu indigově modrá a turecká červená, ke které přibyla žlutá, černá a teprve v 2.pol. 19. stol.méně často zelená, či fialová. Na přelomu 19. a 20. století se přešlo z tuzemské suroviny - lnu - na snáze zpracovatelnou dováženou bavlnu,[7] přibývala barevnost a bohatost členění pruhů. Nové barevnosti se objevovaly v manufakturách a tradiční místní barevnosti zcela rozrušila tovární výroba s masovým odbytem.[zdroj? ] Od roku 1946 přebrala státem zřízená instituce Ústředí lidové umělecké výroby - ÚLUV dohled nad „lidovou výrobou“ kanafasu. Soustředila výrobu do Postřekova u Domažlic, u Štěpána Kapice, jehož dílnu postupně rozšířila.[8] Kanafas už nebyl vyráběn ručně, ale mechanicky a použitý materiál, 100% bavlněná příze, byla také zpracovávána strojově. V letech 1981-1989 se vyrábělo kolem 200 000m kanafasu ročně[zdroj? ] Charakteristika tkaniny, číslo příze, dostava, osnovní i útková a gramáž se „usadila“ na cca 140-170 g/m2.[zdroj? ] Artikl, který si povinně musel zachovávat jisté prvky lidovosti, se přesto vyvíjel.", "question": "Jaká instituce přebrala v roce 1946 dohled nad výrobou kanafasu?", "answers": ["ÚLUV"]}
{"title": "Emoce", "context": "Patří mezi ně například odosobnění pacienta – člověk je spíše předmět odborného zájmu; mechanizace a rutinizace vyšetření či prohlídky; akcentování pozitivních stránek (z hlediska profesního růstu); užívání humoru; vyhýbání se přímému kontaktu. Z hlediska výkonu povolání může mít přílišný důraz na management emocí a vnější tlak za následek syndrom vyhoření. Management emocí jedince také ovlivňuje, do jaké míry sociální skupina, která vytváří tlak na určitý ideál jednání, reflektuje jedincovu snahu a aspiraci na tento ideál. == Psychologické pojetí emocí == Emoce jsou relativně krátké epizody vzájemně souvisejících koordinovaných změn v několika komponentách (neurofyziologické aktivaci, behaviorálním projevu, subjektivním prožitku, v tendenci k jednání a kognitivních procesech), jako odpovědi na (převážně) vnější události, které mají pro jedince význam. Emoce jsou celistvou odpovědí jedince na osobně relevantní a motivačně významné události (Frijda, 1986; Levenson, 1999), jsou přechodnou (rozuměj netrvalou a časově relativně ohraničenou) bio-psycho-sociální reakcí na události, které mají vliv na naši celkovou pohodu a které potenciálně vyžadují okamžité jednání. Emoce jsou metaforou pro rychlé, bezprostřední, organizované, ekologické a ekonomické zpracovávání informací, které nám pomáhá okamžitě se rozhodovat a jednat bez dlouhého racionálního zvažování (Tooby, Cosmides, 2008). Emoce se vynořují jako odpověď na okamžité a souběžně probíhající zhodnocení aktuálních situací s ohledem na pozitivní nebo negativní implikace z hlediska zájmů či cílů člověka (e.g. Ortony, Clore, Collins, 1988; Smith, Ellsworth, 1985), mají relativně detekovatelný spouštěč, rychlý nástup a omezenou délku trvání. Emoce signalizují stav, na který je třeba odpovědět, nebo který dále nepotřebuje reakci (Frijda, 1988) – viz Poláčková Šolcová, Trnka (2015). Emoce jsou evolučně starší než rozumové jednání. Emoce se poměrně snadno přenášejí na ostatní (panika, pláč na pohřbech, neutišitelný smích apod.) Silné emoce mohou poškodit zdraví nebo dokonce přivodit smrt. Také dlouhodobé působení určité emoce může vést ke změnám zdravotního stavu. Cit je podle některých užší pojem, kterým se označuje konkrétní pocitový zážitek.Užší je pak především z toho hlediska, že emoce potřebuje více kritérií na to, abychom daný stav mohli označit emocí (např. subjektivní prožitek, fyziologická reakce, projev emoce, tendence k jednání, regulace emoce ad.). Z jiného hlediska je pocit obecnějším, širším pojmem než emoce: stále něco cítíme, ale to neznamená, že právě prožíváme nějakou emoci. Pocit je neustálý (i když ne nutně reflektovaný a uvědomovaný) – je prostou odpovědí na otázku \"Jak se cítíš? \".", "question": "Jsou emoce evolučně starší než rozumové jednání?", "answers": ["Emoce jsou evolučně starší než rozumové jednání."]}
{"title": "Friedrich Nietzsche", "context": "V krátkém čase napsal roku 1887 polemický spis Genealogie morálky a v roce 1888 pět knih, částečně z obsáhlých poznámek k plánované práci Vůle k moci, a zdálo se, že ho jeho nemoci opustily; v létě měl výbornou náladu. Od podzimu roku 1888 se však v jeho spisech vyskytují příznaky narůstajícího megalomanství; rostoucí počet reakcí na jeho spisy, především na polemiku Případ Wagner z jara toho roku, příliš přeceňoval. O svých 44. narozeninách se po dokončení Soumraku model a zatím staženého Antikrista rozhodl napsat autobiografii Ecce Homo. V prosinci začala korespondence s Augustem Strindbergem a Nietzsche věřil, že stojí před mezinárodním průlomem. Pokusil se odkoupit od svých prvních nakladatelů své staré spisy a chtěl prodávat překlady do nejdůležitějších evropských jazyků. Kromě toho také plánoval zveřejnění překladu Nietzsche contra Wagner a básně Dionysos-Dithyramben. Začátkem února 1889 se Nietzsche v Turíně duševně zhroutil; lístky, které posílal blízkým přátelům, ale také například Cosimě Wagnerové a Jacobu Burkhardtovi, byly zjevně pomatené. Nejdříve byl odvezen do ústavu v Basileji a po smrti matky v roce 1897 žil ve Výmaru ve Vile Silberblick (Stříbrný pohled), kde prodělal několik infarktů a dne 25. srpna 1900 zemřel na zápal plic. Za příčinu jeho zhroucení se obvykle pokládá progresivní paralýza jako důsledek syfilis; diagnóza je však nejistá a někteří autoři o ní pochybují. Nietzscheho emotivní a místy až vášnivá filosofie je silně poznamenána jeho životním osudem a zároveň stále silnějším pocitem, že právě on musí něco podniknout pro záchranu světa, ohroženého \"nihilismem\". Po \"smrti Boha\", kterou připravila západní tradice platónismu a křesťanství, žijeme všichni v hluboké lži, protože předstíráme, jako kdyby stále platila křesťanská morálka, ačkoli v ni v hloubi duše nevěříme. V zoufalství nad ztrátou životních hodnot se Nietzsche nadchnul romantickou představou \"řeckého ducha\", jak se ji domníval nalézt v antické tragedii. Je to Dionýsos, řecký bůh nespoutané životní síly, který pro něho pravdivě vyjadřuje skutečné postavení člověka ve světě. Člověk může žít z mnohoznačné krásy světa, pokud ovšem přijme život jako nelítostný boj, v němž nakonec musí podlehnout \"temnotě\" smrti. Velikost člověka je v tom, že může hrdě vzdorovat a bezohledně prosazovat svoji \"vůli k moci\", jejímž cílem musí být překonání člověka čili nadčlověk. Počátek zkázy evropského lidství viděl Nietzsche v jednoznačném Platónově resp. Sókratově rozhodnutí ve prospěch slunečního boha Apollóna a lživé představy \"pravého světa\" po smrti, jež od člověka naopak vyžaduje sebeomezení, soucit se slabšími a domnělou oddanost pravdě jako dennímu světlu rozumu.", "question": "Kdy zemřel německý filosof, básník a skladatel Friedrich Nietzsche?", "answers": ["25. srpna 1900"]}
{"title": "Zirkonium", "context": "2,36×106 S/m Měrný elektrický odpor 421 nΩ·m Standardní elektrodový potenciál − V Magnetické chování Paramagnetický Bezpečnost R-věty R15, R17 S-věty S2, S7/8, S43 Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 88Zr umělý 83,4 hodiny ε - 88Y γ 0,392 88Y 89Zr umělý 78,4 hodiny ε 89Y β+ 0,902 89Y γ 0,909 89Y 90Zr 51,45% je stabilní s 50 neutrony 91Zr 11,22% je stabilní s 51 neutrony 92Zr 17,15% je stabilní s 52 neutrony 93Zr stopy 1,53×106 let β− 0,060 93Nb 94Zr 17,38% 1,1×1017 let 2 × β− - 94Mo 95Zr 2,8% 2,0×1019 let 2 × β− 3,348 95Mo 96Zr 2,80% 2,0×1019 let 2 × β− - 96Mo Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Ti⋏ Yttrium ≺Zr≻ Niob ⋎Hf Zirkonium (chemická značka Zr, latinsky zirconium) je šedý až stříbřitě bílý, kovový prvek, mimořádně odolný proti korozi. Hlavní uplatnění nalézá v jaderné energetice, protože vykazuje velmi nízký účinný průřez pro záchyt neutronů. Dále je složkou různých slitin a protikorozních ochranných vrstev. Historie Jako objevitel zirkonia je uváděn Martin Heinrich Klaproth v roce 1789. Nalezl jej rozkladem minerálu jargonu ze Srí Lanky, tehdejšího Ceylonu. První úspěšný pokus o izolaci elementárního zirkonia provedl roku 1824 chemik Jöns Jacob Berzelius. Jeho produkt nebyl však dokonale čistý a skutečně čisté elementární zirkonium bylo získáno až v roce 1914. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Tyčinka z kovového zirkonia Zirkonium je šedý až stříbřitě bílý, středně tvrdý a poměrně lehký kov. Je supravodičem prvního typu za teplot pod 0,70 K. Vyznačuje se mimořádnou chemickou stálostí – je zcela netečné k působení vody a odolává působení většiny běžných minerálních kyselin i roztoků alkalických hydroxidů. Pro jeho rozpouštění je nejúčinnější kyselina fluorovodíková (HF) nebo její směsi s jinými minerálními kyselinami. Zirkonium vykazuje velmi vysokou afinitu ke kyslíku. Jemně rozptýlený kov proto může na vzduchu samovolně vzplanout, zvláště za zvýšené teploty. V kusové podobě (slitky, plechy, dráty) je však na vzduchu naprosto stálé. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Zr+4, ale jsou známy i sloučeniny Zr+3 a Zr+2. Výskyt Těžba zirkonia v roce 2005 Zirkonium je v zemské kůře poměrně hojně zastoupeno, jeho obsah se odhaduje na 165–220 mg/kg. V mořské vodě je díky své chemické stálosti přítomno pouze v koncentraci 0,000 022 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom zirkonia na 1 miliardu atomů vodíku. Zirkonium se v přírodě vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Nalézáme jej v řadě minerálů, které jsou pro své vlastnosti (tvrdost a vzhledová podobnost s diamantem) známy a používány již od dávnověku.", "question": "Jakou chemickou značku má Zirkonium?", "answers": ["Zr"]}
{"title": "Vladimír Kubenko", "context": "Vladimír Kubenko Vladimír Kubenko Narození 10. srpna 1924 Úmrtí 26. května 1993 (ve věku 68 let) Povolání filmový režisér a fotograf Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Vladimír (Vlado) Kubenko (10. srpna 1924 – 26. května 1993) byl slovenský průkopník slovenského dokumentárního filmu. Kromě režírování pracoval i na několika scénářích k mnoha slovenským filmům. Na začátku své kariéry spolupracoval s režisérem animovaných filmů Viktorem Kubalem.[1] Život a kariéra V roce 1958 spolupracoval se Štefanem Kamenickým na reportáži Zaslúžilí umelci (Zasloužilí umělci). Reportáž pojednávala o Miloši Bazovském a Jaroslavu Augustovi. V letech 1963 až 1969 realizoval Vlado Kubenko své vrcholné opusy. Společně s kolektivem autorů vytvořil celovečerní dokument Čas, ktorý žijeme (Čas, který žijeme, 1968). Dokument reaguje na události pražského jara 1968. Ve stejném roce spolu s Petrem Mihálikem a Dušanem Trančíkem vytvořili snímek Tryzna, která podává sugestivní zprávu o šoku a smutku, které plynuly z Palachova sebeupálení. Film byl po premiéře stažen z oběhu.[2] Kubenko ve svých filmech upřednostňoval rekonstrukci událostí. Pro jeho tvorbu v šedesátých letech 20. století jsou příznačné tři filmy: Návraty za šťastím (1970), Žehra (1968) a Peklo (1967). Později se Kubenka soustředil opět na filmy o umění.[2] V těchto filmech vládne precizní připravenost každého záběru. V dílech není reportážní dynamika, dominuje lyrizace a poetizace. Vlado Kubenka zemřel 26. května 1993. Filmografie Zdroj[3]: Režie 1946 Hurá na nich 1949 Export-import, Záleží na nás 1951 Hudobné leto, Prvý máj 1951, Za 300 000 výtlačkov straníckej tlače 1952 N. S. Dombrovskij, Príklad trnavského kovos altu, Triedny nepriateľ 1954 Deň budúcej vlasti, P. O. Hviezdoslav 1955 V službách divadla, Mišo sebepán 1956 Ich veľký deň, Deň v Kodani, Vás sa to netýka? , S našimi futbalistami v Južnej Afrike 1957 Kým vykročia 1958 Kambodžská vládna delegácia, Na hornom toku, V rodine Tatrovákov 1959 Angkor Vat, Bajon, Deň v Phnom Phene, Úsmevy Angkoru 1960 Poddukelská mozaika, Radostná mládež 1961 Činohra národného divadla, Zaslúžilí umelci, ČSSR, Škótsko, 1. máj 1961 1962 Tokajík, To bolo včera 1963 Objektívne s objektívom 1965 Stretnutie, Isyk – kuľ 1966 Slovenský raj 1967 Peklo, Stretnutie s Tunisom, Bienále ilustrácii Bratislava, Insitné umenie, črty z Indie, Karla, Moderný indickí maliari 1968 Zasľúbená zem, Žehra, Čas, ktorý žijeme", "question": "Čeho byl průkopník Vladimír Kubenko?", "answers": ["slovenského dokumentárního filmu"]}
{"title": "Epos o Gilgamešovi", "context": "Kromě těchto verzí se našla celá řada stejných nebo podobných verzí v několika sumerských a akkadských městech, další verze byly nalezeny ve sbírkách chetitských králů. Některé části eposu byly nalezeny dokonce v Turecku, Palestině a Sýrii. Tyto texty pocházejí vesměs z 16.–12. století př. n. l., většinou jde o fragmenty, nebo zkrácené verze. V některých takto nalezených částech lze pozorovat úpravy pro místní podmínky. == Odkazy == === Vydání === Epos o Gilgamešovi. Přel. L. Matouš. Praha: Mladá fronta, 1997 – 148 s. ISBN 80-204-0281-0 Epos o Gilgamešovi. Přel. Prosecký, Hruška a Rychtařík. Praha: Lidové noviny, 2003 – 410 s. ISBN 80-7106-517-X === Literatura === Vojtěch Zamarovský – Na počátku byl Sumer; Panorama 1983 Vojtěch Zamarovský – Gilgameš; Albatros 1976 Henrieta Mc Callová – Mezopotamské mýty (překlad Ivo Šmoldas); Lidové noviny 1998 J. Prosecký, B. Hruška, J. Součková, K. Břeňová – Encyklopedie mytologie starověkého Předního východu; Libri 1999 J. Prosecký, B. Hruška, J. Součková, L. Matouš – Mýty staré Mezopotámie; Odeon 1977 The Evolution of the Gilgamesh Epic – Philadelphia 1982 === Související články === Gilgameš Epos o Gilgamešovi (oratorium) Sumer Bible Ur Uruk Babylon Aššurbanipal Mezopotámie Sumersko-akkadská literatura === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Epos o Gilgamešovi ve Wikimedia Commons http://www.grimoar.cz/gilgames/glgms.php? http://www.znovu.cz/pohadky/Gilgames.htm http://gilgames.ic.cz/ (anglicky) Odkaz vede na stejné stránky jako předchozí, z jiné strany [1] (anglicky) http://www.wsu.edu/~dee/MESO/GILG.HTM", "question": "Jaké literární dílo je považováno za nejstarší dochované epické dílo světové literatury?", "answers": ["Epos o Gilgamešovi"]}
{"title": "Divadlo Husa na provázku", "context": "Divadlo Husa na provázku je divadlo v Brně na Zelném trhu, jehož uměleckým ředitelem je v současné době Vladimír Morávek. Soubor funguje od roku 1967, kdy skupina amatérských divadelníků z JAMU pod vedením Bořivoje Srby začala experimentovat s divadelními tvary. Od roku 1968 soubor působil pod záštitou Domu umění města Brna. Na počátku vzniku divadla byla myšlenka experimentální scény jako širšího kulturního centra, které by sdružovalo generačně a názorově spřízněné umělce. Vznik divadla sahá do roku 1967, kdy se kolem dramaturga Bořivoje Srby začala formovat amatérská skupina složená z profesionálních divadelníků, studentů uměleckých škol, mladých spisovatelů, hudebníků a výtvarníků. Sdružení si vypůjčilo název knihy brněnského spisovatele Jiřího Mahena Husa na provázku (1925), obsahující šestici experimentálních divadelních, cirkusových a filmových libret. Předmluva knihy se stala také uměleckým východiskem souboru. Srba formuloval jako základní tvůrčí princip program nepravidelné dramaturgie, ve které jde o hledání nových témat v původně nedramatických textech. Jádro souboru tvořili studenti činoherní režie Eva Tálská, Zdeněk Pospíšil a Peter Scherhaufer, studenti herectví, např. Jiří Pecha, Hana Tesařová nebo Jiří Čapka, skladatel Miloš Štědroň, hudebníci Bohuš Zoubek, Vladimír Kramář a Max Wittmann, výtvarníci Boris Mysliveček a Libor David, literáti Miloš Pospíšil, Josef Souchop a další. Záštitu nad souborem převzal brněnský Dům umění, konkrétně jeho ředitel Adolf Kroupa. Od 15. do 18. března 1968 proběhla první veřejná představení v Procházkově síni Domu umění. Z. Pospíšil uvedl svou montáž Panta Rei aneb Dějiny národa českého v kostce podle Milana Uhdeho a E. Tálská představila kreaci na verše Christiana Morgensterna Šibeniční písně. Dům umění zůstal na 25 let domovskou scénou souboru. V dubnu 1969 se do čela KSČ dostal Gustáv Husák a soubor musel na základě cenzurního zásahu ze svého názvu vypustit slovo \"husa\", jelikož během jedné noci někdo v ulicích Brna přepsal plakáty divadla na \"Husák na provázku\". Soubor přijal název Divadlo na provázku. V prvních letech fungování se soubor snažil formulovat své cíle a směřování. V roce 1971 vytvořili divadelníci dokument Programová východiska, kde jako nejdůležitější označili hledání a experimentování, dramaturgickou otevřenost, hraní v nepravidelném prostoru, fyzickou a pohybovou připravenost herců a kontakt s aktuálními tendencemi světového divadla. Od 1. ledna 1972 se podařilo divadlo profesionalizovat a od května toho roku začal soubor pravidelně hrát v Procházkově síni, kterou postupně přetvářel do podoby variabilního divadelního prostoru. Do stálého angažmá přišli Jiří Pecha, Boleslav Polívka, Gabriela Wilhelmová, Jiří Bartoška a Karel Heřmánek.", "question": "Kdo je momentálně uměleckým ředitelem Divadla Husa na provázku?", "answers": ["Vladimír Morávek"]}
{"title": "IPv4", "context": "Internet Protocol version 4 (IPv4) je v informatice čtvrtá revize IP (Internet Protocol) a zároveň jeho první verze, která se masivně rozšířila. Spolu s IPv6 vytvářejí základ pro komunikaci v rámci sítě Internet. IPv4 je popsána IETF v RFC 791 (září 1981), které nahradilo RFC 760 (leden 1980) a je standardizována jako MIL-STD-1777 Ministerstvem obrany USA. IPv4 je datově orientovaný protokol, který je používán v sítích s přepojováním paketů (např. Ethernet). Jde o protokol přepravující data bez záruky, tj. negarantuje ani doručení ani zachování pořadí ani vyloučení duplicit. Zajištění těchto záruk je ponecháno na vyšší vrstvě, kterou představuje protokol TCP. Stejně tak je na vyšší vrstvě ponechána kontrola integrity dat, protože IPv4 datagram nese pouze informaci o kontrolním součtu hlavičky datagramu se služebními údaji. Starší protokol IPv4 poskytuje omezený adresní prostor - teoreticky 232 adres (cca 4×109 = 4 miliardy adres), prakticky však mnohem méně, protože adresy jsou sdružovány kvůli snadnějšímu směrování do podsítí (viz maska sítě). Protokol IPv4 též nevyhovuje současnému nárůstu přenosových rychlostí (zejména kvůli přenosu multimediálních dat - videokonference, internetová televize, telefonování po internetu atd.). Dne 3. února 2011 byly rozděleny poslední bloky adres protokolu IPv4, čímž došlo k jejich vyčerpání. Od té doby postupně probíhá přechod na protokol IPv6. Uložen ve velkém endianu. Datagram IPv4 obsahuje hlavičku se služebními údaji nutnými pro přepravu a za ní následují data. Konec hlavičky je zarovnán na násobek čtveřice bajtů pomocí výplně (anglicky padding). Strukturu IP datagramu vystihuje tabulka uvedená nahoře. Následuje popis jednotlivých polí: Verze: verze protokolu (0x4) IHL: délka hlavičky v půl bajtu; Skutečná délka je pak vynásobená 4, tzn. typická a minimální délka (0x5 << 2) = 20 bajtů, a maximální (0xF << 2) = 60 bajtů. Typ služby (TOS, Type of Service): podle původních představ měla tato položka umožnit odesilateli, aby zvolil charakter přepravní služby ideální pro dotyčný datagram.", "question": "Kolikátá revize IP je IPv4?", "answers": ["čtvrtá"]}
{"title": "Evropská centrální banka", "context": "Zde patří částečně také regulatorní činnost. Generální radu lze považovat za rozhodovací orgán vytvořený na přechodnou dobu. Plní úkoly převzaté od Evropského měnového institutu, které musí ECB plnit v rámci třetí etapy Hospodářské a měnové unie vzhledem k tomu, že zatím existují členské státy EU, které nezavedly euro. Generální rada bude v souladu se statutem rozpuštěna, jakmile všechny členské státy EU zavedou euro. Skládá se z prezidenta, viceprezidenta a všech guvernérů národních centrálních bank členských zemí EU, včetně těch, kteří nevstoupili do eurozóny. Mezi funkce generální rady patří podílení se na poradních funkcích ESCB, příprava čtvrtletních a výročních zpráv ECB, týdenních konsolidovaných finančních výkazů, stanovení pracovních podmínek zaměstnanců ECB a dále se zabývá také přípravami k zafixování směnných kurzů vůči euru u takových měn, které usilují o vstup do eurozóny. V Generální radě je tedy zastoupeno 19 států eurozóny a 9 států nacházejících se mimo eurozónu. Zasedání Generální rady se mohou účastnit také další členové Výkonné rady ECB, předseda Rady EU a jeden člen Evropské komise. Nemají však právo hlasovat. Dalším uváděným orgánem je také rada dohledu, jejíž hlavní funkcí je projednávat, plánovat a plnit úkoly ECB týkající se dohledu. Rada je složena z předsedy, místopředsedy (vybraného z členů výkonné rady ECB), čtyř zástupců ECB a zástupců vnitrostátních orgánů dohledu. Zasedání rady dohledu probíhají dvakrát měsíčně. Činnosti Rady podporuje řídící výbor, který připravuje zasedání. Úkoly Evropské centrální banky stanovuje Smlouva o fungování Evropské unie. Mezi základní úkoly ECB patří: Vymezení a provádění měnové politiky eurozóny – měnovou politiku provádí prostřednictvím svých nástrojů, především pomocí operací na volném trhu, určování úrokových sazeb a povinných minimálních rezerv. Těchto nástrojů využívá, aby dosáhla svého prvořadého cíle, kterým je cenová stabilita.", "question": "Jaká je zkratka Evropské centrální banky?", "answers": ["ECB"]}
{"title": "Garota", "context": "Garota, též garotta nebo garote, ze šp. garrote je popravčí nástroj, který se používal v Portugalsku, Španělsku, v jejich koloniích a zemích, které byly kdysi pod jejich vlivem. Posazený odsouzenec byl pomocí zvláštního zařízení udušen nebo mu byl zlomen hrtan a trachea. Garota byla používána od středověku do roku 1974. Dnes se už pravděpodobně nikde pomocí garoty nepopravuje. Garota je nástroj používaný k popravě zardoušením. Odsouzenec sedí na lavici a je opřen o kůl. Na kůlu je připevněn železný kruh (obojek), který odsouzenci svírá krk. Obojek je pomalu utahován šroubem, dokud se odsouzenec neudusí. V jiné formě je garota drát se dřevěnými rukojeťmi na koncích a je držena popravčím. Později se objevil další typ garoty, u které byla ke šroubu připevněna dvě ramena se zátěží na konci. Stačilo za ně jen prudce škubnout a rychle se otáčející šroub zlomil tracheu a hrtan. Na kůlu byl navíc ještě výstupek, který zároveň rozdrtil malý mozek. Vyskytla se i garota se dvěma prstenci. Jeden prstenec se pohyboval dopředu a druhý dozadu. Protože prstence vyvíjely tlak na dva sousední obratle, vedlo to k přerušení míchy, což mělo za následek téměř okamžitou smrt. Jeden z posledních typů obsahoval tenké ostří, které procházelo skrze kůl a bleskurychle přeťalo míchu mezi dvěma obratli. Poprvé byla garota užívána ve středověku ve Španělsku, Portugalsku a jejich koloniích. Byla použita i při popravě inckého krále Atahualpy roku 1533. Roku 1810 začala být garota užívána ve Španělsku oficiálně, 28. srpna 1828 se stala jediným povoleným civilním způsobem popravy ve Španělsku. Roku 1851 se totéž stalo v Portugalsku, tam ale byl trest smrti zrušen už v roce 1867 a garota tam nikdy nebyla použita. V květnu 1897 došlo v Barceloně k poslední veřejné popravě garotou, následující popravy už byly bez přístupu veřejnosti. Poslední civilní poprava garotou se konala ve Španělsku v červnu 1959, posledním popraveným byl José María Jarabo. Do roku 1973 byl pak civilní trest smrti zrušen. Posledními popravenými garotou byli Heinz Chez a Salvador Puig Antich 2.března 1974.", "question": "Kde se používala garota?", "answers": ["Portugalsku, Španělsku, v jejich koloniích a zemích, které byly kdysi pod jejich vlivem"]}
{"title": "Kurt Cobain", "context": "Kurt Donald Cobain (20. února 1967 – 5. dubna 1994) byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel grungeové skupiny Nirvana. Hudební magazín Rolling Stone jej v osobním žebříčku hudebního redaktora Davida Frickeho označil v roce 2003 za 12. nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2011 se v obecném žebříčku času umístil na 73. příčce. Kurt Cobain se narodil 20. února 1967 v malém americkém městečku Aberdeen ležícím 140 km jihozápadně od Seattlu. Jeho matka Wendy pracovala jako servírka, otec Donald byl automechanik. Z počátku bydleli v Hoquiamu, ale když bylo Kurtovi 6 měsíců, přestěhovali se do Aberdeenu, kde později vznikla jeho skupina Nirvana. Kurtův otec si tam našel práci v místní drtičce odpadu, zatímco matka se starala o domácnost. Kurt byl už od dětství hodně hubený kvůli léku Ritalin, jejž bral proti hyperaktivitě. Kurt také trpěl BAP. V Kurtových devíti letech se Cobainovi rozvedli, poněvadž jeho otec byl často mimo domov kvůli své profesi trenéra a rozhodčího v amatérském baseballu. Kurta to velmi poznamenalo, míval deprese a uzavřel se do sebe. Následkem toho začal kouřit marihuanu a začal rodiče, zejména otce, nenávidět. Oba rodiče uzavřeli nová manželství a Kurtovo dětství bylo poznamenáno neustálým stěhováním od matky k otci, jeden čas bydlel dokonce u prarodičů. Prostřednictvím strýce se seznámil s hudbou skupin jako Black Sabbath, Aerosmith či Led Zeppelin (posledním dvěma jmenovaným později věnoval píseň Aero Zeppelin). Díky svým přátelům se seznámil s punkem (snad nejvíc na Kurta zapůsobily skupiny Melvins a Black Flag) a začal přemýšlet o založení vlastní kapely. Jeho první kapela měla název Fecal Matter, založena roku 1985, kde hrál Kurt Cobain se členy Melvins. Tato punková kapela neměla dlouhého trvání, nevydali jediné album. Zachovalo se pouze neoficiální demo Illiteracy Will Prevail. Vzápětí však byla založena Nirvana, a to roku 1987. Kurt Cobain je autorem drtivé většiny skladeb Nirvany. V roce 1989 vydala své první album nesoucí název Bleach, které se moc neprosadilo – proslavilo se až po Nevermind. O dva roky později, 24. září 1991, skupina vydala průlomové album Nevermind.", "question": "V jakém městě se narodil Kurt Cobain?", "answers": ["Aberdeen"]}
{"title": "Stupeň Celsia", "context": "Celsiův stupeň (značený °C) je jednotka teploty, kterou v roce 1742 vytvořil švédský astronom Anders Celsius. Původně byla stupnice obrácená, protože Celsius stanovil dva pevné body: 100 °C pro teplotu tání ledu a 0 °C pro teplotu varu vody (obojí při tlaku vzduchu 1013,25 hPa). Carl Linné stupnici později otočil, a proto je dnes bod tání 0 °C a bod varu 100 °C. Dnes je Celsiův stupeň (jako odvozená jednotka soustavy SI) definována pomocí základní jednotky kelvin: 1 °C je jednotka teploty rovná 1 K, používaná v Celsiově teplotní stupnici, ve které je teplotě trojného bodu vody přiřazena teplota 0,01 °C. == Přepočet na jiné stupnice == === Kelvinova absolutní stupnice === K = C + 273 , 15 {\\displaystyle K=C+273{,}15\\,} , C = K − 273 , 15 {\\displaystyle C=K-273{,}15\\,} ,kde K je číselná hodnota termodynamické teploty v Kelvinově stupnici, C je číselná hodnota teploty v Celsiově stupnici. Příklady pro nulové hodnoty: 0 ∘ C = + 273 , 15 K {\\displaystyle 0\\,^{\\circ }\\mathrm {C} =+273{,}15\\,\\mathrm {K} } , 0 K = − 273 , 15 ∘ C {\\displaystyle 0\\,\\mathrm {K} =-273{,}15\\,^{\\circ }\\mathrm {C} } === Fahrenheitova stupnice === C = 5 9 ⋅ ( F − 32 ) {\\displaystyle C={\\frac {5}{9}}\\cdot \\left(F-32\\right)} , F = 9 5 ⋅ C + 32 {\\displaystyle F={\\frac {9}{5}}\\cdot C+32} ,kde F je číselná hodnota teploty ve Fahrenheitově stupnici, C je číselná hodnota teploty v Celsiově stupnici. Příklady pro nulové hodnoty: 0 ∘ C = + 32 ∘ F {\\displaystyle 0\\,^{\\circ }\\mathrm {C} =+32\\,^{\\circ }\\mathrm {F} } , 0 ∘ F = − 17 , 7 ̄ ∘ C {\\displaystyle 0\\,^{\\circ }\\mathrm {F} =-17{,}{\\overline {7}}\\,^{\\circ }\\mathrm {C} } === Réaumurova stupnice === C = 5 4 ⋅ R {\\displaystyle C={\\frac {5}{4}}\\cdot R} , R = 4 5 ⋅ C {\\displaystyle R={\\frac {4}{5}}\\cdot C} ,kde R je číselná hodnota teploty v Réaumurově stupnici, C je číselná hodnota teploty v Celsiově stupnici. Příklad pro nulové hodnoty: 0 ∘ C = 0 ∘ R {\\displaystyle 0\\,^{\\circ }\\mathrm {C} =0\\,^{\\circ }\\mathrm {R} } === Rankinova absolutní stupnice === C = 5 9 ⋅ R a − 273 ,", "question": "Kdo vytvořil Celsiův stupeň?", "answers": ["Anders Celsius."]}
{"title": "Kdo chytá v žitě", "context": "Kdo chytá v žitě (anglicky The Catcher in the Rye) je román, který napsal Jerome David Salinger a 16. července 1951 jej vydalo nakladatelství Little, Brown and Company. Kniha byla od začátku kontroverzní hlavně kvůli vulgarismům, vykreslené sexualitě a hněvu dospívající mládeže. Od vydání knihy se prodalo více než deset milionů výtisků a časopis Time ji zařadil mezi stovku nejlepších anglicky napsaných knih od roku 1923.Kniha vyšla v češtině poprvé v roce 1960 v překladu Rudolfa a Luby Pellarových. == Děj == Děj knihy se odehrává během tří dnů v prosinci 1949 ve fiktivním pennsylvánském městečku Agerstown a v New Yorku. Vypravěčem je Holden Caulfield, šestnáctiletý syn zámožného newyorského advokáta. Je to svérázný mudrlant, sarkasticky glosující dění okolo sebe, pohrdající měšťáckým snobstvím a stádností, za cynickou slupkou je ovšem hluboká vnitřní nejistota a zoufalé hledání něčeho, co má opravdu smysl. Před Vánoci je Holden vyhozen z prestižní soukromé školy v Agerstownu pro nezájem o učení a neustálé konflikty s pedagogy a spolužáky. Rozhodne se, že nepůjde ze školy přímo domů, ale ubytuje se v hotelu a vrhne se do newyorského nočního života, seznamuje se s barmany, taxikáři a prostitutkami. Citlivý mladík postupně poznává pokrytectví, bezohlednost a chamtivost dospělých, během bloudění městem se dostává na pokraj duševního a fyzického zhroucení. Plánuje, že odjede na venkov a najde si práci na ranči svého kamaráda v Coloradu. Mladší sestra Phoebe ho ale přemluví, aby šel domů a přiznal se rodičům. Holden končí v léčebně, kde vypráví svůj příběh. V knize vystupují další postavy: Holdenovi spolubydlící na internátu, natvrdlý Ackley a sebestředný seladon Stradlater, přítelkyně Sally Hayesová, se kterou se pohádá kvůli jejím konformním názorům, nabubřelý intelektuál Carl Luce nebo Holdenův bývalý učitel pan Antolini, který mu říká: \"Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.\"", "question": "Kdo je vypravěčem knihy Kdo chytá v žitě?", "answers": ["Holden Caulfield"]}
{"title": "Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích 2013", "context": "Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích 2013 se konalo ve dnech 21.–24. března 2013 v rychlobruslařské hale Adler-Arena v ruském Soči. Jednalo se o 15. mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích. Českou výpravu tvořily Karolína Erbanová (500 m, 1000 m, 1500 m) a Martina Sáblíková (3000 m, 5000 m; kvalifikovala se i na trať 1500 m, trenér ji ale odhlásil). == Muži == === 500 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodníků. === 1000 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodníků. === 1500 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodníků. === 5000 metrů === Závodu se zúčastnilo 23 závodníků. === 10 000 metrů === Závodu se zúčastnilo 14 závodníků. === Stíhací závod družstev === Závodu se zúčastnilo osm týmů. == Ženy == === 500 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodnic. === 1000 metrů === Závodu se zúčastnilo 22 závodnic. === 1500 metrů === Závodu se zúčastnilo 18 závodnic. === 3000 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodnic. === 5000 metrů === Závodu se zúčastnilo 16 závodnic. === Stíhací závod družstev === Závodu se zúčastnilo osm týmů. == Medailové pořadí zemí == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích 2013 ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální výsledky z Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2013, isuresults.eu", "question": "Účastnila se Martina Karolína Erbanová světa v rychlobruslení 2013.", "answers": ["Českou výpravu tvořily Karolína Erbanová (500 m, 1000 m, 1500 m) a Martina Sáblíková (3000 m, 5000 m; kvalifikovala se i na trať 1500 m, trenér ji ale odhlásil)."]}
{"title": "Olovo", "context": "Zároveň usazené olovo sloužilo jako mazadlo sedel ventilů spalovacích motorů a utěsňovalo spalovací prostor. Pro typy spalovacích motorů, které musí využívat tento typ paliva, je dnes tato příměs nahrazována organokovovými sloučeninami manganu. Ve vyspělých zemích byly zavedeny trojcestné katalyzátory výfukových plynů, které vedly k zavedení bezolovnatých benzínů. Olovo, vyskytující se v přírodě, se skládá ze čtyř stabilních izotopů: 204Pb, v množství přibližně 1,4 % které je zástupcem olova vzniklého mimo radioaktivní rozpadové řady. 206Pb, v množství přibližně 24,1 % které vzniklo. jako finální produkt rozpadu uranu 238U (Uran-radiová rozpadová řada). 207Pb, v množství přibližně 22,1 % které vzniklo jako finální produkt rozpadu uranu 235U (Aktiniová rozpadová řada). 208Pb, v množství přibližně 52,4 % které vzniklo jako finální produkt rozpadu thoria 232Th (Thoriová rozpadová řada). Olovo, vyskytující se v rudách vykazuje tedy odlišný vzájemný poměr jednotlivých izotopů v závislosti na svém původu. Této skutečnosti lze v jistých případech využít k vysledování původu olova (obvykle archeologické vzorky) metodou hmotnostní spektrometrie. Uvedená technika určí velmi přesně vzájemné zastoupení jednotlivých izotopů olova a porovnáním s tabelovanými hodnotami pro známé starověké lokality těžby olověných rud lze s velkou mírou pravděpodobnosti určit původ vyšetřovaného olověného předmětu nebo i předmětu, kde byl použit olovnatý pigment. Podobné studie se nemusí omezovat vždy pouze na archeologické vzorky - existují výzkumy, které se snažily vytipovat základní zdroj emisního olova ze spalovacích motorů pro určitou lokalitu. Podle jedné z těchto prací pochází např. většina emisního olova v okolí Vídně z Polska. Izotop 210Pb (s poločasem rozpadu přibližně 22 let) neustále vzniká rozpadem 222Rn uvolňovaného ze země, takže olovo běžně dostupné není prosté tohoto izotopu. Olovo patří zcela jasně mezi toxické prvky. Z historického hlediska je právě nadměrné užívání olova jedním z faktorů, který přispěl k zániku římské říše v období kolem změny letopočtu. Největší podíl na tom mělo používání octanu olovnatého jako sladidla.", "question": "Jakou chemickou značku má olovo?", "answers": ["Pb"]}
{"title": "Pavel Vondruška", "context": "Pavel Vondruška (15. listopadu 1925 České Budějovice – 5. února 2011 Praha) byl český herec a dirigent, od roku 1969 člen Divadla Járy Cimrmana. Objevil se též v několika desítkách filmů. Ovládal několik cizích jazyků (francouzštinu, italštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu, němčinu, srbochorvatštinu, latinu a esperanto). Vystudoval konzervatoř (1945–1946) a následně pokračoval studiem dirigování, operní režie a dramaturgie na Hudební akademii AMU (1946 – 1950), kde ho vyučovali například Karel Ančerl či Václav Talich. Absolvoval v roce 1951 u Ferdinanda Pujmana . Při studiích působil jako korepetitor v Národním divadle a dirigoval Pražskou zpěvohru. V letech 1951 až 1977 byl postupně dirigentem: symfonického orchestru AUSu Moravské filharmonie Olomouc opery Státního divadla Ostrava opery Hudebního divadla v Karlíně (v posledních letech souběžně i korepetitor v Národním divadle) Mezi lety 1977 a 2009 působil v pražském Národním divadle, kde dirigoval orchestr během představení činohry. V letech 1977 až 1998 byl i vedoucím tohoto divadelního orchestru. Je znám též jako autor a upravovatel scénické hudby k několika inscenacím (například k Paličově dceři Josefa Kajetána Tyla). Občas se na prknech Národního divadla objevil i jako herec v epizodních rolích. Své působení v Národním divadle ukončil k 31. červenci 2009. V letech 1969–2010 byl členem souboru divadla Járy Cimrmana. Z divadla nedobrovolně odešel kvůli zhoršující se paměti. Hostoval také v Divadle Na Jezerce. Dne 28. prosince 2010 se vážně zranil při pádu do orchestřiště Stavovského divadla při provádění turistů. Poté byl hospitalizován v Motolské nemocnici a udržován v umělém spánku. V sobotu 5. února 2011 večer v téže nemocnici zemřel.", "question": "Kdy zemřel český herec a dirigent Pavel Vondruška?", "answers": ["5. února 2011"]}
{"title": "Karel Gott", "context": "Karel Gott (* 14. července 1939, Plzeň) je český šlágrový zpěvák, herec a malíř. Je mnohonásobný držitel ocenění Zlatý slavík a po roce 1996 Český slavík. Dohromady jich má, i s posledním získaným v roce 2017, 42. Od roku 1965 se prodalo 50 milionů nosičů desek Karla Gotta, což z něj dělá nejúspěšnějšího českého interpreta dosud (aktuální k roku 2019). Dosud vydal 293 sólových alb v zahraničí i na domácí scéně. Kromě Slavíků dostal více než 120 televizních ocenění, 8 zlatých desek, 1 diamantovou desku, opakovaně se umisťoval na prvních příčkách hitparád a prodeje desek. Nazpíval celkem 978 písní. Spolupracoval s mnoha významnými umělci. == Život == === Dětství a mládí === Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni jako jediný potomek Karla Gotta (26. října 1911 Plzeň – 1982) a Marie, rozené Valešové (16. října 1910 Plzeň – 1977). V mládí chtěl být malířem a po ukončení školní docházky v Plzni se v Praze neúspěšně pokoušel o studium výtvarného umění. Když nebyl přijat, odešel do učení (ČKD) v oboru elektromontér. Během učňovských let se věnoval své druhé velké lásce – hudbě a zpěvu.", "question": "Bylo prodáno více než milion desek Karla Gota ?", "answers": ["Od roku 1965 se prodalo 50 milionů nosičů desek Karla Gotta, což z něj dělá nejúspěšnějšího českého interpreta dosud (aktuální k roku 2019)."]}
{"title": "Cambridge University Press", "context": "Cambridge University Press Cambridge University Press Základní údaje Datum založení 1534 Zakladatel Jindřich VIII. Tudor Adresa sídla Cambridge, Spojené království Souřadnice sídla 52°11′18″ s. š., 0°7′55″ v. d. Charakteristika firmy Mateřská společnost Univerzita v Cambridgi Identifikátory Oficiální web www.cambridge.org LEI 9845008ED9D56E38A424 Některá data mohou pocházet z datové položky. Cambridge University Press je akademické nakladatelství a vydavatelství oficiálních dokumentů Univerzity v Cambridgi. Založeno bylo patentem Jindřicha VIII. v roce 1534 a od té doby nepřetržitě funguje, což jej činí nejstarším nakladatelstvím na světě. V současné době produkuje přibližně 200 časopisů a 2000 knih ročně. Vydává též bible. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Cambridge University Press na Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Cambridge University Press A Brief History of Cambridge University Press/Strucna historie vydavatelstvi univerzity v Cambridge (anglicky) Cambridge University Press Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: ko2002102052 | GND: 1008744-8 | ISNI: 0000 0001 1088 0337 | LCCN: n50059133 | VIAF: 127979069 | WorldcatID: lccn-n50059133", "question": "Kdo založil Cambridge Universtity Press?", "answers": ["Jindřicha VIII"]}
{"title": "Trog", "context": "Trog neboli ledovcové údolí je zvláštním případem údolí s typickým tvarem písmene U, které vzniká působením erozivní činnosti postupujícího ledovce. Vznikající ledovec v karu (ledovcovém kotli) má tendence sestupovat po zakřiveném zemském povrchu do míst s nižší nadmořskou výškou. Ledovec v podstatě pomalu odtéká z místa svého vzniku. Sestupuje po tzv. ledovcových splazech. Během svého odtékání tlačí před (a pod) sebou velikou změť klastů, které jsou ve vzájemné interakci s okolím. Působící tlak na klasty se projevuje tím, že se postupně zabořují do podloží, které obrušují a poškozují, čímž dávají podnět ke vzniku údolí. Rychlost obrušování je závislá na odolnosti rozrušované horniny a na spádnici, po které ledovec odtéká. Stává se, že čím více ledovec rozrušuje podklad, tím větší vytváří spádnici a tím rychleji odtéká a urychluje erozivní činnost. Vlivem tlačící masy úlomků se údolí neustále prohlubuje a rozšiřuje. Jsou známy případy, kdy se ledovcové údolí prohloubilo o 200 metrů a v Norsku dokonce u fjordů až o 2 km (zde je ale problematika složitější, souvisí se změnou výšky litosférických desek). Obrázky, zvuky či videa k tématu Trog ve Wikimedia Commons", "question": "Jak vzniká ledovcové údolí?", "answers": ["působením erozivní činnosti postupujícího ledovce"]}
{"title": "Koření", "context": "V r. 1298 popsal Marco Polo indický pepřovník. Jeho kniha podnítila objevné cesty slavných mořeplavců, které měly za úkol především zjednodušit a zlevnit dovoz koření do Evropy. Za zmínku stojí především cesta Kryštofa Kolumba, který při pokusu doplout do Indie objevil nový světadíl a cesta Vasco da Gammy, který obeplul Afriku kolem mysu Dobré naděje a r. 1498 přistál na malabarském pobřeží. Při opakované cestě v r. 1502 doplul na Cejlon. Fernã de Magalhã v r. 1519 vyplul s 265 námořníky západním směrem, aby objevil novou cestu ke koření. Objevil Filipíny, kde byl zabit. Zpět do Evropy se po 3 letech vrátila jediná loď Victoria s posledními 18 muži. Na její palubě byl především hřebíček. Kapitán lodi Juan Sebastian del Cano byl povýšen do šlechtického stavu. Ve svém erbu měl 12 hřebíčků, 3 muškátové ořechy a dva pruty skořicovníku. k odstranění nepříjemného nebo specifického pachu prvotních surovin, nebo již hotových či starších jídel k zesílení vnější přitažlivosti jídla dodáním odpovídajícího zabarvení, vůně k dodání zcela nové vůně. , která není vlastní původní surovině a která je typická pro určité koření nebo směs koření k dodání zvláštní, osobité chuti ke zvýšení uchovatelnosti produktu nebo hotových jídel k zušlechtění produktu, ovlivnění jeho struktury. (koření změkčuje maso a naopak zpevňuje rozměklé maso, činí je křehkým a stravitelnějším. Zabraňuje rychlému rozvaření ryb a zkracuje dobu varu - tím umožňuje vyšší uchovatelnost vitamínu) dráždivé koření zvyšuje chuť k jídlu, o kterou nás připravují zvýšené teploty v létě", "question": "Kde byl zabit Fernã de Magalhã?", "answers": ["Filipíny"]}
{"title": "Pulsar", "context": "Pulsary jsou rotující neutronové hvězdy, které vyzařují elektromagnetické záření. Intenzita záření se pro vzdáleného pozorovatele pravidelně mění, pravděpodobně v souvislosti s rotací hvězdy. Jedná se o takzvaný majákový efekt. Werner Becker z Max-Planck-Institut für extraterrestrische Physik řekl v roce 2006, \"Teorie o tom, jak pulsary vyzařují svoji radiaci, je stále v počátcích, a to už po čtyřiceti letech práce... Existuje mnoho modelů, ale žádná přijatá teorie. ... Teprve poslední poznatky nám umožňují vytvoření přesnější představy o vyzařování neutronových hvězd.\" == Objev == První pulsar objevili v roce 1967 Jocelyn Bellová Burnellová a Antony Hewish z Univerzity v Cambridgi. Protože byli původně popletení nepřirozeně pravidelným vyzařováním pulsaru, nazvali svůj objev LGM-1 (jako little green men = malí zelení mužíčci); později pulsar nazvali PSR 1919+21. Slovo pulsar je složenina z \"pulsating star\" (pulzující hvězda) a poprvé se objevilo v roce 1968: Úplně nový druh hvězdy... začala zářit loni 6. srpna a... astronomové jí začali říkat LGM. Teď... se myslí, že je to typ hvězdy mezi bílým trpaslíkem a neutronovou hvězdou. Slovo pulsar se pro ni prostě hodí... Dr. A. Hewish... mi včera řekl: \"...Jsem si jistý, že se dnes každý radioteleskop dívá na pulsary.\"", "question": "Jsou pulsary rotující neutronové hvězdy?", "answers": ["Pulsary jsou rotující neutronové hvězdy, které vyzařují elektromagnetické záření."]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník) a na Marsu (Koperník). a také v roce 2009 objevený prvek kopernicium s protonovým číslem 112. Narodil se v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech. V roce 1510 se přenesl do Fromborku a sestavil mapu Warmie. Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře. Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium. V letech 1516 až 1519 působil ve funkci správce kapitulního majetku se sídlem v Olštýně. Přivedl nové osadníky na hospodářství kapituly a s úspěchem připravoval olštýnský hrad k obraně před očekávaným útokem křižáků.", "question": "Ve kterém městě zemřel polský astronom Mikuláš Koperník?", "answers": ["Frombork"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "V klasickém složení pokračovali Deep Purple v nekonečných koncertních šňůrách. Když se pustili do nahrávání dalšího studiového alba Who Do We Think We Are (1973), obsahující hit Woman from Tokyo, bylo už napětí mezi Ianem Gillanem a Ritchie Blackmorem neúnosné. Gillan oznámil odchod z kapely a Blackmore, který se netajil svými sólovými ambicemi si dal jako podmínku pro setrvání v kapele změnu baskytaristy. Ze stovek adeptů na post sólového zpěváka byl na základě nepříliš kvalitního demosnímku vybrán prakticky neznámý David Coverdale. Baskytaristou a druhým vokalistou se pak stal Glenn Hughes, který dříve působil ve skupině Trapeze. Toto nové složení pokračovalo do roku 1974 s heavy bluesovým/rockovým albem Burn, další velmi úspěšnou nahrávkou. Hughes a Coverdale přidali funky R&B/soul element do hudby skupiny, tento zvuk byl mnohem více patrný na nahrávce z roku 1974 Stormbringer. Blackmore nebyl spokojený s výsledky a tak v roce 1975 opustil skupinu, aby si založil vlastní - Rainbow. Mezera po odchodu Blackmora byla zaplněna Američanem Tommy Bolinem, ale následující album z roku 1975 Come Taste the Band, přes všechnu svoji kvalitu, nebylo úspěšné mezi skalními fanoušky a nepřitáhlo žádné nové, zvláště potom, co se skupina odchýlila od charakteristického zvuku Deep Purple. Bolin měl problémy s drogami (heroin), které všechny problémy skupiny dělaly horšími. Po problematickém turné k uvedení Come Taste the Band, se skupina rozpadla. Tommy Bolin později zemřel v Miami na předávkování heroinem.", "question": "Z jakého alba skupiny Deep Purple pochází skladba Woman from Tokyo?", "answers": ["Who Do We Think We Are"]}
{"title": "Rusko", "context": "Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a po většinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantského oceánu jsou zcela odlišné: vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby. Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem, které společně tvoří sedmou nejdelší řeku světa. Všechny tři náleží do úmoří Severního ledového oceánu, společně se Severní Dvinou, Pečorou, Lenou, Janou, Kolymou. Největším přítokem Tichého oceánu je Amur. K úmoří Atlantiku patří Don a Dněpr (na ruském území pouze horní tok); řeka Ural a hospodářsky nejvyužívanější Volha ústí do bezodtokého Kaspického moře. Mezi známé řeky patří také Moskva, protékající hlavním městem, a Něva, v jejímž ústí do finského zálivu byl vystavěn Petrohrad. V Rusku se nachází také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí. Největší z nich je slané (brakické) Kaspické moře, ze sladkovodních je nejvýznamnější jezero Bajkal, zároveň nejhlubší jezero světa (1637 m). Na severozápadě země leží jezero Ladožské, Oněžské, Čudské a další. Během 20. století bylo zbudováno také množství přehradních jezer, zejména na Volze, Angaře a dalších řekách. Související informace naleznete také v článku Podnebí Ruska. Ruská federace je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí. Pro počasí v severním a středním Rusku je charakteristické velké střídání teplot v průběhu roku. Jaro a podzim jsou o něco studenější než ve střední Evropě. Na druhé straně jsou zimy podstatně chladnější a to nejen na severu, ale také v centrálním Rusku. Na jihovýchodě, tedy v oblasti stepí jsou velmi nízké teploty v zimě a naopak velmi vysoké v létě, kdy také málo prší. Na černomořském pobřeží jsou zimy mírné a léta příjemně teplá. Pro oblast Sibiře jsou typické velice nízké teploty v zimě, léta jsou krátká a četnými srážkami. Celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčné zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě. Podnebné pásy: Polární pás (nejsevernější oblasti), subpolární pás, mírný pás a subtropický pás (pobřeží Černého moře). Související informace naleznete také v článku Seznam měst v Rusku.", "question": "Které jezero v Rusku je největší?", "answers": ["Kaspické moře"]}
{"title": "Hřib Špinarův", "context": "Hřib Špinarův Hřib Špinarův Vědecká klasifikace Říše houby (Fungi) Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) Pododdělení Agaricomycotina Třída Agaricomycetes Řád hřibotvaré (Boletales) Čeleď hřibovité (Boletaceae) Rod hřib (Rubroboletus) Binomické jméno Rubroboletus legaliae f. spinarii(Hlaváček) Mikšík 2015 Některá data mohou pocházet z datové položky. Hřib Špinarův neboli hřib Le Galové Špinarův (Rubroboletus legaliae f. spinarii (Hlaváček) Mikšík 2015) je jedovatá houba z čeledi hřibovitých. Synonyma Boletus spinarii Hlaváček 2000 Boletus legaliae f. spinarii, (Hlaváček) Janda 2009 Taxonomie Hřib Špinarův byl původně popsán roku 2000 Jiřím Hlaváčkem jakožto modrající druh z okruhu hřibu královského, tedy sekce Appendiculati. V roce 2009 je český mykolog Václav Janda přeřadil na formu hřibu Le Galové (sekce Luridi).[1] Od běžné formy hřibu Le Galové se liší především barvou pórů rourek. U obou hřibů jsou v mládí žluté, po rozvití klobouku se zbarvují do různých odstínů červené, ale toto zbarvení u hřibu Špinarova mizí a opět se vrací žluté (následně vystřídané olivovým).[1] Popis Hřib Špinarův se oproti hřibu Le Galové liší žlutými póry Klobouk má v průměru 60-140 (180) milimetrů. Jeho povrch je původně špinavě bělavý či našedlý, později na temeni nahnědlý. Ve stáří a obzvlášť v důsledku deštivého počasí může být povrchová vrstva smyta, v důsledku čehož je patrná narůžovělá, růžová až téměř červená barva. Ve stáří může být povrch rozpraskaný.[1] Rourky jsou před rozvitím jasně žluté, ve stáří žlutoolivové. Póry mají do rozvití žlutou barvu, poté na krátkou dobu červenají (někdy mohou být jen načervenalé), později opět přecházejí do žluté a ve staří na olivově zelenou.[1] Třeň u země bývá růžový, výše přechází dožluta. Žlutou část kryje síťka, která má obvykle odstíny červené, může však být odbarvená (žlutá).", "question": "Je hřib Špinarův jedovatá houba?", "answers": ["Hřib Špinarův neboli hřib Le Galové Špinarův (Rubroboletus legaliae f. spinarii (Hlaváček) Mikšík 2015) je jedovatá houba z čeledi hřibovitých."]}
{"title": "Ochranná známka", "context": "-ochranná známka lze uvést na výrobky a firmy všeho druhu Výběr ochranné známky závisí na místě, kde subjekt obchoduje. Pokud subjekt podniká jenom na území České republiky, stačí ochranná známka pouze pro Českou republiku. V případě, že exportuje například na Slovensko, je potřeba pořídit ochrannou známku pro toto území. Jestliže má subjekt větší ambice a chce obchodovat ve více zemích, které jsou v Evropské unii, je možné pořídit ochrannou známku přímo pro Evropskou unii, která není podmíněná existencí ochranné známky pro Českou republiku. === Značení obchodních značek === Obchodní značky jsou označovány následující symboly: TM – neregistrovaná obchodní značka SM – neregistrovaná značka služby, tj. značka používaná k propagaci nebo pro značkové služby ® – registrovaná ochranná známka == Obchodní značka a zákon == Ochranná známka je typ duševního vlastnictví. Vlastník registrované ochranné známky může v případě jejího porušení započít právní úkony, směřující k zabránění neoprávněného použití této známky, registrace známky se nicméně nevyžaduje. Vlastník neregistrované ochranné známky též může podniknout kroky k ochraně svého označení, ale musí ve všech započatých řízeních prokazovat, že skutečně své označení užívá a v jakém rozsahu. == Druhy ochranných známek == Od novelizace 1.1.2019 lze nyní zaregistrovat následující druhy OZ Slovní ochranná známka, která je tvořena výlučně slovy nebo písmeny v latince, arabskými nebo římskými číslicemi, dalšími obvyklými typografickými znaky nebo jejich kombinací, se vyjádří předložením reprodukce označení s obvyklým písmem a v obvyklém rozvržení bez jakýchkoli grafických prvků nebo barev. Obrazová ochranná známka, která je tvořena neobvyklými znaky, styly nebo rozvržením, grafickým prvkem nebo barvou, včetně ochranných známek, jež jsou tvořeny výlučně obrazovými prvky nebo kombinací slovních a obrazových prvků, se vyjádří předložením reprodukce označení, o jehož zápis se žádá, znázorňující veškeré její prvky a případně také barvy. Prostorová ochranná známka, která je tvořena nebo doplněna trojrozměrným tvarem, znázorňujícím nádoby, obal, samotný výrobek nebo jeho ztvárnění, se vyjádří předložením grafické reprodukce tvaru, zahrnující i obrazy vytvořené počítačem, nebo fotografické reprodukce.", "question": "Mezi práva jakého vlastnictví patří ochranná známka?", "answers": ["duševního"]}
{"title": "Pretorie", "context": "Pretorie znak vlajka Poloha Souřadnice 25°44′47″ j. š., 28°11′17″ v. d. Nadmořská výška 1 339 m n. m. Časové pásmo UTC +2 Stát Jihoafrická republika Jihoafrická republika provincie Gauteng Pretorie Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 688 km² Počet obyvatel 741 651 (2011) Hustota zalidnění 1 078 obyv./km² Správa Oficiální web www.pretoria.co.za multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Pretorie[1] je od roku 2005 součástí aglomerace Tshwane. Leží v provincii Gauteng v Jihoafrické republice. Je to jedno ze tří hlavních měst Jihoafrické republiky (další dvě jsou Kapské Město - sídlo zákonodárné moci a Bloemfontein – sídlo soudní moci). Jako sídlo moci výkonné je ale běžně považováno za město hlavní. Aglomerace celého města (Tshwane) má 2 345 908 obyvatel (2007). Pretorie je umístěna v přechodné oblasti mezi Vysokým Veldem a Bushveldem, asi 50 km severně od Johannesburgu. Leží v teplém, dobře krytém, úrodném údolí, obklopena kopci z Magaliesbergského pásma, v nadmořské výšce 1370 m. Historie Pohled na Pretorii Pretorie byla založena v roce 1855 Martinem Pretoriem, který pojmenoval toto město po svém otci Andriesi Pretoriovi. Obě Búrské války značně ovlivnily vývoj celého města. 14. října 1931 se stala Pretorie městem. Když se Jižní Afrika stala republikou, Pretorie zůstala hlavním městem. Ekonomika Pretorie je důležité průmyslové centrum, zaměřuje se na zpracování železa a ocele a výroba automobilů, železnice a strojního zařízení. Obyvatelstvo Městské obyvatelstvo čítá přibližně jeden milion lidí. Většina obyvatel mluví jazykem Sepedi, afrikánštinou a angličtinou. Školství a kultura Pretorie je jedno z akademických měst v Jihoafrické republice a je zde druhá největší univerzita v zemi. Sídlí zde Pretorijská galerie obsahující mimo jiné významnou sbírku jihoafrického umění. Sporty Populárním sportem je ragby. V roce 1995 hostila Pretorie mistrovství světa v ragby. Zdejší tým má svůj stadion nazývaný Loftus Versfeld. Osobnosti Elon Musk - podnikatel, zakladatel SpaceX Sesterská města", "question": "Po kom je pojmenováno město Pretorie?", "answers": ["Andriesi Pretoriovi"]}
{"title": "Shakespeare", "context": "William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratford nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582.", "question": "Kdy zemřel William Shakespeare?", "answers": ["23. dubna 1616"]}
{"title": "Žák", "context": "Ten, kdo žáka vzdělává, je označován jako učitel. Organizovaný proces může být škola, vzdělávací kurs, školení apod. Slovem žák bývají označovány osoby vzdělávající se na nižších typech škol - typicky základní škola, na vyšších typech škol bývají žáci označováni slovem studující či student - typicky vysoká škola. Žákem se osoba stává obvykle na delší dobu. Často se toto děje v rámci nějaké vzdělávací instituce – nejčastěji školy. Vzdělávání je organizováno po skupinách, žák je obvykle součástí nějaké třídy nebo studijní skupiny. Žák je se svým učitelem v pravidelném kontaktu. Jedná se o dlouhodobý a soustavný proces, během kterého žák od svého učitele získává nové znalosti, jež si soustavně rozšiřuje a upevňuje. Často jsou jednotlivé etapy vzdělávacího procesu zakončeny ověřováním nabytých znalostí. Může to být ústní nebo písemná zkouška, test apod. Děti navštěvující mateřské školy (4-6 let věku) se označují jako předškoláci. Podkoní a žák Student Učeň Žákovská knížka Žákovská poezie Obrázky, zvuky či videa k tématu žák ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo žák ve Wikislovníku Žák ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích", "question": "Jako co je označován ten, kdo vzdělává žáka?", "answers": ["učitel"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613.", "question": "Kde vyrůstal William Shakespeare?", "answers": ["Stratfordu nad Avonou"]}
{"title": "Belgie", "context": "Belgie (nizozemsky België, francouzsky Belgique, německy Belgien), oficiálně Belgické království, je federativní konstituční monarchie ležící v západní Evropě. Belgie hraničí s Francií (620 km) na jihu, s Lucemburskem (148 km) a Německem (167 km) na východě a s Nizozemskem (450 km) na severu. Ze severozápadu omývá Belgii Severní moře (66 km). Belgie je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO). V zemi jsou tři oficiální jazyky: nizozemština, francouzština a němčina. Kulturně, politicky a sociologicky se Belgie skládá ze dvou velkých společenství, nizozemsky mluvících Vlámů a frankofonních Valonů, v zemi žije také menší německá komunita. Belgická federace se skládá ze 3 společenství, rozdělených podle jazykového principu, Vlámského společenství (niz. Vlaamse Gemeenschap) Francouzského společenství (fr. Communauté francaise) Německojazyčného společenství (něm. Deutschsprachige Gemeinschaft) a ze 3 regionů, rozčleněných podle. principu územního: Vlámský region (Flandry, niz. Vlaams Gewest, něm. Flandern) Valonský region (fr. Région Wallonne, něm. Wallonie) Region Brusel-hlavní město (niz. Brussels Hoofdstedelijk Gewest, fr. Région de Bruxelles-Capitale,. něm. Die Region Brüssel-Hauptstadt) Každý region a každé společenství má svůj vlastní legislativní orgán – parlament, a orgán exekutivní – vládu (či radu), s výjimkou Vlámska a Vlámského společenství, které mají vládu i parlament dohromady. Včetně orgánů federálních tak v Belgii působí 6 vlád a 6 parlamentů zároveň. Patronem Belgie je svatý Josef, národní heslo zní Jednota posiluje (niz. Eendracht maakt macht, fr. L'union fait la force, něm. Einigkeit macht stark). Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Belgie. V nejstarších dobách obývalo Belgii několik různých keltských kmenů. V dobách římské říše byly tyto kmeny, nacházející se v oblasti mezi Severním mořem, Rýnem, Seinou a Marnou (tj. na jihu dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa), označovány latinským slovem Belgae, tedy Belgové. Odtud pochází název státu Belgie. Z genetického výzkumu však vyplývá, že dnešní Belgičané mají s dávnými Belgy pramálo společného.", "question": "Jaký je oficiální název Belgie?", "answers": ["Belgické království"]}
{"title": "Hra na hrdiny", "context": "Herní zážitek závisí nejvíce na schopnosti pána jeskyně vykreslit zajímavý herní svět a nechat hráče prožít zajímavá dobrodružství. Každá z postav hráčů je reprezentovaná herním deníkem, kde jsou zaznamenány všechny charakteristiky (kupříkladu základní ukazatele: počet životů, stamina, mana, atributy jako: síla, obratnost, odolnost, inteligence, moudrost, charisma). V dobrodružství hráči čelí různým překážkám, které pro ně pán jeskyně připraví. Může se jednat o souboje, řešení hádanek, ale také třeba různá pátrání. Za každou zdolanou překážku obdrží příslušný hráč zkušenosti (nebo talentové body), díky kterým může vylepšovat svojí postavu. Typickým je tahový soubojový systém, který lze pro přehlednost hrát na hexovém/čtverečkovém hracím plánu, který před vlastní hrou připravuje pán jeskyně. Za nejznámější českou fantasy RPG hrou na hrdiny lze právoplatně považovat Dračí doupě. Jedná se o soupis pravidel pro fantasy svět tradičnějšího ražení, ne nepodobný D&D (viz dále) Nejrozšířenější světově hranou RPG hrou na hrdiny pak je Dungeons & Dragons, v aktuální edici: Dungeons & Dragons 4th, která původní trojici povolání (válečník/lapka/kouzelník/klerik) doplňuje o spoustu dalších a nabízí přepracování a doplnění herních systémů. Za další systémy je určitě vhodné zmínit GURPS (Generic Universal Role Playing System), který je zaměřen pouze na stanovení herního systému, ale již neobsahuje konkrétní specifika herního světa. Lze jej použít pro dobrodružství s jakoukoliv tematikou, nikoliv pouze fantasy. Typický je precizní soubojový systém, který nabízí velké možnosti taktizování. Ve verzi Lite je navíc dostupný zcela zdarma. Další velmi zajímavou alternativu nabízí hororově zaměřené hry od americké firmy Whitewolf představující Svět temnoty jako hrozivější verzi současného světa, původně zaměřenou na společnost upírů, ale později doplněn o vlkodlaky, temné mágy a také konstrukty ne-nepodobné Frankensteinově monstru. Herní mechanismy jsou svižnější než u D&D, ale herní svět a jeho kánon je velice rozsáhlý. Dalším herním systémem je Shadowrun, který posunuje kulisy do země blízké budoucnosti po tzv. probuzení a nabízí zajímavý mix sci-fi a fantasy.", "question": "Jak se jmenuje světově nejrozšířenější hra na hrdiny?", "answers": ["Dungeons & Dragons"]}
{"title": "Surikata", "context": "Surikata (také hrabačka surikata, promyka surikata, Suricata suricatta) je denní pospolitě žijící promykovitá šelma. Surikata je velmi častým chovancem zoo. Surikata obývá skalnaté i písčité oblasti jihozápadní Afriky. Hmotnost 600 až 975 g Délka těla 25 až 35 cm Délka ocasu 17 až 25 cm Výška až 35 cm Na obličeji a na spodu těla jsou surikaty hnědé, svrchu stříbrnohnědé, na hřbetě mají osm tmavších pruhů, tmavé kroužky kolem očí a tmavou špičku štíhlého ocasu. Surikata používá dlouhé drápy k vyhrabávání doupěte a potravy. Když se postaví na dvě tlapky, podepírá se dlouhým ocasem. Potrava surikaty se skládá z hmyzu (termiti,kobylky nebo saranče), pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin. Surikaty loví malé savce, plazy, malé ptáky a pochutnají si i na hmyzu, hlavně na sarančatech. Březost trvá 11 týdnů a v doupěti se ve zvláštní komoře vyložené trávou rodí 2 až 5 mláďat. Mláďata se rodí slepá, začínají vidět až od 10 - 14 dnů. Dominantní samice brzy opět zabřezne, proto se o její dřívější mláďata musí starat ostatní členové kolonie. První čtyři týdny žijí mláďata v noře a živí se mateřským mlékem, které však nemusí být jen od jejich matky, ale i od jiné samičky ze skupiny, které se mléko tvoří. V tomto období jsou velmi zranitelná, jestliže mláďata objeví konkurenční skupina, zabije je. Nedlouho po tom, co mláďata vyjdou poprvé z nory, jdou se skupinou na první lov.", "question": "Mají surikaty drápy?", "answers": ["Surikata používá dlouhé drápy k vyhrabávání doupěte a potravy."]}
{"title": "Husova bouda", "context": "Husova bouda Husova bouda Husova bouda v létě s vrcholem Sněžky v pozadí Základní informace Výstavba 1830 / 1930 Další majitelé ČSR, ROH, MSDU OS Současný majitel HOKOZ spol. s r.o.[1] Pojmenováno po Jan Hus Poloha Adresa Pec pod Sněžkou 234, Pec pod Sněžkou, Česko Česko Pohoří Krkonoše Nadmořská výška 1065 m n. m. Souřadnice 50°40′25,68″ s. š., 15°43′36,48″ v. d. Další informace Web http://www.husova-bouda.cz/husova-bouda/ multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Husova bouda též Husovka (pův. německy Koppenblickbaude) je horská bouda, která slouží jako ubytovací zařízení. Stojí v Krkonoších nad Pecí pod Sněžkou v nadmořské výšce 1065 m. Je umístěna na rozhraní Lučin a Vysokého svahu několik metrů od jednoho z nejstarších krkonošských lyžařských vleků Na Muldě. Historie Původní horská zemědělská bouda byla založena Josefem Bönschem okolo roku 1830. O sto let později se její tehdejší majitel Johann Ettrich rozhodl dům přestavět na ubytovnu pro hosty. Ve 30. letech 20. století tak na místě původního domu vyrostl třípatrový penzion vyprojektovaný firmou Fischer & Hollmann ze Svobody nad Úpou, který pojmenoval Koppenblickbaude – bouda s vyhlídkou na Sněžku. Po roce 1945 byla budova zabavena československým státem, o rok později byla pojmenovaná po Janu Husovi[2] a po roce 1948 byla svěřena odborům k rekreaci pracujících. Přes několik dílčích přestaveb se zachovala v podstatě ve stejné podobě, jakou měla v době svého vzniku. Dostupnost Motorovým vozidlem je dostupný po asfaltové silnici z Pece pod Sněžkou, která pokračuje do osady Lučiny a slouží zároveň jako cyklotrasa K20. Pěší přístup je možný po turistických trasách: po modré turistické značce z Pece pod Sněžkou, která částečně kopíruje výše zmíněnou silnici a cyklotrasu. po modré turistické značce od Hrnčířských Bud. po žluté turistické značce od Kolínské boudy. Reference Husova bouda v zimě Pohled na Sněžku ze svahu Na Muldě ↑ Zápis v katastru nemovitostí↑ http://www.veselyvylet.cz/cz/pdf/veselyvylet_22_cz.pdf Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Husova bouda na Wikimedia Commons Web Husovy boudy Webkamera na Husově boudě (chata Na Muldě) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "V jaké nadmořské výšce se nachází Husova Bouda?", "answers": ["1065 m."]}
{"title": "Alžírsko", "context": "Ještě v srpnu 2008 došlo k sebevražednému útoku na policejní školu, při kterém zemřelo 43 lidí. Od konce roku 2010 až do současnosti probíhaly nebo probíhají protesty, nepokoje, povstání a revoluce, které jsou nazývány jako \"arabské jaro\". V rámci těchto událostí byl v únoru 2011 v Alžírsku zrušen téměř 20 let trvající výjimečný stav. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Alžírska. Alžírsko na severu Afriky je rozlohou největší stát celého kontinentu. Na severu je 998 km dlouhé kopcovité až hornaté pobřeží Středozemního moře, na němž leží většina velkých měst včetně hlavního Alžíru. Na severovýchodě hraničí s Tuniskem (965 km), na východě s Libyí (982 km), na jihu s Nigerem (956 km), na jihozápadě s Mali (1376 km), na jihozápadě s Mauritánií (463 km) a na západě se Západní Saharou (42 km) a s Marokem (1559 km). Asi tři čtvrtiny rozlohy země zabírá v jižní části poušť Sahara s pohořími Ahaggar a Tassili. V Ahaggaru je nejvyšší hora země Tahat s výškou 2 908 m n. m. Na severu dominují dva paralelně od východu na západ probíhající horské hřebeny Atlasu, oddělující pobřeží Středozemního moře od Sahary.", "question": "Kde leží Alžírsko?", "answers": ["na severu Afriky"]}
{"title": "České aerolinie", "context": "X Objednávky zrušeny po tragické nehodě letu Aeroflot v roce 1982 způsobenou konstrukční chybou X Celkem 443 Oprava letadel Oprava letadel Smartwings (dříve Travel Service) a tedy i ČSA probíhá v v opravnách letadel Avia Prime, jejichž hangáry jsou v Polsku a ve Slovinsku. Částečně jsou vlastněny Fondem Hartenberg, jehož majitel je svěřenecký fond premiéra Andreje Babiše. [150] [151] [152] Odkazy Reference 1 2 3 Šéf ČSA: Lidé placení jídla přijali. Letenky za pár set korun nechystáme. iDNES.cz [online]. 2016-11-11 [cit. 2016-11-26]. Dostupné online. 1 2 3 ČSA – minulost, současnost a snad i budoucnost. Aeroweb.cz [online]. 2009 [cit. 2017]. Dostupné online. ↑ Oldest Airlines In The World That Are Still Operating. Worldatlas.com [online]. [cit. 2018]. Dostupné online. ↑ České aerolinie zahájí v nadcházející letní sezóně provoz na pěti nových linkách [online]. csa.cz [cit. 2017-03-26]. Dostupné online. ↑ SŮRA, Jan. Smartwings hlásí další růst, letos firma převezme 15 nových letadel [online]. Zdopravy.cz, 2019-02-01 [cit. 2019-02-01]. Dostupné online. (česky) ↑ Výroční zpráva společnosti České aerolinie, a.s. za rok 2019, strana 14↑ Úvodní stránka. České aerolinie Cargo [online]. [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. ↑ Forbes.cz - seznam českých miliardářů v roce 2019↑ Smartwings si půjčily v roce 2019 od ČSA přes miliardu, odhalila výroční zpráva↑ ČSA jsou v úpadku. O budoucnosti zadlužené firmy rozhodnou věřitelé. www.seznamzpravy.cz [online]. 2021-03-10 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 1 2 3 Soud poslal České aerolinie do úpadku, správcem se stala společnost Inskol [online]. 2021-03-10 [cit. 2021-03-11].", "question": "Jaká je zkratka Českých aerolinií?", "answers": ["ČSA"]}
{"title": "Proerytroblast", "context": "Proerytroblast (pronormoblast) je prekursorová buňka, první z pěti fází tvorby červených krvinek (erytropoéza). Jde o velkou nezralou buňku s jádrem, která se mění v basofilní normoblast a následně přes polychromatofilní erytroblast, ortochromní erytroblast a retikulocyt a až ve vlastní červenou krvinku – erytrocyt, která už jádro nemá. Proerytroblast je velký jako 2–3 vyzrálé erytrocyty. Je kulatý nebo oválný a obsahuje jádro, které vyplňuje téměř celou buňku. Cytoplazma je sytě modrofialová mívá laločnaté výběžky a neobsahuje žádná granula. == Související články == Erytroblast", "question": "Mají erytrocyty jádro?", "answers": ["Jde o velkou nezralou buňku s jádrem, která se mění v basofilní normoblast a následně přes polychromatofilní erytroblast, ortochromní erytroblast a retikulocyt a až ve vlastní červenou krvinku – erytrocyt, která už jádro nemá."]}
{"title": "Městečko Twin Peaks", "context": "Městečko Twin Peaks (v anglickém originále Twin Peaks) je americký televizní dramatický televizní seriál, který vytvořili David Lynch a Mark Frost. Seriál sleduje vyšetřování brutální vraždy populární dívky a středoškolské královny, Laury Palmerové (Sheryl Lee), jež vede speciální agent FBI Dale Cooper (Kyle MacLachlan). Pilotní díl Městečka Twin Peaks byl poprvé vysílán 8. dubna 1990 na televizní stanici ABC a později bylo natočeno dalších sedm dílů a druhá série, která se dostala do vysílání 10. června 1991. Název seriálu vychází z jeho zasazení do malého fiktivního městečka ve státě Washington. Exteriéry byly natočeny v městech Snoqualmie a North Bend. Většina interiérů pak byla natočena v ateliérech v San Fernando Valley, jež se nachází v blízkosti Hollywoodu. Městečko Twin Peaks se stalo jedním z nejlépe hodnocených seriálů 90. let s příznivými kritickými ohlasy na národní i mezinárodní úrovni. Seriál si získal širokou základnu fanoušků. Stal se součástí popkultury. Na seriál existuje mnoho odkazů v jiných televizních seriálech, reklamách, komiksech, videohrách, filmech a textech písní. Snižující se divácká sledovanost vedla ABC k nátlaku, aby totožnost Lauřina vraha byla odhalena již uprostřed druhé série.", "question": "Kdo hrál postavu Laury Palmerové v seriálu Městečko Twin Peaks?", "answers": ["Sheryl Lee"]}
{"title": "František Továrek", "context": "František Továrek Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. František Továrek Narození 29. září 1915 Konice Úmrtí 1990 (ve věku 74–75 let) Povolání spisovatel Stát Česko Česko Žánr dobrodružná literatura Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. František Továrek (1915 Konice – 1990) byl český učitel, regionální historik, spisovatel dobrodružné literatury pro mládež a překladatel z ukrajinštiny. Patřil k zakládající generaci konických skautů a nějakou dobu oddíl i vedl. [1] Převážnou část života prožil v Jevíčku. [2] Dílo Dobrodružné romány pro mládež Prázdniny na táboře (1977), V kolibě pod Holatýnem (1981), \"Kronika mého oddílu\" (1981), Za vlajkou vpřed (1957), Začarovaný tábor (1981). Historie K poslední poctě (1975) Překladová literatura \"Ježek bohatýr: Povídky a pohádky\" \"Hory a lidé - Reportáže ze Zakarpatska\" Odkazy Reference ↑ http://www.skautikonice.skauting.cz/historie/Historie-na%20net.doc↑ http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/vysadek-gustava-schneidera Externí odkazy Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Továrek http://www.databazeknih.cz/autori/frantisek-tovarek-45315 http://www.knihovna-jevicko.cz/-frantisek-tovarek/ http://www.regionmtj.cz/osobnosti-regionu/ http://www.klub-pratel-boskovic.cz/osobnosti/kouril-frantisek.php http://www.skautikonice.skauting.cz/historie/Historie-na%20net.doc http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/vysadek-gustava-schneidera http://www.divadlo-most.cz/magazin/archiv/2015_01/zajimavosti.html http://www.jevicko.cz/soubory/2015_rijen_priloha_inicialy.pdf Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine Autoritní data: AUT: jk01132836 | ISNI: 0000 0000 5561 4166 | LCCN: n85330433 | VIAF: 35911927 | WorldcatID: lccn-n85330433 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Česko | Lidé | Literatura", "question": "K zakládající generaci jakých skautů patřil František Továrek?", "answers": ["konických"]}
{"title": "R", "context": "R.E.M. (vyslov.\"ár-í-em\") byla americká rocková skupina, kterou v roce 1980 ve městě Athens v Georgii založili bubeník Bill Berry, kytarista Peter Buck, baskytarista Mike Mills a zpěvák Michael Stipe. R.E.M. patří mezi první kapely hrající alternativní rock, které se dostaly do povědomí širokého spektra posluchačů. Svůj první singl, \"Radio Free Europe\" vydali v roce 1981 u labelu Hib-Tone. V roce 1982 následovalo vydání EP Chronic Town u I.R.S. Records a alba Murmur v roce 1983, které se dočkalo velice pozitivních reakcí ze strany hudebních kritiků. V následujících letech dosáhli R.E.M. díky dalším albům úspěchů na alternativní scéně. V roce 1987 vstoupili do mainstreamu hitem \"The One I Love\" a o rok později podepsali smlouvu s Warner Bros. Records. Na začátku 90. let vydali R.E.M., v té době často označováni za průkopníky alternativního rocku, velice úspěšná alba Out of Time (1991) a Automatic for the People (1992), jejichž zvuk se však lišil od doposavadních alb kapely. S albem Monster (1994) se R.E.M. vrátili k více rockovému zvuku a po šestileté odmlce se vydali na turné, které však poznamenaly zdravotní potíže členů kapely. V roce 1997 prodloužili R.E.M. smlouvu s Warner Bros. za tehdy rekordních 80 milionů dolarů. Následujícího roku kapelu z osobních důvodů opustil bubeník Bill Berry a kapela byla od té doby tříčlenná. R.E.M. hráli a vydávali desky i v prvním desetiletí 21. století, avšak ty se setkaly se smíšenými reakcemi kritiků a fanoušků. Kapela se také aktivně angažuje v různých politických a společenských hnutích. V roce 2007 byli R.E.M. uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame.", "question": "Ve kterém roce byla založena americká rocková skupina R.E.M.?", "answers": ["1980"]}
{"title": "Mezinárodní den proti homofobii", "context": "17. květen byl zvolen jako den, kdy došlo k vyškrtnutí homosexuality z Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace (1990). Smyslem IDAHO je akcentace respektování práv lidí s jinou než heterosexuální orientací a ukončení diskriminace a násilí pramenící z homofobie. Pro svátek se od roku 2009 používá i název Mezinárodní den proti homofobii a transfobii. Z anglického pojmenování International Day Against Homophobia (and Transphobia) pochází zkratka IDAHO. Na národní úrovni proběhl Den proti homofobii poprvé v Kanadě roku 2003. Iniciátorem Mezinárodního dne proti homofobii se stal francouzský akademik a aktivista Louis-Georges Tin, zakladatel koordinačního výboru IDAHO. Poprvé proběhly akce k tomuto dni ve 40 zemích v roce 2005. Na institucionální úrovni jej jako první hlasováním parlamentu uznala Belgie, následovaly další země. Evropský parlament přijal v roce 2006 usnesení o homofobii v Evropě, v němž zmínil i IDAHO. O rok později v novém usnesení schválil každoroční vyhlášení 17. května za Mezinárodní den proti homofobii. 15. května 2009 vydal generální tajemník Rady Evropy Terry Davis rezoluci u příležitosti IDAHO: V roce 2010 podpořili Mezinárodní den proti homofobii prohlášeními mj. vrcholní představitelé Evropské unie, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek a místopředsedkyně Evropské komise Viviane Redingová. V ruském Petrohradě a v menší míře i v dalších městech byl v roce 2009 uspořádán happening Odhalení duhy (Rainbow Flash). V roce 2010 se tato tradice rozšiřuje do dalších zemí Evropy a světa. V České republice se u příležitosti Mezinárodního dne proti homofobii poprvé v roce 2008 uskutečnil Běh proti homofobii a mimořádná projekce dokumentu S důvěrou a láskou s udělením Ceny Colour Planet za mimořádný přínos LGBT minoritě (získal ji Jiří Hromada).", "question": "Na který den v roce připadá Mezinárodní den proti homofobii?", "answers": ["17. května"]}
{"title": "Seznam okresů v Česku", "context": "Okresy jsou územní jednotky, na které se člení Česká republika, i některé ostatní (zejména evropské) státy. Okresy uvedené v tabulce vznikly v roce 1960, pouze okres Jeseník až v roce 1996. Jejich hranice se od té doby mnohokrát měnily, například v roce 2016, v rámci optimalizace vojenských újezdů,[1] a naposledy 1. ledna 2021, aby korespondovaly s hranicemi správních obvodů.[2] Název okresu Zkratka Rozloha[km²] Počet obyvatel(ČSÚ 2011) Hustota zalidnění[obyv./km²] Počet obcí Samosprávný kraj(kraj od roku 2000) Územní kraj(kraj v letech 1960–2020) Okres Benešov BN1 474,6995 459 64,73 114 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Beroun BE661,9186 160 130,17 85 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Blansko BK862,65105 708 122,54 116 Jihomoravský krajJihomoravský kraj Okres Brno-město BM230,22385 913 1 676,28 1 Jihomoravský krajJihomoravský kraj Okres Brno-venkov BI1 498,95206 300 137,63 187 Jihomoravský krajJihomoravský kraj Okres Bruntál BR1 536,0692 693 60,34 67 Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Břeclav BV1 048,91112 828 107,57 63 Jihomoravský krajJihomoravský kraj Okres Česká Lípa CL1 072,91100 756 93,91 57 Liberecký krajSeveročeský kraj Okres České Budějovice CB1 638,30186 462 113,81 109 Jihočeský krajJihočeský kraj Okres Český Krumlov CK1 615,0360 516 37,47 46 Jihočeský krajJihočeský kraj Okres Děčín DC908,58128 834141,80 52 Ústecký krajSeveročeský kraj Okres Domažlice DO1 123,4659 926 53,34 85 Plzeňský krajZápadočeský kraj Okres Frýdek-Místek FM1 208,49207 756 171,91 72 Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Havlíčkův Brod HB1 264,9594 217 74,48 120 Kraj VysočinaVýchodočeský kraj Okres Hodonín HO1 099,13153 225 139,41 82 Jihomoravský krajJihomoravský kraj Okres Hradec Králové HK891,62162 661 182,43 104 Královéhradecký krajVýchodočeský kraj Okres Cheb CH1 045,9490 188 86,23 40 Karlovarský krajZápadočeský kraj Okres Chomutov CV935,30122 157 130,61 44 Ústecký krajSeveročeský kraj Okres Chrudim CR992,62103 199 103,97 108 Pardubický krajVýchodočeský kraj Okres Jablonec nad Nisou JN402,3088 200 219,24 34 Liberecký krajSeveročeský kraj Okres Jeseník JE 718,9638 779 53,94 24 Olomoucký krajSeveromoravský kraj Okres Jičín JC886,6379 702 89,89 111 Královéhradecký krajVýchodočeský kraj Okres Jihlava JI1 199,32110 522 92,15 123 Kraj VysočinaJihomoravský kraj Okres Jindřichův Hradec JH1 943,6990 604 46,61 106 Jihočeský krajJihočeský kraj Okres Karlovy Vary KV1 514,95115 446 76,20 54 Karlovarský krajZápadočeský kraj Okres Karviná KI356,24256 394 719,72 17 Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Kladno KD719,61158 799 220,67 100 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Klatovy KT1 945,6985 726 44,06 94 Plzeňský krajZápadočeský kraj Okres Kolín KO743,5796 001 129,11 89 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Kroměříž KM795,67105 569 132,68 79 Zlínský krajJihomoravský kraj Okres Kutná Hora KH916,9373 404 80,05 88 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Liberec LI988,87169 878", "question": "Jaká je zkratka okresu Hradec Králové?", "answers": ["HK"]}
{"title": "Jan Žižka", "context": "Také vojsko se bouřilo v táboře, říkajíc, že se nesluší obléhati to město, jež jest hlavou království a s nimi ve víře souhlasí, že brzy upadne moc česká, jestliže nepřátelé poznají jejich rozdvojení.\" Sotva se slepý hejtman dozvěděl o čem se v jeho vojsku otevřeně hovoří, učinil prý veřejné prohlášení a naprosto změnil smýšlení svého lidu. Smír mezi oběma tábory, sjednaný s pomocí Jana Rokycany, husity opět stmelil do jedné unie. Během několika dní pak dospěli k vzájemné dohodě o společné výpravě na Moravu, kde operovala vojska vévody Albrechta, zetě krále Zikmunda. === Smrt === Husitské vojsko vyrazilo na moravskou výpravu 23. září 1424 a jednotlivé odřady patrně postupovaly odděleně, neboť Žižka se v průběhu tažení rozhodl pro samostatnou akci, jíž bylo obležení hradu u Přibyslavi. Zde 11. října podlehl následkům nedostatečně léčeného \"hlíznatého\" onemocnění. Převážná většina historických záznamů hovoří o tom, že slepý vojevůdce zemřel na následky hlízy. Tradičně byl tento symptom spojován s formou moru, při němž se hlízy tvoří zejména v tříslech a podpaží (z lékařského hlediska jde o zduření uzlin, které vzniká při jakémkoliv zánětlivém procesu). Avšak tuto spojitost vyvrací hned několik faktů. Mor byla nemoc s vysokou nakažlivostí a kronikáři příchod epidemie tradičně zaznamenávali. Z roku 1424 neexistuje jediný záznam, jenž by dosvědčoval, že se v té době morová nákaza v Čechách vyskytovala; Staré letopisy ji dokládají až v roce nastávajícím. Písemné prameny dále hovoří o tom, že u lože umírajícího se nacházeli Žižkovi spojenci spolu s významnými osobnostmi té doby a z epidemiologického hlediska není prakticky možné, aby se podobné onemocnění uprostřed celého vojska týkalo pouze jediné osoby, nehledě na skutečnost, že žádný z přítomných u Žižkova skonu později neonemocněl. Další alternativou vojevůdcova úmrtí byla otrava.", "question": "Kde zemřel Jan Žižka?", "answers": ["Přibyslav"]}
{"title": "Zub", "context": "Zuby vznikly modifikací plakoidních šupin ryb, u některých druhů ryb si tento tvar zachovávají i do dnešních dnů. U obojživelníků a většiny plazů zuby vyrůstají přímo z čelistní kosti, u krokodýlů, vyhynulých dinosaurů a savců včetně člověka jsou zuby zasazené v zubních lůžcích. Čelistní kost je krytá dásní, která zuby pevně obemyká. Zuby člověka (a obecně všechny brachiodontní zuby) se skládají ze tří částí, z kořene, krčku a korunky. Korunka je ta část zubu, která vyčnívá ze zubního lůžka a je pokrytá sklovinou, nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je tvořená mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry. Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které je zubní dřeň. Do zubní dřeně kanálky v kořenech zubu pronikají drobné cévy a také nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Zubní cement je vláknitá kost, která v tenké vrstvě kryje kořen zubu. Zuby dospělých přirozeně tmavnou během zrání, zubní dřeň v zubech se zmenšuje a je nahrazován dentinem (zubovinou). U lidského zárodku se chrup začíná vyvíjet asi v šestém měsíci. Od šestého do osmého měsíce dochází k prořezávání zubů, jak roste zubní kořen, tak tlačí korunku skrze dáseň. Zuby mléčné jsou jen dočasným souborem, ve kterém chybí třenové zuby a zuby moudrosti. Říkáme mu dentes decidui nebo dentes lactei. Jako první prořezávají dolní vnitřní řezáky a pak horní vnitřní řezáky. Stálý chrup (dentes permanentes) je tvořen spolu s mléčným chrupem, ale je v klidu do pátého, šestého až sedmého roku, kdy jejich růst naruší kořeny dočasných zubů, což vede k jejich vypadnutí.", "question": "Čím je pokrytá korunka lidského zubu?", "answers": ["sklovinou"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Povrch měsíce je geologicky mladý a hladký, nalezeno bylo jen několik impaktních kráterů, pohoří a kryovulkánů. Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog. Podnebí, jež zahrnuje i větrnost a kapalné srážky, vytváří na povrchu měsíce útvary podobné pozemským – duny, řeky, jezera, moře (z kapalného methanu) a delty, a vykazuje sezónní změny podobně jako na Zemi. Methan se na Titanu nachází pod povrchem i na povrchu v kapalné fázi, odtud se vypařuje do dusíkové atmosféry a opět ve formě srážek dopadá na povrch – tento methanový cyklus se velmi podobá koloběhu vody na Zemi, probíhá však za výrazně nižších teplot okolo 94 K (−179,2 °C). Vzhledem k existenci atmosféry a přítomnosti organického materiálu existují různé teorie zabývající se možností existence života na Titanu. Podmínky na povrchu jsou obdobné těm, jaké panovaly na pravěké Zemi při vzniku života.", "question": "Který plyn je hlavní složkou atmosféry Titanu?", "answers": ["dusík"]}
{"title": "George W", "context": "George Walker Bush (* 6. července 1946) je bývalý 43. prezident Spojených států amerických, člen Republikánské strany, pocházející z prominentní rodiny Bushů. Mezi dalšími vlivnými členy této rodiny jsou jeho děd, senátor Prescott Bush, jeho otec George H. W. Bush, 41. prezident USA, a jeho bratr Jeb Bush, exguvernér státu Florida. Před prezidentskou kandidaturou podnikal George W. Bush v ropném průmyslu a vlastnil profesionální baseballové mužstvo. Byl 46. guvernérem státu Texas a vyhrál nominaci Republikánské strany na prezidenta. Prezidentem se stal v kontroverzních volbách z roku 2000, kdy jeho hlavním soupeřem byl bývalý viceprezident Al Gore z Demokratické strany. Uspěl i při kandidatuře na druhé funkční období, když v roce 2004 porazil Massachusettského senátora Johna Kerryho. V letech 2000 a 2004 jej časopis Time vyhlásil Osobností roku. George W. Bush se narodil ve městě New Haven ve státě Connecticut, avšak vyrůstal v Midlandu a Houstonu v Texasu. Přes léta a většinu prázdnin trávila rodina v Bush Compound v Maine. Stejně jako otec vystudoval G. W. Bush Phillips Academy (září 1961 - červen 1964) a posléze univerzitu Yale (září 1964 - květen 1968). Na Yale se přidal k studentské skupině Delta Kappa Epsilon (jejímž prezidentem byl od října 1965 do svojí promoce) a tajné společnosti Skull and Bones. Byl studentem kategorie \"C\", dosáhl skóre 77 procent (bez \"A\" hodnocení a s jedním hodnocením \"D\" z astronomie), s průměrným ročním hodnocením 2,35 ze 4,00. Působil jako roztleskávač (cheerleader) u univerzitního týmu. Získal titul \"Bakalář filosofických věd\" z historie v roce 1968. Po promoci z Yale nastoupil v roce 1968 vojenskou službu u texaské Národní letecké gardy jako pilot vojenských letadel F-102. Z tohoto důvodu se nezúčastnil války ve Vietnamu. Byl jednou povýšen na prvního důstojníka. Podle deníku Boston Globe v záznamech Národní letecké gardy je rok a půl dlouhé \"bílé místo\" (mezi lety 1972 a 1973), ve kterém není o Georgi W. Bushovi žádná zmínka.", "question": "Kolikátým prezidentem Spojených států amerických byl George W. Bush?", "answers": ["43."]}
{"title": "Ferrari", "context": "Ferrari je italská automobilová značka, která proslula především svými sportovními vozy a účastí v automobilových závodech (v počátcích především v závodech Formule 1). Firmu založil bývalý automobilový závodník Enzo Ferrari, byla součástí koncernu Fiat. Sídlí v italském městě Maranello. V roce 2016 činila produkce přes 8 000 vozů. Do roku 2018 vyrobila firma za celou svou existenci více než 190 000 automobilů. == Historie == === 1929–1946 === Když v roce 1929 zakládal Enzo Ferrari v Modeně společnost Scuderia Ferrari určenou k sponzorování amatérských automobilových jezdců, vůbec neměl v úmyslu vyrábět silniční vozy. Ferrari připravoval a úspěšně pomáhal v závodění mnoha jezdcům firmy Alfa Romeo až do roku 1938, kdy byl oficiálně zaměstnán jako šéf závodního týmu Alfy. V roce 1940 Alfu Romeo částečně převzala italská vláda, v rámci válečné zbrojní výroby. Divize, kterou řídil Ferrari byla však tak malá, že se jí tato situace nedotkla. Protože byla Ferrarimu závodní činnost po dobu čtyř let zakázána ve smlouvě s Alfou, Scuderia se přeměnila na Auto Avio Costruzioni Ferrari, vyrábějící stroje a díly pro letectví. Pod označením SEFAC (Scuderia Enzo Ferrari Auto Corse) Ferrari během \"nezávodního\" období vyrobil jediný typ závodního vozu Tipo 815. To byl vlastně první automobil Ferrari. Představil se v roce 1940 v závodě Mille Miglia, kde jediné dva prototypy řídili Lotario Rangoni a Alberto Ascari, ale díky válce se v tomto závodě s velkou konkurencí poměřit nemohli. V roce 1943 Ferrari přemístil továrnu do Maranella, kde působí dodnes. Továrna byla v roce 1944 bombardována a v roce 1946 byla přestavěna a přibyly i nové provozy pro výrobu silničních vozů. === 1945–současnost === Prvním skutečným závodním vozem Ferrari se v roce 1948 stal 125 S, poháněný dvanáctiválcovým vidlicovým motorem o objemu 1,5 litru. Enzo celkem nerad stavěl a prodával automobily, ale musel, aby mohl dále podporovat tým Scuderia, protože jeho životní láskou bylo jen závodění. Mezitím si však jeho vozy rychle získaly pověst výjimečných automobilů. Enzo byl proslulý svou \"nelibostí\" balzak z nichž většinu považoval za lidi, kteří si jeho vozy kupují kvůli prestiži a ne kvůli technickým a sportovním výkonům. Výkony jeho automobilů v té době převyšovaly jen vozy španělské firmy Pegaso, která však později zanikla. Silniční vozy Ferrari, známé také svým pozoruhodným designem, navrhovala nejlepší návrhářská studia jako Pininfarina, byly po dlouhou dobu nezbytným doplňkem nejbohatších lidí. Na návrzích se podílely v průběhu doby i firmy Scaglietti, Bertone, Touring, Ghia, a Vignale.", "question": "Která italská automobilka vyrábí sportovní vozy typicky červené barvy?", "answers": ["Ferrari"]}
{"title": "Michaela", "context": "Michaela (nebo také Michala) je ženské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 19. října. Původ jména je hebrejský, מִיָאֵל (Mika'el) znamená \"podobný Bohu\". Zdrobnělina Mika znamená v japonském přepise krásná vůně. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména Velmi častý, velmi oblíbené. Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je +4,4%, což svědčí o poměrně strmém nárůstu obliby tohoto jména. V lednu 2006 se podle údajů ČSÚ jednalo o 12. nejčastější ženské jméno mezi novorozenci. Míša, Michalka, Miška, Mišička, Mišulka, Mišutka, Míšenka, Elka, Mušina slovensky, německy, anglicky: Michaela polsky: Michalina rusky: Michajlina srbochorvatsky, bulharsky: Michaila. maďarsky: Michaéla italsky: Micaela španělsky: Miguela francouzsky: Michéle nizozemsky: Michelina nebo Michaëla dánsky: Michala norsky: Michelle švédsky: Mikaela Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je +4,8%, což svědčí o poměrně strmém nárůstu obliby tohoto jména.", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek ženského jména Michaela?", "answers": ["19. října"]}
{"title": "Řím", "context": "Piazza del Quirinale, náměstí na pahorku Quirinale (Kvirinál), uprostřed stojí kašna s egyptským obeliskem; na severní straně je historická letní rezidence papežů Palazzo del Quirinale z druhé poloviny 16. století, od roku 1946 sídlo italského prezidenta Piazza della Repubblica je prostranství před nádražím Termini Piazza Colonna, v centru náměstí stojí sloup Marca Aurelia, severně leží Palazzo Chigi z konce 16. století, sídlo italské vlády == Kultura == === Kinematografie === V Římě se nachází také studia Cinecittá, největší zázemí televizní a filmové produkce na evropském kontinentě a také centrum Italské kinematografie, kde se natáčí velké množství současných kasovních trháků. Čtyřiceti hektarový komplex studií je od Říma vzdálen 9 kilometrů a je součástí jedné z největších produkčních komunit na světě, druhý po Hollywoodu. Komplex zaměstnává přes 5000 profesionálů – od specialistů na šití dobových kostýmů po experty přes vizuální efekty. Na tomto místě bylo realizováno více než 3000 projektů, od nedávných filmů jako Umučení Krista, Gangy New Yorku, Řím, (seriál HBO), Vodní život a Dekameron Dina De Laurentiise po filmové klasiky jako Ben-Hur, Kleopatra a filmy Federika Felliniho. Studia Cinecittá byla založena roku 1937 Benitem Mussolinim, a během druhé světové války byla bombardována Spojenci. V padesátých letech se pak stala hlavním místem natáčení některých velkých amerických filmových společností a následně nejvíce spjatá právě s Federikem Fellinim. Dnes je komplex Cinecittá jediným studiem na světě s plně před-produkčním, produkčním a po-produkčním vybavením na jednom místě, které umožňuje režisérům a producentům vkročit se scénářem a odejít s hotovým filmem. == Vývoj počtu obyvatel == == Partnerská města == Achacachi, Bolívie Bělehrad, Srbsko Cincinnati, USA Madrid, Španělsko New York, USA Paříž, Francie Peking, Čína", "question": "Kdy byla založena studia Cinecittá?", "answers": ["1937"]}
{"title": "Mořská voda", "context": "Slaná nebo mořská voda je voda z moře, oceánu nebo slaného jezera, která obsahuje chemické látky způsobující její slanost (salinitu), rozdílnou hustotu a například i rozdílnou teplotu mrznutí než u sladké vody. Slaná voda na Zemi obsahuje mnoho chemických látek, ale pouze malá část je zde zastoupena výrazněji (ostatní jen v minimálních koncentracích). Je to hlavně chlorid sodný, sírany, uhličitany a jiné soli (které všechny dohromady tvoří mořskou sůl), a také plyny jako dusík, kyslík či CO2. Mořská voda má v pozemských oceánech a mořích průměrnou salinitu kolem 3,5 %. To znamená, že každý kilogram mořské vody obsahuje přibližně 35 gramů rozpuštěné soli (většinou, i když ne zcela, se jedná o ionty chloridu sodného: Na+, Cl-). Průměrná hustota mořské vody na Zemi na povrchu oceánu je 1,025 g/ml; mořská voda má větší hustotu než sladká voda (ta dosahuje maximální hustoty 1,000 g/ml při teplotě 4 °C). Takováto slaná voda mrzne v průměru až při teplotě -2 °C. Světový oceán také obsahuje různé kovy a jejich významným zdrojem jsou podmořské hydrotermální prameny. Podrobnější informace naleznete v článku Salinita. Mořská voda obsahuje množství iontů, které mají buď kladný a nebo záporný náboj. Nejvíce zastoupeny jsou záporné ionty (anionty) chloru a kladné ionty (kationty) sodíku, které dohromady vytváří mořskou sůl, známou jako kuchyňská sůl. Ta tvoří 85 % ze všech rozpuštěných látek v mořské vodě. Teplota tání (bod tuhnutí) mořské vody se vlivem salinity pohybuje kolem -1,8 °C.", "question": "Jaká je průměrná salinita mořské vody?", "answers": ["3,5 %"]}
{"title": "Evropská kosmická agentura", "context": "Evropská kosmická agentura (European Space Agency, ESA; Agence spatiale européenne, ASE) je mezivládní organizace pro využití vesmíru, která má v současnosti 22 členských států včetně České republiky. Sídlo jejího ředitelství je v Paříži a její jednotlivá centra jsou ve zbytku Evropy. Zaměstnává zhruba 2 000 zaměstnanců (včetně subdodavatelů a zaměstnanců jednotlivých státních kosmických agentur) a v současnosti má roční rozpočet přibližně 3 miliardy €. Kosmodromem ESA je Guyanské kosmické centrum v Kourou v jihoamerické Francouzské Guyaně, díky jejíž blízkosti k rovníku může snadno dosáhnout komerčně důležité oběžné dráhy. Díky spolehlivému a výkonnému nosiči Ariane 4 ESA získala důležité místo na trhu kosmických dopravců posílené v současnosti novou výkonnou raketou Ariane 5. V posledních letech se ESA stala druhým nejvýznamnějším hráčem na poli kosmického výzkumu spolu s NASA. Je to také čtvrtá největší kosmická agentura na světě. == Historie == ESA byla zřízena Úmluvou o založení ESA ze dne 30. května 1975. V nové agentuře byly sjednoceny Evropská organizace pro výzkum vesmíru (ESRO – European Space Research Organisation) a Evropská organizace pro vývoj startovacích zařízení (ELDO – European Launch Development Organisation), která se stala její součástí pod názvem Evropské centrum výzkumu vesmíru a technologií (ESTEC - European Space Research and Technology Centre). == Členské státy, rozpočet a organizační struktura == Členy ESA je dvacet dva států: Belgie, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Rumunsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Slovinsko a Lotyšsko mají podepsanou s ESA smlouvu o spolupráci PECS (trvání pět let), která jim umožňuje zapojení se do většiny programů a je předstupněm k plnému členství. Česko začalo o plném členství v ESA vyjednávat v červnu 2007 a stalo se plnohodnotným členem dne 12. listopadu 2008. Kanada, která díky své formální příslušnosti k britskému Společenství národů má úzké vztahy s Evropou, je od roku 1979 spolupracující zemí a zapojuje se do vybraných projektů ESA na základě vzájemných smluv. ESA také spolupracuje s Evropskou unií, na které ale je formálně nezávislá.", "question": "Jakou zkratku má Evropská kosmická agentúra?", "answers": ["ESA"]}
{"title": "Italská vlajka", "context": "Vlajka Itálie (italská trikolóra) má tři stejně široké, svislé pruhy v barvě zelené, bílé a červené. Byla odvozena z francouzské vlajky, modrý pruh však byl nahrazen zeleným pruhem (tato barva byla od francouzské revoluce považovaná za symbol svobody, rovnosti a nového politického pořádku). V současné podobě se používá od 19. června 1946 a byla oficiálně přijata k 1. lednu 1948. Výklad barev je následující. Zelená reprezentuje zemi plání a kopců, bílá symbolizuje sníh z Alp a červená symbolizuje krev prolitou ve válkách za italskou nezávislost. O něco více náboženský výklad je, že zelená znamená naději, bílá představuje víru a červená představuje křesťanskou lásku, a to odkazuje na tři teologické ctnosti. Oficiální odstíny jsou tyto: zeleň luční, běloba mléčná a červeň rajčatová. == Další italské vlajky == == Historie vlajky == Vlajka vznikla v roce 1796, když byla vytvořena lombardská národní garda a následně italská dobrovolná \"lombardská\" legie. Barvy navrhl Napoleon, který měl v oblibě právě zelenou (podobná trikolóra se však objevila již při studentských demonstracích v Bologni roku 1795). V roce 1797 se stala vlajkou republiky Cisalpinské a roku 1802 republiky Italské (přeměněné v letech 1805 - 1814 na Italské království, které Napoleona zradilo). Restaurace se dočkala roku 1848, kdy ji učinil sardinský král Viktor Emanuel II. svou vlajkou a do jejího středu přidal znak savojského domu - bílý kříž na červeném, modře lemovaném štítě. V této podobě se trikolóra stala roku 1861 vlajkou sjednocené Itálie. V roce 1946, kdy se země stala republikou, byl královský znak z vlajky odstraněn. V současné podobě se používá od 19. června 1946 a byla oficiálně přijata k 1. lednu 1948. Historické vlajky Itálie == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Talianska na slovenské Wikipedii. === Související články === Státní znak Itálie Italská hymna Dějiny Itálie Mexická vlajka === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Italská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou má barvu Italská vlajka?", "answers": ["zelené, bílé a červené"]}
{"title": "Václav I", "context": "Václav I. (1205 – 23. září 1253 Počaply u Berouna), zvaný též Jednooký, byl čtvrtý český král z rodu Přemyslovců, druhorozený syn Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské. == Původ == Potomci Přemysla a Konstancie projevovali v přemyslovském rodě až nezvyklou rodinnou soudržnost (přesto mezi sourozenci vzniklo několik sporů, které se řešily vojensky). Václavovými sestrami byly Anežka Přemyslovna – později svatá Anežka Česká, polská kněžna Anna Lehnická a korutanská vévodkyně Judita; jeho bratři byli moravskými markrabaty, nejdříve Vladislav a poté Přemysl. == Korunovace == Přemysl Otakar I. chtěl zajistit ještě za svého života titul krále pro svého syna Václava tak, aby nevznikaly pochyby o legitimitě Václavovy volby. Celý plán spočíval v tom, že na pražském shromáždění české šlechty v červnu 1216 někdo navrhne zvolení Václava coby českého krále, k čemuž se měl připojit i bratr Přemysla, moravský markrabě Vladislav Jindřich. Jakoby překvapený král bude s tímto záměrem souhlasit. Šlo o to, aby tento akt nepopudil šlechtu, která jako jediná mohla volit českého krále. Plán do písmene vyšel a hned dalšího dne vyslal král za císařem Fridrichem II. posla, který jej o tom informoval.", "question": "Jaké přízvisko měl král Václav I.?", "answers": ["Jednooký"]}
{"title": "Qubit", "context": "Qubit Kvantový bit neboli qubit (čti kjúbit) je jednotka kvantové informace odvozená od klasického bitu. Jedná se o jeden ze stěžejních pojmů v oblasti kvantových počítačů a kvantově informačních protokolů. Qubit je implementován kvantovým systémem, který může nabývat dvou stavů: například foton, který je polarizovaný vodorovně či svisle. Bit v klasickém systému může nabývat jedné ze dvou hodnot, ale kvantová mechanika umožňuje, aby stav qubitu byl jistou kombinací obou hodnot. Název qubit zavedl B. Schumacher v roce 1995[1]. Motivace V klasické počítačové vědě se pracuje s jednotkou informace bitem jako s abstraktním pojmem. Odhlíží se přitom od jeho fyzikální implementace, kterou je nutno zvolit při konkrétní realizaci počítače. Tento abstraktní přístup nám umožňuje zaměřit se čistě na vlastnosti informace a rozvíjet koncept počítání v dostatečné obecnosti. Není třeba v žádném případě uvažovat fyziku výpočetního procesu či způsobu uložení informace. Podívejme se ale na problém z fyzikálního hlediska. Bity jsou vždy reprezentovány stavem nějakého fyzikálního systému, ať už se jedná o pevný disk počítače, různá záznamová media či zpracovávací zařízení. Při práci s bity například dochází k uvolňování tepla jednotlivými součástkami či dochází též k narušování přenosu informace vlivem prostředí. Bity mohou být implementovány jako různě zmagnetované části pevného disku nebo různě velké prohlubně v povrchu kompaktních disků. Obvykle se jedná z mikroskopického hlediska o poměrně velký počet atomů či molekul, které reprezentují jeden bit. Zkusme nyní tuto situaci přenést do mikroskopického světa, kde bychom jeden bit reprezentovali jediným atomem či fotonem. Od bitu požadujeme, aby nabýval dvou hodnot – 0 a 1. V případě fotonu lze tuto vlastnost nasimulovat například odlišnou polarizací. Foton může být polarizován vodorovně či svisle. Tyto dva stavy lze po řadě přirovnat k nule či jedničce bitu. Před zahájením výpočtu si můžeme připravit dostatek fotonů polarizovaných, řekněme, vodorovně a tyto fotony pak vysílat do procesoru. Procesor provede s fotony potřebné operace a nakonec vrátí fotony upravené tak, abychom z jejich polarizace byli schopni vyčíst výsledek výpočtu. Ten zjistíme změřením, jak je každý foton polarizován, buď vodorovně, či svisle. Z polarizace každého fotonu, který opustil procesor, tak zrekonstruujeme řetězec bitů nesoucích cílovou informaci. V právě popsaném mikroskopickém modelu počítání však přichází do hry nový hráč. Je jím kvantová mechanika, jejíž zákony je v mikrosvětě nutno brát v úvahu. Tyto zákony nám mimo jiné říkají, že ačkoli byly fotony na počátku připraveny jako vodorovně polarizované, z procesoru používajícího kvantové brány mohou vylétat fotony, které nejsou polarizovány ani vodorovně ani svisle, ale jejich stav je kombinací obou.", "question": "Co je to qubit?", "answers": ["jednotka kvantové informace odvozená od klasického bitu"]}
{"title": "Národní institut standardů a technologie", "context": "Národní institut standardů a technologie Národní institut standardů a technologie Vznik 1901 Sídlo Gaithersburg, Spojené státy americké Souřadnice 39°7′54,84″ s. š., 77°13′35,04″ z. d. Lídr Patrick D. Gallagher (2008–2014) Mateřská organizace Ministerstvo obchodu Spojených států amerických Zaměstnanců 2 900 Oficiální web www.nist.gov multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Národní institut standardů a technologie (National Institute of Standards and Technology, NIST) je laboratoř měřicích standardů při ministerstvu obchodu USA. Cílem instituce je podpora inovací a průmyslové konkurenceschopnosti USA zlepšováním vědeckých měření, standardů a technologie s ohledem na ekonomickou bezpečnost a zlepšování kvality života. NIST má kolem 2900 zaměstnanců (vědci, inženýři, technici, administrativa), 1800 externích spolupracovníků a rozpočet kolem 850 milionů dolarů. NIST vydává i standardy ohledně šifrování a digitálních podpisů. V tomto je však závislý na NSA.[1] Reference ↑ http://www.pcworld.com/article/2454380/overreliance-on-the-nsa-led-to-weak-crypto-standard-nist-advisers-find.html - Overreliance on the NSA led to weak crypto standard, NIST advisers find Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní institut standardů a technologie na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: ko2007416940 | ISNI: 0000 0001 2158 463X | LCCN: n88112126 | VIAF: 131110795 | WorldcatID: lccn-n88112126", "question": "Jaká zkratka se používá pro Národní institut standardů a technologie v USA?", "answers": ["NIST"]}
{"title": "TV Nova", "context": "Po něm nastupuje do funkce Petr Dvořák z PPF. Následně na to kupuje po dohodě s CME společnost PPF její podíl v ČNTS a uklidňuje tím konflikty. PPF později vyplácí i MEF Holding a získává 85% vliv nad Novou. Zanedlouho PPF prodává svůj podíl opět společnosti CME, kde její celý podíl získala v roce 2004. CME zakoupila i zbývající podíly a stala se tak i vlastníkem CET 21. Generálním ředitele i nadále zůstal Petr Dvořák. Televize Nova se poprvé zapnula v pět hodin ráno dne 4. února 1994 pod vedením Vladimíra Železného. Oficiální start proběhl ovšem až v 7 hodin večer živým přenosem z Národního muzea v Praze, odkud bylo zahájeno vysílání v Měšťanské besedě. Přesně v půl osmé večer odstartovaly na obrazovkách televize Nova poprvé Televizní noviny. Po zprávách následovaly Sportovní noviny a Počasí. Prvním filmem, který TV Nova odvysílala byla Obecná škola od Jana a Zdeňka Svěrákových. Po českém filmu následoval hned i zahraniční film Krotitelé duchů.", "question": "Kdy začla vysílat televize Nova?", "answers": ["4. února 1994"]}
{"title": "Afrika", "context": "Afrika (anglicky Africa, francouzsky Afrique, portugalsky África, arabsky أ, Afrī, amharsky አ, 'Äfə, svahilsky Afrika) je třetí největší kontinent po Asii a Americe s celkovou rozlohou přes 30500000 km2, což představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi a včetně ostrovů pokrývá 6 % celkové rozlohy Země. Rozkládá se jižně i severně od rovníku převážně na východní polokouli. Z větší části je obklopena oceány, na východě Indickým oceánem a na západě Atlantským oceánem. Na severu se nachází Středozemní moře, které odděluje Afriku od Evropy. V oblasti Suezské šíje je Afrika spojena s Euroasijskou deskou. Velkou část Afriky tvoří pouště (Sahara, Kalahari), polopouště a savany. V centrální části Afriky se pak nacházejí deštné pralesy. V 55 afrických státech žije celkem přes miliardu obyvatel (2009), což je 15 % celkové populace Země. Vzhledem ke složení obyvatelstva se Africe přezdívá \"černý kontinent\". Dle moderních poznatků je Afrika pravděpodobně kolébkou, odkud vzešel člověk a odkud se rozšířil do ostatních částí planety. Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra (\"země Aferů\").", "question": "Zasahuje Afrika na východní polokouli?", "answers": ["Rozkládá se jižně i severně od rovníku převážně na východní polokouli."]}
{"title": "Sinice", "context": "Zatímco běžné gramnegativní bakterie mají buněčnou stěnu o šířce jen asi 2-6 nanometrů, u jednobuněčných sinic je to asi 10 nanometrů, u vláknitých sinic 15-35 nanometrů a vzácně až 700 nanometrů (u sinice Oscillatoria princeps). Po chemické stránce jsou ale peptidy vytvářející zmíněná příčná spojení spíše charakteristická pro gramnegativní bakterie. Rovněž kyselina teichoová, typická složka stěn grampozitivních bakterií, u sinic chybí. Membrána obsahuje mnohé transportní kanály umožňující pasivní či aktivní transport látek přes stěnu. Příkladem jsou pasivní kanály z proteinu porinu či různé specifické kanály určené pro pomalu difundující látky. U některých vláknitých sinic byly nalezeny v příčných přehrádkách mezi jednotlivými buňkami zvláštní kanály připomínající plazmodezmy rostlin. Směrem ven od vnější plazmatické membrány navíc mají sinice zpravidla slizovou vrstvu (glykokalyx) složenou z lipopolysacharidů. Obecně mívá fibrilární (vláknitou) strukturu. Někdy bývá vyvinuta více a jindy méně a v určitých případech může tvořit silnou homogenní či vrstevnatě uspořádanou pochvu kolem celé buňky (a tento obal je někdy ještě navíc zbarvený). U sinic nikdy nebyly nalezeny bičíky, přesto se ale mnohé z nich (zejména zástupci řádu Oscillatoriales) dokáží po povrchu aktivně pohybovat. Při pohybu je produkováno velké množství slizu, skutečný hnací motor však představují svazky stažitelných bílkovinných vláken umístěných na povrchu buněk. Obvykle se klouzají, někdy však projevují i zvláštní typ rotačního pohybu (který dal jméno například českému rodu Oscillatoria, drkalka). V protoplastu (vnitřním prostoru) sinic není v porovnání s eukaryotickými buňkami takové množství organel. Obvykle se rozlišují dva typy cytoplazmy: na povrchu buněk bývá výrazně barevná chromatoplazma, obsahující velké množství fotosyntetických barviv, zatímco uvnitř je centroplazma neboli centroplazmatická oblast, kde převládá sinicová DNA, ribozomy a podobně. Ribozomy sinic jsou prokaryotního typu: jejich malá podjednotka obsahuje 16S RNA, zatímco velká podjednotka 23S RNA. DNA vytváří jedinou kruhovitou molekulu DNA, nazývanou nukleoid, která neobsahuje histony. Velikost genomu se pohybuje od asi 1,7 milionu párů bází (Prochlorococcus) až po asi 8,9 milionu párů bází (Nostoc punctiforme). Zajímavá je skutečnost, že sinice mohou mít více kopií své genetické informace, tzn. nemusí být haploidní. Dodatečný genetický materiál mohou také představovat plazmidy, malé kruhové molekuly DNA. Sinice jsou schopné předávání částí své genetické informace z jedné buňky do druhé (tzv. horizontální genový transfer). Další buněčné struktury se vyvinuly u sinic v souvislosti s jejich fotosyntetickým způsobem výživy. Významné jsou zejména thylakoidy, membránou obalené měchýřky uložené podél cytoplazmatické membrány či prorůstající skrz naskrz celou buňkou.", "question": "Dokáží se zástupci řádu Oscillatoriales po povrchu aktivně pohybovat?", "answers": ["U sinic nikdy nebyly nalezeny bičíky, přesto se ale mnohé z nich (zejména zástupci řádu Oscillatoriales) dokáží po povrchu aktivně pohybovat."]}
{"title": "Messier 79", "context": "11,7 miliard let[8] Označení v katalozích Messierův katalog M 79 New General Catalogue NGC 1904 Melottův katalog Melotte 34 Jiná označení M79, NGC 1904, GCl 10,[9] Mel 34[10] (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. Messier 79 (také M79 nebo NGC 1904) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Zajíce. Objevil ji Pierre Méchain 26. října 1780.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 42 100 světelných let a od středu Mléčné dráhy asi 60 000 světelných let.[2] Pozorování Poloha M 79 v souhvězdí Zajíce. M79 se dá najít poměrně snadno protažením spojnice hvězd Arneb (α Leporis) a Nihal (β Leporis) jižním směrem o stejnou vzdálenost, která dělí tyto hvězdy. Pro spatření této hvězdokupy středně velkým triedrem je zapotřebí velmi čistá obloha, ale dalekohled o průměru 80 mm ji ukáže mnohem snadněji. V dalekohledu o průměru 140 mm se při zvětšení 25x ukáže jako kulatá skvrna, ve které se skrývá několik velmi malých hvězd, jejichž počet v dalekohledu o průměru 200 mm naroste na padesát. Při průměru 300 mm se dá rozeznat výrazně více hvězd a v nejjasnější záři uprostřed hvězdokupy je vidět více než stovka hvězd.[11] M79 je možno jednoduše pozorovat z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni.", "question": "Kolik světelných let je vzdálená hvězdokupa Messier 79 od Země?", "answers": ["42 100"]}
{"title": "Šizuoka", "context": "Čúbu Prefektura Prefektura Šizuoka Administrativní dělení 3 čtvrtě Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 1 374 km² Počet obyvatel 697 578 (březen 2018) Hustota zalidnění 507,7 obyv./km² Správa Starosta Nobuhiro Tanabe Vznik 1889 a 2003 Oficiální web www.city.shizuoka.jp Adresa obecního úřadu 5-1 Ótemači, Aoi-ku, Šizuoka-ši, Šizuoka-ken 420-8602 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Šizuoka (japonsky: 静; Šizuoka-ši) je hlavní město prefektury Šizuoka na ostrově Honšú v Japonsku. Ve městě je také přístav (známá lodní trasa Šizuoka-Su-čou). Městské čtvrti Aoi-ku Suruga-ku Šimizu-ku Historie Během období Edo byla Šizuoka nejprve obsazena Tokugawou Iejasuem. V té době se jmenovala Sunpu (駿), což byla zkratka z Suruga no Kokufu. Později se stala lénem Tokugawy Tadanagy (Iejasuova syna) a nakonec byla spravována přímo šógunátem. Moderní město bylo založeno 1. dubna 1889. Sport Město má silnou fotbalovou tradici. Japonské fotbalové ligy (J. League) se účastní klub Šimizu S-Pulse. Rodáci Midori Hondaová (* 1964) – fotbalistka Ecuko Handaová (* 1965) – fotbalistka Čiaki Jamadaová (* 1966) – fotbalistka Sesterská města Omaha, Nebraska, USA (1. duben 1965) Cannes, Francie (5. listopad 1991)", "question": "Jak se jmenuje hlavní město prefektury Šizuoka?", "answers": ["Šizuoka"]}
{"title": "Chris Evans", "context": "Chris Evans Chris Evans Chris Evans v roce 2014 na Comic ConuRodné jméno Christopher Robert Evans Narození 13. června 1981 (39 let) Boston, Massachusetts, USA Alma mater Lincoln-Sudbury Regional High SchoolLee Strasberg Theatre and Film InstituteNewyorská univerzita Aktivní roky od roku 2000 Partner(ka) Jessica Bielová (2001–2006)Minka Kelly (2007–2014)Jenny Slateová (2016–2018) Příbuzní Scott Evans (sourozenec)Mike Capuano (strýc)[1][2] Významné role Captain America Český dabing Libor Bouček Některá data mohou pocházet z datové položky. Christopher Robert „Chris“ Evans (* 13. června 1981, Boston, Massachusetts) je americký herec a režisér. Mezi jeho nejvýznamnější role patří Johnny Storm ve filmech Fantastická čtyřka (2005) a Fantastická čtyřka a Silver Surfer (2007) a Kapitán Amerika ve filmové sérii Marvel Cinematic Universe (2011–2019). V roce 2014 režijně debutoval filmem Noc v New Yorku a v roce 2018 si poprvé zahrál na Broadwayi v divadelní hře Lobby Hero. Životopis Narodil se v Bostonu, vyrůstal v bostonském předměstí Sudbury. Jeho matka Lisa, napůl italského a napůl irského původu, je umělecká ředitelka v divadle Concord Youth Theater, otec Bob je zubařem. Evans má sestry Carly, učitelku dramatické výchovy a angličtiny, a Shannu a mladšího bratra Scotta, rovněž herce. Jejich strýc Mike Capuano, bratr jejich matky, je politik působící ve Sněmovně reprezentantů USA. Evans, který byl vychováván jako katolík, absolvoval Lincoln-Sudbury Regional High School. Kariéra Evans na konferenci k filmu Captain America: Návrat prvního Avengera Po filmu Bulšit (2001) si zahrál hlavní role ve filmech Perfektní skóre a Cellular. Následně se objevil ve dvou nezávislých chicagských snímcích: Nelítostná rasa, ve kterém si zahrál postavu Bryce, a London, kde hrál drogově závislého, jenž má problém se vztahy. V roce 2005 se jako Johnny Storm představil v superhrdinském filmu Fantastická čtyřka, přičemž tuto roli si zopakoval i o dva roky později ve snímku Fantastická čtyřka a Silver Surfer.", "question": "Jaké je jméno herce který ztvárňuje postavu Kapitána Ameriku?", "answers": ["Christopher Robert „Chris“ Evans"]}
{"title": "Krkonošský národní park", "context": "Krkonošský národní park, též KRNAP, je chráněné území nalézající se na geomorfologickém celku Krkonoše v severní části České republiky. Z velké části leží na severozápadu okresu Trutnov, ale zasahuje také do okresu Semily a Jablonec nad Nisou. Severní hranice parku je vedena po státní hranici, která ho současně odděluje od Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně Krkonoš. Hranice ochranného pásma dále pokračuje od Žacléře a pak po ose silnice I/14 k Mladým Bukům, Rudníku, Vrchlabí, Jilemnici, Vysokému nad Jizerou a ke Kořenovu. Vývoj loga Krkonošský národní park byl vyhlášen 17. května 1963 vládním nařízením č. 41/1963, čtyři roky po polském Karkonoskem Parku Narodowem, který byl založen 16. ledna 1959. Roku 1986 byl národní park rozšířen o ochranné pásmo vyhláškou vlády č. 58/1986 Sb. Vládním nařízením č. 165/1991 Sb. byl znovu vyhlášen statut Krkonošského národního parku: \"Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho. přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí.\" Současně s tím bylo rozhodnuto o rozdělení parku do tří zón - přísná přírodní, řízená přírodní a okrajová. Do prvních dvou zón je zákaz vstupu mimo značené cesty. Ve třetí zóně se mohou návštěvníci pohybovat většinou volně i po loukách a lesích. Avšak původní území národního parku bylo zmenšeno. Hranice KRNAP se posunuly více do hor a vyjmuty z KRNAP byla zastavěná území několika měst a tyto oblasti přeřazeny do ochranného pásma, v němž je ochrana na podobné úrovni jako v CHKO. Dvě města uprostřed hor Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou dokonce vytvořila jakési díry v mapě KRNAP. Roku 1992 byly oba národní parky na české i polské straně společně zařazeny do sítě biosférických rezervací UNESCO. Péči o park a administrativní zajištění činností obstarává Správa KRNAP sídlící ve Vrchlabí, terénní služba sídlí ve Špindlerově Mlýně. Příroda Krkonoš je velmi rozmanitá - geologické podloží, jeho dynamický vývoj v minulosti, ovlivnění chladným klimatem a následné oteplení mělo za následek vznik rozmanitých biotopů a zachování pro naši přírodu vzácných druhů jak rostlin, tak živočichů. Vyskytuje se zde asi 300 druhů obratlovců a přes 1200 druhů cévnatých rostlin a několikanásobně více výtrusných rostlin (jako mechy, hlenky, kapradiny, lišejníky atd.). V krkonošské přírodě se vyskytuje několik endemitů. Podrobnější informace naleznete v článku Krkonoše.", "question": "Jakou zkratkou se označuje Krkonošský národní park?", "answers": ["KRNAP"]}
{"title": "SMS", "context": "Služba byla zřejmě ojedinělá, protože většina erotických linek či audiotextových služeb je poskytována na číslech se zvláštním tarifem. Později byl tento druh SMS předplatného provozovatelem erotické linky zrušen. Pro použití Premium Rate SMS existují přísná pravidla.[2] SMS je například možné používat pouze pro činnost, která souvisí s mobilním telefonem. Pravidla se liší podle typu poskytovatele Premium SMS služeb. Rekordy Obyvatelé České republiky jsou v užívání SMS velmi zběhlí a stále je trend takový, že každým rokem vzroste objem poslaných SMS. Může za to především přijatelně nízká cena za jednu odeslanou SMS v kombinaci s tím, že 160 znaků bývá dostačující objem pro komunikaci. [zdroj? ] Klasickým „rekordním“ obdobím bývají Vánoce a Nový rok, kdy zatím v těchto obdobích každým rokem padl rekord za předchozí období. Například v roce 2005 prošlo všemi českými sítěmi na Vánoce 58,5 milionů SMS, což znamená, že na každého občana (včetně kojenců a starých lidí) připadlo 6 odeslaných SMS za jeden den. Na Silvestra bylo toho roku odesláno 33 milionů textových zpráv.", "question": "Jaká je zkratka pro službu krátkých textových zpráv?", "answers": ["SMS"]}
{"title": "Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Mimo to na fakultě působí ještě Úsek edičních činností a fakultní oddělení Centra jazykového vzdělávání. Od roku se 2016 na fakultě vyčlenilo samostatné Centrum celoživotního vzdělávání a některé výzkumné instituty byly v rámci restrukturalizace včleněny pod katedry, a to zejména někdejší Institut pedagogického vývoje do Katedry fyziky, chemie a odborného vzdělávání a Institutu školy a zdraví do Katedry speciální pedagogigky. == Osobnosti == === Děkani === Současným děkanem fakulty je od 1. února 2015 její bývalý absolvent doc. Jiří Němec, do té doby působící jako prorektor pro záležitosti studentů. Do funkce děkana byl zvolen akademickým senátem 29. dubna 2014 všemi 21 hlasy senátorů. === Významní absolventi === Mezi významné absolventy fakulty patří hokejista Josef Augusta, plzeňský politik Martin Baxa, poslanec Petr Gazdík, krasobruslařka Gabriela Hrázská, sportovkyně Šárka Kašpárková, pedagog a současný děkan fakulty Jiří Němec, politik Ivo Vašíček či režisér a moderátor Petr Horký. == Symboly fakulty == === Logo a barva === Logo fakulty představuje otevřená kniha symbolizující vzdělávání a vzdělávací prostředky. Barva fakulty je oranžová (Pantone 1375 C). === Insignie === Insignie tvoří medaile děkanského řetězu navržená Václavem Adonifem Kovaničem. Na aversu je vyobrazen profil a hruď Jana Amose Komenského, revers tvoří vyobrazení rukou předávajících si pochodeň. V duchu hořící pochodně vyrobil Eduard Milén rovněž žezlo. Insignie pochází z roku 1965. Heslem fakulty je latinský výraz \"Traditio Lampadis\" (předávání pochodně). == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Literatura === JANÍK, Tomáš a kol. CVIDOS: Centrum výzkumných institutů a doktorských studií. Vyd. 1. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy Univerzity, 2014, 46 s. ISBN 978-80-210-6991-6.", "question": "Jaká je fakultní barva PdF MU?", "answers": ["oranžová"]}
{"title": "Anglické království", "context": "Anglické království (anglicky Kingdom of England) byl samostatný stát, jehož počátky jako sjednoceného státu sahají do 9. a 10. století a který existoval až do roku 1707. Zahrnoval asi dvě třetiny území jihu ostrova Velké Británie a množství malých ostrovů v jeho okolí. V roce 927 král Ethelstan dobyl Northumbrii a historicky byl prvním králem, který získal kontrolu nad celým územím Anglie. Pozdější ovládnutí Walesu Normany v letech 1067 až 1283 (formálně stvrzené roku 1284) zajistilo jeho kontrolu Anglií a zajistilo platnost anglických zákonů i na velšském území. Anglické království se sloučilo se sousedním Skotským královstvím zákony o sjednocení z roku 1707 a vzniklo tak Království Velké Británie. Anglické království nemá přesné datum založení. Vzniklo ze sedmi anglosaských království (označovaných také jako Heptarchie) - Východní Anglie, Mercie, Northumbrie, Kentu, Essexu, Sussexu a Wessexu. Invaze Vikingů rozbila základy království. Obnovení moci nad původním územím v roku 927 králem Ethelstanem je považováno za počátek sjednoceného království. Anglické a skotské království se roku 1603, poté, co se nástupcem Alžběty I. stal skotský král Jakub I., staly personální unií. Obě země zůstaly samostatné, ale byly spojeny jedním panovníkem, který měl dva tituly - byl králem anglickým a králem skotským. Tato situace se změnila poté, kdy byly skotským a anglickým parlamentem přijaty v první polovině roku 1707 zákony o sjednocení. Byl ustaven institut jednoho panovníka sjednoceného státu a jeden parlament (parlament Velké Británie).", "question": "Má Anglické království přesné datum založení?", "answers": ["Anglické království nemá přesné datum založení."]}
{"title": "Řím", "context": "Řím (italsky a latinsky Roma, přezdívaný též Věčné město) je hlavní město Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma. Leží na řece Tibeře asi 27 km od pobřeží Středozemního moře. Žije zde přibližně 2,873 milionu obyvatel. Řím je největším italským a čtvrtým nejlidnatějším městem v EU, politickým, hospodářským a kulturním centrem mimořádně bohatým na umělecké a historické památky. Jeho rozsáhlé historické centrum je součástí Světového dědictví UNESCO. Vzhledem k založení před více než 2 700 lety (podle římské tradice roku 753 př. n. l.) patří k nejstarším městům v Evropě. Po staletí byl Řím hlavním městem Římské říše, největší evropské velmoci starověku, a kolem roku 100 počet jeho obyvatel přesáhl 1,6 milionu. Město se stalo centrem křesťanství a dodnes je poutním místem. Původně římský jazyk latina je základem mnoha evropských jazyků, římské právo vzorem pro mnoho právních a politických systémů a původně římské písmo se jako latinka stalo nejrozšířenějším písmem na světě. Ve městě sídlí čtyři státní, šestnáct soukromých a sedm papežských univerzit, italská Akademie věd, hlavní italská média a řada mezinárodních organizací. Na území města leží samostatný stát Vatikán, sídlo papeže, hlavy katolické církve. == Geografie == Město leží v krajině nazývané Campagna di Roma, 27 kilometrů od Tyrhénského moře. Historické město se rozkládalo na \"sedmi pahorcích\" na levém břehu řeky Tibery (Tevere): Kapitol, lat. Capitolium, it. Campidoglio, Aventin, lat. Aventinus, Palatin, lat. Palatinus, Caelius Kvirinál,lat. Quirinalis, dnes sídlo italského presidenta, Viminál, lat. Viminalis a Esquilin, lat. Esquilinus.Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou byla Caprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery.", "question": "Kdy byl podle pověsti založen Řím?", "answers": ["753 př. n. l."]}
{"title": "Ruchovci", "context": "Ruchovci (takzvaná škola národní) byli čeští básníci a spisovatelé narozeni mezi lety 1845–1855. Pocházejí vesměs ze zámožnějších středních vrstev nebo inteligence. Almanach Ruch, který poprvé vyšel roku 1868 při příležitosti položení základního kamene Národního divadla, se nápadně odlišoval od almanachu Máje. Vanulo z něho nadšení, odhodlané vlastenectví. U ruchovců znovu ožívá myšlenka slovanské jednoty a do její utopické vize proniká ohlas soudobého sociálního anarchismu (Svatopluk Čech). Přispívali do časopisu Osvěta. Požadovali účinné vlastenectví, obraceli se k slovanskému východu, zejména k Rusku a sledovali se sympatiemi osvobozovací boje balkánských Slovanů (Eliška Krásnohorská, Josef Holeček). Zdůraznili i potřebu užšího svazku se slovenským národem (Adolf Heyduk, Rudolf Pokorný, Frantíšek Táborský). Horlivě překládali ze slovenských literatur, přičemž převažuje zájem o romantickou poezii. Obnovují ve své tvorbě historickou tematiku. Silný je zájem o venkov a selství, v němž se shledává základ národa a ochrana před rostoucí diferenciací národní společnosti. Vlastenecká poezie této generace mívá podobu reflexivní lyriky nebo epiky s historickými či alegorickými látkami, horlí pro národní jednotu a vyzývá k politické aktivitě. Formu i umělecké prostředky čerpají básníci částečně z lidové písňové formy, v epických útvarech napodobují baladu. Vedle toho však vytvářejí i vzrušený patetický sloh, zatížený rétorikou (Čech, Krásnohorská). Ve srovnání s májovci jsou básníci sdružení kolem almanachu Ruch tradičnější v látce i formě. Redaktorem almanachu byl J.V.Sládek, který později z Ruchu vystoupil a přidal se k lumírovcům.", "question": "Ve kterém roce poprvé vyšel almanach Ruch?", "answers": ["1868"]}
{"title": "Dlužicha krvavá", "context": "Pro svůj vzhled i odolnost byla postupně rozšířena do mnoha chladnějších, výše položených částí Ameriky a později i do Evropy. == Ekologie == Ve své domovině planě roste v horách do nadmořské výšky až 2600 m na kamenité, vlhké půdě v částečném stínu, ve středoevropských podmínkách dobře přezimuje. V létě ji prospívá pravidelná, přiměřená zálivka, nesnáší déletrvající sucho. Při dostatku vláhy může být i na plném slunci, jinak v polostínu. Roste i na nevýživné půdě, pro bohaté kvetení je však nutná zemina s dostatkem humusu a živin, nesnáší vysoký obsah vápníku. Je dlouhověký hemikryptofyt rašící počátkem dubna, jeho ploidie je 2n = 14. == Popis == Dlužicha krvavá je, obdobně jako většina dalších druhů rodu, hustě trsnatá, žláznatě chlupatá bylina vyrůstající z tmavě hnědého, větveného oddenku až 10 cm dlouhého, 0,5 cm tlustého a s početnými adventivními kořeny. Lodyhy vysoké 20 až 40 cm jsou přímé, téměř bezlisté, tenké, pevné a obvykle se větví až v květenství. Početné listy, 2 až 5 cm velké, vyrůstají v přízemní růžici, jsou řapíkaté, čepele mají kruhovité, vejčité nebo ledvinovité, na bázi srdčité, po obvodě plytce laločnaté, vroubkované a jsou zbarveny tmavě zeleně se světlejším mramorováním. Na vrcholu lodyhy vyrůstá v řídké latě bez listenů řada růžových až šarlatově červených, široce zvonkovitých, pětičetných květů asi 0,5 cm širokých a 1 cm dlouhých. Kališní lístky jsou žláznaté, načervenalé, nejméně do třetiny srostlé a vytvářejí zvonek obklopující kratší korunní lístky, které jsou růžové až červené a úzce eliptické. Pět krátkých tyčinek nese žluté prašníky, pestík má jednu bliznu. Opylovány jsou hmyzem, především motýly. Plod je jednopouzdrá, oválná, 5 mm velká tobolka. Obsahuje početná, tmavě hnědá, eliptická semena asi 0,5 mm velká. Rostliny se rozmnožují dělení trsů nebo semeny, ze kterých však nemusí vyrůst potomstvo s vlastnostmi rodičů. == Využití == Dlužicha krvavá je v zahradnické praxi považována za volně rostoucí trvalku záhonového charakteru. Je velmi variabilní druh, snadno se kříží, vzniklé hybridy bývají plodné a dále se mohou zkřížit.", "question": "Jakou barvu mají korunní lístky dlužichy krvavé?", "answers": ["růžové až červené"]}
{"title": "Brno", "context": "Po roce 1948 bylo muzeum postátněno a byla provedena rekonstrukce, při níž byly objeveny části středověkých budov. V roce 1968 proběhly velkolepé oslavy 150 let muzea. Později byly přikoupeny a pro muzejní účely rekonstruovány další budovy, např. Palác šlechtičen, či nově postavený pavilon Anthropos. Celý rok 2018 byl ve znamení oslav 200. výročí založení muzea. Ve městě dále sídlí Muzeum města Brna na hradě Špilberk, Technické muzeum v Brně založené v roce 1961, Muzeum romské kultury, Muzeum českého a slovenského exilu 20. století, Diecézní muzeum v Brně a Mendelovo muzeum (jedná se o první celouniverzitní muzeum v Česku, které propaguje velikána světové vědy Gregora Mendela; původně bylo součástí Moravského zemského muzea pod názvem Mendelianum). V Brně sídlí Moravská zemská knihovna, přední odborná veřejná knihovna na Moravě a s přibližně 4 miliony dokumentů druhá největší knihovna ve státě, dále městská veřejná knihovna Jiřího Mahena v Brně s řadou poboček a mnoho dalších menších knihoven. === Umělecké galerie === Největší uměleckou galerií v Brně je Moravská galerie, jež je zároveň druhým největším muzeem umění v Česku. Galerie se zabývá uměním v celé jeho šíři a jejíž tradice sahá až do roku 1818, kdy bylo založeno Františkovo muzeum; v roce 1829 vznikl umělecký spolek, jenž nakupoval první umělecká díla pro tuto galerii. Této galerii patří Pražákův palác, Jurkovičova vila v Žabovřeskách a sbírky v Uměleckoprůmyslovém muzeu či Místodržitelském paláci. Spolu s vídeňským Muzeem užitého umění vlastní a spravuje rodný dům Josefa Hoffmanna v Brtnici u Jihlavy a od roku 1963 pořádá Mezinárodní bienále grafického designu. V prostorách MG se nachází sbírky obrazů (mimo jiné i obrazy Rubense), sbírky rukopisů a dávných děl, sbírky moderního a současného umění (např. Jan Zrzavý), sbírky užitého umění (např. Dušan Jurkovič), sbírky grafického designu (např. Aleš Najbrt, Alfons Mucha), sbírku fotografií (např. Josef Sudek), sbírku uměleckých děl pro nevidomé a slabozraké a sbírku bibliofilií a uměleckých knižních vazeb. Moravská galerie je spojena se jmény jako František Franc, Dagmar Halasová, Vlasta Kratinová, Albert Kutal a August Prokop. Dalšími galeriemi v Brně jsou Dům umění města Brna, jehož součástí je i Galerie G99.", "question": "Jak se jmenuje největší umělecká galerie v Brně?", "answers": ["Moravská galerie"]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "Je známý především svou sérií knih Úžasná Zeměplocha. Do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek. Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham Davidovi a Eileen Pratchettovým. Své vzdělání připisuje High Wycombe Technical High School a Beaconsfieldské veřejné knihovně. Prvním vydaným dílem byla krátká povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu), uveřejněná v jeho školním časopise když mu bylo 13 a poté, v roce 1963, znovu v časopise Science Fantasy, za což obdržel 14 liber. Druhá uveřejněná práce se jmenovala Night Dweller (Noční tvor) a objevila se v 156. čísle časopisu New Worlds v listopadu 1965. Po odchodu ze školy v roce 1965 získal práci v místních novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších regionálních novinách v jihozápadní Anglii včetně Western Daily Press a Bath Chronicle. V tomto novinářském období byl vyslán udělat interview s Petrem Bander van Durenem, jedním z ředitelů malého vydavatelství, kde právě vycházela nová kniha. V průběhu rozhovoru se zmínil, že sám napsal knihu The Carpet People (česky Kobercové).", "question": "Jak se jmenuje první vydané dílo Terryho Pratchetta?", "answers": ["The Hades Business"]}
{"title": "Spánek", "context": "Spánek je útlumově-relaxační fáze organismu, při níž dochází ke změně činnosti mozku doprovázené ztrátou vědomí a podstatně sníženou citlivostí na vnější podněty, dále mimo jiné dochází k uvolnění svalstva, po většinu doby jeho trvání je snížena tělesná teplota, dýchání se zpomaluje a krevní tlak se snižuje. Během spánku se lidem zdají sny a to, jak se zjistilo cíleným buzením při výzkumu, i tehdy, když si po probuzení žádný sen nevybavují. V průběhu spánku se vyskytují časové úseky, kdy mozek, navzdory převážně útlumovému charakteru spánku, intenzivně pracuje. Spánek nám zabere přibližně třetinu života. Rušení nebo neumožnění spánku vede potřebě spánku mimo obvyklou dobu a k psychickým potížím, od mírných až po velmi závažné. U pokusných zvířat se zjistilo, že dlouhodobější (dny až týdny) zamezení spánku vede ke smrti zvířete. Délka spánku u člověka je individuální. Obecně se pro dospělé osoby uvádí 7–8 hodin, ale někteří jedinci mají potřebu spánku odlišnou (kolísá od 4 až po 12 hodin spánku za den[zdroj?", "question": "Pracuje mozek během spánku?", "answers": ["V průběhu spánku se vyskytují časové úseky, kdy mozek, navzdory převážně útlumovému charakteru spánku, intenzivně pracuje."]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava, ovšem Česká astronomická společnost doporučuje psaní s velkým S, tedy Sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006).", "question": "Která je šestá planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Saturn"]}
{"title": "Eugenika", "context": "ČES neúspěšně prosazovala v legislativě např. povinné lékařské vysvědčení před sňatkem a zavedení možnosti přerušení těhotenství na základě eugenické indikace. Roku 1924 byl za pomoci ministerstva veřejného zdravotnictví založen výzkumný a propagační Československý ústav pro národní eugeniku. ČES dále provozoval při univerzitní poliklinice Poradnu pro dědičné choroby. V 30. letech v souvislosti se zavedením sterilizačního zákona v Německu byla znovu obnovena odborná debata o možnosti zavést podobný zákon i v Československu. Od roku 1936 byl připravován návrh samostatného československého zákona o eugenické sterilizaci, na němž pracovali zejména Bohumil Sekla (1901-1987), Vladimír Bergauer (1898-1942) a právnička Jarmila Veselá (1899-1972). Návrh předpokládal vykonání sterilizačního zákroku na základě svolení dané osoby za dohledu odborníků z řad lékařů-eugeniků a sociálních pracovníků. Jako chirurgické zákroky byly navrženy vasoligatura a vasectomie (u mužů) a salpingektomie (u žen). Návrh zákona se ovšem nedostal ani do paragrafované podoby. Po druhé světové válce se proto většina vědců zabývajících se nadále eugenikou označuje za odborníky populační vědy, genetiky člověka či sociobiology. Přejmenovány byly i odborné časopisy a organizace. Jméno Annals of Eugenics se změnilo na Annals of Human Genetics. Americká Dokumentační kancelář pro eugeniku byla přejmenována na laboratoř Cold Spring Harbor a Londýnská Dokumentační kancelář pro eugeniku (založena 1904) se přejmenovala na Galtonovu laboratoř. Eugenická společnost (založena 1907) je dnes Galtonovým institutem. Vědci a některé instituce, které se v nacistickém Německu podílely na rasově motivovaných pokusech na lidech, mohly ve svých výzkumech pokračovat i po válce (ovšem už opravdu vědeckými metodami) . Mezi nacistické eugeniky patřil také dr. Robert Ritter, od roku 1936 ředitel Centra pro rasovou hygienu a výzkum dědičnosti, který po válce pokračoval bez problémů ve své kariéře jako dětský psycholog . Řada dalších nacistických eugeniků – třeba Fritz Lenz nebo Heinrich Schade – získala po válce znovu profesury na německých univerzitách, tentokrát již v oblasti genetiky člověka nebo psychiatrie (nikoli již rasové hygieny a eugeniky). Rasových teorií a přístupů vypracovaných nacistickými příznivci eugeniky využívalo dokonce ještě v roce 1972 Švýcarsko .", "question": "Jak se původně jmenovala Galtonova laboratoř?", "answers": ["Londýnská Dokumentační kancelář pro eugeniku"]}
{"title": "Život", "context": "Život znamená v běžné řeči období od narození člověka nebo živočicha do jeho smrti. Někdy se za jeho počátek pokládá už oplodnění vajíčka (početí). Kromě toho může život označovat také souborný celek, tvořený všemi živými organismy v celé historii Země a charakterizovaný zejména evolucí. Ta část planety Země, kde se živé organismy vyskytují, se nazývá biosféra. Vědeckému zkoumání života se věnuje biologie, která život chápe jako soubor signálních a sebeudržovacích procesů v těle určitého organismu, které zajišťují například látkovou výměnu, dráždivost nebo reprodukci. V přeneseném slova smyslu může být slovem život označováno cokoliv, co žije, co je živé. Z ekologického pohledu se jedná o živou přírodu, ve společenském slova smyslu pak jakákoliv struktura, která vyvíjí nějakou činnost (společenský život). Související informace naleznete také v článku Definice života. Podle prof. Rosypala jsou živé organismy tvořeny buňkami, a to jako jednobuněčné a mnohobuněčné. S jistými výhradami sem patří také nebuněčné organismy, například viry. Nejdůležitější společné vlastnosti živých organismů jsou: Přítomnost nukleových kyselin a bílkovin. Vysoká míra organizace a strukturní složitosti, a to v hierarchii různých vrstev. Organismy jsou ze svého okolí vydělené, ale otevřené: udržují se svým okolím tok látek, energie a informací, takže mohou udržovat ustálený stav své struktury a organizace. Jsou schopny samoregulace (autoregulace), například pomocí zpětných vazeb. Vyznačují se metabolismem, zejména syntézou nukleových kyselin a bílkovin. Mají schopnost samostatné reprodukce a mohou se vyvíjet. \"Obecně je tedy lze charakterizovat jako strukturálně vysoce složité, hierarchicky uspořádané, termodynamicky otevřené a autoregulující se nukleoproteinové soustavy, jejichž podstatnými vlastnostmi jsou metabolismus, autoreprodukce a schopnost vyvíjet se.\" Podrobnější informace naleznete v článku Vznik života. Vznik života je v současnosti ne zcela vyjasněná událost, během které se z neživé hmoty stala hmota živá, jež se začala rozmnožovat, přeměňovat svoje okolí a vyvíjela se. Teorie předpokládájící, že vývoj života probíhal postupně hromaděním nahodilých změn a jejich selekcí (tj evolucí) se nazývá evoluční teorie. V současné době je znám život pouze na Zemi. Nedá se však vyloučit výskyt života i v jiných místech vesmíru. Z pohledu dnešní vědy je pro definování tvora jako živého třeba, aby splňoval tyto podmínky: schopnost samostatně se rozmnožovat, schopnost pohybu, růstu a příjmu energie.", "question": "Co se věnuje vědeckému zkoumání života?", "answers": ["biologie"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Základními kameny romantismu jsou cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středověku) a v exotických zemích. Proti osvícenskému rozumu staví romantismus často iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii. Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci a odhodlání k (rovněž marné) oběti. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění, hudba), ale i životní postoje. Termín romantismus byl odvozen od slova román [zdroj? ], tedy od označení literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické (sentimentální román) či mystické (gotický román) prvky. \"Kdo praví romantismus, praví umění moderní. , to jest intimita, duchovost, barva, touha po nekonečnu, vyjádřená všemi prostředky, jimiž umění vládne.\" (Charles Baudelaire) Rozvoji romantismu napomohl mj. anglický gotický román, který v druhé polovině 18. století v Anglii rozpoutal vášeň pro tajemno a středověk, a německé preromantické literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které ovlivnilo několik generací na přelomu 18. a 19. století. Zatímco gotický román byl módní dobový žánr, kterému literární kritika zpravidla upírá umělecké kvality, díla hnutí Sturm und Drang, jehož čelnými představili byli Johann Wolfgang Goethe a Friedrich Schiller, jsou čtenáři i kritikou ceněna pro svou vysokou uměleckou hodnotu.", "question": "Jaká dvě století zasahují do období romantismu?", "answers": ["konce 18. století a začátku 19. století"]}
{"title": "Hra o trůny", "context": "Hra o trůny (A Game of Thrones) je první kniha z fantasy série Píseň ledu a ohně od amerického autora George R. R. Martina. Kniha poprvé vyšla 6. srpna 1996. V roce 1997 vyhrála cenu Locus a byla nominována na World Fantasy Award. V roce 1998 byla nominována na cenu Nebula. V češtině vyšlo první vydání ve dvou svazcích v roce 2000. V roce 2011 byla kniha adaptována jako první série seriálu HBO, který nese stejné jméno - Hra o trůny. == Děj == První kniha série začíná po patnácti letech vlády krále Roberta Baratheona a sleduje 3 hlavní dějové linie, které se neodehrávají pouze v Západozemí, ale také na obrovském východním kontinentu zvaném Essos. Prolog knihy se odehrává na sever od obří Zdi, která má již po staletí za úkol chránit Sedm království Západozemí před nebezpečím ze severu. Skupina mužů z Noční hlídky, bratrstva, které má za úkol tuto Zeď chránit, je na severu za Zdí na stopě nájezdníků, kterým říkají Divocí. Jsou však nečekaně zmasakrováni nemrtvými tvory, Jinými. Jediného přeživšího ze skupiny pak jako dezertéra z Noční hlídky popraví lord Eddard Stark, strážce severu.", "question": "Kdo je autorem knihy Hra o trůny?", "answers": ["George R. R. Martina"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo president Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány), byl český státník, filozof a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, inicioval Ottův slovník naučný a vstoupil do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program \"realismu\" se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 Masaryk vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem (tzv. hilsneriáda) a proti antisemitským pověrám. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen (jejím jediným) říšským poslancem. Na základě dlouhodobého studia a četných návštěv v Rusku vydával od roku 1913 v němčině své nejrozsáhlejší a ve světě nejslavnější dílo \"Rusko a Evropa\", přeložené do několika jazyků. Svých styků, znalostí i zkušeností Masaryk bohatě využil, když roku 1914 cestoval na Západ a prostřednictvím R. W. Seton-Watsona a dalších seznamoval světové politiky s českými požadavky.", "question": "Kde zemřel Tomáš Garrigue Masaryk?", "answers": ["Lány"]}
{"title": "Lodní doprava na Brněnské přehradě", "context": "Dopravní podnik města Brna (DPMB) provozuje od roku 1946 po celé délce Brněnské přehrady elektrickou lodní dopravu. Lodě jezdí z přístaviště v Bystrci do Veverské Bítýšky, obce nacházející se již za hranicemi Brna, v rozšířené letní sezóně (od konce dubna do poloviny října). O rekreační lodní dopravě se uvažovalo již v době výstavby přehrady ve druhé polovině třicátých let 20. století. O koncesi zažádalo město Brno v roce 1937, tedy v době kdy výstavba přehrady teprve začínala. Koncese byla vydána v roce 1940 a město ji postoupilo Společnosti brněnských pouličních drah jakožto provozovateli městské hromadné dopravy. Kvůli vypuknutí druhé světové války však veškeré aktivity ohledně lodní dopravy na (tehdy) Kníničské přehradě ustaly (název Brněnská přehrada se začal používat až v roce 1959). Došlo ale k objednání dvou lodí. Ty byly i přes obtíže spojené s válečnými událostmi zřejmě v roce 1943 vyrobeny a převezeny z Königswinteru na Rýně (poblíž Bonnu) do Brna, kde byly provizorně uskladněny v tramvajové vozovně Pisárky. Na konci války, v roce 1945, neznámí žháři (zřejmě ustupující němečtí vojáci) zapálili celou pisáreckou vozovnu. Shořelo v ní mnoho tramvajových vozů, obě lodě ale požár přežily, i když jedna z nich byla dost poškozena. Na začátku roku 1946 byla Brnu znovu udělena koncese pro provoz lodní dopravy. Obě lodě byly na jaře důkladně opraveny a převezeny do bystrckého přístaviště. Slavnostní zahájení provozu lodní dopravy na Brněnské přehradě se konalo 5. května 1946.", "question": "Kdo provozuje elektrickou lodní dopravu po celé délce Brněnské přehrady?", "answers": ["Dopravní podnik města Brna"]}
{"title": "Boleslav I", "context": "Boleslav I. zvaný Ukrutný (asi 915 – 967 či 972) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 935–967/972, syn Vratislava I. a Drahomíry, mladší bratr sv. Václava. Není jisté, zda Drahomíra byla matkou obou Vratislavových synů, zcela jistě ale byla matkou Boleslavovou. == Mladší bratr svatého Václava == Mezi knížetem Václavem a jeho mladším bratrem Boleslavem jistě probíhaly názorové spory, ale existují různé pohledy na to, zda se skutečně týkaly náboženství. Častější interpretace poukazuje na důslednou Václavovu politiku v procesu christianizace a upevňování křesťanství v knížectví. Tyto skutečnosti tak mohly vyvolat nesouhlasnou reakci u části českých předáků, kteří odmítli odklon od dosud tradičního uspořádání společnosti na více či méně pohanském základě. Druhá interpretace přihlíží k vnitřnímu uspořádání českého státu a částečně též k Václavovu poměru k Sasku. == Dva možné výklady == Všechny legendy bez rozdílu (ovšem ne se zcela jasným motivem) uvádějí, že 28. září 935 (spíše než 929) došlo ve Staré Boleslavi k Václavově úkladné vraždě, zosnované Boleslavem, kterého ponoukli \"čeští mužové\". Dále pak byli zavražděni i členové Václavovy družiny tak, jak přikazovala tehdejší zvyklost krevní msty. Existují názory, které vyvozují mimo jiné z toho, jak legendisté příběh vyprávějí, že mohlo jít spíš o nešťastnou náhodu a osudné nedorozumění s tragickým koncem a nikoliv o vyvrcholení mocenského boje mezi dvěma tábory Přemyslovců. Jeden z možných nových výkladů události může znít takto: Onoho rána 28. září při cestě do kostela potkal Václav svého bratra. Podle teorie, kterou zastává český historik Dušan Třeštík, rozlítila mladšího Boleslava, který měl s bratrem neustálé spory, povýšenost, s níž ho kníže oslovil.", "question": "Jaké přízvisko měl kníže Boleslav I.?", "answers": ["Ukrutný"]}
{"title": "Kytice (sbírka)", "context": "Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná původní kniha, kterou kdy vydal. Jedná se o sbírku 13 balad inspirovaných lidovou slovesností poukazující na hodnotu mezilidských vztahů. == Doba vzniku Kytice == Polovina básní byla napsána a otištěna před souhrnným vydáním. Z nich nejstarší je Polednice (z roku 1834, tiskem vydána 1840) a Poklad (z roku 1837, tiskem 1838). Starší je též Zlatý kolovrat, Štědrý den a Holoubek. Ostatní balady vznikly v letech 1851-1852. == Raná vydání == Sbírku Kytice z pověstí národních vydal poprvé roku 1853 pražský nakladatel Jaroslav Pospíšil. Sbírka obsahovala 12 básní a nebyla ilustrována. Druhé vydání z roku 1861 (opět nakladatel Jaroslav Pospíšil) bylo rozšířeno o baladu Lilie (a také oddíl Písně). Toto a další dvě Pospíšilova vydání (1871 a 1874) ilustroval dřevorytec František Richter st..Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Zde je vypuštěn oddíl Písně. == Popis a charakteristika díla == Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nikdy nepoužíval); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. Myšlenková báze a etický princip básní má ovšem klasicistní rysy. K jednotlivým básním jsou připojeny poznámky (Poznamenání) obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách. Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, povětšinou matky. Zabývá se zde otázkou lidských vztahů, v nichž ho především zajímá problém viny a trestu. Podle Erbena je nejzákladnějším lidským vztahem pouto mezi matkou a dítětem. Konflikty v lidském životě vznikají především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest. Člověk je v jeho pojetí bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují.", "question": "Kytice je stěžejní dílo kterého autora?", "answers": ["Karla Jaromíra Erbena"]}
{"title": "Sjednocené provincie La Platy", "context": "Sjednocené provincie La Platy Znak Sjednocených provincií La Platy Sjednocené provincie La Platy (španělsky Provincias Unidas del Río de la Plata) byl název pro území dnešních států Argentina, Uruguay a bolivijského departementu Tarija v období od Květnové revoluce v roce 1810 až do poloviny 30. let 19. století (při probíhajících hispanoamerických válkách za nezávislost a formování nových států na jihoamerickém kontinentu. Poté byl tento název nahrazen názvem Argentinská konfederace, ale vztahoval se již pouze na území dnešní Argentiny. Toto označení se používalo do roku 1861. Od té doby nese tento stát název Argentinská republika nebo zkráceně Argentina (Argentina). Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zjednotené provincie La Platy na slovenské Wikipedii. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie Autoritní data: GND: 7730649-1 | LCCN: n88244682 | VIAF: 147574191 | WorldcatID: lccn-n88244682", "question": "Jakým názvem byl nahrazen název Sjednocené provincie La Platy?", "answers": ["Argentinská konfederace"]}
{"title": "Black metal", "context": "Právě jeho drsné vokály, skřípavé a vysoké tóny doprovázené občasnými výkřiky, stejně tak jako texty zaměřené na temná témata a obsahující antikřesťanské a \"satanské\" odkazy, definovaly začátky black metalu. Skupina tento styl použila u prvních čtyř alb, pričemž třetí album Under the Sign of the Black Mark, vydané roku 1987, je nejvíce ovlivňující historii black metalu. Jméno tomuto hudebního stylu však dala až anglická kapela Venom albem Black Metal z roku 1982. Další kapelou patřící k NWOBHM, která přispěla ke vzniku black metalu je kapela Witchfynde (skladba \"wake up screaming\") nebo Death SS (skladba \"Murder Angels\"). K dalšímu definování typických znaků stylu došlo díky kapelám Mercyful Fate, Hellhammer a Celtic Frost, případně první alba Slayer a Possessed. Z českých blackmetalových kapel můžeme zmínit např. Master's Hammer, Root (druhá polovina osmdesátých let), Törr, kteří však stále tvrdí, že hrají \"jen o něco tvrdší rock'n'roll\", či již neexistující kapelu RITUAL, dále potom Enochian, Maniac Butcher, Infernal Heretic nebo třeba Morrior. Další rozmach tento styl zaznamenal v Norsku počátkem devadesátých let v podobě tzv. druhé vlny black metalu. Klíčovou roli v rozvoji skandinávské black metalové scény hrála skupina Mayhem se svým albem Deathcrush z roku 1987 (viz. také dokumentární film Until the Light Takes Us).", "question": "Jaká je národnost kapel Root, Maniac Butcher, Infernal Heretic a Morrior?", "answers": ["českých"]}
{"title": "Tádžikistán na Letních olympijských hrách 2008", "context": "Tádžikistán na Letních olympijských hrách 2008 Tádžikistán na Letních olympijských hrách 2008 Vlajka výpravyIOC kód TJK ZlatáStříbrnáBronzováCelkem 0 1 1 2 NOV Tádžický národní olympijský výbor Vlajkonoš Dilshod Nazarov Tádžikistán na Letních olympijských hrách v roce 2008 reprezentovala výprava 15 sportovců (12 mužů a 3 ženy) soutěžících v 8 sportech. Medailisté Medaile Jméno Sport Soutěž StříbroJusup Abdusalamov ZápasMuži volný styl do 84 kg BronzRasul Bokijev JudoMuži lehká váha do 73 kg Externí odkazy (anglicky) Tádžikistán LOH 2008 mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Země na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu Afrika Alžírsko • Angola • Benin • Botswana • Burkina Faso • Burundi • Čad • Džibutsko • Egypt • Eritrea • Etiopie • Gabon • Gambie • Ghana • Guinea • Guinea‑Bissau • Jihoafrická republika • Kamerun • Kapverdy • Keňa • Komory • Demokratická republika Kongo • Konžská republika • Lesotho • Libérie • Libye • Madagaskar • Malawi • Mali • Mauritánie • Mauricius • Maroko • Mosambik • Namibie • Niger • Nigérie • Pobřeží slonoviny • Rovníková Guinea • Rwanda • Senegal • Seychely • Sierra Leone • Somálsko • Středoafrická republika • Súdán • Svatý Tomáš a Princův ostrov • Svazijsko • Tanzanie • Togo • Tunisko • Uganda • Zambie • Zimbabwe Amerika Americké Panenské ostrovy • Antigua a Barbuda • Argentina • Aruba • Bahamy • Barbados • Belize • Bermudy • Bolívie • Brazílie • Britské Panenské ostrovy • Dominika • Dominikánská republika • Ekvádor • Grenada • Guatemala • Guyana • Haiti • Honduras • Chile • Jamajka • Kanada • Kajmanské ostrovy • Kolumbie • Kostarika • Kuba • Mexiko • Nizozemské Antily • Nikaragua • Panama • Paraguay • Peru • Portoriko • Salvador • Spojené státy americké • Surinam • Svatá Lucie • Svatý Kryštof a Nevis • Svatý Vincenc a Grenadiny • Trinidad a Tobago • Uruguay • Venezuela Asie Afghánistán • Arménie • Ázerbájdžán • Bahrajn • Bangladéš • Bhútán • Čína • Filipíny • Hongkong • Indie • Indonésie • Írán • Irák • Izrael • Japonsko • Jemen • Jordánsko • Katar • Kambodža • Kazachstán • Jižní Korea • Severní Korea • Kuvajt • Kyrgyzstán • Laos • Libanon • Malajsie • Maledivy • Mongolsko • Myanmar • Nepál • Omán • Pákistán • Palestina • Saúdská Arábie • Singapur • Spojené arabské emiráty •", "question": "Kolik sportovců reprezentovalo Tádžikistán na Letních olympijských hrách 2008?", "answers": ["15"]}
{"title": "Ekonomie hlavního proudu", "context": "Ekonomie hlavního proudu Ekonomické směry Ekonomie hlavního proudu (ortodoxní): Neoklasická ekonomie Keynesiánství Neokeynesiánství Nová keynesiánská ekonomie Nová klasická makroekonomie Neoklasická syntéza Heterodoxní ekonomie: Rakouská škola Postkeynesiánství Ekologická ekonomie Feministická ekonomie Georgismus Institucionální ekonomie Termoekonomie Zelená ekonomie Americká institucionální škola A mnohem více... z • d • e Ekonomie hlavního proudu je soubor znalostí, teorií a modelů ekonomiky, tak jak jsou vyučovány univerzitami po celém světě, které jsou ekonomy obecně přijímány jako základ pro diskusi. Známá také jako ortodoxní ekonomie, stojí v kontrastu s heterodoxní ekonomií, která zahrnuje různé školy nebo přístupy, které přijímá pouze menšina ekonomů. Do ekonomie hlavního proudu lze počítat neoklasickou ekonomii, novou klasickou makroekonomii, neoklasickou syntézu a směry soustředěné kolem keynesiánství, zejména neokeynesiánství a novou keynesiánskou ekonomii. Kritika a rozdíly proti heterodoxní ekonomii Panuje shoda na tom, že v druhá polovina 20. století složila „labutí píseň“ pozitivismu v oblasti filozofie vědy. Milton Friedman a Paul Samuelson, dva z největších ekonomů a současně dva z nej-vlivnějších autorů k metodologii ekonomie minulého století, přitom tento vývoj ve filosofii vědy nikdy nereflektovali.[1] Například Neoklasická ekonomie i rakouská škola jsou založeny na teorii mezní užitečnosti a subjektivní teorii hodnoty, neoklasická ekonomie napomohla rozšíření matematické analýzy napříč různými ekonomickými školami a naopak rakouská škola se stala největším kritikem matematizace ekonomie.[2] Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mainstream economics na anglické Wikipedii. ↑ KOVANDA, Lukáš. Složila finanční krize „labutí píseň“ pozitivistické ekonomii? . Teorie vědy / Theory of Science. 2014, roč. 36, čís. 4, s. 421–436. Dostupné online [cit. 2021-04-04]. ISSN 1804-6347. (česky) ↑ PFEIFER, Lukáš. Nereálné předpoklady ekonomie hlavního proudu jako podmínka matematizace ekonomie. E-LOGOS [online]. Vysoká škola ekonomická v Praze [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.", "question": "Pod jakým jiným názvem je známá ekonomie hlavního proudu?", "answers": ["ortodoxní ekonomie"]}
{"title": "Platón", "context": "Platón (řecky Π, 427 př. n. l. – 347 př. n. l.) byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův.", "question": "Jak se jmenovali Platónovi bratři?", "answers": ["Adeimantos a Glaukón"]}
{"title": "Proton", "context": "Ostatní atomární jádra se skládají z protonů a neutronů přitahovaných k sobě silnou interakcí. Protonové číslo určuje chemické vlastnosti atomu jako chemického prvku, protože se mu rovná počet elektronů v obalu neutrálního atomu. Protože elektromagnetická síla je řádově silnější než gravitační síla, musí být náboj protonu stejně veliký jako náboj elektronu, jinak by celková odpudivost kladně či záporně (dle toho, který by byl větší – atomy by nebyly elektricky neutrální) způsobila viditelnou rozpínavost vesmíru a těles přitahovaných k sobě gravitační silou (planet, hvězd, apod.). V chemii a biochemii je proton označení pro ion vodíku. Proton objevil Ernest Rutherford v r. 1918. Pozoroval, že částice alfa vystřelované do plynného dusíku, se v jeho scintilačním detektoru jeví stejně jako jádra vodíku. Rutherford určil, že zdrojem jader vodíku musí být dusík, a proto musí obsahovat jádra vodíku. Myslel si, že jádra vodíku, o nichž věděl, že mají atomové číslo 1, jsou elementární částice. Proto je pojmenoval proton, dle řeckého protos, první. Protony mají vlastnost spin, byla objevena při nukleární magnetické resonanční spektroskopii.", "question": "Kdo objevil proton?", "answers": ["Ernest Rutherford"]}
{"title": "Kolibříkovití", "context": "Kolibříci, kteří tvoří samostatnou čeleď kolibříkovití (Trochilidae), jsou malí, často velmi nápadně zbarvení ptáci. Proto se jim také někdy říká \"létající drahokamy\". Jde o endemické živočichy, kteří se vyskytují jen na americkém kontinentě. (V Česku a střední Evropě může být tento ptačí druh snadno zaměněn za dlouhozobku, což je ovšem motýl z čeledi lišajovitých.) Kolibříci jsou velmi zdatnými letci. Za sekundu mohou mávnout křídly 12× až 90× (v závislosti na druhu), díky čemuž se mohou ve vzduchu doslova zastavit na místě. Dokážou také vyvinout rychlost větší než 15 m/s (54 km/h), a jako jediní zástupci ptačí říše dokážou létat pozpátku. V současné době rozeznáváme zhruba 325–340 druhů (v závislosti na taxonomickém zařazení). Kolibříci jsou ve velikosti viditelně odlišní, nejmenší zástupce celé čeledi, kalypta nejmenší, je zároveň i nejmenším ptákem světa, největším zástupcem je naopak kolibřík velký. Většinou se jedná o nápadně zbarvené, štíhlé ptáky s malými končetinami. S výjimkou hmyzu mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech živočišných druhů. Důvodem je zejména velmi rychlý a pro tělo značně vytížující tlukot křídel. Za minutu přitom jeho srdce vykoná až 1260 tepů, v noci, kdy je jeho metabolismus značně zpomalen, jeho výkon může klesnout až na 50–180 tepů/min. Živí se zejména nektarem rostlin, k čemuž jim napomáhá jejich dlouhý zobák, který je často u různých druhů odlišný a specializovaný pro určitý druh květu. V potravě přitom zcela odmítá nektar s nižším zastoupením cukrů než 10 %. Kvůli tomu, že je nektar málo výživný, požírá také drobný hmyz a jiné bezobratlé živočichy, zvláště pak v období rozmnožování. Létáním a hledáním potravy tráví kolibříci pouze 10–15 % dne, zbývajících 75–80 % zaujímá odpočinek. I přesto však musí denně pozřít značně větší množství potravy, než je jeho celková hmotnost a musí tak denně navštívit stovky květů. V období rozmnožování se samec nijak nepodílí na inkubaci vajec, ani na krmení mláďat. Většina druhů si staví malé, velmi dobře maskované hnízdo, které buduje na větvích stromů nebo keřů. Velikost hnízda je značně odlišná, nejmenší přitom mohou dosahovat velikosti jedné poloviny skořápky vlašského ořechu. Kladou obvykle 2 vejce, na kterých sedí 12–19 dnů. Ve volné přírodě se dožívají průměrně 3–5 let. Čeleď kolibříkovitých se dělí na dvě podčeledi (Hermit a Trochilinae) které zahrnují velké množství rodů, běžně jich bývá uváděno 106.", "question": "Jak se někdy říká kolibříkům pro jejich nápadné zbarvení?", "answers": ["létající drahokamy"]}
{"title": "Samuel Fischer (farář)", "context": "Samuel Fischer (25. listopadu 1547 v Jáchymově - 22. června 1600 v Jeně) byl česko-německý farář a superintendent a vysokoškolský profesor. Byl bratrancem Kryštofa Fischera.", "question": "Jaký farář byl Samuel Fischer?", "answers": ["česko-německý"]}
{"title": "DC", "context": "Někteří náboženští představitelé tvrdili, že zkratka znamená \"Anti-Christ/Devil's Child(ren)\", nebo \"Anti-Christ/Devil Christ\", případně má ještě jiné významy. Tyto spekulace se mezi kritiky udržely a ti se snažili kapelu prezentovat jako satanisty. Kapela tyto interpretace svého jména odmítla s tím, že jsou úmyslně vykonstruované za účelem poškození kapely. Mnoho kapel hrajících coververze písní od AC/DC nějakým způsobem jméno kapely napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie, nebo AC/DShee kterou tvoří samé ženy ze San Francisca. V Česku se kapele někdy přezdívá Praha/Děčín, protože SPZ těchto dvou měst tvoří zkratku AC/DC. Bratři Angus Young, Malcolm Young a George Young se narodili v Glasgow ve Skotsku a do Austrálie se s většinou své rodiny přestěhovali v roce 1963. George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let 20. století. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit \"Friday On My Mind\". Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku). Malcolm a Angus Youngovi založili AC/DC v listopadu 1973. Dalšími členy se stali baskytarista Larry Van Kriedt, zpěvák Dave Evans a Colin Burgess, bývalý bubeník kapely The Master's Apprentices. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Chequers v Sydney 31. prosince 1973. Později podepsali smlouvu s labelem Albert Productions. Sestava kapely se často měnila, jako první byl vyhozen Colin Burgess a posléze se v kapele vystřídalo několik baskytaristů a bubeníků. Ve stejné době začal Angus Young při koncertech nosit svou charakteristickou školní uniformu. Uniforma údajně pocházela z Ashfield Boys High School, kde studoval, a s nápadem, aby ji při koncertech nosil, přišla jeho sestra Margaret. Angus zkoušel také další kostýmy, například Spider-Mana, Zorra, gorilu, nebo parodii na Supermana jménem Super-Ang. V úplných začátcích také kapela experimentovala se saténovým oblečením, ale této myšlenky se členové vzdali, když zjistili, že stejně se obléká kapela Skyhooks z Melbourne. Bratři Youngovi dospěli k názoru, že Evans není dobrým frontmanem, protože jim připadal spíše jako glam rocker jako například Gary Glitter. Při koncertech často místo Evanse vystupoval první manažer kapely Dennis Laughlin, který byl dříve zpěvákem kapely Sherbet. Evans měl také s Laughlinem osobní spory, které přispěly k negativnímu pohledu ostatních členů kapely na jeho osobu.", "question": "Ve kterém roce se bratři Angus, Malcolm a George Youngovi přestěhovali do Austrálie?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Vitamín A", "context": "Vitamín A (axeroftol) je v tucích rozpustný vitamín. Existuje ve dvou přirozených formách – vitamín A1 (retinol) a vitamín A2 (3-dehydroretin). Vitamín A je nutný pro tvorbu rodopsinu, zrakového pigmentu používaného za nízkého osvětlení. Nedostatek vitamínu proto vede k šerosleposti. Vitamín A je také důležitý antioxidant. Rovněž je nezbytný pro vývoj epitelií, při jeho nedostatku buňky rohovatí (xeróza). Zdrojem vitaminu A je alfa-karoten, beta-karoten a lykopen, což jsou oranžová a červená barviva. Vitamín A vzniká z provitamínu A, tedy především z betakarotenu. Rybí tuk, játra, mrkev, zelené a žluté listy, špenát, kapusta, petrželová nať, kedlubnová nať, meloun, meruňky, zelí, brokolice, kukuřice, dýně, máslo. , vaječný žloutek, v menším množství mléko, tučné ryby, třešně aj. Nedostatek vitamínu A způsobuje šeroslepost, sklon k zánětu očních spojivek a poškození oční sítnice, rohovatění a šupinatění kůže, snížení pohlavní aktivity, zpomalení pohlavního vývoje, snížení potence, snížení imunity, sklon k zánětům a některé další poruchy (viz hypovitaminóza A). K příznakům nedostatku vitamínu patří šeroslepost a bolest očí např. při přechodu ze tmy na světlo. Nebezpečný je však i přebytek tohoto vitamínu. Doporučená denní dávka činí 0,8 mg/den (či 4,8 mg beta-karotenu = poměr 1:6), při dlouhodobém užívání jsou nutné pravidelné přestávky.", "question": "Co se tvoří díky vitamínu A?", "answers": ["rodopsinu, zrakového pigmentu používaného za nízkého osvětlení"]}
{"title": "Plena", "context": "Většina dětí ve věku 1,5–4 roky, v závislosti na výchově, typu plenek, rodičovských zvycích a osobnosti dítěte, nepotřebuje plenky, když nespí. Ale některé děti mají problémy s denní nebo častěji s noční kontrolou močení až do 8 let nebo i déle. To může být způsobeno mnoha důvody, nejčastěji nedostatečnou produkcí antidiuretického hormonu (ADH) v dětském organismu. Jiné důvody zahrnují problémy s ovládáním močového měchýře a emocionální problémy (ale emocionální problémy jsou méně častá příčina než se obecně myslí). Některé starší děti též potřebují plenky během cestování. Tyto děti mohou použít větší verzi standardních plenek (junior plenky) nebo speciální plenky, které napodobují spodní prádlo a nepotřebují upevnění nebo pomoc dospělých. === Dospělí === Dospělí pleny nosí nejčastěji v situacích, kdy mají potíže s kontinencí moči či stolice. To se stává především u lidí po urázech, během nemocí, v případech poruch režimu močení, jako třeba enuréza, polyurie či hyperaktivní močový měchýř a zejména u těch ve velmi vysokém věku. Dospělí častěji volí spíše různé druhy podpůrných (prevenčních) inkontinenčních pomůcek, které však již neslouží jako pleny k zachytávání všeho, ale typicky například jen moči, což jsou například různé inkontinenční vložky. Zdraví dospělí pleny mohou používat v situacích, kdy si není kam ulevit, například jde o potápěče v suchých oblecích, pracovníky v protichemických oblecích, výškové pracovníky, kosmonauty, řidiče, či jiné situace, kdy je zkrátka problém dostat se k WC a ulevit si na místě je společensky nevhodné.", "question": "Proč dospělí nosí pleny?", "answers": ["mají potíže s kontinencí moči či stolice"]}
{"title": "Richard Stallman", "context": "Richard Stallman Richard Stallman Richard Stallman v únoru 2009 v OsluRodné jméno Richard Matthew Stallman Narození 16. březen 1953 Manhattan, New York, USA Bydliště Boston Národnost Židé Alma mater Harvardova univerzitaMassachusettský technologický institutHarvard School of Engineering and Applied Sciences Povolání programátor, informatik, bloger, inženýr, vynálezce a free sofware activist Zaměstnavatelé Massachusettský technologický institut (do 2019)Free Software Foundation Ocenění Cena Grace Murray Hopperové (1990)EFF Pioneer Award (1998)Památeční cena Yuriho Rubinskyho (1999)čestný doktor University v Glasgow (2001)čestný doktor Vrije Universiteit Brussel (2003)… více na Wikidatech Nábož. vyznání ateismus Funkce Chief GNUisance (Projekt GNU; od 1984)prezident (Free Software Foundation; 1985–2019) Podpis Web stallman.org multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Richard Matthew Stallman (* 16. března 1953, Manhattan, New York) (známý též pod iniciálami RMS) je zakladatel hnutí svobodného softwaru, projektu GNU a v říjnu 1985 také Free Software Foundation. Je také spoluzakladatel League for Programming Freedom. Aby ochránil ideály tohoto hnutí, přišel Stallman s konceptem tzv. copyleftu, jehož princip uplatnil v široce užívané softwarové licenci GPL (a později též GFDL). Stallman je také známý hacker, mezi jehož hlavní programátorské počiny patří textový editor GNU Emacs, překladač GCC a debugger GDB – vše součást projektu GNU. Od poloviny devadesátých let se už věnuje převážně jen obhajobě svobodného softwaru a zbývající čas programuje GNU Emacs. Biografie Rané období Poté, co si dodělal maturitu na střední škole, byl najmut firmou IBM New York Scientific Center a během toho léta u nich napsal svůj první program − preprocesor pro programovací jazyk PL/I na IBM 360. Během tohoto období byl Stallman dobrovolným laboratorním asistentem v oddělení biologie na Rockefellerově univerzitě. Přestože se rozhodl dále studovat matematiku nebo fyziku, jeho profesor biologie se domníval, že by měl zůstat u biologie. V červnu 1971 se Stallman jako prvák na Harvardově univerzitě stal programátorem v AI Laboratory na MIT. Stal se také stálým členem hackerské komunity, kde byl znám pod iniciálami „RMS“.", "question": "Kdo je zakladatelem hnutí svobodného softwaru, projektu GNU a Free Software Foundation?", "answers": ["Richard Matthew Stallman"]}
{"title": "Technická univerzita v Liberci", "context": "Ivan Stibor Jiří Suchomel Vladimír Svatý Bořek Šípek Václav Umlauf Současnost TUL V areálu Husova je menza, informační centrum, studentský klub, pobočka Univerzitní knihovny a školka. Univerzitní školka „ŠkaTULka“ je určena pro 48 dětí ve věku od 3 let, kterým nabízí přístup Montessori a Waldorfské pedagogiky. O životě na Technické univerzitě v Liberci informuje od roku 2001 zpravodajský časopis T-UNI online. Na univerzitě dále působí řada studentských organizací včetně studentské unie. Ubytování Studentské koleje jsou umístěny ve Starém Harcově na ulici 17. listopadu 587/8. V letech 2011, 2013 a 2014 zvítězily ve studentské anketě „Kolej roku“. Součástí areálu jsou dvě sportovní haly, tělocvičny, lezecká stěna, sauna, posilovna, minigolf, lanové centrum, fotbalové hřiště a hřiště na beach volejbal. Dětská univerzita Od roku 2008 probíhá na TUL Dětská univerzita, celoroční volnočasové neformální vzdělávání dětí a mládeže ve věku od 6 do 19 let v oborech: elektrotechnika, fyzika, přírodní vědy, strojírenství, textilní obory, robotika, programování a matematika.", "question": "Jaká je zkratka Technické univerzity v Liberci?", "answers": ["TUL"]}
{"title": "Tomáš Tuhý", "context": "Tomáš Tuhý (* 8. ledna 1972 Město Albrechtice) je bývalý český policista, v letech 2014 až 2018 prezident Policie ČR. Od listopadu 2018 velvyslanec ČR na Slovensku. == Život == Vystudoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity (získal titul Mgr.) a Právnickou fakultu Masarykovy univerzity (získal titul Bc.).[zdroj? ]Hovoří anglicky, rusky a polsky. Je držitelem bezpečnostní prověrky na stupeň utajení \"Tajné\". Tomáš Tuhý je rozvedený a má tři děti. == Policejní kariéra == Ve služebním poměru je od roku 1991. Začínal jako řadový policista na Obvodním oddělení ve Městě Albrechtice, které později také vedl. V roce 2002 se stal zástupcem ředitele Okresního ředitelství Policie ČR Jeseník, kde setrval do roku 2007, kdy se stal ředitelem Okresního ředitelství Policie ČR Bruntál. V následujících letech jeho kariéra akcelerovala, v roce 2008 byl náměstkem ředitele Správy Severomoravského kraje Policie ČR, o rok později náměstkem ředitele Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje a v roce 2010 se stal ředitelem Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje. Funkci zastával do roku 2013, kdy se stal náměstkem policejního prezidenta pro vnější službu.Od 1. března 2014 byl prvním náměstkem policejního prezidenta a zároveň byl po rezignaci Petra Lessyho dočasně pověřen vedením policie. Následně se přihlásil do výběrového řízení na uvolněné místo policejního prezidenta a sedmičlenná odborná komise jednomyslně doporučila ministrovi vnitra Milanu Chovancovi jeho jmenování, což také 12. dubna 2014 ministr vnitra učinil.Dne 28. října 2014 jej prezident Miloš Zeman jmenoval brigádním. generálem, dne 8. května 2016 získal hodnost generálmajora a dne 28. října 2018 byl prezidentem Zemanem jmenován do hodnosti generálporučíka.K 31. říjnu 2018 se rozhodl odejít z funkce prezidenta Policie ČR, jakékoliv politické tlaky v této souvislosti odmítl. Dne 28. listopadu 2018 se stal velvyslancem ČR na Slovensku. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Je Tomáš Tuhý ženatý?", "answers": ["Tomáš Tuhý je rozvedený a má tři děti."]}
{"title": "Seznam největších měst v Evropské unii", "context": "Seznam největších měst v Evropské unii Tento seznam zahrnuje 45 největších měst Evropské unie. Za počet obyvatel jednotlivých měst se považuje obyvatelstvo města v jeho administrativních hranicích. Nezapočítávají se okolní politicky samostatná města a obce, i když jsou součástí urbanizovaného území. Výsledný seznam je tedy velmi ovlivněn administrativními hranicemi. Ty zaragozské například zahrnují mnoho okolního neurbanizovaného území, výsledná hustota zalidnění je tak jen 613 obyvatel na km². Oproti tomu administrativní hranice Paříže zahrnují jen centrum města (v okolních urbanizovaných předměstích žije několikanásobně více obyvatel), výsledná hustota zalidnění je přes 20 000 obyvatel na km², oproti Římu tedy více než třicetinásobná. Pořadí v tomto seznamu nemusí být vždy zcela přesné, hlavním důvodem jsou rozdíly v datech, ke kterým se počty obyvatel vztahují. Seznam největších měst v Evropské unii # Článek Obrázek stát Počet obyvatel K datu Rozloha (km2) 1 Berlín Německo 3 644 826 2019-09-30 891 2 Madrid Španělsko 3 266 126 2019-01-01 604 3 Řím Itálie 2 872 800 2018-01-01 1287 4 Paříž Francie 2 187 526 2017-01-01 105 5 Bukurešť Rumunsko 1 883 425 2011-10-31 226 6 Hamburk Německo 1 841 179 2019-09-30 755 7 Vídeň Rakousko 1 840 573 2016-01-01 415 8 Varšava Polsko 1 790 658 2019-12-31 517 9 Budapešť Maďarsko 1 752 286 2019-01-01 525 10 Barcelona Španělsko 1 636 762 2019-01-01 101 11 Mnichov Německo 1 471 508 2019-09-30 311 12 Sofie Bulharsko 1 355 142 2020-06-15 492 13 Milán Itálie 1 351 562 2017-01-01 182 14 Praha Česko 1 324 277 2020-01-01 496 15 Bruselský region Belgie 1 175 173 2017-01-01 161 16 Dublin Irsko 1 173 179 2016-04-24 115 17 Kolín nad Rýnem Německo 1 085 664 2019-09-302019-10-31 405 18 Neapol Itálie 972 212 2016-06-30 119 19 Turín Itálie 870 952 2020-01-01 130 20 Marseille Francie 869 815 2017-01-01 241 21 Amsterdam NizozemskoNizozemské království 860 124 2018-01-01 219 22 Valencie Španělsko 794 288 2019-01-01 135 23 Záhřeb Chorvatsko 790 017 2011-03-31 641 24 Krakov Polsko 766 739 2017-01-01 327 25 Frankfurt nad Mohanem Německo 753 056 2019-09-30 248 26 Riga Lotyšsko 698 529 2016-01-01 304 27 Lodž Polsko 690 422 2017-12-31 293 28 Sevilla Španělsko 688 592 2019-01-01 140 29", "question": "Kolik obyvatel má město Mnichov (k 30. 09. 2019)?", "answers": ["1 471 508"]}
{"title": "Československo", "context": "Československo byl stát ve střední Evropě, který existoval (s krátkou přestávkou během druhé světové války) od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států Rakouska-Uherska. Zahrnovalo území Čech, Moravy, Českého Slezska (jihovýchodní část Slezska), Slovenska a do roku 1939 i Podkarpatské Rusi (\"Horní Uhry\"). Československo zaniklo k 31. prosinci 1992 rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku od 1. ledna 1993. Podrobnější informace naleznete v článku Název Československa. Oficiální název státu procházel vývojem dle toho, jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiálním název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá nebo Česko-Slovenský stát. V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika. Za druhé republiky (1938-1939) byl používán název Česko-Slovenská republika. Po válce bylo opět užíváno názvu Československá republika až do roku 1960. V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí Komunistické strany Československa název státu změněn na Československá socialistická republika. V preambuli ústavy se nový název zdůvodňoval vítězstvím socialismu v zemi, po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin - komunismu. Spolu s názvem byl změněn také státní znak. Po pádu režimu v roce 1989 byl název státu změněn na Československá federativní republika. Po vleklých sporech byl nakonec schválen název (z hlediska pravopisných pravidel nesprávný) Česká a Slovenská Federativní Republika, který se používal až do zániku státu 31. prosince 1992. Podle současných Pravidel slovenského pravopisu má být krátký název psán se spojovníkem jako Česko-Slovensko (adjektivum česko-slovenský), byť je to s dobovými dokumenty v rozporu. Hlavně na slovenské Wikipedii to vedlo k výkladu, že tvar Československo (adjektivum československý) není přípustný, což je ale příliš rigidním výkladem. Slovník současného slovenského jazyka z roku 2006 udává oba tvary právě v historickém kontextu, pojem Československo připouští i internetová jazyková poradna Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Československa. Podrobnější informace naleznete v článku První republika. Původní koncepci nově vzniklého Československa nastínil na mírové konferenci v Paříži Edvard Beneš, který předložil státníkům celou řadu memorand. Jedním z takto předložených dokumentů byla Nóta o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice, v níž Beneš přislíbil, že nově vzniklá Československá republika \"zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě Švýcarské republiky\". Dále bylo v nótě uvedeno například to, že oficiálním jazykem v Československu bude čeština a rovnoprávným jazykem s češtinou bude němčina a že veřejné úřady budou otevřeny všem národnostem obývajícím území republiky.", "question": "Po jaké válce vzniklo Československo?", "answers": ["první světové"]}
{"title": "Paštština", "context": "Paštština, též paštunština či paštó (paštunsky: پ paštó/pachtó) je fylogeneticky íránský jazyk. Pašto je úředním jazykem Afghánistánu, mluví jim asi 60 % Afghánců a navíc část obyvatel Pákistánu. Je psána upraveným arabským písmem zprava doleva. Pašto se mluví v jihovýchodním Afghánistánu od Džalálábádu po Kandahár a odtud severozápadně k Sabzaváru. V Pákistánu používají pašto obyvatelé sídlící v severozápadních oblastech a hraničních provincií. V některých oblastech Pandžábu a Balúčistánu. V současnosti mluví paštsky 35 miliónů lidí. Pašto má asi padesát kmenových dialektů, které se dělí na tři skupiny Kandahárský dialekt Nangahárský dialekt Paktijský dialekt Vlivem islámu je převážná část slov, hlavně náboženského významu, přejatá z arabštiny, dále pak z perštiny, urdštiny, angličtiny,. ruštiny a jiných evropských jazyků: z arabštiny: ا Alláh Bůh z perštiny م méz /persky míz/ stůl z urdštiny م /م/ míṭ sladkost, cukroví z angličtiny ر rákeṭ /rocket/ raketa, střela z ruštiny ک kalašnikov název útočné pušky Pašto je jazykem paštůnů, kteří jsou usídleni hlavně v Afghánistánu, severozápadě Pákistánu a Balúčistánu. Současná paštská abeceda je psána upraveným arabským písmem, má 40 písmen z nichž 8 je paštských. Není přesně jasné jakým písmem paštůni psali do příchodu arabské transkripce, ale z vykopávek a starých mincí, které byly nalezeny na místech kde paštůni prokazatelně žili je patné, že používali druh písma, který se dnes nazývá Kharóšthí.", "question": "Kolik lidí mluví v současnosti paštsky?", "answers": ["35 miliónů"]}
{"title": "Růžová (přírodní rezervace)", "context": "Růžová (přírodní rezervace) Zdroje k infoboxuPřírodní rezervaceRůžováIUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) Základní informace Vyhlášení 1. května 2002 Vyhlásil Správa CHKO Jeseníky Nadm. výška 672 - 736 m n. m. Rozloha 24,81 ha[1] Poloha Stát Česko Česko Okres Bruntál Umístění Rýmařov (k.ú. Janušov) Souřadnice 49°57′57,2″ s. š., 17°15′27,4″ v. d. Růžová Další informace Kód 2245 Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Přírodní rezervace v Česku Růžová je přírodní rezervace ev. č. 2245 poblíž města Rýmařov v okrese Bruntál. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Jeseníky. Důvodem ochrany jsou mokřadní ekosystémy podél pramenného úseku Růžového potoka, v nichž se vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin. Odkazy Související články Seznam chráněných území v okrese Bruntál Reference ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19] Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Chráněná území v okrese Bruntál Chráněná krajinná oblast Jeseníky Přírodní parky Velký Pavlovický rybník • Sovinecko Národní přírodní rezervace Praděd • Rašeliniště Skřítek • Rešovské vodopády Národní přírodní památky Javorový vrch • Ptačí hora • Velký Roudný Přírodní rezervace Břidličná • Džungle • Franz-Franz • Jelení bučina • Karlovice - sever • Krasovský kotel • Kunov • Mokřiny u Krahulčí • Niva Moravice • Pod Jelení studánkou • Pstruží potok • Pustá Rudná • Radim • Růžová • Skalní potok • Skalské rašeliniště • Suchý vrch • U Slatinného potoka • Velký Pavlovický rybník Přírodní památky", "question": "Jaké ekosystémy jsou důvodem ochrany přírodní rezervace Růžová?", "answers": ["mokřadní"]}
{"title": "Evropský systém centrálních bank", "context": "Evropský systém centrálních bank Evropský systém centrálních bank (ESCB) byl ustanoven na základě Maastrichtské smlouvy a oficiálně zahájil činnost 1.1. 1999 jako součást praktické realizace hospodářské a měnové unie. Skládá se z Evropské centrální banky a centrálních bank členských států Evropské unie (tedy i těch, které nejsou členem Eurozóny). Byly založeny tyto zásadní principy činnosti ESCB: udržování cenové stability vytváření a realizace jednotné měnové politiky podpora stability měnových kurzů správa devizových rezerv péče o řádný chod systému centrálních bank Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 3046795-0 | LCCN: n95055496 | VIAF: 149840603 | WorldcatID: lccn-n95055496", "question": "Jakou zkratku má Evropský systém centrálních bank?", "answers": ["ESCB"]}
{"title": "Havárie elektrárny Fukušima I", "context": "Havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima I společnosti TEPCO v roce 2011 byla nejhorší jaderná havárie od Černobylu 1986 a po ní jediná další havárie označená na stupnici INES nejvyšším stupněm 7. Katastrofa vznikla následkem zatopení elektrárny ničivou vlnou tsunami 11. března způsobenou mimořádně silným zemětřesením v oblasti Tóhoku. Při havárii došlo s velkou pravděpodobností k závažnému poškození tří tlakových nádob reaktoru. Při obnažení paliva v reaktoru vznikal vodík, který byl následně příčinou tří mohutných explozí. Tyto exploze zásadně přispěly k úniku a rozptýlení štěpných produktů, které dočasně způsobily okolí elektrárny neobyvatelným a také dočasně ekonomicky znehodnotily široké oblasti jinak velmi úrodné zemědělské půdy. Příčiny havárie je nutné hledat již v čase před samotnou havárií – nedostatečná připravenost personálu na možné havarijní stavy, zanedbávání připomínek regulačních úřadů, chyby v japonské legislativě týkající se regulačních úřadů a k havárii svojí měrou přispěly i kulturní předpoklady, zejména japonská hierarchie. Přes 150 000 obyvatel muselo být evakuováno z potenciálně nebezpečného okolí elektrárny z důvodu šíření štěpných produktů, ale prozatím nebyla potvrzena žádná úmrtí nebo nemoci způsobené ozářením. Více než 1000 evakuovaných obyvatel zemřelo na následky samotné evakuace, ať již kvůli pokročilému věku, nebo z důvodu chronických onemocnění. Ničivá katastrofa tedy odhalila spoustu chyb v přístupu společnosti TEPCO k jaderné bezpečnosti, dále ukázala na roztříštěnost vedení po katastrofě a odhalila nebezpečnou laxnost kontrolních úřadů. Všechny tyto faktory vyústily do havárie, jež podle vyšetřovací komise založené japonským parlamentem byla \"man-made\", neboli zapříčiněna člověkem. Člověkem se ovšem nemyslí jednotlivec, ale spíše celý systém. Celkově bylo také zanedbáváno informování veřejnosti ať již před havárií nebo v průběhu samotné havárie. Z tohoto důvodu také vznikly různé občanské iniciativy ve snaze získat informace z jiných zdrojů.", "question": "Kdy došlo k havárii jaderné elektrárny Fukušima I?", "answers": ["11. března"]}
{"title": "Duben", "context": "Duben je čtvrtý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Před přechodem do gregoriánského kalendáře to byl druhý měsíc v roce. Slovo pochází ze slova dub. Duben začíná stejným dnem jako červenec a v přestupném roce jako leden. První dubnový den se nazývá apríl. Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. Aprílové počasí označuje počastí nestálé, proměnlivé a používá se i tehdy, pokud se hovoří o proměnlivém a nestálém počasí v jiný čas. Duben, ještě tam budem. Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje. Na mokrý duben - suchý červen. Obrázky, zvuky či videa k tématu duben ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo duben ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc duben?", "answers": ["30 dní"]}
{"title": "František Halas", "context": "Další svazek, Časy (léta 1934–1941) vyšel až roku 1981. Závěrečnou etapu básníkovy tvorby shrnuje svazek A co básník z roku 1983. Krom básnické tvorby se do spisů dostalo i sebrání Halasových textů o literatuře (Imagena, 1971) a výtvarném umění (Obrazy, 1968). V roce 2001 byl v rámci spisů vydán výbor z básníkovy korespondence (Dopisy). Překlady Halas rovněž překládal za jazykové spolupráce s dalšími autory: z polštiny (spolupráce Josef Matouš): Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki z ruštiny (spolupráce Ladislav Fikar, František Hrubín, Pavel Eisner): Alexandr Sergejevič Puškin z maďarštiny (spolupráce Vilém Závada): Endre Ady další překlady z bulharštiny, slovinštiny a srbochorvatštiny. Galerie Hrob Františka Halase v Kunštátě František Halas, hrob na hřbitově v Kunštátě Detail náhrobního kamene Detail nápisu na hrobě Dům Františka Halase v Kunštátě Odkazy Reference ↑ Matriční záznam o narození a křtu zemská porodnice Brno↑ Matriční záznam o sňatku rodičů Františka Halase farnosti Brno-Zábrdovice (kostel Nanebevzetí Panny Marie)↑ HALAS, František; ZAHRADNÍČEK, Jan. Není dálky… : Vzájemná korespondence Františka Halase a Jana Zahradníčka z let 1930–1949.", "question": "Kdo napsal knihu Torzo naděje?", "answers": ["František Halas"]}
{"title": "Ribozom", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku translace (biologie). Platí, že malá podjednotka (30S-40S) slouží především k tomu, aby se v daný okamžik ocitly na jednom místě mRNA, tRNA s přinášenými aminokyselinami i translační faktory. Velká podjednotka (50S-60S) má katalytickou funkci, pracuje jako peptidyltransferáza umožňující vznik peptidové vazby ve vznikajícím polypeptidu. Transferová RNA (tRNA), která se váže svým antikodonem na kodon mRNA, musí být velmi přesně rozeznána, jinak by došlo k záměnám aminokyselin a chybnému čtení genetického kódu. To umožňuje RNA v malé podjednotce (16S u bakterií), která se označuje také jako tzv. \"molekulární pravítko\". Jeho nukleotidy tvoří vodíkové můstky s nukleotidy kodonu i antikodonu pouze v případě, že se správně navázaly a prostorově zorientovaly. Jeden krok má tedy ribozom za sebou, ale teď je ještě nutné navázat aminokyselinu na prodlužující se polypeptid. To zase umožňuje \"peptidyl-transferázové centrum\" ve velké ribozomální podjednotce. Katalytickou funkci zde má zejména opět ribozomální RNA (u bakterií 23S RNA) a dále také molekula tRNA nesoucí aminokyselinu, molekuly vody a různé ribozomální proteiny.", "question": "Čím se váže transferová RNA na kodon mRNA?", "answers": ["antikodonem"]}
{"title": "Volejbal", "context": "Volejbal (z anglického volleyball: volley = volej, přímé odehrání míče, aniž by se dotkl země, ball = míč; česky též odbíjená) je týmový míčový sport, ve kterém se dvě družstva (standardně po 6 hráčích, odtud také přídomek šestkový volejbal) na obdélníkovém hřišti rozpůleném sítí snaží odehrát míč na soupeřovu polovinu tak, aby ho soupeř nezpracoval a míč se dotkl země. Volejbal pochází z USA, ale dnes je populární po celém světě. Hrají ho muži i ženy. Volejbal vymyslel 9. února 1895 William G. Morgan z YMCA v Massachusetts (USA). Morganovým cílem bylo vytvořit bezkontaktní halový sport s minimálním rizikem zranění. Původně ho pojmenoval Mintonette, podle způsobu odehrávání míčů se sportu začalo říkat volejbal. Mezinárodní volejbalová federace FIVB byla založena roku 1947, první mistrovství světa se pořádalo v roce 1949 v Praze. Od roku 1964 je volejbal součástí programu olympijských her. V roce 1986 přijala FIVB i jeho variantu – plážový volejbal, který se stal součástí programu olympijských her v roce 1996. Volejbal se hraje na obdélníkovém hřišti o rozměrech 18×9 metrů, které je rozděleno na čtvercové poloviny střední čárou, nad kterou visí jeden metr vysoká síť, která je napnuta tak, že její horní hrana vede nad zemí ve výšce 2,43 m při zápasech mužů, resp. 2,24 m při zápasech žen.", "question": "V které zemi vznikl sport/hra volejbal?", "answers": ["USA"]}
{"title": "Radost", "context": "Radost je příjemná emoce, vznikající v reakci na úspěch či zisk u jednodušších, emocí schopných tvorů (např. člověk), a na prožitek čisté lásky a sounáležitosti u těch na vyšší úrovni. Slabší formou radosti je spokojenost, silnější je extáze. Trvalejší a intenzivní forma radosti je pocit štěstí. Radost je často doprovázena úsměvem nebo smíchem. Tělesnými projevy radosti je zvýšení srdečního tepu a krevního tlaku. Religionista Tomáš Halík poukazuje na to, že \"dokonalá radost pochází z proměněné bolesti\". Opakem radosti je smutek. == Reference == == Související články == Štěstí Smích Úsměv Emoce Naděje Sangvinik == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu radost ve Wikimedia Commons Téma radost ve Wikicitátech Slovníkové heslo radost ve Wikislovníku == Literatura == NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. Kapitola Radost, s. 247-250. VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 63.", "question": "Kdo poukazuje na to, že \"dokonalá radost pochází z proměněné bolesti\"?", "answers": ["Tomáš Halík"]}
{"title": "Google", "context": "Google Code je portál Google pro vývojáře, v jehož rámci poskytuje informace o API poskytovaných služeb a zveřejňuje některé softwarové balíky pod open-source licencí. Příkladem takovéhoto balíku je Google Web Toolkit (GWT), viz též Google Web Toolkit – návod na práci s GWT pro vývojáře (česky). Služba byla v březnu 2015 uzavřena pro nové projekty, možnost aktualizace stávajících projektů bude ukončena 24. srpna 2015, 25. ledna 2016 bude služba ukončena úplně, dostupné zůstanou pouze balíčky tar se zdrojovými kódy (nejméně do konce roku 2016), === Orkut === Orkut je komunitní server. Funguje na principu socioware. Sdružuje uživatele, kteří mají společné zájmy, bydliště, národnost, zaměstnání anebo se navzájem znají. Server Orkut vymyslel Orkut Büyükkökten, zaměstnanec společnosti Google, která jej i provozuje. Služba byla ukončena 30. září 2014 a nahrazena komplexnější sociální sítí Google+. === Google Reader === Služba Google Reader pracuje jako webová čtečka, ke které lze přistupovat pouze přes webové rozhraní. Pro syndikaci obsahu využívá rodiny formátu Atom a RSS. Provoz Google Readeru byl ukončen k 1. červenci 2013. === Google Wave === Projekt představený společností Google 28. května 2009 na konferenci Google I/O. Jednalo se o webovou aplikaci a počítačovou platformu snažící se sjednotit e-mail, instant messaging, wiki a sociální sítě. V průběhu roku 2009 byl Google Wave postupně zpřístupňován vybraným uživatelům, pro veřejnost byl vydán 19. května 2010; 4. srpna 2010 však byl vývoj projektu ukončen, neboť podle Googlu nezaznamenal dostatečný zájem uživatelů.", "question": "Vyhledávač které společnosti je v současnosti celosvětově nejpoužívanější?", "answers": ["Google"]}
{"title": "Gejša", "context": "Gejša (芸) je slovo pocházející z japonštiny označujícící profesionální společnici. \"Gejša\" pochází ze slova \"gej\", tj. \"umění\", a \"sha\" které znamená \"přítomnost\" (ve smyslu bytí) nebo \"společnost\" (ve smyslu doprovodu). Slovo Gejša tedy znamená přítomnost umění, doprovod umělkyně. Encyklopedické definice často uvádějí, že se jedná o krásnou a inteligentní ženu, jejímž hlavním posláním je bavit muže. Gejša má za úkol muže bavit ve společnosti tancem, zpěvem či jiným uměním. Patří mezi typické a neodmyslitelné symboly Japonska. Paradoxem je, že první gejši byli muži, ale v polovině 18. století se začaly prosazovat gejši-ženy, které se svým bílým make-upem a tradičním japonským šatem kimono okouzlily nejednoho Evropana. První gejša ženského pohlaví se objevila roku 1751 v nevěstinci v Kjótu. O padesát let později už byly gejšami výhradně ženy. Obličej a šíji si gejši natíraly bílým make-upem vždy však nechávaly na okrajích (u vlasů) nepatrný kus nenabarvené kůže, aby daly najevo že je barva jen \"maska\" a muže vzrušovalo vidět pravou tvář gejši. Totéž u šíje, kde se většinou malovaly dvě nebo tři čáry ve tvaru klínů, což má působit dramaticky a velmi eroticky. Obočí a oční linky si zvýrazňovaly uhlíkem z větvičky paulovnie plstnaté. Část rtů si natíraly pigmentovou směsí, tak aby jejich ústa vypadala menší než skutečná, což bylo v Japonsku považováno za ideál krásy. Ke kadeřníkovi se chodilo jednou za týden, neboť gejšin účes byl velmi pracný, kde se do vlasů vtíral horký vosk, aby účes držel. Účesů je hned několik a aplikují se podle věku gejši a podle ročního období.", "question": "Byli první gejši muži, nebo ženy?", "answers": ["muži"]}
{"title": "Stonehenge", "context": "] Val byl jen 0,5 m vysoký. Příkop byl 2 m hluboký a na jeho dně byly umístěny kosti zvěře a skotu,[zdroj? ] aby byla půda zpevněna. Nejstarší - doleritový - kamenný kruh byl vztyčen kolem roku 2.300 př. n. l. (a ne 2600 př. n. l., jak se do roku 2008 uvádělo). Přibližně mezi lety 2100 a 1900 př. n. l. (a ne mezi lety 2600 až 2400 př. n. l., jak se do roku 2008 uvádělo) byly vztyčeny kamenné bloky,[zdroj? ] které jsou široké veřejnosti nejznámější. Jedná se zejména o kruh o průměru 33 m (který byl postaven dříve, než kruh vnější). V době svého vzniku byl patrně tvořen 30 svislými \"sloupy\", na kterých spočívalo 30 vodorovných překladů. Uvnitř tohoto kruhu bylo patrně 5 trilitonů (2 svislé kameny jako sloupy, na kterých spočívá jeden vodorovný jako překlad) rozestavěných do tvaru podkovy, která se otevírala na severovýchod. Tato podkova měla asi 14 m v průměru a jednotlivé kameny, kterými jsou trilitony tvořeny, váží každý okolo 50 tun. Od léta 2014 se jeví, že tato podkova v minulosti tvořila úplný kruh. Stonehenge je největším britským monumentem a nejznámějším pozůstatkem doby bronzové. Léta byl považován za chrám Slunce, astronomický kalendář nebo za svatyni mrtvých předků. Teorií existuje řada, včetně té, že Stonehenge byl místem pro uctívání druidů, což jsou keltští kněží. Podle vědců je ale smysluplnější předpokládat, že spíš než místo pro uctívání, pozorování přírodních úkazů či léčení neduhů měl tento monument sloužit jako stavba pro setkávání lidí. (Pearson 2012) Radiokarbonové datování vyloučilo, že se stavbou mají něco společného druidové, protože Keltové přišli o více než tisíc let později. V roce 2008 byly téměř po půlstoletí povoleny vykopávky, které měly potvrdit revoluční teorii o tom, že kruhy balvanů ve Stonehenge fungovaly jako prehistorická léčebna.", "question": "Pochází stonehenge z doby bronzové?", "answers": ["Stonehenge je největším britským monumentem a nejznámějším pozůstatkem doby bronzové."]}
{"title": "Rudolf Koppitz", "context": "Rudolf Koppitz (3. ledna 1884 Skrbovice u Bruntálu – 8. července 1936 Perchtoldsdorf, Rakousko) byl rakouský fotograf českého původu. == Život == Rudolf Koppitz patří mezi významné fotografy vídeňské secese. Jedná se o rakouského umělce českého původu. Narodil se v blízkosti Bruntálu do chudé evangelické rodiny. Do odborné školy chodil jen díky stipendiu. V roce 1897 nastoupil do učení k fotografovi Robertu Rotterovi z Bruntálu, zkoušku vykonal v roce 1901. Koppitz začínal kariéru zakázkového fotografa v malých ateliérech. Pracoval v ateliérech v Opavě a v Brně u C. Pietznere. Ten vlastnil ateliéry v Berlíně, Sankt-Petěrburgu, Moskvě, Varšavě a ve Vídni. Toto prostředí pro něj hrálo důležitou roli, neboť se zde seznámil s prominentním publikem. V roce 1912 se rozhodl zanechat živnosti, aby začal opět chodit do školy na Grafický učební a vzdělávací ústav ve Vídni. Na škole Koppitz poznal řadů svých budoucích kolegů (např. fotografa J. A. Trčka nebo malíře a grafika Egona Schieleho). Koppitz se stal členem \"Wiener Camera Clubu\". Ve své volné tvorbě používal techniky uhlotisku, bromolejotisku a gumotisku. Na jeho fotografiích jsou zachyceny významné vídeňské památky a náladové krajiny, v kterých je zachycena divoká, dosud nezkulturněná příroda. Koppitzovy fotografie zobrazují hory a moře. Od roku 1913 byl asistentem a po první světové válce učitelem na Grafickém institutu ve Vídni. == Dílo == Na počátku své tvorby vytvářel Koppitz inscenované skupinové akty, které vycházely z vídeňské secese. Jeho první práce byly ovlivněny Gustavem Klimtem a japonským uměním. V letech před 1. světovou válkou fotografoval vlastní autoportréty, které zachycují autora při fotografování v krajině. Po celý život si zachoval smysl pro harmonii a precizní kompozici; tyto prvky se objevují již v rané tvorbě. Téměř k dokumentární fotografii se Koppitz dostal po nástupu na frontu, kde se jeho fotografie staly prosté a přímé. U rakouské armády jako průzkumný letec fotografoval letadla a krajiny. Mezi jeho oblíbená témata patřily vodní plochy a geometrické prvky letadel. Ve volném čase zachycoval nejen život vojáků, ale i prostý lid v dobových krojích. Koppitzovy fotografie z této doby jsou plné dramatických nálad. Autor pracoval se světlem, využíval slunce, mraky a mlhy k impresionistickému vyjádření emocí. Rudolf Koppitz patřil v meziválečném období k nejvýznačnějším představitelům rakouské fotografie z řad zastánců tradicionalistické \"umělecké fotografie\".", "question": "Představitelem jaké secese byl fotograf Rudolf Koppitz?", "answers": ["vídeňské"]}
{"title": "Abidžan", "context": "Je jeho hlavním politickým, správním, obchodním a finančním centrem. Je třetí největší frankofonní městskou aglomerací na světě po Paříži a Kinshase, tedy větší než Montreal. V roce 2006 mělo samotné město 3 796 677 (dokonce druhé největší frankofonní město) a celá aglomerace 5 068 858 obyvatel, což představuje pětinu obyvatel celé země. Kulturní centrum západní Afriky se vyznačuje vysokou úrovní industrializace a urbanizace. Město leží v laguně Ébrié na poloostrovech a ostrovech spojených mosty a lodní dopravou. Laguna Ébrié je oddělena od Guinejského zálivu a Atlantského oceánu písečnou kosou pláže Vridi a spojena s ním stejnojmenným kanálem. Dnešní abidžanský námořní přístav je známý vývozem zemědělských produktů, jako káva, kakao, dřevo, banány, ananasy a manga. Po Grand-Bassamu a Bingervillu byl Abidžan v pořadí třetí hlavní město Pobřeží slonoviny. Dnes je oficiálním hlavním městem Yamoussoukro a Bingerville tvoří část předměstí Abidžanu. Bingerville bylo založeno v roce 1889. Kvůli epidemii žluté zimnice se lidé usídlení v oblasti Grand Bassamu přesunuli do Bingerville. Doufali že bude mít pro ně příznivější ovzduší. Dnešní Abidžan ležel blízko a z pohledu obchodu bylo jeho umístění výhodnější a byl proto upřednostňován.", "question": "Jak se jmenuje největší město Pobřeží slonoviny?", "answers": ["Abidžan"]}
{"title": "Madagaskar", "context": "V nejvyšších horách najdeme horské louky, níž tropické deštné pralesy, které čelí lidské těžbě a vypadá to, že brzy budou zcela zničeny. Místo původních opadavých lesů zde najdeme bambusové křoviny. Na jihozápadě, kde je extra suché podnebí (350 mm srážek ročně), se nacházejí trnité buše nebo savany. Degradovaným travnatým porostům se říká badlandy. Najdeme zde však i mangrovové porosty. Na Madagaskaru se kvůli dlouhé izolaci od okolních pevninských bloků (asi 130 mil. let) vyskytuje velké množství organismů, které jsou vázány pouze na tento ostrov. Jsou to například lemuři, kterých zde žije na 20 druhů. Jiné druhy zde však chybí, například dravé šelmy. Výjimkou je fosa madagaskarská. Po osídlení člověkem se začala krajina měnit, ubylo postupně mnoho unikátních živočichů, vyhuben byl např. i lemur Megaladapis, který byl dle kosterních pozůstatků velký jako osel a vážil 200 kg. Druhy, které na Madagaskaru přežily, označujeme za živoucí fosilie, všude jinde již dávno v nelítostné konkurenci podlehly mladším, modernějším, zde však nepoznaly žádnou konkurenci. Madagaskar byl mezi prvními zeměmi světa, které začaly budovat systém chráněných území. První vznikly již v roce 1927. Bylo jich osm a pokrývaly plochu 284 919 ha. Dnešní síť zahrnuje 50 chráněných území, které pokrývají plochu 1 698 640 ha. Počet obyvatel je odhadován na 23 202 000 (červenec 2014). Vzhledem k rozloze je hustota zalidnění přibližně 39,5 obyvatel na km2. Podle ústavy z roku 1998 je oficiálním jazykem pouze malgaština. Francouzština je však ve veřejném styku (i na oficiálních dokumentech) natolik rozšířeným jazykem, že ji lze považovat za neformálně oficiální. Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství, ke kterému se hlásí 49,5 % obyvatel (protestanti 22,7 %, římští katolíci 20,3 %) a animistická náboženství 48 %. Jen okrajově je zastoupen islám (1,9 %) a ostatní náboženství (0,6 %).", "question": "Ve kterém roce vznikla první chráněná území na ostrově Madagaskar?", "answers": ["1927"]}
{"title": "Ruština", "context": "Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. с čti [svabóda]. Ё (čteno [JO]) je původem přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují - pokud nevznikne nejednoznačnost ve. významu slova napíší místo něj Е Na rozdíl od sousední běloruštiny a ukrajinštiny (a ovšem češtiny a slovenštiny) se v ruštině praslovanské [g] nezměnilo na [h] (stejně, jako v polštině a jihoslovanských jazycích). Й - poměrně zvláštní písmeno. V českém jazyce je ekvivalentem J, ovšem v ruštině se čte (samotné písmeno, ne ve slově) jako \"í kratkoje\", doslova přeloženo krátké i. Zřejmě je zde spojitost s češtinskými nabodeníčky. Podrobnější informace naleznete v článku Ruská gramatika. Nejvýraznější rozdíly oproti české gramatice: Skloňování Ruština má 6 pádů (oproti češtině chybí vokativ (5. pád), jehož funkci přebírá tvar nominativu). Časování Slovesa se časují podobně jako v češtině. Existují dva druhy časování (= základní rozdělení sloves podle časování). V prvním časování převládají koncovky s hláskou (písmenem) \"е\" (д [dělajet], и [igrajem] ...) a v druhém časování převládají koncovky s hláskou (písmenem) \"i\" (в [varit], у [uvidim]). Dále kromě tohoto rozdělení existují další typy časování, které se od sebe liší způsobem časování. Stavba věty Ve spisovném projevu se nevypouští podmět, musí být vyjádřen alespoň osobním zájmenem.", "question": "Kolik pádů má ruština?", "answers": ["6"]}
{"title": "Česko", "context": "Jazyková nařízení z dubna 1897, která zrovnoprávnila češtinu s němčinou, vedla k pádu vlády a k národnostním nepokojům mezi Čechy a Němci. Volební zákon z roku 1907 zavedl všeobecné hlasovací právo pro muže. Období všestranného rozmachu českého národa v oblastech politiky, hospodářství, kultury a vzdělání v rámci Rakouska-Uherska skončilo vypuknutím první světové války v červenci 1914. Tento posléze celosvětový ničivý konflikt započali vídeňští politici po Sarajevském atentátu na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, a to v domnění, že válka proti malému Srbskému království bude pro zdánlivě mocné Rakousko-Uhersko snadnou záležitostí. Do války se však rychle zapojily další mocnosti a Rakousko-Uhersko se postupně stalo pouhým přívěskem Německé říše, tzv. vilémovského Německa, což zasadilo austroslavismu smrtelnou ránu. Pro Rakousko-Uhersko nakonec skončila válka naprostou katastrofou a jeho rozpadem. === První Československá republika === V první světové válce bojovalo 1,5 milionu mužů odvedených z českých okresů, z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce (jen do konce války) v Československých legiích na druhé straně válečného soupeření. Více než 90 000 dobrovolníků zformovalo Československé legie ve Francii, Itálii a Rusku, kde bojovali proti centrálním mocnostem (tedy i rodnému Rakousko-Uhersku) a posléze i proti ruským bolševikům. Po porážce Rakouska-Uherska byly po 28. říjnu 1918 země Koruny české, části Uherského království včetně Podkarpatské Rusi spojeny do nového státního útvaru, Československa. Jeho prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, který od roku 1914 pracoval pro českou resp. československou samostatnost v zemích Dohody a v Rusku s podporou zejména Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika. V období od vzniku státu až do zániku tzv. první republiky (oficiálně Republiky československé) bylo Československo unitárním státem a zůstalo i po roce 1933 jediným skutečně demokratickým státem ve Střední Evropě.Přes svůj deklarovaný národní charakter, založený na čechoslovakismu, bylo Československo multietnickým státem, ve kterém žilo 6 747 000 Čechů, 3 124 000 Němců, 2 014 000 Slováků, 745 000 Maďarů, 462 000 Rusínů, 181 000 občanů židovské národnosti a 76 000 Poláků. Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem, stejně jako k nepokojům v německých oblastech země. Problém nepřátelských sousedů se Československo, zvláště jeho dlouholetý ministr zahraničí Edvard Beneš, pokusilo vyřešit spojenectvím zvaným Malá dohoda, systémem spojeneckých smluv s Francií a od roku 1935 i smlouvou se Sovětským svazem.", "question": "Kolik Čechů padlo v první světové válce?", "answers": ["138 000"]}
{"title": "Lineární písmo B", "context": "Časově předcházelo řecké alfabetě o několik století, vymizelo s pádem mykénské civilizace a bylo zcela zapomenuto. Není znám žádný důkaz, že by obyvatelé Řecka v období od pádu mykénské kultury až do vzniku alfabety užívali nějakého písma. Vztah k dalším egejským písmům Lineární písmo B bylo jedno z pěti písem, které v egejské oblasti existovaly před rozšířením řecké abecedy. Nejstarší bylo Krétské hieroglyfické písmo, ze kterého vyšlo lineární písmo A, u kterého se pak vývojová linie rozdvojuje. V západní větvi dochází k přechodu k lineárnímu písmu B, které je doloženo na Krétě i v pevninském Řecku, na Kypru se pak rozvíjí písmo kypersko-mínojské a později kyperské. Stranou celé této vývojové linie stojí disk z paláce ve Faistu, popsaný po obou stranách zvláštním písmem, které nemá nikde jinde obdobu[1]. Lineární písmo B vychází z lineárního písma A, ale je částečně přizpůsobené pro zápis řečtiny. Rozluštění písma Základ písma rozluštil jazykově nadaný architekt se zájmem o egejskou kulturu Michael Ventris v letech 1950–1952. Ventris vytvořil slabičnou mřížku a zjistil, že se jedná o fonetické slabičné písmo. Když v roce 1952 rozluštil první znaky písma, překvapeně zjistil, že se jedná o formu starořečtiny, čímž dokázal Waceovu teorii mykénské expanze na Krétu. Na dalším luštění písma spolupracoval s mladým filologem Johnem Chadwickem v letech 1952–1955. Jejich závěry dešifrování lineárního písma B byly nezávisle potvrzeny americkým archeologem Blegenem na základě výkladu hliněné tabulky nalezené v Pylu, došlo k vytvoření kompletního čtecího klíče pro toto písmo[1]. V Česku byl významným odborníkem a znalcem lineárního písma B profesor Antonín Bartoněk působící na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Charakteristika Lineární písmo B se skládá z 87 znaků pro slabiky a mnoha sémantických znaků. Tyto sémantické (významové) znaky (logogramy) zastupují objekty nebo zboží, ale neměly fonetickou podobu a nikdy nebyly užívány jako slova ve větách. Řečtina lineárního písma B je velmi zvláštní, Ventris pro ni užil označení mykénština, protože ač je nepochybně řeckým dialektem, je velmi podobná arkádo-kyperským dialektům, s prvky, které se objevují v pozdějších Homérových dílech.", "question": "Kdo rozluštil základy lineárního písma B?", "answers": ["Michael Ventris"]}
{"title": "Dusík", "context": "V elementární podobě se s dusíkem setkáváme prakticky neustále, tvoří totiž 78 % (objemových) zemské atmosféry. Ve stopách se v atmosféře vyskytuje také amoniak, který se uvolňuje tlením organických sloučenin a při elektrickém výboji (například blesku). Při blesku může také dojít v atmosféře k reakci dusíku s kyslíkem za vzniku oxidu dusnatého, který ihned reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu dusičitého a ten reaguje s vzdušnou vlhkostí a kyslíkem za vzniku kyseliny dusičné, která se vyskytuje v kyselých deštích. Vzhledem k rozpustnosti prakticky všech svých anorganických solí se téměř nevyskytuje v běžných horninách. Všechny tyto látky byly v průběhu času dávno spláchnuty do oceánů a tam se opět zapojily do různých biologických cyklů. Výjimkou je např. chilský ledek neboli dusičnan sodný NaNO3, který pravděpodobně vznikl rozkladem rostlinných a živočišných látek zejména na chilském pobřeží. Významným zdrojem organického dusíku jsou především objemné vrstvy ptačího trusu, nazývané guano a využívané především jako hnojivo.", "question": "Kolik procent zemské atmosféry tvoří dusík?", "answers": ["78"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval výkladům Bible. Někteří odborníci se domnívají, že měl Aspergerův syndrom. Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince 1642) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání.", "question": "Čemu Newton věnoval větší část svých textů?", "answers": ["výkladům Bible"]}
{"title": "Sport Karolinka", "context": "Sport Karolinka Sport Karolinka Fotbalový stadion v KarolinceNázev Sport Karolinka Země Československo Československo Česká republika Město Karolinka Založen 1931 Zánik 2000 Asociace ČMFS Stadion Fotbalový stadion, Karolinka[1] Kapacita 1 000 Některá data mohou pocházet z datové položky. Sport Karolinka byl moravský fotbalový klub z města Karolinka, který vznikl v roce 1931 a zanikl roku 2000 sloučením s FC Velké Karlovice do FC Velké Karlovice + Karolinka. Svá utkání hrál na fotbalovém stadionu v Karolince. V sezoně 1980/81 se účastnil 3. nejvyšší soutěže. Historické názvy Zdroj:[2] 1931 – SK Valašská Slavia Nový Hrozenkov (Sportovní klub Valašská Slavia Nový Hrozenkov) 1938 – zánik 1940 – obnovena činnost jako MNS Nový Hrozenkov (Mládež národního souručenství Nový Hrozenkov) 1941 – SK Karolinina Huť (Sportovní klub Karolinina Huť) 1948 – Sokol Karolinina Huť 1951 – Sokol Karolinka 1953 – TJ Jiskra Karolinka (Tělovýchovná jednota Jiskra Karolinka) 1969 – TJ Sklo Karolinka (Tělovýchovná jednota Sklo Karolinka) 1976 – TJ MS Karolinka (Tělovýchovná jednota Moravské sklárny Karolinka) 1997 – Sport Karolinka 2000 – sloučen s FC Velké Karlovice do FC Velké Karlovice + Karolinka Stadion V červnu 1986 byl dostavěn nový sportovní areál s travnatou plochou o rozměrech 104×70 metrů, zmodernizovány byly mj. šatny, sprchy, klubovna a bufet. Stadion byl slavnostně otevřen atraktivním mezinárodním utkáním Interpoháru mezi úřadujícím československým mistrem TJ Vítkovice a švédským IFK Göteborg. Tento zápas, který řídil Dušan Krchňák, se hrál v sobotu 28. června 1986 před 3 tisícovkami diváků a Vítkovice zvítězily 3:1 (poločas 2:0). Branky domácích vstřelili Zdeněk Lorenc, Bohuš Keler a Luděk Kovačík, za hosty skóroval Bjur.[2][3] Umístění v jednotlivých sezonách Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže", "question": "Kdy vznikl klub Sport Karolinka?", "answers": ["1931"]}
{"title": "Nepálská vlajka", "context": "Vlajka Nepálu je tvarem naprosto výjimečná vlajka, která se skládá ze dvou nestejně vysokých karmínových, modře lemovaných pravoúhlých trojúhelníků položených nad sebou (částečně přes sebe). V horním trojúhelníku se nachází stylizovaná bílá silueta Měsíce s osmi paprsky, v dolním pak silueta Slunce s dvanácti paprsky. K poslední změně vlajky došlo v roce 1962, kdy byly vypuštěny kresby tváří ze symbolů Měsíce a Slunce. == Symbolika == Karmínová barva je nepálskou národní barvou a symbolem vítězství, statečnosti Nepálců a národní květiny Pěnišníku. Modrá barva lemu symbolizuje mír a harmonii. Červená s modrou jsou také barvy tepla a chladu, kontrastů nepálského klimatu.Dva trojúhelníky představují dvě hlavní nepálská náboženství: buddhismus a hinduismus, tvar vlajky připomíná pohoří Himálaje.Měsíc a Slunce symbolizují věčný koloběh času a přání existence Nepálu tak dlouho, jako obě vesmírná tělesa. Měsíc byl v době vzniku vlajky symbolem královské rodiny, Slunce rodiny Ránů, která byla u moci až do roku 1951. == Rozměry == V příloze Ústavy království Nepálu ze 16. prosince 1962 ke článku č. 5 jsou uvedeny instrukce k narýsování vlajky. Tyto konstrukční detaily byly beze změn převzaty do nepálské ústavy z roku 1990, prozatímní ústavy z roku 2007 a platí dodnes. Postup tvorby Národní vlajky Nepálu A)Postup tvorby tvaru bez modrého lemu 1.Ve spodní části karmínové tkaniny, narýsujte úsečku AB požadované délky zleva doprava. 2.Z bodu A narýsujte úsečku AC kolmo k AB tak, aby AC se rovnala AB plus jedna třetina AB. Na úsečce AC vyznač bod D tak, aby se úsečka AD rovnala úsečce AB. Spoj BD. 3.Na úsečce BD vyznačte bod E tak, aby se BE rovnala AB. 4.Narýsujte úsečku FG rovnoběžně k AB tak, že bod E náleží FG. Bod F leží na AC. Velikost FG se rovná AB. 5.Spoj CG. B)Postup tvorby Měsíce 6.Na úsečce AB vyznačte bod H tak, že AH se rovná jedné čtvrtině úsečky AB a narýsujte úsečku HI, která je rovnoběžná k AC. Tam, kde protne úsečku CG je bod I. 7.Bod J leží v polovině CF. Narýsujte úsečku JK, která je rovnoběžná k AB. Tam, kde protne úsečku CG je bod K. 8.Bod L leží na průniku úseček JK a HI. 9.Spoj JG. 10.Bod M leží na průniku úseček JG a HI. 11.Vyznačte bod N ve spodní části HI, jako průnik kružnice se středem v bodě M a poloměrem jako je nejkratší vzdálenost bodu M a úsečky BD.", "question": "Jaký tvar má nepálská vlajka?", "answers": ["pravoúhlých trojúhelníků položených nad sebou"]}
{"title": "Dynamit", "context": "Dynamit je výbušnina založená na explozivním potenciálu nitroglycerínu, který se v ní vyskytuje absorbován na křemelině. Oproti klasickému tekutému nitroglycerínu se vyznačuje mnohonásobně vyšší stabilitou oproti tlaku nebo nárazu. Dynamit vynalezl švédský chemik Alfréd Nobel v roce 1866, patent získal v roce 1867. Slovo pochází z původně Nobelem navrženého názvu Kieselgur-dynamite (Kieselgur je německy křemelina, dynamite řecky plná síly), byl také zpočátku dodáván jako Nobelův výbušný prach. Dynamit se obvykle skládá ze tří dílů nitroglycerínu, jednoho dílu křemeliny a malého množství jedlé sody. Tato směs je tvarována obvykle do podoby tyček. Později byla ve směsi nahrazena křemelina (infusoriová hlinka) dusičnanem draselným (KNO3) a dusičnanem sodným (NaNO3) a pro lepší nasákavost se přidávaly suché dřevité piliny. Dynamit mrzne při 8 °C, a proto se obtížně používal v chladném počasí. Proto se používal zimní dynamit (tzv. IZ dynamit), který obsahoval nemrznoucí příměsi jako di-nitro-glycerin nebo trinitrotoluen. K výbuchu je potřeba rozbuška. Samotný dynamit je poměrně stálý na rozdíl od samotného nitroglycerínu, který vybuchuje již při malém nárazu. Po určité době se mohou na povrchu dynamitu objevit kapky nitroglycerínu. Proto je třeba se starším dynamitem zacházet extrémně opatrně - je podobně citlivý na sebemenší náraz jako samotný nitroglycerín. V českých zemích byla postavena první továrna na dynamit roku 1870 v Zámecké rokli poblíž Prahy.", "question": "Jak se jmenuje švédský chemik, který vynalezl dynamit?", "answers": ["Alfréd Nobel"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám - povrch rozehřátý na 44 °C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při 52 °C. Kočka domácí je teplokrevný živočich, její vnitřní tělesná teplota je 38,0-39,5 °C, měří se obvykle v konečníku lékařským teploměrem. Koťata a mladí jedinci mají tělesnou teplotu trochu vyšší, dospělí kastráti naopak trochu nižší. Dechová frekvence zdravé kočky, v klidu při pokojové teplotě, se pohybuje od 20 do 30 nádechů za minutu, tepová frekvence se pohybuje mezi 110 až 130 tepy za minutu. Je to tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí 12-16 hodin, přičemž platí, že útlý, orientální typ je aktivnější než typy zavalité. Kočky žijící divoce se dožívají v průměru 3-5 let, zatímco doma chované kastrované kočky až 15 let. Guinessova kniha rekordů uznává jako nejstarší kočku Creme Puff, která se narodila 3. srpna 1967 a dožila se 38 let. Na věk dožití kočky působí mnoho faktorů - její zdraví, výživa a i to, jestli chodí ven a vystavuje se tak nebezpečí úrazu. Podle statistik se kastrovaná zvířata dožívají delšího věku než nekastrovaná, která mají sklon více se toulat.", "question": "Kolika let se průměrně dožívá kočka?", "answers": ["3-5"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Modernistické revoluce v umění na počátku 20. století místo toho, aby Shakespeara odvrhly, nadšeně zapojily jeho díla do služeb avantgardy. Expresionisté v Německu a futuristé v Moskvě uváděli vlastní inscenace jeho her. Marxistický dramatik a režisér Bertolt Brecht pod vlivem Shakespeara vymyslel epické divadlo. Básník a kritik T. S. Eliot argumentoval proti Shawovi, že Shakespearova \"surovost\" (primitivnost) ho ve skutečnosti dělá moderním. Eliot spolu s literárním kritikem G. Wilson Knightem a školou Nové kritiky vedl hnutí směrem k užšímu výkladu Shakespearovy obraznosti. V 50. letech vlna nových kritických přístupů nahradila modernismus a vydláždila cestu pro \"postmoderní\" studie Shakespeara. Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek. V 5. generaci, v polovině 20. století, překládali Erik Adolf Saudek, Jiří Valja, František Nevrla, Otto František Babler, v 6. generace, v 60. a 70. letech 20. století, to byli Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Josef Topol, Václav Renč a Břetislav Hodek. K tzv. moderním překladatelům patří Alois Bejblík, Martin Hilský, Jiří Josek, Milan Lukeš a Antonín Přidal. Jeho tvorba bývá dělena do tří období: 1591–1600: Psal především komedie a historická dramata, často zpracovával staré náměty z anglické minulosti a z antiky. 1601–1608: Přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby vniká pesimismus a píše tragédie a sonety. 1608–1612: Smiřuje se s životem a píše hry, mající charakter tzv. romance, tj. obsahující jak prvky tragédie, tak prvky komedie.", "question": "Kdy došlo k prvnímu českému překladu Shakespearova díla?", "answers": ["1786"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Většinou na jeho území převládají studenější léta a chladné vlhké zimy s vysokou oblačností. Průměrná teplota ve vyšších polohách, především v Tatrách, činí kolem -4 °C a naopak v nížinách se pohybuje kolem 10 °C. V červenci se v nížinách teploty v průměru blíží či přesahují hodnotu i 20 °C. Zatímco v nížinách při Dunaji průměrné srážky dosahují 570 mm, při návětrných stranách hor se šplhají až na 1100 mm. Na vyšších vrcholcích hor zůstává sníh až do letních měsíců. Slovensko je parlamentní republikou. Výkonnou moc představuje vláda, v jejímž čele stojí premiér. Hlavou státu je prezident, volený přímou volbou občanů na 5 let. Zákonodárnou moc vykonává jednokomorový parlament zvaný Národní rada Slovenské republiky, v němž zasedá 150 poslanců. Volby do Národní rady se konají každé 4 roky a volit může každý občan starší 18 let. Současným slovenským prezidentem je Andrej Kiska, vládu vede Robert Fico za stranu SMER - sociálna demokracia. V rámci justice zastává významnou pozici Ústavní soud, tvořený 13 soudci jmenovanými prezidentem na 12 let, a Nejvyšší soud. Dále na Slovensku funguje systém krajských, okresních a vojenských soudů, doplněných Specializovaným trestním soudem. Podle organizací Freedom House a Nadace Bertelsmann se v zemi konají svobodné volby a funguje oddělení jednotlivých státních mocí (výkonné, soudní a zákonodárné), Poslední volby do Národní rady se konaly 5. března 2016. Strana SMER – sociálna demokracia oproti minulým volbám propadla a nedokázala si tak udržet původní parlamentní většinu. Ve volbách pro ní hlasovalo 28 % voličů.", "question": "kolik poslanců zasedá v Národní radě Slovenské republiky?", "answers": ["150"]}
{"title": "Recital 64", "context": "Jiří SuchýJiří Šlitr Hudba Jiří Šlituke EllingtonRay HendersonBurton LaneFrank PerkinsHank WilliamsJiří BažantJiří Suchý Obsazení Jiří SuchýJiří ŠlitrVlasta Kahovcová Profesionální kritika Gm, Lidová demokracie 3. 4. 1964 Jaroslav Přikryl, Večerní Praha 3. 4. 1964 Alena Stránská, Divadelní noviny 22. 4. 1964 Sergej Machonin, Literární noviny 25. 4. 1964 Semafor chronologicky Ondráš podotýká (1963) Dvacet (koncert orchestru Ferdinanda Havlíka) (1964) Jiří Suchý chronologicky Zuzana není pro nikoho doma (1963) Sekta (1965) Údaje v infoboxu aktuální k 2. 9. 2012Některá data mohou pocházet z datové položky. Recital 64 (1964) je pásmo písniček Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Jako nová zpěvačka Semaforu se zde představila Vlasta Kahovcová. Všechny tři zpěváky doprovázela Rytmická skupina divadla Semafor ve složení Jiří Bažant (klavír), Karel Turnovský (bicí), Ladislav Štaidl (kytara) a Stanislav Zeman (kontrabas). Pořad obsahoval jednak nové písně Suchého a Šlitra, jednak písně jiných autorů (např. Voskovce a Wericha), dále několik již známých semaforských písní napsaných původně pro jiné zpěváky divadla, které v novém podání jejich autoři (převážně Šlitr) parodovali. (např. píseň Študent s rudýma ušima z repertoáru Hany Hegerové zpíval Šlitr s žárovkami za ušima „za mohutného chechtání publika včetně Hegerové“[1] či píseň Klokočí ze hry Taková ztráta krve (1960), kterou Šlitr zpíval se zpožděním oproti doprovodu). V pořadu také Jiří Šlitr zpíval dvě písně známé ze hry Jonáš a tingltangl (1962) v „ruském“ překladu Jiřího Krampola (Tulipán a Klementajn). V průvodním slově mezi písněmi dělal Jiří Šlitr stále narážky na výsledky ankety Zlatý slavík 1963, ve které skončil na dvacátém místě, zatímco Jiří Suchý obsadil čtvrtou příčku. Jednoduchou stavbu pořadu vysvětlil Jiří Suchý v programu k představení, kde píše, že uprostřed práce na filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964) a příprav jazzové opery Dobře placená procházka (1965) by si Semafor nemohl dovolit další náročný program. K formátu recitalu inspirovala Suchého návštěva Paříže. Po menší roli klavíristy ve hře Jonáš a tingltangl dospěl Jiří Šlitr v komika právě v Recitalu 64.[2] Jiří Suchý se evidentně stáhl trochu do pozadí, naopak Šlitrovi napsal do libreta mnohem více vtipů.[3] Seznam písniček", "question": "Kdo tvořil doprovod pro zpěváky v písničkovém pásmu Recital 64?", "answers": ["Rytmická skupina divadla Semafor"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "První skupina, ve které vydržel déle (bez Smithe), se jmenovala The Secret. Byla to rovněž první kapela, se kterou nahrál ve studiu nahrávku. Následně ho Wilcock s Harrisem přijali do Iron Maiden. Skupina odehrála nějaké koncerty jen ve čtyřech (Harris, Murray, Wilcock a Matthews), následně však přijala druhého kytaristu jménem Bob Sawyer. Po neshodách se Sawyerem a Wilcockem ze skupiny na čas odešel Dave Murray. Murray se tedy přidal ke Smithově skupině Urchin. V Maiden v té době nezůstal ani jeden kytarista a Harris, jako vůdčí osobnost skupiny, začal shánět klávesistu. Skupina však s klávesistou Tonym Moorem odehrála jeden pouhý koncert a Harris se rozhodl pokračovat opět bez kláves. Na tomto koncertě nehrál ani stálý bubeník skupiny, toho nahradil Barry Purkins (známější jako Thunderstick) a na místo kytaristy se postavil Terry Wrapram. Ani Thunderstick ve skupině nevydržel déle než jeden koncert; nahradil ho Harrisův starý známý Doug Sampson. Jako další ze sestavy odešel zpěvák Dennis Wilcock, na místo kytaristy se vrátil Murray a krátce zkoušeli v triu Harris, Sampson a Murray. Ve třech členech několik měsíců pouze zkoušeli až v listopadu 1978 do skupiny přišel zpěvák Paul Di'Anno. V té době skupina začala používat různé kouřové a světelné efekty, a přibližně ve stejném období vznikl maskot skupiny, později nazvaný Eddie. Poslední prosincový den roku 1978 Iron Maiden získali možnost nahrát své první demo. V sestavě Harris, Murray, Di'Anno a Sampson nahráli celkem čtyři skladby − \"Iron Maiden\", \"Prowler\", \"Invasion\" a \"Strange World\". Nahrávky poskytli DJ Nealu Kayovi, vlastníkovi klubu Soundhouse. Jejím manažerem se stal Rod Smallwood. Skupina hrála poměrně dlouhou dobu s jedním kytaristou, počátkem roku 1979 se jím stal Paul Cairns. Ten však vydržel přibližně tři měsíce a pak jej nahradil Paul Todd (který se skupinou odehrál pouze jeden koncert).", "question": "Ve kterém roce získali Iron Maiden možnost nahrát své první demo?", "answers": ["1978"]}
{"title": "Kuzmányho kruh evanjelických akademikov", "context": "Kuzmányho kruh evanjelických akademikov byl slovenský univerzitní spolek, který byl založen roku 1927 z iniciativy profesora Samuele Štefana Osuského. Sídlo měl v Bratislavě. Prvním předsedou se stal Branislav Varsik. Kruh obhajoval zájmy evangelických univerzitních studentů a přispíval k jejich mravně-náboženskému životu. Ve svém názvu se hlásil ke slovenskému spisovateli a teologovi Karolu Kuzmánymu. Spolek byl rozpuštěn v roce 1948.", "question": "Co dělal Kuzmányho kruh evanjelických akademikov?", "answers": ["obhajoval zájmy evangelických univerzitních studentů a přispíval k jejich mravně-náboženskému životu"]}
{"title": "Centrální procesorová jednotka", "context": "V malých zařízeních jako jsou kardiostimulátory nebo IoT jsou používány jednoduché procesory s vysokou integrací (system on a chip), případně jsou používány jednoúčelové procesory navržené pro konkrétní použití (např. digitální hodinky). Procesory prvních počítačů se skládaly z obvodů obsahujících množství tzv. diskrétních součástek – elektronek, tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů. Takový procesor mohl zabírat i několik skříní. V 60. letech 20. století se začaly používat hybridní i monolitické integrované obvody, kterých bylo pro vytvoření CPU potřeba několik desítek nebo stovek. V 70. letech 20. století miniaturizace a zvyšování integrace dosáhly stádia, kdy podstatnou část CPU bylo možné umístit do jediného integrovaného obvodu, který nazýváme mikroprocesor. První mikroprocesory měly nepatrný výkon v porovnání s CPU tehdejších počítačů, ale postupně se tento rozdíl snižoval, takže v současné době prakticky všechny počítače mají CPU tvořené mikroprocesory. Podrobnější informace naleznete v článku Mikroprocesor. Konstrukční složitost procesorů byla zvýšena různými technologiemi, usnadňující budování menších a spolehlivější elektronických zařízení. První takové zlepšení přišlo s příchodem tranzistoru. Tranzistorové procesory už v 50. a 60. letech nebyly stavěny z objemných, nespolehlivých, a křehkých spínacích prvků jako jsou elektronky a elektromagnetická relé.", "question": "Byly první mikroprocesory vyvinuty ve dvacátém století?", "answers": ["V 70. letech 20. století miniaturizace a zvyšování integrace dosáhly stádia, kdy podstatnou část CPU bylo možné umístit do jediného integrovaného obvodu, který nazýváme mikroprocesor."]}
{"title": "Skořice", "context": "Skořicovníky patří do čeledi vavřínovité (Lauraceae). Nejdůležitější z produkčního hlediska jsou skořicovník ceylonský a čínský. Skořicovník ceylonský (Cinnamomum zeylanicum) pochází ze Srí Lanky (ostrov Ceylon), pěstuje se však i v jiných tropických oblastech. První úroda se sklízí dva až tři roky po vysazení. Cejlonská skořice je považována za tu nejkvalitnější (z toho nejlepší je z kůry osmiletých keřů). Je silně aromatická. Kůra po usušení tvoří charakteristické tenké svitky, okraje se svinují dovnitř, takže vznikají jakési dvojruličky. Skořicovník čínský (Cinnamomum cassia) pochází z Barmy, pěstuje se v jižní Číně, Thajsku a Indonésii. Skořice z tohoto stromu se využívala již ve starověku (ve starověkém Řecku). Rostlina může dosáhnout výšky přes 10 metrů, ale na plantážích se řeže a udržuje se na zhruba dva metry vysoký keř. Kůra čínského skořicovníku je hrubší, má červenější barvu a po usušení tvoří pouze žlábkovité trubky nebo pruhy. Skořicovník čínský poskytuje též sušené plody, které jsou známé jako \"květy kassiové\" a využívají se jako koření. Ze skořicovníku se využívá sušená vnitřní část kůry bohatá na silice. Z listů, větví i květů se získává skořicový olej. Skořicovník nachází uplatnění v mnoha průmyslových odvětvích: v potravinářství - ve většině zemí se používá prášková skořice, která se přidává zejména do sladkých pokrmů, do pečiva a cukrářských výrobků, při zavařování ovoce.", "question": "Odkud pochází skořicovník čínský?", "answers": ["z Barmy"]}
{"title": "Cuba Libre", "context": "Cuba Libre (španělsky Svobodná Kuba) je alkoholický koktejl. Byl vymyšlen v Havaně kolem roku 1900. Jméno Cuba Libre vzniklo, když si američtí vojáci připíjeli na svobodnou Kubu právě nápojem, který byl do té doby označován jako Bacardi&Coke[zdroj? ]. Navzdory své (relativně) vyšší ceně je v Evropě oblíben hlavně mezi mládeží. 4–5 cl BACARDI GOLD rumu 10-12 cl coly limetka kostky ledu Do sklenice se nalije tmavý rum, vymačká limetka, přidá led a dolije se colou. Zajímavostí je, že sami Kubánci rum neodměřují a i v luxusních hotelech se nápoj připravuje \"od oka\". Sex on the beach Mojito Piñ Colada Obrázky, zvuky či videa k tématu Cuba Libre ve Wikimedia Commons Recept, jak připravit pravé Cuba Libre", "question": "Kdy vznikl koktejl Cuba Libre?", "answers": ["kolem roku 1900"]}
{"title": "Gloster Meteor", "context": "Egyptské království Egyptské království Egyptské královské letectvo Ekvádor Ekvádor Ekvádorské letectvo Francie Francie Armée de l'air Izrael Izrael Izraelské vojenské letectvo Jihoafrická unie South African Air Force Kanada Royal Canadian Air Force (1 × Meteor F.3, 1 × Meteor T.7 - jen testy) Německo Německo Luftwaffe (Meteor TT.20) Nizozemsko Nizozemsko Nizozemské královské letectvo Nizozemské námořní letectvo Norsko Norsko Norské královské letectvo Nový Zéland Nový Zéland Royal New Zealand Air Force Sýrie Sýrie Syrské arabské vzdušné síly Spojené království Spojené království Royal Air Force Fleet Air Arm Spojené státy americké Spojené státy americké United States Army Air Forces (testy 1 kusu F Mk.I) === Civilní uživatelé === Spojené království Spojené království Classic Air Force DERA Llanbedr Flight Refuelling Ltd. Martin-Baker Aircraft Company Švédsko Švédsko Svensk Flygtjänst AB (3 × Meteor T.7, 4 × Meteor TT.20 užívané jako vlečné) == Hlavní technické údaje == === Gloster Meteor F.Mk.III === Posádka: 1 muž Rozpětí: 13,11 m Délka: 12,58 m Výška: 3,96 m Nosná plocha: 34,74 m2 Hmotnost vlastního letounu: 4771 kg Vzletová hmotnost: 6314 kg Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Rolls-Royce W.2B/23C === Výkony === Rychlost: 768 km/h Dostup: 13 100 m Dolet: 1610 km === Výzbroj === 4 × kanón Hispano Mk. V ráže 20 mm === Gloster Meteor NF.Mk.11 === Posádka: 1 muž Délka: 14,78 m Rozpětí: 13,10 m Výška: 3,96 m Nosná plocha: 34,40 m2 Hmotnost prázdného letounu: 6300 kg Vzletová hmotnost: 8960 kg Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Rolls-Royce Derwent 8 === Výkony === Maximální rychlost: 931 km/h Dostup: 13 400 m Stoupavost: 28,20 m/s Dolet: 1470 km === Výzbroj === 4 × kanón ráže 20 mm Neřízené rakety == Odkazy == === Literatura === VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla: 1939-45/ Velká Británie - Německo. Olomouc: Votobia, 1996. 110 s. ISBN 80-7198-260-1. DONALD, David. Vojenské proudové letouny. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co., 1998. ISBN 80-7237-135-5. GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 108, 156, 196, 200, 212, 241 a 242. GUNSTON, Bill. Bojová letadla II. světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. 479 s. ISBN 80-7237-203-3. ETHELL, Jefrey; PRICE, Alfred. Trysková letadla druhé světové války. Plzeň: Laser, 1999. 196 s. ISBN 80-7193-059-8. SCHMID, Jaroslav.", "question": "Jak se nazýval první britský proudový stíhací letoun užívaný v druhé světové válce?", "answers": ["Gloster Meteor"]}
{"title": "Josef Osvald III", "context": "Právnická fakulta Německé univerzity v Praze Profese politik Některá data mohou pocházet z datové položky. Josef Osvald hrabě III. Thun-Hohenstein (Josef Osvald III. Matyáš hrabě Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt / Joseph Oswald III. Matthias Reichsgraf von Thun und Hohenstein-Salm-Reifferscheidt) (18. prosince 1878, Klášterec nad Ohří – 21. září 1942, Klášterec nad Ohří) byl český šlechtic, politik a velkostatkář. Životopis Zámek Klášterec nad Ohří (1911) Pocházel ze starého šlechtického rodu Thun-Hohensteinů, patřil ke klášterecké rodové větvi. Narodil se na zámku v Klášterci nad Ohří jako nejstarší ze tří synů Josefa Osvalda II. Thun-Hohensteina (1849–1913), matka Kristina Alžběta (1859–1935) patřila k rodině Valdštejnů. Studoval na vídeňské akademii Theresianum, po maturitě na gymnáziu studoval práva na Karlově univerzitě a v roce 1905 dosáhl tiulu doktora práv. Krátce sloužil v armádě a dosáhl hodnosti nadporučíka. V letech 1909–1913 byl poslancem českého zemského sněmu a po otci v roce 1914 získal dědičné místo v rakouské panské sněmovně. Spolu s otcem užíval od roku 1897 alianční příjmení Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt. V roce 1913 zdědil několik velkostatků v severních a východních Čechách a na Vysočině (Klášterec nad Ohří, Žehušice, Benešov nad Ploučnicí, Světlá nad Sázavou, Hanšpach). Hned po převzetí rodového dědictví přistoupil k rozprodeji zadlužených částí majetku. V roce 1913 prodal Žehušice, o rok později inkasoval od židovského průmyslníka Richarda Morawetze dva a půl miliónu korun za velkostatek Světlá nad Sázavou.[1] Po vzniku Československa prodal rodový palác v Thunovské ulici v Praze vládě Spojeného království, od té doby zde sídlí britské velvyslanectví.", "question": "Kde získal Josef Osvald III. vysokoškolské vzdělání?", "answers": ["Karlově univerzitě"]}
{"title": "Bulharská vlajka", "context": "Vlajka Bulharska je tvořena třemi vodorovnými pruhy: bílým, zeleným a červeným. V současné podobě byla vlajka o poměru 3:5 přijata 22. listopadu 1990.Bílá barva reprezentuje mír, lásku, práci a svobodu. Zelená barva je symbolem lesů, zemědělství a úrodnosti bulharské země, červená pak symbolizuje krev prolitou za svobodu. == Historie == Již od roku 681 existovaly na Balkánu Bulharské říše. Nejprve to byla v letech 681–1018 První bulharská říše. Poté se západ této říše dostal pod nadvládu Byzance a teprve v roce 1185 byla obnovena Druhá bulharská říše. V roce 1396 se bulharské území stalo součástí Osmanské říše. Až po Rusko-turecké válce vzniklo roku 1878 samostatné Bulharské knížectví. Vlajka (shodná se současnou vlajkou) vycházela (jako vděk za osvobození od turecké nadvlády) z ruské vlajky, prostřední modrý pruh byl ale nahrazen pruhem zeleným.V letech 1878–1885, oficiálně však až do roku 1908 existovalo na jihovýchodě dnešního Bulharska autonomní území Osmanské říše Východní Rumélie. Jednalo se však o de facto druhý bulharský stát. Vlajkou byla červeno-bílo-modrá trikolóra s vodorovnými pruhy. Bulharské knížectví bylo de facto ruským protektorátem. Protiruské tendence vedly k omezení ruského vlivu a roku 1908 vzniklo plně nezávislé Bulharské carství. Vliv na bulharskou bílo-zeleno-červenou trikolóru to však nemělo.V roce 1946 byl po levicovém převratu změněn název státu na Bulharská lidová republika, car Simeon II. uprchl s rodinou ze země. V souvislosti s těmito změnami byla od 27. ledna 1948 užívána pozměněná vlajka z roku 1878, které byl do horního rohu přidán nový státní znak. Ten byl tvořen zlatým, nekorunovaným lvem na modrém štítu. Ten obklopoval věnec ze pšeničných klasů. Klasy byly převázány červenou stuhou s datem 9 IX 1944 (vykládáno jako den vítězství nad fašismem). Nad štítem byla rudá, zlatě lemovaná, pěticípá hvězda.Kartušovitý tvar štítu státního znaku (a tím i vlajky) byl 30. března 1948 změněn na oválný a přibylo do něj v dolní části zlaté ozubené kolo, hvězda. pozbyla zlatý lem a konce stuhy byly upraveny do bulharské trikolóry.V roce 1967 došlo k drobným barevným změnám znaku a tím i vlajky.21. května 1971 došlo k další, nyní již významné změně znaku a tím i vlajky. Barva lva, klasů a ozubeného kola byla změněna na stříbrnou. Stuha dostala jiný tvar a místo jednoho na ní byly dva letopočty: rok 681, připomínající rok založení prvního bulharského státu a rok 1944, který byl vykládán jako rok osvobození a vítězství socialistické revoluce.", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovné pruhy na vlajce Bulharska?", "answers": ["bílým, zeleným a červeným"]}
{"title": "Metallica", "context": "Ale nejvíc se spekulovalo o tom, že novým basistou se má stát Robert Trujillo, oficiálně to však nebylo potvrzeno. Nakonec, 24. ledna 2003, se Robert připojil k Metallice. St.Anger vyšlo 5. června. Skalní fanoušci byli zděšeni tím, že na albu nejsou slyšet sólové kytary, které byly pro Hammetta tak charakteristické. Joe Berlinger i Bruce Sinofsky jsou tvůrci dokumentu o Metallice - Some Kind Of Monster. Film má dvě a půl hodiny. Je v nich výřez z mnoha dnů každodenního života kapely. Mezi lety 2001 a 2003 bylo nahráno tisíc hodin materiálu. Rozpočet filmu je okolo 1,5 miliónu dolarů. Premiéra filmu byla v lednu 2004 na filmovém festivalu v Park City. V listopadu 2004 skončila jeden a půl roku trvající koncertní šňůra 180 vystoupení. Časopis Rolling Stone vyhlásil Jamese Hetfielda mužem roku 2004. James Hetfield dostal 12. května 2006 speciální cenu. Jedná se o Cenu Stévie Ray Vaughana a James si ji zasloužil díky podpoře fondu MusiCares MAP a díky vytrvalé pomoci závislým hudebníkům s odvykací léčbou. Metallica se v červnu roku 2006 vydala na miniturné Escape from the studio '06, které začalo na obrovském festivalu v Německu Rock am Ring 2006. Tento koncert byl vysílán v přímém přenosu na MTV.", "question": "Jak se jmenují tvůrci dokumentu Some Kind of Monster o Metallice?", "answers": ["Joe Berlinger i Bruce Sinofsky"]}
{"title": "Bitva o Singapur", "context": "200 děl ztráty 134 5009 500 mrtvých5 000 zraněných120 000 zajatých[2] 4 4851 713 mrtvých2 772 zraněných[3] Bitva o Singapur je pojmenováním válečných událostí druhé světové války, které se odehrály na přelomu let 1941 a 1942 jako součást bojů v jihovýchodní Asii. V této době bylo město Singapur hlavním britským opěrným bodem v jihovýchodní Asii a strategická důležitost tohoto místa byla zřejmá nejen Spojencům, ale i představitelům Osy. Japonské snahy o získáni tohoto města byly zahájeny již 8. prosince 1941, kdy byl Singapur poprvé bombardován, a byly završeny mezi 8. a 15. únorem 1942, kdy Singapur padl do japonských rukou. Po vylodění v Malajsii se početně slabší japonské vojsko vydalo na rychlý postup až k Singapuru, kterého dosáhli počátkem února 1942. Útok na město samotné začal 8. února večer. Britští obránci byli takovýmto vývojem zaskočeni, protože nepočítali s možností útoku z týlu. Po několika dnech bojů, Singapur 15. února kapituloval. Do zajetí putovalo na 80 000 australských, britských a indických vojáků, kteří se přidali k dalším 50 000 svých kolegů zajatých Japonci během jejich malajského tažení.", "question": "Jak dopadla bitva o Singapur?", "answers": ["Singapur padl do japonských rukou"]}
{"title": "Linux", "context": "Linux nebo GNU/Linux (viz GNU/Linux kontroverze) je v informatice označení pro svobodný a otevřený počítačový operační systém, který je založený na linuxovém jádru. Linuxové systémy jsou šířeny v podobě distribucí, které je možné nainstalovat nebo používat bez instalace (tzv. live CD). Používané licence umožňují systém zdarma a velmi volně používat, distribuovat (kopírovat, sdílet) i upravovat. Tím se odlišuje od proprietárních systémů (např. Microsoft Windows či Mac OS X), za které je nutné platit a dodržovat omezující licence. Operační systém Linux používá unixové jádro, které vychází z myšlenek Unixu a respektuje příslušné standardy POSIX a Single UNIX Specification. Název je odvozen z křestního jména jeho tvůrce Linuse Torvaldse a koncovka písmenem \"x\" odkazuje právě na Unix (podobně jako XENIX, Ultrix, IRIX, AIX a další UN*Xy). Jádro Linuxu umožňuje spouštět více programů (úloh) najednou. Každý program se může skládat z jednoho nebo více procesů, tedy se jedná o víceúlohový systém. Každý proces potom může mít jeden nebo více podprocesů. Operační systémy, které umožňují běh více procesů, nebo dokonce podprocesů současně, jsou schopny využít i vícejádrové a víceprocesorové počítače a výrazně zefektivnit práci uživatele. Jádro Linuxu je víceuživatelské, takže umožňuje spouštět programy různých uživatelů, například jeden uživatel může obsluhovat počítač přímo, zatímco další mohou obsluhovat stejný počítač například přes síť nebo dokonce Internet. Příslušné uživatelské účty jsou před neoprávněným přístupem chráněny autentizací, například jménem a heslem. Uživatelé mají přidělena různá práva, od naprosté kontroly nad systémem, kterou má obvykle správce (root), až do různé míry omezené účty uživatelů. V současné době je označením Linux míněno nejen jádro operačního systému, ale zahrnuje do něj též veškeré programové vybavení (software), které uživatelé používají (tj. aplikace, utility, grafické uživatelské rozhraní apod.) i přesto, že je vyvíjeno nezávisle na samotném jádře Linuxu. Linux je šířen v podobě linuxových distribucí, které obsahují jak zmíněné jádro, tak zmíněný doplňující software v takové formě, která usnadňuje jeho instalaci a používání (instalace někdy není nutná, viz Live CD). Linux je open source software, což znamená, že jsou k dispozici jeho zdrojové kódy, které lze za dodržení jistých podmínek upravovat a vše dále šířit. Pro ochranu před zneužitím zdrojových kódů používá open source software různé licence. Samotné jádro Linuxu je chráněno a šířeno pod licencí GPLv2 (s důležitou výjimkou). Software, který je spolu s Linuxem šířen, je chráněn nejrůznějšími licencemi (GPL, LGPL, MPL, Licence MIT, BSD licence atd.).", "question": "Jaké jádro používá operační systém Linux?", "answers": ["unixové"]}
{"title": "Dignitas", "context": "Mezi klienty patří i lidé, trpící pouhou depresí, kterou Minelli údajně také v některých případech považuje za \"nevyléčitelnou chorobu\"., na stránkách organizace je ale uvedeno, že klientům s duševními chorobami asistenci při sebevraždě neposkytují,. protože \"švýcarské právo a švýcarští psychiatři s tím dosud nesouhlasí\".Mezi klienty Dignitas patřily i některé známé osobnosti, např. autor komiksů John Hicklenton, francouzská spisovatelka, překladatelka a lesbická aktivistka Michè Causseová či britský dirigent Edward Downes. Sebevrah nejprve projde několikaměsíčním obdobím konzultací s odborníky a několikrát s časovým odstupem musí písemně i ústně projevit svou vůli asistovanou sebevraždu podstoupit, naposledy bezprostředně před výkonem. Před sebevraždou jsou mu podány léky proti zvracení, sebevražda sama je provedena pomocí smrtelné dávky pentobarbitalu rozpuštěné ve sklenici vody nebo džusu, pokud to není možné, pak prostřednictvím krmící trubice či nitrožilně (v takovém případě ale musí přísun jedu zahájit sám sebevrah, aby nešlo o eutanázii). V několika případech bylo experimentálně použito také zadušení pomocí helia, aby se organizace vyhnula nutnosti nechat si jed předepsat od lékaře. Švýcarům se asistence při sebevraždě většinou poskytuje doma, klientům z jiných zemí v budově organizace. Sebevrahům, pokud si to přejí, dělají společnost rodinní příslušníci nebo profesionální společníci Dignitas se prezentuje jako nezisková organizace (švýcarské zákony zakazují provádět asistovanou sebevraždu \"ze zištných důvodů\"), po sebevrazích nicméně požaduje poplatek ve výši čtyř až sedmi tisíc eur (podle toho, zda Dignitas zajišťuje i pohřeb a další služby) \"na pokrytí nákladů\". Minelli na chodu instituce značně zbohatl, podle bývalé zaměstnankyně Sorayi Wernliové, která o svých zkušenostech z Dignitas napsala značně kritickou knihu, mu klienti často odkazují svůj majetek. Organizace natočila také několik propagačních dokumentů, v nichž prezentuje i videozáznamy sebevražd (např. Right to Die? , 2008) Klinika Dignitas se potýká s právními problémy, jednou z mediálně známých kauz bylo například vhazování uren s popelem sebevrahů do Curyšského jezera v letech 2008-2010. Oficiální stránky (německy) (francouzsky) (italsky) (anglicky)", "question": "Jak se nazývá švýcarská organizace zajišťující asistovanou sebevraždu?", "answers": ["Dignitas"]}
{"title": "Mangusta abuvudan", "context": "Mangusta abuvudan Mangusta abuvudan Stupeň ohrožení podle IUCN málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda) Třída savci (Mammalia) Řád šelmy (Carnivora) Čeleď promykovití (Herpestidae) Rod mangusta (Ichneumia) Binomické jméno Ichneumia albicauda(Cuvier, 1829) Areál rozšíření Areál rozšíření Některá data mohou pocházet z datové položky. Mangusta abuvudan (Ichneumia albicauda) či promyka abuvudan nebo promyka běloocasá[2] je velký druh mangusty obývající velkou část subsaharské Afriky a jih Arabského poloostrova. Patří mezi největší promykovité šelmy, dosahuje celkové délky často výrazně přes 1 metr a hmotnosti i více než 5 kg. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samci bývají o něco větší. Typické pro tuto mangustu jsou dlouhé nohy, níže posazená přední část těla a šedo-hnědo-černo-bílá barva srsti. Ocas obvykle bývá v porovnání se zbytkem těla podstatně světlejší, většinou stříbřité či bílé barvy. Žije v různých druzích otevřenějších lesů, na savanách, křovinatých biotopech a stepích. Toleruje i lidmi pozměněnou krajinu. Vyhýbá se pouštím a hustým lesům. Jedná se převážně o nočního živočicha, který žije většinou osamoceně, jen dočasně v párech či menších skupinkách. Rozmnožování bývá sezónní, k porodům dochází obvykle v období dešťů. Počet mláďat v jednom vrhu je 1 až 4. Dospělci se živí především hmyzem, jídelníček si doplňují i menšími obratlovci a v malé míře i plody rostlin. Občas se přiživují i na mršinách či odpadcích. Doba dožití v zajetí se pohybuje od 10 do 14 let. Tato mangusta nemá zásadní přirozené nepřátele, mj. i díky účinné antipredační ochraně, avšak větší šelmy ji mohou za určitých podmínek zabíjet. Mezinárodní svaz ochrany přírody neshledává pro tento druh žádné zásadní hrozby a vede ho jako málo dotčený.[3][4][5][6] Taxonomie Mangustu abuvudan popsal francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1829 pod vědeckým jménem Herpestes albicauda. Druhové jméno bylo zvoleno kvůli jejímu bílému ocasu (z latinského albus = bílý, cauda = ocas).[6] Později byla francouzským zoologem Isidorem Geoffroyem Saint-Hilaire přeřazena do rodu Ichneumia, který je monotypický, tedy obsahuje jen tento jediný druh. Název rodu pochází z řeckého ichneumon a znamená „stopař“.[6] Patří do čeledi promykovitých a v češtině se pro ni používá jak název mangusta, tak promyka.[2] Nejbližšími příbuznými jsou mangusty rodů Cynictis, Rhynochogale a Bdeogale.[7][8] Druh se dělí na 6[7] nebo 7[9] poddruhů. Poddruhy byly vyděleny převážně na základě zbarvení a validita některých z nich je sporná.[7] Jedná se o:[2][9][10]", "question": "Kolik kg váží Mangusta abuvudan?", "answers": ["více než 5 kg"]}
{"title": "Jaroslav Seifert", "context": "Po uvolnění režimu v 60. letech se jeho druhdy odmítaná tvorba z let padesátých (např. Píseň o Viktorce) dočkala reedic, v roce 1966 byl jmenován národním umělcem, 1969 zvolen předsedou nově ustaveného Svazu českých spisovatelů, který však fungoval pouhý jeden rok. Dne 17. ledna 1969, den po protestním sebeupálení Jana Palacha, veřejně vyzval lidi, aby Palachův čin nenásledovali. Pro své občanské postoje i veřejnou autoritu patřil Seifert mezi autory, kteří po nástupu tzv. normalizace upadli v nemilost nového režimu a byli nuceni stáhnout se do ústraní. Z jeho děl mohly vycházet pouze ojedinělé reedice, novou tvorbu směl zveřejňovat s výhradami až na konci 70. let, kdy režim vzhledem k jeho popularitě hledal způsoby, jak s oblíbeným básníkem naložit. Dohody, že výměnou za vydávání knih nebude veřejně vystupovat a podepisovat žádné petice, Seifert opakovaně nedodržoval, naopak v prosinci 1976 patřil mezi první signatáře Charty 77. V tomto období jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu. Jiří Gruntorád byl za samizdatové šíření Seifertových básní odsouzen k třem letům odnětí svobody. V 70. letech se Seifert spřátelil se slovenským hercem Ladislavem Chudíkem. Jejich vzájemná korespondence (vydaná v knize Tichý dvojhlas) začala dopisem, ve kterém Ladislav Chudík obdivoval Seifertovu poezii, díky které se naučil výborně česky. Do své smrti předčítal Ladislav Chudík každoročně o Vánocích Seifertovy básně. V roce 1984 obdržel Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu, kterou však za něj přebírala jeho dcera, a to kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu. Ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším režimem o tom padla jenom suchá zmínka. Jiřina Šiklová, která do zahraničí zaslala podklady k jednání o Nobelově ceně a rovněž rukopis jeho pamětí Všecky krásy světa, za to byla dokonce soudně stíhána. Fakt udělení nejvýznamnějšího literárního ocenění však režim musel nakonec uznat a místo umlčování podnikl posléze pokusy přivlastnit si básníka pro sebe a své propagandistické účely.", "question": "Kdo je spoluzakladatelem poetismu a nositelem Nobelovy ceny?", "answers": ["Jaroslav Seifert"]}
{"title": "Hydroláza", "context": "Tuto reakci – tzv. hydrolytické štěpení vazeb – lze obecně popsat chemickou rovnicí A–B + H2O → A–OH + B–H Původní látka A–B je zde vodou rozkládána na nové produkty. Této reakce se účastní i hydroláza (v rovnici není zapsaná), která se však reakcí nemění (proto se jedná o katalyzátor). Hydrolázy jsou nejpočetnější třídou enzymů. amidáza amyláza karboxypeptidáza chymotrypsin nukleáza, např. deoxyribonukleáza (DNáza) esteráza glykozidáza hemicelluláza laktáza lipáza peptidáza trypsin ureáza pepsin GTPáza ATPáza Další typy enzymů: Izomeráza Ligáza Lyáza Oxidoreduktáza Transferáza", "question": "Která třída enzymů je nejpočetnější?", "answers": ["Hydrolázy"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "Pokračování bubalovského, stejně jako Christinova valu (případně též zlechovského valu) na druhé straně řeky Moravy by znamenalo skvělou obrannou linii pro celou velkomoravskou aglomeraci, neboť by ji umožnilo uzavřít od jihu stejně jako od severu. Obdobný charakter opevnění po obou stranách toku známe i z jiných slovanských lokalit (Novgorod) a předsunuté valy např. ze Starých zámků u Líšně nebo i z jiných slovanských zemí (Polsko, Ukrajina). Centrální katastrální území nese název Uherské Hradiště. Centrální evidenční část Uherské Hradiště leží na levém břehu řeky Moravy (naproti Starému Městu) a zahrnuje též ZSJ Na Rybníku z katastrálního území Mařatice. Část katastrálního území Uherské Hradiště přesahující východně od Starého Města na sever na pravý břeh řeky Moravy tvoří samostatnou evidenční část Rybárny. V polovině 13. století se východní Morava - tehdy stále na pomezí vlivu Přemyslovců a Uher jako tzv. Lucká provincie - ocitla pod nepřátelskými nájezdy, kterými trpělo obyvatelstvo i nedaleký klášter na Velehradě.", "question": "Na kterém břehu řeky Moravy je Uherské Hradiště?", "answers": ["levém"]}
{"title": "Wolfgang Pauli", "context": "Wolfgang Ernst Pauli (25. dubna 1900, Vídeň - 15. prosince 1958, Curych) byl významný švýcarský fyzik. Zkoumal teorii relativity a kvantovou mechaniku. V roce 1945 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku za formulaci tzv. Pauliho vylučovacího principu. Narodil se roku 1900 v Rakousku, později žil a pracoval ve Švýcarsku. Od mládí byl nadaný na řešení matematických i fyzikálních úloh. Po studiích v Mnichově roku 1921 vyučoval fyziku v Göttingenu, a poté i v Kodani. V letech 1923-28 vyučoval na univerzitě v Hamburku. Právě v této době se rodil nový obor kvantová fyzika. V roce 1925 zformuloval tzv. Pauliho vylučovací princip. Podle něj v jednom a témže stavu nemohou být 2 elektrony, které mají všechna kvantová čísla (n, l, m, s) stejná resp. každý kvantový stav v atomu může být obsazen jen jedním elektronem. V roce 1931 matematicky předpověděl existenci neutrina, když správně uhodl, že mizící energii odnáší nějaká neznámá částice. Tato částice musela být velmi lehká a elektricky neutrální a později ji pojmenoval Enrico Fermi jako neutrino. Fyzikové v její existenci nechtěli dlouho uvěřit. Neutrino s ostatní hmotou skoro nereaguje, a je tedy velmi těžké ho zachytit.", "question": "Kde zemřel Pauli Wolfgang?", "answers": ["Curych"]}
{"title": "René Descartes", "context": "Les Météores je pokusem o většinou mechanické vysvětlení různých jevů v ovzduší, mraků, deště, duhy a podobně. Descartovy Vášně duše jsou pokusem o soustavný výklad \"pohybů\" lidské duše. Na rozdíl od starší, aristotelské psychologie, která pokládala duši za princip života a přisuzovala ji tedy i rostlinám a živočichům, připisuje Descartes duši hlavně intelektuální schopnosti a pokládá ji za výsadu člověka. Duše se neřídí fyzikálními zákony (například působí pohyby), a je tedy odlišnou substancí; s tělem je ovšem těsně spojena a působí na ně prostřednictvím mozkové šišinky. Život a chování živočichů vysvětluje Descartes mechanicky, stejně jako fungování lidského těla: krevní oběh i dýchání je ochlazování a ohřívání krve a dalších tělesných tekutin. Zabývá se afekty - \"vášněmi\": rozlišuje 6 základních: údiv, touhu, smutek, radost, lásku, nenávist a od nich odvozuje cca 40 dalších. Například naděje je kombinací radosti a touhy - duše věří, že se stane to, po čem touží. Většina afektů je podle něj vyvolávána podněty přicházejícími z těla. Je přesvědčen, že škodlivé silné afekty lze potlačit pomocí vůle.", "question": "Jaký je správný zápis jména Descartes ve 2. pádu?", "answers": ["Descartes"]}
{"title": "Kelvin", "context": "Kelvin [K] je jednotkou termodynamické teploty a také vhodnou jednotkou teplotního rozdílu, stejně velkou, jako je stupeň Celsia – na rozdíl od něj se užívá i v jednotkách odvozených, jako W/(m·K). Může mít též předponu, jako mili v jednotce mK. Kelvin je jednou ze sedmi základních jednotek soustavy SI. == Zavedení pojmu kelvin == Kelvin je jednou ze sedmi základních jednotek soustavy SI. Dlouhou dobu byl definován dvěma hodnotami: 0 K je teplota absolutní nuly, tedy naprosto nejnižší teplota, která je fyzikálně definována, 273,16 K je teplota trojného bodu vody (teplota 0,01 °C, tlak 613 Pa)V rámci změny definic základních fyzikálních jednotek byla přijata 20. května 2019 i nová definice kelvinu (fixací Boltzmannovy konstanty k B {\\displaystyle k_{\\mathrm {B} }} a převodem teploty na energii: k B T = E {\\displaystyle k_{\\mathrm {B} }T=E} ). Rozdíl teplot jeden stupeň v Celsiově i Kelvinově stupnici je stejný, 1 K ≅ 1 °C. Stupnice však mají různé počátky: 0 °C odpovídá 273,15 K. Kelvinovu stupnici měření teplot navrhl skotský matematik a fyzik William Thomson, který byl za své výrazné vědecké úspěchy povýšen do šlechtického stavu pod jménem lord Kelvin. == Přepočet na jiné stupnice == === Celsiova stupnice === Stupnice pro Celsiův stupeň má stejný rozdíl teplot 1 °C = 1 K, ale posunutý počátek: 0 °C odpovídá 273,15 K, takže K / K = C / ∘ C + 273 , 15 {\\displaystyle K/\\mathrm {K} =C/^{\\circ }\\mathrm {C} +273{,}15\\,} , C / ∘ C = K / K − 273 , 15 {\\displaystyle C/\\mathrm {^{\\circ }C} =K/\\mathrm {K} -273{,}15\\,} ,kde C je teplota ve stupních Celsia, K je teplota v kelvinech. Z toho vyplývá pro hodnoty teploty: 0 K = − °C 0 °C = +273,15 K 100 °C = +373,15 K === Rankinova stupnice === Stupnice pro Rankinův stupeň je Fahrenheitova stupnice posunutá tak, aby vycházela z absolutní nuly. Stupeň Rankina je stejně velký jako stupeň Fahrenheita, takže 1 °R = 1 °F a platí R / ∘ R = 9 5 K / K {\\displaystyle R/^{\\circ }\\mathrm {R} ={\\frac {9}{5}}K/\\mathrm {K} \\,} ,kde R je teplota ve stupních Rankina, K je teplota v kelvinech. Z toho vyplývá pro hodnoty teploty: 0 K = 0 °R 273,15 K = 491,67 °R ( = 0 °C) 373,15 K = 671,67 °R ( = 100 °C) === Fahrenheitova stupnice ===", "question": "Kdo navrhl Kelvinovu stupnici měření teplot?", "answers": ["William Thomson"]}
{"title": "Rakousko", "context": "Celková délka státní hranice: 2832 km, z toho s Německem 784 km, s Českem 362 km, s Itálií 430 km, Maďarskem 366 km, Slovinskem 330 km, Švýcarskem 164 km, Slovenskem 91 km a s Lichtenštejnskem 35 km. Údolí Kleinwalsertal, které patří k spolkové zemi Vorarlbersko, je na základě polohy dostupné po silnici pouze z Německa a je tak funkční enklávou Německa. Obdobně obec Jungholz. Na druhé straně existuje i funkční enkláva Rakouska, která patří ke Švýcarsku. Obec Samnaun nebyla po dlouhou dobu spojená se Švýcarskem jakoukoli cestou, nýbrž přístupná pouze přes Tyrolsko. To vedlo k tomu, že odtud vymizela rétorománština a místo ní přijali tamní obyvatelé dialekt podobný tyrolskému. Mezitím byla postavena silnice vedoucí do Samnaun, která se již ubírá výhradně po švýcarském území, která už zde kdysi byla zavedena. V podobném stavu jako Samnaun byla až do roku 1980 obec Spiss na rakousko-švýcarské hranici. Byla po dlouhou dobu dosažitelná pouze přes Samnaun a bojovala se silným odchodem obyvatel, protože oproti ostatním enklávám měla velmi malé možnosti hospodářského rozvoje. ==== Hory ==== Deset nejvyšších hor Rakouska (Rakouské Alpy): === Jezera === Největší jezero Rakouska je mělké stepní Neziderské jezero v Burgenlandu, ke kterému náleží 77 % svojí celkové rozlohy 315 km2, zbytek jezera patří Maďarsku. Další větší jezera jsou horská nebo podhorská Attersee s 46 km2 a Traunsee s 24 km2 v Horních Rakousech. Velké je také Bodamské jezero o rozloze 536 km2. K Rakousku však náleží pouze malá část, jezero totiž leží na hranicích s německými spolkovými zeměmi Bavorskem a Bádensko-Württemberskem a se Švýcarskem. Jezera mají vedle hor velký význam také v cestovním ruchu, především Korutanská jezera a oblast Salzkammergut. Nejznámější jsou Wörthersee, které je největší jezero Korutan, Millstätter See, Ossiacher See a Weißensee. Známá jsou také jezera Mondsee a Wolfgangsee na hranicích Salcburska a Horních Rakous. === Řeky === Drtivá většina Rakouska (80 566 km2, 96 % území) je odvodňována Dunajem do Černého moře.", "question": "Jak se jmenuje největší jezero Rakouska?", "answers": ["Neziderské"]}
{"title": "Ucho", "context": "Ucho je sluchový orgán obratlovců. Jeho základními částmi jsou vnější, střední a vnitřní ucho. Ucho mladého člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 – 20 000 hertzů, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50 – 8 000 Hz. Nejcitlivější je na frekvenci mezi 2–4 kHz. Frekvence lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz. Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv. echolokace. Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku. Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch. Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm. Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu. Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven. Podrobnější informace naleznete v článku Střední ucho. Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha - ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, která uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko.", "question": "V jaké zvukové frekvenci slyší starší člověk?", "answers": ["50 – 8 000 Hz"]}
{"title": "Albatrosovití", "context": "Po měsíci již zůstává mládě samo a oba rodiče odlétají na moře pro něj lovit potravu. Doba do plného opeření, kdy má již hmotnost srovnatelnou s rodiči, trvá od 140 do 280 dnů, po ten čas jsou mláďata stále krmena. Pak se najednou o ně rodiče přestanou starat a odletí. Mládě je od té doby odkázáno samo na sebe a jen vrozené instinkty mu poradí, jak a kudy letět a lovit potravu. Pohlavně dospělá jsou mláďata asi ve 4 až 6 létech, to již na začátku období páření přilétají na místa odkud pocházejí a zkouší první zásnubní tance. Trvá však další dva nebo tři roky, než se páry vytvoří a poprvé zahnízdí. Albatrosi se podle druhu mohou dožít 40 a více let. Velká úmrtnost je již při samém hnízdění mláďat, kdy hodně vajec praskne na kamenitém podkladu nebo čerstvě vylíhnutá jsou při nepozorností rodičů uchvácena chaluhami nebo racky. Velké nebezpečí jim také hrozí v místech, kde lidé v minulostí zavlekli krysy a kočky, které je loví, nebo od králíků, kteří hrabáním rozrývají jejich hnízda a ničí vejce. Riskantní jsou i pokusy mláďat o prvý let, kde na ně ve vodě čekávají žraloci a draví delfíni. Také lidé svou činnosti tyto ptáky ohrožují, přestože záměrné lovení albatrosů již snad neexistuje. Rybářské lodě chytají ohromná množství ryb a na hejna ptáků již moc nezbývá, proto albatrosi okolo lodí loví rybky připravené jako nástraha a chytnou se na háček, nebo se při lovu zapletou do rybářské sítě s rybami a utonou. Dále velkým nebezpečím, nejen pro albatrosy, jsou plasty, které ptáci omylem pozřou z mořské hladiny, ty jim poškozují trávicí orgány a ptáci hynou. Nebezpečím ohrožujícím velká množství ptáků jsou ropné havárie v blízkosti hnízdišť. Bylo již uzavřeno několik mezinárodních smluv mající tato nebezpečí eliminovat.", "question": "Kolika let se mohou dožít albatrosi?", "answers": ["40 a více"]}
{"title": "Jára Cimrman", "context": "První zpráva o existenci českého velikána Járy Cimrmana se objevila 16. září 1966 v humoristickém pořadu (Nealkoholická) Vinárna U Pavouka v Československém rozhlase. Byl popsán jako řidič parního válce a sochař, neúspěšně vystavující v nafukovacím pavilonu předměty zdeformované jejich přejetím parním válcem. Reportáž vedl Zdeněk Svěrák. Na motivy jeho údajného života a díla byla vytvořena podstatná část repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Jméno Cimrman vymyslel zřejmě Jiří Šebánek podle chomutovského hokejisty Cimrmana, jehož jméno slyšel dotyčný v rozhlase a zalíbilo se mu. Křestní jméno \"Jára\" bylo dodáno, aby vzbuzovalo zdání uměleckosti. Jako hlavní předobrazy samotné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera (1833–1897), okrajového moravského spisovatele Václava Svobodu Plumlovského (1872–1956), gymnaziálního profesora, amatérského filosofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského (1840–1921) a cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla (1868–1948). Myšlenku založit Divadlo Járy Cimrmana dostali Šebánek, Čepelka, Smoljak a Svěrák v říjnu 1966. Ke hře Akt, která byla pro celovečerní představení příliš krátká, přidali herci ještě fingovanou přednášku o autorovi J. Cimrmanovi, která se následně stala pevnou součástí všech představení a setkala se s značným úspěchem. Herci se tak stylizovali do odborníků (vědců), kteří interpretují dílo \"mistra\" jako součást své vědecké práce. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Nezávisle na nich se Cimrmanem zabýval i Salón Cimrman Jiřího Šebánka. V roce 1969 byl natočen pseudodokument Stopa vede do Liptákova, na něm se ještě podíleli Jiří Šebánek a Karel Velebný. V roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící, který pojednává o Mistrově životě a díle v historických souvislostech. V roce 1984 pak natočili film Rozpuštěný a vypuštěný, který sice Cimrmana přímo nezmiňuje, ale vychází z jeho fiktivních děl (zejména ze hry Vražda v salonním coupé) a postav (inspektor Trachta, továrník Bierhanzl a další). Nejistá sezóna z roku 1987 je pohledem do zákulisí divadelního souboru, který připravuje premiéru nové hry a zároveň se musí vypořádat se zásahy komunistických orgánů. Tvůrci literární postavy Járy Cimrmana, především protagonisté Divadla Járy Cimrmana a dále Jiří Šebánek, během let propracovali jednotlivé aspekty života tohoto fiktivního génia. Podle nich se Jára Cimrman narodil ve Vídni mezi lety 1869 a 1874. Jeho otcem byl český krejčí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelinková. Cítil se však být Čechem, o čemž prý svědčí poslední zápis z jeho deníku, kde vyjadřuje touhu \"uvidět svou vlast Böhmen\". Podle narativu Divadla Járy Cimrmana byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, vědců, kriminalistů a sportovců své doby.", "question": "Jak se jmenuje fiktivní postava univerzálního českého génia?", "answers": ["Jára Cimrman"]}
{"title": "Slovenska demokratska stranka", "context": "Slovinská demokratická strana (slovinsky Slovenska demokratska stranka; SDS) je slovinská pravicová liberálně konzervativní strana. Do roku 2003 nesla označení Sociálně demokratická strana Slovinska (Socialdemokratska stranka Slovenije; SDSS). == Vývoj strany == === Počátky === SDS vznikla spojením dvou v zásadě odlišných politických subjektů – Sociálně demokratického svazu Slovinsku (Socialdemokratska zveza Slovenije) a Slovinského demokratického svazu, které byly členy koalice DEMOS, která zvítězila v prvních svobodných volbách po druhé světové válce. Slovinský demokratický svaz vznikl v lednu 1989 a Sociálně demokratický svaz Slovinska v únoru téhož roku. Oba svazy vznikly jako opoziční hnutí k vládnoucímu Svazu komunistů Slovinska, který politický monopol držel od konce druhé světové války. Oba svazy od počátku podporovaly přechod k demokracii a politickému pluralismu, vytvoření právního státu a dodržování lidských práv a základních politických svobod, práv menšin a integraci Slovinska do euroatlantických struktur. Prvním předsedou Sociálně demokratického svazu Slovinska se stal odborový předák France Tomšič, který v prosinci 1987 po vzoru polské Solidarity zorganizoval první velkou úspěšnou stávku ve Slovinsku. Tomšič odstoupil nedlouho po vzniku strany. Novým předsedou se stal Jože Pučnik, bývalý disident, který v šedesátých letech emigroval do Německa. Pučnik ze Svazu vytvořil středovou nemarxistickou sociálnědemokratickou stranu, která spojovala myšlenku tržního hospodářství s podporou sociálního státu po vzoru Německa, Rakouska či Skandinávie. Slovinský demokratický svaz (SDZ) byl širokou roztříštěnou koalicí různých liberálních, sociálně-liberálních a občansko-nacionalistických skupin. V roce 1992 se SDZ rozdělil. Sociálně-liberální křídlo založilo Demokratickou stranu, konzervativci pak Národní demokratickou stranu.", "question": "Jakou zkratku používá Slovinská demokratická strana?", "answers": ["SDS"]}
{"title": "František Křižík", "context": "František Křižík (8. července 1847 Plánice – 22. ledna 1941 Stádlec u Tábora) byl český technik, průmyslník a vynálezce. Jeho nejznámějším vynálezem byla oblouková lampa se samočinnou regulací. Vynalezl světelnou fontánu, zdokonalil elektrické tramvaje a mnoho dalších zařízení. Narodil se jako jediný syn venkovského ševce a posluhovačky v pošumavském městečku Plánice. Brzy v mládí přišel o otce. Ve dvanácti letech odešel na studia na tehdejší jedinou českou reálku v Praze, kterou vystudoval. Pro nedostatek peněz ale nemohl složit maturitu, jelikož si nemohl dovolit zaplatit poplatek za její složení. Přesto ho profesor Václav Zenger, který rozpoznal jeho nadání a technické nadšení, přijal na pražskou techniku (ČVUT) jako mimořádného posluchače. Již během studia si musel najít práci, nejprve soukromé doučování, opisování not a později práci v továrně, která se zabývala výrobou telegrafních a signalizačních zařízení. Během práce zdokonalil železniční signalizaci, což se také stalo jeho prvním uznávaným vynálezem, za který obdržel 1000 zlatých. Po studiích nastoupil jako železniční opravář a úředník u různých drah, od roku 1873 jako přednosta telegrafního oddělení na trati Plzeň–Chomutov. V roce 1878 zkonstruoval blokové signalizační zařízení. Navrhl zdokonalené elektrické návěstidlo, zkonstruoval ústřední stavění výhybek a vytvořil blokovací signalizační zařízení, které znatelně omezilo nebezpečí vlakových srážek.", "question": "Kdo je vynálezce obloukové lampy se samočinnou regulací?", "answers": ["František Křižík"]}
{"title": "Parnas", "context": "Parnas (také Parnassus, řecky Π) je pohoří nacházející se v Řecku v blízkosti Korintského zálivu. Pohoří je charakterizováno výrazným velehorským reliéfem, za což vděčí zejména zkrasovatělému vápenci, který je zde hlavním stavebním prvkem. Nejvyšším vrcholem je Liakoura (2457 m). Parnas byl ve starověku zasvěcen Apollonovi a múzám. Na úpatí hor stála slavná Věštírna v Delfách. Sever a východ pohoří vymezuje údolí řeky Kilisos. Jih a jihovýchod je obklopen Korintským zálivem, ke kterému se zde horstvo svažuje. Skrz pohoří vede horská silnice, která v nejvyšším bodě překračuje silniční sedlo Drosohori. To od sebe odděluje pohoří Parnas a sousední masiv Giona. V pohoří běžně nalezneme velké ledovcové kary, morény a další stopy po nejjižnějších čtvrtohorních ledovcích v Evropě. Nejvyšší vrchol Liakoura je jen o několik metrů vyšší než protější hřeben Gerontovrachos. V pásmu 1300 - 1730 m je v pohoří vyhlášen národní park, který má za úkol chránit především vzácnou floru (jedle kefalonská). Fauna zde prakticky není zastoupena žádným větším savcem. Liakoura (2457 m) Tsárkos (2415 m) Jerontóvrachos (2395 m) Kalójiros (2327 m) Mávra Lithária (2326 m) Voidomáti (1947 m) Petrítis (1923 m) Pyrgákia (1718 m) Na několika svazích jsou vybudována zimní lyžařská střediska, protože Parnas je znám svými příznivými sněhovými podmínkami. Parnas je mýtická hora, na které se podle řecké mytologie zastavila archa postavená Deukaliónem a jeho manželkou Pyrrhou. Když se nejvyšší bůh Zeus rozhodl potrestat lidstvo za prostopášný život a za to, že si nevážili bohů, seslal na zemi velkou potopu světa, která zahubila celé lidské pokolení. Z vůle bohů zůstal jenom Deukalión a jeho rodina a bylo mu dovoleno znovu zalidnit zemi. Udělal to tím způsobem, že podle rady bohů házel za sebe kameny, přeneseně \"kosti země\". Z těch, které hodil Deukalión, povstali noví muži, za Pyrrhou vznikly z kamenů ženy. Řecké hory Kašna Parnas v Brně Quartier du Montparnasse v Paříži Obrázky, zvuky či videa k tématu Parnas ve Wikimedia Commons", "question": "Při kterém zálivu se nachází hora Parnas?", "answers": ["Korintského zálivu"]}
{"title": "Benedikt XVI", "context": "Benedikt XVI. původním občanským jménem Joseph Ratzinger, (* 16. dubna 1927 Marktl) je emeritní papež, který byl v letech 2005-2013 v pořadí 265. papežem, suverénem státu Vatikán. Pochází z německého Bavorska. Působil jako profesor na různých německých universitách a byl jedním z teologických konzultantů druhého vatikánského koncilu. Později se stal arcibiskupem Mnichova a Freisingu a kardinálem, děkanem kolegia kardinálů, prefektem Kongregace pro nauku víry. Papežem byl zvolen 19. dubna 2005 po úmrtí Jana Pavla II., inaugurační mši sloužil 24. dubna 2005. Dne 28. února 2013 ze zdravotních důvodů rezignoval na papežský úřad. Má jak německé, tak vatikánské státní občanství. Ještě z dob, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku víry, má přezdívku Boží rotvajler, bulvární tisk jej někdy pejorativně tituluje přezdívkou Papa Ratzi. Co se teologických názorů týče, v období druhého vatikánského koncilu byl řazen k reformnímu proudu, později byl řazen mezi konzervativce. V jeho učení a pojednáních lze nalézt obranu tradiční křesťanské doktríny a tradičních hodnot jako odpověď na vzrůstající dekristianizaci a sekularizaci v mnoha rozvinutých zemích. Z tohoto důvodu prohlašuje relativistické odmítání objektivní pravdy a zejména odmítání objektivních morálních pravd za ústřední problém 21. století.", "question": "Kdy se narodil Benedikt XVI.?", "answers": ["16. dubna 1927"]}
{"title": "Dýchání", "context": "Dýchání (respirace (ve fyziologii), ventilace) je proces výměny plynů, zejména kyslíku a oxidu uhličitého, mezi organismem a jeho externím prostředím. Projevem tohoto procesu navenek je dech. Dýchání však představuje rovněž kaskádu chemických reakcí v buňkách, které se označují jako buněčné dýchání, tedy užití kyslíku k oxidaci organických molekul a k výrobě ATP. Dýchání je proces typický pro aerobní organismy. Anaerobní je naopak kvašení, které je méně efektivní. Zdrojem kyslíku je vnější prostředí, rovněž zvané respirační médium. Respiračním médiem může být vzduch (např. u suchozemských živočichů, většiny rostlin a hub) nebo voda (především vodní živočichové). Pojem dýchání by neměl být zaměnován s buněčným dýcháním - cell respiration (dochází zde k biochemickým reakcím za vstupu glukózy za účelem získání energie). Související informace naleznete také v článku dýchací soustava. Místem, kde probíhá výměna plynů, je tzv. respirační povrch. Mechanismem přenosu plynů je vždy difuze, jejíž rychlost je přímo úměrná povrchu, jímž výměna probíhá, a nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti, přes niž difuze probíhá. U prvoků a dalších jednobuněčných organismů probíhá dýchání na celém povrchu těla (buňky). Také u žahavců a ploštěnců nejsou vyvinuty žádné specializované mechanismy a dýchání probíhá na celém povrchu jejich těla (stejně jako u žížaly). U jiných mnohobuněčných živočichů jsou vyvinuty specializované orgány, které mají zpravidla velký povrch. Třemi nejběžnějšími dýchacími orgány jsou plíce, žábry a vzdušnice. Tyto orgány vytváří specifickou orgánovou soustavu, zvanou dýchací soustava. Rozlišujeme různé dýchací soustavy, specializované na různé životní podmínky. Zatímco žábry se vyskytují především u vodních organismů, plíce se vyvinuly u organismů suchozemských. Přesto je mechanismus funkce u všech dýchacích soustav podobný. Při dýchání dochází k tzv. ventilaci, díky níž je čerstvý vzduch stále v kontaktu s povrchem dýchacího orgánu. V praxi to u suchozemských obratlovců znamená, že nádechem se dostane nový vzduch do plic a výdechem se použitý vzduch odstraní. U různých skupin organismů se však vyvinuly rozdílné mechanismy ventilace dýchacího orgánu. Po těle se rozvádí kyslík buď systémech \"trubek\" (vzdušnice hmyzu), nebo častěji rozpuštěn v krvi. V krvi jsou přítomné dýchací pigmenty, jako je hemocyanin (někteří členovci, měkkýši), nebo hemoglobin (obratlovci). Dýchací pohyby obecně zabezpečuje dýchací svalstvo a některé další orgány. Známe rozličné způsoby, jak do plic dostat čerstvý vzduch. Například žáby dýchají při pozitivním tlaku. To znamená, že před vdechem sníží dno dutiny ústní, natáhnou vzduch do nozder, stlačí ústní dutinu a vzduch je vtlačen dolů do průdušnice. U člověka a jiných savců se vyvinulo dýchání při negativním tlaku. U člověka je nitrohrudní tlak při vdechu i výdechu negativní vůči atmosférickému tlaku (při maximálním výdechu může být pozitivní).", "question": "Pro jaké organismy je typický proces dýchání?", "answers": ["aerobní"]}
{"title": "Irsko", "context": "Ačkoliv se irský hrubý domácí produkt na hlavu ve světovém měřítku pohybuje mezi 12. až 17. místem, v závislosti na zdroji, bývalo Irsko jedním z nejchudších států západní Evropy a mělo vysokou míru emigrace. V 50. letech 20. století byla zavedena ekonomie protekcionismu a Irsko se v roce 1973 připojilo k Evropskému společenství (současné Evropské unii). V 80. letech 20. století vedla ekonomická krize Irsko k započetí velkých ekonomických reforem. Následná liberální ekonomická politika (mj. výrazné snížení daní ve srovnání s ostatními zeměmi EU) vedlo k celkové ekonomické prosperitě v letech 1995–2007. Období si díky tomu i vysloužilo přezdívku \"Celtic Tiger\" (česky \"keltský tygr\"). Avšak v návaznosti na celosvětovou finanční krizi bylo v roce 2008 toto období rychlého ekonomického růstu uťato. Irsku náleží jedenáctá příčka žebříčku indexu lidského rozvoje (2014). Stát se pyšní největší kvalitou života na světě – drží první místo v indexu kvality života z roku 2005 – a umístil se na šestém místě v světovém indexu míru (2012). Irsko je také velmi dobře hodnoceno za vzdělávací systém, politickou svobodu a lidská práva, svobodu tisku a ekonomickou svobodu. V roce 2012 se Irsko nacházelo na 170. (osmém místě odzadu) v indexu zhroucených států. Irsko je členem Evropské unie a OSN a zakládajícím členem OECD a Rady Evropy. Irská neutrální politika znamená, že není členem NATO, přestože se podílí na mírových operacích OSN. Ve čtvrtém článku Ústavy Irska je uveden irský název státu Éire a jeho anglická alternativa Ireland. Běžnou praxí je však omezení používání názvu Éire v jiných jazycích, než je irština. Místo toho by se pro anglické překlady měl používat (a používá se) název Ireland,. Podle zákona z roku 1948, který upravoval přenos zbývajících povinností monarcha na voleného prezidenta, je jméno Republic of Ireland (irsky Poblacht na hÉireann, česky Irská republika) pouze \"popisem státu\", ale není jeho oficiálním jménem.", "question": "Je Irsko členem Evropské unie?", "answers": ["Irsko je členem Evropské unie a OSN a zakládajícím členem OECD a Rady Evropy."]}
{"title": "Radioaktivní kontaminace", "context": "Radioaktivní kontaminace Výstražný znak radioaktivity Radioaktivní kontaminace [1] je nežádoucí znečištění prostředí, tj. půdy, ovzduší, budov aj., látkami, které obsahují radionuklidy, tedy látkami, emitujícími ionizující záření. Radioaktivní kontaminace je výsledkem lidské činnosti,[1] tedy se nejedná o samovolný přírodní děj. Z hlediska vzniku zamoření se může jednat o případ:[1] jaderného výbuchu (Hirošima, Nagasaki) havárie jaderného zařízení, např. jaderné elektrárny (Černobyl, Fukušima) v menší míře samotným provozem jaderného zařízení využívající radionuklidů. Přípustné,[1] pro zdraví „neškodné“ dávky radioaktivního záření jsou normalizovány státními úřady. Reference 1 2 3 4 Malá československá encyklopedie ČSAV, V. svazek, vydala Academia, Praha 1986 Literatura Malá československá encyklopedie ČSAV, V. svazek, vydala Academia, Praha 1986 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Životní prostředí", "question": "Jak vzniká radioaktivní kontaminace?", "answers": ["Radioaktivní kontaminace je výsledkem lidské činnosti"]}
{"title": "Egyptské hieroglyfy", "context": "Egyptské hieroglyfické písmo (z řeckého ἱ γ, hiera glyfé – \"posvátný znak, symbol\") vzniklo kolem roku 2900 př. n. l. při sloučení Horního a Dolního Egypta. Egypťané sami jej nazývali \"písmo bohů\" neboť věřili, že jej vynalezl a lidem předal bůh Thovt. Egypťané nepoužívali při psaní samohlásky a pro většinu z nich neměli žádný písemný ekvivalent, třebaže v mluvené řeči se vyslovovaly. Boha, který se v písemné podobě jmenuje Sbk, nazýváme Sobek, třebaže Egypťané mu mohli říkat například Sebak. Neexistuje ale způsob, jak bychom to z psané podoby jména mohli zjistit. Hieroglyfický systém písma je velmi komplikovaný, používá přes 700 různých znaků. Hieroglyfy se psaly zleva doprava, zprava doleva (orientace textu se pak určovala orientací znaků) nebo shora dolů. U takovéhoto textu pak sloupce znaků bývají od sebe odděleny svislými čarami. V prvopočátcích písma byl nejprve každý předmět případně i činnost reprezentován vlastním obrázkem, nazývaným piktogram. Jak se písmo vyvíjelo, piktogramy začaly reprezentovat nejenom pojmy či přímo slova, ale i hlásky či skupinu hlásek. Ovšem původní smysl znaků přitom nevymizel a byl zachován. Obecně se dají egyptské znaky rozdělit do tří skupin: Tyto znaky si podržely svoji původní hodnotu, čili jeden znak se rovná jednomu slovu. Je to odkaz na kořeny tohoto písma, které se projevovaly po celou dobu jeho existence a nikdy nevymizely. Fonogramy již mají fonetickou hodnotu a jejich skládáním se tvoří slova. Představují buď hlásku či skupinu hlásek. Tyto znaky lze dále dělit na jednoslabičné (jedna hláska či slabika) dvouslabičné a trojslabičné znaky. Tato poslední sada znaků je poměrně specifická. Tyto znaky, třebaže neměly žádnou fonetickou hodnotu, přesto mohly ovlivňovat význam i výslovnost zapsaného slova. Determinativy však nejsou ani interpunkcí ani diakritikou a v našem písmu pro ně neexistuje žádný ekvivalent (a naopak pro interpunkci neexistuje ekvivalent v hieroglyfech). Tyto znaky měly upřesňovací, resp. rozlišovací funkci v případě, že se dvě slova psala stejně. Determinativ (rozlišovač), jako poslední znak slova, pak upřesňoval jeho význam. Je to jako kdybychom si za slovo lup nakreslili buď vlas, anebo lupičskou masku. V některých případech mohl mít vliv i na výslovnost. Egyptština totiž, jako většina jazyků z té oblasti, ve své písemné podobě zachycovala pouze souhlásky. Samohlásky byly zachyceny jen zřídka a většina z nich ani neměla svůj písemný ekvivalent, takže determinativ mohl díky této vlastnosti hieroglyfického písma ovlivňovat i výslovnost u slov, která měla shodný zápis (shodné souhlásky) ale rozdílně se četla/vyslovovala (jiné samohlásky).", "question": "O kterém bohu starověkí Egypťané tvrdili, že vynalezl hieroglyfické písmo a daroval jej lidem?", "answers": ["Thovt"]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "Mezopotámie (z řeckého Μ, Mesopotamia, \"země mezi řekami\" nebo \"meziříčí\"; arabsky ب ا bilā al-rā, syrsky ܒ ܢ beth nahrain, \"země řek\") je označení pro oblast mezi řekami Eufrat a Tigris, jejíž jádro tvoří povodí středního a dolního toku obou řek. Mezopotámie je součástí tzv. úrodného půlměsíce. V dnešní době její území zhruba odpovídá Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu. Mezopotámie byla kolébkou civilizace. První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše. Okolo roku 150 př. n. l. se Mezopotámie zmocnili Parthové, ve 2. století našeho letopočtu opět Peršané. V roce 637 se vlády nad Mezopotámií ujali muslimští Arabové.", "question": "V povodí kterých řek leží Mezopotámie?", "answers": ["Eufrat a Tigris"]}
{"title": "Ledovec", "context": "Ledovec končící v moři může mít plovoucí konec nazývaný šelfový ledovec. Nejrozsáhlejší jsou dnes Rossův a Filchnera-Ronneové u břehů Antarktidy, oba větší než Německo. == Typy ledovců == Ledovce dělí česká geologie, geomorfologie a geografie do typů jako: karový, svahový, údolní, dendritický, malaspinský (úpatní, piedmontní): karový ledovec vyplňuje vysoko položené deprese – kary, karové terasy (vyživovací oblasti) – na údolních svazích a schází mu typický ledovcový jazyk, jeho tvar je odvislý především od tvaru karu a šířka obvykle převládá nad délkou. Ledovce tohoto typu se vyskytují především v Pyrenejích a v Alpách. Karový ledovec je přechodovým typem ke sněžníku.svahový ledovec (visutý), podobně jako karový ledovec, vyplňuje deprese na údolních svazích, ale má alespoň krátký splaz, který zůstává zavěšen na svahu. Ledovce tohoto typu se vyskytují také především v Pyrenejích a v Alpách. Někteří geomorfologové chápou pod pojmem svahový ledovec ledovce, které vznikají v mělkých depresích nebo na strukturních stupních na příkrých svazích a které se vyvinuly ze sněžníku v nivačních depresích anebo nivačních lištách. údolní ledovec vyplňuje vyšší části horských údolí, má dobře vyvinutou vyživovací oblast i ledovcový jazyk. Tento typ ledovce je nazýván také jako alpský typ, podle svého hojného zastoupení v Alpách. Občas jsou z tohoto typu vyděleny údolní ledovce plazového typu, které jsou podobné údolním ledovcům alpského typu, nejsou však živeny ledovci vznikajícími v karech, nýbrž ledovcovými čapkami na rozvodích.dendritický ledovec má více vyživovacích oblastí po obou stranách údolí, z obou údolních svahů splývají ledovcové jazyky, jež se spojují s hlavním ledovcem, tento typ je zastoupen zvláště ve vysokých asijských pohořích. Příkladem dendritického ledovce je Fedčenkův ledovec o délce 77 km a šířce 2–5 km, na nějž se z údolních ledovců napojuje 34 krátkých ledovcových splazů. V Evropě se tomuto typu blíží Aletschský ledovec v Bernských Alpách.malaspinský typ (podhorský, úpatní, piedmontní) ledovce se nachází v oblastech silného vývoje dendritických ledovců, které často přestupují přes sedla a rozvodní hřbety do sousedních údolí (ledovcová transfluace). Ledovce ze sousedních údolí se při výchozu z hor spojují v mohutný jednotný ledovcový krunýř. Malaspinský typ ledovce je pojmenován podle typové lokality Malaspinský ledovec, která se nachází na Aljašce, jeho plocha je kolem 5000 km2. === Další označení ===", "question": "Co je charakteristické pro údolní ledovec?", "answers": ["vyplňuje vyšší části horských údolí, má dobře vyvinutou vyživovací oblast i ledovcový jazyk"]}
{"title": "Ronaldinho", "context": "Brazílie Liga mistrů UEFA 2005/06 FC Barcelona Coppa Libertadores 2013 CA Mineiro Recopa Sudamericana 2014 CA Mineiro 1. italská fotbalová liga 2010/11 AC Milán 1. španělská fotbalová liga 2004/05 FC Barcelona 2005/06 FC Barcelona Další informace Podpis → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry Některá data mohou pocházet z datové položky. Ronaldo de Assis Moreira zkráceně jen Ronaldinho (* 21. března 1980, Porto Alegre), je bývalý brazilský fotbalista. S národním týmem vyhrál MS 2002 a CA 1999. Na klubové úrovni vyhrál jednou LM (2005/06), Pohár osvoboditelů (2013) a Jihoamerický superpohár (2014). Také slavil tituly ve Španělsku (2004/05 a 2005/06) a v Itálii (2010/11). Vyhrál anketu Zlatý míč (Zlatý míč 2005) a dvakrát byl vyhlášen Fotbalistou roku FIFA (2004 a 2005) a jednou Fotbalistou roku Jižní Ameriky (2013). byl také jednou jmenován jihoamerickým fotbalistou roku (2013). Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[1] V roce 2020, během výletu v Paraguayi, byl zadržen policií, která u něj objevila falešný pas. Ve vězení oslavil i své 40. narozeniny.[2][3] Klubová kariéra Grê Ke zkrácenému jménu přišel v době mládí když byl mezi spoluhráči obvykle nejmenší, také i kvůli skutečností, že v roce 1999, kdy debutoval v národním týmu, byl přítomen Ronaldo. Na Mistrovství světa ve fotbale hráčů do 17 let v roce 1997 nosil na dresu své původní jméno Ronaldo. V roce 1995 byl poprvé povolán do mládežnických výběrů klubu Grê. V únoru 1997 podepsal svou první profesionální smlouvu. První utkání odehrál 4. března 1998 v Poháru osvoboditelů proti CR Vasco da Gama (1:0).[4] Celkem za 4 roky odehrál 125 utkání a vstřelil 58 branek. Jedinou trofej kterou s klubem získal bylo vítězství ligy v regionu Gaúcho (Campionato Gaúcho 1999).", "question": "Ve kterém roce vyhrál Ronaldinho anketu Zlatý míč?", "answers": ["2005"]}
{"title": "Černobylská havárie", "context": "Černobylská havárie se stala 26. dubna 1986 v Černobylské jaderné elektrárně na severu Ukrajiny (tehdy část Sovětského svazu). Šlo o nejhorší jadernou havárii v historii jaderné energetiky. Jedinou další jadernou havárií označenou mezinárodní stupnicí INES nejvyšším stupněm 7 je havárie elektrárny Fukušima I v Japonsku v březnu 2011. Při pokusu na 4. reaktoru došlo k jeho přehřátí, protavení a výbuchu, při kterém se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky. Došlo tak ke kontaminaci okolního prostředí, v omezené míře radioaktivní spad zasáhl značnou část Evropy. Uváděné počty obětí sahají od 31 oficiálně zemřelých bezprostředně při havárii až po odhady desítek až stovek tisíc úmrtí v důsledku záření podle některých studií. Po havárii bylo okolí včetně města Prypjať evakuováno a proměnilo se v zakázanou zónu, budova reaktoru byla provizorně obestavěna betonovým sarkofágem pro zamezení další kontaminace prostředí. Zajištění a případná likvidace stále nebezpečného reaktoru je časově, technicky a finančně velice náročné. Příčin havárie bylo více, typ použitého reaktoru RBMK, nevhodný pokus a nedostatečná kompetentnost personálu. K rozsahu následků přispěly nepřipravenost a nevhodné kroky v krizovém postupu řešení následků havárie. Podrobnější informace naleznete v článku Černobylská jaderná elektrárna. Černobylská elektrárna je umístěna 2 km od města Pripjať, 18 km od města Černobyl, 10 km od hranic s Běloruskem a 110 km severně od Kyjeva. Skládá se ze čtyř reaktorů, každý o výkonu 950 MW elektrické energie (3,2 GW tepelné energie), které v době havárie dohromady produkovaly asi 10 % ukrajinské elektřiny. Stavba elektrárny začala v 70. letech 20. století, reaktor č. 1 byl dokončen v roce 1977, následován č. 2 (1978), č. 3 (1981) a č. 4 (1983).", "question": "Ve kterém státě se odehrála Černobylská havárie?", "answers": ["Ukrajiny"]}
{"title": "Švýcarsko na Letních olympijských hrách 1960", "context": "Švýcarsko na Letních olympijských hrách 1960 Švýcarsko na Letních olympijských hrách 1960 Vlajka výpravyIOC kód SUI ZlatáStříbrnáBronzováCelkem 0 3 3 6 NOV Olympijský výbor Švýcarska Vlajkonoš August Hollenstein Švýcarsko se účastnilo Letní olympiády 1960. Zastupovalo ho 149 sportovců (147 mužů a 2 ženy) v 16 sportech. Medailisté Medaile Jméno Sport Soutěž StříbroGustav FischerJezdectvíDrezura - jednotlivci StříbroAnton Bühler Rudolf Günthardt Hans SchwarzenbachJezdectvíJezdecká všestrannost - družstva StíbroHans-Rudolf Spillmann Sportovní střelbaMuži 300 m pistole tři pozice BronzAnton BühlerJezdectvíJezdecká všestrannost - jednotlivci BronzErnst HürlimannRolf Larcher VeslováníMuži dvojskif BronzHenri Copponex Pierre Girard Manfred Metzger Jachting5,5 m Externí odkazy (anglicky) Švýcarsko LOH 1960 Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Švýcarsko na olympijských hrách Švýcarsko na LOH 1896 • 1900 • 1904 • 1908 • 1912 • 1920 • 1924 • 1928 • 1932 • 1936 • 1948 • 1952 • 1956 • 1960 • 1964 • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 • 2020 Švýcarsko na ZOH 1924 • 1928 • 1932 • 1936 • 1948 • 1952 • 1956 • 1960 • 1964 • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1994 • 1998 • 2002 • 2006 • 2010 • 2014 • 2018 • 2022 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Sport | Švýcarsko", "question": "Kolik sportovců zastupovalo Švýcarsko na Letních olympijských hrách 1960?", "answers": ["149"]}
{"title": "Dieter Stein", "context": "Dieter Stein (* 15. června 1967, Ingolstadt) je německý publicista a šéfredaktor pravicového časopisu Junge Freiheit. Stein vystudoval politologii a historii na Albert-Ludwigs-Universität Freiburg. V roce 1986 založil časopis Junge Freiheit, jehož je stále šéfredaktorem. Sídlo časopisu se v polovině devadesátých let přesunulo do Berlína. Dieter Stein je ženatý a má čtyři děti.", "question": "Jak se jmenuje německý publicista a šéfredaktor pravicového časopisu Junge Freiheit?", "answers": ["Dieter Stein"]}
{"title": "Abraham Lincoln", "context": "Abraham Lincoln [čti: eibrhem linkoln] (12. února 1809 - 15. dubna 1865) byl 16. prezident USA (v letech 1861 - 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy. Narodil se jako syn farmáře a dělníka Thomase Lincolna a Nancy Hanksové. Matka byla negramotná. Navzdory velkému majetku a různým vedlejším příjmům svého otce vyrůstal v chudých poměrech. Několikrát se stěhovali, až se nakonec usadili v okrese Macon v Illinois. Malárie připravila Abrahama Lincolna o matku v době kdy mu nebylo ještě ani deset let. Jeho otec se po čase usadil v Indianě a mladý Abraham se brzy vydal vlastní cestou. Už od svých čtrnácti let si sám vydělával na živobytí. Číst a psát se naučil sám doma. V roce 1828 se seznámil s obchodníkem Jamesem Gentrym, který jej zaměstnal na přepravu zboží po vodě. Díky této nové práci v New Orleans poznal hrůzy otroctví. Abraham Lincoln během svého života vystřídal mnoho povolání - byl dřevorubcem, lodivodem, lovcem, zeměměřičem, vojákem, poštmistrem a pomocníkem v obchodě.", "question": "Kolikátým prezidentem USA byl Abraham Lincoln?", "answers": ["16."]}
{"title": "Humason (kráter)", "context": "Humason (kráter) Kráter HumasonSouřadnice na Měsíci Selenografická šířka 30,7° S Selenografická délka 56,6° Z Humason Humason, Měsíc Další údaje Průměr kráteru 4 km [1] Hloubka Colongitudo 57° Eponym Milton L. Humason Poloha kráteru Humason. Humason je malý impaktní kráter nacházející se v Oceánu bouří (Oceanus Procellarum) na přivrácené straně Měsíce. Má průměr pouhé 4 km. Než jej v roce 1973 Mezinárodní astronomická unie pojmenovala na současný název, nesl označení Lichtenberg G.[1] Západně se táhne směrem k jihu hřeben Dorsa Whiston, jihovýchodně lze nalézt dlouhé pohoří Montes Agricola.[1] Pojmenován je podle amerického astronoma Miltona L. Humasona.[2][1] Odkazy Reference 1 2 3 4 Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Rümker, str. 42, č. mapového listu 8, ISBN 80-85277-10-7↑ Crater Humason on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky) Literatura RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Externí odkazy Kráter Humason, Wikispaces.com (anglicky) LAC 38, mapa 1:1 000 000 (Lambertova projekce) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Planetární vědy", "question": "Je kráter Humason pojmenován podle amerického astronoma?", "answers": ["Pojmenován je podle amerického astronoma Miltona L. Humasona.[2][1]"]}
{"title": "Dětský fond Organizace spojených národů", "context": "Organizace je držitelem Nobelovy ceny míru za rok 1965. == Sídlo a vedení == UNICEF sídlí v New Yorku, má sedm regionálních kanceláří a zastoupení ve 158 zemích světa. V 37 vyspělých zemích, včetně Česka, existují tzv. národní výbory pro UNICEF, které mají za úkol popularizaci práv dětí a získávání finančních prostředků pro činnosti UNICEF v rozvojových zemích. UNICEF řídí Výkonná rada, která má 36 členů a která rozhoduje konsensem. Prakticky vede UNICEF prezident a čtyři viceprezidenti. Členy Výkonné rady nominují jednotlivé vlády členských států OSN, přičemž každá část světa má stanoven počet míst v radě. Afrika má rezervováno 8 křesel, Asie 7 zástupců, východní Evropa 4 zástupce, Latinská Amerika a Karibik 5 křesel, západní Evropa a další státy 12 zástupců. Od založení UNICEF v roce 1946 se v čele organizace vystřídaly tyto osobnosti Maurice Pate do roku 1965 Henry R. Labouisse do roku 1979 James P. Grant do roku 1995 Carol Bellamy – současná prezidentka == Český výbor pro UNICEF == Vznikl v roce 1991 jako nevládní nezisková organizace na podporu Dětského fondu OSN v Česku. Výbor si za své cíle vytkl: informovat veřejnost o poslání a konkrétní činnosti UNICEF shromažďovat finanční prostředky pro pomoc dětem celého světa upozorňovat veřejnost na situaci dětí ve světě i v Česku podporovat naplňování dětských práv v Česku == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Dětský fond Organizace spojených národů ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém roce získal UNICEF Nobelovu cenu míru?", "answers": ["1965"]}
{"title": "Blues pro bláznivou holku", "context": "Blues pro bláznivou holku je básnická sbírka Václava Hraběte, jež vyšla roku 1990 u nakladatelství Československý spisovatel. Knihu připravili z autorovy pozůstalosti a dalších pramenů recitátor Miroslav Kovářík, Hrabětův syn Jan Miškovský a básník Jaromír Pelc. Kniha je rozdělena do dvou částí. První část, nazvaná \"Blues pro bláznivou holku\", obsahuje celkem 12 básní (Prolog, Podzim, Variace na renesanční téma, Ospalé něžnosti, Krátká báseň o Praze, Romance, Infekce, Blues na památku Vladimíra Majakovského, Ty, Ukolébavka, Zavři oči, Báseň skoro na rozloučenou), které Hrabě připravoval pro básnickou sbírku, kterou však sám nikdy nevydal. Druhá část je nazvaná \"...a jiné básně\" a obsahuje množství dalších básní řazených podle abecedy. V roce 1995 vyšla kniha v novém vydání pod názvem Blues, s podtitulem Blues pro bláznivou holku a jiné básně, u nakladatelství Labyrint. Další vydání vyšlo opět u Labyrintu v roce 1999 a bylo doplněno o další básně, takže druhá část knihy jich obsahuje 71. == Témata a myšlenky díla == V první básni \"Prolog\" autor upozorňuje, že jeho poezie patří do ruky hlavně obyčejným lidem (posílá ji pak hlavně těm, jež znal, ať už přátelům či láskám), nikoli hloubavým intelektuálům. Častým námětem je pak autorova láska k milované dívce (např. báseň \"Infekce\"). == Vydání == HRABĚ, Václav. Blues pro bláznivou holku. Příprava vydání Jaromír Pelc, Miroslav Kovářík, Jan Miškovský. Praha: Československý spisovatel, 1990. 257 s. ISBN 80-202-0201-3. HRABĚ, Václav. Blues : Blues pro bláznivou holku a jiné básně. Příprava vydání Jaromír Pelc, Miroslav Kovářík, Jan Miškovský. Praha: Labyrint, 1995. 142 s. ISBN 80-901289-8-X. HRABĚ, Václav. Blues : Blues pro bláznivou holku a jiné básně. Příprava vydání Jaromír Pelc, Miroslav Kovářík, Jan Miškovský. 2. vyd. Praha: Labyrint, 1999. 172 s. ISBN 80-85935-11-2. == Reference ==", "question": "Kdo je autorem sbírky Blues pro bláznivou holku?", "answers": ["Václava Hraběte"]}
{"title": "Historie Svorné sedmy", "context": "Historie Svorné sedmy je kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Pojednává o o kamarádství party sedmi dětí z domu U Grošáka, o jejich poznávání přírody i skautských dovedností a nakonec i vstupu do skautských oddílů. Na rozdíl od ostatních Foglarových knih, kde jsou hlavními postavami vesměs jen chlapci, zde vystupují v rovnocenné míře hoši i děvčata. == Související články == Junák Literatura pro děti", "question": "Kdo napsal knihu Historie Svorné sedmy?", "answers": ["Jaroslav Foglar"]}
{"title": "Dusík", "context": "Dusík, chemická značka N (lat. Nitrogenium) je plynný chemický prvek, tvořící hlavní složku zemské atmosféry. Patří mezi biogenní prvky, které jsou základními stavebními kameny živé hmoty. V druhé polovině 18. století byla objevena složka vzduchu, která nepodporuje hoření ani dýchání. Tento plyn popsal jako první Němec Carl Wilhelm Scheele v roce 1777 a Francouz Antoine Lavoisier ho pojmenoval jako azote (tento název se používá např. ve francouzštině nebo ruštině (А)), což znamená 'dusivý plyn'. Poté, co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená 'ledkotvorný', který se udržel v latinském označení nitrogenium. Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat.", "question": "Má dusík nějakou barvu?", "answers": ["Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu."]}
{"title": "Palcát", "context": "Palcát, nářečně a zastarale bodzikan, budzikan z tur. buzdogan, u kozáků bulava) je úderná ruční zbraň, typická pro jezdectvo středověku a raného novověku do 17. století. Palcát je variantou kyje a válečného kladiva, oproti nimž má výhodu - není nutno jej před úderem natáčet do správného směru. Sloužil k drcení plátů protivníkova brnění, při úderu na protivníka v drátěné košili či jiné lehčí zbroji působil zlomeniny a zhmožděniny. Byl užíván též jako odznak moci nebo vojenské hodnosti, např. u českých husitů, ale také u kozáků (tzv. bulava) nebo v armádě Osmanské říše. S palcátem v ruce bývá velmi často zobrazován Jan Žižka z Trocnova, mocný vojevůdce v husitských Čechách. === Kozácký palcát === Kozácký palcát (polsky piernacz, rusky broń pierzasta) byl obvykle proveden ze stříbra, nebo železa a byl zakončen péry. U kozáků byl symbolem moci, zejména u kozáckých staršinů na Záporoží. Plnil také funkci tzv. železného dopisu, který tomu, kdo jej měl u sebe zajišťoval volný průjezd (latinsky salvus conductus) a nedotknutelnost. == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Literatura === === Související články === Kůsa (válečná kosa) Kropáč Okovaný cep Valaška Žezlo Zlatý palcát Husitské zbraně === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu palcát ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Palcát v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Co je palcát?", "answers": ["úderná ruční zbraň"]}
{"title": "Země", "context": "Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po elipse s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jádro obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. Země vznikla podobně jako ostatní planety slunečního systému přibližně před 4,6 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy.", "question": "Jaký poloměr má Země?", "answers": ["6378 km"]}
{"title": "Elysejský palác", "context": "Elysejský palác (francouzsky Palais de l'Élysée) je palác v centru Paříže, nedaleko Avenue des Champs-Élysées, po které má svůj název. Od roku 1873 je sídlem francouzských prezidentů. Soukromá rezidence prezidenta se nachází ve východním křídle budovy. Od 15. května 2012 zde sídlí prezident François Hollande. Palác byl vybudován v letech 1718-1722 podle plánů architekta Armanda Clauda Molleta. Krátce předtím koupil pozemek hrabě z Evreux, Henri-Louis de la Tour d'Auvergne. Po jeho smrti v roce 1753 získala palác od krále darem Jeanne-Antoinette Poisson, známá jako madame de Pompadour a nechala přestavět jeho interiéry. Zahrada byla zvětšena, vybavena sloupovím a podloubím a labyrintem. V té době byla Jeanne-Antoinette Poisson již několik let oficiální milenkou francouzského krále Ludvíka XV., kterému v roce 1764 svou rezidenci odkázala. Palác byl nyní v majetku Bourbonů a sloužil Ludvíkovi XV. nejprve k ubytování vyslanců a později jako výstavní prostor pro obrazy. V roce 1773 král prodal palác jednomu bankéři, ovšem jeho nástupce Ludvík XVI. jej v roce 1786 získal zpět a přenechal ho své sestřenici, Bathildě Orléanské, vévodkyni Bourbonské. Za Velké francouzské revoluce byla vévodkyně v dubnu 1793 uvězněna a uvolněný palác sloužil jako sklad nábytku zabaveného emigrantům a zatčeným. Ačkoliv vévodkyně získala palác o čtyři roky zpět, odešla později do exilu do Španělska. V roce 1805 palác získal Joachim Murat, švagr Napoleona I. a nechal ho přestavět. Tak vznikl plesový sál, který slouží od dob prezidenta Georgese Pompidoua k zasedání francouzské vlády (rada ministrů). Když se stal v roce 1808 králem v Neapoli, převzal palác opět Napoleon I. pro svou manželku Joséphine. V roce 1815 byl palác navrácen Bourbonům a vévodkyně jej vyměnila s králem Ludvíkem XVIII. za hôtel Matignon.", "question": "Ve kterém měste leží Elysejský palác?", "answers": ["Paříže"]}
{"title": "Rada vzájemné hospodářské pomoci", "context": "Vznik RVHP Zakládajícími členy RVHP byly 5. ledna 1949 Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz. Později přistoupily Albánie (1949), NDR (1950), Mongolsko (1962), Kuba (1972) a Vietnam (1978). Albánie pod čínským vlivem roku 1961 od účasti na činnosti RVHP upustila a v roce 1987 vystoupila úplně. Přidruženým státem RVHP byla od roku 1964 Jugoslávie. S RVHP částečně spolupracovaly nebo měly status pozorovatele i některé nesocialistické či rozvojové země (Finsko, Irák, Mexiko, Nikaragua, Etiopie, Laos, Jižní Jemen aj.). Sídlo RVHP bylo vždy v Moskvě. Moderní budova RVHP (rusky: з С, zdanije sev), 30poschoďová výšková stavba v ulici Nový Arbat 36, vybudovaná v letech 1963 až 1970, má tvar otevřené knihy. V současnosti v budově sídlí magistrát města Moskvy. Zánik RVHP Koncem 80. let se spolupráce zemí RVHP orientovala na užší ekonomickou integraci, na vytváření vazeb v kooperacích a na specializaci v jednotlivých výrobních oborech. Rozvíjela se široká mezinárodní spolupráce a výměna výsledků vědeckotechnického vývoje. V letech 1988-1989 se však dostavily strukturální problémy v plánování, nefungovala dobře obchodní výměna a docházelo k zjevným poruchám při převozu zboží přes hranice, především ve východoevropských členských zemích (řešeno tzv. celními opatřeními na limitování dovozu a vývozu zboží) a po roce 1990, kdy většina východoevropských zemí začala orientovat svou ekonomiku na tržní a pro obchod se Západem, nastaly potíže v plánování a zúčtování hospodářských závazků. Poslední zasedání RVHP se konalo 28. června 1991 v Budapešti[3] a vedlo k dohodě rozpustit RVHP do 90 dnů.[4] Na sklonku komunistické éry měla RVHP deset členských států. 2. července 1991 na návrh československé strany a jejich představitelů (Václav Klaus, ministr financí ČSFR a Vladimír Dlouhý, ministr hospodářství ČSFR) bylo přijato ve Federálním shromáždění ČSFR usnesení o sjednání protokolu o zrušení Rady vzájemné hospodářské pomoci a 12. července 1991 schválilo znění protokolu. Postupným odklonem od zásad centrálně plánované ekonomiky a politickou transformací zemí se RVHP rozpadla a nebyla nahrazena žádnou podobnou organizací. Galerie Výstavba budovy RVHP (fotografie z roku 1970). Noční pohled na budovu bývalé RVHP v Moskvě. Zasedání výkonné rady v Polsku (1964). Obdobné zasedání v Rumunsku (1978). Sovětská poštovní známka ke 30. výročí RVHP (červen 1979). Členské státy Mapa států RVHP (1986). Členské státy Členský stát nespolupracující Přídružený člen Pozorovatelské státy Leden 1949 Bulharská lidová republika", "question": "Jaká byla zkratka Rady vzájemné hospodářské pomoci?", "answers": ["RVHP"]}
{"title": "Folk", "context": "Celý žánr se v Čechách přirozeně vyvíjel v průběhu 20. století v dané společenskopolitické situaci, která byla zejména po roce 1948 poměrně zapeklitá, neboť tehdejší Československo bylo naráz zcela izolováno od západoevropské svobodné kultury a tehdejší kulturní vlivy pocházející ze svobodného světa k nám pronikaly velice nesnadno, pomalu a dost často – slušně řečeno – za velkého nepochopení veřejnosti i oficiálních stranických míst (což se týkalo také bigbeatu). Přesto zejména v krátkém období bouřlivých 60. let (kdy došlo v Československu na přechodnou dobu ke krátkému politickému uvolnění) došlo k rozmachu folku v jeho klasické anglosaské podobě i v českých zemích. Příkladem za všechny ostatní budiž třeba skupina Spirituál kvintet nebo skupina Český skiffle pana Jiřího Traxlera jr. Objevila se i první výrazná skupina českých písničkářů sdružených ve sdružení Šafrán, snad nejznámějším písničkářem té doby byl pan Karel Kryl. Kromě toho se začal rozvíjet i příbuzný hudební žánr zvaný country and western, a to včetně jeho bluegrassové odnože. Vzniklo tak ono tehdejší (multi)žánrové zmatení z konce 60. let, kdy všechny příbuzné hudební žánry v několika málo letech začaly fakticky koexistovat vedle sebe (také bývaly označovány dost nehezky jako tzv. portovní žánry – viz festival Porta). == Charakteristika folku == Folkovou píseň anglosaského typu tedy charakterizujeme jako typ moderní zpěvné písně, která spontánně vznikala převážně v amatérských podmínkách jako protiklad konvenčního a zkomercionalizovaného popu. Folk klade mimořádný důraz na myšlenky či emoce obsažené v textu písně. Podstatou folkové písně a jedním z jejích nejcharakterističtějších rysů je schopnost aktuálně, adresně a obsahově konkrétně reagovat na nejrůznější stránky společenského dění či osobních prožitků autora. Obvykle bývají folkové písně interpretovány přímo autory. Někdy je tato osobní interpretace také označována jakožto moderní šanson. Folkové písně ale mohou mít i formu výrazně niterné osobní výpovědi o světě okolo nás či o stavu autorovy duše či mysli.", "question": "V jakých podmínkách vznikala folková píseň?", "answers": ["amatérských"]}
{"title": "Springfield (Massachusetts)", "context": "86 km² Počet obyvatel 153 060 (2010) Hustota zalidnění 1 779,8 obyv./km² Správa Starosta Domenic J. Sarno Vznik 1636 Oficiální web www.springfieldcityhall.com/COS/ Telefonní předvolba 413 PSČ 01101 01103 01104 01105 01107 01108 01118 01109 01119 01128 01129 01151 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Springfield je největší město na řece Connecticut a okresní město Hampden County v americkém státě Massachusetts. V roce 2010 v něm žilo 153 060 obyvatel,[1] v jeho metropolitní oblasti pak žilo podle odhadu 698 903 obyvatel.[2] Je to první město v Americe pojmenované jako Springfield a je třetí největší v Massachusetts a čtvrté v Nové Anglii (po Bostonu, Worcesteru a Providence). Ve Springfieldu v roce 1891 James Naismith vynalezl basketbal. [3] Oblast zhruba mezi Springfieldem a Hartfordem, který od něho leží 38,5 km jižně, se nazývá „Knowledge Corridor“, protože se v ní nachází 32 univerzit, které navštěvuje přes 160 000 studentů.[4] Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Springfield, Massachusetts na anglické Wikipedii. ↑ Population and Housing Occupancy Status: 2010 – State – County Subdivision, 2010 Census Redistricting Data (Public Law 94-171) Summary File [online].", "question": "V jakém roce byl vynalezen basketbal?", "answers": ["1891"]}
{"title": "Edvard Beneš", "context": "Z Francie domů se však vrátil až v září 1919 po svých úspěšných jednáních na Pařížské mírové konferenci, kde zajistil nové hranice státu vůči Německu, Rakousku a Polsku. Pro pozdější zahájení jednání o smlouvě s Maďarskem pověřil dalším zastupováním Československa Slováka Štefana Osuského, mimořádného a zplnomocněného vyslance ČSR na Pařížské mírové konferenci (viz též Pařížská mírová konference, 1919), vypracováním celé smlouvy o hranicích s Maďarskem. Podepsána byla dne 4. června 1920 v paláci Velký Trianon v zámku Versailles poblíž Paříže (tzv. Trianonská smlouva). Edvard Beneš také pomáhal zakládat Společnost národů, byl její místopředseda, člen Rady a v roce 1935 předseda. Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Od počátku se orientoval na poválečnou evropskou velmoc Francii, s níž v roce 1924 Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu, a na země Balkánu, Rumunsko a Jugoslávii, s nimiž smluvně vytvořil obranný systém, tzv. Malou dohodu. V letech 1921-1922 zastával Edvard Beneš funkci československého předsedy vlády (viz vláda Edvarda Beneše), poslancem parlamentu byl v letech 1919-1926 a 1929-1935. Byl členem a místopředsedou tehdejší České strany národně sociální a významně ovlivňoval její politiku. Po abdikaci T. G. Masaryka a po obtížných parlamentních jednáních byl Beneš zvolen 18. prosince 1935 druhým prezidentem Československé republiky. Ve stejném roce uzavřelo Československo Benešovým prostřednictvím spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem (po jeho přijetí do Společnosti národů) a s Francií. Vojenskou pomoc Sovětského svazu v případě konfliktu ovšem smlouva vázala na předchozí pomoc Francie.", "question": "V jakých letech zastával Edvard Beneš funkci československého předsedy vlády?", "answers": ["1921-1922"]}
{"title": "Island", "context": "Na pád vlády měly značný vliv i poměrně masivní demonstrace a protesty. 25. dubna 2009 se konaly předčasné volby, zvítězily levicové strany (premiérkou se stala Jóhanna Sigurð), některé velké banky byly znárodněny a byla vypracována nová ústava, na které se podílela i občanská shromáždění. 16. června 2009 podal Island přihlášku do Evropské unie, kterou následně 11. března 2015 stáhl a přístupové rozhovory byly zastaveny. == Politika == Islandský parlament Althing má 63 členů, kteří jsou voleni jednou za čtyři roky. Hlavou státu je prezident, který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci. Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem. Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran, neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu hlasů. Prezidentem Islandu je Gudni Jóhannesson a předsedkyní vlády je Katrín Jakobsdóttir. === Seznam islandských prezidentů === Sveinn Björnsson (27. února 1881 - 25. ledna 1952) vládl od 17. června 1944 do 25. ledna 1952. Ásgeir Ásgeirsson (13. května 1894 - 15. září 1972) vládl od 1. srpna 1952 do 1. srpna 1968. Kristján Eldjárn (6. prosince 1916 - 14. září 1982) vládl od 1. srpna 1968 do 1. srpna 1980. Vigdís Finnbogadóttir (15. dubna 1930) vládla od 1. srpna 1980 do 1. srpna 1996. Ólafur Ragnar Grímsson (14. května 1943) vládl od 1. srpna 1996 do 1. srpna 2016 Gudni Jóhannesson (26. června 1968) vládne od 1. srpna 2016. == Geografie == === Topografie === Island je se svou rozlohou 103 125 km2 druhým největším ostrovem v Evropě. Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km, od Norska 970 km, od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km.", "question": "Jak se jmenuje předsedkyně vlády Islandu?", "answers": ["Katrín Jakobsdóttir"]}
{"title": "Alexandr Rumjancev (rychlobruslař)", "context": "Ve Světovém poháru se poprvé představil v roce 2007, pravidelně v něm začal nastupovat až o dva roky později. Na Zimních olympijských hrách 2010 skončil v závodě na 10 km na 13. místě, na poloviční distanci byl diskvalifikován. Zúčastnil se také ZOH 2014, kde byl původně jedenáctý na trati 5000 m a šestý ve stíhacím závodě družstev. Na Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2015 byl v desetikilometrovém závodě pátý. Z Mistrovství Evropy 2018 si přivezl stříbrné medaile z tratě 5000 m a ze stíhacího závodu družstev. Na MS 2019 vybojoval s ruským týmem ve stíhacím závodě družstev bronz. V sezóně 2018/2019 zvítězil v celkovém hodnocení Světového poháru v závodech na dlouhých tratích 5000 m / 10 000 m. Na ME 2020 získal stříbrnou medaili ve stíhacím závodě družstev a ze světového šampionátu 2021 si přivezl bronz z tratě 10 km. V listopadu 2017 Mezinárodní olympijský výbor oznámil, že na ZOH v Soči byl součástí ruského dopingového skandálu. V obou závodech, které tam absolvoval, byl zpětně diskvalifikován, a byl doživotně vyloučen z olympijských her.[1] Po hromadném odvolání ruských sportovců byla na začátku února 2018 jeho diskvalifikace a vyloučení z OH Mezinárodní sportovní arbitráží kvůli nedostatku důkazů zrušena.[2]", "question": "Na kolikátém místě se v závodě na 10 km umístil Alexandr Vadimovič Rumjancev na ZOH v roce 2010?", "answers": ["na 13."]}
{"title": "Watt", "context": "Symboly používané např. u elektráren, kde MWe je elektrický výkon generátoru a MWt je tepelný výkon nutný pro provoz generátorů. Tepelný výkon je obvykle přibližně třikrát větší než elektrický výkon.[2] U solární energetiky se lze setkat s indexem „p“ (např. 5 kWp – kilowatt-peak) k označení špičkového výkonu elektrárny. Indexování jednotek není v souladu s pravidly SI, ve které platí, že podobnou informaci má nést název či značka veličiny – ta je totiž to, co je v daném případě odlišné; jednotka jako taková je stále stejná, velikostí je 1 We = 1 Wt.[3] Poznámky ↑ m = F / g = 1 / 9,80665 kg Odkazy Reference ↑ KRBEK, Jaroslav; POLESNÝ, Bohumil. Kogenerační jednotky - zřizování a provoz. Praha: GAS, 2007. ISBN 978-80-7328-151-9. S. 5. (česky) ↑ ROWLETT, Russ. A Dictionary of Units of Measurement. Chapel Hill - USA: University of North Carolina at Chapel Hill Dostupné online. (anglicky) ↑ ČSN ISO 80000-1 Veličina a jednotky - Část 1: Obecně[nedostupný zdroj]. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011 Související články Watthodina Ohmův zákon Volt Externí odkazy Slovníkové heslo watt ve Wikislovníku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Soustava SI základní jednotky ampér kandela kelvin kilogram metr mol sekunda odvozené jednotky becquerel coulomb", "question": "Jaká je značka Wattu?", "answers": ["W"]}
{"title": "Dysprosium", "context": "Příprava čistého kovu se obvykle provádí redukcí oxidu dysprosia Dy2O3 elementárním vápníkem. Dy2O3 + 3 Ca → 2 Dy + 3 CaO Použití a sloučeniny Podobně jako gadolinium, vykazuje dysprosium vysoký účinný průřez pro záchyt tepelných neutronů a jeho slitiny s niklem jsou často používaným materiálem pro výrobu moderátorových tyčí v jaderných reaktorech. Zasunutím těchto tyčí do nitra reaktoru dojde k poklesu neutronového toku a tím zpomalení štěpné reakce. Světelné výbojky plněné halogenidy dysprosia jsou zdrojem velmi intenzivního světelného záření a nacházejí proto uplatnění především ve filmařském průmyslu a dalších speciálních aplikacích s požadavky na mohutný světelný tok. Společně s vanadem se dysprosium uplatňuje při výrobě laserů. Odkazy Reference ↑ .(anglicky) The tremendous potential of deep-sea mud as a source of rare-earth elements, 10. duben 2018↑ (anglicky) Energy Department Releases New Critical Materials Strategy, 15. prosinec 2010 Literatura Cotton F.A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, Academia, Praha 1973 Holzbecher Z.: Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993, ISBN 80-85427-38-9 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Dysprosium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo dysprosium ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Nh Fl Mc Lv Ts Og Alkalické kovy Kovy alkalických zemin Lanthanoidy Aktinoidy Přechodné kovy Nepřechodné kovy Polokovy Nekovy Halogeny Vzácné plyny neznámé Autoritní data: GND: 4150953-5 | LCCN: sh85040345 | WorldcatID: lccn-sh85040345 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Chemie", "question": "Jakou chemickou značku má dysprosium?", "answers": ["Dy"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Po vyhnání nepočetných indiánských kmenů se území Kalifornie stalo severní výspou španělské říše na severoamerickém kontinentu. Kalifornie spadala pod místokrálovství Nové Španělsko. Z této kolonie vzniklo roku 1821 Mexiko (Spojené státy mexické) a jedním z jeho teritorií byla i Alta California. V letech 1846-1848 proběhla mexicko-americká válka, po níž bylo území historické Kalifornie rozděleno mezi oba státy. Severní (americká) část byla roku 1850 rozdělena mezi státy Kalifornii a teritoria Nové Mexiko a Utah, zatímco jižní (mexická) část tvořila až do roku 1930 jeden celek, který byl téhož roku rozdělen na dvě teritoria, později přeměněná v mexické státy. V roce 2007 Kalifornii postihly ničivé požáry, které vyhnaly z domovů mnoho lidí včetně hollywoodských hvězd. K 26. říjnu si vyžádaly 12 obětí. Západní část Kalifornie omývá Tichý oceán, na severu sousedí se státem Oregon. Východní hranici má společnou s Nevadou a na jihovýchodě leží Arizona. Na jihu sousedí s Mexikem. Co do rozlohy se jedná o třetí největší stát USA. Kalifornie má úrodné Centrální údolí, kde se díky výraznému zavlažování daří zemědělství.", "question": "Ve kterém roce postlihly Kalifornii ničivé požáry?", "answers": ["2007"]}
{"title": "Ondatra pižmová", "context": "Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) je savec z čeledi křečkovitých. Do Evropy byl zavlečen ze Severní Ameriky. Jedná se o vodního savce, který obývá řeky, jezera i rybníky na celém území České republiky, kromě nejvyšších pohoří. == Způsob života == Staví si nory ve březích, kde vyvádí až čtyřikrát ročně kolem 5 až 14 mláďat. Velmi dobře plave a obratně se i potápí pod vodní hladinu, kde pátrá po potravě, kterou nejčastěji tvoří malé ryby, vodní rostliny nebo měkkýši, někdy i mrkev, jablka a ořechy. == Stavba těla == Je velká přibližně 30 cm, může ale dorůstat mnohem větších rozměrů. Na hřbetu je hnědá, zespoda šedá. Ocas je dlouhý a zploštělý, používaný při plování jako kormidlo. Poblíž pohlavních orgánů má žlázu, ze které vylučuje pižmo, proto se jí přezdívá i pižmovka. == Zavlečení a rozšíření == Ondatra byla do Evropy vysazena počátkem 20. století. Roku 1905 bylo několik párů vypuštěno v okolí Dobříše. Tak se stala ondatra pižmová invazním druhem. Postupně se tento rychle se množící savec rozšířil téměř po celé Evropě. Ondatry byly v Česku často loveny jako kožešinová zvířata a pro maso. Později však bylo od těchto praktik upuštěno. == Potíže == Při jejím zavlečení do Evropy se (stejně jako u nutrie říční (Myocastor coypus), rovněž zavlečené z Ameriky, tentokrát ale z Jižní) předpokládalo, že nenadálé rozšíření do volné přírody způsobí značné problémy. Tato obava se později nepotvrdila, a proto ondatra pižmová na většině míst Evropy (kromě Británie a Skandinávského poloostrova) v podstatě zdomácněla a stala se běžnou součástí našich mokřadních ekosystémů.. Při přemnožení mohou však ondatry způsobit škody na hrázích.", "question": "Co tvoří potravu Ondatry pižmové ?", "answers": ["malé ryby, vodní rostliny nebo měkkýši"]}
{"title": "Ryby", "context": "Ryby vnímají přibližně stejný rozsah vlnových délek světla jako lidé, tedy asi 400–750 nm. Většina ryb vidí barevně. Světlo o kratší vlnové délce ale hůře proniká vodním sloupcem, a proto řada druhů žijících ve větších hloubkách či kalných vodách nemá schopnost vnímat červenou barvu. Ryby trvale žijící v úplné tmě mívají oči částečně nebo zcela redukovány. Čich je chemický smysl, jehož informace jsou přímo převáděny do čelních oblastí mozku skrze první hlavový nerv. Čich slouží nejen k vyhledávání potravy (ve spolupráci s chutí), ale i k dalším účelům, jako je detekce nebezpečí, vyhledávání partnera, udržování hejna, péče o mláďata či vyhledávání trdliště u tažných ryb (např. u lososů). Chuť je chemický smysl založený na funkci chuťových pohárků, ze kterých je informace přenášena do mozku sedmým, devátým a desátým hlavovým nervem. Chuťové pohárky jsou u ryb ovšem umístěny nejen v dutině ústní a začátku hltanu (zejména na patře, ventrálním epitelu a žaberních tyčinkách, ne však na jazyku jako u suchozemských obratlovců), ale i na částech vnějšího povrchu těla, jako jsou pysky, vousky či ploutve. U některých sumců a kaprovitých jsou chuťové pohárky rozprostřeny po povrchu celého těla. Chuťové pohárky na vnějším povrchu těla umožňují vnímat i relativně vzdálené podněty. Chuť tak u ryb do jisté míry funkčně splývá s čichem. Přesto se však zdá být využívána výhradně ve spojitosti s vyhledáváním a příjmem potravy. Skládá se ze třech polokruhovitých chodbiček, dvou váčků a otolitů, které umožňují zjištění polohy těla. Tzv. postranní čára je zvláštní smyslový orgán nacházející se na boku ryby, má velký význam pro pohyb ryb v kalné vodě - umožňuje hmatové vjemy. U ryb se vyskytuje chromozomálně i hormonálně určené pohlaví. U většiny ryb je heterogametickým pohlavím samec (systém XY), u menšiny samice (systém ZW). Řada ryb vydává zvuky jako komunikační prostředek. Jedním ze způsobů je stridulace. Většina ryb jsou gonochoristé, vyskytuje se však klasický i postupný hermafroditismus. V některých případech se vyskytuje partenogeneze. U některých druhů je výrazný pohlavní dimorfismus, u jiných je pohlaví obtížně odlišitelné. U většiny ryb dochází k vnějšímu oplození v procesu zvaném tření.", "question": "Jak se nazývá zvláštní orgán u ryb, který jim umožňuje orientaci ve vodě?", "answers": ["postranní čára"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Václav Havel byl od roku 1967 majitelem venkovské usedlosti v Hrádečku u Trutnova, kterou zakoupil přes novinový inzerát. Na počátku 90. let získal na základě restitučního zákona společně s bratrem Ivanem třetinu vily jejich děda Huga Vavrečky ve Zlíně, kterou navrhl architekt Vladimír Karfík, a čtyři nemovitosti v Praze: Palác Lucerna na Václavském náměstí, činžovní dům na Rašínově nábřeží, vyhlídkovou restauraci Barrandovské terasy postavenou architektem Maxem Urbanem a vilu Miloše Havla od architekta Vladimíra Grégra. Vilu Miloše Havla v roce 1993 společně s bratrem prodal společnosti Charouz Holding řízené Antonínem Charouzem, která v ní zřídila soukromý klub Playbon. Tentýž rok společně se svou první ženou Olgou koupil vilu v Dělostřelecké ulici poblíž Pražského hradu. Šestinu Vavrečkovy vily v roce 1996 daroval pod podmínkou využití ke vzdělávacím účelům městu Zlín. V roce 1997 prodal svou polovinu Paláce Lucerna společnosti Chemapol Reality řízené Václavem Junkem. Svůj podíl v Barrandovských terasách tehdy převedl na svou druhou ženu Dagmar Havlovou, na kterou pak krátce před svou smrtí přepsal velkou část svého ostatního majetku, zejména všechny své nemovitosti. V roce 2000 si pořídil i rezidenci v přímořském letovisku Olhos de Água u portugalského města Albufeira, kterou pak v roce 2005 prodal. Do nadace Vize 97 při jejím vzniku vložil 50 milionů Kč, do předchozích nadací stejného zaměření pak 9 milionů Kč. Celkem daroval v letech 1986–1997 na věci veřejného zájmu 85 milionů Kč. Související informace naleznete také v článku Státní pohřeb Václava Havla. Václav Havel zemřel v neděli 18. prosince 2011 v 9.46 hodin na následky dlouhodobých zdravotních problémů. Zemřel ve spánku na oběhové selhání. Byly u něj jeho manželka Dagmar a jedna ze sester boromejek, které se o Havla v posledních měsících jeho života staraly. Původně oznámeným údajem pro čas smrti bylo 10.15 hodin, Dagmar Havlová však v rozhovoru pro Lidové noviny dva roky poté upřesnila, že Václav Havel zemřel o téměř půl hodiny dříve, tedy v 9.46 hodin. V posledních měsících svého života se Havel v důsledku svých dlouhotrvajících zdravotních komplikací veřejného života již spíše stranil. Odpočíval na své chalupě v Hrádečku u Trutnova a jezdil do lázní. Naposledy veřejně vystoupil týden před smrtí, kdy se setkal s tibetským dalajlámou u příležitosti jeho návštěvy v Praze.", "question": "Kdy zemřel Václav Havel?", "answers": ["18. prosince 2011"]}
{"title": "Ludwig von Köchel", "context": "Ludwig Alois Ferdinand rytíř von Köchel (14. ledna 1800 – 3. července 1877) byl rakouský muzikolog, spisovatel, skladatel, botanik a editor. Jeho zřejmě nejznámějším počinem je katalogizace a uspořádání tvorby hudebního skladatele W. A. Mozarta, tzv. Köchelův seznam. == Životopis == Narodil se ve městě Stein, vystudoval práva ve Vídni, patnáct let byl učitelem čtyř synů rakouského arcivévody Karla. Köchel byl za to povýšen do rytířského stavu a získal také velkorysou finanční odměnu, což mu také umožnilo strávit zbytek života jako soukromý učenec. Tehdejší věda byla velmi zaujata jeho botanickými výzkumy v Severní Africe, na Pyrenejském poloostrově, ve Spojeném království, na Nordkappu a v Rusku. Mimo botaniku se zajímal o geologii a mineralogii, především však o hudbu. V roce 1862 publikoval chronologický a tematický seznam děl W. A. Mozarta. Tento katalog byl prvním vědeckým roztříděním Mozartových děl. Mozartova díla jsou od té doby obvykle značena namísto čísla opusu (Mozart sám svým skladbám čísla opusu nedával) číslem v Köchelově seznamu, jemuž předchází písmeno K (např. symfonie číslo 41 zvaná \"Jupiter\" má v Köchelově katalogu číslo K 551 apod.). Kromě toho roztřídil Köchel Mozartova díla do dvaceti čtyř kategorií, které byly použity vydavatelstvím Breitkopf & Härtel při prvním úplném vědeckém vydání Mozartových děl (tzv. Alte Mozart-Ausgabe) z let 1877 – 1910, které bylo částečně sponzorováno Köchelem. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig Ritter von Köchel na anglické Wikipedii. === Související články === Wolfgang Amadeus Mozart Köchelův seznam", "question": "Proč byl Ludwig von Köchel povýšen do rytířského stavu?", "answers": ["patnáct let byl učitelem čtyř synů rakouského arcivévody Karla"]}
{"title": "Aristotelés", "context": "Praha 2004 Aristotelés vychází z toho, že člověk je živočich, žijící v obci (zóon politikon), a nemůže tedy žít sám: \"Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své soběstačnosti nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře nebo bůh.\" (Pol 1253a) Aristotelovo myšlení není evoluční ani historické, nýbrž systematické. Protože celek je podle něho (logicky) první, není obec sdružením lidí, nýbrž naopak člověk částí obce. Lidé se spolčují na dvou úrovních: rodina nebo lépe hospodářství (řecky: oikia) zajišťuje obživu a reprodukci; obec nebo stát (řecky: polis) je soběstačný a je účelem a cílem lidského spolužití. \". Obec je soběstačné společenství rovných za účelem co nejlepšího života\" (1328a). \"Obec je společenství dobrého života v domech a rodinách, jehož účelem je dokonalý a soběstačný život.\" (1280b) \"Je druh vlády, kde se vládne nad sobě rovnými a svobodnými; nazýváme ji politickou. Nemůže dobře vládnout, kdo se nenaučil poslouchat.\" (1277b) Základem života v míru je rozdělení majetku; Aristotelés odmítá Platónův názor, že by lidé měli mít všechno společné. Uznává, že \"peníze mají, takříkajíc, všichni nějak rádi\" (1263b), varuje však před každou hamižností, která obec ničí. \"Výsady zámožných ničí ústavu víc než výsady lidu. \" (1297a) Otroky pokládá Aristotelés za nutnou součást každého hospodářství: \"... kdyby tkalcovský člunek sám tkal, ... nebyli by třeba otroci.\" (1253b) O oprávněnosti otroctví jsou však různá mínění a podle Aristotela je třeba odlišit otroky \"přirozené\" a zotročené násilně. Svobodný je ten, kdo dovede rozkazovat i poslouchat, kdežto otrok umí jen poslouchat. \"Kdo dává bezpečnosti přednost před svobodou, je právem otrok.\" Vláda hospodáře nad otroky je však něco jiného než vláda nad sobě rovnými v obci. Nejlepší je, pokud se svobodní ve vedení střídají, takže jednou rozkazují a jindy poslouchají. Podle toho, kdo vládne, rozlišuje Aristotelés tři právní formy obce (státu): monarchie, kde vládne jednotlivec ve prospěch všech občanů, aristokracie, kde vládnou ti nejlepší (řecky aristoi) politeia, kde. se na vládě podílejí všichni svobodní občané. a tři pokleslé formy: tyranie, vláda samozvaného vládce ve prospěch sebe samého, oligarchie, vláda bohatých pro svůj vlastní prospěch, demokracie, vláda davu. \"Demokracie je tam. , kde vládne většina nemajetných a svobodných, oligarchie tam, kde vládne menšina bohatých\" (1290b) Demokracie vznikla z domněnky, že lidé, kteří jsou si v něčem rovní (například svobodou).", "question": "Byl Aristotelés pro společný majetek?", "answers": ["Nemůže dobře vládnout, kdo se nenaučil poslouchat.\" (1277b) Základem života v míru je rozdělení majetku; Aristotelés odmítá Platónův názor, že by lidé měli mít všechno společné."]}
{"title": "Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická Jeronýmova", "context": "Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická Jeronýmova Zkratka JerGym Právní forma příspěvková organizace Zřizovatel Liberecký kraj Datum založení 26. června 1932 IČO 46748075 REDIZO 600010589 Ředitel Mgr. Jaroslav Šťastný Zástupce Mgr. Jiří Vydra Adresa Jeronýmova 425/27 460 07 Liberec 7 Zeměpisné souřadnice 50°45′15″ s. š., 15°2′43″ v. d. Počet žáků 750 Oficiální web http://www.jergym.cz Obory vzdělávání 7941K401 Gymnázium – čtyřleté všeobecné7941K801 Gymnázium - osmileté všeobecné7531M005 Střední a odborná škola pedagogická7842M003 Pedagogické lyceum - čtyřleté Některá data mohou pocházet z datové položky. Gymnázium a SOŠPg Jeronýmova je všeobecné gymnázium v Liberci se čtyřletým a osmiletým studiem a střední odbornou školou pedagogickou. Budova gymnázia byla založena roku 1933 v Jeronýmově ulici v městské části Horní Růžodol Josefem Votočkem, prvním českým starostou Horního Růžodolu. Historie Slavnost položení základního kamene školy proběhla 26. června 1932. Škola byla postavena staviteli Antonínem Vašátkem z Velkých Hamrů a Josefem Frýdou z Jilemnice podle projektu městského architekta Františka Cuce. Následující den vyšel od Votočků mohutný průvod, který prošel celým městem až na staveniště školy kde starosta Josef Votoček pronesl slavnostní řeč. Budova školy byla slavnostně otevřena o více než rok později 22. října 1933, opět se konal průvod, jenž tentokrát zastavil u hrobu Josefa Votočka, který se otevření školy nedožil. Ve škole byly instalovány bronzové pamětní desky s nápisy: „Postaveno za prvního prezidenta T. G. Masaryka a ministra školství a národní osvěty Ivana Dérera“ a „Památce Josefa Votočka, prvního českého starosty města, jakož i ostatních průkopníků českého školství v Horním Růžodole“.", "question": "Je Gymnázium a SOŠPg Jeronýmova všeobecné gymnázium nacházející se v Hradci Králové?", "answers": ["Gymnázium a SOŠPg Jeronýmova je všeobecné gymnázium v Liberci se čtyřletým a osmiletým studiem a střední odbornou školou pedagogickou."]}
{"title": "InChI", "context": "InChI je zkratka pro anglický termín IUPAC International Chemical Identifier, tedy česky „Mezinárodní chemický identifikátor IUPAC“. Jedná se o textový identifikátor chemických látek, navržený jako standardní a lidsky čitelný způsob, jak kódovat informace o molekulách a jak umožnit vyhledávání takových informací v databázích a na webu. Systém InChI byl vyvinut IUPAC a NIST v období let 2000–2005, formát a algoritmy jsou otevřené, software je volně k dispozici pod licencí GNU LGPL (byť je označení „InChI“ ochrannou známkou IUPAC).[1] Související články SMILES Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku International Chemical Identifier na anglické Wikipedii. ↑ MCNAUGHT, Alan. The IUPAC International Chemical Identifier:InChl. Chemistry International. IUPAC, 2006. Dostupné online [cit. 2007-09-18]. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Externí odkazy Wikidata používají InChI jako vlastnost P234 (použití) Dokumentace a prezentace Oficiální stránky IUPAC Informace o InChI InChI Technical Manual Description of the canonicalization algorithm Googling for InChIs a presentation to the W3C. The Semantic Chemical Web: GoogleInChI and other Mashups, Google Tech Talk by Peter Murray-Rust, 13 Sept 2006 IUPAC InChI, Google Tech Talk by Steve Heller and Steve Stein, 2 November 2006 InChI Release 1.02 InChI final version 1.02 and explanation of Standard InChi, January 2009 Software a služby NCI/CADD Chemical Identifier Resolver Generates and resolves InChI/InChIKeys and many other chemical identifiers Generate InChI (interactive service at University of Cambridge, either interactive or WSDL) Search Google for molecules (generates InChI from interactive chemical and searches Google for any pages with embedded InChIs). Requires Javascript enabled on browser ChemSketch, free chemical structure drawing package that includes input and output in InCHI format PubChem online molecule editor that supports SMILES/SMARTS and InChI ChemSpider Services that allows generation of InChI and conversion of InChI to structure (also SMILES and generation of other properties) MarvinSketch from ChemAxon, implementation to draw structures (or open other file formats) and output to InChI file format BKchem Archivováno 9. 6. 2007 na Wayback Machine implements its own InChI parser and uses the IUPAC implementation to generate InChI strings", "question": "Jaká je zkratka pro termín Mezinárodní chemický identifikátor IUPAC?", "answers": ["InChI"]}
{"title": "Death metal", "context": "Death metal je většinou neobyčejně fyzicky náročný na muzikanty, především ve své nejkomplikovanější formě. Deathmetalové texty se většinou zaobírají nihilistickými tématy více než ostatní formy rockové hudby (s výjimkou black metalu), využívají \"zvrácenosti\", aby poukázaly na hlubší souvislosti. Žánr, původem odnož thrash metalu, vznikl, aby vzdával hold temným, principiálním idejím, které zůstávaly v metalu nevyužity. Zaměření se na smrt a extrémy dalo podnět na pojmenování žánru. Existují tři teorie o původu termínu \"death metal\". První se vztahuje na skladbu s názvem \"Death Metal\" od kapely Possessed z jejich prvního alba \"Seven Churches\" (1985). Ale toho roku se také objevila skladba \"Death Metal\" na albu \"Power from Hell\" od anglických thrasherů Onslaught. Také demo kapely Death se nazývalo \"Death by Metal\". Druhá teorie tvrdí, že žánr byl pojmenován podle průkopníků tohoto stylu, Death. Říká se, že jejich strohý název se ujal jako jméno pro nový metalový žánr. Třetí teorie se objevila roku 2003, když Quorthon, zesnulý zakladatel blackmetalové skupiny Bathory, v rozhovoru s britským novinářem vyhlásil, že on vymyslel pojem \"death metal\" už v roce 1984, i když jeho kapela nikdy k death metalu nepatřila. Death metal se vyvinul z thrash metalu. Thrash metal je žánr extrémů: rychlá tempa, hlučnost, nestálost, řev (screaming) a nepředvídatelné struktury skladeb.", "question": "Kolik existuje teorií o původu termínu death metal?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 520 až 570 nm. Zelenou lze při subtraktivním míchání barev získat jako kombinaci žluté a modré barvy. Zelená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je fialová. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem zelené barvy červená.) Některé kultury (převážně v minulosti) nerozlišují mezi zelenou a modrou barvou. Mají na to jen jedno slovo, které se nově v angličtině nazývá grue. Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika. V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje. Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu. Některé jihoamerické indiánské kmeny mají ve své řeči desítky (uvádí se až 200) výrazů pro pojmenování zelené. Zelená je tradiční barva islámu, je to barva rajských zahrad. Zelená barva všeobecně označuje volno, bezpečí. Používá se na semaforech jako signál volno. V automobilových závodech (např. Formule 1) značí zelená vlajka konec nebezpečí, znovuspuštění závodu. Zelená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení pravé strany (starboard [1]). Na českých silnicích označuje zelená dopravní značka dálniční spojení. Kvůli schopnosti kamufláže je zelená tradiční barvou vojenských uniforem. Malý zelený mužíček je stereotyp mimozemšťana (humanoidní vzhled, zelená kůže, anténky). Zelená barva je asociována se závistí, např. ve rčení zezelenat závistí. Někdo nezkušený bývá označován za zelenáče (greenhorn v angličtině), což vzniklo pravděpodobně jako přirovnání k zelené barvě nezralého ovoce.", "question": "Na jakou barvu je lidské oko nejcitlivější?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Dušan Vitázek", "context": "Dušan Vitázek (* 29. září 1980 Trenčín) je slovenský divadelní herec. Vystudoval brněnskou JAMU. Od 1. března 2005 je členem Městského divadla Brno. Za svůj herecký výkon v muzikálu Hair obdržel roku 2004 Cenu Thálie, totéž se mu podařilo i v roce 2012, kdy Cenu Thálie 2011 obdržel za dvojroli Jekylla & Hydea ve stejnojmenném představení Městského divadla Brno. V anketě Křídla, kterou pořádá Městské divadlo Brno každý rok, získal cenu za nejoblíbenějšího herce sezóny 2010/2011. Jeho manželka je herečka Pavla Vitázková rozená Ptáčková (* 21. prosinec 1978 Brno) se kterou má dvě dcery Barboru Anastázii (* 13. prosinec 2013) a Rozálii Agnes (* 22. červen 2016). Dr. Henry Jekyll / Mr. Edward Hyde - Jekyll & Hyde Bert - Mary Poppins (muzikál) Buckingham - Tři mušketýři (činohra) Aralambi - Cikáni jdou do nebe Bourák - West Side Story Josef - Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť Rejpal - Sněhurka a sedm trpaslíků Ježíš. Nazaretský - Jesus Christ Superstar Marius - Les Misérables (Bídníci) Erland - Balada o lásce (Singoalla) Che - Evita Michael - Čarodějky z Eastwicku Audrey 2 - kytka (hlas) - Kvítek z horrroru Wolfgang Mozart - Mozart! Mickey - Pokrevní bratři Ramón - Zorro Rambajz-tágo - Cats Nick Hurley - Flashdance (muzikál) Jerry - Očistec Obrázky, zvuky či videa k tématu Dušan Vitázek ve Wikimedia Commons Dušan Vitázek na oficiálních stránkách Městského divadla Brno Rozhovor s Dušanem Vitázkem na www.kafe.cz Oficiální stránky Dušana Vitázka", "question": "Kterou školu vystudoval Dušan Vitázek?", "answers": ["JAMU"]}
{"title": "Brooklyn", "context": "Ostatní obce, které byly později začleněny do Brooklynu byly Boswijk (Bushwick), Nieuw Utrecht (Utrecht New) a Nieuw Amersfoort (Flatlands). Několik domů a hřbitovů stále svědčí o nizozemském původu čtvrti Brooklyn. Holanďané ztratili Breuckelen při britském dobytí Nového Nizozemska v roce 1664. V roce 1683 Britové reorganizovali provincii New York do dvanácti okresů, z nichž každý byl rozdělen do měst. Postupem času se vyvinul z názvu Breuckelen Brockland, poté Brocklin, poté Brookline a nakonec Brooklyn. Okres Kings byl jedním z původních okresů a Brooklyn byl jedním z šesti měst v okrese. Kraj byl pojmenován na počest krále Karla II.. V srpnu a v září 1776 se v okrese Kings bojovala bitva o Long Island (také někdy nazývána jako Bitva o Brooklyn). Bitva byla součástí americké války za nezávislost a byla to jednou z největších bitev této války. Porážka vyvolala pochybnosti o schopnostech George Washingtona, ale taktický ústup přes East River je viděn historiky jako jeho velký praktický úspěch. V první polovině devatenáctého století byl významný růst podél hospodářsky-strategického pobřeží East River, naproti New York City. Brooklynská populace se rozšířila více než trojnásobně mezi lety 1800 a 1820, zdvojnásobila se opět ve dvacátých letech 18. století a opět se zdvojnásobila během třicátých let. Okres zahrnoval dvě města: Město Brooklyn a město Williamsburgh. K Brooklynu se připojil Williamsburgh v roce 1854. Výstavba železniční tratě, jako je Brighton Beach Line v roce 1878 předznamenala explozivní růst. K Brooklynu se připojila města: New Lots v roce 1886, město Flatbush, město Gravesend a město New Utrecht v roce 1894, a město Flatlands v roce 1896.", "question": "Ve kterém roce se bojovala bitva o Long Island?", "answers": ["1776"]}
{"title": "Korán", "context": "Bude to ale víno, které není opojné a nevede k opilosti: „Kolovat mezi nimi budou číše čirého nápoje jasného, jenž rozkoší pro pijící je, v něm opojnosti není a nebudou jím zmoženi\" (korán 37:45–47). Oficiální učení muslimských autorit o alkoholu je obsaženo v kázání šejcha Ahmada Rajaba „Alkohol je velkým zlem\", které pronesl v pražské mešitě dne 13. 2. 2015 → dostupné online Reference ↑ https://bora.uib.no/bora-xmlui/bitstream/handle/1956/12367/144806851.pdf?sequence=4&↑ Meccan Trade And The Rise Of Islam, (Princeton, U.S.A: Princeton University Press, 1987↑ https://repository.upenn.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=5006&↑ https://dergipark.org.tr/tr/download/article-file/592002↑ Dan Gibson: Qur'ā geography: a survey and evaluation of the geographical references in the qurã with suggested solutions for various problems and issues. Independent Scholars Press, Surrey (BC) 2011, ISBN 978-0-9733642-8-6↑ O Abdelmajidu Charfim (francouzsky)↑ [https://www.nzz.ch/feuilleton/das-beruehrt-die-grundfesten-des-islam-ld.1365477 Neue Zürcher Zeitung: Článek o významu kritické edice (německy) Literatura Bowersock, Glen W. Die Wiege des Islam. Mohammed, der Koran und die antiken Kulturen. Přel. Rita Seuss. C. H. Beck, München 2019. 160 str. HRBEK, Ivan. Muhammad a Korán. In: Korán. Praha: Odeon, 1991. 794 s. ISBN 80-207-0444-2. [Uvedená stať je na str. 5–104.] LAWRENCE, Bruce. O Koránu: biografie = [Orig.: The Qur´an. A Biography]. Vyd. 1. Praha: Pavel Dobrovský – BETA, 2007. 238 s. ISBN 978-80-7306-316-0. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. [Viz heslo „Korán\" na str. 800–803; autor Rudolf Dvořák.] Související články Antialkorán Lidé knihy Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Korán na Wikimedia Commons Slovníkové heslo korán ve Wikislovníku Dílo Korán ve Wikicitátech Al-Quran projektovat s více než 140 překladů do více než 35 jazyků (včetně česky 'Alois Richard Nykl' i 'Preklad I. Hrbek') QUR'Ā – více než 45 překladů do více než 35 jazyků, audio Český překlad koránu s vyhledáváním Encyclopæ Britannica, heslo „Qurʾ\" (angl.)", "question": "Jak se volá hlavní náboženský text Islámu?", "answers": ["Korán"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825.", "question": "Kdy se narodil Karel Jaromír Erben?", "answers": ["7. listopadu 1811"]}
{"title": "Třebíč", "context": "Významnými, ale od města již vzdálenějšími vrcholy masivu jsou Pekelný kopec, oblíbený cíl turistů, a Zadní hora, na níž se rovněž nachází radiotelevizní vysílač. Třebíč byla územně příslušná k několika krajům, v roce 1849 ke kraji Jihlavskému, od roku 1850 k Brněnskému, od roku 1854 opět Jihlavskému. V něm zůstala až do ukončení krajské samosprávy v roce 1868. Posléze se od roku 1920 stala na osm let součástí \"jihlavské\" župy X. Od roku 1949 patřila do Jihlavského kraje a od roku 1960 do Jihomoravského. === Ekologie === Třebíč je druhé město s nejvyšším procentem zateplených domů v České republice. Domácnosti v Třebíči jsou rovněž vytápěny biomasou. V roce 2011 byla otevřena již třetí teplárna na biomasu. Radnice města umístila na vybraných místech cedulky s informacemi o tom, že by občané města měli uklízet po svých psech, stejně tak uspořádala v roce 2015 letákovou kampaň na stejné téma. Správce městské zeleně v roce 2015 uvedl, že ho netěší ubývání městské zeleně. Poblíž města se také nachází více společností a míst, které na rozdíl od chráněných oblastí znečišťují životní prostředí; velkou ekologickou zátěží byla např. blízká skládka Pozďátky. Ve městě se připravuje nový návrh územní studie krajiny, do jehož tvorby se mohli zapojit i občané pomocí interaktivní mapy.V roce 2019 bylo oznámeno, že město omezí sečení městských trávníků, budou také založeny květné louky. Prvními květnými loukami by měly být svahy Strážné hory, místa kolem ulice Rafaelova a plochy na sídlišti Obránců míru.", "question": "Čím jsou vytápěny domácnosti v Třebíči?", "answers": ["biomasou"]}
{"title": "Sinice", "context": "Sinice (Cyanobacteria, ale také Cyanophyta či Cyanoprokaryota) je kmen nebo oddělení (záleží, zda se jedná o bakteriologické či botanické pojetí) gramnegativních bakterií. Vyznačují se schopností fotosyntézy, při níž vzniká kyslík (tzv. oxygenní typ). Český název této skupiny pochází ze slova sinný, tedy modrý. Buňky sinic jsou jednobuněčné či vláknité, nejčastěji modrozeleně zbarvené a v mnohých ohledech typicky prokaryotické: obsahují kruhovou molekulu DNA, bakteriální typ ribozomů a chybí u nich složitější membránové struktury. Fotosyntetická barviva se nachází ve speciálních útvarech, fykobilizomech nebo thylakoidech. K hlavním pigmentům účastnícím se fotosyntézy patří chlorofyl (zpravidla typu a, někdy též b, c nebo d) a dále allofykocyanin, fykocyanin, fykoerythrin a další. Sinice se rozmnožují nepohlavně, a to buněčným dělením či fragmentací vláken. Vyskytují se velmi hojně ve vodním prostředí, ale i v půdě a mnohdy také v extrémních podmínkách, jako jsou pouště či polární oblasti. Velmi často také vstupují do symbiotických vztahů. Vyjma endosymbioticky vzniklých plastidů je možné se setkat s mnoha případy, kdy sinice pomáhají svému hostiteli fixovat dusík či uhlík. Sinice se pravděpodobně vyvinuly z anaerobních fotosyntetizujících bakterií, jako jsou dnešní purpurové bakterie či chlorobakterie (Chloroflexi). Nejstarší známé důkazy o existenci sinic na Zemi v podobě fosílií jsou staré 3,5 miliardy let a pochází především z formace Apex Chert v Austrálii. Tyto prekambrijské nálezy tzv. stromatolitů možná představují vůbec nejstarší nálezy buněčných organismů. Některé studie však tvrdí, že tyto nálezy jsou abiotického původu a představují jen složité struktury vzniklé devitrifikací horniny na bázi uhlíku. Lépe zachované fosilní nálezy sinic pochází z období mezi 2-0,9 miliardami let. Vzhledem jsou identické s dnešními sinicemi a pokud je nějaká fosílie zařazena do určitého současného rodu, před daný rodový název se často dává předpona \"paleo\". Udává se, že tyto sinice patří do řádů Chroococcales a Oscillatoriales. Až do počátku kambria (před cca 600 miliony lety) byly sinice dominantními organismy na Zemi, a tento dlouhý úsek geologické historie Země je proto označován jako \"věk sinic\". V tomto období se také díky sinicím postupně zvyšoval obsah kyslíku v atmosféře. Přes dlouhou evoluční historii sinic se zdá, že se vzhled jejich buněk téměř nezměnil, i když ke genetickým změnám dochází. Tato teorie může být označena jako stagnující evoluce. Plastidy, organely mnohých eukaryotických organismů (především různé řasy a rostliny), v mnohých ohledech připomínají sinice. Podle tzv. endosymbiotická teorie, která je podpořena různými strukturálními a genetickými podobnostmi, se plastidy vyvinuly z sinic pohlcených eukaryotními buňkami asi před 1,5 miliardami lety.", "question": "Jak se rozmnožují sinice?", "answers": ["nepohlavně"]}
{"title": "Manětín", "context": "Manětín (dříve Mantiná, Manetín, v lat. a něm. textech Manetin) je město v severní části okresu Plzeň-sever. V celém městě, které zahrnuje dalších 14 vsí, žije přes jeden tisíc obyvatel. Jeho katastrální území zaujímá 8 465,20 ha - je největším katastrem obce na severním Plzeňsku. Katastrální území samotného Manětína má výměru 876,3 ha a PSČ adres je 331 01 a 331 62. Manětín leží v údolí Manětínského potoka na úpatí a svahu Chlumské hory, vzdálený 29 km ssz. od Plzně. Ve městě se kříží silnice II/201 a II/205. Samotné město Manětín sousedí na ssv. se Stvolny, na severovýchodě s Hrádkem a Brdem, na jihovýchodě s Vladměřicemi, na jihu s Lipí a na západě s Lešovicemi a Újezdem. Katastrální území města sousedí na sv. s obcí Žihle, na v. s obcemi Mladotice a Štichovice, na jv. s obcí Hvozd, na j. pak Líté a Horní Bělá a na z. Nečtiny a Bezvěrov. Severní hranice katastru tvoří také hranici okresů Plzeň-sever a Karlovy Vary. Sousedními obcemi z okresu Karlovy Vary jsou: Štědrá, Pšov a Chyše. Zajímavostí je, že ač zabírá katastr města téměř 85 km2, severní okraj zástavby leží asi jen cca 300 m od obecní, okresní i krajské hranice. Manětín, městečko na tehdejší zemské stezce z Prahy do Chebu, je poprvé připomínán v roce 1169, kdy zdejší újezd daroval král Vladislav II. řádu pražských johanitů. Ti si v roce 1235 na králi vymohli udělení práva soudu a hradeb. V té době byla v prostoru západní části dnešního zámku vystavěna tvrz a klášter. V roce 1420 dal král Zikmund Lucemburský manětínské panství do zástavy Bohuslavu ze Švamberka. Ten se nejprve stavěl proti husitům, ale poté, co ho v roce 1422 zajali, se nakonec přiklonil na jejich stranu. Panství později převzal jeho bratr Hynek Krušina ze Švamberka. Na manětínské tvrzi sídlil správce (purkrabí). Když Krušina v roce 1455 zemřel, panství po něm převzal jeho syn Bohuslav, který se ostře stavěl proti tehdejšímu králi Jiřímu z Poděbrad. S dalšími českými pány založil v roce 1465 tzv. jednotu zelenohorskou. O tři roky později se spojil s křižáky a podnikal s nimi ničivé výpady na území západních Čech. V roce 1483 Bohuslav od řádu johanitů dědičně odkoupil celé panství (do té doby ho měl pouze v zástavě). Rod Švamberků panství prodal v roce 1544. V pozdějších letech se majitelé střídali častěji. Za zmínku stojí rod Hrobčických, kteří panství vlastnili mezi léty 1560-1617 a za jejichž vlády vyrostl na místě původní tvrze renesanční zámek.", "question": "Leží Manětín v údolí Manětínského potoka?", "answers": ["Manětín leží v údolí Manětínského potoka na úpatí a svahu Chlumské hory, vzdálený 29 km ssz. od Plzně."]}
{"title": "Esperanto", "context": "Esperanto (původně Lingvo Internacia – \"mezinárodní jazyk\") je nejrozšířenějším mezinárodním plánovým jazykem. Název je odvozen ze pseudonymu, pod nímž roku 1887 polský židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof základy této řeči publikoval. Záměrem tvůrce bylo vytvořit snadno naučitelný neutrální jazyk, vhodný pro použití v mezinárodní komunikaci; jeho cílem však nebylo nahradit ostatní národní řeči. Ačkoliv žádná země nepřijala esperanto jako úřední jazyk, je používáno komunitou o odhadovaném počtu 100 000 až 2 000 000 mluvčích, z čehož asi tisícovku tvoří mluvčí rodilí. Dosáhlo také některých mezinárodních uznání, jako jsou dvě rezoluce UNESCO či podpora známých osobností veřejného života. V současnosti je esperanto využíváno pro účely cestování, dopisování, mezinárodních setkání a kulturních výměn, kongresů, vědeckých diskuzí, původní i překladové literatury, divadla a kina, hudby, tištěného i internetového zpravodajství, rozhlasového a televizního vysílání. Slovní zásoba esperanta pochází především ze západoevropských jazyků, zatímco jeho skladba a tvarosloví poukazují na silný slovanský vliv. Morfémy jsou neměnné a lze je téměř bez omezení kombinovat do rozmanitých slov; esperanto má tedy mnoho společného s izolujícími jazyky jako je čínština, zatímco vnitřní struktura jeho slov připomíná jazyky aglutinační jako je japonština, svahilština nebo turečtina. == Dějiny == === Zamenhofovo dětství === U zrodu esperanta stál Ludvík Lazar Zamenhof. Vyrůstal v mnohojazyčném, tehdy k Ruskému impériu náležejícím, dnes polském městě Bělostoku, kde byl svědkem častých rozepří mezi jednotlivými etniky (Rusové, Poláci, Němci, Židé). Protože za jednu z hlavních příčin těchto konfliktů považoval neexistenci společného jazyka, začal již jako školák pracovat na projektu nové vhodné řeči, která by tuto roli mohla plnit. Měla by být – na rozdíl od národních jazyků – neutrální a snadno naučitelná, tedy také přijatelná jako druhý jazyk pro všechny, jazyk vyučovaný společně s těmi národními a používaný v situacích vyžadujících dorozumění mezi národy. === První pokusy ===", "question": "Z jakých jazyků je slovní zásoba esperanta?", "answers": ["západoevropských"]}
{"title": "Pozitron", "context": "Pozitron (neboli antielektron) je subatomární částice - antičástice elektronu. symbol: e+ klidová hmotnost: m0 = 511 keV/c2 (9,109×10−31 kg. ), shodná s elektronem s relativní nejistotou < 8×10−9 elektrický náboj: q = + e = + 1,602×10−19 C (kladný elementární náboj) spin: 1⁄, pozitron je tedy fermion antičástice: elektron jedná se o stabilní částici Jedná se o elementární částici (lepton). Pozitron je řazen do tzv. 1. generace leptonů. Existenci pozitronu poprvé předpověděl v roce 1928 Paul Dirac. V roce 1932 pozitron pozoroval Carl D. Anderson, který mu dal jméno. Anderson také navrhoval přejmenovat elektron na negatron, což se neujalo. K pozorování využil kosmické záření, dopadající do mlžné komory. Stopu pozitronu objevil na jednom ze 13000 snímků, které při pozorování zhotovil. Pozitron byl patrně pozorován už dříve F. Joliot-Curiem, který jej ale na snímcích chybně vyhodnotil jako elektron, letící nezvyklým směrem (pozitrony v jeho aparatuře opsaly uzavřený kruh, takže z fotografií usoudil, že letí opačným směrem, což by odpovídalo elektronům). Pozitrony se běžně v pozemské přírodě nevyskytují, přestože vznikají při řadě procesů, krátce (za cca 10-10-10-7s) po svém vzniku zaniknou při anihilaci s elektrony běžné hmoty. Pozitrony vznikají při β+ radioaktivním rozpadu, nebo interakcí hmoty s fotony γ s energií nad 1,022 MeV. Při tomto procesu vznikne pár elektron-pozitron. Pozitrony jsou také složkou kosmického záření, vznikají při rozpadech mionů a pionů, vzniklých při interakcích jiných částic s atmosférou Země.", "question": "Má pozitron kladný elektrický náboj ?", "answers": ["elektrický náboj: q = + e = + 1,602×10−19 C (kladný elementární náboj)"]}
{"title": "Aviární encefalomyelitida", "context": "Aviární encefalomyelitida (AE) je vysoce nakažlivé virové onemocnění nervového a trávicího systému převážně kura domácího, charakterizované u mladých kuřat poruchou hybnosti (ataxie), třesem (tremor), úplným ochrnutím (paralýza) a vysokou mortalitou; u dospívající a pohlavně dospělé drůbeže probíhá infekce bez příznaků nebo s dočasným poklesem snášky u nosnic a sníženou líhnivostí násadových vajec. Původcem onemocnění je Tremovirus z čeledě Picornaviridae. Onemocnění bylo poprvé pozorováno v USA v komerčním chovu 2týdenních kuřat roce 1930 a u krůt v roce 1968. AE se rychle rozšířila exportovanou drůbeží a násadovými vejci z USA prakticky do celého světa. Nyní se vyskytuje ve všech zemích, kde se drůbež chová na komerční bázi. Výskyt (incidence) nemoci je poměrně nízký, i když všechny rozmnožovací chovy nejsou vakcinovány a infikují se přirozeným způsobem. Vertikální přenos (přenos vejcem) viru od infikovaných nosnic vede k infekci a onemocnění jejich potomstva. V Československu byla AE poprvé zaznamenána v roce 1971. Ekonomická závažnost AE spočívá v přímých ztrátách úhynem mladých kuřat, v nerentabilnosti dalšího chovu rekonvalescentní drůbeže, v krátkodobě snížené produkci a líhnivosti násadových vajec a v nákladech na vakcinaci.", "question": "Co je původcem aviární encefalomyelitidy?", "answers": ["Tremovirus z čeledě Picornaviridae"]}
{"title": "Žloutek", "context": "Žloutek Žloutek slepičího vejce Slepičí vejce se dvěma žloutky, rarita Žloutek je označení pro živiny uskladněné ve vajíčku mnohých živočichů. Je nezbytné pro výživu vyvíjejícího se zárodku. Před oplodněním je žloutek vlastně tvořen jedinou buňkou, např. u ptačích vajec je jedním z mála případů buňky viditelné prostým okem. Žloutek mají mnozí obratlovci (ptáci, plazi, ryby), ale u savců je redukovaný, neboť ho funkčně nahrazuje placenta a posléze mateřské mléko.[1] Přesto v raných fázích embryogeneze přítomen je, a to v tzv. žloutkovém váčku. Druhy vajíček podle obsahu žloutku Žloutek je ve vajíčku přítomen ve formě inkluzí, jakýchsi váčků. Vajíčka různých živočichů obsahují různé množství žloutku. To je důležitý parametr, na němž závisí např. typ rýhování (násobného dělení) oplozených vajíček. Rozlišují se tyto skupiny:[2] holoblastická – vývoje se účastní celá oligolecitální – obsahují malé množství žloutku; např. vajíčka kopinatců nebo savců; rýhují se zpravidla totálně a ekválně mezolecitální – obsahují žloutku poněkud více, ale přesto obvykle stačí jen na rané embryonální období (larvy se již živí samy); např. vajíčka kruhoústých, mnohých ryb a obojživelníků; rýhují se totálně inekválně meroblastická – vývoje se neúčastní celé embryo, část je jako zásoba žloutku nechána stranou polylecitální – obsahují velké množství žloutku; např. některé ryby, obojživelníci, plazi, vejcorodí savci, ale hlavně ptáci; rýhují se pouze na animálním pólu, zatímco na pólu vegetativním je nahromaděn žloutek. Žloutek slepičího vejce Oplodněné vejce, embryo a žloutek pod skořápkou Žloutek je hlavní zásobárnou živin pro vyvíjející se zárodek. Obsahuje také humorální protilátky, které se vstřebávají do krevní cirkulace embrya v poslední třetině inkubace a jako mateřské protilátky chrání vylíhnuté mládě cca v prvních třech týdnech života. Žloutek má tvar zploštělé koule o průměru 32–40 mm, objem žloutku slepičího vejce je asi 16–17 cm3. Hmotnost a velikost žloutku závisí na druhu a věku nosnice – u mladých slepic dosahuje 9 g, u dospělých 15-20 g, koncem snášky 23 i více gramů.", "question": "Co označuje žloutek?", "answers": ["živiny uskladněné ve vajíčku mnohých živočichů"]}
{"title": "BuEV Danzig", "context": "BuEV Danzig (celým názvem: Ballspiel- und Eislauf-Verein Danzig) byl německý fotbalový klub, který sídlil v západopruském městě Danzig (dnešní Gdaňsk v Pomořském vojvodství). Založen byl v roce 1903 pod názvem FC Danzig. V roce 1912 se stal baltským mistrem a vybojoval si tak právo zúčastnit se německého mistrovství. V něm hned ve čtvrtfinále vypadl s berlínskou Viktorií poměrem 0:7. V roce 1933 se stal zakládajícím členem Gauligy Ostpreußen. Zaniká v roce 1945 po sovětsko-polské anexi Pruska. Klubové barvy byly černá a červená. Své domácí zápasy odehrával na stadionu Sportplatz Reichskolonie. == Historické názvy == 1903 – FC Danzig (Fußballclub Danzig) 1905 – BuEV Danzig (Ballspiel- und Eislauf-Verein Danzig) 1916 – VfL Danzig (Verein für Leibesübungen Danzig) 1930 – BuEV Danzig (Ballspiel- und Eislauf-Verein Danzig) == Získané trofeje == Baltische Fußballmeisterschaft ( 1× ) 1911/12 == Umístění v jednotlivých sezonách == Stručný přehledZdroj: 1933–1935: Gauliga Ostpreußen - sk. A 1935–1938: Gauliga Ostpreußen - sk. Danzig 1938–1940: Gauliga Ostpreußen 1940–1944: Gauliga Danzig-WestpreußenJednotlivé ročníkyZdroj: Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže Poznámky: 1937/38: BuEV (vítěz sk. Danzig) ve finále prohrál s insterburgským Yorck Boyenem (vítěz sk. Gumbinnen) celkovým poměrem 1:3 (1. zápas – 0:2, 2. zápas – 1:1). == Odkazy == === Literatura === Jürgen Bitter: Deutschlands Fußball. Das Lexikon. Sportverlag, Berlin 2000, ISBN 3-328-00857-8. Hardy Grüne: Enzyklopädie des deutschen Ligafußballs 1. Vom Kronprinzen bis zur Bundesliga 1890–1963. Agon-Sportverlag, Kassel 1996, ISBN 3-928562-85-1. Hardy Grüne: Enzyklopädie des deutschen Ligafußballs 7. Vereinslexikon. Agon-Sportverlag, Kassel 2001, ISBN 3-89784-147-9. === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku BuEV Danzig na německé Wikipedii.", "question": "Ve kterém roce byl založen klub BuEV Danzig?", "answers": ["1903"]}
{"title": "157", "context": "Silnice II/157 vede z Českého Krumlova přes Borovany do Českých Budějovic. Je dlouhá 56 kilometrů a vede okruhem z Českého Krumlova přes Kaplici-Nádraží, kde vede v peáži se silnicí I/3 asi 300 metrů, Besednici, Trhové Sviny, Borovany a Ledenice až na Nádražní ulici v Českých Budějovicích. Má pouze regionální význam a největší stupeň intenzity dopravního provozu je v Českém Krumlově a Českých Budějovicích včetně Kaplice-Nádraží. Vede převážně přes vesnice. Nejvýznamnějšími obcemi na trase jsou: Český Krumlov, Kaplice-Nádraží, Besednice, Trhové Sviny, Borovany, Ledenice a České Budějovice.", "question": "Kam vede silnice II/157?", "answers": ["Českých Budějovic"]}
{"title": "Česko", "context": "=== První Československá republika === V první světové válce bojovalo 1,5 milionu mužů odvedených z českých okresů, z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce (jen do konce války) v Československých legiích na druhé straně válečného soupeření. Více než 90 000 dobrovolníků zformovalo Československé legie ve Francii, Itálii a Rusku, kde bojovali proti centrálním mocnostem (tedy i rodnému Rakousko-Uhersku) a posléze i proti ruským bolševikům. Po porážce Rakouska-Uherska byly po 28. říjnu 1918 země Koruny české, části Uherského království včetně Podkarpatské Rusi spojeny do nového státního útvaru, Československa. Jeho prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, který od roku 1914 pracoval pro českou resp. československou samostatnost v zemích Dohody a v Rusku s podporou zejména Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika. V období od vzniku státu až do zániku tzv. první republiky (oficiálně Republiky československé) bylo Československo unitárním státem a zůstalo i po roce 1933 jediným skutečně demokratickým státem ve Střední Evropě.Přes svůj deklarovaný národní charakter, založený na čechoslovakismu, bylo Československo multietnickým státem, ve kterém žilo 6 747 000 Čechů, 3 124 000 Němců, 2 014 000 Slováků, 745 000 Maďarů, 462 000 Rusínů, 181 000 občanů židovské národnosti a 76 000 Poláků. Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem, stejně jako k nepokojům v německých oblastech země. Problém nepřátelských sousedů se Československo, zvláště jeho dlouholetý ministr zahraničí Edvard Beneš, pokusilo vyřešit spojenectvím zvaným Malá dohoda, systémem spojeneckých smluv s Francií a od roku 1935 i smlouvou se Sovětským svazem. Sudetští Němci, žijící převážně v pohraničních oblastech přilehlých k Německu a Rakousku, se v důsledku Velké hospodářské krize, masivní nezaměstnanosti (která však postihla všechny národnosti) a od roku 1933 také intenzivní nacistické propagandy radikalizovali a začali požadovat odtržení od Československa.", "question": "Kdo byl prvním prezidentem Československa?", "answers": ["Tomáš Garrigue Masaryk"]}
{"title": "Black metal", "context": "Obaly alb bývají atmosférické nebo zobrazují přírodní či fantastické krajiny (album Filosofem od skupiny Burzum, album In The Nightside Eclipse od skupiny Emperor), zatímco jiné skupiny používají motivy násilí, sexuálních zvrhlostí nebo obrazových výjevů (album Opus Nocturne od skupiny Marduk). Velmi běžné jsou i satanistické motivy, například obrácené pentagramy nebo obrácené kříže. Jedním z největších rysů blackmetalového image je líčení corpsepaint (tj. napodobující mrtvolu) nebo warpaint černý a bílý makeup (tj. napodobující obličejové válečné barvy pohanských válečníků, majících zastrašit nepřítele v průběhu bitvy), někdy s falešnou krví. Inspirované bývalým frontmanem skupiny Mayhem Deadem. == Historie == Začátek tohoto stylu lze vystopovat ke skupině Bathory, založené ve Švédsku v roce 1983 pojmenované po Alžbětě Báthoryové, známé též jako Čachtická paní. Frontmanem kapely a zároveň hlavním skladatelem byl Quorthon (Tomas Forsberg). Právě jeho drsné vokály, skřípavé a vysoké tóny doprovázené občasnými výkřiky, stejně tak jako texty zaměřené na temná témata a obsahující antikřesťanské a \"satanské\" odkazy, definovaly začátky black metalu. Skupina tento styl použila u prvních čtyř alb, pričemž třetí album Under the Sign of the Black Mark, vydané roku 1987, je nejvíce ovlivňující historii black metalu. Jméno tomuto hudebního stylu však dala až anglická kapela Venom albem Black Metal z roku 1982. Další kapelou patřící k NWOBHM, která přispěla ke vzniku black metalu je kapela Witchfynde (skladba \"wake up screaming\") nebo Death SS (skladba \"Murder Angels\"). K dalšímu definování typických znaků stylu došlo díky kapelám Mercyful Fate, Hellhammer a Celtic Frost, případně první alba Slayer a Possessed. Z českých blackmetalových kapel můžeme zmínit např. Master's Hammer, Root (druhá polovina osmdesátých let), Törr, kteří však stále tvrdí, že hrají \"jen o něco tvrdší rock'n'roll\", či již neexistující kapelu RITUAL, dále potom Enochian, Maniac Butcher, Infernal Heretic nebo třeba Morrior. Další rozmach tento styl zaznamenal v Norsku počátkem devadesátých let v podobě tzv. druhé vlny black metalu. Klíčovou roli v rozvoji skandinávské black metalové scény hrála skupina Mayhem se svým albem Deathcrush z roku 1987 (viz. také dokumentární film Until the Light Takes Us). Velký dopad na norskou black metalovou scénu měla i kapela Burzum v čele s Varg \"Count Grishnackh\" Vikernesem, jehož k Mayhem váže velmi temná historie.", "question": "Jak se také nazývá styl vokálu vysoko-intenzivní vřískot?", "answers": ["screaming"]}
{"title": "Samuel Beckett", "context": "Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Do básnického světa vstoupil v roce 1930 svou 98veršovou sbírkou Děvkoskop. V tomto dramatickém monologu si hlavní postava René Descartes krátí čekání na omeletu ze zkažených vajec rozjímáním nad obskurností teologických záhad, plynutím času a blížící se smrtí. Po sbírce následoval soubor esejí Proust (1931) a román Víc píchanců než kopanců (1934). Od roku 1933-1936 žil Beckett v Londýně. Přibližně v té době se seznámil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, studentkou hry na piano, se kterou se v roce 1961 oženil. Jeho románová kariéra naplno odstartovala v roce 1938 knihou Murphy, která líčí vnitřní boj hrdiny zmítajícího se mezi touhou po milence-prostitutce a naprostém útěku do temných zákoutí mysli. V témže roce se odstěhoval do Francie. Za druhé světové války se angažoval v protifašistickém odboji - francouzském hnutí odporu. Před nacistickým pronásledováním byl roku 1942 nucen prchnout do malé vesničky Roussillon na jihu Francie, kde až do konce války pracoval v zemědělství. V té době napsal svůj v pořadí druhý román Watt, který byl vydán v roce 1953 a je považován za poslední z jeho románových děl napsaných v rodné řeči. Po skončení války krátce spolupracoval s irským Červeným křížem v St.Lo v Normandii a poté se už natrvalo usadil v Paříži. Mezi lety 1946-1949 vytvořil své největší prozaické dílo, trilogii Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný. Ve francouzštině se mu prý tvořilo mnohem lépe, neboť psal \"beze stylu\", bez snahy o eleganci. Byl přímo posedlý touhou vytvořit něco, co sám nazýval \"literatura neslova\", čímž vyhlásil slovům celoživotní válku. Hra Čekání na Godota z roku 1949 mu přinesla celosvětovou proslulost a katapultovala jej mezi přední představitele absurdního divadla. Následovalo dílo Konec hry (1957) a série divadelních a krátkých rádiových her. Ve hře Poslední páska popisující starého osamělého muže, který sedí ve svém pokoji a po nocích poslouchá nahrávky různých etap své minulosti, se autor vrací k rodné angličtině. V několika dílech jsou přítomny stopy černého humoru, ke kterému se spisovatel uchyluje, aby tak zmírnil dopad svých pochmurných námětů. Děj jeho posledního kompletního románu Jak to je (1961) líčí osud hrdiny brodícího se bahnem, který po chvíli dohání dalšího brodícího se člověka, jehož násilím nutí do řeči jen proto, aby se záhy ocitl na jeho místě a čekal, kdo bude trápit jeho samotného. V 60. letech psal převážně pro rozhlas, divadlo a televizi.", "question": "Jaké národnosti byl Samuel Beckett?", "answers": ["irský"]}
{"title": "Jod", "context": "Jod (též jód; z řeckého ι, iódés, \"fialový\"), chemická značka I, lat. Iodum je prvek ze skupiny halogenů, tvoří tmavě fialové destičkovité krystalky. Je to důležitý biogenní prvek, jehož přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organismu. Jod je velmi vzácný[zdroj? ] prvek, který se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách. Byl objeven roku 1811 francouzským chemikem Bernardem Courtoisem. Pochybný je uváděný přírodní výskyt elementárního jodu z italských sopek jako minerálu.[zdroj? ] Elementární jod je tmavě fialová až černá látka, která za atmosférického tlaku přechází přímo do plynné fáze, sublimuje. Její páry mají fialovou barvu a charakteristický dráždivý zápach. Ve vodě se rozpouští velmi slabě, lépe je rozpustný v ethanolu nebo nepolárních rozpouštědlech jako sirouhlík CS2, tetrachlormethan CCl4 nebo benzen C6H6 Je rozpustný v roztoku jodidu draselného, s kterým tvoří trijodidový anion, tohoto se využívá v jodometrických titracích. . : : : : : I : : 2 : : + : : I : - : : : → : : I : : 3 : : - : : : : {\\displaystyle \\mathrm {I} _. {2}+\\mathrm {I^{-}} \\rightarrow \\mathrm {I} _{3}^{-}} : Na Zemi je jód přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě. Je zde přítomen nejen jako jodid, ale také ve formě jodičnanu. Mineralogicky doprovázejí sloučeniny jodu analogické sloučeniny chloru a bromu, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích.", "question": "Jakou chemickou značku má jod?", "answers": ["I"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Síť využívající XMPP protokol není centralizovaná do jednoho místa, jako je zvykem u většiny ostatních IM, ale je distribuovaná na servery po celém světě, na kterých je možno si založit uživatelské konto. Identifikátory uživatelů (takzvané Jabber ID, zkráceně JID) jsou v základním tvaru syntakticky i sémanticky podobné e-mailovým adresám, tedy uzivatel@server. Uživatel si může dále své konto rozdělit podle potřeby, například se může jeho klient z domova hlásit jako uzivatel@server/doma, a zároveň třeba i uzivatel@server/prace. Na jedno uživatelské konto může tedy být přihlášeno i více klientů najednou a mezi nimi se rozhoduje buď podle celé adresy, pokud ji druhá strana zadá, nebo podle nastavené priority. Uživatel se připojuje vždy pouze ke svému serveru, protože jenom tento server je schopen ověřit jeho identitu například pomocí uživatelského jména a hesla. Pokud vznikne potřeba komunikovat s uživateli na jiných serverech, připojí se uživatelův server na vzdálený server a předá si s ním potřebné informace. Toto je nutné vykonávat například i v případě, že je třeba zjistit \"prezenci\", tedy zdali je uživatel na vzdáleném serveru přihlášen a v jakém je stavu. Kromě serverů a klientů se v síti vyskytují ještě různé služby – například služba víceuživatelských diskuzí (funkčně velmi podobné IRC), uživatelské adresáře a transporty. Transporty jsou vlastně brány mezi XMPP sítí a IM sítí pracující na jiném protokolu. Síť XMPP je založena na architektuře klient-server (klienti zpravidla nekomunikují přímo) a je decentralizována stejně jako e-mail. To znamená, že neexistuje žádný centrální server, který by spojoval uživatele, jako je tomu například u ICQ. Každý může zřídit svůj vlastní server, přičemž bude moci komunikovat s uživateli na jiných serverech. Uživatel tak má svobodu volby serveru, ke kterému má důvěru a který mu nabízí lepší služby, a možnost změny stejně jako v případě e-mailu. Samozřejmě existuje spousta serverů, na kterých se lze zdarma zaregistrovat bez potřeby tvorby vlastního serveru. Uživatel je identifikován uživatelským jménem a názvem serveru. Tyto dvě hodnoty jsou odděleny znakem @. Tedy např. pepa@jehoserver.cz. Tento řetězec se nazývá Jabber ID nebo také JID. Co se děje při komunikaci mezi dvěma uživateli, ukazuje názorný příklad.", "question": "Existuje v síti XMPP jeden centrální server?", "answers": ["Síť XMPP je založena na architektuře klient-server (klienti zpravidla nekomunikují přímo) a je decentralizována stejně jako e-mail."]}
{"title": "Duševní porucha", "context": "Duševní zdraví a duševní porucha jsou pojmy značně kulturně i názorově podmíněné, jejich obsah je tedy nepřesný, proměnlivý a není předmětem obecné shody. Za duševní poruchy se označují jak stavy podmíněné zejména tělesnou (vrozenou) organickou (zpravidla neurologickou, často též genetickou) specifickou výbavou člověka, tak stavy, u nichž se za rozhodující příčinu vzniku pokládá vliv prostředí a životních událostí. Podíl a vztah vrozených dispozic a dalších vlivů u jednotlivých typů poruch jsou předmětem zkoumání a diskusí. Léčba může spočívat buď v odstraňování příčin poruchy, nebo v úpravě jejích následků. K léčbě se užívají medikamenty, psychoterapie včetně úpravy životního stylu a další způsoby. Pojem duševní poruchy a obdobné pojmy z dřívějška (např. duševní nemoc) jsou značně podmíněny dobovou a místní kulturou, osobními názory i sociální rolí zdravotnického systému. Například homosexualita nebo leváctví byly ještě nedávno považovány za poruchy. Proti způsobu, jakým hlavní proud psychiatrie pojímá duševní poruchy, argumentovali zejména v 60. letech dvacátého století lidé řazení do tzv. antipsychiatrického hnutí. Některé z jejich pohledů na psychologický a sociologický rámec duševních poruch jsou dnes významnou částí psychiatrické obce přijímány a odrazily se v novějších klasifikačních manuálech, léčebné praxi i odborných diskusích. Na počátku 20. století bylo v klasifikacích rozlišováno jen několik desítek duševních poruch. Roku 1952 jich bylo 192 a Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, 4. edice (DSM-IV) jich v současnosti uvádí 374. Tento nárůst může být způsoben: efektivnější diagnostikou a lepší charakteristikou duševních poruch, díky více než století výzkumu; skutečně se zvyšujícím počtem duševních nemocí, způsobeným hnacími faktory jako je dieta nebo stále rostoucí stres každodenního života; zvýšenou tendencí některých psychiatrů označovat individuální zvláštnosti chování a slabůstky jednotlivce jako nemoc Diagnóza se děje na základě příznaků duševních poruch, a to jak chování a slovních projevů, tak někdy i na základě fyzického vyšetření (např. u drogových závislostí). Ve Spojených státech byly duševní poruchy rozděleny do skupin podle společných symptomů a to v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM) vytvořeném Americkou psychiatrickou asociací. Manuál obsahuje 13 kategorií. Americkým manuálem DSM byl inspirován i V. díl (diagnózy řady F) Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN, ICD), který vydává Světová zdravotnická organizace (WHO).", "question": "Kolik duševních poruch bylo rozlišováno roku 1952?", "answers": ["192"]}
{"title": "Čertova ruka (hrad)", "context": "Čertova ruka (hrad) Čertova ruka Základní informace Výstavba ve 13. století Zánik ve 14. století Stavebník neznámý Další majitelé neznámý Poloha Adresa Šourkova věž, Hruboskalské skalní město, Sedmihorky, Karlovice, Česko Česko Souřadnice 50°33′18,2″ s. š., 15°10′33,52″ v. d. Čertova ruka Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Hrad Čertova ruka stával v pískovcových skalách Hruboskalského skalního města nedaleko Sedmihorek, dnes okres Semily. Historie Místo, kde hrad stával, bylo osídleno již od eneolitu. O hradě neexistují žádné písemné prameny, ale podle archeologických nálezů byl založen snad ve třináctém století.[1] Podoba Jednalo se o malý dřevěný hrad v severní části skalního útvaru, tzv. Šourkovy věže. Zachovala se pouze cisterna vysekaná do skály, dále zbytky přístupové cesty, záseky po schodištích a vysekané otvory pro ukotvení trámů. Dostupnost Přímo ke skalnímu hradu žádná značená turistická stezka nevede, nicméně v blízkosti vedou hned dvě. Nejblíže prochází modrá značka od rozcestí pod hradem Kavčiny a pokračující do Sedmihorek. O něco vzdálenější je žlutá turistická značka kopírující silnici od hradu Valdštejn a od Smíchousova rybníka pokračující k zámku Hrubá Skála. Souběžně s modrou značkou vede také NS Hruboskalsko. Související články Chlum-Kozlov Hrubá Skála (zámek) Kavčiny (hrad) Radeč (hrad) Valdštejn (hrad) Odkazy Reference ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Čertova ruka, s. 96. Související články Seznam hradů v Libereckém kraji Externí odkazy hrad na hrady.cz Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Česko | Středověk", "question": "V kolikátém století byl podle archeologických nálezů založen hrad Čertova ruka?", "answers": ["ve třináctém"]}
{"title": "Lajka", "context": "Ve spěchu byla sestavena družice, která obsahovala kromě hermetizované válcové schránky využívané při předchozích suborbitálních letech psů i přístroje pro měření solárního a kosmického záření. Družice byla vybavena i systémem zabezpečení života - generátorem kyslíku, který zároveň pohlcoval oxid uhličitý a vzdušnou vlhkost. Termoregulační systém měl udržovat teplotu na 15 °C. Potravu (ve formě gelu) měla Lajka na sedm dní. Čidla na těle psa snímala srdeční tep, dechovou frekvenci, pohyb a krevní tlak. Údaje byly předávány pomocí vysílače na Zemi. Lajka byla toulavý moskevský pes, odchycený na ulici. Vědci usoudili, že toulaví psi zvyklí na těžký život, hlad a žízeň, spíše vydrží jak výcvik, tak kosmický let. Lajka byla kříženec, fena, zhruba tříletá (nebo dvouletá) a vážila 6 kg. Po odchytu dostala povícero jmen, Kudrjavka, Žučka (doslova \"Brouček\"), Limončik (doslova \"Citrónek\"). Známou se stala jako Lajka, což je jméno plemen loveckých psů severního Ruska a Sibiře. Americká média ji pojmenovala Muttnik (složenina z mutt (kříženec) a -nik ze Sputnik. nebo Curly (přeložená Kudrjavka). Popisována byla jako klidná, nevyvolávající rvačky s jinými psy. Pro let na Sputniku 2 byli trénováni tři psi: Albina, Muška a Lajka. Lékaři vybrali k letu Lajku, Albina předtím letěla dvakrát na raketě R-1E a nyní byla náhradníkem, Muška byla použita k testování vybavení a systémů podpory života. Psi si na těsnou kabinu, ve které se nemohli otáčet, pouze sednout, postavit či lehnout, zvykali postupně, když byli drženi ve stále menších kotcích. Výzkumníci zjistili, že k přizpůsobení se potřebují poměrně dlouhou dobu. Na přetížení si zvykali na centrifuze a taktéž byli přivykáni na hluk při startu rakety a na speciálně vyvinuté kašovité jídlo.", "question": "Jak se jmenoval pes, který se jako první živý tvor z planety Země dostal na oběžnou dráhu?", "answers": ["Lajka"]}
{"title": "Slavonice", "context": "Slavonice (německy Zlabings), někdy přezdívané \"malá Telč\", jsou město v okrese Jindřichův Hradec, v moravské části Jihočeského kraje. Leží 11 km jihozápadně od Dačic, na česko-moravsko-dolnorakouském pomezí. Městem protéká Slavonický potok, který nedaleko Slavonic, u Stálkova, pramení. Na konci roku 2014 žilo ve Slavonicích 2 484 obyvatel. Město je konečnou stanicí železniční tratě Kostelec u Jihlavy - Slavonice. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice. Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v roce 1680-1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto velkých útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží.", "question": "V jakém kraji se nachází město Slavonice?", "answers": ["Jihočeského kraje"]}
{"title": "Brněnský orloj", "context": "Celá špice se otočí kolem své osy za minutu a je na ní ostrý hranol, který slouží jako ukazatel sekund. Nejvyšší skleněný díl se otočí jednou za hodinu a slouží jako ukazatel minut. Číslice ciferníku se otočí jednou za 12 hodin. Pro běžného návštěvníka a bez návodu je však čas nezjistitelný a to je důvodem toho, proč se v Brně údajně rozmohlo výsměšné tvrzení, že je vhodnější se otočit k orloji čelem, udělat pět kroků od orloje vzad a podívat se na hodiny, které lze v dáli spatřit na věži kostela sv. Jakuba. Každou celou hodinu stroj krátce zazvoní. Uvnitř hodin je systém složitých mechanismů, které uvádí do pohybu skleněnou kuličku v barvách Brna i jiných různých grafických úpravách. V 10.15, 10.30, 10.45 a v 11.00 h zahraje zvonkohra melodii a je vidět koule, které projíždějí škvírami a narážejí do jmen účastníků konfliktu. Nahoru koule vyjíždějí dopravníkem. Vždy v 11.00 po zahrání zvonkohry jedna kulička sjede po drahách do jednoho ze čtyř otvorů, v nichž je možno si ji chytit a odnést jako suvenýr domů. Kuličky jsou ruční práce ze sklárny v Karlově. Objekt má symbolizovat konflikt, vítězství i odvahu města a jeho obránců při švédském obléhání Brna v roce 1645 za třicetileté války. Koule, která z něj vypadne, je však symbolem obrany a míru. Časostroj symbolizuje plynutí času. == Odhalení díla == Hodiny byly oficiálně představeny veřejnosti v sobotu 18. září 2010 v době od 10.30 do 11.00. Celá slavnost začala tím, že útvar lidí v dobových uniformách z doby třicetileté války, představujících vojáky, které vedl Louis Raduit de Souches, úspěšný velitel obrany Brna za časů švédského obležení, vpochodoval na náměstí Svobody směrem od Moravského náměstí. Po proslovu velitele přijela speciální slavnostní tramvaj Škoda 13T, která na náměstí přivezla primátora města Romana Onderku a jiné čelné představitele kultury a správy města Brna. Po slavnostním projevu byl stroj uveden do chodu, ale první kuličku, která měla být umístěna v Muzeu města Brna, se nikomu nepodařilo chytit, a tak musela být použita rezervní. == Reakce == Již před odhalením bylo dílo hojně diskutováno na mnohých internetových diskuzích, ale největší spory se rozpoutaly po odhalení. Předmětem diskusí byla pořizovací cena díla, patřičnost takto moderního díla do historické zástavby, různé interpretace tvaru plastiky i obtížnost zjištění času. V roce 2011 brněnský magistrát vytvořil turistické suvenýry ve tvaru této plastiky, 18 cm vysoké. == Odkazy == === Reference ===", "question": "V kolik hodin vypouští každý den kuličku brněnský orloj?", "answers": ["v 11.00"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Metalové publikum se skládá zejména z pracujících bělochů mužského pohlaví (v britském hrabství West Midlands a státech USA: New York, Kalifornie a Washington byl metal většinou hudbou 'dělnické mládeže'). Navzdory tomu je tato skupina tolerantní i vůči těm, jež stojí mimo \"tvrdého jádra\" subkultury, drží-li se nepsaného metalového zákona, co se oblečení, vzhledu a chování týče. K projevům spolupatřičnosti se subkulturou patří nejenom návštěvy koncertů a společná móda, ale i přispívání do metalových časopisů, a v poslední době rovněž příspěvky na webové stránky. Heavymetalové scéně, která má vlastní nepsané zákony ohledně autenticity, přischla přezdívka \"odcizená subkultura\" (\"subculture of alienation\"). Podle tohohle zákona musí být muzikanti bezvýhradně oddání muzice a subkultuře, která je podporuje, nesmějí se ucházet o pozornost médií, a nikdy nesmějí \"zradit\". A od fanoušků se zase vyžaduje \"odpor vůči systému a odluka od společnosti.\" Lidé zabývající se metalem i oddaní fanoušci skupin, které měly značný podíl na vzniku metalu, mají sklon považovat některé interprety (a též některé fanoušky) za tzv. \"pozéry\", čili lidi, kteří předstírají příslušnost k subkultuře, avšak nevědí nic o historii, textech ani poselstvích skupin, jejichž muziku poslouchají. Původ pojmu heavy metal ve vztahu k hudbě je neurčitý. Pojmenování \"heavy metal\" (těžký kov) se po celá staletí používal v chemii a hutnictví. V novodobé populární kultuře použil tento výraz jako jeden z prvních americký beatnik William S. Burroughs ve své novele Hebká mašinka (The Soft Machine, 1962) a také ve své další knize Nova Express (1964); heavy metal tu používá. jako synonymum pro návykové drogy: \"Se svými nemocemi a drogami vyvolávajícími orgasmus a se svými asexuálními, parazitickými formami života – národ heavymetalistů z Uranu obestřen chladným, modrým oparem vypařených bankovek – a hmyzí lidé z Minraudu ze svou metalovou muzikou.. \" Ian Christe, heavymetalový historik, opisuje význam jednotlivých slov v slangu hippies: slovem \"heavy\" se \"popisovalo cokoli, co mělo silnou či opojnou atmosféru\", \"metal\" označuje těžké duševní rozpoložení. V slangu beatniků se výraz \"heavy\" ve významu \"vážný\" používal už nějakou dobu předtím a rovněž i ve vztahu k \"tvrdé hudbě\" (heavy music), čili pomalejší, hlasitější variaci standardního popu.", "question": "Jak bývají označováni lidé, kteří se hlásí k subkultuře metalu, ale jinak o muzice, kterou poslouchají nic neví?", "answers": ["pozéry"]}
{"title": "Sebevražda", "context": "] Podle odborníků je tento poměr způsoben zejména tím, že muži jsou v této činnosti důslednější. Pokud se k takovému kroku rozhodnou, čin skutečně vykonají. Volí přitom střelnou zbraň nebo oběšení, kde je šance na záchranu velmi malá. Ženy oproti tomu přistupují spíše k předávkování léky a lékařům se daří je zachránit. Většinou se jedná o sebevraždy demonstrativní, podle statistik ženy takové pokusy dělají 4× častěji než muži. Nejčastěji k tomuto činu přistupují lidé mezi 45 a 50 lety, nejčastějším způsobem je oběšení. Podle výzkumů je 30-90 % (záleží na postoji autora výzkumu) sebevražd spojeno s psychickými poruchami, typicky s depresemi, závislostí na alkoholu, schizofrenií a poruchami osobnosti (nejvíce s emočně nestabilní a antisociální). Počet sebevražd se do roku 2007 (včetně) dlouhodobě snižoval a očekává se, že tento trend bude, navzdory přechodnému zvyšování (2008-2013), dále pokračovat. To je způsobeno také kvalitnějšími antidepresivy a kvalitnější psychiatrickou péčí. Významné nárůsty počtu sebevražd jsou svázány s obdobím zásadních změn, ať již se jedná o třicátá léta 20. století (ekonomická krize, začátek 2. světové války) nebo přelom 60. a 70. let 20. století (normalizace). Poválečné maximum patří roku 1970 s 2 824 zemřelými sebevraždou. Zvláštní pozornost si zaslouží[zdroj? ] sebevraždy dětí. V období 2001-2005 bylo zaznamenáno 35 případů (věková skupina do 14 let). Důvodem sebevraždy u dětí je třeba špatná známka na vysvědčení a strach z reakce rodičů.[zdroj? ] Častým důvodem je také nešťastná láska.[zdroj? ] Ve starověkých Aténách nebyl osobě, která spáchala sebevraždu bez svolení státu, umožněn normální pohřeb s příslušnými poctami. Takový člověk byl pohřben osamoceně na okraji města, bez nároku na náhrobní kámen nebo jiné označení hrobu. Ve starověkém Řecku a Římě byla sebevražda považována za odpovídající vyrovnání se s vojenskou porážkou. Ačkoli byl tento způsob odchodu ze života ve starověkém Římě zpočátku povolen, v pozdějších obdobích byl považován za zločin proti státu kvůli vysokým nákladům, které stát musel hradit.", "question": "S čím jsou svázány významné nárůsty počtu sebevražd?", "answers": ["s obdobím zásadních změn"]}
{"title": "Rostislav", "context": "Svatý Rostislav (nebo také Rastislav, Rastic, Rasticlao, Rastislaus, někdy též Radislav či Ladislav) z dynastie Mojmírovců (datum narození neznámé – po 870, Bavorsko) byl v letech 846–870 druhým velkomoravským knížetem. Za jeho vlády se na území Velkomoravské říše uskutečnila cyrilometodějská misie. V říjnu 1994 byl pravoslavnou církví v Českých zemích a na Slovensku prohlášen za svatého. Slavnost svatořečení Rostislava proběhla 29. října 1994 v Prešově a 30. října 1994 v Brně, podle pravoslavného kalendáře má církevní svátek 28. října. Rostislav byl synovcem Mojmíra I. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl Rostislav na velkomoravský královský stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše (tj. východní části rozpadlé Franské říše). Ludvík Němec považoval Rostislava za svého chráněnce, ne-li vazala, a předpokládal, že se velkomoravský kníže bude podřizovat jeho politickým zájmům ve střední Evropě. Od roku 850 však Rostislav styky s východofranskou říší přerušil, začal podporovat Ludvíkovu opozici a na Velkou Moravu přijímal Ludvíkovy odpůrce, kteří byli nuceni od Franků uprchnout. Kvůli likvidaci východofranského vlivu Rostislav vyhnal latinské kněze. Roku 855 se Ludvík Němec pokusil Rostislavovu neposlušnost potrestat a na Velkou Moravu vpadl.", "question": "Kolikátým velkomoravským knížetem byl Svatý Rostislav?", "answers": ["druhým"]}
{"title": "Obsluhoval jsem anglického krále (film)", "context": "Obsluhoval jsem anglického krále je český film z roku 2006 natočený podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala režisérem Jiřím Menzelem. Film získal ocenění Český lev jako nejlepší film roku 2006. Film byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Začínající číšník Jan Dítě má komplexy kvůli výšce. Začíná u prodeje párků, pak se ale dostane do hotelu Zlatá Praha, později do hotelu Tichota, kde se schází v noci významní lidé s milenkami. Nakonec pracuje v hotelu Paříž, kde je mu vzorem vrchní Skřivánek, který zná obdivuhodně psychologii a sociologii hostů – říkal, že obsluhoval anglického krále. Janovi se poštěstí a jako záskok mohl obsluhovat habešského císaře, od kterého dostal habešský řád. Později si vzal Němku, která ukradla deportovaným Židům cenné poštovní známky. V závěru války však zemřela, když se snažila známky zachránit z hořící budovy bývalého hotelu Tichota. Před únorem 1948 si koupil za utržené peníze za známky hotel. Penězmi si i vytapetoval stěnu. Po únoru 1948 mu byl hotel sebrán a milionáři byli sváženi do komunistických vězení. On tam však odešel dobrovolně, protože chtěl být ve vyšší společnosti za každou cenu, v dobrém i ve zlém. V kriminále ale potká osoby, se kterými dříve spolupracoval a díky svým ambicím se k nim otočil zády, takže ho teď mezi sebe nepřijmou. Za 15 milionů korun dostal Dítě 15 let vězení natvrdo. Díky amnestii byl propuštěn po 14 letech a 9 měsících. Nakonec se z něj stane cestář na samotě v liduprázdných Sudetech. Celý život se snažil přizpůsobit, dostat se do vyšší společnosti, proto i za okupace podlézal Němcům. Ale nikdy se mu to nepodařilo. Pochopí tak, že je zbytečné přizpůsobovat se světu. V závěru se smíří se svým životem. Při natáčení filmu byl použit i zlatý jídelní servis, který dostal rakouský kníže Klemens von Metternich darem od města Paříže v době kdy zde působil jako vyslanec. Tento servis lze dnes zhlédnout na zámku Kynžvart. Po obsazení Československa se z hotelu Tichota stala farma na chov lidí \"čisté rasy\". Takové farmy skutečně existovaly, zřizoval je vůdce SS Heinrich Himmler.", "question": "Kdo napsal předlohu k filmu Obsluhoval jsem anglického krále?", "answers": ["Bohumila Hrabala"]}
{"title": "Státní symboly České republiky", "context": "Státními symboly byly: státní znak (velký státní znak České republiky a malý státní znak České republiky; podoba poněkud odlišná od současné) státní vlajka státní pečeť státní hymna Původní státní vlajka České republiky byla složena ze dvou stejně širokých pruhů, spodního červeného a vrchního bílého, při poměru šířky vlajky k délce 2:3 (zákon č. 68/1990 Sb. stanovil pravidla pro používání státních symbolů). Polská vlajka se od této vlajky lišila pouze poměrem stran 5:8. V praxi se však tato vlajka České republiky nevžila a nebyla používána většinou ani tehdy, když to bylo uloženo zákonem (například při volbách). Pravidla pro užívání státního znaku a státní vlajky stanovil zákon České národní rady č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky (od roku 2001 nahrazen zákonem č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů). Státních symbolů České republiky je podle zákona 3/1993 Sb. celkově šest: velký státní znak České republiky a malý státní znak České republiky státní barvy České republiky (trikolóra) státní vlajka České republiky vlajka prezidenta České republiky (dříve prezidentská standarta) státní pečeť České republiky státní hymna České republiky - Kde domov můj? (první sloka) Přijetí nové vlajky České republiky v podobě dosavadní vlajky ČSFR bylo v rozporu s dohodami mezi českou a slovenskou politickou reprezentací, zakotvenými i v čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR (\"Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní republiky.\").", "question": "Kolik je státních symbolů?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Květen", "context": "Květen je pátý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 31 dní. Už od 13. století je měsíc květen spojen s lidovými oslavami, např. stavění májek nebo pálení čarodějnic, je považován za měsíc lásky. 1. května je mezinárodní svátek práce a druhou květnovou neděli se slaví svátek matek. Měsíc květen začíná ve stejný den v týdnu jako leden příštího roku. Žádný jiný měsíc v běžném roce nezačíná stejným dnem v týdnu jako květen. Mokrý máj - v stodole ráj Svatá Žofie políčka často zalije Na Urbana pěkný, teplý den - bude suchý červenec i srpen. Vinná réva nedbá toho - bude míti vína mnoho. Déšť svatého Floriána je ohňová rána. Březen, za kamna vlezem, duben ještě tam budem, trnopuk s kamen fuk. Slovo květen pochází od slova kvést (rostliny kvetou), původně máj. Slovo květen se poprvé objevilo v Jungmannově překladu Ataly z roku 1805 jako poetismus a překlad za fr. lune des fleurs[1], ale rychle se vžilo. Na Jungmanna zřejmě působilo polské slovo kwiecień (\"duben\"). měsíc lásky měsíc obětí komunismu měsíc požární ochrany Obrázky, zvuky či videa k tématu květen ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo květen ve Wikislovníku", "question": "Z jakého slova pochází slovo květen?", "answers": ["kvést"]}
{"title": "Komedie", "context": "Komedie je literární nebo dramatický útvar, který vždy skončí šťastně (stejně jako pohádka). Opakem komedie je tragédie. Od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností. Humor spolu s vkusnou komikou jsou zpravidla základními aspekty tohoto útvaru. Problémy hrdiny se podaří nakonec vyřešit a vše se v dobré obrátí. Název spojuje Aristotelés s kómos, průvod spjatý s Dionýsovým kultem (malé dionýsie). Mezi její prvky patří komické scénky ze života (v kostýmech: vycpaná břicha a zadnice, přivázaný kožený falos tj. předimenzovaný mužský úd), sborové písně, agón (tj. zápas, např. jara se zimou), tance ve zvířecích maskách. Ve starověkém Řecku byla považovaná za nižší formu než tragédie a skládala se z řady výstupů spojených pouze postavou šprýmaře, bez dějové, časové a místní souvislosti. Dějovou souvislost začala získávat již v Řecku, ale plně se prosadila až v Římě. Komedie vznikla v Athénách (tzv. attická komedie) a ta má tři fáze: Je politická, úzce spjata s životem obce. Hlavním znakem je kritika nedostatků v politickém životě, předmětem kritiky se stávají i přírodní filozofové, sofisté, autoři tragédií, dithyrambů, moderní hudby. Vedle sólistů (i ženské role hrají muži) vystupuje sbor, někdy maskovaný za zvířata, lodě, oblaka, spojenecká města. Prostředí je někdy fantastické. Kompozice je hodně volná. Známe na 40 jmen autorů, nejznámější jsou Eupolis, Kratínos, Ferekratés a Aristofanés.", "question": "Co je opakem komedie?", "answers": ["tragédie"]}
{"title": "Škola", "context": "Škola je nejčastěji místo určené pro učení. Počet institucí obsažených v pojmu škola je v různých zemích odlišný. V České republice je povinná školní docházka stanovena na devět let. Rodiče mají na výběr, zda jejich děti budou studovat státní základní školu, jazykovou školu, přestoupí na gymnázium nebo využijí studia na soukromých školách. Po dokončení základní školní docházky je dětem umožněno, aby pokračovaly dále na středních školách nebo se vyučily nějakému řemeslu. Studium na střední škole je většinou zakončeno maturitou. Student, který složil úspěšně maturitní zkoušky, má možnost dále pokračovat na vysoké škole. základní škola speciální škola základní umělecká škola základní jazyková škola střední odborné učiliště střední odborná škola střední škola gymnázium vyšší odborná škola konzervatoř vysoká škola V UK termín škola prvotně označuje předuniverzitní instituce, které na většině území mohou být rozděleny na základní školy (někdy dále dělené na mateřskou školu a základní školu) a střední školy. Výkonnost školy monitoruje Inspektorát vzdělání jejího Veličenstva. V severní Americe termín škola může označovat jakoukoli vzdělávací instituci na jakémkoli stupni a zahrnuje vše následující: dětské jesle (pro batolata) - nursery, mateřská škola - pre kindergarten, základní škola obvykle 1.-5.. ročník (grade) - elementary school - ISCED 1, často s integrovaným předškolním ročníkem - kindergarten - ISCED 0, nižší střední škola obvykle 6.-8. ročník (grade), v závislosti od. specifických věkových skupin a geografické oblasti, - middle school - ISECD 2, vyšší střední škola, obvykle 9.-12. ročník (grade) - high school - ISCED 3, univerzita - ISCED 5 - a doktorandské univerzitní studium - ISCED 6. V USA výkonnost škol po střední školu monitoruje ministerstvo školství každého státu. Mnoho dřívějších veřejných škol v USA se označovalo jako jednotřídné školy, kde jediný učitel učil sedm stupňů chlapců a dívek ve stejné třídě. Počátkem 20. let 20. století byly jednotřídné školy sjednoceny do vícetřídních objektů s dopravou nejčastěji poskytovanou dětskými drožkami a školními autobusy. V rozvojových zemích je stále velký nedostatek škol a jsou proto přetížené - například v etiopské provincii Awassa je v jedné třídě 85 žáků. V těchto zemích proto probíhá často výuka na směny a děti docházejí do školy i několik kilometrů pěšky. Kvůli nedostupnému vzdělání je v těchto zemích stále nízká gramotnost, což dále prohlubuje chudobu a brání dalšímu rozvoji mnoha zemí v Africe, Asii, Latinské Americe či Oceánii.", "question": "Na kolik let je v České republice stanovena povinná školní docházka?", "answers": ["devět"]}
{"title": "Milán", "context": "Umělci jako Bruno Munari, Lucio Fontana, Enrico Castellani, Piero Manzoni a mnoho dalších ve městě buď žili, anebo tam pracovali. Milán je také považován za světové hlavní město módy, stejně New York City, Paříž nebo Londýn. Global Language Monitor prohlásil, že v roce 2009 se Milán umístil na vrcholu žebříčku ekonomických a mediálních globálních měst módy. Pak se propadl na šesté místo v roce 2010, a zase si polepšil na čtvrtou příčku v roce 2011. Většina předních italských módních značek, jako je Valentino, Gucci, Versace, Prada, Armani a Dolce & Gabbana, sídlí v současné době v tomto městě. Četné mezinárodní módní značky mají také své obchody v Miláně, včetně obchodu Abercrombie & Fitch, který se stal hlavní spotřebitelskou atrakcí. Město navíc dvakrát ročně hostí Milan Fashion Week, stejně jako ostatní mezinárodní centra módy: Paříž, Londýn, Tokio a New York. Hlavní milánská luxusní módní čtvrť je Quadrilatero della moda (doslovně, \"čtyřúhelník módy\"), kde se nacházejí nejprestižnější nákupní ulice města (Via Monte Napoleone, Via della Spiga, Via Sant'Andrea, Via Manzoni a Corso Venezia). Mezi další důležité nákupní ulice a náměstí patří Galleria Vittorio Emanuele II, Piazza del Duomo, Via Dante a Corso Buenos Aires. Mario Prada, zakladatel značky Prada, se zde narodil, a pomáhá udržovat postavení Milána jako hlavního města světové módy. Milán je domovem několika nejvýznamnějších italských vzdělávacích institucí. Milánský systém vysokoškolského vzdělávání zahrnuje 7 univerzit, 48 fakult a 142 oddělení, se 185.000 vysokoškolských studentů v roce 2011 (přibližně 11% celkové populace vysokoškolských studentů v zemi) a největší počet absolventů vysokých škol a doktorandů (34000 a více než 5000, resp.) v Itálii.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město provincie Milano?", "answers": ["Milán"]}
{"title": "Osmium", "context": "Osmium Osmium [Xe] 4f14 5d6 6s2 190 Os 76 ↓ Periodická tabulka ↓ Krystaly osmia Obecné Název, značka, číslo Osmium, Os, 76 Cizojazyčné názvy lat. Osmium Skupina, perioda, blok 8. skupina, 6. perioda, blok d Chemická skupina Přechodné kovy Vzhled stříbromodrý kov Identifikace Registrační číslo CAS 7440-04-2 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 190,23 Atomový poloměr 135 pm Kovalentní poloměr 144 pm Elektronová konfigurace [Xe] 4f14 5d6 6s2 Oxidační čísla III, IV, VI, VIII Elektronegativita (Paulingova stupnice) 2,2 Látkové vlastnosti Krystalografická soustava Hexagonální Mechanické vlastnosti Hustota 22,59 g/cm³ (20 g/cm³ při teplotě tání) Skupenství Pevné Tvrdost 7,0 Rychlost zvuku 4 940 m·s−1 m/s Termické vlastnosti Tepelná vodivost 87,6 W·m−1·K−1 W⋅m−1⋅K−1 Termodynamické vlastnosti Teplota tání 3033 °C (3 306,15 K) Teplota varu 5012 °C (5 285,15 K) Elektromagnetické vlastnosti Měrný elektrický odpor 81,2 nΩ·m Magnetické chování Paramagnetické Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 5 - je stabilní s neutrony je stabilní s neutrony je stabilní s neutrony Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Ru⋏ Rhenium ≺Os≻ Iridium ⋎Hs Osmium (chemická značka Os, latinsky Osmium) je drahý kov modro-šedé barvy. Chemické vlastnosti a výskyt", "question": "Jakou má chemickou značku Osmium?", "answers": ["Os"]}
{"title": "Todi zelený", "context": "Todi zelený Todi zelený Todi zelený Stupeň ohrožení podle IUCN málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída ptáci (Aves) Podtřída letci (Neognathae) Řád srostloprstí (Coraciiiformes) Čeleď todiovití (Todidae) Rod todi (Todus) Binomické jméno Todus todus(Linné, 1758) Některá data mohou pocházet z datové položky. Todi zelený (Todus todus) je malý pták z čeledi todiovitých obývající lesní porosty Jamajky. Todi zelený dorůstá 11 cm, na horní straně je jasně zelený, spodinu těla má světlejší a hrdlo zářivě červené se světle modrými znaky po jeho stranách. Vzhledem k poměru těla má velkou hlavu a dlouhý, zašpičatělý zobák. Z vhodné pozorovatelny, kterou bývá nejčastěji větev, loví hmyz a jeho larvy, příležitostně se živí i plody. K hnízdění si ve strmých bahnitých březích v blízkosti vod hloubí dlouhou noru. Poznámky V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jamaican Tody na anglické Wikipedii. Reference ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12] Literatura KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu todi zelený na Wikimedia Commons Taxon Todus todus ve Wikidruzích Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Ptáci", "question": "Jakou barvu má hrdlo todi zeleného?", "answers": ["zářivě červené"]}
{"title": "Řád britského impéria", "context": "důstojník (Officer OBE) – na prsou, nesmaltovaný zlacený kříž člen (Member MBE) – na prsou, nesmaltovaný stříbrný kříž K řádu patří také stříbrná záslužná medaile. Titulatura Pouze držitelé dvou nejvyšších tříd mají právo užívat titul Sir nebo Dame. Toto právo mají ovšem jen občané Spojeného království a zemí, kde je hlavou státu jeho panovník, v současnosti královna Alžběta II. Panovník však může Řád britského impéria udělit i občanům jiných států; tyto osoby pak obdrží tzv. čestný řád. V praxi to znamená, že daná osoba nemůže používat titul Sir nebo Dame, ale jako všichni členové řádu může za svým jménem užívat zkratku, která je uvedena v závorce u třídy, již obdržela. Například Bill Gates, kterému byl čestný řád udělen v roce 2005 a který je občanem Spojených států, své jméno píše „William Henry Gates III., KBE“, nikoliv pouze „Sir William Henry Gates III“. Vyznamenaní Češi Třída Grand Cross (GBE) Edvard Beneš (politik, druhý prezident Československa) – udělen 1923[1] Třída Knight Commander (KBE) Rafael Kubelík (dirigent, houslista, hudební skladatel) – udělen 1996 Libor Pešek (dirigent) – udělen 1996[2] Třída Commander (CBE)", "question": "Jaké zkratky se používají k označení nositelů britského imperiálního řádu rytíř-komandér?", "answers": ["KBE"]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Maďarska. Prezident republiky je volen parlamentem v tajných volbách na 5 let a může být zvolen na dvě po sobě následující období. I přesto, že má pravomoc jmenovat předsedu vlády a vyhlašovat datum parlamentních voleb, je jeho funkce převážně reprezentativní. Ministerský předseda vybírá ministry a má právo odmítnout je. Každý kandidát předstoupí před jeden nebo více parlamentních výborů v poradních otevřených slyšeních a musí být formálně schválený prezidentem. Jediným zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament - Országgyűlés o 386 poslancích, volených každé čtyři roky. Parlament je nejvyšší orgán státní moci, který zavádí a schvaluje legislativu navrhovanou ministerským předsedou. V parlamentních volbách 2010, které se konaly 11. dubna a 25. dubna 2010, došlo k drtivému vítězství pravicové strany Fidesz – Magyar Polgári Szövetség. Ta (v koalici s KDNP) se ziskem 263 mandátů porazila levicovou Magyar Szocialista Párt, která v zemi vládla dvě uplynulá volební období a nyní získala jen 59 mandátů (v předchozích volbách jich měla 190). Do parlamentu se dále se ziskem 47 mandátů dostala krajně pravicová strana Jobbik Magyarországért Mozgalom a nově vzniklá zelená strana Lehet Más a Politika, která má 16 mandátů. Poslední mandát má nezávislý Oszkár Molnár. Po těchto volbách však také parlament opustily dvě tradiční politické strany, které byly jeho součástí nepřetržitě od roku 1990. Jedná se o konzervativní MDF a liberální SZDSZ. Paradoxně před 20. lety to byly dvě nejsilnější politické strany v zemi. Vítěz voleb Fidesz-KDNP má v parlamentu ústavní dvoutřetinovou většinu nutnou ke změně ústavních zákonů a má tedy otevřenou cestu k reformám. Prezident republiky László Sólyom následně pověřil sestavením vlády Viktora Orbána. Na prvním zasedání nového parlamentu dne 14. května 2010 byl novým předsedou parlamentu zvolen Pál Schmitt (Fidesz). Dne 29. května 2010 parlament schválil program vlády a Viktor Orbán se oficiálně ujal funkce premiéra Maďarské republiky. Podrobnější informace naleznete v článcích Administrativní dělení Maďarska a NUTS:HU.", "question": "Na kolik žup je Maďarsko rozděleno?", "answers": ["19"]}
{"title": "Německo", "context": "Alpy, které vznikly třetihorním zvrásněním kontinentálních desek, jsou jedinými německými velehorami. Na hranicích s Rakouskem leží nejvyšší hora Německa – Zugspitze o nadmořské výšce 2962 metrů. Středoněmecká vysočina nabývá směrem od severu k jihu na výšce a rozloze. Nejvyšší se nachází ve Schwarzwaldu – 1493 metrů vysoký Feldberg, následován 1456 metrů vysokým Großer Arber v Bavorském lese. Vrcholy o výšce vyšší než 1000 metrů mají dále Krušné hory, Smrčiny, Švábská Alba a pohoří Harz, které je izolovanou částí Středoněmecké vysočiny s nejvyšší horou Brocken o nadmořské výšce 1142 metrů. V severní části Německa se nachází jednotlivé kopce vyšší než 100 metrů, z nichž nejvyšší je Hagelberg v geomorfologické části Flaming v Braniborsku. Nejnižší bod Německa je proláklina 3,54 metrů pod úrovní mořské hladiny u Neuendorf-Sachsebbande v Šlesvicku-Holštýnsku. Rovněž ve Šlesvicku-Holštýnsku se nachází nejhlubší zatopený bod Německa: 39,10 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně Hemmelsdorfer See severoseverovýchodně od Lübecku. Nejnižší umělý vytvořený bod Německa je 293 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně hnědouhelného dolu Hambach východně od Jülichu v severním Porýní-Vestfálsku. === Vodstvo === Území Německa odvodňují z největší části řeky Rýn, Dunaj, Labe, Odra, Vezera a Emže. Německé území je odvodňováno do Severního moře, Baltského moře a Černého moře. Přes německé území vede hlavní evropské rozvodí. Nejvýznamnější německou řekou je Rýn, který má v Německu délku 865 kilometrů. Rýn dominuje jihozápadu a západu Německa. Nejdůležitějšími přítoky jsou Neckar, Mohan, Mosela a Rúr. Ekonomický význam Rýna je značný, jedná se o jednu z hospodářsky nejvýznamnějších řek Německa a Evropy. Na jihu má na německém území Dunaj délku 647 kilometrů, odvodňuje skoro celé předhůří Alp. Dunaj teče směrem do Rakouska a jihovýchodní Evropy. Jeho nejdůležitějšími přítoky jsou Iller, Lech, Isar a Inn. Na východě Německa má na německém území Labe délku 725 kilometrů. Jeho nejdůležitějšími přítoky jsou Sála a Havola.", "question": "Je německé území odvodňováno do Severního moře?", "answers": ["Německé území je odvodňováno do Severního moře, Baltského moře a Černého moře."]}
{"title": "Pivovar Starobrno", "context": "Pivovar Starobrno je brněnský pivovar na Starém Brně, jenž je součástí nizozemské pivovarské společnosti Heineken. Výstav Starobrna (společně se znojemskou filiálkou Hostan) je 914 000 hl ročně. Ve starobrněnském pivovaru se vaří pivo od roku 1325. Právo vařit pivo udělil Brnu král Václav I. roku 1243. Pivovar při klášteru cisterciaček na Starém Brně existuje od roku 1325. V průběhu staletí měnil majitele, název \"Starobrněnský pivovar\" se používá od druhé poloviny 19. století. Koncem 80. let 20. století byla postavena stáčírna láhví a nové provozy ve svahu Žlutého kopce nad pivovarem. Pivovar vyráběl kromě běžných druhů piv (obchodní jména Osma, Tradiční, Černé, Řezák, Medium, Ležák a Fríí) také speciální piva Baron Trenck (14°), Červený drak (15°) a Black drak (13°). Nyní /2016/ má Starobrno ve svém portfoliu tato piva: Starobrno Tradiční /4%, hořkost 22,5 EBU; barva 12 EBC/ - nepasterizované řízné pivo pro všední i sváteční dny, k nevšední zábavě s přáteli doma i ve Vaší hospůdce. Typické svojí barvou, jemně hořkou chutí a sladovou vůní /v roce 2014 dostalo čtyři medajle/ Starobrno Reserva 2016 /6,5%/ - speciální pivo šestnáctka je tzv. výběr ze sladů s obsahem alkoholu 6,5 procent a má letos krásnou jantarovou barvu. Pivo je už vařeno v létě 2016 a jak jinak než z jakostních moravských surovin. Slad je tentokrát z Litovle, Prostějova a Hodonic. Chmel je z Tršic. První pivo této řady bylo vydáno v roce 2013. Láhev má 0,75l. Jinak je pivo prodejné v sudu o obsahu 30l. Starobrno Medium /4,7%, hořkost 26 EBU; barva 13 EBC/ chlouba pivovaru který získal za toto dobré pivo šest medajlí. Tento světlý ležák je nepasterizovaný a vyznačuje se bohatou pěnou, neobyčejně lahodnou, plnou, jemně chmelovou chutí a dokonalým řízem. Starobrno Drak /5,2%, hořkost 29,5 EBU; barva 14 EBC/ originální nepasterizovaný extra chmelený světlý ležák. Je vařený tradičním způsobem na dva rmuty a po dozrávání ještě prochází speciálním studeným dochmelením. I díky němu se může pochlubit vyváženou chmelovou vůní a chutí s příjemným hořkosladkým dozníváním, nabádajícím k dalšímu napiti. Pěna je sametová. Pivo dostalo 2. místo na Pivexu 2014.", "question": "Kterého roku bylo Brnu uděleno právo vařit pivo?", "answers": ["1243"]}
{"title": "Swiss Indoors 2014 – mužská čtyřhra", "context": "Swiss Indoors 2014 – mužská čtyřhra Swiss Indoors 2014 Vítězové: Vasek Pospisil Nenad Zimonjić Finalisté: Marin Draganja Henri Kontinen Výsledek: 7–6(15–13), 1–6, [10–5] Soutěže mužská dvouhra • mužská čtyřhra < 2013 2015 > Do soutěže mužské čtyřhry na tenisovém turnaji Swiss Indoors 2014 nastoupilo šestnáct dvojic. Obhájcem titulu byl pár Treat Conrad Huey a Dominic Inglot, jehož členové nestartovali společně. Huey se rozhodl zúčastnit paralelně probíhajícího turnaje Valencia Open 500. Inglot spolu s Florinem Mergeou v semifinále nestačil na Pospisila se Zimonjićem. Soutěž čtyřhry vyhrála druhá nasazená kanadsko-srbská dvojice Vasek Pospisil a Nenad Zimonjić, jejíž členové ve finále zdolali chorvatsko-finský pár Marin Draganja a Henri Kontinen. Po rovnocenném rozdělení prvních dvou setů 7–6 a 1–6, o vítězích rozhodl až supertiebreak poměrem míčů [10–5]. První sadu rozhodl dlouhý tiebreak, když v něm bylo odehráno 28 míčů. Nasazení párů Ivan Dodig / Marcelo Melo (semifinále) Vasek Pospisil / Nenad Zimonjić (vítězové) Rohan Bopanna / Daniel Nestor (1. kolo) Łukasz Kubot / Robert Lindstedt (1. kolo) Pavouk Legenda Q – kvalifikant WC – divoká karta LL – šťastný poražený Alt – náhradník SE – zvláštní výjimka PR – žebříčková ochrana w/o – bez boje r – skreč", "question": "Kolik dvojic nastoupilo v roce 2014 na tenisový turnaj Swiss Indoors?", "answers": ["šestnáct"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Básník a kritik T. S. Eliot argumentoval proti Shawovi, že Shakespearova \"surovost\" (primitivnost) ho ve skutečnosti dělá moderním. Eliot spolu s literárním kritikem G. Wilson Knightem a školou Nové kritiky vedl hnutí směrem k užšímu výkladu Shakespearovy obraznosti. V 50. letech vlna nových kritických přístupů nahradila modernismus a vydláždila cestu pro \"postmoderní\" studie Shakespeara. Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek.", "question": "Kdo jako první překládal dílo Williama Shakespeara do češtiny?", "answers": ["Karla Ignáce Tháma"]}
{"title": "Uvolněte se, prosím", "context": "Uvolněte se, prosím je název pořadu České televize, který moderoval Jan Kraus. Vysílal se od 19. listopadu 2004 do 25. června 2010 každý páteční večer. Natáčení probíhalo v pražském divadle Ponec. Diváci zhlédávali asi hodinu a půl dlouhé představení, které bylo pro vysílání v televizi zkráceno přibližně na 45 minut. Jednalo se o talk show obvykle se třemi hosty. První dva hosté byli zpravidla veřejně známé osobnosti. Třetí host byl většinou zajímavý či něčím výjimečný člověk z řad široké veřejnosti. 30. března 2007 se vysílal již jubilejní 100. díl tohoto pořadu. O letních prázdninách se běžně vysílají reprízy nejúspěšnějších dílů. Nesestříhané verze pořadů se běžně prodávají i na DVD nosičích. V roce 2009 zasáhl pořad do voleb do Evropského parlamentu, když v něm Kateřina Jacques dva měsíce před volbami nebyla schopna vysvětlit, co to je biomasa. Demokratická strana zelených pak ve volební kampani na její neznalost poukazovala, na volební plakáty si dala slogan: \"My víme, co je biomasa! \" 18. září 2009 bylo odvysíláno dvousté pokračování pořadu. Jan Kraus ohlásil konec svého pořadu na konci května roku 2010 kvůli sporům s Českou televizí. Poslední díl se vysílal 25. června 2010. Hlavním hostem byl tehdejší předseda vlády Jan Fischer. Jan Kraus poté začal nový pořad Show Jana Krause na Primě.", "question": "Kdy se vysílal pořad Uvolněte se, prosím?", "answers": ["od 19. listopadu 2004 do 25. června 2010 každý páteční večer"]}
{"title": "Sodík", "context": "Sodík (chemická značka Na, latinsky Natrium) je nejběžnějším prvkem z řady alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organismech. Sodík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. V Mohsově stupnici tvrdosti má sodík hodnotu menší než 1 (je měkčí než mastek i lithium). Sodík dobře vede elektrický proud i teplo, je lehčí než voda a plave na ní. V parách sodíku se kromě jednoatomových částic můžeme setkat i s dvouatomovými molekulami, páry mají purpurovou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku temně modrého roztoku. Sodík vytváří v přírodě pouze jeden stabilní izotop, ale v laboratoři se podařilo připravit několik dalších, silně nestabilních izotopů. Elementární kovový sodík lze dlouhodobě uchovávat např. překrytý vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s nimiž nereaguje. Sodík vytváří v přírodě pouze sloučeniny v mocenství Na+ - sodné sloučeniny. V laboratoři lze však také připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít sodík sodidový anion Na-. K tomu může dojít, protože sodík tak zaplní s-orbital a vytvoří stabilní elektronovou konfiguraci. Takovéto sloučeniny jsou však velmi nestabilní, protože sodík má nízkou ionizační energii, ale velmi vysokou elektronovou afinitu, proto dojde velmi snadno k oxidaci, a tak tyto sloučeniny patří mezi nejsilnější redukční činidla. Sodík rychle a silně reaguje s kyslíkem i vodou a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin. Reakce sodíku s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem obvykle samovolně explozivně vzplane. Sodík se s kyslíkem na vzduchu slučuje na peroxid sodný Na2O2. S vodíkem reaguje za mírného zahřátí na hydrid sodný NaH. S dusíkem se sodík slučuje při elektrickém výboji, při této reakci může vzniknou nitrid sodný Na3N nebo azid sodný NaN3. Sodné soli barví plamen intenzivně žlutě. O sodných sloučeninách se zmiňuje již Starý zákon. Označují v něm látku neter vhodnou jako prostředek praní. Ta samá látka byla dobře známa i Egypťanům, Řekům a Římanům (Římané ji nazývali nitrum). Tato sloučenina je nám dnes známa jako soda - uhličitan sodný Na2CO3. V té době v sodě byl přimíchán i potaš - uhličitan draselný K2CO3, který od sebe nedokázali odlišit.", "question": "Je vodík měkký, lehký a stříbrolesklý kov?", "answers": ["Sodík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem."]}
{"title": "Franz Kafka", "context": "Byla přibližně o 14 let mladší (Mých 38 židovských let tváří v tvář Vašim 24 křesťanským.). Když Franz umřel, zvěřejnila Milena v Národních listech 6. července 1924 nekrolog, kde říká: Byl člověkem a umělcem tak úzkostlivého svědomí, že doslechl i tam, kde druzí, hluší, cítili se bezpečni. Milena byla zatčena za odbojovou činnost proti nacistům v listopadu 1939. Nejdříve byla vězněna v Drážďanech a potom ji poslali do ženského koncentračního tábora Ravensbrück, kde zemřela na selhání ledvin. 4. Dora Diamantová (1903-1952) - pocházela z polské židovské ortodoxní rodiny. Seznámili se roku 1923 v přímořském letovisku Graal-Müritz, které leží u Baltského moře v dnešním Meklenbursku-Předním Pomořansku. Jí bylo tehdy 19 let. Pracovala tam v kuchyni prázdninového tábora berlínského Židovského domova. Byla jedinou ženou, s níž Kafka žil. Kafkovou mateřštinou byla němčina, ale hovořil také česky a francouzsky. V dopise Mileně Jesenské v květnu 1920 napsal: Nikdy jsem mezi německým národem nežil. Němčina je mi mateřštinou, a proto pro mě přirozená, ale čeština je blízká mému srdci. Ačkoli byl Žid, kvalita výuky hebrejštiny v té době poskytovaná v rámci židovského náboženství na školách byla kolísavá, z čehož se usuzuje, že hebrejsky téměř vůbec neuměl. Moderní hebrejštinu se Kafka později učil spolu s Miriam Singerovou u Jiřího Mordechaje Langera a zvládl ji do té míry, že s Langerem mluvil hebrejsky o prvních letadlech, která se tehdy vznášela nad Prahou. Většinu svého života prožil v historickém centru Prahy na Starém Městě, v těsné blízkosti někdejšího ghetta. Jeho rodina bohatla, proto se často stěhovala, ale přesto se všechna bydliště nalézala v bezprostřední blízkosti Staroměstského náměstí na ploše sotva jednoho čtverečního kilometru. Kafkův učitel hebrejštiny Friedrich Thieberger vzpomínal, že když jednou hleděli z oken bytu Kafkových rodičů v Oppeltově domě dolů na Staroměstské náměstí, Franz ukazoval na jednotlivé budovy: \"Tady bylo mé gymnázium, tam za ním je vidět univerzitu a kousek nalevo je můj úřad. V tomhle malém kruhu\" - a opsal prstem pár malých kroužků - \"je uzavřen celý můj život\".[zdroj? ] Pražské adresy jsou očíslovány, ostatní události jsou odraženy: rodina: dům U Zlatého jednorožce, Staroměstské náměstí čp. 548/20 - v tomto nárožním domě bydlela matka Julie před svatbou. Původně to byl románský dům, několikrát přestavěný.", "question": "Jaký jazyk byl mateřštinou Franze Kafky?", "answers": ["němčina"]}
{"title": "Český lev", "context": "cena filmových fanoušků – cena poprvé předána roku 2014 divácky nejúspěšnější film – kategorie zrušena roku 2014 nejlepší dokument (nemusí být udělena) Další ceny: nejlepší filmový plakát Cena Magnesie – nejlepší zahraniční film – kategorie zrušena roku 2014 Cena Magnesia za nejlepší studentský film. – uděluje se od roku 2010 Cena Sazky – nejlepší nerealizovaný scénář Cena filmových kritiků – kategorie zrušena roku 2014 Cena čtenářů časopisu Premiere Plyšový lev – nejhorší film – kategorie zrušena roku 2009, místo ní zřízena kategorie Nejlepší dokument Cena České filmové a televizní akademie za nejlepší audiovizuální počin roku (nemusí být udělena) Ve většině případů získává Českého lva za režii režisér vítězného filmu. Výjimku tvořily ročníky 2001 (vítězným filmem se stal Otesánek Jana Švankmajera, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Tmavomodrý svět) a 2007 (vítězným filmem se staly Tajnosti Alice Nellis, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Vratné lahve). Kategorie byla zřízena v roce 2009 pro tvorbu za rok 2008. Několik herců a hereček získalo Českého lva víckrát, ať už za herecký výkon v hlavní roli (HR) nebo ve vedlejší roli (VR).", "question": "Kdo získal Českého lva za nejlepší režii v roce 2001 a 2007?", "answers": ["Jan Svěrák"]}
{"title": "Biedermeier", "context": "Samotné pojmenování biedermeier použil poprvé až v roce 1848 Joseph Victor von Scheffel v mnichovském časopise Fliegende Blätter a vznikl spojením příjmení Biedermann a Bummelmeyer. Biedermeier je měšťanská obdoba empíru (odtud název měšťanský empír), šlechtického stylu odvozeného z klasicismu. V reakci na romantismus, který se zdál svým duchovním vzletem přinášet jen krvavé revoluce a války, zdůrazňoval biedermeier klid, umírněnost, měšťanské ctnosti a drobnou práci. V první polovině 19. století byla již buržoazie natolik majetná, aby si mohla pořizovat výrobky, které jí pro svou náročnost byly dříve finančně nedostupné (např. čalouněný nábytek, porcelán atd. – díky zavádění tovární výroby se náklady na jejich zhotovení snížily). Protože však příjmy měšťanů nedosahovaly takových výší, aby si mohli dovolit stavět městské domy či paláce, zůstal biedermeier především stylem užitého umění. Již ve své době byl biedermeier napadán a odsuzován jako idyla hřbitova. Rozvíjel se v době tzv. metternichovského absolutismu, kdy byla většina občanských aktivit potlačena či kontrolována a biedermeier znamenal rovněž únik z veřejného života ke klidu u domácího krbu. Biedermeier se projevil i v umění (velmi se inspiroval právě módním romantismem), zejména v malířství (zobrazovány byly měšťanské pokoje, dvorky a zátiší; oblíbený byl rovněž portrét). Z umělců jsou s biedermeierem spojování např. básníci Annette von Droste-Hülshoff či Eduard Mörike nebo hudební skladatel Franz Schubert. K biedermeierovým dramatikům bývají řazeni Franz Grillparzer a Johann Nepomuk Nestroy. Českým příkladem biedermeieru může být např. literární dílo Magdaleny Dobromily Rettigové, především její kuchařky, či portrétní tvorba Antonína Machka.", "question": "S kterým uměleckým směrem je spojován hudebník Franz Schubert?", "answers": ["biedermeierem"]}
{"title": "Česko", "context": "Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. Roku 1939 bylo území současné České republiky okupováno německou armádou a vznikl loutkový protektorát Čechy a Morava. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název Československá socialistická republika. Ta byla roku 1969 federalizována, přičemž v rámci tohoto procesu vznikla Česká socialistická republika, formálně svrchovaný národní stát, z hlediska mezinárodního práva přímý předchůdce současné České republiky. Tento oficiální název nese český stát od 6. března 1990, kdy bylo po pádu komunistického režimu vypuštěno z názvu slovo \"socialistická\". Československo získalo v roce 1990 nový oficiální název: Česká a Slovenská Federativní Republika. Krátce nato, ke konci roku 1992, však zaniklo a místo něj vznikly dva nové státy, Česko a Slovensko. Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1. ledna 1993, se zánikem federace. Dne 1. ledna 1993 vstoupila v platnost Ústava České republiky, podle jejíž preambule navazuje nový stát na tradice státnosti Československa a bývalých zemí Koruny české. Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznávají všechny státy světa. Do 8. září 2009, kdy byly navázány diplomatické vztahy, nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska. Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o tématech majetkového charakteru (majetkové spory existovaly již mezi Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, nově šlo i o vyvlastnění majetku rodu Lichtenštejnů podle Benešových dekretů). Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná. == Název a státní symboly == Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika; jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje (stejně jako se v ní nevyskytovalo Československo – zeměpisný název nemusí být nutně součástí ústavy), je však součástí oficiální databáze OSN coby jednoslovný název státu. V květnu 2016 vláda oficiálně schválila též překlady zeměpisného názvu Česko do angličtiny (Czechia) a dalších světových jazyků (fr. Tchéquie, šp. Chequia atd.).Část veřejnosti slovo Česko odmítá zejména pro nezvyk – obdobně, jako byl zpočátku odmítán např. i název Československo.", "question": "Kdy se stala Česká republika samostatným státem?", "answers": ["1. ledna 1993"]}
{"title": "Síla", "context": "1 {\\displaystyle \\alpha _{1}} nebo α 2 {\\displaystyle \\alpha _{2}} Pokud požadujeme rozložit do dvou směrů výslednici více sil pracujeme s výslednými složkami vstupních sil do směrů x a y: F x = ∑ i F i cos α i {\\displaystyle F_{x}=\\sum _{i}F_{i}\\cos \\alpha _{i}} F y = ∑ i F i sin α i {\\displaystyle F_{y}=\\sum _{i}F_{i}\\sin \\alpha _{i}} F 1 = F y cos α 2 − F x sin α 2 cos α 1 sin α 2 − sin α 1 cos α 2 {\\displaystyle F_{1}={\\frac {F_{y}\\cos \\alpha _{2}-F_{x}. \\sin \\alpha _{2}}{\\cos \\alpha _{1}\\sin \\alpha _{2}-\\sin \\alpha _{1}\\cos \\alpha _{2}}}} F 2 = F x sin α 1 − F y cos α 1 cos α 1 sin α 2 − sin α 1 cos α 2 {\\displaystyle F_{2}={\\frac {F_{x}\\sin \\alpha _{1}-F_{y}. \\cos \\alpha _{1}}{\\cos \\alpha _{1}\\sin \\alpha _{2}-\\sin \\alpha _{1}\\cos \\alpha _{2}}}} Pokud síly vyjdou záporné mají opačný směr než předpokládaly úhly α 1 {\\displaystyle \\alpha _{1}} nebo α 2 {\\displaystyle \\alpha _{2}} === Rovnováha sil === Rovnováha sil je stav, kdy na těleso působí více sil, ale jejich výslednice je nulová, a výsledný moment sil vzniklý složením všech momentů sil je rovněž nulový, tzn. F = F 1 + F 2 + ⋯ + F n = 0 {\\displaystyle {\\boldsymbol {F}}={\\boldsymbol {F}}_{1}+{\\boldsymbol {F}}_{2}+\\cdots +{\\boldsymbol {F}}_{n}=0} M = M 1", "question": "Jaká je fyzikální značka síly?", "answers": ["F"]}
{"title": "Autotrofie", "context": "Autotrofie (z řec. autos - sám a trophe - výživa) je způsob získávání uhlíku pro tvorbu uhlíkatých skeletů vlastních organických látek u autotrofních organismů (resp. producentů). Tyto organismy získávají uhlík z anorganických látek (zpravidla oxidu uhličitého) a syntetizují si z něj uhlíkaté řetězce, na rozdíl od heterotrofních organismů, které to nedokáží a za zdroj uhlíku mají organické látky vytvořené jinými organismy. Některé organismy kombinují heterotrofní a autotrofní výživu (například masožravé rostliny), ty pak označujeme za mixotrofní. Fotoautotrofní organismy jsou rostliny, řasy a sinice, chemoautotrofní organismy jsou bakterie. Zjednodušeně lze také říci, že autotrofní organismy dokáží přeměnit anorganické látky na organické. Na rozdíl od heterotrofních organismů.", "question": "Co patří mezi chemoautotrofní organismy?", "answers": ["bakterie"]}
{"title": "Vágatunnilin", "context": "Vágatunnilin Vágatunnilin Základní údaje Stát Faerské ostrovy Faerské ostrovy Zeměpisné souřadnice 62°6′24,84″ s. š., 7°4′31,08″ z. d. Provozní délka 4 940 m Výstavba Otevření 2002 Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Vágatunnilin (česky: tunel Vága) je 4940 m dlouhý podmořský silniční tunel na Faerských ostrovech. Prochází pod úžinou Vestmannasund a spojuje ostrovy Streymoy a Vágar. Tunel je prvním podmořským tunelem na Faerských ostrovech a spojuje hlavní město Tórshavn s letištěm Vágar.[1] Historie Zeměměřické práce a geologický průzkum byly zahájeny v roce 1988 a stavba tunelu byla zahájena v roce 1989. K vůli nástupu hospodářské krize byly všechny projekty rozvoje infrastruktury zastaveny, včetně práce na tunelu Vága.[2][3] Pouze pokračovala výstavba nového trajektového přístavu do Sandoy (Gamlaræ). Znovu byly práce zahájeny až 28. října 2000. Tunel byl hrazen soukromým kapitálem, prvním svého druhu na Faerských ostrovech. Investor obdržel koncesi, která zahrnovala práce od projektu, přes výstavbu až po jeho provozování.[1] Tunel byl pro veřejnou dopravu otevřen 10, prosince 2002. V roce 2003 projelo tunelem 359 440 vozidel, v roce 2019 už to bylo 952 300 vozidel, tj. 2 609 aut denně.[2] Uvedením tunelu do provozu byla ukončena lodní doprava přes Vestmannasund mezi Vestmanna a Oyrargjógv, kterou provozovala společnost Strandfaraskip Landsins. Výstavba Tunel byl ražen v čedičovém podloží bez identifikovaných poruchových zón. Obdobné geologické podloží se vyskytuje v Norsku. Proto byly využívány norské zkušeností z výstavby podmořských tunelů, byly použity norské metody a také norské normy. Při výstavbě se kladl důraz na systematické sledování a injektáž prostředí s cílem vytvořit nepropustné podloží. Injektáží se vyplňovaly trhliny a póry a vytvořila hydroizolační vrstva. Ostění tunelu bylo jednovrstvé tvořené pomocí kotev a injektáže. V průběhu výstavby byla věnována velká pozornost přítokům vody.[1] Data Tunel byl ražen jako jednotubusový se dvěma jízdnými pruhy tradiční metodou pomocí trhavin. V tunelu jsou dva jízdní pruhy s nouzovými odstavnými plochami ve vzdálenosti co 500 m pro menší automobily a tři odstavná místa pro velké automobily.", "question": "Je tunel Vágatunnilin prvním podmořským tunelem na Faerských ostrovech?", "answers": ["Tunel je prvním podmořským tunelem na Faerských ostrovech a spojuje hlavní město Tórshavn s letištěm Vágar.[1]"]}
{"title": "Slovenské národní povstání", "context": "Slovenské národní povstání (známé také pod zkratkou SNP, slovensky Slovenské národné povstanie) bylo ozbrojené vystoupení protifašistických sil na území Slovenska v závěru druhé světové války. Hlavními veliteli povstání byli generálové Rudolf Viest a Ján Golian. Centrem povstaleckého území se stala Banská Bystrica. Po jejím obsazení německými silami 27. října 1944 přešla menší část povstalců do partyzánské války, se svými základnami roztroušenými v pohořích středního Slovenska (Nízké Tatry, Velká Fatra, Javorníky, Kremnické vrchy, Slovenské rudohoří aj.). V SNP bojovalo, kromě Slováků, také přibližně 2000 Čechů. Dále v něm bojovali Poláci, Rumuni, Rusíni, Ukrajinci, Francouzi, Bulhaři, Jugoslávci a další. Významnou podporu povstání znamenalo působení vojáků letecky dopravených na povstalecké území; šlo zejména o vojáky a partyzány ze SSSR. Povstání bylo podporováno i leteckými dodávkami materiálu, hlavně ze SSSR, v menší míře i od západních spojenců. == Situace na Slovensku před SNP == Od jara 1944 vedly skupiny politiků na Slovensku úvahy o dalším osudu země. Postupně nabýval vrchu názor, že není možné pasivně čekat na konec války (o úspěchu nacistů si už nedělal nikdo iluze) a že je třeba připravit akci, která by nejen napomohla postupu Rudé armády, ale likvidovala i ostudné spojení Slovenské republiky s nacisty a tím se pokusila rehabilitovat slovenský národ. Povstání iniciovala ilegální Slovenská národní rada, ve které měla velký vliv komunistická strana Slovenska. Vojenský převrat měl vypuknout, až se přiblíží Rudá armáda, posléze měli vojáci dvou pěších divizí bránících linii na východním Slovensku navázat styk se sovětskými vojsky a umožnit jim přechod přes komplikovaný terén Karpat, přinejmenším na střední Slovensko. Sovětská vojska by tak vpadla do týlu německých vojsk ve východních Karpatech, čímž by výrazně narušila ústupové plány 1.tankové armády. Území Slovenska by se tím výrazně ušetřilo před hrůzami války. == Benešova koncepce přípravy SNP == Obnovu československého státu začala exilová Benešova vláda připravovat již v létě 1942. Předběžná jednání se západními spojenci o vojenskou pomoc Slovenskému povstání začaly koncem roku 1942. Jednání však uvízla na mrtvém bodě. Britové odmítli vyčlenit síly čs. letectva pro připravovanou akci a proto se v květnu 1943 Beneš obrátil pro pomoc k USA. Žádal o přepravu vojenského materiálu a osob před vypuknutím povstání, stejně jako přepravu 1000 čs. vojáků na povstalecké území a podpůrný zásah výsadkářů a amerického letectva.", "question": "Pod jakou zkratkou je známé Slovenské národní povstání?", "answers": ["SNP"]}
{"title": "John George Kemeny", "context": "John George Kemeny vlastním jménem Kemény János György (31. května 1926, Budapešť – 26. prosince 1992, New Hampshire) byl maďarsko-americký matematik židovského původu, spoluautor programovacího jazyka BASIC. Podílel se rovněž na vývoji americké atomové bomby. == Život == János Kemény utekl spolu se svou rodinou z Budapešti v roce 1940 kvůli sílícímu postavení fašistického Německa v Střední evropě. Střední školu ukončil už v New Yorku (George Washington High School in New York City), později studoval na Princetonské univerzitě matematiku a filozofii. Studium musel kvůli druhé světové válce na rok přerušit. Vojenskou službu vykonával v Los Alamos, kde pracoval na Projektu Manhattan, tedy vývoji jaderné zbraně. Zde poznal Richarda Feynmana, který byl jeho nadřízeným. Největší dojem na něj však udělal John von Neumann. Po návratu na Princeton ukončil studium v roce 1947 a v roce 1949 získal doktorát z logiky. Doktorandské studium vykonával pod dohledem Alonzo Churche, na krátkou dobu se stal také matematickým asistentem Alberta Einsteina. Jako 27letý přijal úkol vytvořit katedru matematiky na Darthmouthské vysoké škole, v letech 1971 až 1980 byl jí rektorem.", "question": "Kterého původu byl John George Kemeny?", "answers": ["židovského"]}
{"title": "Athény", "context": "V následujících obdobích se mnoho Řeků většinou ze středního Řecka a poloostrova Peloponés stěhovalo do Athén za lepším životem a z Athén se stalo milionové velkoměsto evropského významu. Po rozpadu SSSR se sem přistěhovalo i mnoho etnických Řeků z bývalých sovětských zemí. Mnoho imigrantů z Albánie a Polska. Mnoho Řeků dnes žije v Athénách pouze v zimě a na léto se vracejí do oblastí Řecka z kterých pocházejí. Architektura města Athény je stejně kosmopolitním jako Athény samotné. Je možné zde obdivovat zachovalé původní starořecké památky, památky na dobu římského impéria, byzantské svatyně a stejně tak zde můžete sledovat vývoj moderní řecké architektury. Mnoho důležitých budov postavených převážně na konci 19. století bylo navrženo jako kopie antických staveb. Náměstí a parky obohacují sochy řeckých bohů, filozofů, hrdinů bojů za samostatnost Řecka. Většina těchto soch je v antickém stylu. Typickou architekturou athénského 21. století je Olympijský stadión. Zajímavými jsou i jednoduché domky běžných obyvatel postavené v posledních desetiletích. V Athénách jezdí všechny druhy hromadné městské dopravy, tramvaje, trolejbusy, autobusy i metro. Athénské metro bylo dokončeno až v roce 2000, denně přepraví okolo půl milionu lidi.", "question": "Jakého města je Akropolis dominantou?", "answers": ["Athén"]}
{"title": "Portugalsko", "context": "Portugalsko (portugalsky: Portugal), oficiálně Portugalská republika (portugalsky: República Portuguesa) je evropský stát nacházející se na samém jihozápadním cípu světadílu, v západní části Pyrenejského poloostrova. Jediným jeho pevninským sousedem je Španělsko, západní a jižní břehy země omývají vody Atlantského oceánu. Portugalsku dále náleží souostroví Azory a Madeira. Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 př. n. l. Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V 9. století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Minho a Douro. Z názvu Portugalsko bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě původní osady Cale, tedy Porta. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Portugalska. Asi nejslavnějším gastronomickým produktem z Portugalska je portské víno, dolihované víno z vinic v údolích podél řeky Douro v severní části Portugalska. Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Kelti, Řekové, Kartáginci, Římané i Arabové pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa. Raní řečtí mořeplavci nazvali toto území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní obyvatelé uctívali hady. Po nich dorazili k břehům Portugalska Féničané - kolem roku 1104 př. n. l. a zanechali rovněž četné stopy na místní kultuře. Po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Kelti ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem. V roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili.", "question": "Náleží Portugalsku souostroví Azory a Madeira?", "answers": ["Portugalsku dále náleží souostroví Azory a Madeira."]}
{"title": "Ukrajinská hřivna", "context": "10, 25, 50 kopějek, 1, 2, 5 a 10 hřiven Bankovky 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500, 1000 hřiven Ukrajinská hřivna (ukrajinsky г, hryvňa; [ˈ̯nʲ]IPA, ₴) je zákonným platidlem východoevropského státu Ukrajina. Její ISO 4217 kód je UAH. Jedna hřivna je tvořena 100 kopijkami (ukrajinsky к / kopijka). Název hřivna měla už měna Kyjevské Rusi v 11. století. Měnový kurz Ukrajinská hřivna se delší dobu držela okolo 1,50 Kč za 1 UAH, z 5. na 6. února 2015 zaznamenala rychlý propad. Ze dne na den ztratila vůči koruně 32,23 %, a tím se dostala na úroveň 0,98 Kč za 1 UAH a má stále klesající tendenci. 5. června 2018 byla na úrovni 0,84 Kč za 1 UAH a ekonomové očekávají že bude i nadále klesat. . (Dokladem křehkosti měny je to, že ukrajinská státní pošta neudává svoje mezinárodní tarify v hřivnách, nýbrž v amerických dolarech, tato cena pak je u přepážek přepočítávána na hřivny podle aktuálního kurzu.)[2] Novodobá hřivna Novodobá hřivna se do oběhu dostala 2. září 1996, kdy nahradila předešlou měnu – ukrajinský karbovanec („kupon“) – která byla dočasnou měnou v období přechodu ze sovětského rublu na ukrajinskou hřivnu (1992–1996).", "question": "Jaký je mezinárodní kód ukrajinské hřivny?", "answers": ["UAH"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Skotsko (skotsky a anglicky Scotland, skotskou gaelštinou Alba) je jednou ze čtyř zemí konstituční monarchie Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, která se nachází v severní části ostrova Velká Británie. Jedinou suchozemskou hranici má s Anglií, na východě je Skotsko ohraničeno Severním mořem, na severu a západě Atlantským oceánem a na jihozápadě Severním průlivem a Irským mořem. Mimo pevninu se Skotsko rozkládá na více než 790 ostrovech, z nichž největší jsou Orkneje, Shetlandy a Hebridy. Hlavním a druhým největším městem Skotska je Edinburgh, který je jedním z největších evropských finančních center. V 18. století bylo město centrem skotského osvícenství, díky kterému se Skotsko stalo jedním z obchodních, intelektuálních a průmyslových motorů Evropy. Největším skotským městem je Glasgow, které kdysi bylo jednou z předních světových průmyslových metropolí a v současné době je součástí velké glasgowské konurbace dominující Lowlands. Ve Skotsku žije 5 144 200 obyvatel, z nichž většinu (88 %) tvoří Skotové. Úředními jazyky jsou angličtina, skotština a skotská gaelština. Skotské království bylo nezávislé až do 1. dubna 1707, kdy vytvořilo unii s Anglickým královstvím (v pouze personální unii s Anglickým královstvím bylo od roku 1603), čímž vzniklo Království Velké Británie.", "question": "Rozkládá se Skotsko také na ostrovech?", "answers": ["Mimo pevninu se Skotsko rozkládá na více než 790 ostrovech, z nichž největší jsou Orkneje, Shetlandy a Hebridy."]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Nejmladší jednotka Amazonian byla pojmenována dle Amazonis Planitia. Pro období Amazonianu je charakteristická nízký počet nových impaktních kráterů a pozůstatky po projevech ledovců a výrazné sopečné činnosti například v oblasti Tharsis. Marsovská historie (V miliónech let) Podrobnější informace naleznete v článku Atmosféra Marsu. Mars má dnes velmi řídkou atmosféru, která není schopná zadržovat tepelnou výměnu mezi povrchem a okolním prostorem, což má za následek velké teplotní rozdíly během dne a noci. Tlak na povrchu se pohybuje mezi 600 až 1000 Pa, což je přibližně 100 až 150krát méně než na povrchu Země či jako přibližně ve 30 km nad jejím povrchem. Podobně jako na Zemi ale dochází ke změnám v atmosféře v závislosti na sezónních výkyvech, jak se planeta přibližuje a oddaluje od Slunce. V zimě přibližně 25 % atmosférického oxidu uhličitého zmrzne na pólech, zatímco v létě opět sublimuje a vrátí se do atmosféry. Atmosféra je tvořena převážně z oxidu uhličitého (95,32 %), dále obsahuje: dusík (2,7 %), argon (1,6 %), kyslík (0,13 %), oxid uhelnatý (0,07 %) a vodní páry (0,03 %), která vzniká sublimací z polárních čepiček.", "question": "Proč dochází na Marsu k velkým teplotním rozdílům ve dne a v noci?", "answers": ["řídkou atmosféru"]}
{"title": "New York", "context": "Sedm z deseti největších světových reklamních agentur sídlí v New Yorku. Tři ze čtyř největších hudebních labelů sídlí v New Yorku. V New Yorku se točí třetina amerických nezávislých filmů. Více než 200 novin a 350 časopisů má ve městě své sídlo a knižní nakladatelství zaměstnávají přes 25 000 lidí. Dvoje ze tří celostátně vydávaných novin mají redakci v New Yorku a to The New York Times a The Wall Street Journal. Mezi nejvýznamnější bulvární deníky vydávané ve městě patří The New York Daily News a The New York Post založený v roce 1801 Alexandrem Hamiltonem. Mnoho místních novin je zaměřeno na etnické menšiny, okolo 270 časopisů a novin vychází ve více než 40 jazycích. El Diario La Prensa je nejprodávanější a nejstarší newyorský španělsky psaný deník. The New York Amsterdam News sídlící v Harlemu je populární v černošské komunitě. The Village Voice jsou nejpopulárnější alternativní noviny. New York je centrem televizní tvorby, neboť zde sídlí čtyři největší americké stanice, ABC, CBS, FOX a NBC. Sídlí zde také mnoho stanic kabelové televize jako HBO, MTV, Fox News a Comedy Central. V roce 2005 bylo v New Yorku natáčeno přes 100 televizních pořadů. V New Yorku sídlí mnoho nekomerčních médií. Nejstarší nekomerční stanicí ve Spojených státech je Manhattan Neighborhood Network založená v roce 1971. WNET je největší místní nekomerční stanice a primární poskytovatel obsahu celostátní PBS. Nekomerční WNYC, které do roku 1997 vlastnilo město, je nejposlouchanějším rádiem ve Spojených státech. Město provozuje televizní stanici nyctv, která vyprodukovala několik pořadů o místní kultuře a politice oceněných cenou Emmy. New York má své zástupce ve čtyřech největších amerických sportovních ligách, přičemž všechny ligy mají své sídlo ve městě. New York je jedním z mála amerických měst, kde je baseball populárnější než americký fotbal. V rámci Světové série se zde odehrálo čtrnáct duelů mezi newyorskými týmy, přičemž těmto duelům se přezdívá Subway Series.", "question": "Kdo založil bulvární deník The New York Post?", "answers": ["Alexandrem Hamiltonem"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna vedla k vytvoření několika novátorských alb, která získala kapele celosvětový věhlas. Jedná se o koncepční alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977) a rockovou operu The Wall (1979). V roce 1985 ohlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové vedeni Gilmourem v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Pink Floyd poté vydali další dvě studiové desky a dosáhli obrovského komerčního úspěchu. Aktivní činnost ukončili v roce 1995. Na charitativním koncertu Live 8 v Londýně se 2. července 2005 uskutečnilo jednorázové vystoupení Pink Floyd, poprvé po 24 letech i s Rogerem Watersem. Syd Barrett zemřel v roce 2006, klávesista Richard Wright o dva roky později. Po dvacetileté odmlce od desky The Division Bell (1994) vydali Pink Floyd v roce 2014 nové studiové album The Endless River. Pink Floyd vznikli z kapely, která se utvořila v roce 1963 a ve které se vystřídalo více hudebníků. Tato amatérská skupina postupně nesla několik názvů: Sigma 6, The Abdabs, The Screaming Abdabs a Spectrum Five.", "question": "Ovlivnila skupina Pink Floyd skupinu Dream Theater?", "answers": ["Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater."]}
{"title": "Jihlava", "context": "Původ názvu řeky však není jasný. Mohli ji pojmenovat Langobardi, kteří žili u jejího soutoku s Dyjí, jako Igulaha (ježový potok). Pojmenování však může pocházet i ze slovanských jazyků, kde slovo \"jehla\" označovalo ostré kamení v říčním korytu. Související informace naleznete také v článku Dějiny Jihlavy. První zmínka o osadě jménem Jihlava pochází z roku 1233, kdy olomoucký biskup Robert potvrdil převod zboží (kde figuroval i název Gyglaua – Jihlava) řádu německých rytířů do vlastnictví želivského kláštera. V roce 1234 vyměnil markrabě Přemysl a královna Konstancie s klášterem Porta Coeli v Předklášteří mimo jiné i statek Jihlava s okolními vesnicemi a mýtem za jiný majetek. Po roce 1240 se Jihlava vrátila zpět do držby Václava I. a brzy poté (někdy mezi lety 1240–1243) bylo založeno horní město. Do nového města přicházelo pravděpodobně množství lidí, ochotných se účastnit na těžbě a zpracování stříbra. Už k roku 1249 se zmiňují mince ražené v Jihlavě, jisté ovšem není, zda zde už tak brzy fungovala mincovna. Již před rokem 1253 vznikla i zakládající listina Jihlavy, která město charakterizovala i z právního hlediska, dodnes se však nedochovala. V roce 1270 Jihlava obdržela od Přemysla Otakara II. stavební řád, který vtiskl historické části města pravidelný půdorys, pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed. Jihlava, ač založena za Václava I., tak nese výrazné znaky měst, které Přemysl Otakar II. přímo založil. Město navíc se stavebním řádem získalo od Otakara privilegium, které měšťanům umožnilo, že si mohli sami regulovat zástavbu ve vnitřních částech města. Pravděpodobně v tomto roce také došlo ke stavbě opevnění s parkánem a příkopem (i když se v listině mluví o znovuvýstavbě zřícených věží, což by nasvědčovalo, že nějaké opevnění existovalo již i dříve). Jihlavu si Přemysl Otakar II. obzvláště hýčkal kvůli výrazné těžbě stříbra, která od 70. let 13. století zaznamenala velký nárůst. V roce 1272 poskytl král – v souvislosti s těžbou stříbra – jihlavským měšťanům svolení k prospektorské činnosti inter Yglauiam et Vst. Jen těžko se dá dnes říci, jaké výnosy měl král ze zdejší těžby. Údajně mu patřila osmina - zvaná urbura – z každé těžby. Nicméně těžba stříbra, zejména na Jihlavsku, ale nejen, byla spojována s údajně famózním Otakarovým bohatstvím. Jak uvádí Josef Žemlička ve své knize Přemysl Otakar II., král na rozhraní věků, z mozaiky dochovaných střípků vědění se dá stěží sestavit jasně čitelný obraz.", "question": "Ve kterém roce obdržela Jihlava od Přemysla Otakara II. stavební řád?", "answers": ["1270"]}
{"title": "Dysnomia (měsíc)", "context": "Astronomové po objevu satelit pozorovali nejen Keckovými dalekohledy, ale též za pomoci Hubbleova vesmírného dalekohledu, a svá pozorování obíhajícího tělesa využili jak k odhadu charakteristik jeho oběžné dráhy, tak také k výpočtu hmotnosti Eris (1,67×1022 kg, asi 1,27krát více než Pluto). Dysmonia se kolem Eris pohybuje po kruhové oběžné dráze o poloměru 37 350 ± 140 km. Astronomové nalezli satelity na oběžných dráhách třech ze čtyř nejjasnějších transneptunických těles. U méně jasných členů této oblasti však zatím byly satelity nalezeny jen v 10 % případů. Důvodem tohoto nepoměru by mohly být kolize mezi velkými tělesy, které bývaly v dávné minulosti poměrně časté. Srážky těles o průměru přesahujícím 1000 km vedly k vymrštění velkého objemu materiálu, který se následně shlukl v měsíc. Jde o stejný mechanismus, jakým pravděpodobně v rané historii sluneční soustavy vznikl i Měsíc obíhající Zemi. Michael Brown, objevitel měsíce, vybral jméno Dysnomia z několika důvodů. Podle obecně přijatého zvyku se měsíce pojmenovávají po méně významných bozích spojených s bohy, jejichž jméno nese mateřské těleso, přičemž řecká bohyně Dysnomia je mýtickou dcerou bohyně Eris, po níž byla pojmenována trpasličí planeta, kolem níž měsíc obíhá. Michael Brown se však vyjádřil, že název má i další skryté významy. Řecký výraz \"dysnomia\" (Δ), do češtiny překládaný jako \"anarchie\", lze vykládat jako nedostatek řádu, tj. anglicky \"lawlessness\". Původní neoficiální přezdívka mateřského tělesa Eris byla \"Xena\" po známé seriálové bojovnici, a nové jméno má být současně poctou pro americkou herečku Lucy Lawlessovou, která její postavu ztvárnila. Brown rovněž poznamenal, že svou roli hrál i fakt, že jméno Dysnomia začíná stejným písmenem, jako křestní jméno jeho ženy Diane (podobně jako první písmena Pluta odpovídají iniciálám Pervicala Lowella, zakladatele observatoře, kde pracoval její objevitel Clyde Tombaugh, či jako první písmena Charona odpovídají začátku křestního jména Charlene, jména manželky jeho objevitele Jamese Christyho). V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dysnomia (moon) na anglické Wikipedii.", "question": "Podle které seriálové bojovnici byl původně nazvaný plutoid Eris?", "answers": ["Xena"]}
{"title": "Phoenix", "context": "Phoenix (výslovnost [ˈ] IPA) je hlavní město státu Arizona na jihozápadě Spojených států amerických. Jedná se zároveň i o největší město Arizony a sídlo okresu Maricopa County. Město bylo založeno 25. února 1881 a v jazycích indiánů bylo nazvané Hoozdo (doslova horoucí místo) (dle kmene Navajo) a Fiinigis (dle kmene Apačů). Phoenix je pátým největším městem USA. Rozkládá se na 1230,5 km2 a žije zde 1 512 986 obyvatel (k roku 2006). Metropolitní oblast Phoenixu je 13. největší v USA, dle odhadů z roku 2006 zde žilo 4 039 182 obyvatel. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 1 445 632 obyvatel. 65,9% Bílí Američané 6,5% Afroameričané 2,2% Američtí indiáni 3,2% Asijští Američané 0,2% Pacifičtí ostrované 18,5% Jiná rasa 3,6% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 40,8% populace. Podle sčítání z roku 2000 bylo ve městě 1 321 045 obyvatel, 865 834 domácností a 407 450 rodin. Hustota zalidnění byla 1 074/km2. Již okolo roku 700 se v místě dnešního Phoenixu nacházela sídla indiánů kmene Hohokam. Indiáni zde v průběhu vybudovali přes 200 kilometrů zavlažovacích kanálů, díky kterým se stala úrodnou. Část trasy těchto kanálů byla v moderní době použita při budování Arizona Canalu, Central Arizona Project Canalu a the Hayden-Rhodesova akvaduktu. Předpokládá se, že někdy mezi lety 1300 až 1450 vedla dlouhá období sucha, střídaná rozsáhlými záplavami k zániku civilizace Hohokamů. K největšímu rozvoji města dochází v období od poloviny druhé světové války do současnosti. Zatímco v roce 1930 měl Phoenix 48 118 obyvatel, v roce 1950 zde žilo 106 818 lidí a podle sčítání z roku 1960 již více než čtyřnásobek - 439 170 obyvatel. Velký vliv na přírůstek obyvatel mělo také vytvoření letecké základy Luke Air Force Base v průběhu druhé světové války, která je v současnosti domovem největšího stíhacího křídla USAF a především vytvoření mnoha pracovních příležitostí při příchodu firem jako Honeywell (letectví), Intel (elektronika), Phelps Dodge Corporation (těžba minerálů). Na přelomu 20. a 21. století dochází také k masivnímu rozvoji okolních měst aglomerace a přírůstku populace hlavně v severní a západní části. Podnebí ve Phoenixu je aridního suchého typu - Phoenix má nejvyšší průměrnou maximální roční teplotu ze všech velkých měst v USA a jednu z největších průměrných letních teplot - překonávají ho pouze některá města v Perském zálivu. Teplota překračuje 100 °F (38 °C) v průměru více než 89 dní v roce.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Arizona na jihozápadě Spojených států amerických?", "answers": ["Phoenix"]}
{"title": "GoHands", "context": "GoHands je japonské animační studio založené v roce 2008 bývalými zaměstnanci studia Satelight. Princess Lover! (2009) Čeburaška arere? (2009) Seitokai jakuindomo (2010) K (2012) Coppelion (2013) Seitokai jakuindomo* (2014) K: Return of Kings (2015) Hand Shakers (2017) K: Seven Stories (? ) Seitokai jakuindomo (2011) Asa made džugjó ču! (2012) Mardock Scramble: The First Compression (2010) Mardock Scramble: The Second Combustion (2011) Mardock Scramble: The Third Exhaust (2012) K: Missing Kings (2014)", "question": "Kdy bylo založeno animační studio GoHands?", "answers": ["v roce 2008"]}
{"title": "Jan Bosco", "context": "Svatý Jan Bosco, resp. Don Bosco (někdy česky psán jako Bosko), vlastním jménem Giovanni Melchiorre Bosco, (15./16. srpen 1815, Castelnuovo d'Asti, dnes Castelnuovo Don Bosco, Itálie - 31. leden 1888, Turín) byl italský katolický kněz, světec, vychovatel, zakladatel a první hlava Salesiánů Dona Bosca. V roce 1989 byl Janem Pavlem II. prohlášen za Otce a učitele mládeže. Podle oficiálního záznamu v matrice se Jan Bosco narodil 16. srpna 1815 v Becchi, jednom z kantonů Morialda, které bylo jednou z místních částí Castelnuova d'Asti (dnes Castelnuovo Don Bosco). On a jeho matka však vždy tvrdili, že se narodil 15. srpna - tedy v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Boscův otec František a matka Markéta byli rolníci. Bosco měl ještě dva starší bratry - Antonína, kterého měl jeho otec z prvního manželství, a Josefa. Otec však v roce 1817 zemřel a Bosca tak vychovávala jen matka. Smrt otce byla pro rodinu velkou tragédií, neboť v tu dobu navíc sucho zničilo úrodu a byl velký problém se uživit. Když mu bylo devět let, chtěla ho matka poslat do školy, ale nejstarší bratr Antonín protestoval, protože ho bylo potřeba na poli. Nakonec Bosco školu navštěvoval v zimě a v létě chodil pracovat. V té době měl svůj první mystický zážitek - sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muž zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se objevila i matka toho muže, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili mu, že musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. Aby zaujal chlapce z okolí, naučil se Bosco různá akrobatická čísla a pořádal pro chlapce představení. Než však představení začalo, vyzval je ke společné modlitbě a zpěvu písní. Poté zopakoval kázání, které slyšel na mši svaté, a které si díky své výborné paměti slovo od slova pamatoval. Bosco se jednou účastnil programu misionářů v Buttiglieře. Při návratu domů se s ním dal do řeči kněz Don Calosso. Měl pochybnosti o tom, zda si Bosco z kázání něco zapamatoval.", "question": "Ve kterém roce byl svatý Jan Bosco prohlášen za Otce a učitele mládeže?", "answers": ["1989"]}
{"title": "451 stupňů Fahrenheita", "context": "anglický Žánr román, science fiction Ocenění Cena Hugo za nejlepší román (1954)Prometheus Award (1984)NPR Top 100 Science Fiction and Fantasy Books Vydavatel Ballantine Books Datum vydání 1953 Česky vydáno 1957 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. 451 stupňů Fahrenheita (anglicky: Fahrenheit 451) je jeden z nejznámějších románů spisovatele Raye Bradburyho, popisuje antiutopickou vizi budoucnosti, ve které vítězí technokratická a povrchní kultura masových médií nad přemýšlivou společností uznávající hodnotu knih. Lidé v této společnosti se již o sebe vzájemně nezajímají a dokonce ztratili schopnost myslet, namísto toho utíkají do svého virtuálního světa hedonického vzrušení. Příběh byl jako krátká povídka otištěn nejprve v časopise Galaxy Science Fiction v únoru 1951. Do češtiny román přeložili Jarmila Emmerová a Josef Škvorecký. Příběh PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Děj knihy se odehrává ve velice hektické budoucnosti. Doba je charakterizována neustálým spěchem, většinou za zábavou; lidé nemají čas ani chuť číst knihy a starat se o něco jiného než o vlastní potěšení. Zájem o literaturu postupně upadá a knihy jsou posléze oficiálně zakázány a ničeny. Hlavním hrdinou je požárník Guy Montag. Požárníci však v této době nejsou těmi, jež požáry hasí. Domy se vyrábějí z ohnivzdorných materiálů a požárníci už nemají co na práci, začínají dělat pravý opak své původní práce.", "question": "V jakém roce byla vydána povídka předznamenávající vydání románu 451 stupňů Fahrenheita?", "answers": ["1951"]}
{"title": "Death metal", "context": "Ale toho roku se také objevila skladba \"Death Metal\" na albu \"Power from Hell\" od anglických thrasherů Onslaught. Také demo kapely Death se nazývalo \"Death by Metal\". Druhá teorie tvrdí, že žánr byl pojmenován podle průkopníků tohoto stylu, Death. Říká se, že jejich strohý název se ujal jako jméno pro nový metalový žánr. Třetí teorie se objevila roku 2003, když Quorthon, zesnulý zakladatel blackmetalové skupiny Bathory, v rozhovoru s britským novinářem vyhlásil, že on vymyslel pojem \"death metal\" už v roce 1984, i když jeho kapela nikdy k death metalu nepatřila. Death metal se vyvinul z thrash metalu. Thrash metal je žánr extrémů: rychlá tempa, hlučnost, nestálost, řev (screaming) a nepředvídatelné struktury skladeb. Thrash-metalové kapely experimentovaly s novými technikami a nápady, aby posunuly žánr dál od komerčního rocku. Nejextrémnější thrash-metalové kapely vytvořily proto death-metalový zvuk tím, že hrály ještě rychlejší, tvrdší a temnější thrash. Okolo roku 1983 se začaly formovat agresivní americké kapely jako floridští Death, kalifornští Possessed a chicagští Master. Ze jmenovaných kapel jako první vydali ukázku \"raného death metalu\" Possessed, a to album \"Seven Churches\" (1985), dál také Švýcaři Messiah (album \"Hymn to Abramelin – 1986) a Kanaďané Slaughter (Strappado – 1986); v roce 1987 potom Death vydali \"Scream Bloody Gore\" a Necrophagia \"Season of the Dead\".", "question": "Je zakladatel blackmetalové skupiny Bathory mrtvý?", "answers": ["Třetí teorie se objevila roku 2003, když Quorthon, zesnulý zakladatel blackmetalové skupiny Bathory, v rozhovoru s britským novinářem vyhlásil, že on vymyslel pojem \"death metal\" už v roce 1984, i když jeho kapela nikdy k death metalu nepatřila."]}
{"title": "Edith Rooseveltová", "context": "Během rusko-japonské války sloužila jako prostředník, neboť anglický velvyslanec v Rusku jí posílal v soukromých dopisem popis aktuálního dění, kdyby to vyšlo najevo, stalo by se velké diplomatické faux pas. Edith Rooseveltová zavedla pravidelné schůzky s ženami členů kabinetu. Tento tzv. první pár (tj. First couple) vnesl do Bílého domu jistou aristokratickou eleganci. V roce 1909 se stala první prezidentskou manželkou, která večer před uvedením nového prezidenta Williama Tafta do funkce pozvala jeho ženu na večeři a prohlídku Bílého domu. Po smrti manžela v roce 1918 cestovala po Evropě a Asii se svým synem Kermitem. Byla proti volebnímu právu žen a zasazovala se o ukončení kandidatury muže její neteře Franklina Roosevelta, protože odmítala státní intervence. V prosinci 1948 zemřela na srdeční chorobu.[3] Příbuzenstvo Její syn Theodore Roosevelt, Jr. se stal americkým generálem pozemních sil Armády USA, který se v roce 1944 v hodnosti brigádního generála ve funkci zástupce velitele divize osobně zúčastnil 1. dne spojeneckého vylodění v Normandii. Reference 1 2 3 4 Kindred Britain.↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.↑ GASSERT, Philipp.", "question": "Na jakou chorobu zemřela Edith Rooseveltová?", "answers": ["srdeční"]}
{"title": "Židovská kuchyně", "context": "Mnohdy tato pravidla nezasahují jen do jídla samotného a jeho přípravy, nýbrž i do jeho podávání (kupříkladu času podání či používání různého typu nádobí), či třeba do práce řezníků, jelikož židovská kuchyně má i svá vlastní pravidla pro usmrcení zvířat. Z židovské kuchyně též pochází slovo košer znamenající v původním významu čistý/povolený a odkazující tedy na rozlišení potravin podle rituální čistoty. Židovská kuchyně nemá všeobecně uznávané národní jídlo. Je to tím, že židovská komunita je rozptýlena po celém světě. V Izraeli se za tradiční jídlo považují smažené a kořeně kuličky z mleté cizrny - falafel. Prodávají se celá desetiletí pouličními prodejci po celé zemi. Populární je také mezze v humus-in-pita. Pověstné jsou také izraelské snídaně, které jsou považovány za „příspěvek židovského státu ke světové kuchyni“. Náboženská pravidla Ze zvěře je absolutně zakázáno konzumovat vepřové a koňské maso, úhoře a jesetera (druh ryby) a krev jakéhokoli zvířete. Velmi přísně se také dodržuje pravidlo oddělování jídel masitých od jídel obsahujících mléko („Neuvaříš kůzle v mléce jeho matky“). Při zpracování navzájem dle pravidel neslučitelných potravin se používají různé sady nádobí, skleničky, příbory ale i třeba různé utěrky. Zachovávají se rovněž určité stanovené odstupy při konzumaci takto různých typů jídel. Například po konzumaci byť jen minimálního množství masa je po dobu 6 hodin zapovězeno pít mléka a jíst cokoli mléčného či mléko obsahujícího. Po mléčném jídle naopak není povoleno celou hodinu konzumovat hovězí maso. Zvířata musí řezník usmrcovat vždy jedním řezem, který přetne krční tepnu.Maca - nekvašený chléb podávaný ve dnech svátku Pesach. Nejčastější jídla Polévky Kuřecí polévka je základem židovské kuchyně. Klasická kuřecí polévka se připravuje jako vývar z kuřecího masa, cibule, mrkve, celere, kopru a petržele. Složitější kuřecí polévka je sephardim s orzo nebo rýží, také polévka ashkenazim s nudlemi. Obzvláště populární je polévka kubba připravená z bulguru nebo čočková polévka s masem a koriandrem. Polévka harira je kořeněná polévka z jehněčího nebo kuřecího masa. v Jeruzalémě se často podává polévka z bílých fazolí v rajčatové omáčce. Ryby Tilapie, Tilapia Zilli - ryba svatého Petra Izrael je přímořský stát a čerstvé ryby jsou zde snadno dostupné.", "question": "Jaké maso je zakázáno v židovské kuchyni konzumovat?", "answers": ["vepřové"]}
{"title": "Česká národní banka", "context": "ČNB vede účty (ne běžné) a poskytuje služby platebního styku zejména státu a bankám. ČNB poskytuje bankovní služby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizačním složkám státu, příspěvkovým organizacím zřízeným organizačními složkami státu, státním fondům a Národnímu fondu, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, územním samosprávným celkům (obcím, krajům) a dobrovolným svazkům obcí, veřejným výzkumným institucím, veřejným vysokým školám, zdravotním pojišťovnám a svazům zdravotních pojišťoven. Dále vede účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry. Banka je politicky nezávislá (její nezávislost garantuje Ústava, zákon o ČNB a postavení bankovní rady); zodpovídá se dvakrát ročně Poslanecké sněmovně. Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je sedmičlenná Bankovní rada. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, dva viceguvernéři a další čtyři členové bankovní rady. Členy bankovní rady na dobu 6 let jmenuje prezident republiky (bez nutnosti kontrasignace nebo souhlasu jiného ústavního orgánu), který je také může odvolat. Odvoláni však mohou být jen pokud přestanou splňovat zákonné podmínky výkonu funkce nebo pokud se dopustí vážného pochybení. Odvolání na rozdíl od jmenování členů bankovní rady probíhá v režimu čl. 62 Ústavy, prezident republiky tedy k platnosti svého rozhodnutí potřebuje spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.", "question": "Kolik členů má bankovní rada České národní banky?", "answers": ["sedmičlenná"]}
{"title": "Tico Torres", "context": "Hector Samuel Juan \"Tico\" Torres (* 7. října 1953 New York, USA) je americký bubeník skupiny Bon Jovi. Narodil se 7. října 1953 v New Yorku a vyrůstal v New Jersey. Jeho rodiče, Emma a Hector se přistěhovali z Kuby v roce 1948. 1984 - Bon Jovi 1985 - 7800° Fahrenheit 1986 - Slippery When Wet 1988 - New Jersey 1992 - Keep The Faith 1994 - Crossroad - The Best of Bon Jovi 1995. - These Days 2000 - Crush 2001 - One Wild Night Live 1985-2001 2002 - Bounce 2003 - This Left Feels Right 2004 - 100,000,000 Bon Jovi Fans Can't Be Wrong... 2005 - Have A Nice Day 2007 - Lost Highway 2009 - The Circle 2010 - Greatest Hits 1991 - Strangers in This Town", "question": "Kdo je bubeník skupiny Bon Jovi?", "answers": ["Hector Samuel Juan \"Tico\" Torres"]}
{"title": "Magnetar", "context": "Magnetar Vyrenderovaný koncept magnetaru se zvýrazněnými siločarami supersilného magnetického pole. Magnetar je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem. Rozpad nestabilní kůry doprovází mohutné emise vysokoenergetického elektromagnetického záření, především rentgenového a gama záření. Teoreticky tyto objekty předpověděli Robert Duncan a Christopher Thompson v roce 1992. Během následujícího desetiletí byla magnetarová hypotéza široce akceptována jako možné fyzikální vysvětlení pozorovaných objektů jako jsou SGR (Soft gamma repeater – zdroj opakovaných záblesků měkkého gamma záření) a AXP (Anomalous X-Ray Pulsar – nepravidelný zábleskový zdroj rentgenového záření). První magnetar detekovala v roce 1998 Chryssa Kouveliotou z Marshallova kosmického letového centra v NASA. Vývoj magnetaru Když se supernova zhroutí do neutronové hvězdy, síla jejího magnetického pole dramaticky vzroste. Duncan a Thompson vypočítali, že magnetické pole neutronové hvězdy, běžně dosahující ohromných 108 T, může za jistých okolností narůst ještě více, na více než 1011 T. Takovou vysoce magnetickou neutronovou hvězdu nazýváme magnetar. Ve vnějších vrstvách magnetaru, které se skládají z plazmatu těžkých prvků (většinou železa), může tlak vzrůst natolik, že to vede k „hvězdotřesení.“ Energie těchto seismických vibrací je extrémně vysoká a má za následek záblesk rentgenového a gama záření (gama záblesk).", "question": "Jak silným magnetickým polem se vyznačuje magnetar?", "answers": ["extrémně silným"]}
{"title": "Münzova vila", "context": "Münzova vila, nazývaná též vila Münz, je funkcionalistická stavba v Brně ve čtvrti Pisárky, dílo architekta Ernsta Wiesnera, který projektoval i vedlejší vilu Stiassni. Projekt rodinné vily ředitele České banky Union a perského honorárního konzula Eduarda Münze vypracoval v roce 1924 architekt Ernst Wiesner. Stavba domu byla dokončena v roce 1926. Jde o první z řady Wiesnerových projektů funkcionalistických rodinných domů a vil. Stavba se světlou fasádou, tvořená třemi různými horizontálními tělesy uspořádanými do půdorysu ve tvaru písmene L, s velkými obdélníkovými okny a dveřmi, se nachází v horní části zahrady ve svahu. Původní stavba zahrnovala rovněž výrazné štíhlé vysoké komíny svědčící o vlivu holandského neoplasticismu. Münzova vila byla po roce 1948 znárodněna a později poškozena necitlivými úpravami, takže není zahrnuta na seznamu památek. Během 70. a 80. let 20. století v ní mělo sídlo generální ředitelství Zemědělských staveb. V 90. letech byla vrácena původním dědicům, později se stala majetkem akciové společnosti Equity Investment (v jejím čele stojí Igor Fait, který se finančně podílel i na rekonstrukci kavárny Era a provozuje Zemanovu kavárnu). Ta ji v roce 2012 začala rekonstruovat, z vily ale zbyly jen obvodové zdi a kvůli narušené statice a nově zjištěné skutečnosti, že budova nemá základy, mohla být z bezpečnostních důvodů zbořena. Nakonec byla větší část vily skutečně zbořena a místo ní postavena replika. Z původní stavby zbyly jen jednotlivé prvky jako pásové okno nebo garážová vrata.", "question": "Ve které čtvrti Brna se nachází Münzova vila?", "answers": ["Pisárky"]}
{"title": "Kajagum", "context": "Kajagum Sanjo kajagum Hráčka na dvanácti strunný sanjo kajagum Kajagum (korejsky: 가) je tradiční korejský strunný hudební nástroj patřící mezi citery. Má dvanáct strun, ale existují také verze s 21 a více strunami. Vyvinul se z čínského gužengu. Je příbuzný dalším tradičním asijským nástrojům jako jsou japonské koto, mongolská jatga či vietnamský dantranh. Historie Podle Samguk Sagi (삼,三) (1145), kroniky Tří království Koreje, vymyslel kajagum v 6. století král Gasil z kmenového svazu Kaja, když si prohlížel staré čínské hudební nástroje. Nařídil hudebníkovi jménem Wu Ruk, aby složil hudbu, která by šla na kajagum zahrát. Wu Ruk pak nástroj dále rozvíjel. Popis Existují dva základní typy kajagumu: Typ beobgeum kajagum je 160cm dlouhý, 30cm široký a má 10cm na výšku. Tělo je vyrobeno z jednoho kusu paulovnie do něhož je vydlabaná rezonanční komora. Typ sanjo kajagum je okolo 142cm dlouhý, 23cm široký a na výšku má 10cm. Rezonanční deska je vytvořená z paulovnie, ale boky a zadní část je vyrobena z tvrdšího dřeva jako je kaštan nebo ořech. [1] Všechny tradiční kajagumy používají hedvábné struny, od konce 20. století však někteří hudebníci začali používat struny nylonové.", "question": "Mezi které nástroje se řadí kajagum?", "answers": ["strunný"]}
{"title": "Grand Prix Maďarska", "context": "Grand Prix Maďarska (maďarsky: Formula 1 Nagydíj, anglicky: Hungarian Grand Prix) je jedním ze závodů mistrovství světa vozů Formule 1, pořádané Mezinárodní automobilovou federací. Tradičním místem je trať Hungaroring nedaleko hlavního města Budapešti. == Vítězové Grand Prix Maďarska == === Opakovaná vítězství (jezdci) === Tučně jsou označeni jezdci, kteří se v aktuální sezóně účastní šampionátu Formule 1. === Opakovaná vítězství (týmy) === Tučně jsou označeny týmy, které se v aktuální sezóně účastní šampionátu Formule 1. === Vítězové v jednotlivých letech === == Odkazy == === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Grand Prix Maďarska ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Nachází se závodní trať Hungaroring nedaleko Budapešti?", "answers": ["Tradičním místem je trať Hungaroring nedaleko hlavního města Budapešti."]}
{"title": "Triglavský národní park", "context": "je rozdělen do tří oblastí (I. ochranná oblast: 314,87 km²; II. ochranná oblast: 324,12 km²; III. ochranná oblast: 200,82 km²).[2] Jen ve druhé a třetí ochranné oblasti je povolena těžba dřeva a lov zvěře; v první ochranné oblasti je lov možný pouze ve zvláštních případech.[3] Odkazy Reference 1 2 3 4 PISKERNIK, Angela. Zgodovina prizadevanj za ustanovitev Triglavskega narodnega parka. Varstvo narave: revija za teorijo in prakso varstva naravne dediščine. 1962, čís. I., s. 19. Dostupné online. (slovinsky) 1 2 3 4 5 6 7 Triglavski narodni park (TNP) [online]. C2012 [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. (slovinsky) 1 2 3 4 5 NĚMCOVÁ, Lenka. Setkání se Slovinskou inspekcí životního prostředí: Praha 14. 10. 2011: Zpráva ze zahraniční služební cesty [online]. 2011-10-19 [cit. 2012-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-26. ↑ Zakon o Triglavskem narodnem parku. In Uradni list RS, št. 52/2010 z dne 30. 6. 2010. 2010, [cit. 2012–08–02]. Dostupné online. (slovinsky) ↑ UNESCO. Biosphere Reserve Information: Slovenia: Julian Alps [online]. 2005-05-02 [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. (anglicky) Související články Triglav Bohinjské jezero Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Triglavský národní park na Wikimedia Commons (slovinsky) (anglicky) (německy) Triglavski narodni park Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Příroda | Slovinsko Autoritní data: AUT: ge1083499 | GND: 4948843-0 | VIAF: 315526935", "question": "Jak se jmenuje jediný národní park ve Slovinsku?", "answers": ["Triglavský národní park"]}
{"title": "Vodka", "context": "Vodka je druh alkoholického nápoje obsahující obvykle 35–70 % alkoholu (nejčastější je 40%). Vodka je většinou čiré barvy, výrazně alkoholické chuti. Pojmenování pochází buď ze slovanského slova pro vodu, nebo od в (rozpustit léčivo v alkoholu jako destilát), nebo ze středověkého nápoje aqua vitae. Většinou se konzumuje čistá (zpravidla chlazená). Často je také používáná v koktejlech (například Screwdriver, Yorsh, Bloody Mary, Sex on the Beach či Long Island Iced Tea). Vodka se tradičně vyrábí z obilí, ale základní surovinou mohou být i brambory, cukrová řepa, vinná réva či rýže. Výrobní postup má několik fází, mezi které patří kvašení, destilace, filtrace a ředění. Vodka z bramborového nebo řepného lihu se obvykle dochucuje kapsaicinem (paprikovým výtažkem), cukrem a kuchyňskou solí. Kromě čisté vodky existuje řada ochucených vodek, které bývají jemnější. Mezi nejčastější příchutě patří jablko, broskev, švestka, višeň nebo meloun. == Známé značky == Absolut (Švédsko) Amundsen vodka (Česko) Beluga vodka (Rusko) Belvedere vodka (Polsko) Berentzen (Německo) Bismarck vodka (Rakousko) Bols vodka (Nizozemsko) Boris vodka (Česko) Božkov vodka (Česko) Cîroc (Francie) Danzka vodka (Dánsko) Finlandia (Finsko) Goral vodka (Slovensko) Gorbatschow (Německo) Grasovka Vodka (Polsko/Ukrajina) Grey Goose vodka (Francie) Hanácká vodka (Česko) Chingis (Mongolsko) Chopin vodka (Polsko) Jelzin (Francie) Kalašnikov vodka (Rusko) Koskenkorva Vodka (Finsko) Level vodka (Švédsko) Moskovskaya osobaya vodka (Rusko) Nemiroff (Ukrajina) Pražská vodka (Česko) Puschkin (Německo) Russian Standard vodka (Rusko) Skyy vodka (USA) Smirnoff Red, Blue, Black (Rusko/USA/Francie) Sobieski wódka (Polsko) Soplica wódka (Polsko) St. Nicolaus vodka (Slovensko) Starogardzka wódka (Polsko) Stock Plzeň vodka (Česko) Stolichnaya vodka (Rusko) Ultimat vodka (Polsko) Villa Lobos vodka (Mexiko) Vodka 42 Blended (Česko) Vodka Velikopol (Slovensko) Vodka.pl (Polsko) Wyborowa wódka (Polsko) Xellent vodka (Švýcarsko) Żubrówka wódka (Polsko) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu vodka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo vodka ve Wikislovníku", "question": "Jaké je procento alkoholu ve vodce?", "answers": ["35–70"]}
{"title": "Sejm", "context": "Sejm Polské republiky (zkráceně Sejm) je dolní komora Parlamentu Polské republiky. Zasedá v něm 460 poslanců, předseda se nazývá maršálek Sejmu (marszałek Sejmu) a od posledních voleb jím je Marek Kuchciński (PiS). Volební období je čtyřleté, společné pro obě komory a případné zkrácení platí i pro Senátu. Zároveň je příležitostně částí Národního shromáždění PR, společného zasedání obou komor Parlamentu (Sejmu a Senátu), kterému předsedá maršálek Sejmu a jeho zástupcem je maršálek Senátu. Související informace naleznete také v článku Polské parlamentní volby 2015. Výsledky voleb do Sejmu byly:", "question": "Jak se nazývá předseda polského parlamentu?", "answers": ["maršálek Sejmu"]}
{"title": "Olympus Mons", "context": "Olympus Mons (latinsky Hora Olymp) je nejvyšší známá hora sluneční soustavy, která se nachází na povrchu Marsu v severozápadní části oblasti Tharsis. Jedná se o klasickou štítovou sopku, která má na vrcholku několikanásobnou kalderu. Činí se svojí výškou 27 km nad nulovou nadmořskou výškou Marsu (zhruba 21 km nad gravitačním povrchem Marsu) a je přibližně třikrát vyšší než nejvýše položená hora na Zemi Mount Everest a dvakrát vyšší než nejvyšší sopka Země Mauna Kea (počítáno od báze sopky na dně oceánské kůry). Její základna zabírá plochu odpovídající přibližně území Francie. Hora byla astronomům známa již na konci 19. století, ještě před lety kosmických sond, na základě pozorování rozdílného albeda (míry odrazivosti světla) povrchu. Tento albedový útvar dostal pojmenování Nix Olympica (\"Olympský sníh\") a byl všeobecně považován za pohoří či horu. Definitivní potvrzení přinesl ale až věk kosmických výprav k planetě. Olympus Mons je součástí většího komplexu Tharsis, ve kterém se nachází několik dalších vysokých sopek, se kterými tvoří řetězec vzniklý během sopečných erupcí v historii Marsu. Jsou jimi Arsia Mons, Pavonis Mons a Ascraeus Mons, které se nacházejí v jižním až jihovýchodním směru od hory. == Jméno == Název pochází od bájné hory Olymp, na které měli sídlit řečtí bohové. Starší název pro sopku byl Nix Olympica, což se dá volně přeložit do češtiny jako Sněhy Olympu, jelikož se při prvotních pozorováních zdál bělavý. Později byla sněhobílá barva vysvětlena pozorovanými mračny z oxidu uhličitého a vody. == Popis == Základna kužele má průměr 624 km, což odpovídá přibližně rozloze Francie, přičemž průměr kaldery (jícnu sopky) je zhruba 85 km. Výška sopky dosahuje 27 km (88 600 stop), či 25 km (podle použité střední hodnoty povrchu Marsu). Velikost Olympu může být porovnávána s velikostí největší pozemské sopky Mauna Kea nacházející se v Havajském souostroví, které je vysoká pouze 10 km a její průměr je 120 km, takže je 2,5 × nižší.", "question": "Jak se jmenuje největší známá hora ve sluneční soustavě?", "answers": ["Olympus Mons"]}
{"title": "Houby", "context": "Houby (Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. Je známo kolem 70 000 druhů hub. V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů. V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou je glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy. Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie. Houby se zřejmě vyvinuly z jednoduchých vodních organizmů s bičíkatými sporami; předci hub tedy mohli vypadat podobně jako chytridiomycety. Ztráta bičíku nastala buď jednou, nebo vícekrát. Vznik hub se zřejmě odehrál v pozdních starohorách, v době před 900-570 miliony let. V prvohorách došlo k nárůstu rozmanitosti a v pennsylvanu (karbon, před 320-286 miliony lety) se podle fosilních nálezů již vyskytovaly všechny hlavní skupiny hub, jak je známé ze současnosti. Houby jsou jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě přítomny chloroplasty, proto si nejsou schopny vytvářet organické látky. Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa), které se může rozlišit v podhoubí (mycelium) a v plodnici. Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym. Související informace naleznete také v článcích Hyfa a Podhoubí. Tělo hub není členěno na jednotlivé orgány a proto se nazývá stélka. Ta je složena z propletených houbových vláken (hyfa), která vytváří podhoubí. U mnohých hub vyrůstá z podhoubí plodnice. Související informace naleznete také v článku Plodnice. Plodnice je nadzemní \"orgán\" houby, jehož hlavním úkolem je rozmnožování. Obsahuje totiž (zejména na spodní straně) výtrusy. Rouško je výtrusorodá vrstva s velkým množstvím kyjovitých výtrusnic s výtrusy. Bývá na spodní ploše klobouku na lupenech nebo v rourkách. Houby s lupeny naspodu klobouku se nazývají lupenaté (např. bedla, muchomůrka, pečárka, ryzec). Někdy mívají i pochvu a plachetku. Houby s rourkami jsou označovány jako rourkaté (např. hřiby, křemenáč, kozák, klouzek). Pokud budeme houby dělit dle způsobu, jakým získávají živiny, dostáváme dvě základní skupiny hub - saprofytické (hniložijné) a parazitické (příživné).", "question": "Před kolika miliony let se odehrál vznik hub?", "answers": ["900-570"]}
{"title": "Omiš", "context": "Omiš je město v Chorvatsku, ve Splitsko-dalmatské župě. V roce 2004 zde žilo 15 800 obyvatel a město patří dlouhodobě mezi oblíbené turistické cíle střední části dalmatského pobřeží. Omiš leží necelých 30 km jihovýchodně od Splitu při ústí řeky Cetiny do Jaderského moře. Její hluboký a turisticky atraktivní kaňon rozděluje hřebeny pohoří Mosor a Omišské Dináry, které se vypínají nad městem, na kterých můžeme navštívit i pevnost Starigrad, ke které je sice těžký přístup, ale výhled určitě stojí za to. Omiš byl ve starověku osídlen ilyrskými kmeny a později Římany, ve středověku se stal opěrným bodem neretvanských pirátů, kteří byli obávanými protivníky v oblasti Jaderského moře. V 15. a 16. století probíhaly v okolí Omiše vojenské střety mezi Benátskou republikou a Osmanskou říší. Jejich výsledkem bylo potvrzení benátské nadvlády nad Omišem. V roce 1797 se stal Omiš, podobně jako celé Chorvatsko, součástí rakouského císařství. Na rozvoj města měla v minulosti vliv těsně sousedící Poljičská republika, kterou zrušil až Napoleon roku 1807, podobně jako dal povel pro zánik Benátské republiky v roce 1797 a Dubrovnické republiky roku 1808. Patronem města Omiš se stal svatý Jan Nepomucký (Sveti Ivan Nepomuk). Svatý Jan Nepomucký se narodil okolo roku 1345 v dnešním Nepomuku. Studoval na univerzitě v Praze, působil jako notář arcibiskupské soudní kanceláře, farář, byl vysvěcen na kněze, studoval práva na univerzitě v Padově a nakonec se stal generálním vikářem pražské arcidiecéze. Za vlády Václava IV. byl pro svůj odpor k nátlaku vládnoucí moci mučen a posléze utopen ve Vltavě. Stalo se tak 20. března 1393. Za svatého ho prohlásili 9. března 1729. Jeho památka je připomínána 16. května v evropských zemích a v dalších světových zemích. Město v tento den tradičně pořádá Den města Omiš. Po celý týden se slaví a koncertuje. Na jeho počest se vypravují i různá procesí. V poměrně malém přístavním městě se nachází množství zajímavých měšťanských domů a paláců z různých stavebních období. Kostel sv. Michala z roku 1629 je na hlavní ulici staré části města. Nad kostelem je poslední zachovalá část městského opevnění Peovica. V nadmořské výšce 311 m pak trosky pevnosti Stari grad (nazývané také jako Fortica).", "question": "Jaké město leží při ústí řeky Cetiny?", "answers": ["Omiš"]}
{"title": "Kolečkové brusle", "context": "Kolečkové brusle jsou brusle oblékané na nohu, které mají místo nožů kolečka. Příbuzným sportovním načiním jsou kolečkové lyže. První patentované kolečkové brusle byly představeny v roce 1760. Vynalezl je belgičan John Joseph Merlin, jednalo se o typ inline bruslí, ale zprvu tyto brusle nebyly populární. V roce 1863 byly Jamesem Plimptonem vynalezeny tzv. \"rocking\" brusle. Byly vylepšenými kolečkovými bruslemi a umožnily lepší změny směru. Tyto brusle již umožnily lepší zatáčení a projíždění okolo překážek a začaly se dostávat mezi lidi. V roce 1937 vznikla Asociace obsluhujících umělá kluziště, nyní se jmenuje Asociace kolečkového bruslení. Asociace prosazuje zájmy kolečkových bruslařů a nabízí hodiny pro veřejnost, zaměřují se i na šíření kolečkové bruslení mezi veřejnost. Nynějším prezidentem je Joe Champa a jeho zástupcem je Bobby Braun. Asociace sídlí ve městě Indianapolis. Posléze, kolečkové bruslení se vyvinulo ze sportu sloužícího k trávení volného času v soutěžní sport, prvním olympijským sportem se stal hokej na kolečkových bruslích, poprvé byl na olympijských hrách v roce 1992. Dalšími sporty jsou rychlobruslení, krasobruslení a roller derby. Jedním z příkladů kolečkových bruslí v zábavním průmyslu je videoklip Madonny, ve kterém Madonna a další sportovci bruslí na kolečkových bruslích. Další, nedávný příklad je videoklip k písni A Public Affair Jessicy Simpson, v tomto videoklipu hrají Jessica Simpson, Christina Applegate, Eva Longoria, Christina Milian, Andy Dick a Ryan Seacrest.", "question": "Jak se jmenuje belgičan, který vynalezl první patentované kolečkové brusle?", "answers": ["John Joseph Merlin"]}
{"title": "Třída Aratù", "context": "Třída Aratù Třída Aratù Aratù (M 15)Obecné informace Uživatelé Brazilské námořnictvo Typ minolovka Lodě 6 Osud aktivní (2021) Technické údaje Výtlak 230 t (standardní)280 t (plný) Délka 47,2 m Šířka 7,16 m Ponor 2,1 m Pohon 4 diesely, 2 cykloidní šrouby Rychlost 24 uzlů Dosah 710 nám. mil při 20 uzlech Posádka 32 Výzbroj 1× 40mm kanón Bofors Radar ZW-06 Třída Aratù je třída minolovek brazilského námořnictva. Jde o derivát německých pobřežních minolovek třídy Schütze. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě jsou od roku 1971. K roku 2018 zůstávaly ve službě čtyři jednotky této třídy.[1] Stavba Celkem šest jendotek této třídy postavila západoněmecké loděnice Abeking & Rasmussen v Lemwerderu. Do služby byly přijaty v letech 1971–1975.[1] Jednotky třídy Aratù: JménoSpuštěnaVstup do službyStatus Aratù (M 15)19705. května 1971Aktivní. Anhatomirim (M 16)197030. listopadu 1971Roku 2016 převedena do rezervy. Atalaia (M 17)197113. prosince 1972Aktivní. Araçatuba (M 18)197113. prosince 1972Aktivní. Abrolhos (M 19)197416. dubna 1975Roku 2015 převedena do rezervy. Albardã (M 20)197421. července 1975Aktivní. Konstrukce Atalaia (M 17) Plavidla mají dřevěný trup. Nesou navigační radar ZW-06 (později nahrazen radarem Furuno 1831). Výzbroj tvoří jeden 40mm kanón Bofors na přídi. Pohonný systém tvoří čtyři diesely Maybach o výkonu 4500 hp, pohánějící dva cykloidní šrouby Escher-Wyss. Nejvyšší rychlost dosahuje 24 uzlů. Dosah je 710 námořních mil při 20 uzlech.[1] Odkazy Reference 1 2 3 ARATU minesweepers (1971-1975) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Aratù na Wikimedia Commons Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:", "question": "Kolik minolovek třídy Aratù je stále ve službě?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Jeskyně", "context": "První je tzv. englaciální (ledovcový) tunel, kterým protékají podledovcové potoky odtávající vody. Ačkoliv jsou tyto tunely v ledu, mají mnoho znaků společných s vápencovými dutinami. Může však v nich docházet k velmi rychlým změnám následkem pohybů ledovce. Druhým typem jsou jeskyně ve vysokých horských oblastech, v nichž teplota vzduchu jen výjimečně stoupne nad bod mrazu. Voda prosakující během léta z povrchu a stékající po stěnách jeskyně tvoří rampouchy, často značně veliké, nebo se připojuje k podzemním ledovým masám. == Život == Přestože v jeskyních panuje po celý rok tma a průměrné teploty se většinou celoročně pohybují kolem 10 °C (výjimečně v ledových jeskyních nepřekročí 0 °C), tak existují formy života, které se na takové prostředí adaptovaly. Nejznámější z nich jsou netopýři, kteří jeskyně využívají hlavně k přezimování. Dále jsou to různé druhy ryb a obojživelníků z nichž nejznámější jsou Macarát jeskynní a Mločík studňový či různé druhy jeskynních raků jako např. Niphargus tatrensis[zdroj? ] nebo Orconectes australis. Hojní jsou i zástupci z hmyzí říše kteří jsou zastoupeni zejména různými pavoukovci nebo jeskynními brouky (např. Leptodirus hochenwartii). Z rostlin se v jeskyních vyskytují převážně různé druhy jednoduchých mechů a lišejníků. Kromě nich se zde vyskytují jednobuněčné organismy jako bakterie nebo sinice. Živočichové přizpůsobení pro život v jeskyních se nazývají troglobyti. Po delším pobytu v podzemí většina z nich ztratila oči i zbarvení. V některých uzavřených jeskyních komplexech se vyvinuly rozdílné atmosférické podmínky, na které se zde žijící organismy adaptovaly a nyní jsou na nich existenčně závislé. Jeskyně se staly prvními stálými příbytky lidí v dávných dobách, kteří v nich hledali útočiště před okolním světem. Jeskyně se staly jejich příbytky a místy, kde se rozvíjela umělecká tvorba. Do dnešních dnů se nám zachovaly vyobrazená zvířata a denní činnosti na nástěnných malbách. == Známé jeskyně == === Významné jeskyně v ČR === Amatérská jeskyně (Nová Amatérská jeskyně, Jeskyně 13C, Nová Rasovna, Piková dáma, Punkevní jeskyně, Sloupsko-šošůvské jeskyně, Spirálka, Stará Amatérská jeskyně a Výtok Punkvy, spolu s propastí Macochou) 35 000 m", "question": "Můžou se v jeskyních vyskytovat mechy?", "answers": ["Z rostlin se v jeskyních vyskytují převážně různé druhy jednoduchých mechů a lišejníků."]}
{"title": "Berlín", "context": "Berlín (německy Berlin) je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města)Berlín patří k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie. Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 % celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nachází i lesní porosty (17,9 % celkové plochy). Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů). Vzdálenost Berlín-Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut. Související informace naleznete také v článcích Dějiny Berlína a Rozdělení Berlína. První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše. Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci.", "question": "Kolik km od hranic s Polskem leží Berlín?", "answers": ["70"]}
{"title": "Daphnis (měsíc)", "context": "Daphnis je vnitřní měsíc planety Saturn, též pojmenovaný Saturn XXXV. Střední vzdálenost od planety činí 136 504 kilometrů. Rozměry tělesa jsou 6 – 8 kilometrů v průměru. Je pojmenovaný po Dafnisovi, synovi boha Herma z řecké mytologie. Objeven byl roku 6. května 2005 vědeckým týmem sondy Cassini a obdržel prozatímní označení S/2005 S 1. Jeden oběh kolem planety trvá měsíci 0,5940 dne a doba rotace kolem vlastní osy není známa. Obrázky, zvuky či videa k tématu Daphnis ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká je střední vzdálenost v kilometrech měsíce Daphnis od planety Saturn?", "answers": ["Střední vzdálenost od planety činí 136 504 kilometrů."]}
{"title": "Antoni Gaudí", "context": "Antoni Gaudí Antoni Gaudí Antoni Gaudí (15. března 1878) Narození 25. června 1852 Riudoms Úmrtí 10. června 1926 (ve věku 73 let) Barcelona Příčina úmrtí střet s tramvají Místo pohřbení Chrám Sagrada Família v Barceloně Alma mater Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Barcelona (1873–1876)Escola de la Llotja Povolání architekt, designér a kreslič Významná díla Casa Milà FamíliaBellesguardCasa El CaprichoPark Güell… více na Wikidatech Podpis multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech Seznam děl v databázi Národní knihovny Některá data mohou pocházet z datové položky. Antoni Gaudí i Cornet (25. června 1852 Reus u Tarragony – 10. června 1926 Barcelona) byl katalánský architekt, představitel katalánského modernismu. Valná většina Gaudího staveb se nachází v hlavním městě Katalánska, v Barceloně. Mezi jeho nejznámější díla patří chrám Sagrada Familia. Tvorba Gaudího návrhy jsou charakteristické jedinečnou osobitostí a důrazem na detail: velice často do svých plánů zahrnoval propracované mozaiky, vitráže, keramiku nebo tesařské a kovářské výrobky. Zároveň zavedl i nové techniky zpracování těchto materiálů, jako například metodu trencadís, tvorbu barevných mozaik z keramických střepů. Antoni Gaudí byl součástí katalánského modernistického hnutí, které dosahovalo největšího vlivu na přelomu 19. a 20. století, v mnohém však klasické modernistické tendence přesahoval. Jeho styl byl inspirován přírodními tvary a orientálními technikami. Své složité návrhy málokdy kreslil na papír, mnohem raději tvořil propracované trojrozměrné modely staveb, jejich částí a složité výzdoby. Pro jeho tvorbu jsou typické parabolické oblouky a dokonalá konstrukční řešení ve spojení s originální uměleckou imaginací. Gaudí vynikal rovněž jako designer interiérů. Většinu svých budov zdobil osobně, od nábytku až po nejmenší detaily. Jeho architektonická tvorba prošla zhruba třemi vývojovými stupni [1] orientální styl – inspirovaný maurskými památkami ve Španělsku a uměním Středního a Dálného východu. Na výzdobu používal keramické dlaždice s květy a listy, sloupy z cihel, maurské oblouky a věže. Patří sem např. Casa Vicens nebo Casa El Capricho. gotické období – vycházel ze středověkého gotického umění, ale s osobitým konstrukčním řešením založeným na znalosti fraktální geometrie. Funkci opěrných oblouků převzaly rozvětvené nakloněné pilíře. Je reprezentováno hlavně díly mimo Barcelonu, např. nerealizovaný projekt katolické mise v Tangeru, budovy v Astorze a Leónu. naturalisticko-secesní styl – zdokonalil svůj osobní styl inspirovaný organickými tvary přírody a nápaditou ornamentální výzdobou, strukturálním bohatstvím tvarů a objemů.", "question": "Kdo projektoval chrám Sagrada Familia?", "answers": ["Antoni Gaudí"]}
{"title": "Elektroencefalografie", "context": "V případě přístroje EEG mají největší vliv na generaci šumu jeho vstupní obvody. Protože je šum součástek signálem náhodným, nelze jeho vliv odstranit. •Elektrostatické potenciály – Jejich příčinou je nejčastěji špatný kontakt elektrody s měřeným subjektem, drift parametrů zesilovače v přístroji, nebo změny parametrů elektrod (např. polarizace) . Může se také vyskytnout v důsledku jakéhokoli pohybu elektrostaticky nabitých materiálů v blízkosti přístroje nebo měřeného subjektu. Artefakty biologické •Artefakty srdeční aktivity – Na záznam se transponuje signál s kmitočtem srdečních stahů. Amplituda signálu bývá nízká, tvar signálu ale může připomínat tzv. „hrot“ , který bývá jedním z faktorů naznačujících např. epilepsii. Proto je někdy současně s EEG záznamem pořizován i záznam EKG k určení těchto falešných signálů. •Artefakty vyvolané pohybem očí – Oční bulva svým uspořádáním vytváří elektrický dipól, který při svém pohybu generuje do elektrod signál poměrně vysoké amplitudy. Vzhledem k umístění oka jsou těmito artefakty nejvíce zatíženy elektrody nad přední (frontální) částí lebky. Tyto signály lze ze záznamu odstranit, podobně jako EKG artefakty, současným záznamem a následným odečtením. Očními biopotenciály se zabývá samostatná disciplína – elektrookulografie (EOG). Ze záznamu (elektrookulogramu) je možné vypozorovat např. poruchy zraku či dyslexii. Využívá se ho také k rozpoznání jednotlivých fází spánku. •Artefakty vyvolané svalovou aktivitou – Jejich příčinou je elektrické pole, generované při kontrakci svalu. Je nejčastěji se vyskytujícím artefaktem v EEG záznamu vůbec. Nejvýznamnější podíl na vzniku artefaktu mají obličejové svaly, zejména svaly čelistí , svaly okolo očí a jazyk.", "question": "Jak se zkráceně píše elektroencefalografie, tedy metoda záznamu časové změny elektrického potenciálu způsobeného mozkovou aktivitou?", "answers": ["EEG"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Náznak změny se objevil koncem 50. let; lehce společensky kritické filmy Tři přání (1958, režie Ján Kadár a Elmar Klos), Zde jsou lvi (1958, režie Václav Krška), Škola otců (1957, Ladislav Helge) a Zářijové noci (1956, režie Vojtěch Jasný) byly zkritizovány na I. festivalu československého filmu v Banské Bystrici a následně staženy z distribuce. Podrobnější informace naleznete v článku Česká nová vlna. V letech 1968–1970 odešla v reakci na okupaci Československa vojsky pěti armád Varšavské smlouvy v roce 1968 do zahraničí řada významných režisérů. Vlast tak opustili Ivan Passer, Vojtěch Jasný, Jana Boková, Václav Reischl, Otakar Votoček, Bernard Šafařík, Jan Němec a další. Odmlčet se musel Pavel Juráček, na několik let i Jiří Menzel a Věra Chytilová. Miloš Forman odešel do Spojených států již v roce 1967, na základě smlouvy americké společnosti Paramount s českou institucí Filmexport. Mezi lety 1970 a 1989 tento exodus spolu s cenzurou způsobily úbytek filmů obsahujících uměleckou autorskou výpověď, česká kinematografie přestala získávat pozitivní ohlasy ze zahraničí; za celou dobu se dočkala pouze jedné nominace na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, a to za Menzelův film Vesničko má středisková (1985). Dominujícími žánry byly lidové komedie a detektivky. Výjimkou byla například filmová pohádka Tři oříšky pro Popelku, ta se do dneška každoročně vysílá na Vánoce v několika evropských zemích, například v Německu, Švýcarsku, Španělsku, Švédsku a Norsku. V prvních letech po sametové revoluci došlo k postupné privatizaci filmového průmyslu. Prvním filmem vyrobeným mimo státní monopol byl Tankový prapor (1991, režie Vít Olmer), který produkovala společnost Bontonfilm. Byla plně odstraněna státní cenzura, filmaři se zato nově museli vyrovnávat s tržním prostředím. Ve filmech se začal objevovat product placement. Na přelomu století se objevují první filmy natočené videokamerou, mimo jiné Láska shora (2002, režie Petr Marek). KLIMEŠ, Ivan: Kinematografie a stát v českých zemích 1895-1945. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2016. 576 s. ISBN 978-80-7308-641-1 kinematografie dějiny filmu Filmový přehled Webový portál Národního filmového archivu o české kinematografii Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká kinematografie ve Wikimedia Commons", "question": "Který film byl jako první natočen soukromou společností po roce 1989?", "answers": ["Tankový prapor"]}
{"title": "Vyměřený čas", "context": "Ta poté volá svému otci z telefonní budky, přičemž si všimne Raymonda, který se chystá přepadnout Willa a omylem ho postřelí. Will a Sylvie se rozhodnou, že se spojí a začnou přepadat Weisovy banky s časem. Přebývající časové kapsle rozdávají chudým. Po té, co je nabídnuta odměna 10 let za jejich dopadení, je vystopuje Fortisův gang do jejich hotelového apartmá. Will vyzve Fortise k časovému duelu, při kterém Fortisovi dojde čas a zbytek jeho gangu Will zastřelí. Nicméně si dvoje uvědomí, že nemůže ukrást dost času na to, aby zásadním způsobem změnili systém, protože New Greenwich jednoduše zvýší ceny, aby vykompenzovali čas, který občané mají navíc. Páru se podaří vykrást Weisův osobní trezor a obdrží kapsli s jedním milionem let. Raymond je pronásleduje zpět do Daytonu, ale přijíždí už pozdě na to, aby jim překazil rozdělení ukradeného času chudým. Poté je znovu pronásleduje až na okraj města, kde jim odhalí, že také pochází z Daytonu. Poté si uvědomí, že si zapomněl vybrat svůj denní příděl času a umírá. Willovi a Sylvii zbývá jen něco málo přes minutu, a tak se rozeběhnou k Raymondovu hlídkovému autu. Will doběhne první, vezme si Raymondův denní příděl času a běží Sylvii naproti ve scéně připomínající smrt jeho matky. Na rozdíl od Rachel se mu ale Sylvii, které zbývá jen pár vteřin, zachránit podaří. Zprávy v televizi ukazují postupné zavírání Daytonských továren, jejichž zaměstnanci mají najednou dost času, a tak se hromadně stěhují do New Greenwich. Will a Sylvie dále vykrádají banky, čímž se snaží zhroutit systém, zatímco bohatí se snaží se vyrovnat s náhlým nárůstem obyvatel v jejich zóně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku В (ф, 2011) na ruské Wikipedii. Recenze filmu v časopise Sedmá generace. 2013, č. 1.", "question": "V jakém roce byl natočen film Vyměřený čas?", "answers": ["2011"]}
{"title": "Srbská vlajka", "context": "Vlajka Srbska je složená z tradičních slovanských barev, kterou tvoří trikolóra bílé, modré a červené. Pořadí pruhů může být interpretováno jako obrácená zástava Ruska; k tomu se hned váží dva příběhy o vzniku vlajky. V době prvního srbského povstání byla vybrána delegace, která putovala pro pomoc do Ruska. Podle první verze Rusové poskytli Srbům pomoc a ti jim za to chtěli projevit náklonnost tím, že budou bojovat pod ruskou vlajkou. Při návratu do Srbska však zapomněli přinést ruskou vlajku, zapomněli uspořádání pruhů a začalo se tak používat pořadí barev s bílou dole. Druhá verze říká, že Rusové neposkytli pomoc a tak se zklamaní Srbové vrátili domů, kde jako symbol opovržení ruskou zástavou ji začali používat obrácenou. Ve Spojených státech amerických bývají například vyvěšovány vlajky obráceně těmi, kdož vyjadřují nesouhlas se zemí, či její vládou. Srbskou námořní válečnou vlajku používají srbské ozbrojené síly na říční tocích. == Galerie == == Historické vlajky Srbska == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Srbska na slovenské Wikipedii. === Související články === Státní znak Srbska Srbská hymna Státní symboly Srbska Dějiny Srbska === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Srbská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká trikolóra tvoří vlajku Srbska?", "answers": ["bílé, modré a červené"]}
{"title": "Ucho", "context": "Ucho je sluchový orgán obratlovců. Jeho základními částmi jsou vnější, střední a vnitřní ucho. Ucho mladého člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 – 20 000 hertzů, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50 – 8 000 Hz. Nejcitlivější je na frekvenci mezi 2–4 kHz. Frekvence lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz. Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv. echolokace. Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku. Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch. Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm. Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu. Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven. Podrobnější informace naleznete v článku Střední ucho. Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes).", "question": "Co je echolace?", "answers": ["pomocí zvuku orientuje"]}
{"title": "Eurozóna", "context": "Eurozóna, oficiálně nazývaná euro oblast, je území Evropské unie, na kterém se užívá společná evropská měna euro. Jejími členy jsou tedy státy, jež vstoupily do třetí fáze Evropské měnové unie (EMU) a tím euro na svém území zavedly. 1. ledna 1999: 11 zemí Evropské unie (Belgie, Finsko, Francie. , Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko) vstoupilo do třetí fáze EMU; euro zavedeno v bezhotovostní podobě; Evropská centrální banka začala provádět jednotnou měnovou politiku pro země eurozóny 1. ledna 2001: Řecko se zapojilo do třetí fáze EMU 1. ledna 2002: euro zavedeno v hotovostní podobě - do oběhu dány euromince a eurobankovky 1. ledna 2007: Slovinsko se zapojilo do třetí fáze EMU 1. ledna. 2008: Kypr a Malta se zapojily do třetí fáze EMU 1. ledna 2009: Slovensko se zapojilo do třetí fáze EMU 1. ledna 2011: Estonsko se zapojilo do třetí fáze EMU 1. ledna 2014: Lotyšsko se zapojilo. do třetí fáze EMU 1. ledna 2015: Litva se zapojila do třetí fáze EMU Členy eurozóny je 19 zemí Evropské unie: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Kromě eurozóny na evropském kontinentu je euro oficiální platidlo v tzv. \"nejvzdálenějších regionech EU\" (k datu 1. ledna 2014 Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Réunion, Mayotte, Svatý Martin, Azory, Madeira a Kanárské ostrovy). V těchto oblastech žije přibližně 4 500 000 lidí. Členské státy Evropské unie jsou zavázány vstoupit do eurozóny. Z této povinnosti jsou vyvázány pouze Spojené království a Dánsko, které mají vyjednané výjimky (takzvaný opt-out), a Švédsko, které si nevstoupením do ERM II zařídilo de facto opt-out. Zbylých šest států Evropské unie prozatím euro jako svou měnu nezavedlo.", "question": "Kolik zemí je členem Eurozóny?", "answers": ["19"]}
{"title": "Franz Schubert", "context": "Franz Peter Schubert (31. ledna 1797, Vídeň - Lichtental -19. listopadu 1828, Vídeň - Wieden) byl rakouský hudební skladatel období raného romantismu. Měl mimořádnou schopnost vystižení lyrických a romantických nálad a velký melodický talent; Ferenc Liszt o něm hovořil jako o \"nejpoetičtějším ze všech hudebníků\". Schubertův největší význam spočívá v písňové a komorní tvorbě. Napsal kolem 600 písní i mnoho skladeb pro komorní obsazení a sólový klavír. Dále je autorem sedmi dokončených symfonií a slavné osmé (podle dnešního seznamu v pořadí sedmé) Nedokončené i jiné liturgické, scénické a baletní hudby. Přes svou pracovitost si Schubert během svého krátkého života nebyl nikdy schopen opatřit odpovídající postavení a finanční zajištění. Žil většinou z podpory svých příbuzných, přátel a obdivovatelů a jeho hudba nebyla známa širší veřejnosti. Zájem o jeho dílo však narostl na samém sklonku jeho života a od své smrti až dodnes patří Franz Schubert ke stěžejním autorům romantického hudebního repertoáru. Franz Peter Schubert se narodil ve vídeňské předměstské části Lichtental, dnes součásti obvodu Alsergrund, v chudé učitelské rodině jako třinácté z patnácti dětí. Deset z jeho sourozenců však zemřelo ještě před dovršením prvního roku života. Původ jeho otce, školního řídícího Franze Theodora Schuberta, i jeho matky Elisabeth rozené Vietzové sahá na Moravu: otec pocházel z rolnické rodiny z vesničky Neudorf (nyní Vysoká - část obce Malá Morava), v šumperském okrese poblíž Králického Sněžníku, a jeho matka přišla do Vídně ze Zlatých Hor, v Jeseníku. Roku 1808 se mladý Franz pro svůj výborný hlas stal studentem císařského konviktu a zároveň členem chlapeckého sboru dvorní kaple. V konviktu si prohloubil své zatím spíše jen domácké hudební vzdělání mimo jiné i lekcemi u proslulého skladatele Salieriho. Kromě toho navázal některá ze svých celoživotních přátelství se spolužáky, která mu pak byla oporou po celý život.", "question": "Kdy zemřel Franz Schubert?", "answers": ["19. listopadu 1828"]}
{"title": "Gustave Flaubert", "context": "Gustave Flaubert [flobér] (12. prosinec 1821 – 8. květen 1880) byl francouzský spisovatel, s nímž se pojí přechod od romantismu k realismu a naturalismu. Jeho dílo je plno dvojznačnosti tohoto přechodu. Narodil se v Rouenu do lékařské rodiny. Od roku 1841 studoval práva v Paříži, kde navázal literární známost s Victorem Hugem. Pro nervové záchvaty, epilepsie, se na otcovo přání r. 1844 vzdává dalších studií. Protože byl finančně zabezpečen, mohl si dovolit pracovat na venkově a každé dílo několikrát přepracovávat. Obdiv a přátelství choval k I.S. Turgeněvovi a k synovci svého předčasně zemřelého přítele Guy de Maupassantovi, kterého svými radami i pomocí prakticky uváděl do literatury. Odmítal manželství jako projev měšťáctví, stejně jako každodenní problémy. Žil samotářsky. Měl celoživotní platonickou lásku (jeho rádkyně), byla starší o 11 let. Přesto, že se stýkal s naturalisty, sám byl původem romantik, ovšem takový, který přišel o iluze, obrátil se k realismu možného a zároveň toužil po objektivním vědeckém pohledu v tvorbě. Byl schopen filozofické a psychologické analýzy – vynikal v ní. Hodně cestoval – navštívil Itálii, Řecko,Tunis a Blízký východ - Cařihrad, Sýrie, Palestina, horní Egypt. Byl soudně stíhán za román \"Paní Bovaryová\" (v stejném roce jako Baudelaire za \"Květy zla\"). Na základě vytržených úryvků \"lascivních líčení\" milostných dobrodružství hlavní hrdinky byl stíhán pro urážku veřejné mravnosti a manželské instituce. Při soudním líčení v r. 1857 byl zproštěn všech obvinění. Katolická církev však dekretem ze dne 20. června 1864 zařadila Flaubertovy romány \"Paní Bovaryová\" a \"Salambo\" na Index zakázaných knih. Je pochován na hřbitově ve svém rodném městě. Paní Bovaryová, 1857 – román, příběh citového odcizení a manželské nevěry, později začalo být toto dílo uznáváno za vzor realistického románu.", "question": "Kdy zemřel francouzský spisovatel Gustave Flaubert?", "answers": ["8. květen 1880"]}
{"title": "Java (programovací jazyk)", "context": "Java (výslovnost [ˈ] IPA) je objektově orientovaný programovací jazyk, který vyvinula firma Sun Microsystems a představila 23. května 1995. Jde o jeden z nejpoužívanějších programovacích jazyků na světě. Podle TIOBE indexu je Java nejpopulárnější programovací jazyk. Díky své přenositelnosti je používán pro programy, které mají pracovat na různých systémech počínaje čipovými kartami (platforma JavaCard), přes mobilní telefony a různá zabudovaná zařízení (platforma Java ME), aplikace pro desktopové počítače (platforma Java SE) až po rozsáhlé distribuované systémy pracující na řadě spolupracujících počítačů rozprostřené po celém světě (platforma Java EE). Tyto technologie se jako celek nazývají platforma Java. Dne 8. května 2007 Sun uvolnil zdrojové kódy Javy (cca 2,5 miliónů řádků kódu) a Java bude dále vyvíjena jako open source. Při vývoji jazyku Java se vývojáři drželi pěti hlavních principů: Mělo by to být \"jednoduché, objektově orientované a povědomé\" Mělo by to být \"robustní a bezpečné\" Mělo by to být \"nezávislé na architektuře a přenositelné\" Mělo by to být \"výkonné\" Mělo by to být \"interpretované, vícevláknové a dynamické\" jednoduchý – jeho syntaxe je zjednodušenou (a drobně upravenou) verzí syntaxe jazyka C a C++. Odpadla většina nízkoúrovňových konstrukcí. Součástí jazyka nejsou například ukazatelé, bezznaménkové číselné datové typy, příkaz goto nebo preprocesor. objektově orientovaný – s výjimkou osmi primitivních datových typů jsou všechny ostatní datové typy objektové. distribuovaný – je navržen pro podporu aplikací v síti (podporuje různé úrovně síťového spojení, práce se vzdálenými soubory, umožňuje vytvářet distribuované klientské aplikace a servery. interpretovaný – místo skutečného strojového kódu se vytváří pouze tzv. bajtkód.", "question": "Která firma vyvinula programovací jazyk Java?", "answers": ["Sun Microsystems"]}
{"title": "Svoboda a přímá demokracie", "context": "Na základě hlasování členů byl zvolen předsedou hnutí Tomio Okamura a místopředsedou Radim Fiala. Členy předsednictva se stali poslanec Jaroslav Holík a místostarosta obce Všechlapy Radek Rozvoral. V polovině září 2015 při mimořádném projednávání evropské migrační krize v Poslanecké sněmovně avizovali zástupci hnutí, že budou požadovat ukončení členství ČR v schengenském systému, zahájení referenda o odchodu země z Evropské unie i referendum o odchodu z NATO.Počátkem října 2015 ohlásil předseda SPD Tomio Okamura záměr vyvolat hlasování o nedůvěře vládě kvůli tomu, že akceptovala hlasování v Evropské unii o přijetí uprchlíků a rozhodla se nebránit proti tomu žalobou. Kromě tří podpisů vlastních poslanců však žádné další nezískal.Představitelé hnutí pořádali nebo se účastnili různých protiislámských a protiimigračních demonstrací, např. 1. července na Václavském náměstí s následným pochodem k Úřadu vlády, 12. září a znovu i 17. listopadu 2015 na Václavském náměstí s mottem \"Za naši kulturu a bezpečnou zem\", 28. října v Liberci nebo v únoru 2016 opět na Václavském náměstí, kde je podpořil senátor SPO Jan Veleba, zpěvák Aleš Brichta či herec Ivan Vyskočil.Hnutí za rok 2015 dodalo kontrolnímu výboru Poslanecké sněmovny neúplnou výroční finanční zprávu. Výbor v květnu 2016 požádal vládu, aby Nejvyššímu správnímu soudu navrhla pozastavit činnost SPD. === 2016 === V lednu SPD vytvořila koalici pro krajské volby se Stranou práv občanů.", "question": "Jaká je zkratka politického hnutí Svoboda a přímá demokracie?", "answers": ["SPD"]}
{"title": "Občanská demokratická strana", "context": "Občanští demokraté odmítli pouhý antagonismus vůči EU, stejně tak nesouhlasili s dalším přesouváním pravomocí do Bruselu. Hlavním motivem kampaně se stala Petice pro korunu, v rámci které se podařilo shromáždit více než 40 000 podpisů občanů, kteří tak vyjádřili přání zachovat korunu a nepřijímat euro. Post europoslance ohájili Jan Zahradil a Evžen Tošenovský. Navzdory předpovědím mnohých komentátorů ODS uspěla v komunálních volbách, které se uskutečnily 10. a 11. října 2014. Z hlediska procentuálního přepočtu získaných hlasů byla 3 nejsilnější parlamentní stranou, když \"modré\" předstihlo pouze hnutí ANO 2011 a ČSSD. Občanští demokraté obhájili více než 2 500 mandátů, do čela obcí se postavilo na 250 starostů zvolených za ODS. První kolo senátních voleb se uskutečnilo společně s komunálními volbami, ODS v něm obhajovala 3 mandáty. Do druhého kola, které se konalo 17. a 18. října, postoupilo hned 7 kandidátů občanských demokratů, místo v horní komoře Parlamentu získali 2 z nich. Na počátku 90. let měla ODS velikou podporu u veřejnosti a preference se tehdy pohybovaly kolem 35 %. Po sarajevském atentátu podpora ODS slábla, nicméně po roce 1998 se preference začaly zvedat a pohybovaly se kolem 25 %. Po nástupu vlády sociální demokracie roku 2002 pak podpora sílila, volby v roce 2006 přinesly největší zisk přes 35 % hlasů. Po pádu vlády se preference s ČSSD vyrovnaly, ale volby roku 2010 nakonec straně přinesly jen 20 %. Popularita pak prudce slábne, předčasné sněmovní volby v roce 2013 strana získala pouze 7,7 % a na konci roku se její preference pohybovaly už jen kolem 4 %. Po volbě nového vedení strany v lednu 2014 se nicméně propad preferencí zastavil, od té doby setrvávají v rozmezí 6-9 %, což potvrdily i volby do Evropského parlamentu v květnu 2014. Květen 2016 11 %. Současné vedení ODS bylo zvoleno na 27. kongresu, který se konal 16. a 17. ledna 2016 v Ostravě. Ostatní členové předsednictva V současnosti nemá ODS ve vládě žádného zástupce. Související informace naleznete také v článku Poslanecký klub Občanské demokratické strany.", "question": "Jakou zkratku má Občasnká demokratická strana?", "answers": ["ODS"]}
{"title": "Rozhlas", "context": "Rozhlas je telekomunikační zařízení pro jednosměrný přenos zvuku na dálku. Hovorově se rozhlas označuje slovem rádio (z lat. radius, paprsek a radiatio, záření). Rádio bylo vynalezeno v Itálii. Obvykle jako přenosové médium slouží rádiové vlny (elektromagnetické záření), jak z pozemních, tak satelitních vysílačů, ale používalo se i kovové vedení (rozhlas po drátě, místní rozhlas) a v poslední době se rozhlas šíří i pomocí internetu. Spojením rádiový či rozhlasový přijímač se obvykle označuje technické zařízení pro přijímání informací, kdežto vysílání samo se označuje slovem rozhlas. == Princip == Přenášený akustický (zvukový) signál je tvořen z poměrně nízkých kmitočtů (zhruba 30 Hz – 15 kHz), které by se jako elektromagnetické vlny nedaly vysílat a šířit. Proto se zvukový signál moduluje na podstatně vyšší kmitočty tzv. nosné vlny. Pro rozhlasové vysílání se nejčastěji užívaly kmitočty v pásmu dlouhých vln (30 – 300 kHz, vlnová délka), středních vln (300 kHz – 3 MHz) a krátkých vln (3 MHz – 30 MHz), které se z vysílací antény šíří prostorem. Na těchto pásmech se užívá amplitudová modulace, při níž se podle zvukového signálu mění amplituda (rozkmit) nosné vlny. Dlouhé vlny se šíří na velké vzdálenosti, vyžadují však velmi rozměrné a vysoké vysílací antény a velké vysílací výkony. Do pásma dlouhých vln se také vejde malý počet vysílačů, které se i na velkou vzdálenost mohou rušit. Střední vlny se šíří do vzdálenosti tisíců kilometrů a do pásma se vejde mnohem větší počet vysílačů, vysílací anténa i výkon však musí být poměrně vysoké. Střední vlny byly nejběžnějším pásmem pro příjem rozhlasu až do 60. let 20. století. Šíření krátkých vln je složitější, protože se šíří jak tzv. přímou, tak také odraženou vlnou od vrstev stratosféry. Antény i výkony mohou být poměrně malé, šíření však více závisí také na počasí. Pro rozhlasové vysílání jsou na krátkých vlnách vyhrazena oddělená pásma, která se zpravidla označují délkou vlny: 10 m (30 MHz), 15 m (20 MHz), 20 m (15 MHz), 30 m (10 MHz) nebo 40 m (7 MHz), případně i 80 a 160 m. Od poloviny 20. století se těžiště rozhlasového vysílání přesunulo na velmi krátké vlny (VKV, 30 – 300 MHz), případně ultra krátké vlny (UKV, 300 MHz – 3 GHz), které vystačí s malými anténami a vysílacími výkony, šíří se však také jen do malých vzdáleností (až stovky km).", "question": "Kde bylo vynalezeno rádio?", "answers": ["v Itálii"]}
{"title": "Tučňák galapážský", "context": "Mají oproti jiným druhům rodu Spheniscus o třetinu kratší peří, což také usnadňuje vyzařování tepla. == Popis == Tučňák galapážský je podobně zbarvený jako ostatní tučňáci z rodu Spheniscus. Na rozdíl od nich má ale tmavé tváře a jen úzký bílý pásek táhnoucí se od oka k hrdlu, zde se napojující k druhému úzkému pásku z druhé strany hlavy. Hlavu a oblast zad má tmavě šedou až tmavě hnědou (pocitově černou). Břicho má pak bíle s případnými černými fleky, které nikdy nejsou totožné s jiným jedincem. Toto kontrastní zbarvení je dělené nepravidelnou linií připomínající podkovu, kterou kopíruje mírně oddělený, avšak rozostřený pruh. Zobák je černě zbarvený s různorodými skvrnkami, ale spodní část vyniká delším bílým až růžovým páskem, u kořene zobáku pak nažloutlým. Mláďata jsou zbarvena modro-šedě s nedefinovaným vzorem. Odrostlejší jedinci jsou následně šedobílý, ošaceni již juvenilním (nepromokavým) peřím. Do plného opeření dospělých se vybarví až ve věku dvou let. Tučňák galapážský je nejmenším druhem svého rodu; o délce těla 48 až 53 cm, a hmotnosti 2 až 2,5 kg. Samec dosahuje nepatrně větších rozměrů než samice. Velikost odpovídá Bergmannovu pravidlu; velikost zvířat téhož druhu nebo úzce příbuzné skupiny se zvětšuje se vzdálenosti od rovníků k oběma pólům. == Potrava a způsob lovu == Tučňák galapážský se živí výhradně rybí stravou, a především pak vyhledává různé druhy sardinek a ančoviček ve velikosti 10 až 180 mm. Součástí jeho jídelníčku jsou i některé druhy hlavonožců, měkkýšů nebo korýšů.Podniká asi 15 až 30 metrové ponory, v nichž setrvává zhruba 90 sekund (častěji se však pohybuje pouze v hloubce tří metrů). V období rozmnožování začíná lovit už za rozbřesku a vrací se zpravidla v odpoledních hodinách. Pakliže jsou podmínky zhoršeny (např. vlivem El Niñ), přichází nakrmit svá mláďat patrně později, protože na moři setrvává déle.Loví ve skupinách o 30 až 80 jedincích, a jako tým spolu nahánějí hejnovité druhy ryb v mělkých zátokách.", "question": "Jakou barvu mají mláďata tučňáka galapážského?", "answers": ["modro-šedě"]}
{"title": "Black metal", "context": "Black metal je hudební styl, subkultura metalu, která vznikla v polovině 80. let 20. století. Námětem black metalu je hlavně temnota, mizantropie, často rozebírá stinné stránky lidské historie. I když mnoho kapel používá ve svých textech satanismus jako téma, jde spíše o metaforické vyjádření, které pramení z nenávisti vůči náboženstvím, církvím a jiným, z jejich pohledu, pochybným hodnotám. == Hudební rysy == Zatímco u death metalu se někdy používá podladění kytary o jeden až dva tóny (dominuje technika hry před melodikou), u black metalu je častější klasické ladění (dominuje melodika, snaha o minimalistické podání). Typickým rysem pro tento hudební žánr je zkreslený, chraplavý vokál - False Chord Scream, screaming a taky growling, jehož účelem je docílení děsivé atmosféry, evokující válečné pohanské zpěvy, jež měly původně za cíl zastrašení nepřítele. Někdy se setkáváme se složením kapely bez baskytary, pouze s jednou nebo dvěma elektrickými kytarami. Kromě klasického nástrojového obsazení (old school black metal), jsou od počátku devadesátých let často používaným nástrojem klávesy, případně zvukové vzorky (samply), dotvářející temnou atmosféru.", "question": "Je mizantropie jedním z hlavních námětů black metalu?", "answers": ["Námětem black metalu je hlavně temnota, mizantropie, často rozebírá stinné stránky lidské historie."]}
{"title": "HammerFall", "context": "HammerFall je švédská heavymetalová hudební skupina. Vznikla v roce 1993 a založili ji Oscar Dronjak a Jesper Strömblad. Kapela zprvu představovala typ lokálních kapel, které nemají stálé obsazení a ve kterých se členové střídají jako na běžícím pásu. Zlom pro kapelu nastal v roce 1996, kdy z osobních důvodů odešel tehdejší zpěvák Mikael Stanne a jeho místo zabral Joacim Cans, který je v kapele dodnes. == Sestava == Joacim Cans – zpěv (1996–současnost) Oscar Dronjak – kytara (1993–současnost) Pontus Norgren – kytara (2008–současnost) Fredrik Larsson – baskytara (1994–1997, 2007–současnost) David Wallin – bicí (2014–2016, 2017–současnost)Bývalí členovéJohann Larsson – baskytara (1993–1994) Niklas Sundin – kytara (1993–1995) Mikael Stanne – zpěv (1993–1996) Jesper Strömblad – bicí (1993–1996) Glenn Ljungström – kytara (1995–1997) Patrik Räfling – bicí (1997–1999) Magnus Rosén – baskytara (1997–2007) Stefan Elmgren – kytara (1997–2008) Anders Johansson – bicí (1999–2014) Johan Koleberg – bicí (2016–2017) == Diskografie == Glory to the Brave (1997) Legacy of Kings (1998) Renegade (2000) Crimson Thunder (2002) Chapter V: Unbent, Unbowed, Unbroken (2005) Threshold (2006) No Sacrifice, No Victory (2009) Infected (2011) (r)Evolution (2014) Built to Last (2016) Dominion (2019)Koncertní albaOne Crimson Night (2003)", "question": "Kdo je zpěvákem hudební skupiny Hammerfall?", "answers": ["Joacim Cans"]}
{"title": "Tovaryšstvo Ježíšovo", "context": "V roce 1773 jej sice papež Klement XIV. na nátlak evropských panovníků zrušil, řád, ale fakticky nikdy zcela nezanikl a v roce 1814 jej papež Pius VII. celosvětově obnovil. V současné době má řád přibližně 20 200 členů. Současným generálem řádu je Arturo Sosa. Jeho činnost se soustřeďuje zejména na pastorační a misijní činnost a na oblast vědy a vzdělávání. Členové řádu připojují za své jméno zkratku řádu. Na území České republiky působí Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, která zde provozuje 8 domů. Jejím provinciálem je od února 2013 Josef Stuchlý. Tovaryšstvo Ježíšovo je mužský řád bez paralelní ženské větve, určitou podobnost ale lze nalézt u samostatných ženských řeholních společenství. Jde zejména o kongregace Anglických panen (Congregacio Jesu, asi 2 700 sester) či sester Sacré-Coeur (asi 4 200 sester). V Česku působí Anglické panny a také poměrně mladá Společnost sester Ježíšových s několika desítkami členek.Jedinou ženou, která kdy byla do řádu přijata, ovšem jen do nižšího stupně bez složení řeholních slibů, byla španělská infantka Jana Španělská, dcera císaře Karla V. a osobní přítelkyně Ignáce z Loyoly; její příslušnost k řádu však byla chována v přísném utajení. == Vznik řádu == Zřízení řádu bylo jednou z reakcí katolické církve na reformaci. Tovaryšstvo Ježíšovo vzniklo 15. srpna 1534, kdy sedm studentů Université de Paris vedených Ignácem z Loyoly složilo vstupní sliby v kapli sv. Denise na Montmartru.", "question": "Má Tovaryšstvo Ježíšovo paralelní ženskou větev?", "answers": ["Tovaryšstvo Ježíšovo je mužský řád bez paralelní ženské větve, určitou podobnost ale lze nalézt u samostatných ženských řeholních společenství."]}
{"title": "Objektiv", "context": "Těchto hodnot lze dosáhnout především zvětšováním přední čočky - do těla se dostane více světla, než by zachytil ideální objektiv. Číslo světelnosti bývá většinou celé, nebo uváděné na jedno desetinné místo. Světelnost objektivu lze regulovat zacloněním směrem k vyšším hodnotám - na stupnici clony fotografických přístrojů jsou obvykle některé hodnoty uvedeny (např. 5,6... 11 a podobně). Nejde však o vlastnost objektivu, ale pomocného zařízení - clony. Nejnižší clona je obvykle shodná se světelností objektivu (necloní, je plně otevřená). Někdy je tato hodnota uváděna jako zlomek s čitatelem f (např. f/6). Na objektivech pro fotografii se ze zlomku objevuje často jen jmenovatel spolu s ohniskovou vzdáleností (např. 2,2 – 32 mm nebo třeba 1,8/50mm) popř. se uvádí rozsahy u zoomů. Poslední hodnota, která je pro objektivy důležitá je hloubka ostrosti. Je to hodnota udávající rozsah vzdálenosti, ve které je objektiv schopen vykreslit obraz ostře. Kromě zobrazování vzdálených předmětů existují objektivy, které pracují na extrémně krátké vzdálenosti - objektivy mikroskopů, jejichž hloubka ostrosti se měří na desetiny milimetru u objektivů optických, a u objektivů elektronových mikroskopů dosahuje ještě daleko nižší hodnoty. Objektivy se dále dělí na dvě hlavní skupiny: zrcadlové (reflektory) a čočkové (refraktory). Existují i objektivy \"mezi\" a to katadioptrické. Důvodem, který vedl k tomuto rozdělení, jsou reálné optické vlastnosti materiálů, z nichž jsou objektivy zhotovovány \"sklo\" a fyzikální zákony. Je třeba si totiž uvědomit, že vnímané (nebo zaznamenávané) světlo je vlastně \"směs světel\", tedy elektromagnetického vlnění v určitém vlnovém rozsahu. Každá frekvence (vlnová délka) se v materiálu lomí pod jiným úhlem, závislým na indexu lomu materiálu a vlnové délce. I když jsou vlnové délky v požadovaném rozsahu obvykle blízké, přece jen způsobují při průchodu čočkou určitý rozptyl, (fyzikální jev). V těch \"nejhorších\" objektivech se to projevuje například červeným závojem.", "question": "Jak se nazývá soustava čoček vytvářející opticky změněný obraz?", "answers": ["Objektiv"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Západní část Kalifornie omývá Tichý oceán, na severu sousedí se státem Oregon. Východní hranici má společnou s Nevadou a na jihovýchodě leží Arizona. Na jihu sousedí s Mexikem. Co do rozlohy se jedná o třetí největší stát USA. Kalifornie má úrodné Centrální údolí, kde se díky výraznému zavlažování daří zemědělství. V převážně hornaté východní části státu se rozkládá pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou souvislých Spojených států Mount Whitney (4421 m) a horké suché pouště. V pohoří Sierra Nevada se nachází Yosemitský národní park a hluboké sladkovodní jezero Tahoe. Na jihu leží velké slané jezero Salton Sea a Mohavská poušť. V severovýchodní části této pouště leží Údolí smrti, kde se nachází nejníže ležící bod (Badwater, 85 m pod úrovní hladiny oceánu) a zároveň nejteplejší místo v Severní Americe. Kalifornie je i známá výskytem častých a velice intenzivních zemětřesení, které souvisí se zlomem San Andreas, jenž probíhá po celé délce státu. Známé je zemětřesení, které v roce 1906 postihlo San Francisco. Většina velkých měst je soustředěna u pacifického pobřeží, kde panuje středomořské podnebí. průměrná nadmořská výška je 884 m, šířka státu je 403 km, délka státu je 1240 km.", "question": "Leží v Mohavskej poušťi Údolí smrti?", "answers": ["V severovýchodní části této pouště leží Údolí smrti, kde se nachází nejníže ležící bod (Badwater, 85 m pod úrovní hladiny oceánu) a zároveň nejteplejší místo v Severní Americe."]}
{"title": "Phar Lap", "context": "Phar Lap (1926-1932) byl proslulý dostihový kůň. Šlo o ryzáka, který se narodil na Novém Zélandu a jeho předkem byl pravděpodobně Eclipse. Trenér Harry Telford jej přivezl roku 1928 z Nového Zélandu na objednávku za pouhých 160 guineí. Majiteli se kůň nelíbil a chtěl ho obratem prodat. Trenér mu tedy zaplatil polovinu kupní částky a začal jej cvičit. Protože neuměl na trénincích cválat, naučil ho to H. Telford tak, že ho skoro strhal. Všichni se Harrymu i koni smáli, ale jeden pán, který ho viděl běžet, navrhl jméno \"Blesk\" - Far Lap, ale Harry odpověděl, že musí být na 7 písmen, jako poslední vítězové v Melbourne. Tak bylo vymyšleno jméno Phar Lap. Dobře vedený výcvik vyústil ve skvělé výsledky na travnaté dráze. Z 51 dostihů jich vyhrál 37, z toho zaznamenal sérii 33 vítězství za sebou, což je dodnes platný světový rekord. Phar Lap se nejprve proslavil v Austrálii, poté i v Americe, kde byl na něj před jedním důležitým závodem spáchán atentát. Kulka ho však minula. Zemřel zanedlouho po atentátu. Jelikož si jeho majitel nepřál pitvu, hovořilo se o kolice. Objevily se i fámy, že byl Phar Lap otráven, protože byl velmi nenáviděn soupeři. (Což se potvridlo při pitvě provedené asi 20 let po Phar Lapově smrti.) Proto mu pořadatelé dávali do sedla závaží, aby byl dostih podle nich spravedlivý. I když byl handicapován zátěží 10 až 20 kg, vyhrál. Někteří lidé tvrdili, že tento kůň měl 2x větší srdce než ostatní koně (vážilo 6,2 kg, normální váha srdce se u koní pohybuje mezi 3 a 4 kg). Díky tomu mohl běžet rychleji - měl lépe okysličenou krev. Hlavně díky rodokmenu ho H. Telford koupil a dával do něj naděje. Obsahoval slavného vítěze Melbourne Cup - Carbine. Tvrdí se,že je prapra...potomkem Eclipse,který se narodil při zatmění a také měl dvakrát větší srdce.", "question": "Kde se narodil kůň Phar Lap?", "answers": ["na Novém Zélandu"]}
{"title": "Titanic", "context": "RMS (Royal Mail Ship)Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době šlo o největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line - Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér Thomas Andrews, stavbyvedoucí a vedoucí konstrukce Alexandr Carlisle, generální manažer a vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a interiér plavidla a který taktéž navrhl mechanismus spouštění záchranných člunů. Carlisle v roce 1910 ale odešel ke společnosti Welin Davit & Engineering Company Ltd. a dalších prací se na Titanicu neúčastnil. Titanic byl 269,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký. Hrubá tonáž představovala 46 328 BRT při výtlaku 52 31 tun při maximálním ponoru 10,54 m. Výška paluby od čáry ponoru byla 18 m. Tyto hodnoty vypovídají o tom, že Titanic byl větší než jeho předchůdce Olympic a ve své době byl největším námořním plavidlem. Trup byl z bezpečnostních důvodů rozdělen na 16 záplavových komor a dno lodi bylo zdvojeno. Tato konstrukce měla Titanicu zajistit nejvyšší bezpečnost a přispěla k představě, že je nepotopitelný. Tuto domněnku zveličil i odborný časopis Shipbuilder, který napsal, že \"po uzavření vodotěsných dveří v přepážkách se loď stává prakticky nepotopitelnou\".", "question": "Jak ztroskotal parník Titanic?", "answers": ["srazil s ledovcem"]}
{"title": "Gotická architektura", "context": "Gotická architektura Možná hledáte: Pokud hledáte obecné a podrobnější informace ke gotickému slohu, naleznete je v článku gotika.Katedrála v Saint Denis realizovaná opatem Sugerem, je považována za první čistě gotickou stavbu Gotická architektura je architektonický sloh převládající v období vrcholného a pozdního středověku. Objevila se v polovině 12. století ve střední Francii, přesněji v Île-de-France, a odtud se postupně rozšířila do většiny ostatních zemí západní a střední Evropy. Velice brzy se objevila v Anglii, později také na Pyrenejském poloostrově, v Německu a dalších zemích střední Evropy včetně českých zemí. Zvláště v Itálii vytvořila gotika zvláštní směs s románskými, antickými a byzantskými vlivy. V Itálii se také zrodila renesance, která postupně gotiku zcela vytlačila. Ještě na počátku 16. století však především ve střední Evropě vznikala v podstatě gotická stavební díla. Název „gotika“ zavedli italští humanisté, kteří ji mylně spojovali s Góty, jejichž umění bylo považováno za barbarské. Tito humanisté totiž za barbarskou a „odporující každému dobrému vkusu“[zdroj? ] považovali i samu gotiku. Naopak veliké pochopení pro gotiku měli někteří barokní architekti, například Francesco Borromini či Jan Blažej Santini-Aichel. Tito architekti se gotickými prvky a stavbami velmi výrazně inspirovali ve svých dílech, která jsou proto někdy poněkud nesprávně řazena do tzv. Barokní gotiky. Všeobecně začala být gotika opět přijímána v 19. století, kdy také došlo k rekonstrukcím mnoha gotických staveb. Vznik gotické architektury Chórový ochoz v Saint-Denis Pohled od Seiny na katedrálu Notre-Dame v Paříži Gotická architektura vznikla transformací, monumentalizací a domyšlením prvků pozdně románské architektury Île-de-France, přičemž výrazně čerpá také z pozdně románské architektury Normandie, Burgundska a dalších oblastí.[1] Lomený oblouk přitom převzali Normané na konci jedenáctého století na Sicílii od Arabů a žebrová klenba se vyvinula v téže době v italské Lombardii.[2] Saint-Denis Za první gotickou stavbu je obecně považována přestavba chrámu (přesněji ovšem pouze novostavba jeho západního dvojvěžového průčelí a chóru s chórovým ochozem a věncem kaplí) benediktinského kláštera Saint-Denis nedaleko Paříže, který vznikl před polovinou 12. století. Iniciátorem této stavby byl opat Suger, jeden z nejmocnějších mužů tehdejší Francie a důvěrný přítel králů Ludvíka VI. a Ludvíka VII.. Dochoval se zcela unikátní text, v němž opat Suger popisuje průběh stavby.[3] Tento text je dnes důležitým pramenem pro poznání a pochopení středověkého myšlení a ikonografie středověkých staveb.", "question": "Kam se lokalizuje první výskyt gotické architektury?", "answers": ["ve střední Francii, přesněji v Île-de-France"]}
{"title": "František Palacký", "context": "Pro malý zájem o německý časopis byl roku 1831 změněn na čtvrtletník a o rok později (1832) zrušen úplně. Roku 1838 začal českou verzi redigovat Pavel Josef Šafařík. Vedle redaktorské činnosti se na chodu muzea podílel i jako člen muzejního výboru (od 1830) a od 1834 jako jednatel tohoto výboru. V roce 1827 se František Palacký oženil s mladší dcerou velkostatkáře a advokáta Jana Měchury, Terezií Měchurovou, ačkoliv mu rodina i rodinný lékař Václav Staněk sňatek rozmlouvali s odůvodněním, že Terezie má těžkou srdeční vadu a není pro manželství způsobilá. S Terezií vychoval dvě děti, syna Jana (budoucího přírodovědce), a dceru Marii, později provdanou za Františka Ladislava Riegera. Jejich vychovatelem byl Václav Vladivoj Tomek, který ve svých Pamětech popsal těžkou práci, kterou měl zejména s hyperaktivním a neposlušným Janem. Díky dobrému majetkovému zabezpečení rodiny Měchurových a později také rodiny svého zetě Františka Ladislava Riegera, mohl Palacký psát své dílo v klidu rodinných panství, jednak ve víkendovém Červeném domě (též zvaném Červený lis) v Praze - Libni, a dále na zámcích v Otíně, Chocomyšli nebo v Lobkovicích u Mělníka. S ohledem na chatrné zdraví své manželky (měla srdeční vadu), kterou Palacký velmi a stále miloval, rodina jezdila často do lázní, nejčastěji na francouzskou Riviéru do Nice (Nizza), také do okolí Neapole. V roce 1827 s ním začaly vyjednávat české stavy, které jej chtěly po smrti Františka Pubičky jmenovat do pozice oficiálního stavovského historiografa. Pro určité komplikace byl opravdu jmenován až 1838, plat ovšem dostával již mnohem dříve s tím, že měl dokončit Pubičkovy Chronologische Geschichte Böhmens. Protože však toto dílo bylo v 30. letech metodicky i koncepčně zastaralé, začal Palacký usilovat o možnost sepsat české dějiny úplně nově, na základě pramenných fondů i diplomatického charakteru a s ohledem i na sociální, hospodářský, náboženský a kulturní vývoj státu.", "question": "Kdo z významných Čechů má přezdívku Otec národa?", "answers": ["František Palacký"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená je barva odpovídající nejnižším frekvencím, které oko dokáže vnímat. Červená barva patří mezi základní barvy barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 700 nm. Světlo s ještě nižší frekvencí již lidský zrak nedokáže vnímat, jedná se o tzv. infračervené záření. Červená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je azurová. Lidská krev (a mnohých zvířat) má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika: Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě. Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byl asociován s bohem války, Martem. V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách. Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého). Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva. Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj. Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí. Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě). V barevném značení odporů znamená červená barva číslici 2 nebo toleranci ±2% Červená barva symbolizuje také ocenění nebo uznání: vysokoškolský diplom studentů, kteří prospěli s vyznamenáním, má červené desky (červený diplom). Červená barva je takzvanou barvou muže, protože znamená krev, popřípadě válku. Červená barva je dále považována za barvu revoluce a změn systému obecně. Červenou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky, z nichž teče horká voda. Červená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách a tarokových kartách, kde je znázorněna červenými srdíčky.", "question": "Jakou barvu má planeta Mars?", "answers": ["načervenalou"]}
{"title": "Mezinárodní svaz ochrany přírody", "context": "III – Přírodní památka (National Monument) Oblast obsahující jeden nebo více specifických přírodních nebo přírodně-kulturních rysů, které mají mimořádnou nebo jedinečnou hodnotu spočívající v jejich vzácnosti, reprezentativních či estetických kvalitách nebo kulturním významu.[7] IV – Místo výskytu druhu (Habitat) Oblast země nebo moře, kde dochází k aktivním zásahům správy území za účelem ochrany přirozeného prostředí a uspokojení potřeb konkrétních druhů.[7] V – Chráněná krajinná oblast (Protected Landscape/Seascape) Oblast země, případně pobřeží a moře, kde letitou interakcí člověka a přírody vznikla krajina významné estetické, ekologické nebo kulturní hodnoty, často s vysokou biologickou rozmanitostí. Pro ochranu, správu a vývoj takové oblasti je důležité zachování zmíněné interakce člověka s přírodou v její tradiční podobě.[7] VI – Oblast ochrany přírodních zdrojů (Managed Resource Protected Area) Oblast obsahující převážně nezměněné přírodní systémy, spravovaná tak, aby se zajistila dlouhodobá ochrana a správa biologické rozmanitosti za současného udržitelného využívání přírodních produktů a služeb k uspokojení potřeb komunity.[7] Odkazy Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků International Union for Conservation of Nature na anglické Wikipedii a World Commission on Protected Areas na anglické Wikipedii. 1 2 3 4 5 IUCN [online]. ©2019 [cit. 2008-05-01]. Dostupné z: https://www.iucn.org/1 2 3 4 5 6 7 CHRISTOFFERSEN, Leif E. IUCN: A Bridge-Builder for Nature Conservation. In: Green Globe Yearbook of International Co-operation on Environment and Development 1997. Oxford (UK): Oxford University Press, 1997, s. 59–69. ISBN 0-19-823348-5. Dostupné také z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.512.1461&↑ CHRISTOFFERSEN, Leif E. IUCN: A Bridge-Builder for Nature Conservation. In: Green Globe Yearbook of International Co-operation on Environment and Development 1997. Oxford (UK): Oxford University Press, 1997, s. 61. ISBN 0-19-823348-5. Dostupné také z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.512.1461&↑ IUCN Members. In: IUCN [online]. ©2019 [cit. 12. 1. 2019]. Přístup z: https://www.iucn.org/about/members/iucn-members↑ IUCN - Commissions. cms.iucn.org [online]. [cit. 2009-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-16. ↑ IUCN - Commission Chairs. cms.iucn.org [online]. [cit. 2009-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-16. 1 2 3 4 5 6 7 8 BADMAN, Tim, BOMHARD, Bastian. World Heritage and Protected Areas 2008 Edition [online]. IUCN [cit. 2008-09-07]. S. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-17. Související články Červený seznam IUCN Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní svaz ochrany přírody na Wikimedia Commons IUCN Review of the 2008 Red List of Threatened Species Autoritní data: AUT: ko2008471710 | GND: 30267-3 | ISNI: 0000 0000 8486 2070 | LCCN: n79058420 | VIAF: 135664451 | WorldcatID: lccn-n79058420 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Švýcarsko", "question": "Jakou zkratkou se označuje Mezinárodní svaz ochrany přírody?", "answers": ["IUCN"]}
{"title": "Česká národní banka", "context": "Od listopadu 2013 používá ČNB devizové intervence k oslabení kurzu koruny \"poblíž hladiny 27 CZK/EUR\", jako nástroj místo úrokových sazeb k plnění inflačního cíle. Výsledkem je výrazný vzrůst devizových rezerv. ČNB stanoví pravidla provádění platebního styku bankami i nebankovními subjekty. Zejména jde o lhůty zúčtování, pravidla pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků (např. platebních karet) a pro bezpečné fungování platebních systémů. ČNB provozuje systém mezibankovního platebního styku CERTIS a dále systém trhu krátkodobých dluhopisů SKD. ČNB vede účty (ne běžné) a poskytuje služby platebního styku zejména státu a bankám. ČNB poskytuje bankovní služby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizačním složkám státu, příspěvkovým organizacím zřízeným organizačními složkami státu, státním fondům a Národnímu fondu, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, územním samosprávným celkům (obcím, krajům) a dobrovolným svazkům obcí, veřejným výzkumným institucím, veřejným vysokým školám, zdravotním pojišťovnám a svazům zdravotních pojišťoven. Dále vede účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry. Banka je politicky nezávislá (její nezávislost garantuje Ústava, zákon o ČNB a postavení bankovní rady); zodpovídá se dvakrát ročně Poslanecké sněmovně. Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je sedmičlenná Bankovní rada. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, dva viceguvernéři a další čtyři členové bankovní rady. Členy bankovní rady na dobu 6 let jmenuje prezident republiky (bez nutnosti kontrasignace nebo souhlasu jiného ústavního orgánu), který je také může odvolat. Odvoláni však mohou být jen pokud přestanou splňovat zákonné podmínky výkonu funkce nebo pokud se dopustí vážného pochybení. Odvolání na rozdíl od jmenování členů bankovní rady probíhá v režimu čl. 62 Ústavy, prezident republiky tedy k platnosti svého rozhodnutí potřebuje spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Podmínkami pro jmenování je svéprávnost, bezúhonnost, vysokoškolské vzdělání a zkušenosti a uznávanost v měnových záležitostech nebo v oblasti finančního trhu.", "question": "Na jak dlouhou dobu jsou jmenováni členové bankovní rady České národní banky?", "answers": ["6 let"]}
{"title": "Svátek práce", "context": "Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. V USA a Kanadě se svátek práce, Labor Day, slaví první pondělí v měsíci září. Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím. Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce. Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy, jako například nacismus (i když ještě roku 1922 trval Adolf Hitler na zákazu tohoto \"marxisticko-anarchistického výmyslu\") nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi. V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli komunistické moci. Účast na oslavách prvního máje byla velmi často nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. Někdy se tento svátek bral jako májová veselice. V průvodu byly zastoupeny národní a družstevní podniky, školy i různé zájmové organizace (např. organizace Svazarmu či Červený kříž). Kromě pěších účastníků městem projížděly i alegorické vozy. Neodmyslitelnou součástí průvodů byly nejrůznější transparenty a mávátka. V československém prostředí nahrával propagaci této akce i ten fakt, že 5. květen a 9. květen (což jsou významné dny z konce 2. světové války) byly časově blízké.", "question": "Kdy se v USA a Kanadě slaví Labour Day?", "answers": ["první pondělí v měsíci září"]}
{"title": "Google", "context": "V roce 2012 sjednotil pravidla užívání všech svých služeb, na všechny začal pohlížet jako na jeden produkt a informace o uživateli začal používat napříč všemi službami, do propojení nebyla zařazena pouze služba Google Wallet a knihovna Google Books. Podle Googlu to bylo proto, aby používání Googlu bylo jednodušší a intuitivnější a aby s uživatelem jednal jako s jedním uživatelem. Některá média ale upozornila, že tím vznikl prostor pro lépe cílenou reklamu a tedy i větší zisk.Kontroverzi také vzbudilo propuštění zaměstnance Jamese Damorea, který vyjádřil svůj názor v dokumentu \"Google's Ideological Echo Chamber\",[1] který se týkal pozitivní diskriminace ve společnosti.Google algoritmicky určuje, které výsledky návštěvníkům zobrazí. Problémem je, že tyto algoritmy jsou ovlivnitelné vstupními daty do těchto algoritmů, takže je možné, že na první místa mezi vyhledané výsledky se může dostat vymyšlená informace, např. po případu střelby v kostele v Texasu se na prvních místech při vyhledávání jména střelce objevovala vymyšlená informace, že střelec byl radikální komunista napojený na hnutí Antifa. Pokud Google zjistí nějaký takovýto problém, je řešen ručním zásahem. Ještě v roce 2018 ale málokdo řešil, jestli výsledky dodané Googlem někdo nebo něco ovlivnilo tak, aby se uživatele nedozvěděl něco, co nemá vědět. Google sleduje polohu zařízení, i když to uživatel nechce. == Vývoj loga == Za dobu své existence vystřídala společnost řadu log. == Produkty Google ==", "question": "Sleduje Google polohu zařízení, když to uživatel nechce?", "answers": ["Google sleduje polohu zařízení, i když to uživatel nechce."]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈ ˈ alɛ ˈ ɕ] IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska - 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos. Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813-1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820-1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie. Brzy se objevily i jeho první beletristické pokusy (např. povídka Na zmar z roku 1872), které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami.", "question": "Kdy zemřel Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz?", "answers": ["15. listopadu 1916"]}
{"title": "Isabela Parmská", "context": "Isabella Marie Parmská (italsky: Maria Elisabetta Luisa Antonietta Ferdinanda Giuseppina Saveria Dominica Giovanna Borbone, principessa di Parma) (31. prosince 1741 – 27. listopadu 1763) byla dcerou Filipa Parmského a první manželkou následníka trůnu habsburské monarchie Josefa II. == Dětství a rodina == Isabellin otec Filip byl španělský princ, syn krále Filipa V., její matka Luisa Alžběta byla nejstarší dcerou francouzského krále Ludvíka XV. Isabela se narodila, když bylo její matce jen čtrnáct let a další dva sourozenci se narodili až o hodně později, po deseti letech. Byli to bratr Ferdinand, budoucí parmský vévoda, a sestra Marie Luisa, která se stala manželkou španělského krále Karla IV. Malá princezna vyrůstala v Madridu na dvoře svého děda, španělského krále Filipa V. Když se však její otec Filip stal parmským vévodou, přesídlil s rodinou do tohoto panství na severu Itálie. Isabella se učila hrát na housle a četla mnoho knih od filosofů a teologů, jako byli Jacques-Bénigne Bossuet nebo John Law. Někdy propadala melancholii a když v roce 1759 zemřela její matka, často ji přepadaly myšlenky na smrt. == Manželka arcivévody Josefa == V říjnu 1760, ve věku osmnácti let, byla Isabella provdána za rakouského arcivévodu Josefa, dědice habsburské monarchie. Parmská princezna rychle okouzlila vídeňský dvůr svým půvabem a inteligencí - dokonce prý řešila složité matematické problémy. Sám Josef si svou manželku hluboce zamiloval, ta ale jeho city neopětovala.", "question": "Kdo byla Isabela Parmská?", "answers": ["dcerou Filipa Parmského a první manželkou následníka trůnu habsburské monarchie Josefa II"]}
{"title": "Teplice", "context": "Teplice (německy Teplitz, dříve Teplitz-Schönau, v letech 1945-1946 Teplice-Šanov) jsou lázeňské statutární město v Ústeckém kraji. Leží 15 km západně od Ústí nad Labem v široké kotlině mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Dominantou města viditelnou zdaleka je Doubravská hora. Teplice mají okolo 50 tisíc obyvatel a jsou známé jako lázeňské město i svým fotbalovým klubem FK Teplice. Do druhé světové války se městu pro jeho vysokou kulturní úroveň i klasickou architekturu přezdívalo \"Malá Paříž\".[zdroj? ] Archeologické vykopávky dosvědčují, že na území města sídlili pravěcí lovci před 10-40 tisíci roky. Ve 4. století př. n. l. zde sídlili Keltové a po nich germánské kmeny Markomanů a Kvádů. Termální prameny zde byly podle Hájkovy kroniky objeveny roku 762, viz památka Pravřídlo ve znaku města, ale první důvěryhodná zmínka o části města Trnovany pochází z roku 1057, další pak z konce 12. století. V blízkosti starší slovanské vesnice založila kolem roku 1160 královna Judita, manželka Vladislava II., klášter benediktinek. Po zhruba stovce let vzniká opevněné gotické město na obdélném půdoryse. Teplicemi procházela významná obchodní cesta do Saska. Klášter zanikl v závěru nebo brzy po skončení husitských válek, po bitvě u Ústí nad Labem roku 1426 a před rokem 1436, kdy se klášterní budovy stávají majetkem Jakoubka z Vřesovic. Vrchnost se v Teplicích často střídala, na místě kláštera vznikl renesanční zámek a dále se rozvíjelo lázeňství. Poslední český majitel Teplic, Vilém Vchynský ze Vchynic, byl zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v únoru 1634 v Chebu. Panství bylo zkonfiskováno císařem a věnováno Janovi z Aldringenu. Ten umřel za záhadných okolností ještě téhož roku, dříve než panství spatřil. Panství zdědila Janova sestra, která jej věnem přinesla Jeronýmu Clarymu. Po třicetileté válce bylo vybité obyvatelstvo Teplic doplňováno přísunem německých kolonistů, jejichž potomci Teplice obývali až do odsunu v roce 1945. Z roku 1680 pocházejí první seznamy lázeňských hostů, nejstarší u nás. Claryové přestavili v barokním slohu zámek, roku 1718 také vznikly barokní sloup Nejsvětější Trojice (morový sloup) z dílny Matyáše Bernarda Brauna, dodnes stojící na Zámeckém náměstí. V 18. století se rozvíjel průmysl: po roce 1742 vznikly v okolí Teplic první hnědouhelné doly a vzkvétala také výroba punčoch. Převážně dřevěné Teplice podlehly z větší části požáru v roce 1793, obnovovány byly již v klasicistním slohu. V roce 1812 se v Zámecké zahradě setkali Ludwig van Beethoven s Johannem Wolfgangem Goethem. Toto první setkání bylo zároveň i jejich poslední.", "question": "Ve kterém kraji se nachází město Teplice?", "answers": ["Ústeckém kraji"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "Jaroslav Foglar (6. července 1907, Praha – 23. ledna 1999, Praha) byl populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel. Pod skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po většinu svého života chlapecký (původně klasický skautský, později jinak nazývaný) oddíl, Pražskou Dvojku. Část jeho díla (zejména příběhy Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky) přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly. == Životopis == === Dětství === Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic (Ústí nad Labem) a následně do Poděbrad. Když byly Foglarovi 4 roky, 17. července 1911 zemřel na srdeční nemoc jeho otec Jindřich (v Poděbradech, kam se celá rodina přestěhovala kvůli léčbě) ve věku 39 let. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem.V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová se svými dvěma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy. Někdy na přelomu let 1919/1920 na výzvu svého kamaráda poprvé navštívil skautský oddíl, protože se mylně domnívali, že s ním mohou zdarma cestovat do Anglie. Zjistili, že cesta zdarma není, přesto dostali pozvání do oddílu. Navštívili tedy ještě několik schůzek a výprav za město. Při jedné z dalších akcí, kdy v ulicích Prahy prodávali losy Skautské loterie, se nachladil, a matka mu proto další skautování zakázala.V roce 1923 byl společně se svým bratrem Zdeňkem přijat do 48. klubu oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jaroslav tehdy sice nesplňoval věk pro oldskauty, byl však přijat do jisté míry z nouze, aby měl klub dostatečný počet členů pro schválení v rámci skautské organizace. Trampské toulání s oldskauty jej však nezaujalo. Jako téměř dospělý nakonec přijal v roce 1924 nabídku vstoupit do 34. pražského oddílu Ohnivci. Ohnivci byli o rok později sloučeni s legendárním druhým pražským oddílem (tzv. Dvojka). === Počátky dospělosti === V roce 1924 skončil obchodní školu a krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Muller & Co. Poté na třináct let přešel k firmě Oskar Stein, velkoobchod papírem, u níž pracoval jako fakturant.O prázdninách roku 1925 vedl skautský tábor, při němž poprvé zavítal do Sluneční zátoky na řece Sázavě. Po návratu z tábora se z rozhodnutí rady Junáka 34. pražský oddíl sloučil se slavnou Dvojkou a Jestřáb přešel do jeho vedení jako rádce, aby se po dvou letech stal vůdcem oddílu.", "question": "Jakou skautskou přezdívku měl Jaroslav Foglar?", "answers": ["Jestřáb"]}
{"title": "Cyril Zálešák", "context": "Cyril Zálešák (4. února 1920 Kuželov − 16. dubna 2013 Bratislava) byl slovenský choreograf, hudebník a folklorista. Zkoumal slovenské lidové tance a vydal několik metodických příruček a sborníků. V díle Opisovanie ľudových tancov vytvořil systém názvosloví pro popis tanců. Jako choreograf a vedoucí působil 25 let ve folklorním souboru Technik. Režíroval několik scénických programů na folklorních festivalech. == Dílo == 1990 – Folklór na scéne 1982 – Folklórne hnutie na Slovensku: od oslobodenia do súčasnosti 1978 – Motívy a zostavy pre nácvik slovenských ľudových tancov 1977 – Prehľad slovenských ľudových tancov 1970 – Tradičné zvyky na Slovensku, spojené s tancami 1964 – Ľudové tance na Slovensku 1963 – Rytmika a ľudové tance 1956 – Opisovanie ľudových tancov 1953 – Pohronské tance 1950 – Horňácky odzemok a verbunk == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyril Zálešák na slovenské Wikipedii.", "question": "Zkoumal Czril Zálešák slovenské lidové tance?", "answers": ["Zkoumal slovenské lidové tance a vydal několik metodických příruček a sborníků."]}
{"title": "Ampér", "context": "Ampér (značka A) je základní jednotka soustavy SI pro elektrický proud. Od 20. května 2019 je definována fixací číselné hodnoty elementárního náboje, aby byla rovna 1,602 176 634×10−19, je-li vyjádřena jednotkou C, rovnou A s, kde sekunda je definována pomocí Δ. == Definice == Definice ampéru (podle soustavy SI): Ampér, značka \"A\", je jednotka elektrického proudu v SI. Je definována fixací číselné hodnoty elementárního náboje, aby byla rovna 1,602 176 634×10−19, je-li vyjádřena jednotkou C, rovnou A s, kde sekunda je definována pomocí Δ.Zafixování elementárního náboje a Planckovy konstanty stanovuje přesně také hodnotu Josephsonovy konstanty a von Klitzingovy konstanty , které se vyskytují ve vztazích pro Josephsonův jev resp. kvantový Hallův jev. Tímto způsobem lze vytvořit etalony elektrického napětí U a elektrického odporu R. Realizace ampéru je pak založena na aplikaci Ohmova zákona . == Stará definice (platná do 19. května 2019) == Do 19. května 2019 byl ampér definován podle tehdejší soustavy SI jako: Ampér je stálý elektrický proud, který při průchodu dvěma přímými rovnoběžnými nekonečně dlouhými vodiči zanedbatelného kruhového průřezu umístěnými ve vakuu ve vzájemné vzdálenosti 1 metr vyvolá mezi nimi stálou sílu o velikosti 2×10−7 newtonu na 1 metr délky vodiče. == Historie == Jednotka je pojmenována po francouzském matematikovi a fyzikovi Ampè (1775–1836).Ampér byl původně definován jako jedna desetina elektromagnetické jednotky proudu ze soustavy CGS (známá jako abampér, absolutní ampér), která generuje sílu dvou dynů (1 dyn = 10−5 N ≈ 1,019716×10−6 kp) na centimetr délky mezi dvěma vodiči, které jsou od sebe vzdáleny jeden centimetr. == Užití == Jednotka elektrického náboje, coulomb, je definovaná pomocí ampéru. Proud I o velikosti jeden ampér je rovný toku elektrického náboje Q jeden coulomb za čas t 1 sekundy:", "question": "Jaká je značka pro ampér?", "answers": ["A"]}
{"title": "Chmel otáčivý", "context": "Hlávky samičích květů (chmelové šištice) nebo extrakt z nich se používají v pivovarnictví při výrobě piva, obsahují totiž hořčiny (lupulin), které mu dodávají chuť a aroma. Jelikož květy ztrácejí po opylení na kvalitě, je třeba dbát na to, aby se ve chmelnici nevyskytovaly samčí rostliny. Pro výrobu piva se používají chmelové pelety (lisované chmelové granule), které jsou výhodnější zejména z hlediska přepravy a skladování. V českém pivovarnictví patří mezi nejlépe hodnocené odrůdy Žatecký poloranný červeňák, který získal certifikát Chráněné označení původu. První historická zmínka o užití chmele pro dochucení piva pochází z listiny franského krále Pipina III. Krátkého z r. 768. Český chmel (pěstovaný v Poohří (Žatecko), Polabí (Úštěcko) a na Hané (Tršicko)) patří k nejkvalitnějším na světě a občas bývá označován za zelené zlato. Mladé výhonky chmele se dodnes někdy užívají jako zelenina (\"chmelový chřest\"). Z výhonků se též připravují polévky, omelety, ale také se nakládají. Lupulin z chmelových žlázek zavedl jako sedativum v roce 1813 pařížský lékárník Planche. Sušené pestíkové šištice se používají jako droga Strobili lupuli a chmelové žlázky jako Glanduale lupuli (\"chmelová moučka\"). V homeopatii se používá esence z čerstvých žlázek jako diuretikum, antiafrodiziakum nebo narkotikum. Menší množství se využívá při výrobě kosmetických přípravků. V lidovém léčitelství se také využívá jako sedativum a také povzbuzuje chuť k jídlu. Sbírají se mladé výhonky, které zatím neprorostly na světlo a obsahují hodně vitamínů skupiny B i minerálních látek. Čaj z chmelových žlázek pomáhá proti nespavosti, působí močopudně a užívá se při křečích svalů.", "question": "Proti čemu pomáhá čaj z chmelových žlázek?", "answers": ["proti nespavosti, působí močopudně a užívá se při křečích svalů"]}
{"title": "Názorové vůdcovství", "context": "Názorové vůdcovství Názorové vůdcovství je sociologický koncept, podle něhož existuje ve společnosti část aktivních a informovaných jedinců, kteří ovlivňují názory ostatních (veřejné mínění). Tyto jedince nazýváme názorovými vůdci (anglicky opinion leaders nebo opinion makers). Nalezneme je napříč sociálními vrstvami ve všech skupinách nehledě na společenský status, vzdělaní a majetek. Oproti ostatním členům skupiny jsou vnímavější vůči jejím zájmům, informovanější co se týká témat, která se skupiny dotýkají, a také se k jejím problémům nejčastěji vyjadřují. Důležitým aspektem názorového vůdcovství je tzv. dvoustupňový tok informací, kdy vůdci zprostředkovávají skupině informace z masových médii.[1] Teorii názorových vůdců dále rozvíjí R. K. Merton. Rozlišuje vůdce lokálního, který se specializuje na místní záležitosti, a vůdce kosmopolitního, zajímajícího se o problémy širšího světa.[2] Studie The People's Choice První studií, která se zabývala konceptem názorového vůdcovství, byla práce kolektivu autorů Paula Lazarsfelda, Bernarda Berelsona a Hazela Gaudeta The People's Choice.[3] Jejich tým zkoumal chování voličů v průběhu předvolební kampaně prezidentských voleb v USA v roce 1940. Výzkum probíhal v okrese Erie County v Ohiu od května do listopadu 1940 metodou opakovaných rozhovorů stejného vzorku respondentů. V květnu tazatelé vytipovali přibližně 3 000 lidí, kteří reprezentovali nejblíže složení obyvatelstva celého okresu.", "question": "Co je myšlenkou konceptu názorové vůdcovství?", "answers": ["existuje ve společnosti část aktivních a informovaných jedinců, kteří ovlivňují názory ostatních"]}
{"title": "Egypt", "context": "Za vlády Ramesse II. (1290 –1224 př. n. l.) zažila Nová říše ještě jednou dobu rozkvětu. Po smrti Ramesse III. (1184 – 1153) došlo k rychlému úpadu Egypta a nepokojům. Následkem toho byl vpád Libyjců a mořských národů. Zakladatelem XXII. dynastie byl Libyjec jménem Šešonk I., XXV. dynastii založili králové Núbie. Související informace naleznete také v článcích Ptolemaiovský Egypt a Aegyptus. Makedonské období (332 – 310 př. n. l.) Ptolemaiovský Egypt (305 – 30 př. n. l.)' V roce 525 př. n. l. se Egypta poprvé zmocnili Peršané. Na konci 5. století př. n. l. se naposled osamostatnil pod vládou domácích dynastií (XXVIII. – XXX.). Poté se Egypta znovu zmocnili Peršané. V roce 333 př. n. l. porazil Alexandr Veliký perského krále Dáreia III. a získal tak egyptské území. Po jeho smrti (323 př. n. l.) jeden z jeho vojevůdců Ptolemaios vládl v této provincii a v r. 305 př. n. l. přijal titul krále jako Ptolemaios I. Sótér. Ptolemaiovská dynastie pak vládla Egyptu až do roku př. n. l. Hlavním městem byla Alexandrie a velký kulturní vliv v této době měl helénismus. Období Římské říše (30 př. n. l. až 395 n. l.) Byzantské období (395 – 640 n. l.) Po smrti Kleopatry VII. v roce 30 př. n. l., poslední panovnice dynastie Ptolemaiovců se stal Egypt římskou provincií. Při dělení římské říše roku 395 n. l. se dostal pod byzantskou vládu a ztratil dosavadní hospodářský význam. Související informace naleznete také v článku Osmanská říše. Islámské období (640 – 1517 n. l.) Osmanské období (1517 – 1805 n. l.) Kolem 640 dobyli islámští Arabové Nilské údolí a vyvraždili veškeré na odpor se stavějící původní obyvatelstvo, jehož zbytky jsou dnešní Koptové. Za vlády Mu'ávijada I. (661–750) osídlily arabské kmeny plodné planiny a s nastoupením Saladina, zakladatele dynastie Ajjúbovců (1171–1249), se stala Káhira centrem muslimského odporu proti křížovým tažením. Kolem roku 1250 povstala palácová garda a mamlúci (vojenští otroci) získali moc. V roce 1517 dobyl Egypt turecký sultán Selim I. a ten se tak stal tureckou provincií. Správa Egypta byla nadále svěřena mamlúkům. Související informace naleznete také v článku Dynastie Muhammada Alího. Teprve Napoleonovo egyptské tažení v roce 1798 ukončilo osmanskou nadvládu nad Egyptem. Napoleon Bonaparte byl sice téhož roku donucen opustit zemi z důvodu vítězství admirála Nelsona v námořní bitvě u Abukiru, ale poté ovládl Egypt albánský důstojník tureckého vojska v Egyptě Muhammad Alí.", "question": "Jaké je hlavní náboženství v Egyptě?", "answers": ["Islám"]}
{"title": "Most Nové Evropy", "context": "Dunaj Otevřen 14. června 2013 Souřadnice 44°0′18,37″ s. š., 22°56′51,02″ v. d. Parametry Délka 1 971 m Šířka 32 m Mapa Další data multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Pan-European corridor IV highlighted in red Most Nové Evropy (bulharsky М Н Е, rumunsky ''Podul Noua Europă) byl slavnostně otevřen 14. června 2013. Spojuje sousedící města v Rumunsku a Bulharsku - Vidin a Calafat. [1] Autorem podoby mostu je Fernández Casado, FCC Construcción.[2] Most Nové Evropy, formálně pojmenovaný most Calafat-Vidin, (Д м 2, Dunav most 2), aneb Vidin–Calafat Bridge (М В–К, Most Vidin–Kalafat / Podul Calafat–Vidin), mezi sousedícími regiony Vidin a Calafat, tvoří důležitou součást prioritních silničních a železničních dopravních koridorů EU. Má se díky němu výrazně zkrátit doprava cestujících i přeprava nákladu mezi jihovýchodní Evropou, Tureckem a střední Evropou. Most stojí v místě, kde je Dunaj zhruba 1 300 metrů široký. Most je přibližně 1,8 km dlouhý, má 4 jízdní pruhy, jednu železniční kolej a pásy pro pěší a cyklisty.[3] Most stál 300 milionů eur, byl spolufinancován z evropského fondu soudržnosti a je součástí projektu na výstavbu panevropského koridoru IV, který má spojovat německé Drážďany s tureckým Istanbulem.[4] Potřebnost jeho výstavby (most Calafat-Vidin) definitivně ukázala první polovina 90. let, kdy nebylo možné jezdit přes Jugoslávii a západní Bulharsko bylo z tohoto důvodu zcela odříznuto. Bulharskou ekonomiku zasáhly také balkánské války, protože po uzavření hranic se Srbskem (kvůli sankcím v 90. letech) zůstalo západní a střední Bulharsko odříznuté od Evropy.[5] Po dlouhá staletí nevedl přes řeku Dunaj na rumunsko-bulharské hranici žádný most. Konstantinův most pocházející z dob Římské říše přestal sloužit asi ve čtvrtém století a první most přes Dunaj mezi Rumunskem a Bulharskem, který spojuje ve východní části společného úseku Dunaje bulharské město Ruse s rumunským Giurgiu, byl postaven v roce 1954. Bukurešť zase chtěla postavit most Calafat-Vidin východněji (jak Turnu Mâgurele - Nikopol), protože spekulovala s faktem, že rozšířením mezinárodních tras přes své území získá více příjmů z provozu dálnice. Dohoda byla nakonec podepsána v červnu 2000. Díky novému mostu se cestování přes Dunaj v západní části pohraničního rumunsko-bulharského úseku významně zlevnilo. Zatímco za trajekt mezi Calafatem a Vidinem platili řidiči 26 eur, mýtné na mostě činí pouze 6 eur.[6] Poplatky Od 15. června 2013 do 30. června 2013 nebylo použití mostu zpoplatněné. Od 1. července byl zákonem ustanoven následující ceník[7] : Vozidlo", "question": "Kdo je autorem podoby Mostu Nové Evropy?", "answers": ["Fernández Casado"]}
{"title": "Oxford", "context": "Oxford je město a nemetropolitní distrikt v hrabství Oxfordshire s počtem obyvatel 149 800 (2005). Nachází se zde nejstarší univerzita v zemích používajících angličtinu - University of Oxford. Oxford je označován jako město snové nálady - termín použitý Matthewem Arnoldem s odkazem na harmonickou architekturu univerzitních budov. Městem protéká řeka Temže, která je v úseku asi 15 km známa jako Isis. Oxford byl osídlen Sasy a byl znám jako Oxenaforda V 8. století zde byl založen klášter svaté Frideswidy a první zmínka o něm se objevila v Anglosaské kronice u roku 912. V 10. století se Oxford stal důležitým vojenským hraničním městem mezi Mercií a Wessexem a byl několikrát napaden Dány. Svatá Frideswida je patronem města i univerzity. Význam Oxfordu se projevil i tím, že od Jindřicha II. obdržel privilegia, která obyvatelům města zajišťovala stejná práva jako měli obyvatelé hlavního města. V té době zde bylo vybudováno mnoho církevních staveb. Bylo založeno Rewleyské opatství Cisterciánského řádu a kláštery řádů Dominikánů, Františkánů Karmelitek a jiných. V 13. století probíhalo v Oxfordu často i jednání parlamentu. V tomto období ale také začalo vzrůstat napětí mezi městem a univerzitou, které skončilo porobením města a snížením jeho občanského významu.", "question": "Nachází se v Oxfordu univerzita?", "answers": ["Nachází se zde nejstarší univerzita v zemích používajících angličtinu - University of Oxford."]}
{"title": "Musée Moissan", "context": "Musée Moissan Musée Moissan Sídlo lékařské fakulty Údaje o muzeu Stát Francie Francie Město Paříž Adresa Faculté de Pharmacie 4, avenue de l'Observatoire, 75006 Paris Zakladatel Louis Moissan Založeno 1925 Zeměpisné souřadnice 48°50′37″ s. š., 2°20′11″ v. d. Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Musée Moissan (Moissanovo muzeum) je muzeum v Paříži. Nachází se v 6. obvodu na Avenue de l'Observatoire. Muzeum bylo otevřeno v roce 1925 jako součást lékařské fakulty dnešní Univerzity Paříž V a je zasvěceno životu a dílu francouzského chemika Henri Moissana (1852-1907), držitele Nobelovy ceny za chemii z roku 1906. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Musée Moissan na francouzské Wikipedii. Externí odkazy (francouzsky) Dějiny muzea Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Francie | Architektura a stavebnictví", "question": "V jakém roce dostal Henri Moissana Nobelovu cenu za chemii?", "answers": ["1906"]}
{"title": "Fylogeneze", "context": "Fylogeneze (z řec. fylé = kmen a genesis = zrození, původ) nebo také fylogenetický vývoj znamená vývoj druhů organismů. Fylogeneze je historický proces, který většinou nelze přímo pozorovat, ale musí se rekonstruovat na základě evoluční teorie. Protějškem fylogeneze je ontogeneze (morfogeneze), pravidelný vývoj jedince k dospělosti. Věda zkoumající fylogenezi se nazývá fylogenetika. Grafickým znázorněním vzájemných vztahů mezi skupinami organismů jsou fylogenetické stromy. První systematické uspořádání všech tehdy známých druhů organismů (rostlin a živočichů) vytvořil švédský biolog Carl Linné v díle Systema naturae (1735). Linnéův systém byl založen na podobnostech, které Linné pokládal za důležité, a seřadil všechny organismy do hierarchie taxonů (říše, kmen, třída, čeleď, rod, druh). Od konce 19. století se biologové snažili přizpůsobit tento hierarchický systém evoluční teorii tak, aby se vznik taxonů dal evolučně vysvětlit. Tomu odpovídá dnes užívaná mezinárodní biologická taxonomie a nomenklatura (pojmenování). Rozlišují se taxony monofyletické s jediným společným předkem a zahrnující všechny jeho potomky, dále polyfyletické bez blízkého společného předka a konečně parafyletické, nezahrnující všechny potomky společného předka. Na sousedním obrázku je (žlutě) znázorněna monofyletická skupina, zahrnující plazy a ptáky, tyrkysově parafyletická třída plazů a červeně polyfyletická skupina teplokrevných, zahrnující mimo jiné i ptáky. Související informace naleznete také v článku Kladistika. Situace v biologii se zásadně změnila koncem 20. století díky rozluštění genetického kódu, který poskytuje obrovské množství diskrétních dat, jež je možné algoritmicky a přesně porovnávat. Protože se zároveň rozšířila dostupnost i možnosti počítačů, začala se prosazovat nová mechanická metoda uspořádávání druhů organismů, kterou vypracoval německý entomolog Willy Hennig a kterou německo-americký biolog Ernst Mayr nazval kladistikou (z řec. klados, větev). Kladistika se snaží pro danou skupinu druhů shromáždit co nejvíce srovnatelných dat a uspořádat druhy do kladistického stromu tak, aby se například minimalizoval počet potřebných mutací. Kladistika ovšem pracuje pouze s druhy a nenabízí možnost, jak vytvářet vyšší smysluplné taxony, s nimiž naopak pracují nejen vědci, ale také pěstitelé a chovatelé, které se učí ve školách a podobně. O řešení problému nomenklatury se snaží projekt PhyloCode.", "question": "Co zkoumá fylogenetika?", "answers": ["fylogenezi"]}
{"title": "Portugalsko", "context": "Portugalsko (portugalsky: Portugal), oficiálně Portugalská republika (portugalsky: República Portuguesa) je evropský stát nacházející se na samém jihozápadním cípu světadílu, v západní části Pyrenejského poloostrova. Jediným jeho pevninským sousedem je Španělsko, západní a jižní břehy země omývají vody Atlantského oceánu. Portugalsku dále náleží souostroví Azory a Madeira. Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 př. n. l. Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V 9. století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Minho a Douro. Z názvu Portugalsko bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě původní osady Cale, tedy Porta. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Portugalska. Asi nejslavnějším gastronomickým produktem z Portugalska je portské víno, dolihované víno z vinic v údolích podél řeky Douro v severní části Portugalska. Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Kelti, Řekové, Kartáginci, Římané i Arabové pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa. Raní řečtí mořeplavci nazvali toto území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní obyvatelé uctívali hady. Po nich dorazili k břehům Portugalska Féničané - kolem roku 1104 př. n. l. a zanechali rovněž četné stopy na místní kultuře. Po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Kelti ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem. V roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili. Území se tak stalo součástí provincie Hispánie, při dalším dělení se většina pozdějšího Portugalska octla v provincii Lusitánie, nazvané podle kmene Lusitánů.", "question": "Kdo je sousedem Portugalska?", "answers": ["Španělsko"]}
{"title": "Projekt GNU", "context": "Projekt GNU je projekt zaměřený na svobodný software, inspirovaný operačními systémy unixového typu. Původní cíl byl vyvinout operační systém se svobodnou licencí, který však neobsahuje žádný kód původního UNIXu. Jeho jméno je rekurzivní zkratka pro GNU's Not Unix (česky GNU Není Unix). Projekt GNU založil v roce 1983 programátor Richard Stallman, vlastní softwarový vývoj začal o rok později. Cílem projektu bylo vytvořit kompletní svobodný operační systém. To se podařilo naplnit v roce 1992, kdy byla poslední chybějící součást, jádro (kernel), doplněna nezávisle vytvořeným svobodným jádrem Linux. Ačkoliv se takovému systému často říká Linux, přesnější pojmenování je GNU/Linux. Operační systém GNU totiž může používat i jiná jádra, např. jádro Hurd (systém se pak nazývá GNU/Hurd) vyvíjené v rámci projektu GNU nebo jádro Solaris vyvinuté společností Sun Microsystems (Nexenta) a další. Dnes řídí chod GNU Projektu Free Software Foundation. Organizace GNU je autorem licencí GPL a GFDL, které mohou používat i jiní autoři softwaru a dokumentace. Například Wikipedie používala právě licenci GFDL (než přešla na licenci CC-BY-SA). Další z licencí GNU je LGPL, původně chápaná jako knihovní licence, která umožňuje využití i v softwaru, který není svobodný. Dnes GNU používání této licence obecně nedoporučuje (... prosíme, uvažte, zda licenci LGPL nenahradit GPL). Slovo \"gnu\" v angličtině znamená též \"pakůň\", proto byl pakůň vybrán maskotem projektu GNU. == Počátky == Když GNU projekt odstartoval, existoval pouze textový editor Emacs s funkcionálním programovacím jazykem Lisp pro psaní příkazů editoru, debugger, yaac kompatibilní generátor syntaktických analyzátorů a linker (sestavovací program). Aby se GNU systém mohl stát svobodným softwarem, bylo potřeba vyvinout vlastní překladač jazyka C a další nástroje. V červnu 1987 se nashromáždily jednotlivé části projektu a byl vyvinut svobodný software pro assembler, téměř byl dokončen překladač pro jazyk C (GCC), textový editor (GNU Emacs) a různé unixové nástroje (jako ls, grep, awk, make a ld). V počátečním stavu se nacházelo také jádro operačního systému, které potřebovalo další úpravy. Protože jádro se (dodnes) nepodařilo dovést do stavu vhodného k ostrému nasazení (experimentálním systémem od GNU je GNU Hurd), byly GNU nástroje použity společně s jádrem Linux (vzniklo v roce 1991) a rozšířily se první distribuce Linuxu. Od té doby bylo možné využívat GNU k vývoji programů. Hlavním cílem bylo vytvořit množství aplikací a nástrojů, které se běžně používaly na ostatních unixových systémech.", "question": "Kdo založil projekt GNU?", "answers": ["Richard Stallman"]}
{"title": "Savana", "context": "Savana je označení pro travnaté oblasti tropických a subtropických oblastí. Během roku je zde vyhraněné období dešťů a období sucha. V podobných klimatických podmínkách se vyskytují i zcela nebo částečně opadavé lesy. O tom, který vegetační typ převládne, rozhoduje klima a půdní podmínky. Traviny i dřeviny mají odlišné ekologické nároky, vzájemně se potlačují a tím vytvářejí podstatu savany. Rozdělujeme je na tyto druhy (podle délky období sucha): vlhké savany suché (africké) savany trnité savany zaplavované savany Savany tohoto typu vznikly v důsledku opakovaného kácení a vypalování tropických lesů. Převládající vegetační formací jsou 2–4 metry vysoké traviny, ve kterých se vyskytují ojedinělé stromy. Vlhké savany se vyskytují v Africe v oblasti guinejské savanové zóny, severně od tropického deštného lesa. Tento pás se táhne až do jižního Súdánu. Dále se vlhké savany vyskytují v Jižní Americe. Jedná se o orinocké llanos, brazilské campos a oblast guayanské náhorní savany. Orinocké llanos (šp. llano = rovina) jsou edaficky podmíněnou savanou. Llanos je pokryta asi 50 cm vysokými travinami. Stromy se zde vyskytují pouze v malých ostrůvcích nazývaných \"matas\". Brazilské campos se rozprostírají v Brazilské vysočině. Campos cerrados představují jakýsi přechod mezi lesem a savanou a v podstatě, je můžeme nazvat savanovým řídkolesím. Campos abiertos představují savanovou formaci bez stromů.", "question": "Co rozhoduje o vegetačním typu?", "answers": ["klima a půdní podmínky"]}
{"title": "Chameleoni", "context": "Jazyk často přesahuje délku celého těla samotného chameleona, někdy je dokonce dvakrát delší než jeho tělo. Ocas chameleona je přibližně stejně dlouhý (u některých druhů někdy i delší) jako tělo, u těla kulatého průřezu, pak je průřez elipsovitý, ze stran je stlačen a na vrcholu je zahrocený. Ocas je chápavý a při šplhání slouží jako pátá končetina. Když je ocas utrhnut nebo useknut, není schopen regenerace. Při šplhání po stromech slouží jako dodatečná pátá končetina a v klidu nebo ve spánku je spirálovitě stočený. Zabarvení a chování chameleonů se sebou úzce souvisí. Jednak podle zbarvení těla můžeme poznat, jak se chameleon cítí nebo jakou má náladu, a jednak to slouží i k domluvě mezi samotnými chameleony (např. si zbarvením dávají najevo svou přítomnost, aniž by se museli hýbat) a namlouvání (pomocí zbarvení se zajišťují, že se nespáří s jiným druhem). Samotná změna barvy netrvá dlouho, stačí na to 3 sekundy. Zabarvení nezáleží ale pouze na náladě a prostředí, ale také na stavu, teplotě, intenzitě a spektru osvětlení, denní době, ročním období, atd. Barvy jsou mimořádně pestré, avšak není pravda, že se chameleoni mohou vybarvit do jakékoliv barvy - každý druh má svou omezenou paletu barev.", "question": "Které zvíře dokáže měnit barvu podle svých emocí?", "answers": ["chameleonů"]}
{"title": "Kennedyho vesmírné středisko", "context": "Kennedyho vesmírné středisko (anglicky John F. Kennedy Space Center; zkratka KSC) je americký kosmodrom na Mysu Canaveral ostrova Merritt na Floridě ve Spojených státech. Středisko je spravováno americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Na východním pobřeží Floridy byla vybudována největší americká kosmická základna Eastern Test Range. Má dvě části. Jižní polovina patřila vojenskému námořnictvu, které zde vybudovalo komplex Cape Canaveral Air Force Station. Odtud startovalo mnoho raket Atlas, Titan, zde startovaly i první kosmické lodě. Severní část pak patří NASA, která si zde postavila Kennedyho vesmírné středisko. Nachází se na půl cestě mezi Miami a Jacksonville. Je 55 km dlouhé a 10 km široké, jeho celková rozloha je 567 km2 a pracuje tam okolo 17 000 lidí. Vesmírné středisko je oblíbeným cílem turistů a má i vlastní centrum pro návštěvníky a veřejné turistické trasy. Na velké části území je omezený rozvoj infrastruktury, protože ho zaujímá i důležitá přírodní rezervace. Žijí v ní desítky druhů ptáků a savců, často lze zahlédnout volně žijící aligátory. Kosmodrom byl pojmenován po americkém prezidentu Johnu Fitzgeraldu Kennedym Starty raket a raketoplánů byly ze Startovacího komplexu 39, kde se nachází i hangár. Šest kilometrů na východ jsou dvě startovací rampy. Osm kilometrů jižně je průmyslová zóna vesmírného střediska, kde jsou umístěny administrativní budovy. Nejvýznamnější budovou je VAB (Vehicle Assembly Building), ve které byly prováděny kontroly, opravy a úpravy raketoplánů před každým startem. Odtud se na příslušnou odpalovací rampu raketoplán přepraví pomocí pásového transportéru (anglicky Crawler Transporter) - zdolání 5,5 km dlouhé trasy trvá celý den. Přistávací dráha pro raketoplány je široká 120 m a dlouhá přes 5 km. Návštěvnické centrum (anglicky Kennedy Space Center Visitor Complex) obsahuje mnoho různých expozic, např: Historie dobývání kosmu Památník astronautům, kteří zemřeli při dobývání vesmíru Budoucnost vesmírných letů IMAX kino Maketa raketoplánu Explorer v životní velikosti Kromě toho lze v ceně vstupenky.", "question": "Kde se nachází Kennedyho vesmírné středisko?", "answers": ["Mysu Canaveral"]}
{"title": "NTFS", "context": "Soubory mohou mít mnoho atributů; jejich definice obsahuje soubor $Attef. V různých verzích se atributy liší, teoreticky je dokonce možné přidávat si vlastní. Klasický soubor má mj. tyto atributy: $FILE_NAME – struktura pro jméno souboru. Kromě něj obsahuje i velikost, reference na nadřízený adresář a různé příznaky. $SECURITY_DESCRIPTOR – přístupová práva k souboru $DATA – vlastní obsah souboru Z vlastností, které lze u souboru číst a měnit v operačním systému, patří datum a čas vytvoření, posledního zápisu a posledního čtení souboru. Základní atributy jsou \"Skrytý\" a \"Jen pro čtení\", mezi pokročilé patří možnost archivace, šifrování (per uživatel OS), komprimace, indexace obsahu. Adresáře jsou v NTFS pojaty jako speciální druh souborů; používají jiné druhy atributů. Na disk jsou vkládány jako B-stromy (což zrychluje vyhledávání) se jmény souborů a odkazy na jejich záznamy v MFT. NTFS používá tento atribut k uložení jmen souborů a kopií atributů standardních informací pro soubory v tomto adresáři. To zrychluje procházení adresářů, protože není potřeba číst MFT záznamy souborů v adresáři. Záznam obsahuje malou hlavičku, ve které jsou základní údaje o tomto záznamu. Za hlavičkou následuje jeden nebo více atributů, které popisují data nebo typ souboru či adresáře odpovídajícímu záznamu. Hlavička obsahuje čísla, která NTFS používá pro ověření integrity, ukazatel na první atribut v záznamu, ukazatel na první volný bajt v záznamu a číslo prvního (hlavního) záznamu v MFT, jestliže záznam není první. Názvy adresářů a souborů Maximální délka je 255 znaků v kódování Unicode (UTF-16). V Posixovém namespace lze použít jakýkoliv UTF-16 znak (case sensitive) kromě znaku NULL a lomítko (/).", "question": "Pomocí jaké datové struktury jsou v NTFS implementovány adresáře?", "answers": ["B-stromy"]}
{"title": "Tokio", "context": "Jde o jednu z několika prefektur (dále Saitama, Čiba, Kanagawa, okrajově i další, viz též článek prefektura Tokio), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě. Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof: 1923 - Velké zemětřesení v Kantó při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel 9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel.", "question": "Kolik žije v Tokiu lidí?", "answers": ["více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů)"]}
{"title": "Cmp", "context": "Cmp Další významy jsou uvedeny na stránce CMP. cmp Typ softwaru standardní UNIXová utilita Některá data mohou pocházet z datové položky. cmp je příkaz přítomný v textových rozhraních UN*Xových operačních systémů. Porovnává dva soubory, jejichž jména dostane na vstupu, a vypíše výsledek porovnání na standardní výstup. V základním nastavení nevypisuje nic, pokud jsou soubory shodné; pokud se liší, pak vypíše, na které pozici se nachází první rozdíl, a to jednak v počtu bajtů od počátku souboru, jednak jako číslo řádky, kde se rozdíl nachází. Přepínače cmp rozpoznává následující přepínače (v závorkách uvedena dlouhá varianta): -b (--print-bytes) : Vypíše rozdílné bajty -i SKIP (--ignore-initial=SKIP) : Ignoruje prvních SKIP bajtů vstupu -i SKIP1:SKIP2 (--ignore-initial=SKIP1:SKIP2) : Ignoruje prvních SKIP1 bajtů prvního souboru a prvních SKIP2 bajtů druhého souboru -l (--verbose) : Vypíše hodnoty rozdílných bajtů jak v desítkové, tak v osmičkové soustavě -n LIMIT (--bytes=LIMIT) : Porovná nejvýše LIMIT bajtů -s (--quiet --silent) : Nic nevypisuje, výsledek porovnání lze získat pouze z návratové hodnoty -v (--version) : Vypíše informace o verzi programu. --help : Vypíše nápovědu. Návratové hodnoty 0 : soubory jsou shodné 1 : soubory se liší 2 : došlo k chybě Externí odkazy Comparing and Merging Files: Invoking cmp – anglický originál manuálu GNU verze cmp. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Příkazy a programy příkazové řádky Unixu (více) Správa souborů cat • chattr • cd • chmod • chown • chgrp • cksum • cmp • cp • du • df • file • fsck • fuser • ln • ls • lsattr • lsof • mkdir • mount • mv • pwd • rm • rmdir • split • touch Správa procesů at • chroot • crontab • exit • kill • killall • nice • pgrep • pidof • pkill • ps • pstree • sleep • time • top • wait • watch Správa uživatelů a prostředí env • finger • id • logname • mesg • passwd • su • sudo • uname • uptime • w • wall • who • whoami • write Zpracování textu", "question": "Kam vypíše cmp vysledek porovnání souborů?", "answers": ["na standardní výstup"]}
{"title": "International Standard Book Number", "context": "ISBN (International Standard Book Number, mezinárodní standardní číslo knihy) je číselný kód určený pro jednoznačnou identifikaci knižních vydání. Kromě arabských číslic se v něm objevuje znak X (římská číslice 10) a rozčleňující spojovníky či mezery. ISBN je specifikováno mezinárodním standardem ISO 2108, v Česku převzatým jako ČSN ISO 2108 (původně bylo ISBN v ČSSR zavedeno k 1. 1. 1989 v ČSN 01 0189). V českých knihách bývá ISBN zpravidla uvedeno na rubu titulního listu a v čárovém kódu na obálce. Když se v roce 1965 britská knihkupecká firma W H Smith rozhodla zavést do roku 1967 počítačový systém řízení, potřebovala jednoznačný systém číslování knih. O jeho návrh požádala sdružení britských vydavatelů, které tímto úkolem pověřilo profesora Gordona Fostera z London School of Economics. Ten s týmem odborníků v roce 1966 navrhl systém používající devíticiferné kódy, který byl posléze pojmenován SBN (Standard Book Numbering). Systém se následujícího roku začal používat a mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO) začala zvažovat jeho mezinárodní využití. Výsledkem jednání technické komise bylo převzetí SBN jako mezinárodního standardu (už pod označením ISBN) ISO 2108 v roce 1970. Od SBN se ISBN liší v doplnění označení oblasti na začátek kódu (pro SBN se předpokládala anglicky mluvící oblast, ze SBN lze platné ISBN vytvořit přidáním číslice 0 na začátek). V červenci 1972 vznikla v Berlíně Mezinárodní agentura ISBN, která systém ISBN koordinuje. Do roku 2007 měl ISBN kód deset cifer (devět významových a kontrolní číslici). Počínaje 1. lednem 2007 byl kód rozšířen na třináct číslic, pro sjednocení s reprezentaci ISBN v čárovém kódu a pro rozšíření kapacity systému. EAN prefix 978 byl doplněn o prefix 979, čímž kapacita stoupla na dvojnásobek. V souvislosti s těmito změnami byla Mezinárodní agentura ISBN přestěhována do Londýna. ISBN má pevně danou strukturu, z jednotlivých částí identifikátoru lze získat základní informace o původu knihy. Označení je složeno z částí proměnlivé délky spojených spojovníky nebo oddělených mezerami; před kódem se (povinně) uvádí označení ISBN. Původní deseticiferné ISBN (označované dnes jako ISBN-10) obsahuje čtyři skupiny, nové třináctimístné (ISBN-13) má na začátku skupinu navíc. ISBN-13 má nyní identickou strukturu jako čárový kód EAN-13, takže je na knihách jako čárový kód uvedeno přímo ISBN. (U staršího ISBN-10 byla potřeba drobná úprava.) První částí je u ISBN-13 nově přidaný prefix: konstanta 978 (pro knihy) nebo 979 (pro hudebniny), která označuje prefix čárového kódu podle GS1.", "question": "K čemu je určen kód ISBN?", "answers": ["pro jednoznačnou identifikaci knižních vydání"]}
{"title": "Pinotage", "context": "Pinotage je modrá odrůda révy původem z Jižní Afriky. Byla tam vyšlechtěna v roce 1925 jako kříženec Pinot noir a Cinsault (Cinsault byl známý jako \"Hermitage\", odtud název \"Pinotage\"). Jihoafrická republika je také zdaleka největším producentem vín této odrůdy. == Dějiny == Odrůdu Pinotage vyšlechtil v Jižní Africe v roce 1925 Abraham Izak Perold, první profesor vinařství na Stellenbosch University. Perold pokoušel spojit nejlepší vlastnosti robustního Hermitage a Pinot noir, tedy hroznů, ze kterých je dobré víno, ale mohou být náročné na pěstování. Perold zasadil čtyři sazenice z tohoto křížení v zahradě na Welgevallenské experimentální farmě a zapomněl na ně. V roce 1927 univerzita vyslala tým k zušlechtění a údržbě zahrady. Součástí tohoto týmu byl mladý asistent Charlie Niehaus, který o sazenicích věděl a zachránil je před likvidací. Mladé rostliny byly přesazeny do zemědělské školy Elsenburg, kde působil Peroldův nástupce C. J. Theron. Oba pak společně vybrali vhodné klony a nově vzniklou odrůdu nazvali pinotage. První víno bylo vyrobeno v roce 1941 v Elsenburgu z první komerční výsadby v Myrtle Grove. Autor odrůdy Abraham Perold však výsledek svého šlechtění stěží mohl ochutnat, v témže roce totiž zemřelPrvní uznání přišlo, když víno Bellevue vyrobené z Pinotage zvítězilo na Cape Wine Show 1959.", "question": "Kdo vyšlechtil odrůdu vína Pinotage?", "answers": ["Abraham Izak Perold"]}
{"title": "Chorvatská vlajka", "context": "Vlajka Chorvatska má obdélníkový list se třemi vodorovnými pruhy v panslavistických barvách: červené, bílé a modré. Zatímco vlajka užívaná na pevnině má poměr stran 1:2, námořní vlajka má poměr 2:3. Uprostřed vlajky je umístěn státní znak Chorvatska. Podoba vlajky byla přijata 21. prosince 1991. == Vznik a vývoj vlajky == V 19. století se používala vlajka, která byla odvozena z barev štítu země, měla dva vodorovné pruhy (červený a bílý). Chorvatští nacionalisté ale používali vlajku v panslovanských barvách, tj. ještě s modrým pruhem. Když bylo v rámci SFRJ v roce 1949 ustanoveno socialistické Chorvatsko, za vlajku byla vybrána trikolora červená-bílá-modrá s rudou jugoslávskou pěticípou hvězdou uprostřed. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 nahradil hvězdu znak země. Ten ale musel být na vlajce upraven, protože jeho umístění v prostředním bílém poli by připomínalo vlajku používanou ustašovci za druhé světové války. Nově tak znak přesahuje do červeného i modrého pole, přidána byla i znaková koruna. == Vlajky chorvatských žup == Chorvatsko se od roku 1992 člení na 21 žup. Jednou z žup je i hlavní město Záhřeb.", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovní pruhy na chorvatské vlajce?", "answers": ["červené, bílé a modré"]}
{"title": "Hélios", "context": "Jeho manželkou byla Persa, s ní měl syna Aiéta, pozdějšího krále v Kolchidě a dcery Kirké, proslulou kouzelnici a Pásifaé, manželku krále Mínoa. Klymené, dcera Ókeanova mu porodila sedm dcer, zvaných Héliovny, a syna Faethonta. Toho zabil bleskem nejvyšší bůh Zeus, když Faethón nezvládal jízdu slunečním vozem a hrozilo zničení Země. Se svou milenkou Aiglé, prý nejkrásnější z Najád, zplodil Charitky, bohyně půvabu a krásy (ovšem jako jejich otec se v jiných verzích uvádí sám nejvyšší bůh Zeus a matkou prý je mořská bohyně Eurynomé). Hélios je zosobněním slunce, ale také jeho jasu a tepla. Je vyobrazován jako výrazná postava, zlaté vlasy jsou korunovány oslňujícími paprsky. Svou každodenní povinnost plnil ve zlatém voze, taženém čtyřmi okřídlenými koňmi. Je mu zasvěcen kohout, který ho na ranní cestu budil, před Héliem vycházela Éós - Jitřenka a za ní na východě vyjelo spřežení boha slunce. Jeho cesta začínala na dalekém východě, prý někde v Kolchidě a směřovala nad celou zemí až k dalekému západu na ostrov Blažených. Tam se jeho koně vykoupali a napásli a Hélios potom ve svém nádherném člunu, který mu zhotovil sám božský kovář Héfaistos, odplouval po vodách oceánu zpět na východ, kde druhého dne jeho pouť opět začínala.", "question": "Jak se jmenuje řecký bůh slunce?", "answers": ["Hélios"]}
{"title": "Titanic#Konstrukce a stavba", "context": "uhlí Rychlost 23–25 uzlů (43–46 km/h)[P. 1] Posádka 885[9] / 944[10] Kapacita 1. tř.: 833–1 034[9] / 905[10] os.2.tř.: 510–614[9. ] / 564[10] os.3.tř.: 1 006–1 022[9] / 1 134[10] os.celk.: 2 453–2 566[9] / 2 603[10] os.[P. 1] [P. 2] R.M.S. Titanic[P. 3] (česká výslovnost [tytanyk], anglická [taiˈ]) je potopený zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line (WSL). Ve své době šlo o největší parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line – Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet až 2 603 cestujících[P. 1] a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 ve 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo přes 1 500 cestujících a členů posádky.[P. 1] Příčinou srážky byla vysoká rychlost, nedostatečně jižně vychýlený kurz určený kpt. Smithem, nevhodné světelné podmínky a absence pátracího světla v důsledku jeho zákazu pro britské civilní lodě. Příčinou vysokého počtu obětí byla zejména špatná organizace záchranných prací a nedostatek záchranných člunů v kombinaci s v té době moderním, ale stále nedostatečným stavem technologie záchranných člunů. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž byli i někteří z nejbohatších lidí světa a mnoho známých osobností, i kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a později také po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Potopení Titaniku má rovněž velký technický a kulturní význam díky značným změnám v bezpečnosti lodní dopravy, které byly v reakci na tuto katastrofu provedeny. Konstrukce a stavba RMS Titanic, kresba Model Titanicu na výstavě Srovnání Titanicu (tmavý obrys)s Queen Mary 2 a dalšími objekty Thomas Andrews, šéfkonstruktér Příď Titanicu při stavbě v loděnicích Levý a střední lodní šroub sesterské RMS Olympic – na Titanicu byl i prostřední šroub třílistý[11] Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania.", "question": "Kdy se na minutu přesně srazil parník Titanic s ledovcem?", "answers": ["14. dubna 1912 ve 23:40"]}
{"title": "Městský národní výbor", "context": "Městský národní výbor Platební výměra vyúčtovaná teplickým národním výborem Městský národní výbor (MěNV nebo MěstNV) je označení národních výborů, které vykonávaly v Československu v letech 1945–1990 správu měst. Byly podřízené okresním národním výborům (ONV). V Praze však byl zřízen Národní výbor hlavního města Prahy (NVP) a byl postavený na úroveň krajským národním výborům. Podobně i v některých dalších velkých městech měly národní výbory vyšší pozici. V roce 1990 se městské národní výbory transformovaly na městské úřady a městská zastupitelstva, u statutárních měst na úřady města (později magistráty) a zastupitelstva města.[1] Kategorie Od roku 1983 Městské národní výbory se od 1. ledna 1983 podle nového vymezení měst a obcí městského charakteru v § 10 novelizovaného zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, rozdělovaly do několika kategorií.[2]. V první kategorii, mimo měst se zvláštním postavením, byla krajská města, další významná velká města se zvlášť rozvinutou hospodářskou, politickou, kulturní, sociální a správní činností a významná lázeňská města (stanovila je nařízením vláda). Ve druhé kategorii okresní města a další města, která byla významnými středisky osídlení a byla vybavena zařízeními a provozovnami pro zabezpečování služeb a potřeb svých obyvatel i jejich spádového území (určoval je krajský národní výbor). Kategorie[2] v ČSR[3]v SSR[3] hl. město Praha, hl. město SSR Bratislava11 ostatní města se zvláštním postavením: Brno, Ostrava, Plzeň, Košice31 města s MěNV 1. kategorie239 města s MěNV 2. kategorie18183 obce městského charakteru s MěNV 3. kategorie22430 celkem432124 Počty MěNV v Československu k 1. lednu 1983 (mezi 1. lednem 1983 a 1. lednem 1988 došlo k několika změnám v kategoriích u několika měst).[4] Městy v první kategorii byly: Kladno. , Mladá Boleslav, České Budějovice, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Ústí nad Labem, Děčín, Chomutov, Liberec, Most, Teplice, Hradec Králové, Pardubice, Gottwaldov, Jihlava, Prostějov, Frýdek-Místek, Havířov, Karviná, Olomouc, Opava, Přerov a Třinec.[5] Odkazy Reference ↑ § 27 odst. 2 a § 58 odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení).1 2 Sborník ČGS, str. 108–1091 2 Sborník ČGS, str. 110↑ Sborník ČGS, str. 113↑ Nařízení vlády č. 152/1982 Sb. Externí odkazy ANDRLE, Alois; SRP, Vladimír. Nová koncepce pojmů město a venkov a její význam pro geografii. In: Sborník Československé geografické společnosti. [s.l.]: [s.n.], 2/1988.", "question": "Jakou zkratku má Městský národní výbor?", "answers": ["MěNV nebo MěstNV"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Karel IV. (14. května 1316, Praha - 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. Karel IV. byl římsko-německý král od července 1346 a od roku 1355 císař římský. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny. Spolu s otcem započali se stavbou Svatovítského chrámu. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem a to hlavně díky své obratné sňatkové politice. Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin a v roce 2005 s převahou zvítězil v anketě Největší Čech. Podle kroniky Petra Žitavského se Karel narodil 14. května 1316 okolo jedné hodiny ráno tehdy čtyřiadvacetileté Elišce Přemyslovně v městě Pražském. Sám Karel to ve svém životopise komentoval takto: Stalo se tak pravděpodobně v domě U Štupartů, nedaleko kostela svatého Jakuba. Pražský hrad byl v té době po požáru ještě pořád zchátralý a neobyvatelný. Dne 30. května 1316, na Boží hod svatodušní byl v katedrálním pražském chrámu za přítomnosti arcibiskupa trevírského Balduina Lucemburského pokřtěn mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu. Shodou okolností byli tehdy v Praze oba na návštěvě. V zemi stále nebylo zažehnáno nebezpečí občanské války. Král Jan Lucemburský nechal krátce předtím uvěznit v té době druhého nejmocnějšího muže v zemi, pana Jindřicha z Lipé, protože se se svou milenkou a vdovou po dvou českých králích Eliškou Rejčkou chtěl zmocnit trůnu.", "question": "Kde zemřel Karel IV.?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Crystalex", "context": "Crystalex je český podnik vyrábějící užitkové sklo. Je největším domácím a předním světovým výrobcem nápojového skla. Současný název společnosti je Crystalex CZ, s.r.o. Hlavní výrobní závod je v Novém Boru. Druhý výrobní závod je v Karolince na Vsetínsku. Produkty firmy jsou strojově vyráběné výrobky ze sodnodraselného skla (tzv. crystalin) a to především kalíšky, odlivky, dekantery, džbány a vázy. Některé výrobky jsou dále zušlechťovány dekoračními technikami a to jak tradičními tak moderními (pantograph, diaryt, stříkání, pískování, malování, vysoký smalt a sítotisk). == Historie == V říjnu 1945 byl vydán Dekret o znárodnění velkých průmyslových podniků, následně, v roce 1948, vzniká národní podnik Borocrystal, sdružující 55 původních drobných provozoven a skláren, a národní podnik Umělecké sklo. Konsolidací těchto podniků spolu s n. p. Borské sklárny vznikl v roce 1953 státní podnik Borské sklo. V roce 1967 byla dokončena výstavba nového výrobního areálu v Novém Boru. Budovy sklářského kombinátu byly stavěny v letech 1965 až 1967. Byla to v této době první velká investiční akce svěřená zahraniční firmě, sdružení jugoslávkých podniků Union Engineering.", "question": "Jaký typ skla vyrábí český podnik Crystalex?", "answers": ["užitkové"]}
{"title": "Křenovice (okres Vyškov)", "context": "Většina obcí musela pořídit pečetidlo až roku 1749. Rok 1737 se v dějinách Křenovic nepojí s žádnou událostí, stáří pečeti tak vychází čistě z letopočtu uvedeného na ní samé. Pečetěno bylo červeným voskem. Pečeť je kruhová s textem po obvodu a vyobrazením rostliny hroznového vína s šesti svazky hroznů a včetně kořenů. Nápis po obvodu zní: Pečeť obce Křenovic. Okolí Křenovic bylo osídleno již mezi lety 4500 až 3000 př. n. l. Důkazem tohoto osídlení je nález malované keramiky pocházející z Křenovic. První písemná zmínka o Křenovicích pochází z listiny vydané 8. května 1305. V letech 2010 až 2014 byl starostou Jaromír Konečný. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen opětovně. Jeho cílem v následujícím období je dokončit velké investiční akce, mj. revitalizace mlýnského náhonu, rozšíření kapacity základní školy a bydlení pro seniory. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Vyškov. Farní kostel svatého Vavřince Smírčí kříž na Krchůvku Socha svatého Jana Nepomuckého Křenovice mají celkem šest silničních výjezdů. Tři z nich jsou tvořeny silnicemi II. třídy. Nedaleko Křenovic vede dálnice D1 a silnice I/50. S Brnem jsou Křenovice od západu spojeny silnicí II/417 vycházející z brněnských Tuřan a končící u křenovického kostela křížením se silnicí II/416. Její celková délka tvořící silniční vzdálenost mezi Křenovicemi a Brnem činí 13,4 km. Nejbližší obcí na její trase je Prace. Druhou silnicí II. třídy protínající Křenovice je silnice II/416, která spojuje obec se silnicí I/50, respektive Slavkovem u Brna. Silniční vzdálenost mezi sídly je 3 kilometry. Vesnicí prochází od jihu k západu a ve druhém směru pokračuje do Újezda u Brna vzdáleného po silnici 8,2 km. Ze silnice II/416 odbočuje jihozápadním směrem silnice III/4164 vedoucí do Zbýšova vzdáleného po ní 2 kilometry. Severním směrem odbočuje ze silnice II/416 komunikace III/4161 vedoucí do Holubic, které jsou po ní vzdáleny 4,4 km a silnice se zde napojuje na I/50 u nájezdu na dálnici D1. Poslední cestou vedoucí z Křenovic je místní komunikace mířící severovýchodním směrek silnici I/50 a dále na Velešovice.", "question": "Ve kterém okrese se nachází obec Křenovice?", "answers": ["Vyškov"]}
{"title": "Miroslava", "context": "Miroslava je ženské křestní jméno slovanského původu. Miroslava, rozšířená v Česku už od 19. století, je vlastně obdobou Slavomíry, Bedřišky či Frederiky, ale bývá pokládána i za český překlad Ireny. Lidově též Mirka. Podle českého kalendáře má svátek 5. dubna. Tomuto jménu odpovídá jeho mužská varianta Miroslav. Zdrobnělina Mira znamená moře, oceán v sanskrtu. Miruš, Míra, Mirda, Miruna, Miri, Mira, Mirča, Milouš, Mirečka, Mirous, Miroušek, Mirka, Mirinka, Miruška. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je −%. Miroslava Šafránková – česká herečka Miroslava Němcová – česká politička Miroslava Kopicová – česká politička, ministryně školství Miroslava Knapková – česká sportovkyně, veslařka Miroslava Šternová – česko-mexická herečka Miroslava Vavrincová – slovenská tenistka Miroslava Pleštilová – česká herečka a dabérka Četnost jmen na stránkách MV ČR", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek ženského jména Miroslava?", "answers": ["5. dubna"]}
{"title": "Anthrax (hudební skupina)", "context": "Anthrax je americká thrashmetalová hudební skupina. Na thrashmetalové scéně byli Anthrax jednou z nejpopulárnějších skupin 80. let 20. století. Tato skupina je známá kombinováním metalové muziky s rapem, hardcorem a alternativním rockem a je označována za jednu z \"Velké čtyřky\" thrash metalu – spolu se skupinami Metallica, Slayer a Megadeth. Scott Ian, kytara Jon Donais, kytara Frank Bello, baskytara Charlie Benante, bicí, kytara Joey Belladonna, zpěv Jason Rosenfeld (1981) Dirk Kennedy (1981) John Connelly (1981) Neil. Turbin (1982–1984) Matt Fallon (1984) John Bush (1992–2004) Dan Nelson (2007-2009) Kenny Kushner (1981) Greg Walls (. 1981–1982) Paul Crook (1995–2000) Rob Caggiano (2001-2005, 2007-2013) Paul Kahn (1981) Dan Lilker (1981–. 1984, 1999) Joey Vera (2004–2005) Dave Weiss (1981) Greg D'Angelo (1981–1983) Jason Bittner Fistful of Metal (1984). Spreading the Disease (1985) Among the Living (1987) State of Euphoria (1988) Persistence of Time (1990) Sound of White Noise (1993) Stomp 442 (1995) Volume 8. : The Threat Is Real (1998) We've Come for You All (2003) Worship Music (2011) Anthems (2013) For All Kings (2016) The Island Years (. 1994) Music of Mass Destruction (2004) Alive 2 (2005) Fistful of Anthrax (1987) Attack of the Killer B's (1991) Moshers: 1986–1991.", "question": "Byli Anthrax jednou z nejpopulárnějších trashmetalových skupin v 80. letech?", "answers": ["Na thrashmetalové scéně byli Anthrax jednou z nejpopulárnějších skupin 80. let 20. století."]}
{"title": "Linux", "context": "Linux nebo GNU/Linux (viz GNU/Linux kontroverze) je v informatice označení pro svobodný a otevřený počítačový operační systém, který je založený na linuxovém jádru. Linuxové systémy jsou šířeny v podobě distribucí, které je možné nainstalovat nebo používat bez instalace (tzv. live CD). Používané licence umožňují systém zdarma a velmi volně používat, distribuovat (kopírovat, sdílet) i upravovat. Tím se odlišuje od proprietárních systémů (např. Microsoft Windows či Mac OS X), za které je nutné platit a dodržovat omezující licence. Operační systém Linux používá unixové jádro, které vychází z myšlenek Unixu a respektuje příslušné standardy POSIX a Single UNIX Specification. Název je odvozen z křestního jména jeho tvůrce Linuse Torvaldse a koncovka písmenem \"x\" odkazuje právě na Unix (podobně jako XENIX, Ultrix, IRIX, AIX a další UN*Xy). Jádro Linuxu umožňuje spouštět více programů (úloh) najednou. Každý program se může skládat z jednoho nebo více procesů, tedy se jedná o víceúlohový systém. Každý proces potom může mít jeden nebo více podprocesů. Operační systémy, které umožňují běh více procesů, nebo dokonce podprocesů současně, jsou schopny využít i vícejádrové a víceprocesorové počítače a výrazně zefektivnit práci uživatele. Jádro Linuxu je víceuživatelské, takže umožňuje spouštět programy různých uživatelů, například jeden uživatel může obsluhovat počítač přímo, zatímco další mohou obsluhovat stejný počítač například přes síť nebo dokonce Internet. Příslušné uživatelské účty jsou před neoprávněným přístupem chráněny autentizací, například jménem a heslem. Uživatelé mají přidělena různá práva, od naprosté kontroly nad systémem, kterou má obvykle správce (root), až do různé míry omezené účty uživatelů. V současné době je označením Linux míněno nejen jádro operačního systému, ale zahrnuje do něj též veškeré programové vybavení (software), které uživatelé používají (tj. aplikace, utility, grafické uživatelské rozhraní apod.) i přesto, že je vyvíjeno nezávisle na samotném jádře Linuxu. Linux je šířen v podobě linuxových distribucí, které obsahují jak zmíněné jádro, tak zmíněný doplňující software v takové formě, která usnadňuje jeho instalaci a používání (instalace někdy není nutná, viz Live CD). Linux je open source software, což znamená, že jsou k dispozici jeho zdrojové kódy, které lze za dodržení jistých podmínek upravovat a vše dále šířit. Pro ochranu před zneužitím zdrojových kódů používá open source software různé licence. Samotné jádro Linuxu je chráněno a šířeno pod licencí GPLv2 (s důležitou výjimkou). Software, který je spolu s Linuxem šířen, je chráněn nejrůznějšími licencemi (GPL, LGPL, MPL, Licence MIT, BSD licence atd.).", "question": "Respektuje Linux standard POSIX?", "answers": ["Operační systém Linux používá unixové jádro, které vychází z myšlenek Unixu a respektuje příslušné standardy POSIX a Single UNIX Specification."]}
{"title": "Prajazyk", "context": "Termín prajazyk (řidčeji též protojazyk) označuje jazyk, jehož diferenciací vznikly další příbuzné jazyky či nářečí, a lze ho tak považovat za jejich společného předka. Konkrétní prajazyky bývají obvykle označeny předponou pra-, avšak někdy se od této zvyklosti pro zjednodušení upouští. Jako příklady prajazyků na různých úrovních příbuznosti lze uvést praindoevropštinu, praslovanštinu či pračeštinu. Někdy lze prajazyk ztotožnit s jazykem doloženým, například prarománština, která je společným předkem všech románských jazyků, se do značné míry překrývá s lidovou latinou. Protože záznamy prajazyků jsou buďto nedokonalé, nebo zcela chybějí, většinu prajazyků je třeba rekonstruovat. Slouží k tomu zejména metody vnitřní a vnější rekonstrukce.", "question": "Co je předkem románských jazyků?", "answers": ["prarománština"]}
{"title": "Paranoia", "context": "Paranoia (řec. π, pošetilost, šílenství) je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu.[zdroj? ] Často je zaměňována s paranoidní schizofrenií. V psychiatrii byl termín poprvé užit v roce 1883 psychiatrem Emilem Kraepelinem pro chorobné iluze vůbec, při nichž se však nenarušily ostatní intelektuální schopnosti pacienta. Náplň tohoto pojmu se časem posunula spíše k popisu falešných představ a obav z pronásledování, protože obsah původního pojmu byl příliš široký. Vzhledem k tomuto posunu není pojem paranoia psychiatry používán zcela jednotně. Podle Freemana a Garetyho charakterizují pacienta s paranoiu dvě bludná přesvědčení: že trpí nějakou újmu nebo že mu taková újma hrozí, že mu někdo chce ublížit, že ho pronásleduje. Mezinárodní klasifikace chorob ISD-10 řadí paranoidní poruchy do kapitoly \"schizofrenie\" pod tyto diagnózy: F 20.0 Paranoidní schizofrenie: bludné představy, často doprovázené halucinacemi F 22.0 Bludné poruchy, paranoia: dlouhodobé nebo trvalé bludné představy bez halucinací F 22.8. Ostatní bludy, stařecká paranoia F 23.3 Paranoidní reakce - psychogenní psychóza F 60.0 Paranoidní poruchy osobnosti perzekuční paranoia = nemocný se bojí, že je pronásledován kverulantská paranoia = nemocný se domnívá, že jej ostatní nemají rádi - obviňuje je, stěžuje si.", "question": "Čím se vyznačuje paranoia?", "answers": ["bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem"]}
{"title": "Americký dolar", "context": "Svázání amerického dolaru se stříbrem trvalo do roku 1900, od té doby se pojil pouze se zlatem; nicméně, ražení stříbrných mincí pokračovalo až do roku 1969 (s přechodným obdobím od roku 1964, kdy bylo stříbro odstraněno ze čtvrťáků a desetníků a z 3/5 i z půldolarů). Zlaté mince byly z oběhu staženy po Velké hospodářské krizi v roce 1933, v rámci tzv. Gold seizure. Hmotnost zlata za dolar byla tehdy změněna na 13,71 grainů (tj. 35 dolarů za troyskou unci) a tento standard vydržel až do roku 1968. V roce 1945 vstoupil v platnost tzv. Brettonwoodský měnový systém, ve kterém hrál americký dolar roli světové měny a který cizím vládám zajišťoval jeho směnitelnost za zlato. Tento systém byl zrušen 15. srpna 1971. Spolu s ním ztratil dolar i vazbu na zlato, ale místo něj získal mezi lety 1973–2000 statut tzv. \"petroměny\". Od 1. ledna 1975 vstoupil americký dolar do éry tzv. plovoucích (měnových) kurzů na měnových trzích. Nominální hodnota vůči troyské unci zlata od tohoto dne do současnosti vzrostla z 42,22 na přibližně 1700 USD/unci (2011). Obdobně, kupní síla dolaru od roku 1913 (vznik Federálního rezervního systému) do současnosti klesla na tehdejší cca 4 centy. Název dolar historicky pochází až z jáchymovského tolaru.", "question": "Jaký je mezinárodní kód měny Spojených států amerických?", "answers": ["USD"]}
{"title": "Prix d'Amérique", "context": "Prix d'Amérique (česky Cena Ameriky) je rovinový dostih klusáků kategorie G1, který se pořádá od roku 1920 na francouzském dostihovém závodišti Vincennes v Paříži. Dostih se koná poslední neděli v lednu. Je určen pro koně ve věku 4-10 let. V roce 2011 byl dotován výhrou milión euro, z čehož polovina byla určena pro vítěze. Prix d'Amérique se od roku 1994 běží na 2700 metrů. První ročník 1920 se běžel na 2500 metrů, v roce 1930 se přešlo na 2625 metrů s variacemi plus nebo mínus 50 metrů. V roce 1945 se zkušebně běželo na 2850 m, v letech 1946-1947 na 2800 m a od roku 1948 do 1984 na 2600 metrů. V letech 1985-1993 to bylo 2650 metrů. 2011 Ready Cash (Franck Nivard) 2010 Oyonnax (Sebastien Ernault) 2009 Meaulnes du Corta (Franck Nivard) 2008 Offshore Dream (Pierre Levesque) 2007 Offshore Dream (. Pierre Levesque) 2006 Gigant Neo (Dominik Locqueneux) 2005 Jag de Bellouet (Christophe Gallier) 2004 Kesaco Phedo (Jean-Michel Bazire) 2003 Abano As (Jos Verbeeck) 2002 Varenne (Giampaolo Minnucci) 2001. Varenne (Giampaolo Minnucci) 2000 Général du Pommeau (Jules Lepennetier) 1999 Moni Maker (Jean-Michel Bazire) 1998 Dryade des Bois (Jos Verbeeck) 1997 Abo Volo (Jos Verbeeck) 1996 Cocktail Jet (. Jean-Etienne Dubois) 1995 Ina Scot (Helen Johansson) 1994 Sea Cove (Jos Verbeeck) 1993 Queen L. (Stig H. Johansson) 1992 Verdict Gédé (Jean-Claude Hallais) 1991 Ténor de Baune (Jean-Baptiste Bossuet. ) 1990 Ourasi (Michel-Marcel Gougeon) 1989 Queila Gédé (Roger Baudron) 1988 Ourasi (Jean-René Gougeon) 1987 Ourasi (Jean-René Gougeon) 1986 Ourasi (Jean-René Gougeon) 1985 Lutin d'Isigny (. Jean-Paul André) 1984 Lurabo (Michel-Marcel Gougeon) 1983 Idéal du Gazeau (Eugè Lefè) 1982 Hymour (Jean-Pierre Dubois) 1981 Idéal du Gazeau (Eugè Lefè) 1980 Eléazar (Léopold Verroken) 1979. High Echelon (Jean-Pierre Dubois) 1978 Grandpré (Pierre-Désiré Allaire) 1977 Bellino II (Jean-René Gougeon) 1976 Bellino II (Jean-René Gougeon) 1975 Bellino II (Jean-René Gougeon) 1974 Delmonica Hanover (F. Frömming.", "question": "Kdy se koná dostih Prix d'Amérique?", "answers": ["poslední neděli v lednu"]}
{"title": "Peří", "context": "Barva peří a opeření těla je také významným druhově specifickým znakem a u mnoha druhů patří rozdíly v barvě peří ke znakům pohlavního dimorfismu. Opeření dospělých ptáků je dvouvrstevné - na povrchu se nachází vrstva krycího peří, pod ní je pak hluboká péřová vrstva tvořená prachovitým, prachovým, štětečkovitým nebo vlasovým peřím, která má hlavně termoregulační funkci. Jednotlivé druhy peří se od sebe liší vzhledem, velikostí, stavbou i uspořádáním a jsou základními typy ptačího peří. Kromě těchto typů se u některých ptáků vyvinulo štětinovité peří, u tučnáků je krycí peří změněno do podoby tuhých šupin, u běžců zase došlo k redukci praporu obrysových per. Krycí peří (lat. pennae contourae generales) tvoří vnější vrstvu ptačího opeření. Pokrývá celý povrch těla a určuje jeho obrys, na určitých částech těla také došlo ke specializaci krycích per v souvislosti s létáním. Krycí peří je tvořeno obrysovými pery s pevnými prapory. Během postnatálního vývoje ptáků narůstá nejprve prachový šat mláďat – pápěří (neoptile). Narůstá zpravidla jen na určitých místech těla, zvaných pernice (pterylae), mezi nimiž jsou neopeřené nažiny (apteriae). V průběhu vývoje peří se zvyšuje metabolismus ptáků až o 30 %, což se projevuje jak zvýšenými nároky na výživu, tak i zvýšenou vnímavostí ke stresorům. Opeření dospělých (teleoptile) je tvořeno obrysovými a prachovými pery. Obrysová pera (pennae contourae) mají všichni naši ptáci, pera prachová jen někteří. Osu obrysového pera tvoří centrální stvol (scapus), po jehož stranách je prapor (vexillum). Horní, plná část stvolu nesoucí prapor je osten (rhachis). Osten má vrstvu korovou a dřeňovou. Korová vrstva je tvořena zrohovatělými, plochými, bezjadernými buňkami. Je velmi pevná, pružná a uvnitř vyztužená podélnými ostrými lištami. Dřeň ostnu se skládá z řad zrohovatělých epitelových buněk, obsahujících dutinky naplněné vzduchem.", "question": "O kolik se zvyšuje metabolismus ptáků v průběhu vývoje peří?", "answers": ["až o 30 %"]}
{"title": "Chorvatská mužská basketbalová reprezentace", "context": "Chorvatská mužská basketbalová reprezentace Chorvatsko Žebříček FIBA: 16. místo Člen FIBA od: 1992 Svaz FIBA: FIBA Europe Národní svaz: Hrvatski košarkaški savez Trenér: Jasmin Repeša Letní olympijské hry Účasti: 3× Medaile: stříbro: 1992 Mistrovství světa Účasti: 3× Medaile: bronz: 1994 Mistrovství Evropy Účasti: 11× Medaile: bronz: 1993, 1995 Údaje v infoboxu aktuální k 24. září 2012 Chorvatská mužská basketbalová reprezentace reprezentuje Chorvatsko v mezinárodních soutěžích v basketbalu. Největším úspěchem v historii je zisk stříbrné medaile z Letních olympijských her 1992 v Barceloně. Mistrovství světa Rok/pořádající země Účast MS 1950 Argentina Argentina Bez účasti MS 1954 Brazílie Brazílie Bez účasti MS 1959 Chile Chile Bez účasti MS 1963 Brazílie Brazílie Bez účasti MS 1967 Uruguay Uruguay Bez účasti MS 1970 Jugoslávie Jugoslávie Bez účasti MS 1974 Portoriko Portoriko Bez účasti MS 1978 Filipíny Filipíny Bez účasti MS 1982 Kolumbie Kolumbie Bez účasti MS 1986 Španělsko Španělsko Bez účasti MS 1990 Argentina Argentina Bez účasti MS 1994 Kanada Kanada MS 1998 Řecko Řecko Bez účasti MS 2002 USA Bez účasti MS 2006 Japonsko Japonsko Bez účasti MS 2010 Turecko Turecko 14. místo MS 2014 Španělsko Španělsko 10. místo MS 2019 Čína Čína Bez účasti MS 2023 Filipíny Filipíny, Japonsko Japonsko, Indonésie Indonésie CelkemÚčast – 3× – 0× – 0× – 1× Mistrovství Evropy Rok/pořádající země Účast ME 1935 Švýcarsko Švýcarsko Bez účasti ME 1937 Lotyšsko Lotyšsko Bez účasti ME 1939 Litva Litva Bez účasti ME 1946 Švýcarsko Švýcarsko Bez účasti ME 1947 ČSR Bez účasti ME 1949 Egypt Bez účasti ME 1951 Francie Francie Bez účasti ME 1953 SSSR Bez účasti ME 1955 Maďarsko Bez účasti ME 1957 Bulharsko", "question": "Získala chorvatská mužská basketbalová reprezentace stříbrnou medaili na Zimních olympijských hrách v Barceloně?", "answers": ["Největším úspěchem v historii je zisk stříbrné medaile z Letních olympijských her 1992 v Barceloně."]}
{"title": "Capoeira", "context": "Jde o komplexní kulturní fenomén, obsahující svébytné bojové umění, připomínající pohybovým stylem tanec s akrobatickými prvky, doprovázené původní hudbou. Kolébkou capoeiry je brazilský stát Bahia, tradičně zemědělská oblast, která je historicky negativně poznamenána masovým dovozem afrických otroků. Capoeira je tradičné považována za jeden z nejvýznamnějších fenoménů původně africké - především pak angolské - kulturní tradice a výsledek následné syntézy africké, původní brazilské a expandované evropské kultury na území Brazílie. Díky procesům globalizace zažívá capoeira mohutnou expanzi takřka do celého světa, kde nabývá zhruba od sedmdesátých let 20. století neobvyklé popularity. Historické kontexty Šlo o obranu beze zbraní proti zlodějům slepic, násilníkům a lupičům, a také proti zvůli bílých otrokářů. Od roku 1707 byla capoeira zakázaná. Otroci ji dále praktikovali jako „bojový tanec“, směs elegantních pohybů a akrobacie. Traduje se, že moderní podoba capoeiry se vyvinula v breakdance v americkém Bronxu. Capoeiristé však nepovažují tuto domněnku za pravdivou. Od roku 1808 brazilská vládnoucí třída tvrdě potlačovala toto bojové umění a proti capoeiristům postupovala neobyčejně brutálně. Od roku 1825 byli barevní otroci v takovém postavení, že i pískání či postávání na rohu ulice, anebo vyluzování jakéhokoli zvuku bylo považováno za projev zakázané capoeiry a velmi tvrdě trestáno. Navzdory těmto pohnutým historickým událostem se od roku 1972 capoeira opět stala, díky státu Brazílie, uznávaným bojovým uměním.", "question": "Proč vzniklo bojové umění Capoeira?", "answers": ["Šlo o obranu beze zbraní proti zlodějům slepic, násilníkům a lupičům, a také proti zvůli bílých otrokářů."]}
{"title": "Domesday Book", "context": "Domesday Book Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Domesday, stránka o Warwickshire Perokresba Domesday Book Domesday Book (také označovaná jako Domesday, Kniha posledního soudu nebo Kniha z Winchesteru) je záznam podrobného majetkového průzkumu Anglie, který byl nařízen Vilémem Dobyvatelem a dokončen v roce 1086. Průzkum byl podobný dnešnímu sčítání lidu a Domesday je seznam panství a obcí s počty domů a hospodářství, včetně jejich ocenění. Vilém potřeboval informace o zemi, kterou právě dobyl, aby ji mohl dobře spravovat. Jedním z hlavních důvodů průzkumu bylo zjistit, kdo co vlastní, a aby tak majetek mohl být zdaněn. Záznamy knihy byly konečné – cokoliv bylo zaznamenáno o majiteli či hodnotě majetku bylo nezpochybnitelným zákonem. Kniha je napsána latinsky, ačkoliv byly použity i některé místní názvy bez latinských ekvivalentů. Kniha je psána velmi úhledným písmem, ale text je plný zkratek, takže se obtížně čte. Jméno „Domesday“ znamená Poslední soud a kronikář R. FitzNigel roku 1179 píše, že se tak knize říkalo proto, že její ustanovení byla definitivní a nezměnitelná, jako u Posledního soudu. Obsah knihy Domesday Book se ve skutečnosti skládá ze dvou samostatných knih. První z nich, známá jako Malá (Little) Domesday, pokrývá Norfolk, Suffolk a Essex. Druhá, Velká (Great) Domesday, zahrnuje zbytek Anglie, kromě území na severu, nyní známých jako Westmorland, Cumberland, Northumberland a hrabství Durham (protože některé z těchto oblastí byly v té době pod kontrolou Skotska).", "question": "Jaké záznamy byli ve knize Domesday Book?", "answers": ["záznam podrobného majetkového průzkumu Anglie"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Zdroj není nutný uvádět pro kontaktování uživatele, ale může být vyžadován například při přenosu souborů. JID může, až na několik výjimek, obsahovat libovolné znaky unicode, tzn. i česká písmena s diakritikou. rok 1998 – Jeremie Miller založil projekt Jabber. srpen 1999 – Jeremie podepsal prohlášení zaručující podporu Jabber komunity IETF standardizaci. květen 2000 – Uvolněn první software. červen 2000 – Jeremie a další členové projektu Jabber se upsali koncepci IMPP dokumentující Jabber protokol. Kvůli nesoustředěnosti tehdejší komunity se však nepodařilo plně následovat IMPP či jiné IETF snahy. rok 2001 – Vytvořena Jabber Software Foundation (JSF) pro zajištění organizace nad rostoucím počtem open source projektů a komerčních entit budujících či používajících technologie XMPP. Jedním z hlavních cílů JSF byla dokumentace XML protokolu a jeho další rozvíjení. únor 2002 – Nově podepsána koncepce IETF. Výsledkem úspěchu tohoto podpisu bylo rozhodnutí prozkoumat možnosti zformování IETF Working Group pro diskuse o Jabber protokolu pod názvem XMPP, výsledkem čehož byly podepsány tři nové koncepce 21. 6. 2002 29. leden 2004 – IESG uznala XMPP Core a XMPP IM jako. navrhované standardy 4. říjen 2004 – IETF uznala XMPP jako standard pro IM. 1. duben 2001 – založen server jabber.cz. 21. červenec 2001 – založen server njs.netlab.cz. , provozovaný společností HumboldTec. 16. září 2005 – njs.netlab.cz, který se stal největším serverem v ČR, pohltil server jabber.cz. 1. září 2006 – za spolufinancování provozu obou serverů, sjednocených pod projekt jabbim.cz, jsou uživatelům nabídnuty rozšířené služby. 23. dubna 2007 – Jabbim oznámil dosažení 70 000 registrací, 14 000 aktivních uživatelů a přes 5 000 přihlášených ve špičce. Související informace naleznete také v článku Google Talk. Společnost Google uvedla koncem roku 2005 nový projekt Google Talk. Tato služba pro Instant Messaging využívá protokolu XMPP. Dále přidala možnost hlasové komunikace, na jejíž specifikaci spolupracuje s XMPP Standards Foundation.", "question": "Jaká společnost uvedla Google Talk?", "answers": ["Google"]}
{"title": "Čtyřúhelník", "context": "Čtyřúhelník (cizím slovem tetragon) je rovinný geometrický útvar, mnohoúhelník se čtyřmi vrcholy a čtyřmi stranami. Součet velikostí vnitřních úhlů čtyřúhelníka je roven 360° (2π), což vyplývá z toho, že jej lze úhlopříčkou rozdělit na dva trojúhelníky. Obvod čtyřúhelníku o stranách a, b, c, d je roven : : : O = a + b + c + d = 2 s , : : {\\displaystyle O=a+b+c+d=2s,} : kde s je poloviční obvod, vyskytující se v dalších vzorcích. Obsah čtyřúhelníka je roven : : : S = : : 1 2 : : e f sin : φ : : {\\displaystyle S={\\frac {1}{2}}ef\\sin \\varphi } , kde e, f jsou délky úhlopříček a φ je (libovolný) úhel, který svírají. Konvexní čtyřúhelník má všechny vnitřní úhly konvexní. Pro jeho obsah platí Bretschneiderův vzorec: : : : S = : : ( s − a ) ( s − b ) ( s − c ) ( s − d ) − a b c d ⋅ : cos : 2 : : : : ( :. : : α + γ : 2 : : ) : : : , : : {\\displaystyle S={\\sqrt {(s-a)(s-b)(s-c). (s-d)-abcd\\cdot \\cos ^{2}\\left({\\frac {\\alpha +\\gamma }{2}}. \\right)}},} : kde a, b, c, d jsou strany čtyřúhelníka, s jeho poloviční obvod, α a γ úhly při protilehlých vrcholech (např. A a C). Odtud plyne, že čtyřúhelník s danou posloupností stran má největší obsah, pokud je to tětivový čtyřúhelník. Obsah je také možno vypočíst pomocí rozdělení na dva trojúhelníky: S = (a*b*sin A)/2 + (d*c*sinC)/2 Ke konstrukci obecného čtyřúhelníku potřebujeme 5 prvků. Nejčastěji si jej vhodně rozdělíme (např. úhlopříčkou) na dva trojúhelníky a začne tím, ve kterém známe 3 prvky.", "question": "Kolik stran a vrcholů má čtyřúhelník?", "answers": ["čtyřmi"]}
{"title": "NULL", "context": "NULL je obvykle označení pro žádnou hodnotu nebo nic. Slovo vychází z latinského nullus. Ve vnitřní reprezentaci ASCII řetězce je bajt s hodnotou nula označován jako null znak, null terminator nebo zkráceně NUL. V jazyce C a odvozených aplikacích slouží tento znak jako ukončovací znak řetězce. Escape sekvence pro znak NUL je \\0. V programování je NULL speciální hodnota, kterou se označuje adresní ukazatel (nebo jakýkoliv jiný druh referenčního odkazu), který (abstraktně řečeno) neukazuje nikam (fakticky ukazuje na adresu 0, což se bere jako konvence pro označení ukazatele za NULL). V programovacím jazyce C je hodnota NULL reprezentována binární nulou, v programovacím jazyce Pascal nebo Ruby se taková hodnota označuje klíčovým slovem nil. V assembleru o NULL nebo nil nemluvíme, ale fakticky tomu odpovídá stav, kdy některý z adresních registrů je nulový – v takovém případě je možné adresovat \"tam, kam ukazuje NULL\" (což by u vyšších programovacích jazyků nejspíš skončilo chybovou hláškou). Například u architektury PC AT je to adresa přerušení INT 0. NULL se může vyskytovat i ve skriptovacích jazycích, řada z nichž striktně nehlídá typy proměnných. Při pokusu použít NULL se podle kontextu tato hodnota zamění na: 0 (nulu) v případě aritmetických operací \"\" (prázdný řetězec) v případě textových operací false v případě booleovských operací. V relačních databázích označuje NULL speciální hodnotu uloženou v databázi, která představuje neznámou, nedefinovanou apod. hodnotu. Vlastnost sloupce tabulky být NULL je natolik podstatná, že je definována nezávisle (orthogonálně) na jeho typu, rozsahu či dalších vlastnostech. Zajímavým případem je typ CHAR(0) NULL, který může nabývat dvou hodnot – (prázdný řetězec) nebo NULL – každá z nichž je chápána jako prázdná.", "question": "Z čeho vychází slovo NULL?", "answers": ["z latinského nullus"]}
{"title": "Jižní pól", "context": "Jižní pól, též jižní točna na Zemi je místo, kde zemská osa protíná zemský povrch, a ze kterého se navíc Země při pohledu směrem k rovníku jeví, jako by se otáčela ve směru hodinových ručiček. První výprava, která dosáhla jižního pólu 14. prosince 1911, byla Amundsenova expedice vedená norským polárníkem Roaldem Amundsenem. Ve stejnou dobu se pokoušela jižní pól dobýt také expedice Terra Nova vedená Angličanem Robertem Scottem. Jeho pětičlenná skupina dorazila na točnu o měsíc později a na strastiplné zpáteční cestě všichni její členové zahynuli. V současné době se na jižním pólu nachází trvale obydlená polární stanice Amundsen-Scott. Jižní pól se nachází ve výšce 2835 m nad mořem uprostřed v těchto místech rovného 2850 m silného ledového masivu, který se posouvá rychlostí 10 m za rok. Od postavení polární stanice jsou o jižním pólu známa některá klimatická data. Zaznamenané teploty se pohybují mezi -82,2 a -13,6° C s průměrnou hodnotou -49° C. Vítr zde fouká v průměru 5,5 m/s. Jižní magnetický pól Severní pól Severní magnetický pól Obrázky, zvuky či videa k tématu Jižní pól ve Wikimedia Commons", "question": "Který člověk jako první vstoupil na Jižní pól?", "answers": ["Roaldem Amundsenem"]}
{"title": "Pchu I", "context": "Po vypuknutí Sinchajské revoluce (辛) a zradě Jüan Š'-kchaje (袁) byl Pchu I 12. února 1912 sesazen. V červenci 1917, po porážce vojsk prezidenta Li Jüan-chunga generálem Čang Sünem, byl podruhé korunován čínským císařem, avšak toto císařství nepřežilo ani dva týdny. === Opuštění Zakázaného města === Velkou ránou v Pchu Iho životě se stala smrt jeho matky v roce 1921, když podstoupila opiovou sebevraždu. V Zakázaném městě směl žít a pobírat vládní penzi 4 miliony jüanů ročně až do roku 1924. Rok nato bylo otevřeno jako Palácové muzeum veřejnosti. Po odchodu ze Zakázaného města se dostal do finančních potíží, které řešil prodejem cenných sbírkových předmětů. Se svou manželkou a císařovnou Wan Žung (婉) a druhou ženou Wen Siou (文) se usadil v japonské koncesi v Tchien-ťinu. === Císař Mančukuo a vězeň === Po japonské invazi do Mandžuska a vytvoření loutkového státu Mančukuo se stal v roce 1932 formální hlavou tamního režimu. V závěru 2. světové války byl zajat sovětskou armádou a deportován do Sovětského svazu. Jako válečný zločinec pak stanul také před Tokijským tribunálem. V roce 1950, rok po vyhlášení Čínské lidové republiky, byl vydán zpět do Číny. Dalších 9 let strávil v nápravném zařízení ve Fu-šunu v provincii Liao-ning (jako vězeň číslo 981). V roce 1964 byla vydána jeho autobiografie. Po propuštění pracoval jako zahradník v Pekingské botanické zahradě a později jako archivář na univerzitě v Pekingu. Zemřel v roce 1967 ve věku 61 let na rakovinu ledvin. Byl pochován na obyčejném hřbitově jako řadový občan. V roce 1995 vdova po Pchuim vykoupila urnu s jeho ostatky a nechala mu postavit hrobku u areálu pohřebiště čínských císařů, kde jsou pohřbeni 4 z 9 přecházejích císařů dynastie, dokončena byla v roce 1996, kdy do ní byla uložena urna. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Flemmer, Walter. Stará Čína. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2007. ISBN 978-80-7238-497-6 Velasco, Juan – Vessels Jane, 2008, Zakázané Město, National Geographic Česko, květen 2008, příloha. Aisin Gioro Pchu-i. Byl jsem posledním císařem čínským. Přel. Martin Hála. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-082-9 === Související články === Seznam čínských císařů Dynastie Čching Dějiny Číny Čínské císařství === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Pchu I ve Wikimedia Commons Osoba Pchu I ve Wikicitátech", "question": "Kdo byl posledním čínským císařem?", "answers": ["Pchu I"]}
{"title": "Cukr", "context": "Cukr (z něm. Zucker, z arab. sukkar) je přírodní sladidlo, sladká poživatina, zpravidla označovaná odborně jako potravinářský cukr. Chemicky je to sacharóza, tedy disacharid složený z jedné molekuly α a jedné molekuly β, spojených α,β1,2-glykosidovou vazbou. Vyrábí se jako potravinářská surovina v cukrovarech, hlavně třtinový z cukrové třtiny nebo řepný z cukrové řepy a dodává se na trh jako bílý anebo surový (nahnědlý), v sypké podobě (v krystalech, prášku) nebo jako zpevněné, slisované tvary - homole nebo kostky. Světová produkce cukru činí kolem 160 milionů tun ročně a cukr je tak hospodářsky velmi významná komodita. Termín \"cukry\" (v množném čísle) se někdy používá jako označení pro všechny sacharidy (k nimž potravinářský cukr patří). Sacharóza je obsažena v mnoha rostlinách, které si ji produkují jako rezervu energie. Hospodářsky nejvýznamnější jsou cukrová řepa původem z Evropy a tropická třtina z Karibiku. Při výrobě cukru z cukrové řepy se sklizená řepa nejprve pere a zbavuje nečistot, řeže na úzké proužky (\"řízky\") a ukládá do difuzérů, kde se z ní cukr vyluhuje vodou při různých teplotách. Vyluhované řízky se pak užívají pro krmení dobytka. Vyluhovaná cukerná šťáva se čistí, filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého v saturátoru a neutralizují se tím výluhy rostlinných kyselin a vysráží do zákalu, nakonec se cedí, profiltruje v kalolisu. Tento postup se dvakrát až třikrát opakuje. Pak se šťáva vaří (zahušťuje) a odpařuje za sníženého tlaku vzduchu a tato \"těžká\" šťáva se opět filtruje. Ve vakuovém varostroji pak nastane postupná řetězová krystalizace, po zahájení procesu krystalizace přidáním malého množství krystalického cukru. Po vykrystalování ve varostroji se zkrystalizovaná cukrová hmota odstředí a propláchne v odstředivkách od tekutých nečistot (melasa), zbývajících z původní šťávy a výsledná vlhká vykrystalizovaná cukrovina se nyní (v starších technologiích se plnila do forem) suší na krystalický cukr, který se přes síta prosévá a rozděluje na jednotlivé frakce zrnitosti. Naproti tomu \"zadní cukr\" čili melasa, který obsahuje asi 40 % nevykrystalizovatelných cukrů a ošklivě páchne, se užívá k výrobě lihu, kvasnic, nápojů (např. kofoly), krmiva pro zvířata a jiné. Výroba cukru z cukrové třtiny je obdobná, ale snazší, protože třtina obsahuje méně nečistot. Kromě toho se cukr v menším množství vyráběl také z datlí, z čiroku, z javoru a dalších rostlin.", "question": "Jakou chuť má cukr?", "answers": ["sladká"]}
{"title": "Sauna", "context": "Srdeční tep se v sauně zvyšuje o 30–75%. == Jak se správně saunovat == Před prvním vstupem do potírny se umyjte mýdlem a osprchujte. Před každým vstupem do potírny setřete vodu z povrchu těla, sauna není pára! Do sauny vezměte jen ručník a žádné oblečení na který si sednete nebo lehnete a masážní houbu nebo kartáč, ne z umělých vláken. V sauně dýchejte jen ústy. Suchý vzduch při dýchání nosem vysušuje sliznici a způsobuje bolest hlavy. Při pocení masírujte povrch těla. Po 8–15 minutách vyjděte z potírny, opláchněte se pod sprchou a ochlaďte v bazénku, pokud možno i s hlavou. Při pocitu chladu se vraťte do sauny. Proceduru teplo, chlad opakujte třikrát, aby měla sauna účinek. Při saunování je nutné hodně pít, nejlépe čistou vodu, ale i minerálku, džus, chladný čaj, naprosto nevhodný je alkohol. == Sauna jako kulturní dědictví == Sauna je ve Finsku neodmyslitelnou součástí národní kultury. Prakticky je to stejně posvátné místo jako kostel. Považuje se proto za nevhodné se v nich hádat nebo nadávat. Sauny v různých variantách je možno nalézt po celém světě. Ve Finsku je sauna běžným zařízením bytu zabudovaným do jádra vedle koupelny, a to i v mnohapodlažních domech.", "question": "Proč se ve Finsku považuje za nevhodné se v sauně hádat nebo nadávat?", "answers": ["posvátné místo jako kostel"]}
{"title": "Bílá krvinka", "context": "Bílá krvinka či leukocyt je krevní buňka mnohých živočichů, která se obvykle podílí na fungování imunitního systému. Bílé krvinky zpravidla mají schopnost bojovat proti virům, bakteriím a jiným patogenům či částicím, ale i nádorovým buňkám a vůbec všem organismu cizím materiálům. Existuje mnoho typů bílých krvinek. U většiny živočichů se vyskytují zejména tzv. fagocytární (pohlcující) buňky, schopné jednoduchých a nespecifických způsobů obrany proti choroboplodným zárodkům. U člověka k této nespecifické obraně patří například makrofágy nebo neutrofily. U většiny obratlovců se vyskytuje i druhý typ bílých krvinek, a to tzv. lymfocyty, které vyvíjí rafinovanější metody vyhledání a usmrcení patogenních organizmů či nádorových buněk. V lidské krvi je asi 7,4×109 bílých krvinek na litr krve, tedy mnohem méně než červených krvinek; zrají především v kostní dřeni, ale dále také v brzlíku i jinde. Pokud bílé krvinky nefungují tak, jak mají, může to vyvolat vážná onemocnění spadající do kategorie autoimunity či imunitní nedostatečnosti, dožívají se několik dní až rok. Imunita se rozvíjela v rámci živočišné říše velice pozvolna a i organizmy, které nemají imunitní buňky, mají do jisté míry rozvinutý imunitní systém schopný rozlišovat cizí od svého. Imunita zprostředkovaná buňkami však na druhou stranu není vlastnost vyhrazená pouze člověku; s bílými krvinkami se setkáváme nejen u všech obratlovců, ale i u mnohých bezobratlých živočichů. Ale i u primitivních organizmů, jako jsou améby, byly odhaleny zvláštní buňky pohybující se uvnitř masy améboidních buněk a odstraňující patogenní bakterie. Nejčastěji se bílé krvinky u bezobratlých omezují na fagocytující buňky, které se pohybují uvnitř těla živočichů, v cévách či tkáních, a zajišťují tzv. nespecifickou (vrozenou) imunitu. V tom představují předky lidských makrofágů. Byly nalezeny u většiny živočichů, od primitivních houbovců, přes hmyz až k obratlovcům. Z tohoto přehledu je tedy jasné, že kořeny nespecifické buněčné imunity se dají vystopovat hluboko do historie živočišné říše. Co se týče tzv. specifické čili adaptivní imunity, která je představována především T-lymfocyty a B-lymfocyty, tam je situace poněkud odlišná. Nepochybně spolupracuje s imunitou vrozenou a má s ní mnoho společných rysů. Obecně se uvádí, že se poprvé vyvinula u nejstarších čelistnatých obratlovců: všichni čelistnatci (Gnathostomata), tedy obratlovci bez mihulí a sliznatek, mají podobné T-buněčné a B-buněčné receptory, MHC komplexy, ale probíhá u nich i unikátní jev označovaný V(D)J rekombinace. Situace u mihulí a sliznatek je poněkud nejasná, zvláště proto, že buňky nerozeznatelné od lymfocytů u nich jsou opakovaně nalézány, a navíc se objevují studie, které popisují určitý způsob rekombinace genů pro povrchové struktury, odlišný od V(D)J rekombinace.", "question": "Které krvinky mají schopnost bojovat proti virům, bakteriím a jiným patogenům či částicím?", "answers": ["Bílé"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Území bylo součástí místokrálovství Nové Španělsko, na konci 18. století zde vznikaly první křesťanské misie. Moderní Kalifornie byla součástí Horní Kalifornie, která se v roce 1821 stala částí nezávislého Mexika a kterou na základě výsledku mexicko-americké války získaly v roce 1848 Spojené státy. Téhož roku zde vypukla zlatá horečka a díky nárůstu počtu obyvatel se Kalifornie 9. září 1850 stala 31. státem USA. Kalifornie patří k nejbohatším a ekonomicky nejaktivnějším státům USA. Průmyslově je nejdůležitější oblastí Los Angeles s okolím a také Silicon Valley, centrum elektronického průmyslu. Losangeleská čtvrť Hollywood je centrem amerického filmového průmyslu. Podnebí je suché a horké, vyskytují se častá zemětřesení - nejsilnější byla v roce 1906 a 1989. Po vyhnání nepočetných indiánských kmenů se území Kalifornie stalo severní výspou španělské říše na severoamerickém kontinentu. Kalifornie spadala pod místokrálovství Nové Španělsko. Z této kolonie vzniklo roku 1821 Mexiko (Spojené státy mexické) a jedním z jeho teritorií byla i Alta California. V letech 1846-1848 proběhla mexicko-americká válka, po níž bylo území historické Kalifornie rozděleno mezi oba státy. Severní (americká) část byla roku 1850 rozdělena mezi státy Kalifornii a teritoria Nové Mexiko a Utah, zatímco jižní (mexická) část tvořila až do roku 1930 jeden celek, který byl téhož roku rozdělen na dvě teritoria, později přeměněná v mexické státy. V roce 2007 Kalifornii postihly ničivé požáry, které vyhnaly z domovů mnoho lidí včetně hollywoodských hvězd.", "question": "V jaké čtvrti města Los Angeles je soustředěn filmový průmysl?", "answers": ["Hollywood"]}
{"title": "Robert Oppenheimer", "context": "Procestoval Evropu, kde se mu dostalo mnoha ocenění (mj.Čestná legie ve Francii roku 1958, zvolení zahraničním členem Královské společnosti v Anglii). V USA se Robert Oppenheimer dočkal politické rehabilitace až od prezidenta J. F. Kennedyho, když mu byla v roku 1963 udělena cena Enrica Fermiho. Životní zkušenosti získané v období práce na atomové bombě přiměly Oppenheimera k úvahám o úloze vědce v moderní společnosti a etických důsledcích vědeckého výzkumu. Zabýval se morálními problémy, které před vědce staví jejich objevy a mírou odpovědnosti za jejich možné zneužití. Zemřel roku 1967 ve věku 62 let na rakovinu hrtanu, byl náruživý kuřák. Po kremaci rozptýlila jeho žena popel po mořské hladině u Saint John na Panenských ostrovech, kde trávíval chvíle odpočinku se svou rodinou. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku J. Robert Oppenheimer na anglické Wikipedii.↑ Dodnes není zcela jasné co přesně znamená iniciála J. v jeho jméně en:Robert Oppenheimer#On Oppenheimer's first initial↑ Robert Jungk: Jasnější než tisíc sluncí, Mladá Fronta, 19651 2 3 4 VOKÁČ, Petr. Hitlerova bomba nad Hirošimou. 1.. vyd.", "question": "Kolik let měl Robert Oppenheimer, když zemřel?", "answers": ["62 let"]}
{"title": "Karl Lagerfeld", "context": "Karl Lagerfeld, rodným jménem Karl Otto Lagerfeldt (* 10. září 1933, Hamburk, Německo) je jeden z nejuznávanějších a nejvlivnějších světových módních návrhářů druhé poloviny 20. století. Narodil se v roce 1933 v německém Hamburku jako jediné dítě Otto a Elizabethy Lagerfeldtových. Jeho otec pocházel ze švédské rodiny působící v investičním bankovnictví a vlastní jmění vydělal, když začal v Německu (odkud pocházela Lagerfeldova matka) vyrábět kondenzované mléko. Karl se narodil deset let po jejich sňatku, když bylo Elizabeth 42 a Christianovi 60 let. Z jejich předchozích svazků měl Karl několik nevlastních sourozenců. Podle rodného listu se měl narodit 10. září 1933, on sám však tvrdí, že se narodil až v roce 1938. Německé matriky nejsou veřejně přístupné, ale německý deník Bild am Sonntag zveřejnil rozhovory s jeho třídním učitelem a spolužáky, kteří potvrdili dřívější datum. Proslavil se jako nezávislý tvůrce, který spolupracoval s mnoha módními značkami, včetně Chloé, Fendi a Chanelu. Na počátku 80. let vytvořil vlastní značku Lagerfeld, která se zaměřila na produkci parfémů a kolekčního oblečení. Významnou roli sehrála i jeho spolupráce se známými umělci. V roce 1953 přesídlil se svou matkou do Paříže. V roce 1955, když mu bylo 22 let, si výhrou v soutěži o nejlepší návrh kabátu vysloužil práci u Pierra Balmaina. Soutěže se tehdy účastnil i Yves Saint-Laurent, který si odnesl první cenu v kategorii šatů. \"Yves tehdy pracoval pro Diora. Ostatní mladí lidé, které jsem znal, pracovali pro Balenciagu a mysleli si o něm, že je to bůh, ale na mě žádný velký dojem neudělal,\" vzpomínal Lagerfeld v roce 1976.", "question": "Kde se narodil Karl Lagerfeld?", "answers": ["Hamburk"]}
{"title": "Triskaidekafobie", "context": "Triskaidekafobie Číselník šanghajského hotelového výtahu bez „nešťastných“ poschodí Triskaidekafobie je fobie označující chorobný strach z čísla 13. Postižení se obávají jakékoliv přítomnosti čísla třináct – 13. den v měsíci je pro ně nešťastný, nemohou bydlet v hotelovém pokoji s tímto číslem apod. Strach a pověra ze třináctky jsou tak rozšířené, že se např. v některých hotelech vůbec nevyskytuje pokoj s tímto číslem, jinde zase na číselníku ve výtahu mezi 12. a 14. patrem zcela chybí 13. patro (jedná se však jen o klam, protože třinácté patro bude fyzicky existovat, i když bude označeno jinak) nebo se může jednat o neobytné technické podlaží. Podobnou fobií je tetrafobie, chorobný strach z čísla 4 častý ve Východní Asii, nebo hexakosioihexekontahexafobie, chorobný strach z čísla 666. Tato fobie je občas mylně ztotožňována s paraskevidekatriafobií – pověrou o nešťastném pátku třináctého, který mnozí lidé považují za smolný den. Přitom se, jak zdůrazňují odborníci, jedná o autosugesci – člověk si zafixuje, že se mu v tento den něco nepodaří, což se také často stane. Roli může případně hrát i selektivnost paměti, tedy že kdyby se totéž stalo jiný den, člověk si ani nezapamatuje kdy to bylo, zatímco pokud se něco stane zrovna pátek 13., konkrétní smůlu si s datem spojí. Související články hexafobie hexakosioihexekontahexafobie Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu triskaidekafobie na Wikimedia Commons Slovníkové heslo triskaidekafobie ve Wikislovníku", "question": "Strachu z jakého čísla se říká triskaidekafobie?", "answers": ["13"]}
{"title": "Dezertifikace", "context": "Dezertifikace je proces degradace území na pouště a polopouště. Způsobena může být různými globálními klimatickými jevy, přirozenými i člověkem vyvolanými, jakož i přímou lidskou činností v dané oblasti či v oblastech těsně sousedících, například: změnou lokálního klimatu změna teploty v oblasti změna srážkového či odtokového režimu oblasti zásahem do přírodních procesů probíhajících v dané oblasti velké snížení vsaku v důsledku zemědělství rovnoběžné orání polí monokultur zemědělských plodin způsobí, že voda proteče a nezastaví ji ani nižší vegetace zmizí vegetace pro zamořením kontaminanty nebo vyčerpáním minerálních látek z půdy těžba např. dřeva apod. naruší místní ekosystémSpolečným prvkem je přetěžování míry, do které se spodní vody, půda a zeleň dokáží obnovovat. Příkladem dezertifikace může být rozšiřování Sahary nebo vysychání Aralského jezera. == Řešení == S desertifikací se potýká i Čínská lidová republika, která proti ní zahájila rozsáhlý projekt – tzv. Velkou zelenou zeď.Problému desertifikace se dlouhodobě věnuje např. zimbabwský vědec Allan Savory, výsledky jehož práce boří mýtus, že za dezertifikaci mohou četná stáda dobytka – podle jeho názoru, naopak, jejich trus a jimi udusaná nižší vegetace vytváří biologicky rozloženou vrstvu příznivou pro novou zeleň. V Burkině Faso se uplatňují levné jednoduché metody jako zaï, drobné kompostovací jámy umožňující výsadbu stromů. == Odkazy == === Reference === === Související články === Sahel Sucho Eroze Poušť Podzemní voda Úmluva OSN o boji proti desertifikaci === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Dezertifikace ve Wikimedia Commons Environmental TEDtalk - Allan Savory: How to reverse climate change by greening the world's desserts", "question": "Je příkladem dezertifikace vysychání Aralského jezera?", "answers": ["Příkladem dezertifikace může být rozšiřování Sahary nebo vysychání Aralského jezera."]}
{"title": "Ostrava", "context": "Ostrava (polsky Ostrawa, německy Ostrau) je statutární a univerzitní město na severovýchodě České republiky v Moravskoslezském kraji, poblíž hranice s Polskem. Nachází se na soutoku řek Odra, Opava, Ostravice a Lučina. Ostrava je počtem obyvatel i rozlohou třetí největší město v Česku, druhé největší město na Moravě a největší město v Českém Slezsku (leží na hranici těchto dvou historických zemí). Na území Ostravy se nachází čtyři městské památkové zóny. Žije zde zhruba 300 tisíc obyvatel, v celé ostravské aglomeraci už ale žije téměř 1 milion obyvatel, která je tak po pražské druhou největší aglomerací v České republice. Ostrava vyrostla jako průmyslové středisko černouhelné pánve. Pro svůj hornický a hutnický průmysl v minulosti zvaná \"ocelové srdce republiky\", prošla výraznými změnami po roce 1989. V důsledku restrukturalizace průmyslu byla utlumena důlní činnost a poslední uhlí se na území města vytěžilo v roce 1994. Živoucím důkazem hornické minulosti je Dolní oblast Vítkovice, bývalý průmyslový areál s unikátním souborem industriální architektury aspirující na zápis do seznamu Světového dědictví UNESCO. Ostrava se od 90. let transformuje v moderní kulturní město. Nachází se zde řada divadel, galerií a kulturních domů. Po celý rok se ve městě pořádají různorodé kulturní a sportovní akce. Mezi nejznámější z nich patří například hudební festival Colours of Ostrava, festivaly vážné hudby Janáčkův máj a Svatováclavský hudební festival, Shakespearovské slavnosti, atletický závod Zlatá tretra, nebo Dny NATO na letišti v Ostravě - Mošnově. Vysoké školství je v Ostravě zastoupeno Vysokou školou báňskou - Technickou univerzitou Ostrava a všeobecněji zaměřenou Ostravskou univerzitou. Pro rok 2014 byla Ostrava evropským městem sportu. V roce 2015 pořádala společně s Prahou mistrovství světa IIHF v ledním hokeji. Městský znak je blasonován: V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem. Kůň ve znaku nemá uzdu. Nejstarší vyobrazení znaku je na pečeti z roku 1426, barevný znak je doložen až v roce 1728. Kůň bývá vykládán jako symbol tranzitní polohy města nebo jako figura z erbu prvního fojta v Moravské Ostravě, zlatá růže zřejmě pochází z rodového erbu olomouckého biskupa Stanislava Thurza (k této verzi se současná historická literatura přiklání nejvíce).", "question": "Kolik je v Ostravě stálých divadel?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Salzburg", "context": "Díky své zeměpisné poloze je Salzburg dopravně i hospodářsky propojen s bavorskými kraji Berchtesgadensko a Traunstein. Nejvýhodnější dopravní spojení k městům a obcím kraje Pinzgau vede přes tzv. Německý kout (Salzburg-Bad Reichenhall-Lofer). Hospodářsky jsou se Salzburgem propojena zejména města Freilassing a Bad Reichenhall, která patří do Bavorska. Od r. 1993 tvoří Euroregion Salzburg – Berchtesgadensko – Traunstein jeden celek, aglomeraci se zhruba 700 000 obyvateli. Stopy osídlení v této oblasti jsou doložitelné už od mladší doby kamenné. Od roku 15 př. n. l. byla oddělena samostatná sídliště na břehu Salzachu, Iuvavum, roku 45 dostalo město právo municipia. Z 5. století je doložen klášter. Biskup Rupert Salzburský dostal roku 699 darem od bavorského knížete pozůstatky starého římského města, aby zde vykonával misii, a zvolil si klášter sv. Petra za své útočiště. Název \"Salzburg\" je poprvé doložen roku 755. Roku 739 bylo založeno salcburské biskupství, město se stalo sídlem biskupa a roku 774 byla založena první salcburská katedrála.", "question": "Na které řece leží Salzburg?", "answers": ["Salzach"]}
{"title": "Michael Schumacher", "context": "Michael Schumacher (* 3. ledna 1969 Hürth-Hermühlheim) je bývalý německý automobilový závodník, sedminásobný mistr světa formule 1 a statisticky nejúspěšnější pilot v historii tohoto sportu. Drží mnoho rekordů ve formuli 1, získal nejvíce mistrovských titulů, vítězství, nejrychlejších kol a nejvyšší počet výher v jedné sezoně. V sezoně 2002 se stal jediným jezdcem v historii, který se umístil ve všech závodech sezony na stupních vítězů. Po začátcích na motokárách vyhrál německé šampionáty Formule König a Formule 3, poté závodil za Mercedes v Mistrovství světa sportovních vozů. V Grand Prix Belgie 1991 debutoval ve formuli 1 s týmem Jordan, pak přestoupil do stáje Benetton, kde se v letech 1994 a 1995 stal mistrem světa, roku 1996 odešel do týmu Ferrari, se kterým v letech 2000–2004 vyhrál pětkrát titul mistra světa. Kariéru ukončil roku 2006 ve Scuderii Ferrari, kde do roku 2009 působil jako poradce. V prosinci 2009 podepsal tříletou smlouvu s německou stájí Mercedes Grand Prix. 10. října 2012 na tiskové konferenci oznámil, že definitivně ukončuje kariéru. Jeho kariéru protknulo několik kontroverzních momentů, v závěrečných závodech dvakrát v souboji o titul kolidoval se svými soupeři, v roce 1994 s Damonem Hillem a roku 1997 s Jacquesem Villeneuvem, za druhý z těchto incidentů byl v roce 1997 vyloučen ze šampionátu (body a vítězství mu byly nicméně ponechány), a několikrát byl potrestán za nebezpečnou jízdu a týmovou režii (trest udělen stáji Ferrari, jejíž vedení týmovou režii řídilo). Působil jako vyslanec UNESCO, angažoval se v četných charitativních projektech, na které daroval desítky milionů dolarů. Je ženatý s manželkou Corinnou, má dvě děti a žije ve Švýcarsku. Od vážného úrazu hlavy, který utrpěl v roce 2013 při lyžování, je upoután na lůžko a nevystupuje na veřejnosti, jeho zdravotní stav není veřejně známý. Jeho bratr Ralf je bývalým pilotem formule 1, syn Mick je také automobilovým závodníkem. == Osobní život == Narodil se v městské části Hürth-Hermühlheim do rodiny vyučeného kamnáře a zedníka Rolfa Schumachera a jeho ženy Elisabeth, která provozovala u motokárové trati Kerpen-Horrem kavárnu. V roce 1975 se jim narodil druhý syn Ralf, který rovněž závodil ve formuli 1. Reálku Otto Hahna v Kerpenu ukončil v roce 1986 a pokračoval jako učeň v autoservisu obchodního zástupce Volkswagenu a BMW a automobilového závodníka Williho Bergmeistera. Závěrečné zkoušky složil kvůli závodění o půl roku později na jaře 1989 napoprvé. Se svou ženou Corinnou Schumacherovou (* 2. března 1969, Halver, rozená Betschová) začal chodit v listopadu 1991 po jejím rozchodu se Schumacherovým soupeřem Heinz-Haraldem Frentzenem.", "question": "Co protknulo kariéru Schumachera?", "answers": ["několik kontroverzních momentů"]}
{"title": "Zdeněk Jánoš", "context": "Zdeněk JánošOsobní informace Datum narození 11. května 1967 Místo narození Uherské Hradiště, Československo Datum úmrtí 15. září 1999 (ve věku 32 let) Místo úmrtí Praha, Česká republika Klubové informace Konec hráčské kariéry Pozice brankář Mládežnické kluby 0000–1986 Slovácká Slavia Uherské Hradiště Profesionální kluby Roky Klub Záp. (góly) 1986–19871987–19881988–19941994–19991999 Dukla Praha VTJ Tábor Slavia Praha Jablonec Dukla Příbram01300(0)13800(1)14000(2)00600(0) Další informace Děti Adam Jánoš → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Zdeněk Jánoš (11. května 1967 Uherské Hradiště, Československo – 15. září 1999 Praha, Česká republika) byl český fotbalový brankář. Zemřel při dopravní nehodě. Fotbalová kariéra Začínal v Kněžpoli (obec v okrese Uherské Hradiště), odkud ve svých 16 letech přešel do Slovácké Slavie Uherské Hradiště.[1] Základní vojenskou službu absolvoval v klubech VTJ Tábor a Dukla Praha.[1] Po jejím skončení působil v pražské Slavii, Jablonci[1]a v příbramské Dukle.[2] Odehrál celkem 284 prvoligových utkání[3] a vstřelil 3 góly z penalt.[1][4] První z nich vstřelil ve 28. kole (29. května 1994) ročníku 1993/94 za Slavii Praha proti Vítkovicím (výhra 6:0), zbývající dvě pak za FK Jablonec rodnému Uherskému Hradišti v ročníku 1995/96. Skóroval jak při domácí výhře Jablonce 4:0 ve 3. kole (6. srpna 1995), tak v 18. kole (3. března 1996) v Uherském Hradišti při totožné výhře Jablonce. Je členem Klubu ligových brankářů se 105 odehranými ligovými zápasy bez obdržené branky. Ligová bilance Ročník Zápasy Góly Minuty Nuly Klub I. liga 1988/89 12 0 1 080 3 Slavia IPS Praha", "question": "Jak zemřel Zdeněk Jánoš?", "answers": ["Zemřel při dopravní nehodě"]}
{"title": "Strana konzervativního velkostatku", "context": "1918? Zakladatel Jindřich Jaroslav Clam-Martinic Ideologie KonzervatismusFederalismusZemský patriotismus Politická pozice pravice Barvy tmavě zelená Volební výsledek 49/242 Český zemský sněm, 1908 Strana konzervativního velkostatku (německy Konservativer Großgrundbesitz nebo Böhmischer konservativer Großgrundbesitz či Böhmisch-Konservativer Großgrundbesitz) byla konzervativní politická strana reprezentující od 60. let 19. století století na Říšské radě i na zemských sněmech šlechtice z českých zemí, kteří se identifikovali s českým státním právem, respektive s historickými zemskými právy, a odmítali centralistickou koncepci rakouského státu. Historie Konzervativní velkostatkáři, někdy nazývaní též státoprávní šlechta, vstoupili do rakouské politiky zároveň s obnovením ústavního způsobu vlády počátkem 60. let 19. století, přičemž četní protagonisté tohoto politického směru se angažovali již během předchozího období. Říjnový diplom z roku 1860 otevřel cestu k zavedení ústavy, založené na respektování historických zemí a jejich sněmů. Počátkem roku 1861 se předák Strany konzervativního velkostatku Jindřich Jaroslav Clam-Martinic sešel s předákem českých liberálů Františkem Ladislavem Riegerem. Od té doby (s malými přestávkami) postupovaly oba politické proudy ve vzájemné koordinaci. V 60. letech se inspirovaly podobnou aliancí šlechtických a občanských politiků v Uhersku. Spojoval je zájem na respektování českého státního práva a odmítání centralistického pojetí rakouského státu. Hlavním politickým rivalem Strany konzervativního velkostatku byla Strana ústavověrného velkostatku, která naopak sdružovala šlechtice, kteří podporovali centralistickou a provídeňskou linii rakouské politiky a spolupracovali s německými liberály (tzv. Ústavní strana).[1] Naopak spojencem české státoprávní šlechty byli německorakouští konzervativní politici z alpských zemí, kteří rovněž odmítali centralistické a sekulární tendence německých liberálů.", "question": "Koho zastupovala Strana konzervativního velkostatku od 60. let 19. století na Říšské radě a na zemských sněmech?", "answers": ["šlechtice z českých zemí, kteří se identifikovali s českým státním právem, respektive s historickými zemskými právy, a odmítali centralistickou koncepci rakouského státu"]}
{"title": "Musíme si pomáhat", "context": "Musíme si pomáhat je české filmové drama režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 2000. Odehrává se za německé okupace Československa během 2. světové války a popisuje hrdinství rodiny, která schovávala doma židovského uprchlíka z koncentračního tábora. Film získal pět Českých lvů a byl mezi pěti nominovanými na Oscara za nejlepší zahraniční film. Petr Jarchovský později pro Divadlo Na Jezerce předělal film do stejnojmenného divadelního představení. 1937 Automobil s řidičem a dvěma cestujícími zastavuje u cesty a pasažéři se jdou vymočit. Totéž udělá i řidič, ale trvá mu to déle a muži mu jakoby naschvál chtějí ujet. Řidič s rozepnutým poklopcem klopýtá za automobilem, než se nad ním slitují a zastaví mu. Řidič je český Němec a jmenuje se Horst Prohaska, cestujícími jsou Josef Čížek a mladý Žid David Wiener. Čížek je zaměstnán u rodiny Wienerů, Prohaska tam pracuje také na nižší pozici. 1939 Rodina Wienerů je nucena vystěhovat se ze svého honosného domu. U vystěhování asistuje Prohaska, nyní kolaborant s nacisty. David prozradí Čížkovi, že v pracovně zůstala v tajné skrýši část šperků a že je může vyzvednout, kdyby bylo nejhůř. Nikomu jinému to neprozradil. Wienerovi se stěhují do domu k Čížkům. 1941 Wienerovi musí nastoupit na transport do koncentračního tábora Terezín. David se loučí s manželkou Josefa Čížka a říká jí, že podle tetina dopisu z Terezína je o ně dobře postaráno, jenom jim není jasné, proč psala, že strýc Otto kašle, když už je 15 let po smrti. 1943 Davidu Wienerovi se podařilo ještě s jedním mužem uprchnout z koncentračního tábora v Polsku (kam byli posláni z Terezína, poté uplatili vojáka SS) a vrátit se domů. Potřebuje pomoci, ale lidé mají strach. Když jej na ulici spatří bývalý soused, okamžitě se na něj pokusí zavolat německého vojáka na sajdkáře: \"Jude ist hier! (Je tady Žid!", "question": "Kdo režíroval film Musíme si pomáhat?", "answers": ["Jana Hřebejka"]}
{"title": "O církvi", "context": "O církvi (De ecclesia) je teologicky nejzávažnější spis Jana Husa. Byl sepsán latinsky roku 1413. Hus v něm silně navazuje na oxfordského reformátora Jana Viklefa. Vyslovil v něm názor, že papež, jakožto hlava církve, nesmí žít v hříchu. Upírá papežům jejich nárok, že oni jsou tou skálou nebo základním člověkem v církvi a proto na nich celá církev stojí. To znamenalo narušení autoritativního systému církve a na koncilu mu to kardinálové vytýkali především. Vyslovil zde kritiku papežství v situaci, kdy v církvi byli tři papežové, v Římě to byl Řehoř XII., v Avignonu Benedikt XIII. a koncil v Pise zvolil Alexandra V.Hus nevidí hodnoty člověka v jeho společenském postavení a úřadě, který zastupuje, ale v jeho životě zbožném a mravném, či nezbožném a nemravném životě. Tato kritika hluboce zasáhla papežství a církev. Svým schválením přijímání pod obojí položil základy nové církve. == Části spisu == Tento ve světě nejznámější traktát z Husova díla lze rozvrhnout na dvě části. V první části autor soustavně vysvětluje své názory na církev. Druhá část obsahuje jeho polemicky a osobně vyhrocenou odpověď profesorům na pražské teologické fakultě a útoky na zásady buly Bonifáce VIII. Unam sanctam. Dále jsou v ní zařazeny obrany proti papeži Alexandru V., křížové výpravě Jana XXIII. a proti předvolání před papežskou kurii pro obvinění z kacířství.V traktátu Hus převzal Viklefovo učení, že církev je sbor vyvolených ke spasení, v jehož čele stojí Kristus, a nikoli organizace vedená a řízená papežem. Hus z tohoto názoru sám pro sebe vyvodil, že se i po exkomunikaci papežem může pokládat za člena církve, a naopak, že se z církve sám vylučuje papež a každý jiný duchovní, žije-li ve hříchu.", "question": "Kdo je autorem spisu O církvi?", "answers": ["Jana Husa"]}
{"title": "Obyvatelstvo Islandu", "context": "Počet obyvatel Islandu v polovině roku 2015 činil odhadem 330 610 lidí.[1] 93 % obyvatel Islandu jsou Islanďané. Většina Islanďanů jsou potomci norských osadníků a keltů z Irska a Skotska, které sem byli dovezeni jako otroci v době osídlení. Moderní analýzy DNA naznačují, že asi 66 procent mužské populace v době osídlování měla nordický původ, zatímco ženská populace byla z šedesáti procent keltská.[2] Dnešní islandská populace je pozoruhodně homogenní. Podle statistik islandské vlády žije 99 % populace v městských oblastech (místa, která mají více než 200 obyvatel) a 60 % žije v oblasti hlavního města. Ze severogermánských jazyků má islandština nejblíže ke staré severštině a zůstala relativně nezměněná od dvanáctého století. Všichni žijící Islanďané, stejně jako všichni cizinci s trvalým pobytem, mají osobní identifikační číslo (kennitala), které je identifikuje v národním registru. Kompletnost tohoto registru eliminuje potřebu sčítání. V hlavním městě Reykjavíku a jeho okolí žije více než polovina Islanďanů. Island je nejřidčeji osídlená evropská země. Některé venkovské školy navštěvuje ve všech třídách méně než sto žáků.", "question": "Jakého původ je většina obyvatel Islandu?", "answers": ["Většina Islanďanů jsou potomci norských osadníků a keltů z Irska a Skotska, které sem byli dovezeni jako otroci v době osídlení."]}
{"title": "Kosmas", "context": "Kosmas (asi 1045 - 21. října 1125) byl první známý český kronikář, autor Kroniky české (Chronica Boemorum) a v letech 1120 až 1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace, které jsou dnes o něm známé, pocházejí z jeho kroniky, kde se několikrát zmínil o sobě a svých příbuzných. Na svou dobu se dožil vysokého věku, asi 80 let. O jeho původu toho není příliš známo, prakticky veškeré informace, které o něm jsou známy, pocházejí z jeho kroniky a jsou zmíněny mimochodem v textu. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno pravé. Tímto jménem jsou podepsány předmluvy a je uvedeno k připsání jeho smrti v jím psané kronice. Je pravděpodobné, že pocházel z rodiny duchovního a navázal na otcovu kariéru. Někdy se uvažovalo dokonce i o jeho velmožském původu, ale tato varianta dnes není přijímána, protože pro ni neexistuje dost dokladů (většinou byla vyslovována na základě domnělého příbuzenství s Jindřichem Zdíkem). Každopádně musel pocházet z rodiny dostatečně zámožné, aby mu zaplatila studia v zahraničí. Je známo, že po absolvování pražské katedrální školy (v 70. letech 11. století) studoval ve škole při katedrále sv. Lamberta v Lutychu, s kterou české prostředí pěstovalo styky už od dob sv. Vojtěcha a která patřila k nejlepším v Evropě. Zde ho vyučoval mistr Frank, který v Lutychu působil v letech 1047-1083. Je možné, že i poté Kosmas pobýval i na jiných evropských školách. Do Čech se vrátil někdy na počátku 90. let 11. století a ukončil svá studia tedy až jako muž středního věku, což nebylo v té době zvlášť neobvyklé. Po návratu se stal členem pražské kapituly, je možné, že v letech 1091/1092 odjel s pražským biskupem Kosmou a olomouckým biskupem Ondřejem za císařem Jindřichem IV. do Mantovy. V roce 1094 se účastnil jejich vysvěcení mohučským arcibiskupem v Mohuči. Po svém návratu se zařadil do skupiny kněžské inteligence, která v českém prostředí už od 11. století tvořila svébytnou skupinu s vlastní kulturou a do určité míry tvořila protipól konkurenční skupině kněží cizího, především německého původu.", "question": "Kdo je autorem Kroniky české?", "answers": ["Kosmas"]}
{"title": "Bostonské pití čaje", "context": "John Adams ho sice úspěšně obhájil, ale přesto však v následujících letech čelil stovkám podobných obvinění. Hancock organizoval bojkot čaje, který z Číny dovážela britská Východoindická společnost (British East India Company), jejíž prodeje v koloniích rychle klesly z 145 000 kg na pouhých 240 kg. V roce 1773 se již společnost topila v dluzích, měla obrovské zásoby čaje a přitom žádné vyhlídky na obnovení prodeje, protože pašeráci jako Hancock dováželi čaj bez placení cel. Britská vláda proto přijala Čajový zákon (Tea Act), který dovoloval společnosti prodávat čaj v koloniích nezdaněný za ceny nižší, než za jaké jej nabízeli pašeráci. Protesty probíhaly jak ve Philadelphii, tak v New Yorku, ale do historie se zapsal Boston. Bostoňané pokládali nový zákon za pokus o opětovné potlačení práv Američanů. Samuel Adams a další požadovali, aby se jednatelé Východoindické společnosti a příjemci jí dováženého čaje vzdali svých postavení. Na sklady a domovy těch obchodníků, kteří se zdráhali, zaútočili. Jako první z mnoha lodí přivážejících čaj Východoindické společnosti připlula na konci listopadu 1773 HMS Dartmouth. Samuel Adams pobízel rostoucí dav požadavky na sérii protestních shromáždění. Na každý mítink přicházelo více a více lidí, a to jak z města, tak z okolí. Davy provolávaly odpor nejen k Britskému parlamentu, Východoindické společnosti, lodi HMS Dartmouth, ale také ke guvernéru Thomasu Hutchinsonovi, který stále prosazoval vyložení čaje. V noci 16. prosince přišlo na protestní shromáždění ve Starém jižním kostele (Old South Church) zatím nejvíce lidí, zhruba 8000.", "question": "Ve kterém roce se konalo Bostonské pití čaje?", "answers": ["1773"]}
{"title": "Opona Národního divadla", "context": "Jako opona Národního divadla v Praze se označuje zejména rozměrná malba malíře Vojtěcha Hynaise z roku 1883. Vznikla jako náhrada za oponu Františka Ženíška, která padla za oběť požáru divadla v roce 1881. == Historie == === Původní Ženíškova opona === Soutěž na oponu Národního divadla vyhrál v roce 1880 malíř František Ženíšek. V jeho verzi byla ústřední alegorie umění, postava Génia byla ze stran obklopena alegoriemi Hudby a Dramatu. Ze stran a dole hlavní výjev lemovaly další motivy. Opona byla zničena při velkém požáru, který způsobil zkázu divadla 12. srpna 1881. Zatímco výzdoba stropu pocházející také z Ženíškovy ruky, tj. alegorie druhů umění umístěné kolem lustru nad hledištěm, v divadle po přestavbě zůstala, oponu nahradila nová vybraná na základě nové umělecké soutěže. Do té se už Ženíšek pro svou zaneprázdněnost nezapojil, na vině ale mohly být i spory o výši honoráře. Po zničené oponě zůstaly jen ojedinělé fotografie a po jednom návrhu a studii, které jsou nyní uchované ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, resp. Národní galerie.", "question": "Kdo je autorem opony Národního divadla v Praze z roku 1883?", "answers": ["Vojtěcha Hynaise"]}
{"title": "Nitril", "context": "Jako nitril se označuje jakákoli organická sloučenina obsahující funkční skupinu -C≡N. Skupina -C≡N se nazývá nitrilová skupina (též jen nitril). Ve skupině -CN jsou uhlíkový a dusíkový atom vázány trojnou vazbou. V chemickém názvosloví se pro indikaci přítomnosti nitrilové skupiny v molekule používá také prefix kyan. Kyanidový iont má záporný náboj a vzorec CN−. Skupina -CN se někdy, méně přesně, označuje také jako kyanidová skupina nebo kyanoskupina a sloučeniny ji obsahující jako kyanidy. Nitrily někdy uvolňují vysoce toxický kyanidový aniont CN−. Viz článek kyanid pro informace o biologických účincích a toxicitě. == Odkazy == === Poznámky === === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nitrile na anglické Wikipedii.", "question": "Jaký vzorec má kyanidový iont?", "answers": ["vzorec CN−"]}
{"title": "Felix Bloch", "context": "Felix Bloch (23. října 1905, Curych - 10. září 1983, tamtéž) byl švýcarský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1952), kterou obdržel za rozvoj nových metod pro přesná měření jaderného magnetismu a s tím spojené objevy společně s Edwardem Millsem Purcellem. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Physics Today 1984, 37(3), pp. 115-116. Nature 1952, 170, pp. 911-912. Nature 1954, 174, pp. 774-775. McGraw-Hill Modern Men of Science, McGraw-Hill, 1966, vol. 1, pp. 45-46. National Cyclopaedia of American Biography, James T. White & Co., 1921-1984, vol. I, pp. 310-312. Obrázky, zvuky či videa k tématu Felix Bloch ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Felix Bloch Official Nobel site", "question": "Kde se narodil Felix Bloch?", "answers": ["Curych"]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛ/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví asi 7 milionů lidí (2014) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů.", "question": "Kde je Eifellova věž?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Vasco da Gama", "context": "kostel svatého Františka (1524–1539)Klášter svatého JeronýmaKostel svaté Engrácie Povolání objevitel, cestovatel a mořeplavec Děti Estê da GamaCristóvã da Gama Rodiče Estê da Gama a Izabel Sodre Příbuzní Paulo da Gama (sourozenec) Funkce Viceroy of Portuguese India (září 1524 – prosinec 1524) Podpis multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. První hrob Vasca de Gamy v kostele sv. Františka v Kóčinu Vasco da Gama [vašku da gama] (1469 Sines – 24. prosince 1524 Kóčin, Indie) byl jeden z nejvýznamnějších portugalských mořeplavců a objevitelů, od roku 1519 hrabě z Vidigueiry. Svými třemi cestami do Indie (1497–1499, 1502–1503, 1524) položil základy pozdější portugalské koloniální říše. Život Vasco Da Gama byl třetí z pěti synů venkovského šlechtice, který působil jako guvernér přístavního města Sines na jihozápadě Portugalska. O jeho mládí se mnoho zpráv nedochovalo. Kolem roku 1480 po vzoru svého otce vstoupil do Řádu svatého Jakuba od meče, jehož velmistrem byl od roku 1481 portugalský král Jan II.. Koncem 15. století po pádu Konstantinopole (1453) byl obchod s cizokrajným zbožím, především s kořením, monopolizován arabskými a osmanskými panovníky. Portugalský král Manuel I. se rozhodl získat přístup do Asie obeplutím Afriky. Touto cestou byl pověřen posléze Vasco da Gama. Po návratu z první úspěšné výpravy v roce 1499 mu král za odměnu udělil dědičný šlechtický titul s doživotní rentou. Přidělil mu také správu nad městem Sines. Město však patřilo Řádu svatého Jakuba, jehož velmistr nechtěl rozhodnutí krále respektovat, ačkoli Vasco da Gama byl rovněž členem řádu. Ten po několik let trvajícím marném úsilí o získání Sines nakonec z řádu vystoupil a v roce 1507 se stal členem Kristova řádu. V roce 1502 byl Vasco da Gama jmenován admirálem arabských, perských a indických moří, jakož i celého orientu. Kolem roku 1501 se oženil s Catarinou de Ataide, dcerou prominentního šlechtice. Měli spolu šest synů a jednu dceru. Druhá cesta do Indie roku 1502 byla provázena několika incidenty vůči domorodému obyvatelstvu a tím utrpěla da Gamova pověst.", "question": "Kolika cestami do Indie položil Vasco de Gama základy portugalské koloniální říše?", "answers": ["třemi"]}
{"title": "Kościuszkovo povstání", "context": "Kościuszkovo povstání Tadeusz Kościuszko skládá 24. března 1794 přísahu na Hlavním krakovském náměstí Kościuszkovo povstání (polsky Insurekcja kościuszkowska) byla vzpoura proti snaze Pruska a Ruska zcela rozložit a následně anektovat zbytek Republiky obou národů. Odpor vedl generál Tadeusz Kościuszko, po němž je povstání pojmenováno. Došlo k němu v roce 1794, a i když zaznamenalo zpočátku jisté úspěchy, bylo následně tvrdě potlačeno ruskými a pruskými vojsky. Výsledkem bylo třetí a definitivní rozdělení Polska, které na 123 let ukončilo samostatnou existenci tohoto státu. Příčiny Úpadek Republiky obou národů Polští magnáti na kresbě Jana Matejky Dlouhodobým problémem Republiky obou národů byla rostoucí moc šlechty. Zhruba od začátku 18. století kontrolovali šlechtičtí magnáti politický i ekonomický vývoj. Zneužívali liberum veto, paralyzovali sejm a bránili jakýmkoli reformám, které by tyto jejich \"zlaté svobody\" omezily. Pravomoci panovníka byly silně zredukované a pokud i sám panovník byl slabou osobností, šlechtě to vyhovovalo. To nahrávalo sousedním mocnostem. Prakticky od doby severní války byl vliv Pruska, Ruska a do jisté míry i Rakouska zásadním prvkem polské politiky. Především Rusko hledělo na úpadek Rzeczpospolite se zalíbením a podporovalo místní šlechtické rody v jejich boji za udržení svých \"práv\". Polsko-litevská unijní armáda byla velmi slabá (okolo 20 000 vojáků) a nemohla se postavit na odpor vojskům Ruska (okolo 300 000), Pruska a Rakouska (každá okolo 200 000) v jakémkoliv větším konfliktu.", "question": "Koho vojsky bylo potlačeno Kosciuszkovo povstání?", "answers": ["ruskými a pruskými"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak. == Vznik == Vědecká teorie jejího vzniku předpokládá, že před více než 4,6 miliardami let se v Galaxii začaly shlukovat částečky prachu a plynu – vznikal jakýsi obrovský prachoplynný mrak. Pravděpodobně přeměna nedaleké hvězdy v supernovu, kterýžto děj doprovázely tlakové vlny, přiměla mračno k pohybu. Částečky prachu a plynu se zformovaly do prstenců rotujících kolem hustého a hmotného středu mraku.", "question": "Která je největší trapsličí planeta?", "answers": ["Pluto"]}
{"title": "Habsburská monarchie", "context": "Českým stavům se navíc také příčily centralizační a integrační snahy a úsilí o posílení moci krále či rakouských stavů na úkor Koruny české.Avšak ani v ostatních částech monarchie nebylo postavení katolického krále jednoduché. V zemích Ferdinandova panství se šířila reformace. Luteránství bylo přijímáno zejména v Rakousích, Slezsku a mezi českými a uherskými Němci. Kalvinismus získával své stoupence zejména v Uhrách a Čechách (Jednota bratrská). V Čechách převládal utrakvismus, na Moravu zas proudili novokřtěnci. Vedle těchto hlavních proudů vznikaly v monarchii četné sekty unitářů (zejména v Sedmihradsku) či nonkonformistů.Vzestup protestantství doprovázel úpadek katolické církve a katolické instituce se uchovaly jen díky tomu, že je nejednotné evangelické církve nebyly většinou schopny nahradit. Katolická cenzura tak byla značně neúčinná, díky čemuž se mohla rozvíjet evangelická náboženská literatura (zejména Bible kralická a maďarské překlady Bible). V soustátí se rovněž rozvíjel humanismus a vztah mezi místními katolickými biskupy a papežem se postupně rozvolňoval. Až na potlačení odboje českých stavů roku 1547 (ve kterém náboženství ostatně bylo pouze jednou z příčin konfliktu), tak byla habsburská monarchie relativně nábožensky tolerantní. Habsburkové v tomto období ostatně ani neměli příliš mnoho prostředků, jak reformaci potlačit. A mnohdy k tomu panovník ani neměl potřebnou vůli. Maxmilián II. byl vůči protestantismu velmi tolerantní a pravověrným katolíkem nebyl rozhodně ani Rudolf II., který se, spíše než k teologii, zajímal o přírodní vědy, umění, astrologii a alchymii. Humanismus Habsburků v tomto období smíšený s magií zatlačoval náboženství do pozadí. Duchovnímu světu vládl manýrismus, sebevědomí spojené s nervozitou. === Krize monarchie (1597-1648) === ==== Eskalace napětí ==== Rudolfův zájem o esoterismus se však spojil s duševní chorobou a vyústil v neschopnost vládnout a následnou politickou krizi císařství. Válku s Turky, která se zuřila v letech 1593-1606, a zvládnutí řady povstání v Uhrách (Zikmund Báthory, Štěpán Bočkaj) přenechával jiným. Rudolfův bratr Matyáš se nakonec rozhodl situaci vzít do vlastních rukou, získal podporu všech stavů krom českých a roku 1608 donutil Rudolfa, aby mu přenechal vládu Uhrách, Rakousku a na Moravě. Rudolf nakonec ztratil podporu i v Čechách, byl roku 1611 přinucen k abdikaci, takže monarchii vládl zase jediný panovník, Matyáš (jen.Tím však krize neskončila.", "question": "Měli Habsburkové dostatek financí k potlačení reformace?", "answers": ["Habsburkové v tomto období ostatně ani neměli příliš mnoho prostředků, jak reformaci potlačit."]}
{"title": "Charlie Sheen", "context": "Pochází z umělecké rodiny, jeho matka je Janet Estevéz (rozená Templetonová) a otec Ramón Estévez, známý také pod uměleckým jménem Martin Sheen. Po Charlieho narození se rodina přestěhovala do Malibu v Kalifornii, kde v Santa Monice vystudoval střední školu a krátkou dobu působil v tamním baseballovém týmu. Kariéru začal v roce 1984 televizními seriály. V roce 1986 dostal hlavní roli ve válečném filmu Četa a o rok později si zahrál se svým otcem v dalším hollywoodském filmu Wall Street. Byl dvakrát nominován na cenu Emmy a v roce 2002 získal Zlatý glóbus za nejlepší výkon v televizním seriálu Spin City. V současnosti je potřetí rozvedený, se svojí druhou manželkou Denise Richardsovou má dvě děti a se svou třetí ženou má dvojčata. Jeho otec proslul jako představitel prezidenta USA v seriálu Západní křídlo. Jako jeden z mála herců je členem hnutí 9/11 truth movement. V roce 2009 se často objevoval ve vysílání Alexe Jonese a poskytl nové podněty k zamyšlení nad neštěstím 11. září 2001 v New Yorku. Internet rychle oblétlo jeho video a článek 20 minut s prezidentem o jeho rozhovoru s prezidentem Obamou. V roce 2011 jej vyloučili z natáčení seriálu Dva a půl chlapa kvůli problémům s drogami. 17. listopadu 2015 potvrdil Sheen v talk show televize NBC, že je HIV pozitivní. == Vybraná filmografie == == Reference ==", "question": "Proč herce Charlieho Sheena vyloučili z natáčení seriálu Dva a půl chlapa?", "answers": ["kvůli problémům s drogami"]}
{"title": "Venezuelská vlajka", "context": "Vlajka Venezuely je tvořena listem o poměru 2:3, se třemi vodorovnými pruhy stejné šířky v barvách: žlutá, modra a červená. Ve středu modrého pruhu je do oblouku uspořádáno osm bílých pěticípých hvězd. Hvězdy jsou uspořádány tak, že jejich osy jsou kolmé k tečně na pomyslném půlkruhu a svírají navzájem úhel 20°.Barvy vlajky jsou odvozeny z vlajky Francisca de Mirandy, kreolského důstojníka, francouzského generála a vůdce osvobozeneckého hnutí, z roku 1806. Později byly tyto barvy užívány i konfederací Velké Kolumbie, ke které Venezuela spolu s Kolumbií, Ekvádorem, Panamou a západní částí Guyany patřila.Hvězdy jsou na vlajce (v měnícím se seskupení) již od roku 1814. Sedm hvězd reprezentuje sedm tehdejších provincií - signatářů vyhlášení venezuelské nezávislosti (Caracas, Cumaná, Barcelona, Barinas, Margarita, Mérida a Trujillo). Osmá hvězda byla na vlajku přidaná při poslední změně vlajky v roce 2006 (za prezidenta Cháveze). Symbolizuje teritorium Esequiba nacházející se v západní části Guyany (více než 70 % jejího území), na západ od řeky Essequibo, na které si Venezuela činí nárok. Některé zdroje z roku 2006 uváděly, že osmá hvězda byla přidána na památku Simóna Bolívara.Žlutá barva symbolizuje nové příležitosti a možnosti pro Ameriku po osvobození. Červená Španělsko, modrá vody Atlantského oceánu mezi oběma zeměmi. V horním rohu státní vlajky je ve žlutém pruhu v žerďovém rohu venezuelský státní znak, naposledy změněný v roce 2006. == Historie == Území dnešní Venezuely bylo původně osídleno Arawaky a Kariby. Ústí řeky Orinoko objevil 1. srpna 1498, při své třetí výpravě, Kryštof Kolumbus. V roce 1499 pojmenoval Alonso de Hojeda indiánskou vesnici, v zálivu u dnešního města Maracaibo, Venezuela (v překladu Malé Benátky) podle podobnosti staveb s italským městem. Tento název se postupně rozšiřovalo o další území, až na dnešní název jihoamerického státu. Roku 1717 se venezuelské provincie, které v rámci kolonizace vznikly, staly součástí Místokrálovství Nová Granada, v roce 1777 součástí generálního kapitanátu v Caracasu (současném hlavním městě Venezuely) a v roce 1783 byla (v přibližně současných hranicích) založena superintendence Venezuela. Prvními vlajkami, vyvěšovanými na území dnešní Venezuely, tak byly od roku 1785 vlajky španělské. Po Velké francouzské (1789–1799) a haitské revoluci (1791–1804) začalo i ve španělských koloniích sílit osvobozenecké hnutí.", "question": "Jaké barvy jsou pruhy venezuelské vlajky?", "answers": ["žlutá, modra a červená"]}
{"title": "Kapavka", "context": "Kapavka (latinsky gonorrhoea či hovorově tripl nebo slangově kapela) patří mezi nejrozšířenější sexuálně přenosné nemoci na světě. Způsobuje ji gramnegativní bakterie Neisseria gonorrhoeae. Onemocnění má obvykle charakter hnisavého zánětu sliznic vylučovacích a pohlavních orgánů, někdy také může zasáhnout konečník, hltan, nebo spojivky v očích. Latinské pojmenování gonorrhoea pochází ze dvou slov gonos (ve významu \"semeno\") a rhoe (ve významu \"téci\"). Název odráží skutečnost, že výměšek hlenu byl chybně označován jako semeno. Ve starších záznamech odkazovala etymologie slova k biblickému městu Gomoria (tedy Gomora), pocházející tak z lidové asociace s tímto městem. Český výraz kapavka je odvozen od slovesa kapat, což je slovo onomatopoického původu. Hovorové označení tripl pochází z německého Tripper, označení pro tuto nemoc rovněž odvozeného ze slovesa trippen ve významu \"kapat\". V roce 2000 zaznamenalo CDC (Center for Disease Control and Prevention - Středisko pro kontrolu nad nemocemi a jejich prevencí) v USA 358995 případů kapavky. Asi 75 procent všech zaznamenaných případů kapavky se vyskytuje u osob ve věku 15 - 29 let. Nejpostiženější je skupina žen ve věku 15 - 19 let, u mužů pak věková kategorie 20 - 24 let. Ekonomové odhadují, že roční náklady na léčbu kapavky a souvisejících komplikací činí téměř 1,1 miliardy USD. Kapavka se nejčastěji šíří při pohlavním styku. Infikované ženy mohou též přenést kapavku na novorozence během porodu, což se nejčastěji projeví jako oční infekce. Tato komplikace se v ČR prakticky nevyskytuje, protože novorozenci narozeni v porodnici mají preventivně ošetřeny oči vkápnutím Opthalmo Septonexu. Inkubační doba činí obvykle 2-14 dnů. První symptomy se u mužů obvykle objevují mezi 2. a 5. dnem po infikaci, u žen 4. až 7. den. Někteří lidé ale mohou být asymptomatičtí (bez příznaků) i několik měsíců. Jelikož jde o nemoc, která se šíří prakticky pouze pohlavním stykem, je nejúčinnější prevencí věrnost jedinému partnerovi nebo alespoň pečlivý výběr sexuálních partnerů.", "question": "Kolik případů kapavky zaznamenalo v roce 2000 CDC?", "answers": ["358995"]}
{"title": "Kréta", "context": "Od konce roku 1204 město spravovala Benátská republika, která zde vytvořila svou kolonii Království Kandia. Následovala vláda Osmanská říše od roku 1669, která po dvaadvacetiletém obléhání dobyla Iraklio. V 19. století probíhal boj za připojení Kréty k Řeckému království, v roce 1898 dostal ostrov díky intervenci Velké Británie vlastní samosprávu (tehdy klesl podíl muslimů z asi 45 % na 11 %), roku 1913 byl ostrov oficiálně postoupen Řecku Na základě smlouvy z Lausanne byl i zbytek muslimské populace repatriován do Turecka, ačkoliv to de facto byli místní islamizovaní Kréťané. V roce 1941 byl ostrov obsazen nacisty při první parašutistické výsadkové vojenské akci v dějinách, ale nacisté při této vzdušné operaci utrpěli poměrně značné ztráty asi 4000–7000 vojáků. Po osvobození byl ostrov navrácen Řecku a dodnes je jednou z nejosobitějších oblastí Řecka s vlastním dialektem a uvědoměním. == Památky a turistické cíle == Samaria – nejdelší soutěska v Evropě Gortyn – první evropský zákoník vytesaný do kamene (viz Gortynský zákoník) Spinalonga – ostrovní pevnost chránící přístav Elounda Rethymno – přístav v benátském slohu Vai – jediná palmová pláž na Krétě Ierapetra – největší osada na jižním pobřeží Agia Marina, Platanias – nejznámější tur. oblasti === Mínojské paláce === Knóssos – hlavní a největší palác se 1400 místnostmi Faistos – nejstarší palác Kató Zakros Tilisos Malia == Letiště == Kréta má dvě mezinárodní letiště: Letiště Nikos Kazantzakis (kód IATA: HER, kód ICAO: LGIR) nedaleko města Iraklion Letiště Daskalogiannis (kód IATA: CHQ, kód ICAO: LGSA) nedaleko města Chania == Odkazy == === Poznámky === === Literatura === DIBELKOVÁ, Irena; ZÍKOVÁ, Marcela. Kréta: nejen po stopách mínojské civilizace. Historický obzor, 2000, 11(9/10), s. 194-201. ISSN 1210-6097. === Související články === Mykénská civilizace Invaze na Krétu === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Kréta ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Kréta ve Wikislovníku Oficiální stránky kreta.rovnou.cz, popisy jednotlivých míst na Krétě a všeobecné informace nakrete.cz, historie, mytologie, tradice, pláže, města, místa a spousta dalších užitečných informací Kréta - informace pro všechny o Krétě Kréta - Historie, města, vesničky, pláže, kláštery, tipy na výlety.", "question": "Jak se jmenuje pátý největší ostrov ve Středozemním moři?", "answers": ["Kréta"]}
{"title": "Austin", "context": "Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 790 390 obyvatel. 68,3 % Bílí Američané 8,1 % Afroameričané 0,9 % Američtí indiáni 6,3 % Asijští Američané 0,1 % Pacifičtí ostrované 12,9 % Jiná rasa 3,4 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 35,1 % populace. Později roku 1839 vyjmul kongres Texaské republiky 160 000 m2 (40 akrů) půdy nedaleko centra města pro zřízení univerzity. Toto území se stalo v roce 1883 hlavním campusem University of Texas. Mezi další vzdělávací zařízení v Austinu patří: Austin Community College, Austin Presbyterian Theological Seminary, concordia University at Austin, Episcopal Theological Seminary of southwest, Houston-Tilloston College, St. Edward's University. Austin je známý také jako hlavní město živé hudby na světě. Toto tvrzení skutečně platí, hudba všech žánrů je hrána po celém městě. Největší koncentrace klubů a zařízení, která prezentují živou hudbu, je podél ulice Sixth Street. V blízkosti města se na dolním toku řeky Colorado rozkládají jezera Travis Lake a Austin Lake. Austin je významná dopravní křižovatka pro železniční, ale zejména silniční dopravu. Město je jedním z klíčových bodů v současnosti budované dálniční sítě i v rámci velkých projektů typu NAFTA, CAFTA a NAU. mrakodrap 360 Condominiums Dakota Johnson (* 1989), herečka Dabney Coleman (* 1932), herec. Tobe Hooper (* 1943), režisér, producent a scenárista Calvin Russell (1948 - 2011), roots rockový zpěvák-skladatel a kytarista Kenneth Dale Cockrell (* 1950), astronaut Jay O. Sanders (*.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Texas?", "answers": ["Austin"]}
{"title": "Kaktusovité", "context": "Kaktusovité (Cactaceae), známé též jako kaktusy je čeleď dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré. Jsou to vytrvalé rostliny se sukulentními stonky specifické stavby. Většina druhů nemá zelené listy, ty se přeměnily v trny. Květy mají mnoho okvětních lístků i tyčinek. Plodem je bobule. Kaktusy zahrnují asi 1900 druhů ve 127 rodech. S výjimkou jediného druhu ripsalisu pocházejí výhradně z Ameriky, kde jsou rozšířeny od Kanady až po Patagonii. Největší počet druhů se vyskytuje v oblasti jz. USA a sz. Mexika a také v jihoamerických Andách. Kaktusy náležejí mezi oblíbené a obecně známé okrasné rostliny, pěstované v nepřeberném množství druhů. Opuncie mexická a některé jiné druhy jsou v tropech a subtropech pěstovány pro ovoce. Lofofory, Echinopsis pachanoi a další druhy slouží jako halucinogeny. == Popis == Kaktusy jsou vytrvalé sukulentní rostliny dosti rozmanitého vzhledu. Většina pozemních druhů má kulovitý až sloupcovitý, popřípadě i zploštělý a článkovaný dužnatý stonek velmi specifické stavby. Stonek je na povrchu hrbolkatý, žebernatý až křídlatý. Většina druhů kaktusů je bezlistá a listy jsou přeměněny v trny. Plně vyvinuté listy nalezneme pouze u několika vývojově nejpůvodnějších rodů. Některé tyto kaktusy (Pereskia lychnidiflora, Quiabentia verticillata) mají stromovitý vzrůst a mohou dosáhnou výšky až 15 metrů. Drobné a brzy opadavé listy se objevují i u podčeledi Opuntioideae. Specifickým orgánem kaktusů jsou areoly. Jsou to v podstatě zkrácené postranní větévky, které mají vlastní růstové pletivo i cévní zásobení a nesou trny, případně i různé typy trichomů. U nemnohých kaktusů trny v dospělosti chybějí (např. lofofora, Ariocarpus, Blossfeldia).", "question": "Jaké rostliny patří do čeledi Kaktusovité?", "answers": ["dvouděložných"]}
{"title": "Sovětské válečné zločiny", "context": "Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané Sovětským svazem mezi lety 1919–91 zahrnují akce Rudé armády, NKVD či vnitřních vojsk. Řada válečných zločinů (například Katyňský masakr) byla spáchána na přímý rozkaz Josefa Stalina. V mnoha případech byly zločiny spáchány bez rozkazů pravidelných vojenských jednotek proti civilistům nebo vojenskému personálu zemí (např. Německa), které byly v ozbrojeného konfliktu s SSSR nebo během partyzánské války. Sovětští představitelé nebyli za tyto zločiny souzeni, což je považováno za příklad spravedlnosti vítězů. == Pozadí == Sovětský svaz neuznal závazný podpis Haagských úmluv z let 1899 a 1907 carským Ruskem a odmítal jej uznat až do roku 1955. Tím pádem vznikla situace, v níž byly válečné zločiny sovětských ozbrojených sil nakonec racionalizovány. To, že Sovětský svaz odmítl uznat Haagské úmluvy, také dalo nacistickému Německu důvody k nelidskému zacházení se zajatým sovětským vojenským personálem. Sovětští vojáci sami často neměli ani ponětí, že takové smlouvy a zákony existují. == Před druhou světovou válkou == === Oběti v rámci Sovětského svazu === Několik historiků odhaduje počet poprav v průběhu rudého teroru, které prováděla Čeka, předchůdce NKVD, na asi 250 000. Někteří věří, že bylo Čekou zavražděno možná více lidí, než kolik zemřelo v boji.V letech 1921 a 1922 vedl Michail Tuchačevskij, vojenský vůdce a budoucí oběť Stalinovy velké čistky, kampaň Rudé armády proti selskému povstání v Tambovské oblasti. Tuchačevskij nechal rutinně popravovat zajaté rukojmí bez soudu a neváhal používat bojový plyn proti civilním cílům. Z těchto důvodů Simon Sebag Montefiore Tuchačevského viní \"tak nemilosrdného, jako žádného bolševika.\" === Židovské oběti === Ve vedení komunistického hnutí působilo mnoho lidí s židovským původem a první sovětští vůdci veřejně antisemitismus odsuzovali. psáno Williamem Koreyem: Protižidovská diskriminace se stala nedílnou součástí sovětské státní politiky už od konce třicátých let. \"Úsilí vynaložené sovětskými autoritami obsahovalo protižidovský náboženský fanatismus, zejména během případů ruské občanské války, kdy jednotky Rudé armády páchaly pogromy, stejně jako např. během sovětsko–polské války v letech 1919–1920 v Baranoviči.", "question": "Spáchal Josef Stalin válečné zločiny?", "answers": ["Řada válečných zločinů (například Katyňský masakr) byla spáchána na přímý rozkaz Josefa Stalina."]}
{"title": "Pulp Fiction: Historky z podsvětí", "context": "Je k nim samozřejmě připojena celá řada dodatků, vedlejších epizod a příběhů. V celé mozaice je také celá řada společných motivů, které se opakují a jednotlivé povídky spojují. Příběhy jsou plné bizarních dějových zvratů, narážek na klasické béčkové filmy i postmoderních prvků. V hlavní, chronologicky první a nejrozvětvenější povídce, nazvané Situace kolem Bonnie (The Bonnie Situation), jejíž vyústění a následně začátek tvoří prolog k filmu, jejíž děj se ale rozvine až na samém konci, vystupují druhořadí zabijáci. , Jules (Samuel L. Jackson) a Vincent (John Travolta), kteří spolu s třetím, neaktivním spolupracovníkem Marvinem na objednávku mafiánského bosse Marselluse Wallace přepadnou a zabijí skupinu bývalých Marsellusových obchodních spolupracovníků a seberou jim kufřík s jakýmsi lesklým předmětem (jeho obsah není nikde ve filmu prozrazen, přestože je klíčovým předmětem, a fanoušci filmu s oblibou diskutují o tom, co v kufříku vlastně je). Náhle ale z vedlejší místnosti vyskočí muž, který se doposud před zabijáky skrýval, a vystřílí na Julese a Vincenta celý zásobník. Ani jednou kulkou se ale netrefí, což Jules pokládá za zázrak a Boží znamení, aby změnili svůj život. Při pozdější poněkud ohnivé diskusi v autě nešťastnou náhodou zastřelí Marvina, který sedí na zadním sedadle. Dostávají se do velmi nebezpečné situace - jsou uprostřed Los Angeles, vracejí se z vraždy a mají v autě mrtvolu omylem zabitého kolegy. Schovají se v domě Julesova přítele Jimmyho (Quentin Tarantino). Tam ale mohou zůstat nanejvýš hodinu - to se totiž vrátí ze směny v nemocnici Jimmyho manželka Bonnie, která by se s ním rozvedla, kdyby zjistila, že má kontakty na podsvětí. Vincent a Jules mu slíbí, že do hodiny odejdou. Na pomoc jim Marsellus pošle mimořádně schopného muže jménem Winston Wolf (Harvey Keitel), který jim pomůže uklidit auto a včas zlikvidovat mrtvolu. Jules a Vincent pokračují ve své diskusi v bistru. Jules si stojí za tím, že to je Boží zásah a znamení, aby zlepšil svůj život, Vincent to pokládá za pouhou náhodu. V okamžiku, kdy Vincent odejde na záchod, se bistro pokusí vykrást milenecký a zároveň lupičský pár Pumpkin (který je pro britský akcent také ve filmu oslovován jako Ringo) a Honey Bunny. Vyhrožují zastřelením personálu i hostům, vybírají ode všech peněženky a cennosti. I Jules jim dá svoji peněženku. Kufřík jim ale dát nemůže, protože není jeho.", "question": "Který režisér natočil film Pulp Fiction: Historky z podsvětí?", "answers": ["Quentin Tarantino"]}
{"title": "Johannes Gutenberg", "context": "Sklonek života prožil v chudobě, knihtisku se pravděpodobně už nevěnoval. Nedlouho před smrtí jej zaopatřil mohučský arcibiskup Adolf Nasavský přijetím ke svému dvoru. Tři roky poté, 3. února 1468 Johannes Gutenberg zemřel. Jeho hrob je od konce 16. století neznámý, protože r. 1577 jezuité, kteří přebrali františkánský kostel, nechali odstranit všechny nápisy a ozdoby z náhrobních kamenů. Související informace naleznete také v článku Knihtisk. Před Gutenbergem byl v Evropě rozšířen pouze blokový tisk (deskotisk), kdy se stránka včetně písma i obrazu kompletně odlila, či vyřezala ze dřeva a pak vytiskla. Pro každou tištěnou stránku musela být tedy vytvořena zvláštní deska, což bylo značně zdlouhavé a nákladné. Gutenberg přišel s myšlenkou sestavit stranu z písmových kuželek, tj. matric jednotlivých znaků (písmen), která se dala opětovně přeskupit a použít znovu, což celý tisk podstatně zefektivnilo a urychlilo. Přestože sestavování podkladů pro tisk z dřevořezů jednotlivých znaků bylo již dříve známé v Číně, je považována v Evropě za vynálezce tohoto principu řada osob, např. Nizozemec Laurens Janszoon Coster (Haarlem, asi 1370–1440), zvaný též Donat, nejčastěji ale právě Gutenberg. Gutenberg na počátku své práce tiskl kalendáře a drobné knižky (do 28 stran), učebnice latiny zvané Donatus a především odpustky jako zdroj běžného živobytí. Po získání zkušeností začal vyrábět i krásně vypravená a náročná díla, především svou slavnou bibli (1452–1455 vydal na pergamenu i na papíře dvoudílnou 42řádkovou bibli, 648 + 634 stránek, později jednosvazkouvou bibli ve fólovém formátu, 1768 stran). Svůj vynález uměl i prakticky využít: zlepšil tiskařský lis (podle některých pramenů použil upravený vinařský lis), shromáždil tehdy dostupné znalosti o slitinách a jako první použil slitinu na bázi olova, která je s drobnými úpravami při tzv. horné sazbě stále používána a nazývá se liteřina, vytvořil novou tiskařskou barvu ze suspenze sazí ve lněné fermeži fermeže (tiskařskou čerň). Gutenbergův vynález umožnil tisknout množství celých knih ve značných sériích. Vynález tisku pomocí pohyblivých liter způsobil v Evropě informační explozi. O několik století dříve byla technologie knihtisku vynalezena v Číně, jednalo se o tisk dokumentů z dřevořezových desek a následně od 11. století pomocí pohyblivých písmen. První dochovaný tisk pomocí pohyblivých kovových písmen se dochoval v Koreji, kniha Čikči byla vytištěná v období dynastie Korjo v červenci roku 1377. V Evropě jej ve 14. století používal islámský svět ve Španělsku.", "question": "Kolik řádků textu na stránce měla Gutenbergova bible?", "answers": ["42"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana - 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Přiložený obrázek je nejrozšířenější podobizna básníka. Vznikla až nějaký čas po jeho smrti. Když tuto podobiznou ukázali jeho bývalé partnerce Eleonoře Šomkové, odpověděla, že takhle Mácha nevypadal. Narodil se jako Ignác Mácha v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi). Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769-1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781-1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal (1812-1871). Kvůli finanční krizi nežila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě U Hrbků (proti kostelu sv. Ignáce). Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde vznikla převážná část jeho literárního díla. Máchovy školní začátky byly spojeny s farní školou při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou křížovnickým řádem. Následovala studia hlavní školy u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva. Uměl německy a česky, ve škole se učil latinu; pod vlivem polských událostí (revoluce v roce 1830) a četby polských autorů (Adam Mickiewicz) se Mácha začal učit polsky. V letech 1831 až 1832 navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna, jenž povzbuzoval své žáky k literární činnosti a hodnotil jejich práce; Máchovi pochválil báseň Svatý Ivan.", "question": "Představitelem jakého proudu byl K. H. Mácha?", "answers": ["romantismu"]}
{"title": "JavaFX Script", "context": "JavaFX Script JavaFX Script Paradigma Objektově orientovaný, Deklarativní Autor Sun Microsystems Typová kontrola silná OS multiplatformní Licence GNU General Public License Web javafx.com JavaFX Script, původně pojmenovaný F3 (Form Follows Function), je staticky typovaný deklarativní skriptovací jazyk, který je postaven na platformě Java. Jazyk byl vytvořen pro programování na platformě JavaFX. Kód JavaFX Scriptu je údajně až 5x úspornější než Javy. Syntaxe se podobá JavaScriptu. Jazyk poskytuje výhodu automatického data bindingu i plné podpory 2D grafiky, swingovských komponent a deklarativních animací. Od verze JavaFX 2.0, JavaFX Script už není podporován. Oracle to vysvětluje tím, že můžeme použít ostatní skriptovací jazyky podporující JVM, jako Groovy nebo Scala.[1] Vývoj jazyka se přesunul do projektu Visage.[2] Vlastnosti Staticky typovaný – To znamená, že datový typ každé proměnné, parametru i návratové hodnoty musí být znám již při překladu. Deklarativní – Jazyk popisuje čeho se má dosáhnout, ne však jak. Jako výsledek je jednodušší syntaxe oproti Javě.", "question": "Jaký jazyk je JavaFX?", "answers": ["staticky typovaný deklarativní skriptovací"]}
{"title": "Volkswagen", "context": "V roce 1969 Volkswagen převzal NSU s tehdy pespektivním Wankelovým motorem, sloučil ji s Auto Union a celek přejmenoval na Audi NSU Auto Union AG. 70. léta přinesla zásadní změnu v modelové politice VW. Typ 3 a typ 4 se prodávaly mnohem méně než Brouk. Jeho prodej coby koncepčně zastaralého modelu se vzduchem chlazeným motorem ale také rapidně klesl. Volkswagen inovoval Brouk a modely 1500 a 411 na 1600 a 412. Zahájil i výrobu modelu střední velikosti, připraveného NSU, jako VW K70, ale prodeje to nezvýšilo. Technologické znalosti pohonu předních kol, které nabyl převzetím Auto Union a NSU, však využil při konstrukci nástupných modelů s karoseriemi navrženými předními italskými designéry. V roce 1973 zahájil výrobu středního typu Passat, který byl pouhou liftbackovou verzí Audi 80. V roce 1974 výrobu kompaktního typu Golf a v roce 1975 malého typu Polo, což byla levnější verze Audi 50. Tato trojice navrátila VW pozici největšího evropského výrobce aut a v dalších v dalších generacích se stále vyrábí. Výroba nejlevnějšího modelu Brouk byla v Německu ukončena roku 1978. V Mexiku byl vyráběn až do roku 2003. V 80. letech pokračoval VW v modernizaci vyráběných typů a zavádění nových technologií (katalyzátor, elektronické vstřikování), získal nadpoloviční většinu akcií španělské značky Seat (byla to třetí samostatná značka koncernu) a spoluprací s jinými (převážně japonskými) firmami dosáhl 20% podílu na automobilovém trhu Evropy a 10% Severní Ameriky. V 90. letech 20. století připojil Volkswagen do svého koncernu českou automobilku Škoda Auto včetně jejích veškerých výrobních kapacit a tradiční značky Škoda. Paradoxní je fakt, že Volkswagen je mnohem mladší značkou než Škoda. Od připojení do koncernu Volkswagen v roce 1990 však „Škodovka“ prodělala velké změny a stala se postupně moderním výrobcem automobilů s všestranně vysokou úrovní, plně konkurenceschopným na světových trzích. V roce 1993 prodělal koncern Volkswagen velkou krizi, kterou však překonal hlavně díky úspěšným novým generacím modelů Golf a Passat, které doplnil model Polo. Volkswagen Passat Volkswagen Golf Volkswagen Passat Variant 2.0 FSI 4Motion Až donedávna byla značka VW jednou z mála těch, které se zatím ve větší míře vyhýbala celosvětová automobilová recese. Volkswagen vstupoval do nových segmentů trhu, jak automobilového (nákladní automobily - značka Scania), tak i například trhu lodních motorů. Modely Volkswagen Golf v souhrnu překonaly počet vyrobených vozů Brouk (německy Käfer, anglicky Beetle), kterého bylo vyrobeno celkem 21 529 464 exemplářů. Vedení koncernu Vedení koncernu tvoří dozorčí rada a představenstvo. Předsedou dozorčí rady byl od 16. dubna 2002 až do roku 2015 vnuk Ferdinanda Porscheho, jeden z nejdůležitějších německých podnikatelů a velkoakcionář Volkswagenu Ferdinand Piëch.", "question": "Jak se často zkráceně píše Volkswagen?", "answers": ["VW"]}
{"title": "Árpás", "context": "Árpás Árpás Kostel v Árpási znak vlajka Poloha Souřadnice 47°30′48″ s. š., 17°23′29″ v. d. Časové pásmo +1 Stát Maďarsko Maďarsko Župa Győr-Moson-Sopron Okres Tét Administrativní dělení Árpás, Dombiföld, Kálmánpuszta Árpás Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 14,3 km² Počet obyvatel 273 (2015)[1] Hustota zalidnění 19,1 obyv./km² Správa Status obec Starostka Szabóné Kovács Alice Mária Vznik 1030 Oficiální web www.arpas.hu Telefonní předvolba 96 PSČ 9132 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Árpás (vyslovováno [árpáš]) je malá vesnička v Maďarsku v župě Győr-Moson-Sopron, spadající pod okres Tét. Nachází se asi 8 km západně od Tétu. V roce 2015 zde žilo 273 obyvatel. Dle údajů z roku 2011 zde žili 96,5 % Maďaři, 1,9 % Němci, 0,4 % Romové a 0,4 % Rumuni. Vesnice leží u řeky Ráby. Sousedními vesnicemi jsou Egyed, Mórichida a Rábapordány. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Árpás na maďarské Wikipedii. ↑ Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2015. január 1.. 3. září 2015. Dostupné online. [cit. 2015-09-04] Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Árpás na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Okres Tét Árpás • Csikvánd • Felpéc • Gyarmat • Gyömöre • Győrszemere • Kisbabot • Mérges • Mórichida • Rábacsécsény • Rábaszentmihály • Rábaszentmiklós • Szerecseny • Tét mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Maďarsko", "question": "Kolik procent obyvatel vesničky Árpás v Maďarsku tvořili Němci dle údajů z roku 2011?", "answers": ["1,9 %"]}
{"title": "Transkripce (DNA)", "context": "Důvodem je v tomto případě neopravená deaminace cytosinu na uracil ve vzorovém vlákně DNA. Transkripce je v něčem podobná replikaci, tedy procesu, kdy se na základě jednoho řetězce DNA vytváří vlákno jiné. Oba tyto procesy jsou koneckonců součástí centrálního dogmatu molekulární biologie, jehož součástí je tvrzení, že proteiny v těle vznikají na základě jakéhosi vzoru zapsaného v genech v DNA. Tyto geny jsou právě v procesu transkripce přepsány do RNA, označované jako primární transkript. Souhrn všech RNA vznikajících v buňce se nazývá transkriptom. V typickém případě vzniká zejména mRNA (jakýsi \"návod na výrobu bílkovin\"), ale někdy i jiné druhy RNA s poněkud odlišnou funkcí. Tyto tzv. nekódující RNA se liší od mRNA tím, že nekódují proteiny, přesto jsou však nezbytné: rRNA (ribozomální RNA) – stavební funkce v ribozomu (tRNA) tRNA (transferová RNA) – zajišťuje transport aminokyselin. k ribozomu miRNA (microRNA) – regulace genové exprese některých genů siRNA (small interfering RNA) – role v procesu RNA interference snRNA (small nuclear RNA) – podílí se na splicingu Celý proces, během něhož vzniká podle DNA molekuly řetězec RNA, je kontrolován složitou molekulární mašinérií, v jejímž centru stojí enzym RNA polymeráza. Tato polymeráza se naváže na začátek genu, jenž má být přepsán do RNA, načež postupuje nukleotid po nukleotidu a vyrábí z jednotlivých ribonukleotidů (ATP, CTP, GTP, UTP) řetězec RNA. Jeden gen může být přepisován zároveň několika RNA polymerázami, a tak mnohdy vznikne za hodinu z jediného genu až tisíc transkriptů.", "question": "Co vzniká v procesu transkripce?", "answers": ["řetězec RNA"]}
{"title": "Krušné hory", "context": "Krušné hory, dříve též Rudohoří (německy Erzgebirge, ve středověku Fergunna či Mirihwidu), jsou geomorfologický celek a pohoří podél česko-německé hranice na severozápadě Čech a jihu Saska. Tvoří souvislé horské pásmo o délce 130 km a průměrné šířce 40 km. Podle pověstí střeží Krušné hory bájný duch Rudovřes. Údolí Svatavy odděluje na západě Krušné hory od Smrčin, resp. Elstergebirge a Vogtlandu. Na severovýchodě na Krušné hory navazuje u Krásného Lesa a Nakléřovského průsmyku Děčínská vrchovina (hranice mezi oběma celky tedy leží přibližně v místech, kudy je vedena dálnice D8 do Saska). Z jihu jsou ostře ohraničeny údolím Ohře, ve východní části pak Mosteckou pánví. Severní hranice je vzhledem k pozvolnému klesání obtížně definovatelná. Z geologického hlediska leží až na úrovni Collmbergu (312 m). Vrchovina mezi Chemnitzem a Zwickau se obvykle označuje jako Erzgebirgsvorland (Krušnohorské podhůří). Z hlediska českého geomorfologického členění jsou Krušné hory geomorfologickým celkem v rámci Krušnohorské hornatiny a dělí se na Klínoveckou a Loučenskou hornatinu. Kompletní geomorfologické členění české části hor uvádí následující tabulka: Z hlediska německého dělení na tzv. Naturraumy (přírodní oblasti) tvoří Erzgebirge (D16) jednotku třetí úrovně, tedy Haupteinheitengruppe (skupinu hlavních jednotek). Vyšší a nižší jednotky už na české členění tak dobře nenavazují. Nadřazenou jednotkou druhé úrovně (Region) je Östliche Mittelgebirge (Východní středohoří), tedy v podstatě celá německá část České vysočiny. Nepočítá se sem už Erzgebirgsvorland (Krušnohorské podhůří), které spolu se Sächsisches Hügelland (Saskou pahorkatinou) tvoří celek D19 a patří do regionu Nordostdeutsches Tiefland (Severovýchodoněmecká nížina). Němci dělí Krušné hory na 2, resp. 3 části: Západní Krušné hory (Westerzgebirge), Východní Krušné hory (Osterzgebirge), někdy ještě vyčleňují Střední Krušné hory (Mittelerzgebirge). Hranicí mezi Západními a Východními Krušnými horami je potok Flöha (Flájský potok). Podle staršího dělení Emila Meynena se Krušné hory (celek 42) dělí na 5 podcelků: 420 Südabdachung des Erzgebirges (Jižní úbočí Krušných hor; na německé území zasahuje jen na nejzazším jihozápadě) 421 Oberes Westerzgebirge (Horní Západní Krušné hory) 422 Oberes Osterzgebirge (Horní Východní Krušné hory) 423 Unteres Westerzgebirge (Dolní Západní Krušné hory) 424 Unteres Osterzgebirge (Dolní Východní Krušné hory) Krušné hory jsou kerné pohoří. Tvoří je nakloněná deska, jejíž jižní okraj byl vyzvednut podél zemského zlomu. Proto směrem k severu klesají pozvolně, zatímco na jihu jsou omezené 500-700 m vysokým příkrým svahem. Jejich nejvyššími vrcholy jsou postupně od JZ k SV : Počátecký vrch (821 m), Kraslický Špičák (991 m), Plešivec (1028 m), Božídarský Špičák (1115 m), Fichtelberg.", "question": "Jak se řeknou německy Krušné hory?", "answers": ["Erzgebirge"]}
{"title": "Bitva u Solferina", "context": "Bojiště u Solferina po bitvě Mapa bitvy Pomník píseckým vojákům padlým v bitvách u Melegnana a Solferina v Písku. Bitva u Solferina (24. června 1859) byla největší a rozhodující bitvou druhé italské války za nezávislost, ve které francouzsko-sardinská vojska porazila rakouskou armádu. Bitva představovala rozhodující krok ke sjednocení Itálie a Viktoru Emanuelovi II. otevřela cestu k titulu italského krále. Ve střetnutí mezi rakouskými a francouzsko-sardinskými vojsky hrála úlohu neschopnost velitele rakouských sil Ference Gyulaia, který se nemohl rozhoupat k akci proti slabým vojskům sardinského krále Viktora Emanuela II. Váhání Rakušanů dalo možnost sardinské armádě se 16. května spojit s francouzským kontingentem, který čítal 120 tisíc vojáků a značně tak navýšil počty malé sardinské armády. Od počátku června začaly jednotlivé boje, z nichž jeden z nejvýznamnějších se konal 8. června, kdy byl do boje nasazen 11. pěší pluk z Písku, doplňovaný v jižních Čechách. V této bitvě u Melegnana se hrdinsky bránilo 6 tisíc rakouských vojáků náporu 30 tisíc Francouzů. Bitva u Solferina se odehrávala 24. června ve velkém prostoru a jednalo se prakticky o tři bitvy – u Solferina, u Guidizzola a u San Martina. Na straně rakouského císařství se jí účastnilo 126 tisíc mužů, spojená francouzsko-sardinská vojska měla 115 tisíc mužů. U San Martina si dokázali vytvořit Francouzi převahu a postupně vytlačovali rakouská vojska z pozic. U Solferina se začali rakouští vojáci stahovat pod mohutným tlakem kolem čtvrté hodiny odpolední.", "question": "Jak dopadla bitva u Solferina?", "answers": ["francouzsko-sardinská vojska porazila rakouskou armádu"]}
{"title": "Sychrov (zámek)", "context": "Zámek Sychrov se nachází ve stejnojmenné obci v Libereckém kraji, 16 km jižně od Liberce a 6 km severozápadně od Turnova. Jedná se o státní zámek zpřístupněný veřejnosti od roku 1950; jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Zámecký komplex je unikátním příkladem novogotického šlechtického sídla druhé poloviny 19. století. Krom zámecké budovy s původním mobiliářem k areálu zámku patří i rozsáhlý zámecký park. Zámek je od roku 1995 národní kulturní památkou. Na místě dnešního zámku stávala původně pozdně gotická tvrz, zničená v průběhu třicetileté války. V letech 1690-1693 si na jejím místě tehdejší majitelé Sychrova Lamottové z Frintropu postavili dvoupatrový barokní zámek. V roce 1820 koupila sychrovský zámek původem francouzská knížecí rodina Rohanů a Sychrov se stal jedním z jejích hlavních sídel. Protože však starý barokní zámek nesplňoval nároky Rohanů na reprezentaci a pohodlné bydlení, nechal jej kníže Karel Alain Gabriel Rohan ve 20. letech 19. století rozšířit ve stylu pozdního klasicismu. Kníže Kamil Filip Josef Idesbald Rohan pak v letech 1847-1862 provedl rozsáhlou přestavbu zámeckých budov ve stylu romantické gotiky, vzápětí byly novogoticky upraveny i veškeré zámecké interiéry. Ve 2. polovině 19. století, v době knížete Kamila, vášnivého botanika, se těšil přízni přilehlý zámecký park. Poslední majitel z rodu Rohanů, Alain Rohan, ve 30. letech 20. stol. přijal německé občanství. Po druhé světové válce byl majetek Rohanů konfiskován československým státem na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Od roku 1950 byl zámek postupně zpřístupňován veřejnosti. Nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 byl zámek prohlášen národní kulturní památkou České republiky. Barokní zámek byl vybudován v letech 1690 až 1693. Jednalo se o jednoduchou budovu, jejíž zdi jsou dodnes zachovány v parkovém křídle zámku. K ní byly během několika stavebních úprav v 19. století přistavěny další stavby, které vytvořily čestný dvůr a zámecké nádvoří. První významná rekonstrukce zámku proběhla v první půli 30. let 19. století v empírovém stylu. V letech 1847 až 1862 následovala rozsáhlejší, romantická novogotická přestavba podle plánů Josefa Pruvota, jež dala zámku jeho dnešní podobu. Neopakovatelný ráz vtiskl Sychrovu řezbář Petr Bušek, který během řady let zhotovil ve své dílně dřevěné obložení stěn a stropů řady zámeckých salónů stejně jako téměř veškerý nábytek. Ve 20. letech 20. století došlo k modernizaci ve stylu funkcionalismu, při kterém bylo odstraněno mnoho ze zastarale zdobného vybavení.", "question": "Od jakého roku byl zámek Sychrov zpřístupněn veřejnosti?", "answers": ["1950"]}
{"title": "Sophiina volba", "context": "Nechá ji vybrat si z jejich dvou dětí jedno, které bude dále žit v koncentračním táboře Osvětim. To druhé bude odvezeno do nedalekého tábora, určeného pouze pro likvidaci vězňů. Sophie si vybere svého desetiletého syna Jana. Sama pak sleduje, jak jí nacisté odvádějí její malou dceru Evu k transportu do Březinky. Třetí volba je Sophiino rozhodnutí pokusit se svést Rudolfa Hösse, vrchního velitele osvětimského tábora. Volba vychází z krajního zoufalství matky, která chce zachránit svého potomka. Tento pokus ztroskotává a jen prohlubuje bezmocnost, která se zakotvuje níž a níž do Sophiiny duše. Závěrečná hrdinčina volba vyplývá z jejího konečného poznání, že život pro ni nelze obnovit, tak jako se dalo díky Nathanově péči obnovit její fyzické zdraví, a že jakékoliv pokusy zbavit se bolestných traumat minulosti a rozvinout vlastní šťastnou vyrovnanou osobnost jsou marné. Nakonec i její jediná naděje, začít nový život s Nathanem, se ukáže být klamná a nerealizovatelná, a proto jí nezbývá než navždy zhasit světlo svého života. V Sophině volbě se William Styron pokouší o hloubkovou analýzu nacismu, jeho zhoubného vlivu na průměrně slabého nebo možná jen průměrně silného lidského jedince a ukazuje nacismus v osobních perspektivách. Volí proto hrdinku až absurdní svou nenápadností a svou neprovinilostí vůči ideálům nacismu. Sophie není židovka, nemá neárijské rysy, a dokonce splňuje svým zevnějškem i představy nacistické estetiky. Jestli je Sophie něčím výjimečná, pak pouze citlivostí, vnitřní kultivovaností a inteligencí. Styron používá ve svém vyprávění bohatě členěnou větu (po vzoru Faulknera), která si činí neobyčejné nároky na čtenářovu spolupráci a průběžné dešifrování skrytých významů a souvislostí. Tvorba tohoto díla spočívá v postupném odhalování a to nás do posledních stránek nad Sophiiným osudem udržuje v napětí. Sophiina volba – romantické drama režiséra Alana J. Pakuly z roku 1982, v hlavních rolích Meryl Streepová (za roli Sophie získala Oscara a Zlatý glóbus) , Kevin Kline a Peter MacNicol.", "question": "Jak se jmenuje herečka, která si ve filmu Sophiina volba z roku 1982 zahrála Sophii?", "answers": ["Meryl Streepová"]}
{"title": "Nikolaj Berďajev", "context": "Berďajev ale nevyšel z naivní ortodoxie, kterou chápal jako dědictví rodičů, jako něco daného. Z Berďajevova vyprávění můžeme cítit i jistou lítost z toho, že jako dítě neprožíval pravoslavnou bohoslužbu tak intenzivně, jak by si přál. Podařilo se mu to až v dospělosti. Berďajev považoval pravoslaví, zcela oprávněně, za více iracionální a hůře definovatelné než katolictví či protestantismus. Ve větší iracionalitě pravoslaví viděl Berďajev její větší svobodu. A původ svobody viděl filozof u Boha. \"Ale tuto svobodu jsem neprožíval jako lehkost, ale jako těžkost. V tomto chápání svobody jako povinnosti, břemene, jako zdroje tragismu je mi zvláště blízký Dostojevskij. Právě zřeknutí se svobody vytváří lehkost a může dát štěstí poslušným \"kojencům\". Dokonce hřích pociťuji ne jako neposlušnost, ale jako ztrátu svobody. Svobodu však cítím jako božskou. Bůh je svoboda a svobodu dává. On není vládce, ale Osvoboditel, Osvoboditel z otroctví světa. Bůh působí skrze svobodu a na svobodu. On nepůsobí skrze nezbytnost a na nezbytnost. On nenutí, aby byl uznán. V tomto je skryto tajemství světového života. Toto je prvotní náboženská zkušenost, popletená a zkreslená vrstvami světové nezbytnosti.\" === Vztah církve s okolní realitou === Berďajev intenzivně zkoumal problém vztahu církve s okolní realitou. Při řešení tohoto problému podroboval kritice rozšířený názor, který chápal církev jen jako hierarchizovanou instituci. Tento pohled se nám zdá vcelku přirozený. Církev je ve skutečnosti institucí, jejíž představitelé vždy využívali, či zneužívali svých práv. To Berďajev věděl velmi dobře i vzhledem ke své dřívější exkomunikaci. Církev ale nechápal tak jednostranně. Přemýšlení o církvi chtěl očistit od nánosů světskosti. Chápal jí především jako materiálně neuchopitelnou skutečnost. \"Podstata církve je duchovní. Církev náleží duchovnímu světu, nikoli světu přirozenému. To však neznamená, že by se církev nevtělovala a viditelně neprojevovala v přírodním a dějinném světě, že by zůstávala neviditelnou.\" Další vlastnost, kterou Berďajev přisuzuje církvi je Sobornosť (Můžeme přeložit jako soudržnost, či příslušnost k církvi, resp. k chrámu.). Je to vlastně způsob vnímání duchovních zkušeností. Berďajev je přesvědčen, že při duchovním setkávání s Kristem skrze církev (jako metafyzickou platformu pro tato setkání), se člověk setkává i se všemi, kteří podobnou zkušenost zažili. Tento člověk se chce setkat s Kristem, ale zároveň se setkává i s \"celým křesťanským světem, s apoštoly, světci, s bratry v Kristu, živými i zemřelými. K církvi patří nejen žijící pokolení, ale i všechna pokolení zemřelá, i ta žijí spolu s církví, s nimi se všemi trvá skutečné společenství.", "question": "Jaké problémy Berďajev zkoumal?", "answers": ["vztahu církve s okolní realitou"]}
{"title": "Kalorie", "context": "Kalorie Nutriční údaje na balíčku rýže z Velké Británie Kalorie (značka cal) je jednotka energie, dnes již většinou nahrazená joulem, který je jednotkou soustavy SI. Kalorie patří mezi tzv. zakázané jednotky. V praxi se objevuje hlavně při vyjadřování energetické hodnoty potravin (kde se ovšem obvykle používá její násobek kilokalorie). Existovalo mnoho různých definic kalorie, dnes se používá následující: Kalorie je množství energie, které dokáže zvýšit teplotu 1 gramu vody ze 14,5 °C na 15,5 °C. Jelikož měrná tepelná kapacita vody je asi 4185 J·kg−1·K−1, platí tedy, že 1 cal ≈ 4,185 J Důvodem uvedení přesné teploty v definici je fakt, že měrná tepelná kapacita je mírně závislá na teplotě, takže bez udání počáteční teploty by jednotka nebyla přesně určena. Původní kalorii definoval francouzský chemik Henri Victor Regnault jako množství tepla, potřebného k ohřátí 1 g vody z 0 °C na 1 °C. Později byla definována střední kalorie jako setina tepla, potřebného k ohřátí gramu vody z 0 °C na 100 °C. Nakonec byla přijata definice uvedená v úvodu tohoto článku, odpovídající skoro přesně střední kalorii.", "question": "Jakou značku má kalorie?", "answers": ["cal"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Chce si povídat s Romeem, jehož JID je romeo@montek.com. Když Julie napíše zprávu a pošle ji Romeovi, provede se několik akcí: XMPP klient Julie pošle její zprávu serveru Kapuletova.cz. Pokud je Montek.com blokován, zpráva je smazána (zpět je zasláno chybové hlášení). Server Kapuletova.cz otevře spojení k serveru Montek.com a předá mu zprávu. Server Montek.com doručí zprávu klientovi Romea. Pokud je server Kapuletova.cz na Montek.com blokován, zpráva bude smazána (zpět je zaslána chybová hláška). Pokud není Romeo právě připojen, zpráva se uschová (na montek.com) a bude doručena při nejbližší příležitosti. Jabber ID neboli také JID jsou uživatelská jména, pomocí kterých se přistupuje k XMPP účtu. Obvykle se skládají ze tvaru uzivatel@domena/zdroj. Jsou podobná e-mailovým adresám. Část zdroj dovoluje uživateli individuální připojení na jeden účet z více míst. Například uzivatel@domena/doma a uzivatel@domena/prace. Zdroj není nutný uvádět pro kontaktování uživatele, ale může být vyžadován například při přenosu souborů. JID může, až na několik výjimek, obsahovat libovolné znaky unicode, tzn. i česká písmena s diakritikou. rok 1998 – Jeremie Miller založil projekt Jabber. srpen 1999 – Jeremie podepsal prohlášení zaručující podporu Jabber komunity IETF standardizaci. květen 2000 – Uvolněn první software. červen 2000 – Jeremie a další členové projektu Jabber se upsali koncepci IMPP dokumentující Jabber protokol. Kvůli nesoustředěnosti tehdejší komunity se však nepodařilo plně následovat IMPP či jiné IETF snahy. rok 2001 – Vytvořena Jabber Software Foundation (JSF) pro zajištění organizace nad rostoucím počtem open source projektů a komerčních entit budujících či používajících technologie XMPP. Jedním z hlavních cílů JSF byla dokumentace XML protokolu a jeho další rozvíjení. únor 2002 – Nově podepsána koncepce IETF. Výsledkem úspěchu tohoto podpisu bylo rozhodnutí prozkoumat možnosti zformování IETF Working Group pro diskuse o Jabber protokolu pod názvem XMPP, výsledkem čehož byly podepsány tři nové koncepce 21. 6. 2002 29. leden 2004 – IESG uznala XMPP Core a XMPP IM jako.", "question": "Pomocí čeho se přistupuje k XMPP účtu?", "answers": ["Jabber ID neboli také JID jsou uživatelská jména"]}
{"title": "Riste Naumov", "context": "Riste NaumovOsobní informace Datum narození 14. dubna 1981 (39 let) Místo narození Štip, Jugoslávie Výška 183 cm Klubové informace Současný klub Bregalnica Stip Číslo dresu 18 Pozice útočník Mládežnické kluby FK Bregalnica Štip Profesionální kluby Roky Klub Záp. (góly) 1999-20002000-20032003-20062006-200820082008-20092009-201220122012-FK Bregalnica ŠtipFK Cementarnica 55 SkopjeFK VardarAC OmoniaEthnikos Achnas FK Viktoria ŽižkovSK Slavia PrahaFC Spartak TrnavaBregalnica Stip 76 (19) 79 (41) 06 0(1) 16 (12) 22 (10) 013 0(3) Reprezentace** Roky Reprezentace Záp. (góly) 2006-Severní Makedonie03 0(0) Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Riste Naumov (* 14. dubna 1981, Štip) je severomakedonský fotbalista, který v současnosti působí v týmu Bregalnica Stip. Má za sebou i několik startů v severomakedonské fotbalové reprezentaci. Do týmu českého mistra Slavie přestoupil v zimě 2009 z Viktorie Žižkov, kde v sezóně 2008/09 nastřílel 10 branek a stal se tak jedním z nejlepších střelců tohoto ligového ročníku. Ve Slavii podepsal dvouletou smlouvu s roční opcí.[1] 13. března 2010 při zápase Slavia Praha – FK Teplice (0:0) byl po zákroku teplického hráče Martina Kleina odvezen přímo z hrací plochy sanitkou do nemocnice se zlomeninou holenní a lýtkové kosti, kde se ještě téhož dne v noci podrobil operaci.[2] Do konce sezony 2010/2011 už se v sestavě Slavie i díky dlouhé rehabilitaci neobjevil. Přestože mu bylo svoleno následně hledat si jiné angažmá, úspěch neměl a dnes opět pokračuje ve Slavii, když začátkem listopadu 2011 poprvé od svého zranění nastoupil za divizní B-Tým v utkání proti FK Tachov. Odkazy Reference ↑ Riste Naumov a Ondřej Čelůstka slávisty Archivováno 8. 7. 2009 na Wayback Machine slavia.cz, 29. června 2009↑ PAVLIS, Zdeněk. Zdrcený Klein se nad Naumovem s nadvakrát zlomenou nohou kál: Přísahám, nebyl to úmysl! [online]. Sport.cz, 2010-3-13 [cit. 2010-03-14]. Dostupné online. Externí odkazy Riste Naumov na FotbalPortal.cz Profil hráče na iDNES.cz Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Proč nemohl do konce sezóny 2010/2011 Riste Naumov hrát fotbal?", "answers": ["Do konce sezony 2010/2011 už se v sestavě Slavie i díky dlouhé rehabilitaci neobjevil."]}
{"title": "Fiat Coupé", "context": "1998 Karosárna Pininfarina Příbuzné vozy Fiat Barchetta Karoserie kupé Designér Chris Bangle Platforma Fiat Tipo Technické údaje Délka 4 255 Šířka 1 766 Výška 1 340 Rozvor 2 540 Objem zavaz. prostoru 295 l Počet míst 4 Objem nádrže 63 l Některá data mohou pocházet z datové položky. Fiat Coupé (typ 175) byl dvoudveřový čtyřmístný osobní automobil provedení kupé, které bylo vyráběno italskou automobilkou Fiat v letech 1994-2000, představeno bylo roku 1993 na bruselském autosalonu. Design navrhl Chris Bangle ze STILO FIAT centra, interiér vytvořil Pininfarina. Ve své době byl Fiat Coupé nejrychlejším evropským automobilem s pohonem předních kol a je nejrychlejším sériovým Fiatem všech dob. Historie Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: redukce podružností a neency Fiat Coupé vznikl z požadavku vedení automobilky na výrobu levného lidového sportovního automobilu na osvědčené platformě Tipo/Tempra modifikované pro Fiat Bravo/Brava/Marea/Barchetta, Alfa Romeo 145/146/155 a Lancia Dedra. Navazoval na slavné modely lidových sportovních automobilů Fiat šedesátých a sedmdesátých let. Byla vytvořena společná platforma Fiat Coupé/Lancia Delta Nuova, která sdílela stejné podvozkové díly (širší přední kovaná ramena s tvrdším uložením, silnější stabilizátor a vzadu odlišná geometrie uložení ramen) a značnou část mechaniky. Výroba Coupé byla z důvodu menšího objemu produkce a mnoha odlišností svěřena dílnám Pininfarina, díky čemuž byly vozy na kvalitativně velmi vysoké úrovni. Dvoudveřové kupé nabízí řadu pozoruhodných detailů, jako například umístění velkého víčka nádrže na zadním blatníku, řešení zadních svítilen, umístění klik dveří ve sloupku střechy (obdobně jako později Alfa Romeo 156), či horizontální pás táhnoucí se přes celou šíři přístrojové desky a vyvedený v barvě karoserie. Překvapivě velký je u kupé zavazadlový prostor svým objemem 295 dm³ a vytvořeným dvoutřetinovým průchodem pro objemné či dlouhé předměty pevnou příčkou za zadními sedadly. Podvozek se vyznačoval nízkou světlostí a tuhou charakteristikou odpružení, hřebenové řízení s hydraulickým posilovačem bylo přesné a mělo ostřejší charakteristiku. Ačkoli zadní náprava je konstrukčně poměrně jednoduchá a levná, autoři chytře usadili robustní nápravnici do čtveřice silentbloků a vlastní vlečená ramena byla uložena \"na tvrdo\" ve valivých ložiskách, takže jízdní vlastnosti vozu byly i díky nízkému těžišti překvapivě dobré.", "question": "Byl Fiat Coupé čtyřdveřový automobil?", "answers": ["Fiat Coupé (typ 175) byl dvoudveřový čtyřmístný osobní automobil provedení kupé, které bylo vyráběno italskou automobilkou Fiat v letech 1994-2000, představeno bylo roku 1993 na bruselském autosalonu."]}
{"title": "Informatika", "context": "Informatika i informační věda jsou však v České republice i dalších zemích chápány jako zcela samostatné vědní a studijní obory a jejich smysl, náplň a poslání se tak značně liší. Zatímco předmětem a východiskem informatiky je počítač a jeho technické a programové vybavení, informační věda se zabývá informacemi a psycho-sociálními aspekty jejich působení jako takovými, tj. zabývá se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti. Informační věda tak, podobně jako ostatní neinformatické společenskovědní, humanitní i přírodovědné obory, pouze využívá práce a výsledků informatiky (počítačové vědy) v podobě využívání hardware a software, které informatika vytvoří, za účelem zkoumání informací a psychosociálních aspektů jejich vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce ve společnosti. Informační věda a informatika (počítačová věda) jsou, podobně jako v češtině, terminologicky rozlišovány i v dalších jazycích, a to: v angličtině: informační věda jako Information science informatika jako Informatics matematická informatika (počítačová věda. ) jako Computer science v němčině: informační věda jako Informationswissenschaft informatika (počítačová věda) jako Informatik ve francouzštině: informační věda jako Science de l'information nebo Sciences de l'information et des bibliothè či Sciences de l. 'information, documentation, popřípadě Sciences de l'information et de la communication (tj. vědy o informacích a knihovnách či vědy o informacích a dokumentaci, popřípadě vědy o informacích a komunikaci) informatika (počítačová věda. ) jako L'informatique ve slovenštině: informační věda jako Informačná veda informatika (počítačová věda) jako Informatika nebo Veda o počítačoch aj. Informační technologie (IT) – anglicky information technology Informační technologie studují vše, co se týká fungování počítačů po technické stránce. Název je odvozen od slova informace, jelikož počítače nepracují s ničím jiným, než s daty (informacemi). Teorie informace – anglicky information theory Teorie informace je věda spojující aplikovanou matematiku a elektrotechniku za účelem kvantitativního vyjádření informace.", "question": "Jak se jmenuje vědec zabývající se informatikou?", "answers": ["informatik"]}
{"title": "Vápník", "context": "Malta se ve starověku také vyráběla ze sádry neboli sádrovce či chemicky dihydrátu síranu vápenatého CaSO4.2 H2O. Zatímco v Itálii se běžně používala malta z vápence, v Egyptě se běžně používala malta ze sádrovce - není tedy divu, že staré egyptské pyramidy a hrobky mají omítky z této malty. Tato výroba je popsána již spisovatelem Dioskoridem z 1. století našeho letopočtu, který pochází z Malé Asie a uvádí pro oxid vápenatý. Název vápníku je odvozen od slova vápno (latinsky calx). Později se stalo běžné označovat oxid vápenatý jako vápenatou zeminu a časem se označení zemina přeneslo i na ostatní oxidy kovů alkalických zemin a kovů vzácných zemin (kovy vzácných zemin jsou prvky III.B skupiny). Vápník poprvé připravil sir Humphry Davy roku 1808 elektrolýzou vápenatého amalgámu, který si připravil elektrolýzou slabě zvlhčeného hydroxidu vápenatého za použití rtuťové katody. Díky své velké reaktivitě se vápník v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách. Ve všech má mocenství Ca+2. Jako biogenní prvek je jedním ze základních stavebních kamenů buněk všech živých organizmů na této planetě. Zemská kůra je z velké části tvořena horninami, ve kterých vápník tvoří velmi podstatnou složku. Podle posledních dostupných údajů tvoří vápník 3,4 - 4,2 % zemské kůry a je tedy pátým nejzastoupenějším prvkem a třetím nejzastoupenějším kovem, řadí se za železo a před hořčík. V mořské vodě je jeho koncentrace pouze 0,4 g Ca/l a ve vesmíru připadá na jeden atom vápníku přibližně půl milionu atomů vodíku. Nejběžnější horninou na bázi vápníku je vápenec, uhličitan vápenatý CaCO3 tvořený minerálem kalcitem nebo aragonitem stejného chemického složení. Tato hornina se nachází prakticky ve všech lokalitách biologického původu a pochází ze schránek obyvatelů pravěkých (především druhohorních) moří. Česko patří ve světě mezi státy s nejbohatším výskytem hornin vápencového typu, známá je například lokalita mezi Prahou a Berounem nebo Moravský kras. Speciální typ představuje křída, téměř čistý měkký pórovitý vápenec s typicky zářivě bílou barvou, nacházející se například na pobřeží kanálu La Manche nebo na Rujáně. Její největší ložiska vznikla ve stejnojmenném geologickém období v pravěkých mořích vysrážením uhličitanu vápenatého na usazených vápenatých skořápkách prvoků. Nejznámějším využitím je plavením přírodní křídy vyrobená psací křída, důvěrně známá ze školního prostředí. Nejvíce ceněnou odrůdou vápence je mramor nebo travertin, používaný především k dekorativním účelům - obklady budov, sochy. Významná naleziště jsou na Apeninském poloostrově (carrarský mramor), ale i v České republice (slivenecký mramor). Jedná se o přeměněnou horninu vzniklou z vápence rekrystalizovaného vysokým tlakem a teplotou. Výsledná barva je závislá na příměsích a pigmentu v původní hornině.", "question": "Jakou má chemickou značku Vápník?", "answers": ["Ca"]}
{"title": "Max Planck", "context": "Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858 Kiel - 4. října 1947 Göttingen) byl německý fyzik, považovaný za jednoho ze zakladatelů kvantové teorie. Studoval u vynikajících německých fyziků Helmholtze a Kirchhoffa. V červenci 1879 získal doktorát na mnichovské univerzitě. V roce 1880 dokončil dizertační práci a stal se soukromým docentem na mnichovské univerzitě. V roce 1885 byl s pomocí otce jmenován mimořádným profesorem na univerzitě v Kielu. V roce 1892 nastoupil po Helmholtzovi na místo řádného profesora teoretické fyziky na berlínské univerzitě. V Berlíně pak působil až do konce své vědecké kariéry. Zpočátku pracoval na termodynamice, později jej zaujala Kirchhoffova práce o záření a začal se zabývat problémem záření černého tělesa, kde dosáhl největších vědeckých úspěchů. Roku 1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanou Planckova konstanta. Téhož roku popsal sadu tzv. Planckových jednotek, udávající přirozená měřítka času, prostoru a hmotnosti. O rok později pak objevil správný zákon vyzařování černého tělesa - průlomový článek v Annalen der Physik vyšel roku 1901.", "question": "Kde se narodil Max Karl Ernst Ludwig Planck?", "answers": ["Kiel"]}
{"title": "Hugo Haas", "context": "Hugo Haas (19. února 1901 Brno - 1. prosince 1968 Vídeň) byl československý režisér a herec. Narodil se v Brně v domě č. 11 v Biskupské ulici v Brně v rodině židovského majitele obchodu s obuví U Zajíce Lipmanna (Zikmunda) Haase a jeho manželky Elky (Olgy), rozené Epsteinové, která emigrovala z Oděsy. Strýc z matčiny strany byl hercem ve Vídni. Hugův o dva roky starší bratr Pavel Haas se stal hudebním skladatelem. Rodina se brzy přestěhovala do nově postaveného bytového domu na Biskupské 8, který byl v secesním slohu postaven v letech 1907-1909 architektem Maximem Johannem Monterem. Židovská rodina se proti tehdejším zvykům hlásila k českému prostředí. Spolu s bratrem studoval zpěv na brněnské konzervatoři (mj. také fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolvování v roce 1920 mu ředitel brněnského Národního divadla Václav Štech nabídl místo a zde působil dva roky. Následovalo angažmá v Národním divadle Ostravě a v divadle v Olomouci (sezóna 1923/1924). V roce 1924 odešel do pražského Divadla komedie.", "question": "Kdy se narodil Hugo Haas?", "answers": ["19. února 1901"]}
{"title": "Ondřej Sekora", "context": "Ondřej Sekora (25. září 1899 Královo Pole u Brna - 4. července 1967 Praha) byl výrazný český spisovatel, žurnalista, kreslíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a entomolog, od roku 1964 nositel titulu zasloužilý umělec. Spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem. Psal a ilustroval hlavně knihy pro děti. Vytvořil do značné míry autobiografickou figurku Ferdy Mravence (poprvé se objevila v Pestrém týdnu 1927 jako postavička v kreslených seriálech pro dospělé), stejně známý je i Brouk Pytlík (1939). Sekorovy příběhy spojují zábavnost s poučností a mravním ponaučením. Jeho ilustrace byly blízké stylu animovaného filmu. Sekora byl zakladatelem prvních českých ragbyových klubů, sportovní trenér, rozhodčí, popularizátor sportu a přírody. Narodil se v Králově Poli u Brna (dnes část Brna). Otec Ondřej Sekora, odborný učitel, zemřel, když budoucímu spisovateli bylo sedm let. Ondřej byl třetí ze šesti sourozenců. Studoval na obecné škole v Králově Poli a na gymnáziích nejprve v Brně, po přestěhování roku 1913 ve Vyškově. Sbíral motýly a brouky, sportoval, hodně četl a rád kreslil. Koncem 1. světové války byl odveden jako jednoroční dobrovolník do armády do Vídně. Maturoval proto až po válce (1919). Studoval práva v Brně, studia po nepovedené státnici zanechal. V roce 1923 se oženil s Markétou Kalabusovou, manželství po roce skončilo rozvodem. V roce 1930 se oženil podruhé s Ludmilou Roubíčkovou a v roce 1931 měli syna Ondřeje. Za gymnaziálních let ho výtvarně vedl Vladimír Šindler. V letech 1929-1931 soukromě studoval jako hospitant všeobecné školy pro kreslení a malbu u profesora Arnošta Hofbauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Výtvarnými vzory mu byli Mikoláš Aleš, Wilhelm Busch, Pieter Brueghel (16. století) a Henri Rousseau. Od roku 1921 pracoval jako sportovní referent a kreslíř v brněnských Lidových novinách (přijal ho šéfredaktor Arnošt Heinrich). V letech 1923 a 1927 (nebo 1928) byl redakcí vyslán do Paříže. V roce 1927 (nebo 1928) se i s redakcí přestěhoval do Prahy, v letech 1927-1941 redigoval Dětský koutek.", "question": "Kdy zemřel Ondřej Sekora?", "answers": ["4. července 1967"]}
{"title": "František I", "context": "I. Alžběta Vilemína Württemberská II. Marie Tereza Neapolsko-Sicilská III. Marie Ludovika Modenská IV. Karolína Augusta Bavorská Potomci Marie LuisaFerdinandMarie LeopoldaMarie KlementinaKarolína FerdinandaFrantišek KarelMarie Anna Dynastie Habsbursko-Lotrinská Otec Leopold II. Matka Marie Ludovika Španělská Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. František I. (12. února 1768 Florencie – 2. března 1835 Vídeň) byl v letech 1792–1835 král uherský a český a markrabě moravský, v letech 1804–1835 císař rakouský a jako František II. v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské národa německého.[1][2] Celá jeho vláda byla poznamenána dvěma muži – Klemensem Václavem Lotharem Metternichem a Napoleonem Bonapartem. Mládí Narodil se 12. února 1768 jako prvorozený syn toskánského velkovévody Leopolda a jeho manželky Marie Ludoviky Španělské. Nikdo tenkrát nemohl tušit, že se František jednou stane posledním císařem Svaté říše římské a zároveň prvním císařem rakouským. Mládí prožil na dvoře svého otce spolu s mnoha svými sourozenci. V roce 1780 zemřela jeho babička, česká a uherská královna Marie Terezie, a jejím následníkem se stal nejstarší syn Josef II. Tento pokrokový vládce však zůstal i po dvou manželstvích bezdětný. Svého synovce Františka si oblíbil a začal s ním počítat jako se svým následníkem. Našel mu také vhodnou manželku. Dne 6. ledna 1788 se jí ve Vídni stala Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790). Druhé manželství Alžběta však zemřela již dva roky po svatbě, 18. února roku 1790, den po porodu prvorozené dcery, a dva dny nato, 20. února, zemřel také císař Josef II., potěchou jehož posledních dní Alžběta byla. Po strýcově smrti řídil František státní záležitosti do té doby, než z Florencie přijel jeho otec, který byl po svém bratrovi právoplatným následníkem trůnu.", "question": "Kdo byl prvním rakouským císařem?", "answers": ["František II."]}
{"title": "Společenstvo Prstenu", "context": "Aragorn nabídne hobitům pomoc s cestou do Roklinky. Tam skutečně dorazí, i když jsou cestou na vrchu Větrově téměř polapeni Prstenovými přízraky; Frodo je těžce zraněn (v Roklince je opět uzdraven, ne však zcela). V Roklince uspořádá pán Elrond poradu, jíž se zúčastní elfové, lidé, trpaslíci, Frodo se svými hobitími přáteli a čaroděj Gandalf. Elrond přítomným vypoví příběh Prstenu a v následné debatě, jak s ním naložit, je rozhodnuto, že jediný způsob, jak zamezit, aby se kdy opět dostal do Sauronovy moci, je zničit ho na místě, kde byl vyroben, tedy v srdci Sauronovy říše Mordoru v Puklinách osudu, průrvě ohnivé hory Orodruiny, (Hory osudu). Protože se nikdo nechce dobrovolně do tak nebezpečného místa vydat, nabídne se nakonec Frodo. Jeho nabídka je přijata a jsou mu ustanoveni společníci mající mu pomáhat na cestě: všichni jeho hobití přátelé, Aragorn, Gandalf, elf Legolas, trpaslík Gimli a Boromir, syn vládnoucího správce Gondoru. Družinu (Společenstvo Prstenu) zavede cesta do starobylé, nyní opuštěné podzemní trpasličí říše Morie, kde probudí démona z dávných časů, balroga (původ tohoto démona je vysvětlen v Silmarillionu).", "question": "Jaký je název prvního svazku Pán Prstenů?", "answers": ["Společenstvo Prstenu"]}
{"title": "HistoryLink", "context": "HistoryLink HistoryLink je internetová encyklopedie zaměřená na historii amerického státu Washington. K únoru 2016 měla více než sedm tisíc článků a v průměru ji navštívilo pět tisíc lidí denně.[1] Historie S původní myšlenkou založení encyklopedie, která by doplnila třísvazkovou publikaci History of King County, Washington od Clarence Bagleye z roku 1929, přišli historici Walt Crowley a Paul Dorpat. Oba si novou encyklopedii představovali jako tištěnou publikaci, Crowleyova manželka ale navrhla, aby byla kvůli lepší dostupnosti a možnosti dalšího rozšíření zpřístupněna online.[2] Z toho důvodu Crowley 10. listopadu 1997 založil History Ink, neziskovou společnost, která HistoryLink dosud zastřešuje.[3] Samotné webové stránky encyklopedie byly za účelem demonstrace spuštěny 1. května 1998, oficiálně pak 17. ledna 1999. Jejich počáteční financovaní zajišťovaly peněžní dary. V roce 2003 byl okruh článků rozšířen o historii celého státu, oproti prvotnímu zaměření na město Seattle a okres King.[4] Odkazy Reference ↑ About HistoryLink.org [online]. HistoryLink. Dostupné online. (anglicky) ↑ MACINTOSH, Heather. HistoryLink.org — A Slideshow History of the First Years [online]. HistoryLink, 2005-01-15. Dostupné online. (anglicky) ↑ LONG, Priscilla. Crowley, Walt (1947-2007) [online]. HistoryLink, 2005-01-20. Dostupné online. (anglicky) ↑ STEIN, Alan. HistoryLink.org is launched on January 17, 1999. [online]. HistoryLink, 2012-07-05. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy historylink.org – webové stránky encyklopedie What is HistoryLink? – propagační video mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Washington", "question": "Jakou formou si Walt Crowley a Paul Dorpat přestavovali, že bude HistoryLink vydán?", "answers": ["tištěnou publikaci"]}
{"title": "William Styron", "context": "William Clark Styron, Jr. [stajrn] (11. června 1925 Newport News, Virginie – 1. listopadu 2006 Martha's Vineyard, Massachusetts) byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Proslul především románem Sophiina volba. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil pro několik nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra, svérázného zásadového Jižana, v podmanivé atmosféře kouzelného Jihu, v němž však mladý Styron vycítil i ovzduší, jež ironicky označuje jako arktický kraj \"Byrdland\", \"absolutní srdce zmrtvělé kultury\", světa, kde duch ante bellum, to je doby před vítězstvím Unie nad Konfederací, byl stále ještě realitou. V roce 1942 vstoupil na presbyteriánskou Davidson College a odtud o rok později na Dukeovu univerzitu; tam vzhledem k válečnému stavu zároveň prodělával výcvik u jednotky námořní pěchoty. I když byl vyslán do války, příme akce se díky svému mladistvému věku nezúčastnil. Po válce se na Dukeovu univerzitu vrátil a absolvoval v roce 1947. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Navštěvoval tu také seminář tvůrčího psaní a tedy vznikly jeho první pokusy o povídkovou tvorbu. Budoucí velká témata signalizují krátké prózy Dlouhá temná cesta a Chvíle v Terstu. Úspěch prvního díla Ulehni v temnotách mu umožnil, aby se po relativně krátkém redaktorském působení v nakladatelství McGraw-Hill a v redakci slavné The Paris Review věnoval cele a výhradně dráze spisovatelské. Poválečný pobyt v armádě Styrona vyprovokoval k napsání jednoho z nejpůsobivějších děl trpce ironizujících nevykořenitelný militarismus, útlé novelky Dlouhý pochod. K problému amerického zla a případu jeho individuální anarchické likvidace se vrací románem Zapal tento dům. Jeho čtvrtý román Doznání Nata Turnera vzbudil bouři nevole, a to i v řadách černošského obyvatelstva (román pojednává o osudu vzdělaného čenocha a vůdce černošské vzpoury z roku 1831), zřejmě pro nepochopení autorova záměru: Styron nezamýšlel pouze ilustrovat dějiny a kopírovat historickou osobnost, ale sestoupením do hrdinovy mysli se chtěl dobrat pravdy o zasutých i otevřeně planoucích alergiích ve vztahu černých a bílých, detailně evokovat myšlenkové pochody a zjitřené cítění v mysli a srdci černošského rebela. Styron je také autorem jediného dramatu Na triplárně. Drama připomíná zpodobením bludného kruhu vojenského světa novelku Dlouhý pochod.", "question": "Kdy zemřel William Styron?", "answers": ["1. listopadu 2006"]}
{"title": "Jiří Rusnok", "context": "Jiří Rusnok (* 16. října 1960 Ostrava) je ekonom a politik, od června 2013 do ledna 2014 předseda tzv. úřednické vlády České republiky. Poté člen bankovní rady České národní banky, od července 2016 její guvernér. Rusnok byl od dubna 2001 posledním ze tří ministrů financí sociálně demokratické vlády Miloše Zemana, v následující koaliční vládě Vladimíra Špidly byl do března 2003 ministrem průmyslu a obchodu. Po konfliktu se Špidlou a odchodu z politiky pracoval v ING Penzijním fondu a různých oborových sdruženích. V úterý 25. června 2013 jej prezident Zeman jmenoval premiérem a pověřil sestavením \"vlády odborníků\". Vláda Jiřího Rusnoka složila slib do rukou prezidenta 10. července a 7. srpna nezískala důvěru Poslanecké sněmovny v poměru 93:100 hlasů; zůstala však ve funkci rekordní dobu až do jmenování vlády Bohuslava Sobotky 29. ledna 2014. == Biografie == Vystudoval Gymnázium v Českém Těšíně, roku 1984 absolvoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, pak nastoupil do Státní plánovací komise jako referent v odboru dlouhodobých výhledů, později pracoval na Federálním ministerstvu pro strategické plánování jako vedoucí oddělení sociální strategie. Před rokem 1989 byl kandidátem členství v KSČ. V letech 1992–1998 byl poradcem a vedoucím sociálně-ekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů. V lednu 1998 vstoupil do ČSSD. V srpnu 1998 byl jmenován náměstkem ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly ve vládě Miloše Zemana. V komunálních volbách v říjnu 1998 za ČSSD neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Praha 18; jako profesi měl uvedenou \"ekonom\".Poté, co druhý z ministrů financí Zemanovy vlády Pavel Mertlík kvůli sporům s premiérem a zbytkem vlády odstoupil, byl Rusnok 13. dubna 2001 jmenován na jeho místo.", "question": "Byl Jiří Rusnok ministr financí?", "answers": ["Rusnok byl od dubna 2001 posledním ze tří ministrů financí sociálně demokratické vlády Miloše Zemana, v následující koaliční vládě Vladimíra Špidly byl do března 2003 ministrem průmyslu a obchodu."]}
{"title": "Auckland", "context": "Nachází se na Severním ostrově mezi Manakau Harbour a zálivem Hauraki. Město samotné se rozkládá na mnoha z vyhaslých sopek, které zřetelně vyčnívají z reliéfu země. Známé také pod jménem Město Plachet podle přístavů, kde v létě kotví nespočet plachetnic a jachet patřící místním obyvatelům. Nejvyšší budovou je Sky Tower. Poblíž města se nachází největší a nejrušnější letiště na Novém Zélandu. Auckland byl slavnostně založen britskými kolonizátory 18. září 1840 na půdě získané od domorodého kmene. Jméno Auckland bylo zvoleno na počest George Edena, prvního hraběte z Aucklandu (1784-1849). Auckland od roku 1841 oficiálně fungoval jako hlavní město Nového Zélandu, a to až do roku 1865, kdy tento status převzal díky své poloze a strategickému přístavu Wellington. 10. července 1985 byla v aucklandském přístavu potopena vlajková loď organizace Greenpeace Rainbow Warrior. Teroristický útok, který vyvolal celosvětový skandál, spáchali za pomoci výbušnin agenti francouzské tajné služby, aby znemožnili plánované protesty proti francouzským zkouškám jaderných zbraní. Na potopené lodi zahynul člen posádky, fotograf Fernando Pereira. Rainbow Warrior byl vyzdvižen, ale jeho oprava se ukázala jako nerentabilní - proto byl znovu potopen 2. prosince 1987 v zátoce Matauri, kde se stal umělým základem pro útes a \"rybí svatostánek\". Los Angeles, USA", "question": "Do jakého roku fungoval Auckland jako hlavní město Nového Zélandu?", "answers": ["1865"]}
{"title": "Rentgenová observatoř Chandra", "context": "Rentgenová observatoř Chandra je rentgenový dalekohled, který pracuje na oběžné dráze Země. Je pojmenován podle přezdívky indického astrofyzika Subrahmanyana Chandrasekhara. Observatoř vynesl na oběžnou dráhu raketoplán Columbia v roce 1999 během mise STS-93. Chandru postavila firma TRW Space & Electronics Group z Redondo Beach v USA. Provozovatelem observatoře je středisko NASA Marshall Space Flight Center (MSFC) v americkém Huntsville. Chandra patří mezi největší projekty NASA. Celkové náklady na její vývoj se vyšplhaly na 1,5 mld. USD. Spolu s Hubbleovým vesmírným dalekohledem, Spitzerovým vesmírným dalekohledem a Comptonovou gama observatoří patří do projektu tzv. Velkých kosmických observatoří. Se svými rozměry 13,8 x 19,5 m a hmotností 4 800 kg jde o největší náklad, jaký kdy raketoplán Columbia vynesl na oběžnou dráhu. Úlohou observatoře je vytvářet podrobné snímky a spektra kosmických rentgenových zdrojů s vysokou úhlovou i spektrální rozlišovací schopností. V seznamu objektů, které pozoruje, jsou rentgenové dvojhvězdy, supernovy, pulzary, aktivní galaxie, mezigalaktická hmota a kvazary. Pozorování vesmíru v rentgenové oblasti spektra je jinak velmi složité. Zemská atmosféra ho nepropouští, díky čemuž je možný život na Zemi. Chandra pracuje v \"měkkém\" rentgenovém záření od 1 keV do 10 keV. Chandra je tříose stabilizovaná družice válcovitého tvaru s celkovou délkou 14 metrů. Přístrojový úsek s celkovou délkou 11,8 m má tvar nízkého osmibokého hranolu. Je vybavená párem slunečních panelů s rozpětím 19,51 m. Panely dodávají 2,35 kW elektrické energie a dobíjí tři akumulátorové baterie s kapacitou 3×40 Ah. Observatoř je také vybavena systémem orientačních raket. Rentgenový dalekohled o průměru 1,2 m s ohniskovou vzdáleností 10,05 m je tvořený 4 soubory parabolických zrcadel a 4 soubory hyperbolických zrcadel s délkou 0,85 m, zorným polem o průměru 1,0° a s rozlišením 0,5\". Zrcadla jsou sestavená okolo společné optické osy. Jejich povrch je pokrytý iridiem s vysokým stupněm odrazu. Dopadající rentgenové záření se nejprve odrazí od vnitřních ploch parabol, poté od vnitřních ploch hyperbol a pak dopadá na kameru s vysokým rozlišením. K zrcadlům jsou připojené tyto přístroje: ACIS (Advanced CCD Imaging Spectrometer) – zobrazující spektrometr pro rozsah energií 0.2-10 keV HRC (High Resolution Camera) – kamera s vysokým rozlišením pro zorné pole 31' × 31', rozlišení 0,5\", časové rozlišení 16 ms. Hlavní částí kamery je mikrokanálová destička (MCP).", "question": "Stál vývoj teleskopu Chandra měňe než 1 miliardu USD?", "answers": ["Chandra patří mezi největší projekty NASA."]}
{"title": "Mrtvola", "context": "Mrtvola je tělo zemřelého organismu. Mrtvola zvířete se označuje jako zdechlina nebo mršina. Odborně se lidská i zvířecí mrtvola označuje jako kadáver (zastarale kadaver nebo kadávr). Mrtvá těla je také možno pitvat (obdukce, sekce). Věda tímto se zabývající se nazývá patologie. V současnosti se pitvání, tj. vnitřní zkoumání chirurgicky otevřeného těla, používá např. v kriminalistice nebo ve zdravotnictví pro určování příčiny úmrtí, rovněž je obvyklé u nově objeveného živočišného druhu při zkoumání jeho anatomie. Pitvu lze provádět pouze na těle, které je prokazatelně mrtvé. Opačný případ se nazývá vivisekce. Obvyklou vlastností mrtvoly je, že se začne časem rozkládat. Stupeň rozkladu závisí především na stáří mrtvého těla. Prakticky mu nelze zabránit, ale je možné jej velmi podstatně zpomalit, například konzervací v ledu či mumifikací. Rozklad lidského těla, dekompozici, studují forenzní antropologové a entomologové ve Spojených státech na takzvaných farmách mrtvol. Jednotlivé hřbitovy udávají tzv. tlecí dobu, po kterou nesmí být hrob otevřen, s výjimkou dalšího pohřbu nebo exhumace. Podrobnější informace naleznete v článku Zombie. Skutečná mrtvola nejeví žádné známky života, tj. nedýchá, nepohybuje se a tak dále. V africké mytologii se však prvně objevila myšlenka ovládaného a bezduchého těla, tzv. zombi. Tento pojem byl později přejat jako výraz pro \"oživlou mrtvolu\".[zdroj? ]", "question": "Jak se nazývá věda zabývající se pitváním?", "answers": ["patologie"]}
{"title": "Woody Allen", "context": "Woody Allen vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg (* 1. prosince 1935 New York) je americký filmový režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik, čtyřnásobný držitel Oscara, který v uměleckém světě působí více než 50 let. Jedná se o jednoho z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řade i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenárista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích. V roce 1956 se ve dvaceti letech oženil s Harlene Rosenovou, studentkou filozofie, se kterou se roku 1962 rozvedl. V roce 1966 se zapletl s herečkou z vlastního filmu Banáni Louise Lasserovou, se kterou se o tři roky později rozvedl. Potřetí se oženil roku 1997 s adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrowové Soon-Yi, se kterou později adoptovali dvě děti. V programu \"The Comediańs Comedian\" vysílaném v roce 2005 britskou televizí byl zařazen do první padesátky nejlepších komiků a bavičů všech dob, skončil na třetím místě a i to svědčí o jeho velké oblíbenosti u diváků. Narodil se a vyrostl v New Yorku. Matka Nettie Cherrie pracovala jako účetní v rodinném lahůdkářství a otec Martin Konigsberg pracoval jako rytec drahokamů a číšník. Rodina byla židovského původu. Jeho prarodiče byli imigranti mluvící jazykem jidiš a německy. Má sestru Letty (narozena 1943), která vyrostla v Midwoodu v Brooklynu. Oba rodiče se narodili a vyrostli na Lower East Side v Manhattanu. Jeho dětství nebylo nikterak šťastné. Rodiče spolu nevycházeli dobře a obzvláště s přísnou temperamentní matkou měl vyhrocený vztah. V dětství mluvil jazykem jidiš. Poté, co navštěvoval osm let židovskou školu, odešel na Public School 99 a na Midwood High School. Kvůli svým zrzavým vlasům dostal přezdívku \"Zrzek\". Na studenty udělal dojem se svým neobyčejným talentem v kouzelných a karetních tricích. Třebaže se ve svých filmech často stylizuje jako nešika a společensky neoblíbený tvor, ve skutečnosti byl oblíbený student i obratný hráč basketbalu a baseballu.", "question": "Kde se narodil Woody Allen?", "answers": ["New York"]}
{"title": "Kanadská vlajka", "context": "Vlajka Kanady (označovaná jako \"vlajka javorového listu\") je červená vlajka o poměru výšky a délky 1:2, která má uprostřed svislý bílý pruh s jedním stylizovaným jedenácticípým javorovým listem uprostřed. Současná podoba kanadské národní vlajky byla přijata kanadským parlamentem dne 22. října 1964 a uzákoněna královnou Alžbětou II. dne 15. února 1965.Barvy vlajky jsou červená a bílá, které jsou národními barvami Kanady od roku 1921, kdy jimi byly prohlášeny králem Jiřím V. na doporučení kanadské vlády. Barvy jsou definovány kanadskou vládou.Ačkoliv javorový list nebyl do vyhlášení podoby kanadské vlajky v roce 1965 oficiálním znakem Kanady, je historickým symbolem Kanady a byl užíván již v roce 1860 jako dekorace při kanadské návštěvě prince z Walesu (v té době Eduard VII.). Co se týče jedenácti cípů javorového listu, není jim přikládán žádný specifický význam. Dva postranní pruhy symbolizují oceány, jež Kanadu omývají - tedy oceán Atlantský a oceán Tichý. == Galerie == == Vlajky kanadských států a teritorií == Kanada je federativní stát, který se skládá z 10 provincií a 3 spolkových teritorií. Provincie mají vysoký stupeň autonomie, teritoria poněkud menší. Všechny části mají své vlajky. == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Kanady Kanadská hymna Dějiny Kanady === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Kanadská vlajka ve Wikimedia Commons Department of Canadian Heritage, The National Flag of Canada", "question": "Jakou barvu má prostřední pruh kanadské vlajky?", "answers": ["bílý"]}
{"title": "Makoto Šinkai", "context": "Makoto Šinkai (新 誠, Šinkai Makoto), vlastním jménem Makoto Niicu (新 誠, Niicu Makoto, * 9. února 1973) je japonským animátorem, režisérem a předním dabérem žánru anime, se kterými se seznámil na střední škole. Mimoto také kreslí mangu a píše knihy. Narodil se v prefektuře Nagano v Japonsku, vystudoval na univerzitě japonskou literaturu. Šinkai byl v několika recenzích nazván \"Novým Mijazakim\", přestože s tímto srovnáním sám nesouhlasí a cítí se přeceňován. Jiné světy (遠, Tói sekai), 1997 Ona a její kočka (彼, Kanodžo to kanodžo no neko), 1999 Hlasy ze vzdálené hvězdy (ほ, Hoši no koe), 2002. Egao (み「笑」, Minna no uta \"Egao\"), 2003 Za mraky země zaslíbená (雲、約, Kumo no mukó, jakusoku no bašo),. 2004 5 centimetrů za sekundu (秒5セ, Bjósoku go senčimétoru), 2007 Kočičí shromáždění (猫, Neko no šúkai), 2007 Děti, které následují hvězdy (星, Hoši o ou kodomo), 2011 Zahrada slov (言, Kotonoha no niwa), 2013 Tvoje jméno (君, Kimi no na wa), očekávané vydání 2016", "question": "Kde se narodil Makoto Šinkai?", "answers": ["prefektuře Nagano v Japonsku"]}
{"title": "Globální družicový polohový systém", "context": "Globální družicový polohový systém Globální družicový polohový systém (GNSS z anglického Global Navigation Satellite System) je služba umožňující za pomoci družic autonomní prostorové určování polohy s celosvětovým pokrytím. Uživatelé této služby používají malé elektronické rádiové přijímače, které na základě odeslaných signálů z družic umožňují vypočítat jejich polohu s přesností na desítky až jednotky metrů. Přesnost ve speciálních nebo vědeckých aplikacích může být až několik centimetrů až milimetrů. V roce 2018 je plně funkční globální systém pouze americký Global Positioning System (GPS) a ruský GLONASS (Ѓл н́н с́т с́м). Z velké části je funkční evropský Galileo a čínský BeiDou-3, s jejich uvedením do plné operační schopnosti se počítá v roce 2020. Mimo globální družicové polohové systémy existují i regionální autonomní družicové polohové systémy jako je existující čínský Beidou 1 a 2, japonský Quasi-Zenith Satellite System a vyvíjený indický IRNSS. Přehled globálních družicových polohových systémů název výchozí princip měření stát vypouštění družic globální zprovoznění počet družic na polární dráze+záloha inklinace počet polárních drah výška orbitu [km] doba oběhu [hh:mm] spuštěníplná funkčnostplánovanýve službě Transitdoppler.USA1959–19883+3 0 ref 67°31 100 LEO01:46 Parus (Cyklon, Zaliv, Cikada-M)doppler.SSSR1974–20106 6 ref83°6730-960 LEO01:45 Cikadadoppler.SSSR1974–1995 ? 0 ref83°4965 LEO01:45 Navstar GPSkódovéUSA19781993199424+3 31 ref55°620 200 MEO11:58 GlonasskódovéRusko19821995201124 23 ref65°319 100 MEO11:15 Dorisdoppler.Francie1990- 5 ref35-66-99°-560-825-1 340 LEO01:41 GalileokódovéEU20062016202027+3 18ref56°323 200 MEO14:05 BeiDou-3 (Compass, Pej-tou[1]) kódovéČína2007202035 3355°331 500 MEO 38 300 IGSO12:50 (Poslední změna: 4. února 2019 Princip funkce Geometrické znázornění hledání polohy pomocí těžiště[zdroj? ] v průniku tří kružnic. Zjednodušeně lze družicové polohové systémy popsat jako družicový rádiový dálkoměrný systém: Dálkoměrný systém dovolí určit naši vlastní polohu na mapě. Základem je naše vzdálenost od dvou známých bodů na mapě, a současně i viděných v krajině.", "question": "Jaká je zkratka globálního družicového polohového systému?", "answers": ["GNSS"]}
{"title": "Odra", "context": "Odra (německy Oder; slezsky Uodra; polsky Odra; dolnolužickosrbsky Wodra; latinsky ve starověku Viadua, Viadrus, latinsky ve středověku Odera, Oddera) je řeka ve Střední Evropě. Pramení v Česku a teče přes západní Polsko, dále vytváří severní 187 km dlouhou hranici mezi Polskem a Německem. Do 19. století se platilo, že řeka se ve třech ramenech (Dziwna, Svina a Peene) vlévá do Baltského moře ve Štětínské deltě severně od polského Štětína. S nástupem moderní vědy a univerzální klasifikace se Štětínský záliv už nepovažuje za součást řeky Odry nýbrž za součást Baltského moře a Dziwna, Svina a Peene jsou klasifikovány jako mořské průlivy. Současně za ústí řeky Odry se považuje místo kde se Odra vlévá do nejjižnější části Štětínského zálivu, tzv. Odřanské roztoky (Roztoka Odrzańska) u města Police. Je 854 km dlouhá řeka, z toho 112 km v Česku, 742 km v Polsku (včetně 187 km jako hraniční řeka mezi Německem a Polskem) a je druhou nejdelší řekou v Polsku. Odvádí vodu ze 118 861 km2, z toho 106 056 v Polsku (89 %), 7217 v Česku (6 %) a 5587 v Německu (5 %). Pramení pod Fidlovým kopcem v Oderských vrších na Moravě (Olomoucký kraj), v Česku protéká českou částí Slezska (Moravskoslezský kraj); v Polsku Slezským vojvodstvím, Opolským vojvodstvím, Dolnoslezským vojvodstvím, Lubušským vojvodstvím a Západopomořanským vojvodstvím; a v Německu Braniborskem a Meklenburskem-Předním Pomořanskem. Poté, co opustí hory, protéká převážně v široké terasovité dolině, která se rozšiřuje z 2 až 3 km na 10 až 20 km. Tato dolina vznikla díky odtoku vody z ledovců po poslední době ledové. Pod ústím Lužické Nisy dosahuje šířky 200 m. Je mohutným tokem, jehož břehy jsou chráněny protipovodňovými valy. Ve vzdálenosti 84 km od ústí se dělí na dvě ramena. Největší větve ústí do Štětínské delty. Do 19. století se platilo, že, Štětínská delta je ohraničena na severu ostrovy Usedom (západně) a Wolin (východně). Mezi těmito dvěma ostrovy je pouze úzký kanál (Svina), který ústí do Pomořanského zálivu, který je částí Baltského moře. S nástupem moderní vědy a univerzální klasifikace se Štětínský záliv už nepovažuje za součást řeky Odry nýbrž za součást Baltského moře a Dziwna, Svina a Peene jsou klasifikovány jako mořské průlivy. Současně za ústí řeky Odry se považuje místo kde se Odra vlévá do nejjižnější části Štětínského zálivu, tzv. Odřanské roztoky (Roztoka Odrzańska) u města Police.", "question": "Do jakého moře se vlévá Odra?", "answers": ["do Baltského"]}
{"title": "Počasí", "context": "Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Počasí je jedním jedinečným stavem atmosféry. Počasí je obvykle chápáno jako stav troposféry, protože ta je člověku nejblíže a bezprostředně ho obklopuje. Obecný typ počasí v oblasti se nazývá podnebí nebo klima. Počasí se může měnit velmi rychle, změna klimatu je obvykle velmi pozvolná. Kromě počasí se také používá, respektive používalo, termínu \"povětří\" či \"povětrnost\". Oba termíny jsou však zastaralé a mohou mít také jiný význam. Velká pozornost je věnována předpovědi počasí, protože počasí ovlivňuje všechny lidské činnosti.", "question": "Především čím jsou způsobeny změny počasí?", "answers": ["zemskou rotací"]}
{"title": "Slavnosti sněženek", "context": "Slavnosti sněženek je český barevný film natočený v roce 1983 režisérem Jiřím Menzelem podle stejnojmenné knihy Bohumila Hrabala, který ve filmu i sám hraje malou epizodní roli. Film vypráví o svérázných obyvatelích rekreační osady a blízké vesnice, o jejich zálibách a vzájemných vztazích. Děj filmu se odehrává v polabské osadě Kersko nedaleko od Sadské. Rudolf Hrušínský ..... Jarin Franc Blažena Holišová ..... paní Francová Blanka Lormanová ..... mladá Francová Jaromír Hanzlík ..... Leli Johanna Tesařová ..... družka Leliho Jiří Schmitzer ..... hostinský Láďa Novák Marie Spurná ..... paní Nováková Libuše Šafránková ..... učitelka Zdeněk Svěrák ..... řidič trabanta Zdena Hadrbolcová ..... vedoucí prodejny Jednoty Pavel Vondruška ..... Holý Petr Brukner ..... traktorista Janeček Ferdinand Havlík ..... akademický malíř Junek Slavnosti sněženek na Kinoboxu.cz Slavnosti sněženek v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdy byl natočen film Slavnosti sněženek?", "answers": ["1983"]}
{"title": "Berlín", "context": "Berlín (německy Berlin) je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města)Berlín patří k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie. Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 % celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nachází i lesní porosty (17,9 % celkové plochy). Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů). Vzdálenost Berlín-Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut. Související informace naleznete také v článcích Dějiny Berlína a Rozdělení Berlína. První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše.", "question": "Kdy se stal Berlín hlavním městem Německa?", "answers": ["1991"]}
{"title": "ZFS", "context": "ZFS obsahuje funkce pro ověřování integrity dat, podporu pro uchovávání velkých objemů dat, integraci konceptů souborového systému a správy svazků, zaznamenávání a ukládání aktuálního stavu systému (jako bod obnovy u Windows), ověřování integrity dat a jejich opravy za chodu, RAID-Z a přirozená podpora NFSv4 ACLs. ZFS je implementováno jako open-source software, licencováno pod Common Development and Distribution License (CDDL). ZFS byl do 20. září 2011 registrovanou obchodní značkou firmy Oracle. ZFS byl navržen a implementován týmem společnosti Sun, který vedl Jeff Bonwick. ZFS bylo oznámeno 14. září 2004. Zdrojový kód ZFS byl integrován do hlavního vývojového kmene Solaris 31. října 2005 a uvolněn jako součást OpenSolarisu (build 27) dne 16. listopadu 2005. Sun oznámil ZFS do aktualizace na verzi 6/06 pro Solaris 10 v červnu 2006, jeden rok po vzniku komunity Open Solaris. Celé jméno zní Zettabyte File System. ZFS umí uložit až 256 kvadrilionů Zettabytů (1 ZB = 270 bytů). Významné verze ZFS: 10 – podporováno Solaris 10 U7 14 – podporováno OpenSolaris 2009.06, FreeBSD 8.1 15 – podporováno Solaris 10 10/09 (U8), FreeBSD 8.2 17 – Triple Parity RAID-Z 19 –. podporováno Solaris 10 09/10 21 – Deduplikace 22 – Solaris 10 9/10 (U9) 28 – FreeBSD 9.0, OpenIndiana/Illumos, ZFSOnLinux, ZFS-FUSE 29 – Solaris 10 8/11 (U10) 30 – podpora šifrování – není kompatibilní s otevřenými implementacemi, pouze v uzavřeném zdroji pro licencovaný Solaris 11 Express release. Jedna z hlavních vlastností, která odlišuje ZFS od ostatních souborových systémů je jeho vytvoření od základu se zaměřením na integritu dat. Tedy ochraňuje uživatelská data na disku před jejich nenápadným poškozením, způsobeným například kosmickou radiací, chybami v ovladači disku, falešnými zápisy, atd. Integrita dat je vysokou prioritou v ZFS protože nedávné výzkumy ukazují, že žádný ze souborových systémů rozšířených v současnosti, jako jsou Ext, XFS, JFS, ReiserFS nebo NTFS, ale ani hardwarový RAID, neposkytují dostatečnou ochranu proti takovýmto problémům.", "question": "Pro který operační systém byl vyvinut systém ZFS (Zettabyte File System)?", "answers": ["Solaris"]}
{"title": "Československá lidová armáda", "context": "Československá lidová armáda Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Československá lidová armáda Bojový prapor ČSLA (1960-1990) Bojový prapor ČSLA (1960-1990) Země Československá socialistická republika Vznik 1954 (Přejmenování z Československé armády) Zánik 1990 (transformace zpět na Československou armádu) Funkce armáda Velikost 200 000 (1989) Motto ZA VLAST – ZA SOCIALISMUS Podřízené jednotky Československé letectvoČeskoslovenské válečné loďstvo Prezident Ludvík Svoboda a ministr obrany Martin Dzúr během inspekce Bratislavské posádky ČSLA v roce 1969 Vojenská přehlídka v Praze na Letenské pláni na výročí konce II. světové války 9. května 1985 Brigadýrka k uniformě vzor 62 pro důstojníky Muž v polním stejnokroji ČSLA na Tankovém dni ve VTM Lešany Československý polní telefon TP 25 Skupina odvedených branců v lesích okolo Bzence (cca 1986) Československá lidová armáda (zkratka ČSLA; též slovensky Československá ľudová armáda, zkratka ČSĽA) byly armádní síly Komunistické strany Československa (KSČ) a Československé socialistické republiky od roku 1954 do roku 1990. Od roku 1955 to byla členská síla Varšavské smlouvy. Dne 14. března 1990 bylo jméno armády změněno na \"Československá armáda\", přičemž z názvu bylo odstraněno adjektivum „Lidové“.", "question": "Jaká byla zkratka Československé lidové armády?", "answers": ["ČSLA"]}
{"title": "Sníh", "context": "Při neočekávané potřebě přečkat noc v přírodě lze vybudovat sněhový záhrab, který může výrazně omezit tepelné ztráty. === Akustické === Sníh je dobře zvukově izolační materiál. Deseticentimetrová vrstva čerstvě napadaného sněhu pohltí 45 % energie na frekvenci 125 Hz a více než 90 % pro všechny lidskému uchu slyšitelné frekvence nad 500 Hz. === Optické === Jednotlivé sněhové vločky jsou stejně jako např. kostka ledu průhledné ve viditelné oblasti spektra. Výsledná bílá barva sněhu je dána tím, že vidíme mnoho vloček najednou, vlastně obrovské množství hran ledových krystalků, na nichž se odráží a láme světlo. Oko a mozek pak výsledek vyhodnotí jako bílou barvu. Často uváděnou analogií tohoto jevu je efektivní zbělení automobilového skla, které se po nárazu roztříští na mnoho drobných střípků s mnoha hranami. Čerstvě napadaný sníh odráží asi 90 % dopadajícího světla ve viditelné oblasti spektra (albedo = 0,9), u staršího sněhu odrazivost klesá. Sníh tedy vykazuje při odtávání kladnou zpětnou vazbu – sníh v důsledku dopadajícího světla na povrchu nataje, tím klesne jeho odrazivost, pohlcuje více světla a odtává stále rychleji. V blízké infračervené oblasti spektra klesá jeho odrazivost k nule v blízkosti vlnové délky 1,5 μ, kde je světlo dobře pohlcováno vodou. V blízké ultrafialové oblasti je odrazivost čerstvě napadaného sněhu vysoká, protože z mikroskopického pohledu je k dispozici velké množství rovinných stěn ledových krystalů, které dobře odrazí krátkovlnné záření. Barva sněhu může být zásadně ovlivněna příměsemi přítomnými v oblacích. Jemný písek z pouštních oblastí může sníh zbarvit do žluta nebo oranžova, průmyslové znečištění pak prakticky jakkoli. Pro sníh ve městech je typické, že rozbředlý sníh nejprve přijme hnědou barvu (sněhová břečka) a později při nakupení do postupně odtávajících kup na povrchu černá v důsledku usazování prachových částic.", "question": "Odráží čerstvě napadaný sníh alespoň polovinu dopadajícího světla?", "answers": ["Čerstvě napadaný sníh odráží asi 90 % dopadajícího světla ve viditelné oblasti spektra (albedo = 0,9), u staršího sněhu odrazivost klesá."]}
{"title": "Jihlava", "context": "Březinova, Třída Legionářů, U domu zdraví, U hřbitova, U mlýna, U řeky, U soudu, U větrníku, Za tratí, Znojemská Kosov u Jihlavy – část Kosov Pančava – část části Jihlava Pávov –. části Pávov a Antonínův Důl (část); 4 ZSJ: Nový Pávov, Pávov, Průmyslová zóna Pávov, Vysoký kámen Pístov u Jihlavy – část Pístov Popice u Jihlavy – část Popice Sasov – část Sasov Staré Hory – část části Staré Hory Vysoká u Jihlavy – část Vysoká Zborná – část Zborná Součástí města byly dříve i dnes samostatné obce Cerekvička-Rosice, Čížov, Hybrálec, Malý Beranov, Měšín, Rančířov, Rantířov, Smrčná a Vílanec. Na Moravě leží katastrální území Bedřichov u Jihlavy (nepatrná část katastru), Helenín, Henčov (téměř celý katastr), Horní Kosov, Hosov, Hruškové Dvory (téměř celý katastr), Jihlava (. většina katastru), Kosov u Jihlavy, Pančava, Pístov u Jihlavy, Popice u Jihlavy, Sasov, Staré Hory (nepatrná část katastru), Vysoká u Jihlavy a Heroltice u Jihlavy (pouze několik pozemků na jihu a východě katastru). Do Čech pak patří katastrální území Antonínův Důl, Bedřichov u Jihlavy (téměř celý katastr), Heroltice u Jihlavy (téměř celý katastr), Hruškové Dvory (malá část katastru), Pávov, Staré Hory (téměř celý katastr), Zborná, Jihlava (menší část katastru především v oblasti Jihlavských dřevařských závodů) a Henčov (nepatrná část katastru). Související informace naleznete také v článcích Kraj Vysočina a Okres Jihlava. Jihlava je krajským městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Jihlava se skládá ze 123 obcí, ORP ze 79 obcí. V areálu bývalé nemocnice stojí budova okresního soudu, okresního státního zastupitelství a pobočky Krajského soudu v Brně. Dále jsou zde zastoupeny hygienická stanice a Státní veterinární ústav Jihlava. Bezpečnost zajišťují Krajské ředitelství policie kraje Vysočina a Městská policie Jihlava. Hasičská zbrojnice leží na ulici Sokolovská a Krajské vojenské velitelství Jihlava sídlí na ulici Vrchlického. Z úřadů tu sídlí Magistrát města Jihlavy, Krajský úřad Kraje Vysočina a pobočky finančního úřadu, úřadu práce, katastrálního úřadu, České správy sociálního zabezpečení, živnostenského úřadu, Energetického regulačního úřadu a Regionální rozvojové agentury Vysočina. Zdravotnické služby poskytují lékaři v soukromých ordinacích či v komplexu Jihlavské terasy, Nemocnice Jihlava, Lékařský dům Jihlava (též známý jako Dům zdraví), Psychiatrická nemocnice Jihlava a četné lékárny.", "question": "Je Jihlava krajským městem?", "answers": ["Jihlava je krajským městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem."]}
{"title": "Japonsko", "context": "Začátek období Jajoi kolem roku 300 př. n. l. je spojený s příchodem nových technik z asijského kontinentu, jako je pěstování rýže, stejně jako s masivní migrací z nejrůznějších částí Asie - z Korey a Číny), především pak z oblastí Pekingu a Šanghaje, a z jihu po moři. Nicméně několik současných studií ukazuje, že období Jajoi je o 5 až 6 století delší, než se původně předpokládalo, neboť masivní migrace je nutná k vysvětlení razantního vzrůstu populace. Ze 3. století př. n. l. pochází první historicky doložitelný název Japonska, čínský znak 倭 Wa. Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v 7. století př. n. l. původním císařem Džimmu. Během 5. a 6. století bylo zavedeno čínské písmo a buddhismus spolu s ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny. Císařové byli formálními vládci, nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty, regentů nebo šógunů (vojenských správců). Původní politická struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heiankjóto, 'kjóto', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní Kjóto), kde z milosti císaře (s jeho formálním souhlasem) vládl. V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy. Ve 13. století Japonci odrazili dva mongolské pokusy o invazi do Japonska. Šógunát Kamakura byl poměrně stabilní, nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako období Sengoku neboli \"období válčících států\". Vojevůdce Hidejoši Tojotomi vedl roku 1592 neúspěšnou japonskou invazi do Koreje. V roce 1600 v bitvě u Sekigahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v malé rybářské vesničce Edo (původně přepisováno též jako \"Jeddo\"), která je dnes známá jako Tokio (východní hlavní město). Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě.", "question": "Ve které části Asie se nachází Japonsko?", "answers": ["východní"]}
{"title": "Heliocentrismus", "context": "Kepler pak objevením zákonů pohybu planet zakotvil heliocentrický systém i prakticky: pohyb Země kolem Slunce je v souladu s jeho třetím zákonem, zatímco pohyb Slunce kolem Země ne. Objevem gravitačního zákona pak definitivně tuto otázku vyřešil Isaac Newton. Archimédova námitka proti heliocentrismu, že v případě jeho pravdivosti bychom v průběhu roku museli pozorovat paralaxu zdánlivě stálých pozic hvězd, byla nakonec vyřešena, když byla hvězdná paralaxa skutečně pozorována pomocí vylepšených přístrojů v 19. století (poprvé Friedrich Bessel v roce 1838). V té době už byl ale model heliocentrické sluneční soustavy v mnohem větším vesmíru přijat téměř všemi. Poznání, že heliocentrický pohled také není v doslovném znění zcela pravdivý, přicházelo po jednotlivých krocích. Již Giordano Bruno vznesl silné argumenty, že Slunce není středem vesmíru, ale jednou z nespočetných hvězd; Galileo měl tentýž názor. V průběhu 18. a 19. století se pozice Slunce jako pouhé jedné hvězdy z mnoha stala stále samozřejmější. Ve 20. století, dokonce ještě před objevem existence mnoha galaxií, už to nebylo vnímáno jako sporná věc. Dokonce i když omezíme diskuse na sluneční soustavu, Slunce není geometrickým centrem žádné z planetárních drah, spíše ohniskem jejich eliptických drah. Navíc vzhledem k tomu, že hmotnost planet nelze vzhledem k hmotnosti Slunce zanedbat, je centrum gravitace slunečního systému umístěno mimo střed Slunce, některé roky i mimo objem Slunce. (Hmotnost planet, především Jupiteru tvoří asi 0,14% hmotnosti Slunce.) Celý koncept centra vesmíru a termínu \"být v klidu\" je popřen principem relativity. I když bylo zřejmé, že zde neexistuje žádné privilegované místo ve vesmíru, až do formulování speciální teorie relativity Albertem Einsteinem se předpokládala přinejmenším existence privilegované třídy inerciálních systémů absolutně v klidu, především ve formě hypotézy světlonosného éteru. Některé formulace Machova principu předpokládaly, že vztažná soustava v klidu vzhledem ke hmotě vesmíru musí mít zvláštní vlastnosti. V praktických výpočtech musí být často určen počátek a orientace vztažné soustavy. Z praktických důvodů se často používají systémy s počátkem ve hmotném středu Země, Slunce nebo v hmotném středu sluneční soustavy. Přídavná jména geocentrický a heliocentrický mohou být používána v tomto kontextu. Takový výběr vztažné soustavy však nemá žádné filosofické ani fyzikální dopady.", "question": "Co je středem vesmíru podle helioocentrismu?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Trithuria", "context": "Trithuria je jediný rod čeledi Hydatellaceae vodních rostlin příbuzných s lekníny, náležející do řádu leknínotvaré (Nymphaeales). Jsou to nenápadné drobné byliny s bezobalnými květy a šídlovitými listy v růžici. Vyskytují se v počtu asi 10 druhů v Indii, Austrálii, na Tasmánii a Novém Zélandu. Až do roku 2009 byly řazeny mezi jednoděložné rostliny. == Popis == Zástupci rodu Trithuria jsou jednoleté nebo vytrvalé drobné vodní byliny s úzkými trávovitými listy nahloučenými do růžice. Listy jsou pod vodou nebo vynořené, jednožilné. Květy jsou bezobalné, drobné, nahloučené v hlávkách, pouze s 1 tyčinkou a 1 svrchním pestíkem. Plody jsou nepukavé. == Rozšíření == Rod Trithuria zahrnuje 10 až 12 druhů s rozšířením v Indii, Austrálii, Tasmánii a Novém Zélandu. == Taxonomie == Čeleď Hydatellaceae byla v minulosti omylem řazena mezi jednoděložné rostliny. Rostliny jsou velmi podobné zástupcům čeledi Centrolepidaceae a v minulosti byly do této čeledi zařazovány. V Cronquistově, Dahlgrenově i Tachtadžjanově systému byla čeleď Hydatellaceae řazena v rámci jednoděložných do samostatného řádu Hydatellales. V systému APG byla řazena do řádu lipnicotvaré (Poales) a až v systému APG III z roku 2009 na základě nejnovějších výzkumů ohledně molekulární biologie a morfologie embrya přeřazena mezi nižší dvouděložné do řádu leknínotvaré (Nymphaeales).V minulosti byly rozlišovány 2 rody: Trithuria a Hydatella. Rod Hydatella byl popsán v roce 1904, rod Trithuria již v roce 1859. Později byly oba rody sloučeny do rodu Trithuria. Název čeledi Hydatellaceae náleží mezi tzv. nomina conservanda, která již při dalším vývoji taxonomie nepodléhají změnám. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Trithuria ve Wikimedia Commons The Families of Flowering Plants: Hydatellaceae Angiosperm Phylogeny", "question": "Jak se jmenuje jediný rod čeledi Hydatellaceae vodních rostlin příbuzných s lekníny, náležející do řádu leknínotvaré (Nymphaeales)?", "answers": ["Trithuria"]}
{"title": "Korsika", "context": "Korsika je ostrov ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km2, je 4. největším ostrovem ve Středomoří. Svým tvarem připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 322 000 obyvateli. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706 m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů. První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př.n.l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př.n.l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše.", "question": "Jak daleko je od Francie vzdálen ostrov Korsika?", "answers": ["180 km"]}
{"title": "Apollo 11", "context": "Apollo 11 byl americký pilotovaný kosmický let programu Apollo, během něhož 20. července 1969 lidé poprvé stanuli na povrchu Měsíce. Trojici astronautů – velitele Neila Armstronga, pilota lunárního modulu Edwina \"Buzze\" Aldrina a pilota velitelského modulu Michaela Collinse – v kosmické lodi Apollo 11 vynesla 16. července 1969 raketa Saturn V na oběžnou dráhu Země. V programu Apollo to byl pátý pilotovaný let a třetí let k Měsíci. O tři dny později, 19. července, přiletěli na oběžnou dráhu Měsíce. Dne 20. července 1969 se Armstrong a Aldrin v lunárním modulu spustili na povrch Měsíce a ve 20:17:40 UTC přistáli v Moři klidu (Mare Tranquillitatis). O šest hodin později vstoupil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce. Společně s Aldrinem během dvou a půlhodinové vycházky nasbírali 22 kg měsíčních hornin a po 21 hodinách a 31 minutách pobytu na povrchu odstartovali zpět ke Collinsovi, který zatím čekal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Po spojení s velitelským modulem se všichni vydali na zpáteční cestu k Zemi. Přistáli v Tichém oceánu 24. července 1969. Dosažením povrchu Měsíce posádka Apolla 11 splnila cíl vyhlášený 25. května 1961 prezidentem USA Johnem F. Kennedym – do konce dekády stanout na povrchu Měsíce a bezpečně se vrátit na Zemi. Hlavním cílem letu Apolla 11 bylo doletět k Měsíci, přistát na jeho povrchu a bezpečně se vrátit na Zemi. Tím by byl splněn úkol vytyčený 25. května 1961 prezidentem Spojených států Johnem F. Kennedym: Do konce desetiletí dopravit astronauty na Měsíc a bezpečně je vrátit na Zemi. Posádka dostala i několik vedlejších úkolů. Přivézt vzorky měsíčního materiálu, umístit na povrchu Měsíce televizní kameru a uskutečnit několik vědeckých experimentů – provést měření toku slunečního větru pomocí hliníkové fólie zachycující částice; zanechat zde laserový koutový odražeč k přesnému měření vzdálenosti Země–Měsíc a seismometr. Neil Armstrong (2) - velitel Michael Collins (2) - pilot velitelského modulu Buzz Aldrin (2) - pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise James Lovell (3) - velitel William Anders (1) - pilot velitelského modulu Fred Haise (0) - pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru Posádky pro Apollo 11 byly jmenovány koncem roku 1968.", "question": "Kdy lidé poprvé přistáli na Měsíci?", "answers": ["20. července 1969"]}
{"title": "Oxid uhličitý", "context": "Oxid uhličitý (dříve kysličník uhličitý) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může mít v ústech slabě nakyslou chuť. Je těžší než vzduch. V pevném skupenství je znám také jako suchý led. Jeho molekula je tvořena jedním atomem uhlíku a dvěma atomy kyslíku. Vzniká reakcí uhlíku s kyslíkem (spalováním): C + O2 → CO2, hořením oxidu uhelnatého (například svítiplynu): 2 CO + O2 → 2 CO2, nebo organických látek, například methanu: CH4 + 2 O2 → CO2 + 2 H2O, a to vždy za vývinu značného množství tepla. Podobnými reakcemi můžeme popsat i spalování fosilních paliv a biomasy. Je také produktem dýchání většiny živých organismů, kde je spolu s vodou konečným produktem metabolické přeměny živin obsažených v potravě. V laboratoři se většinou připravuje reakcí uhličitanů, především uhličitanu vápenatého se silnými kyselinami například chlorovodíkovou: CaCO3 + 2 HCl → CO2 + CaCl2 + H2O. Průmyslově se vyrábí tepelným rozkladem (žíháním) vápence (uhličitanu vápenatého): CaCO3 → CaO + CO2. Po chemické stránce je oxid uhličitý velice stálý a ani při velmi vysokých teplotách nad 2 000 °C se znatelně nerozkládá. Ve vodě se snadno rozpouští, přičemž se z malé části slučuje s vodou na kyselinu uhličitou: CO2 + H2O ↔ H2CO3. Oxid uhličitý reaguje se silnými hydroxidy za vzniku solí, které se vyskytují ve dvou formách, jako uhličitany a hydrogenuhličitany (starším názvem kyselé uhličitany); například s hydroxidem sodným vzniká buď hydrogenuhličitan sodný: CO2 + NaOH → NaHCO3.", "question": "Je oxid uhličitý lehčí než vzduch?", "answers": ["Je těžší než vzduch."]}
{"title": "Steradián", "context": "Steradián (sr) je v soustavě SI jednotka prostorového úhlu. Název je odvozen z řeckého stereos. Je definována jako prostorový úhel, který vymezí ze středu na jednotkové kouli jednotkovou plochu (nebo na kouli o poloměru r plochu r2). Steradián je v současné podobě SI bezrozměrná odvozená jednotka.V astronomii se kromě steradiánu používá také starší jednotka čtverečný stupeň (1 sr ≈ 3282,80635 čtverečných stupňů). Prostorový úhel odpovídající celé kouli je 4π ≈ 12,6 sr. == Poznámky == == Reference ==", "question": "Jakou značku má steradián?", "answers": ["sr"]}
{"title": "Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová", "context": "Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL, též lidovci) je česká křesťansko-demokratická politická strana. Vznikla v lednu roku 1919 sloučením několika katolických stran, do roku 1992 nesla jméno Československá strana lidová, jedná se tedy o jednu z nejstarších českých politických stran. Její preference se v polistopadové historii dlouhodobě pohybovaly v rozmezí 6–9 %, ve volbách do PSP ČR v roce 2010 však strana těsně nepřekročila hranici 5 % hlasů, a proto v Poslanecké sněmovně nebyla zastoupena až do předčasných voleb v roce 2013, kdy se jí jako první straně vypadlé ze sněmovny od roku 1989 podařil návrat. Po odchodu části nespokojených členů do TOP 09 prošla strana generační obměnou a postupně posiluje své zastoupení, především v Senátu. Z parlamentních stran je stranou s nejvyšším počtem získaných mandátů v komunální politice. Strana disponuje poměrně rozsáhlým majetkem a širokou členskou základnou, soustředěnou z větší části na Moravě. Na venkově je její pozice obecně silnější než ve městech. Pozice strany ve středu politické scény i vnitřní názorová pluralita jí dává široký koaliční potenciál, což se projevuje na jedné straně téměř nepřetržitou účastí ve vládě a schopností prosadit vlastní program, na druhé straně trvalým vnitrostranickým tříbením názorů. Strana vychází z křesťanských hodnot (pravdomluvnost, nedotknutelnost soukromého majetku, pomoc potřebným) a principu subsidiarity. Hlavní témata jsou podpora tradiční rodiny, kvalitního školství, venkova, drobných (rodinných) podniků a uspokojivé životní podmínky.[zdroj? ]Existence strany byla v minulosti dvakrát přerušena: poprvé v letech 1938–1945, kdy vůbec neexistovala, podruhé v letech 1948–1989, kdy existovala ve formě tzv. \"obrozené\" strany lidové začleněné.", "question": "Jakou zkratku má česká politická strana známá jako lidovci?", "answers": ["KDU-ČSL"]}
{"title": "Deus Ex", "context": "Deus Ex Deus ExVývojářIon StormVydavatelEidos InteractiveRežisérWarren SpectorProducentWarren SpectoesignérHarvey SmithProgramátorChris NordenVýtvarníkJay LeeScenáristéSheldon PacottiChris ToddAustin GrossmanSkladateléAlexander BrandonPan GardopéeMichiel van den BosHerní sérieDeus ExEngineUnreal EnginePlatformyMicrosoft WindowsMac OSPlayStation 2Datum vydání17. června 2000Microsoft Windows17. června 2000 světMac OS7. července 2000 SAPlayStation 226. března 2002 SA7. června 2002 EUŽánryFPSakční RPGstealthHerní módysingleplayermultiplayerKlasifikacePEGI ESRB Posloupnost Deus Ex: Invisible War Některá data mohou pocházet z datové položky. Deus Ex (též DX, s výslovností [ˌ.ə ˈ]) je kyberpunková, akčně laděná RPG počítačová hra z vlastního pohledu, vyvinutá společností Ion Storm a vydaná v roce 2000. Hra je proslulá především velkou variabilitou v možnostech jak zakončit danou úroveň, silným příběhem a cenami, které obdržela (a to jak odbornou kritikou, tak i širší hráčskou komunitou). Mezi hlavní ceny patří mimo jiné „nejlepší herní počin roku“ a také „nejlepší PC hra všech dob“ v žebříčku podle magazínu PC Gamer. Jedním z designérů hry je Warren Spector, známý tvůrce her (Ultima Underworld, System Shock, Thief). Deus Ex je hra z blízké budoucnosti, odehrávající se ve světě plném násilí, korupce, vládních spiknutí, smrtících nemocí a zločinu. Hráč se vžije do postavy se jménem JC Denton, jenž je agentem organizace UNATCO, mezinárodního uskupení bojujícího proti organizovanému zločinu a terorismu. Denton je vybaven nanoimplantáty, které mu propůjčují nadlidské schopnosti. Hra umožňuje celou řadu variabilních možností postupu – užití hrubé síly, tiché plížení nebo hackování počítačových systémů. Herní svět Deus Ex se odehrává v roce 2052, v dystopickém světě, jehož podoba je do značné míry inspirována populárními konspiračními teoriemi. Temné pozadí je ještě zdůrazněno tím, že všechny epizody hry se odehrávají v noci. Společnost pomalu klesá do chaosu.", "question": "Jaká je zkratka pro počítačovou hru Deus Ex?", "answers": ["DX"]}
{"title": "SpaceX Axiom Space-1", "context": "LC-39A Nosná raketa Falcon 9 Block 5 Spojení se stanicí Spojení se stanicí ISS (plánováno) Navigace Předchozí Následující Crew-3 Crew-4 SpaceX Axiom Space-1 (Ax-1) je plánovaný let americké kosmické lodi Crew Dragon firmy SpaceX pro společnost Axiom Space. Start má být uskutečněn v lednu 2022 a má se jednat o první let vesmírných turistů lodí Crew Dragon.[2] Přibližně desetidenní misi k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) mají absolvovat čtyři osoby: profesionální astronaut Axiom Space Michael López-Alegría[3] a turisté Larry Connor, Mark Pathy a Ejtan Stibe,[4] z nichž každý zaplatil za let do vesmíru 55 milionů dolarů. Na palubě ISS má tato čtveřice pobývat osm dní.[2] Původně se předpokládalo, že se mise zúčastní herec Tom Cruise s režisérem Dougem Limanem, kteří chtěli na ISS natáčet film;[5] jejich let ale byl o jeden až dva roky odložen.[6] Posádka Hlavní posádka: Michael López-Alegría (5), Axiom Space – velitel Larry Connor (1), turista – pilot Mark Pathy (1), turista – letový specialista Ejtan Stibe (1), turista – letový specialista V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise. Záložní posádka: Peggy Whitsonová (4), Axiom Space – velitelka John Shoffner (1), turista – pilot Reference ↑ LÓPEZ-ALEGRÍA, Michael. God willin’ and the creek don’t rise, I’ll be leading the Ax-1 crew on the first purely commercial orbital mission in history a little over a year from now - on this very SpaceX Crew Dragon capsule.", "question": "Jaký je záměr prvního letu rakety SpaceX Axiom Space-1?", "answers": ["má se jednat o první let vesmírných turistů lodí Crew Dragon."]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Václav Havel (5. října 1936 Praha – 18. prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003). Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978). Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa.", "question": "Kolikátým československým prezidentem byl Václav Havel?", "answers": ["devátým"]}
{"title": "Václav Vorlíček", "context": "Václav Vorlíček (* 3. června 1930 Praha) je český filmový režisér a scenárista. Jeho nejčastějším spolupracovníkem byl spisovatel a scenárista Miloš Macourek. V letech 1951–1956 studoval režii na FAMU. Jeho absolventským filmem byl film Direktiva. Následně nastoupil jako asistent režie do Filmového studia Barrandov. Později byl pomocným režisérem. Jeho prvním samostatným filmem byl dětský barevný snímek Případ Lupínek. Bomba, 1957 Roztržka, 1956 Touha, 1958 Dům na Ořechovce, 1959 Neděle ve všední den, 1962 Poslední mejdan, 1983 – supervize Atrakce švédského zájezdu, 1989 – umělecký dohled Muzikanti, 1954 – (FAMU, krátký) + scénář Direktiva, 1956 – (FAMU) + scénář Případ Lupínek, 1960 + scénář a technický scénář + námět Kuřata na cestách, 1962 Marie, 1964 + scénář Kdo chce zabít Jessii? , 1966 + scénář + námět Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, 1967 + scénář Pane, vy jste vdova! , 1970 + scénář + námět Dívka na koštěti, 1971 + scénář + námět Smrt si vybírá, 1972 Tři oříšky pro Popelku, 1973 + scénář Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, 1974 + scénář Dva muži. hlásí příchod, 1975 + scénář + námět Bouřlivé víno, 1976 + scénář Což takhle dát si špenát, 1977 + scénář Jak se budí princezny, 1977 Princ a Večernice, 1978 + scénář Arabela, 1979 (televizní seriál. ) Zralé víno, 1981 Zelená vlna, 1982 Létající Čestmír, 1983 Rumburak, 1984 Já nejsem já, 1985 + scénář Mladé víno, 1986 Dědečkův odkaz, 1987 Křeček v noční košili, 1988 Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek, 1993 Kouzelný měšec, 1996 + spolupráce na scénáři Pták Ohnivák, 1997 Jezerní královna 1997 Král sokolů, 2000 Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, 2001 + scénář On je žena! , 2005 Saxána a Lexikon kouzel, 2011 + scénář Na dobré stopě, 1948 – skaut Bomba, 1957 – dělník na stavbě Jak se dělá smích, 1980 – Václav Vorlíček Neviditelní – člen vodní rady Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, 2001 – titulní píseň 1976 – Státní cena Klementa Gottwalda za film Bouřlivé víno 2017 – Cena prezidenta MFF Karlovy Vary za přínos české kinematografii.", "question": "Kdo nejčastěji spolupracoval s naším filmovým režisérem Václavem Vorlíčkem?", "answers": ["Miloš Macourek"]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Korjačtina je jazyk z malé izolované čukotsko-kamčatské rodiny, kterým hovoří Korjaci, malý národ sídlící na ruském Dálném východě, především na Kamčatském poloostrově. Při sčítání lidu v roce 2002 uvedlo znalost korjackého jazyka 3 019 osob, tedy 34,5 % z celkového počtu Korjaků v Rusku. Procento Korjaků, kteří jazyk bez potíží ovládají, je však patrně mnohem nižší, podle některých odhadů jen 5,4 %. Z hlediska morfologické typologie se korjačtina řadí k aglutinačním jazykům s výskytem sufixů, prefixů i cirkumfixů (tedy afixů složených z prefixové a sufixové části). Oproti příbuzné čukotštině zde existuje navíc opozice dvojného a množného čísla (čukotský příznak plurálu -t odpovídá korjackému duálu, zatímco korjacký plurál nemá v čukotštině ekvivalent) a specifické pádové formy. Základní větná konstrukce je ergativní. Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský).", "question": "Kolik osob uvedlo při sčítání lidu v roce 2002 znalost korjackého jazyka?", "answers": ["3 019"]}
{"title": "Friedrich Nietzsche", "context": "Následujících 10 let strávil na cestách po Evropě, kde napsal většinu svých velkých děl. V lednu 1889 v Turíně se nervově zhroutil a zbytek života strávil v polovědomém stavu jako duševně nemocný (progresivní paralýza). Nietzsche byl ovlivněn mladohegelovci (Ludwig Feuerbach, Bruno Bauer, David Strauss aj.), řeckou filosofií a dílem Arthura Schopenhauera a Richarda Wagnera, s nimiž se ale později rozešel. Sepsal řadu filosofických děl, která měla velký vliv na myšlení 20. století. Jeho hlavním tématem byla ostrá kritika evropského myšlení, zejména platónské tradice a křesťanské morálky, jimž Nietzsche vytýkal, že se staví proti síle tvořivého života a nakonec vedou k nihilismu. Jeho často aforisticky pojednávaná témata \"smrti Boha\", \"vůle k moci\" a \"nadčlověka\" jsou dodnes předmětem diskusí a polemik. Jeho nejznámějším spisem je Tak pravil Zarathustra. Friedrich Nietzsche se narodil 15. října 1844 v malé obci Röcken, asi 20 km jihozápadně od Lipska. Jeho rodiče byli luteránský farář a bývalý vychovatel na altenburském dvoře Carl Ludwig Nietzsche (1813-1849) a jeho žena Franziska rozená Oehler (1826-1897). V obou rodinách byla řada protestantských duchovních. Jméno Friedrich dostal Nietzsche po pruském králi Friedrichu Wilhelmu IV., který měl narozeniny ve stejný den. Roku 1846 se narodila jeho sestra Elisabeth.", "question": "Ve kterém roce se narodil německý filosof, básník a skladatel Friedrich Nietzsche?", "answers": ["1844"]}
{"title": "Victor Hugo", "context": "Byl atheistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu; jeho matka byla extrémní katolická royalistka, a podle některých domněnek, byla milenkou Generála Victora F. de Lahorie, popraveného v roce 1812 za spiknutí proti Napoleonovi. Jelikož byl Hugův otec důstojník, rodina se často stěhovala a Hugo se při cestování hodně naučil. Na cestě do Neapole viděl rozlehlé Alpské vrcholky, velkolepě modré středozemní moře a Řím v době oslav. Ačkoliv mu bylo pouze šest let, uchoval si tento půlroční výlet pevně v paměti. Sophie následovala svého muže do Itálie (kde Léopold sloužil jako guvernér provincie blízko Neapole) a Španělska (kde se ujal tří španělských provincií). Nespokojená s neustálým stěhováním, které vyžadoval vojenský život, a faktem že její manžel nesdílel její katolickou víru, Sophie se rozhodla nakrátko opustit Léopolda v roce 1803 a usadit se v Paříži. Od té doby dominantním způsobem řídila Hugovu výchovu a vzdělání. V důsledku toho Hugova první díla v poezii a próze odrážela ještě její vášnivé oddání víře a Králi. Teprve později, během událostí vedoucích k Francouzské revoluci v roce 1848, začal Hugo vzdorovat svému katolickému royalistickému vzdělání a místo toho se stal stoupencem volno-myšlenkářství a přívržencem republiky. V r. 1819 založil Victor Hugo se svým bratrem Abelem čtrnáctideník Le Conservateur littéraire (vycházel do roku 1821), ve kterém otiskoval literárněkritické stati a divadelní recenze. Přes monarchistické zaměření časopisu se v něm již začal zabývat otázkami svobody ducha a s tím spojeného svobodného vyjadřování umělce. Také druhý bratr Victora Huga, Eugè, se pokoušel o literární dráhu, byl však sužován duševní nemocí a zemřel ve věku 37 let. Mladý Viktor se zamiloval do Adè Foucher se kterou se, proti vůli své matky, tajně zasnoubil. S Adè se oženil (1822) až poté co zemřela jeho matka v roce 1821. Jejich první dítě Léopold (1823) zemřel jako nemluvně. Hugovy další děti byly Léopoldine (1824), Charles (1826) François-Victor (1828) a Adè (1830). Hugo vydal svoji první novelu Han z Islandu (Han d'Islande) r. 1823 a druhou, o tři roky později, Veliký Jargal (Bug-Jargal) r. 1826. Mezi roky 1829 a 1840 vydal dalších pět básnických sbírek (Les Orientales, 1829; Les Feuilles d'automne, 1831; Les Chants du crépuscule, 1835; Les Voix intérieures, 1837; a Les Rayons et les ombres, 1840), které upevnili jeho reputaci jako jednoho z největších poetů tehdejší doby.", "question": "Jak se jmenoval čtrnáctideník, který založil Victor Hugo v roce 1819?", "answers": ["Le Conservateur littéraire"]}
{"title": "Intersexuál", "context": "Popisují pocity úzkosti, strachu, vzteku a ponížení.[11] Morgan Holmes, socioložka a intersexuálka, vzpomíná na to, že s ní bylo zacházeno jako s majetkem rodičů. Souhlas otce stačil k tomu, aby byla provedena operace, která z ní měla udělat „normálního“ jedince. Místo toho ale až do dospělosti cítila odpor ke svému upravenému tělu.[9] Další jedinci udávají, že jejich tělesná odlišnost, která nebyla operativně upravena, způsobuje stejné pocity. Tvrdí, že jejich intersexualita nezpůsobovala depresi pouze jim, ale i jejich rodině, která se styděla za svého potomka.[11] Je tedy těžké určit, zda je zákrok vhodné provést v útlém věku nebo až později, kdy je dítě připraveno rozhodnout se samo. Pomoci by ale mohlo oficiální uznávání třetího pohlaví, kdy by se osoba nemusela cítit pod tlakem vybrat si jedno nebo druhé pohlaví. K zemím uznávajícím třetí pohlaví patří například Indie, Austrálie nebo Německo.[15][16] Reference ↑ Intersex [online]. United Nations, Office of the High Commissioner for Human Rights, 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: https://unfe.org/system/unfe-65-Intersex_Factsheet_ENGLISH.pdf↑ Velký sociologický slovník. 1. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 8071843113.↑ Intersexualita. Velký lékařský slovník [online].", "question": "Které země uznávají třetí úřední pohlaví?", "answers": ["například Indie, Austrálie nebo Německo"]}
{"title": "Neapol", "context": "Exotická zahrada byla vysazena roku 1841. Průčelí bylo na konci 19. stol. obohaceno o veliké sochy vládců Neapole: Roger II. Sicilský, císař Fridrich II. Štaufský, Karel I. z Anjou, Alfons V. Aragonský, císař Karel V., Karel III. Španělský, Joachim Murat, Viktor Emanuel II. Savojský. Královská rezidence Capodimonte byla postavena za vlády Karla III. v 18. století v již předtím existujícím loveckém revíru na stejnojmenném pahorku. Zde pobývali Ferdinand IV. a Joachim Murat; v roce 1950 byla budova zasvěcena Národnímu muzeu, jak bylo původně zamýšleno. Nacházejí se zde díla od Michelangela, Rafaella, Botticelliho, Caravaggia a Tiziana, stejně jako významná sbírka porcelánu. Rozsáhlý park, který dokola obklopuje palác, je považován za zelené plíce města a zároveň je oblíbeným cílem místních rodin o víkendech. Národní archeologické muzeum v Neapoli, původně Bourbonské královské muzeum, bylo nejdříve zamýšleno na pahorku Capodimonte jako výstavní síň pro sbírku tzv. farnesiánských mramorů (tj. římských soch - kopií řeckých bronzových originálů - sesbíraných během věků šlechtickým rodem Farnese), jež Karel III. zdědil po své matce Alžbětě. Při objevu měst zasypaných výbuchem Vesuvu, Pompejí a Herculanea, přimělo velké množství zachráněných nálezů a pozůstatků výbuchu panovníka k vytvoření tzv. Muzea posledního odpočinku v Largo delle Pigne, v budově ze 17. stol. (dříve sloužící jako kasárny kavalerie a poté dočasně jako sídlo Neapolské univerzity). Adaptační práce se protáhly až do roku 1818 a byl to tedy až Ferdinand IV. (I.), kdo muzeum poprvé spatřil v celé kráse. V současnosti obsahuje tři rozsáhlé kolekce předmětů: krom zmíněných farnesiánských mramorů a artefaktů vykopaných z Pompejí a Herkulanea i jednu z nejvýznamnějších egyptských sbírek, včetně několika velmi dobře zachovalých mumií. Muzeum je považováno za vůbec nejvýznamnější archeologické muzeum v Evropě. Teatro San Carlo (Divadlo sv. Karla), slavnostně otevřené 4. listopadu 1737 je dnes nejstarší činnou operní scénou v Evropě. Mezi umělecké šéfy divadla patřili např. skladatelé Gioacchino Rossini a Gaetano Donizetti. Svými rozměry a celkovým pojetím se stalo prototypem všech ostatních operních divadel.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město regionu Kampánie?", "answers": ["Neapol"]}
{"title": "Nihonium", "context": "13. skupina, 7. perioda, blok p Chemická skupina neznámé Identifikace Registrační číslo CAS 54084-70-7 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 284,18 Elektronová konfigurace předpokládaná [Rn] 5f14 6d10 7s2 7p1(založeno na thalliu) Mechanické vlastnosti Skupenství předpokládané pevné Bezpečnost Radioaktivní Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 278Nh umělý α 274Rg[1] 282Nh umělý α 278Rg[2] 283Nh umělý α 279Rg[3] 284Nh umělý 0,48 s α 280Rg[4] 285Nh umělý 5,5 s α 281Rg[5] 286Nh umělý 20 s α 282Rg[6] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Tl⋏ Kopernicium ≺Nh≻ Flerovium Nihonium (chemická značka Nh) je transuran připravený alfa rozpadem moscovia. Historie 1. února 2004 publikoval tým ruských fyziků z Dubny a amerických vědců z Lawrence Berkeley National Laboratory zprávu o přípravě nihonia (ununtria) a moscovia (ununpentia).[7][8] 4820 Ca + 24395 Am → 287,288 Mc → 283,284 Nh 29. září existenci prvku potvrdili japonští vědci, kteří provedli jadernou syntézu atomů zinku a bismutu.[9] 7030 Zn + 20983 Bi → 279113 Nh → 278113 Nh + 10 n Detekce 278113 Nh však vycházely z jeho rozpadových řad, ve kterých se jeden z produktů kaskády rozpadů alfa, dubnium-262, rozpadal spontánním štěpením, což neumožňovalo jeho jednoznačnou identifikaci a tedy i identifikaci Uut. Proto společná komise IUPAC a IUPAP dosud Uut jako nově objevený prvek neuznala. Až v roce 2012 se však vědeckému týmu japonského výzkumného ústavu RIKEN podařilo vzniklé 278113 Nh dostatečně dobře identifikovat postupnou kaskádou rozpadů alfa až na mendelevium 254.[10][11][12] V prosinci 2015 IUPAC potvrdila splnění kritérií, Uut uznala za objevené týmem RIKEN a vyzvala objevitele k navržení konečného názvu a značky.[13][14] Tým RIKEN již dříve navrhoval názvy japonium (podle Japonska,. země kde byla existence prvku potvrzena) a rikenium (podle názvu vědeckého ústavu, který ji potvrdil),[15] tým z Dubny becquerelium na počest francouzského fyzika Henriho Becquerela.[16] Konečným návrhem objevitelů byl název nihonium a značka Nh. Nihon je jedním ze způsobů, jak v japonštině říci jméno země objevitelů, Japonska, jakožto „země vycházejícího slunce“ (japonsky 日, ni hon koku).[17][18] Tento návrh konečného pojmenování předložila IUPAC v červnu 2016 k veřejné diskusi[17] a 28. listopadu 2016 schválila jako konečné pojmenování a značku.[19]", "question": "Jakou chemickou značku má nihonium?", "answers": ["Nh"]}
{"title": "Pyroklastický proud", "context": "Pokud tlak exploze není dostatečný k vytlačení mraků popele vysoko do atmosféry (pliniovský typ erupce), vyvržený materiál padá a teče dolů po svazích sopky. Kolaps sopečného dómu a jeho následný rozpad. Zničení části sopky při velké explozi. \"Zpěnění\" lávy během procesu jejího odplynění při erupci. == Nebezpečí pyroklastických proudů == Pyroklastické proudy jsou velmi nebezpečný jev, daleko nebezpečnější než samotná tekoucí láva (pro obrovskou teplotu a rychlost). Mohou způsobit rozsáhlé požáry, či usmrtit člověka během několika sekund. Na moři mohou vyvolat velké vlny tsunami. Pyroklastický proud se může pohybovat po vodě. To bylo pozorováno a popsáno již při výbuchu sopky Krakatoa v roce 1883, kdy pyroklastický proud ze sopky dosáhl i přes 40 km vzdálené pobřeží Sumatry. Při výbuchu karibské sopky Soufriè Hills v roce 1997 byl nafilmován pyroklastický proud putující do vzdálenosti asi 1 km od pobřeží. Podle studie německé Univerzity v Kielu při styku s vodou se potopí těžší částice, voda se začne horkem vypařovat, a odlehčený proud popela a plynů poháněný párou se pohybuje ještě rychleji než předtím na pevnině. Z katastrof způsobených pyroklastickými proudy se dají uvést nejznámější: zničení města Pompeje v roce 79 při erupci sopky Vesuv v Itálii erupce Krakatau v roce 1883 dala vzniknout nejrozsáhlejším známým pyroklastickým proudům, které pravděpodobně vyvolaly i vlny tsunami. Při katastrofě utonulo nebo bylo sežehnuto na 36 000 lidí a zničeny stovky vesnic.", "question": "Jaký proud je označovaný také jako žhavé mračno?", "answers": ["Pyroklastický"]}
{"title": "SQL", "context": "Bylo nutné vytvořit sadu příkazů pro ovládání těchto databází. Vznikl tak jazyk SEQUEL (Structured English Query Language). Cílem bylo vytvořit jazyk, ve kterém by se příkazy tvořily syntakticky co nejblíže přirozenému jazyku (angličtině). K vývoji jazyka se přidaly další firmy. V r. 1979 uvedla na trh firma Relational Software, Inc. (dnešní Oracle Corporation) svoji relační databázovou platformu Oracle Database. IBM uvedla v roce 1981 nový systém SQL/DS a v roce 1983 systém DB2. Dalšími systémy byly např. Progress, Informix[1] a SyBase. Ve všech těchto systémech se používala varianta jazyka SEQUEL, který byl přejmenován na SQL. Relační databáze byly stále významnější, a bylo nutné jejich jazyk standardizovat. Americký institut ANSI původně chtěl vydat jako standard zcela nový jazyk RDL. SQL se však prosadil jako de facto standard a ANSI založil nový standard na tomto jazyku. Tento standard bývá označován jako SQL-86 podle roku, kdy byl přijat. V dalších letech se ukázalo, že SQL-86 obsahuje některé nedostatky a naopak v něm nejsou obsaženy některé důležité prvky týkající se hlavně integrity databáze. V roce 1992 byl proto přijat nový standard SQL-92 (někdy se uvádí jen SQL2). Zatím nejnovějším standardem je SQL3 (SQL-99), který reaguje na potřeby nejmodernějších databází s objektovými prvky. Standardy podporuje prakticky každá relační databáze, ale obvykle nejsou implementovány vždy všechny požadavky normy. A naopak, každá z nich obsahuje prvky a konstrukce, které nejsou ve standardech obsaženy.", "question": "Jakou zkratku má standardizovaný strukturovaný dotazovací jazyk, který je používán pro práci s daty v relačních databázích a který je nástupcem jazyka SEQUEL?", "answers": ["SQL"]}
{"title": "Dub", "context": "Dub (Quercus L., 1753) je rod rostlin z čeledi bukovitých. Duby jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny se střídavými jednoduchými listy a nenápadnými květy. Celý rod zahrnuje 300 až 600 druhů. Duby jsou rozšířeny především v mírných a subtropických oblastech severní polokoule, v Americe a Asii však zasahují i do tropů. V Česku je původních 7 druhů dubů. Nejběžnější jsou dub letní a dub zimní. Další, cizokrajné druhy dubů se pěstují jako okrasné dřeviny, severoamerický dub červený se vysazuje i do lesních porostů. Lesní porost, v němž převažuje dub, se nazývá doubrava nebo dubina. Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy, řidčeji i keře, s tvrdým dřevem. Borka bývá hluboce brázditá nebo podélně odlupčivá. Zimní pupeny jsou vejcovité, s okrouhlým či hranatým průřezem, nahloučené při koncích větévek a kryté několika až mnoha střechovitě se překrývajícími šupinami. Listy jsou střídavé, jednoduché, s opadavými nenápadnými palisty. Čepel listů je nejčastěji laločnatá, řidčeji celistvá se zubatým okrajem nebo celokrajná, měkká nebo tuhá. Žilnatina je zpeřená, s postranními žilkami buď paralelními, nevětvenými a běžícími až k listovému okraji, nebo větvenými a spojujícími se před dosažením listového okraje. Květy jsou drobné, v jednopohlavních květenstvích nahloučených nejčastěji při bázi ročních výmladků. Samčí květenství jsou nící jehnědy. Samčí květy jsou jednotlivé na ose květenství, s kalichovitým, čtyř až sedmilaločným okvětím a nejčastěji se šesti (2 až 12) tyčinkami s tenkými nitkami. Samičí květenství jsou chudokvěté jehnědy nebo strboulky, vyvíjející se v paždí listů blíže konci větévky. Na bázi samičího květu je miskovitá číška. Okvětí je nejčastěji šestilaločné, plodolisty a čnělky bývají tři, výjimečně šest. Plodem je nažka (označovaná též jako oříšek) podepřená zveličelou dřevnatou číškou a nazývaná žalud. Plody dozrávají v prvním nebo až ve druhém roce. Původní areál rozšíření rodu dub zahrnuje mírné až subtropické pásmo severní polokoule s nehojnými přesahy do hor tropického pásma. Největší počet druhů se vyskytuje v Severní Americe a ve východní Asii. V Americe duby zasahují i do Střední Ameriky, jediný druh (Quercus humboldtii) roste v Jižní Americe, v kolumbijských Andách. V Asii přesahují duby i do tropické jihovýchodní Asie, kde rostou v primárních lesích v nadmořských výškách 0 až 3350 metrů. V Evropě se nejvíce druhů vyskytuje ve Středomoří, některé druhy rostou také v severní Africe.", "question": "Je dubové dřevo tvrdé, nebo měkké?", "answers": ["s tvrdým dřevem"]}
{"title": "Norská koruna", "context": "Je používána i na Špicberkách, které jsou z mezinárodního hlediska součástí Norského království, ale mají velice vysoký stupeň autonomie a dokonce mohou uzavírat některé mezinárodní smlouvy nezávisle na pevninském Norsku. Norsko bylo mezi lety 1875 a 1914 členem Skandinávské měnové unie. Dalšími členy byly Dánsko a Švédsko. Ve všech státech se společná měna jmenovala koruna a byla kryta zlatem. Měnová unie zanikla na začátku 1. světové války, ale všechny státy si ponechaly název koruna pro své národní měny. Bankovky a mince Mince jsou čtyř nominálních hodnot: 1, 5, 10, 20 korun.[2] Mince 10 a 20 korun mají na lícové straně portrét norského krále Haralda V. Na 10 korunách je napsáno „Alt for Norge“ (česky Vše pro Norsko) a na 20 korunách „Norges Konge“ (česky Norský král). Mince 1 a 5 korun nesou vyobrazení norských národních a královských symbolů. Norské bankovky jsou tisknuty v hodnotách 50, 100, 200, 500, 1000 korun. Ústřední motivy na bankovkách jsou: 50 korun - maják v Utvæ 100 korun - vikinská loď Gokstad 200 korun - treska 500 korun - záchranná loď RS 14 Stavanger 1000 korun - vlna na otevřeném moři Směnný kurz V roce 2007 byl směnný kurz mezi norskou a českou korunou přibližně 3,5 CZK = 1 NOK. V roce 2009 byla jedna norská koruna rovna asi 3 Kč, v roce 2013 asi 3,3 Kč a v roce 2016 asi 2,9 Kč, v roce 2020 asi 2,35 Kč. Odkazy Reference ↑ INFLATION RATE (CONSUMER PRICES). www.cia.gov [online]. CIA - The World Factbook [cit. 2020-03-18]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Legal tender notes and coins. www.norges-bank.no [online]. Norges Bank - Norská národní banka [cit. 2020-03-18]. Dostupné online. (anglicky) Související články Norsko Seznam měn Evropy Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Norská koruna na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Měny Evropy Evropská unie Bulharský lev • Česká koruna • Dánská koruna • Chorvatská kuna • Euro • Maďarský forint • Polský zlotý • Rumunský lei • Švédská koruna Východní Evropa", "question": "Jaký je mezinárodní kód norské koruny?", "answers": ["NOK"]}
{"title": "Plastid", "context": "Pohlcením ruduchy vznikly plastidy (někdy kvůli svému původu zvané rhodoplasty) např. u různých heterokont (Heterokonta) a rozsivek (Bacillariophyceae), pohlcením zelené řasy vznikly plastidy u Chlorarachniophyta, některých krásnooček (Euglenozoa) a jedné obrněnky. Jako příklad prokázané terciární endosymbiózy lze uvést obrněnky rodu Kryptoperidinium, jejichž plastidy pocházejí z pohlcené rozsivky. Podrobnější informace naleznete v článku proplastid. Proplastid je nezralý plastid. Lze ho nalézt v buňkách dělivých pletiv a v mladých buňkách. Během diferenciace a zrání buňky se mění v některý z dalších typů plastidů. Podrobnější informace naleznete v článku chloroplast. Fotosynteticky aktivní plastidy jsou takové, které obsahují fotosynteticky aktivní barviva a ve kterých tedy probíhá fotosyntéza, tj. zachycení sluneční energie a přeměna na organické látky. Typickým příkladem je chloroplast, tzn. fotosynteticky aktivní zelený plastid obsahující chlorofyly, najdeme jej např. v buňkách zelených rostlin, proto mají zelenou barvu. Má 2 obalové membrány, vnitřní odškrcuje váčky tylakoidy, které tvoří třetí membránovou soustavu, jejíž části se nazývají grana (sloupcovité shluky mincovitých tylakoidních váčku) a lamely neboli stromální tylakoidy (propojující můstky). Někdy se odlišují na základě obsahu jistých fotosyntetických barviv či výskytu u určitých skupin organizmů i další typy fotosynteticky aktivních plastidů. Rodoplast (též rhodoplast) je fotosynteticky aktivní červený plastid obsahující fykoerytrin (červený) a fykocyanin (modrý). Lze jej nalézt třeba u ruduch (Rhodophyta). Feoplast je hnědý fotosynteticky aktivní plastid obsahující chlorofyl a fukoxantin, lze jej nalézt u hnědých řas (Phaeophyta). Chromoplast je žlutý nebo červený plastid obsahující pouze pomocné fotosyntetické pigmenty (karotenoidy-karoteny, xantofyly), které nejsou schopny fotosyntetizovat. (Slouží pouze jako doprovodné sběrače fotonů pro chloroplasty.) Je to tedy bývalý chloroplast, který postrádá chlorofyl. Tvoří se především ve starších buňkách a to nejčastěji v plodech. Jeho úkolem je zbarvit povrch plodu nápadnou barvou aby přilákal konzumenty a umožnil tak šíření semen rostlin. Je také zodpovědný za podzimní barvu listí, neboť v něm je chlorofyl již rozložen. Leukoplasty jsou plastidy, které neobsahují žádná barviva. Jejich úkolem je obvykle shromažďovat zásoby. Jsou známy tyto typy: Proteinoplast - plastid obsahující proteiny. Amyloplast - plastid shromažďující škrob. V určitých tkáních díky nim rostlina pozná, kde je nahoře a kde dole (tzv. statolit). Elaioplast - plastid shromažďující oleje. Podrobnější informace naleznete v článku plastidová DNA. V plastidech je prokázána přítomnost kruhových molekul DNA, známých jako pDNA. U všech plastidových DNA se o pozůstatek prokaryotického genomu sinice, která byla kdysi v procesu eukaryogeneze pohlcena eukaryotem. Navíc někdy vznikají plastidy vzniklé sekundární endosymbiózou, které však obsahují rovněž genom sinice. Zvláštností je u některých skupin tzv. nukleomorf, tedy zbytkový genom jiného eukaryota po sekundární endosymbiotické události.", "question": "Jak se jmenuje plastid, který obsahuje fykoerytrin a fykocyanin?", "answers": ["Rodoplast"]}
{"title": "Spojené státy americké#Administrativní členění", "context": "Kolonisté ze Sibiře postupovali ze severu na jih podél pobřeží Tichého oceánu a patrně takto osídlili nakonec i jižní Ameriku. Jejich kultura je nazývána kultura Clovis, pozůstatky po ní byly nalezeny zejména v dnešním Novém Mexiku, Texasu, Virginii či Pensylvánii (ale také v Chile). Clovis byla dlouho považována za nejstarší domorodou kulturu obou Amerik a prapředka všech kultur pozdějších, množí se ale důkazy i o některých starších kulturách.[22][23][24] Z pozdějších předkolumbovských komunit. byla nejvýznamnější Mississippská kultura, která kulminovala v období mezi léty 800–1600, s centrem v Cahokii, nedaleko dnešního St. Louis, kde bylo nalezeno osmdesát mohyl, z nichž největší je Monks Mound, s rozlohou pět hektarů.[25] Odhaduje se, že zde žilo 30 000 obyvatel. Doloženo bylo vyspělé zemědělství se zásadní rolí kukuřice, ptačí kult a lidské oběti. Třetí nejvýznamnější předkolumbovskou kulturu vytvořili Anasaziové v oblasti dnešního Nového Mexika, Arizony, Colorada a Utahu. Stavěli sídla zvaná pueblo, nejslavnější z nich se nachází v Mesa Verde.[26] Pozoruhodná kultura se nacházela rovněž v Louisianě, v archeologické lokalitě Poverty Point.[27] Na severu Spojených států byla nejvýznamnějším. útvarem Irokézká liga, která však zažívala svůj vrchol až po příchodu Evropanů a sehrávala svou roli ještě v britsko-amerických konfliktech.[28] O velikosti americké populace před příchodem Evropanů se vedou spory a odhady se značně rozcházejí, od 500 000 lidí až k 9 milionům.[29] Pro současnou evropskou civilizaci byl tzv. Nový svět objeven výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492, i když již předtím, okolo roku 1000, přistáli u břehů Ameriky Vikingové vedeni Leifem Erikssonem (viz též Vinland).[30] Koloniální období Evropské kolonie před francouzsko-indiánskou válkou v polovině 18. století V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantského pobřeží. Od roku 1664 se Anglie a později Království Velké Británie postupně zmocnily nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořily na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia). Ty se staly základem budoucích USA.", "question": "Z kolika států se skládají Spojené státy?", "answers": ["50"]}
{"title": "Prolog (programovací jazyk)", "context": "Tento přístup je vhodný pro rozsáhlé problémy kombinatorické optimalizace. Tímto je užitečný pro aplikace v průmyslovém prostředí, jako automatizovaná tvorba rozvrhů a plánování výroby. Většina systémů Prologu je dodávána s alespoň jedním constraint solverem pro konečné domény, a často také se solvery pro jiné domény jako racionální čísla. === Programování vyššího řádu === HiLog a λ rozšiřují Prolog o vlastnosti programování vyššího řádu. ISO Prolog nyní podporuje vestavěné predikáty call/2, call/3, ... které usnadňují programování vyššího řádu a lambda abstrakce. === Objektová orientace === Logtalk je objektově orientovaný logický programovací jazyk, který může užít většinu implementací Prologu jako back-endový kompilátor. Jakožto multi-paradigmový jazyk podporuje jak prototypy, tak i třídy. Oblog je malé, přenosné, objektově orientované rozšíření Prologu od Margaret McDougall z EdCAAD, University of Edinburgh. Objlog byl frame-based jazyk kombinující objekty a Prolog II z CNRS, Marseille, Francie. === Grafika === Prologové systémy, které poskytují grafickou knihovnu jsou SWI-Prolog, Visual-prolog a B-Prolog. === Souběžnost === Prolog-MPI je open-source rozšíření SWI-Prologu pro distribuované výpočty přes Message Passing Interface. Existuje více různých souběžných programovacích jazyků Prologu. === Programování webů === Některé implementace Prologu, například SWI-Prolog, podporují server-side programování webů s podporou pro webové protokoly, HTML a XML. Existují také rozšíření pro podporu formátů sémantických webů jako RDF a OWL (Web Ontology Language).", "question": "Jaký typ programovacího jazyka je Prolog?", "answers": ["logický"]}
{"title": "Kvark", "context": "Tyto částice mají spin 1⁄ , což znamená, že se jedná o fermiony. Dle standardního modelu částicové fyziky nemají kvarky vnitřní strukturu a jsou spolu s leptony a kalibračními bosony \"nejmenší\" známé částice, ze kterých se skládá hmota. Baryony (například proton) se skládají ze tří kvarků, mezony (například pion) se skládají z jednoho kvarku a z jednoho antikvarku. Teoreticky byly předpovězené roku 1964 Murray Gell-Mannem (a nezávisle na něm i Georgem Zweigem) ve snaze vysvětlit vlastnosti tehdy známých částic, za což roku 1969 dostal Nobelovu cenu za fyziku. Pozdější objevy dalších částic si vyžádaly zavedení dodatečných tří kvarků. V současné době tedy známe šest druhů kvarků. Kvarková struktura byla teoreticky předpovězena nezávisle na sobě M. Gell-Mannem a G. Zweigem v roce 1964. O pět let později došlo k potvrzení na lineárním urychlovači SLAC ve Stanfordu při rozptylových experimentech s protony. Kvarky, které nejsou pozorovány přímo, byly dlouho považovány za teoretický nástroj umožňující objasnit chování hadronů a mezonů. Dnes jsou však již chápány jako reálné částice, přestože je lze teoreticky popsat i jako kvazičástice. Název kvark pochází z knihy Finnegans Wake (česky Plačky nad Finneganem) od autora Jamese Joyce.", "question": "Kdy byla předpovězena kvarková struktura?", "answers": ["v roce 1964"]}
{"title": "Koala medvídkovitý", "context": "Prvních šest měsíců setrvává mládě ve vaku, kde se živí pouze mateřským mlékem. Za tuto dobu se mu vyvinou oči a uši, a naroste srst. Později začínává prozkoumávat svět mimo vak a konzumovat malá množství matčiny \"kašičky\" (dříve považována za exkrement, ale pravděpodobně pocházející ze slepého střeva), díky které se do střev mláděte dostanou mikroby nezbytné k trávení listů blahovičníku. Dalších přibližně šest měsíců mládě zůstává s matkou. Když už je na vak příliš veliké, vozí se na matčiných zádech. Živí se mlékem i listy blahovičníku až do úplného odstavení, k němuž dochází kolem 12.měsíce života mláděte. Mladé samičky se tou dobou vydají pryč a usídlí v okolí, zatímco samečci často zůstávají v teritoriu matky až do věku tří či čtyř let. Koala se živí téměř výhradně listy blahovičníků. To je pravděpodobně důsledek adaptace, která byla reakcí na volnou ekologickou niku (v tomto případě velké množství eukalyptových listů bez konzumentů). Listy blahovičníků mají nízký obsah proteinů, zato mají vysoký podíl nestravitelných látek a obsahují fenolické a terpenové složky, kvůli kterým jsou pro většinu živočišných druhů jedovaté. Stejně jako vombati a lenochodi má i koala v porovnání s ostatními savci velmi pomalý metabolismus a tráví 16 až 18 hodin denně bez pohnutí, přičemž většinu tohoto času prospí. Koalové mohou být vůči příslušníkům svého druhu agresivní (přední tlapou si protivníka přidrží a koušou jej), ačkoli většina agresivního chování jsou pouze krátké roztržky. Manipulace s koaly jim může způsobit stres – otázka agresivity a stresu navozeného manipulací s těmito zvířaty je v Austrálii politickým problémem.", "question": "Čím se živí koala?", "answers": ["listy blahovičníků"]}
{"title": "Lutecium", "context": "Lutecium, chemická značka Lu, (lat. Lutetium) je měkký stříbřitě bílý, vnitřně přechodný kovový prvek pevného skupenství, poslední člen skupiny lanthanoidů. Lutecium je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je kovové lutecium poměrně stálé. Na suchém vzduchu se prakticky nemění, ve vlhkém prostředí se pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách za vývoje vodíku. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Lu+3. Soli Lu+3 vykazují vlastnosti podobné sloučeninám hliníku a ostatních lanthanoidů. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnosti ve vodě se využívá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Lutecité soli jsou bezbarvé. Lutecium objevili teprve roku 1907 nezávisle na sobě francouzský chemik Georges Urbain a rakouský mineralog Carl Auer von Welsbach jako nečistotu v oxidu dalšího lanthanoidu - ytterbia. Název prvku, který dal prvku Georges Urbain je odvozen od latinského pojmenování Paříže - Lutetia. Carl Auer von Welsbach preferoval název cassiopium a oficiální pojmenování posledního z řady lanthanoidů bylo tak poměrně dlouho předmětem sporů a debat. Lutecium je poměrně dosti vzácný prvek, v zemské kůře se vyskytuje v koncentraci 0,5-0,75 mg/kg. O jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom lutecia na 1000 miliard atomů vodíku. V přírodě se lutecium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů, dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO. 3F - směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál euxenit (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny - apatity z poloostrova Kola v Rusku. Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy. Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů - kapalinovou extrakcí, za použití ionexových kolon nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí.", "question": "Kdo objevil lutecium?", "answers": ["Georges Urbain a rakouský mineralog Carl Auer von Welsbach"]}
{"title": "Dějiny Londýna", "context": "Londýn je hlavní město Anglie a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ležící na jihovýchodě země při ústí řeky Temže. Londýnská City je jedno z největších světových obchodních center a Londýn je společně s městy New York, Tokio a Paříž označován jako jedno ze čtyř nejdůležitějších měst na světě. Obyvatelé Londýna za 2000 let jeho historie zažili mor, zničující požár, občanskou válku, vzdušné bombardování a teroristické útoky. I přesto toto město stále roste a rozvíjí se a je jedním z finančních a kulturních center světa. Středověká mytologie Geoffreye Monmoutha uvádí, že Londýn byl založen Trójanem Brutem v době bronzové a byl nazván Troia Nova nebo Trinovantum. Král Lud toto město přejmenoval na CaerLudein - z tohoto jména pochází dnešní název Londýn. Geoffrey Monmouth opatřil prehistorický Londýn bohatstvím legendárních králů a zajímavými příběhy. Navzdory intenzívním vykopávkám na tomto území archeologové zatím nenašli žádné stopy rozsáhlého osídlení. Byly nalezeny pouze roztroušené prehistorické předměty, stopy zemědělské činnosti, pohřebiště a stopy obydlení. Považuje se za málo pravděpodobné, že by existovalo v období před osídlením Římany na tomto území město. V prehistorické době byla oblast Londýna zřejmě pokryta roztroušenými zemědělskými usedlostmi. Město Londinium bylo založeno Římany po jejich invazi roku 43 vedené císařem Claudiem. Předpokládá se, že název Londinium pochází z doby před příchodem Římanů, ačkoli jsou jeho kořeny nejasné. Jedna verze uvádí, že pochází z osobního jména znamenajícího 'divoký', nicméně poslední výzkumy vedené Richardem Coatesem ukázaly jako pravděpodobné, že jméno vzniklo z předkeltského slova Plowonida, které má dva kořeny – plew a nejd, tzn. proudící řeka - Londinium by tedy znamenalo osada na břehu divoké řeky.", "question": "Při ústí které řeky leží Londýn?", "answers": ["Temže"]}
{"title": "ČEZ", "context": "ČEZ, a. s. je největší výrobce elektřiny v České republice a mateřská společnost Skupiny ČEZ, která sdružuje další desítky společností. Značka ČEZ představuje výrobce či dodavatele energií celkem v 7 zemích, a má tak silnou pozici mezi energetikami ve střední a jihovýchodní Evropě. Skupina ČEZ se zabývá především těžbou uhlí a výrobou, distribucí a prodejem energií koncovým zákazníkům. Kromě energií nabízí ale i další služby, jako například mobilní volání. V roce 2014 byl ČEZ první nejziskovější a druhou největší českou firmou podle tržeb a se zhruba 26 tisíci zaměstnanců je druhým největším zaměstnavatelem v ČR. Společnost ČEZ vznikla 6. května 1992 přeměnou státního podniku České energetické závody. V letech 1992-1998 společnost ČEZ realizovala ekologický a rozvojový projekt \"vyčištění\" uhelných elektráren. Na odsíření a modernizaci šlo v těchto letech 46 miliard Kč přímých investic a cca 65 miliard Kč souvisejících investic. Povedlo se tak snížit emise SO2 o 92 %, pevných částic popílku o 95 %, emise oxidů dusíku o 50 % a oxidu uhelnatého o 77 %. V roce 2003 byl položen základ dnešní podoby Skupiny ČEZ, kdy se energetická společnost ČEZ spojila s distribučními společnostmi. V roce 2006 byly do skupiny ČEZ začleněny SD, a.s. (Severočeské doly). Od roku 2004 probíhá se svolením majoritního akcionáře (stát ČR) akviziční politika Skupiny ČEZ. První zahraniční akvizicí byl nákup 67% podílu ve třech distribučních společnostech v Bulharsku v červenci 2004. Následovalo rozšíření působení do dalších zemí střední a jihovýchodní Evropy a do Turecka. Podíl zahraničních aktiv na celkových aktivech Skupiny ČEZ dnes představuje 19 %. Skupina ČEZ se průběžně přizpůsobuje úpravám energetické legislativy EU v oblasti trhu s elektřinou a environmentálních norem. V roce 2007 byl dokončen projekt integrace Skupiny ČEZ v ČR, zaveden jednotný systém řízení a začaly se maximálně využívat synergické efekty nového uspořádání akciové společnosti ČEZ i celé Skupiny ČEZ. Od roku 2010 začala energetická skupina ČEZ nabízet koncovým zákazníkům také dodávky zemního plynu. V roce 2013 potom rozšířila své portfolio služeb také o mobilní telefonii. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš na jaře 2014 představil aktualizovanou firemní strategii ČEZ jako na krizi a změnu podmínek v energetického sektoru. Nová strategie ČEZ stojí na třech pilířích: Patřit k nejlepším v provozu tradiční energetiky a aktivně reagovat na výzvy 21. století Provozování klasických energetických zdrojů - tedy uhelných elektráren, hydroelektráren, elektráren na obnovitelné zdroje a jaderných elektráren. Cílem ČEZ je provozovat elektrárny za podmínky maximálního využití s co nejnižšími náklady a proaktivně reagovat na budoucí podobu energetiky s velkým podílem decentralizované a bezemisní výroby a stírajícím se rozdílům mezi výrobci a spotřebiteli.", "question": "V jakém roce je vznik společnosti ČEZ?", "answers": ["1992"]}
{"title": "Odranec pravý", "context": "ropušnicotvární (Scorpaeniformes) Čeleď odrancovití (Synanceiidae) Rod odranec (Synanceia ) Binomické jméno ''Synanceia verrucosa''(Bloch & Schneider, 1801) Některá data mohou pocházet z datové položky. Odranec pravý (Synanceia verrucosa) je mořská ryba, žijící v mělkých vodách teplých moří podél celého obratníku Kozoroha. Je nazýván „kamennou rybou“ vzhledem ke svému dokonalému maskování. Ryba je 25–50 cm veliká, nepravidelného tvaru, s povrchem těla připomínajícím korál nebo kámen. Je vysoce jedovatá, jedové žlázy má v paprscích hřbetních ploutví. Její jed je nebezpečný i pro člověka, ročně zahyne přes dvacet plavců, kteří náhodou šlápnou na zpola zahrabaného odrance. Odranec je schopen přetrvat až 24 hodin zahrabaný v písku na pláži. Jed je bílkovinné povahy, způsobuje rozpad tkáně, ochrnutí až srdeční zástavu. Proti jedu existuje protilátka, ale musí být podána do několika hodin. Doporučuje se poraněnou nohu ponořit do horké vody – jed je inaktivován teplem. Druh byl popsán roku 1801 (Bloch and Schneider). Další příbuzné druhy: Synanceia alula Eschmeyer and Rama-Rao, 1973 Synanceia horrida (Linnaeus, 1766)", "question": "Odranec pravý je jak moc jedovatá ryba?", "answers": ["vysoce jedovatá"]}
{"title": "Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho", "context": "Většina komentátorů se však domnívala, že Rubyho úkolem bylo pouze odstranit Oswalda, aby pravda o atentátu nevyšla najevo. Jack Ruby byl za svůj čin odsouzen dne 13. dubna 1964 k trestu smrti v elektrickém křesle. Rubymu nepomohla ani snaha obhájců, kteří se snažili poukázat na jeho sníženou příčetnost v době atentátu a v konečném rozsudku bylo vyřčeno, že se Ruby dopustil chladnokrevné vraždy. Po svém odsouzení se sice úspěšně odvolal, nicméně než mohl být zahájen nový soudní proces, zemřel Ruby dne 3. ledna 1967 na rakovinu plic. Ruby se během svého věznění označoval též za oběť a v jednom z televizníćh interview uvedl: \"Svět se nikdy nedozví pravdu o atentátu, jinými slovy, moje pravdivé motivy... naneštěstí ti lidé, kteří tím tolik získali a kteří měli silný motiv mne dostat do této situace, nikdy nedovolí, aby skutečná pravda spatřila světlo světa.\" Podrobnější informace naleznete v článku Carcano (puška). Zbraní, pravděpodobně použitou ke spáchání atentátu, byla puška (karabina) italské výroby – Carcano M91/38 ráže 6,52 x 52 mm, se sériovým číslem C2766, o níž se ve srovnání se současnými puškami a karabinami nedá hovořit jako o nijak zvlášť výkonné či přesné. Ráno, v den atentátu, vezl Oswalda do práce jeho kolega Wesley Frazier, který si povšiml, že nese nějaký delší předmět zabalený v papíru. Když se Frazier dotázal o co se jedná, odpověděl mu Oswald, že s sebou nese tyč na záclony. Policie později tvrdila, že měl v tomto papírovém pouzdře zabalenu právě onu vražednou pušku Carcano. Puška Carcano ovšem ve funkční podobě měří na délku přibližně 97 cm, po rozmontování nejméně 88 cm. Podle svědeckých výpovědí L. M. Randlové, která Oswalda viděla ráno 22. listopadu před jeho domem a dle výpovědi již zmíněného kolegy Fraziera, měl však Oswald nést papírový balík o přibližné délce 68–71 cm.", "question": "Kde byla vyrobena puška Carcano, která byla pravděpodobně použita při atentátu na prezidenta Kennedyho?", "answers": ["italské výroby"]}
{"title": "Reggae", "context": "Na produkci sound systémů měla úspěch, a proto se Tubby rozhodnul, že v tom bude pokračovat. Začal zvukově upravovat instrumentální verze tím, že je omezil pouze na bicí a basu, postupem času se pak přidávaly i složité zvukové efekty a syntezátory. Toho okamžitě využili dýdžejové, kteří mohli pouštět hudbu bez přestávky. Ze začátku se dubu říkalo jenom version, protože se objevoval na B stranách singlů jako jejich upravená verze. King Tubby se stal opravdovým králem této odnože reggae muziky. Dub byl populární hlavně v 70. letech a věnoval se mu i Lee Scratch Perry, mezi jinými stojí za zmínku také Mad Professor, Augustus Pablo, Jah Shakka a Dub Syndicate. Před volbami 1978 vypukl na Jamajce teror a pouliční nepokoje, po volbách vláda omezila sociální dávky, a to se promítlo v náladě lidí, tedy i zpěváků a dýdžejů. Lidé už nebyli zvědaví na optimistické rasta texty, už neměli náladu na písně o jednotné lásce a návratu do pravlasti, chtěli si užívat teď a právě tady a to bylo na parketu (dancehall - taneční sál). Pomalu odcházející \"dobrá nálada\" byla důvodem, proč se zpěváci (at́ už byli rastamani či ne) začali zabývat tématy, které více souvisely s obyčejným životem v ghetu.", "question": "Kde vznikl hudební styl reggae?", "answers": ["Jamajce"]}
{"title": "Gottfried Wilhelm Leibniz", "context": "Gottfried Wilhelm von Leibniz (1. července 1646 Lipsko – 14. listopadu 1716 Hannover) byl německý filosof, vědec, matematik a teolog píšící převážně v latině a francouzštině. Je považován za polyhistora a univerzálního génia. Zaujímá důležité místo v dějinách filozofie a dějinách matematiky. Nezávisle na Isaacu Newtonovi objevil integrální kalkulus a jeho způsob zápisu se používá dodnes. Spolu s René Descartem a Baruchem Spinozou byl jedním ze tří největších racionalistů 17. století a předchůdců moderní logiky a analytické filosofie. Jeho filosofie se však zároveň odkazovala na scholastickou tradici, ve které logika hrála důležitou roli. Výrazně také přispěl k rozvoji fyziky a techniky a předznamenal myšlenkové pochody, které se později projevily v biologii, medicíně, geologii, teorii pravděpodobnosti, psychologii, jazykovědě či informatice. Věnoval se i politice, právu, etice, teologii a historii. Jeho práce na tuto pestrou škálu témat jsou roztroušeny v mnoha knihách, odborných článcích a desetitisících dopisů. Narodil se v Lipsku. Jeho otec byl notářem a později i profesorem morálky na univerzitě. Již v brzkém věku ovládal latinu a řečtinu a četl antické autory (především Platóna a Aristotela). Studoval práva a filozofii na univerzitě v Lipsku pod vedením Jakuba Thomasia. V sedmnácti letech získal bakalářský titul. Jeho práce nesla název \"O principu individuace\" (De principio individuationis).", "question": "V jakých jazycích převážně psal Gottfried Wilhelm von Leibniz?", "answers": ["v latině a francouzštině"]}
{"title": "Secure Shell", "context": "Server standardně naslouchá na portu TCP/22. Označení \"Secure Shell\" je mírně zavádějící, protože nejde ve skutečnosti o náhradu shellu ve smyslu interpret příkazů. Název byl odvozen z existujícího programu rsh, který má podobné funkce, ale není zabezpečený. Po útoku odchytáváním hesel na počítačovou síť helsinské Technické univerzity (Helsinki University of Technology, Finsko) navrhl Tatu Ylönen první verzi protokolu (SSH-1). V červnu 1995 jej pak uveřejnil včetně zdrojových kódů jako freeware. Do konce roku 1995 se rozrostla základna uživatelů na 20 000 v padesáti zemích. V prosinci 1995 Ylönen založil společnost SSH Communications Security a začal vyvíjet SSH a další bezpečnostní nástroje. Původní verze SSH používala části svobodného software (např GNU libgmp), avšak pozdější verze se od těchto závislostí oprostily a změnily se v proprietární software, který byl vydáván pod uzavřenou licencí. V roce 1996 byla vyvinuta vylepšená verze protokolu SSH-2, která je nekompatibilní s SSH-1. Novinkami v druhé verzi byla zvýšená bezpečnost, která byla zajištěna např. výměnou klíčů pomocí Diffie-Hellman algoritmu (anglicky Diffie-Hellman key exchange) nebo přísnou kontrolou integrity dat pomocí MAC funkce. Novou vlastností SSH-2 je také možnost řídit libovolný počet shellů pomocí jednoho SSH spojení. Vývojáři, kteří chtěli používat volně šiřitelnou verzi SSH, se v roce 1999 vrátili ke starší verzi 1.2.12 původního SSH, která byla jako poslední vydána jako open source software.", "question": "Kdo navrhl verzi protokolu SSH-1?", "answers": ["Tatu Ylönen"]}
{"title": "Guns N' Roses", "context": "Tom Zutaut měl v úmyslu vytvořit kolem skupiny větší mýtus, a proto nepodporoval velké množství koncertů a chtěl kapelu omezit, aby každý koncert, který kapela odehraje, byla událost. Guns N' Roses se ale nechtěli koncertů vzdát a hráli často pod pseudonymem \"Fargin Bastydges\". Poté si sama nahrála EP Live ?!*@ Like a Suicide. V mezičase už ale pracovala s Mikem Clinkem na Appetite for Destruction, které vyšlo v roce 1987 a obsahovalo hity jako \"Welcome to the Jungle\", \"Paradise City\", nebo \"Sweet Child O' Mine\" a po celém světě se prodalo třicet milionů kopií. Chování členů ale začalo přitahovat pozornost médií. Slash, Duff McKagan a Steven Adler byli často během koncertů pod vlivem drog a alkoholu. Podle některých členů štábů prý při jednom koncertu museli Slashe na pódium doslova dotlačit a on po jeho skončení ztratil vědomí. Během festivalu Monsters of Rock, který se konal ve Velké Británii, zahynuli dva fanoušci, když se dav začal po začátku vystoupení Guns N' Roses tlačit k pódiu.", "question": "Se kterou hudební skupinou vystupuje kytarista Slash?", "answers": ["Guns N' Roses"]}
{"title": "Veveří (hrad)", "context": "V letech 1953-1954 přesídlila do objektu Správa lesního hospodářství v Rosicích a její závodní škola práce. Pro jejich potřeby byly opět zcela necitlivě upraveny interiéry na obytné místnosti a učebny. V letech 1972-1999 byl objekt ve správě Vysokého učení technického v Brně, což však nevedlo k zlepšení jeho stavu. Po roce 1972 vznikl projekt přestavby hradu na mezinárodní studentské a kongresové centrum. Z přestavby byly nakonec realizovány pouze první etapy, při nichž byly položeny nový vodovod a kanalizace. Bylo také neodborně provedeno tzv. statické zajištění pomocí betonových injektáží a nástřiků, které vedly k těžkému poškození hradu. Tyto necitlivé úpravy přerušila až Sametová revoluce roku 1989. Poté byl hrad ale téměř ponechán svému osudu. Od roku 1999 je hrad Veveří ve správě Národního památkového ústavu v Brně, který zde od té doby provádí postupnou rekonstrukci celého značně zdevastovaného areálu. Hrad byl po dlouhé době znovu trvale otevřen pro veřejnost v létě 2002. Kastelánem hradu je od roku 2001 Petr Fedor. Veveří na pozvání majitele barona Mořice Arnolda De Forest-Bischoffsheim třikrát navštívil tehdejší britský ministr obchodu Winston Churchill. On a jeho manželka Clementine zde strávili také část své svatební cesty po Evropě v roce 1908. Od první poloviny 18. století je tradována pověst, podle které je hrad Veveří jedním z několika míst, kde by se měl ukrývat poklad 12 stříbrných soch apoštolů, pocházející původně z kořisti přinesené do českých zemí knížetem Břetislavem I. z tažení do Polska (přenos ostatků sv. Vojtěcha) v roce 1039. Podle zmíněné legendy měly být sochy, údajně do té doby ukryté v klášteře Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova, podvodně na tamní abatyši vylákány templářskými rytíři a převezeny na jejich hrad Veveří vzápětí po zavraždění posledního z přemyslovských králů Václava III. dne 4. srpna 1306 v Olomouci. Romantická legenda vznikla zjevně jako snaha ozvláštnit panství módní historkou o pokladu a jejím autorem byl nejspíše některý z tehdejších hradních úředníků.", "question": "Od kterého roku je hrad Veveří ve správě Národního památkového ústavu v Brně?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Semenáč", "context": "Semenáč, je označení pro rostlinu, která vznikla generativním způsobem; ze semene (v kontrastu s roubovanými nebo řízkovanými rostlinami, tedy klony matečné rostliny). Generativně vzniklé rostliny se takto vymezují bez ohledu na jejich věk. == Využití semenáčů v ovocnictví == U mnoha ovocných stromů, např. u jabloní, se semenáče (hovorově také pláňky) používají jako podnože, na které jsou roubovány či očkovány různé ušlechtilé odrůdy téhož nebo příbuzného druhu . == Semenáček == Zdrobnělé slovo semenáček je synonymem pro klíční rostlinu, jedná se tedy o užší vymezení slova semenáč na juvenilní stádia rostlin. Převážně se tak označují pouze rostliny od vyklíčení do opadu typických děložních lístků. Klíční rostlina je často díky odlišným děložním a primárním listům pro laiky obtížně určitelná. Důvodem je právě zmíněná odlišnost děložních a \"normálních\" listů. Znalost podoby semenáčků plevelů a kulturních rostlin má pro zemědělce, zahradníky nebo lesníky zásadní význam (správná determinace druhu již v raném věku). Slova semenáček nebo semenáč bývají často nesprávně používána jako synonyma ke slovu sazenice. Ve školkařských provozech (lesních a okrasných školkách) jsou jako semenáčky označovány zpravidla maximálně jednoleté rostlinky vzešlé ze semene před školkováním nebo podřezáváním. Po těchto operacích bývají školkováním nebo podřezáváním zesílené rostliny označované již jako sazenice. == Reference ==", "question": "Je semenáč označení pro rostlinu, která vznikla vegetativním způsobem?", "answers": ["Semenáč, je označení pro rostlinu, která vznikla generativním způsobem; ze semene (v kontrastu s roubovanými nebo řízkovanými rostlinami, tedy klony matečné rostliny)."]}
{"title": "Dusík", "context": "Výjimkou je např. chilský ledek neboli dusičnan sodný NaNO3, který pravděpodobně vznikl rozkladem rostlinných a živočišných látek zejména na chilském pobřeží. Významným zdrojem organického dusíku jsou především objemné vrstvy ptačího trusu, nazývané guano a využívané především jako hnojivo. Dusík je významný biogenní prvek, který se vyskytuje ve významných organických sloučeninách a ve všech živých organismech. Rostliny ho přijímají kvůli svému růstu a nevylučují ho. Živočichové ho využívají k tvorbě bílkovin a vylučují ho v podobě močoviny, amoniaku nebo kyseliny močové. Nejvýhodnější laboratorní příprava čistého dusíku se provádí zahříváním koncentrovaného roztoku dusitanu amonného nebo směsi roztoku chloridu a dusitanu amonného. Aby se odstranily stopy přimíšených oxidů dusíku, promývá se dusík směsí dichromanu draselného a kyseliny sírové. NH4NO2 → N2+2 H2O Často se ještě dusík v laboratoři připravuje vedením vzduchu přes rozžhavenou měď. Měď reaguje s kyslíkem a vzniká černý oxid měďnatý. Vzniklý dusík není úplně čistý, protože vzduch obsahuje okolo 1 % argonu a dalších vzácných a netečných plynů.", "question": "Který prvek se latinsky nazývá Nitrogenium?", "answers": ["Dusík"]}
{"title": "Člověk", "context": "Z anatomických znaků je zásadní především bipedie, zvětšení objemu mozku (vyjma Homo habilis více než 1000 ml), čelo od očí stoupá vzhůru, lebka se zakulacuje, dochází k určité redukci zubů, zkracování rukou a naopak prodlužování nohou. Člověk se (jako ostatní současní hominini) živí rostlinnou i živočišnou potravou, obojí potrava je doložena i v paleontologických nálezech (v sídlištích shromážděné pevné části rostlin - pecky, skořápky - a rozbité kosti ze zvířat) a nově prokázána i analyticky pomocí zastoupení izotopů v kosterních pozůstatcích či analýzou zubního povlaku. Z rostlinné potravy je schopen trávit tuky, bílkoviny a většinu sacharidů (nikoli celulózu), z živočišné potravy přijímá zejména bílkoviny a tuky (kromě masa a vajec se u moderního člověka vyvinula schopnost i v dospělosti trávit mléko). Modernějším druhům člověka, včetně jediného současně žijícího člověka moudrého, je vlastní užívání oděvů jednak pro ochranu před klimatickými vlivy a jinými mechanickými a tepelnými účinky okolního prostředí a jednak jako součást společenského chování a jeho znaků a určení role ve společnosti. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Stále není jasné, z jaké linie hominidů se rod Homo vyvinul. Většina vědců se shoduje, že předkem byla jedna linie australopitéků (Australopithecus), tzv. gracilní australopitéci, mezi něž patří např. A. africanus či A. afarensis. Tato linie australopitéků měla menší čelist i zuby a živila se pravděpodobně jemnější potravou. Nejstarším paleontologickým nálezem, zařazovaným do rodu Homo, je africký Homo habilis, starý až 2,5 milionu let. Už tento primitivní člověk měl proti australopitékům větší mozek (asi 600–750 ml) a také ustupující čelisti. Také u něj byly nalezeny jednoduché kamenné nástroje. Předpokládá se, že H. habilis nikdy neopustil africký kontinent. Opustit Afriku se podařilo až člověku vzpřímenému, tedy druhu Homo erectus, který žil mezi 1,8 – 0,5 miliony lety. H. erectus osídlil například Indonésii, ale podle nejnovějších objevů relativně brzy i Evropu. Nejmladší jsou fosílie druhů Homo neanderthalensis a Homo sapiens. Druhý z nich, tedy člověk moudrý, je jediným recentním zástupcem rodu. V únoru 2017 žilo na světě 7,3 miliard a počet neustále roste. Lidé již osídlili všechny kontinenty a dostali se i na zemskou orbitu. DUNBAR, Robin. Příběh rodu homo. Překlad Jana Enderlová. Praha : Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1715-4. SVOBODA, J. - MACHLÁŇ, M., Předkové. Evoluce člověka. Praha: Academia 2015 Ekumena Homo Lid Obrázky, zvuky či videa k tématu člověk ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo člověk ve Wikislovníku Téma Člověk ve Wikicitátech (anglicky) Homo genus – rod Homo", "question": "Kolik miliard lidí žilo na světě v roce 2017?", "answers": ["7,3"]}
{"title": "Praha", "context": "Mezi přistěhovalými je výrazně vysoký podíl cizinců. Pražané se vystěhovávají nejvíce do Středočeského kraje, konkrétně okresů Praha-východ a Praha-západ, kde vzniká metropolitní oblast Prahy. Ta má přibližně 200 000 obyvatel a neustále roste. Je nejrychleji rostoucím místem v ČR. V minulosti v Praze žilo velice heterogenní obyvatelstvo – vedle Čechů Němci a Židé; ve středověku a raném novověku také Italové. Architektonické památky italského původu tvoří velkou část Malé Strany, židovského několik budov, které se zachovaly po asanaci Josefova, ale i synagogy mimo centrum města; Jubilejní synagoga na Novém Městě, synagoga na Smíchově a na Palmovce aj. V roce 1880 byla obcovacím jazykem 86,2 % obyvatel Prahy čeština a 13,7 % pak němčina. V roce 1920 se k česko-slovenské národnosti přihlásilo 94,2 % obyvatel Prahy, 4,6 % k německé a 0,9 % k židovské. Od poloviny 90. let v Praze opět stoupá počet cizinců. V roce 2001 žilo v Praze 61 477 cizinců, v roce 2012 pak již 162 715, když tvořili 13 % obyvatelstva. Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR. K 31. 12. 2012 v Praze žilo okolo 170 tisíc cizinců, z toho: 45 333 občanů Ukrajiny, 26 281 občanů Slovenska, 21 098 občanů Ruska, 11 277 občanů Vietnamu a z jiných zemí. Praha je kulturní metropolí celé České republiky, Evropské město kultury 2000. Působí zde desítky muzeí, galerií, divadel, kin a nejrůznějších kulturních institucí. Národní galerie v Praze spravuje největší sbírku výtvarného umění v Česku.", "question": "Kolik cizinců žilo v Praze v roce 2011?", "answers": ["61 477"]}
{"title": "Oscar", "context": "Cena Akademie (anglicky Academy Award), jinak také Oscar, je cena každoročně udělovaná americkou Akademií filmového umění a věd od roku 1929 v různých oblastech filmu. Oscar je považován za nejprestižnější filmovou cenu, přestože se týká především americké kinematografie. Slavnostní ceremoniál patří k nejvýznamnějším kulturním událostem v Hollywoodu. Oscaři se od roku 2002 udělují v Dolby Theatre (do 1. května 2012 název Kodak Theatre) v Los Angeles. Akademii filmového umění a věd založil v roce 1927 tehdejší ředitel studia MGM Louis B. Mayer spolu s dalšími pětatřiceti osobnostmi kinematografie. Jednou z činností Akademie je udělování Cen Akademie nejlepším počinům předešlého roku. Poprvé byla cena udělena 16. května 1929 v hotelu Roosevelt v Los Angeles. Poslední předávání se konalo 28. února 2016 v Dolby Theatre v Los Angeles, kdy se konal 88. ročník. První předání ceny se konalo 16. května 1929 a byly oceněny výjimečné kvality filmů z let 1927 a 1928. Předávání proběhlo jako banket za účasti asi 250 lidí. Členové Akademie měli vstup zdarma, ostatní si museli zakoupit vstupenku v ceně 5 dolarů. Držitelé cen byli ohlášeni tři měsíce předem. Zájem médií byl v prvním ročníku minimální, již příští rok se však vysílal přímý rozhlasový přenos. Výsledky dostaly noviny pro svá vydání v 11 hodin večer. V roce 1940 se však stalo, že noviny Los Angeles Times vydaly seznam vítězů ve svém vydání v 8:45, ještě před zahájením ceremoniálu. V příštím roce pak byla zavedena metoda zapečetěných obálek, otevíraných až v průběhu slavnostního předávání. Jména laureátů nejsou známá až do okamžiku vyhlášení na slavnostním předáváním cen. Do té doby jsou schované v obálkách ve firmě PricewaterhouseCoopers. Až do roku 1942 probíhalo předávání ve formě banketu, od té doby se ocenění udělují na slavnostním večeru pořádaném v divadle. Tento večer je pouze pro zvané hosty, vstupenky nejsou ve volném prodeji. V průběhu prvního večera bylo rozdaných celkem dvanáct sošek a dvacet certifikátů ve dvanácti základních a dvou speciálních kategorií. Herec Emil Jannings dokonce získal úplně prvního Oscara a to ještě před samotným ceremoniálem. V jehož průběhu měl být na natáčení v Evropě. Akademie tomuto požadavku vyhověla. Původně se bankety konaly v hotelech Roosevelt, Ambassador a Biltmore. Jak zájem hvězd, novinářů i fanoušků rostl, Akademie v roce 1944 při svém 16. ročníku přesunula udílení cen do větších prostorů, konkrétně do Graumanova čínského divadla. Rok 1953 byl rokem průkopnickým, protože se tehdy poprvé Oscaři pro diváky Spojených Států a Kanady vysílali v televizi.", "question": "Ve kterém roce byla založena americká Akademie filmového umění a věd?", "answers": ["1927"]}
{"title": "Vltavská kaskáda", "context": "Vltavská kaskáda je soustava vodních děl na řece Vltavě. Jde o celkem 9 přehrad, z nichž první byly budovány ve 30. letech 20. století. Do Vltavské kaskády patří přehrada zadržující největší objem vody z českých nádrží (Orlík) i přehrada největší co do plochy hladiny (Lipno). Vodní elektrárny v přehradách kaskády produkují elektrický výkon až 750 MW. První jezy na Vltavě byly stavěny již za Ferdinanda I., spolu s dalšími úpravami zlepšujícími splavnost. V letech 1640–1643 strahovské opatství na žádost Ferdinanda III odstranilo skalisko Horní slap, které nebezpečně zasahovalo do poloviny řečiště. Na zbytku skály byl na památku vztyčen Ferdinandův sloup, zvaný též Solný. V roce 1722 k němu přibyla socha svatého Jana Nepomuckého, po níž Svatojánské proudy získaly jméno. Obě památky byly přemístěny pod hráz Slapské nádrže poblíž budovy elektrárny. První ucelený projekt usplavnění Vltavy mezi Mělníkem a Českými Budějovicemi zpracovala roku 1894 firma Lanna a Vering. V té době byla Vltava hojně využívaná pro voroplavbu a klasickou plavbu, zejména přepravu dřeva, kamene a soli. Po první světové válce se objevuje námět na postavení dvou vysokých přehrad, u Slap a u Orlíku. Nový, energetický zájem se dostal do střetu s dosavadními hospodářskými zájmy. První dvě vodní díla kaskády, Vrané a Štěchovice, byla budována ve 30. letech 20. století, ještě s ohledem na plavební účely. Ačkoliv účelem výstavby prvních děl Vltavské kaskády byla výroba elektrické energie, po druhé světové válce byla upřednostněna akumulační funkce a z ní vyplývající nadlepšení průtoků na Vltavě a na dolním Labi. Vltavské nádrže mají význam především energetický (výroba el.energie v hydroelektrárnách, zejména při špičkovém odběru) a ochranný před povodněmi, dále plavební, rekreační a vodárenský. Vedlejšími přínosy jsou ochrana před povodněmi, usplavnění některých částí Vltavy, stabilizace hladiny pro odběr vody k průmyslovým účelům i pro výrobu pitné vody, vytvoření nových rekreačních míst. Vodní hospodaření na Vltavě umožňuje ovlivnit i splavnost Labe pod Mělníkem. Kaskáda je podle platného manipulačního řádu schopna zcela zastavit povodeň do velikosti dvacetileté vody a povodně větší zmírnit (transformovat). Například během povodně v roce 2002, byl max. přítok do VD Orlík v hodnotě 3900 m3·s−1, překračující úroveň tisícileté povodně, snížen transformací na VD Orlík o 800 až 900 m3·s−1. Také technické řešení a architektura přehrad je předmětem obdivu. Výstavba přehrad však znamenala také zničení jedinečných přírodně i historicky cenných míst, například Svatojánských proudů a mnoha vesnic i osad.", "question": "Která přehrada je dle plochy hladiny největší v České republice?", "answers": ["Lipno"]}
{"title": "Newtonovy pohybové zákony", "context": "Newtonovy pohybové zákony jsou fyzikální zákony formulované Isaacem Newtonem. Popisují vztah mezi pohybem tělesa a silami, které na toto těleso působí. Newton zavedl celkem tři pohybové zákony, které tvoří základ klasické mechaniky a zejména dynamiky, která zkoumá příčiny pohybu. Tyto zákony umožňují určit, jaký bude pohyb tělesa v inerciální vztažné soustavě, jsou-li známy síly působící na těleso. Nazývá se také Zákon setrvačnosti. Corpus omne perseverare in statu suo quiescendi vel movendi uniformiter in directum, nisi quatenus illud a viribus impressis cogitur statum suum mutare. Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly nebo výslednice sil je nulová, pak těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu. Ekvivalentní (srozumitelná) formulace zní: Těleso zůstává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, není-li nuceno vnějšími silami tento stav změnit. Tento zákon lze experimentálně dokázat jen při vyloučení nebo kompenzaci všech vnějších sil, což je v plné míře nemožné, částečně to však vyřešit lze. Odporové síly, které působí v látkovém prostředí i ve vzduchu, lze odstranit umístěním tělesa do vakua. Gravitační sílu lze kompenzovat odstředivou silou, například v kosmické lodi na oběžné dráze kolem Země. První Newtonův zákon říká, že síla není příčinou pohybu, tělesa se mohou pohybovat i bez působení sil. Ovšem tento pohyb musí být rovnoměrný a přímočarý (nemění se velikost rychlosti ani směr). Těleso si tedy zachovává svůj pohybový stav z okamžiku, kdy na něj přestala působit poslední síla. Tato snaha setrvávat v okamžitém pohybovém stavu se nazývá setrvačností tělesa.", "question": "Kolik je Newtonových pohybových zákonů?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Podobně jako plazi, ani ptáci nemočí. Ledviny extrahují z krevního řečiště dusíkatý odpad, ten však místo vylučování jako močoviny rozpuštěné v moči je vylučován ve formě kyseliny močové. Ptáci také vyměšují spíše kreatin než kreatinin, jak je tomu u savců. Kyselina močová má velmi nízkou rozpustnost ve vodě, takže po zbavení se zbytku vody se objevuje jako bílý povlak. Od každé ledviny vede močovod, který ústí do středního oddílu kloaky. Právě v kloace se moč zbavuje vody a při průchodu trusu je stírána a s trusem vylučována. Na trusu se moč jeví jako bílý povlak. Kloaka je společným vývodem trávicí, vylučovací a pohlavní soustavy. Navíc mnoho druhů ptáků nestravitelné zbytky potravy vyvrhuje v chuchvalcích (tzv. vývržky) zpět jícnem a ústní dutinou. Ptáci mají jedno z nejkomplexnějších dýchacích ústrojí ze všech zvířecích skupin. Když se pták nadechuje, 75 % objemu čerstvého vzduchu obtéká plíce a vtéká rovnou do vzdušných vaků, probíhajících od plic a spojených s dutinami v kostech, které plní vzduchem. Zbylých 25 % vzduchu jde přímo do plic. Když se pták vydechuje, je pro výdech používán vzduch z plic a současně se do plic dostává čerstvý vzduch ze vzdušných vaků. Ptačí plíce tak přijímají čerstvý vzduch jak při nádechu, tak i při výdechu. Ptačí zpěv vzniká v orgánu zvaném syrinx, svalnaté komoře s několika bubínkovými blánami, který se nachází v dolní části průdušnice.", "question": "Jaké soustavy ústí do kloaky?", "answers": ["trávicí, vylučovací a pohlavní"]}
{"title": "Long Term Evolution", "context": "Existuje obava o interference s některými kanály DVB-T.[17] Dne 1. února 2016 byla vydána zpráva, že ČTÚ chce rozšířit využití pásma pro CDMA na další technologie.[18] Na konci první poloviny roku 2017 proběhl v pásmu 1800 MHz refarming, kdy si operátoři vyměnili vydražené frekvence tak, aby získali souvislé bloky frekvencí.[19] V České republice používají operátoři mobilních sítí pásma 800, 900 (v roce 2018 bylo stále Vodafonem v omezené míře používáno asi 10 vysílačů. Jejich počet se bude stale snižovat. Např. Vejprty na severu Čech mají dostupné od Vodafonu v místě jen LTE 900), 1800 a 2100 a 2600 MHz. V pásmech 800, 1800 a 2600 využívají primárně technologii LTE, v pásmu 900 MHz klasickou GSM a v pásmu 2100 MHz sítě třetí generace UMTS.[19] LTE na Slovensku Na Slovensku v roce 2013 přivedla aukce kmitočtů na trh nového čtvrtého operátora.[20] K počátku roku 2020 pokrývala firma Swan Mobile sítí zvanou 4ka v pásmu 1800 MHz všechna hustě obydlená území Slovenska (75% obyvatelstva rychlostí 4G, dalších 20% v 3G) [21] Bezpečnost Technologie LTE (i návrh 5G) obsahuje bezpečnostní slabinu, kterou nelze odstranit.[22] LTE obsahuje desítky zranitelností.[23] Odkazy Reference ↑ Základní informace o LTE [online]. Český telekomunikační úřad [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 1 2 KILIÁN, Karel. Co je VoLTE? . Svět Androida [online]. 2018-12-18 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. ↑ Vyzkoušeli jsme internet budoucnosti. Revoluční LTE mění pravidla hry↑ LTE děsí americké letectvo.", "question": "Jaká je zkratka pro dlouhodobý vývoj 3GPP?", "answers": ["LTE"]}
{"title": "Zaraapelta", "context": "Zaraapelta ZaraapeltaStratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 75 až 71 miliony let Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída plazi (Reptilia) Nadřád dinosauři (Dinosauria) Řád ptakopánví (Ornithischia) Podřád Thyreophora Infrařád Ankylosauria Čeleď Ankylosauridae Podčeleď Ankylosaurinae Rod ZaraapeltaArbourová et al., 2014 Binomické jméno Zaraapelta nomadisArbourová et al., 2014 Některá data mohou pocházet z datové položky. Zaraapelta (\"ježčí štít\", podle \"ostnitého\" profilu tělního pancíře) byl rod ankylosauridního dinosaura, žijícího v období svrchní křídy (souvrství Barun Gojot, asi před 75 až 71 miliony let) na území současného Mongolska. Historie Holotyp tohoto dinosaura (kat. ozn. MPC D-100/1388) představuje nekompletní fosilní lebku, dlouhou kolem 40 cm. Ta byla objevena v roce 2000 Robertem Gabbardem, členem paleontologické expedice, vedené kanadským paleontologem Philipem J. Curriem. Formálně byla tato lebka popsána roku 2014 Victorií Megan Arbourovou a jejími kolegy.[1] Typovým a jediným známým druhem je Z. nomadis. Zařazení Zaraapelta byl rod, spadající do čeledi Ankylosauridae a do podčeledi Ankylosaurinae. Jeho nejbližším příbuzným byl zřejmě rod Tarchia, o trochu vzdálenějším rodem pak byl rod Saichania. Reference ↑ Arbour, V. M.; Currie, P. J.; Badamgarav, D. (2014). \"The ankylosaurid dinosaurs of the Upper Cretaceous Baruungoyot and Nemegt formations of Mongolia\". Zoological Journal of the Linnean Society. 172: 631–652. doi:10.1111/zoj.12185 Literatura Arbour, Victoria M.; Evans, David C. (2017). \"A new ankylosaurine dinosaur from the Judith River Formation of Montana, USA, based on an exceptional skeleton with soft tissue preservation\". Royal Society Open Science. 4 (5): 161086. doi:10.1098/rsos.161086 Externí odkazy Informace na databázi Fossilworks (anglicky)", "question": "Co je to Zaraapelta?", "answers": ["rod ankylosauridního dinosaura"]}
{"title": "Hamleti (skupina)", "context": "Hamleti je české hudební uskupení, původně z Prahy, která vzniklo v roce 1996 v divadelním klubu divadla ABC jako mejdanové těleso. Členové skupiny jsou Aleš Háma (zpěv, kytara), Hardy Marzuki (zpěv, kytara), Jakub Wehrenberg (basa) a Dalibor Gondík (bicí, zpěv). Hudební uskupení Hamleti nemá ve svém repertoáru žádné vlastní skladby, na svých vystoupeních hrají skladby z repertoáru jiných českých i zahraničních hudebních skupin, jako například Olympic, Buty, Lucie, Beatles, Smokie, Kiss, ABBA a jiných. Oficiální stránka skupiny Hamleti", "question": "Kdy vzniklo hudební uskupení Hamleti?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Texas", "context": "Texas (anglická výslovnost [ˈ] IPA, oficiálně State of Texas) je stát nacházející se na jihu Spojených států amerických, v oblasti západních jižních států v jižním regionu USA. V tomto státě se používá trest smrti. Texas hraničí na východě s Louisianou, na severovýchodě s Arkansasem, na severu s Oklahomou, na západě s Novým Mexikem a na jihozápadě a jihu s mexickými státy Chihuahua, Coahuila, Nuevo León a Tamaulipas. Jihovýchodní ohraničení státu tvoří Mexický záliv. Se svou rozlohou 696 241 km2 je Texas druhým největším státem USA, v počtu obyvatel (27,5 milionů) je rovněž druhým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 41 obyvatel na km2 je na 26. místě. Hlavním městem je Austin s 890 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Houston s 2,2 milióny obyvatel, dále San Antonio (1,4 miliónů obyv.), Dallas (1,3 miliónů obyv.), Fort Worth (790 tisíc obyv.) a El Paso (680 tisíc obyv.). Texasu patří 591 km pobřeží Mexického zálivu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Guadalupe Peak s nadmořskou výškou 2667 m v pohoří Guadalupe Mountains. Největšími toky jsou řeky Red, která tvoří část hranice s Oklahomou, a Rio Grande, která se vlévá do Mexického zálivu a která vytváří hranici s Mexikem. První doložení Evropané se na území dnešního Texasu dostali v letech 1519 a 1528. Region zůstal mimo zájem evropských mocností až do 80. let 17. století, kdy vzniklo španělsko-indiánské osídlení v El Pasu a také francouzská kolonie na pobřeží Mexického zálivu, která však vydržela jen čtyři roky. Celou oblast si nárokovali Španělé v rámci místokrálovství Nové Španělsko a v reakci na francouzskou kolonizaci sousední Louisiany v první polovině 18. století se pokoušeli o osídlení Texasu, který však zůstal nadále pouze velmi řídce zalidněn. Svůj název oblast získala ze slova tejas (tj. \"přátelé\" nebo \"spojenci\") z indiánského jazyka caddo. V roce 1821 se Texas stal součástí samostatného Mexika, poté nastala větší kolonizace regionu. Roku 1836 byla po revoluci vyhlášena samostatná Texaská republika, kterou v roce 1845 na přání jejích obyvatel a politiků anektovaly Spojené státy. Texas se tak 29. prosince 1845 stal v pořadí 28. státem USA, kterým svoji suverenitu formálně předal 19. února 1846. Za americké občanské války byl Texas v letech 1861-1865 součástí Konfederace, k Unii byl opět připojen roku 1870. Texas je rozlohou druhý největší americký stát po Aljašce. Je o 10 procent větší než Francie a dvakrát tak velký jako Německo nebo Japonsko.", "question": "Jakou rozlohu má stát Texas?", "answers": ["696 241 km2"]}
{"title": "Richard Wagner", "context": "Koncem roku 1879 odcestovali Wagnerovi opět do Itálie, navštívili střídavě města Neapol, Ravello a Siena a pobývali také v Benátkách. V roce 1881 byl v Bayreuthu uveden Prsten Nibelungův. V listopadu téhož roku se Wagner zdržoval na Sicílii. 13. února 1882 dokončil v Palermu svou poslední operu Parsifal, která měla premiéru na druhém Bayreuthském festivalu 26. června 1882. Od 16. září 1882 pobývali Richard a Cosima Wagnerovi v Benátkách v paláci Vendramin (plným názvem Palazzo Vendramin-Calergi) na břehu Velkého kanálu (Canale Grande). Zde, možná po manželské hádce, Richard Wagner dne 13. února 1883 zemřel. 16. února byl převezen do domovského Bayreuthu a 18. února byl pochován v malém parku u své vily Wahnfried. Jeho dílo bylo již za německého císařství a především později za dob nacionálního socialismu ve světě velmi různě a mnohdy jednostranně posuzováno. Jeho antisemitismus se projevil poprvé v díle \"Das Judenthum in der Musik (Židovství v hudbě)\", které vydal nejprve anonymně a později se k němu přihlásil. V něm si stěžuje na \"požidovštěné\" umění a použil tezi, že \"Židovství samo o sobě je neschopné, jak svým zevnějškem, svou řečí, ale především svým zpěvem, který se odvažuje nazývat uměním\".", "question": "Kdo je autorem opery Bludný Holanďan?", "answers": ["Richard Wagner"]}
{"title": "XVIII", "context": "XVIII. sjezd Komunistické strany Číny XVIII. sjezd Komunistické strany Číny (čínsky pchin-jinem Zhō Gò dì quánguódà, znaky zjednodušené 中) proběhl ve Pekingu ve dnech 8. – 14. listopadu 2012. Sjezdu se zúčastnilo 2270 řádných delegátů a 57 speciálních delegátů[pozn. 1] zastupujících přes 82 milionů členů Komunistické strany Číny. Politickou zprávu ústředního výboru přednesl odstupující generální tajemník Chu Ťin-tchao. Sjezd přijal novou reakci stanov strany, mimo jiné se v nich nově objevilo věta o ustavení „socialistického zřízení s čínskými rysy“ v čínské lidové republice. Byl potvrzen obranný charakter čínské vojenské doktríny. Sjezd zvolil 18. ústřední výbor o 205 členech a 171 kandidátech, z nich 184 nových, a ústřední komisi pro kontrolu disciplíny o 130 členech. Ústřední výbor poté zvolil 18. politbyro o pětadvaceti členech a sedmičlenný sekretariát. K běžnému řízení strany vybral ze členů politbyra sedmičlenný stálý výbor (generální tajemník Si Ťin-pching, Li Kche-čchiang, Čang Te-ťiang, Jü Čeng-šeng, Liou Jün-šan, Wang Čchi-šan a Čang Kao-li). Dalšími členy členy politbyra byli zvoleni Ma Kchaj, Wang Chu-ning, Liou Jen-tung, Liou Čchi-pao, Sü Čchi-liang, Sun Čchun-lan, Sun Čeng-cchaj, Li Ťien-kuo, Li Jüan-čchao, Wang Jang, Čang Čchun-sien, Fan Čchang-lung, Meng Ťien-ču, Čao Le-ťi, Chu Čchun-chua, Li Čan-šu, Kuo Ťin-lung a Chan Čeng. Prvním tajemníkem disciplinární komise se stal Wang Čchi-šan a předsedou ústřední vojenské komise Si Ťin-pching. Na sjezdu proběhlo předání moci nové generaci vedení, když novým generálním tajemníkem (a od jara 2003 prezidentem) se stal dosavadní první tajemník sekretariátu a viceprezident Si Ťin-pching a (na jaře 2003) novým premiérem dosavadní první vicepremiér Li Kche-čchiang. Ostatních pět členů členů stálého výboru byli dosud „pouze“ členy politbyra. kromě nich v radikálně obměněném politbyru zůstali pouze Liou Jen-tung, Li Jüan-čchao a Wang Jang, zbylých patnáct zasedalo v politbyru poprvé. Poznámky ↑ Speciální delegáti jsou zpravidla bývalí vysocí straničtí funkcionáři, mají plná práva delegátů. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku 18th National Congress of the Communist Party of China na anglické Wikipedii. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Komunistická strana Číny Ideologie a politika marxismus-leninismus • maoismus • socialismus s čínskými rysy Ústřední orgány sjezd • ústřední výbor • ústřední komise pro kontrolu disciplíny (tajemník) • ústřední poradní komise (1982–1992) Ústřední výbor orgány ÚV předseda (1945–1982) • místopředsedové (1956–1982) • generální tajemník (seznam) • stálý výbor politbyra • politbyro • sekretariát ÚV • ústřední vojenská komise (předseda) aparát ÚV oddělení organizační • propagandy • jednotné fronty • mezinárodních vztahů komise", "question": "Účastnilo se XVIII. sjezdu Komunistické strany Číny 2327 delegátů?", "answers": ["Sjezdu se zúčastnilo 2270 řádných delegátů a 57 speciálních delegátů[pozn. 1] zastupujících přes 82 milionů členů Komunistické strany Číny."]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa. Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Polska však vyvolalo globální válku, v níž bylo Německo zprvu úspěšné. Roku 1940 německá armáda zvítězila nad Francií, následujícího roku přepadla Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943 však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval.", "question": "Jak Adolf Hitler dosáhl ústupků ze strany západních států?", "answers": ["stupňování požadavků a hrozbou agrese"]}
{"title": "Mistrovství světa v ledním hokeji", "context": "Elitní skupina už není rozdělena do 4 skupin po 4, ale pouze do 2 skupin po 8, kde 4 nejlepší postupují přímo do play-off a poslední z každé skupiny přímo sestupuje do Divize I. Tato změna by měla podle Mezinárodní hokejové federace upevnit pozici silných týmů a zmenšit význam překvapivých výher. Změna proběhla také v počtu zápasů. Místo šesti zápasů se nyní hraje sedm zápasů (9. až 16. místo, vyřazení ve skupinách, sestup do Divize I.), místo sedmi zápasů osm zápasů (5. až 8. místo, vyřazení ve čtvrtfinále) a místo devíti zápasů deset zápasů (1. až 4. místo, zápas o medaile). Také od roku 2012 už skupiny A a B u Divize I a II nejsou rovnocenné, nejlepších 6 týmů Divize I hraje ve skupině A, ze které první 2 postupují do Elitní skupiny a poslední sestupuje do skupiny B. Historicky největší návštěva na mistrovství v ledním hokeji byla na turnaji v České republice v roce 2015, kdy návštěvnost dosáhla hodnoty 741 690, což odpovídá v průměru 11 589 diváků na zápas. Od roku 1990 se pořádá Mistrovství světa v ledním hokeji žen. Výsledky", "question": "Kolik diváků v přepočtu na jeden zápas navštívilo mistrovství světa v ledním hokeji v České republice v roce 2015?", "answers": ["11 589"]}
{"title": "Barack Obama", "context": "Barack Hussein Obama (* 4. srpna 1961 Honolulu) je od 20. ledna 2009 stávající 44. prezident Spojených států amerických a první Afroameričan v tomto úřadu. Roku 1992 vstoupil do Demokratické strany, za kterou zasedal v senátech státu Illinois a později v americkém Kongresu. V roce 2009 se stal nositelem Nobelovy ceny míru a časopis Time jej v letech 2008 a 2012 vyhlásil Osobností roku. V listopadu 2012 podruhé vyhrál prezidentské volby a obhájil tím svůj úřad na další čtyři roky. Barack Obama se narodil do rodiny matky Stanley Ann Dunhamové (americká běloška), jeho otcem byl Barack Hussein Obama, který pocházel z kmene Luo v Keni (která v té době byla ještě kolonií Spojeného království). Otec byl vzděláním ekonom a studoval na Harvardově univerzitě v USA. Od rodiny záhy odešel a vrátil se do své rodné země Keni, kde se stal vládním úředníkem. Zemřel v hlavním městě Nairobi při automobilové nehodě v roce 1982. Obamova matka vystudovala na Havajské univerzitě obor kulturní antropologie a zemřela v polovině 90. let na rakovinu. Obama strávil své rané dětství v havajském Honolulu, avšak od svých šesti do deseti let žil v hlavním městě Indonésie Jakartě se svojí matkou a nevlastním otcem Lolo Soetorem, za kterého se Dunhamová vdala v roce 1965. V roce 1971 byl poslán zpět k prarodičům na Havaj, kde mohl získat lepší vzdělání. Zde se o něj starala jeho babička Madelyn Dunhamová (zemřela 2. listopadu 2008 na rakovinu). Prarodiče mu zaplatili soukromé studium na akademii Punahou School v Honolulu. Matka se rozvedla a vrátila se na Havaj. Po absolvování Punahou School v roce 1979 si Obama pro další studium překvapivě vybral Occidental College v Los Angeles.", "question": "Ve kterém roce se Barack Obama oženil s Michelle Robinsonovou?", "answers": ["1992"]}
{"title": "Rychlost zvuku#Rychlost zvuku v ideálním plynu", "context": "Rychlost zvuku Rychlost zvuku je rychlost, jakou se zvukové vlny šíří prostředím. Často se tímto pojmem myslí rychlost zvuku ve vzduchu, která závisí na atmosférických podmínkách. Největší vliv na její hodnotu má teplota vzduchu. Při teplotě 20 °C je rychlost zvuku v suchém vzduchu 343 m/s, tj. 1235 km/h. Rychlost zvuku v ideálním plynu V ideálním plynu pro rychlost zvuku platí vzorec c = κ p 0 ρ 0 ( 1 + 1 2 γ t ) {\\displaystyle c={\\sqrt {\\kappa {\\frac {p_{0}}{\\rho _{0}}}}}\\left(1+{\\frac {1}{2}}\\gamma t\\right)} , kde p 0 {\\displaystyle p_{0}} je tlak plynu při teplotě 0 °C, ρ 0 {\\displaystyle \\rho _{0}} příslušná hustota a γ {\\displaystyle \\gamma } teplotní rozpínavost pro daný plyn. Historie měření rychlosti zvuku První, kdo se pokusil změřit rychlost zvuku ve vzduchu, byl Marin Mersenne. Při pokusech s kanónem naměřil rychlost 428 m/s. Rychlost zvuku ve vodě poprvé přesně měřili Jean-Daniel Colladon a Charles Sturm. Na ženevském jezeře postavili v roce 1827 dvě loďky do vzdálenosti 13487 m. Speciální zařízení zároveň uhodilo do zvonu, ponořeného do vody a odpálilo nálož střelného prachu. Pozorovatel na druhé loďce naměřil rozdíl mezi akustickým a optickým signálem 9,4 s, což odpovídá 1435 m/s.[1] Rychlosti zvuku v některých látkách Látka Rychlost m/s Rychlost km/h Oxid uhličitý (25 °C)259932 Kyslík (25 °C)3161138 Suchý vzduch (0 °C)3311193 Suchý vzduch (20 °C)3431235 Suchý vzduch (25 °C)3461247 Helium (0 °C)9703492 Vodík (0 °C)12704572 Rtuť (20 °C)14005040 Destilovaná voda (25 °C)14975389 Mořská voda (13 °C)15005400 Led (−4 °C)325011700 Stříbro (20 °C)2700 / 37009720 / 13320 Měď (20 °C)3500 / 472012600 / 16992 Ocel (20 °C)5000 / 600018000 / 21600 Sklo (20 °C)520018720 Hliník (20 °C)5200 / 640018720 / 23040 V neohraničených pevných látkách se obecně šíří zvuk ve třech vlnách - jedné podélné a dvou příčných (v izotropních látkách jsou ty dvě příčné vlny degenerované - tedy se šíří stejně rychle). Nejrychlejší je podélná vlna. V ohraničených pevných látkách se zvuk šíří pomaleji (protože \"drhne o stěnu\"). U pevných látek záleží měření na tom, jestli se měří podélné vlnění v kompaktní hmotě, nebo příčné vlnění na tyči. V kompaktní hmotě je rychlost vyšší. Limitem by mohlo být 36 000 m/s.[2]", "question": "Jakou rychlost (v m/s) má zvuk v suchém vzduchu při teplotě 20 °C?", "answers": ["343"]}
{"title": "Fridrich II", "context": "Fridrich II. Evžen Württemberský Fridrich II. Evžen Württemberský württemberský vévoda Doba vlády 20. května 1795 – 23. prosince 1797 Narození 21. ledna 1732 Stuttgart Úmrtí 23. prosince 1797 (65 let) Hohenheim Předchůdce Ludvík Evžen Nástupce Fridrich III. Manželka Bedřiška Braniborsko-Schwedtská Dynastie Württemberkové Otec Karel Alexandr Württemberský Matka Marie Augusta Thurn-Taxis Některá data mohou pocházet z datové položky. Fridrich II. Evžen Württemberský (21. ledna 1732, Stuttgart – 23. prosince 1797, Hohenheim) se narodil jako čtvrtý syn vévody Karla Alexandra Württemberského a princezny Marie Augusty Thurn-Taxisové. V letech 1795 až 1797 vládl jako württemberský vévoda. Voják Poté, co v Sedmileté válce sloužil pruskému králi Fridrichovi Velikému, usadil se v roce 1769 v rodinné enklávě, hrabství Montbéliard, jehož byl také v březnu 1786, starším bratrem Karlem Evženem, jmenován generálporučíkem. V roce 1779 koupil Fridrich hrad a panství Hochberg, v roce 1791 je však prodal bratrovi. Následujícího roku jej král Fridrich Vilém II. jmenoval guvernérem markrabství Ansbach-Bayreuth, které mu prodal poslední kníže oné větve rodu Hohenzollernů. Montbéliard v roce 1792 převzala krátkodobá Reuraciánská republika a v roce 1793 bylo hrabství anektováno Francouzskou republikou. Vévoda Jeho starší bratr měl pouze dcery, a tak se po smrti Karla Alexandra stal württemberským vévodou jejich další bratr Ludvík Evžen (1731–1795); ten však o dva roky později zemřel a Fridrich Evžen se stal na následující dva roky, než zemřel, württemberským vévodou. V roce 1796 přijal pařížský mír s revoluční Francií, která zamítla veškeré jeho nároky na Montbéliard a všechna ostatní území na levém břehu Rýna. Manželství a potomci Fridrich Evžen se oženil s Bedřiškou Žofií Dorotou Braniborsko-Schwedtskou, neteří Fridricha II. Velikého, se kterou měl dvanáct potomkůː Fridrich I. Württemberský (6. listopadu 1754 – 30. října 1816), otcův nástupce a později první württemberský král Ludvík Württemberský (30. srpna 1756 – 20. září 1817), velitel litevské armády Evžen Württemberský (21. listopadu 1758 – 20. června 1822) Žofie Dorota Württemberská (25. října 1759 – 5. listopadu 1828), manželka cara Pavla I. Vilém Fridrich Filip Württemberský (27. prosince 1761 – 10. srpna 1830); otec Viléma, 1. vévody z Urachu Ferdinand Fridrich August Württemberský (22. října 1763 – 20. ledna 1834), oženil se s Kunhutou Metternichovou, sestrou knížete Metternicha Bedřiška Alžběta Amálie Württemberská (27. července 1765 – 24. listopadu 1785), manželka velkovévody Petra Oldenburského Alžběta Vilemína Luisa Württemberská (21. dubna 1767 – 18. února 1790), manželka budoucího císaře Františka I. Rakouského Frederika Vilemína Kateřina Württemberská (3. června 1768 – 22. října 1768)", "question": "V jakém věku zemřel Fridrich II. Evžen Württemberský?", "answers": ["65 let"]}
{"title": "Praha", "context": "Praha má vysokou míru počtu přistěhovalých i počtu vystěhovalých. Mezi přistěhovalými je výrazně vysoký podíl cizinců. Pražané se vystěhovávají nejvíce do Středočeského kraje, konkrétně okresů Praha-východ a Praha-západ, kde vzniká metropolitní oblast Prahy. Ta má přibližně 200 000 obyvatel a neustále roste. Je nejrychleji rostoucím místem v ČR. V minulosti v Praze žilo velice heterogenní obyvatelstvo – vedle Čechů Němci a Židé; ve středověku a raném novověku také Italové. Architektonické památky italského původu tvoří velkou část Malé Strany, židovského několik budov, které se zachovaly po asanaci Josefova, ale i synagogy mimo centrum města; Jubilejní synagoga na Novém Městě, synagoga na Smíchově a na Palmovce aj. V roce 1880 byla obcovacím jazykem 86,2 % obyvatel Prahy čeština a 13,7 % pak němčina. V roce 1920 se k česko-slovenské národnosti přihlásilo 94,2 % obyvatel Prahy, 4,6 % k německé a 0,9 % k židovské. Od poloviny 90. let v Praze opět stoupá počet cizinců. V roce 2001 žilo v Praze 61 477 cizinců, v roce 2012 pak již 162 715, když tvořili 13 % obyvatelstva. Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR. K 31. 12. 2012 v Praze žilo okolo 170 tisíc cizinců, z toho: 45 333 občanů Ukrajiny, 26 281 občanů Slovenska, 21 098 občanů Ruska, 11 277 občanů Vietnamu a z jiných zemí. Praha je kulturní metropolí celé České republiky, Evropské město kultury 2000. Působí zde desítky muzeí, galerií, divadel, kin a nejrůznějších kulturních institucí. Národní galerie v Praze spravuje největší sbírku výtvarného umění v Česku. Ve stálé expozici Veletržního paláce jsou díla světových umělců jako např. Mucha, Picasso, Monet nebo Van Gogh. Pražský magistrát vynakládá na kulturu ročně stamilionové částky; způsob přerozdělování finančních prostředků však v letech 2007–2008 ohrozil především některá menší divadla, a stal se tak předmětem ostrých sporů. V roce 2011 proběhl projekt Praha – město literatury, jenž měl za úkol podpořit vnímání Prahy jako místa, které podporuje četbu a zájem o literaturu.", "question": "Kolik cizinců žilo v Praze v roce 2001?", "answers": ["61 477"]}
{"title": "Právo", "context": "Právo je multidimenzionální fenomén a vícevýznamový výraz, který je nutno definovat ve všech jeho rovinách, neboli aspektech. Nelze jeho definici tedy zúžit pouze na jeho normativní význam, ač především v této rovině je chápán nejčastěji, tedy ve smyslu soustavy právních norem, tj. pravidel chování (příkazů, zákazů nebo dovolení), kterými se řídí lidské spolužití a které jsou uznávané nebo přímo stanovené státem. Této oblasti nejlépe odpovídá pojem objektivního práva. Mimo rovinu normativní působí právo též v rovině sociální, axiologické, mocenské a informační. Objektivní právo je tedy univerzálním normativním systémem. V praxi se jeho součástí mohou stávat i normy pocházející z jiných normativních systémů, ač už se jedná o systémy s hodnotovým významem, nebo technického charakteru. V případě nedodržování práva ho stát mocensky vynucuje. Ve svém souhrnu všechny platné právní normy tvoří právní řád daného státu. Protože slovo právo má (nejméně) dva různé významy, používají právníci tento termín také pro subjektivní právo, právo určitého subjektu na něco. V tomto případě jde tedy o objektivním právem zaručenou možnost chovat se určitým způsobem. Právo z různých hledisek zkoumá právní věda. Všeobecné znalosti o něm, představy o jeho platnosti a oprávněnosti se pak označují jako právní vědomí. Dějiny práva zahrnují tisíce let vývoje zákonů. První právo bylo právo zvykové (obyčejové), existovalo ve vědomí lidí, šlo o nepsané právo předávané z generace na generaci. Právo v podobě písemných předpisů vzniklo až po vzniku státu. Pozitivní právo je platné právo, lze jej odvodit z platných právních norem vyjádřených nejčastěji ve formě nějakého právního předpisu, naopak přirozené právo je odvozováno z mravního zákona, z přírodních zákonů, je to vysněné, ideální a nejdokonalejší právo. Chammurapiho zákoník je jeden z nejstarších zaznamenaných právních systémů. Vznikl cca 1800 př. n. l., byla to kamenná deska vystavená na veřejném místě. Zahrnoval rodinné, obchodní a především trestní právo. Další známý historický zákon je římský Zákon dvanácti desek, který vznikl v 5. století př. n. l. Byl to souhrn práva soukromého i trestního ve formě bronzových desek vystavených také na veřejném místě. Zákon sudnyj ljudem byl zákon pro laiky, širokou veřejnost, vznikl v 9. století, byl vytvořen Konstantinem a Metodějem. Ve 13.–14. století nechal Václav II. sepsat Horní zákoník. Magna charta libertatum (Velká listina práv a svobod) byl anglický právní dokument vydaný v roce 1215, omezoval některé panovnické pravomoci.", "question": "Kdy stát mocensky vynucuje právo?", "answers": ["V případě nedodržování práva"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurentku. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti. Největším problémem se ukázala volba místa pro tuto univerzitu. Ačkoliv všeobecně převládal názor, že by měla být založena v zemském hlavním městě Brně, proti byli zejména brněnští Němci, kteří Brno politicky zcela ovládali a báli se oslabení svého vlivu. To bylo dokonce zdrojem nacionálních konfliktů, které vyvrcholily tragickými pouličními střety v roce 1905 u příležitosti tzv. Volkstagu, při kterých přišel o život český dělník František Pavlík.", "question": "Kdo je rektorem Masarykovy univerzity od dubna 2011?", "answers": ["Mikuláš Bek"]}
{"title": "The Beatles", "context": "Kapela, která byla často bez bubeníka si na turné zajistila služby Tommyho Moora, který byl mnohem starší než ostatní. Avšak brzy po turné se Moore, který cítil velký věkový rozdíl, vrátil do továrny na lahve, kde pracoval jako řidič vysokozdvižného vozíku. Dalším bubeníkem byl Norman Chapman, ale za několik týdnů byl povolán do vojenské služby. Jeho odjezd způsobil závažný problém, jelikož Allan Williams, vlastník liverpoolského klubu Jacaranda, který nově vznikající domácí skupiny podporoval a fungoval jako jejich neoficiální manažer, pro ně domluvil hraní v klubech na Reeperbahn v německém Hamburku. Hamburk 15. srpna 1960 pozval McCartney Petea Besta, aby se stal stálým bubeníkem kapely. Viděl Besta hrát s The Blackjacks v Casbah Clubu, který vlastnila Petova matka Mona Bestová. Byl to sklepní klub v liverpoolském West Derby, kde Beatles hrávali a často ho navštěvovali. V dokumentárním snímku The Compleat Beatles řekl Williams, že Best \"nehrál příliš obratně, ale obstojně.\" Beatles začali hrát v hamburských barech Indra a Kaiserkeller, jejichž provozovatelem byl Bruno Koschmider. Ten po Beatles vyžadoval, aby hráli šest až sedm hodin za večer, sedm dní v týdnu. Beatles si získali menší okruh příznivců, mezi nimiž byli i fotografka Astrid Kirchherrová a výtvarník Klaus Voormann. Krátce poté, co Beatles přetáhl Koschmiderův konkurent Peter Eckhorn do svého klubu Top Ten, byl Harrison vyhoštěn, protože na něj přišlo udání, že není plnoletý.", "question": "Kdy pozval McCartney Petea Besta, aby se stal stálým bubeníkem kapely?       ?       kI?", "answers": ["15. srpna 1960"]}
{"title": "Špilberk", "context": "Hrad Špilberk (německy Spielberg, v hantecu Špilas) je starý hrad tvořící dominantu města Brna na vrcholu stejnojmenného kopce. Kopec leží v městské části Brno-střed, na západě katastrálního území Město Brno. Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století moravským markrabětem (a později i českým králem) Přemyslem Otakarem II. a během staletí procházel mnoha výraznými proměnami. Z předního královského hradu na Moravě, vystavěného v gotickém slohu se ve druhé polovině 17. století stala mohutná barokní pevnost, která byla několikrát bez úspěchu obléhána. Jeho nedílnou součástí se později stala obávaná věznice - kasematy. V roce 1962 byl hrad (spolu s parkem okolo) prohlášen národní kulturní památkou, v současnosti patří k objektům Muzea města Brna. Hrad byl založen v polovině 13. století na skalnatém vrchu nad historickým centrem města Brna. Jeho zřizovatel moravský markrabě a český král Přemysl Otakar II. jej koncipoval jako oporu panovnické moci a důstojné sídlo vládců Moravy. Nejstarší písemné záznamy o hradu pocházejí z let 1277-1279. Název získal z původního pojmenování kopce. Ačkoli byl Špilberk původně koncipován jako přední královský hrad na Moravě a pevná opora panovnické moci, čeští panovníci jej navštěvovali spíše jen příležitostně, což platilo i o Karlu IV.; v roce 1337 na hradě pobývala Karlova první manželka moravská markraběnka (později královna) Blanka z Valois. Trvalým sídlem moravských markrabat se Špilberk stal v polovině 14. století za vlády markraběte Jana Jindřicha, který vládl v letech 1350-1375. Jan Jindřich byl mladším bratrem císaře Karla IV. Druhým zároveň posledním vládcem, který na hradě sídlil byl Jošt Moravský, Jošt byl synem Jana Jindřicha a na Moravě vládl jako moravský markrabě v letech 1375-1411, roku 1410 byl Jošt zvolen římsko-německým králem a Špilberk se tak na krátkou dobu stal sídlem vládce celé Římsko-německé říše. Ovšem tři měsíce po svém zvolení nový král na hradě zemřel, dnes je tento mimořádně úspěšný středověký politik pochován v kryptě kostela svatého Tomáše na Moravském náměstí. Jošt vládl také v Braniborsku z titulu braniborského kurfiřta a v Lucemburském vévodství z titulu lucemburského vévody. Toto období autonomní vlády moravské linie Lucemburků, které trvalo šest desetiletí (1350-1411), tvoří nejvýznamnější kapitolu nejen v dějinách brněnského hradu. Jošt byl ale posledním z této linie moravských markrabat a hrad Špilberk tak natrvalo ztratil svoji funkci rezidenčního hradu. Za vlády Zikmunda a jeho zetě Albrechta Rakouského se do popředí dostal význam Špilberku jako vojenské pevnosti. Na Špilberku sídlil Viktorín z Poděbrad ve funkci zemského hejtmana (syn krále Jiřího z Poděbrad), uváděný i jako \"hejtman na Špilberce\".", "question": "Ve kterém městě se nachází hrad Špilberk?", "answers": ["Brna"]}
{"title": "Mohsova stupnice tvrdosti", "context": "Mohsova stupnice tvrdosti vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýt do druhého. Byla vytvořena německým mineralogem Friedrichem Mohsem a slouží pro určení tvrdosti látek. == Základní vlastnosti == Tvrdost je vektorová fyzikální vlastnost, která je definovaná jako odpor proti vnikání cizího tělesa, který vynakládá látka. Závislá je na struktuře krystalů, přesněji řečeno na pevnosti vazeb mezi částicemi v látce. Platí pro ni několik základních obecných podmínek: tvrdost roste s klesající vzdáleností jednotlivých iontů ve struktuře. roste s větší pravidelností krystalové mřížky roste s mocenstvím iontů respektive s násobností vazby roste s podílem iontové vazby ve smíšených vazbách krystalové agregáty (drúzy) jsou obvykle měkčí než samostatný krystalPro běžné použití v praxi je dobré se orientovat v základní tvrdosti předmětů v běžném dosahu. Například nehet má tvrdost 1,5-2. Mince 3,4-4. Kapesní nůž přibližně 5 a pokud minerál zanechává rýhu ve skle, má tvrdost větší než 5. Některé uměle vyrobené materiály jsou ještě tvrdší než diamant. Jedná se rovněž o uhlík, ale s jinou krystalovou strukturou. == Související články == Zkouška tvrdosti podle Vickerse", "question": "Pro co slouží Mohsova stupnice tvrdosti?", "answers": ["pro určení tvrdosti látek"]}
{"title": "Realismus (výtvarné umění)", "context": "V 19. století chtěli lidé zachytit skutečnost pravdivě, bez idealizace, měli zájem o konkrétní všední skutečnost. Umění se v té době soustředilo na život bohatých a spokojených lidí nebo historických osob. Ve 2. polovině 19. století vystřídal romantismus. Nejprve se rozvíjel ve Francii a poté se rozšířil do Anglie, Německa, Ruska a do českých zemí. Na první místo se staví rozum. Označuje různé směry, názory a postoje. Ve výtvarném umění znamená realismus snahu o věrné a detailní zachycení předmětu tak, jak jej divák vidí. Objevovaly se nové stavební materiály, např. železo a sklo. == Realismus v sochařství == Realismus v sochařství se projevuje v době druhého císařství. Nejslavnějším sochařem této doby byl Jean-Baptiste Carpeaux (1827-1875). Jeho díla zdobí budovu Louvru (Flora), pařížské opery (Tanec) nebo fontánu Observatoře (Fontána Čtyř světových stran). Carpeaux byl i malířem, jeho obrazy plné světelných efektů působí až impresionisticky (Maškarní ples v Tuileriích). Nejtypičtějším realistou v sochařství byl Aimé-Jules Dalou (1838-1902) (alegorické sousoší Triumf Republiky na Place de la Nation v Paříži) Realistické začátky lze vidět i v díle Augusta Rodina (1840-1917). Dokonalá forma jeho děl vedla kritiky k tvrzení, že jeho sochy jsou sádrovými odlitky skutečných lidí (Kovový věk).", "question": "Jaký sloh se stal v Rusku národním slohem?", "answers": ["realismus"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919.", "question": "Které státy zůstaly neutrální po celou první světovou válku?", "answers": ["Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie"]}
{"title": "Citerárium", "context": "Citerárium Citerárium Citerárium se nachází ve třetím patře Údaje o muzeu Stát Česko Česko Adresa hotel Gambrinus, Česko Zeměpisné souřadnice 49°50′10″ s. š., 18°17′31,41″ v. d. Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Citerárium je ostravské muzeum věnované citerám, které založil a provozuje Jan Folprecht. V jeho sbírkách, které jsou ojedinělé v rámci celé střední Evropy, se nachází sto dvacet nástrojů, citerová literatura a 6000 notových partitur. Výstava nastiňuje pravděpodobné příčiny, proč citery upadly v zapomenutí, ačkoliv se jednalo o oblíbené a rozšířené hudební nástroje; na citeru hrál např. František Dvořák, otec Antonína Dvořáka. Citerárium se nachází ve třetím patře budovy někdejšího hotelu Gambrinus na ostravském Masarykově náměstí. Literatura Citerárium je trochu opomíjené muzeum, Moravskoslezský deník 9. 8. 2007 Externí odkazy Oficiální webové stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba | Ostrava", "question": "Kolik notových partitur se nachází ve sbírkách Jana Folprechta?", "answers": ["6000"]}
{"title": "Nu metal", "context": "Nu metal (též známý jako nü metal, new metal nebo aggro metal) je podžánr alternativního metalu, který se stal populární v polovině 90. let a zažíval svou největší slávu až do začátku 21. století. Tento styl se vyznačuje kombinováním elementů heavy metalu s elementy jiných žánrů, zejména hip hopu, grunge, funku, ale také elektronické hudby, hardcore punku a dalších. Nu metal převzal také prvky z jiných podžánrů heavy metalu, a to z rap metalu, funk metalu, thrash a groove metalu, industrial metalu,... Nu metal dává, na rozdíl od jiných metalových žánrů, důraz na rytmus, náladu a strukturu než na komplexnost a melodii. Je z velké části postaven na zkreslených kytarových riffech, čehož kytaristi dosahují podlaďováním kytar, zvuk pak zní temněji a silněji. Některé kapely také používají sedmistrunné (zřídka i osmistrunné) kytary namísto klasických šestistrunných. Kytarová sóla jsou v nu metalových písních jen velmi zřídka. Basisti hrají v nu metalu větší roli než v jiných metalových žánrech. Společně s bubeníky dodávají písni rytmus a tempo; inspirováni hip hopem a funkem hrají groovy přirozené pro tyto žánry. Některé skupiny užívají tzv. slap techniku hraní pro dosažení požadovaného zvuku. Pětistrunné basové kytary nejsou pro tento žánr výjimkou. Stejně jako basisti i bubeníci jsou ovlivněni hip hopem a funkem. Pro nu metal není obvyklé užití bicí soupravy s dvojitým basovým bubnem. Kapely tohoto žánru mívávají DJ, který jim zprostředkovává elektronickou hudbu na pozadí, samply a další dodatečné syntetické zvuky.", "question": "Kdy vznikl styl zvaný nu metal?", "answers": ["v polovině 90. let"]}
{"title": "Dusík", "context": "V druhé polovině 18. století byla objevena složka vzduchu, která nepodporuje hoření ani dýchání. Tento plyn popsal jako první Němec Carl Wilhelm Scheele v roce 1777 a Francouz Antoine Lavoisier ho pojmenoval jako azote (tento název se používá např. ve francouzštině nebo ruštině (А)), což znamená 'dusivý plyn'. Poté, co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená 'ledkotvorný', který se udržel v latinském označení nitrogenium. Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat. Jeho vysoká reaktivita spočívá v tom, že má ve valenční vrstvě 3 nepárové elektrony. Stability docílí tím, že buď přijme tři elektrony a vytvoří stabilní oktet ve valenční sféře N3-, nebo odevzdá až 5 elektronů a získá tím kladnou valenci, např. N1+, N3+ nebo N5+. Dusík má po kyslíku a fluoru třetí největší hodnotu elektronegativity, a proto u něj převládá schopnost vytvářet anion, který se nazývá nitridový N3-. Pouze ve sloučeninách s kyslíkem a fluorem je schopen tvořit ionty, kde se uplatňuje v kladné valenci. Například v dusičnanech má dusík oxidační číslo N5+. Pomocí přesunů elektronu je možné nalézt a vyjádřit určité mezní elektronové konfigurace valenční sféry atomů dusíku ve sloučeném stavu. Aby tedy dusík dosáhl max. záporného oxidačního stavu, musí přijmout tři elektrony. Aby dosáhl max. kladného oxidačního stavu V musí odtrhnout pět elektronů. Kvůli své elektronegativitě dusík nemůže spontánně přesunout svojí elektronovou hustotu z atomů při vytváření vazeb s jinými elektronegativnějšími prvky, ale zároveň není jeho elektronegativita dostatečně vysoká na \"přetáhnutí\" vazebných elektronů do valenční sféry při vazbě s elektropozitivními prvky.", "question": "Je dusík inertní?", "answers": ["Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků."]}
{"title": "Láska", "context": "Obě náboženství rozlišují mezilidskou lásku a lásku mezi Bohem a člověkem, přičemž považují oba typy za nejdůležitější podstatu své náboženské víry. V obou náboženstvích se vyskytují přikázání ohledně obou druhů lásky, jako např. \"miluj bližního svého\" (Leviticus 19:18), nebo \"Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.\" (Deuteronomium 6:5). Ve starém zákoně (tóře) se vyskytuje více náhledů na Boží lásku, které se vždy neshodují. Pravděpodobně nejstarší a nejznámější \"definice\" lásky v křesťanství se nachází v Novém zákoně v jedné z epištol sv. Pavla Sv. Tomáš Akvinský, popsal lásku jako \"vůli konat dobro vůči ostatním\" nebo \"touhu po úspěchu druhých\". Nejčastěji citovaná židovská definice lásky pochází od novodobého rabína Eliyahu Eliezer Desslera, který ji popisuje jako \"dávání bez očekávání zisku\". Některé křesťanské zdroje také přímo prohlašují, že \"Bůh je láska\". Tato teze se v židovské víře nevyskytuje. Ve svatých textech islámské víry se žádné ukazatele na to, že \"Bůh je láska\", nevyskytují. Podobně jako křesťanství a židovství, i islám rozlišuje mezilidskou lásku a lásku mezi Bohem a člověkem, tu ale rozděluje ještě na dva další druhy. Tzv. rafah nebo rahmah je Boží láska zahrnující všechny živé bytosti bez rozdílu, zatímco hub nebo wudda jsou názvy pro lásku Boha pouze k věřícím, kteří dodržují všechna přikázání. Podle koránu tedy Alláh miluje všechny lidi bez rozdílu, zároveň si ale lidé musí vysloužit jeho náklonnost svou poslušností. === Východní náboženství === Buddhismus, podobně jako starověké Řecko, rozlišuje několik druhů lásky. Káma je smyslná, sexuální mezilidská láska. Zároveň je ale překážkou na cestě k probuzení, protože je egoistická. Karuná je soucit se všemi bytostmi bez rozdílu; snižuje utrpení druhých. Doplňuje se s moudrostí a je nezbytná na cestě k osvícení. Mettá je \"dobrotivá\" láska. Podobně jako starořecká agapé spočívá v osvobození od svých tužeb a nezištném pomáhání ostatním. Je to velmi pokročilý bod na cestě za probuzením, protože vyžaduje velké sebeuvědomění. Cílem buddhistů je osvobodit se od utrpení (tzn. dosáhnout probuzení vymaněním se za samsáry). Hinduismus používá stejné rozdělení jako buddhismus, ale ještě navíc rozlišuje tzv. prema, povznesenou láska a bhakti, lásku k bohu. === Hnutí Hippies === Hnutí Hippies, které působilo ponejvíce v 60. letech minulého století na území USA, praktikovalo ideologii tzv. \"volné lásky\". Ta spočívala ve vyjadřování lásky ke všem lidem bez rozdílu a v názoru, že sex se žádným způsobem neodlišuje od ostatních věcí, které spolu lidé mohou činit.", "question": "Jak se nazývá smyslná, sexuální mezilidská láska?", "answers": ["Káma"]}
{"title": "Josef Jungmann", "context": "Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, (16. července 1773 Hudlice - 14. listopadu 1847 Praha) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr byl členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Josef v letech 1784 až 1788 navštěvoval piaristické gymnasium v Berouně, odkud přešel do Prahy, roku 1792 absolvoval piaristické gymnázium v Panské ulici na Novém Městě. Dále studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792-1795) filozofii. Později (do roku 1799) studoval také práva, ale studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel. Od r. 1799 vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích, od roku 1800 na tamním gymnáziu vyučoval češtinu, za což nepobíral plat, a byl tak prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě. Jeho nástupcem tam pak byl Jan Jodl. Dnešní litoměřické gymnázium nese Jungmannovo jméno. Roku 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem (prefektem) Akademického gymnázia. Český jazyk Jungmann vyučoval také na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal rektorem. Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. 2. (preromantické) generace obrozenců. V Litoměřicích, kde vyučoval na gymnáziu, se Josef Jungmann seznámil s Johannou Světeckou z Černčic (1780-1855). Oženil se s ní 18. listopadu 1800 v Litoměřicích. Ženichovi bylo 26 let, nevěstě 19. Manželka pocházela ze staročeského rodu, známého od 15. století. Do rodu patřil i třeboňský archivář Petr Kašpar Světecký. Mateřštinou Anny Světecké byla němčina, česky se však naučila a manželé se dohodli, že jejich děti budou vychovávány česky.", "question": "Kde se narodil Josef Jungmann?", "answers": ["Hudlice"]}
{"title": "Instant messaging", "context": "Většina IM systémů umožňuje nastavit away message, tedy zprávu, podle které lze zjistit, zda je uživatel přítomen přímo u svého počítače. Na druhou stranu uživatele nikdo nenutí, aby na zprávy odpovídali ihned. Tímto způsobem se IM komunikace stává méně vyrušující než třeba telefon a to je částečný důvod, proč je tento způsob komunikace stále více oblíben v obchodním prostředí. Instant messaging je ideální pro rychlou výměnu internetových adres, kusů zdrojového kódu a dalších věcí, které se např. v telefonní komunikaci špatně přenášejí. První IM službou byla síť IRC (Internet Relay Chat), která vznikla v roce 1988. Širokou adopci v netechnické veřejnosti způsobil program ICQ izraelské firmy Mirabilis představený v roce 1996. Díky jeho velmi rychlému růstu se stal hrozbou pro komerční IM síť amerického poskytovatele internetu AOL Instant Messenger, který na to zareagoval zakoupením firmy Mirabilis. Během několika let bylo vyvinuto mnoho alternativních IM klientů (Yahoo Messenger, MSN Messenger, Excite, Ubique, či bezpečnější program Lotus Sametime od firmy IBM), každý s vlastním protokolem (pochopitelně navzájem nekompatibilním). Uživatelé proto museli provozovat několik klientů simultánně. S velkým úspěchem se proto setkaly multiprotokolové klienty jako Digsby, Pidgin (dříve Gaim), Miranda, Trillian, SIM nebo Kopete. S ICQ je také kompatibilní nenáročný ruský klient QIP, který podporuje pouze tuto síť (v nové verzi QIP Infium už podporuje i síť XMPP a XIMMS). Rozdíly mezi protokoly stírá otevřený XMPP protokol pro IM, který dokáže mimo jiné pomocí takzvaných transportů komunikovat i s ostatními sítěmi. Každá moderní instant messaging služba poskytuje vlastního klienta buď ve formě samostatného software, nebo ve webovém prostředí. Většinou pak fungují pouze v rámci služby výrobce, přestože mohou podporovat i funkce dalších služeb (například sociální sítě). Existují i univerzální klienti, kteří podporují většinu současných IM služeb a protokolů, z nejznámějších Adium, Empathy, Miranda IM, Pidgin a Trillian.", "question": "Kdy byl představen program ICQ?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Ed Wood (film)", "context": "Ed Wood je americké komediální drama, jde o životopisný film z roku 1994, režíroval jej a produkoval Tim Burton a hlavní roli ztvárnil Johnny Depp jako kultovní režisér Edward D. Wood, Jr., známý jako \"nejhorší režisér všech dob\". Scénář je prací Scotta Alexandera a Larryho Karaszewského, z doby, kdy byli studenty na USC School of Cinematic Arts. Provokovalo je, že jsou svou tvorbou na Problem Child a následujících filmech považováni pouze za autory rodinných filmů, Alexander a Karaszewski uzavřeli dohodu s Burtonem a Denisem Di Novi na produkci životopisného filmu Ed Wood, a Michaelem Lehmannem jako režisérem. Vzhledem ke sporu s Airheads, Lehmann musel vyklidit pozici režiséra a tu převzal Burton. Ed Wood byl původně prací studia Columbia Pictures, ale studio dalo film do odběhu přes rozhodnutí Burtona natočit film černobíle. Ed Wood byl převzat společností Walt Disney Picture. Film byl uznáván kritikou, ale neměl kasovní úspěch. Landau a Rick Baker, kteří navrhli Landauovy masky, vyhráli za svou práci na filmu Academy Awards. Edward D. Wood, Jr. se snaží vstoupit do filmového průmyslu. Když slyšel oznámení časopisu Variety, že producent George Weiss se pokouší koupit životní příběh Christine Jorgensen , inspiruje to Eda setkat se s Weissem osobně. Weiss vysvětluje, že oznámení magazínu Variety byl únik informací, a že je nemožné koupit práva na zfilmování životního příběhu Ch. Jorgensenové. Producent se rozhodne pro fiktivní název ''I Changed My Sex'. Jednoho dne se Ed setká se svým dávným idolem Bélou Lugosim.", "question": "Kdo ztvárnil hlavní roli ve filmu Ed Wood z roku 1994?", "answers": ["Johnny Depp"]}
{"title": "Elamština", "context": "Elamština je jeden z mrtvých jazyků Blízkého východu, který byl úředním jazykem Elamské říše a od 6. století i Achaimenovské říše. Společně se starou perštinou a babylonštinou ji lze nalézt na achaimenovských kamenných reliéfech v Bísotúnu, Gandž Náme a Persepoli. Poslední památky s výskytem elamštiny se objevily po dobytí perské říše Alexandrem Velikým. Nejstarší elamské epigrafické památky lze najít v Súsách. Tento jazyk nazýváme proto-elamštinou a její písmo je tvořeno více než 1000 znaky, z nichž většina jsou ideogramy. Později, v době vlády Akkadských vládců, začali písaři používat nový druh písma odvozený od sumerského písma. Tento druh písma se však používal pouze 250 let. Mezi lety 2500–331 př. n. l. se začalo pro zápis elamštiny akkadského klínového písma, který se skládal ze 130 znaků.", "question": "Úředním jazykem které říše byla elamština?", "answers": ["Elamské říše a od 6. století i Achaimenovské říše"]}
{"title": "Vysokorychlostní vlak", "context": "Vysokorychlostní vlak Japonsko: Šinkansen série E5Francie: AGVICE-3Španělsko: AVE S-102/Talgo 350 „Pato“ETR 500 „Frecciarossa“ Italských drah v MiláněJižní Korea: KTX „Sancheon“Čína: CRH3 odvozený od Siemens Velaro Hlavní vysokorychlostní trati v Evropě (stav 2019) Vysokorychlostní vlak je vlak, jehož konstrukce mu umožňuje dosahovat rychlostí nejméně 200 km/h, je prioritně určen pro provoz na vysokorychlostní trati. Zpravidla se může pohybovat po konvenčních tratích, výjimku tvoří nekonvenční systémy (Maglev, opuštěný Aérotrain), nebo rozdílný rozchod (Japonsko, částečně Španělsko). Charakteristika Směrnice evropského parlamentu a rady 2008/57/ES o interoperabilitě železničního systému ve Společenství pracuje s definicí: Transevropský vysokorychlostní železniční systém zahrnuje vozidla určená pro provoz: buď rychlostí alespoň 250 km/h na zvláště vybudovaných vysokorychlostních tratích a za vhodných okolností umožňující provoz rychlostí vyšší než 300 km/h, nebo rychlostí přibližně 200 km/h na tratích modernizovaných, pokud je to slučitelné s úrovněmi výkonnosti na těchto tratích. dále vozidla zkonstruovaná pro provoz s maximální rychlostí nižší než 200 km/h, jež budou pravděpodobně provozována na celé transevropské vysokorychlostní síti nebo její části tam, kde jsou slučitelné s výkonnostními úrovněmi této sítě.[1] Vysokorychlostní vlaky (systémy) podle světadílů Evropa Francie – V sedmdesátých letech byl testován prototyp TGV 001, poháněný plynovou turbínou. Na něj přímo navázaly elektrické soupravy TGV (Train a Grande Vitesse).", "question": "Od jaké rychlosti v km/h může být vlak označen za vysokorychlostní?", "answers": ["200"]}
{"title": "Polonium", "context": "Polonium, chemická značka Po, lat. Polonium je nestabilní radioaktivní prvek, nejtěžší ze skupiny chalkogenů. Byl objeven roku 1898 Marií Curie-Skłodowskou a pojmenován na počest její vlasti - Polska. Chemicky patří mezi kovy. Polonium je členem uran-radiové, neptuniové i thoriové rozpadové řady a v přírodě se proto vyskytuje v přítomnosti uranových rud. Právě z uranové rudy - jáchymovského smolince bylo polonium poprvé získáno jako elementární prvek, přestože se jeho koncentrace pohybuje v množství 0,1 mg na tunu. Uměle se připravuje ozařováním bismutu 209Bi neutrony v jaderných reaktorech: : : : : : : : : 209 : : B i + n → : : : : 210 : : B i → : : : : 210 : : P o + :. β : - : : : : : {\\displaystyle \\mathrm {{}^{209}Bi+n\\rightarrow {}^{210}Bi. \\rightarrow {}^{210}Po+\\beta ^{-}} } : V praxi je nejvíce užívaným izotopem polonia 210 Po, který je silným alfa zářičem s poločasem rozpadu 138,4 dnů. Celkově je známo několik desítek různých izotopů polonia, praktický význam však má pouze již zmíněný 210Po a dále 208Po s poločasem rozpadu 2,9 let a 209Po s poločasem 125 roků. Praktické využití nalézají izotopy polonia jako alfa zářiče v medicíně a při odstraňování statického náboje v textilním průmyslu a výrobě filmů.", "question": "Kdo objevil radioaktivní prvek polonium?", "answers": ["Marií Curie-Skłodowskou"]}
{"title": "Vápník", "context": "Ve všech má mocenství Ca+2. Jako biogenní prvek je jedním ze základních stavebních kamenů buněk všech živých organizmů na této planetě. Zemská kůra je z velké části tvořena horninami, ve kterých vápník tvoří velmi podstatnou složku. Podle posledních dostupných údajů tvoří vápník 3,4 - 4,2 % zemské kůry a je tedy pátým nejzastoupenějším prvkem a třetím nejzastoupenějším kovem, řadí se za železo a před hořčík. V mořské vodě je jeho koncentrace pouze 0,4 g Ca/l a ve vesmíru připadá na jeden atom vápníku přibližně půl milionu atomů vodíku. Nejběžnější horninou na bázi vápníku je vápenec, uhličitan vápenatý CaCO3 tvořený minerálem kalcitem nebo aragonitem stejného chemického složení. Tato hornina se nachází prakticky ve všech lokalitách biologického původu a pochází ze schránek obyvatelů pravěkých (především druhohorních) moří. Česko patří ve světě mezi státy s nejbohatším výskytem hornin vápencového typu, známá je například lokalita mezi Prahou a Berounem nebo Moravský kras. Speciální typ představuje křída, téměř čistý měkký pórovitý vápenec s typicky zářivě bílou barvou, nacházející se například na pobřeží kanálu La Manche nebo na Rujáně. Její největší ložiska vznikla ve stejnojmenném geologickém období v pravěkých mořích vysrážením uhličitanu vápenatého na usazených vápenatých skořápkách prvoků. Nejznámějším využitím je plavením přírodní křídy vyrobená psací křída, důvěrně známá ze školního prostředí. Nejvíce ceněnou odrůdou vápence je mramor nebo travertin, používaný především k dekorativním účelům - obklady budov, sochy. Významná naleziště jsou na Apeninském poloostrově (carrarský mramor), ale i v České republice (slivenecký mramor).", "question": "Jakou chemickou značku má vápník?", "answers": ["Ca"]}
{"title": "Turecká lira", "context": "Turecká liraTürk lirası (turecky) Turecké minceZemě Turecko TureckoSeverní Kypr Severní Kypr ISO 4217 TRY Inflace 25,2 %[1] (říjen 2018) Symbol Dílčí jednotka kuruş (1/100) Mince 1, 5, 10, 25, 50 kuruş, 1 lira Bankovky 5, 10, 20, 50, 100, 200 lir Turecká lira je měna Turecké republiky. Kromě Turecka tuto měnu používá i Severokyperská turecká republika[2], což je de facto nezávislý stát na ostrově Kypr, který není celosvětově uznán žádným státem kromě právě Turecka. Jedna setina liry se nazývá „kuruş“. ISO 4217 kód liry je TRY. Vznik a vývoj Lirou se platilo ještě na území Osmanské říše, nahradila měny akçe a kuruş. Zachována byla i po vyhlášení republiky v roce 1923, od této doby až dodnes je na každé bankovce vyobrazen zakladatel moderního Turecka, Mustafa Kemal Atatürk. Přesto po jeho smrti až do konce 50. let byly v oběhu i bankovky s portrétem jeho nástupce, prezidentem İ İ. V 70. a 90. letech proběhla inflace; zatímco v 60. letech bylo možné za 1 USD koupit 9 lir, v roce 2001 to bylo už 1,65 milionu lir. Premiér země, Recep Tayyip Erdoğ toto označil za národní ostudu, následně parlament v prosinci roku 2003 schválil plán měnové reformy, ta z bankovek odstranila 6 nul.[3] Provedena byla k 1. lednu roku 2005. Mince a bankovky Při měnové reformě se na začátku roku 2005 do oběhu dostala nová série jak mincí, tak i bankovek. Současné mince jsou raženy v hodnotách 1, 5, 10, 25, 50 kuruşů a 1 lira. Na bankovkách 8. série, které se tiskly mezi roky 2005 a 2008, byla nominální hodnota zapsána s názvem Nová turecká lira. Tyto bankovky měly nominální hodnoty 1, 5, 10, 20, 50 a 100 lir. 1. ledna 2009 se do oběhu dostala nová, již 9. série bankovek, na kterých je nominální hodnota zapsaná jako Turecká lira, slovo Nová se na nich již nevyskytuje. Tyto nejnovější bankovky mají nominální hodnoty 5, 10, 20, 50, 100, 200 lir. Bankovky 8. série zůstaly zákonným platidlem do konce roku 2009, od začátku 2010 jsou směnitelné u turecké centrální banky za bankovky 9. série. Bankovky 9. série VyobrazeníHodnotaRozměryBarva AversRevers", "question": "Jaký je kód měny turecké liry?", "answers": ["TRY"]}
{"title": "Orlické hory", "context": "Orlické hory (polsky Góry Orlickie, německy Adlergebirge) jsou pohoří a geomorfologický celek v severovýchodních Čechách, při hranici s polským Kladskem. Nejvyšší vrchol Velká Deštná, 1115 m n. m. Název pohoří je odvozen od řeky Orlice, která tudy po česko-polské hranici protéká. Řeka Divoká Orlice na východě odděluje Orlické hory od Bystřických (Góry Bystrzyckie). Na severozápadním konci u Náchoda přecházejí ve Wzgórza Lewińskie a Góry Stołowe, na české straně pak v Podorlickou pahorkatinu, která dále u Hronova přechází v Broumovskou vrchovinu. Podorlická pahorkatina také lemuje Orlické hory po celé jejich délce z jihozápadu a jihu až k Tiché Orlici. Nejjižnější část Orlických hor, Bukovohorská hornatina, pak jihozápadně od města Králíky sousedí s českou částí Kladské kotliny, za níž Sudety pokračují masívem Králického Sněžníku. Orlické hory jsou samostatným geomorfologickým celkem masivu Krkonošsko-jesenické subprovincie. Kompletní geomorfologické členění české části hor uvádí následující tabulka: Všechny nejvyšší hory s nadmořskou výškou nad 1000 m se nacházejí v nejsevernějším geomorfologickém podcelku Deštenské hornatině (i když Suchý vrch z Bukovohorské hornatiny dělí od tisícimetrové hranice pouhých 5 metrů). Nejvyššími vrcholy jsou Velká Deštná (1115 m), Koruna (1101 m) a Malá Deštná (1090 m). Podle prominence (převýšení od sedla) jsou nejvýznamnější Velká Deštná, Vrchmezí (nejvyšší hora polské části hor) a Tetřevec.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Orlických hor?", "answers": ["Velká Deštná"]}
{"title": "Rtuť", "context": "Zaznamenáno bylo i nespecifické poškození v ústech zvané lichen ruber planus. Problematický je však především osud rtuti, která se uvolňuje do atmosféry při zpopelňování těchto osob v krematoriích, což je stále častější způsob pohřbu. Evropané mají v ústech více než 1 100 tun rtuti a každý rok končí jen v zemích EU asi 30 tun rtuti ze zubních amalgámů v půdě, 24 tun ve vodě a 23 tun v ovzduší.Toxicita jednotlivých sloučenin je závislá především na jejich rozpustnosti ve vodě. Z tohoto pohledu jsou nejvíce rizikové sloučeniny dvojmocné rtuti Hg2+, které jsou, nebo spíše bývaly, užívány jako jedy na hubení hlodavců a jiných zemědělských škůdců. Nebezpečnost elementární rtuti při požití je nízká. Vstřebává se cca 0,01 % požité rtuti a pokud rtuť nesetrvá v trávicím traktu delší dobu nebo není požívána dlouhodobě, nemá zřejmě žádné toxické účinky.Minimální škodlivost elementární rtuti dokazuje kuriózní příklad nepovedené sebevraždy, kdy si potenciální sebevrah vstříkl injekčně několik mililitrů rtuti do žíly. Protože pH lidské krve nedovoluje rozpouštění kovové rtuti, nestalo se naprosto nic. Rtuť nakonec skončila v srdci \"sebevraha\" a on s ní žil ještě řadu let.Nejtoxičtější je rtuť ve formě organosloučenin (methylrtuť). V této podobě se nachází v rybách a organismus je schopen ji přijmout téměř ze sta procent.[zdroj? ] Způsobuje neurologické poruchy, poruchy vidění, svalovou slabost, únavu, snižuje reprodukční schopnosti, prochází placentou a způsobuje psychomotorické poškození plodu. == Ekologická rizika == Rtuť vypuštěná do životního prostředí představuje vážné riziko. Je schopna putovat na velké vzdálenosti a kontaminovat vodu a půdu i tisíce kilometrů daleko od zdroje znečištění. V Evropě se daří snižovat znečištění rtutí, ale její vypouštěné množství stále zůstává příliš velké. Vážná ohrožení životního prostředí v současnosti představuje zejména používání kovové rtuti pro těžbu zlata, např. v Mongolsku, v jižní Americe nebo v Africe. === RoHS === Vzhledem k její nebezpečnosti je omezeno používání rtuti v některých elektronických a elektrických zařízeních směrnicí RoHS spolu s olovem, kadmiem a dalšími látkami.:", "question": "Jaký chemický prvek má značku Hg?", "answers": ["Rtuť"]}
{"title": "Komorová voda", "context": "Komorová voda (též komorový mok, nitrooční tekutina) je hustá tělní tekutina, která vyplňuje prostor mezi čočkou a rohovkou. Funkcí komorové vody je zachovávat nitrooční tlak oka, vyživovat okolní tkáně, odvádět odpadní produkty metabolismu a transportovat vitamín C do rohovky (antioxidant). Komorová voda také obsahuje imunoglobuliny, takže se zdá, že funguje v imunitní odpovědi. Komorová voda se z 99% skládá z vody, dále obsahuje některé ionty, proteiny, vitamín C, glukózu a kyselinu mléčnou či aminokyseliny. S komorovou vodou souvisí porucha oka, tzv. glaukom. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aqueous humour na anglické Wikipedii.", "question": "Co je komorová voda?", "answers": ["hustá tělní tekutina"]}
{"title": "Isaac Asimov", "context": "Isaac Asimov (narozen jako Izák Judovič Ozimov (rusky И Ю О) asi 2. ledna 1920, Petroviči, Rusko - 6. dubna 1992, New York, USA) byl americký spisovatel a biochemik židovského původu. Napsal přes 300 vědeckých, vědecko-populárních a sci-fi knih. Počátek jeho tvorby patří do období tzv. Zlatého věku sci-fi. Získal celou řadu prestižních cen (Hugo, Nebula, Locus,...). Je autorem tří zákonů robotiky. Isaac Asimov se narodil do židovské rodiny ve vesnici Petroviči v Sovětském Rusku. Ve své první autobiografii uvádí, že jako datum svého narození považuje 2. ledna 1920, i když vzhledem k chybějícím dokumentům či případné chybě při převodu z juliánského kalendáře je toto datum nejzazší a správné datum může být i 4. října 1919. V roce 1923 celá rodina emigrovala do USA. Stal se americkým občanem v roce 1928. Asimov se nikdy nenaučil rusky (jeho rodiče mluvili jidiš) a nikdy svou rodnou zemi nenavštívil. Isaac vyrůstal v Brooklynu v New Yorku. Jeho otec měl malý obchod se smíšeným zbožím, ve kterém se Asimov poprvé setkal s časopisy a novinami. Asimov se naučil sám číst v pěti letech, své první články začal psát už v jedenácti a od devatenácti je dokonce prodával do různých časopisů. Po vystudování střední školy nastoupil Asimov na Kolumbijskou univerzitu, kde promoval v roce 1939. Během druhé světové války sloužil Asimov jako civilista na námořní základně ve Filadelfii (Philadelphia Naval Shipyard). V roce 1944 byl předvolán k armádní odvodové prohlídce, ale kvůli krátkozrakosti nebyl odveden. Tato vada už nebyla armádě USA na obtíž 7. září 1945, kdy Asimov obdržel povolávací rozkaz.", "question": "Byl Isaac Asimov biochemik?", "answers": ["Isaac Asimov (narozen jako Izák Judovič Ozimov (rusky И Ю О) asi 2. ledna 1920, Petroviči, Rusko - 6. dubna 1992, New York, USA) byl americký spisovatel a biochemik židovského původu."]}
{"title": "Pokožka (živočichové)", "context": "Pokožka (epidermis) je nejsvrchnější vrstva kůže. Tvoří vodotěsný ochranný obal kolem povrchu těla a je tvořena jednak tenkým vrstevnatým epitelem z dlaždicovitých buněk a jednak pod nimi je bazální membrána. Pokožka neobsahuje žádné cévy a je vyživována pouze difuzí ze škáry (dermis) a kyslík si bere přímo z okolního vzduchu. Čtyři hlavní druhy buněk pokožky jsou keratinocyty - převážná většina buněk pokožky, melanocyty - pigmentové buňky Langerhansovy buňky - signální součást imunitního systému, Merkelovy buňky - čidla hmatu. Přitom keratinocyty představují až 95% z celkového objemu buněk v pokožce. Epidermis je rozdělená do mnoha vrstev. Rozlišují se: Stratum disiunctum – v histologické terminologii se takto označují zrohovatělé buňky oddělené od stratum corneum (artefakt způsobený zpracováním materiálu) Stratum corneum (tloušťka 0,01 až 0,04 mm) – Vrstva odumřelých a plně keratinisovaných buněk, vlastní kožní bariéra. Stratum lucidum – tenká eosinofilní vrstva; dobře zřetelná v tlustém typu kůže (dlaně, chodidla), špatně zřetelná až nezřetelná v tenkém typu kůže (rty, víčka, podpaží). Stratum granulosum – 3–5 vrstev plochých buněk se zrny keratohyalinu; již nejsou mitoticky aktivní. Stratum spinosum – několik vrstev buněk s vysokým stupněm proteosyntézy; buňky jsou stále mitoticky aktivní a mají velmi dobře vyvinuté spojovací komplexy. Stratum basale – 1 vrstva nízkých cylindrických buněk; jedná se o kmenové buňky kůže, jsou mitoticky velmi aktivní. (Stratum basale a spinosum se pro svou mitotickou aktivitu nazývají stratum germinativum) Nové buňky vznikají dělením buněk (mitózou) ve vnitřních vrstvách. Postupně se buňky dostávají do svrchních vrstev, mění tvar a diferencují se. Také se plní proteinem keratinem. Když se buňky dostanou do nejsvrchnější vrstvy, zvané stratum corneum, jsou buď svléknuty (známé svlékání kůže, např. u hadů), nebo se odloupnou (běžné u lidí).", "question": "Obsahuje pokožka cévy?", "answers": ["Pokožka neobsahuje žádné cévy a je vyživována pouze difuzí ze škáry (dermis) a kyslík si bere přímo z okolního vzduchu."]}
{"title": "Georg Stumme", "context": "V polovině srpna následujícího roku mu byla udělena hodnost poručíka (Leutnant). S vypuknutím první světové války působil jako adjutant praporu a poté, co byl raněn na frontě, byl převelen do týlu a následně absolvoval výcvik generálního štábu. Poté již v hodnosti kapitána (Hauptmann) působil na generálním štábu, než byl jmenován do funkce náčelníka štábu u 33. divize. Za zásluhy během války si vysloužil oba stupně pruského železného kříže, Sasko-Meiningenský čestný kříž za zásluhy a Odznak za zranění v černém. == Meziválečné období == Po skončení války se mladému kapitánovi Stumme dostalo příležitosti zůstat v nově vytvořené, silně zredukované armádě – Reichswehru. Zde byl zařazen ke 10. pruskému jízdnímu pluku (10. [Preuß.] Reiter-Regiment), kde sloužil u plukovního štábu ve městě Züllichau (Sulechów). Na jaře roku 1924 byl převelen do štábu 3. jízdní divize pod velením generálporučíka Paula Haseho. V této funkci byl také k 1. říjnu roku 1926 povýšen do hodnosti majora. Následovalo působení u štábu 2. pruského jízdního pluku (2. [Preuß.] Reiter-Regiment) v Osterode, kde se dočkal k 1. únoru 1931 povýšení do hodnosti podplukovníka (Oberstleutnant) a k 1. říjnu téhož roku nahradil plukovníka Georga Lisacka jako velitele 1. pruského jízdního pluku (1. [Preuß.] Reiter-Regiment). Zanedlouho následovalo povýšení na plukovníka a přesně k 1. říjnu 1934 byl Stumme ve funkci velitele 1. pruského jízdního pluku nahrazen plukovníkem Kurtem Wuthenowem. Jeho novým služebním postem se mu stalo Velitelství kavalerie Štětín (Kavallerie-Kommando Stettin), které bylo o rok později přejmenováno na 1. jízdní brigádu (1. Reiter-Brigade). K 1. dubnu roku 1936 byl poté Stumme převelen do Berlína, aby zde převzal funkci oblastního vyššího velitele jezdectva (Höherer Kavallerieoffizier 1).", "question": "Kdy byl Georg Stumme převelen do štábu 3. jízdní divize?", "answers": ["Na jaře roku 1924"]}
{"title": "Newtonovy pohybové zákony", "context": "Newtonovy pohybové zákony jsou fyzikální zákony formulované Isaacem Newtonem. Popisují vztah mezi pohybem tělesa a silami, které na toto těleso působí. Newton zavedl celkem tři pohybové zákony, které tvoří základ klasické mechaniky a zejména dynamiky, která zkoumá příčiny pohybu. Tyto zákony umožňují určit, jaký bude pohyb tělesa v inerciální vztažné soustavě, jsou-li známy síly působící na těleso. Nazývá se také Zákon setrvačnosti. Corpus omne perseverare in statu suo quiescendi vel movendi uniformiter in directum, nisi quatenus illud a viribus impressis cogitur statum suum mutare. Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly nebo výslednice sil je nulová, pak těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu. Ekvivalentní (srozumitelná) formulace zní: Těleso zůstává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, není-li nuceno vnějšími silami tento stav změnit. Tento zákon lze experimentálně dokázat jen při vyloučení nebo kompenzaci všech vnějších sil, což je v plné míře nemožné, částečně to však vyřešit lze. Odporové síly, které působí v látkovém prostředí i ve vzduchu, lze odstranit umístěním tělesa do vakua. Gravitační sílu lze kompenzovat odstředivou silou, například v kosmické lodi na oběžné dráze kolem Země. První Newtonův zákon říká, že síla není příčinou pohybu, tělesa se mohou pohybovat i bez působení sil. Ovšem tento pohyb musí být rovnoměrný a přímočarý (nemění se velikost rychlosti ani směr). Těleso si tedy zachovává svůj pohybový stav z okamžiku, kdy na něj přestala působit poslední síla. Tato snaha setrvávat v okamžitém pohybovém stavu se nazývá setrvačností tělesa. Setrvačností se těleso brání proti změně svého pohybového stavu, tzn. proti zrychlení. Zákon platí i v obrácené verzi: Jestliže je těleso v klidu nebo se pohybuje rovnoměrně přímočaře, pak na něj nepůsobí žádná síla nebo je výslednice působících sil nulová. To je užitečné při určování sil, které působí na těleso. Důležité také je, že zákon mluví pouze o vnějších silách. Síly působící mezi částmi tělesa (vnitřní síly) nemají žádný vliv na celkový pohyb tělesa, přesněji řečeno na pohyb jeho těžiště. Například pokud se prostorem volně (bez vnějších sil) pohybuje bomba, která se v určitém okamžiku rozletí na kusy, pak společné těžiště všech těchto kusů bude nadále vykonávat rovnoměrný přímočarý pohyb. Je to také důsledek zákona zachování hybnosti. První pohybový zákon říká, že bez vnějšího působení si těleso zachovává svou hybnost.", "question": "Kolik pohybových zákonů zavedl Isaac Newton?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Fermium", "context": "Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo 255Fm, které vzniklo z jádra 238U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β přeměnami. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.[1][2] První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953 v Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu bombardováním jader 238U jádry izotopu kyslíku 16O.[3] 23892 U + 168 O → 250100 Fm + 4 10 n Je známo celkem 20 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou 257Fm s poločasem přeměny 100,5 dne, 253Fm s poločasem 3 dny a 252Fm s poločasem 25,39 hodiny. Odkazy Reference ↑ Ghiorso, A., Thompson, S. G.; Higgins, G. H. ; Seaborg, G. T.; Studier, M. H.; Fields, P. R.; Fried, S. M.; Diamond,. H.; Mech, J. F.; Pyle, G. L.; Huizenga, J. R.; Hirsch, A.; Manning, W. M.; Browne, C. I.; Smith, H. L.; Spence, R. W. New Elements Einsteinium and Fermium, Atomic Numbers 99 and 100. Physical Review. 1955, roč. 99, s. 1048–1049.", "question": "Jakou má chemickou značku Fermium?", "answers": ["Fm"]}
{"title": "Giosuè Carducci", "context": "Giosuè Carducci (27. července 1835, Valdicastello, Toskánsko - 16. února 1907, Bologna) byl italský básník a literární kritik, v letech 1860 až 1904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906. Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence (byl synem venkovského lékaře, člena hnutí za svobodu a obnovu národní jednoty Itálie). Studoval ve Florencii a v Pise, vystupoval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí. Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu (stal se odpůrcem nejen křesťanského mysticismu, ale i romantismu Alessandra Manzoniho). Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamnějšího básníka jednotné země. Vedle skladeb básnických by Carducci také neúnavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury. V letech 1860 až 1904 byl profesorem na univerzitě v Bologni. Vysokého ocenění se dočkal i v aktivní politice, stal se čestným občanem v Bologni a roku 1890 byl zvolen do senátu. Nejvyšší literární ocenění v cizině, Nobelovu cenu za literaturu udělenou mu \"... nejen pro bohaté vědecké poznatky a kritické výzkumy, ale především jako hold tvůrčí energii, stylistické svěžesti a působivé lyričnosti, které charakterizují jeho poeticky mistrovská díla\" (citace z odůvodnění Švédské akademie), nemohl již pro nemoc v prosinci roku 1906 osobně převzít a o dva měsíce později zemřel. Od roku 1859 byl ženatý s Elvirou Manicuciovou, měl tři dcery a jednoho syna. Rime (1857, Verše), Juvenilia (1857-1880), Rime Nuove (1861-1887, Nové verše), s motivy politickými i intimními, Levia gravia (. 1861-1871), L'Inno a Satana (1865, Hymnus na Satana), tato báseň, v níž Carducci zobrazil Satana jako symbol pokroku, přírody a pozemské radosti, učinila autora slavným, avšak vzbudila též bouřlivé polemiky. Giambi ed epodi (1867, Jamby a epody), Decennalia (1871), Poesie (1871), Nuove poesie (1873), Studii letterarii (1874-1881. , Literární studie) Odi Barbare (1877, Ódy barbarské), Nuovi Odi Barbari (1882, Nové ódy barbarské) a Terzi Odi Barbare (1889, Třetí ódy barbarské), tři sbírky lyrické poezie, ve kterých geniálním způsobem a s velikou erudicí napodobil staré metrické prvky Horaciových ód a zpracoval je v novou ryze moderní poezii, plnou síly, ohně a hlubokých citových akcentů.", "question": "Kdy se narodil Giosuè Carducci?", "answers": ["27. července 1835"]}
{"title": "Univerzální kvantifikátor", "context": "Do běžného jazyka lze jeho význam přeložit jako \"pro každé\". Duálním kvantifikátorem k němu je existenční kvantifikátor s významem \"existuje\". Znak ∀ pro univerzální kvantifikátor vznikl převrácením písmena A z anglického All - všechno, každý. Význam univerzálního kvantifikátoru lze do češtiny přeložit jako \"pro každé\" - umožňuje vyjádřit skutečnost, že danou vlastnost mají všechny uvažované objekty. Například větu \"Každý člověk je smrtelný\" můžeme přepsat pomocí univerzálního kvantifikátoru takto: (∀x)(je-li x člověk, pak x je smrtelné), tj. pro každý myslitelný objekt x platí, že je-li člověkem (tzn. ne například kamenem, Bohem či žirafou), pak je smrtelný. V případě konečných souborů je možné nahradit univerzální kvantifikátor konečným počtem konjunkcí. Například místo toho, abychom řekli \"Každý člověk narozený ve 20. století je smrtelný\", můžeme všechny tyto osoby vyjmenovat a o každé prohlásit, že je smrtelná - \"Jaroslav Seifert je smrtelný a zároveň Fidel Castro je smrtelný a zároveň Jaromír Jágr je smrtelný a zároveň ...\". V případě nekonečných souborů podobnou záměnu provést nelze, neboť vyjmenováváním jednotlivých objektů bychom se nikdy nedobrali konce. Zápis (∀x)(x ε M) znamená \"Každý objekt je prvkem množiny M\".", "question": "Pomocí které binární logické operace je možné v případe konečných souborů nahradit univerzální kvantifikátor?", "answers": ["konjunkcí"]}
{"title": "Xenon", "context": "Xenon, chemická značka Xe (latinsky Xenon), je plynný chemický prvek patřící mezi vzácné plyny. Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní. Chemické sloučeniny tvoří pouze vzácně s fluorem, chlorem a kyslíkem, všechny jsou velmi nestálé a jsou mimořádně silnými oxidačními činidly. Trioxid xenonu (oxid xenonový) je například silně explozivní. Xenon je velmi dobře rozpustný ve vodě a ještě lépe rozpustný v nepolárních organických rozpouštědlech. Xenon se stejně jako ostatní vzácné plyny snadno ionizuje, a v ionizovaném stavu září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Xenon září fialovou barvou, ale ředěním xenonu ve výbojové trubici barva ztrácí na plnosti a při velkém zředění vydává xenon pouze bílé světlo. Poté, co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleightem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neon a krypton. Xenon byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakční destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s xenonem objevil i neon a krypton. Prvek, který zůstal jako zbytek po destilaci argonu, nazval William Ramsay cizí - xenon. Xenon je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 5×10-6 % (ve 100 litrech vzduchu je obsaženo 0,005 ml xenonu). Xenon byl nalezen i v některých pramenech minerálních vod, kam se dostává jako produkt rozpadu izotopů uranu a plutonia. Je získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Druhou možností jak jej lze získat, je frakční adsorpce na aktivní uhlí za teplot kapalného vzduchu. Xenon má řadu izotopů, z nich šest je stabilních, tři mají poločas přeměny delší než 1014 let, a přibližně dvacet nestabilních, podléhajících další radioaktivní přeměně. Určení vzájemného poměru různých izotopů xenonu v horninách slouží ke studiu geologických přeměn zemské kůry.", "question": "Mezi jaké plyny patří xenon?", "answers": ["vzácné"]}
{"title": "Mensa Select", "context": "Mensa Select Mensa Select je každoroční ocenění Americké Mensy (národní pobočka Mensy International), které je od roku 1990 udíleno vždy pětici stolních (deskových, případně karetních) her, které „jsou originální, stimulující a mají pěkné provedení“. Ocenění je vyhlašováno během Mensa Mind Games – výročního mensovního turnaje v deskových hrách (místo konání je v závorce za rokem). Seznam oceněných her 1990 (New York) Taboo Scattergories Tribond Abalone Trivial Pursuit: Genus Edition 1991 (New York) Pyramis Lapis Set Master Labyrinth Clue: The Great Museum Caper 1992 (New York) Kinesis Q4 Terrace Traverse Why Not? 1993 (New York) Farook Inklings Overturn Quadrature Quarto 1994 (New York) Char Chung Toi Down Fall Magic: The Gathering Pyraos 1995 (New York) Wordspin Scramble Continuo Duo Quixo The Great Dalmuti 1996 (Atlanta) Rat-a-Tat Cat Pirateer Take 6 Quadwrangle Touche 1997 (Chicago) Hattrick Rush Hour Quoridor Sagarian Stops 1998 (Phoenix) Avalam Cube Checkers Kram Spy Alley Wadjet 1999 (Seattle) Apples to Apples Bollox (jinak též Bō) Doubles Wild Fluxx Quiddler 2000 (Atlanta) 3 Stones Finish Lines Imaginiff... Time's Up! ZÈ (GIPF projekt) 2001 (Medina) Brainstrain Dao Metro Shapes Up! Thepollgame 2002 (Minneapolis) Curses! DVONN (GIPF projekt) Muggins Smart Mouth The Legend of Landlock 2003 (Houston) Blokus Cityscape Fire and Ice Octiles TransAmerica 2004 (Chicago) 10 Days in Africa Basari The Bridges of Shangri-La Rumis YINSH (GIPF projekt) 2005 (Tampa) Da Vinci's Challenge", "question": "Kolika stolním hrám je ročně udělováno ocenění Mensa Select?", "answers": ["pětici"]}
{"title": "ZVVZ USK Praha", "context": "USK Praha 1. úroveň 1. liga 3. místo Česká republika (1993 – ) Sezóna Název v ročníku Úroveň Soutěž ZČ Play-off 1993 USK Praha 1. úroveň 1. liga (ČR) 1. místo Vítěz 1993/94 USK Praha 1. úroveň 1. liga 1. místo Vítěz 1994/95 USK Erpet Praha 1. úroveň 1. liga 1. místo Vítěz 1995/96 USK Erpet Praha 1. úroveň 1. liga . místo Finále 1996/97 USK Erpet Praha 1. úroveň 1. liga . místo Finále 1997/98 USK Erpet Praha 1. úroveň 1. liga . místo Zápas o 3. místo (výhra) 1998/99 USK Praha 1. úroveň 1. liga 7. místo 1999/00 USK Blex Praha 1. úroveň 1. liga 3. místo Zápas o 3. místo (výhra) 2000/01 USK Blex Praha 1. úroveň 1. liga 2. místo Finále 2001/02 USK Blex Praha 1. úroveň 1. liga 2. místo Finále 2002/03 USK Blex Praha 1. úroveň 1. liga 2. místo Finále 2003/04 USK Blex Praha 1. úroveň 1. liga 2. místo Zápas o 3. místo (výhra) 2004/05 USK Blex Praha 1. úroveň 1. liga 2. místo Finále 2005/06 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 2. místo Finále 2006/07 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 2. místo Finále 2007/08 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 2. místo Finále 2008/09 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 2. místo Vítěz 2009/10 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 2. místo Finále 2010/11 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2011/12 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2012/13 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2013/14 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2014/15 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2015/16 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2016/17 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2017/18 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2018/19 ZVVZ USK Praha 1. úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2019/20 ZVVZ USK Praha 1.úroveň ŽBL 1. místo Vítěz 2020/21 ZVVZ USK Praha 1.úroveň ŽBL 1. místo Vítěz Účast v mezinárodních pohárech Zdroj: [9][10][11][12][13] Výkonnostní úrovně superpohár – Superpohár v basketbalu žen 1. výkonnostní úroveň – Pohár mistrů evropských zemí, Euroliga v basketbalu žen 2. výkonnostní úroveň – Pohár Ronchettiové, EuroCup v basketbalu žen Legenda: EL - Euroliga v basketbalu žen, PMEZ - Pohár mistrů evropských zemí, EC - EuroCup v basketbalu žen, SP - Superpohár v basketbalu žen, PR - Pohár Ronchettiové", "question": "Jaká je zkratka ženského basketbalového klubu Závody na výrobu vzduchotechnických zařízení Univerzitní sportovní klub Praha?", "answers": ["ZVVZ USK Praha"]}
{"title": "Autoradiopuhelin", "context": "ARP (název Autoradiopuhelin pochází z finštiny, česky Radiotelefon do auta) byla první komerčně ovládaná veřejná mobilní síť ve Finsku. Technologie vychází z nulté generace (0G), a i když měla buňky, přechod mezi nimi nebyl souvislý. Síť byla navržena v roce 1968 a výstavba začala roku 1969. Spuštěna byla v roce 1971 a dosáhla 100% pokrytí v roce 1978 se 140 základnovými stanicemi. Síť ARP byla uzavřena na konci roku 2000 společně s NMT9000. ARP byl úspěch a dosáhl velké popularity (10800 uživatelů v roce 1977, 35000 v roce 1986), ale nakonec se stal příliš přeplněným a byl postupně nahrazen modernější technologií NMT. Nicméně ARP bylo dlouho jedinou mobilní sítí se 100% pokrytím a je stále populární mezi několika skupinami uživatelů. ARP fungoval na frekvenci 150 MHz (147.9 - 154.875 MHz). Přenosový výkon se pohyboval mezi 1 až 5 watty. Používal se poloduplexní přenos, což znamená že nešlo vysílat a přijímat zároveň. Byl analogový, neměl žádné kódování, takže hovory mohly být odposlouchávány.", "question": "Jaká je z finštiny pocházející zkratka pro radiotelefon do auta?", "answers": ["ARP"]}
{"title": "Exoplaneta", "context": "Exoplaneta, též extrasolární planeta, je planeta obíhající kolem jiné hvězdy než kolem Slunce. První exoplaneta byla objevena v roce 1988, na své potvrzení musela počkat až do roku 2002; první potvrzená exoplaneta byla objevena v roce 1992. Od prvního objevu do 1. prosince 2018 bylo objeveno 3 903 exoplanet. Nalézají se v 2 909 planetárních soustavách, z nichž 647 je vícenásobných. Nejvíce exoplanet objevil vesmírný teleskop Kepler, aktivní především v letech 2009–2013. Má na svém kontě přes 2 000 exoplanet a několik tisíc planetárních kandidátů Prvním dalekohledem specializovaným na exoplanety byl spektrograf HARPS stále pracující na observatoři La Silla v Chile. Od roku 2004 objevil přes 130 exoplanet. Podle dosavadních pozorování připadá v průměru na každou hvězdu nejméně jedna planeta, přičemž velké procento hvězd má více planet. Přibližně jedna z pěti hvězd podobných Slunci má planetu velikosti Země v obyvatelné zóně. Za předpokladu, že v naší Galaxii se nachází 200 miliard hvězd, lze odhadnout, že v ní existuje 11 miliard potenciálně obyvatelných planet pozemského typu, a dalších 40 miliard, pokud zahrneme i planety obíhající okolo početných červených trpaslíků.Nejméně hmotnou známou planetou je Draugr (PSR B1257+12 A nebo PSR B1257+12 b), která má dvojnásobek hmotnosti Měsíce a obíhá okolo pulsaru. Největší planeta uvedená v NASA Exoplanet Archive je DENIS-P J082303.1-491201 b, která má přibližně 29násobek hmotnosti Jupitera, je ale podle některých definic na planetu příliš hmotná. Je možné, že je hnědým trpaslíkem. Existují planety, které oběhnou svou hvězdu za několik hodin, a jiné, jejichž oběžná doba trvá tisíce let. Některé jsou tak daleko od své hvězdy, že je těžké zjistit, zdali jsou na ni gravitačně vázané. Téměř všechny dosud zjištěné planety se nacházejí uvnitř Mléčné dráhy, ale existují i některé možné detekce extragalaktických planet.", "question": "Kde se nachází první dalekohled specializovaný na exoplanety?", "answers": ["La Silla"]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 520 až 570 nm. Zelenou lze při subtraktivním míchání barev získat jako kombinaci žluté a modré barvy. Zelená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je fialová. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem zelené barvy červená.) Některé kultury (převážně v minulosti) nerozlišují mezi zelenou a modrou barvou. Mají na to jen jedno slovo, které se nově v angličtině nazývá grue. Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika.", "question": "Jakou barvu získáme při subtraktivním míchání žluté a modré barvy?", "answers": ["Zelenou"]}
{"title": "Europium", "context": "Europium Europium [Xe] 4f7 6s2 Eu 63 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Europium, Eu, 63 Cizojazyčné názvy lat. Europium Skupina, perioda, blok 6. perioda, blok f Chemická skupina Lanthanoidy Identifikace Registrační číslo CAS 7440-53-1 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 151,964 Elektronová konfigurace [Xe] 4f7 6s2 Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,2 Mechanické vlastnosti Hustota 5,264 g/cm3;Hustota při teplotě tání:5,13 g/cm3 Skupenství Pevné Termodynamické vlastnosti Teplota tání 826 °C (1 099,15 K) Teplota varu 1529 °C (1 802,15 K) Elektromagnetické vlastnosti I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Samarium ≺Eu≻ Gadolinium ⋎Am Europium (chemická značka Eu, latinsky Europium) je měkký, stříbřitě bílý, vnitřně přechodný kovový prvek, 7. člen skupiny lanthanoidů. Z této skupiny je prakticky nejžádanějším prvkem díky svému uplatnění při výrobě barevných televizních obrazovek, kde funguje jako luminofor. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Europium je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. V porovnání s ostatními lanthanoidy má největší kovový poloměr, a díky tomu je i nejreaktivnější.[1] S vodou reaguje podobně jako vápník, na vzduchu hoří při teplotách nad 150 °C za vzniku oxidu: 2 Eu + 6 H2O → 2 Eu(OH)3 + 3 H2 4 Eu + 3 O2 → 2 Eu2O3 Od ostatních prvků skupiny lanthanoidů se europium značně odlišuje nižší teplotou tání i varu a nižší hustotou, než jaká by mu příslušela na jeho místě v periodické tabulce prvků. Nejvýraznějším rozdílem je ale skutečnost, že kromě stabilního mocenství Eu3+ jsou značně stálé i sloučeniny dvojmocného europia Eu2+. Chemické vlastnosti jeho solí v mocenství Eu3+ jsou značně podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Europité soli mají obvykle narůžovělou barvu. Chemické vlastnosti jeho solí v mocenství Eu2+ jsou značně podobné sloučeninám vápníku a dalších kovů alkalických zemin. Důležitou vlastností je zde rozpustnost hydroxidu Eu(OH)2, čehož je možné využít k oddělení od zbylých lanthanoidů, jejichž hydroxidy jsou ve vodě prakticky nerozpustné.", "question": "Jakou chemickou značku má europium?", "answers": ["Eu"]}
{"title": "DC", "context": "Bratři Youngovi dospěli k názoru, že Evans není dobrým frontmanem, protože jim připadal spíše jako glam rocker jako například Gary Glitter. Při koncertech často místo Evanse vystupoval první manažer kapely Dennis Laughlin, který byl dříve zpěvákem kapely Sherbet. Evans měl také s Laughlinem osobní spory, které přispěly k negativnímu pohledu ostatních členů kapely na jeho osobu. V důsledku těchto sporů byl Evans z kapely vyhozen a frontmanem AC/DC se stal zkušený zpěvák a přítel George Younga Ronald Belford \"Bon\" Scott. Bon Scott nahradil Evanse v září 1974. Scott předtím působil v kapelách The Spektors (1964–66), The Valentines (1966–70) a Fraternity (1970–73). Kapela nahrála s Evansem jen jeden singl a to \"Can I Sit Next to You\"/\"Rockin' in the Parlour\" a píseň \"Can I Sit Next to You\" byla nakonec nahrána znovu se Scottem pod názvem \"Can I Sit Next to You Girl\". High Voltage, první album kapely, vyšlo v roce 1975 jen v Austrálii. Jeho nahrávání trvalo jen deset dní, hudbu složili bratři Youngovi a texty napsal Scott.", "question": "Kdo produkoval album Stiff Upper Lip od skupiny AC/DC?", "answers": ["George Young"]}
{"title": "Vlajka Jižní Koreje", "context": "Vlajka Jižní Koreje, oficiálně Korejské republiky, v korejštině oficiálně nazývaná Tchägukki (태 / 太), je tvořena bílým listem, v jehož středu se nachází tchäguk (태) t.j. červeno-modrý symbol jin a jang ve tvaru ležaté ho písmene S (modrá část je dole a červená nahoře). V každém ze čtyř rohů se nachází jeden trigram, kombinace tří plných a přerušovaných černých, rovnoběžných čar. == Symbolika == Symbol tchäguk odráží staletou tradici harmonie dvou protikladů jin – jang (světlo – tma, mužský aspekt – ženský aspekt, vnitřní – vnější atd.), který se odvíjí od taoismu, ale je přítomný ve všech myšlenkových směrech přítomných v Koreji – v konfucianismu, buddhismu, šamanismu, ale ne v křesťanství. Bílé pozadí vlajky symbolizuje světlo a čistotu. Vyjadřuje touhu korejského národu po míru. Korejské trigramy (kwae) jsou kultovní znaky se světonázorovým obsahem. Dohromady vyjadřují kosmickou harmonii a jednotu. Je to ideál národní prosperity a univerzální pravdy, který dávají do popředí všichni Korejci. == Historie == Již na přelomu našeho letopočtu, existovaly na Korejském poloostrově první státy - např. Tři království Koreje (Kogurjo, Pekče a Silla), které byly roku 668 sjednoceny do tzv. Sjednocené Silly. Toto království roku 935 ovládl stát Korjo (odtud evropský název Korea). Ve 13.–14. století byla země po nájezdech mongolů vazalským státem dynastie Jüan. Roku 1392 vystřídala posledního krále Korja dynastie Čoson (Ri) a roku 1393 vznikl Velký čosonský stát. V letech 1636–1637 vpadli na poloostrov Mandžuové a Korea se stala čínským (Říše Čching) vazalem.Královská vlajka dynastie Čoson byla tvořena tmavě červeným listem s úzkým, žlutým lemem (ve zdroji je ještě další, zelený, pilovitý lem). Uprostřed byl starý žluto-bílý symbol kosmu um-yang (čínsky yin-yang), obklopený osmi trigramy. Symbol kosmu vyjadřoval dualismus vesmíru, dokonalou harmonií, rovnováhu mezi protiklady a neustálý pohyb ve sféře nekonečna. Od 17. století se země izolovala od okolního světa a až v letech 1876–1885 byla tato izolace prolomena evropskými koloniálními státy a USA. Země do té doby neužívala (neměla potřebu) žádnou národní vlajku. Absence vlajky se projevila až v roce 1876 při jednání mezi Koreou a Japonskem. Japonsko přitom ze stejného důvodu také až do roku 1870 (po více než 200 let) neužívalo žádnou vlajku.", "question": "Jaké barvy je symbol jin a jang na vlajce Jižní Koreji?", "answers": ["červeno-modrý"]}
{"title": "Smrk pichlavý", "context": "Smrk pichlavý Smrk pichlavý Stupeň ohrožení podle IUCN málo dotčený[1] Vědecká klasifikace Říše rostliny (Plantae) Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení nahosemenné (Pinophyta) Třída jehličnany (Pinopsida) Řád borovicotvaré (Pinales) Čeleď borovicovité (Pinaceae) Rod smrk (Picea) Binomické jméno Picea pungensEngelm., 1879 Areál rozšíření Areál rozšíření Některá data mohou pocházet z datové položky. Smrk pichlavý (Picea pungens) je jehličnatý strom z čeledi borovicovité. Jehličí je delší, tuhé a silně pichlavé. Vyskytuje se v Severní Americe. Je často vysazován v parcích a zahradách. Bývá používán jako vánoční stromeček. Historie Byl objeven v roce 1862 Charlesem Christopherem Parrym u Pikes Peak v USA a hned dalšího roku se semena dostala do Evropy, a to smíchaná s P. engelmannii, což v dalších letech zavdalo příčinu k záměnám obou druhů, oba mají sivé jehličí. Rozpoznáme je však snadno. P. pungens má silné, žlutohnědé a lysé větvičky a jehlice pichlavé na všechny strany odstávající. Silné a nepryskyřičnaté pupeny jsou obaleny šupinami, které bývají na špičkách zpět zahnuté. P. engelmannii má větvičky světlé a žlaznatě chlupaté a pupeny pryskyřičnaté s přitisklými šupinami. Jehličí má měkčí, ne tak pichlavé. Popis a znaky stromu Vždy zelený, velmi statný jehličnatý strom, dorůstající 30 m, vzácně až 50 m. Koruna je dosti hustě zavětvena vodorovnými, kuželovitými větvemi. Kmen dosahuje 70–120 cm v průměru, pokrytý je šedohnědou, silnou a brázditou borkou. Druh se dožívá 400–600 let. Jehlice jsou tuhé, 18–30 mm dlouhé, ostře přišpičatělé a bodavé, čtyřhranné, zakřivené a odstávající na všechny strany.", "question": "Jak moc pichlavé jehličí má smrk pichlavý?", "answers": ["silně pichlavé"]}
{"title": "Crespi d'Adda", "context": "730 (anglicky) Zařazení do seznamu Zařazení 1995 (19. zasedání) Crespi d'Adda je malé město v italské Lombardii čítající okolo sedmi set obyvatel. Je známé především díky tomu, že patří ke kulturním památkám světového dědictví. Jedná se o původně dělnické město s jedinečnou architekturou, jehož počátky sahají do konce 19. století. Odkazy Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Crespi d'Adda na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Italské památky na seznamu světového dědictví UNESCO Agrigento • Alberobello • Amalfinské pobřeží • Aquileia • Assisi • Benátky a jejich laguna • Benátské obranné stavby • Botanická zahrada v Padově • Castel del Monte • Cerveteri a Tarquinia • Cilento, Vallo di Diano, Paestum, Velia a Certosa di Padula • Crespi. d'Adda • Dolomity • Etna • Ferrara • Florencie • Hadriánova vila • Ivrea • Janov: Le Strade Nuove a systém Palazzi dei Rolli • Kopce prosecca Conegliano a Valdobbiadene • královský palác Caserta • Liparské ostrovy • Mantova a Sabbioneta • Matera •. mocenská střediska Langobardů v Itálii • katedrála Nanebevzetí Panny Marie, brána Torre Civica a náměstí Piazza Grande v Modeně • Monte San Giorgio • Neapol • Palermo a katedrály v Cefalú a v Monreale • Piazza del Duomo, Pisa • Pienza • Pompeje, Herculaneum. a Torre Annunziata • Portovenere, Cinque Terre a ostrovy Palmaria, Tino a Tinetto • prehistorická kůlová obydlí v Alpách • Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy • Ravenna • rezidence královského rodu Savojských • Rhétská dráha • Řím • Sacri Monti • San Gimignano. • Santa Maria delle Grazie • Siena • skalní kresby ve Val Camonice • Su Nuraxi di Barumini • Syrakusy a Pantalica • Urbino • Val d'Orcia • Val di Noto • Verona • Vicenza a Palladiovy vily v Benátsku • Villa d'Este • Villa Romana del Casale • vily a zahrady Medicejských v Toskánsku • vinařská krajina Piemontu Autoritní data: GND: 4670207-6 | VIAF: 249407557 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Itálie", "question": "V jakém století vzniklo město Crespi d'Adda?", "answers": ["19."]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards. Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil. Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock.", "question": "Jaký byl první nástroj baskytaristy Steva Harrise?", "answers": ["akustická kytara"]}
{"title": "Jiří Šlégr", "context": "Jiří Šlégr (* 30. května 1971 Jihlava) je bývalý český hokejový obránce, člen prestižního spolku Triple Gold Club (vítězství na MS v ledním hokeji, OH a zisk Stanleyova poháru) a politik, od února 2010 do října 2011 člen ČSSD, od listopadu 2011 do června 2014 místopředseda strany LEV 21 - Národní socialisté. Od roku 2010 byl poslancem PSP ČR. V polovině června 2013 se mandátu vzdal. V současnosti[kdy? ] působí ve vedení hokejového klubu HC Litvínov, kde také vykonává funkci vedoucího realizačního týmu. Jeho otcem je Jiří Bubla. Před odchodem do zámoří hrál za Litvínov. Velmi dobře se uvedl v klubu Vancouver Canucks, přesto si však v jeho dresu nezahrál na jaře v roce 1994 v play off ani jeden zápas, zatímco jeho spoluhráči postoupili do finálových bojů o Stanleyův pohár. V sezóně 1996-1997 pomohl ve Švédsku klubu Södertälje SK k postupu do Elitserien. V roce 2010 ohlásil konec své hokejové kariéry, ale k hokeji se vrátil ještě během play-out sezóny 2011-2012, kdy pomohl svému domovskému týmu HC Litvínov k udržení v nejvyšší soutěži. Po zachránění svého týmu od baráže o extraligu ukončil svoji kariéru, avšak 10. ledna 2013 oznámilo vedení HC Verva Litvínov, že opět s týmem trénuje. Za litvínovský klub nastupoval v sezónách 2013/2014 a 2014/2015, přičemž v roce 2015 získal extraligový titul. Následně, i kvůli zdravotním problémům, které mu nedovolily nastoupit v play-off 2015, oznámil definitivní konec aktivní hokejové kariéry.", "question": "Od kterého roku je Jiří Šlégr poslanec PSP ČR?", "answers": ["2010"]}
{"title": "Berenice", "context": "\"Berenice\" (v anglickém originále \"Berenice - A Tale\") je hororová povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1835. Poprvé byla publikována v periodiku Southern Literary Messenger v roce 1835. Příběh sleduje muže jménem Egeus, jenž se chystá ke svatbě se svou sestřenicí Berenice. Egeus trpí návaly zvláštního intenzivního soustředění, během nichž se zdá být duchem mimo realitu. Dokáže dlouhé hodiny pozorovat detaily a titěrnosti a rozjímat nad drobnostmi. Jedním z objektů jeho obsese se stanou Bereničiny zuby. Kolik podob má zoufalství a strast. Radost plodí žal. Vzpomínka na minulost přináší muka nebo se úzkosti, jež prožíváme, zrodily z rozkoší, které jsme mohli prožívat. Vypravěč Egeus, muž s chatrným zdravím a sužovaný zvláštní obsesí hovoří o svých vzpomínkách. Mládí proležel v knihách a prosnil, budoval kolem sebe paláce fantazie a realita na něj působila jako přelud. Dokud nenastal zlom v jeho životě. Egeovu sestřenici Berenici, vitální čilou dívku překypující svěžestí, objekt Egeových představ postihne zákeřná psychická choroba. Často prodělává padoucnici zakončenou transem. U Egea se vyvine zvláštní druh maniacké posedlosti podobné katalepsii, chorobná citlivost ústící v mnohahodinové zaměření se na detail. Během tohoto chronického soustředění dokáže probloumat v úvahách nad stínem dopadajícím na podlahu, probdít noc s pohledem upřeným na plamen svíce, prosnít den nad vůní květiny či donekonečna opakovat jedno slovo. Nyní jej zaujme změněný tělesný stav své sestřenice, které ve slabé chvilce slíbí manželství. Obzvláště Egea fascinují její alabastrové zuby. Je jimi tak posedlý, že se mu stanou jediným předmětem svého abnormálního soustředění. V duchu si představuje, jak je bere do ruky, prohlíží si je ze všech stran, přemítá nad jejich pravidelností. Doslova po nich šílí a touží se jich zmocnit. Jednoho večera jej informuje služebná, že Berenice již není mezi živými, ráno ji skolil silný záchvat epilepsie. Večer je její hrob připraven. Vypravěč ztrácí v tento moment příčetnost, jeho vědomí se zaplnilo bludy a děsuplnými podněty. V uších mu zní pronikavý výkřik ženského hlasu. Uplyne blíže nespecifikovaná chvíle. Egeus se nachází ve svém pokoji. Podívá se na malou skříňku vedle hořící lampy, nedovede si vysvětlit, jak se zde ocitla. Má nejasnou děsivou předtuchu. Zrak mu utkví na otevřené stránce knihy, v níž je podtržena věta básníka Íbn Zijáda: \"Říkali mi druhové, že navštívím-li hrob své milé, mým strastem se trochu uleví\". Do komnaty vstoupí sluha a třaslavým hlasem mluví o zohyzděném těle v rubáši, které se hýbalo - dosud žilo!", "question": "Kdo napsal povídku Berenice?", "answers": ["Edgara Allana Poea"]}
{"title": "Eris (trpasličí planeta)", "context": "Vzhledem k enormní vzdálenosti objektu od Země byl pohyb této planetky o magnitudě 18,8m tak pomalý, že se nedala stanovit přesně její dráha. To se zdařilo až po nových pozorováních, uskutečněných 8. ledna až 10. ledna 2005 na observatoři Cerro Tololo dalekohledem SMARTS o průměru 1,3 m, na kterých se kromě objevitelů podílela ještě Suzanne W. Tourtellotte z Yale University. Prohlídka archívů ukázala, že nejstarší snímek tohoto objektu pořídili již 29. září 1989 na observatoři Siding Springs Schmidtovou komorou o průměru 1,2 m. Další archivní snímky z Mt. Palomar byly pořízeny v letech 2000, 2001 a 2002. Objev mimořádné velikosti této planetky na základě zpřesněných údajů o její okamžité vzdálenosti od Země (přibližně 97 AU) byl ohlášen 29. července 2005. Ve stejný den byl ohlášen i objev dalších dvou planetek, což mohlo vést ke zmatkům ve zprávách. Jednou z nich je planetka Haumea (původně označována jako 2003 EL61), o které se krátce spekulovalo, že by mohla být větší než Pluto, ale ukázalo se, že je jen o trochu větší než Sedna. Druhou je Makemake (původně 2005 FY9), pravděpodobně také o něco větší než Sedna. Eris obíhá po své oběžné dráze 557,15 let. Afélium má 97,6103 AU, perihélium pak 37,8079 AU. V roce 2008 je ve vzdálenosti 96,7 AU od Slunce, ke kterému se blíží po projití posledním aféliem v roce 1977. Perihéliem projde mezi lety 2256 a 2258. Eris patří mezi objekty rozptýleného disku. Skutečnou velikost se podařilo určit teprve v r. 2011 porovnáním snímků z různých teleskopů, ukazujících totožný hvězdný zákryt Plutoidem Eris z listopadu 2010.", "question": "Ve kterém roce byla objevena plutoidní planetka Eris?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Cesta změny", "context": "Ve volbách do Senátu PČR na podzim 2002 byl v obvodu Praha 1 zvolen Martin Mejstřík kandidující za Cestu změny jako nestraník. Dále byla CZ v zastupitelstvu 5 obcí. V prvních volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 postavila CZ společnou kandidátku s US-DEU, Liberální reformní stranou a ODA pod názvem Unie liberálních demokratů. CZ z 32 kandidátů na 24 poslaneckých míst nominovala 6 (nestranice Tereza Brdečková na 5. místě, dále 10., 14. a 30.-32.). Celkem ULD získala 1,69 % hlasů a do EP se nedostala. V senátních volbách v listopadu 2004 CZ nominovala 2 kandidáty; neuspěl z nich ani Daniel Kroupa (nestraník obhajující mandát, který získal za ODA ještě jako její člen). Kromě toho CZ vyjádřila podporu několika dalším kandidátům, z nichž byl zvolen v Praze 6 Karel Schwarzenberg (člen ODA, navrhující strana US-DEU). Cesta změny byla zakládajícím členem Evropské demokratické strany (European Democratic Party - EDP), založené v roce 2004 v Bruselu, která spolu s Evropskou liberálně demokratickou a reformní stranou (European Liberal Democrat and Reform Party - ELDR) tvoří Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (Alliance of Liberals and Democrats for Europe - ALDE). V květnu 2009 rozhodl Republikový sněm strany o jejím dobrovolném rozpuštění s likvidací. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === cestazmeny.cz, stav stránek: 24.8.2006a – archiv webových stránek na web.archive.org (anglicky) cestazmeny.net – archiv webových stránek na vjrott.com Analýza: CESTA ZMĚNY na kruhovém objezdu – nepodepsaný článek v Britských listech z 14.11.2001 (anglicky) / (francouzsky) alde.eu – webové stránky ALDE martinmejstrik.cz – webové stránky Martina Mejstříka", "question": "Jaká je zkratka pro název politické strany Cesta změny?", "answers": ["CZ"]}
{"title": "Kalliopé", "context": "Kalliopé (latinsky Calliope, řecky Κ - vlastně Krasohlasá) je v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jde o Múzu epického básnictví. Kalliopé měla syna Orfea, jehož otcem byl thrácký král Oiagros (nebo bůh Apollón), další Apollónův syn byl Ialemos, pěvec truchlivých písní, zemřel mlád. Jeho bratr Linos byl slavný pěvec, který neměl konkurenci. Také prý byl učitelem hudby, a to samotného Hérakla, který ho právě kvůli vyučování hře na lyru zabil kvůli častému vytýkání chyb. Jinde se ale tvrdí, že ho zabil sám bůh Apollón, kterého syn v hudbě a zpěvu předčil. Dále se uvádí, že Kalliopé je i matkou Sirén, jsou však uváděny i jiné Múzy. == Odraz v umění == Jedna z nejlepších soch Kalliopé je ve Vatikánském muzeu (římská kopie z 3. až 2. stol. př. n. l.) četné další sochy jsou v Národním muzeu v Neapoli, v pařížském Louvru a v mnichovské Glyptothéce. == Literatura == Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974 Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4 Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8 Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky", "question": "Co je známo o Orfeovi?", "answers": ["otcem byl thrácký král Oiagros"]}
{"title": "Ukrajinská kuchyně", "context": "Ukrajinské tradice vaření jsou udržovány v mnoha restauracích na Ukrajině, Rusku a v současné době také v Evropě a Severní Americe. Zvláštností ukrajinské kuchyně je využívání převážně domácích potravin, jako jsou brambory, maso, zvěřina, ovoce, houby, lesní plody a bylinky. Mezi nejznámější jídla patří boršč, soljanka a varenyky. Mezi nápoji je oblíbená vodka nebo kvas. Suroviny Ukrajinská kuchyně je tradičně založena na místní produkci a na tom, co si lidé vypěstují na zahrádkách. Mezi oblíbené potraviny na Ukrajině patří zvěřina a ryby z místních lesů a řek. Specialitou je černý a červený kaviár. Základními surovinami jsou brambory, obilí, červená řepa a zelí. Čerstvé ovoce, zelenina, houby a lesní plody doplňují jídelníček ve vegetačním období. V zimě se pak konzumují kompoty, nakládané okurky a další konzervované zeleniny. Ve velké oblibě jsou slunečnicová semínka, která jsou k dostání po celý rok. Pak je to zmrzlina, kterou si dopřávají i v zimě. Chléb je nepostradatelnou součástí ukrajinských jídel. Vyrábí se mnoho druhů chleba od tmavého, světlého chleba až po speciální chleby pro různé příležitosti. Nejtradičnější je tmavý chléb (čorni chleb) vyráběný z pohanky. Jako příloha k jídlu se často konzumuje kukuřičná kaše nazývaná mamalyha, která je podobná italské polentě. Oblíbené jsou i sýry, nejpoužívanějším je ovčí sýr podobný naší brynze. Boršč, polévka Pokrmy Polévky Soljanka, polévkaBoršč, národní jídlo, vývar z vepřového masa, dále se do něj přidává červená řepa, cibule, mrkev, rajčata, brambory, hlávkové zelí, kopr a smetana. K polévce se často podávají pampušky, v oleji smažené bochánky potřené česnekem. Soljanka, národní jídlo, hutná polévka s kusy masa nebo ryby se zeleninou. Přísadami jsou rajčata, olivy, citron, nakládané houby, okurkový nálev, kopr a smetana. Juška, rybí polévka z nejrůznějších druhů ryb (sumec, štika). Dále obsahuje kořenovou zeleninu a koření. Okroška, zeleninová polévka připravovaná z kvasu, přidává se vařené vejce a smetana. Okroška může být zeleninová, masová nebo rybí.", "question": "Čemu se podobá mamalyha?", "answers": ["italské polentě"]}
{"title": "Nuda v Brně", "context": "Nuda v Brně je česká komedie Vladimíra Morávka natočená v roce 2003. Film získal pět Českých lvů v kategoriích Nejlepší film, režie (Vladimír Morávek), scénář (Jan Budař, Vladimír Morávek), mužský herecký výkon v hlavní roli (Jan Budař) a střih (Jiří Brožek). Mírně retardovaný mladík (Jan Budař) se chystá strávit první noc s dívkou z Brna (Kateřina Holánová). Oba se na to připravují více než pečlivě a po několika zádrhelích se věc podaří. Kromě ústřední dvojice se ve stejnou noc ve stejném domě pokouší o soulož více dvojic. Avšak již ne tak úspěšně... České filmové nebe - Nuda v Brně", "question": "Kolik Českých lvů získal film Nuda v Brně?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Batman", "context": "Batman: Návrat Temného rytíře, 2003 / (Frank Miller: The Dark Knight Returns, 1986) Batman: Rok jedna, 2007 / (Frank Miller a David Mazzucchelli: Batman #404-. 407 (\"Year One\"), 1987) Batman: Deset nocí KGBeasta, 2009 / (Jim Starlin, Jim Aparo a Mike De Carlo: Batman #417-420 (. \"Ten Nights of the Beast\"), 1988) Arkham - Pochmurný dům v pochmurném světě, 2007 / (Grant Morrison a Dave McKean: Arkham Asylum: A Serious House on Serious Earth, 1989. ) Batman: Dlouhý Halloween 1, 2008 / (Jeph Loeb a Tim Sale: Batman: The Long Halloween, 1996-97) Batman: Dlouhý Halloween 2, 2009 / (Jeph Loeb a. Tim Sale: Batman: The Long Halloween, 1996-97) Batman: Temné vítězství 1, 2011 / (Jeph Loeb a Tim Sale: Batman: Dark Victory, 1999-2000. ) Batman: Temné vítězství 2, 2011 / (Jeph Loeb a Tim Sale: Batman: Dark Victory, 1999-2000) Batman: Ticho, 2004 / (Jeph Loeb a Jim Lee. : Batman #608-613 (\"Hush\"), 2002-03) Batman: Ticho 2, 2005 / (Jeph Loeb a Jim Lee: Batman #. 614-619 (\"Hush\"), 2003) Batman: Ticho - (druhé a ucelené vydání, 2012) / (Jeph Loeb a Jim Lee: Batman #608. -619 (\"Hush\"), 2002-03) DC komiksový komplet 001 - Batman: Ticho, část 1., 2017 / (Jeph Loeb a Jim Lee. : Batman #608-613 (\"Hush\"), 2002-03) + Detective Comics (Vol. 1) #27, 1939. Batman: Kameňák a další příběhy, 2013 / (Alan Moore, Brian Bolland: The Killing Joke, 1988; Ed Brubaker, Doug Mahnke: The Man Who Laughs, 2005) Batman a syn. , 2012 / (Grant Morrison a Andy Kubert: Batman #655-658 a #663-666 (\"Batman & Son\"), 2006) Batman: R.I.. P., 2012 / (Grant Morrison a Tony Daniel: Batman #676-683 (\"Batman R.I.P.\"), 2008) Batman & Robin: Batman znovuzrozený. , 2013 / (Grant Morrison a Frank Quitely: Batman and Robin #1-6, 2009-10) Batman / Detective Comics Batman / Detective Comics 1: Tváře smrti, 2013 / (. Tony Daniel: Detective Comics Vol. 2 #1-7 (\"Faces of Death\"), 2011) Batman / Detective Comics 2: Zastrašovací taktiky, 2013 / (Tony Daniel. : Detective Comics Vol. 2 #0, 8-12 a Annual #1 (\"Scare Tactics\"), 2012) Batman / Detective Comics 3: Imperátor Penguin, 2014. / (John Layman, Jason Fabok a Andy Clarke: Detective Comics Vol. 2 #13-18 (\"Emperor Penguin\"), 2013) Batman / Detective Comics 4: Trest. , 2015 / (John Layman, Jason Fabok a Andy Clarke: Detective Comics Vol. 2 #19-24 a Annual #2 (\"The Wrath\"), 2014). Batman Batman: Soví tribunál, 2013 / (Scott Snyder a Greg Capullo: Batman Vol. 2 #1-7 (\"The Court of Owls\"), 2011) Batman 2.", "question": "Ve kterém roce se poprvé objevila postava Batmana v Detective Comics?", "answers": ["1939"]}
{"title": "Diablo", "context": "V multiplayerové hře můžou hrát až čtyři hráči, často je však hrána pouze jedním hráčem. Zaměřením se jedná o čistý kooperační mod, multiplayer byl vyvíjen se snahou, aby skupina postav vzájemně spolupracovala. Rozdíly oproti singleplayeru jsou následující: Po založení hry je možné v závislosti na pokročilosti postav přejít do libovolné ze čtyř částí hry (kostel, katakomby, jeskyně, peklo). V singleplayeru je nutné postupovat postupně. Singleplayerová hra má ukládání a porážkou Diabla \"končí\". Je možné s touto postavou začít novou singleplayerovou hru, ale ta začíná opět od začátku. Multiplayerová hra nemá ukládání a \"začíná\" vždy od počátku. Nepřátelé v multiplayeru jsou silnější. V multiplayeru takřka nejsou žádné questy. Některé předměty se vyskytují pouze v singleplayeru. Čtyři postavy v multiplayerové hře mohou být libovolných tříd, například čtyři válečníci atd. Všechny kombinace jsou povolené. Multiplayer byl velmi populární a je jedním z důvodů úspěchů této hry. Řada hráčů, možná i jejich většina, totiž hrála hlavně multiplayer, a to i samostatně, což bylo označováno jako sólo (multiplayer). Po přesunu většiny hráčů k novějším hrám jsou channely battle.net většinou prázdné na všech gateway. Zbyla ovšem menší komunita, která si udržuje vztahy napříč všemi gatewayemi. Na E.U. Gateway ji lze najít na channelu \"diablo deu-1\". Komunita má dva aktivní weby: EU: http://tristr.am/ US: http://diablo-stronghold.webs.com/ V létě 2000 bylo vydáno pokračování Diabla, tedy Diablo II. Pro něj byl na podzim roku 2001 vydán datadisk Diablo II: Lord of destruction. 15. května 2012 pak vyšlo Diablo III.", "question": "Kdy vyšlo Diablo III?", "answers": ["15. května 2012"]}
{"title": "WLAN", "context": "To dává uživatelům možnost stálého připojení k síti při pohybu v oblasti pokryté signálem, a zpravidla umožňuje připojení k Internetu. Většina moderních sítí WLAN je založena na standardech IEEE 802.11, uváděných na trh pod značkou Wi-Fi. Díky snadné instalaci a použití se bezdrátové LAN staly oblíbené v domácnostech i u komerčních komplexů, které nabízejí bezdrátový přístup svým zákazníkům často zdarma. Například město New York zahájilo pilotní program, který umožní pracovníkům města ve všech pěti městských částech bezdrátové připojení k internetu. Historie 54 Mbit/s WLAN PCI Card (802.11g) První bezdrátovou počítačovou komunikační síť na světě zprovoznil v roce 1970 profesor Havajské univerzity Norman Abramson. Síť nazývaná ALOHAnet obcházela používání telefonních linek levnějším spojením pomocí radioamatérských stanic. Do sítě bylo připojeno sedm počítačů na čtyřech ostrovech, které komunikovaly s centrálním počítačem na ostrově Oahu. WLAN (Wireless Local Area Network) stálo zpočátku tolik, že bylo používáno jen jako alternativa LAN kabelu v místech, kde kabeláž byla obtížná nebo nemožná. První bezdrátové sítě používaly oborově specifická řešení a proprietární protokoly, ale koncem roku 1990 byly tyto protokoly nahrazeny normami, především různými verzemi IEEE 802.11 (v produktech používajících značku Wi-Fi). Začátek v roce 1991, pod evropskou alternativou známý jako HiperLAN/1 byl podporovaný Evropským ústavem pro telekomunikační normy (ETSI) s první verzí schválenou v roce 1996.", "question": "Jak se zkráceně říká bezdrátové lokální síti?", "answers": ["WLAN"]}
{"title": "Animals (album)", "context": "Animals je desáté studiové album anglické skupiny Pink Floyd. Bylo vydáno v lednu 1977 (viz 1977 v hudbě), v britském žebříčku prodejnosti se umístilo nejlépe na druhém místě. Jedná se o koncepční album, které je založeno na příběhu z novely Farma zvířat od George Orwella. Animals je po autorské stránce téměř celé dílem baskytaristy, zpěváka, textaře a tehdejšího hlavního frontmana skupiny Rogera Waterse. Zpěvák a kytarista David Gilmour se autorsky podílel jen na skladbě \"Dogs\", autorský podíl klávesisty Ricka Wrighta je nulový (ačkoliv přispěl k celkovému aranžmá a ve dvou skladbách hraje sólo). Na Animals se nachází celkem pět skladeb, album otevírají a uzavírají dvě části akustické písně \"Pigs on the Wing\", mezi nimi se nacházejí tři dlouhé skladby \"Dogs\", \"Pigs\" a \"Sheep\". Skladba \"Dogs\" se původně jmenovala \"You Gotta Be Crazy\", \"Sheep\" byla na koncertech hrána pod názvem \"Raving and Drolling\". Obě vznikly již v roce 1974 společně se \"Shine On You Crazy Diamond\" a původně měly být zařazeny na album Wish You Were Here. Skladby \"Pigs (Three Different Ones)\" a \"Pigs on the Wing\" vznikly později, už speciálně pro koncepci alba Animals. V období nahrávaní Animals docházelo k prvním náznakům vznikajícího napětí mezi členy skupiny. Koncepce alba je inspirována Farmou zvířat od George Orwella. Každá ze tří hlavních skladeb odráží víru v třídní systém, který je v kapitalistické společnosti. Skladby jsou o třech druzích zvířat, které mají lidské vlastnosti podobně jako ve zmíněné knize: Psi (\"Dogs\"): o bezohledných megalomanských byznysmenech (tzv. vyšší střední vrstvě), kteří při svém konci stáhnou na dno i ostatní okolo sebe. Prasata (\"Pigs\"): o politicích a názorotvorných vrstvách, vlastnících obrovských korporací (o nejvyšších vrstvách) částečně reprezentovaných Mary Whitehousovou, která se v době tvorby alba velmi snažila vzhledem k silnému politickému podtextu tvorby cenzurovat produkci vydavatelství Pink Floyd Music. Ovce (\"Sheep\"): o všech ostatních, kteří nespadají do výše vyjmenovaných kategorií. Pracující třídě, která respektuje politiky a management slepě a bez vlastních myšlenek. Tyto tři skladby jsou ohraničeny dvěma částmi Watersovy skladby \"Pigs on the Wing\", kterou věnoval své tehdejší manželce Caroline.", "question": "Na příběhu jaké novely je založeno album Animals?", "answers": ["Farma zvířat"]}
{"title": "Bejrút", "context": "Během doby, kdy byl Bejrút pod nadvládou různých pašů, počet obyvatel prudce klesl, z kvetoucího obchodního města se stalo městečko s pouhými 10 000 obyvateli. Až rok 1888 přinesl zvrat. Město se stalo centrem Vilájetu Sýrie (turecké Syrské provincie), což odstartovalo hospodářský i obchodní růst. Vznikly vztahy s Evropou a Spojenými Státy. Po masakru křesťanů roku 1860 tu byla zintenzivněna činnost západních misionářů. Snaha obrátit ke křesťanství další místní obyvatele však skončila neúspěchem. Jediné z výsledků práce amerických misionářů, co se ujalo, byl nový systém škol. Vznikla Syrská protestantská univerzita, která se později přeměnila v Americkou Bejrútskou univerzitu. Díky těmto školám se tu koncem 19. století objevila i arabská inteligence. Angličtí a francouzští inženýři zde stavěli moderní stavby (přístav v roce 1894, železnice Bejrút - Damašek - Halab v roce 1907). Zboží se vyváželo většinou do Francie, ve městě postupně rostl francouzský vliv. Po pádu Osmanské říše po 1. světové válce se města zmocnili Francouzi. Ti velmi podporovali komunitu maronitských křesťanů a zajistili mírný rozvoj. Po 2. světové válce vyhlásil Libanon nezávislost s Bejrútem jako svým hlavním městem. Až do roku 1975, kdy vypukla občanská válka se městu říkalo \"Paříž blízkého východu\", stále zůstávalo centrem arabské inteligence, obchodu a turismu.", "question": "Jak se jmenuje největší a zároveň hlavní město Libanonu?", "answers": ["Bejrút"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Dále se obrátila na syna Karla VII. – Maxmiliána III. Josefa, který Marii Terezii nabídl dohodu, že mu také dá hlas a navíc získá hlas i od svého strýce, jímž byl kurfiřt v Kolíně nad Rýnem výměnou za to, že mu odstoupí zabraná území. Marie Terezie však s dohodou nesouhlasila. I přes snahu Francie se nakonec dne 13. září 1745 stal František Štěpán, manžel Marie Terezie, římskoněmeckým císařem ve Frankfurtu nad Mohanem, a získává tak jméno František I. Z Vídně se tím stává říšské hlavní město. Navíc, dne 26. února 1746 porodila Marie Terezie další dítě – Marii Amálii. Marie Terezie se nikdy nevyrovnala se ztrátou Slezska a nikdy si nehodlala připustit jeho definitivní ztrátu. Postupem času si Marie Terezie uvědomovala, že Prusko je možné porazit jen s jiným vojenským partnerem, kterým se měla stát Francie. Navíc Marie Terezie nedokázala odpustit zradu Anglie, která ji prakticky donutila podepsat mírovou smlouvu, ve které se definitivně Rakousko zříkalo Slezska výměnou za mír. Hlavním důvodem, proč se chtěla spojit s Francií, byl fakt, že pokud by se ji to podařilo, Prusko by ztratilo svého důležitého spojence. Jelikož neměli Marii Terezii v té době Francouzi moc v lásce, musela nejdříve poslat do Francie svého vyslance, aby připravil půdu pro konečná jednání.", "question": "Proč se chtěla Marie Terezie spojit s Francií?", "answers": ["Prusko by ztratilo svého důležitého spojence"]}
{"title": "Dekolonizace", "context": "Dekolonizace Dekolonizace je pojem, který označuje společensko-politické procesy osamostatnění koloniálních držav od metropole (mateřské země). Pojem dekolonizace se začal užívat během 50. let 20. století, a to i přes to, že procesy emancipace mají daleko starší historii. Dekolonizace v podstatě začala již v 18. (USA), pokračovala v první polovině 19. (jižní a stř. Amerika) a nabrala na obrátkách ve 20. století především jako důsledek druhé světové války. Dekolonizace nezahrnuje pouze proces vlastního osamostatnění, respektive vyhlášení samostatnosti, ale také procesy budování samostatného státu v postkoloniálním prostředí a procesy hospodářské rekonstrukce nebo reorientace bývalé kolonie. V poslední době se také v rámci neevropských společenských věd hovoří o jejich dekolonizaci.[zdroj? ] První vlna dekolonizace v Severní a Latinské Americe Mapa získávání nezávislosti v Latinské Americe Související informace naleznete také v článku Chronologie dekolonizace. K první emancipaci od koloniální nadvlády došlo v Severní Americe na území 13 kolonií ležících většinou na východním pobřeží dnešních USA. Tyto kolonie byly většinou osídleny obyvatelstvem z Evropy, které vytlačilo původní indiánské obyvatele. Příčiny konfliktu s metropolí spočívaly bezprostředně především v ekonomických politikách Londýna, které regulovaly hospodářský rozvoj (například dovoz-vývoz, cla nebo daně) v koloniích podle potřeb centra. Kromě toho díky relativně velké samosprávě, kterou kolonie měly, se v nich rozvinul vlastní politický (veřejný) život a identita. Svou významnou roli mělo osvícenství a jeho politické myšlení (především liberalismus a fyziokratismus). Americká revoluce získala podporu Francie, která měla zájem o oslabení britské koloniální moci v Americe i mimo ni (jednalo se o Indii, kde Francie po sedmileté válce ztrácela vliv). V revoluční válce mezi léty 1775-1783 byli zainteresováni vedle Francie také Španělsko a Nizozemí. Latinskoamerické osvobození bylo inspirováno severoamerickým příkladem, francouzskou revolucí a osvícenským politickým myšlením. Na rozdíl od Británie byla španělská i portugalská koloniální správa velmi centralizovaná. Veškerá závažná rozhodnutí byla vždy činěna v Madridu či Lisabonu, což samozřejmě mělo za následek neefektivní řízení a pomalá rozhodnutí. Hlavním představitelem správy v koloniích v Latinské Americe byl vicekrál, kterým byl téměř výlučně Španěl (peninsularo) z Iberského poloostrova. Znamenalo to, že nově příchozí byl často velmi špatně informován o situaci v místokrálovství.", "question": "Jaké procesy označuje dekolonizace?", "answers": ["společensko-politické"]}
{"title": "Inflace", "context": "Názory na to, které faktory způsobují nízkou až střední míru inflace, jsou rozmanitější. Nízká až mírná inflace může být vedle růstu peněžní zásoby vysvětlována i kolísáním reálné poptávky po zboží nebo výkyvy v nabídce a dodávkách zboží. Nicméně panuje konsenzus, že dlouhé období významné inflace je způsobeno rychlejším růstem peněžní zásoby než celkového produktu. Účinky inflace na ekonomiku jsou různé. Mezi negativní dopady inflace patří snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv, nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje investice a úspory. Vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší. Podle některých ekonomických škol mohou být účinky inflace i pozitivní, například rozšíření možností centrální banky upravovat úrokové sazby (v zájmu zmírnění recese) a stimulace investic do nefinančních investičních projektů. Dnes se většina ekonomů hlavního proudu vyslovuje pro nízkou stabilní inflaci. Nízká (na rozdíl od nulové inflace nebo deflace) inflace může snížit závažnost hospodářské recese tím, že umožňuje rychlejší vyčištění trhu práce a snižuje riziko vzniku pasti na likviditu (která vylučuje měnovou politiku jako nástroj pro stabilizaci ekonomiky). Úkol zachovat nízkou a stabilní míru inflace je obvykle svěřen měnovým orgánům. Obecně platí, že těmito měnovými orgány jsou centrální banky, které řídí velikost peněžní zásoby nastavením úrokových sazeb, operacemi na volném trhu a stanovením minimálních bankovních rezerv. Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. Míra inflace je měřena pomocí tzv. cenových indexů. Nejznámější z nich jsou: Deflátor HDP - poměr nominálního a reálného HDP Index spotřebitelských cen (CPI - Consumer price index) Index cen výrobců (PPI - Producer price index) Čistou inflaci v české ekonomice vypočítává Český statistický úřad jako přírůstek cen v neregulované části spotřebního koše očištěný od vlivu nepřímých daní a dotací. Opačným jevem k inflaci je deflace - pokles cenové hladiny. Příbuzný pojem dezinflace označuje pokles míry inflace. Někteří ekonomové (zejména ti, kteří se hlásí k Rakouské ekonomické škole) definují inflaci odlišně, a sice jako jakýkoli nárůst nabídky peněz v ekonomice, který nepředstavuje nárůst zásoby měnového kovu. Inflací v jejich pojetí je tedy samo zvýšení (\"nafouknutí\") nabídky nekrytých papírových peněz; nárůst cen (=inflace v mainstreamové definici) je tedy důsledkem tohoto zvýšení.", "question": "Pomocí čeho je měřena míra inflace?", "answers": ["cenových indexů"]}
{"title": "Athény", "context": "Mnoho důležitých budov postavených převážně na konci 19. století bylo navrženo jako kopie antických staveb. Náměstí a parky obohacují sochy řeckých bohů, filozofů, hrdinů bojů za samostatnost Řecka. Většina těchto soch je v antickém stylu. Typickou architekturou athénského 21. století je Olympijský stadión. Zajímavými jsou i jednoduché domky běžných obyvatel postavené v posledních desetiletích. V Athénách jezdí všechny druhy hromadné městské dopravy, tramvaje, trolejbusy, autobusy i metro. Athénské metro bylo dokončeno až v roce 2000, denně přepraví okolo půl milionu lidi. V oblasti je mezinárodní letiště (evropské letiště roku 2004), významný je také přístav Pireus, který zajišťuje spojení pevninského Řecka s jeho ostrovy i okolním světem, zároveň je také přístavem vojenského námořnictva. Hlavní město Řecka a světová metropole. Ve městě je nespočet antických památek a jedním z hlavních zdrojů příjmů města je cestovní ruch. Athény mají vlastní letiště, přístav a tři linky metra, které spojují rozsáhlé části města, zajišťují dopravu například i k přístavu Pireus. Celá aglomerace se skládá z 38 osad, kde dohromady žije 3,5 milionu obyvatel, z čehož pouhých 40 % tvoří Řekové. Je zde mnoho Albánců a Poláků, kteří sem přišli počátkem 90. let, po pádu železné opony. Na ulicích zde jezdí na 4 000 autobusů a nejméně 14 000 taxíků. Obyvatelům města slouží také nepříliš rozsáhlá tramvajová síť. Ve starověku zde byl uctíván bůh plodnosti, vína a veselí Dionýsos a bohyně moudrosti a věd Athéna. Dnes zde můžete navštívit 140 divadel - což je více než v Londýně -.", "question": "Mají Athény vlastní letiště?", "answers": ["Athény mají vlastní letiště, přístav a tři linky metra, které spojují rozsáhlé části města, zajišťují dopravu například i k přístavu Pireus."]}
{"title": "Samsung Galaxy Pocket", "context": "Galaxy Pocket je smartphone z rodiny Androidích zařízení vyráběných společností Samsung. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou malá velikost, s ní spojený 2,8\" displej, Android verze 2.3.6 a především nízká cena. Je vybaven dotykovým displejem, dvěma softwarovými a jedním mechanickým ovládacím tlačítkem. Z levé strany potom nalezneme tlačítko pro nastavení hlasitosti, z pravé tlačítko pro uzamknutí displeje/vypnutí telefonu. Na přední straně se nachází ještě reproduktor pro poslech hovorů. Na zadní fotoaparát a výdech hlasitého reproduktoru. Vyjímatelná baterie má kapacitu 1200 mAh a dle výrobce by měla udržet telefon v pohotovostním režimu až 520 hodin. == Historie == Celým označením Samsung S5300 Galaxy Pocket byl představen v Q1 roku 2012 jako náhrada za do té doby nejnižší model telefonu společnosti Samsung Galaxy Mini. Prioritou bylo dostat cenu na co nejnižší úroveň. Toho bylo dosaženo nejen oslabením hardwarových specifikací, ale také úpravou obsahu základního balení oproti ostatním modelům telefonů Samsung. V krabičce s novým přístrojem se nachází pouze zařízení samotné, napájecí adaptér zakončený microUSB konektorem a papírová dokumentace. USB kabel pro propojení s počítačem či sluchátka už si musí uživatel v případě zájmu dokoupit. Existuje také verze Galaxy Pocket DUOS, která má totožné parametry s modelem Pocket a navíc možnost vložit druhou SIM kartu. V České republice je během roku 2012 telefon dostupný z volného prodeje či skrze operátora Telefónica O2. Jiný český operátor tento model nenabízí. == Technická výbava == === Rozměry === Telefon je vysoký 103,9 mm a široký 57,9 mm. Dosahuje tloušťky 11,98 mm a díky celoplastovému tělu a relativně malým rozměrům také hmotnosti pouze 97 g. === Výkon === Uvnitř se nachází jednojádrový procesor Broadcom BCM21553 o taktu 832 MHz vyrobený 65nm technologií. Přítomen je i grafický čip Broadcom BCM2763. Z operační paměti o celkové velikosti 289 MB je uživateli po načtení systému k dispozici přibližně polovina. Celková vnitřní paměť o velikosti 3 GB je rozšiřitelný za pomoci externí paměťové karty formátu microSD o maximální kapacitě 32 GB. === Displej === Velikost kapacitního displeje je 2,8\" (7,112 cm) s rozlišením 240x320 bodů. Výsledná jemnost je tedy 143 DPI. Jednotlivé pixely jsou tak i při ne příliš detailním zkoumání znatelné.", "question": "Toho bylo dosaženo oslabením kterých specifikací?", "answers": ["hardwarových"]}
{"title": "Grónsko", "context": "V roce 1972 se Grónsko spolu s Dánskem stalo členem Evropského společenství. O sedm let později, 1979, byla v Grónsku ovšem zavedena samospráva a v následném národním referendu (1982) se občané vyslovili pro odchod z ES, který právně vstoupil v platnost roku 1985. Grónská vláda ovšem pro svou zemi vyjednala s Evropskou unií smlouvu o daňových úlevách a právech na lov ryb. Mimo to je Grónsko členem řady mezinárodních institucí. Roku 1984 se připojilo k Severské radě a od té doby se účastní jednání Severské rady ministrů. Grónský parlament vysílá dva členy do dánské delegace v Severské radě. V roce 1985 vznikla Západoseverská rada (West-Nordic Council) jako zvláštní forum k jednání nadací Nordic Atlantic Cooperation a West-Nordic Foundation usilující o podporu vzájemného obchodu a průmyslu. Jejími členy jsou mimo Grónska ještě Island a Faerské ostrovy. Grónsko uzavřelo s některými zeměmi bilaterální smlouvy o rybaření (EU, Norskem, Ruskem, Faerskymi ostrovy, Islandem). S Islandem a Norskem existuje smlouva o lovu huňáčka severního (capelin) a s Kanadou o lovu narvala (narwhal) a běluhy mořské (beluga). Grónsko je aktivním členem v mezinárodních organizacích jako třeba NAFO, NEAFC, NASCO, NAMMCO, WCW. Je členem dánské delegace u IWC. V roce 1996 vznikla z finské iniciativy mezinárodní organiace Arktická rada, která je zaměřena na regionální spolupráci v otázkách životního prostředí. Jeho členy je osm arktických zemí (Rusko, Kanada, USA, Island, Dánsko/Grónsko, Švédsko, Norsko, Finsko). Grónsko je zapojeno v ICC, což je organizace grónských, aljašských, kanadských a sibiřských Inuitů zaměřená na zlepšování životních a kulturních podmínek. ICC ma oficiální status nevládní organizace a je zastoupen v systému OSN i stálým členem v Arktické radě. Od roku 1992 je grónský samosprávní parlament dvěma členy zastoupen v dánské delegaci při OSN. Dánsko/Grónsko se aktivně zasazovalo o zřízení stálého fóra OSN pro domorodé národy (Indigenous Peoples). Grónsko je zastoupeno při Evropské unii v Bruselu a v Kanadě (Ottawa). Ve spolupráci s dánským ministerstvem zahraničí začal grónský expert na otázky domorodých národů pracovat v Mezinárodní organizaci práce. Tento post byl zřízen roku 1996. Grónsko je administrativně rozděleno na čtyři kraje - Východ-Západ (grónsky Sermersooq), Severní Grónsko (Qaasuitsup), Jižní Grónsko (Kujalleq) a Střední Grónsko (Qeqqata) .Současné administrativní dělení je v platnosti od 1.1.2009.", "question": "Jak se jmenuje největší ostrov na světě?", "answers": ["Grónsko"]}
{"title": "Silmarillion", "context": "Silmarillion je jedna z trojice nejznámějších knih britského spisovatele Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Obsahuje výňatky z archetypálních dějin země, zasazených zde do konkrétního světa Ardy a zejména jeho kontinentu Středozemě. Obsahuje základní informace o světě jeho příběhů a dějiny jeho nejstarších období. Jde o knihu obsahující spoustu jmen, neboť neklade hlavní důraz na příběh, má spíše charakter kroniky. == Osudy knihy == Ačkoli se čtenáři s touto knihou seznámili až po autorově smrti, obsahuje příběhy a myšlenky, které jsou základem zbývajících dvou jeho slavných děl, Hobita a Pána prstenů. První obrysy světa Středozemě začaly vznikat v Tolkienově mysli již v roce 1917, v době, kdy ležel s onemocněním ve vojenské nemocnici. Část z tohoto světa poznali čtenáři v knize Hobit. Po jejím velkém úspěchu nabídl Tolkien vydavatelům Silmarillion k vydání, byl však odmítnut a místo toho vyzván, aby napsal pokračování Hobita. Tak vznikl Pán prstenů, do nějž Tolkien opět umístil mnoho z příběhů Silmarillionu jako odkazy na starší minulost. Po dokončení Pána prstenů se k Silmarillionu opět vrátil. Nesoustředil se však tolik na příběhy jako na podání informací o pozadí světa, v němž se jeho příběhy odehrávají, tedy vytvoření jeho ucelené koncepce. Do své smrti proto knihu nedokončil do ucelené podoby. Jeho syn Christopher se tedy ujal nedokončeného díla a z různých otcových zápisků dal dohromady knihu tak, jak ji známe dnes (vyšla v roce 1977). == Příběh == Ačkoli se celá kniha jmenuje Silmarillion, skládá se z pěti oddílů, z nichž vlastní název Silmarillion nese jen jeden, neboť jen on se zabývá přímo historií silmarilů.", "question": "Kdo napsal Silmarillion?", "answers": ["Johna Ronalda Reuela Tolkiena"]}
{"title": "Socha Svobody", "context": "I její koruna se sedmi paprsky je symbolem svobody, kterou má vyzařovat přes sedm moří do sedmi kontinentů. u nohou je vyryto poselství sochy samé, jako úcta k novinářce Emmě Lazarusové která díky tomuto textu pomohla naplnit sbírku pro vybudování podstavce sochy \". Dej mi své ubohé, unavené,' 'své schoulené masy toužící volně dýchat,' ten žalostný nadbytek tvých přeplněných břehů.' 'Pošli je sem, zmítané bouří a bez domova,' 'pro ně já pozvedám pochodeň u zlatých dveří! \"' -Emma Lazarus Socha Svobody připomíná přátelství a pomoc, kterou Francie poskytla americkým osadníkům v jejich boji za nezávislost na Velké Británii započatém v roce 1776. Pouze Francie totiž poslala do Ameriky své vojáky. Francouzi chtěli také sochou Svobody vyjádřit sympatie nové republice vzniklé za Atlantským oceánem. Socha stojí na ostrůvku před New Yorkem od roku 1886. Bez podstavce měří po vrchol pochodně 46 m, s podstavcem ční do výšky 93 m. Dnes existuje její zmenšená kopie v Paříži jako připomínka jejího francouzského původu. Nosnou konstrukci sochy Svobody navrhl a zkonstruoval známý francouzský stavitel, mimo jiného také pařížské Eiffelovy věže - Gustave Eiffel. Nejprve sochař Frédéric Auguste Bartholdi navrhl malý hliněný model, který měl výšku dospělého člověka. Druhý model byl vysoký tři metry. Třetí model udělali tak, aby byl čtyřikrát menší než socha ve skutečnosti. Čtvrtý a poslední model začali vyrábět ve skutečné velikosti. Podle modelu byla pak vytvořena socha z měděného plechu upevněného na ocelové nosné konstrukci.", "question": "Kdo navrhnul a zkonstruoval nosnou konstrukci Sochy Svobody?", "answers": ["Gustave Eiffel"]}
{"title": "Žižkovský vysílač", "context": "Žižkovský vysílač (též Žižkovská televizní věž, Žižkovská věž či TVPM) je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší stavbou (216 m) ve městě, obsahuje tedy i nejvyšší stabilní bod ve městě – kótu 474 m n. m. Leží na rozhraní Žižkova a Vinohrad, v oblasti Mahlerových sadů. Byla postavena v letech 1985 až 1992 Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava podle návrhu architekta Václava Aulického, statika Jiřího Kozáka a Alexe Béma. Majitelem věže a provozovatelem vysílací části je společnost České Radiokomunikace, a.s. Samotné technické řešení přineslo několik novinek a dokonce i patentů. Základová železobetonová deska, o průměru 30 m a tloušťce 4 m, se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, z nichž dva vedlejší (jeden s nouzovým schodištěm, druhý se služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Tubusy jsou tvořeny soustřednými ocelovými rourami, jejichž meziprostor tloušťky cca 30 cm je vylit betonem. Na tyto svislé tubusy jsou pak zavěšeny tři kabiny s trojramenným půdorysem: ve výšce 66 metrů se nachází panoramatická restaurace \"Oblaca\" (s barem a bistrem), ve výšce 93 metrů vyhlídková kabina s dohledností až 100 km a nejvýše je umístěna (veřejnosti běžně nepřístupná) kabina s vysílací technikou. Při rekonstrukci v letech 2011–2012 vzniklo přímo nad restaurací luxusní hotelové apartmá, změny se dotkly i Mahlerových sadů v blízkém okolí věže. Z anténního nástavce vysílá digitálně jedenáct televizních a osm rozhlasových stanic. Analogové televizní vysílání bylo definitivně ukončeno 30. dubna 2009, analogově v pásmu VKV odtud vysílá šest rozhlasových stanic. Dále jsou zde vysílače mobilních operátorů a také se zde měří kvalita ovzduší v Praze. Od roku 1974 se datovala potřeba výkonného vysílače rozhlasového a televizního signálu pro obyvatele Prahy. Osazení vysílače do Petřínské rozhledny bylo nutno chápat jako provizorium a tak tehdejší Ministerstvo spojů už od roku 1975 prosazovalo stavbu 160 m vysokého stožáru – také na Petříně, aby podnik Kovoslužba nebyl nucen přesměrovávat antény desetitisícům domácností. Tomuto nápadu se však silně a účinně bránili památkáři, kteří roku 1984 definitivně uspěli a po delších debatách byla pro vysílač vybrána lokalita (tehdy zpustlých) Mahlerových sadů.", "question": "Ve kterých letech byla postavena Žižkovská televizní věž?", "answers": ["1985 až 1992"]}
{"title": "Xenon", "context": "Poté, co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleightem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neon a krypton. Xenon byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakční destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s xenonem objevil i neon a krypton. Prvek, který zůstal jako zbytek po destilaci argonu, nazval William Ramsay cizí - xenon. Xenon je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 5×10-6 % (ve 100 litrech vzduchu je obsaženo 0,005 ml xenonu). Xenon byl nalezen i v některých pramenech minerálních vod, kam se dostává jako produkt rozpadu izotopů uranu a plutonia. Je získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Druhou možností jak jej lze získat, je frakční adsorpce na aktivní uhlí za teplot kapalného vzduchu. Xenon má řadu izotopů, z nich šest je stabilních, tři mají poločas přeměny delší než 1014 let, a přibližně dvacet nestabilních, podléhajících další radioaktivní přeměně.", "question": "Jak se latinsky nazývá xenon?", "answers": ["Xenon"]}
{"title": "Nekonečno vítá ohleduplné řidiče", "context": "Nekonečno vítá ohleduplné řidiče (anglicky Red Dwarf: Infinity Welcomes Careful Drivers) je první ze čtyř humoristických vědeckofantastických románů, které napsali Rob Grant a Doug Naylor. Kniha vyšla v originále 2. listopadu 1989 a je založena na prvních dvou sériích televizního sitcomu Červený trpaslík. Kniha přináší čtenáři především hlubší náhled do charakterů hlavních postav – Listera a Rimmera – a zmiňuje také informace o lidstvu budoucnosti. Navíc je i několik příhod, které v seriálu nebyly (mj. okolnosti Listerova příchodu k těžební společnosti). Příběhová linie ubíhá v duchu epizod Konec, Ozvěny budoucnosti, Kryton, Lepší než život a Já na druhou, nicméně velmi volně – oproti epizodickému a nepříliš ucelenému toku děje seriálu podává kniha kompaktní příběh. V češtině byl vydán překlad Ladislava Šenkyříka roku 2002 v nakladatelství Argo pod ISBN 80-7203-411-1. Část první: Vaše vlastní smrt a jak se s ní vyrovnat Část druhá: Sám ve vesmíru bez Boha a instantních polévek s návodem je to tak snadné / aké jednoduché Část třetí: Země Albert Einstein – v LNŽ Rimmerův host Archimédés - v LNŽ. Rimmerův host Arnold Rimmer – první technik na Červeném trpaslíkovi, oficiálně nadřízený Listera, později hologram Arnold Rimmer 2 – zkopírovaná verze Rimmera do hologramové simulační jednotky kosmické lodi Nova 5 Bexley – v LNŽ syn Listera Bůh – v LNŽ Rimmerův host Burd – člen směny. Z, jíž velí Arnold Rimmer Caldicott – náborový úředník Jupiterské důlní společnosti Carole – manželka Saunderse Dave Lister – třetí technik na palubě těžební kosmické lodi Červený trpaslík, později jediný žijící člověk Denis – narkoman na Mimasu závislý na droze Blaženost Dooley – člen směny Z. , jíž velí Arnold Rimmer Elaine Schumanová – letová koordinátorka z kosmické lodi Nova 5 Ernie – v LNŽ taxikář v Bedford Falls Frank Rimmer – bratr Arnolda, první důstojník Vesmírných sborů Frank Saunders – inženýr na Červeném trpaslíku, zemře při nehodě (zabije ho demoliční koule), poté chvíli hologram George McIntyre – důstojník, letecký koordinátor na Červeném trpaslíku, spáchal sebevraždu poté, co se zadlužil v barech na Phoebe, Dione a Rhea při hazardní hře Trubka. Později chvíli hologram. George S. Patton – v LNŽ Rimmerův host Hendersonová – důstojnice Pobřežní hlídky na Mimasu Holly – palubní počítač Červeného trpaslíka s IQ 6 000 Horác – v LNŽ bankéř v Bedford Falls Howard Rimmer – bratr Arnolda, zkušební pilot Hugo – v LNŽ správce Rimmerova bazénu Jim.", "question": "Kdy vyšla kniha Nekonečno vítá ohleduplné řidiče?", "answers": ["2. listopadu 1989"]}
{"title": "Objektově orientované programování", "context": "Objektově orientované programování Programovací paradigmata Aspektově orientované Deklarativní (FunkcionálníLogické) Function-level Generické Imperativní Metaprogramování Paralelní Programování ve velkém Strukturované (Objektově orientovanéRekurzivní) z • d • e Objektově orientované programování (zkracováno na OOP, z anglického Object-oriented programming) je v informatice specifické programovací paradigma, které ho odlišilo od původního imperativního. Výkonný kód je v objektovém programování přidružen k datům (metody jsou zapouzdřeny v objektech), což umožňuje snadnější přenos kódu mezi různými projekty (abstrakce a zapouzdření). Propojení umožnilo zavést dědičnost, ale kvůli zjednodušení si vyžádalo zavedení polymorfismu. Koncepce Objekty – jednotlivé prvky modelované reality (jak data, tak související funkčnost) jsou v programu seskupeny do entit, nazývaných objekty. Objekty si pamatují svůj stav a navenek poskytují operace (přístupné jako metody pro volání). Abstrakce – programátor, potažmo program, který vytváří, může abstrahovat od některých detailů práce jednotlivých objektů. Každý objekt pracuje jako černá skříňka, která dokáže provádět určené činnosti a komunikovat s okolím, aniž by vyžadovala znalost způsobu, kterým vnitřně pracuje. Zapouzdření – zaručuje, že objekt nemůže přímo přistupovat k „vnitřnostem“ jiných objektů, což by mohlo vést k nekonzistenci. Každý objekt navenek zpřístupňuje rozhraní, pomocí kterého (a nijak jinak) se s objektem pracuje, a k tomu se používají: modifikátory přístupu, jmenný prostor... Kompozice – Objekt může obsahovat jiné objekty. Delegování – Objekt může využívat služeb jiných objektů tak, že je požádá o provedení operace, ty tedy pro okolí vystavují své služby. Dědičnost – objekty jsou organizovány stromovým způsobem, kdy objekty nějakého druhu mohou dědit z jiného druhu objektů, čímž přebírají jejich schopnosti, ke kterým pouze přidávají svoje vlastní rozšíření. Tato myšlenka se obvykle implementuje pomocí rozdělení objektů do tříd, přičemž každý objekt je instancí nějaké třídy. Každá třída pak může dědit od jiné třídy (v některých programovacích jazycích i z několika jiných tříd). Polymorfismus – odkazovaný objekt se chová podle toho, jaké třídy je instancí. Pozná se tak, že několik objektů poskytuje stejné rozhraní, pracuje se s nimi navenek stejným způsobem, ale jejich konkrétní chování se liší podle implementace.", "question": "Jak je zkracováno objektově orientované programování?", "answers": ["OOP"]}
{"title": "Kvazisatelit", "context": "Během času mají sklon vyvinout se do jiných typů resonantního pohybu, kde už nemusí zůstat v sousedství planety, ale mohou se s časem vrátit na původní či podobnou dráhu jako kvazisatelit atd. Jiné typy dráhy se 1:1 rezonancí s planetou obsahují podkovové a pulčí dráhy kolem libračních center, ale objekty na těchto drahách nezůstávají blízko zeměpisné délky planety mnoho orbitů okolo Slunce. Objekty s podkovovou dráhou jsou známy pro občasnou změnu dráhy na relativně krátkou kvazisatelitní, a jsou s nimi občas zaměňovány. Příkladem takového objektu je 2002 AA29 Země Země má v současné době devět známých kvazisatelitů: 3753 Cruithne 2002 AA29 2003 YN107 2004 GU9 (164207) 2006 FV35 2010 SO16 2013 LX28 2015 SO2 2016 HO3 Tyto objekty si drží svoji kvazisatelitní dráhu po dobu desítek až stovek let. Venuše I Venuše má svůj kvazisatelit, 2002 VE68. Tento asteroid kříží i dráhy Země a Merkuru; zdá se, že je souputníkem Venuše jen posledních 7000 let, a jeho osudem je opuštění své kvazisatelitní dráhy přibližně za 500 let. Ostatní planety Na základě simulací se předpokládá, že Uran a Neptun mohou mít kvazisatelity po dobu existence Sluneční soustavy (cca 4,5 mld. let), kolem Jupiteru může mít objekt kvazisatelitní dráhu po dobu 10 milionů let, a kolem Saturnu pouhých 100 000 let. Není znám jediný kvazisatelit kolem jiné planety než je Země a Venuše. Umělé Na začátku roku 1989 se sovětská sonda Fobos 2 stala kvazisatelitem Phobosu, měsíce Marsu, s průměrnou poloosou dráhy 100 km od Phobosu. Vzhledem k výpočtům mohla sonda na této dráze vydržet měsíce, ale kvůli poruše kontrolního systému bylo se sondou ztraceno spojení. měsíc (satelit) asteroidní měsíc doba oběhu dráhová rezonance V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quasi-satellite na anglické Wikipedii. Quasi-satellite Information Page Earth's New Travelling Companion: Quasi-Satellite Discovered Astronomy.com: A new \"moon\" for Earth Discovery of the first quasi-satellite of Venus – University of Turku news release (August 17, 2004)", "question": "Quazi-satelitem kterého měsíce se stala sonda Fobos 2?", "answers": ["Phobosu"]}
{"title": "Yaleova univerzita", "context": "Je členem Ivy League a patří k nejznámějším univerzitám ve Spojených státech. Maskotem školy je anglický buldok jménem \"Handsome Dan\", tradiční barvou je modrá (Yale blue). == Historie == Yaleova univerzita byla založena v roce 1701 a je třetí nejstarší institucí vysokoškolského vzdělávání ve Spojených státech. Škola nese od roku 1887 jméno svého prvního mecenáše Elihu Yalea, který jí v roce 1716 daroval významný finanční obnos a množství knih; hovorově bývá též označována jako \"Starý Eli\" (anglicky \"Old Eli\").Univerzita má jednu z nejstarších právních klinik na světě, založenou již v 10. letech 20. století. == Současnost == Současným rektorem univerzity je Peter Salovey, který funkci vykonává od roku 2013. Univerzita má 2 300 zaměstnanců a 11 390 studentů. Její kampus zabírá plochu 1,1 km2. V současnosti patří Yale mezi nejvýběrovější univerzity na světě. Každý rok se podíl přijatých studentů ke všem uchazečům pohybuje okolo 7 %. Pro ročník s ukončením studia roku 2018 bylo přijato 1 935 studentů z celkových 30 932 uchazečů. Na druhé straně poskytuje jedny z nejlepších stipendií a je jednou z mála škol, které při přijímacím řízení neberou ohled na sociální postavení uchazeče (tzv. \"need-blind admission\"). Většina studentů žije v rezidenčních kolejích přímo v kampusu. Kolejí je 12 a většinou mají své jméno podle známého absolventa, nebo podle důležitého místa či člověka v univerzitní historii. V roce 2017 budou otevřeny dvě nové rezidenční koleje. Na Yale také vznikl mýty opředený spolek Skull and Bones (v překladu Lebka a hnáty), do kterého údajně patřily nebo i nadále patří některé významné osobnosti, včetně některých bývalých prezidentů USA (např. George W. Bush).", "question": "Kdo je rektorem Yaleovy univerzity?", "answers": ["Peter Salovey"]}
{"title": "Gamut", "context": "Další písmena ukazují na black (černou), red (červenou),green (zelenou), blue (modrou), cyan (modrozelenou), magenta (fuchsiovou. ),yellow (žlutou) a white (bílou) barvu. (Poznámka: Tyto obrázky nejsou přesně v měřítku.) Gamut barevného modelu CMYK je, v ideálním případě, přibližně stejný jako gamut pro RGB, s mírně rozdílnými vrcholy, závisejícími jak na přesných vlastnostech barvy, tak na světelné složce. V praxi, díky způsobu rastrového tisku, barvy reagují vzájemně a s papírem a díky jejich neideální spektrální absorpci je gamut menší a má zakulacené rohy. Gamut reflexních barev v přírodě má podobný, jen více zakulacený tvar. Objekt, který odráží jenom úzký pás vlnové délky bude mít barvu blízkou hraně z CIE diagramu, ale bude mít současně velice nízkou jasovou složku. Při vyšší jasnosti je dosažitelná oblast v CIE diagramu menší a menší, až k samotnému bodu bílé barvy, kde všechny vlnové délky jsou odráženy na 100 procent. Přesné souřadnice bílé barvy jsou samozřejmě určeny barvou světelného zdroje. Barevný gamut většiny řádů může být rozuměn jako výsledek potíží vytvářejících čisté světlo jedné vlnové délky (jednobarevného). Nejlepším technologickým zdrojem (téměř) monochromatického světla je laser, který je drahý a nepraktický pro mnoho zařízení (jak se laserová technologie zlepšuje, stává se přístupnější a levnější, takže cena již nebude důvodem pro nevyužití laseru). Většina zařízení, jiných než laserových, zpodobňuje vysoce syté barvy s více nebo méně hrubým přiblížením, která zahrnuje světlo s rozsahem vlnových délek v rozmezí požadovaných barev. To může být zřetelné v některých odstínech více než v druhých.", "question": "Jak se nazývá dosažitelná oblast barev v určitém barevném prostoru?", "answers": ["Gamut"]}
{"title": "Ethyl-acetát", "context": "Ethyl-acetát nebo ethylester kyseliny octové, dříve zvaný i octan ethylnatý, je organická sloučenina s funkčním vzorcem CH3COOCH2CH3. Jedná se o ester ethanolu a kyseliny octové. Tato bezbarvá kapalina má charakteristickou sladkou vůní připomínající některá lepidla a odstraňovače laku na nehty, ve kterých je obsažena. Vyrábí se ve velkém množství pro použití jako rozpouštědlo. V roce 1985 se v Japonsku, Severní Americe a Evropě dohromady ročně vyrobilo cca 400 tisíc tun, v roce 2004 se celosvětová výroba odhadovala na 1,3 milionu tun. == Výroba == Kyselina octová reaguje s ethanolem za vzniku ethylacetátu a vody. CH3COOH + CH3CH2OH ⇌ CH3COOCH2CH3 + H2OVýsledný produkt se musí odebírat protože reakce je rovnovážná. Lze jej odebírat například destilací. == Použití == Ethyl-acetát se primárně využívá jako rozpouštědlo a ředidlo, je upřednostňován díky nízké ceně, malé toxicitě a snesitelnému zápachu. Například se běžně používá pro čištění desek s elektronickými obvody a v některých odstraňovačích laku na nehty (používá se také aceton a acetonitril). Lze ho využít při dekofeinizaci kávových zrn a čajových lístků. Používá se také v nátěrových hmotách jako aktivátor nebo tvrdidlo. Ethyl-acetát je přítomen v cukrovinkách, parfémech a v ovoci. V parfémech se rychle vypařuje a zanechává vůni parfému na kůži. === Laboratorní použití === V laboratoři se směsi obsahující ethyl-acetát často používají ve sloupcové chromatografii a při extrakcích. Málokdy se však využívá jako reakční rozpouštědlo, protože je náchylný na hydrolýzu a transesterifikaci. V organické chemii, zejména při experimentech, ho lze odstranit stlačeným vzduchem z horké vodní lázně, protože je velmi těkavý a má nízký bod varu. === Další použití === V oblasti entomologie se ethyl-acetát využívá jako účinný asfyxant při sběru a studiu hmyzu. Ve smrtičce naplněné ethyl-acetátem jeho páry rychle usmrcují sbíraný (obvykle dospělý) hmyz, aniž by ho poškodil.", "question": "Jaká je charakteristická vůně Ethyl-acetátu?", "answers": ["sladkou"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Ale v roce 1984, osm let po rozpadu Deep Purple, se uskutečnilo opravdové a legální opětovné sjednocení. Bylo to oznámeno v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show že klasické složení z počátku sedmdesátých let - Blackmore, Gillan, Glover, Lord, a Paice spolu opět nahrávají. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Polydor a Mercury v Severní Americe. Album Perfect Strangers bylo vydáno v říjnu 1984 a turné následovalo, začínajíc na Novém Zélandu a pokračovalo svoji cestu kolem světa oklikou přes Evropu. Mělo ohromný úspěch. Skupina nahrála The House of Blue Light v roce 1987, a živé album Nobody's Perfect. Ve Spojeném království byla vydána nová verze Hush k dvacátému výročí Deep Purple. V roce 1989 byl Ian Gillan vyhozen ze skupiny, kvůli svým neshodám s Blackmorem. Byl nahrazen zpěvákem Rainbow Joe Lynn Turnerem. Toto složení nahrálo pouze jedno album, Slaves and Masters (1990). Mnoho fanoušků však chtělo zpět Gillana místo Turnera. Krátce na to Lord, Paice a Glover tlačili na Turnera, aby odešel a nahrávací společnost chtěla zpět Gillana. Blackmore ustoupil a klasické složení nahrálo The Battle Rages On... v roce 1993. Během velice úspěšného turné po Evropě koncem roku 1993 napětí mezi Blackmorem a Gillanem opět narůstalo. Blackmore odešel v listopadu 1993, aby se už nikdy nevrátil. Byl přijat Joe Satriani takže se koncert (v Japonsku) v prosinci mohl konat. Satriani zůstal na evropské letní turné v roce 1994, ale ačkoliv mu bylo nabídnuto stále členství v kapele a on s ním souhlasil, tak kvůli již podepsaným kontraktům a nesouhlasu firmy se nemohl stát stálým členem Purple. Skupina po krátkém hledání lístečkovou metodou jednomyslně přijala Steva Morse z Dixie Dregs, aby definitivně nahradila Blackmora. V létě 2001 kvůli zdravotním problémům dočasně opustil kapelu i Jon Lord.", "question": "Kdo nahradil vyhozeného Iana Gillana?", "answers": ["Joe Lynn Turnerem"]}
{"title": "Řehoř Samsa", "context": "Proměna (německy Die Verwandlung) je povídka Franze Kafky vydaná roku 1915. Poprvé vyšla tiskem v říjnovém čísle expresionistického měsíčníku Die Weißen Blätter. V knižní podobě ji ještě v prosinci téhož roku publikovalo nakladatelství Kurta Wolffa. Povídka Proměna začíná probuzením hlavní postavy, obchodního cestujícího Řehoře Samsy (v originále Gregor Samsa) a jeho zjištěním, že se proměnil v obří hmyz (tato základní informace celého textu je čtenáři představena v jediné větě v úvodu – \"Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi odporný hmyz.\"). Přestože se snaží svou indispozici skrýt před rodinou, je nakonec odhalen. Vyděšení rodiče a sestra Markétka se rozhodnou Řehoře zavřít v jeho pokoji v jakési domácí internaci. Samsa po celou dobu svého změněného stavu uvažuje racionálně, nepropadá depresím a zachovává chladnou hlavu (jeho první starostí je, jak jako hmyz půjde do práce). Řehoř jako hmyz rozumí nadále lidské řeči, jemu samotnému však ostatní příliš nerozumí, nemůže tedy se svým okolím komunikovat. Situace v rodině se od Řehořovy proměny značně zhorší; jednak přijdou o Řehořovu finanční podporu (dosud je ze svého platu živil převážně on), jednak strádají rodiče i sestra psychicky. Otec se navrací do zaměstnání, pracuje jako sluha, Markétka prodává v obchodě a také se učí francouzštinu. Matka ani otec do Řehořova pokoje nevstupují, stará se o něj mladší sestra Markéta, vždy když za ním sestra přichází, tak se Řehoř schová pod pohovku, aby ji neděsil. Jediný z lidí, kdo se s danou situací smíří, je otrlá posluhovačka, která s Řehořem-hmyzem jedná rázně a bez okolků. Jednou se Markéta s matkou rozhodnou vystěhovat z Řehořova pokoje nábytek v dobrém úmyslu, Markétka se domnívá, že by se mu lépe lezlo po stěnách a stropu, čímž se Řehoř skutečně rád baví. Ovšem matka se obává, že by si to Řehoř mohl vysvětlit jako definitivní zavrhnutí ze strany rodiny. Řehoř si nakonec uvědomí, že by byl rád, kdyby mu pokoj ponechali, tak jak je. Brání tedy svůj oblíbený obraz, spatří ho matka a upadne do mdlob. Vyhrocenou situaci se rozhodne vyřešit zaskočený otec, nakonec po Řehořovi hází jablka, čímž ho těžce zraní. Řehořův zdravotní stav se zhoršuje. Ztěžuje se i atmosféra v rodině; hmotný nedostatek a vypětí ze skrývání Řehoře v bytě doléhají na jeho rodiče i Markétku, která navrhuje Řehoře odstranit. Rodina si do bytu nastěhuje podnájemníky, kteří o Řehořovi nevědí.", "question": "Kdo je hrdinou novely Proměna od Kafky?", "answers": ["Řehoř Samsa"]}
{"title": "Waldemar Matuška", "context": "Další velkou láskou byla herečka Jitka Zelenohorská (známá jako Zdenička z filmu Ostře sledované vlaky). Po pětiletém vztahu však za bouřlivých okolností utekl ke své životní partnerce, kterou byla zpěvačka Olga Blechová. S Olgou se v roce 1976 oženil, jednalo se o jeho třetí manželství, a začal spolupracovat se skupinou K. T. O. (Kamarádi táborových ohňů). Z manželství s Olgou se narodil druhý syn Waldemar. Matuškova popularita byla v té době velká, v roce 1980 byl jmenován zasloužilým umělcem. Koncertoval v zahraničí, v roce 1986 toho využil a zůstal i se ženou v USA, zabydlel se na Floridě. Socialistické úřady poté zakázaly hrát jeho skladby, zlikvidovaly jeho desku Jsem svým pánem, která teprve měla vyjít, v seriálu Chalupáři byl smazán jeho hlas, zůstala jen hudba, v Rozpacích kuchaře Svatopluka bylo odstraněno jeho jméno z titulků, byl mu odňat titul zasloužilý umělec. Waldemar Matuška zatím v USA pořádal koncerty pro krajany a vydával zde další desky. Jeho půdní byt na Václavském náměstí získal František Janeček, Matuška se po revoluci marně soudil o jeho navrácení. Na Floridě zůstal i po roce 1989, kdy v Československu padla komunistická vláda a nastala renesance jím zpívaných skladeb. Česko ale často navštěvoval a občas ještě i vystupoval, byť vzhledem k pokročilému věku musel počet vystoupení omezit. Zemřel 30. května 2009 na Floridě na zápal plic a následné selhání srdce. Pohřeb měl 18. června 2009 a přišlo na něj kolem dvanácti tisíc lidí. Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov. Zpívá Waldemar Matuška - 1965 - Supraphon, reedice 1996 - Bonton Music (název Nebeský kovboj) Waldemar Matuška - 1968, reedice 1996 - Bonton Music (název Sbohem, lásko) Osm lásek Waldemara Matušky (recitál). - 1968, reedice 1999 Johoho (Waldemar Matuška zpívá písně o moři) - 1971 - Supraphon, reedice 1974, na CD 1997 Waldemar Matuška (1966-1971) - 1971, určeno pro export,. výběr Lidové písně z celého světa - 1972 - Supraphon, reedice 1996 - Bonton Music Láska nebeská (s Evou Pilarovou) - 1973 - Supraphon, reedice 1997 - Bonton Music Kluci do nepohody - 1976, reedice 2000 Mám vás všechny stejně. rád - 1976, pouze MC, výběr Co děláš, to dělej rád - 1977 Suvenýr (Waldemar Matuška a jeho 12 nej) - 1980, reedice 2001, výběr Waldemar - 1983 Country Door Is Always Open - 1985 Waldemar. Matuška (1966 - 971) - 1990, edice Trezor, reedice stejnojmenné desky, výběr Co neodnesl čas - 1991, výběr Nej, nej, nej v Americe - 1993, živá nahrávka Nebeskej kovboj (reedice.", "question": "Kdy zemřel Waldemar Matuška?", "answers": ["30. května 2009"]}
{"title": "DC", "context": "V Česku se kapele někdy přezdívá Praha/Děčín, protože SPZ těchto dvou měst tvoří zkratku AC/DC. Bratři Angus Young, Malcolm Young a George Young se narodili v Glasgow ve Skotsku a do Austrálie se s většinou své rodiny přestěhovali v roce 1963. George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let 20. století. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit \"Friday On My Mind\". Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku). Malcolm a Angus Youngovi založili AC/DC v listopadu 1973. Dalšími členy se stali baskytarista Larry Van Kriedt, zpěvák Dave Evans a Colin Burgess, bývalý bubeník kapely The Master's Apprentices. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Chequers v Sydney 31. prosince 1973. Později podepsali smlouvu s labelem Albert Productions. Sestava kapely se často měnila, jako první byl vyhozen Colin Burgess a posléze se v kapele vystřídalo několik baskytaristů a bubeníků. Ve stejné době začal Angus Young při koncertech nosit svou charakteristickou školní uniformu. Uniforma údajně pocházela z Ashfield Boys High School, kde studoval, a s nápadem, aby ji při koncertech nosil, přišla jeho sestra Margaret.", "question": "Kterou australskou husební skupinu spoluzaložil Angus Young?", "answers": ["AC/DC"]}
{"title": "Severní pól", "context": "K severnímu pólu se na saních po ledu vypravili Frederick Cook (1908) a Robert Peary (1909). Renomované instituce Cookovy doklady dosažení pólu neshledaly za průkazné a tak byl pokládán za prvního pokořitele severního pólu Peary. Výzkumy v 80. a 90. letech 20. století ovšem i jeho úspěch zpochybnily. Další cesty do oblasti severního pólu jsou spojeny s rozvojem letectví. V roce 1926 uskutečnil přelet přes pól v letounu Fokker F.VII Američan Richard Byrd, jeho dosažení pólu je však také zpochybňováno. První prokazatelné dosažení severního pólu tak je až přelet vzducholodi Norge o tři dny později, dne 12. května 1926. Expedici vedl norský polárník Roald Amundsen, italský konstruktér vzducholodí Umberto Nobile a americký průzkumník a sponzor výpravy Lincoln Ellsworth. Přes pól přelétla roku 1928 i vzducholoď Italia, na jejíž palubě byl český vědec František Běhounek. Kvůli silnému větru se však nepodařilo zamýšlené vysazení pasažérů na led za účelem provedení vědeckých měření. V roce 1958 pod ledem severního pólu proplula první jaderná ponorka USS Nautilus amerického námořnictva a v roce 1977 k němu doplul sovětský ledoborec Arktika.", "question": "Kdy se porařilo první prokazatelné dosažení severního pólu?", "answers": ["12. května 1926"]}
{"title": "Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury. V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance. Mnoho ze Shakespearových her bylo publikováno již během jeho života ve vydáních různé kvality a s různou přesností.", "question": "Jak se jmenovala manželka Shakespeara?", "answers": ["Anne Hathaway"]}
{"title": "Frédéric Mistral", "context": "Frédéric Mistral (8. září 1830, Maillaine - 25. března 1914, Maillaine) byl francouzský lyrický a epický básník z Provence, zakladatel hnutí za obrození provensálského jazyka (okcitánštiny) a za obnovu kulturního života jižní Francie vůbec, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1904, kterou obdržel společně se španělským dramatikem Josém Echegaraym y Eizaguirre. Fréderic Mistral se narodil roku 1830 v Maillaine na jihu Francie jako syn farmáře. Studoval na Královské koleji v Avignonu, kde si zamiloval antické básníky, a poté práva na univerzitě v Aix-en-Provence. Již v Avignonu začal s tamějším profesorem Josephem Roumanillem studovat starou provensálskou poesii a společně se rozhodli obnovit tento národní jazyk. Roku 1852 vydali Mistral a Roumanille první sborník živých provensálských básníků Li Prouvencalo a pokusili se o reformu pravopisu. Roku 1854 založil Mistral asociaci provensálských básníků Felibrige a na jejich sjezdu ve Fontsegugne vyzval k jazykové, literární i politické renesanci francouzského jihu. Cílem asociace nebylo oživit starou okcitánštinu, ale vytvořit nový moderní a živý jazyk. Tyto snahy korunoval Mistral svým velkým novoprovensálským slovníkem Trésor dóu Félibrige (1879-1886), obrovitým dílem, na němž pracoval více než dvacet let, ve kterém kodifikoval bohatství okcitánských dialektů používaných mezi lidem a vybudoval tak nesmrtelný pomník znovuzrozeného jazyka. I své umělecké dílo stvořil Mistral v moderní okcitánštině, konkrétně v její provensálské variantě. Roku 1904 mu byla společně se španělským dramatikem Josém Echegaraym y Eizaguirre udělena Nobelova cena za literaturu \"... se zřetelem k originálním, geniálním a vpravdě uměleckým rysům jeho básnické tvorby, která věrně zrcadlí přírodu a život lidu jeho rodného kraje a s přihlédnutím k jeho významné činnosti provensálského filologa\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční výnos z Nobelovy ceny použil Mistral k založení etnografického muzea v Arles (dnešní Arlaten Folk Museum). Mirè (1859), tuto báseň použil skladatel Charles Gounod pro svou operu Mireille. Calendau (1867), báseň o dvanácti zpěvech, která se svým hrdinným a místy až didaktickým rázem stala jakýmsi kánonem všech provensálských národních snah. Lis isclo d'or (1875, Zlaté ostrovy), sbírka nejkrásnějších vlasteneckých i intimních Mistralových veršů. Lou tresor dóu félibrige (1879-1886), novoprovensálský slovník, La raço latino (1879), Nerto (1884), La rè Jano (1890, Královna Jana), tragédie z národní historie 14. století.", "question": "Kdy zemřel Frédéric Mistral?", "answers": ["25. března 1914"]}
{"title": "Ústava České republiky", "context": "Reálnou federací bylo Československo jen do prosince 1970, kdy byl přijat ústavní zákon č. 125/1970 Sb., jehož důvodová zpráva jasně zdůrazňovala \"posílení koncepční úlohy federálního centra\". Ústavní zákon č. 125/1970 Sb. přinášel 37 přímých změn a doplňků, které znamenaly likvidaci původní koncepce federace a pro obě republiky ztrátu podstatné části svých kompetencí. Československo tak bylo po roce 1970 centralisticky spravovaným státem s vnějšími formálními znaky federace. Nutnost přípravy nové federální ústavy zazněla poprvé oficiálně na XVII. sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ) na jaře 1986. Od roku 1987 fungovala pracovní skupina v čele s Mariánem Čalfou a v listopadu 1988 vznikla 153členná komise KSČ a Národní fronty v čele s Milošem Jakešem pro přípravu nové ústavy, která měla být přijata po XVIII. sjezdu KSČ v průběhu roku 1990. V posledním pracovním textu byla ústava koncipována jako společná pro federaci i obě republiky, bylo vypuštěno ustanovení o vedoucí úloze KSČ a do určité míry rozšířen katalog základních práv. Na podzim 1989 navrhla skupina poslanců Federálního shromáždění vydat ústavní zákon o způsobu přijetí nové Ústavy Československé socialistické republiky, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Ačkoliv národní rady obou republik neměly k dispozici návrhy nových ústav nebo společné ústavy, vyslovily 31. října 1989 souhlas s návrhem ústavního zákona o způsobu jejich přijetí: usnesení České národní rady bylo publikováno jako č. 123/1989 Sb., usnesení Slovenské národní rady jako č. 124/1989 Sb. Přijetím návrhu ústavního zákona měly být vytvořeny podmínky pro vydání trojjediné ústavy, tj. společné ústavy federace i obou republik. Souhlas národních rad s přijetím ústavního zákona znamenal současně, že se republiky vzdaly svého práva na vlastní ústavu.", "question": "Kolik hlav má česká ústava?", "answers": ["8"]}
{"title": "Marcus Aurelius", "context": "Za osvícenství se „Hovory k sobě“ staly módní četbou řady vzdělanců, zvláště Voltaire jimi byl uchvácen. Markova moudrost, lidskost a smysl pro povinnost z něho činily vzor spravedlivého krále. Historik Edward Gibbon se ve svém stěžejním díle History of the Decline and Fall of the Roman Empire přiklonil k postoji Cassia Diona, když formuloval názor, že Markovou smrtí skončil zlatý věk Říma. Od novověku až do současnosti se četné význačné osobnosti, mezi něž náleželi monarchové, politici i spisovatelé, prohlašovaly za příznivce tohoto římského císaře. Paradoxně sám Marcus pociťoval vůči posmrtné slávě naprostou lhostejnost: „Slovní výrazy kdysi obvyklé jsou teď zastaralé. Podobně i jména kdysi věhlasných lidí jsou teď jistou měrou zastaralá, jako Camillus, Caeso, Volesus, Dentatus a co nevidět i jméno Scipio a Cato, pak i Augustus a konečně Hadrianus a Antoninus. Neboť všechno je pomíjivé a brzy se stává bájí a klesá v hrob čirého zapomnění.“[19] Odkazy Reference ↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. Praha : Svoboda, 1975. I, 16↑ Portréty světovládců I. Životopis filozofa Marka Antonina 28, 4↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. X, 16↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. XI, 29↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. VI, 21↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. IX, 42↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. VIII, 59↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. VI, 48↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. V, 9↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. VIII, 17↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. IV, 17↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. II, 17↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. I, 14↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. VI, 30↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. IX, 29↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. VII, 5↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. VIII, 38↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. VII, 40↑ Marcus Aurelius, Antoninus. Hovory k sobě. IV, 33 Literatura BURIAN, Jan. Římské impérium : vrchol a proměny antické civilizace. Praha : Svoboda, 1997. ISBN 80-205-0536-9 GIBBON, Edward. Úpadek a pád římské říše. Praha : Levné knihy KMa, 2005. ISBN 80-7309-189-5 GRANT, Michael. Dějiny antického Říma. Praha : BB/art, 2006. ISBN 80-7341-930-0 GRANT, Michael. Římští císařové. Praha : BB art, 2002. ISBN 80-7257-731-X HÉRÓDIANOS. Řím po Marku Aureliovi. Praha : Svoboda, 1975", "question": "Kdo je autorem díla Hovory k sobě (Meditations)?", "answers": ["Marcus Aurelius"]}
{"title": "Finsko na Letních olympijských hrách 1928", "context": "ZlatoArvo Haavisto Zápasvolný styl do 72 kg StříbroPaavo Nurmi AtletikaMuži běh na 5 000 m StříbroVille Ritola AtletikaMuži běh na 10 000 m StříbroPaavo Nurmi AtletikaMuži běh na 3000 m překážek StříbroAntero Kivi AtletikaMuži hod diskem StříbroAkilles Järvinen AtletikaMuži desetiboj StříbroHjalmar Nyström Zápasřecko-římský do 82,5 kg StříbroKustaa Pihlajamäki Zápasvolný styl do 61 kg StříbroAukusti Sihvola Zápasvolný styl nad 87 kg BronzHeikki Savolainen Sportovní gymnastikamuži kůň našíř BronzBertil Broman Jachtingmuži - třída Finn BronzEino Purje AtletikaMuži běh na 1 500 m BronzMartti Marttelin AtletikaMuži maraton BronzOve Andersen AtletikaMuži běh na 3000 m překážek BronzVilho Tuulos AtletikaMuži trojskok BronzEdvard Westerlund Zápasřecko-římský do 67,5 kg BronzOnni Pellinen Zápasřecko-římský do 82,5 kg BronzEino Leino Zápasvolný styl do 66 kg Externí odkazy (anglicky) Finsko na LOH 1928 mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Finsko na olympijských hrách Finsko na LOH 1906 • 1908 • 1912 • 1920 • 1924 • 1928 • 1932 • 1936 • 1948 • 1952 • 1956 • 1960 • 1964 • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 • 2020 Finsko na ZOH 1924 • 1928 • 1932 • 1936 • 1948 • 1952 • 1956 • 1960 • 1964 • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1994 • 1998 • 2002 • 2006 • 2010 • 2014 • 2018 • 2022 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Finsko | Sport", "question": "Kolik zlatých medailí vybojovalo Finsko na Letních olympijských hrách 1928?", "answers": ["8"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Psi, na rozdíl od dospívajících vlků, nemají tendenci opouštět svou smečku ani přebírat vedení smečky stávající, jsou mnohem méně dominantní, a jejich lovecké pudy jsou do jisté míry potlačeny a modifikovány. Každý pes má vrozený určitý typ vyšší nervové činnosti, temperament, který se dá charakterizovat jako souhrnný projev podmíněných i nepodmíněných reflexů a určuje míru vzrušivosti, způsob reakce na podněty a délku trvání této reakce. Ve svém důsledku ovlivňuje rychlost a ochotu k učení psa, přizpůsobivost k podmínkám prostředí i emoce psa. Čtyři základní typy vyšší nervové činnosti se ve své základní čisté podobě příliš často nevyskytují, rozlišují se řady mezitypů. Obecně je ale možné tvrdit, že pes sangvinik je ideálním psem, který je dobře pohyblivý, rychle reaguje na podněty, ale jeho projevy jsou vyrovnané, není zbrklý. Nenechá se vyprovokovat k extrémním agresivním nebo naopak obranným reakcím, pracuje radostně a ochotně. Je přizpůsobivý, nebojácný, lehce se vychovává a cvičí. Vyrovnaný a pomalý typ, flegmatik, je pomalejší a těžkopádnější, jeho výcvik trvá déle, reflexy se vytvářejí pomaleji, stejně tak je pomalejší střídání vzruchu a útlumu. Obecně se jedná o přátelské a nekonfliktní psy. Pes flegmatik je ideální společník do rodin. Nevyrovnaný, silný, dráždivý pes, cholerik, u kterého převažují reflexy vzruchu nad reflexy útlumu, naopak jako společník není příliš vhodný. Vyniká hbitostí a neúnavností a typická je pro něj aktivní obranná reakce, má sklony k agresivitě a dominantnímu chování. V rukách zkušeného psovoda může být dobrým pracovním psem, vynikající v dynamických sportech, jako je obrana nebo agility, při špatném vedení se z takového jedince snadno stane nezvládnutelný pes. Pes melancholik se slabým typem nervové činností je plachý až bázlivý, nesnáší a nedokáže se přizpůsobit silným podnětům a v běžných situacích má naopak nedostatečný útlum a může reagovat až hystericky. Jsou labilní, lekaví, převládá pasivní obranná reakce. Často to bývají uštěkaní, nebo naopak tiší a plaší psi vykazující známky nejistoty. Má sklony k žárlivé závislosti na majiteli. Při důkladně socializaci během štěněcího věku může být melancholik dobrým společníkem v tiché rodině nebo u osaměle žijícího člověka, k práci se ale nehodí. Etogram je souhrnný popis inventáře vrozeného chování zvířete.", "question": "Jaký sport může pes zvládnout pod zkušeným vedením?", "answers": ["agility"]}
{"title": "Druhá křížová výprava", "context": "Hervey de Glanvill vůdcové výpravy proti Venedům (viz zde) sunnité: Mesud Muín ad-Dín Unur Nadžm ad-Dín Ajjúb Imád ad-Dín Zengí Núr ad-Dín Saíf ad-Dín Ghazi Al-Muktafi ší'ité Al-Hafiz reconquista: Tashfin Ibn Alibr Ibrahim ibn Tashfin Ishaq ibn Ali Abd al-Mu'min síla 20 000[1] Němců15 000[2] Francouzů neznámá ztráty značné lehké Druhá křížová výprava bylo vojenské tažení vyhlášené papežem Evženem III. roku 1146 jako reakce na dobytí Edessy mosulským vládcem Zengím. Edessa byla prvním křižáckým státem založeným v průběhu první křížové výpravy (1095–1099) ve Svaté zemi a i prvním státem, který byl muslimy vyvrácen. Druhá křížová výprava byla první výpravou ve znamení kříže, v jejímž čele stanuli evropští králové, německý Konrád III. a francouzský Ludvík VII. Účastnilo se také množství významných evropských feudálů, včetně českého knížete Vladislava II. Armády obou králů pochodovaly odděleně napříč Evropou až do Byzantské říše. Na turecké teritorium jako první vstoupili Němci, ale u Dorylaia byla armáda přepadena a téměř vyhlazena. Poté se zbytky německé armády spojily s Francouzi, se kterými dorazili až do Antiochie a následně do Jeruzaléma. S jeruzalémským dvorem křižáci naplánovali výpravu na Damašek. Ta však skončila naprostým fiaskem. Pro muslimy to bylo velké vítězství a Zengí se po neúspěšné výpravě Damašku zmocnil, čímž byla muslimská fronta proti křižáckým státům opět o něco jednotnější. Sjednocení muslimů na Předním východě dokončil Saladin a jeho symbolem se nakonec stalo dobytí Jeruzaléma roku 1187. Jediným úspěchem této výpravy bylo dobytí Lisabonu roku 1147, k němuž přispěl kontingent vlámských, anglických a německých křižáků, když se při cestě ze Severního moře do východního Středomoří na žádost místního biskupa zastavil v Portugalsku. Mezitím němečtí rytíři, kteří odmítli s králem Konrádem táhnout do Svaté země, započali ve východní Evropě první z křížových výprav proti pohanským kmenům v Pobaltí. Ty se pak opakovaně staly součástí evropských dějin na celá staletí. Předchozí události Pád Edessy Podrobnější informace naleznete v článku Obléhání Edessy. Křižácké státy v Levantě před druhou křížovou výpravou Po první křížové výpravě a menším křižáckém tažení roku 1101 se ve Svaté zemi utvořily tři křižácké státy: Jeruzalémské království, Antiochijské knížectví a Edesské hrabství.", "question": "Z jakého důvodu byla vyhlášena druhá křížová výprava?", "answers": ["reakce na dobytí Edessy mosulským vládcem Zengím"]}
{"title": "Okres Břeclav", "context": "Okres Břeclav je pohraniční okres v Jihomoravském kraji. Jeho dřívějším sídlem bylo město Břeclav a je tvořen 63 obcemi na 69 katastrálních územích. Jedná se o nejjižněji a nejníže položený okres Moravy. Sousedí na západě s okresem Znojmo a na severozápadě s okresem Brno-venkov, na severu s okresem Vyškov a na severovýchodě s okresem Hodonín, všechny v Jihomoravském kraji. Z jihu je okres vymezen státní hranicí s Rakouskem a z jihovýchodu státní hranicí se Slovenskem. Na území okresu se nachází CHKO Pálava. == Vinařství == Prakticky celá část okresu Břeclav je významným centrem vinařské turistiky v ČR. Do okresu zasahuje především Mikulovská vinařská podoblast, jižní částí Velkopavlovická vinařská podoblast a okolí okresního města Břeclav spadá pod Slováckou vinařskou podoblast. Významnými vinařskými centry okresu jsou především obce Mikulov, Valtice, Hustopeče, Velké Pavlovice, Velké Bílovice, Lednice, Rakvice a Zaječí. == Administrativní členění == Území okresu okresu je rozděleno na tři správní obvody obcí s rozšířenou působností Břeclav, Hustopeče a Mikulov. Data k 1. lednu 2008: == Struktura povrchu == K 31. prosinci 2003 měl okres celkovou plochu 1 172,77 km2, z toho: 68,32 % zemědělských pozemků, které z 80,58 % tvoří orná půda (55,05 % rozlohy okresu) 31,68 % ostatní pozemky, z toho 51,58 % lesy (16,34 % rozlohy okresu) == Demografické údaje == Průměrná velikost obce: 1 796 obyv. Ve městech žije 50,45 % obyv. (při vyloučení měst povýšených po r. 1945 by se však jednalo jen o 39,08 %).Data k 30. červnu 2005: === Největší sídla === Data k 1. lednu 2008: === Zaměstnanost === (2003) === Školství === (2003) === Zdravotnictví === (2003) == Silniční doprava == Okresem prochází dálnice D2 a silnice I. třídy číslo I/40, I/52 a I/55. Silnice II. třídy jsou II/380, II/381, II/414, II/418, II/420, II/421, II/422, II/423, II/424 a II/425. == Seznam obcí a jejich částí == Města jsou uvedena tučně, městyse kurzívou, části obcí malince.Bavory • Boleradice • Borkovany • Bořetice • Brod nad Dyjí • Brumovice • Břeclav (Charvátská Nová Ves • Poštorná) • Březí • Bulhary • Diváky • Dobré Pole • Dolní Dunajovice • Dolní Věstonice • Drnholec • Hlohovec • Horní Bojanovice • Horní Věstonice • Hrušky • Hustopeče • Jevišovka • Kašnice • Klentnice • Klobouky u Brna (Bohumilice) •", "question": "V jakém kraji se nachází okres Břeclav?", "answers": ["v Jihomoravském kraji"]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Všichni byli shledáni vinnými ze spiknutí, jehož cílem bylo svrhnout lidově demokratický režim, a odsouzeni k trestu smrti. Bývalý premiér Imre Nagy, jeho poradce Miklós Gimes a ministr obrany Pál Maléter byli popraveni 16. června 1958. Ostatní vládní spolupracovníci byli uvězněni. Nový režim pod vedením Jánose Kádára zejména od 60. let zavedl některé liberální prvky především v ekonomické oblasti (\"gulášový socialismus\"). Během 80. let se Maďarsko mohlo vydat cestou pozvolných reforem. Moc tehdy postupně převzaly reformní síly uvnitř vládnoucí socialistické strany. Po pádu komunismu bylo v Maďarsku, v zásadě poprvé v jeho dějinách, ustaveno demokratické státní zřízení. V roce 1999 se Maďarsko stalo členem NATO, po průběhu úspěšných reforem v roce 2004 členem EU. Na podzim 2006 proběhlo po celém Maďarsku několik protivládních demonstrací za odstoupení premiéra Ference Gyurcsánye z MSZP, který veřejnosti přiznal, že v zájmu vítězství své strany lhal před volbami o státním rozpočtu a skutečném stavu maďarské ekonomiky. V rámci reforem zavedl Gyurcsány poplatky za školství a zdravotnictví, které však byly později v referendu odmítnuty. Demonstrací se vedle opoziční strany Fidesz a demonstrujících Maďarů zúčastnili i maďarští nacionalisté.", "question": "Ve kterém roce se stalo Maďarsko členem NATO?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Hugenotské války", "context": "Hugenotské války (též náboženské války) byl konflikt probíhající ve Francii mezi hugenoty a katolíky v letech 1562-1598. Historici většinou uvádějí těchto válek osm. Do Francie ve 20. letech 16. století začalo pronikat luteránství, avšak tehdejší královské vládě se téměř úplně podařilo jej potlačit. Další značnou odezvu ovšem získal kalvinismus, který se šířil od poloviny 16. století hlavně v jižní a jihovýchodní Francii. Přijímali jej bohatí i drobní měšťané a vítala jej i šlechta a část poddaných, ti všichni v kalvinismu viděli prostředek očisty z tehdejších nedobrých poměrů: buď církevních (dosud nereformovaná, často zpustlá a bohatá církev), nebo společenských (. napětí mezi měšťany a poddanými na jedné a privilegovanými stavy - církví a šlechtou - na druhé straně, mezi dvorskou a venkovskou aristokracií a kvůli posilování panovnické moci) anebo i hospodářských (inflace způsobená přílivem drahých kovů ze španělských amerických kolonií a vyčerpávajícími \"italskými válkami\" - šesti mezi lety 1521 a 1559). Na vedoucích pozicích mezi francouzskými kalvinisty, zvanými hugenoti, byli Bourboni, blízcí příbuzní (následující je v nástupnictví) královské dynastie z Valois, kteří panovali v malém Navarrském království v západních Pyrenejích, jehož větší část jim vzal aragonský král Ferdinand II. Zatímco hugenotští Bourboni měli naději na královskou korunu, vévodové de Guise (dále jen Guisové) se snažili urvat nekompromisním katolictvím královskou moc pro sebe a pro katolickou ligu. Při širším pohledu by se dalo říci, že \"Hugenotské války\" byly jen částí válek a bojů mezi Habsburky, snažícími se ovládnout celou jižní, západní a střední Evropu, a silami jim v tom bránícími. Katolická liga a Guisové byli do jisté míry \"jen\" agenty (španělských) Habsburků. Tyto války a boje trvaly od konce 15. století až do konce Francouzsko-Španělské války (Pyrenejským mírem) 1659, která pro Francii a Španělsko byla pokračováním třicetileté války. První začala roku 1562 masakrem hugenotů ve Wassy. Tyto války trvaly s různými jednáními, míry (edikt amboiský a míry z Longjumeau a ze Saint-Germain-en-Laye) a jejich porušováním do roku 1570. Napětí mezi Guisy a hugenoty, ale už také mezi královskou rodinou, v níž měla velký vliv královna matka Kateřina Medicejská a která sňatkem své dcery princezny Markéty z Valois s Jindřichem Navarrským chtěla dosáhnout usmíření, a Guisy vyvrcholilo ve vraždění Bartolomějské noci (noci ze 23. srpna na 24. srpna 1572) v noci po svatbě. Vražděni byli předáci hugenotů a i ostatní v Paříži právě přítomní hugenoté, kteří přijeli na jednání a na svatbu do silně katolické Paříže v až provokativně velkém počtu.", "question": "Kdy probíhaly Hugenotské války?", "answers": ["1562-1598"]}
{"title": "Papyrus", "context": "Jakého způsobu se používalo k řezání, je dnes předmětem dohadů. Proužky se namáčely na delší dobu do vody, aby změkly – samotná dřeň šáchoru (přestože je to hygrofyt) je křehká a snadno se láme. Ve vodě se dřeň máčela cca 6 dní pro výrobu světlého a 12 dnů, měl-li být výsledkem tmavě hnědý papyrus. Panovalo přesvědčení, že nejlepší je nilská voda, ale toto tvrzení nemá opodstatnění. Poté se proužky (např. paličkou) jemně zpracovaly a válečkem slisovaly, aby byly ploché, a následně rovnaly těsně vedle sebe nebo s malým překryvem na rovný podklad. Na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být několik, podle toho, jak měl být list papyru silný. Obvykle ale byly dvě. Výsledné příčně přeložené plátky byly vloženy na několik dnů pod mechanický lis, kde se zároveň několik (podle novodobé výroby šest) dní sušily. Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán. Nakonec výrobce zarovnal hrubý povrch a případně ořezal nerovné okraje. Jednotlivé listy papyru se lepily za sebe škrobovou kaší, tak že mohl vzniknout i několik metrů dlouhý svitek. V pozdějších dobách (přelom letopočtu) se kromě svitků používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy tak byly popsány z obou stran, čímž se šetřilo místem. V současnosti existuje v oblastech kolem Luxoru a Asuánu výrobny papyru, nyní již jako suvenýru pro turisty. Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou. Nejdražší se používaly na knihy, nejlevnější na osobní dopisy, záznamy apod. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana, zůstávala čistá. Podobně v případě dopisů, které se po sepsání skládaly a sešívaly či svazovaly šňůrkou, se též psalo na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa. Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků. Tento způsob zápisu se přenesl později i na kodexy, kde se též objevují sloupce.", "question": "Vyráběl se inkoust ze směsi sazí, vody a arabské gumy?", "answers": ["Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy."]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Při průzkumu snímků ale nebyly nalezeny žádné doklady lávových proudů, které by pocházely z nedávné doby. Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství impaktních kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý o stáří přibližně půl miliardy let. ==== Země ==== Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po téměř kružnicové dráze s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, Tellus či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jadérko obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika.", "question": "Kdy vznikla země?", "answers": ["před 4,6 miliardami let"]}
{"title": "Egypt", "context": "Egypt, oficiálně Egyptská arabská republika (EAR) (ve staré češtině Ejipt) je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře. Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina z přibližně 94 milionů obyvatel (k roku 2016) žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů, kde se nachází jediná orná půda v zemi. Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry, Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty. Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta, skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů. Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu. V minulosti mívaly státy nebo území, na nichž se dnešní státy nacházejí, poněkud odlišná jména, než jaká mají dnes. A čím vzdálenější minulost, tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území. Ani Egypt v tomto není výjimkou. I současné označení má své kořeny v egyptštině, avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného.", "question": "Kolik obyvatel Egypta žije ve městech?", "answers": ["polovina"]}
{"title": "Kanton Beaufort (Jura)", "context": "Kanton Beaufort (francouzsky Canton de Beaufort) je francouzský kanton v departementu Jura v regionu Franche-Comté. Tvoří ho 18 obcí. == Obce kantonu == Augea Augisey Beaufort Bonnaud Cesancey Cousance Cuisia Gizia Grusse Mallerey Maynal Orbagna Rosay Rotalier Sainte-Agnè Saint-Laurent-la-Roche Vercia Vincelles", "question": "Tvoří francouzský kanton Beaufort 20 obcí?", "answers": ["Tvoří ho 18 obcí."]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Sluneční soustava je někdy popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou členů a dalších menších těles. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou označovány jako plynní obři či planety jupiterského typu. Jupiter má hmotnost přibližně jedné tisíciny Slunce, což je přibližně dva a půl krát více než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. Planeta je pojmenována po římském bohu Jovovi (v 1. pádě Jupiter). Symbolem planety je stylizované znázornění božského blesku (v Unicode: ♃). Jupiter byl pozorován již od pradávna, při pohledu ze Země má Jupiter magnitudu -2,8, což z něj činí třetí nejjasnější objekt na noční obloze po Měsíci a Venuši (v některých případech se před Jupiter v jasnosti dostane Mars, když je v ideální pozici během svého oběhu vůči Zemi). Okolo planety se nacházejí slabé prstence, které jsou ze Země špatně viditelné. Současně ji obklopuje silné radiační pole. Při pohledu z okolního vesmíru jsou viditelné horní vrstvy atmosféry rozčleněny v závislosti na planetární šířce do různě barevných pruhů a skvrn, které jsou atmosférickými bouřemi. Nejznámější takovouto bouří je Velká rudá skvrna, která je známá minimálně od 17. století. Dosud není přesně známo, jaké vrstvy planetu tvoří, jelikož současné technické prostředky neumožňují její průzkum do větší hloubky. Předpokládá se, že Jupiter je složen převážně z vodíku, hélia a organických sloučenin. Je možné, že planeta má tvrdé kamenné jádro tvořené těžšími prvky. Jupiter byl prozkoumán několika automatickými sondami, nejčastěji na začátku programu Pioneer a programu Voyager, kdy všechny tyto sondy kolem planety proletěly. Později přímo k Jupiteru zamířila sonda Galileo, která kolem planety po necelých osm let obíhala. Nejnovější data pocházejí ze sondy New Horizons, která v únoru 2007 použila planetu pro zvýšení rychlosti na své cestě k Plutu. V současnosti se plánují další mise do soustavy Jupiteru, které by měly za cíl prozkoumat převážně hypotetické oceány pod ledovou kůrou jeho měsíce Europy. Jupiter má nejméně 79 měsíců. První čtyři z nich objevil v roce 1610 Galileo Galilei a nezávisle na něm pravděpodobně i Simon Marius. Jde o čtyři velké měsíce Io, Europu, Ganymed a Callisto (nyní známé jako Galileovy měsíce), u jejichž nebeského pohybu bylo zřetelné, že jeho centrem není Země.", "question": "Je Jupiter největší planetou sluneční soustavy?", "answers": ["Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce."]}
{"title": "Virus Marburg", "context": "Virus Marburg je RNA virus patřící do skupiny tzv. filovirů. Marburg byl objeven v Německu v roce 1967. Tehdy se jím ve městě Marburg nakazilo 25 laboratorních pracovníků, dalších 6 lidí včetně lékařů a patologa se nakazilo od nemocných lidí. Sedm nakažených zemřelo. Původ nákazy pocházel od opic dovezených na pokusy z africké Ugandy. Jedna z největších nákaz tímto virem propukla v letech 2004 a 2005 v Africe. Epidemie zasáhla jih Afriky, Demokratickou republiku Kongo a Angolu. Z 399 nakažených osob jich tehdy zahynulo 355. V roce 2008 se tímto virem nakazila Nizozemka během dovolené v Ugandě, kde navštívila jeskyně obývané netopýry. Žena následně viru podlehla po selhání jater a silném krvácení. Stejně jako ebola způsobuje krvácivé (hemorhagické) horečky. Dalšími příznaky je průjem, zvracení a silné krvácení z tělesných otvorů. Nakažené oběti obvykle umírají do týdne. Virus Marburg se šíří tělesnými tekutinami, včetně krve, výkalů, slin, a zvratků. Na Marburg podobně jako na ebolu neexistuje účinný lék ani preventivní očkování. Je zároveň nebezpečnější než ebola, mortalita dosahuje 87 %. Původ viru Marburg není znám. Vědci však zjistili, že se nachází u některých druhů kaloňů a netopýrů, kterým ale nezpůsobuje žádné zdravotní komplikace. Vyskytuje se v Ugandě a Angole. Obrázky, zvuky či videa k tématu Virus Marburg ve Wikimedia Commons Filovirus Ebola", "question": "Jak se šíří virus Marburg?", "answers": ["tělesnými tekutinami"]}
{"title": "Kiss", "context": "Speciálně pro tuto desku KISS nahráli několik úplně nových písniček, jelikož prý nechtěli na koncertních šňůrách opakovat stále stejný materiál. V průběhu let 1976 až 1978 skupina Kiss vydělala na nahrávkách a živém vystupování 17,7 mil. dolarů. Vydavatelstvím Marvel Comics byl vydán komiks s postavami super hrdinů ze skupiny Kiss. Gallupův ústav výzkumu veřejného mínění zjistil, že skupina Kiss je nejpopulárnější skupina Ameriky. V japonské Budokan Hall v centru Tokia uspořádala skupina Kiss 5 vyprodaných koncertů, čím o jeden koncert překonala tehdejší rekord skupiny Beatles. Vyšla remixovaná kompilace jejich hitů, dvojalbum Double Platinum. V této době se na trh dostal materiál, který neměl s hudbou nic společného. Kromě zmíněného komiksu to byl inkoust s \"příměsí pravé krve\", ve stylu skupiny graficky zpracovaný pinball, \"Kiss Your Face Makeup\" - šminkové sety, kissácké masky na Halloween, stolní hry s postavičkami skupiny a mnoho dalších \"pozoruhodných suvenýrů\". Mezi roky 1977 až 1979 se na tomto materiálu prodávaném v obchodech a během koncertů podařilo podle odhadu vydělat asi 100 mil. dolarů. Skupina Kiss se v roce 1978 dostávala na svůj vrchol komerční úspěšnosti. V průběhu dvou let měla čtyři platinová alba, průměrná návštěvnost koncertů byla 13 350 lidí, hrubý příjem skupiny za rok 1977 byl 10,2 mil. dolarů. Členové skupiny spolu s kreativním manažérem Billem Aucoinem hledali cestu, jak se dostat do další úrovně popularity.", "question": "Které vydavatelství vydalo komix s postavami super hrdinů ze skupiny Kiss?", "answers": ["Marvel Comics"]}
{"title": "Old Trafford", "context": "Old Trafford je fotbalový stadion, který se nachází ve stretfordské čtvrti Old Trafford. Od jeho založení v roce 1910 je stadion domovem ligového klubu Manchester United FC. Maximální kapacita stadionu je 75 635 diváků, díky čemuž je největším čistě fotbalovým stadionem v celém Spojeném království, třetím největším stadionem ve Spojeném království a jedenáctým největším stadionem v Evropě. Stadion je vzdálen 800 metrů od kriketového hřiště Old Trafford a stejnojmenné tramvajové zastávky. Přezdívku \"The Theatre of Dreams\" obdržel od Bobbyho Charltona. United zde hrají, s výjimkou sezón 1941–1949, od roku 1910. Stadion byl totiž za druhé světové války těžce poškozen a tak za celou dobu jeho opravy museli vzít United za vděk Maine Road, stadion městského rivala. Stadion prošel, v průběhu devadesátých let až po začátek nového milénia, řadu menších rozšíření, kterými prošli tribuny North, West a East Stand. Díky těmto rozšířením dosahoval stadion maximální kapacity 80 000 diváků. Do budoucna je plánovaná výstavba druhého podlaží na South Standu, díky čemuž by měla dosahovat celková kapacita 95 000 diváků. Nejvyšší návštěva byla na stadionu zaznamenána v roce 1939 v semifinále FA Cupu, kdy zápas mezi týmy Wolverhampton Wanderers a Grimsby Town navštívilo 76 962 diváků. Old Trafford hostil řadu důležitých zápasů. Jmenovitě semifinále i finále FA Cupu, mezinárodní zápasy Anglické fotbalové reprezentace, několik zápasů Mistrovství světa ve fotbale 1966 a Mistrovství Evropy ve fotbale 1996, finále Ligy mistrů UEFA v roce 2003, dvě finále mistrovství světa v Rugby league a dále několik fotbalových zápasů při Letních olympijských hrách 2012.", "question": "Jakou kapacitu má Old Trafford?", "answers": ["75 635"]}
{"title": "Jana z Arku", "context": "Počátkem března 1429 vyjela se skromným doprovodem od guvernéra ve Vaucouleurs za Karlem VII. do Chinonu a za několik týdnů ho přiměla svou přímostí a nezlomným přesvědčením o svém vyšším poslání k tažení do Orléansu. Johanka z Arku dostala vojsko, byť malé, nechala si vyšít na korouhev květy lilie a slova Jesus Maria. Její vítězný pochod trval od května do července. 8. května 1429 vjela do osvobozeného Orléansu, 18. června, kde nejprve musela odrazit četné útoky a vyčistit okolí Orléansu. Klíčovým vítězstvím pro ní bylo dobytí pevnosti Tourelles. Poté vyrazila na města Jargeau, které obléhala měsíc. Dále k městu Meungu, které bylo obléháno půl roku; až po dlouhých a útrpných bojích vyhnala Johanka anglickou smetánku s mnoha zkušenými anglickými veliteli, a město nakonec padlo. Pro Johanku to byl obrovský úspěch. Nakonec se vydala k Beaugency, které po dvouměsíčním obléhání padlo, a s ním i poslední velký odpor v údolí řeky Loiry. Pak Johanka porazila anglickou armádu u Patay a odtáhla k Remeši, korunovačnímu městu francouzských králů. Po cestě dobyla města Auxerre, Troyes a jezerní město Chalons. 17. července byl dauphin Karel v Remeši korunován na Karla VII., čímž získal v očích současníků rozhodující převahu nad svým anglickým soupeřem, nezletilým Jindřichem VI. === Zajetí === Jana z Arku byla rozhodnuta pokračovat v boji až do vyhnání Angličanů ze země. Mocně působila na vojáky i lid, král se však začal její popularity obávat, proto jí svěřoval stále méně a méně důležité, ale často nebezpečné úkoly. Počátkem září 1430 sice zaútočily její oddíly na Paříž, neměly však bez královniny podpory šanci. Při obnovení válečných operací na jaře 1431 hájila Jana s malým vojenským oddílem proti anglickým útokům Compiegne a byla – patrně zradou – zajata 23. května Burgunďany, kteří byli spojenci Anglie. === Proces === Kouzlo Jany však nepřestávalo na lid působit, takže se Angličané rozhodli jednou provždy s žijící legendou skoncovat. Zajatou dívku od Burgunďanů koupili za 10 000 liber a odvlekli ji do Rouenu před anglický soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem. V procesu, který řídil francouzský biskup Petr Cauchon, byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Dne 30. května 1431 byla devatenáctiletá Jana na rouenském náměstíčku Vieux Marché (Starý trh) upálena. Katolickou církví nebyla exkomunikována a na seznam vyloučených osob z církve byla dána omylem. Když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Janu za oběť justičního omylu.", "question": "Proč král Karel VII. svěřoval Janě z Arku stále méně důležité úkoly?", "answers": ["král se však začal její popularity obávat"]}
{"title": "Mistrovství Evropy v atletice do 17 let", "context": "Mistrovství Evropy v atletice do 17 let Mistrovství Evropy v atletice do 17 let je mezinárodní atletický šampionát sportovců do 17 let. Pořádá ho každý druhý rok Evropská atletická asociace. První ročník se uskutečnil v roce 2016 v Tbilisi. Událost byla vytvořena s cílem podporovat sport mezi mladými lidmi v Evropě. V každé disciplíně mohou za každou zemi startovat maximálně dva sportovci. Přehled šampionátů N° Ročník Město Země Datum konání Místo konání 1. 2016 Tbilisi Gruzie Gruzie 14. července – 17. července Athletics Stadium of Tbilisi 2. 2018 Győr Maďarsko Maďarsko 12. července – 15. července Aqua Sports Center 3. 2020 Rieti Itálie Itálie 2. července – 5. července Stadio Raul Guidobaldi Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Sport", "question": "Uskutečnil se první ročník Mistrovství Evropy v atletice do 17 let v roce 2015?", "answers": ["První ročník se uskutečnil v roce 2016 v Tbilisi."]}
{"title": "Jens Ludwig", "context": "Jens Ludwig Jens Ludwig Jens Ludwig v roce 2010Základní informace Rodné jméno Jens Ludwig Narození 30. srpna 1977 (43 let) Fulda, Německo Žánry Heavy metal, Power metal Povolání muzikant Nástroje kytara Aktivní roky 1992 – současnost Příbuzná témata EdguyAvantasia Některá data mohou pocházet z datové položky. Jens Ludwig (* 30. srpna 1977) je německý kytarista a spoluzakladatel německé power metalové kapely Edguy. Kapelu založil se svými spolužáky Tobiasem Sammetem, Dirkem Sauerem a Dominikem Storchem v roce 1992, když mu bylo pouhých čtrnáct let.[1] V kapele hraje na sólovou kytaru. Podílel se také na prvních dvou albech Sammetovy opery Avantasia. Diskografie Edguy Evil Minded (1994) Children of Steel (1994) Savage Poetry (1995) Kingdom of Madness (1997) Vain Glory Opera (1998) Theater of Salvation (1999) The Savage Poetry (2000) Mandrake (2001) Burning Down the Opera (2003) King of Fools (2004) Hellfire Club (2004) Hall of Flames (2004) Superheroes (2005) Rocket Ride (2006) Tinnitus Sanctus (2008) The Singles (2008) Fucking with F***: Live (2009) Age of the Joker (2011) Space Police: Defenders of the Crown (2014) Avantasia The Metal Opera (2001) The Metal Opera Part II (2002) Odkazy Reference ↑ Edguy Biography, metalstorm.net (anglicky) Externí odkazy Oficiální web Edguy mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Edguy Tobias Sammet • Jens Ludwig • Dirk Sauer • Tobias Exxel • Felix BohnkeDominik Storch Studiová alba Kingdom of Madness • Vain Glory Opera • Theater of Salvation • The Savage Poetry • Mandrake • Hellfire Club • Rocket Ride • Tinnitus Sanctus • Age of the Joker • Space Police: Defenders of the Crown • Monuments Koncertní alba Burning Down the Opera • Fucking With F***: Live Kompilace", "question": "Kolik let měl Jens Ludwig, když spoluzaložil kapelu Edguy?", "answers": ["čtrnáct"]}
{"title": "Counter-Strike: Global Offensive", "context": "Counter-Strike: Global Offensive Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Counter-Strike: Global OffensiveZákladní informaceVývojářiValveHidden Path EntertainmentVydavatelValveSkladatelMike MoraskyHerní sérieCounter-StrikeEngineSourcePlatformyMicrosoft WindowsmacOSLinuxPlayStation 3Xbox 360Datum vydání21. srpna 2012Žánrfirst-person shooterHerní módmultiplayerKlasifikacePEGI ESRB Posloupnost Counter-Strike: Source Oficiální webové stránky Některá data mohou pocházet z datové položky. Counter-Strike: Global Offensive (zkráceně CS:GO) je počítačová online FPS (First Person Shooter, česky střílecí hra z první osoby). Hru vyvinulo Valve ve spolupráci s Hidden Path Entertainment. Hra navazuje na předchozí verze hry Counter-Strike.[1] Je to v pořadí již čtvrtá hra ze série Counter-Strike. Hra byla vydána 21. srpna 2012 k dispozici na Windows, OS X a na platformách Steam, Xbox Live Arcade. Verze pro Linux byla vydána v září 2014. Obsahuje například předělané verze klasických map, ale také úplně nové mapy, postavy a herní módy. Multiplatformní multiplayer byl původně plánován pro Windows, OS X a PSN, ale nakonec byl umožněn pouze pro Windows a OS X. PSN verze nabízí tři metody ovládání: ovladač DualShock 3, PlayStation Move nebo USB klávesnici/myš.", "question": "Jak se zkráceně nazývá čtvrtá hra ze série Counter-Strike?", "answers": ["CS:GO"]}
{"title": "Karel Kalivoda", "context": "V mládí pracoval v klempířské dílně svého otce. Kriminalistou se stal na podzim roku 1945. Počátkem následujícího roku nastoupil do Oblastní kriminální úřadovny v Mladé Boleslavi. Začínal jako telefonista, později už patřil do výjezdové skupiny. Svými nadřízenými byl dobře hodnocen a byl členem Komunistické strany. V roce 1950 již řídil pražskou kriminální policii. Mezi vyřešené případy tehdy patřily mj.: kauza Mědirytina, v níž šlo o odhalení padělatelů potravinových lístků případ vraždy Herty Černínové, která zmizela v dubnu 1951 (v této souvislosti kriminalisté znovuotevřeli případ vraždy Otýlie Vranské z roku 1933, který se jim však ani v 50. letech objasnit nepodařilo) Úspěchy Kalivodovi v roce 1952 přinesly posun v kariéře: stal se ředitelem české kriminální policie.[1] Nebyl však ochoten vyšetřovat některé citlivé případy podle politické objednávky (např. podivnou smrt bývalého ředitele Státní bezpečnosti Jindřicha Veselého nebo krádež tehdy obrovské částky přesahující 800 tisíc korun při přepadení v Čakovicích), a v roce 1966 tak byl kvůli intrikám StB ze své funkce vyhozen.[2] Začal pak opět řídit pražskou kriminální policii. Počátkem roku 1976 byl poslán do důchodu a dostal zákaz psát a publikovat. Zemřel v roce 1980, v novinách nevyšel ani malý nekrolog.[1] Reference 1 2 BOHATA, Jan. Pražský Maigret bojoval s galerkou i Státní bezpečností. MF DNES. 27. 8. 2016, s. 19. ↑ PACNER, Karel. Praha má českého Maigreta a ten má teď svůj životopis. iDNES.cz [online]. 2009-10-21.", "question": "O co šlo v případě Mědirytina?", "answers": ["o odhalení padělatelů potravinových lístků"]}
{"title": "IPhone", "context": "iPhone je produkt společnosti Apple, smartphone, neboli chytrý mobilní telefon, který v sobě spojuje funkce mobilního telefonu s kapesním počítačem. Ovládá se pomocí dotykového displeje s virtuální klávesnicí. Při svém uvedení v roce 2007 iPhone přinesl jako jeden z prvních mobilních telefonů vícedotykové ovládání a zároveň díky vysokým prodejům a oblibě popularizoval celou kategorii smartphonů. iPhone používá operační systém iOS (dříve iPhone OS), který je založený na Mac OS X. Od vydání SDK v roce 2008 pro iPhone vznikly již přes 2 miliony aplikací třetích stran včetně her, které jsou ke stažení v Apple App Store. Aktuální modely iPhone 7 a iPhone 7 Plus byly představeny 7. září 2016. K dispozici jsou ve stříbrné, zlaté a růžově zlaté barvě, nově i v lesklé a matné černé. Přípravu iPhone oficiálně oznámil předseda představenstva Apple Inc. Steve Jobs na Macworld Conference & Expo 9. ledna 2007. Prodej koncovým uživatelům byl v USA zahájen 29. června 2007. Při nákupu se nevyžadovaly žádné osobní údaje, dodatečně bylo ovšem pomocí počítačového programu iTunes nutné uzavřít smlouvu s výhradním operátorem, kterým je pro Spojené státy firma AT&T Mobility (v době lednového představení telefonu ještě nesla název Cingular – toto logo je možné najít na nejstarších snímcích obrazovky). Tento způsob byl pohodlný, ale umožňoval zakoupení telefonu a jeho následné nelegální odblokování. Proto se nyní musí smlouva uzavírat přímo v obchodě. V některých evropských zemích (Spojené království, Německo, Francie) se iPhone začal prodávat v průběhu roku 2007. V Asii se s prodejem začalo až v roce 2008. iPhone byl uveden na trh promyšlenou reklamní kampaní. Za její součást by se dalo považovat již představení telefonu, které z přístroje udělalo hit už několik měsíců před zahájením jeho prodeje. Podle zprávy Apple se v prvních 30 hodinách po zahájení prodalo 270 000 iPhonů, u AT&T bylo za stejnou dobu zaregistrováno 146 000 přístrojů. 6. března 2008 byla veřejnosti představena betaverze firmwaru 2.0, která vylepšuje použitelnost v podnikové. sféře podporou Microsoft Exchange Serveru a umožňuje oficiálně vytvářet nativní aplikace pomocí SDK.9. června 2008 byla na Celosvětové konferenci vývojářů (WWDC 2008) představena nová verze iPhonu s označením iPhone 3G. Mezi jeho nové vlastnosti patří podpora UMTS sítí, GPS navigace a drobné změny v hardwaru.", "question": "Jakým operačním systémem je vybaven iPhone?", "answers": ["iOS"]}
{"title": "Clive Staples Lewis", "context": "Lewisův zdravotní stav se nadále zlepšoval a podle slov svého přítele George Sayera byl Lewis na jaře roku 1963 zcela zdráv. 15. července 1963 však onemocněl a byl převezen do nemocnice. Dalšího dne v 5 hodin ráno utrpěl infarkt a upadl do bezvědomí. O den později ve 2 hodiny odpoledne se nečekaně probral. Po propuštění z nemocnice se Lewis vrátil do Kilns, jeho zdravotní stav mu však nedovolil pracovat. Z tohoto důvodu v srpnu rezignoval na svou pozici v Cambridgi. Lewisův stav se nadále zhoršoval a v polovině listopadu mu lékaři diagnostikovali konečnou fázi selhání ledvin. 22. listopadu 1963 v 17:30 Lewis zkolaboval ve své ložnici a o pět minut později zemřel, přesně týden před svými nedožitými 65. narozeninami. Je pohřben na hřbitově Holy Trinity Church v Headingtonu v Oxfordu. Zprávy o jeho smrti v médiích byly téměř úplně zastíněny informacemi o vraždě amerického prezidenta J. F. Kennedyho, ke které došlo téhož dne, stejně jako k úmrtí Aldouse Huxleyho, autora knihy Konec civilizace. Tato shoda okolností inspirovala Petera Kreefta k napsání knihy Mezi nebem a peklem: Rozhovor někde po smrti: John F. Kennedy, C. S. Lewis, Aldous Huxley. Památka C. S. Lewise je připomínána každý rok 22. listopadu v církevním kalendáři anglikánské církve.", "question": "Kdy zemřel C. S. Lewis?", "answers": ["22. listopadu 1963"]}
{"title": "Cukr", "context": "Do Říma se saccharum dováželo už v pozdní antice jako lahůdka a luxusní zboží. Po pádu Říma tento obchod zanikl a cukr přivezli až účastníci křížových výprav kolem roku 1100 a Benátčané začali třtinu pěstovat v Libanonu. Od 16. století se cukrová třtina pěstovala v koloniích, zejména na Kubě a v celé Karibské oblasti, cukr však zůstával luxusním zbožím a prostí lidé dál sladili medem. Roku 1800 se na světě vyrábělo asi 180 000 tun surového cukru. Roku 1590 vyluhoval francouzský botanik Olivier de Serres cukr z cukrové řepy a roku 1747 vynalezl lepší postup berlínský chemik A. S. Marggraf. Pěstování cukrové řepy se v Evropě rozšířilo až za napoleonských válek, kdy Británie blokovala kontinentální přístavy a dovoz třtinového cukru. Výrobu řepného cukru zavedl roku 1802 F. C. Achard v obci Cunern v Pruském Dolním Slezsku (dnes Kunary, obec Wińsk), kde vznikl první cukrovar na světě. První výrobu cukru v Českých zemích zahájil po roce 1787 Belgičan Sauvagne v bývalém konventu kláštera na Zbraslavi, kde cukrovar po roce 1825 obnovil Antonín Richter, a v roce 1800 vznikl cukrovar v Hořovicích. První cukrovary na cukrovou řepu či bramborový škrob vznikaly od roku 1810 (Žaky u Čáslavi, Liběchov, Semily). Po Napoleonově pádu většinou zase zanikly, roku 1829 vznikl cukrovar v Kostelním Vydří (1831 přenesen do Dačic), 1830 v Dobrovici, dále například v Sadské a roku 1846 v Pečkách. Nárůst byl ovlivněn státní podporou: roku 1830 Rakousko osvobodilo domácí výrobu řepného cukru od daní a začaly hojně vznikat panské cukrovary. Od poloviny 19. století se cukr stal v Evropě běžným zbožím a jeho spotřeba stále rostla. Koncem 19. století převážila světová produkce řepného cukru nad třtinovým a v Rakousko-Uhersku se 88 % cukru vyrábělo v českých zemích. Tento vývoj přerušila první světová válka, kdy třtinový cukr opět převládl. Cukr se až do konce 19. století dodával nejčastěji v odlévaných homolích, které se v domácnosti sekaly na drobnější kousky. Roku 1841 vyrobil cukrovarník Jakub Kryštof Rad v Dačicích první kostkový cukr, který homole postupně nahradil. Kromě toho se cukr běžně dodává jako hrubší a jemnější krystal, drcená krupice a jemně mletá moučka. V ČR se v letech 1990–2010 vyrábělo ročně 400 až 500 tisíc tun bílého cukru.", "question": "Kdo vyrobil první kostkový cukr?", "answers": ["cukrovarník Jakub Kryštof Rad"]}
{"title": "Itálie", "context": "Kampánské souostroví (Arcipelago Campano), Eolské ostrovy (Isole Eolie), Tremitské ostrovy (Isole Tremiti), Isole Pelagie, Isole Egadi poloostrovy: Apeninský poloostrov, Salentina, Kalabrijský poloostrov,. Gargano pohoří: Apeniny, Alpy, Dolomity jezera: Gardské jezero (Lago di Garda), Como, Lago Maggiore, Trasimenské jezero řeky: Pád, Adiže (Adige), Tibera (Tevere), Arno, Piave, Ofanto, Sineto sopky: Etna, Vesuv (Vesuvio), Stromboli Alpy leží v mírném pásu s rozdíly mezi vrcholy hor a údolími. Pádská nížina má chladný vnitrozemský charakter. Zbytek území leží v Středozemním klima s typickým horkým suchým létem a mírnou zimou bohatou na srážky. Podrobnější informace naleznete v článku Italské provincie. Itálie se dělí na 20 krajů (regioni), z toho 5 má autonomní status. Oblasti se dále (až od roku 2013) dělí na celkem 109 provincií. Území státu se člení na 20 krajů (regione) a ty dále na 109 okresů/provincií (provincia) a dále na obce, které jsou seskupeny v oblasti pod jednu větší zvanou comune. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament, který tvoří Poslanecká sněmovna a Senát.", "question": "Na kolik krajů se Itálie dělí?", "answers": ["20"]}
{"title": "Zenit", "context": "Je to průsečík kolmice na horizontální rovinu pozorovacího místa s nebeskou sférou. Je pólem horizontální souřadnicové soustavy. V případě Slunce a pozorovatele na povrchu Země může být Slunce v zenitu jen mezi obratníky. Naopak, bude-li pozorovatel stát na severním nebo jižním pólu, pak bude směr k jeho zenitu (z jeho pohledu) totožný s rotační osou Země Opak zenitu je nadir. Nebeská sféra Obrázky, zvuky či videa k tématu Zenit ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo zenit ve Wikislovníku", "question": "Co je opakem zenitu?", "answers": ["nadir"]}
{"title": "Gobi", "context": "Gobi (mongolsky Г, Gov', čínsky 戈, pinyin Gē Shā, český přepis Ke-pi ša-mo) je jedna z nejstarších a největších pouští světa, ale oproti ostatním suchým oblastem má několik nepravidelností, které ji od ostatních značně odlišují. Rozkládá se v severní Číně a jižním Mongolsku. Poušť je ohraničena pohořím Altaj a travnatými stepmi Mongolska na severu, Tibetskou náhorní plošinou na jihozápadě a Velkou Čínskou nížinou na jihovýchodě. Hranice Gobi nejsou přesně a jednotně definovány. Částečně za to může nejednoznačnost samotného výrazu г, kterým se ve Vnitřním i Vnějším Mongolsku neoznačuje pouze konkrétní území, ale také obecněji typ krajiny. V nejširším smyslu se pod pojem Gobi zahrnují veškeré pouštní oblasti od Pamíru (77° v.d.) k Chinganu (116 až 118° v.d.) a od Altaje, Changaje a úpatí Zabajkalských hor na severu po Kchun-lun a Severočínskou nížinu na jihu. Takové vymezení by pod Gobi řadilo mj. i poušť Taklamakan, Džungarskou pánev a Ordoskou plošinu; tyto pouště nicméně vyplňují své vlastní pánve a přinejmenším z geomorfologického hlediska se považují za samostatné celky. Théodore Monod naproti tomu omezil Gobi na jih Mongolska a sever Vnitřního Mongolska. Pouštní pohoří Alašan a Pej-šan na západě podle něj už tvoří samostatné celky. Severozápadní hranici tvoří Altaj, na severu Gobi přechází v severomongolskou step, na východě ji ohraničuje Mandžusko. Působením větru se Gobi rozšiřuje dále na jih a místy se blíží na pouhých 70 km k Pekingu. Rozlohou 1 300 000 km2 se Gobi řadí mezi největší pouště na světě. Další primát si Gobi drží vzhledem ke svému geografickému postavení, neboť jde o nejseverněji položenou poušť na zemském povrchu. Do dnešního dne se jedná o velmi málo prozkoumanou část světa. Zabírá přibližně 30% plochy Mongolska a velké oblasti Číny. Rozkládá se v pánevné oblasti, která je situována do nadmořské výšky přes 1000 metrů, což se projevuje na teplotách zde panujících. Celá oblast Gobi rozhodně není poušť v pravém slova smyslu. Na mnoha místech jde spíše o monotónní polopoušť, případně step. Pouhá tři procenta území tvoří typické písečné duny, v Mongolsku nazývané els. Značnou část povrchu tvoří holá skála. V pustině se lze setkat i s jezery, mnohdy slanými. Jde o jednu z nejchladnějších pouští, kde se teploty mohou pohybovat mezi -40 °C v zimě až po 40 °C v létě.", "question": "Jakou rozlohu má Gobi?", "answers": ["1 300 000 km2"]}
{"title": "Břeclav", "context": "Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili (v místě dnešního centra) městečko nové, nazvané Nová Břeclav - původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav. V 1. polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (1589-1622) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastnící sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny. V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek, který nebyl sídelním, přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu. Významným mezníkem v rozvoji Břeclavi (viz též níže vývoj počtu obyvatel) bylo zavedení železnice (Severní dráhy císaře Ferdinanda) - první vlak přijel 6. června 1839 - a následné vybudování prvního železničního uzlu v Rakousku (1841). Tím byla umožněna industrializace (v následujících letech vznikl cukrovar, pila, v blízké Poštorné cihelna a chemická továrna), železniční uzel se zázemím byl dále rozšiřován (1872 trať na Mikulov, 1900 na Kúty, 1901 do Lednice). Roku 1850 se Břeclav stala sídlem soudního okresu, a v září 1872 byla povýšena na město. Postupně vzrůstaly nacionálně laděné spory (ve městě byla ovšem českojazyčná většina), projevující se zejména ve školství a posléze v boji o radnici po 28. říjnu 1918.", "question": "Kdy byl příjezd prvního vlaku v Břeclavi?", "answers": ["6. června 1839"]}
{"title": "Vietnam", "context": "Vietnam (vietnamsky Việ Nam), celým oficiálním názvem Vietnamská socialistická republika (vietnamsky Cộ hò Xã hộ chủ nghĩ Việ Nam, česky též zkratka VSR), je stát v jihovýchodní Asii, na východě poloostrova Zadní Indie při pobřeží Jihočínského moře. Jeho sousedé jsou Kambodža, Čína, Laos. Počet obyvatel přesahuje 90 milionů. Hlavním městem je Hanoj. V zemi vládne komunistická strana, která však dovoluje soukromé podnikání. Oficiálním jazykem je vietnamština. Související informace naleznete také v článku Dějiny Vietnamu. Oblast známá jako Vietnam byla osidlována již od paleolitu (kultura Hò Bì, kultura Bắ Sơ) a některá archeologická naleziště v provincii Thanh Hoa mohou být údajně stará až několik tisíc let. Archeologové spojují začátky vietnamské civilizace s pozdním neolitem, ranou dobou bronzovou a s kulturou Phung-nguyen, která sídlila v oblasti provincie Vinh Phu současného Vietnamu někdy mezi lety 2000 a 1400 př. n. l. Někdy kolem roku 1200 př. n. l. pak došlo k vytvoření kultury Dong Son, která je pozoruhodná především díky svým propracovaným kotlům. Právě bronzové zbraně, nářadí a bubínky nám ukazují na vliv, který signalizuje původní zdroj technologie bronzových odlitků. Bylo také nalezeno mnoho malých starověkých měděných dolů v jižním Vietnamu. Známá je také jistá podobnost mezi místy v provincii Don Son a jižní Asii.", "question": "Jaké jsou sousední státy Vietnamu?", "answers": ["Kambodža, Čína, Laos"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Johann Sebastian Bach (31. března 1685 Eisenach – 28. července 1750 Lipsko) byl německý hudební skladatel a virtuos hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého. Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát. Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa, nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar, Köthen a Lipsko. Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy. Od 20. do 22. března 2019 spustil Google Doodle hru, která měla připomínat Johanna Sebastiana Bacha a na kterou bylo možno se dostat přímo z vyhledávače. Jednalo se historicky o první hru od Google Doodle, která byla naprogramována s umělou inteligencí. Spočívala v tom, že uživatel zadal na notovou osnovu několik not (minimálně čtyři) a systém automaticky vygeneroval čtyři tónové linky tak, aby výsledná hudba zněla v Bachově stylu. Systém se učil generovat skladby díky znalosti 306 Bachových kompozic. == Život == === Dětství a mládí === Narodil se v duryňském Eisenachu v Sasko-eisenašském vévodství ve středovýchodním Německu, jako čtvrtý syn dvorního městského hudebníka Johanna Ambrozia Bacha.", "question": "Na kterých místech Bach převážně působil?", "answers": ["Výmar, Köthen a Lipsko"]}
{"title": "Viceprezident Spojených států amerických", "context": "Viceprezident Spojených států amerických je druhým nejvyšším představitelem USA a podle ústavy USA je předsedou ex officio Senátu Kongresu USA. Právo na hlasování má však pouze v případě rovnosti hlasů. V pořadí nástupnictví na úřad prezidenta je první, kdo by v případě neschopnosti výkonu funkce prezidenta nastoupil na jeho místo. Související informace naleznete také v článku Nástupnictví na úřad prezidenta Spojených států amerických. v případě uvolnění úřadu prezidenta USA se viceprezident stává prezidentem do konce funkčního období v případě uvolnění úřadu viceprezidenta USA následuje v nástupnictví: od roku 1792 do roku 1886 prozatímní předseda Senátu. , ten řídí schůzi Senátu v nepřítomnosti Viceprezidenta, dalším v pořadí byl předseda Sněmovny reprezentantů ,pak ministr zahraničí do roku 1947 byl zástupcem prezidenta ministr zahraničí dále pak ministři dle vzniku ministerstev od roku 1947 je zástupcem prezidenta předseda Sněmovny reprezentantů pak prozatímní předseda Senátu dále. pak ministr zahraničí a ministři dle vzniku ministerstev od roku 1967 25. dodatkem Ústavy prezident jmenuje nového viceprezidenta se souhlasem 2/3 senátorů a 2/3 členů Sněmovny reprezentantů Osoba vykonávající úřad prezidenta či viceprezidenta musí být naturalizovaný občan USA, tedy zde narozený. Ministr vlády může být narozený v cizině, ale tím mu zaniká možnost vykonávat úřad prezidenta Úřad viceprezidenta USA dosud zastávali jen muži. V prezidentských volbách 2008 kandidovala na toto místo Sarah Palinová. Jedná se teprve o druhou ženou v dějinách USA, která byla nominována na druhý nejvyšší úřad, v rámci jedné ze dvou největších stran. Poprvé se tak stalo v prezidentských volbách 1984, kdy za Demokratickou stranu neúspěšně kandidovala na úřad viceprezidentky USA newyorská kongresmanka Geraldine Ferrarová (spolu s prezidentským kandidátem Walterem Mondalem).", "question": "Zastávaly úřad viceprezidenta USA někdy ženy?", "answers": ["Úřad viceprezidenta USA dosud zastávali jen muži."]}
{"title": "Genom", "context": "Genom je veškerá genetická informace uložená v DNA (u některých virů v RNA) konkrétního organismu. Zahrnuje všechny geny a nekódující sekvence. Přesněji řečeno, genom organismu je kompletní sekvence DNA (popř. RNA, viz výše) jedné sady chromozómů. Tedy například jedna ze dvou sad, kterou má každý diploidní jedinec v každé somatické buňce. Termín genom může být chápán úžeji jako kompletní výčet veškeré jaderné DNA, avšak také může být do něj zahrnuta navíc i veškerá DNA těch organel (semiautonomní organely - mitochondrie, chloroplasty,...), které dědí svou vlastní DNA. (Tedy soubor veškeré buněčné DNA obsahuje vedle vlastní jaderné DNA také mitochondriální a u rostlin plastidovou DNA.) Genom člověka obsahuje přibližně 20488 genů. Podrobnější informace naleznete v článku sekvenování DNA. Mimo organismů v následujícím výčtu bylo již přečteno mnoho genomů mnoha jednobuněčných organizmů (prvoků i bakterií) a virů. Jejich genomy patří k nejkratším a tak není překvapivé, že některé z nich patřily k prvním sekvenovaným druhům. Prvním přečteným genomem vůbec byl genom bakterie Haemophilus influenzae. Pro sekvenování byla vybrána kvůli svému výjimečně malému genomu, který obsahuje, jak již dnes víme jen 1 830 140 párů bází DNA a 1740 genů. K nejvýznamnějším osekvenovaným jednobuněčným patří bakterie Escherichia coli, kvasinky, a například virus SARS. Přečtené genomy zahrnují databázi genů od \"průměrného jedince\" daného druhu, protože k analýze jsou použity vždy vzorky z mnoha jedinců. octomilka (Drosophila melanogaster). Jeden z nejvýznamnějších modelových organismů pro výzkum dědičnosti. komár rodu Anopheles včela medonosná - leden 2004 - [1].", "question": "Kolik genů přibližně obsahuje genom člověka?", "answers": ["20488"]}
{"title": "Vysoké učení technické v Brně", "context": "Fakulta realizuje studijní programy Informační technologie a Výpočetní technika a informatika pro necelé 2 500 posluchačů. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta podnikatelská VUT v Brně. Jedna z nejmladších fakult VUT v Brně se svými studijními obory zaměřuje na ekonomiku a podnikání. Fakulta se roku 1992 vyčlenila z původní Fakulty strojní, v červnu 2004 se pak přestěhovala do komplexu budov VUT na Kolejní ulici v Brně. Kromě bakalářských, magisterských a doktorských programů v tomto oboru nabízí ve spolupráci se zahraničními univerzitami také postgraduální studium MBA. Zhruba 3 500 posluchačů studuje ve studijních programech, jako je například management, účetnictví, podnikové finance, daně či manažerská informatika. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta stavební VUT v Brně. Nejstarší fakultou VUT v Brně je fakulta stavební. Právě se stavebním odborem zahajovala technika v roce 1899 svou činnost a tato fakulta byla i jediná, která přežila násilnou změnu VUT na Vojenskou technickou akademii v roce 1951. Zároveň je také největší fakultou co do počtu studentů (více než 6 500). Zájemci zde mohou studovat obory: Architektura pozemních staveb, Stavební inženýrství, Stavitelství, Geodézie a kartografie a Architektura a rozvoj sídel. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně. K otevření strojírenského odboru došlo hned v roce 1900 a je druhou nejstarší fakultou Vysokého učení technického v Brně. V minulosti byl na fakultě strojní vyučován také obor energetický, ze kterého později vznikla samostatná fakulta elektrotechniky.", "question": "Jakou zkratku používá Vysoké učení technické v Brně?", "answers": ["VUT"]}
{"title": "Symfonický metal", "context": "Symfonický metal je hudební styl, který vychází z metalových stylů (death metal, heavy metal, black metal a doom metal). Hudba je tvořena zakomponováním nástrojů a hlasů používaných ve vážné hudbě (housle, klavír, dechy, pěvecké sbory). Tyto zvuky mohou být vytvořeny uměle nebo skutečným hudebním tělesem. Symphonic metal hraje mnoho kapel, většinou se jedná o projekty hudebníků či skupin, případně to jsou jen experimenty. Prvopočátky tohoto hudebního stylu se objevují někdy v polovině 90. let 20. století. V té době začaly po boku trashmetalových a deathmetalových velikánů vznikat kapely, které začaly hrát nový a na svou dobu velice neobvyklý hudební styl doom metal (Paradise Lost, Anathema nebo velice temná, až smrtící doomová kapela My Dying Bride; v jejích skladbách znějící housle přinášejí velice tesknou atmosféru). U doom metalu se podobně jako předtím v art rocku začalo hojně používat netradičních \"klasických\" hudebních nástrojů a technik. Celkové tempo hudby se zpomalilo, skladby nabraly baladický charakter, začaly se objevovat i ženské vokály. Tento hudební styl sám o sobě nevydržel na scéně moc dlouho. V druhé polovině 90. let 20. století byl postupně vytlačován black metalem, power metalem, hardcorem a jinými styly, které získávaly větší popularitu, a postupně se na něj začalo zapomínat. Doom metal dal základy pro vznik gothic metalu a symphonic metalu. První kapelou, která začala hrát symphonic metal, byli nejspíše Therion (Švédsko), kteří jako první zapojili symfonický orchestr jako plnohodnotnou součást svého hudebního stylu a odklonili se tak od své předchozí tvorby. V roce 1996 vydali své nejvíce experimentální album Theli, jehož hlavní hudební složkou jsou klávesy a sborový zpěv. Hudební páteř se neliší od původního metalového hudebního stylu, \"symfoniky\" je dosažena klávesami či hostováním klasických hudebníků, často lze tuto kombinaci slyšet v black metalu (Dimmu Borgir, Limbonic Art, Tartaros aj.). Veškeré skladby jsou hrány hudebním tělesem, např. Pražský filharmonický orchestr, a elektrické kytary, bicí a zpěv dělají jen doprovod (Rage – Lingua Mortis). Skladba je psána pro dva i více hlasů (operní a klasický, dle stylu), buď formou \"dialogů\" (hádky), nebo se navzájem doplňují, např. jeden hlas je \"anděl\", druhý \"ďábel\" (Avantasia – The Metal Opera Pt.", "question": "Jaký hudební styl hrají kapely Paradise Lost, Anathema a My Dying Bride?", "answers": ["doom metal"]}
{"title": "Genocida", "context": "Čl. II.: V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné. === České právo === Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. zahrnuje trestný čin genocidia a trestný čin popírání či schvalování genocidia. == Genocidy == Masové zabíjení poražených nepřátel, vypalování a ničení celých měst ve spojení se zabíjením tamních obyvatel se datuje již do starověku. Asyřané proslului ničením dobytých měst, jejichž obyvatelé bývali pro výstrahu umučeni nebo deportování. Například král Sinacherib roku 689 př. n. l. takto naložil s Babylónem. Podobně krutý byl i král Aššurnasirpal II. nebo babylonský vládce Nabukadnesar II., strůjce babylonského zajetí Izraelitů. Podobná krutost nebyla v této době nijak výjimečná, podobně se chovali na dobytých územích i Chetité, Mittannci nebo Izraelité, jak o tom svědčí i Starý zákon. Kniha Jozue popisuje nelítostné vyvražďování dobytých měst nepřátelských kmenů.", "question": "Je genocida zahrnuta v českém právu?", "answers": ["Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. zahrnuje trestný čin genocidia a trestný čin popírání či schvalování genocidia."]}
{"title": "Kolibřík rubínohrdlý", "context": "Mladí ptáci se podobají samici. Měří 9 cm, v rozpětí křídel má 10 - 12 cm a váží 3 - 3,5 g. == Potrava == Živí se květním nektarem a rovněž drobným hmyzem. Má stejně jako ostatní kolibříci dlouhý trubicovitý zobák a nektar nasává pomocí zvláštně utvářeného, trubicovitého jazyka. U květů, nebo u krmítek pro kolibříky se kolibříci navzájem zahánějí. Kolibřík je schopen lovu hmyzu za letu. == Rozmnožování == Do hnízda, spředeného pavoučím vláknem z listí a mechu, klade samička po dvou vajíčkách. O mláďata se stará pouze samička. Při jednom příletu nakrmí samička obě mláďata. Je vysoce teritoriální. Tento malý ptáček je neohroženým bojovníkem a se svými soky svádí hlučné vzdušné souboje. == Rozšíření == Hnízdí ve východní části Severní Ameriky, v létě zalétá až do Kanady, zimuje na Floridě a ve Střední Americe. == Zajímavosti == V plné rychlosti mávne kolibřík rubínohrdlý křídly až 70× za sekundu. Z křídla při takové rychlosti vidíme pouze obláček. Obrovskou frekvenci mávání křídel dosahují díky přímému spalování naposledy zkonzumovaného cukru ve svalstvu, čímž vyřazují z bilance energetické náklady, které by je stály, kdyby dotyčný cukr nejprve proměnili na tuk.[1]", "question": "Je kolibřík rubínohrdlý schopen lovit hmyz během letu?", "answers": ["Kolibřík je schopen lovu hmyzu za letu."]}
{"title": "Radhošť", "context": "Radhošť je hora v Moravskoslezských Beskydech na závěru výrazného Pustevenského hřbetu 3 km jihozápadně od Trojanovic a 6 km severovýchodně od Rožnova pod Radhoštěm. S výškou 1129 m n. m. jde o sedmou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd a o jejich nejzápadnější tisícovku. Podle pověstí měl na Radhošti od pradávna sídlo slovanský bůh Radegast - Bůh slunce, války a vítězství. Jeho podoba, jak ji ztvárňuje socha od Albína Poláška, nepůsobí zrovna mile a rozhněvat si ho by asi pro člověka nemuselo být příznivé. Přesto anebo právě proto Radegasta generace lidí milovaly i zatracovaly. Naši předkové k němu měli úctu. Zdaleka za ním přicházeli, aby mu přinesli dary - dobytek, část úrody, zvěř, kterou ulovili. Koncem jara pak na Radhošti staří Slované slavili letní slunovrat. O nocích se rozzářily vatry, lidé tančili a zpívali. Pohanské zvyky přetrvaly i do dob křesťanských a nezabránila tomu ani pověst, že modlu Radegasta prý strhli Cyril s Metodějem, kteří na místo postavili kříž. Další povídání o Radegastově modle vypráví o tom, že byla uložena v jakémsi podzemním radhošťském chrámu.", "question": "Jaká je výška Radhoště?", "answers": ["1129 m"]}
{"title": "Nesmrtelnost (kniha)", "context": "Nesmrtelnost je román česko-francouzského spisovatele Milana Kundery. Milan Kundera napsal svůj sedmý román v letech 1987 až 1988. Román byl napsán česky a následně byl překládán do francouzštiny a dalších jazyků, během překladů však autor zasahoval i do původního textu (sám Kundera uvádí, že román psal rok a půl v nejlepší pohodě, zatímco překladům věnoval dva roky v únavě). Poprvé vyšel francouzsky v roce 1990 pod francouzským titulem L'Immortalité. Česky byla kniha poprvé publikována v roce 1993. Jedná se o poslední Kunderovu knihu napsanou v češtině. Následný román La Lenteur z roku 1995 (česky Pomalost) a všechna další díla již byla psána francouzsky. Román je jako většina Kunderových prací rozdělen do sedmi kapitol. Na rozdíl od většiny jeho próz je však téměř zcela \"francouzský\", tj. nevystupuje v něm žádná Češka ani Čech a neobjevuje se ani motiv emigrace či české komunistické zkušenosti (obsahuje jen několik ne příliš důležitých českých reminiscencí). To jej spojuje s Kunderovým mladším dílem, románem L'Identité (česky Totožnost). Do románového vyprávění vstupuje v několika kapitolách vypravěč-autor, tyto autorské reflexe nejsou Kunderově díle novým jevem (objevují se např. v Knize smíchu a zapomnění), nabývají však zde nebývalého významu. Román stojí na jakési hranici fikce a skutečnosti, kdy nám autor dokládá, že děj románu je pouhý jeho výmysl a postavy vznikly ze spisovatelových metafor, či naopak, když do příběhu vplétá vlastní vzpomínky na setkání se svým přítelem Avenariem i s některými zhmotněnými postavami románu. Postavu autor-Kundera je však stejně dobře možno chápat jako fiktivní postavu, neboť vypravěč nevykazuje téměř žádné autobiografické rysy a omezuje se na pozorovatele a komentátora.[zdroj? ] Na druhou stranu je jisté, že postavou vypravěče myslel sebe - několikrát tam padne jeho jméno.[zdroj? ] Pro román je typický, jako u řady jiných Kunderových knih, filozoficko-estetický přesah, tentokrát úvahy o umění a jejím vztahu pro současného člověka (pro Paula, jednu z románových postav, jsou Hemingwayovy biografie důležitější než jeho vlastní literární práce, atd.). Kundera otevírá téma tzv. \"imagologie\", disciplíny, jež se zabývá vytvářením obrazů (v reklamě, v literatuře, v denním životě), jež nahradila dřívější ideologie, jež již na lidi přestala působit.", "question": "V jakém jazyce byl napsán román Nesmrtelnost od spisovatele Milana Kundery?", "answers": ["česky"]}
{"title": "Madagaskar", "context": "Madagaskar, oficiálně Madagaskarská republika a zastarale Malgašsko, je stát ležící na stejnojmenném ostrově v Indickém oceánu při jihovýchodním pobřeží kontinentální Afriky, a na nejbližších přilehlých ostrůvcích. Samotný Madagaskar je největší ostrov v Africe a 4. největší na světě. Od africké pevniny se oddělil v průběhu druhohor (asi před 90 miliony let) a stále se vzdaluje jihovýchodním směrem, téměř o 2 cm za rok. Od nejbližší pevniny (Mosambik) ho odděluje 400 km široký Mosambický průliv a jeho flóra a fauna je díky dlouhodobé izolaci z 90 % endemická. V širším okolí Madagaskaru se nachází řada ostrůvků pod správou Francie (Réunion, Tromelin, Mayotte, Juan de Nova, Bassas da India aj.) a dále na severozápadě ostrovní stát Komory, severně Seychely a východně Mauricius. První obyvatelé Madagaskaru se na ostrov přeplavili na dvojitých kánoích přes Indii a východní Afriku z Indonésie asi před 2000 lety. Lidé z vnitrozemí Afriky se tu usadili později a dnešní obyvatelé (Malgaši) mají smíšený původ. Na centrální vysočině žijí převážně kmeny austronéského původu, např. Merina, Sihanaka a Betsileo, kteří mají dominantní ekonomické postavení. Pobřeží obývají tzv. Côtiers, kmeny původem ze subsaharské Afriky. Jejich společný jazyk malgaština je velmi příbuzný indonéskému jazyku jazyku Maanjanců z Kalimantanu. Zvyky a náboženství včetně uctívání předků je směsí indonéskou a africkou. V 11. století Arabové založili na ostrově první sultanát, od 14. do 18. století zde existoval stát Imerina. Jako první Evropané objevili Madagaskar Portugalci v roce 1500. Britové a Francouzi přišli později a evropští misionáři obrátili mnoho lidí na ostrově na křesťanství. V 19. století si království Merina na náhorní plošině podrobilo většinu ostrova. Roku 1885 byl vyhlášen francouzský protektorát. V roce 1895 ostrov ovládli Francouzi a Madagaskar se stal francouzskou kolonií až do 26. června 1960, kdy získal nezávislost. Roku 1975 byl změněn název za současný. Po mírovém desetiletí profrancouzské vlády byla nedávná historie bouřlivá. V roce 1975 se prostřednictvím revoluce dostal k moci prezident Didier Ratsiraka jako faktický diktátor, který vyznával socialistickou protizápadní politiku. Jeho vláda znárodnila mnoho obchodů v zemi včetně těch, které vlastnili cizinci.", "question": "Kde se nachází Madagaskar?", "answers": ["v Africe"]}
{"title": "Neděle", "context": "Neděle je jeden ze sedmi dnů v týdnu. V českém občanském kalendáři se počítá za sedmý (tj. poslední) den týdne, ale v tradičním křesťanském a židovském kalendáři se považuje za den první. Název dne neděle pochází od nedělati, neboť neděle je tradičně svátkem, kdy se nepracuje. V kulturách vzešlých z křesťanství je neděle svátečním dnem, neboť většina křesťanů si tento den, \"den po sobotě\", připomíná vzkříšení Ježíše Krista a aplikuje na něj rovněž přikázání z desatera o svěcení dne odpočinku (které ve Starém zákoně bylo aplikováno na sobotu). Tento křesťanský význam neděle se odráží např. v ruském názvu tohoto dne в vaskresenie - vzkříšení. Aplikace přikázání o svěcení dne odpočinku vedlo k tomu, že se z neděle stal den pracovního klidu a odpočinku. První výnos o zachovávání pracovního klidu v neděli pochází od římského císaře Constantina z roku 321. Tímto výnosem byla neděle určena za den úředního klidu. Povoleno vykonávat bylo pouze tzv. \"manumissiones\" – propouštění otroků na svobodu.", "question": "Kolikátým dnem je neděle v tradičním křesťanském a židovském kalendáři?", "answers": ["první"]}
{"title": "Le Corbusier", "context": "Konstrukční systém Dom-Ina byl obrazem nového stylu, který se pomalu prosazoval v Americe i v Evropě a byl později nazván funkcionalismus. V roce 1916 postavil jeden z prvních domů se železobetonovou konstrukcí - vilu továrníka Schwoba. Roku 1917 odjel do Paříže, kde potkal malíře Amédée Ozenfanta, s jehož pomocí si roku 1920 zvolil pseudonym Le Corbusier. Spolu diskutovali o umění a publikovali manifest Aprés le cubisme (protikubistický program purismu). V letech 1919 - 1923 spolu vydávali kulturní měsíčník L'Esprit nouveau, ve kterém popularizovali \"moderní myšlení\" a \"nové umění\". V roce 1922 se spojil se svým bratrancem, známým konstruktérem železobetonových konstrukcí Piérem Jeanneretem. Spolupracovali až do roku 1940. Základní myšlenky Corbusierových teorií byly shrnuty v knize Vers une architecture (česky vyšla jako Za novou architekturu. Praha: Petr Rezek, 2005.), kterou vydal spolu s Ozenfantem (ale pouze pod svým jménem) roku 1923. V knize vyzdvihl krásu čistě účelových a racionálně řešených inženýrských konstrukcí, poukázal na čistotu povrchu stavby, na určující význam půdorysu a hlavně kladl důraz na primární formy, u kterých dle něho \"slunce odhaluje v krásu\". Architekturu označil za umění, protože podle něj \"překračuje otázky užitku\" (tím se odlišil od mnohých svých současníků, kteří architekturu považovali za pouhé naplnění své praktické funkce[zdroj? ]). Požaduje funkci estetickou i praktickou. Účelové řešení je podle jeho názorů krásné (\"Dům je stroj na bydlení\"). Své úvahy často dokládal fotografiemi tehdejších automobilů, železničních vozů či letadel. Roku 1927 byl Le Corbusier přizván Miesem van der Rohe k účasti na výstavbě kolonie Weissenhof ve Stuttgartu, kde postavil dva domy. Při této příležitosti publikoval proslulých Pět bodů moderní architektury (funkcionalismu). Těchto pět tezí prakticky shrnovalo hlavní vymoženosti tehdejší techniky: 1. Sloupy: stavět domy na sloupech, čímž se uvolní přízemí pro zeleň a volný pohyb. 2.", "question": "Ve které knize jsou shnuty myšlenky Corbusierových teorií?", "answers": ["Vers une architecture"]}
{"title": "Čaj", "context": "Čaj (z výslovnosti čínského 茶 - čcha v mandarínském a kantonském dialektu; v dialektu min významného přístavu Sia-men čteno te - odtud pojmenování v mnoha jiných jazycích) je kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě. Pro samotné lístky se také užívá název čaj. Označení čaj se běžně užívá i pro jiné nálevy - pro zápary a odvary různých jiných rostlin (například tzv. ovocné čaje, bylinné čaje nebo šípkový čaj), které se někdy označují jako nečaje. Čaj má vedle povzbuzujících účinků v mnoha případech díky látkám v něm obsaženým také blahodárný vliv na organismus. Čaj vzniká zpracováním listů čajovníku. Z botanického hlediska je čajovník stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až kolem třiceti metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu. Přirozeně čajovník rostl v jihovýchodní Asii při hranicích Číny a Indie. Jako kulturní rostlina se pěstuje na mnoha místech s příhodnými podmínkami, mezi známé čaj produkující země patří Indie, Pákistán, Írán, Srí Lanka, Čínská republika, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, Argentina a Keňa. Nejlépe se mu daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500 m. Listy čajovníku jsou dlouhé od tří do pětadvaceti centimetrů a široké mezi jedním a deseti centimetry, dospělé listy jsou tlusté, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem. Čajové lístky se většinou sbírají několikrát do roka, v některých oblastech prakticky celý rok. Lístky se sbírají podle takzvaných sběrových formulí, které určují, kterou část výhonku uštípnout. Obvykle jsou cennější mladší menší lístky u špičky výhonku a pupen. Čaj obsahuje kofein, známý také jako tein. V Evropě se původně pil jako lék. Další zpracování se děje různými způsoby. Základním faktorem je stupeň oxidace (z historických důvodů chybně označována jako fermentace, nejde zde však o působení mikroorganismů, nýbrž kyslíku). U oxidace jde o pozměnění některých molekul listu, které má vliv na chuťové vlastnosti čaje a způsobuje zhnědnutí.", "question": "Kolik centimetrů jsou dlouhé listy čajovníku?", "answers": ["od tří do pětadvaceti"]}
{"title": "Bloody Mary", "context": "Bloody Mary alias Krvavá Marie je oblíbený koktejl namíchaný z vodky, rajčatového džusu a obvykle dalších koření nebo příchutí jako Worcestrová omáčka, Tabasco, hovězího vývaru nebo bujónu, křenu, celeru, soli, černého pepře, kajenského pepře, citrónové šťávy, vaječného bílku a celerového salátu. Původ tohoto koktejlu je nejasný. Fernand Petiot tvrdil, že ho vynalezl v roce 1921, když pracoval v New York Bar, který se později stal Harry's New York Bar, velmi známý bar v Paříži. Jiná tradice říká, že to byl herec George Jessel (USA), kdo vytvořil tento drink kolem roku 1939. První zmínka o Bloody Mary v USA je ve sloupku Lucia Beebea v novinách \"New York Herald Tribune\", otištěném v roce 1939 spolu s originálním receptem: \"Nejnovější lomcovák George Jessela, který má pozornost městských pisatelů, se. jmenuje Bloody Mary: napůl rajčatový džus, napůl vodka.\" Málo kdo ví, že tento drink je pojmenovaný podle anglické královny Marie I. Tudorovny, která kvůli své kruté a labilní povaze nechala za 5 let své vlády popravit přes 300 nevinných lidí.", "question": "Jaký džus se používá do koktejlu Bloody Mary?", "answers": ["rajčatového"]}
{"title": "Glam metal", "context": "Warrant - Cherry Pie Mötley Crüe - Theatre Of Pain Skid Row - Skid Row Pozoruhodný příklad přišel v roce 1987 s vydáním alba od skupiny Mötley Crüe Girls, Girls, Girls. Před založením Soundscan v roce 1991, alba grafu Billboardu byla kombinace zpráv od maloobchodníků, velkoobchodníků, a dalších filmových profesionálů, spíše než na skutečných prodejů alba. Jako kapela na související týden MTV v Rock týdnu, Girls, Girls, Girls vyšplhalo se až na 2 na grafy vývěšení tabule, takže to bylo ve skutečnosti nejvyšší prodávané album tohoto týdne. Nicméně profesionálové dali extra váhu s Whitney Houston a jejího druhého alba, které jí umožnilo udržet první příčku. Skupina je názoru, že průmysl jednoduše nedovolí jejich album držet na 1. místě. Skupina Mötley Crüe nakonec dobyla první příčku s jejich dalším albem Dr. Feelgood, které se stalo nejlepším albem jejich kariéry. Glam metal pokračoval v růstu svých fanoušků, jak postupovala 80 léta. Def Leppard v roce 1987 s albem Hysteria plodilo sedm úspěšných singlů, a nakonec se prodalo více než 12 milionů kopií v USA. Toto se později stalo jedním z nejpopulárnějších Hairmetalových alb všech dob, je jedním z nejpopulárnějších alb v 80 letech. Poison a jejich druhé album Open Up and Say...Ahh! plodilo úspěch např. jejich Power Balladou Every Rose Has It's Thorn a nakonec prodala 8 milionů kopií po celém světě s jejími dalšími hity z alba. Skid Row vydali svoje stejnojmenné debutové album, mělo tvrdší zvuk než mnoho jiných kapel v tomto bodě. Guns N' Roses změnili směr glam metalu v roce 1987. Jejich hudba byla více hardrocková s prvky blues-rocku, zatímco drželi některé znaky z glam metalu. Měli velký úspěch díky skladbám jako Sweet Child O' Mine, Welcome to the Jungle, Paradise City a prodali miliony alb. Další kapely, které vznikly kolem tohoto času s podobnými hudebními styly jsou Faster Pussycat, L.A. Guns, Roxx Gang a Dangerous Toys.", "question": "Kolik se v USA prodalo kopií alba Hysteria?", "answers": ["více než 12 milionů"]}
{"title": "Znakový jazyk", "context": "Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Znakové jazyky vznikaly spontánně v komunitách neslyšících, kde se dále vyvíjejí. Členy této komunity mohou být kromě neslyšících a nedoslýchavých také tlumočníci, přátelé a rodinní příslušníci neslyšících. Znakový jazyk také mohou používat lidé s poruchou řeči, jako je například afázie. První zemí, která schválila znakový jazyk jako svůj oficiální státní jazyk, se 2. 6. 2011 stal Island. Užívají se podobné až těžko rozlišitelné pojmy znakový jazyk znakovaný jazyk, znaková řeč, posunková řeč, posunčina, která nemá přesnou definici a je spíše improvizovanou náhradou slovního dorozumívání. Znakový jazyk, např. český znakový jazyk, je nezávislý plnohodnotný dorozumívací systém sice národní (např. český), ale bez přímé návaznosti na mluvený jazyk, jako je čeština. Stejně jako je tomu u mluvených (a psaných) jazyků, tak i znakové jazyky se liší podle oblastí, zpravidla zemí. Přesto, když se setkají uživatelé dvou různých znakových jazyků, je komunikace značně jednodušší, než když se setkají dva lidé hovořící různými mluvenými jazyky.", "question": "Která země se stala první, co schválila znakový jazyk jako svůj oficiální státní jazyk?", "answers": ["Island"]}
{"title": "Voda", "context": "Voda, sumárním vzorcem (zároveň však racionálním) H2O, systematický název oxidan, je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem, resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevném – led a sníh, v kapalném – voda a v plynném – vodní pára. Systematicky se voda nazývá \"oxidan\" (od názvosloví IUPAC 93), vycházející z toho, že se jedná o anorganický jednojaderný hydrid (proto končí na příponu \"-an\"). IUPAC uvádí ve svých názvoslovných doporučeních i anglický systematický název \"dihydrogen oxide\", obdobný český název \"oxid vodný\" se v odborné literatuře nepoužívá. I v odborném jazyce se však používalo a používá triviální označení \"voda\". Podrobnější informace naleznete v článku Fyzikální a chemické vlastnosti vody. Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105 °. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu. Vlastnosti molekul způsobují dobrou rozpustnost polárních a iontových látek ve vodě, jsou důvodem vysoké elektrické permitivity vody a díky jejich schopnosti zapojovat se do vodíkových vazeb (zvané též vodíkové můstky) jsou důvodem i významné hustotní anomálie vody. Přirozená voda na Zemi obsahuje nejen izotop lehkého vodíku 1H a kyslíku 16O, ale také těžší stabilní izotopy těchto prvků. Standardní oceánská voda, používaná např. pro definici kelvinu jako hlavní jednotky SI, obsahuje na 1 mol vodíku 1H 0,15576 mmolu deuteria 2H a na 1 mol kyslíku 16O 0,3799 mmol kyslíku 17O a 2,0052 mmol kyslíku 18O. Přirozená voda mimo oceány může mít zastoupení těžkých izotopů nižší, ale ne tak, aby to způsobilo rozdílnost fyzikálních vlastností. Uměle lze vytvořit izotopicky jednotné formy vody, z nichž některé mají své zvláštní jméno. Podle počtu neutronů v atomu vodíku rozlišujeme lehkou vodu (oba vodíky jsou protia, strukturní vzorec je 1H2O), polotěžkou vodu (jeden vodík je protium a jeden deuterium, strukturní vzorec se dá zapsat jako.", "question": "Co je voda?", "answers": ["chemická sloučenina vodíku a kyslíku"]}
{"title": "Proxima Centauri b", "context": "Proxima Centauri b (někdy také Proxima b) je extrasolární planeta v soustavě trojhvězdy Alfa Centauri, obíhající v obyvatelné zóně červeného trpaslíka Proximy Centauri, nejbližší hvězdy ke Slunci. Nachází se asi 4,2 světelných let daleko v souhvězdí Kentaura. Jedná se o nejbližší prokázanou exoplanetu k Zemi, její obyvatelnost však dosud nebyla prozkoumána.Objev planety oznámila v srpnu 2016 Evropská jižní observatoř. Výzkumníci se domnívají, že vzhledem k relativní blízkosti k Zemi je planeta vhodná pro případný robotický průzkum v rámci projektu Breakthrough Starshot, popřípadě průzkum v blízkých staletích.Planeta byla objevena metodou měření radiálních rychlostí, kde periodické Dopplerovské posuny spektrálních čar mateřské hvězdy naznačovaly existenci obíhajícího objektu. Z těchto měření vyplývá, že radiální rychlost mateřské hvězdy vzhledem k Zemi se mění s amplitudou asi dvou metrů. == Charakteristiky == === Hmotnost, průměr a teplota === Zdánlivý sklon oběžné dráhy planety dosud nebyl změřen. Minimální limit hmotnosti je 1,27 hmotnosti Země, pokud je planeta pozorována přesně v rovině oběhu, kdy by byl Dopplerovský posun maximální. Pokud změříme sklon oběžné dráhy, bude možné určit přesněji hmotnost planety. Větší sklon dráhy znamená větší hmotnost, většina z analyzovaných dat naznačuje na hmotnost menší než 3 hmotnosti Země. Pokud má planeta skalnaté jádro a hustotu podobnou Zemi, je její průměr nejméně 1,1 násobek průměru Země. V případě, že má planeta menší hustotu nebo vyšší než minimální hmotnost, je její průměr větší. Planeta by měla mít povrchovou teplotu zhruba 234 Kelvinů, což je asi mínus 39 stupňů Celsia. Proxima Centauri b se nachází v obyvatelné zóně. === Mateřská hvězda === Planeta obíhá kolem červeného trpaslíka spektrální třídy M s názvem Proxima Centauri. Tato hvězda má hmotnost 0,12 hmotnosti Slunce a 0,14 poloměru Slunce. Povrchová teplota hvězdy je asi 3040 Kelvinů a je stará 4,85 miliardy let.", "question": "Kde se nachází planeta Proxima Centauri b?", "answers": ["soustavě trojhvězdy Alfa Centauri"]}
{"title": "Charles, princ z Walesu", "context": "JkV královská princezna Anne JkV vévoda z GloucesteruJkV vévodkyně z Gloucesteru JkV vévoda z KentuJkV vévodkyně z Kentu JkV princezna Alexandra JkV princ Michael z KentuJkV princezna Michaela z Kentu z • d • e Charles, princ z Walesu, celým jménem Charles Philip Arthur George, (* 14. listopadu 1948 Londýn) je nejstarší syn britské královny Alžběty II. a jejího manžela prince Philipa. Je následníkem trůnu 16 suverénních států: Spojené království, Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua Nová Guinea, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalomounovy ostrovy a Tuvalu. Mládí Princ Charles se narodil v Buckinghamském paláci v Londýně. Čtyři roky po jeho narození, v roce 1952 se stala jeho matka Alžběta II. královnou britské říše. Charles studoval prestižní britské školy jako každý člen britské královské rodiny. Absolvoval antropologii a archeologii. Dne 26. července 1958 získal titul princ z Walesu (přesněji kníže z Walesu). První manželství Diana, princezna z Walesu, první manželka prince Charlese Jeho první manželkou byla Diana Spencerová. Tu si vzal 29. července 1981 v londýnské katedrále sv. Pavla. Jejich svatbu sledovalo v televizi po celém světě na tři čtvrtě miliardy lidí. Diana svatbou získala titul princezna z Walesu a stala se hvězdou. Diana a Charles spolu mají dvě děti – prince Williama a prince Harryho. Manželství mělo mnoho problémů, především kvůli Charlesově dlouholeté přítelkyni Camille Parker-Bowlesové a později také kvůli Dianiným milencům. Princezna Diana trpěla depresemi a bulimií, ale i přesto se věnovala charitě, boji proti AIDS apod. Problémy manželství byly ale velké, a tak došlo 28. srpna 1996 k rozvodu. Dne 31. srpna 1997 princezna Diana zahynula při automobilové nehodě v Paříži ve svém Mercedesu i spolu se svým milencem Dodim Al-Fayedem. Druhé manželství Necelých devět let po rozvodu se svou první ženou si princ Charles vzal 9. dubna 2005 svou dlouholetou přítelkyni a jednu z příčin svého rozvodu Camillu Parker-Bowlesovou v kapli sv. Jiří na Windsorském hradu. Camilla neužívá titulu princezna z Walesu, na který má díky sňatku právo, a místo toho je podle jednoho z titulů svého manžela nazývána vévodkyní z Cornwallu. Názory Princ Charles se osobně angažuje ve prospěch ochrany životního prostředí, zejména ochrany klimatu, a sám se snaží v praxi životní prostředí chránit. Jeho venkovské sídlo v Highgrove je zásobováno elektřinou vyráběnou z obnovitelných zdrojů energie a jeho vozy pohání bionafta.[1]", "question": "Kolik dětí má Charles, princ z Walesu?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Mangan", "context": "Nejstarší komerčně vyráběný elektrický galvanický článek (baterie) se skládal ze zinkové katody a anody, kterou tvořil grafitový váleček umístěný v pastě s vysokým obsahem oxidu manganičitého (burel) MnO2. Článek poskytuje napětí přibližně 1,5 V a při odběru proudu dochází k oxidaci elementárního zinku na Zn+2 a redukci čtyřmocného manganu na Mn+2. V průběhu posledních desetiletí byly tyto články z velké části nahrazeny jinými typy, které poskytují vyšší výkon na jednotku vlastní hmotnosti a nehrozí u nich riziko korozního zničení, i když články obsahující burel se stále komerčně využívají. Z mnoha sloučenin manganu jsou nejvýznamnější sloučeniny v mocenství Mn+2, Mn+4 a Mn+7. Většina sloučenin manganu je jen minimálně toxická a téměř všechny jsou barevné. Soli dvojmocného manganu Mn+2 jsou jak v bezvodém stavu tak i v roztoku narůžovělé. Na vzduchu a v roztoku za přítomnosti nadbytečné kyseliny jsou stálé. V zásaditém prostředí vzniká hydroxid manganatý, který je nestabilní. Také v neutrálních roztocích při delším stání nejsou manganaté soli úplně stálé, ale oxidují se na soli manganité a oxid manganičitý. Soli manganaté jsou většinou dobře rozpustné ve vodě a vytváří také podvojné sloučeniny.", "question": "Jakou chemickou značku má mangán?", "answers": ["Mn"]}
{"title": "Kostel svatého Jana Nepomuckého (Žďár nad Sázavou)", "context": "Základní kámen stavby byl položen 16. května 1720, chrám byl vysvěcen dne 27. září 1722. V době vzniku stál na travnatém vršku, který Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora (dříve se nazýval Černý les nebo Strmá hora) podle vrchu u Nepomuku, ze kterého pocházel Jan Nepomucký i první žďárští mniši. Do nedávné doby byla stavba obklopena vysokým borovým lesem, který však byl odstraněn, aby bylo na kostel tak jako původně vidět i z velké dálky. Dne 16. července 1784 vzplanul v areálu kláštera požár, který se přenesl i na poutní kostel a zcela zničil jeho střechu. Dva měsíce nato byl klášter zrušen. Prvním krokem k záchraně bylo zakrytí kostela prkny na základě sbírky, kterou uspořádal žďárský obchodník Josef Pluhař. O obnovu kostela se snažili mniši ze zrušeného kláštera i místní obyvatelé. Teprve v roce 1792 povolilo moravské gubernium kostel opravit se dvěma podmínkami: kostel bude sloužit jako pohřební a do areálu bude přenesen hřbitov biskupství ani gubernium nepřispějí žádnými finančními prostředky, žadatelé doloží, že mají dost peněz na opravu i následný provoz. Pokud se tak nestane, bude kostel stržen a stavební materiál vydražen pro účely náboženského fondu. Dne 27. srpna 2014 podepsali zástupci Národního památkového ústavu, Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou II a Biskupství brněnského dohodu o vydání majetku dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Od 28. srpna tak je areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve správě církve. Ústřední kostel i jej obklopující ambit jsou jednotně projektovanou a budovanou stavbou. Tvarosloví stavby je velmi minimalistické a nesmírně účinné.", "question": "U kterého města se nachází poutní kostel na Zelené hoře?", "answers": ["Žďár nad Sázavou"]}
{"title": "Index tělesné hmotnosti", "context": "Index tělesné hmotnosti, obvykle označovaný zkratkou BMI (z anglického body mass index) je číslo používané jako indikátor podváhy, normální tělesné hmotnosti, nadváhy a obezity, umožňující statistické porovnávání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. Výslednou hodnotu je nutné interpretovat v závislosti na věku a pohlaví, protože zatímco hodnota BMI=23 znamená ve věku 10 let obezitu, tak ve věku 15 let jde již o standardní hodnotu. Stejně tak je potřeba upravit interpretaci pro obyvatele Asie (jiná stavba těla) a sportovce (BMI nedělá rozdíl mezi obsahem tuku a svalů). Index BMI je možné spočítat vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky: : : : : BMI : = : : hmotnost [kg] : : (výška [m]) : : 2 : : : : : :. {\\displaystyle {\\mbox{BMI}}={\\frac {\\mbox{hmotnost [kg]}}{{\\mbox{(výška [m]) }}^{2}}}} : Do tohoto vzorečku se dosazuje hmotnost v kilogramech a výška v metrech a výsledná jednotka kg/m2 se často vynechává. Pro stanovení hodnoty BMI se také používají tabulky, nomogramy nebo počítačové programy. Index tělesné hmotnosti vytvořil někdy v letech 1830–1850 belgický matematik a statistik Adolphe Quetelet při práci na svém systému \"sociální fyziky\", proto se BMI někdy označuje také jako Queteletův index. BMI je nejčastěji používaným ukazatelem, používají se i jiné indexy, např. Brocův index, Rohrerův index nebo WHR index. Brocův a Rohrerův index vycházejí rovněž z poměrů výšky a hmotnosti. WHR index vyjadřuje poměr mezi pasem a boky. Rohrerův index se využívá především v pediatrii. V tomto indexu vystupuje výška postavy se 3. mocninou (index má pak fyzikální rozměr hustoty), takže lépe vystihuje odchylky i pro malé či vysoké postavy (vyjma případu novorozenců). V dospívání totiž index tohoto typu neroste s věkem jako BMI (ten se totiž při dospívání zvětšuje v průměru až o +1 BMI za rok, aniž by šlo o negativní jev). BMI se obecně dá považovat pouze za statistický nástroj, u konkrétního jedince je BMI příliš jednoduchým prostředkem, který ignoruje velké množství důležitých faktorů (např. stavbu těla, množství svalstva apod.). V klinické praxi se proto obvykle používají přesnější testy jako měření tloušťky podkožního tuku, impedanční měření atd. BMI je nejužitečnější pro statistické průzkumy mezi rozsáhlejšími vzorky populace, nejčastěji pro zkoumání korelace mezi obezitou a jinými faktory. Důvodem pro použití BMI je, že pro jeho použití stačí v datech uvádět výšku a hmotnost. Pokud by v datech byly dostupné např. výsledky měření bioimpedance, byl by BMI zbytečný, to však pro běžné průzkumy obvykle neplatí. Výpočet BMI pro konkrétního jednotlivce nelze proto brát jako absolutní ukazatel, spíše jen jako přibližné vodítko, které by mělo být použito jen jako jeden z více prostředků.", "question": "Jak se označuje index tělesné hmotnosti?", "answers": ["BMI"]}
{"title": "Goldbergovy variace", "context": "Od roku 1741 studoval u Johanna Sebastiana Bacha. Goldberg hrával knížeti Hermannovi Carlovi von Keyserlingovi za bezesných nocí. Ten si objednal u Bacha hudbu k těmto nočním koncertům a Bach napsal variace, které jsou vlastně začátkem novodobých dějin variací a zároveň jsou i jedním z nejkrásnějších a největších děl svého druhu. Johann Sebastian Bach vydal Goldbergovy variace v roce 1741 v nakladatelství Balthasara Schmida v Norimberku pod názvem Clavier Ubung bestehend in einer ARIA mit verschiedenen Veræ vors Clavicimbal mit 2 Manualen (Klavírní cvičení sestávající z árie s rozmanitými variacemi pro cembalo se dvěma manuály). Dodnes se dochovalo 19 výtisků tohoto prvního vydání. == Struktura == Árie, která je tématem těchto variací, je zachycena už v druhé Knížce pro Annu Magdalenu Bachovou. Je melodicky tak bohatá, že je pravděpodobně už variací melodie, kterou Bach uvádí jako doprovod v levé ruce v 26. variaci. Golbergovy variace obsahují tuto árii a 30 variací. Variace by bylo možné podle obsahu rozdělit na klavírní a kontrapunktické studie. Základem, ze kterého se variace odvíjejí, není ani tak melodie, ale především basová linie, kterou Bach v jednotlivých variacích značně modifikuje, ale základní harmonie však zůstává. Jedná se o sled harmonií, daných árií, který se třicetkrát opakuje.", "question": "Ve kterém nakladatelství vydal Johann Sebastian Bach Goldbergovy variace?", "answers": ["v nakladatelství Balthasara Schmida"]}
{"title": "Baskičtina", "context": "V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón. Termín Vascuence byl odvozen z latinského výrazu vasconĭ; během dlouhých staletí útlaku Basků získal poněkud hanlivý výraz. Je užíván v dokumentech přinejmenším od 14. století. Ve Španělsku je v současné době baskičtina uznávána jako jazyk menšiny a má status prvního úředního jazyka autonomní oblasti Baskicko a částí kraje Navarra. V minulosti však - hlavně v době vlády generála Franca - byla tvrdě potírána. Ve Francii pak není jako úřední jazyk uznávána dodnes. Přestože je baskičtina zcela obklopena indoevropskými jazyky, je klasifikována jako Izolovaný jazyk. Je pravděpodobně pozůstatkem předindoevropského osídlení Evropy. První ucelené záznamy jsou z per antických autorů z Řecka a Římského impéria. Důkazem o existenci baskičtiny již v té době jsou, římským autorům dobře známá, osobní jména Nescato a Gison (neskato a gizon znamená \"mladá dívka\" a \"muž\" i v moderní baskičtině). Jazyk je považován za pozůstatek původních jazyků na Iberském poloostrově, které zde byly používány před římským záborem této oblasti. Baskičtina měla, na rozdíl od svých pravděpodobně příbuzných jazyků jako byly iberština a tartesština, to štěstí, že i přes silnou romanizaci země si díky římskému zanedbávání a přehlížení tohoto koutu Iberského poloostrova udržela svůj specifický ráz. Přesto se však ani ona nevyhnula značnému přejímání slov z latiny.", "question": "Je ve Francii baskičtina uznávána jako úřední jazyk?", "answers": ["Ve Francii pak není jako úřední jazyk uznávána dodnes."]}
{"title": "Science fiction", "context": "Vědeckofantastický žánr nebo též sci-fi a SF (zkratky anglického science fiction) je umělecký žánr (především literární, filmový, herní či výtvarný), vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů anebo dosud neznámých forem života v díle. Děj sci-fi je často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie. Sci-fi je žánr blízký fantasy, kde je ale místo technologií hlavní rekvizitou většinou magie a fyzická síla (tzv. příběhy \"meče a magie\"). Oba žánry se ovlivňují a částečně prorůstají; jedním z takových průniků jsou například díla žánru science fantasy. Za zakladatele žánru bývají považováni dva autoři – Jules Verne, pokud jde o technickou sci-fi, a Herbert George Wells, který se věnoval spíše vlivu technologií na člověka. H. G. Wells ve svém díle nastolil mnoho témat, z nichž vychází i současná sci-fi (například kontakt s mimozemskými civilizacemi, cesty časem, biotechnologie atp.). Pokud jde o kořeny fantaskního žánru, sahají k eposu o Gilgamešovi a popisu ideálního státu v Platónově Ústavě. Řada českých fanoušků za fantaskní dílo považuje Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Základ české sci-fi položil na sklonku 19. století Karel Pleskač v románu Život na Měsíci (Bellmann 1881). Následoval jej Svatopluk Čech s dvojicí románů Pravý výlet pana Broučka do měsíce (1887) a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století (1888). Prvním výrazně technickým (a taktéž spekulativním) sci-fi příběhem je anonymní, neprávem zapomenutý román Na novém světě, který poprvé vyšel v roce 1905 na pokračování v brněnském časopisu Červánky. Velký vliv na vývoj české i světové sci-fi měla díla Karla Čapka R.U.R., Válka s Mloky, Krakatit. Za skutečný základ sci-fi lze považovat až americký časopis Astounding Stories (Ohromující příběhy), založený roku 1930, který sehrál klíčovou roli při rozvoji sci-fi.", "question": "Kam je zasazen děj sci-fi?", "answers": ["vesmíru, budoucnosti či alternativní historie"]}
{"title": "Chronologický projekt Sia-Šang-Čou", "context": "Chronologický projekt Sia-Šang-Čou Chronologický projekt Sia-Šang-Čou (čínsky pchin-jinem Xì Shā Zhō Duà Gō, znaky 夏) je čínský historický projekt jehož cílem je vnést pořádek do chronologie nejstarších čínských dějin, totiž období dynastií Sia, Šang a Čou. Práce na projektu byly zahájeny roku 1996, předběžná zpráva o výsledcích byla publikována v listopadu 2000. Projekt Nejstarším všeobecně přijímaným datem čínské historie je vyhnání čouského krále Li a nastolení regentské vlády roku 841. Chronologický projekt Sia-Šang-Čou se snažil stanovit posloupnost dynastií a králů pro starší doby, jejichž datování je předmětem diskuzí a sporů. V projektu se spojilo na 200 čínských historiků a archeologů.[1] Stal se tak největší historickou akcí od sestavení knižního souboru S'-kchu čchüan-šu v 70. letech 18. století.[2] Koncipován byl jako interdisciplinární, byly využity jak písemné prameny (Kniha obřadů, Bambusové anály, Zápisky historika a další), tak archeologické údaje a data o významných astronomických jevech (zatměních slunce a měsíce). Roku 2000 byly zveřejněny předběžné výsledky. Nová chronologie čínských dějin byla v Čínské lidové republice oficiálně přijata a stala se základem školní výuky. Výsledky Nejstarší data jsou přibližná:[3][4] Všechny čtyři fáze kultury Er-li-tchou byly přiřazeny dynastii Sia, počínající cca 2070 př. n. l. Tradiční datum založené na výpočtech Liou Sina je 2205 př. n. l. Založení dynastie Šang bylo stanoveno jako současné s výstavbou opevněného města v Jen-š' a určeno na cca 1600 př. n. l. Tradiční datum je 1766 př. n. l.; Cambridge History of Ancient China udává cca 1570 př. n. l. Přemístění šangského hlavního města do Jin za vlády Pchan Kenga bylo určeno na cca 1300 př. n. l. Počínajíc nástupem šangského krále Wu Tinga byla data vlády šangských a čouských panovníků stanovena přesně: Srovnání výsledků projektu Sia-Šang-Čou, dat z Cambridge History of Ancient China a tradičních dat. Dynastie Král Počátek vlády (př. n. l.) Projekt[3] Cambridge History[5] Tradiční data[6][7] Šang Wu Ting1250před 11981324 Cu Keng1191po 11881265 Cu Ťia–cca 11771258 Lin Sin–cca 11571225 Kchang Ting–cca 11481219 Wu I1147cca 11311198 Wen Ting1112cca 11161194 Ti I110111051191 Ti Sin107510861154 Čou Wu-wang104610451121 Čcheng-wang104210421115 Kchang-wang102010051078 Čao-wang9959771052 Mu-wang9769561101 Kung-wang922917946 I-wang899899934 Siao-wang891872? 905 I-wang885865894 Li-wang877857878 Kritika Mimo Čínu byl projekt podroben kritice. Kritizovány jsou jak východiska čínských vědců, tak i jejich závěry. Kritizována je představa, že Čína má nepřetržitou historii pět tisíc let dlouhou, ve které státy Sia, Šang a Čou zaujímaly ústřední místo, zatímco jsou ignorovány ostatní národy, kmeny a státy, které mohly být neméně rozvinuté.[8] V tisku bylo prosazování „pěti tisíc let čínské historie“ hodnoceno spíše jako projev čínského nacionalismu, než vědecky podložený fakt.[1]", "question": "Co je cílem chronologického projektu Sia-Šang-Čou?", "answers": ["vnést pořádek do chronologie nejstarších čínských dějin"]}
{"title": "Anthony Kiedis", "context": "Anthony Kiedis (*1. listopadu 1962, Grand Rapids, Michigan, USA) je americký zpěvák skupiny Red Hot Chili Peppers. On a jeho nejlepší přítel Michael Flea Balzary založili tuto kalifornskou punkfunkrockovou skupinu v roce 1983. Jejich první písničkou byla Out in L.A. Nazpíval ji Anthony (nespal celou noc, aby píseň nazpíval - chtěl překvapit zbytek kapely). Kiedis je známý svým energickým projevem při živých vystoupeních a také jako autor mírně tajemných textů této světoznámé skupiny. Měl během hudební kariéry, stejně jako jeho spoluhráči, velké problémy s drogami. Už od dvanácti let kouřil marihuanu, později se přidaly i další drogy. Bral kokain i heroin. Poté, co zemřel jeho přítel a kytarista skupiny Hillel Slovak, s drogami na pět a půl roku přestal. Úplně přestal s drogami na začátku roku 2002. V roce 2004 pak vydal své velmi naturalistické memoáry s názvem Scar Tissue. O panictví přišel asi ve 12 letech s otcovou 18letou přítelkyní, jak sám v jednom rozhovoru prý uvedl, zdědil po otci chuť ochutnat všechny holky na světě. Až do nedávna stál jeho otec v čele fanklubu RHCP. Dnes Anthony pečuje o svého syna, kterého nosí starostlivě ve vaku na svém těle, praktikuje jógu a žije zdravým životním stylem. 2. října 2007 se Anthonymu narodil syn Everly Bear. Matkou je, dnes jeho bývalá přítelkyně, modelka Heather Christie. Anthony měl po velkou část své kariéry dlouhé hnědé vlasy, zhruba nad zadek. Během nahrávání Californication si je ostříhal a obarvil na blond, poté si je nechal opět narůst po ramena. V současné době má krátké vlasy s patkou a knír.", "question": "V jaké skupině zpívá Anthony Kiedis?", "answers": ["Red Hot Chili Peppers"]}
{"title": "Zelda Fitzgeraldová", "context": "Dokonce už v dětství se její drzé chování stalo předmětem montgomerských drbů. Krátce poté, co dokončila střední školu, potkala při tanci F. Scotta Fitzgeralda. Smršť námluv začala. I když on veřejně přiznával své pobláznění, ona pokračovala ve vídání se s jinými muži. I přes boje a delší rozchod se v roce 1920 vzali a první část desetiletí strávili jako literární celebrity v New Yorku. Později ve 20. letech se přestěhovali do Evropy, kde se stali známými utečenci ztracené generace. Zatímco Scott obdržel příznivou kritiku za Velkého Gatsbyho a povídky a pár se stýkal s literárními osobnostmi, jakými byl Ernest Hemingway, jejich manželství bylo spletí žárlivosti, zášti a prudkosti. Scott používal jejich vztah pro materiál ke svým románům, dokonce bral útržky ze Zeldina deníku a připisoval je svým fiktivním hrdinkám. Zelda hledala svoji vlastní uměleckou identitu, psala články do časopisů a povídky a ve věku 27 let se stala posedlá kariérou baleríny a cvičila do vyčerpání. Napětí v jejím bouřlivém manželství, Scottův vzrůstající alkoholismus a její rostoucí nevyrovnanost byly předzvěstí Zeldina vstupu do sanatoria v roce 1930. Byla diagnostikována se schizofrenií. V marylandské klinice napsala poloautobiografický román Zachraň mi valčík, který vyšel v roce 1932. Scott byl rozčílený, že použila materiál z jejich společného života, ačkoliv on udělal to samé, např. v románu Něžná je noc, vydaném v roce 1934; tyto dva romány poskytují kontrastní portrét rozpadlého manželství. Po návratu do Ameriky odešel Scott do Hollywoodu, kde se pokusil o psaní scénářů a začal si aférku s filmovou sloupkařkou Sheilah Grahamovou. V roce 1936 nastoupila Zelda do nemocnice Highland Mental Hospital v Asheville v Severní Karolíně. Scott zemřel v Hollywoodu v roce 1940, přičemž naposledy viděl Zeldu rok a půl před smrtí. Zbývající roky strávila Zelda prací na dalším románu, který nikdy nedokončila. Hodně také malovala. V roce 1948 postihl nemocnici, v které přebývala, požár, následkem čehož zemřela. Zájem o Fitzgeraldovy opět vzrostl krátce po její smrti: pár byl předmětem populárních knih, filmů a zájmu vzdělanců. Po svém životě, kdy byla vzorem éry jazzu, bouřlivých dvacátých let a ztracené generace, našla Zelda posmrtně novou roli: po vydání populární biografie v roce 1970, která ji popsala jako oběť arogantního manžela, se stala ikonou feministek.", "question": "Jaká duševní porucha byla diagnostikována Zelde Fitzgeraldovej?", "answers": ["schizofrenií"]}
{"title": "Německo", "context": "Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN; německy: Bundesrepublik Deutschland, neoficiální německá zkratka BRD) je středoevropský stát, rozdělený na 16 spolkových zemí. Na západě sousedí Německo s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Na severu je jeho sousedem Dánsko a jeho břehy jsou omývány Severním a Baltským mořem. Na východě sousedí s Polskem, na jihu se Švýcarskem a na jihovýchodě s Českem a Rakouskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu, a to Bavorska a Saska. Rozloha Německa je 357023 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Podle úředních údajů mělo Německo k 31. prosinci 2015 82,2 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti, a to o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1,1 miliónu lidí. Německo je co do absolutního počtu imigrantů zemí, která je nejvíce postižena současnou evropskou migrační krizí, zvláště v roce 2015. Dle známých dokumentů bylo území s latinským názvem Germania obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení velké části tehdejšího Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1914 se Německo významně podílelo na vypuknutí první světové války. V roce 1939 rozpoutalo Německo druhou světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla doposud největší válkou historie. Po porážce v této válce přišlo Německo o území východně od řek Nisy a Odry včetně exklávy Východní Prusko.", "question": "S kým sousedí Německo na severu?", "answers": ["Dánsko"]}
{"title": "Albatrosovití", "context": "Velká úmrtnost je již při samém hnízdění mláďat, kdy hodně vajec praskne na kamenitém podkladu nebo čerstvě vylíhnutá jsou při nepozorností rodičů uchvácena chaluhami nebo racky. Velké nebezpečí jim také hrozí v místech, kde lidé v minulostí zavlekli krysy a kočky, které je loví, nebo od králíků, kteří hrabáním rozrývají jejich hnízda a ničí vejce. Riskantní jsou i pokusy mláďat o prvý let, kde na ně ve vodě čekávají žraloci a draví delfíni. Také lidé svou činnosti tyto ptáky ohrožují, přestože záměrné lovení albatrosů již snad neexistuje. Rybářské lodě chytají ohromná množství ryb a na hejna ptáků již moc nezbývá, proto albatrosi okolo lodí loví rybky připravené jako nástraha a chytnou se na háček, nebo se při lovu zapletou do rybářské sítě s rybami a utonou. Dále velkým nebezpečím, nejen pro albatrosy, jsou plasty, které ptáci omylem pozřou z mořské hladiny, ty jim poškozují trávicí orgány a ptáci hynou. Nebezpečím ohrožujícím velká množství ptáků jsou ropné havárie v blízkosti hnízdišť. Bylo již uzavřeno několik mezinárodních smluv mající tato nebezpečí eliminovat. Za kriticky ohrožené druhy (CR) jsou považováni albatros amsterdamský, albatros galapážský, albatros tristanský a za ohrožené druhy (EN) albatros Carterův, albatros černobrvý, albatros černonohý, albatros hnědý, albatros pestrozobý a albatros Sanfordův. Vědecké názory na počty rodů a druhů se dlouho vyvíjely, zde je uvedeno jedno z posledních zatřídění: rod Diomedea Linnaeus, 1758 albatros amsterdamský (Diomedea amsterdamensis) Roux, et al., 1983 albatros jižní (Diomedea. antipodensis) Robertson et Warham, 1992 albatros tristanský (Diomedea dabbenena) Mathews, 1929 albatros královský (Diomedea epomophora) Lesson, 1825 albatros stěhovavý (Diomedea exulans) Linnaeus, 1758 albatros Sanfordův (Diomedea. sanfordi) Murphy, 1917 rod Phoebastria Reichenbach, 1853 albatros bělohřbetý (Phoebastria albatrus) (Pallas, 1769) albatros laysanský ( Phoebastria immutabilis) (Rothschild, 1893) albatros galapážský (Phoebastria irrorata. ) Salvin, 1883 albatros černonohý (Phoebastria nigripes) (Audubon, 1839) rod Phoebetria Reichenbach, 1853 albatros hnědý (Phoebetria fusca) (Hilsenberg, 1822) albatros světlohřbetý (Phoebetria palpebrata. ) (Forster, 1785) rod Thalassarche Reichenbach, 1853 albatros Bullerův (Thalassarche bulleri) (Rothschild, 1893) albatros Carterův (Thalassarche carteri) (Rothschild, 1903) albatros šelfový. (Thalassarche cauta) (Gould, 1841) albatros pestrozobý (Thalassarche chlororhynchos) (J. F. Gmelin, 1789) albatros šedohlavý (Thalassarche chrysostoma) (Forster, 1785) albatros chathamský. (Thalassarche eremita) (Murphy, 1930) albatros campbellský (Thalassarche impavida) (Mathews, 1912) albatros černobrvý (Thalassarche melanophris) (Temminck, 1828) albatros snarský (Thalassarche salvini) (Rothschild, 1893) Thalassarche steadi Falla, 1933", "question": "Je albatros galapážský kriticky ohrožený druh?", "answers": ["Za kriticky ohrožené druhy (CR) jsou považováni albatros amsterdamský, albatros galapážský, albatros tristanský a za ohrožené druhy (EN) albatros Carterův, albatros černobrvý, albatros černonohý, albatros hnědý, albatros pestrozobý a albatros Sanfordův."]}
{"title": "Donald Arthur Glaser", "context": "Donald Arthur Glaser (21. září 1926, Cleveland, Ohio - 28. února 2013, Berkeley, Kalifornie) byl americký fyzik a neurobiolog. Proslavil se zejména vynálezem bublinkové komory, za což obdržel v roce 1960 Nobelovu cenu za fyziku.", "question": "Kde zemřel Donald Arthur Glaser?", "answers": ["Berkeley"]}
{"title": "Hostitel", "context": "Hostitel je označení pro organizmus (rostlina, živočich), který se stal domovem jinému organizmu, který v něm cizopasí. Jde o organismus, ve kterém parazit pohlavně dospívá a pohlavně se rozmnožuje. Pouze v tomto hostiteli existují předpoklady pro další rozmnožování parazita. V něm vývojový cyklus parazita začíná i končí. U parazitů s přímým vývojem je definitivní hostitel jediným hostitelem. Je to hostitel pro daný druh parazita netypický, parazit se u něj vyskytuje většinou sporadicky. Infekce určitým parazitem může probíhat u aberatních hostitelů odlišně než u definitivního hostitele (např. vyšší či nižší patogenita). Organismus, jenž stojí mimo vývojový cyklus parazita. Parazit se v tomto hostiteli nijak nevyvíjí a v podstatě čeká na to, až se dostane do definitivního hostitele. Paratenický hostitel usnadňuje parazitu přenos do definitivního hostitele a nebo chrání parazita před nepříznivým prostředím. Termín rezervoárový hostitel může být používán i jiném slova smyslu. Například \"rezervoárovým hostitelem trichinelózy ve volné přírodě je prase divoké\". V tomto případě se chápe pod rezerovoárovým hostitelem organismus, u kterého se parazit vyskytuje nejčastěji v přírodě a od kterého se můžou nakazit jiní hostitelé. Ve virologii a bakterilogii se podobně používá termín rezervoár viru, baktérie. Mezihostitel Slovníkové heslo hostitel ve Wikislovníku", "question": "Jaký je název organizmu, který se stal domovem jiného organizmu, který v něm cizopasí?", "answers": ["Hostitel"]}
{"title": "Resolutio Carolina", "context": "Resolutio Carolina Resolutio Carolina bylo nařízení císaře a uherského krále Karla VI. z roku 1731, které upravovalo náboženské poměry v Uhrách. Podle tohoto nařízení bylo státem uznané náboženství římskokatolické vyznání. Protestanti mohli na základě nařízení svobodně a veřejně vyznávat svou víru, ale pouze na tzv. artikulárních místech, odkud se protestantští kněží nesměli bez povolení vzdálit. Při křtu dětí protestanti podléhali dozoru katolického duchovenstva a v otázkách manželství římskokatolickému tribunálu. Smíšená manželství se mohla uzavírat pouze před římskokatolickým knězem, děti narozené v takových manželstvích musely být římskokatolického vyznání. Resolutio Carolina byla upravena v roce 1734 a v roce 1781 zrušena a nahrazena Tolerančním patentem Josefa II.. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Resolutio Carolina na slovenské Wikipedii.", "question": "Co upravovalo nařízení Resolutio Carolina?", "answers": ["náboženské poměry v Uhrách"]}
{"title": "Resource Description Framework", "context": "RDF je standardizovaný formát, který umožňuje vyjadřovat popisné informace o WWW zdrojích.[1] Zároveň je to i formát grafový, takže veškerá data v RDF lze zapsat pomocí grafu s orientovanými hranami, které je možné zapsat jako množinu trojic.[2] Zdrojem, který může být popsán pomocí RDF, může být jakýkoliv zdroj, který lze jednoznačně identifikovat pomocí URI (Uniform Resource Identificator). Tento identifikátor jednoznačně určuje, o jaký konkrétní zdroj se ve webovém obsahu, který je tvořen různými typy dokumentů, jedná. Historie Formát nemá konkrétního autora, ale vznikl jako reakce na potřebu flexibilní architektury pro podporu vytváření a výměny webových metadat různých organizací, v jejich společné kooperaci. Na výslednou podobu měly, kromě jiných, vliv platforma PICS a další metadatové formáty jako například Dublin Core, Meta Content Framework nebo Warwick Framework.[1] RDF je hlavní komponentou sémantického webu, což je návrh konsorcia W3C: evoluční stupeň World Wide Webu, ve kterém mohou aplikace ukládat, vyměňovat si a používat strojově čitelné informace distribuovaně přes síť, což umožňuje uživatelům pracovat s informacemi efektivněji a s větší jistotou. Datový model Hlavní myšlenkou RDF je k popisovanému zdroji přiřadit výraz ve tvaru podmět – vlastnost – předmět (též subjekt – predikát – objekt). Pro tento výraz se také používá termín trojice. Jinak řečeno RDF popisuje zdroj, ten má nějaké vlastnosti a tyto vlastnosti mají odpovídající hodnoty. Přičemž podmět definuje, o jaký zdroj se jedná, vlastnost určuje jeho charakter a zároveň vyjadřuje vzájemný vztah mezi podmětem a předmětem. Konkrétní příklad lze ukázat například na výroku: Obloha má modrou barvu. Po rozložení do trojice pak obloha je podmětem, má barvu vyjadřuje vlastnost a modrou vyjadřuje předmět. V grafické podobě RDF grafu by pak vlastnosti byly jeho hrany, které by byly orientovány od podmětu k předmětu, a ty by tvořily jeho vrcholy.[2]", "question": "Jaká je zkratka pro systém popisu zdrojů?", "answers": ["RDF"]}
{"title": "Douglas Adams", "context": "Douglas Noël Adams (11. března 1952 Cambridge – 11. května 2001) byl anglický spisovatel, dramatik humoristických rozhlasových pořadů a hudebník, který proslul knižní sérií Stopařův průvodce Galaxií. Tato pětidílná série, jíž se v tištěné podobě vydalo přes patnáct milionů výtisků, byla nejprve uvedena v rádiu, a posléze přepracována do podoby televizního seriálu, komiksové řady, počítačové hry a celovečerního filmu (ten byl dokončen až po Adamsově smrti). Knihy se dočkaly také divadelního zpracování v několika provedeních - rané inscenace čerpaly z aktuálních Adamsových poznámek. Jeho fanoušci ho znají také pod jménem Bop Ad, které vzniklo chybným výkladem jeho nečitelného podpisu, nebo pod zkratkou jeho iniciálů, DNA. Kromě Stopařova průvodce napsal nebo se autorsky spolupodílel na třech dílech sci-fi seriálu Doctor Who (pro sedmnáctou sezónu navíc vytvořil scénář). Mezi jeho další díla patří romány s hlavní postavou Dirka Gentlyho, dvě knihy Životic, na nichž spolupracoval s Johnem Lloydem, a dokumentární publikace Ještě je můžeme vidět - výprava za vymírajícími živočichy , která vznikla jako doprovod ke stejnojmennému rozhlasovému vysílání BBC. Dal také podnět k vytvoření počítačové hry Vesmírná loď Titanic, která byla později Terry Jonesem převedena do románové podoby. On sám se označoval za \"radikálního ateistu\", přátelé a fanoušci ho znali také jako ekologického aktivistu a milovníka rychlých aut, fotoaparátů, počítačů Macintosh a dalších \"technických vymožeností\". Uznávaný biolog Richard Dawkins zasvětil svou knihu The God Delusion (Boží blud) právě jemu a popisuje v ní, jak jeho výklad evoluce vyústil v Adamsovo \"konvertování\" k ateismu. Byl nadšeným zastáncem techniky - například o e-mailu a Usenetu psal dávno předtím, než se staly populárními a široce rozšířenými. Ke konci života působil jako vyhledávaný lektor, přednášející o moderních technologiích a životním prostředí. Dne 25. května je na jeho památku pořádán Ručníkový den. Narodil se Janet Adamsové (rozené Donovanové, později Thriftové) a Christopheru Douglesi Adamsovi v anglickém městě Cambridge. Jeho sestra Susan přišla na svět v březnu roku 1955. Když se Christopher a Janet o dva roky později rozvedli, Douglas a Susan se přestěhovali k Janetiným rodičům do Brentwoodu v Essexu. Jeho babička ve svém domě poskytovala útočiště poraněným zvířatům (pod záštitou Královské společnosti pro prevenci krutosti na zvířatech, britské RSPCA), ale to vedlo ke \"zhoršení senné rýmy a astmatu malého Douglase\". Christopher Adams se znovu oženil v červenci roku 1960, jeho manželkou se stala Mary Judith Stewartová (rozená Robertsová).", "question": "Kdo byl Douglas Noël Adams?", "answers": ["anglický spisovatel, dramatik humoristických rozhlasových pořadů a hudebník, který proslul knižní sérií Stopařův průvodce Galaxií"]}
{"title": "Hašiš", "context": "Hašiš je droga, která se získává z květenství samičích rostlin konopí (Cannabis). Nejdostupnější a asi i nejčistší způsob je oddělit pryskyřici přes jemné síto (průměr oka cca. 0,2 - 0,1 mm). Takto vzniklý prášek se nazývá kief (nebo kif) a dále se za pomoci tepla stlačuje do výsledných bloků hašiše. Tímto způsobem se získává hašiš např. v Maroku a řadě dalších států. Další způsoby zahrnují tření květenství v rukách (na rukou se pak vytváří vrstva pryskyřice - tzv. čaras) nebo extrakci v organických rozpouštědlech (např. 80% líh, ether...), které se pak beze zbytku odpaří. Účinná látka je, stejně jako u marihuany, tetrahydrocannabinol (THC), ale ve větších koncentracích. Má hnědou nebo tmavě zelenou až černou barvu. Je pevného skupenství, po zahřátí měkne. Kromě pevné formy také existuje hašišový olej, který je silnější. Ten se získává buď extrakcí pomocí butanu (v kapalném skupenství) nebo extrakcí v nepolárních rozpouštědlech. Obojí je ovšem komplikované a nebezpečné (butan je silně hořlavý). Účinky jsou závislé na typu osobnosti, podobně jako u marihuany. Čas je vnímán zkresleně, plyne velmi pomalu. Zvuky a barvy jsou vnímány jasněji, při požití větších dávek mohou přejít až ve zrakové nebo sluchové halucinace. Objevují se pocity depersonalizace, někdy i poruchy krátkodobé paměti. Nejčastěji se kostička hašiše nahřeje zapalovačem, nadrolí se (většinou méně než 250 miligramů), smíchá se s tabákem a ubalí se hašišový joint. Nebo se kouří samotný ve vodní dýmce. Může se používat i ústně, pak je potřeba větší množství (asi 2 g). Nejčastěji se míchá s něčím, co obsahuje tuky např. s jogurtem nebo kapučínem (protože účinná látka je rozpustná v tucích). Hašiš lze také užívat jako tzv. \"suchý drink\", hašiš se uválí na váleček, na skleničku se položí kus papíru (např. pivní tácek), kterým se propíchne špendlík, hašiš se zapíchne na špendlík a zapálí, poté se hašiš sfoukne a začne dýmit uvnitř skleničky, po naplnění kouřem se víko poodkryje a kouř z hašiše se vysaje.", "question": "Jaká je účinná látka hašiše?", "answers": ["tetrahydrocannabinol"]}
{"title": "Výmarská republika", "context": "Výmarská republika (německy Weimarer Republik) je označení pro historický stát Německa po pádu monarchií v Německu v roce 1918 až do nástupu nacistů k moci v roce 1933. Přestože oficiální název Německa i nadále zněl Německá říše (něm. Deutsches Reich), jednalo se o republikánský spolkový státní útvar s demokratickou spolkovou ústavou, přijatou v roce 1919 ve Výmaru, kde se po lednových volbách roku 1919 sešel 6. února 1919 první skutečně demokraticky[zdroj? ] zvolený parlament v německé historii. Od tohoto města je také odvozeno označení pro toto období. Hlavním městem Německa však zůstal i nadále Berlín. Hlavou státu byl říšský prezident, zákonodárným sborem dvoukomorový parlament (Národní shromáždění) skládající se z Říšského sněmu a Říšské rady. V čele exekutivy stála říšská vláda vedená říšským kancléřem, kterého jmenoval říšský prezident. 28. června 1919 podepsali zástupci Výmarské republiky v Paříži Versailleskou mírovou smlouvu. Podle mírové smlouvy bylo Francii navráceno Alsasko-Lotrinsko (14 522 km2); Belgii postoupeno území Moresnetu a po plebiscitu i Eupen a Malmédy (celkem 1036 km2); Polsku většina Poznaňska a Západního Pruska, část Slezska a nepatrná část Východního. Pruska (celkem 46 142 km2; Československu Hlučínsko (316 km2); Gdaňsk s okolím (1894 km2) byl přeměněn v nezávislé Svobodné město Gdaňsk pod patronací Společnosti národů; severní část Východního Pruska, Klajpeda s okolím (2416 km2) se stala autonomní částí Litvy. Později došlo i k úpravě hranic s Dánskem, které získalo po plebiscitu severní část Šlesvicka (moderní dánský okres Jižní Jutsko), celkem 3 938 km2. Sársko o rozloze 1910,49 km2 bylo na 15 let předáno do správy Společnosti národů a výnosy jeho dolů postoupeny Francii. Porýní bylo demilitarizováno a dočasně okupováno vítěznými státy.", "question": "Kdy podepsali zástupci Výmarské republiky v Paříži Versailleskou mírovou smlouvu?", "answers": ["28. června 1919"]}
{"title": "Rotterdam", "context": "raného baroka (Rembrandt, Frans Hals, P. P. Rubens, Anton van Dyck, Jan Steen, Adriaen van Ostade), mistry italské (Tizian, Tintoretto) a španělské (Murillo, Goya. ), moderní malbu závěru 19. a počátku 20. století (Monet, Gauguin, Van Gogh), symbolismus (Odilon Redon), expresionismus, kubismus a jiné -ismy (mj. Picasso, Kandinsky) až po surrealisty (Giorgio de Chirico, René Magritte, Hans Arp, Salvator Dalí). Umělecká řemesla a design jsou zastoupena od 13. století po avantgardní směry 20. století zejména nábytkem, sklem, porcelánem, delftskou keramikou, stříbrnictvím a textiliemi. Kromě toho je na krátkodobých výstavách prezentováno současné umění. Moderní umění vystavuje Kunsthal Rotterdam, Witte de With, Tent,Chabot Museum a řada soukromých galerií. Bohatou sbírku fotografií má Nederlands fotomuseum. Architektuře v Nizozemí, zejména od secese po současnost, se věnuje Nederlands Architectuurinstituut (NAI). Město Rotterdam je spojeno s Prahou díky letecké společnosti Transavia. Ta nabízí letecké spojení již od dubna 2011 několikrát týdně. Erasmus Rotterdamský (1467 - 1536), filozof a humanista Willem de Kooning (1904 - 1997), abstraktní expresionistický malíř Edsger Dijkstra (1930 - 2002), informatik Rem Koolhaas (* 1944). , architekt, teoretik a urbanista Giovanni van Bronckhorst (* 1975), fotbalový reprezentant Raemon Sluiter (* 1978), tenista Robin van Persie (* 1983), fotbalista Obrázky, zvuky či videa k tématu Rotterdam ve Wikimedia Commons Rotterdam, Holandská turistická informační kancelář", "question": "Existuje letecké spojení mezi Prahou a Rotterdamem?", "answers": ["Město Rotterdam je spojeno s Prahou díky letecké společnosti Transavia."]}
{"title": "Šimonovice", "context": "Šimonovice Další údaje Kód obce 564460 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Šimonovice (německy Schimsdorf) jsou obcí v okrese Liberec, nacházejí se na svazích Ještědského hřbetu, přesněji pod tzv. Rašovským hřebenem. Z obce vede silnice do Rašovského sedla, odkud je nádherný pohled na vrch Javorník a jeho okolí. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1545, kdy ves náležela k dubskému panství. Vznikla pravděpodobně českou vnitřní kolonizací - název je zřejmě odvozen od jména prvního rychtáře Šimona. Později, zejména za protireformace, sem však přicházeli noví osadníci ze Saska, ves se tudíž poněmčila. Ves byla dlouho samostatnou, roku 1980 však byla sloučena s Dlouhým Mostem a v roce 1986 pak byla spolu s ním připojena k Liberci jako městská čtvrť Liberec XXXIX-Šimonovice. K opětovnému osamostatnění Šimonovic došlo 1. září 1990,[2] kdy se staly sídlem obecního úřadu, který spravuje území čtyř kdysi samostatných vsí či osad: Šimonovic, Minkovic, Rašovky a Bystré. V devadesátých letech 20. století došlo k nebývalému rozvoji stavební činnosti na katastru obce, zejména k výstavbě nových rodinných domů, a to v důsledku její pěkné polohy a blízkosti města Liberce. Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu udělení znaku a vlajky obce.[3]", "question": "Kolik obyvatel má obec Šimonovice?", "answers": ["1 300"]}
{"title": "Vladislav Vančura", "context": "Národní umělec Vladislav Vančura (23. června 1891 Háj ve Slezsku - 1. června 1942 Praha) byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař. Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré a tak středoškolská studia dokončil maturitou na gymnáziu až v roce 1915. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu, kterou absolvoval v roce 1921. Téhož roku se oženil s kolegyní ze studií-lékařkou Ludmilou Tuhou, se kterou měl společnou ordinaci ve Zbraslavi u Prahy. V roce 1923 se manželům Vančurovým narodila dcera Alena (provdaná Santarová), pozdější spisovatelka. Koncem 20. let si ve Zbraslavi postavil dům a věnoval se výhradně spisovatelské činnosti. Jeho bratrancem byl Jiří Mahen. Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu, ve třicátých letech byl členem Levé fronty.", "question": "Kdy zemřel Vladislav Vančura?", "answers": ["1. června 1942"]}
{"title": "V zajetí Vikingů", "context": "V zajetí Vikingů Vikingská loď V zajetí Vikingů je název společného českého vydání dvou dobrodružných a na sebe navazujících románů norské spisovatelky Torill Thorstad Haugerové. Jde o první dva díly autorčiny šestidílné série z doby Vikingů z 10. století, o romány Rø av vikinger (1978, Uneseni Vikingy) a Flukten fra vikingene (1979, Útěk před Vikingy). Kniha vyšla roku 1988 v pražském nakladatelství Albatros v překladu Hany Ševčíkové jako 180. svazek edice Knihy odvahy a dobrodružství. V knize se první díl jmenuje Únos a druhý díl Útěk. Obsah knihy PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Únos Jedenáctiletý Patrik a desetiletá Sunnita jsou sourozenci a žijí se svou rodinou v Irsku ve vesnici na pobřeží. Prožívají bezstarostné dětství a jen z doslechu se dozvídají o řádění loupeživých a krutých Vikingů. Jednoho dne však Vikingové vesnici přepadnou a vypálí a sourozence unesou do Norska. Zde se stanou otroky mocného jarla Hå a dostanou nové jméno Reim a Tira. Život v otroctví jim přináší drsné zážitky a krutou dřinu, ale také nové přátele, jako například jarlova syna Sigurda, pojmenovaného podle hrdiny staré severské ságy. Oba sourozenci však neustále doufají, že se jednou dostanou zpět domů. Když jarl Hå na jednom vikingském nájezdu zahyne, přepadnou jeho dvorec ziskuchtiví sousedé. V nastalém zmatku se sourozencům podaří uprchnout a dostat se k sedlákovi Bredemu a jeho ženě Bergliotě, kteří s otroky zacházejí v podstatě stejně jako s lidmi svého vlastního stavu. Útěk Sedlák Brede se rozhodne opustit svou chudou půdu v Norsku a vydat se na Island, aby si tam vybudoval nové hospodářství.", "question": "Čí jsou dvě dobrodružné navazující romány v zajetí Vikingú ?", "answers": ["Torill Thorstad Haugerové"]}
{"title": "Jihlava", "context": "V roce 1969 se v Jihlavě na náměstí na protest proti normalizaci upálil Evžen Plocek. Jeho pamětní deska se nachází u morového sloupu v horní části Masarykova náměstí. Zrušení zemského uspořádání a nové krajské zřízení z roku 1949 přineslo Jihlavě status krajského města, centra Jihlavského kraje. Další správní reformou roku 1960 však byla Jihlava přičleněna k Jihomoravskému kraji s centrem v Brně a zůstala pouze městem okresním. K 1. lednu 1951 se Jihlava dočkala rozšíření svého území o Bedřichov, Helenín, Hruškové Dvory, Staré Hory a Pančavu, přičemž Bedřichov a Staré Hory patří do Čech. Tím vznikla tzv. \"Velká Jihlava\". K 17. květnu 1954 byly Hruškové Dvory od Jihlavy odděleny a naopak byla k Jihlavě připojena osada Sasov. V roce 1960 se Jihlava stala okresním městem Jihomoravského kraje s krajským městem Brnem. K 1. lednu 1968 byla Jihlava rozšířena o obec Pávov. Další rozšíření proběhlo k 1. srpnu 1976, kdy byly k Jihlavě připojeny Antonínův Důl, Červený Kříž, Henčov, Heroltice, Hruškové Dvory, Hybrálec, Pístov, Popice, Rančířov, Smrčná, Vysoká a Zborná. K 1. dubnu 1980 byly k Jihlavě připojeny Horní Kosov, Hosov, Malý Beranov a Kosov.", "question": "Ve kterém roce se Jihlava stala okresním městem Jihomoravského kraje s krajským městem Brnem?", "answers": ["1960"]}
{"title": "GoHands", "context": "GoHands je japonské animační studio založené v roce 2008 bývalými zaměstnanci studia Satelight. Princess Lover! (2009) Čeburaška arere? (2009) Seitokai jakuindomo (2010) K (2012) Coppelion (2013) Seitokai jakuindomo* (2014) K: Return of Kings (2015) Hand Shakers (2017) K: Seven Stories (? ) Seitokai jakuindomo (2011) Asa made džugjó ču! (2012) Mardock Scramble: The First Compression (2010) Mardock Scramble: The Second Combustion (2011) Mardock Scramble: The Third Exhaust (2012) K: Missing Kings (2014)", "question": "Kdo založil studio GoHands?", "answers": ["bývalými zaměstnanci studia Satelight"]}
{"title": "Zdeněk Burian", "context": "Zdeněk Michael František Burian (11. února 1905 Kopřivnice - 1. července 1981 Praha) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými paleontologickými rekonstrukcemi společně s profesorem Josefem Augustou. Jeho výtvarného talentu si všimli již na základní škole, ve 14 letech byl (na doporučení ilustrátora Jana Gotha a Maxe Švabinského) přijat na Akademii výtvarných umění, přímo do druhého ročníku. Na škole vydržel ale pouze necelé 2 roky a už v šestnácti se začal živit jako ilustrátor. Ilustroval především dobrodružnou literaturu. První knihou, k níž takto přispěl, bylo Dobrodružství Davida Balfoura od Stevensona. Ilustroval také řadu knih Eduarda Štorcha, a tyto ilustrace měly osudový význam pro jeho celoživotní dílo. Mezinárodního uznání se mu totiž dostalo především za rekonstrukce vymřelých zvířat a rostlin, kterým se věnoval ve spolupráci s předními odborníky, mezi nimiž byli paleontolog Josef Augusta, antropolog Vojtěch Fetter a další. Po smrti Josefa Augusty spolupracoval na řadě rekonstrukcí s paleontologem Z.V. Špinarem, četné paleoantropologické rekonstrukce vedl zoolog Vratislav Mazák, který se původem člověka intenzivně zabýval. Vratislav Mazák byl také významným katalogizátorem Burianova díla. Přesto byl Zdeněk Burian značně opomíjen (byl mu vytýkán naturalismus a akademismus), protože se režimu (mimo jiné) nelíbila ani jeho orientace na západní literaturu, ani jeho aktivní působení v trampingu, ani velké sympatie ke hnutí woodcraft.[zdroj? ] Byl členem Svazu čs. výtvarných umělců, Sdružení výtvarníků Purkyně a pravidelně se zúčastňoval členských výstav. Jeho dílo je velmi rozsáhlé. Vytvořil asi 10 000 děl určených k reprodukci (tedy ilustrace a obálky pro knihy i časopisy, v tomto počtu je zahrnuta i drtivá většina jeho \"pravěkého\" díla). Kromě toho vytvořil dnes těžko zjistitelné množství (řádově stovky) děl v rámci tzv. volné tvorby (zde lze počítat nejrůznější věci - od rozměrných olejů až po malé kresbičky obdivovatelům do památníčku či ty nejjednodušší přípravné skici). Nebyl experimentátor, zdokonaloval pouze svoji techniku, snažil se, aby jeho dílo bylo přístupné každému. Ilustroval česká vydání kolem 500 knih (a navrhl 600 knižních obálek), například od autorů Jaroslava Foglara, Rudyarda Kiplinga, Jacka Londona, Karla Maye, Eduarda Štorcha nebo Julese Verna.", "question": "Kde zemřel Zdeněk Burian?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Svobodná Evropa", "context": "Svobodná Evropa (plný anglický název Radio Free Europe/Radio Liberty, RFE/RL) je rozhlasová organizace založená Kongresem USA pro šíření objektivních informací v diktátorských režimech. RFE sám ovšem spadal pod kompetenci tzv. \"Národní rady pro svobodnou Evropu\" (National Committee for a Free Europe). Po projevu Winstona Churchilla na univerzitě (Westminster College) v americkém Fultonu (stát Missouri), dne 5. března 1946 se začal používat termín \"železná opona\" pro hranici mezi státy Západní Evropy a satelity Sovětského svazu. Jedinou možností jak proniknout touto \"železnou oponou\" a svobodně informovat tamější obyvatelstvo byly rádiové vlny, neboť televize v dimenzích, ve kterých je známá dnes, neexistovala. V červnu 1949 založil zastupující ředitel CIA, Allen Welsh Dulles, zpravodajskou organizaci \"Národní radu pro svobodnou Evropu\" (National Committee for a Free Europe), čímž reagoval na založení podobné organizace pod názvem \"Rada svobodného Československa\" (Council of Free Czechoslovakia), dne 25. února 1949. V této souvislosti konzultuje Dulles vedení rady za přítomnosti Petra Zenkla, Ing. Jana Bervidy, Julia Firta a Ferdinanda Peroutky. Za Poláky byl přítomen Jan Nowak-Jezioraňski. Allen Dulles sdělil exulantům, že Ministerstvo zahraničí USA (jeho starší bratr John Foster Dulles) zamýšlí vybudování rozhlasového vysílače v Mnichově na území SRN. Podle pozdějšího tvrzení Jožky Pejskara bylo označení stanice Radio Free Europe vynálezem Julia Firta, který se také krátký čas stal prvním zastupujícím ředitelem \"Svobodné Evropy\". V roce 1951 byl jmenován zástupcem šéfredaktora RFE, redakce New York a 1955 se stává ředitelem československé sekce RFE v Mnichově. RFE zahájila provoz v Mnichově dne 1. května 1951 a to v češtině. První věta zněla: Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa... Několik minut nato se ozval zvuk rušiček, jejichž typickému zvuku se říkalo \"moskevské boogie\". Prvním ředitelem českého oddělení RFE v letech 1951 - 1961 se stal Ferdinand Peroutka. Během oněch deseti let RFE už vysílala ve více než deseti jazycích světa na krátkých vlnách v časovém objemu přes 500 hodin týdně. RFE se zaměřoval na politickou, hospodářskou, sociální a kulturní situaci v zemích za \"železnou oponou\". Nejpopulárnějšími československými hlasateli a žurnalisty RFE v letech 1951 - 1968 byli: Rozina Jadrná-Pokorná (hudební pořady), Ferdinand Peroutka (fejetony a úvahy), Jožka Pejskar (píše pod pseudonymem \"Jožka Pero\" politické komentáře). V roce 1964 zakládá v Mnichově měsíčník \"České slovo\" jehož byl do roku 1978 šéfredaktorem. Za zmínku stojí i Dr. Mirek Podivínský (pseudonym: \"Martin Zemek\"), Jaroslav Pecháček a Antonín Paleček, organizátoři \"letákových akcí\" (vzdušné balóny) na území ČSR. 1. března 1953 vzniklo v Mnichově \"Radio Liberty\" (Radio Svoboda), které začala vysílat pro národy Sovětského svazu.", "question": "Který americký orgán založil rádio Svobodná Evropa?", "answers": ["Kongresem USA"]}
{"title": "Herbert Hoover", "context": "Herbert Clark Hoover (10. srpna 1874 - 20. října 1964) byl americký politik a 31. prezident USA v letech 1929-1933. Syn kvakerů, přistěhovalců z Německa a Švýcarska. Jeho rodiče zemřeli, když byl Herbert ještě mladý. Otec Jesse v roce 1880 a matka Hulda Minthorn o tři roky později. Původní rodinné příjmení neznělo Hoover, nýbrž Huber. Jako ministr obchodu USA garantoval spolu s prezidentem Masarykem první mezinárodní světový kongres o vědeckém řízení, konaný v Pantheonu Národního muzea v Praze v červenci 1924 (1.PIMCO - First Prague International Management Congress). Byl prvním americkým prezidentem, který se narodil západně od řeky Mississippi. Za jeho vlády vypukla Velká hospodářská krize. Obrázky, zvuky či videa k tématu Herbert Hoover ve Wikimedia Commons Osoba Herbert Hoover ve Wikicitátech (německy) Claus Bernet: Herbert Hoover, in: BBKL, 30, 2009, 644-653: [1]", "question": "Kolikátým prezidentem USA byl Herbert Clark Hoover?", "answers": ["31."]}
{"title": "Alfons Mucha", "context": "Mucha se stal známým jako umělec pracující v oboru užitého umění, kromě reklamních plakátů tvořil i návrhy obalů pro celou řadu spotřebních předmětů, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, doplňoval knihy svými ilustracemi, např. Otčenáš (Le Pater, 1899), mimo jiné vytvořil grafickou předlohu k první československé poštovní známce a navrhoval i grafickou podobu československých bankovek. Jeho tvorba zahrnuje návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale i návrh okna v katedrále sv. Víta (1931, scény z života sv. Cyrila a Metoděje realizovala firma Jan Veselý, od západu třetí okno vlevo) v Praze. Alfons Mucha byl velkým vlastencem a celý život snil o realizaci cyklu velkoformátových obrazů Slovanská epopej, kterým chtěl shrnout dějiny slovanského národa. Cyklus velkých pláten maloval na zámku Zbiroh od roku 1910. Epopej byla dokončena v roce 1928 a Muchův americký mecenáš Charles R. Crane ji věnoval Praze. Dříve byl tento cyklus k vidění na zámku v Moravském Krumlově, nyní je umístěn v Praze ve Veletržním paláci (výstava otevřena v květnu 2012). Alfons Mucha byl také dobrým fotografem, který své snímky využíval jako předlohu při své malířské tvorbě, jeho snímky se tak kompozičně velmi podobají jeho slavným obrazům. Muchova dokumentace z cest z Ruska, z období před Říjnovou revolucí, tvořila důležité podklady právě pro cyklus Slovanská epopej. Když dostal od komisaře pařížské Světové výstavy v roce 1900 za úkol vyzdobit pavilon Bosny a Hercegoviny, vypravil se s fotoaparátem na Balkán a až poté začal malovat obří dekorativní panel (panó), které bylo dominantou vídeňské expozice. Je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu. Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze. Alfons Mucha zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic. Pochován je na Slavíně na Vyšehradském hřbitově. Výběr z jeho děl a některé jeho osobní předměty jsou vystaveny v Muchově muzeu v Praze. Muchova matka Amálie Malá se narodila 5. srpna 1822 v Budišově u Třebíče v rodině mlynáře Tomáše Malého. Po matce Alžbětě Malé (roz. Ratkowské) měla polské předky. Tato krásná, zbožná, vzdělaná a sečtělá žena se zájmem o výtvarné umění byla vychovatelkou ve vídeňské šlechtické rodině. Ve Vídni žila do sedmatřiceti let. Po návratu na Moravu se provdala za vdovce, vinaře a soudního zaměstnance Ondřeje Muchu, s nímž měla 3 děti: syna Alfonse a dcery Andělu a Annu.", "question": "Kde Mucha čerpal podklady pro cyklus Slovanská epopej?", "answers": ["Ruska"]}
{"title": "Bukáček malý", "context": "Bukáček malý (Ixobrychus minutus) je nejmenší volavka žijící na území Česka, která je velká asi jako hrdlička zahradní. Samec má hřbet černý, samice hnědavě skvrnitý. Mláďata jsou hnědá, podélně čárkovaná. Nohy má zelenožluté. Žije velmi skrytě v rákosových a vrbových porostech a jeho přítomnost je tak nejlépe zjistitelná po hlase. == Hlasový projev == Samec se ozývá, především v noci, hlubokým nepřetržitým a monotónním \"vru, vru, vru.\" V letu občas nosovým \"kerak\". == Rozšíření == Západní část Eurasie až po západní Čínu, Pákistán a severní Indii, Afrika jižně od Sahary a východní Austrálie. Malé populace se vyskytují i na Madagaskaru a Nové Guineji. V Evropě jako hnízdící pták chybí na Britských ostrovech, v Irsku, Dánsku, Estonsku, ve Skandinávii a v severním Rusku. == Výskyt v ČR == Bukáček malý je v ČR vzácný druh s odhadem početnosti 60 až 80 párů. Většina prokázaných hnízdění pochází z pravidelně obsazovaných lokalit v Polabí, jižních Čechách a na jižní a severní Moravě. Dříve (do 60.let 20.stol.) u nás výrazně hojnější. Je chráněný zákonem jako silně ohrožený druh. == Hnízdění == Vzácně hnízdí v močálech, bažinách a na březích rybníků zarostlých rákosem. Hnízdí v květnu až červenci, většinou jednou ročně. Hnízdo je miskovitá stavba ze stébel ostřice a rákosí umístěná těsně nad vodou. Samice snáší 4-6 bělavých vajec na kterých sedí oba rodiče asi 17-19 dní. Mláďata opouštějí hnízdo ještě nevzletná po 10-12 dnech, kdy se obratně pohybují v rákosí v okolí hnízda. Vzletnosti dosahují mladí ptáci ve stáří 21 – 23 dnů. == Tah == Bukáček malý je tažný pták, na hnízdiště se vrací na přelomu dubna a května, odlétá během srpna a září. Zimuje v mokřadech střední rovníkové Afriky. == Potrava == Živí se hmyzem, pavouky, měkkýši, rybami nebo žábami. == Chov v zoo == V Evropě je tento druh chován ve 30 zoo. Z toho ve čtyřech českých: Zoo Dvůr Králové Zoo Ostrava Zoo Plzeň Zoo Praha === Chov v Zoo Praha === Záznamy o chovu bukáčků existují již z doby krátce po počátcích zoo. Reálný chov však byl založen až v roce 2007, kdy přišel pár těchto brodivých ptáků. První mládě odchovali v roce 2009 – jednalo se o první odchov v rámci českých zoo. Úspěch se podařilo ještě několikrát zopakovat, např. v květnu 2013 se vylíhla dvě mláďata.", "question": "Jaký hřbět má samec bukáčka malého?", "answers": ["černý"]}
{"title": "Dračí doupě", "context": "Dračí doupě je česká fantasy hra na hrdiny, kterou v roce 1990 vytvořilo nakladatelství Altar, ale většina lidí si ji přizpůsobilo dle vlastních požadavků. Hra z části vychází z americké hry na hrdiny Dungeons & Dragons (členění příruček; některé položky v bestiáři; rasy až na krolla a kudůka; povolání – chybí kněz). V roce 2004 vyšla nová hra Dračí doupě Plus (tzv. \"Pluska\") s komplikovaným jednotným systémem založeným na převodových logaritmických tabulkách, určená spíše pokročilejším hráčům. V roce 2011 vyšlo nové Dračí doupě II, jehož cílem je nahradit staré Dračí doupě jednodušším a ucelenějším systémem, snadným pro začátečníky. Tyto dva herní systémy nemají přímou návaznost na Dračí doupě 1.0 – 1.6, pouze v obecné rovině sdílí zaměření na fantasy (meč&magie, elfové, hobiti, trpaslíci ...). Dračí doupě patří mezi klasické papírové (nepočítačové) hry na hrdiny. Jeden z hráčů, tzv. Pán jeskyně (PJ), před hrou připraví úvodní příběh, mapy apod. Ostatní hráči se poté tohoto příběhu zúčastní – každý z hráčů představuje jednu postavu fantasy světa (trpasličího bojovníka, elfího kouzelníka apod.), celá družina pak dohromady putuje světem vytvořeným PJ s cílem splnit přijaté úkoly, získat peníze a slávu. Obecně neexistují limity, co hráči mohou a nemohou, o následcích jejich činů rozhoduje PJ, některé běžné herní situace (boj, sesílání kouzel, využívání zvláštních schopností apod.) se řeší na základě číselných tabulek uvedených v pravidlech a prvku náhody – hodů kostkami. Používají se kostky klasické šestistěnné (k6) a o něco netradičnější desetistěnné (k10) a občas i osmi- či čtyřstěnné. Procentní hod se řeší buď dvojitým hodem desetistěnnou kostkou, či použitím kostek dvou (pro odlišení existuje speciální procentuální kostka s čísly na stěnách po desítkách). Hraje se na čtverečkovaném, hexovém nebo prázdném papíře, popřípadě bez něj. Průvodní vlastností herního systému je zvýhodňování maximalizované postavy (min-max) typu trpaslík/kroll-válečník, hobit-zloděj, elf-kouzelník. Podrobná pravidla Dračího Doupě jsou velmi rozsáhlá a popsány v tří knihách pro Pána Jeskyně, a tří knihách pro ostatní hráče, které mají dohromady kolem 550 stran. Pán Jeskyně je vypravěč, tvůrce příběhu a map. Rovněž při hře jedná a hází kostkou za protivníky, se kterými postavy bojují, a za pravděpodobnost proběhnutí náhodné události. V americké hře zvané Dungeons & Dragons se obdobná role nazývá Dungeon Master, v jiných hrách často Pán Hry (anglicky Game Master).", "question": "Kdo vytvořil Dračí doupě?", "answers": ["nakladatelství Altar"]}
{"title": "Velština", "context": "Velština (velšsky Cymraeg nebo y Gymraeg) je keltský jazyk, kterým hovoří Velšané ve Walesu, v Anglii při hranicích s Walesem a v enklávách po celém světě. Velština je v současné době nejpoužívanějším keltským jazykem na světě. Ačkoliv význam velštiny několik desetiletí upadal, došlo v roce 1993 k jejímu obrození, když Britský parlament postavil velštinu na stejnou úroveň jako angličtinu pro používání v běžném veřejném životě. Podle výsledků průzkumu o používání velšského jazyka v roce 2004 žije ve Walesu 611 000 mluvčích. To činí asi 21,7 procent obyvatelstva. Velština používá latinskou abecedu+následující písmena s diakritikou: Á, À, Â, Ä, É, È, Ê, Ë, Ì, Î, Ï, Ó, Ò. , Ô, Ö, Ù, Û, Ẁ, Ŵ, Ẅ, Ý, Ỳ, Ŷ, Ÿ Obrázky, zvuky či videa k tématu velština ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo velština ve Wikislovníku. Velština, nejstarší jazyk v Británii, prožívá renesanci - článek (CS) Jazykolam zvaný waleština - článek (CS) Y Wladfa - The Welsh in Patagonia / O velštině v Patagonii (EN) Welsh Language Act 1993 (plné znění, EN) Radio Cymru, velšské vysílání BBC", "question": "Ve kterém roce došlo k obrození velštiny?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Formule 1#Historie", "context": "O hudebním albu rockové skupiny Synkopy 61 pojednává článek Formule 1 (album). Formule 1 Nadřazené odvětví není Disciplíny Mistrovství světa jezdců Pohár konstruktérů Vrcholné soutěže Mistrovství světa od roku 1950 Pohár konstruktérů od roku 1958 Mezinárodní federace Název Mezinárodní automobilová federace Založena 1904 Web www.formula1.com Národní svaz Název Ústřední automotoklub ČR Založen 1993 Web www.uamk-cr.cz Organizační struktura současné Formule 1. Bližší detaily, viz[1] Formule 1 (zkráceně F1), je série závodů formulí, založena v roce 1950, kdy nahradila Grand Prix automobilů. Je označována za královskou disciplínu automobilového sportu pro takzvané monoposty. Spadá pod Mezinárodní automobilovou federaci (FIA), která je nejvyšší organizační složkou. Mistrovství světa F1 sestává ze série závodů, které jsou označovány jako Grand Prix (Velká cena). Soutěží se na uzavřených autodromech či tratích a městských okruzích různých tvarů a délek. Vozy jsou jednomístné, k tomuto účelu speciálně vyrobené, a jejich technické parametry se mění vzhledem k pravidlům, která se každoročně upravují. Od roku 1950 se pořádá Mistrovství světa jezdců a od roku 1958 pohár konstruktérů. Evropa je tradičním operačním centrem Formule 1 a nejvýznamnějším trhem. Postupem času si získala tato sportovní disciplína na popularitě a prosadila se ve všech částech světa. Mezi nejnovější pořadatele se zařadili Bahrajn, Čína, Malajsie a Rusko, novými kandidáty na pořádání Grand Prix jsou Jižní Korea, Bulharsko, Dubaj a Indie. Je zřejmé, že v zájmu FIA je rozšíření aktivit směrem na východ a do Asie. V USA, kde se uskutečnilo nespočet Velkých cen, se Formule 1 netěší takové popularitě, jak tomu je v Evropě. Motorismus ve Spojených státech je rozdělen do tří sérií a je silně ovlivňován politickým a komerčním bojem. F1 je řízena „Fédération Internationale de l'Automobile“ (Mezinárodní automobilovou federací - FIA), se sídlem v Paříži, na Place de la Concorde. Současným prezidentem je Jean Todt. Finanční a obchodní toky jsou řízeny Formula One Group, spadajíci až do roku 2005 společnosti SLEC Holdings, která prodala počátkem roku 2006 část akcií CVC Capital Partners.", "question": "Jakou zkratku má Mezinárodní automobilová federace?", "answers": ["FIA"]}
{"title": "Eulerovo číslo", "context": ": : : + : : 1 : 4 ! : : : + ⋯ : : {\\displaystyle e=\\sum _{n=0}^{\\infty }{1 \\over n! }={1 \\over 0! }+{1 \\over 1! }+{1 \\over 2! }+{1 \\over 3! }+{1 \\over 4! }+\\cdots } : Eulerovo číslo jako jediné číslo x > 0, pro které platí, že: : : : ln : : x : = : ∫ : 1 : : x : : : : : : d. : t : t : : = : 1 : : : {\\displaystyle \\ln {x}=\\int \\limits _{1}^{x}{\\frac {\\mathrm {d} t}{t}}={1}} : Eulerovo číslo je iracionální, tzn. jeho desetinný rozvoj je nekonečný a neperiodický. Dokonce je transcendentní, tzn. nelze ho vyjádřit jako kořen konečného mnohočlenu s celočíselnými koeficienty. 2,7182818284 5904523536 0287471352 6624977572 4709369995 9574966967 6277240766 3035354759 4571382178 5251664274 2746639193 2003059921 8174135966 2904357290 0334295260 5956307381 3232862794 3490763233 8298807531 9525101901 1573834187 9307021540 8914993488 4167509244 7614606680 8226480016 8477411853 7423454424 3710753907 7744992069. 5517027618 3860626133 1384583000 7520449338 2656029760 6737113200 7093287091 2744374704 7230696977 2093101416 9283681902 5515108657 4637721112 5238978442 5056953696 7707854499 6996794686 4454905987 9316368892 3009879312 7736178215 4249992295 7635148220 8269895193 6680331825 2886939849 6465105820 9392398294 8879332036 2509443117 3012381970 6841614039 7019837679 3206832823 7646480429 5311802328 7825098194 5581530175 6717361332 0698112509 9618188159 3041690351 5988885193 4580727386 6738589422 8792284998 9208680582 5749279610 4841984443 6346324496. 8487560233 6248270419 7862320900 2160990235 3043699418 4914631409 3431738143 6405462531 5209618369 0888707016 7683964243 7814059271 4563549061 3031072085 1038375051 0115747704 1718986106 8739696552 1267154688 9570350... Exponenciální funkce Logaritmus Číslo pí Obrázky, zvuky či videa k tématu Eulerovo číslo ve Wikimedia Commons (anglicky) A001113 v OEIS (anglicky) Eulerovo číslo v encyklopedii Mathworld (česky) Eulerovo číslo na milion desetinných míst", "question": "Je Eulerovo číslo iracionální?", "answers": ["Eulerovo číslo je iracionální, tzn. jeho desetinný rozvoj je nekonečný a neperiodický."]}
{"title": "Deutsches Wörterbuch", "context": "Deutsches Wörterbuch (tj. Německý slovník, označovaný také DWB nebo der Grimm podle svého zakladatele) je nejvýznamnější výkladový a etymologický slovník německého jazyka. Práce na tomto projektu byla započata bratry Grimmovými v roce 1838, projekt byl úplně dokončen až v roce 1961. Slovník má celkem 32 svazků a obsahuje asi 350 000 hesel. V roce 1971 k němu byly přidány další dodatky. Slovník obsahuje výklady příslušných slov v němčině a latině, dále podrobné informace o jejich etymologii a příklady použití z německé i překladové literatury. Jsou v něm obsaženy jak historická, tak soudobá slova. Slovník obsahuje slova ze všech oborů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Deutsches Wörterbuch na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Deutsches Wörterbuch ve Wikimedia Commons Deutsches Wörterbuch online", "question": "Jakého druhu je slovník Deutsches Wörterbuch?", "answers": ["etymologický slovník"]}
{"title": "free", "context": "Domény .free není možné prozatím registrovat. Musí nejdříve projít schválením ICANN. Dále bude následovat fáze na ochranu vlastníků autorských práv (Sunrise) a fáze předregistrace. V listopadu 2013 by měla být doména uvolněná k registraci pro všechny. == Omezení == Jeden člověk bude mít možnost registrovat si jen jednu doménu zdarma. Pokud bude chtít uživatel mít více domén .free, bude si muset pořídit VIP účet a zaplatit za každých 5 domén určený poplatek. Maximum však bude 50 domén na jeden VIP účet. == Reference ==", "question": "Kdy si bude muset uživatel pořídit VIP účet?", "answers": ["Pokud bude chtít uživatel mít více domén .free"]}
{"title": "Belgická vlajka", "context": "Belgická vlajka Belgická národní vlajkaPoměr stran: 2:3 Belgická státní a válečná vlajkaPoměr stran: 13:15 Belgická státní námořní vlajkaPoměr stran: 2:3 Belgická námořní válečná vlajkaPoměr stran: 2:3 Vlajka Belgie má podobu tří stejně širokých svislých pruhů. Zleva jsou to: černý, žlutý a červený. Poměr stran listu národní vlajky je 2:3. Podoba vlajky je odvozena od francouzské vlajky a jako barvy jsou užity barvy Brabantského vévodství. Civilní garda, která vznikla po belgickém povstání proti holandské nadvládě, nosila brabantské barvy. Neobvyklý poměr stran státní vlajky 13:15 je neznámého původu.[1] Vlajka byla oficiálně přijata 23. ledna 1831, krátce poté, co Belgie získala nezávislost na Nizozemsku v roce 1830. Původně měla vlajka pruhy vodorovné, ale z důvodu podoby s nizozemskou vlajkou byly změněny na svislé. Paradoxně může působit, že článek 193 belgické ústavy popisuje národní barvy jako červenou, žlutou a černou, namísto pořadí, které je použito na vlajce. Užívání vlajky Užívání státní vlajky a ostatních vlajek řeší Královský dekret o vyvěšování vlajek na veřejných budovách z 5. července 1974. Národní vlajka se veřejně vyvěšuje:[2][3] 20. ledna 17. února 7. dubna 15. dubna 1. května 5. května 8. května 9. května 6. června 11. června 2. července 21.– 23. července 11. září 24. října 11. listopadu 15. listopadu 4. prosince v den voleb do EP Ministr vnitra může nařídit vlajkovou výzdobu i v jiných dnech. Kromě národní vlajky mohou být vyvěšovány jiné úřední vlajky v souladu s jinými články tohoto královského dekretu, obřady či místními zvyklostmi. Při oficiální návštěvě hlavy jiného státu může být vyvěšena i vlajka tohoto státu a při oficiálních svátcích mezinárodních organizací, jichž je Belgie členem, může být vyvěšena tato vlajka. Pokud je vyvěšována také vlajka jiného státu a/nebo mezinárodní organizace, je pořadí toto: 1. národní vlajka 2. národní vlajka jiného státu a/nebo vlajka organizace 3. vlajka společenství/regionu 4. vlajka provincie 5. vlajka obce Pořadí se posuzuje při pohledu z budovy nebo tribuny, jakoby pozorovatel stál zády k budově nebo tribuně, na níž jsou vyvěšeny vlajky.", "question": "Jaké pruhy najdeme na belgické vlajce?", "answers": ["černý, žlutý a červený"]}
{"title": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Právnickou fakultu MU při slavnostních příležitostech typu imatrikulace nebo promoce symbolizují akademické insignie, a to žezlo Právnické fakulty z roku 1938, na jehož hlavici je alegorická postava Spravedlnosti s mečem, a řetěz děkana Právnické fakulty z roku 1936, přičemž na medaili je na aversu poprsí Albína Bráfa a na reversu liktorské pruty se sekyrou a nápis \"Lex dura sed lex\". K označení diplomů a jiných dokumentů fakulta používá historické pečeti. Barvou fakulty je fialová (Pantone 2593 C), v této barvě je např. provedeno logo fakulty, na němž je vyobrazena postava Spravedlnosti s mečem a paprsky a kolem ní je v kruhu nápis \"Universitas Masarykiana Brunensis. Facultas iuridica\". Fakulta umožňuje získat kvalifikaci právníka. Nabízí studium: v tříletém bakalářském programu Právní specializace (titul Bc.), oborech Právní vztahy k nemovitostem, Právo a finance, Právo a mezinárodní obchod, Právo a podnikání, Právo sociálního zabezpečení, Teorie a praxe přípravného. řízení trestního, Veřejná správa, Vyšší justiční úředník, Mezinárodněprávní obchodní studia a Obchodněprávní studia; a v tříletém bakalářském programu Veřejná správa, oborech Veřejná správa a Teorie a praxe trestního a správního procesu. v pětiletém magisterském programu Právo a právní.", "question": "Jaká je fakultní barva PrF MU?", "answers": ["fialová"]}
{"title": "Hadrianus", "context": "Publius Aelius Hadrianus (24. ledna 76 v Italice - 10. července 138 nedaleko Neapole), běžně známý jako Hadrianus (česky Hadrián), byl římský císař v letech 117 až 138. Náležel k tzv. adoptivním císařům, mezi nimiž vládl jako třetí v pořadí. Hadrianus pocházel z význačného rodu Aeliů, jenž původně sídlil v italském kraji Picenum a později se usadil v římské kolonii Italice v Hispánii. Hadrianův předchůdce Traianus byl bratrancem jeho otce. I přes hojné náznaky přízně se Traianus zdráhal oficiálně určit Hadriana za svého následníka. Podle Pompeii Plotiny, Traianovy manželky, ho jmenoval císařem teprve krátce před svou smrtí. Plotina projevovala Hadrianovi své sympatie, čemuž zřejmě Hadrianus vděčil za svou vládu. Podpora ze strany Plotiny byla obecně považována za příčinu Hadrianova nástupnictví. Existují ovšem důkazy svědčící o tom, že si Hadrianus vydobyl císařskou hodnost svými zásluhami při správě a velení ještě za doby trvání Traianova života. Mezi léty 100 až 108 podal Traianus několik veřejných dokladů své osobní náklonnosti vůči Hadrianovi, když ho zasnoubil se svou praneteří Vibií Sabinou, zařadil ho mezi svůj doprovod, obdaroval ho diamantovým prstenem od Nervy, což si Hadrianus vykládal jako znamení příslibu následnictví, doporučil ho do úřadu konzula (consul suffectus) a zahrnul ho četnými jinými poctami a dary.", "question": "V kterých letech byl Hadrián římským císařem?", "answers": ["117 až 138"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty.", "question": "Je město Brno centrem soudní moci České republiky?", "answers": ["Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství."]}
{"title": "Deimos (měsíc)", "context": "Deimos (z řeckého Δ, česky Hrůza) je vnějším a menším ze dvou známých měsíců planety Marsu. Deimos objevil 11. srpna 1877 Asaph Hall, pouhých šest dní před objevem druhého měsíce Marsu, Phobosu. Objev byl zveřejněn 18. srpna téhož roku. Je zajímavé, že existenci měsíců Marsu předpověděl již Johannes Kepler v roce 1610. Předpověď měsíce Phobos byla založena na dostupných znalostech 17. století, že Venuše nemá žádný měsíc, Země má jeden a Jupiter čtyři. Z této posloupnosti se vyvozovalo, že Mars musí mít měsíce dva a že se mezi Marsem a Jupiterem ukrývá ještě jedna planeta se třemi měsíci. Z toho důvodu se pravděpodobně dostala dvojice měsíců i do knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty z roku 1726 popisující objev dvou měsíčků Marsu hvězdáři vymyšlené země Laputa. Měsíc Deimos velmi nepravidelného tvaru je s největší pravděpodobností zachycenou planetkou, pocházející z oblasti hlavního pásu planetek. Zachycena byla zřejmě vzájemnou kombinací gravitačních poruch působených Jupiterem a samotným Marsem. Podle jiné teorie mohly být oba měsíce vyraženy z povrchu Protomarsu v době tvorby planety akrecí, při dopadech velkých planetesimál. Na základě spektroskopických měření se podobá planetkám typu C, jejichž složení se blíží uhlíkatým chondritům, čemuž nasvědčuje i nízká hustota objektu.", "question": "Kdy byl objeven Deimos?", "answers": ["11. srpna 1877"]}
{"title": "Remscheid", "context": "Remscheid je město s postavením městského okresu v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Společně s několika dalšími městy je součástí regionu Bergisches Land a s městy Wuppertal a Solingen tvoří geografický a kulturní region Bergisches Städtedreieck. Patří také do rozsáhlého Metropolitního regionu Porýní-Porúří. V roce 1929 přesáhl počet obyvatel hranici 100 tisíc, čímž se město zařadilo mezi velkoměsta. V roce 2011 zde žilo téměř 110 tisíc obyvatel. Remscheid je v rámci spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko nejmenším velkoměstem s postavením městského okresu. Město je známé hutním průmyslem a zpracováním kovů. == Partnerská města == Quimper, Francie (od roku 1971) Wansbeck, Spojené království (v letech 1978–2008) Prešov, Slovensko (od roku 1989) Pirna, Sasko, Německo (od roku 1989) Šmalkaldy, Durynsko, Německo == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Remscheid na německé Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Remscheid ve Wikimedia Commons (německy) Oficiální stránky města", "question": "V jaké zemi je město Remscheid?", "answers": ["německé spolkové"]}
{"title": "Lukoil", "context": "Lukoil (rusky: Л) je největší ruská firma podnikající v oblasti těžby a zpracování ropy, která byla založena v roce 1991. Sídlem její centrály je Moskva. Firma provozuje ropné rafinérie nejen v Rusku, ale také na Ukrajině, v Bulharsku, Rumunsku, spoluvlastní pak rafinérii v Nizozemsku a v Itálii. Z hlediska hodnocení odbytu produkce zaujímal Lukoil v letech 2013 a 2014 mezi největšími ruskými společnostmi druhé místo (na prvním místě byl Gazprom, na třetím Rosněfť).Lukoil prodává automobilové benzíny a motorovou naftu v Rusku a v dalších 22 zemích[zdroj? ], v České republice ale už ne, protože 3. prosince 2014 skupina MOL Česká republika dokončila převzetí čerpacích stanic Lukoil. == Kontroverze == Lukoil sponzoroval překlad a ruské vydání kontroverzní knihy Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta, která bagatelizuje dopady globálního oteplování a kritizuje snahy ekologů. Firma Lukoil Aviation Czech získala v roce 2007 bez výběrového řízení smlouvu na dodávání leteckého paliva pro státem vlastněné letiště Praha Ruzyně. == Odkazy == === Reference === === Související články === Martin Nejedlý === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Lukoil ve Wikimedia Commons (anglicky) Lukoil oficiální web (česky) Lukoil oficiální web (česky) Sabina Slonková, Eliška Bártová: Vláda Topolánka a Šloufa. Jak Lukoil tiše ovládl byznys, 20. ledna 2010, aktualne.cz", "question": "Pochází firma Lukoil z Ruska?", "answers": ["Lukoil (rusky: Л) je největší ruská firma podnikající v oblasti těžby a zpracování ropy, která byla založena v roce 1991."]}
{"title": "Víno", "context": "Jakostní víno bývá kromě základních údajů označeno názvem vinařské oblasti, ve které byly sklizeny hrozny pro jeho výrobu. Je vyráběno ve dvou druzích: Odrůdové jakostní víno s určeným názvem odrůdy vína na obalu, ze které bylo vyrobeno a musí obsahovat nejméně 85 % vína vyrobeného z této odrůdy. Známkové jakostní víno, které smí být vyráběno smísením odrůdových jakostních vín. Víno s přívlastkem Víno s přívlastkem se vyrábí z hroznů, rmutu nebo moštu jedné moštové odrůdy révy vinné[zdroj? ] stanovené pro vinařskou oblast prováděcím právním předpisem, sklizených ve viničních tratích. Víno s přívlastkem bývá navíc označováno názvem přívlastku, názvem vinařské oblasti a vinařské obce a rokem sklizně hroznů. Přívlastky jsou určeny jednak přírodní cukernatostí hroznů , případně moštu, a jednak dalšími okolnostmi zpracování při jejich výrobě: Kabinet: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 19 stupňů přírodní cukernatosti. Pozdní sběr: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 21 stupňů přírodní cukernatosti. Výběr z hroznů: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 24 stupňů přírodní cukernatosti. Výběr z bobulí: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti. Výběr z cibéb: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 32 stupňů přírodní cukernatosti. Ledové víno: vyrábí se z hroznů, které byly sklizeny při teplotách minus 7 °C a nižších, v průběhu sklizně a zpracování zůstaly zmrazeny a získaný mošt vykazoval nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti. Slámové víno: vyrábí se z hroznů, které byly před zpracováním skladovány na slámě či rákosu nebo byly zavěšeny ve větraném prostoru po dobu alespoň 3 měsíců a získaný mošt vykazoval nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti. Botrytický výběr: vyrábí se z hroznů napadených ušlechtilou plísní šedou. Barrique: víno zraje v dubových sudech a částečně přejímá jejich vůni Sur lie: víno leží v nádobách na jemných kvasnicích, které jsou míchány Přírodní víno za přírodní víno je považováno to, které není chemicky ošetřováno.", "question": "Jaký nápoj vzniká kvašením moštu z plodů révy vinné?", "answers": ["Víno"]}
{"title": "MRNA", "context": "Kromě otevřeného čtecího rámce, který kóduje protein, obsahuje typická mRNA oblasti chránící 5' a 3' konec (většinou 5' čepičku a 3' poly(A) konec) Poměrně velká část mRNA je ovšem tvořena 5' a 3' nepřekládanými oblastmi (UTR), které mají řadu regulačních funkcí. Podrobnější informace naleznete v článku Posttranskripční modifikace. Po transkripci genů eukaryotních organismů vzniká tzv. primární transkript, který musí být dále upraven. Podrobnější informace naleznete v článku Splicing. Úseky kódované introny musí být vystřiženy, aby mohl vzniknout správný protein. Sestřihu se účastní jaderné enzymové komplexy zvané spliceozomy. Ty obsahují ve své molekule pět malých RNA (U1, U2, U4, U5, U6), které jsou asociovány s proteiny a tvoří snRNPs (small nuclear ribonucleoprotein particles). snRNPs rozpoznávají sekvenci AGGU, která určuje hranici mezi exonem a intronem. Existence tohoto kroku má několik důsledků - možnost alternativního splicingu (možnost vytvořit různé mRNA z jednoho genu vedoucí k syntéze různých proteinů) a rekombinaci mezi exony (viz evoluce genů). V některých tkáních může docházet k editaci mRNA, při které se mění délka vznikajícího proteinu. Na 3' konec mRNA je přidána sekvence asi 200 adenylových zbytků, tzv. poly(A) konec. Pravděpodobně chrání molekulu RNA před enzymatickým rozložením exonukleázami a řídí transport mRNA z jádra.", "question": "Jakou biologickou zkratku má mediátorová RNA?", "answers": ["mRNA"]}
{"title": "Válečná fotografie", "context": "Válečná fotografie zaznamenává fotografie z vojenských konfliktů a život ve válečných oblastech. Zobrazuje hrůzy války včetně hrdinských lidských činů. Na rozdíl od malby a kresby z války, fotografie nejsou snadno zaměnitelné, i když v některých případech bylo dokázáno, že fotografové s předměty a zobrazovanou scénou manipulovali, což má za následek, že fotografie nemusí mít zcela objektivní charakter. Vynález fotografie, který byl předložen pro veřejnost roku 1839, vedl k vytváření obrázků, které byly přesnou reprezentací světa. Roku 1859 bylo předpovězeno, že fotografie by mohla vizuálně dokumentovat budoucí války, přesně dokumentovat bitvy, pevnosti, krajiny, vojáky a vojenské důstojníky. Jak vysvětlil Louis Daguerre, vynálezce prvního komerčního fotografického procesu, obrazy vyrobené kamerou obscurou by byly \"absolutní pravdou\" a \"nekonečně přesnější než jakýkoli obraz lidské ruky.\" Fotografie skutečně byly použity pro zaznamenání historických událostí. První systematicky fotografovanou válečnou událostí, o které byla veřejnost informována prostřednictvím zpráv posílaných telegrafem, byla Krymská válka v letech 1853–1856. Nejvlivnějším reportérem byl zřejmě William Howard Russell z The Times, který si jako první novinář vysloužil označení \"válečný zpravodaj\". Prvním fotoreportérem byl Carol Szathmari, dalšími pak britští reportéři William Simpson z Illustrated London Sport, Roger Fenton, James Robertson a Felice Beato. Jejich obrázky byly tehdy v novinách otiskovány jako rytiny, protože tisk polotónových fotografií byl drahý. Díky jejich zprávám v britském tisku se rozšířila povědomost o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války, což v lednu 1855 mohlo také přispět k pádu britské vlády. Daleko méně známý ve své době byl zpravodaj Sedmihradský Němec Károly Pap Szathmáry. Bratři Alessandriové, Antonio (1818- 1893) a Francesco Paolo (1824-1889) patří mezi první válečné reportéry v Itálii, v roce 1862 fotografovali tábory Zouaves pontificaux a v roce 1867 rozsah bitvy u Mentana.", "question": "Jaká byla první systematicky fotografovaná válečná událost?", "answers": ["Krymská válka"]}
{"title": "Joanne Rowlingová", "context": "Joanne Rowlingová OBE FRSL (v angličtině Joanne Rowling) (* 31. července 1965 v Yate), píšící pod jménem J. K. Rowlingová (J. K. Rowling) či pseudonymem Robert Galbraith, je britská spisovatelka, známá zejména díky sedmidílné řadě knih o čarodějnickém učni Harry Potterovi, která získala celosvětový úspěch včetně řady ocenění a více než 400 milionů prodaných kopií. Kromě psaní knih je Rowlingová známá také svým životním příběhem, kdy se z života na sociálních dávkách stala během pěti let multimilionářkou. Nedělník The Sunday Times v roce 2008 odhadl její majetek na 560 milionů liber (1,1 miliard amerických dolarů) a označil ji za 12. nejbohatší ženu v Británii. Forbes ji označil jako 48. nejvlivnější celebritu roku 2007. Stala se filantropkou, podporuje organizace jako Comic Relief, One Parent Families a Multiple Sclerosis Society of Great Britain. Úřední jméno spisovatelky je Joanne Rowling(ová) nikoliv Joanne Kathleen Rowling(ová), jak se často uvádí. Vydavatelství Bloomsbury totiž při vydání prvního dílu Harryho Pottera chtělo, aby se křestní jméno autorky na obálkách objevilo jen jako dvě iniciály.", "question": "Díky které knize se zejména proslavila britská spisovatelka Joanne Rowlingová?", "answers": ["Harry Potterovi"]}
{"title": "Krakatice", "context": "Krakatice Teuthida A. Naef, 1916 je řád hlavonožců. Mohou dorůstat až délky 30 metrů. Jejich existence byla prokázána v roce 1857. krakatice obrovská Architeuthis dux kalmar Hamiltonův Mesonychoteuthis hamiltoni", "question": "Jaké délky mohou dorůst krakatice?", "answers": ["30 metrů"]}
{"title": "Dopravní podnik Ostrava", "context": "Dopravní podnik Ostrava (DPO) je společnost zajišťující provoz městské hromadné dopravy (MHD) v Ostravě. Provozuje síť autobusových, tramvajových a trolejbusových linek, které jsou zahrnuty do Ostravského dopravního integrovaného systému. Dopravní podniky města Ostravy vznikly roku 1949 spojením původní Společnosti moravských místních drah (tramvaje v Ostravě), Zemských drah (úzkorozchodné dráhy na Ostravsku, Karvinsku a Bohumínsku), Místní dráhy Ostrava – Karviná. Roku 1953 se k němu připojily ještě Vítkovické závodní dráhy (provoz dráhy ve Vítkovicích a Zábřehu). Dnes je DPO akciová společnost 100% vlastněná statutárním městem Ostravou. == Historie ostravské MHD == === Tramvaje === ==== Před vznikem DP ==== První projekt parní tramvaje v Moravské Ostravě se objevil již v roce 1882, realizace se dočkal až projekt ze začátku 90. let 19. století. Provoz byl zahájen 18. srpna 1894 z Přívozu (od nádraží) do Vítkovic. Do konce století bylo zprovozněna ještě druhá trať, celá síť ale byla elektrifikována a 1. května 1901 byl zahájen provoz elektrických tramvají. Do roku 1907 byly vybudovány páteřní tratě (Přívoz nádraží – Moravská Ostrava město – Vítkovice a Ostravický most – Moravská Ostrava město – Svinov) ostravské tramvajové sítě.", "question": "Jaká je zkratka Dopravního podniku Ostrava?", "answers": ["DPO"]}
{"title": "Samuel Beckett", "context": "Samuel Barclay Beckett [Bekit] (13. dubna 1906 - 22. prosince 1989) byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla. Narodil se ve Foxrocku nedaleko Dublinu v dobře situované protestantské rodině zeměměřiče Williama Becketta a zdravotní sestry Mary Roeové. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu a poté na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky (francouzštinu a italštinu). Po ukončení studia (1927) pracoval jako učitel v Belfastu, ale již rok nato odjel přednášet angličtinu do Francie, kde mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně. Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské dráze. Dědictví, které mu připadlo po smrti otce, mu umožnilo usadit se v Londýně, kde se mezi lety 1935-1936 kvůli svým neutuchajícím depresím podrobil psychiatrické léčbě. Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Do básnického světa vstoupil v roce 1930 svou 98veršovou sbírkou Děvkoskop. V tomto dramatickém monologu si hlavní postava René Descartes krátí čekání na omeletu ze zkažených vajec rozjímáním nad obskurností teologických záhad, plynutím času a blížící se smrtí. Po sbírce následoval soubor esejí Proust (1931) a román Víc píchanců než kopanců (1934). Od roku 1933-1936 žil Beckett v Londýně.", "question": "Kde se narodil Samuel Beckett?", "answers": ["Foxrocku nedaleko Dublinu"]}
{"title": "Bludný Holanďan (opera)", "context": "Bludný Holanďan (opera) Bludný HolanďanPer fliegende Holländer Světová premiéra opery v Drážďanech roku 1843, skica poslední scény zveřejněná v Illustrirte ZeitungZákladní informace Žánr romantická opera Skladatel Richard Wagner Libretista Richard Wagner Počet dějství tři Originální jazyk němčina Literární předloha Heinrich Heine Datum vzniku 1841 Premiéra 2. ledna 1843, Královské dvorní divadlo, Drážďany Česká premiéra 1. prosince 1906, Velké divadlo, Plzeň Některá data mohou pocházet z datové položky. Bludný Holanďan (Der fliegende Holländer) je romantická opera o třech dějstvích německého skladatele Richarda Wagnera, který je i autorem libreta. Světovou premiéru měla opera 2. ledna 1843 v Královském dvorním divadle v Drážďanech pod taktovkou samotného skladatele, který zde byl dvorním dirigentem.[1][2] Námět a historie vzniku Richard Wagner v roce 1842 Touto operou nastoupil Wagner na cestu umění, vycházejícího z lidového světa bájí a pověstí. S jejím námětem se poprvé seznámil v Rize, kde v letech 1837–1839 působil jako dirigent, při četbě knihy Heinricha Heina Z pamětí svobodného pána Schnabelewopského ((Aus den Memoiren des Herrn von Schnabelewopski), do níž je zařazena pověst o zakleté lodi. Když místo dirigenta ztratil, odplul Wagner ze strachu před svými věřiteli se svou ženou na malé plachetnici do Londýna. Nebezpečná cesta na rozbouřeném moři ho jen utvrdila v rozhodnutí zkomponovat operu na námět severské báje. Operu dokončil roku 1841 v Paříži, ale s jejím uvedením měl problémy, když ji divadla v Mnichově a v Lipsku odmítly jako dílo pro Německo nevhodné. Na popud Giacoma Meyerbeera se měla opera provést v Berlíně, ale po výměně vedení divadla z toho sešlo. Poté, co byla v Drážďanech úspěšně uvedena Wagnerova opera Rienzi, začalo se drážďanské divadlo zajímat i o tuto operu, kterou uvedlo na počátku roku 1843. Okamžitý úspěch se však neopakoval, takže po čtyřech večerech bylo dílo staženo z repertoáru.[3] Wagner tuto operu považoval za skutečný počátek své hudební kariéry.", "question": "Kolik dějství má Wagnerova opera Bludný Holanďan?", "answers": ["třech"]}
{"title": "Fat Man", "context": "Anglický název Fat Man (v českém překladu tlouštík nebo tlustý chlapec/muž) nesla plutoniová jaderná puma, která byla 9. srpna 1945 v 11.02 hod. svržena z amerického bombardéru B-29, pojmenovaného Bockscar, na japonské přístavní město Nagasaki. Puma explodovala ve výšce 550 m nad městem a při výbuchu uvolnila energii odpovídající výbuchu 22 000 t TNT tedy 88 TJ. Výbuch způsobil devastaci větší části města a okamžitou smrt asi 40 000 obyvatel.[zdroj? ] Dalších 25 000 lidí bylo zraněno a tisíce dalších později zemřelo na následky radioaktivního ozáření. Celkem zahynulo asi 74 000 obyvatel města. Atomové bomby Little Boy i Fat Man byly zkonstruovány v tajném komplexu v Los Alamos v poušti Nového Mexika pod vedením jaderného fyzika Roberta Oppenheimera. Délka pumy: 3,66 m Průměr: 1,52 m Hmotnost: 4 670 kg Výbuch o ekvivalentu: 22 kt TNT Little Boy Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki Obrázky, zvuky či videa k tématu Fat Man ve Wikimedia Commons", "question": "Pod vedením jakého fyzika byly zkonstruovány atomové bomby Little Boy a Fat Man?", "answers": ["Roberta Oppenheimera"]}
{"title": "Sítnice", "context": "Sítnice (lat. retina) je vnitřní tenká vrstva oka obratlovců. Její hlavní funkcí je snímání a předzpracování světelných signálů přicházejících na sítnici skrze čočku. Anatomicky se člení na deset vrstev: vrstva pigmentových buněk, vrstva čivých výběžků, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva (tyčinky a čípky), zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva (bipolární, horizontální a amakrinní buňky), vnitřní plexiformní vrstva, vrstva gangliových buněk, vnitřní ohraničující membrána, vrstva axonů gangliových buněk., přičemž čivé výběžky jsou nejdále od dopadajícího světla. Pigmentové buňky – pohlcují světlo, které již bylo zaznamenáno tyčinkami a čípky a zabraňuje jeho zpětnému odrazu (jako je tomu u kočkovitých šelem) čímž zvyšuje ostrost vidění. Tyčinky a čípky – modifikované neurony se schopností reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují i na slabé světlo, ale neregistrují barvy a neposkytují dostatečně ostrý obraz. Čípků jsou tři druhy (jeden pro každou základní barvu), poskytují ostrý a barevný obraz, ale potřebují dostatečné osvětlení. Bipolární buňky – přepojení vzruchu z čivých buněk. Horizontální buňky, amakrinní buňky – Asociační buňky propojující mezi sebou jednotlivé bipolární, případně gangliové buňky. Podílejí se na předzpracování obrazu (proč je tomu tak plyne z původu sítnice – viz níže). Gangliové buňky – buňky sbírající informace ze sítnice (je jich cca 10x méně než čivých buněk) a přeposílající informace dále do mozku. Soubor jejich axonů tvoří zrakový nerv. Na sítnici jsou dobře zřetelné dva útvary – slepá skvrna, neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje a. centralis retinae která se tam i větví na své čtyři hlavní větve.", "question": "Jaká je hlavní funkce sítnice oka obratlovců?", "answers": ["snímání a předzpracování světelných signálů"]}
{"title": "Messier 21", "context": "Messier M21 (také M21 nebo NGC 6531) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Střelce vzdálená od Země přibližně 3 900 světelných let. Objevil ji Charles Messier 5. června 1764. == Pozorování == M21 je možné najít přibližně 2° jihozápadně od hvězdy Polis (μ Sgr), necelý jeden stupeň severovýchodně od mlhoviny Trifid. Je viditelná i pomocí triedru 10x50, ale jednotlivé hvězdy se s jeho pomocí rozliší pouze obtížně. Dalekohled o průměru 114 mm ovšem ukáže různé hvězdy od 10. magnitudy. Dalekohled o průměru 200 mm hvězdokupu rozloží úplně a okrajové oblasti hvězdokupy v něm vypadají velice nepravidelně. Severovýchodní část hvězdokupy zdobí asi 10 slabých hvězd seřazených do kroužku.Mlhovina leží blízko ekliptiky (přibližně 1°), proto přes ni často přechází tělesa sluneční soustavy. Poblíž hvězdokupy se nachází mnoho dalších objektů Messierova katalogu, například 2° jižně leží mlhovina Laguna, 4° severozápadně otevřená hvězdokupa M23 a severovýchodním směrem jsou to další objekty mezi kulovou hvězdokupou M22 a Orlí mlhovinou. M21 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto není pozorovatelná v severní Evropě a Kanadě, tedy blízko polárního kruhu a ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v oblastech blízko obratníku Kozoroha je možné ji vidět přímo v zenitu. Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října. == Historie pozorování == Hvězdokupu M21 objevil Charles Messier 5. června 1764 během hledání komet. Popsal ji jako malou hvězdokupu a zařadil ji do svého slavného katalogu. William Herschel o této hvězdokupě nezanechal žádné poznámky, stejně tak ani jeho syn John, který pozoroval oblohu na mysu Dobré naděje.", "question": "Kdo je objevitelem hvězdokupy Messier 21?", "answers": ["Charles Messier"]}
{"title": "Antimon", "context": "Hlavní rudou antimonu je antimonit, chemicky sulfid antimonitý Sb2S3. Dalšími minerály antimonu je ullmannit o složení NiSbS, breithauptit NiSb, dyskrazit Ag3Sb, pyrargyrit Ag3SbS3, boulangerit 5PbS.2 Sb2S3, jamesonit 2 PbS.Sb2S3 a například stefanit 5 Ag2S.Sb2S3. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s elementárním, kovovým antimonem. Obvykle je také přítomen jako příměs v rudách stříbra, mědi a olova. Největší zásoby antimonu na světě jsou v současnosti v Tádžikistánu. Průmyslově se antimon vyrábí pražně-redukčním pochodem svých sulfidických rud za přístupu vzduchu za vzniku oxidů, které se dále redukují žárově uhlím (koksem). : : : : : S : b : 2 : : : S : 3 : : + 5 :. : O : 2 : : : → : S : b : 2 : : : O : 4 : : + 3 : S : O : 2 : : : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {Sb_. {2}S_{3}+5\\,O_{2}\\ \\to \\ Sb_{2}O_{4}. +3\\,SO_{2}}}} : Sulfid antimonitý reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu antimoničitého a oxidu siřičitého. : : : : : S : b : 2 : : : O : 4 : : +. 4 : C : → : 2 : S b + 4 : C O : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {Sb_{2}O_{4}+4\\,C\\ \\to \\ 2\\,Sb+4\\,CO}}} : Oxid antimoničitý reaguje s uhlíkem za vzniku antimonu a oxidu uhelnatého. Další možný způsob výroby antimonu je srážecím pochodem, kdy spolu reaguje antimonit a železo. Tento způsob lze použít pouze v případě, že antimonit neobsahuje velké množství hlušiny. : : : : : S : b : 2 : : : S : 3 : : + 3 : F e : → : 2 : S b + 3 : F. e S : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {Sb_{2}S_{3}+3\\,Fe\\ \\to \\ 2\\,Sb+3\\,FeS}}} : Sulfid antimonitý reaguje s železem za vzniku antimonu a sulfidu železnatého. Velmi čistý antimon lze získat z roztoků nebo tavenin elektrolyticky. Významné uplatnění nalézá antimon jako složky různých slitin. Obvykle v nich však tvoří pouze minoritní součást, která pouze zlepšuje vlastnosti základní slitiny - např. zvýšení mechanické pevnosti a odolnosti proti chemickým vlivům.", "question": "Jaká je chemická značka antimonu?", "answers": ["Sb"]}
{"title": "Julius Zeyer", "context": "Zeyer proto vybíral především klíčové momenty české historie, mezníky, které vedly k dovršení minulosti a předestření budoucnosti. Např. Neklan (1893) nebo Šárka (1906), Libušin hněv. Nejznámější hrou Julia Zeyera je Radúz a Mahulena (1898), která se hraje dodnes a v roce 1970 byla dokonce zfilmována (režie Petr Weigl). Julius Zeyer celý život velmi trpěl tím, že neměl na divadle příliš velké úspěchy. Tento fakt byl i důvodem rozpadu jeho přátelství s Jaroslavem Vrchlickým, který byl jako dramatik mnohem známější. Zeyerovo dramatické dílo ale často zlákalo hudebníky – k Radúzovi a Mahuleně složil hudbu Josef Suk, Leoš Janáček si zase zvolil Šárku jako libreto pro svou první stejnojmennou operu a na libreto podle povídky Kunálovy oči složil operu Otakar Ostrčil. Největším románem Julia Zeyera je pak autobiograficky laděné dílo Jan Maria Plojhar (1891), v němž se také poprvé výrazněji objevují prvky mesianismu, kdy Zeyer přirovnává osudy české země k utrpení Kristovu. Téma mesianismu rozvinul silněji také v povídkovém triptychu Tři legendy o krucifixu (vydaném posmrtně v roce 1906). Nejvýraznější skladbou ze závěru Zeyerovy tvorby jsou Troje paměti Víta Choráze (posmrtně 1905), rovněž autobiograficky laděné dílo s výrazně dekadentními rysy, vypovídající o překonání těžké krize nalezením životního poslání (zde stavba venkovského kostelíka) a přimknutím se ke Kristu a kontinuitě prostých lidí. (náznaky dekadence se objevují již u Jana Marii Plojhara a u díla Dům U Tonoucí hvězdy (1897)). Zeyer byl veliký cestovatel. V roce 1873 odcestoval do Ruska, kde působil V Petrohradě jako vychovatel u šlechtické rodiny Valujevových, poté odjel do Bavorska. Do Čech se vrátil o rok později. S J. V. Sládkem podnikl cestu do Skandinávie. Později procestoval také Nizozemsko, Belgii, Španělsko, Polsko, Rusko (zde se ocitl několikrát jako vychovatel), Slovinsko, Chorvatsko a také Afriku - Tunis, dále pak Řecko, Turecko a Francii a řadu dalších míst.", "question": "Který román Julia Zeyera obsahuje výrazné prvky mesianismu?", "answers": ["Jan Maria Plojhar"]}
{"title": "Třída Izjaslav", "context": "Třída Izjaslav Třída Izjaslav Karl Marx (ex Izjaslav)Obecné informace Uživatelé Ruské carské námořnictvoSovětské námořnictvoEstonské námořnictvoPeruánské námořnictvo Typ torpédoborec Lodě 5 Osud 2 potopeny1 vyřazena2 nedostavěny Předchůdce třída Gavril Nástupce třída Kerč Technické údaje třídy Izjaslav[1] Výtlak 1350 t (standardní)1570 t (plný) Délka 107 m Šířka 9,5 m Ponor 4,1 m Pohon 2 turbíny, 5 kotlů Rychlost 35 uzlů Dosah 1568 nám. mil při 16 uzlech Posádka 150 Výzbroj 5× 102mm kanón (5×1)1× 76mm kanón9× 457mm torpédomet (3×3)80 min Třída Izjaslav byla třída torpédoborců ruského carského námořnictva z doby první světové války. Celkem byly postaveny tři jednotky, přičemž další dvě zůstaly nedokončeny. Nasazeny byly v první světové válce a v druhé světové válce. Dva byly v boji potopeny. Jeden po první světové válce získalo Estonsko, které jej později prodalo Peru. Stavba Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Stavba dalších dvou byla přerušena.[1] Jednotky třídy Izjaslav:[1] JménoZaložený kýluSpuštěnaVstup do službyStatus Izjaslav (ex Gromonosec)191319141917Od roku 1922 přejmenován na Karl Marx, dne 12. srpna 1941 potopen.[2] Avtroil1913191519171918 zajat Brity, předán Estonsku, sloužil jako Lennuk, roku 1933 prodán Peru, sloužil jako Almirante Guise, vyřazen 1947.[2] Kalinin (ex Prjamislav)191319151927Dne 28. srpna 1941 potopen.[3] Brjačislav19131915–Nedokončen.[3] Fedor Stratilat19141917–Nedokončen.[3] Konstrukce Peruánský torpédoborec Almirante Guise (ex Avtroil) Torpédoborce byly vyzbrojeny pěti 102mm kanóny, jedním 76mm kanónem, třemi trojhlavňovými 457mm torpédomety a až 80 minami. Pohonný systém měl výkon 32 700 hp. Tvořily jej dvě parní turbíny Brown-Boveri a pět kotlů Normand, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů. Dosah byl 1568 při rychlosti 16 uzlů.[1]", "question": "Kolik lodí třídy Izjaslav bylo postaveno?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Raoul Wallenberg", "context": "Raoul Gustav Wallenberg (4. srpna 1912 – 16. července 1947/31. července 1952?) byl švédský diplomat a člen vlivné rodiny Wallenbergů. Během druhé světové války působil v Budapešti, kde s velkým osobním nasazením a také za velkého rizika zachránil až 100 000 maďarských Židů před holokaustem, a to mimo jiné vydáváním švédských ochranných pasů. == Život před válkou == == Během druhé světové války == Nacisté začali v březnu 1944 pod vedením Adolfa Eichmanna uskutečňovat \"konečné řešení\" židovské otázky v Maďarsku. Raoul Wallenberg postrádal zkušenosti z diplomatické oblasti, v období druhé světové války však spolupracoval s maďarským obchodníkem Kalmanem Lauerem a měl za sebou několik obchodních cest do Budapešti. Když organizace War Refugee Board hledala vhodného vyslance, který by se mohl v Maďarsku pokusit pomoci ohroženým Židům, volba padla právě na Wallenberga. Byl mu udělen status diplomata a odcestoval na švédské velvyslanectví do Budapešti. Zde zorganizoval efektivní kancelář, která hledala nejrůznější cesty, jak zachránit co nejvíce lidí. Sám Wallenberg dokázal najít odvahu vylézt na železniční vagón a rozdávat ochranné pasy lidem směřujícím do vyhlazovacích táborů. Jednal z vlastní iniciativy, pochopil, že nemůže čekat na schválení seshora, diplomatické cesty byly neúčinné. Wallenberg začal autem stíhat pochody smrti, které mířily k rakouským hranicím. Rozdával lidem oblečení, jídlo, léky a pasy, které jejich majitelům zaručovaly nedotknutelnost.Když se v lednu 1945 dozvěděl o nacistickém plánu na vyhlazení obyvatel budapešťského ghetta, písemně kontaktoval vrchního velitele wehrmachtu v Maďarsku a pohrozil mu trestním stíháním za válečné zločiny po skončení války. Tato akce slavila úspěch, plán na vyhlazení se nerealizoval. == Zmizení == Válku bez úhony přežil, 17. ledna 1945 se však v chaotické situaci během obsazování Budapešti pokusil kontaktovat Rudou armádu. V úmyslu měl zajistit u domnělých spojenců pomoc a ochranu pro ghetto, chtěl také navrhnout svůj plán pro poválečnou obnovu Budapešti. Naposledy ho jeho spolupracovníci viděli 17. ledna 1945, jak je odvážen sovětskými vojáky na jejich vojenské velitelství v Debrecínu. Poté byl však zatčen a jako možný americký špión (mj. kvůli jeho studiu na univerzitě Michiganu) odvezen do Sovětského svazu, kde zřejmě 16. července 1947 zemřel. Jeho úmrtí nicméně nebylo nikdy oficiálně potvrzeno a někteří vězni propuštění ze sibiřských gulagů tvrdí, že muže odpovídajícího jeho popisu viděli ještě v 80. letech. V roce 2001 mezinárodní komise sestavená ke zjištění Wallenbergova osudu nedospěla k žádným výsledkům.Podle jiných informací[kdo? ] se uprostřed ledna 1945 Wallenberg vydal za sovětským maršálem Rodionem Malinovskim. Koncem ledna vydalo Ministerstvo zahraničních věcí Sovětského svazu prohlášení, že Wallenberg je pod ochranou Rudé armády.", "question": "Kdo byl švédský diplomat a člen vlivné rodiny Wallenbergů?", "answers": ["Raoul Gustav Wallenberg"]}
{"title": "Klávesa Ctrl", "context": "V systému macOS na počítačích Apple se většina těchto zkratek používá v kombinaci s modifikační klávesou Command (Cmd, ⌘) a klávesa Ctrl slouží v kombinaci s jednotlačítkovou myší k vyvolání kontextové nabídky a k měně používaným klávesovým zkratkám. Ctrl + AVybrat vše Ctrl + BTučně Ctrl + CKopíruj do schránky (Copy) Ctrl + DDialogové okno Písmo (textový procesor); Přidat k oblíbeným položkám (webový prohlížeč) Ctrl + EZarovnání na střed (textový procesor) Ctrl + FNajít Ctrl + GDialogové okno Přejít na (textový procesor) Ctrl + HNajít a nahradit (textový procesor); Historie (webový prohlížeč) Ctrl + IKurzíva Ctrl + JZarovnání do bloku (textový procesor) Ctrl + KVložit hypertextový odkaz Ctrl + LZarovnání vlevo (textový procesor) Ctrl + MOdsazení odstavce zleva (textový procesor) Ctrl + NNové (okno, dokument atd.) Ctrl + OOtevřít Ctrl + PTisk Ctrl + QZavřít aplikaci Ctrl + RZarovnání vpravo (textový procesor); Aktualizovat (webový prohlížeč) Ctrl + SUložit (Save) Ctrl + TNová záložka (webový prohlížeč) Ctrl + UPodtržení (Underline) Ctrl + VVložit obsah schránky (Paste) Ctrl + WZavřít okno nebo záložku Ctrl + XPřesunout výběr do schránky (Cut) Ctrl + YZopakování poslední akce (Redo) Ctrl + ZVrátit zpět poslední akci (Undo) Ctrl + EscOtevře Nabídku Start Ctrl + Alt + DeleteSpustí Správce úloh; Ve Windows 9x otevře dialogUkončit program, dvojí stisknutí restartuje počítač Ctrl + ⇧ Shift + EscSpustí Správce úloh v systémech, kde předchozí zkratka vykonává jinou funkci Související články Funkční klávesa Česká počítačová klávesnice QWERTZ Esc F1 F2 F3 F4 F5 F6 F7 F8 F9 F10 F11 F12 PrtScSysRq ScrLk Pause Ins Home PgUp NumLk / * - Del", "question": "Jak je označována klávesa Control?", "answers": ["Ctrl"]}
{"title": "Charlie Chaplin", "context": "Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn - 25. prosince 1977 Corsier-sur-Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) byl anglický herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce - babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906-1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907-1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna (největší úspěch slavil s představením Noc v londýnském music-hallu). V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil jednu z nejslavnějších filmových postav - komickou postavu tuláka Charlieho, která se stala celosvětově slavnou. Chaplin byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty. Po formální stránce diváky příliš neoslňoval filmovou montáží (scény natáčel většinou v polocelkových či celkových záběrech bez dynamických střihů). Po druhé světové válce se názorově rozešel s filmovým Hollywoodem. V roce 1953 mu po pobytu mimo Spojené státy americké pro jeho \"neamerickou činnost\" nebyl umožněn návrat. Stal se obětí mccarthismu. Usadil se tedy ve Švýcarsku. Návrat do Spojených státu amerických mu povolili až v roce 1972, kdy mu byl udělen čestný Oscara za celoživotní dílo. Jeho poslední manželkou byla Oona O'Neillová, dcera dramatika Eugena O'Neilla, se kterou měl celkem osm dětí. Nejstarší dcera z tohoto manželství, Geraldine Chaplinová, se stala tanečnicí a herečkou.", "question": "Narodil se Charlie Chaplin v Londýně?", "answers": ["Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn - 25. prosince 1977 Corsier-sur-Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) byl anglický herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století."]}
{"title": "Extensible Markup Language", "context": "Používá se pro serializaci dat, v čemž soupeří např. s JSON či YAML. Zpracování XML je podporováno řadou nástrojů a programovacích jazyků. Jazyk je určen především pro výměnu dat mezi aplikacemi a pro publikování dokumentů, u kterých popisuje strukturu z hlediska věcného obsahu jednotlivých částí, nezabývá se vzhledem. Prezentace dokumentu (vzhled) může být definována pomocí kaskádových stylů. Další možností zpracování je transformace do jiného typu dokumentu, nebo do jiné aplikace XML. Vlastnosti XML Standardní formát pro výměnu informací Není vhodné zasílat dokumenty ve tvaru, který vyžaduje pro zpracování speciální software konkrétní firmy (resp. nadace), jako jsou např. formáty DOC, XLS, ODT nebo T602. Je používána celá řada operačních a informačních systémů a není možné předpokládat, že každý uživatel vlastní příslušný software. Vznikla tak potřeba vytvořit nějaký jednoduchý otevřený formát, který není úzce svázán s nějakou platformou nebo proprietární technologií. Tím může být právě XML, který je založen na jednoduchém textu a je zpracovatelný (v případě potřeby) libovolným textovým editorem. Specifikace XML konsorcia W3C je zdarma přístupná všem. Každý tak může bez problémů do svých aplikací implementovat podporu XML. To je velký rozdíl oproti firemním formátům, k nimž není k dispozici žádná dokumentace a navíc se jedná v porovnání s XML o velice složité, často binární, formáty. Mezinárodní podpora XML hned od samého počátku myslel na potřeby i jiných jazyků než je angličtina. Jako znaková sada se implicitně používá ISO 10646 (také Unicode). V XML proto můžeme vytvářet dokumenty, které obsahují texty v mnoha jazycích najednou – můžeme přepínat mezi různými jazyky v jednom dokumentu. Současně je přípustné i jiné libovolné kódování (např. CP-1250, ISO 8859-2), musí však být v každém dokumentu přesně určeno. Odpadají tak problémy s konverzí z jednoho kódování do druhého. Vysoký informační obsah Pomocí XML značek (tagů) vyznačujeme v dokumentu význam jednotlivých částí textu. Dokumenty tak obsahují více informací, než kdyby se používalo značkovaní zaměřené na prezentaci (vzhled) – definice písma, odsazení a podobně. XML dokumenty jsou informačně bohatší. To lze s výhodou využít v mnoha oblastech. Největší přínos bude samozřejmě pro prohledávání, kdy můžeme určit i jaký význam má mít hledaný text. Snadná konverze do jiných formátů Při používání XML dokumentu může být požadováno jeho zobrazení koncovému uživateli. XML samo o sobě žádné prostředky pro definici vzhledu nenabízí. Existuje ale několik stylových jazyků, které umožňují definovat, jak se mají jednotlivé elementy zobrazit. Souboru pravidel nebo příkazů, které definují, jak se dokument převede do jiného formátu, se říká šablona.", "question": "Jaká je zkratka pro rozšiřitelný značkovací jazyk?", "answers": ["XML"]}
{"title": "Tudorovci", "context": "Tudorovci, původně waleský rod Tewdur, připomínaný již ve 13. století, byli anglickou královskou dynastií od roku 1485 až do roku 1603. Tři hlavní panovníci dynastie – Jindřich VII., Jindřich VIII. a Alžběta I. – se zasloužili o to, že se z boji rozvrácené Anglie stala renesanční mocnost, která si v příštích staletích vybudovala výsadní postavení po celé planetě. Během vlády dynastie došlo k náboženské reformaci a byla vytvořena anglikánská církev (the Church of England). Rod se odvíjel od Owena Tudora, velšského hraběte na dvoře anglického krále Jindřicha V. Owen Tudor se oženil s vdovou po králi Jindřichu V., Kateřinou z Valois, a měl s ní pět dětí. Jejich nejstarší syn, Edmund Tudor, si vzal Margaretu Beaufort z rodu Beaufortů. Margareta (Markéta) byla potomkem Jana z Gentu (John of Gaunt), zakladatele rodu Lancasterů. Margareta porodila ve věku 13 let syna, a to několik měsíců po manželově smrti. Toto dítě se po válce dvou růží stalo anglickým panovníkem jako Jindřich VII. Tudor. Jako tudorovské období v anglických dějinách se obvykle označuje doba od nástupu Jindřicha VII. na trůn v roce 1485 po konec vlády Marie I. v roce 1558. Vláda Alžběty I. 1558–1603 se zpravidla od tudorovského období odděluje a nazývá se podle panovnice jako alžbětinská doba. Tudorovci patřili k významným anglickým královským dynastiím. Jako první z Walesu přišel Owen Tudor – asi okolo roku 1425. Původ Tudorovců sahá přibližně do 12. stol. Erbovním znamením Owena Tudora – v kymerštině Owain ap Maredud ap Tudor jarl Henevettet – byl červený štít se stříbrnou krokví posetou hermelínem a třemi stříbrnými přilbami (2, 1).", "question": "Kdo byli Tudorovci?", "answers": ["anglickou královskou dynastií"]}
{"title": "Kontinentální hokejová liga", "context": "Sezóna 2010/2011 – spojením HK Dynamo Moskva a HC MVD Balašicha vznikl OHK Dynamo Moskva. Připojil se HC Jugra Chanty-Mansijsk. Sezóna 2011/2012 – připojil se slovenský HC Lev Poprad. Jednu sezónu vynechal Lokomotiv Jaroslavl. Sezóna 2012/2013 – připojil se slovenský HC Slovan Bratislava, ukrajinský HC Donbass Doněck, Lev v Popradu zanikl, ale v Praze vznikl nový klub stejného jména HC Lev Praha. Sezóna 2013/2014 – připojil se chorvatský Záhřeb Medveščak a Admiral Vladivostok. Sezóna 2014/2015 – připojil se finský Jokerit Helsinky, HC Lada Togliatti (v KHL vynechala čtyři sezóny) a nový tým HK Soči. Naopak se z ligy stáhl kvůli proruským nepokojům na Ukrajině HC Donbass Doněck a kvůli finančním problémům i HC Spartak Moskva a HC Lev Praha. Sezóna 2015/2016 – končí Atlant Mytišči, naopak se do ligy vrací Spartak Moskva. Sezóna 2016/2017 – připojil se čínský tým HC Rudá hvězda Kunlun. Sezóna 2017/2018 – z ligy se stáhl Medveščak Záhřeb a Metallurg Novokuzněck. Sezóna 2018/2019 – vyřazeny byly nejslabší celky HC Jugra Chanty-Mansijsk a HC Lada Togliatti, počet zápasů se zvýší z 56 na 62 v základní části. •Sezóna 2019/2020 - odešel kvůli finančním problémům HC Slovan Bratislava. Sezóna 2019/2020 byla předčasně ukončena po základní části z důvodu pandemie koronaviru. == Přehled sezón == == Trofeje == === Týmové trofeje === Gagarinův pohár (2008–současnost) – udělován vítězi play-off Kontinentální hokejové ligy Kontinentální pohár (2009–současnost) – udělován vítězi základní části KHL Pohár Západní konference (2009–současnost) – udělován týmu, který se dostal do finále play-off ze západní konference Pohár Východní konference (2009–současnost) – udělován týmu, který se dostal do finále play-off z Východní konference Pohár Lokomotivu (2008–současnost) – pohárový vítěz hraje s vicemistrem v první den následující sezóny Trofej Vsevoloda Bobrova (2008–současnost) === Individuální trofeje === Nejproduktivnější hráč – hráč s nejvyšším počtem kanadských bodů Nejlepší střelec Nejužitečnější hráč – nejlepší v plus/minus bodování Obránce roku Nejlepší brankář Zlatá hokejka – udělována hráči, který nejvíce přispěl k úspěchu svého týmu v základní části KHL", "question": "Co se stalo se sezónou 2019/2020 v KHL?", "answers": ["byla předčasně ukončena po základní části z důvodu pandemie koronaviru"]}
{"title": "Václav Kural", "context": "Václav Kural (25. června 1928 Plzeň – 25. června 2011 Praha) byl český historik. Odborně se zaměřoval na česko-německé vztahy ve 20. století, protifašistický odboj a pražské jaro 1968. == Život == Po absolutoriu Vojenské politické akademie v Praze nastoupil do Vojenského historického ústavu, kde v 60. letech zastával post výkonného místopředsedy pro ve Výboru pro dějiny protifašistického odboje, kde také spolupracoval s Janem Kuklíkem, Robertem Kvačkem, Josefem Novotným, Janem Křenem a Alenou Hájkovou. Protože se angažoval v obrodném procesu tzv. pražského jara, musel po nástupu normalizace akademickou dráhu opustit a následujících dvacet let se živil jako čerpač a topič. Publikoval v samizdatu a v roce 1984 se podařilo díky intervenci západoněmeckých politiků uskutečnit jeho hostování na Univerzitě v Brémách. Patřil k čelným představitelům opozičního Klubu Obroda. Po roce 1989 působil jako vedoucí pracovník v Ústavu mezinárodních vztahů při Ministerstvu zahraničních věcí, zasedal v Komisi vlády ČSFR pro analýzu období 1967–1970 a byl členem Česko-německé komise historiků. Též se angažoval jako předseda Kruhu občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí. Za svou práci v žánru literatury faktu obdržel Cenu Miroslava Ivanova (2001) a jako člen kolektivu autorů knihy Rozumět dějinám je držitelem též Ceny Egona Erwina Kische (2003). == Výběr z díla == Integration oder Ausgrenzung, Deutschen und Tschechen 1890–1945. Bremen : Donat und Temmen, 1986. (s J. Křenem a D. Brandesem) Konflikt místo společenství? Češi a Němci v československém státě (1918–1938). Praha : R ve spolupráci s Ústavem mezinárodních vztahů, 1993. Místo společenství - konflikt! Češi a Němci ve Velkoněmecké říši a cesta k odsunu (1938–1945). Praha : Ústav mezinárodních vztahů, 1994. Die SED und der \"Prager Frühling\" 1968. Politik gegen einen \"Sozialismus mit menschlichem Antlitz\". Berlin : Akademie-Verlag, 1996 (s L. Prießem a M. Wilke) Vlastenci proti okupaci. Ústřední vedení odboje domácího 1940–1943. Praha : Karolinum : Ústav mezinárodních vztahů, 1997. \"Sudety\" pod hákovým křížem. Albis International, Ústí nad Labem 2002. (se Z. Radvanovským a kolektivem) Češi, Němci a mnichovská křižovatka (stručné čtení). Praha : Karolinum, 2002. Hitlerova odložená válka za zničení ČSR. Praha : Academia, 2008. (s F. Vaškem) České národní povstání v květnu 1945. Praha : Karolinum, 2008. (se Z. Štěpánkem)", "question": "Na jaký odboj se odborně zaměřoval Václav Kural?", "answers": ["protifašistický"]}
{"title": "Korund", "context": "Další jeho použití je pro výrobu ložisek v přístrojích (hodinky). Jeho syntetické krystaly (rubín) jsou využívány v optických systémech a na výrobu laserů. Ve šperkařství využíván jako drahý kámen (fasetové brusy, kabošony). Korund se také využívá na opracování hliníkového povrchu ve výrobě vagónů. Povrch u hrubé stavby tak získá zdrsněný povrch. Jen tak může lak vydržet povětrnostní podmínky. Dále se využívá pro hořáky sodíkových výbojek, na rozdíl od křemenného skla, které se používá pro rtuťové, xenonové a halogenidové výbojky. Korund je důležitým materiálem v průmyslu povrchových úprav. Používá se jako druh abraziva při tryskání. Naleziště Česko – Jizerská louka u Kořenova (safír), Hazlov, Pokojovice Slovensko – Vechec Rusko – Mjas (Ural), Čajnit (Jakutsko) Srí Lanka Indie – Ásám Související články Seznam minerálů Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Korund na Wikimedia Commons Slovníkové heslo korund ve Wikislovníku Korund na webu mindat.org (anglicky) Korund na webu Webmineral (anglicky) Korund v atlasu minerálů (německy) Autoritní data: GND: 4125010-2 | LCCN: sh85033102 | WorldcatID: lccn-sh85033102", "question": "Jaký tvrdý minerál má vzorec Al2O3?", "answers": ["Korund"]}
{"title": "JPEG-LS", "context": "JPEG-LS je bezeztrátový formát obrazu vytvořený jako náhrada za bezeztrátový režim formátu JPEG, který je neefektivní a většinou neimplementovaný. Nejedná se o modifikaci formátu JPEG, ale o novou metodu. Formálně je to standardizován v ITU-T T.87 a ISO/IEC 14495-1 z roku 1998. Formát umožňuje komprimovat obraz bezeztrátově nebo téměř bezeztrátově. JPEG-LS je založen na algoritmu LOCO-I (LOw COmplexity LOssless COmpression for Images). Tato kompresní metoda se skládá z prediktoru a následného kontextového entropického kodéru (Golombův-Riceův kód). Mimo tento řetězec může kodér zakódovat sled stejných pixelů variantou metody RLE. Komprese probíhá po řádcích. Pro vícekanálové obrazy (např. RGB) podporuje formát několik režimů prokládání – neprokládaný režim (jediný kanál), prokládání několika řádků, prokládání vzorků (složek pixelů). Pro paletové obrázky se použije stejný postup jako pro obrázky jednokanálové. == Související články == JPEG – rozšířený ztrátový kompresní formát == Externí odkazy == https://jpeg.org/jpegls/ – stránka skupiny JPEG (Joint Photographic Experts Group) http://www.hpl.hp.com/research/info_theory/loco/ – stránka HP Labs", "question": "Je formát obrazu JPEG efektivní?", "answers": ["JPEG-LS je bezeztrátový formát obrazu vytvořený jako náhrada za bezeztrátový režim formátu JPEG, který je neefektivní a většinou neimplementovaný."]}
{"title": "Lipsko (loď)", "context": "Trup byl vyroben ve Lhotce nad Labem, poté po vodě přetáhnut do loděnice v Hlavečníku u Přelouče, kde byla loď dokončena. O elektrickou výzbroj se postarala firma Regul Tech Hradec Králové. Ještě téhož roku bylo rozhodnuto plavidlo pojmenovat po partnerském městě města Brna, německém Lipsku, kde je naopak v provozu tramvaj Brno. Lipsko bylo během čtyř dnů přepraveno na silničním trajleru na Brněnskou přehradu, do místa svého působiště dorazilo 29. dubna 2010. Po zkompletování lodi (horní paluba, kormidelna, maketa komínu, elektrická výzbroj) byla 1. května poprvé zkušebně spuštěna na vodu. Křest plavidla a jeho slavnostní spuštění na hladinu přehrady proběhlo 8. května při příležitosti zahájení plavební sezóny na Brněnské přehradě. Z důvodu závady na elektroinstalaci (vypálení frekvenčního měniče), která byla způsobena bouřkou z 6. na 7. května, ale nebylo Lipsko zařazeno do provozu a DPMB musel počkat na dodávku náhradních dílů z Kanady. Zkušební plavby byly po opravě zahájeny na konci května a první plavba s cestujícími v pravidelném provozu proběhla 12. června 2010. Zpočátku se jednalo pouze o plavby na tzv. malém okruhu do Rokle a objednané jízdy, na velký okruh do Veverské Bítýšky mohlo Lipsko vyplout až po úpravě přístavních můstků 1. července 2010. Po zkušenostech s prvním rokem provozu nové lodi vyhlásilo DPMB výběrové řízení na dodatečné úpravy plavidla. To vyhrála za částku 1 525 053 Kč firma Jesko CZ, která Lipsko vybavila příďovým dokormidlovacím zařízením, fotovoltaickými články střeše kormidelny pro posílení uživatelské baterie, bezpečnostními brankami v hlavních vchodech a náporovými větracími kanály nad čelním oknem dolní paluby. == Konstrukce == Loď Lipsko patří mezi velké lodě provozované DPMB na Brněnské přehradě. Jedná se o dvoupalubovou loď s horní (tzv. sluneční) palubou, v jejíž přední části se nachází kormidelna a vzadu maketa komínu (ve skutečnosti nádrž na vodu a sklad). Celá dolní paluba je uzavřená, v bezbarierovém provedení, v zadní části plavidla se záchody a schodištěm na horní palubu. Loď je poháněna asynchronním elektromotorem o výkonu 45 kW přes frekvenční měnič z trakční baterie. Elektromotor uvádí do pohybu bronzovou čtyřlistou vrtuli o průměru 686 mm. Délka trupu činí 25 m, šířka 6,22 m, hmotnost prázdné lodi 58 t, maximální ponor dosahuje 1,15 m. Plavidlo může plout maximální rychlostí 15 km/h a pojme nejvýše 200 osob.", "question": "Kdo vyhlásil výběrové řízení na dodatečné úpravy plavidla?", "answers": ["DPMB"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "V období mezi třetím a dvanáctým týdnem se jim zdokonalují smysly a začínají byť sociálně aktivní. Toto období je velmi důležité z hlediska socializace, t. j. navykání štěňat na různé živočišné druhy. Mezi 6. a 8. týdnem je vhodné období na odchod štěňat k novým majitelům. Třetí až šestý měsíc života je důležitý pro výchovu a výcvik, protože je ochotné a schopné rychle se učit. Mezi šestým měsícem a rokem života přichází psí puberta, která pro chovatele - začátečníky představuje jedno z nejhůře zvladatelných období, protože pes se snaží v hierarchii propracovat výše. Ustalování charakterových vlastností psa probíhá přibližně do třetího roku jeho života. Chování dospělého psa je zčásti dáno jeho geneticky danými vlastnostmi, jako je typ nervové soustavy, temperament a instinkty, které jsou dále modifikovány během socializace a učením. Pes je mentálně zhruba na úrovni dvou až dvouapůlletého dítěte, do určité míry je schopen řídit se racionálním plánem nezávislým na vrozených vzorcích chování a vykazují znaky elementární rozumové činnosti. Chování je také to, čím se domácí pes nejvíce odlišuje od vlka, a to v důsledku domestikace a s ní spojenou dlouhodobou selekci na určitý typ chování. Pes v tomto směru vykazuje silné znaky neotenie, což se stav, kdy vzorce chování mláďat, v tomto případě vlčat, přetrvávají až do dospělosti. Psi, na rozdíl od dospívajících vlků, nemají tendenci opouštět svou smečku ani přebírat vedení smečky stávající, jsou mnohem méně dominantní, a jejich lovecké pudy jsou do jisté míry potlačeny a modifikovány. Každý pes má vrozený určitý typ vyšší nervové činnosti, temperament, který se dá charakterizovat jako souhrnný projev podmíněných i nepodmíněných reflexů a určuje míru vzrušivosti, způsob reakce na podněty a délku trvání této reakce. Ve svém důsledku ovlivňuje rychlost a ochotu k učení psa, přizpůsobivost k podmínkám prostředí i emoce psa.", "question": "Co ovlivňuje chování psa?", "answers": ["dáno jeho geneticky danými vlastnostmi, jako je typ nervové soustavy, temperament a instinkty, které jsou dále modifikovány během socializace a učením"]}
{"title": "Deoxycytidin", "context": "Deoxycytidin Deoxycytidin Obecné Systematický název 4-amino-1-[(2R,4S,5R)-4-hydroxy-5-(hydroxymethyl)tetrahydrofuran-2-yl]pyrimidin-2(1H)-on Triviální název Deoxycytidin Sumární vzorec C9H13N3O4 Identifikace Registrační číslo CAS 951-77-9 Vlastnosti Molární hmotnost 227,217 g/mol Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Deoxycytidin (dC) je pyrimidinový nukleosid složený z cytosinu napojeného na cukr deoxyribózu glykosidickou vazbou. Deoxycytidin se uplatňuje jako stavební částice DNA. Pokud tato molekula obsahuje místo deoxyribózy ribózu, jmenuje se cytidin. Významným derivátem je také například dCMP, tedy deoxycytidinmonofosfát. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu deoxycytidin na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Složky nukleových kyselin Nukleové báze Purinové Adenin • Guanin Pyrimidinové Thymin • Uracil • Cytosin Běžné modifikace nukleových bází V RNA Adenin → Xantin, Hypoxantin • Guanin → 7-methylguanin • Uracil → Thymin (5-methyluracil), Dihydrouridin V DNA Adenin → N6-methyladenin • Thymin → báze J • Cytosin → 4-methylcytosin, 5-methylcytosin, 5-hydroxymethylcytosin, 5-formylcytosin, 5-karboxylcytosin Nukleosidy Adenosin • Uridin • Guanosin • Cytidin • modifikované: Pseudouridin, Ribothymidin, Inosin (jako bázi obsahuje hypoxantin) Deoxynukleosidy Deoxyadenosin • Deoxyguanosin • Deoxycytidin • Deoxythymidin • modifikované: Deoxyuridin Ribonukleotidy AMP (cAMP) • UMP • GMP (cGMP) • CMP • ADP • UDP (m5UDP) • GDP • CDP • ATP • UTP • GTP • CTP Deoxyribonukleotidy dAMP • dTMP • dUMP • dGMP • dCMP • dADP • dTDP • dUDP • dGDP • dCDP • dATP • dTTP • dUTP (m5UTP) • dGTP • dCTP Analogy nukleových kyselin GNA • LNA • PNA • TNA • morpholino • syntetické purinové analogy • syntetické pyrimidinové analogy mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Biologie | Chemie", "question": "Jaká je biochemická značka deoxycytidinu?", "answers": ["dC"]}
{"title": "Parthenón", "context": "Stavba dospěla ke vztyčení sloupů, když byla pobořena perským vojskem v řecko-perských válkách v letech 480 a 479 př. n. l. Stavba Parthenónu Po porážce perského vojska u Platají (roku 479 př. n. l.) byl Athénami v roce 477 př. n. l. založen Délský spolek s cílem sjednotit obce k odporu proti Perské říši. Každá členská obec měla za povinnost poskytnout určitý počet triér, nebo se mohla z této povinnosti vykoupit. To bylo zdrojem značných příjmů pro Athény, které měly triér velké množství, ale ostatní obce se stávaly závislými na Athénách. Potom, co perská vojska za řecko-perských válek dvakrát vyplenila Athény, bylo třeba toto město včetně chrámů opravit. Nejprve však přišly na řadu stavby praktického významu. Kimón dal opravit opevnění Akropole. Potom, co se do čela obce postavil Periklés, bylo rozhodnuto o rozsáhlé stavební obnově Athén. 451-448 př. n. l. byly vybudovány loděnice, suché doky a arzenál v Peiraieu a současně byl zvýšen počet triér na 300. V Peiraieu byla také vystavěna obilní tržnice pro zabezpečení výživy města a ještě před skončením řecko-perských válek také opevnění Athén s tzv. dlouhými zdmi, které chránily cestu z Peiraiea do Athén. Posléze se započalo s přestavbou chrámů a kulturních staveb a roku 455 př. n. l. byla započata i přestavba jižního cípu Akropole, kde měl stát chrámek Athény Níky. Tyto záměry však byly přerušeny ve prospěch ucelenější přestavby Akropole a vybudování hlavního Athénina chrámu – Parthenónu. Plán chrámu navrhl architekt Iktínos a roku 447 př. n. l. byla započata stavba chrámu při jižním okraji akropolské plošiny. Stavbu vedl architekt Kallikratés, ale hlavní dozor nad stavbami na Akropoli byl svěřen Periklovu příteli, sochaři Feidiovi. Sám Periklés byl členem stavební komise. Roku 442 př. n. l. byly vztyčeny sloupy a roku 438 př. n. l. byly Feidiovou sochařskou dílnou umístěny metopy. Současně byla o velkých Panathénajích umístěna i kultovní socha Athény Parthenos ze zlata a slonoviny – taktéž Feidiovo dílo (viz heslo Feidiás).", "question": "Jak je zván hlavní chrám antických Athén zasvěcený bohyni Athéně Parthenos?", "answers": ["Parthenón"]}
{"title": "YouTube", "context": "YouTube je největší internetový server pro sdílení videosouborů. Založili jej v únoru 2005 zaměstnanci PayPalu Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim. V listopadu 2006 byl zakoupen společností Google za 1,65 miliardy dolarů (tehdy asi 37 miliard Kč). Google nyní provozuje tuto stránku jako dceřinou společnost, uživatelské účty mezi těmito společnostmi jsou propojené. YouTube povoluje svým uživatelům nahrát videa, zhlédnout je, hodnotit, sdílet a komentovat. Na YouTube jsou dostupné videoklipy, TV klipy, hudební videa, trailery k filmům a další jako například video-blogy, krátká originální videa, nebo vzdělávací videa. Od 9. 10. 2008 má YouTube i české rozhraní. Byla tak spustěná 25. služba Google v pořadí. Google kromě českého překladu serveru přinesl také spolupráci s místními partnery. Česko se stalo 22. zemí světa a desátou v Evropě, kde byl YouTube lokalizován. V roce 2010 server získal v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v kategorii publikační platformy. V říjnu 2015 byla spuštěna placená verze YouTube nazvaná YouTube Red, umožnující vypnout reklamy u videí a zhlédnout obsah navíc. První video bylo na YouTube publikováno 23. dubna 2005, jednalo se o \"Me at the zoo\" (Já v zoo), kde autor komentoval expozici slonů v zoologické zahradě v americkém San Diegu. Nahrávka měla necelých 20 sekund a natočil ji a na server nahrál Jawed Karim, jeden ze zakladatelů serveru. Původně byl server zaměřen na sdílení domácích videí, postupně ale přibyly hudební videoklipy, videohry nebo filmy. Některé z obsažených videí se staly fenomény v rámci světového nebo národních internetů s velkým počtem zhlédnutí. Od doby založení se zlepšovaly a dále zlepšují možnosti záznamových zařízení a přenosové kapacity a rychlosti sítí a s nimi roste také podporovaná kvalita videí na serveru.", "question": "Kdy byl YouTube zakoupen společností Google?", "answers": ["V listopadu 2006"]}
{"title": "Český lev", "context": "Nominace a následně i ceny jsou udělovány v kategoriích nejlepší televizní film nebo minisérie, nejlepší dramatický televizní seriál a nejlepší dokumentární televizní film nebo seriál. Statutární ceny: nejlepší film nejlepší režie nejlepší scénář nejlepší kamera nejlepší hudba nejlepší střih nejlepší zvuk nejlepší výtvarný počin ženský herecký výkon v hlavní roli mužský herecký výkon v hlavní roli ženský herecký výkon ve vedlejší roli mužský herecký výkon ve vedlejší roli dlouholetý umělecký přínos českému filmu. cena filmových fanoušků – cena poprvé předána roku 2014 divácky nejúspěšnější film – kategorie zrušena roku 2014 nejlepší dokument (nemusí být udělena) Další ceny: nejlepší filmový plakát Cena Magnesie – nejlepší zahraniční film – kategorie zrušena roku 2014 Cena Magnesia za nejlepší studentský film. – uděluje se od roku 2010 Cena Sazky – nejlepší nerealizovaný scénář Cena filmových kritiků – kategorie zrušena roku 2014 Cena čtenářů časopisu Premiere Plyšový lev – nejhorší film – kategorie zrušena roku 2009, místo ní zřízena kategorie Nejlepší dokument Cena České filmové a televizní akademie za nejlepší audiovizuální počin roku (nemusí být udělena) Ve většině případů získává Českého lva za režii režisér vítězného filmu. Výjimku tvořily ročníky 2001 (vítězným filmem se stal Otesánek Jana Švankmajera, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Tmavomodrý svět) a 2007 (vítězným filmem se staly Tajnosti Alice Nellis, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Vratné lahve). Kategorie byla zřízena v roce 2009 pro tvorbu za rok 2008. Několik herců a hereček získalo Českého lva víckrát, ať už za herecký výkon v hlavní roli (HR) nebo ve vedlejší roli (VR). Plyšový lev byla anticena kritiků za nejhorší film roku, podobně jako např. Zlatá malina. Jediný režisér, který si cenu osobně převzal, byl Zdeněk Tyc za film Už. V dalším ročníku 1997 nebyla anticena udělena a od následujícího roku bylo její vyhlašování přesunuto z hlavního udílecího večera na večer nominační, posléze jen na tiskovou konferenci. Anticena byla zcela zrušena při revizi kategorií k Českému lvu 2008. 1993 – Kanárská spojka 1994 – Ještě větší blbec, než jsme doufali 1995 – Divoké pivo 1996 – UŽ 1997 – cena neudělena 1998 – Rychlé pohyby očí 1999 – Nebát se a nakrást 2000 – Začátek světa 2001 – Jak ukrást Dagmaru 2002 – Waterloo po česku 2003 – Kameňák 2004 – Kameňák 2 2005 – Kameňák 3 2006 – Po hlavě... do prdele 2007 – Poslední plavky Domovská stránka projektu Český lev", "question": "Od kterého roku je udělován Český lev?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Korejská válka", "context": "Korejská válka byl válečný konflikt, který probíhal od 25. června 1950 do 27. července 1953 mezi Jižní Koreou podporovanou OSN a Korejskou lidově demokratickou republikou neformálně podporovanou Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou. Byla primárně důsledkem politického rozdělení Koreje podle dohody vítězných Spojenců v závěru tichomořské části druhé světové války. Od roku 1910 do konce druhé světové války v roce 1945 byl korejský poloostrov okupován Japonským císařstvím. Po porážce Japonska byl poloostrov pod sovětsko-americkým dohledem rozdělen podle 38. rovnoběžky na jižní část okupovanou Američany a severní část okupovanou Sověty. V důsledku znemožnění svobodných voleb v severní části poloostrova v roce 1948 se vzájemné odcizení obou částí poloostrova prohloubilo. Na severu byl ustanoven komunistický režim vedený Kimem Ir-senem, zatímco na jihu byl ustanoven formálně demokratický režim, vedený Li Syn-manem. Napětí mezi oběma vládami se stupňovalo i přes pokračující rozhovory o znovusjednocení, incidenty na společné hranici se stupňovaly. 25. června 1950 situace eskalovala v otevřený konflikt, když severokorejské jednotky vpadly do Jižní Koreje. V roce 1950 Sovětský svaz bojkotoval zasedání Rady bezpečnosti OSN na protest proti zastoupení Kuomintangu - vlády Čínské republiky na Tchaj-wanu namísto Číny v této instituci. Absence Sovětského svazu v Radě bezpečnosti umožnila Spojeným státům prosadit rezoluci Rady bezpečnosti OSN schvalující vojenskou intervenci v Koreji. Spojené státy americké vyslaly na korejský poloostrov 302 tisíce vojáků, kteří spolu s menšími jednotkami dalších dvaceti států pomohli jihokorejským jednotkám invazi odrazit. Během prvních dvou měsíců byli tito obránci zatlačeni do Pusanského perimetru na jihovýchodě poloostrova. Protiofenzíva Spojených národů zatlačila Severokorejce naopak za 38. rovnoběžku až téměř k hranici s Čínou na řece Ja-lu. Na tuto situaci reagovala ČLR neformálním vstupem do konfliktu na straně Severokorejců a čínské jednotky vytlačily síly OSN zpět za 38. rovnoběžku. V červenci 1951 se původně dynamické boje změnily ve statickou zákopovou válku právě kolem 38. rovnoběžky.", "question": "Od kdy do kdy trvala Korejská válka?", "answers": ["25. června 1950 do 27. července 1953"]}
{"title": "Židle", "context": "Židle (zastarale nebo nářečně sesle z něm. Sessel) je nábytek, který je určen k sezení a k podpírání těla. Typická židle se skládá z opěrátka, sedáku a nosné části (většinou se jedná o 4 nohy, ale výjimkou nejsou více- či méněnohé varianty). Doplňkem židle je područka (opěrátko na ruce), se kterým se už zařazuje do skupiny nábytku sloužícího především k odpočinku, jakožto křeslo. Židle může a nemusí být polstrovaná; křeslo je polstrované vždy. Židle je určena pro jednu osobu a neslouží pouze k relaxačním účelům, ale například i při stolování, k úlevové poloze nebo při různé práci. Pohovka, lavička, gauč atd. jsou určeny pro více osob a využití nacházejí hlavně v odpočinkové činnosti. Židle je vyrobena téměř z libovolného pevného materiálu, ale mezi nejčastější patří židle vyrobené ze dřeva (např. ratan), plastu, kovu, pleteného proutí atd. Výška sedáku by měla být v rozmezí 40 až 50 cm tak, aby sedící člověk měl nohy v kolenou ohnuté v tupém úhlu. Úhel opěradla by měl být takový, aby byla osoba při opření v mírném záklonu (5°). Výška opěradla by měla být přibližně taková, aby dosahovala pod lopatky nebo k ramenům těla. Kancelářská židle poskytuje sedícímu vyšší komfort, má prvky aktivního sezení a jde o typ ergonomické židle pro dlouhodobé sezení. Artefakt Židle Magdaleny Jetelové se stal symbolem povodně z roku 2002.", "question": "Co je židle?", "answers": ["nábytek, který je určen k sezení a k podpírání těla"]}
{"title": "Anime", "context": "Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů. Anime produkuje řada japonských animátorských studií, mezi nejznámější patří studio Ghibli nebo Gainax. V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky. Dospělí fanoušci tohoto žánru pokládají za reprezentativní např. tituly jako Hrob světlušek, Ghost in the Shell, Neon Genesis Evangelion, Princezna Mononoke, Vampire Hunter D nebo Akira. Historie anime začala na počátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci experimentovali s animačními technikami, které se vyvíjely ve Francii, Německu, Spojených státech amerických a Rusku. Animace se v Japonsku stala populární jako alternativní forma dějového vyprávění v porovnání s málo rozvinutým japonským hraným filmem. Oproti například Americe, kde jsou hrané pořady a filmy štědře dotované, v Japonsku je hraný filmový průmysl malý a tak trpí nízkými státními dotacemi, umístěním i omezením počtu herců. Film se také obtížně uchycuje na evropském nebo americkém trhu díky nedostatku účinkujících západního vzezření. Zato různorodé použití animace umožňuje tvůrcům vytvářet postavy a prostředí, která nevypadají japonsky a tak jsou západnímu světu blíže.", "question": "Kdy začala historie anime?", "answers": ["na počátku 20. století"]}
{"title": "Výkřik", "context": "Velmi zásadní inspirací pro vytvoření obrazu se Munchovi stala příhoda, respektive specifický přírodní úkaz, o kterém si zapsal do deníku na konci ledna roku 1892 toto: Z poznámky je patrný důležitý motiv krvavého nebe, což byl meteorologický jev běžně viditelný v severské přírodě a ve svých dílech ho zachytili již romantičtí krajináři, nicméně se mimoto objevila teorie, že Munch mohl sledovat jev erupcí sopky Krakatoa, který byl viditelný na přelomu let 1883 a 1884. První obraz zachycující bytostný strach v nádheře přírodní scenérie namaloval Munch už v Nice a nazval jej Beznaděj (1892, Thielska Galleriet) a krajinou je již téměř identický s Výkřikem, až na postavu z profilu opírající se o zábradlí a sledující hloubku fjordu pod sebou. Po roce se z Nice navracel přes Paříž, kde se ještě více prohluboval pocit osamocení, jak patrno na Večeru na ulici Karla Johana zpět do Norska. Zde v Asgardstadtu vzniká obraz Bouře, kde je patrný volnější rukopis, vliv Böcklina, ale především na společnicích ženy v popředí je patrné gesto rukou, které se objevilo také na Výkřiku.", "question": "Co je nejvýznamnější dílo malíře Evarda Muncha?", "answers": ["Výkřik"]}
{"title": "Severní Korea", "context": "Po porážce Japonska v roce 1945 byla Korea bez konzultace s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státy USA a SSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským svazem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rovnoběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vzniku dvou ideologicky antagonistických států, Korejské lidově demokratické republiky a Korejské republiky. Následně stáhly USA i SSSR své jednotky z Koreje. Podrobnější informace naleznete v článku Korejská válka. Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 překročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběžku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunistickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotky OSN v čele s USA, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do války později zapojila také Čína a v menší míře i SSSR. V průběhu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří mezi OSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27. července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálně stále ve válečném stavu). Ve válce bylo zabito nebo pohřešováno až 3,5 milionu vojáků a civilistů na obou stranách. Současná demarkační linie je považována za nejstřeženější hranici světa. Demilitarizovanou zónu tvoří 250 kilometrů dlouhý a 4 kilometry široký pás. Ročně hranici navštíví přes milion návštěvníků. Pouhých 700 metrů od jižní hranice leží nádraží Dorasan, které je zatím přerušeno. Dne 27. května 2009 KLDR oznámila, že se příměřím již necítí vázána. Dne 23. listopadu 2010 zaútočila na jihokorejský ostrov Jon-pchjong.", "question": "Jakou zkratku má Severní Korea?", "answers": ["KLDR"]}
{"title": "Koordinovaný světový čas", "context": "Koordinovaný světový čas Koordinovaný světový čas, UTC (anglicky Coordinated Universal Time, francouzsky Temps Universel Coordonné) je základem systému občanského času, jednotlivá časová pásma jsou definována svými odchylkami od UTC. UTC je jako základ systému měření času nástupcem GMT (Greenwich Mean Time – greenwichský střední čas) a v neformálním vyjadřování je s ním někdy zaměňován. Na rozdíl od GMT, který udává čas platný v časovém pásmu základního poledníku, který je založen na rotaci Země, je UTC založen na atomových hodinách, tzn. je na rotaci Země teoreticky nezávislý, pominou-li se jednak vlivy dilatace času a jednak přestupné sekundy, které ho s GMT prakticky ztotožňují. Z hlediska relativity se jedná o souřadnicový čas (coordinate time), protože je odvozen od Mezinárodního atomového času TAI.[zdroj? ] Princip Jelikož se rotace Země mírně zpomaluje, GMT se oproti UTC postupně zpožďuje. Aby se UTC dal používat v praktickém životě, který je s rotací Země spjatý, je udržován v rozmezí ±0,9 sekundy od UT1; pokud je tato odchylka překročena, je o půlnoci nejbližšího 30. června nebo 31. . prosince přidána nebo (teoreticky) ubrána tzv. přestupná sekunda, takže tento den končí v čase 23.59:60, resp. 23.59:58 (na rozdíl od běžného 23.59:59).", "question": "Jaká je zkratka koordinovaného světového času?", "answers": ["UTC"]}
{"title": "Žebračenka", "context": "Žebračenka Žebračenky Žebračenka nebo almuženka nebo almužní poukázka byla v Československu od roku 1927 poukázka na stravu či oděv. Byla určená pro nezaměstnané a sociálně slabé, kteří ji dostávali od státu místo peněz, které by mohli promrhat. Termín žebračenka se začal znovu používat i v České republice, kde jsou takto slangově nazývány poukázky na nakoupení základních potravin a hygienických potřeb, které dostávají sociálně potřební. Charakteristika V užším smyslu se jako „žebračenky“ označují zejména potravinové poukázky přidělováné v Československu nezaměstnaným v letech 1930–1939 (v důsledku světové hospodářské krize). Stát přiděloval poukázky na podporu pro nezaměstnané v rámci státní stravovací akce. V srpnu 1930 Ministerstvo sociální péče nezaměstnaným týdně přidělovalo poukázky v hodnotě 10 až 20 Kč, za které si mohli jejich držitelé v určitých dnech vyměnit potraviny. Jejich přidělování se řídilo určitými pravidly. Poukázky nedostávali ti, kteří od roku 1929 nebyli nejméně 3 měsíce nepřetržitě zaměstnáni (sezónní dělníci až 6 měsíců); dále ti, kteří dostávali jakoukoliv jinou, byť i velmi malou podporu, byli vlastníky domku, nepřijali práci, kterou jim nabídla zprostředkovatelna práce nebo nějaký úřad, a podobně. Ze začátku se přidělovaly poukázky pouze na 2 měsíce, postupně se však čas prodlužoval. O přidělování rozhodovaly okresní a obecní sociální komise, okresní a notářské úřady. Ministerstvo sociální péče poskytovalo poukázky podle objemu financí, které mělo k dispozici. Po roce 1933 odpracovávali nezaměstnaní jako protihodnotu za žebračenky bezplatně určitý počet pracovních dnů. Práci zadávali notáři, starostové, různé úřady a jejím odmítnutím skončilo i přidělování přídělů potravin. Vyskytovaly se i případy zneužívání, defraudace a spekulace s poukázkami ze strany úředníků pro jejich vlastní obohacení. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Žobračenka na slovenské Wikipedii. Související články Potravinové lístky sKarta Externí odkazy Žebračenky budou pro všechny chudé. Bez rozdílu", "question": "Proč dostávali lidé Žebračenku místo peněz?", "answers": ["Byla určená pro nezaměstnané a sociálně slabé, kteří ji dostávali od státu místo peněz, které by mohli promrhat."]}
{"title": "Infarkt myokardu", "context": "Infarkt myokardu (srdeční mrtvice, srdeční záhať) je náhlé přerušení krevního zásobování části srdce. Dochází k němu náhlým uzávěrem srdeční (koronární) tepny - nejčastěji vznikem krevní sraženiny. Krevní sraženina (trombus) vznikne při prasknutí aterosklerotického plátu čímž zanikne protisrážlivá ochrana povrchu tepny. Aterosklerotický plát vzniká dlouhodobým ukládáním tukových látek do stěny cévy, podkladem je tedy ateroskleróza. Další příčinou může být vmetek krevní sraženiny, která vznikla v jiném místě cévního řečiště, céva může být uzavřena také vzduchovou bublinkou (příhody při potápění). Následek uzávěru koronární tepny může být zástava oběhu (náhlá srdeční smrt). V akutní fázi může nastat také kritické oslabení srdeční činnosti s kardiogenním šokem. Pokud není krevní proud v postižené tepně obnoven do 2 hodin, dochází k nevratnému poškození postižené části srdce. Obnovení průtoku krve i po 2 hodinách má však blahodárný vliv. Z těchto důvodů je nutné při podezření vždy angažovat zdravotnickou záchrannou službu. Infarkt myokardu se vyskytuje více u mužů než u žen. Nejvíce ohroženi jsou muži nad 50 let a ženy nad 60 let. Toto onemocnění se však nevyhýbá také mladším lidem, kteří mají nadměrnou srážlivost krve, genetické dispozice či velmi špatnou životosprávu. Infarkt myokardu spolu s anginou pectoris jsou ischemickou chorobou srdeční (ICHS), na kterou ročně umírají statisíce lidí. Infarkt myokardu (IM) je jedním z projevů ischemické choroby srdeční. Jedná se o ischemické ložiskové odumření části srdečního svalu, které vzniká při uzávěru nebo výrazném zúžení v povodí levé nebo pravé věnčité tepny. Zadní infarkt myokardu – postihuje zadní stěnu srdečního svalu Přední infarkt myokardu – postihuje přední stěnu srdečního svalu Spodní infarkt myokardu – postihuje spodní stěnu srdečního svalu Někdy se také mohou vyskytovat kombinace těchto lokalizací, jako je například: předozadní infarkt myokardu Akutní infarkt myokardu - infarkt, který pacienta přímo ohrožuje na životě. Při akutním infarktu myokardu je v koronárních tepnách více uzávěrů nebo se uzávěr nachází v místě nad větvením koronární tepny. V obou případech je rozsah poškození srdečního svalu mnohem větší.", "question": "Vyskytuje se infarkt myokardu více u mužů nebo u žen?", "answers": ["u mužů"]}
{"title": "Vltava", "context": "Pod hrází Orlické přehrady pokračuje tok Vltavy dále k severu. V úseku před Prahou zadržují vody Vltavy ještě další čtyři přehrady Vltavské kaskády - Kamýcká, Slapská, Štěchovická a Vranská. U Davle leží v řece Ostrov sv. Kiliána, na němž do roku 1419 stával Ostrovský klášter. V těchto místech se zprava vlévá řeka Sázava, o něco dále na okraji Prahy za Zbraslaví se zleva připojuje řeka Berounka. Po průtoku hlavním městem se Vltava teprve v Kralupech nad Vltavou vymaňuje z úzkého údolí do roviny a u Mělníka ve výšce 156 m n. m. se vlévá do Labe. Ačkoliv je Vltava k místu soutoku delší a vodnější, nese tok dále oproti zvyklostem jméno Labe. To protéká Německem a ústí do Severního moře. Před několika milióny let odtékala horní část Vltavy do Dunaje. (levý / pravý, říční kilometr od pramene k ústí) Kvildský potok (L, řkm 424,1) Bučina (P, řkm 422,6) Vydří potok. (L, řkm 416,8) Vltavský potok (Malá Vltava) (P, řkm 416,0) Račí potok (L, řkm 404,5) Kubohuťský potok (L, řkm 402,8) Kaplický potok. (L, řkm 396,5) Řasnice (Travnatá Vltava) (P, řkm 394,3) Volarský potok (L, řkm 378,9) Studená Vltava (P, řkm 376,7) Jezerní potok (. P) Olšina (L) Větší Vltavice (P, řkm 314,5) Branná (L, řkm 297,9) Polečnice (L, řkm 281,3) Jílecký potok (P) Křemžský potok. (Křemže) (L, řkm 258,6) Malše (P, řkm 240,0) Dehtářský potok (L, řkm 231,9) Bezdrevský potok (L, řkm 231,0) Lužnice (P. , řkm 202,2) Hrejkovický potok (P) Otava (L, řkm 169,1) Brzina (P, řkm 126,9) Musík (P, řkm 106,8) Mastník (P, řkm. 104,6) Kocába (L, řkm 82,8) Sázava (P, řkm 78,3) Bojovský potok (L, řkm 75,2) Berounka (L, řkm 63,4) (viz též Seznam řek. a potoků v Praze) Botič (P, řkm 55,2) Rokytka (P, řkm 47,4) Litovický potok (Šárecký potok) (L, řkm 42,7) Zákolanský potok (L). Bakovský potok (L) Vybrané hlásné profily: řkm 329,54 – Přehrada Lipno I (1952–1959), plocha nádrže 48,7 km2, 725,6 m n.m. řkm 319,12 – Přehrada Lipno II řkm 233,00 – jez České Vrbné (1968), plavební komora postavena roku 2010, na místě vorové propusti postavena elektrárna. V blízkosti nová slalomová dráha. řkm 228,80 – jez Hluboká nad Vltavou (1935), plavební komora dokončena v roce 2013. řkm 210,39 – Přehrada Hněvkovice (1986–1992), plavební komora byla dokončena a uvedena do provozu roku 2010, plocha nádrže 2,68 – 3,21 km2. řkm 208,90 – starý jez Hněvkovice, 354,79 m n.m., provedena modernizace jezu s výstavbou plavební komory.", "question": "Jaká je nejdelší řeka v České republice?", "answers": ["Vltava"]}
{"title": "David Lynch", "context": "David Keith Lynch [Linč] (* 20. ledna 1946 Missoula, Montana, USA) je americký filmový scenárista, režisér, producent, malíř, hudebník, skladatel a performer. Jedná se o významného představitele postmoderní kinematografie. Byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší režie za filmy Sloní muž (1980), Modrý samet (1986) a Mulholland Drive (2001). Slonímu muž byl také nominován v kategorii nejlepší scénář. Vyhrál hlavní cenu na Filmovém festivalu v Cannes a Benátkách. Středoškolské vzdělání získal v Alexandrii, poté studoval malířství v Bostonu. V roce 1965 zahájil studium na Pennsylvania Academy of the Fine Arts ve Filadelfii, ukončil ho o čtyři roky později. Hlavním záběrem jeho umělecké tvorby jsou filmy. Jeho umění je ovlivněno expresionismem a pro jeho specifický styl režie je typická iracionální stavba děje a surrealistická sdělení, díky čemuž jsou jeho projekty vesměs považovány za kontroverzní a těžko stravitelné. Lynch si často vybírá jako místo děje buď malá americká města (tak třeba v Modrém sametu nebo seriálu Městečko Twin Peaks) nebo naopak kalifornské metropole (Lost Highway, Mulholland Drive nebo Inland Empire). Jeho filmy neslaví vždy komerční úspěch, ale u fanoušků se těší až kultovní obliby. Svérázný autor při tvorbě využívá transcendentální meditaci. Založil nadaci, která si klade za cíl zavést tuto meditační techniku do škol. V roce 2012 natočil reklamní kampaň na oděvní značku HM s Lanu Del Rey. Jeho dcerou je režisérka Jennifer Lynchová. Six Figures Getting Sick, (1967) - krátkometrážní Alphabet, (1968) - krátkometrážní Babička (The Grandmother, 1970) - krátkometrážní Mazací hlava (Eraserhead, 1977) - experimentální filmová prvotina Sloní. muž (The Elephant Man, 1980) - největší komerční úspěch Duna (Dune, 1984) - filmové zpracování slavného románu F. Herberta Modrý samet (The Blue Velvet, 1986) Zběsilost v srdci (Wild at.", "question": "Za jaký film byl režisér David Lynch nominován na Oskara v kategorii nejlepší režie?", "answers": ["Sloní muž (1980), Modrý samet (1986) a Mulholland Drive"]}
{"title": "Diecéze", "context": "Diecéze (lat. dioecesis) je správní jednotka církví s episkopální strukturou, v jejímž čele stojí biskup s úřadem a sídlem nazývaným biskupství. Diecéze se vymezuje územně, výjimečně institucionálně či funkčně. Podřazenou jednotkou diecéze jsou obvykle farnosti či svazky farností (děkanáty, vikariáty), nadřazená jednotka se u jednotlivých církví liší, u římskokatolické církve jde obvykle o církevní provincii. Hlavní diecéze církevní provincie se nazývá arcidiecéze v čele se sídelním arcibiskupem neboli metropolitou (existují ale i arcidiecéze, která jsou sufragány; např. Arcidiecéze cambraiská, či Arcidiecéze trnavská) . Pojem diecéze používají katolíci, Anglikánská církev a v ČR též Církev československá husitská, zatímco východní katolické církve a pravoslavní používají zpravidla pojem eparchie (v jejich čele stojí eparcha). Některé protestantské církve pak pojem diecéze nahrazují různými termíny, jako je např. biskupská oblast. V České republice mají diecézní uspořádání římskokatolická církev, Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku a Církev československá husitská. Ostatní církve buďto diecézní uspořádání nemají, nebo ho mají, ale diecéze na území ČR nevytyčují (např. řeckokatolická církev zde vytyčuje pouze apoštolský exarchát). Slovo pochází ze starořeckého \"dioikesis\"̈, správa, administrace, odkud bylo převzato do latiny jako \"dioecesis\". Označovalo jednotku finanční správy římské říše zavedenou za Diokleciána s 12 provinciemi (Africa, Asiana, Britania, Galia, Hispania, Italia, Moesia, Oriens, Pannonia, Pontica, Thracia, Vienensis). V srpnu 2013 měla katolická církev 2 846 řádných diecézí v celém světě: Svatý stolec, 640 arcidiecézí (provincií): 9 patriarchátů, 4 hlavní arcidiecéze, 550 metropolitních arcidiecézí, 77 samostatných arcidiecézí a 2 205 diecézí. Ve východních katolických církvích (východního ritu), např. řeckokatolické, se obdoba k diecézi nazývá eparchie. Nadřazenou jednotkou jí jsou obvykle církevní provincie, podřazené pak farnosti či svazky farností, nazývanými vikariáty (v Čechách) nebo děkanáty (na Moravě, Slezsku, Slovensku). V jejím čele stojí sídelní biskup, který může mít k ruce pomocné biskupy.", "question": "Kdo stojí v čele diecéze?", "answers": ["biskup"]}
{"title": "Psion", "context": "Psion je značka kapesních počítačů stejnojmenné firmy velikosti školního penálu. Nejnovější řady Psionů obsahují standardní řady Microsoft Office. Příslušenstvím počítačů Psion je síťový adaptér, hlavní a záložní baterie včetně paměťových karet a kabelu pro spojení s PC. Psion má operační systém EPOC, který se rozlišuje na EPOC16 (starší verze) a EPOC32 (novější verze). Firma Psion byla založena v roce 1980 a vyvíjela software pro počítače ZX81 a ZX Spectrum. V roce 1984 firma uvádí kapesní počítač Psion Organiser s jednořádkovým displejem, který obsahoval velmi jednoduchou \"databázi\", kalkulátor a hodiny. Počítač neobsahoval operační systém. V roce 1986 byl uveden výrazně vylepšený model Psion Organiser II. Mezi hlavní vylepšení patřil dvouřádkový displej, lepší paměťové moduly, více aplikací (např. diář nebo budík), možnost programování vlastních aplikací v jazyce OPL (Organiser Programming Language, podobný BASICu, ale s kompilátorem do mezikódu, což tehdy nebylo obvyklé). K počítači bylo také možné připojit další moduly (např. port RS232), čímž značně vzrostly možnosti využití tohoto počítače. Začala tak \"éra Psionů\". Roku 1987 byl zahájen vývoj zařízení \"SIBO\" (SIxteen Bit Organiser) a současně také multitaskingového operačního systému EPOC. Od roku 1991 se začaly prodávat počítače Psion Series 3. Postupem času byly vyvinuty verze Psion Series 3 (1991), Psion Series 3a (1993), Psion Series 3c (1996), Psion Series 3mx (1998) a ještě ruská verze Psion Series 3aR. Tyto počítače bylo již možné označovat jako PDA (Personal Digital Assistant), navíc obsahovaly textový procesor, tabulkový kalkulátor, databáze a další aplikace, které bylo možné tvořit v jazyce OPL. S modemem se počítač dokázal připojit do Internetu. Novější verze obsahovaly více paměti (až 2 MB RAM), lepší procesor (až 27 MHz), větší displej (480×160), rychlejší rozhraní RS232 a různá softwarová vylepšení. V roce 1997 je uveden nový kompletně 32bitový model Psion Series 5. Později následují verze Psion Series 5mx, Psion Series 5mx Pro a Psion Revo (odlehčený Psion Series 5mx).", "question": "Ve kterém roce firma Psion uvedla kapesní počítač Psion Organiser?", "answers": ["1984"]}
{"title": "Zápal plic", "context": "Zápal plic neboli pneumonie je zánětlivé onemocnění plic postihující zejména mikroskopické dutinky naplněné vzduchem takzvané plicní sklípky. Obvykle je způsobeno infekcí bakteriemi nebo viry, méně často pak dalšími mikroorganismy, některými léky nebo jinými chorobami, jako je například autoimunitní onemocnění. K typickým symptomům patří kašel, bolest na prsou, horečka a obtíže při dýchání. Diagnóza bývá stanovena zejména prostřednictvím RTG snímkování a kultivačního vyšetření sputa. K dispozici jsou také vakcíny zabraňující vzniku některých druhů zápalu plic. Léčba závisí na původní příčině nemoci. Předpokládaný bakteriální zápal plic je léčen antibiotiky. Pokud má choroba závažný charakter, nemocný je obvykle převezen do nemocnice. Ročně je pneumonií postiženo kolem 450 miliónů lidí, tedy sedm procent světové populace; na následky nemoci umírají přibližně 4 milióny z nich. Přestože William Osler označil zápal plic v 19. století za \"kapitána pěšáků smrti\", díky nástupu antibiotik a vakcín ve století 20. se pravděpodobnost přežití podstatně zvýšila. V rozvojových zemích, mezi staršími, velmi mladými a chronicky nemocnými pacienty však zápal plic zůstává jednou z hlavních příčin úmrtí. Lidé postižení infekčním zápalem plic často vykazují produktivní kašel, horečku doprovázenou zimnicí, dušnost, ostrou nebo bodavou bolest na prsou při hlubokém nádechu a zvýšenou dechovou frekvenci. U starších pacientů může být nejzřetelnějším příznakem zmatenost. Typické příznaky a symptomy u dětí mladších pěti let pak zahrnují horečku, kašel a zrychlené nebo obtížné dýchání. Horečka není pro tuto chorobu příliš specifická (vyskytuje se totiž u řady dalších běžných nemocí) a u osob, které trpí závažnou formou nemoci nebo podvýživou, může zcela chybět. Děti mladší 2 měsíců často navíc nevykazují ani kašel. K závažnějším příznakům a symptomům lze počítat promodralou kůži, snížený pocit žízně, křeče, přetrvávající zvracení, extrémně vysoké teploty nebo poruchy vědomí. Jak bakteriální, tak virová pneumonie jsou obvykle provázeny podobnými příznaky. Některé z příčin souvisí s klasickými, avšak nespecifickými klinickými charakteristikami. Pneumonii způsobenou bakterií Legionella může doprovázet abdominální bolest, průjem či zmatenost, zatímco zápal plic vyvolaný streptokokem Streptococcus pneumoniae je spojen s vykašláváním rezavě zbarveného sputa; pneumonie vyvolaná bakterií Klebsiella může být doprovázena vykašláváním sputa krvavého (jež je v anglosaských zemích často označováno jako \"rybízový džem\"). Krvavé sputum (známé jako hemoptýza) se objevuje i u tuberkulózy, pneumonie vyvolané gramnegativními bakteriemi a plicních abscesů, častěji ale u akutní bronchitidy.", "question": "Může vzniknout zápal plic i díky virům?", "answers": ["Obvykle je způsobeno infekcí bakteriemi nebo viry, méně často pak dalšími mikroorganismy, některými léky nebo jinými chorobami, jako je například autoimunitní onemocnění."]}
{"title": "Hřebíček", "context": "Hřebíček je sušený kalich s poupětem hřebíčkovce kořenného (Syzygium aromaticum, syn. Eugenia caryophyllata). Pochází z Moluckých ostrovů. Používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí. Hlavní složkou hřebíčkové silice je fenolická sloučenina eugenol, který má lokálně-anestetické a antiseptické účinky, používá se často v zubním lékařství. Hřebíček má nasládlou chuť, která často přechází do chutě hořké. Hřebíček s tmavě hnědou či dokonce černou hlavičkou je závadný nebo příliš starý. Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách zámořských objevů. Hřebíček se prokazatelně dostal do Středomoří už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především arabští obchodníci. V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na Moluky, ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě Fernaa Magalhã, který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhã na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď Victoria, která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu. V roce 1629 se Nizozemí uchýlilo k radikálnímu kroku – aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova Ambon. Teprve v r. 1769 se francouzskému guvernérovi ostrova Mauritius podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a Francie pak založila vlastní plantáže na ostrově Réunion. První záznamy o hřebíčku pocházejí z Číny ze 3. století před našim letopočtem. Hřebíček vyniká svou chutí a příjemnou aromatickou vůní.", "question": "Odkud pochází hřebíček?", "answers": ["z Moluckých ostrovů"]}
{"title": "E-mail", "context": "Ten stahuje zprávy z poštovního serveru použitím protokolů POP nebo IMAP, avšak v prostředí velkých společností se stále vyskytuje použití některého komerčního protokolu jako např. Lotus Notes nebo Microsoft Exchange Server. Je možné ukládat e-maily buď na straně serveru, nebo na straně klienta. Standardní formáty pro mailové schránky jsou např. Maildir a mbox. Několik e-mailových klientů používá vlastní formát a na konverzi mezi těmito formáty je potřebný speciální program. Někteří uživatelé nepoužívají e-mailového klienta, ale přistupují ke zprávám umístěným na poštovním serveru přes webové rozhraní. Tento postup se často používá zejména u freemailových (bezplatných) služeb. Při posílání pošty přes internet má být zaručen spolehlivý přenos zprávy i v případě dočasného výpadku cílového serveru. Zpráva se obvykle píše v prostředí programu typu e-mailového klienta nebo v obdobném formuláři webového rozhraní. Klient pomocí Simple Mail Transfer Protocol (SMTP) pošle zprávu programu Mail Transfer Agent (MTA), například smtp.a.org, který může běžet buď na samostatném smtp poštovním serveru, nebo i přímo na počítači odesílatele. Program MTA zjistí z uvedených cílových adres název domény (část adresy za zavináčem) a tyto domény vyhledá v Domain Name System (DNS), aby zjistil mail exchange servery přijímající poštu pro danou doménu. DNS server domény b.org, tedy ns.b.org, odpoví MX záznamem, kde uvede mail exchange server pro danou doménu. MTA server (např. smtp.a.org) odešle zprávu na mail exchange server (např. mx.b.org) pomocí protokolu SMTP.", "question": "Má být zaručen spolehlivý přenos zpráv přes internet při posílání pošty?", "answers": ["Při posílání pošty přes internet má být zaručen spolehlivý přenos zprávy i v případě dočasného výpadku cílového serveru."]}
{"title": "Poklad Černého delfína", "context": "Poklad Černého delfína je dobrodružná kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Pojednává o dvou kamarádech Standovi a Lojzkovi, kteří vstoupí do radlického turistického (obdoba skautského) oddílu. Na rozdíl od jiných Foglarových románů je děj konkrétně lokalizován do Prahy, zejména do ulic Starého Města. == Příběh == Standa Melichar a Lojzek Nosek jsou kamarádi, kteří se toulají po městě a touží zažívat nějaká dobrodružství. Jednou se přimotají ke skautské hře v ulicích a pomůžou chlapci Jindrovi ohroženému přesilou násilnické party \"Stepních vlků\". Tak se seznámí s oddílem a nakonec vstoupí do Modré družiny, která má zrovna volná místa. S Jindrou sdílí jeho výbušné tajemství, že totiž při zmíněném přepadení ztratil družinovou kroniku. Standa s Lojzkem Jindru v oddíle kryjí výmluvami, že mají kroniku od něj půjčenou, aby se seznámili s historií družiny, a v nastaveném čase se snaží knihu najít. Výmluvný Lojzek je ve vytáčkách obratnější než poctivec Standa, ale má tendenci házet vinu za stále prodlužovanou zápůjčku spíše na Standu. Vznikne proto mezi nimi nevraživost, která vyvrcholí po jednom neúspěšném pokusu o dobytí kroniky, a prakticky spolu přestanou mluvit. Když to zjistí Jindra, je z toho zničený a rozhodne se v oddíle přiznat pravdu. Ani pak se ale vztah Standy s Lojzkem neurovná, a Standa proto uvítá možnost přesunout se do Žluté družiny, kde se s Lojzkem nebude muset tolik vídat.", "question": "Kdo napsal knihu Poklad Černého delfína?", "answers": ["Jaroslav Foglar"]}
{"title": "Černobyl", "context": "Černobyl (ukrajinsky Ч́б, Čornobyl; rusky Ч́б, Černobyl) je město na severu Ukrajiny (Kyjevská oblast), poblíž hranic s Běloruskem v kraji zvaném Polesí. Protéká jím řeka Pripjať. Město je neslavně proslulé havárií jaderné elektrárny v roce 1986, rozsahem následků nejhorší v dějinách jaderné energetiky. Historie města sahá do roku 1193. Před kozáckými válkami zde byl důležitý komunikační uzel a středisko obchodu. V 19. století zde převažovalo židovské obyvatelstvo (tehdy byl Černobyl také jedním z center chasidismu). V sedmdesátých letech 20. století byla severozápadně od města budována jaderná elektrárna a pro její zaměstnance nové město Pripjať. Po havárii roku 1986 byl Černobyl evakuován, po postupné dekontaminaci se stal částečně obyvatelný. Podrobnější informace naleznete v článcích Černobylská jaderná elektrárna a Černobylská havárie. Roku 1977 byl 18 kilometrů severně od města dobudován 1. reaktor jaderné elektrárny Černobyl. V sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut došlo na jejím 4. reaktorovém bloku k dosud největší zaznamenané havárii jaderné elektrárny. Výbuch způsobil uvolnění velkého množství radioaktivních částic. Okolo 130 000 lidí z blízkého okolí bylo evakuováno. Evakuace však proběhla až několik desítek hodin po havárii. Obyvatelům také dlouho nebylo řečeno, co se vlastně děje, a tak většina z nich ani nevěděla, že jsou během evakuace velmi silně ozařováni. A to stejně tak jako armáda a všichni ostatní, kdo pomáhali odstraňovat, nebo aspoň zmírňovat, následky této havárie. Ačkoliv je celá oblast stále radioaktivní a město oficiálně opuštěné, okolo sedmi set zejména starých lidí se přes nebezpečí rozhodlo vrátit do svého města. Dnes v Černobylu žije asi 3000 lidí, jde o úředníky, obyvatele, zaměstnance elektrárny a pracovníky starající se o \"Zónu\". Střídají se tam po týdnu, který má čtyři pracovní dny. V Černobylu ale stále žije cca 700 obyvatel, kteří se rozhodli do města vrátit.", "question": "Kde se nachází město Černobyl?", "answers": ["na severu Ukrajiny"]}
{"title": "Růže", "context": "Jsou to většinou keře, popínavé rostliny, někdy též rostliny plazivé. Dosahují délky 2-5 metrů, zřídka až 20 metrů. Růže se velmi často a ve velkém počtu pěstují, zejména jako okrasné rostliny. Plodem růže je souplodí nažek uzavřené v šípku. V heraldice je růže častým motivem, kreslí se zpravidla s pěti okvětními lístky. Podle odlišného přístupu jednotlivých botaniků k vymezení je popsáno 100 až 300 samostatných druhů. Určování některých druhů růží je obtížné vzhledem k značné morfologické mnohotvárnosti a vyžaduje porovnání mimo květů, listů, ostnů a šípků také i kališních lístků po odkvětu či sterilních letorostů u příbuzných druhů. Často jsou některé druhy vedeny v nižší taxonomické jednotce; tedy jako poddruhy, nebo se za samostatné druhy považují i mezidruhoví kříženci. Nejstarší doklady o existenci růží jsou z období před 40 miliony let. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Narůstají většinou v nižší až středně vysoké keře, někdy jsou prutnatě převislé, poléhavé nebo se opírají o okolní dřeviny, a tím nabývají charakter lian. Zvláštní zařízení, jako např. úponky, sloužící k popínání ovšem růže nemají a nemají ani ovíjivé lodyhy. Kořenová soustava se zřetelným hlavním kořenem je u některých druhů růží doplněna o mělce kořenící podzemní výběžky.", "question": "Kolik okvětních lístků má růže používaná v heraldice?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Vodní nádrž Vír II", "context": "Vodní nádrž Vír II. je malá přehradní nádrž na řece Svratce postavená roku 1954 pod obcí Vír v okrese Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina. U tělesa hráze leží osada Hamry u Víru. Na kopci nad nádrží se nachází torzo hradu Pyšolec. Hydroelektrárna je umístěna za meandrem řeky a s přehradním jezerem je propojena tunelem. Hlavním úkolem stavby je vyrovnávání toku z hlavní nádrže Vír I. V komplexu je instalována jedna Kaplanova turbína o výkonu 0,730 MW. Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní nádrž Vír II ve Wikimedia Commons Vír II. na portálu Povodí Moravy, s. p.", "question": "V jakém kraji leží nádrž Vír II?", "answers": ["kraj Vysočina"]}
{"title": "John Galsworthy", "context": "Na úspěch své trilogie, prvně souhrnně vydané roku 1922 pod názvem Sága rodu Forsytů, pak Galsworthy navázal v letech 1924–1928 trilogií další, nazvanou Moderní komedie. Své rozsáhlé vyprávění na forsytovské téma pak zakončil trilogií Konec kapitoly z let 1931–1933. Ve své tvorbě spojil Galsworthy lehce sžíravou a sociálně laděnou kritiku života anglické aristokracie, která pod maskou kultivovanosti projevuje své přízemní sobectví a touhu po hromadění majetku, s poněkud abstraktní etickou touhou po větší sociální spravedlnosti, na jejímž základě naznačoval možnosti morální reformy společnosti. Ačkoliv se v jeho díle s přibývajícím roky projevilo postupné slábnutí ironie a kritiky, je možno jej považovat za velkého vyprávěče, který přenesl tradice anglického kritického realismu do 20. století. Jeho životní dílo bylo roku 1932 oceněno Nobelovou cenou za literaturu za \"za vynikající vypravěčské umění, které dosahuje nejvyššího stupně dokonalosti v díle Sága rodu Forsytů\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). From the Four Winds (1897, Ze čtyř stran světa), soubor povídek, Jocelyn (1898), román, Villa Rubein (1900, Vila Rubein), román, The Island Pharisees (1900, Ostrov pokrytců), román v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, který ničí štěstí citově a tvořivě založených lidí.", "question": "Ze kterého roku je John Galsworthy nositelem Nobelovy ceny?", "answers": ["1932"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. ==== Mars ==== Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva malé měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos. Deimos (z řeckého Δ, česky Hrůza) je vnějším a menším ze dvou známých měsíců planety Marsu. Phobos, též psáno Fobos (z řeckého Φ, česky Děs), je vnitřním a větším ze dvou známých měsíců planety Marsu. V období, kdy je Mars v opozici ke Slunci a Země se tak nachází mezi těmito dvěma tělesy, je Mars pozorovatelný na obloze po celou noc. Spolehlivé informace o prvních pozorováních Marsu jako planety neexistují, ale je pravděpodobné, že k nim došlo mezi lety 3000 až 4000 př. n. l. Všechny starověké civilizace, Egypťané, Babylóňané a Řekové, znaly tuto \"putující hvězdu\" a měly pro ni svá pojmenování. Kvůli jejímu načervenalému nádechu, způsobenému červenou barvou zoxidované půdy na jejím povrchu, považovaly staré národy Mars většinou za symbol ohně, krve a zániku.", "question": "Která je druhá nejmenší planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný. Za \"hlavní\" název tohoto článku je zvolena staroslověnština, neboť jde o pojem v češtině běžnější a vžitější. Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století). Zasloužili se o to věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přeložili do staroslověnštiny řadu křesťanských textů, když se připravovali na svou misi na Velkou Moravu. Slovanské jazyky tehdy ještě nebyly příliš diferencované - pravděpodobně existoval pouze jazyk západoslovanský, východoslovanský a jihoslovanský. Staroslověnština odpovídala posledně jmenovanému, ale i západní Slované na Velké Moravě jí nejspíš dobře rozuměli. Po pádu Velkomoravské říše (10. století) vytlačila staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území latina. Staroslověnština se však udržela na Balkáně díky žákům Cyrila a Metoděje. Kliment Ochridský se podílel na jejím zavedení jako liturgického jazyka v nově osamostatněném Bulharsku, kde nahradila řečtinu. S pravoslavím se pak šířila do Srbska, Rumunska a Kyjevské Rusi.", "question": "Který jazyk vytlačil staroslověnštinu z moravského území?", "answers": ["latina"]}
{"title": "Downeaster", "context": "Downeaster je 187 km dlouhá linka osobní železniční dopravy, kterou vlastní Northern New England Passenger Rail Authority (NNEPRA, Instituce osobní dopravy Nové Anglie) a provozuje Amtrak a která spojuje North Station v Bostonu s Portlandem v Maine. S pěti spojeními denně a s půl milionem cestujících ročně to byla v letech 2006 a 2008 nejrychleji rostoucí linka Amtraku. Maximální rychlost trati je 128 km/h (79 mph). Downeaster byl jednou z prvních linek Amtraku, která začala nabízet Wifi připojení zdarma a která začala využívat systém elektronických jízdenek. Osobní železniční doprava na trati New York - Maine byla zastavena v roce 1965. K jejímu obnovení došlo až v roce 2001. Ve výstavbě je cca 40 km prodloužení trati až do Brunswicku, kde má vzniknout nová železniční stanice a nové obchodní centrum. Zahájení povozu je plánováno v listopadu 2012. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Downeaster na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Downeaster ve Wikimedia Commons Amtrak - Tratě - Severovýchod - Downeaster The Downeaster Oficiální stránka Downeastriders.us - Cestovní průvodce TrainRiders Northeast - Nezisková organizace, která má za cíl zkvalitňovat osobní železniční dopravu v severní Nové Anglii.", "question": "Kdo provozuje linku Downeaster?", "answers": ["Amtrak"]}
{"title": "Svatý Jošt", "context": "Svatý Jošt (také Judok či Jodok, francouzsky Josse) byl křesťanský kněz, poustevník a světec pocházející z Bretaně, který jako poutník prochodil celou dnešní Francii a navštívil také Řím. Narodil se počátkem 7. století a zemřel v roce 668 nebo 669, popřípadě 675. == Život == Joštův životopis sepsal neznámý autor až v 9. nebo 10. století, tedy s odstupem nejméně dvou set let. Podle něj byl druhým synem Judhaëla, vládce bretaňského knížectví Domnonea. Studoval teologii a v roce 637 přijal kněžské svěcení. Když Judhaël kolem roku 605 nebo 607 zemřel, usedl na trůn Joštův starší bratr Judikael; ten se ale později vzdal vlády ve prospěch Jošta a kolem roku 640 odešel do kláštera sv. Jana, který založil svatý Meven. Jošt se rozhodl panovnickou roli nepřijmout, nýbrž opustil domov a připojil se ke skupině poutníků směřujících do Říma. S nimi došel až k řece Authii, kde se setkali s hrabětem Haymonem, vládcem hrabství Ponthieu. Tam Jošt zůstal a působil jako kněz u Haymonova dvora. Od roku 644 se souhlasem Haymona žil jako poustevník v místě zvaném Brahic (nynější Saint-Josse-au-Bois). == Atributy == Bývá zobrazován v poutnickém rouchu, popřípadě jako opat s mitrou a pastýřskou holí nebo jako poustevník s Biblí v ruce. Od sv. Jakuba Staršího ho lze rozeznat podle koruny u nohou. == Související články == Kostel svatého Jošta", "question": "Ve kterém století se narodil svatý Jošt?", "answers": ["7. století"]}
{"title": "Chaloupky (Přebuz)", "context": "Chaloupky (Přebuz) Chaloupky Pohled na místo zaniklé obceLokalita Charakter zaniklá obec Obec Přebuz Okres Sokolov Kraj Karlovarský kraj Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 50°22′30″ s. š., 12°39′13″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 0[1] Katastrální území Chaloupky u Přebuze (4,31 km²) Nadmořská výška 830 m n. m. Chaloupky Další údaje Zaniklé obce.cz 304 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Chaloupky (německy Neuhaus[2]) jsou zaniklou obcí v Krušných horách, která se nacházela přibližně 2,5 kilometru východně od Přebuzi v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Obec se rozprostírala po obou březích horního toku Rolavy. Katastrální území o výměře 4,31 km² se nazývá Chaloupky u Přebuze.[3] Název Název osady byl odvozen od německého názvu nově postaveného domu Neuhaus), kterým byla kovárna pro horníky. Český název Chaloupky byl stanoven v roce 1947 a vycházel z charakteru zástavby.[4] Historie Říčka Rolava v místě zaniklé obce V údolí říčky Rolavy hledali první prospektoři cínovou rudu již ve 14. století. V místech ještě neexistujících Chaloupek bylo rýžování cínové rudy v plném rozkvětu již v roce 1400. Trvalo však ještě více než 300 let, než si zde lidé založili osadu.[5] V okolí Chaloupek se nacházejí plošné pozůstatky rýžování cínové rudy, pravděpodobně nejrozsáhlejší v celých Krušných horách. Rýžovalo se nejen v okolí říčky Rolavy, ale i vysoko na svazích a temenech okolních kopců. K rýžovištím byla přiváděna voda umělými vodními kanály.[6] První písemná zmínka o Chaloupkách je z roku 1757, kdy byly součástí nejdeckého panství, ke kterému patřily až do roku 1850. V letech 1850–1904 (jiný zdroj uvádí 1869–1890[7]) byly osadou obce Rolava a od roku 1904 samostatnou obcí v okrese Kraslice. V roce 1900 stálo v obci 88 domů. V letech 1910–1930 byly Chaloupky obcí v okrese Nejdek, v roce 1950 osadou obce Přebuz.[4] Od roku 1898 byla v Chaloupkách dvojtřídní škola, vedle které byl v roce 1925 postaven pomník obětem první světové války. K významným provozům v obci patřila Leopoldova parní pila a bednárna.", "question": "Z čeho vycházel český název zaniklé obce Chaloupky?", "answers": ["z charakteru zástavby"]}
{"title": "Island", "context": "Hojné jsou lišejníky a ostřicové trávy typické pro bažiny a mokřiny. Nápadnějšími květy upoutají v krátkém létě např. kakost, endemitní mák, nízký turan, smetánka či zvonek. Z nízkých orchidejí můžeme vidět Platanthera hyperborea, roste tu také protěž alpská. Jednotvárná vegetace neposkytuje dostatek potravy zvěři, která je druhově velmi chudá. Žije tu liška polární, na krách sem občas zabloudí medvěd lední. Nejrozšířenější faunou ostrova jsou bezpochyby ptáci a také ovce. Kolonie alek, chaluh a racků v pobřežních fjordech patří k vyhledávaným lokalitám. Na Islandu žije na deset milionů papuchalků, ptáků s výrazně zbarveným zobákem a černobílým peřím. Obratně se potápějí v moři a loví rybky. === Národní parky === Na Islandu se nacházejí 3 národní parky (stav v roce 2013) - národní park Snæ, národní park Þ a národní park Vatnajökull. == Administrativní dělení == Island se dělí na 79 obcí (sveitarfélög), 23 hrabství (isl.: sýslur), 8 okresů (hluti) a na 6 krajů.[zdroj? ] == Obyvatelstvo == Na Islandu žilo ke dni 1. lednu 2018 348 450 obyvatel.", "question": "Jak se jmenuje stát, který má jako hlavní město Reykjavík?", "answers": ["Island"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí.", "question": "V kterém roce vznikla Evropská Unie?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Metallica", "context": "Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA. V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek. Za sledované období prodala Metallica jenom v Spojených státech 50 111 000 alb. V roce 2009 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame.", "question": "Kolik studiových alb vydala Metallica?", "answers": ["deset"]}
{"title": "Německá demokratická republika", "context": "Německá demokratická republika (NDR, \"východní Německo\", v německy mluvících zemích i jinde běžně DDR, zkratka pro Deutsche Demokratische Republik) byla od 7. října 1949 lidově demokratickým státem na území sovětské okupační zóny Německa a východního sektoru Berlína. 3. října 1990 se stala součástí Spolkové republiky Německo. == Historie == V červnu 1945, po skončení druhé světové války, převzaly čtyři vítězné mocnosti svrchovanou moc v Německu a činnost zahájila Spojenecká kontrolní rada. Téhož měsíce byla vytvořena Sovětská vojenská správa v Německu (Sowjetische Militäradministration in Deutschland - SMAD) jako mocenský orgán v sovětské okupační zóně, o měsíc později byly zřízeny správy SMAD v jednotlivých zemích. V červenci a srpnu 1945 proběhla postupimská konference, kde nejvyšší představitelé spojeneckých velmocí podepsali dohodu obsahující ustanovení o denacifikaci a demilitarizaci Německa a o rozdělení jeho území do čtyř okupačních zón. Na přelomu června a července vznikly v sovětské okupační zóně Komunistická strana, Sociálně demokratická strana, Křesťansko-demokratická unie a Liberálně demokratická strana. V červenci na základě rozkazu SMAD byly vytvořeny německé ústřední správy. Sloužily jako pomocné orgány SMAD v jednotlivých resortech správy a hospodářství. Současně byly považovány za zárodek budoucí německé ústřední vlády. Největší vliv v nich získali komunisté. V září byla v sovětské okupační zóně provedena pozemková reforma, která znamenala převod 2,5 milionu hektarů půdy z vlastnictví 7 tisíc velkostatkářů do půdního fondu. Z něho se potom přidělovalo bezzemkům a malým rolníkům. V dubnu 1946 došlo ke sloučení Komunistické strany (KPD) a Sociálně demokratické strany (SPD) v sovětské okupační zóně. Jejich spojením vznikla Sjednocená socialistická strana Německa (SED). V září se konaly obecní volby v sovětské okupační zóně, nejvíce hlasů všude získala SED.", "question": "Jaká zkratka se pro NDR používá v němčině?", "answers": ["DDR"]}
{"title": "Nepoznatelno", "context": "Nepoznatelno (angl. the Unknowable) je ve filosofii Herberta Spencera označení pro zásadně nepoznatelné skutečnosti \"za horizontem\", o které se přesto jak vědecké, tak náboženské poznání opírá. Ať už začneme myslet od Stvoření a Stvořitele, anebo od nepoznatelného \"substrátu\", z něhož vychází zkušenost a fenomény, vždycky dospějeme k jistotě, že lidské poznání nemůže dál a je pouze relativní. Představa nepoznatelného byla pro Spencera tak základní, že jí začíná první svazek jeho desetisvazkového encyklopedického díla A system of synthetic philosophy. Nepoznatelno je tedy jedna z interpretací transhorizontové reality, o níž se – protože je transhorizontová – nedá vědět ani to, že je neznatelná. Zjistit, že něco je neznatelné, by znamenalo proniknout k tomu a dozvědět se to, jenomže v tom případě by již nešlo o transhorizontovou realitu. Dle Spencera nepoznatelno, neznatelná realita, existuje jako metafyzický základ všech věcí a manifestuje se tak v materiálních i duchovních útvarech. V nepoznatelnu se nabízí možnost sblížení náboženství a filozofie. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nepoznateľno na slovenské Wikipedii. === Literatura === Herbert Spencer, First principles. A system of synthetic philosophy I. (1862) Dostupné on-line", "question": "Jednou z interpretací jaké reality je nepoznatelno?", "answers": ["transhorizontové"]}
{"title": "Dagestán", "context": "Republika Dagestán neboli Dagestánská republika (rusky: Р Д) je nejjižnější autonomní republika Ruské federace ležící na západním pobřeží Kaspického moře. Na jihu hraničí s Ázerbájdžánem a na jihozápadě s Gruzií; v rámci Ruské federace pak s Kalmyckou republikou, Čečenskem a Stavropolským krajem. Její rozloha je 50 300 km2, počet obyvatel je 2 miliony. Dagestán leží v asijské části Ruska (řeka Kuma tvoří jeho severní hranici), podle některých názorů na vedení evropské hranice by však patřil ještě do Evropy. Patří mezi tzv. kavkazské republiky. Hlavním městem je Machačkala. Území dnešního Dagestánu je obydlené již od dob paleolitu. Ve 4. století př. n. l. bylo součástí tzv. Kavkazské Albánie. V 3. a 4. století mu vládli Sásánovci, v 7. století je vystřídal chazarský chán; po pádu chazarské říše (969) se tu postupně rozšířil islám. V 10. a 11. století země prosperovala, později ji ale ovládali Seldžučtí Turci. Koncem 12. století vznikl avarský chanát. Po vpádu Mongolů byl začleněn do Zlaté hordy. S úpadkem mongolské moci se později oblast Dagestánu se stala podobně jako sousední Ázerbájdžán předmětem soupeření mezi Persií a Osmanskou říší (z turečtiny, resp. perštiny pochází i současný název území: doslova \"Země hor\"). Od konce 18. století pronikalo na území Dagestánu i Rusko, které jej roku 1813 i formálně připojilo. Během 19. století tu proběhla řada protifeudálních povstání. Ovládnutí horské oblasti se však Rusku podařilo až po potlačení Šamilova povstání v 60.letech. V prosinci roku 1917 se tu k moci dostali bolševici, a byla ustavena sovětská vláda. Po říjnové revoluci vznikala v letech 1918-1920 na území Dagestánu řada státních útvarů, jejichž existence byla vesměs krátkodobá. Většinu území kontrolovala německá, turecká, resp. \"bílá\" vojska. Po vítězství bolševické moci zde byla 20. ledna 1921 vytvořena Dagestánská ASSR v rámci Ruska, která se po rozpadu SSSR přejmenovala na Dagestánskou republiku. V současné době v zemi roste vlastenecké povědomí a snaha o odtržení od Ruska.", "question": "Jaká je rozloha Republiky Dagestán?", "answers": ["50 300 km2"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Od roku 568 byla země pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký Avary porazil a Slované s již rozpadlými kmenovými vztahy vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví. Po roce 833 následovala integrace obou knížectví do celku Velké Moravy, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Pod tlakem maďarských kmenů však došlo k zániku Velkomoravské říše, načež území dnešního Slovenska připadlo nově vytvořenému uherskému státu, jehož součástí zůstalo až do roku 1918. Oblast dnešního Slovenska známá jako Horní Uhry byla ve středověku součástí Uherského království. Po bitvě u Moháče roku 1526 nastoupil na uherský trůn Ferdinand I. Habsburský a Slovensko se tak stalo součástí habsburského soustátí. Po osmanské expanzi v 16. a 17. století se uherské území země dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska, dnešní rakouskou spolkovou zemi Hradsko (Burgenland) a západní Maďarsko. Slovensko se tak stalo jádrem zbývajících Královských Uher. Bratislava se stala hlavním (1536–1784, 1848) i korunovačním městem (1563–1830) ale také sídlem sněmu Královského Uherska (1542–1848). Trnava se pak následně stala sídlem ostřihomského arcibiskupa, čili centrálním městem uherské římskokatolické církve. Ke zformování moderního slovenského národa došlo v průběhu 19. století během procesu, který je znám jako tzv. Slovenské národní obrození. Za revoluce v letech 1848 až 1849 podporovala část Slováků centrální vládu ve Vídni proti uherským povstalcům. Důvodem byl jejich požadavek na odtržení Slovenska od Uher v rámci Rakouské monarchie. Po porážce uherského povstání však naopak došlo k centralizaci státu a požadavky Slováků na federalizaci monarchie či národní autonomii nebyly vyslyšeny. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po uzavření rakousko-uherského vyrovnaní v roce 1867. Až do roku 1918 pak uherská vláda rozhodovala i nad územím Slovenska. Po zániku Rakousko-Uherska v roce 1918 se se Slovensko s téměř dnešním vytyčením hranic stalo jako samosprávná Slovenská země až do roku 1939 součástí nově vzniklé Československé republiky a vymanilo se tak z vlivu Budapešti.", "question": "Kdy došlo k zformování moderního slovenského národa?", "answers": ["v průběhu 19. století"]}
{"title": "Milan Kymlička", "context": "Milan Kymlička (* 26. dubna 1937 Pelhřimov) je český podnikatel a bývalý politik. Byl posledním ministrem kultury České socialistické republiky před pádem komunistického režimu v Československu. == Biografie == Narodil se v Pelhřimově. Pocházel z rodiny státního zaměstnance. Od roku 1961 byl členem KSČ. Vystudoval střední školu a po dobu jednoho roku byl ekonomem ve vydavatelství Naše vojsko. Následně studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1961 byl funkcionářem Československého svazu mládeže na obvodní a městské úrovni v Praze. Koncem 60. let krátce působil na ministerstvu mládeže a tělovýchovy. Od roku 1970 byl pracovníkem aparátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa v oboru školství a vědy. Zpočátku zde zastával post instruktora, pak vedl odbor škol I. a II. cyklu. Následujících šest let vykonával funkci pomocníka tajemníka ÚV KSČ. Zároveň publikoval v oboru pedagogiky. Od roku 1981 zastával funkci náměstka ministra kultury ČSR, od roku 1983 byl prvním náměstkem na tomto rezortu. Roku 1985 obdržel Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.Funkci ministra ve Ladislava Adamce a Františka Pitry zastával od 21. dubna 1988 do 4. prosince 1989. Ještě v polovině listopadu 1989 vedl oficiální československou delegaci na svatořečení Anežky České ve Vatikánu. Během sametové revoluce odešel z vládních i politických funkcí. V 90. letech se uvádí jako společník v pražské firmě Diagnostické a terapeutické centrum, s.r.o. Okolo roku 2015 je uváděn i jako jedna z hlavních osobností technologické společnosti Centrum aplikovaného výzkumu v Dobříši. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Kymlička", "question": "Funkci pomocníka tajemníka čeho vykonával Milan Kymlička následujících šest let?", "answers": ["ÚV KSČ"]}
{"title": "Cesta do středu Země", "context": "Cesta do středu Země Další významy jsou uvedeny na stránce Cesta do středu Země (rozcestník). Cesta do středu Země Frontispis francouzského vydáníAutor Jules Verne Původní název Le voyage au centre de la Terre Ilustrátor Édouard Riou Země Francie Jazyk francouzština Edice Podivuhodné cesty Žánr dobrodružný vědeckofantatický román Ocenění NPR Top 100 Science Fiction and Fantasy Books Vydavatel Pierre-Jules Hetzel Datum vydání 1864 Česky vydáno 1881 Předchozí a následující díl Dobrodružství kapitána Hatterase Ze Země na Měsíc multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Cesta do středu Země nebo také jen Do středu Země (1864, Le voyage au centre de la Terre) je dobrodružný vědeckofantastický román francouzského spisovatele Julesa Verna. Autor ve svém druhém románu z cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires) líčí fantastickou cestu třech odvážlivců, německého přírodovědce a profesora mineralogie Otty Liddebbrocka, jeho mladého synovce Axela a jejich islandského průvodce Hanse Bjelkeho do středu Země (což je místo v hloubce asi 6 378 kilometrů kolmo pod povrchem naší planety). Na Vernův román později navázal český spisovatel Ludvík Souček trilogií Cesta slepých ptáků. Obsah románu PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Příběh je vyprávěn očima šestnáctiletého Axela a začíná přesně v neděli 24. května roku 1863, kdy profesor Liddenbrock náhodu objeví zašifrovaný dokument islandského alchymisty ze 16. století Arneho Saknussemma. Podaří se mu text psaný runovým písmem rozluštit a zjistí, že Saknussemm v dokumentu tvrdí, že sestoupil do středu Země. Profesor okamžitě zorganizuje výpravu na Island, protože podle Saknussemma je vstupní místo pro cestu do podzemí v jednom ze tří kráterů vyhaslé islandské sopky Snæ, a to v tom, na nějž dopadne posledního červnového dne stín horského štítu Scartarisu. Cesta do středu Země, šifrovaný dokument Arneho Saknusemma. Po určení správného kráteru začala výprava sestupovat do zemských hlubin. Světlo cestovatelům zajišťovaly elektrické lampy a před žízní je zachránila nalezená podzemní řeka.", "question": "Kdo napsal knihu Cesta do středu Země?", "answers": ["Jules Verne"]}
{"title": "Světlo", "context": "Světlo je viditelná část elektromagnetického záření. Jeho frekvence je zhruba od 3,9×1014 Hz (hertz) do 7,9×1014 Hz, čemuž ve vakuu odpovídají vlnové délky z intervalu 390–760 nm. Vlnové délky viditelného světla leží mezi vlnovými délkami ultrafialového záření a infračerveného záření. V některých oblastech vědy a techniky může být světlem chápáno i elektromagnetické záření širšího rozsahu, zasahujícího do infračervené a ultrafialové oblasti. Světlo lze charakterizovat pomocí několika hledisek. Mezi nejzákladnější patří fotometrické charakteristiky (např. svítivost či světelný tok), kolorimetrické (frekvenční spektrum, barva), koherence a polarizace. Na nich pak závisí i chování při odrazu, lomu a průchodu prostředím a při skládání a ohybu světla). Kvůli dualitě částice a vlnění má světlo vlastnosti jak vlnění, tak částice. Studiem světla a jeho interakcemi s hmotou se zabývá optika. Člověk je schopen vnímat část elektromagnetického spektra z rozsahu frekvencí přibližně 3,9×1014 Hz (hertz) až 7,9×1014 Hz, což ve vakuu odpovídá vlnovým délkám z rozsahu přibližně 390–760 nm (pro fázovou rychlost (c), frekvenci (f ) a vlnovou délku (λ) platí vztah : : : c = f λ : : {\\displaystyle c=f\\lambda } ). Přesněji řečeno, tento rozsah je viditelným světlem pro člověka. Některé druhy živočichů vnímají rozsah jiný - například včely jej mají posunut směrem ke kratším vlnovým délkám (ultrafialové záření), naopak někteří plazi vnímají i infračervené záření. Rozsah vnímaných vlnových délek je dán především tím, že v oblasti viditelného světla není elektromagnetické záření ze Slunce absorbováno v atmosféře a dopadá na zemský povrch. Je proto využitelné pro živé organismy žijící na povrchu pro zrakové vnímání polohy a rozprostraněnosti. Evolucí se k tomuto účelu vyvinuly příslušné světločivné orgány, jakým je i sítnice lidského oka, \"nastavené\" právě na tento rozsah.", "question": "Čím se zabývá optika?", "answers": ["Studiem světla a jeho interakcemi s hmotou"]}
{"title": "The Walt Disney Company", "context": "V témže roce se Walt a Roy rozhodli založit Disney Brothers Cartoon Studio. Po Alici následovaly další animované filmy. V lednu 1926 se s dokončením studia na Hyperion Street změnil název společnosti na Walt Disney Studio. Po ukončení Alice Comedies vyrobil Disney animovaný seriál v hlavní roli s jeho vůbec první postavičkou se jménem \"Oswald the Lucky Rabbit\" (Šťastný králík Oswald). Distribuovala ho společnost Winkler Pictures prostřednictvím Universal Pictures. Na Oswalda si bohužel nárokoval autorská práva distributor, a tak Disney vydělal jen pár set dolarů. Disney stihl do února 1928 dokončit jen 26 kraťasů s Oswaldem, pak mu vypršela smlouva, distribuční společnost převzal manžel Winklerové, Charles Mintz. Poté, co se mu nepodařilo získat kontrolu nad Walt Disney Studio, si Mintz najal čtyři Disneyho hlavní animátory s výjimkou Ub Iwerkse, který založil své vlastní animační studio a tvořil Snappy Comedies. Roku 1928, s cílem najít náhradu za ztraceného Oswalda, přišel Disney během cesty vlakem mířícím do Kalifornie s nápadem nové postavy - myši - se jménem Mortimer. Ve vlaku nakreslil pár jednoduchých náčrtků. Myš později Disney přejmenovat na Mickey Mouse z iniciativy jeho manželky, které se zdálo jméno Mortimer příliš chladné a sedící spíš na krysu, než na roztomilou myš. Od té doby si Mickey zahrál v několika filmech, které produkoval sám Walt, a v současné době vystupuje v seriálu Mickeyho Klubík. Vůbec první Mickeyho vzhled navrhl Ub Iwerks, který se k Disneymu vrátil. V Disneyho vůbec prvním filmu se zvukem, Steamboat Willie, hrál hlavní roli právě Mickey Mouse. Uveden byl 18. listopadu 1928 prostřednictvím distribuční společnosti Pata Powerse. Další animované filmy se zvukem následovaly, byly to Plane Crazy a The Gallopin' Gaucho. Z filmu Steamboat Willie se stal okamžitý hit a jeho počáteční úspěch byl přičítán nejen Mickeymu, jakožto dokonalé postavě, ale hlavně tomu, že se jednalo o první animovaný film se zvukem. Disney použil Cinephone system Pata Powerse, který vytvořil Powers na základě Lee De Forest's Phonofilm system. Steamboat Willie měl premiéru v divadle B. S. Moss's Colony v New York City, které se dnes jmenuje divadlo Broadway. Plane Crazy a The Galloping Gaucho byly znovu-uvedeny roku 1929 se synchronizovanými stopami. Disney pokračoval s produkováním animovaných filmů s Mickey Mousem a dalšími postavičkami. Rovněž zahájil tvorbu série Silly Symphonies, které distribuovala společnost Columbia Pictures. Distributorem tohoto pořadu se stala podpisem smlouvy v srpnu 1929.", "question": "Jak se jmenuje první animovaná postavička studia Disney?", "answers": ["Mickey Mouse"]}
{"title": "Zlatá bula sicilská", "context": "Zlatá bula sicilská (lat. Bulla Aurea Siciliæ) je soubor tří navzájem provázaných listin, jejichž význam v dějinách českého státu procházel významnými proměnami. Přemyslu Otakarovi I. ji 26. září 1212 vydal v Basileji budoucí římský král Fridrich II. jako odměnu za podporu, již mu Přemysl poskytl v boji o říšskou královskou korunu. Název listiny, resp. listin, je odvozen od pečeti, která je k dokumentu přivěšena. Fridrich II. jako král Sicílie disponoval tehdy pouze pečetí tohoto království. Říšskými insigniemi, a tím i říšským typářem, na své vlastně první cestě do říše ještě nedisponoval. == Obsah prvního privilegia == Samotná intitulace basilejského privilegia obsahuje interpretační problém, neboť Fridrich II. se představuje na prvním místě jako \"imperator electus\". Tradiční překlad tohoto titulu jako \"zvolený císař\" je zřejmě nesprávný, protože v té době Fridrich II. nebyl ještě zvolen. Toto označení využívala ve skutečnosti římská kurie, která tím designovala svého kandidáta na říšský trůn, a proto by se mělo spíše překládat jako \"vyvolený\" (budoucí) \"římský císař.\" Sicilský král potvrdil Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I. královskou hodnost. Důvodem je vděčnost za jeho podporu Fridrichovi II. při zvolení římským králem. Privilegium zřejmě potvrzuje starší výsady, které český panovník obdržel od římských králů Filipa Švábského a Oty IV. Brunšvického, ačkoliv v listině je zmíněn jen první jmenovaný. To je pochopitelné, protože v roce 1212 bylo totiž nevhodné připomínat, že Přemyslovec kdysi podporoval welfskou stranu, soupeřící se Štaufy o prvenství v říši. Jedinečnost Zlaté buly sicilské bývá často spatřována ve skutečnosti, že českému panovníkovi byla královská hodnost přiznána poprvé dědičně. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Už privilegium z roku 1158 pro knížete Vladislava II. obsahuje pasáž o dědicích královské hodnosti. Přemysl Otakar I. musel o dědičnost svého království ještě svést tuhý boj. Fridrich II. dále potvrdil, že udělí odznaky královské moci každému, kdo bude zvolen v Čechách.", "question": "Kdo vydal Zlatou bulu sicilskou?", "answers": ["Fridrich II."]}
{"title": "Kolpík bílý", "context": "Kolpík bílý (Platalea leucorodia) je středně velký druh brodivého ptáka z čeledi ibisovitých. Vyznačuje se neobvyklým tvarem zobáku, který je na špičce lžícovitě rozšířený. Dospělí ptáci jsou celí bílí, s žlutohnědou skvrnou na hrudi a chocholkou v týle. Nohy a zobák jsou černavé. Mladí ptáci se liší masově zbarveným zobákem a černými špičkami letek. Kolpík bílý hnízdí v mírném pásmu Evropy od Nizozemí na východ po jižní a střední Asii, izolované malé populace hnízdí také v severní polovině Afriky. V České republice se začal pravidelně objevovat až po roce 1945, poprvé zahnízdil v roce 1949 na jižní Moravě. V současné době hnízdí pravidelně v jižních Čechách, populace se v letech 2001–2003 pohybovala mezi 4–11 páry. == Reference == == Související články == Seznam ptáků v Česku Kolpík == Video == Jarmila Kačírková: Kolpík bílý (Platalea leucorodia), Maďarsko, Hortobágy 29.4.2019 https://youtu.be/BNBoiWQhASQ == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kolpík bílý ve Wikimedia Commons Galerie kolpík bílý ve Wikimedia Commons Taxon Platalea leucorodia ve Wikidruzích", "question": "Co mají Kolpíci bílí na hrudi?", "answers": ["žlutohnědou skvrnou"]}
{"title": "Expedice 20", "context": "Expedice 20 byla dvacátou expedicí Mezinárodní vesmírné stanice. Expedice byla zahájena příletem kosmické lodě Sojuz TMA-15 ke stanici 29. května 2009. Posádka Sojuzu doplnila stávající stálou posádku na ISS (Expedice 19). Poprvé v historii začalo stanici dlouhodobě obývat šest kosmonautů. Velitelem Expedice 20 byl Gennadij Padalka. Sojuz TMA-14 a Sojuz TMA-15 připojené k modulu Zarja sloužily u ISS jako záchranné lodě. == Posádka == Zdroj pro tabulku: NASAV závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise. == Záložní posádka == Jeffrey Williams, velitel, NASA Maxim Surajev, palubní inženýr, Roskosmos (CPK) Sóiči Noguči, palubní inženýr, JAXA (za Wakatu) Timothy Creamer, palubní inženýr, NASA (za Kopru) Catherine Colemanová, palubní inženýr, NASA (za Stottovou) Dmitrij Kondraťjev, palubní inženýr, Roskosmos (CPK) (za Romaněnka) Christopher Hadfield, palubní inženýr, CSA (za Thirska) André Kuipers, palubní inženýr, ESA (za De Winneho) == Detaily mise == === Start a připojení k ISS === 27. května odstartovala z kosmodromu Bajkonur kosmická loď Sojuz TMA-15. 29. května se Sojuz spojil s Mezinárodní vesmírnou stanicí, kde kosmonauty očekávala posádka Expedice 19. Po příletu se označení mise změnilo na Expedice 20 a poprvé v historii stanice začalo ISS dlouhodobě obývat šest kosmonautů. === EVA-1 === Dne 5. června 2009 byl na programu výstup do kosmu v rámci příprav na připojení ruského modulu MRM-2 pro připojení dalších lodí Sojuz a Progress. Během výstupu astronauti Gennadij Padalka a Michael Barratt připevnili na horni uzel modulu Zvezda setkávací terč, dvě sestavy antén Kurs a kabeláž pro antény Kurs. Pak Barratt pořídil snímky ruské části stanice, přičemž byl upoután na konci manipulátoru Strela-2 ovládaného Padalkou. Výstup začal 7:52 UTC a skončil 12:46 UTC. Trval 4 hodiny a 54 minut. === IVA-1 === Jak už napovídá název výstupu (Intra Vehicular Activity – Aktivita ve stanici), probíhal zevnitř stanice, konkrétně v přechodové části mezi moduly Zvezda a Zarja (v průběhu výstupu dehermetizované).", "question": "Kdo byl velitelem Expedice 20 Mezinárodní vesmírné stanice?", "answers": ["Gennadij Padalka"]}
{"title": "Herbert Zimmermann", "context": "Herbert Zimmermann Herbert Zimmermann Narození 1. července 1954 (66 let)Engers Povolání fotbalista Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Přehled medailí Mistrovství Evropy ve fotbale 1980 SRN Herbert Zimmermann (* 1. červenec 1954, Engers) je bývalý německý fotbalista, který reprezentoval Západní Německo. Na počátku kariéry hrál na postu útočníka, později obránce. Se západoněmeckou reprezentací vyhrál mistrovství Evropy 1980, do bojů na závěrečném turnaji však nezasáhl.[1]. Hrál ale na mistrovství světa v Argentině roku 1978.[2] V národním týmu odehrál 14 utkání, v nichž vstřelil 2 branky.[3] Třikrát se stal mistrem Německa, dvakrát s Bayernem Mnichov (1972/73, 1973/74), jednou s 1. FC Köln (1977/78). S Kolínem také získal tři německé poháry (1976/77, 1977/78, 1982/83).[4] Odkazy Reference ↑ http://www.rsssf.com/tables/80e-full.html↑ http://www.rsssf.com/tables/78full.html↑ http://www.fussballdaten.de/spieler/zimmermannherbert/1984/↑ http://www.national-football-teams.com/player/16898/Herbert_Zimmermann.html mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Medailisté - Mistrovství Evropy ve fotbale 1980 NSR Harald Schumacher • Hans-Peter Briegel • Bernhard Cullmann • Karlheinz Förster • Bernard Dietz • Bernd Schuster • Bernd Förster • Karl-Heinz Rummenigge • Horst Hrubesch • Hansi Müller • Klaus Allofs • Caspar Memering • Rainer Bonhof • Felix Magath • Uli Stielike • Herbert Zimmermann • Karl Del'Haye • Lothar Matthäus • Miroslav Votava • Manfred Kaltz • Walter Junghans • Eike Immel Trenér: Jupp Derwall Belgie Theo Custers • Eric Gerets • Luc Millecamps • Walter Meeuws • Michel Renquin • Julien Cools • René Vandereycken • Wilfried Van Moer • François Van der Elst • Erwin Vandenbergh • Jan Ceulemans • Jean-Marie Pfaff • Maurice Martens • Gerard Plessers • René Verheyen • Marc Millecamps • Raymond Mommens • Guy Dardenne • Willy Wellens • Michel Preud'homme • Jos Heyligen • Ronny Martens Trenér: Guy Thys Československo Jaroslav Netolička • Jozef Barmoš • Ladislav Jurkemik • Anton Ondruš • Koloman Gögh • František Štambachr • Ján Kozák • Antonín Panenka • Miroslav Gajdůšek • Marián Masný • Zdeněk Nehoda • Rostislav Vojáček • Verner Lička • Jan Fiala • Ladislav Vízek • Oldřich Rott • Jaroslav Pollák • Jan Berger • Karol Dobiaš • Petr Němec • Stanislav Seman • Dušan Keketi Trenér: Jozef Vengloš mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Fotbal | Lidé | Německo", "question": "Hrál Herbert Zimmermann na mistrovství světa v Argentině roku 1978?", "answers": ["Hrál ale na mistrovství světa v Argentině roku 1978.[2] V národním týmu odehrál 14 utkání, v nichž vstřelil 2 branky.[3]"]}
{"title": "Biatlon", "context": "Biatlon je zimní sport, kombinující běh na lyžích a střelbu z malorážné pušky. Existuje také letní biatlon, kde běh na lyžích nahrazuje běžný běh, jízda na kolečkových lyžích apod. Třetím, poněkud méně obvyklým odvětvím, je tzv. skiarc, neboli lukostřelecký biatlon, kde je střelba z malorážné zbraně zaměněna za střelbu z luku. Biatlon se běžně provozuje v asi dvou desítkách zemí, z nichž dlouhodobě jsou na čele světového žebříčku Francouzi, Němci a Norové, dále pak Češi, Rusové, Ukrajinci a další. Z aktivních biatlonistů (rok 2017) získali nejvíce úspěchů Ole Einar Bjø, Martin Fourcade, Emil Hegle Svendsen a Johannes Thingnes Bø, v ženách pak Darja Domračevová, Kaisa Mäkäräinenová, Gabriela Koukalová a Laura Dahlmeierová. == Historie biatlonu == Počátky biatlonu sahají do středověku, kdy se však jednalo spíše o přežití, než o sportovní vyžití, jako je tomu nyní. Již před 5000 lety se v horských oblastech řeckých, římských a čínských provincií lovilo za pomocí lyží a zbraně. Později se biatlon využíval především na vojenské účely. Důkazem toho budiž první závod uskutečněný v Norsku roku 1767 mezi tamějšími strážci hranice se Švédskem. Tradice tohoto závodu se udržela až do roku 1818. První závod \"běhu vojenských hlídek\" (neboli biatlonu) mimo Norsko byl uskutečněn roku 1902 v Německu. Běh vojenských hlídek byl poté v letech 1924, 1928, 1936, 1948 zařazen na olympijské hry jako ukázková disciplína. Roku 1955 byla sepsána pravidla, v nichž se také poprvé objevuje pojem biatlon, který si v roce 1956 vzala pod svá křídla Mezinárodní unie moderního pětiboje (UIPM) a stala se tak UIPMB – Mezinárodní unie moderního pětiboje a biatlonu. Nic tak již nebránilo uspořádání prvního mistrovství světa v roce 1958 v Saalfeldenu (Rakousko), kterého se zúčastnilo 25 sportovců ze 7 zemí. Vzdálenost 20 km na lyžích byl doplněna střelbou z \"velkorážky\" na papírové terče ze čtyř různých vzdáleností – 250 m, 200 m a 150 m v leže a 100 m ve stoje.", "question": "Co je biatlon?", "answers": ["zimní sport"]}
{"title": "Spolek výtvarných umělců Mánes", "context": "Spolek výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes, Mánes) byl založen v roce 1887, jeho účelem bylo diskutovat a přednášet o umění, jak českém tak evropském, vydávat časopisy Volné směry (1897–1949), Styl (1909–1913, 1920–1938), umělecké publikace a pořádat výstavy. Přímým předchůdcem byl spolek mladých českých výtvarníků studujících na akademii v Mnichově Škréta. Pro mladé malíře byly tehdejší poměry na pražské Akademii příliš konzervativní[zdroj? ] a proto odcházeli studovat do Mnichova a později do Paříže. Mezi členy Mnichovského spolku byli například Mikoláš Aleš, Antonín Hudeček, Luděk Marold, Alfons Mucha, Antonín Slavíček, Joža Uprka. Po změně poměrů v Akademii se někteří vrátili do Prahy a stali se zakladateli SVU Mánes. Spolek se pojmenoval po malíři Josefu Mánesovi. Prvním předsedou byl zvolen Mikoláš Aleš, redaktorem se stal Luděk Marold. První výstavou, kterou spolek pořádal, byla v roce 1896 souborná výstava Mikoláše Alše v Topičově salonu. V roce 1898 proběhla na stejném místě první a druhá členská výstava SVU Mánes, uvedená plakáty Arnošta Hofbauera. Otevření kulturního obzoru, cesty umělců do zahraničí, zprávy o nich a výstavy přinesly podněty českému umění – jako například secesi, impresionismus, kubismus. V létě roku 1902 pořádal Mánes výstavu soch Augusta Rodina, výstavu ruského umění v roce 1904, v roce 1905 výstavu maleb Edvarda Muncha, francouzských impresionistů v roce 1907, vedle výstav německého, polského, chorvatského, dánského, anglického umění.", "question": "Kdy byl založen Spolek výtvarných umělců Mánes?", "answers": ["1887"]}
{"title": "Jon Bon Jovi", "context": "S Bon Jovi: 1984 - Bon Jovi 1985 - 7800° Fahrenheit 1986 - Slippery When Wet 1988 - New Jersey 1992 - Keep The Faith 1994 - Crossroad - The Best Of Bon Jovi 1995 - These Days 2000 - Crush 2001 - One Wild Night. Live 1985-2001 2002 - Bounce 2003 - This Left Feels Right 2004 - 100,000,000 Bon Jovi Fans Can't Be Wrong... 2005 - Have A Nice Day 2007 - Lost Highway 2009 - The Circle 2010 - Greatest Hits 2013 -. What About Now 2015 - Burning Bridges 2016 - This House Is Not for Sale Sólová tvorba: 1990 - Blaze of Glory 1997 - Destination Anywhere 2001 - The Power Station Years: The Unreleased Recordings Filmografie: 1990 - Mladé pušky 2 1995 - Moonlight. and Valentino 1996 - Muž v hlavní roli 1997 - Destination Anywhere 1997 - Little city 1998 - Homegrown 1998 - Neohlížej se 1998 - Row Your Boat 1999 - Sex ve městě 2000 - U-571 2000 - Pay It Forward 2001-2002 - Ally McBealová 2002 - Upíři 2005 - Cry Wolf 2006 - National Lampoon's Pucked 2006 - The West Wing 2010 - 30 Rock 2011 - Šťastný Nový rok", "question": "Kolik bratrů má Jon Bon Jovi?", "answers": ["2"]}
{"title": "Atmosféra", "context": "Atmosféra (z řečtiny: atmos – pára, sphaira – koule) je plynný obal tělesa v kosmickém prostoru. Těleso může být obklopeno atmosférou pouze za předpokladu, že má dostatečnou hmotnost na to, aby plyn vázalo gravitační silou. V případě některých plynných sloučenin musí být splněna i další podmínka – dostatečně nízká teplota. Atmosféru Země tvoří z 21 % kyslík, ze 78 % dusík a 1 % zabírají vzácné plyny a ostatní prvky. Hustota plynu je nepřímo úměrná hmotnosti tělesa. Lehčí plyn (např. vodík) neunikne do vesmíru, je-li vázán vyšší gravitační silou. To je případ plynných obrů ve sluneční soustavě, např. Jupitera. Atmosféra je důležitou ochranou života před kosmickým zářením. Související informace naleznete také v článku Atmosféra Merkuru. Merkur má velmi tenkou atmosféru, složenou z atomů vyražených z jeho povrchu slunečním větrem, což je zapříčiněno slabým gravitačním polem vytvářeným poměrně lehkou planetou. Protože je povrch Merkura velmi horký, tyto atomy rychle unikají do vesmíru. Takže oproti Zemi nebo Venuši, jejichž atmosféry jsou stabilní, Merkurova atmosféra je proměnlivá a musí být neustále doplňována. Tlak atmosféry na povrchu je menší než 5,10−10 Pa, tedy v pozemských měřítkách ultravysoké vakuum, daleko vyšší tlak má i vakuum v běžné žárovce. Související informace naleznete také v článku Atmosféra Venuše. Současná představa o struktuře atmosféry Venuše se zakládá na měřeních uskutečněných sondami typu Veněra, Mariner, Pioneer-Venus, pozemskými pozorováními a teoretickými modely, které umožňují odhadovat chování atmosféry. Venuše je obklopena hustou vrstvou atmosféry, která je tvořená převážně z oxidu uhličitého, dále pak malého množství dusíku, kyslíku a vodní páry. Kombinace těchto plynů má za následek vznik silného skleníkového efektu, který zvyšuje teplotu povrchu o více než 400 °C, v oblastech okolo rovníku dokonce až o 500 °C. Související informace naleznete také v článku Atmosféra Země.", "question": "Jaký podíl dusíku obsahuje atmosféra Země?", "answers": ["78 %"]}
{"title": "Miroslav", "context": "Miroslav je mužské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 6. března. Miroslav je jméno slovanského původu. Moderně je vykládáno pouze jako \"mírumilovný, proslavený mírem\". Jeho původní význam byl spíše \"oslavovatel svět, narozený k oslavě světa\" ze staročeského slav a mír (ve staročeštině slovo znamenalo svět i absenci války, v moderní češtině pouze absenci války). Má také mnoho domáckých a zdrobnělých podob: Míra, Mirda, Mireček. Varianta Mirek přestává být posuzována jako domácká, každoročně je matrikami zapsána přibližně desítce novorozenců v České republice. Probíhá zde tedy emancipace varianty Mirek, která již proběhla např. v případě jmen Radoslav a Radek. Ženský protějšek je Miroslava. Podobný význam mají jména Bedřich, Friedrich, Irenej, Ireneus, Lubomír, Slavomír. Mirek, Míra, Mirda, Mireček. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání různých roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999–2002) je −%. V roce 2006 se podle údajů ČSÚ jednalo o 30. nejčastější mužské jméno u novorozenců. Miroslav – slovenština, slovinština, srbocharvátština, ruština, bulharština, ukrajinština, němčina Mirosław – polština Miroslaus – latina Miroslavo – španělština Miroslav Donutil – populární český herec Miroslav Holeňák – český fotbalista Miroslav Homola – český herec Miroslav Horníček – český. herec, spisovatel, režisér, výtvarník a divadelní teoretik Miroslav Kalousek – český politik Miroslav Klose – německý fotbalista Miroslav Krejčí – český hudební skladatel Miroslav Macháček – český herec Miroslav Matušovič – český fotbalista Miroslav Plzák – český lékař Miroslav Sládek – český krajně pravicový.", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek mužského jména Miroslav?", "answers": ["6. března"]}
{"title": "Ledňáček říční", "context": "Ledňáček říční (Alcedo atthis) je průměrně 16,5 cm velký pták z čeledi ledňáčkovitých (Alcedinidae). Je velmi výrazně zbarvený s oranžovou spodinou a modrým hřbetem, křídly a temenem. Výrazným znakem je také jeho nápadně dlouhý zašpičatělý zobák. Pro své krásné zbarvení je nazýván Létající drahokam. Vyskytuje se u pomalu tekoucích čistých vod na velkém území Evropy, Asie a v severní Africe. Ve střední Evropě se přitom jedná o jediného zástupce své čeledi. Ledňáček říční je po většinu roku samotářsky žijící a přísně teritoriální pták. Živí se především menšími rybami, které loví střemhlavým útokem pod vodou, ale v malé míře se v jeho potravě objevuje i vodní hmyz a obojživelníci. Hnízdí v norách, které si sám hloubí ve strmých březích vod, v jedné snůšce přitom bývá 5–7 světlých vajec. == Popis == Ledňáček říční je jen o něco málo větší než vrabec. Dorůstá 16–17 cm, v rozpětí křídel měří 24–26 cm a dosahuje hmotnosti mezi 40–45 g. Má zavalité tělo, krátký ocas a končetiny, široká křídla a zhruba 4 cm dlouhý rovný zašpičatělý zobák. Je výrazný svým zářivým zbarvením, které se mírně liší v závislosti na jednotlivých poddruzích (viz Taxonomie). Středoevropský poddruh, A. a. ispida, má vnější část křídel, hřbet, ocas a téměř celou hlavu modrou, hruď a končetiny jsou jasně oranžové, zobák tmavý, skvrna pod ním a po stranách krku je pak zbarvena bíle. Obě pohlaví se přitom zbarvením nijak výrazně neliší, samice však na rozdíl od samců mají červeně zbarvený kořen spodní čelisti. Mladí ptáci jsou obecně jednotvárněji zbarveni a jejich opeření má zelenavější odstín.V severní Africe, Evropě a ve většině Asie se jedná o naprosto nezaměnitelný druh, v její jihovýchodní části však může být relativně snadno zaměněn s více jak 6 jinými druhy ledňáčků. , zejména pak s ledňáčkem modrohřbetým (Alcedo meninting).Jeho let je rychlý (dokáže dosáhnout i rychlosti vyšší jak 45 km/h) a přímý a dá se při něm relativně snadno určit díky jeho jasně modře zbarvenému kostřci. == Hlasový projev == Často a nápadně se ozývá, nejčastěji krátkým, ostrým a při vzrušení často opakovaným tyt-tyt. == Rozšíření ==", "question": "Jakou barvou má ledňáček říční zbarvený hřbet?", "answers": ["modrým"]}
{"title": "Jedenáct minut", "context": "Jedenáct minut (portugalsky Onze minutos) je román brazilského spisovatele Paula Coelha vydaný poprvé nakladatelstvím Editora Rocco v Rio de Janeiro v roce 2003 . V Česku román vydalo nakladatelství Argo téhož roku. Knihu přeložila Lada Weissová. Touha autora napsat knihu o sexu a rukopis životopisu jedné prostitutky nechaný na recepci hotelu, kde měl Paulo konferenci, to byly dva základní impulsy pro napsání této knihy. \"Byla jednou jedna prostitutka jménem Mária.\" tak zní první věta knihy. Hlavní hrdinkou knihy je mladá prostitutka Mária. Mária se narodila do rodiny obchodního cestujícího a švadleny v malém brazilském městečku. V devatenácti letech dostudovala střední školu a začala pracovat v obchodě s látkami. Po čase se do ní zamiloval její vedoucí, ona ale jeho city neopětovala. Dva roky si vydělávala peníze, aby si splnila sen a to cestu do města Rio de Janeira. Při cestě se setkala s cizincem, který jí nabídl práci ve Švýcarsku, konkrétně se měla stát tanečnicí samby. Nakonec po jednodenním rozmýšlení souhlasila. Obstarala si roční pracovní povolení a odjela do Švýcarska. Na místě ale zjistila, že musí zaměstnavateli zaplatit všechny výlohy spojené s jejím přijetím (letenka, nákladné šaty, boty, ubytování, strava). Takže ze slíbených 500 franků na týden se po odečtení výloh dostala na 50 franků. Podle svých výpočtů by musela pracovat nejméně rok aby vše zaplatila a mohla spořit na zpáteční letenku. Mária se začala učit francouzštinu a když se již dokázala obhajovat, šla za svým vedoucím a když mu pohrozila policejním stíháním, dal jí výpověď a odstupné. Místo aby se ale vrátila domů, rozhodla se dát na dráhu modelky. Ani po třech měsících hledání práce ale žádnou nenašla. Po té době se jí ale ozvala agentura s nabídkou účasti na módní přehlídce pořádané arabským šejkem.", "question": "Kdo přeložil do českého jazyka knihu Jedenáct minut od Paula Coelha?", "answers": ["Lada Weissová"]}
{"title": "Český lev", "context": "Český lev je česká filmová cena udělovaná od roku 1993. Ocenění symbolizuje křišťálová soška lva a je udělováno v několika kategoriích. V roce 2014 Český lev prošel reorganizací a soutěž nyní pořádá Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která ocenění Český lev uděluje již od roku 1995. Filmy jsou hodnoceny na základě hlasování poroty, která se skládá ze členů České filmové a televizní akademie. ČFTA se skládá z filmových profesionálů jako jsou režiséři, kritici, producenti, herci a další odborníci napříč celým filmovým průmyslem. Akademici hodnotí české celovečerní distribuční filmy, koprodukce a další audiovizuální díla, která měla premiéru mezi 1. lednem a 31. prosincem uplynulého kalendářního roku. V prvním kole akademici na ceny nominují tvůrce a filmy v několika statutárních i nestatutárních kategoriích. Nominace jsou vyhlášeny s předstihem na tiskové konferenci. Samotné udílení cen probíhá na slavnostním galavečeru, který je pokládán za jednu z nejvýznamnějších událostí českého kulturního dění. Vítězové cen Český lev získávají křišťálové trofeje, které od roku 2014 navrhuje český designér Jakub Berdych. V roce 2014 se jednalo o světelný kužel, ve kterém byl umístěn plastický zlacený lev. V roce 2015 soška prošla drobnou úpravou – trofej se zmenšila a lev, který je symbolem soutěže je ve 2D formě. Od roku 2015 je v rámci nestatutárních cen (cena filmových fanoušků, cena za nejlepší filmový plakát a cena za nejlepší studentský film) kromě diplomu rovněž udělována menší trofej ve tvaru elektronky se zlaceným proužkem a logem Český lev. Cenu navrhuje rovněž Berdych, autorem typografického konceptu obou trofejí je Tomáš Brousil. Soutěžní kategorie cen Český lev se od roku založení průběžně proměňují. Kromě nejsledovanějších kategorií, jako jsou herecké výkony, režie a film roku se udělují ceny za kameru, střih, zvuk, hudbu a další. Kategorie nejlepší výtvarný počin byla od roku 2014 rozdělena do tří podkategorií – nejlepší filmová scénografie, nejlepší kostýmy a nejlepší masky. Cenu filmových kritiků a teoretiků nahradily samostatné Ceny české filmové kritiky. Od roku 2015 se udělují ceny za televizní tvorbu, a to ve třech kategoriích. V prvním kole doporučí televizní provozovatelé do hlasování několik svých televizních počinů. V druhém kole o vítězích hlasují akademici ČFTA.", "question": "Kdo tvoří porotu, která hlasováním rozhoduje o udílení cen Českého lva?", "answers": ["členů České filmové a televizní akademie"]}
{"title": "GTK", "context": "Tyto nástroje se spolu s objektovým systémem nazvaným GObject přesunuly do separované knihovny s názvem GLib, kterou programátoři mohou využívat k vytvoření kódu, který nevyžaduje grafické rozhraní. Platformy GTK byl původně naprogramován pro X Window System; ten zůstává jeho primární cílovou platformou. Další cílené platformy jsou Microsoft Windows (Windows 2000 a výše), DirectFB a Quartz (macOS 10.4 a následující verze, které jsou v neustálém vývoji). Prostředí a vzhled Koncový uživatel si může v prostředí programu nakonfigurovat nástroje, které jsou spojeny s nabízenými enginy. Enginy, které zde jsou, dokáží emulovat vzhled dalších populárních nástrojů nebo platforem jako Windows 95, Motif, kvart a NEXTSTEP. Historie GTK bylo původně navrženo a použito v GIMPu (GNU Image Manipulation Program) jako náhrada za Motif. V některých bodech byl Peter Mattis rozčarován prací s Motifem a začal tedy psát svůj vlastní GUI nástroj, zvaný GIMP. Ten nakonec úspěšně nahradil Motif verzí GIMPu 0.60. Nakonec GTK bylo přepsáno na objektově orientovaný grafický program a přejmenováno na GTK, který byl poprvé použit jako GIMP 0.99. GTK 2 předčilo GTK 1. Jeho nové rysy zahrnují zlepšené renderování textů, k čemuž bylo využito Pango, což je nový engine, který vylepšil přístup používání Accessibility Toolkitu, kompletní přechod k Unicode, který využívá UTF-8 řetězců a má více flexibilní API. Ať tak nebo onak, verze GTK 1 a 2 nejsou kompatibilní a aplikace proto musí být portovány. Od verze 2.8 běží GTK 2 na knihovně Cairo pro překlad vektorové grafiky v GTK 2. Vydané verze Datum vydání Hlavní vylepšení Pozdější vylepšení verze 1.0 14. duben 1998 První dostupná verze", "question": "Jaká je zkratka z GIMP Toolkit?", "answers": ["GTK"]}
{"title": "Hebrejské písmo", "context": "V období 10.–6. století př. n. l. se pro zápis hebrejštiny používalo tzv. paleohebrejské písmo, jež vycházelo přímo z fénického písma. S rostoucím vlivem aramejštiny se však k zápisu hebrejského textu stále více užívaly aramejské znaky (rovněž z fénického základu), jež byly pro zápis hebrejštiny uzpůsobeny do tzv. kvadrátního písma. V dalším průběhu se vyvinuly další typy hebrejského písma, výsadní pozici si však dodnes uchoval kvadrátní typ. Hebrejština se zapisuje zprava doleva a zpravidla jen pomocí 22 konsonantů, které tvoří abecedu (alefbejt/alefbet). Vokály (samohlásky), akcenty a případně další znaky do abecedy nepatří a používají se jen jako pomůcka k zajištění správného čtení textu, a to zejména v případě posvátných hebrejských textů (nikoli ale u textů určených k předčítání v synagoze – ty jsou v původní nevokalizované podobě) nebo slouží jako pomůcka pro děti nebo obecně pro ty, kteří se hebrejsky učí. Hebrejské písmo vychází z písma fénického (foinické, také \"kenaanské\"), které se vyvinulo ze syropalestinské obrázkové abecedy (cca 1800 př. n. l.) a protosinajského písma (okolo 1500). Nejstarší dochované nápisy v samotném kenaanském písmu byly nalezeny u Betléma a pocházejí z 12. století př. n. l. Spolu s kenaanským písmem existovalo v této době také klínopisné ugaritské písmo. To však ve 12. století v důsledku invaze mořských národů zaniklo, takže se plně prosadilo kenaanské písmo, založené na konsonantním principu. Toto písmo pak přejali a upravili Řekové i Římané. Izraelité kenaanskou abecedu používali pro zápis hebrejštiny od 10. do 6. století př. n. l., kdy tento jazyk představoval \"lidovou řeč\". Někdy se pro označení kenaanského písma, jímž se zapisovala hebrejština, používá název \"paleohebrejské\" či \"hebrejsko-kenaanské písmo\". Tímto typem písma jsou zaznamenány nejstarší hebrejské písemné památky pocházející z doby izraelského a judského království, jako například Gezerský kalendář (10. stol.), Samařská ostraka (8. stol.), Šíloašský nápis (okolo 700) nebo Lakíšská ostraka z Lachiše a Tel Aradu (okolo 600). S pádem izraelského (722) a judského království (586) bylo paleohebrejské písmo vytlačeno do pozadí, nezaniklo však úplně – užívalo se jako vyjádření židovské identity například na mincích z dob hasmoneovského království (142-4 př. n. l.), první židovské války (66-74 n. l.) či Bar Kochbova povstání (132-135).", "question": "Jak se zapisuje hebrejština?", "answers": ["zprava doleva"]}
{"title": "Černá", "context": "Slovo pochází z praslovanského *čь (např. slovinsky \"črna\"), z prabaltoslovanského *kirsnos (např. litevsky \"kirsnas\") a snad souvisí s indickým kršna [1]. == CMYK == V barevném modelu CMY(K) je černou barvu možno vytvořit několika způsoby: V původním modelu CMY černá vznikala smíšením všech tří základních pigmentů v příslušném poměru tak, aby výsledná směs pohlcovala všechny barvy. Taková černá barva se ovšem v praxi ukazuje jako nekvalitní, s barevným (nejčastěji špinavě hnědým) nádechem. Proto se ke třem základním pigmentům přidal specializovaný černý pigment, kterým se dosahuje právě dokonalé černi – tím vznikl barevný model CMYK. Proto lze černou v barevném modelu CMYK vyjádřit několika způsoby: (1, 1, 1, 0) – teoretická čerň v modelu CMY (0, 0, 0, 1) – prakticky používaná čerň v modelu CMYK (1, 1, 1, 1) – tzv. soutisková černá, její výhodou je, že je vidět na každém ze čtyř barevných výtažků, které tvoří předlohu tisku == Významy == Jako černí (černoši) se označují lidé černé rasy – viz černá rasa. Černá barva je v západní tradici barvou s negativním významem, to má pravděpodobně původ ve vnímání noci jako nebezpečné. Původně se černé šaty nosily při pohřbu proto, aby duch zemřelého černě oděnou osobu \"přehlédl\" a nevzal si ji s sebou. Později se tak stala pohřební barvou a všeobecně barvou smutku. Jako \"černý den\" se označuje několik smutných či tragických událostí, mimo jiné několik burzovních krachů. Černý humor jsou vtipy, které jsou založeny na smrti a vraždách. Černá komedie je komediální žánr využívajících morbidních či tragických témat. Černá listina (blacklist) je seznam nežádoucích osob či jiných entit. Černý trh je označení pro nelegální obchod. Černá označuje neznámo: Černá skříňka označuje mechanismus s neznámou vnitřní funkčností (známý pouze podle vnějších projevů chování). Černá díra je astronomický objekt, ze kterého neuniká (téměř) žádné záření. V automobilových závodech je černá vlajka příkazem řidiči, aby zajel do boxů. V barevném značení odporů znamená černá barva číslici 0", "question": "Proč se nosili černé šaty při pohřbu?", "answers": ["aby duch zemřelého černě oděnou osobu \"přehlédl\" a nevzal si ji s sebou"]}
{"title": "Redundance", "context": "Redundance (z lat. redundare, přetékat, přebývat) znamená informační nebo funkční nadbytek, například větší množství informace, prvků nebo zařízení, než je nezbytné. Odtud dvojí odlišné užití slova: Redundance jako zbytečnost, plýtvání slovy a prostředky. Redundantní je příslovečné \"páté kolo u vozu\". V jazyce, v komunikaci, v informatice i v technice je však redundance důležitá jako prostředek ke zvyšování spolehlivosti a odolnosti proti chybám. == Redundance v jazyce == Jazyk sám je z informatického hlediska silně redundantní, protože ne všechny kombinace hlásek a písmen dávají v daném jazyce smysl. Ale jen díky tomu může čtenář rozeznat překlepy, tiskové chyby a podobně. Automatické jazykové korektory využívají právě této \"přirozené\" redundance. Naopak telefonní čísla mají redundanci daleko menší a při chybě se uživatel často dovolá jinému účastníkovi než chtěl. Při hlasové komunikaci a za ztížených podmínek nebo u obtížných slov, zkratek atd. se redundance uměle zvyšuje hláskováním: slovo \"pac\" se hláskuje jako \"pé-á-cé\" nebo \"Petr – Adam – Cyril\". To je zvlášť obvyklé v angličtině (spelling), kde se výslovnost často velmi odchyluje od psané formy. Kromě toho se redundance záměrně využívá v rétorice: opakovaná slova a myšlenky si posluchač lépe zapamatuje, v básních se myšlenka často opakuje jinými slovy (hendiadys, paralelismus). == V informatice == Zejména zápisy čísel, kódů a programů mají velmi nízkou redundanci, která se často plánovitě zvyšuje například paritou, kontrolní číslicí nebo kontrolním součtem, které umožňují aspoň odhalení části chyb.", "question": "Proč je jazyk sám silně redundantní?", "answers": ["protože ne všechny kombinace hlásek a písmen dávají v daném jazyce smysl"]}
{"title": "Moře", "context": "Obklopuje-li pevnina moře téměř zcela, používá se pro ně označení vnitřní moře (Středozemní moře, Baltské moře, Rudé moře). Vnitřní moře mívají kvůli nadměrnému vypařování a malému přítoku říční vody, nebo naopak, výrazně vyšší (Rudé moře) či nižší (Baltské moře) slanost než je obvyklých 35 ‰ a i v mnoha dalších ohledech se od okrajových moří odlišují. Slanost (salinitu) mořské vody sledují oceánologové velice bedlivě, jelikož případné rychlé výkyvy množství soli ve sledovaných oblastech signalizují potenciální významné změny v mořských biotopech. Pro účely sledování a vyhodnocování slanosti se používají salinitní mapy generované přístroji zvanými solnografy, jejichž rozborem lze poměrně přesně predikovat změny mořské fauny a flóry. Někdy může být jako moře tradičně, ale nepřesně označeno též velké vnitrozemské (zpravidla slané) jezero, kterému schází přirozený odtok (např. Kaspické moře nebo Mrtvé moře). Zde však není splněna jedna ze základních vlastností, totiž spojitost s ostatními moři. Moře a oceány pokrývají celkem 361 milionů km2, čili 71 % povrchu planety Země a jejich objem dosahuje 1 370 milionů km3 vody. Mořská voda tak představuje 96,5 % planetárního vodstva. Střední hloubka světového oceánu je přibližně 3 790 m. Alboránské moře Azovské moře Baleárské moře/Katalánské moře Baltské moře Černé moře Egejské moře Irské moře Irmingerovo moře Jaderské moře Jónské moře Kantaberské moře/Biskajský záliv Karibské moře Keltské moře Krétské moře Labradorské moře Levantské. moře Ligurské moře Libyjské moře Marmarské moře Myrtské moře Sargasové moře Severní moře Středozemní moře Thrácké moře Tyrhénské moře Baffinovo moře Barentsovo moře Beaufortovo moře Bílé moře Čukotské moře Grónské moře Karské moře Lincolnovo moře moře Laptěvů Norské moře Pečorské moře Východosibiřské moře Andamanské moře Arabské moře Davisovo moře Lakadivské.", "question": "Kolik je přibližně střední hloubka světového oceánu?", "answers": ["3 790 m."]}
{"title": "Dwight D", "context": "Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. == Původ a mládí == Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pennsylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pennsylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla.", "question": "Kde se narodil Dwight D. Eisenhower ?", "answers": ["v Denisonu ve státě Texas"]}
{"title": "Arizona", "context": "Dalšími největšími městy jsou Tucson (530 tisíc obyv.), Mesa (470 tisíc obyv.), Chandler (260 tisíc obyv.), Gilbert (250 tisíc obyv.), Glendale (240 tisíc obyv.) a Scottsdale (240 tisíc obyv.). Nejvyšším bodem státu je vrchol Humphreys Peak s nadmořskou výškou 3852 m v pohoří San Francisco Peaks. Největšími toky řeky Colorado, jež tvoří hranici s Kalifornií a část hranice s Nevadou, a Gila. V oblasti dnešní Arizony se první španělští průzkumníci objevili na přelomu 30. a 40. let 16. století. Jezuitští misionáři dorazili do regionu ve druhé polovině 18. století. Území bylo součástí místokrálovství Nové Španělsko, od začátku 19. století v rámci provincie Horní Kalifornie. Ta se roku 1821 stala částí samostatného Mexika a od něj získaly region v roce 1848, na základě výsledku mexicko-americké války, Spojené státy. Roku 1850 se oblast stala součástí nově založeného novomexického teritoria, nejjižnější část regionu pořídily USA o tři roky později tzv. Gadsdenovou koupí. V roce 1863 bylo zřízeno vlastní arizonské teritorium, které pravděpodobně získalo svůj název ze starého španělského jména Arizonac (odvozeno z o'odhamského výrazu \"alĭ ṣ\", tj. \"malý pramen\"), jímž byla původně označena oblast v Sonoře. Arizona se 14. února 1912, jako poslední území kontinentálních Spojených států, stala 48. státem USA. Arizona je známá svým pouštním klimatem, výjimečně horkými léty a mírnými zimami, ale ve vyšších polohách jsou borovicové lesy a horské louky, které kontrastují s pouštěmi v nížinách. Ve státě se nachází mnoho národních parků (včetně Grand Canyonu), lesů, monumentů a indiánských rezervací. == Geografie == Arizona je šestý největší stát Spojených států. Přibližně 15 % z celkové rozlohy (306 000 km2) je v soukromém vlastnictví. Zbytek pokrývají veřejné lesy a parky, rekreační zóny a americké přírodní rezervace. Arizona je známá pro své pouště, kde je mnoho suchomilných rostlin jako jsou například kaktusy. Také je známá svým klimatem, a to horkými léty a mírnými zimami. Méně známé jsou už borové lesy v severní části státu v oblasti známé jako Colorado Plateau, které ostře kontrastují s pouštěmi na jihu státu.", "question": "Je v Arizoně pouštní klima?", "answers": ["Arizona je známá svým pouštním klimatem, výjimečně horkými léty a mírnými zimami, ale ve vyšších polohách jsou borovicové lesy a horské louky, které kontrastují s pouštěmi v nížinách."]}
{"title": "Charles Darwin", "context": "Darwin pokračoval ve výzkumu a napsal sérii knih o rostlinách a živočiších, včetně lidstva, k významnějším patřily The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex, a The Expression of the Emotions in Man and Animals (Výraz emocí u člověka a zvířat - česky vyšlo 1964). Navzdory opakovaným zápasům s nemocí během posledních dvaceti dvou let svého života se Darwin nutil do práce a jeho experimenty, výzkum a psaní pokračovaly. Publikoval úryvky své teorie, ale kontroverznější aspekty jeho \"velké knihy\" - lidský vzestup od dřívějších zvířat, mechanismus pohlavního výběru, stejně jako doporučující možné příčiny podtrhující vývoj společnosti a lidských duševních způsobilostí - byly ještě neúplné. Někteří současní Darwinovi kritici (zpravidla z řad kreacionistů) určují období definování teorie přírodního výběru do období před plavbou na lodi Beagle, neboť Darwin v době svých studií prostudoval Zoonomii svého dědečka Erasma Darwina, na univerzitě studoval pod vedením radikálního evolucionisty Roberta Granta, znal Lamarckovu argumentaci ohledně vývoje druhů a sdílel společné názory se svým otcem i bratrem, oběma význačnými whigovci. Benjamin Wiker tak dochází k závěru, že teorie vznikla ještě předtím, než začal Darwin sbírat důkazy, které by tuto teorii podpořily. Standardní interpretací dobových dokumentů je však to, že formulování teorie přirozeného výběru spadá do období let 1842 (první črty, 35 str.), 1844 (rozšířený koncept, 230 str.) a následně 1856-1859, kdy Darwin v posledním roce urychleně dopisoval zkrácenou verzi kvůli A. R. Wallacemu. Myšlenky a poznatky Charlese Darwina byly rozvíjeny i mimo přírodní vědu ve společenském kontextu - tzv. sociálními darwinisty. Jejich úsilí nakonec vedlo[zdroj? ] až ke vzniku eugeniky a rasových teorií. Darwin zemřel v Downe, v Kentu v Anglii, dne 19. dubna 1882. Myslel, že bude pohřben na hřbitově St. Mary v Downe, ale na žádost Darwinových kolegů a na počest jeho významnosti zařídil William Spottiswoode - tehdejší prezident Královské společnosti pro Darwina státní pohřeb a jeho ostatky jsou uloženy ve Westminsterském opatství, v blízkosti hrobů Williama Herschela a Isaaca Newtona.", "question": "Kdo je autorem evoluční teorie?", "answers": ["Charlese Darwina"]}
{"title": "Cornellova univerzita", "context": "Cornellova univerzita (anglicky Cornell University) je soukromá univerzita ve městě Ithaca na severozápadě státu New York v USA. Její dvě lékařské fakulty se nachází také v New Yorku a Education City (Katar). Škola byla založena roku 1865 Ezrou Cornellem a Andrew Dicksonem a jde o nejmladší univerzitu ve spolku prestižních vzdělávacích institucí sdružených pod jménem Břečťanová liga. == Významní profesoři a absolventi == Hans Bethe - laureát Nobelovy ceny za fyziku, jeden z vynálezců atomové bomby Jay Clark Buckey - americký astronaut Richard Feynman - profesor; fyzik a jeden z vynálezců atomové bomby Mae Jemisonová - americká astronautka, vystudovaný obor: chemie Norman Kretzmann - profesor; historik středověké filosofie a logiky Jurij Feodorovič Orlov - jaderný fyzik, bývalý sovětský disident Jan Švejnar - kandidát na prezidenta České republiky; obor ekonomie, Fakulta průmyslově-pracovních vztahů == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Cornellova univerzita ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Je Cornellova univerzita státní?", "answers": ["Cornellova univerzita (anglicky Cornell University) je soukromá univerzita ve městě Ithaca na severozápadě státu New York v USA."]}
{"title": "Mensa ČR", "context": "Mensa České republiky je společenská organizace, česká pobočka organizace Mensa International; dobrovolné, nepolitické, nezávislé a neziskové sdružení. Mensa na území ČR byla založena Dr. Hanou Drábkovou (která učinila první pokusy o založení již v roce 1968) na jaře roku 1989, registrována pak byla v březnu 1991. Členem Mensy se může stát každý, kdo dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. (MIL), výsledku mezi horními dvěma procenty celkové populace. Dle svých stanov Mensa přispívá k rozvíjení inteligence členů. Tento svůj účel Mensa ČR naplňuje tím, že se v současné době zaměřuje mj. na.: vyhledávání talentovaných dětí (soutěž Logická olympiáda, 49.000 registrovaných v roce 2014 ), provoz školy pro nadané děti (Mensa gymnázium,. dříve nazývané Osmileté gymnázium Buďánka), Mensa NTC Learning – projekt rozvoje rozumových schopností dětí v předškolním věku, zakládání herních klubů pro podporu aktivního trávení volného času (Kluby nadaných dětí), pořádání letních táborů pro nadané děti, příměstských táborů podpora a poradenství pro rodiče talentovaných dětí testování IQ v krajských i menších městech, podpora vzájemné komunikace a seberealizace členů. Vedení a fungování Mensy řídí Rada Mensy v čele s předsedou organizace.", "question": "Ve kterém roce byla registrována Mensa České republiky?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Dopravní podnik města Brna", "context": "Dopravní podnik města Brna,a.s. (DPMB) je akciová společnost, která je hlavním dopravcem v městské hromadné dopravě na území statutárního města Brna. Jejím jediným akcionářem je město Brno. Všechny provozované linky jsou zapojeny do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDS JMK), jehož jádro vzniklo v roce 2004 právě v Brně a okolí. V roce 2017 provozoval Dopravní podnik města Brna dopravu na 11 tramvajových, 55 městských autobusových (z toho je 34 běžných denních, tři expresní, dvě určené primárně pro tělesně postižené, čtyři školní, jedna bezplatná k nákupnímu centru Avion a 11 nočních) a 13 trolejbusových pravidelných linkách v Brně a jeho nejbližším okolí. Rovněž je provozovatelem jedné linky lodní dopravy na Brněnské přehradě, dvou sezónních historických (nostalgických) linek (jedna tramvajová, jedna trolejbusová), seniorbusu a pravidelných vyhlídkových jízd turistického minibusu. Některé městské linky DPMB zajížděly z Brna i do některých okolních měst (Kuřim, Modřice a Šlapanice) a obcí (Bílovice nad Svitavou, Česká, Kobylnice, Lelekovice, Prace, Sokolnice a Vranov). Příměstská autobusová doprava (regionální linky IDS JMK) zajišťovaná DPMB obsluhovala několik dalších obcí (např. Hvozdec, Veverskou Bítýšku nebo Ostopovice). Brno bylo prvním městem na území dnešního Česka, kde byla zavedena tehdy koněspřežná tramvaj. Současná brněnská trolejbusová síť je největší v České republice, tramvajová síť je druhá největší po pražské. Dopravní podnik města Brna akciová společnost vznikl dne 1. ledna 1998 přeměnou z Dopravního podniku města Brna, státního podniku, který byl zrušen bez likvidace. DPMB se v roce 2007 řídil stanovami upravenými a schválenými rozhodnutím jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Dne 25. listopadu 2013 zavedl DPMB prodej SMS jízdenek. Tato služba byla zavedena se zpožděním roku a půl oproti původnímu plánu, neboť jejího provozovatele se podařilo vybrat teprve ve třetím výběrovém řízení.", "question": "Které město bylo prvním na území dnešního Česka, kde byla zavedena koněspřežná tramvaj?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Endoplazmatické retikulum", "context": "Endoplazmatické retikulum (ER) je soustava vzájemně propojených miniaturních membránových cisteren a kanálků, která se nachází v cytoplazmě drtivé většiny eukaryotních buněk. Napojuje se na buněčné jádro a obvykle i na Golgiho aparát. Endoplazmatické retikulum zvětšuje vnitřní povrch buňky, což má velký význam pro metabolické procesy. Rozlišujeme drsné ER, na jehož vnějším povrchu jsou přisedlé ribozómy, a hladké ER bez přisedlých ribozómů. Drsná část endoplazmatického retikula se specializuje na syntézu některých bílkovin a procesy s tím související, jako je skládání těchto proteinů a jejich oligomerizace či navěšování jistých cukerných zbytků na tyto bílkoviny. V drsném ER také probíhá rozklad špatně sbalených či poškozených bílkovin – mechanismus za to zodpovědný se označuje jako ER-asociovaná degradace proteinů. V hladkém endoplazmatickém retikulu se odehrávají zcela odlišné procesy – odstraňování toxických látek, některé části metabolismu lipidů a metabolismu hemu. Dále se mohou z hladkého ER regulovaně uvolňovat vápenaté ionty. První pozorování endoplazmatického retikula se uskutečnila již světelným mikroskopem, ale výzkumníci neměli představu o tom, co vlastně pozorují. Příkladem jsou Nisslova tělíska objevená Franzem Nisslem v nervových buňkách v roce 1884. Endoplazmatické retikulum jako takové tak bylo ve srovnání s ostatními organelami objeveno až poměrně pozdě – v roce 1945 – a to díky použití elektronového mikroskopu ke studiu buněk. Práce se jmenovala A Study of Tissue Culture Cells by Electron Microscopy a jejími autory byli Keith R. Porter, Albert Claude a Ernest F. Fullam. Bylo popsáno ve fixovaných ptačích buňkách jako systém vzájemně propojených váčků a vláken o velikosti kolem 100–150 mikrometrů.", "question": "Při jakých procesech je využíváno endoplazmatické retikulum?", "answers": ["metabolické"]}
{"title": "Glóbus", "context": "Glóbus (lat. globus, koule) je v kartografii zmenšené prostorové, nejčastěji kulové, znázornění určitého vesmírného tělesa (zemský glóbus, měsíční glóbus, glóbus Marsu) pomocí kartografických prostředků. Mezi nejčastější patří glóby zemského tělesa a nebeské sféry (hvězdné glóby).Glóby řadíme mezi \"skutečně trojrozměrná znázornění\" vyjadřující třetí rozměr pomocí hmotných prostředků (patří sem i reliéfní mapy, modely reliéfu). Mezi glóby lze zařadit i mnohostěnné modely (nepravé glóby) a výřezy (vrchlíky), které zobrazují pouze určitou část zemského povrchu, např. polární oblasti. == Zobrazení == Skutečný tvar Země (geoid) bývá u glóbu nahrazen koulí. Existují ale i glóby, které zachovávají skutečný tvar Země, případně dokonce glóby plasticky reprezentující i zemský reliéf. Plastické glóby mají ale výrazně zkresleny relativní výšky terénu v pohořích (ve skutečnosti jsou v daném poměru mnohem nižší). Zobrazení Země na glóbu je poměrně realistické (v porovnání s rovinnou mapou) - je zároveň úhlojevné (tj. zachovává velikosti úhlů) i délkojevné (všechny vzdálenosti odpovídají skutečným vzdálenostem, zmenšeným v daném měřítku). Na glóbu tak lze měřit délky v libovolném směru bez nebezpečí zkreslení. Nejvhodnější pro měření je ohebné papírové pravítko. Glóby jsou zpravidla zhotoveny tak, že jsou otáčivé kolem osy, která odpovídá ose otáčení Země, je na nich tudíž možné demonstrovat otáčení Země kolem její osy. Staré globy jsou kromě toho obepjaty rovníkovou a poledníkovou kružnicí, na nichž lze odečítat zeměpisné souřadnice. == Historie == Podle Cicerona používal nebeský glóbus už Archimédés (+ 212 př. n. l.), podle jiných římských pramenů zhotovil první terestrický glóbus Kratés z Mallu (kolem 150 př. n. l.).", "question": "Jak se v kartografii jmenuje zmenšené prostorové, nejčastěji kulové, znázornění určitého vesmírného tělesa pomocí kartografických prostředků?", "answers": ["Glóbus"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí.", "question": "Jak je občas básnicky nazýván Měsíc?", "answers": ["Luna"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Na území tzv. historického jádra Brna bylo zaznamenáno osídlení eneolitické, ze starší až pozdní doby bronzové a halštatu. Pozornost si zaslouží zatím ojedinělé hroby rámcově z 9. století. Trvalé osídlení tohoto areálu počíná ve 12. století, a to v jižní části – zhruba mezi dnešním náměstím Svobody a ulicí Nádražní. V poslední době byly získány také doklady využívání jižních svahů při ulici Pekařské v tomto období. Bohaté pravěké osídlení počínaje eneolitem bylo zaznamenáno také v širším prostoru Dornychu. Ve 2. století n. l. se řecký geograf Klaudios Ptolemaios zmiňoval o osadě Meliodunon zřejmě na území dnešního Brna.[zdroj? ] První doklady slovanského osídlení pocházejí z 5.–7. století. V průběhu 8. a 9. století plnilo centrální funkci v brněnském prostoru hradiště Staré Zámky u Líšně, správní středisko Velkomoravské říše. Určitý význam mělo již v té době sídliště pravděpodobně na ostrově v řece Svratce na území dnešního Starého Brna (přibližně v prostoru Křížové, Křídlovické, Ypsilantiho ulice), snad již v 1. polovině 10. století opevněné (Brněnský hrad). Osídlení zde pokračuje nepřerušeně dále, další opevnění vzniklo nejspíše v 1. polovině 11. století. Nejdříve na přelomu 10. a 11. století byla na levobřeží Svratky postavena rotunda, jejíž pozůstatky byly zachyceny v areálu augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí. Tento kostel byl dvakrát přestavěn a roku 1323 založila Eliška Rejčka v jeho těsné blízkosti současný kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící však již nově založenému klášteru cisterciaček. Zdá se, že na Starém Brně bylo i významné centrum přemyslovského státu po ovládnutí Moravy touto dynastií roku 1019, ve 2. polovině 11. a 1. polovině 12. století zde zřejmě sídlila údělná knížata. Z roku 1091 je první zaručená písemná zmínka v Kosmově kronice, věrohodné jsou však i údaje v tzv. listinných falzech hlásících se rovněž do 11. století. Ve 12. století se raně středověká aglomerace, která zahrnula kromě hradu a osídlení v areálu pozdějšího starobrněnského kláštera ještě hospodářské podhradí na pravobřeží Svratky, rozšířila na svahy jižně od Pekařské ulice a zejména do jižní části pozdějšího města. Tehdy byl také vybudován jednolodní kostelík sv. Petra s kryptou; kolem bylo doloženo soudobé osídlení, nikoliv však opevnění na přístupné straně. Palisádový žlab v místě domu Petrov 8 (biskupství) však nevylučuje existenci hrazeného dvorce.", "question": "Jak se jmenovalo slovanské hradiště v místě dnešního města Brna?", "answers": ["Staré Zámky"]}
{"title": "Micubiši A5M", "context": "Micubiši A5M Micubiši A5M Micubiši A5M4 s přídavnou palivovou nádržíUrčení palubní stíhací letoun Výrobce Micubiši Šéfkonstruktér Džiró Horikoši První let 4. února 1935 Zařazeno 1936 Uživatel Japonské císařské námořní letectvo Vyrobeno kusů asi 1100 ks Některá data mohou pocházet z datové položky. Micubiši A5M (japonsky: 三5M) byl jednoplošný palubní stíhací letoun japonského císařského námořního letectva. Spojenecké kódové označení pro A5M bylo Claude. V japonském námořnictvu byl typ označován jako palubní stíhací letoun typ 96 (九, 96 šiki kandžó sentóki). A5M byl hlavním stíhacím typem japonského námořnictva během prvních let druhé čínsko-japonské války. Byl poměrně rozšířeným typem na samém začátku druhé světové války v Tichomoří a dočkal se omezeného nasazení na Filipínách a v některých dalších bitvách. Nicméně stroj byl rychle vyřazován ze služby a do poloviny roku 1942 byl prakticky u všech bojových leteckých jednotek námořnictva nahrazen stíhačkou Micubiši A6M (Zero). V posledních měsících druhé světové války byly všechny zbývající letadla (včetně cvičných) masivně nasazena při útocích kamikaze. Letoun se vyznačoval výbornou obratností a dobrou odolností. Jeho slabinou byla výzbroj a postupem doby i rychlost a dolet. Celkem bylo vyrobeno asi 1 100 letounů všech verzí. Na tomto letounu létal i nejúspěšnější japonský námořní pilot Saburo Sakai. Vývoj V roce 1934 zahájil japonský Námořní letecký úřad vývojový program 9 ši.", "question": "Spojenecké kódové označení Claude bylo pro který stíhací letoun?", "answers": ["A5M"]}
{"title": "Francouzština", "context": "Francouzština (dříve též nazývaná franština) je románský jazyk, kterým se hovoří především ve Francii, Belgii, Švýcarsku, Kanadě a v mnoha zemích v Africe. == Vznik a vývoj == === Původ === Prvopočátky vývoje francouzštiny jako románského jazyka jsou spojovány s postupným pronikáním římského vojevůdce Julia Caesara do Galie v letech 58 až 52 př. n. l. Římané s sebou přinesli svůj talent pro správu území a jako vítězové se ujali administrativy v zemi. Úředním jazykem se stala latina (především ve formě mluvené vulgární latiny). Původní keltský jazyk Galů přežíval i nadále, a to převážně v mluvené podobě na venkově, zčásti i v městských domácnostech. Tento proces, který se označuje jako romanizace, probíhal od jihu země a rozdíly v nářečích lze pozorovat ještě dnes. Tzv. provençal, nářečí kraje Provence, je svou výslovností velmi podobné italštině. === Období Germánů === Germáni pronikají na galská území v pozdním starověku. Vulgární latina se postupně vytrácí a přežívá pouze ve formě latiny klasické, která se stala od roku 313 vyhlášením Ediktu milánského jediným jazykem bohoslužeb. Země je relativně roztříštěná a vyvíjejí se místní nářečí (patois), z nichž nejvýznamnější je nářečí 'Île-de-France. Postupně se utvářejí tři hlavní jazykové oblasti: Nářečí severu země – la langue d'oï, označované podle toho, že ano (oui) se v tomto nářečí vyslovuje jako oï. Nářečí jihu země – la langue d'oc, označované podle toho, že ano (oui) se v tomto nářečí vyslovuje jako oc. Nepatří vlastně do francouzštiny, jazykověda je považuje za samostatný románský jazyk, okcitánštinu. Nářečí frankoprovensálská - le francoprovençal, ve východní oblasti, v okolí měst Lyon, Ženeva a Grenoble. Nepatří vlastně do francouzštiny, jazykověda je považuje za samostatný románský jazyk, frankoprovensálštinu. ==== Vliv germánských jazyků na francouzštinu ==== Vznik tzv. h aspiré, které má vliv na vázání slov. Zatímco v germánských jazycích se hláska 'h' vyslovuje, ve francouzštině tomu tak není. Ve slovech s 'h' germánského původu nelze provádět elizi (např. le Havre /lə/, ale l'hôtel /lɔ/).", "question": "Jaký jazyk je francouzština?", "answers": ["románský"]}
{"title": "Moscovium", "context": "283Nh[1] 288Mc umělý α 284Nh[2] 289Mc umělý 0,22 s α 285Nh[3] 290Mc umělý 16 ms α 286Nh[4] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Bi⋏ Flerovium ≺Mc≻ Livermorium Moscovium (český název moskovium nevychází z odborných kruhů, ale ze zprávy ČTK,[5] a nelze ho zatím brát jako konečný; chemická značka Mc) je transuran s protonovým číslem 115. Historie 1. února 2004 publikoval tým ruských a amerických vědců zprávu o přípravě ununpentia (dnes moscovia) a ununtria (dnes nihonia).[6][7] 28. září tyto výsledky potvrdili japonští vědci. 4820 Ca + 24395 Am → 291115 Mc → 288115 Mc + 3 10 n → 284113 Nh + α 4820 Ca + 24395 Am → 291115 Mc → 287115 Mc + 4 10 n → 283113 Nh + α Atomy americia byly bombardovány atomy vápníku. Produktem byly čtyři atomy ununpentia. Tyto atomy se během sekundy rozpadly na ununtrium. Vzniklé ununtrium existovalo po dobu 1,2 sekundy, poté rozpad pokračoval. V roce 2013 byla existence ununpentia (dnes moscovia) prokázána spektroskopicky.[8][9] V prosinci 2015 Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii potvrdila splnění kritérií pro prokázání objevu nového prvku, Uup uznala za objevené spolupracujícími týmy vědců ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně (Rusko), Lawrence Livermore National Laboratory (Kalifornie, USA. ) a Národní laboratoře Oak Ridge (Tennessee, USA) a vyzvala objevitele k navržení konečného názvu a značky.[10][11] Konečným návrhem objevitelů byl název moscovium a značka Mc. Prvek je takto pojmenován na počest Moskvy, hlavního města země objevitelů.[12][5] Tento návrh konečného pojmenování předložila IUPAC v červnu 2016 k veřejné diskusi[12] a 28. listopadu 2016 schválila jako konečné pojmenování a značku.[13] Izotopy Dosud (2018) jsou známy následující izotopy moscovia: IzotopRok objevuReakcePoločas přeměny 287Mc2003243Am(48Ca,4n)32 ms 288Mc2003243Am(48Ca,3n)87 ms 289Mc0,22 s 290Mc16 ms 291Mc ? Odkazy Reference ↑ NDS ENSDF. www-nds.iaea.org [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]↑ NDS ENSDF. www-nds.iaea.org [online]. [cit. 2019-03-25].", "question": "akou chemickou značku má Moscovium?", "answers": ["Mc"]}
{"title": "Václav I", "context": "Rituál smíření : konflikt a jeho řešení ve středověku : sborník příspěvků z konference konané ve dnech 31. května – 1. června 2007 v Brně. Brno: Matice moravská, 2008. ISBN 978-80-86488-48-6. S. 101–108. KUTHAN, Jiří. Dvorské umění a zakladatelské dílo posledních Přemyslovců. Nástup a rozkvět gotiky. In: KUTHAN, Jiří. Splendor et Gloria Regni Bohemiae : umělecké dílo jako projev vladařské reprezentace a symbol státní identity. Praha: Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2008. ISBN 978-80-87082-07-2. S. 90–1208. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. (1197–1253). Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. MIKA, Norbert. Walka o spadek po Babenbergach 1246–1278. Racibórz: WAW, 2008. 136 s. ISBN 978-83-919765-4-8. (polsky) PEKAŘ, Josef. O povstání kralevice Přemysla proti králi Václavovi I.. Praha: Katolický Literární Klub, 1941. 25 s. Dostupné online. SOVADINA, Miloslav. Dvůr Václava I.. Sborník archivních prací. 1995, roč. 45, s. 3–40. ISSN 0036-5246. TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef; SOMMER, Petr, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9. ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. ŽEMLIČKA, Josef. Václav I.. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 93–101. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav I. ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Václav v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích (česky) Václav I. na e-stredovek.cz (anglicky) Listina Václava I. Anežce (2/6/1236) (anglicky) Listina Václava I. Konstancii Uherské 6. února 1233 (anglicky) Listina Václava I. a Kunhuty Štaufské (22. února 1238) Vláda Václava I. (1230–1253)", "question": "Který český král je nazýván Jednooký?", "answers": ["Václav I."]}
{"title": "Sargon Akkadský", "context": "Sargon Akkadský (akkadsky Šarrukén - \"Pravý král\", vládl cca 2334 – 2279 př. n. l.) byl akkadský král, který založil první velkou říši na území Mezopotámie – předtím zde existovaly jen městské státy. K jeho původu se váží legendy, jedna z nich říká, že ho matka pustila na vodu v košíku (podobně jako Mojžíše), on se dostal na dvůr krále Ur-Zababy a stal se jeho číšníkem; jak se stal vládcem, už legendy nevysvětlují. Sargon, sám semitského, nikoli sumerského původu, si zvolil za hlavní město Akkad a po něm bylo pojmenováno království i národ Akkadů. Uskutečnil několik výbojů proti okolním zemím – dobyl většinu Sumeru a Elamu, hranice své říše rozšířil až k Perskému zálivu a směrem na západ až k pohoří Libanon. Akkadská armáda byla velmi krutá – když dobyla nějaké město, strhli její příslušníci hradby a pobili nebo zotročili všechny obyvatele. Město Akkad bylo důležitým obchodním centrem a přístavem, kotvily v něm lodě přivážející zboží až z Egypta či Indie. V říši, kterou Sargon založil, byly vybírány poměrně vysoké daně a tributy, což sice zajišťovalo blahobyt centru, ale později mělo za následek četné vzpoury obyvatelstva. Dovoz nedostatkových surovin (především dřeva, kamene a kovů) byl přímo kontrolován a reglementován státem. Zřízena byla i stálá armáda o síle 5400 mužů a účinná byrokracie. Sargon Akkadský, jenž užíval titulu \"král čtyř světových stran\", se stal v pozdějším mezopotámském písemnictví prototypem úspěšného vládce a příběhy o něm byly tradovány po většinu 2. a 1. tisícíletí př. n. l. (eposy, fiktivní biografie atd.).", "question": "Které město si starověký král Sargon zvolil za hlavní město své říše?", "answers": ["Akkad"]}
{"title": "MTV", "context": "Vysílání bylo ihned od počátku 24 hodiny denně. V dnešní době vysílá stanice v mnoha jazykových mutacích, dříve vysílala i česká verze MTV Czech. Aktuální program Neskriptové seriály Hudební seriály MTV Unplugged (1989–současnost) MTV First (2011–současnost) Total Request Live (2017–současnost) Reality-show The Real World (1992–současnost) Napsáno životem (1998–současnost) 16 a těhotná (2009–současnost) Teen Mom (2009–současnost) Teen Mom 2 (2011–současnost) Catfish: Láska online (2012–současnost) MTV Suspect (2016–současnost) Promposal (2017–současnost) Siesta Key (2017–současnost) Soutěže The Challange (1998–současnost) Ideální pár (2014–současnost) Ideální pár: druhá šance (2017–současnost) Faktor strachu (2017–současnost) Stranded with a Million Dollars (2017–současnost) 90's House (2017–současnost) Komedie Kruťárny (2011–současnost) Nick Cannon Presents: Wild 'n Out (2005–2007, 2016) Safeworld (2017–současnost) Skriptové seriály Drama Vlčí mládě (2011–současnost) Scream (2015–současnost) Minulé programy My Wife & Kids (2014–současnost) George Lopez (2014–současnost) Fresh Prince (2014–současnost) Waynehead (2015) AMTV (2009–) Hangin' with Mr. Cooper (2015) C Bear and Jamal (2015) Eye Candy (2015) Happyland Happyland(2014) AKA Cartoon Network (2015) Nešika (2011–2016) Předstírání (2014–2016) Tvorba Koncem osmdesátých let MTV začíná tvořit vlastní programy jako např. Club MTV, Week In Rock nebo YO! MTV Raps. Vysílání pro Evropu je realizováno z londýnského studia, které v historii MTV zůstává kultovním. V devadesátých letech se MTV rozšiřuje do celého světa. Věhlas si získala pořady jako MTV Unplugged. Známé jsou také hudební ceny MTV Music Awards & MTV Europe Music Awards. Rozšíření ve světě MTV Adria MTV Arabia MTV Asia MTV Austrálie MTV Base (Afrika) MTV Brazílie MTV Česká republika MTV Dánsko MTV Estonsko MTV Europe MTV Filipíny MTV Finsko MTV Francie MTV Indie MTV Indonésie MTV Irsko MTV Itálie MTV Japonsko MTV Korea MTV Latin America MTV Litva MTV Lotyšsko MTV Kanada MTV Maďarsko MTV Německo MTV Holandsko MTV Norsko MTV Nový Zéland MTV Pákistán MTV Polsko MTV Portugalsko MTV Rakousko MTV Rumunsko MTV Rusko MTV Řecko MTV Španělsko MTV Švédsko MTV Taiwan MTV Thajsko MTV Turecko MTV Ukrajina Seriálová tvorba stanice Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Barrio 19 (2007)", "question": "Pod jakou zkratkou je známá hudební televizní stanice Music Television?", "answers": ["MTV"]}
{"title": "Spojené království", "context": "Nezávislost Irské republiky se datuje teprve od roku 1922 po irským povstáním vynuceném přijetí zákona o rozdělení Irska na dvě administrativní části z roku 1920, podle něhož většina, a to šest z devíti, hrabství tzv. Ulsterské provincie vytvořila tzv. Severní Irsko. Z jižních částí ostrova Irsko pak vznikla Irská republika. V roce 1927 byl změněn název Spojeného království na jeho současný název, tedy na Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Pojem Velká Británie tak odkazuje na tři ze čtyř zemí unie (Anglii, Skotsko a Wales) ležící na ostrově Velká Británie, zatímco pojem Spojené království zahrnuje i čtvrtou součást státu, Severní Irsko. Velká Británie byla po staletí důležitým centrem osvícenství s velkým filozofickým a vědeckým potenciálem a významnou literární a divadelní tradicí. Bohatství Britské říše bylo stejně jako bohatství dalších velmocí té doby dáno využíváním kolonií, jež zahrnovalo obchod s otroky, a industrializací, která nastala po roce 1750. Výrazně tomu napomohlo největší obchodní loďstvo světa. Na počátku 19. století byl nicméně schválen zákon o zrušení otroctví a Spojené království se tak stalo prvním státem světa, který tento obchod trvale zakázal. Po průmyslové revoluci a porážce Napoleona v napoleonských válkách se Britská říše stala nejvýznamnější velmocí tehdejšího světa. V dobách svého největšího rozkvětu se rozprostírala na téměř jedné čtvrtině zemského povrchu a zahrnovala třetinu světové populace.", "question": "Od kterého roku se používá oficiální název Spojené království Velké Británie a Severního Irska?", "answers": ["1927"]}
{"title": "Pat Torpey", "context": "Pat Torpey (13. prosince 1953 Cleveland, Ohio – 7. února 2018) byl americký hardrockový hudebník známý jako bubeník a doprovodný zpěvák ve skupině Mr. Big. Hrál také pro další interprety jako jsou John Parr, Belinda Carlisle, Robert Plant, skupina Montrose, Richie Kotzen či kapela The Knack. Ke konci života Torpey trpěl Parkinsonovovou chorobou, kvůli čemuž nemohl hrát na bicí na albech ...The Stories We Could Tell (2014) a Defying Gravity (2017) skupiny Mr. Big, nadále však zůstával členem skupiny. Na první zmiňované desce nahrával bicí na automatu, u Defying Gravity působil jako producent bicích. Dne 7. února 2018 Torpey ve věku 64 let z důvodu komplikací způsobených chorobou zemřel. == Odkazy == === Poznámky === === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pat Torpey na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Pat Torpey ve Wikimedia Commons", "question": "Byl Pat Torpey členem skupiny Mr. Big?", "answers": ["Pat Torpey (13. prosince 1953 Cleveland, Ohio – 7. února 2018) byl americký hardrockový hudebník známý jako bubeník a doprovodný zpěvák ve skupině Mr. Big."]}
{"title": "Destruction", "context": "Společně s kapelami Kreator, Sodom a Tankard jsou považováni za \"velkou čtyřku\" (\"big teutonic four\") německého thrash metalu. Těmto kapelám je často přisuzován vliv na rané death metalové kapely, protože jejich hudba obsahovala některé prvky, které se následně vyvinuly v death metal. == Historie == === Osmdesátá léta 20. století === Kapela byla založena v roce 1982 pod názvem Knight Of Demon. Původní sestavu tvořili Schmier (zpěv a baskytara), Thomas 'Tommy' Sandmann (bicí) a Michael 'Mike' Sifringer (kytara). Brzy poté si změnili název na Destruction a vydali první demo nahrávku s názvem Bestial Invasion of Hell (1984). Na základě této demonahrávky byla podepsána smlouva s nahrávací společností Steamhammer Records. Kapela později téhož roku vydala debutové EP Sentence Of Death. Destruction zaznamenávají první velký úspěch na tehdejší metalové scéně a vyráží na evropské tour se Slayer. Roku 1985 Destruction vydali debutové dlouhohrající album Infernal Overkill. O rok později vznikla nahrávka Eternal Devastation (1986) a kapela tak ustálila svojí pozici na předních místech evropské thrashové vlny. Následovalo úspěšné tour po Evropě s kapelami Kreator a Rage. Bubeník Tommy odešel z kapely roku 1987. Na jeho místo usedl Oliver 'Olly' Kaiser a ke kapele se také přidal druhý kytarista Harry Wilkens. Posíleni o druhou kytaru nahráli Destruction druhé EP Mad Butcher (1987) a absolvovali své první tour po USA, Jižní Americe a jižní Evropě. V roce 1988 vyšla deska Release from Agony, která byla ovlivněna nově příchozími členy a Destruction na ní prezentovali techničtější pojetí thrash metalu. Kapela vyrazila na tour s Motörhead a představila se na festivalových pódiích. Vznikl také záznam z tohoto tour, který byl vydán pod názvem Live Without Sense (1989). Během nahrávání další desky s názvem Cracked Brain (1990), došlo tvůrčím neshodám uvnitř kapely a roku 1989 z ní byl vyhozen Schmier. Po odchodu založil power metalovou kapelu Headhunter.", "question": "Jak se nazývá německá thrash metalová kapela založená roku 1982, které původní jméno bylo Knight Of Demon?", "answers": ["Destruction"]}
{"title": "Alfred de Musset", "context": "citáty na Wikicitátech Plné texty děl na Projektu Gutenberg Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky. Alfred de Musset (11. prosinec 1810 Paříž – 2. květen 1857 Paříž) byl francouzský romantický básník, spisovatel a dramatik. Život Rodina Narodil se ve staré, avšak nepříliš bohaté šlechtické rodině. Jeho otec Victor-Donatien de Musset-Pathay (1768–1832) pracoval jako úředník na ministerstvu války. Vedle toho se věnoval literatuře. Napsal životopis Jeana-Jacquese Rousseau (Histoire de la vie et des ouvrages de J.-J. Rousseau, 1821) a uspořádal jeho sebrané spisy (Oeuvres complè de J.-J. Rousseau). Jeho děd Joseph-Alexandre de Musset-Pathay se rovněž zabýval literaturou. Měl staršího bratra Paula (1804–1880), který byl rovněž spisovatelem, a dvě sestry, z nichž jedna zemřela nedlouho po narození. Studia Vystudoval Lyceum Jindřicha IV. v Paříži, kde platil za velice nadaného žáka. Podle přání rodičů měl pokračovat ve studiu na École polytechnique. Nakonec ale začal studovat práva a lékařství a posléze hudbu a kreslení.", "question": "Pracoval otec francouzského básníka Alfreda de Musseta na ministerstvu zemědělství?", "answers": ["Jeho otec Victor-Donatien de Musset-Pathay (1768–1832) pracoval jako úředník na ministerstvu války."]}
{"title": "Ludvík Lazar Zamenhof", "context": "Ještě před vydáním této učebnice udělal Zamenhof několik překladů světové beletrie, aby zjistil, zda je možno jazyk plnohodnotně využívat. Kniha mohla vyjít především díky podpoře jeho tchána a snoubenky Kláry. Dva týdny před svatbou na vydání padla velká část jejího věna. Po první verzi v ruštině ještě téhož roku vyšla učebnice i ve verzi polské, německé a francouzské a následně v dalších jazycích. Již v této první knize se Zamenhof zřekl veškerých autorských práv. Prohlásil, že nechce být považován za tvůrce, ale pouze za iniciátora jazyka. Vyzval čtenáře, aby mu během roku posílali své kritiky a návrhy na případné změny v jazyce a na jejich základě navrhne konečnou podobu základů jazyka. V době po náhlém rozpadu slibně se rozvíjejícího hnutí kolem jazyka Volapük nebylo celkové klima pro přijetí nového jazyka příznivé. Proto Ludvík očekával opravdu s velkým napětím první reakce. A ty přišly záhy a v překvapivě hojném počtu a byly vesměs pozitivní. Povzbuzen, vydal již v r. 1888 své odpovědi na došlé dopisy ve formě publikace \"Dua Libro\" (\"Druhá kniha\"). Zamenhof vytvořením esperanta navázal na práce filozofů 17. století jako byli René Descartes, Gottfried Wilhelm Leibniz či Jan Amos Komenský, který mezinárodnímu jazyku věnoval spis Panglottia. Málo známá je skutečnost, že Jméno Ludvík si vybral až v 17 letech jako své tzv. gójské jméno na počest anglického myslitele a lingvisty Francise Lodwicka (1619-1694), o němž se dočetl právě v dílech Komenského, a který byl mj. autorem univerzální abecedy a plánového jazyka. == Literární tvorba == Celou svojí tvorbou se věnoval esperantu, vydal několik učebnic, cvičebnic a jiných knih, nutných pro učení se novému jazyku. Za důležité považoval, aby jazyk byl spjat s vlastní tvorbou, proto v něm psal básně. Literární hodnota těchto básní není velká a jejich význam je spíše popularizační. Zamenhof působil také jako redaktor prvního esperantského časopisu La Esperantisto a přispíval do časopisu La Revuo. Všechny Zamenhofovy články, pojednání, předmluvy k různým dílům, dopisy aj. vyšly v rozsáhlé sbírce Originala Verkaro (Původní dílo). === Filologická tvorba === Meždunarodnyj jazyk, dnes mezi esperantisty běžně zvaná Unua Libro (První kniha), jedná se o učebnici esperanta v ruštině, která vyšla 26. července 1887. Tuto učebnici vydal pod pseudonymem Dr. Esperanto (Doktor Doufající).", "question": "Jak se jmenuje jazyk, který vytvořil Ludvík Zamenhof?", "answers": ["esperanta"]}
{"title": "Samuel Beckett", "context": "Samuel Barclay Beckett [Bekit] (13. dubna 1906 - 22. prosince 1989) byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla. Narodil se ve Foxrocku nedaleko Dublinu v dobře situované protestantské rodině zeměměřiče Williama Becketta a zdravotní sestry Mary Roeové. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu a poté na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky (francouzštinu a italštinu). Po ukončení studia (1927) pracoval jako učitel v Belfastu, ale již rok nato odjel přednášet angličtinu do Francie, kde mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně. Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské dráze. Dědictví, které mu připadlo po smrti otce, mu umožnilo usadit se v Londýně, kde se mezi lety 1935-1936 kvůli svým neutuchajícím depresím podrobil psychiatrické léčbě. Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Do básnického světa vstoupil v roce 1930 svou 98veršovou sbírkou Děvkoskop. V tomto dramatickém monologu si hlavní postava René Descartes krátí čekání na omeletu ze zkažených vajec rozjímáním nad obskurností teologických záhad, plynutím času a blížící se smrtí. Po sbírce následoval soubor esejí Proust (1931) a román Víc píchanců než kopanců (1934). Od roku 1933-1936 žil Beckett v Londýně. Přibližně v té době se seznámil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, studentkou hry na piano, se kterou se v roce 1961 oženil. Jeho románová kariéra naplno odstartovala v roce 1938 knihou Murphy, která líčí vnitřní boj hrdiny zmítajícího se mezi touhou po milence-prostitutce a naprostém útěku do temných zákoutí mysli. V témže roce se odstěhoval do Francie. Za druhé světové války se angažoval v protifašistickém odboji - francouzském hnutí odporu. Před nacistickým pronásledováním byl roku 1942 nucen prchnout do malé vesničky Roussillon na jihu Francie, kde až do konce války pracoval v zemědělství. V té době napsal svůj v pořadí druhý román Watt, který byl vydán v roce 1953 a je považován za poslední z jeho románových děl napsaných v rodné řeči. Po skončení války krátce spolupracoval s irským Červeným křížem v St.Lo v Normandii a poté se už natrvalo usadil v Paříži. Mezi lety 1946-1949 vytvořil své největší prozaické dílo, trilogii Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný. Ve francouzštině se mu prý tvořilo mnohem lépe, neboť psal \"beze stylu\", bez snahy o eleganci. Byl přímo posedlý touhou vytvořit něco, co sám nazýval \"literatura neslova\", čímž vyhlásil slovům celoživotní válku.", "question": "Co dělala matka Samuella Becketta?", "answers": ["zdravotní sestry"]}
{"title": "Titanic", "context": "RMS (Royal Mail Ship)Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době šlo o největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line - Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star.", "question": "Během kolikáté plavby ztroskotal parník Titanic?", "answers": ["první plavby"]}
{"title": "Přezdívka", "context": "Přezdívka je neoficiální jméno (či jeho podoba) nějaké konkrétní osoby (případně organizace atd.). Může se jednat o jméno domácké, popřípadě o nějakou formu zkomoleniny oficiálního jména občanského (hypokoristikon). Zpravidla se však jedná o oslovení pocházející z nějaké větší sociální, pracovní či společenské skupiny osob, která dotyčného zná (např. ve škole, skautské organizaci, sportovním oddíle, divadelním souboru, v hospodě, ve vězení, v armádě apod.). Přezdívka často popisuje nějaký zvláštní znak příslušné osoby, někdy se však jedná pouze o zkomoleninu jména nebo vtipnou kombinaci části jejího jména a povahového rysu. Nelze zapomínat, že přezdívka představuje jistý předstupeň vlastních jmen, jak je známe dnes. Jména u přírodních národů mají dodnes charakter přezdívky. Všeobecně známý je tento fakt od severoamerických indiánů, totéž však platí také pro domorodé Afričany, australské Aborigince, obyvatele Oceánie nebo Sibiře. Také arabská, indická, čínská nebo japonská jména mají často podobu stručné charakteristiky nebo tzv. omen nomen. Nelze zapomínat, že mnohá současná jména vznikla původně jako přezdívka určité osoby - např. Petr (skála, kámen) byla původně pouze přezdívka apoštola Šimona, který ji dostal za svou pevnost, neochvějnost ve víře. Rovněž valná většina příjmení vznikla původně jako přezdívky, jimiž byli odlišováni např. nositelé stejného jména, žijící v jedné vesnici. Příjmení-přezdívky vznikaly jednak podle fyzického vzhledu podle vzhledu - (např. Malý, Tučný, Černý, Ryšavý aj.), podle charakterových vlastností (např. Líný, Kluge, Liška, Mazák). podle povolání (např. Kovář, Řezníček, Kadlec, Procházka), místa, kde žili nebo odkud se přistěhovali (např. Horák, Doležal, Zápotocký), podle podobnosti se zvířaty, stromy aj. Na rozdíl od uměleckého pseudonymu, jejž si každý tvůrce obvykle vymýšlí sám o své svobodné vůli, přezdívky obvykle vymýšlejí a zavádějí lidé z okolí, a to někdy v dohodě s těmi, jichž se týkají, a jindy jsou dotčené osobě dokonce i vnuceny proti její vůli nebo používány bez jejího vědomí. Ve starších textech se nazývá tato přezdívka příslotek (Jedná se například o přezdívky, kterými děti ve škole označují své učitele nebo vězni své dozorce). Zvláštní kategorií přezdívek či pseudonymů jsou krycí jména používaná při špionáži a v praxi tajných policií a tajných bezpečnostních služeb. Na rozdíl od všech oficiálních křestních jmen a příjmení osob bývají povětšinou přezdívky (jakož i pseudonymy a krycí jména) známy pouze omezenému okruhu osob.", "question": "U jakých národů mají jména dodnes charakter přezdívky?", "answers": ["u přírodních"]}
{"title": "Polsko", "context": "Zajímavostí z dějin polské vzdělanosti je zřízení Komise národního vzdělání v roce 1773, považované za první ministerstvo osvěty v dějinách. K nejpopulárnějším sportům v Polsku patří fotbal, volejbal, plochá dráha, tenis nebo klasické lyžování. Mezi známé fotbalové kluby patří například Legia Warszawa, Lech Poznaň nebo Wisla Kraków. Fanoušci těchto týmů jsou známí jako jedni z nejtvrdších Hooligans na světě. Největší úspěchy dosahuje tato země především ve volejbalu a ploché dráze. Současnými známými sportovci jsou například Robert Lewandowski (fotbal), Lukasz Fabianski (fotbal), Marcin Gortat (basketbal), Justyna Kowalczyk (běžkyně na lyžích), Agnieszka Radwańska (tenis), Jerzy Janowicz (tenis), Jarosław Hampel (plochá dráha) nebo Tomasz Adamek (box). Mezi velké legendy sportu patří například Adam Małysz (skoky na lyžích), Ebi Smolarek (fotbal), Jerzy Dudek (fotbal), Robert Kubica (formule 1/rally) nebo Tomasz Gollob (plochá dráha), Od roku 1928 se každoročně koná cyklistický závod Kolem Polska. V roce 1948 se poprvé jel Závod míru z Varšavy do Prahy a postupně se z něj stal největší cyklistický závod Východní Evropy. V roce 2011 byl ve Varšavě otevřen Národní stadion. Stálé svátky 1. ledna Nový rok (Nowy Rok) 6. ledna Tři králové (Trzech Króli) 1. května Svátek práce (Święto Pracy) 3. května Ústava z 3. května 1791 (. Uchwalenie Konstytucji 3 Maja) 15. srpna Nanebevzetí Panny Marie, Polské Armády (Wniebowzięcie Najświętszej Maryi Panny, Święto Wojska Polskiego) 1. listopadu Všech svatých (Wszystkich Świętych) 11. listopadu Den nezávislosti Polska. (1918) (Odzyskanie Niepodległości) 25. prosince - 26. prosince Vánoce (Boże Narodzenie) Pohyblivé svátky Velikonoční neděle (Zmartwychwstanie Pańskie - Niedziela Wielkanocna) Velikonoční pondělí (Poniedziałek Wielkanocny) Seslání Ducha. Svatého - (Zesłania Ducha Świętego - Zielone Świątki) - v neděli, 50 dnů po Velikonoční neděli Těla a Krve Páně - Boží tělo (Ciała i Krwi Pańskiej - Boże Ciało) - ve čtvrtek, 60 dnů po Velikonoční neděli Nejúspěšnější polskou tenistkou je Agnieszka Radwańská.", "question": "Kdo je nejúspěšnější polskou tenistkou?", "answers": ["Agnieszka Radwańská"]}
{"title": "Francis Bacon", "context": "1974, 1990] History of the Reign of King Henry VII (1622) [\"Dějiny vlády krále Jindřicha VII.] De dignitate et augmentis scientiarum (1623) [\"O důstojnosti a pokroku věd\"] Tento spis je rozšířeným latinským zněním práce The Advancement of Learning [\"O pokroku vědění\"] z roku 1605. Katolická církev zařadila uvedený latinský spis dekretem z 24. července 1668 na Index zakázaných knih. New Atlantis (vydáno posmrtně 1627) [\"Nová Atlantis\", \"Nová Atlantida\", česky 1938, 1952, 1980] Filozoficky nejdůležitější dílo Francise Bacona je spis Nové organon. Název úmyslně odkazuje na jiný spis, jehož autorem je Aristoteles a jehož název je Organon (tzn. řecky nástroj). Francis Bacon chtěl svým dílem dát vědcům a filozofům \"nový nástroj\", který umožní překonání dosavadní vědy a filozofie. Nástrojem je induktivní metoda, která spočívá v postupu od konkrétních dat k obecným závěrům a liší se tak od dosavadní převažující metody dedukce, která spočívá v postupu od obecných zákonitostí ke konkrétním jednotlivostem. Baconova metoda tak klade důraz na empiricky zachytitelná data, na pozorování a experiment a Bacona tak lze považovat za otce moderní vědy. Bacon kritizoval výsledky staré scholastické vědy a filozofie jako neplodné filozofování, které nemá často užitek pro člověka, a požadoval po vědě užitečnost člověku a zlepšování podmínek života lidí. Idoly jsou v Baconově pojetí překážky objektivního poznání. Bacon vyjmenovává následující čtyři: 1. Idol lidského rodu (idola tribus) 2. Idol jeskyně (idola specus) 3. Idol tržiště (idola fori) 4. Idol divadla (idola theatri) Idol lidského rodu: Jsme lidé, příslušníci lidského rodu. Svět kolem nás tedy vnímáme právě jako lidé. Jak ale můžeme vědět, že my lidé svět vnímáme pravdivě? Například moucha se svým složeným okem vnímá svět jistě jinak. Nevnímá ona svět pravdivěji než člověk? Idol jeskyně: Každý člověk je trochu odlišný.", "question": "Kolik překážek idolů objektivního poznání vyjmenoval Francis Bacon?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Tučňák patagonský", "context": "Na krku a hrudi má žlutooranžové skvrny, které slouží při námluvách k upoutání samic, stejně jako lžícovitá kresba po stranách hlavy. Vnitřní část křídel je bílá. Náběžné hrany jsou široce ohraničené černo-modrou barvou, stejně jako jejich špička. Duhovka je tmavě hnědá a víčka jsou neopeřená a zbarvena do šedi. Nohy mají tmavě šedé až černé. Zobák je štíhlý a dlouhý až 13 cm. Po jeho stranách se táhnou oranžové až purpurové skvrny reflektující ultrafialové záření (UV), a pravděpodobně slouží k signalizaci pohlavní zralosti, zdravotního stavu nebo sociálního postavení jedince (u mladých, pohlavně nevyzrálých ptáků se tato funkce neprokázala). Mláďata jsou zprvu čokoládově hnědá. Od dospělých se ale i v definitivním šatu liší opeřením sytě černým, a především nevýrazným, po stranách světlým a do žluta zbarveným zobákem, který by měl mít úplnou podobu až ve věku dvou let. Pohlavně vyzrálý jsou ve 3–6 letech. V zajetí se tučňák patagonský dožil až 26 let. == Chování == Tučňák patagonský má neobvykle dlouhý chovný cyklus trvající 14–16 měsíců. Z tohoto důvodu vychová za každé tři roky jen dva potomky. Mění svého partnera prakticky po celý svůj život, a páry uzavírá převážně pro konkrétním období hnízdění – nanejvýš spolu tentýž pár hnízdí asi 2–3 chovné sezóny. Nestaví si ani zcela prostá hnízda, ale postává pouze na rovinaté půdě v blízkosti moře – vejce a mládě do určitého stáří, je pak zahříváno v teplé obrácené kapse nacházející se v břišní části těla. Přesto si každý jedinec brání asi 0,5 metrový prostor kolem sebe, který by neměl nezvaný host narušit.", "question": "Jakou barvu mají mláďata tučňáka patagonského?", "answers": ["čokoládově hnědá"]}
{"title": "Metro v Praze", "context": "Dnes je časový interval mezi odjezdy souprav ve špičce pracovního dne cca 2-3 minuty, mimo špičku 4–10 minut. V roce 2012 byl podíl metra na přepravě všech cestujících v pražské MHD 45,65 %, což vcelku odpovídá původní koncepci MHD, která předpokládala v polovině 80. let 20. století poměry mezi všemi třemi primárními druhy dopravy 1:1:1 a na počátku let 90. pak 40% podíl metra. Zprovoznění metra umožnilo ukončit provoz starých dvounápravových motorových vozů s vlečnými, i některých tramvajových trati. To ne vždy vítali cestující s horší pohyblivostí přepravující se na kratší vzdálenost. Jak pro nutnost překonávání výškových rozdílů při vstupu do vestibulu, tak pro omezení celkového počtu stanic, a tudíž nutnost překonávat delší vzdálenosti pěšky. Kvůli prosazované ideji: \"Kam jede metro, nepojede tramvaj\", byla např. zrušena i tramvajová trať v úseku Na Veselí - Budějovické náměstí, čímž ovšem došlo také k odříznutí tratě z Budějovického náměstí na Ryšánku od vozovny Pankrác, takže musela být rovněž zrušena, i když několik let předtím prošla rekonstrukcí. Související informace naleznete také v článku Dějiny metra v Praze. Patrně prvním návrhem na výstavbu podzemní dráhy v Praze byla iniciativa pražského obchodníka Ladislava Rotta z roku 1898. Navrhoval městské radě využít prací na kanalizaci a asanaci Starého města a zároveň s nimi zahájit stavby tunelů na první případné lince podzemní dráhy ve směru Karlín – Praha – Podolí, která by se u Křižovnického pivovaru spojila s druhou linkou Malá Strana – Vinohrady. U pražské radnice však se svými návrhy neuspěl. Plány na výstavbu metra či podpovrchové tramvaje v Praze se objevovaly i v předválečném Československu. První návrh na výstavbu čtyř podzemních tratí předložili roku 1926 Ing. Vladimír List a Bohumil Belada pod názvem \"Podzemní rychlá dráha pro Prahu\".", "question": "Kdo poprvé inicioval tvorbu návrhů výstavby pražského metra?", "answers": ["Ladislava Rotta"]}
{"title": "Derby (dostihy)", "context": "Derby je klasických rovinový dostih určený tříletým koním. Ve většině zemí testujících výkonnost anglických plnokrevníků v klasických dostizích je nejprestižnějším rovinovým dostihem. Délka dostihu je 1,5 míle (cca 2400 m). Dostih, určený tříletým hřebcům a klisnám, se poprvé běžel v roce 1780 na anglickém dostihovém závodišti v Epsomu nedaleko Londýna. U zrodu dostihu stáli Edward Smith Stanley, 12. earl z Derby (1752 - 1834) a sir Thomas Charles Bunbury, 6. baronet Bunbury (1740 - 1821), známý jako sir Charles Bunbury, který byl pozdějším dlouholetým předsedou anglického Jockey Clubu. Vítězem prvního ročníku byl kůň Diomed (majitel i chovatel sir Charles Bunbury) pod jezdcem Samem Arnullem. Majitel každého koně, který se zúčastnil prvního ročníku, musel zaplatit 50 guineí, celková výhra pak činila 1125 liber šterlinků. Do roku 1784 se běhalo na vzdálenost 1 míle (1609 m), od roku 1784 na 1,5 míle (něco přes 2400 m). Dostih je součástí britské klasické trojkoruny, do které patří ještě 2000 guineí a St. Leger. Oficiální název epsomského derby je The Derby Stakes, ovšem veřejnosti je dostih známý jako Epsom Derby. O názvu dostihu, který jako odborný termín převzaly také další sporty, přitom rozhodl hod mincí - stačilo málo a mohli jsme chodit třeba na \"bunbury Sparta - Slavia\". Název derby se záhy rozšířil po celém světě. Dnes tento dostih pořádá kolem 200 zemí. Další země, které začaly derby pořádat, byly Francie (1863), Rakousko-Uhersko (1868), Německo (1869), Dánsko (1870); následovalo derby na území pozdějšího Polska (1874), americké Kentucky Derby (1875, v USA se běhá několik dostihů derby); dále Itálie (1884), Rusko (1866) a další. Na našem území se poprvé konalo derby v roce 1921 na závodišti ve Velké Chuchli a nese nyní název České derby. Své derby mají i klusáci, je ale určené pro čtyřleté koně. Dostih se každoročně pořádá na závodišti v Epsomu (Epsom Downs Racecourse). Pouze třikrát, v letech 1915 - 1917, bylo kvůli první světové válce přeloženo do Newmarketu. Dostih se konal vždy první červnovou středu, od počátku 21. století vždy první červnovou sobotu. První francouzský a zároveň zahraniční kůň, který porazil koně britské, byl Gladiateur s Harrym Grimshawem v roce 1865.", "question": "Jak zní oficiální název epsomského derby?", "answers": ["The Derby Stakes"]}
{"title": "David Yates", "context": "David Yates David Yates David Yates v roce 2010 Narození 30. listopadu 1963 (57 let)St Helens, Anglie David Yates (* 30. listopadu 1963) je britský filmový režisér. Je režisérem několika filmů série o Harry Potterovi, konkrétně Harry Potter a Fénixův řád (2007), Harry Potter a princ dvojí krve (2009) a Harry Potter a Relikvie smrti (část 1 i část 2). Mezi jeho další filmy patří Sex Traffic (2004), Legenda o Tarzanovi (2016), Fantastická zvířata a kde je najít (2016) a Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (2018). Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu David Yates na Wikimedia Commons David Yates v Internet Movie Database (anglicky) David Yates v Česko-Slovenské filmové databázi Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Film Autoritní data: AUT: xx0112479 | GND: 133913007 | ISNI: 0000 0000 8172 537X | LCCN: no2006100914 | VIAF: 107492257 | WorldcatID: lccn-no2006100914", "question": "V jakém roce vyšel film Sex Traffic?", "answers": ["2004"]}
{"title": "Levice", "context": "Obsah pojmů levice a pravice se v různých společnostech a v různých dobách lišil. Historie Pojmy levice a pravice vznikly na konci 18. století v období Velké francouzské revoluce, kde v Generálních stavech zasedali přívrženci nového řádu, třetí stav a radikálové (Montagnardi) nalevo a zastánci starého řádu, reakční a monarchističtí aristokraté (Feuillanti) napravo.[1] V zásadě se levicové uskupení řídí heslem francouzské republiky Liberté, égalité, fraternité (Svoboda, rovnost, bratrství). Zřetelně se politická levice vyvinula během Červnového povstání dělnictva roku 1848 ve Francii. Organizátoři První internacionály se považovali za nástupce levice z Velké francouzské revoluce. Levicové ideologie a strany Levicové spektrum se rozpíná od středolevice po krajní levici (ultralevici). Středolevice souhrnně označuje ty pozice v rámci levicového spektra, jejichž cílem není překonání kapitalismu.[2] Termín krajní levice naproti tomu označuje směry, které jsou více radikální a kapitalistický systém zásadně odmítají.[3] Levice a krajní levice historicky zahrnuje řadu revolučních hnutí, zejména socialismus, komunismus a anarchismus (s výjimkou anarchokapitalismu). Za středolevici je považována sociální demokracie, která usiluje o dosažení socialistických ideálů v rámci kapitalistického systému formou regulované tržní ekonomiky v kombinaci se silným sociálním státem (státem blahobytu). Ve Spojených státech a v Evropě (zejména západní) se také od 60. let 20. století prosazuje tzv. nová levice, která se na rozdíl od prosazování třídní rovnosti, jakožto domény „staré/tradiční levice“, soustředí zejména na rovnost sociální.", "question": "V jakém období vznikl pojem levice?", "answers": ["Velké francouzské revoluce"]}
{"title": "Tunel Sitina", "context": "Část tunelu je ražená (západní dlouhá 1189 m, východní pak 1159 m), část hloubená (západní 206 m, východní 216 m). Dohromady je tak tunel dlouhý 1440 m. Stavba byla budována tzv. novou rakouskou tunelovací metodou (NRTM). Z důvodů bezpečnosti byly vyraženy i únikové chodby, a to celkem na pěti místech; součástí stavby jsou též i SOS budky. Po obou stranách jsou chodníky, široké 1 m, vozovka sama pak byla vystavěna v šířce 7,5 m. Projektová příprava tunelu začala již v letech 1996 a 1997. Ražba tunelu začala 27. října 2003, skončila 8. února, resp. 3. května 2005, poté probíhala montáž technologických zařízení. Tunel byl otevřen 24. června 2007. Náklady na výstavbu byly 3,5 miliardy Sk.[1] Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tunel Sitina na slovenské Wikipedii.↑ Informace o tunelu na stránkách národní dálniční společnosti. www.ndsas.sk [online]. [cit. 2007-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-01. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Bratislava | Architektura a stavebnictví", "question": "Proč byly vyraženy únikové chodby v Tunelu Sitina?", "answers": ["Z důvodů bezpečnosti"]}
{"title": "Kilogram", "context": "Obsahy alkalických kovů nebo typických aniontů jako uhličitany se v minerálních vodách obvykle uvádějí v mg/l. Gram (značka g) je definován jako jedna tisícina kilogramu. Dnes se často využívá jako jednotka pro vážení přísad při vaření a nákupu potravin. Cena pro potraviny prodávané v menším množství než jeden kilogram bývá běžně uváděna jako cena za 100 g. Také údaje o obsahu a složení jednotlivých potravin bývají vztahovány k hmotnosti 100 g a tudíž odpovídají procentům hmotnosti. Gram je základní jednotkou hmotnosti ve starší soustavě CGS. Dekagram (oficiální značka v soustavě SI je dag, ale v běžném životě se častěji používá zastaralé označení dkg) je 10 gramů, tedy jedna setina kilogramu. Je to jednotka používaná převážně v maloobchodě s potravinami. Čech mluvící hovorovou češtinou kupující množství menší než jeden kilogram většinou definuje požadované množství v dekagramech (hovorově deka: Dejte mi 20 deka šunky, prosím.). Přestože jednotková cena se v maloobchodě zpravidla udává na 100 gramů nebo na kilogram, český zákazník kupuje na deka. Hovorově metrák, odpovídá 100 kg.", "question": "Jaká je značka pro kilogram?", "answers": ["kg"]}
{"title": "Irsko", "context": "V Caesarově díle se pak už nachází název Hibernia, jenž pravděpodobně vznikl kontaminací původního označení a latinského slova hibernus, který znamená česky chladný, zimní. V rané irské literatuře se pak objevuje staroirský termín Ériu, ze kterého se vyvinul již zmíněný současný název Éire. Z tohoto základu se přidáním germánské koncovky -land, charakteristické pro pojmenování země, vytvořil současný anglický název Ireland. V jazycích příbuzných irštině, velštině a bretonštině se používaly pro označení Irska tvary Ywerddon, Iwerdon a Iverdon, vycházející z protokeltského *ɸ. V současné době se pak jedná o tvar velšský Iwerddon a bretonský Iwerzhon; dále také kornsky Iwerdhon. V irské mytologii byl Ériu jedním z božských eponymů pro Irsko, společně s eponymy Banba a Fódla. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Irska. Irsko je nástupcem dominia nazývaného Irský svobodný stát. Toto dominium vzniklo 6. prosince 1921 po irské válce za nezávislost, když celý Irský ostrov vystoupil ze Spojeného království Velké Británie a Irska. Nicméně hned další den se parlament Severního Irska podepsal pod angloirskou dohodu, aby se připojilo zpět ke Spojenému království. Tato událost je známá jako rozdělení Irska. Irský svobodný stát zanikl v den, kdy bylo formálně založeno Irsko – tedy 29. prosince 1937.", "question": "Který ostrov je svojí rozlohou 2. největší z Britských ostrovů?", "answers": ["Irský ostrov"]}
{"title": "Databáze", "context": "V roce 1971 vydal výbor zprávu The DBTG April 1971 Report, kde se objevily pojmy jako schéma databáze, jazyk pro definici schématu, subschéma a podobně. Byla zde popsána celá architektura síťového databázového systému. Ve stejné době byly vyvíjeny i hierarchické databáze. Jedním z prvních SŘBD byl IMS, který byl vyvinut firmou IBM pro program letu na Měsíc Program Apollo. Systém IMS patří stále k nejrozšířenějším na sálových počítačích. V roce 1970 začínají zveřejněním článku E. F. Codda první relační databáze, které pohlížejí na data jako na tabulky. Kolem roku 1974 se vyvíjí první verze dotazovacího jazyka SQL. Vývoj této technologie po 10 letech přinesl výkonově použitelné systémy, srovnatelné se síťovými a hierarchickými databázemi. V 90. letech 20. století se začínaly objevovat první objektově orientované databáze, jejichž filozofie byla přebírána z objektově orientovaných jazyků. Tyto databáze měly podle předpokladů vytlačit relační systémy. Původní předpoklady se však nenaplnily a vznikla kompromisní objektově-relační technologie. Z hlediska způsobu ukládání dat a vazeb mezi nimi můžeme rozdělit databáze do základních typů: Hierarchická databáze Síťová databáze Relační databáze Objektová databáze Objektově relační databáze Pojem \"databáze\" je často zjednodušován na to, co je ve skutečnosti databázový systém (databázový stroj) nebo též systém řízení báze dat. Ten neobsahuje pouze tabulky – ty jsou jedny z mnoha tzv. databázových objektů (někdy též databázových entit). Pokročilejší databázové systémy dále obsahují: pohledy neboli views – SQL příkazy, pojmenované a uložené v databázovém systému. Lze z nich vybírat (aplikovat na ně příkaz SELECT) jako na ostatní tabulky. indexy pro každou tabulku. Klíče jsou definovány nad jednotlivými sloupci tabulek (jeden klíč jich může zahrnovat i více) a jejich funkce je vést si v tabulkách rychlé LUT (look-up tables – \"pořadníky\") na sloupce, nad nimiž byly definovány,. vyloučit duplicitu v záznamech nebo zajišťovat fulltextové vyhledávání. spouště neboli Trigger– mechanizmus nad jednotlivými řádkami tabulky (případně samotnou tabulkou), který se vyvolá po změně, odstranění nebo přidání řádky, případně smazání tabulky a provede předprogramovanou akci (. například kontrolu integrity dat, doplění hodnot...) uživatelem definované procedury a funkce – některé databázové stroje podporují ukládání pojmenovaných kusů kódu, které provedou v databázi nad danými tabulkami určitou sekvenci příkazů (procedury) nebo navíc vrátí nějaký výsledek (uživatelské funkce). Mohou mít parametry, které se většinou dělí na vstupní (IN), výstupní (OUT) a vstupně-výstupní (INOUT). události, též (počeštěně) \"eventy\" – de facto procedury, spouštěné v určitý (uživatelem definovaný) datum a čas nebo opakovaně s definovatelnou periodou.", "question": "Naplnily sa predpoklady vytlačit relační systémy?", "answers": ["Původní předpoklady se však nenaplnily a vznikla kompromisní objektově-relační technologie."]}
{"title": "Baas", "context": "Existuje buňka, divize, regionální kongres, národní vedení atd. Tato organizace dopomohla vést straně silný odpor například po americké invazi v roce 2003. == Strana Baas podle státu == === Sýrie === Po svržení vojenské diktatury a nastolení demokracie v roce 1954 se stala strana Baas populární masovou organizací se zastoupením v parlamentu. Oslovovala hlavně inteligenci, maloburžoazii a dělnickou třídu. Hlavním protivníkem se stala Syrská sociálně nacionální strana, jež chápe syrský nacionalismus jinak a odmítá panarabismus, a Syrská komunistická strana, která podporuje třídní boj a internacionalismus. Všechny tyto strany provozovaly kromě parlamentních soubojů i násilné akce v ulicích a snažily se o získání vlivu v armádě. Po dlouhém potýkání se s vnitrostranickými frakcemi nakonec Baas v roce 1958 podpořila Násirovu vizi Sjednocené arabské republiky. Následně strana řešila otázku, zda vstoupit do Násirovy Arabské socialistické unie, či ne. Úplně se znovu osamostatnila po vystoupení Sýrie ze sjednocené republiky. V roce 1963 provedla strana státní převrat a nastolila vládu Národní fronty a v témže roce se posunula ostře na levici politického spektra, což vedlo v roce 1966 k rozdělení syrské a irácké větve.", "question": "Jakou zkratkou se nazývá strana s českým názvem Socialistická strana arabské obrody?", "answers": ["Baas"]}
{"title": "Kakadu molucký", "context": "Kakadu molucký Kakadu molucký Kakadu molucký je ve skutečnosti lososově ružový Stupeň ohrožení podle IUCN zranitelný[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída ptáci (Aves) Řád papoušci (Psittaciformes) Čeleď kakaduovití (Cacatuidae) Binomické jméno Cacatua moluccensisGmelin, 1788 Některá data mohou pocházet z datové položky. Kakadu molucký (Cacatua moluccensis Gmelin 1788) je velký endemický papoušek z čeledi kakaduovitých. Vzhledem k ničení životního prostředí a nelegálnímu odchytu je ve volné přírodě ohrožen a je zařazen na seznam CITES. Odhaduje se, že v ubývajících domovských pralesích přežívá jen něco kolem 2000 jedinců.[zdroj? ] Popis Délka těla dosahuje až 50 cm, hmotnost je v rozmezí 780–1100 g.[zdroj? ] Kakadu molucký má celé tělo a hlavu zbarvenou světle lososově růžově. Vztyčitelná chocholka je tmavěji lososově růžově zbarvená. Oči mají hnědou duhovku, zobák a nohy jsou tmavě šedé. Samice bývá větší než samec. Výskyt Tento druh endemicky žije na Jižních Moluckých ostrovech ve východní Indonésii. Žije v nadmořských výškách kolem 1000 m, v pobřežních oblastech, v horách, na kokosových plantážích. V době hnízdění žijí v párech, později se sdružují do velkých hejn. Potrava Živí se převážně rostlinnou potravou, jako jsou semena, ovoce, méně hmyz. V zajetí se podává slunečnicové semínko, různé druhy ořechů, pšenici, oves, proso, lesknici, máčenou kukuřici, granule, piškoty, ovoce, mrkev, zelené krmení a čerstvé větve k okusu. Rozmnožování Hnízdí v dutinách stromů, samice snáší 2 vejce, mláďata se líhnou za 29–30 dní a opouštějí hnízdo po 8–9 týdnech. Chov Kakadu molucký v domácnosti Kakadu molucký je inteligentní, citlivý a učenlivý pták.[zdroj? ] Vyžaduje pravidelný kontakt s členy svého lidského hejna a potřebuje neustálou mentální stimulaci, kterou mu můžeme poskytnout ve formě průběžně obměňovaných hraček. Nechává se poškrábat a někdy se toho i nepříjemně dožaduje. Klade tak na chovatele poměrně velké časové nároky. Při zanedbání péče se u něj může objevit zlozvyk vytrhávání peří, zvláště pokud je držen v kleci nevyhovujících rozměrů. Nejlépe se mu totiž daří v prostorné voliéře. Kakadu molucký je velmi hlučný.[zdroj? ] Není náhodou, že nejhojnějšími obyvateli různých záchytných center pro problémové papoušky jsou právě tito kakaduové. Naštěstí však existují výcvikové metody, díky nimž lze křik mírnit.", "question": "Kolik odhadem zbývá na světě jedinců druhu kakadu molucký?", "answers": ["kolem 2000"]}
{"title": "Bitva u Zamy", "context": "Bitva u Zamy byla svedena 19. října roku 202 př. n. l. Byla poslední a rozhodující bitvou druhé punské války. Římská armáda vedená Publiem Corneliem Scipionem (Africanem) porazila kartaginské vojsko pod velením Hannibala. Krátce po této porážce požádal kartaginský senát o mír. == Před bitvou == Po návratu Hannibala z Itálie v roce 203 př. n. l. doufali Kartaginci ve zmírnění tvrdých mírových podmínek stanovených Římany. Hannibal vyslal vyjednávače do Scipionova tábora, kteří ale svůj úkol nesplnili. Scipio je přesto nechal volně odejít ze svého tábora, což bylo neobvyklé. Přitom si všimli, že Římané neoplývají příliš silnou jízdou. Hannibal se proto odhodlal k bitvě, aniž by se dozvěděl, že Scipiona ještě krátce před bitvou posílil numidský náčelník Massinissa s téměř 6000 jezdci. Massinissa sice bojoval na počátku války po boku Kartaginců, avšak kvůli svatbě svého konkurenta, numidského krále Syfaka, s dcerou Hasdrubala Giscona, která byla původně přislíbena právě Massinissovi, ochotně změnil strany a přidal se k Římanům. == Průběh bitvy == Zama byla jedinou bitvou druhé punské války, ve které Římané postavili do pole méně pěchoty než Hannibal. Naproti tomu římská a numidská jízda početně převyšovala kartaginskou. Hannibal umístil do první linie kolem 80 válečných slonů, kteří ale byli málo trénovaní. Jeho pěchota byla odstupňována do tří řad. První dvě linie měly za úkol římské legionáře nejprve vyčerpat a uvést v nepořádek. Veteráni, kteří provázeli Hannibala během jeho tažení v Itálii, tvořili poslední řadu a jejich cílem bylo přivodit vlastní rozhodnutí bitvy. Bitva byla zahájena překvapivým Scipionovým manévrem: Na místo obvyklého šachovnicového uspořádání byly jednotlivé manipuly seřazeny za sebe, takže mezi nimi vznikly kolmo k bitevní linii značné mezery.", "question": "Kdo vedl Římany v bitvě u Zamy?", "answers": ["Publiem Corneliem Scipionem"]}
{"title": "Malé stydké pysky", "context": "Malé stydké pysky (označeno jako „labia minora“) Latinsky labia minora pudendi Prekurzor urogenitální řasy Gray 1265 Malé stydké pysky (latinsky: labia minora pudendi), též nymfé (latinsky: nymphae)[1] jsou dvě longitudinální (podélné) slizničné řasy, jejichž velikost se ženu od ženy může velmi. lišit (přibližná délka je však 3–4 centimetry a tloušťka 5 milimetrů).[2] Jsou situovány mezi velkými stydkými pysky a rozšiřují se od klitorisu šikmo dolů, do strany a dozadu ke každé straně poševní předsíně, mezi níž a velkými stydkými pysky tyto končí. U panny jsou zadní konce malých stydkých pysků obvykle spojeny uprostřed kožní hranou nazývanou frenulum labiorum pudendi nebo fourchette (\"vidlička\"). Vpředu se každý malý stydký pysk dělí na dvě části: horní díl prochází nad klitorisem, kde se setkává s protějším pyskem, přičemž nemusí být oba stejně velké; vytvářejí zde poštěváčkovou kapucu, která se klene přes vnější část poštěváčku. Dolní část pysků prochází pod vnější částí klitorisu, spojuje se s povrchem pod ním a společně s protějším pyskem (opět nikoli nutně stejné velikosti) vytváří uzdičku klitorisu. Na opačné straně (povrchu) malých stydkých pysků je mnoho mazových žláz. Chirurgický úkon spočívající v úpravě velikosti a tvaru malých stydkých pysků se označuje jako labioplastika. Tento úkon bývá prováděn z estetických a praktických důvodů. Obrázky Sagitální řez dolní částí ženského trupu, pravý segment. Adel Median sagitální řez ženskou pánví. Orgány ženského rozmnožovacího ústrojí. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Labia minora na anglické Wikipedii.↑ Nymphae [online]. Dictionary.com [cit. 2009-12-27]. Dostupné online. (anglicky) ↑ ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2008.", "question": "Proč se provádí labioplastika?", "answers": ["bývá prováděn z estetických a praktických důvodů"]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech. V roce 1510 se přenesl do Fromborku a sestavil mapu Warmie. Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře. Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium. V letech 1516 až 1519 působil ve funkci správce kapitulního majetku se sídlem v Olštýně. Přivedl nové osadníky na hospodářství kapituly a s úspěchem připravoval olštýnský hrad k obraně před očekávaným útokem křižáků. V roce 1522 na sjezdu stavů Královského Pruska ve městě Grudziądz přednesl traktát o mincích. Působil v mnoha úřadech, byl poslancem, kancléřem, vizitátorem a kapitulním správcem.", "question": "Kde zemřel Mikuláš Koperník?", "answers": ["Frombork"]}
{"title": "Anna Savojská", "context": "Anna Savojská (1306? – 1365, Soluň) byla byzantská císařovna a regentka Byzantské říše. == Život == Anna byla dcerou savojského hraběte Amadea V. a jeho druhé manželky Marie, sestry římské královny Markéty Brabantské. Roku 1326 se provdala za ovdovělého byzantského císaře Andronika III. a porodila mu čtyři děti. Po manželově smrti roku 1341 se císařská vdova stala regentkou za nezletilého syna Jana. V zemi byla mnoho let občanská válka. Na regentství se podílela společně s Janem VI., který se roku 1347 na osm let stal synovým spoluvládcem. Roku 1351 se císařovna vdova uchýlila do klášterního ústraní a stala jeptiškou. Zemřela roku 1365. == Vývod z předků == == Odkazy == === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Savojská ve Wikimedia Commons", "question": "Jaký byl císař, za kterého se provdala?", "answers": ["ovdovělého"]}
{"title": "Mikulášovická pahorkatina", "context": "Mikulášovická pahorkatina, též Mikulášovická vrchovina, je geomorfologická jednotka, okrsek podcelku Šenovská pahorkatina a nadřazeného celku Šluknovská pahorkatina. Její rozloha je 85 km2 a nejvyšším bodem je Tanečnice (597 m). == Přírodní poměry == Mikulášovická pahorkatina je geomorfologický okrsek podcelku Šenovská pahorkatina a celku Šluknovská pahorkatina. Jednotka o rozloze 85 km2 se nachází v západní části Šluknovského výběžku. Jižní, západní a severní hranice okrsku přibližně kopíruje státní hranici a přesahuje do sousedního Německa. Východní hranice odděluje Mikulášovickou pahorkatinu od Hrazenské pahorkatiny a je vedena od státní hranice po lužickém zlomu směrem k osadě Kopec, odtud na sever údolím Černého potoka, Vilémovského potoka a Velkošenovského potoka až ke státní hranici. Nejvyšším bodem je vrchol Tanečnice (597 m), nejnižším hladina Sebnice na státní hranici v Dolní Poustevně (296 m). Geologické podloží tvoří jemně až středně zrnitý biotitický lužický granodiorit, doprovázený žílami lamprofyru, doleritu a nepříliš častými průniky třetihorních neovulkanitů (čedič a podobné horniny). Celá pahorkatina náleží k povodí Labe a úmoří Severního moře. Kromě jižních svahů, které jsou odvodňovány do Křinice, je povodím druhého řádu Sebnice. Středně zalesněná krajina patří k 4.–5. lesnímu vegetačnímu stupni (bukový a jedlo-bukový). Převažují hospodářské lesy s dominantním výskytem smrku ztepilého (Picea abies), doplněným modřínem opadavým (Larix decidua), bukem lesním (Fagus sylvatica) či jedlí bělokorou (Abies alba). Podél vodních toků se dochovaly původní údolní jasanovo-olšové luhy. Průměrná roční teplota je pro území odhadována na 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak na 700–800 mm. Na jih okrsku zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce. == Vrcholy == Výběr zahrnuje pojmenované vrchy s nadmořskou výškou nad 400 m. == Geomorfologické členění == Zařazení Mikulášovické pahorkatiny podle Demkovy klasifikace: provincie: Česká vysočina subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická oblast: IVA Krkonošská celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina podcelek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina okrsek: IVA-1-A-a Hrazenská pahorkatina", "question": "Je nejvyšším bodem Mikulášovické vrchoviny Devět skal?", "answers": ["Její rozloha je 85 km2 a nejvyšším bodem je Tanečnice (597 m)."]}
{"title": "Praslovanština", "context": "Místo nich předpokládají někteří jazykovědci skupiny ъ, ь, ъ, ь. Stav pozdní praslovanštiny je charakterizován následující tabulkou: párový zápis v tabulce vždy označuje neznělou (vlevo) a odpovídající znělou souhlásku c představuje neznělou afrikátu [ʦ] ʒ představuje znělou afrikátu [ʣ] x představuje neznělou velární frikativu [. x] š, č, ž a ǯ představují hlásky [ʃ], [ʧ], [ʒ] a [ʤ] ' představuje měkčící znaménko, tzn. změkčení předchozí hlásky Ve slavistice se obvykle provádí transkripce praslovanských hlásek (a slov), jež je představována výše použitými symboly a nikoli odpovídajícími symboly v mezinárodní fonetické abecedě (IPA). Související informace naleznete také v článku Časování ve staroslověnštině. Praslovanská slovesa zdědila z praindoevropského jazyka 3 osoby. Odvozené slovesné tvary (participia) rozlišovaly tři čísla (singulár, duál a plurál). Jednoduché (syntetické) minulé časy: aorist (vyprávěcí neprůvodní děj) - asigmatický, sigmatický kratší, sigmatický delší imperfektum - praslovanský novotvar od aoristu - od nedokonavých sloves Složené (analytické) minulé časy: perfektum (. přítomný s minulým příčestím) plusquamperfektum (participium + imperfektum či perfektum) Přítomný čas prézens gnómický - obecná pravda bez časového ohraničení prézens historický - minulá událost jako přítomnost Složený budoucí čas vznikal až v historických fázích slovanských jazyků. postoj mluvčího indikativ (oznamovací) z indoevropského indikativu imperativ (rozkazovací) z indoevropského přacího způsobu - tematický, atematický kondicionál (podmiňovací) - praslovanský novotvar z indoevropského konjunktivu Vid se u sloves v praslovanštině teprve vyvíjel. Nedokonavost mohla vyjadřovat i u slovesa opětovná (iterativa). činný (aktivum) trpný (pasivum) medium (médium) - agens děje je činností zároveň zasahován Do historických fází slovanských jazyků se médium nedochovalo. infinitivní. /minulý -0, -i, -ě, -a, -ova, -nó přítomný -i, -e, -ne, -je Atematická slovesa nemají prézentní kmenotvornou příponu. infinitiv - baltoslovanská koncovka -ti (v ostatních indoevropských jazycích rozdílné tvoření) supinum - praslovanská koncovka -tъ - u sloves pohybu či vybídnutí k pohybu → ve funkci příslovečného určení účelu. V staroslověnštině od dokonavých i nedokonavých participium minulé činné (od stejného participia v ie.) přítomné činné (od stejného v ie.) (v sl. → přechodníky přítomné a zpřídavnělé) minulé trpné přítomné trpné Související informace naleznete také v článku Skloňování ve staroslověnštině. Praslovanština ve své staroslověnské podobě (a stejně jako dnešní čeština) disponovala 7 pády (nominativem, genitivem, dativem, akuzativem, vokativem, lokálem a instrumentálem). Číslo rozlišovala jednotné, dvojné a množné. Rod rozlišovala mužský, ženský a střední. Na konci praslovanského období se začala vyvíjet u mužského rodu životnost. V praslovanštině se skloňovalo dle zakončení kmene, v pozdějších slovanských jazycích převládlo skloňování podle rodu (rodový princip).", "question": "Do rodiny jakých jazyků náleží praslovanština?", "answers": ["indoevropských"]}
{"title": "Avantgarda", "context": "Výchozími ideovými ohnisky bylo poválečnému avantgardnímu hnutí curyšské dada a sovětské revoluční umění. Hlavní znaky avantgardy: odmítání sociální nespravedlnosti, z toho plynoucí příklon k radikálním a extremistickým politickým hnutím (komunismus, anarchismus, fašismus). To je typické například pro italský futurismus, dále kolektivismus, který se projevoval snahou o sdružování se do skupin, spolků, svazů a klubů (Bauhaus, De Stijl, Devětsil). Podstatným rysem je experimentování a hledání nových obsahů a forem. Období vzniku avantgardy je obdobím první světové války a krachu evropských humanitních ideálů. Současně však také nastupuje idea nové a spravedlivější společnosti, přicházející s Říjnovou revolucí. Souběžně s těmito událostmi probíhá bouřlivý rozvoj techniky a vědy. Společnost se po válce nachází ve víře v utopistickou vizi nového světa, ovládaného strojem. Vystřízlivění z utopických snů přinesla hospodářská krize, která otřásla avantgardní vírou v zázračnou moc techniky a ve zrod nového člověka. Představa, že nové vynálezy a společenské vztahy od základu změní samu biologickou podstatu člověka, že se během několika let promění jeho po tisíciletí utvářené fyziologické a psychické mechanismy, se už tehdy ukázala jako zcela nereálná. Avantgardní umění je různorodou, členitou a někdy i rozporuplnou periodou vývoje umění. Inspirovalo se jak novými vědeckými objevy, technickými vynálezy a materiály, tak euforickou atmosférou, životním rytmem a novými formami velkoměstského života: filmem, jazzem, sportem, moderními dopravními prostředky, automobily, letadly, transatlantiky, ale i exotikou dalekých krajů a zámořských cest. Avšak většinu těchto podnětů přijímalo v radikální utopické perspektivě. Avantgarda je slovo francouzského původu (avantgarde, kde avant = před, la garde = hlídka, stráž), původně znamenající vojenský předvoj. Tento výraz se užívá v terminologii umělecké, kde představuje umělce či uměleckou skupinu, jejichž tvorba je pro danou dobu průkopnická či objevná. Tento výraz je používán ve všech uměleckých odvětvích. Během první světové války a po ní vzniklo ohromné množství různých avantgardních směrů, proudů a hnutí. Některé zasáhly jen jednu oblast umění, jiné se odrazily ve všech uměleckých oblastech. Abstraktivismus - nefigurativní, abstraktní malířství a sochařství. Jeho počátky se datují kolem roku 1910, kdy Vasilij Kandinskij namaloval v Mnichově svůj první abstraktní obraz. Vyhraněnou podobou se abstraktivismus projevil v architektuře skrze umělecký směr konstruktivismus. Dadaismus - zrodil se uprostřed první světové války ve Švýcarsku a v USA jako protest proti nesmyslnému vraždění na válečných frontách. Hlavním principem dadaismu je využití náhody, která přináší nesmyslné souvislosti, vymykající se racionálnímu chápání. Dadaisté objevili nové tvůrčí metody (koláž, ready-made). Expresionismus - směr projevující se zejména ve výtvarném umění, literatuře a dramatické tvorbě.", "question": "Jakého původu je slovo avantgarda?", "answers": ["francouzského"]}
{"title": "Kostel svatého Vavřince (Rumburk)", "context": "Počátkem 90. let 20. století lze rovněž datovat rozsáhlou obnovu lorety a ambitů, která se musela vypořádat se statickými problémy, vzniklými provozem těžkých vozidel na okolních komunikacích i rozpadem původního odvodnění. Opravy probíhají i ve druhé dekádě 21. století restaurováním fresek a zachovalých částí mobiliáře. Klášter je čtyřkřídlá stavba kolem pravoúhlého dvora. Je to stavba patrová, pouze v jednom traktu dvoupatrová.[4] Rumburští kapucíni kolem roku 1897 P. Hilarius Pokorný (1865–1920), představený kapucínského kláštera v Rumburku[5] Architektura kostela Kapucínský klášter spolu s kostelem Detail fresky na průčelí kostela sv. Vavřince Kostel je obdélnou stavbou. Má obdélný presbytář a obdélnou kapli po severní straně. Presbytář i loď mají valenou klenbu s lunetami. Boční kaple jsou sklenuty křížově.[4] Zařízení kostela Oltářní stěna hlavního oltáře je barokní a pochází z 18. století. Nacházejí se zde obrazy Umučení sv. Vavřince, Umučení sv. Jana Křtitele a Umučení sv. Václava. Dva boční oltáře pocházející z 19. století jsou zasvěceny Panně Marii a sv. Františkovi. Rokoková kazatelna je s reliéfem Rozsévače. Varhany pocházejí z 1. čtvrtiny 18. století. V kapli se nachází oltář z období kolem roku 1700. Oltář má rokokové doplňky a obraz sv. Antonína Paduánského. V interiéru se nachází barokní obraz Útěk do Egypta.[4]", "question": "Jaký typ klenby má loď kostela svatého Vavřince v Rumburku?", "answers": ["valenou"]}
{"title": "Děkanát Bílovec", "context": "Děkanát Bílovec Děkanát BílovecDiecéze Ostrava-Opava Provincie Morava Děkan P. ThLic. Mgr. Dariusz Adam Jędrzejski Další úřad děkana farář v Bílovci Místoděkan P. Mgr. Petr Kuník Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2020 Znak děkanátu Bílovec Děkanát Bílovec je územní část ostravsko-opavské diecéze. V současné době jej tvoří 24 římskokatolických farností. Děkanem je P. ThLic. Mgr. Dariusz Adam Jędrzejski, farář v Bílovci, místoděkanem je P. Mgr. Petr Kuník, farář v Odrách. Bílovecký děkanát k roku 2013 Bílovecký děkanát k roku 1859 (f.=farnost, l.k.= lokální kuracie) Farnosti děkanátu FarnostSprávceDalší duchovní ve farnostiFarní kostel Bílov P. ThLic. Mgr. Dariusz Adam Jędrzejski(administrátor excurrendo) svatého Vavřince Bílovec P. ThLic. Mgr. Dariusz Adam Jędrzejski Ing. Mgr. Alois Pinďák, trvalý jáhen svatého Mikuláše Bravantice P. ThLic. Pavel Petr Kukiola(administrátor excurrendo) svatého Valentina Dobešov P. Mgr. Petr Kuník(administrátor excurrendo) svatého Mikuláše Fulnek P. ThLic. Mgr. Józef Wojciech Gruba, SAC P. Jan David, SAC, farní vikář Nejsvětější Trojice Hladké Životice P. Mgr. Bc. Martin Sudora (administrátor) svatého Mikuláše Jistebník P. Mgr. Zdeněk Pluhař(administrátor excurrendo) svatého Petra a Pavla Klimkovice P. Mgr. Rudolf Kopecký svaté Kateřiny Kujavy P. Mgr. Bc. Martin Sudora(administrátor excurrendo) svatého Michaela archanděla Lubojaty P. ThLic. Pavel Petr Kukiola(administrátor excurrendo) svatého Jiří Mankovice P. Mgr. Petr Kuníkadministrátor excurrendo) Navštívení Panny Marie Odry P. Mgr. Petr Kuník P. ThLic. František Staněk, farní vikářP. Michal Krenželok, farní vikář, kaplan pro církevní školy svatého Bartoloměje Olbramice P. ThLic. Pavel Petr Kukiola svatého Bartoloměje Pohoř P. Mgr. Petr Kuník(administrátor excurrendo) svatého Prokopa Pustějov P. Mgr. Bc. Martin Sudora(administrátor excurrendo) svaté Máří Magdalény Slatina u Bílovce P. PaedDr. Mgr. Piotr Marek Kowalski, Ph.D.", "question": "Kolik farností tvoří děkanát Bílovec?", "answers": ["24"]}
{"title": "Diopsid", "context": "Diopsid je důležitý horninotvorný minerál ze skupiny monoklinických pyroxenů. Často se vyskytuje ve formaci s hedenbergitem a augitem. Jeho barva se různí na základě zastoupení chemických prvků hořčíku nebo vápníku a proto lze najít od bezbarvé variety až po krásně sytě zelenou. Jeho jméno pocházející z řečtiny je složeno ze dvou slov dis a ò, což doslovně znamená dvě tváře. Toto pojmenování odkazuje na schopnost orientace ve dvou rovinách {100} a {001}. Diopsid byl poprvé objeven a popsán okolo roku 1800 brazilským státníkem a přírodovědcem Jose Bonifacio de Andrada e Silvou. == Vznik == Diopsid může být metamorfního původu v horninách bohatých na vápník jako jsou skarny, pyroxenické ruly, mramory nebo v bazických, ultramafických, magmatických horninách jako jsou kimberlit nebo peridotit většinou chudé na SiO2. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost kolísá mezi 5,5 až 6,5, hustota 3,27 g/cm3, štěpnost dobrá dle {110}, lom je lasturnatý až nerovný. Optické vlastnosti: Barva dosahuje téměř všech odstínů zelené, známé jsou také diopsidy bezbarvé, mléčně bílé, šedé a v případě violanu je barva dokonce fialová. Lesk má skelný, průhlednost: průsvitný až opakní, vryp je bílý. Chemické vlastnosti: Složení: Ca 18,51 %, Mg 11,22 %, Si 25,94 %, O 44,33 %. Často obsahuje příměsi Fe, V, Cr, Mn, Zn, Al, Ti, Na nebo K. Je nerozpustný v kyselinách. == Využití == Složení diopsidu (a jemu chemicky podobným minerálům) je indikátorem PT podmínek vzniku a také chemického složení mateřské horniny. Odrůda bohatá na chróm se nazývá chromdiopsid a je hojně využívaná ve šperkařském průmyslu. Nově zkoumaným produktem jsou sklokeramické materiály s obsahem diopsidu nazvané \"silceram\". Ty mohou mít potenciální využití v různých technologických oblastech. == Odrůdy == === Chromdiopsid === Chromdiopsid je nádherná smaragdově zelená odrůda diopsidu. Objevuje se na metamorfních ložiskách bohatých na vápník a chróm ( právě chróm způsobuje typické zelené zabarvení). V roce 1988 byla objevena naleziště drahokamového chromdiopsidu na východní Sibiři, tudíž jedná se o drahokam, jenž se začal používat teprve nedávno. Vzhledem k jeho překrásné barvě jeho oblíbenost a cena stále stoupá. Ovšem kvůli nižší tvrdosti nemůže být osazován do šperků, které jsou vhodné pro denní nošení.", "question": "Do jaké skupiny pyroxenů můžeme zařadit minerál diopsid?", "answers": ["monoklinických"]}
{"title": "Afrodita", "context": "Afrodíté (starořecky Ἀ, v čestině též Afrodita) je starověká řecká bohyně lásky, sexuality, plodnosti a krásy; vedle tohoto nejrozšířenějšího pojetí však může nabývat i zcela odlišných, nezřídka i nevyzpytatelných rysů. Jako jedna z nejvýznamnějších bohyní patří mezi dvanáct Olympanů. Vystupuje v celé řadě příběhů řecké mytologie a byla uctívána po celém řeckém, resp. antickém světě až do zániku pohanských kultů. V římském náboženství a mytologii je všeobecně ztotožňována s Venuší, v helénistickém kontextu někdy i s Isidou. Kult Afrodíty u Řeků s největší pravděpodobností souvisí s původní syrskofénickou bohyní Astartou, která snad byla jejím předobrazem. Už v homérských textech je ovšem Afrodítin charakter zcela řecký a přes nedoloženost jejího jména v lineárním písmu B je možné, že byla uctívána již v mykénském období. Tato bohyně se díky své kráse a kouzlům stala jednou z nejmocnějších bohyň, neodolali jí lidé ani bohové. Byla manželkou boha Héfaista, avšak otcem jejích synů Foba, Deima a Eróta a dcery Harmonie byl bůh války Árés. S bohem obchodu a pocestných Hermem měla syna Hermafrodíta a s bohem moře Poseidónem další dva syny, Rhoda a Hérofila. Bohu vína Dionýsovi zplodila syna Priapa. V antickém umění se stala snad nejčastěji zobrazovanou postavou, jak na mozaikách a vázových malbách, tak sochách a na reliéfech. Nejstarší reliéfní zobrazení Afrodity lze spatřit na tzv. Trůnu Ludovisi z roku 460 př. n. l., kde se vynořuje z mořské pěny. Nejznámějšími sochařskými znázorněními jsou Praxitelova Afrodita Knidská ze 4. století př. n. l. a Afrodita Mélská (známější jako Venuše Mélská) z let 130 – 100 př. n. l., která je k vidění v pařížské galerii Louvre. Starověcí Řekové jí zasvětili několik zvířat: delfína, holubici, vrabce a vlaštovku, a také některé rostliny: mák, jablko, granátové jablko, myrtu a růži. Podle současných studií byla Afrodita pravděpodobně bohyně maloasijského původu, která se vyvinula ze syrsko-foinické bohyně Astarty, jež měla původ v asyrsko-babylónské bohyni lásky, Ištar. Řekové jí převzali už v období krétsko-mykénské civilizace přes ostrov Kypr a Kythéru, kde také byla nejvíce uctívána. Bohyni Afroditě zasvětili myrtu, růži, jablko, holubici, delfína, vlaštovku a lípu. Také jí bylo vystavěno mnoho chrámů po celém Řecku. Později se její kult rozšířil do starověkého Říma, kde byla ztotožněna se staroitalskou bohyní jara, Venuší. Mezi její slavné římské chrámy patří například chrám Venuše Roditelky a chrám Venuše a Romy v Římě.", "question": "Je Venuše římským ekvivalentem řecké bohyně Afrodité?", "answers": ["V římském náboženství a mytologii je všeobecně ztotožňována s Venuší, v helénistickém kontextu někdy i s Isidou."]}
{"title": "Beetlejuice", "context": "Beetlejuice je americká filmová komedie režiséra Tima Burtona z roku 1988 s prvky hororu a fantasy. Snímek v roce 1989 získal Oscara za nejlepší masky. Děj filmu se točí kolem jednoho mladého páru - Barbary a Adama. Po autonehodě se vrátili domů, ale začaly se kolem nich dít divné věci - nejsou např. vidět v zrcadle. Po nalezení Příručky pro nedávno zesnulé pochopili, že jsou mrtví. Do domu se nastěhovala nová rodina - otec, dcera se zálibou ve fotografování a oblékaná celá v černém a její nevlastní matka, která si říká umělkyně a která si s sebou přivedla silně nesympatického Otha, podporujícího ji v rozvíjení její \"umělecké osobnosti\". Adam a Barbara se marně snažili dostat je z domu a život po smrti se pro ně začal stávat noční můrou - nikdo je neviděl a navíc byl jejich dům přestavován. Příručku pořád nebyli schopni přečíst až na jednu malou část - návod, jak se dostat pryč z domu. Tak se ocitli v čekárně plné mrtvých lidí, z níž nakonec odešli za svou sociální poradkyní Junonou. Od ní se dověděli, že se té rodiny mají zbavit jako strašidla. Začali proto se snahou vystrašit je a přimět k odchodu. Obrázky, zvuky či videa k tématu Beetlejuice ve Wikimedia Commons Beetlejuice v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Beetlejuice v Internet Movie Database", "question": "Jaké ocenění získal snímek Beetlejuice v roce 1989?", "answers": ["Oscara"]}
{"title": "Maieutika", "context": "Maieutika Maieutika (řecky umění porodní báby; porodnické umění – narážka na povolání Sokratovy matky) je termín používaný samotným Sókratem pro umění vést dialog. Maieutika je součást sokratovské metody. Jejím jádrem je myšlenka, že pravda je latentně přítomna v rozumu každého člověka už od narození, ale musí se „přivést na svět“ skrz správně položené otázky učitele. Maieutika se skládá ze dvou kroků: Elenktika (řecky „umění převedení“) – Sokrates otřese pozicí svého žáka a nebo partnera v rozhovoru a převede jeho stanovisko do neřešitelného stavu (aporie), přičemž v něm takto probudí touhu po poznání a hledání pravdy. Protreptika (řecky „umění obrácení“) – Sokrates přivede žáka vhodně položenými otázkami ke správnému názoru, ne však k poznání, které je dosažitelné pouze prostřednictvím nazření idejí. Cílem maieutiky u Sokrata a Platóna je ε ζ (eu zén) – „správně/dobře/spravedlivě žít“. Literatura Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo maieutika, str. 254. Ottův slovník naučný, heslo Maieutika. Sv. 16, str. 633 Autoritní data: GND: 4074431-0", "question": "Z kolika kroků se skládá maieutika?", "answers": ["ze dvou"]}
{"title": "Karákóramská dálnice", "context": "Karákóramská dálnice Mapa Dálnice nedaleko kulminačního bodu Karákóramská dálnice (anglicky Karakoram Highway, zkráceně KKH) je dálková vysokohorská silnice vedoucí z Kašgaru v Číně do Abbottábádu v Pákistánu. Je dlouhá 1300 km (někdy se k ní počítá také 70 km dlouhý úsek z Abbottábádu na jih do Hasan Abdalu, kde se napojuje na páteřní celoindickou Grand Trunk Road). V průsmyku Chundžeráb silnice dosahuje nadmořské výšky 4693 metrů, což z ní činí nejvýše položenou mezinárodní silnici s pevným povrchem na světě.[1] Oficiálně je označována v Číně jako G314 a v Pákistánu jako N-35. Stavba silnice ve strategické oblasti Kašmíru byla zahájena v roce 1959 jako výraz čínsko-pákistánského spojenectví. Stovky čínských dělníků, kteří při stavbě zahynuli, jsou pohřbeny na hřbitově China Yagdar ve městě Gilgit.[2] Silnice byla dokončena v roce 1979 a od roku 1986 je otevřena pro civilní vozidla. Od června 2006 funguje mezi Abbottábádem a Kašgarem pravidelná autobusová linka, provozovaná firmou Northern Areas Transport Corporation. Zároveň začaly práce na rozšíření a zpevnění silnice, která umožní čínským kamionům se zbožím přístup k Arabskému moři.[3] Zatím jsou v zimním období vysokohorské úseky kvůli závějím a lavinám nesjízdné. Dálnice vede přes čtyři nejvyšší světová pohoří (Karákóram, Hindúkuš, Himálaj a Pamír) a překonává údolí řek Indus a Hunza River. Reference ↑ www.inautonews.com [online]. [cit. 2014-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-11. ↑ www.pakpost.gov.pk [online]. [cit. 2014-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-28. ↑ http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/cina-stavi-pro-pakistan-nejvyse-polozenou-dalnici-na-svete-834581 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Karákóramská dálnice na Wikimedia Commons https://web.archive.org/web/20130613165212/http://www.historyofkkh.info/ http://pakistanpaedia.com/landmarks/kkh/kkh.htm http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content& http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096911352-objektiv/208411030400713/ mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Doprava | Čína", "question": "Jakou zkratku má Karákóramská dálnice?", "answers": ["KKH"]}
{"title": "Jablko", "context": "Jablko je plod jabloně, patří mezi nejběžnější druhy ovoce nejen ve střední Evropě. Jde o malvici, podobně jako u plodu hrušně hrušky. == Historie a kultura == Jabloň Sieversova je původním druhem, který byl domestikován v Kazachstánu. Jablko se v kultuře člověka vyskytuje již tisíce let. V křesťanství prvotní hřích lidského pokolení, utržení zakázaného plodu ze stromu poznání, bývá tradičně spojován s jablkem. V bibli se ovšem o onom stromu a plodu utrženém Evou nepíše nic bližšího. Královské jablko se stalo součástí symbolů královské moci. Z řecké mytologie je známo zlaté jablko ze zahrady Hesperidek s nápisem \"Té nejkrásnější\", jablko sváru mezi bohyněmi, který měl rozsoudit Paris. Toto jablko stálo na počátku událostí, které vedly k Trojské válce a pozdějšímu pádu Tróje. == Pěstování, konzumace a obchod == Jablka jsou důležitou součástí našeho jídelníčku. Vyrábí se z nich mošty a džusy, džemy, kompoty, čaje, aroma do jiných jídel. Mají nezastupitelné místo ve výživě - obsahují celou řadu látek prospěšných organismu, zvyšují imunitu, mají vliv na odolnost vůči stresu. Pro všechny tyto účinky se v populární literatuře a časopisech často opakuje doporučení konzumovat nejméně jedno jablko denně. Zajímavé je, že aromatické látky z jablek, pokud je v organismu nezničíme jinými látkami v potravě, prostupují tělem a uvolňují se např. skrze vlasy ven, pravidelní konzumenti jablek tak doslova voní po jablíčkách.[zdroj? ]Všudypřítomnost jabloní a jablek vedla po r. 1989 ke značné devalvaci jejich hodnoty.[zdroj? ] Tisíce jabloní v sadech i jiných místech Česka bylo vykáceno anebo ošetřovatelsky zanedbáno tak, že jejich úrodnost klesla na zlomek původního stavu. Spolu s likvidací zařízení na zpracování jablek to znamenalo, že cena ovoce, která by mohla být minimální[zdroj? ], je dnes na trhu v ČR v průměru vyšší než cena banánů nebo pomerančů. Rovněž řada produktů, které se vyráběly tradičně z padaných jablek z českého trhu do velké míry vymizely. Plody dozrávají na konci léta nebo na podzim. Mají většinou kulovitý tvar (některé odrůdy jsou zploštělé, jiné vejčité) o průměru 5 až 9 cm, některé odrůdy až 15 cm. Slupka zralého plodu se může lišit podle odrůdy, od zelené (např. odrůda Granny Smith) přes žlutou (např. odrůdy Golden Delicious, Zlatá reneta) až po sytě červenou (např. odrůdy Idared, Spartan), častá jsou červená \"líčka\" na žlutém či zeleném základě.", "question": "Kde byl domestikován původní druh jabloně Sieversova?", "answers": ["v Kazachstánu"]}
{"title": "Lewis Carroll", "context": "Po tom, co byly zamítnuty možné alternativní názvy \"Alenka mezi skřítky\" (Alice Among the Fairies) a \"Alenčina zlatá hodina\" (Alice's Golden Hour), bylo dílo v roce 1865 vydáno jako Alenčina dobrodružství v říši divů pod literárním pseudonymem Lewis Carroll, který Dodgson poprvé použil asi o devět let dříve. Ilustrace byly tentokrát Johna Tenniela. Dodgson si očividně myslel, že vydaná kniha potřebuje dovednosti profesionálního umělce. Ohromný komerční úspěch první knihy o Alence v mnoha ohledech změnil Dodgsonův život. Sláva jeho alter ega \"Lewis Carroll\" brzy obletěla celý svět. Dodgsona zaplavily dopisy obdivovatelů a někdy se mu dostávalo nevítané pozornosti. Také začal vydělávat značné sumy peněz. Tento příjem ale nevyužil k opuštění svého zdánlivě neoblíbeného místa v Christ Church. V roce 1872 vyšlo pokračování - Za zrcadlem a co tam Alenka našla. V jeho poněkud temnější atmosféře se zrcadlily změny v Dodgsonově životě. Nedávná otcova smrt (1868) ho uvrhla do deprese, která měla trvat několik let. V roce 1874 Dodgson vytvořil své poslední velké dílo, knihu The Hunting of the Snark, kterou věnoval své dětské přítelkyni Gertrude Chatawayové. Tato fantaskní \"nesmyslná\" báseň pojednává o dobrodružstvích bizarní skupiny různorodých neschopných tvorů a jednoho bobra, kteří vyrazili hledat zmíněného Snárka. Malíř Dante Gabriel Rossetti byl údajně přesvědčen, že báseň je o něm. Do češtiny ji přeložil až v roce 2005 Václav Z. J. Pinkava jako Lovení Snárka. V roce 1856 se Dodgson začal věnovat nové formě umění - fotografování, nejdříve pod vlivem svého strýce Skeffingtona Lutwidgeho a později svého oxfordského přítele Reginalda Southeyho. Brzy byl v tomto umění velmi dobrý a stal se známým fotografem. V prvních letech si zřejmě i pohrával s myšlenkou, že se fotografováním bude živit. Nedávná studie Rogera Taylora a Edwarda Wakelinga podává vyčerpávající výčet všech zachovaných fotografií a Taylor odhaduje, že pouze něco přes 50% jeho zachovaných děl zachycuje mladé dívky. Později mnoho svých fotografií dětí použil v souvislosti se svými literárními díly jako ilustrace. Alexandra Kitchinová, známá jako \"Xie\" (vyslovováno \"Iksi\"), byla jeho oblíbeným objektem pro fotografování. Od roku 1869 až do roku 1880, kdy fotografování nechal, ji Dodgson vyfotografoval alespoň padesátkrát, naposled těsně před jejími šestnáctými narozeninami.", "question": "Jak se jmenuje dílo, které spisovatel Dodgson vytvořil roku 1874?", "answers": ["The Hunting of the Snark"]}
{"title": "Graciosa (Azory)", "context": "Graciosa je nejsevernější ostrov v centrální skupině Azorských ostrovů v Atlantském oceánu. Graciose se přezdívá Bílý ostrov (Ilha Branca) podle pojmenování, kterého se tomuto ostrovu dostalo v knize portugalského spisovatele Raula Brandã \"As Ilhas Desconhecidas\" (\"Neznámé ostrovy\") z roku 1926. Z administrativního hlediska je Graciosa zámořským autonomním územím Portugalska (Regiã Autónoma dos Açores). Počet obyvatel ostrova v první dekádě 21. století poklesl ze 4 777 (2001) na 4 391 v roce 2011. Správním centrem ostrova je Santa Cruz da Graciosa. Ostrov Graciosa je od roku 2007 zapsán na seznamu biosférických rezervací UNESCO a je častým cílem vědeckých expedicí, které zde studují zejména problematiku biodiverzity. == Geografie == Graciosa spolu s dalšími ostrovy centrální části Azorského souostroví leží na západním okraji Euroasijské tektonické desky a je spolu s nimi součástí Středoatlantského hřbetu. Nejbližší pevninou je další azorský ostrov Săo Jorge, vzdálený 36,5 km směrem na jih. Vzdálenost Graciosy od Ponta da Serreta na ostrově Terceira, který leží jihovýchodním směrem, činí 56,8 km. === Geologie === Ostrov Graciosa je sopečného původu. Jedná se o stratovulkán, jehož poslední aktivita je datována kolem roku 1950 př. n. l. Hlavními horninami jsou čedič, dále trachyt a tefrit. V jihovýchodní části ostrova se nachází sopečná kaldera oválného tvaru o rozměrech zhruba 2 x 1,5 km. V této oblasti se vyskytuje několik jeskyní, a to jak při okraji, tak i uprostřed kaldery (např. Furna do Maria Encantada, Furna do Enxofre). === Klima === Graciosa má nejnižší průměrnou nadmořskou výšku v celém Azorském souostroví - většina jejího území nedosahuje 300 metrů. Tato skutečnost je příčinou nízkého množství srážek. Graciosa je proto nejsušším ostrovem Azor, což v obdobích extrémního sucha vedlo v minulosti až k ohrožení života na ostrově. == Historie == Nejstarší záznamy o průzkumu ostrova portugalskými mořeplavci a jeho následné kolonizaci jsou z první poloviny 15. století. Stálé osídlení se datuje od 50. let 15. století. Nejstarším sídlem byla obec Carapacho na jihovýchodě ostrova. Postupně byly vybudovány další obce - Luz, Praia, Guadalupe, Santa Cruz da Geaciosa a Vitoria. Základem místní ekonomiky bylo zemědělství a rybolov. V historii ostrova byly zaznamenány některé významné krize.", "question": "Jaký přívlastek má azorský ostrov Graciosa?", "answers": ["Bílý"]}
{"title": "Humanae vitae", "context": "Humanae vitae je encyklika, kterou 25. července 1968 vydal papež Pavel VI. Název, jak je u církevních dokumentů zvykem, je odvozen od prvních dvou slov latinského originálu a znamená \"[předávání] lidského života\". Encyklika se zabývá manželskou láskou a odpovědným rodičovstvím. Potvrzuje a dále rozvíjí tradiční postoj římskokatolické církve k sexualitě a plánovanému rodičovství, vyjádřený předtím např. v encyklice Casti connubii Pia XI. Odmítá ty způsoby kontroly početí, při nichž je záměrně způsobena neplodnost pohlavního styku (antikoncepci v užším slova smyslu) i umělý potrat (interrupci). Vyzývá k odpovědnému plánování rodiny pomocí metod přirozeného plánování rodičovství, kdy manželé \"oprávněně využívají přirozené dispozice\". Zdůrazňuje nerozlučitelnost dvojího významu manželského pohlavního styku: jednoty a plodnosti. V katolickém teologickém prostředí existují i názorové proudy (teologický disent), které některé závěry této encykliky odmítají. Nicméně tuto encykliku upřesnila, rozšířila a učitelskou autoritou podpořila řada dalších oficiálních církevních dokumentů (např. exhortace Familiaris consortio, encykliky Evangelium vitae a Veritatis splendor papeže Jana Pavla II. a encykliky Deus caritas est a Caritas in veritate papeže Benedikta XVI.).", "question": "Který papež vydal encykliku Humanae vitae?", "answers": ["Pavel VI."]}
{"title": "Poetismus", "context": "Z toho vyplynul i jeho styl rozvíjející lyriku a hravost. Byla odstraněna interpunkce. Soustředil se pouze na současnost, resp. na radostné okamžiky. Jeho hlavními tématy se staly pocity štěstí a radosti, emotivní stránka byla pro poetismus velmi důležitá. Základem poetistické filosofie byl problém odcizení a sebeodcizení člověka - tj. mezilidských vztahů; poetisté se domnívali, že došlo k deformaci mezilidských vztahů a vůbec vztahu člověka k okolnímu světu. Z tohoto odcizení vinili společnost, která podle nich kvůli svému uspořádání (a složitosti) se přestala zajímat o (ne)štěstí jedince, ale soustředí se pouze sama na sebe. Cílem poetismu bylo napomáhat nápravě a překonání tohoto odcizení. Poetismus má kořeny v proletářské poezii, vznikl v prostředí avantgardní skupiny Devětsil, za rok vzniku bývá uváděn letopočet 1923, ačkoli termín poetismus byl poprvé patrně použit až o rok později (1924). Roku 1921 vydal Jaroslav Seifert sbírku Město v slzách a roku 1923 mu vyšla sbírka Samá láska, předmluvy k těmto sbírkám byly psány jménem Devětsilu a naznačovaly posun myšlení uvnitř tzv. socialistické literatury (resp. proletářské poezie). Autorem první předmluvy byl Vladislav Vančura, který zde zdůvodnil existenci proletářské poezie a jejích zásad. Posláním tvorby měla být duchovní a citová příprava na revoluci. Druhou předmluvu napsal Karel Teige, který sice také zastával socialistické principy a názory, ale zároveň zastával názor, že by do české literatury (a moderní kultury) měly pronikat cizí vlivy a že by i ona měla promlouvat a oslovovat jiné národy. Toto pojetí se projevilo v Devětsilu již dříve (podzim 1922) - ve studii nazvané Nové umění proletářské. Byl zde pokládán důraz na slovo nové tj. nebránící novým experimentům. Tato stať, ani jiné úvahy K. Teiga, nebyly namířeny proti Wolkerově nebo Horově poezii, které byly považovány za vrchol tehdejší poezie. Roku 1924 uveřejnil K. Teige v brněnském časopise Host do domu první ucelený náčrt poetismu (stať poetismus).", "question": "Jak se jmenuje výlučně český avantgardní směr?", "answers": ["Poetismus"]}
{"title": "Tarquinius Superbus", "context": "Sextus Tarquinius, Arruns Tarquinius, Tito Tarquinio a Tarquinia Otec Gnaeus Tarquinius Matka Některá data mohou pocházet z datové položky. Lucius Tarquinius Superbus (neznámo – 495 př. n. l.) měl dle tradice být asi od roku 535 do roku 510/509 př. n. l. posledním římským králem, čímž skončilo období známo jako Římské království a byla nastolena Římská republika. Dle římských historiků se dostal na trůn pomocí vraždy svého předchůdce Servia Tullia.[1] Římský historik Livius tvrdí, že T. Superbus měl být synem pátého krále, který se jmenoval Tarquinius Priscus.[2] Na rozdíl od S. Tullia měl být stejně jako svůj (údajný) otec etruského původu.[3] Život Podobně jako o ostatních římských králích toho není o něm příliš známo, anebo je to založeno jen na legendách či příbězích, které stavěly na jeho nepopularitě. Dle římských historiků například od počátku vlády rušil různé zákony a nahrazoval je svými. Také se měl obklopovat oblíbenci místo lidí, kteří by si to skutečně zasloužili.[4] Zároveň však mohla za jeho vlády být dokončena stavba Jupiterova chrámu či pokračoval ve výstavbě Velké stoky (Cloaca maxima).[5][6] Jeho vláda měla skončit roku kolem 510 př. n. l. anebo 509 př. n. l. vyhnáním z města Řím.[7] Záminkou pro vypuzení neoblíbeného krále mělo být, že jeho syn Sextus Tarquinius údajně zneuctil Lukrécii, ženu římského šlechtice Tarquinia Collatina, která pak spáchala sebevraždu.[8] Zneuctění Lukrécie a její smrt se postupem času stala významným uměleckým námětem. Titus Livius píše, že k aktu došlo během králova válečného tažení proti městu Ardea.[9] Po králově vyhnání byla ustanovena Římská republika a do čela se mohli dostat první dva konzulové L. Iunius Brutus a L. Tarquinius Collatinus.[10] Královské kompetence byly převedeny na jiné úřady a titul již neměl být nikdy použit ve své plné autoritě.[11][12] Některé z pravomocí přebrali nastupující konzulové. Ty náboženské připadly člověku s funkcí tzv \"Rex sacrorum\". Konzulové, na rozdíl od králů, měli být vždy dva (alespoň tomu tak bylo dle pozdější tradice), aby se mohli kontrolovat a aby nedisponovali tak velkou mocí, jakou měl v minulosti král.[13] \"Rex sacrorum\" měl náboženské pravomoci, kterými původně disponoval král, ale další kompetence již neměl.", "question": "Jak se podle historiků dostal na trůn Tarquinius Superbus?", "answers": ["Dle římských historiků se dostal na trůn pomocí vraždy svého předchůdce Servia Tullia."]}
{"title": "Alfons Mucha", "context": "Alfons Maria Mucha (24. července 1860 Ivančice - 14. července 1939 Praha) byl český malíř a designér období secese, které je v angličtině a francouzštině známo pod francouzským označením Art nouveau (nové umění). Alfons Mucha byl otcem spisovatele Jiřího Muchy. Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894-1895), který si u něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů. Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. Krom toho se také zasloužil spolu s Jaroslavem Kvapilem a Ladislavem Syllabou o obnovení svobodného zednářství v Československu. Narodil se v Ivančicích v rodině soudního zřízence Ondřeje Muchy a jeho manželky Amálie rozené Malé. Měl dvě vlastní sestry, Annu a Andělu. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v petrovském chlapeckém sboru. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na pražskou Akademii krátce pracoval jako písař u ivančického soudu. V této době připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky.", "question": "Jak se jmenuje otec spisovatele Jiřého Muchy?", "answers": ["Alfons Mucha"]}
{"title": "Glam metal", "context": "Glam metal je podžánr heavy metalu, který se objevil na přelomu 70. a 80. let. Často je také uváděn jako hair metal nebo pop metal. Vyznačuje se hedonistickými texty, které se zaměřují na sex, ženy, alkohol a drogy. V hudbě se většinou jako kytarový efekt používá distortion, rychlá sóla, tvrdé údery bicích a jako doplněk baskytara. Také obsahuje prvky klasického (často zjemněného) heavy metalu a popové muziky. Styl oblékání má napodobovat prostitutky. Roztrhané punčochy, make-up; i muži si dávají rtěnku a používají sprej na vlasy. Mezi nejznámější představitele patří kapely, Def Leppard, W.A.S.P., Poison, Mötley Crüe, Twisted Sister a Steel Panther V letech 1981–1984 bylo několik významných alb, která stvořila tvar žánru, a změnu kurzu hudby během osmdesátých let. Byla mezi nimi tato alba: Quiet Riot - Metal Health Mötley Crüe - Too Fast for Love W.A.S.P. - W.A.S.P. Ratt - Out Of The Cellar Mötley Crüe - Shout at the Devil Dokken - Tooth and Nail Twisted Sister. - Stay Hungry Autograph - Sign In Please Def Leppard - Pyromania Bon Jovi - Bon Jovi Skupiny, které již byly dlouhodobě zavedeny v heavy metalové a hard rockové hudbě, byly v sedmdesátých letech paradoxně ovlivněny glam metalovými kapelami a začaly experimentovat se žánrovou stylovostí. Příkladem je album od Kiss Lick It Up. Koncem osmdesátých let potom mnoho jiných skupin vystupovalo podobně jako Alice Cooper v roce 1989 s albem Trash, a albem od Aerosmith Permanent Vacation, či Whitesnake s jejich albem z roku 1987, které uvedlo velice úspěšný hit Here I Go Again.", "question": "Kdy vznikl glam metal?", "answers": ["na přelomu 70. a 80. let"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Humor Náboženský prožitek Dostojevský a otcovražda Pocit stísněnosti v kultuře O libidinózních typech O ženské sexualitě Goethova cena 1930 Dopis Romainu Rollandovi Ernestu Jonesovi k 50. narozeninám Dopis vydavateli Jüdische Presszentrale Zürich K otevření hebrejské university Dopis Maximu Leroyovi o jednom Descartovu snu Dopis starostovi města Příbor Svazek XV. Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy (1997) Svazek XVI. Spisy z let 1932–1939 (1998) K získání ohně Proč válka? Dodatek k mé autobiografii Jemnost jednoho chybného úkonu Konstrukce v analýze Konečná a nekonečná analýza Muž Mojžíš a monoteistické náboženství Svazek XVII. Spisy z pozůstalosti 1892–1938 (1996) Příspěvky ke \"Studiím o hysterii\" Vyplněné tušení ze snu Psychoanalýza a telepatie Hlava medúzy Proslov ke členům spolku B'nai B'rith (1926) Rozštěpení Já při obranném postupu Nástin psychoanalýzy Some Elementary Lessons in Psycho-Analysis Výsledky, myšlenky, problémy BABIN, Pierre. Sigmund Freud - tragédie nepochopení. Bratislava : Slovart, 1994. 144 s. ISBN 80-7145-121-5. CVEKL, Jiří. Sigmund Freud. Praha : Orbis, 1965. 244 s. ISBN 978-80-7185-447-6. ČERNOUŠEK, Michal. Sigmund Freud - dobyvatel nevědomí. Litomyšl : Paseka, 1996. 181 s. ISBN 80-7185-126-4. MANNONI, Octave. Freud. Olomouc : Votobia, 1997. 188 s. ISBN 80-7198-0366-6. MARKUS, Georg. Sigmund Freud a tajemství duše. Litomyšl : Paseka, 2002. 264 s. ISBN 80-7185-447-6. SIMÉON, Michel; ARIEL, Robert. Freud: dobrodružství psychoanalýzy. Praha : Garamond, 2008. 56 s. ISBN 978-80-7407-020-4. STONE, Irving. Vášně mysli. Brno : Jota, 2010. 1008 s. ISBN 978-80-7217-792-9. STORR, Anthony. Freud. Praha : Argo, 1996. 162 s. ISBN 80-85794-93-4. ADAMEC, Jiří. Druhý život psychoanalýsy: z dopisů Sigmunda Freuda a Sándora Ferencziho. Brno : Filosofický seminář, 2009. 65 s. ISBN 978-80-87234-08-2. Dostupné on-line: [1] ADAMEC, Jiří. Psychoanalýsa: přehled souborného síla Sigmunda Freuda. Brno : Filosofický seminář, 2008. 74 s. ISBN 978-80-254-1319-7. Dostupné on-line: [2] ALBERTI, Christiane; SAURET, Marie-Jean. Psychoanalýza. Praha : Levné knihy, 2007. 65 s. ISBN 978-80-7309-500-0. BURIÁNEK, Václav.", "question": "Kdo byl zakladatelem psychoanalýzy?", "answers": ["Sigmund Freud"]}
{"title": "Bitva u Tarutina", "context": "Bitva u Tarutina Bitva u Tarutina konflikt: Napoleonské války Bitva u Tarutina, od Pitera von Hesse trvání: 18. říjen 1812 místo: Tarutino, Rusko výsledek: Ruské vítězství strany Ruské impérium Ruské impérium Francie Neapolské království velitelé Generál Benningsen Joachim Murat síla 36 000 mužů; 13 000 se účastnilo bitvy 25 000 mužů ztráty 1200 mužů 2500 mrtvých a 2000 zajatých, 38 zajatých děl Bitva u Tarutina byla bitvou napoleonských válek. Bitva skončila vítězstvím ruské armády nad francouzskými vojsky. Nástin událostí 24. června 1812 vpadla Napoleonova půlmilionová armáda do Ruska. Ruská armáda nemohla francouzský postup zastavit a musela ustupovat. Po nerozhodné bitvě u Borodina (7. září) Francouzi dokonce obsadili Moskvu. Ruská armáda se stáhla do Tarutina a začala zde sbírat síly, zatímco Napoleon zůstal v Moskvě a snažil se o uzavření míru s Ruskem. Brzy však Napoleon pochopil nutnost ústupu z Moskvy. Za trasu ústupu si zvolil jít na Kalugu a pak na Smolensk. Směrem k Rusům vyslal předvoj neapolského krále Joachima Murata. Murat rozmístil svých 25 000 mužů v prostoru mezi vesnicí Tětěrinka a říčkou Černyšná. Murat se však dopustil těžké chyby. V nedalekém lese zapomněl rozestavět hlídky. To neuniklo ruskému průzkumu a vrchní ubytovatel ruské armády Karel Toll vypracoval plán útoku. S tím však nesouhlasil ruský vrchní velitel, maršál Kutuzov. Tím se dostal do střetu s jinými veliteli, kteří s plánem souhlasili. Hlavu této opozice tvořil generál Benningsen. Kutuzov nakonec plán přijal, ale jeho provedení nechal na Benningsenovi. Tato akce nezačala dobře, jelikož někteří velitelé, kteří se měli účastnit, dostali pokyny pozdě a jiní je nechápali. Tak se stalo, že postup nezačal 16. října, ale večer 17. října. Pochod k Muratovi byl zmatený a pomalý. V určených pět hodin 18. října stála na svém místě jen kolona generálporučíka Baggovouta. Teprve v sedm hodin byli Rusové připraveni. Ruský útok začal v sedm hodin a zastihl Francouze nepřipravené. Sám Murat skočil do sedla svého koně polooblečený. Francouzi nakonec ustoupili. Bitva morálně posílila ruskou armádu a urychlila Napoleonův ústup z Moskvy. Odkazy Literatura Jiří Kovařík: Napoleonova tažení III. – Proti všem. Třebíč: Akcent, 2004. 593 s. ISBN 80-7268-296-2. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Bitvy napoleonských válek Bitva u Wertingen • Bitva u Elchingenu • Bitva u Ulmu • Bitva u Trafalgaru • Bitva u Caldiera • Bitva u Amstettenu • Bitva u Dürnsteinu • Bitva u Schöngrabernu • Bitva u Slavkova • Bitva u Štoků • Bitva u Maidy • Bitva u Saalfeldu • Bitva u Jeny.", "question": "Kolik mužů rozmístil Joachim Murat mezi vesnicí Tětěrinka a říčkou Černyšná?", "answers": ["25 000"]}
{"title": "Oganesson", "context": "V roce 1999 oznámili vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory objev prvků ununhexia (dnes livermorium) a ununoctia (článek o objevu byl publikován v časopise Physical Review Letters). Oganesson byl vytvořen v reakci 8636 Kr + 20882 Pb → 293118 Og + 10 n a livermorium jeho rozpadem. O rok později vědci svůj objev na základě faktu, že se přípravu nepovedlo potvrdit v jiné laboratoři, stáhli zpět. V červnu 2002 oznámil vedoucí laboratoře, že originální práce o objevu těchto dvou prvků byla založena na výzkumu Victora Ninova. V roce 2006 oznámili spolupracující týmy vědců ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně (Rusko) a Lawrence Livermore National Laboratory (Kalifornie, USA) objev 3 (možná 4) jader oganessonu v reakci 24998 Cf + 4820 Ca → 294118 Og + 3 10 n. Oganesson byl potvrzen detekcí rozpadu alfa jeho jader na 290116 Lv. V prosinci 2015 Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii potvrdila splnění kritérií pro prokázání objevu nového prvku, Uuo uznala za objevené vědci ve spolupráci Dubna-Livermore a vyzvala objevitele k navržení konečného názvu a značky.[6][7] Konečným návrhem objevitelů byl název oganesson a značka Og. Prvek je takto pojmenován na počest ruského jaderného vědce Jurije Colakoviče Oganesjana.[8][9] Název je v souladu s názvoslovným doporučením IUPAC a ctí tradiční příponu vzácných plynů.[10] Tento návrh konečného pojmenování předložila IUPAC v červnu 2016 k veřejné diskusi[8] a 28. listopadu 2016 schválila jako konečné pojmenování a značku.[11] Protože byly současně uznány objevy prvků nihonium, moscovium a tennessin, jsou již prokazatelně objeveny všechny prvky 7. periody periodické tabulky.[12] Předpokládané vlastnosti Bez ohledu na nestabilitu způsobenou radioaktivitou očekávají vědci následující vlastnosti: Oganesson bude reaktivnější než xenon či radon a bude tvořit stabilní oxidy (např. OgO3), chloridy nebo fluoridy.", "question": "Jakou má chemickou značku Oganesson?", "answers": ["Og"]}
{"title": "Heathen Chemistry", "context": "Heathen Chemistry Heathen ChemistryInterpretOasisDruh albastudiové albumVydáno1. července 2002Nahránosrpen 2001 – únor 2002 ve Wheeler End v Buckinghamshire a v Olympic Studios v LondýněŽánryalternativní rock, britpopDélka76:48JazykangličtinaVydavatelstvíBig Brother, EpicProducentOasisProfesionální kritika Allmusic [1] The Guardian [2] NME (8/10)[3] Pitchfork Media (1.2/10)[4] Rolling Stone [5] Oasis chronologicky Familiar to Millions(2000) Heathen Chemistry(2002) Don't Believe the Truth(2005) Některá data mohou pocházet z datové položky. Heathen Chemistry je páté studiové album anglické rockové kapely Oasis. Bylo vydáno v roce 2002 u Big Brother Records. Seznam skladeb Pořadí NázevAutor Délka 1. „The Hindu Times“ Noel Gallagher 3:46 2. „Force of Nature“ N. Gallagher 4:51 3. „Hung in a Bad Place“ Gem Archer 3:28 4. „Stop Crying Your Heart Out“ N. Gallagher 5:03 5. „Songbird“ Liam Gallagher 2:08 6. „Little by Little“ N. Gallagher 4:53 7. „A Quick Peep“ (instrumentální)Andy Bell 1:17 8. „(Probably) All in the Mind“ N. Gallagher 4:02 9. „She Is Love“ N. Gallagher 3:09 10. „Born on a Different Cloud“ L. Gallagher 6:09 11. „Better Man“ (obsahuje skrytou skladbu „The Cage“)L. Gallagher/N. Gallagher 38:03 Obsazení Oasis Liam Gallagher – zpěv, tamburína, akustická kytara v \"Songbird\" Noel Gallagher – kytara, klávesy, zpěv Gem Archer – kytara, klávesy, klavír v „Stop Crying Your Heart Out“ Andy Bell – baskytara Alan White – bicí Další hudebníci Paul Stacey – mellotron v „The Hindu Times“, klavír ve „Force of Nature“, „Hung in a Bad Place“ a „Born on a Different Cloud“, Hammondovy varhany v „Little by Little“ Mike Rowe – klavír v „Stop Crying Your Heart Out“ a „Born on a Different Cloud“, harmonium v „She Is Love“, Hammondovy varhany v „(Probably) All in the Mind“, „She Is Love“ a „Born on a Different Cloud“ Johnny Marr – kytarové sólo v „(Probably) All in the Mind“, slide guitar v „Born on a Different Cloud“, kytara a doprovodné vokály v „Better Man“ London Session Orchestra – strunné nástroje v „Stop Crying Your Heart Out“", "question": "Kolikátým albem kapely Oasis je Heathen Chemistry?", "answers": ["páté"]}
{"title": "Jihlavské vrchy", "context": "Jedná se o geomorfologický podcelek, náležící do Javořické vrchoviny, která je součástí podsoustavy Českomoravské vrchoviny. Vrchy se rozkládají 10 km severozápadně od Telče, či 10 km jihozápadně od Třeště. Největší část Jihlavských vrchů je souvisle zalesněna (8 x 8 km). Nejvyšším vrcholem vrchů i celé Českomoravské vysočiny je Javořice (837 m n. m.) na jejímž vrcholu je zdaleka viditelný 166 m vysoký televizní vysílač. V oblasti se nachází hrad Roštejn či zřícena hradu Šternberku. V jižní části se nachází mnoho starých lomů na žulu, v Mrákotíně se žula doposud těží. U obce Řásná, poblíž Velkého pařezitého rybníka se nachází autokemp. Jihlavské vrchy se člení na 3 geomorfologické okrsky: masivní severní část: Řásenská vrchovina s nejvyšším bodem Javořice střední část: Mrákotínská sníženina s velkými žulovými lomy u Mrákotína jižní část Pivničky (nejvyšší bod: Pivničky 760 m) Obrázky, zvuky či videa k tématu Jihlavské vrchy ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá nejvyšší pohoří Českomoravské vysočiny?", "answers": ["Jihlavské vrchy"]}
{"title": "Velryba", "context": "Velryba je mořský savec z řádu kytovci (Cetacea). Patří mezi největší živočichy žijící na Zemi. Živí se planktonem. Původně to byl suchozemský savec. Zpravidla se jako velryby označují příslušníci podřádu kosticovců, ale i mnoho ozubených kytovců je označováno jako velryby, zvláště pak velké druhy, jako je kosatka dravá, kulohlavec černý, běluha, narval, vorvaň a další. Kytovci, kteří mají v češtině rodové jméno velryba: Velryba grónská (Balaena mysticetus) Velryba černá (Eubalaena glacialis) Velryba jižní (Eubalaena australis) Všechny druhy patří do čeledi velrybovití. Úmluva upravující lov velryb (Ženeva, 24. září 1931), vyhlášena v ČSR pod č. 34/1935 Sb. z. a n. Mezinárodní úmluva pro regulaci lovu velryb (Washington, D.C., 2. prosince 1946) Nařízení Rady (EHS) č. 348/81 z 20. ledna 1981 o společných předpisech pro dovoz výrobků z velryb a ostatních kytovců Nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi Kytovci Lov velryb Obrázky, zvuky či videa k tématu velryba ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo velryba ve Wikislovníku", "question": "čím se živí velryby?", "answers": ["planktonem"]}
{"title": "Vrchslatina", "context": "Vrchslatina je přírodní rezervace v oblasti Poľana. Nachází se v Katastrálním území obce Sihla v okrese Brezno v Banskobystrickém kraji. Území bylo vyhlášeno či novelizováno v roce 1993 na rozloze 18,0500 ha. Ochranné pásmo nebylo stanoveno. == Externí odkazy == Přírodní rezervace Vrchslatina, Štátny zoznam osobitne chránených častí prírody SR Chránené územia, Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky", "question": "Nachází se Vrchslatina v Bratislavském kraji?", "answers": ["Nachází se v Katastrálním území obce Sihla v okrese Brezno v Banskobystrickém kraji."]}
{"title": "Říjnová revoluce", "context": "Nakonec příměří prospělo bolševikům, zatímco menševici a leví eseři se snažili vytvořit sílu nezávislou na obou táborech protivníků.Navzdory ústupkům Výboru pro veřejnou bezpečnost, vynuceným Vikželem, Vojenský revoluční výbor ukončil příměří, aby zničil svého soupeře díky svým posilám a díky konečnému vítězství bolševiků v Petrohradě. V noci z 30. říjnajul./ 12. listopadu 1917greg. boje opět vzplály a pokračovaly během následujících tří dnů; tentokrát byly protibolševické síly již v obraně. Odpor byl zarputilý, jeho poslední opěrné body byly radnice, Alexandrovova vojenská akademie a Kreml. Rudé gardy ovládly Kreml útokem z rána 2. listopadujul./ 15. listopadu 1917greg. a lynčovaly některé obránce v pomstě za předchozí masakr. Starosta nakonec téhož dne vyhlásil kapitulaci a poražení byli odzbrojeni, i když je pak propustili; Výbor pro veřejnou bezpečnost byl rozpuštěn a všechny socialistické strany vyjednaly konečné podmínky kapitulace, které byly obecně velkorysé. === Sibiř === S několika výjimkami nebyly zprávy o petrohradském bolševickém převratu na Sibiři přijímány dobře. V některých městech (Omsk, Irkutsk...) proběhly v ulicích protesty, ale v regionu obecně vládla lhostejnost. Postupně však volby v místních sovětech, které vyhrávali bolševici, umožnily pomalu převzít moc i v této oblasti. Bolševici neřídili některá místa až do února 1918. Přestože dosavadní veřejné orgány byly obecně velmi kritické vůči převzetí vládní moci bolševiky, neprokázaly účinný odpor. === Oblasti národnostních menšin === Revoluce povzbudila nacionalistické snahy jednotlivých národností: v listopadu a prosinci většina etnických skupin vyhlásila autonomii nebo dokonce nezávislost na Rusku; toto úsilí menšin naráželo na odpor nejen příznivců nové sovětské vlády, ale často i ruských obyvatel opačného názoru.Na severozápadě vyhlásilo nezávislost. Finsko, jež nová vláda uznala 4. lednajul./ 17. ledna 1918greg.. V Lotyšsku, kde byli hlavní stranou probolševičtí sociální demokraté, se uvažovalo o budoucnosti regionu v rámci ruské federace; jednotky lotyšských střelců byly jedněmi z nejdůležitějších útvarů, které podporovaly Leninovu vládu. V Estonsku bojovali nacionalisté a prosovětské síly až do obsazení území německými jednotkami v únoru 1918.Na jihu byla situace mimořádně složitá na Ukrajině, o jejíž ovládnutí se snažilo několik stran.", "question": "Byly většinově na Sibiři přijímány zprávy o petrohradském bolševickém převratu špatně?", "answers": ["S několika výjimkami nebyly zprávy o petrohradském bolševickém převratu na Sibiři přijímány dobře."]}
{"title": "Červená", "context": "Červená je barva odpovídající nejnižším frekvencím, které oko dokáže vnímat. Červená barva patří mezi základní barvy barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 700 nm. Světlo s ještě nižší frekvencí již lidský zrak nedokáže vnímat, jedná se o tzv. infračervené záření. Červená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je azurová. Lidská krev (a mnohých zvířat) má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika: Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě. Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byl asociován s bohem války, Martem. V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách. Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého). Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva. Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj. Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí. Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě). V barevném značení odporů znamená červená barva číslici 2 nebo toleranci ±2% Červená barva symbolizuje také ocenění nebo uznání: vysokoškolský diplom studentů, kteří prospěli s vyznamenáním, má červené desky (červený diplom). Červená barva je takzvanou barvou muže, protože znamená krev, popřípadě válku. Červená barva je dále považována za barvu revoluce a změn systému obecně. Červenou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky, z nichž teče horká voda. Červená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách a tarokových kartách, kde je znázorněna červenými srdíčky. Podobně je tomu ale i u hracích karet francouzského a španělského typu, kde se používají červená srdce a červená kára. Červená řeka Červené blato Červené jezero Obrázky, zvuky či videa k tématu červená ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červený ve Wikislovníku", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 2 ve značení odporů?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Řeka", "context": "Řeka je přirozený vodní tok. Ve srovnání s potokem má obvykle větší průtok, délku nebo rozlohu povodí. Tok řeky můžeme rozdělit do tří částí: horní tok, s převahou eroze, charakteristické je říční údolí ve tvaru \"V\" s minimem usazenin střední tok, kde se projevuje eroze i sedimentace, říční údolí je plošší a s již významným podílem usazenin. Koryto toku má tvar písmena \"U\". dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé říční nivy. Kromě řek stáletekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Menší vodní toky se nazývají bystřina, potok a říčka. Řeka, která je alespoň 500 km dlouhá a její povodí má rozlohu alespoň 100 000 km2, se označuje jako veletok. Řeky mohou vést část svého toku i podzemím. Místo, kde vodní tok mizí pod povrchem země (časté v krasových oblastech s rozsáhlým výskytem jeskyní), se nazývá ponor, místo opětovného vynoření řeky se označuje za vyvěračku, podzemní části řeky se říká punkva. Voda tekoucí ve vodních tocích pochází z tajícího sněhu, dešťových srážek a z vody, která vsákla do Země a na povrch znovu vyvěrá v místě nazývaném pramen. Některé řeky pramen nemají a začínají v jezerech, bažinách nebo tajícím ledovci. Místo, na kterém se řeka vlévá do moře nebo jezera, se nazývá ústí. Řeka se často před ústím dělí na několik větví. Území ohraničené těmito větvemi a vodní plochou, do níž se řeka vlévá, se nazývá delta, protože při pohledu shora má obvykle přibližně trojúhelníkový tvar jako řecké písmeno delta (Δ). Větvení řeky, vytváření říčních ramen se označuje jako divočení řeky. Pokud se řeka rozdělí na dva toky nastálo, nazývá se to bifurkace (geografie). Místo, na kterém se dvě řeky (resp. vodní toky) setkávají, se označuje za soutok. Pokračování toku za soutokem dvou řek se obvykle pojmenovává po delší nebo větší z řek, někdy se však může zcela přejmenovat, původní toky se pak označují jako zdrojnice; tímto způsobem vzniká například Amazonka. V některých případech může tok za soutokem nést jméno kratší a menší řeky, jako v případě Labe po soutoku s Vltavou. U menší řeky, respektive řeky, která prohrála svůj \"souboj\" o jméno další části toku, lze v tomto případě rovněž mluvit o ústí. Řeky jsou rozděleny podle ústí do následujících kategorií: řeka I. kategorie je řeka, která ústí přímo do moře (v ČR jsou takovéto řeky jen dvě – Labe a Odra) řeka II. kategorie je řeka, která ústí do řeky.", "question": "Jak se nazývá místo, ve kterém voda vsákla do Země znovu vyvěrá?", "answers": ["pramen"]}
{"title": "Stith Thompson", "context": "Stith Thompson (7. března 1885 Bloomfield, Kentucky – 10. ledna 1976 Columbus, Indiana) byl americký folklorista, jeden z prvních zámořských představitelů tzv. finské školy ve folkloristice. Jeho nejznámějším dílem je Motif-index of Folk-literature, ve kterém jsou klasifikovány motivy, tedy nejmenší jednotky tradičního narativu. Jeho druhým známým počinem je jeho práce na rozšíření katalogu pohádek Verzeichnis der Märchentypen sestaveného v roce 1910 finským folkloristou Antti Aarnem. Thompson tento katalog přeložil do angličtiny, rozšířil ho a v roce 1928 vydal pod anglickým názvem The Types of the Folktale. == Životopis == === Dětství === Stith Thompson se narodil v Bloomfieldu v Nelson County ve státě Kentucky rodičům Johnu Wardenovi and Elize (McClaskey) Thompsonovým. Když mu bylo 12 let, tak se rodina přestěhovala do Indianapolis, kde v letech 1903–1905 navštěvoval Butler College. === Vzdělání === Bakalářský titul získal v roce 1909 v oboru anglická literatura; jeho bakalářská práce se zabývala otázkou revenantů v lidových naracích. V roce 1911 nastoupil na Kalifornskou univerzitu v Berkeley. Doktorát získal na Harvardu po obhájení disertace o evropských pohádkách u severoamerických indiánů publikované v roce 1919. Univerzitní kariéru zahájil na Texaské univerzitě, ale nejdéle působil na univerzitě v Indianě, kde byl až do svého odchodu do důchodu v roce 1955. Právě tady se začal detailněji zabývat folkloristikou jako disciplínou a snažil se o to, aby folkloristika měla na univerzitě své pevné místo. I po odchodu z univerzity byl stále aktivním badatelem.", "question": "Představitelem jaké školy byl Stith Thompson?", "answers": ["finské"]}
{"title": "Genom", "context": "Genom je veškerá genetická informace uložená v DNA (u některých virů v RNA) konkrétního organismu. Zahrnuje všechny geny a nekódující sekvence. Přesněji řečeno, genom organismu je kompletní sekvence DNA (popř. RNA, viz výše) jedné sady chromozómů. Tedy například jedna ze dvou sad, kterou má každý diploidní jedinec v každé somatické buňce. Termín genom může být chápán úžeji jako kompletní výčet veškeré jaderné DNA, avšak také může být do něj zahrnuta navíc i veškerá DNA těch organel (semiautonomní organely - mitochondrie, chloroplasty,...), které dědí svou vlastní DNA. (Tedy soubor veškeré buněčné DNA obsahuje vedle vlastní jaderné DNA také mitochondriální a u rostlin plastidovou DNA.) Genom člověka obsahuje přibližně 20488 genů. Podrobnější informace naleznete v článku sekvenování DNA. Mimo organismů v následujícím výčtu bylo již přečteno mnoho genomů mnoha jednobuněčných organizmů (prvoků i bakterií) a virů. Jejich genomy patří k nejkratším a tak není překvapivé, že některé z nich patřily k prvním sekvenovaným druhům. Prvním přečteným genomem vůbec byl genom bakterie Haemophilus influenzae. Pro sekvenování byla vybrána kvůli svému výjimečně malému genomu, který obsahuje, jak již dnes víme jen 1 830 140 párů bází DNA a 1740 genů. K nejvýznamnějším osekvenovaným jednobuněčným patří bakterie Escherichia coli, kvasinky, a například virus SARS. Přečtené genomy zahrnují databázi genů od \"průměrného jedince\" daného druhu, protože k analýze jsou použity vždy vzorky z mnoha jedinců. octomilka (Drosophila melanogaster).", "question": "Jak se jmenuje veškerá genetická informace uložená v DNA konkrétního organismu?", "answers": ["Genom"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Karel IV. (14. května 1316, Praha - 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. Karel IV. byl římsko-německý král od července 1346 a od roku 1355 císař římský. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny. Spolu s otcem započali se stavbou Svatovítského chrámu. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem a to hlavně díky své obratné sňatkové politice. Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin a v roce 2005 s převahou zvítězil v anketě Největší Čech. Podle kroniky Petra Žitavského se Karel narodil 14. května 1316 okolo jedné hodiny ráno tehdy čtyřiadvacetileté Elišce Přemyslovně v městě Pražském. Sám Karel to ve svém životopise komentoval takto: Stalo se tak pravděpodobně v domě U Štupartů, nedaleko kostela svatého Jakuba.", "question": "Po kom přijal Karel IV. své jméno Karel?", "answers": ["po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném"]}
{"title": "Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze", "context": "Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze Hudební a taneční fakultaAkademie múzických umění v Praze Lichtenštejnský palác, hlavní budova školyVedení fakulty Děkan prof. Ivan Klánský Proděkan MgA. Irvin Venyš, Ph.D. Proděkan doc. Mgr. Václav Janeček, Ph.D. Proděkan prof. Vlastimil Mareš Tajemník Ing. Jolana Krotilová Statistické údaje Katedry 13 Ústavy 5 Základní informace Datum založení 1945 Kontaktní údaje Souřadnice 50°5′17,42″ s. š., 14°24′7,65″ v. d. www.hamu.cz Hudební a taneční fakulta (HAMU) je jednou ze tří fakult Akademie múzických umění v Praze (DAMU, FAMU, HAMU). Byla založena dekretem prezidenta republiky dr. Eduarda Beneše z 27. října 1945. Sídlí v Praze na Malé Straně v Lichtenštejnském paláci a Hartigovském paláci. Do 22. ledna 2010 nesla název Hudební fakulta. Děkanem byl od 22. ledna 2010 do roku 2018 klarinetista Vlastimil Mareš.[1] Od nového akademického roku 2018/2019 je jím pianista Ivan Klánský.[2] Katedra klávesových nástrojů Hartigovský palác, sídlo vedení HAMU Sál Bohuslava Martinů Katedra navázala na tradice Mistrovské školy pražské konzervatoře, vedené legendárním Vilémem Kurzem. Katedra vyučuje tři obory – klavír, varhany a cembalo. U zrodu stáli profesoři Ilona Štěpánová-Kurzová a František Maxián, záhy se připojil prof. František Rauch.", "question": "Jakou zkratku má Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze?", "answers": ["HAMU"]}
{"title": "Bříza (Všestary)", "context": "Bříza Bříza čp. 9Lokalita Charakter vesnice Obec Všestary Okres Hradec Králové Kraj Královéhradecký kraj Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 50°14′29″ s. š., 15°45′53″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 238 (2011)[1] Katastrální území Bříza u Všestar (2,28 km²) PSČ 503 12 Počet domů 72 (2011)[1] Bříza Další údaje Kód části obce 187402 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Bříza (německy Birk) je vesnice, část obce Všestary v okrese Hradec Králové. Nachází se asi 2 km na jih od Všestar. V roce 2009 zde bylo evidováno 86 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 231 obyvatel.[3] Bříza leží v katastrálním území Bříza u Všestar o rozloze 2,28 km2.[4] Historie Vesnice se připomíná roku 1376, kdy byla vlastnicky spojena sr sídlem a tvrzí v Plotišti. První majitel se připomíná v letech 1383-1411, jmenoval se Prokop Roblík nebo Rohlík a založil ve vsi tvrz. V době husitské ji vlastnil jeho syn Mikeš. Roku 1486 ji odúmrti získal král Vladislav II. Jagellonský a vzápětí ji daroval Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy. Tvrz zanikla beze stop a nebyla nalezena[5] Reference 1 2 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 464, 465, záznam 97-1. Dostupné online. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Tomáš Šimek (editor) a kolewkjtiv. díl 6, Svoboda Praha 1989, s. 59 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Bříza na Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Bříza u Všestar na webu ČÚZK Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Části obce Všestary Části obce BřízaChlumLípaRosniceRozběřiceVšestary", "question": "Kolik kilometrů od obce Všestary se nachází vesnice Bříza?", "answers": ["2"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Nejstarší známý nákres skvrny pochází z roku 1831 od Heinricha Schwabeho. Velká rudá skvrna se několikrát mezi lety 1665 až 1708 ztratila z pozorování, než se stala opět jasně viditelnou v roce 1878. K poklesu její viditelnosti došlo taktéž v roce 1883 a na začátku 20. století. Giovanni Alfonso Borelli i Cassini pečlivě zaznamenávali pohyby měsíců do tabulek, což umožnilo předpovídat přesné časy, kdy měsíce přejdou před Jupiterem a jestli přejdou před planetou či za planetou vzhledem k pozorovateli. V 70. letech 17. století ale bylo pozorováno, že když je Jupiter na druhé straně od Slunce než je Země, předpokládané časy pozorování se zpožďovaly o 17 minut. Ole Rø odvodil, že pozorování tak není okamžité, čehož bylo později využito pro určení rychlosti světla. V roce 1892 pozoroval Edward Emerson Barnard pátý měsíc Jupiteru za pomoci dalekohledu se zrcadlem 910 mm na Lickově observatoři v Kalifornii. Objev tohoto relativně malého objektu, svědčící o jeho bystrém zraku, ho rychle proslavil. Měsíc byl později pojmenován Amalthea. Objevení tohoto měsíce se stalo současně i posledním objevem měsíce za pomoci přímého pozorování. Dalších osm měsíců objevila až sonda Voyager 1 během průletu v roce 1979. V roce 1932 Rupert Wildt identifikoval ve spektrálních čarách Jupiteru čpavek a methan. Tři dlouhotrvající anticyklóny vyskytující se poblíž sebe v podobě bílých oválů byly pozorovány v roce 1938, ale i po několika desetiletích pozorování se stále nacházely individuálně v atmosféře Jupiteru a to i přes to, že se občas k sobě přibližovaly. Nespojily se až do roku 1998, kdy se spojily první dvě, a třetí pohltily v roce 2000, čímž vznikla struktura zvaná Oval BA. V roce 1955 Bernard Burke a Keneth Franklin objevili záblesky radiového signálu přicházejícího z Jupiteru na frekvenci 22,2 MHz. Tyto záblesky se shodují s dobou rotace planety, čehož taktéž vědci využili pro zpřesnění doby rotace planety.", "question": "Které sondy objevili prstence Jupiteru?", "answers": ["Voyager"]}
{"title": "Mezinárodní plavecká federace", "context": "Mezinárodní plavecká federace (FINA, francouzsky Fédération Internationale de Natation, anglicky 'International Swimming Federation) je mezinárodní sportovní federace sdružující národní svazy plaveckých sportů. Zastřešuje celosvětové aktivity bazénového plavání, dálkového plavání, skoků do vody, synchronizovaného plavání a vodního póla. Federace má sídlo ve švýcarském Lausanne. Češi v Mezinárodní plavecká federaci (FINA) - Ing. Ladislav Hauptmann (někdy uváděn s jedním n jako Hauptman) byl členem FINA mezi roky 1936–1952. Dále byl také mezi roky 1946–1952 předsedou (sekretářem) technické komise skoků do vody a mezi lety 1948-1952 byl dokonce viceprezidentem FINA. V roce 1961 byl jmenován pro velké zásluhy čestným členem Mezinárodní plavecké federaci (FINA).https://www.sinslavy.czechswimming.cz/subdom/sinslavy/index.php/treneri-funcionari/10-treneri-funcionari/59-ladislav-hauptman Historie FINA byla založena 19. července 1908 v londýnském hotelu Manchester. Stalo se to na konci olympijských her 1908. Zakládajícími členy byly svazy Belgie, Velké Británie, Dánska, Finska, Francie, Německa, Maďarska a Švédska. Československo zastoupené Československým amatérským plaveckým svazem bylo do FINA přijato v roce 1919. Od roku 1993 je Česká republika zastoupena Českým svazem plaveckých sportů. Růst počtu členů 1908: 8 1928: 38 1958: 75 1978: 106 1988: 109 2000: 174 2010: 202 Seznam prezidentů FINA Od roku 1948–1952 byl viceprezidentem Ing. Ladislav Hauptmann, který byl členem FINA mezi roky 1936–1952. V roce 1961 byl jmenován čestným členem Ladislav Hauptmann.[1] Prezidenti FINA JménoZeměObdobí George Hearn Velká Británie1908–1924 Erik BergvallŠvédsko Švédsko1924–1928 Émile-Georges DrignyFrancie Francie1928–1932 Walther BinnerNěmecko Německo1932–1936 Harold Fern Velká Británie1936–1948 Rene de RaeveBelgie Belgie1948–1952 M.L. NegriArgentina Argentina1952–1956 Jan de VriesNizozemsko Nizozemsko1956–1960 Max RitterNěmecko Německo1960–1964", "question": "Jaká je zkratka mezinárodní plavecké federace?", "answers": ["FINA"]}
{"title": "Široké okno", "context": "Široké okno je dětská novela a třetí kniha v Řadě nešťastných příhod od Lemonyho Snicketa. == Děj == Sirotci přijíždějí k slzavému jezeru, což je místo, kde žije jejich další vzdálená příbuzná a opatrovnice – teta Josephine. Je to žena, která má věčně z něčeho strach – neohřívá jídlo, protože by mohl vyhořet dům, nechává dveře pootevřené, protože z kliky by mohla vyletět smrtící pružinka atd. Ironicky přitom bydlí na útesu ve vratkém domku, který je na spadnutí. Přestože má teta věčně strach, pravé nebezpečí nepozná, a když k jezeru přicestuje přestrojený hrabě Olaf, považuje jej za námořníka, který by jí mohl nahradit zemřelého manžela. Přijíždějící pan Poe samozřejmě dětím pomoci nedokáže, naopak věci ještě zhorší.", "question": "Kdo je autorem dětské novely Široké okno?", "answers": ["Lemonyho Snicketa"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Romantická hudba je označení hudebního stylu, který vznikl na přelomu 18. a 19. století z hudebního klasicismu v duchu impulsů uměleckého romantismu a v evropské hudbě dominoval až do prvních desetiletí století dvacátého. Romantická hudba je charakteristická zdůrazněnou emocionalitou, rozšířením a postupně i překročením tradiční harmonie, silnějším přijímáním impulsů z evropské lidové hudby a častým spojováním hudby s mimohudebními, obvykle literárními myšlenkami (programní hudba). Orchestr byl během 19. století neustále rozšiřován, aby umožnil jak vyjádřit stále jemnější citové odstíny, tak i vyvolat mohutný dojem při plném nasazení všech nástrojů. Mezi české skladatele hudebního romantismu patří především Bedřich Smetana, autor mj. cyklu symfonických básní Má vlast, a dále Antonín Dvořák, který složil symfonické básně Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Holoubek na motivy Erbenových balad. Související informace naleznete také v článku Romantická architektura. Je zásadně ovlivněna nostalgickým zaměřením tohoto období na minulost. Architekti se při svém dílu inspirovali stavbami jiných historických epoch nebo jiných kultur. Romantická architektura jako svébytný styl prakticky neexistuje, konkrétní podoba je pak dána slohem, ze kterého stavba vychází. Nejčastějším slohem, který býval nejdříve a nejvíce napodobován byla gotika, takovéto stavby či stavební úpravy označujeme jako novogotické. Ve městech se projevuje hlavně vznikem veřejných sadů - parků, kterým se také říká anglické. Tyto parky se snaží budit dojem volné přírody a byly do nich instalovány restaurace, letohrádky, altány a umělé zříceniny. Umělecký styl, který se objevil v 19. století. Ženy nosily rozevláté sukně ve tvaru kužele.", "question": "Jak se jmenují dva nejznámější čeští skladatelé hudebního romantismu?", "answers": ["Bedřich Smetana, autor mj. cyklu symfonických básní Má vlast, a dále Antonín Dvořák"]}
{"title": "Měď", "context": "Měď je v zemské kůře přítomna poměrně vzácně. Odhaduje se, že její obsah činí 55 – 70 ppm (mg/kg). V mořské vodě se její koncentrace pohybuje pouze na úrovni 0,003 miligramů v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom mědi přibližně 1 miliarda atomů vodíku. Ryzí měď se v přírodě nachází, ale vzácně ve větším množství a vyskytuje se tedy převážně ve sloučeninách. Elementární se ve větší míře vyskytuje u Hořejšího jezera v Severní Americe. Nejčastěji ji nacházíme ve formě sulfidů, mezi něž patří například chalkocit neboli leštěnec měděný Cu2S, covellin CuS, bornit Cu3FeS3, bournonit (Cu2. Pb)3[SbS3]2 nebo chalkopyrit neboli kyz měděný CuFeS2. Dalšími významnými minerály jsou kuprit Cu2O, zelený malachit CuCO3 . Cu(OH)2 a jemu chemicky podobný modrý azurit 2 CuCO3 . Cu(OH)2. Mezi největší světové producenty mědi patří především Chile, Peru a USA v Novém Mexiku a Utahu. Významná ložiska měděných rud se dále nalézají v Zairu, Zambii, Kanadě, Kazachstánu a Polsku. Měď patří také mezi biogenní prvky, protože je součástí hemocyaninu obsaženého v krvi měkkýšů. == Výroba == Hlavním zdrojem pro průmyslovou výrobu mědi jsou sulfidické rudy, které jsou poměrně bohaté na železo, ale obsah mědi se v nich pohybuje kolem 1 %. Vytěžená ruda se proto nejprve drtí a koncentruje, čímž obsah mědi stoupne na 15 až 20 %. Výroba mědi ze sulfidických rud se provádí ve třech základních krocích. Třetí krok se však postupem času obměnil a dnes se již nevyužívá ani německého pochodu pražně redukčního, ani anglického pochodu pražně reakčního. 1. Pražení je první základní krok, jehož podstatou je odstranění co možná největšího množství síry z rudy a převedení co možná největšího množství sulfidů na oxidy. Oxidy arsenu a antimonu při tomto pražení vytěkají. Pokud klesne obsah síry v rudě natolik, že na jeden atom mědi připadá přibližně jeden atom síry, následuje druhý krok. 2 Cu2S + 3 O2 → 2 Cu2O + 2 SO22. Tavení na měděný lech (kamínek) probíhá v šachtových nebo plamenných pecích za přidání koksu a struskových přísad (nejčastěji oxid křemičitý) při teplotě 1400 °C, aby se odstranil sulfid železnatý FeS. Při tomto pochodu přechází oxid měďnatý vzniklý v minulém kroku opět v sulfid a sulfid železnatý reaguje s oxidem křemičitým na křemičitan železnatý, který tvoří strusku.", "question": "Proč patří měď mezi biogenní prvky?", "answers": ["protože je součástí hemocyaninu obsaženého v krvi měkkýšů"]}
{"title": "Atmosféra", "context": "Atmosféra (z řečtiny: atmos – pára, sphaira – koule) je plynný obal tělesa v kosmickém prostoru. Těleso může být obklopeno atmosférou pouze za předpokladu, že má dostatečnou hmotnost na to, aby plyn vázalo gravitační silou. V případě některých plynných sloučenin musí být splněna i další podmínka – dostatečně nízká teplota. Atmosféru Země tvoří z 21 % kyslík, ze 78 % dusík a 1 % zabírají vzácné plyny a ostatní prvky. Hustota plynu je nepřímo úměrná hmotnosti tělesa. Lehčí plyn (např. vodík) neunikne do vesmíru, je-li vázán vyšší gravitační silou. To je případ plynných obrů ve sluneční soustavě, např. Jupitera. Atmosféra je důležitou ochranou života před kosmickým zářením. Související informace naleznete také v článku Atmosféra Merkuru. Merkur má velmi tenkou atmosféru, složenou z atomů vyražených z jeho povrchu slunečním větrem, což je zapříčiněno slabým gravitačním polem vytvářeným poměrně lehkou planetou. Protože je povrch Merkura velmi horký, tyto atomy rychle unikají do vesmíru. Takže oproti Zemi nebo Venuši, jejichž atmosféry jsou stabilní, Merkurova atmosféra je proměnlivá a musí být neustále doplňována. Tlak atmosféry na povrchu je menší než 5,10−10 Pa, tedy v pozemských měřítkách ultravysoké vakuum, daleko vyšší tlak má i vakuum v běžné žárovce. Související informace naleznete také v článku Atmosféra Venuše.", "question": "Jaký podíl kyslíku obsahuje atmosféra Země?", "answers": ["21 %"]}
{"title": "Isoxazol", "context": "Isoxazol Isoxazol Strukturní vzorec Model molekuly Obecné Systematický název 1,2-oxazol Sumární vzorec C3H3NO Identifikace Registrační číslo CAS 288-14-2 EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 206-018-7 PubChem 9254 ChEBI 33193 SMILES C1=CON=C1 InChI 1S/C3H3NO/c1-2-4-5-3-1/h1-3H Vlastnosti Molární hmotnost 69,062 g/mol Teplota varu 95 °C (368 K)[1] Hustota 1,075 g/cm3 Tlak páry 6,06 kPa[1] Bezpečnost GHS02 GHS05[1] H-věty H225 H314 H318[1] P-věty P210, P233, P240, P241, P242, P243, P260, P264 P301+330+331, P. 303+361+353, P304+340 P305+351+338 P310 P321 P363 P370+378, P403+235, P405 P501[1] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Isoxazol je heterocyklická organická sloučenina s pětičlenným cyklem obsahujícím jeden atom dusíku a jeden atom kyslíku. Jedná se o azol, ve kterém jeden kyslíkový atom sousedí s dusíkovým. Pojmem isoxazoly se označují také deriváty této sloučeniny; jednovazný radikál odvozený od isoxazolu se nazývá isoxazolyl. Výskyt Isoxazolové kruhy jsou součástí některých přírodních látek, například kyseliny ibotenové a muscimolu. Léčiva a herbicidy Isoxazolové skupiny jsou také obsaženy v molekulách několika léčiv,[2] jako je valdecoxib, inhibitor COX-2, a AMPA, fungující jako agonista neurotransmiterů . Další derivát furoxan slouží jako donor oxidu dusnatého. Isoxazolylovou skupinu lze též nalézt v řadě antibiotik odolných vůči beta-laktamázám, jako například kloxacilinu, dikloxacilinu a flukloxacilinu. K anabolickým steroidům obsahujícím isoxazolové kruhy patří mimo jiné danazol a androisoxazol. K isoxazolům patří také řada pesticidů.[3] Isoxaben, jeden z isoxazolů používaných jako herbicidy Odkazy Související články Oxazol Pyrrol Furan Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isoxazole na anglické Wikipedii. 1 2 3 4 5 https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/9254↑ Jie Zhu; Jun Mo; Hong-zhi Lin; Yao Chen; Hao-peng Sun. The recent progress of isoxazole in medicinal chemistry. Bioorganic & Medicinal Chemistry. S. 3065–3075. DOI:10.1016/j.bmc.2018.05.013. ↑ Clemens Lamberth. Oxazole and Isoxazole Chemistry in Crop Protection. Journal of Heterocyclic Chemistry. S. 2035–2045. DOI:10.1002/jhet.3252. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Chemie", "question": "Jaký cyklus má isoxazol?", "answers": ["pětičlenným"]}
{"title": "Zinédine Zidane", "context": "Jeho silnější noha je levá. S fotbalem začínal v klubu AS Cannes, kde hrál v juniorských kategoriích a později i v A-týmu. V roce 1992 měl přestoupit do anglického týmu Newcastle United FC, tehdejší trenér ho ale odmítl, Zidane prý nebyl dost dobrý, aby hrál Premier League.[zdroj? ] Proto přestoupil do jiného francouzského týmu, FC Girondins de Bordeaux. V Bordeaux strávil \"Zizou\" 4 sezony. Zaujal i trenéra francouzské reprezentace a v roce 1994 debutoval za A-mužstvo Francie. Po EURU 1996, kde skončia Francie třetí přestoupil do italského týmu Juventus FC. V Juventusu se ihned po příchodu stal klíčovým hráčem, za 5 let zde vyhrál 2x nejvyšší italskou ligu, zahrál si dvakrát finále Champions League, v roce 1997 ale jeho tým prohrál s Borussií Dortmund, v roce 1998 pro změnu s Realem Madrid. Rok 1998 pro něj byl zlomový, Juventus vyhrál italskou ligu, zahrál si finále Ligy mistrů UEFA a s Francií vyhrál Mistrovství světa, které probíhalo právě ve Francii. Na konci roku vyhrál Zlatý míč za nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1998. Do Realu Madrid přišel v roce 2001 z Juventusu Turín. Za jeho přestup zaplatil Real 66 milionů dolarů a stal se do té doby nejdražším hráčem na světě. Hned v první sezoně vyhrál s Realem Ligu mistrů, proslavil se v ní hlavně gólem ve finále proti Bayeru Leverkusen. O rok později v Realu vyhrál španělskou La Ligu. V Realu skončil v roce 2006, po Mistrovství světa 2006 v Německu, kde Francie skončila druhá se rozhodl ukončit kariéru. EURO 1996 byl Zidanův první velký turnaj, Francie v něm skončila třetí, když v semifinále prohrála s Českou republikou na penalty 5:6. Zidane svoji penaltu v rozstřelu proměnil. Mistrovství světa ve fotbale 1998 se konalo ve Francii, která celý turnaj i vyhrála. Zidane byl vyhlášen jako nejlepší hráč turnaje a kvůli tomu vyhrál i Zlatý míč. Francie ve finále porazila Brazílii 3:0, sám Zidane ve finále vstřelil 2 góly. EURO 2000 se konalo v Belgii a Nizozemsku. Francie tento turnaj vyhrála, ve finále porazila Itálii.", "question": "Z jakého týmu přišel Zinedine Zidane v roce 2001 do Realu Madrid?", "answers": ["Juventusu Turín"]}
{"title": "Odcházení", "context": "Odcházení Odcházení je divadelní hra od Václava Havla z roku 2007 o pěti dějstvích. Nese výrazné autobiografické rysy vztahující se k období po roce 2003, kdy Václav Havel opustil funkci prezidenta České republiky. Hru dokončil v roce 2006 během svého pobytu v USA. Pozadí vzniku Václav Havel začal na hře pracovat v roce 1987, kdy vytvořil první dialogy a bohatý poznámkový aparát. V důsledku sametové revoluce však projekt opustil. Až po skončení výkonu prezidentské funkce, v roce 2003, nalezl zpracované poznámky na Hrádečku v šesti školních sešitech. Zkušenosti z vysoké politiky tak mohl využít k rozvinutí dialogů, včetně průvodních symptomů ztráty moci.[1] Hra představuje jednu z variací Shakespearova Krále Leara. Poté, co byl přítomen vinohradskému představení manželky Dagmar Havlové, která zvárnila postavu Ljubov Raněvské, rozhodl se hru vtěsnat do mantinelů Čechovova Višňového sadu. Celé dílo je bohaté na narážky, asociace i citace, ať už přímo z uvedených her předlohy, samotných Havlových projevů, nebo i odkazů na další autory (např. Samuela Becketta).[1] Obsah PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Hlavní postavou je bývalý kancléř Vilém Rieger, který obývá společně s částí své rodiny (jeho matka - Babička, dcera Zuzana a další) služební vilu. Jeho soukromí částečně narušují novináři z bulvárního deníku Fuj, jimž Rieger poskytuje interview. Riegerovo postavení přebírá nově jmenovaný náměstek Vlastimil Klein, s nímž byl Rieger dříve v konfliktu v neurčené záležitosti korupce. Ten z pozice své funkce prosazuje názor, že bývalý kancléř má vládní vilu opustit; přitom však není zřejmé, kde by mohl najít nové ubytování. Poté, co padne definitivní rozhodnutí o stěhování, probíhají přípravy odjezdu; na scéně se objevuje několik darů od nejvyšších politických reprezentantů různých států. Přicházejí zprávy o budoucím osudu vily - stát ji prodal čerstvě jmenovanému vicepředsedovi Kleinovi a ta má být využita pro komerční účely. Za oběť této změně jako první padá višňový sad přiléhající k vile - na scénu doléhá zvuk motorových pil a kácení stromů. Rieger je částečně zdiskreditován detaily z intimního života, které zveřejnil deník Fuj, jako jediné reálné uplatnění se pro něj jeví místo poradce bývalému tajemníkovi Kleina.", "question": "O kolika dějstvích je divadelní hra Odcházení od Václava Havla?", "answers": ["o pěti"]}
{"title": "Antiperle", "context": "Antiperle jsou mentolové bonbony přibližného tvaru koule, vyráběné Sfinxem. Číslo čárového kódu výrobku je 85920965. Ve sto gramech Antiperlí je přibližně průměrná energetická hodnota 1540 kilojoulů (tzn. 368 kilokalorií), 0 gramů bílkovin, 0 gramů tuků a 97,4 gramu sacharidů. Antiperle vznikly v roce 1960 v Chotyni v pobočce libereckého podniku Lipo. Antiperle se prodávaly v plechových krabičkách. Někdy v polovině šedesátých let 20. století se místo toho začaly prodávat v zelených krabičkách navrchu průhledných tvaru malého válce z polyethylenu a polypropylenu, u těchto krabiček se již zůstalo. Antiperle se vyrábí z krystalu cukru, který se asi šest týdnů zvětšuje na průměr zhruba čtyři milimetry. V minulosti se objevily snahy zmodernizovat a zrychlit tento postup, ale skončilo se s nimi, protože výsledné Antiperle byly příliš měkké. Na krystal cukru se nanáší postupně vrstvičky cukerného roztoku. Zhruba po dobu šesti týdnů se krystal zvětšuje na průměr asi čtyři milimetry. cukr glukózový sirup aromata: menthol, eukalyptová silice, skořicové aroma, růžové aroma, ethylvanilin lešticí látky: včelí vosk (E901), karnaubský vosk (E903), šelak (E904) může, ale nemusí obsahovat stopy lepku", "question": "Jaké mají Antiperle číslo čárového kódu výrobku?", "answers": ["85920965"]}
{"title": "Loštice", "context": "Loštice (německy Loschitz) jsou město, které leží na řece Třebůvce v jižní části okresu Šumperk v Olomouckém kraji. Město bylo založeno jako trhová ves v polovině 13. století. Žije zde přibližně 3 000 obyvatel. Součástí města jsou i vesnice Žádlovice a Vlčice. Loštice jsou známy zejména díky dlouhé tradici výroby olomouckých tvarůžků. == Historie == Obec Loštice byla založena jako trhová ves ve 2. polovině 13. století na místě, kde se již dříve nacházela stará slovanská osada. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1267, kdy biskup Bruno ze Schauenburku přikoupil od Petra z Loštic popluží. Ve 14. století jsou Loštice označovány jako městečko, kde se pravidelně konaly trhy a výroční slavnosti. Od 15. století je historie města spojena s židovskou komunitou. V Lošticích Židé založili v roce 1544 hřbitov a roku 1571 byla postavena synagoga. V 17. století město zasáhl rozsáhlý požár a letní povodně. Na počátku 18. století v Lošticích žilo téměř dva tisíce obyvatel. Na počátku 20. století došlo k rozvoji města – bylo zavedeno autobusové spojení s okolními vesnicemi, založen Klub čs. turistů, otevřeno cvičiště, postavena hasičská zbrojnice a založen nový hřbitov. V roce 1938 se v okolích Loštic rozšiřuje henleinovské hnutí, 1941 byla zakázána činnost Sokola, Orla a Skauta. Po válce byl roku 1945 založen Svaz přátel SSSR, 1947 zrušena loštická židovská obec a 1949 začala hromadná likvidace živnostníků. V současné době ve městě žije přes tři tisíce obyvatel. Symbolem Loštic jsou olomoucké tvarůžky, které zde firma A. W. vyrábí již od roku 1876. Město žije také kulturní životem v návaznosti na tradici výroby tvarůžků probíhají každoročně Slavnosti hudby a tvarůžků (červen) a turistický Pochod za Loštickým tvarůžkem (květen). === Loštické poháry === Unikátní poháry hnědé barvy s povrchem pokrytým puchýřky se od konce 14. století do 16. století vyráběly v Lošticích a blízkém okolí. K jejich výrobě používali hrnčíři specifické hlíny těžené poblíž města a vypalovali je při teplotě kolem 1200 °C. Tyto poháry byly ve své době obchodním hitem, najdeme je na mnoha hradech střední Evropy. Jeden z pohárů je dokonce zpodobněn na obraze Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší z počátku 16. století. == Městská správa a politika == Město leží v Olomouckém kraji a jedná se o střední město v okrese Šumperk. Zastupitelstvo města Loštice má 15 členů, ti poté ze svých řad volí Radu města Loštice. Radu města tvoří: starosta, místostarosta a 3 radní.", "question": "Co se vyrábí v Lošticích?", "answers": ["olomouckých tvarůžků"]}
{"title": "Chráněné krajinné oblasti v Česku", "context": "Chráněná krajinná oblast (CHKO) je v systému ochrany přírody České republiky a dříve Československa od poloviny 50. let 20. století od vyhlášení prvních zákonů o státní ochraně přírody označení pro velkoplošné chráněné území nižšího stupně ochrany, než jaký platí pro národní parky. Zákon České republiky č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, charakterizuje CHKO jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. CHKO se vyhlašují vládním nařízením. Na území České republiky je vyhlášeno 26 CHKO o celkové rozloze 1 076 111 ha. Mezi nejznámější a také nejnavštěvovanější CHKO v ČR patří např. CHKO Šumava, CHKO Český ráj, CHKO Moravský kras nebo CHKO Český kras. V roce 1960 byly v českých krajích Československa 2 CHKO, o 10 let později jich bylo v České socialistické republice 7, v roce 1991 jich bylo v České republice evidováno 24. Nejstarší CHKO v Česku byla CHKO Český ráj, zřízená v roce 1955. Správa chráněné krajinné oblasti má na území CHKO pravomoci státní správy, tedy vede správní řízení a je dotčeným orgánem ve stavebním řízení. Správy CHKO sdružuje jedna zastřešující organizace – Agentura ochrany přírody a krajiny se sídlem v Praze. Chráněná území v Československu byla vyhlašována od roku 1838, tehdy vznikly první dvě rezervace. V roce 1933 bylo v Československu přes sto přírodních rezervací. V roce 1956 byl přijat zákon č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody, s působností jen pro české kraje, a to ode dne vyhlášení (24. srpna 1956), na Slovensku č. 1/1955 Sb. SNR. Tyto zákony definovaly formy chráněných území. Pro chráněné krajinné oblasti byla použita zkratka CHKO. Byly řazeny spolu s národními parky pod velkoplošná chráněná území. Zákony byly doplňovány řadou vyhlášek a nařízení, které upravovaly mj. i plošný rozsah CHKO. V roce 1992 byl v reakci na změněné názory společnosti přijat Českou národní radou zákon nový, již citovaný č. 114/1992 Sb., který názvosloví u CHKO nezměnil.", "question": "Kolik CHKO (chráněných krajinných oblastí) je vyhlášeno v ČR?", "answers": ["26"]}
{"title": "Histologie", "context": "S rozvojem histologie muselo dojít i k vytvoření a zdokonalování mnoha technik fixace a barvení vzorků. Živočišné tkáně totiž nelze zkoumat v nativním stavu, rozkladné procesy, které začínají prakticky ihned po smrti buňky, totiž nenávratně ničí původní strukturu tkáně. Odborníci trénovaní v histologických technikách, řezání a barvení tkání jsou histologičtí technologové (anglicky Histologic Technicians, HT). Jejich oborem je histotechnologie. Histologický artefakt je struktura, která chybí v živých tkáních, ale objevila se během přípravy histologického preparátu. Např. během barvení, montování v entellanu, apod. Histologický technolog se vždy snaží vznik artefaktů minimalizovat. == Využití == V medicíně našla histologie své využití při zkoumání patologických změn tkáně (zhoubné bujení). Pomocí histochemických technik lze prokázat přítomnost látek (např. enzymů) v buňkách a tkáních a lépe tak porozumět chemickým procesů v živém organismu. == Související články == buňka pletivo tkáň barvení (biologie) apoptóza biopsie mikroskopické preparáty == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Histologie ve Wikimedia Commons === Atlasy === Atlas histologických technik Histologický atlas MedAtlas Atlas histologie LF UP (anglicky) Histology (anglicky) Internet Atlas of Histology === Ústavy === Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci CBO - Oddělení histologie a embryologie 3. lékařské fakulty v Praze Ústav histologie a embryologie (Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze) Ústav anatomie, histologie a embryologie Fakulty veterinárního lékařství VFU Brno Ústav histologie a embryologie MU v Brně - Lékařská fakulta === Ostatní === Histologie močového měchýře Česká společnost histologických laborantů Kategorie:Histologie na Medik.cz (anglicky) Imunohistologické metody", "question": "Jak se nazývá vědní disciplína, která se zabývá studiem živočišných tkání?", "answers": ["Histologie"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Britská Královská společnost později ve své studii prohlásila, že skutečným objevitelem kalkulu je Newton, a označila Leibnize za plagiátora. Studie však byla nakonec zpochybněna, když se zjistilo, že pasáže odsuzující Leibnize napsal sám Newton. Tím se rozhořel hořký spor o kalkulus, jenž komplikoval životy obou filosofů až do Leibnizovy smrti v roce 1716. Většina dnešních historiků věří, že Newton a Leibniz objevili kalkulus nezávisle na sobě. Newton se dostal do sporu i s Robertem Hookem. Nejprve Hooke kritizoval Newtonovy práce na poli optiky, což Newtona natolik urazilo, že se na několik let stáhl z veřejné debaty. V letech 1679 až 1680 pak mezi nimi došlo k zajímavé výměně korespondence. Hooke byl tehdy Královskou společností pověřen, aby se staral o korespondenci, tázal se ostatních členů, na čem pracují a žádal je o komentáře k práci ostatních. V dopisech se Newtona ptal na jeho názor na řadu myšlenek jak vlastních, tak i jiných autorů, a tato korespondenční výměna nakonec Newtona vedla k formulaci zákona všeobecné gravitace. Když pak v roce 1686 prezentoval Newton Královské společnosti první knihu svého díla Principia Mathematica, Hooke vystoupil a tvrdil, že některé myšlenky převzal Newton od něj. Oba filosofové se pak až do Hookovy smrti neměli příliš v lásce.", "question": "Ve kterém roce Newton prezentoval první knihu svého díla Principia Mathematica?", "answers": ["1686"]}
{"title": "Bamberk", "context": "Německo Německo Spolková země Bavorsko Vládní obvod Horní Franky Bamberk Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 54,6 km² Počet obyvatel 77 592 (2019)[1][2] Hustota zalidnění 1 420,6 obyv./km² Správa Starosta Andreas Starke (SPD) Oficiální web www.stadt.bamberg.de Telefonní předvolba 0951 PSČ 96001 a 96052 Označení vozidel BA multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Bamberk (německy Bamberg, staroněmecky Babenberg) je starobylé město ležící v úrodném údolí mezi dvěma rameny řeky Regnitz v Bavorsku v jihovýchodní části Německa. Dějiny První zmínky o Bamberku jako o hradu ve vlastnictví rodu Babenberků pocházejí již z roku 902, ale předpokládá se zde starší, snad již keltské osídlení (na vrcholu Altenburg). V době stěhování národů odsud Slovani vytlačili Germány. Památkou na ně jsou zbytky primitivních soch kamenných božstev, které byly nalezeny v 19. století. Později však byla zdejší krajina znovu osídlena germánským obyvatelstvem. Roku 903 Babenberkové v boji s franskými Konrádovci o Bamberk přišli a město později připadlo královské koruně. Roku 973 udělil císař Ota II. Bamberk svému bratranci, bavorskému vévodovi Jindřichu Svárlivému. Jeho syn, římský král a později císař Jindřich II. založil roku 1007 v Bamberku biskupství. Zároveň zde začal stavět císařskou falc a honosný Dóm (od roku 1004). Předpokládá se, že si Bamberk zvolil za své sídelní město.", "question": "Co se stalo v Bamberku v době stěhování národů?", "answers": ["odsud Slovani vytlačili Germány"]}
{"title": "Intersexuál", "context": "Komplexní intersexuál Komplexní intersexuál bývá také označován jako chromozomální intersexuál, je jedinec, u kterého se nevyskytuje karyotyp XX ani XY. U komplexních intersexuálů nastává situace, kdy má jedinec o jeden chromozom navíc (např. XXY) nebo naopak o jeden méně (X0). Tato skupina intersexuálů se od předchozích tří liší v tom, že zde není rozpor mezi vnitřními a vnějšími pohlavními orgány člověka, avšak nadbytečný či chybějící chromozom může mít vliv na hladinu hormonů a pohlavní vývin jedince. V ojedinělém případě nastává situace, kdy se člověk klasifikovaný jako komplexní intersexuál rodí s různými chromozomy v jednotlivých buňkách v těle.[8] Medicína a intersexualita Záznamy o intersexuálech pochází z konce 19. století, od té doby se objevilo už mnoho klasifikací, ty se však neustále s postupující dobou mění. V dřívějších letech bylo obvyklé, že doktoři pacientu intersexuálovi po provedení operace zatajili jeho pravou intersexuální identitu z důvodu, že ho nechtěli vystavovat přílišnému stresu.[9] Tento jev je patrný i dnes, kdy existuje skupina doktorů, kteří podporují myšlenku utajení intersexuality před pacientem. Při narození dítěte jsou lékaři oprávněni posoudit jaké pohlaví je pro novorozeně nejvhodnější. V potaz berou jak typ pohlavních žláz, tak i vzhled vnějších pohlavních orgánů.[10] Častěji se lze setkat s operací zkrácení klitorisu a umělému vytvoření vagíny, jelikož pro lékaře je to jednodušší než vytvořit funkční penis. Tyto operace však často nejsou pouze jednorázovou záležitostí, ale je jich potřeba víc.", "question": "Kdo rozhoduje o tom, jaké pohlaví bude intersexuálnímu jedinci po narození přisouzeno?", "answers": ["lékaři"]}
{"title": "Maďarština", "context": "Maďarština je ugrofinský jazyk, kterým se hovoří v Maďarsku, v částech srbské Vojvodiny, na jihu Slovenska, na jihu ukrajinské Zakarpatské oblasti, v částech rakouské spolkové země Burgenlandu, na severozápadě Rumunska a v částech Chorvatska. Maďarsky mluví celkem zhruba 13,3 milionů lidí, což je většina současných mluvčích celé uralské jazykové rodiny. Pravopis: Pro zápis se v maďarštině používají spřežky, krátké a dlouhé samohlásky, krátké a dlouhé souhlásky, přehlásky a dlouhé přehlásky. Maďarština se řadí do uralské jazykové rodiny, a to do její ugrofinské větve, spolu s jazyky, kterými se hovoří na severovýchodě Evropy (např. finština, estonština). Přes jistou podobnost mluvnického systému a společné kořeny slovní zásoby však je příbuznost s těmito jazyky dosti vzdálená - asi jako slovanských jazyků s jazyky keltskými či íránskými. Nejbližšími jejími příbuznými jsou jazyky nepočetných západosibiřských Chantů a Mansijců, čili jazyky obsko-ugrické. Maďarská jazyková oblast je izolovaná - v okolí se hovoří zcela odlišnými indoevropskými jazyky (slovanskými, románskými a germánskými). Maďarština není s žádným jazykem příliš srozumitelná. Areálově maďarština spadá do jazykového svazu dunajského. Maďarsky se hovoří v následujících oblastech: Zdroj: National census, Ethnologue Jádrem maďarské jazykové oblasti je Maďarsko. Maďarština je dále rozšířena v okolních zemích, které byly v minulosti součástí Uherského království: jižní Slovensko, Podkarpatská Rus na Ukrajině, bývalé Sedmihradsko (dnes součást Rumunska), srbská provincie Vojvodina a rakouská spolková země Burgenland. Přibližně milion maďarských mluvčích žije v dalších zemích světa: Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Kanada, Česko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Itálie, Švýcarsko, Spojené království, USA, Venezuela a jiné.", "question": "Do které jazykové rodiny se řadí maďarština?", "answers": ["uralské"]}
{"title": "Vigdís Finnbogadóttir", "context": "4. Prezidentka Islandu Ve funkci:1. srpna 1980 – 1. srpna 1996 Předchůdce Kristján Eldjárn Nástupce Ólafur Ragnar Grímsson Stranická příslušnost Členství Strana nezávislosti Narození 15. dubna 1930 (91 let) Reykjavík, Island Island Alma mater Fakulta umění Pařížské univerzityIslandská univerzitaKodaňská univerzitaJoseph Fourier University Profese politička Ocenění Řád slona (1981)velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1988)Cena Må (1998)Nordens språ (2013)Honorary doctor of the Paris-Sorbonne University (2016)… více na Wikidatech Commons Vigdís Finnbogadóttir Některá data mohou pocházet z datové položky. Vigdís Finnbogadóttir (přechýleně Finnbogadóttirová; * 15. dubna 1930 Reykjavík) je islandská politička, v letech 1980–1996 čtvrtý islandský prezident. Zvolením na post prezidenta se stala první prezidentkou v Evropě a vůbec první ženskou hlavou státu zvolenou v demokratických volbách na světě. Studovala na univerzitě v Grenoblu, na Sorbonně francouzskou literaturu a poté i v Kodani a na islandské univerzitě dějiny divadla. Nejprve pracovala v divadelnictví a vyučovala francouzštinu, poté se stala známá jako aktivistka bojující proti ozbrojeným silám Spojených států sídlícím na území Islandu a vyžadující vystoupení Islandu z NATO („Ísland úr NATO, herinn burt“). Po zvolení prezidentkou pracovala na vytvoření dobrého jména své země v zahraničí. Poté, co odešla z funkce, podílela se na různých mezinárodních mírových projektech, dodnes je vyslankyní dobré vůle UNESCO. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vigdís Finnbogadóttir na anglické Wikipedii.", "question": "Byla Vigdís Finnbogadóttir prezidentkou Islandu v roce 1987?", "answers": ["Vigdís Finnbogadóttir (přechýleně Finnbogadóttirová; * 15. dubna 1930 Reykjavík) je islandská politička, v letech 1980–1996 čtvrtý islandský prezident."]}
{"title": "Cyril a Metoděj", "context": "Konstantin si počínal natolik moudře a vtipně, že dokonce vyprovokoval Araby k neúspěšnému pokusu jej otrávit. Po návratu ze Samarry, i přes Theoktistovu snahu udržet jej v Cařihradu, toužil Konstantin opět po samotě. V roce 855, pravděpodobně v souvislosti s politickými zvraty, z hlavního města odchází a uchyluje se do stejného kláštera jako Metoděj. Řeholní sliby však nesložil. Soluňští bratři se v klidu kláštera oddávali studiu a pravděpodobně již tady začal vznikat teoretický základ slovanského písemnictví, pro které zde získali první žáky, jako byl např. Kliment Ochridský. Je nanejvýš pravděpodobné, že velký podíl na odklonu bratrské dvojice od státní služby a veškerého světského života a jejich následném útěku do klidného klášterního prostředí měly drsné politické praktiky a v tuto hektickou dobu silné politicko-náboženské střety. Theodora II. vládla jako císařovna-zástupkyně s pomocí kancléře Theoktista místo nezletilého syna Michaela III. Císařovnin bratr Bardas, schopný učenec, avšak povahou bezcharakterní, byl Theoktistův nepřítel, s nelibostí nesl spolupráci císařovny a jejího kancléře. Theoktistovi se podařilo vyhnat Bardu z Cařihradu. Ten však měl značný vliv na mladého císaře a dosáhl toho, že byl na přání rozmařilého Michaela povolán zpět do Cařihradu. Nastal otevřený konflikt, jehož důsledkem bylo spiknutí Michaela a jeho strýce Bardy proti Theoktistovi. Theoktistos, ochránce Konstantina Filozofa, byl uvržen do žaláře, kde okolo r. 855 zemřel násilnou smrtí. Spiknutí Bardy a Michaela, často ovlivněného nestřídmým pitím, se teď obrátilo proti Theodoře. Nestačilo jim, že se v roce 856 vzdala vlády, ale přinutili ji, aby i se svými třemi dcerami vstoupila roku 857 do kláštera. Konflikt se teď přenesl na církevní půdu. Nevázaný mladý císař všemožně ztrpčoval život patriarchovi Ignatiovi, stejně jako jeho komplic Bardas. Ignatios byl kvůli kritice Bardova pohoršlivého způsobu života vyhnán z Cařihradu, avšak přes hrozby, lsti i útoky odmítl nátlak, aby se zřekl stolce patriarchy. Bardas nechtěje čekat, až by byl Ignatius souzen a sesazen zákonným způsobem, ustavil novým patriarchou učence Fotia, muže světského stavu. Během pouhých šesti dnů přijal Fotios veškerá církevní svěcení a na Vánoce roku 858 byl vysvěcen na biskupa a ustaven patriarchou. Církevní sněm biskupů však držel s Ignatiem a Fotia odsoudil. Fotios tedy v roce 859 svolal svůj církevní sněm a vládním nátlakem dosáhl sesazení Ignatia a zahájil pronásledování jeho přívrženců.", "question": "V jakém roce vstoupil svatý Konstantin do kláštera?", "answers": ["855"]}
{"title": "Diamant", "context": "Relativní permitivita ε je 5,5. Nevede elektřinu. Diamanty s příměsí určitých nečistot mohou mít vlastnosti polovodičů. Hmotnost diamantů se udává v karátech. Metrický karát (Carat) je definován jako 0,2 g a značí se ct. Diamant o hmotnosti 1 g má tedy 5 karátů. Diamanty v běžně prodávaných špercích mají obvykle hmotnost v setinách, desetinách až jednotkách karátů. Tato jednotka hmotnosti se historicky vyvinula od hmotnosti semene svatojánského chleba (Rohovník obecný - Ceratonia siliqua - Carob Tree - St. John's Bread). Semena byla tradičně používána v Arábii a Persii jako závaží při určování hmotnosti drahých kamenů. Důvodem je skutečnost, že velikost a hmotnost těchto semen je poměrně uniformní a v uvedené oblasti světa jsou semena běžně dostupná. Diamanty jsou oceňovány podle 4C tříd: Carat - Váha, Clarity - Čistota, Colour - Barva, Cut - Brus. Podrobnější informace naleznete v článku Barva diamantů. Chemicky čistý a strukturálně perfektní diamant je dokonale čirý bez odstínů nebo zabarvení. Barva diamantu může být způsobena chemickou nečistotou nebo strukturálními kazy v krystalové mřížce. Sytost a barva odstínu může zvýšit i snížit cenu diamantu. Například čiré diamanty s odstínem žluté nebo hnědé jsou většinou levnější, zatímco růžové, červené, sytě žluté nebo modré diamanty (jako například diamant Hope) jsou velmi ceněny. Proto se také někdy provádí umělá změna barvy diamantů fyzikálními procesy, jako je ozařování nebo žíhání za vysokého tlaku a teploty.", "question": "Jak se nazývá nejtvrdší známý přírodní minerál (nerost)?", "answers": ["Diamant"]}
{"title": "Leopold Sviták", "context": "Zároveň však v témže roce je v jeho pracovní knížce vyznačen výstup ze služeb firmy dnem 24. listopadu. Důvodem byla skutečnost, že se firma rozhodla vyslat svého závodního na delší studijní cestu do ciziny. Cílem bylo prostudování stavu výroby automobilů v Evropě. A tak Leopold Sviták cestuje do Paříže, Drážďan, Chemnitz, Berlína, Deutzu, Kolína nad Rýnem a Mannheimu. Výsledkem této cesty byla řada zlepšení konstrukčních i výrobních. Pan Emil Hanzelka v roce 1947 (byl tehdy památkovým referentem Klubu českých turistů a Okresní osvětové rady v Novém Jičíně) vzpomíná na Leopolda Svitáka, u něhož se vyučil, že všechny součástky navrhoval, skicoval, sám obráběl a montoval, sám vyráběl karburátory, chladiče, kuličková ložiska a ozubená kola. Každá součástka musela být vyzkoušena a často i mnohokrát vyměňována. Jedině řetězy, zapalovací magnety a pneumatiky se kupovaly. S dohotoveným vozem sám vyjížděl jako zkušební jezdec. Pravou rukou mu byl Jan Kuchař z Kopřivnice, jeho konstruktér a dílovedoucí. V březnu roku 1899 dává si Leopold Sviták vypracovat od stavitele Jana Smitala v Novém Jičíně plánek na přestavbu odstoupeného domku č. 86 na Hukvaldech.", "question": "Kdo vynalezl první rakousko-uherský osobní automobil?", "answers": ["Leopold Sviták"]}
{"title": "Rodný dům Ľudovíta Štúra a Alexandra Dubčeka", "context": "Rodný dům Ľudovíta Štúra a Alexandra Dubčeka je národní kulturní památka v obci Uhrovec, ve východní části okresu Bánovce nad Bebravou. Představuje místo narození Ľudovíta Štúra (1815), kodifikátora spisovné slovenštiny, jakož i významné osobnosti politického dění Alexandra Dubčeka (1921). Byl postaven v 18. století, změny v objektu byly provedeny v letech 1921 až 24, 1943, 1975 a 1995. Sloužil jako škola s učitelským bytem. V současnosti se zde nacházejí expozice Trenčínského muzea věnované zejména Štúrovi a z části i Dubčekovi. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rodný dom Ľudovíta Štúra a Alexandra Dubčeka na slovenské Wikipedii. == Externí odkazy == (slovensky) Dům na stránkách obce Uhrovec (slovensky) Dům na stránkách Trenčínského muzea", "question": "Kdy byl postaven rodný dům Ľudovíta Štúra?", "answers": ["v 18. století"]}
{"title": "Ledovec", "context": "Ledové čepice mají vypouklý profil, a stékají přes okraj splazy po úbočích – Folgefonn, Jostedalsbreen, Svart Isen.radiální ledovec – doopravdy jde o ledové pole čili soustavu ledovců, útvar, který vzniká v místech, kde vlivem. fyzickogeografických poměrů nejsou podmínky pro vznik ledové čepice (i v centru z ledu vyčnívají jiné horniny), a kde se od centrálního místa radiálně rozbíhají jednotlivé splazy.špicberský typ (svalbardský) ledového pole má charakteristická mohutná firnoviště, která přestupují široká horská sedla a průsmyky, místy vystupují holé horské hory (nunataky) a hřebeny. == Stavba == Ledovce mají různý tvar, ale všechny ledovce mají akumulační oblast, ve které dochází ke hromadění sněhu, a ablační oblast, ve které dochází k odtávání ledovce. Obě oblasti jsou od sebe odděleny myšlenou čarou rovnováhy, nad níž dochází k akumulaci a pod niž dochází k ablaci. V některých oblastech, ve kterých nejsou podmínky pro odtávání (vyšší zeměpisné šířky), ledovce nezanikají táním, nýbrž jsou, například jako plovoucí ledovcové jazyky, rozlámány do icebergů a odnášeny na širé moře do nižších šířek, kde postupně tají. Místo, kde ledovec vzniká se odborně nazývá kar neboli česky ledovcový kotel, následně sestupuje ledovcovým údolím tzv. trogem až k místu, kde začíná odtávat, či se případně odlamovat (tzv. telení ledovců) do moře. == Pohyb ledovců == Ledovce se většinou pohybují rychlostí od 3 do 300 metrů za rok, ale jejich rychlosti mohou dosáhnout 1 až 2 km za rok, pokud jsou k tomu vhodné podmínky jako příkrý svah či vysoká rychlost tvoření ledovce. Nicméně v Antarktidě a Grónsku existují i ledovce v údolích, které se pohybují rychlostí 7 až 12 km za rok. Na druhou stranu jsou známé ze Země ledovce, které se nepohybují vůbec, jelikož jsou v podstatě přimrznuty v podloží. V jejich případě pak nedochází k tání ledovců na bázi a hovoří se o tzv. studených ledovcích. Za svou barvu vděčí led krystalové struktuře, která absorbuje všechny vlnové délky světla kromě té nejkratší (nejmodřejší). Modrý led je pevnější a obsahuje méně vzduchu než led bílý. == \"Tvořivá\" síla ledovců == Výskyt ledovců je doprovázen mnoha geomorfologickými tvary. Na tvořivou činnost ledovce má zásadní vliv teplota samotného ledovcového tělesa, jeho podkladu a okolí jeho povrchu (vzduchu a ostatních ploch). Teplota má vliv na výskyt vody v kapalném stavu a \"viskozitu\" báze ledovce, kapalná voda je prvořadým modelačním faktorem a tekutost báze ledovce má přímý vliv na jeho rychlost.", "question": "Jakou rychlostí se pohybují ledovce?", "answers": ["od 3 do 300 metrů za rok"]}
{"title": "Vratné lahve", "context": "Vratné lahve je český film režiséra Jana Svěráka, natočený v roce 2007 podle scénáře Zdeňka Svěráka. V tomtéž roce byl film oceněn 3 Českými lvy. Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je pětašedesátiletý učitel češtiny na gymnáziu. Poté, co mu už počtvrté ujedou nervy a drzého žáka zkrotí svéráznou metodou (vyždímá mu houbu na tabuli nad hlavou), raději školu opouští. Ovšem nevydrží jen tak nečinně užívat si důchodu, a tak si vzápětí ke zděšení manželky (Daniela Kolářová) nachází novou práci - stává se messengerem, poslem na kole. Náledí a bezohledné auto však vykonají svoje - rychlý posel po krkolomném pádu končí na lůžku. Dřív než odloží berle, opatří si tentokrát bezpečnější zaměstnání - ve výkupu lahví v supermarketu. Od svého okénka má přehled, může si popovídat se zákazníky a zákaznicemi a především dá dohromady svého spolupracovníka přezdívaného Mluvka (Pavel Landovský) s paní Kvardovou. Novou známost dohodí i své dceři Helence (Tatiana Vilhelmová), kterou opustil manžel. Jeho vlastní sexuální život se však odehrává už jen v jeho fantazii. Později je však nahrazen automatickým přijímačem lahví, proto i ze supermarketu odejde. Nakonec manželku zaskočí výletem s překvapením k jejich čtyřicátému výročí svatby. A o překvapení na tomto výletu skutečně nebude nouze. Námět: Zdeněk Svěrák Scénář: Zdeněk Svěrák Hudba: Ondřej Soukup Kamera: Vladimír Smutný Režie: Jan Svěrák Další údaje: barevný, 95 min, komedie Film měl být původně natáčen již v roce 2003, ovšem Jan Svěrák původní otcův scénář odmítl. Svůj spor nad scénářem Svěrákovi dokonce zveřejnili v portrétním dokumentu Tatínek (2004). Zdeněk Svěrák po ročním odkladu napsal další, pátou verzi scénáře. V září 2005 se rozhodlo o tom, že film natočen bude a na jaře 2006 se začalo natáčet. Policie zadržela muže, který pořídil kopii filmu původně určenou pouze pro potřeby Ministerstva kultury. Tu potom se svým společníkem umístili na internet. Stíhání obou mužů bylo posléze zastaveno, neboť se k činu přiznali a s vlastníky filmu se dohodli na finančním vyrovnání. Soud rozhodl o tom, že zastavení stíhání bude podmínečné a to na dobu 18 měsíců.", "question": "Kdy byl natočený film Vratné lahve?", "answers": ["2007"]}
{"title": "Britské ostrovy", "context": "Britské ostrovy je souostroví v severním Atlantiku při severozápadním pobřeží Evropy. Anglický název je British Isles, v irštině se pro souostroví používá termín Oileáin Iarthair Eorpa (Západoevropské ostrovy), případně Éire agus an Bhreatain Mhór (Irsko a Velká Británie). Souostroví má zhruba 64 milionů obyvatel na celkové rozloze 315 134 km2. Zdaleka největší jsou dva hlavní ostrovy – ostrov Velká Británie a ostrov Irsko. Dalšími součástmi Britských ostrovů jsou Ostrov Man, ležící uprostřed Irského moře, dále souostroví Hebridy, Shetlandy a Orkneje u severního Skotska, ostrov Anglesey při severozápadním pobřeží Walesu, ostrov Wight u jižního pobřeží Anglie, ostrovy Arran a Bute při ústí řeky Clyde ve Skotsku, ostrov Achill a Aranské ostrovy u západního pobřeží Irska, ostrovy Scilly jihozápadně od anglického poloostrova Cornwall a mnoho dalších menších ostrůvků. Politicky jsou Britské ostrovy rozděleny na tři části: Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Irskou republiku a Ostrov Man, který je britskou korunní dependencí. Kvůli příslušnosti k britské koruně bývají někdy k Britským ostrovům přiřazovány také Normanské ostrovy, což jsou britská závislá území Guernsey a Jersey, která však zeměpisně náležejí k francouzské pevnině. V angličtině existuje na rozdíl od běžného zeměpisného pojmu British Isles ještě příležitostně užívané oficiální politické označení British Islands, zastřešující Spojené království, Man, Guernsey a Jersey. Obrázky, zvuky či videa k tématu Britské ostrovy ve Wikimedia Commons", "question": "Zhruba kolik milionů obyvatel mají Britské ostrovy?", "answers": ["64"]}
{"title": "Seznam okresů v Česku", "context": "Okres Svitavy SY1 378,56103 245 74,89 116Pardubický krajVýchodočeský kraj Okres Šumperk SU1 313,06121 299 92,38 77Olomoucký krajSeveromoravský kraj Okres Tábor TA1 326,01101 115 76,26 110Jihočeský krajJihočeský kraj Okres Tachov TC1 378,6851 917 37,66 51Plzeňský krajZápadočeský kraj Okres Teplice TP469,27125 498 267,43 34Ústecký krajSeveročeský kraj Okres Trutnov TU1 146,78118 174 103,05 75Královéhradecký krajVýchodočeský kraj Okres Třebíč TR1 463,07111 693 76,34 167Kraj VysočinaJihomoravský kraj Okres Uherské Hradiště UH991,37141 467 142,70 78Zlínský krajJihomoravský kraj Okres Ústí nad Labem UL404,44118 228 292,33 23Ústecký krajSeveročeský kraj Okres Ústí nad Orlicí UO1 258,31136 760 108,69 115Pardubický krajVýchodočeský kraj Okres Vsetín VS1 142,87142 420 124,62 59Zlínský krajSeveromoravský kraj Okres Vyškov VY876,0688 154 100,63 80Jihomoravský krajJihomoravský kraj Okres Zlín ZL1 033,59190 488 184,30 89Zlínský krajJihomoravský kraj Okres Znojmo ZN1 590,50111 380 70,03 144Jihomoravský krajJihomoravský kraj Okres Žďár nad Sázavou ZR1 578,51117 219 74,26 174Kraj VysočinaJihomoravský kraj Související články Okresy v Česku Okres Kraje v Česku Externí odkazy Zkratky krajů a okresů na stránkách ČSÚ ↑ Územní změny ve vojenských újezdech od 1.1.2016. Územní změny ve vojenských újezdech od 1.1.2016 [online]. [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (česky) ↑ Obecně o novém zákonu č. 51/2020 Sb. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/obecne-o-novem-zakonu-c-51-2020-sb.aspx", "question": "Jaká je zkratka okresu Ústí nad Labem?", "answers": ["UL"]}
{"title": "Mariánské Údolí (Horní Jiřetín)", "context": "Mariánské Údolí (německy Marienthal) je místní část města Horní Jiřetín v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se v dolní části stejnojmenného údolí v Krušných horách podél Jiřetínského potoka v nadmořské výšce 347 m n. m. a stavebně plynule navazuje na Horní Jiřetín. Mariánské údolí porostlé převážně bukovými lesy je sevřené z jihu a západu kopcem Kapucín (743 m n. m.) a ze severu a východu kopcem Kopřivník (699 m n. m.). Šestikilometrové údolí začíná v Mariánském Údolí a končí v osadě Mikulovice. Údolím teče Jiřetínský potok a vede silnice III/2541, která byla postavená v roce 1902. Údolím již ve středověku vedla zemská obchodní stezka do Saska. == Historie == První písemná zpráva o názvu osady Mariánské Údolí pochází až z roku 1845. V roce 1828 byla v budoucím Mariánském Údolí postavena přádelna. Kolem továrny vzniklo několik domů pro zaměstnance a nově založená osada získala jméno podle kněžny Marie Lobkovicové, rozené Valdštejnové. V roce 1889 přádelna vyhořela a místo ní byla v roce 1892 vybudována tkalcovna. V budově má dodnes výrobní závod textilní podnik Triola. == Obyvatelstvo == Osada původně administrativně patřila k Nové Vsi v Horách, od roku 1957 je místní částí Horního Jiřetína. Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 57 obyvatel (z toho 33 mužů) německé národnosti, kteří byli kromě tří evangelíků členy římskokatolické církve. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice také 57 obyvatel: pět Čechoslováků, 49 Němců a tři cizince. Až na tři lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.", "question": "Je Mariánské údolí porostlé převážně bukovými lesy?", "answers": ["Mariánské údolí porostlé převážně bukovými lesy je sevřené z jihu a západu kopcem Kapucín (743 m n. m.) a ze severu a východu kopcem Kopřivník (699 m n. m.)."]}
{"title": "Jan Grois", "context": "Jan Grois žije ve městě Znojmo. Je ženatý, má dva syny. V mládí se aktivně věnoval folklóru (byl členem spolku Dyjavánek). Mezi jeho záliby patří sport (vodní sporty, běhání, funkční trénink), turistika a cestování. Politické působení V komunálních volbách v letech 2002 a 2006 kandidoval za ČSSD do Zastupitelstva města Znojmo, ale neuspěl.[2][3] Zvolen byl až ve volbách v roce 2010.[4] V listopadu. 2010 se navíc stal místostarostou města.[5] Ve volbách v roce 2014 byl opět zvolen zastupitelem města.[6] Strana ve městě volby vyhrála, když získala více než 31 % hlasů a tím pádem 11 z 31 mandátů. ČSSD pak uzavřela koalici s hnutím ANO 2011 za podpory jednoho zastupitele zvoleného za KSČM a Grois byl v listopadu 2014 opět zvolen místostarostou.[7] Poté, co dosavadní starosta Vlastimil Gabrhel na funkci starosty rezignoval (29. ledna 2018) [8], byl na následném zasedání městského zastupitelstva zvolen starostou.[9] Po volbách v roce 2018 byla utvořena koalice ze sociální demokracie, ANO 2011 a občanských demokratů. Grois se opětovně stal starostou města.[10][11] V krajských volbách v roce 2012 kandidoval za ČSSD do Zastupitelstva Jihomoravského kraje, ale neuspěl.[12] Zvolen byl až ve volbách v roce 2016.[13] Nicméně ve volbách v roce 2020 již nekandidoval. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 kandidoval v obvodu č. 54 – Znojmo jako člen ČSSD za hnutí Starostové a osobnosti pro Moravu (SOM).[14][15][16] V. prvním kole získal 25,75 % hlasů a postoupil tak ze 2. místa do druhého kola, v němž prohrál s kandidátem ODS, STAN a TOP 09 Tomášem Třetinou poměrem hlasů 45,42 % : 54,57 % a senátorem se tak nestal.[17] V prosinci 2020 plánovalo zastupitelstvo jednat o jeho odvolání z funkce starosty, nakonec však zastupitelé za hnutí ANO, kteří to původně iniciovali, otočili a tato otázka se vůbec nedostala na program jednání.[18] Reference ↑ Novým starostou Znojma je Jan Grois. Zastupitelé zvolili i nového místostarostu a předsedu finančního výboru [online]. Město Znojmo [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. ↑ Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Jihomoravský kraj, Okres: Znojmo, Obec: Znojmo, Kandidátní listina: Česká str.sociálně demokrat. [online]. Český statistický úřad, 2002 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. ↑ Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Jihomoravský kraj, Okres: Znojmo, Obec: Znojmo, Kandidátní listina: Česká str.sociálně demokrat. [online]. Český statistický úřad, 2006 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. ↑ Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Jihomoravský kraj, Okres: Znojmo, Obec: Znojmo, Kandidátní listina: Česká str.sociálně demokrat. [online].", "question": "Členem jaké politické strany je Jan Grois?", "answers": ["ČSSD"]}
{"title": "Norské dřevo (román)", "context": "Norské dřevo (román) Norské dřevo Verze japonské obálky.Autor Haruki Murakami Původní název Noruwei no mori(ノ) Překladatel Tomáš Jurkovič Země Japonsko Jazyk japonština Žánr bildungsroman Vydavatel Kódanša Datum vydání 1987 Český vydavatel Odeon Česky vydáno 2002 Počet stran 302 ISBN 80-207-1193-7 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Norské dřevo (japonsky ノ, Noruwei no mori) je román japonského spisovatele Haruki Murakamiho z roku 1987. Název románu pochází z písničky Norwegian Wood od skupiny Beatles. Příběh je vyprávěn v retrospektivě. Čtyřicetiletý hrdina Tóru Watanabe se ohlíží na dobu, kdy mu bylo dvacet a kdy se začínal potýkat se samostatným životem. V roce 2010 knihu režisér Tran Anh Hung převedl do stejnojmenného filmu. Román si lze poslechnout také jako audioknihu, kterou načetli Filip Čapka, Jana Stryková a Klára Issová (nakladatelství OneHotBook). Děj románu PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Devatenáctiletý Tóru Watanabe studuje drama na vysoké škole v Tokiu. Je uzavřený, jeho jediný kamarád Kizuki spáchal v sedmnácti letech sebevraždu. Přátelí se s dívkou Naoko, se kterou se při jejích dvacátých narozeninách intimně sblíží. Krátce poté se však Naoko psychicky zhroutí, opustí školu a odejde se léčit do horské ozdravovny. Na univerzitě se na konci 60. let, podobně jako v celém světě, bouří studenti. Hrdina k celému dění zastává rezervovaný postoj: ideje revoluce neodmítá, ale je kritický vůči možnosti je prosadit a lidem, kteří je prosazují. Díky své oblíbené knize Velký Gatsby se seznámí s ambiciózním a uznávaným bonvivánem Nagasawou, který se houževnatě připravuje na práci v diplomatických službách. Tóru Nagasawovi přes jistou nevýraznost padne do oka a několikrát se vydávají na lov dívek na jednu noc. Na pozvání Naoko přijede Tóru na návštěvu ozdravovny. Zde se seznámí s nadanou kytaristkou Reiko, která odmalička trpěla duševními poruchami a do penzionu ji přivedly lživé pomluvy od třináctiletého děvčete, které se neumělo vyrovnat s Reičiným odmítnutím její snahy o sex. Stráví zde několik idylických dní. Naočin stav se však zhoršuje a začíná mít problémy s vyjadřováním. Po návratu do školy se Tóru sblíží s Midori, které dříve pomáhal ošetřovat umírajícího otce. Vztah dlouho nevydržel, protože Tóru měl špatné svědomí, že Naoko, jejíž zdraví se dále zhoršovalo, podvádí. Naoko se vrátí do ozdravovny poté, co v nemocnici předstírala, že se uzdravuje, aby se tu oběsila. Tóru pak cestuje po Japonsku, aby zmírnil svůj žal. Po návratu jej přivítá Reiko, která se rozhodla vrátit do života. Na posledních řádcích knihy Tóru volá Midori.", "question": "Odkud pochází název románu Norské dřevo?", "answers": ["pochází z písničky Norwegian Wood"]}
{"title": "Anatomie", "context": "První pitvy byly prováděny ve starém Egyptě jako součást přípravy těl zemřelých pro mumifikaci, což zároveň vedlo k získávání poznatků o anatomii člověka. Jako první lékař vůbec je označován Imhotep, žijící v době faraóna Džosera z III. dynastie kolem roku 2600 př.n.l. Za zakladatele anatomie jako vědního oboru jsou považováni starověcí lékaři Herophilos a Erasistrakos, představitelé alexandrijské medicíny, kteří působili v Alexandrii v Egyptě kolem roku 270 př. n. l., kteří kromě mrtvol pitvali údajně i odsouzence k smrti. Na alexandrijskou školu přímo navázal Galén, který prováděl hlavně pitvy zvířat. Galén shrnul tehdejší anatomické znalosti a jeho autorita ve všech směrech dominovala medicíně až do 17. století. Po pádu Římské říše byly ve středověké Evropě anatomické poznatky do značné míry ztraceny, zachovaly se ale v arabském světě, odkud byly přeloženy zpět do latiny v 11. století n.l. V roce 1235 byla v Salernu založena lékařská fakulta, první středověká pitva se konala roku 1286 v Cremoně. Anatomie se dále rozvíjela i v Bologni, kde Mondino de'Liuzzi organizoval veřejné pitvy, de'Liuzzi též roku 1316 sepsal učebnici \"Anatomia\". Pitvou člověka se zabýval také Leonardo da Vinci, v roce 1543 vychází De Humani Corporis Fabrica, ilustrovaná učebnice anatomie italského lékaře Andrea Vesalia, která tvoří základ moderní anatomie. První veřejnou pitvu v českých zemích zorganizoval Jan Jessenius v Praze roku 1600. S nástupem racionalismu a vynálezem mikroskopu se anatomie začala rychle rozvíjet, v 17. století začaly vznikat první anatomické preparáty a muzea. V 19. století se centrum anatomického bádání přesunulo do Velké Británie. Historie výzkumu anatomie je charakterizována stále hlubším porozuměním funkcí orgánů a struktur lidského těla.", "question": "Kde působili zakladatelé anatomie, Herophilos a Erasistrakos?", "answers": ["v Alexandrii v Egyptě"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Díky rakouské neutralitě se stala sídlem mnoha mezinárodních organizací, jako jsou UNIDO, UNOV, CTBTO, UNODC, Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a v neposlední řadě Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Také hospodářské a kulturní aktivity ve městě dopomohly k velké atraktivitě Vídně v mezinárodním srovnání. Možnost svobodného podnikání po roce 1955 brzy pozitivně odlišila stupeň rozvoje hospodářství Vídně a celého Rakouska od sousedících socialistických států a jejich hlavních měst (Praha, Budapešť a další). Ve Vídni se usadily pobočky velkých světových firem zaměřené na obchod s ČSSR, Maďarskem, Jugoslávií a Rumunskem. Po rozpadu Varšavského paktu se podpůrná a zprostředkovatelská role vídeňských bank, obchodních a poradenských firem pro hospodářský rozvoj Střední a Východní Evropy, Ukrajiny a Ruska ještě umocnila. Ke dni 1. ledna 2011 měla Vídeň 1 713 957 obyvatel. Avšak těsně před první světovou válkou byla Vídeň s více než dvěma miliony obyvatel čtvrtým největším městem na světě. Druhá polovina 19. a začátek 20. století, kdy byla centrem velké mnohonárodnostní říše, jí vtiskly charakter sídla tvořeného lidmi různého původu, kultur a náboženství. V roce 1900 byla čtvrtina obyvatel tvořena rodáky z území dnešní České republiky (Češi i čeští Němci). Významné přistěhovalecké vlny přišly z Haliče (především Židé a Poláci) a dnešního Chorvatska. Po první světové válce město ztratilo mnoho obyvatel, kteří se vrátili do svých rodných zemí.", "question": "Kolik lidí měla Vídeň ke dni 1. ledna 2011?", "answers": ["1 713 957"]}
{"title": "Vlajka Mali", "context": "Vlajka Mali byla přijata 1. března 1961. Strany mají poměr 2:3, vlajka je tvořena třemi svislými pruhy v barvách (zleva doprava) zelené, žluto-oranžové (zlaté) a červené. Barvy mají panafrický význam (zelená symbolizuje přírodu a lesy, žlutá slunce, červená odhodlání a boj za nezávislost). Předchozí verze vlajky v prostředním pruhu zobrazovala stylizovanou postavu (kanaga) s rukama vztyčenýma vzhůru, ale protože 90 % obyvatel Mali jsou muslimové a islám zakazuje ve výtvarném umění zobrazovat osoby, byla v nejnovější verzi postava odstraněna. == Galerie == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flag of Mali na anglické Wikipedii. === Související články === Státní znak Mali Malijská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlajka Mali ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu mají tři svislé pruhy na vlajce Mali?", "answers": ["zelené, žluto-oranžové (zlaté) a červené"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876. Původní budova ani kolejiště kapacitně přestávaly rozvoji železnice stačit. Začátkem dvacátého století bylo proto nádraží zrekonstruováno a zvětšeno. Nová hlavní budova v secesním slohu byla postavena v letech 1901–1909 podle vítězného návrhu Josefa Fanty na základě architektonické soutěže. Pokladny byly umístěny v přízemí kopule ve střední části budovy, v místech dnešní kavárny. Kopuli zdobí secesní motivy a sochy od Stanislava Suchardy a Ladislava Šalouna zpodobňující česká města. Cestujícím sloužily velkoryse pojaté čekárny v levém křídle budovy a dvě restaurace různých cenových hladin. Budova od počátku disponovala také kancelářemi a salonky pro významné hosty, na vlak v nich čekali například Tomáš Garrigue Masaryk, Thomas Alva Edison, Le Corbusier nebo Charlie Chaplin. Spolu se novou budovou byly vybudovány podchody a kolejiště bylo zastřešeno dvoulodní ocelovou obloukovou halou o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m, jejichž autory byli J. Marjanko a R. Kornfeld. Konstrukci zhotovila firma S. Bondy v Bubnech. Hala zastřešuje současná nástupiště číslo 1 až 4, nástupiště č. 1A je mimo hlavní zastřešení vysunuto k vinohradskému zhlaví, nástupiště 5 až 7 mají vlastní zastřešení, které tvarově odkazuje na konstrukci haly. Již v roce 1910 začalo rakouské ministerstvo dopravy uvažovat o elektrizaci železnice ve Vídni a v Praze. Podnikatel Emil Kolben tehdy dal Rakousko-uherským státním drahám nabídku na elektrizaci pražských spojek soustavou 10 kV 16 Hz, ale ta nebyla přijata.", "question": "V jakém slohu je postavena nová budova hlavního nádraží v Praze?", "answers": ["v secesním"]}
{"title": "Izraelsko-palestinský konflikt", "context": "Dějiny Konec 19. století – rok 1920: Počátky Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. Sféry vlivu Velké Británie (červeně) a Francie (modře) ustavené Sykesova–Picotova dohoda. Podrobnější informace naleznete v článcích Sionismus a Balfourova deklarace (1917). K přílivu obyvatel docházelo v rámci tzv. alijí.[1] Nově příchozí byli k příchodu různě motivováni, ať už se jednalo o důvody náboženské, či politické. Velká část olim (imigrantů v rámci alijí) přišla v důsledku protižidovských pogromů v carském Rusku a později kvůli vzestupu národního socialismu v Evropě. V důsledku židovského přistěhovalectví docházelo k arabským nepokojům. Plán OSN na rozdělení Palestiny 1920–1948: Britský mandát Palestina Podrobnější informace naleznete v článcích Britský mandát Palestina a Deklarace nezávislosti Státu Izrael. Dne 14. května 1948 na základě plánu OSN vyhlásil Izrael nezávislost.[2] V roce 1917 vydal britský ministr zahraničí Arthur Balfour deklaraci, v němž sděluje, že „vláda jeho Veličenstva pohlíží příznivě na zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině.“[3] Po první světové válce došlo k rozpadu Osmanské. říše a území současného Izraele, Palestinské autonomie a Jordánska, byla dána do správy Spojenému království, jako protektorát Britský mandát Palestina.[4] V mezidobí došlo k osamostatnění Jordánska, a tak se pro zamýšlený židovský stát připadlo v úvahu pouze území západně od Jordánu.", "question": "Jaký byl důvod k velké židovské imigraci?", "answers": ["Velká část olim (imigrantů v rámci alijí) přišla v důsledku protižidovských pogromů v carském Rusku a později kvůli vzestupu národního socialismu v Evropě."]}
{"title": "David Hume", "context": "Další oblastí kritiky je u něj pojetí poznání jako indukce (viz opět impuls pro Kantův \"koperníkovský\" obrat). V kontextu ateismu má, deklarující se jako tvrdošíjný ateista, zejména význam svým principem přístupu k tzv. zázrakům (tj. svědectvím o porušení přírodních zákonů), tzv. Humeovou břitvou, tzn. právě tím, že se \"zázrak\" definuje jako porušení přírodního zákona, jehož fungování je ale v souladu se vší lidskou zkušeností, je zázrak něčím nemožným (tj. právě tím jak je definován). Odmítá i deismus, podle něj nelze na nějakého Boha-Tvůrce usuzovat ze světa, tj. z \"výtvoru\". Narodil se do právnické rodiny v Edinburghu jako David Home (příjmení si změnil v roce 1734, protože Angličané měli problém skotské \"Home\" vyslovovat správně). Byl nadané dítě, a tak byl přijat na Edinburskou univerzitu již ve dvanácti letech (normální tehdy bylo čtrnáct). Ve dvaceti šesti letech napsal během svého víceletého pobytu ve Francii své základní dílo Pojednání o lidské přirozenosti (vyšlo tiskem v Londýně roku 1740). Dvakrát se ucházel o akademickou katedru, leč marně. Přijal tedy místo knihovníka v Edinburghu. Tato činnost byla pro něj podnětem k sepsání díla Dějiny Anglie, které jej proslavilo a přineslo mu i hmotný blahobyt. Jeho další život byl bohatý na úspěchy a vnější pocty. Dva roky dělal tajemníka lordu Hertfordovi v Paříži, kde se mimo jiné setkal s J. J. Rousseauem. Po svém návratu pracoval jako vysoký úředník státní správy. Závěr života prožil v kruhu svých oddaných přátel. Nikdy se neoženil. Zemřel roku 1776, pravděpodobně na rakovinu jater. Katolická církev zařadila veškeré jeho spisy (opera omnia) na Index zakázaných knih. Dějiny Anglie (The History Of England), 1754-61 (6 dílů) Dopis džentlmena příteli v Edinburghu (A Letter from a Gentleman to his Friend at Edinburgh), 1745 Four Dissertations (obsahuje. \"Přirozené dějiny náboženství\" a \"O normě vkusu\"), 1757 Morální a politické eseje (Essays, Moral And Political), 1741-42 Pojednání o lidské přirozenosti (A Treatise Of. Human Nature), 1739-40 Political Discourses, 1752 esej O penězích (On money) - zde dal Hume pevný základ kvantitativní teorii peněz Rozmluvy o přirozeném náboženství (Dialogues Concerning Natural Religion), 1779 Zkoumání lidského rozumu (An Enquiry Concerning Human Understanding), 1748 Zkoumání morálních principů (An Enquiry Concerning The Principles Of Morals), 1751 HUME, David. Dialogy o přirozeném náboženství. Překlad Tomáš Marvan. Vyd. 1. Praha: Dybbuk, 2013. 206 s.ISBN 978-80-7438-101-0. HUME, David. Zkoumání o lidském rozumu. Překlad Josef Moural. Vyd. v tomto překl. 1. Praha: Svoboda, 1996. 235 s. Filozofické dědictví.", "question": "Kdo je autorem eseje O penězích?", "answers": ["Huma"]}
{"title": "Amazonka", "context": "Ze savců žije v ústí kapustňák jihoamerický a v celém povodí delfínovec amazonský. Z ryb zde žije 1⁄ celosvětové sladkovodní fauny (2 000 druhů). Arapaima velká dosahující délky až 4 m má průmyslový význam. Charakteristická je také dravá ryba piraňa. Žijí zde také rejnoci, úhoři, hadi a krokodýli. Spolu se svými přítoky představuje Amazonka největší systém vnitrozemských vodních cest na světě o délce více než 25 000 km. Hlavní tok (Amazonka, Solimõ, Marañ) je splavný v délce 4 300 km až k soutěsce Pongo de Manseriche. Až do Manausu (1 690 km) je splavný i pro velké oceánské lodě. Nejvýznamnější přístavy jsou Belém na jižním rameni delty Pará, Santarém, Óbidos, Manaus v Brazílii a Iquitos v Peru. Hydroenergetický potenciál je obrovský, ale jeho využití není velké. Ústí Amazonky bylo objeveno Španělem Vicente Yáñ Pinzónem v roce 1500, který řeku pojmenoval Rio Santa Maria de la Mar Dulce [řeka svaté Marie sladkého moře], protože ještě desítky kilometrů od břehu byla voda v moři sladká. První cestu po řece podnikl jiný španělský conquistador Francisco de Orellana v roce 1541. První vědeckou cestu pak uskutečnil francouzský vědec Charles Marie de La Condamine v letech 1743-44. Základní průzkum oblasti pramenů řeky provedla německo-peruánská expedice v roce 1955. Jedním z prvních českých výzkumníků byl trutnovský rodák Samuel Fritz - cestovatel, kartograf a úspěšný jezuitský misionář. V letech 1689-1694 zmapoval značnou část toku řeky. Výsledkem jeho práce byla první podrobná mapa Amazonky, která vyšla tiskem v roce 1707. Původní Fritzova mapa má rozměry 126 × 46 cm a odpovídá přibližně měřítku 1 : 4 000 000 . Výzkum a hledání pramene Amazonky v oblasti zdrojnic řeky Lloquety (-Apurímac, -Ucayali, Amazonka) prováděl v letech 1999 a 2000 vědecký tým prof. Bohumíra Janského z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výsledkem expedic nazvaných Hatun Mayu bylo zmapování čtyř hlavních pramenných toků řeky Lloquety - jednalo se o řeky Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque. Provedené výzkumy zjistily, že nejdelší a plošně největší povodí má Carhuasanta, největší vodnost Apacheta a nejvyšší nadmořskou výšku pramene řeka Ccaccansa. Nejvzdálenějším místem povodí od ústí Amazonky do Atlantiku je vrchol hory Nevado del Mismi, z něhož odtéká voda do povodí Carhuasanty. Ze čtyř hlavních kritérií pro určení hlavního pramene splňuje dvě řeka Carhuasanta. Zjištěné rozdíly však byly minimální a proto doc. Janský navrhl hovořit o čtyřech pramenných tocích řeky Lloquety (a celé Amazonky).", "question": "Jaká řeka je nejvodnatější a nejdelší na Zemi?", "answers": ["Amazonka"]}
{"title": "Seznam největších měst v Evropské unii", "context": "Seznam největších měst v Evropské unii Tento seznam zahrnuje 45 největších měst Evropské unie. Za počet obyvatel jednotlivých měst se považuje obyvatelstvo města v jeho administrativních hranicích. Nezapočítávají se okolní politicky samostatná města a obce, i když jsou součástí urbanizovaného území. Výsledný seznam je tedy velmi ovlivněn administrativními hranicemi. Ty zaragozské například zahrnují mnoho okolního neurbanizovaného území, výsledná hustota zalidnění je tak jen 613 obyvatel na km². Oproti tomu administrativní hranice Paříže zahrnují jen centrum města (v okolních urbanizovaných předměstích žije několikanásobně více obyvatel), výsledná hustota zalidnění je přes 20 000 obyvatel na km², oproti Římu tedy více než třicetinásobná. Pořadí v tomto seznamu nemusí být vždy zcela přesné, hlavním důvodem jsou rozdíly v datech, ke kterým se počty obyvatel vztahují. Seznam největších měst v Evropské unii # Článek Obrázek stát Počet obyvatel K datu Rozloha (km2) 1 Berlín Německo 3 644 826 2019-09-30 891 2 Madrid Španělsko 3 266 126 2019-01-01 604 3 Řím Itálie 2 872 800 2018-01-01 1287 4 Paříž Francie 2 187 526 2017-01-01 105 5 Bukurešť Rumunsko 1 883 425 2011-10-31 226 6 Hamburk Německo 1 841 179 2019-09-30 755 7 Vídeň Rakousko 1 840 573 2016-01-01 415 8 Varšava Polsko 1 790 658 2019-12-31 517 9 Budapešť Maďarsko 1 752 286 2019-01-01 525 10 Barcelona Španělsko 1 636 762 2019-01-01 101 11 Mnichov Německo 1 471 508 2019-09-30 311 12 Sofie Bulharsko 1 355 142 2020-06-15 492 13 Milán Itálie 1 351 562 2017-01-01 182 14 Praha Česko 1 324 277 2020-01-01 496 15 Bruselský region Belgie 1 175 173 2017-01-01 161 16 Dublin Irsko 1 173 179 2016-04-24 115 17 Kolín nad Rýnem Německo 1 085 664 2019-09-302019-10-31 405 18 Neapol Itálie 972 212 2016-06-30 119 19 Turín Itálie 870 952 2020-01-01 130 20 Marseille Francie 869 815 2017-01-01 241 21 Amsterdam NizozemskoNizozemské království 860 124 2018-01-01 219", "question": "Kolik obyvatel má město Madrid (k 01. 01. 2019)?", "answers": ["3 266 126"]}
{"title": "Daniela Bambasová", "context": "Daniela Bambasová (*11. listopadu 1954 v Praze) je česká filmová i divadelní herečka. Vystudovala Státní konzervatoř obor Hudebně-dramatický. Její první angažmá bylo ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Dnes má stálé angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Její velké dramatické role: Antigona, Elektra, Maryša. Velmi se proslavila rolí Milady Černé, matky právníka Petra Černého, v seriálu Velmi křehké vztahy. Má jednoho syna Daniela Bambase. Daniela Bambasová v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Jaký obor vystudovala Daniela Bambasová na Státní konzervatoři?", "answers": ["Hudebně-dramatický"]}
{"title": "Kyanid draselný", "context": "== Výroba == Kyanid draselný se vyrábí reakcí kyseliny kyanovodíkové a hydroxidu draselného. HCN + KOH → KCN + H2ONebo reakcí formamidu s hydroxidem draselným: HCONH2 + KOH → KCN + 2 H2O == Fyziologické účinky == Kyanid draselný je silný jed, který intoxikuje tělo požitím, inhalací prachu či vstřebáním kůží. V žaludku se z něj působením kyseliny chlorovodíkové (HCl) uvolňuje prudce jedovatý kyanovodík. Smrtelná dávka KCN pro člověka je 200 mg – 300 mg. Otravy zažívacím traktem trvají při plném žaludku i několik hodin. Při velké dávce uvolněného kyanovodíku (či při jeho vdechování) nastává smrt v několika sekundách. Toxický účinek spočívá v blokování enzymů tkáňového dýchání. Nejdůležitější je inhibice cytochromoxidázy – CN− se váže na přítomné trojmocné železo Fe3+ a tím dojde k blokádě buněčného dýchání. Následkem je dušení, hlavně některých mozkových center. Transport kyslíku v krvi je zachován, protože železo v krevním barvivu hemoglobinu je ve dvojmocné formě (Fe2+). == Příznaky otravy == Nastupují po požití po minutách, nejvýše po desítkách minut, dle náplně žaludku (viz výše). Typicky se objevuje (v daném pořadí): nevolnost, zvracení, bolesti hlavy a v srdeční krajině, pocit horka ve tvářích, hučení v uších, závratě. Vzniklý nedostatek kyslíku ve tkáních (tkáňová hypoxie) vede k prohloubenému dýchání. Postižený zpravidla zvrací, má nutkání na stolici a je celkově malátný. V další fázi otravy nastupují závažné poruchy dýchání a následně i srdeční činnosti. I několik minut po zástavě dechu však funguje srdeční činnost, je tedy možné umělým dýcháním a podáním protijedu dotyčného zachránit.", "question": "Zabraňuje kyanid draselný tkáňovému dýchání?", "answers": ["Toxický účinek spočívá v blokování enzymů tkáňového dýchání."]}
{"title": "Kameňák (film)", "context": "Kameňák je česká filmová komedie Zdeňka Trošky z roku 2003. Jde o první film z filmové tetralogie z let 2003 až 2013. Hlavní hrdinové seriálu Kameňák jsou Josef \"Pepa\" Novák, Vilma Nováková, Josef \"Pepíček\" Novák Jr., stará Kropáčková a Uzlíček. Děj se odehrává ve smyšleném městečku, kde na každém kroku číhá jiná vtipná situace. V každém díle proběhne jeden týden - film je rozdělen na dny. Pepa – policista (Václav Vydra) Vilma – učitelka (Jana Paulová) Víťa – doktor (Petr Pěknic) Rodeo – voják (Nikola Navrátil) Leo Kohn – (Josef Laufer) Primář – (Marek. Vašut) Kropáčková - stará babka (Anna Vejvodová) Pepiček – (Tomáš Lipský) Uzlíček – pacient (Zdeněk Kozák) Major – (Vladimír T. Gottwald) Kameňák (film) na Kinoboxu.cz Kameňák (film) ve Filmové databázi Kameňák (film) v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo je režisérem filmové série Kameňák?", "answers": ["Zdeňka Trošky"]}
{"title": "Angličtina", "context": "Zde se jejich jazyk, anglosaština, rozšířila bud tím, že nově příchozí původní keltské obyvatelstvo vytlačili, nebo došlo k postupné asimilaci a původní obyvatelé postupně jazyk a kulturu nové panující vrstvy přijali. Angličtina je tedy svým původem anglofríský jazyk. Ať už byl postup jejího rozšiřování jakýkoliv, jednotlivé germánské dialekty se časem sloučily do jazyka dnes nazývaného \"staroangličtina\" jež připomínal některá dnešní nářečí severozápadního pobřeží Německa a Nizozemí (resp. Fríska). Psaná angličtina si dlouho dále udržovala svoji syntetickou strukturu a víceméně byla tvořena jedním literárním standardem. Oproti ní mluvená staroangličtina tuto strukturu postupem doby ztrácela a stávala se více analytickou. Přišla o komplexnější systém práce s podstatnými jmény a začala se více spoléhat na předložky a pevné pořadí slov. Předpokládá se též, že byla ovlivňována vývojem britonských jazyků. Později byla ovlivněna i příbuznou staronorštinou patřící mezi severogermánské jazyky kterou používali Vikingové usídlení především v severních oblastech a při východním pobřeží až k dnešnímu Londýnu v historické oblasti dnes známé jako Danelaw. V roce 1066 si Anglii podmaňují Normané. Dalších tři sta let tak normanští králové a vysoká šlechta používá pouze anglonormanštinu blízce příbuznou starofrancouzštině. Do staroangličtiny přechází mnoho normanských slov, později je množství slov převzato i z latiny a řečtiny a ve slovní zásobě zůstávají až do dnešních dnů. Normanský vliv silně ovlivňuje vývoj jazyka v následujících staletích, aby vyústil do \"Střední angličtiny\" (\"Middle English\"). Během patnáctého století prošel jazyk velkými změnami výslovnosti samohlásek a londýnský dialekt angličtiny se rozšířil v administrativě a státní správě. Ke standardizaci jazyka přispěl i rozvoj knihtisku. Počátky moderní angličtiny tak lze vysledovat v období života Williama Shakespeara. V roce 1755 Samuel Johnson vydává první slovník angličtiny - Dictionary of the English Language - a vytváří jím první jazykový standard. Roku 1828 zveřejňuje ve Spojených státech Noah Webster vlastní slovník, kterým angličtinu zjednodušuje a modernizuje, ačkoliv se mnohé jeho novotvary neuchytily a v používání zůstaly konzervativnější Johnsonova slova.", "question": "Ve kterém roce si Anglii podmanili Normané?", "answers": ["1066"]}
{"title": "Okresy na Slovensku", "context": "Humenné (HN) Komárno (KN) Košice (KE) Košice-okolie (KS) Levice (LV) Liptovský Mikuláš (LM) Lučenec (LC) Martin (MT) Michalovce (MI) Nitra (NR) Nové Zámky (NZ) Poprad (PP) Považská Bystrica (PX) Prešov (PO) Prievidza (PD) Rimavská Sobota (RS) Rožňava (RV) Senica (SE) Spišská Nová Ves (SN) Stará Ľubovňa (SL) Svidník (SK) Topoľčany (TO) Trebišov (TV) Trenčín (TN) Trnava (TT) Veľký Krtíš (VK) Vranov nad Topľou (VV) Zvolen (ZV) Žiar nad Hronom (ZH) Žilina (ZA, ZI) V roce 1997 bylo území Slovenska rozděleno na dnešních 79 okresů, tedy více než na dvojnásobek předešlého počtu. Toto množství se blížilo stavu před rokem 1960, ale nové rozčlenění bylo méně rovnoměrné – zatímco většina dosavadních okresů byla rozdělena na dva až tři menší, okresů podél jižní hranice (se silnou maďarskou menšinou až většinou) se změna téměř nedotkla a zůstaly v původním rozsahu, a to i když měly nápadně nekompaktní tvar (okres Nové Zámky nebo Trebišov). Tyto okresy tak byly mnohonásobně větší a lidnatější než okresy jiné. Do 31. prosince 2003 byl každý tento okres spravovaný okresním úřadem, který vykonával na jeho území státní správu. Tyto úřady však byly zrušeny a počínaje 1. lednem 2004 nahrazeny tzv. obvodními úřady, kterých je na Slovensku 50. Tyto úřady jsou místními orgány státní správy pro oblast všeobecné vnitřní správy, živností, civilní ochrany a řízení státu v krizových situacích kromě období válečného stavu. Protože obvodních úřadů je méně než okresů, je pro některé okresy jeden společný obvodní úřad. Zpravidla se jedná o skupinu sousedících okresů (rozsah je určen zákonem). Ale naopak v okrese Nové Zámky jsou obvodní úřady jak ve městě Nové Zámky, tak i ve městě Štúrovo. Rozložení obvodních úřadů je rovnoměrnější než dosavadních úřadů okresních a je určitým kompromisem mezi okresy starými (do roku 1996) a novými. Seznam současných okresů Banská Bystrica Banská Štiavnica Bardejov Bánovce nad Bebravou Brezno Bratislava I Bratislava II Bratislava III Bratislava IV Bratislava V Bytča Čadca Detva Dolný Kubín Dunajská Streda Galanta Gelnica Hlohovec Humenné Ilava Kežmarok Komárno Košice I Košice II Košice III Košice IV Košice-okolie Krupina Kysucké Nové Mesto", "question": "Proč je pro některé okresy na Slovensku jeden společný obvodní úřad?", "answers": ["Protože obvodních úřadů je méně než okresů"]}
{"title": "Sumgaitský pogrom", "context": "Během tří dnů nepokojů bylo zabito dle oficiálních zdrojů 32 lidí a zhruba 2000 bylo zraněno. Neoficiální zdroje hovoří však přinejmenším o 200 mrtvých. Průběh a následky 27. února 1988 se velký dav, z většiny tvořený Ázery, zformoval do skupin, které začaly následně útočit a zabíjet Armény v blízkých ulicích a domech. Situace se ještě zhoršila následným rabováním a nezájmem policie tuto situaci řešit. Násilnosti v Sumgaitu představovaly na poměry tehdejšího SSSR situaci nebývalého rozsahu a přilákaly velký zájem západních médií. Z masakru bylo obviňováno náhornokarabašské hnutí, které v té době začínalo být v povědomí v sousední Arménské SSR. Oficiální bilance masakru, na základě seznamu jmen obětí, byla 32 lidí (26 Arménů a 6 Ázerů), nicméně očití svědci hovoří o mnohem větším počtu mrtvých.[1] Mnozí z nich zastvávají tvrzení, že mrtvých bylo přinejmenším 200.[2] 28. února vstoupil do města malý kontingent lehce vyzbrojených sovětských vojáků a neúspěšně se pokusil potlačit nepokoje. Situace se zmírnila až poté, co se o den později dostavily více profesionální vojenské jednotky s tanky a dalšími obrněnými vozidly. Tyto vládní jednotky zavedly v Sumgaitu stanné právo, představující zákaz vycházení, a fakticky tak ukončily krizi. Tehdejší generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov byl později kritizován za svou pomalou reakci na tuto situaci, což se později stalo důležitou součástí mnoha konspiračních teorií. Dle člena politbyra Ústředního výboru KSSS Alexandra Nikolajeviče Jakovjeva byl sumgaitský pogrom zkonstruován agenty KGB.[3] Samotný sumgaitský pogrom se sovětské moci podařilo před světovou veřejností úspěšně ututlat. V následném procesu byli obviněni a odsouzeni tři mladíci, z toho dva nezletilí.[4] Následkem této situace byla celá arménská populace Sumgaitu nucena odejít. Město se později stalo domovem mnoha uprchlíků z válkou postižených oblastí.", "question": "Kolik lidí čítá oficiální bilance mrtvých při Sumgaitském pogromu?", "answers": ["32 lidí (26 Arménů a 6 Ázerů)"]}
{"title": "Evžen Oněgin", "context": "Evžen Oněgin (Rusky: Е О, BGN/PCGN: Yevgeniy Onegin) je román ve verších napsaný romantickým básníkem Alexandrem Sergejevičem Puškinem. Je to jedna z klasických knih ruské literatury a její hrdina sloužil za vzor mnoha jiných ruských literárních hrdinů. Byla publikována jako seriál mezi lety 1823 až 1831. První souborná edice byla vydána v roce 1833; současná kanonická edice pochází z roku 1837. Evžen Oněgin: mladý chytrý vzdělaný muž, cynik, je znuděn městským životem, zbytečný člověk Vladimír Lenskij: mladý básník, přítel Oněgina, žárlivý, miluje Olgu Olga Larinová: sestra Taťány, společenská, veselá. , miluje Lenského Taťána Larinová: starší sestra Olgy, uzavřená, samotářská, miluje Oněgina Titulní postava románu, Evžen Oněgin – mladý floutek z vyšší společnosti, který tráví své petrohradské dny dílem v nečinnosti, dílem návštěvami různých plesů a večírků plných konvencí a přetvářky, opouští rušný společenský život velkoměsta, který ho již stejně nudil, a stěhuje se na venkovské sídlo, které zdědil po svém strýci. Jeho melancholie (\"chandra\") ho ale neopouští. Jedinou společností je mu básník Lenský. Ten ho seznámí s rodinou Larinů, chce mu totiž představit svou milou nastávající, Olgu. U nich potká Oněgin Taťánu, která se do něj osudově zamiluje. Taťána mu napíše dopis, kde se vyznává ze své lásky. Oněgin neodpovídá. Později se potkají a Oněgin Taťáně vysvětluje, že ji nechce, protože ví, že časem by jeho láska opadla a manželství by nebylo šťastné. Později je Lenským pozván k Larinovým na oslavu Taťánina svátku.", "question": "Kdo je autorem románu Evžen Oněgin?", "answers": ["Alexandrem Sergejevičem Puškinem"]}
{"title": "Kraftwerk", "context": "Kraftwerk (v překladu elektrárna) je německá hudební skupina, která významně přispěla k vývoji elektronické hudby. Byla založená v německém Düsseldorfu roku 1969 dvojicí Florian Schneider a Ralf Hütter, ale známější se stala až jako čtveřice spolu s Wolfgangem Flürem a Karlem Bartosem. Současné (2012) složení kapely je následující: Ralf Hütter, Fritz Hilpert, Henning Schmitz a Falk Grieffenhagen. Florian Schneider, jeden ze zakladatelů, skupinu opustil v listopadu 2008. V druhé polovině 60. let se na düsseldorfské konzervatoři potkávají Ralf Hütter a Florian Schneider coby studenti. Jak sám Hütter v jednom z pozdějších interview uvádí, oba byli považováni tak trochu za outsidery, a proto si začali říkat Mister Kling a Mister Klang. Oba projevovali zájem o avantgardní umění a hlavně hudbu, a tak spolu s dalšími třemi hudebníky zakládají svou první skupinu Organisation. Dlouho marně hledají hudebního vydavatele, nakonec se jim však podaří sepsat smlouvu s britskou společností RCA a roku 1969 vydávají své první a zároveň poslední album Tone Float. Poté se skupina rozpadá a na přelomu let 1969/1970 Hütter se Schneiderem zakládají svou skupinu Kraftwerk. Spolu s Hütterem a Schneiderem ve skupině spolupracují kytarista Klaus Dinger a Andreas Hohmann coby hráč na perkuse. V roce 1970 si Hütter se Schneiderem zakládají a vybavují své Kling Klang Studio v Düsseldorfu. Jejich první eponymní album Kraftwerk vychází roku 1970 a pilotní skladba Ruckzuck se stává oficiální znělkou televizního magazínu ZDF \"Kennzeichen D\". Jedno z prvních vystoupení měli v Kolíně nad Rýnem 12. června 1971. V roce 1971 skupinu opustí Dinger, Hohmann a dokonce i Ralf Hütter a na jejich místo přichází kytarista Michael Rother a basista Eberhardt Krannemann. Skupinu tedy tvoří trojice Schneider-Rother-Krannemann. V roce 1972 se opět vrací Hütter a skupina vydává album Kraftwerk 2. V této době prodávají svou novou skladbu Autobahn firmě Phonogram za úsměvných 2000 amerických dolarů s pocitem výhodného obchodu. Ke skupině se na krátký čas připojuje Klaus Roeder, hráč na violu a kytaru. V roce 1973 vychází ještě album Ralf und Florian. Poté skupina vydala první úspěšnou desku Autobahn, která vychází v listopadu 1974. Deska je charakteristická velmi futuristickým zvukem a v době svého vzniku znamenala velký průlom v hudební tvorbě. V titulní skladbě Autobahn (\"Dálnice\") se ozývají zvuky klapnutí dveří od auta, startování motoru a kolemjedoucích aut, které Ralf Hütter nahrával na magnetofon při jízdě po dálnici ve svém Volkswagenu.", "question": "V jakém roce byla založena skupina Kraftwerk?", "answers": ["1969"]}
{"title": "Lodní doprava na Brněnské přehradě", "context": "Dopravní podnik města Brna (DPMB) provozuje od roku 1946 po celé délce Brněnské přehrady elektrickou lodní dopravu. Lodě jezdí z přístaviště v Bystrci do Veverské Bítýšky, obce nacházející se již za hranicemi Brna, v rozšířené letní sezóně (od konce dubna do poloviny října). O rekreační lodní dopravě se uvažovalo již v době výstavby přehrady ve druhé polovině třicátých let 20. století. O koncesi zažádalo město Brno v roce 1937, tedy v době kdy výstavba přehrady teprve začínala. Koncese byla vydána v roce 1940 a město ji postoupilo Společnosti brněnských pouličních drah jakožto provozovateli městské hromadné dopravy. Kvůli vypuknutí druhé světové války však veškeré aktivity ohledně lodní dopravy na (tehdy) Kníničské přehradě ustaly (název Brněnská přehrada se začal používat až v roce 1959). Došlo ale k objednání dvou lodí. Ty byly i přes obtíže spojené s válečnými událostmi zřejmě v roce 1943 vyrobeny a převezeny z Königswinteru na Rýně (poblíž Bonnu) do Brna, kde byly provizorně uskladněny v tramvajové vozovně Pisárky. Na konci války, v roce 1945, neznámí žháři (zřejmě ustupující němečtí vojáci) zapálili celou pisáreckou vozovnu. Shořelo v ní mnoho tramvajových vozů, obě lodě ale požár přežily, i když jedna z nich byla dost poškozena. Na začátku roku 1946 byla Brnu znovu udělena koncese pro provoz lodní dopravy. Obě lodě byly na jaře důkladně opraveny a převezeny do bystrckého přístaviště. Slavnostní zahájení provozu lodní dopravy na Brněnské přehradě se konalo 5. května 1946. Lodě, poháněné elektricky pomocí akumulátorů, obdržely jména Brno a Morava. Důvodem pro použití elektrického pohonu byl nedostatek kapalných pohonných hmot v poválečných letech. K dispozici byl také malý člun se spalovacím motorem, jenž dostal jméno Svratka. Obě velké lodě se pravidelně plavily mezi přístavištěm v Bystrci a hradem Veveří; mezi konečnými bylo šest nácestných zastávek, trasa měřila 6,3 km.", "question": "Odkud jezdí lodní doprava provozovaná DPmB na Brněnské přehradě?", "answers": ["z přístaviště v Bystrci"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "V Číně byly kočky pod ochranou buddhismu, byly spojovány s chudobou a mnišstvím, zároveň měly mít moc před chudobou chránit. Na druhou stranu Číňané dodnes příležiostně kočky chovají i pro kožešinu a maso, které se jí hlavně v okolí Kantonu. Čtvrté zvíře v čínském zvěrokruhu je obvykle známo jako zajíc či králík, může jím však být i kočka. Tento rozpor vznikl proto, že kočka i králík se v čínštině označují shodným názvem mao. V Číně je stejně jako v Evropě známa také pověra, že černé kočky přinášejí smůlu. Za vlády římského císaře Octaviana Augusta se dostaly kočky do Říma, kde se staly ozdobou salonů bohatých Římanů. Brzy však se dostaly i do nižších vrstev a římští legionáři si je brali na svá vojenská tažení na sever a tak se kočky dostaly i do Velké Británie. Do 10. století našeho letopočtu byly kočky považovány za hodné ochrany, za přinášející štěstí a v mnohých krajinách (Anglie, Skotsko) byl vydán zákaz jejich zabíjení včetně stanovení pokuty za zabití. Římané převzali kult bohyně Artemis; kterou nazývali Diana, ale ke kočkám zastávali spíše praktický přístup jako k lovcům hlodavců. Další \"kočičí\" bohyně je skandinávská bohyně čarodějnictví a lásky Freya, která vlastnila kočár tažený kočkami, ovšem divokými. Ještě v 19. století se místy v Německu či Dánsku doporučovalo dívkám, které se chtěly šťastně vdát, aby dobře pečovaly o svou kočku - Freyno zvíře. Kladný vztah ke kočkám má islám, prorok Mohamed měl totiž kočku jménem Muezza, kterou velmi miloval. Na začátku středověku se kočky dostaly z Číny do Japonska, kde měly za úkol ochraňovat zámotky bource morušového nebo chránit staré rukopisy v chrámech před potkany.", "question": "Za vlády kterého římského císaře se dostaly kočky do Říma?", "answers": ["Octaviana Augusta"]}
{"title": "Vrchotice (tvrz)", "context": "Vrchotice (tvrz) Tvrz Vrchotice Tvrz VrchoticeÚčel stavby středověká tvrz Základní informace Výstavba 14. století Poloha Adresa Vrchotice, Česko Česko Souřadnice 49°32′39,73″ s. š., 14°33′35,99″ v. d. Další informace Rejstříkové číslo památky 36246/2-230 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Vrchotice jsou renesanční tvrz ve stejnojmenné vesnici, části města Sedlec-Prčice v okrese Příbram. Od roku 1965 patří mezi kulturní památky.[1] Historie První zmínky o Vrchoticích pochází z roku 1370, kdy byla v majetku rodu Vrchotických z Vrchotic. První písemná zmínka o tvrzi je z roku 1457, kdy byl jejím majitelem Adam, předek vladyckého rodu Vrchotických z Loutkova. V roce 1596 se dostala do majetku Bechyňů z Lažan a okolo roku 1603[2] Lažanští z Bukové. Přibližně v této době byla původně gotická tvrz přestavěna na renesanční sídlo. Roku 1613 tvrz koupil Maxmilián Velemyský z Velemyšlevsi a připojil ji ke svému mitrovickému statku. Nevyužitá tvrz chátrala a v roce 1629 se v pramenech uvádí jako pustá. Roku 1660 vesnici získal Vilém Jindřich Mitrovský z Nemyšle, který ji spravoval z jetřichovického zámku. Roku 1700 byla část tvrze zbořena a její místo zaujal poplužní dvůr. Dochovaná část budovy sloužila k ubytování zaměstnanců a její sklepy jako skladiště.[3] Od roku 1948 budova sloužila k potřebám místního jednotného zemědělského družstva. Po roce 1989 byla rozsáhle renovována a dnes zde sídlí firma FOREST-FISH.[4] Interiéry tvrze jsou v současné době nepřístupné.[5] Popis Renesanční tvrz Vrchotice leží v jižní části hospodářského dvora poblíž vesnice Vrchotice. Hlavní budova je jednopatrová s obdélným půdorysem. V těsné blízkosti hlavní budovy se nachází masivní hranolová věž, která je kryta nízkou stanovou střechou ze šindelů, zakončenou nízkou vížkou. Věž má v prvním podlaží jehlanovitý tvar, ve druhém podlaží je subtilnější. Hlavní budovu a věž spojuje vestavba schodiště.[6] Západní a severní strana dvora je ohraničena dvoukřídlým chlévem. Jednu z částí dvora uzavírá stodola. Budovy jsou spojeny ohradní zdí. Zdivo stavby je lomové a cihlové. Hlavní brána se nachází mezi chlévem a tvrzí.[1] Odkazy Reference 1 2 Tvrz s hospodářským dvorem [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XV. Kouřimsko, Vltavsko a jihozápadní Boleslavsko. Praha: Šolc a Šimáček, 1927. 348 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Mitrovic, s. 263. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.", "question": "Z jakého roku pochází nejstarší zmínka o Vrchoticích?", "answers": ["1370"]}
{"title": "Glam metal", "context": "Glam metal je podžánr heavy metalu, který se objevil na přelomu 70. a 80. let. Často je také uváděn jako hair metal nebo pop metal. Vyznačuje se hedonistickými texty, které se zaměřují na sex, ženy, alkohol a drogy. V hudbě se většinou jako kytarový efekt používá distortion, rychlá sóla, tvrdé údery bicích a jako doplněk baskytara. Také obsahuje prvky klasického (často zjemněného) heavy metalu a popové muziky. Styl oblékání má napodobovat prostitutky. Roztrhané punčochy, make-up; i muži si dávají rtěnku a používají sprej na vlasy. Mezi nejznámější představitele patří kapely, Def Leppard, W.A.S.P., Poison, Mötley Crüe, Twisted Sister a Steel Panther V letech 1981–1984 bylo několik významných alb, která stvořila tvar žánru, a změnu kurzu hudby během osmdesátých let. Byla mezi nimi tato alba: Quiet Riot - Metal Health Mötley Crüe - Too Fast for Love W.A.S.P. - W.A.S.P. Ratt - Out Of The Cellar Mötley Crüe - Shout at the Devil Dokken - Tooth and Nail Twisted Sister. - Stay Hungry Autograph - Sign In Please Def Leppard - Pyromania Bon Jovi - Bon Jovi Skupiny, které již byly dlouhodobě zavedeny v heavy metalové a hard rockové hudbě, byly v sedmdesátých letech paradoxně ovlivněny glam metalovými kapelami a začaly experimentovat se žánrovou stylovostí. Příkladem je album od Kiss Lick It Up. Koncem osmdesátých let potom mnoho jiných skupin vystupovalo podobně jako Alice Cooper v roce 1989 s albem Trash, a albem od Aerosmith Permanent Vacation, či Whitesnake s jejich albem z roku 1987, které uvedlo velice úspěšný hit Here I Go Again. Během glam metalové éry vydali Judas Priest v roce 1986 album Turbo a aby udrželi krok s dobou, akceptovali pestřejší a barevnější image a přidáním syntezátorů dali své hudbě větší pocit opojení. Střední 80. léta byla definována dvěma oddíly. Na normální straně byly skupiny jako Bon Jovi, jejíž album Slippery When Wet mělo obrovský úspěch v Top 40 rádiích a MTV, stejně jako Europe se singlem \"The Final Countdown\" byli hitem číslo jedna v 26 zemích; skupiny v tomto stylu byly a stále jsou popisovány jako Pop Metal.", "question": "Jak jinak se také glam metalu může říkat?", "answers": ["hair metal nebo pop metal"]}
{"title": "Symbian OS", "context": "Podporuje vyšší úroveň bezpečnosti. Nokia platforma S60 3rd Edition užívá tuto verzi OS. Základem je také pro telefony Sony Ericsson M600 a P990. Podpora Bluetooth 2.0 (dříve 1.2) Uvedení Q1 2006. Podpora OMA Device Management 1.2 (dříve 1.1.2). Nokia telefony s Symbian OS 9.2 OS: Nokia N75, Nokia N76, Nokia 6120 Classic, Nokia E90, Nokia N95, Nokia 5700, Nokia N81, Nokia E51. Uveden 12. července 2006. Zlepšená správa paměti, podpora Wifi 802.11b/g, HSPDA. Nokia E52, Nokia 5630, Nokia 5730, Nokia 6220 classic, Nokia C5. Uveden 26. března 2007. Podpora digitální televize a lokalizačních služeb, podpora přepínání mezi sítěmi mobilních operátorů a Wi-Fi, podpora dotykových displejů, menší nároky na hardware než doposud. Nokia telefony s Symbian OS 9.4 OS: Nokia 5800, Nokia N97, Nokia N98, Nokia 5530, Nokia C5-03... Uvedení 1Q 2011. Podpora HDMI. Více obrazovek (maximálně 3) Nokia N8, Nokia E7... Rychlejší systém, menší nároky na HW konfiguraci. Nokia X7, Nokia E6, Nokia 500... Představení 3Q 2011. Přepracované uživatelské prostředí postavené na QT. Rychlejší a stabilnější. Možnost až 6 domovských obrazovek. Lze uspořádat domácí obrazovku jednotlivě (ne po panelech jako u S^3 a Anny). Verze je dále označována pouze jako Nokia Belle, bez značky Symbian. Nokia 600, Nokia 603, Nokia 700, Nokia 701 Představení 1Q 2012. Původně znám jako Symbian Carla. Zrychlené prostředí prodělalo kosmetické změny. Přidání plnohodnotné podpory HTML5 a zvukové vylepšení Dolby Headphone. Nokia 808 Představení 3Q 2012. Pouze mírná úprava původního Symbianu Belle. Nové widgety, webový prohlížeč a hudební přehrávač.", "question": "Jak se jmenuje operační systém navržený pro využití v mobilních zařízeních, který běží výhradně na procesorech ARM?", "answers": ["Symbian OS"]}
{"title": "Andrea Casiraghi", "context": "Má dva mladší sourozence Charlotte a Pierra, a mladší nevlastní sestru, princeznu Alexandru Hanoverskou. Jeho otec zahynul při lodním neštěstí, když mu bylo šest let. Vzdělání Vystudoval mezinárodní střední školu v Paříži. Poté pokračoval ve studiu na American University of Paris, kde získal v roce 2006 bakalářský titul v oborech výtvarné umění a mezinárodní vztahy. Mluví plynule francouzsky, anglicky, italsky a německy. Soukromý život Od roku 2007 žije v New Yorku. Ve volném čase jezdí na koni, lyžuje, hraje fotbal a také na kytaru. V roce 2002 byl zařazen na seznam 50 nejkrásnějších lidí světa podle časopisu People. Jeho přítelkyní je od roku 2004 Tatiana Santo Domingo. Seznámili se na lyceu v Paříži. Dne 21. března 2013 Tatiana Santo Domingo porodila Casiraghiho syna Sashu.[1][2] V září 2013 se vzali.[3] Jejich syn Sasha se díky sňatku dostal na třetí místo v linii následnictví monackého trůnu, hned za svého otce. Reference ↑ Tatiana Santo Domingo gives birth to a baby boy. Hello. 22 March 2013. Dostupné online [cit. 23 March 2013]. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Caroline di Monaco, nonna meraviglia a Saint Tropez. Oggi. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Nejstarší syn monacké princezny Caroliny se oženil. Novinky.cz [online]. 2013-09-01 [cit. 2013-09-01].", "question": "Jaké jsou záliby Andrea Casiraghi?", "answers": ["jezdí na koni, lyžuje, hraje fotbal a také na kytaru"]}
{"title": "Vesmír", "context": "Pečlivé studium rozložení těchto galaxií a jejich spektrálních čar vedlo ke vzniku moderní kosmologie. Objevy rudého posuvu v roce 1924 Edwinem Hubblem a reliktního záření v roce 1964 Arnem Penziasem a Robertem Wilsonem ukázaly, že vesmír se rozpíná, a že měl patrně svůj počátek. Podle dnes převládajícího vědeckého modelu vesmíru, známého jako Velký třesk, se vesmír začal rozpínat v tzv. Planckově čase z extrémně horkého a hustého bodu, v němž byla soustředěna veškerá hmota a energie pozorovatelného vesmíru. Od Planckova času se vesmír rozšířil do dnešní podoby, po velice krátkou dobu (méně než 10−32 sekundy) trvala kosmická inflace. Několik nezávislých experimentálních měření tuto teoretickou inflaci i teorii velkého třesku podpořilo. Nedávná pozorování ukazují, že rychlost rozpínání vesmíru se zvětšuje, a to díky temné energii (energii vakua), o níž první data získal v 1933 švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky: většina hmoty ve vesmíru se vyskytuje ve formě, kterou nelze zjistit současnými přístroji, a proto není zahrnuta v současných modelech vesmíru, což je případ temné hmoty. Nepřesnosti současných pozorování vesmíru nedovolují předpovědět konečný osud vesmíru. Současný výklad astronomických pozorování ukazuje, že stáří vesmíru je 13,799 ±0,021 miliardy let a že průměr pozorovatelného vesmíru je minimálně 93 miliard světelných let čili 8,80×1026 metrů. Podle obecné teorie relativity se prostor může rozšiřovat rychlostí větší než je rychlost světla, a proto můžeme pozorovat jen malou část vesmíru v důsledku omezené rychlosti světla. Protože nemůžeme pozorovat prostor ve vzdálenosti větší než dokázalo uletět světlo (či jakékoli jiné elektromagnetické záření) od velkého třesku, není jisté, zda velikost vesmíru je konečná nebo nekonečná.Podle některých vědeckých teorií je tento \"náš\" vesmír součástí systému většího počtu vesmírů zvaného multivesmír nebo mnohovesmír (z anglického multiverse). Tyto jiné vesmíry přitom mohou mít zcela odlišné fyzikální zákony než ten náš, který známe. Termín mnohovesmír se používá také v populární kultuře, především ve sci-fi literatuře. == Etymologie, synonyma a definice ==", "question": "Jak je starý vesmír?", "answers": ["13,799 ±0,021 miliardy let"]}
{"title": "Bitva u Wantu", "context": "Bitva u Wantu proběhla 13. července 2008 v afghánské provincii Núristán. Brzy ráno ve 4:00 místního času podniklo přibližně 200 mudžáhidů koordinovaný útok z několika směrů na rozestavěnou americkou základnu Kahler a pozorovací stanoviště Top Side poblíž vesnice Want v údolí Waygal. Povstalecká palba z vesnice a okolních kopců brzy vyřadila z boje vozidla HMMWV a i minomet ráže 120 mm, povstalci se probojovali až k ochranným pískovým valům základny. Ve 4:29 zahájila dělostřelecká četa z Blessingu palbu do okolí perimetru základny, celkem vypálila téměř stovku tříštivo-trhavých granátů ráže 155 mm, palba z houfnic však nebyla příliš účinná. O půl hodiny později se nad bojištěm objevil bombardér B-1B Lancer a následně i dva bitevní vrtulníky AH-64 Apache a letadla F-15E Strike Eagle a A-10 Thunderbolt II. Obránci základny začali získávat převahu a s příchodem posil s vozidly HMMWV bojová činnost nepřátel utichla. Tři dny po bitvě 16. července vydal generálmajor J. Schlosser rozkaz ke stažení amerických jednotek ze základny Kahler a z celého údolí Waygal. Protikoaliční bojovníci tak dosáhli velkého strategického vítězství, ačkoliv utrpěli v bitvě velké ztráty. == Literatura == ROVENSKÝ, Dušan. Bitva u Wantu: \"Nebeští vojáci\" v krvavém Nuristánu, část I.. ATM. Leden 2010, čís. 01, s. 10 až 13. ISSN 1802-4823. ROVENSKÝ, Dušan. Bitva u Wantu: \"Nebeští vojáci\" v krvavém Nuristánu, část II.. ATM. Únor 2010, čís. 02, s. 4 až 7. ISSN 1802-4823.", "question": "K jakým valům se probojovali povstalci v Bitvě u Wantu ?", "answers": ["pískovým valům"]}
{"title": "Cha-cha", "context": "Cha-cha-cha (výslovnost: [ča-ča-ča]), zkráceně Cha-cha, česky čača nebo ča-ča, je velmi svižný latinskoamerický tanec pocházející z Kuby. Rytmus se vyvinul z kubánského tance Danzon synkopováním čtvrté doby. Cha-cha-cha je jedním z pěti latinskoamerických soutěžních tanců, mezi něž se zařadil jako poslední v pořadí, a ve zjednodušené formě se vyučuje také v tanečních kurzech. Základní pohyb i většina jednoduchých figur je stejná pro oba partnery (zrcadlově). Typická je pro tento tanec cha-cha-cha přeměna na synkopovanou dobu 4 (tedy v rytmizaci 4a1), při které zní výrazný zvuk kubánského hudebního nástroje giro. Cha-Cha se tancuje jak na původní latinskou hudbu nebo na latin rock či latin pop. Základní pohyb v jednom taktu se skládá z tří pomalých kroků a dvou rychlých. Slovo cha-cha vzniklo na Haiti podle zvuku zvonku, na který se hrávalo při tradičních tancích. Melodie cha-chi se vyvinula především z mamba. Na konci 40. let bylo mambo v USA velmi populární, ale náročné kvůli svojí rychlosti.", "question": "Odkud pochází tanec cha-cha?", "answers": ["z Kuby"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn - 30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených. Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, v níž Německo nakonec utrpělo drtivou porážku. Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc.", "question": "Kde se narodil Hitler?", "answers": ["rakouského"]}
{"title": "George Washington", "context": "Během svého prvního prezidentského období vykonal Washington několik cest po USA, zažil přijetí dalších států do Unie - Rhode Islandu, Vermontu a Kentucky a také vyhlášení nového hlavního města USA Filadelfie. V té době Kongres rovněž rozhodl o výstavbě zcela nového hlavního města. On sám vybral místo, ale dokončení výstavby metropole, která nakonec získala i jeho jméno, se již nedožil. Jeho první prezidentské období je také dobou velkých politických rozporů, kdy proti sobě stáli takzvaní federalisté a demokratičtí republikáni. Tato dvě politická uskupení se nemohla téměř na ničem shodnout, ale v jedné věci nalezli jejich členové společnou řeč. Pro prezidentské volby roku 1792 navrhli za kandidáta opět George Washingtona. 13. února 1793 byl jednomyslně zvolen podruhé prezidentem USA. Během tohoto druhého prezidentského období v zemi nadále pokračovaly silné politické spory, Anglie navíc stále podněcovala Indiány k útokům na americké osady a farmy a odmítala stáhnout své vojáky z území USA. On sám již také nebyl tak bezmezně obdivován jako dříve. Stále více byl kritizován za to, že se názorově sbližuje s federalisty a není ve sporech nestranný. V roce 1796 byl přijat do Unie další stát Tennessee, národní hospodářství narůstalo, životní úroveň obyvatel se postupně zvyšovala, 18. září 1793 byl položen základní kámen nového hlavního města. V Pensylvánii byla objevena velká naleziště uhlí, což byl příslib do budoucna, že se dosud zemědělsky zaměřená republika může orientovat i na průmysl. Po slavnostním uvedení Johna Adamse do úřadu amerického prezidenta odcestoval v březnu 1797 do své rodné Virginie a na svůj milovaný Mount Vernon. Začal se více věnovat rodině a řízení svých farem. V roce 1798 ale vzniklo nebezpečí možného válečného konfliktu s Francií a generál George Washington byl ve svých šestašedesáti letech jmenován vrchním velitelem ozbrojených sil USA. Brzy však nebezpečí pominulo a on se již navždy vrátil na Mount Vernon. V prosinci 1799 během projížďky na koni prochladl a 14. prosince 1799 na následky infekčního zánětu hrdla zemřel. Na jeho počest bylo pojmenováno nově založené hlavní město USA, jeden z amerických států a v průběhu historie také čtyři plavidla amerického námořnictva. Obrázky, zvuky či videa k tématu George Washington ve Wikimedia Commons Osoba George Washington ve Wikicitátech", "question": "Kdo byl prvním prezidentem USA?", "answers": ["George Washington"]}
{"title": "Hattínské rohy", "context": "Hattínské rohy Hattínské rohy Hattínské rohy Vrchol 326 m n. m. Poloha Světadíl Asie Stát Izrael Izrael Souřadnice 32°48′ s. š., 35°27′34″ v. d. Hattínské rohy multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Hattínské rohy (hebrejsky ק ח, arabsky ق ح) je vyhaslá sopka v Dolní Galileji. Pojmenování vychází z bývalé blízké vesnice Hattín a skutečnosti, že sopka má dva viditelné vrcholy. Hattínské rohy se nacházejí na Ježíšově stezce. Nejvyšší bod Hattínských rohů se nachází v nadmořské výšce 326 m n. m. V roce 1187 na Hattínských rozích proběhla poslední fáze bitvy u Hattínu, v jejímž důsledku padl Jeruzalém opět do rukou muslimů. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Obrázky, zvuky či videa k tématu Hattínské rohy na Wikimedia Commons Autoritní data: VIAF: 316601920", "question": "Jaký je původ pojmonování Hattínských rohů?", "answers": ["Pojmenování vychází z bývalé blízké vesnice Hattín a skutečnosti, že sopka má dva viditelné vrcholy."]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "Mezopotámii tradičně dělíme na Horní a Dolní. Dolní Mezopotámii vyplňuje Mezopotamská nížina, Horní Mezopotámie je také známa pod arabským názvem Džazíra (\"ostrov\"). Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Mezopotámie. Nejstarší známé vesnické osídlení v Mezopotámii se datuje do 6. tisíciletí př. n. l. První byla osídlena severní Mezopotámie, protože lidé se ještě nedokázali bránit záplavám Eufratu a Tigridu. Při Eufratu bylo více měst než při Tigridu, kde podmínky osídlení nebyly tak příznivé. Zakládání a rozvoj sídlišť vzdálených od hlavních toků umožňovala rozsáhlá síť kanálů. Ty měly dva účely: zajišťovaly vodu odlehlým zemědělským půdám a zároveň odváděly vodu z míst, kde jí byl přebytek (např. v okolí veletoků při jarních záplavách). První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Okolo roku 1630 př. n. l. se Babylonie zmocnili Chetité a asi o sto let později pak Kassité, kteří jí vládli téměř pět století. Do osudu Asýrie od konce 2. tisíciletí př. n. l. začali zasahovat Aramejci a od poloviny 1. tisíciletí př. n. l. lze již mluvit o aramejizaci země, kdy aramejština nakonec vytlačila akkadštinu. Na konci 7. stol. př. n. l. se pány Mezopotámie stali Médové. Babylón poté zažíval krátké období renesance, které o století později (539 př. n. l.) přerušil příchod Peršanů.", "question": "Která přirodní katastrofa bránila lidem osídlit jižní Mezopotámii dříve než severnou?", "answers": ["záplavám"]}
{"title": "Ovoce", "context": "Některé druhy jádrovin (např. muchovník, temnoplodec, jeřáb) mohou být řazeny do drobného ovoce. Kdoulovec (Chaenomeles superba) není řazen do jádrovin ani do ovoce, ačkoliv plod (malvice) je někdy označován jako jedlý. Plody skalníku Franchetova jsou malvice, jsou pojídány ptáky, nikoliv lidmi. Pro plody nejedlých druhů rostlin lze používat název \"ovoce\" pouze přeneseně, v lyrickém popisu, nikoliv jako odborný termín. ==== Peckoviny ==== Peckoviny je souhrnný název pro skupinu ovocných dřevin. Peckoviny mají pětičetné květy. Slupka je někdy ojíněná (švestky, slivoně), někdy hladká (třešně, višně) nebo typicky plstnatá (meruňky, pravé broskvoně). Jedlý plod obsahuje velkou pevnou strukturu uvnitř, pecku. Dělení je nejčastěji používáno spíše k zjednodušenému vyjádření pro zobecnění společných vlastností některých pěstovaných druhů dřevin (nároky na řez, statistika sklizně, apod). Do peckovin patří například: višeň, slivoň, třešeň, meruňka, broskvoň a mandloň. Plodem peckovin je peckovice. Do peckovin ovšem není například řazen Ořešák královský, Kokosová palma, ani černý bez, jejichž plodem je rovněž peckovice, ani maliník, ačkoliv jeho souplodí tvoří rovněž peckovice. Z uvedeného vyplývá, že všechny druhy ovoce plodících peckovice nelze řadit do peckovin. ==== Skořápkoviny ==== Pěstují se pro výživná a olejnatá semena, ale kromě tuku obsahují i bílkoviny. Plod skořápkovin je buď peckovice (ořešák královský) nebo oříšky (líska). Květy jsou různopohlavné, jednodomé a větrosnubné. ==== Drobné ovoce ==== Plody řazené do skupiny drobné ovoce jsou buď malé bobule (rybíz, angrešt, borůvka...) nebo souplodí (jahoda, malina, ostružina...), popřípadě plodenství (moruše).", "question": "Jak se nazývá velká pevná struktura uvnitř jedlého plodu?", "answers": ["pecku"]}
{"title": "Nuda v Brně", "context": "Nuda v Brně je česká komedie Vladimíra Morávka natočená v roce 2003. Film získal pět Českých lvů v kategoriích Nejlepší film, režie (Vladimír Morávek), scénář (Jan Budař, Vladimír Morávek), mužský herecký výkon v hlavní roli (Jan Budař) a střih (Jiří Brožek). Mírně retardovaný mladík (Jan Budař) se chystá strávit první noc s dívkou z Brna (Kateřina Holánová). Oba se na to připravují více než pečlivě a po několika zádrhelích se věc podaří. Kromě ústřední dvojice se ve stejnou noc ve stejném domě pokouší o soulož více dvojic. Avšak již ne tak úspěšně... České filmové nebe - Nuda v Brně", "question": "Kdo režíroval film Nuda v Brně?", "answers": ["Vladimíra Morávka"]}
{"title": "BMW", "context": "1916 Zakladatel Franz Josef Popp Sídlo Mnichov, Bavorsko, Německo Adresa sídla Mnichov, Německo (BMW Headquarters) Klíčoví lidé Norbert Reithofer(Předseda)Harald Krüger(Chief executive officer) Charakteristika firmy Oblast činnosti Strojírenský Produkty Automobily, motocykly a jízdní kola Obrat €10.655 mld (2017)[1] Výsledek hospodaření €8.706 mld (2017)[1] Zaměstnanci 129,932 (2017)[1] Majitelé Stefan Quandt (29%)Susanne Klatten (21%)Minoritní akcionáři (50%) Dceřiné společnosti Rolls-RoyceBMW Group Plant DingolfingRolls-Royce DeutschlandBMW Group ClassicBMW divize MLand Rover Identifikátory Oficiální web bmw.com ISIN DE0005190003 a DE0005190037 LEI YEH5ZCD6E441RHVHD759 Některá data mohou pocházet z datové položky. Budova zvaná „Čtyřválec“ je sídlem společnosti BMW v Mnichově, v popředí budova BMW muzea. BMW Dixi BMW 303 1933 BMW 328 Roadster 1938 BMW (zkratka pro Bayerische Motoren Werke AG) je německý výrobce automobilů, motocyklů a motorů. Hlavní sídlo společnosti je v Mnichově. BMW je mateřskou společností firem Mini a Rolls-Royce a v nedávné minulosti i bývalé skupiny Rover. V roce 2005 zaměstnával koncern přes 105 000 lidí. Modro-bílý vzor znaku firmy je stylizací bavorské vlajky a znamená symbol výrobce leteckých motorů. Historie Počátky V roce 1916 se spojily dvě německé firmy, Rapp Motorenwerke a Gustav Otto Flugzeugwerke, z kterých vznikla společnost Bayerische Flugzeugwerke. O rok později se společnost přejmenovala na Bayerische Motoren Werke (Bavorské Motorové Závody), tedy BMW. Zpočátku se firma specializovala pouze na výrobu leteckých motorů. S jedním z motorů dokonce získala světový rekord, když v roce 1919 Franz Diemer dosáhl s letadlem poháněným motorem BMW IV rekordní výšky 9 759 metrů. V roce 1922 byla otevřena továrna v Mnichově, na místě kde automobilka sídlí dodnes. O rok později byl sestrojen první motocykl BMW R32. Firma do automobilového průmyslu vstoupila v roce 1928, když odkoupila závod v Eisenachu. Společnost vyráběla pouze jediný model na základě vozu Austin Seven, který vyráběla na základě licence pod označením Dixi. Až v roce 1931 se začal vyrábět automobil vlastní konstrukce – Dixi 3/15. Vůz byl velice úspěšný a prodalo se ho kolem 16 000 kusů. Původní model měl motor o objemu 750 cm³ a výkonem 11 kW (14 k). Pozdější verze z roku 1932 nazývaná 3/20 PS měla vyšší výkon a modernější konstrukci. Předválečné modely Začátkem třicátých let již měly všechny modely charakteristickou masku chladiče. Nejdůležitějším modelem 30. let je 303 z roku 1933 s 1,2litrovým šestiválcem.", "question": "Jakou zkratku má německý výrobce automobilů, motocyklů a motorů s hlavním sídlem v Mnichově?", "answers": ["BMW"]}
{"title": "Dřemlík tundrový", "context": "Dorůstá 24 – 33 cm a v rozpětí křídel měří 53 – 69 cm. Hmotnost u dospělých samců se v průměru pohybuje kolem 165 g a u dospělých samic přibližně kolem 230 g. Podobně jako ostatní malí sokoli je i dřemlík tundrový silně stavěný. Samec má modrošedý hřbet a naoranžovělou spodinu těla. Samice a mladí ptáci jsou svrchu tmavě hnědí a ze spodní strany světlí s hnědým skvrněním. Obě pohlaví mají také tmavý konec ocasu a křídel, který je patrný zejména za letu. Vedle slabých tmavých \"vousků\" má v porovnání s jinými druhy sokolů méně kontrastní vzhled hlavy. == Rozšíření == Dřemlík tundrový hnízdí v Evropě, Asii a Severní Americe. Je převážně tažný, severoevropští ptáci zimují v jižní Evropě a severní Africe, američtí zase na jihu Spojených států a na severu Jižní Ameriky. Hnízdí v otevřených krajinách, nejčastěji na slatinách, stepích a v oblastech s rozvolněným stromovým porostem. Na zimu zalétá i na louky a pole. V České republice je silně ohroženým a tudíž i přísně chráněným druhem, jehož početní stavy se na našem území pohybují pouze mezi 90 - 180 jedinci ročně. == Ekologie == Dřemlík tundrový loví obvykle malé ptáky do hmotnosti 40 g. Ty překvapuje v nízkém letu, při kterém se obvykle drží méně jak metr nad zemí. Jeho nejčastější kořistí se stávají skřivani, lindušky, jespáci a vrabci. Dokáže však ulovit i ptáka až do velikosti holuba domácího. Ptáci v páru spolu často při lovu spolupracují, přičemž jeden kořist nažene tomu druhému. Požírá i hmyz (především vážky a můry), malé savce (zejména netopýry a hraboše) a plazy. K hnízdění, které u něj probíhá od května do srpna, obvykle využívá opuštěná hnízda krkavcovitých ptáků nebo jestřábů, občas hnízdí i na skalách nebo na zemi. Klade 3 - 5 vajec s tmavým skvrněním. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Merlin (bird) na anglické Wikipedii. == Literatura == Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 74. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2 Dierschke, V. (do češtiny přeložil Jan Robovský, 2009): Ptáci; str. 150. Euromedia Group, Praha. ISBN 978-80-242-2193-9 == Externí odkazy == Slovníkové heslo dřemlík tundrový ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu dřemlík tundrový ve Wikimedia Commons BioLib Taxon Falco columbarius ve Wikidruzích", "question": "Loví dřemlík tundrový pouze samostatně?", "answers": ["Ptáci v páru spolu často při lovu spolupracují, přičemž jeden kořist nažene tomu druhému."]}
{"title": "Metro v Londýně", "context": "Metro v Londýně, Londýnské metro (London Underground) je podzemní dráha v oblasti Velkého Londýna a blízkého okolí. Jde o kolejový systém městské hromadné dopravy a navzdory svému názvu vedou některé jeho části na úrovni země a některé úseky v podzemí. Běžně je označován jménem Tube. Metro v současnosti zahrnuje 292 stanic a více než 408 km trati. V období let 2004 až 2005 přepravilo metro rekordní počet cestujících 976 miliónů, což představuje 2 670 000 lidí denně. Londýnské metro je nejstarší podzemní dráha na světě. První vlaky zde projely 10. ledna 1863 na lince Metropolitan Railway mezi stanicemi Paddington a Farringdon. První den bylo přepraveno 40 000 cestujících. Vlaky jezdily v odstupech 10 minut. V roce 1880 přepravilo metro 40 miliónů cestujících za rok. Brzy nato byly vybudovány další trasy a v roce 1884 byla dokončena celá trasa Circle Line. Tehdejší vlaky byly poháněny parou, což vyžadovalo účinný systém ventilace.", "question": "Kolik má v současné době Londýnské metro stanic?", "answers": ["292"]}
{"title": "Leopold, vévoda z Brabantu", "context": "Smrt prince Leopolda Při narození byl Leopold, jako nejstarší syn tehdejšího korunního prince, oslovován jako hrabě z Hegenavska. V době jeho narození byl jeho dědeček Leopold, bývalý princ Sasko-Kobursko-Gothajský, vládnoucím belgickým králem. Leopold měl jednu starší sestru, princeznu Luisu, a dvě mladší sestry, princeznu Štěpánku a princeznu Klementinu, která se narodila po Leopoldově smrti. Představovala poslední naději jejich rodičů na dalšího syna. Princ Leopold na smrtelné posteli. Po smrti jeho dědečka a nástupu jeho otce na trůn se Leopold stal v roce 1865 vévodou z Brabantu. Smrt Leopold zemřel v Lakenu v Bruselu 22. ledna 1869 na zápal plic poté, co spadl do rybníka. Na pohřbu svého syna se král Leopold II. „zhroutil na veřejnosti, padl na kolena vedle rakve a nekontrolovatelně vzlykal.“ Tělo prince Leopolda bylo pohřbeno v královské kryptě v kostele Panny Marie z Lakenu v Bruselu. Leopoldova předčasná smrt zanechala jeho otce pouze s dvěma dalšími dětmi: princeznou Luisou a princeznou Štěpánkou. Po smrti jejich syna se Leopold a Marie Jindřiška pokusili mít další dítě v naději na syna. Po narození další dcery Klementiny v roce 1872 pár opustil všechny naděje na dalšího syna a jejich již napjaté manželství se úplně rozpadlo. Po jeho smrti v roce 1909, byl Leopold II. následován jeho synovcem Albertem I., jehož nejstarší syn později nastoupil na trůn jako Leopold III. Vyznamenání Španělsko: Rytíř Řádu zlatého rouna, 11. února 1866[1] Předkové", "question": "Proč Leopold, vévoda z Brabantu zemřel?", "answers": ["Leopold zemřel v Lakenu v Bruselu 22. ledna 1869 na zápal plic poté, co spadl do rybníka."]}
{"title": "Jacob Bernoulli", "context": "Při svých cestách po dnešní Anglii, Francii nebo Německu v letech 1681 až 1682 se seznámil nejen s kartézskou matematikou, ale i s dalšími učenci - Janem Huddem, Robertem Boylem či Robertem Hookem. Od roku 1683 přednášel experimentální fyziku v Basileji a věnoval se studiu matematiky, jíž se stal roku 1687 taktéž v Basileji profesorem. Tuto pozici zastával až do své smrti. V roce 1699 se stal členem Francouzské akademie věd a o dva roky později Pruské akademie věd. Jacob Bernoulli měl pět dcer a tři syny. Na rozdíl od jeho bratrů Johanna a Nicolause se však žádné z jeho dětí nestalo později taktéž známými matematiky či fyziky. Zemřel 16. srpna 1705 v Basileji. Na počest Jacoba a jeho bratra Johanna byl pojmenován měsíční kráter Bernoulli. Jacobova vědecká práce byla přínosná v mnoha oblastech. Podílel se na rozvoji teorie pravděpodobnosti a kombinatoriky, ve které se dodnes používá právě jeho a Leibnizova terminologie. Část jeho poznatků se zachovala v jeho nedokončeném díle Ars conjectandi (Umění předpokládat). Dílo bylo vydáno roku 1713 - osm let po jeho smrti. V tomto díle se již objevuje např. zákon velkých čísel, čísla později nazvána jako Bernoulliho či dokazování pomocí matematické indukce.", "question": "Kolik dcer měl Jacob Bernoulli?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Skořice", "context": "Do masitých pokrmů se přidává skořice v asijské, latinskoamerické, arabské i španělské kuchyni. ve farmaceutickém průmyslu - upravuje nepříjemnou chuť léků (chuťové korigens) v likérnictví - výroba žaludečních likérů, kořeněných a bylinných likérů a vína ve voňavkářství - pro svoji charakteristickou vůni v kosmetice - výroba mýdla, přípravky pro ústní hygienu v léčitelství - díky vysokému obsahu silic se využívá zvl. skořicový olej, tinktura a sirup. Benzoát sodný Cinnamaldehyd – základní složka aromatu typického pro skořici Ethylcinnamát – podílí se na chuti a aromatu skořice (ovocná a balzámová vůně připomínající skořici s trochou jantaru) Eugenol – podílí se na aromatu skořice (hřebíčková vůně) Kumarin – zvýrazňuje a doplňuje. aroma (sladká vůně připomínající posečenou trávu) Kyselina skořicová – podílí se na chuti a aromatu skořice (medová, květinová vůně) Linalool – podílí se na aromatu skořice (květinová, s trochou kořenné vůně) Safrol – podílí. se na aromatu skořice (vůně cukrárny) pomáhá krevnímu oběhu, snižuje krevní tlak, zmírňuje krvácení z nosu a silné menstruace zlepšuje trávení - štěpí tuky, zlepšuje metabolismus tuků a cukru u lidí s cukrovkou, zahřívá a stimuluje zažívací trakt. , uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti, nadýmání podporuje chuť k jídlu zevně se používá proti revmatismu má dezinfekční a antibiotické účinky, ničí bakterie používá se jako prostředek proti nachlazení, kašli, chřipce pravidelné užívání skořice(dávky 1 - 5 g) má vliv na pokles hladin plazmatické glukózy nalačno, celkového cholesterolu, LDL-Ctariglyceridů a zvýšení HDL-C, nebyl však prokázán žádný významný vliv na hladinu glykovaného hemoglobinu Může způsobit alergickou reakci. Svůj původ má skořicovník v Asii, kde se používal jako koření i lék. Nyní jej najdeme nejen na plantážích v celém tropickém a subtropickém pásmu jihovýchodní Asie, zejména v Indonésii, ale i na Seychelských ostrovech a Madagaskaru nebo na americkém kontinentu (např. Brazílie). Plantáže skořicovníků bývají poblíž vodních toků, protože tyto rostliny potřebují hodně spodní vody. Zmínky o skořicovníku pochází již z Číny 4000 let před n. l. Jako léčivo i aromatickou přísadu ji používali staří Egypťané. Také ve starověkém Řecku byla skořice známá a Řekové přikládali jejím léčebným účinkům velký význam, avšak nevěděli, odkud pochází. I sám Aristoteles se domníval, že ji z neznámých zemí přinášejí obrovští ptáci, jimž ji z hnízd s nasazením života loupí odvážní Arabové.", "question": "Potřebují skořicovníky hodně vody?", "answers": ["Plantáže skořicovníků bývají poblíž vodních toků, protože tyto rostliny potřebují hodně spodní vody."]}
{"title": "Povodí", "context": "Povodí je oblast, ze které voda odtéká do jedné konkrétní řeky či jezera. Hranice mezi dvěma povodími se nazývá rozvodí. Všechna povodí konkrétního moře či oceánu pak nazýváme úmoří. Povodí je základní jednotkou pro vyhodnocování toků látek v přírodě. Většina prvků je totiž svými biogeochemickými cykly navázána na vodu, a tak při vyhodnocování toků lze vycházet ze základní hydrologické bilance povodí, která je dána srážkami a průtokem na konci povodí. Podobně i správa a údržba toků včetně veškerých protipovodňových opatření se provádí podle jednotlivých povodí. Největší povodí na světě má řeka Amazonka: zahrnuje asi 40 % rozlohy Jižní Ameriky, tj. asi 6 915 000 km2. == Řádovost vodních toků == Vodní toky se dělí do řádů, jejichž posloupnost vytváří hydrologické pořadí. V Česku používaný systém označuje jako toky 1. řádu ty vodní toky, které přímo ústí do moře či oceánu. Nezohledňuje se přitom délka toku, ani jeho průtok. Přítoky toků 1. řádu se označují jako toky 2. řádu, přítoky toků 2. řádu se označují za toky 3. řádu, přičemž hierarchie takto pokračuje až k prameni. Obdobně se označují i samotná povodní vodních toků. == Bezodtoké oblasti == Ne všechna povodí nutně náležejí k nějakému úmoří – ve střední Asii, severní a jižní Africe či Austrálii existují rozsáhlá území postrádající odtok do moře. Taková území se označují jako bezodtoké oblasti nebo též oblasti s vnitřním odtokem. == Související články == Dílčí povodí Rozvodí Úmoří Povodí v Česku == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu povodí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo povodí ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Úvodí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Mapa světových povodí", "question": "Jak nazýváme všechna povodí konkrétního moře či oceánu?", "answers": ["úmoří"]}
{"title": "Alžír", "context": "Alžír (arabsky ا (Al-Džazaír), francouzsky Alger) je hlavní město Alžírska. Je to významný přístav s více než 2 miliony obyvatel (aglomerace cca 3,5). 421 km se nachází město Constantine, 434 km Oran a 1 975 km Tamanrasset. Město je též přezdíváno jako Bílý Alžír (Alger la Blanche); tento název získalo díky bílým zdem domů, které se z kopců v okolí města svažují až ke břehu Středozemního moře. Založen byl v roce 944, avšak existuje také starší osídlení fénického a řeckého původu. V 16. století tu vznikl hrad a bylo to též sídlo pirátů. Roku 1830 jej obsadili Francouzi a přebudovali ve francouzském stylu. Mezi lety 1943 a 1944 sídlila v Alžíru též prozatímní francouzská vláda. V 50. a 60. letech se ozývaly hlasy, požadující nezávislost země, které postupně přerostly až ve velké násilnosti. Od roku 1962 je Alžír hlavním městem Alžírska; prudce se rozvíjel - vznikly různé závody, postavena byla nová panelová sídliště. V současné době ve městě i jeho okolí žije přes 2,5 milionu obyvatel. Postupný rozvoj Alžíru na centrum celé oblasti započal kolem roku 1550, kdy ho turečtí korzáři povýšili na hlavní město stejnojmenné říše. Zisky z námořního obchodu, řemesel a zemědělství, ale taky pirátské kořisti plnily pokladny osmanských panovníků. Ti si budovali přepychové paláce, obklopené palmovými háji a kvetoucími zahradami. Stále ještě jako součást Turecka bylo území kolem města Alžíru od roku 1711 de facto nezávislé. Všechny pokusy evropských mocností o zastavení loupeživých pirátských tažení , jež měla svůj původ v Alžíru, však ztroskotaly. Hlavní pirátskou kořistí bylo zlato, drahé kameny a cenné suroviny.", "question": "Kolik obyvatel má město Alžír?", "answers": ["2 miliony"]}
{"title": "Tridentský koncil", "context": "Tridentský koncil (latinsky Tridentinum) byl 19. ekumenický koncil uznaný katolickou církví. Svolal jej papež Pavel III. roku 1545 a zasedal v italském Tridentu (italsky Trento, latinsky Tridentum). Účastnilo se jej asi 255 biskupů, kteří reagovali na vznik protestantství a položili základ katolické reformace. Koncil schválil 16 dogmatických dekretů, které se věnují mnoha aspektům křesťanské víry. Koncil zasedal v období 13. prosincem 1545 a 4. prosincem 1563. Předsedali mu postupně tří papežové - Pavel III., Julius III. a Pius IV. Jeho průběh se členil do tří období (1545-1549, 1551-1552 a 1562-1563) a 25 zasedání. Koncil odmítl reformaci a proti ní vymezil katolickou nauku o spáse a ospravedlnění, svátostech a biblickém kánonu. Zasadil se o sjednocení liturgie v římskokatolické církvi a omezil rozdílné místní praxe; tím byla fixována podoba tzv. tridentské mše, výhradní formy římského ritu až do vydání misálu Pavla VI. v roce 1970. Cíle koncilu byly dva: Reagovat na vznik protestantství a definovat nauku katolické církve v diskutovaných otázkách. Císař Karel V. se zasazoval, aby protestanti měli na koncilu svůj hlas, přestože byl sám katolíkem. Oproti papeži se také snažil o znovusjednocení víry v německých zemích, protože to nejlépe odpovídalo jeho potřebám centralizace moci. Během druhého zasedání koncilu v letech 1551-1552 byli protestanti dvakrát pozváni a koncil vydal záruky pro bezpečnost reformátorských vyslanců. Bylo jim nabídnuto právo diskutovat, avšak upřeno hlasování. Philipp Melanchthon a Johann Brenz spolu s dalšími německými lutherány vyrazili na cestu na koncil, a to spolu se svými vyznáními (Melanchthon se svým irenickým vyznáním známým jako Confessio Saxonica). Avšak upření práva hlasovat a průběžný úspěch vojenské kampaně proti císaři Karlu V. je přimělo ukončit protestantskou spolupráci s koncilem.", "question": "Kdo svolal tridentský koncil?", "answers": ["papež Pavel III."]}
{"title": "Haptika", "context": "Termín do sociální psychologie zavedl lingvista William Austin. Jedná se o způsob sdělení, které se tlumočí bezprostředním tělesným kontaktem s druhým člověkem (např. podání ruky, poplácání po ramenou či zádech či nabídnutí rámě). Také haptický kontakt bývá ovlivněn kulturou, ze které dané osoby pochází. Každý člověk má také svou vlastní hranici, jaké druhy doteku pro něj jsou v té které situaci přijatelné. Dotek, čili taktilní kontakt v sociální interakci může být adresován jako projev přátelství (např. pohlazení, objetí, políbení, ...) nebo naopak nepřátelství (např. pohlavek, facka, ...). Komunikační význam haptiky (doteku) lze více či méně snadno rozluštit, např. milenecký pár držící se za ruce dává najevo \"jsme svoji\", poplácání po rameni znamená pochvalu či uznání, dotek nohou pod stolem může znamenat signál druhé. osobě \"přestaň\" nebo \"uklidni se\", atd. přímý (dotek kůží na kůži) nepřímý (např. poplácání holou rukou po rameni oblečeného člověka) Význam má i to, kterou částí těla se osoba dotkla určité části těla jiného člověka. Kontakt hmatem má velkou informační a rozlišovací schopnost, neboť hmat je po zraku druhým nejcitlivějším smyslem. Sluch je až na třetím místě. Tento pojem znamená nedostatek lidského doteku. Touha po něm se netýká jen dětí, nýbrž i dospělých, jak potvrzují psychoterapeutické postupy. Sebehaptika je dotýkání se vlastního těla. Může během sociální interakce také leccos prozradit. Propletené ruce v klíně mohou značit nervozitu aj.[zdroj? ]", "question": "Jak se nazývá dotýkání se vlastního těla?", "answers": ["Sebehaptika"]}
{"title": "Katoda", "context": "Katoda je elektroda, na které probíhá redukce. V případě galvanického článku je kladným pólem, v případě elektrochemického článku (elektrolyzéru) je záporným pólem. Katoda tedy může být jak kladná, tak záporná. Závisí to na tom, zda napětí na ní je příčinou emise elektronů (záporná), nebo následkem emise elektronů (kladná). Protějškem katody je anoda. V elektrochemii se jako katoda označuje elektroda, na které probíhá redukce. V případě vložení vnějšího napětí na elektrody (například při elektrolýze), má katoda záporný náboj, u galvanického článku kladný náboj. U akumulátoru se funkce elektrod mění podle toho, zda se akumulátor nabíjí nebo vybíjí. V elektronice je katoda jádrem nelineárních prvků a součástek, jako je dioda, elektronka nebo tyristor, kde katoda obvykle představuje elektrodu se záporným napětím. V případě polovodičové diody je katoda polovodič typu N a v propustném směru je připojena k zápornému napětí. K emisi elektronů ze studené katody dochází až při přiložení velmi vysokého napětí, emisi lze však výrazně posílit, pokud se katoda rozžhaví.", "question": "Jak se jmenuje elektroda, na které probíhá redukce?", "answers": ["Katoda"]}
{"title": "Lež", "context": "“), ale na straně druhé nelze zaměnit řešení důležitých problémů za své pohodlí (lhát příteli, pokud víme, že je mu žena nevěrná). Z hlediska psychosomatiky je například velice nežádoucí zhoršovat pacientův zdravotní stav přímo vyřčenou nepříjemnou pravdou. Výhodnější je vyčkat na zlepšení jeho stavu a pravdu mu pak dávkovat postupně, zaobalenou do optimistického povzbuzení. Milosrdné lhaní smrtelně nemocným pacientům lze proto do jisté míry omluvit, ale nikoli v případě, kdy si pacient výslovně přeje dozvědět se pravdu. A naopak by měl mít pacient právo nevědět pravdu, pokud si to nepřeje.[10] Se lhaním souvisí i výzkum placebo efektu, kdy je pacientovi podáván neúčinný lék. Lež dětem Lež dětem je nepravdivé vysvětlení určitého tématu (jako například sexu) tak, aby bylo přijatelnější pro děti. Nejznámější příklad je Přinesl tě čáp. Podobnou lží je také výrok Dárky nosí Ježíšek. Z výzkumu vyplývá, že lež dětem je chápána různými lidmi velmi nejednotně, někdo podobné výroky označuje za pravdivé, někdo za zcela lživé.[11] Obranná lež Obranná lež je podobná milosrdné lži.", "question": "Jak se nazývá typ klamu mající formu nepravdivého výroku?", "answers": ["Lež"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "V roce 1886 se do města z tehdejšího malého městečka Zlína přistěhoval švec Antonín Baťa starší a založil si v místní části Rybárny obuvnickou živnost, kterou vedl se svými syny Antonínem a Tomášem. Dílna prosperovala a brzy se rozšířila do několika domů, než její činnost v roce 1894 zastavil požár města a bankrot vídeňského dlužníka. Ještě téhož roku si Antonín, Tomáš a jejich sestra Anna, založili novou firmu pod názvem \"Antonín Baťa\" ve Zlíně na náměstí, která dala vzniknout dnešnímu celosvětovému koncernu Baťa. Podnik byl v roce 1900 přejmenován na veřejnou společnost T&A.Baťa. Antonín Baťa ml. zemřel v roce 1908, jeho sestra Anna odešla z vedení firmy. Majitelem firmy, již pod názvem BAŤA, se stal jeho bratr Tomáš Baťa, který tragicky zemřel v roce 1932. Uherskohradišťskou dílnu, po smrti svého manžela Antonína Bati v roce 1905, pak roku 1907 definitivně zrušila Baťova vdova Ludmila. V Uherském Hradišti se narodil také její syn Jan Antonín Baťa, který po smrti svých sourozenců vedení zlínského podniku v roce 1932 převzal. Tomášův syn Tomáš Baťa ml. zase ve 30. letech 20. století studoval na uherskohradišťské obchodní akademii. Dlouhou tradici má obchod s obuví v Prostřední ulici, kde měla firma Baťa prodejnu již v roce 1930. V sousedství Rybáren dnes začíná třetí úsek Baťova kanálu, vodní cesty vybudované společností v letech 1935-1938. Od 1. září 2009 má své zastoupení v Uherském Hradišti také zlínská Univerzita Tomáše Bati. Tomáš Baťa ml. navštívil Uherské Hradiště 20. ledna 2006 a znovu tehdy mj. usedl do lavice na obchodní akademii. Roku 1923 byla vybudována Zemská nemocnice. Již roku 1907 městská rada rozhodla o výstavbě nemocnice, nákladem 340 000 K podle návrhu zemského architekta J. Karáska, ale stavbu zdržel odpor obyvatelstva dané čtvrti. Ve městě byl zřízen první špitál sv. Alžběty roku 1362 a byl financován z milodarů. V roce 1727 bylo zvýšeno počet lůžek z osmi na dvanáct a roku 1797 krajský hejtman Ignác z Bevieru zřídil další dvě postele. Na počátku 19. století se špitál začal měnit v nemocnici. První nemocnici zřídil majitel Leopold I. Berchtold v lisovně oleje na svém buchlovském panství a měla 12 lůžek. V roce 1807 otevřel velkou nemocnici o 52 lůžkách na svém zámku v Buchlovicích, měla jednoho lékaře, jednoho duchovního, dva ošetřovatele a 18 lůžek pro přestárlé. Přijímal nejen místní, ale i pocestné; omezení měli duševně nemocní a epileptici, a také pohlavně nemocní - ti byli přijati pouze při první nákaze. V letech 1875-1899 usilovala městská rada o založení zemské nemocnice.", "question": "Kolik kilometrů jihozápadně od Zlína je Uherské Hradiště?", "answers": ["23"]}
{"title": "Ašdod", "context": "Ašdod (hebrejsky א, Ašdod, arabsky إ Isdúd, v oficiálním přepisu do angličtiny Ashdod) je město v Izraeli v Jižním distriktu. Starostou je Jechi'el Lasri. == Geografie == Nachází se v nadmořské výšce 24 metrů na pobřeží Středozemního moře, v izraelské pobřežní planině, zhruba 32 kilometrů jižně od Tel Avivu a 20 kilometrů severně od Aškelonu. Vnitrozemí je zemědělsky využíváno, pobřežní pás lemují písečné duny, skrz které k moři prochází potok Lachiš. Leží v hustě osídlené oblasti, která je etnicky zcela židovská. Město je na dopravní síť napojeno pomocí severojižní dálnice číslo 4, ze které tu odbočuje směrem do vnitrozemí dálnice číslo 41. Ve městě stojí železniční stanice Ašdod Ad Halom. Prochází tudy železniční trať Tel Aviv-Aškelon. == Dějiny == Ašdod byl založen roku 1955. Sídelní tradice v této lokalitě je ovšem mnohem starší a sahá minimálně do 3 tisíc let před našim letopočtem. === Biblické zmínky === Jméno Ašdodu odkazuje na biblické město Ašdód citované v Knize Jozue 15,46 V Bibli je zmíněn celkem třináctkrát. V knize Jozue je popisován jako proklamovaná součást Judského království: Joz 15,46-15,47: od Ekrónu až k moři všechno, co leží stranou Ašdódu, a jejich dvorce,Ašdód s vesnicemi a dvorci, Gáza s vesnicemi a dvorci, až k Potoku egyptskému a Velkému moři s pobřežím. V 1. knize Samuelově je Ašdod popisován jako jedno z nejdůležitějších filištínských měst: 1S 6,17: Toto jsou zlaté hlízy, které odvedli Pelištejci Hospodinu v oběť za provinění: jedna za Ašdód, jedna za Gázu, jedna za Aškalón, jedna za Gat a jedna za Ekrón. Ve Starém zákoně je též popisováno dobytí Ašdodu judským králem Uzijášem. 2Pa 26,6: Vytáhl a válčil s Pelištejci a strhl hradby města Gatu, hradby Jabne a hradby Ašdódu. Vystavěl města kolem Ašdódu na území Pelištejců. === Starověké a středověké osídlení === V místech budoucího Ašdodu žili lidé již v paleolitu; historie samotného města je velmi stará. Nejstarší dochovaná zmínka dokládá osídlení Ašdodu v období kanaánské kultury ze 17. století př. n. l.,,čímž se město řadí mezi nejstarší na světě. Důležitým mezníkem bylo jeho dobytí Filištíny na začátku 12. století př. n. l., z Ašdodu se posléze stalo prosperující město. V průběhu staletí byl ale několikrát dobyt a zničen. Nejprve v roce 950 př. n. l. egyptským faraonem Siamunem, město bylo znovu kompletně vystavěno v roce 815 př. n. l., ale krátce nato bylo opět dobyto a zničeno asyrským králem Sargonem II.", "question": "Kdo je starostou Ašdodu?", "answers": ["Jechi'el Lasri"]}
{"title": "Křížové výpravy", "context": "Křížové výpravy Na tento článek je přesměrováno heslo Křižáci. Tento článek je o výpravách obecně. Další významy jsou uvedeny na stránkách Křížové výpravy (rozcestník) a Křižáci (rozcestník). Modlící se křižácký rytíř na dobové miniatuře (BL MS Royal 2A XXII f. 220) Křížové výpravy, starším výrazem kruciáty, byly vojenské výpravy z dob středověku, které vyhlašoval papež proti muslimům, pohanům a kacířům. Dřívější definice historiků tyto výpravy omezovala pouze na výpravy k Jeruzalému, dnes se však význam kruciát přenesl na všechny papežem vyhlášené války proti nepřátelům křesťanstva. Účastníci před zahájením výpravy skládali slib a byli označeni znamením kříže, které si našívali na šaty, a proto se nazývali křižáci (latinsky crucesignati). Byli dobrovolníky, měli za účast na výpravě přislíbeno odpuštění hříchů. První křížovou výpravu vyhlásil papež Urban II. roku 1095. Jejím cílem bylo dobýt Svatou zemi a osvobodit místa posvátná pro křesťany z rukou muslimů. To se výpravě, složené především z francouzských a normanských rytířů, nakonec podařilo, a ve Svaté zemi tak Evropané založili křižácké státy, které se zde udržely téměř dvě stě let. Původním cílem výprav proti muslimům bylo osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě, pozdější tažení však mířila i jinam. Šlo především o Egypt a Řecko, kde účastníci čtvrté křížové výpravy dobyli značnou část Byzantské říše a založili křižácké státy. Další křížová tažení mířila do Pobaltí a Skandinávie, kde zvláště němečtí a švédští křižáci bojovali proti pohanským Prusům, Slovanům a Finům. Řád německých rytířů na břehu Baltského moře založil svůj stát Prusy. Po pádu posledního křižáckého města v Palestině již žádný papež vojenskou akci k osvobození Jeruzaléma nevyhlásil. Křížové výpravy na evropském kontinentu však pokračovaly. Kromě tažení proti pohanům to byly války proti křesťanským kacířům, z nichž největší byly výpravy proti jihofrancouzským katarům a proti českým husitům. Poslední kruciátu se bezúspěšně snažil zorganizovat počátkem 16. století Lev X. proti osmanským Turkům.[1] Výpravy proti muslimům Pozadí Související informace naleznete také v článcích Islámská expanze, Byzantsko-arabské války, Byzantsko-seldžucké války a Bitva u Mantzikertu. Území ovládané Seldžuky v době smrti sultána Malikšáha (1092) V polovině 11. století na Blízký východ začaly pronikat ze střední Asie kočovné turecké kmeny[2] a začaly povážlivě ohrožovat byzantskou moc v Anatolii. Byzantský císař Roman IV. Diogenes se rozhodl s Turky utkat v otevřené bitvě, ale byl v srpnu roku 1071 poražen u Mantzikertu.[3] Turci postupně obsadili Sýrii, Palestinu a téměř celou Malou Asii.", "question": "Co bylo cílem křižáckých výprav?", "answers": ["Jejím cílem bylo dobýt Svatou zemi a osvobodit místa posvátná pro křesťany z rukou muslimů."]}
{"title": "Tyrkys", "context": "Tyrkys je matný modro-zelený minerál, chemicky tetrahydrát tetrakis(fosforečnanu) oktakis(hydroxidu) hexahlinito-měďnatého, či CuAl6(PO4)4(OH)8.4H2O. Byl znám pod mnoha jmény, ale uchytilo se až jméno tyrkys, které pochází z francouzského turques, což bylo označení pro Turky, protože se tento kámen prvotně přivážel z Turecka do Evropy z historických perských nalezišť. Plinius starší tento minerál označoval jako Callait a Aztékové jej znali pod názvem Chalchihuitl. == Vznik == Jedná se o sekundární minerál vznikající v přípovrchových částech hornin bohatých na vodu a se zvýšeným obsahem mědi a fosforu a to v sedimentech, především v pískovcích. Magmatického původu bývá ve vulkanitech bohatých na dutiny, které rád vyplňuje. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 5–6, matný, hustota 2,6–2,9 g/cm3, štěpnost dokonalá podle {001} a dobrá dle {010}, lom lasturnatý až nerovný. Optické vlastnosti: Barva: tyrkysově modrá až modrozelená. Lesk voskový, průhlednost: může být i průhledný nebo průsvitný, vryp bílý, s nádechem do modra. Chemické vlastnosti: Složení: Al 19,90 %, Cu 7,81 %, P 15,23 %, H 1,98 %, O 55,07 %, je rozpustný v HCl. Zahřívá-li se tyrkys v uzavřené nádobě, ztrácí vodu a barví se dočerna. Před dmuchavkou se netaví a nebarví plynový plamen zeleně - díky této reakci je možné snadno odlišit napodobeniny. == Odrůdy == === Agaphit === Agaphit je odrůda tyrkysu s výrazným skelným leskem namísto klasického voskového. Jediné naleziště se nachází v Íránu. === Rashleighit === Rashleighit je železem bohatá odrůda tyrkysu. Jedná se o mezičlen mezi tyrkysem a chalkosideritem. Byl popsán z lokality jeho nálezu a to Bunny Mine, Cornwall v Anglii == Parageneze == Vyskytuje se společně s Alofánem, Chalcedonem, Kaolinitem, Limonitem, Montmorillonitem, Pyritem a Wavellitem. == Výskyt == U města Vielsalm, v masívu Stavelot v belgických Ardénách - naleziště až 5mm velikých ledvinitých agregátů Apache Canyon Mines v Tyrkysových Horách ve státě Kalifornie, USA - vzácné bledě modrozelené veliké kusové krystaly, pseudomorfní po krystalech berylu", "question": "Jakou barvu má tyrkys?", "answers": ["modro-zelený"]}
{"title": "Pavouci", "context": "Anatomicky se pavouci od ostatních členovců liší tím, že většinou mají tělo rozděleno na dvě tagmata (funkční celky), hlavohruď a zadeček, která jsou spojena malou válcovitou stopkou (pedicelem). Na rozdíl od hmyzu nemají tykadla. Až na nejprimitivnější skupinu, sklípkoše (Mesothelae), mají pavouci ze všech členovců nejvíce centralizovanou nervovou soustavu, protože všechny jejich gangliony (nervové uzliny) se nacházejí v jednom místě v hlavohrudi. Na rozdíl od většiny členovců nemají ve svých končetinách téměř žádné extenzory (natahovače) a namísto toho je natahují hydraulickým tlakem. Zadečkové končetiny pavouků se vyvinuly ve snovací bradavky produkující pavučinová vlákna až z šesti druhů snovacích žláz, jež se nacházejí v zadečku. Pavučiny se mohou lišit velikostí, tvarem a množstvím použitého lepkavého vlákna. Zdá se, že kruhové pavučiny jsou jedny ze starších druhů pavučin. Pavouci vytvářející pavučinové vaky jsou rozšířenější a rozmanitější než křižákovití (kteří vytvářejí právě kruhové pavučiny). Pavoukům podobní pavoukovci s orgány produkujícími pavučinová vlákna se objevili v devonu někdy před 386 miliony lety, ale těmto živočichům chyběly snovací bradavky. Praví pavouci byli nalezeni v horninách z karbonu, přičemž pocházejí z období před 318 až 299 miliony lety a jsou velmi podobní nejprimitivnějšímu žijícímu podřádu, sklípkošům.", "question": "Jakou bradavku mají pavouci na zadečku?", "answers": ["snovací"]}
{"title": "Hrací karta#Sady hracích karet", "context": "Přestože na celém světě existuje celá řada karetních listů, většina z nich je svázána jen s určitou zemí či lokalitou. Karetních sad, které dosáhly celosvětové proslulosti, je jen několik a v zásadě všechny vycházejí ze stejného schématu (4 barvy a 8-14 hodnot s určenou hierarchií). Karetní sady lze v zásadě rozdělit podle jejich původu nebo podle počtu a hierarchie listů v sadě, přičemž oba způsoby rozdělení se překrývají. whistové karty (též pokerové) - sada obsahuje 52 karet francouzského typu, rozdělených do čtyř barev, s hodnotami 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, J (spodek, kluk), Q (královna), K (král), A (eso, může nabývat hodnoty 1). rummy karty (též bridge) - sada obsahuje 104 karet francouzského typu, vznikne ze dvou whistových sad (jejichž rubové strany bývají barevně odlišeny). kanastové (též žolíkové) karty - sada obsahuje 108 karet francouzského typu, vznikne ze sady rummy karet přidáním 4 žolíků - karet se speciální funkcí, které nepatří k žádné barvě. pasiánsové karty (též solitaire) - odvozené z kanastových karet, mají 108 listů francouzského typu včetně 4 jokerů, se kterými se zpravidla nehraje. Mají oproti rummy kartám menší rozměr (44x67 mm), aby se lépe vešly na stůl.[3]", "question": "Jaké písmeno je v pokerových kartách používáno k označení královny?", "answers": ["Q"]}
{"title": "Národní parky v Česku", "context": "Národní parky v Česku jsou velkoplošná, zvláště chráněná území v Česku. V České republice se nachází čtyři národní parky. Jejich status upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nejstarší z nich je Krkonošský národní park (vyhlášen v roce 1963), největší je Národní park Šumava (69 030 ha). Pro národní parky se užívá zkratka NP. Národní park je definován v § 15 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: V roce 1956 byl vydán zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který definoval pojem i jeho náplň na území Československa. Rozsahy vyhlášených chráněných území se dodatečně měnily vládními nařízeními. Vývoj názorů na ochranu přírody vedl v roce 1992 k přijetí nového zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.", "question": "Kolik má Česko národních parků?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Patrick Zandl", "context": "Česká pirátská strana (od 2018) Funkce člen zastupitelstva obce (Brandýs nad Labem-Stará Boleslav; od 2018) Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Patrick Zandl (* 26. srpen 1974 Mnichov, Německo) je český internetový podnikatel, novinář, zakladatel zpravodajského serveru Mobil.cz a spisovatel. V diskusích používá přezdívku Tangero. Život Za studií religionistiky se při cestách do zahraničí seznámil s technologií GSM, která v první polovině devadesátých let začínala nastupovat i v ČR. Na svých stránkách o náboženských tématech začal psát také o telekomunikačních technologiích a na konci roku 1996 spolu s Filipem Streiblem a Petrem Mitošinkou založil zpravodajský server Mobil.cz. Server byl spuštěn 1. ledna 1997. Téhož roku Zandl opustil firmu Medea (pozdější M.I.A.), kde pracoval jako analytik informačních zdrojů, a ujal se plně postu šéfredaktora Mobil.cz. V lednu 2001 prodal Mobil.cz i s přidruženými servery Technet (technické zpravodajství, převážně o počítačích) a BonusWeb (zaměřený na počítačové hry) či Pandora (e-mailové konference) vydavatelství MaFra, které jej později začlenilo do svého portálu iDNES. Zandl firmu opustil v lednu 2003. Na konci listopadu 1998 stál spolu s Ondřejem Neffem a Ivem Lukačovičem u zrodu protestní akce Internet proti monopolu (známé též jako Bojkot) proti zdražení vytáčeného přístupu k Internetu následně ze strany tehdejšího SPT Telecomu. Díky velké mediální odezvě a demonstraci dvou tisíc lidí před sídlem společnosti přistoupil monopolní operátor na jednání, jehož výsledkem byl tarif Internet 99 a později i jeho modernizace Internet 2000. Paralelně se věnoval bezdrátovým sítím (WiFi a jiné) a telekomunikacím vůbec – provozuje oborový weblog Marigold, založil také dvě další internetové firmy: Cinetik, zabývající se půjčováním DVD po Internetu, a Pipeline (poskytuje transport SMS zpráv mezi Internetem a sítěmi mobilních telefonů). Stojí také za internetovým portálem Chronomag.cz. V průběhu roku 2006 začal pracovat na projektu internetové televize Stream.cz. Okolo roku 2005 na Internetu na pokračování zveřejňoval svou sci-fi povídku Flotila Země; která později vyšla v knižní podobě (nejprve jako příloha časopisu Pevnost). Podobně později sepsal knihu Koncernová pětiletka, která byla roku 2011 z demonstračních důvodů vydána pouze v elektronické verzi. Od září 2007 na serveru Bloguje.cz na pokračování psal Příběh strýčka Martina, který se momentálně upravuje do podoby tištěné a elektronicky distribuované. V roce 2012 mu vyšla kniha Apple: cesta k mobilům.[1]", "question": "Jaká je zkratka pro označení bezdrátové sítě?", "answers": ["WiFi"]}
{"title": "Červený trpaslík (seriál)", "context": "Je dlouhá 6 mil (cca 10 km), vysoká 4 míle (cca 6,5 km) a široká 3 míle (cca 5 km), má tvar šestibokého hranolu a je natřená na červeno. Uvnitř se nachází více než 2 000 podlaží. Vpředu je lapač, který z vesmírných zdrojů zachytává vodík, který slouží jako palivo pro motory lodi. Červený trpaslík tak může teoreticky plout do nekonečna. Loď představuje sama o sobě malé město, jsou zde nemocnice, bary, diskotéky, celnice i vězení (věznice se nachází na tajném 13. patře přezdívaném \"Tank\"). Při poslední misi byla její posádka tvořena více než 1 000 lidmi a 1 hologramem napájeným z centrální jednotky lodi. Loď je také vybavena menšími výsadkovými plavidly. Tato plavidla jsou buď typu Kosmik, anebo typu Modrý skrček, přičemž obou typů těchto plavidel jsou na lodi desítky. Červený trpaslík vyšel také v knižní verzi (český překlad Ladislav Šenkyřík, nakladatelství Argo), která je v mnoha ohledech odlišná a televizního příběhu se drží jen rámcově. Červený trpaslík 1 - Nekonečno vítá ohleduplné řidiče Červený trpaslík 2 - Lepší než život Červený trpaslík 3 - Poslední člověk Červený trpaslík 4 - Pozpátku Čeští fanoušci seriálu Červený trpaslík pořádají pravidelně setkání pod názvem Trpaslicon. První setkání se uskutečnilo v roce 2003. Na Trpasliconu se promítají oblíbené díly seriálu, hrají společenské hry na motivy Red Dwarf a vystupují zde pozvaní hosté (například dabéři Červeného trpaslíka). Zatím všechny Trpaslicony se uskutečnily v Praze. V seriálu Červený trpaslík se vyskytuje množství parodií na významná díla především z oblasti sci-fi, jako například Vesmírná odysea (dále jen VO) nebo Star Trek (dále jen ST). V mnoha případech je původní dílo dokonce vyjmenováno. Dave Lister je poslední žijící člověk na vesmírné lodi (poté, co posádka zahynula), stejně jako David Bowman v VO.", "question": "V jakém roce se uskutečnil první český Trpaslicon?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Dubňany", "context": "Dubňany (německy Dubnian) jsou město v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, 8 km severně od Hodonína. Žije zde přibližně 6 300 obyvatel. == Historie == První zmínka o Dubňanech pochází z roku 1349 (ale již v roce 1222 je doložena existence osady Jarohněvice). Městem se Dubňany staly v roce 1965. == Obyvatelstvo == == Obecní správa a politika == === Zastupitelstvo a starosta === Od roku 1994 je starostou František Tříska (Svobodná občanská samospráva). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 4. listopadu 2014 byl do této funkce opětovně zvolen. Od 23. září 2015 je místostarostkou Renata Prokopenková (Svobodná občanská samospráva). Oba byli do těchto funkcí zvoleni i po komunálních volbách v roce 2018. === Znak a vlajka === Po povýšení na město dne 1. července 1964 si Dubňany vzaly na znak symbol ze starých pečetí. Popis znaku: v zeleném štítě kolmo postavený stříbrný list dubu, na něm dubová ratolest s pěti žaludy v přirozené (hnědé) barvě. Po vydání zákona o obcích požádaly Dubňany o udělení praporu. Návrh zpracoval heraldik Miroslav J. V. Pavlů. List praporu tvoří tři svislé pruhy, zelený, bílý a zelený. Ve středu bílého pole je hnědá větévka s pěti žaludy z městského znaku. Poměr šířky k délce listu je 2:3. == Hospodářství == V Dubňanech je jedna z největších solárních elektráren v České republice. Má okolo 12 000 solárních panelů s instalovaným výkonem 2,1 MW. Vybudování sedmihektarového areálu stálo 230 milionů korun. == Pamětihodnosti == Římskokatolický farní kostel sv. Josefa, z roku 1885.", "question": "V jakém roce se Dubňany staly městem?", "answers": ["1965"]}
{"title": "Králík domácí", "context": "Stavy králíků v ČR (v tis. kusech) Králík domácí je zvířetem, které má, podobně jako jeho divoký předek, schopnost velmi rychle se rozmnožovat. Pohlavně dospívá už ve 3 nebo 4 měsících věku, i když chovatelská dospělost nastává až v osmém měsíci věku. Ramlice, samice králíka, mají nepravidelnou říji, která se opakuje vždy asi po třech týdnech a to hlavně od února do září. Králík má tzv. provokovanou ovulaci, to znamená, že k vyplavení vajíček dojde až při dráždění pochvy samcem. To zvyšuje šanci vajíček na oplození. Březost pak trvá 28 až 35 dní. Čím je méně králíčků tím déle trvá březost. Březí samice si připravuje hnízdo pro vrh mláďat. Toto chování se objevuje i u králic, které sice byly připuštěny, ale nezabřezly – pak se jedná o březost falešnou. V jednom vrhu bývá 6 až 12 mláďat, přesný počet závisí na plemeni. Porodní hmotnost se pohybuje kolem 60 g, králíčata jsou holá, slepá a zcela závislá na své matce. Králice kojí jen jednou denně, její mléko je ale velmi vydatné. Mladí králíci otvírají oči 9. nebo 10. den a do 20. dne opouštějí hnízdo. Odstavují se do 54. dne od narození. Zajímavost: Pokud samice příliš ztloustne, přichází přechodně o schopnost mít mláďata. Zhubnutí, které vede k obnovení možnosti březosti, se dosáhne tak, že tlustá samice přejde na dietu, např. v drobnochovech se této samici dává jen voda a seno. Trávící soustava králíků je uzpůsobena pro příjem trávy, bylin a listů, což je potrava s velkým množstvím vlákniny. Králík je nepřežvýkavý býložravec a jeho trávení je velmi podobné trávení koně - stejně jako on využívá velkého slepého střeva plného symbiotických mikroorganismů k fermentaci vlákniny a získává tak živiny, které by jinak byly nedostupné. Tento způsob získávání živin ale není dokonalý a králík, aby ho co nejlépe využil, proto požírá měkké bobky, které obsahují bílkoviny i vitamíny skupiny B . Toto chování je naprosto normální. Hlavní složku krmné dávky králíka by měla tvořit objemná krmiva, v drobnochovech tedy seno a sláma. Je možno krmit také zelená krmiva (např. bazalka, brokolice, celer, čekanka, jabloňové listí, jitrocel, kapusta, kokoška pastuší tobolka, kopřiva (zavadlá), pampeliška, petržel, salát, nejedovaté plevele - pýr, lebeda apod.) Vhodné jsou také okopaniny, mrkev, krmná řepa, tuřín, topinambury nebo vařené brambory.", "question": "Do kterého dne opouštějí králíci hnízdo?", "answers": ["20."]}
{"title": "Injekce (medicína)", "context": "Injekční přípravky jsou sterilní tekuté přípravky určené k parenterálnímu podání injekční jehlou na stříkačce nebo jiným vhodným způsobem (např. očkovací pistolí), nebo sterilní tuhé látky nebo výlisky (tablety), z nichž se injekční roztok připraví přidáním předepsané tekutiny v čas potřeby, rozředěním. Injekce jako způsob aplikace se rozumí aplikace léčiva v objemu řádově do 30 ml, najednou v krátkém časovém intervalu. Jsou to roztoky, suspenze a emulze. Brzy po objevení krevního oběhu Williamem Harveyem (1578-1657) v roce 1616 se začalo s aplikací injekcí u zvířat. První intravenózní injekce byla podána v roce 1658 v Anglii. Aplikace byla tehdy velmi technicky nedokonalá a proto se o ní upustilo. K první skutečnou injekční stříkačkou zavedl francouzský chirurg Pravaz v roce 1852. Skotský lékař Wood provedl v roce 1853 první skutečnou aplikaci jehlou do podkoží. Injekční stříkačku používal ruský lékař Lazarov. K rozšíření tohoto způsobu aplikace přispěli také mikrobiolog Louis Pasteur a německý lékař Robert Koch, kteří zdokonalili způsoby sterilizace. V roce 1886 pařížský lékárník Limousin zavedl jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli. Parenterální aplikace patří mezi nejúčinnější způsoby podávání léčiv. Výhody použití: lze aplikovat v bezvědomí aplikací dosáhneme rychlého účinku (křeče, bolesti, šok, zástava srdce) nelze-li aplikovat léčivo z důvodu jeho biodegradace v trávicím traktu (insulin) stavy po operaci trávicího ústrojí Injekční přípravky jsou podle disperzní soustavy rozdělujeme na: čiré zakalené práškovité lyofilizované mají charakter pórovité hmoty vzniklé mrazovou sublimací suspenzní musejí mít odpovídající velikost částic. emulze forma emulze musí vydržet alespoň 30 sekund po protřepání. Vlastnosti injekce vhodné pro aplikaci: sterilita injekce musí obsahovat nejvýše předepsané množství živých či mrtvých mikroorganismů. apyrogenita injekce nesmí obsahovat pyrogenní látky, což jsou metabolické produkty mikroorganismů. Po aplikaci vyvolávají horečku. izotonické mají stejný osmotický tlak jako krev. Jako rozpouštědlo se pro výrobu injekcí používají voda a organická rozpouštědla: Voda Pro výrobu injekční roztoků se používá tzv. injekční voda (aqua pro injectione), což je redestilovaná nebo voda zbavená minerálů a posléze destilovaná. V současné době se vyrábí pomocí reverzní osmózy.", "question": "Kde byla podána první intravenózní injekce?", "answers": ["v Anglii"]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "Jeho továrny byly v Československu (Zlín, Otrokovice, Třebíč, Krasice, Bošany, Nové Zámky) i v cizině (Německo, Polsko, Jugoslávie, Švýcarsko, Francie, Britská Indie). Baťova obuv se prodávala v 2 500 prodejnách (z nich bylo 1 840 v Československu a 660 v cizině). Jeho zahraniční prodejny, továrny a sesterské společnosti působily v 54 zemích světa na čtyřech kontinentech: Evropa – 23 zemí: Jugoslávie, Nizozemsko, Dánsko, Polsko, Velká Británie, Německo, Francie, Rakousko, Rumunsko, Švédsko, Švýcarsko, Belgie, Finsko, Lucembursko, Maďarsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Kypr, Gibraltar, Kanárské ostrovy Asie – 10 zemí: Britská Indie, Holandská Indie, Malajsko a Singapur, Palestina, Sýrie, Irák, Aden, Siam, Čína, Francouzská Indočína Afrika – 17 zemí: Egypt, Súdán, Belgické Kongo, Jihoafrická Unie, Francouzské Somálsko, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Senegal, Zlatonosné pobřeží, Nigérie, Kamerun, Keňa, Tanganyika, Uganda, Habeš, Libye Amerika – 4 země: USA, Kanada, Trinidad, Brazílie == Smrt, let do Möhlinu == 12. července 1932 Tomáš Baťa zahynul spolu se svým pilotem Jindřichem Broučkem při letecké nehodě, když ve svém osobním letadle Junkers F 13 letěl do Švýcarska, aby se zúčastnil otevření nové pobočky v městečku Möhlin na břehu Rýna, kde byl přezdíván \"Der tschechische Schuhkönig\". V té době, kdy vrcholila velká hospodářská krize, měla firma Baťa pobočky již ve více než 60 státech. Vznik poboček v řadě zemí, kupř. i v Möhlinu, byl iniciován především zvyšováním dovozních cel a ochranou místních trhů vládní politikou. Kupř. koncern Baťa v Möhlinu získal pozemky o výměře 24 hektarů za velkorysou nabídku 1 franku za metr čtvereční, což svědčí o renomé českého průmyslníka a také o faktu, že na 2800 obyvatel zdejší obce připadalo 100 nezaměstnaných.", "question": "Kdy zemřel Tomáš Baťa?", "answers": ["12. července 1932"]}
{"title": "Titan (prvek)", "context": "Po přečištění se jeho páry redukují hořčíkem v inertní argonové atmosféře při teplotě kolem 800 °C. TiCl4 + 2 Mg → Ti + 2 MgCl2Titan vzniklý touto reakcí je tuhá, pórovitá látka, která se po odstranění chloridu hořečnatého a nezreagovaného hořčíku dále čistí. == Použití == Praktické využití elementárního titanu vyplývá především z jeho mimořádné chemické odolnosti a malé hustoty. Je přitom třeba vzít v úvahu, že výroba titanu je v současné době relativně značně finančně náročná a provozní nasazení titanových komponentů je účelné pouze v případech, kdy není možno použít levnější alternativu na bázi slitin hliníku a hořčíku – duralů. Již od počátku průmyslové výroby kovového titanu spočívalo těžiště jeho využití v kosmických technologiích a speciálních aplikacích leteckého průmyslu. Titan a jeho slitiny jsou proto základním materiálem při výrobě skeletů nebo povrchových ochranných štítů kosmických objektů (družice, vesmírné sondy a vesmírné stanice). V leteckém průmyslu nacházejí využití při výrobě zvláště namáhaných součástí letadel, tedy především při konstrukci vojenských stíhacích letounů a dnes i při konstrukci komerčních dopravních letounů. Díky své vysoké chemické netečnosti se titan v okolním prostředí nevyskytuje v takové formě, která by mohla být metabolizována živými organizmy. Není proto známo žádné zapojení titanu do enzymatických reakcí nebo jejich jiné biologické uplatnění. Naopak vysoká odolnost titanu je využívána při výrobě některých chirurgických nástrojů a v současné době jsou modní piercingové ozdoby pokryté titanem pro jejich zdravotní nezávadnost a současně žádaný vzhled. Titan, ve formě čistého titanu nebo titanové slitiny (Ti-6Al-4V) se používá jako implantát za kostní tkáně v ortopedii, neurochirurgii, stomatologii, nebo v obličejové a plastické chirurgii. V současnosti je titan preferován zejména pro fyzikálně-chemické vlastnosti, mechanickou pevnost a dobrou korozivzdornost.V chemickém průmyslu je titan stále populárnějším materiálem pro výrobu nebo pouhou vystýlku chemických reaktorů, které pracují v extrémních podmínkách a vyžadují vysokou odolnost proti korozi. Titan je stále častěji používán v zařízeních, která dlouhodobě pracují ve styku s mořskou vodou. Mohou to být součásti lodí nebo ponorek (lodní šrouby), ale i komponenty průmyslových celků, sloužících k odsolování (desalinaci) mořské vody. V běžném každodenním životě se s titanem můžeme setkat například jako s materiálem pro výrobu luxusních náramkových hodinek nebo částí šperků. Titan se používá těž na výrobu golfových holí, luxusních rámů jízdních kol, nebo kvalitních sluchátek.", "question": "Jakou chemickou značku má titan?", "answers": ["Ti"]}
{"title": "Vladislav Vančura", "context": "Národní umělec Vladislav Vančura (23. června 1891 Háj ve Slezsku - 1. června 1942 Praha) byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař. Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré a tak středoškolská studia dokončil maturitou na gymnáziu až v roce 1915. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu, kterou absolvoval v roce 1921. Téhož roku se oženil s kolegyní ze studií-lékařkou Ludmilou Tuhou, se kterou měl společnou ordinaci ve Zbraslavi u Prahy. V roce 1923 se manželům Vančurovým narodila dcera Alena (provdaná Santarová), pozdější spisovatelka. Koncem 20. let si ve Zbraslavi postavil dům a věnoval se výhradně spisovatelské činnosti. Jeho bratrancem byl Jiří Mahen. Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu, ve třicátých letech byl členem Levé fronty. Od roku 1920 publikoval v mnoha časopisech - Červen, Kmen, Host a Panorama. Od roku 1921 byl členem KSČ. V roce 1929 však podepsal spolu se šesti dalšími komunistickými umělci tzv. Manifest sedmi, který kritizoval Gottwaldovo vedení, a následně byl spolu s ostatními signatáři z KSČ vyloučen. Svými postoji se však i nadále hlásil k marxistické levici. V roce 1924 působil v období března až května jako divadelní kritik v deníku \"Československá samostatnost\", později přejmenovaného na \"Národní osvobození\", kde převzal místo po Jindřichu Vodákovi, který odešel do divadelní rubriky \"Českého slova\". Kritiky podepisoval šifrou -jv.- nebo -W-. Celkově zde připravil 21 divadelních kritik. Byl rovněž členem redakční rady Družstevní práce, kde mimo jiné vyšly i jeho Obrazy z dějin národa českého. Byl předsedou Československé filmové společnosti (1936-1938). Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence - ilegální odbojové organizace při komunistickém Ústředním národním revolučním výboru. V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven.", "question": "Kde se narodil Vladislav Vančura?", "answers": ["Háj ve Slezsku"]}
{"title": "Loutna", "context": "Loutna je termín obecně označující typ drnkacího nástroje, pro který je charakteristický vydutý korpus (mušle). Další charakteristikou nástrojů loutnové rodiny jsou struny zdvojené v unisonu nebo v oktávě (sbory). Samotné slovo loutna se používá ve spojení renesanční loutna, barokní loutna a arciloutna; rodina loutnových nástrojů ale zahrnuje široké spektrum typů, které se liší svou hudební funkcí, časovým a geografickým zařazením, systémem ladění, ostruněním či velikostí. Mimo evropskou hudební tradici se také používá ve spojení čínská loutna. == Historie == Loutna patří k nejstarším nástrojům lidské historie; první zmínky o loutnovém nástroji najdeme již v Mezopotámii. Původně se zřejmě jednalo o vydlabanou dýni potaženou zvířecí kůží a opatřenou dřevěným krkem se strunami ze zvířecích střev. Do Evropy dorazila loutna z arabských zemí, nejpravděpodobněji přes Španělsko. Arabská loutna - \"al ud\" - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala pražce. Plektrum se používalo poměrně dlouhou dobu i v Evropě, ale bylo nakonec vytlačeno hrou prsty, byly přidány vázané pražce a jednoduché ostrunění bylo nahrazeno tzv. sborovým, kdy byly ke stávajícím strunám přidány struny v unisonu nebo v oktávě. Typická renesanční loutna 16. století měla 6 sborů laděných in G nebo in A. Změn průběžně doznávala i konstrukce nástroje samotného a postupně byly přidávány další sbory, takže v polovině 18. století má typická barokní loutna 13 sborů laděných in d. V průběhu evropské historie loutny můžeme napočítat na 40 druhů loutnových nástrojů. Patří mezi ně např. theorba, arciloutna, mandora, cistra, angelika, collascione atd. V průběhu 18. stol. zájem o hru na loutnu upadá, posledním aktivně užívaným typem byla barokní loutna a mandora. V důsledku změny hudebního vkusu i sociální funkce hudby její roli kolem roku 1800 přebírají kytarové nástroje. Obraz loutny zůstal nadále v romantických historizujících představách o potulných muzikantech a kolem roku 1900 se vyráběly kytary s korpusem ve tvaru loutny. Ve 20. století byla loutna i hra na ni obnovena v rámci probuzení zájmu o historicky poučenou interpretaci a stala se součástí běžného instrumentáře souborů staré hudby. == Hra == Na loutnu se hraje z not nebo z typické loutnové tabulatury, která se vyvíjela podle regionů, nejstarší je tabulatura německá, dále rozlišujeme italskou, španělskou a francouzskou loutnovou tabulaturu, která posléze v souvislosti s oblibou francouzské loutnové hudby ovládla celý kontinent.", "question": "Používala arabská loutna pražce?", "answers": ["Arabská loutna - \"al ud\" - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala pražce."]}
{"title": "Dakar", "context": "Vzhledem k tomu, že leží na západním okraji Afriky (Dakar je nejzápadnějším městem Afriky) je výhodným výchozím bodem pro trans-atlantický a evropský obchod. Tento fakt jistě přispívá k tomu, že Dakar je nejvýznamnějším přístavem regionu. V roce 2005 byl počet obyvatel v metropolitní oblasti odhadován na 2,4 miliónu, v samotném městě žije 1,031 miliónu obyvatel. Dakar je hlavním administrativním centrem státu, je sídlem Senegalského národního shromáždění a Senegalského prezidentského paláce. Podnebí je polopouštní, ale vzhledem k přímořské poloze je vcelku mírné a ani v létě nejsou teploty nijak vysoké (na rozdíl od vnitrozemí). Rallye Dakar Slovníkové heslo Dakar ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Dakar ve Wikimedia Commons Oficiální stránky města", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Senegalu?", "answers": ["Dakar"]}
{"title": "Stroncium", "context": "Stroncium se v přírodě vyskytuje v podobě čtyř izotopů, které mají zastoupení 84Sr (0,56 %), 86Sr (9,86 %), 87Sr (7,0 %) a 88Sr (82,58 %). Izotop 87Sr v přírodě vzniká beta rozpadem izotopu rubidia 87Rb, proto se mu říká radiogenní. Pomocí poměrů množství izotopů 87Sr, 86Sr a 87Rb se dá odhadnout i stáří Vesmíru.V laboratoři se při jaderných rozpadech podařilo připravit dalších 31 nestabilních izotopů stroncia, z nichž jsou významné 89Sr a zejména 90Sr. == Výroba == Stroncium se průmyslově vyrábí redukcí oxidu strontnatého hliníkem. 3 SrO + 2 Al → 3 Sr + Al2O3Kovové stroncium lze také vyrobit, ale ve velmi čistém stavu, elektrolýzou taveniny chloridu strontnatého ve směsi s chloridem draselným. Dalším produktem této reakce je elementární chlor, který je ihned dále zpracováván v chemické výrobě. K elektrolýze se používá grafitové anody, na které se vylučuje chlor a železné katody, na které se vylučuje stroncium. K malé přípravě stroncia lze také využít termický rozklad azidu strontnatého na dusík a stroncium. == Využití == Sloučenin stroncia se využívá při výrobě pyrotechnických produktů pro jejich výraznou barevnou reakci v plameni. Další uplatnění mají sloučeniny stroncia ve speciálních aplikacích sklářského průmyslu, příkladem mohou být katodové trubice pro výrobu obrazovek barevných televizních přijímačů. Vysokého indexu odrazivosti titaničitanu strontnatého Sr2TiO3 se využívá v různých optických aplikacích, např. měření barevnosti látek nebo analýze spekter odražených paprsků z barevných povrchů. Ze stejného důvodu používá často šperkařský průmysl titaničitan strontnatý jako levnější náhradu diamantu.", "question": "Jakou chemickou značku má stroncium?", "answers": ["Sr"]}
{"title": "Kaleidoskop", "context": "Kaleidoskop Pohled na měnící se obrazce kaleidoskopu s korálky Obraz z krasohledu se skleněnou kuličkou na konci. Video:Obraz z krasohledu se skleněnou kuličkou na konci. Kaleidoskop, česky krasohled, je dětská hračka, která pomocí soustavy zrcadel a barevných tělísek nebo skleněné kuličky vytváří neopakovatelné obrazce při pohledu proti světelnému zdroji. Stavba Kaleidoskop – Jedná se o válec, který má z jedné strany otevřenou dírku, kterou se do válce hledí. Ve válci jsou podélně vložena tři zrcadla. Prostor mezi nimi má tvar rovnoramenného trojúhelníka. Na druhé straně se nachází malý prostor, ve kterém jsou umístěna barevná tělesa. Na konci se nachází matnice. Díky soustavě zrcadel dochází k pravidelnému vícenásobnému odrazu, což vytváří požadované optické jevy. Kaleidoskopem je možné otáčet, čímž se drobná barevná tělesa přeskupují. To se projevuje změnou tvarů pro pozorovatele. Teleidoskop – je podobný válec, jenom na jeho konci se místo matnice a prostoru s korálky nachází skleněná kulička, přes kterou vidíme sféricky zkreslený obraz okolí. Obraz je taktéž několikrát násobený soustavou zrcadel. Změna sledovaného obrazu se dosáhne změnou nasměrování válce vůči okolí. Historie Kaleidoskop vynalezl Angličan Sir David Brewster v roce 1815. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu kaleidoskop na Wikimedia Commons Slovníkové heslo kaleidoskop ve Wikislovníku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jaký je český název pro kaleidoskop?", "answers": ["krasohled"]}
{"title": "Morava", "context": "Wien: 12. 10. 1915, 6. 11. 1915. Dostupné online [cit. 2017-03-17]. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ SEDLÁČEK, Pavel, Gregorovičová, Eva a další. Česká panovnická a státní symbolika: vývoj od středověku do současnosti: výstava Státního ústředního archivu v Praze - Archivní areál Chodovec 28. září-31. října 2002 (Czech Sovereigns´ and State´s Symbols. Their Evolution from the Middle Ages up to the Present). Praha: Státní ústřední archiv v Praze, 2002. Dostupné online. S. 19-126. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Literatura ČAPKA, František. Morava. Praha: LIBRI, 2003. 159 s. (Stručná historie států). ISBN 80-7277-186-8. ČEREŠŇÁK, Bedřich, a kol. Přehled dějin Moravy. I. Od Velké Moravy do husitské revoluce. Brno: [s.n.], 1980. 159 s. ISBN 80-7277-186-8. BARTOŠ, František. Dialektický slovník moravský. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. DAVID, Jiří. Zemská politika a státní finance Moravy v 17. století. Brno: Masarykova Universita, filosofická fakulta, 2015. 220 s. DAVID, Jiří. Moravian estatism and provincial councils in the second half of the 17th century. Brno: Foglia historia Bohemica, 2009. 54 s. STOPĚRUTNÍK, Karel. Moravská zem, moravská řeč. Brno: Nový lid, 1923. PLESKALOVÁ, J. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Jinočany: H & H, 1992. FLIP, Aleš. Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku. Brno: Barister&Principal, 2004. 266 s. ISBN 80-86598-63-2. FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie klášterů na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8. KADLEC, Karel. Přehled ústavních dějin Moravy. Praha: Všehrd, 1926. 99 s. KALUS, Jaromír. Muzea na Moravě a ve Slezsku. Ostrava: Profil, 1988. 240 s. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Moravy a Slezska. Brno: Era - vydavatelství, 2002. 220 s. ISBN 80-86517-08-X. KOHOUT A KOL., Michal. Morava a Slezsko - Architektura XX. století. Praha: Zlatý řez, 2005. 332 s. ISBN 80-902810-2-8. KOLEJKA, Jaromír. Předindustriální krajina Moravy jako přírodní a kulturní dědictví. Košice: UPJŠpress, 2020. ISBN 978-80-8152-646-6. KONEČNÝ, Michal, a kol. Vitruvius Moravicus - Neoklasicistní aristokratická architektura na Moravě a ve Slezsku.", "question": "Které město je největším městem Moravy?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Země", "context": "Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po elipse s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jádro obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. pedosféru.", "question": "Čím je tvořena zemská kůra?", "answers": ["litosférickými deskami"]}
{"title": "Foghat", "context": "V roce 1990 se Dave Peverett vrátil do Spojených států, nejprve však vytvořil vlastní \"Lonesome Dave's Foghat\" ve spolupráci s Bryanem Bassettem, Stephenem Deesem a Eddiem Zynem. Poslední dva jmenovaní hráli také s duem Hall & Oates. V roce 1991 přilákal Deese baskytarista Rift West do skupiny Molly Hatchet a ve skupině se jako zvláštní host objevil Rod Price. Producent Rick Rubin v roce 1993 zorganizoval obnovení skupiny v původním složení. I když je Rubin dále nemohl podporovat, skupina se odrazila od země a v roce 1994 vydala album s názvem Return of the Boogie Men. Dále pak následovala dvě živá alba Road Cases v roce 1998 a King Biscuit Flower Hour z roku 1999. Po šesti letech se Rob Price rozhodl odejít na odpočinek a na jeho místo nastoupil Bryan Bassett, který v mezidobí hrál u Molly Hatchet. === Černé (a) nové tisíciletí (2000 - současnost) === Začátek nové dekády přinesl velkou ránu. 17. února 2000 ve věku 56 let zemřel zakládající člen Dave Peverett na důsledky rakoviny ledvin. O pět let později 22. března 2005 zemřel i druhý zakládající člen Rod Price ve věku 57 let na srdeční zástavu. Roger Earl dlouho nemohl najít náhradu za zesnulého zpěváka, až konečně vybral Charlieho Huhna a všichni zbývající členové skupiny se shodli, že je pro kapelu nejlepší volbou. V roce 2004 vydali živé DVD s názvem The Official Bootleg DVD, Volume 1, na konci roku Tonyho Stevense vystřídal znovu Craig MacGregor. V roce 2007 vydali další živé cd s názvem FOGHAT LIVE II, na počest 30. výročí od vydání nejprodávanějšího alba v historii skupiny (Foghat Live (1977)). V posledních letech si skupina získává novou vlnu fanoušků např. vystoupením v některých videohrách jako je Guitar Hero. Jejich nejnovější deska z roku 2010 se jmenuje Last Train Home. O takovém albu snili společně Roger Earl s Davem Peverettem. Obsahuje nahrávky jejich nejoblíbenějších bluesových písní, několik vlastních hitů a dva songy od speciálního hosta Eddieho Kirklanda . Skupina nikdy nepřestala cestovat a hrát. Od Peverettovy smrti v roce 2000 hraje skupina de facto ve stálém složení Roger Earl, Craig MacGregor, Charlie Huhn a Bryan Bassett. Na krátkou dobu v roce 2010 vystřídal Bobby Rondinelli ze skupin Rainbow a Black Sabbath Earla, když se zotavoval po operaci a poté Jeff Howell nahradil kvůli nemoci MacGregora. K roku 2011 je kapela opět kompletní. == Diskografie == 1972 - Foghat", "question": "Jak se nazývá britská rocková skupina, založená na začátku sedmdesátých let dvacátého století?", "answers": ["Foghat"]}
{"title": "Nuda v Brně", "context": "Nuda v Brně je česká komedie Vladimíra Morávka natočená v roce 2003. Film získal pět Českých lvů v kategoriích Nejlepší film, režie (Vladimír Morávek), scénář (Jan Budař, Vladimír Morávek), mužský herecký výkon v hlavní roli (Jan Budař) a střih (Jiří Brožek). Mírně retardovaný mladík (Jan Budař) se chystá strávit první noc s dívkou z Brna (Kateřina Holánová). Oba se na to připravují více než pečlivě a po několika zádrhelích se věc podaří. Kromě ústřední dvojice se ve stejnou noc ve stejném domě pokouší o soulož více dvojic. Avšak již ne tak úspěšně... České filmové nebe - Nuda v Brně", "question": "Hraje ve filmu nuda v Brně Jan Budař?", "answers": ["Film získal pět Českých lvů v kategoriích Nejlepší film, režie (Vladimír Morávek), scénář (Jan Budař, Vladimír Morávek), mužský herecký výkon v hlavní roli (Jan Budař) a střih (Jiří Brožek)."]}
{"title": "Kostel svatého Martina (Nejdek)", "context": "50°19′32,29″ s. š., 12°44′0,96″ v. d. Kostel svatého Martina Základní informace Církev římskokatolická Provincie česká Diecéze plzeňská Vikariát karlovarský Farnost Nejdek Užívání pravidelné[1] Architektonický popis Stavební sloh baroko Výstavba 1755–1756 Specifikace Umístění oltáře neorientovaný Stavební materiál zdivo Další informace Adresa Nám. Karla IV. 175, Nejdek Ulice Náměstí Karla IV. Kód památky 38718/4-952 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel svatého Martina je římskokatolický neorientovaný kostel v Nejdku v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Jedná se o typickou ukázku rustikální barokní architektury. Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[2] V bezprostřední blízkosti kostela stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1710 a barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice z roku 1717. Obě sochařská díla jsou rovněž památkově chráněna.[3][4] Historie Současnému kostelu předcházel gotický kostel, který nechal postavit Petr Plik někdy v letech 1341–1354. Ve velkém lenním listu Petra Plika od Jana Lucemburského ze dne 20. září 1341 není ani přes velmi podrobný výčet všeho majetku, žádná zmínka o kostelu. Píše se jen o hradu Neudek. V tzv. Erekčních knihách (Libri erectionum) pražské arcidiecéze z 24. července 1354 se naproti tomu praví o ustavení faráře, což předpokládá existenci farnosti. Tu tvořil hrad Nejdek a okolní osady, město Nejdek tehdy ještě neexistovalo, byla to pouhá hornická osada. O živobytí nejdeckých horníků se staraly vesnice Suchá a Heřmanov, obě uvedené v z roku 1341. Protože nejdecký farní kostel již roku 1354 existoval, avšak v roce 1341 ještě není zmiňován, lze dovodit, že byl vybudován v letech 1341–1354.[5] Kostel později přestavěli a zvětšili Šlikové, kteří drželi nejdecké panství v rozmezí let 1446–1602. V nejstarších dobách byl u kostela hřbitov, již před rokem 1600 přemístěn na nové místo. O existenci starého hřbitova svědčí nález četných kosterních pozůstatků při pracích na vodovodu roku 1909.[6] Stará listina faráře Kirchnera uvádí, že roku 1513 byl vnitřek kostela obnoven a na strop zapsán letopočet 1513. Církevní záznamy byly v letech 1562–1624 vedeny výhradně evangelickými pastory. Poté, co byl evangelický farář Valentýn Löw z Adorfu v roce 1624 vyhnán císařskými vojáky, byly křty a všechny farní úkony po dva roky vykonávány střídavě učitelem, porodní bábou, děkanem z Lokte a farářem z Chodova. Toto provizorium skončilo, až když loketský děkan dosadil nejprve faráře Leonarda Löfflera a dne 9. listopadu 1627 faráře Jiřího Brauna. Po saském vpádu roku 1631 musel farář Braun uprchnout a uvolnit místo evangelickému pastoru Zachariáši Adlerovi.", "question": "Je kostel svatého Martina v Nejdku kulturní památkou?", "answers": ["Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[2]"]}
{"title": "Obecná teorie relativity", "context": "Obecná teorie relativity je geometrická teorie gravitace, publikovaná Albertem Einsteinem v roce 1915, a také aktuální popis gravitace v moderní fyzice. Obecná teorie relativity zobecňuje speciální relativitu a Newtonův gravitační zákon, poskytuje jednotný popis gravitace jako geometrické vlastnosti prostoru a času neboli časoprostoru. Zejména zakřivení časoprostoru je v přímém vztahu k energii a hybnosti bez ohledu na přítomnost hmoty nebo záření. Vztah je určen Einsteinovými rovnicemi gravitačního pole, systémem parciálních diferenciálních rovnic. Některé předpovědi obecné teorie relativity se významně liší od klasické fyziky, zejména pokud jde o plynutí času, geometrii prostoru, pohyb těles při volném pádu a šíření světla. K příkladům takových rozdílů patří gravitační dilatace času, gravitační čočky, gravitační rudý posuv světla a gravitační časové zpoždění. Předpovědi obecné teorie relativity byly potvrzeny ve všech pozorováních a pokusech, které byly doposud provedeny. I když obecná teorie relativity není jediná relativistická teorie gravitace, tak je nejjednodušší teorie, která je v souladu s experimentálními daty. Nicméně i v ní zůstávají nezodpovězené otázky. Nejpodstatnější je, jak obecná teorie relativity může být v souladu se zákony kvantové mechaniky, abychom mohli vytvořit kompletní konzistentní teorii kvantové gravitace. Einsteinova teorie má důležité astrofyzikální důsledky. Implikuje například, že existují černé díry - oblastí prostoru, ve kterém prostor a čas jsou zkřiveny takovým způsobem, že nic, ani světlo, nemohou uniknout - jde o konečný stav pro hmotné hvězdy. Existuje dostatek důkazů, že intenzivní záření vydávané některými druhy astronomických objektů je kvůli černým dírám; například mikrokvasary a aktivní galaktická jádra vyplývají z přítomnosti hvězdných černých děr a obřích černých děr. Ohýbání světla gravitací může způsobit jev gravitační čočky, ve které je na nebi viditelné více obrazů stejně vzdáleného astronomického objektu. Obecná relativita také předpovídá existenci gravitačních vln, které od té doby byly fyziky přímo pozorovány prostřednictvím zařízení LIGO. Kromě toho je obecná teorie relativity základem současných kosmologických modelů trvale se rozpínajícího vesmíru. Brzy po zveřejnění speciální teorie relativity v roce 1905, začal Einstein přemýšlet o tom, jak začlenit gravitaci do svého nového relativistického rámce. V roce 1907 začal s jednoduchým myšlenkovým experimentem zahrnující pozorovatele během volného pádu, a pustil se tak do toho, co bylo následným osmiletým hledáním relativistické teorie gravitace.", "question": "Kdo publikoval obecnou teorii relativity?", "answers": ["Albertem Einsteinem"]}
{"title": "Theodor Mommsen", "context": "Christian Matthias Theodor Mommsen (30. listopadu 1817, Garding, Šlesvicko-Holštýnsko - 1. listopadu 1903, Charlottenburg, Berlín) byl německý historik, právník a politik, který působil jako univerzitní profesor v Lipsku, Curychu, Vratislavi a v Berlíně. Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902. Mommsen pocházel z rodiny německého protestantského kněze. V letech 1838 až 1843 vystudoval právní vědu a filozofii práva u B. G. Niebuhra a J. G. Droysena na univerzitě v Kielu. Po skončení studia získal stipendium na další vědecké studium ve Francii a Itálii. Zde se zabýval především antickými nápisy. Během pobytu v Itálii jich shromáždil několik tisíc a roku 1853 je využil pro vydání souboru latinských nápisů Corpus inscriptionum Latinarum. Toto dílo nápisů z území celé Římské říše, které odborníci doplňují dodnes, je základem každé epigrafické práce. Theodor Mommsen připravil osm svazků z prvních patnácti. Dnes je známo asi 400 000 těchto nápisů. Po návratu z ciziny působil Mommsen jako profesor občanského práva na univerzitě v Lipsku. Pro své liberální názory a aktivní podporu revoluce v roce 1848 (stal sa poslancem parlamentu a psal články do revolučních novin) byl donucen roku 1851 na své profesorské místo rezignovat. Ale již roku 1852 se stal profesorem Římského práva v Curychu a roku 1854 ve Vratislavi. Roku 1858 se natrvalo usídlil v Berlíně, stal se členem pruské akademie věd v Berlíně, v roce 1861 profesorem římských dějin na berlínské univerzitě (zde působil do roku 1887), a v letech 1873 až 1895 byl opět poslancem německého parlamentu. Roku 1897 vystoupil Theodor Mommsen velice ostře proti českým národním a státoprávním snahám. Ve svém spise Poslání Němcům v Rakousku obvinil Čechy z rozbíjení jednoty německého národa a tvrdil, že když nejsou schopni přijmout logické důvody, musí být proti nim použity násilné praktiky (\"Buďte tvrdými.", "question": "Kdy zemřel Christian Matthias Theodor Mommsen?", "answers": ["1. listopadu 1903"]}
{"title": "Takamacu", "context": "Takamacu Takamacu 高 vlajka Poloha Souřadnice 34°21′ s. š., 134°3′ v. d. Stát Japonsko Japonsko Region Šikoku Gifu Gifu, Japonsko Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 375,11 km² Počet obyvatel 419 429 (2010) Hustota zalidnění 1 118,1 obyv./km² Správa Starosta Hideto Ō Vznik 1890 Oficiální web www.city.takamatsu.kagawa.jp multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Přístav Takamacu Takamacu (japonsky: 高; Takamacu-ši) je hlavní město prefektury Kagawa na severu ostrova Šikoku v Japonsku. Takamacu leží na břehu Vnitřního moře. K 1. únoru 2006 mělo podle odhadu město 418 242 obyvatel a hustotu osídlení 1115 ob./km². Celková rozloha města je 375,09 km². Město bylo oficiálně založeno 15. února 1890. Je politickým a ekonomickým centrem oblasti už od období Edo, kdy rod Macudaira udělal z Takamacu hlavní město svého panství. Hlavní turistickou atrakcí města je překrásná zahrada Ricurin-kóen založená v polovině 17. století. Přibližně patnáct kilometrů jihozápadně od centra leží letiště Takamacu. Partnerská města Saint Petersburg, Spojené státy americké Tours, Francie Nan-čchang, Čína Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Takamatsu, Kagawa na anglické Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Takamacu na Wikimedia Commons Oficiální stránky města Takamacu (japonsky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Japonsko – 日 (Nihon) – (J) Prefektury (都) a jejich hlavní města Prefektura Aiči (Nagoja) • Prefektura Akita (Akita) • Prefektura Aomori (Aomori) • Prefektura Čiba (Čiba) • Prefektura Ehime (Macujama) • Prefektura Fukui (Fukui) • Prefektura Fukuoka (. Fukuoka) • Prefektura Fukušima (Fukušima) • Prefektura Gifu (Gifu) • Prefektura Gunma (Maebaši) • Prefektura Hirošima (Hirošima) • Prefektura Hokkaidó (Sapporo) • Prefektura Hjógo (Kóbe. ) • Prefektura Ibaraki (Mito) • Prefektura Išikawa (Kanazawa) • Prefektura Iwate (Morioka) • Prefektura Jamagata (Jamagata) • Prefektura Jamaguči (Jamaguči) • Prefektura Jamanaši (Kófu).", "question": "Jak se jmenuje hlavní město prefektury Kagawa?", "answers": ["Takamacu"]}
{"title": "Predátor", "context": "Pojem predátor může být definován dvěma mírně odlišnými způsoby, obecně se však o něm dá hovořit jako o živém organismu, jehož přežití je závislé na usmrcení jiného živého organismu, a to z důvodu jeho konzumace. Cíl predátorovy potravy označujeme jako kořist. == Definice == Z hlediska ekologie může být predátor brán v užším slova smyslu jako vrcholný článek pastevně-kořistnického potravního řetězce. Vždy se tedy striktně jedná o masožravý (popř. všežravý) druh žijící dravým způsobem života. To znamená, že potravu, která je vždy živočišného původu, získává buď aktivním lovením kořisti, či pasivním vyčkáváním, až kořist přijde sama. Příkladem jsou např. jaguár, kosatka, jestřáb, slíďák, z všežravců např. medvěd.v širším slova smyslu jako kterýkoli živočich, který při konzumaci vyřadí celého jedince kořisti z populace. Vyřazení celého jedince z populace se nazývá pravá predace. Pravá predace zahrnuje i pojídání semen a vajec, jelikož semena a vejce jsou potenciální organismy. Příklad pravé predace tedy zahrnuje navíc i takové živočichy, jako např. perloočka, mravkolev a dokonce kur domácí.Poznámka: Rozdíl mezi pravou predací – pojídání semen – a pastvou je v tom, že při spásání rostlin není zkonzumována rostlina celá, nýbrž pouhá její část. Rostliny jsou navíc uzpůsobeny k regeneraci ztracených částí svého těla. == Matematické modely predátor-kořist == Závislost množství kořisti na množství predátora lze ve zkratce vyjádřit následujícím způsobem: Čím více přibývá kořisti, tím více s jistým zpožděním přibývá predátora. Větší množství predátora zvýší tlak na kořist, a té tak začne ubývat. Posléze s klesajícím množstvím kořisti začne klesat i množství predátora, kterému ubývá potrava. S ubývajícím množstvím predátora se pokles kořisti zastaví a její množství začne opět stoupat. Klasické oscilace predátora a kořisti byly v přírodě popsány především v případech, kdy predátor má jen jednu převažující kořist: tedy především vlk + zajíc bělák a liška polární + lumík v polárních oblastech. Délka oscilace kolísá mezi 6 a 10 lety podle podmínek prostředí. Obecný matematický model: dx/dt = x * f(x) − {\\displaystyle -} g(x,y) * y dy/dt = h(x,y) * y − {\\displaystyle -} d * yVysvětlivky: x – množství kořisti y – množství predátora f(x) – dynamika růstu populace kořisti (viz populační dynamika) bez přítomnosti dravce g(x,y) – funkcionální odezva h(x,y) – numerická odezva, většinou k-násobek funkcionální odezvy (vyjadřuje účinnost přeměny biomasy kořisti na biomasu predátora)", "question": "Na čem je závislé prežití predátora?", "answers": ["usmrcení jiného živého organismu"]}
{"title": "Enceladus (měsíc)", "context": "Enceladus (definitivní astronomické označení Saturn II) je šestý největší měsíc planety Saturn. Měsíc má v průměru téměř 500 kilometrů, což je přibližně desetina velikosti největšího měsíce Saturnu, Titanu. Enceladus je z většiny pokryt mladým a relativně čistým ledem, který odráží téměř veškeré sluneční světlo dopadající na jeho povrch. To má za následek extrémně nízkou teplotu povrchu pohybující se až okolo -198 °C. I přes svou malou velikost se na Enceladu nachází celá řada povrchových útvarů různého stáří. Jak oblasti silně poseté impaktními krátery a tedy staré, tak i oblasti vzniklé před méně než 100 milióny lety. Rozsáhlou geologickou aktivitu vyvolávají patrně slapové síly planety Saturn, podobně jako u Jupiterových měsíců Io a Europa, protože vlastní významné zdroje tepla z radioaktivního rozpadu mít Enceladus s ohledem na svou velikost nemůže. Předpokládá se, že k zahřívání přispívá i rezonanční vazba Enceladu s měsícem Dione v poměru 1 : 2, což vyvolává uvnitř obou měsíců dodatečné slapové síly, a spolupůsobit může i měsíc Mimas. Vliv slapových sil by však nestačil k roztavení ledu, proto se vědci domnívají, že nitro Encelada musí obsahovat i jiné těkavé látky s nízkým bodem varu. Na ledovém povrchu lze rozpoznat nejméně pět různých typů terénů: četné deformace, trhliny a prolákliny, ale jen málo impaktních kráterů, z nichž jsou mnohé přetvořené plastickým tečením povrchových vrstev měsíce. Největší kráter má průměr asi 35 km. Z jejich absence je tak zřejmé, že povrch je relativně mladý. V roce 2005 vstoupila do systému Saturnu sonda Cassini, která uskutečnila řadu blízkých průletů okolo měsíce Enceladu. To umožnilo spatřit jeho povrch do té doby v nedostupném rozlišení a lépe pochopit podmínky, které na povrchu panují. Pozorování umožnila objevit mračna vodního ledu vznášející se nad oblastí jižního pólu. Tím došlo k objevení kryovulkanismu vyvrhující z více jak 100 gejzírů směs vodního ledu, dalších plynných látek a pevných částic včetně krystalků soli, do okolního vesmíru rychlostí kolem 200 kilogramů za sekundu. Část vyvrženého materiálu dopadá ve formě sněhu zpět na povrch, část má dostatečně vysokou rychlost, aby z gravitačního působení měsíce unikla. Uniklé částice pak umožňují vznik Saturnovo prstenci E. Dle výzkumu chemického složení materiálu se jeví, že odpovídá složení komet.", "question": "Kolik světla odráží povrch měsíce Enceladus?", "answers": ["téměř veškeré sluneční světlo dopadající na jeho povrch"]}
{"title": "FEMEN", "context": "FEMEN FEMEN logo Femen Zakladatel Anna Hutsol Vznik 10.jul. / 23. dubna 2008greg. Sídlo Paříž, Francie Členové 40 Lídr Anna Hutsol Oficiální web femen.org multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. FEMEN (ukrajinsky Ф) je ukrajinská radikálně feministická organizace založená v Kyjevě v roce 2008. Hnutí je známé tím, že na jeho veřejných akcích zpravidla účinkuje i několik polonahých nebo úplně nahých žen, za účelem upoutání pozornosti médií. Jedná se o převážně ženské sociální hnutí, které reaguje na témata jako sexuální turistika, sexismus, LGBT práva, porušování občanských práv a další. Hnutím se inspirovaly také ženské organizace v jiných zemích. Například od roku 2012 je sdružení FEMEN registrované v Německu. Německá organizace nejčastěji protestuje proti sílícímu neonacismu, islámskému fundamentalismu a katolické církvi. Podobné zaměření má i FEMEN ve Francii. Vznik Aktivistky Femenu vítají na Ukrajině v červenci 2010 americkou ministryni zahraničí Hillary Clintonovou Aktivistky Femenu se snaží upozornit na sexuální turistiku cizinců po zavedení bezvízového vstupu na Ukrajinu v roce 2005 FEMEN založil a dlouho ovládal ukrajinský aktivista Viktor Svjatskij, který se podle australské režisérky Kitty Greenové choval jako sexistický despota, do organizace vybíral nejhezčí dívky a hnutí založil, aby mohl mít s dívkami sex.[1] Aktivity Odpor proti Rusku Hnutí je známo svým negativním postojem k Rusku a také prosazuje nezávislost Ukrajinské pravoslavné církve na Moskevském patriarchátu.[2] V květnu 2010 FEMEN protestoval proti návštěvě ruského prezidenta Dimitrije Medveděva na Ukrajině.[3] Když nejvyšší představitel Ruské. pravoslavné církve patriarcha Kirill navštívil v roce 2012 ukrajinský Kyjev, aktivistka hnutí FEMEN měla na svém těle napsáno „Zabijte Kirilla“.[3] V pařížském muzeu Grévin protestovala ukrajinská aktivistka Femenu s nápisem „Zabijte Putina“.[4] Aktivity ve Vatikánu V listopadu 2011 se aktivistka Femenu Alexandra Ševčenková vysvlékla a demonstrovala na Svatopetrském náměstí při nedělním kázání papeže Benedikta XVI.", "question": "Co je to FEMEN?", "answers": ["ukrajinská radikálně feministická organizace"]}
{"title": "Australian Open 2018 – čtyřhra juniorů", "context": "Čtyřhra juniorů Australian Open 2018 probíhala ve druhé polovině ledna 2018. Do deblové soutěže melbournského grandslamu nastoupilo třicet dva párů tvořených hráči, kteří splňovali kritéria juniorské kategorie. Obhájcem titulu byl tchajwansko-čínský pár 18letých juniorů Hsu Yu-hsiou a Čao Ling-si. Hsu již nebyl věkově způsobilý do soutěže zasáhnout a Čao se jí rozhodl nezúčastnit. Vítězem se stal sedmý nasazený francouzský pár složený ze 17letého Huga Gastona a 18letého Clémenta Tabura, kteří ve finále hladce zdolali německou dvojici Rudolf Molleker a Henri Squire, startující z pozice náhradníků, po dvousetovém průběhu. Každý z vítězů získal premiérový grandslamový titul kariéry a do juniorského kombinovaného žebříčku ITF si připsal 270 bodů. Navázali tak na výhru jediných francouzských vítězů v této soutěži jako páru, Jérôma Haehnela a Juliena Jeanpierreho, kteří si z Melbourne Parku odvezli triumf v roce 1998. Třetí Francouz Nicolas Mahut pak získal juniorskou trofej se Španělem Tommym Robredem v sezóně 2000. == Nasazení párů == 1. Sebastián Báez / Thiago Seyboth Wild (2. kolo) 2. Sebastian Korda / Nicolás Mejía (čtvrtfinále) 3. Naoki Tadžima / Alexej Zacharov (čtvrtfinále, odstoupili) 4. Aidan McHugh / Timofej Skatov (čtvrtfinále) 5. Tristan Boyer / Juan Manuel Cerúndolo (2. kolo) 6. Tomáš Macháč / Ondřej Štyler (semifinále) 7. Hugo Gaston / Clément Tabur (vítězové) 8. Jeong Yeong-seok / Park Ui-sung (odstoupili) == Pavouk == === Finálová fáze === === Horní polovina === === Dolní polovina === == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2018 Australian Open – Boys' Doubles na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Čtyřhra juniorů na Australian Open 2018 [online]. Australian Open. Dostupné online. (anglicky)", "question": "Vyhrála Francie čtyřhru juniorů Australian Open 2018?", "answers": ["Vítězem se stal sedmý nasazený francouzský pár složený ze 17letého Huga Gastona a 18letého Clémenta Tabura, kteří ve finále hladce zdolali německou dvojici Rudolf Molleker a Henri Squire, startující z pozice náhradníků, po dvousetovém průběhu."]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Vzhledem k drtivé sovětské převaze očekával Stalin rychlé a snadné vítězství, avšak Sověti Finy hrubě podcenili. Díky obratné taktice dokázala finská armáda vedená maršálem Mannerheimem zadržovat Sověty až do března 1940. Rudá armáda, jejíž velení bylo zdecimováno stalinskými čistkami, přišla o 200 000 mužů, zatímco finské ztráty činily 25 000 mužů. Britové a Francouzi zvažovali vojenskou operaci na podporu Finska, ovšem dříve než mohla být uskutečněna, byla 13. března 1940 podepsána mírová smlouva, podle níž muselo Finsko odstoupit Sovětům část Karélie. Německé poznatky z tohoto konfliktu přivedly Hitlera k přesvědčení, že Rudá armáda nemůže být pro Wehrmacht vážnou překážkou. V důsledku tohoto sovětského útoku se Finové v roce 1941 zapojili do německého tažení proti SSSR, aby se v tzv. pokračovací válce pokusili dobýt zpět ztracená území. I když byli Finové spojenci Německa, zachránili si svoje židovské spoluobčany před holokaustem. O židovské otázce se finská vláda odmítla s Němci vůbec bavit. Související informace naleznete také v článku Operace Weserübung. Velitel německého válečného námořnictva (Kriegsmarine) vyzýval od podzimu 1939 Hitlera k okupaci Norska, jehož přístavy představovaly optimální základny pro německé ponorky.", "question": "Kdy byla podepsaná mírová smlouva, podle níž muselo Finsko přenechat Sovětům část Karélie?", "answers": ["13. března 1940"]}
{"title": "Petr Stančík", "context": "Kar v karanténě, in: Za oknem : 19 spisovatelů proti covid-19 (Prostor 2020) ISBN 978-80-7260-451-7 Dar smrtelnosti, in: ROBOT100: Povídky (Argo 2020) ISBN 978-80-257-3341-7 Překlady El molino de momias, el descubrimiento revolucionario del comisario Durman /Mlýn na mumie/ (Tropo Editores, Barcelona 2016), do španělštiny přeložil Daniel Ordoñ Młyn do mumii, czyli Przewrotne odkrycie komisarza Durmana /Mlýn na mumie/ (Stara Szkoła, Wołów 2016), do polštiny přeložil Mirosław Śmigielski Múmiamalom /Mlýn na mumie/ (Metropolis Media, Budapest 2016), do maďarštiny přeložil Gábor Hanzelik, ISBN 9786155628047 Melnica za mumii, ili Povratnoto razkritie na komisarja Durman /Mlýn na mumie/ (Izida, Sofia 2016), do bulharštiny přeložil Krasimir Prodanov The Cabinet of Seven Pierced Books, In: Prague Noir (Akashic Books, New York 2018), ISBN 9781617755293, překlad do angličtiny Miriam Margala Furda borz előbb részecskegyorsítót, majd részecselassítót épít /Jezevec Chrujda staví nejdřív urychlovač a pak zase pomalič/ (Csirimojó, Budapest 2018), do maďarštiny přeložil Gábor Hanzelik Furda borz filmet forgat /Jezevec Chrujda točí film/ (Csirimojó, Budapest 2019), do maďarštiny přeložil Gábor Hanzelik Pérák. Der Superheld aus Prag (edition clandestin, Švýcarsko 2019), do němčiny přeložila Maria Sileny Ctiborove pustolovine u podzemlju /Mrkev ho vcucla pod zem/ (Krug Knjiga, Zagreb 2019), do chorvatštiny přeložila Sanja Milićević Armada Bezrożec /Nulorožec/ (Wydawnictwo Dowody na Istnienie, Warszawa 2020), ISBN 9788365970442, do polštiny přeložila Elżbieta Zimna H2O y la misión acuática secreta /H2O a tajná vodní mise/ (Apache Libros, Spain 2020), ISBN 978-84-122530-9-2, do španělštiny přeložil Daniel Ordoñ Reference ↑ Tvar. Roč. 2015, čís. 1. ↑ Prach jsem a ty mě obrátíš. Magazín Uni [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. (česky) Literatura Lubomír Machala: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995 (Rubico 1996) Antologie české poezie II. díl 1986–2006 (Dybbuk 2007) Externí odkazy Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Stančík Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Odillo Stradický ze Strdic Petr Stančík na Portálu české literatury Stránky Bratrstva obruče s kladivem Stránky nakladatelství Druhé město Stránky nakladatelství Meander Stránky nakladatelství Tympanum Autoritní data: AUT: jo2008411895 | ISNI: 0000 0000 5569 1946 | LCCN: no2009022596 | VIAF: 78957723 | WorldcatID: lccn-no2009022596 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Literatura", "question": "V jakém roce vyšla Smrt živá?", "answers": ["1990"]}
{"title": "Nepálská vlajka", "context": "Vlajka Nepálu je tvarem naprosto výjimečná vlajka, která se skládá ze dvou nestejně vysokých karmínových, modře lemovaných pravoúhlých trojúhelníků položených nad sebou (částečně přes sebe). V horním trojúhelníku se nachází stylizovaná bílá silueta Měsíce s osmi paprsky, v dolním pak silueta Slunce s dvanácti paprsky. K poslední změně vlajky došlo v roce 1962, kdy byly vypuštěny kresby tváří ze symbolů Měsíce a Slunce. == Symbolika == Karmínová barva je nepálskou národní barvou a symbolem vítězství, statečnosti Nepálců a národní květiny Pěnišníku. Modrá barva lemu symbolizuje mír a harmonii. Červená s modrou jsou také barvy tepla a chladu, kontrastů nepálského klimatu.Dva trojúhelníky představují dvě hlavní nepálská náboženství: buddhismus a hinduismus, tvar vlajky připomíná pohoří Himálaje.Měsíc a Slunce symbolizují věčný koloběh času a přání existence Nepálu tak dlouho, jako obě vesmírná tělesa. Měsíc byl v době vzniku vlajky symbolem královské rodiny, Slunce rodiny Ránů, která byla u moci až do roku 1951. == Rozměry == V příloze Ústavy království Nepálu ze 16. prosince 1962 ke článku č. 5 jsou uvedeny instrukce k narýsování vlajky. Tyto konstrukční detaily byly beze změn převzaty do nepálské ústavy z roku 1990, prozatímní ústavy z roku 2007 a platí dodnes. Postup tvorby Národní vlajky Nepálu A)Postup tvorby tvaru bez modrého lemu 1.Ve spodní části karmínové tkaniny, narýsujte úsečku AB požadované délky zleva doprava. 2.Z bodu A narýsujte úsečku AC kolmo k AB tak, aby AC se rovnala AB plus jedna třetina AB. Na úsečce AC vyznač bod D tak, aby se úsečka AD rovnala úsečce AB. Spoj BD. 3.Na úsečce BD vyznačte bod E tak, aby se BE rovnala AB. 4.Narýsujte úsečku FG rovnoběžně k AB tak, že bod E náleží FG. Bod F leží na AC.", "question": "Kolik paprsků má Slunce na vlajce Nepálu?", "answers": ["dvanácti"]}
{"title": "Cerekvický potok", "context": "Cerekvický potok je levostranný přítok říčky Hejlovky protékající okresem Pelhřimov v Kraji Vysočina. Délka jeho toku činí 16,9 km. Plocha povodí měří 54,2 km2. Potok pramení jihozápadně od Lidmaně, na západním úbočí vrchu Bohutín (710 m), v nadmořské výšce okolo 680 m. Teče převážně severovýchodním směrem. Protéká obcemi Lidmaň, Moraveč a Novou Cerekví. Ústí zleva do Hejlovky (Želivky) na jejím 89,4 říčním kilometru nedaleko vsi Vlásenice, která se nachází zhruba 5 km západně od Pelhřimova. Největším přítokem Cerekvického potoka je potok Brůdek (hčp 1-09-02-007) s plochou povodí 11,4 km2, který jej posiluje zprava nad Novou Cerekví na 6,5 říčním kilometru. Délka jeho toku činí 6,1 km. Průměrný průtok Cerekvického potoka u ústí činí 0,35 m3/s. M-denní průtoky u ústí:", "question": "Jaká je délka Cerekvického potoka?", "answers": ["16,9 km"]}
{"title": "Kilometr za hodinu", "context": "Kilometr za hodinu (značka km/h nebo km·h−1) je jednotka rychlosti. Udává, kolik kilometrů urazí za jednu hodinu objekt pohybující se konstantní rychlostí. == Převod na jiné jednotky == Metr za sekundu: 1 m/s = 3,6 km/h, 1 km/h = 0,2777... m/s Míle za hodinu: 1 mph = 1,6094 km/h, 1 km/h ≈ 0,621 mph Uzel: 1 kt = 1,852 km/h, 1 km/h ≈ 0,54 kt == Související články == Tachometr Tachograf", "question": "Jaká je značka pro kilometr za hodinu?", "answers": ["km/h nebo km·h−1"]}
{"title": "Master's Hammer", "context": "Master's Hammer je black metalová skupina založená v roce 1987 v Československu. Po řadě demo nahrávek vydala debutové album Ritual. v roce 1991 a příští rok další s názvem Jilemnický okultista, kterými si skupina v rámci undergroundu vybudovala kultovní status dokonce i za hranicemi České republiky. Jejich skladbu Jáma pekel hrají na koncertech např. plzenští Stíny plamenů nebo polští Behemoth (v roce 2008 ji na festivalu Brutal Assault zahráli se zpěvákem Big Bossem z Root), skladbu \"Indiánská píseň hrůzy\" vydala jako coververzi ukrajinská kapela Drudkh na svém kompilačním albu Eastern Frontier in Flames, a jsou hrány také další coververze. Kapela ovlivnila i ranou norskou black metalovou scénu; norský hudebník Fenriz z Darkthrone poznamenal k první desce Ritual., že je to \"první norské black metalové album\", ačkoli (Master's Hammer) jsou z Československa. František Štorm - zpěv/kytara/baskytara/syntezátor Honza Přibyl - bicí Tomáš Kohout (Necrocock) Silenthell - tympány Miroslav Valenta Ferenc Fečo Míla Křovina Ulric For Bathory (Milan Fibiger) Carles R. Apron The Ritual. Murder (demo, 1987) Finished (demo, 1988) The Mass (demo, 1989) The Fall of Idol (demo, 1990) Jilemnický okultista (demo, 1992). Ritual. (1991) Jilemnický okultista (1992) Šlágry (1995) Mantras (2009) Vracejte konve na místo. (2012) Vagus Vetus (2014) Formulæ (2016. ) Klavierstück (EP, 1991) Master's Hammer (singl, 2012) Ritual / The Jilemnice Occultist (2001) Demo Collection #1: The Ritual Murder / Live in Zbraslav (. 2003) Demo Collection #2: Finished / The Mass (2003) Demo Collection #3: The Fall of Idol / Jilemnický okultista (2003) Demos (2013) Live in Zbraslav 18.5.1989 (1989) Master's Hammer / Blackosh (2013) - split s Blackosh Master's Hammer / Blackosh (2014) - split s Blackosh", "question": "Odkud je skupina Master's Hammer?", "answers": ["Československu"]}
{"title": "Parlament České republiky", "context": "Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku. Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění). Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění. Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996. Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny. Strukturu a pravomoci parlamentu, způsob jeho rozhodování a způsob voleb jeho členů a podmínkách jejich mandátu stanoví ústava České republiky č. 1/1993 Sb., přijatá Českou národní radou, zejména v hlavě druhé, tj. v článcích 15 až 53. Některé podrobnosti stanoví zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Parlament České republiky: vykonává zákonodárnou moc má právo měnit Ústavní pořádek České republiky vydává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv vyslovuje důvěru či nedůvěru vládě (pouze Poslanecká sněmovna) schvaluje státní rozpočet na příští rok a projednává státní závěrečný účet roku minulého (pouze Poslanecká.", "question": "Jakým systémem jsou voleni poslanci do Poslanecké sněmovny?", "answers": ["poměrným"]}
{"title": "Lyska černá", "context": "Lyska černá (Fulica atra, syn. Fulica prior) je středně velký plovavý pták široce rozšířený na velkém území Eurasie, v Indonésii, Austrálii a severní Africe (viz mapka níže). == Popis == Délka těla: 37–42 cm Rozpětí křídel: 70 cm Hmotnost: 0,6–1,2 kg Lyska černá má robustní tělo celé porostlé lesklým černým peřím. Odlišné barvy je pouze bílý zašpičatělý zobák a čelní štítek, červené oči a šedé končetiny, na kterých nemá plovací blány, ale pouze kožní lem. Mezi pohlavími je slabě vyvinut sexuální dimorfismus. Samec má o něco větší čelní štítek než samice, zbarvením se od sebe neliší. Nezralí ptáci jsou barvitější, postrádají čelní štítek a mají bíle zbarvenou přední část hrdla. Čelní štítek bývá navíc o něco větší na jaře než na podzim. Při plavání lyska navíc kývá hlavou střídavě dopředu a dozadu a před potopením provádí jakousi \"šipku\". == Chování == Lyska černá je typickým obyvatelem stojatých vod všeho druhu, v městech ji můžeme spatřit především v zimě, kdy se stěhuje na parková jezírka. Je částečně tažná. Část evropské a asijské populace se stěhuje na jih a západ a opouští již zamrzlé vody. Potravu vyhledává především ve vodě a tvoří ji různé druhy vodních rostlin, malí vodní živočichové nebo případě části rostlin rostoucích na břehu. Pokud je vyplašena, s cákáním se nejprve rozbíhá po vodě a mohutně plácá křídly. To může navodit dojem, že nejde o dobrého letce, ale opak je pravdou a nejčastěji se prokazuje při jejich mnohdy dlouhých migracích.", "question": "Jakou barvu má zobák lysky černé?", "answers": ["bílý"]}
{"title": "Euro", "context": "Při zavádění eura v roce 1999 se očekávalo, že se postupně zvýší podíl eura na světových devizových rezervách a euro se stane světovou rezervní měnou rovnocennou americkému dolaru. Tato předpověď se však nenaplnila. Od zavedení eura v roce 1999 až do roku 2009 se sice podíl eura na světových devizových rezervách zvýšil ze 17,9 % na 27,6 %, od roku 2010 ale podíl eura na světových devizových rezervách klesá a ve druhém čtvrtletí 2015 dosahoval pouze 20,5 %. Pro porovnání, americký dolar v roce 1999 tvořil 71 % devizových rezerv centrálních bank, v roce 2009 to bylo 62,1 % a ve druhém čtvrtletí 2015 63,8 %. Podrobnější informace naleznete v článcích euromince a eurobankovky. Jedno euro se člení na 100 centů (eurocentů). Euromince mají nominální hodnoty 1 c, 2 c, 5 c, 10 c, 20 c, 50 c, 1 € a 2 €. Ve Finsku a Nizozemsku se jednocentové a dvoucentové mince běžně nepoužívají, razí se pouze pro sběratele. Euromince jednotlivých nominálních hodnot mají shodnou lícovou stranu, na které je zobrazena mapa Evropy, a odlišnou národní rubovou stranu pro každý členský stát eurozóny (podobný systém stejné lícové strany a různých rubových stran mincí používá kapverdské escudo a CFP frank). Všechny euromince mohou být používány ve všech členských zemích eurozóny. Eurobankovky mají nominální hodnoty 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €, bankovky jednotlivých nominálních hodnot mají design na lícové i rubové straně shodný pro všechny členské státy eurozóny. Podrobnější informace naleznete v článku Eurozóna. Kromě eurozóny na evropském kontinentu je euro oficiální platidlo v tzv. \"nejvzdálenějších regionech EU\" (k datu 1. ledna 2014 Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Réunion, Mayotte, Svatý Martin, Azory, Madeira a Kanárské ostrovy). V těchto oblastech žije přibližně 4 500 000 lidí. Kromě výše zmíněných členských států eurozóny používají euro i další země a území, aniž by byly členy eurozóny. Některé z těchto zemí mají o používání eura uzavřeny dohody s Evropskou unií, jiné zavedly euro jednostranně bez dohody s EU. Monako, San Marino, Vatikán a Andorra používají euro na základě dohod s Evropskou unií. Euro jako svou měnu zavedly s ohledem na existenci měnové unie s Francií (v případě Monaka), respektive s Itálií (v případě San Marina a Vatikánu) či přímo s EU (Andorra).", "question": "Ve které krajině používající měnu euro se nepoužívají jednocentové a dvoucentové mince?", "answers": ["Ve Finsku"]}
{"title": "Andorra", "context": "Andorra je knížectví v jihozápadní Evropě ležící mezi Francií na severu (56,6 km hranice) a Španělskem (63,7 km hranice) na jihu v nadmořské výšce 900 až 2946 metrů nad mořem. Tento malý stát leží v kruhovité kotlině obklopen hřebeny Pyrenejí. Andorra je 16. nejmenší zemí na světě podle rozlohy (468 čtverečních kilometrů), 11. nejmenší podle počtu obyvatel (asi 77 000) a šestou nejmenší v Evropě. Její hlavní město Andorra la Vella, jež se nachází v údolí řeky Valira, je nejvýše položeným hlavním městem Evropy, leží 1023 metrů nad mořem. Andořané jsou románská etnická skupina, katalánského původu. Úředním jazykem je katalánština, ačkoli se běžně mluví také španělsky, portugalsky a francouzsky. Andorra je členem několika mezinárodních organizací jako OSN (od 1993) a Rada Evropy. Není členem Evropské unie, přijala však euro. Andorra je diarchií (dvojvládím), v níž se o roli monarchy z titulu své funkce dělí francouzský prezident a urgellský biskup (viz heslo spolukníže Andorry). Celé území státu Andorra je součástí Urgellské diecéze s episkopálním sídlem ve městě Urgell ve Španělsku). Andorru navštíví každoročně okolo 10 milionů turistů. V roce 2013 měli obyvatelé Andorry nejvyšší očekávanou délku života na světě, více než 81 let. == Historie == V roce 803 osvobodil Karel Veliký (742-814) s podporou místních obyvatel území zpod nadvlády muslimských Maurů, za což měli získat tzv. list svobody. První zmínka o malém pyrenejském knížectví z roku 805 se nachází právě v této Karolinské listině. Vnuk Karla Velikého, Karel II. Holý, daroval v roce 843 území španělskému hraběti z Urgellu. Potomci hraběte ho následně roku 1133 darovali biskupovi ze Seo de Urgell. Biskup se kvůli zajištění míru v oblasti v roce 1159 domluvil s rodem Caboetů na smlouvě, která svěřila Andorru jako léno Caboetům, přičemž svrchovaná moc náležela církvi. Později, když caboetský nárok zanikl, přešlo dědictví na hrabata z Foix, došlo k rozporům s biskupem, a tak se roku 1278 Andorra díky Paréagské smlouvě potvrzené papežem stala kondominiem pod vládou dvou spoluknížat (dnes prezidenta Francie a španělského biskupa ze Séo de Urgell).", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Andorra?", "answers": ["Andorra la Vella"]}
{"title": "Petr Bezruč", "context": "Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval český básník Vladimír Vašek (15. září 1867 Opava - 17. února 1958 Olomouc). Je autorem jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů (řadíme jej pouze do téže doby, jeho názory se neztotožňovaly s \"buřiči\"[zdroj? ]). Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu. Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové (roz. Brožkové). Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost Rukopisů královedvorského a zelenohorského. Na základě filologického rozboru dokázal, že autorem jejich textu je Václav Hanka a obvinil ho z jejich padělání. Vaškova matka Marie pocházela ze zámožné rodiny v Týnci nad Labem. V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity (v téměř německé Opavě) nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto však malý Vladimír Vašek trávil v Háji u Opavy, kam se jeho otec vracel za svou zálibou - lovem. Dětství Vladimíra Vaška zůstalo ovšem poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech. Otec Antonín Vašek zemřel na tuberkulózu v roce 1880.", "question": "Kde se narodil Petr Bezruč?", "answers": ["Opava"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "To znamená, že neexistuje žádný centrální server, který by spojoval uživatele, jako je tomu například u ICQ. Každý může zřídit svůj vlastní server, přičemž bude moci komunikovat s uživateli na jiných serverech. Uživatel tak má svobodu volby serveru, ke kterému má důvěru a který mu nabízí lepší služby, a možnost změny stejně jako v případě e-mailu. Samozřejmě existuje spousta serverů, na kterých se lze zdarma zaregistrovat bez potřeby tvorby vlastního serveru. Uživatel je identifikován uživatelským jménem a názvem serveru. Tyto dvě hodnoty jsou odděleny znakem @. Tedy např. pepa@jehoserver.cz. Tento řetězec se nazývá Jabber ID nebo také JID. Co se děje při komunikaci mezi dvěma uživateli, ukazuje názorný příklad. Uživatelka Julie má účet na serveru Kapuletova.cz, takže její JID má tvar julie@kapuletova.cz. Chce si povídat s Romeem, jehož JID je romeo@montek.com. Když Julie napíše zprávu a pošle ji Romeovi, provede se několik akcí: XMPP klient Julie pošle její zprávu serveru Kapuletova.cz. Pokud je Montek.com blokován, zpráva je smazána (zpět je zasláno chybové hlášení). Server Kapuletova.cz otevře spojení k serveru Montek.com a předá mu zprávu. Server Montek.com doručí zprávu klientovi Romea. Pokud je server Kapuletova.cz na Montek.com blokován, zpráva bude smazána (zpět je zaslána chybová hláška).", "question": "Jakou zkratku má jabber ID?", "answers": ["JID"]}
{"title": "Horolezecké lano", "context": "Jsou levnější než dynamická lana. Použití statického lana při jištění prvolezce je smrtelně nebezpečné! Existují i jiné druhy lan, například statodynamické, superstatické, nebo lana specializovaná na různé konkrétní činnosti, jako speleologie, canyoning a podobně. Jednoduché lano (anglicky \"single rope\"). Označuje se symbolem jedničky v kroužku. Průměr bývá mezi 9–11 mm. Používá se především v bezpečnějším terénu, kde nehrozí poškození lana například pádem kamene nebo přeříznutí přes ostrou skalní hranu, například na umělých stěnách a sportovních lezeckých lokalitách. Podle norem UIAA převzatých i do našeho normového systému, se jednoduché lano testuje pádem 80 Kg závaží do jednoho pramene, musí vydržet minimálně 5 normovaných pádů, síla při zachycení pádu je maximálně 12 kN. Poloviční lana (anglicky \"half rope\"), také tzv. \"půlky\". Označují se symbolem 1⁄ v kroužku. Jejich průměr je menší než u jednoduchých lan (bývá v rozmezí kolem 7,5–9 mm). Poloviční lana se používají vždy ve dvojici a postupové jištění se zakládá střídavě. To znamená, že se jištění založí nejdříve pro jedno lano a v při další příležitosti k zajištění se do jištění \"cvakne\" lano druhé. To eliminuje tření lan zvláště v případech, kdy cesta kličkuje. Pak se jedno lano cvaká do levých jištění, druhé do pravých. Nikdy se do karabiny postupového jištění nevkládají oba prameny lan naráz, protože díky tomu, že nejsou lana vedena stále paralelně a při pádu se každé napíná jinak, mohla by se vzájemným třením pod zatížením přepálit. Pokud je třeba zapnout obě poloviční lana do jednoho jisticího bodu, je třeba použít dvou samostatných karabin. Dynamické prodloužení polovičního lana není dimenzované na pád člověka do jediného pramenu. Při střídavém jištění se musí rovněž dbát na to, aby se prameny lan nekřížily, mohlo by dojít při pádu k jejich přepálení. Jištění se provádí oddělenými polovičními uzly na dvou karabinách, nebo pomocí jisticí pomůcky umožňující vložení dvou nezávislých lan. Použití polovičních lan předchází nehodám způsobeným přeříznutím lan na ostrých skalních hranách nebo jejich přeseknutím padajícím kamením, používají se proto hlavně v horských podmínkách.", "question": "Kolik musí minimálně vydržet normovaných pádů jednoduché lano při testu pádem 80 Kg závaží do jednoho pramene?", "answers": ["5"]}
{"title": "Basil Hume", "context": "Basil Hume OSB (2. března 1923, Newcastle upon Tyne, Spojené království – 17. června 1999, Londýn) byl anglický mnich, člen Anglické benediktinské kongregace (English Benedictine Congregation). Po 13 let byl jejím opatem, až do roku 1976, kdy se stal arcibiskupem z Westminsteru, tedy nejvýše postaveným duchovním katolické církve v Anglii a Walesu. V květnu téhož roku byl jmenován kardinálem. == Životopis == Narodil se jako George Haliburton Hume. Jeho otec, Sir William Errington Hume, byl protestant, zatímco jeho matka Marie Elizabeth byla katolička. Vyrůstal se třemi sestrami a bratrem. V 18 letech, v roce 1941, vstoupil do noviciátu v benediktinském opatství Ampleforth. Teologii studoval na Freiburské univerzitě ve Švýcarsku. Na kněze byl vysvěcen 23. července 1950. Dne 9. února 1976 jej papež Pavel VI. jmenoval arcibiskupem Westminsteru. V květnu téhož roku se stal kardinálem. Zemřel na rakovinu ve věku 76 let, byl pochován ve Westminsterské katedrále. == Ocenění == Basil Hume byl držitelem britského řádu Za zásluhy (Order of Merit). == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Basil Hume ve Wikimedia Commons Profil na catholic-hierarchy.org Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy", "question": "Jaký mnich byl Basil Hume?", "answers": ["anglický"]}
{"title": "R", "context": "R.U.R. (zkratka z Rossumovi univerzální roboti) je vědeckofantastické drama o třech dějstvích Karla Čapka z roku 1920. Autor zde varuje před případnými negativními vlivy techniky na lidstvo. Je ovlivněn svým zájmem o techniku, ale také obavami o budoucnost lidstva (destrukce za 1. světové války). V této hře poprvé zaznělo slovo robot, které na Karlovu výzvu navrhl jeho bratr Josef. \"Ale já nevím,\" řekl autor, \"jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.\" \"Tak jim řekni roboti,\" mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to. Karel Čapek původně uvažoval o slově \"labor\". Divadelní hra byla přeložena do více než třiceti jazyků vč. esperanta. Úvodní dějství se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti na ostrově výrobny robotů, kde žije pouze 6 mužů. Celou výrobu provádějí roboti. Připluje za nimi pěkná dcera prezidenta Helena Gloryová, která chce roboty zrovnoprávnit a do které se všichni zamilují. Postupně jí vyprávějí příběh vynálezu prvních robotů starého Rossumema a jeho synovce. Nakonec se vdá za ředitele Harryho Domina.", "question": "Kdo je autorem knihy R.U.R?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Barva", "context": "Barva je vlastnost světla resp. látky, ze které toto světlo vychází. Vyjadřuje vjem, který je vytvářen na sítnici oka viditelným elektromagnetickým zářením, které je vyzářeno pozorovanou látkou, odrazilo se od ní, případně jí prošlo (v případě průhledných materiálů, jako jsou některé kapaliny, plyny nebo sklo). Barevný vjem závisí na spektrálním složení přicházejícího světla (závislosti světelného toku na frekvenci či vlnové délce) a jeho intenzitě vzhledem pozadí. Barevné vidění lidského oka zprostředkují receptory zvané čípky trojího druhu - citlivé na tři základní barvy: červenou, zelenou a modrou (anglická zkratka RGB). Existují i živočichové se čtyřmi nebo jen dvěma typy čípků v sítnici. Tabulka uvádí barevné spektrum světla rozdělené podle barev, odpovídající vlnové délky a frekvence monochromatické záření. Za hranicemi na straně červené resp. fialové barvy leží pásma infračerveného a ultrafialového záření, které již lidské oko nevnímá, ale jsou ho schopni vnímat někteří jiní živočichové vybavení čípky příslušného rozsahu. Další možné barvy či odstíny vznikají skládáním základních (spektrálních) barev. Tak např. pozorujeme bílou barvu v případě, že dopadající záření vnímají všechny tři druhy čípků, a černou, pokud záření nevnímají žádné z nich. Barevný vjem světla může být odlišný vzhledem ke světlému nebo tmavému pozadí či okolí předmětu. Například barva vnímaná jako žlutá či oranžová vzhledem k relativně tmavému pozadí/okolí se vzhledem ke světlému (jasnějšímu) pozadí/okolí jeví jako hnědá, i když daný světelný tok je stejný. Barva objektu záleží na jeho fyzikálních vlastnostech a na vnímání pozorovatele. Z hlediska fyzikálního můžeme říci, že povrch má barvu světla, které odráží nebo vyzařuje. V případě odrazu závisí na složení spektra dopadajícího světla a na tom které složky spektra tohoto světla povrch odráží a které pohlcuje a s jakou intenzitou.", "question": "Jak se jmenují receptory zprostředkovávající barevné vidění lidského oka?", "answers": ["čípky"]}
{"title": "Matthäus Merian", "context": "Matthäus Merian starší (22. září 1593, Basilej - 19. června 1650, Bad Schwalbach) byl švýcarský rytec a nakladatel působící především ve Frankfurtu nad Mohanem. Měděrytectví se vyučil u Dietricha Meyera v Curychu a pak pracoval ve Francii, zvláště v Paříži, v Holandsku a ve svaté říši. Usadil se posléze ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se svým tchánem Theodorem de Bry vedl rozsáhlou mědiryteckou dílnu. V letech 1631-1632 v jeho dílně pracoval český grafik a kreslíř Václav Hollar. Z jeho rytin je třeba uvést zejména sbírku grafik evropských měst Topographia Germaniae (text od Martina Zeillera, ve Frankfurtu od r. 1640; dokončeno až po Merianově smrti r. 1688, celkem 30 svazků a přes 2000 rytin). Obrazy měst i krajin, jež Merian provedl, vynikají výtečnou perspektivou, méně ceněny jsou ilustrace, jimiž obohatil četné knihy, jako Theatrum Europaeum, velké dílo ze současných dějin, bibli, Gottfriedovu Chroniku a jiné. Jeho syn Matthäus Merian mladší (1621, Basileji - 1687, Frankfurt) byl malířem podobizen dle vzoru Anthonise van Dycka. Druhý syn Kaspar Merian byl mědirytcem. Dcera Maria Sibylla Merianová, provdaná Graffová (1647, Frankfurt - 1717, Amsterdam), byla malířkou a zabývala se také mědirytectvím. Zvlášť proslulou se stala svými miniaturami a akvarely květin a hmyzu. Roku 1699 podnikla cestu do Surinamu a vydala pak Metamorphosis insectorum surinamensium (Amsterd., 1705), výsledek studií o proměnách surinamského hmyzu. Již před tím napsala také Erucarum ortus, alimentum et paradoxa metamorphosis (Norimb., 1679 a 1683; 2 sv.). Její práce nalézají se v muzeích v Amsterdamu, v Londýně a v Petrohradě. Obrázky, zvuky či videa k tématu Matthäus Merian ve Wikimedia Commons Autor Matthäus Merian ve Wikizdrojích (německy) Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Matthäus Merian", "question": "Čemu se Matthäus Merian starší vyučil u Dietricha Meyera v Curychu?", "answers": ["Měděrytectví"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "To vyvolalo velkou řadu spekulací o jejím povrchu, přetrvávajících až do 20. století, kdy byl její povrch prozkoumán pomocí přistávacích modulů a radarového mapování povrchu. Venuše má nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet, která je tvořena převážně oxidem uhličitým. Pro absenci uhlíkového cyklu ve formě navázání do hornin či na biomasu z atmosféry docházelo k jeho enormnímu nárůstu až do současné podoby. Vznikl tak silný skleníkový efekt, který ohřál planetu na teploty znemožňující výskyt kapalné vody na jejím povrchu a učinil z Venuše suchý a prašný svět. Existují teorie, že Venuše, podobně jako Země měla oceány kapalné vody. Voda se vlivem narůstající teploty vypařila a následně se pro absenci magnetického pole vodní molekuly střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a k úniku volných částic z atmosféry. V současnosti dosahuje tlak na povrchu Venuše přibližně 92násobku tlaku na Zemi. Venuše byla známa již starým Babyloňanům kolem roku 1600 př. n. l. Byla však pozorována dlouho předtím v prehistorických dobách díky své jasné viditelnosti. V Čechách jsou známy nálezy dokládající její pozorování z archeologické lokality Makotřasy z období asi 2700 let př. n. l. Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v Unicode: ♀). Povrch Venuše mohl být zkoumán až díky radaru a kosmickým sondám. První úspěšné přistání provedla sonda Veněra 7 15. prosince 1970. V první polovině 90. let 20. století zhotovila americká sonda Magellan detailní mapu téměř celého povrchu planety. Tyto výzkumy přinesly poznatky o silné sopečné aktivitě na povrchu Venuše, což spolu s přítomností síry v atmosféře vedlo k domněnkám, že se na Venuši nachází aktivní vulkanismus i v současnosti, což v roce 2009 potvrdily měření povrchu v infračerveném spektru. Při průzkumu snímků ale nebyly nalezeny žádné doklady lávových proudů, které by pocházely z nedávné doby. Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý, o stáří přibližně půl miliardy let. Venuše vznikla podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,6 či 4,5 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy.", "question": "Jak se jmenuje druhá planeta od Slunce?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Zrůda (film)", "context": "109 minut Žánr kriminální / životopisný Scénář Patty Jenkins Režie Patty Jenkinsová Obsazení a filmový štáb Hlavní role Charlize TheronováChristina RicciBruce DernLee TergesenAnnie Corleyová Produkce Charlize TheronováMark DamonClark PetersonPonald KushnerBrad Wyman Hudba BT Kamera Steven Bernstein Střih Arthur CoburnJane Kursonová Výroba a distribuce Premiéra 20031217a17. prosince 2003 20040715a15. července 2004 Produkční společnosti Media 8 EntertainmentDEJ Productions Distribuce Newmarket Films Rozpočet 8 000 000 USD Tržby 60 378 584 USD Ocenění Oscar za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Zrůda na ČSFD, IMDbNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Zrůda (anglicky Monster) je americké kriminální drama z roku 2003 o sériové vražedkyni Aileen Wuornosové, prostitutce, která byla za vraždy šesti mužů spáchaných na konci 80. a počátkem 90. let, odsouzená k trestu smrti. Poprava smrtící injekcí se uskutečnila ve floridské věznici v říjnu 2002. Scénář napsala režisérka snímku Patty Jenkinsová, jež na berlínském mezinárodním filmovém festivalu 2004 získala nominaci na Zlatého medvěda. Hlavní postavu vražedkyně ztvárnila jihoafrická herečka Charlize Theronová, která kvůli roli přibrala patnáct kilogramů váhy.[1] Za svůj výkon byla oceněna celkem sedmnácti cenami, včetně Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, Zlatého glóbu pro nejlepší herečku ve filmovém dramatu a Stříbrného medvěda pro nejlepší herečku na Berlinale. Její filmovou partnerkou se stala americká herečka Christina Ricci, představující mladou lesbickou milenku Selby Wallovou, jejíž postava vznikla podle skutečné Wuornosové partnerky Tyrie Mooreové. Děj PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Obhroublá prostitutka středního věku Aileen Wuornosová (Charlize Theronová) přijíždí na Floridu, kde v lesbickém baru potkává Selby Wallovou (Christina Ricci) (postava vytvořená podle její skutečné partnerky Tyrie Mooreové). Přes prvotní odpor s ní stráví noc a naváže dlouhodobější vztah. Později vypoví, že před sebevraždou chtěla utratit posledních pět dolarů od zákazníka. Bez finančních prostředků spolu nové přítělkyně odcházejí žít do hotelů a pronajatých bytů. Aileen se nevyhne další negativní zkušenosti, když ji jeden ze zákazníků Vincent Corey (Lee Tergesen), fyzicky napadne v autě a poté, co se jí podaří vyprostit ruce z uvázané smyčky, násilníka v sebeobraně zastřelí.", "question": "Je Zrůda kriminální drama z roku 2003?", "answers": ["Zrůda (anglicky Monster) je americké kriminální drama z roku 2003 o sériové vražedkyni Aileen Wuornosové, prostitutce, která byla za vraždy šesti mužů spáchaných na konci 80. a počátkem 90. let, odsouzená k trestu smrti."]}
{"title": "Svatava Polská", "context": "Svatava Polská (asi 1046-1048 - 1. září 1126) byla třetí manželkou Vratislava II. a od roku 1085 první českou královnou. Svatava byla dcerou polského knížete Kazimíra I. a jeho choti Dobroněgy Kyjevské, dcery Vladimíra I. Kyjevského, a po prababičce Doubravce byla spřízněna s Přemyslovci. Jejími bratry byli polští panovníci Boleslav II. Smělý a Vladislav I. Heřman. Ke sňatku Svatavy s Vratislavem došlo zřejmě v roce 1062, rok po smrti předchozí kněžny, Vratislavovy druhé manželky Adléty Uherské. Jeho první manželka zemřela při předčasném porodu poté, co ji Spytihněv II. věznil. Podle německých historiků bylo Svatavě v době sňatku asi 15 let, podle Oswalda Balzera 19 až 22. Důvodem ke svatbě bylo zachování neutrality Čech v polsko-německém konfliktu a Vratislav tak potvrdil přátelské vztahy se Svataviným bratrem, polským knížetem (později králem) Boleslavem II. Smělým, se kterým ale Vratislav později bojoval o česko-polské hranice. K Vratislavovým čtyřem dětem Svatava přidala Boleslava, Bořivoje, Vladislava, Soběslava a Juditu. Nejmladší potomek, Soběslav, se narodil zřejmě v roce 1075. V té době už byla Svatava zralou ženou a matkou, proto snad měla k nejmladšímu synovi poněkud jiný vztah. Tři z jejích synů - Bořivoj, Vladislav a Soběslav - se stali knížaty v neklidných letech po smrti jejich otce, dceru Juditu její otec provdal za svého přítele a rádce Wiprechta Grojčského. O manželce knížete se ovšem nezachovalo z této doby příliš zpráv, snad jen ta, že podporovala vyšehradskou kapitulu. V dubnu 1085 se konal dvorský sjezd v Mohuči, který se významně zapsal do českých dějin. Vratislav II. obdržel od císaře Jindřicha IV. za své věrné služby královskou korunu (ovšem jen nedědičnou), byl zbaven poplatků a povinován účastí českých vládců s družinou na korunovačních cestách římskoněmeckých panovníků do Říma.", "question": "Byla Svatava Polská manželkou Vratislava I.?", "answers": ["Svatava Polská (asi 1046-1048 - 1. září 1126) byla třetí manželkou Vratislava II. a od roku 1085 první českou královnou."]}
{"title": "Reaktance", "context": "Reaktance Reaktance (též jalový odpor) je imaginární částí impedance (celkového odporu) součástky. Reaktance indukčního charakteru se též nazývá induktance (indukční odpor), reaktance kapacitního charakteru kapacitance (kapacitní odpor). Vzhledem k tomu, že hrozí záměna s anglickými termíny „inductance“ (= indukčnost) a „capacitance“ (= elektrická kapacita), je lépe používat termínů induktivní a kapacitní reaktance. Také norma ČSN ISO 31-5 Veličiny a jednotky: Elektřina a magnetismus již uvádí pouze termíny kapacitní a induktivní reaktance, z tohoto hlediska lze proto termíny kapacitance a induktance považovat za zastaralé. Značka: X {\\displaystyle X\\,\\! } Jednotka SI: ohm, zkratka Ω Další jednotky: stejné jako pro elektrický odpor Analýza Ve fázorovém vyjádření se reaktance používá k určení změny amplitudy a fáze sinusového střídavého proudu procházejícího elementem střídavého elektrického obvodu. Reaktance X {\\displaystyle \\scriptstyle {X}} a odpor R {\\displaystyle \\scriptstyle {R}} elementu dohromady tvoří jeho impedanci Z {\\displaystyle \\scriptstyle {Z}} Z = R + j X {\\displaystyle Z=R+jX\\,} kde Z {\\displaystyle \\scriptstyle {Z}} je impedance; měří se v ohmech. R {\\displaystyle \\scriptstyle {R}} je odpor; měří se v ohmech. X {\\displaystyle \\scriptstyle {X}} je reaktance; měří se v ohmech. j = − 1 {\\displaystyle \\scriptstyle j\\;=\\;{\\sqrt {-1}}} je imaginární jednotka", "question": "Jakou značku má reaktance?", "answers": ["X"]}
{"title": "Etna", "context": "Etna Etna Etna dominuje celé východní Sicílii. Pohled na sopku od jihu ze zhruba 70 km vzdáleného města Licodia Eubea Vrchol 3323 m n. m. (proměnlivá, činná sopka) Prominence 3323 m ↓ Středozemní moře Izolace 998 km → Marmolada Seznamy Ultraprominentní hory Evropy #2 Poloha Světadíl Evropa Stát Itálie Itálie Pohoří Masív Etny Souřadnice 37°45′13″ s. š., 14°59′34″ v. d. Etna Typ Stratovulkán Erupce 2021 (stále činná) Hornina latit, tefrický bazanit, čedičový latit, čedič, trachyt, trachydacit, fonotefrit, tefrofonolit multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Etna (starořecky Α[1] Aitné, v latině Aetna, také známá jako Mungibeddu (krásná hora) v sicilštině a Mongibello v italštině (z latinského mons a arabského gibel, oboje znamená hora)[2]) je nejvyšší činná sopka a druhá nejmohutnější sopka v Evropě. Nachází se v Itálii – na východním pobřeží ostrova Sicílie, nedaleko měst Messina a Catania. Sopka byla v roce 2013 zapsána mezi přírodní památky Světového dědictví UNESCO.[3] Její výška k roku 2009 dosahuje 3329 metrů nad mořem, ale ještě do erupce v roce 1981 měřila o 21 metrů více, a to 3350 metrů. Následkem sopečné erupce a uvolnění magmatu došlo k poklesu sopky. Jedná se o nejvyšší horu v Itálii jižně od Alp. Etna se rozkládá na 1190 km² s obvodem báze okolo 140 km. Samotná základna sopky je eliptického tvaru o rozměrech 38 × 47 km.[4] Jedná se tak o největší aktivní sopku v Itálii, která je přibližně dva a půl krát větší než druhá největší sopka Vesuv. V Evropě předčí Etnu pouze Pico de Teide na ostrově Tenerife. Platí to ovšem jen z geopolitického hlediska, podle geografického členění Kanárské ostrovy náležejí již k africkému kontinentu.[5] Etna je jedna z nejvíce aktivních sopek na světě, která je v podstatě neustále aktivní a u které existuje nejdelší doložený záznam erupcí.[6][7][4] Projevuje se celou škálou typů sopečných. erupcí od strombolského po pliniovský, jedná se o stratovulkán.[4] Úrodná sopečná půda podporuje extenzivní zemědělství na jejích svazích, pěstování vinné révy a provozování ovocných sadů, které jsou rozmístěny v nižších oblastech svahů sopky a na jižní straně v rovině Catania. Etna se nachází v hustě obydlené oblasti, což zvyšuje její potenciální nebezpečí, jelikož v případě silné erupce by mohla způsobit značné materiální škody a oběti na životech.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší činná sopka v Evropě?", "answers": ["Etna"]}
{"title": "Helsinky", "context": "Nočním Santa Claus expresem je možno dojet až do Rovaniemi na severní polární kruh. Jeden z terminálů letiště ve Vantaa je vyhrazen domácím letům. Výhledově se zvažuje podmořský tunel do Estonska; stavba by ale byla velmi náročná. V Helsinkách je přes 80 muzeí a galerií včetně národních a Národní opera s novou budovou z roku 1993. Známé je i muzeum umění Ateneum. Pro technicky zaměřené návštěvníky je v Helsinkách připravena Heureka, vědecké zábavní centrum s mnoha výstavami a třírozměrným kinem IMAX. Ve městě je i velký zábavní park Linnanmäki s několika horskými dráhami. V květnu 2007 se v Helsinkách konala Velká cena Eurovize, jíž se poprvé účastnil i český zástupce. V Helsinkách je řada českých hospod s poetickými názvy jako Hádanka či Milenka a nostalgicky pojmenovaný bar Zetor. Počet druhů cévnatých rostlin: 1064 Počet druhů hnízdících ptáků: 164 Symbolická rostlina města: javor Symbolické zvíře města: veverka Exhalace v roce 2002 v tunách: SO2 3 762, NOx 10 211, prach 525, CO 14 367, CO2 4 816 000 Spotřeba vody na obyvatele a den v roce 2002: 255 litrů Roční odpad na obyvatele: 0,7 tuny Oslo, Norsko Petrohrad, Rusko, 1993 Sofie, Bulharsko Praha, Česko", "question": "Konala se v roce 2007 v Helsinkách Velká cena Eurovize?", "answers": ["V květnu 2007 se v Helsinkách konala Velká cena Eurovize, jíž se poprvé účastnil i český zástupce."]}
{"title": "Tuvalu", "context": "Tuvalu, dříve Lagunové ostrovy, později Elliceovy ostrovy, je ostrovní stát v Oceánii. Leží mezi Havají a Austrálií. Domorodý název Tuvalu vznikl asi v 18. století po osídlení většiny ostrovů a znamená v tuvalštině shluk nebo skupina osmi (podle počtu, do té doby, osídlených, ostrovů). Vyjma Vatikánu má nejmenší počet obyvatel ze všech nezávislých států. Kvůli malé nadmořské výšce (5 metrů) jsou ostrovy tvořící tento malý stát do budoucna ohroženy zvedáním hladiny světových oceánů. Obyvatelé se během příštích desetiletí mohou odstěhovat na Nový Zéland nebo Niue - malý ostrov v Tichém oceánu (nezávislý, ale přidružený k Novému Zélandu), jenž není ohrožen zvedáním hladiny oceánů, nebo na fidžijský ostrov Kioa, který si již Tuvalané pronajímají. Tuvalané jsou Polynésané, kteří ostrovy osídlili před 2000 lety. Prvním Evropanem, který Tuvalu spatřil, byl roku 1568 Španěl Alvaro de Mendañ y Neyra, který narazil na ostrov Nui, ale nemohl se vylodit. Žádní další Evropané se zde neobjevili až do konce 18. století. Začátkem 19. století se v oblasti vyskytovali velrybáři, ale ostrov navštěvovali jen zřídka kvůli obtížím při přistávání. Peruánští lovci otroků pročesávali Pacifik mezi roky 1862 – 1864 a Tuvalu bylo jedním z nejpostiženějších souostroví s více než 400 zajatými lidmi z Funafuti a Nukulaelae, z nichž se nikdo nevrátil. V roce 1865 protestanští kongregacionalisté Londýnské misijní společnosti počali proces evangelizace Tuvalu. Konverzi ke křesťanství dokončili ve dvacátých letech 20. století. Koncem 19. století se na ostrovech počali usazovat evropští obchodníci, kteří doufali ve velké výnosy z místního bohatství.", "question": "Na kolika ostrovech je rozdělena populace Tuvalanů?", "answers": ["osmi"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "HEYROVSKÝ, Jaroslav. Jaroslav Heyrovský on Polarography. Praha: Union of Czechoslovak Mathematicians and Physicists, 1990. 91 s. ISBN 80-7015-132-3. JINDRA, Jiří. Jaroslav Heyrovský a Jan (Johann) Böhm. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 894-897. ISSN 1213-7103. JINDRA, Jiří. České země a Nobelovy ceny za fyziku a chemii 1901–1954. Dějiny věd a techniky. 2006, roč. 39, čís. 1, s. 1-24. ISSN 0300-4414. KALVODA, Robert. Hrst vzpomínek na pana profesora Heyrovského a jeho polarografii. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 880-888. ISSN 1213-7103. KORYTA, Jiří. Jaroslav Heyrovský. Praha: Melantrich, 1990. 168 s. ISBN 80-7023-058-4. Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 221. POSPÍŠIL, Lubomír; HROMADOVÁ, Magdaléna. Jaroslav Heyrovský - 50. výročí udělení Nobelovy ceny za chemii. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 900-901. ISSN 1213-7103. SKRAMLÍK, Pavel. Heyrovský byl první. Svět vědy. 2005, roč. 3, čís. 12, s. 44-45. Dostupné online. ISSN 1214-9365. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 455–456. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Heyrovský ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Heyrovský Osoba Jaroslav Heyrovský ve Wikicitátech Stránka komise Nobelových cen o Jaroslavu Heyrovském Výstava Příběh kapky na webu Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR Nadační fond Jaroslava Heyrovského Příběh kapky Video o polarografii a Jaroslavu Heyrovském v pořadu České televize PORT, 2. 12. 2009 Jaroslav Heyrovský a příběh rtuťové kapky Zvukový záznam z pořadu Českého rozhlasu Planetárium, 19. 11. 2011 Rozhovor se synem Jaroslava Heyrovského Michaelem Heyrovským v pořadu Českého rozhlasu Vstupte!", "question": "Kdo je objevitelem polarografie?", "answers": ["Jaroslav Heyrovský"]}
{"title": "Banán", "context": "Banány mívají obvykle hmotnost mezi 125–200 g, ta je však významně závislá na konkrétním kultivaru. Z této váhy asi 80 % představuje jedlou část a zbývajících 20 % připadá na kožovitou slupku. Banán se (po kukuřici a rýži) stal třetí plodinou, u níž je znám celý její genom. Vůně, chuť a konzistence plodů je významně ovlivněna teplotou, při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány dodávané na trh mírného pásma (tedy i k nám) jsou sklízené tak, že dozrávají během dopravy. Snížení teploty během této doby zvyšuje životnost plodů, ale, jak již bylo zmíněno výše, negativně ovlivňuje jejich kvalitu, proto při dopravě nikdy nebývají chlazeny pod 13,5 °C. Proto se také nedoporučuje ukládat nakoupené banány do lednice, protože jejich kvalita tím značně utrpí. Zajímavostí je, jak se nechávají banány dozrávat. Tento proces probíhá v tzv. tlakových komorách, do kterých se celé nerozbalené kartony s banánovými plody umístí. V tlakové komoře dojde \"k omačkání plodů\" plynem (etylen), čímž se nastartuje zrychlený proces zrání. Zralost banánů (v obchodech, popř. skladech) se určuje speciální stupnicí dle podílu zahnědlých skvrn a ploch na slupce. S postupujícím zráním se banán také zakulacuje. Banány rostou ve visících trsech, od několika po mnoho kusů ve vrstvě (zvané též ruka) v mnohovrstevném svazku. Celek visících trsů se nazývá kmen. V roce 2002 se celosvětově prodalo přes 12 miliónů tun banánů. Státy Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Filipíny exportovaly každý přes 1 milión tun banánů. Mezi nejhojněji pěstovaný kultivar banánu patří triploidní odrůda vzniklá zkřížením druhů Musa acuminata a Musa balbisiana. Tento druh je bez semen (kvůli konzumaci), takže se musí rozmnožovat pouze vegetativně, v důsledku čehož je velice náchylný k nemocem a různým plísním. Banán, resp. rostlina banánovník, byl domestikován v jihovýchodní Asii (kde rostou botanické druhy banánovníku) a podle archeologických nálezů to mohlo nejspíše být na území dnešní Papuy-Nové Guineje a to možná již 8000 př. n. l. První písemná zmínka o banánech. je v buddhistických textech z let okolo 600 př. n. l. Alexandr Veliký objevil chuť banánu v údolích Indie v roce 327 př. n. l. První známý organizovaný banánový sad se objevil v Číně v roce 200 n. l. V roce 650 islámští dobyvatelé přinesli banán do Palestiny. Arabští kupci rozšířili banány po většině území Afriky. V roce 1502 portugalští kolonisté vybudovali první banánové sady v Karibiku a ve Střední Americe.", "question": "Kolik se v roce 2002 prodalo celosvětově tun banánů?", "answers": ["12 miliónů"]}
{"title": "Edith Franková-Holländerová", "context": "Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: encyklopedický styl Edith Franková-Holländerová Rodné jméno Edith Holländer Narození 16. ledna 1900Cáchy Úmrtí 6. ledna 1945 (ve věku 44 let)Koncentrační tábor Osvětim Národnost Židé Alma mater Viktoriaschule Povolání žena v domácnosti Nábož. vyznání judaismus Manžel(ka) Otto Frank (1925–1945) Děti Margot FrankAnne Franková multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Edith Franková (rozená Hollanderová; 16. ledna 1900 Cáchy, Německo – 16. ledna 1945 Osvětim, Polsko) byla matka Anne Frankové, která si během holokaustu psala deník, který ji po smrti proslavil. Život Edith je ze čtyř dětí. Dne 16. ledna se narodila Abrahamu Hollanderovi a Rose Hollanderové (rozené Sternové) v Cáchách (Německo). Ve svých 25 (1925) letech se provdala za Otto Franka. Odstěhovali se společně do Frankfurtu nad Mohanem. Ve stejném roce se jim narodila dcera Margot Betti Franková, poté se jim o 4 roky později (12. června 1929) narodila 2 a poslední dcera Annelies Marie Franková. Jelikož její rodina byla židovského původu, tak se s Ottou dozvěděli o transportech do pracovních a vyhlazovacích táborů, co se tam ale děje nevěděli (nevěděl to nikdo, až na samostatné vězně táborů). Tak se s Ottem rozhodli utéct s dcery do Nizozemí,aby unikli nacismu. Bohužel se, ale nacismus dostal i do Nizozemí. Začaly povídky o prvních transportech do táborů. A manželům bylo jasné, že je totéž čeká… Když přišla Anne s Margot, že nemohou chodit do normální školy, Bylo jim jasné co se děje. Museli se jít nahlásit na speciální úřad pro židy. Když jednoho dne přišlo předvolaní pro její dceru Margot Frankovou, s Ottem neváhaly, a skryly se s rodinou do zadního traktu domů u Ottovy kanceláře. Skrývání v zadním traktu domu Frankovi se skryli společně s rodinou Van Pelsových a Pffefrem Fritzem. O jejich tajným úkrytu věděli pouze ti nejvěrnější. O jejich úkrytu věděli pouze :Miep Giesová, Bep Voskuijlová, Johannes Kleinmann, Viktor Kugler, Johannes Hendrik Voskuijl, a Jan Gies. Tito lidé je pomáhali ukrývat v traktu. Bohužel, ale dne 4. srpna 1944 vrazila do zadního traktu Zelená policie (gestapo) a nechali je převést do tranzitního tábora Westerbork.", "question": "Byla Edith Franková-Holländerová matka Anne Frankové, která si během holokaustu psala deník, který ji po smrti proslavil?", "answers": ["Edith Franková (rozená Hollanderová; 16. ledna 1900 Cáchy, Německo – 16. ledna 1945 Osvětim, Polsko) byla matka Anne Frankové, která si během holokaustu psala deník, který ji po smrti proslavil."]}
{"title": "Mezinárodní šachová federace", "context": "Šachový svaz České republiky (ŠSČR) Externí odkazy Oficiální stránky Oficiální stránky Šachového svazu České republiky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Mezinárodní sportovní federace ASOIF (28)Federace letních olympiád IAAF (atletika) BWF (badminton) FIBA (basketbal) AIBA (box) UCI (cyklistika) FIFA (fotbal) IGF (golf) FIG (gymnastika) IHF (házená) ISAF (jachting) FEI (jezdectví) IJF (judo) ICF (kanoistika) WA (lukostřelba) UIPM (moderní pětiboj) FIH (pozemní hokej) WR (ragby) ISSF (sportovní střelba) ITTF (stolní tenis) FIE (šerm) WTF (taekwondo) ITF (tenis) ITU (triatlon) FISA (veslování) FINA (vodní sporty) FIVB (volejbal) IWF (vzpírání) UWW (zápas) AIOWF (7)Federace zimních olympiád IBU (biatlon) IBSF (boby a skeleton) ISU (bruslení) WCF (curling) IIHF (lední hokej) FIS (lyžařské sporty) FIL (sáňkařský sport) ARISF (37)Další federace uznané MOV IFAF (americký fotbal) FIA (automobilový sport) FIB (bandy) WBSC (baseball a softball) WB (bowling) WBF (bridž) IFF (florbal) UIAA (horolezectví) ICU (cheerleading) WKF (karate) ICC (kriket) FIRS (kolečkové sporty) IKF (korfbal) CMSB (koulové sporty) WCBS (kulečník) FAI (letecký sport) FIM (motocyklový sport) IFMA (muay thai) IFNA (netball) IOF (orientační běh) FIPV (pelota) CMAS (podvodní sporty) FIP (pólo) TWIF (přetahování lanem) IRF (raketbal) ISMF (skialpinismus) IFSC (sportovní lezení) WSF (squash) IFS (sumo) ISA (surfing) FIDE (šachy) WDSF (taneční sport) WFDF (ultimate frisbee) IWWF (vodní lyžování a wakeboarding) UIM (vodní motorismus) IWUF (wu-šu) ILSF (záchranářský sport) Ostatní federace ve SportAccordu (21) IAF (aikido) FMJD (dáma) IDBF (dračí lodě) JJIF (džú-džucu) IFA (faustball) IGF (go) IFI (ice stock sport) FIK (kendó) WAKO (kickboxing) IFBB (kulturistika a fitness) FIL (lakros) WMF (minigolf) ISFF (psí spřežení) ICSF (rybolovná technika) FIAS (sambo) FISav (savate) ISTAF (sepak takraw) IPF (silový trojboj) ISTF (soft tenis) CIPS (sportovní rybolov) WDF (šipky) Jiné federace (19) WAF (armwrestling) ARI (Australský fotbal) IBA (bodyboarding) PBA (bowls) IFBA (broomball) IKAEF (eskrima) WFA (footbag) ISBHF (hokejbal) WCF (kroket) IKF (kabaddi) IMMAF (MMA) IFP (poker) IPSC (practical shooting) IQA (mudlovský famfrpál) IFMAR (závody automobilových modelů) FIFTA (nohejbal) IRF (rogaining) RLIF (třináctkové ragby) WSSA (sport stacking) ITPF (Tent pegging) FIT (touch rugby) Mezinárodní olympijský výbor • Mezinárodní asociace Světových her • SportAccord Autoritní data: AUT: ko2002152584 | GND: 1044932-2 | ISNI: 0000 0001 2151 4527 | LCCN: n50067918 | VIAF: 125119978 | WorldcatID: lccn-n50067918 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Šachy", "question": "Jaká je oficiální zkratka Mezinárodní šachové federace?", "answers": ["FIDE"]}
{"title": "Cukrová vata", "context": "Cukrová vata je zvláštní druh cukrové sladkosti, která je tvořena typickou lehkou, vzdušnou hmotou o různé barvě v závislosti na použitém barvivu. Vzhledově i na dotyk je podobná vatě. Vyrábí se roztavením krystalického cukru na karamel, který je pak vháněn do bubnu, ve kterém se ochlazuje a zpátky cukernatí. Takto vzniklá slabá vlákna se pak namotávají na špejli a podávají ke konzumaci. Jedná se o oblíbenou pouťovou sladkost, která se prodává u stánků. Častá barva cukrové vaty je růžová, ale je možno zakoupit i modrou, zelenou atd. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu cukrová vata ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo cukrová vata ve Wikislovníku Cukrová vata podporuje růst kostí", "question": "Jaká je častá barva cukrové vaty?", "answers": ["růžová"]}
{"title": "Thomas Jefferson", "context": "Thomas Jefferson (13. dubna 1743 v Shadwellu ve Virginii - 4. července 1826 v Charlottesville ve Virginii), byl třetí americký prezident (1801-1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776). Během americké revoluce byl guvernérem Virginie (1779-1781) a později americkým velvyslancem ve Francii (1785-1789). Po návratu z Francie se stal prvním ministrem zahraničí ve vládě prezidenta George Washingtona (1790-1793). Jeho sympatie k Velké francouzské revoluci vedly k jeho konfliktu s Alexandrem Hamiltonem. V roce 1793 kvůli tomuto konfliktu rezignoval. Označoval se za materialistu. Jako deista zkoumal pravdivost Bible. Tíhnul k \"zdravému rozumu\" a přírodním zákonům. Stavil se do opozice vůči bankám a dluhům, které mj. brání koloniální nezávislosti na království. Bojoval za nezávislost a rovnost. Přestože mu sloužili otroci, bojoval například i proti mezinárodnímu obchodu s otroky. V roce 1788 postavil v USA v Richmondu budovu pro zákonodárné shromaždění, která je dnes stavební památkou. V roce 1825 rok před svou smrtí spoluzaložil Virginskou univerzitu, na jejím konci byla postavena cihlová rotunda. V roce 1796 kandidoval na funkci prezidenta USA, ale prohrál o tři hlasy s Johnem Adamsem. Druhým prezidentem se tak stal John Adams, on sám byl zvolen viceprezidentem, avšak nespolupracoval s Adamsem. Postavil se proti jeho zákonům omezujícím poskytnutí amerického státního občanství přistěhovalcům a zákonům omezujícím kritiku státních úředníků. Zemřel jen o několik hodin dříve než John Adams. Šlo o nadšence do šifrování a tajných kódů, kteroužto zálibu sdílel s Robertem Pattersonem. V jeho pozůstalosti se jako pozůstatek přátelského soutěžení mezi oběma muži nachází zašifrovaný dopis, který mu Patterson bez klíče poslal coby dárek k Vánocům v roce 1801. Není známo, že by jej on sám někdy rozluštil, s největší pravděpodobností nikoliv, a určitě považoval šifru za natolik důmyslnou, že zvažoval její použití ve státní správě. Šifra odolávala přes dvě stě let, než ji v roce 2009 s pomocí počítačů prolomil odborník na kryptologii a matematiku Lawren Smithline. K jeho zábavám patřilo také chovatelství, především drůbeže a ovcí. Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons Osoba Thomas Jefferson ve Wikicitátech Galerie Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy zemřel Thomas Jefferson?", "answers": ["4. července 1826"]}
{"title": "Zdislava z Lemberka", "context": "Sv. Zdislava z Lemberka (1220? , Křižanov - 1252 Lemberk) byla česká šlechtična a zakladatelka špitálu. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou. V roce 1995 požádal litoměřický biskup o změnu patrocinia diecéze a od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze. Od roku 2002 se stala patronkou Libereckého kraje. Její otec byl Přibyslav z Křižanova na Moravě a matka Sibyla, původem ze Sicílie, která přišla do Čech s Kunhutou Štaufskou, nevěstou krále Václava I. Zdislava měla několik sourozenců - dospělého věku se dožily sestry Alžběta (neboli Eliška), provdaná za Smila z Lichtemburka, a Eufémie, manželka Bočka z Obřan. O jejím mládí nevíme prakticky nic, je třeba zmínit velmi vřelý vztah jejích rodičů k duchovnu a katolické církvi vůbec, takže je teoreticky možná její výchova v některém z moravských klášterů, nebo alespoň jejich vliv na Zdislavinu výchovu. Její manžel Havel z Lemberka, za kterého se provdala okolo roku 1238, byl blízký důvěrník krále Václava I. Narodily se jim snad čtyři děti: spolehlivě doložení synové Havel, Jaroslav a Zdislav a snad i dcera Markéta, o níž se zmiňuje pouze Žďárská kronika. Zdislava byla zřejmě ráznou a energickou ženou. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí, zde zároveň se špitálem, do kterého, navzdory svému vysokému postavení, osobně docházela a nemocných se ujímala. Zemřela předčasně v přibližně 33 letech, tradovanou tuberkulózu antropologický výzkum nepotvrdil. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném, jehož stavbu začala, dokončení stavby se ale nedožila. V roce 1994 byl o jejím životě natočen film V erbu lvice podle stejnojmenného románu Aleny Vrbové; známá je také kniha Světlo ve tmách od Jaroslava Durycha. O její beatifikaci požádal již v roce 1849 litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille, avšak bezvýsledně. Roku 1895 byl zahájen proces blahořečení Zdislavy. Impulzem pro beatifikaci byla aktivita faráře z Jablonného v Podještědí Josefa Tschörche, který požádal o potvrzení nepamětného kultu paní Zdislavy z Lemberka. Ve spolupráci litoměřického biskupa Emanuela Jana Schöbela, litoměřického kanovníka Josefa Štěrby a litoměřického dominikána Benedikta Kundráta byly vykonány všechny potřebné práce pro beatifikaci. Proces beatifikace byl dokončen 6. září 1900 a dodán Kongregaci pro svatořečení do Říma. Kongregace vyjádřila souhlas k procesu 27. srpna 1907 a papež Pius X. 28. srpna 1907 Zdislavu z Lemberka blahořečil. Roku 1995 byla papežem Janem Pavlem II. uznána za svatou (byl uznán zázrak uzdravení MUDr. Františka Straky; v roce 1989 se jeho příbuzní modlili ke Zdislavě a MUDr. Straka se probudil z klinické smrti). 21. května 1995 papež Jan Pavel II. při své návštěvě České republiky na stotisícovém shromáždění na letišti v Olomouci-Neředíně svatořečil blahoslavenou Zdislavu z Lemberka spolu s blahoslaveným Janem Sarkanderem.", "question": "Který papež prohlásil Zdislavu z Lenberka za svatou?", "answers": ["Janem Pavlem II."]}
{"title": "Druhá balkánská válka", "context": "Petr I. Radomir Putnik, Petar Bojović, Stepa Stepanović Karel I. Korunní Princ Ferdinand Alexandru Averescu Konstantin I., Viktor Dousmanis Mehmed V. Enver Paša Ahmet Izzet Paša Nikola I., Princ Danilo Janko Vukotić síla 500 221–576 878 348 000[1] 330 000[1] 148 000 12 802[1] 255 000[2] Celkem: 1 093 802 ztráty Bulharsko:[3]7 583 padlých9 694 pohřešovaných42 911 zraněných3 049 zesnulých140 ks dělostřelectva zničeno nebo zajatoCelkem: 65 927 mrtvých nebo zraněných Srbsko:9 000 padlých36 000 zraněných5 000 zemřelých na nemoc[4]Řecko:5 851 zabito v boji23 847 zraněno v boji188pohřešovaných[5]Černá. Hora:240 padlých961 zraněných[4]Rumunsko:malé bojové ztráty6 000 zemřelých na nemoc[6]Osmanská říše:malé bojové ztráty4 000 zemřelých na nemoc[7]Celkem:~76 000 ztrát v boji~91 000 celkových ztrát Druhá balkánská válka vypukla 29. června 1913. Ve válce bojovalo Bulharsko proti Osmanské říši a svým bývalým spojencům z Balkánského svazu: Srbsku, Řecku, Černé Hoře a Rumunsku. Cílem války bylo uspořádat územní požadavky zemí Balkánskeho poloostrova. Příčiny války Dne 30. května 1913 (17. května 1913 podle starého juliánského kalendáře) po podpisu Londýnské mírové smlouvy, která byla konečným výsledkem první balkánské války, nebyla otevřena otázka rozdělení území mezi spojenci. Dva dny po podpisu smlouvy Srbsko a Řecko (později se k nim přidala i Černá Hora) podepsaly tajnou smlouvu namířenou proti Bulharsku. Napětí mezi zeměmi balkánského svazu postupně vyprovokovalo novou válku. Kromě toho tzv. \"Velké Síly\" zastoupeny Rakousko-Uherskem a Německem Bulharsko povzbuzovaly, aby se stalo iniciátorem vzniku vojenského konfliktu, zničilo Balkánský svaz a oslabilo vliv Ruska na Balkáně. Rusko však upozorňovalo, že kdo první začne válku, ten bude nést i následky. Jestliže Bulharsko první balkánskou válku vyhrálo, Srbsko se dožadovalo přehodnocení závěrů bulharsko-srbské smlouvy podepsané v roce 1912 a začalo okupovat sporné a nesporné území Makedonie, kde žila bulharská menšina. Jakékoliv požadavky bývalých spojenců Bulharska byly však nesplnitelné, protože právě Bulharsko se do velké míry zasloužilo o své vítězství ve válce. Ostatní balkánské země tedy neměly mít žádný nárok na zisk území.[zdroj? ]", "question": "Jaký byl cíl 2. balkánské války?", "answers": ["Cílem války bylo uspořádat územní požadavky zemí Balkánskeho poloostrova"]}
{"title": "Nový Hollywood", "context": "Korporátní mentalita těchto společností, která se vnesla do amerického filmového průmyslu, vytlačila idiosynkratické filmy odvážných filmařů, zatímco posílila výrobu ideologicky méně konfliktních a finančně méně riskantnějších filmů. Konečná demise Nového Hollywoodu přišla po řadě finančních propadáků, které mnoho kritiků označovalo jako sebestředné a excesivní snímky. Významní tvůrci se totiž těšili bezprecedentní umělecké kontrole svých filmů a téměř neomezenému rozpočtu, ale takové finanční propadáky jako například New York, New York (1977), nebo Nebeská brána (1980) způsobily, že studia opětovně zvýšila svojí kontrolu nad produkcí. Výstřednosti tvůrců Nového Hollywoodu kulminovaly ve dvě naprosté finanční katastrofy, jimiž byly filmy Nebeská brána (1980) Michaela Cimina a One from the Heart (1982) Francise Forda Coppoly. Poté, co se astronomicky překročil rozpočet kvůli přehnaným požadavkům režiséra, snímek Nebeská brána, jehož celá produkce přišla na 44 miliónů USD, vydělal v pokladnách kin pouze 3,5 miliónu USD. Tato finanční ztráta byla pro studio United Artists tak obrovská, že přivedla studio k bankrotu, načež společnost koupilo MGM. Režisér filmu Michael Cimino natočil další film až po dlouhých pěti letech. Coppola na tom byl po úspěchu filmu Apocalypsa (1979) finančně dobře, veškerý kapitál vydělaný na tomto filmu dal do své filmové společnosti American Zoetrope. Tehdy vsadil všechno na svůj další velký projekt One from the Heart, film však posléze utržil v kinech pouhých 636 tisíc USD, nepatrný zlomek produkčních nákladů v hodnotě 26 miliónů USD. Film se udržel v kinech pouhý týden a téměř přivedl k bankrotu jak Coppolu, tak jeho začínající studio. Po této finanční katastrofě se filmu začalo vtipně přezdívat \"One Through the Heart\". Tyto dva zářivé příklady, společně s dalšími finančními propadáky, nakonec vedly k tomu, že invenční a riskantní strategie postoupení veškeré kontroly nad filmovými projekty režisérům skončila, stejně tak jako éra Nového Hollywoodu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku New Hollywood na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik peněz utržil film One from the Heart?", "answers": ["636 tisíc USD"]}
{"title": "Tapiserie", "context": "Tapiserie Lov na jednorožce ze série panna a jednorožec, Portrétní tapiserie: král Jindřich VIII. Tudor s manželkou Janou Seymourovou a synem (cca 1545) Tapisérie jsou tkané koberce, pokrývky či potahy, převážně nástěnné, podle pařížské manufaktury nazývané také ekvivalentním termínem gobelíny. Podle manufaktury ve francouzském Arrasu se v polštině nazývají arrasy, v ruštině je označení špalier odvozeno ze staroněmeckého termínu Spalier. Tapisérie mívá různé funkce: reprezentační, estetickou dekorační, praktické účely tepelné a akustické izolace interiéru, případně opticky odděluje místnost. Výroba Vertikální tkalcovský stav ve státní manufaktuře v Paříži V celé historii byla výroba vždy rukodělná, považovaná jak za monumentální umění, tak za umělecké řemeslo. Pravý gobelín se zhotovuje na ručním tkalcovském stavu, vertikálním nebo horizontálním. Výrobní technika se za tkaní označuje s výhradami – práce na stavu se podobá spíše paličkování. Základem je barevná předloha v měřítku 1:1, nazývaná podle nejčastějšího materiálu kartón. Figurální kompozice a krajinné motivy předkreslují tkalcům malíři, často pastelem. Technické a barevné řešení předloh lze posoudit například z kartónů Jana Cornelisze Vermeyena v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Kartón se podkládá pod osnovu. Někteří tkalci si z kartónu křídou překreslovali na osnovu obrysy předmětů či postav[1]. Mezi napnuté osnovní nitě se zanášejí útky (navinuté v malém člunku nebo na tyčince) většinou jen do části celé šířky „tkaniny“ a vracejí se ke kraji. Tak vznikají barevné vzory s ostrými konturami, zčásti i s drážkami v povrchu textilie. Tkaný dekorativní rám se nazývá bordura, nahoře uprostřed bývá vytkaný znak objednavatele, dole se vytkávalo vlevo jméno nebo značka autora předlohy a vpravo značka provádějícího tkalce či dílny, obojí může být dole uprostřed[2]. Tapisérie se tkaly téměř výhradně z ovčí vlny, výjimečně v kombinaci s hedvábnou přízí, která je typická pro vázané orientální koberce. Útky bývají z mykané vlny v neomezeném počtu barev, někdy částečně z leonských nití. Ruční výroba se postupně zdokonalovala a mechanizovala, takže osnov i útků může být více. Významné zdokonalení stavu provedl Francouz Joseph Marie Jacquard, podle něj se vzorování nazývá žakárská technika. Variace pojmu Termínem tapisérie jsou někdy nesprávně označovány technicky příbuzné textilie, jejichž styl vyšívání, prošívání nebo tepelné aplikace lisováním vizuálně připomíná tkané tapiserie.", "question": "Co jsou tapiserie?", "answers": ["Tapisérie jsou tkané koberce, pokrývky či potahy, převážně nástěnné, podle pařížské manufaktury nazývané také ekvivalentním termínem gobelíny"]}
{"title": "Klášter augustiniánů (Vrchlabí)", "context": "Klášter augustiniánů ve Vrchlabí je kompex barokních budov, založený v roce 1705. Areál se nachází na adrese Husova 213 v blízkosti hřbitova ve Vrchlabí, a v současné době v něm sídlí vrchlabské Krkonošské muzeum. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Klášter ve Vrchlabí byl založen v roce 1705 hrabětem Maxmiliánem Františkem Felixem z Morzinu, a byli do něj povoláni řeholníci augustiniánského řádu, inaugurace augustiniánů do kláštera proběhla 28. srpna 1714 na svátek sv. Augustina. Stavba byla budována stavitelem Matyášem Auerem z Rakouska. V roce 1712 začala stavba konventního kostela, zasvěceného svatému Augustinovi. Od roku 1760 v areálu kláštera provozovali řeholníci lékárnu. V roce 1881 byla založena klášterní knihovna. V roce 1895 areál vyhořel, zcela obnoven byl až v roce 1904. Od roku 1941 mělo celé jedno patro pronajaté Krkonošské muzeum pro své sbírky a expozice - nelze vyloučit, že nastěhování muzea v době druhé světové války bylo součástí úředně posvěceného útisku řeholníků, jejichž páter Johann Fischer byl zatčen Gestapem, zbaven svěcení a poslán na frontu. Poté, co roku 1950 byli augustiniáni v rámci Akce K definitivně vyhnáni, připadly muzeu všechny budovy.", "question": "V jakém roce byl založen klášter ve Vrchlabí?", "answers": ["1705"]}
{"title": "George Washington", "context": "V Pensylvánii byla objevena velká naleziště uhlí, což byl příslib do budoucna, že se dosud zemědělsky zaměřená republika může orientovat i na průmysl. Po slavnostním uvedení Johna Adamse do úřadu amerického prezidenta odcestoval v březnu 1797 do své rodné Virginie a na svůj milovaný Mount Vernon. Začal se více věnovat rodině a řízení svých farem. V roce 1798 ale vzniklo nebezpečí možného válečného konfliktu s Francií a generál George Washington byl ve svých šestašedesáti letech jmenován vrchním velitelem ozbrojených sil USA. Brzy však nebezpečí pominulo a on se již navždy vrátil na Mount Vernon. V prosinci 1799 během projížďky na koni prochladl a 14. prosince 1799 na následky infekčního zánětu hrdla zemřel. Na jeho počest bylo pojmenováno nově založené hlavní město USA, jeden z amerických států a v průběhu historie také čtyři plavidla amerického námořnictva. Obrázky, zvuky či videa k tématu George Washington ve Wikimedia Commons Osoba George Washington ve Wikicitátech", "question": "Kdy zemřel George Washington?", "answers": ["14. prosince 1799"]}
{"title": "Hlaholice", "context": "Potom však lidumilný Bůh, který vše řídí, neponechal lidské plémě slovanské bez vzdělání, ale přiváděje celé k vědění a spasení, smiloval se nad plemenem slovanským a seslal mu svatého Konstantina Filozofa, zvaného Kyril, muže spravedlivého a pravého. A ten pro ně vytvořil třicet a osm písmen, některá po vzoru řeckých písmen, jiná pak podle slovanského jazyka, počav podle řečtiny prvním. Oni totiž začínají alfa a on azъ. Od azъ začíná obojí. A jak to učinili oni, aby napodobili židovská písmena, tak i on řecká... Na Moravě se hlaholice používala v letech 863-886 pro oficiální státní a bohoslužebné účely. Vyučovala se na škole (akademii), kterou založil Konstantin nebo Metoděj a kde byli vychováváni jejich učedníci. V roce 886 byli nitranským biskupem Wichingem kněží slovanského obřadu vyhnáni a hlaholice se na Moravě přestala užívat. Několika z vyhnaných kněží se ujal bulharský chán Boris I. a pověřil je výukou bulharských kněží; založil za tímto účelem dvě akademie, v Ohridu a Preslavi. Bulharsko totiž přijalo křesťanství teprve nedávno a Boris viděl ve vlastním bohoslužebném jazyce a písmu záruku nezávislosti bulharské církve na cařihradském patriarchátu. Z bulharských škol se hlaholice rozšiřovala do dalších zemí na Balkánu, dostala se i do Chorvatska a Dalmácie, kde se udržela velmi dlouho; zde také vznikla hranatá varianta písma vedle staršího oblého. Roku 1248 dokonce papež Inocenc IV. dal Chorvatům ojedinělé privilegium užívat v liturgii vlastní jazyk a písmo, kterým byla právě hlaholice. Kromě Bulharska a Chorvatska se od 10. století hlaholice užívala ještě v Čechách a v malé míře i na Kyjevské Rusi. V polovině 14. století se na čas vrátila do Čech, konkrétně do Prahy, hranatá podoba hlaholice, když tam byli r. 1347 českým králem Karlem IV. v rámci jeho snahy o znovuzavedení slovanské liturgie povoláni chorvatští mniši (glagoljaši. ), pro něž byl na Novém Městě pražském založen klášter sv. Jeronýma a Panny Marie - pro tento klášter se později vžilo označení Emauzy. (Ve zdejším skriptoriu vznikla mj. i hlaholská část Remešského evangeliáře, korunovačního kodexu francouzských králů.).", "question": "V kterých letech se na Moravě používala hlaholice pro státní a bohoslužebné účely?", "answers": ["863-886"]}
{"title": "K", "context": "K K ZnakKNázev v UnicoduKódovánídechexUnicode75U+004BUTF-8754bČíselná entitaKK ZnakkNázev v UnicoduKódovánídechexUnicode107U+006BUTF-81076bČíselná entitakk Hláskování české Karel Hláskování mezinárodní Kilo Braille ⠅ Morseova abeceda –⋅– (království) Vizuální reprezentace K je 11. písmeno latinské abecedy. Vzniklo z písmene κ (zvaného kappa) řecké abecedy. V klasické latině se toto písmeno používalo jen zcela výjimečně (psalo se C), jen jako určité zkratky a ve variantě pravopisu názvů Kalendae a Karthago.[1] V češtině je k předložka. V matematice je k jedna z imaginárních jednotek kvaternionů. Ve fyzice k je označení pro Boltzmannovu konstantu. k je označení pro konstantu popisující tuhost pružiny v Hookově zákonu. k je koňská síla, starší fyzikální jednotka výkonu mimo soustavu SI. K je druh mezonů – kaon. V astronomii je K označení jedné ze spektrálních tříd hvězd. V soustavě SI K je značka jednotky termodynamické teploty kelvin. k je značka předpony soustavy SI pro 1000, kilo. V chemii K je značka draslíku. k je označení rovnovážné konstanty. V biochemii je K označení pro aminokyselinu lysin. Ve výživě je K vitamín – viz vitamín K. Na potravinách označuje K v kroužku, Ⓚ, košer jídlo certifikované organizací Organized Kashrut Laboratories (OK Labs). Různé obměny písmene K jsou často součástí značek i dalších organizací dozorujících kašrut. K je mezinárodní poznávací značka Kambodže. Na registrační značce znamená K Karlovarský kraj. V karetních hrách je K označení krále. V šachu je K označení krále. Za Rakouska-Uherska k. označovalo úřady uherské části monarchie – viz c. k.. Zkratka pro protektorátní korunu v Protektorátu Čech a Moravy. Zkratka pro Československou korunu za druhé republiky. V radiokomunikaci je K jedním z prefixů volacích znaků vyhrazených pro USA. Používá se též k vyjádření souhlasu, k = ok → vzniklo z anglického ok.[2] V informatice a online hrách se používá jako označení řádu tisíců, tedy 1k = 1000. V arménském písmu písmenu K odpovídá písmeno Կ (կ) (dle české výslovnosti bez přídechu) nebo písmeno Ք (ք) (dle anglické výslovnosti s přídechem). Reference ↑ Novotný–Pražák–Sedláček: Latinsko-český slovník. Heslo K.↑ k na thefreedictionary.com Externí odkazy Galerie K na Wikimedia Commons Slovníkové heslo k ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu K na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Latinka Základní písmena dle ISO* Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh Ii Jj Kk Ll Mm Nn Oo Pp", "question": "Jakým písmenem se v biochemii značí aminokyselina lysin?", "answers": ["K"]}
{"title": "Hladítko", "context": "Hladítko (hovorově též zednický hoblík, hobl, rajbret – z německého originálu \"das Reibebrett\" – hladítko) je zednický nástroj používaný k vyhlazování a nanášení omítek, lepidel, malty a dalších materiálů. Skládá se z desky a z pokličkového typu rukojeti. Plastové, dřevěné a ocelové hladítko se nazývá hovorově též natahovák neboli natahovací hladítko. Společně se zednickou lžící jsou hladítka základním vybavením každého omítkáře, fasádníka a zedníka. Na čerstvě nahozenou maltu se přiloží zdola spodní hrana plastového hladítka, horní hrana se trochu odkloní, přitlačí se a táhne se směrem nahoru. Tím se omítka zhutní a zhruba vyrovná. Pak se strhne latí do roviny. Po zavadnutí na ni přiložíme hladítko a krouživými pohyby povrch zhruba vyhladíme. Potom na ni naneseme hladítkem vrstvu omítky jemné, po zavadnutí ji vyrovnáme a vyhladíme za mokra hladítkem z pěnové gumy. Omítka je hotová. Plastové (lidově novodurák) – má plastovou desku 180×400 mm, tloušťky 4 mm, s rukojetí uprostřed. Do 50. let existovalo jen dřevěné. Použití: K přímému natahování omítky na zeď, nebo k hrubému srovnání nahozené omítky před stržení latí, nebo k natažení jemné omítky. Dřevěné (dřevovohobl; rajbret) – nezbytné a dodnes nenahraditelné pro zpracování tuhého (ne tekutého) betonu do plochy. Existuje v mnoha různých velikostech, často si ho zedník vyrobí nebo nechá vyrobit dle svých požadavků. Prodávaný je z měkkého smrkového dřeva nebo z měkkého a lehkého topolového. Brzy se však u něho srazí hrany. Proto někteří zedníci dávají přednost tvrdému dřevu jasanovému, u něhož hrany jsou stálé. Právě na zpracování betonové plochy je vidět, proč se hladítku říkalo kdysi zednický hoblík. Zedník např. změřil výšku plochy. Je třeba jít o 5 mm níže. Přiloží dřevěné hladítko, přitlačí a začne dělat krouživé pohyby. Hrany hladítka strhují, anebo shoblovávají beton do stran. Až dojde na potřebnou výšku, shoblovaný beton hladítkem odhrne a plochu jemně zarovná. Opět platí, že čím jednodušší nástroj, tím větší praxi a zručnost pracovník potřebuje. Laik je udiven, co vše tento jednoduchý nástroj dokáže v rukou mistra. Např. betonová podlaha plus-mínus 2 mm pod latí 4 metry dlouhou. Drahá nivelační malta není vůbec potřeba. Dřevěné hladítko má stále velké uplatnění u památkářských zedníků.", "question": "Co je hladítko?", "answers": ["zednický nástroj"]}
{"title": "Východní Timor", "context": "Východní Timor (v jazyce tetum Timór Lorosa'e, portugalsky Timor-Leste) je malý stát na východě ostrova Timor v souostroví Malé Sundy. Má přes milion obyvatel. Jde o jeden z nejmladších států světa - samostatnost sice vyhlásil v roce 1975, ale naprostou většinou zemí byl uznán až v roce 2002 poté, kdy samostatnost potvrdilo referendum z roku 1999. Z hospodářského hlediska jde o rozvojovou zemědělskou zemi s pěstováním rýže, kokosových ořechů a dalších tropických plodin. Má však i významná ložiska nerostných surovin - především ropy a zemního plynu. Tyto produkty tvoří hlavní část exportu. Hlavním městem Východního Timoru je Dili. Úředními jazyky jsou tetum (malajsko-polynéský jazyk, který obsahuje mnoho prvků z indonéštiny a portugalštiny) a portugalština. Naprostá většina věřících se hlásí ke katolické církvi. Východní Timor je rozvojový zemědělský stát s významnými ložisky ropy (těžba se pohybuje kolem 20. místa na světě) a zemního plynu. Pěstuje se rýže, kukuřice, maniok, batáty, káva, čaj, tabák, kokosová palma a kaučukovník. Významná je těžba dřeva, zvláště vzácného santalu. Chovají se buvoli, skot, kozy, ovce, prasata a koně. Významný je rybolov i řemeslná výroba jako je tkání látek a košíkářství. Ve Východním Timoru existuje kolem 30 dialektů. Jejich počet na tak malém území je dán hornatým terénem, který znesnadňoval mísení jednotlivých kultur. Číst a psát umí přibližně polovina populace, negramotnost je vyšší u žen. Průměrná délka života je 60,7 roku. Problémem v některých oblastech zůstává nedostupnost nezávadné pitné vody. Ostrov Timor se nachází v ostrovní části Jihovýchodní Asie, přes 400 km severně od severního pobřeží Austrálie. Nachází mezi 8° a 10° jižní šířky a 124° a 128 ° východní délky. Je součástí jihovýchodní Asie a jedním z ostrovů v Malých Sundách. Na severu ostrova jsou Ombaiův průliv, Wetarské úžiny a větší Bandské moře. Timorské moře odděluje ostrov na jihu od Austrálie. Povrch státu ve východní části ostrova je převážně hornatý, střed země vyplňuje hornatina, přesahující 2000 m n. m. Nejvýše vystupuje masiv Ramelau (nejvyšší bod ostrova Tatamailau s nadmořskou výškou 2963 m n. m.) Řeky jako je Lacio jsou krátké, ve vlhkém ročním období vodné. Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují v nížině mezi 26 °C a 27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 500 až 1500 mm, na návětrných svazích hor vyšší, ale nepřesahuje 2000 mm. Převažuje zde přirozeně vlhké, tropické podnebí. Mění se zde suché a deštivé období. Díky vypalování lesů zde dochází k odlesňování a erozi půdy.", "question": "V jakém souostroví leží stát Východní Timor?", "answers": ["Malé Sundy"]}
{"title": "Hans Jürgen Kallmann", "context": "Hans Jürgen Kallmann Hans Jürgen Kallmann Narození 20. května 1908 Úmrtí 6. března 1991 Povolání malíř Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Hans Jürgen Kallmann (20. května 1908, Wollstein (dnes Wolsztyn), Polsko – 6. března 1991[1], Pullach im Isartal, Německo) byl německý malíř. Byl jedním z mnoha německých umělců, jejichž dílo bylo v roce 1933 odsouzeno jako zvrhlé umění a v roce 1937 vystaveno na výstavě Entartete Kunst v Mnichově. V roce 1990 obdržel Bundesverdienstkreuz, Vyznamenání za zásluhy Spolkové republiky Německo. Reference ↑ http://rektorenportraits.uni-koeln.de/kuenstler_innen/hans_juergen_kallmann/ Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Umění Autoritní data: GND: 118559583 | ISNI: 0000 0001 1041 2816 | LCCN: n2006054247 | ULAN: 500149121 | VIAF: 16653132 | WorldcatID: lccn-n2006054247", "question": "Za co byla označnená díla Hans Jürgen Kallmanna v roce 1933?", "answers": ["zvrhlé umění"]}
{"title": "Japonština", "context": "Japonština (japonsky: 日, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži). Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny. Od prvních kontaktů s Evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a nizozemštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina. Japonština patří do rodiny japonsko-rjúkjúských jazyků. Do této rodiny patří i jazyky souostroví Rjúkjú, ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen prajazyk, který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům. Mezi nejčastější teorie o příbuznosti patří: Příbuznost s jazyky severní Asie Příbuznost s korejštinou (ta je často přiřazována k altajské větvi) Altajská nebo uralo-altajská větev Předpoklad, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata Rjúkjúština – dnes se považuje za jazyk. , byl ale původně totožný s japonštinou (dialekt) Příbuznost s jazyky jižní Asie Malajsko-polynéská hypotéza, austro-asiatická hypotéza, tibeto-burmská hypotéza Hypotézy, které japonštinu spojují s indoevropskými jazyky Ostatní hypotézy, které se věnovaly komparaci japonštiny s perštinou, řečtinou, baskičtinou a sumerštinou. Poslední dvě teorie jsou převážnou většinou lingvistů odmítané. Nejdéle diskutovanou a nejsystematičtější je hypotéza, která řadí japonštinu k altajským jazykům. Hypotéza, která japonštinu spojuje s korejštinou nebyla nikdy definitivně prokázána. Příbuznost (zejména gramatická) moderní japonštiny a korejštiny je ale tak blízká, že často umožňuje doslovný překlad. Předmoderní jazyková stadia ovšem vykazují velké rozdíly mezi starou japonštinou a korejštinou a napovídají ke genealogické nepříbuznosti. Také moderní teorie stavící na altajských hypotézách tvrdí, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata.", "question": "Jaký jazyk je japonština?", "answers": ["aglutinační"]}
{"title": "LGBT práva v Kazachstánu", "context": "LGBT práva v Kazachstánu Duhová mapa Kazachstánu Lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové (LGBT) v Kazachstánu čelí právním problémům a diskriminaci, se kterými se většinová populace nepotýká. Mužský i ženský stejnopohlavní styk je v Kazachstánu legální, ale stejnopohlavní páry žijící ve společné domácnosti nemají stejnou právní ochranu, jaké se těší různopohlavní páry.[1] V r. 2009 Kazachstán spolu-podpořil opoziční stanovisko k Deklaraci Spojených národů, co se týče sexuální orientace a genderové identity.[zdroj? ] Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity Mužská i ženská sexuální aktivita je v Kazachstánu legální od r. 1998.[2] Věk způsobilosti k pohlavnímu styku je stanoven na 16 let.[3] Před touto novelizací kazašský trestní zákoník trestal dle § 104 anální sex. Tato legislativa vycházela ze sekce 121 Trestního zákoníku Sovětského svazu, který kriminalizoval anální pohlavní styk mezi muži.[4] Stručný přehled LGBT osoby v Kazachstánu čelí diskriminaci a předsudkům na základě jejich sexuální orientace nebo genderové identity v rámci běžného života. Negativní postoje vůči LGBT osobám jako je ostrakizace, posměch a násilí, mají často špatný vliv na psychické a duševní zdraví. Ze strachu, aby se vyhnuli nebezpečí ze strany společnosti neschvalující jejich odlišný životní styl, mnoho LGBT lidí drží svojí sexuální orientaci nebo genderovou identitu v tajnosti před vesměs všemi lidmi v jejich životě. Většina považuje za nezbytné tajit jejich sexuální orientaci nebo genderovou identitu zejména na pracovišti, aby neztratili místo, nebo případně neztratili dobré vztahy se zaměstnavateli a kolegy. Snahy o veřejnou publikaci homofobního a transfobního násilí se často setkávají s odporem a nepřátelství ze strany úřadů.[5] Mezinárodní studie Chicagské univerzity z roku 2011 došla k závěru, že akceptace LGBT osob je buď pomalejší nebo mnohem odlišnější v Rusku a dalších postsovětských republik v porovnání se světem.[6]", "question": "Jakému právnímu statusu podléhá stejnopohlavní sexuální styk v Kazachstánu?", "answers": ["Mužský i ženský stejnopohlavní styk je v Kazachstánu legální"]}
{"title": "Lidský mozek", "context": "Lidský mozek (encephalon) je řídící a integrační orgán nervové soustavy člověka. Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí. Lidský mozek má objem asi 1450 cm3 a váží přibližně 1300–1400 g, tedy 2 % lidské váhy. Spotřebuje asi pětinu veškeré energie, které tělo potřebuje. Obsahuje asi 50–100 miliard (tedy asi 1011) neuronů, z nichž asi 10 % (1010) jsou pyramidální buňky v mozkové kůře. Mezi nervovými buňkami existuje až biliarda (tedy 1015) synaptických spojení. == Makroskopická anatomie == Mozek lze zjednodušeně rozdělit na mozkový kmen, mezimozek (diencephalon) a koncový mozek (telencephalon). Anatomicky se však dělí na tyto části: prodloužená mícha (medulla oblongata), Varolův most (Pons Varoli, běžně Pons), Střední mozek (mesencephalon), Mozeček (Cerebellum), Mezimozek (diencephalon) a koncový mozek (telencephalon). Makroskopicky se na mozku popisují mnohé útvary, které se často překrývají s funkčními strukturami téhož jména nebo v sobě takové struktury ukrývají, struktura funkční pak obvykle nese jméno podle struktury, pod kterou se nachází (např. nuclei mamilarii se vyskytují v hrbolcích na. spodině mozku s názvem corpora mamillaria); případně jsou struktury pojmenovány na základě svého vzhledu (tvaru či barvy, kupř. corpora geniculata – \"kolínkovitá tělíska\", locus caeruleus – \"modrošedé místo\"). === Prodloužená mícha === Prodloužená mícha neboli Medulla oblongata, v praxi často pouze oblongata, je přechodem mezi míchou a mozkovým kmenem. Za hranici mezi míchou a oblongatou se považuje decussatio pyramidorum, viditelné zkřížení vláken pyramidové dráhy. Oblongata je místem, kde se dráhy zadních provazců míchy (tzv. lemniskální systém) přepojuje v nucleus cuneatus a nucleus gracilis (obě tato jádra vyzdvihují stejnojmenné hrbolky).", "question": "Kolik neuronů obsahuje lidský mozek?", "answers": ["50–100 miliard"]}
{"title": "Hyundai", "context": "Hyundai (korejsky 현 Hjonde, výslovnost [ˈ] IPA) je jihokorejský podnik. Jeho výrobní naplní je strojírenská výroba, stavba lodí, chemická výroba, elektronika a výroba automobilů. Firmu založil v roce 1947 Čong Ču-jong (anglicky Chung Ju Yung) jako opravárenský podnik pro nákladní a osobní vozy. V roce 1967 vznikla divize vyrábějící automobily Hyundai Motor Company. Jeho další divize Hyundai Heavy Industries je největším výrobcem lodí na světě. V roce 1998 zakoupila společnost Hyundai jihokorejského výrobce automobilů Kia Motors a Hyundai Motor Company byla přetvořena na Hyundai Kia Automotive Group. Hyundai Motor Company nadále existuje a zastřešuje výhradně tuto automobilovou značku. Kvalita vozů se neustále zvyšuje. Hyundai zaznamenal spolu s Kii za deset let obrovský pokrok, tak velký jako žádná jiná automobilka za deset let.[zdroj? ] V roce 2009 se stala společnost Hyundai Motor Company je s 4 645 776 vyrobenými vozy 5. největším automobilovým výrobcem na světě. V listopadu roku 2008 byla otevřena továrna Hyundai Motor Manufacturing Czech v Nošovicích. i10 i20 i30 Elantra i40 ix20 ix35 Santa Fe ix55 H-1 Genesis Veloster Hyundai Grandeur(Azera) Hyundai Equus Atos Getz Pony Accent Lantra Elantra Sonata Grandeur Equus Matrix Trajet Tucson Galloper Terracan Coupé S-Coupé Slovo hjonde znamená korejsky \"moderní\". Automobilka Hyundai v letech 1996-1999 poskytovala díly z vozu Accent na výrobu vozidel Tatra Beta.", "question": "Kdy byla otevřena továrna Hyundai Motor Manufacturing Czech v Nošovicích?", "answers": ["V listopadu roku 2008"]}
{"title": "Paříž", "context": "Správu města Paříže a departementu Paříže přestavuje Pařížská radnice (fr. Mairie de Paris). Jejím výkonným orgánem je volená Pařížská rada (Conseil de Paris) a v jejím čele stojí pařížský starosta. Jejím sídlem je historická budova radnice Hôtel de ville de Paris. 10. července 1964 vznikl departement Paříž (po zrušení bývalého departementu Seine). Tento zákon dělí Paříž na obec a na departement. Paříž má od té doby Pařížskou radu, která v sobě zahrnuje pravomoci jak zastupitelstva obce (samospráva) tak i generální rady pro departement (státní správa). Paříž je jediné město ve Francii, které v sobě takto spojuje obec i departement. Radu tvořili volení zástupci každého obvodu a v jejím čele stál prezident, což byla čestná funkce. Francouzská metropole však (na rozdíl od jejích obvodů) stále funkci starosty neměla. V čele města Paříže stál i nadále prefekt, tedy osoba jmenovaná státem, takže rada měla jen omezené pravomoci. Teprve zákon ze 31. prosince 1975 obnovil funkci starosty Paříže, který je představitelem města a rovněž předsedá Pařížské radě. Tím je starosta jak představitelem obce, tak zároveň departementu (obdobně jako je hlavní město Praha obcí a zároveň VÚSC a pražský primátor představitelem obce i kraje). Tím jsou pravomoci pařížského starosty mnohem rozsáhlejší, než starostů ostatních francouzských měst. Zákon vstoupil v platnost v roce 1977. První obecní volby se konaly 25. března téhož roku a starostou se stal Jacques Chirac. Dne 31. prosince 1982 vyšel tzv. zákon PLM (Paříž-Lyon-Marseille), který těmto třem velkým městům přiznal zvláštní práva v oblasti samosprávy. Na jeho základě je definována současná funkce Pařížské rady. Starosta Paříže, který předsedá radě, tedy zároveň nese povinnosti prezidenta generální rady pro departement Paříž. Pařížská rada má 163 členy. Paříž zůstala rozdělena do dvaceti obvodů, z nichž každý má radnici s voleným starostou a obvodní radou (conseil d'arrondissement). Obvodní rady spravují místní občanskou vybavenost (kulturní, společenské a sportovní podniky), tvoří druh vnitřní komunální decentralizace a jsou tak prostředníky mezi obyvatelstvem a ústředním orgánem - pařížskou radnicí. Jejich kompetence jsou poradní a jsou omezeny na správu zařízení, jinak jsou pod vlivem Pařížské rady. Radnice obvodů nemají vlastní prostředky ani rozpočet a jejich starostové mají jen omezené pravomoci. Zákon z 29. prosince 1986 upravil správu a financování města Paříže. Převedl rovněž na starostu Paříže některé pravomoci, které zákon PLM dal původně policejnímu prefektovi: bezpečnost, dohled nad tržnicemi, ochrana veřejného městského majetku. Pařížská rada rovněž dohlíží na působení společností Sociétés d'économie mixte de Paris.", "question": "Ve kterém roce byl Jacques Chirac zvolen starostou Paříže?", "answers": ["1977"]}
{"title": "Hodiny", "context": "Hodiny (množné číslo slova hodina, z praslovanského godъ výročí, svátek, doba) jsou přístroje na měření času, obvykle v rámci jednoho dne. Doplňkově může ukazovat i kalendářní údaje. Pokud jsou malé a přenosné, nazývají se hodinky, pro velmi přesné hodiny se užívá název chronometr. Čas se indikuje pomocí ruček na ciferníku, případně u elektronických hodin číslicovým displejem. Pro odměřování doby (kratšího časového úseku) slouží stopky. Ciferník moderních ručkových hodin je dělen na 12 hodin, časový údaj ukazuje obvykle kratší hodinová a s ní souosá minutová ručka; někdy mají ještě zvláštní sekundovou ručku, buď na okraji ciferníku nebo rovněž ve středu (centrální). Mechanické i elektronické hodiny ukazují konstantní jednotky času: hodina má 60 minut a minuta 60 sekund. Podrobnější informace naleznete v článku Měření času. Čas lze měřit dvojím podstatně odlišným způsobem: 1. Měření přímým sledováním a indikací rovnoměrného pohybu: místní čas indikují sluneční hodiny a jejich předchůdce gnómon, jež ukazují okamžitou polohu Slunce vrženým stínem tyče Jiné konstrukce slouží k odměřování časových intervalů: Přesýpací hodiny a starší vodní hodiny (klepsydra),. kde se sleduje pokles hladiny kapaliny nebo písku v průhledné nádrži; svíčkové hodiny, kde se čas odečítá podle pravidelného odhořívání svíčky apod. I když údaj slunečních hodin se z definice nemůže od místního slunečního času nijak odchýlit, lze jej odečítat v nejlepším případě s přesností několika minut.", "question": "Jak se nazývají malé a přenosné hodiny?", "answers": ["hodinky"]}
{"title": "Nuda", "context": "Nuda tedy nutně neznamená, že člověk vůbec nemá co dělat, ale spíše to, že se nedokáže pro žádnou aktivitu nadchnout, i když by si přál se v něčem angažovat. Pro nudu jsou charakteristické pocity omrzelosti, zbytečnosti, nespokojenosti, nezajímavosti, snížená pozornost, pocit únavy a depresivní nálady. je-li člověku zabráněno věnovat se něčemu, čemu by chtěl je-li nucen se věnovat tomu, do čeho nemá chuť někdy však pocit nudy vzniká i bez zjevného důvodu a jedinec není sám od sebe schopen se angažovat v žádné činnosti. Sklon nudit se lze zjišťovat pomocí dotazníkové škály Boredom Proneness Scale a ukazuje se, že souvisí s poruchami pozornosti a sklonem k depresi či depresivními náladami, přičemž korelace s poruchami pozornosti je zhruba stejně silná jako korelace s depresí. I když samotná nuda je často vnímána jako nepříliš závažná obtíž, sklon nudit se může být projevem či příčinou celé řady psychologických, fyzických, pedagogických a sociálních problémů. emoce apatie zahálka Nuda ve škole Obrázky, zvuky či videa k tématu Nuda ve Wikimedia Commons Téma Nuda ve Wikicitátech", "question": "Co lze zjištovat pomocí dotazníkové škály Boredom Proneness Scale?", "answers": ["Sklon nudit se"]}
{"title": "Žně", "context": "Žně Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: zaměňují se výrazy \"žně\" a \"sklizeň F. Sychkov. Strada (žně). 1910 Žně jsou typ sklizně, kdy se sklízí především obiloviny (pšenice, ječmen, kukuřice, žito, oves atd.). V Česku a celém mírném pásu žně probíhají v létě, v období relativního sucha. Nejčastěji se sklízí od června do září. Obiloviny, ale i další plodiny jako luskoviny (hrách, fazole, soja), olejniny (řepka) či brambory, se sklízí sklízecími stroji (kombajny) nebo ručně. Zrno musí být dostatečně zralé (tvrdé) a suché, aby jej mohl kombajn vymlátit a aby při skladování nezplesnivělo. Sklízí se zrno s vlhkostí kolem 15 %. Po žních se v minulosti konaly dožínky jako oslava jejich úspěšného ukončení. Scházívali se zde všichni, kdo se žní zúčastnili. V současnosti jsou dožínky často jen společenskou akcí, někdy bez přímé vazby na účastníky žní.[1] Odkazy Reference ↑ Dožínky na Letné (akce v Praze) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu žně na Wikimedia Commons Slovníkové heslo žeň ve Wikislovníku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 4253599-2 | LCCN: sh85056214 | WorldcatID: lccn-sh85056214", "question": "Proč při žních musí být zrno dostatečně zralé a suché?", "answers": ["aby jej mohl kombajn vymlátit a aby při skladování nezplesnivělo"]}
{"title": "Eduard IV", "context": "Eduard IV. (28. dubna 1442 Rouen- 9. dubna 1483) byl králem Anglie v období 4. března 1461 až 2. října 1470 a znovu od 11. dubna 1471 až do své smrti. Eduard, pocházející z rodu Yorků, se narodil v Rouen ve Francii a byl druhým synem Richarda, vévody z Yorku, který si činil nárok v nástupnictví na anglický trůn, a Cecílie Nevillové. Byl nejstarším ze synů, kteří dosáhli dospělosti. Uplatňování nároku vévody z Yorku na anglický trůn roku 1460 byla hlavní příčina vypuknutí konfliktu známého jako války růží. Když byl jeho otec v bitvě u Wakefieldu zabit, přešel nárok na trůn na Eduarda. S podporou Richarda Nevilleho, hraběte z Warwicku, porazil Eduard Lancastery v několika bitvách. V době kdy byl Jindřich s manželkou na vojenském tažení na severu země, Warwick ovládl hlavní město a roku 1461 prohlásil v Londýně Eduarda anglickým králem. Eduard podpořil svůj nárok na trůn rozhodným vítězstvím v bitvě u Towtonu. I když bylo Eduardovi pouze devatenáct let, byl schopným vojenským velitelem. Warwick se domníval, že Eduardovým prostřednictvím bude dál ovládat zemi a že ho přiměje ke sňatku vytvářejícím spojenectví s důležitou mocností na kontinentu. Eduard se ale bez jeho vědomí oženil s Alžbětou z Woodvile, která byla obklopena sice nepříliš bohatými, ale zato ambiciózními lancasterskými příbuznými. Warwick nelibě nesl vliv, který měla tato skupina lidí na Eduarda a tak se s podporou Jiřího, vévody z Clarence postavil na vojenský odpor proti Eduardovi. Hlavní část Eduardova vojska (bez něho samotného), byla poražena roku 1469 v bitvě u Edgecote Moor a Eduard byl o něco později zajat u Olney. Warwick pak vládl jeho jménem. Mnoho šlechticů, kteří byli příznivci krále, ale hrozilo vzpourou a tak ho musel Warwick propustit. Eduard se pokusil s Warwickem a Clarencem usmířit. Roku 1470 se Warwick a Clarence vzbouřili znovu, ale byli poraženi a byli nuceni utéci do Francie. Tam vytvořili spojenectví a Markétou z Anjou, manželkou Jindřicha VI. a souhlasili s úmyslem Jindřichova návratu na trůn. Podporovaní Francií vylodili se roku 1470 v Anglii. Eduard byl nucen poté, co zjistil, že se na stranu Lancasterů přidal i Jan Neville, odjet ze země. Jindřich se roku 1470 vrátil na anglický trůn a Eduard se uchýlil do Burgundska v doprovodu svého bratra Richarda, vévody z Gloucesteru.", "question": "Byl Eduard IV. králem Anglie ve 12. století?", "answers": ["Eduard IV. (28. dubna 1442 Rouen- 9. dubna 1483) byl králem Anglie v období 4. března 1461 až 2. října 1470 a znovu od 11. dubna 1471 až do své smrti."]}
{"title": "Nanosaurus", "context": "Nanosaurus NanosaurusStratigrafický výskyt: Svrchní jura, před 155 až 148 miliony let Rekonstrukce kostry nanosaura Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Třída plazi (Sauropsida) Nadřád dinosauři (Dinosauria) Řád ptakopánví (Ornithischia) Podřád Cerapoda Infrařád Ornithopoda? Čeleď Nanosauridae Rod Nanosaurus Typový druh Nanosaurus agilisMarsh, 1877 Některá data mohou pocházet z datové položky. Nanosaurus („malinký ještěr“) byl rod malého ptakopánvého dinosaura z kladu Neornithischia, který žil v období svrchní jury na území dnešních států Wyoming, Colorado a pravděpodobně i Utah v USA (souvrství Morrison).[1] Jedná se však o pochybný taxon, který nemusí být vědecky platný (a může ve skutečnosti spadat do rodu Othnielosaurus).[2] Popis Porovnání velikosti nanosaura a člověka. Nanosaurus byl malým býložravým dinosaurem, běhajícím po dvou zadních končetinách. Při délce kolem 2 metrů (i s dlouhým ocasem) dosahoval hmotnosti maximálně kolem 10 kg.[3] Fosilie tohoto dinosaura jsou nicméně spíše fragmentární, poukazují však na schopnost rychlého pohybu a celkovou mrštnost.[4] To byly pro menší dinosaury v ekosystémech morrisonského souvrství nezbytné vlastnosti, protože se zde nacházelo velké množství dravých teropodů všech velikostních kategorií. Jedinou nadějí na záchranu tak byl pro tyto malé ptakopánvé dinosaury rychlý útěk. Blízce příbuznými taxony k nanosaurovi mohl být severoamerický rod Drinker a portugalský rod Phyllodon, který je ale známý pouze podle izolovaných fosilních zubů a několika fragmentů dolní čelisti.[5] Příbuzným taxonem mohl být také pochybný rod Laosaurus. Odkazy Reference ↑ Galton, Peter M.; Jensen, James A. (1973). „Skeleton of a hypsilophodontid dinosaur (Nanosaurus (? ) rex) from the Upper Jurassic of Utah“. Brigham Young University Geology Series. 20: 137–157.↑ Penélope Cruzado-Caballero, Ignacio Díaz-Martínez, Bruce Rothschild, Malcolm Bedell & Xabier Pereda-Suberbiola (2020). A limping dinosaur in the Late Jurassic: Pathologies in the pes of the neornithischian Othnielosaurus consors from the Morrison Formation (Upper Jurassic, USA). Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2020.1734589↑ Foster, John R. (2003). „Paleoecological Analysis of the Vertebrate Fauna of the Morrison Formation (Upper Jurassic), Rocky Mountain Region, U.S.A.“. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 23: 29.↑ Norman, David B.; Sues, Hans-Dieter; Witmer, Larry M.; Coria, Rodolfo A. (2004). „Basal Ornithopoda“. In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 393–412. ISBN 0-520-24209-2.↑ Thulborn, R. A. (1973). „Teeth of ornithischian dinosaurs from the Upper Jurassic of Portugal, with description of a hypsilophodontid (Phyllodon henkeli gen. et sp. nov.) from the Guimarota lignite“.", "question": "Jaké hmotnosti zhruba dosahoval Nanosaurus?", "answers": ["kolem 10 kg"]}
{"title": "Hagen", "context": "Hagen Další významy jsou uvedeny na stránce Hagen (rozcestník). Hagen znak vlajka Poloha Souřadnice 51°22′ s. š., 7°29′ v. d. Nadmořská výška 106 m n. m. Časové pásmo SEČ/SELČ Stát Německo Německo spolková země Severní Porýní-Vestfálsko vládní obvod Arnsberg Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 160,35 km² Počet obyvatel 188 814 (2019)[1] Hustota zalidnění 1 177,5 obyv./km² Správa Starosta Erik O. Schulz Oficiální web www.hagen.de Adresa obecního úřadu Rathausstraße 1158095 Hagen Telefonní předvolba 02331, 02334, 02337, 02304 PSČ 58089-58135 Označení vozidel HA multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Hagen je město v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Žije zde přibližně 189 tisíc[1] obyvatel. Leží na jihovýchodním okraji Porúří v místě, kde se do Rúru vlévají Lenne, Volme a Ennepe, přibližně patnáct kilometrů jižně od Dortmundu. Partnerská města Liévin (Francie), od roku 1960 Kouvola (Finsko), 1963–2009 Montluçon (Francie), od roku 1965 Bezirk Steglitz-Zehlendorf (Berlín), od roku 1967 Bruck an der Mur (Rakousko), od roku 1975 Smolensk (Russland), od roku 1985 Modi’in (Izrael), od roku 1997 Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hagen na anglické Wikipedii. 1 2 Dostupné online. [cit. 2020-03-03] Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Hagen na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Městské a Zemské okresy Severního Porýní-Vestfálska Městské okresy Bielefeld • Bochum • Bonn • Bottrop • Dortmund • Duisburg • Düsseldorf • Essen • Gelsenkirchen • Hagen • Hamm • Herne • Kolín nad Rýnem • Krefeld • Leverkusen • Mönchengladbach • Mülheim an der Ruhr • Münster • Oberhausen • Remscheid • Solingen • Wuppertal Zemské okresy Městský region Cáchy (Städteregion Aachen) • Borken • Coesfeld • Düren • Ennepe-Ruhr-Kreis • Euskirchen • Gütersloh • Heinsberg • Herford • Hochsauerlandkreis • Höxter • Kleve • Lippe • Märkischer Kreis • Mettmann • Minden-Lübbecke • Oberbergischer Kreis • Olpe • Paderborn • Recklinghausen • Rhein-Erft-Kreis • Rheinisch-Bergischer Kreis • Rhein-Kreis Neuss • Rhein-Sieg-Kreis • Siegen-Wittgenstein • Soest • Steinfurt • Unna • Viersen • Warendorf • Wesel Města v Německu podle počtu obyvatel 1 000 000+ Berlín • Hamburk • Mnichov • Kolín nad Rýnem 500 000+ Brémy • Dortmund • Drážďany • Düsseldorf • Essen • Frankfurt nad Mohanem • Hannover • Lipsko • Stuttgart 200 000+ Augsburg • Bielefeld • Bochum • Bonn • Braunschweig • Cáchy • Duisburg • Erfurt • Freiburg im Breisgau • Gelsenkirchen • Halle (Saale) • Karlsruhe • Kiel • Krefeld • Lübeck • Magdeburg • Mannheim • Münster • Mohuč • Mönchengladbach • Norimberk • Oberhausen • Saská Kamenice • Rostock • Wiesbaden • Wuppertal 100 000+", "question": "Kolik obyvatel má město Hagen?", "answers": ["189 tisíc"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Karel Jaromír Erben (7. listopadu 1811 Miletín – 21. listopadu 1870 Praha) byl český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození. Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban.", "question": "Sbíral Erben ústní lidovou slovesnost?", "answers": ["Erben je znám především jako sběratel lidové poezie."]}
{"title": "Richard Covey", "context": "Je ženatý (manželka Covey, Kathleen rozená Allbaughová) a má dvě děti. V době, kdy byl přijat mezi astronauty (1978), byl již v hodnosti majora vojenského letectva. Používal přezdívku Dick.. === Lety do vesmíru === Poprvé vzlétl ve svých 39 letech. Bylo to z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral na palubě raketoplánu Discovery. Posádka: velitel plk. Joseph Engle, pilot pplk. Richard Covey a trojice letových specialistů: James van Hoften, John Lounge a William Fisher. Během letu STS-51-I vypustili tři družice a to ASC-1, Aussat 1 a vojenskou Leasat 4, známou též pod jménem Syncom. Poté zachytili na oběžné dráze družici Leasat 3 a podařilo se jim ji opravit a vrátit na orbitu. Přistáli na základně Edwards. O tři roky později letěl podruhé, opět raketoplán Discovery z kosmodromu na Floridě. Posádka: Frederick Hauck, pilot plk. USAF Richard Covey a tři letoví specialisté: pplk. David Hilmers, John Lounge a George Nelson. Během čtyřdenního letu STS-26 vypustili družici typu TDRS. I tentokrát přistáli na základně Edwards. V roce 1990 letěl potřetí, tentokrát v raketoplánu Atlantis a byl jeho velitelem. V posádce vojenské mise STS-38 s ním byli důstojníci Frank Culbertson, Charles Gemar, Carl Meade a Robert Springer. Vynesli a vypustili desetitunovou tajnou družici typu AFP-658. Kvůli nevlídnému počasí u základny Edwards byl čtyřdenní let ukončen na mysu Canaveral. Počtvrté letěl v prosinci 1993 v nejnovějším raketoplánu Endeavour v misi STS-61, jejímž hlavním (a splněným úkolem) bylo opravit na oběžné dráze Hubbleův kosmický dalekohled HST (Hubble Space Telescope). Posádka: plk. Richard Covey, kpt. Kenneth Bowersox, dr. Franklin Musgrave, dr. Kathryn Thorntonová, západoevropský astronaut švýcarského původu Claude Nicollier, dr. Jeffrey Hoffman a Thomas Akers. Startovali na Floridě, let trval 10 dní, přistáli na základně Edwards. Během čtyř svých letů strávil ve vesmíru 26 dní. Je zapsán jako 179. člověk ve vesmíru. STS-51-I Discovery (27. srpna 1985 – 3. září 1985) STS-26 Discovery (29. září 1988 – 3. října 1988) STS-38 Atlantis (15. listopadu 1990 – 20. listopadu 1990) STS-61 Endeavour (2. prosince 1993 – 13. prosince 1993) === Po ukončení letů === V roce 1994 z týmu astronautů NASA odešel, ovšem v Houstonu na různých velitelských postech zůstal i nadále (vyjma období 1998–2006 u firmy Boeing) a to doposud.", "question": "Kolikatunovou družici vypustili?", "answers": ["desetitunovou"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Z důvodu vzájemné vojenské podpory spolu tyto dvě evropské vládkyně sepsaly dne 2. června 1746 dohodu, ve které si Marie Terezie v případě napadení Pruskem dělá opětovný nárok na Slezsko, kterého se původně vzdala kvůli míru ze dne 25. prosince 1745. Anglie, znechucena nekonečnými válkami a bitvami s Francií, tlačila na Marii Terezii, aby souhlasila s mírem, který by Anglie pomohla dojednat. Na odpověď měla dostatek času, ovšem, jak bylo tehdy rakouskou tradicí, Marie Terezie začínala vše zdržovat. To však Anglii došla trpělivost a Anglie s Francií se domluvily předběžně o míru a Marii Terezii postavily dne 30. dubna 1748 před hotovou věc. Marie Terezie byla donucena k souhlasu s tímto předběžným a později i s konečným mírem z 18. října 1748. Touto smlouvou Rakousko ztratilo jen několik menších území (Parmu, Piacenzu a Guastallu) a jedno větší, Slezsko. Naopak si obhájila Rakouské Nizozemí a Milán. Navíc všech osm zemí, které se podepsaly pod touto smlouvou (Anglie, Holandsko, Sardinie – Piemont, Francie, Španělsko a Janov), definitivně potvrdilo platnost pragmatické sankce. Tím skončila válka o rakouské dědictví, ve které, až na ztrátu Slezska, mladá Marie Terezie obstála.", "question": "Kdo byl jedinou vládnoucí ženou na českém trůně?", "answers": ["Marie Terezie"]}
{"title": "Alfa Centauri", "context": "Obrázek NASA Alfa Centauri body.skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-vesmir,body.skin-monobook .mw-parser-output span.souradnice-vesmir{background:url(\"//upload.wikimedia.. org/wikipedia/commons/7/70/Skymap.png\")right no-repeat;padding-right:28px}body.. skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-blok sup,body.skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-inline sup,body.skin-monobook .mw-parser-output span.souradnice-blok sup,body.. skin-monobook .mw-parser-output span.souradnice-inline sup{vertical-align:top}body.skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-blok,body.skin-monobook .mw-parser-output span.. souradnice-blok{font-family:monospace;font-size:85%}body.skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-inline,body.skin-monobook .mw-parser-output span.souradnice-inline{background:none;padding-right:0} mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Hvězdy souhvězdí Kentaura π • ο1 • ο2 • A • C1 • C2 • λ • C3 • j • B • E • δ • ρ • D • F • x1 • x2 • G • σ • u • τ • l. • γ • w • p • e • n • H • ξ1 • f • ξ2 • r • ι • J • m • K • d • ε • Q • 1 (i) • M • z •. ν • 2 (g) • μ • N • 3 (k) • 4 (h) • y • ζ • φ • υ1 • υ2 • β (Hadar/Agena) • χ • θ (Menkent) • v • ψ • a • η • α (Rigil Kentaurus) • b • c1 • c2 • κ Seznam hvězd v souhvězdí Kentaura mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Astronomie Autoritní data: GND: 7544148-2", "question": "V jakém souhvězdí se nachází Alfa Centauri?", "answers": ["souhvězdí Kentaura"]}
{"title": "Facebook", "context": "Facebook (výslovnost v angličtině [feɪ] IPA, fejsbuk) je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svými 2 miliardami aktivních uživatelů (červen 2017) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do sedmdesáti tří jazyků. Jméno serveru vzniklo z papírových letáků zvaných Facebooks, které se rozdávají prvákům na amerických univerzitách. Tyto letáky slouží k bližšímu seznámení studentů mezi sebou. V roce 2010 vznikl americký film The Social Network, který pojednává o počátcích Facebooku. == Historie == K založení Facebooku vedla dohoda mezi mladým studentem počítačového programování Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity a Eduardem Saverinem. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 26. září 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let.[2] Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace. Po založení Facebooku se Mark Zuckerberg dostal do sporu s dvojčaty Cameronem a Tylerem Winklevossovými, kteří Marka Zuckerberga obvinili, že jim nápad na síť ukradl. Spor vyvrcholil v roce 2011, kdy jim Mark Zuckerberg vyplatil 65 milionů dolarů. Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. Hodnota společnosti byla v roce 2006 odhadována na 100 miliónů USD. Podle serveru TechCrunch, mělo v roce 2005 na Facebooku profil 85 % studentů amerických univerzit, z nichž se 60 % přihlašovalo denně, 85 % alespoň týdně a 93 % alespoň jednou měsíčně.Okolo roku 2008 se Facebook dostal nad hranici 100 milionů uživatelů. Po celou svou dosavadní dobu a ještě dalších asi pět let po té měl Facebook problém s pěnězi.", "question": "Jak se jmenuje film, který mapuje počátky Facebooku?", "answers": ["The Social Network"]}
{"title": "Thomas Osborne, 1", "context": "Pocházel z drobné statkářské šlechty, původně obchodnické rodiny z Yorku, byl synem poslance Sira Edwarda Osborna (1596–1647). Studoval v Yorku, v roce 1647 po otci zdědil titul baroneta, v letech 1649–1650 absolvoval kavalírskou cestu po Francii a Itálii. Do veřejného života vstoupil po restauraci monarchie pod patronátem 2. vévody z Buckinghamu (jejich statky v hrabství York sousedily). Od roku 1660 zastával funkce ve správě hrabství York, v letech 1665–1673 byl členem Dolní sněmovny. V letech 1668–1673 byl prezidentem úřadu námořního pokladu (Navy Treasurer) a v letech 1672–1674 členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie, působil také na admiralitě (1673–1679). Po náhlém úmrtí Thomase Clifforda v říjnu 1673 byl jmenován prvním lordem pokladu (Lord High Treasurer) (1673–1679) a s postupným rozkladem mocenského uskupení cabal byl zhruba od roku 1675 de facto prvním ministrem. Zároveň se stal lordem–místodržitelem v hrabství York (1674–1679) a členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie (1675–1679). V roce 1673 byl jako baron Osborne povolán do Sněmovny lordů, o rok později získal titul vikomta Latimera.", "question": "Jaká situace způsobila, že byl Thomas Osborne jmenován prvním lordem pokladu", "answers": ["úmrtí Thomase Clifforda"]}
{"title": "Transkripce (DNA)", "context": "V centru transkripce stojí enzym RNA polymeráza, schopný podle vzoru v podobě DNA vyrábět kopii v podobě RNA. Nejdříve se rozplete dvoušroubovice DNA, která se skládá z jednotlivých genů. RNA polymeráza se naváže na začátek genu a začne na nukleotidy DNA připojovat komplementární nukleotidy RNA (kupříkladu řetězec DNA v podobě A-T-C-G-G se do RNA přepíše jako U-A-G-C-C). Když se do mRNA přepíše celý gen, jednořetězcová lineární molekula RNA se odpojí a v typickém případě putuje k ribozomu, kde z ní v procesu translace vzniká bílkovina. Toto schéma je u všech organizmů podobné, ale při bližším pohledu se zejména bakterie (prokaryota) odchylují od typického modelu známého např. u živočichů či hub. Rychlost transkripce je u eukaryot asi 1 200–2 000 nukleotidů za minutu (20–30 za sekundu). V laboratoři je však ve zkumavce (in vitro) možno dosáhnout poněkud nižší rychlosti, asi 100–300 nukleotidů za minutu. Chybovost RNA polymerázy, tedy hlavního enzymu transkripce, je vyšší než u DNA polymeráz ovládajících replikaci. Při transkripci se objeví přibližně jedna chyba za 10 000 bází (chybovost 10−4), což však není příliš na závadu, protože životnost RNA molekul bývá v buňce poměrně krátká. Příčiny chybovosti RNA polymerázy jsou velmi různé. Může se například stát, že je do vznikající RNA začleněn místo guaninu adenin. Důvodem je v tomto případě neopravená deaminace cytosinu na uracil ve vzorovém vlákně DNA.", "question": "Jaká je chybovost při transkripci?", "answers": ["10−4"]}
{"title": "Oxford", "context": "Oxford je město a nemetropolitní distrikt v hrabství Oxfordshire s počtem obyvatel 149 800 (2005). Nachází se zde nejstarší univerzita v zemích používajících angličtinu - University of Oxford. Oxford je označován jako město snové nálady - termín použitý Matthewem Arnoldem s odkazem na harmonickou architekturu univerzitních budov. Městem protéká řeka Temže, která je v úseku asi 15 km známa jako Isis. Oxford byl osídlen Sasy a byl znám jako Oxenaforda V 8. století zde byl založen klášter svaté Frideswidy a první zmínka o něm se objevila v Anglosaské kronice u roku 912. V 10. století se Oxford stal důležitým vojenským hraničním městem mezi Mercií a Wessexem a byl několikrát napaden Dány. Svatá Frideswida je patronem města i univerzity. Význam Oxfordu se projevil i tím, že od Jindřicha II. obdržel privilegia, která obyvatelům města zajišťovala stejná práva jako měli obyvatelé hlavního města. V té době zde bylo vybudováno mnoho církevních staveb. Bylo založeno Rewleyské opatství Cisterciánského řádu a kláštery řádů Dominikánů, Františkánů Karmelitek a jiných. V 13. století probíhalo v Oxfordu často i jednání parlamentu. V tomto období ale také začalo vzrůstat napětí mezi městem a univerzitou, které skončilo porobením města a snížením jeho občanského významu. První zmínka o univerzitě pochází z 12. století. Nejstaršími fakultami byly University College (1249), Balliol (1263) a Merton (1264). Tyto fakulty byly založeny v době kdy se v Evropě začaly překládat díla řeckých filozofů. Tato díla měnila evropskou ideologii, podporovala vědecké výzkumy a pokrok v umění, a měnila názor společnosti na samu sebe. Vznik těchto fakult byl podporován církví aby došlo ke smíru mezi řeckou filozofií a křesťanskou teologií. Christ Church Cathedral je unikátní v tom, že byla založena jako univerzitní kaple i katedrála zároveň. Původně se jednalo o chrám svaté Frideswidy, který byl, krátce před tím než se stal roku 1546 katedrálou oxfordské diecéze, rozšířen a začleněn do struktury Cardinal's College.", "question": "Ve kterém století byl založen klášter svaté Frideswidy?", "answers": ["V 8. století"]}
{"title": "Polní cesta", "context": "Polní cesta je v českých pravidlech silničního provozu zmíněna jako druh účelové komunikace. ČSN 73 6109 ji definuje jako účelovou komunikaci, která slouží zejména zemědělské dopravě a může plnit i jinou dopravní funkci, jako cyklistická stezka nebo stezka pro pěší, a charakterizuje ji jako směrově nerozdělenou komunikaci. Nazývají se tak nejen cesty mezi poli, ale i jinde ve volné krajině (nejde-li o lesní cestu) – přímou definici polní cesty však české zákony neobsahují. Obvykle se jako polní cesta označují zpevněné i nezpevněné komunikace v krajině, které nejsou evidovány jako silnice ani jako místní komunikace a umožňují provoz motorových vozidel; pokud neumožňují, označují se jako stezka nebo pěšina. == Význam polních cest == Polní cesty slouží ke zpřístupnění staveb a pozemků vzdálených od silnic či místních komunikací vlastníkům pro účely dopravy a zemědělské výroby a jejich napojení na síť silnic, místních komunikací, lesních cest nebo jiných účelových komunikací a ke zpřístupnění krajiny a propojení důležitých bodů ve volné krajině s ohledem na vedení turistických tras (pěších, cyklistických, jezdeckých, lyžařských). Účelem polní cesty může být i vyloučení účelové zemědělské dopravy ze silnice. Polní cesty a vegetace kolem nich dotváří ráz krajiny a zvyšují její biodiverzitu, trvalým a výrazným způsobem ohraničují pozemky a katastrální území. Polní cesty mohou mít význam v protierozní ochraně půdy a vodohospodářství. Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky i pěšiny mimo zastavěné území podléhají podle Zákona o ochraně přírody a krajiny povinné evidenci u obecních úřadů a nesmějí být rušeny ani zřizovány bez souhlasu pověřeného obecního úřadu. == Kategorizace == ČSN 73 6109 dělí polní cesty do třech hlavních kategorií. Návrhové parametry se uvádějí písmenem P a údajem o návrhové šířce a za lomítkem návrhové rychlosti (například P7,0/50 nebo P3,0/30). hlavní polní cesty: návrhová šířka 7 až 4 metry, návrhová rychlost 50 až 30 km/h, jedno- i dvoupruhové, pro svoz z oblasti 50 až 500 ha vedlejší polní cesty: návrhová šířka 4,5 až 3,5 metrů, návrhová rychlost 30 km/h, jednopruhové, pro svoz z oblasti 50 až 200 ha doplňkové polní cesty: návrhová šířka 3,5 až 3 metry, návrhová rychlost 30 km/h, jednopruhové, nezpevněné == Užívání polních cest == Polní cesty jakožto účelové komunikace obecně spadají do práva bezplatného obecného užívání obvyklým způsobem a k obvyklým účelům podle § 19 odst. 1 Zákona č. 13/1997 Sb, pokud zákon nestanoví pro speciální případ jinak.", "question": "Druhem jaké komunikace je polní cesta?", "answers": ["účelové"]}
{"title": "Záhněda", "context": "Záhněda (SiO2) je odrůda křemene (oxid křemičitý), která je zabarvená příměsí hliníku, sodíku a lithia. Jedná se o poměrně rozšířený polodrahokam, který je často vyhledáván pro svoji hnědou barvu. Tmavě hnědá až černá, téměř neprůsvitná odrůda křemene se nazývá morion, hranice mezi záhnědou a morionem je diskutabilní. Záhněda se využívá jak ve zlatnickém průmyslu, tak v léčitelství. Jsou jí přisuzovány uklidňující a pročisťující účinky. == Vlastnosti == Fyzikální – Krystalizuje v klencové soustavě a na Mohsově stupnici tvrdosti má tvrdost 7. Typický tvar krystalu je šestiboký hranol s dvěma klenci, u kterého bývají plochy hranolu vodorovně rýhovány. Běžně však dochází k dvojčatění nebo růstu polykrystalů, ale setkáváme se také s monokrystaly. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové. Chemické – Optické – Jeho barva není stálá, proto se často uměle upravuje, například vlivem radioaktivního záření tmavne, vlivem tepla ztrácí barvu. == Vznik == Záhnědy jsou typické pro granitoidní magmatické horniny. V granitoidech (včetně pegmatitů) vznikají buď přímo z magmatické taveniny, anebo v závěru krystalizace z fluidní fáze (dutinové záhnědy v pegmatitech). Dalším typickým výskytem jsou alpské žíly, kde jsou záhnědy nejčastěji vázány na pukliny v granitoidech. Méně běžné jsou záhnědy v dutinách vulkanických hornin (geody), na hydrotermálních žilách a v metamorfovaných horninách. Díky vysoké odolnosti se valouny záhněd druhotně dostávají do sedimentů. == Využití == Využití záhnědy je ve šperkařství. == Naleziště == V zahraničí Brazílie, USA, Madagaskar, Rusko ,Austrálie V ČR jižní Čechy a Vysočina (Dolní Bory) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu záhněda ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo záhněda ve Wikislovníku Minerální galerie – záhněda (anglicky) Záhněda na Mindat.org (anglicky) Galerie záhněd na Rockhound.cz", "question": "Pro jakou barvu je často vyhledáván polodrahokam záhněda?", "answers": ["hnědou"]}
{"title": "Cena", "context": "Cena Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Tento článek je o směnné hodnotě statku nebo služby. Další významy jsou uvedeny na stránce Cena (rozcestník). Cena vyjadřuje směnný poměr mezi směňovanými statky. Dnes obvykle ukazuje množství peněz potřebných k uskutečnění směny daného statku. Ceny mohou být vyjádřeny též v ostatních statcích (např. 1 kráva = 2 ovce a opačně 1 ovce = 1/2 krávy), ale dnes se již barterový obchod využívá jen minimálně. Pojem cena zahrnuje též zvláštní druhy odměňování, jako např. mzdu (cena práce), kurz (cena cizí měny), úrok (cena peněz). Podle pojetí anglické klasické školy (David Ricardo, Adam Smith, John Stuart Mill) je cena statku určená tím, kolik práce bylo vynaloženo k jeho výrobě – to znamená, že výrobky, jejichž vytvoření je pracnější, mají tendenci být dražší než ty, které lze vytvořit snáze. Nákladovou teorii hodnoty posléze přejal i Karl Marx. Ačkoliv zní tato teorie intuitivně, je zcela chybná a nedokáže vysvětlit velké množství běžných jevů. Zásadní kritiku tohoto konceptu přednesl Carl Menger a další jako součást marginalistické revoluce. Ti tvrdí, že cena vychází ze subjektivního mezního užitku daného statku a je určena poptávkou a nabídkou tohoto statku. Podle této teorie se cena výsledného statku nesčítá z cen nákladů, ale právě opačně: spotřebitel ohodnotí penězi finální výrobek a následně dochází k formování cen zdrojů, které jsou k výrobě tohoto statku zapotřebí. Je třeba zmínit, že tvorba ceny neprobíhá obecně na úrovni statků (všechna voda vs. všechny diamanty světa), ale konkrétně u daných statků na daném místě v daném čase (jednokarátový diamant vs. jeden litr vody). Formálně jsou ceny stanoveny prodejci, kteří je následně upravují vzhledem k nabídce a poptávce tak, aby maximalizovali zisk. Prodejci se snaží o co nejvyšší ceny, kupující naopak o co nejnižší. Zákon jedné ceny Zákon jedné ceny říká, že ceny jednoho statku, který je k dispozici na různých místech, se po započtení transakčních nákladů budou mít tendenci vyrovnat.", "question": "Co vyjadřuje cena?", "answers": ["vyjadřuje směnný poměr mezi směňovanými statky"]}
{"title": "Borderlands", "context": "Borderlands je RPG střílečka z pohledu první osoby vyvinutá firmou Gearbox. Hra vyšla v roce 2009. Její pokračování Borderlands 2 vyšlo v roce 2012. Oblíbenost získala také pro svůj kooperativní multiplayer. == Gameplay == Hra je převážně akční střílečka z prvního pohledu s výraznými RPG prvky. Hráč si může vylepšovat postavu podle svého vlastního herního stylu. Atmosféra hry je poněkud odlehčená a humorná, tomu přispívá a komiksová stylizace, vedlejší NPC postavy, zbraně, úkoly atd. Hra se odehrává na planetě Pandora, na které se hráč může pohybovat zcela svobodně. === Postavy === Mordecai vyniká hlavně v boji na dálku. Mezi jeho oblíbené zbraně patří odstřelovací puška nebo revolver. Speciální schopností tohoto ostrostřelce je vyvolání Bloodwinga (agresivního, na nepřátele útočícího ptáka). Lilith hodně těží ze sil elementů. Nejenže má schopnost zvyšující naději na vyvolání takového efektu u zbraní, ale další ze skillů (dovedností) zvyšuje její odolnost vůči těmto silám. Unikátní schopnost téhle postavy jí dává moc stát se neviditelnou vůči nepřátelům. Brick je velmi nebezpečný na blízko, avšak o to méně schopný na dálku. Odolný silák, jehož speciální schopnost by se dala nazvat stavem nepříčetnosti. Obrazovka zčervená a Brick vyrazí vstříc protivníkům s pěstmi nahoře. Během této doby vydrží víc. Roland si nejvíce rozumí s brokovnicí nebo útočnou puškou. Zajímavé jsou jeho skilly zvyšující účinnost zbraní nebo automatické doplňování nábojů. Zvláštní pro tento charakter je vyvolávání samostatně fungujícího kulometného turretu, které disponuje štítem a případně i léčí. == Dodatečně vydaný obsah (DLC) == The zombie Island of Doctor Ned Mad Moxxi's Underdome Riot The Secret Armory of General Knoxx Claptrap's New Robot Revolution == Pokračování == === Borderlands 2 === Borderlands 2 vyšlo 18. září 2012 (21. září 2012 v ČR). Zavedené herní mechanismy se příliš nemění. Hráči opět zavítají na Pandoru. Ani grafické zpracování se příliš nezměnilo. Pokračování nabízí hlavně lepší příběh, mnohem delší herní dobu, více DLC...", "question": "Která společnost vyvinula hru Borderlands?", "answers": ["Gearbox"]}
{"title": "Soustava SI", "context": "Soustava SI (zkratka z francouzského Le Systè International d'Unités) je mezinárodně domluvená soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Mezinárodně garantuje definice jednotek a uchování etalonů Bureau International des Poids et Mesures v Sè (Francie), v České republice Český metrologický institut se sídlem v Brně. Základních jednotek je sedm: metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela, mol. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních. Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami. Soustava vznikla v roce 1960 ze soustavy metr-kilogram-sekunda (MKS), který byl zaveden za Velké francouzské revoluce (1789 až 1799) a v dalších letech rozšiřován (Británie 1860, 1921 fyzikální jednotky, v roce 1948 pak začal samotný standardizační proces). V Česku vyplývá pro subjekty a orgány státní správy povinnost používat soustavu jednotek SI ze zákona č. 505/1990 Sb. ze dne 16. listopadu 1990 (Zákon o metrologii; se změnami podle zákonů č. 4/1993. , 20/1993, 119/2000, 137/2002, 13/2002, 226/2003, 444/2005, 481/2008,. 223/2009 a 155/2010 Sb.) a souvisejících vyhlášek Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, zejména MPO vyhlášky č. 264/2000 Sb. Základních jednotek je sedm a jsou stanoveny pro následující fyzikální veličiny,. považované v SI za základní: Délka Základní jednotkou je metr (značka \"m\"). 1 metr je délka dráhy, kterou urazí světlo ve vakuu za : : : : : : 1 : 299 : 792 : 458 : : : : : : {\\displaystyle {\\tfrac {1}{299\\,792\\,458}}} sekundy. Hmotnost Základní jednotkou hmotnosti je kilogram (značka \"kg\"). Ten je definován hmotností mezinárodního prototypu kilogramu, který je uložen v Mezinárodním úřadě pro váhy a míry v Sè u Paříže. (Připravovaná nová definice kilogramu se má opírat o pevně stanovenou Planckovu konstantu.) Čas Základní jednotkou času je sekunda (značka \"s\"). 1 sekunda je doba trvání 9 192 631 770 period záření, odpovídající přechodu mezi dvěma hyperjemnými hladinami základního stavu atomu 133Cs. Elektrický proud Základní jednotkou elektrického proudu je ampér (značka \"A\"). 1 ampér je takový elektrický proud, který ve dvou přímých rovnoběžných vodičích o nekonečné délce a zanedbatelném průřezu vzájemně vzdálených ve vakuu jeden metr vyvolá mezi těmito vodiči.", "question": "Jak se nazývá základní jednotka času?", "answers": ["sekunda"]}
{"title": "Velký požár Londýna", "context": "Velký požár Londýna se přehnal přes centrální části londýnské City, řádil od 2. září do 5. září 1666 a zničil velkou část City uvnitř starých římských městských hradeb. Požár zasáhl město v době doznívání jiné katastrofy, velkého londýnského moru, který město zasáhl o rok dříve. V důsledku požáru došlo k přestavbě Londýna, při které byla Christopherem Wrenem vybudována nová katedrála svatého Pavla. Předchozí dva požáry v Londýně v letech 1133 a 1212, které způsobily velké škody na městských stavbách, byly do té doby označovány stejným přívlastkem. Později, v době druhé světové války, 29. prosince 1940 nálet německého letectva vyústil v požár, který bývá označován jako Druhý velký požár Londýna. Požár vznikl v sobotu, 2. září 1666, ráno v ulici Pudding Lane, v domě Tomase Farrynora, pekaře krále Karla II. Farrinor pravděpodobně zapomněl uhasit oheň v peci, když šel večer spát, a krátce po půlnoci jiskry z doutnajících uhlíků zapálily palivové dříví u pece. Pekař i se svou rodinou stihl uniknout z hořícího domu oknem v poschodí, ale jeho hospodyni se únik nezdařil a byla tak první obětí požáru. Během hodiny byl informován starosta City sir Tomas Bloodworth, který však situaci podcenil. Živnou půdu pro obrovský požár připravilo dlouho trvající suché a teplé počasí, k němuž se přidal trvalý suchý severovýchodní vítr, který vanul bez přestání celé týdny. Pro stavbu většiny domů v Londýně té doby byly použity hořlavé materiály (dřevo a sláma) a jiskry z hořícího pekařova domu zapálily sousední domy. Podporován východním větrem se požár začal šířit Londýnem a počáteční snahy zabránit jeho šíření zbořením pásu domů jako požární zábrany byly neorganizované. V úterý vítr začal polevovat a ve středu požár začal slábnout.", "question": "Dokdy řádil Velký požár Londýna?", "answers": ["5. září 1666"]}
{"title": "Administrativní dělení Japonska", "context": "Administrativní dělení Japonska Japonské prefektury očíslované v souladu s normou ISO 3166:2-JP a japonské regiony Japonsko se administrativně člení na 47 základních jednotek čtyř různých druhů, nazývaných souhrnně todófuken (都). V českém jazyce je zvykem označovat tyto jednotky jako prefektury, ačkoli toto označení není zcela přesné. Historie Kořeny současného systému prefektur položila někdejší vláda období Meidži v roce 1871. Jejím výnosem zanikly feudální územní celky han (藩), které se transformovaly na prefektury, často na stejném území. Prefektur bylo původně přes 300, ale již koncem roku 1871 byl jejich počet zredukován na 72 a později, roku 1888, na dnešních 47 prefektur. Současný stav Současný stav má právní základ v zákoně o místní autonomii z roku 1947, který dal prefekturám více politické moci a zavedl prefekturní vlády a parlamenty. Základem je 47 administrativních jednotek nejvyšší úrovně: 1 metropolitní město to (都) … Tokio, 1 správní okruh dó (道) … Hokkaidó, 2 městské prefektury fu (府) … Ósaka a Kjóto, 43 prefektur ken (県). Prefektury se dále člení na města ši (市) a okresy gun (郡). Výjimkou je prefektura Hokkaidó, která se, vzhledem k velikosti území, dělí na 14 subprefektur šičó (支). Okresy se dále dělí na města čó (町) a obce son(村). Regionální uspořádání Prefektury se také často seskupují do regionů, ačkoli takové uspořádání nemá zatím právní podklad. Regionů je nejčastěji udáváno 8, ale lze se setkat i s počtem 10 regionů, který získáme, budeme-li uvažovat jednotlivé podregiony regionu Čúbu, které navíc nejsou exaktně definovány. Hokkaidó 1. Hokkaidó Tóhoku 2. Aomori 3. Iwate 4. Mijagi 5. Akita 6. Jamagata 7. Fukušima Kantó 8. Ibaraki 9. Točigi 10. Gunma 11. Saitama 12. Čiba 13. Tokio 14. Kanagawa Čúbu Kóšinecu 15. Niigata 19. Jamanaši 20. Nagano Hokuriku 16. Tojama 17. Išikawa 18. Fukui Tókai 21. Gifu 22. Aiči 23. Šizuoka Kansai 24. Mie 25. Šiga 26. Kjóto 27. Ósaka 28. Hjógo 29. Nara 30. Wakajama Čúgoku 31. Tottori 32. Šimane 33. Okajama 34. Hirošima 35. Jamaguči Šikoku 36. Tokušima 37. Kagawa 38. Ehime 39. Kóči Kjúšú a Okinawa 40. Fukuoka 41. Saga 42. Nagasaki 43. Kumamoto 44. Óita 45. Mijazaki 46. Kagošima 47. Okinawa Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků Prefectures of Japan na anglické Wikipedii, 日 na japonské Wikipedii a Prefektúra (Japonsko) na slovenské Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.", "question": "Na kolik základních jednotek je rozděleno Japonsko?", "answers": ["47"]}
{"title": "Francie", "context": "K Francii patří také malý ostrov Korsika. Je členskou zemí Severoatlantické aliance a je jedním ze zakládajících členů Evropské unie a Organizace spojených národů. Je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN s právem veta, jednou z osmi uznaných jaderných mocností a členem sdružení osmi nejvyspělejších států světa G8. Spolu se Spojeným královstvím je Francie jedinou doposud existující koloniální velmocí. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Francie. Hranice současné Francie zhruba souhlasí s těmi z dob starověké Galie obývané keltským kmenem Galů. Galie byla podrobena v 1. století př. n. l. Římany a Galové částečně převzali latinský jazyk i kulturu. S romanizací území souvisí i časné šíření křesťanství od 2. a 3. století. Galské východní hranice byly ve 4. století obsazeny germánskými kmeny, převážně Franky, kteří později dali zemi její dnešní jméno. Existence Francie jako samostatného státu se tradičně datuje od rozděleni Francké říše roku 843 na (Francia orientalis) na východě, Francia occidentalis na západě a Lotharingii ve středu. Z Východní Francké Říše se stala Svatá říše římská, západní část dala vzniknout dnešní Francii. Potomci Karla Velikého vládli Francii až do roku 987, kdy byl korunován králem Hugo Kapet. Jeho potomci, Kapetovci a jejich vedlejší větve z Valois a Bourboni postupně pomocí série válek a dědictví sjednotili území pod centrální panovnickou moc. Od 12. století angličtí králové z rodu Plantagenetů ovládali rozsáhlá území západní Francie a k vyhnání Angličanů z Francie došlo teprve na konci stoleté války mezi Anglií a Francií v 15. století. Ve druhé polovině 16. století Francii zasáhly náboženské války mezi hugenoty a katolíky. Monarchie dosáhla své největší moci za vlády Ludvíka XIV, který vládl v 2. polovině 17. a začátkem 18. století. V té době měla Francie velký vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii. Ve válce o španělské dědictví Francie dosáhla dosazení Bourbonů na španělský trůn, zároveň se však postupně propadala do rekordní zadluženosti a ekonomického úpadku a v sedmileté válce v důsledku porážky od Velké Británie přišla o svou koloniální říši v Indii a Kanadě. Úpadek říše se za následníků Ludvíka XIV. stále prohluboval a byl jednou z příčin Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789 a vedla 3. září 1791 k nahrazení absolutistické monarchie konstituční, 22. září 1792 byla následně nastolena První republika. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopilo direktorium.", "question": "Do kterého roku vládli potomci Karla Velikého Francii?", "answers": ["987"]}
{"title": "Sluneční energie", "context": "Sluneční energie Slunce Sluneční energie (sluneční záření, solární radiace) představuje drtivou většinu energie, která se na Zemi nachází a využívá. Vzniká jadernými přeměnami v nitru Slunce. Vzhledem k tomu, že vyčerpání zásob vodíku na Slunci je očekáváno až v řádu miliard let, označuje se tento zdroj energie jako obnovitelný. To ovšem neznamená, že se jedná o zdroj bezemisní.[1] Projevy sluneční energie na Zemi Podle zákona zachování energie se sluneční energie, dopadající na planetu Zemi, přeměňuje beze zbytku v jiné formy. Mezi projevy sluneční energie na Zemi tak patří: Energie fosilních paliv, která vznikla v dávné minulosti z rostlinné nebo živočišné biomasy uhlí ropa zemní plyn Energie větru – lišící se intenzita ohřevu jednotlivých částí planety vyvolává větrné proudění. Vítr může navíc vyvolávat na vodní hladině vznik vln. Energie biomasy, vzniklá přeměnou sluneční energie na energii chemických vazeb v organických sloučeninách fotosyntézou. Sem patří nejen energetické využití biomasy při spalování, ale i potravní využití živočichy (konzumenty). Vodní energie, kde sluneční energie představuje hybnou sílu pro koloběh vody. Teplo, které je většinou projevem ztrát při energetických přeměnách Nepřeměněné elektromagnetické záření Slunce, o které bude řeč v tomto článku. Sluneční vítr – proud elementárních částic a jader helia ze Slunce. Mezi projevy sluneční energie na Zemi nepatří: Geotermální energie a její projevy (tato energie pochází z období vzniku Země a sluneční soustavy – vzniká jaderným rozpadem a působením slapových sil) termální prameny projevy posunu litosférických desek – zemětřesení, sopečná činnost, vlny tsunami teplotní ohřev hlouběji položených míst (v praxi je využíván tepelnými čerpadly)", "question": "Proč se Slunce považuje za obnovitelný zdroj energie?", "answers": ["vyčerpání zásob vodíku na Slunci je očekáváno až v řádu miliard let"]}
{"title": "Tank", "context": "Tank je nejlépe pancéřovaný bojový prostředek ze všech pozemních bojových vozidel a nese z nich nejefektivnější protitankové zbraně. Tyto charakteristiky společně s intenzívním hlukem, který vydává pohybující se tanková formace, dělají z tanku jednu z nejobávanějších zbraní na bitevním poli, ceněnou pro šok, který působí na jiné typy jednotek. Tanky mohou být nasazeny v boji samostatně (obvykle v přehledném terénu) nebo v kombinaci s ostatními typy zbraní, zejména dělostřelectva a pěchoty (bez podpory pěchoty se tanky zpravidla neobejdou při boji v málo přehledných terénech, jako je les, město, nebo hustá vysoká tráva). Tank je však také výbornou defenzívní zbraní, lze jej použít ve statické obraně (např. v okopu) a v případě potřeby je možné provést protiútok a zase se stáhnout. Vojenská cvičiště pro tanky se nazývají tankodromy. Vzhledem k jejich specifickému povrchu se toto slovo někdy používá v přeneseném významu i pro nekvalitní komunikace, zejména silnice. == Vývoj a vznik tanku == Jedna z historických součástí tanku - housenkové pásy - byly vymyšleny v roce 1770 Richardem Edgeworthem.", "question": "Jak se nazývají vojenská cvičiště pro tanky?", "answers": ["tankodromy"]}
{"title": "Lineage II", "context": "Navíc se vám zvýší síla útoku v PvP (hráč proti hráči). Life stony – kameny, které se dají přidat do zbraně u kováře. je jich několik druhů: Life stone, Mid-Grade Life stone, Hight Grade-Life stone, Top-Grade Lifestone. Čím vyšší třída(grade) kamene, tím vyšší šance, že do zbraně dostanete Aktivní skill (například léčitel pak může mít díky zbrani útočná kouzla apod.). Jinak jsou efekty, které se na zbrani objeví, náhodné. Při použití Top-Grade lifestonu se zbraň navíc rozzáří a \"zelektrizuje\". Fame (sláva) – získáváte při obléhání pevností, nebo při bojích o hrad. Za tento Fame, pak můžete své zbrani nebo zbroji přidat další vlastnosti, které se ovšem započítávají jen v boji proti jiným hráčům (např. snížení obdrženého poškození v pvp u zbrojí, nebo zvýšená rychlost útoku u zbraní) Foundation věci ... tyto věci se dají získat pouze pokud si je sami vyrobíte (u hráče trpaslíka), nebo koupíte u jiného hráče. Jsou úplně stejné jako ty obyčejné, akorát přidávají, obvykle několik, vlastností navíc(úhybnost, počet životů atd.) Verzování a rozšiřování Hra je postupně rozšiřována a upravována pomocí souhrnných updatů, jejichž názvy jsou odvozeny od scénáře, kterým se herní svět ubírá. Prvním byla beta verze nazvaná The Chaotic Chronicle: Prelude.[1] Aktuální verzí potom je Lineage 2 Goddess of Destruction'.[2] Všechny tyto updaty jsou hráčům dostupné zdarma v podobě updatování jejich herního klienta. Obvyklou náplní jednotlivých updatů je rozšiřování světa, nové předměty, schopnosti postav, nepřátelé či dokonce rasy herních postav a jejich povolání. Základní pojmy CH = clan hall, klanová hala. CP = combat point, stínové životy, použité při PvP. Ubírají se první, až potom zranění ubírá normální životy. CS = castle siege, bitva o hrad mezi klany nebo souboj klanu proti NPC (pokud hrad nikdo doposud nedobyl). Craft = povolání postavy, které umí vyrábět věci. Grade = (no grade, D grade, C grade, B grade, A grade, S grade, S80 grade a S84 grade, R, R95, R99) stupeň předmětů, rozděleno podle úrovně od kterého jej může postava používat. Čím vyšší stupeň, tím lepší předmět, ovšem pro každý stupeň musí postava mít dostatečnou úroveň (NG 1-19, D 20-39, C 40-51, B 52-.", "question": "Jakým způsobem je rozšiřována hra Lineage II?", "answers": ["pomocí souhrnných updatů, jejichž názvy jsou odvozeny od scénáře, kterým se herní svět ubírá"]}
{"title": "John Fitzgerald Kennedy", "context": "Podle oficiálních životopisů se v domácnosti Kennedyů na Abbotsford Road v Brooklinu v Bostonu k sobě lidé chovali slušně, ale v čistém slova smyslu se nemilovali, existovali vedle sebe, žili spolu, a děti mezi sebou soutěžily o přízeň rodičů. Po absolvování Choate School ve Wallingfordu ve státě Connecticut nastoupil JFK, stejně jako jeho starší bratr Joe ml., na Harvard, a v roce 1940 absolvoval s vyznamenáním. Na sklonku třicátých let cestoval po Evropě i Blízkém východě a v roce 1939 navštívil také okupovanou Prahu. Ve své diplomové práci Mnichovský appeasement obhajoval Mnichovskou dohodu a vysvětloval, že Británii a Francii poskytla čas na válečné přípravy. Práci později díky jeho otci přepracoval komentátor deníku New York Times Arthur Krock a vyšla knižně pod názvem Proč Anglie spala. Stala se bestsellerem. V USA se prodalo 55 000 a v Anglii 35 000 výtisků. V roce 1941 nastoupil – přes svůj chatrný zdravotní stav – do armády v hodnosti podporučíka. O 2 roky později působil v oblasti Šalamounových ostrovů, kde jako poručík (Lieutenant (Junior Grade)) velel torpédovému člunu PT-109. V noci z 1. na 2. srpna 1943 byl PT-109 taranován a potopen v úžině Blackett japonským torpédoborcem Amagiri. Zde utrpěl JFK další vážné zranění zad (první měl již z amerického fotbalu). Několik dní se se svou posádkou skrýval bez jídla na březích ostrůvku, než byli zachráněni. Tuto kritickou událost mu později připomínal kokos s vyrytou zprávou o trosečnících na jeho pracovním stole. Následně obdržel Purpurové srdce. Po válce pracoval krátce jako novinář. Byl přítomen při mírových rozhovorech v Postupimi a na zakládací schůzi OSN v San Francisku. Během celého dětství a dospívání prošel několika školami a prodělal snad všechny možné dětské nemoci. Lze říci, že s menšími či větším přestávkami v mládí měl zdravotní problémy téměř pořád. Později lékaři zjistili, že trpí Addisonovou nemocí, která mu pomalu likvidovala nadledviny a imunitní systém a nutila ho brát pravidelně injekce. Po válečném zranění měl vleklé problémy se zády, kvůli nimž musel prodělat několik operací. Dne 12. srpna 1944 tragicky zahynul jeho starší bratr Joe v letecké vojenské akci.", "question": "Jak se neformálně označoval prezident Kennedy?", "answers": ["JFK"]}
{"title": "Pavel Vondruška", "context": "Pavel Vondruška (15. listopadu 1925 České Budějovice – 5. února 2011 Praha) byl český herec a dirigent, od roku 1969 člen Divadla Járy Cimrmana. Objevil se též v několika desítkách filmů. Ovládal několik cizích jazyků (francouzštinu, italštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu, němčinu, srbochorvatštinu, latinu a esperanto). Vystudoval konzervatoř (1945–1946) a následně pokračoval studiem dirigování, operní režie a dramaturgie na Hudební akademii AMU (1946 – 1950), kde ho vyučovali například Karel Ančerl či Václav Talich. Absolvoval v roce 1951 u Ferdinanda Pujmana . Při studiích působil jako korepetitor v Národním divadle a dirigoval Pražskou zpěvohru. V letech 1951 až 1977 byl postupně dirigentem: symfonického orchestru AUSu Moravské filharmonie Olomouc opery Státního divadla Ostrava opery Hudebního divadla v Karlíně (v posledních letech souběžně i korepetitor v Národním divadle) Mezi lety 1977 a 2009 působil v pražském Národním divadle, kde dirigoval orchestr během představení činohry. V letech 1977 až 1998 byl i vedoucím tohoto divadelního orchestru. Je znám též jako autor a upravovatel scénické hudby k několika inscenacím (například k Paličově dceři Josefa Kajetána Tyla). Občas se na prknech Národního divadla objevil i jako herec v epizodních rolích. Své působení v Národním divadle ukončil k 31. červenci 2009. V letech 1969–2010 byl členem souboru divadla Járy Cimrmana. Z divadla nedobrovolně odešel kvůli zhoršující se paměti. Hostoval také v Divadle Na Jezerce. Dne 28. prosince 2010 se vážně zranil při pádu do orchestřiště Stavovského divadla při provádění turistů. Poté byl hospitalizován v Motolské nemocnici a udržován v umělém spánku. V sobotu 5. února 2011 večer v téže nemocnici zemřel.", "question": "V kterém divadle hrál Pavel Vondruška od roku 1969?", "answers": ["Divadla Járy Cimrmana"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Roku 1940 německá armáda zvítězila nad Francií, následujícího roku přepadla Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943 však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Roku 1944 vyvázl z atentátu, který zosnovala skupina důstojníků v čele s plukovníkem Stauffenbergem, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením schylovalo. Na jaře 1945 Hitler uvízl v obleženém hlavním městě a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku. Narodil se 20. dubna 1889 v městečku Braunau am Inn v Rakousku nedaleko bavorských hranic. Matka Adolfa Hitlera se jmenovala Klára Hitlerová, za svobodna Pölzlová. Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera. V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens. Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler. Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti. Všichni jeho sourozenci zemřeli ještě v dětském věku, až na nejmladší sestru Paulu (1896-1960), která Hitlera přežila o mnoho let. Rodina penzionovaného státního úředníka Aloise Hitlera se často stěhovala z místa na místo, než se usadila ve vesnici Leonding nedaleko Lince. Hitler v té době navštěvoval nejméně pět základních škol. V době, kdy navštěvoval školu v benediktýnském klášteře v Lanbachu, zpíval ve sboru a chtěl se stát knězem. Prospěch na základní škole měl vcelku dobrý, ale na střední škole v Linci se značně zhoršil a nakonec střední školu nedokončil.", "question": "Jak se jmenoval Hitlerův pradědeček z matčiny strany?", "answers": ["Johann von Nepomuk Hüttler"]}
{"title": "Žamberk", "context": "Žamberk (německy Senftenberg) je město na východě Čech v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji, v podhůří Orlických hor. Město je rozprostřeno jak v údolí řeky Divoké Orlice, tak i na okolních kopcích. Žamberk má rozlohu 16,91 km2 a čítá přes 6 tisíc obyvatel. V nejbližší aglomeraci, kterou město vytváří společně s přilehlými obcemi (Dlouhoňovice, Helvíkovice, Lukavice a Líšnice) však žije více než 9 100 obyvatel. Město je jak administrativním, tak i přirozeným spádovým centrem žamberského mikroregionu, který čítá téměř 29 tisíc obyvatel. Historické jádro města tvoří městskou památkovou zónu. Město je turistickým východiskem do jižní části Orlických hor i jejich podhůří. Západně od města se nachází veřejné vnitrostátní letiště (sportovní letiště). Na východním okraji Žamberka se nachází sportovně rekrační areál Pod Černým lesem. Nejstarší doložená zmínka o Žamberku je na listině, kterou v roce 1332 zbraslavský opat prodával lanškrounskou rychtu jakémusi Tyczkovi (Tyčkovi) ze Žamberka. Lanšperský hrad i celé lanškrounské panství byly tehdy v držení zbraslavského kláštera. Za vlády králů Přemysla Otakara I., Václava I. a Přemysla Otakara II. byly ve východních Čechách založeny nové hrady a osady. V těch dobách byly založeny hrady Lanšperk, Žampach, Litice, Potštejn a další. Kolonizátoři založili města a vesnice, které dnes známe jako Rychnov nad Kněžnou, Rokytnice v Orlických horách, Vamberk, Slatina nad Zdobnicí, Pěčín, Kunvald, Ústí nad Orlicí, Lanškroun, nebo Letohrad.", "question": "Jakou rozlohu má město Žamberk?", "answers": ["16,91 km2"]}
{"title": "Petr Čech", "context": "Petr Čech (* 20. května 1982 Plzeň, Československo) je český fotbalový brankář a bývalý reprezentant. V současnosti je brankářem anglického Arsenalu. Mistr Evropy hráčů do 21 let z roku 2002. V minulosti působil v týmech Viktorie Plzeň, Chmelu Blšany, Sparty Praha, Rennes a Chelsea FC. Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších fotbalových brankářů na světě. Po Milanu Barošovi, Vladimíru Šmicerovi a Marku Jankulovském se stal v roce 2012 čtvrtým českým vítězem prestižní Ligy mistrů. Klubový rekord Chelsea FC v počtu vychytaných nul ve všech soutěžích, který držel s 208 čistými konty Peter Bonetti, překonal 11. ledna 2014. Je držitelem rekordu anglické Premier League v počtu vychytaných čistých kont. Ze všech fotbalistů má na kontě nejvíce zápasů za českou fotbalovou reprezentaci (celkem 124). V červnu 2003 se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Martinou Dolejšovou, spolužačkou ze Sportovního gymnázia v Plzni, se kterou má dceru Adélu (* 2008) a syna Damiána (* 2009). Mezi jeho záliby patří hra na bicí, na YouTube lze nalézt coververze jeho oblíbených kapel Nirvana, Foo Fighters a System of a Down. V žákovských výběrech začal jako útočník, až ve 4. třídě si jej vyhlédl trenér gólmanů. Od té doby se pevně uchytil v prostoru mezi tyčemi. V době kdy hrál za dorost Viktorky, poprvé nastoupil v reprezentačním výběru (do 15 let). Úspěšné vystoupení na ME do 16 let, kde byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje, předznamenalo začátek veleúspěšné kariéry . FC Viktoria Plzeň však nedokázala ocenit kvality mladého brankáře a za pouhých 350 tisíc Kč jej přepustila do klubu FK Chmel Blšany . Přestup do Blšan nicméně znamenal významný zlom v Čechově kariéře. Brzy se zde totiž dočkal prvoligového debutu. 30. října 1999 ve věku 17 let nastoupil k utkání na pražské Spartě . Za FK Chmel Blšany odehrál během dvou sezón celkem 27 zápasů, ve druhé sezóně díky svým výkonům již zastával pozici brankářské jedničky. Během této doby rovněž pravidelně reprezentoval Česko v juniorských výběrech. V lednu 2001 jej za 22 milionů korun získala AC Sparta Praha, ale ponechala jej na hostování v Blšanech. V devatenácti letech se tak stal nejdražším českým brankářem . Poté, co absolvoval jako brankářská jednička Mistrovství světa hráčů do 20 let v Argentině, nastoupil v létě 2001 na Letnou.", "question": "Hrál Petr Čech někdy za Spartu Praha?", "answers": ["V minulosti působil v týmech Viktorie Plzeň, Chmelu Blšany, Sparty Praha, Rennes a Chelsea FC."]}
{"title": "Tygr", "context": "Census z roku 2015 potvrdil pozitivní trend v populaci tygra ussurijského na ruském dálném východě, když bylo napočítáno 480 až 540 jedinců, což je mírný nárůst proti číslům z roku 2005, která uváděla 423 až 502, respektive 330 až 390 jedinců. V Severní Koreji nebyl výskyt tygra zaznamenán od roku 1998. Na severu Číny u hranice s Ruskem žije malá populace, čínská vláda odhaduje počet na zhruba 20 jedinců. Poddruh je klasifikován jako ohrožený. Tygr čínský byl ve volné přírodě zřejmě zcela vyhuben. Je ale plánováno jeho znovuvysazení v dřívějších oblastech výskytu. Poddruh je klasifikován jako kriticky ohrožený. Na indickém subkontinentu (Indie, Nepál, Bhútán, Bangladéš) žíjí dnes tygři téměř výhradně v národních parcích a rezervacích. Největší populace jsou přitom na severu (Národní park Rajaji–Národní park Jima Corbetta, Národní park Dudhwa, Národní park Bardia, Národní park Čitvan, Buxa, Národní park Manas, Národní park Kaziranga) a v centrální Indii (např. Národní park Kanha, Národní park Pench, Národní park Satpura, Národní park Melghat, Národní park Bandhavgarh, Národní park Simlipal, Národní park Indravati, Nagarjunasagar). Na jihu je potom výskyt omezen na oblasti Národního parku Nagarhole a Národního parku Bandipur. Indie je v současnosti zemí s největším počtem volně žijících tygrů, zdejší populace je odhadována na 1200 - 1700 jedinců. Do tohoto počtu není zahrnuta populace v Sundarbans na hranicích Indie a Bangladéše. Ve zdejších mangrovech žije odhadem asi 200 tygrů. V Bhútánu je velikost populace odhadována na 70 až 80 jedinců, v Nepálu pak na 100 až 200 tygrů, z nichž značná část (asi 50) žije v Národním parku Čitvan. V posledních letech byl i zásluhou přísné ochrany zaznamenán mírný nárůst počtu indických tygrů, podle sčítání v roce 2011 se počet tygrů oproti stavu z roku 2007 zvýšil o 200 až 300 jedinců. Na nejzazším jihu Číny v provincii Jün-nan může přežívat podle oficiálních údajů zhruba 10 tygrů indočínských.", "question": "Jaká je největší kočkovitá šelma?", "answers": ["Tygr"]}
{"title": "Vodík", "context": "Vodík (chemická značka H latinsky Hydrogenium) je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo v chemické syntéze nebo metalurgii a také jako náplň meteorologických a pouťových balonů a do 30. let 20. století i vzducholodí. Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje. Je 14,38krát lehčí než vzduch a vede teplo 7krát lépe než vzduch.[zdroj? ] Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s fluorem se slučuje za pokojové teploty. Je značně reaktivnější při zahřátí, především s kyslíkem a halogeny se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této reakce je nutná inicializace (např. jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve vodě, ale některé kovy ho pohlcují (nejlépe palladium). Vodík vytváří sloučeniny se všemi prvky periodické tabulky (s výjimkou vzácných plynů), zejména pak s uhlíkem, kyslíkem, sírou a dusíkem, které tvoří základní stavební jednotky života na Zemi. Vodík je schopen tvořit zvláštní typ chemické vazby, nazývaný vodíková vazba nebo také vodíkový můstek, kde vázaný atom vodíku vykazuje afinitu i k dalším atomům, s nimiž není poután klasickou chemickou vazbou.", "question": "Jakou barvou hoří vodík?", "answers": ["namodralým plamenem"]}
{"title": "Mahátma Gándhí", "context": "V prosinci 1921 vyhlásil Gándhí hnutí občanské neposlušnosti, které mělo přerůst v revoluci. 5. února 1922 však došlo k incidentu ve vesnici Čaurí Čaura, při níž účastníci původně pokojné demonstrace zapálili místní policejní stanici, v níž uhořelo 22 policistů. Gándhí to považoval za osobní politické selhání, hnutí občanské neposlušnosti okamžitě odvolal, a to posléze zaznamenalo velký odliv příznivců. V březnu 1922 byl Gándhí za naprostého nezájmu veřejnosti zatčen a odsouzen k šestiletému vězení. V lednu 1924 jej však postihl akutní zánět slepého střeva a musel být za dramatických okolností operován. To mu zajistilo znovu pozornost a přízeň veřejnosti a 5. února 1924 byl omilostněn. Za dva roky, které strávil za mřížemi, však národně-osvobozenecké hnutí upadlo a ze sjezdu Kongresu v roce 1924 Gándhí odešel poražen. Dalším Gándhího cílem bylo odstranit společenskou diskriminaci nedotknutelných, pro které navrhoval označení haridžané (boží lidé). Na rozdíl od ostatních reformátorů se však Gándhí nesnažil zrušit indický kastovní systém jako celek, ale spíše dosáhnout společenského uznání pro nízké a nedotknutelné kasty. Vůdce nedotknutelných Bhímráo Rámdží Ámbédkar však kritizoval Gándhího i další vůdce Indického národního kongresu za přílišný konzervatismus a zbytečný patos, kterým se ničeho nedosáhne. Místo toho sám navrhl britské vládě systém oddělené volební kurie pro nedotýkatelné. Když v září 1932 Britové s jeho návrhem souhlasili, zahájil Gándhí další ze svých protestních hladovek, neboť podle něj by zvláštní práva pro nedotknutelné rozvrátila hinduistickou společnost. Tím donutil Ámbédkara ustoupit a obě znesvářené strany se nakonec 24. září 1932 dohodly na společném kompromisu, jehož výsledkem byl tzv. Púnský pakt, který zaručil \"utlačovaným třídám\" rezervovaná místa v zákonodárných sborech. Dne 26. ledna 1930 začíná boj o nezávislost. Celá Indie – zemědělci, řemeslníci, obchodníci i prostý lid – odmítá nadále spolupracovat s Británií. Vše řídil jednašedesátiletý Mahátma Gándhí. 6. dubna ráno, když došel na konec své téměř čtyřicetidenní pouti, porušil zákon o soli a za ním stály tisíce přívrženců. Během této doby – absolutní občanské neposlušnosti – uvrhla vláda do vězení na 60 000 Indů. Gándhí byl opět vězněn. Ještě netušil, že o sedmnáct let později bude vyhlášeno osvobození a nezávislost Indie ... Než se tak stalo, vstoupil roku 1935 do Kongresu a stal se neoficiálním vůdcem této strany, tudíž i Indie. Zastupoval ji a při jednání s Brity postupně zlepšoval její postavení. Vypukla druhá světová válka.", "question": "Kdo byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost?", "answers": ["Mahátma Gándhí"]}
{"title": "Vilém IV", "context": "V době jeho vlády byly uskutečněny některé reformy – úprava sociálních zákonů, zákaz práce dětí, zákaz otrokářství platící v téměř celém britském impériu a úprava volebního systému. I když se nezapojoval do politiky tak výrazně jako jeho bratr, byl posledním britským monarchou, který jmenoval předsedu vlády v rozporu s přáním parlamentu. Protože v době své smrti nezůstavil žádné žijící legitimní potomky, stala se jeho následnicí na britském trůnu jeho neteř princezna Viktorie z Kentu, jediná dcera Vilémova bratra prince Eduarda Augusta, vévody z Kentu a Strathearnu. V Hannoverském království, které akceptovalo pouze mužské následníky, pak na trůn nastoupil Arnošt August I. Mládí Narodil se 21. srpna 1765 v Buckinghamském paláci jako třetí syn Jiřího III. a jeho manželky královny Šarloty. Měl dva starší bratry Jiřího a Frederika a nepředpokládalo se, že by kdy usedl na trůn Spojeného království. Jako třináctiletý nastoupil ke Královskému námořnictvu jako lodní poddůstojník. V době americké války za nezávislost sloužil v New Yorku. V době, kdy byl v Americe, schválil George Washington plán na jeho únos. Poté, co se tato informace donesla Britům, byl Vilém při cestách po městě doprovázen stráží. Roku 1785 se stal poručíkem a kapitánem lodi HMS Pegasus. Na konci roku 1786 byl přeložen do Indie, kde sloužil pod Horatiem Nelsonem, se kterým se stali blízkými přáteli. Snažil se, aby podobně jako jeho starší bratři získal titul vévody a tím i stálý příjem, ale jeho otec o tom nechtěl slyšet.", "question": "Jako kolikátý syn se narodil Vilém IV. Britský?", "answers": ["jako třetí"]}
{"title": "Oltář", "context": "Oltář Tento článek je o liturgickém objektu. O souhvězdí pojednává článek Oltář (souhvězdí). Gotický křídlový oltář v kapli Čtrnácti svatých pomocníků v poutním kostele Maria Elend v rakouském městě Sankt Jakob im Rosental, Korutany Oltář (hebrejsky מִזְבֵּחַ, mizbeach, řecky β, béma, latinsky ara nebo altaria, v křesťanském užití altare) je místo, na němž se v náboženství přináší dar jako oběť, obvykle bohu či božstvu. Oltář ve starověku Velikosti starověkých oltářů bylo později dosahováno pouze zřídka (např. oltář o rozměrech 198×23 m v Syrakusách. Oltáře stávaly obvykle na otevřených místech, často byly určeny k zápalné oběti. Známý je oltář z Pergamu z 2. století př. n. l. ozdobený reliéfy o celkových rozměrech 36×34 m, který je nyní uložen v berlínském Pergamonmuseu. Etruskové a Římané budovali oltáře pro svá osobní božstva. Těchto oltářů se zachovalo mnoho tisíc. Byly často ozdobeny nápisy. Na nich se přinášela buď zápalná oběť (např. kadidlo), nebo se na něj pokládal dar (např. se ulilo víno). Oltář v judaismu V hebrejské bibli se objevují popisy oltářů, které byly obvykle vybudovány z hlíny nebo neotesaných kamenů.[1] Oltáře byly vztyčovány na význačných místech.[2] Poprvé se v Bibli objevuje oltář, který vystavěl Noe. ,[3] dalšími postavami, které jej staví, jsou např. Abrahám,[4] Izák,[5] Jákob[6] a Mojžíš.[. 7] Samotné hebrejské slovo pro oltář (מִזְבֵּחַ,mizbeach) je odvozeno ze slovesného kořene „zajin-vejt-chet“ (ז), jež může mít tyto významy: „zabíjet, obětovat“. Židovská tradice však vnímá jednotlivá písmena slova mizbeach jako akrostich, v němž písmeno „mem“ (מ) je počátečním písmenem pro výraz mechila (מְחִיָה, odpuštění. ), písmeno „zajin“ (ז) je počátečním písmenem pro výraz zechut (זְכּת, zásluha), písmeno „bejt“ (בּ. ) je počátečním písmenem výrazu beracha (בְּרָכָה, požehnání) a písmeno „chet“ (ח) je počátečním písmenem pro výraz chajim (חַיִּי, život).[8] Oltář pro zápalné oběti Ve stanu setkávání a později v chrámu byly umístěny dva oltáře. Prvním z nich byl oltář pro zápalné oběti,[9] nazývaný také měděný oltář či stůl Páně[10]. Ten se nacházel v nádvoří svatyně a je popsán v Ex 27, 1–8 (Kral, ČEP). Jeho půdorys byl čtvercový o délce stran 5 loktů a jeho výška měřila 3 lokty. Horní část byla ozdobena rohy. Oltář byl zhotoven ze dřeva a obit měděnými pláty. V Šalomounově chrámu měl oltář pro zápalné oběti větší rozměry[11] a byl zhotoven celý z mědi, která pokrývala kámen nebo zeminu.", "question": "Co je to oltář?", "answers": ["místo, na němž se v náboženství přináší dar jako oběť, obvykle bohu či božstvu"]}
{"title": "Ytterbium", "context": "Ytterbium, chemická značka Yb, (lat. Ytterbium) je měkký stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, 14. člen skupiny lanthanoidů. Ytterbium je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je ytterbium poměrně stálé. Na suchém vzduchu se prakticky nemění, ve vlhkém prostředí se pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách za vývoje vodíku. Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství YbIII a YbII, které je vzhledem k elektronové konfiguraci iontu stabilnější než u jiných lanthanoidů. Soli YbIII vykazují vlastnosti podobné sloučeninám hliníku a ostatních lanthanoidů. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Ytterbité soli jsou bezbarvé. Ytterbium objevil roku 1878 švýcarský chemik Jean Charles Galissard de Marignac jako nečistotu v oxidu erbitém a pojmenoval jej po švédské vesnici Ytterby (podle \"yttre by\" znamenající \"vnější vesnice\"), poblíž něho bylo nalezeno značné množství minerálů s významným obsahem prvků řady lanthanoidů (terbium, yttrium a erbium). Skutečně čisté elementární ytterbium bylo získáno až v roce 1953. Ytterbium se vyskytuje zemské kůře v koncentraci 2,6-3 mg/kg.O jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom ytterbia na 200 miliard atomů vodíku. V přírodě se ytterbium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů, dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO3F - směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál euxenit (Y,Ca,Ce,U (poloostrov Kola v Rusku).", "question": "Jakou chemickou značku má ytterbium?", "answers": ["Yb"]}
{"title": "Island", "context": "Hlavou státu je prezident, který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci. Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem. Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran, neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu hlasů. Prezidentem Islandu je Gudni Jóhannesson a předsedkyní vlády je Katrín Jakobsdóttir. === Seznam islandských prezidentů === Sveinn Björnsson (27. února 1881 - 25. ledna 1952) vládl od 17. června 1944 do 25. ledna 1952. Ásgeir Ásgeirsson (13. května 1894 - 15. září 1972) vládl od 1. srpna 1952 do 1. srpna 1968. Kristján Eldjárn (6. prosince 1916 - 14. září 1982) vládl od 1. srpna 1968 do 1. srpna 1980. Vigdís Finnbogadóttir (15. dubna 1930) vládla od 1. srpna 1980 do 1. srpna 1996. Ólafur Ragnar Grímsson (14. května 1943) vládl od 1. srpna 1996 do 1. srpna 2016 Gudni Jóhannesson (26. června 1968) vládne od 1. srpna 2016. == Geografie == === Topografie === Island je se svou rozlohou 103 125 km2 druhým největším ostrovem v Evropě. Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km, od Norska 970 km, od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km. Na severu se téměř dotýká severního polárního kruhu, avšak pouze ostrov Grímsey je jím skutečně protnut. Zejména střed a východ ostrova se nachází v dost velké nadmořské výšce, směrem k severnímu pobřeží vybíhají řekami oddělené hřbety. Nejvyšším vrcholem je Hvannadalshnjúkur, která je součástí ledovce Vatnajökull. Ve vnitrozemí se tyčí sopky Herð (1682 m) a Askja (1510 m).", "question": "Jak se jmenuje prezident Islandu?", "answers": ["Gudni Jóhannesson"]}
{"title": "Člověk moudrý", "context": "Člověk moudrý (Homo sapiens sapiens), též člověk rozumný, běžně označován jako člověk (všichni lidé dohromady pak lidstvo), což je ale také označení celého rodu Homo, je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury. Charakteristickým rysem dnešního člověka je schopnost vyrábět komplexní nástroje a použít je k ovlivnění svého okolí (přestože také jiní živočichové, např. všichni žijící zástupci nadčeledi Hominoidea (orangutan, šimpanz, gorila), umějí použít jednoduché nástroje). Vývoj člověka (antropogeneze) je postupná evoluce rodu Homo. Během čtvrtohor do své poslední fáze dospěl vývojový proces, který začal u primitivních primátů v paleocénu a který skončil vznikem moderního člověka Homo sapiens – asi před 200 000 lety. Možná ale už před 300 000 lety. Teorie vzniku člověka moderního typu (Homo sapiens) v současné době prochází překotným vývojem na základě nově získaných genetických poznatků. Po dlouhou dobu existují dvě teorie – multiregionální teorie a teorie Out-of-Africa, které byly poměrně nedávno doplněny o kompromisní teorii difúzní vlny. Podle tzv. multiregionální teorie se Homo sapiens vyvinul několikrát nezávisle z lokálních populací Homo erectus. Zastánci této teorie jsou logicky toho názoru, že neandrtálci jsou poddruh moderního člověka (tedy Homo sapiens neanderthalensis). Později vzájemným křížením došlo k unifikaci jednotlivých populací. Teorie Out-of-Africa (tzn. šíření z Afriky) tvrdí, že všichni moderní lidé pocházejí z jediného evolučního centra v Africe, přičemž nějakým způsobem nahradili (možná i vyhubili) starší eurasijské populace, aniž by se s nimi plodně křížili, což by znamenalo, že si jsou jednotlivé světové populace lidstva daleko bližší. Genetické studie ale ukazují, že šíření moderního člověka z Afriky bylo vícenásobné (podobně se i Homo erectus dříve rozšířil z Afriky) a jen potomci posledního jsou předky většiny dnešní populace.", "question": "Jaký je charakteristický rys dnešního člověka?", "answers": ["schopnost vyrábět komplexní nástroje a použít je k ovlivnění svého okolí"]}
{"title": "Řečtina", "context": "V Římě se řečtina dlouho užívala jako jazyk vzdělanců, kteří se i v této době snažili udržovat klasickou attičtinu (atticismus). Po rozdělení a pádu západní Římské říše (476) se řečtina stala jedinou úřední řečí východní říše a pozvolna vytlačila latinu. Po ztrátě latinsky mluvících zemí na Balkáně se z Východní říše stala Byzanc, která od poloviny 7. století prodělala jistou kulturní krizi. Došlo k úpadku měst, gramatického vzdělávání a elit. Když se zde literární tvorba začala koncem 8. století oživovat, byla to už řečtina spíše hovorová a velmi blízká novořečtině. Jazykové změny se vyznačují i silnými místními zvláštnostmi, protože v různých oblastech působily odlišné ekonomické a kulturní vlivy. Přes četné přejímky z jiných jazyků (turečtina, italština, angličtina, francouzština aj.) tvoří většinu slovní zásoby dnešní řečtiny původní řecká slova. Přídechy se v řečtině dříve psaly před samohláskou na začátku slova. V současné řečtině se nepíší (původní rozdíl mezi samohláskami s přídechem a bez něj už zanikl). ostrý – ̇ [h]- ̇Aν; ̇α; ̇ρ; α̇. υ; ε̇υ; ο̇υ jemný - ̉ [] - ̉Aθ; ̉α; α̉υ; ε̉υ; ο̉υ Přízvuk bývá vyznačen čárkou nad písmenem reprezentujícím přízvučnou samohlásku. U nápisů pouze velkými písmeny přízvuk vyznačen nebývá. Začíná-li slovo velkým písmenem a nad ním má být přízvuk, čárka se vyznačí před písmeno (např. ́E). Základní pravidla čtení pro novořečtinu: α = [e] ο = [i] ε = [i] υ = [i] Je-li však nad ι dvojtečka (ϊ), pak. se toto písmeno vyslovuje jako [j]: ο = [oj], α = [aj] apod. ο = [u] ε = [ef] nebo [ev] podle. následující hlásky - pokud je neznělá, výslovnost je [ef], pokud je znělá, výslovnost je [ev], např. efcharisto (ε, \"děkuji\"), ale Evropi (. Ε, \"Evropa\") β = [v] μ = [b] či [mb], u některých slov [mp] ν = [d] nebo [. nd], u některých slov [nt] γ = znělé ch (tj. tvoří se stejným způsobem jako ch, zároveň však zní hlas), ve spojení γ a γ však zní jako [j] γ = obvykle [ng], někdy [g] γ = [ng], někdy [g]. Místo otazníku se v řeckém textu užívá středník, českému středníku odpovídá v řečtině povýšená tečka, která se v řečtině téměř neužívá.", "question": "Píší se v současné řečtině přídechy?", "answers": ["V současné řečtině se nepíší (původní rozdíl mezi samohláskami s přídechem a bez něj už zanikl)."]}
{"title": "Spréva", "context": "Spréva (německy Spree, dolnolužickosrbsky Sprjewja) je řeka v České republice (okres Děčín) a v Německu (Sasko, Braniborsko, Berlín). Je 375,3 km dlouhá. Plocha povodí měří 9858 km2. Pramení nedaleko českého území u severního úpatí Lužických hor z tří pramenů: v Neugersdorfu, na západním úbočí hory Kottmar a v Ebersbach-Spreedorfu. Mezi Neugersdorfem a Ebersbachem tvoří česko-německou hranici a v katastru zaniklé obce Fukov v délce asi 500 metrů vniká na české území. Teče přes Středoevropskou nížinu, protéká přes jezera Schwielochsee a Müggel. V Berlíně se zleva vlévá do Havoly. Na řece je od roku 1977 Budyšínská vodní nádrž. levé - Dahme pravé - Schwarzer Schöps, Löbauer Wasser, Wuhle, Panke Nejvyšších vodních stavů dosahuje na jaře, v létě hladina klesá. Průměrný průtok v ústí je 36 m3/s. Ten je regulován četnými přehradními nádržemi a jezery. Řeka nepravidelně zamrzá jen v některých letech. Řeka je splavněna a vodní doprava je možná v délce 182 km.", "question": "Jak dlouhá je řeka Spréva?", "answers": ["375,3 km"]}
{"title": "Software", "context": "Pojem \"software\" v textu poprvé použil John W. Tukey v roce 1958. V hovorové řeči se tento pojem často používá ve významu \"aplikační software\". V informatice a softwarovém inženýrství pojem software zahrnuje všechny informace zpracované počítačovým systémem, a také programy a data. Mezi obory, které se zabývají softwarem, patří informatika a softwarové inženýrství. Historie počítačového softwaru se začíná psát v roce 1946, kdy se objevila první programová chyba softwaru. Více a více programů vstupuje do sféry firmwaru a hardware je menší, levnější a rychlejší, jak předpokládá Mooreův zákon. A tak se části počítačů, které byly dříve považované za software, nyní řadí k hardwaru. Většina dnešních hardwarových společností zaměstnává více softwarových programátorů než hardwarových návrhářů od té doby, co softwarové nástroje zautomatizovaly mnoho úkolů souvisejících s výrobou plošných spojů. Stejně jako v automobilovém průmyslu, základy softwarového průmyslu položilo několik vizionářů, kteří v garáži vytvářeli své prototypy. Steve Jobs a Bill Gates byli Henry Ford a Louis Chevrolet své doby a profitovali z nápadů, které byly všeobecně známé v době ještě předtím, než začali podnikat.", "question": "Ve kterém roce se objevila první programová chyba softwaru?", "answers": ["1946"]}
{"title": "Fryderyk Chopin", "context": "V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce, kde těžce onemocněl tuberkulózou. Často pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Své nemoci podlehl 17. října 1849 v Paříži, kde je též pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže mladých klavíristů. Svá díla psal především pro sólový klavír a všechny jeho ostatní skladby obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří především díla malého rozsahu, nokturna, valčíky nebo cyklus preludií. Komponoval také taneční skladby, přičemž polský národní prvek vyniká nejvíce v 60 mazurkách a ve slavnostních polonézách. Nejvýznamnější skladby rozsáhlejšího charakteru jsou jeho klavírní sonáty, ze šesti skladeb pro klavír a orchestr vynikají především dva klavírní koncerty. Chopin velmi radikálně změnil vnímání některých hudebních forem v raném romantismu. Některé rozvedl a krystalizoval jejich podobu (nokturno), u některých změnil jejich význam (polonéza, preludium) a některé nově vytvořil (balada). Ve svých pozdních opusech, jako v klavírních sonátách nebo violoncellové sonátě, se však často vracel ke klasickým formálním řešením. V českých zemích měl Chopin vliv na Smetanu, který ho velmi obdivoval. Smetana prohlásil: \"Jeho skladbám měl jsem ve všech koncertech co děkovat za úspěch a od té doby, co jsem skladby jeho byl poznal a pochopil, věděl jsem též, co mojí úlohou jest\". == Biografie == === Dětství === Narodil se v obci Żelazowa Wola nacházející se 60 km západně od Varšavy v Sochaczewském okrese, v tehdejším Varšavském knížectví. Jeho otec, Mikołaj (francouzsky Nicolas) Chopin, původem Francouz z Lotrinska, emigroval do Polska roku 1787 ve věku 16 let a sloužil v polské národní gardě během Kościuszkova povstání proti ruské nadvládě roku 1794. Zároveň vyučoval děti polských šlechticů, mj. hrabat Skarbků, s jejichž příbuznou, Justynou Krzyżanowskou, se oženil.Justynin bratr byl otcem pozdějšího generála Unie za americké občanské války, Włodzimierza Krzyżanowského. Sňatek Mikołaje a Justyny se konal v bazilice v Brochówě. V tomto chrámu bylo také pokřtěno jejich druhé dítě, jediný syn, narozený 1. března 1810, \"Fryderyk Franciszek Chopin\". Roku 1892 byl ve farním kostele nalezen dokument, který uvádí jako datum narození 22. únor 1810, ale obvykle je uváděn jako datum narození 1. březen. Chopin měl tři sestry, Ludwiku (* 1807), Isabellu (* 1811) a Emilii (* 1812). V říjnu 1817, kdy bylo Chopinovi sedm let, se rodina přestěhovala do Varšavy. Otec přijal nabídku od lexikografa Samuela Lindeho vyučovat francouzštinu na varšavském lyceu. Škola se nacházela v Saském paláci a Chopinova rodina bydlela v jeho areálu.", "question": "Ovlivnil Chopin Smetanu?", "answers": ["V českých zemích měl Chopin vliv na Smetanu, který ho velmi obdivoval."]}
{"title": "Říjnová revoluce", "context": "O tři hodiny později dorazil oddíl kadetů zabrat budovu, ale vojáci ho nevpustili dovnitř a kadeti se stáhli. Někdy v té době si VRV vyžádal příchod námořníků baltské floty z Helsinek, kteří pak pluli do hlavního města čtyřmi minolovkami a potom od tří hodin ráno příštího dne vlakem. Nemohli se však včas zapojit do revoluce, jelikož vlak zdržely drážní úřady. Zatím se členové rudých gard mobilizovali a přicházeli do Smolného. V obavách z reakce vlády VRV nařídil zaujmout ve městě nové pozice. Po deváté večerní vzbouřenci – konkrétně Izmailovský gardový pluk, který v červenci první podpořil vládu – obsadili Baltské nádraží, čímž odřízli vládu od možných posil ze západu. Ve 21 hodin také z telegrafní stanice vyšli obsadit blízkou tiskovou agenturu. Komisaři byli také vysláni obsadit telefonní ústřednu, elektrárnu a zbývající nádraží. O hodinu později se kadeti z Michajlovského dělostřelecké školy pokusili zatknout Lenina v bolševické tiskárně ve čtvrti Vyborg; a nejen že tam Lenin nebyl, ale dorazila jednotka rudé gardy a zadržela je. Jednotky Petrohradského sovětu večer ovládaly většinu města. Opatření sovětu však byla i nadále obranná, aby se předešlo možnému puči ze strany vlády a zajistilo konání celoruského sjezdu sovětů, který měl provést přenesení moci.Lenin, stále se skrývající v hlavním městě, zatím s nelibostí sledoval běh událostí. Nechápal, proč jeho souvěrci definitivně neskoncují s Kerenského vládou bez čekání na sjezd, a neúspěšně žádal stranu o povolení přijít do Smolného. Zoufalý z pasivity ústředního výboru se odpoledne pokusil získat podporu městského a okrskového výboru. Nebyl schopen se ovládnout a navzdory příkazu ústředního výboru, aby zůstal v úkrytu, se přestrojil a tramvají a pak pěšky vyrazil v doprovodu jediného tělesného strážce do Smolného. === Příchod Lenina a převzetí moci === Leninovi se podařilo dorazit do Smolného kolem půlnoci na 25. říjnajul./ 7. listopadu 1917greg.; po cestě ho zastavila hlídka kadetů, ale nepoznala ho a považovala ho jen za opilce. Okamžitě zintenzivnil protivládní činnost ústředního výboru, přestal uvažovat o pouhé obraně a naopak zahájil kroky k vytvoření nové revoluční vlády ještě před zahájením Druhého všeruského sjezdu sovětů, jež mělo proběhnout toho dne.", "question": "Co dělaly večer jednotky Petrohradského sovětu?", "answers": ["ovládaly většinu města"]}
{"title": "Mayové", "context": "Tento článek se zabývá obdobím po dobytí Nového světa Španěly. O období staré mayské civilizace čtěte článek Mayská civilizace. Mayové jsou původní obyvatelé jižního Mexika a severní části Střední Ameriky. Termín maya označuje obyvatele regionu, kteří si uchovávají určité podobné kulturní a jazykové tradice. Označuje se tak mnoho rozličných populací a komunit i etnických skupin v regionu Mezoameriky. Každá z nich má svou vlastní částečně odlišnou tradici, kulturu či historickou identitu. Počátkem 21. století zde žije okolo 6 milionů potomků Mayů. Někteří se téměř integrovali do moderní kultury, která je obklopuje, jiní pokračují ve svých tradicích a často mají jako mateřštinu jeden z mayských jazyků. Největší část současné mayské populace žije v mexických státech Yucatán, Campeche, Quintana Roo, Tabasco a Chiapas, dále jsou Mayové ve Střední Americe ve státech Belize, Guatemala a v západních provinciích Hondurasu a Salvadoru. V roce 2012, podle jistých verzí skončil cyklus mayského kalendáře, a tak tento fenomén byl relativně často zmiňován médii a používán v populární kultuře. Největší skupina moderních Mayů žije v Mexiku na poloostrově Yucatán. Sami sebe označují za Maye. Nepohlížejí na sebe jako na kmenovou komunitu, jak je tomu běžné například v západní Guatemale a mluví yucateckou mayštinou. Označují se za yucatecos nebo jednodušeji mayas. Většinou také mluví španělsky, zvlášť v západních částech. Ti, kteří postupně jazyk ztrácejí a maysky mluví řídce, se sami identifikují jako míšenci.", "question": "Kolik potomků Mayů žilo počátkem 21. století?", "answers": ["okolo 6 milionů"]}
{"title": "ProFIdivadlo", "context": "ProFIdivadlo (pro Fakultu informatiky divadlo) je studentský divadelní soubor studentů Masarykovy univerzity. Vzniklo roku 1998 jako zájmová činnost studentů Fakulty informatiky. == O ProFIdivadle == \"ProFIdivadlo je jako fénix: na konci každého roku umírá, aby s přicházejícím únorem znovu povstalo z popela. Nabere nový ansámbl, hlavně herce, aby co nejvíce studentíků mohlo vychutnat roli celebrity.\" Specifikem Profidivadla je, že jeho členové se každý akademický rok obměňují z řad studentů, kteří se zúčastní konkurzu a zapíšou si celouniverzitně volitelný předmět Divadelní hra (kurz vznikl v roce 2006). Konkurz je nejen výběrovým řízením herců, ale celého divadelního štábu (dramaturgie, inspice, hudba, osvětlovači, projekce, stavba scény, rekvizity, kostýmy, nápověda, design, propagace). Studenti pak v průběhu jednoho semestru v režii starších, zkušenějších členů Profidivadla nacvičují vždy novou divadelní hru, která je uvedena při příležitosti akademického dne univerzity – Dies Academicus. S týdenním odstupem se pak pravidelně koná repríza a derniéra na brněnských divadelních scénách (Centrum experimentálního divadla při Divadle Husa na provázku, divadelní sál kulturního centra Starý pivovar, divadelní sál klubu Šelepova, scéna Buranteatru v multikulturním centru Scala). Od vzniku Univerzitního kina Scala v roce 2013 se reprízy a derniéry uskutečňují tam. Od svého založení v roce 1998 uvedlo Profidivadlo celkem 19 premiér. Mezi odehrané inscenace patří díla Wiliama Shakespeara (Hamlet, kralevic dánský v překladu E. A. Saudka), Friedricha Dürrenmatta (Fyzikové, Návštěva staré dámy), Quentina Tarantina (Pulp Fiction – adaptace Roberta Krále), Ludvíka Kundery (hra Labyrint světa a lusthauz srdce podle předlohy Jana Amose Komenského), Ivana Klímy (Cukrárna Myriam), Martina Hilského, nebo brněnského autora Mariana Pally (Sajns fikšn). Do repretoáru Profidivadla patří také původní hry: například v roce 2002 uvedlo grotesku Dilema mentálního dálnopisu od studenta informatiky Ondřeje S. Nečase. Za zmínku stojí, že ProFIdivadlo nepoužívá převzatou hudbu, a pro každé z odehraných představení byla použita originální scénická hudba, kterou složili členové Profidivadla. == Historie ProFIdivadla == \"PROFIDIVADLO na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity je v dějinách počítačové vědy snad nejhezčím důkazem bezespornosti tvrzení, že informatikové jsou lidé tvůrčí, kulturní a veskrze mnohorozměrní.\"ProFIdivadlo (Divadlo pro Fakultu informatiky) vzniklo roku 1998 jako zájmová činnost studentů Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. První improvizované představení (divadelní skeč Lambda Karkulka) odehrála skupina nadšenců v režii spolužáka Roberta Krále při příležitosti Dies Academicus 1998, kde studenti informatiky také křtili svůj literární sborník Tak pište (ISBN 80-85799-36-7), jehož předmluvu napsal spisovatel Egon Bondy.", "question": "Vznikl divadelní soubor ProFIdivadlo v roce 1999?", "answers": ["Vzniklo roku 1998 jako zájmová činnost studentů Fakulty informatiky."]}
{"title": "DC Comics", "context": "DC Comics, Inc. je americké komiksové vydavatelství, spadající pod společnost DC Entertainment, kterou vlastní společnost Warner Bros. Společnost byla založena roku 1934 jako National Allied Publications. Název DC pochází z jejich populární komiksové série Detective Comics, která je vydávána již od roku 1937. Nejznámějšími postavami jejich komiksových příběhů jsou Superman, Batman, Wonder Woman, Green Lantern, Flash, Aquaman, Hawkman, Hawkgirl, Green Arrow, Black Canary a Martian Manhunter, známé jsou i týmy Justice League a Teen Titans. Počátek DC Comics je v únoru 1934, kdy Malcolm Wheeler-Nicholson začal vydávat New Fun: The Big Comic Magazine #1. Prvním pravým komiksovým sešitem vydavatelství byl New Comics #1, vydávaný od prosince 1935. Tato série byla roku 1937 přejmenována na New Adventure Comics a roku 1938 na Adventure Comics. V březnu 1937 začala vycházet série nazvaná Detective Comics, ve které se v květnu 1939 poprvé objevil Batman (Detective Comics #27). Tato série se zaměřovala na detektivní a krimi tematiku, například se v ní objevily postavy Slam Bradley nebo Speed Saunders. V červnu 1938 byla také nově vydávána série Action Comics, ve které byl představen Superman, kterého vytvořili Jerry Siegel a Joe Shuster. V téže době dochází k přejmenování vydavatelství na Detective Comics, Inc. Detective Comics se nejprve stal součástí National Periodical Publications. Ve své rané éře často soudně bojoval proti plagiátorství, zejména v postavě Supermana (např. postava Wonder Man od Fox Comics). Soudní pře se vedla i o postavu Captain Marvel od Fawcett Comics. Soud probíhal v 50. letech 20. století, v době velkého útlumu zájmu o superhrdinské komiksy. Fawcett ustoupil a přestal vydávat tento komiks již roku 1955. DC později odkoupila práva na postavu Captain Marvel a začali ho v 70. letech vydávat v sešitu Shazam! Během tohoto poválečného útlumu se DC, stejně jako ostatní komiksová vydavatelství, začal soustředit na vydávání sci-fi, westernových, romantických a zábavných komiksů a příběhů. Avšak Action Comics i Detective Comics, byly vydávány stále. V 50. letech byli ve vedení DC Comics Jack Liebowitz a Irwin Donenfeld. Autoři Robert Kanigher, John Broome a Carmine Infantino od nich dostali volnou ruku k oživení některých postav. Úspěch zaznamenala nová verze Flashe, který jinak vzniknul již roku 1940. Nově začal být vydáván roku 1956 v sérii Showcase, která se udržela až do 70. let. Oživení se také dočkal Green Lantern a supertým Justice League of America (JLA). Editor Julius Schwartz tehdy dal zelenou i počátkum vesmíru později nazvaném DC Universe, a to tím, že nechal popsat svět superhrdinů z 30. a 40. let jako alternativní vesmír Earth 2, zatímco moderní hrdinové žijí na Earth 1.", "question": "Co znamená v angličtině zkratka \"DC\" ve jménu nakladatelství DC Comics?", "answers": ["Detective Comics"]}
{"title": "Žlutá", "context": "Žlutá barva patří mezi základní barvy při subtraktivním míchání používaném při barevném tisku (viz CMYK), jejím doplňkem je modrá. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem žluté barvy nachová.) == Použití a symbolika žluté barvy == Žlutá je velice výrazná barva, maximum slunečního záření je právě v oblasti žluté barvy, lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé. Z toho důvodu se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování a podobně: Žlutá je (též v přírodě) barvou signální. Nejvyššího účinku dosahuje v kontrastu s černou. Na semaforu znamená žlutá barva \"pozor\", signalizuje brzkou změnu signálu. Ve sportu žlutá barva slouží pro varování (žlutá karta), při automobilových závodech signalizuje žlutá vlajka výstrahu, auta se nesmí předjíždět. Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz. V Kanadě a USA jsou školní autobusy natřeny na žluto z důvodu viditelnosti a bezpečnosti. Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti. Jako \"žlutá rasa\" se označují asiaté. V USA ve 20. století byli imigranti z Číny a jiných východoasijských zemí hanlivě nazývání \"Žlutá hrozba\". V tradičním západním umění je žlutá barvou bohatství, otcovství, ale též závisti, Jidáše, Židů a synagogy. Žlutá barva byl symbol čínských císařů a čínské monarchie. Byla to také barva Nové Strany v Čínské republice. Tužky mají žlutou barvu kvůli své spojitosti s Čínou, kde se nachází nejlepší grafit. Pouze tužky s čínským grafitem se barvily na žluto. V některých zemích jsou běžně žlutá taxi. Počátek této praxe nalezneme v New Yorku, kde Harry N. Allen natřel své taxi na žluto, když zjistil, že žlutá je na dálku nejlépe viditelnou barvou. Žlutá je mezi mezinárodními politickými organizacemi barva liberálů. Žlutého papíru užívají Zlaté stránky – součást telefonního seznamu, který je tříděn podle kategorií. Dočasné vodorovné dopravní značky jsou provedeny žlutou barvou (na rozdíl od trvalých, které jsou bílé). V barevném značení odporů znamená žlutá barva číslici 4 Žlutá je typická barva pro moč == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu žlutá ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo žlutý ve Wikislovníku", "question": "Která barva znamená na semaforu \"pozor\"?", "answers": ["žlutá"]}
{"title": "Fialová", "context": "Její vlnová délka je zhruba 380–450 nm. Z hlediska skládání barev je to pak kterákoli z barev mezi červenou a modrou. Fialová s větším podílem červené je purpurová a magenta, naopak větší podíl modré má indigo nebo ultramarín. == Použití a symbolika == V západních církvích je fialová liturgickou barvou pro advent, postní dobu a některé další příležitosti. Fialová je také barva biskupů a arcibiskupů, Fialovým trojúhelníkem byli v nacistických koncetračních táborech označováni Svědkové Jehovovi. == Využití == V barevném značení odporů znamená fialová barva číslici 7 nebo toleranci ±0.1%", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 7 ve značení odporů?", "answers": ["fialová"]}
{"title": "Galaxie", "context": "V pozorovatelné části vesmíru se podle odhadů z roku 2016 nachází minimálně dva biliony galaxií. Hubbleova klasifikace galaxií podle tvaru rozlišuje pět základních typů galaxií: Od eliptických přes čočkové až po spirální a spirální s příčkou a dále nepravidelné. Většina těchto typů se dále dělí na podtypy. Nový typ galaxie – ultrakompaktní trpasličí galaxie – byla objevena v roce 2003 Dr. Michaelem Drinkwaterem z University of Queensland.[zdroj? ] Ve spirálních galaxiích mají ramena přibližně tvar logaritmické spirály a teoreticky se dá dokázat, že tento vzor vznikl rozrušením jednotné rotující hvězdné hmoty. Stejně jako hvězdy i spirální ramena rotují kolem společného středu, avšak dochází k tomu konstantní úhlovou rychlostí. To znamená, že hvězdy vstupují a vystupují do/ze spirálních ramen. Předpokládá se, že spirální ramena jsou oblastmi s vysokou hustotou anebo vlnami hustoty. Když se hvězda pohybuje směrem do ramena, zpomalí se a tím ještě zvětší svou hustotu; je to podobné jako \"vlna\" zpomalujících se aut na přeplněné dálnici.", "question": "Kdo objevil ultrakompaktní trpasličí galaxie?", "answers": ["Dr. Michaelem Drinkwaterem"]}
{"title": "Česko", "context": "Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací. Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur. Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko. Česko má rozlohu 78866 km2. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše. Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko.", "question": "Je Praha hlavním městem Česka?", "answers": ["Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů."]}
{"title": "Stanislas Dehaene", "context": "Collè de FranceÉcole Polytechnique Ocenění Jean-Louis Signoret Prize (2001)C.L. de Carvalho-Heineken Prize for Cognitive Science (2008)rytíř Čestné legie (2011)Inserm Grand Prix (2013)The Brain Prize (2014)… více na Wikidatech Manžel(ka) Ghislaine Dehaene-Lambertz Funkce prezident (conseil scientifique de l'Éducation nationale; od 2018) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Stanislas Dehaene (* 12. května 1965 Roubaix) je francouzský psycholog, odborník na kognitivní psychologii a neurovědy. Zkoumá zejména mozkové zpracování aritmetiky a práce s čísly, čtení a vědomí. K výzkumu používá metody kognitivní psychologie a zobrazování mozku (funkční zobrazování magnetickou rezonancí, magnetoencefalografie a elektroencefalografie). Životopis Stanislas Dehaene studoval na soukromém gymnáziu St. Genevieve a na École Normale Supérieure (1984–1988), získal Master v matematice na Universitě Pierre a Marie Curie v Paříži (1985)[1] a doktorát z psychologie na Vysoké škole sociálních věd – Ecole des hautes études en sciences sociales EHSS (1989).[2] Svou doktorskou dizertaci nazval Porovnání malých čísel: analogová reprezentace a procesy pozornosti. Vědeckým vedoucím mu byl Jacques Mehler, jeden z mála odborníků na kognitivní vědy ve Francii v té době.[3] Současně spolupracoval s Jeanem Pierrem Changeuxem na vytvoření modelů neurobiologických funkcí, jako je zpěv ptáků. V roce 1992 studuje v laboratoři Michaela Posnera techniky zobrazování mozku. V současné době je jedním z nejvýznamnějších představitelů kognitivní psychologie.[4] 29. listopadu 2005 byl zvolen členem francouzské Akademie věd. Byl jmenován profesorem na Collè de France na katedře experimentální kognitivní psychologie.[5] Stanislas Dehaene je ředitelem jednotky kognitivního neuronového zobrazování, což je společné pracoviště organizací INSERM a CEA a jedna ze čtyř laboratoří výzkumného ústavu NeuroSpin[6] v kraji Essonne. Osobní život Jeho manželkou je Ghislaine Dehaene-Lambertz, lékařka a odbornice na pediatrickou neurobiologii.[7] Oblast výzkumu Stanislas Dehaene využívá ve svém výzkumu spojení metod kognitivní psychologie a zobrazování mozku ke studiu mozkové architektury aritmetiky, čtení, mluveného jazyka a přístupu informací k vědomí, což ho přivedlo ke studiu dyskalkulie a dyslexie.[8] Zpopularizoval kognitivní vědecký výzkum těchto témat ve třech knihách: La Bosse des maths (Vlohy pro matematiku), Les Neurones de la lecture (Neurony čtení) a Le Code de la conscience (Kód vědomí). Vyznamenání 1999 – Centennial Fellowship of Mc Donnell Foundation[9] 2005 – člen Akademie věd 2008 – člen Papežská akademie věd[10]", "question": "Jaká zkratka se používá pro Vysokou školu sociálních věd, kde Stanislas Dahaene získal doktorát z psychologie?", "answers": ["EHSS"]}
{"title": "Vlajka Spojených států amerických", "context": "Vlajka Spojených států amerických je jeden ze státních symbolů Spojených států amerických. Vlajka má třináct vodorovných pruhů (sedm červených a šest bílých) a modrý kanton (o šířce sedmi pruhů), ve kterém je umístěno padesát bílých pěticípých hvězd v devíti řadách (střídavě po pěti a šesti hvězdách). Pruhy představují třináct původních, zakládajících států Unie, hvězdy současný počet států Unie. Poslední varianta vlajky USA byla přijata dne 4. července 1960 (po přijetí státu Havaj), jedná se již o 28. verzi vlajky Spojených států amerických (na první vlajce byl v jejím kantonu ještě britský Union Jack, později již různý počet hvězd). Vlajka je používána v poměru stran 10:19. První americká vlajka s třinácti pruhy (Grand Union Flag) z roku 1775 se stala národní vlajkou USA již roku 1776, tehdy ale byl v jejím kantonu ještě britský Union Jack, který vyjadřoval skutečnost, že povstalci chtěli zůstat loajální k britskému králi. Dne 14. června 1777 rozhodl Kongres USA, že v kantonu budou hvězdy, které společně s pruhy budou symbolizovat počet členů federace. Ovšem po vstupu Vermontu a Kentucky do federace se zvýšil dne 1. května 1795 počet pruhů na patnáct. Hrozilo tak, že vlajka s velkým počtem pruhů bude zvláště na moři špatně rozlišitelná, a navíc byla výroba nových vlajek značně nákladná. Proto Kongres USA přijal roku 1818 zásadu, že počet pruhů se vrátí na třináct, zvyšovat se bude pouze počet hvězd v kantonu a to vždy na státní svátek 4. července (i když se vstup dalších států uskutečnil k jinému datu). Podle legendy vyložil jednotlivé prvky vlajky sám George Washington tak, že hvězdy jsou sebrané z oblohy, červená barva z Anglie a bílé pruhy představují odloučení od mateřské země. První vlajku údajně ušila švadlena Betsy Rossová. Vlajka USA se vztyčuje ve všech amerických závislých územích spolu s vlajkou OSN a vlajkou toho daného závislého území. Podrobnější informace naleznete v článku Slib věrnosti. Slib věrnosti vlajce Spojených států amerických (anglicky: The Pledge of Allegiance to the flag of the United States of America) je přísahou loajality Američanů ke své zemi. Původní text napsal Francis Bellamy již v roce 1832. Výška vlajky: A = 1 (základ rozměrů) Délka vlajky: B = 1,9 Výška kantonu: C = 7/13 ≈ 0,538 (sedm ze třinácti pruhů) Délka kantonu: D = 0,76 (. 40 % délky vlajky) E = F = C/10 ≈ 0,0538 (desetina výšky kantonu) G = H = D/12 ≈ 0,0633 (dvanáctina délky kantonu) Průměr hvězdy: K ≈ 0,0616 (.", "question": "Kolik pruhů má vlajka Spojených států amerických?", "answers": ["třináct"]}
{"title": "Richard Wagner", "context": "Narodil se 22. května 1813 v Lipsku jako osmé dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera (1770–1813) a dcery pekaře Johanny Rosine Wagnerové, roz. Pätzové (1774–1848). Šest měsíců po jeho narození, 23. listopadu 1813, zemřel jeho otec na tyfus. V srpnu 1814 se jeho matka znovu provdala za herce a básníka Ludwiga Geyera (1780–1821), který se ujal celé rodiny a kterého si Wagner sám velice vážil. Johanna Rosine Wagnerová měla s Geyerem ještě dceru Cäcilii (1815–1893). Objevily se také spekulace, že by Geyer mohl být dokonce jeho biologickým otcem, nebyly ale nikdy potvrzeny ani vyvráceny. Oproti tomu domněnky, že Geyer byl Žid, jsou dnes již vyvráceny. V roce 1814 se rodina přestěhovala do Drážďan. V roce 1817 byl zapsán do školy. O dva roky později jeho otčím Ludwig Geyer onemocněl a 30. září 1821 zemřel. Proto byl Richard Wagner dán na výchovu strýci Karlu Geyerovi do Eislebenu. Od 22. prosince navštěvoval pod jménem Wilhelm Richard Geyer církevní školu v Drážďanech. V roce 1826 poprvé navštívil Wagner Prahu, kde jeho sestry Rosalie a Klára získaly angažmá u divadla. Prahu navštívil jako dítě ještě několikrát a velice se mu zalíbila. Ve svých pamětech vzpomínal, jak do svého oblíbeného města šel i pěšky. Richard však zůstal v Drážďanech a rodinu navštěvoval. Od Vánoc 1827 byl opět se svou rodinou v Lipsku.", "question": "Kdo je autorem opery Mistři pěvci norimberští?", "answers": ["Richard Wagner"]}
{"title": "Sedm hlavních hříchů", "context": "Zavádějící význam slova smrtelný v tomto případě (viz smrtelný hřích) je důvodem, proč by se tradiční označení sedm smrtelných hříchů nemělo používat. Výčet sedmi hlavních hříchů zavedl na konci 6. století papež Řehoř I. Veliký, ovšem otázka jejich vzniku je nejasná. Podle některých autorů jde o upravenou verzi seznamu osmi zlozvyků, vytvořeného ve 4. století Evagriem z Pontu. Jednotlivé položky sice už zůstaly od vzniku seznamu neměnné (maximálně v některých jazycích se měnily termíny za účelem lepšího vystižení podstaty daného hříchu, v češtině např. nestřídmost-obžerství), pořadí však stálé nebylo. Jako první je dnes standardně uváděna pýcha a většinou tomu tak bylo i dříve, jak ukazují díla sv. Tomáše Akvinského nebo i Dantova Božská komedie, nicméně nebylo tomu vždy tak: na počátku 14. století byla na prvním místě uváděna nestřídmost (resp. obžerství). V moderní době se vyskytly i návrhy na zavedení nového výčtu, žádný z nich však výrazněji neuspěl. Tomlin zmiňuje jako příklad návrh filosofa Juliana Bagginiho, přičemž konstatuje, že tyto moderní seznamy mají sklon zaměňovat příčiny s příznaky.", "question": "Který papež na konci 6. století zavedl výčet sedmi hlavních hříchů?", "answers": ["Řehoř I. Veliký"]}
{"title": "Instantní polévka", "context": "Jiné druhy se rozmíchané ve vodě uvaří. Návod je na obalu. Některé druhy polévek mají v obalu zatavené v minisáčcích i přílohy. Pro provozovny rychlého občerstvení, ale také pro restaurace a provozovny závodního či školního stravování se vyrábějí instantní polévky v gastro balení. Popudem k výzkumu byl požadavek generála, později císaře Napoleona, který vypsal v roce 1795 dotovanou soutěž na dodavatele zásob pro jeho armádu. Až 14 let poté byla ve Francii vyvinuta první sklenice se sterilizovaným jídlem. Sklenice byly v roce 1810 nahrazeny kovovou konzervou. Za krále instantních polévek bývá označován Carl Heinrich Knorr z Německa, který po roce 1860 začal s výrobou sušených potravin a spolu se svými syny uvedl na trh řadu sušených zelenin a koření do polévek. Za první instantní polévku bývá označena Hrachová klobása, dodávána na trh byla od roku 1870. Podle jiných zdrojů dehydrace polévek byla vynalezena v roce 1886 Juliem Maggim, švýcarským mlynářem. Tehdy dodal na trh první dehydrovanou polévku z hrachu a fazolí. Vynálezem řešil urychlení přípravy hotového jídla s dostatečnou výživovou hodnotou a za nízkou cenu. Téhož roku přišel s dalším vynálezem, kořením pro ochucení polévek. Až ve 20. století byly vynalezeny v Japonsku instantní nudle. Dnes jsou instantní polévky důležitou součástí snadno dostupných convenience potravin, oblíbených pro jejich rychlou přípravu. Kvalita polévek je velmi rozdílná. Řada výrobků je doplněna konzervanty, barvícími a aromatickými látkami, jsou mnohdy nevhodné pro děti, těhotné ženy a lidi s alergiemi či nemocemi. Polévky bez těchto příměsí mívají označení BIO a jsou jiné upravené jako vhodné pro strávníky s dietou. Výrobců i dovozců je ve světě velké množství.", "question": "V jakém roce se začala dodávat na trh první instantní polévka?", "answers": ["1870"]}
{"title": "Vodní nádrž Orlík", "context": "Přípravné stavební práce budoucího vodního díla Orlík začaly již v roce 1954 a to dříve, než projekt byl oficiálně schválen tehdejší vládou. Během stavby se denně střídalo přes 1 500 dělníků a samotná stavba si vyžádala 2 oběti. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961 , 8 měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny následující vesnice a osady: Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m3. Zásobní objem je 374,5 mil. m3, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m3. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m3 s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m3. Podrobnější informace naleznete v článku Vodní elektrárna Orlík. Vodní elektrárna je umístěna v levé části řeky u paty betonové hráze.", "question": "Jaká je délka hráze Orlické přehrady?", "answers": ["450 m"]}
{"title": "Sarkofág", "context": "Sarkofág (z řečtiny σ (sarx, \"maso\") a φ (fagein, \"požírat\") je schránka určená k uložení rakve. V 5. století př. n. l. uvedl starověký řecký historik Hérodotos ve svém díle, že první sarkofágy byly vytesané ze zvláštního typu kamene, který požíral tělo uvnitř. Jako sarkofagos lithos (\"kameny požírající maso\") byly označovány zejména schránky vyráběné z vápence těženého v Assu v Troadě. Tato vlastnost se nejdříve vztahovala na všechny vápencové rakve a posléze na všechny rakve. Sarkofágy bývaly obyčejně tesány z kamene a bohatě zdobené. Některé byly vyrobené tak, aby stály nad úrovní země jako součást hrobové výzdoby. Jiné se nacházely pod úrovní terénu nebo byly umístěny v kryptách. Ve starověkém Egyptě byla jako sarkofág označována vnější ochranná schránka pro královskou mumii, která v sobě obsahovala několik rakví. Sarkofágy nikdy nepřestaly být užívány ani v křesťanské Evropě. Označení sarkofág se obyčejně používá i pro velký betonový kryt oddělující zbytky havarovaného reaktoru černobylské jaderné elektrárny od okolního prostředí. Před 3. dynastií byl v Egyptě hlavním bohem podsvětní bůh Usir, proto byla hlavní část hrobu pod zemí ve formě mastaby nebo jejího předchůdce. Ve 3. dynastii si král Džoser nechal postavit svým poradcem Imhotepem první stupňovitou pyramidu v reakci na nastupující kult slunečního boha Rea. Celý hrob pak byl nad zemí, protože už nebylo potřeba ho přibližovat k podsvětí.", "question": "Co je to sarkofág?", "answers": ["schránka určená k uložení rakve"]}
{"title": "Divadlo Járy Cimrmana", "context": "Divadlo Járy Cimrmana (zkratka DJC) je pražské divadlo, z jehož repertoáru jsou nejznámější hry Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka s tematikou fiktivního českého génia Járy Cimrmana. V divadle hrají pouze muži. == Historie divadla == Prvotním autorem nápadu založit toto divadlo byl Jiří Šebánek, který roku 1966 seznámil se svou myšlenkou Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. K projektu byli v jeho rané fázi přizváni ještě Karel Velebný, Jan Trtílek, Oldřich Unger a Helena Philippová. Už 23. prosince toho roku pak byl v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka oznámen doktorem Evženem Hedvábným (vlastním jménem Karel Velebný) nález pozůstalosti doposud neznámého českého génia Járy Cimrmana. Podle původního plánu měly být při prémiéře nového divadla uvedeny dvě jednoaktové hry, z nichž jednu měl napsat Zdeněk Svěrák a druhou Jiří Šebánek. Jelikož však Šebánkova hra Domácí zabíjačka nebyla včas dokončena, bylo nutné plán změnit. Její místo vyplnil seminář o Cimrmanově životě a díle, přičemž tuto formu (seminář + hra) si udržela představení DJC dodnes. Takto tedy byla uvedena hra Akt, která měla nejprve zkušební prémiéru pro rodiny a známé a teprve poté byla 4. října 1967 v Malostranské besedě představena veřejnosti. Ještě téhož roku mělo prémiéru Vyšetřování ztráty třídní knihy a o rok později byla uvedena i Domácí zabíjačka. Ta byla ovšem z repertoáru stažena roku 1969, a to na žádost autora, když divadlo (spolu s Helenou Philippovou) po uměleckých neshodách opustil. Následující roky působení divadla se nesly ve znamení neshod se státním aparátem (které zachycuje i film Nejistá sezóna), kdy se divadlo muselo několikrát přesouvat, hrát na alternativních scénách v provizorních prostředích, měnit obsah her (například sexuolog Pepa ze hry Akt byl původně příslušník Veřejné bezpečnosti) a svého času, v roce 1972, mělo dokonce zakázáno účinkovat na území Prahy.", "question": "Jak je zkracováno Divadlo Járy Cimrmana?", "answers": ["DJC"]}
{"title": "Michala Kvapilová", "context": "Liberec, Československo Stát Česko Výška 182 cm Klubové informace Některá data mohou pocházet z datové položky. Michala Kvapilová (* 8. února 1990 Liberec) je česká volejbalistka, česká reprezentantka v šestkovém i plážovém volejbalu. Největší úspěchy: vicemistryně Evropy v plážovém volejbalu 2017[1], mistryně ČR v plážovém volejbalu v 2019, 2018, 2017, v šestkovém volejbalu – nejvíce bodující hráčka v bundeslize 2014/15, nejvíce bodující hráčka české extraligy 2011/12, 3 × 2. místo v extralize žen ČR za PVK Olymp Praha. Je dcerou volejbalové rodiny, otec Jan Kvapil byl od 1986 do 1994 extraligový hráč Dukly Liberec a Spolchemie Ústí n. L., reprezentant ČSSR resp. ČSFR, v sezóně 1995/1996 hráč v nejvyšší belgické soutěži. Matka Kateřina Kvapilová (roz. Ducháčková) byla hráčka české 1. národní ligy za Lokomotivu Liberec, Technickou univerzitu Liberec a Efektu Liberec, hrála i za belgický celek VTC Tournai (vyhlášena nejužitečnější hráčkou Belgického poháru v 1996). Od dětství se věnovala sportu, např. gymnastice, atletice, plavání, krasobruslení a dalším. Zde lze hledat základy její dobré koordinace a fyzické připravenosti. S volejbalem soutěžně začala v 12 letech v SK Ještědská Liberec. Poté hrála jako kadetka za VK Technická univerzita Liberec, jako juniorka za PVK Olymp Praha, souběžně s tím i extraligu žen za PVK Olymp Praha. Po absolvování gymnázia získala stipendium na americké univerzitě VCU Richmond. Zde v soutěži NCAA dostala ocenění Rookie of the Year a ocenění 1st Team konference CAA – nejlepší smečařka.[zdroj? ] Po roce se vrátila do Čech a hrála extraligu žen postupně za TJ Tatran Střešovice a PVK Olymp Praha (3 × 2. místo v soutěži, nejvíce bodující hráčka ročníku 2011/12). V německé volejbalové bundeslize hrála v SC Potsdam (5. místo v soutěži, nejvíce bodující hráčka ročníku 2014/15) a za USC Münster (3. místo v soutěži).[2]", "question": "Za jakou univerzitu hrála Michala Kvapilová?", "answers": ["Technickou univerzitu Liberec"]}
{"title": "The Doors", "context": "Zbylí tři členové pak dále koncertovali a vydávali alba i bez něj, po roce se však rozpadli. The Doors měli vliv na celou řadu muzikantů a hudebních skupin. Jejich styl hudby vykazuje prvky různých hudebních žánrů jako je acid rock, psychedelický rock či blues. Na počátku 21. století založili Krieger a Manzarek kapelu Riders on the Storm, nazvanou podle jedné z písní The Doors. Počátky skupiny sahají do léta roku 1965, kdy se na kalifornské pláži Venice Beach setkali zakládající členové skupiny Jim Morrison a Ray Manzarek, kteří se znali již z dob studií na University of California. Poté, co Morrison zarecitoval Manzarekovi svou báseň \"Moonlight Drive\", Manzarek navrhl, že by mohli založit kapelu, načež Morrison souhlasil. Manzarek byl od roku 1962 členem skupiny Rick & the Ravens, kde hrál na klávesy a zpíval. Dalšími členy této kapely byli Manzarekovi dva bratři Rick a Jim, takže Ray Manzarek a Jim Morrison nejdříve zkoušeli s nimi. Krátce nato, co začali spolu zkoušet, se Manzarek v losangeleském meditačním centru Mahariši Maheš Jógiho seznámil s bubeníkem Johnem Densmorem, kterému nabídl účast v kapele a Densmore tuto nabídku přijal.", "question": "Ve kterém roce byla založená skupina The Doors?", "answers": ["1965"]}
{"title": "Srnec obecný", "context": "Srna a srnec v běhu. Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15–30 kg a v kohoutku měří 65–75 cm. Ocas (kelka) je velmi krátký (2–3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst mírně rezavo-červený odstín, s koncem roku však narůstá nová zimní srst a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, shazují samci své parůžky a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Po dokončení vývoje parůžků je srnec vytlouká – zbavuje parůžky odumřelého lýčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů (podle druhu stromu nebo keře se odvíjí odstín parůžků např. na jižní Moravě mají srnci světlé parůžky a v Beskydech nebo ve výše položených lesích mají srnci obvykle parůžky tmavší).", "question": "Jaký odstín má srst srnce obecného přes léto?", "answers": ["mírně rezavo-červený"]}
{"title": "Senát Parlamentu České republiky", "context": "Vedle toho platil zákaz majorizace při společném hlasování hlasování obou sněmoven o řadě zákonů a při hlasování o důvěře vládě, což znamená, že menšina slovenských poslanců nesměla být přehlasována českou většinou a mohla sporné usnesení zablokovat. Pokud obě sněmovny hlasovaly různě, mohly se usnést na tzv. dohodovacím řízení, kdy byl vytvořen dohodovací výbor, tvořený zpravidla 20 poslanci (po deseti za každou sněmovnu). Pokud by ani dohodovací výbor nedošel ke shodě, mohl prezident Federální shromáždění rozpustit a vypsat nové volby. V podmínkách normalizace však takových případ neshody prakticky nastat nemohl a k rozpuštění Federálního shromáždění nedošlo ani později. Sněmovna národů, stejně jako celé Federální shromáždění, zanikla k 31. prosinci 1992. Česká socialistická republika (1969-1990) a Česká republika (1990-1992) měla jednokomorovou Českou národní radu. Při rozdělení federace vyvstal však problém s umístěním českých poslanců zanikajícího Federálního shromáždění. Nová Ústava České republiky, účinná od 1. ledna 1993, proto[zdroj? ] zakotvila dvoukomorový parlament, složený z Poslanecké sněmovny a Senátu. Avšak zřízení senátu bylo v politických diskusích silně zpochybňováno[zdroj? ] a vzácné nebyly ani snahy o jeho vypuštění z ústavy.[zdroj? ] Do doby jeho ustavení bylo zamýšleno zřídit Prozatímní Senát (čl. 106 odst. 2 Ústavy), ale ten nakonec uzákoněn nebyl. Nakonec byly první volby do Senátu Parlamentu ČR uspořádány až na podzim roku 1996. Jelikož šlo o první volby do senátu, 1/3 obvodů volila senátora na 2 roky, 1/3 zvolila senátora se čtyřletým mandátem a pouze 1/3 volila senátora s ústavou předepsaným šestiletým mandátem. Zkrácením prvních mandátů u vybraných senátních obvodů byla naplněna ústavní klauzule, dle které se volby do Senátu konají každé 2 roky a volí se 1/3 senátu (samotná délka mandátu je 6 let). První, tzv. ustavující schůze Senátu se konala ve středu 18. prosince 1996, kdy bylo zvoleno vedení nově vzniklého Senátu. Prvním předsedou Senátu se stal Petr Pithart z KDU-ČSL. Hned v prvních volbách zvítězili kandidáti vládní ODS (32 senátorů), kteří společně se senátorským klubem KDU-ČSL (13 senátorů) a klubem ODA (7 senátorů) získali v horní komoře parlamentu ústavní většinu 52 senátorů. Tato provládní koalice vydržela až do pádu vlády Václava Klause na přelomu let 1997 a 1998.", "question": "Jak se nazývá horní komora Parlamentu České republiky?", "answers": ["Senát"]}
{"title": "Sagrada Família", "context": "Chrám Sagrada Familia (česky chrám Svaté rodiny) se nachází na východním pobřeží Španělska v Barceloně. Stavební práce na něm začaly v roce 1882, trvají dodnes. Chrám je hlavní stavbou slavného architekta Antonia Gaudího. Toto neobyčejné stavební dílo mělo podnítit návrat k učení římskokatolické církve. Chrám byl vysvěcen 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., který ji také propůjčil titul basillica minor. Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury. Zajímal se o Art nouveau, jeho přístup k architektuře je však velmi individuální a nekonvenční. Místo přesných projektů zhotovoval neostré skici, často chodil na staveniště a pozoroval všechny detaily, aby je mohl případně pozměnit. Gaudí převzal projekt Sagrada Familia ve velmi raném stadiu (v roce 1883), věnoval mu hodně energie. V roce 1926 však zemřel a ukázalo se nemožné pokračovat ve stavbě v jeho duchu. Předpokládá se, že by Gaudí nezůstal u zbarvení přírodního kamene, měl rád barvy a řada jeho prací ukazuje nadměrné používání různých tónů barev. Gaudí zamýšlel ze Sagrady Familii vybudovat \"poslední velkou svatyni křesťanství\", a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly. Jeden z nejpromyšlenějších znaků je 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista. Věže reprezentující evangelisty budou v budoucnosti doplněny sochami zpodobňujícími tradiční symboly těchto světců: býk (sv. Lukáš), anděl (sv. Matouš), orel (sv. Jan) a lev (sv. Marek). Centrální věž Ježíše Krista bude doplněna obrovským křížem. Ví se, že Gaudí také chtěl vybavit chrám třemi monumentálními fasádami: Narození, Umučení a Zmrtvýchvstání a každá z nich měla mít své 4 věže. Do roku 1935, kdy byla stavba přerušena, byla dostavěna pouze východní fasáda - Narození. Na vrcholech jejích věží jsou různé geometrické tvary - při jejich stavbě byl Gaudí pravděpodobně ovlivněn kubismem.", "question": "Kde se nachází Chrám Sagrada Família?", "answers": ["Barceloně"]}
{"title": "Druhá punská válka", "context": "V roce 227 př. n. l. založil město Carthago Nova, které fungovalo jako centrum kartaginského pronikání do Hispánie. Kartágo tak díky Barkasům získalo v Hispánii novou provincii a tím i zdroje k odvetné válce proti Římu. V roce 226 př. n. l. uzavřel Hasdrubal s Římany smlouvu, ve které byla řeka Ebro na severovýchodě země stanovena za hranici kartaginské a římské sféry vlivu v Hispánii. Když byl Hasdrubal o pět let později zavražděn, stal se jeho nástupcem pětadvacetiletý Hannibal Barkas. Ten se brzy projevil jako velmi schopný vojevůdce. Po potlačení povstání iberských kmenů, které vypuklo po Hasdrubalově smrti, napadl pod římskou ochranou stojící řeckou kolonii jménem Saguntum (Zakantha). Po osmiměsíčním obléhání ji v roce 219 př. n. l. dobyl, čímž vyprovokoval římský senát k vyslání delegace do Kartága, jež žádala Hannibalovo vydání, neboť v tomto aktu viděli Římané porušení dohody s Hasdrubalem (ačkoliv Saguntum leželo jižně od řeky Ebro v kartaginské sféře). Kartaginci tento požadavek odmítli, načež následovalo římské vyhlášení války. Když římský senát učinil toto závažné rozhodnutí, byli si senátoři jistí kartaginskou porážkou i přesto, že kartaginská armáda byla takřka stejně silná jako římská – domnívali se totiž, že jim jejich drtivá námořní převaha poskytne rozhodující výhodu. Hannibal si byl vědom toho, že Římané mohou napadat a ničit jednotlivé kusy kartaginské říše odděleně, aniž by on mohl mezi nimi dostatečně efektivně přesouvat vojska, načež se hrozícím vpádům do Afriky a Kartága rozhodl předejít vlastním tažením do Itálie, uskutečněným vnitrozemím a završeným přechodem Alp, čímž hodlal Římany překvapit. == Překročení Alp == V dubnu 218 př. n. l. začalo tažení proti Římu, kterého se mělo na kartaginské straně zúčastnit více než 100 000 mužů. Přechod přes Pyreneje byl namáhavý a byl doprovázen boji s místními domorodými kmeny. Kelty v jižní Galii se Hannibalovi podařilo přesvědčit o tom, že není jejich nepřítelem, přesto se mu jeden kmen postavil do cesty, když se pokoušel překročit přes řeku Rhodanus. Poté, co zdolal tuto vodní překážku i Galy stojící za ní, se konečně vydal vstříc Alpám. Disponoval nyní celkem 38 000 muži a 37 válečnými slony.", "question": "Proč Hannibal překročil Alpy?", "answers": ["čímž hodlal Římany překvapit"]}
{"title": "Jan z Jenštejna", "context": "Jan z Jenštejna (27. prosince 1347-1350 nejpravděpodobněji 1350 - 17. června 1400, Řím, Itálie) byl český šlechtic, duchovní, politik a umělec, který byl v letech 1373-1384 kancléřem českého krále Václava IV. a v letech 1379-1396 zastával funkci třetího pražského arcibiskupa. Pocházel ze šlechtického rodu pánů z Vlašimi a z Jenštejna, kteří patřili ke vzdělané šlechtě sloužící ve státní službě. Jeho otec, Pavel z Vlašimi a Jenštejna, působil jako královský notář a jeho strýc, Jan Očko z Vlašimi, byl druhý pražský arcibiskup. Protože se státní služba očekávala i od něj, získal velmi kvalitní vzdělání. Nejprve studoval u Jana ze Středy, poté v Praze, poté vystudoval teologii v Bologni a Padově. Po těchto studiích byl krátce na universitě v Montpellieru, odkud brzy přešel do Paříže, kde se připravoval na kariéru profesora na Sorboně. Při této přípravě byl pozván k návratu do Prahy, což přijal. Do Prahy se vrátil v roce 1373, jako uznávaný odborník na kanonické právo. V této době byl Karlem IV. jako přítel Václava IV. jmenován jeho královským kancléřem. Jeho skutečná politická kariéra započala roku 1375, kdy byl jmenován míšeňským biskupem. V roce 1379 (19. března) se stal pražským arcibiskupem a v tomtéž roce byl králem Václavem IV. jmenován nejvyšším zemským kancléřem. V této době patřil k nejbližším královým spolupracovníkům. V roce 1380 přežil podle dobové literatury mor. V Čechách se sice v tomto období skutečně nákaza vyskytovala, ale není jisté, že on sám onemocněl touto chorobou , neboť slovo \"mor\" v tehdejší době označovalo i řadu jiných vážných onemocnění. Podle některých zdrojů je možné, že se u Jenštejna projevila nějaká forma epilepsie způsobená zánětem mozku, která mu způsobovala různá náboženská vidění. Onemocnění u něj způsobilo obrovskou proměnu osobnosti, která se odrazila v jeho náboženských postojích. Z původního relativně světského zaměření se stal nositelem asketických myšlenek. Po roce 1380 postavil asketický život jako program a vzor, kterým by se měla česká společnost řídit. Tento program se dostal do konfliktu s královskou mocí. Konflikt se navíc nedařilo řešit, protože on sám odmítal jakoukoli dohodu. Věřil totiž, že spor bude vyřešen Božím zásahem. Neochota řešit problém vedla k tomu, že ho proti králi začala podporovat vyšší šlechta, která sledovala vlastní mocenské zájmy. Spor se nadále rozrůstal díky tomu, že arcibiskupství začalo zastávat samostatnou zahraniční politiku. On sám totiž podporoval papeže v Římě, proti vzdoropapeži. Tento jeho postoj se negativně odrážel na vztazích s Francií. Silná církev mu umožnila vyhrotit svůj postoj až k tomu, že dvojpapežství začal prohlašovat za ďáblovo dílo, což dále vyostřilo spor s králem, který si zatím nepřál být ve sporech angažován.", "question": "Kdy byl Jan z Jenštejna kancléřem českého krále Václava IV.?", "answers": ["1373-1384"]}
{"title": "Isao Takahata", "context": "Spoluzaložil s Hajao Mijazakim animátorské studio Ghibli, které také produkovalo jeho nejznámější filmy. Jeho animované filmy pokrývají neobyčejně širokou škálu témat - jenom pod křídly studia Ghibli vytvoři válečný film (Hrob světlušek), psychologické romantické drama (Střípky minulosti), rodinnou komedii (Mí sousedé Jamadovi) a ekologický dobrodružný film (Pom poko). Zejména Hrob světlušek se dočkal popularity a mnoha kladných ohlasů a mnoho lidí jej považuje za jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob. Poté, co v roce 1959 Isao Takahata graduoval na Tokijské univerzitě, vstoupil do nově vytvořeného animátorského studia Tóei dóga, kde se krátce poté setkal se svým pozdějším dlouhodobým kolegou Mijazakim a kde také režíroval svůj první celovečerní film Taijó no ódži: Horus no daibóken (v překladu Horus: Princ slunce). Přestože byl film umělecky úspěšný, finančně selhal a v důsledku toho spolu s Mijazakim studio opustili, aby mohli pracovat na mnoha společných projektech. Na rozdíl od většiny ostatních režisérů anime Takahata nekreslí a před tím, než se stal režisérem, nikdy nepracoval jako animátor. Tento seznam není zdaleka kompletní. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ho rozšíříte. Taijó no ódži: Horus no daibóken (1968) Panda kopanda (1972) Panda kopanda: Amefuri Circus no maki (1973) Džarinko Čie (1981) Sero-hiki no Gauche (1982) Janagawa horiwari.", "question": "Kdy Isao Takahata graduoval?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Lužnice", "context": "Lužnice (německy Lainsitz nebo Luschnitz, Lužnitz) je řeka na jihu České republiky (Jihočeský kraj) s horním tokem v Rakousku (Horní Rakousko). Je to pravobřežní přítok Vltavy. Je dlouhá 208 km a odvodňuje území o rozloze 4234,65 km2; číslo hydrologického pořadí: Lužnice 1-07-01-001 1; průměrný průtok činí 24,3 m3/s, oproti ostatním jihočeským řekám má však velmi malý spád a teče pomalu, což se negativně projevuje při povodních. Lužnice také reguluje množství vody mnoha rybníků ve svém povodí (například Rožmberku již od dob Jakuba Krčína z Jelčan nebo napájecím kanálem Zlatá stoka). V minulosti byla na řece provozována voroplavba. Již panovník Karel IV. stanovil předpisy péče o splavnění Lužnice pro dopravu dřeva (potvrzuje to zápis v archivu s datem 3.8.1366). Lužnice protéká Novohradskými horami, Vitorazskem, Třeboňskou pánví a Středočeskou pahorkatinou, celý horní tok Lužnice od hranic s Rakouskem až k Veselí nad Lužnicí je součást CHKO Třeboňsko, jednoho z přírodně nejcennějších území jižních Čech, které je zařazeno do systému biosférických rezervací UNESCO. Lužnice patří u vodáků k oblíbeným českým řekám pro rekreační kanoistiku, zejména v úseku \"rychlejší vody\" od Tábora k Bechyni. Lužnice pramení na rakouské straně Novohradských hor, na západním svahu hory Eichelberg (1054 m), v nadmořské výšce 970 m. Nejlepší přístup k prameni je z obce Karlstift, z níž vede k prameni 2 km dlouhá cesta značená orientačními tabulemi. Nedaleko od pramene vstupuje východně od Pohoří na Šumavě na české území, kde protéká splavovací nádrží Kapelunk a po zhruba 5 km, kdy v mírném odstupu sledovala z české strany státní hranici, se na soutoku s potokem Popelnicí vrací se zpět do Rakouska.", "question": "Je Lužnice levobřežním přítokem Vltavy?", "answers": ["Je to pravobřežní přítok Vltavy."]}
{"title": "Litr", "context": "Decilitr, značený dl, je jednotka objemu rovná jedné desetině litru, tzn. 10−4 m3. Jméno je složeninou předpony soustavy SI deci (= desetina) a názvu základnější jednotky litr. V lidovém úzu se decilitru říká deci a často se značí nesprávně jako dcl.Jeden decilitr je přibližně objem běžného šálku kávy. Pro porovnání s dalšími řádově stejnými objemy viz 1 E-4 m3. Hektolitr, značený hl, je metrická jednotka objemu, rovná 100 litrům, tzn. 10−1 m3 neboli 0,1 m3. Jméno je složeninou předpony soustavy SI hekto (= sto) a názvu základnější jednotky litr.Pro porovnání objemů řádově jednoho hektolitru viz 1 E-1 m3. == Historie == Litr byl roku 1793 zaveden ve Francii jako jedna z nových \"republikánských jednotek\", zavedených za francouzské revoluce. Byl definován jako jeden decimetr krychlový; jeho jméno bylo odvozeno z jména starší francouzské jednotky litron (pocházejícího z řeckého λ (litra), (značícího jednotku hmotnosti). V roce 1901 byl na 3. konferenci CGPM litr předefinován jako objem 1 kilogramu čisté vody za její maximální hustoty (tzn. při 3,98 °C) při standardním tlaku. Předpokládalo se, že tato hodnota je právě 1 dm3, později se však zjistilo, že kvůli chybě měření je ve skutečnosti objem 1 kg vody 1,000028 dm3.", "question": "Jak se značí litr?", "answers": ["l"]}
{"title": "British Overseas Airways Corporation", "context": "British Overseas Airways Corporation British Overseas Airways Corporation IATABA ICAOBA CALLSIGNSPEEDBIRD Zahájení činnosti1939Ukončení činnosti31. března 1974SídloLondýnHlavní základnaLondon HeathrowVelikost flotily68 (stav z 31. března 1972) Bristol Britannia 312 od BOAC přistává na letišti v Manchesteru, rok 1959 De Havilland DH.106 Comet 4 Boeing 707-436 na London Heathrow v roce 1964 Vickers VC10 British Overseas Airways Corporation (BOAC) byla britská státní letecká společnost. Byla založena 24. listopadu 1939 a pod názvem BOAC fungovala až do roku 1974, kdy začala spolupracovat se společností British European Airways (BEA) pod názvem British Airways. Svou hlavní základnu měla na londýnském letišti Heathrow. Letadla používaná společností BOAC Airspeed Consul (1949) Airspeed Oxford (1948) Armstrong Whitworth A.W.38 Whitley 5 (1942) Armstrong Whitworth Ensign (1939) Avro 683 Lancaster (1944) Avro 691 Lancastrian (1945) Avro 688 Tudor 1 (1946) Avro 685 York (1944) Bristol Britannia (1955) Boeing 314A (1941) Boeing 377 Stratocruiser (1949) Boeing 707 (1960) Boeing 747 (1969) Canadair C-4 Argonaut (1949) Consolidated Model 28 Catalina (1940) Consolidated Model 32 Liberator (1941) Curtis Wright CW-20 (1941) De Havilland DH.91 Albatross (1940) De Havilland DH.95 Flamingo (1940) De Havilland DH.98 Mosquito (1943) De Havilland DH.104 Dove (1946) De Havilland DH.106 Comet (1951) Douglas DC-3 (1940) Douglas DC-7C (1956) Focke-Wulf Fw 200B Condor (1940) Handley Page Halifax (1946) Handley Page Halton (1946) Handley Page Hermes (1949) Lockheed Constellation (1946) Lockheed Hudson (1941) Lockheed Lodestar (1941) Short S.23 Empire (1936) Short S.25 Sunderland (1942) Short S.26 (1939) Short S.30 Empire (1938) Short Sandringham (1947) Short Solent (1946) Vickers VC10 (1964) Vickers Warwick (1942) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu British Overseas Airways Corporation na Wikimedia Commons Autoritní data: AUT: ko2018997804 | ISNI: 0000 0001 2182 2896 | VIAF: 149544253", "question": "Jaká je zkratka pro britskou leteckou společnost British Overseas Airways Corporation?", "answers": ["BOAC"]}
{"title": "Josef Friml", "context": "Josef Friml Josef Friml Narození 16. listopadu 1861Nový Hrádek Rakouské císařství Rakouské císařství Úmrtí 28. září 1946 (ve věku 84 let)Třebechovice pod Orebem-Bědovice Československo Československo Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Josef Friml (16. listopadu 1861, Nový Hrádek – 28. září 1946, Třebechovice pod Orebem-Bědovice)[1] byl český sekerník, povozník a autor mechanismu Třebechovického betlému. Údajně byl jedním z posledních mistrů sekernického řemesla. Živil se převážně stavbou mechanismů mlýnů na vodní pohon. Autorovi Třebechovického betlému Josefu Proboštovi navrhl, že využije svých zkušeností, a uvede pomocí dřevěného mechanismu betlém s figurkami do pohybu.[2] Život Narodil se 19. listopadu 1861 v Novém Hrádku, jako syn zedníka Josefa Frimla a matky Anny, rozené Fialové.[3] Byl dvakrát ženat. Poprvé 18.4.1887 s Marií Umlaufovou. V letech 1888 a 1892 se jim narodili synové Karel a Josef.[4]Jako vdovec se 30.5.1918 oženil v Hradci Králové s Františkou Kubíkovou.[3] Zemřel v Bědovicích (dnes část Třebechovic pod Orebem) Reference ↑ ZEMANOVÁ, Zita. Fakta a úvahy o Třebechovickém betlému (1. část) [online]. Betlémář [cit. 2011-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-11. ↑ VACLÍK, Vladimír. Listy z kroniky českého betlémářství. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2012. 192 s. ISBN 978-80-7405-143-2. Kapitola Nadšení, slzy i prokletí, s. 66–67. 1 2 Nový Hrádek, matrika narozených 1858-1877, snímek 50, Záznam o narození a křtu↑ Třebechovice, index narozených 1864-1894, snímek 25 Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: hka2011666256 | ISNI: 0000 0001 4021 110X | VIAF: 186976213", "question": "Autorem čeho byl Josef Friml?", "answers": ["mechanismu Třebechovického betlému"]}
{"title": "Ontogeneze", "context": "Ontogeneze (z řec. ώ, ón = jsoucí a γ, genesis = zrození, původ) anebo morfogeneze (z řec. μ = původ tvaru) znamená původ a vývoj jedince (organizmu), a to v protikladu k fylogenezi, vývoji druhu. Ontogeneze obvykle začíná oplodněním vajíčka a vede k dospělé formě. Ontogeneze spolu s fylogenezí náleží do evoluční biologie. Teorie, že ontogeneze rekapituluje fylogenezi (tak zvaný Haeckelův zákon), to znamená, že vývoj jedince přesně zrcadlí vývoj druhu, je dnes již překonaná. Faktem však stále zůstává, že mezi ontogenezí a fylogenezí existují vzájemné vztahy, které vysvětluje evoluční teorie. Ontogeneze je proces, kterým prochází jedinec od splynutí pohlavních buněk až po dospělost. U jednotlivých druhů živých organizmů je tento proces velmi rozdílný. == Ontogeneze živočichů == === Vývoj přímý a nepřímý === Rozlišujeme vývoj (vývin) přímý a nepřímý. Přímý vývin je typ ontogeneze, při němž se rodí mladý jedinec morfologicky i anatomicky již velmi podobný dospělci. Při vývinu nepřímém probíhá ontogeneze přes stadium larvy, která se více nebo méně liší od dospělce. (Vývoj je tělesná proměna jednoho určitého druhu v rámci času. Zvykání na měnící se podmínky.) U nepřímého vývoje se rozlišuje proměna dokonalá a nedokonalá, podle toho, zda se larva mění v dospělce přes stadium kukly. === Embryonální vývoj === Vývoj jedince u živočichů začíná oplodněním vajíčka, přičemž splývá zralá samčí pohlavní buňka (spermie) se zralou samičí pohlavní buňkou (vajíčkem – oocytem). Za normálních okolností se v každé buňce těla (samozřejmě kromě pohlavních buněk), nacházejí chromozomy v párech. K dělení takovýchto buněk dochází způsobem nazývaným mitóza. Pohlavní buňky obsahují jeden chromozóm z každého páru (haploidní sada) a vznikají způsobem dělení nazývaným meióza. Splynutím pohlavních buněk (a jejich jader) je v oplodněném vajíčku obnovená výbava jádra s dvojicemi chromozomů (diploidní sada). Oplodněné vajíčko se rychle dělí mitózami. Mezi dceřinými buňkami na povrchu vajíčka zůstávají charakteristické rýhy. Dělení oplodněného vajíčka se proto jinak také nazývá rýhování. Vývoj rýhujícího se vajíčka je možné popsat na příkladě obojživelníků. Po několika rýhovacích dělení vzniká shluk buněk, morula. Dalším dělením se morula mění na jednovrstvý dutý kulovitý útvar, blastulu. Jednovrstvová blastula se dále procesem zvaným gastrulace mění na dvojvrstvý zárodek, gastrulu.", "question": "Jak se nazývá vývin, kde probíha ontogeneze přes stadium larvy?", "answers": ["nepřímém"]}
{"title": "Luhačovice", "context": "Luhačovice jsou město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, 16 km jihovýchodně od Zlína na říčce Šťávnice. Město má katastrální výměru 33 km2 (3 299 ha), 1 099 domů a na konci roku 2013 zde žilo 5 112 obyvatel. V Luhačovicích jsou čtvrté největší lázně v Česku a největší na Moravě. Léčí se zde především lidé s nemocemi dýchacího ústrojí, trávením a obezitou. Lázně vděčí za svůj věhlas především minerálním pramenům. V Luhačovicích vyvěrá 6 přírodních pramenů a desítky pramenů navrtaných. Nejznámějším a nejvýznamnějším pramenem Luhačovských lázní je pramen Vincentka. První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Nejstarší písemná zmínka o Luhačovicích pochází z roku 1412, na město byly povýšeny teprve 3. června 1936. Německy se nazývaly Bad Luhatschowitz.[kdy? ] Luhačovice se rozkládají v údolí říčky Šťávnice (zvaná též Luhačovický potok) jsou obklopeny strmými zalesněnými kopci. Jsou centrem specifické přechodné národopisné oblasti Luhačovské Zálesí ležící na pomezí Valašska a Slovácka. Ač město leží v nadmořské výšce 250 metrů a vrcholky okolních kopců dosahují nadmořské výšky maximálně 672 metrů (vrchol Komonec), je tu patrný podhorský charakter. Tři kilometry proti proudu říčky Šťávnice byla ve dvacátých letech 20. století postavena přehrada nazývaná Luhačovická nebo též Pozlovická. Její první úlohou bylo zadržovat pravidelné záplavy, které pustošily lázně. Časem však převzala i funkci rekreační a nyní slouží hlavně rybářům. Rybářský svaz zde pořádá jarní a podzimní rybářské závody, které jsou známé po celé České republice. Ve městě se nachází velké množství nejrůznějších kaváren, vináren, restaurací a cukrářství. Do Luhačovic se dnes nejezdí jen za léčením, ale zdejší podmínky uspokojí lidí turisticky, sportovně i společensky založené. Pro turistiku jsou v Luhačovicích vytvořeny speciální okruhy po okolí s přírodní scenérii. V okolí Luhačovic se nachází doklady o příchodu Slovanů na území Česka, zříceniny hradů nebo zámek Serényiů.", "question": "Jaký je nejznámější a nejvýznamější pramen Luhačovských lázní?", "answers": ["Vincentka"]}
{"title": "Blesk", "context": "Blesk je silný přírodní elektrostatický výboj (electrostatic discharge – ESD) produkovaný během bouřky. Bleskový elektrický výboj je provázen emisí světla. Elektřina procházející kanály výboje rychle zahřívá okolní vzduch, který díky expanzi produkuje charakteristický zvuk hromu. Na Zemi mají blesky modro-bílé zabarvení, což je dáno velkým množstvím dusíku v nižších vrstvách atmosféry. Přetvářejí horniny v zemi a vytvoří fulgurit. Přeskoková vzdálenost elektrického výboje je zcela jistě velmi silně závislá na celkové vlhkosti vzduchu, obecně tu platí, že čím je vzduch vlhčí (tedy více nasycený vodními parami), tím je přeskoková vzdálenost větší. Vlhkost vzduchu je ovšem zase silně závislá na teplotě a také tlaku vzduchu. Většina těchto měření je prováděna za konstantní vlhkosti, tlaku a teploty vzduchu. Přírodní blesky se ovšemže ve stabilních laboratorních podmínkách nikdy nepohybují. Běžná technická hodnota u vedení velmi vysokého napětí počítá s minimální přeskokovou vzdáleností asi 1 centimetr při rozdílu napětí 10 kilovoltů, tedy minimálně 1 metr při rozdílu napětí jeden milión voltů. Za bouře bývá relativní vlhkost vzduchu extrémně vysoká, fakticky se často blíží ke 100 %, teploty a tlaky vzduchu v bouřkových mracích však velmi silně kolísají (samotná bouře je jen důsledek tohoto klimatického kolísání).", "question": "Kdy je blesk produkovaný?", "answers": ["během bouřky"]}
{"title": "Moták pochop", "context": "U motáka pochopa, právě tak, jako u ostatních motáků, je výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus daný velikostí a zbarvením. Dospělý samec má vrchní část těla kaštanově hnědou, hlavu a hruď nažloutlou, břišní část rudohnědou. Ocas je stříbřitě šedý a také na křídlech jsou šedé plochy. Špičky křídel jsou černé. Větší a těžší samice je shodně s mladými ptáky jednobarevně hnědá, celkově tmavší než samec, jen vrch hlavy má světlý, smetanový (připomínající žlutou čepičku) a bílý kostřec. Mladí ptáci jsou ještě tmavší než samice, bez čepičky. Poznáme ho podle typického letu nízko nad terénem. Můžeme ho snadno zaměnit s motákem lužním, který je však štíhlejší, s podélnými pruhy zespodu křídel. Při toku předvádí samec v letu akrobatické kousky, vystoupá vysoko do oblak a pak se snáší dolů za družkou. Hlas v toku je vysoké \"kví-eh\" a pískavé \"fíh\". Od stejně velké káně lesní se liší útlejším vzezřením, delším ocasem a při klouzavém letu staví obě křídla do polohy širokého V. Pochopové preferují otevřenou krajinu, pro hnízdění si vybírají rákosové porosty nebo polní kultury (ozim, řepka, vojtěška). Hnízdí vždy v blízkosti vody. Staví si hnízdo ze stébel a větví přímo na zemi nebo v hustém rákosu těsně nad vodou. Začátkem května snáší samice v dvoudenním intervalu 3–6 bělavých vajec, která zahřívá po dobu asi jednoho měsíce. Samec samici na hnízdě nestřídá, ale přináší jí potravu po celou dobu sezení na vejcích i po vylíhnutí mláďat – samice přinesenou kořist porcuje a mláďata krmí. Na hnízdě mláďata stráví asi šest týdnů, v nebezpečí se rozlézají po okolí. Do hnízda se na noc někdy vrací i po dosažení vzletnosti. Potravu tvoří především drobní hlodavci, ale i jiní savci, ryby a ptáci. Hlavním lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřená místa v blízkosti vod. Nad takovou krajinou létá pochop nízkým, značně neurovnaným (jakoby potácivým) letem, který mu umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě. Nikdy neloví ve vzduchu . Moták pochop je tažný druh, který na zimoviště v jižní Evropě a Africe odlétá v srpnu až říjnu a ze zimovišť přilétá během března a dubna. V ČR hnízdí odhadem max. 1700 párů, přičemž četnost výskytu motáka pochopa má mírně vzrůstající tendenci. Obrázky, zvuky či videa k tématu Moták pochop ve Wikimedia Commons Galerie Moták pochop ve Wikimedia Commons hlasová ukázka v projektu Českého rozhlasu \"Hlas na tento den\"", "question": "Kam moták pochop odlétá na zimoviště?", "answers": ["jižní Evropě a Africe"]}
{"title": "Sekerské Chalupy", "context": "Sekerské Chalupy je vesnice, část obce Stará Voda v okrese Cheb. Nachází se asi 2 km na jih od Staré Vody. Je zde evidováno 55 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 96 obyvatel. Sekerské Chalupy leží v katastrálním území Stará Voda u Mariánských Lázní o výměře 10,72 km2. == Historie == První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1789. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Sekerské Chalupy ve Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Stará Voda u Mariánských Lázní na webu ČÚZK", "question": "Kolik obyvatel trvale žilo v roce 2011 v Sekerských chalupách?", "answers": ["96"]}
{"title": "Pyramida", "context": "Pyramida (z řeckého π, pyramis) je jehlanovitá stavba. Základem pyramid bývá zpravidla čtyřúhelník nebo trojúhelník, obecně to však může být jakýkoliv polygon. To znamená, že pyramida má obvykle tři nebo čtyři strany. Tyto strany musí být trojúhelníkové. Konstrukčně nejjednodušší je udělat pyramidu na čtvercové (resp. přibližně čtvercové) základně, protože nevzniká problém spojit stěny do jednoho bodu. Tuto vlastnost má drtivá většina starověkých pyramid. V pyramidách se vybudovala bludiště proti zlodějům hrobek. Jsou známy egyptské pyramidy, núbijské, které byly odvozeny od egyptských, ale byly menší, čínské, mezoamerické, andské, francouzské, Cestiova pyramida v Římě, a další. Podrobnější informace naleznete v článku egyptské pyramidy. Pyramidy v Egyptě jsou nejznámější a nejstarší z pyramidových staveb, patří k největším stavbám v historii. Cheopsova pyramida je řazena mezi sedm divů světa a byla nejvyšší stavbou světa až do dostavby Washingtonova monumentu v roce 1884, který měří 169 metrů.[zdroj? ] Egyptské pyramidy jsou postaveny z velkých kamenných bloků, nebo z cihel. Stavba pyramid probíhala bez znalosti železa a složitějších technologií. První pyramida pochází z období III. dynastie, poslední pak z XIII., někdy bývá uváděno XIV. dynastie (tzn. že všechny byly postaveny v mezi lety 2700 a 1700 př. n. l.)[zdroj?", "question": "Pyramida má obvykle tři strany?", "answers": ["To znamená, že pyramida má obvykle tři nebo čtyři strany."]}
{"title": "Taccola", "context": "Mariano di Jacopo řečený il Taccola (Kavka, 1382 Siena - asi 1453) byl italský polyhistor, správce, výtvarník a inženýr rané renesance. Taccola je známý pro svá technologická pojednání De ingeneis a De machinis, v nichž se objevují s poznámkami výkresy široké řady inovativních strojů a zařízení. Taccolovy práce byly studovány a kopírovány pozdějšími inženýry a umělci renesance, například Francescem di Giorgio, a možná i Leonardem da Vinci. == Život a kariéra == Mariano Taccola se narodil v Sieně v roce 1382. O jeho mládí a studiích není prakticky nic známo. Jako dospělý působil v Sieně v různých zaměstnání jako notář, univerzitní tajemník, sochař, dozorce silnic a jako hydraulický inženýr. Ve čtyřicátých letech 15. století Taccola odešel ze svých funkcí a dostal od státu důchod. V roce 1453 se připojil k Bratrstvu svatého Jakuba (Ordine di San Giacomo) a pravděpodobně krátce po tomto datu zemřel. == Práce a styl == Taccola zanechal dvě monografie. První z nich je De ingeneis (O strojích), na které začal pracovat roku 1419 a dokončil ji v roce 1433. Práci však průběžně doplňoval dalšími obrázky a poznámkami, což vedlo v roce 1449 k vydání doplněného a přepracovaného díla pod názvem De machinis. Taccola kreslil černým inkoustem na papír a kresby doprovázel ručně psanými poznámkami Popisuje velké množství \"důmyslných zařízení\" v hydrotechnice, stavebnictví a také řadu válečných strojů.", "question": "Kde se narodil Mariano Taccola?", "answers": ["Sieně"]}
{"title": "Únor", "context": "Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce má 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní. Český název měsíce vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořiti se). V římském kalendáři byl únor posledním měsícem v roce. Právě proto tento měsíc má proměnlivý počet dnů a právě k němu se přidával v přestupném roce jeden den. Při přechodu z juliánského na gregoriánský kalendář se tento zavedený postup neměnil. Varianty původně římského (respektive latinského) názvu Februarius obsahuje většina evropských jazyků. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako březen a listopad, s výjimkou přestupného roku. Tehdy začíná ve stejný den jako srpen. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako loňský červen. Při výpočtu úroků podle některých metod se únor bere jako ostatní měsíce, tzn. že má 30 dnů. K únoru se váže řada pranostik. V následujícím seznamu jsou uvedeny jen ty, které se váží k celému měsíci únoru. Vynechány jsou pranostiky, které se váží ke konkrétním únorovým dnům (např. Hromnice, svátek sv. Háty/Agáty nebo sv. Marka). Únor bílý – pole sílí. Sněhový únor – sílí úhor. Únorová voda – pro pole škoda. Únor – úmor: kdyby mohl, umořil by v krávě tele a v kobyle hříbě. Kdyby měl únor tu moc jako leden, nechal by v krávě zmrznout tele. Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem. Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží. Když záhy taje, dlouho neroztaje. Když únor vodu spustí, ledem ji březen zahustí. Když tě v únoru zašimrá komár za ušima, poběhneš jistě v březnu ke kamnům s ušima. Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna.", "question": "Kolik dní má v přestupném roce únor?", "answers": ["29"]}
{"title": "Špilberk", "context": "Hrad Špilberk (německy Spielberg, v hantecu Špilas) je starý hrad tvořící dominantu města Brna na vrcholu stejnojmenného kopce. Kopec leží v městské části Brno-střed, na západě katastrálního území Město Brno. Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století moravským markrabětem (a později i českým králem) Přemyslem Otakarem II. a během staletí procházel mnoha výraznými proměnami. Z předního královského hradu na Moravě, vystavěného v gotickém slohu se ve druhé polovině 17. století stala mohutná barokní pevnost, která byla několikrát bez úspěchu obléhána. Jeho nedílnou součástí se později stala obávaná věznice - kasematy. V roce 1962 byl hrad (spolu s parkem okolo) prohlášen národní kulturní památkou, v současnosti patří k objektům Muzea města Brna. Hrad byl založen v polovině 13. století na skalnatém vrchu nad historickým centrem města Brna. Jeho zřizovatel moravský markrabě a český král Přemysl Otakar II. jej koncipoval jako oporu panovnické moci a důstojné sídlo vládců Moravy. Nejstarší písemné záznamy o hradu pocházejí z let 1277-1279. Název získal z původního pojmenování kopce. Ačkoli byl Špilberk původně koncipován jako přední královský hrad na Moravě a pevná opora panovnické moci, čeští panovníci jej navštěvovali spíše jen příležitostně, což platilo i o Karlu IV.; v roce 1337 na hradě pobývala Karlova první manželka moravská markraběnka (později královna) Blanka z Valois. Trvalým sídlem moravských markrabat se Špilberk stal v polovině 14. století za vlády markraběte Jana Jindřicha, který vládl v letech 1350-1375. Jan Jindřich byl mladším bratrem císaře Karla IV. Druhým zároveň posledním vládcem, který na hradě sídlil byl Jošt Moravský, Jošt byl synem Jana Jindřicha a na Moravě vládl jako moravský markrabě v letech 1375-1411, roku 1410 byl Jošt zvolen římsko-německým králem a Špilberk se tak na krátkou dobu stal sídlem vládce celé Římsko-německé říše.", "question": "Jak se v hantecu nazývá brněnský hrad Špilberk?", "answers": ["Špilas"]}
{"title": "Mérida (Španělsko)", "context": "Mérida (Španělsko) Mérida Mérida znak vlajka Poloha Souřadnice 38°54′57″ s. š., 6°20′ z. d. Nadmořská výška 217 m n. m. Stát Španělsko Španělsko Autonomního společenství Extremadura Provincie Badajoz Okres Tierra de Mérida - Vegas Bajas Soudní okres Mérida Mérida Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 865,6 km² Počet obyvatel 59 548 (2020)[1] Hustota zalidnění 68,8 obyv./km² Správa Starosta Antonio Rodríguez Osuna (od 2015) Oficiální web www.merida.es PSČ 06800 Označení vozidel EX multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Mérida, založená v roce 25 př. n. l. pozdějším římským císařem Augustem jako Emerita Augusta, je hlavním městem španělského autonomního společenství Extremadura. Nachází se v provincii Badajoz a podle údajů z roku 2010 zde žije 57 127 lidí. Zdejší archeologická lokalita byla v roce 1993 zařazena ke světovému dědictví UNESCO. Podle některých zdrojů (Oxfordský slovník svatých) se zde nacházejí ostatky jednoho z Ježíšových učedníků – Jakuba Staršího. (I když některými prameny je za toto místo považována mnohem slavnější lokalita – poutní město Santiago de Compostela). Podnebí Mérida má středozemní kontinentální klima, které je ovlivňováno atlantským oceánem omývajícím portugalské pobřeží. Zimy jsou mírné a teplota málokdy spadne pod 0 °C. Léta jsou horká a teplota příležitostně překračuje 40 °C. Roční srážky se pohybují okolo 450 až 500 mm. Největší počet srážek připadá na listopad a prosinec. Léta jsou suchá. Období sucha se, stejně jako v celém jižním Španělsku, pravidelně vrací v cyklech, které trvají od 2 do 5 let. Na podzim je počasí velmi nestabilní, neustále se střídají období sucha se silnými bouřkami. Demografie Populace Méridy z let (1842–2010) 1842 1857 1860 1877 1887 1897 1900 1910 1920 3 780 5 505 5 975 7 390 10 063 10 886 11 168 14 633 15 502 1930 1940 1950 1960 1970 1981 1991 2001 2010 19 354 25 501 23 835 34 297 40 059 41 783 51 135 50 271 57 127 Partnerská města Mérida, Filipíny", "question": "Jaké je v Méridě počasí na podzim?", "answers": ["velmi nestabilní"]}
{"title": "Instant messaging", "context": "Instant messaging (zkratka IM) je internetová služba, umožňující svým uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli a i jinak komunikovat. Hlavní výhodou oproti používání např. e-mailu spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Jinými slovy zpráva je doručena ve velmi krátké době od odeslání (většinou v rámci stovek milisekund). Instant messaging zrychluje komunikaci a umožňuje snadnou spolupráci mezi více lidmi. Na rozdíl od e-mailu nebo telefonu druhá strana ví, zda je účastník k dispozici či nikoliv. Většina IM systémů umožňuje nastavit away message, tedy zprávu, podle které lze zjistit, zda je uživatel přítomen přímo u svého počítače. Na druhou stranu uživatele nikdo nenutí, aby na zprávy odpovídali ihned. Tímto způsobem se IM komunikace stává méně vyrušující než třeba telefon a to je částečný důvod, proč je tento způsob komunikace stále více oblíben v obchodním prostředí. Instant messaging je ideální pro rychlou výměnu internetových adres, kusů zdrojového kódu a dalších věcí, které se např. v telefonní komunikaci špatně přenášejí. První IM službou byla síť IRC (Internet Relay Chat), která vznikla v roce 1988. Širokou adopci v netechnické veřejnosti způsobil program ICQ izraelské firmy Mirabilis představený v roce 1996. Díky jeho velmi rychlému růstu se stal hrozbou pro komerční IM síť amerického poskytovatele internetu AOL Instant Messenger, který na to zareagoval zakoupením firmy Mirabilis. Během několika let bylo vyvinuto mnoho alternativních IM klientů (Yahoo Messenger, MSN Messenger, Excite, Ubique, či bezpečnější program Lotus Sametime od firmy IBM), každý s vlastním protokolem (pochopitelně navzájem nekompatibilním). Uživatelé proto museli provozovat několik klientů simultánně. S velkým úspěchem se proto setkaly multiprotokolové klienty jako Digsby, Pidgin (dříve Gaim), Miranda, Trillian, SIM nebo Kopete. S ICQ je také kompatibilní nenáročný ruský klient QIP, který podporuje pouze tuto síť (v nové verzi QIP Infium už podporuje i síť XMPP a XIMMS).", "question": "Kdy vznikla síť IRC?", "answers": ["1988"]}
{"title": "Klub českých turistů", "context": "Klub českých turistů (známý také pod zkratkou KČT) je zájmové sdružení turistů vzniklé v roce 1888 za Rakousko-Uherska, působící dodnes v České republice. V letech 1918 až 1938 byl nahrazen Klubem československých turistů, v letech 1948 až 1990 byl zakázán a sloučen se sjednocenou tělovýchovou. V roce 1990 svou činnost obnovil. Turistické výlety organizovaly mnohé české i německé spolky. V roce 1884 byla založena zřejmě první česká turistická organizace Pohorská jednota Radhošť, působící řadu let pouze ve svém regionu. V oblasti Beskyd takových turistických spolků vzniklo několik. Ale až v roce 1888 vznikla organizace s celonárodním charakterem, z níž se postupem času stala jedna z největších turistických organizací Rakousko-Uherska. Klub českých turistů byl založen 11. června 1888 v Praze, v malém sále Měšťanské besedy z iniciativy nadšenců v čele s Dr. Vilémem Kurzem st. (předseda Národní jednoty Pošumavské), Dr. Františkem Čížkem (předseda Národní jednoty Severočeské) a architektem Vratislavem Pasovským. Za předsedu si ustavující sjezd nové turistické organizace sice zvolil známého cestovatele a veřejného činitele Vojtěcha Náprstka, ten plnil svoji úlohu známé osobnosti v čele klubu, ale práci v klubu se mnoho nevěnoval a předsednické místo již po půl roce opustil na první valné hromadě KČT v lednu 1889. Měl řadu dalších zájmů, funkcí a povinností, a tak tíha klubovní práce se brzy přenesla na skupinu osob, soustředěnou kolem Kurze a Pasovského (plaketa s jeho jménem je dnes nejvyšším vyznamenáním KČT). Druhým klubovým předsedou byl zvolen v lednu 1889 Jaroslav Zdeněk, třetím předsedou byl od roku 1890 Arch. Vratislav Pasovský a zůstal jím po 25 let. Četné pobočky klubu zakládaly chaty a stavěly rozhledny (např. Petřínská rozhledna v Praze, Kurzova rozhledna); od roku 1889 začaly tvořit také hustou síť turistických značek. V lednu 1889 vychází první číslo Časopisu turistů, jehož redakci převzal profesor Dr.Vilém Kurz. Časopis vychází dodnes pod názvem Turista. Související informace naleznete také v článku Klub československých turistů. Po vzniku samostatného Československa se připojením slovenských turistů organizace změnila na Klub československých turistů, rozšířila svou činnost, stala se masovou zájmovou organizací.", "question": "Kdy byl založen Klub českých turistů?", "answers": ["1888"]}
{"title": "James Franck", "context": "James Franck (26. srpna 1882 Hamburk, Německo - 21. května 1964, Göttingen, Německo) byl německý nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1925, jejíž druhou polovinu obdržel jeho kolega Gustav Ludwig Hertz. J. Franck vyrůstal v bohaté židovské rodině. Začal sice v Heidelbergu studovat chemii, ale svá univerzitní studia navázal fyzikou na univerzitě v Berlíně, kde i získal doktorát a taktéž profesuru. Profesorem experimentální fyziky se stal v roce 1921 na univerzitě v Göttingenu, kde působil, než nastoupil Adolf Hitler k moci. Tehdy se odstěhoval do USA na univerzitu v Chicagu, kde opět působil jako profesor. V době svého působení v Berlíně Franck sledoval, spolu s Hertzem, závislost stupně ionizace na energii elektronů v parách rtuti. Dokázali, že atomy rtuti pohlcují energii elektronů po kvantech a dále studoval kvantový charakter fotochemických reakcí. V USA pokračoval ve své práci na využití kvantové mechaniky k výkladu mezimolekulárních sil. Tato jeho poslední významná práce byla potvrzena i experimentálně. Již jako držitel Nobelovy ceny, kterou získal společně s Hertzem v roce 1925, se postavil v roce 1945 do čela vědců, protestujících proti použití atomové bomby. 1925 Nobelova cena za fyziku 1951 Medaile Maxe Plancka 1953 Čestný občan Göttingenu 1955 Rumfordova Medaile za svou práci na fotosyntéze 1964 Zvolen zahraničním členem Royal Society of London", "question": "Kde zemřel James Franck?", "answers": ["Göttingen"]}
{"title": "Juliánský kalendář", "context": "Drobná úprava kalendáře (změna počtu dnů některých měsíců) proběhla za císaře Augusta. Za křesťanské (resp. naší) éry byl pak rok 1 stanoven podle doby předpokládaného narození Krista. Takto upravený juliánský kalendář (s křesťanským letopočtem) platil až do 16. století, kdy jej upravila reforma papeže Řehoře XIII., po které se přejmenoval na Gregoriánský kalendář. Starořímský kalendář v době republiky měl dvanáct měsíců tvořících dohromady 355 dnů. Pro vyrovnání s tropickým rokem se přibližně každý druhý rok vkládal pomocný měsíc Mercedonius o 28–29 dnech, a to \"dovnitř\" měsíce Februaria – 5 dnů před jeho konec. Neexistovalo pravidlo pro vkládání Mercedonia ani pro jeho délku, stanovovali je určení kněží (pontifikové) podle svého uvážení a libovůle. Tak se stalo, že v době občanských válek na sklonku republiky došlo k vynechání měsíců a rok se zcela rozešel s tropickým. Julius Caesar využil znalostí alexandrijských astronomů, kteří určili délku roku na 365,25 dne a navrhli i schéma vyrovnávání kalendáře – obyčejný rok měl mít 365 dnů a každý 4. rok měl být o 1 den delší (přestupný rok). Juliánský kalendář respektoval větší část římských zvyklostí (jako je počet dní jednotlivých měsíců), které tak vlastně přešly i do gregoriánského kalendáře. Tento návrh je znám jako Kánobský kalendář nebo kalendář Kánobského dekretu. Alexandrijský učenec Sósigenes z Alexandrie pak provedl syntézu římského a alexandrijského kalendáře.", "question": "Kdo zavedl juliánský kalendář?", "answers": ["Julius Caesar"]}
{"title": "Cer", "context": "K separaci ceru od zbylých lanthanoidů se obvykle využívá skutečnosti, že hydroxid ceričitý Ce(OH)4 podléhá hydrolýze již v relativně kyselých roztocích (kolem pH = 2). Směs lanthanoidů se proto nejprve oxiduje působením manganistanu draselného KMnO4, který převede veškerý cer do mocenství Ce4+ a postupnou neutralizací kyselého roztoku se vysráží prakticky čistý nerozpustný hydroxid ceričitý. Kovový cer se obvykle vyrábí elektrolýzou taveniny směsi chloridu ceritého CeCl3 a chloridu sodného NaCl v grafitové nádobě. Cer se přitom vylučuje na grafitové katodě, zatímco na anodě dochází k uvolňování plynného chloru. Použití a sloučeniny Síran ceričitý Vzhledem k vysokému zastoupení ceru v rudách vzácných zemin je tohoto prvku na trhu relativně nadbytek, protože vzniká částečně jako přebytek při výrobě vysoce žádaných lanthanoidů – především europia nebo samaria. Základní průmyslové využití nalézá cer v metalurgii. Jeho vysoká afinita ke kyslíku a síře se uplatní při odkysličování a desulfuraci vyráběných kovů a slitin. Oceli nebo litina s obsahem malých množství ceru vykazují vyšší tvárnost a kujnost a mají vyšší mechanickou odolnost proti nárazu. Přídavek ceru do slitin na bázi hořčíku a hliníku zlepšuje jejich odolnost proti teplotním změnám a usnadňuje odlévání složitějších výrobků. Slitina s wolframem slouží pro výrobu elektrod pro svařování a řezání kovů elektrickým obloukem. Obloukové lampy, sloužící především jako světelné zdroje při natáčení filmů, mívají často elektrody ze slitin s obsahem ceru a lanthanu. Významné uplatnění nalézají sloučeniny ceru (především oxid ceričitý CeO2) ve sklářském průmyslu. Jejich přídavek do skloviny slouží hlavně k odbarvování vyrobeného skla a snižuje jeho propustnost pro ultrafialové záření. Katalyzátory s obsahem ceru se používají i v petrochemii při krakování ropy. Brusné a lešticí práškové materiály, používané při výrobě optických součástek (přesné čočky, zrcadla do dalekohledů, …), obsahují často významný podíl sloučenin ceru. Soli čtyřmocného ceru jsou silná oxidační činidla a především síran ceričitý Ce(SO4)2 je často používán v analytické chemii pro oxidaci analyzované látky v redoxních titracích. Stejně tak nalézá uplatnění v preparativní chemii při oxidační syntéze látek. Odkazy Literatura Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu cer na Wikimedia Commons Slovníkové heslo cer ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13", "question": "Jakou chemickou značku má cer?", "answers": ["Ce"]}
{"title": "Michael Palin", "context": "Michael Edward Palin (* 5. května 1943, Broomhill, Anglie) je britský komik, spisovatel a jeden z šesti členů komediální skupiny Monty Python. Studoval historii na univerzitě v Oxfordu, kde se seznámil s Terrym Jonesem, se kterým později společně psal skeče pro různé show na BBC. V roce 1966 si vzal svou současnou manželku Helenu Gibbinsovou, se kterou má tři děti. Od 80. let 20. století se začal věnovat natáčení cestovních dokumentů po celém světě. Mezi jeho nejúspěšnější patří například Od pólu k pólu nebo Kolem světa za 80 dní. Za jeho působení v televizi mu byl roku 2000 udělen Řád britského impéria. Od roku 2009 do 2012 byl prezidentem Royal Geographical Society. Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Palin ve Wikimedia Commons Michael Palin v Česko-Slovenské filmové databázi Palinův cestovatelský web", "question": "Kdy si Michael Edward Palin vzal svou současnou manželku?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Dusík", "context": "Poté, co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená 'ledkotvorný', který se udržel v latinském označení nitrogenium. Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat. Jeho vysoká reaktivita spočívá v tom, že má ve valenční vrstvě 3 nepárové elektrony. Stability docílí tím, že buď přijme tři elektrony a vytvoří stabilní oktet ve valenční sféře N3-, nebo odevzdá až 5 elektronů a získá tím kladnou valenci, např. N1+, N3+ nebo N5+. Dusík má po kyslíku a fluoru třetí největší hodnotu elektronegativity, a proto u něj převládá schopnost vytvářet anion, který se nazývá nitridový N3-. Pouze ve sloučeninách s kyslíkem a fluorem je schopen tvořit ionty, kde se uplatňuje v kladné valenci. Například v dusičnanech má dusík oxidační číslo N5+. Pomocí přesunů elektronu je možné nalézt a vyjádřit určité mezní elektronové konfigurace valenční sféry atomů dusíku ve sloučeném stavu. Aby tedy dusík dosáhl max. záporného oxidačního stavu, musí přijmout tři elektrony. Aby dosáhl max. kladného oxidačního stavu V musí odtrhnout pět elektronů.", "question": "Jakou vazbou jsou spojené molekuly dusíku?", "answers": ["trojnou"]}
{"title": "Jurský park", "context": "Jurský park je americký vědeckofantastický film režiséra Stevena Spielberga z roku 1993. Autorem knižní předlohy je známý americký spisovatel Michael Crichton, který svůj román vydal roku 1990. Práva ke zfilmování nakonec získali mezi mnoha dalšími zájemci Universal Studios a sám Crichton byl najat jako scenárista. V ději je využíváno obrovského rozvoje genetického inženýrství konce 20. století k umožnění setkání člověka a dávno vyhynulých, nyní však opět naklonovaných, dinosaurů. Multimilionář John Hammond vybuduje na ostrově Isla Nublar, vzdáleném 126 mil od pobřeží Kostariky, atrakci na způsob zábavního parku, plnou naklonovaných dinosaurů. Jeho biotechnologická společnost InGen (International Genetic Technologies) dinosaury po mnoha letech úsilí přivede k životu. Potřebnou DNA dávno vyhynulých tvorů se jim podaří získat z krev sajících moskytů, uchovaných ve výborném stavu v jantaru, což je pravěká zkamenělá pryskyřice, do které se hmyz před mnoha miliony let přilepil. Společnost skupuje zásoby jantaru z celého světa a během 80. let 20. století je park vybudován. V roce 1989 je atrakce již před otevřením. Hammond potřebuje pro nervózní investory dobrozdání o bezpečnosti parku od odborníků, a tak pozve skupinu vědců (paleontolog Alan Grant, paleobotanička Ellie Sattlerová a matematik Ian Malcolm), zástupce investorů i svá vnoučata Tima a Lex. Přesně podle zákona eskalace děje však dojde ke katastrofě, když hlavní počítačový technik Dennis Nedry, který chce zbohatnout prodejem embryí dinosaurů konkurenční biotechnologické společnosti Biosyn, vypne proud v ohradách pro dinosaury.", "question": "Je Steven Spielberg režisérem filmu Jurský park?", "answers": ["Jurský park je americký vědeckofantastický film režiséra Stevena Spielberga z roku 1993."]}
{"title": "Mor včelího plodu", "context": "Mor včelího plodu (Histolysis infectiosa perniciosa larvae apium) je závažné onemocnění včelích larev. Nemoc způsobuje bakterie Paenibacillus larvae larvae, synonymum Bacillus larvae (White, 1904). Jeho odolné spory přežívají v půdě i mnoho desítek let a způsobují dlouhodobé zamoření oblasti nákazy. Mor je důsledkem nedostatečné péče o včelstva (nezajištění čistoty úlů) a u volně žijících včel se téměř nevyskytuje. Mor včelího plodu je rozšířen po celém světě. V ČR se díky radikálním postupům při tlumení nákazy podařilo výskyt choroby snížit na desetiny procenta. Mapa situace tak jak ji monitoruje SVS - Státní veterinární správa (MZe) je na http://eagri.cz/public/app/svs_pub/mapy_nak/#mapa=MVP. Jediným původcem moru včelího plodu je mikrob Paenibacillus larvae larvae tyčinkovitého tvaru dlouhý 2,5-8,5 μ. Pohyb umožňují dlouhé bičíky vyrůstající po celém povrchu těla. Po určité době života a dělení, tyčinka zduří a vytvoří se vřetenovité nebo kyjovité sporangium a v něm oválná spora o velikosti 1,2-1,9 μ. Včelí plod (larvy) se nakazí sporami mikroba v potravě. Spora v žaludku larvy do 24 hodin vyklíčí a rychle se množí. Se vzrůstajícím množstvím patogena roste i koncentrace toxických enzymů a tělní buňky larvy se doslova rozpouštějí. Rozkládající se tkáňová struktura umožňuje mikrobu pronikat do dalších částí těla larvy. Po zavíčkování buňky hyne larva na celkovou sepsi. Zbytky jejího těla postupně vysychají a mění se v hnědočerný příškvar na dně buňky. Včely se snaží příškvar odstranit a mimoděk roznášejí infekci po plástech. Dospělé včely jsou vůči nákaze odolné. Spory v jejich žaludku nevyklíčí, uchovají si však životaschopnost. Spolu s výkaly se dostávají mimo tělo a mohou být znovu zdrojem nákazy. Chorobou oslabené a hynoucí včelstvo provokuje loupeživý nálet cizích včel, a tak se stává potenciálním zdrojem šíření nákazy do dalších včelstev.", "question": "Jaká bakterie způsobuje mor včelího plodu?", "answers": ["Paenibacillus larvae larvae"]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Korjačtina je jazyk z malé izolované čukotsko-kamčatské rodiny, kterým hovoří Korjaci, malý národ sídlící na ruském Dálném východě, především na Kamčatském poloostrově. Při sčítání lidu v roce 2002 uvedlo znalost korjackého jazyka 3 019 osob, tedy 34,5 % z celkového počtu Korjaků v Rusku. Procento Korjaků, kteří jazyk bez potíží ovládají, je však patrně mnohem nižší, podle některých odhadů jen 5,4 %. Z hlediska morfologické typologie se korjačtina řadí k aglutinačním jazykům s výskytem sufixů, prefixů i cirkumfixů (tedy afixů složených z prefixové a sufixové části). Oproti příbuzné čukotštině zde existuje navíc opozice dvojného a množného čísla (čukotský příznak plurálu -t odpovídá korjackému duálu, zatímco korjacký plurál nemá v čukotštině ekvivalent) a specifické pádové formy. Základní větná konstrukce je ergativní. Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud: Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu.", "question": "Kde sídlí Korjaci?", "answers": ["na ruském Dálném východě, především na Kamčatském poloostrově"]}
{"title": "NGC 64", "context": "NGC 64 NGC 64 Galaxie NGC 64Pozorovací údaje(Ekvinokcium J2000,0) Typ spirální galaxie - SBbc Objevitel Lewis Swift Datum objevu 21. říjen 1886 Rektascenze 00h 17m 30,3s Deklinace -6° 49′ 29″ Souhvězdí Velryba (lat. Cet) Zdánlivá magnituda (V) 13,2 Úhlová velikost 1,7′ × 1,2′ Vzdálenost 329 Mly (101 Mpc) Rudý posuv 0,024 685 Fyzikální charakteristiky Poloměr ~ 90 000 ly Označení v katalozích New General Catalogue NGC 64 Principal Galaxies Catalogue PGC 1149 Jiná označení PGC 1149 (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. NGC 64 je spirální galaxie vzdálená od nás zhruba 329 milionů světelných let nacházející se v souhvězdí Velryby. Související články Seznam NGC objektů 1-250 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Astronomie", "question": "Co je to NGC 64?", "answers": ["spirální galaxie"]}
{"title": "Intimní osvětlení", "context": "Film byl natáčen v reálných interiérech s hrajícími neherci, což mu přineslo velkou míru autentičnosti. Postupně se stal význačným filmem české nové vlny, byl přijat pozitivně domácí i zahraniční odbornou kritikou. Děj ukazuje dva dny běžného života obyčejné rodiny na vesnici, kde žije pospolu několik generací, staví se dům, amatérský muzicíruje a vedou hovory o všem, během kterých tuto rodinu navštíví starý přítel otce. Tato návštěva dává možnost k bilancování života. Intimní osvětlení: komika a lyrika banality – text Jiřího Voráče ve formátu PDF", "question": "Kterým filmem debutoval režisér Ivan Passer?", "answers": ["Intimní osvětlení"]}
{"title": "Estonsko", "context": "Estonsko (estonsky Eesti), oficiálním názvem Estonská republika (Eesti Vabariik), je území a stát ve východní Evropě, nejsevernější z pobaltských zemí. Jde o přímořský stát, jehož hranici tvoří z větší části Baltské moře; 80 km široký Finský záliv na severu je odděluje od Finska, přibližně 300 km moře je na západě dělí od Švédska. Suchozemskou hranici má Estonsko na východě s Ruskem, ovšem převážná část této hranice prochází rozlehlým Čudským jezerem. Nejdelší suchozemská hranice je na jihu s Lotyšskem. Hlavním městem je Tallinn, ležící na severním pobřeží. Většinu obyvatelstva Estonska tvoří Estonci, hovořící estonštinou, uralským jazykem blízkým finštině, estonsky hovoří v této zemi 85 % obyvatel, i když Estonci tvoří pouze 70 % obyvatelstva. Od sovětské okupace v zemi žije též početná ruská menšina. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou průmysl potravinářský a dřevozpracující, založené na rozvinutém zemědělství, lesnictví a rybolovu. Hlavními obchodními partnery jsou Finsko, Švédsko a Lotyšsko, přičemž podíl dalších zemí Evropské unie na zahraničním obchodu stále roste. Estonsko je od roku 2004 členem Evropské unie a NATO, od roku 2011 platí eurem. == Přírodní poměry == Estonsko leží na východním pobřeží Baltského moře (estonsky Läänemeri) v severozápadní části Východoevropské roviny mezi 57,3° a 59,5° severní šířky a 21,5° a 28,1° východní délky. Průměrná nadmořská výška činí pouhých 50 m n. m.; nejvyšším bodem země je Suur Munamägi na jihovýchodě (318 m). Přes tuto nízkou nadmořskou výšku je reliéf členěný hranami jednotlivými geologických vrstev a povětšinou zvlněný působením pevninského ledovce. Země má jen málo nerostného bohatství, pro hospodářství významnější jsou pouze ložiska ropných břidlic a vápence. 61% rozlohy země pokrývají lesy. V Estonsku se nachází více než 1400 jezer a značné množství močálů, rašelinišť a bažin. Na území Estonska se nachází 5 rozsáhlých národních parků, které jsou přizpůsobeny pro turismus. Většina jezer je poměrně malých, avšak největší Čudské jezero (Peipsi järv) ležící na východě země zabírá úctyhodných 3555 km2. Pobřeží dlouhé 3794 km je členité, s množstvím zálivů, zátok a průlivů. Z více než 1500 ostrovů a ostrůvků jsou největší Saaremaa a Hiiumaa.Podnebí je mírné, i když poněkud chladnější než v Česku, se čtyřmi přibližně stejně dlouhými ročními obdobími. Průměrná teplota se pohybuje od 16,3 °C na ostrovech do 17,1 °C ve vnitrozemí v červenci, který je nejteplejším měsícem, a od -3,5 °C na ostrovech do -7,6 °C ve vnitrozemí v únoru, který je nejchladnější. Průměrný srážkový úhrn je 568 milimetrů ročně, přičemž nejvíce srážek spadne v pozdním létě.", "question": "Je Estonsko členem NATO?", "answers": ["Estonsko je od roku 2004 členem Evropské unie a NATO, od roku 2011 platí eurem."]}
{"title": "Tim Burton", "context": "Mezi jeho další úspěšné filmy patřil Střihoruký Edward, kde točil poprvé se svým oblíbeným hercem Johnny Deppem. Ten hrál i v dalších jeho úspěšných filmech jako Ed Wood, Ospalá díra, či Karlík a továrna na čokoládu. Depp taky namluvil hlavní postavu jeho animované Mrtvé nevěsty. Kromě Johnnyho Deppa patří k jeho častým spolupracovníkům i skladatel Danny Elfman. V roce 2006 vyšla v České republice také kniha Burtonových básní pod názvem Trudný konec Ústřičného chlapečka a jiné příběhy. Vyrůstal v Burbanku, městské části Los Angeles, kde se nacházejí ateliéry Disneyovy společnosti, Warner Bros. a Columbia. Studoval na California Institute of Arts a podařilo se mu získat místo v tamějším programu trikových filmů, což ho brzy přivedlo do Disneyova ateliéru, který nabíral nové pracovníky právě z tohoto ročníku studia. V roce 1979 tam pracoval jako Disneyův zaměstnanec, kreslíř na filmu Liška a pes (1981). Zde musel kreslit především scény s malým lišákem, který se od té doby stal jeho osobním předmětem nenávisti. Pocta Vincentu Priceovi Vincent (1982), černobílý kreslený a trikový loutkový film, přičemž vypravěčem mimo obraz byl tento elegantní hororový představitel, a kromě toho další na černobílý materiál natočený film Frankenweenie (1984) jsou jeho vlastní první filmy natočené pro studio Disney. Tyto filmy byly spíše obdivovány, než uznávány a bez okolků zmizely v archivu. Frankenweenie je příběh chlapce, který svého přejetého psa oživí ránou elektrického proudu.", "question": "Kdo se narodil 29. května 1953 v Los Angeles v USA?", "answers": ["Danny Elfman"]}
{"title": "Utopie", "context": "Utopie (z řec. ο τ ú-topos, žádné místo, \"nikde\") je představa ideální lidské společnosti, obce nebo státu. Slovo vytvořil anglický humanistický myslitel Thomas More jako název své knihy Utopie z roku 1516. V širším významu označuje něco žádoucího, i když možná nedosažitelného. Odtud také utopický, idealizovaný a utopismus, idealizace nebo naivita v politickém nebo společenském kontextu. Paradoxní definici nabízí Patrik Ouředník: \"Utopie je virtuální prostor, nereálná realita, nepřítomná přítomnost, alterita bez identity. Utopie je vše, co se odehrává na jiném místě nebo v jiném čase, příslib, náznak, naděje, noční můra, zlý sen. Utopie je stav, který je nám navždy uzavřen, stav, k němuž nevyhnutelně směřujeme.\" Slovo Utopie je sice moderního původu, žánr je však daleko starší. Utopické prvky lze nalézt už v 8. století před n. l. v Izajášově proroctví nebo Homérově Oddyseji. První ucelenější utopie je Platónův pozdní spis \"Zákony\" (Nomoi, Leges) a do jisté míry i \"Ústava\" (Politeia, Republica). Platón obě knihy napsal pod bezprostředním dojmem ze ztroskotání athénské demokracie a snažil se z něho vyvodit velmi podrobné poučení. Budoucí obec musí mít správnou velikost a polohu, musí být více uzavřená, omezovat podnikání pro zisk a vláda nemůže být v rukou veřejnosti, nýbrž zvláštní kasty \"strážců\".", "question": "Co je utopie?", "answers": ["představa ideální lidské společnosti, obce nebo státu"]}
{"title": "Rudolf Ludwig Mössbauer", "context": "Rudolf Ludwig Mössbauer (31. ledna 1929, Mnichov - 14. září 2011, Mnichov) byl německý fyzik, který studoval gama záření. Za výzkum rezonanční absorpce gama záření a s tím spojený objev po něm pojmenovaného jevu (1957) získal v roce 1961 společně s Robertem Hofstadterem Nobelovu cenu na fyziku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Ludwig Mössbauer ve Wikimedia Commons (anglicky) Biografie na stránkách Nobelprize.org", "question": "Kdy zemřel Rudolf Ludwig Mössbauer?", "answers": ["14. září 2011"]}
{"title": "Fotoelektrický jev", "context": "Fotoelektrický jev či fotoefekt je fyzikální jev, při němž jsou elektrony uvolňovány (vyzařovány, emitovány) z látky (nejčastěji z kovu) v důsledku absorpce elektromagnetického záření (např. rentgenové záření nebo viditelného světla) látkou. Emitované elektrony jsou pak označovány jako fotoelektrony a jejich uvolňování se označuje jako fotoelektrická emise (fotoemise). Pokud jev probíhá na povrchu látky, tzn. působením vnějšího elektromagnetického záření se elektrony uvolňují do okolí látky, hovoří se o vnějším fotoelektrickém jevu. Fotoelektrický jev však může probíhat i uvnitř látky, kdy uvolněné elektrony látku neopouští, ale zůstávají v ní jako vodivostní elektrony. V takovém případě se hovoří o vnitřním fotoelektrickém jevu. Pokud na látku dopadají elektrony, které způsobují vyzařování fotonů, mluví se o inverzním (obráceném) fotoelektrickém jevu. Studium fotoelektrického jevu mělo vliv na pochopení duality vln a částic. Bylo zjištěno, že při osvětlení některých látek (především kovy) se tyto látky nabijí. Např. zinek osvětlený ultrafialovým světlem se nabije kladně. Při ozáření vzorku spektrem elektromagnetického vlnění byly přitom pohlceny krátké vlnové délky a delší vlny ve spektru zůstaly. Pro krátké vlnové délky došlo k emisi vodivostních elektronů z kovu. Počet těchto elektronů rostl s intenzitou vlnění. Jev byl ale pozorován jen pro krátké vlnové délky, pro velké délky vln jev nenastal při libovolné intenzitě. Pro krátké vlnové délky se se zvýšením intenzity dopadajícího záření zvyšoval počet uvolněných elektronů, avšak intenzita neovlivnila energii těchto elektronů. Podle představ klasické fyziky by elektronům měla být předána kinetická energie dopadajícího elektromagnetického vlnění. Energie elektromagnetických vln souvisí s intenzitou záření, tzn. energie vyzařovaných elektronů by měla záviset na intenzitě dopadajícího záření. Experimenty však ukázaly, že kinetická energie vyzařovaných elektronů je závislá na frekvenci a nikoliv na intenzitě dopadajícího záření. Experimentálně bylo zjištěno, že pokud frekvence dopadajícího záření klesne pod tzv. mezní (prahový) kmitočet : : : : ν : 0 : : : : {\\displaystyle \\nu _{0}} , fotoemise se neobjevuje. Mezní frekvence je charakteristickou vlastností každé látky. Pokud je frekvence : : : ν : : {\\displaystyle \\nu } dopadajícího záření vyšší než mezní frekvence : : : : ν : 0 : : : : {\\displaystyle \\nu _{0}} , mají fotoelektrony energii v rozmezí od nuly do určité maximální hodnoty : : : : E : max : : : : {\\displaystyle E_{\\text{max}}} .", "question": "Zinek osvětlený ultrafialovým světlem se nabije kladně nebo záporně?", "answers": ["kladně"]}
{"title": "Joan Miró", "context": "Jeho otec ho poslal na zotavenou na jejich venkovský statek na jih od Tarragony, odkud pocházeli jeho předkové. Jeho pobyt na statku byl inspirací pro mnoho Miróových raných maleb katalánské krajiny. Když se Miró vrátil z venkova, začal studovat na Škole umění v Barceloně, kde byl jeho učitelem Francesc d'Assís Galí. Gali měl na Miróa velký vliv, naučil ho opravdově milovat a rozumět umění, pozorovat a tvořit s citem a láskou. Miró byl inspirován pojetím francouzského umění, básnictví a malířství se pro něj stávají jednou neoddělitelnou veličinou. Je silně přitahován Francií, je však válka a tak musí Miró zůstat ve Španělsku. Neklid a frustrace ho nutí malovat v malé podkrovní komůrce v Pasaje del Credito. V roce 1918 Miró pořádá první samostatnou výstavu v Galerias Dalmau. Vzbuzuje úžas u všech návštěvníků nevšedním užitím barev a originalitou svého stylu. V té době je ještě silně ovlivněn fauvismem a kubismem. I když nesdílí přesně stejnou techniku analýzy jako Picasso a Braque, používá geometrické tvary k podpoření dojmu pohybu vedoucího oko diváka hluboko do barev obrazu. Ve svých zátiších a krajinách otevírá nové a překvapující možnosti zobrazení krajiny a venkova, využívá nevšedních prvků k zvýraznění emocionálního efektu typického pro katalánské umění. Nejvýraznějším přínosem na výstavě jsou však jeho nevšední akty a zobrazení žen.", "question": "Ve kterém roce pořádá Miró svou první samostatnou výstavu v Galerias Dalmau?", "answers": ["1918"]}
{"title": "Studená válka", "context": "Vedly se války mezi regulérními ozbrojenými silami, války proti civilistům, občanské války a nově se začalo mluvit o teroristické válce a o válce proti teroru. Její hlavní účastníci vedli tento boj nejrůznějšími metodami, především budováním vojenských koalic, zástupnými válkami, závody ve zbrojení, vojenskou a ekonomickou pomocí zranitelným státům ve vlastní sféře vlivu, špionáží, propagandou, hospodářskými blokádami (například tzv. obilním embargem USA vůči SSSR), předháněním se v technické vyspělosti (například vesmírnými závody) a také rivalitou při sportovních kláních. Přestože SSSR i USA patřily v druhé světové válce mezi Spojence, neshodly se v politické filosofii a v názorech na uspořádání poválečného světa. Sovětský svaz vytvořil východní blok ze států východní a střední Evropy, které zprvu také vojensky okupoval, a později si v nich upevnil moc vytvořením vojenského uskupení zvaného Varšavská smlouva (1955–1991) a hospodářského společenství zvaného Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Spojené státy naopak vytvořily západní blok ze států západní Evropy, jako hlavní strategii používaly doktrínu zadržování (containment) komunismu – jakožto ideologie i státního uspořádání – a k tomuto účelu založily několik smluvních organizací, např. Severoatlantickou alianci (North Atlantic Treaty Organization, NATO). Některé státy, které zůstaly mimo dvě rivalizující společenství, vytvořily Hnutí nezúčastněných zemí. USA vyhlásilo Marshallův plán, aby zajistilo rychlejší obnovu poválečné Evropy, ale Sovětský svaz nenechal žádný ze států východního bloku plán přijmout.", "question": "Jak si upevnil moc Sovětský svaz v době Studené války ve východním bloku?", "answers": ["vytvořením vojenského uskupení zvaného Varšavská smlouva (1955–1991) a hospodářského společenství zvaného"]}
{"title": "Jan Bosco", "context": "Svatý Jan Bosco, resp. Don Bosco (někdy česky psán jako Bosko), vlastním jménem Giovanni Melchiorre Bosco, (15./16. srpen 1815, Castelnuovo d'Asti, dnes Castelnuovo Don Bosco, Itálie - 31. leden 1888, Turín) byl italský katolický kněz, světec, vychovatel, zakladatel a první hlava Salesiánů Dona Bosca. V roce 1989 byl Janem Pavlem II. prohlášen za Otce a učitele mládeže. Podle oficiálního záznamu v matrice se Jan Bosco narodil 16. srpna 1815 v Becchi, jednom z kantonů Morialda, které bylo jednou z místních částí Castelnuova d'Asti (dnes Castelnuovo Don Bosco). On a jeho matka však vždy tvrdili, že se narodil 15. srpna - tedy v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Boscův otec František a matka Markéta byli rolníci. Bosco měl ještě dva starší bratry - Antonína, kterého měl jeho otec z prvního manželství, a Josefa. Otec však v roce 1817 zemřel a Bosca tak vychovávala jen matka. Smrt otce byla pro rodinu velkou tragédií, neboť v tu dobu navíc sucho zničilo úrodu a byl velký problém se uživit. Když mu bylo devět let, chtěla ho matka poslat do školy, ale nejstarší bratr Antonín protestoval, protože ho bylo potřeba na poli. Nakonec Bosco školu navštěvoval v zimě a v létě chodil pracovat. V té době měl svůj první mystický zážitek - sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muž zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se objevila i matka toho muže, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili mu, že musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. Aby zaujal chlapce z okolí, naučil se Bosco různá akrobatická čísla a pořádal pro chlapce představení. Než však představení začalo, vyzval je ke společné modlitbě a zpěvu písní. Poté zopakoval kázání, které slyšel na mši svaté, a které si díky své výborné paměti slovo od slova pamatoval. Bosco se jednou účastnil programu misionářů v Buttiglieře. Při návratu domů se s ním dal do řeči kněz Don Calosso.", "question": "Kým byl Don Bosco prohlášen za Otce a učitele mládeže?", "answers": ["Janem Pavlem II"]}
{"title": "1 Geminorum", "context": "1 Gem B Typ proměnnosti Spektrální typ Systém Primární hvězda 1 Gem A Průvodce 1 Gem B Označení Henry Draper Catalogue HD 41116 Bonner Durchmusterung BD +23° 1170AB Bright Star katalog HR 2134 SAO katalog SAO 77915 Katalog Hipparcos HIP 28734 Tychův katalog TYC 1864-2011-1 General Catalogue GC 7676 Flamsteedovo označení 1 Gem Synonyma AG+23° 596, GCRV 3801, IRAS 06011+2316, 2MASS J06040720+2315481, PLX 1398, PPM 95324, UBV 6132, WDS J06041+2316AB Databáze SIMBAD data (systém) SIMBAD data (1 Gem A) SIMBAD data (1 Gem B) (V) – měření provedena ve viditelném světle 1 Geminorum (1 Gem) je hvězda spektrálního typu G5III v souhvězdí Blíženců. Její zdánlivá velikost je 4,15m. Jedná se o spektroskopickou dvojhvězdu.[1] Když v 19. století John Flamsteed začal jasnější hvězdy, v souhvězdích ze západu na východ, byla 1 Geminorum první hvězdou v souhvězdí Blíženců. V katalogu Bright Star je vedena jako HR 2134, přičemž HR je zkratka pro Harvardský revidovaný katalog, předchůdce katalogu Bright Star. V roce 1948 bylo objeveno, že 1 Geminorum je těsnou dvojhvězdou při pozorovaní planety Uran. Z počátečních pozorování spektra se odhadovalo, že obě složky jsou obři a že sekundární složka je dvojhvězdou.[2] Kolísání radiální rychlosti bylo objeveno v roce 1906, ale ve spektru bylo možné detekovat pouze jednu řadu absorpčních linií, a až do roku 1976 nebylo možné vypočítat spolehlivou oběžnou dráhu dvojhvězdy.[2] 1 Geminorum je trojhvězda 0,17 stupně jižně od ekliptiky. Primární složkou systému, 1 Geminorum A, je červená obří hvězda typu spektrálního typu K o dvojnásobku hmoty Slunce.[3] Složka A obíhá spektroskopickou dvojhvězdu ve vzdálenosti 9,4 astronomických jednotek jednou za 4877,6 dní. Dvě sekundární složky, 1 Geminorum Ba a Bb, dosud nebyly spolehlivě odlišeny, ale pravidelné periodické dopplerovské posuny ve spektru naznačují oběžný pohyb binárního hvězdy sestávajícího z podobra spekrálního typu F a hvězdy o hmotnosti Slunce sluneční hmoty, která může mít spektrální ypu G, vzdálené od sebe přibližně 0,1234 astronomických jednotek.[4]", "question": "Jak je v katalogu Bright Star vedena hvězda 1 Geminorum?", "answers": ["HR 2134"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "V roce 1910 přibyl Řídící výbor chovatelů koček (GCCF), v roce 1949 Mezinárodní felinologická federace, FIFe, která je v současnosti hlavní organizací chovatelů koček v Evropě včetně ČR. Existuje však celá řada dalších chovatelských spolků. Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné - kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými končetinami, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavu a středně dlouhý ocas. V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5-7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5-4,5 kg. Srst je obvykle krátká, rovná a přilehlá. Ačkoliv je kočka domácí domestikovaná forma kočky divoké, její teritorium se neliší od kočky divoké. Mláďata vrhá a vychovává na suchých místech, obvykle ve stodolách nebo v jiných, podobných hospodářských objektech. Lovit chodí především v noci, protože má větší pravděpodobnost, že vyhledá potravu. V jejím jídelníčku jsou především drobní hlodavci a ptáci. Proto se při lovu pohybuje především na polích a zahradách nebo na stromech. Kočky, které jsou pravidelně krmeny člověkem, loví hlavně pro zábavu a často mají ve zvyku ukazovat své úlovky člověku. Ve dne kočka často odpočívá především na místech, kde se cítí v bezpečí, tzn. na vyvýšených teplých místech jako jsou stromy, trámy na půdách apod. Denně prospí až 16 hodin.", "question": "Jak je dlouhé tělo kočky včetně ocasu?", "answers": ["80 cm"]}
{"title": "Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky", "context": "Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (zkratkou VZP) je největší zdravotní pojišťovna, která zabezpečuje veřejné zdravotní pojištění a je zřizována státem. Byla zřízena zákonem č. 551/1991 Sb. s účinností od 1. ledna 1992. Podle tohoto zákona vede i registr pojištěnců veřejného zdravotního pojištění. VZP má více než 6 milionů klientů a je členem Asociace mezinárodních neziskových zdravotních a nemocenských pojišťoven (fran. Association Internationale de la Mutualité). Kód všeobecné zdravotnické pojišťovny je 111. == Reference == == Související články == Zdravotní pojištění == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve Wikimedia Commons Oficiální webové stránky", "question": "Jaká je zkratka názvu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky?", "answers": ["VZP"]}
{"title": "Baroda", "context": "Baroda byla prvním z domorodých států, který začal na svém území budovat železnici (r.1875) a její hustota byla největší ze všech knížecích států. Roku 1921 bylo na území státu asi 1900 km drah, problémy ovšem způsobovaly tři rozdílné rozchody kol (široký indický, evropský a úzký). Na poměry knížecích států byla na dobré úrovni i silniční síť. Vládnoucí dynastie Gáekvárů byla u moci od roku 1720, kdy po rozpadu Mughalské říše, tak jako jinde, získal místní maráthský vůdce velký vliv a osamostatnil se. R. 1780 byla uzavřena první z několika smluv s Brity, kteří uznali knížectví v jeho hranicích a zabezpečovali jeho ochranu, za což se barodský vládce zavazoval vydržovat pro policejní jednoty 3 000 mužů jezdectva. Roku 1921 měla Baroda 2 126 522 obyvatel, živících se hlavně zemědělstvím. Z toho hinduisté tvořili 89,8%, muslimové 8 %, džinisté 2,1 % a ostatní náboženství (Pársové, křesťané) 0,1 %. Armádu tvořilo cca 3 000 mužů pravidelného a cca 6 250 mužů nepravidelného vojska, se 42 děly. Hlavním městem státu byla Baroda s 94 712 obyvateli (1921). Ve městě se nacházel velký palác Gáekvárů, centrální tržiště, aréna pro zápasy zvířat a zvěřinec, střední škola, nemocnice, státní knihovna, ústřední vězení a pochopitelně státní úřady, železniční stanice a množství chrámů. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Baroda na Wikimedia Commons", "question": "Kolik mužů tvořilo pravidelné vojsko Barody?", "answers": ["cca 6 250"]}
{"title": "Peking", "context": "První opevněné město v Pekingu byl městský stát Ji, existující v 11. až 7. století před naším letopočtem. Ji se nacházelo jižně od současného Pekingského západního nádraží. Hlavní město Číny prošlo bouřlivou historií, jejíž počátky lze spatřovat již v polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem. Ve 13. století bylo vydrancováno vojsky Čingischána. Během dalších dvou staletí se město vzpamatovávalo z porážky, ale v 15. století už bylo nejdůležitějším městem celé Číny. K významným změnám došlo zejména za posledního půl století. Komunisté významně přetvořili město k obrazu svému, strhli mnoho oslavných oblouků, zbourali vnější hradby, vystavěli široké bulváry a moderní sídliště. Stará tradiční zástavba byla již z velké části zlikvidována a v tomto trendu se navíc stále ještě pokračuje. Přelomové v historii města byly Letní olympijské hry 2008; Peking byl z velké části přebudován, vznikly nové čtvrti, nové trasy metra a samozřejmě i sportoviště. Peking leží na severovýchodě Číny, téměř úplně obklopen provincií Che-pej, jen na jihovýchodní straně hraničí s městem Tchien-ťin, dalším ze čtveřice statutárních měst, postavených na roveň provinciím. Vlastní město se rozkládá v rovinaté krajině 150 km od pobřeží Pochajské zátoky, v průměrné nadmořské výšce 63 m. Jestliže střední a jihovýchodní část městské provincie je rovinatá, s nejnižším místem 44 m nad úrovní moře, na západním a severním pomezí se zvedají hory. , dosahující v Si-šan - \"Západních horách\" - vrcholem Min-šang 2 303 m. Vysoké jsou i další hory, například Chaj-tchuo-šan na severozápadě má 2241 m a Wu-ling-šan na severovýchodě 2116 m. Na rozdíl od ostatních významných čínských měst Peking neleží na žádném velkém vodním toku. Z větších řek na území provincie stojí za zmínku Jung-ting a zejména Čchao-paj, na níž byla 90 km severovýchodně od města vybudována přehradní nádrž Min-čün, zásobující Peking pitnou vodou. Peking se člení na 14 městských obvodů a dva městské okresy. Historické jádro město tvoří obvody Tung-čcheng a Si-čcheng, k širšímu centru patří obvody Š'-ťing-šan, Chaj-tien, Čchao-jang a Feng-tchaj. Periferii města tvoří obvody Men-tchou-kou, Fang-šan, Tchung-čou, Šun-i, Čchang-pching a Ta-sing a k Pekingu dále patří venkovské obvody Chuaj-žou a Pching-ku a okresy Jen-čching a Mi-jün. I přes nevelkou vzdálenost od moře je podnebí kontinentální s mrazivou zimou, kterou způsobuje sibiřská anticyklóna, suchým a prašným jarem, horkým vlhkým létem pod vlivem jižního monzunu a suchým mírným podzimem.", "question": "Leží Peking na severovýchodě Číny?", "answers": ["Peking leží na severovýchodě Číny, téměř úplně obklopen provincií Che-pej, jen na jihovýchodní straně hraničí s městem Tchien-ťin, dalším ze čtveřice statutárních měst, postavených na roveň provinciím."]}
{"title": "Temno (román)", "context": "Temno je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v první polovině 18. století. Knižně vyšel poprvé v dubnu 1915 v nakladatelství J. Otty, definitivně naplnil scottovský románový typ (pojmenován podle spisovatele Waltera Scotta, vyznačuje se bohatou dějovostí, napínavým příběhem fiktivních, nebo poloanonymních postav, jejichž osudy utváří konkrétní událost, v níž vystupují i skutečné historické postavy). Temno se stalo, dle tohoto románu, synonymem pobělohorské doby v Čechách. == Děj == Děj románu je umístěn do doby zápasu o svatořečení Jana Nepomuckého; začíná korunovací Karla VI. (1723, tedy více než sto let po bitvě na Bílé Hoře) a končí svatořečením Jana Nepomuckého (1729), kniha tedy popisuje šest let z doby pobělohorské. Příběh se odehrává v Praze a na Skalce u Opočna. Do Prahy přijíždí regent (vrchní správce panství) Lhotský ze Skalky, aby se spolu s dalšími zástupci slavných rodů zúčastnil korunovace. Pak se opět vrací na Skalku, kde žije se svou neteří, bohabojnou paní Polexinou Mladotovnou. Spolu s vrchností žije ve Skalce mnoho poddaných, pro příběh je důležitý hlavně myslivec Machovec se svými dětmi (Helenkou a Tomášem) a nevrlý správce Čermák. Lhotský má v oblibě rodinu myslivce, s Machovcem a jeho synem pořádá hony. Helenka pracuje jako služka u paní Polexiny. Machovec si ale znepřátelí správce Čermáka poté, co se vysměje peklu, kterým správce rád straší poddané. V českých zemích se stále vyskytují vyznavači zakázané evangelické víry a proti nim všemi možnými prostředky bojuje jezuitský řád; v potírání nekatolíků zvláště vyniká páter Koniáš. Myslivec s dětmi chodí do kostela, ale správce zjistí, že nedodržují půst, na večer zavírají okenice, a proto pojme podezření, že jsou vyznavači protestantské víry.", "question": "Kdo je autorem románu Temno?", "answers": ["Aloise Jiráska"]}
{"title": "Chicago", "context": "Chicago má třetí největší jiho-asijskou populaci v USA, po New Yorku a San Franciscu. 21,7 % obyvatel se narodilo mimo USA (12,2 % v Latinské Americe; 5,0 % v Evropě a 3,9 % v Asii). 45,0 % Bílí Američané 32,9 % Afroameričané 0,5 % Američtí indiáni 5,5 % Asijští Američané 0,0 % Pacifičtí ostrované 13,4 % Jiná rasa 2,7 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 28,9 % populace. Kriminalita je v Chicagu poměrně vysoká, avšak rok od roku se snižuje. Počet vražd v roce 2006 byl poloviční oproti roku 1990. Mezi největší problémy Chicaga patří přítomnost chudinských čtvrtí blízko centra města (Downtownu). Proto se v těchto čtvrtích strhávají staré budovy a staví se nové, určené pro střední třídu. Díky tomu se situace zlepšila zejména severozápadně od Downtownu, kde ještě před dvěma lety válčily drogové gangy. Nyní zde stojí nové rodinné domy a kriminalita se výrazně snížila. Většina chudých lidí odešla na jih Chicaga, kde je situace tradičně špatná. Ve středu 18.1.2012 měli zdejší policisté konečně důvod k oslavě-asi po roce zde nebyl 24 hodin nikdo zabit. Počet vražd v Chicagu v jednotlivých letech: 1991: 927 1992: 943 1993: 855 1994: 931 1995: 828 1996: 796 1997: 761 1998: 704 1999: 643 2000: 633 2001.", "question": "S kolika nezávislými soupeři se Daley utkal ve volbách v roce 2003?", "answers": ["dvěma"]}
{"title": "Pangea", "context": "Pangea (řecky všechny země) je jméno běžně používané pro superkontinent, který se formoval přibližně před 300 miliony let, existoval v paleozoiku a mezozoiku předtím, než se přibližně před 200 miliony let důsledkem deskové tektoniky rozdělil na menší kontinenty. Když se kontinenty poprvé spojily v Pangeu, vytvořilo se mnoho hor, z nichž některé existují dodnes, např. Ural nebo Atlas. Oceán obklopující Pangeu se nazývá Panthalassa. Pangea měla tvar písmene C. Kvůli její obrovské rozloze nedocházelo ve vnitrozemí k dešťovým srážkám, tudíž bylo extrémně suché. Jednolitost území umožnila suchozemské zvěři migrovat od jižního pólu k severnímu. Plášť pod původním umístěním Pangey byl více rozpálen než zbytek země a tudíž se snažil vyvyšovat. Jako důsledek je dnešní Afrika o několik desítek metrů výše než ostatní kontinenty. Pangea nebyla první superkontinent. Předpokládá se, že Pannotia se zformovala před 600 miliony let a rozpadla se před 550 miliony let, Rodinie se pak zformovala přibližně před 1 100 miliony let a rozdělila před 750 miliony let. Pangeu se coby nejmladší ze superkontinentů podařilo geologům rekonstruovat jako první. Během jury a křídy se Pangea rozpadla na dvě části, jižní část Gondwanu a severní část Laurasii.", "question": "Měl prakontinent Pangea tvar písmene P?", "answers": ["Pangea měla tvar písmene C."]}
{"title": "Německo", "context": "Frankfurt nad Mohanem, 669 021 obyvatelV německém názvosloví se aglomerace často nazývají Ballungsgebiete. Největší aglomerací je hustě zalidněná oblast ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, která zahrnuje velkoměsta Kolín nad Rýnem, Düsseldorf, Dortmund a Essen se všemi městy a obcemi v jejich spádovém území. Pro tento tzv. metropolní region Rýn-Rúr (Rhein-Ruhr) je vykázán celkový počet obyvatel 11,69 milionu. Region Lipsko-Drážďany je nazýván Střední Německo (Mitteldeutschland) a vykazuje dohromady 2,4 milionu obyvatel. Nejlidnatější oblasti osídlení v Německu == Politika == === Státní uspořádání === Spolková republika Německo je federativní parlamentně-demokratická a zastupitelská republika. Spolkový prezident (Bundespräsident), v současné době Frank-Walter Steinmeier (19. března 2017–dosud), je hlavou státu. Má především reprezentativní povinnosti a pravomoce. Do funkce je volen Spolkovým shromážděním - institucí, která se skládá z členů Spolkového sněmu (Bundestag) a z téměř stejného počtu volitelů zastupujících spolkové země. Spolkový kancléř (Bundeskazler) respektive kancléřka (Bundeskanzlerin), v současné době Angela Merkelová (22. listopadu 2005–dosud), je hlavou vlády a uplatňuje výkonnou moc. Jde o podobnou funkci, jakou má předseda vlády v jiných parlamentních demokraciích. === Spolkové země === Německo je rozděleno na 16 spolkových zemí, které jsou souhrnně označovány jako Bundesländer.Každá země má svou vlastní ústavu a disponuje poměrně velkou autonomií v pohledu ke svému vnitřnímu uspořádání. Největší spolkovou zemí co se týče plochy je Bavorsko, avšak nejvíce obyvatelstva žije v Severním Porýní-Vestfálsku. === Zahraniční politika ===", "question": "Jak zní oficiální název Německa?", "answers": ["Spolková republika Německo"]}
{"title": "Vltava", "context": "Vltava (německy Moldau) je s délkou 430,2 km nejdelší řeka v České republice. Pramení na Šumavě, u obce Černý Kříž, soutokem Teplé Vltavy a Studené Vltavy. Protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní část Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující téměř celé Čechy. Povodí řeky je 28 090 km2 (z toho 27 047,59 km2 v Česku). Své jméno \"Vltava\" řeka dostala od starých Germánů, kteří ji nazývali Wilt-ahwa - divoká voda. Řeka Teplá Vltava, která je považována za jeden ze dvou hlavních zdrojů Vltavy, pramení na východním svahu Černé hory (1 315 m n. m.) na Šumavě ve výšce 1 172 m n. m. jako Černý potok. Jeho pramen je znám jako chráněné území Pramen Vltavy. Prvních 5 km teče severním směrem, od soutoku s Kvildským potokem v Kvildě obrací nadlouho svůj tok k jihovýchodu. Od ústí Vydřího potoka v obci Borová Lada (890 m n. m.) nese říčka název Teplá Vltava, záhy přibírá Vltavský potok, známý též jako Malá Vltava. Ten pramení v Pláňském polesí ve výšce 1 158 m n. m. Protéká Horní Vltavicí a poté v Lenoře (756 m n. m.) získává vody Řasnice, zvané také Travnatá Vltava. Za Lenorou má řeka jen nepatrný spád a vytváří v ploché krajině rozsáhlé mokřady s mnoha meandry, souhrnně zvané Vltavský luh. Zde uprostřed 1. zóny NP Šumava Mrtvý luh se v nadmořské výšce 731 m u osady Chlum stékají Teplá a Studená Vltava. Ta pramení na druhé straně hranic v Bavorsku západně od obce Haidmühle pod německým názvem Altwasser nebo Kalte Moldau. Od soutoku obou hlavních pramenných toků Teplé a Studené Vltavy pak řeka po zbytek své cesty má jméno Vltava. U Nové Pece se Vltava rozlévá do širokého a dlouhého přehradního jezera, které vzniklo přehrazením jejího toku u obce Lipno nad Vltavou. Za Lipnem protéká řeka romantickým skalnatým údolím pod Čertovou stěnou (tento její úsek se nazývá Čertovy proudy) a směřuje k vyrovnávací nádrži Lipno II, těsně před Vyšším Brodem. V úseku mezi přehradní hrází Lipno a Vyšším Brodem je koryto řeky téměř bez vody (přehrada je povinna udržovat minimální průtok 2 krychlové metry vody za sekundu), protože většina vod z Lipenského jezera je odváděna kanálem od podzemní elektrárny do vyrovnávací nádrže Lipno II.", "question": "Jak se jmenuje nejdelší řeka České republiky?", "answers": ["Vltava"]}
{"title": "Švédská koruna", "context": "Švédská koruna Švédská korunaSvensk krona (švédsky) mince 50 öre (neplatná od 2010)Země Švédsko Švédsko ISO 4217 SEK Inflace 1,9%[1] (2017 odhad) Symbol kr Dílčí jednotka öre (1/100) Mince 1, 2, 5, 10 korun Bankovky 20, 50, 100, 200, 500, 1000 korun Švédská koruna (švédsky krona, množné číslo kronor) je zákonným platidlem skandinávského státu Švédsko. ISO 4217 kód měny je SEK. Jedna setina koruny se nazývá „öre“, avšak mince nejnižší nominální hodnoty je 1 koruna. Historie Mezi lety 1873 a 1914 fungovala mezi Švédskem (které bylo v unii s Norskem) a Dánskem (jehož součástí byl Island) Skandinávská měnová unie. V tomto období se ve všech zmíněných státech platilo jednotnou měnou – korunou. Po rozpadu unie začal každý stát používat vlastní nezávislé měny odvozené od zaniklé společné. Všechny nástupnické měny si ale zachovaly stejný název „koruna“, který se v jednotlivých státech přizpůsobil místní výslovnosti a pravopisu. Před vznikem Skandinávské měnové unie se používala měna riksdaler. V říjnu roku 1982 došlo k tzv. Velkému třesku (anglicky Big Bang), kdy vláda musela nuceně devalvovat korunu o 16 % v důsledku ekonomického poklesu v sedmdesátých a na počátku osmdesátých let. Pojem Velký třesk je milníkem - označuje pro Švédsko začátek nového období ve finančním systému.[2] Švédsko je od roku 1995 členem Evropské unie. Všechny členské státy by měly začít používat euro, až splní podmínky pro zavedení eura. Švédsko tyto podmínky po většinu svého členství v EU plní, chybí však politická vůle euro zavést. Referendum, které se konalo v roce 2003, dopadlo 56,1 % hlasů proti přijetí eura. Následkem toho se Švédsko v roce 2003 rozhodlo pro nepřijetí eura. Euro by de iure mělo být v budoucnu ve Švédsku zavedeno, de facto má však země opt-out na zavedení jednotné měny. Mince a bankovky V oběhu jsou mince nominálních hodnot 1, 2, 5 a 10 korun.[3] Na mincích bývá často vyobrazen monarcha. Bankovky jsou tisknuty v hodnotách 20, 50, 100, 200, 500, 1000 korun.[4] Na lícových stranách bankovek jsou vyobrazeny významné osobnosti švédské historie. 20 korun – Astrid Lindgrenová 50 korun – Evert Taube 100 korun – Greta Garbo 200 korun – Ingmar Bergman 500 korun – Birgit Nilssonová 1000 korun – Dag Hammarskjöld Reference ↑ INFLATION RATE (CONSUMER PRICES). www.cia.gov [online]. CIA - The World Factbook [cit. 2020-03-18]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Švédská národní měna. Měnou Švédska je „vyváženost a perspektiva! Historie vzniku měny ve Švédsku И: https://bitcoin-times.ru/cs/nacionalnaya-valyuta-shvecii-valyuta-shvecii-vzveshennost-i-perspektiva/ [online]. [cit. 2020-11-26].", "question": "Jaký je mezinárodní kód švédské koruny?", "answers": ["SEK"]}
{"title": "Pavel Vondruška", "context": "Pavel Vondruška (15. listopadu 1925 České Budějovice – 5. února 2011 Praha) byl český herec a dirigent, od roku 1969 člen Divadla Járy Cimrmana. Objevil se též v několika desítkách filmů. Ovládal několik cizích jazyků (francouzštinu, italštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu, němčinu, srbochorvatštinu, latinu a esperanto). Vystudoval konzervatoř (1945–1946) a následně pokračoval studiem dirigování, operní režie a dramaturgie na Hudební akademii AMU (1946 – 1950), kde ho vyučovali například Karel Ančerl či Václav Talich. Absolvoval v roce 1951 u Ferdinanda Pujmana . Při studiích působil jako korepetitor v Národním divadle a dirigoval Pražskou zpěvohru. V letech 1951 až 1977 byl postupně dirigentem: symfonického orchestru AUSu Moravské filharmonie Olomouc opery Státního divadla Ostrava opery Hudebního divadla v Karlíně (v posledních letech souběžně i korepetitor v Národním divadle) Mezi lety 1977 a 2009 působil v pražském Národním divadle, kde dirigoval orchestr během představení činohry. V letech 1977 až 1998 byl i vedoucím tohoto divadelního orchestru. Je znám též jako autor a upravovatel scénické hudby k několika inscenacím (například k Paličově dceři Josefa Kajetána Tyla). Občas se na prknech Národního divadla objevil i jako herec v epizodních rolích.", "question": "Ve kterém městě zemřel český herec a dirigent Pavel Vondruška?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Avinurme (obec)", "context": "Avinurme (obec) Avinurme vald znak vlajka Geografie Obec Avinurme v rámci kraje Ida-Virumaa (před rokem 2017) Hlavní město Avinurme Souřadnice 58°58′55″ s. š., 26°51′51″ v. d. Rozloha 190 km² Obyvatelstvo Počet obyvatel 1 536 (2006) Hustota zalidnění 8,1 obyv./km² Správa regionu Nadřazený celek Ida-Virumaa Druh celku Obec (vald) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Obec Avinurme (estonsky Avinurme vald) je bývalá samosprávná obec v estonském kraji Ida-Virumaa. V roce 2017 byla začleněna do obce Mustvee, čímž přešla pod kraj Jõ. Sídla V obci žije půldruha tisíce obyvatel, z toho přes polovinu v městečku Avinurme, které je administrativním centrem obce, a zbytek v 16 vesnicích Adraku, Alekere, Kaevussaare, Kiissa, Kõ, Kõ, Kõ, Laekannu, Lepiksaare, Maetsma, Paadenurme, Sälliksaare, Tammessaare, Ulvi, Vadi a Änniksaare. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Avinurme na Wikimedia Commons Oficiální stránky obce (estonsky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Proč už neexistuje obec Avinurme?", "answers": ["byla začleněna do obce Mustvee"]}
{"title": "Pororoca", "context": "Zpočátku dosahuje výšky 4-5 metrů, ale znatelná je ještě i 800 km od ústí. Název pochází z místního indiánského jazyka, přičemž přeložit jej lze jako hřmící vody. Vlnu využívají k zábavě surfaři, jedná se ovšem o poměrně nebezpečnou aktivitu, vzhledem k množství větví a kmenů stromů unášených proudem.", "question": "Z kterého jazyka vychází název?", "answers": ["místního indiánského"]}
{"title": "Bílá mensurální notace", "context": "Bílá mensurální notace Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Bílá mensurální notace je způsob zápisu not, který vznikl přibližně v letech 1430–1600. Dějiny V období přibližně 1430–1600 došlo k odstranění barevnosti not a ustálila se podoba dvou barev - s černou hlavičkou (vyplněnou) a s bílou hlavičkou (nevyplněnou). Nota začíná mít oválný tvar. V 17. stol. je zápis doplněn taktovou čarou → používané dodnes (s doplněním dynamiky a ostatních značek). Před vynálezem knihtisku měly chrámové sbory k dispozici obvykle pouze jediný rukopisný exemplář chorální skladby. Proto bylo při rozšiřování sborů nutné psát stále větší noty, aby je všichni zpěváci ze sborníku přečetli. Kvůli úspoře času i inkoustu se pak psaly pouze obrysy not, čímž vznikly bílé, „duté“ noty (podobné celým či půlovým notám dnešní notace). Dalším důvodem pro přechod k bílé notaci byl nahrazení silných pergamenů tenkým papírem v 15. století, na kterém se inkoust při vyplňování not propíjel skrz. Vznikly také nové noty s menší hodnotou, takže notová zásoba nyní vypadala následovně: Notové značky bílé mensurální notace Maxima Longa Brevis Semibrevis Minima Semiminima Fusa neboli chroma a také semifusa čili semichroma Podobná hesla Mensurální notace Černá mensurální notace Franko Kolínský Neumová notace Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Středověk | hudba", "question": "Čemu se říká \"bílá mensurální notace\"?", "answers": ["Bílá mensurální notace je způsob zápisu not, který vznikl přibližně v letech 1430–1600"]}
{"title": "Vodní nádrž Vír II", "context": "Vodní nádrž Vír II. je malá přehradní nádrž na řece Svratce postavená roku 1954 pod obcí Vír v okrese Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina. U tělesa hráze leží osada Hamry u Víru. Na kopci nad nádrží se nachází torzo hradu Pyšolec. Hydroelektrárna je umístěna za meandrem řeky a s přehradním jezerem je propojena tunelem. Hlavním úkolem stavby je vyrovnávání toku z hlavní nádrže Vír I. V komplexu je instalována jedna Kaplanova turbína o výkonu 0,730 MW. Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní nádrž Vír II ve Wikimedia Commons Vír II. na portálu Povodí Moravy, s. p.", "question": "V jakém okrese leží nádrž Vír II?", "answers": ["Žďár nad Sázavou"]}
{"title": "The Times", "context": "The Times propůjčilo svůj název \"Times\" i dalším deníkům po celém světě - např. The New York Times, The Los Angeles Times, The Times of India, The Times of Malta nebo The Irish Times. Pro větší přehlednost se zejména v Severní Americe označuje The Times také jako \"London Times\" nebo \"Times of London\". Tento deník také poprvé představil písmo Times Roman, které navrhl jeho typografický poradce Stanley Morrison a díky své snadné čitelnosti jej dnes najdete prakticky všude. Celých 219 let noviny vycházely v klasickém \"větším\" formátu, který je v Británii tradičně spojován se seriózním tiskem, ale v roce 2004 se noviny rozhodly přesedlat na menší rozměry, které používá zejména tisk bulvární. Noviny tím chtěly přilákat více mladších čtenářů a také ty, kteří cestují hromadnou dopravou. Americká verze deníku je v oběhu od roku 2006. The Times začal vydávat v roce 1785 John Walter pod názvem The Daily Universal Register. O tři roky později byly noviny přejmenovány na The Times.", "question": "Pod kterým názvem začal vycházet britský deník The Times?", "answers": ["The Daily Universal Register"]}
{"title": "Integrovaný dopravní systém Moravskoslezského kraje ODIS", "context": "Na základě těchto tendrů byli k provozu od 10. 12. 2018 vybráni následující dopravci: Provoz v oblasti Havířovska bude do roku 2020 provozovat konsorcium společností ČSAD Frýdek-Místek, ČSAD Karviná a ČSAD Havířov. Vzhledem k pozdnímu podpisu některých smluv byl začátek provozu v některých oblastech odsunut až na červen 2019, na Hlučínsku pak na červen 2020. Do té doby jsou uzavřeny smlouvy na \"překlenovací\" období s původními dopravci. Jde o oblasti Opavsko, Vítkovsko, Frýdecko-Místecko, Bílovecko a Hlučínsko. == ODISka == ODISka je jednotný standard, podle něhož většina dopravců v rámci ODIS vydává nebo bude vydávat své vlastní čipové karty. Standard umožňuje použitelnost karty pro předplatné i jednotlivé jízdné v rámci ODIS a ve vymezených případech po celé ČR. Základem byla e-karta, kterou od 1. února 2011 vydával Dopravní podnik města Ostravy a která zpočátku byla použitelná pouze pro předplatní časové kupóny platné pouze ve vozidlech DPO. Od 1. března 2012 byla možnost použití rozšířena i na autobusové linky dopravců ARRIVA MORAVA, TQM a Radovan Maxner. Od 17. září 2012 platí karta i ve vlacích zařazených do ODIS a kupóny začaly být na karty nahrávány ve všech železničních pokladnách v rámci ODIS. V současné době kromě Dopravního podniku Ostrava vydává ODISku i Městský dopravní podnik Opava, ARRIVA MORAVA, Trasdev Morava, TQM - holding, Osoblažská dopravní společnost, ČSAD Karviná, ČSAD Havířov, ČSAD Frýdek - Místek a ČSAD Vsetín.", "question": "Jakou zkratku používá integrovaný dopravní systém Moravskoslezského kraje?", "answers": ["ODIS"]}
{"title": "Karel Oliva (1958)", "context": "Karel Oliva (1958) doc. RNDr. Karel Oliva, Dr. Karel Oliva na festivalu Svět knihy (2013) Narození 26. listopadu 1958 (62 let) Louny Povolání pedagog a jazykovědec Alma mater Univerzita Karlova Témata matematická lingvistika Rodiče Karel Oliva Příbuzní Karel Oliva (dědeček) multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky. Karel Oliva (* 26. listopadu 1958 Praha) je český jazykovědec a vysokoškolský pedagog. Odborně se zabývá matematickou lingvistikou a formální syntaxí. V letech 2003–2016 působil jako ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd.[1][2] V současné době je činný na katedře informatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Profesní životopis Po maturitě na gymnáziu v Praze vystudoval na Matematicko-fyzikální fakultě UK obor informatika se specializací na matematickou lingvistiku. V rozmezí let 1983 až 1988 byl interním aspirantem této fakulty. Svoji dokončenou disertační práci však mohl obhájit až osm let po Sametové revoluci, tedy v roce 1997, na Filozofické fakultě UK.[3] Ještě v lednu roku 1989 odešel Karel Oliva ilegálně do Bulharska. Tam pracoval jako vědecký pracovník sekce matematické lingvistiky Koordinačního centra pro informatiku a výpočetní techniku Bulharské akademie věd. V říjnu roku 1989 svůj pobyt v Bulharsku zlegalizoval.[3]", "question": "Kdy se narodil český jazykovědec Karel Oliva?", "answers": ["26. listopadu 1958"]}
{"title": "Ženatý se závazky", "context": "Ženatý se závazky (angl. Married... with Children) je americký sitcom, který vznikl jako satirická parodie rodinných seriálů typu Krok za krokem (Step by Step), Plný dům (Full House) či Cosby Show s tématem jako sex, závist, prohry a neúspěchy. První epizoda byla vysílána 5. dubna 1987, poslední 9. června 1997. Komediální seriál o dysfunkční rodině žijící v Chicagu byl prvním televizním seriálem, který běžel v hlavním vysílacím čase na Fox Network. Jeho 11 sezón a 262 epizod z něj dělá druhý nejdéle vysílaný sitcom na FOX Network (prvním jsou Simpsonovi). Titulní píseň Love and Marriage nazpíval Frank Sinatra. Sitcom sleduje příhody muže jménem Al Bunda (anglicky Al Bundy), kdysi na střední škole slavného hráče amerického fotbalu (udělal 4 touchdowny během jednoho zápasu), v současnosti chudého prodavače bot. Jeho žena Peggy nosí šaty a účes ze šedesátých let, má zvláštní chůzi, zato postrádá vzdělání. Jejich dcera Kelly je atraktivní, promiskuitní a hloupá blondýnka. Jejich syn Bud je chytrý, ale neoblíbený, zato zkouší \"sbalit\" všechny dívky kolem. Bundovi mají snobské sousedy, Steva a Marcy Rhodesovy (později Marcy a jejího druhého manžela Jeffersona D'Arcyho). Většina epizod se soustřeďuje na Ala, jeho neschopnost a neštěstí. Přes své mnoholeté působení tento seriál byl několikrát nominován na různé ceny... Casting Society of America: 1987: Best Casting for TV - Episodic Comedy (nominován) Emmy Awards: 1987: Outstanding Lighting Direction (Electronic). for a Series (for \"But I Didn't Shoot the Deputy\", nominován) 1988: Outstanding Lighting Direction (Electronic) for a Comedy Series (for \"Girls Just Wanna Have Fun. \", nominován) 1989: Outstanding Editing - Multi-Camera Production (for \"Requiem for a Dead Barber\", nominován) 1990: Outstanding Costuming for a Series (for \"Raingirl\",. nominated) 1990: Outstanding Editing - Multi-Camera Production (for \"Who'll Stop the Rain\", nominován) 1991: Outstanding Costuming for a Series (for \"Married... with Aliens. \", nominován) 1994: Outstanding Costuming for a Series (for \"Take My Wife, Please\", nominován) Zlaté glóbusy: 1990: Best Actress - Musical or Comedy Series (Katey Sagal.", "question": "Kdy se vysílal poslední díl amerického sitcomu Ženatý se závazky?", "answers": ["9. června 1997"]}
{"title": "IOS (Apple)", "context": "iOS je mobilní operační systém vytvořený společností Apple Inc. Původně byl určen pouze pro mobilní telefony iPhone, později se však začal používat i na dalších mobilních zařízeních této firmy, jako jsou iPod Touch, iPad a nejnověji Apple TV. Pojmenování iOS se používá až od čtvrté verze tohoto systému. Do té doby byl oficiálně nazýván iPhone OS. Nový název iOS je v souladu s politikou pojmenovávání produktů (iPod, iPhone, iPad, ...). Ihned po zveřejnění nového názvu iOS byla na Apple podána žaloba od společnosti Cisco Systems, která název IOS používá pro označení softwaru na svých routerech. Aby zabránila žalobě, licencovala si společnost Apple použití tohoto názvu pro svá zařízení. Legenda: Legenda: První verze dotykového operačního systému společnosti Apple. Při jeho počátečním vydání nebylo stanoveno žádné oficiální jméno. 6. března 2008 s vydáním iPhone software development kit (iPhone SDK), Apple oficiálně systém pojmenoval jako iPhone OS (Systém byl přejmenován na \"iOS\" 7. června 2010). 2.0, druhá hlavní verze iOS, vyšla 11. července 2008 s vydáním iPhonu 3G. Zařízení běžící na 1.x lze upgradovat na tuto verzi. Tato verze systému přináší App Store, takže aplikace třetích stran jsou k dispozici pro iPhone a iPod Touch. 3.0, třetí verze operačního systému iOS vyšla 17. června 2009. Tato verze přidává funkce jako je kopírování a vkládání a MMS. Všechny nové vlastnosti nejsou dostupné pro iPhone první generace.", "question": "Jaká společnost vytvořila iOS?", "answers": ["Apple Inc"]}
{"title": "Karl Lagerfeld", "context": "Karl Lagerfeld, rodným jménem Karl Otto Lagerfeldt (* 10. září 1933, Hamburk, Německo) je jeden z nejuznávanějších a nejvlivnějších světových módních návrhářů druhé poloviny 20. století. Narodil se v roce 1933 v německém Hamburku jako jediné dítě Otto a Elizabethy Lagerfeldtových. Jeho otec pocházel ze švédské rodiny působící v investičním bankovnictví a vlastní jmění vydělal, když začal v Německu (odkud pocházela Lagerfeldova matka) vyrábět kondenzované mléko. Karl se narodil deset let po jejich sňatku, když bylo Elizabeth 42 a Christianovi 60 let. Z jejich předchozích svazků měl Karl několik nevlastních sourozenců. Podle rodného listu se měl narodit 10. září 1933, on sám však tvrdí, že se narodil až v roce 1938. Německé matriky nejsou veřejně přístupné, ale německý deník Bild am Sonntag zveřejnil rozhovory s jeho třídním učitelem a spolužáky, kteří potvrdili dřívější datum. Proslavil se jako nezávislý tvůrce, který spolupracoval s mnoha módními značkami, včetně Chloé, Fendi a Chanelu. Na počátku 80. let vytvořil vlastní značku Lagerfeld, která se zaměřila na produkci parfémů a kolekčního oblečení.", "question": "Kdy se narodil Karl Lagerfeld?", "answers": ["10. září 1933"]}
{"title": "William Morgan (překladatel)", "context": "William Morgan (překladatel) William Morgan Narození 1545Tŷ Mawr Wybrnant Úmrtí 10. září 1604 (ve věku 58–59 let)St Asaph Alma mater St John’s College Povolání jazykovědec, kněz, překladatel a překladatel Bible Nábož. vyznání anglikánství Funkce Bishop of Llandaff (1595–1601) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. William Morgan (1545 – 10. září 1604) byl velšský překladatel. Narodil se v domě Tŷ Mawr Wybrnant v severovelšské obci Bro Machno. Nejčastěji uváděný rok narození je 1545. Studoval na cambridgeské St John's College. Byl prvním překladatelem celé bible do velštiny (překládal z řečtiny a hebrejštiny). V roce 1595 byl jmenován llandaffským biskupem.[1] Od roku 1601 byl biskupem v St Asaph, kde také roku 1604 zemřel. Odkazy Reference ↑ WILLIAMS, Glanmor. Morgan, William [online]. Velšská národní knihovna [cit. 2015-09-11]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu William Morgan na Wikimedia Commons Autoritní data: GND: 123927706 | ISNI: 0000 0000 6324 1996 | LCCN: nb2006026716 | VIAF: 64926842 | WorldcatID: lccn-nb2006026716 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Bible", "question": "Jaké významné dílo William Morgan celé jako první přeložil do Velštiny?", "answers": ["bible"]}
{"title": "UEFA", "context": "Sídlo organizace bylo do roku 1959 v Paříži a poté se přestěhovalo do Bernu. Ebbe Schwartz se stal prvním předsedou UEFA. Prvním generálním sekretářem byl Henri Delaunay. V roce 1995 se novým sídlem stal švýcarský Nyon. Původně měla UEFA 25 členských národních asociací. V současností je členů 55. Členové UEFA vyhráli jedenáctkrát mistrovství světa ve fotbale (Itálie 4x, Německo 4x, Anglie, Francie a Španělsko jednou). Kluby ze zóny UEFA vyhrály 21x Interkontinentální pohár a devětkrát mistrovství světa ve fotbale klubů. V ženském fotbale vyhrály národní týmy z UEFA mistrovství světa ve fotbale žen třikrát (Německo 2x, Norsko 1x). Poznámka: Dne 22. března 2011 byl Michel Platini zvolen do roku 2015. UEFA má celkem 55 členů (platné ke květnu 2016): V závorkách rok přijetí za člena UEFA. 1 Bývalý člen AFC (1954–1974) a přidružený člen OFC (1974-1994). ; vstoupil do UEFA v roce 19942 Bývalý člen AFC (1998–2002); vstoupil do UEFA v roce 20023 Přijato jako ČSR4 Přijato jako Jugoslávie5 Přijato jako SSSR Hlavní soutěží pro národní týmy je mistrovství Evropy ve fotbale, jehož první kvalifikační cyklus začal v roce 1958.", "question": "Kolikrát vyhrály kluby ze zóny UEFA Interkontinentální pohár?", "answers": ["21x"]}
{"title": "Petr z Ailly", "context": "Petr z Ailly či Pierre d'Ailly (latinsky Petrus Aliacensis nebo Petrus de Alliaco) (1351 - 9. srpna 1420) byl francouzský teolog, filosof, logik, astrolog a kardinál. Narodil se v Compiè, studoval v Paříži, v letech 1385 až 1395 byl kancléřem zdejší univerzity. Stal se biskupem v Cambrai a kardinálem. Účastnil se koncilů v Pise a Kostnici, kde se mimo jiné podílel na procesu s Janem Husem. Psal texty jak na církevní témata (papežské schizma, reforma církve), tak i práce filosofické (věnované např. logice), či z dalších disciplín (kosmologie, komputistika, astrologie apod.). Jeho kosmografická práce Imago Mundi sloužila Kolumbovi jako podklad při odhadech velikosti Země. Po Petrovi z Ailly je pojmenován měsíční kráter Aliacensis. V logice rozpracoval Ockhamovu teorii mentálního jazyka (spis Conceptus) a využil ji k řešení insolubilií, tj. autoreferenčních sémantických paradoxů (spis Insolubilia). Dále se proslavil útokem na modistickou sémantiku vedeným z pozic terministické logiky (spis Destructiones modorum significandi - možná je mu připisován mylně). Středověká logika Vilém Ockham Jan Hus Louis B. Pascoe, Church and Reform: bishops, theologians, and canon lawyers in the thought of Pierre d'Ailly (1351-1420). Leiden: Brill, 2005. Laura A. Smoller, History, Prophecy, and the Stars: The Christian Astrology of Pierre D'Ailly, 1350-1420.", "question": "Kde studoval Petr z Ailly?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Čokoláda", "context": "Čokoláda je obvyklá součást nejrůznějších druhů sladkostí a patří bezesporu k nejpopulárnějším na světě. Slovo čokoláda má původ v aztéckém výrazu xocolā (čteno [šokolatl]), jenž má význam hořké pití. Čokoláda se vyrábí z kvašených, pražených a mletých zrnek tropického kakaového stromu Theobroma cacao. Zrna pocházejí z kakaových tobolek - bobů. Výsledný produkt je známý jako \"čokoláda\" (intenzivně ochucená hořká potravina - to je definice čokolády v mnoha slovnících). Tento produkt je definován v mnoha zemích jako kakao. V americkém čokoládovém průmyslu je kakao definováno jako sušina kakaových zrn, kakaové máslo je definováno jako tuková složka, a čokoláda je kombinací sušiny a tuku. Tato směs je obvykle oslazena cukrem a jinými přísadami a zpracována do čokoládových tabulek (jejichž jádro se též označuje jako čokoláda), nebo do nápoje (zvaného kakao nebo horká čokoláda). Existují tři typy kakaových zrn užívaných v čokoládách. Nejvíce ceněná, vzácná a drahá jsou zrna Criollo z mayské oblasti (Mexiko a Střední Amerika). Tato zrna jsou méně hořká a aromatičtější než ostatní. Dělá se z nich jen asi 10 % čokolády. Kakaová zrna v 80 % čokolády jsou typu Forastero. Stromy Forastero jsou značně robustnější než stromy Criollo a kakaová zrna z nich jsou levnější. Trinitario, hybrid zrn Criollo a Forastero, se používá asi v 10 % čokolády. Do prodeje přichází čokoláda ponejvíce ve formě tabulek nebo jiných geometrických tvarů, často bývá též tvarována do malých figurek (obvykle zvířat, lidí nebo rostlin). Mnohdy se tyto tvary přímo vztahují k určitým svátkům, jako např. velikonoční zajíci nebo vejce, případně vánoční či mikulášské figurky anebo tvary vhodné pro den svatého Valentina. Dalším populárním tvarem jsou tzv. čokoládové \"pusy\". Navíc čokoláda často tvoří hlavní složku nebo přísadu v potravinách jako zmrzlina, koláče, sušenky, buchty a v jiných dezertech. První čokoládu vyráběli původní obyvatelé střední Ameriky dávno před příchodem Evropanů. Mayové a Aztékové vyráběli kakaové placky nebo připravovali kakaové nápoje. Kakaové boby přivezl do Evropy poprvé Fernando Cortéz, který se s čokoládou setkal na dvoře aztéckého krále.", "question": "Jak se nazývá strom, jehož zrna jsou využívána k výrobě čokolády?", "answers": ["Theobroma cacao"]}
{"title": "Južno-Sachalinsk", "context": "Južno-Sachalinsk Južno-Sachalinsk Ю znak vlajka Poloha Souřadnice 46°57′ s. š., 142°44′ v. d. Nadmořská výška 44[1] m n. m. Časové pásmo UTC+11[2] Stát Rusko Rusko federální okruh Dálněvýchodní federální okruh oblast Sachalinská oblast Sachalinská oblast na mapě Ruska Južno-Sachalinsk Město na mapě Sachalinské oblasti Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 164,7 km² Počet obyvatel 194 882 (2017)[3] Hustota zalidnění 1 183,5 obyv./km² Správa Vznik 1882 Oficiální web yuzhno.sakh.ru Telefonní předvolba (+7)4242 PSČ 693000–693023 Označení vozidel 65 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Južno-Sachalinsk (rusky Ю́ж́н), do roku 1945 Tojohara (japonsky 豊), je město v Rusku, na Dálném východě, na ostrově Sachalin. Leží na řece Susuja a je správním střediskem Sachalinské oblasti. Žije zde přibližně 195 tisíc[3] obyvatel. Historie Vladimirovka (80. léta 19. století) Město původně založili Rusové pod jménem Vladimirovka v roce 1882; avšak v rusko-japonské válce o něj přišli – portsmouthským mírem se v roce 1905 jižní části ostrova včetně tohoto města zmocnili Japonci a přejmenovali jej na Tojohara. Po druhé světové válce, kdy Japonsko kapitulovalo, Sovětský svaz zabral celý ostrov Sachalin a město bylo od roku 1946 přejmenováno na dnešní název. Dnes se na Sachalinu těží hlavně zemní plyn, díky přílivu investic od společností, jako např. ExxonMobil a Shell. Většina populace je ruské národnosti, významnější menšinu tvoří Korejci (12 % obyvatel). Doprava Město je spojeno mezinárodním letištěm Južno-Sachalinsk (ICAO: UHSS). Ostrovem vede železniční síť, Japonci vybudovali první spoj roku 1906 na jižní straně, v sovětské éře byla trať rozšířená i do severních oblastí ostrova. V roce 2006 byla trať dlouhá 805 km. Do budoucna se uvažuje o vybudování podmořského tunelu k ostrovu Hokkaidó a o mostu na severní straně k pevnině.[4] Južno-Sachalinské muzeum Katedrála Vzkříšení Hotel Megapalac Noční pohled na město Odkazy Reference ↑ Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010 [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Ruský federální zákon 107-Ф Moskva: П Р Ф, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-.", "question": "Jak se jmenuje správní středisko Sachalinské oblasti?", "answers": ["Južno-Sachalinsk"]}
{"title": "George W", "context": "Mezi dalšími vlivnými členy této rodiny jsou jeho děd, senátor Prescott Bush, jeho otec George H. W. Bush, 41. prezident USA, a jeho bratr Jeb Bush, exguvernér státu Florida. Před prezidentskou kandidaturou podnikal George W. Bush v ropném průmyslu a vlastnil profesionální baseballové mužstvo. Byl 46. guvernérem státu Texas a vyhrál nominaci Republikánské strany na prezidenta. Prezidentem se stal v kontroverzních volbách z roku 2000, kdy jeho hlavním soupeřem byl bývalý viceprezident Al Gore z Demokratické strany. Uspěl i při kandidatuře na druhé funkční období, když v roce 2004 porazil Massachusettského senátora Johna Kerryho. V letech 2000 a 2004 jej časopis Time vyhlásil Osobností roku. George W. Bush se narodil ve městě New Haven ve státě Connecticut, avšak vyrůstal v Midlandu a Houstonu v Texasu. Přes léta a většinu prázdnin trávila rodina v Bush Compound v Maine. Stejně jako otec vystudoval G. W. Bush Phillips Academy (září 1961 - červen 1964) a posléze univerzitu Yale (září 1964 - květen 1968).", "question": "Kde se narodil George W. Bush?", "answers": ["New Haven"]}
{"title": "Želvy", "context": "Nejstarší druhy želv žily před zhruba 220 miliony let v období triasu (rod Odontochelys), což z nich dělá jednu z nejstarších dosud žijících skupin plazů (o mnoho více než ještěři nebo hadi). V dnešní době je na světě asi 300 druhů želv, některé z nich jsou silně ohrožené. Želvy jsou studenokrevní živočichové, což znamená, že teplota jejich těla se mění podle okolního prostředí. Jsou typicky dlouhověké, někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let, např. želva sloní. Související informace naleznete také v článku Seznam plazů Česka. V české přírodě se vyskytuje přibližně osm druhů želv. Nejhojnějším druhem želv v Česku je nepůvodní želva nádherná. Jedinou původní (a i ta byla údajně vysazená v 16.století) je želva bahenní. Velikost želv se značně různí. Mořské druhy dorůstají obvykle do obrovských rozměrů, zatímco sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenáni i jedinci 2 m dlouzí). Suchozemské želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských. Největší želvou na světě je kožatka velká, mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.[zdroj? ] V prehistorických dobách byly po celém světě hojně rozšířeny želvy sloní,[zdroj? ] avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili jako potravu. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg. Mezi největší želvy celé geologické historie patřil obří svrchnokřídový rod Archelon s délkou těla až 4 metry a několikatunovou hmotností.[zdroj? ] Tito obři žili v mořích. Želvy rozdělujeme do dvou podřádů podle toho, jakým způsobem vtahují krk do krunýře: želvy skupiny Cryptodira (skrytohrdlí) dokážou zatáhnout krk a hlavu pod páteř, želvy skupiny Pleurodira (skrytohlaví) ji schovávají do krunýře na levou nebo pravou stranu. Jazyk je tlustý a nevysunutelný. Komorové oči většiny suchozemských želv směřují dolů na předměty před nimi, zatímco u některých vodních želv se oči nacházejí na vrchní části hlavy. Tyto druhy se dokážou v mělkých vodách skrýt před predátory tak, že jsou zcela ponořeny ve vodě vyjma očí a nozder. Mořské želvy mají poblíž očí žlázky produkující slané slzy, čímž se zbavují nadbytečné soli získané z mořské vody, kterou pijí. Želvy vidí pravděpodobně velmi dobře ve tmě, a to díky neobvykle vysokému počtu tyčinek v sítnici oka.[zdroj? ] Navíc nedokážou plynule sledovat pohybující se kořist.", "question": "Která želva e největší na světě?", "answers": ["kožatka velká"]}
{"title": "Fergie", "context": "O rok později se vrátila zpět k profesionální pěvecké kariéře. Toužila však po změně a tak odjela do Los Angeles. Za tu dobu potkala will.i.am z The Black Eyed Peas. Potkávali se spolu často, v různých televizních show. Poté přijala na krátký čas nabídku a pěvecky doprovázela skupinu Trio. Nahrála s nimi 3 songy. The Black Eyed Peas začali pod názvem Lban Klann (1989) ve složení: will.i.am, apl.de.ap a Taboo. Roku 1998 uveřejnili své první dílo s názvem Behind the Front a o dva roky později album Bridging the Gap. Jejich styl hudby byl ojedinělý a neznámý, ale velmi kvalitní, už proto, že s nimi spolupracovaly hvězdy jako např. Macy Gray nebo Wyclef Jean. V roce 2003 vydali své třetí album Elephunk, na kterém už spolupracovala i Stacy. Ta přijala své umělecké jméno Fergie a byla oficiálně přijata jako členka skupiny The Black Eyed Peas. Poté následovalo album Monkey Business (2005). V roce 2009 vydali v pořadí již páté album s názvem The E.N.D, které je považováno za nejlepší album kapely. The Black Eyed Peas se odklonili od R&B stylu spíše k elektru. Nejznámějšími skladbami jsou Boom Boom Pow, nebo Meet Me Halfway, která válcuje všechny hudební stanice. Dále tu máme jejich zatím nejnovější album The Beginning, které vyšlo 30.11.2010. S prvním singlem The Time, která je remakem titulní písně k filmu Hříšný Tanec tato píseň snad projela všemi moderními rádii a stále se hraje! Toto album ale nezanechalo ve fanoušcích The Black Eyed Peas moc velké nadšení jelikož jde spíše o will.i.amovo sólo než o skupinovou práci. Každopádně, k tomuto albu se musí nechat to, že The Black Eyed Peas chtěli pro novější generaci zrenovovat staré hity do novějšího kabátu.", "question": "Ve které skupině působí americká zpěvačka Fergie?", "answers": ["The Black Eyed Peas"]}
{"title": "Kniha", "context": "Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem. Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book. Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny. Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman. Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna). Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny. Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a často bývaly připevněny řetězy k polici nebo ke stolu proti odcizení.", "question": "Jakým názvem se označuje kniha publikovaná v elektronické formě?", "answers": ["e-kniha"]}
{"title": "Jasenka (potok)", "context": "Potok Jasenka je pravostranným přítokem Vsetínské Bečvy ve městě Vsetín. Délka toku činí 6,1 km. Plocha povodí měří 8,6 km2. == Průběh toku == Potok pramení ve Vsetínských vrších na jižním svahu vrchu Dušná (730 m n. m.). Protéká údolím Horní Jasenka, dále pokračuje Dolní Jasenkou, která je místní částí Vsetína s vilovou zástavbou a sídlištěm. U mostu spojujícího dolní a horní město se potok vlévá do Vsetínské Bečvy. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jasenka (potok) ve Wikimedia Commons", "question": "Vlévá se potok Jasenka do Berounky?", "answers": ["U mostu spojujícího dolní a horní město se potok vlévá do Vsetínské Bečvy."]}
{"title": "Bahamy", "context": "Bahamské ostrovy leží jihovýchodně od Floridy a severovýchodně od Kuby. Souostroví tvoří 30 větších, 700 menších (nazývaných dle velikosti cays nebo keys, odkud pramení také původní název Bahamského souostroví - Lucayské souostroví) a cca 2400 korálových ostrovů. Leží v Atlantském oceáně. Prvním místem, které Kryštof Kolumbus v Americe objevil, byl právě jeden z ostrovů Bahamského souostroví. V roce 1492 přistál na ostrovu San Salvador a prohlásil ho za španělskou državu. Většinu původního obyvatelstva odvezli Španělé jako otroky do zlatých dolů na Kubu a na Haiti, zbytek vymřel. Na počátku 17. století se na ostrově začali usazovat Britové a v roce 1717 se Bahamy staly britskou kolonií. 7. ledna 1964 byla udělena Bahamám samospráva a 10. července 1973 byla vyhlášena nezávislost. Od počátku 80. let 20. století sem přicházejí uprchlíci z Haiti, kteří se snaží uniknout bídě a politickým nepokojům ve své zemi. Bahamy se administrativně dělí na okruhy. Platí to pro všechny oblasti v zemi s výjimkou New Providencu. Je jich 31, z toho 23 se jich vytvořilo v roce 1996, zbytek v roce 1999. Bahamy tvoří dlouhý řetěz nízkých vápencových a korálových ostrovů a více než 2000 drobných skalisek. Na Bahamách nenajdeme pohoří ani strmá pobřeží - převažují rozlehlé pláže. Nadmořská výška ostrovů je proto malá. Podnebí je tropické, pod vlivem severovýchodních pasátů a teplého Golfského proudu. Průměrné teploty dosahují v nejteplejším srpnu 28°C, v nejstudenějším únoru 21 °C. Srážky se pohybují mezi 1100 až 1600 mm za rok, na jihovýchodním konci souostroví méně než 1000 mm. Jediné přírodní bohatství Baham představují pláže, které se nyní každoročně stávají místem radovánek několika milionů návštěvníků, většinou z USA. Cestovní ruch zajišťuje práci více než dvěma třetinám výdělečně činného obyvatelstva. Těží se sůl a dřevo. Jsou zde také rafinérie ropy. Významné je pěstování cukrové třtiny a ovoce, jako jsou ananasy a banány.", "question": "Kdy byla udělena Bahamám samospráva?", "answers": ["7. ledna 1964"]}
{"title": "Alžběta II", "context": "Britskou královnou se stala po smrti svého otce Jiřího VI. 6. února 1952. V dlouhém období její vlády došlo k zániku Britského impéria (proces, který byl zahájen již za jejího otce) a následnému vzniku Commonwealthu. Poté, co britské kolonie získávaly nezávislost, se stala královnou několika nově osamostatněných zemí. Některé z nich později změnily svůj status na republiku. V září 2015 překonala v délce vlády svoji praprababičku Viktorii a stala se tak nejdéle vládnoucím panovníkem v dějinách Spojeného království. Alžběta, pocházející z windsorské dynastie, se roku 1947 vdala za Philipa, vévodu z Edinburghu, se kterým má čtyři potomky. V současnosti je také pětinásobnou prababičkou. Narodila se 21. dubna 1926 jako nejstarší dcera prince Alberta (později krále Jiřího VI.) a jeho ženy Alžběty. Měla jediného sourozence, princeznu Margaretu. Po narození byla třetí v pořadí nástupnictví na trůnu po svém strýci Eduardovi a svém otci. Nezdálo se ale pravděpodobné, že by na trůn nastoupila, protože se předpokládalo, že se nástupcem stane její strýc, který se ožení a bude mít potomky. Po smrti jejího dědečka Jiřího V. se sice stal panovníkem její strýc Eduard, ale ještě tentýž rok kvůli snaze oženit se s dvakrát rozvedenou ženou abdikoval a britským králem se tak roku 1936 stal jeho bratr a Alžbětin otec. Alžběta se tímto aktem dostala do postavení následnice trůnu. Vystudovala ústavní historii na Eton College a náboženství u arcibiskupa canterburského.[zdroj? ] Učila se také moderní jazyky a stále plynule hovoří francouzsky. Proto, aby se mohla stýkat s ostatními děvčaty svého věku, byla otevřena i dívčí škola (založená na principu podobném skautskému hnutí) organizovaná Buckinghamským palácem.", "question": "Kdy slaví narozeniny britská královna Alžběta II.?", "answers": ["21. dubna"]}
{"title": "Nikl-metal hydridový akumulátor", "context": "Nikl-metal hydridový akumulátor, zkráceně NiMH, je druh galvanického článku. V první dekádě 21. století to byl jeden z nejčastěji používaných druhů akumulátorů. Ve srovnání s jemu podobným nikl-kadmiovým akumulátorem má přibližně dvojnásobnou kapacitu. Hlavními důvody jeho velkého rozšíření je jeho značně velká kapacita a schopnost dodávat poměrně velký proud spolu s přijatelnou cenou. Určité omezení představuje jeho napětí 1,2 V, které je nižší než napětí běžných baterií na jedno použití s 1,5 V, které může v řadě případů nahradit, ale ne vždy. == Elektrochemická reakce == Záporná elektroda je tvořena speciální kovovou slitinou, která s vodíkem vytváří směs hydridů neurčitého složení. Tato slitina je většinou složena z niklu, kobaltu, manganu, případně hliníku a některých vzácných kovů – lanthanu, ceru, neodymu, praseodymu. Kladná elektroda je z oxid-hydroxidu niklitého – NiO(OH) a elektrolytem je vodný roztok hydroxidu draselného. Celková reakce vybíjení: MH + NiO(OH) → M + Ni(OH)2Na záporné elektroděMH + OH− → M + H2O + e−Na kladné elektroděNiO(OH) + H2O + e− → Ni(OH)2 + OH−Kde M a MH je výše zmíněná slitina s případně navázaným vodíkem. Při nabíjení probíhají uvedené reakce opačným směrem. == Vlastnosti == Jmenovité napětí je 1,2 V. Napětí (naprázdno) plně nabitého článku je 1,4 V; napětí vybitého článku je 1,0 V. Nevýhodou tohoto akumulátoru je dosti velká úroveň samovybíjení – asi 15-30 % za měsíc při pokojové teplotě. Při nižších teplotách se samovybíjení podstatně sníží. Uvedená úroveň samovybíjení se týká klasických NiMH akumulátorů s vysokou kapacitou (2500 - 2700 mAh u AA a 1000 - 1200 mAh u AAA). V praxi je dnes hojně využíváno akumulátorů s nižší kapacitou (kolem 2000 mAh AA a 800 mAh u AAA), ale s daleko nižším samovybíjením a mnohem delší životností (reálně až 1000 nabíjecích cyklů).", "question": "Která elektroda NiMH akumulátoru je z oxid-hydroxidu niklitého?", "answers": ["Kladná"]}
{"title": "Studentská komora Rady vysokých škol", "context": "Za tímto účelem pořádá SK RVŠ pravidelné konference a workshopy pro studentské akademické senátory. Největší akcí, kterou SK RVŠ v roce 2017 pořádala, byl Studentský Konvent. SK RVŠ pravidelně pořádá vzpomínkové akce během 17. listopadu - zejména v Žitné ulici v Praze. Delegáti SK RVŠ mají, mimo jiné, možnost spolupracovat s akreditační komisí, přičemž zástupci komory se pravidelně účastní hodnocení škol spolu se členy Akreditační komise. Studentská komora se rovněž i aktivně zastává studentů v případě ohrožení jejich studentských práv a podporuje i další aktivity zlepšující studium a postavení studentů. V minulosti se například zasadila o zvýšení příspěvků pro doktorandy (2017) a zrušení povinnosti platit zdravotní pojištění pro nepracující studenty doktorských studií. == Komise, sekce a pracovní skupiny == Ve stálém zasedání (2018-2020) fungují ve Studentské komoře Rady vysokých škol tyto komise a pracovní skupiny: Komise pro vysokoškolskou samosprávu (KVS), předsedkyně: Naděžda Glincová, delegátka Slezské univerzity v OpavěKomise pro doktorské studium (KDS), předsedkyně: Iveta Kopřivová, delegátka Mendelovy univerzity v Brně Legislativní komise (LK), předseda: Lukáš Hulínský, delegát Vysoké školy ekonomické v PrazePředsedkyně a předseda komisí tvoří spolu s předsedou a místopředsedy členy předsednictva SK RVŠ. Pracovní skupina pro PR (PRASK PR) Pracovní skupina Zahraniční záležitosti (PRASK ZZ) Pracovní skupina pro kvalitu v terciárním vzdělávání (PRASK Q)Pracovní skupiny jsou uskupení spíše neformálního charakteru, v jejichž čele stojí koordinátor. Ve stálém zasedání (2015-2017) fungovaly ve Studentské komoře Rady vysokých škol tyto komise, sekce a pracovní skupiny: Komise pro sociální a ekonomické záležitosti (KSEZ) Komise pro vysokoškolskou samosprávu (KVS) Komise pro doktorské studium (KDS) Legislativní komise (LK) Sekce soukromých vysokých škol (SSVŠ) - tato sekce má výsadu, že může hlasovat o některých usneseních komory odděleně od zbytku plénaPředsedové komisí a předseda Sekce soukromých vysokých škol tvořili spolu s předsedou a místopředsedy členy předsednictva SK RVŠ. Pracovní skupiny pro organizaci Ceny Jana Opletala 2015 (PRASK CJO 2015) Pracovní skupina pro PR (PRASK PR) Pracovní skupina Zahraniční záležitosti (PRASK ZZ) == Historie == Roku 1990 byla založena Rada vysokých škol (RVŠ). Od roku 1991 mohou být studenti členy RVŠ, ale pouze jako delegáti jednotlivých vysokých škol. Studentská komora byla založena v roce 1992, ovšem její členové nebyli členové RVŠ, až od roku 1995 jsou členové Komory plnoprávnými členy Rady. == Cena Jana Opletala ==", "question": "Jaká je zkratka pro Studentskou komoru Rady vysokých škol?", "answers": ["SK RVŠ"]}
{"title": "LT vz", "context": "Pz-38(t) G (306 kusů) Významné přestavby tanku Prototyp československého tanku LT vz. 38 Aufklärungspanzer 38(t) (70 ks) Flakpanzer 38(t) (též Gepard, 140 kusů) Panzerbefehlswagen 38(t) (přestavba na velitelský tank, několik desítek) Bergerpanzer 38(t) – vyprošťovací a servisní vozidlo Marder III (stíhač tanků, 940 kusů s kanónem 7,5 cm + 350 s kanónem 76,2 mm) Grille (též Bison, samohybné dělo, 500 kusů) Hetzer (stíhač tanků, 2 600 kusů) Reference ↑ FRANCEV, Vladimír; KLIMENT, Charles K. Praga LT vz. 38. 2. vyd. Praha: MBI – Miroslav Bílý, 2002. ISBN 8086524019. S. 10. ↑ MIČIANIK, Pavel. Slovenská armáda v ťažení proti Sovietskemu zväzu (1941–1944) I. Banská Bystrica: Dali-BB, 2007. ISBN 978-80-89090-37-2. (slovenština) ↑ MINÁR, Daniel. LT 38/37 [online]. www.utocna-vozba.estranky.cz [cit. 2013-05-25]. Dostupné online. – blokované stránky ! ↑ LT vz. 38 - PzKpfw 38(t) | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. ↑ AKTUALITY.SK. Aj Nemcom bolo v povstaní horúco. Napríklad vďaka malým obrnencom. Aktuality.sk [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (slovensky) ↑ VRAŽDA, Daniel. Zachránili najlepší ľahký tank z druhej svetovej vojny, bojoval za nacistov aj za partizánov.", "question": "Který československý tank byl považován za jeden z nejlepších na světě?", "answers": ["LT vz. 38"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Na velké části povrchu Venuše se vyskytuje značné množství sopek (např. Sif Mons), celkově se jich povedlo již objevit přes 1 600, ale toto číslo nemusí být konečné, jelikož závisí na rozlišení snímků porvchu, které mají vědci k dispozici. Z nichž 167 má průměr základny větší než 100 km. Pro srovnání, na Zemi je jen jedna podobná oblast, a to na ostrově Havaj. Přítomnost většího množství sopek oproti Zemi není způsobena silnějším vulkanismem, ale vyšším stářím kůry a jednotek, které se na kůře nacházejí. Na Zemi je kůra pravidelně znovuvytvářena a pohřbívána vlivem subdukce na hranicích tektonických desek. Vlivem pravidelných změn je střední stáří pozemské kůry pouze okolo 100 milionů let, kdežto na Venuši je kůra stará až okolo 500 milionů let. Na Venuši je možné rozeznat okolo tisíce impaktních kráterů, které jsou po jejím povrchu distribuovány nahodile. Krátery na Zemi či Měsíci se nacházejí v různém stádiu eroze, což svědčí o jejich různém stáří. Na Měsíci jsou starší krátery zahlazovány novějšími impaktními krátery v okolí a na Zemi je to způsobeno činností vody a větru. Oproti tomu krátery na Venuši jsou v 85 % případů v téměř dokonalém stavu, takže se zdá, že vznikly relativně nedávno. Dobrý stav a poměrně nízký počet kráterů podporují teorii o celkovém překrytí povrchu Venuše novým sopečným materiálem před přibližně 500 miliony lety. Kůra na Zemi je v neustálém pohybu a stále se přetváří, což uvolňuje unikající teplo z pláště. Na Venuši při absenci deskové tektoniky k podobnému procesu nedochází, a tak se předpokládá, že se zde teplo cyklicky uvolňuje masivní vulkanickou aktivitou, vedoucí ke změnám celého povrchu. Krátery na Venuši dosahují průměru od 3 do 280 km. Na povrchu se nenacházejí krátery menší než 3 km. Způsobuje to hustá atmosféra, která brzdí malá prolétající tělesa natolik, že při dopadu již nemají dostatečnou kinetickou energii schopnou vytvořit impaktní kráter. či zničení. V roce 1980 americká sonda Pioneer Venus Orbiter objevila, že Venuše má magnetické pole slabší a menší než pozemské. Na rozdíl od Země není magnetické pole Venuše indikované v jádře planety, ale v atmosféře při interakci ionosféry s částicemi slunečního větru. V současnosti není zcela známo, proč nemá Venuše dvojpólové magnetické pole generované jádrem planety. Jelikož se předpokládá, že vznik Venuše byl velmi podobný vzniku Země a že obě planety mají i podobné chemické složení.", "question": "Nacházejí se na povrchu Venuše krátery menší než 3 km?", "answers": ["Krátery na Venuši dosahují průměru od 3 do 280 km."]}
{"title": "Proces (román)", "context": "Proces je román Franze Kafky. Byl napsán německy (Der Prozess) roku 1914 a poprvé vydán roku 1925 (rok po autorově smrti) v berlínském nakladatelství Die Schmiede. Tento román vydal Kafkův dlouholetý společník z dob mládí i dospělosti Max Brod, rukopis byl bez názvu, titul Proces dal románu Brod podle poznámek v Kafkově deníku, kde se název Proces objevuje. Proces má deset kapitol se známkou autobiografických prvků. Odehrává se ve 20. století v blíže neurčeném prostředí. Prokurista banky Josef K. je v den svých třicátých narozenin zatčen dvěma úředníky, je však ponechán na svobodě. V neděli je pozván k výslechu do bytu činžáku na předměstí, kde je shromážděno mnoho neznámých osob. Josef K. po celou dobu vedení případu nezná předmět obžaloby. Do domu se vrací, přestože nebyl opět zván, a zjišťuje, že na jeho půdě je soudní pracoviště, kde působí úředníci. Josef K. není nikdy přítomen standardnímu soudnímu procesu, jen z doslechu od starého advokáta, kterému nakonec sděluje, aby jej dále nezastupoval. Poté se dozvídá nejasné zprávy o vývoji. Vše se děje bez možnosti jeho skutečné a přímé obhajoby, bez šance do procesu přímo vstoupit. Poté, co dostane od ředitele banky za úkol provést italského klienta po pražském chrámu na hostovo přání, zjišťuje, že se Ital nedostavil.", "question": "V jakém roce byl vydán román Proces od Kafky?", "answers": ["1925"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Bolin měl problémy s drogami (heroin), které všechny problémy skupiny dělaly horšími. Po problematickém turné k uvedení Come Taste the Band, se skupina rozpadla. Tommy Bolin později zemřel v Miami na předávkování heroinem. Později většina bývalých členů Deep Purple měli značný úspěch v mnoha kapelách, například v Rainbow. V roce 1980 jel Rod Evans turné se skupinou mladých hudebníků pod jménem Deep Purple. Protože byl jediný původní člen a byl trochu známý u většiny fanoušků, fanoušci i tisk se této skupině vysmívali a byli označováni za podvod. Skupina měla několik koncertů v Mexiku a USA, než jim úřady zakázaly používání tohoto jména. Ale v roce 1984, osm let po rozpadu Deep Purple, se uskutečnilo opravdové a legální opětovné sjednocení. Bylo to oznámeno v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show že klasické složení z počátku sedmdesátých let - Blackmore, Gillan, Glover, Lord, a Paice spolu opět nahrávají. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Polydor a Mercury v Severní Americe. Album Perfect Strangers bylo vydáno v říjnu 1984 a turné následovalo, začínajíc na Novém Zélandu a pokračovalo svoji cestu kolem světa oklikou přes Evropu. Mělo ohromný úspěch. Skupina nahrála The House of Blue Light v roce 1987, a živé album Nobody's Perfect. Ve Spojeném království byla vydána nová verze Hush k dvacátému výročí Deep Purple. V roce 1989 byl Ian Gillan vyhozen ze skupiny, kvůli svým neshodám s Blackmorem. Byl nahrazen zpěvákem Rainbow Joe Lynn Turnerem. Toto složení nahrálo pouze jedno album, Slaves and Masters (1990).", "question": "Kolik let uplynulo od rozpadu Deep Purple po opětovné sjednocení?", "answers": ["osm"]}
{"title": "Oranžová", "context": "Oranžová je barva, která se v barevném spektru nachází mezi červenou a žlutou, na vlnových délkách v rozsahu přibližně 585–620 nm. Při subtraktivním míchání barev oranžová vzniká smícháním žluté s magentou (purpurovou). Slovo pochází z francouzského orange, pomeranč, převzatého z arabštiny (narandž) východního původu (Persie, Indie). == Využití a symbolika oranžové barvy == Oranžová barva se někdy používá jako varování či zvýraznění podobně jako žlutá. Oranžová je národní barvou Nizozemska, neboť tamější vládnoucí dynastie má své počátky v nasavsko-oranžském rodu s původním sídlem ve francouzském městě Orange. Nizozemská národní mužstva (nejznámější je to fotbalové) používají oranžové dresy a jsou přezdívána Oranje – nizozemsky \"oranžová\". V Severním Irsku se oranžovou barvou označují protestanté (viz Oranžský řád). Oranžová barva byla v roce 2004 symbolem tzv. oranžové revoluce na Ukrajině. V Indii oranžová barva označuje hinduismus. Oranžovou barvu používají jako svůj symbol židovští osadníci v Pásmu Gazy. V barevném značení odporů znamená oranžová barva číslici 3 Oranžová je od roku 2006 barvou ČSSD. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu oranžová ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo oranžový ve Wikislovníku", "question": "Jaká je v Indii typická barva hinduismu?", "answers": ["oranžová"]}
{"title": "Izraelská kosmická agentura", "context": "Izraelská kosmická agentura (hebrejsky: ס ה ה, Sochnut ha-Halal ha-Jisraelit) je izraelská státní agentura zabývající se vesmírem. Z anglického názvu Israel Space Agency je odvozena zkratka organizace ISA. == Historie == Agentura byla založena v červnu roku 1983 jako hlavní koordninátorka kosmického programu Izraele navazující na Národní úřad pro kosmický výzkum (National Committee for Space Research, NCSR), který byl založen v roce 1960. Izrael vstoupil do vesmíru vysláním prvního satelitu roku 1988, jednalo se o řadu Ofek. Významnou událostí byl v roce 2003 tragický zánik raketoplánu Columbia, na jehož palubě zahynul první izraelský kosmonaut, plukovník Ilan Ramon. == Současný program == Kosmická agentura je zaměřena na vývoj a vysílání vojenských a komerčních družic do vesmíru. Na rozdíl od většiny kosmických agentur jsou její hlavní náplní vojenské a komerční projekty. Ve vědecké oblasti se na rok 2009 plánuje vynesení vesmírného dalekohledu TAUVEX (Tel Aviv University Ultraviolet Explorer), který má sloužit k výzkumu v oblasti ultrafialového záření. Projekt je připravován ve spolupráci s Indíí. == Zázemí == ISA má dobré zázemí v podobě vyspělého izraelského průmyslu. Izrael je dále tradičním silným spojencem USA, a proto ISA spolupracuje také s americkou NASA. Roční rozpočet agentury je pouhý milion dolarů. Tato částka nezahrnuje finanční prostředky pro projekt Venus (zhruba 7 milionů dolarů) a 70 milionů dolarů, které každoročně od Spojených států získá izraelský vojenský program. Komerční projekty jsou financované z jiných rozpočtů.", "question": "Jaká je zkratka pro Izraelskou kosmickou agenturu?", "answers": ["ISA"]}
{"title": "Olympijské hry", "context": "Olympijské hry jsou hromadná mezinárodní sportovní soutěž v mnoha různých disciplínách a sportech, za účasti sportovců z celého světa, které se pořádají jednou za čtyři roky (toto období mezi jednotlivými hrami se nazývá \"olympiáda\"). Zkratkou OH Svého předchůdce a vzor mají v antických olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés. Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles. Pořádají se jako: Letní olympijské hry od obnovení her v roce 1896 Zimní olympijské hry od roku 1924 Letní i zimní olympijské hry se konají jednou za 4 roky. Až do roku 1992 se konaly vždy ve stejný rok, v současnosti jsou termíny her posunuty tak, aby se po dvou letech vystřídaly. Samostatná, avšak organizačně částečně přidružená je šachová olympiáda. Od roku 2010 jsou také oficiálně pořádány i letní olympijské hry mládeže, od roku 2012 pak zimní olympijské hry mládeže. Podrobnější informace naleznete v článku Antické olympijské hry. Antické olympijské hry byly nejvýznamnější, největší a nejstarší z všeřeckých her, kterých se účastnili pouze muži. Ženy měly hry zvané héraia podle bohyně Héry. Konaly se od roku 776 př. n. l. až do roku 393 našeho letopočtu. Roku 394 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem Theodosius I.. V roce 426 pak byl vydán rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii. Dílo zkázy bylo dokonáno zemětřeseními v letech 522 a 551. První krůčky na dlouhé cestě k prvním novodobým hrám patří řeckým učencům z Byzance, kteří ve 14. a 15. století působili na italských univerzitách, a jejich žákům. Pietro Paolo Vergerio (1348–1419), profesor padovské univerzity, byl první o kom je známo, že vyhlásil právo muže na cvičení těla. Vittorino Ramboldini de Feltre (1378–1446) šel ještě dál, když v Mantově založil tělocvičnou školu. První novodobá práce o olympijských hrách vyšla roku 1430 a byla dílem florentského básníka Matea Palmieriho. Roku 1491 vydal Virgilius Polydorus knihu O posvátných hrách starých Řeků a roku 1569 vychází v Benátkách kniha významného humanisty Hieronyma Mercuriala O gymnastickém umění.", "question": "Jaká zkratka se používá k označení olympijských her?", "answers": ["OH"]}
{"title": "Bambiraptor", "context": "Bambiraptor je malý dravý dinosaurus, který žil před 75 miliony let na území dnešní Montany v USA. Byl jen asi 30 cm vysoký, 70 cm dlouhý a vážil kolem 2 kg (šlo však ještě o nedospělého jedince). Bambiraptor byl objeven roku 1995 teprve čtrnáctiletým chlapcem v Glacier National Park v Montaně. Podle svých malých rozměrů dostal i jméno (dle známé Disneyho postavičky). Bambiraptor je jedním z nejlépe zachovaných dinosaurů vůbec (kostra je asi z 95% kompletní). Zajímavostí také je, že měl vůbec největší mozek v poměru k velikosti těla ze všech známých dinosaurů (hodnota EQ - encefalizačního kvocientu je 12,5 - 13,8). Šlo tedy o velmi bystrého a agilního dravce, možná žil dokonce částečně na stromech. Bambiraptor byl ještě inteligentnější než příbuzný druh Troodon formosus. Nedávno navíc bylo zjištěno, že dokázal obrátit prst proti ostatním dvěma a byl tak schopen manipulovat s předměty. Tuto schopnost přitom zřejmě žádný jiný dinosaurus až na Iguanodona neměl. Obrázky, zvuky či videa k tématu Bambiraptor ve Wikimedia Commons Článek na Wild Prehistory: Bambiraptorův vratiprst Článek na webu Dinosauria: Bambiraptor - nelétavý orel doby křídové", "question": "Kterého roku byl objeven Bambiraptor?", "answers": ["1995"]}
{"title": "Mykola Smaha", "context": "Odznak ctiZasloužilý mistr sportu SSSR Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Přehled medailí Atletika na LOH bronz LOH 1968 chůze na 20 km Mistrovství Evropy v atletice bronz ME 1966 chůze na 20 km bronz ME 1969 chůze na 20 km zlato ME 1971 chůze na 20 km Mykola Smaha, ukrajinsky М Я С, rusky Н Я С, (22. srpna 1938 – 28. března 1981) byl sovětský atlet, chodec, mistr Evropy v chůzi na 20 kilometrů z roku 1971. Sportovní kariéra Prvního mezinárodního úspěchu dosáhl na mistrovství Evropy v Budapešti v roce 1966, kde získal bronzovou medaili v chůzi na 20 kilometrů. Rovněž třetí místo v této disciplíně obsadil na olympiádě v Mexiku v roce 1968 i na evropském šampionátu v Athénách o rok později. V Helsinkách v roce 1971 se stal mistrem Evropy v závodě na 20 kilometrů chůze. Na olympiádě v Mnichově v následující sezóně obsadil v této disciplíně páté místo. Externí odkazy Mykola Smaha v databázi Olympedia (anglicky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Mistři Evropy v chůzi na 20 km 1946: John Mikaelsson (10 km) • 1950: Fritz Schwab (10 km) • 1954: Josef Doležal (10 km) • 1958: Stan Vickers • 1962: Ken Matthews • 1966:. Dieter Lindner • 1969: Paul Nihill • 1971: Mykola Smaha • 1974: Vladimir Golubničij • 1978: Roland Wieser • 1982: José Marín • 1986: Jozef Pribilinec • 1990: Pavol Blažek • 1994: Michail Ščennikov. • 1998: Ilja Markov • 2002: Francisco Javier Fernández • 2006: Francisco Javier Fernández • 2010: Alex Schwazer • 2012: závod neproběhl • 2014: Miguel Ángel López • 2016: závod neproběhl • 2018: Álvaro Martín mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Sport", "question": "Kde se stal Mykola Smaha mistrem Evropy v chůzy na 20 kilometrů?", "answers": ["V Helsinkách"]}
{"title": "Svoboda a přímá demokracie", "context": "Dne 21. ledna se zúčastnili jako jediní političtí zástupci České republiky členové SPD mezinárodní konference frakce ENF konané v německém městě Koblenz. SPD se jako člen účastní každý měsíc i následujících pravidelných konferencí ENF. Ve volbách do poslanecké sněmovny hnutí kandidovalo ve všech krajích a dostalo se s 10,64 % hlasů do poslanecké sněmovny, kde obsadilo 22 mandátů, a má tak poslanci zastoupeny všechny kraje. V prosinci 2017 SPD v Praze pořádalo konferenci pro evropskou stranu Hnutí pro Evropu národů a svobody, jíž je SPD členem. Na konferenci dorazili mimo jiné francouzská Národní fronta, nizozemská Strana pro svobodu, Svobodná strana Rakouska a italská Liga Severu. === 2018 === Dne 14. července 2018 se v Praze konala 5. celostátní konference hnutí, na níž se volilo pětičlenné předsednictvo hnutí pro roky 2018 až 2021. Post předsedy hnutí obhájil Tomio Okamura (získal 150 ze 152 hlasů), místopředsedou zůstal Radim Fiala (získal 149 hlasů). Funkce řadových členů předsednictva hnutí obhájili Jaroslav Holík (získal 140 hlasů) a Radek Rozvoral (získal 137 hlasů). Nově se členem předsednictva stal Radovan Vích (získal 138 hlasů), který tak nahradil Miloslava Roznera, jenž už na funkci nekandidoval.V srpnu 2018 podal bývalý brněnský člen hnutí Kamil Papežík návrh Nejvyššímu správnímu soudu na pozastavení činnosti nebo rozpuštění hnutí. Důvodem mělo být porušení stanov a jednacího řádu při organizování volebních konferencí hnutí v několika krajích a v důsledku toho absence demokraticky ustanovených orgánů hnutí. Podle zákona však takový návrh může soudu podat jen vláda, případně prezident.Počet členů se v průběhu roku 2018 navýšil téměř čtyřnásobně a SPD tak předstihlo v početnosti členské základny i vládní hnutí ANO. Již počátkem června Tomio Okamura ohlásil, že má SPD 7 tisíc členů a celkem 13 tisíc žadatelů o členství. Mluvčí hnutí však upřesnila, že v té době mělo hnutí jen 1 400 členů a dalších 5 500 čekatelů na členství, což představovalo podle stanov hnutí značně odlišné statusy. Oněch 13 tisíc žadatelů pak představovaly vyplněné formuláře z webových stránek. === 2019 ===", "question": "Jakou zkratku má Svoboda a přímá demokracie?", "answers": ["SPD"]}
{"title": "Pětiseteurovka", "context": "Pětiseteurovka, tedy bankovka o hodnotě 500 eur (500€), je mezi eurobankovkami bankovkou s nejvyšší hodnotou a také největší velikostí. Je zdobena architektonickými motivy a laděna do růžové. Pětiseteurovky byly uvedeny do oběhu s ostatními eurovými bankovkami v roce 2002, ale prakticky od samého počátku je doprovázaly obavy, že budou používány především zločinci, protože legální obchody ve větší výši se obvykle realizují bezhotovostně. Z tohoto důvody je například přestaly od roku 2010 poskytovat směnárny ve Spojeném království. V únoru 2016 navrhli ministři financí Evropské unie Evropské centrální bance, aby dostupnost pětiseteurovek omezila. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu pětiseteurovka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo pětiseteurovka ve Wikislovníku Zpráva Britské směnárny přestávají prodávat bankovky o hodnotě 500 eur ve Wikizprávách", "question": "Proč přestaly pětiseteurovky poskytovat směnárny ve Spojeném království?", "answers": ["doprovázaly obavy, že budou používány především zločinci"]}
{"title": "Kirjat Atidim", "context": "Leží na severovýchodním okraji Tel Avivu, cca 5,5 kilometru od pobřeží Středozemního moře, na severním břehu řeky Jarkon, v nadmořské výšce cca 20 metrů. Na východ od čtvrti leží fragment zemědělské krajiny. Na sever odtud se rozkládá čtvrť Neve Šaret, na západě Ramat ha-Chajal a Jisgav, na jihozápadě komerční zóna a v ní nový areál Nemocnice Asuta Tel Aviv.[1][2][3] Popis čtvrti Zóna vznikla roku 1972. Její vznik inicioval tehdejší starosta Tel Avivu Jehošua Rabinovic. Provoz zóny řídí firma, která je z poloviny vlastněna městem Tel Aviv z druhé poloviny Telavivskou univerzitou. Tato firma vlastní 90 dunamů (9 hektarů) zdejších pozemků. Jde o jednu z nejmodernějších průmyslových zón zaměřených na moderní technologie v Izraeli. Nachází se tu 11 budov se 125 000 čtverečními metry vnitřních ploch. Probíhá další rozšiřování areálu o věžové objekty (takzvané Migdalej Atidim). Ve výstavbě byl nejnověji mrakodrap Migdal ha-Chazon (Vision Tower) o výšce téměř 150 metrů, s 110 000 čtverečními metry plochy. V areálu Kirjat Atidim sídlí 100 firem a pracují tu 4000 lidí. Součástí komplexu jsou i restaurace, banka, poštovní úřad, zubní klinika, mateřská škola a další služby.[4] Odkazy Reference", "question": "Čím je známá čtvrť Kirjat Atidim?", "answers": ["Jde o jednu z nejmodernějších průmyslových zón zaměřených na moderní technologie v Izraeli."]}
{"title": "Jasan u kostela sv", "context": "Jasan u kostela sv. Petra v Dubči je památný strom v Dubči. Jde o jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) rostoucí na Lipovém náměstí před branou kostela svatého Petra. Strom dosahuje výšky 28 metrů a obvod kmene byl při posledním měření 371 centimetrů. Památným stromem byl vyhlášen 28. prosince 1999. Vysazení stromu souvisí s rekonstrukcí kostela v letech 1867 – 1868. Při této příležitosti byly před kostelem vysazeny dva jasany. Jeden z nich stojí do dnešních dnů, druhý však byl poražen v roce 1945. Jeho kmen pak posloužil při stavbě barikády proti německému vojsku. Dochovaný strom byl v minulosti laicky ošetřován. Jeho spodní větve byly neopatrně odstraněny až na kmen. Tento zásah způsobil vyzvednutí těžiště koruny a nekontrolovatelnou tvorbu korunových výmladků. == Důvod ochrany == Strom je chráněn pro svůj vzrůst, jako krajinná dominanta a součást kulturní památky. == Reference ==", "question": "Jaký druh stromu je památný strom v Dubči rostoucí na Lipovém náměstí před branou kostela svatého Petra?", "answers": ["jasan ztepilý"]}
{"title": "Johann Nepomuk Gleispach", "context": "Johann Nepomuk Gleispach, též hrabě Johann Gleispach (29. září 1840 Gorizia – 21. únor 1906 Štýrský Hradec), byl štýrský a rakousko-uherský, respektive předlitavský šlechtic, právník a politik, koncem 19. století ministr spravedlnosti Předlitavska ve vládě Kazimíra Badeniho. == Biografie == Absolvoval studium práv na Univerzitě ve Štýrském Hradci a od roku 1861 pracoval ve státních službách, zpočátku v Benátkách, pak ve Štýrském Hradci, kde se postupně stal prezidentem zemského soudu. V roce 1894 dosáhl pozice dvorního rady, o rok později tajného rady. Dlouhodobě zasedal v Štýrském zemském sněmu, kde zasedal ve velkostatkářské kurii. Ačkoliv měl původem blízko ke konzervativcům, v jednotlivých hlasováních setrvale podporoval pozice německé liberální strany (tzv. Ústavní strana). Když, ale vznikla vláda Eduarda Taaffeho, shledal jako nemožné dále setrvávat vůči ní v opozici jako němečtí liberálové a v roce 1883 na mandát v zemském sněmu rezignoval. V roce 1895 byl zároveň jmenován doživotním členem Panské sněmovny.Vrchol jeho politické kariéry nastal za vlády Kazimíra Badeniho, v níž se stal ministrem spravedlnosti Předlitavska. Funkci zastával v období 30. září 1895 – 30. listopadu 1897. Ve funkci ministra se zasloužil o prosazení reformy občanského práva. Čelil obstrukcím opozice proti Badeniho jazykovým nařízením.Po odchodu z vlády se vrátil na post prezidenta zemského soudu ve Štýrském Hradci. Jeho synem byl rakouský a německý právník Wenzeslaus von Gleispach. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Kde absolvoval Johann Nepomuk Gleispach studium práv?", "answers": ["Štýrském Hradci"]}
{"title": "Indiana", "context": "V 70. a 80. letech 18. století se stal součástí nově vzniklých Spojených států, které jej v roce 1787 začlenily do právě zřízeného Severozápadního teritoria. Po vyčlenění Ohia vzniklo roku 1800 indianské teritorium, které bylo v následujících letech dále zmenšováno. Jeho zbytek se posléze stal státem USA. Indiana jako 19. stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 11. prosince 1816. Ze severu ji ohraničují jezero a stát Michigan, z východu Ohio, z jihovýchodu a jihu Kentucky a ze západu Illinois. Hlavním a zároveň největším městem je Indianapolis. Původně se odhadovalo, že první indiánští obyvatelé osídlili území Indiany někdy 8 tisíc let př. n. l., ovšem poslední archeologické výzkumy ukazují, že se tak patrně stalo už o dva tisíce let dříve. Okolo roku 900 zde vytvořili poměrně vyspělou civilizaci, jejíž součástí byla až 30 tisícová města. Tato kultura zanikla z neznámých příčin o 550 let později. Prvními Evropany, kteří vstoupili na území Indiany, byli Francouzi, kteří ji v 17. století prohlásili za území Francie. Ta je posléze ztratila ve francouzsko-indiánské válce se Spojeným královstvím, které však toto území ztratilo, když se zrodily Spojené státy americké. V roce 1800 bylo zřízeno teritorium Indiana, z kterého se v roce 1816 stal 19. stát Unie. Obyvatelé Indiany se nazývají Hoosiers. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 6 483 802 obyvatel. 84,3 % Bílí Američané 9,1 % Afroameričané 0,3 % Američtí indiáni 1,6 % Asijští Američané 0,0 % Pacifičtí ostrované 2,7 % Jiná rasa 2,0 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 6,0 % populace. Převážná většina obyvatel se řadí k protestantům, značný vliv však má i římskokatolická církev, jejíž přítomnost je zvýrazněna i existencí jedné z nejvýznamnější katolických vysokých škol v USA, University of Notre Dame ve městě South Bend. Ve velkých městech dominují největší protestantské proudy a katolíci, na venkově mají silnou pozici evangelikálové a další (ultra)konzervativní protestantské směry. Křesťané – 82 % protestanti – 62 % baptisté – 15 % metodisté – 10 % luteráni - 6 % letniční církve – 3 % menonité - 1 % jiní protestanti - 23 % římští katolíci – 19 % jiní křesťané – 1 % jiná náboženství – <1 % bez vyznání – 17 % Mottem státu je \"The Crossroads of America\", květinou pivoňka, stromem liliovník tulipánokvětý, ptákem kardinál a písní On the Banks of the Wabash.", "question": "Kdy se z teritoria Indiana stal 19. stát Unie?", "answers": ["1816"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Turné skončilo v únoru 2004. Od května do srpna 2005 se konalo turné Eddie Rips Up the World Tour. Bylo zahájeno v pražské T-Mobile Aréně. Součástí turné bylo i několik vystoupení v rámci putovního festivalu Ozzfest ve Spojených státech. Na něm, během vystoupení v San Bernardinu, došlo k napadení kapely některými fanoušky, kteří na ni házeli nejrůznější předměty. Kvůli tomu kapela zrušila své zbývající koncerty na tomto festivalu. Turné skupina zakončila charitativním vystoupením pro bývalého bubeníka skupiny Clivea Burra, který trpěl roztroušenou sklerózou. V srpnu 2005 vyšlo živé album Death on the Road, na němž je zachycen záznam koncertu v Dortmundu, který byl součástí turné k albu Dance of Death. Od března do dubna 2006 Iron Maiden nahráli své, v pořadí čtrnácté, album nazvané A Matter of Life and Death. Album vyšlo v srpnu a produkce se opět ujali Shirley s Harrisem. Ještě před samotným počinem vyšel první singl \"The Reincarnation of Benjamin Breeg\", druhý \"Different World\" následoval později. V prosinci roku 2006 nahráli ve studiu Abbey Road živé vystoupení pro pořad Live from Abbey Road. Měsíc před tím Iron Maiden spolu se svým manažerem Rodem Smallwoodem ohlásili, že po 27 letech končí se spoluprací se Sanctuary Music. Založili společnost Phantom Music Management, nicméně nenastaly žádné významné změny. Následovalo turné po Severní Americe a Evropě. Na koncertech nejprve odehráli všech deset skladeb z aktuálního alba v nezměněném pořadí a poté pět klasických skladeb z jiných alb. V rámci tohoto turné skupina 6. června 2007 odehrála svůj druhý koncert v Ostravě. O čtyři dny později se konalo vystoupení na festivalu Download, které bylo natáčeno a vysíláno na internetu. Během koncertu Bruce Dickinson prohlásil, že záznam bude použit pro živé DVD. Dne 24. června 2007 turné skončilo, poslední koncert byl v Londýnské Brixton Academy na pomoc nadaci Cliva Burra. V únoru 2008 skupina zahájila velké turné Somewhere Back in Time World Tour, které se zaměřovalo na slavné období skupiny v 80. letech, obzvláště na album Powerslave, neboť celkové ladění obsahuje egyptské prvky, podobně jako na albu a tehdejších vystoupeních.", "question": "Jak se jmenuje čtrnácté album od Iron Maiden?", "answers": ["A Matter of Life and Death"]}
{"title": "Kamila", "context": "Kamila Možná hledáte: epizodu ze seriálu Červený trpaslík, viz Kamila (Červený trpaslík). Kamila ženské jméno Svátek 31. května Původ latinský Četnost v Česku 18941 Pořadí podle četnosti 119 Podle údajů z roku 2016 Četnost jmen a příjmení graficky na mapě, četnost dle ročníků v grafu, původ a osobnostiTento box: zobrazit • diskuse Camilla ženské jméno Svátek 31. května Původ latinský Četnost v Česku 23 Pořadí podle četnosti 1459 Podle údajů z roku 2007 Četnost jmen a příjmení graficky na mapě, četnost dle ročníků v grafu, původ a osobnostiTento box: zobrazit • diskuse Kamila je ženské křestní jméno latinského původu, přechýlené z mužského Kamil. Svátek v ČR slaví podle občanského kalendáře 31. května. Jméno pochází z latinského camilla, jehož význam je „osoba vznešeného původu vhodná pro kněžskou službu“. Statistické údaje Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Rok Četnost Pořadí 1999 16905 74. 2002 17163 74. Porovnání o 258 více žádná změna 2016 18941 119. Porovnání o 1778 více o 45 horší Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je +2,3%. V roce 2006 byla Kamila 43. nejčetnějším jménem mezi novorozenci. Zdrobněliny Kamilka, Kamča, Kami, Kamka, Kamuška Známé nositelky jména Camila Cabello – Anglická zpěvačka Camilla Parker-Bowles – hraběnka z Cornwallu Kamila Berndorffová – současná česká reportážní a dokumentární fotografka Kamila Bezpalcová – česká modelka, fotomodelka, hosteska, komparzistka, personalistka a finalistka České Miss 2014 Kamila Doležalová – česká a československá politička Kamila Gasiuk-Pihowicz – polská právnička a politička", "question": "Z jakého slova pochází jméno Kamila?", "answers": ["camilla"]}
{"title": "Jižní pól", "context": "Jižní pól, též jižní točna na Zemi je místo, kde zemská osa protíná zemský povrch, a ze kterého se navíc Země při pohledu směrem k rovníku jeví, jako by se otáčela ve směru hodinových ručiček. První výprava, která dosáhla jižního pólu 14. prosince 1911, byla Amundsenova expedice vedená norským polárníkem Roaldem Amundsenem. Ve stejnou dobu se pokoušela jižní pól dobýt také expedice Terra Nova vedená Angličanem Robertem Scottem. Jeho pětičlenná skupina dorazila na točnu o měsíc později a na strastiplné zpáteční cestě všichni její členové zahynuli. V současné době se na jižním pólu nachází trvale obydlená polární stanice Amundsen-Scott. Jižní pól se nachází ve výšce 2835 m nad mořem uprostřed v těchto místech rovného 2850 m silného ledového masivu, který se posouvá rychlostí 10 m za rok. Od postavení polární stanice jsou o jižním pólu známa některá klimatická data. Zaznamenané teploty se pohybují mezi -82,2 a -13,6° C s průměrnou hodnotou -49° C. Vítr zde fouká v průměru 5,5 m/s. Jižní magnetický pól Severní pól Severní magnetický pól Obrázky, zvuky či videa k tématu Jižní pól ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje norský polárník, který jako první stanul na jižním pólu?", "answers": ["Roaldem Amundsenem"]}
{"title": "Mučedník", "context": "V tomto smyslu je prvním mučedníkem sám Kristus (Zj 1,5) a každý křesťan, nakolik vydává svědectví Kristu. Nejčastěji se v křesťanských církvích tento termín používá pro člověka, který položil život pro svou víru v Krista. Většinou se tak stalo po delším či kratším mučení, jehož cílem bylo přimět křesťana vzdát se své víry. O mučení těchto svatých často vznikaly legendy a zápisy ze soudních šetření proti nim byly tradovány a literárně rozvíjeny v podobě tzv. \"akt\". Známá jsou např. \"Akta sv. Perpetuy a Felicity\". Oficiální křesťanská terminologie odlišuje od mučedníka tzv. \"vyznavače (víry)\"; to jsou ti, kdo pro svou víru sice trpěli, ale nepoložili za ni svůj život, tj. pronásledování proti nim nedošlo až tak daleko. Jako titul se uděluje těm světcům, kteří prokazatelně položili svůj život za víru. V katolické církvi je liturgická barva náležející památce mučedníků červená, barva krve. Pokud má nějaký svatý více \"titulů\" (např. \"panna a mučednice\"), na prvním místě stojí vždy aspekt mučednictví. P. Kitzler (vyd.), Příběhy raně křesťanských mučedníků. Výbor z nejstarší latinské a řecké marytrologické literatury, úvodní studie J. Šubrt, přeložili I. Adámková, P. Dudzik a P. Kitzler, Praha: Vyšehrad, 2009. ISBN 978-80-7021-989-8. P. Kitzler (vyd.), Příběhy raně křesťanských mučedníků II. Nauka zabývající se mučedníky se nazývá martyrologie. Výbor z latinské a řecké martyrologické literatury 4. a 5. století, úvodní studie J. Šubrt, přeložili I. Adámková, P. Dudzik a P. Kitzler, Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7429-187-6. Mučednický komplex Obrázky, zvuky či videa k tématu Mučedník ve Wikimedia Commons ELSNER, J. T. / Martyrologium Bohemicum oder die böhmischen Verfolgungsgeschichte vom Jahre 894 bis 1632 - mučedníci v českých dějinách - dostupné v Digitálnej knižnici UKB Slovníkové heslo mučedník ve Wikislovníku Téma Mučedník ve Wikicitátech", "question": "Jak se nazývá nauka zabývající se mučedníky?", "answers": ["martyrologie"]}
{"title": "Karát (ryzost)", "context": "Karát (značeno zpravidla Kt nebo kt) je bezrozměrná jednotka ryzosti klenotnických zlatých slitin. Ryzost čistého zlata je definována jako 24 kt. Jeden karát odpovídá 1/24 hmotnostního podílu zlata, hodnota v karátech je tedy rovna: : : : X = 24 ⋅ : : : M : : A u : : : M : : : : {\\displaystyle X. =24\\cdot {\\frac {M_{\\mathrm {Au} }}{M}}} , kde: : : : X : : {\\displaystyle X. } je ryzost v karátech, : : : : M : : A u : : : : : {\\displaystyle M_{\\mathrm {Au} }} je hmotnost čistého zlata obsaženého v hodnoceném materiálu a : : : M : : {\\displaystyle M} je celková hmotnost hodnoceného materiálu. Následující tabulka uvádí obsah zlata v běžně používaných slitinách zlata v karátech a g/kg. Původně se šperky vyráběly z čistých kovů, jak se získávaly z rýžování, či těžby. Až později se drahé kovy začaly legovat, aby byly docíleny další vlastnosti jako barva či tvrdost, stejně jako se tomu děje u legování kovů, železa, oceli, bronzu atd. Označení karát bylo zavedeno v dobách, kdy se používala dvanáctková soustava, ještě před používáním procent, či desítkové soustavy.", "question": "Kolik karátů má čisté zlato?", "answers": ["24"]}
{"title": "Edgar Allan Poe", "context": "V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm (zesnulou o jedenáct let později v roce 1847). Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a později i ztrátu zaměstnání. Roku 1845 uveřejnil Havrana, který doslova ohromil tehdejší veřejnost. Poe tedy zažil krátké období slávy a mondénních úspěchů. Jeho alkoholové a drogové dluhy jej však z onoho postavení brzy stačily uvrhnout zpět do zoufalé bídy. Poeova smrt byla hodna děl, kterým se věnoval: 3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. Byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku v ranních hodinách 7. října 1849. Edgar Allan Poe byl obdarován vysokou inteligencí, byl velice zdvořilý, ale také až přehnaně prudký a divoký. Již od dětství četl díla Lorda Byrona, Samuela Taylora Coleridge a většinu romantických autorů své doby. Hlouběji se rovněž zabýval kosmogonií, přírodními vědami a mysticismem. Tyto své znalosti následně používal při psaní svých děl (např. Pád do Maelströmu, Tisící druhý Šeherezádin příběh, Tři neděle v týdnu), kdy dokázal s matematickou přesností dosáhnout geniálního efektu a zanechat tak ve čtenáři předem psychologicky promyšlenou impresi (většinou strachu či hnusu, často ale i humoru a překvapení). Ještě za svého života ztratil všechny ženy, které miloval, a znesvářil se se všemi lidmi, kteří by mu byli v těžkých okamžicích schopni pomoci. Žil v takřka nepřetržité bídě, přestože se i za svého života dočkal jisté slávy (zejména svými žurnalistickými pracemi). Je autorem mnohých povídek a básní. Do Evropy se za Poeova života takřka neznámé dílo dostalo především díky překladům Charlese Baudelaira a částečně i Stéphana Mallarmého.", "question": "Jaké je jméno amerického spisovatele a zakladatele detektivního žánru?", "answers": ["Edgar Allan Poe"]}
{"title": "Megalodon", "context": "Megalodon (Carcharocles megalodon, v překladu velký zub) je vyhynulý druh žraloka, který žil před asi 23 až 3,6 milionu let během období od raného miocénu do pliocénu. O systematice tohoto tvora probíhaly debaty. Dle jedněch názorů patřil do čeledi lamnovití (Lamnidae) a byl blízkým příbuzným velkého žraloka bílého (Carcharodon carcharias), dle druhých do vyhynulé čeledi Otodontidae; tento předpoklad je pravděpodobně správný. Diskutováno je rovněž umístění v rodu Carcharocles, Megaselachus, Otodus nebo Procarcharodon. Megalodon mohl vzhledem připomínat mohutnějšího žraloka bílého či se mohl podobat žraloku velikému (Cetorhinus maximus) či písečnému (Carcharias taurus). Fosilní pozůstatky naznačují, že tento žralok mohl měřit na délku až 18 metrů. Jeho velké čelisti, vybavené silnými a robustními zuby sloužícími k zabíjení a trhání kořisti, mohly vyvinout při skousnutí sílu 108 500 až 182 200 newtonů. Megalodoni měli asi silný vliv na strukturu mořských společenstev. Na základě fosilií se zdá, že se jednalo o kosmopolita, tedy druh žijící ve všech oceánech. Zřejmě se zaměřoval na velkou kořist, jako byly velryby, ploutvonožci a velké druhy želv té doby. Na rozdíl od žraloka bílého, který na kořist útočí zespodu, megalodon pravděpodobně využíval své silné čelisti k prokousnutí hrudní dutiny oběti a poškození vnitřních orgánů − srdce a plic. Megalodon byl v kompetičním vztahu s kytovci lovícími jiné velryby, kteří možná přispěli k jeho vyhynutí. Vzhledem k tomu, že žil primárně v teplých vodách, za jeho vyhynutí mohl i nástup ledové doby či ochlazení oceánů. Zároveň poklesla hladina moře, čímž žraloci přišli o území, kde vyrůstala jejich mláďata. Zmenšil se rovněž počet druhů kosticovců, kteří se zároveň začali přesouvat do polárních oblastí; tím megalodon přišel o hlavní zdroj potravy. Vyhynutí tohoto velkého žraloka ovlivnilo ostatní mořské tvory; poté, co vymizel, velikost kosticovců výrazně vzrostla. == Taxonomie == === Pojmenování === V době renesance byly obrovské trojúhelníkové fosilní zuby, nalézané převážně ve skalních útvarech, považovány za zkamenělé jazyky draků a hadů a nazývány jako glossopetrae. Teprve v roce 1667 tento názor vyvrátil dánský přírodovědec Nicolas Steno, který je správně popsal jako zuby žraloka, a vytvořil rovněž realistický nákres hlavy žraloka, který takové zuby mohl vlastnit. Své poznatky popsal ve své monografii De glossopetris dissertatio, která obsahovala i ilustraci tohoto zubu.Poprvé tento druh popsal švýcarský přírodovědec Louis Agassiz pod vědeckým jménem Carcharodon megalodon. Do rodu Carcharodon jej zařadil vzhledem k podobnosti zubů se zuby žraloka bílého (Carcharodon carcharias) ze stejného rodu. Jeho popis, založený na zbytcích zubů, uvedl ve své práci Recherches sur les poissons fossiles z roku 1843.", "question": "Jak se jmenuje vyhynulý druh žraloka, který žil před asi 23 až 3,6 milionu let během období od raného miocénu do pliocénu?", "answers": ["Megalodon"]}
{"title": "Knut Nordahl", "context": "Úspěchy Fotbal na LOH LOH 1948 Švédsko Mistrovství světa ve fotbale MS 1950 Švédsko Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Příbuzenstvo bratr Bertil Nordahl - fotbalista bratr Gunnar Nordahl - fotbalista bratr Gösta Nordahl - fotbalista bratr Göran Nordahl - fotbalista Knut Erik Alexander Nordahl (13. ledna 1920 Hörnefors — 28. října 1984 Föllinge) byl švédský fotbalista, hrající na postu obránce nebo záložníka. Stal se olympijským vítězem z roku 1948. Pocházel z pětice bratrů ze severošvédské vesnice Hörneforsu, kteří všichni hráli fotbal: Bertil Nordahl a Gunnar Nordahl byli rovněž v mužstvu olympijských vítězů, nejmladší dvojčata Gösta Nordahl a Göran Nordahl působila jen na ligové úrovni.[1] S klubem IFK Norrköping se stal pětkrát mistrem Švédska (1943, 1945, 1946, 1947 a 1948) a dvakrát vítězem poháru (1943 a 1945). V roce 1949 obdržel jako třetí z bratrů v řadě cenu pro nejlepšího švédského hráče roku Guldbollen.[2] Zatímco Bertil a Gunnar odešli po olympiádě do profesionální italské Serie A a byli tak vyřazeni z reprezentace, kde se vyžadoval amatérský status, Knut nastoupil na mistrovství světa ve fotbale 1950, na kterém odehrál tři zápasy a skončil se svým týmem na třetím místě. Po šampionátu odešel do italského AS Řím, kterému spolu s krajanem Stigem Sundqvistem pomohl roku 1952 k návratu do nejvyšší soutěže.[3] Reference ↑ www.umea.se. www.umea.se [online]. [cit. 2015-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-20. ↑ Sweden - Footballer of the Year (Guldbollen), RSSSF.com (anglicky)↑ http://www.forza27.com/the-history-of-as-roma-part-3/ Externí odkazy Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky) Profil hráče na eu-football.cz Knut Nordahl v databázi Olympedia (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Medailisté – fotbal na Letních olympijských hrách 1948 Švédsko Torsten Lindberg • Knut Nordahl • Erik Nilsson • Birger Rosengren • Bertil Nordahl • Sune Andersson • Kjell Rosen • Gunnar Gren • Gunnar Nordahl • Henry Carlsson • Nils Liedholm • Börje Leander • Kalle Svensson Trenér: George Raynor (Anglie) Jugoslávie Ljubomir Lovrić • Miroslav Brozović • Branko Stanković • Zlatko Čajkovski • Miodrag Jovanović • Aleksandar Atanacković • Zvonko Cimermančić • Rajko Mitić • Stjepan Bobek • Željko Čajkovski • Bernard Vukas • Franjo Šoštarić • Prvoslav Mihajlović • Franjo Wölfl • Kosta Tomašević", "question": "Na jakém postu hrával Knut Nordahl?", "answers": ["obránce nebo záložníka"]}
{"title": "Samarium", "context": "Samarium (chemická značka Sm, latinsky Samarium) je měkký stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, šestý člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě mimořádně silných permanentních magnetů a slouží také k výrobě speciálních skel a keramiky. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Samarium je stříbřitě bílý, měkký, vnitřně přechodný kov. Chemicky je samarium méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů. Na vzduchu je relativně stálé a ke vzplanutí dochází až při teplotě nad 150 °C. S vodou reaguje samarium za vzniku plynného vodíku, snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách. Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Sm+3. Chemické vlastnosti jeho solí jsou značně podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k oddělení lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou je šťavelan samaritý, který je možno použít ke gravimetrickému stanovení těchto prvků po jejich vzájemné separaci. == Historie objevu == Roku 1853 objevil švýcarský chemik Jean Charles Galissard de Marignac neznámé emisní linie ve spektru didymia a přiřadil je doposud neobjevenému prvku z řady lanthanoidů. Izolaci čistého prvku provedl teprve roku 1879 francouzský chemik Paul Émile Lecoq de Boisbaudran. Vycházel přitom z minerálu samarskitu o složení ((Y,Ce,U,Fe)3(Nb,Ta,Ti)5O16).", "question": "Jaká je barva samaria?", "answers": ["stříbřitě bílý"]}
{"title": "Mezinárodní den žen", "context": "Mezinárodní den žen (ve zkratce MDŽ), připadající každoročně na 8. března, je mezinárodně uznávaný svátek stanovený Organizací spojených národů k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908. Demonstrace žen na konci zimy, tradičně o nedělích, se nejdříve konaly v USA na popud tamní Socialistické strany USA; velké shromáždění za volební právo žen se konalo 8. března 1908 v New Yorku. Svátek žen byl poprvé slaven 28. února 1909 po vyhlášení Americkou socialistickou stranou. Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 prosadila německá socialistka Klára Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data. Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA, mezi jeho cíle patřilo volební právo žen, od roku 1975 pak je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Datum 8. března se ustálilo až po 1. světové válce, zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 těsně předcházející únorové revoluci, která se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což odpovídá 8. březnu kalendáře gregoriánského. Svátek se rychle rozšířil, jeho obsah kolísal od politického a feministického protestu po apolitickou socialistickou obdobu Dne matek.", "question": "Jak se zkráceně řekne mezinárodnímu dnu žen?", "answers": ["MDŽ"]}
{"title": "Národní parky v Česku", "context": "Národní parky v Česku jsou velkoplošná, zvláště chráněná území v Česku. V České republice se nachází čtyři národní parky. Jejich status upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nejstarší z nich je Krkonošský národní park (vyhlášen v roce 1963), největší je Národní park Šumava (69 030 ha). Pro národní parky se užívá zkratka NP. Národní park je definován v § 15 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: V roce 1956 byl vydán zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který definoval pojem i jeho náplň na území Československa. Rozsahy vyhlášených chráněných území se dodatečně měnily vládními nařízeními. Vývoj názorů na ochranu přírody vedl v roce 1992 k přijetí nového zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.", "question": "Který národní park je největší v Česku?", "answers": ["Šumava"]}
{"title": "Bionika", "context": "Je navrženo začlenění celého obsahu článku Kyberimplantát do tohoto článku. Odtamtud sem pak má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi. Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Bionika je hraniční obor, systematicky zaměřený na uplatňování poznatků ze stavby a funkcí živých organismů a jejich struktur při vývoji nových technologií. Teda spáji biologi s technikou. Historie Tento relativně mladý interdisciplinární vědní obor vznikl na přelomu 50. a 60. let především zásluhou kvalitativně nového rozvoje v biologii, který byl umožněn prudkým vývojem technických věd po druhé světové válce. Nemůžeme si ovšem myslet, že když se v roce 1956 konala první konference mající na programu zhodnocení využití biologických poznatků v technice a když se o dva roky později poprvé objevuje pro nový vědní obor pojmenování bionics, že se bionika zrodila jen tak ze dne na den během pouhých několika let. Lidé samozřejmě již odedávna pozorovali přírodu, která je obklopovala, a nacházeli v ní inspiraci. Napodobování živých organismů technickými konstrukcemi mnohem dříve před tím než bionika vůbec vznikla lze najít v letectví či ve stavitelství. Zde stačí jmenovat například legendárního Leonarda da Vinciho a jeho létající stroj inspirovaný netopýrem z počátku 16. století či pro stavitelství tak významnou stavbu, jakou je „Crystal Palace“ (česky Křišťálový palác) v Londýně z let 1850 až 1851 (viz obr. 1).", "question": "Jaké obory spájí bionika?", "answers": ["biologi s technikou"]}
{"title": "Zlatá bula sicilská", "context": "Zlatá bula sicilská (lat. Bulla Aurea Siciliæ) je soubor tří navzájem provázaných listin, jejichž význam v dějinách českého státu procházel významnými proměnami. Přemyslu Otakarovi I. ji 26. září 1212 vydal v Basileji budoucí římský král Fridrich II. jako odměnu za podporu, již mu Přemysl poskytl v boji o říšskou královskou korunu. Název listiny, resp. listin, je odvozen od pečeti, která je k dokumentu přivěšena. Fridrich II. jako král Sicílie disponoval tehdy pouze pečetí tohoto království. Říšskými insigniemi, a tím i říšským typářem, na své vlastně první cestě do říše ještě nedisponoval. == Obsah prvního privilegia == Samotná intitulace basilejského privilegia obsahuje interpretační problém, neboť Fridrich II. se představuje na prvním místě jako \"imperator electus\". Tradiční překlad tohoto titulu jako \"zvolený císař\" je zřejmě nesprávný, protože v té době Fridrich II. nebyl ještě zvolen. Toto označení využívala ve skutečnosti římská kurie, která tím designovala svého kandidáta na říšský trůn, a proto by se mělo spíše překládat jako \"vyvolený\" (budoucí) \"římský císař.\" Sicilský král potvrdil Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I. královskou hodnost. Důvodem je vděčnost za jeho podporu Fridrichovi II. při zvolení římským králem. Privilegium zřejmě potvrzuje starší výsady, které český panovník obdržel od římských králů Filipa Švábského a Oty IV. Brunšvického, ačkoliv v listině je zmíněn jen první jmenovaný. To je pochopitelné, protože v roce 1212 bylo totiž nevhodné připomínat, že Přemyslovec kdysi podporoval welfskou stranu, soupeřící se Štaufy o prvenství v říši.", "question": "Ve kterém městě byla vydána Zlatá bula sicilská?", "answers": ["v Basileji"]}
{"title": "Alexandr Litviněnko", "context": "23. listopadu 2006University College Hospital Příčina úmrtí radiační syndrom Místo pohřbení hřbitov Highgate Alma mater Ordžonikidzské vyšší vševojskové velitelské učiliště (do 1985) Povolání spisovatel, novinář, voják a špión Nábož. vyznání islám Manžel(ka) Marina Litviněnková multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Alexandr Valterovič Litviněnko, rusky А В Л, (4. prosince 1962, Voroněž, Sovětský svaz – 23. listopadu 2006, Londýn, Spojené království) byl agent KGB a FSB, který zběhl do Velké Británie a začal pracovat pro britskou MI6[1]. Litviněnko začal sympatizovat s čečenskými džihádisty a přijal jejich formu islámu[2]. Byl ostrým kritikem prezidenta Putina, především kvůli jeho politice v Čečensku. V roce 2000 emigroval do Velké Británie, kde získal azyl a v roce 2006 také britské občanství. Na začátku listopadu 2006 byl otráven radioaktivním poloniem a 23. listopadu na následky otravy zemřel.[3] Život V roce 1988 začal pracovat v kontrarozvědce KGB, od roku 1991 sloužil v centrále FSB. Za účinnou činnost při boji s organizovaným zločinem byl vyznamenán titulem veterána MUR (Kriminalistické oddělení moskevské milice). V roce 1997 byl přeřazen do přísně tajné správy pro rozpracovávání zločineckých organizací FSB na funkci staršího operativního spolupracovníka a zástupce náčelníka 7. oddělení. Na tiskové konferenci v listopadu 1998 zveřejnil, že dostával rozkazy v rozporu se zákony. V březnu 1999 byl zatčen a umístěn ve vazební věznici Lefortovo. Soudní jednání skončilo osvobozením, ale hned poté byl v budově soudu zatčen FSB s jiným obviněním, které bylo nakonec uzavřeno, aniž by bylo zahájeno soudní řízení. Po propuštění z druhé vazby a po písemném závazku, že neopustí zemi, bylo proti němu zahájeno další šetření. Přes závazek brzy s pomocí předsedy Nadace občanských svobod Alexandra Goldfarba odjel z Ruska a v květnu 2001 obdržel politický azyl ve Velké Británii. V knize FSB vyhazuje Rusko do povětří (anglicky FSB blows up Russia, rusky Ф в Р) napsané spolu s Jurijem Felštinským uvedl verzi, že teroristické atentáty v roce 1999 na obytné domy v Moskvě a Volgodoňsku byly připraveny a provedeny agenty FSB s úmyslem svést odpovědnost na Čečeny a získat tak záminku k obnovení čečenské války.", "question": "Jaké povolání vykonával Alexandr Litviněnko?", "answers": ["agent"]}
{"title": "Minecraft", "context": "Minecraft je počítačová hra, odehrávající se v otevřeném světě, kde má hráč neomezenou svobodu pohybu a činnosti. Hra je napsaná v Javě a vyvinuta byla v roce 2009 švédským vývojářem Markusem Perssonem, známým též jako Notch. Spolu s hrou založil společnost Mojang, která hru stále rozvíjí a to i přesto, že ji v roce 2014 od Markuse Perssona odkoupila za 2,3 miliard USD společnost Microsoft. Celý herní svět se skládá z kostek, které představují nejrůznější materiály s různorodými vlastnostmi. Hru lze hrát v režimu singleplayer (hra pro jednoho hráče), nebo multiplayer (hra pro více hráčů). Ve hře je několik herních módů, kterými lze ovlivnit, zda bude hráč nesmrtelný, nebo zda se má po jeho smrti smazat aktuální svět. Kromě základních herních módů jsou tu také 4 stupně obtížnosti (peaceful, easy, normal a hard), které mají vliv na náročnost hraní v podobě výskytu příšer a doplňování životů. Dále ve hře probíhá střídání dne a noci, kdy se během noci objevují různé příšery, které lační po krvi a naopak přes den jsou tu zvířata, o která se lze starat, získat z nich jídlo atd. Nakonec jsou tu vesničané, se kterými lze obchodovat.", "question": "V jakém programovacím jazyce je napsán Minecraft?", "answers": ["v Javě"]}
{"title": "Lysá hora (Krkonoše)", "context": "Lysá hora (německy Kahleberg) je vrchol ležící v Českého hřbetu, v Krkonoších. Výška hory činí 1344 m . Z Rokytnice nad Jizerou míří k vrcholu sedačková lanovka až do výše 1310 m, kde se nachází její horní stanice. Lanovka je v provozu pouze v zimním období. Při velmi dobré viditelnosti je Lysá Hora spolu s hřebenem Krkonoš k zahlédnutí i z Prahy z dálky 120 km. Lysá hora se nachází zhruba 4 km severovýchodně od zimního střediska Rokytnice nad Jizerou. Jedná se o kupovitou horu s plochým vrcholem ležící na západě mezi vrcholem Plešivec a horou Kotel na východní straně. Samotný vrchol, na němž je upevněn geodetický bod, je pokryt klečovým porostem s občasnými holinami, kde se rozprostírají smilkové loučky se vzácnou květenou. V nižších polohách rostou poměrně zachovalé smrkové lesy. Vzhledem k tomu, že přes samotný vrcholek hory nevede značená turistická cesta a nachází se v I. zóně KRNAP, je přístup na něj zakázán. Pod vrchol se lze tedy dostat v zimě lanovkou, od jejíž vrcholové stanice je vzdálen 200 metrů východním směrem. Dále vede na východ od horní stanice lanovky zimní běžecká cesta opatřená tyčovým značením. Lanová dráha Rokytnice nad Jizerou - Lysá hora Obrázky, zvuky či videa k tématu Lysá hora (Krkonoše) ve Wikimedia Commons Lysá hora na Tisicovky.cz Provozovatel lanové dráhy na Lysou horu", "question": "Jak vysoká je Lysá hora?", "answers": ["1344 m"]}
{"title": "Kiss", "context": "Kiss je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Jejich atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. Kiss doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Kiss má své kořeny ve skupině Wicked Lester. Tuto skupinu z New Yorku vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Wicked Lester svou tvorbou ale nedosáhli výraznějšího úspěchu. Koncem roku 1972 mezi sebe Simmons se Stanleyem přijali veterána hudební klubové scény z New Yorku Petera Crisse a na jejich zkouškách začaly vznikat první písničky jako Strutter či Deuce. Oproti začátkům Wicked Lester v této době skupina začala muziku přitvrzovat a po vzoru kapely New York Dolls zkoušela experimentovat se svým vzhledem. Skupina začala používat make-up, vlasy měla upravené trvalou. V lednu 1973 se k trojici kapely připojil sólový kytarista, excentrik Paul \"Ace\" Frehley. V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS).", "question": "V jaké skupině má Kiss své kořeny?", "answers": ["Wicked Lester"]}
{"title": "Stará radnice (Kynšperk nad Ohří)", "context": "Stará radnice Pohled od jihuÚčel stavby radnice, panské sídlo Základní informace Sloh renesance, rané baroko Výstavba 1586 Přestavba 2. polovina 17. století Současný majitel Město Kynšperk nad Ohří Poloha Adresa Maxima Gorkého 16, Kynšperk nad Ohří, Česko Česko Ulice Maxima Gorkého Souřadnice 50°7′9,9″ s. š., 12°31′44,86″ v. d. Stará radnice v Kynšperku nad Ohří Další informace Rejstříkové číslo památky 101519 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Stará radnice je budova v historické zástavbě v Kynšperku nad Ohří v okrese Sokolov. Byla postaven jako městská radnice a spolu s nedalekou Městskou bránou je nejstarším dochovaným zděným domem města.[1] Po určitou dobu sloužila jako panské sídlo a správní budova panství majitelům města, kterými byli od roku 1621 Metternichové. Proto se objekt často uvádí i jako Panský dům.[pozn. 1] Objekt je chráněn jako kulturní památka České republiky.[3] Historie Budova staré radnice byla postavena roku 1586 při jihozápadním okraji náměstí, přibližně 150 m východně od nyní již zaniklého kynšperského hradu. Předpokládá se, že byla postavena na místě středověkého objektu. Její původní podoba je neznámá, ví se však, že sloužila jako městská radnice. Současná raně barokní podoba pochází z doby po přestavbě v druhé polovině 17. století. Na počátku 19. století přešel objekt opět do vlastnictví města a byl přestavován. Radnice zde byla zřízena roku 1836 nebo 1841 a tomuto účelu sloužila až do poloviny 20. století.[4] Stavební stav byl zhoršený a několik let byl objet nevyužívaný. Krátce zde měla kanceláře lesní společnost a po roce 1990 i některé soukromé firmy. Po roce 2000 byla budova rekonstruována a slavnostní předání rekonstruovaného objektu se uskutečnilo 28. dubna 2005. V budově se nacházejí zasedací místnosti městského úřadu a městské infocentrum. Dne 24. září 2005 zde byla slavnostně otevřena výstavní síň Panský dům.[5][6] Stavební podoba Hlavní portál Objekt je mohutná obdélná patrová budova se sedlovou střechou se čtyřmi novodobými vikýři. Budova je v severozápadní části podsklepená. Jižní průčelí je hladké, fasádu oživovaly ještě před druhou světovou válkou jemné pásy. Čelní průčelí je orientované k jihu. Nacházejí se na něm dva vstupy. Hlavní vstup je orámován půlkruhovým portálem.", "question": "V jakém roce byla postavena stará radnice v Kynšperku nad Ohří?", "answers": ["1586"]}
{"title": "New York (stát)", "context": "4. v USA 19 745 289 (odhad 2016[1])163 obyv./km² (7. v USA) Počet okresů 62 Časové pásmo UTC−5/−4 (letní čas) Poloha 43°6′ s. š., 75°36′ z. d. Nadmořská výška • Nejvyšší bod • Průměrná výška • Nejnižší bod 1629 m n. m.300 m n. m.0 m n. m. GuvernérAndrew Cuomo (D) SenátořiCharles Schumer (D)Kirsten Gillibrand (D) Oficiální zkratky • Poštovní zkratka • Tradiční zkratka • ISO 3166-2 NYN.Y.US-NY Přistoupení do Unie 26. července 1788 (11. stát) Oficiální web www.ny.gov New York (anglická výslovnost [nuː]IPA, oficiálně State of New York) je stát nacházející se na východním pobřeží Spojených států amerických, ve Středoatlantské oblasti severovýchodního regionu USA. New York hraničí na jihu s New Jersey a Pensylvánií a na východě s Connecticutem, Massachusetts a Vermontem. Na severu sousedí s kanadskou provincií Québec a celá severozápadní hranice s provincií Ontario je vedena po vodní hladině (mj. Erijské jezero, jezero Ontario). Jihovýchodní ohraničení státu tvoří Atlantský oceán. Se svou rozlohou 141 300 km² je New York 27. největším státem USA, v počtu obyvatel (19,7 milionu) je čtvrtým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 162 obyvatel na km² je na sedmém místě. Hlavním městem je Albany se 100 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou New York s 8,5 miliony obyvateli (největší město USA), dále Buffalo (260 tisíc obyv.), Rochester (210 tisíc obyv.), Yonkers (200 tisíc obyv.) a Syracuse (150 tisíc obyv.). Státu New York patří 657 kilometrů pobřeží Erijského jezera a jezera Ontario[2] a také 204 km pobřeží Atlantského oceánu,[3] které je tvořeno především břehy ostrova Long Island, jenž je největším ostrovem kontinentálních Spojených států. Státem New York prochází Appalačské pohoří a v jedné jeho části, Adirondackém pohoří, je i nejvyšší bod státu, vrchol Mount Marcy s nadmořskou výškou 1629 m. Největšími toky jsou řeky Hudson a její přítok Mohawk, na hranicích s Kanadou také řeka Niagara s Niagarskými vodopády a řeka svatého Vavřince.", "question": "Jakou zkratkou se označuje americký stát New York?", "answers": ["US-NY"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Síť využívající XMPP protokol není centralizovaná do jednoho místa, jako je zvykem u většiny ostatních IM, ale je distribuovaná na servery po celém světě, na kterých je možno si založit uživatelské konto. Identifikátory uživatelů (takzvané Jabber ID, zkráceně JID) jsou v základním tvaru syntakticky i sémanticky podobné e-mailovým adresám, tedy uzivatel@server. Uživatel si může dále své konto rozdělit podle potřeby, například se může jeho klient z domova hlásit jako uzivatel@server/doma, a zároveň třeba i uzivatel@server/prace. Na jedno uživatelské konto může tedy být přihlášeno i více klientů najednou a mezi nimi se rozhoduje buď podle celé adresy, pokud ji druhá strana zadá, nebo podle nastavené priority. Uživatel se připojuje vždy pouze ke svému serveru, protože jenom tento server je schopen ověřit jeho identitu například pomocí uživatelského jména a hesla. Pokud vznikne potřeba komunikovat s uživateli na jiných serverech, připojí se uživatelův server na vzdálený server a předá si s ním potřebné informace. Toto je nutné vykonávat například i v případě, že je třeba zjistit \"prezenci\", tedy zdali je uživatel na vzdáleném serveru přihlášen a v jakém je stavu. Kromě serverů a klientů se v síti vyskytují ještě různé služby – například služba víceuživatelských diskuzí (funkčně velmi podobné IRC), uživatelské adresáře a transporty. Transporty jsou vlastně brány mezi XMPP sítí a IM sítí pracující na jiném protokolu. Síť XMPP je založena na architektuře klient-server (klienti zpravidla nekomunikují přímo) a je decentralizována stejně jako e-mail. To znamená, že neexistuje žádný centrální server, který by spojoval uživatele, jako je tomu například u ICQ. Každý může zřídit svůj vlastní server, přičemž bude moci komunikovat s uživateli na jiných serverech.", "question": "Na jaké architektuře je založena xmpp síť?", "answers": ["klient-server"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou. Ve Spojených státech se seriál vysílá v hlavním vysílacím čase. V Československu měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1992 na prvním kanálu České televize, tehdy ještě Československé televize. Základní koncept Simpsonových vymyslel jejich tvůrce Matt Groening během patnácti minut, kdy seděl v čekárně u producenta Jamese L. Brookse, kterému měl dát námět na animovaný seriál. Groening původně uvažoval, aby byl seriál podle jeho komiksových stripů Life in Hell, pak ho napadl námět na Simpsonovy, jako na nefunkční rodinu. Při volbě jmen hlavních postav seriálu se nechal Matt Groening výrazně inspirovat svou vlastní rodinou: Homer Simpson – Homer Groening (otec Matta Groeninga a jeden z jeho synů) Marge Simpsonová – Margaret Groeningová (jeho matka), i když simpsonovská. Marge se jmenuje Marjorie Líza Simpsonová – Lisa Groeningová (jeho sestra) Maggie Simpsonová – Maggie Groeningová (další z jeho sester) Bart Simpson – syn (anagram slova brat - spratek) – Bart patrně ztvárňuje Groeninga samotného.", "question": "Kdy se u nás začal americký animovaný seriál Simpsonovi vysílat?", "answers": ["8. ledna 1992"]}
{"title": "Televizní vysílání", "context": "Televizní vysílání je soustava telekomunikačních zařízení pro vysílání a přijímání rychlého sledu obrázků a zvuku na dálku. Roku 1843 formuloval Alexandr Bain (skotský hodinář) tři principy přenosu obrazu na dálku: Rozklad obrazu na řádky a body. Světelné body je potřeba převést na elektrické impulsy a naopak. Rozklad i skládání musí probíhat synchronizovaně. Paul Nipkow v roce 1883 vynalezl elektrický teleskop - princip mechanického rozkladu obrazu na světelné body pomocí rotujícího kotouče (spirálově uspořádané body) - počátek mechanického systému přenosu (předvedeno na světové výstavě v Paříži 1900). V roce 1897 vynalezl Ferdinand Braun katodový oscilograf . V roce 1923 vynalezl Kosma Zworykin snímací elektronku - ikonoskop přijímací elektronky. První televizní společnost Television Ltd. založil John Baird v roce 1925. V roce 1926 předvedl členům Royal Institutu mechanickou televizi. Tento mechanický systém byl ale nespolehlivý, jelikož vyžadoval vysokou rychlost otáčení kotouče a měl nízkou kvalitu. Ve 30. letech 20. století získává převahu elektronický princip. Mechanický dokázal přenést 1000 bodů/s. Elektronický v roce 1978 až 12,5 mil. bodů/s. V Anglii, Sovětském svazu, USA, Francii a Německu probíhají první experimentální TV vysílání. 22. března 1935 v Berlíně proběhlo vůbec první pravidelné vysílání.", "question": "Kdo vynalezl katodový oscilograf?", "answers": ["Ferdinand Braun"]}
{"title": "Mistrovství Evropy v malém fotbalu 2017", "context": "Omar Belbachir 17', 18' 14. června 2017 22:30 Bosna a Hercegovina 1 : 0 Chorvatsko Aréna za Lužánkami, Brno Marin Jukić 39' Čtvrtfinále 15. června 2017 17:30 Maďarsko 1 : 1 Polsko Aréna za Lužánkami, Brno Ferenc Béres 38' Cezary Szałek 8' Penaltový rozstřel András Gál Márkó Sós Róbert Fekete Ferenc Béres 3 : 2 Mateusz Gliński Krysztof Elsner Grzywa Marcin Grzegorz Och 15. června 2017 18:45 Bosna a Hercegovina 0 : 4 Česko Aréna za Lužánkami, Brno František Hakl 13'Michal Salák 30', 31'Jan Koudelka 39' 15. června 2017 20:00 Rumunsko 1 : 0 Francie Aréna za Lužánkami, Brno Popa Ioan Mircea 7' 15. června 2017 21:15 Slovinsko 0 : 1 Rusko Aréna za Lužánkami, Brno Sergey Faustov 31' Semifinále 16. června 2017 19:30 Maďarsko 0 : 3 Rusko Aréna za Lužánkami, Brno Aleksei Medvedev 17'Valerii Likhobabenko 30', 41' 16. června 2017 21:00 Rumunsko 3 : 4 Česko Aréna za Lužánkami, Brno Claudiu Vlad 20'Radu Marian Burciu 20'Stefan Leu 44' David Bednář 12'Patrik Levčík 21', 31'Michal Salák 39' O 3. místo 17. června 2017 18:00 Maďarsko 0 : 0 Rumunsko Aréna za Lužánkami, Brno Penaltový rozstřel Ferenc Béres Márkó Sós Róbert Fekete 3 : 2 Vlad Claudiu Gabriel Tanase Popa Ioan Mircea Finále 17. června 2017 20:00 Rusko 1 : 1 Česko Aréna za Lužánkami, Brno Aleksei Medvedev 24' Stanislav Mařík 16' Penaltový rozstřel Evgenii Vashurin Erik Korchagin Valerii Likhobabenko 3 : 2 Stanislav Mařík Tomáš Mica Jan Koudelka Statistiky hráčů Střelci Přehled střelců šampionátu 5 gólů Ivan Smok Patrik Levčík Michal Salák Mirko Klikovac Žluté karty Přehled hráčů alespoň jednou potrestaných žlutou kartou 3 žluté karty András Gál", "question": "Kolik zápasů bylo ve vyřazovací fázi na mistrovství Evropy v malém fotbalu 2017?", "answers": ["16"]}
{"title": "Králík domácí", "context": "Hlavní složku krmné dávky králíka by měla tvořit objemná krmiva, v drobnochovech tedy seno a sláma. Je možno krmit také zelená krmiva (např. bazalka, brokolice, celer, čekanka, jabloňové listí, jitrocel, kapusta, kokoška pastuší tobolka, kopřiva (zavadlá), pampeliška, petržel, salát, nejedovaté plevele - pýr, lebeda apod.) Vhodné jsou také okopaniny, mrkev, krmná řepa, tuřín, topinambury nebo vařené brambory. Z jadrných krmiv je nejvhodnější oves nebo ječmen, možno zkrmovat také hrách nebo sóju jako zdroj bílkovin, nebo lněné semínko. Králík by měl vždy mít k dispozici vodu. Ve velkochovech jsou v ČR králíci chovaní hlavně pro maso; spotřeba králičího masa na obyvatele a rok činí 2,7 – 3,0 kg. Drobnochovatelé chovají pro vlastní potřebu - nabídka králičího masa v obchodech pochází z velkochovů bíle pigmentovaných brojlerových králíků. Brojleroví králíci jsou hybridi šlechtění speciálně na ranost, výbornou zmasilost a kvalitu masa, důležitá je také intenzita růstu a konverze krmiva. Ve velkochovech jsou králíci chováni v uzavřených klimatizovaných halách, způsob chovu je uzavřený klecový. Králice jsou intenzivně využívané a dávají 6-8 vrhů za rok. Krmí se výhradně granulovanou krmnou směsí. Kůže brojlerových králíků se používá k výrobě plsti. Pro produkci kožešin jsou chována rexová plemena králíků, pro produkci vlny pak angorská plemena. V laboratorních chovech jsou králíci chováni v klecích a krmeni kompletní krmnou směsí, která je ale jiného složení než směs k výkrmu brojlerů. Velký důraz je kladen na zamezení styku s choroboplodnými zárodky. V drobnochovech jsou králíci nejčastěji ustájeni v králíkárnách a krmeni přirozenou potravou, která sestává převážně z vody, zrní, nejlépe v košilkách (bez košilek ho snědí více a ztloustnou, čerstvé trávy a sena (nesmí být zapařené, můžou se nafouknout a zemřít). Zakrslí králíci chovaní ze záliby jsou oblíbení domácí mazlíčci hlavně v městských bytech. Zpravidla se chovají v klecích, která by měla mít minimální co největší rozměry (ideální jsou 100x60 a s plastovým úkrytem).", "question": "Čím jsou králíci krmeni v laboratořích?", "answers": ["krmnou směsí"]}
{"title": "Šalomoun", "context": "David Gans uvádí jako datum počátku jeho vlády rok 2924 od stvoření světa, což odpovídá roku 838 nebo 837 před naším letopočtem.[4] Za jeho vlády dosáhlo království největšího hospodářského a územního rozmachu, po jeho smrti se však v důsledku rozporů mezi jeho syny rozdělilo na dvě části: na severní Izraelské království a jižní Judské království. Šalomoun také nechal v Jeruzalémě vystavět Chrám, který byl až do jeho zničení roku 586 př. n. l. střediskem židovského kultu. Šalomounovu vládu popisuje biblická 1. kniha královská a 2. Paralipomenon. Hodnocení Šalomounova moudrost Podle biblického vyprávění byl Šalomoun známý pro svou moudrost, kterou obdivovala i Královna ze Sáby. V židovských tradicích je považován za autora tří biblických knih: knihy Přísloví, knihy Kazatel a Písně písní, ačkoli moderní kritika toto autorství mnohdy zpochybňuje[kdo? ]. O Šalomounově moudrosti svědčí nejen rozkvět země, obchodu a rozvoj sídelního města Jeruzaléma, ale i skutečnost, že za 40 let jeho vlády nepoznala země válku. Známé je Šalomounovo rozhodnutí při sporu mezi dvěma ženami o dítě: Dvěma ženám se současně narodily děti, jedno však zemřelo. Jeho matka si tajně přivlastnila dítě druhé ženy, a ta potom žádala vrácení. Celý spor se dostal až ke králi, kde obě ženy trvaly na svém. Šalomoun tehdy přikázal: „Rozetněte dítě vedví a dejte každé ženě po půlce! “ Jedna z žen chladně souhlasila, druhá úpěnlivě prosila, ať dítě nechají žít a ať ho dají raději její sokyni. Tak král Šalomoun hned poznal, která z žen je pravou matkou, a rozhodl jí dítě vrátit. Odtud také pochází sousloví šalamounské rozhodnutí.", "question": "Jaké je jedno ze Šalamounových rozhodnutí?", "answers": ["sporu mezi dvěma ženami o dítě"]}
{"title": "Indie", "context": "Záleží na různých faktorech jako podnebí. Nejpopulárnější oděv pro ženy se nazývá sárí a nejtradičnějším oděvem mužů je dhótí (řasená bederní rouška). Vzdělání je vysoce ceněno členy každé socioekonomické vrstvy obyvatelstva. Tradiční indické hodnoty jako rodina jsou vysoce respektovány a považovány za posvátné, ačkoli městské rodiny začínají preferovat rodinu dvou partnerů z důvodů socioekonomických omezení daných systémem skupinové rodiny. Náboženství v Indii je velmi společenskou událostí se spoustou praktik provázených okázalostí a vitalitou a je nedílnou součástí každodenního života. První literární zmínky v Indii měly většinou ústní formu a až později byly převedeny do písemné podoby jako například Védy, nebo eposy Mahábhárata a Rámájana. V Indii je také množství významných a moderních spisovatelů píšících v indických jazycích a angličtině. Jediným nositelem Nobelovy ceny za literaturu byl bengálský spisovatel Rabíndranáth Thákur. Indie ročně vyprodukuje největší počet filmů ve světě. Filmová produkce má svou základnu v Bombaji, která je často označována jako \"Bollywood\". Indická hudba je reprezentována širokým spektrem forem. Dva hlavní proudy klasické hudby jsou karnátacká z Jižní Indie a hindustanská ze Severní Indie. Populární formy hudby také převládají, za zmínku stojí například filmová hudba. V Indii také existuje množství druhů klasických tanců včetně takových jako Bharata Natyam, Kathakali a Kathak. Často mají formu příběhu a obsahují duchovní a náboženské prvky. Indie má také rozmanité festivaly, z nichž je mnoho oslavovaných bez ohledu na kastu a vyznání. Nejznámější a nejpopulárnější oslavy zahrnují hinduistické festivaly Diwali, Holi a Dussehra a muslimské oslavy Eid. Národní sport Indie je pozemní hokej, ale nyní je i přesto velmi populárním sportem kriket. V některých státech, zejména na severovýchodě, je nejpopulárnějším sportem fotbal a je široce sledován i přesto, že se Indie umístila mimo top 100 národních týmů ve světovém žebříčku FIFA. Indie mě také silné zastoupení v šachu s několika hráči s mezinárodním statusem včetně Višvanáthana Ánanda, který se stal šampionem. Další populární sporty jsou kulečník a střelba. S jednou stříbrnou a dvěma bronzovými medailemi na posledních třech olympijských hrách má India jen málo sportovních úspěchů. Do roku 1980 vyhrála osmkrát zlatou medaili v pozemním hokeji. Tradiční domorodé sporty jsou polo, kabadi a gilli-danda, které se hrají v celé zemi. Šachy a badminton se považují, že vznikly v Indii. Kulečník a badminton přinesly Indii mezinárodní úspěch. Formule 1 se také těší popularitě, i když jen v městských oblastech.", "question": "Jaký hokej je národním sportem Indie?", "answers": ["pozemní"]}
{"title": "Brooklyn", "context": "Brooklyn má více žen a dívek, 88,4 mužů na 100 žen. 37,4% populace byli narozeni v cizině, 46,1% mluvilo doma jiným jazykem než angličtinou a 27,4% mělo bakalářský titul nebo vyšší. Při odhadu amerického Úřadu pro sčítání lidu je v Brooklynu 2 486 235 lidí, 880 727 domácností a 583 922 rodin. Hustota obyvatelstva byla 13480/km2. Bylo tam 930 866 bytových jednotek průměrné hustoty 5090/km2. Čtvrtí prochází 18 linek metra. 92,8% obyvatel Brooklynu, kteří pracují na Manhattanu, tam cestuje metrem. Veřejná autobusová síť pokrývá celou čtvrť. K dispozici je také denní expresní autobusová doprava na Manhattan. Slavné newyorské žluté taxíky jsou také v Brooklynu, ale v menším počtu. Brooklyn je napojen na Manhattan třemi mosty, Brooklyn Bridge, Manhattan Bridge a Williamsburg Bridge, automobilovým tunelem Brooklyn-Battery Tunnel a několika tunely metra. Verrazano-Narrows Bridge spojuje Brooklyn se State Islandem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brooklyn na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Brooklyn ve Wikimedia Commons Brooklyn, stránky čtvrti", "question": "Kolika mosty je Brooklyn napojen na Manhattan?", "answers": ["třemi"]}
{"title": "Máj (Karel Hynek Mácha)", "context": "Máj je lyrickoepická skladba Karla Hynka Máchy vydaná roku 1836. Bývá považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Mácha v této skladbě zcela vybočil z obrozeneckého programu 1. poloviny 19. století a pojal ji jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života. Příběh byl zřejmě inspirován skutečnou událostí: v roce 1774 byl poblíž Mladé Boleslavi na pahorku zvaném Na spravedlnosti popraven lámáním v kole Hynek (Ignác) Schiffner, který zavraždil v Dubé u Doks svého otce. Mácha toto vyprávění zaslechl o šedesát let později během některého ze svých pobytů u dnešního Máchova jezera od svého známého, hospodského Týce. Rukopis Máje byl objeven během první světové války v Katusicích u Mladé Boleslavi v pozůstalosti obrozence Jana Nepomuka Krouského. Obávaný vůdce loupežníků Vilém zabil svého soka v lásce, aniž však věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Vězeň Vilém v noci před popravou přemýšlí o svém osudu, loučí se se životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu. Svou vinu odmítá, sám sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce. S Vilémem soucítí též žalářník, zdrcený tím, co mu o sobě Vilém vyprávěl. Po hodinách plných samomluv, kde vystupuje smrt jako definitivní konec života, je nešťastný otcovrah brzy ráno odveden na popraviště, doprovázen modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v slzách loučí s milovanou zemí. Tomuto příběhu předchází v 1. zpěvu scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma a dozvídá se o jeho osudu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (představující samotného Máchu), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v kole a ztotožňuje se s Vilémem (\"...na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal...'\").", "question": "V jakém roce byla vydána lyrickoepická skladba Máj?", "answers": ["1836"]}
{"title": "Alchymista (román)", "context": "Alchymista (v portugalském originále O Alquimista) je román brazilského spisovatele Paula Coelha, poprvé byl vydán Rio de Janeiru roku 1988, v češtině v roce 1999. Kniha vypráví o cestě mladého pastýře za svým snem. Autor čtenáře přesvědčuje o smysluplnosti cesty za osobním štěstím. Je přesvědčen, že každý člověk má svůj Osobní příběh, ale jen málokdo ho dokáže prožít. Lidé volí raději pohodlí a jistotu místo rizika. Doba, ve které se příběh odehrává, není jasně vymezena. Dá se jen usuzovat, že to muselo být nejdříve po roce 1887. V tom roce se začalo používat esperanto, které se naučil Angličan putující s pastýřem v karavaně. Děj se odehrává ve španělské Andalusii, ve městě Tarifa, Tanger, v poušti Sahara nebo u egyptských pyramid. Vzdálenost mezi Tangerem a pyramidami, kterou musel pastýř Santiago s karavanou urazit, měří vzdušnou čarou přes 3 500 km. Hlavní postavou je andaluský chlapec, pastýř Santiago. Poté co se mu již dvakrát zdá stejný sen o pokladu ukrytém u pyramid v Egyptě, dojde za vědmou, aby mu ho vyložila. Při cestě od ní narazí Santiago na starce, který mu začne vyprávět o Osobním příběhu, o znameních, o Řeči a Duši světa a o lidech, kteří se rozhodli jít za svým Osobním příběhem. Chlapec se tedy vydá za oním snem a několikrát už se málem vzdá a chce jít zpět. Vždy v takové chvíli se mu však opět ukáže nějaké znamení a on se rozhodne pokračovat. Jeho cesta je plná nástrah a překvapení, po cestě objeví svou opravdovou lásku, až nakonec svůj poklad najde. Podrobnější vyprávění: Na začátku nás příběh zavede do starého opuštěného kostela. Na místě sakristie, kde vyrostl fíkovník, spí hlavní hrdina Santiago a zdá se mu sen. Ráno se probudí a vzpomíná si, že tento sen se mu už jednou zdál. Chvíli nad tím hloubá a pak se rozhodne, že zajde do města a nechá si sen vyložit. V Tarife vyhledá starou cikánku. A říká jí, co se mu zdálo.", "question": "Kdy byl poprvé vydán román Alchymista brazilského spisovatele Paula Coelha?", "answers": ["1988"]}
{"title": "Víla", "context": "Víla, též rusalka, divoženka nebo bosorka, je nadpřirozená bytost ženského pohlaví, již v různých obdobách nacházíme v mytologii Evropy už od raného starověku. Samotný výraz víla je slovanský ale v jiných pantheonech zaujímají jejich místo nixy (u Germánů), sidhe (u Keltů) a nymfy (u Řeků), podobnými bytostmi jsou i mořské panny. Ve středověku se pro ně používalo starofrancouzské slovo fae, z čehož vychází dnešní anglické fairy. V některých oblastech měly víly velký náboženský význam, například na Balkáně. Slovanský výraz víla (původně vila, na Balkáně samovila) pochází od slova viliti - být posedlý, bláznivý. Podobně divoženka je odvozeno od divá žena, kde divá může znamenat bláznivá, ale taky může odkazovat na slovo diva nebo samodiva, což má indoevropský kořen (srov. keltské dive, divone, latinské divus, sanskrtské déva - ve významu nadpřirozená, božská). Označení rusalka zřejmě vzniklo buď od slova rusá (rusovlasá) nebo od slova rusa ve významu \"řeka\". Nejstarší známé zprávy o vílách u Slovanů pocházejí ze středověku. Už v 6. století psal Prokopius o uctívání \"nymf\", jejich slovanské označení ale nezaznamenal.", "question": "Jakého pohlaví je víla?", "answers": ["ženského"]}
{"title": "John Lennon", "context": "Svůj zájem o politiku a především její kritiku předvedl i v singlu \"Power to the People\" z března roku 1971. V září 1971 vydal své druhé sólové album Imagine, které bylo více oceněno jak kritiky, tak i posluchači. Z alba pochází proslulá skladba \"Imagine\", ve které Lennon nabádá k životu v míru a bratrství, bez majetku, států a náboženství. Od různých lidí si vysloužil kritiku za to, že jako milionář zpívá o komunistických ideálech. Po vydání alba se Lennon se svou manželkou Yoko Ono odstěhoval z Tittenhurst Parku ve Spojeném království a natrvalo se spolu usadili v USA. Tam se Lennon věnoval více avantgardnímu umění, pití a politice než hudbě. I přesto v roce 1972 vydal politické album Some Time in New York City. V roce 1973 album Mind Games, roku 1974 Walls and Bridges a roku 1975 album Rock 'n' Roll. Poté se mu narodil syn Sean a stáhl se z veřejného života. Svůj comeback spustil roku 1980, kdy v listopadu vyšlo jeho album Double Fantasy. Avšak již 8. prosince téhož roku byl postřelen a následně zraněním podlehl. Písně \"(Just Like) Starting Over\", \"Woman\" a \"Watching the Wheels\" poté dosáhly několika vysokých pozic v hitparádách. Po jeho smrti bylo roku 1984 vydáno album Milk and Honey, které tvořily nedodělané písně z roku 1980. === Smrt (8. prosince 1980) === Dne 8. prosince 1980 se Lennon stal obětí atentátu, když se vracel z autogramiády. Před branou jeho newyorského bytu v the Dakota ho těžce postřelil duševně nemocný Mark David Chapman, kterému se několik hodin předtím podepsal na své nové album Double Fantasy. Lennon s Yoko Ono vystoupili asi ve 22 hodin 50 minut z limuzíny, která je přivezla z nahrávacího studia. Když prošli vstupní bránou domu Dakota, zavolal Chapman zezadu \"Pane Lennone! \" Lennon se stihl sotva otočit, když na něj Chapman pětkrát vystřelil. Lennon ještě stačil vyjít několik schodů a poté se zhroutil na zem.Na místě byli velice záhy dva policisté, kteří se rozhodli vzhledem k vážnému stavu zraněného nečekat na sanitku a odvézt jej do nemocnice policejním autem. Z místa činu do Rooseveltovy nemocnice museli ujet asi jednu míli. Během tohoto převozu Lennon ztrácí vědomí. Podle vyjádření doktora Stephena Lynna, který té noci sloužil pohotovost v Rooseveltově nemocnici, byl Lennon mrtvý již v okamžiku, kdy ho do nemocnice přivezli, tj. krátce před 23. hodinou. Přesto učinil pokusy o jeho záchranu, ale všechny byly marné. Mnohočetné střelné rány samozřejmě způsobily vícečetná zranění včetně roztříštěné levé lopatky a průstřelu plic, fatálním zraněním však bylo přetnutí krční tepny.", "question": "Kdy zemřel John Lennon?", "answers": ["8. prosince 1980"]}
{"title": "Poručík", "context": "Poručík je základní důstojnická hodnost policií, armád i hasičských sborů po celém světě. Por. je zkratka pro aktivního poručíka a Por.v.v. je zkratka hodnosti poručíka ve výslužbě. Často existuje v několika formách, v české armádě a policii jako poručík a nadporučík, v armádě slovenské se nepoužívá verze pod- a v armádě americké je stupeň poručické hodnosti vyjádřen pořadovou číslovkou (Second nebo First Lieutenant). V české armádě je nejbližší hodností nadporučík, nižší hodnost podporučík byla od 1. ledna 2011 zrušena. Poručík patří mezi nižší důstojníky stejně jako např. kapitán. Hodnostní označení tvoří dvě trojcípé zlaté hvězdy. == Ekvivalentní hodnost v zahraničí == Angola Segundo Tenente Argentina Teniente Bolívie Teniente Bosna a Hercegovina Porucnik Brazílie Tenente Dánsko Lø Finsko Luutnantti Chorvatsko Poručnik Itálie Tenente Lotyšsko Lietnants Maďarsko Hadnagy Norsko Fenrik Německo Leutnant Polsko Porucznik Slovensko Poručík == Příbuzná hesla == • Lajtnant == Externí odkazy == Slovníkové heslo poručík ve Wikislovníku", "question": "Jakou zkratku má aktivní poručík?", "answers": ["Por."]}
{"title": "Galaxie v Andromedě", "context": "Maximální rychlost rotace dosahuje galaxie ve vzdálenosti 42 tisíc ly od jádra – zde dosahuje rotace rychlosti 300 km/s. Z jádra vycházejí dvě dlouhá hlavní spirální ramena. Z posuvu jejich spektrálních čar je možno pomocí Dopplerova posunu vypočítat, že Galaxie v Andromedě se k té naší přibližuje rychlostí 266 km/s. To znamená, že se za 1 až 5 miliard let obě galaxie srazí, čímž vznikne jediná galaxie. Srážky galaxií nejsou ve vesmíru ničím neobvyklým. Již samo jádro M31 naznačuje, že i tato galaxie vznikla srážkou dvou menších galaxií. V Místní skupině je M31 spolu s Mléčnou dráhou nejhmotnější a těžiště celé skupiny se nachází mezi nimi. Galaxie v Andromedě je tedy velmi podobná Mléčné dráze. Jde o stejný typ. M31 obsahuje také hvězdy hlavní posloupnosti, obry, veleobry, cefeidy, trpaslíky, otevřené hvězdokupy i mezihvězdnou hmotu. V ramenech jsou i modří obři a veleobři a každoročně se v ní pozoruje 30 nov. V jádře se nachází také stovky kulových hvězdokup. == Satelitní galaxie == Podobně jako Mléčná dráha, má i M31 satelitní galaxie, které ji obíhají. Dvěma nejvýznamnějšími jsou M32 (NGC 221 a M110 (NGC 205). Dalšími satelity jsou NGC 185, NGC 147, Andromeda I, Andromeda II, Andromeda III, Andromeda IV, Andromeda V, Andromeda VI, Andromeda VII, Andromeda VIII, Andromeda IX a Andromeda X. Stále není jisté, zda také Galaxie v Trojúhelníku není satelitem M31.", "question": "Jak se jmenuje největší galaxie v Místní skupině galaxií?", "answers": ["Galaxie v Andromedě"]}
{"title": "Gruzie", "context": "== Kultura == === Umění === Básník Šota Rustaveli je autorem raně středověkého národního eposu Muž v tygří kůži (Vepkhist'q'aosani). K tomuto zakladatelskému dílu se vraceli v 19. století obrozenci jako Ilja Čavčavadze, Važa Pšavela, Akaki Cereteli nebo Nikoloz Baratašvili, kteří gruzínskou literaturu vzkřísili. Na konci století položil základy gruzínské prózy Alexander Kazbegi. Ve 20. století byl významným autorem básník Galaktion Tabidze. Obětí Stalinových čistek 30. let se stal prozaik Micheil Džavachišvili. Bardem Velké vlastenecké války se ve 40. letech stal básník Grigol Abašidze. V 60. letech vynikl Nodar Dumbadze, v 70. letech Othar Čiladze. Nejznámějším gruzínským hudebním skladatelem je Giya Kancheli, žijící dnes v Belgii. Zakaria Paliašvili je autor gruzínské hymny. Slavným baletním choreografem byl George Balanchine. V současnosti si získala věhlas baletka Nina Ananiašvili. V sovětském filmu se prosadili filmoví režiséři Tengiz Abuladze, Vachtang Kikabidze a Georgij Danělija. Ve Francii působil režisér Otar Ioseliani. Nejznámější gruzínskou fotografkou je pak patrně Salome Vatzadze tvořící zejména v New Yorku. Patrně nejznámějším gruzínským malířem je Niko Pirosmani, představitel naivního umění, sochařem pak Zurab Cereteli. === Sport === Na olympijských hrách je samostatná Gruzie úspěšná především v bojových a silových sportech. Zlatou olympijskou medaili v judu získal Laša Šavdatuašvili, Zurab Zviadauri a Irakli Cirekidze, v zápase Vladimer Chinčegašvili, Manučar Kvirkvelia a Revaz Mindorašvili. Zlato vybojovali i dva vzpěrači, roku 2004 Giorgi Asanidze a v roce 2016 Laša Talachadze.", "question": "Je Zakaria Paliašvili autorem gruzínské hymny?", "answers": ["Zakaria Paliašvili je autor gruzínské hymny."]}
{"title": "Slapové jevy", "context": "Slapové jevy představují zvyšování a snižování hladiny moře v důsledku působení slapových sil. Zvýšení hladiny se označuje jako příliv, snížení jako odliv, souhrnně se mluví o dmutí mořské hladiny. Slapové jevy jsou důsledkem deformace povrchu oceánu vlivem sil, kterými na vodní masu působí nebeská tělesa, v případě Země především Měsíc a Slunce. Teoreticky mohou slapové síly dokonce způsobit rozpad obíhajícího tělesa, pokud je oběžná vzdálenost nižší než tzv. Rocheova mez. Pravou silou působící dmutí je gravitační síla, důležitá je přitom nehomogenita jejího pole. Protože velikost gravitační síly je nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti, Měsíc přitahuje silněji tělesa na přivrácené straně Země, a naopak slaběji na odvrácené straně. Navíc je však nutno uvážit neinerciálnost soustavy spojené s povrchem Země a tedy působení zdánlivých setrvačných sil. Pro pochopení přílivového dmutí je třeba nahlížet vzájemný pohyb Měsíce a Země ne jako pouhý oběh Měsíce kolem nehybné Země, ale jako rotaci obou těles kolem společného těžiště. Na Zemi tedy působí také setrvačná odstředivá síla, která naopak roste přímo úměrně vzdálenosti od společného těžiště (protože společné těžiště leží pod povrchem Země na přivrácené straně, jak ukazuje obrázek, je odstředivý příspěvek nejsilnější na odvrácené straně, ale částečně přispívá i na přivrácené straně k Měsíci, a to ve stejném smyslu jako jeho gravitace). Zatímco na přivrácené straně k Měsíci převládá gravitační přitažlivost a na odvrácené odstředivá síla, v oblasti mezi tím obě síly působí proti sobě tak, že se prakticky odečítají. Působením sil proto vznikají na světových oceánech dvě přílivové vlny, na straně přivrácené Měsíci a současně i na straně protilehlé. Pro úplnost je potřeba dodat, že dochází i k dmutí zemské kůry a pláště, i když vzhledem k jejich tuhosti zdaleka ne tak znatelnému. Obě přílivové vlny se pohybují po povrchu Země od východu na západ spolu s pohybem Měsíce. K přílivu a odlivu tak dochází s dvojnásobkem frekvence odpovídající průchodu Měsíce nad příslušným poledníkem, tj. každých 12 hodin 25 minut a 14 sekund, mluvíme o půldenním dmutí. Interval mezi přílivem a odlivem na stejném místě je tedy 6 hodin, 12 minut a 37 sekund. Vlivem deklinace Měsíce je v některých oblastech každé druhé dmutí velmi málo patrné, proto se mluví o jednodenním dmutí. Půldenní dmutí probíhá především v Atlantském a Severním ledovém oceánu, jednodenní zejména v Jávském a Ochotském moři; v mnoha oblastech se oba typy střídají.", "question": "Jaký je název pro slapový jev, který snižuje hladinu moře?", "answers": ["odliv"]}
{"title": "Rob Grant", "context": "Grant a Naylor spolupracovali také během rozhlasových programů \"Cliché\" a jeho pokračování \"Son of Cliché\", dále při televizních pořadech \"Spitting Image\", \"The 10 Percenters\" a při různých projektech pro britského komika Jaspera Carrotta. Seriál Červený trpaslík vznikl ze sketche Dave Hollins: Space Cadet z pořadu \"Son of Cliché\". Rob Grant se krátce mihl v epizodě \"Pozpátku\" v roli muže, jenž kouří přibývající cigaretu. V polovině devadesátých let po šesti sériích Rob Grant opouští seriál. Poté napsal dvě televizní série \"The Strangerers\" a \"Dark Ages\" a 4 romány. Červený trpaslík 4: Pozpátku - v závěrečném čtvrtém dílu knižní série Červený trpaslík Dave Lister konečně nalezl, po čem dlouhou dobu pátral - Zemi. Ale má to jeden háček, čas zde plyne pozpátku. Zdá se, že jej tady čeká velmi bizarní konec, pokud se neobjeví kamarádi, aby jej zachránili. Kolonie (2000), angl. Colony Neschopnost: Zlo je nové dobro (2003), angl. Incompetence - humorný román z blízké budoucnosti, v níž se Evropa sloučila do Spojených států evropských a kde je neschopnost vyžadována. Po stopách naopak velmi schopného vraha se vydává jistý detektiv... Špeky (2006), angl. Fat - satirický román popisuje, jak společnost a média pohlíží na obezitu Červený trpaslík 1: Nekonečno vítá ohleduplné řidiče Červený trpaslík 2: Lepší než život Primordial Soup (1993) - knižní kolekce scénářů TV Show Červený trpaslík Son Of Soup (1996) - další kolekce scénářů Scenes From The Dwarf (1996)", "question": "Kolik románů napsal Rob Grant?", "answers": ["4"]}
{"title": "Přátelé", "context": "Jejich vztah však skončí krátce poté, co se spolu s Garym nastěhují do nového bytu a ráno po probuzení zastřelí Gary zpívajícího ptáčka. Vztah Monicy a Chandlera vyjde najevo a na výletě v Las Vegas se rozhodnou, že se vezmou. Série končí, když se opilý Ross a Rachel vypotácí ze svatební kaple. Tato série získala v roce 1999 nominaci Emmy na Nejlepší komediální seriál. Šestá série V úvodní epizodě šesté série vyjde najevo, že manželství Rosse a Rachel je opilecká chyba, a přestože se k tomu Ross nemá, se nakonec po neúspěšné anulaci manželství rozvedou (Rossův třetí rozvod). Monica a Chandler se dohodnou, že budou bydlet spolu a Rachel se odstěhuje k Phoebe. Joey, stále neúspěšný herec, má novou spolubydlící a dostane roli v kabelovém televizním seriálu „Mac a C. H. E. E. S. E.,“ kde hraje po boku robota. Ross dostane práci jako profesor na Newyorské univerzitě a začne chodit se studentkou Elizabeth (Alexandra Holden).", "question": "Kolik hlavních postav má seriál Přátelé ?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Senát Parlamentu České republiky", "context": "V podmínkách normalizace však takových případ neshody prakticky nastat nemohl a k rozpuštění Federálního shromáždění nedošlo ani později. Sněmovna národů, stejně jako celé Federální shromáždění, zanikla k 31. prosinci 1992. Česká socialistická republika (1969-1990) a Česká republika (1990-1992) měla jednokomorovou Českou národní radu. Při rozdělení federace vyvstal však problém s umístěním českých poslanců zanikajícího Federálního shromáždění. Nová Ústava České republiky, účinná od 1. ledna 1993, proto[zdroj? ] zakotvila dvoukomorový parlament, složený z Poslanecké sněmovny a Senátu. Avšak zřízení senátu bylo v politických diskusích silně zpochybňováno[zdroj? ] a vzácné nebyly ani snahy o jeho vypuštění z ústavy.[zdroj? ] Do doby jeho ustavení bylo zamýšleno zřídit Prozatímní Senát (čl. 106 odst. 2 Ústavy), ale ten nakonec uzákoněn nebyl. Nakonec byly první volby do Senátu Parlamentu ČR uspořádány až na podzim roku 1996. Jelikož šlo o první volby do senátu, 1/3 obvodů volila senátora na 2 roky, 1/3 zvolila senátora se čtyřletým mandátem a pouze 1/3 volila senátora s ústavou předepsaným šestiletým mandátem. Zkrácením prvních mandátů u vybraných senátních obvodů byla naplněna ústavní klauzule, dle které se volby do Senátu konají každé 2 roky a volí se 1/3 senátu (samotná délka mandátu je 6 let). První, tzv. ustavující schůze Senátu se konala ve středu 18. prosince 1996, kdy bylo zvoleno vedení nově vzniklého Senátu. Prvním předsedou Senátu se stal Petr Pithart z KDU-ČSL. Hned v prvních volbách zvítězili kandidáti vládní ODS (32 senátorů), kteří společně se senátorským klubem KDU-ČSL (13 senátorů) a klubem ODA (7 senátorů) získali v horní komoře parlamentu ústavní většinu 52 senátorů. Tato provládní koalice vydržela až do pádu vlády Václava Klause na přelomu let 1997 a 1998. Následně Senát podporoval úřednickou vládu Josefa Tošovského a to až do předčasných voleb v červnu 1998. Po sněmovních volbách podepsaly dvě nejsilnější parlamentní strany (ODS a ČSSD) tzv. Opoziční smlouvu, která dávala nejen možnost oběma politickým stranám měnit ústavu (společně měly více jak 3/5 ústavní většinu jak v PS, tak v Senátu), ale zároveň i vládní sociální demokracie podpořila kandidáta ODS (Libuše Benešová) do funkce předsedy Senátu. Tato politická konstelace však vydržela pouze do senátních voleb r. 2000, kdy většinu křesel v Senátu obsadili členové Čtyřkoalice.", "question": "Na kolik let je volen v České republice senátor?", "answers": ["šesti"]}
{"title": "Ukrajinská vlajka", "context": "Vlajka Ukrajiny je tvořena listem o poměru 2:3 se dvěma vodorovnými pruhy, modrým a žlutým. Byla přijata 28. ledna 1992.Modrý pruh symbolizuje nebe a žlutý pruh symbolizuje zralá pšeničná pole. == Historie == V letech 882–1169 bylo dnešní hlavní město Ukrajiny – Kyjev – hlavním městem nejstaršího východoslovanského státu Rus, historiky později nazvaného Kyjevská Rus. Po rozpadu na několik nezávislých knížectví (1132) byl roku 1240 při mongolském vpádu do Evropy Kyjev dobyt. Od konce 14. století byla země rozdělena mezi Polsko a Litvu. Po pokusu o vytvoření nezávislého státu v letech 1648–1654 však docházelo k postupnému připojování ukrajinského území k Rusku.Od konce 18. století do začátku 20. století se Ukrajina ocitla pod vládou dvou impérií – carského Ruska a Habsburské monarchie (později od roku 1804 Rakouského císařství a od roku 1867 Rakouska-Uherska). V roce 1848 se začaly užívat modro-žluté vlajky se žlutým lvem ve skoku, které byly inspirovány starým haličským znakem (viz Haličsko-volyňské knížectví). V krátké době však byl lev odstraněn a užívala se pouze modro-žlutá, vodorovná bikolóra, shodná se současnou vlajkou. Po první ruské revoluci v roce 1905 se vlajka rozšířila po celé Ukrajině.Na jaře roku 1917 založená Ústřední rada začala na Ruské prozatímní vládě požadovat autonomii (a v červnu ji i vyhlásila). Po bolševické revoluci pak vyhlásila protisovětskou Ukrajinskou lidovou republiku. O něco později pak na části ukrajinského území vznikla prosovětská Ukrajinská lidová republika sovětů a několik dalších nezávislých subjektů. ULR užívala žluto-modré vlajky, tedy s obráceným pořadím než u současné vlajky. ULRS užívala (zdroje informací jsou však sporné) červený list se žluto-modrou bikolórou v kantonu. Po občanské válce se 8. února 1918 chopily moci sovětské oddíly. Ústřední rada však podepsala separátní mír s Německem a 18. února německá a rakouská armáda začala obsazovat Ukrajinu, kde byla nastolena loutková vláda (Ukrajinský stát) s hejtmanem Pavlem Skoropadským. Vlajkou byla opět modro-žlutá bikolóra. === Meziválečné období === V nepřehledné době změn hranic mezi I. světovou válkou (rozpad Rakouska-Uherska) a koncem II. světové války byla některá území dnešní Ukrajiny součástí jiných států a užívaly se na nich příslušné státní vlajky.", "question": "Jakými pruhy je tvořena ukrajinská vlajka?", "answers": ["modrým a žlutým"]}
{"title": "Jan Hus", "context": "Když se kardinálové obou obediencí (západní církev se nachází v době dvojpapežství) shodli, že rozkol odstraní volbou nového papeže na koncilu v Pise, vyzval král Václav IV. univerzitu, aby se k účasti na tomto koncilu vyjádřila. Tento koncil měl kromě zmíněného, jak bylo neformálně přislíbeno, potvrdit králi Václavu IV. jeho nároky na titul římského krále, jehož byl zbaven kurfiřty roku 1400, kteréžto rozhodnutí potvrdil papež Bonifác IX. Arcibiskup Zbyněk, stejně jako římský král Ruprecht Falcký zůstávali v obedienci Řehoře XII. V této situaci se král obrátil na univerzitu, a aby dosáhl jejího souhlasu, změnil poměr hlasů na univerzitě pomocí tzv. Dekretu kutnohorského z 18. ledna 1409 tak, že nyní český národ měl hlasy tři, zatímco ostatní národy hlas jediný. Cizí studenti, podporující Řehoře XII., se pak přesunuli do Lipska, kde založili novou univerzitu. České země přešly po pisánské volbě pod obedienci Alexandra V. (se souhlasem arcibiskupa). Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka se snažil v této situaci potlačit pronikání \"viklefských bludů\", avšak marně, neboť čeští mistři a opravné hnutí se opírali o královu podporu. V této situaci se arcibiskup obrátil na Alexandra V., který zakázal Viklefovy spisy a kázání na soukromých místech (což bylo namířeno i proti Husovu kázání v Betlémské kapli). Arcibiskup pak sám 16. července 1410 nařídil spálit Viklefovy knihy a o dva dny později Husa uvrhl do klatby. Tím si na sebe poštval Husovy stoupence, ale i samotného krále Václava IV. Jan Hus se proti rozhodnutí o spálení Viklefových spisů odvolal k soudu Apoštolského stolce, na vyzvání kardinála soudce se však k papežskému soudu v Boloni osobně nedostavil. Proto na něj byla pro vyhýbání se soudu vydána v únoru 1411 klatba, která byla v létě 1412 ztížena (tzv. agravace). Jako první jej už dříve exkomunikoval arcibiskup Zbyněk Zajíc, v roce 1411 pak i pisánský vzdoropapež Jan XXIII. kvůli jeho nepřímé podpoře papeže v Avignonu. Hus pokračoval v kázání i ve Viklefově obhajobě (spis Defensio articulorum Wycleff (Obrana Viklefových článků)).", "question": "Jak se jmenoval významný český náboženský myslitel, který byl upálen roku 1415 v Kostnici?", "answers": ["Jan Hus"]}
{"title": "Řím", "context": "Piazza Colonna, v centru náměstí stojí sloup Marca Aurelia, severně leží Palazzo Chigi z konce 16. století, sídlo italské vlády == Kultura == === Kinematografie === V Římě se nachází také studia Cinecittá, největší zázemí televizní a filmové produkce na evropském kontinentě a také centrum Italské kinematografie, kde se natáčí velké množství současných kasovních trháků. Čtyřiceti hektarový komplex studií je od Říma vzdálen 9 kilometrů a je součástí jedné z největších produkčních komunit na světě, druhý po Hollywoodu. Komplex zaměstnává přes 5000 profesionálů – od specialistů na šití dobových kostýmů po experty přes vizuální efekty. Na tomto místě bylo realizováno více než 3000 projektů, od nedávných filmů jako Umučení Krista, Gangy New Yorku, Řím, (seriál HBO), Vodní život a Dekameron Dina De Laurentiise po filmové klasiky jako Ben-Hur, Kleopatra a filmy Federika Felliniho. Studia Cinecittá byla založena roku 1937 Benitem Mussolinim, a během druhé světové války byla bombardována Spojenci. V padesátých letech se pak stala hlavním místem natáčení některých velkých amerických filmových společností a následně nejvíce spjatá právě s Federikem Fellinim. Dnes je komplex Cinecittá jediným studiem na světě s plně před-produkčním, produkčním a po-produkčním vybavením na jednom místě, které umožňuje režisérům a producentům vkročit se scénářem a odejít s hotovým filmem. == Vývoj počtu obyvatel == == Partnerská města == Achacachi, Bolívie Bělehrad, Srbsko Cincinnati, USA Madrid, Španělsko New York, USA Paříž, Francie Peking, Čína Plovdiv, Bulharsko Praha, Česko Soul, Jižní Korea Tokio, Japonsko == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roma na italské Wikipedii. === Literatura === Garwood, D.: Řím. Praha: Svojtka 2013 Koudelková, Jana: Česká zastavení v Římě Hrůza, Jiří: Urbanismus světových velkoměst, II. díl, Athény, Řím, Istanbul, Nakladatelství ČVUT 2007, ISBN 978-80-01-03677-8 Koltermann, U.: Řím krok za krokem. Praha: Jan Vašut 2014 Laurence, Ray: Řím v roce 300. Volvox globator 2009 Ottův slovník naučný, heslo Řím. Sv. 21, str. 748 Pelz, Monika: Řím. Praha: Jan Vašut 2012 Řím. Země světa. Listopad 2015. 72 s. Schwarz, F. - Simeoni, R,: Řím: kompletní průvodce na cesty. Brno: Cpress 2012 === Související články === Dějiny papežství Dějiny Říma Starověký Řím === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Řím ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Řím ve Wikislovníku Oficiální stránky Virtuální Řím Galerie 3D fotografií Říma J. Bronková: Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma na stránkách české sekce Vatikánského rozhlasu", "question": "Jaké je hlavní město Itálie?", "answers": ["Řím"]}
{"title": "Rychlost světla", "context": "Rychlost světla (nebo jiného elektromagnetického záření) ve vakuu je definována jako fázová rychlost postupného elektromagnetického vlnění ve vakuu. V soustavách jednotek založených na metrickém systému (tedy i SI) má vzhledem k definici metru přesnou hodnotu 299 792 458 metrů za sekundu (1 079 252 848,8 km/h). Označuje se zpravidla písmenem c (pravděpodobně z latinského celeritas, což znamená rychlost, nebo z constans, znamenající konstanta). Tato rychlost dává přirozený poměr měřítek prostoru a času a je nejvyšší možnou rychlostí šíření signálu či informace. Například světlo by oběhlo Zeměkouli kolem rovníku za sekundu asi 7,5 krát. Rychlost světla v látkovém prostředí je v mikroskopickém popisu stejná jako rychlost světla ve vakuu c, avšak světlo kvantově interaguje s částicemi látky, a proto se v makroskopickém popisu jeví jeho fázová rychlost pomalejší. Rychlost šíření světla je pak rovna : : : c : / : n : : {\\displaystyle c/n} , kde : : : n : : {\\displaystyle n} je index lomu příslušné látky (materiálu). Podle standardní fyzikální teorie se všechno elektromagnetické záření, včetně viditelného světla, šíří (nebo pohybuje) ve vakuu konstantní rychlostí všeobecně známou jako rychlost světla. Tato fyzikální konstanta je označována písmenem c. Rychlostí c se šíří také gravitace v obecné teorii relativity. Zákony elektromagnetismu (jako jsou Maxwellovy rovnice) uvádějí, že rychlost elektromagnetického záření c nezávisí na rychlosti objektu vyzařujícího záření. Proto například světlo vyzařující z rychle se pohybujícího zdroje se šíří stejnou rychlosti jako světlo vyzařované ze statického zdroje, i když podle relativistického Dopplerova jevu se barva, frekvence, energie a hybnost světla změní. Jestliže se zkombinuje pozorování s principem relativity, všichni pozorovatelé naměří shodnou rychlost světla ve vakuu, nezávisle na vztažné soustavě pozorovatele nebo rychlosti objektu vyzařujícího světlo. Proto se na c může nahlížet jako na fyzikální konstantu a tento fakt je základem speciální teorie relativity.", "question": "Jak je definována rychlost světla ve vakuu?", "answers": ["fázová rychlost postupného elektromagnetického vlnění ve vakuu"]}
{"title": "Kostel svaté Engrácie", "context": "Kostel svaté Engrácie Kostel svaté Engrácie / Igreja de Santa Engrácia Kostel svaté EngrácieMísto Stát Portugalsko Portugalsko Souřadnice 38°42′54″ s. š., 9°7′29″ z. d. Základní informace Církev římskokatolická Status Kostel Architektonický popis Stavební sloh baroko Typ stavby kostel Výstavba 1682-1966 Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel svaté Engrácie, portugalsky Igreja de Santa Engrácia, je barokní kostel v portugalském hlavním městě Lisabonu. Kostel má impozantní kupoli, která je patrná až z okrajových částí města. Stavba kostela byla zahájena v 17. století, ale dokončena až ve 20. století. Roku 1916 byl kostel vyhlášen Národním panteonem (portugalsky Panteã Nacional). Historie Kostel Santa Engrácia a okolní městská zástavba na leteckém snímku Varhany v kostele Původní kostel, který se nacházel na místě dnešního, byl zničen roku 1681. Práce na novém kostele v barokním slohu započaly v roce 1682, tedy v době, která přinášela pochybnosti, že kostel svaté Engrácie bude kdy dokončen. Nedokončená stavba skutečně po nějakou dobu sloužila mimo jiné i pro vojenské účely. Pochybnosti se však ukázal být nesprávnými, i když byla stavba kostela dokončena. až v roce 1966, tedy o 284 let později. Interiér kostela je vyveden v barevném mramoru a celé stavbě dominuje mohutná kupole. Uvnitř budovy kostela se nacházejí také kenotafy národních hrdinů portugalských dějin, jako například Vasco da Gama, Afonso de Albuquerque, místokrál Indie, či král Jindřich Mořeplavec. Mezi novější potom patří hrobka fadistky Amálie Rodrigues. Na kupoli je možné nechat se vyvézt výtahem, z ní je potom výborný panoramatický výhled na celé město. Literatura Susie Boulton, City Book Lisbona. Mondadori, Milano, 2010. ISBN 9788837058104 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svaté Engrácie na Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chiesa di Santa Engrácia na italské Wikipedii. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Portugalsko | Křesťanství Autoritní data: LCCN: n2013058914 | VIAF: 156504037 | WorldcatID: lccn-n2013058914", "question": "Čím byl vyhlášen Kostel svaté Engrácie v roce 1916?", "answers": ["Národním panteonem"]}
{"title": "Gotika", "context": "Gotika je umělecký sloh pomalu navazující na sloh románský. Začíná se projevovat od druhé poloviny 12. století a pokračuje ve vrcholném středověku zhruba po další tři staletí. V českých zemích nastupuje i ustupuje gotika o něco později. V Německu a střední Evropě trvala až do počátku 16. století, kdy se v Itálii a Francii již prosadila následující renesance. Ta se z gotiky nevyvinula, ale naopak se ji snažila popřít a při svém vývoji se opírala o antické dědictví. == Vznik == Termín gotika nebo gotický se vztahuje ke Gótům. Předcházející epoše jej přisoudil s opovržením Giorgio Vasari a další italští humanisté; \"gótské\" umění pro ně znamenalo asociaci primitivního či barbarského. Ve Francii byl tento sloh nazýván \"style ogival\" – sloh lomený.Gotický sloh vznikl postupným vývojem ze slohu románského. Počátky gotického slohu začínají ve Francii a jsou spojeny s vybudováním opatství v Saint-Denis poblíž Paříže. Ve vzniklém stylu je i proto do jisté míry obsažena filozofie směřování za Bohem, která je po formální stránce vyjadřována vertikalismem, oproti románskému slohu došlo především u staveb také k značnému prosvětlení a \"odhmotnění\". Gotika na rozdíl od románského slohu již nedosáhla plného rozšíření po celé Evropě, ale spíše v její západní a centrální části. Vliv gotiky na územích s vlivem pravoslavné církve na tamější umělecké cítění byl značně limitovaný. == Hudba == Hudba v gotickém stylu vznikla na území Francie a zařazujeme ji do období 12.–14. stol (v Čechách 15. stol.). Jedná se o období, kdy byly podnikány křížové výpravy do Orientu. Kontakt s Orientem se pak projevil značně i v hudbě, převážně ve složce instrumentální. Nové nástroje, na které se hrálo, byly hlavně arabského původu. Jednalo se o alud (lauda = loutna), zurna (= šalmaj - plátkový nástroj), dále pak různé typy fléten, bicích a strunných nástrojů.", "question": "Na jaký sloh navazuje gotika?", "answers": ["románský"]}
{"title": "Lom vlnění", "context": "Pokud se vlnění dostane k rozhraní dvou prostředí, ve kterých má vlnění různou fázovou rychlost, může dojít při průchodu vlnění tímto rozhraním ke změně směru šíření vlnění. Tento jev se označuje jako lom vlnění (nebo také refrakce). Lom vlnění je obecná vlastnost vlnění vycházející z Huygensova principu. Matematicky je zákon lomu popsán Snellovým zákonem. Lom světla je optický jev, ke kterému dochází na rozhraní dvou prostředí, kterými světlo prochází. Je důsledkem různých rychlostí šíření světla v různých prostředích a kromě světla platí pro veškeré elektromagnetické záření. Zpomalení světla oproti jeho rychlosti ve vakuu popisuje index lomu : : : n : : : : {\\displaystyle n\\;\\! } : : : : n = : : c v : : : : : : {\\displaystyle n={\\frac {c}{v}}\\;\\! } , kde : : : c : : : : {\\displaystyle c\\;\\! } je rychlost světla ve vakuu a : : : v : : : : {\\displaystyle v\\;\\! } rychlost světla v daném prostředí. Samotný lom světla na rozhraní dvou prostředí lze popsat v rámci geometrické optiky pomocí Snellova zákona. Když světlo přechází z jednoho materiálu do jiného, jeho frekvence zůstává stejná, ale mění se vlnová délka. Protože index lomu závisí u většiny látek i na frekvenci světla, můžeme díky lomu na rozhraních bílé světlo rozkládat na jeho barevné složky, například pomocí hranolu. Obdobně duha vzniká v důsledku lomu slunečního záření na vodních kapkách v atmosféře. Lom na čočce se využívá mj. v brýlích, lupách, kontaktních čočkách, mikroskopech a refrakčních teleskopech. Analogicky se lomí např. vlnění na hladině kapaliny a akustické vlnění při průchodu rozhraním dvou prostředí s různými rychlostmi šíření. Přesné vysvětlení podstaty proč se světlo láme při přechodu mezi prostředími s různou rychlostí šíření světla však nabízí až kvantová fyzika a postup dráhového integrálu, který plně rozvedl Richard Feynman.", "question": "Kde dochází k lomu světla?", "answers": ["na rozhraní dvou prostředí, kterými světlo prochází"]}
{"title": "Kostel Panny Marie Guadalupské a svatého Filipa", "context": "Kostel Panny Marie Guadalupské a svatého Filipa Tento článek obsahuje substituovaný infobox.Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho převedete na standardní šablonu. Nostra Signora di Guadalupee S. Filippo MartireDominæ Nostræ de Guadalupeet S. Philippi martyris in Via AureliaTitulární kostel Základní údaje Datum ustanovení:28. června 1991 Titulární kardinál:Juan Sandoval Íñ Datum jmenování:26. listopadu 1994 Funkce kardinála:Arcibiskup Guadalajary Nostra Signora di Guadalupe e S. Filippo Martire je kardinálský titulární kostel ustanovený 28. června 1991 papežem Janem Pavlam II. Tento kostel se nachází na Via Aurelia. Prvním titulárním kardinálem se stal Juan Jesús Posadas Ocampo arcibiskup Guadalajary. Titulární kardinálové JménoFunkceOdDo Juan Jesús Posadas OcampoArcibiskup Guadalajary (Mexiko)28.6.199124.5.1993 Juan Sandoval Íñ arcibiskup Guadalajary (Mexiko26.11.1994současnost Externí odkazy (anglicky) GCatholic (anglicky) Catholic hierarchy mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství", "question": "Jakým papežem byl ustanovený kostel Panny Marie Guadalupské a svatého Filipa?", "answers": ["Janem Pavlam II."]}
{"title": "Keplerovy zákony", "context": "Keplerovy zákony Keplerovy zákony jsou tři fyzikální zákony popisující pohyb planet kolem Slunce. Platí však obecněji pro pohyb libovolného tělesa v centrálním silovém poli, tedy v oblasti působení nějaké dostředivé síly, jejíž přitažlivost klesá s druhou mocninou vzdálenosti stejně jako gravitace výrazně hmotnějšího tělesa. Lze je tedy použít například i na pohyb Měsíce či umělé družice kolem Země, avšak s menší přesností, neboť vliv Slunce je v tomto případě nezanedbatelný. Historie Johannes Kepler při odvození těchto zákonů využil systematická a ve své době nejpřesnější astronomická měření Tychona Brahe, jemuž byl Kepler asistentem v letech 1600 až 1601. První dva zákony vydal ve svém díle Astronomia nova (1609), třetí vyšel roku 1618 v Harmonices mundi. Později (1687) Isaac Newton ukázal, že Keplerovy zákony jsou důsledkem jeho obecnější fyzikální teorie mechaniky a gravitace. Formulace zákonů 1. Keplerův zákon Keplerův první zákon. Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách (přesněji trajektoriích), v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce. Význam 1. Keplerova zákona Tento zákon popisuje tvar trajektorií planet pohybujících se v gravitačním poli Slunce. Říká, že planety se pohybují po rovinných křivkách (elipsách či kružnicích), kolem stálého středu (centra). To znamená, že vektor zrychlení, a tedy i síla způsobující tento pohyb, leží v rovině dráhy. Planety se periodicky vzdalují a přibližují ke Slunci. Planety obíhají kolem Slunce, takže geocentrický popis nebeské mechaniky již není vhodný. Planety ale nemají příliš výstřednou dráhu, takže v prvním přiblížení lze uvažovat, že se pohybují po kružnici. Tento zákon však platí i pro komety, které se pohybují po značně výstředných drahách. Pravděpodobnost, že by se nějaké těleso (dlouhodobě) pohybovalo okolo Slunce přesně po kružnici, je nulová, protože kružnice je ideální případ, ke kterému se lze v praxi pouze přiblížit, ale nelze ho dosáhnout.", "question": "Kolik je Keplerových zákonů?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Curych", "context": "Curych (německy Zürich) je největší město Švýcarska a hlavní město stejnojmenného kantonu. Leží v předhůří Alp u severního konce Curyšského jezera, na obou březích řeky Limmat, která zde z jezera vytéká. Je obklopeno lesnatými kopci, nejvyšší z nich Uetliberg dosahuje výšky 869 m n. m. Město se dělí na 12 okresů (Bezirk) a v roce 2014 zde žilo přes 404 783 obyvatel, v celé aglomeraci přes 1,1 milionu obyvatel. Místo bylo osídleno už v neolitu, město Turicum založili Římané. Ve středověku bylo svobodným říšským městem, od roku 1351 členem Švýcarské konfederace. Roku 1519 zde vznikla švýcarská reformace Ulricha Zwingliho. Curych je bankovní středisko světového významu a jedno z nejbohatších měst na světě. Je to dopravní uzel celoevropského významu v letecké, železniční i dálniční dopravě. Patří k hospodářským a kulturním centrům země a podle různých průzkumů mezi nejdražší města, ale také s nejvyšší kvalitou života na světě, na rozdíl od dalších švýcarských měst, zde žije poměrně velký počet cizinců. V úrodném místě hustého neolitického osídlení se usadili Helvétové. Kamenné město založili Římané roku 15 př. n. l., měli zda celní stanici a město nazvali Turicum. V 5. století je osídlili germánští Alamani, ze severovýchodu sem pronikali křesťanští misionáři. Roku 835 se poprvé připomíná hrad, založený na místě římské pevnosti císařem Ludvíkem Němcem, který zde roku 853 založil první ženský benediktinský klášter, později nazývaný Fraumünster. Od roku 1218 byl Curych císařským městem pod vládou abatyše zmíněného kláštera. Brzy nato si město o rozloze 38 hektarů vybudovalo hradby, z nichž se dochovaly dvě brány. Počátkem 14. století zde vznikl Kodex Manesse, jeden z nejkrásnějších iluminovaných rukopisů kurtoazní kultury a hlavní pramen středověké německé poezie a heraldiky. Feudální vládu abatyše nahradila roku 1336 cechovní samospráva (Zunftordnung) a roku 1351 se měšťané přísahou připojili jako pátý člen Švýcarské konfederace (Confederatio helvetica, německy Eidgenossenschaft), jímž Curych zůstal až do roku 1798. Roku 1520 se stal hlavním kazatelem v kostele sv. Petra Ulrich Zwingli, který zahájil švýcarskou reformaci a roku 1531 zde vyšel jeho překlad Bible (Zürcher Bibel). Z konfliktů se sousedními katolickými kantony vznikly Kappelské války. Roku 1624 si Curych vybudoval nákladné opevnění a vymáhání daní vyvolalo selské vzpoury, které město tvrdě potlačilo. Roku 1648 se prohlásil patricijskou republikou. Helvetská revoluce roku 1798 pozvala do země francouzské republikánské vojsko, které zemi bez boje obsadilo.", "question": "Je Curych jedno z nejchudších měst na světě?", "answers": ["Curych je bankovní středisko světového významu a jedno z nejbohatších měst na světě."]}
{"title": "New York", "context": "Díky používání hromadné dopravy bylo v roce 2006 v New Yorku ušetřeno 7 miliard litrů benzínu, což je polovina benzínu ušetřeného díky používání hromadné dopravy v celých Spojených státech. Díky vysokému zalidnění, nízkému využívání automobilů a vysokému využívání hromadné dopravy je New York jedním z energeticky nejefektivnějších měst ve Spojených státech. Průměrné emise skleníkových plynů v přepočtu na jednoho obyvatele města dosahují 7,1 tuny v porovnání s celostátním průměrem 24,5 tuny. V New Yorku je vyprodukováno pouze jedno procento skleníkových plynů vyprodukovaných v celých Spojených státech, ačkoliv zde žije 2,7 % obyvatel Spojených států. Průměrný obyvatel New Yorku spotřebuje jen polovinu elektrické energie v porovnání s průměrným obyvatelem San Francisca a čtvrtinu v porovnání s průměrným obyvatelem Dallasu. Vedení města se v posledních letech zaměřilo na snižování dopadů na životní prostředí. Vysoká míra znečištění vedla k rozšíření astmatu a dalších nemocí dýchacího ústrojí mezi obyvateli města. Politikou města je kupovat do svých budov energeticky efektivní vybavení. New York také vlastní nejvíce autobusů na zemní plyn a s hybridními motory v celých Spojených státech a také se zde objevily jedny z prvních taxíků s hybridním pohonem. Město bylo jedním ze žalobců v přelomovém sporu u Nejvyššího soudu Spojených států (Supreme Court of the United States) pod označením Massachusetts v. Environmental Protection Agency, kterým byla Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) donucena regulovat vypouštění skleníkových plynů. New York je také světovým lídrem v budování energeticky efektivních kancelářských budov, jejichž typickým zástupcem je Hearst Tower. Pitnou vodu získává New York z Catskill Mountains. Tato voda je natolik kvalitní, že nevyžaduje další chemické úpravy před distribucí spotřebitelům, což je možno jen v dalších čtyřech velkých amerických městech. Charakteristickým znakem New Yorku je nesmírné množství mrakodrapů, především pak na Manhattanu. V New Yorku se nalézá asi 5600 mrakodrapů a 48 z nich má přes 200 m, což je nejvíce na světě.", "question": "Kolik mrakodrapů se nachází v New Yorku?", "answers": ["5600"]}
{"title": "Eyolfek", "context": "norština Datum vydání 1894 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Eyolfek, ve starších překladech Malý Eyolf (Lille Eyolf), je drama Henrika Ibsena, které pochází z jeho posledního tvůrčího období, tedy po návratu do Norska (1891). Drama bylo napsáno v roce 1894. V této době se v Ibsenových hrách prolíná realismus se symbolismem. Často se objevuje téma poslání versus lidské štěstí.[1] Konkrétně u Eyolfka se autor zaměřil na téma sobectví v kontrastu se sebeobětováním, tedy na otázku mravní odpovědnosti. Hra se zatím dočkala pouze třech uvedení na českých jevištích. První uvedení se u nás uskutečnilo až v roce 1995 v Divadle v Řeznické (Praha). [2] Postavy V Eyolfkovi vystupuje šest postav. Mezi hlavní postavy patří statkář Alfred Allmers, jeho žena Rita a jeho mladší sestra Asta. Dále se zde objevuje devítiletý syn manželů Allmersových Eyolfek, inženýr Borgheim a Krysařka. Děj Hra je rozdělená do třech dějství. V prvním dějství se nacházíme na Allmersově statku u fjordu (několik mil od města), konkrétně v bohatě zařízeném pokoji orientovaném do zahrady. Druhé dějství se odehrává v nevelkém těsném údolí u břehu a ve třetím dějství se nacházíme v Allmersově zahradě.", "question": "Do kolika dějství je rozděleno drama Eyolfek?", "answers": ["třech"]}
{"title": "Říjen", "context": "Říjen je desátým měsícem roku podle Gregoriánského kalendáře a má 31 dní. Jeho české jméno je odvozeno od jelení říje. Latinský název October znamená osmý měsíc a je odvozen z římského kalendáře, podle nějž rok začínal březnem. Slunce je začátkem října ve znamení vah a přechází do znamení štíra. V tomto měsíci pokračuje ve střední Evropě podzimní sklizeň a v českých zemích se tradičně slaví posvícení. Obrázky, zvuky či videa k tématu říjen ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik dní má říjen?", "answers": ["31"]}
{"title": "Česko", "context": "Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě. Samostatným státem se Česko stalo 1. ledna 1993, přičemž navazuje na tradice státnosti Československa, Českého království, Českého knížectví a Velké Moravy, sahající do 9. století. Podle české ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky. Česko je země s tržním hospodářstvím, která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje, index svobody tisku, index svobody internetu od cenzury, patří k vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak, v porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací. Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur. Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko.", "question": "Je prezident hlavou státu v Česku?", "answers": ["Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky."]}
{"title": "Socha Svobody", "context": "Socha Svobody, anglicky Statue of Liberty, plným názvem Liberty Enlightening the World (z francouzského La Liberté éclairant le monde čili \"Svoboda přinášející světlo světu\") je socha stojící na Ostrově svobody u New Yorku v USA. Ačkoliv by katastrálně měl náležet do Hudson County, New Jersey, od roku 1664 je Ostrov svobody součástí New Yorku. Socha je vysoká 46 metrů, spolu s 47metrovým podstavcem je tedy vrchol pochodně ve výšce 93 metrů nad zemí. Socha váží 205 tun, v obvodu má 10,6 metru, ústa mají šířku 91 centimetrů. Pravá paže, držící pochodeň, je dlouhá 12,8 metru; jen ukazováček je dlouhý 2,4 metru. U nohou Sochy svobody leží rozťatá pouta tyranie. V levé ruce drží socha desky představující vyhlášení nezávislosti, je na nich nápis JULY IV MDCCLXXVI (4. července 1776, den vyhlášení Deklarace nezávislosti). I její koruna se sedmi paprsky je symbolem svobody, kterou má vyzařovat přes sedm moří do sedmi kontinentů. u nohou je vyryto poselství sochy samé, jako úcta k novinářce Emmě Lazarusové která díky tomuto textu pomohla naplnit sbírku pro vybudování podstavce sochy \". Dej mi své ubohé, unavené,' 'své schoulené masy toužící volně dýchat,' ten žalostný nadbytek tvých přeplněných břehů.' 'Pošli je sem, zmítané bouří a bez domova,' 'pro ně já pozvedám pochodeň u zlatých dveří! \"' -Emma Lazarus Socha Svobody připomíná přátelství a pomoc, kterou Francie poskytla americkým osadníkům v jejich boji za nezávislost na Velké Británii započatém v roce 1776. Pouze Francie totiž poslala do Ameriky své vojáky. Francouzi chtěli také sochou Svobody vyjádřit sympatie nové republice vzniklé za Atlantským oceánem. Socha stojí na ostrůvku před New Yorkem od roku 1886. Bez podstavce měří po vrchol pochodně 46 m, s podstavcem ční do výšky 93 m. Dnes existuje její zmenšená kopie v Paříži jako připomínka jejího francouzského původu. Nosnou konstrukci sochy Svobody navrhl a zkonstruoval známý francouzský stavitel, mimo jiného také pařížské Eiffelovy věže - Gustave Eiffel. Nejprve sochař Frédéric Auguste Bartholdi navrhl malý hliněný model, který měl výšku dospělého člověka. Druhý model byl vysoký tři metry. Třetí model udělali tak, aby byl čtyřikrát menší než socha ve skutečnosti. Čtvrtý a poslední model začali vyrábět ve skutečné velikosti. Podle modelu byla pak vytvořena socha z měděného plechu upevněného na ocelové nosné konstrukci. Hlava byla dokončena až nakonec. Podle jedné z verzí byla Bartholdimu modelem pro ženskou tvář jeho matka Charlotte Bartholdi (1801-1891), podle jiné Isabella Eugenie Boyerová, vdova po proslulém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi.", "question": "Kde stojí Socha svobody?", "answers": ["na Ostrově svobody u New Yorku v USA"]}
{"title": "Jiří Korn", "context": "Jiří Korn (* 17. května 1949 Praha) je český muzikálový a popový zpěvák, kytarista, baskytarista, tanečník, moderátor a herec. Jeho hudební kariéra začala v šedesátých letech se skupinou Rebels (velký hit Šípková Růženka) a pokračovala v sedmdesátých letech v rámci skupiny Olympic, kde se stal interpretem např. písně Únos. Po skončení angažmá v Olympicu zpěvák zahájil svoji sólovou kariéru. V osmdesátých letech 20. století své písně spojil i s úspěšným televizním cyklem Možná přijde i kouzelník. V devadesátých letech došlo k proměně Kornovy kariéry v taneční a kritiky i více oceňovanou hudbu, v posledních letech je členem vokálního kvarteta 4TET. Účinkoval v několika filmech (např. ve filmu Honza málem králem), od devadesátých let spojil kariéru s muzikály (Bídníci, Dracula, Monte Cristo atd.) a vystupoval i v ledové revui Mrazík. Hraje kulečník, a to na úrovni celostátního přeborníka. Občas šokuje společnost výstředním výběrem oblečení. Jeho bývalá manželka Kateřina Kornová je známá herečka, moderátorka, která v současnosti vlastní kadeřnický salón.. Robinson Yvetta Rána jsou zlá Tam u dvou cest Ne maestro Klaudie Zpívat jako déšť Žal se odkládá Hotel Ritz Každá trampota má svou mez Windsurfing Karel nese asi. čaj Miss Moskva Hlava mazaná Té co snídá Ještě tě mám plnou náruč Mandarín Slunce Jakoby nic \"To pan Chopin\" \"Já půjdu tam a ty tam\" festival \"Grand Prix\" v Paříži - 1. místo (. Robinson) Cavan Internationale Song Contest - Irsko - cena poroty, diváků, nejlepší píseň a nejlepší interpret - skladba You are my Voo-doo) 2004 Thálie 2004 Wellness celebrity award 2006 Osobnost roku 1975 Na konci světa 1976 Honza málem králem - Honza 1978. Sólo pro starou dámu - zpěvák 1980 Trhák 1981 Štědrý den bratří Mánesů 1983 Anděl s ďáblem v těle 1988 Anděl svádí ďábla 1990 Téměř růžový příběh - strýc Leonard 1999 Na plovárně (TV seriál) 2002 Báječná show 2002 Brak - vrah 2005 Trampoty vodníka Jakoubka. 2006 Kde lampy bloudí 2006 Letiště (TV seriál) 2007 Kvaska - Michal 2007 Nebe, peklo, zem (slovenský film) 2008 Bathory 2009 2Bobule 2011 Hranaři 2011 Expozitura (TV seriál, 5. díl. Tři králové) - nájemný vrah Frantík 1972 Jiří Korn LP 01 - Supraphon 1974 Jiří Korn - Amiga 1978 Jiří Korn LP 02 - Supraphon 1978 Radost až do rána/Balón - Supraphon 43 2229, SP 1979 Zpívat jako déšť - Supraphon 1980. Singing And Dancing 1980 Gentleman - Supraphon 1982 Hej...(poslouchej) - Supraphon 1984 24 Stop - Supraphon 1984 Magic jet (pozměněná anglická verze alba 24 Stop) - Supraphon 1986 Trénink - Supraphon 1989 Switch Off Before Leaving (.", "question": "V jakém státě se narodil Jiří Korn?", "answers": ["český"]}
{"title": "Třicetiletá válka", "context": "=== Dánská válka (1625–1629) === V letech 1623 až 1625 byl v Evropě relativní klid zbraní, který ale nepřetrval dlouho, již v lednu roku 1624 byla zahájena jednání s cílem získat dánské a anglické spojence. 9. prosince roku 1625 vznikla dohoda zakládající Haagskou koalici, ve které se spojily Nizozemí, Anglie, Dánsko a severní státy Svaté říše římské proti Habsburkům. Nizozemí se války účastnilo již od počátku na straně protihabsburské. Anglie, respektive král Jakub I. Stuart, o několik let dříve přesvědčoval svého zetě Fridricha, aby se těchto bojů nezúčastnil, nicméně po jeho smrti se nakonec jeho následník Karel I. Stuart nechal přesvědčit a do války vstoupil. Kristián IV. Dánský byl luterán a obával se sílící moci katolíků v sousední Svaté říši římské hlavně z toho důvodu, že zde měl sám rodinné vazby – byl vévodou holštýnským, jeho choť pocházela z domu vládců Braniborského markrabství a první syn byl biskupem brémským. Pomoc také přislíbila Francie a Turecko. Právě Kristián IV. se stal vrchním velitelem vojsk Haagské koalice a také vůdcem sousedního luteránského Dolního Saska. Volba Kristiána do čela armády byla sice poněkud překvapující vzhledem k tomu, že se Dánsko až do té chvíle války prakticky nezúčastnilo, nicméně Kristián v Dánsku dosahoval znamenitých výsledků v reformách armády a ekonomiky a v důsledku toho tam nastalo období prosperity, která v té době neexistovala již v žádném dalším evropském státě. Za podpory výše zmíněných států sestavil Kristián armádu, tvořenou 20 000 žoldnéři a 15 000 národními dobrovolníky. ==== Vstup Albrechta a Kristiána do války ==== Císař římské říše na obranu proti koaliční armádě najal vojenského podnikatele Albrechta z Valdštejna. Byl to původně český protestantský šlechtic, který se ale po několika neshodách s českými stavy přidal na stranu císaře i s odcizenou stavovskou pokladnou, po staroměstské exekuci se výrazně obohatil na konfiskátech a stal se jedním z nejbohatších šlechticů v Čechách a Říši.", "question": "Kdo vedl vojska Haagské koalice?", "answers": ["Kristián IV."]}
{"title": "Chlamydióza ptáků", "context": "Chlamydióza je obecné označení bakteriální infekce různých živočišných druhů vyvolávaných obligátně intracelulárními bakteriemi z řádu Chlamydiales. U ptáků se projevuje infekce Chlamydophila psittaci jako vysoce nakažlivé, zjevně nebo latentně probíhající respirační, střevní nebo systémové onemocnění charakterizované zánětem, nekrózou a proliferativní reakcí na epikardu, vzdušných vacích, plicích, peritoneální seróze, játrech, perikardu a střevech. Generalizované infekce vedou k hypertermii, anorexii, letargii, průjmu a někdy až k úhynu. Manifestace nemoci je ovlivňována virulencí kmene C. psittaci. U savců infekce C. psittaci způsobuje pneumonie, kloubní, střevní a reprodukční poruchy. Chlamydióza může být ekonomicky velmi závažné onemocnění, zejména v intenzivních chovech kachen a krůt, příp. u chovatelů holubů a exotických ptáků (konfiskace na porážce, pokles snášky, vysoké náklady na léčbu, problémy s trhem ptáků apod.). Chlamydióza drůbeže je považována za nebezpečnou nákazu. Neméně důležitý je zdravotní význam. Chlamydióza je zoonózou, která u člověka probíhá za příznaků atypických zánětů plic. Přenos C. psittaci z člověka na člověka je vzácný, ale možný. Přenos z člověka na ptáka nebo drůbežím masem nebyl zatím popsán. Chlamydie patří mezi nejrozšířenější mikroorganismy v přírodě. Byly již prokázány minimálně u 230 různých druhů ptáků, u kterých mohou vyvolávat manifestní i latentní infekce. Nejčastěji postihují tropické chovné ptáky, zejména papouškovité, ale i domácí ptáky, jako kachny, husy, krůty a holuby. Chlamydie jsou patogenní také pro různé druhy laboratorních zvířat (časté infekce v chovech myší) a divoce žijící zvířata. Rozšíření chlamydií sahá od subarktických oblastí přes mírné a tropické oblasti Starého Světa až do Austrálie. U domácích zvířat (skot, ovce, kozy, prasata, koně, psi, kočky) vyvolávají chlamydie celé spektrum chorob jako jsou pneumonie, encefalitidy (zánět mozku), encefalomyelitidy, perikarditidy, polyartritidy (mnohočetný zánět kloubů), konjunktivitidy, enteritidy, mastitidy, orchitidy (zánět vasrlat) a aborty, s možnými závažnými hospodářskými ztrátami. Na vztah chlamydií ke klíšťatům, ektoparazitickým vším a roztočům drůbeže, jako potenciálním přenášečům chlamydií, se názory v literatuře liší. Savčí chlamydie (C. trachomatis) nejsou odpovědné za výskyt infekce u ptáků. Původcem onemocnění je Chlamydophila psittaci Na základě přirozené patogenity pro domácí drůbež, lze kmeny C. psittaci izolované z těchto hostitelů rozdělit do 2 základních kategorií: Vysoce virulentní kmeny, které způsobují akutní epidemie s 5-30 % úhynem ptáků. Kmeny tohoto typu jsou nejčastěji izolovány z krůt a občas ze zdravých divoce žijících ptáků. Označují se také jako \"toxinogenní\". Toxinogenní kmeny mají široké spektrum patogenity pro laboratorní zvířata. Mohou způsobit i onemocnění člověka (někdy i smrtelné).", "question": "Který řád bakterií vyvolává chlamydiózu?", "answers": ["Chlamydiales"]}
{"title": "Eskymáci", "context": "Na Sibiři a na jižní Aljašce se nazývají Jupikové, též Juité, v Grónsku Kalaallité. Hovoří eskymácko-aleutskými jazyky. Slovo Eskymák (Eskimo) pochází z algonkinských jazyků severoamerických indiánů. Nejčastěji se uvádí etymologie z kríského slova askamičiw, doslova \"On to jí syrové\" nebo \"Jedlík syrového masa\", druhou možností je původ z montaněského assime·w, tj. \"Vyrábí sněźnice\". Samotní Inuité jej vnímají jako urážlivý. Vikingové pro ně užívali název Skræ \"Křiklouni\". Některá inuitská slova přešla do evropských jazyků, např. anorak, kajak, nanuk, iglú nebo malamut. Předkové Eskymáků pocházejí ze Sibiře, z poloostrova Čukotka. Přibližně před 12 000 lety přešli přes Aljašku podél kanadského pobřeží Severního ledového oceánu až do Grónska. Charakteristickými znaky tohoto lidu jsou černé rovné vlasy, žlutá až světle hnědá pleť, mongoloidní rysy a malý vzrůst. Částečně žijí polokočovným typem života, v létě pod stany z kůže a v zimě ve sněhovém iglú nebo v polopodzemních obydlích ze dřeva a drnů. Přežití v arktických oblastech jim usnadňovalo mnoho vynálezů. např. kajak, olejová lampa qudliq, iglú, brýle proti sněžné slepotě.", "question": "Z kterého poloostrova pocházejí předkové Eskymáků?", "answers": ["Čukotka"]}
{"title": "Stupeň Celsia", "context": "Celsiův stupeň (značený °C) je jednotka teploty, kterou v roce 1742 vytvořil švédský astronom Anders Celsius. Původně byla stupnice obrácená, protože Celsius stanovil dva pevné body: 100 °C pro teplotu tání ledu a 0 °C pro teplotu varu vody (obojí při tlaku vzduchu 1013,25 hPa). Carl Linné stupnici později otočil, a proto je dnes bod tání 0 °C a bod varu 100 °C. Dnes je Celsiův stupeň (jako odvozená jednotka soustavy SI) definována pomocí základní jednotky kelvin: 1 °C je jednotka teploty rovná 1 K, používaná v Celsiově teplotní stupnici, ve které je teplotě trojného bodu vody přiřazena teplota 0,01 °C. == Přepočet na jiné stupnice == === Kelvinova absolutní stupnice === K = C + 273 , 15 {\\displaystyle K=C+273{,}15\\,} , C = K − 273 , 15 {\\displaystyle C=K-273{,}15\\,} ,kde K je číselná hodnota termodynamické teploty v Kelvinově stupnici, C je číselná hodnota teploty v Celsiově stupnici. Příklady pro nulové hodnoty: 0 ∘ C = + 273 , 15 K {\\displaystyle 0\\,^{\\circ }\\mathrm {C} =+273{,}15\\,\\mathrm {K} }", "question": "Jak je značen Celsiův stupeň?", "answers": ["°C"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1996", "context": "XXVI. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 19. července až do 4. srpna 1996 v Atlantě v USA. Zúčastnilo se jich 10281 sportovců ze 197 zemí. Soutěžilo se v 271 disciplínách. V průběhu volby pořadatelského města se hodně spekulovalo o tom, zda by čest hostit letní olympiádu neměly mít Athény (na počest stého výročí prvních novodobých olympijských her). Volba ale nakonec rozhodla pro Atlantu, americké město ve státě Georgia. Hry tradiční formulkou otevřel prezident Bill Clinton a olympijský oheň zapálil bývalý americký boxer Muhammad Ali, v té době postižený Parkinsonovou chorobou. Atmosféra olympiády byla poznamenána teroristickým útokem 27. července 1996, kdy výbuch bomby v olympijském parku zabil jednoho člověka a 110 lidí zranil. Vlajky visely na půl žerdi, ale soutěže nebyly přerušeny. Nejlepším výkonem celých her se 1. srpna 1996 stala fenomenální dvoustovka sprintera Michaela Johnsona v čase nového světového rekordu 19,32 s. Ten byl o 2 setiny sekundy (19,30 s.) překonán až o 12 let později jamajským sprinterem Usainem Boltem na OH v Pekingu. Her se zúčastnili sportovci z celkového počtu 197 zemí. Z nich se 24 účastnilo letních olympijských her poprvé (z toho 11 nástupnických zemí po rozpadu SSSR). Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi. Podrobnější informace naleznete v článku Česko na Letních olympijských hrách 1996. Obrázky, zvuky či videa k tématu Letní olympijské hry 1996 ve Wikimedia Commons www.olympic.cz", "question": "V kolika disciplínách se soutěžilo na XXVI. letních olympijských hrách?", "answers": ["271"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Naopak bylo výhodnější používat grafické aplikace určené přímo pro tento systém, které postupně vytlačily programy určené pro DOS (například textový editor Text602 byl nahrazen programy Microsoft Word, Ami Pro a podobně). Verze Windows 2.0 byla vypuštěna v listopadu 1987 a obsahovala několik vylepšení uživatelského rozhraní a správy paměti. Ve Windows 2.0 se mohla okna programů překrývat přes druhé a byly změněny a rozšířeny klávesové zkratky. Verze 2.1 byla uvedena v květnu 1988 a byla dostupná ve dvou provedeních: Windows/286 2.10 a Windows/386 2.10. Označení verzí korespondovalo se schopností využít rozšířený režim procesoru Intel 80286 a chráněný režim procesoru Intel 80386, které poskytovaly snadnější přístup k většímu množství paměti nad hranici 1 MiB operační paměti RAM. První systém, který zaznamenal komerční úspěch, byly Windows 3.0 (22.5.1990) a Windows 3.1 (18.3.1992). Jádro těchto systémů obsahovalo částečnou podporu 32bitových ovladačů, které přistupovaly k hardwaru přímo bez využití služeb DOSu a BIOSu. Windows 3.0 a Windows 3.1 měly i lepší design, hlavně kvůli dispozicím nových virtuálních paměti a načítatelných virtuálních ovladačů zařízení (VxDs), které jim umožnilo sdílení libovolných zařízení mezi okny DOS. Aplikace pro Windows tehdy už mohly běžet ve chráněném režimu, který jim dal přístup k několika megabajtům paměti a odstranil povinnost podílet se na schématu softwarové virtuální paměti systému.", "question": "Obsahovalo jádro Windows 3.0 částečnou podporu 32bitových ovladačů?", "answers": ["Jádro těchto systémů obsahovalo částečnou podporu 32bitových ovladačů, které přistupovaly k hardwaru přímo bez využití služeb DOSu a BIOSu."]}
{"title": "Zpomalovací práh", "context": "Podobný efekt i vzhled jako zpomalovací práh může mít kabelový most, jehož účelem však není zpomalení provozu, ale umožnění přejezdu přes kabely vedené po povrchu vozovky. Příčný práh je tvořen buď demontovatelnými díly připevněnými k vozovce, nebo stavebním zvýšením samotné vozovky. Demontovatelné prahy mají zpravidla strmější nájezdy a vynucují si tak téměř zastavení vozidla, zatímco v případě stavebního zvýšení vozovky bývá nájezd tvořen pozvolně šikmou plochou. Speciálními případy příčného prahu jsou zvýšený přechod pro chodce (spolu s barevným zvýrazněním tato úprava zvýrazňuje přechod pro řidiče, zároveň je touto úpravou řešen bezbariérový přístup na přechod) a tramvajová zastávka vídeňského typu. Příčné prahy bývají zvýrazňovány vodorovným i svislým dopravním značením, případně též dalšími reflexními prvky (například odrazkami). Příčné prahy se užívají zejména na komunikacích v obytných čtvrtích, zejména v blízkosti škol či přechodů pro chodce. Jejich přínos je kontroverzní, protože takto vynucené zpomalení dopravy považují někteří řidiči za nepřiměřené. Výrazně zvyšují opotřebení vozidel (nápravy a tlumiče pérování).", "question": "Čím bývají zvýrazňovány příčné prahy?", "answers": ["vodorovným i svislým dopravním značením"]}
{"title": "Riversleigh", "context": "Riversleigh je název rozlehlé archeologické lokality na severu australského kontinentu. Bylo zde nalezeno mnoho fosilií savců, ptáků a plazů žijících v období oligocénu a miocénu. Chráněné území má rozlohu 100 km2 a od roku 1994 je společně s jeskyněmi Naracoorte součástí světového přírodního dědictví UNESCO. Zdejší fosilie jsou unikátní díky tomu, že jsou uloženy v měkkém vápenci historických sladkovodních jezer, který neprošel výraznějším procesem konsolidace a proto jsou zdejší fosilie v dobrém stavu, některé z nich dokonce se zachovaly v trojrozměrné podobě. Zkameněliny zachycují změny v časovém a prostorovém rozmístění živočichů na Gondwaně v období, kdy se oblast dnešní severní Austrálie postupně měnila z deštného lesa na polopouštní krajinu. Byly zde nalezeny kosterní pozůstatky předchůdců mnoha dnešních vačnatců (Metatheria) (klokanů (Macropodidae), vakovlků (Thylacinidae), vombatů (Vombatidae), koal (Phascolarctidae), possumů (Pseudocheiridae)), netopýrů (Vespertilioniformes) a dalších živočichů australské megafauny, např. obdurodona a nimbadona. == Významná světová hodnota podle UNESCO == Austrálie je považována za nejvíce biologicky odlišný kontinent ve světě, což je výsledek jeho téměř úplné izolace po dobu 35 milionů let po oddělení od Antarktidy. Pouze dva ze sedmi řádů jedinečně odlišných savců byly zaznamenány někde jinde ve světě. Dvě z nejdůležitějších fosilních nalezišť na světě, Riversleigh a Naracoorte, nacházející se na severu a jihu Austrálie, poskytují významné fosilní záznamy o vývoji této výjimečné fauny savců. Tato sériovost poskytuje výjimečné a v mnoha případech jedinečné příklady skupin savců v průběhu posledních 30 milionů let.", "question": "Jakou rozlohu má chráněné území Riversleigh (v km2)?", "answers": ["100 km2"]}
{"title": "Sopečné jezero", "context": "Sopečné jezero je druh jezera, které vzniklo v důsledku sopečné činnosti. Obvykle má kulatý tvar, menší rozlohu a je poměrně hluboké. Napájené je atmosférickými srážkami. Pokud je pod jezerem stále aktivní vulkanismus, může být teplota vody v jezeře vyšší než je pro danou oblast typické. V jiných případech může být voda v jezeře nasycena sopečnými plyny či v extrémním případě se místo vody mohou objevovat slabé nebo silné kyseliny a jezero tak může být tvořeno například slabě koncentrovanou kyselinou sírovou. Studium chemického složení vody jezera dává jednu z možností, jak mohou vulkanologové získat informace o magmatu v podloží či o případné nadcházející sopečné erupci.Některá sopečná jezera jsou schopna zadržovat na svém dně sopečné plyny, které tak nemohou unikat pozvolna do okolí. Při náhlé změně hydrostatického tlaku (například vlivem deště) se pak plyn může náhle uvolnit a expandovat do okolí. Některé ze sopečných plynů mohou být pro člověka jedovaté a mohou tak způsobit katastrofu, jako se tomu stalo například v roce 1986 na jezeře Nyos v Kamerunu. V případě jiných jezer hrozí akutní nebezpečí, že v případě opětovné sopečné exploze, může dojít ke smíšení zadržované vody a úlomků hornin a vzniku ničivých laharů. == Typy == kráterová v kráteru v kaldeře v maaru hrazená lávovými proudy == Výskyt == Katalog aktivních sopek světa (Catalog of Active Volcanoes of the World) uvádí, že se sopečná jezera na povrchu Země nachází na přibližně 16 % ze 714 holocénních sopek rozšířené po celém světě. === Příklady === Albano (Itálie) Cuicocha (Ekvádor) Kerið (Island) Kráterové jezero (Oregon, USA) Nyos (Kamerun) Nikaragua (Nikaragua) Taupo (Nový Zéland) Toba (Sumatra, Indonésie) Tazawa, Towada (Japonsko) jezero v kráteru Baekdu (Severní Korea, ČLR) jezero v kráteru Kelut (Indonésie) jezero v kráteru Irazú (Kostarika) jezero v kráteru Pinatubo (Filipíny) jezero v kráteru Keli Mutu (Indonésie) jezero v kráteru Rano Kau (Velikonoční ostrov) jezero v kráteru Rano Raraku (Velikonoční ostrov) jezero v kaldeře Coatepeque (Salvador) kaldera Narugo, pH 1,6 == Vlastnosti == U přibližně 40 jezer bylo zaznamenáno, že voda v jezeře mívá vyšší teplotu než je teplota okolního vzduchu a jen několik jezer na světě mívá teplotu alespoň po část roku nad ~45 až 50 °C. Bylo taktéž pozorováno, že pokud je voda v jezeře teplejší, jsou taková jezera teplotně homogenní. V případě, že je voda studená, je naopak stratifikováno.Sopečná jezera jsou taktéž charakteristická různou barvou vody, která se v nich nachází. Například jezero Crater Lake v americkém Oregonu je charakteristické modrou barvou, voda v jezeře Kawah Ijen má tyrkysově zelenou barvu či voda v jezeře Oyunuma je černá.", "question": "Jak se nazývá druh jezera, které vzniklo v důsledku sopečné činnosti?", "answers": ["sopečné"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice. Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772-1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou. Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov. Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny. Název Polsko se odvozuje od názvu kmene Polanů, který žil ve Velkopolsku (část Polska). Slovo Polané se dá přeložit jako obývající otevřené pole. Je možné připustit, že hlavní náplní toho kmene bylo zemědělství na rozdíl od jiných tehdejších kmenů, např. Vislanů či Mazovčanů obývajících lesnaté oblasti. V minulosti se používal i latinský název terra Poloniae - Polská zem nebo Regnum Poloniae. Název Polsko se začal používat pro celou zemi v 11. století. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska. Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. V roce 965 Mieszko I /Měško I/ vzal si za manželku českou princeznu Doubravu a v roce 966 za prostřednictví Čechů, Polsko přijalo křesťanství.", "question": "Je Polsko členskou zemí Evropské unie?", "answers": ["Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny."]}
{"title": "Růže", "context": "Pět (velmi zřídka 4) korunních plátků je vejčitého tvaru, často mělce dvoulaločného. Barva divokých růží je nejčastěji růžová v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých. Také v dužnatých plodenstvích – šípcích (hypanthium), nalezneme u původních druhů růží značnou tvarovou rozmanitost. Tedy šípky kulovité, vejčité, více dlouhé. Velikost se pohybuje od 5 do 50 mm. V zabarvení jednoznačně převládá červená, vzácné je zbarvené černé, oranžové, žluté. Uvnitř šípků jsou drobné ochmýřené plody - nažky. Růže obsahují v květních plátcích směsi aromatických silic. Jejich množství velmi kolísá nejen u různých druhů a odrůd, ale i v závislosti na počasí a denní době. Hlavní vonnou složkou jsou alkoholy geraniol a l-citronellol. Z botanických druhů a růží jim blízkých nejvíce voní Rosa gallica, R. x centifolia, R. x damascena. Mezi moderními odrůdami nalezneme význačně vonící odrůdy růží ve skupině čajohybridů (ČH). Duftwolke, Eminence, Christian Dior, Mainzer Fastnacht, Papa Meilland, Silver Star, Sutter ́s Gold Sterling Silver, Whisky Mezi sadovými (S) voní mnohé tzv. anglické růže.", "question": "Jaké oleje obsahují růže ve svých květních plátcích?", "answers": ["silic"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou.", "question": "Je Brno-město samostatný okres?", "answers": ["Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město."]}
{"title": "Miroslav Kučera (kriminalista)", "context": "Miroslav Kučera (kriminalista) Miroslav Kučera Narození 16. března 1936 (85 let)Praha Československo Československo Povolání spisovatel Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Miroslav Kučera (* 16. března 1936, Praha) je český kriminalista, spolupracovník Československé televize. Jako autor literatury non-fiction, detektivek ap. užívá též pseudonym J. M. Kusta. Studia V období 1950 až 1957 studoval na grafických školách v Praze a Liberci. V letech 1970–1991 pracoval na ústředně Kriminální policie. Od roku 1991 je ve starobním důchodu, bydlí v Praze. Je členem literárních organizací KALF a AEIP. Bibliografie Literatura faktu Byl jsem hlasatelem špatných zpráv, Praha, Erika 1993 Muži proti zločinu, Praha, Víkend 1993 Zločiny z obrazovky, Praha, Víkend 1995 Vražda je pro mne případ (s J. Stachem), Praha, Víkend 1996 Muži proti vraždě (s J. Stachem), Praha, Víkend 1996 Omyl v Bělském lese (s J. Stachem), Praha, Víkend 1996 Případ domýšlivého policisty (s J. Stachem), Praha, Víkend 1997 Ztracené stopy I.-II. (s J. Stachem), Praha, Víkend 1998, 1999 Podnikání po česku, Praha, SAGA 1998 Vražda bílého koně, Praha, NAVA 2000 Amnestie a milosti očima hradu a podhradí (s J. Stachem), Praha, Erika 2002 Výhry nad zločinem (s J. Stachem), Praha, Rodiče 2002 Ostatní díla Otrokyně lásky, Praha, Magnet 1993 Zvěrokruh sexu a smrti (s J. Stachem), Praha, Víkend 1997 Vzkaz ze záhrobí (s J. Stachem), Praha, Víkend 1997 Čínský drak pro štěstí (s J. Stachem), Praha, Víkend 1998 Krvavý mejdan (s J. Stachem), Praha, Nava 2001 Střelecké orgie (s J. Stachem), Praha, Nava 2002 Smrt na malé policejní stanici (s J. Stachem), Praha, Nava 2002 Vražda podle Agáty (s J. Stachem), Praha, Nava 2003 Alibi pro mrtvou (s J. Stachem), Praha, Nava 2003 Krvavé tajemství (s J. Stachem), 2004 Smrtelná past (s J. Stachem), 2004 Policajt v nočním klubu, 2005 Smrt cudností neoplývá, 2005 Smrtonosné náhody, 2006 Chlapi pláčou zaťatými pěstmi, 2006 Oprátka na ně nezbyla (s J. Stachem), Praha Police History, 2004 Pražská mordpatrta řádí, 2005 Zločin dostal mat, Praha, Epocha 2005 Publicistická a jiná literární činnost Publikační činnost v periodickém tisku, např. Signál, Linka 158, Krimi, Hot Line, Ring, Policista aj., účast na Pražském pitavalu, Zapomenuté zločiny ad., spolupráce s Rádio Rio aj., Přísně tajné, Super, Story, Špígl a další. Literatura Malý slovník autorů…, Praha, Pražská vydav. společnost 1995 Průvodce po nových jménech české prózy a poezie, Praha, Rubico 1996 Slovník KALF, Praha 1996, 1998 Externí odkazy Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Kučera (kriminalista)", "question": "Jaký pseudonym používá Miroslav Kučera pro psaní detektivek?", "answers": ["J. M. Kusta"]}
{"title": "Kaple Nejsvětější Trojice (Svor)", "context": "Česká Lípa Obec Svor Souřadnice 50°47′33,57″ s. š., 14°35′31,4″ v. d. Základní informace Církev římskokatolická Provincie česká Diecéze litoměřická Vikariát českolipský Farnost Cvikov Status kaple Užívání bližší informace o bohoslužbách Architektonický popis Stavební sloh baroko Výstavba 1788 Další informace Adresa Svor Kód památky 26393/5-3328 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kaple Nejsvětější Trojice je v obci Svor nedaleko Nového Boru v okrese Česká Lípa. Kaple z roku 1788 je chráněna jako kulturní památka České republiky.[1] Historie Původně srubová kaple z roku 1745 byla v roce 1788 přestavěna jako zděná stavba v pozdně barokním slohu s věžičkou a mansardovou střechou.[2] Současnost Kaple je v evidenci Římskokatolické farnosti v Cvikově.[3] Bohoslužby jsou slouženy zpravidla dvakrát za měsíc. V řadě turistických průvodců je kaple uváděna jako kostel. Odkazy Reference ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-12-10]. Identifikátor záznamu 137566 : Kaple Nejsvětější Trojice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ . ↑ ŘEHÁČEK, Marek. Lužické a Žitavské hory. Liberec: Kalendář Liberecka, 2011. ISBN 978-80-87213-09-4. Kapitola Svor, s. 223. ↑ Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. Kapitola 1045 Cvikov, s. 37.", "question": "Kolikrát za měsíc se pořádají bohoslužby v Kapli Nejsvětější Trojice", "answers": ["dvakrát"]}
{"title": "Myspace", "context": "Myspace (dříve MySpace) je komunitní server, založený v roce 2003 v USA. Většinovým vlastníkem je společnost Specific Media. Myspace je jeden z největších komunitních serverů na světě. Jeho sloganem je \"A place for friends\" (\"Místo pro přátele\"). Kromě klasických profilů se na Myspace nacházejí i profily hudebníků, filmařů nebo herců z celého světa. Kvůli ochraně dětí je server přístupný pouze lidem starším 14 let. Myspace má svůj vlastní Instant Messenger MySpaceIM. MySpaceIM je samostatný program pro operační systém Windows. Kromě klasických funkcí Instant Messengeru umí navíc informovat o událostech na MySpace, jako jsou například příchozí soukromé zprávy, komentáře či žádosti o přátelství. Mezi další funkce serveru patří chat, diskusní skupiny, sdílení videí, seznamka a blogy. Myspace byl koupen v roce 2005 za 580 milionů dolarů společností News Corporation mediálního magnáta Ruperta Murdocha. Během následujících let však došlo kvůli vzestupu Facebooku k poklesu zájmu o server a koncem června 2011 News Corporation prodala 95% akcií společnosti Specific Media za 35 milionů dolarů.", "question": "Kdy byl založen server Myspace?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Su Nuraxi di Barumini", "context": "Su Nuraxi di BaruminiSvětové dědictví UNESCO Archeologická lokalita u Barumini v ziměSmluvní stát Itálie Itálie Souřadnice 39°42′10″ s. š., 9°0′0″ v. d. Typ kulturní dědictví Kritérium i, iii, iv Odkaz 833 (anglicky) Zařazení do seznamu Zařazení 1997 (21. zasedání) Su Nuraxi di Barumini je významná archeologická lokalita poblíž Barumini v provincii Jižní Sardinie na ostrově Sardinii. Centrem zdejšího komplexu ruin je třípatrová stavba nuraghů, jejíž vznik se datuje do doby kolem roku 1500 př. n. l. Su Nuraxi di Barumini jsou od roku 1997 součástí světového dědictví UNESCO. Odkazy Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Su Nuraxi di Barumini na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Italské památky na seznamu světového dědictví UNESCO Agrigento • Alberobello • Amalfinské pobřeží • Aquileia • Assisi • Benátky a jejich laguna • Benátské obranné stavby • Botanická zahrada v Padově • Castel del Monte • Cerveteri a Tarquinia • Cilento, Vallo di Diano, Paestum, Velia a Certosa di Padula • Crespi.", "question": "Co je centrem archeologické lokality Su Nuraxi di Barumini?", "answers": ["Centrem zdejšího komplexu ruin je třípatrová stavba nuraghů"]}
{"title": "Dalečín", "context": "Obec Dalečín se nachází zhruba 7,5 km severně od Bystřice nad Pernštejnem a 13 km vsv. od Nového Města na Moravě v okrese Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 703 obyvatel. Jméno vzniklo pravděpodobně z osobního jména Daleca, což může být podoba jména Dalebor či Dalemil. V historii se název obce objevoval v několika podobách - např. Daleczin, Daleczyn, Daletčín, Dalecžin či Dalletchin, Daletschin. První, často zpochybňovaná, zmínka o Dalečíně pochází z roku 1086 v listině Opatovického kláštera, kde je uváděn jako Daletice. První spolehlivá písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Tehdy byl postoupen spolu s Písečným a Dětochovem (dnes Vítochov) Znatovi z Tasova (území získal od své manželky Kláry). Dalečín v tu dobu tvořil středisko samostatného panství, které v roce 1358 získal Jimram z Pernštejna. Další události z historie obce jsou nám známy díky záznamům v Moravských zemských deskách. V roce 1588 Jan z Pernštejna prodal obec Pavlu Katharynovi z Katharu. O dva roky později jej získala jeho manželka Krizelda Čejkovna z Olbramovic. Roku 1603 jej spolu s okolními obcemi Petr a Jan Katharynové prodali Vilému Dubskému z Třebomyslic. Po Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován a novým majitelem se stal Štěpán Schmidt z Freihofenu. Mezi lety 1624-1633 bylo dalečínské panství připojeno hraběnkou Šlikovou ze Salmu ke kunštátskému panství. K němu patřil až do zrušení patrimoniální správy. Posledním majitelem se stal svobodný pán Honrichs. Základní škola a Mateřská škola Dalečín Kostel svatého Jakuba Většího, ke kterému vede po schodišti Křížová cesta zámek Dalečín zřícenina hradu Dalečín Jaroškova vila Dalečín Hluboké Veselí Do roku 1920 a na krátký čas od roku 1955 až do jeho zániku byl součástí Dalečína i Chudobín, který byl zaplaven vírskou přehradou.", "question": "Ve kterém okrese se nachází obec Dalečín?", "answers": ["Žďár nad Sázavou"]}
{"title": "Tacitron", "context": "Tacitron je plynem plněná výbojka řízená mřížkou, u níž je možné přivedením záporného potenciálu na řídicí mřížku výboj přerušit (zhasnout). Snížením záporného předpětí mřížky na hodnotu blízkou potenciálu katody tacitron opět zapálí. Jinak jsou u tacitronů zachovány ostatní vlastnosti výbojek, hlavně nízký spád na oblouku, takže mohou propouštět značný proud, přičemž ztracený anodový výkon zůstává malý.", "question": "Je Tacitron plynem plněná výbojka řízená mřížkou?", "answers": ["Tacitron je plynem plněná výbojka řízená mřížkou, u níž je možné přivedením záporného potenciálu na řídicí mřížku výboj přerušit (zhasnout)."]}
{"title": "Kozohlody", "context": "Kozohlody Kozohlody Kostel Všech svatýchLokalita Charakter vesnice Obec Vlkaneč Okres Kutná Hora Kraj Středočeský kraj Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 49°48′51″ s. š., 15°24′47″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 159 (2011)[1] Katastrální území Kozohlody (3,8 km²) PSČ 286 01 Počet domů 64 (2011)[1] Kozohlody Další údaje Kód části obce 183954 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Kozohlody (německy Kosohlod) je vesnice, část obce Vlkaneč v okrese Kutná Hora. Nachází se asi 1 km na sever od obce Vlkaneč, 5 km východně od Golčova Jeníkova a 14 km od Čáslavi. Je zde evidováno 65 adres. [2] Trvale zde žije 168 obyvatel.[3] Kozohlody je také název katastrálního území o rozloze 3,8 km2. Historie Ves Kozohlody byla založena počátkem 14. století řádem německých křižovníků. Představeným tohoto řádu v té době byl komtur Ratmir, podle něj se původně pravděpodobně nazývala Radimírova Ves (latinsky Ratimirivilla, německy Ratmersdorf). Ale již roku 1352 je v církevních záznamech doložen současný název obce Kozohlody. O původu tohoto názvu vypráví pověst. Obyvatelé brzy po založení zjistili, že pozemky jsou silně zamokřeny a nevhodné pro zemědělství. Chovali proto kozy, které však nerady spásaly kyselou trávu se zamokřených pozemků. Celá stáda se proto pásla na panských pozemcích, patřících k nedalekému hrádku. Jednoho dne toto ničení cizích porostů pána natolik rozzlobilo, že celé stádo koz pobil. Od té doby se obci začalo říkat Kozohlody.[4] Pamětihodnosti Kostel Všech svatých: tvoří dominantu obce a postaven byl ve druhé polovině 14. století. Původně to byla spíše kaple, která je zčásti zachována v dolní části kostela. Pravděpodobně krátce po založení byl kostel vyzdoben nástěnnými gotickými malbami. V době obsazení kraje husity byly tyto malby zčásti zničeny a zčásti zakryty novou vrstvou štukové omítky. V roce 1970 (při provádění elektroinstalace) byly tyto cenné původní malby odhaleny a částečně opraveny technikou fresco-seco.[4] Kostel s malbami je cennou památkou zapsanou do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR (číslo rejstříku ÚSKP 34010/2-1215).[5] Severovýchodně od kostela (u křižovatky) se nachází křížek obklopený vzrostlými stromy. Reference 1 2 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.↑ Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009↑ Počet obyvatel dle sčítání lidu, domů a bytů podle databáze ČSÚ 20011 2 Informační tabule v obci (nedaleko křížku).↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online].", "question": "Kolik adres je evidováno ve vesnici Kozohlody?", "answers": ["65"]}
{"title": "Charles Maurice de Talleyrand-Périgord", "context": "Charles Maurice de Talleyrand-Périgord (2. února 1754, Paříž – 17. květen 1838, Paříž) byl patrně nejznámější a nejúspěšnější státník a diplomat období Francouzské revoluce, napoleonských válek, restaurace Bourbonů a Vídeňského kongresu. Pro své zásluhy obdržel několik vysokých šlechtických titulů: roku 1806 kníže beneventský, roku 1807 vévoda de Talleyrand-Périgord, roku 1815 vévoda z Dina (Dino je kalábrijský ostrov). == Život a činnost diplomatická == Talleyrand se narodil 2. února 1754 v Paříži jako hraběcí syn v rodině de Talleyrand-Périgord. Jeho otec byl plukovníkem královské gardy a matka byla dvorní dáma. Studoval na kněžském semináři Saint-Sulpice. Po jeho absolvování byl v roce 1779 vysvěcen na kněze a první post jeho církevní kariéry byl abbé při opatství Saint-Denis. Poté působil jako jeden ze dvou generálních inspektorů francouzského katolického kléru. V roce 1788 se stal biskupem v provinčním městě Autun, kde před návratem do Paříže strávil jen několik dní. Jelikož pro vadu dolní končetiny nemohl vykonávat vojenskou službu (nápadně kulhal), mohl vzhledem ke svému původu z vyšší, avšak zchudlé šlechty, dosáhnout vysokých funkcí jen v církevních službách. O charakteru postižení dolní končetiny panují rozporné názory. Talleyrand sám se ve svých Pamětech zmiňuje, že jako malé dítě spadl z komody, zlomenina byla příliš pozdě diagnostikována a léčena, a následkem toho se špatně zhojila.", "question": "Do jaké rodiny se narodil Talleyrand?", "answers": ["hraběcí"]}
{"title": "Josef Daněk (vynálezce)", "context": "Josef Daněk (8. dubna 1920 Kotvrdovice – 21. května 2001 Třemošnice) byl český technik a vynálezce, který vyvinul československou vlakovou pneumatickou brzdu. Na základě jeho úspěchu byla založena firma DAKO v Třemošnici. Josef Daněk se narodil 8. dubna 1920 v Kotvrdovicích v okrese Blansko. Vyučil se soustružníkem a vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Brně. Po studiích pracoval jako technik ve výrobě vlakových brzd typu Božič v závodě Škoda - Adamov. Když byla v roce 1949 tato výroba přesunuta do Třemošnice, tak se přestěhoval také. V té době mu bylo 29 let. Po socialistickém závazku podniku Kovolis Třemošnice vyvinout vlastní československou brzdu pro trhy RVHP byl pověřen vedením týmu, který měl tento závazek splnit. V roce 1953 byla vyrobena první série rozváděčů DAKO C a ty byly v roce 1954 předvedeny brzdové subkomisi Mezinárodní železniční unie (UIC) a brzdová subkomise připustila v roce 1955 rozváděč DAKO C k užití v mezinárodním provozu. Již v průběhu zkoušek však byly na rozváděči DAKO C provedeny úpravy vedoucí ke zvýšení jeho provozní spolehlivosti a tak byly v roce 1956 v Českých Budějovicích předvedeny rozváděče DAKO CV a DAKO CV-1, které byly brzdovou subkomisí schváleny jako odvozeniny již schválené brzdy DAKO C. Mimochodem: zkoušky rozváděčů DAKO C, DAKO CV a DAKO CV-1 se prováděly i na vlacích o sto vozech.", "question": "Kdo byl Josef Daněk?", "answers": ["český technik a vynálezce, který vyvinul československou vlakovou pneumatickou brzdu"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropské unie.", "question": "Jaký je záměr Evropské unie?", "answers": ["podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel"]}
{"title": "Adamov (okres Blansko)", "context": "Adamov (německy: Adamsthal) je město v okrese Blansko v Jihomoravském kraji, 12 km severně od Brna, na soutoku Svitavy a Křtinského potoka v lesnatém údolí. Nadmořská výška dna údolí je v těchto místech kolem 230 metrů, městská obytná zástavba se však nachází i ve výškách nad 300 metrů. Východně od města se rozkládá chráněná krajinná oblast Moravský kras. V roce 2016 zde žilo přes 4 500 obyvatel. Počátek osídlování Adamovska spadá do období mladého paleolitu (17-11 tisíc let př. n. l.), kdy na toto území přišli lovci mamutů. Ti se usídlovali v jeskyních, mezi něž patří například Býčí skála, která se nachází cca 5 km východně od Adamova v Křtinském údolí. Roku 1869 tu byl nalezen bronzový býček a o tři roky později pak při větších archeologických průzkumech vedených Jindřichem Wankelem soubor archeologických předmětů. Nálezy z Býčí skály jsou vystaveny v Přírodovědném muzeu ve Vídni. Historie Adamova byla od prvopočátku spojena se železářskou výrobou, jejíž kořeny zde sahají až do roku 1360. Tehdy tuto oblast vlastnil majitel hradu Ronova Čeněk Krušina z Lichtenburka, který však zemřel bezdětný, a panství poté připadlo moravskému markraběti Joštovi.", "question": "Ve kterém kraji leží město Adamov?", "answers": ["Jihomoravském"]}
{"title": "Banán", "context": "Snížení teploty během této doby zvyšuje životnost plodů, ale, jak již bylo zmíněno výše, negativně ovlivňuje jejich kvalitu, proto při dopravě nikdy nebývají chlazeny pod 13,5 °C. Proto se také nedoporučuje ukládat nakoupené banány do lednice, protože jejich kvalita tím značně utrpí. Zajímavostí je, jak se nechávají banány dozrávat. Tento proces probíhá v tzv. tlakových komorách, do kterých se celé nerozbalené kartony s banánovými plody umístí. V tlakové komoře dojde \"k omačkání plodů\" plynem (etylen), čímž se nastartuje zrychlený proces zrání. Zralost banánů (v obchodech, popř. skladech) se určuje speciální stupnicí dle podílu zahnědlých skvrn a ploch na slupce. S postupujícím zráním se banán také zakulacuje. Banány rostou ve visících trsech, od několika po mnoho kusů ve vrstvě (zvané též ruka) v mnohovrstevném svazku. Celek visících trsů se nazývá kmen. V roce 2002 se celosvětově prodalo přes 12 miliónů tun banánů. Státy Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Filipíny exportovaly každý přes 1 milión tun banánů. Mezi nejhojněji pěstovaný kultivar banánu patří triploidní odrůda vzniklá zkřížením druhů Musa acuminata a Musa balbisiana. Tento druh je bez semen (kvůli konzumaci), takže se musí rozmnožovat pouze vegetativně, v důsledku čehož je velice náchylný k nemocem a různým plísním. Banán, resp. rostlina banánovník, byl domestikován v jihovýchodní Asii (kde rostou botanické druhy banánovníku) a podle archeologických nálezů to mohlo nejspíše být na území dnešní Papuy-Nové Guineje a to možná již 8000 př. n. l. První písemná zmínka o banánech. je v buddhistických textech z let okolo 600 př. n. l. Alexandr Veliký objevil chuť banánu v údolích Indie v roce 327 př. n. l. První známý organizovaný banánový sad se objevil v Číně v roce 200 n. l. V roce 650 islámští dobyvatelé přinesli banán do Palestiny. Arabští kupci rozšířili banány po většině území Afriky. V roce 1502 portugalští kolonisté vybudovali první banánové sady v Karibiku a ve Střední Americe. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrových banánech. Banánovník je zpravidla napaden bakterií hnědé hniloby brambor - Ralstonia solanacearum, se kterou snad žije dokonce v určité symbióze a kterou známe v podobě hnědých flíčků a ploch na banánové slupce.", "question": "Ve kterém světadíle byl banánovník domestikován?", "answers": ["v jihovýchodní Asii"]}
{"title": "Organizace zemí vyvážejících ropu", "context": "Organizace zemí vyvážejících ropu (zkráceně OPEC z angl. Organization of the Petroleum Exporting Countries) je mezivládní organizace sdružující 14 zemí exportujících ropu. OPEC koordinuje ekonomickou politiku členských zemí, a to zejména v oblasti vyjednávání s ropnými společnostmi ohledně objemu produkce a cen ropy. Sídlo organizace je ve Vídni. Členské země OPEC dnes kontrolují 75 % veškerých světových ropných zásob, v celosvětovém měřítku zajišťují jednu třetinu veškeré ropné produkce a celou polovinu z objemu vývozu ropy. == Řízení organizace == Nejvyšším orgánem organizace je konference zástupců členských zemí, na které se projednávají otázky vztahů zemí OPEC s politickými a ekonomickými partnery, pro nadcházející období se určují denní kvóty těžby a cena exportované ropy. Konference dále volí radu guvernérů, do které je z každé členské země vyslán jeden zástupce. Přijetí jakéhokoliv rozhodnutí je na konferenci velmi obtížné, důvodem je potřeba jednomyslného usnesení. Konference se schází alespoň dvakrát ročně. Mezi další orgány OPEC patří generální sekretariát v čele s generálním tajemníkem a hospodářská komise. == Historie == OPEC založilo na konferenci v Bagdádu dne 14. září 1960 pět zemí, jejichž export ropy výrazně převyšoval domácí spotřebu. V lednu 1961 byly v Caracasu přijaty stanovy OPEC. Zakládající země vytvořily kartel určující objem a cenu exportované ropy, zejména pomocí zavedení těžebních kvót. Kartel organizace byl během své historie úspěšný - dokázal členským zemím zajistit ohromné zisky ze vzrůstajících cen ropy (ty se od založení organizace několikanásobně zvýšily). Na podzim roku 1973 OPEC záměrně snížila těžbu ropy (o přibližně 5 %), aby mohla její cenu ovlivňovat ve svůj prospěch, a zároveň vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války (hlavně USA a Nizozemsko) a odstartovala tak první a prozatím největší ropný šok. Ceny ropy se tehdy zvýšily na čtyřnásobek. == Členské země == Alžírsko (od 1969) Angola (od 2007) Ekvádor (od 1973 do 1992, znovu se připojil 2007) Indonésie (od 1962 do 2008, od roku 2009 došlo k suspendaci země, od 1. ledna 2016 znovu členem[zdroj? ]) Gabon (od 1975 do 1995, znovu od 2016) Irák (od 1960, zakládající člen) Írán (od 1960, zakládající člen) Katar (od 1961 do 2019) Konžská republika (od 2018) Kuvajt (od 1960, zakládající člen) Libye (od 1962) Nigérie (od 1971) Rovníková Guinea (od 2017) Saúdská Arábie (od 1960, zakládající člen) Spojené arabské emiráty (od 1967) Venezuela (od 1960, zakládající člen) == Potenciální členské země ==", "question": "Jaká je zkratka pro Organizaci zemí vyvážejících ropu?", "answers": ["OPEC"]}
{"title": "SpaceX", "context": "SpaceX plánuje svou první demonstrativní pilotovanou misi Crew Dragon 2 na ISS na červenec 2019 a první operační pilotovaný let na ISS v prosinci 2019. == Informace o firmě == Firma sídlí ve městě Hawthorne v americké Kalifornii. Na počátku roku 2011 zaměstnávala přes 1250 osob. V říjnu 2013 to bylo již 3800 zaměstnanců. 18. srpna 2006 společnost v rámci iniciativy COTS vyhrála kontrakt vyhlášený americkou kosmickou agenturou NASA. V rámci tohoto kontraktu byla společnosti poskytnuta dotace ve výši až 278 mil. dolarů na vývoj a demonstrační lety kosmického dopravního systému složeného z rakety Falcon 9 a lodi Dragon. Tento systém od roku 2011, kdy byl definitivně ukončen provoz amerických raketoplánů, zajišťuje alternativní dopravu nákladů na stanici ISS. 23. prosince 2008 společnost oznámila, že vyhrála kontrakt CRS (Commercial Resupply Services) v hodnotě 1,6 mld. USD pro financování 12 dopravních letů ke stanici ISS po roce 2010. V roce 2012 byla společnost reprezentována v médiích také Gwynne Shotwellovou. Téhož roku šéf firmy Elon Musk představil projekt, jehož cílem je vybudovat kolonii na Marsu pro 80 000 lidí. A na jaře 2014 představil veřejnosti loď Dragon V2. I ta bude dopravována do vesmíru raketou Falcon 9 v1.2 Block 514. ledna 2016 vyhrála společnost kontrakt CRS2, po boku soukromých společností Sierra Nevada a Orbital ATK. Všechny tři firmy tím získaly zajištění na dalších šest letů k ISS v časovém horizontu od 2019 - 2024. Konečná hodnota kontraktu nicméně nebyla zveřejněna.", "question": "Kdo je zakladatelem společnosti SpaceX?", "answers": ["Elon Musk"]}
{"title": "Hieronymus Bosch", "context": "Bratrstvo, založené v 's-Hertogenboschi před rokem 1318, bylo rozšířené po celém severním Nizozemí. Jeho členy byli muži i ženy, řádoví kněží i světské osoby. V jednotlivých městech měla bratrstva svůj vlastní majetek a hrála důležitou úlohu v náboženském a kulturním životě komunity. Příslušníci rodiny van Akenů byli většinou členy bratrstva a vykonávali pro ně umělecké zakázky. V roce 1488 předsedal Bosch výročnímu, tzv. labutímu banketu. Roku 1504 uspořádal pro členy bratrstva výroční hostinu. V témže roce si u něj burgundský vévoda Filip Sličný objednal obraz Posledního soudu, na němž mělo být vyobrazeno peklo i ráj. V písemnostech bratrstva se Bosch objevuje poprvé v roce 1480 nebo 1481, kdy ještě nebyl jeho členem. Časem dostával od bratrstva různé zakázky, jako např. roku 1493 návrh vitráže do nové kaple v kostele sv. Jana, o kterou bratrstvo pečovalo. Roku 1511 navrhoval kříž, o rok později svícen. Vzhledem k mizivým odměnám, které za tyto práce obdržel, je zřejmé, že se jednalo o jeho dary bratrstvu. V zápisech Bratrstva Notre-Dame je zaznamenáno Boschovo úmrtí v roce 1516. Zádušní mše se uskutečnila v kostele svatého Jana v 's-Hertogenboschi 9. srpna toho roku. Bosch se svým dílem řadí k rané tvorbě nizozemské renesance a jako takový je ovlivněn tvorbou iluminace. Někdy je řazen k pokračovatelům doznívající gotiky, respektive středověké knižní malby – jak patrno z detailů maleb, jež někdy miniatury připomínají. Dílo se vyznačuje narativností a moralizujícími tématy, které zobrazují zápas dobra se zlem. K tomuto účelu Bosch vyobrazuje s velkou fantazií zvířata, části lidských těl, stroje a démony. Jeho díla jsou komplexně pojatá, originální, vyznačují se vysokou mírou fantazie a hluboce promyšlenou symbolikou postav a ikonografie. Bosch vytvořil několik triptychů. Mezi jeho nejznámější díla patří například Zahrada pozemských rozkoší, tato malba zobrazuje ráj s Adamem a Evou a mnoho podivuhodnými zvířaty v levé části, pozemské rozkoše s řadou nahých postav, s ovocem a děsivými ptáky ve střední části a fantazijním zobrazením hudebního pekla trestajícího hříchy na pravém panelu triptychu. Při zavření postranních panelů může pozorovatel vidět Boha tvořícího zemi. Po malířově smrti se stal jeho obdivovatelem Filip II.", "question": "Do jakého období spadá Bosch svojí tvorbou?", "answers": ["renesance"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Windows je v informatice označení pro několik různých operačních systémů od firmy Microsoft. Všechny mají grafické uživatelské rozhraní, avšak liší se použitým jádrem, úrovní podpory multitaskingu (současného běhu více úloh najednou) i používanými knihovnami a účelem použití. Grafické uživatelské rozhraní (GUI) bylo poprvé použito v roce 1973 v počítači Xerox Alto pod názvem WIMP. Jeho popularizaci mezi běžnými uživateli zajistil v roce 1983 počítač Apple Lisa a v roce 1984 pak masivně Apple Macintosh. Počítače IBM PC kompatibilní, které byly uvedeny na trh v roce 1981, používaly systém MS-DOS, který používal textové, grafické rozhraní musely řešit programy samostatně (například textový editor Text602), což bylo pro programátory pracné a nevýhodné. Úplně první předběžná vydání Microsoft Windows byly vydány v rocích 1983 až 1985. První Microsoft Windows 1.0 byly uvedeny v roce 1985 jako nadstavba systému DOS. Komerčně úspěšné byly Windows 3.0 vydané v roce 1990. Označení Windows je firmou Microsoft z obchodních důvodů používáno pro několik různých systémů, které používají různá jádra operačního systému. Stejné označení je využíváno jako propagační prvek díky oligopolnímu postavení této firmy na trhu osobních počítačů IBM PC kompatibilních (v roce 2012 Windows 7).", "question": "Mají operačné systémy od firmy Microsoft grafické uživatelské rozhraní?", "answers": ["Všechny mají grafické uživatelské rozhraní, avšak liší se použitým jádrem, úrovní podpory multitaskingu (současného běhu více úloh najednou) i používanými knihovnami a účelem použití."]}
{"title": "Nizozemsko na Letních olympijských hrách 1920", "context": "Nizozemsko na Letních olympijských hrách 1920 reprezentovala výprava 130 sportovců, z toho 129 mužů a 1 žena v 15 sportech. == Medailisté == == Externí odkazy == (anglicky) Nizozemsko na LOH 1920", "question": "Kolik sportovců reprezentovalo Nizozemsko na Letních olympijských hrách 1920?", "answers": ["130"]}
{"title": "Kang Pan-sok", "context": "Kang Pan-sok Narození 21. dubna 1892Chilgol, Mangjŏ Korejské císařství Korejské císařství Úmrtí 31. července 1932 (ve věku 40 let)Ťi-lin Čínská republika Čínská republika Manžel(ka) Kim Hjong-džik Děti Kim Ir-senKim Čchol-džuKim Jong-džu Rodiče Kang Dunyu Wei Dunxin Kang Pan-sŏ (korejsky 강, 21. dubna 1892, Mangyongdae – 31. července 1932, Ťi-lin) byla korejská farmářka a matka Kim Ir-sena, prvního severokorejského diktátora. Životopis Kang Pan-sŏ se narodila 21. dubna 1892 ve vesnici Chilgol v provincii Jižní Pchjongjang. Pocházela z presbyteriánské křesťanské rodiny, jejím otec byl učitel Kang Don-wook a matkou učitelka Wi Don-dob.[1] Roku 1908 se provdala za Kim Hjŏ, se kterým se seznámila pravděpodobně přes amerického misionáře Nelsona Bella.[2] V roce 1912 porodila svého prvního syna Kim Ir-sena. Podporovala svého manžela v jeho boji za nezávislost. Roku 1917 se přestěhovala do Bonghwa-ri, kde již působil její manžel a později společně uprchli do Mandžuska, aby se vyhnuli zatčení. Zemřela 31. července 1932 v čínské provincii Ťi-lin.[3] Propaganda V KLDR měla již od 60. let vlastní kult osobnosti a byla první z rodinných příslušníků Kim Ir-sena, která užívala titul „matka Koreje“ nebo „velká matka Koreje“.", "question": "Kdo je syne Kang Pan-sok?", "answers": ["Kim Ir-sena"]}
{"title": "Domitianus", "context": "Titus Flavius Domitianus (24. října 51, Řím - 18. září 96, Řím) byl římský císař z flaviovské dynastie (69-96) panující od 14. září 81 do 18. září 96. Byl mladším synem císaře Vespasiana a současně posledním flaviovským vladařem. K moci se dostal po smrti svého bratra Tita, který byl postižen těžkou chorobou. Na rozdíl od svých předchůdců, kteří byli přímo ukázkovými vzory panovníků, se Domitianus stal vzorem tyrana na trůně. Za jeho vlády došlo k novým sporům se senátem a k jeho krutému pronásledování. Domitianus zavedl síť placených udavačů, mrhal státními prostředky. Uplatňováním zákona o urážce majestátu překonal dokonce i císaře Nerona a čekal ho i podobný osud. V září roku 96 byl svými odpůrci (v čele s vlastní manželkou Domitií) zavražděn. Domitianus se narodil v roce 51 v Římě jako druhý syn budoucího císaře Vespasiana a Flavie Domitilly do poměrně chudých poměrů. Dostalo se mu vzdělání ve svobodných uměních, on je však později již dále nerozvíjel. Byl schopným řečníkem a pokoušel se i o drobné literární útvary. Údajně vydal spisek o pěstování vlasů. Suetonius nám zanechal popis jeho vzhledu: \"Postavu měl urostlou, tvář skromnou a plnou červeně, oči veliké, ale krátkozraké. Jinak byl hezký a sličný, zvláště v mládí, a to celým tělem s výjimkou noh, na nichž měl příliš krátké prsty. V pozdějších letech jej hyzdila také pleš, obtloustlé břicho a hubené nohy, ale ty mu zchřadly teprve po dlouhé nemoci.\" Oženil se s Domitií, dcerou význačného Neronova vojevůdce Gnaea Domitia Corbulona, které po svém nástupu na trůn udělil titul augusta. Manželství však nebylo příliš šťastné. Jejich jediný syn zemřel ještě v dětství roku 83. Tato osobní tragédie mohla být jedním z důvodů, proč poté Domitii zapudil, antické prameny však tvrdí, že to bylo kvůli její nevěře s hercem Paridem. Sám Domitianus neměl v tomto ohledu velké skrupule. Suetonius nás informuje, že si náruživě liboval v \"lůžkovém zápolení\" a později dokonce udržoval poměr s vlastní neteří, Titovou dcerou Julií, a to i v době, kdy se s Domitií opět usmířili. Když syrské legie prohlásily Vespasiana v roce 69 císařem, pobýval Domitianus právě v Římě.", "question": "Ve kterém roce prohlásily syrské legie Vespasiana císařem?", "answers": ["69"]}
{"title": "Free running", "context": "Free running Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Freerunner v Brazílii Free running (angl. \"volný běh\") je umění pohybu, akrobatická sportovní disciplína. Freerunnerům jde o to, aby ve své cestě hladce a plynule překonali překážku, a to pomocí různých pohybů jako vaulty (přeskoky), skoky, „somersaults“ a jiné akrobatické pohyby, vytvářející atleticky a esteticky vypadající způsob pohybu. Na rozdíl od parkouru jsou povoleny akrobatické pohyby a skoky, přičemž freerunning je více zaměřen na estetiku a krásu pohybu. Tréninky probíhají většinou v tělocvičnách, nebo v městských prostorech, které jsou plné různých překážek. Jeho zakladatelem je Francouz Sébastien Foucan, který se také věnouval parkouru. O free runningu říká: „Je to jiná cesta ‚dělání‘ parkouru “ Byl založen a inspirován podobným uměním pohybu (parkour), které založil David Belle, Foucanův přítel z dětství. Free running spojuje prvky triků a pouličních skoků, které jsou parkour komunitou považovány za neefektní a není to parkour. Na začátku byl free running zaměňován s parkourem, nicméně jakmile se free runneři začali zajímat o estetiku i o užitečnost, staly se z těchto dvou stylů rozdílné disciplíny. Pojem free running vymyslel Guillaume Pelletier a Foucan ho přijal jako svůj způsob jak dělat parkour.", "question": "Jakým sportem byl inspirován nově vzniklý sport free running?", "answers": ["parkour"]}
{"title": "Egejské moře", "context": "Egejské moře (řecky Α Π, Aigaio Pelagos [egeo pelagos], turecky Ege Denizi) je polouzavřené moře Středozemního moře. Nachází se mezi Balkánským poloostrovem, ostrovem Krétou a Anatolií, velká část jeho plochy patří Řecku. Jeho rozloha činí 190000 km2, maximální hloubka dosahuje 2561 m . V Egejském moři se nachází velké množství ostrovů, celá oblast Středozemí je i neustále seismicky aktivní. Drtivá většina ostrovů v Egejském moři jsou řecké ostrovy (Kyklady, Sporady, ostrovy Lémnos, Lesbos, Chios, Ikaria, Samos, Kós, Rhodos, Samothraké a Thassos). Z Turecka Menderes Nehri Gediz Nehri - vlévá se u İ Meriç Nehri (Marica) Z Řecka Néstros Strymón (Struma) Axiós (Vardar) - vlévá se u Soluně Péneiós Na pobřeží Egejského moře se nacházejí tyto řecké a turecké přístavy: Izmir Kabála Soluň Bólos Atény Iraklion Slovníkové heslo Egejské moře ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Egejské moře ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké maximální hloubky dosahuje Egejské moře?", "answers": ["2561 m"]}
{"title": "Česká obchodní inspekce", "context": "Česká obchodní inspekce (zkráceně ČOI) je orgán státní správy podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Ústředního ředitele ČOI jmenuje ministr průmyslu a obchodu. ČOI byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Je nástupnickou organizací někdejší Státní obchodní inspekce. Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty se sídly v krajských městech. Česká obchodní inspekce kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice), pokud podle zvláštních právních. předpisů nevykonává tento dozor jiný správní úřad. dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků (kromě potravin) včetně jejich zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu; zda se při prodeji zboží používají ověřená měřidla (pokud ověření podléhají. ), a zda používaná měřidla odpovídají příslušným předpisům, technickým normám či patřičnému schválení; dodržování podmínek stanovených právními a jinými příslušnými předpisy pro poskytování určitých služeb a provozování některých specifických činností; zda při uvádění výrobků na trh byly tyto výrobky opatřeny náležitým. povinným označením, popřípadě zda k nim byl vydán či přiložen předepsaný certifikát, zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají příslušným technickým požadavkům a podobně; zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné; zda jsou při sjednávání spotřebitelského úvěru dodržovány povinnosti stanovené právními. předpisy (pokud dozor v daném případě nevykonává Česká národní banka). č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, č.. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, č. 477/2001 Sb., o obalech, č.. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými. výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, č. 189/1999 Sb.", "question": "Kdo jmenuje ústředního ředitele České obchodní inspekce?", "answers": ["ministr průmyslu a obchodu"]}
{"title": "Vetřelci", "context": "Scény byly původně vystřiženy na přání 20th Century Fox, protože podle společnosti ukazovaly \"příliš mnoho ničeho\". Vetřelci byli nominováni na sedm cen Akademie. Kromě jiných: Nejlepší hudba Nejlepší zvukové efekty Nejlepší střih Nejlepší adaptovaný scénář Film vyhrál 2 ceny (Nejlepší střih zvukových efektů a Nejlepší vizuální efekty). Sigourney Weaver získala její první nominaci na nejlepší ženský herecký výkon. Snímek se dočkal také 4 nominací na ceny BAFTA a stal se vítězem v kategorii vizuálních efektů. Získal celkem 8 cen Saturnu Nejlepší sci-fi film Nejlepší ženský herecký výkon (Sigourney Weaver) Nejlepší mužský herecký výkon vedlejší role (Bill Paxton) Nejlepší ženský herecký výkon vedlejší role (Jenette Goldstein) Nejlepší dětský herecký výkon (Carrie Henn) Nejlepší režie (James Cameron) Nejlepší scénář (James Cameron) Nejlepší zvláštní efekty (Stan Winston a L.A. Effects Group) Proč se pokračování filmu Vetřelec (1979) nejmenovalo Vetřelec 2? Protože krátce po filmu Ridleyho Scotta se objevil italský snímek Alien 2: Sulla Terra (On Earth), se kterým nechtěl James Cameron nic mít. Královnu vetřelců vymyslel sám Cameron. Model, který byl použit byl 6 metrů vysoký a muselo jej obsluhovat 16 lidí. V současnosti je k vidění v muzeu sci-fi, které vlastní James Cameron. Po filmu Vetřelci se objevil komiks, který navazoval na děj filmu a pokračoval příběhem Ripleyové, Bishopa, Newt a Hickse. Když byl později natočen film Vetřelec 3, autoři komiksu změnili postavám jména, aby si neodporoval s oficiální historií. Kulisy v Pinewood Studios byly použity také pro film Batman (1989), který se zde natáčel o 3 roky později, při natáčení scén v továrně Axis Chemicals, kde Joker spadne do nádrže s kyselinou. Fiktivní pulzní puška Armat M41A z filmu je popisována jako vzduchem chlazená 10 mm pulzní útočná puška, základní zbraň vojáků sborů U.S. Army a U.S. Colonial Marine Corps. Od roku 1986, kdy se objevil film Vetřelci v kinech, se stala jednou z nejznámějších zbraní sci-fi filmů a ikonou futuristických zbraní. Kromě Vetřelců se také objevila i v pokračování Vetřelec3 a také i ve filmech zcela jiných sérií (např. Terminátor), byť jen okrajově. Také ji lze spatřit i v některých seriálech, jako například Simpsonovi, nebo Městečko South Park. Zbraň navrhl sám režisér Vetřelců James Cameron; inspiroval se různými zbraněmi druhé světové války, mezi které se řadí například Thompson M1A1. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aliens (film) na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Vetřelci ve Wikimedia Commons Vetřelci v Česko-Slovenské filmové databázi Vetřelci na Fox Axe", "question": "Jaký je anglický název filmu Vetřelci?", "answers": ["Aliens"]}
{"title": "Indie", "context": "Dva hlavní proudy klasické hudby jsou karnátacká z Jižní Indie a hindustanská ze Severní Indie. Populární formy hudby také převládají, za zmínku stojí například filmová hudba. V Indii také existuje množství druhů klasických tanců včetně takových jako Bharata Natyam, Kathakali a Kathak. Často mají formu příběhu a obsahují duchovní a náboženské prvky. Indie má také rozmanité festivaly, z nichž je mnoho oslavovaných bez ohledu na kastu a vyznání. Nejznámější a nejpopulárnější oslavy zahrnují hinduistické festivaly Diwali, Holi a Dussehra a muslimské oslavy Eid. Národní sport Indie je pozemní hokej, ale nyní je i přesto velmi populárním sportem kriket. V některých státech, zejména na severovýchodě, je nejpopulárnějším sportem fotbal a je široce sledován i přesto, že se Indie umístila mimo top 100 národních týmů ve světovém žebříčku FIFA. Indie mě také silné zastoupení v šachu s několika hráči s mezinárodním statusem včetně Višvanáthana Ánanda, který se stal šampionem. Další populární sporty jsou kulečník a střelba. S jednou stříbrnou a dvěma bronzovými medailemi na posledních třech olympijských hrách má India jen málo sportovních úspěchů. Do roku 1980 vyhrála osmkrát zlatou medaili v pozemním hokeji. Tradiční domorodé sporty jsou polo, kabadi a gilli-danda, které se hrají v celé zemi. Šachy a badminton se považují, že vznikly v Indii.", "question": "Je národním sportem Indie kriket?", "answers": ["Národní sport Indie je pozemní hokej, ale nyní je i přesto velmi populárním sportem kriket."]}
{"title": "Héfaistos", "context": "Héfaistos je syn Dia a Héry. V řecké mytologii byl bohem ohně a kovářství, jeho římský ekvivalent je Vulkán (latinsky Vulcanus). Héfaistos byl ošklivý a slabý hned po svém narození. Vlastní matka ho pro jeho nedokonalost svrhla z Olympu. Zachránily ho bohyně Thetis a Eurynomé, které ho i vychovaly. Jednou pak Héra zjistila, že překrásný šperk, který měla Thetis, vytvořil Héfaistos. Přivedla proto Héfaista zpět na Olymp a zařídila mu bohatě vybavenou kovárnu s dvaceti měchy. Héfaistos se tak se svou matkou smířil a jednou, když se jí statečně zastával proti Diovi, srazil ho jeho otec podruhé z Olympu. Héfaistos padal celý den a když konečně dopadl na ostrov Lémnos (někdy uváděn jako Limnos), zlomil si obě nohy a velmi potřeboval pomoc obyvatel, kteří ho vlídně přijali. Často bývá srovnáván s bohyní Pallas Athénou. Je velmi zručným kovářem, který zhotovuje mistrná díla, nevyrovná se však Pallas Athéně duchem, který je hlavním základem umění. Héfaistos má dílny pod Etnou, kde vládne základnímu prvku kovářského řemesla, ohni. Jeho pomocníky jsou Kratos (síla) a Biá (Násilí). Pallas Athéna předčila Héfaista nejen duchem, ale i svou ladností - Héfaistos byl belhající se mrzák, kterému se bohové často vysmívali. Přece však Héfaistos, zdánlivě nemotorný a slabý, vystavěl bohům jejich nádherné paláce na Olympu, zhotovil zbroj největšího hrdiny Achillea, brnění jednoho z předních řeckých reků Dioméda a na výzvu Diovu vytvořil z vody a země bytost Pandoru. Podle Odysseje byla manželkou Héfaistovou bohyně Afrodíté, která ho podváděla s bohem Áreem. Když pak Héfaistos milence překvapil a zavolal bohy, aby viděli tuto nevěru, sklidil opět jen výsměch a Afrodíté zůstala stejná. Héfaistos nejvíce miloval ostrov Lémnos (do dnešních dnů se zachovaly zbytky města, pojmenovaného právě po Héfaistovi - Ifaistia ), kde byl též soustředěn jeho kult. K Héfaistově poctě konali Řekové okázalé slavnosti. V Athénách, kde stojí dodnes jeho chrám ( Héfaisteion / Hephaisteon - chrám v dórském slohu se nápadně tyčí nad korunami stromů v rohu Agorá a připomíná zmenšeninu Parthenonu, jemuž zároveň konkuruje jako jeden z nejlépe udržovaných řeckých chrámů ), byly dvojího druhu: héfaisteie a chalkeie; první se slavila zpočátku každý rok, později ( od roku 329 př. n. l.) každý čtvrtý rok v polovině listopadu; druhá se konala každoročně a zúčastňovali se jí zejména kováři. Héfaistos byl zobrazován v pracovní haleně (exomis), která pravou ruku nechávala zcela volnou, s kovářskou zašpičatělou čapkou na hlavě a s odznaky své profese - kleštěmi a kladívkem - v rukou.", "question": "Čemu vládne bůh Héfaistos v řecké mytologii?", "answers": ["ohně a kovářství"]}
{"title": "Mnichovská dohoda", "context": "Obdobné stanovisko zastává sudetoněmecká interpretace, podle které nese československá politika sama odpovědnost za zničení státu. Podle mezinárodněprávní teze Hermanna Raschhofera, uveřejněné v roce 1953, byla Mnichovská dohoda pouze prováděcí dohodou zásady odstoupení Sudet, kterou československá vláda údajně přijala již 21. srpna 1938, a je tudíž platná. Stejné tvrzení obsahuje sborník prací sudetoněmeckých historiků a politiků \"Mnichovská dohoda a osud sudetských Němců\", vydaný v roce 2012 v Brně. Od roku 1925 bylo Československo vázáno podle Locarnských dohod, kde se zavázalo vzájemné spory řešit prostřednictvím arbitrážních smluv. Zásadním bodem Locarnských dohod byl bezpečnostní charakter mezinárodních záruk německých západních hranic prostřednictvím Rýnského garančního paktu, ovšem východní hranice Německa smluvně zaručeny nebyly, naopak zde existovala možnost jejich revize. Od roku 1933, kdy se nacisté chopili moci v Německu, bylo Československo ve vážném nebezpečí stran německé expanze, která měla své motivy politické (revizionismus), ideologické (nároky na bývalá území německé říše a expanze na východ), strategické (průmyslový potenciál českých zemí a jejich poloha). Tomuto nebezpečí se Československo snažilo čelit jak budováním silné moderní armády a pohraničních opevnění, tak i posilováním spojeneckých svazků nově i se Sovětským svazem. Francie a SSSR, hlavní spojenci Československa, neměli zájem o další krvavý konflikt s Německem. Podstatnou slabinou byla, neurčitá formulace Spojenecké smlouvy s Francií navržena československou diplomacií, vázaní pomoci SSSR na kroky Francie a nedostatečné kroky československé diplomacie u dalších velmocí, které by zaručovaly neměnnou podobu východních hranic Německa. Německé nároky vůči Československu pak byly před světovou veřejností vysvětlovány jako částečná náprava Versailleského systému, který nastavil Německu příliš tvrdé podmínky po první světové válce, a také naplnění přirozeného práva na sebeurčení pro etnické Němce v Československu. Důsledkem toho všeho bylo, že velmoci, na jejichž pomoc při obraně proti německé agresi československá vláda nejvíce spoléhala, měly snahu se s nacisty dohodnout a předejít tak scénáři, který vedl k první světová válce a to i za cenu obětování Československa.", "question": "V ktorém roce se nacisté chopili moci v Německu?", "answers": ["1933"]}
{"title": "Václav III", "context": "Římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský se postavil na stranu papeže Bonifáce, který jediný z něj eventuálně mohl udělat císaře (byť s Václavem II. byli dosud spojenci a český král mu pomohl k německé koruně). Václav II. se marně snažil získat vojenskou podporu francouzského krále Filipa Sličného, který také neměl s papežem dobré vztahy. 31. května 1303 přiřkl Bonifác VIII. svatoštěpánskou korunu Karlu Robertovi z Anjou. Všechny poddané Václava III. zprostil přísah věrnosti. Václav II. samozřejmě odmítl. Jeho syn v Uhersku začal rychle ztrácet podporu šlechty ve prospěch Karla z Anjou a nakonec zůstal obležený v Budíně. Roku 1304 ho otec musel vojensky hájit a Václav III. za otcovy vydatné armádní pomoci odjel i s uherskou korunou a rukojmími do Čech. == Samostatná politika == Roku 1304 Přemyslovci vládli území většímu než samotná Svatá říše římská, během dvou let se jejich moc zhroutila úplně. Po smrti otce roku 1305 zdědil Václav III. českou a polskou korunu. Proti králi se dvěma korunami ovšem stál Albrecht I. Habsburský v říši a v Polsku Vladislav I. Lokýtek. Mladý král zrušil zasnoubení s Alžbětou v říjnu 1305, údajně čtyři dny po svatbě s Violou Těšínskou. Jednalo se o nerovný sňatek, jehož důvody nejsou příliš zřejmé. Ačkoliv pozdější kronikáři popisují Violu jako půvabnou, důvodem zřejmě nebyla právě její krása. Snad sehrála roli strategická poloha Těšínska na cestě z Prahy do Krakova. Alžběta byla tou dobou ve Vídni pod habsburskou kuratelou.10. října Václav ještě použil titul uherského krále a to na listině v Bruntále. Poté se titulu vzdal a společně s uherskými korunovačními klenoty jej předal bratranci Otovi Dolnobavorskému, který se v převlečení vydal do Uher. Václav uzavřel mír s Albrechtem Habsburským, kterému postoupil některá území (Chebsko, Plísensko a Míšeňsko), čímž si uvolnil ruce pro udržení polské koruny. Na jaře 1306, snad ke konci února či v březnu dobyl Vladislav I. Lokýtek královský hrad v Krakově držený českou posádkou (přestože již 26. ledna 1306 uzavřel v Toruni s \"plnomocníky českého krále\" příměří, které mělo trvat \"až do sv. Michala\", tedy do 29. září téhož roku).", "question": "Kdo byl posledním českým králem z rodu Přemyslovců?", "answers": ["Václav III."]}
{"title": "Pogrom", "context": "K nejhoršímu pogromu došlo 26. dubna 1881 v Kyjevě, k dalším velkým pogromům došlo ve Varšavě a v Oděse. Nový car Alexandr III. z nepokojů obvinil židy a vydal k jejich omezení soubor tvrdých nařízení. Pogromy pokračovaly za mlčenlivé nečinnosti úřadů až do roku 1884. Další, ještě krvavější vlna pogromů, která za sebou nechala přibližně 2000 mrtvých a mnoho zraněných Židů, propukla v letech 1903-1906. Během ruské občanské války (1917-1922) došlo na různých místech Ruska a Ukrajiny k 887 pogromům s počtem židovských obětí mezi 70-250 000. Přibližně 40 % z nich měli na svědomí ozbrojenci bojovníka za Ukrajinskou národní republiku Simona Petljury, 25 % Zelená armáda a různé nacionalistické a anarchistické bandy, 17 % bělogvardějci (zvláště oddíly Antona Děnikina) a 8,5 % Rudá armáda. Od počátku do poloviny 20. století docházelo k pogromům také v Polsku, Argentině a v celém arabském světě. Krajně ničivé pogromy se objevily během druhé světové války, kdy došlo i k rumunskému pogromu v Iaşi, kde bylo zabito 14 000 židů, a k pogromu v Jedwabnem v Polsku s 380 - 1600 oběťmi. Poslední zaznamenaný velký pogrom v Evropě byl poválečný pogrom v Kielcích v Polsku, ke kterému došlo v roce 1946.", "question": "Ve kterém roce došlo k poslednímu zaznamenanému pogromu v Evropě?", "answers": ["1946"]}
{"title": "Mitozom", "context": "Mitozom je organela nacházející se u některých jednobuněčných eukaryotních organismů, žijících v podmínkách s nedostatkem kyslíku, či jako vnitrobuněční paraziti. Byl nalezen a pojmenován teprve nedávno a ještě se přesně neví, jak těmto organismům prospívá. Patrně v ní dochází k syntéze železosirných center, podobně jako v mitochondriích. Mitozom byl objeven výhradně u některých anaerobních či mikroaerofilních organismů, které nejsou schopné oxidativní fosforylace, jelikož nemají mitochondrie. Poprvé byl popsán u střevního parazita Entamoeba histolytica. Dále byl identifikován např. v několika mikrosporidiích, výtrusovci Cryptosporidium parvum a v diplomonádě Giardia intestinalis. Je velmi pravděpodobné, že se mitozomy vyvinuly z mitochondrií. Stejně jako ony mají dvojitou membránu (vnitřní membrána však netvoří kristy) a vykazují i některé biochemické podobnosti. Navíc jsou proteiny nalezené v mitozomech podobné proteinům v mitochondriích a hydrogenozomech (dalších derivátech mitochondrie). Na druhou stranu však mitozomy neobsahují žádné geny, mitozom je syntetizován z genů v buněčném jádře, ačkoliv některé dřívější výzkumy přítomnost DNA naznačovaly. V tomto článku byl použit překlad textu z článku mitosome na anglické Wikipedii.", "question": "U jakého střevního parazita byl poprvé popsán mitozom?", "answers": ["Entamoeba histolytica"]}
{"title": "Black Sabbath", "context": "Na konci se Ozzy rozhodl, že bude dál pokračovat (následovalo turné \"No More Tours\" s výstižným názvem Retirement Sucks) a byly připraveny smlouvy na nové album a turné původního Sabbathu, na poslední chvíli však Ozzy odstoupil. Po Diově a Halfordově odchodu byl Vinny Appice nahrazen bývalým bubeníkem skupiny Rainbow Bobbym Rondinellim. Zpěvák Tony Martin a klávesista Geoff Nicholls se vrátili a Sabbath nahráli Cross Purposes a Cross Purposes Live - kombinaci CD a videa, která vyšla koncem roku 1994, kdy Bobby Rondinelli skupinu v půlce turné opustil. Překvapivě ho nahradil původní bubeník Sabbath Bill Ward. Po turné se Ward a Butler s Iommim, Martinem a Nichollsem rozešli. Další střetnutí se uskutečnilo v roce 1995. Tentokrát síly spojila formace alba Tyr, kdy se bubeník Cozy Powell a baskytarista Neil Murray připojili k Iommimu, Martinovi, Nichollsovi a nahráli album Forbidden. Album produkoval Ernie C z rapcorové skupiny Body Count. Po nahrání alba Cozy Powell znovu kapelu opustil a nahradil ho vracející se Bobby Rondinelli. V roce 1996 u Castle Records znovu nahráli a vydali kompilaci skladeb od roku 1983 (album Born Again) po rok 1995 (album Forbidden) s názvem The Sabbath Stones. Po vydání skončila smlouva Tonyho Iommiho s vydavatelstvím. Roku 1996 Ozzy Osbourne zorganizoval první ročník velmi úspěšného metalového festivalu Ozzfest. V roce 1997, před posledním vystoupením na festivalu, se připojil k Butlerovi a Iommimu, aby zahráli několik skladeb (na bicí hrál Mike Bordin, bubeník skupiny Faith No More). V prosinci 1997 Bill Ward spojil síly s Ozzym, Tonym, Geezerem a obnovili původní sestavu Black Sabbath poprvé od jejich náhlého setkání na Live Aid v letech 1985 a 1992. Black Sabbath od té doby vydali minimálně jednu autorizovanou dvoudiskovou kompilaci, jednu dvoudiskovou live kompilaci a osmidiskový boxset. V roce 2001 napsali nové texty, na následujícím turné odehráli novou skladbu Scary Dreams a okamžitě začali pracovat na novém albu s legendárním producentem Rickem Rubinem, ale Ozzyho sólový kontrakt se zdržel a zřejmě překazil další vývoj alba. Po třech letech, v roce 2004, skupina znova vystoupila na Ozzfestu na počest svého 35. výročí.", "question": "Ve kterém roce se konal první ročník metalového festivalu Ozzfest?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Píseň vyšehradská", "context": "Prý se nacházel v deskách velké knihy nájemců domu, kde Linda bydlel, a kterou používal jako podnožku. Linda se pak údajně přiznal, že špatně čitelná písmena z neznalosti nevhodně na pergamenu obtáhl.[2] Podle toho, že první část útržku básně opěvuje Vyšehrad, se odvozovaly názvy pergamenu. V Národním muzeu je uložen pod označením Píseň pod Vyšehradem.[3] Pod stejnou signaturou 1 A b 4 je v Národním muzeu uložen také rukou psaný opis textu Písně pod Vyšehradem, jehož původ není známý, ale je u něj i německo-latinská poznámka připisovaná Josefu Dobrovskému, že „19 řádků na pergamenovém listu objevil Linda“.[3][4] Přepis textu publikoval Lindův tehdejší spolubydlící a údajný objevitel Rukopisu královédvorského Václav Hanka v prvním svazku Starobylých skládání roku 1817; tím ho zařadil do období 13. až 14. století. Následně text roku 1818 otiskl i Josef Dobrovský jako ukázku staročeské poezie ve svém německy psaném díle Dějiny české řeči a literatury. Obdobný text byl Národnímu muzeu později předán ještě dvakrát: v roce 1856 německý překlad, nalezený údajně ve městě Raabu a antedatovaný do roku 1724 (s označením „Alt-böhmisches Lied“, staročeská píseň), a v roce 1933 takzvaný Negativní otisk, objevený údajně ve Štýrském Hradci v roce 1891.[3][5] Hodnocení pravosti Už v roce 1824 označil Josef Dobrovský svůj dřívější názor za omyl a označil Píseň vyšehradskou za podvrh.[2] Pravost rukopisu zkoumala koncem 50. let 19. století komise, jejíž práce se zúčastnil i Pavel Josef Šafařík a která dospěla k závěru, že jde o padělek.[6][7] V roce 1886 zkoumala Píseň vyšehradskou další muzejní komise s profesory Vojtěchem Šafaříkem a Antonínem Bělohoubkem: mimo jiné potvrdila, že písmo má dvojité tahy (což mohl způsobit Linda), ale hlavně konstatovala, že se při chemických zkouškách – na rozdíl od Rukopisu královédvorského - rukopis Písně vyšehradské choval podobně jako rukopisy nedávného původu, nikoliv jako rukopis středověký.[8]", "question": "Kdo je autorem díla Píseň vyšehradská?", "answers": ["Václav Hanka"]}
{"title": "Jean-Paul Sartre", "context": "Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní, vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922-1924 byl v přípravné třídě (classe préparatoire) na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty, Simone Weil, Emmanuel Mounier či Claude Lévi-Strauss. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži.", "question": "Kde se Jean-Paul Sartre seznámil s Paulem Nizanem?", "answers": ["lyceum Jindřicha IV"]}
{"title": "Kościuszkovo povstání", "context": "Kościuszkovo povstání Tadeusz Kościuszko skládá 24. března 1794 přísahu na Hlavním krakovském náměstí Kościuszkovo povstání (polsky Insurekcja kościuszkowska) byla vzpoura proti snaze Pruska a Ruska zcela rozložit a následně anektovat zbytek Republiky obou národů. Odpor vedl generál Tadeusz Kościuszko, po němž je povstání pojmenováno. Došlo k němu v roce 1794, a i když zaznamenalo zpočátku jisté úspěchy, bylo následně tvrdě potlačeno ruskými a pruskými vojsky. Výsledkem bylo třetí a definitivní rozdělení Polska, které na 123 let ukončilo samostatnou existenci tohoto státu. Příčiny Úpadek Republiky obou národů Polští magnáti na kresbě Jana Matejky Dlouhodobým problémem Republiky obou národů byla rostoucí moc šlechty. Zhruba od začátku 18. století kontrolovali šlechtičtí magnáti politický i ekonomický vývoj. Zneužívali liberum veto, paralyzovali sejm a bránili jakýmkoli reformám, které by tyto jejich \"zlaté svobody\" omezily. Pravomoci panovníka byly silně zredukované a pokud i sám panovník byl slabou osobností, šlechtě to vyhovovalo. To nahrávalo sousedním mocnostem. Prakticky od doby severní války byl vliv Pruska, Ruska a do jisté míry i Rakouska zásadním prvkem polské politiky. Především Rusko hledělo na úpadek Rzeczpospolite se zalíbením a podporovalo místní šlechtické rody v jejich boji za udržení svých \"práv\".", "question": "Co bylo výsledkem Kosciuszkovo povstání?", "answers": ["Výsledkem bylo třetí a definitivní rozdělení Polska, které na 123 let ukončilo samostatnou existenci tohoto státu."]}
{"title": "John Douglas Cockcroft", "context": "John Douglas Cockcroft (27. května 1897 Todmorden, Spojené království - 18. září 1967 Cambridge, Spojené království) byl britský fyzik, který získal spolu s E. T. S. Waltonem v roce 1951 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za objevné práce přeměny atomových jader uměle urychlenými jadernými částicemi.", "question": "Kdy zemřel John Douglas Cockcroft?", "answers": ["18. září 1967"]}
{"title": "Astronomie", "context": "Astronomie, řecky α z ά (astron) hvězda a ν (nomos) zákon, česky též hvězdářství, je věda, která se zabývá jevy za hranicemi zemské atmosféry. Zvláště tedy výzkumem vesmírných těles, jejich soustav, různých dějů ve vesmíru i vesmírem jako celkem. Astronomie se podobně jako další vědy začala rozvíjet ve starověku. Na území Babylonie však nebylo k popisu používáno již vynalezené geometrie (grafy). První se z astronomie rozvíjela astrometrie, zabývající se měřením poloh hvězd a planet na obloze. Tato oblast astronomie měla velký význam pro navigaci. Podstatnou částí astrometrie je sférická astronomie sloužící k popisu poloh objektů na nebeské sféře, zavádí souřadnice a popisuje významné křivky a body na nebeské sféře. Pojmy ze sférické astronomie se také používají při měření času. Další oblastí astronomie, která se rozvinula, byla nebeská mechanika. Zabývá se pohybem těles v gravitačním poli, například planet ve sluneční soustavě. Základem nebeské mechaniky jsou práce Keplera a Newtona. Aristotelés ve svém díle O nebi z roku 340 př. n. l. dokázal, že tvar Země musí být kulatý, jelikož stín Země na Měsíci je při zatmění vždy kulatý, což by při plochém tvaru Země nebylo možné. Řekové také zjistili, že pokud sledujeme Polárku z jižnějšího místa na Zemi, jeví se nám níže nad obzorem než pro pozorovatele ze severu, kterému se bude její poloha na obloze jevit výše. Aristotelés dále určil poloměr Země, který ale odhadl na dvojnásobek skutečného poloměru. V aristotelovském modelu Země stojí a Měsíc se Sluncem a hvězdami krouží kolem ní, a to po kruhových drahách. Myšlenky Aristotelovy rozvinul ve 2. století našeho letopočtu Klaudios Ptolemaios, který také stavěl Zemi do středu a další objekty nechal obíhat kolem ní ve sférách: první byla sféra Měsíce, dále sféry sluneční soustavy - Slunce a planet : Merkuru, Venuše, Marsu, Jupitera, Saturna a sféra stálic - hvězd, jež byly považovány za nehybné, jak to plyne z názvu, měly se pohybovat jen společně s oblohou. Tento model dostatečně vyhovoval polohám těles na obloze.", "question": "Čím se zabývá nebeská mechanika?", "answers": ["pohybem těles v gravitačním poli"]}
{"title": "Vlk", "context": "Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je arktický vlk (Canis Lupus Arctos) který je, i přes to, že žije severněji, drobnější než vlci žijící na severu Kanady a Aljašky. Na velikost má také vliv hojnost kořisti v oblasti kde vlci žijí. Plné velikosti vlk dosáhne ve věku okolo jednoho roku. == Vlk na území ČR == Na území současné České republiky byl vlk vyhuben na konci 19. století a začátkem 20. století. V Čechách je uváděno datum 2. prosince 1874 a na Moravě 5. března 1914. V pozdějších letech docházelo v ČR pouze k náhodnému výskytu, když osamělí jedinci zabloudili na české území ze zahraničí. V současné době lze hovořit o návratu vlčí populace na území České republiky, protože v roce 2015 byl zaznamenán výskyt vlků v pohoří Šumava, Lužici, v Beskydských horách, v oblasti Kokořínska či na území bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko. V dalších letech se dá tedy předpokládat rozšíření populace do dalších oblastí, jako např. od Krkonoš, Krušných hor či Českého Švýcarska. V roce 2016 byl potvrzen trvalý pobyt vlků na Broumovsku, kam se vrátili po 250 letech; v roce 2017 byli doloženi čtyři vlci. K 7. květnu 2019 potvrdili členové honebního společenstva výskyt v Orlickém Záhoří a v katastru Mezilesí, k témuž datu chovatel na Borové. \"Očekáváme, že brzy v Orlických horách zdomácní. Možná ještě letos. Nejblíže Broumovsku je Olešnice, kde podle dosavadních poznatků sondují budoucí teritorium.\" Někteří z vlků se nebojí přiblížit k lidskému obydlí. == Mytologie == V řecké mytologii byl zpupný král Lykáón proměněn ve vlka kvůli špatné povaze a proto, že se vzepřel bohům. Vlk byl také jedním ze symbolů boha Apollóna. V severské mytologii hrál významnou roli vlk Fenrir. == Zajímavosti == V roce 1995 byl vlk (Canis lupus) reintrodukován do několika oblastí v severních Skalnatých horách ve Spojených státech. V Yellowstonském národním parku došlo v souvislosti s návratem vlka nejen ke změně skladby živočišstva, ale i vegetace a toku řeky. Navrácení vlka jako vrcholového predátora způsobilo tzv. trofickou kaskádu. == Odkazy == === Poznámky === === Reference ===", "question": "Vlk byl jeden ze symbolů kterého boha?", "answers": ["Apollóna"]}
{"title": "Tridentský koncil", "context": "Tridentský koncil (latinsky Tridentinum) byl 19. ekumenický koncil uznaný katolickou církví. Svolal jej papež Pavel III. roku 1545 a zasedal v italském Tridentu (italsky Trento, latinsky Tridentum). Účastnilo se jej asi 255 biskupů, kteří reagovali na vznik protestantství a položili základ katolické reformace. Koncil schválil 16 dogmatických dekretů, které se věnují mnoha aspektům křesťanské víry. Koncil zasedal v období 13. prosincem 1545 a 4. prosincem 1563. Předsedali mu postupně tří papežové - Pavel III., Julius III. a Pius IV. Jeho průběh se členil do tří období (1545-1549, 1551-1552 a 1562-1563) a 25 zasedání. Koncil odmítl reformaci a proti ní vymezil katolickou nauku o spáse a ospravedlnění, svátostech a biblickém kánonu. Zasadil se o sjednocení liturgie v římskokatolické církvi a omezil rozdílné místní praxe; tím byla fixována podoba tzv. tridentské mše, výhradní formy římského ritu až do vydání misálu Pavla VI. v roce 1970. Cíle koncilu byly dva: Reagovat na vznik protestantství a definovat nauku katolické církve v diskutovaných otázkách. Císař Karel V. se zasazoval, aby protestanti měli na koncilu svůj hlas, přestože byl sám katolíkem. Oproti papeži se také snažil o znovusjednocení víry v německých zemích, protože to nejlépe odpovídalo jeho potřebám centralizace moci. Během druhého zasedání koncilu v letech 1551-1552 byli protestanti dvakrát pozváni a koncil vydal záruky pro bezpečnost reformátorských vyslanců. Bylo jim nabídnuto právo diskutovat, avšak upřeno hlasování. Philipp Melanchthon a Johann Brenz spolu s dalšími německými lutherány vyrazili na cestu na koncil, a to spolu se svými vyznáními (Melanchthon se svým irenickým vyznáním známým jako Confessio Saxonica).", "question": "Jaký byl první cíl Tridentského koncilu?", "answers": ["Reagovat na vznik protestantství a definovat nauku katolické církve v diskutovaných otázkách"]}
{"title": "Dozimetr", "context": "Dozimetr je zařízení k měření dávek ionizujícího záření. Přístroj je používán v lékařství a vojenství k měření hodnoty ozáření. Dozimetr funguje na principu změn látky v něm obsažené. V současnosti se používají dozimetry digitální a filmové. == Související články == Dozimetrie Filmový dozimetr Prstový dozimetr Geiger-Müllerův čítač Scintilometr == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Dozimetr ve Wikimedia Commons Článek o dozimetru RBGT 62a http://fbmi.sirdik.org/1-kapitola/16/166.html", "question": "Jaké záření měří dozimetr?", "answers": ["ionizujícího"]}
{"title": "Athény", "context": "Aristokracií ovládaná Sparta a její peloponéští spojenci porazili Athény v peloponéské válce. V následujícím století byly Athény stále ještě významným městem, ale již nikoli politickou velmocí. Ke kulturnímu úpadku ovšem nedošlo - 4. století bylo dobou velkých filozofů. Když si Římané v roce 146 př. n. l. podmanili Řecko, Athény ušetřili. Někteří římští císaři, zejména Hadrianus, věnovali Athénám četné nové stavby. Císař Hadrián např. dokončil chrám Dia Olympského nebo bohatý římský občan a senátor Herodes Attikos, který nechal postavit po sobě nazvané divadlo, Odeon Heroda Attika. Římané ovšem řeckou kulturu podporovali a proto jejich nadvláda vedle možná trochu paradoxně ke kulturnímu rozmachu a hospodářské prosperitě Athén. Generál Germanicus, císaři Hadrián a Nero Athény navštívili a obdivovali je. Hadrián zde vybudoval novou čtvrť, budoval zde akvadukty, lázně a různé jiné veřejné stavby. Athéňan Herodes Attikos se stal římským senátorem a v Athénách pod Akropolí postavil velké divadlo Odeón Heroda Attika, které v Athénách stojí do dnešních časů. Ve III. a IV. století Řecko i s Athénami vyrabovali Gótové v 5. století Hunové. Řekům se v těch dobách nedařilo bránit proti barbarům. Už od 1. století se v Athénách uchytilo křesťanství, které bylo v roce 392 uznané oficiálním náboženstvím Římské říše a tím se zhroutil pohanský význam Athén. V roce 395 se Athény s celým Řeckem stávají součástí Východořímské říše (Byzantská říše). Starověké dějiny Athén končí někdy v VI. století po Kristu. Pohanské náboženství je definitivně zapomenuto. Střední Řecko patřilo k významným a vyspělým částem Byzantské říše. Většina obyvatel poloostrova Attika, ostatně stejně jako dnes, žila ve městě Athény. Stejný princip fungoval i v zbytku Řecka, kde se lidé také soustřeďovali ve velkých městech. V té době nastal hospodářský rozkvět Athén, kulturní funkci však převzala Konstantinopol. V 6. století napadli Řecko Slované, dobyli i Athény, ale neusadili se zde, pokračovali na poloostrov Peloponés. V 9. století žili obyvatelé i následkem slovanských výpadů (kteří v té době byli již poraženi) většinou na venkově a z Athén se stalo nevýznamné městečko. Nový rozmach Athén nastal až ve 12. století, kdy se sem vracelo řecké obyvatelstvo, byla obnovena starověká agora a postaveny křesťanské kostely, ve městě se začalo rozvíjet byzantské umění. Ránou bylo zničení Byzance křižáky, kteří z Athén udělali Athénské vojvodství. Poloostrov Atiku na podnět Evropanů osídlují Arvanité, hovořících albánským dialektem. Tito Arvanité byli pravoslavného vyznání, stejně jako původní Řekové a tak se po příchodu do Řecka začali prohlašovat za Řeky. Attičtí Řekové s Arvaniti splynuli a albanizovali se.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Řecka?", "answers": ["Athény"]}
{"title": "Severní ledový oceán", "context": "Severní ledový oceán je nejmenší světový oceán. Má rovněž nejmenší průměrnou hloubku. Rozkládá se kolem severního zemského pólu, má rozlohu asi 14 mil. km2, průměrná hloubka dosahuje 1328 m. Nejhlubší místo 5449 m (Polární hlubokomořská planina). Hladinu Severního ledového oceánu pokrývá větší část roku silná vrstva ledu, takže se po většině jeho plochy mohou v této době plavit pouze těžké ledoborce (a někde ani ty ne) či lodě plující v jejich stopách. Tento mořský led vzniká ze zamrzlé mořské vody. polární - pokrývá větší část oceánu, jeho tloušťka činí až 50 m, v létě taje a tloušťka se zmenšuje až na 2 m tabulový - vzniká na okrajích oceánu, maximální tloušťka dosahuje 2 m. Led je polámaný a ledové kry na sebe narážejí, v období maximálního rozsahu pokrývá asi 12 mil. km2 rychlý led - tvoří se mezi tabulovým ledem a pobřežím V současně době tloušťka i plocha polárního zalednění rychle klesá. Na dně oceánu se rozkládá obrovská pevninská deska a jeden příkop, kterým se táhne horské pásmo. Původně se mělo za to, že Arktida je kontinent, v roce 1958 ale americká atomová ponorka USS Nautilus podplula severní pól a zjistila, že žádný kontinent Arktida neexistuje a že je to pouze trvale zamrzlá hladina Severního ledového oceánu. Baffinův záliv Barentsovo moře Bílé moře Pečorské moře Beaufortovo moře Čukotské moře Grónské moře Karské moře Moře Laptěvů Východosibiřské moře Moře a oceány, Editions Atlas 2006 Slovníkové heslo Severní ledový oceán ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Severní ledový oceán ve Wikimedia Commons", "question": "Je severní ledový oceán ze světových oceánů největší?", "answers": ["Severní ledový oceán je nejmenší světový oceán."]}
{"title": "Divadlo Globe", "context": "Divadlo Globe bylo postaveno v roce 1599 v Londýně a je spjato s osobou Williama Shakespeara, který byl členem a podílníkem divadelní společnosti nazývané Služebníci lorda komořího. Svá představení hráli v Divadle Jamese Burbage. Roku 1597 jim však nájem na divadlo vypršel, což znamenalo velké potíže. Bylo třeba něco podniknout. Divadelní společnost se rozhodla ukrást své vlastní divadlo na základě prošlé smlouvy, kde se psalo, že pokud budou chtít, mohou divadlo rozebrat. Divadlo přesunuli na jižní břeh řeky Temže a pojmenovali ho Globe. Byl to vynikající tah, Služebníci lorda komořího zachránili své divadlo i své kariéry. Jednu chybu však udělali, střechu nového divadla vyrobili z hořlavých došků. V létě roku 1613 Globe do základů vyhořel. Velký oheň způsobilo dělo, ze kterého vystřelili při představení. Dělo se nestrefilo a zapálilo doškovou střechu. Podílníci měli povinnost postavit nové divadlo. Tato verze Globu přežila 30 let, dokud nebylo divadlo z nařízení puritána Olivera Cromwella uzavřeno. Samotná budova byla v roce 1644 stržena. Ke konci 20. století byl po přestávce trvající 350 let postaven další Globe. Americký herec a Shakespearův milovník Sam Wanamaker (otec Zoë Wanamakerové) se rozhodl, že v Bankside postaví přesnou repliku Globu. Teď zde stojí divadlo tak, jak vypadalo za Shakespearových časů. V Globu probíhá každoročně letní sezona Shakespearových her a také je zde největší trvalá Shakespearova výstava na světě. V roce 1999 byla postavena dřevěná replika divadla Globe také na pražském Výstavišti. Toto divadlo bylo v roce 2005 zničeno požárem. Obrázky, zvuky či videa k tématu zeměkoule divadlo ve Wikimedia Commons V Londýně našli Shakespearovo ztracené divadlo – iDNES.cz, 10. 3. 2009, dostupné on-line", "question": "Kde byla v roce 1999 postavena dřevěná replika divadla Globe?", "answers": ["na pražském Výstavišti"]}
{"title": "Kyslík", "context": "ozón, díky charakteristickému zápachu při používání elektrických přístrojů ve špatně větrané laboratoři. 1858 – Werner von Siemens konstruuje první přístroj, který využívá tichého elektrického výboje k výrobě ozónu. 1861 – William Odling navrhuje vzorec O3 pro ozón po reakci ozónu s jodidem. draselným. 1868 – J. L. Soret potvrdil vzorec ozonu O3 difuzními studiemi. 1877 – Kyslík byl poprvé zkapalněn nezávisle L. Cailletetem a R. Picketem. 1882 – J. W. Strutt objevuje, že atomová hmotnost kyslíku není přesně 16,00, ale 15,872. Kyslík je velmi reaktivní permanentní plyn, nezbytný pro existenci života na naší planetě. Slučování kyslíku s ostatními prvky se nazývá hoření, pokud je látka zahřátá na zápalnou teplotu. Jde prakticky vždy o exotermní reakci, která vede k uvolnění značného množství tepelné energie. Produkty hoření se nazývají oxidy (dříve kysličníky). Na Zemi je kyslík velmi rozšířeným prvkem. V atmosféře tvoří plynný kyslík 21 objemových %. Voda oceánů, které pokrývají 2/3 zemského povrchu, je hmotnostně složena z 90 % kyslíku. V zemské kůře je kyslík majoritním prvkem, je přítomen téměř ve všech horninách.", "question": "Jak se nazývají produkty hoření?", "answers": ["oxidy"]}
{"title": "Svatý Václav", "context": "Svatý Václav (asi 907 - 28. září 935, příp. 929, německy Wenzel von Böhmen) byl český kníže a světec, který je hlavním patronem Čech a Moravy a symbol české státnosti. Podle pověsti byl vychováván svou babičkou svatou Ludmilou a vzdělával se na Budči. Jako kníže, po porážce saským králem Jindřichem Ptáčníkem, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil chrám sv. Víta, hlavní kostel knížectví. Byl zavražděn ve (Staré) Boleslavi, sídle svého bratra Boleslava, který díky tomu převzal vládu. Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou v legendách mu připisovanou zbožnost (vlastnoruční pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péči o chudé, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení pohanských svatyní ap.) a posmrtné zázraky. Později se stal symbolem českého státu, např. v Kodexu vyšehradském, na mincích nebo na Myslbekově pomníku, a taky na pomníku Čech (který byl v rozmezí mezi první světovou a druhou světovou válkou zničen[zdroj? ]). Pro poznání Václavova života chybí dostatek spolehlivých dobových pramenů. Základem jsou legendy, které však nebyly sepsány za účelem věrně zachytit historického knížete. Další informace jsou čerpány z historie sousedních států, zejména okrajové zprávy kroniky o málo mladšího saského kronikáře Widukinda. Z nepísemných pramenů jsou to archeologie a paleoantropologické výzkumy ostatků Přemyslovců prováděné zejména Emanuelem Vlčkem, který na jejich základě publikoval historiky málo přijímaný obraz prvních Přemyslovců. Většinu poznatků o světcově životě je možné zpochybnit a historiografie umí podat jen nejasný či možný obraz knížete Václava, který vždy závisí na konkrétním kritickém zhodnocení a způsobu interpretace nedostatečných a nespolehlivých pramenů. Václav byl synem knížete Vratislava (mladšího syna Ludmily a prvního doloženého knížete Bořivoje I.) a Drahomíry, dcery knížete Havolanů (polabští Slované), zřejmě Vratislavovy jediné manželky.", "question": "Kde byl zavražděn Svatý Václav?", "answers": ["Boleslavi"]}
{"title": "Závrať", "context": "Závrať (dříve také motolice) je pocit nevolnosti, při kterém se postiženému točí hlava. Jde o pocity lehké nejistoty, vrávorání, pocit nevolnosti nebo opilosti až po pocity točení vlastního těla vzhledem k okolí nebo okolních předmětů okolo nás. Pravou závratí, neboli vertigem, se nazývá iluze pohybu vlastního těla nebo předmětů kolem. K podobnému jevu dochází například tehdy, když se rychle točíme na kolotoči. Jestliže však závrať vzniká bez viditelného důvodu, může to být příznakem nějakého onemocnění. Opravdová závrať je často doprovázena psychickými a neurovegetativními poruchami jako např.: nevolností zvracením zblednutím pocením pocitem nejistoty v prostoru Lze to vysvětlit těsným spojením mezi vestibulárním aparátem a vegetativní nervovou soustavou. Jakýkoli zásah v oblasti vestibulárního aparátu okamžitě vyvolává současné vegetativní poruchy. Bez ohledu na pocit strachu, který doprovází prakticky jakýkoliv záchvat závratě, sama o sobě závrať nepředstavuje stav nebezpečný pro život člověka. Avšak je velice důležité včas a správně určit diagnózu onemocnění, které vyvolalo závrať. Kejáková motolice", "question": "Jak se nazývá iluze pohybu vlastního těla?", "answers": ["Pravou závratí"]}
{"title": "Inkvizice", "context": "Další komplikací byla skutečnost, že podle buly Ad abolendam bylo povinností sdělit obviněnému jméno žalobce. To však často vedlo ke mstě ještě před samotným soudem.[zdroj? ]Počátky papežské inkvizice jsou spojeny s reformním programem čtvrtého lateránského koncilu (1215), který stvrdil exkomunikaci valdenských papežem Inocencem III. Valdenské hnutí představovalo pro společnost své doby velmi destabilizující faktor a církev se tažením vůči herezi v této době snažila chránit jak svou nauku, tak i feudální společenské zřízení. Tato inkvizice byla pověřena výslovně úkolem odhalování, stíhání a trestání kacířů a jejich sympatizantů. Papež se rozhodl pro jmenování zvláštních soudců pověřených pronásledováním kacířů. Když neuspěla snaha biskupů, řízením byli většinou pověřovány nové žebravé řády, které vznikly počátkem 13. století, dominikáni a františkáni. Úkolem inkvizitorů byli pověřováni též papežští legáti a diecézní klérus. Biskupská inkvizice se zřejmě ukázala jako nedostačující nástroj, proto se papež Řehoř IX. rozhodl inkviziční řízení profesionalizovat, a tak založil papežskou inkvizici. Ustanovil, aby odhalováním a souzením kacířů byli pověřeni náležitě připravení lidé v postavení zplnomocněným papežských delegovaných soudců. Jako první papežský inkvizitor (delegovaný papežský soudce specializovaný na vyhledávání a vyšetřování podezřelých z hereze) byl roku 1231 jmenován převor dominkánského kláštera v Řezně.Inkvizitor měl v sobě spojovat funkci duchovního pastýře a soudce. Proto se ideálními kandidáty do úřadu inkvizitorů zdáli být právě dominikáni (a později i františkáni), kteří byli vzdělaní, zcela podřízeni papežskému stolci, nemajíce žádné osobní vazby na komunitu, do níž byli jako soudci vysláni, navíc byli všeobecně oblíbeni jako kazatelé a zpovědníci.Záhy se ovšem ukazovalo, v jak velkém může být inkvizitor pokušení svůj úřad zneužít. Právní proces inquisitio totiž spojoval do jedné osoby úřad vyšetřovatele a soudce. Ten navíc měl být i duchovním pastýřem obžalovaného.", "question": "Proč založil Papež Řehoř IX. papežskou inkvizici?", "answers": ["Biskupská inkvizice se zřejmě ukázala jako nedostačující nástroj"]}
{"title": "Evropská organizace pro jaderný výzkum", "context": "Na jiném místě částice s vysokou energií nazývané miony otevírají protony a neutrony jako lovec perel perlorodku, když se chce podívat dovnitř. Komplex urychlovačů CERN dokáže dokonce urychlovat i jádra atomů olova, která se pak rozbíjejí na nepohyblivých terčících. Z vlastního centra srážky, v němž po kratičký okamžik panují poměry blízké stavu vesmíru těsně po velkém třesku, se vynoří stovky částic. Výzkumníci zde studují velké počty takových pozoruhodných událostí a snaží se porozumět tomu, jak se za 13 miliard let po velkém třesku vesmír stal takovým, jak jej vidíme dnes kolem sebe. Částicová fyzika studuje věci, které jsou neuvěřitelně malé. Do šířky vlasu se vejde přibližně milion atomů, ale i něco tak malého jako atom je obrovské ve srovnání s částicemi, které se urychlují a studují zde. Kdybychom si představili atom zvětšený do velikosti fotbalového stadionu, jeho jádro by mělo velikost malého míčku či kuličky. Atomy jsou tedy z 99,99% prázdné. CERN se zabývá částicemi, které vyplňují zbývajících 0,01%. K poznávání tak malých věcí jsou potřeba extrémně silné \"mikroskopy\". Těmi jsou pro tuto oblast fyziky urychlovače a detektory částic, jako ty používané zde. == Urychlovače částic == Urychlením získají částice velmi vysoké energie. Jejich následné střílení do terčů nebo vzájemné srážky pomáhají fyzikům rozluštit tajemství sil působící mezi částicemi. Existují urychlovače dvou typů, lineární a kruhové. V CERN se můžeme setkat s oběma. Urychlovače používají silné elektrické pole, jehož prostřednictvím \"nahustí\" energii do svazku částic. Magnetické pole svazek přesně zaostřuje a slouží i k udržení částic na kruhové dráze.", "question": "Pod jakou zkratkou je známá Evropská organizace pro jaderný výzkum?", "answers": ["CERN"]}
{"title": "Mor skotu", "context": "Mor skotu (Rinderpest) je akutní, vysoce nakažlivé virové onemocnění skotu, případně dalších zástupců z čeledí turovitých, jelenovitých a prasatovitých. Původcem je RNA virus z čeledi Paramyxoviridae. Mortalita je vysoká a může dosahovat až 100 %. V prvních fázích nemoci se objevuje horečka, průjem, malátnost, nechutenství, výtok z nosu a očí. V další fázi se na zarudlých, překrvených sliznicích objevují krváceniny, eroze až nekrózy. V říjnu 2010 Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) prohlásila, že mor skotu byl ve světě zcela vymýcen; Světová organizace pro zdraví zvířat vydala oficiální potvrzení o úplném vymýcení nemoci 25. května 2011. Rinderpest virus (RPV) patří do rodu morbillivirus, podobně jako virus psinky nebo moru malých přežvýkavců. Jedná se o virus s genomem jednovláknové RNA s negativní polaritou. Kapsida viru je obalená glykoproteinovým obalem. Virus moru skotu se objevuje jen v jediném sérotypu, zahrnuje však řadu kmenů, které se liší svou patogenitou a hostitelskám spektrem. Dlouhou dobu přežívá ve zchlazených či zmražených tkáních a orgánech. Charakterizuje ho vysoká horečka (40 - 42 °C), závažné silné průjmy vedoucí k dehydrataci a následné smrtí. Průjmy jsou nejprve vodnaté, později krvavé s příměsí fibrinu (difteroidní zánět). Zaznamenány byli také eroze až nekrózy v dutině ústní a hleno-hnisavý výtok z očí postižených zánětem spojivek. Mortalita dosahuje až 90%. Morbidita onemocnění je téměř 100%. Inkubační doba je 3 až 21 dní. Průběh onemocnění perakutní, akutní, subakutní nebo atypický. Mezi patologické nálezy patří nekrotická ložiska na sliznici celého trávicího traktu. Diagnostikovat lze virus pomocí PCR. Terapie se neprovádí. V zemích s enzootickým výskytem moru skotu se v minulosti prováděla pravidelná vakcinace živou atenuovanou vakcínou.", "question": "Jak vysoká je mortalita moru skotu?", "answers": ["může dosahovat až 100 %"]}
{"title": "Jessie Collins", "context": "Jessica \"Jessie\" Collins (* 8. března 1983, San Antonio, USA) je americká herečka. Pochází z města San Antonio v Bexar County v Texasu. Je jednou ze čtyř sester, které se všechny věnují umění. Vystudovala Juilliard School v New Yorku. Její nejznámější rolí je postava Natalie Davis pod přezdívkou The Miniature Killer v Kriminálce Las Vegas. == Externí odkazy == Jessie Collins v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Čemu se věnuje Jessie Collins a její sestry?", "answers": ["umění"]}
{"title": "Armádní generál", "context": "Armádní generál je generálská vojenská hodnost používaná armádami některých států. V armádách užívajících hodnost maršála jde o druhou nejvyšší hodnost, jinak je nejvyšší. Je nejvyšší generálská hodnost v Armádě České republiky. Nejbližší nižší hodnost je generálporučík. Pokud je armádní generál ve funkci náčelníka Generálního štábu Armády ČR, pak jedinou výše postavenou osobou je prezident České republiky, který je vrchním velitelem českých ozbrojených sil. Označení: čtyři pěticípé zlaté hvězdy. Armádní generál zpravidla velí jedné armádě nebo sboru. V České republice bylo do roku 2016 jmenováno sedm armádních generálů, mimo generála Sedláčka jmenovaní vždy zastávali funkci náčelníka Generálního štábu AČR: 22. září 1993 - Karel Pezl 8. května 2002 - Jiří Šedivý 8. května 2006 - Pavel Štefka. 14. listopadu 2008 - Tomáš Sedláček 28. října 2009 - Vlastimil Picek 8. května 2014 - Petr Pavel 8. května 2016 - Josef Bečvář Armádní generál (général d'armée) je nejvyšší generálská hodnost Francie. Přesněji je to označení hodnosti používané divizními generály v nejvyšších vojenských funkcích - náčelník generálního štábu, štábu pozemních sil (pět hvězd na náramennících) a některých dalších.", "question": "Která vojenská hodnost muže být vyšší než armádní generál?", "answers": ["maršála"]}
{"title": "Podpatek", "context": "Podpatek je část obuvi, která ji zvyšuje pod patou. Nízké podpatky jsou vhodné pro stabilní chůzi a vyskytují se, mimo jiné, na trekingových botách, dále také na pánské obuvi určené pro sportovní tanec. Dámské společenské boty mívají podpatky vysoké, tato obuv se pak podle svého tvaru, který se podobá loďce, nazývá \"lodičky\". Boty s vysokým podpatkem zdaleka nejsou moderním vynálezem a obojí, pánské i dámské, mají bohatou historii. O tom, kdy spatřily světlo světa, panují určité dohady. Ačkoli jsou boty s vysokým podpatkem vyobrazeny již na staroegyptských nástěnných malbách v hrobkách a v chrámech, nejstarší dochované záznamy o mužích a ženách nosících boty se zvýšeným podpatkem pocházejí ze starověkého Řecka. Panuje obecný předpoklad, že boty s vysokým podpatkem se poprvé objevily na svatbě Kateřiny Medicejské s Vévodou orléanským, pozdějším králem Jindřichem II., v roce 1533. Nevěsta měla boty, které jí pro tuto příležitost zhotovili florentští ševci. Následně se tyto italské boty staly normou dámské obuvi na vévodově dvoře ve Francii. V tomto případě však může jít o historický podvrh, neboť k vývoji podpatků začalo docházet teprve koncem 80. let 16. století. Boty s vysokým podpatkem nosila údajně i anglická královna Marie I. (1516–1558). Kolem roku 1660 vytvořil švec Nicholas Lestage boty s vysokým podpatkem pro francouzského krále Ludvíka XIV. Některé byly až 10 cm vysoké a mnohé z nich zdobily různé bitevní výjevy. Tento tzv. Ludvíkovský podpatek se následně stal módním prvkem dámské garderoby. Dnes se tento termín používá k označení podpatků, jaké nosila Madame de Pompadour, milenka krále Ludvíka XV. Někdy se jim též říká \"Pompadourky\". Trend k nižším podpatkům koncem 18. století byl podnícen Velkou francouzskou revolucí. Během ní se totiž vysoké podpatky staly symbolem blahobytu. A protože se lidé z pochopitelných důvodů snažili nevypadat jako bohatí, zmizely mužské i ženské vysoké podpatky rychle z ulic i z běžného trhu. Během Revoluce se nosily podstatně nižší podpatky než kdykoli předtím v celém 18. století. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heel (shoe) na anglické Wikipedii.", "question": "Jak vysoký podpatek je vhodný pro stabilní chůzi?", "answers": ["Nízké"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Kalifornie je největším centrem počítačového průmyslu na světě, který je soustředěn v Silicon Valley. V Kalifornii se vyrábí nejvíce filmů na světě (kromě indického Bollywoodu). Filmový průmysl je soustředěn ve městě Los Angeles, ve čtvrti Hollywood. Průměrný rozpočet filmu je 100 milionů dolarů.[zdroj? ] Nezaměstnanost v Kalifornii za posledních 20 let rapidně klesla a v roce 2006 byla 4,9 %. Ač je ekonomika Kalifornie velmi rozvinutá, je zde mnoho lidí žijících na hranici chudoby a je zde mnoho bezdomovců, i přesto, že bydlení je levné a volných pracovních míst je mnoho. Zejména v okolí velkých měst, jako je Los Angeles. Ve větší míře jde o přistěhovalce z chudšího Mexika a latinské Ameriky, kteří se jen velmi těžko uplatňují na trhu práce. To je způsobeno nejen rasovou diskriminací, ale i negramotností a složitou integrací těchto menšin do společnosti. Hlavní zemědělské produkty: ovoce, zelenina, chov dobytka, mléko a mléčné výrobky, vinařství. Hlavní průmyslová odvětví: počítačový průmysl, filmový průmysl, letecký průmysl, těžba a zpracování nerostných surovin, zpracování potravin, chemický průmysl, textilní průmysl, strojní výroba, výroba elektrických strojů, cestovní ruch. Kalifornie má relativně k ostatním státům velkou spotřebu energie (28-30 GW v zimě a asi polovinu v létě), ale její elektrárny mají kapacitu přibližně 45 GW.", "question": "Které město je největším centrem počítačového průmyslu na světě?", "answers": ["Kalifornie"]}
{"title": "Grigorij Perelman", "context": "Vzorec entropie pro Ricciho tok a jeho geometrické aplikace (anglicky The entropy formula for the Ricci flow and its geometric applications), Ricciho tok s operací na trojrozměrných varietách (anglicky Ricci flow with surgery on three-manifolds), Konečná doba zániku řešení Ricciho toku na některých trojrozměrných varietách (anglicky Finite extinction time for the solutions to the Ricci flow on certain three-manifolds). V nich Perelman stručně popsal původní metodu dokazování Poincarého hypotézy. V roce 2006 dostal Grigorij Perelman mezinárodní cenu – Fieldsovu medaili – za řešení Poincarého hypotézy (oficiální formulace ceny: „Za přínos pro geometrii a revoluční myšlenky ve studiu geometrické a analytické struktury toku Ricci“). V březnu 2010 mu Clayův matematický ústav udělil cenu a odměnu jeden milión amerických dolarů za prokázání Poincarého hypotezy. Perelman ale ignoroval matematickou konferenci v Paříži, kde měla být cena tisíciletí udělena. Pak 1. července 2010 veřejně oznámil své odmítnutí a vysvětlil to následovně: „Odmítl jsem. Měl jsem mnoho důvodů jak pro, tak proti tomu. Proto jsem se tak dlouho rozhodoval. Hlavním důvodem je nesouhlas s organizovanou matematickou komunitou. Nesouhlasím s jejich rozhodnutím, považuji je za nespravedlivé. Věřím, že příspěvek amerického matematika Hamiltona k řešení tohoto problému není o nic menší než můj“.[2] Podle Perelmana byl Hamiltonův výzkum výrazně zpomalen kvůli nepřekonatelným technickým obtížím. V září 2011 zřídil Clayův matematický ústav společně s Institutem Henriho Poincarého (Paříž) pozici pro mladé matematiky, jimž bude vyplácena cena, kterou Grigorij Perelman nepřijal. V roce 2011 získali Richard Hamilton a Demetrios Christodoulus tzv. Shao matematickou cenu $1 000 000. Richard Hamilton byl vyznamenán za vytvoření matematické teorie, kterou pak Grigorij Perelman použil ve své práci na důkazu Poincarého hypotézy. Je známo, že Hamilton tuto cenu přijal. Soukromý život V prosinci 2005 odstoupil Grigorij Perelman ze svého postu vedoucího výzkumného pracovníka v laboratoři matematické fyziky, přestal pracovat na POMI (Matematický ústav. V. A. Steklovа POMI RAS) a téměř úplně přerušil kontakty s kolegy. V září 2011 matematik odmítl přijmout nabídku stát se členem Ruské akademie věd. Vede osamocený život, ignoruje tisk. Žije v Petrohradu v Kupchinu se svou matkou. V tisku se objevily zprávy, že od roku 2014 žije Grigorij ve Švédsku, ale později se ukázalo, že tam jen občas jezdí. Reference ↑ И с м Г П: З м м д?", "question": "Jak vysokou finanční premii (v USD) odmítl převzít Grigorij Perelman v roce 2010 za vyřešení tzv. Poincarého hypotézy?", "answers": ["1 000 000"]}
{"title": "Části Prahy", "context": "Praha 17 (dříve Praha-Řepy) – Řepy Praha-Zličín – Zličín, Sobín, část Třebonic (okolí stanice metra Zličín) Praha 18 (dříve Praha-Letňany) – Letňany Praha-Čakovice (od 1. 11. 2007) – Čakovice, Třeboradice, Miškovice Praha 19 (dříve Praha-Kbely) – Kbely Praha-Vinoř – Vinoř Praha-Satalice – Satalice Praha-Čakovice (do 31. 10. 2007) – Čakovice, Třeboradice, Miškovice Praha 20 (dříve Praha-Horní Počernice) – Horní Počernice Praha 21 (dříve Praha-Újezd nad Lesy) – Újezd nad Lesy Praha-Klánovice – Klánovice Praha-Koloděje – Koloděje Praha-Běchovice – Běchovice Praha 22 (dříve Praha-Uhříněves) – Uhříněves, Hájek u Uhříněvsi, Pitkovice Praha-Královice – Královice Praha-Nedvězí – Nedvězí u Říčan Praha-Kolovraty – Kolovraty, Lipany Praha-Benice – Benice Městské části Samosprávných městských částí má Praha celkem 57, z toho 22 tzv. velkých městských částí (s rozšířenou působností): Praha 1 – Staré Město, Josefov, převážná část Hradčan, převážná část Malé Strany, část Nového Města, nepatrná část Holešovic, nepatrná část Vinohrad Praha 2 – část Vinohrad, Vyšehrad, část Nového Města, menší část Nuslí (Nuselské údolí) Praha 3 – převážná část Žižkova, část Vinohrad, malá část Vysočan, malá část Strašnic Praha 4 – Braník, Hodkovičky, Krč, Lhotka, Podolí, převážná část Michle, převážná část Nuslí, menší část Záběhlic, nepatrná část Vinohrad Praha 5 – Smíchov, Hlubočepy, Radlice, Košíře, Motol, převážná část Jinonic, malá část Malé Strany, nepatrná část Břevnova Praha 6 – Dejvice, Střešovice, Veleslavín, Vokovice, Ruzyně, Liboc, téměř celý Břevnov, větší část Bubenče, dolní část Sedlce, malá část Hradčan Praha 7 – převážná část Holešovic, menší část Bubenče, nepatrná část Libně Praha 8 – větší část Libně, Karlín, Kobylisy, Bohnice, Čimice, významná část Troji (horní), malá část Nového Města, část Střížkova, nepatrná část Žižkova Praha 9 – převážná část Vysočan, menší část Libně, Prosek, část Střížkova, převážná část Hrdlořez, menší část Hloubětína, nepatrná část Malešic Praha 10 – Vršovice, část Vinohrad, převážná část Strašnic, převážná část Malešic, větší část Záběhlic, část Michle (vrch Bohdalec), nepatrná část Žižkova (1 dům), nepatrná nezastavěná část Hrdlořez, nepatrná nezastavěná část Hloubětína Praha 11 (dříve Praha-Jižní Město) – Chodov, Háje Praha 12 (dříve Praha-Modřany) – Modřany, Komořany, Točná, Cholupice, Kamýk Praha 13 (dříve Praha-Jihozápadní Město) – převážná část Stodůlek, převážná část Třebonic, malá okrajová část Jinonic, nepatrná nezastavěná část Řeporyj", "question": "Kolik má Praha správních obvodů?", "answers": ["22"]}
{"title": "Tarso Voon", "context": "Tarso Voon Tarso Voon Vrchol 3100 m n. m. Poloha Stát Čad Souřadnice 20°55′ s. š., 17°17′ v. d. Tarso Voon multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Tarso Voon je 3100 metrů vysoký stratovulkán na severu Čadu. Hora se tyčí v západní části pohoří Tibesti. Vrchol hory tvoří plochá kaldera o rozměrech 14 x 18 km. Rozsáhlé výlevy bazaltu se nachází v její severovýchodu části, tvoří 180stupňový oblouk a jsou výsledkem vysoké aktivity stratovulkánu v kvartéru. V severozápadním směru se poblíž zvedá Ehi Mosgau, stratovulkán se stejnou výškou, 3100 metrů. Depozity z pyroklastických oblaků se prostírají do vzdálenosti 15 až 35 km od kaldery. Hora leží na prekambrijských svorech.[1] Vulkanické pole Soborom Solfataric, přibližně 5 km západně od okraje vrcholu, je v pohoří Tibesti největší. Aktivní fumaroly, bahenní sopky a horké prameny navštěvují obyvatelé pohoří Tibesti pro lékařské účely.[1] Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tarso Voon na anglické Wikipedii. 1 2 Global Volcanism Program | Tarso Voon. volcano.si.edu [online]. [cit. 2019-02-03]. Dostupné online.", "question": "Jaké rozměry v kilometrech má kaldera na Tarso Voon?", "answers": ["14 x 18"]}
{"title": "Symfonie", "context": "a dalších ne zcela tradičních součástí, např. elektronických nástrojů (Philip Glass), původně nehudebních (John Cage, György Ligeti), industriálních, hlukových a ambientních zdrojů zvuku, digitálně zpracovaných zvuků nástrojů z obsazení klasického orchestru (Vladimír Hirsch) atd. Symfonická forma patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska kompozičního, tak interpretačního, a je proto právem perlou a vrcholem v oboru skladatelského umění i umění koncertní interpretace. == Historie == Symfonická forma se rozvinula především v období klasicismu a romantismu, avšak původ tohoto útvaru i slova symfonie (volně přeloženo: souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku) je nutno hledat již v antickém Řecku. Význam výrazu v hudební historii zaznamenal v průběhu staletí mnoho změn. Ve starověké řecké hudbě představoval tento výraz tedy totéž, co dnes -konsonance, v 16. století to byla každá vokální skladba s instrumentálním doprovodem, v 17. století je sinfonia předehrou k opeře, atd. Právě tato \"předehra\" - sinfonia, se stala přímým předchůdcem současné formy, která se v průběhu času proměňovala (počet vět 3-5, dělení jednotlivých částí rychlá-pomalá-rychlá, zaváděním sborů či sólistů atd.) Důležitým vývojovým článkem pro symfonii, tak jak ji chápeme víceméně dodnes, jsou skladby tzv. mannheimské školy (založené českými hudebníky, především J. V. Stamicem a jeho syny) a vznik sonátové formy. Za \"otce\" klasické symfonie je považován Joseph Haydn; v té době měla symfonie obvykle sonátovou cyklickou formu o čtyřech větách. Toto členění bylo víceméně respektováno prakticky až do začátku 20. století. Pro moderní symfonie v dnešní vážné hudbě nejsou stanovena žádná předem daná pravidla a záleží na každém skladateli, jaký přístup a řešení si při skladbě symfonie zvolí.", "question": "Je Joseph Haydn považován za otce klasické symfonie?", "answers": ["Za \"otce\" klasické symfonie je považován Joseph Haydn; v té době měla symfonie obvykle sonátovou cyklickou formu o čtyřech větách."]}
{"title": "Klášter boromejek (Zákupy)", "context": "Klášter boromejek v Zákupech je označení používané pro Dům řeholních sester sv. Karla Borromejského na náměstí (dnes Svobody) městečka Zákupy. Dům byl školou i výchovným ústavem. Jeho postavení umožnil excísař Ferdinand V. svou nadací v roce 1864. Dnes je objekt používán hlavně jako pošta. Bývalý císař Ferdinand V. se svou manželkou Marií Annou využívali od roku 1850 zámek v Zákupech jako jedno ze dvou svých letních sídel. Městečku několikrát pomohli v jeho rozvoji. V roce 1865 se z jeho peněz postavil na náměstí (dnes náměstí Svobody) Dům řeholních sester sv. Karla Borromejského, kde vznikla dvoutřídní obecná škola. Boromejky vyučovaly německy. Objekt byl zároveň vzdělávacím dívčím ústavem, jehož součástí byl penzionát. Do nové školy přešly dívky ze smíšené zákupské školy, učit se v ní začalo v roce 1866. Dospívající dívky dívčího ústavu zpravidla bydlely v zákupských rodinách (byly i z Prahy) a na vyučování docházely či dojížděly. Na pohlednicích z let 1900 - 1925 byl objekt nazýván Nonnenkloster (ženský klášter), případně Klosterschule (klášterní škola). Po roce 1945 byly v budově na náměstí provozovány páté a vyšší třídy druhého stupně jednotné školy. V roce 1951 byl klášter boromejek uzavřen. Škola byla později osmiletou střední, pak základní devítiletou. V roce 1963 byla postavena nová škola a zdejší prostory byly postupně žáky opuštěny. V Zákupech existoval ještě jeden klášter, kapucínů. Postaven byl v letech 1679 až 1685, v roce 1950 byl zrušen, postupně zdevastován vojskem a dnes je uzavřen a v dezolátním stavu. Jedná se o mohutnou dvoupatrovou budovu, kde se uplatnily v době stavby slohy gotické s pozdně klasicistními. Na střeše byla vybudována sanktusová vížka. Uvnitř byla vybudována kaple.", "question": "Ve kterém roce byl zrušen kláštěr kapucínů v Zákupech?", "answers": ["1950"]}
{"title": "Inflace", "context": "Reálný příjem jedince bude záviset na tom, do jaké míry je jeho příjem fixován. Například příjmy zaměstnanců a důchodců často zaostávají za inflací a pro řadu osob je výše příjmu pevně daná. Také držitelé hotovosti zaznamenají pokles kupní síly peněz. Neočekávané zvýšení míry inflace povede ke poklesu reálné úrokové míry. Dlužníci splácející dluhy s pevnou nominální úrokovou sazbou s rostoucí měrou inflace zaznamenají snížení reálné úrokové sazby. Klesající reálná úroková míra vede k tomu, že je méně výhodné spořit a více výhodné utrácet a zadlužovat se. Banky a další věřitelé předcházejí tomuto riziku snížení reálné úrokové míry tak, že buď přičítají k fixním úrokovým sazbám úvěrů inflační rizikovou prémii nebo vážou úrokovou sazbu na míru inflace. Vysoká nebo nepředvídatelná inflace je považována za škodlivou pro celou ekonomiku. Způsobuje neefektivní fungování trhů a znesnadňuje firmám sestavování dlouhodobých plánů, cenových kalkulací a rozpočtů. Inflace může působit jako brzda na produktivity, protože společnosti jsou nuceny přesunout zdroje od poskytování výrobků a služeb k finančním operacím s cílem zabezpečit se proti ztrátám. Nejistota ohledně budoucí kupní síly peněz odrazuje od investování a spoření. Inflace může způsobit taxflaci - skryté zvyšování zdanění, když nominálně vyšší příjmy posunují daňové poplatníky do vyšších pásem sazby daně z příjmů. Mzdově cenová spirála Vysoká inflace vede zaměstnance k tomu, že požadují rychlejší zvyšování mezd. V případě kolektivního vyjednávání bude růst mezd záviset na inflačních očekáváních; ta budou vyšší, když je inflace vysoká. To může způsobit mzdovou spirálu - zpětnou vazbu.", "question": "Jak se v ekonomice nazývá nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v určitém časovém období?", "answers": ["Inflace"]}
{"title": "BMW", "context": "Schönnagel • Schuricht • Schütte-Lanz • Seidel-Arop • Selve • SHW • Simson • Slaby-Beringer • Slevogt • Solomobil • Sperber • Sphinx • Spinell • Staiger • Standard • Steiger • Stoewer • Stolle • Sun • Szawe • Tamag • Tamm • Tatra • Teco • Tempo • Theis • Tornax • Tourist • Traeger • Trinks • Trippel • Triumph • Turbo Utilitas • VL • Voran • Volkswagen • Walmobil • Wanderer • Wegmann • Weise • Wesnigk • Westfalia • Winkler • Wittekind • York • Zetgelette • Zündapp • Zwerg • kz • d • e Automobily značky BMW 1980–2019 Třída 1980 199020002010 0123456789012345678901234567890123456789 Nižší střední třída řady 1 E82 / E88 E81 / E87 F20 / F21 F40 řady 2 F22 / F23 F45 / F46 F44 řady 3 Compact E36/5 E46/5 Střední třída řady 3 E21 E30 E36 E46 E90 / E91 / E92 / E93 F30 / F31 / F35 G20 řady 4 F32 / F33 Vyšší střední třída řady 5 E12 E28 E34 E39 E60 / E61 F10 / F11 G30 Luxusní řady 6 E24 E63 / E64 F12 / F13 G32 řady 7 E23 E32 E38 E65 / E66 / E67 / E68 F01 / F02 / F03 / F04 G11 / G12 GT řady 8 E31 G15 Roadstery Z E30 (Z1) E36/7 / E36/8 (Z3) E85 / E86 (Z4) E89 (Z4) G29 (Z4) Sportovní automobily E26 (M1) E52 (Z8) SUV X1 E84 F48 X2 F39 X3 E83 F25 G01 X4 F26 G02 X5 E53 E70 F15 G05 X6 E71 / E72 F16 G06 X7 G07 BMW GT 3 GT F34 5 GT F07 6 GT G32 i i3 I01 i8 I12 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Automobil | Německo Autoritní data: AUT: osa2011641868 | GND: 2005475-0 | ISNI: 0000 0001 2308 257X | LCCN: n81052383 | VIAF: 129013645 | WorldcatID: lccn-n81052383", "question": "Jaká zkratka se používá pro Bayerische Motoren Werke AG?", "answers": ["BMW"]}
{"title": "Cesare Borgia", "context": "Nový, přes svůj pokročilý věk energický a bojovný papež Julius II. se rychle uchopil moci. Dobyl několik měst dosud ovládaných Cesarem Borgiou. Cesare se uchýlil do Neapole, kde se jeho budoucnost zdála příznivá. Jeho bezpečnost trvala ale pouze do r. 1504, kdy regent Neapolského království, vládnoucí ve jménu španělského krále, jej dal na popud nového papeže zatknout. Byl mučen a následně převezen do Španělska a uvězněn v pevnosti La Mota. Po dvou letech Cesare z tohoto vězení odvážným způsobem uprchl, když se spustil z věže na hedvábné šňůře. Dostal se nepoznán až do Pamplony, kde se spojil se svým švagrem Jeanem d́Albret, vládnoucím jako navarrský král Jan III. Byl však už jen dobrodruhem bez finančních prostředků. Bojoval ještě krátký čas ve Španělsku jako velitel žoldnéřských jednotek (Condottiere) a v roce 1507 ve věku 31 let zahynul při obléhání pevnosti Viana. Smrtí Cesara sice rod Borgiů nezanikl, neboť Cesara přežili jeho sestra Lucrezia a nejmladší bratr Goffredo (Jofré), avšak mocensky se Borgiové už nikdy nevzchopili. == Odrazy v literatuře a filmu == Kromě své role jako postava významná pro vznik Machiavelliho hlavního díla Vladař se stal Cesare, stejně jako jeho otec Rodrigo Borgia a jeho sestra Lucrezia Borgia, postavou mnoha historických románů a filmů. Cesare Borgia se stal hlavním nepřítelem ve hře Assassin's Creed: Brotherhood, ve které je Cesare zabit hlavním protagonistou Eziem Auditore. Dále jej můžeme vidět třeba v seriálu The Borgias (Borgiové: moc a vášeň). == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Cesare Borgia ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Cesare Borgia", "question": "Jak se jmenuje syn papeže Alexandra VI.?", "answers": ["Cesare Borgia"]}
{"title": "Nivchština", "context": "Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Н д; japonsky: ニ/ギ, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu. Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské.", "question": "Jakým písmem se od roku 1953 píše nivchština?", "answers": ["cyrilicí"]}
{"title": "Spirit (film)", "context": "Spirit (film) Spirit Původní název The Spirit Země USA Jazyk angličtina Délka 103 minut Žánry akční, komedie, krimi, fantasy Předloha Spirit Námět Will Eisner Scénář a režie Frank Miller Obsazení a filmový štáb Hlavní role Gabriel MachtSamuel L. JacksonScarlett JohanssonEva MendesSarah Paulson Produkce Deborah Del PreteGigi PritzkerMichael E. Uslan Hudba David Newman Kamera Bill Pope Kostýmy Michael Dennison Střih Gregory Nussbaum Zvuk David J. Brownlow Architekt Rosario Provenza Výroba a distribuce Premiéra 25. prosinec 2008 Produkční společnost OddLot Entertainment Distribuce Lionsgate Rozpočet 60 miliónů dolarů Tržby 39 031 337 dolarů Spirit na ČSFD, FDb, IMDbNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Spirit (v americkém originále: The Spirit) je americký akční film z roku 2008. Režisérem filmu je Frank Miller. Hlavní role ve filmu ztvárnili Gabriel Macht, Samuel L. Jackson, Scarlett Johansson, Eva Mendes a Sarah Paulson. Obsazení Gabriel Macht Denny Colt/Spirit Samuel L. Jackson Octopus Scarlett Johansson Silken Floss Eva Mendes Sand Saref Sarah Paulson Ellen Dolan Seychelle Gabriel mladá Sand Dan Lauria Eustace Dolan Stana Katic Morgenstern Jaime King Lorelei Paz Vega Plaster z Paříže Reakce aktuální k 18. prosinci 2014 csfd.cz: imdb.com: fdb.cz: Odkazy Spirit v Česko-Slovenské filmové databázi Spirit v Internet Movie Database (anglicky) Spirit (film) ve Filmové databázi mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Film", "question": "V kterém roce byl natočen film Spirit režírován Frankem Millerem?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Společnost s ručením omezeným", "context": "Jejím statutárním orgánem, který je oprávněn společnost zastupovat, je jednatel. V českém právním řádu ji upravuje zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Zkratka obchodní společnosti je s. r. o. Založení a vznik s. r. o. Počet nově založených obchodních společností ve Veřejném rejstříku[2]Společnost tohoto typu může založit jediný společník nebo více společníků. Obchodní firma společnosti musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“ (nebo jako zkratku s. r. o. či spol. s r. o.[pozn. 1]).[4] Minimální vklad. společníka, a tudíž i minimální výše základního kapitálu společnosti, je 1 Kč.[5] Společnost je založena v okamžiku, kdy se všichni její společníci dohodnou na obsahu společenské smlouvy a podepíší ji u notáře,[6] avšak vzniká až okamžikem zápisu do obchodního rejstříku. Do podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku musí být splaceny všechny nepeněžité vklady, vkladové ážio a na každý peněžitý vklad nejméně jeho 30 %.[7] Pokud je vklad nepeněžitý (tj. nemovité věci, akcie, auta atd.. ), musí jej ocenit soudní znalec.[8] Nepeněžitým vkladem nesmí být práce nebo služby.[9] Před vznikem společnosti přijímá a spravuje vklady správce vkladů, jmenovaný společenskou smlouvou.[10] Společnost bez ohledu na den svého založení vznikne až zápisem do obchodního rejstříku.[11] Mezi založením a vznikem ještě nemá právní osobnost, některé úkony (např. založení účtu, nájemní smlouva) však může učinit již před zápisem. Alternativní možností založení společnosti, je koupě tzv. „ready-made“ společnosti neboli předzaložené společnosti. Jedná se o firmu, která je zapsaná v obchodním rejstříku, má název, sídlo, jednatele, identifikační číslo a také plně splacený základní kapitál. Společnost však nevyvíjí žádnou obchodní činnost, byla založena pouze za účelem prodeje konečnému zákazníkovi. Právní odpovědnost Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, společníci pak společně a nerozdílně ručí za závazky společnosti jen do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění.[12] Ručí tedy i společník, který svou část vkladu již splatil, jestliže zbylí společníci ještě nesplatili svoje vklady. Zaplacením kterémukoliv z věřitelů ručení nezaniká ani se nesnižuje jeho rozsah. Zápisem splacení všech vkladů do obchodního rejstříku ručení společníků zaniká. Jednatelé mají povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a s uvážením všech jim známých a dostupných informací.", "question": "Kterou zkratkou se zapisuje společnost s ručením omezeným?", "answers": ["s. r. o."]}
{"title": "Gravitace", "context": "{\\displaystyle F_{\\rm {g}}=G{\\frac {m_{1}m_{2}}{r^{2}}}} kde Fg je síla působící mezi dvěma hmotnými tělesy m1 je hmotnost prvního tělesa m2 je hmotnost druhého tělesa r je vzdálenost mezi tělesy G je gravitační konstanta, která se rovná přibližně: G = 6,67×10−11 N m2 kg-2 (v některých publikacích značená místo G řeckým písmenem κ)Newtonova teorie vycházela nejen z Newtonových pozorování, ale také ze znalosti Keplerových zákonů. ==== Vlastnosti pole ==== Schopnost gravitačního působení lze v Newtonově gravitační teorii určovat nejen gravitační silou. Intenzita gravitačního pole – gravitační síla, působící na těleso jednotkové hmotnosti Gravitační zrychlení – zrychlení, které tělesům uděluje gravitační sílaPokud se těleso nachází v gravitačním poli jiného tělesa, pak mu klasická mechanika přiřazuje určitou potenciální energii, která se označuje jako gravitační potenciální energie. === Obecná teorie relativity === V obecné teorii relativity (OTR) je gravitace vysvětlena zakřivením časoprostoru. Toto zakřivení vzniká přítomností hmoty a energie a projevuje se např. tím, že součet úhlů v trojúhelníku nemusí být 180° nebo tím, že lokálně nejrovnější čáry – geodetiky, nejsou na rozdíl od přímek vždy \"rovné\". Pohyb těles v gravitačním poli probíhá po geodetikách tak, že jejich sklon k časové ose udává rychlost tělesa. Geodetiky bývají často v populární literatuře označovány za nejkratší spojnice, což však není pravda vždy. Pro slabá gravitační pole dává OTR stejné předpovědi, jako Newtonova teorie gravitace. Představa zakřiveného prostoru často vzbuzuje dojem, že křivý prostor je vložen do vícerozměrného rovného prostoru. Matematický popis OTR však takové vložení nepotřebuje. Vlastnosti časoprostoru jsou určeny tak, že je v každém jeho bodě definován metrický tenzor a takto vymezeno tzv. metrické pole. Metrický tenzor je soubor deseti bezrozměrných geometrických veličin, který určují metriku v daném prostoru, tzn. způsob, jakým se v dané části prostoru počítají zobecněné vzdálenosti – intervaly – mezi body časoprostoru – událostmi. Studiem metrických prostorů se zabývá diferenciální geometrie, která umožňuje charakterizovat zakřivení daného prostoru pomocí změn metrického tenzoru. Einsteinovi se na základě předpokladu o rovnosti setrvačné a gravitační hmotnosti podařilo spojit zakřivení prostoročasu s přítomností energie (a také hmoty) pomocí Einsteinových rovnic (ER).", "question": "Jakou sílou se hmotná tělesa vzájemně přitahují?", "answers": ["Gravitační"]}
{"title": "Mezinárodní federace ledního hokeje", "context": "Založení Síně slávy IIHF.1998 V době konání olympijského turnaje, NHL přerušila soutěž, aby se soutěže mohli zúčastnit nejlepší světoví hráči. Na mistrovství světa rozšířen počet účastníků z dvanácti na šestnáct.2006 Švédové jako první v historii vyhráli v jednom roce olympijský turnaj a mistrovství světa.2008 Mistrovství světa se poprvé konalo v kolébce hokeje, Kanadě. Založen Victoria cup. === Růst počtu členů na konci 20. století === Počet členských zemí během 80. a 90. let neustále rostl, hlavním důvodem nárůstu byla snaha rozšíření hokeje v celosvětovém měřítku, ale také politické události: rozpad Sovětského svazu a Jugoslávie a rozdělení Československa. Členství po Sovětském svazu bylo převedeno na Rusko, obnoveno členství bylo Lotyšsku (1992), Litvě (1992) a Estonsku (1992) a novými členy se staly – Ukrajina (1992), Bělorusko (1992), Ázerbájdžán (1992) a Kazachstán (1992). Členství po Jugoslávii bylo převedeno na Srbsko a novými členy se stalo Chorvatsko (1992) a Slovinsko (1992), totéž platí i o Slovensku (1993). Členství po Československu bylo převedeno na Českou republiku. Později se členy federace staly také další nově vzniklé republiky – Makedonie a Bosna a Hercegovina v roce 2001, z postsovětských republik Arménie (členství později pozastaveno), Moldávie (2008), Gruzie (2009) a prozatím poslední Kyrgyzstán v roce 2011. Noví členové, kteří přistoupili k IIHF v průběhu posledních 35 let v důsledku globální expanze – z Evropy: Řecko (1978), Island (1992), Andorra (1995), Irsko (1997. ) a Moldavsko (2008), z Latinské Ameriky: Brazílie (1984), Mexiko (1985) a Argentina (1998), z Blízkého východu: Kuvajt (1986). , Izrael (1991), Turecko (1991) a Spojené arabské emiráty (2001), stejně jako z dálného východu a Oceánie: Nový Zéland (1977), Tchaj-wan (1983). , Hongkong (1983), Thajsko (1989), Indie (1989), Singapur (1996), Macao (2005) a Malajsie (2006) a z Afriky: Namibie (1998) a Maroko (2010). Nejnovějšími členy se staly v roce 2012 Jamajka a Katar, v roce 2014 Omán, v roce 2015 Turkmenistán a v roce 2016 Filipíny, Indonésie a Nepál. == Prezidenti == == Členské země == === Plné členství === Plné členství v IIHF mohou získat pouze země, které mají svůj národní svaz ledního hokeje a účastní se mistrovství světa. Mají hlasovací právo ve valném shromáždění IIHF. === Přidružení členové === Přidružení členové jsou členy IIHF, kteří nemají žádný samostatný národní hokejový svaz nebo se neúčastní mistrovsví světa. Ve valném shromáždění IIHF nemají hlasovací právo. === Přidružení členové Inline hokej ===", "question": "Jaká zkratka se používá pro Mezinárodní federaci ledního hokeje?", "answers": ["IIHF"]}
{"title": "Dominique de Villepin", "context": "Ve funkci:7. květen 2002 – 31. březen 2004 Předchůdce Hubert Védrine Nástupce Michel Barnier Stranická příslušnost Členství Unie pro lidové hnutíRassemblement pour la République Narození 14. listopadu 1953 (67 let) Rabat, Maroko Maroko Choť Marie-Laure de Villepin Rodiče Xavier de Villepin Děti Marie de Villepin Příbuzní Patrick de Villepin a Véronique Albanel[1] (sourozenci) Alma mater École Nationale d'Administration (1978–1980)Univerzita Paříž XInstitut d'études politiques de ParisPařížská univerzitaUniverzita Paříž II Profese politik, diplomat, spisovatel a advokát Náboženství katolická církev Ocenění prix Premier-Empire (2001)velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2006)Pierre Lafue Prize (2009)velkokříž Řádu za zásluhy Polské republikyCena akademie… více na Wikidatech Commons Dominique de Villepin Některá data mohou pocházet z datové položky. Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin, obvykle Dominique de Villepin (* 14. listopadu 1953 Rabat, Maroko) je francouzský spisovatel, diplomat a politik. Od 31. května 2005 do 15. května 2007 byl předsedou francouzské vlády. Biografie Vystudoval politologii na Pařížském institutu politických věd a pokračoval na prestižní francouzské univerzitě (přesněji) École nationale d'administration. Stal se diplomatem a působil jako vyslanec ve Washingtonu D.C. (1984-1989) a v Novém Dillí (1989-1992). Stoupal v hodnostech francouzského práva jako jeden z chráněnců tehdejšího prezidenta Jacquese Chiraca. Do všeobecného světového povědomí se dostal jako ministr zahraničních věcí, když vyjádřil v r. 2003 svůj nesouhlas s invazí do Iráku. Vše vyvrcholilo jeho proslovem před OSN, kdy vystoupil proti druhé rezoluci OSN povolující použití síly proti režimu diktátora Saddáma Husajna. Vyznamenání velkodůstojník Řádu svatého Karla – Monako, 1997[2] velkodůstojník Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 10. února 1998[3] velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 4. února 1999[4] velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 21. října 1999[5] velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 2000[6] velkodůstojník Řádu za zásluhy – Litva, 21. dubna 2004[3] velkokříž Národního řádu za zásluhy – Francie velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd – Lotyšsko velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko Odkazy Reference ↑ Dostupné online.↑ Ordonnance souveraine no 13149 du 25 juillet 19971 2 Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 12 maja 2000 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-07].", "question": "Co vystudoval Dominique de Villepin?", "answers": ["politologii"]}
{"title": "Mona Lisa", "context": "Mona Lisa, též označovaná La Gioconda (portrétovaná žena se pravděpodobně jmenovala Lisa del Giocondo), je patrně nejslavnější portrét všech dob, který na počátku 16. století (přesněji v letech 1503–1506, někdy se uvádí 1517) během svého florentského pobytu namaloval Leonardo da Vinci. Jde o malbu olejem na dřevo topolu s využitím techniky sfumato o rozměrech 77 × 53 cm. Žena na obraze sleduje diváka s nenapodobitelným, tajuplným úsměvem, který se stal předmětem mnoha pověstí a spekulací. V současnosti je tento obraz vystaven v pařížském Louvru. == Historie == Leonardo da Vinci Monu Lisu dodělával do roku 1517. Autor si toto své dílo přibalil mezi svá zavazadla, když v roce 1516 nuceně opouštěl Řím po udání svých spolupracovníků. Leonardo před svou smrtí prodal Monu Lisu francouzskému králi Františku I., na jehož pozvání do Francie přijel, za poměrně vysokou částku 4000 zlatých dukátů. Významnou roli pro celosvětovou známost obrazu sehrála až krádež obrazu z Louvru roku 1911. Původně z ní byli podezíráni stoupenci umělecké moderny – např. básník Guillaume Apollinaire, který byl dokonce zatčen, nebo Pablo Picasso, který musel k výslechu. Skutečným zlodějem byl dělník-zasklívač obrazů, zaměstnanec Louvru Vincenzo Perugia, který dostal Monu Lisu až do Florencie, kde ji nabídl ke koupi antikváři Alfrédu Gerimu. Byl však při svém naivním prodeji zatčen (přenechal obraz antikváři k expertíze a čekal na peníze v hotelu), a tak se obraz vrátil zpět do Paříže a roku 1913 slavnostně vrácen do Louvru. Za krádež dostal Perugia trest pouhých 7 měsíců, hájil se patriotstvím a tím, že chtěl vrátit obraz zpět do Itálie. Zjištění nasvědčují, že nápad na odcizení nepocházel od něj, existuje více hypotéz.[zdroj? ]Dnes obraz vlastní francouzská vláda a je vystaven v Louvru v Paříži. V průběhu historie byl však obraz nejprve na zámku Fontainebleau a později ve Versailles. Po Velké francouzské revoluci byl umístěn v Louvru krom doby, kdy byl pověšen v ložnici samotného Napoleona. == Popis == === Model ===", "question": "Kdo do roku 1517 dodělával Monu Lisu?", "answers": ["Leonardo da Vinci"]}
{"title": "Nikolaj Berďajev", "context": "1923 předcházel proces, který Lesley Chamberlainová ve své knize Parník filozofů; Lenin a vyhnání inteligence nazývá Papírovou občanskou válkou. \"Válka mezi bolševiky a jejich kritiky vedená v tisku v prvních letech po revoluci potřebuje jméno, aby byla zdůrazněna její důležitost. Může se nazývat Papírová občanská válka, protože předcházela občanské válce (1917-1920), vojenskému konfliktu, který v příštích třech letech rozsekal Rusko na kusy. Pro zdůraznění tohoto boje myšlenek je třeba vidět krutý boj mezi rudou a bílou armádou jako centrum širší kampaně – trvající od roku 1917 do roku 1922 – na zničení opozice proti bolševismu mezi lidem všeobecně a zvláště pak mezi inteligencí. To je historicko-politický rámec, který předkládám v této knize a který dává vyhánění smysl.\" Papírová občanská válka probíhala na stránkách periodik, knih i pamfletů současně s občanskou válkou vedenou zbraněmi. Základem pro sestavování seznamů nežádoucích osob určených k deportaci se pro Lenina staly zkušenosti z papírové války. Příslušníci inteligence, kteří se v této \"válce\" angažovali proti bolševikům a ideologii komunismu, si mohli být jisti, že se na seznamech lidí určených k deportaci objeví také. Protikomunistickou inteligenci sjednocoval její budoucí nelehký osud, ale jednotná ve svém odporu proti etablujícímu se režimu v žádném případě nebyla. Jednotlivé organizace a kvazipolitická uskupení uspokojivě popisuje kromě Chamberlainové i Martin Malia ve svém obsáhlém díle Sovětská tragédie. Leninův rozkaz o vyhnání inteligence i s rodinami se týkal více než dvou set lidí. Tito lidé se do emigrace dostávali různými způsoby. V roce 1922 se část vyhnané inteligence dostala do emigrace na palubách německých parníků Oberbürgermeister Haken a Preussen z Petrohradu do Štětína. Další intelektuálové, které postihl Leninův rozkaz, se během roku 1923 dostávali vlaky do Rigy nebo byli převezeni lodí z Oděsy do Konstantinopole. Filozof Berďajev se ženou cestovali do emigrace na lodi Oberbürgermeister Haken. Plavby na této lodi se zúčastnilo 25 členů ruské inteligence s rodinami. Šlo tedy zhruba o 75 lidí, mezi kterými se nacházeli kromě Berďajeva ještě např. filozofové a teologové Nikolaj Losskij a Sergej Bulgakov, nebo světoznámý sociolog Pitirim-Sorokin. Emigranti si museli parník sami pronajmout a zaplatit. Po příjezdu do Štětína se emigranti rozhodli usadit v Berlíně. === Berlín === Berlín byl už tehdy městem s početnou ruskou diasporou. Nacházeli se zde emigranti ještě z dob carského Ruska, ale i pozdější. Berďajev strávil v Německu dva roky života.", "question": "Čí byl rozkaz o vyhnání inteligence?", "answers": ["Leninův"]}
{"title": "Moucha domácí#Rozmnožování", "context": "Moucha domácí Moucha domácí (Musca domestica) Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen členovci (Arthropoda) Třída hmyz (Insecta) Řád dvoukřídlí (Diptera) Čeleď mouchovití (Muscidae) Rod moucha (Musca) Binomické jméno Musca domesticaLinnaeus, 1758 Poddruhy M. d. calleva (Walker, 1849) M. d. domestica (Linnaeus, 1758)[1] Některá data mohou pocházet z datové položky. Moucha domácí při páření Moucha domácí (Musca domestica) je nejčastější druh dvoukřídlých vyskytující se v domovech. Často je považována za škůdce, který může přenášet vážné nemoci.[2] Hlavní predátoři jsou pavouci, ropuchy a žáby. V letu dosahuje rychlosti kolem 8 km/h.[3] Vzhled Má 1 pár blanitých křídel. Dospělí jedinci mají délku 6–12 mm.[1] Jejich hrudník je šedivý se čtyřmi podélnými tmavými čarami na zádech. Spodní části břicha jsou žluté a celé tělo mají pokryté chlupy. Samice jsou o něco větší než samci a mají větší prostor mezi červenýma složenýma očima. Mají pouze jeden pár křídel, druhý je přeměněn v kyvadélko. Lidé ji velmi často považují za škůdce, především v letních měsících. Sedají na jídlo a svými výkaly mohou přenášet různé nemoci. Rozmnožování Vajíčka klade především na hnojiště a na rozkládající se části rostlin. Mívá až pět generací za rok. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Housefly na anglické Wikipedii. 1 2 Musca domestica (moucha domácí) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-11-02]. Dostupné online. ↑ TISCALI.CZ. Mouchy přenášejí víc chorob, než se dosud předpokládalo - Tiscali.cz. Tiscali.cz. Dostupné online [cit. 2017-11-27]. (česky) ↑ CRHA, Aleš. Moucha? Inspirace pro tryskáč? Možná i pro raketu! . 21. století [online]. 18. 7. 2008 [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu moucha domácí na Wikimedia Commons Galerie moucha domácí na Wikimedia Commons Taxon Musca domestica ve Wikidruzích Moucha domácí na BioLib.czMoucha domácí Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Entomologie Autoritní data: GND: 4183816-6 | LCCN: sh85062571 | WorldcatID: lccn-sh85062571", "question": "Kolik generací za rok mívá moucha domácí?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Curie-Skłodowská, rozená Maria Salomea Skłodowska, v polštině Maria Skłodowska-Curie (7. listopadu 1867 Varšava, Polsko - 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie) byla významná francouzská vědkyně polského původu. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia. Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia. Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala. Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894. Rovněž v roce 1894 poznala svého budoucího manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali. Pierre byl bez vyznání a Maria byla nábožensky vlažná, proto měli občanský sňatek, což na nějaký čas vedlo k roztržce Marie s její polskou katolickou rodinou. Roku 1897 se jim narodila dcera Irè (taktéž pozdější nositelka Nobelovy ceny). Pierre Curie doporučil Marii Becquerelovi, který jí nabídl doktorantské studium pod svým vedením na zdánlivě neatraktivní a pracné téma - zjistit, proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy mnohem vyšší, než by plynulo z podílu čistého uranu v rudě.", "question": "Kdy se narodila Maria Curie-Skłodowska?", "answers": ["7. listopadu 1867"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také díky svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu \"Running Free\"). K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards. Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil. Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock. Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným.", "question": "Jak se jmenuje maskot skupiny Iron Maiden?", "answers": ["Eddiemu"]}
{"title": "Karla Souza", "context": "Karla Olivares Souza (* 11. prosince 1985, Ciudad de México, Mexiko) je mexická herečka. Nejvíce se proslavila rolí Laurel Castillo v seriálu stanice ABC Vražedná práva. == Životopis == Narodila se v Ciudad de México v Mexiku. Do 8 let žila v Aspenu v Coloradu. Herectví studovala na Centro de Educación Artística, slavná herecká škola v Mexico City. Navštěvovala hereckou školu ve Francii a absolvovala kurz v Moskvě v Rusku. V roce 2008 získala titul na Central School of Speech and Drama v Londýně. Ve 22 letech se vrátila do Mexico City a začala hrát v televizi a ve filmech. == Kariéra == V roce 2009 přišla její první role a to v mexické telenovele Verano de amor, později si zahrála v mexických sit-comech Los Héroes del Norte a La Clinica. Mezi její filmové role patří Dámičky v sekáči (2011), Smetánka v bryndě (2013) a Bez návodu (2013). V roce 2014 se přestěhovala do Los Angeles.", "question": "Kde studovala Karla Souza herectví?", "answers": ["Mexico City"]}
{"title": "Akustika", "context": "Akustika je rozsáhlý vědní obor, zabývající se vznikem zvukového vlnění, jeho šířením, vnímáním zvuku sluchem a přenosu prostorem až po vnímání lidskými smysly. Má celou řadu poddisciplín, např. hudební akustika zkoumá fyzikální základy hudby, hudebních nástrojů a prostorů, stavební akustika zvukové jevy a souvislosti v uzavřeném prostoru, budovách a stavbách, prostorová akustika šíření zvuku v obecném prostoru, fyziologická akustika vznikem zvuku v hlasovém orgánu člověka a jeho vnímáním v uchu, psychoakustika vnímání zvuku v mozku atd. Akustika patří mezi nejstarší obory fyziky. Akustika se dále dělí podle oblasti zájmu. Slovo AKUSTIKA pochází z řec. akoustikós, což znamená \"týkající se slyšení\", od akoúo znamenající \"slyším\". Fyzikální akustika studuje způsob vzniku a šíření zvuku. Dále se zabývá jeho odrazem a pohlcováním v různých materiálech. Hudební akustika zkoumá zvuky a jejich kombinace se zřetelem na potřeby hudby. Fyziologická akustika se zabývá vznikem zvuku v hlasivkách člověka a jeho vnímáním v uchu. Lékaři se také podrobně zabývají vlivem hluku na lidské zdraví a fungování lidského organismu. Stavební akustika zkoumá dobré a nerušené podmínky poslouchatelnosti hudby a řeči v obytných místnostech a sálech. Dále také možnosti eliminace nežádoucího šíření hluku mimo místnosti či opačně z vnějšího prostoru do budov. Elektroakustika se zabývá záznamem zvuku, reprodukcí a šířením zvuku s využitím elektrického proudu. Infrazvuk je zvuk o tak nízkém kmitočtu, že ho lidské ucho není schopné zaznamenat. Přesná hranice mezi slyšitelným zvukem a infrazvukem neexistuje, ale udává se mezi 16 a 20 Hz. Spodní hranice se udává mezi 0,001 a 0,2 Hz. Je známo, že velryby, sloni, hroši, nosorožci, okapi a aligátoři používají infrazvuk k dorozumívání. Ultrazvuk je zvuk s frekvencí vyšší než 20 000 Hz. Ultrazvuk se dá použít třeba při lékařském vyšetření. Ultrazvukové vlny procházejí tělem a odrážejí se od orgánů (akustická impedance). Odražené vlny lze převést ve formě jasově modulovaného obrazu na monitor. Obrázky, zvuky či videa k tématu akustika ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo akustika ve Wikislovníku", "question": "Dokáže lidské ucho zaznamenat infrazvuk?", "answers": ["Infrazvuk je zvuk o tak nízkém kmitočtu, že ho lidské ucho není schopné zaznamenat."]}
{"title": "Mrakodrap", "context": "Mrakodrap je výraz používaný k označení výškové budovy, která je souvisle obyvatelná a její výška přesahuje minimálně 100 m, nebo 150 m. Za mrakodrap se nepovažuje vyhlídková věž či vysílač. Anglická podoba výrazu (skyscraper) vznikla ve Spojených státech amerických, kde byly také první mrakodrapy postaveny. Později se rozšířily do velkých měst celého světa. Nejvyšším současným mrakodrapem a zároveň nejvyšší stavbou světa je Burdž Chalífa ve Spojených arabských emirátech, který je vysoký 828 m a který byl otevřen dne 4. ledna 2010. Zatímco u starších výškových budov je jejich výška motivována praktickými (např. majáky), nebo ideovými (kostelní věž) důvody, ke stavbě mrakodrapů vedly důvody komerční. S růstem městské populace v druhé polovině 19. století se zvyšovaly nároky na výstavbu, což vedlo k výraznému zvýšení cen stavebních pozemků. V Chicagu byl pak přímým impulzem k výstavbě mrakodrapů velký požár v roce 1871. Důležitou roli sehrál také začátek průmyslové výroby oceli a vývoj výtahů. Výtahy najednou zatraktivnily horní patra, kde nebyl hluk z ulice a byl z nich výhled na okolí.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší mrakodrap na světě?", "answers": ["Burdž Chalífa"]}
{"title": "Ganga", "context": "Ganga Gangaगंगाগ্গা Řeka ve VáránasíZákladní informace Délka toku 2 510 km Plocha povodí 1 120 000 km² Průměrný průtok 14 270 m³/s Světadíl Asie Zdrojnice Bhagírathí a Alakanandá v Himálaji 30°8′42,39″ s. š., 78°35′50,85″ v. d. 7756 m n. m. Ústí Bengálský záliv 23°48′0″ s. š., 89°46′0″ v. d. 0 m n. m. Protéká Indie Indie (Uttarákhand, Uttarpradéš, Bihár, Džhárkhand, Západní Bengálsko), Bangladéš Bangladéš Úmoří, povodí Indický oceán, Bengálský záliv, Povodí Gangy (Indie 58,01 %, ČLR 19,65 %, Nepál 9,01 %, Bangladéš 6,55 %, součást Indie nárokovaná ČLR 4,11 %, Bhútán 2,44 %, území pod kontrolou Indie nárokované ČLR 0,07 %, Myanmar <0,01 %)[1] Geodata OpenStreetMap OSM, WMF Některá data mohou pocházet z datové položky. Ganga (někdy užíván též tvar Ganges[2], hindsky गंगा, bengálsky গ্গা, v sanskrtu ग्गा, anglicky Ganges River) je největší řeka Indie. Protéká státy Uttarákhand, Uttarpradéš, Bihár, Džhárkhand a Západní Bengálsko v Indii a Bangladéšem. Co se týká průtoku, tak dohromady s Brahmaputrou zaujímá 3. místo na světě po Amazonce a Kongu. Je 2510 km dlouhá. Povodí má rozlohu 1 120 000 km². Včetně Brahmaputry má povodí rozlohu 2 055 000 km². Průběh toku Tok řeky můžeme rozdělit na čtyři části. Horní tok Horní tok začíná v Himálaji dvěma zdrojnicemi. Zprava to je Bhagírathí a zleva Alakanandá. Bhagírathí začíná poblíž ledovce Gangotri a Alakanandá začíná u ledovců Satopanth a Bhagirath Kharak a protéká poutním místem Badrináth. Údolí Alakanandy je asi 229 km dlouhé. Soutok Bhagírathí a Alakanandy je znám jako Dévprajág (v sanskrtu Devaprayā). Odtud řeka nese název Ganga. Střední tok Střední tok začíná v místech kde řeka opouští hory a vstupuje do naplaveninové Ganžské roviny (východní část Indoganžské roviny). Nejprve zde řeka protíná vlnitou a značně zalesněnou krajinu, která je hustě rozčleněná koryty řek stékajících s Himálají. Poté pokojně teče plochou rovinou v 8 až 12 km širokém údolí. V něm se nachází mnoho starých ramen, jezer, průtoků a bažin. Šířka koryta je 400 až 600 m. Ganga přijímá velké množství přítoků, z nichž největší je Jamuna. Ta teče téměř 1 000 km paralelně s Gangou a spojuje se s ní u Ilahabadu. Území mezi těmito dvěma řekami se nazývá Doab, což znamená dvojříčí. Je to jedna z nejhustěji zabydlených oblastí Indie. Dolní tok Dolní tok začíná od ústí Jamuny. Nadmořská výška roviny se na tomto úseku postupně zmenšuje ze 100 až 120 m na 25 až 30 m na začátku delty.", "question": "Jaká je délka toku Ganga v kilometrech?", "answers": ["2510"]}
{"title": "Stručná historie času", "context": "Stručná historie času (anglicky A Brief History of Time) je populárně vědecká kniha, jejímž autorem je britský kosmolog Stephen Hawking. Poprvé byla vydána roku 1988 a velmi rychle se stala bestsellerem. Do roku 2002 bylo prodáno 9 miliónů výtisků. V knize autor laickému čtenáři vysvětluje široké spektrum kosmologických témat včetně teorie velkého třesku, černých děr, světelných kuželů a teorie superstrun. Kromě pojednání o těchto tématech se autor snaží také vysvětlit část složité matematiky. Autor poznamenává, že jej vydavatel varoval, že po každé rovnici v knize by ve čtení pokračovala pouze polovina čtenářů, a proto obsahuje pouze jedinou rovnici: E=mc2. Stručná historie času, nakl. Mladá fronta, Praha 2003, ISBN 80-204-0169-5", "question": "Ve kterém roku byla poprvé vydána Stručná historie času?", "answers": ["1988"]}
{"title": "PlayStation 4", "context": "Jde o 40 % menší verzi než původní model, je mírně zaoblenější a povrch vršku má místo dvoutónového provedení celý matný. Dva USB porty na přední straně byly aktualizovány na novější standard USB 3.1 a mají mezi sebou větší rozestup, optický audio port byl ovšem odstraněn. PS4 Slim má rychlejší podporu Wi-Fi 5GHz a bluetooth 4.0, oproti původní PS4, která podporuje pouze 2,4 GHz Wi-Fi a zastaralé připojení bluetooth 2,1.[22] PlayStation 4 Pro Modernizovaná verze PlayStation 4 Pro (typ CUH-7000) vyšla 10. listopadu 2016. Jedná se o verzi se zdokonaleným hardwarem umožňující rozlišení 4K a s vylepšenou výkonností PS-VR. Disponuje výkonnějším GPU zvládající až 4,2 teraflops a rychlejším CPU v taktu 2.13 GHz, oproti původnímu PS4 s grafikou 1,8 teraflops a CPU 1.6 GHz. V době vydání šlo o nejvýkonnější herní konzoli na světě,[23] 7. listopadu 2017 však byla překonaná novou konzolí Xbox One X.[24] Jelikož si uživatelé stěžovali na příliš hlučný ventilátor PS4 Pro, v listopadu 2018 vyšel novější typ CUH 7216B, který již disponuje výrazně tišším chlazením.[25] Speciální edice V srpnu 2018, k oslavě 500 milionů prodaných konzolí PlayStation, připravila Sony 50 000 kusů konzolí PS4 Pro Limited Edition „500 Million“. Hlavní změnou této limitované edice je větší úložný prostor 2 TB, k dalším patří průsvitně tmavě modrý odstín konzole i ovladačů a pamětní měděná destička na přední straně. V balení je mimo ovladače a sluchátek rovněž PlayStation Camera a vertikální podstavec.[26] Reference 1 2 3 Sony prodala 102.8 milionů konzolí PlayStation 4, jde o druhou nejprodávanější domácí konzoli. konzolista.tiscali.cz [online]. Dostupné online. ↑ AMD PlayStation 4 GPU. TechPowerUp [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. (anglicky) ↑ AMD Playstation 4 Pro GPU Specs. TechPowerUp [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. (anglicky) ↑ PlayStation 4 Teardown - iFixit. iFixit [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Sony PlayStation 4 Torn Down, Reveals Secondary ARM Processor And 2 Gb RAM Chip. www.nextpowerup.com [online]. [cit. 2016-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-01. 1 2 STUART, Keith. PlayStation 2 games are coming to PS4, here are 12 titles we want to play again. Http://www.theguardian.com. www.TheGuardian.com [online]. 2015-11-24 [cit. 2015-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 1 2 MUNCY, Jake. PlayStation 2 Emulation Coming to PS4, Sony Confirms. http://www.wired.com/ [online]. 2015-11-19 [cit. 2016-01-13].", "question": "Jakou nejprodávanější herní konzolí je PlayStation 4?", "answers": ["druhou"]}
{"title": "Bitva na Bílé hoře", "context": "Bitva na Bílé hoře (německy Schlacht am Weißen Berg), svedená v neděli 8. listopadu 1620 v blízkosti Prahy, byla bitva třicetileté války. V bitvě se střetly česká stavovská armáda a dvě armády katolické, armáda císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Štýrského a armáda německé Katolické ligy. Katolické armády po jedné až dvou hodinách zdolaly méně početnou stavovskou armádu. Bitva zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších 300 let ovlivnila osud českého státu. == Situace před bitvou == Ligistická a stavovská armáda se setkaly 7. listopadu, ligisté dále nepostupovali a čekali na císařské až do setmění. Poté se doneslo katolické armádě, že jednotky povstalců ustoupily ze svých pozic. Proto se kolem 21. hodiny začaly zvedat i bavorské voje. Přibližně v této době, po půlnoci, se odehrála první bojůvka mezi císařským plukovníkem Nicolou de Gauchierem a předsunutým táborem lehké uherské jízdy u Ruzyně. Gauchier velel půlce pluku valonské jízdy, připojilo se k němu ještě 200 jezdců od ligistů a dva praporce kozáků, což v součtu činilo 800 až 1000 mužů. Existují dvě teorie, jak střet proběhl. Buď Gauchier napadl připravený tábor a způsobil velké ztráty na životech, nebo napadl lehkomyslné Uhry nepřipravené a nezpůsobil velké škody a Uhrové prchli patrně do Liboce, nicméně v obou případech odehnal nejméně 1 000 koní.Je třeba zmínit, že postup a následné postavení obou armád není jednoduché popsat, protože jediné dochované dobové záznamy pocházejí od nečeských autorů, kteří neznali místní názvy a ani příliš nekladli důraz na podrobný popis krajiny. O podrobnější popis se pokusil například Jindřich Fitzsimon, ale ten viděl krajinu pouze jednou. Stavovské vojsko se dostalo na svoje místo okolo půlnoci ze 7. na 8. listopadu.", "question": "Kdy se konala bitva na Bílé hoře?", "answers": ["8. listopadu 1620"]}
{"title": "Cholesterol", "context": "Cholesterol je steroidní látka přítomná v lidském těle i v těle mnoha dalších živočichů (jako je hmyz, korýši či někteří měkkýši), výjiměčně i u dalších organismů (např. u některých jednoduchých hub nebo u mykobakterií, v menším zastoupení i u rostlin). Cholesterol pomáhá tělu zpracovávat tuky, je také důležitý při tvorbě buněčných membrán. Je potřeba pro tvorbu hormonů a vitamínu D. Příliš vysoká koncentrace v krvi však nese pro organismus zdravotní rizika, především onemocnění srdce. Cholesterol je látka steroidní povahy, která je součástí každé naší buňky. Je důležitou stavební jednotkou nervů a některých hormonů. Většinu si ho organismus vyrábí sám, část pak přijímáme ve stravě. Cholesterol je pro organizmus nepostradatelný, ale na druhou stranu ho nesmíme mít v krvi nadbytek. Doporučený maximální příjem cholesterolu u nesportující populace by neměl překračovat 300 mg denně. Sportovci však díky většímu energetickému příjmu souvisejícímu s větším množstvím zkonzumované potravy nutně musí přijímat větší množství cholesterolu a snadno tak – pokud nejsou vegetariáni – překročí uvedený limit. Endogenní tvorba cholesterolu, stejně jako jeho denní potřeba je do značné míry individuální. U zdravých a aktivních jedinců působí i zpětná vazba, která při dostatečném příjmu cholesterolu potravou snižuje jeho produkci v játrech. Syntézu začíná acetyl-CoA, který je převeden na acetoacetyl-CoA. Následně díky enzymům thioláze a HMG-CoA syntáze vzniká meziprodukt hydroxymethylglutaryl-CoA. Následná syntéza proběhne přes mevalonát, který je fosforylován na 5-difosfomevalonát. Dále pak dochází k dekarboxylaci a vznikají 2 produkty v rovnováze - isopentenyldifosfát a dimethylallylfosfát, které kondenzují a vzniká geranylfosfát. Dále syntéza prochází přes farnesyldifosfát, skvalen, 2,3-epoxyskvalen, lanosterol (který je považován za hlavní prekurzor cholesterolu) a následnými 19 kroky se ztrátou 3 methylových skupin vzniká cholesterol. Cholesterol se v těle váže na proteiny (apolipoproteiny) a tvoří s nimi lipoproteiny. Existují tři hlavní třídy lipoproteinů podle hustoty: vysokodenzitní lipoprotein (HDL) – tvoří jej shluky velikosti zhruba 10 nm obsahující převážně apolipoprotein A1 uvolňující cholesterol do jater, vysoký podíl cholesterolu v séru vázaný v HDL je známkou dobré schopnosti vyloučit nadbytečný cholesterol z. organismu nízkodenzitní lipoprotein (LDL) – vzniká v játrech (velikost okolo 20 nm), obsahují apolipoprotein B odpovědný za ukládání cholesterolu, hlavně ve VLDL jako důsledek štěpení jejich triglyceridů, vážou se na membránový receptor velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL) – lipoprotein (velikosti 30 až 80 nm) o velmi nízké hustotě, syntetizuje se v játrech a část ve střevech, má velký náklad TG (triglyceridů) a nejmenší množství apolipoproteinů.", "question": "K čemu je tělu prospěšný cholesterol?", "answers": ["Je potřeba pro tvorbu hormonů a vitamínu D"]}
{"title": "Republika", "context": "Podle způsobu vlády (dělba moci) lze rozlišit: prezidentská republika – vláda je oddělena od parlamentu, hlava státu je současně hlavou vlády, prezident je volen přímo (například Spojené státy americké), poloprezidentská republika – vláda je. zodpovědná parlamentu, hlava státu není hlavou vlády, prezident je volen přímo a má spíše obsáhlejší pravomoci (například Francie) parlamentní republika – vláda je zodpovědná parlamentu (někdy přímo volena parlamentem), hlava státu je volena nepřímo parlamentem (. dnes už to nemusí být nutnou podmínkou) a má malé pravomoci (například Česko) ultraprezidentská republika – podobná prezidentské republice, s tím rozdílem, že hlava státu není hlavou vlády (dnes již žádná republika tohoto typu neexistuje, v minulosti to byla např. První Francouzská republika) socialistická republika - stát, v jehož čele obvykle stojí prezident a vedoucí úlohu má zpravidla komunistická strana (například Kuba).[zdroj? ] Republiky Ruské federace Autonomní republika První republiky vznikly v antickém Řecku a Římě. Jejich forma byla omezena volebním právem, které se vztahovalo na vyšší vrstvy obyvatelstva (šlechtu), v některých případech bylo volební právo udělováno všem občanům republiky (mezi občany se však počítala jen část svobodných mužů). Antické republiky spolu s demokratickou formou státního zřízení zaznamenaly největší rozvoj v nejvýznamnějších řeckých městských státech (např. v Aténách), později v Římě.", "question": "Kde vznikaly první republiky?", "answers": ["v antickém Řecku a Římě"]}
{"title": "Jurský park", "context": "Druhý raptor s mohutným odrazem skočí tyranosaurovi na záda, je ale proti němu příliš slabý a brzy je také zabit. Mezitím všichni lidští hrdinové utíkají k džípu a odjedou k heliportu. Odlétají z ostrova a cestou pozorují ptáky letící nad hladinou - jediné skutečně žijící potomky dinosaurů... Crichtonova kniha byla poprvé vydána roku 1989 a ihned bylo jasné, že zanedlouho vznikne i film podle této podnětné předlohy. Film, který pak vznikl ve společnosti Universal Studios a byl natočen pod taktovkou úspěšného režiséra Stevena Spielberga podle stejnojmenného románu, byl do kin uveden 11. června 1993 a jeho tržby do roku 1998 přesáhly celosvětově 914 milionů dolarů. Tím se stal Jurský park na dlouho nejúspěšnějším filmem vůbec a v současnosti se stále pohybuje kolem 16. místa. Natočila se také zatím tři pokračování filmu. V roce 2015 byl uveden čtvrtý díl této veleúspěšné série, jménem Jurský svět, který má být prvním filmem nové trilogie Jurského světa. Čtyři dosavadní filmy (Jurský park, Ztracený svět: Jurský park, Jurský park 3 a Jurský svět) dohromady vydělaly svým tvůrcům přes 2 miliardy dolarů. Úspěch podpořilo i první rozsáhlé využití filmových počítačových triků společnosti Industrial Light and Magic, známé například z Hvězdných válek. Dinosauři byli ve filmu zobrazeni nesmírně realistickým způsobem, který do té doby nebyl za použití starších trikových technik vůbec myslitelný. V prvním dílu byla počítačová animace dlouhá celkem jen asi 6,5 minuty, v pokračování z roku 1997 však už přes 20 minut a ve třetím Jurském parku (2001), který byl o půl hodiny kratší než oba předchozí díly, představovala počítačová animace ještě větší podíl z celkového času.", "question": "Který režisér natočil film Jurský park z roku 1993?", "answers": ["Stevena Spielberga"]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Ф М Д; 30. říjnajul./ 11. listopadu 1821greg. Moskva – 28. lednajul./ 9. února 1881greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. Vystudoval vojenské technické učiliště (obor konstrukce mostů), ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. \"Petraševci\"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I . V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Čas (Vremja) a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností.[zdroj? ] Odmítal se sžít se soudobým Ruskem.[zdroj? ] Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy.[zdroj? ] Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal.[zdroj? ] Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem. Chudí lidé (1846) – román v dopisech.", "question": "Kde se narodil Fjodor Michajlovič Dostojevskij?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Bitva na Moravském poli", "context": "Bohužel se dílo nedochovalo celé a krom toho není podáno dle reality, ale stylizovaně. Soudobý autor Oldřich Daněk napsal rozhlasovou hru \"Bitva na Moravském poli\", jejíž děj se odehrává formou vzpomínky o deset let později, v době Václava II. Autor Zbraslavské kroniky, se každopádně s Přemyslem Otakarem II. loučí dost pochmurnými slovy. BOK, Václav; POKORNÝ, Jindřich. Moravo, Čechy, radujte se! Němečtí a rakouští básníci v českých zemích za posledních Přemyslovců. Praha : Aula, 1998. ISBN 80-901626-9-X. DOPSCH, Heinz; BRUNNER, Karl; WELTIN, Maximilian. Österreichische Geschichte 1122-1278. Die Länder und das Reich : der Ostalpenraum im Hochmittelalter. Wien : Ueberreuter, 1999. 620 s. ISBN 3-8000-3532-4. (německy) KOFRÁNKOVÁ, Václava. 26. 8. 1278. Moravské pole. Poslední boj zlatého krále. Praha : Havran, 2006. 153 s. ISBN 80-86515-71-0. KOFRÁNKOVÁ, Václava. Zlatý král a chudý hrabě. Přemysl Otakar II. a Rudolf Habsburský v historické tradici. Praha : LIKA KLUB, 2012. 158 s. ISBN 978-80-86069-77-7. KUSTERNIG, Andreas. Bitva na Moravském poli (u Suchých Krut a Jedenspeigen) 26. srpna 1278. In BLÁHOVÁ, Marie; HLAVÁČEK, Ivan. Česko-rakouské vztahy ve 13. století : Rakousko (včetně Štýrska, Korutan a Kraňska) v projektu velké říše Přemysla Otakara II. : sborník příspěvků ze symposia konaného 26.-27. září 1996 ve Znojmě. Praha : Rakouský kulturní institut ; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80-85899-41-8. S. 163-189. MIKA, Norbert. Walka o spadek po Babenbergach 1246-1278. Racibórz : WAW, 2008. 136 s. ISBN 978-83-919765-4-8. (polsky) ŠUSTA, Josef. České dějiny II./I. Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví. Praha : Jan Laichter, 1935. 803 s. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha : Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců.", "question": "Kdy byla svedena bitva na Moravském poli?", "answers": ["26. srpna 1278"]}
{"title": "Marvel Comics", "context": "Marvel i proto začal vydávat alternativní příběhy svých postav ve vesmíru 2099, který se odehrává v budoucnosti. Běžné příběhy byly zřízeny k vyvrcholení v Onslaught ságu. Roku 1992 Marvel zažil vyprázdnění, když jeho sedm významných umělců odešlo ke konkurenci do Image Comics (Todd McFarlane, Jim Lee, Rob Liefeld, Marc Silvestri, Erik Larsen, Jim Valentino a Whilce Portacio). V roce 1998 byl založen imprint Marvel Knights. I přes velký zájem byly devadesátá léta pro Marvel zklamáním, vrcholem bylo vyhlášení bankrotu pro Marvel Entertainment Group a posléze založení Marvel Enterprises. V těchto letech Marvel znovu překročil vydavatelské zvyklosti a začal vydávat násilné příběhy pod imprintem MAX. Dalšími vzniklými imprinty byly i Marvel Adventures a především Ultimate Marvel, který začal vydávat alternativní restartované a moderní příběhy nejznámějších postav a vyvrcholil v crossoveru Ultimatum. V této době se také Marvel dočkal úspěchu na filmovém plátně. Byly natočeny úspěšné filmy X-Men a Spider-Man, které se brzy proměnily do filmových sérií. Roku 2009 The Walt Disney Company odkoupila Marvel za čtyři miliardy amerických dolarů. Pod Disney, Marvel oživil imprint CrossGen, kde začal vydávat komiksy pro děti. Po úspěchu filmu Iron Man, Marvel založil Marvel Cinematic Universe, ve kterém na stříbrném plátně propojuje příběhy i dalších postav. Celosvětové tržby z marvel filmů v roce 2013 činily 12 miliard amerických dolarů. Marvel také vytváří televizní seriály či počítačové hry. V roce 2012 proběhl u Marvel celkový relaunch vydávaných sérií a nové série začaly vznikat pod označením Marvel NOW! Zcela novými sériemi byly například Uncanny Avengers a All-New X-Men. Na jaře a v létě 2014 proběhla druhá vlna restartování sérií pod názvem All-New Marvel NOW! Na podzim a v zimě 2014 proběhla třetí vlna pod názvem Avengers NOW! Série vydávané v rámci vln Marvel NOW! : Marvel NOW! : A+X, All-New X-Men, Avengers vol. 5, Avengers Arena, Cable and X-Force, Captain America vol. 7, Deadpool vol. 3, FF vol. 2. , Fantastic Four vol. 1 pokračování, Fearless Defenders, Guardians of the Galaxy, Indestructible Hulk, Iron Man vol. 6, Morbius: The Living Vampire, New Avengers vol. 3, Nova vol. 5, Savage Wolverine, Secret Avengers, The Superior Spider-Man, Thor: God of Thunder, Thunderbolts vol. 2, Uncanny Avengers, Uncanny X-Force, Uncanny X-Men vol. 3, Wolverine vol. 5, X-Men vol. 4, X-Men Legacy, Young Avengers vol. 2.", "question": "Kdo vlastní společnost Marvel Entertainment?", "answers": ["The Walt Disney Company"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury. V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance. Mnoho ze Shakespearových her bylo publikováno již během jeho života ve vydáních různé kvality a s různou přesností. Nicméně v roce 1623 John Heminges a Henry Condell, dva Shakespearovi přátelé a herečtí kolegové, publikovali takzvané První folio, první konečné a souhrnné znění Shakespearových her. Je to posmrtné vydání, které zahrnuje až na dvě všechny hry, obecně připisované Shakespearovi. Předmluvou k tomuto vydání byla poema od Bena Jonsona, ve které je Shakespeare prozíravě oslavován jako člověk \"nejen pro tento čas, ale navěky\". Ve 20. a počínajícím 21. století byly Shakespearovy práce opakovaně znovuobjevovány a upravovány na podkladě nových směrů bádání a inscenování. Jeho hry zůstávají velmi populární a jsou neustále studovány, uváděny a interpretovány v různých kulturních a politických souvislostech po celém světě. V roce 2016, kdy uplynulo 400 let od dramatikova úmrtí, probíhaly ve Velké Británii a po celém světě oslavy na počest Shakespeara a jeho díla. William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratford nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553.", "question": "Odkud pocházel John Shakespeare?", "answers": ["Snitterfieldu"]}
{"title": "Sázava", "context": "Sázava (německy Sasau) je řeka v Kraji Vysočina a ve Středočeském kraji v České republice. U Najdeku a Šlakhamrů tvoří Sázava část historické zemské hranice Čech a Moravy. Odvodňuje část Českomoravské vrchoviny a severní oblast Středočeské pahorkatiny. Vodáci a trampové ji často nazývají Zlatá řeka. Neoficiální název nesouvisí s dolováním zlata v Jílovém, ale s barvou vody, kterou způsobuje odnášení jílovité půdy a která je zvláště dobře vidět na soutoku s Vltavou. Celková délka řeky činí 225,9 km, z toho je 208,3 km sjízdných na sportovní lodi. Plocha povodí měří 4350,3 km2. Pramení jako Stružný potok zhruba 1 km severozápadně od Šindelného vrchu v nadmořské výšce 757 m. Ten spolu s dalšími menšími potoky napájí rybník Velké Dářko. Od výtoku z Velkého Dářka je již říčka nazývána Sázavou. O její pramen se v minulosti vedly spory, neboť zdrojnice odtékající z Velkého Dářka dnes pojmenovaná jako Sázava, se původně jmenovala Polná a naopak současný Stržský potok je v kronikách uváděn jako Sázava, což má i své hydrologické opodstatnění ve větší ploše povodí i větším průměrném průtoku v místě soutoku obou zdrojnic. Mezi Žďárem nad Sázavou (říční kilometr 208) a Přibyslaví (ř. km 184) řeka protéká údolím s velkým spádem a peřejemi. Za Přibyslaví se údolí otvírá a řeka meandruje k Havlíčkovu Brodu (ř. km 163). Tento charakter má až pod město Světlá nad Sázavou (ř. km 144). Zde se údolí řeky svírá a tvoří nejkrásnější část – peřeje Stvořidla (od ř. km 139, délka cca 5 km).", "question": "Kde tvoří Sázava část historické zemské hranice Čech a Moravy?", "answers": ["U Najdeku a Šlakhamrů"]}
{"title": "Bišónen", "context": "Bišónen (美, Hepburnovým přepisem bishō) znamená v japonštině \"krásný mladý hoch\". Jedná se o idealizovaný typ krásného mladého muže ve východoasijské literatuře a výtvarném umění, v současnosti především v dílech mangy a anime. Ženským protějškem bišónena je bišódžo (美).", "question": "Co znamená v japonštině bišónen?", "answers": ["krásný mladý hoch"]}
{"title": "Ohýbání", "context": "Ohýbání (flexe) je modifikace tvarů slova (přesněji lexému), kterými se vyjadřují mluvnické kategorie, jako je např. pád, číslo, rod, čas, osoba atd. U slov, která se ohýbají, se vždy určitý tvar považuje za základní (lemma). Jednotlivá slova (případně slovní druhy) se rozlišují na ohebná a neohebná podle toho, zda vyjadřují mluvnické kategorie pomocí flexe. U ohebných slov existují dva typy flexe: skloňování (deklinace) – obvykle u podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen a číslovek; časování (konjugace) – u sloves. Flexe se hojně využívá ve flektivních, aglutinačních a introflektivních jazycích. == Související články == Flektivní jazyk == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Flexe ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo ohýbání ve Wikislovníku", "question": "V jakých jazycích se hojně využívá flexe?", "answers": ["ve flektivních, aglutinačních a introflektivních jazycích"]}
{"title": "Karel Klíč", "context": "Karel Václav Klíč (30. května 1841 Hostinné – 16. listopadu 1926 Vídeň) byl český malíř, fotograf a grafický technik. V roce 1878 vynalezl heliogravuru, při pobytu v Anglii v roce 1890 proces zdokonalil. V roce 1892 sestrojil první hlubotiskovou rotačku. Narodil se v papírně v Hostinném zvané Labský mlýn. Jeho dětství bylo poznamenáno úrazem, po kterém celý život kulhal. V roce 1848 se dostal do Prahy s otcem, který se účastnil bojů na barikádě. Karel byl, stejně jako jeho otec, v neustálé opozici proti rakouskému režimu. Nedlouho poté, kdy se zapsal na malířskou akademii, byl předveden na policii za kresbu hanobící c.k. ministra Rakouska a navíc tam ztropil výtržnost. Za trest byl vyloučen z Akademie a vypovězen z Prahy. Potom se živil malováním a později se mu podařilo Akademii přece jen dostudovat. Seznámil se s fotografií a v roce 1866 fotografoval v Brně, kam odjel za otcem, vítězné Prušáky. Ateliér Raffael v Brně byla dobrá živnost, bouřlivák Klíč však navíc založil satirický časopis, který byl samozřejmě zakázán. Poté odešel do Budapešti, kde kreslil na zakázku pro maďarský časopis Kulihrášek. Roku 1869 se usadil ve Vídni, kde kreslil ve společnosti herců a zpěváků. Živil se velmi úspěšně jako koncertní malíř: Kreslil pravou i levou rukou, zády k obecenstvu nakreslil celou první řadu, kreslil i vzhůru nohama, prostě jak jej zrovna napadlo. Byl nejen bravurním kreslířem, ale také maloval – např. portrét Jindřicha Fügnera, jednoho ze zakladatelů Sokola, kreslil Garibaldiho, kněžnu Metternichovou, Palackého aj. Byl i zručným litografem, dokonale ovládal mědiryt i lept. Při rytí dřevorytů pro časopisy často přemýšlel, zda by se dala rytecká práce usnadnit pomocí fotografie. Intenzivně se zabýval reprodukcí polotónových obrazů na papír. Když poznal obtíže tisku z výšky, soustředil se na tisk z hloubky. Namáhavé pokusy přinesly ovoce o silvestrovské noci roku 1878, která se stala datem vynálezu heliogravury. Byl důvěřivý a nedal si svůj vynález patentovat. Když mu byl nápad odcizen, nezbylo než začít s novými pokusy. Chtěl nyní tisknout obrázky strojně ve velkém množství. Po špatných zkušenostech své pokusy tajil. Rok 1890 je rokem vynálezu rotačního stíracího hlubotisku. V anglickém Lancasteru navštívil firmu Storey Brothers & Co. Ltd., slavný grafický závod. Tam jeho nabídku nového hlubotiskového stroje okamžitě přijali. Původně měl Klíč v úmyslu hned odcestovat, ale nakonec strávil v Anglii mnoho let. V roce 1895 byla v Lancasteru založena tiskárna, která se věnovala zejména tisku uměleckých děl.", "question": "Kdy byla vynalezena tiskařská metoda heliogravura?", "answers": ["1878"]}
{"title": "Dopravní podnik města Brna", "context": ", Ing. Rudolf John (do 31. prosince 2011) Provozní ředitel: Ing. Jiří Valníček Ekonomická ředitelka: Ing. Zuzana Ondroušková (od 1. ledna 2012), Ing. Hana Černochová (od 1. ledna 2008), Marie Marhanová (do 31. prosince 2007) Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Brně. Brno bylo pátým městem v Rakousku-Uhersku, které zavedlo koněspřežnou dráhu, před Brnem byla pouze ve Vídni, Pešti, Budíně a Temešváru. V roce 1869 byl postaven první úsek, který vedl od Kiosku (dnešní Moravské náměstí) do Kartouz (dnešní Semilasso). Celá síť byla dokončena o rok později a dosáhla délky 14,5 km. Roku 1874 byl provoz kvůli nerentabilitě zrušen. Představitelé města ovšem chtěli udržet pouliční dráhu, a tak jednali s dalšími zájemci o tramvajovou dopravu. V roce 1876 byl tedy obnoven letní provoz na jedné trati z Pisárek do Králova Pole. Opět z důvodů finančních byla dráha roku 1881 zrušena. Pomocí inzerce byl vybrán další zájemce a ten zavedl místo koňky parní dráhu. Provoz byl zahájen v roce 1884 opět na trati Pisárky - Královo Pole a nově i na odbočce k Ústřednímu hřbitovu. Kolem roku 1898 začaly neshody mezi městem a provozovatelem. Nedlouho poté celý podnik prodal majitel Rakouské elektrárenské společnosti Union. Nový správce tratí přebudoval tratě na elektrické (provoz zahájen v červnu 1900) a do konce téhož roku byla zprovozněna třetí trať z náměstí Svobody do Zábrdovic, linky byly tehdy označeny barvami. Vznikla také Společnost brněnských elektrických pouličních drah, přímý předchůdce dopravního podniku, jenž byl v roce 1914 převzat městem. V následujících třech letech byly vybudovány další úseky, čímž byla síť dokončena a bez výraznějších změn vydržela do první světové války. Od roku 1913 byly linky označeny čísly. Po válce odešli rakouští pracovníci dopravního podniku. Byly změněny názvy mnoha zastávek. Začalo se s prodlužováním tratí a jejich zdvoukolejňováním. Následovalo rozšíření sítě linek do dalších čtvrtí. Např. v roce 1924 byla zahájena doprava do Maloměřic, o dva roky později do Řečkovic. Padesátá léta přinesla do tramvajové dopravy spoustu inovací, jako třeba regulovaný nástup a výstup cestujících a dálkové ovládání dveří, které zamezilo vyskakování za jízdy. Poprvé došlo ke zrušení tarifních pásem a za jednu cenu se dalo jet buď pouze jednu zastávku nebo až na druhý konec města. V roce 1958 byl zahájen provoz nových vozů typu Tatra T2, pro které byla postavena nová vozovna v Medlánkách. V tomto roce byla zrušena doprava ulicí Kobližnou. Stavba tratí nebo jejich prodlužování ale pokračovalo.", "question": "Kdy začaly v Brně jezdit elektrické tramvaje?", "answers": ["červnu 1900"]}
{"title": "Chmel otáčivý", "context": "Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) sáním na listech způsobuje puchýře, listy žloutnou až postupně zešednou, při silném výskytu zasychají a opadávají. Hlávky získají cihlově červené zbarvení a výrazně se zhoršuje jejich kvalita. Plodní šištice obsahují pryskyřici s hořčinami (α kyseliny (humulon), β kyseliny (lupulon)), silice s terpenoidy (např. humulen, myrcen) s bakteriostatickými a konzervačními účinky. Sekrece hořkých látek vrcholí v druhé polovině srpna, kdy začíná i sklizeň. Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV. Za třicetileté války byly chmelnice zpustošeny a obnoveny až v 18. století. Hlávky samičích květů (chmelové šištice) nebo extrakt z nich se používají v pivovarnictví při výrobě piva, obsahují totiž hořčiny (lupulin), které mu dodávají chuť a aroma. Jelikož květy ztrácejí po opylení na kvalitě, je třeba dbát na to, aby se ve chmelnici nevyskytovaly samčí rostliny. Pro výrobu piva se používají chmelové pelety (lisované chmelové granule), které jsou výhodnější zejména z hlediska přepravy a skladování. V českém pivovarnictví patří mezi nejlépe hodnocené odrůdy Žatecký poloranný červeňák, který získal certifikát Chráněné označení původu.", "question": "Kdo se zasadil o rozšíření chmele v českých zemích?", "answers": ["Karel IV."]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN.", "question": "Kolik členských států má Organizace spojených národů k březnu 2018?", "answers": ["193"]}
{"title": "Klínovec", "context": "V 16. století se o Klínovci se zmínil Johannes Mathesius i v souvislosti s lavinami, které měly za následek zničení lesů, poškození několika domů a dokonce několik lidských obětí. V historii nesla oblast Klínovce jméno Bartum, jako zkomolenina od Bartholomäusberg. V roce 1817 postavilo město Jáchymov na vrcholu vyhlídkovou věž, která v roce 1868 shořela. Tuto první vyhlídkovou věž navštěvovali často i lázeňští hosté z Karlových Varů, odkud přijížděli kočáry taženými koňmi. V roce 1883 začal krušnohorský spolek z Jáchymova se stavbou kamenné rozhledny. Ta byla v srpnu následujícího roku pod názvem „Kaiser-Franz-Josephs-Turm“ / „Věž císaře Františka Josefa“ slavnostně otevřena. Věž vysoká 24 metrů stojí na vrcholu dodnes, je po rekonstrukci. Na její vrchol vede 75 schodů. Počet návštěvníků rychle vzrůstal, a tak například v roce 1885 vrchol navštívilo 6000 lidí, z toho však jen 4623 vystoupilo na věž, důvodem, jak popsal jeden ze současníků, byla především fyzická náročnost výstupu a velmi úzký prostor schodiště. Vysílač Klínovec v únoru 2007 Výhled z Klínovce na německou stranu Kvůli silnému větru panujícímu téměř celoročně byla vrchní plošina rozhledny zastřešena, od roku 1888 ji kryla skleněná střecha. Vstupné v té době bylo 10 krejcarů. S rozvojem turistiky bylo rozhodnuto o přístavbě sloužící k ubytování. Ta byla otevřena 18. srpna 1893. V provozu byla každoročně od 1. května do 30. září a mimo provizorního ubytování pro deset osob poskytovala i teplá a studená jídla. Spolu s přístavbou to byla zřízena i stáj pro osm koní. K červnu 1897 byla na Klínovci zřízena i poštovní stanice, která za první léto provozu odeslala do Božího Daru přes 7 000 zásilek. V roce 1907 byla přistavěna ještě jedna budova s prostornou halou se stylovým kazetovým stropem, zobrazujícím znaky českých krušnohorských měst. U příležitosti jubilejní výstavy pořádané na počest císaře Františka Josefa I. v ní byly vystaveny průmyslové a řemeslné výrobky z českého krušnohoří. Před vypuknutím první světové války byl hotel rozšířen a přistavěno bylo další patro. Současně byla dřívější stáj přestavěna na další ubytovací prostory a celý komplex byl opláštěn dřevem, které se na něm dochovalo dodnes.", "question": "Jaký je nejvyšší vrchol Krušných hor?", "answers": ["Klínovec"]}
{"title": "Sunnitský islám", "context": "Sunnité jsou muslimové, kteří po Mohamedově smrti uznali za nástupce Abú Bakra a oddělili se tak od šíitů, kteří za nástupce považovali člena jeho rodiny - zetě Alího. Šiíté a sunnité tvoří dvě základní větve islámu. Sunnité tvoří více než 75 % všech muslimů. Většinu mají ve všech muslimských státech s výjimkou Iráku, Íránu, Ázerbájdžánu, Ománu a Bahrajnu. Většina muslimských přistěhovanců v evropských zemích patří rovněž k této větvi. Označení sunnité je odvozeno od arabského slova sunna (zvyk, cesta) používaného pro způsob Mohamedova života. Sunna je označována za tzv. živý Korán a hraje velkou roli pro islámské právo a etiku. Sunna je částečně uznávána i druhou hlavní islámskou větví - šíity. Ti však mají vlastní sbírky hadísů (výroky a činy Mohameda) a zahrnují do nich i jednání celé jeho rodiny a nástupců. Rozdělení muslimů na sunnity a šíity nebylo okamžité. Za sunnity se označují ti muslimové, kteří již od roku 632 (rok 10 podle islámského kalendáře) po smrti Mohameda uznali za jeho nástupce Abú Bakra.", "question": "Koho uznali šíité za Mohamedova nástupce?", "answers": ["Alího"]}
{"title": "C-4", "context": "C-4 (Composition 4) je plastická trhavina. Jedná se o vylepšenou britskou výbušninu Nobel 808, která pochází z 60. let 20. století a má podobné složení. Kolem 91 % trhaviny C-4 tvoří výbušnina RDX, 5,3 % tvoří dioktyl sebakát, 2,1 % tvoří polyisobutylen a 1,6 % motorový olej. C-4 je známá svojí spolehlivostí a odolností. Neexploduje při obvyklých nárazech, střelbě a ani při hození do ohně, jedinou účinnou metodou iniciace detonace je použití rozbušky. Rychlost výbuchu je 8 050 m/s. Je mírně brizantnější než Semtex a zároveň je oproti němu o něco méně plastická. 454 g trhaviny C4 vytvoří smrtelnou tlakovou vlnu s 50% úmrtností asi na 1 m a s 99% úmrtnostní kolem 70 cm (nálož - horní polovina těla, bez ohledu na orientaci osoby) a je zároveň schopna zcela roztrhat menší předměty. == Reference ==", "question": "Jakou značku má plastická trhavina Composition 4?", "answers": ["C-4"]}
{"title": "Česko", "context": "Průměrný věk činil v roce 2016 42 let. Nejlidnatějším krajem je Středočeský, s 1 326 876 obyvateli (2015). Je jediným krajem, kde žije více lidí než v Praze. Ta má 1 267 449 obyvatel (2015). === Vývoj počtu obyvatel v Česku === === Etnické složení === V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 63,7 % obyvatel Česka přihlásilo k české národnosti (86 % z těch, kteří se k nějaké národnosti přihlásili), která zcela převažuje ve všech okresech Česka, 4,9 % obyvatel deklarovalo národnost moravskou a 0,1 % národnost slezskou, v obou případech rovněž hovořící převážně česky. Podle názoru Českého statistického úřadu jde o důsledek rozdělení české národnosti, před sčítáním v roce 1991 ještě jednotné, v důsledku medializace moravské národnostní problematiky a tedy do jisté míry uměle; politická strana Moravané tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození. Faktem zůstává, že moravskou, částečně slezskou a po určitou dobu i českou a slovenskou národnost bylo v různých obdobích existence Československa možno deklarovat jen omezeně (skupina nebyla uváděna v koncových statistikách) nebo vůbec ne (ke skupině nebylo možno se přihlásit. ) a teprve v roce 1991, krátce před rozpadem státu, bylo poprvé plně přihlédnuto ke každé z těchto čtyř národností jednotlivě. Celkem 26 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou. === Náboženství === Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě. V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných, že věří v Boha, 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho.Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 3,6 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry.", "question": "Kolik obyvatel Česka se při posledním sčítání lidu přihlásilo k moravské národnosti?", "answers": ["4,9 % obyvatel"]}
{"title": "Nové Město na Moravě", "context": "Přes Nové Město na Moravě prochází od roku 1905 železniční Trať 251 Žďár nad Sázavou - Tišnov, tzv. Tišnovka, nádraží Nové Město na Moravě se nachází necelý kilometr severovýchodně od centrálních náměstí, zastávka Nové Město na Moravě zastávka se nachází na západním okraji městské zástavby, nedaleko nemocnice a továrny MEDIN. Jižním obchvatem (jako ulice Brněnská) prochází západovýchodním směrem silnice I/19. Severojižním směrem procházejí přes centrum města peáží silnice II/360 a II/354. Z města vychází ještě několik silnic III. třídy, a to III/36039 směrem na východ na Zubří a Vojtěchov, III/35314 na severozápad na Tři Studně (krátkou spojkou III/01844 napojená v západní části města na silnici I/19), III/35315 na západ do místní části Jiříkovice, Město je přirozeným uzlem regionální autobusové dopravy. Dominantním dopravcem je zde ZDAR a.s. (kromě základní obslužnosti regionu zde zastavuje i dvěma dálkovými linkami, 840127 Žďár nad Sázavou-Olomouc a 840319 Bystřice nad Pernštejnem-Praha), zastavují zde však i dálková linka dopravce Tourbus a.s.. (720265 Brno-Svratka), linka ICOM transport 760700 Jihlava-Ostrava a z Poličky do města jezdí linka 840901 dopravce Zlatovánek spol. s r.o. Autobusy mají ve městě dva terminály: autobusové nádraží (nyní s názvem \"Nové Město na Moravě, centrum\" se nachází v bezprostřední blízkosti centra města i silnice I/19. Dopravní terminál s názvem \"Nové Město na Moravě, Dopravní terminál\" byl zprovozněn v dubnu 2013 a nachází se u železničního nádraží ve východní části města. Má 5 autobusových stání, z toho 3 krytá, a 33 parkovacích míst P+R. Nové Město na Moravě zahájilo provoz městské autobusové dopravy slavnostní předváděcí jízdou 6. ledna 2014. MHD je provozována na dvou jednosměrně okružních linkách se závleky a provozuje ji vozem pro 25 sedících cestujících dopravce ZDAR a.s. Během ročního zkušebního provozu chce dopravce doladit jízdní řády podle připomínek a vyzkoušet různé typy autobusů a podle potřeby je připraven nasadit větší autobus.", "question": "V jakém okrese najdeme město Nové Město na Moravě?", "answers": ["Žďár nad Sázavou"]}
{"title": "Plazma", "context": "Plazma je ionizovaný plyn složený z iontů, elektronů (a případně neutrálních atomů a molekul), který vzniká odtržením elektronů z elektronového obalu atomů plynu, či roztržením molekul (ionizací). Aby byl ionizovaný plyn považován za plazma, musí vykazovat kolektivní chování a kvazineutralitu. Plazma je čtvrté skupenství hmoty a také nejrozšířenější forma látky – tvoří až 99 % pozorované atomární hmoty vesmíru. Plazma existuje ve vesmíru v různých, často velmi odlišných formách. S plazmatem se můžeme setkat například ve formě blesku, polární záře, uvnitř zářivek a tzv. neonů, či v elektrickém oblouku. Plazma tvoří také konvenční hvězdy, mlhoviny, ionosféru, či sluneční vítr. Parametry plazmatu v těchto formách se liší o mnoho řádů. Stupeň ionizace plazmatu (poměr počtu ionizovaných částic vůči celkovému počtu částic) je jedním z nejdůležitějších parametrů, který určuje chování plazmatu. Závisí především na teplotě a lze ho v prvním přiblížení odhadnout ze Sahovy rovnice pro jedenkrát ionizované plazma v termodynamické rovnováze. Podle stupně ionizace rozlišujeme slabě ionizované plazma a silně ionizované plazma. V slabě ionizovaném plazmatu je koncentrace nabitých částic zanedbatelně malá v porovnání s koncentrací neutrálních molekul. Naproti tomu v silně ionizovaném plazmatu převládá koncentrace nabitých částic. Podle teploty se rozlišují 2 druhy plazmatu. Je to vysokoteplotní a nízkoteplotní plazma. Vysokoteplotní plazma má střední energii nabitých částic větší než 100 eV, což odpovídá řádově 106 K. Vyskytuje se ve hvězdách a při experimentech s řízenou termonukleární syntézou. Nízkoteplotní plazma se vyskytuje např. v zářivkách a výbojkách, také v elektrickém oblouku. V plazmatu může být teplota elektronů o několik řádů vyšší než teplota kladných iontů a neutrálních molekul. Plazma obsahuje volné elektrické náboje, proto je elektricky vodivé. Díky elektrické vodivosti působí na plazma i silné magnetické pole, jehož silové účinky pocházejí od Lorentzovy síly.", "question": "Kolik pozorované atomární hmoty vesmíru tvoří plazma?", "answers": ["až 99 %"]}
{"title": "Jiří III", "context": "Frederik Ludvík Hannoverský Matka Augusta Sasko-Gothajská Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. Jiří III. (4. června 1738 Londýn – 29. ledna 1820 Windsorský hrad) byl panovník Království Velké Británie a Irska od 25. října 1760 do spojení obou zemí 1. ledna 1801, kdy se stal králem Spojeného království Velké Británie a Irska. Byl také vévodou brunšvicko-lüneburským a kurfiřtem hannoverským do 12. října 1814, kdy se poté, co se hannoverské kurfiřtství stalo královstvím, stal králem hannoverským. Byl třetím panovníkem Hannoverské dynastie na britském trůně, ale na rozdíl od svých dvou předchůdců se narodil v Británii a angličtina byla jeho rodným jazykem. Za svůj dlouhý život nikdy nenavštívil Hannover. Období jeho vlády bylo poznamenáno sérií vojenských konfliktů, do nichž se Británie zapojila. V počátečním období porazila Británie Francii v sedmileté válce a stala se dominantní silou v Severní Americe a Indii. Mnoho amerických kolonií Británie ztratila po americké válce za nezávislost, jejímž výsledkem byl vznik Spojených států amerických. Řada válečných střetů s napoleonskou Francií skončila Napoleonovou definitivní porážkou roku 1815.", "question": "Kolikátým panovníkem Hannoverské dynastie na britském trůně byl Jiří III.?", "answers": ["třetím"]}
{"title": "Velmi krátké vlny", "context": "Označení vyplývá z toho, že jeho vlnová délka je poměrně velmi krátká. Podle definice frekvenční obor zahrnuje frekvence od 30 do 300 MHz, což odpovídá vlnovým délkám 1 m až 10 metrů. Tyto frekvence se používají pro přenos signálu, které vyžadují větší šířku pásma než na KV. Do tohoto pásma tedy spadá i FM rozhlasové a televizní vysílání. Frekvence těsně pod tímto rozsahem nazýváme krátké vlny (KV), nad tímto rozsahem ultra krátké vlny (UKV). Využití Rozhlas Pro analogové FM rozhlasové vysílání se používá pásmo VKV. Následující tabulka zobrazuje rozdělení rádiových vln na jednotlivá pásma a geografii jejich využití[1][2]: Název pásma FrekvenceVlnová délka Příklady využití Pásmo OIRT (VKV I, „východní norma\") 65,8–74 MHz 4,55 m – 4,05 m východní Evropa (SNS), do začátku 90. let. 20. stol. střední Evropa Japonské pásmo 76–95 MHz 3,95 m – 3,15 m Japonsko II. pásmo ITU-R (VKV II, „západní norma\") 87,5–108 MHz 3,43 m – 2,77 m USA, západní Evropa, střední Evropa, postupně většina světa Digitální rozhlas Digitální rozhlas DAB využívá III. pásmo VKV (174-240 MHz). Jiný systém DRM+ vysílá také v pásmu VKV.[3] Televize Pásmo VKV se využívalo pro analogové televizní vysílání. Pro digitální DVB-T/T2 se ale VKV již v Česku nepoužívá.[3] Reference ↑ Měnič kmitočtu k VKV radiopřijímači z pásma CCIR do pásma OIRT↑ Vysílání v pásmu VKV OIRT1 2 Digitalizace čeká i rádia. Jak se připravuje vysílání ve III. pásmu (VHF)? . Televizniweb.cz [online]. 2018-05-03 [cit. 2019-01-04]. Dostupné online. Externí odkazy Norsko jako první na světě zruší rozhlasové vysílání FM Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 4131658-7", "question": "Jaká je zkratka pro velmi krátké vlny?", "answers": ["VKV"]}
{"title": "České souhlásky", "context": "České souhlásky Tento článek obsahuje výslovnost zapsanou znaky mezinárodní fonetické abecedy IPA.Zobrazení některých znaků nemusí být v některých prohlížečích korektní. Tento lingvistický článek popisuje české souhlásky z fonetického a fonologického hlediska. Čeština má celkem 27 souhláskových fonémů, které se tradičně rozdělují podle způsobu a místa tvoření. U tzv. pravých souhlásek navíc existují dvojice lišící se svojí znělostí. Artikulace Způsob artikulace Souhlásky jsou poměrně heterogenní skupinou zvuků, existuje mnoho způsobů jejich tvoření. Společná vlastnost, která odlišuje souhlásky od samohlásek, jejich relativní zavřenost. To znamená, že při jejich artikulaci jsou ústa otevřena méně než u samohlásek, čímž vznikají překážky a turbulence při proudění vzduchu – příčina vzniku šumu. Všechny české souhlásky jsou tvořeny proudem vzduchu, který je uváděn do pohybu vytlačováním z plic. Řadíme je tedy mezi pulmonické egresivní. Okluzivy Závěrové souhlásky (okluzivy) vznikají přechodným vytvořením závěru (okluze), který brání proudění vzduchu. Uvolněním závěru dojde k prudkému uvolnění přetlaku vzduchu a vzniká typický šum. Z poslechového (akustického) hlediska se jedná o ražené souhlásky (explozivy, často jen plozivy). Hláska IPA Název Alofon základní znělostní /p/ /p/ neznělá bilabiální ploziva [p] [b] /b/ /b/ znělá bilabiální ploziva [b] [p] /t/ /t/ neznělá alveolární ploziva [t] [d] /d/ /d/ znělá alveolární ploziva [d] [t] /ť/ /c/ neznělá palatální ploziva [c] [ɟ] /ď/ /ɟ/ znělá palatální ploziva [ɟ] [c] /k/ /k/ neznělá velární ploziva [k] [g] /g/ 1 /g/ znělá velární ploziva [g] [k] neznělá glotální ploziva (ráz) [ʔ] 2 1 Jako samostatný foném se /g/ vyskytuje pouze v přejatých slovech. V domácích slovech je vyslovované [g] znělou realizací /k/. Původní praslovanské /g/ se v češtině během 14. století změnilo v /h/. 2 Ráz se nepovažuje za samostatný foném. Použití v češtině je fakultativní (nepovinné). Výslovnost s rázem nebo bez rázu nemění význam slov. Ráz nemá distinktivní funkci. Dříve formulovaná pravidla spisovné výslovnosti vyžadovala použití rázu vždy, když slabika začínala samohláskou. Ráz tak vlastně nahrazuje chybějící slabičnou preturu. V současnosti se však ráz ve výslovnosti využívá méně. Používání rázu je ovlivněno regionálně, obecně však lze říci, že v moravské výslovnosti se ráz používá mnohem méně. V současné češtině plní ráz dvě funkce: Vyznačení předělu mezi slovy nebo uvniř složenin. Vkládá se obvykle mezi dvě samohlásky, které spolu netvoří dvojhlásku, např. používat [po.ʔ:vat], táta a máma [ta:ta ʔ ma:ma]. ; u slov začínajících samohláskou slouží k odlišení předložky, např. z okna [s ʔ]; vkládá se před samohlásku u druhé části složeniny, např. trojúhelník [troj.ʔ:ɦ:k].", "question": "Kolik souhláskových fonémů má čeština?", "answers": ["27"]}
{"title": "Mrtvola", "context": "Mrtvá těla je také možno pitvat (obdukce, sekce). Věda tímto se zabývající se nazývá patologie. V současnosti se pitvání, tj. vnitřní zkoumání chirurgicky otevřeného těla, používá např. v kriminalistice nebo ve zdravotnictví pro určování příčiny úmrtí, rovněž je obvyklé u nově objeveného živočišného druhu při zkoumání jeho anatomie. Pitvu lze provádět pouze na těle, které je prokazatelně mrtvé. Opačný případ se nazývá vivisekce. Obvyklou vlastností mrtvoly je, že se začne časem rozkládat. Stupeň rozkladu závisí především na stáří mrtvého těla. Prakticky mu nelze zabránit, ale je možné jej velmi podstatně zpomalit, například konzervací v ledu či mumifikací. Rozklad lidského těla, dekompozici, studují forenzní antropologové a entomologové ve Spojených státech na takzvaných farmách mrtvol. Jednotlivé hřbitovy udávají tzv. tlecí dobu, po kterou nesmí být hrob otevřen, s výjimkou dalšího pohřbu nebo exhumace. Podrobnější informace naleznete v článku Zombie. Skutečná mrtvola nejeví žádné známky života, tj. nedýchá, nepohybuje se a tak dále. V africké mytologii se však prvně objevila myšlenka ovládaného a bezduchého těla, tzv. zombi. Tento pojem byl později přejat jako výraz pro \"oživlou mrtvolu\".[zdroj? ]", "question": "V jaké mytologii se poprvé objevila myšlenka zombi?", "answers": ["africké"]}
{"title": "Seznam největších měst v Evropské unii", "context": "Seznam největších měst v Evropské unii Tento seznam zahrnuje 45 největších měst Evropské unie. Za počet obyvatel jednotlivých měst se považuje obyvatelstvo města v jeho administrativních hranicích. Nezapočítávají se okolní politicky samostatná města a obce, i když jsou součástí urbanizovaného území. Výsledný seznam je tedy velmi ovlivněn administrativními hranicemi. Ty zaragozské například zahrnují mnoho okolního neurbanizovaného území, výsledná hustota zalidnění je tak jen 613 obyvatel na km². Oproti tomu administrativní hranice Paříže zahrnují jen centrum města (v okolních urbanizovaných předměstích žije několikanásobně více obyvatel), výsledná hustota zalidnění je přes 20 000 obyvatel na km², oproti Římu tedy více než třicetinásobná. Pořadí v tomto seznamu nemusí být vždy zcela přesné, hlavním důvodem jsou rozdíly v datech, ke kterým se počty obyvatel vztahují. Seznam největších měst v Evropské unii # Článek Obrázek stát Počet obyvatel K datu Rozloha (km2) 1 Berlín Německo 3 644 826 2019-09-30 891 2 Madrid Španělsko 3 266 126 2019-01-01 604 3 Řím Itálie 2 872 800 2018-01-01 1287 4 Paříž Francie 2 187 526 2017-01-01 105 5 Bukurešť Rumunsko 1 883 425 2011-10-31 226 6 Hamburk Německo 1 841 179 2019-09-30 755 7 Vídeň Rakousko 1 840 573 2016-01-01 415 8 Varšava Polsko 1 790 658 2019-12-31 517 9 Budapešť Maďarsko 1 752 286 2019-01-01 525 10 Barcelona Španělsko 1 636 762 2019-01-01 101 11 Mnichov Německo 1 471 508 2019-09-30 311 12 Sofie Bulharsko 1 355 142 2020-06-15 492 13 Milán Itálie 1 351 562 2017-01-01 182 14 Praha Česko 1 324 277 2020-01-01 496 15 Bruselský region Belgie 1 175 173 2017-01-01 161 16 Dublin Irsko 1 173 179 2016-04-24 115 17 Kolín nad Rýnem Německo 1 085 664 2019-09-302019-10-31 405 18 Neapol Itálie 972 212 2016-06-30 119 19", "question": "Kolik obyvatel má město Bukurešť (k 31. 10. 2011)?", "answers": ["1 883 425"]}
{"title": "Virová hepatitida", "context": "Hepatitida C se však stává velkým zdravotním problémem dneška. Její chronickou formou trpí podle odhadů přes 175 milionů lidí na celém světě – to jsou přibližně 3 % světové populace. Jen ve Spojených státech žijí odhadem 4 miliony nemocných hepatitidou C. To představuje téměř 1,3 % tamní populace. Svým výskytem je tak \"céčko\" v USA rozšířenější než infekce virem HIV. Každým rokem přibývá 35 tisíc nových případů akutní hepatitidy typu C. Česká republika patří mezi státy s relativně nízkým výskytem hepatitidy C. Ze statistik vyplývá, že virem hepatitidy C (HCV) jsou infikovány přibližně 0,2 % české populace. V praxi to znamená, že nemocí trpí každý pětistý občan naší republiky. V budoucnu se však očekává strmý nárůst. V roce 1993 bylo hlášeno 158 nových případů hepatitidy C, v roce 2003 jich bylo 846 a v roce 2006 už 1012. Hepatitida C se nejčastěji vyskytuje v rizikových skupinách, jejichž členové nejsou většinou vyšetřeni. Hepatitida D je způsobena RNA virem hepatitidy Hepatitis delta (D) virus (HDV) a v České republice se prakticky nevyskytuje. Vždy je vázán na přítomnost viru hepatitidy B. Očkováním je tedy očkování proti hepatitidě B . Hepatitida E je způsobena RNA virem hepatitidy E (HEV) ze skupiny Hepeviridae a má podobné příznaky jako hepatitida A. Její průběh může být bouřlivý, například u těhotných žen. Vyskytuje se především v rozvojovém světě a do České republiky ji velmi vzácně zavlečou cestovatelé. Proti hepatitidě E existuje od roku 2012 vakcína vyráběná čínskou společností. Léčba infekčních hepatitid je obecně složitá. V akutní fázi je důležité držet dietu a zcela se vyvarovat alkoholu a přepálených tuků. Pacientům se podávají vitamíny, flavobion, lipovitan, esenciale a odvar z ostropeřce mariánského. V chronické fázi se kromě vitamínů a diet používá také léčba interferonem a pegylovaným interferonem často v kombinaci s ribavirinem. Interferon je bílkovina produkovaná buňkami našeho imunitního systému, aby bránila množení virů v buňkách. Pokud se podává ve velkých dávkách, je schopen viry i likvidovat. Byl objeven v roce 1957 vědci Alickem Isaacsem (Skotsko) a Jeanem Lindenmanem (Švýcarsko) při výzkumu virů.", "question": "Čím je způsobena hepatitida E?", "answers": ["RNA virem hepatitidy E (HEV) ze skupiny Hepeviridae"]}
{"title": "Pampeliška lékařská", "context": "Nejhojnějšími zástupci této skupiny pampelišek na našem území jsou např. pampeliška křídlatá (Taraxacum alatum Lindb. fil.), pampeliška bezzubá (Taraxacum hepaticum Railons.), pampeliška záhadná (Taraxacum glossodon Sonck et H. Ø.) nebo pampeliška upravená (Taraxacum interveniens Hagl.). V nejteplejších oblastech jižní Moravy roste také sexuální druh této skupiny, pampeliška mnohoúborná (Taraxacum linearisquamum van Soest), který je morfologicky velmi variabilní. == Popis == Pampeliška je vytrvalá plevelná bylina vysoká 5–40 cm, s houževnatým zásobním kořenem. Listy tvoří přízemní růžici. Květenství vyrůstají z listové růžice na dutých stvolech a tvoří je zářivě žluté květní úbory. Květní úbory jsou tvořeny až z 200 jednotlivých jazykových květů. Kvete od dubna do srpna, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti. Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu – latex, zanechávající po zaschnutí na kůži tmavé skvrny. == Výskyt == Vyskytuje se ve společenstvech mezofilních luk, na světlých sušších loukách, mezích, zahradách a také jako konkurenční plevel na polích. Jedná se o nitrofilní druh rostlin, tzn., že preferuje půdy bohaté na dusík. V posledních dvou desetiletích došlo k masivnímu rozšíření četnosti pampelišky lékařské na polích a loukách v Česku, což je zapříčiněno změnou využití krajiny. Dříve rozšířená pastva ustoupila či zcela zanikla a taktéž sečení luk probíhá v mnohem menší míře a později. Pampeliška má tak čas v květnu vysemenit a široce se rozšířit do svého neobhospodařovaného okolí, na louky ležící ladem.", "question": "Jaká je barva květenství pampelišky lékařské?", "answers": ["žluté"]}
{"title": "Černá díra", "context": "Černá díra je natolik hmotný objekt, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti časoprostoru natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Černá díra byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem. Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic jako její datum objevu. Avšak můžeme s určitostí říci, že prvním vážným a dnes již prokázaným kandidátem se stala v roce 1971 hvězda v binárním systému v souhvězdí Labutě kryjící se s rentgenovým zdrojem Cygnus X-1. Bylo zjištěno, že jde o těleso, které má příliš velkou hmotu na to být neutronovou hvězdou. Další efekty spojené s pozorováním, především rentgenové záření, byly v perfektní shodě s teoretickou predikcí černé díry. Dnes považujeme za obecně prokázané, že černé díry se nacházejí v centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup. Podle obecné relativity nemůže žádná hmota ani informace proudit z nitra černé díry k vnějšímu pozorovateli. Například není možné získat žádnou její část ani odražené světlo vyslané z vnějšího zdroje či jakoukoli informaci o hmotě, která vstoupila do černé díry. Existují však kvantově-mechanické procesy, které způsobují vyzařování černých děr. Předpokládá se, že vyzařování nezávisí na tom, co do černé díry spadlo v minulosti.", "question": "Co je hmotný objekt, kterého gravitační pole je natolik silné, že žádný objekt ho nemůže opustit?", "answers": ["Černá díra"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "Jaroslav Foglar. 1. vyd. Kroměříž: Okresní knihovna, 1990. 66 s. Předmluva Jaroslava Foglara. NOSEK, Václav: Jestřábí perutě. Praha, 1999 PÍREK, Zdeněk: Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Brno, 1990. POLÁK, Jiří: Poselství žlutého kvítku. Praha, 2003 RABA, Jiří: Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. Praha, 2005 SOHR, Stanislav: Zase zní píseň úplňku. Karviná, 1968 VUČKA, Tomáš: Cesta za modrým světlem. Meditace nad texty Jaroslava Foglara. Příbram, 2015. ISBN 978-80-87855-26-3 ZACHARIÁŠ, Jiří: Stoletý hoch od Bobří řeky. Praha, Ostrov, 2007 ZAPLETAL, Miloš: Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Knižní klub, Praha, 2007. ISBN 978-80-242-1902-8 HOŠEK, Pavel: Evangelium podle Jaroslava Foglara. CDK, Brno, 2017. ISBN 978-80-7325-427-8 === Články === HORÁČKOVÁ, Alice: Foglar byl pro mě polobůh, rozhovor s Milošem Zapletalem, MF DNES 18.8. 2007; na iDNES jako Foglar byl polobůh, ale nikoli dokonalý HORÁČKOVÁ, Alice: Muž, který nechtěl dospět, Mladá fronta DNES 7. 7. 2007. Na iDNES jako Stoletý Jaroslav Foglar nechtěl dospět JANDOUREK, Jan: Dokonalí hoši. Mladá fronta DNES 3. 3. 2001 JANDOUREK, Jan: Skutečný fenomén – Jaroslav Foglar, MF DNES 20. 10. 2007 KOMÁREK, Stanislav: Jestřáb a kuřátka.", "question": "Kde se narodil a zemřel Jaroslav Foglar?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Kapucínská hrobka (Brno)", "context": "Brněnská kapucínská hrobka je památkově chráněnou hrobkou nacházející se v suterénu kapucínského kostela Nalezení svatého Kříže na Kapucínském náměstí v katastrálním území Město Brno. Je otevřená veřejnosti. Nejstarší zmínka o hrobce se nachází v kronice brněnského kapucínského kláštera. Po jeho dostavbě v roce 1656 přenesli kapucíni ostatky svých bratří, kteří byli původně pohřbeni v kryptě prvního kláštera za hradbami, do hrobky pod novým kostelem. V roce 1726 byla krypta rozšířena o další sály. Stavbu vedl stavitel Mořic Grimm. Prostory hrobky byly pravděpodobně zbudované s využitím sklepních místností domů, které stávaly na tomto místě, než byly vykoupeny a zbořeny kvůli stavbě kapucínského areálu. Odpovídá tomu nestejná výška podlah i typů kleneb v jednotlivých částech krypty. Vhodná geologická skladba půdy v podloží kostela a důmyslný systém vzduchových průduchů umožnily přirozenou mumifikaci těl zemřelých. V kapucínské hrobce bylo celkem pohřbeno 205 lidí, z toho 153 bratří kapucínů. Do dnešních dnů slouží podzemí kostela jako místo posledního odpočinku pro 41 z nich. Těla zemřelých, která se v průběhu staletí rozpadla, jsou uložena ve zděné tumbě hrobky. Hrobka sloužila svému účelu až do roku 1784, kdy císař Josef II. kvůli nebezpečí šíření epidemií zakázal pohřbívání ve městech. Z šedesáti průduchů, které se nacházely ve zdech krypty a spojovaly se do několika komínů, jež vyúsťovaly pod střechou kostela, jich dodnes zůstalo funkčních jen několik. Většina byla zazděna zřejmě už na konci 18. století. V roce 1925 byla kapucínská hrobka otevřena veřejnosti. Patrně se o to nejvíce zasloužil kapucín Zeno Diviš, který zde působil jako kustod a dokonce sepsal i malého průvodce. Interiér hrobky prošel od té doby řadou úprav, které stále pokračují. V roce 2015 zde byla instalována výstava barokních fresek Ars Moriendi z krypty loretánského kostela v Praze na Hradčanech. V roce 2016 byla kompletně zrekonstruovaná kaple, kde od roku 1872 je pohřbený František baron Trenck. Kapucíni měli velmi prostý způsob pohřbívání, který odrážel jejich základní charisma: chudobu. Zemřelého bratra uložili do dubové rakve s vysunovacím dnem a po obřadech v kostele ho po schodech snesli do hrobky.", "question": "Kdo je pravděpodobě autorem Brněnské kapucínské hrobky?", "answers": ["stavitel Mořic Grimm"]}
{"title": "Plutonium", "context": "51,5 J K−1 mol−1 (mod. α) Termodynamické vlastnosti Teplota tání 641 °C (914,15 K) Teplota varu 3 232 °C (3 505,15 K) Specifické teplo tání 2,828 kJ/mol Specifické teplo varu 333,5 kJ/mol (1 320 °C) Entalpie změny modifikace Δ→β 3,77 kJ/mol (α → β) 0,669 kJ/mol (β → γ) 0,619 kJ/mol (γ → δ) 0,042 kJ/mol (δ → δ´) 1,858 kJ/mol (δ´ → ε) Molární tepelná kapacita 36,99 J K−1 mol−1 (α mod., 67 °C) 34,31 J K−1 mol−1 (β mod., 200 °C) 37,02 J K. −1 mol−1 (γ mod., 270 °C) 37,66 J K−1 mol−1 (δ mod.) 35,1 J K−1 mol−1 (ε mod.) 41,8 J K−1 mol−1 (kapalina, 675 °C) Elektromagnetické vlastnosti Měrný elektrický odpor 141,4×10−8 Ω m (107 °C) Teplota přechodu do supravodivého stavu 0,5 K Standardní elektrodový potenciál (Pu3+ → Pu0) -2,031 V (Pu4+ → Pu3+) 1,006 V (Pu5+ → Pu4+) 1,099 V Magnetické chování paramagnetický Měrná magnetická susceptibilita 2,52×10−6 cm3/g (20 °C) Bezpečnost Radioaktivní I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Sm⋏ Neptunium ≺Pu≻ Americium Plutonium (chemická značka Pu) je šestý člen z řady aktinoidů, druhý transuran, radioaktivní, řetězovou reakcí štěpitelný, toxický kovový prvek, připravovaný uměle bombardováním uranu v jaderných reaktorech, především pro výrobu atomových bomb. Je využitelné rovněž jako palivo pro jaderné reaktory a jako zdroj energie pro radioizotopový termoelektrický generátor. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Zabarvení roztoků solí plutonia v různých mocenstvích Plutonium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušného kyslíku mění na šedavou. Čisté plutonium je podobně jako uran ve formě hoblin a pilin samozápalné, proto jeho zpracování vyžaduje extrémní opatrnost. Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství od Pu+3 po Pu+7[1], přičemž stálejší jsou sloučeniny s nižší valencí.", "question": "Jakou chemickou značku má plutonium?", "answers": ["Pu"]}
{"title": "Tennessin", "context": "17. skupina, 7. perioda, blok p Chemická skupina neznámé Identifikace Registrační číslo CAS 54101-14-3 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost vypočítaná 292,20773(89) pro 292Ts Elektronová konfigurace předpokládaná [Rn] 5f14 6d10 7s2 7p5(založeno na astatu) Mechanické vlastnosti Skupenství předpokládané pevné Bezpečnost Radioaktivní Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 293Ts umělý 14 ms α 289Mc[1] 294Ts umělý α 290Mc[2] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). At⋏ Livermorium ≺Ts≻ Oganesson Tennessin (zatím nekodifikovaný český název odvozený z anglického názvu tennessine, resp. ze zprávy ČTK[3][pozn. 1]), chemická značka Ts, je transuran s protonovým číslem 117, řazený (zatím pouze formálně) mezi halogeny. Do roku 2016 se provizorně označoval jako ununseptium (Uus). Historie Prvek byl připraven v laboratořích v ruském městě Dubna sloučením atomových jader izotopů vápníku 4820 Ca a berkelia 24997 Bk: [5][6] 4820 Ca + 24997 Bk → 297117 Ts → 294117 Ts + 3 10 n Předpokládané rozpadové řady jader tennessinu končí izotopy lawrencia a vypadají následovně: Vypočtená rozpadová řada pro izotopy jader 293Uus a 294 Uus V prosinci 2015 Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii potvrdila splnění kritérií pro prokázání objevu nového prvku, uznala Uus za objevené spolupracujícími týmy vědců ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně (Rusko), Lawrence Livermore National Laboratory (Kalifornie, USA. ) a Národní laboratoře Oak Ridge (Tennessee, USA) a vyzvala objevitele k navržení konečného názvu a značky.[7][3] Konečným návrhem objevitelů byl název tennessine a značka Ts. Prvek je takto pojmenován na počest amerického státu Tennessee, kde mimo jiné sídlí Národní laboratoře Oak Ridge, Vanderbilt University a University of Tennessee, a připomíná jeho přínos k výzkumu supertěžkých prvků.[8][9. ] Tento anglický název je v souladu s názvoslovným doporučením IUPAC a ctí tradiční (anglojazyčnou) příponu halogenů.[10][4] Tento návrh konečného pojmenování předložila IUPAC v červnu 2016 k veřejné diskusi[8] a 28. listopadu 2016 schválila jako konečné pojmenování a značku.[11] Izotopy V r. 2012 objevitelé považují za průkaznou syntézu 2 izotopů: 293117 Ts a 294117 Ts. U 293117 Ts bylo registrováno 10 rozpadů alfa, u 294117 Ts pak 3 rozpady alfa, které jsou hlavním rozpadovým kanálem (podíl ~ 100%).[12] Na http://www.nndc.bnl.gov/chart/ jsou uvedeny další dva izotopy; 291117 Ts a 292117 Ts. Vlastnosti shrnuje tabulka:[13] IzotopZpůsob přeměnyPodílPoločas přeměny (ms)Energie přeměny Eα (MeV) 291Tsα / SF ? ? ? 292Tsα / SF ? ? ? 293Tsα~100 %27 +12−6 10,6 – 11,14 294Tsα~100 %50 +60−18 10,81 – 10,97 Odkazy", "question": "Jakou chemickou značku má tennessin?", "answers": ["Ts"]}
{"title": "Kálení Rafanů ve Veletržním paláci", "context": "Kálení Rafanů ve Veletržním paláci se odehrálo v sobotu 20. listopadu 2004. Při návštěvě Veletržního paláce v Praze se společně veřejně vykáleli na zem v expozici českého a slovenského umění šedesátých let - blízko děl autorů Milana Knížáka a Zdeňka Berana - na protest proti způsobu vedení Národní galerie umělci Marek Meduna, Petr Motejzík (členové skupiny Rafani) a dále Ondřej Brody, Jiří Franta a Václav Magid, student UMPRUM. Poté odešli. Událost potvrdila tisková mluvčí Národní galerie, 30. listopadu 2004 Národní galerie pak podala trestní oznámení, jeho výsledek ale nebyl nijak výrazně medializován. Výkaly Milan Knížák nikdy neviděl, později je uklidila uklízečka Vendula Vlachová. Podle zprávy ČTK z 26. listopadu 2004 převzaté dalšími médii bylo účastníků akce šest, z toho tři byli členy umělecké skupiny Rafani. Podle prohlášení zveřejněného 1. prosince samotnými aktéry bylo účastníků pět, a to Marek Meduna a Petr Motejzík (tyto dva ČTK jmenovala jako členy skupiny Rafani), dále Ondřej Brody, Jiří Franta a Václav Magid. Účastník akce a člen skupiny Rafani Marek Meduna, jehož vyjádření k akci zveřejnila 26. listopadu 2004 agentura ČTK a převzala další média, nesdělil účel akce. Zpráva ČTK ji dávala do souvislosti s nesouhlasnými projevy vůči koncepci, kterou při vedení Národní galerie uplatňuje ředitel Milan Knížák, a připomněla akci umělecké skupiny PodeBal, která v roce 2002 nalepila z obou stran výlohy v přízemí budovy části cihlu tak, aby symbolizovala cihlu prolétající sklem. Za poškození výlohy bylo Národní galerií podáno trestní oznámení a požadavek na náhradu škody. Zprávy v médiích k události připojily charakteristiku uměleckých východisek Rafanů, k nimž patří provokace, angažovaná tvorba reagující na problémy společnosti, otevírání tabuizovaných a neřešených problémů. V prohlášení, které 5 účastníků vydalo 1. prosince 2004, své jednání označili za performanci \"Bez názvu\", vyjádřili znepokojení stavem NG a nesouhlas s tím, jak ji Knížák vede, a prohlásili, že \"názor na vedení Národní galerie a forma jeho vyjádření je osobní věcí každého občana,\" ovšem jde o státní instituci. Konstatovali, že \"forma performance byla zcela jistě vulgární a samozřejmě překračovala meze slušného chování\", položili rétorickou otázku, proč je překročili, \"ač nejsme exhibicionisty\", a postavili \"tento způsob vedle způsobů chování ředitele NG\". Magdalena Čechlovská v Hospodářských novinách v polovině prosince 2006 napsala, že se Rafani vykáleli \"na protest proti podobě stálé expozice současného umění v Národní galerii\".", "question": "Co Milan Knížák nikdy neviděl?", "answers": ["Výkaly"]}
{"title": "Křížová cesta (Andělská Hora)", "context": "Křížová cesta v Andělské Hoře na Bruntálsku vede z obce na Anenský vrch, který se nachází cca 1,5 kilometru severozápadně od obce. == Historie == Křížová cesta na Anenském vrchu byla postavena roku 2005. Vede alejí k poutnímu kostelu svaté Anny. Tvoří ji čtrnáct dřevěných křížů s orámovanými pašijovými obrazy uprostřed. Původní zastavení pocházela z roku 1916. Čtrnáct stojanů doplněných obrazy od malíře Franze Templera se nedochovalo, jejich torza byla odstraněna v polovině 20. století. O založení nové cesty se roku 2001 zasloužil umělecký řezbář František Nedomlel. === Poutní kostel svaté Anny === Na návrší pod Anenským vrchem původně stála kaple postavená v letech 1694–1696. Protože nedokázala pojmout tak velký počet lidí, jaký se zde scházel, bylo rozhodnuto o výstavbě kamenného kostela na vrchu kopce. Stavba probíhala v letech 1767–1770, kostel byl slavnostně vysvěcen 26. července 1770 na svátek svaté Anny. Vedle kostela je kříž z roku 1772, je však ve velice špatném stavu. Kostel mnoho utrpěl za válek a vlivem nepříznivého počasí, v současnosti slouží jako poutní kostel.K poutnímu místu vede z obce lipová alej, doplněná dalšími druhy stromů. Křížová cesta se nachází v horní části aleje. == Odkazy ==", "question": "Co stálo původně pod Anenským vrchem?", "answers": ["kaple"]}
{"title": "Estimated time of arrival", "context": "Estimated time of arrival (zkratkou ETA) je anglický termín a znamená v překladu přibližný čas příjezdu. Označuje odhadovaný čas příjezdu dopravního prostředku (loď, automobil, letadlo, vlak...), nákladu, zdravotnické pomoci a podobně. Nejčastěji se používá v řadách bezpečnostních složek, dopravců nebo v letecké dopravě, ale i v oblasti IT. V oblasti IT se nejčastěji využívá při přesunu/přenosu počítačových souborů a složek a vyjadřuje tak odhadovaný čas, kdy bude operace přesunu/přenosu nad daným souborem/složkou dokončena. Zkratka ETA může být rovněž použita například v situacích, kde se ve skutečnosti nejedná o fyzický přenos. Může tak vyjadřovat odhadovaný zbývající čas, nutný k dokončení nějaké činnosti (například práce/úkol vykonávající nějakou osobou, výpočetní operace vykonávané počítačovým programem nebo průběh činnosti na úkolu zastřešovaný nějakou organizací). Například klienti počítačového protokolu BitTorrent vyjadřují pomocí ETA očekávaný čas dokončení stahování konkrétního souboru. Jelikož se jedná o anglický termín, na českém území se užívání tohoto systému moc neuchytilo. Výjimkou mohou být místa, kde angličtina není problém, což jsou právě letiště a podobně.[zdroj? ] == Reference ==", "question": "Jakou zkratkou se označuje anglický termín estimated time of arrival?", "answers": ["ETA"]}
{"title": "Rožmberk", "context": "Šířka vlastního přelivu je 56,5 m. Dále je v hrázi uložené potrubí pro zásobování sádek u Rožmberské bašty. Je možné odebírat vodu nejen z rybníka, ale i ze Zlaté stoky. Opevnění hráze na vnitřní straně tvořené dubovými piloty, kulatinou a haluzemi jedlí a smrků, bylo neustále opravováno a vyměňováno. Za Schwarzenbergů bylo nahrazeno tarasem z kamene. Tento taras je víc jak tři sta let starý. Stavba rybníka Rožmberk způsobila nejen zaplavení bývalé tvrze (nacházela se v prostoru dnešní hráze rybníka Vítek) u Staré Hlíny, ale také Moravské cesty z Třeboně do Jindřichova Hradce. Aby povozy nemusely objíždět Rožmberk přes Lomnici nad Lužnicí, nechal Krčín postavit roku 1594 most z dřevěné kulatiny dlouhý 902 m přes zátoku mezi Starou a Novou Hlínou a později (1604) ještě jeden jižněji v ústí tehdejší Lužnice do Rožmberka. Roku 1659 byl tento most nahrazen pevnějším na dubových pilotách. Při povodni roku 1670 se most doslova položil na stranu. Mosty byly poškozovány každou větší povodní. Roku 1741 za První slezské války se k Třeboni obsazené francouzským vojskem blížili Rakušané. Francouzský velitel přikázal oba mosty strhnout. Teprve v letech na konci 18. století dali Schwarzenberkové postavit dva nové kamenné mosty o 5 a 12 polích. Než byla přetrasována silnice E 551, sloužily oba až do roku 1988 silniční dopravě, dnes pro pěší a cyklisty. Kratší most přes rybník Vítek má pět oblouků z kamenných kvádrů a pochází z roku 1781. Druhý má dvanáct oblouků a je na něm pamětní deska s letopočtem 1799. Oba mosty nejspíše projektoval inženýr Rosenauer.", "question": "Jak se nazývá největší rybník v České republice?", "answers": ["Rožmberk"]}
{"title": "Fosfor", "context": "Červený fosfor má polymerní strukturu a vyskytuje se ve čtyřech modifikacích (např. fialový fosfor). Fialový fosfor má hustotu o něco vyšší než čistý červený fosfor a připravuje se krystalizací z roztaveného olova. Při zahřívání se mění v bílý fosfor. === Fialový fosfor === Fialový fosfor vzniká dlouhodobým zahříváním červeného fosforu na teplotu 550 °C . Bývá označován jako Hittorfův fosfor, podle svého objevitele Johanna Wilhelma Hittorfa, který jej poprvé připravil roku 1865. Jeho struktura je tvořena řetězci fosforu, které jsou propojeny mezi sebou a tvoří roviny. === Černý fosfor === Černý fosfor je velmi stálý a svými fyzikálními vlastnostmi připomíná spíše kovy. Má kovový lesk, je tepelně i elektricky dobře vodivý a má vrstvenou polymerní strukturu. Svými chemickými vlastnosti se velmi podobá červenému fosforu, ale na vlhkém vzduchu se oxiduje rychleji. Vzniká zahříváním červeného fosforu pod tlakem za teploty přes 400 °C nebo zahříváním bílého fosforu za teploty 200 °C a tlaku 12 000 atmosfér nebo pohodlněji zahříváním bílého fosforu za teploty 380 °C a přítomnosti jemně rozptýlené kovové rtuti. Ze všech modifikací je černý fosfor do teploty 550 °C termodynamicky nejstabilnější. === Modrý fosfor === Modrý fosfor je modifikací tvořenou mírně zvlněnou monovrstvou s šestiúhelníkovou mříží. Jedná se o polovodič, na rozdíl od černého fosforu má ale mnohem větší šířku pásma – 2 elektronvolty, tedy asi 7krát víc než fosfor černý. Existenci modrého fosforu předpověděli v roce 2014 na Michigan State University; tuto formu však analyticky potvrdili až v r. 2018 na Hemholtzově centru v Berlíně. Byl přitom poprvé připraven již v r. 2016 napařením na zlatý substrát. == Historický vývoj == Historicky byl fosfor poprvé izolován německým alchymistou Heningem Brandem v roce 1669, který se snažil, jako všichni alchymisté, najít kámen mudrců. Nechal několik dní rozkládat lidskou moč, pak ji zahustil a nakonec destiloval při vysokých teplotách. Páry nechal zkondenzovat pod vodou a získal tak voskovitou látku, která ve tmě světélkovala.", "question": "Jaký fosfor je modifikací tvořenou mírně zvlněnou monovrstvou s šestiúhelníkovou mříží?", "answers": ["Modrý"]}
{"title": "Vápník", "context": "Vápník (chemická značka Ca, latinsky Calcium) je nejvýznamnější prvek z řady kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl. Poměrně měkký, lehký, reaktivní kov, který se svými vlastnostmi více podobá vlastnostem alkalických kovů než vlastnostem předcházejícímu členu - hořčíku. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrého roztoku. Vápník patří k lepším vodičům elektrického proudu a tepla. Není tolik reaktivní jako alkalické kovy, ale je lepší ho uchovávat pod petrolejem. Soli vápníku barví plamen cihlově červeně. Vápník je velmi reaktivní a v přírodě vytváří pouze vápenaté sloučeniny Ca2+. Vápník reaguje za pokojové teploty s kyslíkem i vodou. Při zahřátí se snadno slučuje s dusíkem na nitrid vápenatý Ca3N2 a s vodíkem na hydrid vápenatý CaH2 a i s velkým množstvím prvků tvoří za vyšších teplot sloučeniny. Vápenaté sloučeniny jsou lidstvu známy již od starověku - pálením vápence nebo mramoru se získávalo a dodnes získává pálené vápno neboli oxid vápenatý CaO, jeho reakcí s vodou vzniká hašené vápno neboli hydroxid vápenatý, který se používal a dodnes používá k přípravě malty. Malta se ve starověku také vyráběla ze sádry neboli sádrovce či chemicky dihydrátu síranu vápenatého CaSO4.2 H2O. Zatímco v Itálii se běžně používala malta z vápence, v Egyptě se běžně používala malta ze sádrovce - není tedy divu, že staré egyptské pyramidy a hrobky mají omítky z této malty.", "question": "Kdo je autorem slovenského a českého názvu pro vápník?", "answers": ["Jan Svatopluk Presl"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2012", "context": "Letní olympijské hry 2012, oficiálně Hry XXX. olympiády (anglicky Games of the XXX Olympiad), se konaly v anglickém Londýně. Slavnostní zahájení proběhlo 27. července 2012, ukončení se pak uskutečnilo 12. srpna 2012; samotná sportovní klání byla zahájena již 25. července a od 28. července se rozběhla hlavní část her s většinou sportů. Na hrách bylo rozdáno 302 sad medailí ve 26 sportech. Londýn se stal prvním městem, ve kterém se olympijské hry v novodobé historii uskutečnily třikrát. Předtím se zde olympijské hry konaly v letech 1908 a 1948. Po ukončení olympijských her se v Londýně již tradičně konaly i paralympijské hry v termínu od 29. srpna do 9. září 2012. Kandidaturu na pořadatelství her nabídlo celkem devět měst, která podala přihlášku do 15. června 2003. Všechna města prošla výběrovým řízením, které je na základě vyplněných dotazníků ohodnotilo v celkem jedenácti kritériích (jako doprava, finance, ubytování atd.) a stanovilo skóre vyjadřující schopnost pořádat olympiádu: Paříž, Francie - skóre 8,5 Madrid,. Španělsko - skóre 8,3 Londýn, Spojené království - skóre 7,6 New York City, USA - skóre 7,5 Moskva, Rusko - skóre 6,5 Lipsko, Německo - skóre 6,0 Rio de Janeiro, Brazílie - skóre 5,1 Istanbul, Turecko - skóre 4,8 Havana, Kuba - skóre 3,6 Pět nejlepších adeptů bylo vybráno do finálové volby, ze které nakonec vzešlo vítězně město Londýn.", "question": "Kde se konaly letní olympijské hry 2012?", "answers": ["Londýně"]}
{"title": "Foster the People", "context": "Foster the People je americká, indie popová kapela pocházející z Los Angeles a fungující od roku 2009. Skupinu tvoří tři členové - frontman Mark Foster, dále Cubbie Fink a Marc Pontius. Ve zvuku kapely se prolíná několik žánrů, v jejich tvorbě se objevují jak prvky popu, tak indie, alternativního rocku a dalších žánrů. Mark Foster založil skupinu v roce 2009 po strávení několik let v Los Angeles jako muzikant a tvůrce reklamních jingelů. Po vydání pilotního singlu \"Pumped Up Kicks\" v roce 2010 kapela podepsala smlouvu s nahrávací společností Startime International a díky vystupování po menších klubech a festivalech Coachella a South By Southwest si postupně začala budovat fanouškovskou základnu. Po vydání debutového alba Torches v květnu 2011, se zmíněný singl \"Pumped Up Kicks\" stal celosvětovým hitem, jenž dosáhl třetího místa v americkém žebříčku Billboard Hot 100. Kapela získala rovněž dvě nominace na Grammy za Torches a \"Pumped Up Kicks\". V současné době je kapela na svém turné, kromě něj však již začaly práce na druhém studiovém albu, které by mělo vyjít začátkem roku 2013. Torches (2011) Supermodel (2014) Foster the People (EP) (2011) Broken Jaw/Ruby (2012) Pumped Up Kicks (2010) Helena Beat (2011) Call It What You Want (2011) Don't Stop (Color on the Walls) (2012) Houdini (2012)", "question": "Od kterého roku funguje kapela Foster the People?", "answers": ["2009"]}
{"title": "Fénické písmo", "context": "Fénické písmo bylo ve starověku písmo používané pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kanaánských jazycích. Fénické (resp. fénicko-kanaánské) písmo se vyvinulo z písma protosinajského patrně někdy v 14. - 11. století př. n. l. v oblasti Předního východu (Fénicie nebo Kanaán v širším smyslu). Fénické písmo, vycházející z akrofonického protosinajského písma, je písmem hláskovým, fonetickým. Má celkem 22 znaků označujících souhlásky. Oproti moderním písmům původem z řecké alfabety včetně latinky, nezná znaky pro samohlásky, podobně jako většina písem vytvořených pro semitské jazyky. Psalo se jím zprava doleva. Podle místních variant se toto písmo vyvíjelo dál do mnoha zpočátku velmi podobných forem. Fénické písmo tedy stojí u zrodu mnoha dnešních písem. Mezi písma, která z něj vznikla, se řadí starořecké písmo, z něhož dále vznikla řecká alfabeta a z ní vycházející cyrilice, etrusko-latinské písmo a z něj latinka, a také moabské písmo staroaramejské písmo, které je zase předkem kvadrátního. aramejského písma užívaného klasickou i moderní hebrejštinou palmýrského a nabatejského písma, ze kterých vzešlo syrské písmo a arabské písmo, indického kharóšthí; většina indických písem ale pochází z bráhmí, jehož původ je nejasný a inspirace aramejským či spíše fénickým písmem možná, ale sporná, starojihoarabské písmo, které dalo vznik etiopskému písmu, starohebrejské písmo, ze kterého pochází písmo samaritánské.", "question": "Z jakého písma se vyvinulo fénické písmo?", "answers": ["z písma protosinajského"]}
{"title": "Bohrium", "context": "7. skupina, 7. perioda, blok d Chemická skupina Přechodné kovy Identifikace Registrační číslo CAS 54037-14-8 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 270 Elektronová konfigurace předpokládaná [Rn] 5f14 6d5 7s2(založeno na rheniu) Mechanické vlastnosti Skupenství předpokládané pevné Bezpečnost Radioaktivní I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Re⋏ Seaborgium ≺Bh≻ Hassium Bohrium (chemická značka Bh) je patnáctý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Bohrium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat rhenium, jeho oxidy by tedy měly být kyselinotvorné. Jeho nejstabilnější známý izotop 270Bh má poločas přeměny 60 sekund. Historie Niels Bohr První přípravu prvku s atomovým číslem 107 ohlásila skupina vedená Georgijem Fljorovem v roce 1976 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu. Bombardováním izotopu bismutu jádry atomu chromu získali izotop 261Bh s poločasem přeměny přibližně 10 milisekund. 20983 Bi + 5424 Cr → 261107 Bh + 10 n Potvrzení této jaderné syntézy se podařilo roku 1981 v Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Zde byl také syntetizován izotop 262Bh s delší dobou života. Prvotní návrh na pojmenování nového prvku zněl nielsbohrium na počest dánského fyzika Nielse Bohra. Později na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku bohrium s chemickou značkou Bh. V Rusku se názvem nielsbohrium (chemický symbol Ns) označuje prvek dubnium. Izotopy Doposud je známo následujících 16 izotopů bohria: IzotopRok objevuReakcePoločas rozpadu 260Bh2007209Bi(52Cr,n)35 ms 261Bh1989209Bi(54Cr,2n)11,8 ms 262Bh1981209Bi(54Cr,n)22 ms 263Bh ? 264Bh1994209Bi(64Ni,n)0,44 s 265Bh2004243Am(26Mg,4n)0,9 s 266Bh2004209Bi(70Zn,n)1,7 s 267Bh2000249Bk(22Ne,4n)17 s 268Bh ? 269Bh ? 270Bh2006237Np(48Ca,3n)60 s 271Bh ? 272Bh2003243Am(48Ca,3n)10 s 273Bh ? 274Bh0,9 min 275Bh ? Odkazy Literatura N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Související články 7. skupina Jaderná fyzika Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu bohrium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo bohrium ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se", "question": "Jakou chemickou značku má bohrium?", "answers": ["Bh"]}
{"title": "Güell (park)", "context": "Park Güell (katalánsky Parc Güell [ˈ ˈ], původní název Park Güell[zdroj? ]) je rozlehlý park s architektonickými prvky situovaný nad Barcelonou (Katalánsko, Španělsko) na svahu hory Turó del Carmel obráceném směrem k moři. Park navrhl katalánský architekt Antoni Gaudí původně jako zahradní město. Výstavba parku proběhla v letech 1900-1914; projekt zahradního města se však realizovat nepodařilo. Zakázku na projekt zahradního města podle anglického vzoru zadal architektu Gaudímu průmyslník Eusebi Güell. Antoni Gaudí vyprojektoval zahradní město s asi 60 stavebními parcelami. Projekt měl být financován z předem zaplacených záloh za dosud nepostavené domy, našli se však pouze 2 kupci - samotní stavitelé parku Gaudí a Güell. Realizace projektu se tak nezdařila a projekt zahradního města nebyl nikdy dokončen. Park posléze odkoupilo město a od roku 1926 zpřístupnilo jako městský park. Park má rozlohu 17,8 hektarů. Osobitý styl architekta se projevuje i v těch nejmenších detailech. Promenády jsou kryty sloupořadím se sloupy ve tvaru stromů, zvlněné tvary připomínají potoky lávy. Některé plochy architektonických prvků parku jsou kryty barevnými mozaikami z glazovaných keramických střepů či skla. Domky stojící po obou stranách hlavního vchodu nesou typické znaky Gaudího rukopisu. Hlavní vstup do parku je řešen širokým schodištěm, vedoucím k Síni sta sloupů (katalánsky Sala de les cent columnes, španělsky Sala de las Cien Columnas). Síň je tvořena 86 sloupy připomínajícími stalagnáty v obrovské jeskyni. Sloupy nesou rozlehlou terasu, jež je lemována zvlněným, mozaikou zdobeným zábradlím, upraveným současně jako lavice na sezení. Terasa tvoří dominantu parku a je místem setkávání lidí a různých slavností. V parku stojí dva domy, v nichž bydleli Eusebi Güell (až do své smrti v roce 1918) a Antoni Gaudí, v jehož domě se nyní nachází museum věnované tomuto katalánskému architektovi. Vzhledem ke své vyvýšené poloze na kraji města je park místem klidu kontrastujícím s ruchem katalánské metropole.", "question": "Kdo navrhl Park Güell?", "answers": ["Antoni Gaudí"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Tradiční důraz na samosprávnost, rostoucí ekonomická síla i populace a koroze idejí monarchismu u klíčových myslitelů (John Adams, Thomas Paine, James Madison) předurčily střet mezi kolonií a kolonizačním centrem v Evropě. === Vznik Spojených států amerických a jejich expanze === Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici. Pověstným incidentem se stalo zvláště tzv. Bostonské pití čaje roku 1773. Napětí vyvrcholilo v roce 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Článků Konfederace z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byl schválen tzv. Bill of Rights – listina práv, prvních 10 dodatků ústavy - jehož ratifikace byla ukončena v roce 1791. Roku 1789 byl prvním prezidentem Spojených států zvolen George Washington, který dovedl povstaleckou armádu k vítězství nad Brity. Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796) a Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (viz Koupě Louisiany), jejíž malá část byla přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812. Pokračující spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím vedly k britsko-americké válce, jež je někdy nazývána druhou válkou za nezávislost a trvala mezi lety 1812 a 1814.", "question": "Čím skončila Válka za nezávislost?", "answers": ["britským uznáním nového státu"]}
{"title": "Perla", "context": "V teplejších vodách při pobřeží Číny mohou perly růst až dvakrát rychleji než v chladnějších japonských vodách. Tahitské perly jsou produkovány zvláštním druhem ústřic s černými okraji vyskytujícím se v oblasti Francouzské Polynésie. Tyto perly jsou vzácné i proto, že těchto ústřic v chovech přežívá jen malá část. Jednotlivé perly se od sebe navzájem značně odlišují, takže např. pro sestavení náhrdelníku je jich potřeba roztřídit stovky. Perly z jižního Pacifiku se pěstují v Austrálii, Barmě, Indonésii a dalších sousedních zemích. Obvykle měří 1 cm - 2 cm v průměru a proto se prodávají za vysoké ceny. Jejich zbarvení bývá bílé, žluté, žlutooranžové nebo modravé; navíc mohou mít růžový, zelený nebo modrý nádech. Perly Mabe mají tvar polokoule což je způsobeno tím, že vznikají usazené uvnitř ústřic na stěnách jejich schránek. Pěstují se v Číně, Japonsku a USA a kvůli svému tvaru se používají především pro výrobu prstenů a náušnic k nimž jsou upevňovány plochou stranou. Sladkovodní perly jsou produkovány mj. perlorodkou říční. V chovu se používají cizí tělíska menší než v mořských farmách. Sladkovodní perly jsou levnější než mořské, mj. proto, že v jedné perlorodce může růst až 20 perel současně... Obrázky, zvuky či videa k tématu Perla ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá malý lesklý kulovitý předmět vzniklý uvnitř ústřice?", "answers": ["Perla"]}
{"title": "Kryptografie", "context": "Vernamova šifra je anglicky často nazývaná one-time pad, v českém překladu jednorázová tabulková šifra. Jde o jedinou známou šifru, o níž bylo dosud exaktně dokázáno, že je nerozluštitelná. Podobně jako Vigenè šifra i tato spočívá ve sčítání písmen otevřeného textu a hesla, avšak heslo je blok náhodně zvolených dat o stejné velikosti jako je otevřený text. Pokud jsou splněny podmínky zcela náhodného klíče o stejné délce jako zpráva sama (a není použit opakovaně), je tato šifrovací metoda absolutně bezpečná. Délka klíče však pro běžné účely použití této metody zpravidla znemožňuje, metoda se používá hlavně pro velice specializované účely, např. tzv. horká linka spojující za dob studené války Moskvu a Washington používala Vernamovu šifru. Dnes se využívá v kombinaci s kvantovou kryptografií. === Transpoziční šifry === Transpozice neboli přesmyčka spočívá ve změně pořadí znaků podle určitého pravidla. Například tak, že otevřený text je zapsán do tabulky po řádcích a šifrový text vznikne čtením sloupců téže tabulky. ==== Skytalé ==== Skytalé je šifra, která používá válec a na něm navinutý papyrus či pergamen, na kterém je napsaný vzkaz. Skytalé používali Řekové, zejména Sparťané, kteří ji využívali během válek. ==== Transpoziční mřížka ==== Tabulka, v níž jsou některá políčka vystřižena a do těchto je vpisován otevřený text. Po zaplnění všech políček je tabulka otočena o 90° a postup se opakuje. Tuto šifru použil Jules Verne ve své knize Matyáš Sandorf (Nový hrabě Monte Christo). Jsou možné i jiné tvary tabulky než čtverec. Například lze použít šestiúhelník se šestiúhelníkovými políčky, který se 5× otáčí o 60°. Klíčem této šifry je rozložení vystříhaných políček.", "question": "Jak se jmenuje nečitelná podoba prostého textu získaná kryptografickým algoritmem?", "answers": ["šifrový text"]}
{"title": "Estrapáda", "context": "Estrapáda je historický způsob popravy či mučení. Po vykonání rozsudku většina lidí zemřela. Odsouzenec byl vytažen provazem procházejícím pod rukama svázanýma za zády na vrchol stožáru nebo šibenice. Jakmile byl nahoře, nechali ho spadnout, ale ne až na zem. Nárazem při zastavení pádu těla se odsouzenci vykloubily ruce. Estrapádu patrně vynalezli v Itálii. Používala se hlavně na Sicílii, na Sardinii, ve Francii, v Rusku, v Číně a v některých německých státech. Dnes se touto metodou oficiálně již nepopravuje; obdobná technika se však používá v BDSM. Někdy kati vymýšleli zostření trestu. Nejjednodušší bylo odsouzenci na nohy přivázat závaží, aby byl náraz ještě prudší. V takovém případě se vykloubily nejen ruce, ale i nohy. U nejtěžších závaží se odsouzenci často roztrhlo břicho a vnitřnosti vyhřezly. V Rakousku, kde nahradila estrapáda dočasně zrušený trest smrti, zemřelo asi šedesát procent odsouzených.", "question": "Kde nahradila estrapáda trest smrti?", "answers": ["V Rakousku"]}
{"title": "Ředitelství silnic a dálnic ČR", "context": "Economia, 2013-10-01 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. ↑ Funkce šéfa ŘSD se ujal Pavel Kočica. Nahrazuje odvolaného Davida Čermáka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. ↑ Ministr dopravy odvolal šéfa Ředitelství silnic a dálnic Kočicu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-02-11 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. ↑ Ministr dopravy Prachař odvolal šéfa Ředitelství silnic a dálnic Kočicu. Deník.cz. 2014-02-11. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/268113-rsd-opet-meni-vedeni-misto-povereneho-mayera-ho-bude-definitivne-ridit-kubis/↑ Prachař mění ŘSD, dočasného šéfa Mayera nahradil Kubiš. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-03-31 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. ↑ Archivovaná kopie. www.financninoviny.cz [online]. [cit. 2014-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-09. ↑ KALENSKÝ, Jakub. Šéf ŘSD Kubiš po čtyřech měsících končí. Nahradí ho manažerka z Babišova Agrofertu. Hospodářské noviny. 2014-07-29. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. ↑ Silničáře povede Kroupa, kterého před půl rokem vyhodil Prachař. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-12-08 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. ↑ Nový ředitel ŘSD Jan Kroupa chce pokračovat v modernizaci dálnice D1. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. ↑ Šéf ŘSD ve funkci přežil nového ministra jen tři dny [online]. Praha: Novinky.cz, 2019-05-03 [cit. 2019-07-30]. Dostupné online. ↑ Ministr Kremlík odvolal šéfa Ředitelství silnic a dálnic Kroupu, nahradí ho Kováčik z dopravního fondu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 1 2 TESÁRKOVÁ, Zdeňka. Personální změna – generální ředitel ŘSD ČR [online]. Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2019-07-27 [cit. 2019-07-30]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]1 2 TESÁRKOVÁ, Zdeňka. Jmenování Ing. Radka Mátla generálním ředitelem ŘSD ČR [online]. Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2019-10-02 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]↑ POKORNÝ, Marek. Česká záhada: Proč jsou silnice tak drahé? . Hospodářské noviny. 2009-10-02. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. (česky) ↑ Stát vymýšlí, jak stavět levnější dálnice. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-05-12 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Ředitelství silnic a dálnic na Wikimedia Commons Ředitelství silnic a dálnic ČR Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: ko2005264388 | VIAF: 124814933", "question": "Kterou zkratkou se zapisuje Ředitelství silnic a dálnic ČR?", "answers": ["ŘSD"]}
{"title": "Kilimandžáro", "context": "Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů - Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého Afrického kontinentu je vrchol Uhuru (česky vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m. Vrchol přitahuje denně v průměru 58 turistů.[zdroj? ] Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára. Další jména pro tuto horu jsou: Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), Kaiser-Wilhelm-Spitze (Vrch císaře Viléma, německy, nyní Uhuru). Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (1871-1996), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních \"oficiálních\" pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889. V roce 1984 dojeli na Uhuru dokonce dva cyklisté. V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech. Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací. 1400-1800 m n. m. Zde je kultivovaná krajina ve které se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří plodinám. 1800-2900 m n. m. V tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami. 2900-3300 m n. m. V těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť.", "question": "Jaký je nejvyšší bod Tanzanie?", "answers": ["Uhuru"]}
{"title": "Platón", "context": "Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle dialogu \"Faidón\" nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen. Poté, co byl jeho učitel roku 399 př. n. l. odsouzen a popraven, odešel snad Platón z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicílii, do Egypta a do Kyrény. O cestách na Sicílii a o svých zkušenostech s tamními vládci Diónem a Dionýsem píše v Sedmém listu, jediném zachovaném autobiografickém textu. Ve věku 40 let (tedy snad roku 387 př. n. l.) se vrátil do Athén a v \"Akadémově háji\" založil slavnou Akademii, která trvala až do roku 529, kdy ji zrušil císař Justinián. Jedním z nejvýznamnějších žáků Akademie byl Aristotelés, po Platónově smrti však Akademii převzal jeho synovec Speusippos. Platón zemřel v Athénách ve vysokém věku 82 (nebo 84) let. Soudě podle jeho spisů měl Platón k Sókratovi velice blízko a téměř všechno, co o Sókratovi víme, víme od Platóna. Ironické líčení Aristofanovo k tomu mnoho nepřidává. Ve svých dialozích se Platón tváří jako pouhý tlumočník myšlenek Sókratových (který, jak známo, nic nenapsal) a v Sedmém listu dokonce říká, že o svých vlastních myšlenkách nikdy nic nenapsal a nenapíše, protože filosofie se musí vyučovat ústně, v rozhovoru a ve společném \"úsilí myšlení\". Na druhé straně se Sókratovy názory a postoje v těchto dialozích mění a s jedinou výjimkou Obrany Platón nikde netvrdí, že by je byl slyšel z první ruky. Je tedy otázka, nakolik je máme připisovat spíše Platónovi.", "question": "Kde zemřel Platón?", "answers": ["v Athénách"]}
{"title": "Afrodita", "context": "Nejznámějšími sochařskými znázorněními jsou Praxitelova Afrodita Knidská ze 4. století př. n. l. a Afrodita Mélská (známější jako Venuše Mélská) z let 130 – 100 př. n. l., která je k vidění v pařížské galerii Louvre. Starověcí Řekové jí zasvětili několik zvířat: delfína, holubici, vrabce a vlaštovku, a také některé rostliny: mák, jablko, granátové jablko, myrtu a růži. Podle současných studií byla Afrodita pravděpodobně bohyně maloasijského původu, která se vyvinula ze syrsko-foinické bohyně Astarty, jež měla původ v asyrsko-babylónské bohyni lásky, Ištar. Řekové jí převzali už v období krétsko-mykénské civilizace přes ostrov Kypr a Kythéru, kde také byla nejvíce uctívána. Bohyni Afroditě zasvětili myrtu, růži, jablko, holubici, delfína, vlaštovku a lípu. Také jí bylo vystavěno mnoho chrámů po celém Řecku. Později se její kult rozšířil do starověkého Říma, kde byla ztotožněna se staroitalskou bohyní jara, Venuší. Mezi její slavné římské chrámy patří například chrám Venuše Roditelky a chrám Venuše a Romy v Římě. Afroditin kult byl vytlačen křesťanstvím. Řečtí autoři se v Afroditině původu neshodují. Podle Homéra byla dcerou boha Dia a bohyně deště Dióny. Podle básníka Hésioda se zrodila z mořské pěny oplodněné genitáliemi boha nebe, Urana, které mu uřízl a do moře odhodil jeho syn Kronos. Afrodita byla vyvrhnuta mořem na ostrově Kypr. Její jméno pochází z řeckého aphros (mořská pěna), někdy se Afroditě říká Aphrogenia (Z pěny narozená).", "question": "Jak se nazývala bohyně lásky Afrodita v římské mytologii?", "answers": ["Venuší"]}
{"title": "Karel Mrázek (politik)", "context": "Karel Mrázek (11. ledna 1903 – ???) byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. == Biografie == Roku 1948 se uvádí jako dělník a člen Místního národního výboru v Čáslavi.Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Havlíčkův Brod. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1953 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Václav Pavlíček. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Karel Mrázek v parlamentu", "question": "Patřil Karel Mrázek do Komunistické strany Československa?", "answers": ["Karel Mrázek (11. ledna 1903 – ???) byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR."]}
{"title": "Makrobiotika", "context": "Makrobiotika (z řeckého makrós – velký, dlouhý a bios – život) je životní styl a dietní režim, který je založen na taoistickém učení jin a jang. Makrobiotika jako základní potravinu předepisuje obilniny a doplňuje je o další potraviny (místní zelenina a další lokální produkty). Zakazuje požívání průmyslově zpracovaných potravin a většinu živočišných produktů. Makrobiotické učení také omezuje množství tekutin, zakazuje přejídání a požaduje, aby potrava byla před polknutím důkladně rozžvýkána. Standardní makrobiotický talíř tvoří z 50 % celozrnné obilniny, z 30 % zelenina (hlavně tepelně upravená a kvašená), z 15 % luštěniny a mořské řasy, z 5 % polévky. Doplňkově lze zařadit ryby, ovoce mírného pásma, semena, ořechy, oleje apod. Nejstarší zaznamenané použití termínu makrobiotika je v Hippokratově spisu O vzduchu, vodách a místech, jenž pojednává o vlivu prostředí a výživy na lidské zdraví. Slovo \"makrobiotika\" použil v roce 1796 německý lékař Christoph Wilhelm Hufeland (1762–1836) ve své knize Makrobiotika, neboli umění, jak prodloužit lidský život. Hufeland byl profesorem lékařství v Jeně a později prvním děkanem medicíny na univerzitě v Berlíně. Hufeland postuluje \"životní sílu\", která se podle něj nachází nejen v živých organismech, ale v menší míře i v ostatních látkách; tuto sílu mohou posilovat nebo oslabovat vlivy prostředí. Podle Hufelandova názoru lze nemocem zabránit především správnou výživou a životosprávou. Japonský vojenský lékař Sagen Išizuka (1850–1909) během své profesní kariéry došel k názoru, že tradiční japonské lékařství je účinnější než západní medicína.", "question": "Kdo se jako první zmiňuje o termínu makrobiotika?", "answers": ["Hippokratově spisu"]}
{"title": "Issai Schur", "context": "Issai Schur Narození 29. prosince 1875jul. / 10. ledna 1876greg. Mohylev Úmrtí 10. ledna 1941 (ve věku 65 let) Tel Aviv Místo pohřbení Trumpeldorův hřbitov (32°4′32″ s. š., 34°46′12″ v. d.) Povolání matematik a vysokoškolský učitel Alma mater Humboldtova univerzita Témata kombinatorika a teorie grup Významná díla Schur's inequalitySchur's lemmaSchur complementSchurův rozkladSchur–Horn theorem… více na Wikidatech multimediální obsah na Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky. Issai Schur (10. ledna 1875 Mogilev, Ruské impérium – 10. ledna 1941 Tel Aviv, Britský mandát Palestina) byl německý matematik židovského původu. Jako student Ferdinanda Georga Frobenia se věnoval reprezentacím grup, pracoval také v oblastech kombinatoriky, lineární algebry, teorie čísel či teoretické fyziky. Je po něm pojmenováno velké množství matematických vět a konceptů. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Issai Schur na slovenské Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: mzk2004236849 | GND: 118795627 | ISNI: 0000 0001 0881 8294 | LCCN: n84801612 | VIAF: 27132789 | WorldcatID: lccn-n84801612 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Matematika | Německo", "question": "Jakým oblastem se věnoval Issai Schur?", "answers": ["kombinatoriky, lineární algebry, teorie čísel či teoretické fyziky"]}
{"title": "Láska se vrací", "context": "Láska se vrací Láska se vracíInterpretSvětlana NálepkováDruh albaStudiové albumVydáno2008NahránoStudio TOFAŽánršansonPélka1:00:13JazykčeštinaVydavatelstvíSupraphonSvětlana Nálepková chronologicky Nelituj(2003) Láska se vrací(2008) Mantra 9(2016) Některá data mohou pocházet z datové položky. Láska se vrací je páté studiové album Světlany Nálepkové nahrané v Studio TOFA. Album vyšlo v únoru roku 2008. Je složené z několika českých verzí textů francouzských písní ale také písní s hudbou Lumíra Olšovského a Jiřího Toufara. Hudební aranžmá vytvořil Blue Angel Memory Band Jiřího Toufara. Seznam skladeb Nechci ti vzít tvůj plán (J'ai tout quitté pour toi) český text; Václav Kopta 03:44 Náruč (Je voudrais la connaître) český text; Gabriela Tomášovová 04:09 Nevěrná (Jiří Toufar/Václav Kopta) 03:45 Sama (Lumír Olšovský/Lumír Olšovský) 03:44 Tvůj, tvůj (Tout) český text; Gabriela Tomášovová 04:19 Už je po všem, lásko (Si tu m'aimes) český text; Václav Kopta 04:39 I když mám světlo ve jméně (Jiří Toufar/Pavel Žižka) 03:56 Tam na předměstí (Complainte du la butte) český text; Václav Kopta 03:13 Náš první byt (Jiří Toufar/Václav Kopta) 03:11 Černý orel (L'aigle noir) český text; Jiří Dědeček 05:05 Tvůj kříž (Chanson simple) český text; Václav Kopta 03:22 Tvá svatá válka (Jiří Toufar/Václav Kopta) 03:22 Píseň starých milenců (La Chanson des vieux amants) český text; Jiří Dědeček 04:22 Víc se snaž (Quand j'ai peur de tout) český text; Václav Kopta 04:21 Černý orel (L'aigle noir) – duet s Bohušem Matušem 05:01 Externí odkazy (česky) Světlana Nálepková (česky) Supraphon mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba", "question": "V jakém studiu je nahrané album Láska se vrací?", "answers": ["TOFA"]}
{"title": "Isao Takahata", "context": "Isao Takahata (japonsky 高, Takahata Isao), který se narodil 29. října 1935 v Udžijamadě, je jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších tvůrců japonských animovaných filmů – anime. Spoluzaložil s Hajao Mijazakim animátorské studio Ghibli, které také produkovalo jeho nejznámější filmy. Jeho animované filmy pokrývají neobyčejně širokou škálu témat - jenom pod křídly studia Ghibli vytvoři válečný film (Hrob světlušek), psychologické romantické drama (Střípky minulosti), rodinnou komedii (Mí sousedé Jamadovi) a ekologický dobrodružný film (Pom poko). Zejména Hrob světlušek se dočkal popularity a mnoha kladných ohlasů a mnoho lidí jej považuje za jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob. Poté, co v roce 1959 Isao Takahata graduoval na Tokijské univerzitě, vstoupil do nově vytvořeného animátorského studia Tóei dóga, kde se krátce poté setkal se svým pozdějším dlouhodobým kolegou Mijazakim a kde také režíroval svůj první celovečerní film Taijó no ódži: Horus no daibóken (v překladu Horus: Princ slunce). Přestože byl film umělecky úspěšný, finančně selhal a v důsledku toho spolu s Mijazakim studio opustili, aby mohli pracovat na mnoha společných projektech. Na rozdíl od většiny ostatních režisérů anime Takahata nekreslí a před tím, než se stal režisérem, nikdy nepracoval jako animátor. Tento seznam není zdaleka kompletní. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ho rozšíříte. Taijó no ódži: Horus no daibóken (1968) Panda kopanda (1972) Panda kopanda: Amefuri Circus no maki (1973) Džarinko Čie (1981) Sero-hiki no Gauche (1982) Janagawa horiwari. monogatari (1983) – hraný dokument Hrob světlušek (1988) Střípky minulosti (1991) Pom poko (1994) Mí sousedé Jamadovi (1999) Fuju no hi (2003) – jeden z 35. režisérů z celého světa Kaguja-hime no monogatari (2013) Naušika z Větrného údolí (1984) Laputa: Zámek v oblacích (1986) Umi ga kikoeru (1993) Obrázky, zvuky či videa k tématu Isao Takahata ve Wikimedia Commons Isao Takahata v Česko-Slovenské filmové databázi Isao Takahata na Nausicaa.net - recenze, filmografie Isao Takahata v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Kde se narodil Isao Takahata?", "answers": ["v Udžijamadě"]}
{"title": "Demokraté 66", "context": "Demokraté 66 Demokraté 66Democraten 66 Zkratka D66 Datum založení 14. října 1966 Předsedkyně Anne-Marie Spieringsová Zakladatel Hans van Mierlo a Hans Gruijters (politicus) Sídlo Partijbureau D66 Hoge Nieuwstraat 30Haag Ideologie sociální liberalismus proevropanismus Politická pozice střed Mezinárodní org. Liberální internacionála Evropská strana Aliance liberálů a demokratů pro Evropu Politická skupina EP Renew Europe Mládežnická org. Mladí demokraté Počet členů 27 121 Barvy zelená Oficiální web Zisk mandátů ve volbách Senát: 7/75 Sněmovna reprezentantů: 24/150 Evropský parlament: 2/26 Democraten 66, zkráceně D66 (česky Demokraté 66) je nizozemská sociálně liberální politická strana. Byla založena 14. října 1966 a patří k aktivním členům evropské strany Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a Liberální internacionály. Demokraté 66 byli v minulosti součástí vládních koalic, V posledních volbách obdrželi 12,2% hlasů a 19 křesel v dolní komoře. V senátu mají po posledních volbách (2019) 7 senátorů. V posledních volbách do Evropského parlamentu (2019) strana získala dva europoslance, což je o dva méně, než ve volbách v roce 2014. Oficiální barvou je zelená. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Demokraté 66 na Wikimedia Commons (nizozemsky)Oficiální stránky D66 Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: LCCN: n81114436 | VIAF: 216614488 | WorldcatID: lccn-n81114436", "question": "Jak se zkráceně nazývá nizozemská politická strana Demokraté 66?", "answers": ["D66"]}
{"title": "Mramor", "context": "Mramor (krystalický vápenec) je hornina, která obsahuje více než 95 % kalcitu. Přimíšeny mohou být jílové hmoty, různé nerosty (grafit, limonit, hematit aj.) i organické látky, které původně bílý mramor zabarvují. V širším slova smyslu se slovem mramor označuje každý vápenec, který se dá leštit. Mramor vzniká přeměnou (metamorfózou) vápenců. Vlivem vysokého tlaku a teploty v zemské kůře došlo k překrystalování kalcitu původní horniny - většinou organogenního vápence. Proto v mramoru nenajdeme schránky živočichů nebo rostlin. Relativní permitivita ε bílého mramoru je 9,3. Relativní permitivita ε šedého mramoru je 11,6. Relativní permitivita ε modrého mramoru je 9,4. kararský se vyznačuje sněhobílou barvou. Označení dostal podle města Carrara v Itálii. šternberský je bílý (Český Šternberk) cetechovický mramor je bílý (Cetechovice) pernštejnský mramor je bilý (Nedvědice) nehodivský mramor, je šedý (Nehodiv) lipovský mramor, je tmavý a světlý (Horní Lipová) sněžníkovský mramor, je světlý (Horní Morava) zříceninový má na vyleštěných plochách kresby v hnědých tónech (Florencie v Itálii, Sudoměřice). Vápence Barrandienu těžené jako mramory pro sochařské a architektonické užití: Slivenecký mramor, je červený, růžový, hnědý, šedý, skvrnitý s žilkami (Cikánka, Horní Kopanina, Na Špičce, Hvížďalka) Karlický mramor, je černý se zlatožlutými žilkami (Karlické údolí) Bílý mramor, jako je kararský, byl velmi ceněným materiálem pro sochaře již od starověku. Dobře se opracovává (stupeň tvrdosti 3), je relativně izotropní, homogenní a odolný proti otřesům při opracovávání. Lom světla v kalcitových krystalech způsobuje \"voskový\" vzhled povrchu a sochám dává dojem živého těla. Pro starověké civilizace byl mramor oblíbeným stavebním materiálem, protože se dal opracovat bronzovými nástroji. Z těchto dob se nám dochovalo mnoho příkladů stavitelské vyspělosti jejich tvůrců. Jako materiál na stavby slouží mramor do současnosti. Díky své rozmanité struktuře a barevnosti se používá k dekorativním účelům. Z důvodu vysoké ceny originálu je často napodobován (imitace).", "question": "Proč byl mramor pro starověké civilizace oblíbeným stavebním materiálem?", "answers": ["protože se dal opracovat bronzovými nástroji"]}
{"title": "Kostkový cukr", "context": "Kostkový cukr je potravinářský cukr upravený do podoby kostky. Až do poloviny 19. století se cukr distribuoval převážně ve formě cukrových homolí. Za objevitele kostkového cukru je považován Jakub Kryštof Rad, jenž byl ředitelem dačické rafinérie a kostkový cukr si nechal patentovat v roce 1843. Radovy první kostky měly tvar kvádru blízkého krychli s rozměry hran 1,2 cm a 1,5 cm. Později se začaly u různých výrobců lišit a také tvar se měnil od krychle po různé geometrické tvary, např. ve tvaru znaků karetních barev bridže - kříže, káry, srdce a piky. Barevnost může být různá, ale nejčastěji se lze setkat s bílou barvou, jež je způsobena užitím rafinovaného cukru bez přídavku barviv. Kostka cukru byla zvolena vládou ČR jako symbol jejího předsednictví EU v některých propagačních materiálech (např. reklama v televizi s přehlídkou osobností). Obrázky, zvuky či videa k tématu kostkový cukr ve Wikimedia Commons Radio.cz - První kostka cukru na světě byla vyrobena v Dačicích Dačice - Kostka cukru Euroskop.cz Kostka cukru? Kampaň, kterou oceňují i v Bruselu Alexandr Vondra (Hospodářské noviny), 18. 9. 2008 Euroskop.cz - Evropě to osladíme? (Lidové noviny), 5.9.2008", "question": "Kdo vynalezl kostku cukru?", "answers": ["Jakub Kryštof Rad"]}
{"title": "HMS King George V (41)", "context": "HMS King George V byla britská bitevní loď, první z pěti lodí stejnojmenné třídy, které do služby vstupovaly na počátku druhé světové války. King George V se 27. května 1941 výrazně podílel na potopení německé bitevní lodi Bismarck. Loď v pořádku přečkala válku a dne 4. prosince 1949 byla převedena do rezervy. V roce 1957 byla prodána k sešrotování. == Reference == == Literatura == Obrázky, zvuky či videa k tématu HMS King George V ve Wikimedia Commons PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)", "question": "Podílela se bitevní loď HMS King George V na potopení Bismarcku?", "answers": ["King George V se 27. května 1941 výrazně podílel na potopení německé bitevní lodi Bismarck."]}
{"title": "Žižkův buk (Libáň)", "context": "Žižkův buk u Libáně býval největším bukem v kraji. Dnes již neexistuje a na jeho místě jsou jen poslední zbytky rozpadlého kmene. Údajně zanikl kolem roku 2000 – podle místních zahynul pod hromadami hnojiva, které k němu vyvezli družstevníci. Stromu byl věnován prostor v televizním pořadu Paměť stromů, dílu č.7: Žižkovy stromy.", "question": "Z jakého důvodu podle místních uhynul Žižkův buk?", "answers": ["zahynul pod hromadami hnojiva"]}
{"title": "76", "context": "V soubojích 16. ročníku Jihomoravského krajského přeboru 1975/76 (jedna ze skupin 5. fotbalové ligy) se utkalo 16 týmů každý s každým dvoukolovým systémem podzim–jaro. Tento ročník začal v srpnu 1975 a skončil v červnu 1976. == Nové týmy v sezoně 1975/76 == Z Divize D 1974/75 sestoupilo do Jihomoravského krajského přeboru mužstvo TJ Spartak Uherský Brod. Ze skupin I. A třídy Jihomoravského kraje 1974/75 postoupila mužstva TJ Spartak Třebíč (vítěz skupiny A), TJ Sokol Lanžhot (vítěz skupiny B) a TJ Spartak Hluk (vítěz skupiny C). == Konečná tabulka == Zdroj: Poznámky: Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body; (S) = Mužstvo sestoupivší z vyšší soutěže; (N) = Mužstvo postoupivší z nižší soutěže (nováček) == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Jihomoravský krajský přebor 1975/76, fkbanikdubnany.estranky.cz Oficiální stránky Jihomoravského KFS, jmkfs.cz", "question": "Které mužstvo sestoupilo z Divize D 1974/75 do Jihomoravského krajského přeboru?", "answers": ["TJ Spartak Uherský Brod"]}
{"title": "Spalovač mrtvol (novela)", "context": "Spalovač mrtvol je román z roku 1967 od spisovatele Ladislava Fukse. Kniha se řadí k druhé vlně literatury ovlivněné druhou světovou válkou a zároveň do první etapy autorovy tvorby. Kniha byla také o rok později zfilmována Jurajem Herzem pod stejným názvem. Kniha se řadí do tzv. první etapy Fuksovy tvorby, kam patří i romány Pan Theodor Mundstock, Variace pro temnou strunu či Myši Natalie Mooshabrové, důležitá je i sbírka šesti povídek Mí černovlasí bratři, která se stejně jako Spalovač mrtvol velmi blízce dotýká témat druhé světové války a problematiky židovství. Ladislav Fuks knihu uvedl citátem od italského básníka Giovanni Papiniho: \"Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není.\" Autor staví v této knize zaměstnance krematoria a vojáka z první světové války Karla Kopfrkingla před hrůzu nacistické okupace a sleduje rozklad jeho osobnosti. == Děj knihy == Hlavní postavou románu je Karel Kopfrkingl, spořádaný zaměstnanec pražského krematoria. Sám sebe označuje za \"jemného, milého člověka, abstinenta a nekuřáka\", (a tyto skutečnosti neustále opakuje, takže v závěru knihy vidíme nacismem rozložený charakter vraždící vlastní rodinu, ale Karel nám připomene, že je to vlastně hodný člověk, abstinent). Svoji práci zřízence krematoria bere jako životní poslání, protože kremací napomáhá duším nalézt nové tělo. Tyto názory čerpá ze své oblíbené žluté knihy o Tibetu, stejně jako myšlenku, že smrt je vlastně krásná a vznešená jistota lidského života. Prohlašuje se také za romantika, což demonstruje i na své rodině – svojí manželce Marii přezdívá Lakmé a přeje si, aby ona jemu říkala Romane. Kočku adresuje jako \"nebeská, čarokrásná\". S Marií, která je poloviční Židovka, má dvě děti, starší dceru Zinu a mladšího syna Milivoje. On sám má v sobě kapku německé krve. Karel vystupuje jako ohleduplný, jemný člověk opovrhující násilím, má dobré vztahy s Židy – např. doktor Bettelheim z jejich domu. Zakládá si na různých drobnostech, oblíbený je jeho \"jízdní řád smrti\" – kremační plán, rád poslouchá vážnou hudbu, často také polemizuje o smrti a Tibetu, což ovlivňuje celou jeho rodinu. Do jejich poklidného života zasáhne německá okupace a především Karlův přítel Willi Reinke, člen SdP. Reinke začne zasahovat do Karlových politických názorů, otevřeně podporuje němectví, přihlásí Karla do SdP, jejíž členové jej poté využívají ke špionáži Židů. Karel se pořád snaží jednat \"správně\", přičemž začne postupně věřit myšlence Vyššího řádu, který zavede Hitler, myslí si, že spasí Evropu.", "question": "Od kterého spisovatele je román Spalovač mrtvol?", "answers": ["Ladislava Fukse"]}
{"title": "William Turner", "context": "Roku 1835 se opět vypravil do Benátek. Při cestě Přes Berlín do Vídně se zastavil i v Praze. V pozdějších letech se z Turnera stával čím dál tím větší podivín. Kromě svého otce, s nímž žil po třicet let ve společné domácnosti a který mu vypomáhal i v ateliéru, měl jen hrstku přátel. Otcova smrt v roce 1829 umělce hluboce zasáhla a on se ještě víc stáhl do ústraní. Kromě záležitostí spojených s Akademií, jež pro něj znamenala velmi mnoho, se postupně odřezával od společenského života. V pozdějších letech dokonce tajil svoji adresu a vydával se za někoho jiného. Nestýkal se dokonce ani se svými dvěma nemanželskými dcerami, jež měl s jistou Sarah Danbyovou. V roce 1837 se vzdal přednášení na Královské akademii, načež v dalších letech opětovně navštívil Benátky, Švýcarsko, Tyrolsko a severní Itálii. Jeho posledními zahraničními cestami byly dvě krátké návštěvy Francie v roce 1845. Téhož roku byl jako nejstarší člen Královské akademie zvolen jejím auditorem. V následujícím období se značně zhoršil i umělcův zdravotní stav. Turnerova poslední výstava v Královské akademii se konala v roce 1850. 19. prosince následujícího roku Joseph Mallord William Turner zemřel v domě své přítelkyně Sophie Caroliny Boothové v Chelsea. Jeho poslední slova prý zněla: \"Slunce je Bůh.\" Na svoji žádost byl pohřben v katedrále sv. Pavla v Londýně.", "question": "Co se z Turnera stávalo?", "answers": ["podivín"]}
{"title": "Bohumín", "context": "Kaple Jména Panny Marie v Šunychlu Farní kostel Narození Panny Marie Národní dům č. p. 37 Výpravní budova železniční stanice Přírodní památka Hraniční meandry Odry Pěchotní srub MO-S5 \"Na Trati\" == Turistické zajímavosti == Aquacentrum Park Petra Bezruče Zimní stadion Mauglího stezka v parku P. Bezruče == Obyvatelstvo == Většina obyvatel se jako jinde v Českém Slezsku v drtivé většině hlásí k české národnosti. Město je však vzhledem ke složité historii etnicky velmi promíchané. Bohumín je rovněž znám pro svou řeckou menšinu, která zde přišla během řecké občanské války. Žijí zde rovněž velmi početní Romové, dále pak Poláci a Vietnamci. Obyvatelstvo zde bylo až do 19. století národnostně nevyhraněné. V 19. století se obyvatelé začali hlásit k německé, polské či české národnosti. Češi zde získali početní převahu až po vyhlášení ČSR. Před rokem 1945 se rovněž u nemalé části slovanského obyvatelstva vyskytoval fenomén tzv. šlonzáctví, což byli lidé, kteří se považovali za tzv. Šlonzáky, nehlásili se k žádné většinové národnosti, cítili se obecně jako Slezané, nepoužívali žádnou formu spisovného jazyka, nýbrž mluvili česko-polsko-německým nářečím \"po naszymu\".", "question": "Která menšina přišla do Bohumína během řecké občanské války?", "answers": ["řeckou"]}
{"title": "Státní poznávací značka", "context": "Státní poznávací značka (zkratka SPZ, hovorově espézetka, též rozeznávací, evidenční, rejstříková nebo policejní značka; podle legislativní zkratky v českém zákoně také registrační značka, RZ) je jednoznačné písmeno-číselné označení motorového vozidla nebo jeho přívěsu či návěsu, zaregistrovaného v určitém státu. Tabulka s tímto označením, nejčastěji ve formě bílé obdélníkové destičky s černými písmeny a čísly, je povinně umístěna na každém motorovém vozidle podléhajícím registraci a na přípojných vozidlech k motorovým vozidlům. V některých státech lze z některých druhů státních poznávacích značek vyčíst, v jaké oblasti státu je vozidlo registrováno. Jiné země volí odlišné přístupy, jak a zda vůbec má SPZ prozrazovat místo registrace. Např. v Itálii se od této praxe ustupuje údajně proto, že fotbalovým fanouškům z cizího města hrozilo poškození jejich vozidla domácími. Státní poznávací značky používají ke svému odlišení kromě čísel a písmen také různé barvy podkladu nebo znaků. Tak jsou v některých zemích rozlišena například vozidla diplomatických a konzulárních úředníků, cizích státních příslušníků, testovací nebo historická vozidla, vozidla z půjčoven nebo užitková vozidla. Pro cesty do ciziny slouží ještě tzv. mezinárodní poznávací značky (MPZ). Státní poznávací značky v Česku (od roku 2001) Státní poznávací značky v Československu (vzor vydávaný v Česku až do roku 2001, platný dosud) Registrační značky letadel Státní poznávací značky v Bosně a Hercegovině FE-Schrift - písmo německých značek Obrázky, zvuky či videa k tématu Registrační značky ve Wikimedia Commons Historie SPZ v ČSR/ČSSR/ČR Historie a vývoj SPZ automobilů v našich zemích od Rakousko-Uherska do současnosti Německá Wikipedie obsahuje sbírku SPZ různých zemí.", "question": "Jakou skratku má státní poznávací značka?", "answers": ["SPZ"]}
{"title": "Herbert A", "context": "Společně s Richardem Cyertem a James G. Marchem přišli v padesátých až šedesátých letech 20. století s kritikou teorie racionálního rozhodování. Jak uvádí Simon ve svých publikacích, objektivně racionální rozhodování je nereálné, protože klade přehnané požadavky na kognitivní schopnosti rozhodovatele. Rozhodování je determinované předpoklady subjektu rozhodování – schopnosti, vědomosti, osobními cíli a zájmy, okamžitým stavem – psychologickým rozpoložením, náladou a objektivními podmínkami materiální a nemateriální povahy. V oboru psychologie byl 37. nejcitovanějším autorem ve 20. století.[1] Život Mládí Herbert Alexander Simon se narodil ve městě Milwaukee ve státě Wisconsin 15. června 1916. Jeho otec, Arthur Simon (1881-1948) byl židovský elektrotechnik, který přišel do Spojených států přišel z Německa v roce 1903 poté, co získal inženýrský titul na univerzitě Technische Hochschule. Jeho matka, Edna Marguerite Merkelová (1888–1969), byla uznávanou pianistkou, jejíž předkové pocházeli z Prahy a Kolína nad Rýnem. Stejně jako jeho otec, tak i jeho matka pocházela z rodiny židovského, luteránského a katolického původu. Vzdělání Simon navštěvoval veřejné školy v Milwaukee, kde se začal zajímat o vědu a prosadil se jako ateista. Na rozdíl od většiny dětí ho jeho rodina seznámila s myšlenkou, že lidské chování lze studovat vědecky; jedním z jeho prvních vlivů se stal mladší bratr jeho matky Harold Merkel (1892-1922), který studoval ekonomii na Univerzitě Madison ve Wisconsinu pod vedením Johna R. Commonse . Prostřednictvím Haroldových knih o ekonomii a psychologii objevil sociální vědy. Mezi jeho nejranější vlivy Simon uvedl Normana Angella a jeho knihu Velká iluze a Henryho George a jeho knihu Pokrok a chudoba. V roce 1933 Simon vstoupil na univerzitu v Chicagu a rozhodl se studovat společenské vědy a matematiku. Simon se zajímal o studium biologie, ale kvůli své „barvosleposti a nešikovnosti v laboratoři“ se tomuto oboru nechtěl věnovat. V raném věku se Simon dozvěděl, že je barvoslepý, a objevil, že vnější svět není stejný jako svět vnímaný. Během studia se Simon soustředil na politologii a ekonomii. Simonovým nejdůležitějším mentorem byl matematický ekonom Henry Schultz. Simon získal svůj titul Bc. v roce 1936 a titul Ph.D. v roce 1943 v oboru politologie na univerzitě v Chicagu, kde studoval u Harolda Lasswella, Nicolase Rashevského, Rudolfa Carnapa, Henryho Schultze a Charlese Edwarda Merriama.", "question": "Kdy se narodil Herbert Simon, americký vědec, který se zabýval počítačovou vědou, kognitivní psychologií, ekonomikou a filozofií?", "answers": ["15. června 1916"]}
{"title": "Arnold (firma)", "context": "Hornby Identifikátory Oficiální web Stránky značky Arnold na stránkách Hornby International Některá data mohou pocházet z datové položky. Arnold (Metallspielwarenfabrik K. Arnold GmbH & Co) byl německý výrobce plechových hraček a později modelové železnice se skoro stoletou tradicí. Podnik byl 4. října 1906 založen Karlem Arnoldem v Norimberku. Zpočátku vyráběl hlavně plechové hračky. Během 2. sv. války byly zničeny všechny norimberské výrobní závody. Podniku zůstal jen pobočný závod v Mühlhausenu v Oberpfalzu, v kterém se po skončení války výroba obnovila. Pozvolným poklesem odbytu plechových hraček, přešel podnik koncem 50. let na výrobu modelové železnice. V roce 1960 byly na norimberském veletrhu hraček prvně představeny modely s rozchodem kolejí 9 mm v měřítku 1:200 pod označením „Arnold Rapido 200“. Tím Arnold zakládá novou velikost „N“ označenou podle rozchodu kolejí – „neun“ (devět). Od roku 1962 byly modely „Arnold Rapido“ již zhotovovány v měřítku 1:160, které bylo v roce 1964 ustanoveno v mezinárodní normě NEM 010 pro velikost „N“. Po mnoha úspěšných letech musel Arnold roku 1995 vyhlásit platební neschopnost. Roku 1997 byl podnik převzat italskou společností Rivarossi. V roce 2001 byla výroba v Mühlhausenu zastavena, a formy pro výrobu modelů převzal závod v Itálii.", "question": "Z jakého materiálu byly první hračky firmy Arnold?", "answers": ["plechové"]}
{"title": "Oranžová", "context": "Oranžová je barva, která se v barevném spektru nachází mezi červenou a žlutou, na vlnových délkách v rozsahu přibližně 585–620 nm. Při subtraktivním míchání barev oranžová vzniká smícháním žluté s magentou (purpurovou). Slovo pochází z francouzského orange, pomeranč, převzatého z arabštiny (narandž) východního původu (Persie, Indie). == Využití a symbolika oranžové barvy == Oranžová barva se někdy používá jako varování či zvýraznění podobně jako žlutá. Oranžová je národní barvou Nizozemska, neboť tamější vládnoucí dynastie má své počátky v nasavsko-oranžském rodu s původním sídlem ve francouzském městě Orange. Nizozemská národní mužstva (nejznámější je to fotbalové) používají oranžové dresy a jsou přezdívána Oranje – nizozemsky \"oranžová\". V Severním Irsku se oranžovou barvou označují protestanté (viz Oranžský řád). Oranžová barva byla v roce 2004 symbolem tzv. oranžové revoluce na Ukrajině. V Indii oranžová barva označuje hinduismus. Oranžovou barvu používají jako svůj symbol židovští osadníci v Pásmu Gazy. V barevném značení odporů znamená oranžová barva číslici 3 Oranžová je od roku 2006 barvou ČSSD. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu oranžová ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo oranžový ve Wikislovníku", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 3 ve značení odporů?", "answers": ["oranžová"]}
{"title": "Prezidentská republika", "context": "Zatímco parlamentní forma vlády se objevuje i v monarchiích (například ve Spojeném království, které je modelovým příkladem), prezidentská forma vlády je slučitelná výhradně s republikou. Oproti parlamentnímu systému má prezident více pravomocí. Podle některých kritiků je tím nastolena tendence k autoritářským formám vlády. Mezi nejpodstatnější rysy prezidentské republiky patří to[zdroj? ], že legitimita výkonné i zákonodárné moci je odvozena od občanů. Z toho vyplývá silné postavení obou subjektů. Většinou[kde? ] jsou prezident i zákonodárci voleni přímo ve všeobecných volbách, přesto to není pravidlem. Výjimkou je například nepřímá volba prezidenta USA sborem volitelů. Prezidentská republika se vyskytuje ve dvou základních formách prezidencialismu, které ovšem nejsou geograficky ohraničeny na kontinent Ameriky:[zdroj? ] severoamerický prezidencialismus – Spojené státy americké jihoamerický prezidencialismus – u režimů v Latinské Americe, strukturálně vychází z první formy, ale hlavním rozdílem od ní je přítomnost multipartismu (velkého množství politických stran), který oslabuje roli prezidenta, což vede k tomu, že hlava státu obchází parlament a sama je izolována od dalších politických institucí. Základním principem je dělba moci. Výkonná, zákonodárná a soudní jsou od sebe naprosto oddělené.[zdroj? ] Zákonodárný orgán je všemocný v oblasti legislativy, ale nevlastní žádné exekutivní nástroje. Naopak prezident je vybaven úplnou mocí výkonnou, ale bez zákonodárných pravomocí.[zdroj? ] Navíc je jediným ústavou daným držitelem výkonné moci, což znamená, že předsedá vládě a jmenuje osoby exekutivy. Důležité také je, že spolu s vládou není odpovědný legislativnímu orgánu. V prezidentské republice neexistuje institut vota důvěry či vota nedůvěry a zastupitelský orgán nemůže politickou cestou odstranit hlavu státu ani vládu, jedná se o politickou neodpovědnost výkonné moci vůči parlamentu. Prezident zase nemůže zákonodárný sbor rozpustit, iniciovat jeho zasedání či disponovat zákonodárnou mocí. ,,", "question": "V jaké oblasti je všemocný zákonodárný orgán?", "answers": ["v oblasti legislativy"]}
{"title": "Novo Selo (Mavrovo a Rostuša)", "context": "Novo Selo Poloha Souřadnice 41°44′0″ s. š., 20°49′48″ v. d. Nadmořská výška 600 m n. m. Stát Severní Makedonie Severní Makedonie Novo Selo Rozloha a obyvatelstvo Počet obyvatel 33 (2002) Správa Telefonní předvolba 042 PSČ 1230 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Novo Selo (makedonsky: Н С) je vesnice v opštině Mavrovo a Rostuša v Severní Makedonii. Nachází se v Položském regionu. Podle sčítání lidu v roce 2002 žije v opštině 33 obyvatel a všichni jsou Makedonci. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Novo Selo, Mavrovo and Rostuša na anglické Wikipedii. Související Opština Mavrovo a Rostuša Položský region Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Novo Selo na Wikimedia Commons", "question": "V kterém regionu státu Severní Makedonie se nachází vesnice Novo Selo?", "answers": ["v Položském regionu"]}
{"title": "Kat a blázen", "context": "Kat a blázen Kat a blázen Autor Jiří Voskovec a Jan Werich Premiéra 19. října 1934 Režie Jindřich Honzl Hudba Jaroslav Ježek Výprava Bedřich Feuerstein a Alois Wachsman Choreografie Joe Jenčík Některá data mohou pocházet z datové položky. Kat a blázen, satirická fantasie o deseti obrazech je 19. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslava Ježka, v Osvobozeném divadle. Premiéra byla 19. října 1934. Režie Jindřich Honzl, hudba Jaroslav Ježek, balet a choreografie Joe Jenčík, výprava a kostýmy Bedřich Feuerstein a Alois Wachsman. Charakteristika Hra získala podtitul satirická fantazie o deseti obrazech. Ve své předmluvě k této hře napsali Werich a Voskovec, že by radši psali pro své divadlo \"divoké fantazie, bláznivé frašky a absurdní pohádky\". Proč? Jelikož správné divadlo má diváky odvést na míle daleko od šedé skutečnosti do časoprostoru nereálného, absolutně vymyšleného a nesmyslného. Jenže jelikož se psal rok 1934 a skutečnost kolem nich nebyla šedá a obyčejná, ale stala se \"strašlivou konkurentkou tohoto ideálního divadla\", rozhodli se nezůstat k ní chladnými, ale naopak na ni reagovat. Od poetismu přešla tvorba Osvobozeného divadla k satirické, ostře společensky zaměřené tvorbě, která měla reagovat na to, co se právě děje: Adolf Hitler v Německu uchvátil moc a začal se zbavovat svých odpůrců těmi nejkrutějšími cestami. Nezaměstnanost rostla a ekonomická krize byla v plném květu. Proti hře protestovalo mexické velvyslanectví.[zdroj? ] Požadovalo, aby bylo vynecháno vše, co nějak souviselo s Mexikem. V důsledku toho se pozměnil i původní text mexické hymny.[zdroj? ] Představení byla často narušována útoky fašistů, kteří vytloukali okna a snažili se všelijak narušovat chod divadla. Čím dál tím více přítomných diváků si s nimi ale vědělo čím dál tím lépe rady. Osvobozené divadlo fungovalo dál. Gogolova slova, která použili i V+W v úvodu k této hře: \"Zlobí se na zrcadlo, kdo má křivou hubu! \" Osoby a premiérové obsazení", "question": "Kdo je autorem hudby k divadelní hře Kat a blázen?", "answers": ["Jaroslava Ježka"]}
{"title": "Polsko", "context": "Jih Polska prostupuje v příhraniční pás prvohorních horských masivů Sudety (Jizerské hory, Krkonoše, Soví hory, pískovcové Stolové hory, Bystřické hory, Králický Sněžník, Rychlebské hory a Zlatohorská vrchovina). Třetihorní Karpaty zahrnují pohoří Vysokých a Nízkých Beskyd, Tatry a Bukovské vrchy. Tatry dosahují v Polsku téměř 2 500 m n. m. Polsko má velmi hustou říční síť. Největší splavné řeky Visla a Odra odvádějí vodu asi z 90 % území Polska do Baltského moře. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu. Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná teplota činí v lednu regionálně -8/3 °C a v červenci 20/27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm. Podrobnější informace naleznete v článku Národní parky v Polsku. Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km2 území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků: Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Polska. Polsko je parlamentní republikou. Parlament je od roku 1989 opět dvoukomorový: tvoří jej Sejm (460 poslanců) a Senát (100 senátorů). V Česku má Polsko velvyslanectví v Praze, generální konzulát v Ostravě a konzulát v Brně. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska. Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu \"obec\" oproti polskému - gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu - se v článcích používá výraz gmina. Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství: Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska. Nominální HDP (2015): US$ 474.783 mln. (2008 - 567,4 mld.) HDP podle parity kupní síly (2015): US$ 1.005.449 mln. Struktura HDP (2011): služby 63 %, průmysl 33,6 %, zemědělství 3,4 %. Struktura zaměstnanosti (2011): služby 61,4 %, průmysl 26,2 %, zemědělství 12,4 %. Polsko patří k vyspělým státům bývalého sovětského bloku s vysokým Indexem lidského rozvoje - což je snaha o vyjádření kvality lidského života na území určitého státu, s ohledem na gramotnost, vzdělání, průměrnou délku života, HDP, porodnost a další faktory vypracované OSN.", "question": "Je Polsko parlamentní republikou?", "answers": ["Polsko je parlamentní republikou."]}
{"title": "Slunce", "context": "Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem se pohybuje v rozmezí 147 097 000 km (perihélium) až do 152 099 000 km (afélium). Tyto změny vzdálenosti však nejsou příčinou střídání ročních období na Zemi. Od zdánlivého pohybu Slunce se současně odvozuje i pravý sluneční čas. Jeho upravená hodnota v podobě středního slunečního času je základem měření času v běžném životě. Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy, které na Zemi probíhají. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty, významně se podílí na přílivu a odlivu. Pomáhá udržet na zemském povrchu vodu v kapalném skupenství, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin a umožňuje živočichům vidět. Zemská atmosféra propouští jen část spektra slunečního záření – všechny složky viditelného spektra, část ultrafialového, infračerveného a radiového záření. Ultrafialové záření podněcuje tvorbu vitaminu D vznikajícího v lidské kůži. Při dlouhodobějším působení ale může způsobovat i nepříznivé efekty v podobě mutací a vzniků nádorových onemocnění či slepoty. Slunce bylo ve starověku v mnoha kulturách uctíváno jako božstvo. V antickém Řecku byl bohem Slunce Helios, který cestoval každý den po obloze ve svém zlatém voze. Ve starověkém Římě se nazýval Sol a ve starověkém Egyptě pak Ré, Ra či Amon. V astrologii je Slunce symbolem vitality a zdraví.", "question": "Propouští zemská atmosféra všechny složky viditelného spektra?", "answers": ["Zemská atmosféra propouští jen část spektra slunečního záření – všechny složky viditelného spektra, část ultrafialového, infračerveného a radiového záření."]}
{"title": "Háje (stanice metra)", "context": "Háje (zkratka HA) je stanice metra nacházející se na trase C (úsek II.C) v Praze na sídlišti s názvem Jižní Město, největším panelovém sídlišti v zemi, v katastrálním území Háje. Pod názvem Kosmonautů byla otevřena koncem roku 1980. Stanice Háje je hloubená, založená v jámě a dlouhodobě koncová stanice na trase C. Konstrukce je monolitická, železobetonová. Je dlouhá 515 m (včetně dvou obratových a dvou odstavných kolejí) a je 11 m pod povrchem náměstí Kosmonautů. Má dva vestibuly – západní, spojený s nástupištěm pevným schodištěm, a východní, z něhož vedou k nástupišti tři eskalátory. Nástupiště stanice je za kolejištěm obloženo mramorovými deskami stejně jako všechny ostatní tehdejší stanice trasy C. Pro symbolické sjednocení s trasou A zde bylo navíc použito několik hnědých hliníkových eloxovaných výlisků jako na trase A. Tato stanice je koncipována jako dlouhodobě koncová. Za stanicí a obratovými kolejemi jsou technologické prostory, které dříve sloužily kromě vlakových čet také pracovníkům údržby vozů. Byla zde zřízena tzv. Stanice provozního ošetření (SPO). Probíhaly zde za provozu základní prohlídky souprav metra. Tyto prohlídky probíhaly vždy na jedné z obratových kolejí. V dnešní době prostory slouží převážně pro vlakové čety (nástupní místo). Výstavba stanice během konce 70. let stála 338 milionů korun. V roce 1987 došlo v prostoru odstavných kolejí k požáru, při kterém však nikdo nebyl zraněn.", "question": "Pod jakám názvem byla otevřena stanice Háje roku 1980?", "answers": ["Kosmonautů"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Thrash metal je založený na rychlém tempu, rychlých či komplikovaných rytmicky sekaných kytarových riffech, občas na pozadí kytarových sól. Právě rychlost a členitá rytmická struktura skladeb je to, co běžně definuje thrash metal. Také se vyznačuje rychlým, intenzívním bubnovaním (thrashoví bubeníci často používají dvojpedálové bicí). Začátkem 90. let minulého století dosáhl thrash metal svého vrcholu popularity, která následně začala klesat. Kapely co zůstaly věrné stylu, další nové kapely a obrovská masa příznivců (známí jako thrasheri) ho udržují při životě dodnes. Poprvé byl termín thrash metal použit v recenzi na album Spreading the Disease (1985) od skupiny Anthrax. Právě Anthrax byli v osmdesátých letech, spolu se skupinami jako Slayer, Exodus a Testament, Metallica a Megadeth považováni za průkopníky thrash metalu. Mezi vůbec nejklasičtější alba jsou všeobecně považována hlavně Reign in Blood (1986) od Slayer, dále Master of Puppets (1986) od Metallicy, deska Among The Living (1987) od Anthrax, debut Bonded by Blood (1985) od Exodus a z Evropy hlavně Eternal Devastation (1986) od Destruction nebo Pleasure to Kill (1986) od Kreator.", "question": "Kde byl poprvé použit termín trash metal?", "answers": ["v recenzi na album Spreading the Disease"]}
{"title": "Kenozoikum", "context": "Kenozoikum (z řec. κ kainos, nový, nedávný a ζ zóé, život) je nejmladší geologická éra. Začala před 65,5 miliony let (± 0,3 m. l.) po velkém vymírání živočišných a rostlinných druhů na konci křídy, kterou se skončila éra druhohor – mezozoikum. Kenozoikum je známé jako éra savců. == Rozdělení == Kenozoikum se dělí na tři periody: Kvartér (čtvrtohory) (asi 2,588 Ma až do současnosti) Neogén (asi 23,0 Ma – 2,588 Ma) Paleogén (asi 65,5 – 23,0 Ma)Dříve se neogén a paleogén spojoval do éry s názvem třetihory (terciér), ty již ale podle Mezinárodní komise pro stratigrafii (ICS) nejsou oficiální stratigrafickou jednotkou, přesto se jako pomocná jednotka nadále užívá. == Geologický vývoj == V kenozoiku pokračovalo dělení kontinentů až po jejich současnou podobu. Důležitým procesem byl (resp. stále je) posun fragmetů Gondwany na sever a kontakt s Laurasií, stejně jako otevření a následné rozšiřování Atlantiku. Jižní Amerika též směřovala severně, ale úplné kolizi se Severní Amerikou zabránily menší tektonické desky v oblasti dnešního Karibiku, které působily jako \"airbagy\" a podstatně utlumily náraz v čase středního pliocénu. Pozůstatky tohoto procesu tvoří recentní vulkanismus Karibského moře a přilehlých oblastí. Střet Afriky s Euroasijskou deskou nebyl tak poklidný, panovaly při něm mnohem větší kompresní sily. Důsledkem tohoto střetu byl zánik moře Tethys (jeho zbytky jsou dnešní Středozemní a Černé moře. Komprese zapříčinila vznik pohoří Alpy a Karpaty. Poslední velký dopad na morfologii zemského povrchu měl střet Indie s Asijským kontinentem a vznik několika pásmových pohoří (Himálaj, Pamír, Hindúkuš, atd...). Vrásnění které podnítilo vznik pásmových pohoří v kenozoiku (příp. koncem mezozoika) se nazývá Alpinské vrásnění.", "question": "Je Kenzoikum známé jako éra savců?", "answers": ["Kenozoikum je známé jako éra savců."]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Související informace naleznete také v článku Skladba staroslověnštiny. Slovní zásoba staroslověnštiny v převážné míře navazuje na všeslovanskou slovní zásobu praslovanštiny, částečně je obohacena novými slovy z domácích základů a hojnými přejímkami z jiných jazyků. Domácí slovní zásoba zděděná z praslovanštiny zahrnuje především slova pro výrazy z oblastí, které souvisely s běžným životem Slovanů. Jsou to slova z okruhu příbuzenského a vůbec popisující společnost a společenské vztahy v předstátní době, slova popisující lidské tělo, živou i neživou přírodu, hospodaření a slova popisující většinu dějů souvisejících s těmito oblastmi. V některých případech zachovala slovanština ze dvou možných starobylých (indoevropských) výrazů pro jeden pojem jiný než ostatní indoevropské jazyky - např. pro slovo otec má jako základní pojem otь, což původně byla silnější citová varianta, oproti latinskému pater nebo německému Vater, které se ve slovanštině nezachovalo; jde původně o zdrobnělinu od nedoloženého otъ, které odpovídá latinskému a gótskému atta (tatíček, tatínek). Podobně u termínu muž není zachován indoevropský základ, jehož potomky jsou latinské vir, staroindické vī nebo litevské vyras, místo něho má slovanština slovo mǫ, odvozené od jiného základu man- (shodně germánské jazyky). Kromě toho obsahuje praslovanština i slova přejatá, jednak z předindoevropských jazyků původních obyvatel Evropy (většinou slova pro rostliny a živočichy), už v předstaroslověnském období pak přijímala i slova z jiných indoevropských jazyků. Staroslověnština byla převážně jazyk náboženský, proto specifika její slovní zásoby odrážejí především tuto oblast.", "question": "Ze kterého jazyka se vyvinuly slovanské jazyky?", "answers": ["z praslovanštiny"]}
{"title": "Parní stroj", "context": "Parní stroj je pístový tepelný stroj, spalovací motor s vnějším spalováním, přeměňující tepelnou energii vodní páry na energii mechanickou, nejčastěji rotační pohyb. == Historie parního stroje == První mechanický stroj poháněný parou sestrojil Hérón Alexandrijský v 1. století našeho letopočtu. Považoval jej ale jen za hračku a na praktické využití nedošlo. Dnes je vynález parního stroje obvykle připisován skotskému vynálezci Jamesi Wattovi, který ho vynalezl v roce 1765. Ve skutečnosti Watt \"pouze\" významně zdokonalil stroje Thomase Saveryho a Thomase Newcomena. Jednalo se o stroje na principu kondenzace syté páry ve válci a využití síly vyvolané podtlakem k čerpání vody. V případě atmosferického parního stroje Thomase Newcomena byl prostor pod pístem naplněn párou, která píst zvedla do horní polohy. Pak se pod píst vstříkla studená voda a kondenzaci páry vznikl podtlak. Píst byl tlačen atmosferickým tlakem dolů a prostřednictvím táhla, které s ním bylo pevně spojeno, prováděl práci kývavým pohybem nahoru a dolů jako zahradní pumpa. V letech 1722-1724 postavil Newcomenův atmosferický parní stroj - první na evropském kontinentě - anglický mechanik Issak Potter v Nové Bani na Slovensku. V r. 1736 získal Jonathan Hull či Hulls první patent na kolesovou loď poháněnou Newcomenovým atmosferickým parním strojem. Prvním Wattovým zlepšením bylo oddělení kondenzace do zvláštního prostoru mimo válec. Díky tomu se stěny válce neochlazovaly a zvýšila se účinnost stroje. V průběhu druhé poloviny 18. století si pak Watt nechal patentovat řadu vynálezů, které byly dále využívány po celou éru parních strojů. Dvojčinný parní stroj, v němž se pára vháněla střídavě pod píst a nad píst, takže i zpětný pohyb pístu byl poháněn tlakem páry a nikoli atmosféry. Tím se podstatně zvýšil výkon i účinnost, protože stroj mohl pracovat s párou o vyšším než atmosférickém tlaku. Z dalších vynálezů jmenujme převod přímočarého pohybu pístu na otáčivý pomocí klikového mechanismu nebo Wattův odstředivý regulátor, který udržoval stálé otáčky stroje. V 19. století se parní stroj stal nejvýznamnějším zdrojem energie jak v průmyslu, tak v dopravě. Proto se tomuto století také říká století páry. Dopravě kralovaly vlaky tažené parními lokomotivami, vody brázdily parníky, průmyslové podniky měly stroje poháněné transmisemi od centrálního parního stroje, na polích se objevily parní oračky, parní mlátičky a parní lokomobily.", "question": "Na co přeměňuje parní stroj tepelnou energii ?", "answers": ["energii mechanickou"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Systémy Windows pro DOS i Windows NT umožňují definovat v systému uživatele a používat pro každého z nich jiný profil (tj. nastavení prostředí, nastavení jednotlivých programů, vlastní domácí adresář). Takový systém však není možné považovat za víceuživatelský, protože jednotliví uživatelé nepracují v systému zároveň, nýbrž postupně (po odhlášení se může přihlásit jiný uživatel). Systém Windows pro DOS nemohl nabídnout víceuživatelské prostředí, protože jeho jádro neumělo jednotlivé uživatele rozlišit. Systém Windows NT 4.0, který již podporoval systém oprávnění, byl v roce 1996 vydán ve variantě Terminal Server, která umožňovala současnou práci se systémem více uživatelům zároveň pomocí Remote Desktop Services (v té době nazývané Terminal Services) tak, že se uživatelé připojovali k Terminal serveru pomocí klientského programu z jiných počítačů (komunikace probíhá pomocí protokolu RDP). Tato možnost je dostupná pouze pro serverové vydání Windows NT (poslední je Windows Server 2008). Desktopové systémy (Windows XP, Windows Vista a Windows 7) obsahují pouze částečnou podporu Remote Desktop Services, která umožňuje v jednom okamžiku přihlášení pouze jediného uživatele (tzv. Vzdálená plocha), přičemž toto omezení je pouze softwarová a marketingová záležitost. Ne vždy je nová verze skutečně lepší. Například testy na hardwaru korespondujícím dobám vydání testovaného softwaru ukázaly, že při simulaci práce pomocí nástroje OfficeBench byla kombinace Windows Vista a Microsoft Office 2007 o 22 % pomalejší než kombinace Windows XP a Office 2003. Obrázky, zvuky či videa k tématu Microsoft Windows ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Microsoft Windows (česky) Windows User Group Czech Republic (WUG) – Sdružení administrátorů, vývojářů, učitelů, studentů a uživatelů zabývajících se platformou Microsoft Windows, které pořádá pravidelné meetingy Microsoft TechNet Blog CZ/SK – Technický blog, na který přispívají lidé z českého Microsoftu a MVP Stránky Microsoft Windows Embedded (česky)", "question": "Která společnost vlastní operační systém Windows?", "answers": ["Microsoft"]}
{"title": "Hoko přílbový", "context": "Hoko přílbový (Pauxi pauxi) patří mezi hrabavé ptáky. Je mohutným příbuzným bažantů, pávů či křepelek. Vyskytuje se v jihoamerických pralesích. Své jméno dostal od zvláštní modravě šedé přilby před očima. Ta je v oblasti výskytu loveckou trofejí. Obě pohlaví mají obvykle černé tělo, ale vzácně lze narazit i na samičky rezavé s černým pruhováním. Samice hoka přílbového snáší obvykle dvě vejce a jejich inkubace trvá 30–34 dní. == Ekologie == Největší aktivitu vyvíjí za rozbřesku nebo soumraku, kdy v párech či rodinných skupinách hledá potravu. Živí se plody, semeny, pupeny a mladými listy. Na rozdíl od ostatních hrabavých si mláďata neshání potravu samostatně, ale oba rodiče či alespoň matka jim ji nosí. Žije skrytě v podrostu. Při ohrožení se stahuje na strom. Také na noc se uchyluje hřadovat do větví stromů. Vábení samic při toku probíhá formou nabízení potravy v zobáku samce. O mláďata se starají oba rodiče. Partneři si bývají věrní po celý život. Právě tento způsob života se ukázal jako problematický při snahách chovat hoka na maso. Svůj podíl na tom měly i další typické charakteristiky: nevelká snůška a rovněž choulostivost ptáků. Je zajímavé, že snaha chovat tyto ptáky pro lidské potřeby na maso se objevila krátce po jejich objevení Evropany. == Rozšíření == Hoko přílbový se ve volné přírodě vyskytuje převážně v hustých mlžných lesech na území Jižní Ameriky, zejména pak na severovýchodě Kolumbie a severozápadě Venezuely. == Ohrožení == Své jméno dostal od zvláštní modravě šedé přilby před očima. Ta je v oblasti výskytu loveckou trofejí, z níž se vyrábějí šperky. Početní stavy hoků však neklesají jen kvůli tomu. Loven je také pro chutné maso a ohrožuje ho i nelegální obchod s drogami – horské lesy, kde žije, jsou totiž káceny, aby na jejich místě mohly vzniknout plantáže koky. Dochází tak ke ztrátě jejich přirozeného prostředí.", "question": "Je Hoko Přílbový dravý pták?", "answers": ["Hoko přílbový (Pauxi pauxi) patří mezi hrabavé ptáky."]}
{"title": "Hurikán Katrina", "context": "Rychlost větru dosahovala na moři až 280 km/h, na pevnině kolem 250 km/h. U New Orleansu se protrhly ochranné hráze a město zcela zaplavila voda z oceánu a blízkého jezera Pontchartrain. Z ekonomického hlediska jde patrně o vůbec největší katastrofu způsobenou atlantickým hurikánem. == Hurikán Katrina a New Orleans == Hurikán Katrina postihl New Orleans 29. srpna 2005. Hurikán byl označen za \"největší civilní technickou katastrofu v historii USA\".[zdroj? ] Město bylo postiženo v takovémto rozsahu z důvodu selhání hrází a odvodňovacích kanálů. === Cesta hurikánu a evakuace === Poté co se relativně mírný hurikán 1. stupně přehnal přes Floridu, získal novou sílu nad Mexickým zálivem a byl postupně přeřazen až na 5. stupeň. (Někteří hydrometeorologové se domnívají, že za zvýšením intenzity hurikánu mohla jeho interakce s teplejší vodou zálivu.)Nepovinná evakuace New Orleans byla zahájena v sobotu 27. srpna. Asi 80 % obyvatel New Orleans opustilo své domovy ještě před bouří. Byla použita stejná záchranářská technika a plán jako při hurikánu Ivan. Evakuací se značná část obyvatel zachránila, přesto ale 20 % obyvatel zůstalo ve městě, když hurikán udeřil. === Následky === Silný vítr zničil město, roztříštil okna, hromadil odpad po celém městě a přinesl silný déšť a záplavy zejména do východní části města. Situace se ještě zhoršila, když se protrhly další 4 kanály. 30. srpna začala voda ustupovat a lidé mohli ohledávat škody, které byly opravdu veliké. Na některých místech dosáhla voda výšky až 7,6 metrů. Náklady na opravy a škody způsobené hurikánem Katrina byly vyčísleny na 10 až 25 miliard dolarů. Ekonomická ztráta byla vyčíslena na 100 miliard dolarů. Hurikán také zničil zábavní park Six Flags, dříve JazzLand. Škoda byla větší než $30 000 000 dolarů. [zdroj? ] == Hurikán Katrina jako Boží trest == Hurikán Katrina byl často klérem různých křesťanských náboženských směrů označován za Boží trest, zejména za potraty, homosexualitu a obecně sexuální život v rozporu s křesťanskými pravidly. Krátce působící pomocný katolický linecký biskup Gerhard Maria Wagner prohlásil hurikán Katrina za Boží trest za sexuální hříchy obyvatel města New Orleans. Hurikán podle něj zničil nevěstince, noční kluby a interrupční kliniky. Tímto vzbudil protesty katolíků ze zasažených oblastí. Wagner kvůli těmto i dalším kontroverzním výrokům musel pod tlakem papeže Benedikta XVI. 15. února 2009 rezignovat.Americký evangelický pastor John Hagee označil za příčinu hurikánu homosexuály a specificky pak průvod Gay Pride, který se měl v New Orleans uskutečnit v době, kdy Katrina udeřila, kvůli čemuž se nakonec také nekonal.", "question": "Jaký hurikán byl nejničivější?", "answers": ["hurikánem"]}
{"title": "Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity", "context": "Fakulta sociálních studií (FSS MU) je druhou nejmladší fakultou Masarykovy univerzity. Vznikla v roce 1998 osamostatněním několika oborů z Filozofické fakulty MU. V červenci 2005 se fakulta přestěhovala z prostor filozofické fakulty do kompletně rekonstruované budovy na Joštově třídě, užívané do té doby fakultou lékařskou a původně postavené roku 1910 pro německou vysokou školu technickou. Studium je důsledně členěno na bakalářský, (navazující) magisterský a doktorský stupeň. V únoru 2012 zde studovalo celkem 4 113 studentů. Ve srovnání možností studia politologie, psychologie nebo sociologie, které v letech 2011 a 2012 uskutečnily Hospodářské noviny a akademické pracoviště CERGE-EI, vyšla ve všech případech jako dlouhodobě nejlepší česká fakulta. Součástí fakulty jsou i specializovaná čtyři výzkumná pracoviště. Katedra sociologie Katedra psychologie Katedra politologie Katedra sociální politiky a sociální práce Katedra mediálních studií a žurnalistiky Katedra environmentálních studií Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Institut pro veřejnou politiku a sociální práci Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny Mezinárodní politologický ústav Ústav populačních studií Podrobnější informace naleznete v článku Seznam děkanů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. V čele fakulty stojí děkan, který jejím jménem jedná a rozhoduje. Děkana na návrh fakultního akademického senátu jmenuje a odvolává rektor univerzity. Funkční období děkana je čtyřleté a stejná osoba může být děkanem nejvýše dvakrát v řadě. Děkan jmenuje a odvolává proděkany a rozhoduje o jejich činnosti a počtu. Barva fakulty je žlutozelená (Pantone 3295 C).", "question": "Kdy vznikla fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Fridrich IV", "context": "vévoda Fridrich IV., Carl Christian Vogel von Vogelstein, 1815 Doba vlády 1822 – 1825 Narození 28. listopadu 1774 Gotha Úmrtí 11. února 1825 Gotha Rod Wettinové Otec Arnošt II. Sasko-Gothajsko-Altenburský Matka Šarlota Sasko-Meiningenská Některá data mohou pocházet z datové položky. Fridrich IV. Sasko-Gothajsko-Altenburský (28. listopadu 1774, Gotha – 11. února 1825, Gotha) byla sasko-gothajsko-altenburským vévodou. Život Fridrich se narodil jako třetí, ale druhý přeživší syn vévody Arnošta II. Sasko-Gothajsko-Altenburského a jeho manželky Šarloty Sasko-Meiningenské. Po smrti svého staršího bratra Augusta, který neměl syna (1822), zdědil Fridrich sasko-gothajsko-altenburské vévodství. Fridrich po svém vojenském výcviku v mládí bojoval v napoleonských taženích a byl těžce raněn. V důsledku těchto zranění byl po celý život neustále nemocný. Kvůli svým nemocem dlouho cestoval a hledal lék. Během cest opouštěl vévodství a vládu ponechával na tajném radovi Bernhardovi von Lindenau. Fridrich zemřel 11. února 1825 ve věku 50 let po třech letech vlády svobodný. Jeho smrtí vymřela sasko-gothajsko-altenburská linie a vévodství bylo rozděleno mezi Wettinské příbuzné. Arnošt I. Sasko-Kobursko-Saalfeldský obdržel Gothu a změnil svůj titul na sasko-kobursko-gothajského vévodu, ačkoli obě vévodství zůstala technicky oddělená v personální unii. Altenburgu následně vládl sasko-hildbughausenský vévoda Fridrich. Vývod z předků Fridrich I. Sasko-Gothajsko-Altenburský Fridrich II. Sasko-Gothajsko-Altenburská Magdaléna Sibyla Sasko-Weissenfelská Fridrich III. Sasko-Gothajsko-Altenburský Karel Anhaltsko-Zerbstský Magdalena Augusta Anhaltsko-Zerbstská Žofie Sasko-Weissenfelská Arnošt II. Sasko-Gothajsko-Altenburský Bernard I. Sasko-Meiningenský", "question": "Jaké následky měl Fridrich IV Sasko-Gothajsko-Altenburský ze zranění způsobených na vojenském výcviku?", "answers": ["V důsledku těchto zranění byl po celý život neustále nemocný."]}
{"title": "Antonie von Procházka", "context": "Antonie Ludmila baronka von Procházka, rozená Gundling(ová) (německy Tonia Baronin von Procházka, celým jménem Antonie Ludmila Monika svobodná paní von Procházka; 4. ledna 1861, Praha – 16. nebo 17. května 1945 Břevnovský klášter), byla zpěvačka, dobrodinka a předsedkyně Klubu německých umělkyň v Praze (Klub deutscher Künstlerinnen in Prag). == Život == Narodila se v Praze jako Antonie Ludmila Monika Gundlingová, třetí ze čtyř dětí Eduarda Gundlinga a Pauliny Gundlingové rozené Stupkové. Rodina má původ ve francké rodině Gundlingových, z níž pocházeli např. slavní bratři Jacob Paul von Gundling a Nikolaus Hieronymus Gundling a její strýc, Julius Gundling. Po absolvování klášterní školy řádu voršilek v Praze v letech 1867 až 1873 navštěvovala v zimních měsících následující čtyři roky kurzy malování a kreslení pro dámy na c. k. uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letních měsících podnikla se svými rodiči cesty do Uher, Německa, Itálie, Švýcar, Francie, Španěl a Anglie, což jí umožnilo získat si velký všeobecný rozhled. 24. června 1893 se vdala za ministerského radu Rudolfa sv. p. von Procházka, jemuž 20. listopadu 1900 porodila syna Romana. Po pražském povstání proti německým okupantům v květnu 1945 byla Antonie baronka Procházková umístěna v českém koncentračním táboře pro Němce zřízeném v Břevnovském klášteře, kde následně 16. nebo 17. května 1945 zemřela. == Působení == Jako dlouholetá členka Rakouské společnosti červeného kříže byla Antonie baronka Procházková nejprve zapisovatelkou této společnosti a roku 1910 byla zvolena do předsednictva Ženského pomocného spolku Červeného kříže Českého království (Frauenhilfsverein vom Roten Kreuze im Königreich Böhmen).", "question": "Kdo byla Antonie Ludmila baronka von Procházka?", "answers": ["zpěvačka, dobrodinka a předsedkyně Klubu německých umělkyň v Praze"]}
{"title": "Dalekohled", "context": "Nežádoucím důsledkem je ale to, že je korekční člen masivní.Maksutov-Cassegrain je použitelný pro fotografii velkých částí oblohy a pro svoji nenáročnost je velmi oblíbený i mezi astronomy amatéry. Je také dobře použitelný pro pozemní pozorování.Systém je omezený právě masivností menisku, proto bývají dalekohledy relativně menších průměrů a proto mají i menší světelnost. Dalekohled Schmidt-Newton má v rovině sekundárního zrcadla předřazenou korekční desku (meniskus) velmi složitého tvaru stejnou jako Schmidt-Cassegrain, jejíž funkce je shodná – omezuje sklenutí pole a komu. Sekundární zrcadlo je také v jednom konstrukčním celku s tímto meniskem, ale odklání paprsek ven z tubusu kolmo na předmětnou osu stejně jako klasický Newtonův dalekohled.Stejně jako tento systém ale pochopitelně nemá otvor v primárním zrcadle, což zjednodušuje jeho provedení.Na druhou stranu je díky tomu při srovnatelné optické délce (ohnisku) hlavní tubus téměř dvojnásobně dlouhý. Klevcovův dalekohled má korekční člen umístěn před sekundárním zrcadlem. Sekundární zrcadlo tvoří s korekčním meniskem konstrukčně jeden celek. Meniskus má tvar mezikruží čočky se středovým otvorem, kudy prochází paprsek od druhého zrcadla směrem k okuláru. Aktivní částí menisku prochází paprsek před dopadem na sekundární zrcadlo. Systém Ritchey-Chretien používá obě zrcadla hyperbolického tvaru. Tím koriguje velkou část vad a odstraňuje vložený meniskus. Systém je však náročný na výrobu. Nejznámější takto konfigurovaný je HST – Hubbleův vesmírný dalekohled (u něj se také projevil problém s výrobou, kdy bylo nepřesně vybroušeno primární zrcadlo, což zejména zpočátku znemožňovalo většinu měření). Chystané největší pozemní optické přístroje budou také používat tento systém. Systém Coudé není přímo typem dalekohledu, ale systémem nastavení dráhy paprsku po průchodu sekundárním zrcadlem – nejčastěji se mluví o coudé ohnisku konkrétního dalekohledu. Velké dalekohledy mohou mít k dispozici více ohnisek podle toho, jaké vesmírné objekty chceme pozorovat a co na nich chceme měřit (fotografovat je, získávat spektrum aj.). Systém Coudé umístěním dalších zrcadel svede paprsky do pevně umístěného ohniska v polární ose montáže dalekohledu. V Česku je pět vědeckých dalekohledů s průměrem větším než půl metru. Perkův dalekohled – průměr zrcadla dva metry, observatoř v Ondřejově Astronomického ústavu Akademie věd, od roku 1967 Klenot – průměr zrcadla 106 cm, observatoř na Kleti, od roku 2001 2. teleskop v Ondřejově – průměr zrcadla 65 cm Dalekohled observatoře. MUNI – průměr 60 cm, observatoř Masarykovy univerzity v Brně, od roku 1954 2. teleskop na Kleti – průměr 57 cm Tyto největší teleskopy doplňuje dalekohled ve Rtyni v Podkrkonoší, asi 82 cm, který je však soukromý a neslouží vědeckým účelům", "question": "Jak se nazývá přístroj k optickému přiblížení pomocí dvou soustav čoček nebo zrcadel?", "answers": ["dalekohled"]}
{"title": "Pentax", "context": "Pentax je dlouholetá značka pro výrobky z oblasti fototechniky a optických přístrojů. Nyní patřící pod japonský koncern Ricoh, konkrétně divizi Ricoh Imaging. Původní společnost založil Kumao Kajiwara jakožto Asahi Kogaku Goshi Kaisha v listopadu roku 1919. Měla sídlo ve čtvrti Toshima v Tokiu a začala produkcí brýlových čoček, které vyrábí dodnes. V roce 1938 změnila jméno na Asahi Optical Co., Ltd. (旭 Asahi Kō Kō Kabushiki-gaisha). V této době již firma vyráběla i objektivy pro fotoaparáty a kinematografii. Během druhé světové války plnila hlavně armádní zakázky na produkci optických přístrojů. Po válce byla sice nuceně rozpuštěna, ale v roce 1948 se vrátila zpět do provozu. Firma pokračovala ve svých předválečných aktivitách výrobou dalekohledů a objektivů pro amatérské fotoaparáty firem Konishiroku a Chiyoda Kō Seikō (později Konica a Minolta). Období kolem roku 1950 znamenalo návrat japonského fotografického průmyslu na vysokou úroveň z konce třicátých let. Většina fotoaparátů pocházejících z tohoto znovuzrozeného odvětví japonského průmyslu mířila k okupačním jednotkám, přičemž výrobky získaly dobrou reputaci. Období války v Koreji zaznamenalo velký příliv žurnalistů a fotografů na dálný východ. Ti byli ohromeni kvalitou objektivů firem jako např. Nikon nebo Canon, které začali používat pro své fotoaparáty značky Leica. Rovněž měli zájem o těla od těchto firem, kterými nahrazovali své Leicy a Contaxy. V roce 1952 Asahi Optical představil svůj první fotoaparát, nazvaný Asahiflex. Jednalo se o první japonskou zrcadlovku používající 35mm film. Název \"Pentax\" byl vytvořen spojením slov \"Pentaprism\" (anglicky pětiboký optický hranol) a \"Contax\", a byl registrovanou ochrannou známkou východoněmecké VEB Zeiss Ikon, která později prodala jméno \"Pentax\" firmě Asahi Optical v roce 1957.", "question": "Jaké společnosti byla firma Pentax prodána v roce 2011?", "answers": ["Ricoh Imaging."]}
{"title": "Krevní msta", "context": "Krevní msta O dílu seriálu Simpsonovi pojednává článek Krevní msta (Simpsonovi). Krevní msta (něm. Blutrache, fr. vengeance sanglante, lat. inimicitia capitalis nebo mortalis) je právní institut ve všech rodových (tj. předstátních) společnostech a jako přežitek i v některých státech spočívající v tom, že příbuzný (příslušník rodu/klanu) zabitého má právo a zároveň i povinnost pomstít vraždu vlastní rukou. Krevní msta se objevuje již s příchodem zemědělství.[1] Mezi nejstarší zásady krevní msty patří „krev za krev“, takže vražda musí být pomstěna vraždou a „všichni za jednoho“, tedy vražda je kolektivní vinou celého rodu, z toho důvodu nabývala krevní msta rázu války mezi dvěma rody a vražda na jedné straně je vykoupena více vraždami na druhé straně. Krevní msta je později zjemňována zavedením fikce msty, kdy je vrahovi rituálně odpuštěno, a zavedením pokuty, kterou se vrah může vykoupit. V Evropě byl tento společenský institut vytlačen v raném křesťanském období, na mnoha místech se ale dochoval až do počátku 20. století (Albánie, Korsika, Srbsko, jižní Itálie) a v mafiánských kruzích až dodnes (vendeta). V mimoevropských zemích byl dlouho znám například v Japonsku i jinde. Dlouhodobé násilné konflikty se ke konci 19. století vyskytovaly i v americké Kentucky. Opevněný dům (kullë), Theth, severní Albánie Krevní msta v Itálii Krevní msta se v Itálii nazývá vendeta (italsky vendetta, z latinského vindicta, msta). Je typická pro jižní Itálii, Sicílii a francouzskou Korsiku. Známá je především z mafiánského prostředí a jeho filmových ztvárnění, proto v moderní době bývá výraz používán i pro pomstu všeobecně. Krevní msta v Albánii Zde se krevní msta nazývá gjakmarrja. V některých oblastech Albánie a Kosova se vyskytuje dodnes.[2] Odhaduje se, že v roce 2014 se gjakmarrja týkala přibližně 3000 albánských rodin.[3] V Albánii se, stejně jako v jiných oblastech praktikujících krevní mstu, stavěly opevněné věžovité domy, do kterých se uchylovali muži ohrožení krevní mstou. Opovědnictví v Čechách Až do 16. století existovalo v českých zemích tzv. opovědnictví, čili soukromé vypovězení nepřátelství (původně vycházející z principů krevní msty).", "question": "Jak zní německý výraz pro krevní mstu?", "answers": ["Blutrache"]}
{"title": "Ekliptika", "context": "Ekliptika je průsečnice, v níž rovina dráhy Země kolem Slunce protíná nebeskou sféru. Slovo je odvozeno od řec. ekleipsis a lat. eclipsis - zatmění, protože právě v nejtěsnější blízkosti ekliptiky nastávají zatmění Slunce a Měsíce. Ekliptika má tvar kružnice a protíná nebeský rovník ve dvou bodech. Jeden se nazývá jarní a druhý podzimní. Při pohledu ze Země putuje Slunce po ekliptice a prochází přitom během roku různými souhvězdími, která nazýváme zvířetníková souhvězdí. Blízko ekliptiky najdeme i všechny planety sluneční soustavy i Měsíc. == Rovina ekliptiky == Rovina ekliptiky je rovina, ve které obíhá Země kolem Slunce. Tato rovina se s časem téměř nemění, a proto je vhodná pro definování soustavy souřadnic (ekliptikální souřadnice). Všechny planety sluneční soustavy obíhají kolem Slunce v rovinách, které se od roviny ekliptiky liší málo. Tato skutečnost je pravděpodobně důsledkem vývoje sluneční soustavy z plynného protoplanetárního disku. == Sklon dráhy k ekliptice == Sklon dráhy k ekliptice je úhel, který svírá hlavní rovina dráhy tělesa s rovinou ekliptiky. Velké sklony jsou typické pro tělesa rozptýleného a odděleného disku. Z planet má největší sklon dráhy Merkur (7°). Extrémně nakloněnou dráhu má kentaur (127546) 2002 XU93 (77,9°). == Reference == == Související články == Oběžná rovina Zvířetníková souhvězdí Nebeský rovník Jarní bod Podzimní bod Ekliptikální souřadnice Protoplanetární disk == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Ekliptika ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Ekliptika v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Jak se nazývá průsečnice, v níž rovina dráhy Země kolem Slunce protíná nebeskou sféru?", "answers": ["Ekliptika"]}
{"title": "Cyrilice", "context": "V češtině se označení \"cyrilice\" často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. \"abeceda\", \"alfabeta\", \"alefbet\", \"abugida\" nebo \"bopomofo\". Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina. Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708-1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna.", "question": "Které písmo vytvořil Sv. Cyril?", "answers": ["hlaholici"]}
{"title": "Česko", "context": "Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor. Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin (Šumava, Český les, Krušné hory, Děčínská vrchovina, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky, Českomoravská vrchovina). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Moravskoslezské Beskydy, Bílé Karpaty, Javorníky). Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (. 1,05 %) ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m. Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n. m., nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n. m. Hranická propast je nejhlubší zatopenou jeskyní na světě. Nejrozsáhlejším krasovým územím je Moravský kras. Z vyvřelých hornin v ČR převládají žula, čedič a znělec. Z usazených pískovec, vápenec a břidlice. Z přeměněných rula, svor a fylit. Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. V nížinách se nachází úrodné černozemě.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora ČR?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Jean-Paul Sartre", "context": "Jean-Paul Sartre [ʒ̃ pɔ saʁ] IPA [žán pol sártr] (21. června 1905 - 15. dubna 1980) byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní, vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922-1924 byl v přípravné třídě (classe préparatoire) na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah.", "question": "Přijal Jean-Paul Sartre Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce."]}
{"title": "Osmanská říše", "context": "Sultanát se v pozdějších letech dostal pod vliv mongolských Ílchánů, kteří neváhali zasahovat do vnitřních poměrů státu a udržovali nad sultány svoji svrchovanost. Po celou dobu střetů mezi Byzancí a muslimy (tedy nejčastěji s Araby a Seldžuky) existovaly při hranicích mezi oběma soupeři oblasti osazené vojenskými jednotkami, které podnikaly proti území nepřítele občasné nájezdy, a to jak v době míru, tak války. Před mongolským vpádem uteklo do Malé Asie velké množství obyvatelstva, které se usazovalo mimo jiné i v její západní části, a to právě na hranicích s Byzancí. Kočovné kmeny příchozivší z východu zde vytvářely tak jako v předchozích staletích nárazníková pásma, marky, ze kterých podnikaly výpady na byzantské území. Spolu s úpadkem moci Ílchánů a byzantských císařů zavládla v těchto oblastech anarchie a záhy se zde vytvořilo více než dvacet malých nezávislých státečků. V druhé polovině 13. století přitáhly do Malé Asie nové turecké kmeny, které tlak Mongolů přiměl k odchodu z dosavadních sídel v Chórásánu. Šlo o poslední vlnu kočovných tureckých kmenů Oguzů, které migrovaly na západ. Oguzové přijali již dříve islám a znali arabskou kulturu. Typická pro ně byla přísná vojenská organizace. Náčelník kmene Oguzů Ertogrul vstoupil do služeb ikonyjského sultána proti Byzanci a získal odměnou území v severozápadní části poloostrova, které se stalo východiskem k formování pozdější mocné osmanské říše. Za jejího vlastního zakladatele je považován Osman I. Gází (1299–1326), který začal svěřené území rychle rozšiřovat ve výboji proti Byzanci a roku 1299 se prohlásil za samostatného vládce. V roce 1303 zemřel poslední příslušník ikonyjské dynastie a jeho říše se rozpadla na několik menších, mezi sebou soupeřících útvarů. Někteří seldžučtí náčelníci poté přijali Osmanovu svrchovanost. Turci si stejně jako kdysi kočovní Arabové rychle osvojili mořeplavbu a začali podnikat také pirátské nájezdy na ostrovy Egejského moře (například roku 1308 vyplenili byzantský Chios). Osmani se rychle zmocňovali byzantských držav v Malé Asii, neboť byzantské vojsko nebylo schopno jejich nápor zastavit. Roku 1326 dobyl Osmanův syn Orhan I. (1326–1359) byzantské město Bursu, která se poté stala rezidencí osmanských vládců. Ti nyní přijali titul sultán. Po bitvě u Pelekanu v roce 1329 byla mezi Turky a Byzancí uzavřena mírová smlouva, v níž si vítězný Orhan I. vymínil placení ročního tributu za zbylá byzantská území v Malé Asii. Roku 1331 padla do rukou Osmanů Nikáia, 1337 Nikomédie. Související informace naleznete také v článku Expanze Osmanské říše na Balkán. Roku 1354 dobyli osmanští Turci byzantskou přístavní pevnost Gallipoli (na poloostrově se zachytili již 1352, kdy získali pevnost Cimpe), a definitivně tak zakotvili na evropském území.", "question": "V kterém roce vznikla Osmanská říše?", "answers": ["1299"]}
{"title": "Halucinace", "context": "Halucinace je klamný vjem vzniklý bez reálného podnětu v bdělém stavu. Halucinující člověk ji považuje za realitu. Tímto se liší od pseudohalucinace, při níž si je člověk vědom, že je klamán. Pokud člověka nelze ani po odeznění halucinace přesvědčit, že šlo o klam, může z halucinace vzniknout blud. Pravé halucinace jsou zpravidla známkou poruchy duševního stavu. Vznikají u schizofrenie, psychotických poruch, afektivních poruch, duševních poruch vyvolaných psychoaktivními látkami a mohou se vyskytnout u množství onemocnění s organickým podkladem v centrálním nervovém systému (epilepsie, nádory, cévní postižení, neurodegenerativní změny, stavy po úrazech). Při smyslové deprivaci (omezení smyslových podnětů) je lze však vyvolat i u jinak zdravého člověka. Od iluze se halucinace liší tím, že je vyvolána bez podnětu, zatímco u základem iluze je vždy podráždění smyslového receptoru, které je chybně interpretováno. Blud se v základním vymezení od halucinace liší tím, že halucinace je poruchou vnímání, přičemž blud je poruchou myšlení. Podle složitosti se halucinace dělí na: elementární - jednotlivé podněty jako tóny, záblesky, komplexní - celé postavy, předměty, srozumitelné věty, kombinované - halucinace \"vnímané\" více smysly současně, např. mluvící postava.", "question": "Považuje halucinující člověk halucinaci za realitu?", "answers": ["Halucinující člověk ji považuje za realitu."]}
{"title": "Josef Šimáček", "context": "29. prosince 1904 (ve věku 67 let)Český BrodRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Národnost česká Povolání učitel a redaktor Příbuzní František Šimáček[1] (sourozenec) Některá data mohou pocházet z datové položky. Josef Šimáček (18. ledna 1837 Kostelec nad Labem[2] – 29. prosince 1904 Český Brod) byl český vinař. Život Studoval na vyšší reálce a technice v Praze. V letech 1859–1863 vyučoval přírodní vědy na reálné škole v Jičíně a následujících šest let na staroměstské reálce. Vedle svých učitelských povinností pořádal přednášky v oboru chemie a psal články do odborných časopisů. Roku 1869 jej majitel lobkovického panství v Dolních Beřkovicích, princ Ferdinand Zdeněk z Lobkovic, požádal, aby na jeho pozemcích obnovil vinice. České vinařství v Polabí, kdysi založené Karlem IV., v následujících staletích (hlavně po bělohorské porážce) upadalo a záměrem Lobkoviců bylo, navrátit mu někdejší slávu. Šimáček si jako ředitel vinic získal brzy pověst významného odborníka. Během třiceti let se mu podařilo obnovit tradiční druhy vinné révy, čímž stoupla kvalita vína.", "question": "Vyučoval Josef Šimáček přírodní vědy na reálné škole v Jičíně v roce 1860?", "answers": ["V letech 1859–1863 vyučoval přírodní vědy na reálné škole v Jičíně a následujících šest let na staroměstské reálce."]}
{"title": "Puchratka kadeřavá", "context": "Puchratka kadeřavá Puchratka kadeřavá Vědecká klasifikace Říše rostliny (Plantae) Podříše nižší rostliny (Thallobionta) Oddělení ruduchy (Rhodophyta) Třída Florideophycidae Řád Gigartinales Čeleď Gigartinaceae Rod ChondrusStack. Binomické jméno Chondrus crispus Některá data mohou pocházet z datové položky. Puchratka kadeřavá (Chondrus crispus), též irský mech, se řadí mezi mořské červené řasy. Barva se pohybuje od fialové po velmi světlou až skoro průsvitnou. Popis Irský mech je poměrně drobná mořská řasa, dorůstá jen asi 20 cm. Vyrůstá ze základny uchycené na mořském dně a její stélka se několikrát větví. Odnože se mohou značně lišit tloušťkou (2–15 mm) i barvou (tmavě zelená, tmavě červená, fialová, hnědá, nažloutlá či bílá). Usušená řasa je vždy nažloutlá a průsvitná. Rozšíření Irský mech je hojně rozšířen po celém pobřeží Irska a dalších evropských zemí, např. Islandu, Faerských ostrovů[1], západního Baltu až ke Španělsku. Dále se vyskytuje na východním pobřeží Kanady[2] a nepotvrzené nálezy pochází i z Kalifornie a Japonska. Červený pigment umožňuje irskému mechu lépe zachytit modrozelené světlo, tedy to světlo, které proniká do větších hloubek (200 m pod hladinu a hlouběji), proto se v této hloubce mech hojně vyskytuje.[3]", "question": "Mezi jaké řasy se řadí Puchratka kadeřavá?", "answers": ["mořské červené"]}
{"title": "Zmije obecná", "context": "Zmije obecná (Vipera berus) je had z čeledi zmijovitých. Jde o nejrozšířenějšího hada na světě, žije na většině území Evropy a Asie. Zároveň je nejseverněji žijícím hadem vyznačujícím se extrémní odolností vůči chladnému počasí a jediným jedovatým hadem České republiky a řady dalších států v severní části severní polokoule. V ČR je zmije obecná řazena mezi kriticky ohrožené druhy. Její jed je vysoce účinný na malé hlodavce, ovšem má ho jen velmi malé množství, takže za normálních okolností její uštknutí život člověka neohrozí – riziko představuje pouze pro alergické jedince, malé děti a staré a nemocné lidi. Smrtelná dávka jedu je asi 15 až 20 miligramů, nicméně zmije obecná ho má v průměru okolo 10 miligramů, a navíc při jednom uštknutí neuvolní více než jednu třetinu jedu. Nebezpečnější je poddruh zmije obecná bosenská, který žije na Balkáně a má atypické složení jedu. Zástupci druhu, který se dle různých pojetí člení na 2 až 3 poddruhy, mohou nabývat celé řady barevných forem, z nichž některé (např. černá) mohou dokonce postrádat jinak charakteristickou klikatou tmavou čáru na hřbetě, která inspirovala řadu národních pojmenování zmije obecné či celého jejího rodu (např. ve slovenštině je to vretenica obyčajná). U druhu zmije rozlišujeme 2 až 3 poddruhy. Jde o zmiji obecnou (Vipera berus ssp. berus) a zmiji obecnou bosenskou (Vipera berus ssp. bosniensis). Zejména starší literatura uvádí ještě jako třetí poddruh zmiji obecnou sachalinskou (Vipera berus ssp. sachalinensis), která je však aktuálně brána již jako samostatný druh. Vipera berus ssp. bosniensis, která žije na Balkáně, má na rozdíl od nominotypického poddruhu větší podíl neurotoxické složky ve svém jedu a proto je jeho uštknutí nebezpečnější.", "question": "Je zmije obecná jedovatá?", "answers": ["Zároveň je nejseverněji žijícím hadem vyznačujícím se extrémní odolností vůči chladnému počasí a jediným jedovatým hadem České republiky a řady dalších států v severní části severní polokoule."]}
{"title": "Lední hokej", "context": "To se však může v různých zemích lišit.[zdroj? ]Důležitou součástí hry jsou rozhodčí. Bývají čtyři – dva hlavní a dva čároví. Hlavní rozhodčí mají na starost regulérnost hry – posuzují fauly a udělují tresty.Menší trest trvá 2 minuty, větší trest 5 minut a osobní trest 10 minut. Tresty lze kombinovat (např.: 2+5,5+do konce utkání). Mantinely okolo hřiště napomáhají udržet puk ve hře, i díky nim hra často trvá několik minut bez přerušení. Když je hra zastavena, pokračuje se vhazováním. V hokeji jsou tři základní pravidla, která omezují pohyb puku. Je to zakázané uvolnění, vyhození kotouče mimo ledovou plochu a postavení mimo hru. Na dodržování těchto pravidel dohlížejí čároví rozhodčí. Zbývající vlastnosti hry jsou do značné míry závislé na přesných pravidlech, která jsou použita. Dvě nejdůležitější jsou od Mezinárodní hokejové federace (IIHF) a od severoamerické NHL, která je považována za nejlepší profesionální ligu na světě. Pravidla českého hokeje jsou prakticky shodná s pravidly IIHF. == Hřiště == Hokejové hřiště je ledová plocha, na které se hraje lední hokej. Maximální rozměry 61 x 30 m, minimální 56 x 26 m, rohy hřiště zaobleny hrazením o poloměru 7 až 8,5 m. Pro úpravu ledové plochy se od 50. let 20. století používají rolby. == Puk == Puk (někdy též nazývaný touš či prostě kotouč) je drobný předmět tvaru velmi plochého válce, který se používá ke hře při ledním hokeji. Puk má zhruba průměr 76,2 milimetrů (3 palce anglické míry), výšku 25,4 mm (1 palec anglické míry) a hmotnost od 156 do 170 gramů, ovšem tyto parametry mohou být mírně pohyblivé a liší se třeba pro žákovské kategorie.", "question": "Co pomáhá udržet puk ve hře", "answers": ["Mantinely"]}
{"title": "Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích 2013", "context": "Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích 2013 se konalo ve dnech 21.–24. března 2013 v rychlobruslařské hale Adler-Arena v ruském Soči. Jednalo se o 15. mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích. Českou výpravu tvořily Karolína Erbanová (500 m, 1000 m, 1500 m) a Martina Sáblíková (3000 m, 5000 m; kvalifikovala se i na trať 1500 m, trenér ji ale odhlásil). == Muži == === 500 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodníků. === 1000 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodníků. === 1500 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodníků. === 5000 metrů === Závodu se zúčastnilo 23 závodníků. === 10 000 metrů === Závodu se zúčastnilo 14 závodníků. === Stíhací závod družstev === Závodu se zúčastnilo osm týmů. == Ženy == === 500 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodnic. === 1000 metrů === Závodu se zúčastnilo 22 závodnic. === 1500 metrů === Závodu se zúčastnilo 18 závodnic. === 3000 metrů === Závodu se zúčastnilo 24 závodnic. === 5000 metrů === Závodu se zúčastnilo 16 závodnic. === Stíhací závod družstev === Závodu se zúčastnilo osm týmů. == Medailové pořadí zemí == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích 2013 ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální výsledky z Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2013, isuresults.eu", "question": "Proč se Martina Sáblíková na mistrovství světa 2013 nezůčastnila závodu na 1500 mentrů?", "answers": ["trenér ji ale odhlásil"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Windows je v informatice označení pro několik různých operačních systémů od firmy Microsoft. Všechny mají grafické uživatelské rozhraní, avšak liší se použitým jádrem, úrovní podpory multitaskingu (současného běhu více úloh najednou) i používanými knihovnami a účelem použití. Grafické uživatelské rozhraní (GUI) bylo poprvé použito v roce 1973 v počítači Xerox Alto pod názvem WIMP. Jeho popularizaci mezi běžnými uživateli zajistil v roce 1983 počítač Apple Lisa a v roce 1984 pak masivně Apple Macintosh. Počítače IBM PC kompatibilní, které byly uvedeny na trh v roce 1981, používaly systém MS-DOS, který používal textové, grafické rozhraní musely řešit programy samostatně (například textový editor Text602), což bylo pro programátory pracné a nevýhodné. Úplně první předběžná vydání Microsoft Windows byly vydány v rocích 1983 až 1985. První Microsoft Windows 1.0 byly uvedeny v roce 1985 jako nadstavba systému DOS. Komerčně úspěšné byly Windows 3.0 vydané v roce 1990. Označení Windows je firmou Microsoft z obchodních důvodů používáno pro několik různých systémů, které používají různá jádra operačního systému. Stejné označení je využíváno jako propagační prvek díky oligopolnímu postavení této firmy na trhu osobních počítačů IBM PC kompatibilních (v roce 2012 Windows 7). Všechny systémy poskytují aplikacím podobné aplikační rozhraní (tj. API, resp. Windows API, dříve Win32). Provozovány mohou být na různých hardwarových platformách, které se nejčastěji liší konfigurací počítače. Windows pro DOS je označení pro první grafický systém, který firma Microsoft začala prodávat v roce 1985, avšak není to termín, který by sama firma Microsoft pro tuto svoji řadu systémů používala (používáno bylo označení Microsoft Windows s číselným označením verze). Nejednalo se o operační systém v pravém slova smyslu, ale o nadstavbu nad 16bitový systém DOS (DOS měl pouze textové uživatelské rozhraní s příkazovým řádkem, systém nezajišťoval plnou kontrolu nad počítačem).", "question": "Pod jakým názvem bylo poprvé použito grafické uživatelské rozhraní?", "answers": ["WIMP"]}
{"title": "Ibérská smlouva", "context": "Protože je ale právě svírali Galové, rozhodli se jednat s Hasdrubalem přátelsky a doslova ho \"uchlácholit\", aby se mohli nejprve vypořádat s bezprostředním ohrožením.Smlouva obsahovala ujednání, že \"Kartáginci nesmějí s válečnými úmysly překročit řeku Ibér.\" Třebaže se dosud vedou diskuse o tom, o jakou řeku se jednalo, považuje se za téměř jisté, že touto řekou bylo myšleno Ebro. Jelikož území ovládané tehdy Hasdrubalem sahalo zhruba k řece Tagus (Tajo), šlo ze strany Římanů o zjevný ústupek. Kartáginskému veliteli ponechali totiž volnou ruku v takřka celé Ibérii s výjimkou severovýchodní části země a fakticky ho uznali za tamějšího vládce. Výměnou za to předešli riziku koordinovaného útoku Galů a Punů. Tím, že Římané vymezili punskou sféru zájmů řekou Ebro a nikoli pohořím Pyreneje, tvořícím přirozenou hranici Ibérie, zabránili navíc možnosti přímého kontaktu Hasdrubala s Galy.Smlouva byla uzavřena patrně před vyvrcholením galské invaze do Itálie, to znamená v roce 225 př. n. l. Ačkoli nelze vyloučit, že sjednání smlouvy nastalo o rok dříve, současní badatelé argumentují ve prospěch pozdějšího data. Poukazují přitom na skutečnost, že krátce poté, co legie dorazily na Sardinii a Sicílii, Římané je opět odvolali, k čemuž došlo zřejmě v reakci na uzavření smlouvy. Kdyby smlouvu uzavřeli již v roce 226 př. n. l., nemuseli by chránit ostrovy před případným kartáginským útokem. == Sporná ujednání == Polybios výslovně zdůrazňuje, že o ostatní Ibérii se ve smlouvě nehovořilo. Pozdější autoři nicméně zmiňují i jiná ustanovení, jež měla být její součástí. Livius uvádí, že \"hranicí obou územních celků se stane řeka Hiberus a Sagunťanům, sídlícím mezi správními celky obou národů, bude ponechána svoboda.\" Appiános udává, že \"Sagunťané a další Řekové v Hispánii budou samostatní a svobodní.\" Zároveň nesprávně určuje polohu města Saguntum a umisťuje ho mezi Pyreneje a Ebro, tedy severně od této řeky.", "question": "Která řeka byla ustanovena Ibérskou smlouvou jako hranice pro rozšiřování Kartága?", "answers": ["Ebro"]}
{"title": "Česká a Slovenská Federativní Republika", "context": "Název Česká a Slovenská Federativní Republika byl přijat ústavním zákonem \"o změně názvu Československé federativní republiky\" 23. dubna 1990 po tzv. pomlčkové válce místo předchozích Československá federativní republika v českém jazyce a Česko-slovenská federatívna republika ve slovenském jazyce. Název je pravopisně nesprávný a vznikl kvůli dalšímu ze sporů pomlčkové války, sporu o velké \"S\". Část slovenských představitelů po listopadu 1989 požadovala také velké písmeno \"S\" u \"Slovenská\", ale zejména čeští zástupci nechtěli na tuto verzi přistoupit. Tato část sporu se tehdy vedla o označení \"Česká a Slovenská federativní republika\" vs. \"Česká a slovenská federativní republika\". Podle českého i slovenského pravopisu se přídavná jména vytvořená z vlastních jmen píší malým písmenem. Zároveň se u víceslovných názvů píše velké písmeno pouze u prvního slova (pokud další slova neobsahují jiné vlastní jméno). Jako \"šalamounský\" kompromis byl nakonec název \"Česká a Slovenská Federativní Republika\" schválen Federálním shromážděním jako ústavní zákon o změně názvu Československé federativní republiky, i když odporoval pravopisu obou jazyků. Související informace naleznete také v článku Dějiny Česka#Pád komunismu a rozdělení federace (do roku 1992). Československá federativní republika vznikla po sametové revoluci jako nástupce Československé socialistické republiky. Související informace naleznete také v článku Dějiny Československa#Porevoluční vývoj. Podrobnější informace naleznete v článku Zánik Československa. Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla 31. prosince 1992 přijetím ústavního zákona Federálního shromáždění o zániku České a Slovenské Federativní republiky. Dva národní státy, které tvořily federaci, se 1. ledna 1993 osamostatnily. Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká a Slovenská Federativní Republika ve Wikimedia Commons Česká a Slovenská Federativní Republika. Zdá se vám, že vidíte pravopisnou chybu?", "question": "Kdy zanikla Česká a Slovenská Federativní Republika?", "answers": ["31. prosince 1992"]}
{"title": "Horečka Lassa", "context": "Horečka Lassa je závažné nakažlivé virové onemocnění vyskytující se v Africe. Má charakter hemoragické (krvácivé) horečky. Jmenuje se po místě objevu – první popsaný výskyt byl v roce 1969 v městě Lassa v Nigérii jižně od Čadského jezera, kde na nemoc zemřely dvě misionářky. Virus Lassa patří mezi primitivní arenaviry a pochází z Nigérie. V oblastech, kde se Lassa vyskytuje, patří mezi podstatné důvody úmrtí obyvatel. V 80 % případu má Lassa mírný až nepozorovatelný průběh. Ve zbylých 20 % případů jde o vážnou chorobu postihující skoro všechny orgány.", "question": "Kde se vyskytuje horečka Lassa?", "answers": ["v Africe."]}
{"title": "Ódin", "context": "Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat, k čemuž používá znalost run (jak je popsáno v Havamálu, básni z Poetické Eddy). == Mytologie == Jako všichni Ásové je legendárně praktický. Spolu se svými dvěma bratry (Vili a Vé) patří mezi stvořitele lidí, kterým dal do vínku dech a život (snad údajně i duši, která má být nesmrtelná). Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé oko dosáhl při pití z Mímiho pramene (či Mímiho studny) \"moudrosti věků\". Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. I jemu byly v dávných dobách přinášeny lidské oběti. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, sturač a jilm. Ódinovi je připisována spousta magických artefaktů. Patří mu oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl a má na hrotu runy zaručující právo. Jím vykonal první vraždu, která spustila válku s Vany. Dále to je kouzelný prsten Draupnir, z něhož se každou devátou noc objeví dalších osm prstenů, osminohý kůň Sleipnir, vlci Geri a Freki, krkavci Hugin a Munin, kteří každou noc létají nad zemí a přinášejí Ódinovi zprávy. Jeho dnem je středa; ve staré angličtině se tento den nazýval Wódnesdæ (Ódinův den), z čehož pochází dnešní Wednesday. Shromažďuje bojovníky ochotné bojovat s ním při Ragnaröku a žít ve Valhalle. To umožňuje buď padnutí v bitvě nebo rituální poranění kopím, tzv. Ódinovo znamení. Ódin má tři sídla v Ásgardu. Prvním z nich je Gladsheim, rozlehlá hala, kde předsedal soudům. Jeho trůn Hlidskjalf stojí ve Valaskjálfu postaveném z pevného stříbra, což je druhá z jeho síní v Ásgardu, z něhož je vidět do všech devíti světů. Třetí je Valhalla, hala padlých, kde Ódin přijímá duše padlých válečníků. Jako vůdce armády mrtvých válečníků způsobuje noční bouře. Společně s Thórem a Týrem patří k nejdůležitějším severským (a vůbec germánským) bohům. Ve svatyni v Uppsale na území dnešního Švédska stála jeho socha společně s Thórem a Freyem. Ódin měl dle severské mytologie několik žen a je otcem mnoha dětí. Se svou první ženou Frigg měl nejlaskavějšího syna Baldra a slepého Höda. S bohyní Fjörgyn měl dalšího syna, mocného Thóra. == Ódin v umění == == Zajímavosti == Podle názoru některých historiků, např. Petra Sommera nebo PhDr. Anežky Merhautové se vyobrazení boha Ódina nachází na Svatováclavské přilbě – Anežka Merhautová po své analýze Svatováclavské helmy (jejiž výsledky publikovala roku 1992) určila vznik helmy do 10. století smontováním jednoduché domácí přilby a čelenky severského původu s vyobrazením boha Ódina připoutaného ke stromu Yggdrasil, které bylo pro křesťanské prostředí nově interpretováno jako obraz ukřižovaného Krista.", "question": "Jaký je hlavní bůh severského panteonu?", "answers": ["Ódin"]}
{"title": "Databáze", "context": "Databáze (neboli datová základna, též databanka) je systém souborů s pevnou strukturou záznamů. Tyto soubory jsou mezi sebou navzájem propojeny pomocí klíčů. V širším smyslu jsou součástí databáze i softwarové prostředky, které umožňují manipulaci s uloženými daty a přístup k nim. Tento software se v české odborné literatuře nazývá systém řízení báze dat (SŘBD). Běžně se označením databáze – v závislosti na kontextu – myslí jak uložená data, tak i software (SŘBD). Předchůdcem databází byly papírové kartotéky. Umožňovaly uspořádávání dat podle různých kritérií a zatřiďování nových položek. Veškeré operace s nimi prováděl přímo člověk. Správa takových kartoték byla v mnohém podobná správě dnešních databází. Dalším krokem bylo převedení zpracování dat na stroje. Za první velké strojové zpracování dat lze asi považovat sčítání lidu ve Spojených státech v roce 1890. Paměťovým médiem byl děrný štítek a zpracování sebraných informací probíhalo na elektromechanických strojích. Elektromechanické stroje se využívaly pro účely zpracování dat další půlstoletí. Velkým impulsem pro další rozvoj databází byl překotný vývoj počítačů v padesátých letech 20. století. Ukázalo se, že původně univerzální používání strojového kódu procesorů je (nejen) pro databázové úlohy neefektivní, a proto se objevil požadavek na vyšší jazyk pro zpracování dat. V roce 1959 se konala konference zástupců firem, uživatelů a amerického ministerstva obrany, jejímž závěrem byl požadavek na univerzální databázový jazyk. Výsledkem byla o rok později na konferenci CODASYL publikovaná první verze jazyka COBOL, který byl po mnoho dalších let nejrozšířenějším jazykem pro hromadné zpracování dat. V roce 1965 na konferenci CODASYL byl vytvořen výbor Database Task Group (DBTG), který měl za úkol vytvořit koncepci databázových systémů. Začaly vznikat první síťové SŘBD na sálových počítačích. Jedním z prvních průkopníků databází byl Charles Bachman. V roce 1971 vydal výbor zprávu The DBTG April 1971 Report, kde se objevily pojmy jako schéma databáze, jazyk pro definici schématu, subschéma a podobně. Byla zde popsána celá architektura síťového databázového systému. Ve stejné době byly vyvíjeny i hierarchické databáze. Jedním z prvních SŘBD byl IMS, který byl vyvinut firmou IBM pro program letu na Měsíc Program Apollo. Systém IMS patří stále k nejrozšířenějším na sálových počítačích. V roce 1970 začínají zveřejněním článku E. F. Codda první relační databáze, které pohlížejí na data jako na tabulky.", "question": "Kdo vykonával veškeré operace s papírovými kartotékami?", "answers": ["člověk"]}
{"title": "Apollo 11", "context": "Apollo 11 byl americký pilotovaný kosmický let programu Apollo, během něhož 20. července 1969 lidé poprvé stanuli na povrchu Měsíce. Trojici astronautů – velitele Neila Armstronga, pilota lunárního modulu Edwina \"Buzze\" Aldrina a pilota velitelského modulu Michaela Collinse – v kosmické lodi Apollo 11 vynesla 16. července 1969 raketa Saturn V na oběžnou dráhu Země. V programu Apollo to byl pátý pilotovaný let a třetí let k Měsíci. O tři dny později, 19. července, přiletěli na oběžnou dráhu Měsíce. Dne 20. července 1969 se Armstrong a Aldrin v lunárním modulu spustili na povrch Měsíce a ve 20:17:40 UTC přistáli v Moři klidu (Mare Tranquillitatis). O šest hodin později vstoupil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce. Společně s Aldrinem během dvou a půlhodinové vycházky nasbírali 22 kg měsíčních hornin a po 21 hodinách a 31 minutách pobytu na povrchu odstartovali zpět ke Collinsovi, který zatím čekal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Po spojení s velitelským modulem se všichni vydali na zpáteční cestu k Zemi. Přistáli v Tichém oceánu 24. července 1969. Dosažením povrchu Měsíce posádka Apolla 11 splnila cíl vyhlášený 25. května 1961 prezidentem USA Johnem F. Kennedym – do konce dekády stanout na povrchu Měsíce a bezpečně se vrátit na Zemi. Hlavním cílem letu Apolla 11 bylo doletět k Měsíci, přistát na jeho povrchu a bezpečně se vrátit na Zemi. Tím by byl splněn úkol vytyčený 25. května 1961 prezidentem Spojených států Johnem F. Kennedym: Do konce desetiletí dopravit astronauty na Měsíc a bezpečně je vrátit na Zemi. Posádka dostala i několik vedlejších úkolů. Přivézt vzorky měsíčního materiálu, umístit na povrchu Měsíce televizní kameru a uskutečnit několik vědeckých experimentů – provést měření toku slunečního větru pomocí hliníkové fólie zachycující částice; zanechat zde laserový koutový odražeč k přesnému měření vzdálenosti Země–Měsíc a seismometr. Neil Armstrong (2) - velitel Michael Collins (2) - pilot velitelského modulu Buzz Aldrin (2) - pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise James Lovell (3) - velitel William Anders (1) - pilot velitelského modulu Fred Haise (0) - pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru Posádky pro Apollo 11 byly jmenovány koncem roku 1968.", "question": "Na jakou část měsíce přistál modul Apolla 11?", "answers": ["Moři klidu"]}
{"title": "Infimum", "context": "Infimum (někdy též průsek) je matematický pojem z oboru teorie uspořádání, který je často používán především při zkoumání vlastností reálných čísel. Infimum je zaváděno jako alternativa k pojmu nejmenší prvek, oproti nejmenšímu prvku je však dohledatelné u více množin – například omezené otevřené intervaly reálných čísel nemají nejmenší prvek, ale mají infimum. Duálním pojmem (opakem) infima je supremum. Předpokládejme, že množina : : : X : : : : {\\displaystyle X\\,\\! } je uspořádána relací : : : R : : : : {\\displaystyle R\\,\\! } . O prvku : : : a ∈ X : : : : {\\displaystyle a\\in X\\,\\! } řekneme, že je infimum podmnožiny : : : Y ⊆ X : : : : {\\displaystyle Y\\subseteq X\\,\\! } , pokud je to největší prvek množiny všech dolních závor množiny : : : Y : : : : {\\displaystyle Y\\,\\! } . Tuto skutečnost značíme : : : a = : inf : R : : : ( Y ) : : : : {\\displaystyle a=\\operatorname {inf} _{R}(Y)\\,\\! } : Infimum má každá zdola omezená množina, přestože ne každá má minimum (nejmenší prvek). Například otevřený interval : : : I = ( a , b ) : : : : {\\displaystyle I=(a,b)\\,\\! } minimum nemá (pro každé : : : c ∈ I : : : : {\\displaystyle c\\in I\\,\\! } můžeme nalézt : : : d : c > d > a : : : : {\\displaystyle d:c>d>a\\,\\! } ), ovšem jeho infimem je právě : : : a : : : : {\\displaystyle a\\,\\! } (jde o dolní závoru a jakékoliv větší číslo již dolní závorou není – lze argumentovat podobně jako u minima). Zdola neomezené množiny infimum nemají. Například otevřený interval : : : I = ( − ∞ , a ) : : : : {\\displaystyle I=(-\\infty ,a)\\,\\! } nemá infimum v množině : : : : R : : : : : {\\displaystyle \\mathbb {R} \\,\\! } všech reálných čísel. Pokud má množina minimum : : : M : : : : {\\displaystyle M\\,\\!", "question": "Jaký je duálné pojem infima?", "answers": ["supremum"]}
{"title": "Koruna česká", "context": "Koruna česká je (od měnové odluky 8. února 1993) měnová jednotka České republiky (se zkratkou Kč, mezinárodně v ISO 4217 CZK); dělí se na sto haléřů (zkratka h), ty se však pro nízkou hodnotu už používají jen v bezhotovostním styku. Od rozdělení Československa 1. ledna 1993 existovala na základě vzájemné dohody měnová unie, v níž byla měnou obou nástupnických států nadále koruna československá (se zkratkou Kčs, mezinárodně CSK). Zákon o České národní bance (ČNB) č. 6/1993 Sb. prohlašuje v § 16 platné bankovky a mince vydané ČNB za zákonné peníze v jejich nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky. Další úpravu obsahuje zákon o oběhu bankovek a mincí č. 136/2011 Sb. a prováděcí předpisy. == Měnová odluka == Název nové české měny stanovil § 13 zákona ČNR č. 6/1993 Sb. ze 17. prosince 1992 o České národní bance. § 56 dále uvádí, že dosavadní platné bankovky a mince Státní banky Československé (SBČS) se považují za zákonné peníze. Přestože zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1993, nelze to chápat tak, že již k tomuto datu se stala koruna česká skutečnou zákonnou jednotkou – nebylo dosud vydáno žádné prováděcí nařízení (na rozdíl od ČNB, která skutečně vznikla k 1. lednu 1993). Po 1. lednu 1993 tedy existovaly dva suverénní státy se dvěma nezávislými centrálními bankami a jednou společnou měnou, kterou byla nadále koruna československá (s ročníkem ražby 1993 dokonce vyšly ještě dvě československé oběžné desetikoruny a tři stříbrné pamětní mince této měny, přestože byly \"pro jistotu\" uvedeny do oběhu již koncem roku 1992). Teprve zákonem č. 60/1993 z 2. února 1993 o oddělení měny spolu s nařízením vlády č. 61/1993 Sb. k provedení zákona o oddělení měny a vyhláškou ČNB č. 62/1993 Sb., kterou se provádí zákon o oddělení měny, z téhož dne byla měnová unie ukončena ke dni 8. února 1993 – zanikla tak koruna československá a vznikla samostatná česká koruna a následně i slovenská. Nové měny vycházely z předešlé v poměru 1 Kčs = 1 Kč = 1 Sk, ovšem slovenská koruna rychle oslabila. První bankovky samostatné české měny (hodnota 200 Kč), rychle připravené před odlukou, byly postupně uváděny do oběhu od 8. února 1993.", "question": "Jaká je zkratka pro korunu českou?", "answers": ["Kč"]}
{"title": "Hapax legomenon", "context": "Tak fenomén hapax legomenon existuje ruku v ruce se Zipfovým zákonem, který říká, že relativní pořadí slova v textu a jeho frekvence je konstantní. Čili platí r*f = c (slovo s největší četností se vyskytuje v textu dvakrát častěji než druhé nejčastější slovo, třikrát častěji než třetí, čtyřikrát častěji než čtvrté. Řada by takto pokračovala donekonečna). V závislosti na tvaru křivky, která je Zipfovým zákonem popisována, zjistíme, že značná část slov v korpusu se vyskytuje právě pouze jednou, jedná se tedy o hapax legomena. Ačkoli výskyt konkrétního hapaxu v určitém textu nelze očekávat příliš často, možnost výskytu blíže neurčeného hapax legomena je poměrně vysoká. Frekvence hapax legomen souvisí s typem jazyka; jazyky syntetické obsahují vyšší počet hapax legomen než jazyky analytické. To je dáno skutečností, že analytické jazyky tvoří méně slovních forem, je u nich tedy větší šance, že dojde k opakování jednotlivých tvarů. Bohatství textu je charakterizováno všemi slovními tvary kromě pomocných sloves. V praxi lze hapax legomen užít právě k měření bohatosti slovní zásoby. Ovšem v případě, že slovní tvary nejsou lemmatizovány, charakterizují spíše bohatost forem v určitém jazyce.", "question": "Kolikrát se v textovém souboru vyskytuje slovo označované jako Hapax legomenon?", "answers": ["jednou"]}
{"title": "Watchmen – Strážci", "context": "Watchmen - Strážci (v originále Watchmen) je komiksová minisérie o dvanácti sešitech. Vytvořili ji scenárista Alan Moore, kreslíř Dave Gibbons a kolorista John Higgins. Série vyšla u DC Comics během let 1986 a 1987 a následně byla vydána v knižní podobě. Strážci původně měli vzniknout jako příběh, v němž by se uplatnili superhrdinové, které společnost získala od Charlton Comics. Jelikož ale Moore s postavami do dalších příběhů nepočítal, vydavatel Dick Giordano ho přesvědčil, aby si vytvořil postavy vlastní. Moore vytvořil zápletku, v níž vyjádřil tehdejší ohrožení možnou jadernou válkou a současně dekonstruoval superhrdinský mýtus. Děj Strážců je zasazen do alternativní historie Spojených států amerických. Během 40. a 60. let 20. století se objevili superhrdinové, kteří pomohli Spojeným státům vyhrát válku ve Vietnamu. Země stojí na pokraji nukleární války se Sovětským svazem a maskovaní strážci jsou buď postaveni mimo zákon, na odpočinku, nebo pracují pro vládu. Zápletka se zaměřuje na příběhy jednotlivých postav během vyšetřování vraždy jednoho z hrdinů, jenž pracoval jako agent vlády USA. Gibbons pracoval s devítipolíčkovým rozložením a využil několik opakujících se motivů, například zakrvácený smajlík. V každé části kromě poslední se objevují fiktivní dokumenty, které příběh doplňují. Ten je navíc protkán dalším příběhem, fiktivním pirátským komiksem Příběhy Černé lodě, který si čte jedna z postav.", "question": "V kolika sešitech vyšla minisérie Strážci?", "answers": ["dvanácti sešitech"]}
{"title": "Česko", "context": "K nejcennějším památkám schraňovaným Národní knihovnou ČR patří rukopis Kodexu vyšehradského (jehož cena se odhaduje na miliardu korun), Lobkovický graduál, rukopisy středověké pražské univerzity, \"Knihy na řetězech\" z knihovny jáchymovské městské školy ze 16.. století, Codex pictoricus Mexicanus misionáře Ignáce Tirsche, autografy Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra, sbírka grafických listů univerzitních tezí, list Gutenbergovy bible z roku 1454, Opatovický homiliář, Mattioliho herbář ze 16. století, nejstarší tisk na českém území (latinská Statuta z roku 1349), zlomek Žaltáře z Řezna pocházející z konce 8. století, řecké papyry z 1. století, Svatojiřský antifonář či Velislavova bible. Zdaleka nejcennější rukopis vzniklý na českém území, perla středověkého knihařství zvaná Codex gigas (též Ďáblova bible), však byl za třicetileté války ukořistěn Švédy a do ČR bývá jen výjimečně zapůjčován. Vzácné tisky a rukopisy (např. Žlutický kancionál) schraňuje též Památník národního písemnictví sídlící ve Strahovském klášteře, v letohrádku Hvězda a v tzv. Třetí Petschkově vile v Bubenči. Památník disponuje mj. rozsáhlou sbírkou ex libris. === Divadlo === České divadelnictví má kořeny již ve středověku. Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry ze 14. století, zvané obvykle Mastičkář. Původně šlo o jakousi mezihru v inscenaci evangelijních scén – popisuje situaci, kdy jde Ježíšova matka Marie na trh koupit vonné masti k nabalzamování mrtvého Ježíšova těla. Scéna se však stále více osamostatňovala a popisovala satiricky poměry v měšťanském prostředí. V 19. století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození (Václav Kliment Klicpera, Josef Kajetán Tyl). Emancipační snahy českého národa se v 2. polovině 19. století projevily otevřením Národního divadla v Praze v roce 1883. Národní divadlo od té doby uvádí jak opery tak činohry. V 90. letech 19. století pronikaly do českého divadla evropské literární směry, zejména realismus, který reprezentoval Ladislav Stroupežnický, především svou vesnickou veselohrou Naši furianti, a posléze zejména bratři Mrštíkové svou Maryšou.", "question": "Jak se jmenuje nejstarší dochované česko-latinské dramatické dílo?", "answers": ["Mastičkář"]}
{"title": "Zeus", "context": "Výraz je odvozen od indoevropského kořene Djaus a má paralelu ve jménech Deus, Jupiter (řím.), Zeus pater (řec.), Djaus Pitar (védský Nebeský otec), Tyr (germ.) aj. Zeus je jediným bohem Olympského panteonu, který má etymologicky jasný indoevropský původ. Nenacházíme u něj ovšem atribut ztracené ruky (tak jako u jeho germánské podoby Tyra, dále pak frýžského boha Sabazia, s nímž byl později ztotožněn a který byl zobrazován s bronzovou pravou rukou zdobenou symboly dobrotivosti a laskavosti, a Jupitera, jenž byl při jemu věnovaných oslavách představován mužem jedoucím na voze s pravým předloktím zakrytým v hávu). Ve védách se v podobě Djaus Pitar jedná o původně nejstarší božstvo. V mnoha indoevropských náboženstvích byl později buď zastíněn původně nižšími božstvy (Odinem u severních germánských národů, Indrou u Indů), nebo si udržel vůdčí postavení v trojici nejvyšších božstev (keltský Teutatis, baltský Dievs, římský Jupiter a řecký Zeus). Ve slovanském panteonu se pravděpodobně projevil jako Svarog, základem jehož jména je indoevropské svar (světlo), souvisí i se sanskrtským výrazem svarga (nebe) a íránským hvar (slunce). Zeus byl původně relativně nedůležitý indoevropský bůh jasného nebe, časem splynul s několika jinými bohy a stal se bohem počasí. V této podobě se dostal na Krétu, kde se stal i ochráncem mykénských králů. Tato funkce nejpravděpodobněji vyplynula z jeho původní funkce boha dobrého počasí a jasné oblohy. Pro námořně založenou Krétu mělo počasí velký vliv.", "question": "Čeho byl Zeus původně bohem?", "answers": ["jasného nebe"]}
{"title": "Rubikova kostka#cite note-1", "context": "Všech algoritmů potřebných pro složení poslední vrstvy v jednom kroku je 1 211, což je vzhledem k možnostem lidské paměti příliš velké číslo, a tak se na špičkové úrovni v metodách, kde už jsou hrany horní vrstvy správně natočeny z kroků předtím jen jedním krokem, poslední vrstva řeší ve dvou krocích. Pro rychlé skládání poslepu se používají úplně jiné metody, ve kterých se používají algoritmy přemísťující jen několik málo kostek na správná místa. Důležitým prvkem pro rychlé skládání poslepu je především schopnost rychle si zapamatovat počáteční rozložení kostky. V populární kultuře Velká Rubikova kostka v kampusu University of Michigan Ukázka Rubikova kubismu — Pete Fecteau: Dream Big Rubikova kostka se objevila v mnoha filmech: 3 Idiots Armageddon Brick Dude Holiday: A Soldier Is Never Off Duty Chameleon Street Karthik Calling Karthik Let Me In Let the Right One In My Name is Khan Nói the Albino Snowden The Pursuit of Happyness There's Something About Mary WALL-E Where's My Car? Kostka sehrála roli rovněž v několika seriálech: Doctor Who Everybody Hates Chris Show Jerryho Seinfelda The Carrie Diaries The Fresh Prince of Bel-Air The Simpsons The Big Bang Theory Ve filmech a seriálech se kostka typicky vyskytuje v kontextu spojujícím inteligenci určité postavy s její schopností kostku rychle složit, resp. frustrací z neschopnosti ji složit (And The Band Played On, Being John Malkovich, Hellboy, The Wedding Singer, UHF). U nás na stejné téma - frustrace z nesložení kostky, nazpíval písničku Rubikova kostka interpret Karel Zich. Existuje i tzv. „Rubikův kubismus“, spočívající ve skládání velkého obrazu z rastru Rubikových kostek. Odkazy Reference ↑ Amazing Facts to Blow Your Mind Pt. 2↑ Hrají si s ní děti i dospělí, Rubikova kostka oslavila 40. narozeniny. iROZHLAS [online]. [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. (česky) ↑ God's Number is 20: http://www.cube20.org/↑ TEAM, WCA Website. www.worldcubeassociation.org [online]. www.worldcubeassociation.org [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. Související články Rubikova pomsta Ernő Rubik Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Rubikova kostka na Wikimedia Commons Téma Rubikova kostka ve Wikicitátech První mistrovství světa ve skládání Rubikovy kostky Metody rychlého skládání Rubikovy kostky Božské číslo Rubikovy kostky Historické rekordy Rubikovy kostky Videa rekordů ve skládání Rubikovy kostky Největší Rubikova kostka 33×33×33 Intuitivní návod na složení - využívá interaktivní animované simulátory Rubikovy kostky pro lepší názornost Oficiální stránka Rubikovy kostky (anglicky) Video-návod pro začátečníky, jak složit Rubikovu kostku 3×3×3 (22 minut) (česky) Video-návody na složení rubikovy kostky od začátečnických po pokročilé metody (česky) Autoritní data: GND: 4076864-8 | LCCN: sh85115690 | WorldcatID: lccn-sh85115690", "question": "Kdo vynalezl Rubikovu kostku?", "answers": ["Ernő Rubik"]}
{"title": "Hadriánův val", "context": "Na stavbě se podílely tři římské legie (II., VI. a XII.) a trvala zhruba 6 let. Hadriánův nástupce Antoninus Pius se pokusil postavit nové opevnění (Antoninův val) asi 160 km severněji, ve skotských Lowlands, nedokázal však krajinu pacifikovat. Císař Marcus Aurelius proto roku 164 Antoninův val opustil a hranicí se opět stal Hadriánův val. Nezdarem skončil i další pokus císaře Septimia Severa v letech 208-211, takže Hadriánův val sloužil až do konce římské vlády v Británii, někdy po roce 410. Opuštěná hradba chátrala a stala se zdrojem kamene, až od 17. století si jí začali všímat místní nadšenci a pak i archeologové. Roku 1973 byl ve vykopávkách pevnosti Vindolanda, asi 40 km západně od Newcastle, objeven archiv písemností z 1. až 2. století na dřevěných destičkách, který obsahuje i osobní korespondenci římských vojáků a jejich manželek. Od roku 1987 jsou zbytky valu zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO. Val se stal severní hranicí římského impéria a nejlépe opevněnou částí hranice, za kterou již římský vliv nesahal. Stavba byla využívána jak k vojenským účelům jako opevnění, ale také jako průchozí místo pro obchodníky, kteří zde museli platit daně z prodeje. Hadrianův val je dlouhý 80 římských mil, což odpovídá přibližně 117 kilometrům. Val střežilo 80 bran zhruba ve vzdálenosti jedné římské míle (asi 1,5 km). Mezi dvěma branami byla vždy jedna strážní věž, která sloužila k pozorování a signalizaci. Podél valu leželo čtrnáct podpůrných táborů. Šířka a výška zdi není po celé délce valu stejná, ale je závislá na použitém materiálu a na místě, kde byl vystaven. Východně od řeky Irthing je val vystavěn z tesaných kvádrů a měří až 3 metry do šířky a 5 až 6 metrů do výšky.", "question": "Kolik římských mil měří je Hadrianův val?", "answers": ["80"]}
{"title": "Liptovská Mara", "context": "Liptovská Mara je vodní dílo u Liptovského Mikuláše na severu Slovenska, na řece Váh pod Tatrami. Přehradní nádrž leží přesně mezi Liptovskou Teplou a Liptovským Mikulášem. == Historie == Stavba byla zahájena roku 1965 a dokončena roku 1975; hlavním důvodem její výstavby byla ochrana měst v povodí Váhu před povodněmi. hráz je vysoká 53 m, maximální hloubka nádrže je 45 m, vodní plocha má rozlohu 2 700 ha. S objemem vody 360 mil. m3 je Liptovská Mara největší nádrží na Slovensku na řece Váh. Při výstavbě bylo zaplaveno 7 liptovských vesnic úplně (Liptovská Mara, (Stará) Liptovská Sielnica, Paludza, Parížovce, Sokolče, Vrbie), další pak částečně (Bobrovník, Liptovský Trnovec, Benice - část Čemice). Dnes se na březích nádrže nacházejí velmi známá rekreační centra. Poloostrov Ratkovo s přilehlými vodami je chráněným územím. == Historická osada == Nad přehradní zdí Liptovské Mary, 2 km jižně od obce Bobrovník, na východním úpatí vrchu Úložisko (741,7 m n. m.) sa nachází archeologická lokalita Havránok náležející púchovské kultuře doby laténské - opevnění osady Kotinů s druidskou svatyní z 1. století př. n. l. Je zde vybudován i archeologický skanzen. == Panorama == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liptovská Mara (priehrada) na slovenské Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Liptovská Mara ve Wikimedia Commons (česky) Liptovská Mara (česky) Liptovská Mara: kostelík Panny Marie", "question": "Jaká je největší nádrž na řece Váh?", "answers": ["Liptovská Mara"]}
{"title": "Zbrojovka Brno", "context": "Hned poté, začátkem září 2006, společnost BRNO RIFLES na veřejné dražbě vydražila obráběcí centra a část dalšího strojového vybavení Zbrojovky Brno. Dražitelé nemínili zbytečně mrhat financemi, proto neměli zájem o stroje na výrobu hlavní a pažeb. Tyto stroje vlastní CZUB a je jednodušší hlavně a pažby nakupovat z Uherského Brodu. Další úsilí pak směřovalo k zajištění nákupu průmyslových práv nejperspektivnějších zbraní portfolia bývalé Zbrojovky Brno, kozlicím BO řady 800 a kulovnicím Brno Effect. Snadné rovněž nebylo najít původní zaměstnance Zbrojovky Brno, kterých společnost BRNO RIFLES přijala do poloviny října dvacet devět. Všechna námaha vedla ke šťastnému konci a už 15. ledna 2007 vyexpedovala BRNO RIFLES první kozlice, které podle smluvních vztahů odkoupila její sestra Česká zbrojovka Uherský Brod, zajišťující pro BRNO RIFLES vše související s obchodem. Areál brněnské Zbrojovky o rozloze 22,5 ha byl koncem ledna 2008 vydražen za částku 707 milionů korun. Získala jej slovenská holdingová společnost J&T, která však nemá s výrobou zbraní nic společného. Nyní areál využívá několik společností. Vzhledem k estetice areálu je využíván k fotografické práci. Jsou tu také hudební zkušebny. Nájemní smlouva mezi Brněnskou zbrojovkou a novým majitelem byla prodloužena a je pokračováno ve výrobě v pronajatých prostorách. Puška vz. 24 (1925–1942) Lehký kulomet vz. 26 (1925–1941) Těžký kulomet vz. 37 (1937–1939) od roku 1940 vývoj 30 mm kanónu s německým označením Br 303 (vývojové názvy: ZK 414, ZB 303, autorem byl F. Koutský) 1949 - květen 1950, listopad 1950 - 1954(?", "question": "Jaká je rozloha areálu brněnské Zbrojovky?", "answers": ["22,5 ha"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici. Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30-50 g v jednom litru). Kromě alkoholu obsahuje pivo také přibližně 2 000 dalších látek. Obsahuje významné množství vody, takže se jedná o výrazně zavodňující nápoj, dále obsahuje také sacharidy v podobě tzv. \"rychlých kalorií\", bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky. Kombinace těchto složek dává fyziologicky vyrovnaný roztok, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve. Významné je zastoupení minerálů v pivu, kde nacházíme kromě draslíku a sodíku, které jsou zde v příznivém poměru, také chloridy, vápník, fosfor, hořčík a křemík. Z vitamínů obsažených v pivu jsou nejvýznamnější vitaminy skupiny B - thiamin (3 % denní spotřeby v jednom litru piva), riboflavin (20 %), pyridoxin (31 %), niacin (45 %) a kyselina listová (52 %). Jeden litr piva obsahuje přibližně 400 - 500 kilokalorií představující přibližně 20 % denní spotřeby, což je méně než např. jablečná šťáva, a 200 mg biologicky aktivních látek. Pivo je možno používat jako nápoj vhodný k utišení žízně, ale též pro jeho nutriční hodnotu, především vhodnou vyváženost iontů a minerálních látek, vitaminů a polyfenolů (flavonoidů) s antioxidačním účinkem, který ovšem nemusí být pozitivní.", "question": "Má pivo v Česku dlouhou tradici?", "answers": ["Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici."]}
{"title": "Křest", "context": "Současně 16. verš sděluje, že kdo věří v Krista již nehřeší (nebude dále hřešit). === Symbolika křtu === Symbolika křtu v křesťanství odkazuje na víru, že křest není pouze symbolickým ponořením do Kristovy smrti a vzkříšení, ale skutečnou nadpřirozenou proměnou, která má svou paralelu v příběhu Noema či Mojžíše a projití Izraelitů Rudým mořem. Křest je proto podle této víry nejen očištěním, ale také smrtí a vzkříšením spolu s Kristem. Ve většině církví získává při křtu neofyta (tedy pokřtěný člověk) nové jméno, které symbolizuje nový život ve víře. === Svátost === Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem. V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný. Jednotlivé církve se liší v počtu svátostí, avšak křest je uznáván všemi. V některých církvích probíhá křest krátce po narození, v jiných až ve věku, kdy se očekává schopnost rozpoznat význam křtu. Jindy jsou možné obě možnosti a záleží na rozhodnutí rodičů. === Křty za mrtvé === Některé současné církve a křesťanské skupiny a společenství na pomezí křesťanství v minulosti praktikovaly nebo dnes praktikují křty za mrtvé. Většina křesťanských společenství však praktikuje pouze křty pro živé. === Vzájemné uznávání křtů === Z právního hlediska je křest vstupem do určité církve. Podle toho, v jaké církvi a ritu člověk křest podstoupí, k té církvi a ritu náleží a platí pro něj zákoník té dané církve.", "question": "Je křest jako svátost uznáván všemi církvemi?", "answers": ["Jednotlivé církve se liší v počtu svátostí, avšak křest je uznáván všemi."]}
{"title": "Volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy 2014", "context": "Volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy 2014 Volby do zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2014 proběhly v rámci obecních voleb v pátek 10. října a sobotu 11. října 2014. Pražané nově volili 65 zastupitelů místo dřívějších 63. Do zastupitelstva hl. m. Prahy se podařilo dostat sedmi subjektům. Území města bylo pouze jedním volebním obvodem. Stalo se tak znovu po osmi letech, neboť v roce 2010 byla Praha rozdělena do 7 volebních obvodů. Toto dělení mělo podle kritiků zabránit malým stranám, aby se do zastupitelstva dostaly.[1] Zatímco v roce 2010 se o hlasy voličů ucházelo 23 stran a hnutí s 1074 jmény, v roce 2014 bylo politických subjektů 31 a nabízely výběr z 1847 kandidátů.[2] Volební účast činila 37,72 % oprávněných voličů, což je druhý nejnižší výsledek od Sametové revoluce, hned za volební účastí v roce 2002, která činila 35,29 % oprávněných voličů. V porovnání s předcházejícími volbami v roce 2010 účast poklesla o 6,71 procentních bodů z tehdejších 44,43 %. Ve volbách zvítězilo při své premiéře v komunálních volbách hnutí ANO 2011. Druhá v těsném závěsu byla TOP 09. Na třetím, čtvrtém a pátém místě skončili v malých rozestupech Trojkoalice (SZ, KDU-ČSL a STAN), ODS a ČSSD. Kvůli eliminaci přirozené uzavírací klauzule jedním volebním obvodem a vysokým počtem zastupitelů se do zastupitelstva dostali i KSČM a Piráti, kteří jen těsně překročili 5 % uzavírací klauzuli, když získali 5,91 % a 5,31 % hlasů. Pro porovnání: ve volbách v roce 2010 (se 7 obvody) se do zastupitelstva nedostal subjekt, který získal 5,90 % hlasů. Výsledky hlasování Výsledky voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy 2014 Konečné výsledky jsou uvedeny v tabulce:[3] Strana Počet hlasů % Mandáty Mandáty z voleb 2010 Bilance ANO 2011 4 574 610 22,08 17 0 17 ▲ +17 TOP 09 4 158 226 20,07 16 26 -10 ▼ -10 TROJKOALICE ZELENÍ, KDU-ČSL A STAROSTOVÉ – MÁTE PRÁVO 2 323 976 11,22 8 0 8 ▲ +8 Občanská demokratická strana 2 273 722 10,97 8 20 -12 ▼ -12 Česká strana sociálně demokratická 2 160 963 10,43 8 14 -6 ▼ -6 Komunistická strana Čech a Moravy 1 225 102 5,91 4 3 1 ▲ +1 Česká pirátská strana 1 101 081 5,31 4 0 4 ▲ +4 Strana svobodných občanů 741 503 3,58 0 0 0 Demokraté Jana Kasla[4] 512 068 2,47 0 0 0 Pro Prahu 496 821 2,40 0", "question": "Bylo ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy 2014 voleno 63 zastupitelů?", "answers": ["Pražané nově volili 65 zastupitelů místo dřívějších 63."]}
{"title": "Germanium", "context": "Germanium, chemická značka Ge, (lat. Germanium) je vzácný šedobílý polokovový prvek, nalézající největší uplatnění v polovodičovém průmyslu. Poměrně velmi řídce se vyskytující polokov, nalézající se obvykle jako příměs v rudách zinku a stříbra. Germanium vytváří sloučeniny v mocenství: Ge-4, Ge+2 a Ge+4 . Objevil jej roku 1886 německý chemik Clemens A. Winkler a pojmenoval jej podle své vlasti. Zajímavé je, že jeho existence byla předpovězena tvůrcem periodické tabulky prvků, ruským chemikem Dmitrijem Ivanovičem Mendělejevem, který jej nazýval eka-silicium a poměrně přesně určil základní fyzikálně-chemické vlastnosti tohoto v té době ještě neznámého prvku. V pevném skupenství se germanium chová jako polovodič, a to jak v krystalické tak v amorfní fázi. Naproti tomu v kapalném skupenství je germanium kovem, podobně jako např. rtuť. Germanium je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 5-7 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace mimořádně nízká, pouze 0,07 mikrogramu germania v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom germania přibližně 30 milionů atomů vodíku. V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs v rudách zinku a stříbra, ale bývá obsaženo jako stopová příměs v mnoha ložiscích uhlí. Z minerálů se velmi vzácně setkáme se směsným sulfidem, stříbra a germania argyroditem o složení Ag8GeS6. Germanium se průmyslově získává ze zbytků po zpracování zinkových rud a z popele po spalování uhlí s jeho zvýšeným obsahem. Po vyredukování kovu s čistotou přibližně 99 % se germanium o vysoké čistotě připravuje metodou zonálního tavení (viz křemík). Další metodou získávání vysoce čistého germania je frakční destilace těkavého chloridu germaničitého GeCl4. Zájem o germanium nastal v 50. letech minulého století, kdy byly připraveny první tranzistory a další elektronické součástky na bázi vysoce čistého germania.", "question": "Jakou barvu má germanium?", "answers": ["šedobílý"]}
{"title": "Replikace DNA", "context": "Replikace DNA je proces tvorby kopií molekuly deoxyribonukleové kyseliny (DNA), čímž se genetická informace přenáší z jedné molekuly DNA (templát, matrice) do jiné molekuly stejného typu (tzv. replika). Celý proces je semikonzervativní, tzn. každá nově vzniklá molekula DNA má jeden řetězec z původní molekuly a jeden nový, syntetizovaný. Při replikaci dochází pomocí složité enzymatické mašinérie k řazení deoxyribonukleotidů (nukleových bází, základních stavebních částic DNA) jeden za druhým, a to podle vzorové původní molekuly DNA. Výsledkem tohoto řazení nukleotidů je nakonec kompletní DNA daného organizmu, v podstatě identická kopie původní DNA. Do tajů tohoto procesu začali vědci blíže pronikat až v 60. a 70. letech minulého století a dodnes byly odhaleny do poměrně velkých podrobností molekulární pochody, jež se při replikaci odehrávají. Je například známo, že u bakterií probíhá replikace poněkud odlišně, než u eukaryotických organizmů, jako je například člověk, rostliny či houby. Praktický význam mají výzkumné metody odvozené od procesu replikace, jako je PCR a sekvenování. Arthur Kornberg objevil v roce 1957 při studiu bakterie Escherichia coli první DNA polymerázu, jež nese jméno DNA polymeráza I. Ačkoliv je dnes známo, že hlavní roli má v replikaci spíše DNA polymeráza III, i tak je tento objev důležitým milníkem. V roce 1958 bylo zjištěno, že replikace probíhá tzv. semikonzervativně (více viz Meselsonův-Stahlův experiment). V šedesátých letech byl učiněn další krok kupředu, když bylo zjištěno, že každé z vláken původní DNA je replikováno mírně odlišným způsobem, u jednoho z nich dochází vlivem diskontinuální syntézy ke vzniku Okazakiho fragmentů. Načasování DNA replikace je diametrálně odlišné při srovnávání tohoto jevu u prokaryot a eukaryot. U bakterií a archeí (souhrnně prokaryota) nedochází k replikaci ve speciální fázi buněčného cyklu a nemusí vůbec souviset s buněčným dělením.", "question": "Co vzniká u replikace DNA?", "answers": ["kopií"]}
{"title": "Křest", "context": "Křest (asi ze starohornoněmeckého Krist – Kristus; řecky β [báptisma] ponoření < β [baptízein] nořit, ponořovat) je obřad očištění vodou (praktikovaný většinou skrze ponoření, někdy skrze omytí), užívaný v některých východních náboženstvích (např. sikhismu nebo hinduismu), v určitých historických skupinách židovství a především křesťanství. V přeneseném významu se dnes často jedná o marketingový akt s vírou nesouvisející, vztahující se k neživým předmětům. == V judaismu == V judaismu bylo ponořování ve vodě užíváno při rituálním omývání těla. Tato proto-křtitelnice byla v židovském prostředí nazývána mikve. Někteří badatelé v tomto vidí tradici, z níž se vyvinula praxe křtů u Jana Křtitele, který pocházel z rodiny židovského kněze Zachariáše. == V křesťanství == V křesťanství je křest jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a sjednocení věřícího s Kristem. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který podle Nového zákona pokřtil Ježíše v řece Jordánu. Slovo křest se v řečtině řekne β [baptisma], což znamená ponoření. Bible definuje křest jako ponoření do vody. Různé křesťanské církve křtí v závislosti na tradici pokropením, politím nebo plným ponořením do vody. === Janův křest === Je rozdíl mezi Janovým křtem a křtem do Ježíše Krista. O Janovi bylo napsáno již v prorockých knihách: To se opakuje v knihách nového zákona: V Janově evangeliu je Ježíšův křest popsán takto: Z evangelií tedy vyplývá, že Jan křtil pouze vodou na odpuštění hříchů. V řeckém textu je přitom použité slovo ε mající význam \"do\" nebo \"za účelem\". Křest tedy nelze vnímat pouze jako pouhý symbol, nýbrž jako samotný cíl, tj. odpuštění hříchů. === Ježíšův křest === Následující verš dále popisuje jak konkrétně probíhal Ježíšův křest: Rozdíl mezi Janovým a Ježíšovým křtem je popsán zde: Jan viděl sesupovat Ducha Svatého na Ježíše v podobě holubice. Tím bylo potvrzeno, že Ježíš je ten, kdo bude křtít Duchem Svatým. V Lukášově evangeliu je záznam o Janově řeči mírně odlišný:", "question": "Kdo je spojován s počátky křesťanské praxe křtít?", "answers": ["Jana Křtitele"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Většinou na jeho území převládají studenější léta a chladné vlhké zimy s vysokou oblačností. Průměrná teplota ve vyšších polohách, především v Tatrách, činí kolem -4 °C a naopak v nížinách se pohybuje kolem 10 °C. V červenci se v nížinách teploty v průměru blíží či přesahují hodnotu i 20 °C. Zatímco v nížinách při Dunaji průměrné srážky dosahují 570 mm, při návětrných stranách hor se šplhají až na 1100 mm. Na vyšších vrcholcích hor zůstává sníh až do letních měsíců. Slovensko je parlamentní republikou. Výkonnou moc představuje vláda, v jejímž čele stojí premiér. Hlavou státu je prezident, volený přímou volbou občanů na 5 let. Zákonodárnou moc vykonává jednokomorový parlament zvaný Národní rada Slovenské republiky, v němž zasedá 150 poslanců. Volby do Národní rady se konají každé 4 roky a volit může každý občan starší 18 let. Současným slovenským prezidentem je Andrej Kiska, vládu vede Robert Fico za stranu SMER - sociálna demokracia. V rámci justice zastává významnou pozici Ústavní soud, tvořený 13 soudci jmenovanými prezidentem na 12 let, a Nejvyšší soud. Dále na Slovensku funguje systém krajských, okresních a vojenských soudů, doplněných Specializovaným trestním soudem. Podle organizací Freedom House a Nadace Bertelsmann se v zemi konají svobodné volby a funguje oddělení jednotlivých státních mocí (výkonné, soudní a zákonodárné), Poslední volby do Národní rady se konaly 5. března 2016. Strana SMER – sociálna demokracia oproti minulým volbám propadla a nedokázala si tak udržet původní parlamentní většinu. Ve volbách pro ní hlasovalo 28 % voličů. Na druhém místě se umístila stana Sloboda a Solidarita s 12 % a na třetím OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti se ziskem 11 %.", "question": "Co vykonáva Národní rada Slovenské republiky?", "answers": ["Zákonodárnou moc"]}
{"title": "Oto Bachorík", "context": "Oto Bachorík Oto Bachorík Narození 26. března 1959 (62 let) Povolání sochař, restaurátor a učitel Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Oto Bachorík (* 1959) je slovenský výtvarný umělec – sochař, restaurátor a pedagog. Pochází z umělecké rodiny, jeho otec byl grafik, jeho matka byla výtvarnice-keramička. Vystudoval řezbářství na Střední škole uměleckého průmyslu a sochařství a restaurátorství na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Jeho manželkou je malířka Zuzana Bachoríková, se kterou má dvě děti. Externí odkazy http://www.gmab.sk/vystavy-a-podujatia/oto-bachorik-socha-zuzana-rabina-bachorikova-malba.html?page_id=327 http://www.artgallery.sk/pouzivatel.php?getPouzivatel=124 http://www.zilinskyvecernik.sk/articles/2013/04/15/galeria-m-oslavila-4-vyrocie-vystavou-bachorikovcov Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Nositelé Krištáľového krídla za výtvarné umění Karol Kállay (2001) • Hedviga Hamžíková (2003) • Dušan Kállay (2005) • Zora Palová (2006) • Milota Havránková (2007) • Peter Pollág (2008) • Vladimír Gažovič (2009) • Marek Ormandík (2010) • Ferdinand Chrenka (2011) • Jozef Jankovič (2012) • Michal Staško (2013) • Štefan Klein (2014) • Ivan Pavle (2015) • Palo Macho (2016) • Juraj Čutek (2017) • Ján Ťapák (2018) • Oto Bachorík (2019) Autoritní data: AUT: jo2003190792 | GND: 122830008 | ISNI: 0000 0000 7864 6830 | VIAF: 18115623 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Slovensko | Umění", "question": "Jaké vzdělání měl Oto Bachorík?", "answers": ["Vystudoval řezbářství na Střední škole uměleckého průmyslu a sochařství a restaurátorství na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě."]}
{"title": "Kréta", "context": "Kréta (též Candia, řecky Κ, anglicky Crete) je největší řecký a celkově pátý největší ostrov ve Středozemním moři. Zahrnuje více než 99 % rozlohy stejnojmenného kraje a nacházejí se na něm čtyři řecké regionální jednotky – Iraklio, Chania, Rethymno a Lasithi. Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia – vládce olympských bohů. Hlavní město je Iraklio, dalšími významnějšími městy jsou Chania, Rethymno a Ágios Nikólaos, která zároveň představují centra jednotlivých prefektur. == Geografické údaje == Rozloha ostrova činí 8261 km2. Ze severu ho omývá Krétské moře (jižní část Egejského moře) a z jihu Libyjské moře. Kréta je hornatý ostrov, nejvyšší hora Psiloritis v pohoří Idi Ori má 2456 m n. m., druhá nejvyšší hora Páhnes v pohoří Levka Ori má 2453 m n. m. Severní pobřeží je pozvolné, na jihu však je strmé a jsou tam útesy. Krétu tvoří vápencová kra, která byla vytvořena při stejném vrásnění jako Balkánské pohoří. Výjimku tvoří Mesarská nížina, která je největší v celém Řecku. === Klima === Počasí na ostrově Kréta je typicky středozemní a patří k nejteplejším z Řecka, jeho ostrovů i celé Evropy. Léta jsou zde horká a suchá, zimy mírné se sněhem v horských oblastech a deštěm v nížinách. Za celý rok tu spadne pouze 500 mm srážek. Teploty na pobřeží zřídkakdy klesnou pod 10 °C, zatímco na horách může ležet sníh až do konce května.", "question": "V kterém moři leží ostrov Kréta?", "answers": ["ve Středozemním"]}
{"title": "Pixar", "context": "Pixar Animation Studios je americké filmové studio zabývající se počítačovou animací. Od roku 2006 je Pixar dceřinou společností The Walt Disney Company. Kromě jiných cen získalo studio dvacet čtyři Oscarů, šest Zlatých glóbů a tři ceny Grammy a jejich výdělek činí celosvětově 5.5 miliard dolarů. Kritici ho označují jako jedno z nejlepších filmových studií všech dob. Studio je nejznámější pro své celovečerní filmy, které vytváří svým softwarem RenderMan, ten slouží k renderování vysoce kvalitních snímků. Pixar začínal v roce 1979 jako Graphics Group, která byla součástí počítačové sekce Lucasfilmu. Od roku 1986, kdy ho koupil spoluzakladatel Applu Steve Jobs, nese název Pixar. Pixar zatím vydal patnáct celovečerních filmů. Začínal s Příběhem hraček v roce 1995, který měl u diváků i kritiků velký úspěch. Následoval Život brouka v roce 1998, Příběh hraček 2 v roce 1999, Příšerky, s.r.o. v roce 2001, Hledá se Nemo v roce 2003, Úžasňákovi v roce 2004, Auta v roce 2006, Ratatouille. v roce 2007, VALL-I v roce 2008, Vzhůru do oblak v roce 2009 (první film od Pixaru prezentovaný ve 3D) a Příběh hraček 3 v roce 2010 (nejvýdělečnější animovaný film všech dob, vydělal celosvětově více jak 1 miliardu dolarů).", "question": "Kolik Oscarů získalo studio Pixar?", "answers": ["dvacet čtyři"]}
{"title": "Třída Zumwalt", "context": "2× plynová turbína47 500 koní Rychlost 30 uzlů (56 km/h) Posádka 142 Výzbroj 2× 155 mm kanón2× 30 mm Mk 46Mk 574× RIM-162 ESSM1× Tomahawk nebo 1× ASROC Letadla 1× SH-60 Seahawk Radar SPY-3 Třída Zumwalt (DDG-1000) je třída raketových stealth torpédoborců Námořnictva Spojených států amerických. Jsou to víceúčelové lodě projektované s důrazem na schopnost provádění protizemních úderů a pobřežních operací (littorial warfare). Námořnictvo prochází řadou modernizací právě s cílem zlepšit své schopnosti pobřežního boje, přičemž kromě těchto torpédoborců plánovalo získat též nové křižníky (program CG(X) byl zrušen roku 2010) a fregaty (program Littoral Combat Ship). Třída je výsledkem programu DD 21, jeho cílem bylo získat 32 torpédoborců, které by ve službě nahradily fregaty třídy Oliver Hazard Perry a torpédoborce třídy Spruance.[1] V roce 2001 byla koncepce plánované třídy přepracována a namísto DD 21 byla poté označována jako DD(X). Torpédoborce třídy Zumwalt jsou největší plavidla své kategorie v historii amerického námořnictva.[2] Jsou to první americké válečné lodě vybavené tzv. integrovaným pohonným systémem.[2] Stavba USS Zumwalt (DDG-1000) po spuštění na vodu Původně plánovaná série 32 torpédoborců této třídy byla z důvodu nedostatku financí omezena na pouhé tři jednotky, přičemž byla přiobjednána stavba několika starších, ale výrazně levnějších torpédoborců třídy Arleigh Burke. V únoru 2008 byl loděnici Bath Iron Works zadán kontrakt na stavbu první jednotky USS Zumwalt a u loděnice Northrop Grumman Shipbuilding byla objednána rovněž stavba druhé jednotky USS Michael Monsoor.[3] Konstrukční práce na první jednotce začaly v únoru 2009, na druhé v březnu 2010.", "question": "Výsledkem jakého programu je třída Zumwalt?", "answers": ["DD 21"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Jde o prezidentskou republiku a zastupitelskou demokracii, fungující prostřednictvím kongresového systému definovaného ústavou nahrazující původní ústavu, tzv. Články Konfederace (\"Articles of Confederation\") platné mezi roky 1781 a 1788. Území tak spadá pod troje orgány – na federální, státní a místní úrovni, ačkoliv mnohé oblasti jsou spravovány více místními správami, například i okresními nebo metropolitními orgány. Všechny tyto správní orgány jsou voliči voleny v tajných volbách nebo jmenovány voliči volenými zástupci. Státní správa se na federální úrovní skládá ze tří složek: zákonodárné: Je jí Kongres skládající se ze Senátu a Sněmovny reprezentantů (\"House of Representatives\") určující federální zákony, vyhlašující války, schvalující mezinárodní dohody a federální rozpočet. výkonné: Je jí prezident se schválením senátu jmenující vládu a další úředníky, spravující federální právo, vetující návrhy zákonů a velící armádě. soudní: Je jí nejvyšší soud a níže postavené federální soudy jmenované prezidentem se svolením senátu, jež právo vykládají a určují platnost zákonů podle ústavy. Kongres Spojených států je parlamentem dvoukomorovým. Sněmovna reprezentantů má 435 členů po dva roky reprezentujících takzvané \"kongresové okresy\" (český překlad je problematický). Poměr počtu zástupců z každého státu se každý desátý rok mění podle vývoje počtu obyvatel. Každému státu je však zajištěn nejméně jeden zástupce, jehož v současnosti má sedm států. Nelidnatější stát, Kalifornie, jich má 53. Každý stát má dva senátory volené na šestileté volební období. Každý druhý rok je volena třetina senátu, zatímco sněmovna reprezentantů je každý druhý rok volena celá. Senátoři tedy mají šestileté volební období a kongresmani dvouleté. Volba kongresmanů i senátorů není ústavou specifikována a je tak ponechána na státech, nicméně většinou se do obou komor volí pomocí Systému prvního v cíli (First-past-the-post). Ústava Spojených států je nejvyšším zákonným dokumentem amerického právního systému. Je společenskou smlouvou upravující fungování společnosti pomocí zvolené vlády. Veškeré zákony i postupy států a federální vlády mohou být předmětem zkoumání a je-li shledáno, že nejsou ve shodě s ústavou, jsou zneplatněny. Ústava je živým dokumentem jež může být doplněn několika různými způsoby. Všechny z nich však vyžadují svolení alespoň převážné většiny států. Ústava tak byla od doby svého vzniku změněna, resp. doplněna, 27 krát, naposledy v roce 1992. Ústava zahrnuje ustanovení \"zachovat svobodu\" a základní práva podle Listiny práv (\"Bill of Rights\") a dodatků ústavy jež zahrnují svobodu slova, svobodu vyznání a svobodu tisku, právo na spravedlivý proces, právo držet a nosit zbraň, všeobecné volební právo, a právo vlastnické.", "question": "Co je nejvyšším zákonným dokumentem amerického právního systému?", "answers": ["Ústava Spojených států"]}
{"title": "Provodov-Šonov", "context": "Šonov u Nového Města nad Metují 13454908 Provodov-Šonov podatelna@provodovsonov.cz Starosta Ing. Josef Kulek Oficiální web: www.provodovsonov.cz Úřední web: typo Provodov-Šonov Další údaje Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Obec Provodov-Šonov (německy Prowodow-Schonow) se nachází v okrese Náchod, kraj Královéhradecký. Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel. Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1213, kdy král Přemysl Otakar I. daroval vsi Provodov a Nesvačily klášteru benediktinů v Břevnově a podřídil ji propropboštství v Polici[2]. Název vsi se odvozuje od vlastního jména Provod/Prowod, původně to byl Provodův dvůr [3]. Utrakvistické období církve dokládá renesanční cínový kalich, předaný do sbírky Regionálního muzea v Náchodě. Části obce Kleny (k. ú. Kleny) Provodov (k. ú. Provodov) Šeřeč (k. ú. Šeřeč a Domkov) Šonov u Nového Města nad Metují (k. ú. Šonov u Nového Města nad Metují) Václavice (k. ú. Provodov) Reference", "question": "Z kterého roku pochází první písemná zmínka o obci Provodov-Šonov?", "answers": ["1213"]}
{"title": "Král Lear", "context": "Král Lear (anglicky King Lear) je tragédie anglického dramatika Williama Shakespeara napsaná mezi lety 1603–1606. Jedná se o příběh krále, který propadne šílenství poté, co pošetile rozdělí dědictví mezi dvě ze svých tří dcer na základě jejich lichotek, což má pro všechny tragické následky. Hra je založena na legendě o keltském králi Leirovi. V období následujícím po restauraci Stuartovců se Král Lear často hrál se šťastným koncem, protože publiku se nelíbil temný a depresivní tón hry, ale od 19. století se Shakespearova původní verze považuje za jeden z vrcholů jeho tvorby. George Bernard Shaw napsal, že \"Nikdo nikdy nenapíše lepší tragédii, než je Lear\". == Postavy == == Děj hry == Lear, keltský král, byl velice oblíbený a milovaný, ale stáří ho přimělo vzdát se své vlády. Nebál se opustit trůn, jelikož měl tři dcery, kterým mohl své vladařské povinnosti předat. Nejvíce miloval svoji nejmladší dceru Cordelii. Do poslední chvíle chtěl být spravedlivý a rozhodl se, že podle toho, jakými slovy dcery vyjádří svoji lásku k němu, tolik jim dá území. Byl mile překvapen neupřímnými řečmi dvou starších dcer, Goneril a Regan, avšak nemile překvapen slovy Cordelie, protože neuměla slovy popsat lásku, kterou cítí ke svému otci.", "question": "Proč se v období následujícím po restauraci Stuartovců Král Lear často hrál se šťastným koncem?", "answers": ["protože publiku se nelíbil temný a depresivní tón hry"]}
{"title": "Jóko Kanno", "context": "Jóko Kanno (菅 よ) (*14. března 1964, Mijagi, Japonsko) je japonská hudební skladatelka. Složila hudbu k mnoha počítačovým hrám, anime filmům, seriálům a reklamám. Mezi její nejznámější počiny patří hudba k seriálům Cowboy Bebop, Macross Plus, či Ghost in the Shell: Stand Alone Complex. Je rovněž frontmankou hudební skupiny The Seatbelts, se kterou nahrála hudbu k mnoha soundtrackům, na nichž pracovala.", "question": "Kdo je Jóko Kanno?", "answers": ["japonská hudební skladatelka"]}
{"title": "Vzletová a přistávací dráha", "context": "Vzletová a přistávací dráha Vzletová a přistávací dráha 30 letiště Praha-Ruzyně Vzletová a přistávací dráha (zkratka VPD; anglicky a často také runway, příp. ranvej, zkracováno RWY) je plocha sloužící ke vzletům a přistáním letadel na letištích. Dráha může být zpevněná (beton, asfalt, asfaltobeton apod.), případně nezpevněná (nejčastěji travnatá). Pojmenování drah Dráhy se pojmenovávají číselným označením, které udává směr dráhy. Toto číslo je rovno magnetickému směru dráhy zaokrouhlenému na nejbližších deset stupňů a poté vydělenému deseti. Například dráha s označením „24“ má směr přibližně 240°, tzn. zhruba jihozápadně, dráha „36“ má směr 360°, tzn. na sever. Jelikož dráhu je možno využít dvěma směry, má také dvojí označení, které se číselně liší o 18 (= 180°). Dráha „24“ tak v opačném směru nese označení „06“ (úvodní nula se používá pro prevenci přeslechů v radiokomunikaci), dráha jako celek se pak může označovat např. „06/24“. Pokud je na letišti více rovnoběžných (nebo téměř rovnoběžných) drah, rozlišují se přidaným písmenem L (levá, left), R (pravá, right), případně C (prostřední, center). Například dráha 24L pak má v opačném směru označení 06R. V případě, že má letiště ještě více než tři takové dráhy, použije se další číslo (a číslo pak přesně neodpovídá magnetickému směru dráhy). Například na Losangeleském mezinárodním letišti existují čtyři rovnoběžné dráhy, značené 6L, 6R, 7L, 7R (a v opačném směru 24R, 24L, 25R, 25L), přestože mají naprosto shodný směr (069,1°/249,1°). Podobně na tuřanském letišti je hlavní betonová dráha označena RWY 09/27, zatímco sousední rovnoběžný travnatý pás bývá označován jako RWY 08/26. Dráha 22 Vzhledem k fluktuaci zemského severního magnetického pólu dochází občas k přeznačování drah; Například dnešní ruzyňská RWY 06/24 nesla dříve označení 07/25.[1]", "question": "Jaká zkratka se používá k označení ranvejí v češtině?", "answers": ["VPD"]}
{"title": "Jindřich Bišický", "context": "Jindřich Bišický Jindřich Bišický Jindřich Bišický Narození 11. února 1889 ZeměchyRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Úmrtí 31. října 1949 (ve věku 60 let) Velvary Československo Československo Povolání fotograf multimediální obsah na Commons Seznam děl v databázi Národní knihovny Některá data mohou pocházet z datové položky. Italská houfnice Obice 305/17 ukořistěná rakouskými vojáky blízko Udine. Foto Jindřich Bišický Jindřich Bišický (* 11. února 1889 Zeměchy[1] – 30. srpen 1949 Velvary) byl český válečný fotograf. Za první světové války byl nadporučíkem rakouské armády a pracoval jako plukovní fotograf 47. pěšího regimentu.[2] Po válce pracoval jako stavař ve Velvarech. Život Vystudoval stavební průmyslovou školu, na povinnou vojnu narukoval jako kreslič. Když vypukla válka, byl přidělen do Grazu k 47. pěšímu regimentu. Dostal se do Haliče i italských Alp. Spřátelil se s plukovním historikem baronem Ludwigem von Vogelsangem, který později sepsal historii regimentu a použil v ní mnoho fotografií a akvarelů Bišického.[3] Po válce začal pracovat jako stavitel rodinných domů ve Velvarech, zejména v místní čtvrti Spořilov. Fotografování pro něj zůstalo jen koníčkem. Zemřel ve věku 60 let. Znovuobjevení Bišického Od dubna do září roku 2009 se na Pražském hradě konala výstava s názvem Pěšky 1. světovou válkou. Objektivem neznámého vojáka. Představovala zejména snímky z italské fronty, v menší míře z východní fronty v Haliči. Na výstavu se přišel podívat historik Michal Rybák, který ve vystavených exponátech poznal dílo svého dědečka Jindřicha Bišického. Společně s Jaroslavem Kučerou pak výstavu doplnili a opravili titulky k fotografiím. Rybák na střední škole půjčil dědečkovy negativy spolužákovi, který mu sliboval uspořádání výstavy. Poté byl však vyloučen ze školy a zmizel i s negativy. Rybák je tak považoval za dávno ztracené. Přes řadu prostředníků se však dostaly k Jaroslavu Kučerovi.[3] Odkazy Reference ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Zeměchy↑ ŠÁLKOVÁ, Soňa.", "question": "Jaký typ fotografa byl Jindřich Bišický?", "answers": ["válečný"]}
{"title": "Krevní plazma", "context": "Krevní plazma má jantarově nažloutlou barvu. V těle zdravého člověka je zhruba 3–3,5 litrů krevní plazmy, tj. přibližně 5 % tělesné hmotnosti. Plazma je tvořena z 90 % vodou, zbytek tvoří organické látky (7 % plazmatické bílkoviny, 2 % hormony, enzymy, vitamíny, minerálními látkami, glukóza, atd.) a anorganické soli (0,9 %, fyziologický roztok). Plazma slouží jako médium pro přenos cukrů, lipidů, hormonů, metabolických produktů, v omezené míře i kyslíku a oxidu uhličitého. (Schopnost plazmy přenášet kyslík je však mnohem nižší než u hemoglobinu obsaženého v červených krvinkách.) Krevní plazma je významným regulátorem acidobazické a osmotické rovnováhy. Plazma také obsahuje a přenáší látky podporující srážení krve a její obsah proteinů je důležitý pro zachování osmotického tlaku. Při poklesu obsahu bílkovin v plazmě (např. při těžké podvýživě) se z krevního řečiště do tkání dostává příliš mnoho tekutiny a důsledkem jsou otoky. Odběr krevní plazmy se nazývá plazmaferéza. Plazmatické proteiny Krevní sérum", "question": "Jak se nazývá odběr krevní plazmy?", "answers": ["plazmaferéza"]}
{"title": "Strakonice", "context": "Město se člení na sedm katastrálních území a osm částí města (údaje k roku 2011): Strakonice I (k. ú. Strakonice) – 13 695 obyvatel Strakonice II (k. ú. Nové Strakonice) – 4871 obyvatel Dražejov (k. ú. Dražejov u Strakonic) – 1352 obyvatel Hajská – 49 obyvatel Modlešovice – 166 obyvatel Přední Ptákovice – 2429 obyvatel k. ú Střela, části Střela – 46 obyvatel a Virt – 82 obyvatelV severní části města se nachází obytná lokalita Habeš. Tvoří jí přibližně 120–140 rodinných domů a tři bytové domy. V okolí se nacházejí vrchy Ryšová (527 m n. m.) a Kuřidlo (546 m n. m.), které jsou zároveň přírodními rezervacemi. Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Droužetice, Mutěnice, Rovná a Řepice. == Samospráva == V letech 1998–2014 byl starostou města Pavel Vondrys a místostarosty pak byli Pavel Pavel (1998-2006, 2008-2014), Karel Vlasák (2006-2008), Zdeňka Tomšovicová (1998-2006) a Ivana Říhová (2006-2014). Starostou města je od roku 2014 Břetislav Hrdlička (Strakonická veřejnost). Při volbách v roce 2018 opět vyhrálo se ziskem 51,15 % uskupení Strakonická veřejnost, krajský soud však výsledek zrušil, a volby se tak budou opakovat. == Vlajka, znak a pečeť == === Vlajka === Město získalo právo na prapor v roce 1992. Odráží historickou roli rodu Bavorů dlouho vládnoucích Strakonicům (1235–1402) a řádu johanitů (od 16. století řádu maltézských rytířů), kterým město patřilo v letech 1402–1925. List praporu má dvě pokosem dělená pole: horní červené s bílým maltézským křížem a dolní žluté s kosmo položenou střelou z historické městské pečeti. Poměr délky k šířce je 3:2. === Znak === Znak byl Strakonicům udělen roku 1525 (pravděpodobně) se symboly Johanitů. Na modrém štítě se nachází hradby s klíčovými střílnami, brána se zvednutou zlatou mříží, nad ní je cimbuří a věž s dvěma okny (uvnitř oken jsou kříže), dvěma cimbuřími a červenou střechou se dvěma zlatými makovicemi. Po stranách věže jsou dva červené štítky se zlatými šňůrkami. Vpravo je na štítku stříbrný kříž, na levém štítku je stříbrná Landštejnská růže, která má zlatý střed a zelené kališní lístky.", "question": "Komu prodal rod Bavorů strakonické panství?", "answers": ["řádu johanitů"]}
{"title": "Alpy", "context": "Hranice těchto předhůří (Bavorské předhůří, Hornorakouské předhůří apod.) nejsou pevně vytyčeny. Nejvyšší vrcholy systému se až na výjimky nacházejí v Západních Alpách. Vrcholů dosahujících výšky 4 000 m je 60, ovšem pouze jeden (Piz Bernina, 4 049 m) náleží do Východních Alp. Západní Alpy Do tohoto celku patří takřka celé Švýcarské Alpy, některé části Italských Alp a Francouzské Alpy. Oblouk Západních Alp je otevřený k východu a obklopuje severoitalské nížiny Piemontskou a Lombardskou. Tato část pohoří leží západně od linie Bodamské jezero – horní tok Rýna. Obecně lze říci, že hory Západních Alp jsou vyšší a mají strmější svahy s velkými výškovými rozdíly. Nalézají se zde nejdelší a nejrozsáhlejší alpské ledovce. Mont Blanc na italsko-francouzských hranicích je se svými 4 810 metry nejvyšším vrcholem Alp a zároveň celé Evropské unie. Dalšími významnými vrcholy jsou např. Matterhorn na švýcarsko-italských hranicích či Jungfrau a Eiger v Bernských Alpách. Západní Alpy se dělí na sedmnáct hlavních skupin : Grajské Alpy, Gran Paradiso", "question": "Jak vysoký je Mont Blanc?", "answers": ["4 810 metry"]}
{"title": "Edikt milánský", "context": "Edikt milánský, resp. Milánské ujednání (\"Milánský reskript\") je konvenční označení dokumentu z roku 313, který vydal císař Konstantin I. a jeho spoluvladař Licinius. Správnější název, Milánské ujednání, resp. \"Milánský reskript\", je moderní označení pro dohodu mezi římskými císaři Konstantinem I., císařem Západu, a Luciniem, císařem Východu, z roku 313, která zajišťovala, že \"jak křesťané, tak i všichni ostatní obyvatelé mají právo svobodné volby, aby byli stoupenci jakéhokoli vyznání, které si sami zvolí\". Toto ujednání je běžně známé hlavně jako Toleranční edikt milánský (resp. edikt milánský apod.), což ovšem není správné označení. Výzkum (počínaje již od Otta Seecka) poukazuje na to, že značně rozšířené označení edikt je objektivně vzato nesprávné. Neexistoval žádný edikt, který by byl platný v celé říši, nýbrž pouze určitá ujednání týkající se politiky obou císařů, z toho důvodu se dnes místo toho užívá spíše výrazu \"ústava\", \"protokol\" nebo \"Milánské ujednání\" resp. \"dohoda\", či \"úmluva\". Milánské ujednání představovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství, nikoli pouze zrovnoprávnění křesťanství s dosavadním římským náboženstvím, jak se často mylně tvrdí. Za oficiální státní náboženství Římské říše bylo křesťanství prohlášeno teprve v roce 380 za císaře Theodosia I. Křesťanství ovšem bylo v Milánském ujednání zvláště zvýrazněno a jednalo se o právní uznání křesťanských obcí, jímž bylo křesťanství uznáno a tolerováno v západní i východní části Římské říše na základě tolerančního ediktu vydaného již roku 311 Galeriem, mladším spoluvladařem císaře Diocletiana. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mailänder Vereinbarung na německé Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Edikt milánský ve Wikimedia Commons", "question": "Který císař vydal Milánský edikt?", "answers": ["Konstantin I."]}
{"title": "Fjord", "context": "Fjord je pozůstatek po ledovcové činnosti v dobách ledových. Jedná se o dlouhý (občas desítky až stovky kilometrů) a úzký mořský záliv, který vzniká v hornatých oblastech v blízkosti moří a oceánů prohloubením říčních údolí vlivem tlaků postupujících ledovců. Fjordy jsou typické svými strmými svahy, které jsou ledovci často erodovány až pod mořskou úroveň, kde dno moře může dosahovat značných hloubek netypických pro šelfové oblasti. Tvar údolí se uvádí jako U. V některých případech se můžeme setkat s fjordy, které jsou ohraničeny oproti moři podmořským skalním svahem. Název pochází ze staronorského slova fjörð, které se přepisovalo jako fjorthr a z výslovnosti se později utvořilo světové slovo fjord. Fjordy vznikají v dobách glaciálního zalednění, kdy postupující ledovec sestupuje z karových oblastí po svahu do oblastí položených níže. Během cesty se led pohybuje v lokálních sníženinách (depresích), které vlivem brázdění prohlubuje a zaobluje podloží. Vzniká tak typické ledovcové údolí zvané trog. Na konci cesty se ledovec dostane až k moři, do kterého se snaží nasouvat, vlivem rozdílné teploty, viskozity a hloubky se však začínají jednotlivé ledové části odlamovat a dochází k tzv. telení ledovců. Po skončení ledové doby začne ledový krunýř vlivem odtávání pozvolna ustupovat. Po určité době zůstane v oblasti pouze typické ledovcové údolí. Vlivem roztání většího množství ledovcové pokrývky dochází ke zvednutí světové hladiny oceánů a dochází k částečnému zatopení přímořských údolí.", "question": "Co je fjord?", "answers": ["dlouhý (občas desítky až stovky kilometrů) a úzký mořský záliv"]}
{"title": "Film", "context": "Film je souhrnné označení pro kinematografii a veškeré její aspekty - umělecké, technické, komerční a společenské. Spolu s tiskem, rozhlasem a televizí a dnes už i internetem patří film mezi komunikační prostředky s největším dosahem a vlivem, společně s televizí bývá řazen mezi tzv. scénická umění. K rozvoji filmu, jako technickému vynálezu, jako druh umění, kulturního, společenského a hospodářského fenoménu došlo koncem 19. století. První veřejné představení uskutečnili francouzští vynálezci kinematografického přístroje bratři Auguste a Louis Lumiè 28. prosince 1895 v Paříži. V českých zemích se poprvé promítalo 15. července 1896 v Karlových Varech a již na počátku srpna 1897 natočila americká společnost vůbec první film v Čechách věnovaný pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě, jež byly pod názvem The Horitz Passion Play uvedeny téhož roku v Americe. První české snímky natočil Jan Kříženecký a v roce 1898 je promítal na Výstavě architektury a inženýrství v Praze v pavilonu Český kinematograf (Svatojánská pouť v československé vesnici, Poslední výstřel, Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech). V témže roce realizoval hrané snímky: Dostaveníčko v mlýnici, Výstavní párkař a lepič plakátů, Smích a pláč. Před 1. světovou válkou vzniklo několik filmových společností (mj. Kinofa, Ilusion, ASUM), jež kromě Lucernafilmu, založeného a zařízeného Milošem Havlem, záhy zanikly. Z raného období jsou známy filmy: Zkažená krev (1913), Zamilovaná tchýně (1914), Pan profesor, nepřítel žen (1914), Ahasver (1915), Pražští adamité (1917) a mnoho dalších. Po vzniku Československa v roce 1918 nastal rozkvět filmové produkce. V roce 1921 byly v Praze vystavěny stálé filmové produkce. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny filmu. První filmy promítali bratři Lumiè v roce 1895, ovšem pouze dokumentární (příjezd lokomotivy na nádraží) a viděli v tom pouhou pouťovou atrakci. Patří jim však zásluha za promítání filmu na plátno pro celý sál plný lidí. Teprve další Francouz, Georges Méliè, naučil film vyprávět příběhy (Cesta na Měsíc, Cesta do neznáma, Dobytí pólu). Postupně se film stával médiem poměrně oblíbeným, zpočátku zejména žánr grotesky, jehož nejvýznamnějším představitelem byl Charlie Chaplin.", "question": "Kde uskutečnili francouzští vynálezci kinematografického přístroje první veřejné představení?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Ovoce", "context": "Jako ovoce se označují zpravidla sladké jedlé plody, plodenství nebo semena převážně víceletých semenných rostlin, nejčastěji dřevin. Z biologického hlediska je ovocným druhem (alespoň částečně) jedlá rostlina s plodem nad zemí. V praxi se však tento termín používá spíše k označení sladkých dužinatých plodů užitkových stromů, keřů, ale i lesního ovoce. Věda, která se zabývá posuzováním jednotlivých odrůd ovoce, se nazývá pomologie, podle starořímské bohyně ovoce či ovocnářství Pomony, jinak chápané jako personifikace ovoce. Ovoce je velmi významným zdrojem vitamínů. Hlavní složkou ovoce jsou voda a sacharidy. Obsah bílkovin a tuků je zanedbatelný (pod 1 %). Ovoce je nutričními poradci často doporučováno jako bohatý zdroj vitamínů i živin, ale korelace byly nalezeny údajně i například v pravděpodobnosti výskytu rakoviny. == Historie == === Prehistorická evoluce === Přestože trávicí systém ptáků většinu semen rozloží, existují cesty, jak může být konzumace plodů drobnými ptáky nápomocná (proti jiným druhům, např. housenkám je naopak častá produkce toxinů): Pokud semínko např. ptákům při přeletu ze zobáku vypadne nebo přecijen odolá metabolickým procesům, výrazně pomůže rozšíření semen stromu - a tím i stromů, lákavých pro ptáky. Tento princip hrál roli v primární evoluci ovocných plodů, zejména ve vzniku sladkých (kaloricky bohatých) lesních plodů. === Počátky pěstování === Pěstování ovocných druhů se vyvinulo ze zvyklostí lovců a sběračů. Vůbec první záměrnou selekci pěstovaných druhů můžeme zaznamenat v perském listu India. V případě ovoce následně docházelo vlivem lidského umělého výběru ke zvětšování plodů a zmenšování semen, vlivem křížení také byly šlechtěny nové druhy, což můžeme dnes vidět na rozdílu mezi planými a kulturními druhy. Zdokonalovaly se i samotné techniky pěstování od speciálního náčiní na sběr, až ochranu před hmyzími škůdci i ptactvem.", "question": "Proč je doporučené jist ovoce?", "answers": ["významným zdrojem vitamínů"]}
{"title": "Tomáš Kvapil", "context": "Jan Černý místopředseda KDU-ČSL Ve funkci:29. května 1999 – 8. listopadu 2003 poslanec Poslanecké sněmovny PČR Ve funkci:20. června 1998 – 3. června 2010 zastupitel města Olomouce Ve funkci:24. listopadu 1990 – 19. listopadu 1998 Stranická příslušnost Členství KDU-ČSL (od 1990) Narození 18. prosince 1955 (65 let) Olomouc Československo Alma mater VUT Brno Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Tomáš Kvapil (* 18. prosince 1955, Olomouc) je český politik, v letech 1997–1998 ministr pro místní rozvoj, koncem 90. let 20. století a v první dekádě 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL. Život Je ženatý a má pět dětí. Je též dlouholetým aktivním skautem, jeho skautská přezdívka je Starý pes.[1] V roce 1981 vystudoval elektrotechnickou fakultu Vysokého učení technického v Brně, v roce 1995 absolvoval bakalářské studium na právnické fakultě v Brně.[2] V roce 1990 vstoupil do KDU-ČSL. V roce 1992 se stal náměstkem primátora Olomouce. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Olomouc za KDU-ČSL. Opětovně sem o zvolení neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 2006.[3] V roce 1996 se stal náměstkem ministra hospodářství a od listopadu 1996 byl náměstkem ministra pro místní rozvoj. Od 12. května 1997 do 2. ledna 1998 byl ministrem pro místní rozvoj v druhé vládě Václava Klause.[4] Sjezd KDU-ČSL v květnu 1999 ho zvolil místopředsedou strany. Post obhájil i po sjezdu KDU-ČSL v květnu 2001.[5] V senátních volbách roku 1998 neúspěšně kandidoval do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 61 – Olomouc. Získal 26 % hlasů a nepostoupil do 2. kola.[6] Již předtím ale byl ve volbách v roce 1998 zvolen do poslanecké sněmovny za KDU-ČSL (volební obvod Severomoravský kraj).[7] Byl místopředsedou sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2002. V tomto funkčním období působil opět jako místopředseda výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Znovu se poslancem stal i ve volbách v roce 2006. Opětovně usedl do výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj (v letech 2007–2010 jako místopředseda). V letech 2007-2010 byl rovněž členem výboru pro sociální politiku a v roce 2007 krátce i členem ústavněprávního výboru.", "question": "Kolik dětí má český politik Tomáš Kvapil?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Vietnam", "context": "Během jedné z nich se v 6. století Vietnam na přechodnou dobu osamostatnil. Tisícileté období čínské nadvlády nad územím Vietnamu trvalo do roku 938, kdy Ngô Quyề taktickým bojem porazil čínskou armádu v bitvě na řece Bach Dang. Ve 13. století musel Vietnam čelit třem mongolským vpádům, ale všechny se podařilo odrazit. V letech 1406–1407 proběhla úspěšná čínská invaze do Vietnamu a z dobytého Vietnamu byla vytvořena provincie Ťiao-č'. Nadvládu čínské dynastie Ming ukončil roku 1428 vůdce povstání Lé Loi, a založil vietnamskou dynastii Lé, která formálně vládla zemi až do roku 1788. V důsledku čínské okupace Vietnamu byl obnovený vietnamský stát mnohem pokročilejší ve vojenské oblasti, zvláště co se týče kvality střelných zbraní, což mu umožnilo během 15. a 16. století rozhodnout staletí trvající války s Čampou ve svůj prospěch. Francouzští misionáři do Vietnamu přijížděli od 17. století. Panovníci dynastie Nguyen, vládnoucí na území jižního Vietnamu, začali s Francouzi spolupracovat. V letech 1854 - 84 ovládla Francie Vietnam vojenskou silou a učinila z něj svou kolonii Francouzská Indočína rozdělenou do tří oblastí: Tonkin, Annam, Kočinčína. Od konce 19. století sílil protifrancouzský odboj (povstání, které vedl Phan Đì Phù). Během 2. světové války Vietnam obsadilo Japonsko, po jehož kapitulaci vyhlásil Ho Či Min nezávislou republiku. Následná osmiletá Indočínská válka s Francií skončila v roce 1954 bitvou u Dien Bien Phu a rozdělením Vietnamu na základě Ženevských dohod s demilitarizovanou zónou podél 17. rovnoběžky. Po vietnamské válce byly obě části opět spojeny 2. července 1976 do společného státu. Vietnam byl podle Ženevských dohod rozdělen na Ho Či Minovu komunistickou severní Vietnamskou demokratickou republiku a profrancouzskou jižní Vietnamskou republiku císaře Bao Daie a pozdějšího problematicky zvoleného prezidenta Ngô Ð Diệ. Během nadcházejícího 300 denního období otevřených hranic téměř 1 milion většinou katolických obyvatel uprchl do Jižního Vietnamu. Zatímco na severu probíhalo rozsáhlé vraždění majitelů půdy, na jihu komunistické jednotky Vietcongu zahájily v 50. letech partyzánské operace s cílem svrhnout režim prezidenta Diệ. Vojenské operace partyzánského komunistického Vietcongu a jednotek Vietminhu probíhaly i na území sousedního Laosu a Kambodži. Nyní je ale Vietnam již spojený, došlo k tomu 2. července 1976 po konci Vietnamské války, více zde.", "question": "Ve kterých letech byl Vietnam francouzskou kolonií?", "answers": ["1854 - 84"]}
{"title": "Pelíšky", "context": "Pelíšky jsou česká komedie režiséra Jana Hřebejka z roku 1999. Film vyprávěný očima dospívajícího chlapce (Michael Beran) se odehrává na konci 60. let 20. století. Otec chlapce (Miroslav Donutil) je voják, komunista a příliš svému synovi nerozumí. Soused (Jiří Kodet) je bývalý voják, nesnáší komunisty a své dceři rovněž nerozumí. Nová generace má jiné ideály než generace předchozí. Film získal celkem tři České lvy za nejlepší hlavní mužský herecký výkon Jiřího Kodeta, plakát a divácky nejúspěšnější český film. Podle Ivy Janžurové byla role matky Krausové nejprve nabídnuta jí; poté, co trvala na tom, aby její postava nezemřela, a scenárista Petr Jarchovský nebyl ochoten roli přepsat, ke spolupráci nedošlo. Realizace filmu trvala 6 let. Původně mělo jít o dvoudílný televizní film. Rodinná vila se nachází v ulici Schodová 4 v Praze - Košířích. V Prokopském údolí u Prahy se nachází jezírko s \"mužem s koženou brašnou\". Pelíšky v Česko-Slovenské filmové databázi Pelíšky ve Filmové databázi Pelíšky na Kinoboxu.cz Místa natáčení na Filmová místa.cz", "question": "Je komedie Pelíšky z roku 1999?", "answers": ["Pelíšky jsou česká komedie režiséra Jana Hřebejka z roku 1999."]}
{"title": "Časový multiplex", "context": "Časový multiplex Časové dělení, časový multiplex nebo multiplex s časovým dělením (TDM z anglického time division multiplex) je princip přenosu více signálů jedním společným přenosovým médiem, při kterém jsou jednotlivé signály odděleny tím, že se každý z nich je vysílán pouze v krátkých pevně definovaných časových intervalech nazývaných časové sloty (timeslot – TS). Laicky řečeno „každý chvilku tahá pilku“. Prakticky ve všech případech se používá rámcové struktury, kde jsou časové sloty seskupeny do větší pravidelně se opakující struktury nazývané rámec (frame). Vlastnosti časového multiplexu Multiplex s časovým dělením (TDM) Pokud budeme mít čtyři signály A,B,C a D, bude vysílání pomocí časového multiplexu vypadat následovně: ABCDABCDABCDABCD… a tak stále dokola. Hlavní problém spočívá v tom, jak rozlišit, kde timeslot pro konkrétní signál začíná a kde končí. Nejčastějším řešením je přidání speciálního timeslotu s přesně definovaným obsahem na začátek rámce, který označuje „toto je začátek rámce“. Protože jsou všechny timesloty stejně dlouhé (časově), stačí na straně přijímače najít tento startovní bod a potom odpočítat potřebnou dobu do začátku hledaného TS.", "question": "Jaká je zkratka pro Časový multiplex?", "answers": ["TDM"]}
{"title": "Vitamín A", "context": "Vitamín A (axeroftol) je v tucích rozpustný vitamín. Existuje ve dvou přirozených formách – vitamín A1 (retinol) a vitamín A2 (3-dehydroretin). Vitamín A je nutný pro tvorbu rodopsinu, zrakového pigmentu používaného za nízkého osvětlení. Nedostatek vitamínu proto vede k šerosleposti. Vitamín A je také důležitý antioxidant. Rovněž je nezbytný pro vývoj epitelií, při jeho nedostatku buňky rohovatí (xeróza). Zdrojem vitaminu A je alfa-karoten, beta-karoten a lykopen, což jsou oranžová a červená barviva. Vitamín A vzniká z provitamínu A, tedy především z betakarotenu. Rybí tuk, játra, mrkev, zelené a žluté listy, špenát, kapusta, petrželová nať, kedlubnová nať, meloun, meruňky, zelí, brokolice, kukuřice, dýně, máslo. , vaječný žloutek, v menším množství mléko, tučné ryby, třešně aj. Nedostatek vitamínu A způsobuje šeroslepost, sklon k zánětu očních spojivek a poškození oční sítnice, rohovatění a šupinatění kůže, snížení pohlavní aktivity, zpomalení pohlavního vývoje, snížení potence, snížení imunity, sklon k zánětům a některé další poruchy (viz hypovitaminóza A). K příznakům nedostatku vitamínu patří šeroslepost a bolest očí např. při přechodu ze tmy na světlo. Nebezpečný je však i přebytek tohoto vitamínu. Doporučená denní dávka činí 0,8 mg/den (či 4,8 mg beta-karotenu = poměr 1:6), při dlouhodobém užívání jsou nutné pravidelné přestávky. Užívání v těhotenství je nutné konzultovat s lékařem, obecně se nedoporučuje (může poškodit nervový systém plodu). Přírodní provitamín A (beta-karoten) by měl být bez vedlejších účinků. Diabetes vyvolává potíže v přeměně betakarotenu na vitamín A. Při nemocech srdce se doporučuje užívat jej formou sirupů či prášků nejčastěji třikrát denně. Vitamín A je jedním z mála vitamínu, jež mohou způsobit hypervitaminózu, tedy onemocnění z nadbytku vitamínu. Ukládá se v játrech. V důsledku toho může předávkování způsobit osteoporózu i otravu. Což je v praxi naštěstí nereálné. Nadbytek vitamínu A v těhotenství (4.-9. týden) může také způsobit rozštěpy. Při konzumaci zeleniny se nemusíme bát předávkování vitamínem A, ale jeho přebytek nás může i zabít. Ve volně prodejných výrobcích s kapslemi vitamínu A je ho tak málo, že předávkování prakticky nehrozí. Bývá obsažen ve velmi vysokém množství v játrech arktických zvířat (vlků, psů, medvědů), což vedlo k otravě (často fatální) polárních expedic, kterým došly zásoby potravin a museli sníst své psy nebo lovit. Vitamin A se používá jako součást kosmetických přípravků, zejména těch pro omlazení pleti. Podle německého Spolkového institutu pro hodnocení rizik by však jeho užívání v kosmetice mělo být limitováno v přípravcích nanášených na obličej a na ruce.", "question": "V jakých přirozených formách se vyskytuje vitamín A?", "answers": ["vitamín A1 (retinol) a vitamín A2 (3-dehydroretin)"]}
{"title": "SpaceX", "context": "Na počátku roku 2011 zaměstnávala přes 1250 osob. V říjnu 2013 to bylo již 3800 zaměstnanců. 18. srpna 2006 společnost v rámci iniciativy COTS vyhrála kontrakt vyhlášený americkou kosmickou agenturou NASA. V rámci tohoto kontraktu byla společnosti poskytnuta dotace ve výši až 278 mil. dolarů na vývoj a demonstrační lety kosmického dopravního systému složeného z rakety Falcon 9 a lodi Dragon. Tento systém od roku 2011, kdy byl definitivně ukončen provoz amerických raketoplánů, zajišťuje alternativní dopravu nákladů na stanici ISS. 23. prosince 2008 společnost oznámila, že vyhrála kontrakt CRS (Commercial Resupply Services) v hodnotě 1,6 mld. USD pro financování 12 dopravních letů ke stanici ISS po roce 2010. V roce 2012 byla společnost reprezentována v médiích také Gwynne Shotwellovou. Téhož roku šéf firmy Elon Musk představil projekt, jehož cílem je vybudovat kolonii na Marsu pro 80 000 lidí. A na jaře 2014 představil veřejnosti loď Dragon V2. I ta bude dopravována do vesmíru raketou Falcon 9 v1.2 Block 514. ledna 2016 vyhrála společnost kontrakt CRS2, po boku soukromých společností Sierra Nevada a Orbital ATK. Všechny tři firmy tím získaly zajištění na dalších šest letů k ISS v časovém horizontu od 2019 - 2024. Konečná hodnota kontraktu nicméně nebyla zveřejněna.", "question": "Kdo založil technologickou společnost SpaceX?", "answers": ["Elon Musk"]}
{"title": "Furth im Wald", "context": "Furth im Wald Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 67,1 km² Počet obyvatel 9 093 (2019)[1] Hustota zalidnění 135,6 obyv./km² Správa Starosta Sandro Bauer (od 2011) Oficiální web www.furth.de Adresa obecního úřadu Burgstrasse 193437 Furth im Wald Telefonní předvolba 09973 PSČ 93437 Označení vozidel CHA multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Furth im Wald (česky Brod nad Lesy) je německé pohraniční město v severovýchodním Bavorsku, ve vládním obvodu Horní Falc. Centrum města se nachází 4 km jižně od hraničního přechodu Folmava / Furth im Wald, 17 km od českého města Domažlice a 17 km od německého okresního města Cham. Městem protéká říčka Chamb. Leží na přibližném rozhraní mezi německými částmi Šumavy (Bayerischer Wald) a Českého lesa (Oberpfälzer Wald). Historie Poprvé je město připomínáno v roce 1086. V roce 1426 bylo vypleněno husitskými nájezdy. V roce 1590 se ve Furthu poprvé slavily po celém Německu známé „Dračí slavnosti“, které se v Německu údajně řadí mezi nejstarší. V roce 1863 bylo město poničeno velkým požárem. Ve druhé polovině 19. století do města dorazila železniční trať z Prahy, která se stala významnou spojnicí Čech a Horní Falce. Části města Radnice ve Furth im Waldu Město se skládá z 16 městských částí – Äpflet, Daberg (Ösbühl), Einberg, Dieberg, Grabitz, Grub, Oberrappendorf, Ränkam, Schafberg, Sengenbühl, Unterrappendorf, Vogelherd, Voithenberghütte, Wutzmühle, Blätterberg a Grasmannsdorf. Doprava Furth im Wald leží na konci spolkové silnice B20 , která ho spojuje s jihobavorským Berchtesgadenem při hranici s Rakouskem. Silnice na hraničním přechodu plynule navazuje na českou silnici I/26 do Domažlic a Plzně. Zvonkohra Železniční trať procházející Furthem navazuje na českou Trať 180 z Plzně do Domažlic a na hranice. V Bavorsku pokračuje dále přes Cham do Schwandorfu, odkud je možné pokračovat např. do Mnichova nebo Řezna. Tuto trasu využívají také české mezinárodní rychlíky. Za zmínku stojí také přeshraniční vlakové spojení Domažlice - Furth i. Wald. Hospodářství Ve městě a okolí má tradici sklářství. Na okraji města je vybudována moderní průmyslová zóna např. s různými podniky elektrotechnického průmyslu. Fotogalerie Pohled na město od severu. Náměstí Partnerská města Ludres, Francie Furth bei Göttweig, Rakousko", "question": "Co se v Německu slavilo ve Furth im Waldu poprvé v roce 1590?", "answers": ["Dračí slavnosti"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016). Česko bylo členem rady bezpečnosti naposledy v letech 1994 – 1995. Roku 2003 hostila 57. zasedání Valného shromáždění, kterému předsedal tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Významné je také předsednictví Hospodářské a sociální radě v roce 1997. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomická a sociální rada OSN. Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) má 54 členů, volených na tříleté období Valným shromážděním. Funkční období členského státu končí 31. prosince posledního roku. Podrobnější informace naleznete v článku Poručenská rada OSN. Poručenská rada má 5 členů: Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA. Rada formálně ukončila činnost 1. listopadu 1994, kdy se nezávislým státem a členem OSN stalo Palau, poslední území pod správou OSN. Rezolucí, která byla ten den přijata, pozměnila Rada svůj jednací řád v tom smyslu, že se nebude scházet každoročně, ale jen podle potřeby, když si to situace vyžádá. O svolání může rozhodnout předseda nebo pokud si to vyžádá většina členů Poručenské rady, VS nebo RB. Podrobnější informace naleznete v článku Mezinárodní soudní dvůr. Mezinárodní soudní dvůr má sídlo v Haagu.", "question": "Jakou zkratkou se označuje Organizace spojených národů?", "answers": ["OSN"]}
{"title": "Zápas na Letních olympijských hrách 1984 – muži, řecko-římský nad 100 kg", "context": "Zápas řecko-římský ve váhové kategorii +100 kg probíhal na Letních olympijských hrách 1984 v Anaheimském Convention Center. O medaile se utkalo celkem 8 zápasníků. Pořadí na druhém a třetím místě se dodatečně měnilo pro pozitivní dopingový nález u poraženého finalisty Johanssona. == Medailisté == == Turnajové výsledky == Zápasníci jsou rozděleni do dvou skupin. Je aplikován systém na dvě porážky. LegendaTF – Lopatkové vítězství ST – Vítězství na technickou převahu, 12 bodů rozdíl PP – Vítězství na body, 1-7 bodů rozdíl, poražený s body PO – Vítězství na body, 1-7 bodů rozdíl, poražený bez bodů SP – Vítězství na body, 8-11 bodů rozdíl, poražený s body SO – Vítězství na body, 8-11 bodů rozdíl, poražený bez bodů P0 – Vítězství pro pasivitu, protivník bez bodů P1 – Vítězství pro pasivitu, vedoucí 1-7 bodů PS – Vítězství pro pasivitu, vedoucí 8-11 bodů DC – Vítězství z rozhodnutí, skóre 0-0 PA – Vítězství pro soupeřovo zranění DQ – Vítězství pro soupeřovu diskvalifikaci DNA – Nenastoupil L – Porážky ER – Kolo vyřazení CP – Klasifikační body TP – Technické body === Skupiny === ==== Skupina A ==== ==== Skupina B ==== === Finále === == Finálové pořadí == Jeff Blatnick (USA) Refik Memišević (YUG) Victor Dolipschi (ROU) Panagiotis Poikilidis (GRE) Hassan El-Hadad (EGY) Masaja Ando (JPN) a Antonio La Penna (ITA)DSQ: Tomas Johansson (SWE)*", "question": "Kolik zápasníků se utkalo o medaile v kategorii řecko-římský zápas ve váhové kategorii +100 kg?", "answers": ["8"]}
{"title": "Milan Knížák", "context": "Prof. Milan Knížák (* 19. dubna 1940 Plzeň) je český výtvarník, hudebník a performer. Od roku 1999 do května 2011 byl ředitelem Národní galerie v Praze. Od roku 1990-1997 rektor Akademie výtvarných umění v Praze, a zároveň tamtéž profesorem Intermediálního ateliéru dosud. Narodil se 19. dubna 1940 v Plzni. Jeho otec Karel Knížák byl řídicím učitelem na měšťanské škole v Blovicích, kde vyučoval také kreslení. V roce 1945 odešel s rodinou na výzvu vlády učit do pohraničí - do Mariánských Lázní, kde začal chodit Milan Knížák do školy. Karel Knížák byl také malířem - krajinářem. Matka byla úřednicí. V roce 1957 maturoval na gymnáziu v Plané u Mariánských Lázní a poté nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor výtvarná výchova - ruština. Podle jeho slov se jednalo o kompromis mezi jeho přáním malovat a přáním rodičů, později školu opustil. Poté se stal pomocným dělníkem v PKOJF. Později složil zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou také později opustil. Pak rok studoval matematickou analýzu na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze. Studia po prvním roce zanechal. Poprvé vystavoval v roce 1958 v Mariánských Lázních. Na začátku šedesátých let začal vytvářet své první aktivity - happeningy, jako např. Ceremonie z roku 1968 a Kamenný obřad v roce 1971, dále se věnoval tvorbě objektů, např. Tělo a socha z roku 1963 a různým instalacím tzv. environments na ulicích a ve dvorech Prahy, především na Novém Světě, kde tvořil v atelieru v domě č. 19. v roce 1962. Společně s přáteli založil skupinu Aktuální umění (Actual Art), která někdy kolem roku 1966 slovo umění vypustila z názvu a užívala jen označení Aktual.", "question": "Od jakého roku byl Milan Knížák ředitelem Národní galerie v Praze?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Dorozumívání", "context": "Dorozumívání (neboli komunikace) je proces sdělování a výměny informací, myšlenek, názorů, a pocitů mezi živými bytostmi, lidmi i živočichy, obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů. Zvířata se dorozumívají různými signály (zvukovými, pachovými, tancem ap.), tzv. první signální soustavou, což platí i pro lidi. Hlavním dorozumívacím prostředkem člověka však je verbální komunikace (jazyk a řeč), tzv. druhá signální soustava. Krom mluvené řeči a písma se používají i další systémy (notový záznam hudby, chemické a matematické značky, dopravní značky, vlajková a prstová abeceda, Morseova abeceda ap.). Pro dálkové dorozumívání slouží média a telekomunikace. Pro dorozumívání v mezinárodním měřítku je překážkou různost jazyků (existuje cca 5000), což se řeší pomocí světových jazyků, překladů, tlumočení, umělých mezinárodních jazyků nebo strojovým překladem. Dorozumívání probíhá mezi \"zdrojem\" a \"adresátem\", přičemž každý, který se na komunikační situaci podílí je zároveň zdroj i adresát. Ke komunikaci dochází vždy, když je vysíláno nebo přijímáno sdělení, a to i v případě, že je jen připisován nechtěný význam signálům od jiných osob. Už v této formě dochází ke komunikaci. Pakliže se mluví o komunikaci, jedná se tzv. o metakomunikaci. == Složky komunikace == Médium, kterým se přenáší informace, je tzv. kanál. Technologický kanál může být např. mobilní telefon, rádio je akustický kanál. Jakákoli překážka v přenosu sdělení se vytváří šum. Neexistuje komunikace bez šumu, může být i psychologického charakteru (špatné zkušenosti, jiné sociální role, předsudky atd.). Systém znaků, jímž zdroj i adresát rozumí, je kód. To může být např. i systém znakové abecedy, emotikony, světla na přechodech apod. Důležitý je kontext, když dva dělají totéž, není to totéž (kvůli jinému prostředí, jiným lidem...). Samotné složky komunikace se dělí na: sluchové vizuální – text a neverbální komunikace haptické (dotykové neboli taktilní) čichové (olfaktorické) == Morseova abeceda == Také velmi důležitou technikou dorozumívání je Morseova abeceda.", "question": "Jak se nazývá médium, kterým se přenáší informace?", "answers": ["kanál"]}
{"title": "Jeřáb oskeruše", "context": "Z metod umělého rozmnožování můžeme uvést vegetativní metody roubování a odběr kořenových, popřípadě bylinných řízků. Nepříliš vhodný je u oskeruše inbreeding, kdy dochází k menší životnosti, větší náchylnosti na houbové choroby a menšímu vzrůstu. Celkem překvapivé je, že i přes malý počet stromů a malou hustotu rozšíření je i u skupinek stromů jejich vzájemná genetická odlišnost celkem vysoká. Oskeruše začíná plodit ve věku 10 až 20 let. Plody většinou dozrávají a opadávají od září do října. Množství ovoce je různé, v případě vzrostlého stromu se uvádí hodnoty od 300 do 1200 kg, přičemž platí, že solitérní stromy díky své velké koruně jsou na úrodu bohatší než stromy rostoucí v lese. Avšak úroda ovoce však nebývá každoroční, některý rok se totiž neurodí nic. V souvislosti s neúrodou oskeruší se často traduje, že pokud je květ oskeruše ozářen bleskem, pak opadne a nedojde ke tvorbě plodu. Údajně byly spatřeny stromy, u kterých byly plody jen na jedné straně stromu, na druhé v důsledku ozáření květů bleskem nebyly plody žádné. (zdroj: Vít Hrdoušek a kol.) Nutno dodat, že jde samozřejmě o pověru nezakládající se na pravdě. Plodem oskeruše je malvice. Tvar plodů je různý, může být kulovitý, hruškovitý nebo i vejčitý. Barva žlutozelená až hnědozelená, na straně přivrácené ke slunci oranžová až červená. Váha plodu u nás 6 až 15 g, průměr plodu 2,5 až 3,0 cm. V jižní Evropě mohou být plody větší, s průměrem až 5 cm a váhou přes 25 g. Plody jsou sladké, šťavnaté a aromatické, ale pro konzumaci je vhodné je nechat uležet do té doby, než zhnědnou, tzv. zhniličkovatí. Plody obsahují: cukry bílkoviny pektiny vitaminy – např. vitamín A, C organické kyseliny minerály tříslovinu (tanin) Plody je možné po uležení konzumovat bez jakékoliv další úpravy (jsou chuťově výborné), je možné z nich dělat kompoty, marmelády či je usušit.", "question": "Co je plodem oskeruše?", "answers": ["malvice"]}
{"title": "Hnědý trpaslík", "context": "Hnědý trpaslík je subhvězdný objekt, který nevyzařuje světlo a energii díky termonukleárním reakcím jako hvězdy hlavní posloupnosti, ale má vodivý povrch a jádro. V jádře sice může dočasně probíhat syntéza helia z deuteria, ale teplota a tlak nestačí na to, aby mohlo dojít k syntéze těžších prvků z (běžného) lehkého vodíku. Vyzařuje rádiové a infračervené záření, někdy také viditelné světlo o velmi dlouhé vlnové délce, tj. červené světlo. Název hnědý trpaslík zavedla Jill Tarterová, aby odlišila tyto subhvězdné objekty od červených trpaslíků, což jsou skutečné, i když málo hmotné hvězdy. Mléčná dráha může mít až 100 miliard hnědých trpaslíků. Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, které vznikne z protohvězdy, která nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat veškeré termonukleární reakce (kromě slučování deuteria). Z tohoto hlediska se považuje za přechod mezi planetou a hvězdou. Jde o objekt s hmotností v rozmezí 13 až 80 hmotností planety Jupiter (MJ). Při vyšší hmotnosti než 80 MJ (odpovídá 0,08 hmotnosti našeho Slunce) dosáhne těleso ve svém jádře teploty potřebné k spalování lehkého vodíku: stane se tedy hvězdou. Naopak při nižší hmotnosti než 13 MJ nedojde ani k deuteriovým reakcím a z objektu se tak stane jen obří planeta. Existence hnědých trpaslíků byla prokázána roku 1995, do té doby byly jen hypotetickými objekty. Dnes jich známe mnoho, velkým nalezištěm je hvězdokupa Plejády, skupina hvězd starých jen několik set milionů let. Termonukleární fúze hvězdám pokrývá energii, kterou vyzáří do prostoru, jsou tedy energeticky vyvážené.", "question": "Jaký povrch má hnědý trpaslík?", "answers": ["vodivý"]}
{"title": "Česko", "context": "Chequia atd.).Část veřejnosti slovo Česko odmítá zejména pro nezvyk – obdobně, jako byl zpočátku odmítán např. i název Československo. První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1704 jako zeměpisné označení zahrnující všechny České země, v roce 1777 pak jako synonymum ke slovu Čechy. V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu \"Čechy\". Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský. Vliv na vypadnutí jednoho \"s\" z termínu měla také jazyková úspornost. Od 19. století se výraz Česko opět objevuje též jako označení pro všechny České země. V tomto významu jej od roku 1938 začal prosazovat moravský jazykovědec František Trávníček. Slovník spisovného jazyka českého v roce 1960 jej uvádí v obou významech a jako zastaralý, Slovník spisovné češtiny z roku 1978 již archaičnost konstatuje jen u prvního významu, zatímco ve významu označení české části federace stylovou příznačnost neuvádí. Na jaře 1993 jej Český úřad zeměměřický a katastrální na základě pověření vlády určil jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky, po vášnivých sporech, po podpoře Českou geografickou společností a navzdory odporu prezidenta Havla a dalších osobností se termín výrazně rozšířil, zachoval si však. jistou míru kontroverznosti a někteří jej pociťují jako novotvar. Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní vlajka (republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa, jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít), standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Kde domov můj. Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu (znak), husitského hnutí (heslo na prezidentské standartě), národního obrození (hymna) a Československa (vlajka).", "question": "Kdo začal prosazovat název Česko pro označení Českých zemí?", "answers": ["František Trávníček"]}
{"title": "Dario Fo", "context": "Dario Fo (24. března 1926 Sangiano – 13. říjen 2016 Milán) byl italský satirický dramatik, divadelní režisér, skladatel a výtvarník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1997 (nominován byl už v roce 1975). Využíval metody commedie dell'arte a úzce spolupracoval se svou manželkou Francou Rame. Byl známý svou politickou a společenskou satirou a levicovou politickou angažovaností. Byl obdivovatelem Mao Ce-tunga a představitelem levicové organizace Soccorso Rosso Militante. Syn Felice a Pina Rotových vyrůstal v intelektuálním prostředí, v dětství mu babička vyprávěla bajky a povídky o cestovatelích a řemeslnících. Fo se jimi po léta nechává ve své tvorbě inspirovat. Za druhé světové války se nechal dobrovolně naverbovat mezi parašutisty Italské sociální republiky. Fo mluvil o \"momentální a nucené přítomnosti na cvičení protileteckého dělestřelectva\". Řekl: \"Já stoupenec italské sociální republiky? Nikdy jsem to nepopíral. Narodil jsem se v roce 26. V roce 43 mi bylo 17. Jakmile jsem měl příležitost, zběhl jsem. Pak přišlo nařízení k zabití. Mohl jsem se ukázat, nebo ukrýt ve Švýcarsku\" a vysvětlit, že dobrovolný vstup do armády byl kvůli tomu, aby otcovy protifašistické aktivity nebudily podezření. V rozsudku soudu ve Varese ze dne 15. února 1979 stojí mj.: \"Je jisté, že Fo nosil uniformu republikánských parašutistů v řadách Battaglione Azzurro di Tradate. (...) Je jisté, že fašistických operací ve Val Cannobina se účastnili i parašutisti z Battaglione Azzurro di Tradate. (...) Není ale jisté, nebo lépe řečeno je sporné, zda se jich účastnil i Dario Fo.\" Foova minulost následně vyvolala kritiku. Když dokončil studia na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně, začal od roku 1950 pracovat pro rozhlas a televizi jako satirický autor a herec. 24. června 1954 se Dario Fo v Miláně v bazilice svatého Ambrože oženil s herečkou a kolegyní Francou Rame. Poté se přestěhoval do Říma, kde v letech 1955 až 1958 pracoval jako filmový scenárista.", "question": "Jaké metody využívá Dario Fo?", "answers": ["commedie dell'arte"]}
{"title": "Tur domácí", "context": "Tímto způsobem se chovají hlavně primitivní plemena skotu jako je watusi, uherský stepní skot nebo texaský longhorn, a to hlavně pro maso. Moderní specializovaná plemena jsou na podmínky chovu daleko náročnější. Některá masná plemena jsou rovněž chována převážně ve výbězích na pastvinách a přikrmována senem či siláží, u plemen dojných převažuje stájový chov. Skot chovaný pro maso se poráží ve věku 12-14 měsíců a poskytují kvalitní hovězí maso. Krávy dojných plemen jsou chovány pro mléko, poprvé jsou oplodněny (obvykle inseminací) ve věku 2,5 roku a po prvním otelení začínají dávat mléko. Dojivost krav stoupá do 6. roku života, ale po 10. roce začne opět klesat a krávy se poté vyřazují. Mléko dojných plemen je užíváno pouze pro lidskou výživu, telata se odchovávají odděleně od krav v teletnících na mléčných směsích, býčci poskytují telecí maso. Březost krávy trvá průměrně 285 dnů někdy i déle, v závislosti na celkovém fyzickém stavu a plemenné příslušnosti. kráva rodí jedno tele, zřídkakdy dvojčata. Pokud se narodí dvojčata rozdílného pohlaví, jalovička často bývá neplodná a nazývá se býčice. Pohlavní dospělost nastává ve věku 7-12 měsíců, tělesná dospělost 4-5 let. Tur domácí je přežvýkavec, jeho složený žaludek se skládá z bachoru, čepce, knihy a slezu. Výživa každého jedince závisí na mikroorganismech v jeho bachoru. Mikroorganismy (houby, bachořci, prvoci, bakterie...) zpracovávají složité polysacharidy - vlákninu a budují z ní vlastní těla. Bílkovina těchto organismů je základem výživy skotu. Zatímco tele po narození má bachor o polovinu menší než slez, u dospělé krávy je objem bachoru téměř desetkrát větší než objem slezu a činí až 100 litrů. Organizmy v bachoru velmi citlivě reagují na změnu krmiva a trvá 3 - 4 týdny, než se organismy přizpůsobí změně potravy. Zatímco změna potravy z pastvy na seno krávě neublíží, překrmení obilovinami a škrobovými krmivy pro ni může být nebezpečné. Dojde k rychlému rozkladu sacharidů na organické kyseliny.", "question": "Z čeho se zkládá žaludek tura domácího?", "answers": ["z bachoru, čepce, knihy a slezu"]}
{"title": "Ropucha zelená", "context": "živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída obojživelníci (Amphibia) Řád žáby (Anura) Čeleď ropuchovití (Bufonidae) Rod ropucha (Bufo) Binomické jméno Bufotes viridisLaurenti, 1768 Areál rozšíření Areál rozšíření Synonyma Bufo viridis Bufo cursor Některá data mohou pocházet z datové položky. Ropucha zelená (Bufotes viridis) je druh žáby z čeledě ropuchovití (Bufonidae). Ropucha zelená velikostí málokdy přesáhne 8 cm. Oční duhovka je žlutá až zelenavá. Zbarvení hřbetu je bělavé s zelenými až olivovými skvrnami. Břicho je bílé až nažloutlé. Samce od samice lze rozpoznat pomocí pářicích mozolů na palci přední nohy samce, menší velikostí a hlavně velice příjemného hlasového projevu, který připomíná hlas ptáka a zní jako „crrrríííííí“. Rozšíření V ČR i SR je v téměř souvislých oblastech, jinak je rozšířena po střední, jižní a východní Evropě a zasahuje až do Arábie a střední Asie. Mimo to žije na ostrovech západního Středomoří a v severní Africe. U nás v nížinách na vesnicích místy i hojná. Ekologie a biotop Vyhýbá se chladnějším a horským oblastem. Objevuje se nejčastěji v polohách do 450 m n. m. Žije v otevřené krajině, tj. i zahradách, parcích, polích a v okolí jezírek a rybníků a také v blízkosti lidského obydlí. Ze všech našich obojživelníků nejlépe snáší teplo a sucho. Na jaře vyhledává menší prohřáté nádrže, nevyhýbá se i větším kalužím a to i bez vodní vegetace. Provazce ropuchy zelené jsou kratší než u ropuchy obecné a obsahují do 6000 vajec. Pulci, kteří mohou dosahovat až 50 mm, se líhnou velmi rychle.", "question": "Jak lze rozeznat samce od samice Ropuchy zelené?", "answers": ["Samce od samice lze rozpoznat pomocí pářicích mozolů na palci přední nohy samce, menší velikostí a hlavně velice příjemného hlasového projevu, který připomíná hlas ptáka a zní jako „crrrríííííí“."]}
{"title": "Charlie Kaufman", "context": "Charlie Kaufman Charlie Kaufman Narození 19. listopadu 1958 (62 let) New York Povolání scenárista, filmový producent, filmový režisér a spisovatel Alma mater Boston University College of Fine ArtsTisch School of the ArtsHall High School Ocenění Writers Guild of America AwardCena Akademie za nejlepší scénář oficiální stránka multimediální obsah na Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky. Charles Stuart Kaufman (* 19. listopadu 1958 New York) je scenárista oceněný Oscarem, který byl časopisem Premiere označený za jednoho ze 100 nejvlivnějších lidí v Hollywoodu. Život a dílo Kaufman začínal v televizi, kde napsal dva díly seriálu Chris Elliott's Get a Life, dále několik desítek dílů jiných seriálů, například Ned a Stacey a The Dana Carvey Show. Poprvé se proslavil jako scenárista filmu V kůži Johna Malkoviche, za který získal nominaci na Oscara a cenu BAFTA. Napsal také scénář k filmu Slez ze stromu, režírovaný Michelem Gondry, dále spolupracoval se Spikem Jonzem jako scenárista k filmu Adaptace, za který získal další nominaci na Oscara a druhou cenu BAFTA. Adaptace vypráví příběh „Charlieho Kaufmana“, postavy, která je silně beletrizovanou verzí scenáristy. Ten ale ve skutečném životě nemá identické dvojče, je ženatý, a sotva se mu podařilo zažít drama, které sledujeme ve filmu. Napsal také Milujte svého zabijáka, biografii Chucka Barrisa, moderátora zábavného programu, který se domníval, že je zároveň vrahem na objednávku pro CIA; režisérský debut George Clooneyho. Kaufman velmi kritizoval Georga Clooneyho za to, že zasahoval do scénáře Milujte svého zabijáka bez toho, aby s ním cokoliv konzultoval. V interview s Williamem Arnoldem řekl: „Obvykle scenárista dodá scénář a vypaří se. Já ne. Chci se na všem podílet od začátku do konce.", "question": "Je Charlie Kaufman Oscarový scénárista?", "answers": ["Charles Stuart Kaufman (* 19. listopadu 1958 New York) je scenárista oceněný Oscarem, který byl časopisem Premiere označený za jednoho ze 100 nejvlivnějších lidí v Hollywoodu."]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Harry Potter je název řady fantasy románů britské spisovatelky J. K. Rowlingové. Romány zachycují dobrodružství mladého čaroděje, Harryho Pottera, a jeho přátel, Ronalda Weasleyho a Hermiony Grangerové, kteří všichni studují na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Hlavním tématem příběhu je Harryho souboj s černokněžníkem Tomem Rojvolem Raddlem (v originále Tom Marvolo Riddle), známým spíše jako Lord Voldemort, jehož cílem je dosažení vlastní nesmrtelnosti, dobytí čarodějnického světa, podmanění nekouzelníků (mudlů) a zničení všech, kdo mu stojí v cestě, zejména pak samotného Harryho Pottera. Romány jsou směsicí žánrů fantasy a tzv. vývojového románu s prvky mystery, thrilleru, dobrodružného románu a romantického románu. Přestože bývají řazeny mezi dětskou literaturu, zabývají se velmi vážnými tématy. Podle Rowlingové je dokonce jedním z hlavních témat smrt. Od publikace první knihy Harry Potter a kámen mudrců (v originále Harry Potter and the Philosopher's Stone) 30. června 1997, si romány získaly obrovskou popularitu po celém světě a dostalo se jim i velmi dobrého přijetí u kritiky. Přesto se objevovaly i kritické ohlasy, zejména kvůli temnému podtónu románů. Rowlingová těmito knihami dosáhla též velkého obchodního úspěchu. Do června 2011 se prodalo přibližně 450 miliónů výtisků, čímž se Harry Potter stal nejlépe prodávanou románovou sérií všech dob. Poslední čtyři romány také dosáhly rekordu, co se týče rychlosti jejich prodeje. Knihy o Harrym Potterovi byly přeloženy do 67 jazyků. Původními hlavními vydavateli knih byla nakladatelství Bloomsbury ve Velké Británii a Scholastic Press ve Spojených státech amerických. Od té doby knihy vydala celá řada dalších vydavatelství po celém světě. Všech sedm románů o Harrym Potterovi bylo společností Warner Bros. Pictures převedeno také na filmové plátno, přičemž poslední z nich byl pro tyto účely rozdělen na dvě části. Celá řada na sebe také navázala různé obchodní aktivity, takže např. britské noviny The Times ocenily roku 2008 značku Harry Potter na více než 15 miliard dolarů.", "question": "Kdo napsal Harryho Pottera?", "answers": ["J. K. Rowlingové"]}
{"title": "Jodid měďný", "context": "Jodid měďný je bílá, anorganická sloučenina se vzorcem CuI. Tato látka je velice málo rozpustná ve vodě. Vyskytuje se ve třech modifikacích, nejčastější je však ta, kde je v krychlové soustavě. == Výroba == Průmyslově se vyrábí reakcí elementárního jódu s mědí, dle rovnice: Je možno tuto látku vyrábět reakcí měďnatých solí, jako je oxidu měďného s kyselinou jodovodíkovou: Tuto látku je možno v laboratoři vytvořit reakcí síranu měďnatého a jodidu draselného, vedlejším produktem je jod. Reakce se provádí smícháním horkých vodných roztoků, meziproduktem je jodid měďnatý. Reakce probíhá dle rovnice: == Reakce == Při reakci s rtutí vzniká hnědo-černý komplex, tetrajodoměďnatan rtuťný: Se silnými kyselinami tvoří jodovodík a měďnaté soli dané kyseliny. Takto reaguje např. s kyselinou chlorovodíkovou: == Využití == Tato látka se používá na detekci elementární rtuti. Dále se tato látka používá při organických syntézách. Obdobně jako jodid stříbrný je tuto látku možno používat na vyvolávání deště. Tato látka totiž zvyšuje schopnost vzdušné vlhkosti tvořit kapky, popřípadě krystalky. Používá se jako katalyzátor při průmyslové výrobě nylonu.", "question": "Jaký vzorec má jodid měďný?", "answers": ["CuI."]}
{"title": "IHS", "context": "IHS nebo také JHS (písmena I a J se v latině dlouho nerozlišovala) je zkratka jména Ježíš v řečtině (Ι, Jésús), která se užívala v západní i východní církvi, někdy i v biblických rukopisech. == Původ zkratky a její výklady == Původně to byla řecká písmena Ι ióta-éta-sigma, v latině byl místo éty použit stejně vypadající znak H (označující však [h], nikoli [e]) a sigma nahrazena odpovídajícím S. Na východních ikonách se nejčastěji objevuje zkratka IH XP (Jésús Chriostos). S úpadkem znalosti řečtiny na západě se písmena začala číst jako latinská a vykládat například jako Iesus Hominum Salvator (Ježíš spasitel lidí). Jiný výklad spojoval monogram IHS s legendou o vidění císaře Konstantina před bitvou u Milvijského mostu (312), kdy měl uslyšet příslib In Hoc Signo vinces (v tomto znamení zvítězíš). V češtině se JHS někdy vykládalo jako Ježíš hříšných spasitel. == Užití == V pozdním středověku se monogram IHS spojil s novou eucharistickou zbožností, se zavedením svátku Božího těla (1264) a s úctou ke svátosti oltářní. Zde se písmena IHS často vyskytují na kruhové hostii, obklopené plameny, a doplněna křížem, někdy i srdcem nebo třemi hřeby Kristova ukřižování. Tato podoba se pak rozšířila hlavně ve Španělsku a v Itálii v 15. a 16. století a začala se užívat jako samostatný symbol, který převzalo jako svůj znak Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Jesu) čili jezuité. Písmena IHS se zde vykládala jako Iesum Habemus Socium (Ježíš je náš společník) a symbol se vyskytuje od 16. století téměř všude na jezuitských stavbách, na liturgických předmětech, na náhrobcích a podobně. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku IHS na německé Wikipedii. === Související články === Jezuité Kristův monogram === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu IHS ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká je zkratka jména Ježíš v řečtině?", "answers": ["IHS"]}
{"title": "Svátost", "context": "Protože slovo svátost vyjadřuje viditelné znamení skryté skutečnosti spásy, je sám Ježíš Kristus v katolickém pohledu sám coby tajemství spásy svátostí (teologové jej označují jako prasvátost, něm. Ursakrament). Sedmero svátostí je pak nástrojem této spásy, kterou šíří Duch Svatý. Kristus sám je hlavou svého těla, to jest církve, která tak sděluje neviditelnou milost, jejímž je znamením (tj. Krista). V tomto smyslu je analogicky svátostí též církev, což se odborně se označuje jako základní svátost, něm. Grundsakrament (srov. Druhý vatikánský koncil, konstituce Lumen gentium 1). Protože je církev prostředkem, jímž Kristus zjevuje a uskutečňuje tajemství Boží lásky vůči lidem, je církev podle Druhého vatikánského koncilu „všeobecnou svátostí spásy“ (srov. Lumen gentium 48). Protestantské a husitské pojetí Související informace naleznete také v článku Marburské náboženské rozhovory. Většina protestantů věří, že svátosti jsou „vnějším znamením vnitřní milosti“ anebo symbolem toho, co se událo neviditelně. Za svátost však považují pouze křest a Večeři Páně, která odpovídá pojmu eucharistie. Zbylých pět svátostí nepovažují za ustanovené v Novém zákoně, avšak mnoho protestantských církví má svůj svatební obřad a ordinované služebníky a některé církve anglikánského společenství – anglokatolíci – přijímají všech sedm svátostí, jak je chápou katolíci, ačkoli se sami považují za protestanty. V českém prostředí si též Církev československá husitská ponechala systém sedmi svátostí, ačkoliv se jedná o reformační církev. Svátost je v této církvi definována jako „jednání, jímž se obecenství věřících v Duchu svatém činně podílí na milosti Božího Slova přítomného skrze slyšené svědectví Písma svatého a svátostné úkony“ (srov. Základy víry Církve československé husitské, čl. 307). Pravoslavné pojetí Související informace naleznete také v článku Pravoslaví#Svaté tajiny. Pravoslavní sice uznávají symbolický počet sedmi svatých Tajin, ale označují tento soubor za „hlavní svaté Tajiny“, protože počítají svatých Tajin více. Za svatou Tajinu je považováno například velké svěcení vody na svátek Zjevení Páně (Theofanie, Bogojavlenije), a stejně tak i mnišské postřižení – velká schima –, při kterém jsou odpouštěny všechny dosavadní hříchy. Obřad svaté Tajiny vykonává kněz, ale duchovně je dílem Svatého Ducha.", "question": "Kolik svátostí uznává katolická církev?", "answers": ["sedm"]}
{"title": "Australský dolar", "context": "Australský dolar Australský dolaraustralian dollar (anglicky)Země Austrálie AustrálieNauru NauruKiribati KiribatiTuvalu Tuvalu ISO 4217 AUD Inflace 1,5%[1] (2015 odhad) Symbol $; A$; AU$ Dílčí jednotka cent Mince 5, 10, 20, 50 centů; 1, 2 dolary Bankovky 5, 10, 20, 50, 100 dolarů Australský dolar je oficiální měnou Australského svazu (je používán i na australských obydlených zámořských teritoriích: Kokosové ostrovy, Vánoční ostrov a Norfolk) a tří ostrovních států v Pacifiku: Nauru, Kiribati a Tuvalu. Dva z těchto států (Kiribati a Tuvalu) vydávají vlastní mince, které na jejich území kolují společně s australskými mincemi a bankovkami. ISO 4217 kód této měny je AUD. Pro označení se používá symbol $, často se však doplňuje písmenem (písmeny) na tvar A$ nebo AU$, aby se předešlo záměně s jinou měnou, která se také jmenuje „dolar“. Jedna setina dolaru se jmenuje cent. Někdy je dolar nazýván též „Aussie battler“; v nepříznivém období roků 2001 až 2002 se mu někdy přezdívalo „pacifické peso“.", "question": "Jaký je kód australského dolaru?", "answers": ["AUD"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Zdá se, že viditelný pól se postupně vyvíjí od doby slunovratu po dobu rovnodennosti, kdy je od Slunce nejdále. Podrobný rozbor viditelného a mikrovlnného záření ukázal, že periodické změny jasnosti nejsou zcela symetrické kolem slunovratů. Současně v 90. letech 20. století, kdy se Uran nacházel v době slunovratu, Hubbleův vesmírný dalekohled a pozemní observatoře pozorovaly malý pokles světlosti jižní čepičky (vyjma límce, který zůstal stejně jasný), v oblasti severní polokoule naopak aktivita narostla. Zvýšila se zde přítomnost mračen a zvedla se síla větrného proudění. Mechanismus sezónních změn není zatím jasný. Poblíž letního a zimního slunovratu leží polokoule Uranu střídavě přivráceny ke Slunci či směrem do hlubokého vesmíru. Zjasnění přivrácené polokoule ke Slunci je vysvětlováno změnou tloušťky metanových mračen a mlhové vrstvy v troposféře planety. Světlý límec v oblasti -45° šířky je taktéž spojen s existencí metanových mračen. Další změny probíhající na jižní polokouli mohou být vysvětleny změnami v nižších vrstvách mračen. Změny vyzařování mikrovlnného záření ze středu planety mohou zapříčiňovat různé chování a měnit cirkulaci v troposféře. V období rovnodennosti může opět dojít ke změně chování a proudění. Podrobnější informace naleznete v článku Prstence Uranu. Uranův systém planetárních prstenců je nezřetelný. Skládá se z 13 dosud objevených prstenců. Ty jsou velmi tenké a jsou složeny z tmavých balvanů o velikosti od 10 cm do 30 m v průměru. Většina prstenců je tak tenká, že by nemohly existovat bez přítomnosti tzv. pastýřských měsíců. Ty se pohybují poblíž nich, svou gravitací ovlivňují částice v prstenci, a drží tak prstence pohromadě. Zatím se podařilo objevit dva z nich: Cordelia a Ophelia. Další pastýřské měsíce jsou pravděpodobné, zatím však nebyly nalezeny. V roce 2008 bylo známo, že prstence Uranu tvoří 13 jednotlivých prstenců. V pořadí rostoucí vzdálenosti od planety se nacházejí prstence 1986U2R/ζ, 6, 5, 4, α, β, η, γ, δ, λ, ε. , ν a μ Jejich poloměry se pohybují od 38 000 km u prstence 1986U2R/ζ až k 98 000 km u prstence μ Prstence jsou extrémně tmavé a odrazivost částic, ze kterých se skládají, nepřesahuje 2 %.", "question": "Má Uran zřetelné prstence?", "answers": ["Uranův systém planetárních prstenců je nezřetelný."]}
{"title": "Tessar", "context": "Tessar Tessar se skládá ze 4 elementů ve třech skupinách 35mm fotoaparát Zeiss Ikon Contessa s objektivem Carl Zeiss Tessar 50mm f/2.8 Tessar je anastigmat složený ze čtyř čoček. Navrhl jej a zkonstruoval Paul Rudolph v roce 1902. Tessar je variantou triplety, ve kterém první čočka je plankonvexní spojka, druhá bikonkávní rozptylka a zadní čočky jsou stmelené a tvoří achromatický kladný meniskus. Tessar se stal základem dalších objektivů (Belar, Elmar, Industar, Xenar a další). Patří k nejpoužívanějším objektivům v astronomické fotografii. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tessar na slovenské Wikipedii. Související články Normální objektiv Širokoúhlý objektiv Teleobjektiv Anamorfický objektiv Obrázky, zvuky či videa k tématu Tessar na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Fotografie", "question": "Z kolika čoček je složený Tessar?", "answers": ["ze čtyř"]}
{"title": "Alexej Leonťjev", "context": "Alexej Leonťjev Alexej Leonťjev Narození 5.jul. / 18. února 1903greg.Moskva Úmrtí 21. ledna 1979 (ve věku 75 let)Moskva Příčina úmrtí infarkt myokardu Místo pohřbení Kuncevský hřbitov Alma mater Faculty of Social Sciences of Moscow State University Povolání psycholog, akademik, spisovatel literatury faktu a filozof Zaměstnavatel Lomonosovova univerzita Ocenění Leninova cenaLeninův řádŘád rudého praporu práceOdznak ctiUshinsky Medal… více na Wikidatech Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Alexej Nikolajevič Leonťjev, rusky А́й Н́е Л́н (18. února 1903, Moskva – 21. ledna 1979, Moskva) byl sovětský psycholog ruské národnosti. Představitel vývojové psychologie. Žák Lva Vygotského, jehož kulturně-historickou psychologii pozvolna opouštěl ve prospěch osobité \"teorie aktivity\"[1], která se, po Leonťjevově příchodu na katedru psychologie Lomonosovovy univerzity (od roku 1966 rektorem nově vzniklé Fakulty psychologie), stala nejvlivnějším směrem v sovětské psychologii. Teorie aktivity je založena na tom, že každá lidská činnost se hodnotí na třech úrovních, které jsou podle Leonťjeva u jiných psychologických škol směšovány (1. činnost a její motivy, 2. akce a cíle, 3. operace a jejich prostředky). Bibliografie П в с у (1947) Д. С. Л (1977) В (1978) П д в и с п (1986) Л п о п (2000) České překlady Rozumový vývoj dítěte, Praha, Dědictví Komenského 1951. Reforma školy a úkoly psychologie, Praha, Výzkumný ústav pedagogický 1959 Problémy psychického vývoje, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1966. Činnost, vědomí, osobnost, Praha, Svboboda 1978. Myšlenkové procesy při osvojování cizích jazyků: řízení procesu osvojování cizího jazyka (výběr ze statí), České Budějovice, Krajský pedagogický ústav 1981 Reference ↑ Archivovaná kopie. www.igs.net [online]. [cit. 2014-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-21. Literatura Veer, R.v.D. and Valsiner, J. Understanding Vygotsky: a quest for synthesis. Oxford: Blackwell, 1991.", "question": "Jak se nazýval nejvlivnější směr v sovětské psychologii?", "answers": ["teorie aktivity"]}
{"title": "Zub", "context": "Zub (lat. dens, řec. odus) je tvrdý útvar v dutině ústní většiny obratlovců. Zuby slouží hlavně k uchopování, oddělování a rozmělňování potravy a v neposlední řadě také k obraně i útoku. Soubor zubů se nazývá chrup neboli dentice. Zdravý dospělý člověk má celkem 32 zubů, dítě 20 zubů mléčných. Někteří kytovci (jmenovitě kosticovci) nemají zuby vůbec, místo nich mají rohovinové pláty. Tvar, počet zubů, doba jejich růstu - protože zuby slouží k přijímání potravy, jsou přizpůsobené na míru každému ozubenému živočichovi. Proto se od sebe zuby jednotlivých druhů velmi liší. Například býložravci mají stoličky k rozmělňování tuhých rostlin, naproti tomu masožravci potřebují velké špičáky k zabití kořisti. Zuby všech živočichů proto můžeme rozdělit z několika hledisek: homodontní chrup: všechny zuby v čelistech mají stejný tvar (příklad: dravé ryby, kytovci) heterodontní chrup: zuby jsou rozdělené podle tvaru na řezáky, špičáky, premoláry a moláry. Počet zastoupených druhů zubů a jejich počet jsou druhově specifické. zuby s omezeným růstem (brachyodontní): jakmile se prořezají z dásně, již dále nerostou. zuby s prodlouženou dobou růstu (semihypselodotní): rostou i nějakou. dobu po prořezání zuby trvale rostoucí (hypselodontní): rostou po celý život polyfyodontní: zuby jsou v několika řadách, po vypadnutí je zub hned nahrazen novým difyodontní: nejprve vyrůstá dočasný, mléčný zub, ten je později nahrazen zubem trvalým monofyodontní: zub vyrůstá jen jednou za život, není nahrazován Zuby člověka jsou tedy heterodontní, s omezeným růstem a většinou difyodontní, s výjimkou stoliček, které jsou monofyodontní.", "question": "Kolik zubů má dospělý člověk?", "answers": ["32"]}
{"title": "Data (informatika)", "context": "Data jsou v informatice informace v digitální (číselné) podobě určené k počítačovému zpracování. Data (např. číslo, text, obrázek, zvuk, zdrojový kód programu) jsou zapsána (kódována) v podobě posloupností čísel (bajtů) a uloženy např. v operační paměti počítače nebo na záznamovém médiu (pevný disk, CD, paměťová karta apod.). Stejným způsobem je v paměti vedle dat uložen i sled instrukcí tvořící počítačový program, který určuje, jak má počítač data zpracovávat. Další definice: Data jsou vyjádření (reprezentace) informace formálním způsobem tak, aby je bylo možno přenášet nebo zpracovat počítačem. Data jsou posloupnost symbolů, jimž je přiřazena určitá interpretace. Celkový objem digitálních dat v roce 2007 byl odhadnut na 281 bilionů GB. Reprezentace dat v digitálních počítačích je obvykle binární: data (např. čísla, texty, obrázky, zvukové záznamy) jsou reprezentována sérií binárních číslic (bitů). Z praktických důvodů se osm bitů seskupuje do jednoho bajtu. Data se čtou a zapisují jako posloupnosti bajtů, ale lidsky přívětivější je uvažovat na vyšší úrovni abstrakce, například: tento soubor je obrázek, který je zaznamenán v nějakém formátu. Každá informace, má-li být korektně zpracována, musí být zobrazena v určitém kódu a dodržovat určitý formát. Kód a formát dat jsou velmi blízké pojmy. Na elementární úrovni obvykle mluvíme o kódu, například o kódování češtiny, obecněji o znakové sadě (reprezentaci znaků nějaké abecedy čísly). Jiným příkladem je endianita, způsob uložení čísel v operační paměti počítače, který definuje, v jakém pořadí se uloží jednotlivé bajty číselného datového typu.", "question": "K čemu jsou určeny data v informatice?", "answers": ["k počítačovému zpracování"]}
{"title": "Shooting Stars SC", "context": "Shooting Stars SC Shooting Stars SC Země Nigérie Město Ibadan Založen 1950 Soutěž Nigerian Professional Football League Stadion Lekan Salami Stadium Souřadnice 7°23′47″ s. š., 3°53′9″ v. d. Oficiální webová stránka Některá data mohou pocházet z datové položky. Shooting Stars SC (zkráceně 3SC) je nigerijský fotbalový klub sídlící v Ibadanu. Byl založen roku 1960 pod názvem WNDC (West Nigeria Development Company), klubové barvy jsou modrá a bílá. V roce 1972 byl zakládajícím členem Nigeria Premier League. Nejvyšší soutěž vyhrál pětkrát v letech 1976, 1980, 1983, 1995 a 1998. V roce 1976 získal Pohár vítězů pohárů CAF, stal se tak prvním nigerijským vítězem některého kontinentálního poháru. V roce 1992 přidali hráči 3SC prvenství v Poháru CAF, v Lize mistrů CAF byli dvakrát ve finále (1984 a 1996). Nejznámějším hráčem v historii klubu byl Rashidi Yekini. Oficiální stránky http://www.shootingstarssc.com mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Fotbal", "question": "Jakou zkratkou bývá označován nigerijský fotbalový klub Shooting Stars SC?", "answers": ["3SC"]}
{"title": "Zelená chemie", "context": "Zelená chemie Zelená chemie, nazývaná také udržitelná chemie nebo prasinochemie (z řeckého prasinos = zelený a chymie = chemie), je oblast chemie a chemického inženýrství zaměřená na navrhování produktů a procesů, které minimalizují nebo vylučují použití a tvorbu nebezpečných látek.[1] Zatímco chemie životního prostředí se zaměřuje na účinky znečišťujících chemikálií na přírodu, zelená chemie se zaměřuje na celkový environmentální dopad chemie. Řeší i spotřebu energie a surovin, rizika pro pracovníky nebo pravděpodobnost nehod v chemických procesech a výrobách. Cílem zelené chemie je nalézat postupy, jak udělat chemickou praxi hospodárnější a bezpečnější. Historie Zelená chemie se formovala během dvacátého století v průmyslových zemích (především v USA a Evropě) v důsledku zhoršujícího se stavu životního prostředí a nutnosti hospodárnějšího využívání zdrojů. Její rozkvět nastal především v osmdesátých letech, kdy se v zemích OECD a obzvlášť ve Spojených státech měnila strategie ochrany životních prostředí - začal se klást důraz na prevenci vzniku odpadů a na inovace technologií tak, aby méně zatěžovaly životní prostředí. V tomto období vznikala řada iniciativ, které podporovaly spolupráci průmyslu, vládních orgánů a akademické sféry ve výzkumu udržitelnějších technologií a jejich zavádění do praxe.[2] Roku 1999 vyšlo první číslo časopisu Green Chemistry, prvního vědeckého periodika zaměřeného na zelenou chemii.[3] Principy V roce 1998 zveřejnili Paul Anastas a John Warner dvanáct principů, které definují zelenou chemii:[4][5] Prevence. Předcházet vzniku odpadů je lepší než je zpracovávat a likvidovat. Atomová ekonomie. Syntézy by se měly plánovat tak, aby konečný produkt obsahoval maximum atomů z výchozích látek. Bezpečnější chemické syntézy. Syntetické metody by neměly využívat ani generovat látky, které škodí lidskému zdraví nebo životnímu prostředí. Bezpečnější chemikálie. Výsledkem chemické výroby má být produkt, který splní očekávanou funkci a zároveň bude co nejméně toxický. Bezpečnější rozpouštědla a činidla. Použití rozpouštědel a pomocných látek by se mělo co nejvíce omezit. Pokud jsou nutné, měly by být co nejbezpečnější. Energetická účinnost. Procesy by měly být navrženy tak, aby spotřebovávaly co nejméně energie. Využívání obnovitelných zdrojů. Suroviny by měly být z obnovitelných zdrojů, pokud to je technicky a ekonomicky možné. Omezení derivátů. Kroky jako chránění/odchránění nebo dočasná derivatizace by se měly omezit na minimum, protože spotřebovávají další reaktanty a můžou produkovat odpady. Katalýza. Katalyzátory jsou vhodnější než reaktanty ve stechiometrickém množství. Degradovatelnost. Produkty by měly být navrženy tak, aby se nehromadily v životním prostředí. Po použití by se měly rozložit na neškodné látky. Průběžná analýza jako prevence znečištění. Proces by měl být monitorován a řízen tak, aby nevznikaly nežádoucí vedlejší produkty.", "question": "Především v jakých zemích nastal rozkvět zelené chemie v 80. letech?", "answers": ["OECD"]}
{"title": "Go (desková hra)", "context": "Výhodou tohoto systému je mj. to, že hráč rychle pozná svoji skutečnou sílu. Časové systémy Na turnajích v go (podobně jako na šachových) mají hráči na hru omezený čas. Ten se měří obvykle šachovými hodinami. Existují tyto systémy: Absolutní čas – každý hráč může spotřebovat na hru daný čas a pokud jej překročí, prohrál. Standardní (japonské) bjó-jomi (秒) – například 60 minut plus 3×30 sekund. Po vyčerpání 60 minut má hráč 30 sekund na tah. Těchto 30 sekund smí dvakrát za hru překročit, při třetím překročení prohrál. (Pokud spotřebuje 30 až 59 sekund, jde o jedno překročení; pokud 60 až 89 sekund, je to pokládáno za dvojnásobné překročení atd.) Kanadské bjó-jomi – například 60 minut plus 5 minut na 15 tahů. Po vyčerpání 60 minut musí hráč na nejbližších 15 tahů spotřebovat nejvýše 5 minut; na dalších 15 tahů také nejvýše 5 minut atd. Fischerův čas – například 45 minut plus 20 sekund bonus na každý zahraný tah. Hra se nedohrává ve dvou fázích jako u japonského nebo kanadského bjó-jomi, ale pouze jako jedna fáze, kdy to co je v jiných systémech nazýváno hlavní čas, je zde spíše časová rezerva na promýšlení složitějších situací na desce nad základní čas určený na jeden tah. Přikupování času – hráč za zvýšení času platí svými body v závěrečném počítání skóre. Například má na hru 60 minut a poté si může dvakrát přikoupit pět minut, přičemž za každé přikoupení jsou mu strženy tři body z výsledného skóre. Na českých turnajích se obvykle používá japonské nebo kanadské bjó-jomi, přičemž základní čas bývá 60 nebo 75 minut a parametry bjó-jomi jsou stejné jako v uvedených příkladech.", "question": "Pro kolik hráčů je určena desková hra Go?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Indie", "context": "Někteří tradiční indičtí zemědělci – jsou to zejména pěstitelé bavlny a sójových bobů – v rostoucí míře přecházejí na pěstování geneticky modifikovaných potravin, kdy od zahraničních korporací (Monsanto) kupují GM semena a ad hoc vyvinuté herbicidy (Roundup).[zdroj? ] Podrobnější informace naleznete v článku Indická kultura. India měla bohaté a unikátní kulturní dědictví a dokázala si zachovat své tradice během historie i přes přebírání nových zvyků, tradic a myšlenek zároveň od útočníků i imigrantů. Množství zvyků, jazyků a monumentů je důkazem vzájemného míchání se vlivů během staletí. Například slavný Tádžmahal nebo jiné památky jsou příkladem islámém inspirované architektury, která byla zděděna po Mughalech. Jsou výsledkem synkretické tradice, která kombinuje elementy ze všech částí země. Indická společnost je široce pluralitní, mnohojazyčná a mnohonárodnostní. Indické tradiční oblečení je odlišné mezi jednotlivými regiony. Značně se liší ať už barvami nebo styly. Záleží na různých faktorech jako podnebí. Nejpopulárnější oděv pro ženy se nazývá sárí a nejtradičnějším oděvem mužů je dhótí (řasená bederní rouška). Vzdělání je vysoce ceněno členy každé socioekonomické vrstvy obyvatelstva. Tradiční indické hodnoty jako rodina jsou vysoce respektovány a považovány za posvátné, ačkoli městské rodiny začínají preferovat rodinu dvou partnerů z důvodů socioekonomických omezení daných systémem skupinové rodiny. Náboženství v Indii je velmi společenskou událostí se spoustou praktik provázených okázalostí a vitalitou a je nedílnou součástí každodenního života. První literární zmínky v Indii měly většinou ústní formu a až později byly převedeny do písemné podoby jako například Védy, nebo eposy Mahábhárata a Rámájana. V Indii je také množství významných a moderních spisovatelů píšících v indických jazycích a angličtině. Jediným nositelem Nobelovy ceny za literaturu byl bengálský spisovatel Rabíndranáth Thákur. Indie ročně vyprodukuje největší počet filmů ve světě. Filmová produkce má svou základnu v Bombaji, která je často označována jako \"Bollywood\". Indická hudba je reprezentována širokým spektrem forem. Dva hlavní proudy klasické hudby jsou karnátacká z Jižní Indie a hindustanská ze Severní Indie. Populární formy hudby také převládají, za zmínku stojí například filmová hudba. V Indii také existuje množství druhů klasických tanců včetně takových jako Bharata Natyam, Kathakali a Kathak. Často mají formu příběhu a obsahují duchovní a náboženské prvky. Indie má také rozmanité festivaly, z nichž je mnoho oslavovaných bez ohledu na kastu a vyznání.", "question": "Čeho Indie ročně vyprodukuje největší počet ve světě?", "answers": ["filmů"]}
{"title": "New York", "context": "Verrzano-Narrows Bridge je nejdelší visutý most ve Spojených státech, Hollandův tunel byl prvním mechanicky odvětrávaným tunelem určeným pro automobily na světě. Ve městě je provozováno asi 12 000 charakteristických žlutých taxíků, Roosevelt Island je s Manhattanem spojen lanovkou a Manhattan je s dalšími místy uvnitř i mimo hranice města spojen trajekty. New York má největší flotilu autobusů ve Spojených státech. Železniční síť spojující předměstské oblasti ve státech New York, New Jersey a Connecticut má více než 250 stanic a 20 linek. V New Yorku se nachází dvě nejrušnější železniční stanice Spojených států, Grand Central Terminal a Pennsylvania Station. Do New Yorku směřuje nejvíce pasažérů mezinárodních leteckých linek v rámci Spojených států. V oblasti fungují tři velká letiště, John F. Kennedy International, Newark Liberty International a LaGuardia a plánuje se rozšíření Stewart International Airport, poblíž Newburghu. Tato tři letiště v roce 2005 využilo asi 100 milionů cestujících a vzdušný prostor nad New Yorkem tak byl nejhustější ve Spojených státech. Přibližně čtvrtina Američanů, kteří letěli v roce 2005 do zahraničí, využila letiště JFK a Newark. Díky masivnímu využívání hromadné dopravy, více než 120 000 cyklistům a mnoha pěším je New York energeticky nejefektivnějším velkým městem ve Spojených státech. Zatímco ve Spojených státech je pěší chůze a jízda na kole využívána jako forma dopravy v 8 % případů, v New Yorku to je 21 %. New York má také síť dálnic, které spojují město s New Jersey, Westchester County, Long Islandem a Connecticutem. Tyto dálnice využívají k dojíždění miliony obyvatel a jsou zde tudíž běžné dopravní zácpy, především během dopravní špičky. George Washington Bridge je považován za jeden z nejvytíženějších mostů na světě. Pro Manhattan je charakteristické dělení ulic na streets vedoucí z východu na západ a avenues vedoucí ze severu na jih. Mnoho newyorských ulic je celosvětově známo, například Fifth Avenue s luxusními obchody a obchodním domem Macýs, Wall Street jako sídlo burzy, nebo Broadway jako sídlo muzikálových divadel. New York má deset partnerských měst, z nichž devět je členy Sister Cities International. V tomto článku byl použit překlad textu z článku New York City na anglické Wikipedii.", "question": "Jaké je nejlidnatější město USA?", "answers": ["New York"]}
{"title": "Rubín", "context": "== Zpracování a výroba == Přírodní rubíny se dopalují (heated), aby měly lepší barvu, doplňují berylliem (treatment), skelnou pastou a dalšími úpravami. Rubíny jsou vzácné, a proto se v současné době velké množství rubínů vyrábí uměle. Používá se Verneuillova metoda nebo Czochralského metoda pro postupný růst krystalu z taveniny. Někdy se ale používají i další metody, jako třeba hydrotermální metoda. == Použití a zajímavosti == Rubín manikja, byl dle Indů králem mezi drahokamy, darujícím životní sílu a sexuální plodnost, lék na srdce a slabosti, dále dodává pranu, energii Slunce a jemné energie vesmíru. Rubíny jsou žádané magické a klenotnické minerály. Jejich barva je oranžovočervená, malinová, slabě červená, sytě červená, rudá, jako krev až purpurověčervená, a někdy dokonce až trochu hnědočervená. Historické minerály pocházejí především ze Cejlonu.. Nejchválenějším a nejvíce ceněným rubínem Indie byl padmarága rubín oranžovočervené barvy, nakonec ovšem ověřen jako safír padparádža. Staří středověcí astronomové z rubínů brousili čočky do dalekohledů. I proto byla pro jejich práci důležitá podpora boháčů, mecenášů a působení na dvorech panovníků. Rubíny se mohou používat například v mechanických hodinách jako ložiska čepů na snížení tření, které by vzniklo při tření kovu o kov. Podle nejnovějších výzkumů usuzují někteří odborníci, jako třeba P. Malíková a RNDr. Jaroslav Hyršl, že \"největší rubín\" na svatováclavské koruně a i \"některé další, menší\" nejsou ve skutečnosti rubíny, ale rubelity, tzn. červené turmalíny. Umělý rubín byl použit k výrobě prvního laseru. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Drahé kameny starověku, vyd. Onyx. Robert Nový, O duševním a léčebném působení drahokamů a cenných nerostů Rubin, saphir, extra lapis no. 15, Edelsteine, Max Weibel, ABC Zurich Verlag, 1985. === Související články === Korund Safír Smaragd === Externí odkazy ===", "question": "Jaký minerál byl použit k výrobě prvního laseru?", "answers": ["Umělý rubín"]}
{"title": "Cestovní pas České republiky", "context": "Občan je oprávněn mít více platných pasů současně. Platné cestovní pasy České republiky jsou vydávány na základě zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů. Při cestách v rámci Schengenského prostoru a do některých dalších států, se kterými má Česká republika uzavřenou příslušnou dohodu, například do Spojeného království, lze místo pasu použít také občanský průkaz. Dalšími využívanými cestovními doklady Česka, resp. pasy, vedle Cestovního pasu České republiky (červený), jsou též: Diplomatický pas České republiky (černý), Služební pas České republiky (modrý). (Event. blíže též: Cestovní průkaz.) == Kdo v České republice může o pas zažádat == Občan starší 15 let, ale do doby zletilosti, tj. do 18 let, musí k žádosti přiložit písemný souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem. Podpis lze ověřit u orgánu, u něhož se podává žádost. Souhlas zákonného zástupce se nevyžaduje, pokud je jeho opatření spojeno s překážkou těžko překonatelnou.Zákonný zástupce za občana mladšího 15 let; místo zákonného zástupce může podat pěstoun, osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do péče, anebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy, které pečuje na základě soudního rozhodnutí o občana mladšího 15 let.", "question": "Jaký průkaz lze místo pasu použít při cestách v rámci Schengenského prostoru?", "answers": ["občanský"]}
{"title": "Akustika", "context": "Akustika je rozsáhlý vědní obor, zabývající se vznikem zvukového vlnění, jeho šířením, vnímáním zvuku sluchem a přenosu prostorem až po vnímání lidskými smysly. Má celou řadu poddisciplín, např. hudební akustika zkoumá fyzikální základy hudby, hudebních nástrojů a prostorů, stavební akustika zvukové jevy a souvislosti v uzavřeném prostoru, budovách a stavbách, prostorová akustika šíření zvuku v obecném prostoru, fyziologická akustika vznikem zvuku v hlasovém orgánu člověka a jeho vnímáním v uchu, psychoakustika vnímání zvuku v mozku atd. Akustika patří mezi nejstarší obory fyziky. Akustika se dále dělí podle oblasti zájmu. Slovo AKUSTIKA pochází z řec. akoustikós, což znamená \"týkající se slyšení\", od akoúo znamenající \"slyším\". Fyzikální akustika studuje způsob vzniku a šíření zvuku. Dále se zabývá jeho odrazem a pohlcováním v různých materiálech. Hudební akustika zkoumá zvuky a jejich kombinace se zřetelem na potřeby hudby. Fyziologická akustika se zabývá vznikem zvuku v hlasivkách člověka a jeho vnímáním v uchu. Lékaři se také podrobně zabývají vlivem hluku na lidské zdraví a fungování lidského organismu. Stavební akustika zkoumá dobré a nerušené podmínky poslouchatelnosti hudby a řeči v obytných místnostech a sálech.", "question": "Co studuje fyzikální akustika?", "answers": ["způsob vzniku a šíření zvuku"]}
{"title": "Tantal", "context": "V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Ta+3 a Ta+5. Tantal je na Zemi velmi vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 2 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými metodami a uvádí se, že je nižší než 0,000 0025 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom tantalu na 1 500 miliard atomů vodíku. Tantal se v přírodě vyskytuje v minerálu tantalitu ((Fe,Mn)Ta2O6) a euxenitu (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Ložiska rud s prakticky využitelným obsahem tantalu se nalézají v Austrálii, Brazílii, Kanadě, jižní Africe a Egyptě. Výroba čistého kovu je značně komplikovaná, protože ve všech přírodních rudách jej doprovází niob, jehož chemické chování je velmi podobné. Obvykle se pro separaci těchto dvou kovů používá krystalizace jejich fluorokomplexů nebo frakční destilace pětimocných chloridů. Po přečištění sloučenin se elementární kovový tantal vyrábí elektrolyticky. Hlavní použití nachází tantal při výrobě elektronických součástek, hlavně tantalových kondenzátorů. Tantalové elektrolytické kondenzátory využívají schopnosti tantalu vytvořit odolnou povrchovou vrstvu oxidu, tantalová fólie tvoří první desku kondenzátoru, oxid jako jeho dielektrikum a elektrolyt tvoří druhou desku. Protože oxidická vrstva může být velmi tenká (tenčí než v jiných typech kondenzátorů) můžeme v malém objemu získat velkou kapacitu, to umožňuje využití těchto kondenzátorů v telefonech, počítačích atd. Tantal se také využívá v mnoha slitinách, které díky němu získávají vysokou teplotu tání, jsou pevné a kujné.", "question": "Proč je výroba čistého tantalu komplikovaná?", "answers": ["protože ve všech přírodních rudách jej doprovází niob"]}
{"title": "HM Cancri", "context": "HM Cancri Pozorovací údaje(Ekvinokcium J2000,0) Typ dvojhvězda Souhvězdí Rak Zdánlivá magnituda (V) 21,2[1], 21,206 8[2], 20,7[3], 20,74[4], 21,221[4], 20,334[4], 21,539[4] a 21,679[4] Označení v katalozích (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. RX J0806.3+1527, nebo podle katalogu proměnných hvězd HM Cancri, je nejtěsněji obíhající známá dvojhvězda. Je tvořena dvojicí bílých trpaslíků o hmotnostech 0,55 a 0,27 hmotnosti Slunce, kteří obíhají kolem společného těžiště s periodou 321,5 sekund (5 minut a 21,5 sekundy). Velikost hvězd zhruba odpovídá velikosti Země a jejich vzdálenost – 80 000 km – zhruba 1/5 vzdálenosti Země a Měsíce. Systém se nachází 1 600 světelných let od Sluneční soustavy. Rotace systému se postupně zpomaluje – o zhruba 1,2 ms/rok. To odpovídá ztrátě energie vyzařováním gravitačních vln, spočítané podle obecné teorie relativity. Podle některých předpokladů by se mělo jednat o nejsilnější zdroj gravitačních vln v naší galaxii. Reference ↑ The 78th name-list of variable stars. 2006.↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.↑ SIMBAD.1 2 3 4 5 The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009. Externí odkazy http://www.astrovm.cz/cz/pro-navstevniky/novinky_obr/zbesily-tanec-dvojhvezdy/364.html", "question": "Kolik světelných let se nachází dvojhvězda HM Cancri od Sluneční soustavy?", "answers": ["1 600"]}
{"title": "Černý trpaslík", "context": "Černý trpaslík je chladný hvězdný objekt, který se vyvinul z bílého trpaslíka a nakonec postupným zářením černého tělesa ochladl. Ve vesmíru by neměl dosud žádný černý trpaslík existovat, neboť čas potřebný k ochlazení bílého trpaslíka na požadovanou úroveň je delší než dosavadní délka existence vesmíru. I v epoše, kdy černí trpaslíci budou existovat, bude nesmírně obtížné je detekovat, neboť budou vysílat tepelné záření o teplotě jen o málo vyšší než kosmické mikrovlnné pozadí.[zdroj? ] Jedna z mála možností jejich odhalení tkví v jejich gravitačních účincích, tedy zachycení světelných paprsků ohýbajících se kolem trpaslíka. Rekonstruováním informace, kterou přenášejí, získáme deformovaný obraz, pomocí kterého můžeme určit, jakým tělesem byly paprsky ohnuty. Stejná metoda se používá mj. i k detekci černých děr. Černé trpaslíky nelze zaměňovat s hnědými trpaslíky, kteří se formují, když se z plynu vytváří hvězda, ale nedosáhnou dostatečné hmotnosti k zahájení a udržení vodíkové nukleární fúze. V 60. letech 20. století byli občas \"hnědí trpaslíci\" nazýváni \"černými trpaslíky.\" Bílý trpaslík Červený trpaslík Hnědý trpaslík Modrý trpaslík", "question": "Z čeho se vyvinul černý trpaslík?", "answers": ["z bílého trpaslíka"]}
{"title": "Vlastimil Harapes", "context": "Vlastimil Harapes (* 24. července 1946 Droužkovice) je český herec, tanečník, režisér, choreograf, taneční pedagog, dlouholetý člen, sólista baletu Národního divadla v Praze a umělecký ředitel Mezinárodní konzervatoře Praha Po absolutoriu pražské taneční konzervatoře v roce 1965 získal angažmá v baletním souboru ND (1966). Od roku 1971 zde byl sólistou . Účinkoval zhruba v 50 různých tanečních představeních naší první scény. Tanec také studoval v Rusku v Petrohradě v baletní škole Malého akademického divadla. Tančil také na celé řadě světových baletních scén, od roku 1977 do roku 1983 byl stálým hostem v západoněmecké porýnské opeře v Duisburgu a Düsseldorfu. Od roku 1990 až do roku 2003 působil jakožto choreograf a ředitel baletního souboru Národního divadla, nyní zde pracuje v roli choreografa a baletního mistra. Občas také hostuje v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Kromě toho se jedná také o úspěšného filmového herce, který si zahrál v celé řadě českých snímků (např. Markéta Lazarová režiséra Františka Vláčila nebo Jak vytrhnout velrybě stoličku režisérky Marie Poledňákové). Byl však často předabován jinými herci či dabéry (Jiří Klem, František Němec, Jiří Zahajský). Je čestným předsedou Hnutí speciálních olympiád, členem rady Kiliánovy nadace, čestným presidentem občanského sdružení Balet Globa. Klasický tanec také vyučoval v Itálii a na Taneční konzervatoři v Praze, zasedá jakožto porotce v renomovaných mezinárodních tanečních soutěžích. Vidět jsme jej mohli i jako porotce v taneční soutěži České televize Staance ...když hvězdy tančí a ve slovenské soutěži Hvězdy na ledě. V roce 1977 podepsal Antichartu. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za hnutí ANO 2011 v obvodu č. 25 – Praha 6. Se ziskem 13,30 % hlasů skončil na 4. místě a do druhého kola nepostoupil. 1976 titul zasloužilý umělec 1980 ocenění Zasloužilý člen ND 1989 titul národní umělec 2011 Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet 1964 Starci na chmelu 1965 Odcházeti s podzimem (. TV film) 1967 Marketa Lazarová (německý hlas propůjčil Klaus-Peter Thiele) 1968 Královský omyl 1971 F.L.Věk (TV seriál) 1976 Den pro mou lásku (hlas propůjčil František Němec) 1977 Jak vytrhnout velrybě stoličku (. hlas propůjčil Jiří Klem) 1978 Jak dostat tatínka do polepšovny (hlas propůjčil Jiří Klem) 1978 Panna a netvor (hlas propůjčil Jiří Zahajský) 1986 Operace mé dcery 2004 Bolero 2004 Rodinná pouta (TV seriál) 2006 Jak se krotí krokodýli 2008 Comeback (TV seriál)", "question": "Kdy se narodil Vlastimil Harapes, český herec, tanečník, režisér, taneční mistr, choreograf a taneční pedagog?", "answers": ["24. července 1946"]}
{"title": "Dusík", "context": "Dusík, chemická značka N (lat. Nitrogenium) je plynný chemický prvek, tvořící hlavní složku zemské atmosféry. Patří mezi biogenní prvky, které jsou základními stavebními kameny živé hmoty. V druhé polovině 18. století byla objevena složka vzduchu, která nepodporuje hoření ani dýchání. Tento plyn popsal jako první Němec Carl Wilhelm Scheele v roce 1777 a Francouz Antoine Lavoisier ho pojmenoval jako azote (tento název se používá např. ve francouzštině nebo ruštině (А)), což znamená 'dusivý plyn'. Poté, co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená 'ledkotvorný', který se udržel v latinském označení nitrogenium. Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat. Jeho vysoká reaktivita spočívá v tom, že má ve valenční vrstvě 3 nepárové elektrony. Stability docílí tím, že buď přijme tři elektrony a vytvoří stabilní oktet ve valenční sféře N3-, nebo odevzdá až 5 elektronů a získá tím kladnou valenci, např. N1+, N3+ nebo N5+.", "question": "Má dusík nějakou chuť?", "answers": ["Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu."]}
{"title": "Antonín Dvořák", "context": "Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získal čestný doktorát v Praze a na Cambridgeské univerzitě. Dvořák se přátelil s ruským skladatelem Čajkovským, který ho v roce 1890 pozval koncertovat v Moskvě a Petrohradě. V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově. Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór. V roce 1895 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později, v roce 1897, oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm. Dvořákovo dílo bylo nyní uváděno a oslavováno doma i v zahraničí. Gustav Mahler a Hans Richter přispěli k jeho popularitě koncerty ve Vídni, Joseph Joachim a Hans von Bülow zpopularizovali Dvořákovu hudbu v Německu, Joseph Barnby a Alexander Mackenzie v Anglii. Dvořákovy šedesáté narozeniny v roce 1901 se staly národní událostí.", "question": "Byl Harry Burleigh jeden z prvních černošských skladatelů?", "answers": ["Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů."]}
{"title": "Death metal", "context": "K tomu všemu skupina Death přidala album \"Human\" (1991), příklad moderního death metalu. Otec kapely Chuck Schuldiner nekompromisní rychlost a technickou virtuozitu posunul ještě dál. Mezi další příklady tohoto směrování patří alba: Carcass – \"Necroticism: Descanting the Insalubrious\" (1991), Suffocation – \"Human Waste\" (1991), Entombed – Clandestine (1992). V tomto bodě se už zrcadlí všechny uvedené charakteristiky: prudké tempo a početné zvraty, extrémně rychlé bubnovaní, morbidní texty a hrdelní zpěv. Na přelomu 80. a 90. let početné nahrávací společnosti začaly podepisovat smlouvy s death-metalovými kapelami ve velkém množství. Earache Records a Roadrunner Records se staly nejvýznamnějšími společnostmi žánru, s kapelami jako Carcass, Napalm Death, Morbid Angel, Entombed, Obituary, Sepultura, Pestilence, a Deicide. I když tyto společnosti nezačínaly jako death-metalová vydavatelství (Earache byl grindcore label a Roadrunner thrashový label), na začátku 90. let se staly vlajkovými loděmi žánru. Krom toho vznikly nové labely, např. Nuclear Blast, Century Media a Peaceville; mnohá z těchto vydavatelství získala v 90. letech úspěch i v jiných metalových odnožích. Popularita death metalu dosáhla vrcholu v letech 1992-93, když se některé kapely jako Morbid Angel těšily komerčnímu úspěchu; avšak žánr jako celek se kvůli své extrémní povaze nikdy nedostal do středního proudu. Postupně se v té době rozvinul do následných stylů: Melodický death metal, zkráceně také melodeath, je méně extrémní forma death metalu. Skladby se zakládají na melodice kytarové hry, převzaté od Iron Maiden a growlingu ve vysokých tónech. První album v tomto stylu (Heartwork – 1994) je někdy připisováno grindcore kapele Carcass. Mezi nejznámější představitele patří: Hypocrisy, Amon Amarth, In Flames, Arch Enemy, Dark Tranquillity a At the Gates patří mezi průkopníky stylu, tzv. Gothenburského metalu. Skandinávský death metal je předchůdce melodického death metalu. Skupiny jako Entombed, Dismember, Unleashed a výše uvedení At the Gates pomohly definovat zvuk, ze kterého se vyvinul melodický death metal.", "question": "Kdy dosáhla popularita death metalu vrcholu?", "answers": ["v letech 1992-93"]}
{"title": "XaoS", "context": "XaoS XaoS Aktuální verze 4.1 Operační systém Cross-platform Typ softwaru generování fraktálů Licence GPL Lokalizace Anglicky Web https://xaos-project.github.io/ Některá data mohou pocházet z datové položky. XaoS je interaktivní program pro zobrazování fraktálů. Umožňuje uživateli spojitě přibližovat a oddalovat zobrazený fraktál v reálném čase. XaoS je licencován pod GPL. Program je víceplatformní, a dostupný pro různé operační systémy, včetně GNU/Linuxu, Windows, Mac OS X, BeOS a dalších. XaoS umí zobrazit Mandelbrotovu množinu (s mocninou 2, 3, 4, 5 a 6), Octo fraktál, tři typy Barnselyho fraktálů, fraktál Newton (řádu 3 a 4), fraktál Phoenix a Magnet (1 a 2). XaoS může zobrazit Juliovu množinu z vybraných částí fraktálu a také umožňuje zadání vlastních vzorců. XaoS je schopen zobrazovat fraktály jako ASCII art pomocí knihovny AAlib což, v kombinaci s nástroji pro sestavování softwaru od GNU, umožňuje ho provozovat téměř kdekoli. V balíčku je zahrnuta interaktivní nápověda a animovaný úvod do problematiky fraktálů. Úvod je rozdělen do desíti kapitol podle dostupných vzorců a jejich vlastností. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku XaoS na anglické Wikipedii. Externí odkazy Galerie XaoS na Wikimedia Commons stránka na GitHub mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Svobodný software", "question": "Co je XaoS?", "answers": ["interaktivní program pro zobrazování fraktálů"]}
{"title": "Bohuslav Balbín", "context": "] Napsal dílo, v němž líčí popis a dějiny míst zasvěcených Panně Marii v zemích Koruny české. Spolu s přítelem a žákem Tomášem Pešinou z Čechorodu je Balbín autorem dnes už vžitého názvu Dalimilova kronika.[zdroj? ] Balbínův životopis Jana Nepomuckého si také zaslouží být podrobněji zmíněn. Zasloužil se totiž o popularizaci Jana z Pomuku, významné osobnosti z doby Václava IV.[zdroj? ] Bohuslav Balbín shromáždil existující prameny, pověsti i lidové zkazky, ze kterých vznikla nepomucká legenda.[zdroj? ] Při heuristice Balbínovi pomohli především svatovítští kanovníci Tomáš Pěšina z Čechorodu a Jan Dlouhoveský. Nepomuckého životopis byl napsán pro velkou mezinárodní sbírku Životy svatých roku 1670. Balbínovy legendy využila roku 1729 jako oporu papežská kanonizační bula. V případě posuzování životopisu Jana Nepomuckého z hlediska dějepisného je nutné si uvědomit, že Balbín sám se na své dílo díval jako na legendu, která se může volně doplnit.[zdroj? ] Není to tedy striktně historický spis, což mu bylo později vytýkáno. I přes historické nepřesnosti, např. datum světcovy smrti, je však Balbínův spis důležitou českou památkou.[zdroj? ]Pro své žáky napsal Balbín roku 1666 spis Verisimilia humanorum disciplinarum, o jedenáct let později následovaný dílkem Auxilia poetices.{} Pro žáky je také určeno dílo Quaesita oratoria. O životě arcibiskupa Arnošta z Pardubic pojednává kniha Vita venerabilis Arnesti primi archiepiscopi Pragensis z roku 1664[zdroj? ].", "question": "Kdy byl napsán Nepomuckého životopis?", "answers": ["roku 1670"]}
{"title": "Upír (nemrtvý)", "context": "Upír (nebo také vampýr) je mytologická bytost, která se živí životní esencí (obvykle ve formě krve) živých, ale jakmile začne pít krev, nemůže přestat. Přestat pít umí jen velmi silný a odhodlaný upír. Slovo upír je s největší pravděpodobností slovanského původu. Vyskytuje se ve všech slovanských jazycích - bulharsky je в, česky a slovensky upír (někdy se používá i obměna vampýr), polsky wampir a upiór, rusky у, bělorusky у, ukrajinsky у a в. Předpokládá se, že v praslovanštině bylo *ǫ, což má dále nejasnou etymologii. Někteří vědci slovo dále spojují s turkickým označením čarodějnice, které např. v tatarštině zní ubyr. Etymolog Machek spojuje slovo s nářečním slovenským slovesem vrepiť, resp. jeho hypotetickou přesmyčkovou podobou *vъ, což překládá jako vkousnout se, vsát se, vchytit se, vrazit se (i v češtině ostatně existuje archaické sloveso vpeřit, tj. prudce něco někam vrazit, vtisknout). Machek také uvádí alternativní etymologii francouzského slavisty Vaillanta, který u-pir překládá jako \"ten, kdo uniká (z hrobu)\". První doložené použití je ve staroruském kolofónu žaltáři, který je podepsán žertovnou přezdívkou У Л (Špatný upír) a který je datován rokem 1047. Někdy se jako první použití uvádí ruský protipohanský traktát Slovo svatého Grigorije (С С Г), který se zmiňuje o tom, že pohané uctívají upíry. Tento spisek pochází patrně z 11. - 12. století. Obměna vampýr, používaná často v neslovanských jazycích (anglicky vampire, francouzsky vampyre, německy Vampir) je odvozena z nasalizované srbské varianty в / vampir. Z ní bylo patrně v 17. století odvozeno německé Vampir a z němčiny se slovo rozšířilo dál. Do češtiny se zřejmě dostalo jinou cestou, ačkoli původní jazykový základ je bezpochyby stejný. Proto se píše s tvrdým y - možná pod vlivem slova netopýr. Postava upíra se vyskytuje v mytologii jak východních, tak i západních a jižních Slovanů.", "question": "Čím se živí upír?", "answers": ["životní esencí"]}
{"title": "Titanic", "context": "RMS (Royal Mail Ship)Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době šlo o největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line - Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér Thomas Andrews, stavbyvedoucí a vedoucí konstrukce Alexandr Carlisle, generální manažer a vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a interiér plavidla a který taktéž navrhl mechanismus spouštění záchranných člunů. Carlisle v roce 1910 ale odešel ke společnosti Welin Davit & Engineering Company Ltd. a dalších prací se na Titanicu neúčastnil. Titanic byl 269,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký. Hrubá tonáž představovala 46 328 BRT při výtlaku 52 31 tun při maximálním ponoru 10,54 m. Výška paluby od čáry ponoru byla 18 m. Tyto hodnoty vypovídají o tom, že Titanic byl větší než jeho předchůdce Olympic a ve své době byl největším námořním plavidlem.", "question": "Které společnosti patřil zaoceánský parník Titanic?", "answers": ["společnosti White Star Line"]}
{"title": "Emil Kopřiva", "context": "Emil Kopřiva Emil Kopřiva Emil Kopřiva v roce 2009Základní informace Narození 9. srpna 1956 (64 let) Žánry progresivní rock, art rock, hard rock Povolání skladatel, hudebník, podnikatel Nástroje kytara Vydavatelé Panton, Supraphon Příbuzná témata Synkopy, Futurum, Špilberk Některá data mohou pocházet z datové položky. Emil Kopřiva (* 9. srpna 1956) je český hudebník, kytarista a skladatel, známý jako člen brněnských rockových skupin Synkopy a Futurum. Biografie Kopřiva přišel do Synkop na začátku roku 1981 a působil zde jako jeden ze dvou kytaristů společně s jedním ze zakladatelů skupiny Petrem Smějou. První koncert s Emilem Kopřivou Synkopy odehrály 20. ledna toho roku.[1] Kapela tehdy hrála art rockový koncertní audiovizuální program Sluneční hodiny, který v létě 1981 nahrála a Panton jej vydal jako LP. V té době ale odešel Petr Směja a Emil Kopřiva tak zůstal ve skupině jediným kytaristou, takže se zřejmě podílel i na singlu „Mladší sestry vzpomínek“ z roku 1982. Kopřiva v roce 1983 odešel (v Synkopách jej nahradil Miloš Makovský)[2] a stal se členem nově vzniklé skupiny Futurum, kde byl opět jedním ze dvou kytaristů (tím druhým byl Miloš Morávek), kromě toho.", "question": "Jakých hudebních skupin je členem Emil Kopřiva?", "answers": ["rockových"]}
{"title": "Pražský hrad", "context": "Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad (původně raně středověké hradiště) stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy, na vrchu Opyš. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Dvakrát v dějinách se stal hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské. Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z hradiště založeného v 9. století, se svými rozměry 570 m délky a 128 m šířky je jeden z největších hradních komplexů na světě. Rozloha hradu se obvykle uvádí 7,28 ha, ale dodnes je předmětem sporů. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě. Také je největší doposud obývaný hrad na světě, hned za ním je Anglický Windsor. Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Kromě mnohých českých panovníků (včetně čtyř císařů), pražských biskupů a arcibiskupů, duchovních, šlechticů i jiných lidí spjatých s pražským dvorem jsou v katedrále pochováni i někteří světci - velká část českých zemských patronů (sv. Václav, Vít, Vojtěch, Zikmund nebo Jan Nepomucký). Jsou zde také uloženy české korunovační klenoty. Původně se název \"Praha\" vztahoval především právě na skalnatý ostroh s knížecím hradištěm, začal však současně označovat i okolní osídlení (např. u Ibráhíma ibn Jakúba). I později se po staletí název \"Praha\" vztahoval na hrad i pražská města v jeho okolí. Teprve v roce 1784 byla samostatná města administrativně spojena a název \"Praha\" oficiálně dostalo takto vzniklé město.", "question": "Nad jakou řekou stojí Pražský hrad?", "answers": ["Vltavou"]}
{"title": "Hliník", "context": "Hliník (chemická značka Al, latinsky Aluminium), je velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu, široce používaný v elektrotechnice a ve formě slitin v leteckém průmyslu a mnoha dalších aplikacích. Neušlechtilý stříbřitě šedý, nestálý, kujný kov, elektricky velmi dobře vodivý. Při teplotách pod 1,18 K je supravodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ve formě sloučenin, nejznámější rudou je bauxit Al2O3 . 2 H2O (dihydrát oxidu hlinitého). Vytváří sloučeniny v oxidačních číslech +I až +III, nejběžnější a nejstabilnější jsou sloučeniny hlinité. V kyselém prostředí tvoří ve vodném roztoku hlinitý kation, v alkalickém prostředí pak hlinitanový anion [AlO2]-. Hliník je v čistém stavu velmi reaktivní, na vzduchu se rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu Al2O3, která chrání kov před další oxidací. Hliník je velmi dobře rozpustný ve zředěných kyselinách, koncentrovaná kyselina dusičná jej však stejně jako vzdušný kyslík pokryje pasivační vrstvou oxidu. Také hydroxidy alkalických kovů snadno rozpouštějí kovový hliník za vzniku hlinitanů (AlO2)-. Hliník a slitiny hliníku jsou velmi dobře svařitelné téměř všemi metodami svařování. Výjimkou je slitina dural, která je svařitelná obtížně.", "question": "Jaké barvy je hliník?", "answers": ["bělavě šedé"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Dne 7. prosince 2010 kapela oznámila na svých internetových stránkách, že se v roce 2011 vydá na své poslední masivní světové turné. Turné dostalo název Epitaph a projelo téměř celým světem včetně pražské O2 arény, kde vystoupila skupina Judas Priest 28. června 2011 společně s kapelou Whitesnake. Během turné opustil skupinu v dubnu 2011 K.K. Downing, nahradil jej Richie Faulkner. Ve svém deníku z turné kytarista Glenn Tipton označil Prahu jako jedno ze svých oblíbených evropských měst. V roce 2012 kapela dokončila první část turné v Singapuru. Během dubna a května 2012 proběhla druhá část turné Epitaph po Evropě, při němž Judas Priest zavítali do Česka ještě jednou, tentokrát vystoupili osmého května v pardubické ČEZ aréně společně s kapelou Thin Lizzy. Poté co v roce 2011 opustil skupinu Downing a nahradil jej Richie Faulkner, začala práce na novém studiovém albu. Album nese název Redeemer of Souls, původním záměrem kapely bylo stihnout vydání alba už v roce 2013. Ještě v srpnu 2012 říkal frontman Halford pro Musicserver.cz: \"Nyní jsme v situaci, kdy si na desku můžeme udělat potřebný čas. Doufám, že to vyjde ještě v roce 2013. Něco mi říká, že to stihneme vydat ještě v příštím roce. Víte co, klidně si zapište rok 2013. Pojďme se společně těšit na další Judas Priest desku, aby lidi zase měli na co házet hlavou.\" Nakonec se však práce na nové desce prodloužily a ke konci dubna 2014 bylo oznámeno datum vydání na 15. července 2014. Ve stejném roce se skupina vyskytla v seriálu Simpsonovi, kde byla označena jako death metalová. To vyvolalo kritiku mezi fanoušky hudebního žánru, kteří se proti označení ohradili a neznalost označili za neomluvitelnou. Tvůrci seriálu se nakonec omluvili v dalším díle prostřednictvím Barta, který v úvodní znělce na tabuli píše: \"Judas Priest nejsou death metal! \" Související informace naleznete také v článku Seznam členů Judas Priest. Ian Hill – baskytara, doprovodné vokály (1969–dosud) Rob Halford – zpěv (1973–1992, 2003–dosud) Richie Faulkner - kytara (2011-dosud) Glenn Tipton – kytary, klávesy, syntezátor, doprovodné vokály (1974–dosud) Scott Travis – bicí, perkuse (1989–dosud) Související informace naleznete také v článku Diskografie Judas Priest. Rocka Rolla (1974) Sad Wings of Destiny (1976) Sin After Sin (1977) Stained Class (1978) Killing Machine/Hell Bent for Leather (1978) British Steel (1980. ) Point of Entry (1981) Screaming for Vengeance (1982) Defenders of the Faith (1984) Turbo (1986) Ram It Down (1988) Painkiller (1990) Jugulator (1997) Demolition (2001) Angel of Retribution (2005) Nostradamus (2008) Redeemer of Souls (2014)", "question": "Jak se nazývá album od Judas Priest vydané roku 1978?", "answers": ["Stained Class"]}
{"title": "Austrálie", "context": "Otřes způsobený britskou porážkou v Asii v roce 1942 a hrozby japonské invaze způsobily, že se nadále obrátila jako na nového spojence a ochránce na Spojené státy. Po roce 1951 se pak oficiálně stala americkým vojenským spojencem. Po druhé světové válce zahájila podporu hromadné imigrace z Evropy, od roku 1970 po opuštění tzv. \"politiky bílé Austrálie\" i z Asie a z dalších částí světa. To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu, její kultury i vnímání v očích světa. Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv. Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie. Australští voliči však přechod k republikánskému zřízení 55% většinou v roce 1999 odmítli. Od vlády Gougha Whitlama, jenž byl zvolen roku 1972, je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Austrálie. 7,617,930 km2 pevninské Austrálie se nachází na Indoaustralské desce. Obklopena je Indickým, Jižním a Tichým oceánem. Od Asie je oddělena Arafurským a Timorským mořem. Její pobřeží je dlouhé 25 760 kilometrů. Velký bariérový útes je největším korálovým útesem světa. Leží poměrně blízko severovýchodnímu pobřeží, dlouhý je více než 2 000 kilometrů. Největším světovým monolitem je Mount Augustus v Západní Austrálii. Dalším kandidátem na tento titul je Uluru známý též jako Ayerova skála, ležící v centrální části. 2 228 metrů vysoký Mount Kosciuszko ve Velkém předělovém pohoří je nejvyšší horou Austrálie jako kontinentu, ne však státu: Mawson Peak na Heardově ostrově jej převyšuje o 517 metrů. Největší plochu zabírají v Austrálii pouště a polopouště. Austrálie je nejsušším a nejplošším obydleným kontinentem a má nejmenší množství úrodné půdy. Mírné klima má pouze jihovýchodní a jihozápadní část kontinentu, především podél pobřeží. V severní části země je klima tropické, vegetace se zde skládá z deštných i obyčejných lesů a mangrovových bažin. Jako celek je klima velmi ovlivněno oceánem včetně jevu El Niñ způsobujícího pravidelná sucha a sezónními systémy tlakových níží, z nichž vznikají cyklóny. Ačkoliv má převážná většina australského povrchu pouštní nebo polopouštní charakter, je na něm rozvinuto mnoho různých prostředí od alpinských vřesovišť po tropické deštné lesy. Dlouhé geografické odloučení způsobilo, že mnoho australských organismů je zcela unikátních. 85 % rostlin, 84 % savců, více než 45 % ptáků a 89 % procent příbřežních ryb je endemických. Mnoho australských ekoregionů a jejich druhů je zasaženo lidskou aktivitou a člověkem vysazenými zvířaty či rostlinami. Podle Ramsarské úmluvy je registrováno 64 mokřadů, 16 míst je registrováno jako Světové dědictví.", "question": "Jak se jmenuje největší korálový útes světa?", "answers": ["Velký bariérový útes"]}
{"title": "Kotešová", "context": "Žilinský Okres Bytča Tradiční region Horní Pováží Kotešová Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 20,333 km²[1] Počet obyvatel 1 985 (31. 12. 2015) Hustota zalidnění 97,6 obyv./km² Správa Starosta Peter Mozolík (NEKA) Vznik 1234/1243 (první písemná zmínka) Oficiální web www.obeckotesova.sk Telefonní předvolba 041 PSČ 013 61 Označení vozidel BY NUTS 517691 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kotešová je malá obec na Slovensku v okrese Bytča na pravém břehu řeky Váh. Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1234/1243. V obci je renesanční kaštel a renesanční římskokatolický kostel Narození Panny Marie z 16. století. Geografie Obec se nachází v nadmořské výšce 330 metrů a rozkládá se na ploše 20 333 km2. K 31. prosinci roku 2015 žilo v obci 1985 obyvatel. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kotešová na anglické Wikipedii.↑ Registre obnovenej evidencie pozemkov [PDF 835 kB]. Bratislava: Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky, 2014-08-19 [cit. 2017-05-02]. S. 1. Dostupné online. (slovensky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Kotešová na Wikimedia Commons Stránky obce Kaštel na stránkách slovenskehrady.sk Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Města a obce okresu Bytča Bytča • Hlboké nad Váhom • Hvozdnica • Jablonové • Kolárovice • Kotešová • Maršová-Rašov • Petrovice • Predmier • Súľov-Hradná • Štiavnik • Veľké Rovné mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Slovensko", "question": "Na břehu jaké řeky leží obec Kotešová?", "answers": ["Váh"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Zvláštnostmi ptačí kostry jsou zejména bezzubý zobák, vysoká pohyblivost horního zobáku, plně vyvinutý pletenec hrudní končetiny přeměněné v křídlo, osifikace hrudních úseků žeber a zpevnění hrudníku pomocí háčkovitých výběžků. Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru. Svalstvo končetiny se upíná na synsakrum, femur a tibiotarzum. Běhák svalovinu nemá, podélně jím vedou jen šlachy k prstům. Zajímavá je úprava některých svalů zadní končetiny (m. ambiens, mm. flexores perforantes et perforati), která umožňuje automatické sevření prstů hřadujícího ptáka. Při napnutí šlach těchto svalů zapadnou jejich výrůstky do prohlubní šlachových pochev jako řetěz do ozubeného kola, takže sedící pták už nevynakládá žádnou svalovou námahu. Podrobnější informace naleznete v článku Trávicí soustava ptáků. Trávicí systém (systema digestorium) odpovídá u ptáků základní stavbě u vyšších obratlovců, až na některé zvláštnosti. Podobně jako u savců lze jej rozdělit na část hlavovou a trávicí trubici. Hlavovou část tvoří tzv. orofarynx, který zahrnuje dutinu ústní (zobákovou) a hltan. Horní a dolní čelist kryje více či méně zrohovatělý zobák. Jazyk je většinou neohebný, protože je podložen kostí, zato jej ptáci mohou vysunovat poměrně daleko z ústní dutiny. Chuťové pohárky jsou přítomny na jazyku a na stěně dutiny zobáku. Choana je jednotná a stejně tak i hltanové vyústění sluchových čili Eustachových trubic.", "question": "Umožňují svaly zadní končetiny automatické sevření prstů u hřadujících ptáků?", "answers": ["Zajímavá je úprava některých svalů zadní končetiny (m. ambiens, mm. flexores perforantes et perforati), která umožňuje automatické sevření prstů hřadujícího ptáka."]}
{"title": "Český les", "context": "Český les (německy na bavorské straně Oberpfälzer Wald – Hornofalcký les nebo na české straně Böhmischer Wald – Český les ) je členitá vrchovina a geomorfologický celek podél česko-německé státní hranice – zasahuje tak do jihozápadních Čech a do východního Bavorska. V Česku leží menší část území, větší část Českého lesa se rozkládá na území Německa. == Vymezení == Pohoří se táhne od Chebské pánve na severozápadě až po Všerubskou vrchovinu, která odděluje Český les od Šumavy na jihovýchodě. Délka pohoří je 80 km. Krajina Českého lesa se svým rázem velmi podobá Šumavě (tvary povrchu, lesnatostí, řídkým osídlením jako důsledkem vysídlení německého obyvatelstva), je však v průměru o 300–500 m nižší. Nadmořská výška jednotlivých vrchů se pohybuje od 600 do 1042 m. Nejvyšším vrcholem je Čerchov (1 042 m n. m.). Na vrcholu Čerchova se nachází Kurzova rozhledna, pojmenovaná po dr. Vilému Kurzovi, jednom za zakladatelů Klubu českých turistů. == Geomorfologické členění == Český les je samostatným geomorfologickým celkem masivu Šumavské subprovincie. Kompletní geomorfologické členění české části hor uvádí následující tabulka: == Geologie == Pro Český les jsou typické ploché hřbety a široká mělká údolí s občasně vystupujícími suky a strukturními hřbety s tvary zvětrávání a odnosu.", "question": "Leží větší část Českého lesa na území Německa?", "answers": ["V Česku leží menší část území, větší část Českého lesa se rozkládá na území Německa."]}
{"title": "Odra", "context": "Odra (německy Oder; slezsky Uodra; polsky Odra; dolnolužickosrbsky Wodra; latinsky ve starověku Viadua, Viadrus, latinsky ve středověku Odera, Oddera) je řeka ve Střední Evropě. Pramení v Česku a teče přes západní Polsko, dále vytváří severní 187 km dlouhou hranici mezi Polskem a Německem. Do 19. století se platilo, že řeka se ve třech ramenech (Dziwna, Svina a Peene) vlévá do Baltského moře ve Štětínské deltě severně od polského Štětína. S nástupem moderní vědy a univerzální klasifikace se Štětínský záliv už nepovažuje za součást řeky Odry nýbrž za součást Baltského moře a Dziwna, Svina a Peene jsou klasifikovány jako mořské průlivy. Současně za ústí řeky Odry se považuje místo kde se Odra vlévá do nejjižnější části Štětínského zálivu, tzv. Odřanské roztoky (Roztoka Odrzańska) u města Police. Je 854 km dlouhá řeka, z toho 112 km v Česku, 742 km v Polsku (včetně 187 km jako hraniční řeka mezi Německem a Polskem) a je druhou nejdelší řekou v Polsku. Odvádí vodu ze 118 861 km2, z toho 106 056 v Polsku (89 %), 7217 v Česku (6 %) a 5587 v Německu (5 %). Pramení pod Fidlovým kopcem v Oderských vrších na Moravě (Olomoucký kraj), v Česku protéká českou částí Slezska (Moravskoslezský kraj); v Polsku Slezským vojvodstvím, Opolským vojvodstvím, Dolnoslezským vojvodstvím, Lubušským vojvodstvím a Západopomořanským vojvodstvím; a v Německu Braniborskem a Meklenburskem-Předním Pomořanskem. Poté, co opustí hory, protéká převážně v široké terasovité dolině, která se rozšiřuje z 2 až 3 km na 10 až 20 km. Tato dolina vznikla díky odtoku vody z ledovců po poslední době ledové. Pod ústím Lužické Nisy dosahuje šířky 200 m. Je mohutným tokem, jehož břehy jsou chráněny protipovodňovými valy. Ve vzdálenosti 84 km od ústí se dělí na dvě ramena. Největší větve ústí do Štětínské delty. Do 19. století se platilo, že, Štětínská delta je ohraničena na severu ostrovy Usedom (západně) a Wolin (východně). Mezi těmito dvěma ostrovy je pouze úzký kanál (Svina), který ústí do Pomořanského zálivu, který je částí Baltského moře. S nástupem moderní vědy a univerzální klasifikace se Štětínský záliv už nepovažuje za součást řeky Odry nýbrž za součást Baltského moře a Dziwna, Svina a Peene jsou klasifikovány jako mořské průlivy. Současně za ústí řeky Odry se považuje místo kde se Odra vlévá do nejjižnější části Štětínského zálivu, tzv. Odřanské roztoky (Roztoka Odrzańska) u města Police.", "question": "V jaké zemi pramení Odra?", "answers": ["Česku"]}
{"title": "Bílá", "context": "Např. světlo žárovky má proti zářivce výrazně žlutější odstín. Takové odstíny bílého světla jsou popisovány tzv. barevnou teplotou. Tento parametr udává teplotu, které odpovídá záření absolutně černého tělesa o příslušném odstínu. Např. běžná žárovka vydává světlo odpovídající absolutně černému tělesu o teplotě asi 2850 K, takže se říká, že \"barevná teplota běžné žárovky je 2850 K\". Denní světlo má typickou barevnou teplotu asi 5400 K, ale tato hodnota závisí na mnoha podmínkách (denní době, počasí, sluneční aktivitě apod.). Existují také standardy bílého světla. Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE) určila sérii standardních osvětlení (označovaná jako série D). Např. osvětlení D65, původně nastavené podle barevné teploty 6500 K, reprezentuje standardní denní světlo. Počítačové monitory již dnes obvykle umožňují nastavit odstín zobrazovaných barev právě pomocí volby barevné teploty (typicky z několika málo přednastavených hodnot). Tuto hodnotu pak elektronika monitoru použije pro výpočet parametrů zobrazované bílé barvy. Jako bílí jsou označování členové bílé rasy, tzn. lidé světlé barvy pleti. Viz bílá rasa. Obecně je bílá symbolem čistoty, neposkvrněnosti. Bílá barva je jak v západní kultuře, tak např. v Japonsku tradiční barvou svatebních šatů nevěsty. V čínské, vietnamské a indické tradici symbolizuje bílá barva smrt a je barvou duchů. Smuteční oblečení je bílé. Bílá vlajka symbolizuje kapitulaci či příměří, tzn. signalizuje mírové úmysly, obvykle v období války. Blikající bílé světlo na železničním přejezdu znamená volno. Jako bílý šum se označuje signál či zvuk, který obsahuje směs signálů všech frekvencí (obdobně jako bílé světlo obsahuje směs světla všech barev). Bílý je označení jednoho z hráčů (podle barvy jeho hracích kamenů) v mnoha deskových hrách, např. šachu či go. Soupeřovy kameny jsou nejčastěji černé či červené. V barevném značení odporů znamená bílá barva číslici 9 Podle Dušana Třeštíka a dalších historiků symbolizuje bílá u starých Slovanů západ. Příkladem použití jsou Bílé Karpaty, Bělorusko, Bílé Chorvatsko a další západní části větších celku. Pokud hovoříme o oleji či temperové malbě mluvíme o bělobě (běloba titanová...).", "question": "Co znamená blikající bílé světlo na železničním přejezdu?", "answers": ["volno"]}
{"title": "Tennessee Williams", "context": "Tennessee Williams [viljems], vlastním jménem Thomas Lanier Williams, (26. března 1911 - 25. února 1983) byl významný americký dramatik, představitel psychologického dramatu. Vzdělání získal na střední škole v St. Louis, poté studoval žurnalistiku na University of Missouri, ale školu nedokončil. Nakonec se přestěhoval do Los Angeles, kde začal používat jméno Tennessee Williams. Roku 1947 obdržel Pulitzerovu cenu. Ve svých hrách vycházel z vlastních zkušeností, především ze svého mládí. Pocházel z jihu, kde v době po první světové válce platila velmi puritánská pravidla. Hrdinové jeho her často utíkají do světa iluzí. Bitva andělů - 1940, známá spíše pod verzí Sestup Orfeův - 1955 (poprvé inscenováno v r. 1957). Hra je postavena na kombinaci dvou mýtů - řeckého o Orfeovi a křesťanského o Kristovi. Orfea a zároveň Krista představuje tulák s kytarou Val Xavier, který vstupuje do jižanského pekla pokrytecké morálky, rasismu, aby z něj vyvedl Lady (Eurydiku), která svůj vztah a vzpouru proti svému okolí zaplatí životem. Je zastřelena svým manželem, když brání Vala před lynčováním. Skleněný zvěřinec - 1944 (zfilmováno, 1987) Tramvaj do stanice Touha - 1947, psycholog. drama, vrchol americké dramatické tvorby; zevrubná analýza krutého zhroucení iluzivních představ o minulosti, které vedou k sebeklamu; krutost, hrubost, násilí, brutalita - ničení lidských tužeb a nadějí. Hl.postava: Blanche, sestra Stella (zfilmováno) Léto a dým Tetovaná růže - 1951 Sestup Orfeův - 1955, přepracovaná verze Bitvy Andělů Kočka na rozpálené plechové střeše - 1955, zfilmováno. Ústřední postavou, této hry je Maggie, která se vdá za syna jižanského milionáře. Tento milionář dostane rakovinu. Celé dílo je postaveno na snaze mnoha zúčastněných získat přízeň milionáře a tak se dostat do závěti. Maggie se díky těmto sporům znovu sblíží s manželem, který má sklony k alkoholismu. Sladké ptáče mládí - 1959, mužského hrdinu (ztroskotanec, gigolo) vykastrují najatí lidé, za to, že před lety nakazil pohlavní chorobou dceru jižanského politického bosse. Noc s leguánem - 1961 Dále napsal značné množství jednoaktovek a povídek se stejným či velmi podobným námětem. Inventura ve Fontana Bella, V roce 2013 zpracováno v Českém rozhlasu, překlad: Radoslav Nenadál, režie: Petr Mančal, čte: Libuše Švormová Římské jaro paní Stoneové (česky 1966, 1997) (zfilmováno.", "question": "Kdy se narodil Tennessee Williams?", "answers": ["26. března 1911"]}
{"title": "Organizační rozvoj", "context": "Organizační rozvoj Organizační rozvoj (anglicky organization development, zkratkou OD) je koncept a metodologie z oblasti teorie managementu, která se týká uskutečňování plánovaných sociálních změn v organizacích. OD se dá široce definovat jako „intervenční strategie, která využívá skupinově dynamické procesy zaměřené na organizační kulturu k uskutečnění plánovaných změn“.[1] Bowman a Asch[2] definují trochu odlišně OD jako „dlouhodobý intervenční program v sociálních procesech organizací využívající principy a postupy vědy o chování s cílem dosáhnout změn v chování a postojích, které vedou ke zvýšení organizační efektivity“. Organizační rozvoj zkoumá a zabývá se vztahy, chováním a postoji vzhledem k jednotlivci, pracovní skupině, dalším pracovním skupinám a organizaci jako celku. Mabey a Pugh jmenují pět charakteristických rysů OD:[3] OD je široce založený, trvalý, střednědobý až dlouhodobý přístup. OD je založen na znalostech a metodách věd o chování. OD je orientovaný na proces (ne na cíle). OD vyžaduje moderování. OD je participativní. Výsledkem je, že organizační rozvoj znamená podporu lidského kapitálu, nejen snížení investic do pracovních míst.[4] OE se používá ve velkých společnostech, státní správě, církvích, sociálních institucích a armádě. Používají se zákonitosti fungování sociálních komunit a při navrhování systémů organizace se zohledňují zájmy zaměstnanců. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organisationsentwicklung na německé Wikipedii. ↑ P. Rowlandson (1984) The oddity of OD, Management Today, November, pp. 91-93; cit. in Christopher Mabey, and Derek S. Pugh (1999) Strategies for Managing Complex Change, The Open University, Milton Keynes, ISBN 0-7492-9518-X ↑ C. Bowman and D. Asch (1987) Strategic Management, Macimillan, p. 219; cit. in Christopher Mabey, and Derek S. Pugh (1999) Strategies for Managing Complex Change, The Open University, Milton Keynes, ISBN 0-7492-9518-X", "question": "Jaká je zkratka organizačního rozvoje?", "answers": ["OD"]}
{"title": "Karel Čapek", "context": "Ke chřipce se přidal zánět ledvin a zápal plic. Zemřel na plicní edém dne 25. prosince 1938, tedy nĕ měsíců před okupací Čech a Moravy nacistickým Německem. Je známo, že gestapo plánovalo jeho zatčení. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze. == Zajímavosti == Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka.Čapek byl mimořádně dobrým amatérským fotografem, o čemž vedle známých fotografií např. v Dášeňce svědčí řada dalších dochovaných snímků včetně portrétů známých osobností (mj. prezident Masaryk a další pátečníci). Amatér Karel Čapek byl autorem nejprodávanější fotografické publikace období první republiky: Dášeňka čili Život štěněte z roku 1933 byla publikována v několika desítkách vydání.Méně známá je jeho záliba v etnické hudbě, vyrostlá ze zájmu o cizí kultury vůbec. Patřil mezi přední sběratele; celou dochovanou sbírku jeho dědicové v roce 1981 věnovali Náprstkovu muzeu (celkem 462 desek 78 ot./min. a 115 katalogů světových gramofonových firem). Po roce 1990 byly nahrávky s podporou UNESCO digitalizovány a výběr z nich byl vydán na pěti CD.Autorem slova \"robot\", které se s divadelní hrou R.U.R. rozšířilo po světě, je ve skutečnosti bratr Josef Čapek. Původně chtěl Karel Čapek roboty nazvat \"laboři\". Slovo robot vzniklo ze slovesa robotovat (pracovat).V roce 1989 byl uveden do kin životopisný film Člověk proti zkáze, který režíroval Štěpán Skalský a Jaromír Pleskot. Hlavní postavu Karla Čapka ztvárnil Josef Abrhám, jeho bratra Josefa hrál František Řehák, Olgu Scheinpflugovou Hana Maciuchová, postavu T. G. Masaryka Svatopluk Beneš.Teprve v roce 2009, tedy až 70 roků po Čapkově smrti, byla knižně vydána obsáhlá korespondence, kterou se spisovatelem vedl na téma pacifismu a odpírání vojenské služby brněnský advokát Jindřich Groag. Do té doby byla známa jen část těchto dopisů.Byl sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, v letech 1932 až 1938. == Dílo == Svoji literární tvorbu zahájil před první světovou válkou, zpočátku tvořil se svým bratrem Josefem, který byl především malířem.", "question": "Kdo napsal knihu Továrna na absolutno?", "answers": ["Karel Čapek"]}
{"title": "Noble Automotive", "context": "V roce 2009 přišel Noble s modelem M600, který zařadil Noble mezi výrobce supersportovních vozů. Noblem vyráběný dvakrát přeplňovaný vidlicový osmiválec o objemu 4,4 litru produkuje 650 koňských sil a spolu s lehkou konstrukcí z uhlíkových vláken se Noble M600 dostává do společnosti značek jako jsou Ferrari nebo Porsche. První zakázky byly zhotoveny v roce 2010 se základní cenou od 200 tisíc liber. Do Spojených států se exportovalo pouze 220 kusů modelů M12 GTO-3R a M400, které jako jediné byly k dostání na americkém trhu. Práva na prodej těchto modelů koupila v roce 2007 společnost 1G Racing z Ohia a kvůli vysoké poptávce po těchto vozech začala vyrábět vlastní kopie pod jménem Rossion Q1. Noble M10 (1999 - 2000) Noble M10 je dvoumístný kabriolet s nepřeplňovaným motorem o objemu 2,5 litru. Poprvé byl představen již v roce 1999 a v současné době se již nevyrábí; jeho nástupce se stal model M12. Modelů M10 se vyrobilo velice málo, protože mnoho zákazníků změnilo objednávku na model M12 krátce po jeho oznámení. Noble M10 je v mnoha ohledech a parametrech podobný Lotusu Elise. Noble M12 (2000 - 2008) Podobně jako předchozí model je i Noble M12 dvoudveřový dvoumístný sportovní vůz, využívá však speciálně upravený přeplňované motory Ford Duratec V6 a vyrábí se ve variantách kupé a kabriolet. M12 má ocelový vnitřní rám, ocelový skelet a sklolaminátovou karoserii, což z něj dělá velmi lehký a zároveň tuhý vůz. Ačkoli M12 svým vzhledem naznačuje, že je určen pouze na závodní trať, poskytuje slušné jízdní vlastnosti i v běžném provozu.", "question": "Proč se dvoumístných kabrioletů Noble M10 vyrobilo velice málo?", "answers": ["protože mnoho zákazníků změnilo objednávku na model M12 krátce po jeho oznámení"]}
{"title": "Afasie", "context": "Transkortikální senzorická afázie se projevuje plynulou řečí, dobrým opakováním slyšené řeči, ve spontánní řeči se však objevují parafázie a potíže s pojmenováním předmětů. Slyšená řeč je chápána s poruchami. Pacienti můžou číst nahlas, ale špatně chápou co čtou. Psaní je horší než spontánní řeč. Topograficko-anatomická poškozená oblast: Temenní a spánková kůra v okolí Wernickeovy oblasti. Anatomická (anomická) afázie je součástí všech afázií, zejména se vyskytuje v rekonvalescenci afázie Wernickeovy. Projevuje se neschopností pojmenovávat předvedený předmět a vůbec neschopností pojmenovávat věci, děje během spontánní řeči. Porozumění slyšené i čtené řeči je zachováno, stejně jako čtení nahlas a opakování. Plynulou mluvenou řeč přerušuje hledání slov. Topograficko-anatomická poškozená oblast: Poškození řečových oblastí kůry. Běžně je poškozen levostranný střední spánkový závit a gyrus angularis. Globální afasie se projektuje téměř úplnou ztrátou tvorby řeči nebo chápání jazyka. Schopnost něco řečí sdělit je minimální, ale automatismy jako například kletby, fungují bez větších poruch. Může, ale nemusí být doprovázená pravostranným ochrnutím tváře a končetin. Topograficko-anatomická poškozená oblast: Léze v dominantní hemisféře, zasahující Brocovo i Wernickeho centrum. Ukazuje se, že prosté členění na afázie spojené s poškozením thalamu, neostriata či capsula interna jsou více než zjednodušením. Thalamickou afasii může způsobit jak jeho destrukce nebo diskonekce (špatné zapojení) jeho jader a je vždy součástí většího syndromu. Zkřížené afázie - Objevují se při ložiskových poškození pravé hemisféry u praváků. Přibližně ve dvou třetinách je jejich klinický obraz stejný jako u afázií klasických. Aprosodie - Jsou poškozením prosodie, která je využitím řečové melodie, časových následností, pomlk, různého stupně hlasitosti a zabarvení hlasu ke sdělení citového obsahu řeči a postojů mluvícího jedince. Získaná afázie s epilepsií (Landau-Kleffner) - Některé symptomy afazií jsou ještě specifičtější. Landau-Kleffnerův symptom se projevuje u dětí ve věku 3-7 let, které již učinily běžný pokrok v řeči, ale pojednou ztrácejí expresivní i receptivní funkce, ačkoliv všeobecná inteligence je zachována. Často se pojí se abnormalitami na EEG a epileptickými obtížemi. Ztráta řeči nastává v období dní až týdnů, příčinou je zřejmě zánětlivé onemocnění mozku. Až u dvou třetin dětí není onemocnění zcela reverzibilní. Porucha tvorby hlasu se nazývá dysfonie a porucha vyslovování dysartrie.", "question": "Jak se nazývá porucha vyslovování?", "answers": ["dysartrie"]}
{"title": "Svatba", "context": "Má usnadnit přechod ke každodennímu soužití novomanželů.Mezi tradiční zvyky patří některé části oděvu či předměty, které by měla mít nevěsta na sobě v den svatby: nová věc symbolizující nový začátek stará věc značící zachování rodinné tradice zapůjčená věc je symbolem toho, že budeme dbát na rady druhých modrá jakožto barva věrnosti (některé tradice ovšem říkají, že modré barvě je naopak lépe se vyhnout, neboť symbolizuje \"modřiny\")Stále častěji je též možné se setkat se svatebními zvyky z jiných oblastí (např. z USA) a některé se stávají novodobými svatebními tradicemi. == Odkazy == === Reference === KOPECKÝ, Josef. Slovácká svatba na Podluží. V Praze: [s.n.], 1898. dostupné online LAHEY, Kathleen A. a Kevin ALDERSON. Same-sex marriage: the personal and the political. Kathleen A. Lahey and Kevin Alderson[online]. 2004 [cit. 2017-11-30]. === Literatura === Andrea Sluková: Svatba, průvodce pro začátečníky i pokročilé, vydalo nakladatelství Grada v roce 2001, ISBN 80-247-9064-5 Sarah Ivens: Svatba, na kterou nikdo nezapomene, rady pro nevěsty, vydalo nakladatelství Pragma v roce 2008, ISBN 978-80-7349-116-1 Patricia Janečková: Svatba, vydalo nakladatelství Grada v roce 2008, ISBN 978-80-247-2583-3 === Související články === Svatba v kultuře Figarova svatba Seznam filmů se svatební tematikou Výročí svatby === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu svatba ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo svatba ve Wikislovníku Téma Svatba ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Svatba Sňatek v Sociologické encyklopedii Sociologického ústavu Akademie věd České republiky Uzavření manželství na webu MV ČR vč. informace o dokladech potřebných k svatbě", "question": "Jak se obvykle jmenuje slavnostní vznik manželství?", "answers": ["Svatba"]}
{"title": "Amerika", "context": "Amerika je souvislá pevnina na Zemi, která se skládá ze tří patrných částí – Severní Ameriky, Střední Ameriky a Jižní Ameriky. Severní a Jižní Amerika jsou považovány za dva samostatné kontinenty, zatímco Střední Amerika je považována za součást kontinentu Severní Ameriky. Z geomorfologického hlediska je Amerika jako celek souvislou pevninskou masou, která se nachází na třech litosférických deskách – Severoamerické, Karibské (Středoamerické) a Jihoamerické. Celé území Ameriky leží na západní polokouli a zároveň na jižní i severní zemské polokouli. Tradičním datem objevení Ameriky Evropany je rok 1492, kdy k břehům tohoto světadílu pod španělskými vlajkami přirazila flotila vedená Kryštofem Kolumbem. Z Evropy však s velkou pravděpodobností vstoupili na americkou půdu jako první Vikingové[zdroj? ], a to již o několik stovek let dříve. Z fyzicko-geografického hlediska se rozlišuje Severní, Střední a Jižní Amerika, které od sebe dělí Tehuantepecká, resp. Panamská šíje. Západní pobřeží Ameriky omývá Tichý oceán, východní Atlantický oceán, na severu světadíl zasahuje též do Severního ledového oceánu. Amerika pokrývá 8,3 % povrchu Země (28,4 % pevniny, 42,5 milionů km2) a žije v ní okolo 13 % lidské populace (1002 milionů). == Název Ameriky == Po objevení Ameriky Kolumbem se nově nalezenému světadílu začalo říkat Nový svět. Dnešní název je odvozen od jména italského obchodníka a mořeplavce Ameriga Vespucciho,[zdroj? ] který mezi lety 1499 a 1502 podnikl dvě plavby podél východního pobřeží Jižní Ameriky. Německý kartograf Martin Waldseemüller vydal roku 1507 mapu světa, v níž nově objevený kontinent nazval podle Vespucciho křestního jména – Amerika. Tento akt vyvolal protesty veřejnosti, že se Vespucci snaží uzurpovat Kolumbovi jeho prvenství. Vespucci však – jak se později ukázalo z dobové korespondence – označení Amerika nijak neprosazoval. == Dějiny Ameriky == == Geografie == === Rozsah === Nejsevernější bod Ameriky je Kaffeklubben Island, který je také nejsevernější bod na pevnině Země. Nejjižnější body jsou ostrovy Southern Thule, i když jsou někdy považovány za část Antarktidy.", "question": "Na které polokouli leží Amerika?", "answers": ["západní"]}
{"title": "Jinan dvoulaločný", "context": "Použití přípravků s drogou má ale řadu kontraindikací a může způsobit zdravotní komplikace. Přesto jsou dále nabízeny potravinové doplňky z jinanu dvoulaločného při poruchách paměti, nedokrvení dolních končetin, při Alzheimerově chorobě (jejíž průběh údajně zpomaluje), při impotenci způsobené zhoršeným průtokem krve tepnami penisu, při hluchotě způsobené nedostatečným průtokem krve ke sluchovým nervům, při chronickém pískání v uších i při chronické závrati. Podle studie z roku 2008 je droga také zcela neúčinná proti Alzheimerově chorobě, kterou měla údajně mírnit. Podle NutritionBusinessJournal se však jen za rok 2007 prodalo výrobků z Ginkgo biloby za 107 milionů dolarů. V čínské tradiční medicíně je jinan používán po tisíce let k léčbě astmatu, zažívacích potíží, kašle, omrzlin a senility stejně jako při použití částí těla tygrů nebo nosorožců, jde o národní kulturní dědictví. Obsahuje přibližně na 60 biologicky aktivních látek. Mezi nejdůležitější patří následující: Terpentýny – bilobalid, ginkgolid Flavonoidy – amentoflavon, bilobetin, sekvoiaflavon, kvercetin, kamferol, ginkgetin Karboxylové kyseliny – kyselina 6-hydroxykynurenová Vitaminy – kyselina L-askorbová (vitamin C) Jinan dvoulaločný se objevil v knize Jaroslava Foglara Stínadla se bouří, kde jedna ze skupin Vontů zvaná Uctívači ginga užívá listy ginkga jako odznak příslušnosti. Motiv ginga se objevuje i v trilogii o Uctívačích ginga, kterou napsal Svatopluk Hrnčíř a navazuje tak po několika desítkách let na příběhy Jaroslava Foglara. Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) byl inspirován nádherným vzhledem stromu a krásou jeho listí k napsání básně nazvané Ginkgo biloba. Zářez rozdělující list ve dvě stejné části symbolizoval pro něho přátelství a jednotu dvou milujících se lidí. Moštěnský jinan Osvračínský jinan Rokycanský jinan Celkem AOPK eviduje 47 památných stromů tohoto druhu. Vědecký název rodu Ginkgo má původ koncem 17. stol. nepřesným přepisem čínského jména 銀 (Yínxì, český přepis jin-sing) jako \"ginkyo\" resp. \"ginkgo\" německým lékařem a botanikem Engelbertem Kaempferem v jeho díle \"Amoenitatum xoticarum\" (Lemgo, 1712), ve kterém tento druh jako první zmínil; původní čínské jméno v doslovném překladu značí \"stříbrná meruňka\". Druhové adjektivum biloba je odvozeno z latiny a vztahuje se ke tvaru listů; ze slov bis (dva, dvojí) a lobos (lalok).", "question": "Ve které knize Jaroslava Foglara se objevil jinan dvoulaločný?", "answers": ["Stínadla se bouří"]}
{"title": "Česká strana sociálně demokratická", "context": "Ve dnech 1. a 2. března 2019 se v Hradci Králové uskutečnil 41. sjezd ČSSD. Předsedou byl znovu zvolen Jan Hamáček, který jako jediný kandidát na tuto funkci obdržel 433 hlasů (proti bylo 57 hlasů a 11 hlasů bylo neplatných). Statutárním místopředsedou se stal Roman Onderka, také on byl jediným kandidátem na tuto funkci – získal 410 hlasů, proti bylo 80 delegátů a 5 hlasů bylo neplatných. Řadovými místopředsedy byli v prvním kole volby, ve kterém hlasovalo 472 delegátů, zvoleni Michal Šmarda (392 hlasů), Jana Maláčová (390 hlasů), Ondřej Veselý (313 hlasů) a Tomáš Petříček (256 hlasů). Pátý řadový místopředseda nebyl zvolen ani ve druhém kole volby. == Dělení a slučování ČSSD == Asociace sociálních demokratů – Odchod skupiny členů okolo Rudolfa Battěka České sociálně demokratické hnutí – Vznik v září 1999 odchodem skupiny více vlastenecky založených sociálních demokratů, dnes se jejich politické hnutí jmenuje České hnutí za národní jednotu Strana přátel piva – Původně strana recese, roku 1998 se sloučila s ČSSD a někteří ze členů, kteří se sloučením nesouhlasili, dnes ve svých aktivitách pokračují dále jako Sdružení přátel piva == Frakce v ČSSD ==", "question": "Jaká je zkratka České strany sociálně demokratické?", "answers": ["ČSSD"]}
{"title": "Vitamín D", "context": "Tuto schopnost výroby vitamínu v kůži si osvojili suchozemští obratlovci přibližně před 300 milióny let, kdy se přesunuli z oceánu, který byl bohatý na vápník. Syntéza působením slunečního záření by měla stačit na pokrytí až 80 % denní potřeby, v závislosti na zeměpisné šířce a ročním období. V potravinách se cholekalciferol nachází v rybím tuku, játrech, vaječném žloutku a mléce. U rostlin je prekurzorem ergosterol, morfin a rostlinný vitamín D je pak ergokalciferol, neboli vitamín D2. Doporučená denní dávka Údaje z Recommended Dietary Allowances, 10th Edition. Food and Nutrition Board, National Research Ccouncil–National Academy of Sciences, 1989 Jeho význam je v účasti při resorpci vápníku a fosfátu ze střeva a přispívá tak k regulaci a optimalizaci hladiny vápníku a fosforu v krvi. Fosfor i vápník jsou důležité pro stavbu kostí. Vitamín D je proto významný pro uchování kostí silných a nepoškozených. Podrobnější informace naleznete v článku Vitamín D a chřipka. Vitamín D je rovněž důležitý pro správné fungování imunitního systému.[zdroj? ] Dlouhodobý nedostatek vitamínu D je prokazatelně spojen s vyšší náchylností k tzv. akutním respiračním infekcím a chřipce. Aktivní metabolit 1,25-dihydroxycholekalciferol hraje důležitou regulační roli v produkci antimikrobiálních peptidů (např. katelicidinu), které jsou důležitou součástí imunity tkání. Tento vitamín je rovněž důležitý v různých imunodermatologických procesech (viz léčba lupénky kalcitriolem). Nový výzkum ukazuje, že v imunitním systému spíše hraje roli sluneční světlo. Nedostatek vitamínu D se projeví změknutím kostí v důsledku ztrát a nedostatečné resorbce vápníku a fosfátu. U dětí se toto projeví jako křivice, u dospělých pak jako osteomalacie.", "question": "Na co vitamín D pozitivně působí?", "answers": ["kostí"]}
{"title": "Heliodor Píka", "context": "Poté neúspěšně protestoval proti postupu Rudé armády na Zakarpatské Ukrajině; v tomto období již sovětské velení plně spolupracovalo s K. Gottwaldem a jelikož ani E. Beneš mu neposkytl dostatečnou podporu, mohlo sovětské vedení H. Píku ignorovat. V květnu 1945 se H. Píka vrátil do Prahy, kde byl povýšen na divizního generála (4. srpna 1945, s pořadím k 1. 5. 1944) a jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády. V tomto období byl oceněn i dvěma sovětskými vyznamenáními. Jako člen československé delegace se zúčastnil dojednávání mírových smluv s evropskými státy Osy během konference v Paříži. Po únorovém převratu byl 1. března 1948 odeslán na zdravotní dovolenou a 5. května byl zatčen ve vojenské nemocnici, kde se zotavoval po operaci žlučníku. 1. června pak byl přeložen do výslužby. Byl nepravdivě obviněn ze špionáže ve prospěch Velké Británie a další vlastizrádné a velezrádné činnosti. Vyslýchán byl mimo jiné i v tzv. \"Domečku\". Dne 29. ledna 1949 pak byl ve vykonstruovaném soudním procesu Státním soudem odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory. Vyhovění žádosti o milost nebylo ministrem národní obrany Ludvíkem Svobodou doporučeno. Mimo rodiny a obhájce proti rozsudku protestovali pouze představitelé MNV ve Štítině a bývalý náčelník francouzské vojenské mise v ČSR Louis Faucher. Tělo generála se po pitvě \"ztratilo\" nepohřbeno a dosud nebylo nalezeno. Ve stejné věznici, kde H. Píka čekal smrt, byl ve vazbě i jeho syn Milan, který byl za války u Britského královského letectva. Jeho pronásledování bylo však na nátlak L. Svobody[zdroj? ] pro nedostatek důkazů zastaveno. V roce 1968 byl s pomocí prezidenta L. Svobody[zdroj? ] proces s Píkou obnoven a vojenský soud v Příbrami konstatoval jeho nevinu a zrušil odsuzující rozsudek, k plné rehabilitaci však došlo až po roce 1989. Socialistický režim odmítl uznat jeho zásluhy a veřejnost se s jeho životem mohla seznámit až po roce 1989. V 90. letech 20. století pak vznikl dokument České Televize Proč vás zabili, generále?", "question": "Kdy zemřel Heliodor Píka?", "answers": ["21. června 1949"]}
{"title": "Rentgenová observatoř Chandra", "context": "Rentgenová observatoř Chandra je rentgenový dalekohled, který pracuje na oběžné dráze Země. Je pojmenován podle přezdívky indického astrofyzika Subrahmanyana Chandrasekhara. Observatoř vynesl na oběžnou dráhu raketoplán Columbia v roce 1999 během mise STS-93. Chandru postavila firma TRW Space & Electronics Group z Redondo Beach v USA. Provozovatelem observatoře je středisko NASA Marshall Space Flight Center (MSFC) v americkém Huntsville. Chandra patří mezi největší projekty NASA. Celkové náklady na její vývoj se vyšplhaly na 1,5 mld. USD. Spolu s Hubbleovým vesmírným dalekohledem, Spitzerovým vesmírným dalekohledem a Comptonovou gama observatoří patří do projektu tzv. Velkých kosmických observatoří. Se svými rozměry 13,8 x 19,5 m a hmotností 4 800 kg jde o největší náklad, jaký kdy raketoplán Columbia vynesl na oběžnou dráhu. Úlohou observatoře je vytvářet podrobné snímky a spektra kosmických rentgenových zdrojů s vysokou úhlovou i spektrální rozlišovací schopností. V seznamu objektů, které pozoruje, jsou rentgenové dvojhvězdy, supernovy, pulzary, aktivní galaxie, mezigalaktická hmota a kvazary. Pozorování vesmíru v rentgenové oblasti spektra je jinak velmi složité. Zemská atmosféra ho nepropouští, díky čemuž je možný život na Zemi. Chandra pracuje v \"měkkém\" rentgenovém záření od 1 keV do 10 keV. Chandra je tříose stabilizovaná družice válcovitého tvaru s celkovou délkou 14 metrů.", "question": "Který raketoplán vynesl na oběžnou dráhu Země dalekohled Chandra?", "answers": ["Columbia"]}
{"title": "Severn (přítok Bristolského zálivu)", "context": "Severn (anglicky River Severn, velšsky Afon Hafren) je řeka v Anglii a ve Walesu (Spojené království). Je 310 km dlouhá (s estuárem až 390 km), a je tak nejdelší řekou Spojeného království. Povodí má rozlohu 21000 km2. Pramení na východních svazích Kambrijských hor. Teče převážně po rovině. Ústí do Bristolského zálivu v Keltském moři (Atlantský oceán). Zdroj vody je převážně dešťový. Nejvyšší vodnosti dosahuje na podzim a v zimě, zatímco v létě se stává mělkou. Průměrný roční průtok vody činí přibližně 250 m3/s. Vodní doprava je možná od Stourportu, přičemž na dolním toku je dostupná pro námořní lodě. Je spojena kanály s řekami Temže, Trent, Mersey. Přes estuár byl v roce 1966 postaven vysoký most a nedaleko města Bristol byl vybudován tunel. Na řece leží města Shrewsbury, Worcester, Gloucester a na březích estuáru Newport a Cardiff. Voda slouží také k chlazení jaderných elektráren Oldbury a Berkeley. V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"С\". Obrázky, zvuky či videa k tématu Severn ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou rozlohu má povodí Severnu?", "answers": ["21000 km2"]}
{"title": "Lineární přenos energie", "context": "Používá se pro popis vlastností ionizujícího záření v dozimetrii. LET je definován pouze pro nabité částice a to jako poměr: L Δ = ( d E d l ) Δ {\\displaystyle L_{\\Delta }=\\left({\\frac {dE}{dl}}\\right)_{\\Delta }} přitom d l {\\displaystyle dl} tu je vzdálenost, kterou částice prošla, a d E {\\displaystyle dE} energie, kterou po této dráze předala prostředí pomocí nepružných srážek doprovázených přenosem energie nižším jak Δ {\\displaystyle \\Delta } LET představuje přechodovou veličinu mezi dozimetrií a mikrodozimetrií. Zároveň je to nestochastická veličina jako třeba dávka, na druhé straně ale díky omezení předávané energie zohledňuje lokální depozici energie - čím nižší je Δ {\\displaystyle \\Delta } , tím blíže k místu primární interakce je energie nakonec deponována. Při Δ → ∞ {\\displaystyle \\Delta \\rightarrow \\infty } je LET číselně roven brzdné schopnosti nabité částice pro nepružné srážky. Koncept LET byl zaveden v padesátých letech 20. století. == Externí odkazy a literatura == ICRU report 36, 1983 Principy a praxe radiační ochrany, editor Vladislav Klener. Azin CZ, Praha, 2000", "question": "Jaká zkratka se používá pro označení veličiny lineární přenos energie ?", "answers": ["LET"]}
{"title": "Tunisko", "context": "Zbavil náboženské vůdce jejich společenského vlivu, protože považoval islám za brzdící sílu rozvoje své země. V roce 1975 ho zvolilo Národní shromáždění doživotně prezidentem. V 70. letech došlo k dramatickému nárůstu islámské opozice. Ve strachu z lidového povstání zorganizoval v roce 1987 ministerský předseda Zín Abidín bin Alí pokojný palácový převrat, nechal prohlásit Burgibu za fyzicky i mentálně neschopného vykonávat úřad. Bin Alí pokračoval v politice svého předchůdce jak na domácí půdě (sekularismus a politická represe), tak i na poli mezinárodním (umírněná a prozápadní). Jeho vláda potlačovala ostatní politické strany, cenzurovala tisk i internet, omezovala náboženské svobody a pronásledovala intelektuály, opoziční aktivisty i novináře. Poté co se bin Alímu podařilo počátkem 90. let potlačit islámskou opozici, úspěšně se pokusil získat na svou stranu veřejné mínění. Povolil politický systém více stran, omezil policejní represe a vyzval k návratu politické emigranty. Zahraniční politiku Tuniska již dlouhá léta charakterizuje umírněnost a snaha o vzájemný dialog. Bin Alí několikrát za sebou znovu legitimizoval svou moc - a to ve volbách v roce 1989, 1994, 1999, 2004 a 2009. Od konce roku 2010 až do současnosti probíhaly nebo probíhají ve většině arabských států protesty, nepokoje, povstání a revoluce, které jsou nazývány jako \"arabské jaro\". První nepokoje začaly v prosinci roku 2010 v Tunisku a vedly k tomu, že 14. ledna 2011 prezident bin Alí rozpustil vládu a prchl do Saúdské Arábie. Původně chtěl utéci do Francie, ale francouzský prezident mu nepovolil vstoupit do země. Úřadujícím prezidentem se stal nakrátko premiér Muhammad Ghannúší a po něm předseda Poslanecké sněmovny Fuád Mebazá. Po revoluci v roce 2010 se bezpečnostní situace v Tunisku uklidnila a byla na dobré úrovni prakticky po celé zemi až do roku 2014. V současnosti se v západních a jižních částech Tuniska vyskytují teroristické skupiny. V březnu roku 2015 došlo k teroristickému útoku v muzeu Bardo v hlavním městě Tunisu a v červnu roku 2015 k útoku na plážích v Sousse.", "question": "Kolik procent obyvatel Tuniska se hlásí k islámu?", "answers": ["98"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Star Trek je americká mediální řada a fikční svět sci-fi televizních seriálů, celovečerních filmů, románů, komiksů i videoher. Je odvozena od původního seriálu Star Trek ze druhé poloviny 60. let 20. století, který vytvořil scenárista a producent Gene Roddenberry. První seriál Star Trek (česky doslova \"Hvězdné putování\", ale nepřekládá se), později pro rozlišení označovaný jako \"The Original Series\" (doslovně Původní seriál), vznikl roku 1966 a čítal 3 řady. Představil divákům kapitána Jamese Kirka s jeho posádkou, kterak prozkoumávají vesmír na palubě vesmírné lodi USS Enterprise (NCC-1701). Jejich příběhy pokračovaly ve stejnojmenném animovaném seriálu (pro rozlišení \"The Animated Series\", doslovně Animovaný seriál) a 6 celovečerních filmech. Dále postupně byly natočeny čtyři další seriály, které stavěly na stejném základu: Star Trek: Nová generace, která byla zasazena do období o několik desítek let později, než se odehrávaly události původních seriálů a filmů. Seriály Star Trek: Stanice Deep Space Nine a Star Trek: Vesmírná loď Voyager se odehrávaly ve stejném čase jako události Nové generace, dle které navíc vznikly i další 4 celovečerní filmy. Prequelový seriál s názvem Star Trek: Enterprise se odehrává asi 100 let před prvním seriálem. Od roku 2009 je Star Trek natáčen v podobě filmového rebootu (zatím tři filmy). Na rok 2017 byl oznámen seriál Star Trek: Discovery, jehož děj má být zasazen do let nedlouho před původním seriálem. Star Trek se stal pojmem, který získal mnoho ocenění, jmenovitě jednoho Oscara, 31 cen Emmy, několik cen BAFTA a mnoho dalších, ale především dal vzniknout široké základně fanoušků, označované jako trekkies, mezi které se počítá např. Bill Gates, Arnold Schwarzenegger nebo Whoopi Goldbergová. Gene Roddenberry pracoval v první polovině 60. let na novém seriálu. Protože probíhala studená válka a zároveň závod o dobývání vesmíru, bylo více než zajímavé uvést seriál o putování mezi planetami, který by se odehrával v době, kdy na Zemi není válek a strachu. Seriál se zpočátku nezdál moc úspěšný a Roddenberry byl z různých stran informován, že jde spíše o propadák. Už tehdy fanoušci svým naléháním na televizní společnost NBC prodloužili život seriálu na 3 sezóny, kdy byl finálně ukončen. Později měl být seriál obnoven a Roddenberry začal pracovat na Star Trek: Phase II (fáze 2). K produkci však nakonec nedošlo.", "question": "Jak se jmenuje tvůrce Star Treku?", "answers": ["Gene Roddenberry"]}
{"title": "HIV", "context": "Aby se vyvinul do HIV, pravděpodobně muselo proběhnout několik přenosů mezi jedinci v rychlém sledu za sebou.[17] Přitom přenos tohoto viru z člověka na člověka je poměrně neefektivní, takže se mohl šířit jen v populacích, kde jsou rozšířeny vysokorizikové cesty přenosu (jež byly v Africe před začátkem 20. století spíše vzácné). Která konkrétní vysokoriziková cesta přenosu viru hrála roli ve vzniku HIV-1 a rozšíření do lidské populace, záleží na období, kdy vlastně k prvotnímu přenosu mezi zvířetem a člověkem došlo. Genetické studie naznačují, že HIV-1 skupiny M se datuje někdy do roku 1910.[18] V takovém případě by mohla epidemie HIV souviset s rozvojem kolonialismu a vznikem velkých afrických měst, v nichž se šířila promiskuita, prostituce a s tím související vředovitá onemocnění, jako je syfilis.[19] Riziko přenosu HIV vaginálním sexuálním stykem totiž prudce stoupá, když jeden z partnerů trpí vředovitým onemocněním v oblasti pohlavních orgánů. Přitom se udává, že např. ve východním Leopoldville v roce 1928 bylo 45 % ženských obyvatel prostitutkami a 15 % obyvatel trpělo jednou z forem syfilis.[19] Podle odlišné teorie souvisí rozšíření HIV s lékařskými iniciativami v Africe po druhé světové. válce (očkovací kampaně, podávání antibiotik a protimalarická kampaň), při nichž byly opakovaně používány nesterilní injekční stříkačky, a mohly tedy umožnit šíření viru.[17][20][21] Nejstarší dokumentovaný výskyt HIV pochází z Belgického Konga z roku 1959.[22] Virus byl možná přítomen např. ve Spojených státech amerických už od poloviny 50. let 20. století a šestnáctiletý pacient se symptomy nemoci byl diagnostikován poprvé v roce 1966 a podlehl jí v roce 1969. Dosud nebyl prokazatelně zjištěn původ viru.[23] Konspirační teorie", "question": "Pod jakou zkratkou je známý virus lidské imunitní nedostatečnosti?", "answers": ["HIV"]}
{"title": "Mistrovství světa v ledním hokeji", "context": "Elitní skupina už není rozdělena do 4 skupin po 4, ale pouze do 2 skupin po 8, kde 4 nejlepší postupují přímo do play-off a poslední z každé skupiny přímo sestupuje do Divize I. Tato změna by měla podle Mezinárodní hokejové federace upevnit pozici silných týmů a zmenšit význam překvapivých výher. Změna proběhla také v počtu zápasů. Místo šesti zápasů se nyní hraje sedm zápasů (9. až 16. místo, vyřazení ve skupinách, sestup do Divize I.), místo sedmi zápasů osm zápasů (5. až 8. místo, vyřazení ve čtvrtfinále) a místo devíti zápasů deset zápasů (1. až 4. místo, zápas o medaile). Také od roku 2012 už skupiny A a B u Divize I a II nejsou rovnocenné, nejlepších 6 týmů Divize I hraje ve skupině A, ze které první 2 postupují do Elitní skupiny a poslední sestupuje do skupiny B. Historicky největší návštěva na mistrovství v ledním hokeji byla na turnaji v České republice v roce 2015, kdy návštěvnost dosáhla hodnoty 741 690, což odpovídá v průměru 11 589 diváků na zápas. Od roku 1990 se pořádá Mistrovství světa v ledním hokeji žen. Výsledky Poř.RokZlatoStříbroBronzMísto", "question": "Kolik diváků navštívilo mistrovství světa v ledním hokeji v České republice v roce 2015?", "answers": ["741 690"]}
{"title": "Vitamín D", "context": "Vitamín D (jinak také antirachitický vitamín) je souhrnný název pro steroidní hormonální prekurzory, souhrnně označované též jako kalciferoly. Jsou výchozí látkou pro syntézu kalcitriolu, hormonu, který významně ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu. Chemicky se rozlišuje vitamín D2 (ergokalciferol) a vitamín D3 (cholekalciferol). Za normálních okolností se vitamín D tvoří v kůži působením slunečního záření z provitamínu 7-dehydrocholesterolu, derivátu cholesterolu. Fotony ultrafialového záření štěpí B jádro 7-dehydrocholesterolu za vzniku cholekalciferolu, tedy vitamínu D3. Tuto schopnost výroby vitamínu v kůži si osvojili suchozemští obratlovci přibližně před 300 milióny let, kdy se přesunuli z oceánu, který byl bohatý na vápník. Syntéza působením slunečního záření by měla stačit na pokrytí až 80 % denní potřeby, v závislosti na zeměpisné šířce a ročním období. V potravinách se cholekalciferol nachází v rybím tuku, játrech, vaječném žloutku a mléce. U rostlin je prekurzorem ergosterol, morfin a rostlinný vitamín D je pak ergokalciferol, neboli vitamín D2. Doporučená denní dávka Údaje z Recommended Dietary Allowances, 10th Edition. Food and Nutrition Board, National Research Ccouncil–National Academy of Sciences, 1989 Jeho význam je v účasti při resorpci vápníku a fosfátu ze střeva a přispívá tak k regulaci a optimalizaci hladiny vápníku a fosforu v krvi.", "question": "Kde se za normálních okolností tvoří vitamín D?", "answers": ["v kůži"]}
{"title": "Hlodavci", "context": "Hlodavci (Rodentia) jsou zdaleka nejpočetnější řád z celé třídy savců. Většinou jde o menší živočichy. Jejich charakteristickým rysem je tvar a uspořádání zubů. Přední řezáky jsou přeměněny v hlodáky; špičáky chybí úplně. Hlodáky mají přední stranu pokrytou tvrdou sklovinu a zadní stranu mnohem měkčí zubovinou. Díky většímu obrušování měkčí zadní části si zuby udržují stále ostrou hranu. Celý řád čítá přes 2500 žijících druhů. Většina hlodavců je všežravá. Jejich největším žijícím zástupcem je kapybara. Co umožnilo těmto živočichům dosáhnout tak velké úspěšnosti? V úvahu přicházejí tři hlavní faktory. Prvním je skutečnost, že ačkoli hlavní evoluční diverzifikace savců probíhala v eocénu (před 34 až 56 miliony let), jedna z čeledí hlodavců - Muridae - se objevila až v pliocénu (před 5 miliony let) a je tedy ještě relativně mladá. Se svými již více než 1000 druhy tato čeleď ještě stále zvyšuje svoji genetickou diverzitu. Během svého vývoje také zůstala poměrně nespecializována. Za druhé jsou hlodavci poměrně drobní. Většina z nich váží méně než 150 g, i když je známa řada výjimek, např. morče, které může vážit až 1800g a raritu tvoří kapybara, která váží až 80 kg. Malá tělesná velikost jim poskytuje příležitost využít širokou škálu mikrobiotopů. Za třetí jsou mnozí hlodavci mimořádně plodní. Krátká doba březosti, velké vrhy a časté rozmnožování jsou charakteristiky umožňující přežít v nepříznivých podmínkách a rychle využít příznivých. Kombinace evoluční přizpůsobivosti, malých tělesných rozměrů a vysoké reprodukce umožnila, aby poměrně neveliké strukturální a funkční změny postačovaly k vzniku záplavy současných druhů. První hlodavci se objevili před 56 miliony lety v období paleocénu. Nejstarší fosílie pocházejí z Laurasie. Koncem eocénu se hlodavci dostali do Afriky. Později, ještě před spojením Amerik se hlodavci dostali také do Jižní Ameriky (morčatovití) a později také do Austrálie. Největším hlodavcem všech dob je Josephoartigasia z období pliocénu, dlouhá byla tři metry, vysoká 1,5 metru a vážila až přes dvě tuny. Patří mezi morčatovité a žila v Jižní Americe. Hlodavci se podle posledních poznatků dělí do 33 čeledí seskupených do pěti podřádů, navíc členěných do dvou infrařádů a dvou nadčeledí: řád Rodentia - hlodavci podřád Sciuromorpha - veverkočelistní čeleď Aplodontiidae - bobruškovití čeleď Sciuridae - veverkovití čeleď Gliridae (synonymum Myoxidae) -. plchovití podřád Castorimorpha čeleď Castoridae - bobrovití čeleď Heteromyidae - pytloušovití čeleď Geomyidae - pytlonošovití podřád Myomorpha - myšovci nadčeleď Dipodoidea čeleď Dipodidae - tarbíkovití nadčeleď Muroidea čeleď Platacanthomyidae (ostnoplši) čeleď Spalacidae - slepcovití čeleď Calomyscidae (křečíci) čeleď Cricetidae - křečci praví.", "question": "Co je největším zástupcem hlodavců?", "answers": ["kapybara"]}
{"title": "Tracheotomie", "context": "Tracheotomie Tracheotomie je chirurgický zákrok, který slouží k otevření přístupu (vytvoření otvoru) do průdušnice a k zajištění dýchání. Tracheotomie pochází z řeckého slovního základu tom-, které znamená řezat, vztahuje se k akutnímu proříznutí průdušnice (trachea). Popis Tento zákrok je prováděn záchranáři, lékaři a chirurgy, kdy se do otvoru v průdušnici zasune tracheostomická kanyla. V případě první pomoci lze tracheotomii nahradit vbodnutím jedné či více širokých jehel, a to buď v místě koniotomie, a nebo horní tracheotomie. Tracheotomie u malého dítěte Tracheotomie se zpravidla provádí na dvou základních místech: Horní tracheotomie – průnik těsně pod prstencovou chrupavkou hrtanu (v cestě řezu je pouze vazivo) Dolní tracheotomie – průnik řezem ve střední čáře těsně nad horním okrajem hrudníku (nad incisura jugularis sterni) – v tomto místě už je trachea hlouběji a v cestě zákroku leží žilní spojky a pleteně Tracheotomie a tracheostomie Někdo by mohl zaměnit pojem tracheotomie s tracheostomií, avšak tracheotomie je chirurgický zákrok, kdežto tracheostomie je stav, kdy je průdušnice uměle vyústěna na povrch těla po vykonání tracheotomie, tedy po vytvoření otvoru v průdušnici a zasunutí tracheostomické kanyly. Cílem tracheostomie je tedy zajištění průchodnosti dýchacích cest pro umožnění ventilace (spontánní nebo s pomocí přístroje). Může být trvalá nebo dočasná. Tracheostomii mohou mít pacienti dočasně nebo dlouhodobě, v dlouhodobém případě se pacient musí potýkat s překážkami v komunikaci, které jde však řešit mluvicí kanylou bez balónku v kombinaci se speciálním ventilem, toto řešení umožní proudění vzduchu kolem hlasivek a následnou komunikaci. Pro pacienty, kterým to činí potíže a je jim to velmi nepříjemné, je tu další řešení: elektrolarynx. Elektrolarynx je elektrický generátor zvuku o velikosti ruční svítilny, který po zapnutí a přiložení na měkké části krku vydává slyšitelné vibrace, pohybem úst a jazyka uživatelé vytváří jednotlivá slova a jsou schopni verbální komunikace. Přístroj těmto pacientům nahrazuje hlasivky a umožňuje jim mluvit, dalo by se říci, že funguje na stejném principu jako hlasivky až na to, že k tomu nepotřebuje proudění vzduchu. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu tracheotomie na Wikimedia Commons Tracheotomy Info (Komunita lidí, kteří podstoupili tracheotomii) Aaron's tracheostomy page (Péče o tracheostomii) Jak provést akutní tracheotomi (Pro informační účely.)", "question": "K čemu slouží tracheotomie?", "answers": ["otevření přístupu (vytvoření otvoru) do průdušnice a k zajištění dýchání"]}
{"title": "Svoradov", "context": "Svoradov Svoradov Výstavba 1926 Poloha Adresa Svoradova ulica č.13, Staré Mesto, Slovensko Slovensko Souřadnice 48°8′44,04″ s. š., 17°6′1,72″ v. d. Některá data mohou pocházet z datové položky. Svoradov je vysokoškolský internát v Bratislavě, Starém Městě, Svoradova ulice č.13, od svého založení v roce 1922 až do roku 1945 nejdůležitější místo formování slovenské katolické inteligence. Začátky Po založení Univerzity Komenského v Bratislavě v roce 1919 nastal velký problém s ubytováním studentů, protože v Bratislavě neexistoval žádný vysokoškolský internát. Proto se část katolických studentů obrátila na kněze Eugena Filkorna, který měl zkušenosti ze zakládání středoškolských kolejí během Rakouska-Uherska. V roce 1922 se Eugen Filkorn dohodl se správou sirotčince svaté Alžběty, který se nacházel na místě dnešního Svoradova, že se tam budou moci ubytovávat studenti. Prostory však byly velmi nevyhovující, proto se rozhodlo o výstavbě prvního moderního internátu na území Bratislavy. Pro tento účel se založil podpůrný Spolek Kolegia svatého Svorada pod vedením trnavského biskupa Pavla Jantauscha. Zakládající a doživotní členové věnovali 2000 resp. 500 Kčs, řádní platili ročně 20 Kčs. Hlavním cílem Spolku bylo zakládat, podporovat a vydržovat internáty. Filkorn zvolil pro vznikající internát název Svoradov podle sv. Svorada. Spolek kolegia sv. Svorada se stal garantem výstavby a správy internátu. Jeho členy kromě několika slovenské biskupů byli i kněží - politici: papežský prelát Andrej Hlinka, ThDr. Jozef Tiso, Ferdiš Juriga nebo Tomáš Růžička. Výstavba stála 1 100 000 korun. Z nich se v Americe Filkornovou zásluhou podařilo vysbírat 200 000 Kčs, 200 000 Kčs dala bratislavská župa, 200 000 slovenští biskupové (biskup Ján Vojtaššák přispěl 50 000 korunami).", "question": "Proč po založení Univerzity Komenského v Bratislavě nastal problém s ubytováním studentů?", "answers": ["protože v Bratislavě neexistoval žádný vysokoškolský internát"]}
{"title": "David Don", "context": "David Don (21. prosince 1799, Doo Hillock, Forfarshire, Skotsko – 8. prosince 1841, Londýn) byl britský botanik. == Životopis == David Don byl mladší bratr botanika George Dona. V období 1822 až 1841 působil jako knihovník Linnean Society v Londýně. V letech 1836 až 1841 byl profesorem botaniky na King's College London. David Don popsal několik významných druhů jehličnanů, které byly objeveny v 19. století (sekvoj vždyzelená, Abies bracteata nebo kryptomerie japonská). Také jako první popsal tibetské orchideje Pleione. Jako knihovník a tajemník botanika Lamberta sestavil Prodromus florae nepalensis. Toto dílo je založeno na sbírkách Hamiltona a Wallicha. K pozdějšímu Lambertovu A description of the genus Pinus doplnil popisky rostlin. == Dílo == Prodromus florae nepalensis, 1825 == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Don na německé Wikipedii.Robert Zander, Fritz Encke, Günther Buchheim, Siegmund Seybold: Handwörterbuch der Pflanzennamen. 13. vydání. Ulmer Verlag, Stuttgart 1984, ISBN 3-8001-5042-5.", "question": "Popsal David Don několik významných druhů jehličnanů, které byly objeveny v 19. století?", "answers": ["David Don popsal několik významných druhů jehličnanů, které byly objeveny v 19. století (sekvoj vždyzelená, Abies bracteata nebo kryptomerie japonská)."]}
{"title": "IBM", "context": "International Business Machines Corporation (IBM) – přezdívaná Big Blue neboli Velká modrá, fungující od roku 1888, akciová společnost od 15. června 1911 – je přední světová společnost v oboru informačních technologií. Mezi hlavní činnosti společnosti patří v současnosti výroba a prodej počítačového softwaru, hardwaru a desítky služeb. Společnost IBM sídlí v Armonk v New Yorku, USA. V roce 2007 vykázala zisk 41,7 z celkových výnosů o výši 98,8 miliard amerických dolarů. S majetkem v hodnotě 120,4 mld dolarů a 355 766 zaměstnanci patří mezi největší společnosti na světě. Její akcie se účastní obchodování na NYSE (kód: IBM). Dne 12. srpna 1981 byly firmou IBM uvedeny na trh IBM PC kompatibilní (PC – Personal Computer) osobní počítače jako odpověď na úspěch firem Commodore, Atari, Apple a dalších. Počítače IBM PC se rychle staly nejrozšířenějším typem mikropočítače na trhu spotřební elektroniky, protože firma IBM zveřejnila zcela volně technickou dokumentaci a došlo k velmi rychlému rozvoji výroby laciných klonů, což byly identicky funkční počítače jiných výrobců. Firma IBM chtěla licencovat BIOS počítače, ale tuto možnost záhy ztratila díky legálně provedenému reverznímu inženýrství, pomocí kterého mohl být do PC umístěn BIOS levnějších výrobců beze ztráty kompatibility (tj. možnosti bezproblémového provozování software). Úspěch počítačů PC byl způsoben jejich nízkou cenou a vysokou mírou kompatibility i přes to, že z technického hlediska byl návrh PC jednoduchý až zastaralý, k dispozici byly pouze velmi nedokonalé operační systémy bez grafického uživatelského prostředí a též nedokonalé uživatelské programy. Firma IBM přestala PC vyrábět, jedním z důvodů byl problém efektivně konkurovat asijským výrobcům. Posledním krokem bylo v prosinci 2004 prodání divize výroby notebooků ThinkPad čínské firmě Lenovo. IBM se nyní zaměřila především na prodej serverového řešení a služeb s tím spojených, což ve výsledku přináší vyšší zisky, díky vyšší přidané hodnotě outsourcování služeb a komplexních řešení pro zákazníky. V počátcích existence, dlouho před vytvořením prvních elektronických počítačů, se společnost jmenovala Computing Tabulating Recording a zabývala se výrobou předmětů denní potřeby jako vah, automatických kráječů masa, hodin pro kontrolu pracovní doby a rozličného dalšího vybavení. V roce 1924 se přejmenovala na International Business Machines Corporation a pokračovala s výrobou zařízení na zpracování děrných štítků, k čemuž zužitkovala svou akvizici z roku 1911 – podíl ve firmě Dehomag (Deutsche Hollerith Maschinen Gesellschaft) Hermanna Holleritha, pionýra této technologie.", "question": "Sídlí společnost IBM v Praze?", "answers": ["Společnost IBM sídlí v Armonk v New Yorku, USA."]}
{"title": "Oblak", "context": "Oblaky vznikají tehdy, když se vlhkost vzduchu zkondenzuje na kapky nebo ledové krystalky. Výška, ve které se děj odehrává, bývá různá a hranice, za kterou se voda v plynném skupenství mění na kapalinu se nazývá rosný bod. Závisí na stabilitě vzduchu a množství přítomné vlhkosti. Průměrná oblaková kapka nebo ledový krystalek má v průměru přibližně 0,01 mm. Studená oblaka tvořící se ve velkých výškách obsahují pouze ledové krystalky, nižší, teplejší oblaka obsahují pouze vodní kapky. Patří do kapalného skupenství. Často se objevuje mylný názor, že oblaky jsou složeny z vodní páry. Není to pravda, protože samotná vodní pára je neviditelná bez ohledu na výšku a hustotu. Oblaky tvoří voda v kapalném nebo pevném skupenství. Oblaky se liší vzhledem, výškou, ve které vznikají, i vlastnostmi. Tyto rozdíly jsou základem mezinárodního systému jejich klasifikace. Tato klasifikace je odvozena od klasifikace, kterou zavedl v roce 1803 Luke Howard. Název mraků se tvoří kombinací čtyř latinských slov: cirrus (řasa nebo kučera), stratus (vrstva nebo sloha), nimbus (déšť) anebo cumulus (kupa). Tato klasifikace obsahuje 10 základních typů. Jen z některých typů oblaků padají pevné či kapalné srážky.", "question": "Jsou oblaky stejné?", "answers": ["Oblaky se liší vzhledem, výškou, ve které vznikají, i vlastnostmi."]}
{"title": "Nejvyšší kontrolní úřad", "context": "Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) je nezávislý orgán České republiky, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Byl zřízen po osamostatnění České republiky v roce 1993. V letech 1990–1992 existovalo Federální ministerstvo kontroly a republiková ministerstva kontroly pro Českou a Slovenskou republiku a bylo připravováno obnovení Nejvyššího kontrolního úřadu, navazujícího na tradici prvorepublikového Nejvyššího účetního kontrolního úřadu. NKÚ je obecně upraven v Ústavě v samostatné hlavě páté (tedy mimo moc soudní, výkonnou a zákonodárnou), proto někdy bývá označován za \"čtvrtý pilíř demokracie\" jako zárodek možné moci kontrolní. Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanovuje zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Sídlem NKÚ je Praha. Úřad sídlí od od roku 2007 v budově Tokovo v Praze-Holešovicích, u Libeňského mostu a holešovického přístavu. Nájemní smlouva mu měla skončit v březnu 2012. Skupina PPF údajně za pronájem budovy a související služby inkasuje od Nejvyššího kontrolního úřadu asi 80 milionů korun ročně, vlastníci Petr Kellner a Jiří Šmejc však odmítli zveřejnit, kolik odvádějí na daních, protože prý jejich příjmy nepocházejí z obchodu se státem. NKÚ vydal v lednu 2011 tiskové prohlášení, že prezident NKÚ na základě opčního práva a na základě dlouhodobě trvajících jednání s Vládní dislokační komisí prodloužil nájem budovy Tokovo o 1,5 roku, tedy do září 2013, přičemž roční nájemné vychází z aktuální výše základního nájemného 44,15 mil. Kč za rok. Pro potřeby NKÚ je zde pronajato 9842 m2 kancelářských a ostatních ploch, 393 m2 skladů a 75 parkovacích stání.", "question": "Kterého roku byl zřízen Nejvyšší kontrolní úřad?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Bílý čaj", "context": "Termínem bílý čaj se obvykle označuje takový druh čaje, který obsahuje mladé nebo jen lehce a specificky zpracované lístky čajovníku čínského (Camellia sinensis). Nepanuje všeobecná shoda na definici bílého čaje; některé zdroje používají tento termín k označení čaje, který je pouze sušen a dále není zpracováván, někteří tak označují čaj vyrobený z pupenů a nezralých čajových lístků, které se sklízejí krátce předtím, než se pupeny zcela otevřou, a pak se nechají zavadnout a usušit na slunci[zdroj? ], zatímco jiní sem řadí pupeny a velmi mladé listy, které byly před sušením spařeny (aby se deaktivoval enzym polyfenoloxidáza). Většina definic se ale shoduje v tom, že lístky bílého čaje nejsou svinovány ani oxidovány; výsledkem je jemnější a sladší chuť než u zelených nebo tradičních černých čajů. Bílý čaj dostal své jméno podle jemných stříbřitě bílých chloupků na neotevřených pupenech čajovníku. Nálev z bílého čaje již není bílý, ale bledě žlutý až žlutohnědý. Bílý čaj se tradičně sklízí v Číně, a to hlavně v provincii Fu-ťien, ale v poslední době se pěstuje i ve východním Nepálu, Tchaj-wanu, severním Thajsku, Galle (jižní Srí Lance) a Indii. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku White tea na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu bílý čaj ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké lístky obsahuje bílý čaj?", "answers": ["mladé nebo jen lehce a specificky zpracované"]}
{"title": "Sergej Magnitskij", "context": "Sergej Leonidovič Magnitskij (rusky С Л М; 8. dubna 1972 – 16. listopadu 2009) byl ruský auditor a právník, jehož uvěznění a následná smrt ve vazbě vzbudila mezinárodní pozornost a podezření z porušení lidských práv. Sedmatřicetiletý právník Magnitskij totiž v roce 2009 zemřel po téměř roční vazbě za dosud nevyjasněných okolností. Poté, co obvinil skupinu vysokých hodnostářů z miliardových machinací na úkor fondu Hermitage Capital a ruského rozpočtu, se sám ocitl za mřížemi s obviněním z údajných daňových úniků. Magnitskij si ve vazbě stěžoval na nesnesitelné podmínky a odpírání lékařské péče, přesto se však doznat odmítal. Oficiálním důvodem jeho smrti je zánět slinivky břišní a zástava srdce. Někteří ochránci lidských práv mají podezření, že jej v cele umlátili vězeňští dozorci. Obvinění proti jedinému souzenému v případě smrti Magnitského ruská prokuratura v závěru roku 2012 stáhla. Stalo se tak krátce poté, co Spojené státy americké v reakci na postup ruských úřadů zavedly takzvaný zákon Magnitského, který počítá se sankcemi vůči ruským úředníkům porušujícím lidská práva. Moskva označila americký krok za návrat do dob studené války.V březnu 2013 bylo vyšetřování úmrtí Magnitského zastaveno. Případ byl uzavřen s tím, že nedošlo ke spáchání trestného činu. Smrt Magnitského údajně způsobila srdeční nedostatečnost spolu s otokem mozku a plic, které byly důsledkem jeho dlouhodobého onemocnění cukrovkou a chronickou žloutenkou. == Proces se zemřelým == Ruská justice Magnitského ještě posmrtně obvinila z daňového podvodu. Poprvé ve své novodobé historii tak soudila zemřelého člověka. Rozhodnutí moskevského soudu zahájit proces nezvrátila ani kritika Spojených států a Evropského parlamentu. Lidskoprávní organizace proces kritizovaly a upozorňovaly, že otevře úplně novou kapitolu omezování lidských práv v zemi. Dne 11. července 2013 shledal ruský soud mrtvého Sergeje Magnitského vinným z daňových úniků. Kvůli aktivitám Magnitského a také ředitele britského investičního fondu Hermitage Capital Williama Browdera, kterého poslal soud do vězení na devět let, přišel podle prokurátora místní, státní i federální rozpočet o více než 522 milionů rublů (asi 321 milionů korun). Vzhledem ke smrti Magnitského byl případ zastaven. Podle Browdera je proces politicky motivovaný a jeho cílem je zdiskreditovat jeho i zesnulého Magnitského. == Reference ==", "question": "Kdy shledal ruský soud mrtvého Sergeje Magnitského vinným z daňových úniků", "answers": ["11. července 2013"]}
{"title": "Nosorožík kapucínek", "context": "Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) je velký brouk z čeledi vrubounovitých. V Česku je chráněný zákonem jako ohrožený druh. == Popis == Jedná se o 2,5–4 cm velkého brouka. Samci mají na hlavě dlouhý, dozadu zahnutý roh. Larvy jsou žluté a dosahují délky až 12 cm. Vajíčka nosorožíků jsou poměrně velká, běložlutě zbarvená a oválovitého tvaru. == Způsob života == V přírodě se s ním můžeme zřídka setkat od konce jara do léta. Je to soumračný tvor, který se přes den skrývá ve svém úkrytu. Létá zejména v noci a v podvečer. Občas může nalétat na různé zdroje světla. Larvy žijí v trouchnivějícím dřevě a v pařeništích. == Výskyt == Je rozšířen v Asii, Evropě a severní Africe. V Česku je poměrně vzácný. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu nosorožík kapucínek ve Wikimedia Commons Taxon Oryctes nasicornis ve Wikidruzích Mapování výskytu druhu v Česku", "question": "Z jaké je čeledi nosorožík kapucínek?", "answers": ["z čeledi vrubounovitých"]}
{"title": "Autismus", "context": "U rodin s jedním autistickým dítětem může být pravděpodobnost narození dalšího až 1:20. Ukazuje se také, že poruchy autistického spektra může způsobovat narušený mikrobiom střev, který se také přenáší na potomky. U některých autistů lze prokázat určitá poškození mozkové tkáně, hlavně funkční poruchy levé poloviny mozku a abnormální změny v mozkovém kmeni. Výsledky jsou však zatím nejednoznačné a nelze s určitostí říct, jestli jsou příčinou autismu, jeho následkem nebo pouze doprovodným jevem. U dětí po operaci nádorů zadní jámy lební dochází k naprosto překvapivým negativním změnám chování ve smyslu autismu. Někdy tyto změny odeznívají během několika dní, někdy týdnů či měsíců výjmečně jsou trvalé. Příčinou je nejpravdpodobněji otřesení nebo poškození síťovité-retikulární-formace, která propojuje všechny podkorové struktury mozku. Na živém mozku je nelokalizovatelná, objevuje se při naložení mrtvého mozku do formaldehydu a lze ji pak vypreparovat. Její funkce není jednoznačně verifikována, nerespektuje totiž mozkové dráhy. Mohlo by se jednat o jakousi rezervu podkorových struktur. Neuroanatomové tuto formaci označují za \"duši\" člověka a praktické zkušenosti toto podporují. K útlaku nebo poškození retikulární formace nemusí dojít jen operačním výkonem nebo poraněním . Může ji způsobit například i útlak velkého nádoru nejčastěji zadní jámy, aktivní cysta vzniklá například i z poúrazového krvácení. Dojde li k poškození retikulární formace u dospělého člověka,například poúrazově nebo degenerativně, nedochází k tak intenzivním změnám a inteligentní jedinec své citové změny může zakrývat. Často se ale uchyluje k závislostem na různých škodlivinách. Magnetická rezonance ukázala, že u autistů chybí nervová propojení mezi různými mozkovými centry. Proto se uvažuje o vzniku autismu vinou jejich nedostatečné koordinace. Britský odborník Simon Baron-Cohen se domnívá, že autisté mají extrémně mužský typ mozku, což je způsobeno vysokou hladinou testosteronu v těle matky během těhotenství. Mužský typ mozku se vyznačuje nedostatečným propojením pravé a levé hemisféry, což vede k menší míře emoční citlivosti. Podle této hypotézy se autisté mohou sice velmi silně koncentrovat na jeden podnět, ale mnohem hůře na víc věcí najednou, což je nezbytné pro pochopení rychle se měnících sociálních situací. Tato teorie byla poprvé uveřejněna v britském časopise Autism v květnu 2005.", "question": "Jaký typ mozku mají podle Simon Baron-Cohena autisté?", "answers": ["extrémně mužský"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "S jedinci svého druhu a s člověkem psi komunikují pomocí širokých výrazových prostředků, řečí těla vyjádřenou polohami těla, ocasu, hlavy, uší či pysků, pohledem a ritualizovanými gesty, zvukovými a pachovými signály. Sdělení není dáno jen jednou částí těla – například vrtění ocasu obecně znamená jen vzrušení, má-li pes přátelské úmysly je dále vyjádřeno tím, držením ocasu – nízko nebo vysoko, polohou uší, pysků. Psi jsou přirozeně naladěni ke komunikaci s člověkem – při řešení problémů se obrací k člověku a už štěňata jsou schopna rozumět lidským gestům, jako je naznačování očima a ukazování prstem. Dalším přizpůsobením se životu s člověkem je štěkot – dospělí vlci neštěkají, štěkání není vlastní ani primitivním psům, ale prošlechtění psi používají štěkání zcela přirozeně, a to téměř výhradně ke sdělování informací lidem. Pro psa je přirozené respektovat člověka jako vůdce – jen velmi málo psů je přirozeně dominantních natolik, aby sami usilovali o vedoucí postavení. V případě nedůsledného, nedostatečného vedení, při rozmazlení psa a jeho polidšťování ale pes může cítit absenci vůdce a následně se sám postaví do jeho role. Získané chování psa se vyvíjí až během jeho života na základě učení. Průměrný pes se dokáže naučit 165 slov a nadprůměrně inteligentní psi až 250 slov, psi dokážou počítat do čtyř nebo pěti a registrují chybný výsledek při jednoduchých počtářských úlohách, jako je 1+1=1 nebo 1+1=3. Pro psa je velmi důležité vtištění, které probíhá od 3. do 7. týdne věku štěněte, jinak také raná socializace. Během této doby se štěně seznamuje se všemi věcmi, které v dalším životě bude vnímat jako běžnou součást prostředí, štěně, které není v této fázi v těsném kontaktu s člověkem nikdy nebude přítulné, naopak štěně, které si člověka vtiskne jako příslušníka vlastního druhu, má předpoklady stát se dobrým společníkem člověka, nezanedbaná socializace může příznivě ovlivnit i některé negativní vrozené vlastnosti psa, jako je slabý nervový typ. Období rané socializace plynule přechází do socializačního období, které trvá asi do 12. týdne věku. Během této doby dochází k osvojování sociálních návyků a upevňování sociálního chování, štěně během hry poznává schopností svého těla i vlastnosti okolních předmětů a pokračuje rovněž návyk na zvuky a situace, které pak v dospělosti nebudou u psa vyvolávat strach. Špatná zkušenost v tomto období naopak může vést ke strachu trvalému. Učení podmiňováním je u psů hlavním procesem, kterým dochází k vytvoření získaného chování. Klasické podmiňování je se psy přímo spjato, a to díky výzkumům ruského fyziologa a nositele Nobelovy ceny, I. P. Pavlova.", "question": "Kdy u štěněte probíhá raná socializace?", "answers": ["3. do 7. týdne"]}
{"title": "Félix Sánchez", "context": "Jde o dvojnásobného olympijského vítěze a dvojnásobného mistra světa. Světovým tabulkám dominoval především v první polovině minulého desetiletí. V letech 2001 a 2004 vyhrál 43 závodů v řadě a sérii korunoval ziskem zlata na olympijských hrách v Athénách. V předchozích letech vyhrál také mistrovství světa v Edmontonu 2001 a Paříži 2003. Na Mistrovství světa v atletice 2007 skončil na druhém místě časem 48,01 s, což byl jeho nejlepší výkon sezóny 2007. Ve svých čtyřiatřiceti letech slavil nečekaný comeback na olympijských hrách v Londýně, kde vyhrál finále stejným časem 47,63 jako v Athénách, svým nejrychlejším za posledních osm let. Získal za to ocenění Laureus pro návrat roku. V dubnu 2016 ukončil sportovní kariéru. == Osobní rekordy == 400 m přek. (dráha) – 47,25 s – 29. srpen 2003, Paříž 400 m (dráha) – 44,90 s – 19. srpen 2001, Gateshead 400 m (hala) – 46,68 s – 18. březen 2001, Glasgow == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Félix Sánchez ve Wikimedia Commons (anglicky) Félix Sánchez na stránkách IAAF (anglicky) Profil na sports-reference.com", "question": "Kdy skončil Félix Sánchez svou sportovní kariéru?", "answers": ["V dubnu 2016"]}
{"title": "Llŷ", "context": "Llŷ (nebo také poangličtěně Lleyn) je poloostrov ležící v severozápadním Walesu u Irského moře (nachází se jihozápadně od ostrova Anglesey). Rozloha poloostrova činí přibližně 400km2 a žije zde přes dvacet tisíc obyvatel. Přes poloostrov cestovali poutníci na ostrov Enlli. Podle sčítání lidu v roce 2001 zde roste počet velšsky mluvících lidí (jde o jedno z míst, kde je tento jazyk používán nejvíce). Na poloostrově leží například obce či vesnice Aberdaron, Llanaelhaearn, Llannor, Llanystumdwy, Nefyn a Tudweiliog. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Llŷ ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká je rozloha poloostrova Llŷ?", "answers": ["přibližně 400km2"]}
{"title": "Vestland", "context": "Vestland Vestland Vestland na mapě Norska znak Geografie Hlavní město Bergen, Leikanger Souřadnice 60°50′ s. š., 6°30′ v. d. Rozloha 33 870,98 km² Geodata (OSM) OSM, WMF Obyvatelstvo Počet obyvatel 631 594 (2018) Hustota zalidnění 18,6 obyv./km² Správa regionu Podřízené celky 43 obcí Vznik 1. ledna 2020 Fylkesordfø Jon Askeland Mezinárodní identifikace ISO 3166-2 NO-46 Oficiální web www.vlfk.no multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Vestland je kraj v západním Norsku (Vestlandet). Začal fungovat 1. ledna 2020 sloučením dvou do té doby samostatných krajů Hordaland a Sogn og Fjordane. K reorganizaci územního uspořádání došlo na základě rozhodnutí norského parlamentu (Stortinget) ze dne 8. června 2017, jehož důsledkem byla redukce počtu územěsprávních jednotek z devatenácti na jedenáct.[1] Sousedí s kraji Mø og Romsdal, Innlandet, Viken, Vestfold og Telemark a Rogaland. Obce V lednu 2020 sestával kraj z 43 obcí.[2] Alver Askvoll Askø Aurland Austevoll Austrheim Bergen Bjø Bremanger Bø Eidfjord Etne Fedje Fitjar Fjaler Gloppen Gulen Hyllestad Hø Kinn Kvam Kvinnherad Luster Læ Masfjorden Modalen Osterø Samnanger Sogndal Solund Stad Stord Stryn Sunnfjord Sveio Tysnes Ullensvang Ulvik Vaksdal VikVik Voss herad Ø Å Fotogalerie ruiny kláštera Selje město Berge fjord Sognefjord horský masiv Kvam Reference ↑ Nye fylker. Regjeringen.no [online]. 2019-12-19 [cit. 2020-01-16]. Dostupné online. (norsky) ↑ Nye kommune- og fylkesnummer fra 2020 [online]. www.regjeringen.no - web norské vlády [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (norsky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Norsko – Norge, Noreg – (N) Kraje (fylker)a jejich správní centra Agder (Kristiansand a Arendal) • Innlandet (Hamar a Lillehammer) • Mø a Romsdal (Molde) • Nordland (Bodø) • hlavní město Oslo • Rogaland (Stavanger) • Troms a Finnmark (Tromsø a Vadsø) • Trø (Trondheim) • Vestfold a Telemark (Tø a Skien) • Vestland (Bergen a Leikanger) • Viken (Oslo, Drammen a Sarpsborg) Závislá území Špicberky (Longyearbyen) • Jan Mayen (Olonkinbyen) • Bouvetův ostrov • ostrov Petra I.* • Země královny Maud* Poznámka: * součást Antarktidy mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Norsko", "question": "Sloučením kolika Norských krajú vznikl kraj Vestland?", "answers": ["dvou"]}
{"title": "Zub", "context": "Zub (lat. dens, řec. odus) je tvrdý útvar v dutině ústní většiny obratlovců. Zuby slouží hlavně k uchopování, oddělování a rozmělňování potravy a v neposlední řadě také k obraně i útoku. Soubor zubů se nazývá chrup neboli dentice. Zdravý dospělý člověk má celkem 32 zubů, dítě 20 zubů mléčných. Někteří kytovci (jmenovitě kosticovci) nemají zuby vůbec, místo nich mají rohovinové pláty. Tvar, počet zubů, doba jejich růstu - protože zuby slouží k přijímání potravy, jsou přizpůsobené na míru každému ozubenému živočichovi. Proto se od sebe zuby jednotlivých druhů velmi liší. Například býložravci mají stoličky k rozmělňování tuhých rostlin, naproti tomu masožravci potřebují velké špičáky k zabití kořisti. Zuby všech živočichů proto můžeme rozdělit z několika hledisek: homodontní chrup: všechny zuby v čelistech mají stejný tvar (příklad: dravé ryby, kytovci) heterodontní chrup: zuby jsou rozdělené podle tvaru na řezáky, špičáky, premoláry a moláry. Počet zastoupených druhů zubů a jejich počet jsou druhově specifické. zuby s omezeným růstem (brachyodontní): jakmile se prořezají z dásně, již dále nerostou. zuby s prodlouženou dobou růstu (semihypselodotní): rostou i nějakou. dobu po prořezání zuby trvale rostoucí (hypselodontní): rostou po celý život polyfyodontní: zuby jsou v několika řadách, po vypadnutí je zub hned nahrazen novým difyodontní: nejprve vyrůstá dočasný, mléčný zub, ten je později nahrazen zubem trvalým monofyodontní: zub vyrůstá jen jednou za život, není nahrazován Zuby člověka jsou tedy heterodontní, s omezeným růstem a většinou difyodontní, s výjimkou stoliček, které jsou monofyodontní. Zuby vznikly modifikací plakoidních šupin ryb, u některých druhů ryb si tento tvar zachovávají i do dnešních dnů. U obojživelníků a většiny plazů zuby vyrůstají přímo z čelistní kosti, u krokodýlů, vyhynulých dinosaurů a savců včetně člověka jsou zuby zasazené v zubních lůžcích. Čelistní kost je krytá dásní, která zuby pevně obemyká. Zuby člověka (a obecně všechny brachiodontní zuby) se skládají ze tří částí, z kořene, krčku a korunky.", "question": "Co mají místo zubů kytovci?", "answers": ["rohovinové pláty"]}
{"title": "Otesánek (film)", "context": "Otesánek je český film, který podle stejnojmenné pohádky natočil v roce 2000 Jan Švankmajer jako surrealistický horor. Film obdržel tři České lvy v kategoriích nejlepší film, výtvarné řešení a plakát. Příběh vypráví o bezdětných manželech, kteří si pořídí dřevěnou (otesanou) náhradu za dítě. Dřevěná imitace obživne a začne jíst. Postupně sní všechny potraviny, rodiče začnou vyvářet obrovské množství jídla, poté mu servírují i pošťáka a sousedy. Otesánka uklidí do sklepa, kde požírá další lidi. Nakonec se za Otesánkem do sklepa vydává babka s motykou. Ke svému filmu i k pohádce samé Švankmajer podal výklad, že Otesánek představuje \"určitou část, iracionální část našeho života, kterou jsme svými smysly vyvolali v život, ale zároveň organizací našeho života (civilizací) vypudili na okraj společnosti, a kterou se marně snažíme nějak racionálně zpacifikovat. A tak je Otesánek stále s námi a požírá nás. Možná je to trest za zpackanou civilizaci.\" II. kamera: Jan Růžička Hudba: Carl Maria von Weber ... předehra k opeře Čarostřelec Zvuk: Ivo Špalj Kostýmy: Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová Výtvarník: Jan Švankmajer.", "question": "Kolik Českých lvů obdržel film Otesánek?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Alastair Reynolds", "context": "Alastair Reynolds Alastair Reynolds Alastair Reynolds (4. dubna 2010)Rodné jméno Alastair Preston Reynolds Narození 13. března 1966 (55 let)Barry Alma mater Univerzita v St AndrewsUniverzita Newcastle Povolání astrofyzik, spisovatel a autor sci-fi Ocenění BSFA Award for Best Novel (2001) Web www.alastairreynolds.com Některá data mohou pocházet z datové položky. Alastair Reynolds (* 13. března 1966 Barry, Velká Británie) je velšský autor science fiction. Specializuje se hlavně na space opery a hard science fiction. Raná léta svého života strávil v Cornwallu, poté se vrátil zpátky do Walesu, kde na univerzitě v Newcastlu absolvoval fyziku a astronomii. Po získání doktorátu na skotské univerzitě St. Andrews roku 1991 se odstěhoval do Nizozemska, kde potkal svou partnerku Josette. Následovalo zhruba dvacet let vědecké práce jako astrofyzik – z toho deset let pro Evropskou kosmickou agenturu. Dílo Odhalený vesmír Odhalený vesmír 1 a 2. Triton, 2003, ISBN 80-7254-430-6, ISBN 80-7254-345-8 (Revelation Space, 2000) Kaldera 1 a 2. Triton, 2004, ISBN 80-7254-483-7, ISBN 80-7254-484-5 (Chasm city, 2001) Archa 1 a 2. Triton, 2005, ISBN 80-7254-621-X, ISBN 80-7254-622-8 (Redemption Ark, 2002) Údolí vykoupení 1 a 2. Triton, 2006, ISBN 80-7254-794-1, ISBN 80-7254-795-X (Absolution Gap, 2003) Diamond Dogs, Turquoise Days, 2003 Galactic North, 2006 The Prefect, 2007 Poseidon's Children Blue Remembered Earth, 2012 On the Steel Breeze, 2013 Poseidon's Wake, 2015 Romány Century Rain, 2004 Transport ledu (Pushing Ice), 2005 House of Suns, 2008 Terminal World, 2010 Harvest of Time, 2013 Povídky Nunivak Snowflakes, 1990 Prodloužený spánek, Ikarie 7/1992 (Dilation Sleep, 1990) Enola, 1991 Digital to Analogue, 1992 Byrd Land Six, 1995 Spirey and the Queen, 1996 Špion na Europě, Ikarie 5/2002 (A Spy in Europa, 1997) On the Oodnadatta, 1998 Stroboscopic, 1998 Galaktický sever, Ikarie 1/2003 (Galactic North, 1999)", "question": "Jak dlouho pracoval Alastair Reynolds jako astrofyzik?", "answers": ["dvacet let"]}
{"title": "Neckerův ostrov", "context": "Neckerův ostrov neboli Mokumanamana je jeden z Havajských ostrovů. Leží 690 km severozápadně od Honolulu a je součástí Papahā Marine National Monument (Národního památníku Severozápadní Havajské ostrovy), který patří ke Světovému dědictví UNESCO. Ostrov má tvar rybářského háčku, je dlouhý více než kilometr a široký v průměru sto metrů. Nejvyšší bod ostrova dosahuje 84 metrů nad mořem. Ostrov je tvořen čedičem, chybí na něm zdroje pitné vody, je důležitým hnízdištěm mořských ptáků. V současnosti je neobydlený, nacházejí se na něm ale kamenné stavby svědčící o tom, že v minulosti Polynésané ostrov navštěvovali, pravděpodobně jako kultovní místo. Podle legendy žil na ostrově po svém vyhnání z ostatních havajských ostrovů trpasličí národ Menehune. Ostrov objevil v roce 1786 Jean-François de La Pérouse a pojmenoval ho podle tehdejšího ministra financí Jacquese Neckera. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Neckerův ostrov ve Wikimedia Commons http://www.janeresture.com/necker/ https://web.archive.org/web/20090618065801/http://www.hawaiianatolls.org/about/mokumanamana.php", "question": "Kdo objevil Neckerův ostrov?", "answers": ["Jean-François de La Pérouse"]}
{"title": "Epica (hudební skupina)", "context": "Na konci roku 2002 opustil Mark Jansen skupinu After Forever kvůli neshodám v tvorbě a začal hledat muzikanty k založení nového projektu, zpočátku pojmenovaného Sahara Dust. Na začátku roku 2003 počítala kapela s Helenou Michaelsenovou (z Trail of Tears) jako svou frontwomankou, ale ta byla po krátké době vystřídaná do té doby neznámou mezzo-sopranistkou Simonou Simonsovou, Jansenovou přítelkyní. Kapelu doplnili kytarista Ad Sluijter, bubeník Jeroen Simons, basista Yves Huts a klávesista Coen Janssen. Změnili si jméno na Epica, inspirováni albem Epica od americké formace Kamelot. Epica poté sestavila sbor - složený z šesti mužů a šesti žen - a smyčcový orchestr - troje housle, dvě violy, dvě violoncella a kontrabas - který měl hrát s nimi. Producentem jejich debutového alba The Phantom Agony byl Sascha Paeth (předtím byl producentem kapel jako Angra, Rhapsody of Fire, Kamelot) a bylo vydáno ke konci roku 2003. Jejich druhé album bylo nazváno Consign to Oblivion. V songu \"Trois Viegres\" můžeme slyšet hosta - Roye Khana (z kapely Kamelot). Epica se také přidala ke Kamelotu jako podpůrná kapela na jejich turné k albu The Black Halo a jejich vystoupení v Rockefeller Music Hall v Oslu bude na živém DVD Kamelotu, které by mělo být vydáno roku 2006.", "question": "Kdo byl producentem debutového alba Epicy The Phantom Agony?", "answers": ["Sascha Paeth"]}
{"title": "FreeBSD", "context": "Mnoho projektů je přímo či nepřímo založených na FreeBSD, vestavěnými zařízeními jako například routery společnosti Juniper Networks a operačním systémem použitým ve firewallech společnosti Nokia počínaje a částmi jiných operačních systémů včetně Linuxu a RTOS VxWorks konče. Darwin, jádro Mac OS X společnosti Apple silně těží z FreeBSD, včetně jeho virtuálního souborového systému, síťového zásobníku a komponent jeho uživatelského prostoru. Apple pokračuje v integraci nového kódu z a přispívání nových změn zpět do FreeBSD. Open Source Open Darwin, původně odvozený z kódové základny Applu, ale nyní oddělený projekt rovněž obsahuje mnoho kódu z FreeBSD. Navíc existuje několik operačních systémů forknutých z, nebo založených na FreeBSD včetně PC-BSD a DesktopBSD, které zahrnují změny zacílené na domácí uživatele a pracovní stanice; distribuce FreeSBIE a Live CD Frenzy; zapouzdřené firewally m0n0wall a pfSense; a DragonFly BSD, významný fork z FreeBSD 4.8 zaměřující se na odlišnou strategii synchronizace více procesorů, než je ta ve FreeBSD a vývoj některých mikrokernelových vlastností. Projekt TrustedBSD započatý Robertem Watsonem poskytuje sadu rozšíření operačního systému FreeBSD zaměřenou na bezpečnost. Cílem tohoto projektu je implementovat koncepty ze společných kritérií pro vyhodnocování bezpečnosti informačních technologií a oranžové knihy. Vývoj projektu stále probíhá a mnoho z těchto bezpečnostních rozšíření bylo integrováno do FreeBSD 5.x, 6.x a nyní aktuální vývojové větve 7.x. Hlavními cíli TrustedBSD je práce na Access Control Listech, auditování událostí, ... a mandatorní kontrole přístupu. Součástí TrustedBSD projektu je i port Flask/TE implementace NSA v SELinuxu. Další práce v poslední době zahrnuje vývoj OpenBSM – Open Source implementace API Basic Security Modulů (BSM) a souborového formátu pro audit logy, které podporují rozšířený systém bezpečnostního auditu, který bude dodáván jako část FreeBSD 6.2. Zatímco většina komponent TrustedBSD projektu je eventuálně přidána do hlavních zdrojů FreeBSD, není to jejich jediným cílem. Mnoho vlastností si, jakmile jsou dostatečně vyspělé, najde cestu do OpenBSD a Darwina společnosti Apple Computer.", "question": "Kým byl započatý projekt TrustedBSD?", "answers": ["Robertem Watsonem"]}
{"title": "Cidlina (řeka)", "context": "Cidlina je česká řeka v severovýchodních Čechách, převážně v Královéhradeckém kraji. Její celková délka činí 87,3 km. Plocha povodí měří 1167,0 km2. Pramení na západních svazích vrchu Tábor (678 m n. m.), poblíž Lomnice nad Popelkou na okraji místní části Košov v nadmořské výšce okolo 565 m. Pod Jičínem středně až silně znečištěná. Velká rozkolísanost průtoků v průběhu roku. V nadmořské výšce 187 m u Libice nad Cidlinou se vlévá zprava do Labe. U soutoku s Labem se nalézá národní přírodní rezervace Libický luh, jež představuje největší souvislý komplex úvalového lužního lesa v Čechách (asi 500 ha), částečně narušený výstavbou dálnice D11. Řeka protéká městy: Železnice (okres Jičín), Jičín, Vysoké Veselí, Nový Bydžov a Chlumec nad Cidlinou. Největším přítokem Cidliny, co se délky toku, plochy povodí a vodnosti týče, je řeka Bystřice. Druhým největším přítokem je řeka Javorka. Průměrná hustota říční sítě činí 0,95 km/km2. Celkově se v povodí Cidliny nachází 985 vodních toků v délce do jednoho kilometru a 377 vodních toků v délce 1 až 10 km. Vodotečí dlouhých 10 až 20 km je v povodí celkem deset. Vodní tok, který má délku mezi 20 až 40 km, je v povodí pouze jeden. V délce 40 až 60 km není v povodí Cidliny ani jeden vodní tok. Vodní toky delší než 60 kilometrů jsou v povodí dva. Kromě samotné Cidliny je to ještě řeka Bystřice. Doubravický potok, zleva, ř. km 81,2 Doubravický potok, zleva, ř. km 79,7 Ploužnický potok, zleva, ř. km 79,2 Dílecký potok, zprava, ř. km 77,9 Kbelnický potok, zprava, ř. km 76,6. Holínský potok, zprava, ř. km 74,8 Valdický potok, zleva, ř. km 72,6 Porák, zprava, ř. km 71,7 Popovický potok, zleva, ř. km 69,8 Černý potok, zprava, ř. km 69,1 Úlibický. potok, zleva, ř. km 66,8 Nemyčeveský potok, zprava, ř. km 59,6 Stříbrnice, zleva, ř. km 58,1 Žeretický potok, zprava, ř. km 56,3 Volanka, zprava, ř. km 54,8 Řečice,.", "question": "Jak dlouhá je Cidlina?", "answers": ["87,3 km"]}
{"title": "Gargamel", "context": "Gargamel je schopen skoro všeho proto aby mohl Šmouly pochytat. Pojmenován je zjevně po matce Gargantua - Gargamelle, ze série románu Gargantua a Pantagruel od Françoise Rabelaise. Gargamel je packal. Většina z jeho nápadů jak zničit šmouly je hloupá, ale výjimečně má i chvíle geniální, kdy jeho plány na odchycení šmoulů skoro nemají chybu, ale stejnak nakonec zmrví úplně všechno. Gargamel se poprvé objevil v Komiksu v roce 1959. Chytal šmouly, které potřeboval jako ingredienci do svého lektvaru pro výrobu zlata, tak jak se psalo v jedné kouzelné legendě o Kameni moudrosti. Ostatní šmoulové se mu ale postavili a osvobodili uvězněné přátele. Gargamel se v souladu se svojí povahou vzdal. To byla chvíle kdy zaujal vůči šmoulům maximálně nepřátelský postoj a slíbil si že se pomstí. Použití šmoulů je různé. Občas šmouly chytá protože je chce sníst, občas z nich chce vyrobit zlato. K výrobě zlata je potřeba 6 šmoulů. V jedné epizodě seriálů Gargamel ve vzteku prohlásil:\"Nechci je sníst. Nechci z nich vyrobit zlato. Chci je prostě zničit! \" Gargamel ale chytá pouze šmouly kteří se potulují sami v lese a nebo v okolí jeho domu, neví totiž kde je vesnice šmoulů což ho velmi zlobí.", "question": "Jak se jmenuje hlavní záporná postava v pohádkovém světě šmoulů?", "answers": ["Gargamel"]}
{"title": "Starověk", "context": "Ve svých počátcích byl Řím městským státem, v němž vládli králové etruského původu. Někdy na přelomu 5. a 6. století př. n. l. však Římané tyto krále svrhli (podle římské tradice se tak stalo v roce 509 př. n. l., ačkoli ve skutečnosti se to přihodilo zhruba kolem roku 475 př. n. l.), čímž byla etruská vláda v Římě ukončena. Do čela nově vzniklé republiky (res publica – věc veřejná) byli každoročně voleni dva konzulové. Následnou pozvolnou římskou expanzi nezastavil ani vpád Galů, kteří vydrancovali Řím v roce 387 př. n. l.. Po celé řadě zpočátku obranných válek se sousedními kmeny Etrusků, Latinů, Samnitů, Umbrů a nakonec s jihoitalskými Řeky, které vedl Pyrrhos, dosáhli Římané na počátku 3. století př. n. l. kontroly nad celou Itálií. V roce 264 př. n. l. vypukla na Sicílii kvůli sporům mezi Římany a Kartáginci první punská válka, jež skončila v roce 241 př. n. l. ovládnutím Sicílie vítěznými Římany. V následujícím desetiletí rozšířili Římané svou moc na dřívější kartáginské ostrovy Sardinii a Korsiku, zatímco Kartáginci si vykompenzovali své ztráty dobytím Hispánie. Opětovný vzrůst napětí mezi oběma státy vyústil v druhou punskou válku poté, co kartáginský vojevůdce Hannibal dobyl římské spojenecké město Saguntum. Hannibal vedl pak tažení na Apeninský poloostrov, které vyvrcholilo drtivým kartáginským vítězstvím nad Římany v bitvě u Kann v roce 216 př. n. l. Hannibal se přesto nedokázal Říma zmocnit a zůstal izolován v jižní Itálii, což Římanům umožnilo obnovit své legie. Své válečné úsilí Římané nasměrovali proti kartáginským državám v Hispánii, které si během několika let úplně podmanili a vyrvali tuto zemi z moci Kartága. Když po porážce v bitvě u Metauru selhal poslední kartáginský pokus o zvrat, byl Hannibal přinucen vrátit se zpět do severní Afriky, kde byl Scipionem Africanem v bitvě u Zamy v roce 202 př. n. l. definitivně poražen. Vítězstvím ve druhé punské válce se Římané stali vedoucí mocností západního Středomoří. Třetí punská válka, ke které došlo v roce 149 př. n. l., skončila úplným zničením Kartága.", "question": "Ve kterém roce před naším letopočtem skončila první punská válka?", "answers": ["241"]}
{"title": "Národní dům (Prostějov)", "context": "49°28′24,85″ s. š., 17°6′52,71″ v. d. Další informace Rejstříkové číslo památky 13874/7-5717 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Národní dům v Prostějově je secesní stavba, postavená v letech 1905–1907 podle plánů architekta Jana Kotěry. Historie Vedení města Prostějova uvažovalo od 90. let 19. století o stavbě společenského a kulturního centra. K tomu, že dílo bylo dovedeno do konce, přispěl významný finanční odkaz zesnulého starosty Karla Vojáčka. V roce 1905 byl osloven architekt Jan Kotěra, který v té době působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V květnu 1905 předložil Kotěra první plány. Stavba byla schválena a započata v květnu 1906. V listopadu 1907 byl Národní dům slavnostně otevřený veřejnosti.[1] Národní dům obsahoval divadelní prostory, přednáškové sály, restauraci a kavárnu. Na výzdobě se podílela celá řada významných umělců té doby, mj. Stanislav Sucharda, Karel Petr, Bohumil Kafka, František Kysela nebo Jan Preisler. Stavbu doplňuje pomník manželů Vojáčkových z roku 1910 na prostranství před východním průčelím, dnešním Vojáčkově náměstí; navrhl jej rovněž Jan Kotěra s využitím reliéfů Bohumila Kafky. Za druhé světové války byl Národní dům necitlivě přestavěn brněnským architektem Emilem Tranquillinim, profesorem na Německé vysoké škole technické v Brně. Během této přestavby byla odstraněna většina secesních prvků. Mezi léty 1956–1969 proběhla první vlna rekonstrukce. Další rekonstrukce byly započaty v roce 1985. V roce 1995 vznikl Program záchrany kulturní památky Národního domu v Prostějově. Poslední změny proběhly v letech 2006 a 2007, kdy byly dokončeny opravy restaurace a divadla. Současnost V současné době je provozovatelem Národního domu Národní dům o. p. s. Ročně se zde koná 250–300 kulturních a společenských akcí.[2] Stavba byla vyhlášena národní kulturní památkou České republiky. Fotogalerie Panorama Národní dům, průčelí do Vojáčkova náměstí. Zcela vlevo část pomníku manželům Vojáčkovým od stejných autorů. Odkazy Reference ↑ CHYTIL, Miroslav (ed.). Slavné stavby Prostějova. Praha: [s.n.], 2009. S. 110. ↑ O Národním domě. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-21. Archivováno 21. 2. 2019 na Wayback Machine Literatura BARTKOVÁ, Hana. Před sto lety byly položeny základy ke stavbě Národního domu. Prostějovský týden, 2006, 16(24), s. 6. Prostějovský deník, 2006, 138. ISSN 1801-9781. DOLÍVKA, Josef. Jan Kotěra udělal z Národního domu v Prostějově secesní skvost.", "question": "Kdy začala první rekonstrukce Národního domu?", "answers": ["1956"]}
{"title": "Klávesová zkratka", "context": "Typy klávesových zkratek Restartovací zkratka mw-parser-output kbd.Sablona__Klavesa{background-color:#F7F7F7;background-image:linear-gradient(rgba(255,255,255,.4). ,rgba(0,0,0,.1));border:1px solid;border-color:#DDD #a2a9b1 #. 888 #CCC;border-radius:2px;padding:0 .4em;text-shadow:0 1px rgba(255,255,255,.5);white-space:nowrap}Ctrl + Alt + Del Zvláštní klávesová zkratka, která je definovaná už v BIOSu. Její stisk způsobí restart počítače. Operační systém Windows pod tuto zkratku umístil Správce úloh, který ale také obsahuje možnost restartu. Formátovací zkratka Používá se k formátování textu. Mezi základní a široce podporované patří: Ctrl + B – tučný text (bold) Ctrl + I – kurzíva (italic) Ctrl + U – podtržení (underline) Zkratka pro práci se schránkou Umožňuje uživateli pracovat se schránkou. Většina aplikací používá pro práci se schránkou tyto klávesové zkratky: Ctrl + C – kopírovat data do schránky (copy) Ctrl + X – vyjmout data do schránky (cut) Ctrl + V – vložit data ze schránky do aplikace (paste) Zkratka zvláštního znaku Umožňuje napsat znak, který není na klávesnici přímo dostupný. Takovýchto zkratek je veliké množství. Mezi nejpoužívanější patří zkratka pro zavináč (@): Alt Gr + V, resp. Ctrl + Alt + V (u rozložení kláves CS a SK QWERTZ, SK QWERTY) nebo Alt Gr + ě (CS QWERTY) nebo Alt + 64 (na numerické klávesnici) Funkční zkratka Vyvolá nějakou funkci aplikace nebo operačního systému. Je závislá na použité aplikaci a operačním systému (někdy i na verzi). Často má uživatel možnost si zkratku nastavit, změnit nebo zrušit podle svého přání. Odkazy Související články Alt kódování Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Klávesová zkratka na Wikimedia Commons Slovníkové heslo klávesová zkratka ve Wikislovníku Jan Zaškolný: Klávesové zkratky Klávesové zkratky ve Windows, oficiální webu Microsoftu Přehled klávesových zkratek pro Windows a Mac Kompletní souhrn klávesových zkratek pro systémy Office, Windows a macOS Autoritní data: GND: 4488108-3", "question": "Jaká je alternativní klávesová zkratka pro znak zavináč?", "answers": ["Ctrl + Alt + V"]}
{"title": "Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Třebovice)", "context": "Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Třebovice) Farní kostelNanebevzetí Panny Marie Kostel Nanebevzetí Panny MarieMísto Stát Česko Česko Obec Ostrava, Třebovice Souřadnice 49°50′2,8″ s. š., 18°11′34,8″ v. d. Základní informace Církev římskokatolická Provincie moravská Diecéze ostravsko-opavská Děkanát Ostrava Farnost Ostrava-Třebovice Status farní kostel Architektonický popis Stavební sloh baroko Výstavba 1738 Specifikace Stavební materiál zděný Další informace Adresa V Mešníku722 00 Ostrava-Třebovice Oficiální web Trebovická farnost Kód památky 104263 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je nejstarší mariánský kostel na území města Ostravy a druhý ostravský kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie (tím dalším je michálkovický kostel). Od 2. března 2011 je památkově chráněn. Historie Nachází se v městském obvodu Třebovice. Původní dřevěný kostelík je písemně doložen již v roce 1553. Na jeho místě byl v roce 1738 postaven zděný barokní kostel. V roce 1931 byl kostel vyzdoben malbami dle návrhu vídeňského malíře Josefa Kleinerta.[1] Ke zdi kostela přiléhá hrobka rodiny Stonawských (evangelíků) a Scholzových, kde je pohřbena i spisovatelka Maria Stona. Reference ↑ JUŘICA, Martin. Ostravské svatostánky. Ostrava: Repronis, 2006. ISBN 80-7329-116-9. S. 10–11. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Křesťanství | Ostrava Autoritní data: AUT: osa2011629686 | VIAF: 169628255", "question": "Je Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Třebovicích nejstarším mariánským kostelem v Ostravě?", "answers": ["Kostel Nanebevzetí Panny Marie je nejstarší mariánský kostel na území města Ostravy a druhý ostravský kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie (tím dalším je michálkovický kostel)."]}
{"title": "Antilopa losí", "context": "Biologie Antilopy losí žijí ve stádech, často do 25 kusů, v období dešťů se samice s telaty shromažďují do větších stád, v období sucha pak tvoří ještě početnější stáda, často smíšená s jinými druhy antilop a se zebrami. V jednom stádě může být více dospělých samců, ale nárok na páření se se samicemi má jen dominantní býk. Staří samci jsou teritoriální, žijí samotářsky zpravidla na zalesněných místech, naproti tomu domovský okrsek samic je mnohem větší, stádo, vedené starou samicí, migruje za lepší pastvou po velkém území. Antilopy losí spásají vegetaci v travnatých i křovinatých oblastech, zpravidla se pasou v otevřené krajině. Hlavní potravu antilopy losí tvoří mladé větvičky a listí, pojídají také ovoce a šťavnaté cibulky, které vyhrabávají kopyty. V období sucha si vystačí s vodou, kterou přijmou spolu s potravou. Antilopy losí jsou pohyblivé, rychlé antilopy, při útěku dokážou přeskočit i dvoumetrovou překážku. Při napadení predátorem, například lvem, se samice shluknou k obraně mláďat. V období říje samci bojují o samice, přetlačují se rohy. Dominantní býk se páří s více kravami. Březost trvá 250-277 dní, pak se rodí jediné mládě. Novorozená mláďata nenásledují svou matku, ale leží v úkrytu, kam jej matka chodí kojit. Telata jsou odstavena v 6 měsících věku, pohlavní dospělost nastupuje po třech letech. Antilopa losí se může dožít až 25 let. Antilopa losí se může křížit s domácím skotem, kříženci jsou však neplodní. Je tak domácímu skotu geneticky bližší než např. buvol africký. Antilopa losí se může křížit i s jinými druhy antilop, jako je kudu velký. Domestikace Antilopa losí je poměrně učenlivé zvíře, v zajetí je poměrně nenáročná, krotká a důvěřivá a proto byly učiněny pokusy o domestikaci tohoto druhu - antilopa losí poskytuje velké množství křehkého masa, velmi kvalitní kůži a její mléko má větší obsah bílkovin a mléčného tuku než mléko kravské. V současnosti je možné chovat ji na farmách jako polodomestikované zvíře. V Česku se antilopy losí farmově chovají na Školním zemědělském podniku Lány České zemědělské univerzity v Praze. Chov v zoo Antilopa losí patří k poměrně často chovaným druhům antilop. V rámci Evropy je vidění v přibližně 120 zoo zařízeních. V rámci Česka se jedná o tyto zoologické zahrady[2]: Zoo Dvorec Zoo Dvůr Králové Zoo Hodonín Zoo Ostrava Zoo Praha Kromě těchto zoo je antilopa losí k vidění i v tzv. Safari pod Jelením vrchem v Holčovicích či ve Školním zemědělském podniku v Lánech.[2]", "question": "Jaké je maso antilopy losí?", "answers": ["křehkého"]}
{"title": "Chrpa luční", "context": "Chrpa luční (Centaurea jacea) je vysoká, vytrvalá, modře kvetoucí rostlina, nejběžnější chrpa rostoucí téměř po celém území České republiky. == Výskyt == Hranice přirozeného výskytu tohoto druhu probíhá na západě Evropy ve Španělsku a Francii, na severu v půli Skandinávie, na jihu v severní Itálii, Balkánem a Ukrajinou a na východě sahá až po Ural. Druhotně byl tento druh zavlečen do Severní a Jižní Ameriky, Střední Asie a Japonska. V České republice se nachází téměř na celém území, ve větší míře především v termofytiku a mezofytiku, na Šumavě roste až do výšky 1000 m n. m. Je světlomilnou rostlinou bez výrazného ekologického vyhranění. Jejími obvyklými stanovišti jsou místa se suššími i vlhčími půdami které mají dostatek živin a jsou neutrální až slabě kyselé. Vyrůstá poměrně hodně na loukách, pastvinách, mezích, podél cest v příkopech i na ruderalizovaných místech. Je diagnostickým druhem lučních společenstev svazů Arrhenaterion a Molinion. == Popis == Vytrvalá rostlina s hranatou lodyhou která vyrůstá z tlustého, vytrvalého oddenku a dosahuje do výše 50 až 120 cm. Je přímá nebo vystoupavá a často v horní polovině řídce rozvětvená, porostlá na omak drsnými, tmavě zelenými, dosti variabilními listy. Spodní, 5 až 20 cm dlouhé a rostoucí v růžici, jsou kopinaté, zúžené v řapík, po obvodu dlouze zubaté a při kvetení již většinou zaschlé. Horní, postupně se zmenšující, jsou přisedlé, vejčitého až kopinatého tvaru a po obvodu celistvé nebo peřenolaločnaté až peřenoklané. Na koncích větví odbočujících z hlavní lodyhy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou velké květní úbory o průměru asi 4 cm s pěticípými růžovými až růžově fialovými, vzácně i bílými květy.", "question": "Jaká je barva květů chrpy luční?", "answers": ["modře"]}
{"title": "Hadilov písař", "context": "Ve snůšce může být jedno až tři vejce. Po asi šesti týdnech (42–46 dní) se líhnou bílá, nebo světle šedá mláďata. Krmí je oba rodiče. Nejprve natrávenou potravou, později celými mrtvými kusy, nakonec jim nosí živé živočichy, které si musí mláďata sama ulovit. Takto se o mláďata starají až 6 měsíců. I přes tuto péči v početnějších vrzích třetí mládě často nevychovají do dospělosti. Mladí hadilovové jsou totiž velmi nenasytní a rodiče je nestíhají uživit. Hadilov umí létat (a to i pěkně vysoko), ale nečiní tak často. Je velmi dobrým běžcem. Je velmi dobrým běžcem, běhá dokonce rychleji než pštros. Samec obletuje samici, až se sama vznese a stoupá. Druhou příležitostí je útok ze strany velké šelmy. Hadilov se rozběhne a vznese se (rozbíhá se proti větru, za bezvětří potřebuje delší rozběh). Buď usedá na strom, nebo se ihned po odeznění ohrožení opět snáší na zem. Patří do řádu dravců, ale je tak specifický, že pro něj byla vytvořena zvláštní čeleď, jejímž je jediným zástupcem. Od hlavní větve se oddělil v oligocénu. V rámci druhu ho nejvíce ohrožuje ztráta obývaných lokalit v důsledku aktivity člověka, přirozených nepřátel má málo (jsou jimi hlavně velké kočkovité šelmy a dravci, kteří jsou nebezpečím pro mláďata). I přes dosavadní hojnost je chráněn, a to Africkou konvencí na zachování přírody a přírodních zdrojů. Hadilov je endemit. Žije v savanách a polopouštích Afriky, na jih od Sahary. Je k nalezení v různých nadmořských výškách od pobřeží až do vnitrozemí. Je to v Africe stále běžný druh. Hojně chovaný je v zoologických zahradách po celém světě. Hadilov je pro svou schopnost lovit hady v Africe občas ochočován a zemědělci cvičen na ochranu hospodářství. Je národním symbolem Súdánu (hadilov figuruje na prezidentské vlajce, státní pečeti i na vojenských odznacích) a Jihoafrické republiky (ve znaku). Obrázky, zvuky či videa k tématu Hadilov písař ve Wikimedia Commons Galerie Hadilov písař ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo hadilov písař ve Wikislovníku Taxon Sagittarius_serpentarius ve Wikidruzích Hadilov v ZOO Olomouc", "question": "Proč je hadilov cvičen na ochranu hospodářství?", "answers": ["pro svou schopnost lovit hady"]}
{"title": "Autoreference", "context": "Autoreference Bájný had Úroboros, který se kouše do ocasu, je symbolem autoreference Autoreference je přímý nebo nepřímý odkaz (reference) k sobě samému. Mohl by označovat i člověka, který hovoří sám o sobě, ale užívá se obvykle o výpovědích, jež se vztahují samy k sobě. Příkladem je i článek Wikipedie o Wikipedii. Autoreferenční výpovědi Znak se vyznačuje právě tím, že k něčemu odkazuje (něco označuje, znamená, vyjadřuje, symbolizuje). Jazykové výpovědi mohou odkazovat k nejrůznějším skutečnostem nebo představám a ve zvláštním případě i k sobě samým: “Toto je krátká věta.“ Uvedený příklad je tautologicky pravdivý, následující dva tautologicky nepravdivé: “Tato věta obsahuje zápor.“ “Tato věta neobsahuje zápor.“ Ve filosofii jazyka se rozlišuje mezi rovinou jazykovou (výpovědi o něčem) a metajazykovou (výpovědi o výpovědích) a autoreferenci lze potom také popsat jako směšování těchto dvou rovin. Ukazovací zájmeno „toto“ běžně znamená odkaz na něco, nač například ukazuji prstem (jazyková rovina). V uvedených příkladech se mu však rozumí jako odkazu na výpověď samu – a tedy jako výpovědi metajazykové. Příbuzné jevy Belgický malíř René Magritte se proslavil obrazem, na němž je namalována dýmka a pod ní nápis: „Toto není dýmka.“ Paradox lze vyložit například tak, že „toto“ je obraz a nikoli dýmka, účinek obrazu se však zakládá na tom, že divák zde paradox cítí.", "question": "Jak se jmenuje přímý nebo nepřímý odkaz k sobě samému?", "answers": ["Autoreference"]}
{"title": "Monero", "context": "Neexistuje žádný centrální server, který by zaznamenával všechny platby. Monero je vybudované na vlastním protokolu CryptoNote, který reaguje na nedostatečnou anonymitu Bitcoinu. S Bitcoinem má ale Monero společný systém těžby Proof of Work. Uživatel v něm těží Monero a zároveň potvrzuje probíhající transakce v síti s pomocí výpočetního výkonu svého počítače. Monero dále využívá algoritmus CryptoNight, který je velmi náročný na paměť, a proto se nedá dobře těžit na ASIC minerech. Jejich výrobci ale chtěli tyto stroje vylepšit tak, aby zvládaly i těžbu Monera, tomu však vzdorovala komunita jeho vývojářů.[8] Monero tak na jaře 2018 prošlo tzv. hard-forkem. Ten má zajistit další výhodnost těžby na počítačích s pomocí CPU a GPU.[7] Maximální počet mincí Monera není omezen, ale je regulována jejich emitace. Nový blok je vytěžený každé 2 minuty, ale odměna v podobě mincí se za něj bude snižovat až do konce května 2022, kdy jich bude v oběhu 18 132 000. Poté se odměna zastaví na 0,6 XMR.[9] Velkou výhodou Monera je dynamická velikost vytěžených bloků. Bitcoin má velikost jednoho bloku omezenou na 1 MB, kdežto Monero velikost bloků přizpůsobuje vytíženosti sítě. Pokud se počet transakcí zvýší, zvětší se i velikost bloku tak, aby je všechny pojal. Na rozdíl od Bitcoinu tedy čím víc transakcí uživatelé provedou, tím nižší budou poplatky na jednu transakci.[7] Hlavním benefitem Monera je však jeho plná anonymita a zaměnitelnost. Monero skrývá adresy příjemců a odesílatelů, a nově i hodnotu transakce. Pracuje se také na implementaci funkce Kovri, která by nad Monerem vytvořila síť I2P a skryla IP adresy uživatelů. Na rozdíl od 2 klíčů Bitcoinu má Monero hned čtyři klíče: soukromý view key, veřejný view key, soukromý spend key a veřejný spend key.", "question": "Jaký ticker (zkratku) má kryptoměna Monero?", "answers": ["XMR"]}
{"title": "Norsko", "context": "Půdy jsou v nižších polohách podzolované, ve větších nadmořských výškách Skand jsou půdy slabě vyvinuté. V teplejších částech Norska jsou i luvisoly. Četné je i zastoupení histosolů. == Vláda a politika == Norsko je konstituční monarchií, jejíž oficiální hlavou je král. Současným panovníkem je od roku 1991 král Harald V. (narozen 21. února 1937), po jeho smrti na trůn nastoupí jeho syn Haakon Magnus (nar. 20. července 1973). Moc zákonodárná je v rukou parlamentu – Stortingu, který je volen na čtyři roky. Moc výkonná je v rukou norské vlády v čele s ministerským předsedou. Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, je vrchním velitelem Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce. Vládnoucí panovník je také Velmistrem Norského královského řádu svatého Olafa. Norský parlament sídlí v Oslu. Storting se dělí na Lagting (horní komora) a Odelsting (dolní komora). Počet křesel ve Stortingu se měnil: v roce 1882 měl 114 křesel, v roce 1903 117, v roce 1906 123, v roce 1918 126, v roce 1921 150, v roce 1973 155, v roce 1985 157, v roce 1989 165 a od roku 2005 má 169 křesel. === Politické strany === Norská strana práce – Det norske Arbeiderparti (DNA) též Arbeiderpartiet (AP) Pravice, Norská konzervativní strana – Hø (H) Strana rozvoje – Fremskrittspartiet (FrP) Křesťanská lidová strana – Kristelig Folkeparti (KrF) Středová strana – Senterpartiet (Sp)", "question": "Sídlí norský parlament v Oslu?", "answers": ["Norský parlament sídlí v Oslu."]}
{"title": "Mikroskop", "context": "Mikroskop, česky též drobnohled, je optický přístroj pro zobrazení malého sledovaného objektu ve větším zvětšení. Pod označením mikroskop je obvykle myšlen optický mikroskop, který pro zobrazení využívá světelných paprsků, existují však i jiné mikroskopy, např. elektronový mikroskop. == Historie == Podle některých zdrojů první drobnohled sestavil v roce 1590 v Nizozemsku Zacharias Janssen. V roce 1610 se na základě Jansenovy konstrukce mikroskopií zabýval Galileo Galilei. Jeden z jednoduchých mikroskopů sestavil v roce 1676 holandský obchodník a vědec Anton van Leeuwenhoek, jehož práce patřily k vrcholům mikroskopického pozorování 17. století. Významným přelomem v rozvoji mikroskopie bylo dílo britského geologa Roberta Hooka Micrographia vydané v Londýně, v němž popsal v roce 1665 konstrukci mikroskopu s odděleným objektivem, okulárem a osvětlovacím zařízením. Kromě toho v něm bylo obsaženo mnoho zobrazení získaných pomocí mikroskopů, čímž byly poprvé doloženy možnosti přístroje ve vědeckém výzkumu.Jako první zahájila výrobu mikroskopů firma Carl Zeiss v roce 1847. == Popis mikroskopu == Běžný mikroskop se skládá z takzvané optické části, která zajišťuje vznik a promítání obrazu, a mechanické části, která chrání optickou část a tvoří tělo mikroskopu. Mechanická část se skládá ze stativu, který drží tělo mikroskopu, a stolku. Součástí stativu může být také osvětlení, poté makro- a mikrošroub sloužící k ostření na preparát. Stolek může být buď křížový, kdy pohybujeme pomocí šroubů preparátem ve čtyřech směrech, nebo kulatý, určený pro posazení Petriho misek. Na stolcích bývají zvýrazněné souřadnice pro lepší práci s preparátem. Pod stolkem pak u lepších mikroskopů bývá umístěn nosič kondenzoru. Poslední částí je hlavice, pokud je u mikroskopu možnost měnit objektivy různých zvětšení, pak je na ní umístěný takzvaný revolverový nosič objektivů. Optická část je složena z okulárů, kterými se přímo díváme na preparát, objektivů, které zachycují obraz preparátu, a osvětlení. Podle typu mikroskopu může být součástí optické části i polní clona, kondenzor, sběrná čočka a přídavné filtry (polarizační apod.). == Optická soustava == Základem mikroskopu jsou čočky, které tvoří objektiv a okulár. Okuláry a objektivy jsou často výměnné s různým zvětšením – výhodnější je kombinace většího zvětšení u objektivu, kde se obraz tvoří, a menšího u okuláru. V oblasti okulárové clony pak může být zabudován průhledný skleněný disk například s měřítkem nebo čtvercovou sítí určený například k lepšímu počítání sledovaných objektů. Jednoduchý mikroskop je složen ze dvou spojných soustav čoček, které mají společnou optickou osu. Část mikroskopu, která je nazývána objektiv, má malou ohniskovou vzdálenost (řádově v milimetrech). Pozorovaný předmět se umisťuje blízko před předmětové ohnisko, takže vzniká skutečný, zvětšený a převrácený obraz.", "question": "Jak se nazývá přístroj pro zobrazení malého sledovaného objektu?", "answers": ["Mikroskop"]}
{"title": "Bossa nova", "context": "Bossa nova (též bossanova, portugalsky nová vlna) je styl brazilské hudby konce 50. let 20. století. Vymyslela jej skupina studentů a muzikantů střední třídy žijících v pobřežních čtvrtích Copacabana a Ipanema města Rio de Janeiro. V Brazílii vešel ve známost písní Chega de Saudade (1958), kterou složili Antonio Carlos Jobim a Vinicius de Moraes a nazpíval Joã Gilberto. Světově nejznámější písní žánru je The Girl from Ipanema (1962) ve verzi nazpívané Astrud Gilberto[zdroj? ]. Mezi známé české bossanovy patří Bossa nova z muzikálu Starci na chmelu či píseň Cukrářská Bossa nova (Jarek Nohavica, CD Koncert - 1998). == Související články == Samba Cha-cha Twist", "question": "Styl jaké hudby je bossa nova?", "answers": ["brazilské"]}
{"title": "Adolf Pidljašeckyj", "context": "Adolf Pidljašeckyj Adolf Pidljašeckyj Poslanec Říšské rady Ve funkci:1891 – 1897 Stranická příslušnost Členství Rusínský klub Narození 1839 Wolica Úmrtí ??? Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Adolf Pidljašeckyj, cyrilicí А П[1], uváděn též jako Adolf Podlaszecki (1839[2] – ???) byl rakouský soudce a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Haliče, na konci 19. století poslanec Říšské rady. Biografie Profesí byl advokátem.[1] Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1891 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Kolomyja, Sniatyn atd.[3] Ve volebním období 1891–1897 se uvádí jako Adolf Podlaszecki, rada c. k. zemského soudu, bytem Lvov.[4] Ve volbách roku 1891 se uvádí jako rusínský kandidát.[5] Zasedal v Rusínském klubu.[6] Odkazy Reference 1 2 О Б С з м ж↑ MASARYK, Tomáš Garrigue. Parlamentní projevy 1891-1893. [s.l.]: Masarykův ústav AV ČR, 2001. 450 s. Dostupné online. ISBN 9788086495101. S. 441. (česky) ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.↑ Südsteirische Post, 2. 12. 1893, s. 2. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Politika | Rakousko | Ukrajina", "question": "Jaké národnosti byl Adolf Pidljašeckyj?", "answers": ["rusínské (ukrajinské)"]}
{"title": "Synonymum", "context": "Přitom mohou mít zaměněné téma a réma, intonaci, podmět a předmět a mohou vyplývat z jiného kontextu nebo jiný kontext vytvářet. Větná synonymie vzniká: slovní synonymií: tatínek je lingvista – otec je jazykovědec, záměnou slovosledu: Pod stolem leží kniha. – Kniha leží pod stolem. záměnou věty vedlejší za větný člen: Ten zápas potřebujeme vyhrát. –. Potřebujeme, abychom ten zápas vyhráli. univerbizací nebo multiverbizací: Odpoledne musím navštívit zubaře. – V průběhu odpoledne musím vykonat návštěvu u zubního lékaře. záměnou podmětu a předmětu: Tento dům postavil můj otec. – Tento dům byl postaven mým otcem. Ovšem záměnou některých z těchto podmínek se může synonymie ztratit – např. u záporných vět může slovosled změnit rozsah negace: Maminka nečte za domem knihu. (Maminka tam čte něco jiného) x Za domem nečte knihu maminka. (Knihu tam čte někdo jiný). x Maminka nečte knihu za domem. (Knihu čte někde jinde). Synonyma se vyskytují u všech slovních druhů, i když nejběžnější jsou u slov plnovýznamových (podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce). Seu neboli sive znamená latinsky nebo. Používá se pro označení synonym v anatomii (např. kost stehenní – os femoris seu femur).", "question": "Co dodává jazyku bohatství, umožňují jemné odstínění významů v závislosti na kontextovém a stylistickém zabarvení?", "answers": ["Synonyma"]}
{"title": "William Turner", "context": "V roce 1796 vystavil svoji první olejomalbu Rybáři na moři, načež byl roku 1799 jmenován přidruženým členem Královské akademie. Řádného členství, o něž léta usiloval, se dočkal v roce 1802. Zvolení do akademické rady na sebe nedalo dlouho čekat a v roce 1807 přišlo jmenování profesorem perspektivy na Akademii. Umělec však začal přednášet teprve v roce 1811. Příprava přednáškového cyklu, jenž zahrnoval nejen pravidla lineární perspektivy, ale zabýval se prostorovým zobrazením jako celkem včetně pojednání o způsobech členění pozadí, mu totiž zabrala několik let. Mezitím, v roce 1804, zemřela Turnerova matka. Od té doby se o chod jeho domácnosti staral až do své smrti r. 1829 jeho otec. Téhož roku (1804) si mladý umělec vybudoval ve svém londýnském domě galerii, v níž začal vystavovat svá díla. Turner hodně cestoval a na svých cestách sbíral podněty pro své obrazy. Kromě Anglie a Skotska se vydával i za kanál La Manche. V letech 1817 a 1825 putoval po krajině podél kultovní německé řeky Rýna, roku 1819 navštívil poprvé Itálii, kam se v roce 1828 vrátil, a v roce 1821 se vydal poznávat Francii. Výsledkem těchto cest bylo takové množství obrazů, že byl v roce 1822 nucen svoji galerii značně rozšířit. Roku 1835 se opět vypravil do Benátek.", "question": "Co se stalo s Turnerovou matkou v roce 1804?", "answers": ["zemřela"]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Harry Potter je název řady fantasy románů britské spisovatelky J. K. Rowlingové. Romány zachycují dobrodružství mladého čaroděje, Harryho Pottera, a jeho přátel, Ronalda Weasleyho a Hermiony Grangerové, kteří všichni studují na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Hlavním tématem příběhu je Harryho souboj s černokněžníkem Tomem Rojvolem Raddlem (v originále Tom Marvolo Riddle), známým spíše jako Lord Voldemort, jehož cílem je dosažení vlastní nesmrtelnosti, dobytí čarodějnického světa, podmanění nekouzelníků (mudlů) a zničení všech, kdo mu stojí v cestě, zejména pak samotného Harryho Pottera. Romány jsou směsicí žánrů fantasy a tzv. vývojového románu s prvky mystery, thrilleru, dobrodružného románu a romantického románu. Přestože bývají řazeny mezi dětskou literaturu, zabývají se velmi vážnými tématy. Podle Rowlingové je dokonce jedním z hlavních témat smrt. Od publikace první knihy Harry Potter a kámen mudrců (v originále Harry Potter and the Philosopher's Stone) 30. června 1997, si romány získaly obrovskou popularitu po celém světě a dostalo se jim i velmi dobrého přijetí u kritiky. Přesto se objevovaly i kritické ohlasy, zejména kvůli temnému podtónu románů. Rowlingová těmito knihami dosáhla též velkého obchodního úspěchu. Do června 2011 se prodalo přibližně 450 miliónů výtisků, čímž se Harry Potter stal nejlépe prodávanou románovou sérií všech dob.", "question": "Kdo napsal řad románů Harry Potter?", "answers": ["J. K. Rowlingové"]}
{"title": "Velká Javořina", "context": "Vysílač Velká Javořina má asi 135 metrů. Nachází se zde velké množství anténních systémů. Dříve procházela hranice jím, ale od 25. července 1997 leží jeho pozemky čistě na slovenské straně. 3-4 km od vrcholu se nachází vrch Jelenec dříve využívaný jako vojenský prostor. Na tomto vrchu zbyla po armádě chátrající 48 metrů vysoká telekomunikační věž (6 stupňů po 8 metrech, šestiboká, volně přístupná).[zdroj? ] Od roku 1990 se každoročně na Velké Javořině konají letní Slavnosti bratrství Čechů a Slováků (dříve Moravanů a Slováků), které navazují na tradici podobných akcí z doby první republiky, která má své kořeny už v druhé polovině 19. století, kdy tudy ještě procházela hranice dvou částí Rakouska-Uherska. O podporu československé vzájemnosti usiloval i kněz Antonín Šuránek, který chtěl na vrcholu Javořiny krátce po druhé světové válce zbudovat kapli Panny Marie, Matky jednoty. V roce 1947 se v rámci shromáždění konala na Javořině mše svatá a později byla pod vrcholem zbudována boží muka na památku Marie Málkové z Nivnice, kterou při návratu z tohoto shromáždění zabil blesk. Více se ovšem se pro odpor nastupujícího komunistického režimu již vybudovat nestihlo. Velká Javořina je významným turistickým cílem. Odlesněný hřeben umožňuje vynikající rozhled. Směrem na V je dobře viditelný blízký Povážský Inovec a hroty Strážovských vrchů včetně nejvyššího Strážova (1214 m), za nimi lze rozeznat pohoří Žiar a Vtáčnik, vrcholy Rakytova a Ploské na Velké Fatře, západní část hřebene Nízkých Tater a pásmo Malé Fatry od výrazné siluety Kľaku (1352 m) až po vlevo vystrčený masiv Velkého Rozsutce. Severnímu obzoru v popředí dominují Velký Lopeník (912 m) a Chmeľová, za rovnoběžně uspořádanými hřebeny Bílých Karpat, Javorníků, Vizovických a Hostýnských vrchů vystupují vedle sebe nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd: Radhošť, Kněhyně, Smrk, Lysá hora a Travný. Na západě jsou v létě, kdy nebývá inverze, pozorovatelné Pálava, Chřiby a Drahanská vrchovina, tvořící se oblaka udávají polohu jaderné elektrárny Dukovany.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Bílých Karpat?", "answers": ["Velká Javořina"]}
{"title": "Star Trek: Armada", "context": "Star Trek: Armada Star Trek: ArmadaVývojářActivisionVydavatelActivisionPlatformyMicrosoft Windowsosobní počítačDatum vydání29. února 2000Žánrrealtimová strategieHerní módyvideohra pro více hráčůvideohra pro jednoho hráčeNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Star Trek: Armada je počítačová hra, real-time strategie od společnosti Activision z roku 2000. Ve hře se můžete postavit na stranu Federace, Klingonů, Romulanů nebo Borgů. Pokud ovšem chcete hrát příběh, musíte je všechny vystřídat (čtyři kampaně v uvedeném pořadí ras a poté následuje bonusová kampaň). Herní princip Ve hře hráč staví výzkumná střediska, těžební stanice i továrny na vesmírná plavidla. Suroviny, díky kterým může stavět lodě a stanice, jsou tři – dilithium (získává z měsíců), latinium (z mlhovin) a kov (těží se z planet). K osazení lodí a vesmírných stanic je potřeba také dostatek personálu. Ten si hráč zajistí kolonizováním nových planet. Tímto principem hra připomíná ostatní real-time strategie jako třeba StarCraft. Mezi nejvýraznější odlišnosti patří vesmírné prostředí (tedy žádná „podlaha“), omezený pohyb v třetím rozměru (tedy nahoru a dolu) spolu s možností velmi volně měnit úhel kamery (ve dvou módech, taktickém a filmovém) a z herních mechanismů možnost zajímání a obsazování nepřátelských lodí a budov. Součástí hry jsou i „videosekvence“, jejichž „exteriérové“ záběry jsou ovšem kreslené přímo v engine hry, která po dobu jejich přehrávání není blokována. Může se vám tedy povést děj videosekvence narušit automatickou reakcí dobře umístěné jednotky. V případě kampaně za Federaci je hra doplněna dabingem herců ze seriálu Star Trek: Nová generace. Na hru navazuje druhý díl s názvem Star Trek: Armada II, která přidává mezi hratelné rasy Cardassiany a záhadný Druh 8472, původem z tekutého prostoru (ve hře se objevují také například Ferengové nebo Jem'Hadarové, ale ne jako kompletní hratelná strana). Odkazy Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.", "question": "Co je to Star Trek Armada?", "answers": ["počítačová hra"]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud: Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu.", "question": "Kdy byla vytvořena první korjacká abeceda?", "answers": ["v roce 1931"]}
{"title": "Práčov (Přídolí)", "context": "Práčov je malá vesnice, část městyse Přídolí v okrese Český Krumlov. Nachází se asi 3 km na jih od Přídolí. Je zde evidováno 17 adres. Práčov leží v katastrálním území Zátes o výměře 7,35 km2. == Historie == První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1375. == Pamětihodnosti == Boží muka stávala u jednoho ze dvorů v Drahoslavicích-Práčově, byla přenesena k jezuitskému semináři v Horní ulici v Českém Krumlově == Reference == == Externí odkazy == Územně identifikační registr ČR (katastr:735850)", "question": "Kolik adres je evidováno v Práčově?", "answers": ["17"]}
{"title": "Kvantová fyzika", "context": "se pak nazývají kvanta energie a realizují se elektromagnetickou energií - fotonem s energií : : : Δ E : : {\\displaystyle \\Delta E} a frekvencí : : : ν = Δ E : / : ħ : : {\\displaystyle \\nu =\\Delta E/\\hbar } , kde : : : ħ : : {\\displaystyle \\hbar } je redukovaná Planckova konstanta. Obvykle v rámci kvantové teorie rozlišujeme kvantovou mechaniku a kvantovou teorii pole, které, ač postaveny na stejných postulátech, užívají rozdílné metody při praktických výpočtech. Počátky kvantové teorie sahají k přelomu 19. a 20. století, kdy Max Planck odvodil vztah pro frekvenční rozdělení energie záření černého tělesa z předpokladu, že světlo je vyzařováno po malých kvantech, jejichž energie je úměrná frekvenci (konstanta úměrnosti : : : ħ : : {\\displaystyle \\hbar } se nazývá Planckovou konstantou). Tehdejší teorie elektromagnetického záření předpokládaly čistě vlnový charakter světla. Související informace naleznete také v článku kvantová mechanika. Bohrův model atomu (1913) vysvětloval rozložení spektrálních čar vodíku. Předpokládal, že moment hybnosti elektronu je celým násobkem Planckovy konstanty. Einstein pak vysvětlil podobným způsobem fotoelektrický jev, za což mu byla udělena Nobelova cena za rok 1921. Na počátku dvacátých let kvantová mechanika pomáhala vysvětlit pouze mikroskopické jevy. De Broglie tedy navrhl uvažovat u veškeré látky dvojí podstatu, vlnovou a částicovou. Tím byly vysvětleny interferenční jevy při rozptylu částic (viz Youngův experiment pro různé typy částic). Roku 1926 E. Schrödinger zveřejnil vlnovou rovnici . W. Heisenberg zobecnil Hamiltonovy rovnice, čímž ukázal, že klasická mechanika je limitním případem mechaniky kvantové. Schrödingerova vlnová teorie i Heisenbergův maticový počet jsou ekvivalentní, jsou jen různými reprezentacemi stejné myšlenky.", "question": "V jakém roce získal Einstein Nobelovu cenu za objasnění fotoelektrického jevu?", "answers": ["1921"]}
{"title": "První vláda Mirka Topolánka", "context": "První vláda České republiky sestavená Mirkem Topolánkem vykonávala svoji funkci od 4. září 2006 do 9. ledna 2007 (od 11. října v demisi). Byla jednobarevná, složená z členů ODS a nestraníků. Vznikla po volbách do poslanecké sněmovny 2006 jako první pokus o složení vlády. Nezískala však důvěru poslanecké sněmovny. Mirka Topolánka jmenoval prezident Václav Klaus premiérem 16. srpna 2006. Vládu podle Topolánkova návrhu prezident jmenoval 4. září 2006. Při hlasování 3. října 2006 však vláda nezískala důvěru Poslanecké sněmovny (pro hlasovalo pouze 96 poslanců, 99 proti). Od 11. října 2006 do 9. ledna 2007 byla tato vláda v demisi a byla podle čl. 62 písm. d) Ústavy České republiky dočasně pověřena vykonáváním funkce. Dne 8. listopadu 2006 byl Mirek Topolánek opět jmenován premiérem a začal sestavovat svou druhou vládu, složenou ze zástupců ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. == Legitimita vlády == Legitimita vlády od občanů České republiky (na základě voleb a na začátku vládnutí – pozdější změny v poslaneckých klubech nejsou zohledněny): == Seznam členů vlády == == Odkazy == === Reference === === Související články === Seznam ministrů vlád České republiky Druhá vláda Mirka Topolánka === Externí odkazy === Přehled členů vlády (4. 9. 2006 - 9. 1. 2007) na Vláda.cz Hlasování o důvěře vládě premiéra Mirka Topolánka 3. října 2006 - záznam přímého přenosu", "question": "Kdo jmenoval v roce 2006 Mirka Topolánka premiérem?", "answers": ["Václav Klaus"]}
{"title": "Malathion", "context": "Malathion, též malation je organofosfát, široce používaný k hubení hmyzu. V čistém stavu je to za normální teploty bezbarvá kapalina. Průmyslově vyráběný bývá v důsledku přítomnosti menšího množství nečistot slabě zažloutlý. == Příprava a výroba == Malathion se průmyslově vyrábí dvoustupňovou syntézou. V prvním kroku se reakcí methanolu s sulfidem fosforečným v toluenu připraví kyselina dimethyldithiofosforečná (DMPDT) Po její izolaci z reakční směsi pak kondenzací thiolové skupiny této kyseliny s dvojnou vazbou diethylfumarátu (diethylester kyseliny fumarové) nebo diethylmaleátu (diethylester kyseliny maleinové) vznikne přímo malathion: == Vlastnosti == Molekula malathionu obsahuje centrum chirality, takže existuje ve dvou enentiomerech. Běžně se používá jejich racemická směs. Působením tepla isomerizuje přesunem methylové skupiny z kyslíku vázaného na fosfor na atom síry, čímž vzniká mnohem jedovatější isomalathion: Protože k této reakci dochází spontánně při výrobě malathionu, došlo v minulosti k řadě otrav pracovníků ve výrobních závodech. Při metabolismu malathionu u hmyzu dochází k oxidační desulfuraci, tj. odstranění atomu síry vázaného dvojnou vazbou na atom fosforu za vzniku vlastní účinné látky, kterou je malaoxon: Tato reakce probíhá i abiogenicky působením vzdušného kyslíku nebo působením jiných oxidačních činidel, např. chloru. Výsledný produkt je jedovatý i pro člověka. == Fyziologické působení == Malathion je parasympatomimetikum, které se ireverzibilně váže na cholinesterázu. Malathion je insekticid (antiparazitický agent antibiotika) s relativně malou toxicitou pro lidi a teplokrevná zvířata obecně. Protože se však malathion rozkládá na malaoxon, šedesátkrát více toxický než malathion, není možno jej aplikovat v uzavřených prostorách. Malaoxon také vzniká při úpravách pitné vody chlorováním, proto nesmí být malathion používán k desinsekci vodních ploch, určených k odběru k přípravě pitné vody. Značně jedovatý je také isomalathion, který je běžnou příměsí, vznikající při výrobě malathionu. Smrtné dávky jsou u laboratorních zvířat při akutních otravách malathionem značně vysoké; při podání v potravě se u krys LD50 pohybuje v rozmezí od 1000 mg/kg do 10 000 mg/kg, u myší je LD50 = 4000 až 40 000 mg/kg.", "question": "K čemu je používaný malathion?", "answers": ["k hubení hmyzu"]}
{"title": "Pyramida v Louvru", "context": "Pyramida v Louvru (francouzsky Pyramide du Louvre) je prosklená pyramida na hlavním nádvoří Paláce Louvre, která slouží jako hlavní vchod do muzea Louvre. Autorem stavby dokončené roku 1989 je architekt Ieoh Ming Pei z New Yorku, který ji vytvořil na objednávku francouzského prezidenta Mitterranda. Její otevření proběhlo u příležitosti 200. výročí Velké francouzské revoluce. Pyramida má čtvercovou základnu s délkou hrany 35 metrů a výšku 20,6 metrů. Skládá se ze 603 kosočtvercových a 70 trojúhelníkových dílů. Pyramida jakož i rozlehlá podzemní vstupní hala pod ní vznikly z důvodu, že původní hlavní vchod do muzea v bočním křídle již kapacitně nedostačoval množství každodenních návštěvníků. Pyramida zastřešuje a zajišťuje přirozené osvětlení centrálního prostoru, kde se nacházejí pokladny, informační přepážky, tři vstupy do křídel paláce se samotnými výstavními prostory a průchod do dalších podzemních částí, kde jsou obchody, stanice metra a podzemní parkoviště. Tento koncept využilo později i několik jiných muzeí, např. Muzeum vědy a průmyslu v Chicagu. Stavba pyramidy se setkala s částečným odporem pro svůj futuristický vzhled kontrastující s architekturou Paláce Louvre. Nicméně rozměry pyramidy nepřesahují historickou budovu, takže při pohledu z ulice nijak nedochází k narušení celistvosti architektury. Již během stavby v 80. letech se objevila městská legenda, že pyramida je projektována ze 666 skleněných tabulek. Po dokončení stavby správa muzea oznámila, že pyramida se skládá ze 673 tabulek (603 kosočtverců a 70 trojúhelníků). Mýtus znovu oživil v roce 2003 spisovatel Dan Brown, když tuto informaci uvedl ve svém díle Šifra mistra Leonarda.[zdroj? ] Palais du Louvre Louvre Obrácená pyramida V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pyramide du Louvre na francouzské Wikipedii.", "question": "Ze kterého materiálu je z vätší části postavena Pyramida v Louvru?", "answers": ["prosklená"]}
{"title": "Latinka", "context": "Latinka (popř. latinské písmo) je nejpoužívanější písmo na světě. Jedná se o písmo hláskové, obsahující znaky jak pro souhlásky, tak pro samohlásky. Latinka byla původně vyvinuta pro latinu odvozením z řecké abecedy zprostředkované Etrusky asi v 7. století př. n. l. Ve starověku se vyvinuly dvě formy latinského písma: kapitála a starší římská kurzíva, která se ve 3. století vyvinula v mladší římskou kurzívu, zatímco na kapitálu navázala unciála a polounciála. V důsledku stěhování národů a christianizace se začala vyvíjet národní písma. Ve snaze sjednotit způsob zápisu latinky vznikla v 8. století karolinská minuskule; i ta ovšem podléhala změnám až se nakonec ve 12. století proměnila v gotické písmo. V 15. století se z důvodu rostoucí potřeby hojnějšího a rychlejšího psaní hledaly nové tvary písma: humanisté proto na základě tvarů kapitály a karolinské minuskuly vytvořili humanistické písmo, zatímco gotické písmo se přeměnilo v novogotické písmo, v němž nabyla navrch jeho kurzívní podoba. Humanistické písmo v následujících staletí postupně novogotické vytlačovalo, až se novogotické písmo nakonec roku 1941 přestalo používat úplně. Latinské písmo vzniklo asi v 7. století př. n. l. odvozením od řeckého písma, které Římané přejali od Etrusků. Postupně tak vznikla archaická latinka (7.-4. století př. n. l.), v níž mělo jedno písmeno více tvarů. Od 4. století př. n. l. probíhala stabilizace jednotlivých liter a na epigrafické památky po roce 200 př. n. l. jsou psány již stabilizovaným písmem monumentálním (capitalis monumentalis), jehož nejvýznamnějšími zástupci jsou scriptura quadrata a scriptura actuaria. V knižních písmech se objevovala zejména kvadrátní kapitála (capitalis quadrata) a rustická kapitála (capitalis rustica). Pro běžnější potřeby byla od 1. století př. n. l. užívána starší římská kurzíva (majuskulní). Ve 3. století na starší římskou kurzívu navázala minuskulní mladší římská kurzíva a z kvadrátní kapitály se až do 8. století vyvíjela okrouhlejší unciála.", "question": "Jaké písmo je latinka?", "answers": ["hláskové"]}
{"title": "New Horizons", "context": "Cestou k 2014 MU69 by měla sonda z dálky pozorovat asi tucet dalších objektů Kuiperova pásu a získat základní informace o jejich vzhledu a povrchu. Sonda nese kompaktní disk se 430 000 jmény zájemců, kousek lodi SpaceShipOne[1] a vedle dalších předmětů i vlajku Spojených států. Vedoucí vědců Alan Stern potvrdil, že sonda nese i ampuli s popelem objevitele Pluta - Clyda Tombaugha. Snímkováním a průzkumem Pluta, sonda provedla historicky nejvzdálenější průzkum hmotného tělesa - ve vzdálenosti cca 4,9 miliardy km. Vzhledem ke vzdálenosti sondy od Země bylo jednosměrné zpoždění radiové komunikace cca 4,5 hodiny. Pro velkou vzdálenost od slunce není sonda napájena solárními panely, ale radioizotopovým generátorem, záložním kusem z mise Cassini. Sonda je tělesem, kterému byla při vypuštění ze Země udělena nejvyšší úniková rychlost. Těsně po vypuštění byla její relativní rychlost vůči Zemi 16,21 km/s tedy 58 350 km/h. Sonda New Horizons byla vypuštěna jen několik měsíců před tím, než astronomové na kongresu v Praze reklasifikovali Pluto jako trpasličí planetu. Někteří členové týmu New Horizons, jako Alan Stern, s tímto nesouhlasí a považují Pluto dál za planetu. Nově objevené měsíce Pluta, Nix a Hydra, mají iniciály N a H, stejně jako mise New Horizons.", "question": "Kterou trpasličí planetu má zkoumat americká sonda New Horizons?", "answers": ["Pluto"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočky měly mít schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v upíra. Přes pronásledování koček v raném novověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Např. v britském námořnictvu v 18. stol. vznikla \"oficiální funkce\" lodních koček, majících statut člena posádky. Lodní kočky existovaly ještě ve 20. stol. Jedna z nich jménem Jenny se plavila i na Titanicu.[zdroj? ] Takto se postupně kočky dostaly do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. S nástupem osvícenství se situace koček znovu obrátila, v období baroka a především rokoka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století přivezl cestovatel Pietro della Valle do Itálie první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. V 18. století byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka, postupně se však ustálilo rozdělení na kočky angorské, perské a vanské. Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Crystal Palace v Londýně v roce 1871. Objevilo se na ní i několik exemplářů siamské kočky, v té době poprvé dovezené do Evropy. Výstavu zorganizoval spisovatel a malíř Harrison Weir, který také sepsal standardy a byl jedním z posuzovatelů. V roce 1887 byl v Londýně založen Národní klub chovatelů koček, který začal pořádat pravidelné výstavy. V roce 1895 byla uspořádána první výstava koček také ve Spojených státech. Další organizace na sebe nenechaly dlouho čekat: roku 1898 byl ve Velké Británii založen Klub koček, o pět let později vznikla Asociace chovatelů koček, CFA. V roce 1910 přibyl Řídící výbor chovatelů koček (GCCF), v roce 1949 Mezinárodní felinologická federace, FIFe, která je v současnosti hlavní organizací chovatelů koček v Evropě včetně ČR.", "question": "Ve kterém roce se konala první výstava koček?", "answers": ["1871"]}
{"title": "Brněnská přehrada", "context": "Brněnská přehrada (v hantecu Prýgl nebo Prygl) nebo Vodní nádrž Brno, dříve též Kníničská přehrada, je vodní dílo na Svratce. Vznikla vystavěním hráze na 56. říčním kilometru Svratky a zatopením údolí s obcí Kníničky. Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno (nyní se využívá vody z Vírské přehrady a vody z vrtů v Březové), k rekreaci a také jako zdroj elektrické energie. Většina plochy přehrady je součástí přírodního parku Podkomorské lesy. Myšlenka na stavbu přehrady na Svratce se objevovala od začátku 20. století, ale k její realizaci došlo až v letech 1936-1940. Hlavním investorem bylo tehdejší ministerstvo veřejných prací a vedle Brna se na ní 25 % podílela také Země Moravskoslezská . Vzdutí přehrady začíná pod splavem u Tejkalova mlýna ve Veverské Bítýšce a k hrázi na hranici brněnských městských částí Brna-Bystrce a Brno-Kníničky měří necelých 10 km. Zatopená plocha je 259 ha. Stálé nadržení dosahuje 7,6 milionů m3, zásobní prostor pak 10,8 milionů m3. Betonová gravitační hráz má v koruně šířku 7,14 m a délku 120 m, v nadmořské výšce 233,72 m ční 23,5 m nade dnem.", "question": "Která obec byla zatopena při budování Brněnské přehrady?", "answers": ["Kníničky"]}
{"title": "Hřib satan", "context": "Suillellus luridus) - krémový klobouk, barva síťky a podkladu se obvykle výrazněji liší hřib kříšť (Caloboletus calopus) - žluté póry, výskyt často pod jehličnany spíše ve vyšších polohách hřib nachový (Rubroboletus rhodoxanthus) - drobnější. , ve stáří nepáchne, třeň válcovitý s výraznější síťkou hřib Moserův (Rubroboletus rubrosanguineus) - roste vzácně ve vyšších polohách pod jehličnany hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae) - výraznější síťka, při zasychání voní po Maggi, i hráze. rybníků hřib satanovitý (Boletus satanoides) - hráze rybníků, žlutější dužnina, kyjovitý třeň K rozlišení může pomoci i fakt, že se hřib satan na rozdíl od kovářů, kolodějů a hřibu Le Galové až na ojedinělé výjimky nevyskytuje na hrázích rybníků a podobných synantropních stanovištích. Související informace naleznete také v článku Hřib hlohový. Rubroboletus satanas f. crataegi Smotl. ex Mikšík. Xanthoidní forma, které chybí červené barvivo, byla dříve klasifikována jako samostatný druh, hřib hlohový. Tento název však neodráží symbiózu s hlohem, pouze světlé zbarvení. Klobouk je bělavý, rourky žluté, třeň bledě žlutý, dužnina modrá, staré plodnice páchnou. Jde o vzácnou houbu, která je evidována v Červeném seznamu hub České republiky jako zranitelný druh (VU). Je proto třeba jej chránit, nálezy je vhodné hlásit mykologickým pracovištím. Související informace naleznete také v článku Otrava hřibem satanem. Hřib satan je za syrova (či po nedostatečné tepelné úpravě) silně jedovatý, působí neutišitelné zvracení, které může trvat i 6 hodin. K otravě stačí ochutnat malý kousek houby, potíže mohou vyvolat i výpary ze syrové houby v uzavřené místnosti. Po kvalitním tepelném zpracování (minimálně 20 minut varu) otrava nehrozí, nicméně v satanu byly zjištěny i indolové deriváty (psychotoxické látky, které se vařením nerozkládají). Ke konzumaci jej proto nelze v žádném případě doporučit. V roce 2005 umístila obec Vršovice na svoji vlajku a erb figuru hřibu satanu, která připomíná národní přírodní památku Velký Vrch, jednu z nejvýznamnějších českých lokalit této houby. Plodnice mohou dosahovat poměrně vysoké hmotnosti. V roce 1928 byly v okolí Karlštejna nalezeny exempláře, z nichž nejtěžší vážil 2 kg.", "question": "Jaký největší hřib se vyskytuje na území bývalého Československa?", "answers": ["satan"]}
{"title": "Brno", "context": "První písemná zmínka o Brně pochází z roku 1091 z Kosmovy kroniky, kde je psáno: \"Český král Vratislav I. vtrhl s vojskem na Moravu a oblehl hrad Brno...\".Podle města Brna byl pojmenován lehký kulomet BREN (Brno + Enfield), známá zbraň druhé světové války, používaná především armádou Spojeného království. Také například kulinářská specialita brněnský řízek nebo malý asteroid \"2889 Brno\", objevený astronomem Antonínem Mrkosem. V brněnské mluvě zvané hantec, jejíž užívání dnes již není zcela běžné, se Brno označuje jako Brnisko nebo Bryncl, možné je také označení Štatl, které je ze zmíněných tří nejtypičtější mezi rodilými obyvateli, i když původně označuje spíše jen centrum Brna. == Historie == Za přímého předchůdce Brna je považováno hradiště Staré Zámky na katastru dnešní Líšně, jedno z hradisek Velkomoravské říše, jehož osídlení se datuje od konce neolitu až do začátku 11. století. === Počátky, středověk a novověk === První nálezy pozůstatků v brněnské oblasti jsou přibližně z paleolitu a byly nalezeny v oblasti Stránské skály, první doložené slovanské osídlení brněnské oblasti je z doby kolem 5. až 7. století. Dějiny města Brna byly vždy pevně svázány s dějinami Moravy, již v 11. století od dob údělných knížectví na Moravě Brno zastávalo mimořádně důležitou úlohu ve správě země. Ražba mincí v Brně začala v 11. století, kdy zde brněnská knížata razila nejstarší brněnský denár. První písemná zmínka o Brně je v Kosmově kronice roku 1091. Roku 1243 byla Brnu udělena práva městská, v polovině 13. století byl založen hrad Špilberk, roku 1292 bylo tehdejšímu královskému městu Brnu uděleno právo volit rychtáře. V roce 1324 založila královna Eliška Rejčka na Starém Brně kostel Nanebevzetí Panny Marie, dnes baziliku a místo jejího posledního odpočinku. V Brně sídlila od poloviny 14. do začátku 15. století Janem Jindřichem založená moravská větev Lucemburků, moravských markrabat. Poslední moravský Lucemburk Jošt byl na podzim 1410 dokonce zvolen římským králem, začátkem následujícího roku ale zemřel na Špilberku. Je pohřben v kostele svatého Tomáše, který založil jeho otec Jan Jindřich.V Brně byl markraběcí dvůr, zasedal zde moravský zemský sněm a další vrcholné politické instituce tehdejší Moravy. Brno je bývalé moravské hlavní město a od středověku je zejména spolu s Olomoucí jejím historicky nejvýznamnějším městem. V roce 1777 bylo založeno brněnské biskupství, roku 1839 přijel do Brna první vlak z Vídně, čímž začal provoz parostrojní železnice na území dnešní České republiky.", "question": "Kdy byla založena katedrála Petra a Pavla v Brně?", "answers": ["11. století"]}
{"title": "Amoniak", "context": "Amoniak neboli azan (triviální název čpavek) je bezbarvý, velmi štiplavý plyn. Amoniak je toxická, nebezpečná látka zásadité povahy. Při vdechování poškozuje sliznici. Je lehčí než vzduch. V roce 2006 byla světová průmyslová výroba amoniaku odhadována na 146,5 mil. tun. Dnes používanou metodu výroby (Haber-Boschův proces) objevil německý chemik Fritz Haber, za což dostal roku 1918 Nobelovu cenu. Slovo amoniak pochází od boha Amona (salmiak jako \"sůl Amonova\"). Označení čpavek pochází od slova čpět (zapáchat). Amoniak vzniká reakcí amonných solí se silnými hydroxidy, např. působením hydroxidu sodného na chlorid amonný: NH4Cl + NaOH → NH3 + NaCl + H2O případně tepelným rozkladem uhličitanu amonného: (NH4)2CO. 3 → 2 NH3 + CO2 + H2O nebo působením hydroxidu vápenatého na vodný roztok močoviny: (NH2)2CO + Ca(OH)2 → 2 NH3 + CaCO3 Průmyslově se vyrábí. katalytickým slučováním dusíku a vodíku (jako katalyzátor se používá houbové železo) za vysokého tlaku (20 až 100 MPa) a vysoké teploty (nad 500 °C) – tato metoda se nazývá Haberova–Boschova syntéza amoniaku. : : : : : 3 : : H : 2 : : + : N : 2 : : : : : → : : t > : 500 : ∘ : : C : : : F e : : : : 2 : N : H :.", "question": "Jaké povahy je amoniak?", "answers": ["zásadité"]}
{"title": "Venezuela", "context": "Sousedí na západě s Kolumbií, na jihu s Brazílií, a na východě s Guyanou, na jejíž západní polovinu (tzv. Guayana Esequiba či \"Zona en Reclamación\") si Venezuela činí nárok. Poněkud severněji pak leží Trinidad a Tobago, Grenada, Curaçao, Bonaire a Aruba. Počet obyvatel přesáhl v roce 2014 28,8 milionů. Hlavním městem je Caracas. Úředním jazykem je španělština. Nejvíce lidí se hlásí ke katolické církvi. Jméno země je španělskou zdrobnělinou názvu Venezia (Benátky). Adjektivum \"bolívarovská\" odkazuje k postavě Simóna Bolívara, místního slavného rodáka. Související informace naleznete také v článku Dějiny Venezuely. V roce 1492 objevil pobřeží Kryštof Kolumbus. V roce 1522 započala kolonizace území založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města Cumaná. Území dnešní Venezuely bylo dále součástí španělského impéria. Zprvu bylo pod správou místokrálovství Peru, od roku 1717 spadalo pod místokrálovství Nová Granada. Roku 1776 byl zřízen generální kapitanát Venezuela, což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Dne 5. července 1811 byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských. Do čela boje za nezávislost Venezuely a dalších jihoamerických států na Španělsku se postavil venezuelský rodák Simón Bolívar. Roku 1819 se stala Venezuela součástí Velké Kolumbie. Z ní vystoupila a v roce 1830 se prohlásila samostatnou republikou. Během bojů za nezávislost zahynula až třetina venezuelské populace. V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie námořní blokádu Venezuely, aby ji přinutily splácet zahraniční dluh. Související informace naleznete také v článku Geografie Venezuely. Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsou Andy, kde se nachází nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezerem Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And.", "question": "Ve kterém roce byl zřízen generální kapitanát Venezuela?", "answers": ["1776"]}
{"title": "Pixar", "context": "I přesto, však společnost prodělávala a Jobs uvažoval o tom, že Pixar prodá jiné společnosti, například i Microsoftu. Teprve až Disney potvrdil, že pustí o prázdninách 1995 do kin Příběh hraček, se Jobs rozhodl dát Pixaru ještě šanci. Celosvětové výdělky se vyšplhaly na 350 milionů dolarů. Koncem roku se tak cena akcie Pixaru vyšplhala na 22$. 24. ledna 2006 společnost Disney oznámila záměr koupit všechny akcie společnosti Pixar za 7.4 miliardy dolarů. Obchod byl oficiálně dokončen 5. května 2006, poté co ho schválili akcionáři Pixaru. Tato transakce vynesla Steva Jobse, který vlastnil 50.1% Pixaru, na Disneyho největšího individuálního akcionáře, kterému náleží 7% akcií společnosti a místo ve správní radě. Součástí dohody bylo, že spoluzakladatel Pixaru John Lasseter, později výkonný viceprezident, se stane šéfem kreativních oddělení jak společnosti Pixar, tak společnosti Disney, stejně jako se stane hlavním poradcem Walt Disney Imagineering, který navrhuje a staví tematické zábavní parky. Catmull si udržel místo prezidenta Pixaru a zároveň se stal prezidentem animačních studií Walta Disneyho. Z této pozice pak prohlásil Boba Igera a Dicka Cooka za předsedy Walt Disney Studio Entertainment.", "question": "Od kterého roku je studio Pixar součástí Walt Disney Company?", "answers": ["2006"]}
{"title": "Ghanská vlajka", "context": "Vlajka Ghany je list o poměru 2:3 a skládá se ze tří vodorovných pruhů: červeného, zlatého a zeleného. Uprostřed zlatého pruhu je černá pěticípá hvězda, dotýkající se cípy krajních pruhů. Červený pruh značí krev bojovníků za svobodu, zlatý pruh reprezentuje nerostné bohatství země a zelený přírodní krásu. Hvězda symbolizuje africkou svobodu. Vlajka připomíná etiopskou vlajku, barvy pruhů jsou však v obráceném sledu, jsou to tzv. panafrické barvy. Po etiopské je ghanská vlajka druhou s těmito barvami.Za tvůrce ghanské vlajky je považována paní Theodosia Salome Okohová, je užívána od získání samostatnosti na Spojeném království 6. března 1957. Poté se nakrátko změnila, aby byla znovu užívána od 28. února 1966. == Historie == Ghanská říše (~300–1235) se nacházela na území dnešního Mali a Mauritánie. Na severu dnešní Ghany ale již ve 12. století existovala důležitá království Dogomba a Mamprusi. Na jih pak migrovali ve 14. století Akanové (především Ašantové a Fantové), kteří vytvořili několik malých států. Roku 1470 se v oblasti vylodili a usídlili Portugalci a pojmenovali ji Zlatonosné pobřeží. Od 16. století pronikaly do země i další evropské národy. Ve vnitrozemí existovala v 17.–19. století Ašantská říše. V britsko-ašantských válkách bylo celé území postupně připojováno ke Spojenému království a v této souvislosti se vyvěšovaly vlajky britské.V roce 1821 bylo Britské Zlatonosné pobřeží začleněno do území tzv. Britských západoafrických osad. Tento územní celek užíval od roku 1870 vlajku o poměru 1:2, odvozenou z britská státní námořní (služební) vlajky. Ta měla ve vlající části místní vlajkový emblém (badge), tvořený kruhovým polem převážně žluté barvy. V něm byl v přirozených barvách vyobrazen slon se zdviženým chobotem, palma, dva trsy trávy, kopcovitá krajina a západ slunce. Pod slonem je do oblouku (ve dvou řádcích) nápis WEST AFRICA a SETTLEMENTS.", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovné pruhy na vlajce Ghany?", "answers": ["červeného, zlatého a zeleného"]}
{"title": "Ara kaninda", "context": "Podle nedávných průzkumů čítá populace tohoto ary pouze 250–300 volně žijících jedinců a tudíž je i považován za kriticky ohrožený druh. Hlavní příčinou tohoto statusu je přitom nelegální lov a odchyt. == Popis == Tohoto papouška si lze snadno splést s arou araraunou, ale při bližším prozkoumání má na hrdle na rozdíl od ary ararauny modrou barvu a jemnou hlavu zdobí méně masivní zobák. Základní zbarvení je modré a žlutooranžové. Zobák je černý, kulaté oko má žlutavou duhovku. Mladí ptáci ji však mají do jednoho roku spíše šedou. Částečně holá oblast obličeje bývá bílá, ale pokud je pták rozrušený, může dostat nádech do růžova. Váží obvykle kolem 750 gramů a měří 88 centimetrů. Velkou část délky papouška tvoří ocas. == Galerie == == Reference == == Externí odkazy == Galerie ara kaninda ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu ara kaninda ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu má duhovka u mladých jedinců ary kandidy?", "answers": ["šedou"]}
{"title": "Seznam hadích rekordů", "context": "Krajta mřížkovaná, krajta tmavá, krajta písmenková, krajta ametystová a anakonda velká jsou většinou autorit označovány za nejdelší hady světa, přičemž je těžké určit, který druh vlastně drží oficiální prvenství. Historicky Za rekordní druh, pokud jde o délku, je považován Titanoboa cerrejonensis, jehož zkamenělina byla objevena v roce 2009 v Kolumbii. Žil v paleocénu a dorůstal 13-14 metrů, hmotnost mohl mít až přes tunu. Nejdelší jedovatý had Nejdelším jedovatým hadem je kobra královská (Ophiophagus hannah) z Jihovýchodní Asie.[3] V roce 1930 exemplář chovaný v Londýnské zoo dosáhl velikosti 5,71 m při hmotnosti téměř 12 kg. Druhý nejdelší jedovatý had je mamba černá (Dendroaspis polylepis), která dorůstá až 4,5 metru (ač v průměru je to 2 až 3 m).[4] Dříve uváděný taipan velký (Oxyuranus scutellatus) s délkou přes 4 metry ve skutečnosti dosahuje v průměru jen okolo dvou, zřídka do 2,5 metru. Maximální oficiálně ověřená délka taipana byla 276 cm, neoficiální zdroje uvádějí až přes tři metry. Anakonda velká Nejtěžší had Nejtěžším hadem světa je anakonda velká (Eunectes murinus), žijící v Jižní Americe a na Trinidadu. Vzhledem k mohutnosti svého těla v tomto ohledu překonává i krajtu mřížkovanou, ačkoliv je menší. U zatím největšího doloženého exempláře o délce 8,5 m byla váha odhadnuta na 500 liber (227 kg).[5] Nejtěžší jedovatý had Za nejtěžšího jedovatého hada je považován chřestýš diamantový (Crotalus adamanteus), který při zhruba 2,5 metrové délce může dosáhnout až 13 kg.[6]", "question": "Jak dlouhý byl nejdelší jedovatý had?", "answers": ["5,71 m"]}
{"title": "Federico García Lorca", "context": "Federico García Lorca [Garsia Lorka] (5. června 1898 - 19. srpna 1936) byl španělský básník a dramatik. Zastřelen frankisty v Granadě (Víznaru). Od roku 1909 žil v Granadě, kde studoval střední školu. Roku 1914 začal studovat filosofii, literaturu a práva a od roku 1919 pokračoval ve studiích v Madridu, který se stal ohniskem umělecké avantgardy. Pravděpodobně byl homosexuál. V letech 1929-1930 studoval v USA na Kolumbijské universitě. Poté strávil několik měsíců na Kubě a v letech 1933-1934 byl v Argentině, pak se vrátil zpět do Granady, kde byl v r. 1936 popraven. Jeho tvorba je ovlivněna především andaluským folklórem, dále je z jeho díla patrný i vliv surrealismu, jeho kombinace avantgardních prvků s lidovou slovesností jižního Španělska - Andalusií je ojedinělá. Velmi inspirativní byl i jeho vztah k Salvadoru Dalímu, do něhož byl zamilován, o čemž svědčí jejich vzájemná korespondence. Zda byl tento cit opětován není známo, Salvador Dalí se k tomuto tématu odmítal až do konce života vyjádřit a Lorcu označoval vždy jen za přítele z mládí. Podle svého významného životopisce anglického historika Iana Gibsona byl Lorca homoeroticky orientován. Jeho básnické období můžeme rozdělit na dvě období: V prvním období bylo na Lorcově tvorbě patrné působení rodného kraje, který ho ovlivnil zejména svými nářečími. V jeho díle je i značný vliv Juana Ramóna Jiméneze a Jorge Giulléna s tzv. \"poesía pura\" - čistou poezií. V této době též spolupracuje s Ramónem Menéndezem Pidalem, převzal formu \"romance\" (Kniha básní, 1921), a ze stejné doby je i Poema del cante jondo, kde převládá metafora. Ve druhém období se projevil vliv surrealistů. Lorcův příjezd do New Yorku změnil jeho pohled na svět. Přijal šokující formu jazyka a silné surrealistické náměty a obrazy. Avšak španělský surrealismus je vždy racionální, nikdy nepřijal automatické psaní (André Breton). Jeho stěžejním dílem této doby je Poeta en Nueva York - Básník v New Yorku, které pojednává především o tématu ztraceného lidství, člověk se snaží znovu najít v přírodě, civilizace ho zabíjí. Různí hudebníci v roce 1998 zhudebnili několik jeho básní. Nahrávky vyšly na albu Federico García Lorca: De Granada a La Luna, mezi hudebníky jsou například John Cale či Neneh Cherry. Cikánská romance - pravděpodobně nejslavnější z jeho děl. Básník v New Yorku Kniha básní Písně První písně Kniha písní Pláňka (Yerma) Dům Bernardy Albové Uhrančivý motýl Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina Mariana Pineda Čarokrásná ševcová Krvavá svatba Pimprlata Neprovdaná doňa Rosita aneb Květomluva Fantastická ševcová Publikum (1933) 1979 Český rozhlas - Federico García Lorca: Neprovdaná paní Rosita neboli Mluva květů.", "question": "Kdy zemřel Federico García Lorca?", "answers": ["19. srpna 1936"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Soudní systém jako celek je přehnaně zatížený a někteří soudci nemají dostatečnou kvalifikaci. Důsledkem toho mnohé soudní procesy trvají neúměrně dlouhou dobu, takže jejich účastníci se obracejí na Ústavní soud, který je těmito záležitostmi zahlcen a v minulosti se nemohl věnovat některým kontroverzním tématům, například otázce potratů. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Slovenska. Roku 1996 zavedla slovenská vláda nový systém rozdělení krajů a okresů. V současnosti se Slovensko dělí na 8 samosprávných krajů, jimiž jsou Bratislavský, Košický, Nitranský, Prešovský, Žilinský, Trenčínský, Trnavský a Banskobystrický. Mimoto je na Slovensku celkem 79 okresů. Hlavním městem je Bratislava, jejíž populace dosahovala k roku 2010 celkem 446 819 obyvatel. Mezi další velká města patří Košice (240 915 obyvatel), Prešov (92 687), Nitra (87 357), Žilina (86 685),) a Banská Bystrica (84 919). Od roku 2004 je Slovensko členem NATO a Evropské unie, o tři roky později se Slovensko stalo součástí Schengenského prostoru. Rovněž za svou více jak dvacetiletou existenci získalo členství v mnoha nadnárodních společenstvích jako je Organizace spojených národů (OSN), Světová obchodní organizace (WTO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE). V letech 2006–2007 zastávala Slovenská republika pozici nestálého člena Rady bezpečnosti OSN. Vedle toho se slovenská vláda angažuje například ve Visegrádské čtyřce, která sdružuje vlády Polska, Česka, Slovenska a Maďarska s cílem prosazování společných zájmů a prohlubováním spolupráce. Z dalších regionálních uskupení se Slovensko zapojilo do Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA) a Středoevropské iniciativy (SEI). Ze svých sousedů udržuje Slovenská republika víceméně korektní a stabilní vztahy s Rakouskem a Polskem. Vztahy s Ukrajinou nehrály po dlouhou dobu ve slovenské zahraniční politice významnější úlohu, jisté zlepšení přinesl nástup ukrajinského politika Viktora Juščenka a zejména oranžová revoluce, kterou podporovaly jak slovenské nevládní organizace tak média.", "question": "Je Slovensko součástí Schengenského prostoru?", "answers": ["Od roku 2004 je Slovensko členem NATO a Evropské unie, o tři roky později se Slovensko stalo součástí Schengenského prostoru."]}
{"title": "Stanislav Tesař", "context": "Stanislav Tesař PhDr. Stanislav Tesař Narození 4. dubna 1940Nová ŘíšeProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava Povolání hudební historik Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Stanislav Tesař (* 4. dubna 1940 Nová Říše okres Jihlava) je český hudební vědec a organizátor a univerzitní pedagog. Žije v Brně, je ženatý a má dvě děti. Hudební vzdělání a činnost Dnešní budova Českého muzea hudby (Malá Strana, Praha 1), jehož ředitelem byl Stanislav Tesař v letech 1990–1996 Hudební vzdělání získal nejprve na Státní konzervatoři v Brně, kde v letech 1963–69 studoval obor kontrabas. Vědecká a teoretická činnost V letech 1974–1978 pracoval v Kabinetu hudební lexikografie Filosofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, byl také vedoucím sekretariátu České hudební společnosti. V letech 1990–1996 působil jako ředitel Českého muzea hudby v Praze. Jeho působení bylo významné z hlediska organizace hudební kultury a muzikologického bádání. V muzeu se zasloužil např. o zahájení digitalizace materiálů a historických pramenů. Zároveň přispěl k řešení dislokační problematiky v první polovině 90. let.[1] Současně působil na poloviční úvazek v roce 1990 jako vědecký pracovník v Ústav teorie a dějin umění ČSAV a v roce 1994 jako člen redakční rady časopisu Hudební rozhledy, od roku 1998 byl členem výboru Mezinárodního hudebněvědného kolokvia Brno. Významně se podílí na organizaci různých mezinárodních hudebních aktivit.", "question": "Od jakého roku působil Stanislav Tesař jako ředitel Českého muzea hudby v Praze?", "answers": ["1990"]}
{"title": "Zmije růžkatá", "context": "Zmije růžkatá (Vipera ammodytes) je had z čeledi zmijovitých. Žije v jižní Evropě, na Balkáně a na Blízkém východě. Má pověst nejnebezpečnějšího evropského hada vzhledem ke své velikosti, délce jedových zubů (až 13 mm) a vysoké účinnosti jedu. Vědecké jméno je odvozeno z řeckých slov ammos a dytes (\"písek\" a \"norník\"). Není to právě nejvýstižnější jméno pro hada, který dává přednost skalnatému prostředí. Dorůstá až do délky 95 cm, většina jedinců však nepřesahuje 85 cm. Samice bývají trochu menší než samci. Maximální délka také závisí na rase, přičemž severní poddruhy jsou zřetelně větší než jižní. Podle Strugaria (2006) činí průměrná délka 50–70 cm, údajně byli spatřeni jedinci delší než 1 m. Samice mají být větší a robustnější, i když největší zaznamenaní jedinci jsou samci. Obrázky, zvuky či videa k tématu Zmije růžkatá ve Wikimedia Commons Galerie Zmije růžkatá ve Wikimedia Commons", "question": "Z jaké čeledi je zmije růžkatá?", "answers": ["zmijovitých"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Období je tedy charakteristické silným bombardováním povrchu tělesy z vesmíru a množstvím kapalné vody na povrchu. Hesperian je pojmenován dle oblasti Hesperia Planum a je pro ni charakteristické průměrné pokrytí impaktními krátery. V tomto období docházelo k významné sopečné činnosti a katastrofickým záplavám způsobených činností outflow channels. Nejmladší jednotka Amazonian byla pojmenována dle Amazonis Planitia. Pro období Amazonianu je charakteristická nízký počet nových impaktních kráterů a pozůstatky po projevech ledovců a výrazné sopečné činnosti například v oblasti Tharsis. Marsovská historie (V miliónech let) Podrobnější informace naleznete v článku Atmosféra Marsu. Mars má dnes velmi řídkou atmosféru, která není schopná zadržovat tepelnou výměnu mezi povrchem a okolním prostorem, což má za následek velké teplotní rozdíly během dne a noci. Tlak na povrchu se pohybuje mezi 600 až 1000 Pa, což je přibližně 100 až 150krát méně než na povrchu Země či jako přibližně ve 30 km nad jejím povrchem. Podobně jako na Zemi ale dochází ke změnám v atmosféře v závislosti na sezónních výkyvech, jak se planeta přibližuje a oddaluje od Slunce. V zimě přibližně 25 % atmosférického oxidu uhličitého zmrzne na pólech, zatímco v létě opět sublimuje a vrátí se do atmosféry. Atmosféra je tvořena převážně z oxidu uhličitého (95,32 %), dále obsahuje: dusík (2,7 %), argon (1,6 %), kyslík (0,13 %), oxid uhelnatý (0,07 %) a vodní páry (0,03 %), která vzniká sublimací z polárních čepiček. Mezi ostatní plyny vyskytující se v atmosféře se pak ještě řadí neon, krypton, xenon, ozón a metan (který je možným indikátorem života na Marsu, jelikož podléhá rychlému rozpadu, nicméně studie z roku 2012 naznačuje, že metan vzniká jako výsledek interakce UV záření se sloučeninami uhlíků obsažených v mikrometeoritech a kosmickém prachu). Průměrná teplota u povrchu planety je okolo 210 K (-63 °C). Pro Mars jsou charakteristické velké rozdíly mezi dnem a nocí.", "question": "Má Mars hustou atmosféru?", "answers": ["Mars má dnes velmi řídkou atmosféru, která není schopná zadržovat tepelnou výměnu mezi povrchem a okolním prostorem, což má za následek velké teplotní rozdíly během dne a noci."]}
{"title": "Svátek práce", "context": "Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. V USA a Kanadě se svátek práce, Labor Day, slaví první pondělí v měsíci září. Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg.", "question": "Od kterého roku se slaví Svátek práce 1. května?", "answers": ["1890"]}
{"title": "Pýcha a předsudek", "context": "Pýcha a předsudek (anglicky Pride and Prejudice) je nejznámější román anglické spisovatelky Jane Austenové. První věta románu je jedním z nejslavnějších úvodů knihy v anglické literatuře vůbec: \"It is a truth universally acknowledged, that a single man in possession of a good fortune, must be in want of a wife.\" (. česky podle překladu Evy Kondrysové: \"Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.\") První verzi románu sepsala v letech 1795 – 1797 a pojmenovala ji First Impresions (První dojmy). Nepodařilo se jí ale pro něj najít vydavatele, takže jej prozatím odložila a začala pracovat na románu Rozum a cit (Sense and Sensibility), po jehož vydání (1811) se k Prvním dojmům vrátila, přepracovala je a pod jménem Pýcha a předsudek vydala (1813). Pýcha a předsudek je tzv. román rodinného života (angl. domestic novel), který s ironickým podtextem líčí prostředí anglického venkova, tamní rodinné vztahy a snahy matek najít pro své dcery vhodné ženichy. Hlavními postavami románu jsou slečna Elizabeth Bennetová (patrně zosobnění autorky) a pan Darcy. Příběh začíná tím, že paní Bennetová, matka pěti dcer, které chce za každou cenu co nejlépe provdat, se dozví, že se do sousedství přistěhoval mladý, bohatý a svobodný muž pan Bingley, seznámí se s ním na plese, ovšem její nejstarší dcera Jane se do něj zamiluje. Spolu s ním je na plese i jeho přítel pan Darcy, který je bohatší než Bingley, ale působí pyšně, povýšeně a navíc se pohrdavě vyjádřil o druhé nejstarší dceři Elizabeth. Později se ale proti své vůli do Elizabeth zamiluje a kvůli jejímu postavení a popichování Bingleyho sestry, která si ho touží vzít, se to snaží utajit. Elizabeth se díky svým mladším sestrám seznámí s důstojníkem z pluku Wickhamem, který jí řekne, že Darcyho velmi dobře zná a že Darcy se k němu zachoval nespravedlivě a připravil jej o peníze. Elizabethina antipatie vůči Darcymu se díky tomu ještě navyšuje.", "question": "Kdo je autorem románu Pýcha a předsudek?", "answers": ["Jane Austenové"]}
{"title": "Starý zákon", "context": "Starý zákon (v některých překladech Stará smlouva) je delší a starší část Bible. Jedná se původně o sbírku posvátných židovských knih, kterou přejalo z židovství vzniklé křesťanství. Vzhledem k tomu, že tuto sbírku užívají jak židé, tak různé proudy křesťanství, nepanuje v mnoha otázkách shoda – ani v tak základních, jako je rozsah či název sbírky. == Otázka kánonu, označení a dělení == Rozsah biblického kánonu se mezi těmi, kdo Starý zákon užívají, liší. Židé uznávají 39 samostatných knih (resp. 24, jelikož nerozdělují některé knihy na více částí jako křesťané). Protestanti přejali židovský kánon, tak jak se ustálil okolo roku 100. Katolická církev uznává kánon rozšířený i o deuterokanonické knihy, neboť vychází z alexandrijské židovské tradice, a považuje tak za závazných celkem 46 spisů. Nejvíce knih má ve svém kánoně Etiopská ortodoxní církev – 54. Označení Starý zákon je křesťanské a \"starý\" zde stojí v protikladu či jako doplnění k Novému zákonu, druhé části křesťanské Bible. Toto pojmenování je do jisté míry problematické, jelikož svádí k tomu, aby toto označení bylo chápáno jako \"zastaralý zákon\". Již i křesťanští autoři navrhují používat buď židovské označení Tanach (akronym složený z Tóra, Nevi'im (proroci) a Ktuvim (spisy); toto označení však nepostihuje deuterokanonické knihy), anebo např. První zákon (a pro Nový zákon pak užívat Druhý zákon).Podle klasického židovského dělení má Starý zákon tři části: Tóra, Proroci a Spisy. Křesťané jej obvykle dělí na čtyři části: pět knih Mojžíšových (Pentateuch), historické spisy, mudroslovné knihy a prorocké knihy. == Vznik a charakter == Starý zákon vznikal v průběhu přibližně 1000 let. Nejstarší texty pocházejí z předmonarchického izraelského období, tj. snad před rokem 1000 př. n. l. Existují však i teorie opírající se o literární skladbu a historické skutečnosti první části knihy Genesis, které posunují stáří těchto textů před rok 1500 př. n. l.. , a tvrdící, že zápisy historie, jak bylo tehdy zvykem a považováno za důležité, pořizovali již praotcové (doba patriarchů bývá umísťována do období kolem r. 2000 př. n. l., někteří historici ji ale umisťují do doby 12.–13. stol. př. n. l., která je pravděpodobnější alespoň pro skupiny kolem Abraháma a Izáka) nejspíše na hliněné tabulky, které se předáváním dostaly až do rukou Mojžíšových.", "question": "Jak se nazývá starší a delší část Bible?", "answers": ["Starý zákon"]}
{"title": "Irbis", "context": "Jelikož irbisové občas nepohrdnou zbytky kořisti jiných predátorů, stávají se také obětí otrávených návnad, které jsou nezákonně používány pro boj s vlky.[78] Celkový počet divoce žijících irbisů činil podle expertního odhadu z roku 2003 mezi 4080 až 6590 jedinci.[47] Toto rozmezí uvádí i zpráva IUCN z roku 2008.[3] Jackson et al. v roce 2010 uvedl rozpětí 4500 až 7500 jedinců, poznamenal však, že dostupné informace jsou neúplné.[4] Zpráva GSLEP z roku 2013 odhaduje počty na 3920 až 6390 jedinců.[6] Hustota populace se v různých částech areálu výskytu výrazně liší – od 0,1 do 10 jedinců na 100 km².[61] V Rusku je to 0,7 jedince na 100 km², v Nepálu 5–7 jedinců na 100 km², v Mongolsku 3–4 jedinci na 100 km².[79] Následující tabulka vychází z údajů v dokumentu Snow Leopard Survival Strategy vydaného organizací Snow Leopard Network v roce 2014.[4] Nebyl-li konkrétní údaj v dokumentu k dispozici, je použit starší údaj ze studie McCarthyho a kol. (2003)[47], kterou v téměř nezměněné podobě cituje i IUCN – Jackson a kol. (2008)[3]. Stát Areál obývanýirbisy (km²)[4] Odhadovaný početjedinců[4] Rokodhadu Afghánistán50 000[47]100 – 200[47]2003 Bhútán10 000100 – 2002014 Čína1 100 0002000 – 25002014 Indie127 000400 – 7002014 Kazachstán50 000[47]100 – 1102003 (areál)2014 (populace) Kyrgyzstán54 000300 – 3502014 Mongolsko103 00010002014 Nepál13 000195 – 4162014 Pákistán80 000200 – 3002014 Rusko20 000 – 30 000 (60 000)70 – 902014 Tádžikistán85 700180 – 220[47]2014 (areál)2003 (populace) Uzbekistán10 00010 – 15 (20 – 30)2014 Celkem 1 700 000 – 1 740 000 4655 – 6116 Ochrana Irbis zachycený fotopastí v Národním parku Hemis v indickém státě Džammú a Kašmír Stav divoké populace irbisů je nízký. Irbis je vzácné, málopočetné a ohrožené zvíře. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jej od roku 2017 eviduje jako zranitelný druh,[5] dlouhá léta byl však evidován jako ohrožený.[3] V Červené knize Mongolska (1997) je. veden jako „velmi vzácný“, v Červené knize Ruské federace (2001) má status „ohrožený vyhubením“ (kategorie 1).[3][80] Irbis je také uveden v CITES, příloze I (nejvíce ohrožené druhy, s nimiž je jakýkoliv mezinárodní obchod zakázán). Je třeba poznamenat, že výše uvedené dokumenty představují pouze legální rámec pro ochranu irbisa, naplňování ochrany v praxi je nedostatečné, jak ukazuje objem neustávajícího pytláctví a pašeráctví.[81]", "question": "Kolik let se uvádí jako nejdelší doložený věk irbisa v divočině?", "answers": ["13"]}
{"title": "Jaderná zbraň", "context": "Jaderná zbraň nebo též atomová zbraň je zbraň hromadného ničení, založená na principu neřízené řetězové reakce jader těžkých prvků. Mezi jaderné zbraně se někdy řadí i zbraně založené na slučování jader lehkých prvků (termonukleární zbraň), zatímco zbraně, kde radioaktivní materiál slouží jen jako zdroj radioaktivního zamoření cílové oblasti, se označují jako radiologické (tzv. špinavá bomba). == Historie == Jaderná bomba byla poprvé vyvinuta ve Spojených státech v rámci vojenského projektu Manhattan. Základní výzkum probíhal v laboratořích v Los Alamos za vedení Roberta Jacoba Oppenheimera. Výsledkem projektu byl první pokusný jaderný výbuch, který proběhl 16. července 1945 v poušti White Sands poblíž města Alamogordo. Další vyrobené bomby Little Boy a Fat Man byly o několik týdnů později svrženy z bombardérů B-29 na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Letoun B-29 Enola Gay svrhl 6. srpna 1945 v 8:16 na Hirošimu uranovou jadernou pumu s ekvivalentem mezi 13 a 18 kilotunami TNT. Letoun B-29 Bock's Car svrhl 9. srpna 1945 v 11:02 plutoniovou bombu na Nagasaki. Obě pumy zabily okamžitě zhruba 130 000 lidí[zdroj? ]. Dalších 100 000 umíralo na následky výbuchu v dalších měsících a letech, postiženy byly i další generace. Tyto dva výbuchy dosud představují jediné použití jaderných zbraní proti civilistům či v ozbrojeném konfliktu obecně. Druhou atomovou mocností se v roce 1949 stal Sovětský svaz výbuchem zařízení RDS-1 označováno na západě jako Joe-1. V té době Američané sovětský jaderný vývoj tajně zkoumali projektem Mogul. Sovětská první atomová bomba byla de-facto značně okopírovaná americká implozivní plutoniová bomba, jejíž plány SSSR získal díky špionážní práci jaderného fyzika Klause Fuchse podílejícího se na projektu Manhattan. Jím předané materiály podstatně urychlily práce na jejím sestrojení. Další vývoj jaderných zbraní vedl akademik Igor Kurčatov a Andrej Dmitrijevič Sacharov. První vodíkovou pumu otestovaly USA 1. prosince 1952. Sovětská následovala 12. srpna 1953. Byl tu však roky utajovaný rozdíl: Zatímco ta americká používala tekutý vodík a celé zařízení pak mělo velikost menšího domu, na sovětské byl použit lithiumdeuterid, což je pevná látka. Sovětská tedy byla, na rozdíl od americké, připravena k vojenskému nasazení. Zejména pozdní 50. a raná 60. léta byla obdobím horečného testování jaderných zbraní obou supervelmocí, v rámci jejich závodů ve zbrojení. Sovětský svaz v roce 1961 otestoval největší jadernou bombu v historii (car-bomba, rusky: Ц).", "question": "Jaká zbraň je založená na principu neřízené řetězové reakce jader těžkých prvků?", "answers": ["Jaderná"]}
{"title": "Křesťanskodemokratická lidová strana (Maďarsko)", "context": "Ovšem její existence neměla dlouhého trvání, s nástupem komunismu a vyhlášením Maďarské lidové republiky byla strana zrušena. Své působení opět zahájila v roce 1989. V prvních svobodných volbách 1990 získala 21 křesel a spolu s vítězem voleb pravicovým MDF utvořila vládní koalici. Po volbách 1994, které drtivě vyhrála levicová MSZP, byla KDNP v opozici. Následně po dvě volební období 1998 a 2002 se tato strana do parlamentu vůbec nedostala. Před volbami 2006 se spojila do volební koalice se stranou Fidesz a znovu se dostala do parlamentu, jako opoziční strana se 23 mandáty. Pro parlamentní volby 2010 se KDNP opět rozhodla jít do volební koalice a sestavit společnou kandidátku s nejsilnější pravicovou stranou Fidesz. Volební aliance Fidesz–KDNP kandidovala i v parlamentních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu na jaře 2014. V obou volbách strana zvítězila, v Parlamentních obhájila ústavní většinu (133 mandátů z nově 199), ve volbách do Evropského parlamentu získala koalice 13 mandátů z 21 (z toho 1 pro KDNP).", "question": "Jak se zkráceně označuje Křesťanskodemokratická lidová strana?", "answers": ["KDNP"]}
{"title": "Utopie", "context": "Utopie (z řec. ο τ ú-topos, žádné místo, \"nikde\") je představa ideální lidské společnosti, obce nebo státu. Slovo vytvořil anglický humanistický myslitel Thomas More jako název své knihy Utopie z roku 1516. V širším významu označuje něco žádoucího, i když možná nedosažitelného. Odtud také utopický, idealizovaný a utopismus, idealizace nebo naivita v politickém nebo společenském kontextu. Paradoxní definici nabízí Patrik Ouředník: \"Utopie je virtuální prostor, nereálná realita, nepřítomná přítomnost, alterita bez identity. Utopie je vše, co se odehrává na jiném místě nebo v jiném čase, příslib, náznak, naděje, noční můra, zlý sen. Utopie je stav, který je nám navždy uzavřen, stav, k němuž nevyhnutelně směřujeme.\" Slovo Utopie je sice moderního původu, žánr je však daleko starší. Utopické prvky lze nalézt už v 8. století před n. l. v Izajášově proroctví nebo Homérově Oddyseji. První ucelenější utopie je Platónův pozdní spis \"Zákony\" (Nomoi, Leges) a do jisté míry i \"Ústava\" (Politeia, Republica). Platón obě knihy napsal pod bezprostředním dojmem ze ztroskotání athénské demokracie a snažil se z něho vyvodit velmi podrobné poučení. Budoucí obec musí mít správnou velikost a polohu, musí být více uzavřená, omezovat podnikání pro zisk a vláda nemůže být v rukou veřejnosti, nýbrž zvláštní kasty \"strážců\". Ti nesmějí mít majetek, musí žít společně a musí pro to být zvlášť vychováváni. Klíčové jsou přísné zákony a společná výchova všech dětí. Utopické prvky obsahuje biblická Apokalypsa, která ovšem popisuje očekávání budoucího \"Nového Jeruzaléma\". Prototypem křesťanských utopií je Augustinovo dílo \"Boží obec\" (kolem 420), základ politické teorie středověku. Moreova kniha \"O nejlepším stavu obce a o ostrově Utopie\" navazuje na Platónovu Ústavu a je inspirována zámořskými objevy – odehrává se na neznámém ostrově. More používá také název \"Eutopie\", který zní v angličtině stejně, ale znamená \"Dobré místo\". Jeho Utopie je tak zároveň popis ideální obce, jejíž přednosti (rovnost občanů, pacifismus, náboženská tolerance) zároveň kritizují současnou skutečnost. Významné utopie – kromě Mora – napsali například Tommaso Campanella (\"O slunečním státě\" 1623) a Francis Bacon (\"Nová Atlantis\" 1627). Kritickou stránku zdůrazňují autoři negativních utopií čili dystopií, jako je \"Labyrint světa a ráj srdce\" J. A. Komenského (1631), \"Jiný svět\" Cyrana z Bergeracu (1657) nebo satira \"Gulliverovy cesty\" Jonathana Swifta (1721). Utopické pasáže a prvky se vyskytují i u mnoha dalších autorů (François Rabelais, Daniel Defoe, Voltaire aj.). Utopie 19. století (Robert Owen \"Nový pohled na společnost\" 1813; Charles Fourier \"Nový průmyslový svět\" 1829; Bernard Bolzano \"O nejlepším státě\", kolem 1832; H. G. Wells.", "question": "Kdo stvořil slovo utopie?", "answers": ["Thomas More"]}
{"title": "Krokodýl", "context": "Krokodýl (Crocodylus) je rod velkých vodních plazů, náležejících do čeledi krokodýlovitých. Krokodýli jsou predátoři žijící v tropických oblastech Afriky, Asie, Ameriky i Austrálie. Vlastním životním prostředím krokodýlů je voda, přirozeně vyhledávají nejraději pomalé říční toky a jezera. Některé druhy, např. krokodýl mořský žijí však i v mořích při pobřeží. Jejich potravou jsou různí savci, ptáci a ryby a také jiní plazi, které loví a nebo se živí na jejich mršinách. Krokodýlů je více jak 2500 druhů, pro lepší přehlednost se však používá nejčastěji méně přesné členění, podle biotopů. Tělo krokodýlů je kryto rohovitými štíty, pod kterými leží kostěné desky. Krokodýli plavou pomocí silného, ze stran zploštělého ocasu. Končetiny, které při plavání mají přitisknuté k tělu, jim slouží pouze na pevnině nebo mělkém dnu. Oči jsou na svrchní straně hlavy, což jim umožňuje sledování okolí, zatímco zbytek těla je ponořen. Těsně za očima jsou ušní otvory, chráněné kožním záhybem. Komunikace prostřednictvím zvuků je významná mj. mezi rodiči a mláďaty. Svaly, které se upínají na jejich čelisti, dokáží vyvinout obrovský tlak při skousávání své potravy, schopný rozdrtit i kosti; naopak, pro otevírání čelistí tolik síly nepotřebují. Žaludek krokodýla je velký přibližně jako basketbalový míč. Krokodýli dosahují značných velikostí, které jim dovolují napadnout a zabít velké druhy skotu i člověka. Největším známým druhem krokodýla je krokodýl mořský (Crocodilus porosus), který dosahuje délky i přes 7 metrů a hmotnosti kolem 1 tuny (a je tak největším žijícím plazem na světě).", "question": "Jsou krokodýli predátoři žijící v Evropě?", "answers": ["Krokodýli jsou predátoři žijící v tropických oblastech Afriky, Asie, Ameriky i Austrálie."]}
{"title": "Zimní stadion Luďka Čajky", "context": "Zimní stadion Luďka Čajky Zimní stadion Luďka Čajky„Čajkárna“ Poloha Zlín, Česká republika Souřadnice 49°13′2,96″ s. š., 17°39′35,83″ v. d. Otevření 1957 Přestavění 60. léta 20. století Vlastník PSG Berani Zlín Povrch proměnlivý Bývalé názvy Zimní stadion Gottwaldov (1957–1990) Události • MS v házené mužů 1964 • MS v házené žen 1978 • MS v házené mužů 1990 • MS v led. hokeji žen do 18 let 2012 • MS v led. hokeji žen do 18 let 2017 Týmy PSG Zlín (1957– ) Kapacita 7 000 (z toho 4 525 sedících) Rozměry 60×28 m multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Zimní stadion Luďka Čajky je sportovní stadion, který se nachází ve Zlíně. Své domácí zápasy zde odehrává klub ledního hokeje PSG Berani Zlín. Stadion byl uveden do provozu v roce 1957 a v 60. letech 20. století byl zastřešen. Pojmenován byl v roce 1990 po zlínském hráči Luďkovi Čajkovi, který tragicky zemřel na následky zranění při utkání v Košicích. Parametry Zdroj: [1] kapacita: 7 000 diváků (4 525 sedících, 2 475 na stání) rozměr kluziště: 60×28 metrů Odkazy Reference ↑ \"Zimní stadion Luďka Čajky\" [online]. hokej.zlin.cz [cit. 2016-06-08]. Dostupné online. (česky) Související články PSG Berani Zlín Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Zimní stadion Luďka Čajky na Wikimedia Commons Zimní Stadion Luďka Čajky Zlín - Oficiální stránky (česky) PSG Beraní Zlín mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Extraliga ledního hokeje – Extraligové kluby Sezóna 2020/2021: Mistr ČR – HC Oceláři Třinec • Pohár prezidenta – HC Sparta Praha Kluby 2021/22 - 15 týmů HC Kometa Brno • Mountfield HK • HC Energie Karlovy Vary • Madeta Motor České Budějovice • Bílí Tygři Liberec • HC Verva Litvínov • BK Mladá Boleslav • HC Olomouc • HC Dynamo Pardubice • HC Škoda Plzeň • HC Sparta Praha • HC Oceláři Třinec • HC Vítkovice Ridera • PSG Berani Zlín • Rytíři Kladno Stadiony Brno • Hradec Králové • Karlovy Vary • České Budějovice • Liberec • Litvínov • Mladá Boleslav • Olomouc • Pardubice • Plzeň • Sparta Praha • Třinec • Vítkovice • Zlín Sezóny 1993/94 • 1994/95 • 1995/96 • 1996/97 • 1997/98 • 1998/99 • 1999/00 • 2000/01. • 2001/02 • 2002/03 • 2003/04 • 2004/05 • 2005/06 • 2006/07 • 2007.", "question": "Kolik diváků pojme Zimní stadion Luďka Čajky?", "answers": ["7 000"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Mount Everest (tibetsky ཇོ་མོ་གླང་མ, Džomolangma; nepálsky साथा, Sagarmátha), je s nadmořskou výškou 8848 m n. m. (podle starších údajů i 8850 m n. m.) nejvyšší hora na Zemi. Mount Everest vznikl spolu se zbytkem Himálaje kolizí indické a eurasijské kontinentální desky. Hora je pojmenována po britském geodetovi George Everestovi. Pohoří Himálají stále roste díky neustálému tlačení Indické desky na Eurasijskou, v důsledku čehož se zvětšuje i nadmořská výška Mount Everestu. Mount Everest se tyčí v Mahálangurském Himálaji v nepálském regionu Khumbu na hranici s Čínou (s Tibetskou autonomní oblastí; západní a jihovýchodní vrchol tvoří hranici). Na nepálské straně je součástí národního parku Sagarmatha, který je součástí světového dědictví UNESCO. Na severní straně se nachází Národní přírodní rezervace Qomolangma. Edmund Hillary a Tenzing Norgay uskutečnili 29. května 1953 prvovýstup na horu. Mount Everest od té doby přitahuje mnoho profesionálních horolezců, ale i fyzicky zdatných lezců a klientů. Výstup jihovýchodní cestou z Nepálu není technicky příliš obtížný, nebezpečím však může být akutní horská nemoc, výkyvy počasí a vítr. V Nepálu je hora nazývána Sagarmátha (साथा, Sagaramā, do nepálštiny převzato ze sanskrtu, kde znamená \"Tvář nebes\"). Tibetský název zní Qomolangma (ཇོ་མོ་གླང་མ, wylie Jo mo glang ma, Džo-mo-lang-ma, znamená \"Matka světa\"). Zkomolením tibetského názvu vzniklo i čínské 珠 (pinyin: Zhū Fē, českým přepisem Ču-mu-lang-ma feng). Českým standardizovaným exonymem je Everest[zdroj? ]. U nás i jinde ve světě zdomácnělo jméno Everest, které hoře dal Brit Sir Andrew Scott Waugh (hlavní zeměměřič pro Indii). Sir George Everest byl předchůdcem Sira Andrew Scott Waugha. Často slyšíme nesprávnou výslovnost [ivrist]. Publikace britského rozhlasu BBC Pronouncing Dictionary of British Names, Oxford University Press z roku 1971 uvádí dva způsoby výslovnosti [everest] a [everist], správná výslovnost je tedy [maunt everest], případně méně často [maunt everist]. Horolezci hovoří vždy o [everestu], včetně R. Messnera, který zdolal jako první všechny osmitisícovky. Čínský deník People's Daily publikoval roku 2002 článek, v němž se ohrazuje proti přetrvávajícímu používání anglického názvu v západním světě. Autor doporučuje používání tibetského jména hory. Udávaná výška 8 848 je oficiálně uznaná Nepálem a Čínou Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdálené Indie.", "question": "Kdo poprvé vystoupil na vrchol hory Mount Everest?", "answers": ["Edmund Hillary a Tenzing Norgay"]}
{"title": "Kód Navajo", "context": "Zanedlouho na seznam přibylo dalších 234 slov, mezi nimiž byly i názvy zemí. Amerika dostala jméno „naše matka“, Británie „mezi vodami“ a Německo „železný oblouk“. Jazyková bariéra Když se tento systém začal používat, došlo k nedorozumění, neboť spojovací technici si neuvědomili, že mezi nimi pracují i Navahové. Mysleli si, že na vlnách armády Spojených států vysílají Japonci. Brzy však používání navažského mluveného kódu fungovalo bez problémů. Zpravodajská služba nerozuměla ani slovo a nerozuměli ani Japonci, kteří by se divili, že jejich rádiové vlny jsou plné železných ryb (ponorek), kolibříků (stíhaček) a žraloků (torpédoborců). Ocenění Činnost navažských kodérů ocenili Američané zejména během bitvy o Iwodžimu. V prvních dnech bitvy v únoru a březnu 1945, jejímž cílem bylo dobýt ostrov Iwodžima na jihu Japonska, bylo odesláno asi 800 navažských zpráv bez jediné chyby. Po válce dostali Navahové zákaz o své roli mluvit. Jejich kód zůstal mezi utajovanými informacemi a na jejich hrdinství se v tichosti zapomnělo. Postupně se jim však dostalo chvály, kterou si zasloužili, a v roce 1982 vyhlásila vláda USA 14. srpen za Národní den navažských radiotelegrafistů. Největším holdem pro Navahy bylo, že jejich kód je jedním z mála v dějinách, který nikdy nikdo nerozluštil. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kód Navajo na slovenské Wikipedii.↑ Official Site of the Navajo Code Talkers. www.navajocodetalkers.org [online]. [cit. 2014-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-12. Literatura Adams, S. Kódy od hieroglifov k hackerům: Vydavatelství Slovart, 2003 Dowswell, P.Druhá světová válka-Nejvýznamnější události: Ottovo nakladatelství, 2009 Související články Kód Navajo (film) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Kód Navajo na Wikimedia Commons Army Historical Foundation", "question": "Byl kód Navajo někdy rozluštěn?", "answers": ["Největším holdem pro Navahy bylo, že jejich kód je jedním z mála v dějinách, který nikdy nikdo nerozluštil."]}
{"title": "Anatomie", "context": "Z určitého hlediska je anatomie příbuzná s embryologií a komparativní anatomií, která má blízko k evoluční biologii a fylogenezi. Anatomie lidského těla je jednou ze základních medicínských věd. Na rozdíl od většiny ostatních vědních oborů se v anatomii důsledně rozlišuje terminologie (odborné názvosloví v širším smyslu) a v jejím rámci nomenklatura, přičemž neměnná anatomická nomenklatura v latinském jazyce je závazná od roku 1895. Anatomii rozdělujeme na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývána topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje. Mikroskopická anatomie studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk. Počátky medicíny z obecného hlediska a morfologických oborů zvláště, jsou s vývojem anatomie úzce spjaty. První pitvy byly prováděny ve starém Egyptě jako součást přípravy těl zemřelých pro mumifikaci, což zároveň vedlo k získávání poznatků o anatomii člověka. Jako první lékař vůbec je označován Imhotep, žijící v době faraóna Džosera z III. dynastie kolem roku 2600 př.n.l. Za zakladatele anatomie jako vědního oboru jsou považováni starověcí lékaři Herophilos a Erasistrakos, představitelé alexandrijské medicíny, kteří působili v Alexandrii v Egyptě kolem roku 270 př. n. l., kteří kromě mrtvol pitvali údajně i odsouzence k smrti. Na alexandrijskou školu přímo navázal Galén, který prováděl hlavně pitvy zvířat. Galén shrnul tehdejší anatomické znalosti a jeho autorita ve všech směrech dominovala medicíně až do 17. století. Po pádu Římské říše byly ve středověké Evropě anatomické poznatky do značné míry ztraceny, zachovaly se ale v arabském světě, odkud byly přeloženy zpět do latiny v 11. století n.l. V roce 1235 byla v Salernu založena lékařská fakulta, první středověká pitva se konala roku 1286 v Cremoně. Anatomie se dále rozvíjela i v Bologni, kde Mondino de'Liuzzi organizoval veřejné pitvy, de'Liuzzi též roku 1316 sepsal učebnici \"Anatomia\". Pitvou člověka se zabýval také Leonardo da Vinci, v roce 1543 vychází De Humani Corporis Fabrica, ilustrovaná učebnice anatomie italského lékaře Andrea Vesalia, která tvoří základ moderní anatomie. První veřejnou pitvu v českých zemích zorganizoval Jan Jessenius v Praze roku 1600. S nástupem racionalismu a vynálezem mikroskopu se anatomie začala rychle rozvíjet, v 17. století začaly vznikat první anatomické preparáty a muzea. V 19. století se centrum anatomického bádání přesunulo do Velké Británie. Historie výzkumu anatomie je charakterizována stále hlubším porozuměním funkcí orgánů a struktur lidského těla.", "question": "Co bylo v minulosti základem získávání poznatků v anatomii?", "answers": ["pitvy"]}
{"title": "Vlajka Těšínského knížectví", "context": "Vlajka Těšínského knížectví vznikla v roce 2016 díky iniciativě regionálních nadšenců historie ve spolupráci s významným polským heraldikem a vexilologem Alfredem Znamierowskim. Vlajka navazuje na znak a historické prapory Těšínského knížectví. Novodobá vlajka je úctou k historii a tradici Těšínského knížectví, a zároveň součásti odlišné identity obyvatel Těšínska vzhledem k Dolnímu a Hornímu Slezsku. == Historie == První zmínky o těšínské vlajce, respektive praporu, pochází z 14. století a jsou vázány na osobu knížete Přemysla I. Nošáka, který se od roku 1355 podílel na politickém chodu Českého království, a byl jedním z nejvýznamnějších politiků ve službách Karla IV. a Václava IV. Bohužel prapory z tohoto období se nedochovaly.Nejstarší zachovalý prapor Těšínského knížectví byl zhotoven na rozkaz těšínského knížete Adama Václava roku 1605, hned potom co byl jmenován velitelem slezského vojska. Dochovaný ve sbírkách Muzeum Śląska Cieszyńskiego (Muzea Těšínského Slezska). Prapor má rozměry 160x240 cm a byl vyhotoven z modrého saténu. V čelní části se nachází zlatá orlice Těšínského knížectví, zatím co volná část je zakončena dvěma ostrými jazyky. Knížecí prapory se zlatou korunovanou orlici v modrém poli se používaly až do smrti poslední Piastovny, Alžběty Lukrécie Těšínské. Od roku 1742 byla oficiální vlajkou Těšínska vlajka Rakouského Slezska, kterého součásti se stalo i Těšínsko. == Barvy vlajky == Barvy navazují přímo na dochované ikonografické prameny rodového erbu těšínských knížat a praporu Těšínského knížectví ze 17. století. Od konce 13. století znakem těšínských knížat byla zlatá orlice v modrém poli, otočená doleva. Od 15. století orlice byla korunována, i když korunovaná orlice se objevovala už ve 14. století na zámecké dlažbě z dob Přemysla I Nošáka. Některé zahraniční prameny např. švédský \"Codex Bergshammar\" z let 1430 – 1436 znázorňuje těšínskou orlici s červeným zobákem, jazykem a drápy. Pozdější prameny jako např. Slezský Erbovník z let 1577 – 1578 znázorňuje zlatou orlici s pouze červeným jazykem. Toto vyobrazení a barvy potvrzuje také Siebmacherův Erbovník a pozdější popis v díle Spenera. K těmto barvám navazuje také současná vlajka Těšínského knížectví. == Orlice Těšínského knížectví == V Těšínském knížectví se korunovaná orlice objevovala nepřetržitě od 15. století na knížecích pečetích, mincích a praporech, až do smrti kněžny Alžběty Lukrécie Těšínské v roce 1653. Díky dobrým politickým vztahům se dvorem posledních Jagellonců, se vzhled těšínské orlice podobal korunní orlici Polského království. Jediným rozdílem byla forma samotné koruny.", "question": "Jakou barvu má orlice na vlajce Těšínského knížectví?", "answers": ["zlatá"]}
{"title": "Pot", "context": "Pot (odborně sudor, hidros) je vodnatý výměšek apokrinních a ekrinních potních žláz. Oba dva typy žláz vytvářejí odlišný typ potu s odlišnou funkcí. Hlavní složkou potu je vždy voda. Pocení se odborně označuje jako hidróza (hidrosis), diaforéza, sudatio, perspiratio nebo transpiratio. Ekrinní žlázy fungují už od útlého věku a jejich sekret pomáhá v případě nutnosti ochlazovat povrch kůže a tím i celý organismus. Pot, který tvoří, obsahuje kromě vody také různé množství iontů (sodík, hořčík, draslík, chlór), přesné složení je přísně individuální. Ztráty solutů potem znamenají nutnost doplňování nejen vody, ale i minerálů, zvláště při silném pocení při těžké práci, sportovních výkonech nebo při horečce. Apokrinní žlázy se u člověka nacházejí převážně v podpaží, v tříslech a kolem bradavek. Aktivní se stanou až během puberty. Pot z těchto žláz obsahuje bílkoviny a tuky, které jsou živnou půdou pro bakterie žijící přirozeně na povrchu kůže. Rozkladem těchto složek vznikají aromatické látky, které jsou příčinou tělesného pachu, jenž může být vnímán jako nepříjemný (tedy jako zápach). == Druhy potu ==", "question": "Sekret pomáhá ochlazovat celý organismus?", "answers": ["Ekrinní žlázy fungují už od útlého věku a jejich sekret pomáhá v případě nutnosti ochlazovat povrch kůže a tím i celý organismus."]}
{"title": "Raroh velký", "context": "Raroh velký (Falco cherrug) je ohrožený dravý pták z čeledi sokolovitých. Hnízdí v rozmezí od východní Evropy východně přes Asii až po Mandžusko. Je převážně tažný, zimuje v Etiopii, na Arabském poloostrově, v severní Indii, Íránu a západní Číně. == Popis == Raroh velký je velký dravec dorůstající 47 – 55 cm s rozpětím křídel 105 – 129 cm. Svrchu je převážně hnědý s šedými letkami, temeno hlava je zbarveno hnědě. Spodina těla je světlá s hnědými stříkanci na břiše. Obě pohlaví jsou si velmi podobná, mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci jednotvárněji hnědější. Obývá otevřené krajiny s řídkým porostem stromů. Živí se zejména hlodavci a ptáky, které loví přímým pronásledováním. Hnízdí na zemi, holých skalních římsách nebo v opuštěných hnízdech jiných větších ptáků na stromech. Snáší 3 - 6 vajec. Raroh velký je v současné době vyhodnocen jako ohrožený druh. Důvodem je rychlý populační pokles, který je viditelný zvláště na asijském kontinentě. Jeho největší hrozbou je ztráta přirozeného biotopu a lov. V roce 2004 byla jeho populace odhadována na 7 200 - 8 800 dospělých jedinců. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saker Falcon na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu raroh velký ve Wikimedia Commons Taxon Falco cherrug ve Wikidruzích Raroh v ZOO Liberec", "question": "Jakou barvu má raroh velký?", "answers": ["převážně hnědý"]}
{"title": "David Vaněček (1983)", "context": "David Vaněček (* 25. července 1983 v Plzni) je český fotbalový záložník, hrající za klub FK Tachov. == Kariéra == S fotbalem začínal ve Viktorii Plzeň, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi a v lednu 2004 se dostal do prvního týmu. V A-týmu Plzně se však natrvalo neprosadil a po ročním hostování v 1. FC Karlovy Vary v letech 2006-2007. Odešel v červenci 2007 do FK Mladá Boleslav, se kterou si zahrál Pohár UEFA. Ovšem již po roce, v červenci 2008, přestoupil do Baníku Sokolov, kde se okamžitě propracoval do základní sestavy. Na podzim 2012 se v jednom týmu sešel se svým mladším bratrancem Davidem Vaněčkem, který v Sokolově hostoval z Plzně. == Externí odkazy == Profil na transfermarkt.co.uk", "question": "Hraje David Vaněček za hokejový klub Tachov?", "answers": ["David Vaněček (* 25. července 1983 v Plzni) je český fotbalový záložník, hrající za klub FK Tachov."]}
{"title": "Česko", "context": "Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko. Česko má rozlohu 78866 km2. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše. Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918. Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. Roku 1939 bylo území současné České republiky okupováno německou armádou a vznikl loutkový protektorát Čechy a Morava. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název Československá socialistická republika. Ta byla roku 1969 federalizována, přičemž v rámci tohoto procesu vznikla Česká socialistická republika, formálně svrchovaný národní stát, z hlediska mezinárodního práva přímý předchůdce současné České republiky.", "question": "Jak se nazývá první doložený státní útvar na území České republiky?", "answers": ["nadkmenový svaz Sámovy říše"]}
{"title": "James Madison", "context": "Studoval latinu, starořečtinu, přírodní vědy, zeměpis, matematiku, rétoriku a filosofii. Velký důraz byl také kladen na řeč a diskusi. Po dokončení studia Madison zůstal na Princeton studovat hebrejštinu a politickou filosofii pod univerzitním prezidentem Johnem Witherspoonem před návratem do Montpelier na jaře roku 1772. == Manželství a rodina == James Madison se oženil s Dolley Madisonovou, vdovou s jedním synem, 15. září 1794 v Západní Virginii, tam, kde je dnes okres Jefferson County. Dolley Payne Todd Madison se narodila 20. května 1768 v osadě New Garden Quaker v Severní Karolíně, kde její rodiče John Payne a Mary Coles Payne krátce žili. Sestra Dolley Lucy Payne si vzala Steptoe George Washingtona, synovce prezidenta Washingtona. Jako člen Kongresu se Madison bezpochyby setkal s vdovou Dolley ve Filadelfii, tehdy hlavním městě státu. V květnu 1794 si s ní přes jejich společného přítele Aarona Burra sjednal schůzku. Setkání zřejmě proběhlo hladce a a v srpnu přijala jeho nabídku k sňatku. Madison neměl žádné děti, takže nemá žádné přímé potomky. == Raná politická kariéra == Jako mladý právník Madison obhajoval Baptistické kazatele zatčené za kázání bez licence. Kromě toho pracoval s kazatelem Eliahem Craigem na ústavních zárukách náboženské svobody ve Virginii. Práce na těchto případech pomohla zformovat jeho nápady o náboženské svobodě. Madison sloužil v zákonodárném sboru státu Virginie (1776-79) a stal se známým chráněncem Thomase Jeffersona. Dosáhl výtečného postavení ve virginské politice pomocí při návrhu Virginského ustanovení o svobodě náboženského vyznání, které odlučuje Anglikánskou církev od státu a popírá jakoukoli pravomoc státního nátlaku v náboženské oblasti.", "question": "Za prezidentování jakého prezidenta Spojených států amerických zemřeli dva viceprezidenti v úřádu?", "answers": ["Madison"]}
{"title": "Draslík", "context": "Draslík (chemická značka K, latinsky Kalium) je důležitým prvkem z řady alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organizmech. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl. Draslík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. Je měkčí než mastek, lithium i sodík a jeho tvrdost se v Mohsově stupnici pohybuje okolo stupně 0,5. Draslík je lehčí než voda a plave na ní. Draslík vede velmi dobře elektrický proud a teplo. Má nízký bod tání a varu ve srovnání s ostatními kovy. V jeho parách se kromě jednoatomových částic vyskytují i dvouatomové molekuly. Páry mají modrou až modrozelenou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrého roztoku. Elementární kovový draslík lze dlouhodobě uchovávat pouze tak, že zabráníme jeho styku se vzduchem nebo vodními parami. Obvykle se proto překrývá vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje. Draslík se v přírodě vyskytuje pouze v jednom oxidačním stavu a to jako draselný ion K+. V laboratoři lze však také připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít draslík draslidový anion K-. K tomu může dojít, protože draslík tak zaplní s-orbital a vytvoří stabilní elektronovou konfiguraci. Takovéto sloučeniny jsou však velmi nestabilní, protože draslík má nízkou ionizační energii, ale velmi vysokou elektronovou afinitu, proto dojde velmi snadno k oxidaci, a tak tyto sloučeniny patří mezi nejsilnější redukční činidla. Velmi rychle až explozivně reaguje draslík s kyslíkem na superoxid draselný a vodou na hydroxid draselný a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin.", "question": "Kdo je autorem českého a slovenského názvu draslíku?", "answers": ["Jan Svatopluk Presl"]}
{"title": "Francis Seymour-Conway, 1", "context": "Francis Seymour-Conway, 1. markýz z Hertfordu (Francis Seymour-Conway, 1st Marquess of Hertford, 1st Earl of Hertford, 1st Earl of Yarmouth, 1st Viscount Beauchamp of Hache, 2nd Baron Conway) (5. července 1718, Londýn, Anglie – 14. června 1794) byl britský diplomat, dvořan a politik ze šlechtického rodu Seymourů. Během své kariéry byl vyslancem ve Francii, místokrálem v Irsku a dlouholetým nejvyšším komořím. V roce 1756 obdržel Podvazkový řád a v roce 1793 získal titul markýze z Hertfordu. Jeho synové se uplatnili u dvora, v diplomacii, armádě a námořnictvu, zasedali také v Dolní sněmovně. Vytvořili rekord v dlouhé historii britského parlamentu, protože žádné jiné rodině se nepodařilo, aby šest sourozenců zasedalo v Dolní sněmovně. == Kariéra == Pocházel z vedlejší linie vévodů ze Somersetu, narodil se v Londýně jako syn Francise Seymoura, 1. barona Conwaye (1679-1731), který již v roce 1699 přijal jméno Seymour-Conway, po matce Charlotte Shorter byl synovcem dlouholetého premiéra Roberta Walpola. Po otci zdědil titul barona (1731), poté absolvoval kavalírskou cestu po Francii a Itálii, do Sněmovny lordů vstoupil po dosažení zletilosti v roce 1739. V roce 1750 byl povýšen na hraběte z Hertfordu (tento titul užíval již v 16. století Edward Seymour, 1. vévoda ze Somersetu) a v letech 1751-1766 byl lordem komořím Jiřího II. a Jiřího III.. V roce 1755 se měl stát vyslancem v Paříži, ale kvůli neznalosti francouzštiny z tohoto jmenování sešlo. V roce 1756 získal Podvazkový řád. Nakonec se vyslancem v Paříži stal po skončení sedmileté války (1763-1765), od roku 1763 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1765-1766 byl místokrálem v Irsku, kde vlastnil statky v Ulsteru jako dědictví po rodu Conway a již od roku 1750 byl členem irské Tajné rady. Po návratu z Irska zastával dlouhodobě nejvyšší posty u dvora, byl nejvyšším štolbou (1766) a nejvyšším komořím (1766-1782 a 1783). Po nástupu Pittovy vlády odešel do ústraní a v roce 1793 získal titul markýze z Hertfordu. == Rodina == V roce 1741 se oženil s Isabelou Fitzroy (1726-1782), dcerou 2. vévody z Graftonu.", "question": "Kde se uplatnili jeho synové?", "answers": ["u dvora, v diplomacii, armádě a námořnictvu"]}
{"title": "Česká národní banka", "context": "Česká národní banka (ČNB) je centrální banka České republiky a orgán, který vykonává dohled nad finančním trhem v zemi. Česká národní banka je právnickou osobou veřejného práva se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem, sama ale správním úřadem není. Hospodaří samostatně s vlastním majetkem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů, je hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu (dřívější znění Ústavy před tzv. euronovelou uvádělo jako hlavní cíl péči o měnovou stabilitu). Dosažení a udržení cenové stability, tj. vytváření nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Předpokladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky. ČNB dále pečuje o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému v ČR. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. V souladu s ním určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami a institucemi elektronických peněz. Dále provádí činnost podle zákona o ČNB a dalších právních předpisů. Mezi hlavní úkoly České národní banky patří: Její deklarovanou úlohou je zajistit stabilitu cenového indexu (což není totožné jako stabilita cen). ČNB usiluje o plnění uvedené úlohy v rámci měnově politického režimu nazývaného cílování inflace. Rozhodování bankovní rady ČNB o nastavení základních úrokových sazeb vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího nenaplnění. Změnami úrokových sazeb (tedy produkcí peněz) ovlivňuje centrální banka cenu peněz na trhu, čímž se pokouší dosáhnout předem stanoveného růstu peněžní zásoby a tedy i zvolené inflace. V období před vstupem do eurozóny budou inflační cíle orientovány na plnění maastrichtských konvergenčních kritérií v oblasti cenové stability a dlouhodobých úrokových sazeb.", "question": "Jakou zkratku má česká národní banka?", "answers": ["ČNB"]}
{"title": "Alan Turing", "context": "Alan ani ve svém dětství nevykazoval výjimečnou inteligenci, byl průměrným žákem. Bavily ho šachy, ale nebyl zvlášť dobrým hráčem. Když měl Alan nastoupit na střední školu Sherborne, ochromila Británii devítidenní všeobecná stávka, a tak Alan vzal kolo a během dvou dnů dojel do školy, která byla vzdálena asi 100 km. Na střední škole se seznámil s Christopherem Morcomem, bavili se spolu o vědeckých novinkách a prováděli vlastní pokusy. Morcomova smrt v roce 1930 Alana těžce zasáhla. V letech 1931 až 1934 studoval Turing matematiku na King's College v Cambridge a v roce 1935 zde byl zvolen členem univerzitní koleje (fellow) na základě své disertace o centrální limitní větě. Turingovy největší vědecké zásluhy tkví v jeho článku \"On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem\" z roku 1936. Zavádí v něm pojem Turingova stroje, teoretického modelu obecného výpočetního stroje, který se stal jedním ze základů informatiky, a dokázal, že problém zastavení Turingova stroje není rozhodnutelný. Na základě Churchovy-Turingovy teze pak lze toto zjištění aplikovat na Hilbertem formulovaný tzv. Entscheidungsproblem neboli problém rozhodnutelnosti. V letech 1937 a 1938 studoval na univerzitě v Princetonu pod vedením Alonza Churche a získal zde doktorát. Za druhé světové války byl Turing jedním z nejdůležitějších vědců, kteří v Bletchley Parku luštili německé tajné kódy šifrované stroji Enigma a Tunny.", "question": "Kdo je autorem myšlenky tzv. Turingova testu?", "answers": ["Turing"]}
{"title": "Krevní msta", "context": "Krevní msta O dílu seriálu Simpsonovi pojednává článek Krevní msta (Simpsonovi). Krevní msta (něm. Blutrache, fr. vengeance sanglante, lat. inimicitia capitalis nebo mortalis) je právní institut ve všech rodových (tj. předstátních) společnostech a jako přežitek i v některých státech spočívající v tom, že příbuzný (příslušník rodu/klanu) zabitého má právo a zároveň i povinnost pomstít vraždu vlastní rukou. Krevní msta se objevuje již s příchodem zemědělství.[1] Mezi nejstarší zásady krevní msty patří „krev za krev“, takže vražda musí být pomstěna vraždou a „všichni za jednoho“, tedy vražda je kolektivní vinou celého rodu, z toho důvodu nabývala krevní msta rázu války mezi dvěma rody a vražda na jedné straně je vykoupena více vraždami na druhé straně. Krevní msta je později zjemňována zavedením fikce msty, kdy je vrahovi rituálně odpuštěno, a zavedením pokuty, kterou se vrah může vykoupit. V Evropě byl tento společenský institut vytlačen v raném křesťanském období, na mnoha místech se ale dochoval až do počátku 20. století (Albánie, Korsika, Srbsko, jižní Itálie) a v mafiánských kruzích až dodnes (vendeta). V mimoevropských zemích byl dlouho znám například v Japonsku i jinde.", "question": "V čem spočívá princip krevní msty?", "answers": ["příbuzný (příslušník rodu/klanu) zabitého má právo a zároveň i povinnost pomstít vraždu vlastní rukou"]}
{"title": "Rajhrad", "context": "Rajhrad (německy Groß Raigern) je město ležící na pravém břehu řeky Svratky v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, asi 12 km jižně od centra Brna, v Dyjsko-svrateckém úvalu. Žije zde zhruba 3500 obyvatel. Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční trať Hájiska). Na místě dnešního klášterního areálu dříve existovalo rozsáhlé opevněné velkomoravské hradisko stejného jména (založeno okolo 950, zaniklo nejpozději o 100 let později). V roce 1045 (podle tradice) zde vznikl benediktinský klášter. První zmínky o novém Rajhradě se objevují v listinách ze 13. století. Dne 2. listopadu 1234 získal Rajhrad trhové právo a stal se tak městečkem. Na město byl povýšen 27. října 2000. Ve městě existuje fungující mužský klášter tvořící centrum Benediktinského opatství Rajhrad a ženský klášter sester Těšitelek, při kterém funguje Dům léčby bolesti sv. Josefa (hospic). V komplexu budov benediktinského kláštera sídlí Státní okresní archiv Brno-venkov a Památník písemnictví na Moravě, který patří pod Muzeum Brněnska. Východně od původní rajhradské zástavby, jižně od ulice Na Aleji, a jihozápadně od rajhradského kláštera se mezi dvěma vedlejšími rameny Svratky nacházela do roku 1836 malá obec Čeladice.", "question": "Ve kterém kraji se nachází město Rajhrad?", "answers": ["Jihomoravském"]}
{"title": "Tučňák nejmenší", "context": "Občas se zatoulá i na jihoamerické pobřeží do Chile. Nejčastěji hnízdí na písčitých nebo skalnatých plážích, kde je snadný přístup do moře. == Popis == Tito ptáci měří asi 35 až 40 cm a váží 1,1 až 1,6 kg. Samec má o něco větší hlavu a mohutnější zobák, bývá i nepatrně větší. Jejich tmavý \"šat\" na hlavě, zádech a křídlech má modravý nádech, proto se mu říká i modrý tučňák. Obličej a krk jsou světle šedé, spodní část těla i ploutvovitých křídel jsou bílé. Oči má stříbřitě šedé. Živí se převážně rybami (dlouhými 10 až 35 mm), malými hlavonožci a občas korýši. Potápí se průměrně do hloubky 30 m, pod vodou zůstává asi 25 sekund, plave rychlostí až 6 km/hod, potravu polyká pod vodou. Neloví ve skupinách, zdržuje se od pobřeží ve vzdálenosti do 25 km. Jeho průměrná délka života je 6,5 roků. V porovnání s ostatními druhy má pomalý metabolismus. Jsou zvláštní svým rodinným životem v podzemní, v norách. Mimo období hloubení nor jsou ke spatření pouze v noci, kdy se vracejí nebo odcházejí do moře. V průběhu dne jsou na lovu nebo spí v noře. Ochraňují takto svá vejce, mláďata i sami sebe před většinou predátorů a nejsou při hnízdění vystaveni zvýšeným teplotám s nástupem léta na jižní polokouli. == Rozmnožování == Doba hnízdění je v kolonii dlouhá, začíná v červenci až srpnu a trvá až do února příštího roku.", "question": "Jaká je barva očí tučňáka nejmenšího?", "answers": ["stříbřitě šedé"]}
{"title": "Česká fotbalová liga", "context": "Tento článek popisuje třetí nejvyšší fotbalovou soutěž v ČR. Možná ale hledáte informace o nejvyšší fotbalové soutěži v ČR. Česká fotbalová liga (ČFL) je od sezóny 1993/94 společně s Moravskou fotbalovou ligou (MSFL) třetí nejvyšší fotbalovou soutěží v České republice. Je řízena Řídicí komise pro Čechy. == Herní systém == Hraje se každý rok od léta do podzimu, v zimě je soutěž přerušena a na jaře se hrají zbývající utkání. Obvykle se polovina předepsaných zápasů sehraje před přestávkou a zbývající polovina v jarní části. Od sezóny 2019/2020 se soutěž skládá ze svou skupin A a B. Každá skupina má 16 účastníků. Celkem bude mít ČFL 32 týmů. Změna souvisí s tím, že do třetí nejvyšší soutěže byly přesunuty B-mužstva prvoligových a druholigových týmů. Každé mužstvo s každým soupeřem sehraje dvě utkání, a sice jednou na svém domácím hřišti a jednou na hřišti soupeřově. Od sezóny 2014/2015 se při nerozhodném stavu na konci utkání kopou penalty a vítězné mužstvo z tohoto penaltového rozstřelu získává bod navíc. Vítězem se stává tým s nejvyšším počtem bodů v tabulce. === Postupující do vyšší soutěže === Do Národní ligy (2. nejvyšší soutěž) postupuje tým umístěný na prvním místě tabulky. === Sestupující do nižší soutěže === Týmy ze dna tabulky sestupují do příslušné divizní skupiny: Divize A, Divize B nebo Divize C. Počet sestoupivších týmů z České fotbalové ligy je odvislý od počtu sestupujících ze 2. fotbalové ligy. Pokud ze 2. ligy sestoupí dva české kluby, pak z ČFL sestupují čtyři poslední týmy. Pokud ze 2. ligy sestoupí jeden český klub a jeden moravský, pak z ČFL sestupují tři poslední týmy. Pokud ze 2. ligy nesestoupí žádný český klub, ale dva moravské, pak z ČFL sestupují poslední dva týmy. == Vítězové soutěže == === Vícenásobní vítězové === 3 – FK Bohemians Praha (2006/07, 2010/11 a 2014/15) 2 – FK Kolín (2000/01 a 2013/14), SK Viktorie Jirny (2015/16 a 2016/17)", "question": "Jakou zkratku má česká fotbalová liga?", "answers": ["ČFL"]}
{"title": "Jaroslav Holík (lední hokejista)", "context": "zlato MSJ 2000 Česko 20 trenér zlato MSJ 2001 Česko 20 trenér Jaroslav Holík (3. srpna 1942 Německý Brod, Protektorát Čechy a Morava – 17. dubna 2015) byl československý hokejista (střední útočník) a trenér. Mezi spoluhráči byl přezdívaný „Starej“. V roce 2009 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Život V letech 1961–1979 působil jako hráč armádního klubu Dukla Jihlava, za kterou nastoupil k 602 utkáním, v nichž nasbíral 641 kanadských bodů (266+375). S tímto klubem vybojoval sedm titulů mistra republiky. Další čtyři ligová prvenství později přidal jako trenér. Pravidelně startoval za československou reprezentaci, se kterou na světových šampionátech získal šest medailí (včetně zlaté z MS 1972). Zúčastnil se také Zimních olympijských her 1972, odkud si československé družstvo odvezlo bronz. Je členem Klubu hokejových střelců deníku Sport. Jako hlavní trenér přivedl v letech 2000 a 2001 českou reprezentaci do 20 let k titulům mistrů světa. V roce 2010 byl vyšetřován policií kvůli údajné korupci, kdy měl vyžadovat jako trenér reprezentačního mužstva do 20 let v roce 50 000 korun za zařazení obránce Jana Platila do týmu. Deník Sport také uvedl, že získal nahrávku inkriminovaného rozhovoru.[1] Policie následně případ odložila, protože nezjistila skutečnosti, které by nasvědčovaly spáchání trestného činu.[2] V březnu 2012 převzal v Praze od Českého klubu fair play Hlavní cenu za celoživotní postoj. Od roku 2011 trpěl gangrénou, přišel kvůli ní o část nohy.[3] Zemřel po dlouhé nemoci ve věku 72 let dne 17. dubna 2015.[4]", "question": "Kolik nasbíral Jaroslav Holík bodů jako hráč armádního klubu Dukla Jihlava?", "answers": ["641"]}
{"title": "Hrvoje Šarinić", "context": "Hrvoje Šarinić Hrvoje Šarinić Narození 17. února 1935Sušak Úmrtí 21. července 2017 (ve věku 82 let)Záhřeb Místo pohřbení Mirogoj Národnost Chorvati Alma mater Záhřebská univerzita Povolání politik a architekt Ocenění Řád Anteho Starčeviće Politická strana Chorvatské demokratické společenství Funkce Prime Minister of Croatia (1992–1993) Některá data mohou pocházet z datové položky. Hrvoje Šarinić (17. února 1935 Rijeka – 21. července 2017 Záhřeb) je chorvatský politik. Od 12. srpna 1992 do 3. dubna 1993 zastával funkci premiéra Chorvatska, a to jakožto představitel konzervativního Chorvatského demokratického společenství. V letech 1963-1987 působil ve Francii, kde získal francouzské občanství. Od roku 1990 byl blízkým spolupracovníkem a vedoucím kanceláře prezidenta Franjo Tuđmana. Roku 1992 ho Tuđman jmenoval premiérem. Jeho vláda privatizovala řadu státních firem. Ekonomice se však nedařilo a Šarinić se rychle stal nepopulární. To vedlo Tuđmana k jeho nahrazení Nikicou Valentićem. Šarinić se pak vrátil na post vedoucího prezidentské kanceláře, který s malými přestávkami držel až do roku 1998. Toho roku tvrdě zkritizoval vysokého představitele Chorvatského demokratického společenství Iviću Pašaliće. Tuđman se ovšem postavil ve sporu na Pašalićovu stranu a Šarinić musel prezidentskou kancelář opustit. V roce 2000 spolu s dalšími nespokojenými politiky opustil Chorvatské demokratické společenství a spoluzaložil novou středopravou stranu Demokratický střed (Demokratski centar). Ta však neuspěla a Šarinić se z politiky stáhl. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hrvoje Šarinić na anglické Wikipedii.", "question": "Jakou funkci zastával Hrvoj Šarinić v letech 1992 a 1993?", "answers": ["funkci premiéra Chorvatska"]}
{"title": "Ed Wubbe", "context": "Ed Wubbe (* 1957 Amsterdam, Nizozemsko) je nizozemský choreograf. Je autorem choreografie k baletu Nico pojednávajícím o německé zpěvačce, modelce a herečce Nico. Hudba od Johna Calea k tomuto baletu vyšla pod názvem Dance Music. V roce 2010 spolu s Marco Goeckem vytvořil choreografii k baletu Songs for Drella, jehož námětem bylo stejnojmenné album Johna Calea a Lou Reeda z roku 1990. == Externí odkazy == (anglicky) Oficiální web Ed Wubbe v Internet Movie Database (anglicky) (nizozemsky) Rozhovor", "question": "Choreografii k čemu vytvořil Ed Wubbe s Marco Goeckem?", "answers": ["k baletu Songs for Drella"]}
{"title": "Podsvětí", "context": "Podsvětí Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily. Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony. Podsvětí či též říše mrtvých je v náboženských či mytologických představách místo duší v posmrtném životě. Nachází se obvykle na západě (symbolická souvislost se západem slunce) nebo v podzemí.[zdroj? ] Smrt bývá spojována s posmrtným soudem zemřelých, vykonávaným bohy nebo soudci k tomu povolanými. V pozdějších náboženských představách a směrech (křesťanství, islám, pozdní judaismus) byl mytologický obraz podsvětí spojen, respektive nahrazen vizí pekla.[zdroj? ] Evropa Charónův člun – Aeneas a Sibilla v podsvětí (Jacob van Swanenburgh okolo r. 1625) Starověké Řecko Podrobnější informace naleznete v článku Řecké podsvětí. Podobně jako ostatní starověké národy východního Středomoří, s výjimkou Egypta, chápali Řekové a Římani posmrtný život jen jako stínovou existenci v podsvětí. V řecké mytologii je popisováno jako podzemní říše obklopená řekami Styx, Acherón, Kokýtos, Pyriflegethón a Léthé. Vládne jí bůh Hádés, bratr Dia, se svou ženou Persefonou. Na začátku vstupu do podsvětí projde duše kolem trojhlavého psa Kerbera, který do říše mrtvých nepustí nikoho živého. Duše poté potká převozníka Charóna, kterému musí zaplatit dvěma mincemi. Převozník ji převeze přes řeku Styx. Na druhé straně se napije z řeky Léthé a zapomene na pozemský život. Soud nad zemřelými vykonávají Aikos, Mínós a Rhadamanthys. V podzemí se většina mrtvých potuluje bez radosti a žalu v podobě stínu. Největší hříšníci si odpykávají trest udělený bohy v Tartaru a duše spravedlivých odpočívali na Elysejských polích. Starověký Řím Vyobrazení podsvětí od antického umělce (Mnichovská státní sbírka starověkých památek, 2008)Římské podsvětí je podobné, odlišuje se hlavně v pojmenování některých míst a bohů. Například říši mrtvých vládne Plutos a Proserpina a stráží ji Cerber(us). Detailnější popis římských představ o podsvětí nacházíme ve Vergiliově Aeneidě. Aeneas do podsvětí sestupuje pod ochrannou mocí zlaté ratolesti a se schopnostmi, které mu dala Sibyla, v šesté knize Vergiliova díla[1]. Odděleny jsou zde duše, které zahynuly v dětství či sebevraždou, dále stíny zemřelých z nešťastné lásky, mezi nimiž Aeneas potkává svou milenku nešťastnou Dido, v příbytcích blažených pak potkává svého otce, který mu vysvětlí, že v údolí Léthé se duše se očišťují a připravují k novému zrození. Na rozdíl od Homérova popisu nešťastných duší litujících toho, že již nejsou mezi živými, nacházíme tedy v Aeneovi popis jakéhosi směřování, čehosi mezi Elysejskými poli, kde tráví čas hrdinové a Tartarem, v němž úpí zrádci.", "question": "Přes jakou řeku převáží Charón duše do podsvětí v řecké mytologii?", "answers": ["Styx"]}
{"title": "Lisabonská smlouva", "context": "Lisabonská smlouva (celým názvem Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, v době přijetí též Reformní smlouva) je mezinárodní smlouva, jejímž cílem bylo především reformovat instituce Evropské unie a její fungování. Byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, Českou republikou byla ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009. Po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu (\"Ústavy EU\", \"euroústavy\"), odmítnuté referendy v Nizozemsku a Francii v roce 2005, bylo přikročeno k změnám prostřednictvím novelizace stávajících smluv s cílem zajistit efektivní fungování Evropské unie do budoucna. Nová smlouva byla ratifikována všemi členskými státy EU a 1. prosince 2009 nabyla účinnosti – první den měsíce následujícího po tom, co Česká republika uložila svou ratifikaci v Římě, k čemuž došlo dne 13. listopadu 2009.Na rozdíl od Smlouvy o Ústavě pro Evropu – která dosavadní smlouvy měla nahradit – novelizovala Lisabonská smlouva stávající evropské zakládající smlouvy, které v pozměněné podobě zůstávají dále v platnosti. Většinu změn obsažených v odmítnuté Smlouvě o Ústavě pro Evropu však přejímá[zdroj? ]. Obsah Lisabonské smlouvy byl vypracován v bilaterálních jednáních během německého předsednictví v Radě Evropské unie v první polovině 2007, definitivně dohodnuty a schváleny na zasedání Evropské rady v Bruselu 21. až 22. června 2007, prodlouženého do ranních hodin soboty 23. června. Evropská rada dále udělila mandát Mezivládní konferenci k vypracování Lisabonské smlouvy, která měla být ratifikována do poloviny roku 2009. == Lisabonská smlouva a Ústava EU == Lisabonská smlouva obsahuje dva články pozměňující: Smlouvu o Evropské unii Smlouvu o založení Evropského společenství, ta byla přejmenována nově na Smlouvu o fungování Evropské unieEvropská unie má mít jednotnou právní subjektivitu, jak už navrhovala Ústava EU. Listina základních práv Evropské unie sice není částí zakládajících smluv, má však na základě nového znění čl. 6 Smlouvy o Evropské unii \"stejnou právní sílu jako Smlouvy\", tzn. právní závaznost, s výjimkou Velké Británie, Polska a v budoucnosti možná i Česka. Lisabonská smlouva opouští systém trojí většiny při hlasování v Radě (definované počtem států, jejich váženými hlasy a podílem obyvatelstva, který na EU představují) a zavádí systém dvojí většiny, konkrétně opouští kritérium vážených hlasů.", "question": "Kdy byla podepsána Lisabonská smlouva?", "answers": ["13. prosince 2007"]}
{"title": "Bitva u Tarutina", "context": "Tarutino, Rusko výsledek: Ruské vítězství strany Ruské impérium Ruské impérium Francie Neapolské království velitelé Generál Benningsen Joachim Murat síla 36 000 mužů; 13 000 se účastnilo bitvy 25 000 mužů ztráty 1200 mužů 2500 mrtvých a 2000 zajatých, 38 zajatých děl Bitva u Tarutina byla bitvou napoleonských válek. Bitva skončila vítězstvím ruské armády nad francouzskými vojsky. Nástin událostí 24. června 1812 vpadla Napoleonova půlmilionová armáda do Ruska. Ruská armáda nemohla francouzský postup zastavit a musela ustupovat. Po nerozhodné bitvě u Borodina (7. září) Francouzi dokonce obsadili Moskvu. Ruská armáda se stáhla do Tarutina a začala zde sbírat síly, zatímco Napoleon zůstal v Moskvě a snažil se o uzavření míru s Ruskem. Brzy však Napoleon pochopil nutnost ústupu z Moskvy. Za trasu ústupu si zvolil jít na Kalugu a pak na Smolensk. Směrem k Rusům vyslal předvoj neapolského krále Joachima Murata. Murat rozmístil svých 25 000 mužů v prostoru mezi vesnicí Tětěrinka a říčkou Černyšná. Murat se však dopustil těžké chyby. V nedalekém lese zapomněl rozestavět hlídky. To neuniklo ruskému průzkumu a vrchní ubytovatel ruské armády Karel Toll vypracoval plán útoku. S tím však nesouhlasil ruský vrchní velitel, maršál Kutuzov. Tím se dostal do střetu s jinými veliteli, kteří s plánem souhlasili. Hlavu této opozice tvořil generál Benningsen. Kutuzov nakonec plán přijal, ale jeho provedení nechal na Benningsenovi. Tato akce nezačala dobře, jelikož někteří velitelé, kteří se měli účastnit, dostali pokyny pozdě a jiní je nechápali.", "question": "Jak skončila Bitva u Tarutina?", "answers": ["vítězstvím ruské armády nad francouzskými vojsky"]}
{"title": "Moneron", "context": "Moneron MoneronМ (rusky) Turistické chaty na ostrově Moneron Lokalizace Japonské moře Stát Rusko Rusko Topografie Rozloha 30 km² Zeměpisné souřadnice 46°14′ s. š., 141°13′ v. d. Nejvyšší vrchol bezejmenná kóta (439 m n. m.) Osídlení Počet obyvatel neobydlen multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Moneron (rusky М, japonsky 海, Kaibato, ainu: Todomoshiri) je ostrov sopečného původu ležící v severní části Japonského moře, 43 km jihozápadně od Sachalinu. Ostrov je součástí Ruské federace, má rozlohu 30 km², v současnosti je neobydlený; byl na něm zřízen mořský park a vstup je možný jen na povolení. Historie Ainuové ostrov nazývali Totomoširi (Ostrov lvounů) V roce 1787 ho jako první Evropan navštívil Jean-François de La Pérouse a pojmenoval ho po členu své výpravy Paulu Méraultu Monneronovi. V letech 1905 až 1945 patřil ostrov Japonsku. V roce 1983 byl nedaleko Moneronu sestřelen let Korean Air 007. Přírodní poměry Ostrov je skalnatý, většina původních lesů byla vykácena. Roste zde divoká réva, růže svraskalá a morušovník. Na ostrově jsou dvě řeky, Uso a Moneron, které vytvářejí četné vodopády. Podnebí je chladné, větrné. Teplý Cušimský proud umožňuje bohatý život v okolním moři — typickým představitelem je lachtan ušatý. Na Moneronu hnízdí množství mořských ptáků, především buřňáčků. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Moneron na Wikimedia Commons Stránky mořského parku[nedostupný zdroj] Expedice na ostrov Bohatá kolekce fotografií mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Rusko", "question": "Patřil někdy ostrov Moneron Japonsku?", "answers": ["V letech 1905 až 1945 patřil ostrov Japonsku."]}
{"title": "Belgie", "context": "Belgie (nizozemsky België, francouzsky Belgique, německy Belgien), oficiálně Belgické království, je federativní konstituční monarchie ležící v západní Evropě. Belgie hraničí s Francií (620 km) na jihu, s Lucemburskem (148 km) a Německem (167 km) na východě a s Nizozemskem (450 km) na severu. Ze severozápadu omývá Belgii Severní moře (66 km). Belgie je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO). V zemi jsou tři oficiální jazyky: nizozemština, francouzština a němčina. Kulturně, politicky a sociologicky se Belgie skládá ze dvou velkých společenství, nizozemsky mluvících Vlámů a frankofonních Valonů, v zemi žije také menší německá komunita. Belgická federace se skládá ze 3 společenství, rozdělených podle jazykového principu, Vlámského společenství (niz. Vlaamse Gemeenschap) Francouzského společenství (fr. Communauté francaise) Německojazyčného společenství (něm. Deutschsprachige Gemeinschaft) a ze 3 regionů, rozčleněných podle. principu územního: Vlámský region (Flandry, niz. Vlaams Gewest, něm. Flandern) Valonský region (fr. Région Wallonne, něm. Wallonie) Region Brusel-hlavní město (niz. Brussels Hoofdstedelijk Gewest, fr. Région de Bruxelles-Capitale,. něm. Die Region Brüssel-Hauptstadt) Každý region a každé společenství má svůj vlastní legislativní orgán – parlament, a orgán exekutivní – vládu (či radu), s výjimkou Vlámska a Vlámského společenství, které mají vládu i parlament dohromady. Včetně orgánů federálních tak v Belgii působí 6 vlád a 6 parlamentů zároveň. Patronem Belgie je svatý Josef, národní heslo zní Jednota posiluje (niz. Eendracht maakt macht, fr. L'union fait la force, něm. Einigkeit macht stark). Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Belgie. V nejstarších dobách obývalo Belgii několik různých keltských kmenů. V dobách římské říše byly tyto kmeny, nacházející se v oblasti mezi Severním mořem, Rýnem, Seinou a Marnou (tj. na jihu dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa), označovány latinským slovem Belgae, tedy Belgové. Odtud pochází název státu Belgie. Z genetického výzkumu však vyplývá, že dnešní Belgičané mají s dávnými Belgy pramálo společného.", "question": "Jaké jsou oficiální jazyky Belgie?", "answers": ["nizozemština, francouzština a němčina"]}
{"title": "Ernest Hemingway", "context": "Ernest Miller Hemingway [hemingvej] (21. července 1899 Oak Park, Illinois, USA - 2. červenec 1961 Ketchum, Idaho, USA) byl americký spisovatel. Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace. V roce 1953 byl oceněn Pulitzerovou cenou, o rok později pak získal Nobelovu cenu za literaturu. Ernest Hemingway vyrůstal v rodině lékaře, který vlastním příkladem a nadšením záhy v synovi vzbudil lásku k přírodě, lovu a sportu. Jeho matka byla velice zbožná a chtěla z něj mít slušně vychované dítě. Hrál na violoncello a přitom boxoval. Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po absolvování školy se stal reportérem kansaského listu Star. Rok na to odjel do Itálie jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. Zde byl, jako první americký voják, těžce raněn. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války. Po válce pokračoval jako zahraniční zpravodaj, dopisovatel. Stále více se věnoval literatuře. Hemingway se stal členem skupiny amerických intelektuálů soustředěných v Paříži kolem Gertrudy Steinové - tzv. \"Ztracená generace\". Jeho zkušenosti, mnohdy trpké a bolestné, ho nutí zamýšlet se nad motivy lidské statečnosti a nezdolnosti. V době nástupu fašismu se stupňuje jeho humanistické cítění, které se současně odráží v řadě jeho děl. Hemingway byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. V roce 1954 dostal Nobelovu cenu za své asi nejznámější dílo Stařec a moře. Ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams. Poslední léta svého života strávil na Kubě. V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se puškou) a nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis. Jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně. Naopak pro sebevraždu mluví to, že byl zkušený lovec, u kterého je takováto nehoda nepravděpodobná, a jeho problémy s depresemi. Také jeho přátelé se shodli na pravděpodobnosti sebevraždy. Hemingway byl velmi ovlivněn válkou, vyhledával nebezpečí, měl zálibu v nebezpečných sportech (býčí zápasy) a v lovu.", "question": "Kdy Ernest Hemingway získal Pulitzerovu cenu?", "answers": ["1953"]}
{"title": "Moscovium", "context": "15. skupina, 7. perioda, blok p Chemická skupina neznámé Identifikace Registrační číslo CAS 54085-64-2 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 288,19 Elektronová konfigurace předpokládaná [Rn] 5f14 6d10 7s2 7p3(založeno na bismutu) Mechanické vlastnosti Skupenství předpokládané pevné Bezpečnost Radioaktivní Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 287Mc umělý α 283Nh[1] 288Mc umělý α 284Nh[2] 289Mc umělý 0,22 s α 285Nh[3] 290Mc umělý 16 ms α 286Nh[4] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Bi⋏ Flerovium ≺Mc≻ Livermorium Moscovium (český název moskovium nevychází z odborných kruhů, ale ze zprávy ČTK,[5] a nelze ho zatím brát jako konečný; chemická značka Mc) je transuran s protonovým číslem 115. Historie 1. února 2004 publikoval tým ruských a amerických vědců zprávu o přípravě ununpentia (dnes moscovia) a ununtria (dnes nihonia).[6][7] 28. září tyto výsledky potvrdili japonští vědci. 4820 Ca + 24395 Am → 291115 Mc → 288115 Mc + 3 10 n → 284113 Nh + α 4820 Ca + 24395 Am → 291115 Mc → 287115 Mc + 4 10 n → 283113 Nh + α Atomy americia byly bombardovány atomy vápníku. Produktem byly čtyři atomy ununpentia.", "question": "Jakou chemickou značku má moscovium?", "answers": ["Mc"]}
{"title": "Ruská vlajka", "context": "Vlajka Ruska je trojbarevná trikolóra tvořená třemi vodorovnými pruhy se stejnou šířkou bílé, modré a červené barvy. Vlajka má poměr stran 2:3. == Symbolika barev Ruské vlajky == V 19. století přebírala slovanská národní hnutí symboliku Ruska, jediného tehdy samostatného slovanského státu, a barvy ruské vlajky, bílá, modrá a červená začaly být tehdy považovány za panslovanské barvy. Na ruské vlajce je jednotlivým barvám přisuzován následující význam: Bílá symbolizuje mír, čistotu, neposkvrněnost, dokonalost a svobodu. Modrá představuje stálost, víru, věrnost a Bohorodičku. Červená je symbolem energie, síly, krve prolité za vlast a absolutistické vlády.Tyto barvy patřily původně Moskvě. == Symbolika barev vlajky SSSR == Zlatý srp a kladivo symbolizovaly proletariát a rolníky. Červená hvězda se zlatým okrajem představovala jednotu sovětských národů. == Historie vlajky == Do začátku 17. století Rusko nemělo jednotnou státní vlajku. Počátky jejího vzniku se datují do období cara Alexeje I., kdy v roce 1668 byla vypuštěna první vojenská loď Orel. Nizozemský stavitel lodě se obrátil na šlechtickou dumu s prosbou, aby jeho loď mohla plout na palubě s nizozemskou vlajkou, tak jak to bývalo zvykem u lodí z jiných zemí. Car na jeho prosbu odpověděl kladně, dokonce se jí nechal inspirovat. Po návštěvě západní Evropy se rozhodl zavést obměnu nizozemské vlajky jako civilní vlajku pro ruské lodě. Byla to horizontální bílo-modro-červená trikolóra, která byla vybraná na základě výběru Alexeje I.. Tato vlajka byla oficiálně uznaná v roce 1799. Právě tyto barvy měly symbolizovat ruské národní barvy, které byly zastoupené i ve znaku Moskvy. Bílo-modro-červená trikolóra jak píše Alexander Putjatin ve své práci O ruské národní vlajce se stala \"historicky první státní vlajkou v dějinách Ruska\". Od této chvíle měla velký vliv na ostatní východoevropské země, které se v 19. století obracely k Rusku o pomoc v národně-osvobozovacích povstáních. Od té doby se tyto barvy nazývají panslovanskými barvami. === Hypotézy o původu ruské vlajky === Ruští historici zastávají několik názorů na původ ruské státní vlajky:", "question": "Jaké barvy se nachází na ruské vlajce?", "answers": ["bílá, modrá a červená"]}
{"title": "Cyrilice", "context": "Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor řecká alfabeta. V češtině se označení \"cyrilice\" často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. \"abeceda\", \"alfabeta\", \"alefbet\", \"abugida\" nebo \"bopomofo\". Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina. Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708-1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna.", "question": "Je starší cyrilice, nebo hlaholice?", "answers": ["hlaholici"]}
{"title": "Mérida (Španělsko)", "context": "Mérida (Španělsko) Mérida Mérida znak vlajka Poloha Souřadnice 38°54′57″ s. š., 6°20′ z. d. Nadmořská výška 217 m n. m. Stát Španělsko Španělsko Autonomního společenství Extremadura Provincie Badajoz Okres Tierra de Mérida - Vegas Bajas Soudní okres Mérida Mérida Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 865,6 km² Počet obyvatel 59 548 (2020)[1] Hustota zalidnění 68,8 obyv./km² Správa Starosta Antonio Rodríguez Osuna (od 2015) Oficiální web www.merida.es PSČ 06800 Označení vozidel EX multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Mérida, založená v roce 25 př. n. l. pozdějším římským císařem Augustem jako Emerita Augusta, je hlavním městem španělského autonomního společenství Extremadura. Nachází se v provincii Badajoz a podle údajů z roku 2010 zde žije 57 127 lidí. Zdejší archeologická lokalita byla v roce 1993 zařazena ke světovému dědictví UNESCO. Podle některých zdrojů (Oxfordský slovník svatých) se zde nacházejí ostatky jednoho z Ježíšových učedníků – Jakuba Staršího. (I když některými prameny je za toto místo považována mnohem slavnější lokalita – poutní město Santiago de Compostela). Podnebí Mérida má středozemní kontinentální klima, které je ovlivňováno atlantským oceánem omývajícím portugalské pobřeží. Zimy jsou mírné a teplota málokdy spadne pod 0 °C. Léta jsou horká a teplota příležitostně překračuje 40 °C. Roční srážky se pohybují okolo 450 až 500 mm. Největší počet srážek připadá na listopad a prosinec. Léta jsou suchá. Období sucha se, stejně jako v celém jižním Španělsku, pravidelně vrací v cyklech, které trvají od 2 do 5 let. Na podzim je počasí velmi nestabilní, neustále se střídají období sucha se silnými bouřkami. Demografie Populace Méridy z let (1842–2010) 1842 1857 1860 1877 1887 1897 1900 1910 1920 3 780 5 505 5 975 7 390 10 063 10 886 11 168 14 633 15 502", "question": "Kolika stupňů Celsia mohou dosahovat letní teploty v Méridě?", "answers": ["40"]}
{"title": "Reálné číslo", "context": "Tato nula pak přirozeně dělí reálná čísla na kladná a záporná. Jiný způsob představy reálných čísel jsou desetinné rozvoje, které mohou být konečné i nekonečné. Nejběžnější matematicky přesný způsob definice reálných čísel jsou tzv. Dedekindovy řezy. Reálná čísla tvoří v algebraickém smyslu těleso, což speciálně znamená, že je můžeme sčítat, odčítat, násobit a dělit a s výjimkou dělení nulou nám vždy vyjde nějaké reálné číslo. Dělíme je na racionální (vyjádřitelná zlomkem) a iracionální (ostatní), nebo na algebraická (která můžeme najít jako kořeny mnohočlenu s celočíselnými koeficienty) a transcendentní (ostatní). Reálná čísla jsou ústřední objekt zkoumání reálné analýzy. Množina všech reálných čísel se označuje R nebo ℝ Zápis ℝ označuje n-rozměrný vektorový prostor reálných čísel. Pokud se použije při označení nějakého matematického objektu přívlastek reálný, myslí se tím, že se s tímto objektem pracuje na tělese reálných čísel. Například reálná matice, reálný polynom či reálná Lieova algebra. Pro každé reálné číslo : : : a : : {\\displaystyle a} je definována jeho absolutní hodnota : : : : | : a : | : : : {\\displaystyle |a|} jako : : :. a : : {\\displaystyle a} , pokud je : : : a : : {\\displaystyle a} nezáporné a : : : − a : : {\\displaystyle -a} , pokud je : : : a : : {\\displaystyle a} záporné, jejíž geometrický smysl je vzdálenost obrazu čísla od obrazu nuly na číselné ose. Zlomky byly používány Egypťany kolem roku 1000 př. n. l. Okolo roku 500 př. n. l. si řečtí matematici v čele s Pythagorem uvědomili potřebu iracionálních čísel. Záporná čísla byla objevena indickými matematiky okolo roku 600 n. l. a krátce nato znovuobjevena v Číně. V Evropě nebyla obecně přijata do 17. století. Rozvoj kalkulu v 18. století znamenal využívání celé množiny reálných čísel bez jejich přesného zavedení. Rigorózně definoval reálná čísla poprvé Georg Cantor v roce 1871. Axiomaticky mohou být reálná čísla zavedena jako úplně uspořádané těleso v tom smyslu, že každá neprázdná shora omezená podmnožina R má nejmenší horní závoru, tzv. supremum. To se nazývá Dedekindova úplnost.", "question": "Kdy byly používány zlomky Egypťany?", "answers": ["kolem roku 1000 př. n. l."]}
{"title": "Karel", "context": "Karel je celoevropsky rozšířené velice oblíbené mužské jméno, používané i hlavami států. Jméno Karel vzniklo z germánského slova karlaz, což znamená \"svobodný muž\". Ve staroangličtině přežilo jako churl (staroanglicky \"ċ\"). Pod vlivem slávy císaře Karla Velikého se velice rozšířilo a v češtině, polštině, chorvatštině, srbštině a maďarštině zdruhovělo: označuje krále. V Česku slaví Karlové svátek 4. listopadu nebo podle staršího kalendáře 28. ledna. Ženská podoba jména je Karla neboli Karlička a Karolína. Domácká podoba jména také Kája, Karlík nebo Karlíček. Kája, Karlík, Karlíček, Karlos, Kódl Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované roky 1999–2015) je − %, což svědčí o poměrně značném úbytku obliby tohoto jména. V roce 2006 se podle údajů ČSÚ jednalo o 34. nejčastější mužské jméno u novorozenců, avšak v roce 2012 klesla oblíbenost na 39. místo. Nejvíce nově narozených Karlů (podle dat portálu Kdejsme.cz) bylo v roce 1947, a to 2929. V roce 2015 pouze 288 novorozenců bylo pojmenováno Karel, což činí pokles o -90,17%. Carl (anglicky) Carles (katalánsky) Carlo (italsky) Carlos (španělsky, portugalsky) Charles (anglicky, francouzsky) Charlie (anglicky) Karl (německy, švédsky. , dánsky) Karol (polsky, slovensky) Karel (nizozemsky) Karlo (chorvatsky) Karel Veliký (742–814). král a císař Karel I. Flanderský (1084? –1127), hrabě flanderský Karel Boromejský (1538–1584), Karel Evžen z Mazenodu (1782–1861) Karl Leisner (1915–1945), německý. kněz, umučený v Dachau; blahořečen 1966 Karel Lwanga ((1860 nebo 1865 – 1886), katolický křesťan, upálený v Ugandě Karel Veliký, král franský (768–814) a římský císař (800–814) Karel II. Holý, římský císař (875–877) a první západofranský král Karel III. Tlustý, římský císař (876–887, †888) Karel III. Francouzský, západofranský král Karel IV., římský císař (1355–1378) Karel V., římský císař (1519–1556, †1558) Karel VI., římský císař (1711–1740) Karel VII. Albrecht, římský císař (1742–1745) Karel I. (1887–1922), císař rakouský a jako Karel IV. král uherský (1916–1918) Karel z Provence (asi 845 – 863), král Burgundska a Provence Karel IV. Španělský (1748-1819), španělský král angličtí Karel I. Stuart (1600–1649), král Velké Británie a Irska Karel II.", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek mužského jména Karel?", "answers": ["4. listopadu"]}
{"title": "Markvart z Annweileru", "context": "Markvart z Annweileru Markvart z Annweileru Narození 12. století Úmrtí 1202Patti Příčina úmrtí úplavice Povolání politik multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Markvart z Annweileru (německy Markward von Annweiler, italsky Marcovaldo di Annweiler, zemřel 1202 Patti) byl říšský ministeriál, účastník třetí křížové výpravy a štaufský regent sicilského království. Život Markward von Annweiler Markward byl původně říšským ministeriálem, poprvé je písemně doložen roku 1184 jako společník mladého římského krále Jindřicha, syna císaře Fridricha Barbarossy.[1] Roku 1189 vyrazil s císařem na kruciátu do Svaté země,[2]. byl jedním z jeho poslů k byzantskému císaři.[3] Po krachu výpravy se vrátil do Říše a v letech 1193-1195 se podílel na dobývání Sicílie a za odměnu mu Jindřich VI. udělil svobody a připsal vévodství Ravennu, Romagnu a anconskou marku.[4] Roku 1197 společně s maršálkem Jindřichem z Kadeln utopil v krvi protištaufské normanské povstání na Sicílii. „ Nebylo žádného útočiště pro obyvatelé té země, kromě jediného hradu San Giovanni, který byl mezi pevnostmi onoho kraje nejpevnější a nejlépe opevněný přirozenou polohou... “ — Ansbert[5] Soudní proces se vzbouřenci byl na svou dobu neobvykle krutý. Zajatci byli upáleni či zaživa rozřezáni pilou nebo nabodnuti na kůl. Jejich vůdci na hlavu přibili rozžhavenou železnou korunu. Zastrašení Normanů bylo díky tomuto morbidnímu divadlu úspěšné.[6] Přípravy na novou křížovou výpravu do Svaté země byly přerušeny nečekaným skonem Jindřicha VI. a Markward se dostal do konfliktu s královskou vdovou Konstancií, která byla normanské krve a jménem tříletého syna zrušila vazby vytvořené zesnulým manželem mezi vládou Sicílie a Říší.", "question": "Které křížové výpravy se zúčastnil Markvart z Annweileru?", "answers": ["třetí"]}
{"title": "Gottfried Wilhelm Leibniz", "context": "To platí i pro zlo morální. Nedokonalá bytost chybuje a hřeší. Leibniz usiloval o převedení veškerého poznání na jednoznačné pojmy (žádná mnohoznačnost, nejasnost, vágnost) a posléze vyjadření těchto pojmů pomocí odpovídajících symbolů (characteristica universalis, neboli univerzální charakteristika, univerzální symbolická řeč). Nicméně už za svého života dospěl Leibniz k tomu, že vytvoření jednotného a jasného univerzálního systému není možné. Leibniz rozlišoval mezi pravdami faktu (vérités de fait) a pravdami rozumu (vérités de raison). Pravdy faktu, neboli nahodilé pravdy, platí pouze v některých možných světech (předchůdci Kantových syntetických soudů nebo Hobbesova sčítání). Kdežto pravdy rozumu, neboli nutné pravdy, platí ve všech možných světech (předchůdci Kantových analytických soudů nebo Hobbesova odčítání). Princip identity nerozlišeného (identitas indiscernibilium), neboli Leibnizův princip, tvrdí, že všechny metafyzické rozdíly jsou esenciální. Nemohou existovat dvě nerozlišitelné věci. Existují jen individua a všechny obecné pojmy, jak je známe, jsou pouze abstraktní. Tím Leibniz došel k tomu, že prostor a čas jsou relativní (v rozporu s Newtonem). V jeho rozsáhlém díle nacházíme celou řadu rozporů, které dokumentují, jak se vyvíjelo a měnilo myšlení tohoto všestranného a neobyčejně plodného autora. 1663: Disputatio De Principio Individui 1666: De Arte Combinatoria 1667: Nova methodus discendae docendaeque jurisprudentiae 1671. : Hypothesis Physica Nova 1673: Confessio philosophi (Filosofovo vyznání) 1684: Nova methodus pro maximis et minimis 1688: Discours de métaphysique (Metafyzické pojednání) 1695: Systè nouveau de la nature et de la communication des. substances (Nová soustava přírody a komunikace substancí) 1703: Explication de l'Arithmétique Binaire 1704: Nouveaux Essais sur L'entendement humain (Nové eseje o lidském rozumu) 1707 – 1711: Scriptores rerum. Brunsvicensium, 3 sv. (sbírka pramenů k velfským a dolnosaským dějinám) 1710: Essais de théodicée ou sur la bonté de Dieu, la liberté de l'homme et l' origine du mal (Theodicea. Teodicea neboli o boží dobrotě, lidské svobodě a původu zla) 1714: Principes de la Nature et de la Grâce fondés en Raison (Principy přírody a milosti založené na rozumu) 1714: La Monadologie (Monadologie) 1759 (posmrtně): Protogaea oder Abhandlung von der ersten Gestalt der Erde und den Spuren der Historie in Denkmalen der Natur LEIBNIZ, Gottfried Wilhelm. Monadologie a jiné práce. Přel. Jindřich Husák.1. vyd. Praha: Svoboda, 1982. 175 s. LEIBNIZ, Gottfried Wilhelm. Nové úvahy o lidské soudnosti od auktora systému předzjednané harmonie.", "question": "V jakém tvrzení se Leibniz neztotožnil s Newtonem?", "answers": ["prostor a čas jsou relativní"]}
{"title": "Gibson Les Paul", "context": "Les Paul je jeden z nejznámějších modelů kytar vyráběných společností Gibson. S jejím návrhem ve 40. letech 20. stol. přišel kytarista Les Paul. Ten byl však zprvu Gibsonem odmítnut - bylo si na něj vzpomenuto až poté, co velká konkurence v podobě Lea Fendera začala vyrábět elektrické kytary s plným tělem - model Fender Esquire a později známější Fender Telecaster. Tenkrát údajně zazněla legendární věta: \"Najděte toho chlápka, co má to koště se snímačema! \" - tak totiž bylo přezdíváno prvnímu prototypu jeho designu, jež nesl název \"The Log\". Kytary Les Paul zprvu příliš populární nebyly (dokonce se ve své prvotní inkarnaci roku 1960 přestaly vyrábět) - svou slávu si vydobyly až přibližně v polovině 60. let, kdy si je oblíbilo mnoho proslulých kytaristů (nejen) britské vlny blues 60. let, např. Peter Green, Eric Clapton, Mike Bloomfield, Jimmy Page, a v desetiletích následujících i velká spousta dalších, jako například Slash, Ace Frehley nebo Zakk Wylde. Nejčastější kombinace snímačů, jež se pro Les Pauly stala naprostým standardem, je HH (tzn. 2x humbucker - dvoucívkový elektromagnetický kytarový snímač), avšak první modely byly vybaveny snímači typu P-90 (Gibson varianta klasického jednocívkového el.mag. snímače, typického pro kytary Fender). Snímače P90 jsou dodnes přítomny na některých modelech, které Gibson vyrábí (hlavně na Reissue modelech, tedy těch, které přísně imitují produkci Gibsonu z 50. let). Gibson Les Paul je jedna z nejuniverzálnějších elektrických kytar. Kytaristy, již ji používají, je možné najít všude napříč žánry. Nejtypičtější vizuální úpravou je tzv. \"burst\" (typický přechod laku dvou barev, u nějž barva, jež je uprostřed, většinou formuje tvar kapky). Hlavním znakem kytary je bezpochyby její tvar. Jejími hlavními částmi jsou: Pevná kobylka Kytara má lepený krk (tzn. spoj není šroubovaný jako např. u kytar Fender) Nejčastěji klenutá horní deska Trojcestný přepínač snímačů (Treble - kobylkový snímač, Rhythm - krkový snímač, střed - oba. ) Potenciometry - hlasitost a tónová clona pro každý snímač Tělo je u původních a většiny Reissue modelů vždy masiv (spodní deska mahagon, horní javor), v minulosti se však originální LP vyráběly i z jiných dřevin jako např. lípa, javor, a v dnešní době je u většiny produkce prováděna redukce hmotnosti (buďto vyvrtávání děr, tzv. swiss cheese, nebo přímo komorování, tzv. chambering).", "question": "Jaká firma vyrábí kytary Les Paul?", "answers": ["Gibson"]}
{"title": "Městys", "context": "V Rakousku se nazývá Marktgemeinde (doslova \"trhová obec\"). V jiných německojazyčných oblastech se nazývá Flecken, Marktflecken, Markt a podobně. V Dánsku se nazývalo flæ, ve Švédsku köping. Francouzský historický ekvivalent je přibližně bourg, anglický borough. V Estonsku se odpovídající typ sídla nazývá alev. Administrativně se však rozlišuje ještě sídelní mezistupeň mezi vesnicí a městysem, alevik (česky překládáno jako \"městečko\" nebo \"malý městys\"). Městyse existovaly na území historického polsko-litevského státu (zhruba nynější Polsko, Bělorusko, Litva, část Lotyšska a západ nynější Ukrajiny) i před socialismem, tehdy se používal polský pojem miasteczko (ruský výraz м je přibližným přepisem polského výrazu do cyrilice), litevský miestelis, lotyšsky miests, ukrajinsky м, v jidiši ש (štetl). Velmi přibližným ekvivalentem v bývalém SSSR byl (a v některých postsovětských zemích dodnes je) pojem sídlo městského typu, rusky п г т, ukrajinsky с м т, bělorusky п г т. Kritéria pro přiznání tohoto statutu se značně lišila (a v Rusku dodnes liší) v jednotlivých subjektech federace. Největší co do počtu obyvatel je Paškovskij v Krasnodarském kraji se 46 000 obyvatel, nejmenší nedosahují ani stovky obyvatel. Tato kategorie sídel (Osiedle typu miejskiego) existovala podle sovětského vzoru i v socialistickém Polsku v letech 1954 až 1972.", "question": "Jak se nazývá typ obcí velikostně a významově stojící mezi městem a vsí?", "answers": ["Městys"]}
{"title": "Irácká vlajka", "context": "Vlajka Iráku má podle vzoru egyptské trikolóry tři vodorovné pruhy v barvách červené, bílé a černé. V prostředním, bílém pruhu je zelený arabský nápis Allā Akbar (\"Bůh je veliký\").Červená barva symbolizuje statečnost v boji, bílá šlechetnost, černá islámské vítěze v minulosti a zelená je barvou islámu.Poslední změna vlajky se uskutečnila v roce 2008. Stejný vlajkový vzor (až na poměr stran listu 1:2) měla v letech 1963–1971 i Sýrie. Kromě Iráku je použita tato trikolóra také na vlajkách Egyptu, Jemenu, Súdánu a Sýrie (místo nápisu doplněna o znak, klín nebo hvězdy). == Historie == Velká část Iráku se nachází mezi řekami Eufrat a Tigris. Toto území je od starověku známé jako Mezopotámie. Od 6. století př. n. l. bylo součástí Perské říše a po roce 633 bylo dobyto Araby. V roce 1534 bylo území dnešního Iráku připojeni k Osmanské říši. Prvními státními vlajkami vyvěšovanými na území dnešního Iráku byly Osmanské vlajky. Do roku 1844 byly vlajky Osmanské říše tvořeny červeným listem s bílým půlměsícem a bílou osmicípou hvězdou. Známa je i varianta se třemi půlměsíci (nejsou obrázky). Roku 1844 byla hvězda změněna na pěticípou.Po začátku I. světové války obsadila na konci roku 1914 britsko-indická vojska Basru a postupně dobývala celý Irák. Toto dobývání bylo dokončeno 30. října 1918 a na celém území se začala vyvěšovat vlajka Spojeného království. Již v červnu 1920 vypuklo protikoloniální povstání ale 11. listopadu se stal Irák mandátním územím Společnosti národů spravovaným Spojeným královstvím. Povstalci užívali vlaku, vycházející z vlajky království Hidžáz z roku 1917, kterou tvořily tři pruhy: černý, zelený a bílý. U žerdi byl pak červený, pravoúhlý klín. Panarabské barvy představovaly arabské dynastie: černá Abbásovce, zelená Fátimovce, bílá Umajjovce a červená Hášimovce. Není obrázek.23. srpna 1921 bylo pod britským protektorátem vyhlášeno Irácké království. Králem se stal Fajsal I. (mimochodem bratr jordánského krále Abdalláha I.). V této souvislosti byla zavedena první irácká státní vlajka o poměru 1:2. Ta byla stejná jako vlajka povstalců z roku 1920, v červeném klínu však byly pod sebou umístěny dvě bílé sedmicípé hvězdy. Dvě hvězdy symbolizovaly to, že se Irák stal po Sýrii (včetně Zajordánska) druhým státem v připravované panarabské federaci, v které měl každý člen připojit další hvězdu. (Jordánská vlajka má jednu sedmicípou hvězdu na své stejné vlajce dodnes). Sedm cípů hvězd symbolizuje sedm úvodních veršů koránu. Není obrázek. V květnu roku 1922 bylo, pro lepší rozeznatelnost vlajky, změněno pořadí pruhů. Z vlajky černo-zeleno-bílé se stala černo-bílo-zelená.", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovné pruhy na vlajce Iráku?", "answers": ["červené, bílé a černé"]}
{"title": "Praha", "context": "Zahrnuje větší podporu zeleně, lepší hospodaření s vodou, vytváření nových vodních ploch či zadržování vody v půdě. Přehled průměrné teploty a srážek podle měsíců Praha je podobně jako jiná velká města sužována zhoršenou kvalitou ovzduší a často se zde tvoří smog. Hlavní podíl na znečištění má prašný spad (tzv. lehký polétavý prach s částicemi do velikosti 10 mikrometrů), dále pak také zvýšená koncentrace oxidů dusíku, v letních měsících také přízemního ozónu. Největší koncentrace škodlivin byla naměřena ve čtvrtích u průmyslových podniků a především ve stopě hlavních silničních tahů (Pražský a Městský okruh + jejich radiály): na Novém Městě, Smíchově, Pankráci, Roztylech, Uhříněvsi, Vysočanech. Míra škodlivin je pravidelně kontrolována, nicméně například při požáru tržnice v Libuši nebyli občané o jejich zvýšeném obsahu v ovzduší informováni. Praha je v porovnání se zbytkem ČR výrazně bohatším regionem a svojí ekonomickou silou a převyšuje evropský průměr (v roce 2011 se ve studii Eurostatu umístila jako 9. nejbohatší region v Evropě a druhý nejbohatší region ve střední a východní Evropě, před ní se umístila jenom Bratislava). Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Hrubý domácí produkt v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru). Praha dlouhodobě vykazuje, v porovnání se zbytkem ČR, výrazně nižší podíl obecně ekonomicky neaktivních jedinců i nezaměstnaných. Míra zaměstnanosti se v Praze pohybuje kolem 60 %, v porovnání s 55 % v celé ČR, míra nezaměstnanosti se potom v Praze pohybuje kolem 2–3 %, v porovnání s 6–9 % v celé ČR. V Praze jsou také běžné výrazně vyšší mzdy, než ve zbytku ČR. Medián hrubých měsíčních mezd činil v roce 2009 v Praze 28 386 Kč, kdežto v celé ČR jen 22 229 Kč. Velice znatelné je také zaměření ekonomické činnosti v Praze na oblasti služeb a další činnosti terciérního sektoru, který zaměstnává asi 80 % ekonomicky aktivních Pražanů, v porovnání s celou ČR, kde terciérní sektor zaměstnává pouze 58 % ekonomicky aktivních. Analogicky obrácená je situace v průmyslovém (sekundárním) a zemědělsko-těžebním (primárním) sektoru, které v Praze zaměstnávají 20 % respektive 0 % ekonomicky aktivních obyvatel, kdežto v celé ČR 39 %, respektive 3 %. Specifický pro Prahu je také zvýšený podíl ekonomicky aktivních jedinců, kteří v Praze nebydlí, ale za prací do Prahy cestují.", "question": "Jaký byl hrubý domácí produkt v pražském kraji v roce 2002?", "answers": ["620 miliard Kč"]}
{"title": "Registrované partnerství ve Švýcarsku#Stejnopohlavní manželství", "context": "Registrované partnerství ve Švýcarsku Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: formulace, vzhled a styl Švýcarsko umožnilo stejnopohlavním párům uzavírat registrované partnerství od 1. ledna 2007 po kladném výsledku referenda z roku 2005. Ústavní novela, která by jim zpřístupnila institut manželství, je momentálně[kdy? ] v legislativním procesu. Aby prošla, je zapotřebí většinová podpora obyvatelstva napříč všemi kantony v referendu, které je v případě změn ústavy obligatorní. Registrované partnerství Stejnopohlavní soužití v Evropě Stejnopohlavní manželství Registrované partnerství Neregistrované soužití Neuznáváno či neznámo Manželství striktně vymezeno jako svazek muže a ženy V celonárodním referendu konaném 5. června 2005 podpořilo 58 % Švýcarů návrh zákona o registrovaném partnerství, který garantuje stejnopohlavním párům žijícím v něm vesměs stejná práva jako mají manželé - status blízké osoby, rovné zdanění, sociální zabezpečení, pojišťovnictví, společný majetek a bydlení. Zákon o registrovaném partnerství momentálně negarantuje homosexuálním párům následující: Společné osvojení dětí Přístup k asistované reprodukci Obtížnější způsob získání trvalého pobytu pro cizince. Manželé švýcarských občanů mají ze zákona právo na rychlé získání občanství. Stejný přístup není garantovaný ani u stejnopohlavních manželství uzavřených v zahraničí. Ta jsou ve zdejších zákonech uznávána jako registrovaná partnerství. Oficiálním názvem institucionalizovaných stejnopohlavních svazků je v němčině „Eingetragene Partnerschaft“, ve francouzštině „partenariat enregistré“ a „unione domestica registrata“ v italštině. Návrh přijala Národní rada v poměru hlasů 111:72 3. prosince 2003 a Rada států 3. června 2004 s drobnými úpravami.[1][2] Národní rada jej znovu přijala 10..", "question": "Co je ve Švýcarsku podmínkou zahájení legislativního procesu pro schválení ústavní změny, která by legalizovala stejnopohlavní manželství?", "answers": ["referendu"]}
{"title": "Ferdinand de Saussure", "context": "Ferdinand Mongin de Saussure již od malička vykazoval známky nesmírného talentu a intelektuálních schopností. Po roce studia latiny, řečtiny, sanskrtu a řady dalších kurzů na Ženevské univerzitě, začal v roce 1876 pracovat na Lipské univerzitě. Po dvou letech, ve věku 21 let, studoval Saussure rok v Berlíně, kde napsal svou jedinou plnohodnotnou práci Mémoire sur le systè primitif des voyelles dans les langues indo-européenes (Pojednání o primitivním vokalickém systému v indoevropských jazycích). Vrátil se do Lipska, kde získal v roce 1880 doktorát. Brzy poté se Saussure přemístil do Paříže, kde přednášel starobylé a moderní jazyky. V Paříži působil 11 let, v roce 1891 se vrátil do Ženevy. Po zbytek svého života přednášel sanskrt a indoevropštinu na Ženevské univerzitě. V roce 1906 začal Saussure vyučovat Kurz obecné lingvistiky a věnoval se mu až do své smrti v roce 1913. Související informace naleznete také v článku Kurs obecné lingvistiky. Saussurovo nejvlivnější dílo, Kurs obecné lingvistiky (Course de linguistique générale, česky 1989 v překladu Františka Čermáka), bylo vydáno po jeho smrti v roce 1916. Učinili tak jeho bývalí žáci Charles Bally a Albert Sechehaye na základě studentských poznámek ze Saussurových přednášek na Ženevské univerzitě. Kurs se stal jedním z kanonických děl lingvistiky 20. století. Nestalo se tak primárně kvůli jeho obsahu (mnoho myšlenek bylo již předtím předvídáno jinými jazykovědci 20. století), spíše pro inovativní přístup, který Saussure při pojednání lingvistických jevů použil. Ústřední myšlenkou Kursu je možnost analyzovat jazyk jako formální systém různých prvků bez ohledu na chaotickou dialektiku okamžité produkce a porozumění. Mezi příklady těchto prvků patří jazykový znak, označující, označované, referent. Saussure, ještě jako student, publikoval důležitou práci o indoevropské filologii, ve které předložil teorii sonantních koeficientů v praindoevropštině, aniž by blíže definoval jejich fonetickou podobu. Skandinávský vědec Hermann Möller navrhl, že by mohlo jít o laryngální konsonanty, což vedlo ke vzniku laryngální teorie. Má se zato, že právě ty problémy, kterým Saussure čelil ve snaze vysvětlit, jak dokázal formulovat systematické a prediktivní hypotézy o neznámých lingvistických datech na základě těch známých, podnítily rozvoj strukturalismu. Saussurovy předpoklady o existenci prapůvodních koeficientů/laryngál a jejich vývoji se potvrdily jako pravdivé o padesát let později po nálezu a rozluštění chetitštiny. Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand de Saussure ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferdinand de Saussure", "question": "Jak se česky jmenuje nejdůležitejší dílo Ferdinanda de Saussure?", "answers": ["Kurs obecné lingvistiky"]}
{"title": "Stmívání (sága)", "context": "Související informace naleznete také v článku Stmívání (filmová série). Stmívání (anglicky The Twilight Saga) je série čtyř románů s upíří tematikou americké autorky Stephenie Meyerové. Tyto romány pojednávají období v životě Isabelly \"Belly\" Swanové, dospívající dívky, která se přestěhuje z Arizony do městečka Forks ve státě Washington ke svému otci Charliemu Swanovi. Bella v nové škole najde spoustu přátel nejvíce ji zaujme Edward Cullen . I když jí přátelé říkají, že rodina Cullenových je zvláštní, Bella je do Edwarda velmi zamilovaná. Bella si všimne na Edwardovi jeho zvláštní schopnosti. Bella je zvědavá, a když tak pátrá, později se dopátrá, že je Edward upír. Nemá z něj strach a chce aby z ní taky udělal upíra. Příběh je z valné části napsán z pohledu dospívající Isabelly (Belly) Swanové, v závěru třetí knihy a v knize čtvrté jsou však vloženy části vyprávění jedné z postav, Jacoba Blacka. Půlnoční slunce, \"pátý\", nedokončený díl ságy, se věnuje příběhu první knihy z pohledu Edwarda Cullena, který je po Belle druhou hlavní postavou. První díl ságy Stmívání (anglicky Twilight) byl publikován roku 2005, následovaly knihy Nový měsíc (anglicky New Moon), Zatmění (anglicky Eclipse) a Rozbřesk (anglicky Breaking dawn). Do ságy lze řadit i nedokončené Půlnoční slunce (anglicky Midnight Sun), které ještě není vydané. Od vydání prvního románu, Twilight, v roce 2005, získaly knihy obrovskou popularitu a komerční úspěch po celém světě. Sága Stmívání je všeobecně označována jako upírská romance pro mladé čtenáře. První kniha se v roce 2008 dočkala filmového zpracování a žánrově se jedná o akční romantický fantasy thriller. Bella Swanová se stěhuje z Phoenixu v Arizoně, aby žila se svým otcem ve městě Forks ve státě Washingtonu a umožnila tak své matce cestovat s jejím novým manželem, hráčem nižší baseballové ligy. Poté, co se Bella přestěhuje do Forks, potkává tajemného, pohledného mladíka Edwarda Cullena, který ji proti vlastní vůli velmi přitahuje. Nakonec Bella poznává, že Edward je členem rodiny upírů, která raději pije krev zvířat než lidskou krev.", "question": "Kdo napsal sérii knih Stmívání?", "answers": ["Stephenie Meyerové"]}
{"title": "Srbsko", "context": "Srbsko (srbsky С / Srbija, oficiálně Republika Srbsko, Р С) je republika v centru Balkánského poloostrova. Hlavním městem je Bělehrad. Jako samostatný stát vzniklo 5. června 2006 po rozpadu soustátí Srbsko a Černá Hora, kdy Černohorci rozhodli těsnou většinou pro vystoupení ze společného státu v referendu konaném 21. května 2006. Dne 17. února 2008 pak došlo k jednostrannému vyhlášení samostatnosti provincie Kosovo, což vedlo k napětí na mezinárodním i vnitropolitickém poli. Srbsko sousedí na severu s Maďarskem, na východě s Rumunskem a Bulharskem, na jihu s Makedonií, na jihozápadě s Černou Horou a dále s Albánií nebo mezinárodně plně neuznaným Kosovem, na západě pak s Bosnou a Hercegovinou a Chorvatskem. Srbsko je kandidátskou zemí Evropské unie. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Srbska. Počátky srbského státu jsou spojeny se dvěma historickými územími, s vnitrozemskou Raškou a s přímořskou Dukljou (Zetou). Kromě nich existovalo v raném středověku několik dalších nezávislých předstátních útvarů (Mačva, Braničevsko). Sjednocený srbský stát vznikl poměrně pozdě, až ve vrcholném středověku. Formování Srbska bylo v rámci Balkánu jedním z nejkomplikovanějších procesů středověku. Střídavý tlak sousední Byzance, Bulharska, Uher a později Osmanské říše se podepsal na politickém, ekonomickém i historickém vývoji srbské země. Ovlivněno bylo i náboženské myšlení a tím i kultura, která byla v rámci Srbska velice různorodá. Během 6. století do oblasti přišli Slované (Srbové). Jako v celé oblasti vlivu Východořímské říše se zde po církevním schizmatu prosadilo pravoslavné křesťanství. V polovině 10. století vzniklo první království v Rašce, kterému vládl Časlav Klonimirović. Největší moci dosáhlo středověké Srbsko za vlády dynastie Nemajnićů. Car Dušan Veliký (1331 – 1355) připojil k Srbsku většinu západního Balkánu i velkou část Řecka a byl považován vedle Karla IV. za nejmocnějšího vladaře tehdejší Evropy. Zlomem v dějinách Srbska byla bitva na Kosově poli v roce 1389, po níž se Srbsko postupně dostávalo pod nadvládu Osmanské říše. Definitivně zanikl srbský stát roku 1455, kdy Osmané dobyli jeho hlavní město.", "question": "Je Srbsko kandidátskou zemí Evropské unie?", "answers": ["Srbsko je kandidátskou zemí Evropské unie."]}
{"title": "Nový Jičín", "context": "Nový Jičín (německy Neutitschein) je město v Moravskoslezském kraji, 34 km jihozápadně od Ostravy na řece Jičínce. Žije zde téměř 24 tisíc obyvatel. Je známé především pravidelným čtvercovým náměstím s podloubím a historickým renesančním domem Stará pošta, Žerotínským zámkem a bohatou česko-německou historií. Sídlí zde také Muzeum Novojičínska. Historické jádro města je městskou památkovou rezervací. Roku 2001 byl vyhlášen Historickým městem roku, v roce 2015 pak novojičínské náměstí získalo ocenění \"Nejkrásnější náměstí v ČR\". Novojičínské vlakové nádraží ve stejném roce získalo ocenění \"Nejkrásnější nádraží v ČR\". Nový Jičín je sídlem známé firmy Tonak a zemřel zde slavný generál Ernst Gideon von Laudon. Související informace naleznete také v článku Dějiny Nového Jičína. Ruka vystupující z oblaku, která drží polovinu zavinuté střely v červeném poli. Stříbrná zavinutá střela v červeném poli byla znakem pánů z Kravař, městský znak Nového Jičína využívá část této figury. Původní podobu znaku máme vyobrazenou na nejstarší zachované pečeti města z roku 1398. O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín. Podle vědecké teorie je jméno města odvozováno od slovanského slova dik, divoký kanec, který se na tomto území vyskytoval v hojném počtu. Odtud zprvu Dičín, později Jičín. Tuto teorii potvrzuje také jméno nedalekého kopce Svinec. Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala. Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín.", "question": "Jaké firmy sídlí v Novém Jičíně?", "answers": ["Tonak"]}
{"title": "Puzzle", "context": "Název puzzle (vyslovuje se \"pɐ\"; v češtině též zdomácněla počeštěná žertovná výslovnost \"pucle\") pochází z angličtiny, kde toto slovo označuje jakoukoli skládačku, hříčku, nebo také křížovku i v přeneseném smyslu slova. Skutečným ekvivalentem je ale jigsaw puzzle, popisující skládačku vzniklou rozřezáním pomalovaného prkénka lupénkovou pilou nebo laserem. Skládání puzzle se dá označit jako tvůrčí činnost, která rozvíjí logické myšlení. Z jednotlivých dílků, které do sebe musejí přesně zapadat, se složí kýžený tvar či obrazec. Existuje také tzv. puzzle ball, kde jsou dílky zaoblené tak, že po složení z nich vznikne koule. (Puzzle ball také tvoří logo Wikipedie). Puzzle se může skládat třeba jen z několika velkých částeček (dětská), ale může jich být také několik tisíc. To už jde o puzzle pro pokročilé. Pokud skládáte početnější puzzle, je výhodné udělat si v rozložení částeček nějaký systém. Například na jednu hromádku dát všechny krajové částečky atd. 20 dílků, 24 dílků, 48 dílků, Mini 54 dílků, 60 dílků, 80 dílků, 99 dílků, 100 dílků, 200 dílků, 260 dílků,. 300 dílků, 400 dílků, 500 dílků, 750 dílků, 1000 dílků, 1500 dílků, 2000 dílků, 3000 dílků, 4000 dílků, 5000 dílků, 6000 dílků, 9000 dílků, 10000 dílků, 13200 dílků a 18000 dílků. Největší puzzle na světě je pojmenováno \"Disney Moments\" a tvoří jej 40 320 dílků. Vyrábí jej firma Ravensburger. Místo správné výslovnosti [pazl] se v Česku ujala zkomolenina pucle, případně puclík. Obrázky, zvuky či videa k tématu puzzle ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo puzzle ve Wikislovníku", "question": "Jaký je anglický ekvivalent po puzzle?", "answers": ["jigsaw puzzle"]}
{"title": "Německo", "context": "V důsledku bombardování během války bylo zničeno mnoho měst a vznikly obrovské ztráty na kulturním dědictví. Po druhé světové válce byli zadrženi vrcholní nacisté a souzeni za válečné zločiny a genocidu v Norimberském procesu. === Východní a Západní Německo === Po kapitulaci Německa bylo jeho území rozhodnutím spojenců rozděleno do čtyř okupačních zón. Hlavní město Berlín obdrželo zvláštní čtyřmocenský status a byly v něm vytvořeny čtyři sektory. Všechny zóny a sektory přijaly více než 6,5 milionů etnických Němců vyhnaných z bývalých východních oblastí Německa a jiných oblastí do té doby obývaných Němci.Západní okupační zóny Německa, ovládané Spojenými státy americkými, Velkou Británií a Francií, byly sloučeny 23. května 1949 a vytvořily Spolkovou republiku Německo (Bundesrepublik Deutschland, neoficiální zkratka BRD, česky SRN). Ze sovětské okupační zóny se stala 7. října 1949 Německá demokratická republika (Deutsche Demokratische Republik, zkratka DDR, česky NDR). Neformálně byly tyto státní útvary známé jako \"Západní Německo\" a \"Východní Německo\". Hlavním městem NDR se stal Východní Berlín. Spolková republika Německo zvolila Bonn jako prozatímní hlavní město (vážným kandidátem byl také Frankfurt nad Mohanem), čímž zdůraznila svůj postoj, že vytvoření dvou německých států považuje za umělé a pouze dočasné řešení a že se Berlínu v budoucnosti vrátí jeho funkce jako hlavní město znovusjednoceného Německa.Západní Německo bylo založeno jako federální parlamentní republika se \"sociálně tržním hospodářstvím\" (soziale Marktwirtschaft). Od roku 1948 se západní Německo stalo hlavním příjemcem finanční a materiální podpory ze strany USA při poválečné obnově, poskytnuté evropským zemím podle Marshallova plánu, a využilo ji k rychlé přestavbě průmyslu.", "question": "Jaká je neoficiální zkratka Německa?", "answers": ["BRD"]}
{"title": "Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Moravský Beroun)", "context": "Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Moravský Beroun) Kostel Nanebevzetí Panny Marie Místo Stát Česko Česko Souřadnice 49°47′38,92″ s. š., 17°26′24,99″ v. d. Další informace Ulice Lidická Kód památky 46236/8-135 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Moravském Berouně je trojlodní halová stavba přechodného slohu s prodlouženým kněžištěm a závěrem. V koutě mezi severní lodí a kněžištěm stojí hranolová věž s vnějším válcovým schodištěm. Mezi opěráky kněžiště v ose kostela je grotta s Kristem v Getsemanské zahradě z roku 1750. Vnitřní zařízení kostela pochází z 18. a 19. století, kamenná křtitelnice je z konce 17. století a zvon na věži je z roku 1584 a pochází ze zaniklé vesnice Jestřebí.[1] Historie Kostel dal postavit v letech 1607-1610 kníže Karel z Münsterbergu jako evangelický luterský kostel Nejsvětější Trojice. Díky tomu se zachovaly původní empory, tedy tribunové vybavení, velmi časté u protestantských kostelů.[2] Pravděpodobně při opravě kostela a jeho rekatolizaci roku 1672 bylo zasvěcení změněno na současné Nanebevzetí Panny Marie. Kostel byl opravován po požárech v roce 1744 a 1799.[3] Při opravě 11. října 1960 kostelní báně byla otevřena makovice, z níž bylo vyjmuto velké válcové pouzdro, obsahující pět rukopisných celků z let 1610, 1672, 1751,1848 a 1922, postihujících časové období přes 350 let. Mezi dokumenty byl přehled správců moravskoberounské fary od roku 1571, byly zde potravinové lístky z přelomu let 1919/1920, náboj do pušky z 1. světové války, tři mince z přelomu 19. a 20. století a propagační plakát vyzývající k účasti na oslavách svěcení zvonů 15. Srpna 1922.", "question": "Je kostel Nanebevzetí Panny Marie v Moravském Berouně dvojlodní stavba?", "answers": ["Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Moravském Berouně je trojlodní halová stavba přechodného slohu s prodlouženým kněžištěm a závěrem."]}
{"title": "Rejsek horský", "context": "Rejsek horský (Sorex alpinus) je drobným zástupcem čeledi rejskovití (Soricidae), obývajícím především horské polohy. == Popis == Hlava s tělem měří 60–80 mm, ocas 53–71 mm, hmotnost 5-14 g. Tlama se dopředu zašpičaťuje. Špičky zubů jsou tmavě červené. Středně velký druh s poměrně dlouhým ocasem a velkými zadními tlapkami. Celé tělo má jak na hřbetě, tak i na bocích a na břiše jednobarevný černošedý tón, čímž se liší od ostatních našich rejsků. Další rozlišení je u zubů, první spodní stoličku má dvouhrotovou, jiní rejsci mají zub jednohrotový. Ocas je krátce osrstěný, dvoubarevný a minimálně stejně dlouhý jako hlava a tělo. Mláďata jsou světlejší. == Rozšíření == Obývá horské oblasti Evropy od Pyrenejí přes Alpy a pohoří střední Evropy po Karpaty a Balkán. === Výskyt v ČR === Při mapování výskytu savců byl zjištěn na Šumavě a jejím podhůří, v Blanském lese a Novohradských horách, na severu pak od Lužických hor přes Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, Nízký Jeseník a Oderské vrchy po Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty. Mimo to byl jeho výskyt zaznamenán také ve Žďárských vrších. V Českém lese byl zjištěn pouze na německé straně. == Prostředí == Vyskytuje se především v horských oblastech v hustých travních porostech, lesích, ale i v oblastech nad hranicí lesa. Vyhledává vlhká místa a jehličnaté lesy ve výškách mezi 200–2500 m n. m. == Rozmnožování a potrava == Podobně jako rejsek obecný. Samice vrhá jednou až dvakrát ročně zhruba pět mláďat. == Odkazy == === Reference === === Literatura === ANDĚRA, Miloš; HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. Praha: Mladá fronta, 1982. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu rejsek horský ve Wikimedia Commons Taxon Sorex alpinus ve Wikidruzích Rejsek horský na BioLib.cz", "question": "Jakou barvu mají špičky zubů Rejska horského?", "answers": ["tmavě červené"]}
{"title": "Hermafrodit", "context": "Je poměrně vzácné, vyskytuje se především u takových organismů, které by nebyly kvůli svému způsobu života schopny sehnat partnera k páření. Typickým příkladem jsou endoparazité, například tasemnice bezbranná. K sebeoplození dochází také u samosprašných rostlin. Jako hermafrodit se rovněž označuje defektní jedinec gonochoristických druhů, který má základy obou pohlavních orgánů (ženských i mužských). Zpravidla však nejsou funkční obě - buďto funguje jenom jedna nebo žádná. U člověka nebyl hermafrodit s oběma funkčními soustavami zaznamenán, zbylé dva případy ano.[zdroj? ] Nejvíce popularizovaným[zdroj? ] hermafroditem je jihoafrická atletka Caster Semenyaová. Podle australského listu Sydney Morning Herold má mužské i ženské pohlavní orgány. Testy prý mimo jiné prokázaly, že má místo vaječníků varlata. Intersexualita je stav, kdy se člověk narodí s více či méně nejednoznačným pohlavím. Někdy se nazývá též hermafroditismus. Intersexualita se jako anomálie vyskytuje i u zvířat, např. u prasat či u raků. V botanice je obdobou hermafrodita jednodomá rostlina, tj. vyšší rostlina, která vytváří buďto oba typy květů (samčí i samičí), nebo květy oboupohlavní. V říši rostlin toto uspořádání převládá.", "question": "Jak se nazývá stav, kdy se člověk narodí s víceméně nejednoznačným pohlavím?", "answers": ["Intersexualita"]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "V roce 1998 obdržel Řád britského impéria v hodnosti Officer za službu literatuře. Se sobě vlastní ironií to komentoval prohlášením ve smyslu \"mám podezření, že 'službu literatuře' prokážu, když se zdržím dalších pokusů nějakou napsat\". V roce 1999 mu byl udělen čestný doktorát literatury na universitě ve Warwicku. Jeho dcera Rhianna Pratchett (narozena 1976) je autorkou fantasy a novinářkou. Jako svoje záliby Pratchett uváděl \"psaní, procházení, počítače, život\". Dobře je znám také díky své zvláštní zálibě v pokrývkách hlavy, což je vidět na zadních stranách obálek originálních vydání většiny jeho knih. Ke konci roku 2007 bylo Pratchettovi diagnostikováno onemocnění Alzheimerovou chorobou. 1. ledna 2009 jej Alžběta II. jmenovala rytířem, díky čemuž mohl Pratchett používat titul sir. V roce 2009 Pratchett oznámil, že chce podstoupit eutanázii předtím, než se nemoc dostane do kritického stádia. 1. února 2010 byl vybrán, aby na toto téma přednesl přednášku Richarda Dimblebyho (od roku 1972 přednáší nějaká významná osobnost přednášku na aktuální téma). Přednáška se jmenovala Shaking Hands With Death (Potřást si rukou se smrtí / Smrtěm). Pratchett přednášku napsal, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ji nemohl přednést osobně, místo něj ji proto přečetl Pratchettův přítel herec Tony Robinson (Baldrick ze seriálu Černá zmije).", "question": "Kdo jmenoval Pratchetta rytířem?", "answers": ["Alžběta II."]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Update byl vyvíjen pod jménem Aniversary update (výroční aktualizace) a byl uveden 29. 7. 2016. Zpočátku ji provázelo několik problémů. Přinesla změnu uživatelského notifikačního centra a nabídky Start, nové animace, sjednocení jader s mobilní verzí Windows 10. Nové univerzální aplikace a například psaní perem na dotykovém displeji. Pomocí Cortany (Není dostupná v ČR) lze nyní provázat mobilní telefon s PC, tak jako u konkurenční značky Apple. Původně měl byt Redstone 1 uveden na konci roku 2016, ale byl odložen na počátek roku 2017, aby mohl být uveden společně s exkluzivními novinkami. Verze systémů Windows postupně přinášely různá vylepšení. Nejpodstatnější z nich jsou zmíněny v následujících kapitolách. Žádný systém Windows pro DOS neposkytoval možnost nastavení oprávnění v souborovém systému FAT na soubory a adresáře, i když tyto systémy nabízely možnost definování uživatelských profilů pro různé uživatele. Teprve Windows NT přinesly možnost definování oprávnění, avšak pouze v souborovém systému NTFS. Současně je v jádře systému podpora pro rozlišení jednotlivých uživatelů a jejich procesů spolu s omezením jejich možností zasahovat si navzájem do své práce. Jádro systémů Windows pro DOS používalo nepreemptivní multitasking (z marketingových důvodů byl označován jako kooperativní multitasking). Aplikace se musely samy vzdát procesoru pomocí speciálního volání služby operačního systému. Pokud byla taková aplikace špatně naprogramována, ponechala si procesor jen sama pro sebe a ostatní aplikace i části operačního systému se k procesoru nedostaly (neběžely). Z pohledu uživatele tak došlo k zaseknutí (\"zamrznutí\") počítače, protože pak nefungovala ani obsluha myši ani klávesnice. Jádro systémů Windows NT využívalo naplno schopnosti procesorů 386 a novějších, a proto podporovalo preemptivní multitasking, při kterém jádro operačního systému nikdy neztrácí kontrolu nad počítačem a jakoukoliv úlohu může násilně přerušit a později ji znovu spustit (jádro pro plánování procesů využívá privilegovaný režim procesoru). Systémy Windows pro DOS i Windows NT umožňují definovat v systému uživatele a používat pro každého z nich jiný profil (tj. nastavení prostředí, nastavení jednotlivých programů, vlastní domácí adresář). Takový systém však není možné považovat za víceuživatelský, protože jednotliví uživatelé nepracují v systému zároveň, nýbrž postupně (po odhlášení se může přihlásit jiný uživatel).", "question": "Používa jádro systémů Windows pro DOS multitasking?", "answers": ["Jádro systémů Windows pro DOS používalo nepreemptivní multitasking (z marketingových důvodů byl označován jako kooperativní multitasking)."]}
{"title": "Bangkok", "context": "Byl vystaven roku 1940 ve stylu art deco, na počest státního převratu v roce 1932. Památník je vysoký 24 m a nachází se nedaleko od Khao San Road. Tento památník byl slavnostně otevřen roku 1940, k uctění hrdinských činů a padlých při konfliktu mezi Thajskem a Francií na hranici mezi Thajskem a Indočínou roku 1939. Tyčí se do výšky 50 metrů. Krásný pohled na něj je z nadzemní rychlodráhy BTS, která ho obkružuje. Hlavní atrakce v Bangkoku je nakupování. Tomu nahrávají velmi nízké ceny zboží a je zvykem o konečné ceně smlouvat. V posledních letech se zvýšil počet supermarketů, kterých je zde ke stovce. Čínská čtvrť se nachází v jedné z nejstarších oblastí Bangkoku. Do oblasti byli Číňané přemístěni v 18. století na příkaz krále Ramy I. Do konce roku 1891 nechal král Rama V. postavit mnoho silnic, včetně Yaowarat Road. Další známé ulice jsou například Charoen Krung Road nebo Mungkorn Road. Existuje zde mnoho obchodů, kde je k mání zlato, oděvy, elektronika, místní pochoutky a mnoho dalšího. Ceny pozemků kolem ulice Yaowarat jsou jedny z nejdražších v Bangkoku, kvůli nedostatku místa pro další stavbu. Pokud chcete poznat čínskou kulturu naplno, navštivte tuto čtvrť v období některého z čínských svátků a vychutnejte si tu nezapomenutelnou atmosféru. Ačkoliv je prostituce v Thajsku nelegální, ve čtvrti Patpong tento zákon neplatí. Pokud si představujete Thajsko jako sexuální ráj, tak je to právě kvůli tomuto místu. Nejznámější ulice se jmenují Soi Cowboy a Nana Plaza, na kterých nalezneme několik slavných go-go barů. Historie této proslulé čtvrti se začala psát roku 1946, kdy se zde nahromadilo několik hospůdek v těsném sousedství. Za války ve Vietnamu se Patpong stal útočištěm amerických vojáků, kteří zde hledali zábavu a relaxaci. Přes den se zde konají veliké trhy, ale musíte počítat s vyšší cenou, než v okolí. A pokud se rozhodnete využít z některých erotických služeb, pamatujte vždy na rizika spojená s pohlavními nemocemi. V Bangkoku nalezneme nespočet tržišť, kde se dají koupit čerstvé potraviny. Ty největší jsou zachycené na mapách. Snad nejlepší tržiště se nachází u hotelu Shangri-La a jmenuje se Bang Rak Market.", "question": "Jak se jmenuje čtvrť v Thajsku, ve které je prostituce legální?", "answers": ["Patpong"]}
{"title": "Sluch", "context": "Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku. Lékařský obor, který zkoumá lidský sluch, se nazývá audiologie. Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat zabarvení zvuků, tedy[zdroj? ] jednotlivé tóny, se u lidí různí. Tato schopnost se označuje jako relativní sluch. Odhaduje se, že asi jeden člověk z 10 000 má absolutní sluch, takže dokáže rozlišit i nepatrné rozdíly v tónech. Díky tomu, že člověk má uši po stranách hlavy, umožňuje sluch orientaci v prostoru, nicméně podstatně hůře než zrak. Zejména původ hlubokých nebo táhlých tónů se pomocí sluchu obtížně lokalizuje. Některá zvířata, například šelmy nebo přežvýkavci, dokážou natáčet ušní boltce, což jejich schopnost lokalizace původu zvuku zlepšuje. Omezená schopnost sluchu se nazývá nedoslýchavost, úplná ztráta sluchu je hluchota. Poškození sluchu může být vrozené nebo získané v důsledku nemoci, operace, působení nadměrného hluku atd. K poškození sluchu zpravidla dochází, pokud hladina akustického tlaku překročí 140 decibelů, nicméně pokud se člověk trvale pohybuje v prostředí s hlasitostí pouze 85 decibelů, může si rovněž sluch poškodit. V důsledku toho, že člověk poměrně nepřesně lokalizuje původ zvuku, snadno podléhá sluchovým halucinacím - například se domnívá, že někdo chodí po jeho bytě, že slyší ve tmě šepotání apod. Zajímavým jevem je akuse hudby, stav, kdy má člověk pocit, že zvnějšku slyší hrát hudbu, přitom si je však vědom přeludu (jedná se tedy o pseudohalucinaci). Jde o poměrně vzácný jev, který častěji mohou pozorovat lidé se sluchovou vadou a zřejmě také s určitými hudebními vlohami. Vyvolání jevu také podporuje hlučné prostředí, únava a stresující situace. Akusím hudby často podléhal například Bedřich Smetana. Hudba, kterou člověk slyší může být v podstatě jakéhokoli druhu, někdy je člověku příjemná, jindy nikoli, někdy je člověk schopen hudbu do jisté míry ovládat. Jev zpravidla nelze vyvolat vůli a po nějaké době sám odezní. Někteří živočichové mají výrazně lepší sluch než člověk, a to jak z hlediska citlivosti, tak i pokud jde o frekvence, které ucho vnímá.", "question": "Co je to hluchota?", "answers": ["ztráta sluchu"]}
{"title": "Rýma", "context": "Rýma (latinsky: rhinitis) je zánětlivé onemocnění sliznice nosní dutiny. Rýma se projevuje zduřením nosní sliznice, které omezuje průchodnost nosu, a výtokem, který je zpočátku vodnatý, poté hlenovitý, hlenohnisavý až hnisavý. Polykáním výtoku (zejména u malých dětí) dochází k dráždivému kašli. Nejprve bývá způsobená viry - rhinoviry, coronaviry, virem influenzae A a B, parainfluenzae či RSV (respiratory syncytial virus), u kojenců a batolat adenoviry. Sliznici oslabenou virovou infekcí pak snáze napadnou bakterie, nejčastěji Haemophilus influenzae, Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes a Branhamella catharalis. Inkubační doba je 1–3 dny. Odolnost nosní sliznice k infekci snižuje nachlazení, výkyvy teplot, civilizační faktory, vegetativní labilita a stres. Někdy jsou příčinou opakovaných rým adenoidní vegetace, které se uplatňují jednak mechanicky ucpáním nosních choan, nebo mohou být vlastním infekčním ložiskem. Podle průběhu rozlišujeme rýmu akutní a chronickou. Prvními příznaky akutní rýmy (rhinitis acuta) je zvýšená teplota, pocit svědění v nose, nechutenství. Poté se objevuje hojná vodnatá sekrece z nosu, která se časem mění v hlenovitou, hlenohnisavou až hnisavou. Nosní sliznice je překrvená, nosní skořepy jsou prosáklé, pokryté hlenem. Zduřelá sliznice ucpává průchod nosem, dýchání nosem je ztížené, objevuje se noční chrápání a kašel. Někdy bývají zvětšené spádové uzliny. Při infekci adenoviry má člověk zarudlé spojivky a zvýšenou produkci slz. Příznaky obvykle spontánně ustoupí do 7–10 dnů. Pokud se infekce rozšíří i do vedlejších dutin nosních, hovoří se o rhinosinusitidě. Obvykle ji provází teplota a bolest hlavy. Rozšířením infekce do středoušní dutiny vzniká zánět středního ucha, který může být provázen i přechodnou nedoslýchavostí. Při sestupu infekce vzniká laryngotracheobronchitida. Léčba je symptomatická, celkově antipyretika, dostatek tekutin a zvýšený přívod vitaminů. Dětem, které neumějí samy smrkat, je nutné nosní sekret i několikrát denně odsát. Nosní kapky (dekongestanty) se nemají používat déle než týden, je zde riziko návyku (sanorinismus).", "question": "Kterou dutinu postihuje virové onemocnění rýma?", "answers": ["nosní"]}
{"title": "Curych", "context": "Od roku 1218 byl Curych císařským městem pod vládou abatyše zmíněného kláštera. Brzy nato si město o rozloze 38 hektarů vybudovalo hradby, z nichž se dochovaly dvě brány. Počátkem 14. století zde vznikl Kodex Manesse, jeden z nejkrásnějších iluminovaných rukopisů kurtoazní kultury a hlavní pramen středověké německé poezie a heraldiky. Feudální vládu abatyše nahradila roku 1336 cechovní samospráva (Zunftordnung) a roku 1351 se měšťané přísahou připojili jako pátý člen Švýcarské konfederace (Confederatio helvetica, německy Eidgenossenschaft), jímž Curych zůstal až do roku 1798. Roku 1520 se stal hlavním kazatelem v kostele sv. Petra Ulrich Zwingli, který zahájil švýcarskou reformaci a roku 1531 zde vyšel jeho překlad Bible (Zürcher Bibel). Z konfliktů se sousedními katolickými kantony vznikly Kappelské války. Roku 1624 si Curych vybudoval nákladné opevnění a vymáhání daní vyvolalo selské vzpoury, které město tvrdě potlačilo. Roku 1648 se prohlásil patricijskou republikou. Helvetská revoluce roku 1798 pozvala do země francouzské republikánské vojsko, které zemi bez boje obsadilo. Republika pod francouzskou patronací sice brzy padla, zrušila však feudální vládu města nad kantonem a připravila půdu pro moderní uspořádání. Curyšská smlouva 1859 ukončila spor mezi Francií, Rakouskem a Itálií a uznala samostatnost Švýcarska. Roku 1847 byla otevřena první švýcarská železnice Curych – Baden. Roku 1867 byla založena hlavní třída současného města Bahnhofstrasse, vedoucí od Hlavního nádraží k jezeru. Roku 1871 byla otevřena budova Hlavního nádraží a roku 1877 curyšská burza. V letech 1848 a 1874 přijal Curych švýcarskou ústavu, postupně zbořil hradby a stal se cílem velké imigrace z okolí. Přistěhovalci se však obtížně domáhali občanských práv a teprve od roku 1875 začalo platit, že po deseti letech pobytu se člověk stává občanem. Roku 1893 byly k městu přičleněny okolní obce, kde vznikal průmysl. Výkonnou moc drží devítičlenná městská rada (Stadtrat), zákonodárnou moc 125členný parlament (Gemeinderat), obojí přímo volené na čtyři roky. Městskou radu tvoří profesionální politici, každý z nich vede jeden odbor radnice a představený výkonného odboru působí jako primátor. Současnou koalici sociálních demokratů, liberálů a zelených vede Corine Mauch (SD). Parlament se schází jednou týdně a členové jsou placeni za účast na zasedáních.", "question": "Kterému státu náleží město Curych?", "answers": ["Švýcarska"]}
{"title": "Bekasina otavní", "context": "Na zemi se ozývá také rytmickým, často dlouze opakovaným \"tik ke tik ke\". == Rozšíření == Hnízdí na rozsáhlém území Eurasie a v závislosti na počtu uznávaných poddruhů i v Severní Americe. Převážně tažný druh, evropští ptáci zimují v jižní a západní Evropě, Africe (jižně po rovník) a na Britských ostrovech (viz kapitolu Systematika). Podzimní tah vrcholí v srpnu a září, zpět na hnízdiště přilétá hlavně v březnu až dubnu. Evropská populace je odhadována na 930 tisíc až 1,9 milionu hnízdících párů, z nichž ve střední Evropě hnízdí asi 24–25 tisíc. Nejvyšších populačních hustot přitom dosahuje v Rusku, Skandinávii a na východě střední Evropy. Její stavy v mnohých oblastech výrazně klesají; hlavním důvodem je ztráta přirozeného biotopu spojená zejména s odvodňováním mokřadů a intenzifikací zemědělství. Na území ČR je pravidelně, avšak řídce hnízdícím druhem; celková populace je zde odhadována na 500–1000 hnízdících párů a silně klesá. Přes naše území také početně protahuje a nepravidelně v počtu 30-70 jedinců i zimuje. Zvláště chráněná jako silně ohrožený druh. == Stanoviště == Žije na rašeliništích, slatiništích, vlhkých a podmáčených loukách a okrajích rybníků. == Potrava == Živí se hlavně červy a hmyzem, dále měkkýši, korýši, pavouky a občas i semeny.", "question": "Hnízdí bekasina otavní v ČR?", "answers": ["Na území ČR je pravidelně, avšak řídce hnízdícím druhem; celková populace je zde odhadována na 500–1000 hnízdících párů a silně klesá."]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko", "context": "Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko Zdroje k infoboxuChráněná krajinná oblast KřivoklátskoIUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast) Národní přírodní rezervace Týřov, pohled od SkryjíZákladní informace Vyhlášení 1978 Nadm. výška 223 m n. m. Rozloha 628 km² Správa Správa CHKO Křivoklátsko Poloha Stát Česko Česko Kraj Středočeský kraj, Plzeňský kraj Souřadnice 49°57′32″ s. š., 13°52′50″ v. d. Geodata (OSM) OSM, WMF Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko Další informace Kód 24 Web www.krivoklatsko.ochranaprirody.cz Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko je chráněné území v Česku, které bylo vyhlášeno v roce 1978 na rozloze 628 km² za účelem ochrany původního krajinného vzhledu včetně mimořádně cenných přírodních lokalit. Nachází se v západním okraji Středočeského kraje zhruba 30 kilometrů od Prahy. Středem CHKO vede kaňonovité údolí řeky Berounky, odvodňující většinu území. Nejvyšším vrcholem je Těchovín (616 m) a nejnižším bodem Berounka při výtoku v Hýskově (217 m). Roku 1977 se Křivoklátsko pro svůj význam stalo biosférickou rezervací UNESCO, později i ptačí oblastí v rámci soustavy Natura 2000. Již několik let se připravuje přechod na vyšší stupeň ochrany vytvořením Národního parku z přírodně nejcennější části. Poloha CHKO Křivoklátsko Lokalita Území se nachází v západním okraji Středočeského kraje zhruba 30 kilometrů od Prahy. Středem CHKO vede kaňonovité údolí řeky Berounky, odvodňující většinu území. Nejvyšším vrcholem je Těchovín (616 m) a nejnižším Berounka při výtoku v Hýskově (217 m). Historie letecký pohled na vrch se zbytky oppida Stradonice vnitřek chlévu u statku Karlov Na současném stavu zdejší krajiny se z největší míry podílí její historický vývoj. Křivoklátsko leží mimo starou sídelní oblast, takže jeho osídlení až do raného středověku bylo velmi řídké. Je známo jen pár lokalit pravěkého osídlení, například okolí Hýskova, pohřebištní mohyly v Lánské oboře, halštatské hradiště u Branova nazývané „Propadený zámek“ a hradištní předchůdce Křivoklátu z pozdní doby bronzové. Lokalitou středoevropského významu je ovšem keltské oppidum Stradonice z pozdní doby laténské. Jeho prvotní podoba pochází z druhého století před naším letopočtem, valové opevnění bylo dostavěno později a celková výměra oppida činila 82 ha. Po nálezu dvou set zlatých mincí roku 1877 bylo návrší vystaveno značnému tlaku hledačů pokladů, dočkalo se ale i archeologického průzkumu.", "question": "Jaká je rozloha Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko v kilometrech čtverečních?", "answers": ["628"]}
{"title": "Gejša", "context": "Gejša (芸) je slovo pocházející z japonštiny označujícící profesionální společnici. \"Gejša\" pochází ze slova \"gej\", tj. \"umění\", a \"sha\" které znamená \"přítomnost\" (ve smyslu bytí) nebo \"společnost\" (ve smyslu doprovodu). Slovo Gejša tedy znamená přítomnost umění, doprovod umělkyně. Encyklopedické definice často uvádějí, že se jedná o krásnou a inteligentní ženu, jejímž hlavním posláním je bavit muže. Gejša má za úkol muže bavit ve společnosti tancem, zpěvem či jiným uměním. Patří mezi typické a neodmyslitelné symboly Japonska. Paradoxem je, že první gejši byli muži, ale v polovině 18. století se začaly prosazovat gejši-ženy, které se svým bílým make-upem a tradičním japonským šatem kimono okouzlily nejednoho Evropana. První gejša ženského pohlaví se objevila roku 1751 v nevěstinci v Kjótu. O padesát let později už byly gejšami výhradně ženy. Obličej a šíji si gejši natíraly bílým make-upem vždy však nechávaly na okrajích (u vlasů) nepatrný kus nenabarvené kůže, aby daly najevo že je barva jen \"maska\" a muže vzrušovalo vidět pravou tvář gejši. Totéž u šíje, kde se většinou malovaly dvě nebo tři čáry ve tvaru klínů, což má působit dramaticky a velmi eroticky. Obočí a oční linky si zvýrazňovaly uhlíkem z větvičky paulovnie plstnaté. Část rtů si natíraly pigmentovou směsí, tak aby jejich ústa vypadala menší než skutečná, což bylo v Japonsku považováno za ideál krásy. Ke kadeřníkovi se chodilo jednou za týden, neboť gejšin účes byl velmi pracný, kde se do vlasů vtíral horký vosk, aby účes držel. Účesů je hned několik a aplikují se podle věku gejši a podle ročního období. Rovněž se měnily účesy podle módy. Jedním z nich je \"Momovare\", který nosily nejmladší gejši-učednice, další \"Warešinobu\", \"Ofuku\" (zjednodušená verze Warešinobu), \"Kacujama\" nebo \"Sakko. Gejši-učednice \"majko\" nosí kimono s dlouhými kapsovitými rukávy a velmi výrazným obi, což je pás kimona, který se váže na zádech. Začíná u hrudní kosti a končí u pupíku. Obi vlastně kimono nedrží, o to se starají provázky a sponky, které se teprve pod obi skryjí. Samotný uzel obi je velmi složitý a je zapotřebí mnoho vycpávek, aby vypadal tak, jak má.", "question": "Jaké je označení pro profesionální japonskou společnici, jejímž úkolem je bavit muže.", "answers": ["Gejša"]}
{"title": "Zikmund Lucemburský", "context": "Praha: Mladá fronta, 1996. 405 s. ISBN 80-204-0543-7. BARTL, Július, a kol. Prvý cisár na uhorskom tróne : Slovensko v čase polstoročnej vlády uhorského, českého, lombardského a nemeckého kráľa a rímského císara Žigmunda Luxemburského, syna Karola IV. Bratislava: Literárne informačné centrum, 2001. 375 s. ISBN 80-88878-57-8. (slovensky) BARTL, Július, a kol. Žigmund Luxemburský. Budmerice: Rak, 1996. 102 s. ISBN 80-85501-11-2. (slovensky) BOBKOVÁ, Lenka; ŠMAHEL, František, a kol. Lucemburkové : česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 886 s. ISBN 978-80-7422-093-7. ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378–1437 : Lucemburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2. ČECHURA, Jaroslav; ŽŮREK, Václav. Lucemburkové : životopisná encyklopedie. České Budějovice: Veduta, 2012. 260 s. ISBN 978-80-86829-69-2. ČORNEJ, Petr. Světla a stíny husitství. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 482 s. ISBN 978-80-7422-084-5. ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402–1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1. ČORNEJ, Petr. Zikmund Lucemburský. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 223-236. DRŠKA, Václav. Zikmund Lucemburský : liška na trůně. Praha: Epocha, 1996. 87 s. ISBN 80-902129-0-5. ELBEL, Petr. Ve znamení draka a kříže. Vláda Zikmunda Lucemburského na Moravě (1419-1423).", "question": "Kdo vládl v českých zemích v letech 1436–1437?", "answers": ["Zikmund Lucemburský"]}
{"title": "Báječná léta pod psa", "context": "Báječná léta pod psa je autobiografický román českého spisovatele Michala Viewegha z roku 1992. Na motivy knihy natočil v roce 1997 stejnojmenný český film režisér Petr Nikolaev, v němž hlavní postavy ztvárnili Ondřej Vetchý, Libuše Šafránková, Jan Zahálka, Vladimír Javorský, Vilma Cibulková a Vladimír Dlouhý. Odmaturuj.cz – Michal Viewegh - Báječná léta pod psa Český-jazyk.cz – Viewegh Michal: Báječná léta pod psa Česká televize – Čtenářský deník: Michal Viewegh: Báječná léta pod psa", "question": "Kdo napsal román Báječná léta pod psa?", "answers": ["Michala Viewegha"]}
{"title": "První republika", "context": "Československo bylo v celosvětovém měřítku desátým průmyslově nejrozvinutějším státem a v letech 1920 až 1935 dokonce 9. nejbohatším státem světa. České země byly již z dob rakousko-uherské monarchie daleko silněji industrializované nežli Slovensko. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo 39 % obyvatelstva zaměstnáno v průmyslu a 31 % v zemědělství. Většina lehkého i těžkého průmyslu bylo soustředěna v pohraničí, tzv. Sudetech a většina podniků byla v držení německých občanů nebo bank. Češi vytvářeli asi jen 20 až 30 % celkového průmyslového výstupu. Na Slovensku bylo v průmyslu zaměstnáno jen asi 17,1 % obyvatel, avšak 60,4 % v zemědělství či lesnictví. Jen asi 5 % celého průmyslu na Slovensku bylo ve slovenských rukou. Podkarpatská Rus byla zcela bez průmyslu a její příjmy tvořily pouze turismus a těžba dřeva. V zemědělství byl po vyhlášení samostatnosti zaveden reformní program, který měl setřít nerovnosti rozdělení ekonomiky. Velká hospodářská krize v letech 1929 až 1933 zasáhla také Československo. Počet nezaměstnaných činil přibližně milión osob s následným poklesem pokles výkonu hospodářství o 40,4 %. === Měna === Po vzniku první republiky bylo nutno urychleně zavést novou měnu, která by zemi oddělila od měn okolních států zasažených vysokou inflací. Dočasně ovšem na území Československa i nadále platily bankovky a mince rakousko-uherské banky. Následovala měnová reforma, při níž byla vytvořena Československá koruna (Kč, později Kčs). Ještě téhož roku se v oběhu objevily první bankovky, v roce 1922 pak následovaly první vlastní mince, které nahradily dosud platné rakousko-uherské. Staré zlaté a stříbrné koruny prakticky zmizely z oběhu již od doby války. Korunová měna v průběhu dalších let prošla ještě několika reformami a změnami. Zákonem ze 7. listopadu 1929 byla například stanovena pro obchodní styk zlatá parita 1 koruny na 44,85 mg (\"měna krytá zlatem\"). Přibližně v době mezi lety 1923 až 1929 měla koruna relativně stabilní hodnotu a pohybovala se průměrně mezi 15,36 až 16,37 švýcarských franků na 100 korun. Směnný kurz vůči říšské marce činil v roce 1932 0,85 koruny.", "question": "Kvůli čemu bylo po vzniku první republiky nutno urychleně zavést novou měnu?", "answers": ["vysokou inflací"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Tak Curie-Skłodowská vyšla ze stínu. Stala se první profesorkou Sorbonny. Vinou toho, že manželé Curieovi ještě před Pierrovou smrtí odmítli dát si patentovat postup přípravy radia z rud, ochudili se o značné finanční prostředky použitelné např. pro výstavbu laboratoře - obtížné získávání peněz po velkou část jejich kariéry ztěžovalo a značně zpomalovalo výzkum. V lednu roku 1911 nebyla o jeden hlas zvolena do Francouzské akademie věd (Académie des sciences). V prosinci téhož roku však dostala svou druhou Nobelovu cenu (za chemii), díky které přesvědčila francouzskou vládu, aby vyčlenila prostředky na vytvoření nezávislého Ústavu pro radium (Institut du radium), který byl založen v roce 1914 a ve kterém se prováděly výzkumy z oblasti chemie, fyziky a lékařství. Tento ústav se stal líhní nositelů Nobelových cen - vyšli z něho ještě čtyři, mezi nimi i Mariina dcera Irè Joliot-Curie a Mariin zeť Frédéric Joliot, kteří získali Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity. Během 1. světové války se Curie-Skłodowska stala šéfem vojenské lékařské buňky, která se zabývala organizací polních rentgenografických stanic, které vyšetřily celkem více než 3 milióny případů zranění francouzských vojáků. Po válce Curie-Skłodowska nadále vedla Ústav pro rádium v Paříži a zároveň cestovala po světě, kde její nadace pomáhala zakládat lékařské ústavy pro léčbu rakoviny. U Marie Curie-Skłodowské na ústavu také dva roky studoval František Běhounek (v letech 1920-1922), který po návratu zkoumal radioaktivitu v jáchymovských dolech. V roce 1925 Marie Curie-Skłodowska sfárala do dolu Svornost v Jáchymově. Absolvovala také cestu po Spojených státech, kde převzala mnoho čestných titulů a také dostala od amerického prezidenta slavnostně gram radia pro výzkum a léčbu nemocných. V roce 1932 s pomocí polského prezidenta Moścického byl jeden z takovýchto institutů založen ve Varšavě. Prvním vedoucím se stala Mariina sestra Bronisława. Maria Curie-Skłodowska zemřela 4. července 1934 v sanatoriu Sancellemoz u Passy (Haute-Savoie) na leukemii způsobenou zřejmě ionizujícím zářením materiálů, se kterými pracovala bez ochranných prostředků.", "question": "Čím se zabývala vojenská lékařská buňka, jejímž šéfem se stala Curie-Skłodowska?", "answers": ["organizací polních rentgenografických stanic"]}
{"title": "Eyragues", "context": "Eyragues je francouzská obec v departmentu Bouches-du-Rhône, která se nachází 15 kilometrů jižně od Avignonu. Vesnice je zajímavá tím, že zde stojí kostel sv. Maxima z 11. století s gotickou apsidou a se zvonicí z 18. století a kaple z 11. století zasvěcená sv. Bonitovi, jež byla v 17. století rozšířena. Eyragues sousedí na severu s Châteaurenard, na východě s Noves, na jihu se Saint-Rémy-de-Provence a na západě s Maillane a s Graveson. == Vývoj počtu obyvatel == Počet obyvatel == Související články == Seznam obcí v departementu Bouches-du-Rhône == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Eyragues ve Wikimedia Commons (francouzsky) Oficiální stránky Eyraguesu", "question": "Čím je zajímavá vesnice Eyragues ?", "answers": ["tím, že zde stojí kostel sv. Maxima z 11. století s gotickou apsidou a se zvonicí z 18. století a kaple z 11. století zasvěcená sv. Bonitovi, jež byla v 17. století rozšířena"]}
{"title": "Zahradní slavnost", "context": "Zahradní slavnost je divadelní hra Václava Havla z roku 1963. Je řazena do žánru absurdního dramatu. Hlavní postavou je mladý přičinlivý Hugo Pludek, který dosahuje společenského vzestupu pomocí dokonalého ovládnutí obsahově vyprázdněných frází. Hugo Pludek Oldřich Pludek, otec Huga Božena Pludková, matka Huga Petr Pludek, bratr Huga Amálka, snoubenka Petra Ferda Plzák, zahajovač Tajemnice Tajemník Ředitel Hugo Pludek, syn ze středostavovské rodiny, je rodiči vyslán na zahradní slavnost Likvidačního úřadu, pořádanou Zahajovačskou službou, aby se zde setkal s vlivným Františkem Kalabisem. Hugo zde Kalabise nenajde, místo toho se rozvine sled absurdních situací. Všichni funkcionáři Likvidačního úřadu i Zahajovačské služby hovoří degenerovaným, formálním a bezobsažným jazykem, jak se očekává od jejich role v byrokratickém systému. Hugo si rychle osvojí frázi jako univerzální dorozumívací techniku, postupuje na společenském žebříčku a nakonec stane v čele nově ustavené Ústřední komise pro zahajování a likvidování. Důsledkem je ztráta vlastní identity. Když Hugo přijde domů, je natolik změněn, že jej vlastní rodiče nepoznávají. Odposlechnuté dobové fráze upomínají na Československo 60. let, kdy věty a obraty, které dříve měly ideový, revoluční náboj, slouží už jen pro dokazování konformity s vládnoucím režimem (obdobně jako to Havel později analyzoval v eseji Moc bezmocných) a vyhnutí se skutečné zodpovědnosti. Hru lze ale aplikovat i obecně na tendenci jakékoli mocenské organizace vyvinout si vlastní jazyk a uzavřít se do sebe. \"Fráze je hlavním 'hrdinou' hry... Fráze osnuje a komplikuje zápletku, posunuje příběh, a odtržena od jedinečné skutečnosti, vyrábí a prosazuje skutečnost novou a vlastní.\" – Jan Grossman, doslov k vydání hry Zahradní slavnost, Praha, Orbis 1964 Hra Zahradní slavnost byla poprvé uvedena v Divadle Na zábradlí v prosinci 1963. Hugo Pludka hrál Václav Sloup.", "question": "Kdo je autorem divadelní hry Zahradní slavnost?", "answers": ["Václava Havla"]}
{"title": "Májovci", "context": "Májovci byla výrazná literární skupina českých básníků a prozaiků druhé poloviny 19. století, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena. Po pádu Metternichova absolutismu (revoluční rok 1848) se na scéně objevila mladá generace, která se zaobírala problematikou městského života a současných sociálních problémů. Nastává kulturní a společenská obroda. Zažívají dobu porevolučních let Bachova absolutismu a dočasné potlačení snah obrozenců o lepší postavení českého národa v rámci Rakousko-Uherska. Roku 1858 byl vydán almanach Máj, který se stal ústředním spojujícím dílem skupiny. Májovci se ve své tvorbě primárně snažili zachytit skutečnost, tak jak jí v okolním světě viděli, a to i s jejími negativními rysy. Odkazovali se nejenom na českou kulturu, ale inspirovali se i směry evropské tvorby (kosmopolité). Neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět, což se projevilo i v časté publicistické tvorbě. Díky jejich práci došlo k povznesení české literatury na evropskou úroveň. Byly založeny spolky Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, vycházejí noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj. Vychází Ottův slovník naučný, je realizována Tylova myšlenka – Národního divadla. Jan Neruda Vítězslav Hálek Karolína Světlá Adolf Heyduk Rudolf Mayer Václav Šolc Jakub Arbes (zdroj: Literatura pro 2. ročník SŠ DIDAKTIS spol. s r. o. 2009) Lumírovci Ruchovci", "question": "Ve kterém roce byl vydán almanach Máj?", "answers": ["1858"]}
{"title": "Dekameron", "context": "Dekameron je soubor sta novel o lásce rozdělených po deseti na deset dní. Příběhy si vypráví tři mladí muži a sedm mladých žen, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Dílo napsal Giovanni Boccaccio v letech 1348 až 1353. V jeho úvodu se nachází rovněž jeden z nejvýznamnějších a nejpodrobnějších popisů moru ve středověku. Příběhy z Dekameronu a jejich náměty ovlivnily řadu dalších uměleckých děl v podstatě ve všech oblastech umění. Vypravěči je sedm urozených paní a tři muži: Filostrato, Dioneo, Pampinea, Filomena, Pamfilo, Elisa, Fiammetta, Emilia, Lauretta a Neifile. V Janově žil urozený muž Ermino de Grimaldi, který byl velmi bohatý a také velmi lakomý. Jednoho dne do města přijel velmi uznávaný muž dobrých mravů, kterého tam každý znal, Guiglielmo Borsiere. Doslechl se o tom, jak je Ermino lakomý, a navštívil ho, aby ho poznal. Emino ho přijal, jelikož o něm a jeho slávě už slyšel. Chvíli si s ním povídal a poté ho zavedl do svého nově postaveného domu, kde se ho zeptal, když je tak znalý, aby mu poradil něco nevídaného, co by si měl nechat namalovat v sále svého domu. Guiglielmo mu odpověděl, že by si měl nechat namalovat štědrost.", "question": "Kdo napsal Dekameron?", "answers": ["Giovanni Boccaccio"]}
{"title": "ISDN", "context": "Jde o sjednocení služeb, které budou poskytovat evropští provozovatelé ISDN (a ve kterém je jistá volnost při implementaci národních ISDN sítí) v zájmu bezproblémového poskytování služeb v mezinárodním měřítku. Jedna z jeho základních charakteristik je použití protokolu DSS1 (signalizační protokol na D kanálu). Na datový signál se využívá 8 bitů a rámec představuje 32 kanálů, z toho 30 hlasových a 2 řídicí. Po přepočtu vychází 2048 kb/s. Nasazení BRI ISDN je vyšší než v Americe. Slovensko Na Slovensku byly integrované služby ISDN v druhém pololetí 1998. Přístup k jednotlivým službám byl realizovaný prostřednictvím digitálního propojení na digitální veřejnou ústřednu. Podstatou propojení bylo vytvoření dvouvodičového max. sedm kilometrů dlouhého spojení digitální veřejné ústředny se síťovým zakončením umístěným v blízkosti účastníka – v domě nebo stoupačce bytovky. Síťové zakončení je s účastnickým koncovým zařízením propojené čtyřvodičovým účastnickým vedením – pasivní sběrnicí, přičemž jeho délka může být až několik set metrů. Čtyřvodičové účastnické vedení může být zakončené až 16 zásuvkami, do kterých může být současně připojeno až osm různých koncových účastnických zařízení. Služby ISDN poskytuje širokou škálu hovorových i nehovorových služeb v jedné síti. Základní dělení telekomunikačních služeb[1]: obrázek popisující ISDN služby 1.Transportní (bearer) služby Nazývané také přenosové služby.", "question": "Jaká je zkratka pro Digitální síť integrovaných služeb?", "answers": ["ISDN"]}
{"title": "Silicon Valley", "context": "Silicon Valley (česky Křemíkové údolí) je přezdívka nejjižnější části aglomerace San Francisco Bay Area v Severní Kalifornii ve Spojených státech amerických. Rozkládá se v údolí Santa Clara, které na severu hraničí se Sanfranciským zálivem. Název pochází z roku 1971, kdy v americkém časopise Electronic News začala vycházet týdenní rubrika \"Silicon Valley USA\" od Dona Hoeflera o velké koncentraci společností zabývajících se křemíkovými mikročipy a počítači. Tyto společnosti postupně vytlačily ovocné sady, které daly této oblasti její původní jméno – Údolí potěchy srdce. == Města == Samotné Silicon Valley se skládá z více měst. Za centrum je považováno San José s téměř dvěma miliony obyvatel. == Historie == Sanfranciské pobřeží bylo dlouhou dobu využíváno americkým námořnictvem, které zde provádělo výzkumy. Mnoho firem zabývajících se vývojem technologií se usadilo v oblasti, aby pracovaly pro námořnictvo. Poté co \"mariňáci\" opustili tuto oblast, část jejich vybavení převzalo NASA a zaměřilo se na letecký výzkum. Většina firem v oblasti zůstala a přibývaly nové. Dnes je Silicon Valley světovým centrem počítačového a technologického průmyslu. Pozemky na nejlukrativnějších místech stojí tolik co na newyorském Manhattanu. === Nejznámější firmy v oblasti === == Odkazy == === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Silicon Valley ve Wikimedia Commons Pirates of silicon valley The Rise of Silicon Valley", "question": "Jaká je přezdívka nejjižnejší částí aglomerace San Francisco Bay Area?", "answers": ["Silicon Valley"]}
{"title": "Mr", "context": "Mr. Bean je známý britský sitcom, ve kterém se v hlavní roli proslavil komik Rowan Atkinson. Seriál Mr. Bean pochází z let 1989 až 1995. V seriálu se moc nemluví, komické jsou zde spíše situace. Bean je smolař, chovající se extrémně přitrouble, kterému nic nevyjde tak, jak si naplánuje a jak si představuje. Známé je to, že jezdí žlutozeleným Mini (a bytostně nesnáší tříkolky Reliant Regal) a má plyšového medvídka jménem Teddy. Několikrát se dokonce schází se svou milou, kterou vždy zklame. Seriál měl úspěch už při prvním promítání. Byly natočeny i dva celovečerní filmy (Mr. Bean: Největší filmová katastrofa a Prázdniny pana Beana) a animovaný seriál z roku 2002 Mr. Bean: Animované příběhy. Kromě toho se Mr. Bean objevil v několika speciálech a samostatných scénkách, v televizních rozhovorech, reklamách a videoklipech. == Postavy a opakující se rekvizity == Mr. Bean – Hlavní hrdina seriálu (hraje ho Rowan Atkinson) je dětinský kašpar, který vymýšlí různá neobvyklá řešení pro každodenní problémy. Žije v bytě sám. Jeho oblečení se skládá obvykle z tvídového saka a tenké červené kravaty. Pan Bean málokdy promluví a pokud ano, zamumlá pouze pár slov komicky nízkým hlasem. Jeho křestní jméno je neznámé, představuje se pouze jako Bean. Ani jeho zaměstnání neznáme. Až filmová adaptace odhalila, že pracuje jako hlídač v londýnské Národní galerii a v pasu má jako křestní jméno vyplněno \"Mr.\". Zdá se, že pan Bean neví jak okolní svět funguje. V seriálu se běžně pokouší vyřešit každodenní jednoduché činnosti neuvěřitelně složitým způsobem (návštěva bazénu, zapojení televizoru, výzdoba bytu, návštěva kostela). Humorné situace nastávají právě při jeho originálním přístupu, při kterém nehledí na ostatní, často je také malicherný a někdy až zlomyslný. Další humor plyne z toho, že je to smolař a nešika, i když vynalézavý. Irma Gobbová – Přítelkyně pana Beana se objevuje ve třech dílech (hraje ji Matilda Zieglerová).", "question": "Kdo se proslavil v hlavní roli sitcomu Mr.     Mr. Bean?", "answers": ["Rowan Atkinson"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Titan je v pořadí od Saturnu šestý nejbližší měsíc, který je zároveň elipsoidního tvaru. Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře. Podrobnější informace získala až sonda Cassini-Huygens, která k Saturnu dorazila na konci roku 2004 za účelem studie jeho atmosféry a satelitů a která mimo jiné objevila v oblasti Titanových pólů jezera kapalných uhlovodíků. Povrch měsíce je geologicky mladý a hladký, nalezeno bylo jen několik impaktních kráterů, pohoří a kryovulkánů. Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog. Podnebí, jež zahrnuje i větrnost a kapalné srážky, vytváří na povrchu měsíce útvary podobné pozemským – duny, řeky, jezera, moře (z kapalného methanu) a delty, a vykazuje sezónní změny podobně jako na Zemi. Methan se na Titanu nachází pod povrchem i na povrchu v kapalné fázi, odtud se vypařuje do dusíkové atmosféry a opět ve formě srážek dopadá na povrch – tento methanový cyklus se velmi podobá koloběhu vody na Zemi, probíhá však za výrazně nižších teplot okolo 94 K (−179,2 °C). Vzhledem k existenci atmosféry a přítomnosti organického materiálu existují různé teorie zabývající se možností existence života na Titanu. Podmínky na povrchu jsou obdobné těm, jaké panovaly na pravěké Zemi při vzniku života. Existují zde však značné překážky. Na povrch dopadá jen velmi málo slunečního světla, panují zde trvale teploty hluboko pod bodem mrazu. Voda se na povrchu vyskytuje jen v pevném skupenství.", "question": "Je ethan minoritní složkou atmosféry Titanu?", "answers": ["Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog."]}
{"title": "Nábojová převodovka", "context": "Nábojová převodovka je označení pro obvykle planetové převodovky (případně pro variátor) zapouzdřené v nábojích jízdních kol. Někdy se pro ně používá také termín zapouzdřená převodovka. Z hlediska obsluhy se jedná o manuální převodovku. == Výhody a nevýhody == Mezi základní výhody zapouzdřených převodovek patří právě zapouzdřenost, díky které jsou choulostivé části systému chráněny před nečistotami, deštěm, i před mechanickým poškozením. Zároveň je možné používat i silnější a odolnější řetěz, protože na rozdíl od systémů s přesmykači není potřeba, aby se k zadnímu kolu vešlo mnoho koleček o tloušťce řetězu. Pokud je pro změnu převodů použito jen nábojové převodovky, má řetěz vyšší životnost i proto, protože nedochází k jeho kroucení při přehazování. Celkově je tak údržba nábojové převodovky méně náročná na prostředky i na čas, což je jeden z hlavních důvodů, proč půjčovny městských kol jako je Vélib' nebo Vélo'v používají kola s nábojovými převodovkami. Z hlediska městského provozu je další výhodou také skutečnost, že řetěz nepohybující se do stran je možné snadno zakrytovat a tak chránit oblečení městského cyklisty. Zásadní nevýhodou nábojových převodovek je jejich vysoká pořizovací cena. Zejména varianty s mnoha převody mívají horší účinnost než adekvátní dobře promazaný a udržovaný přesmykačový systém. Obvykle jsou také o něco těžší než přesmykačový systém. == Historie == První patent na nábojovou převodovku s dvěma převody se objevil ve Spojených státech amerických již v roce 1895, ale jeho výrobce na trhu neuspěl. William Reilly si o rok později patentoval podobný dvoupřevodový princip v Anglii a od roku 1898 ho pod jménem 'The Hub' začal prodávat. Na rozdíl od svého amerického předchůdce uspěl a v roce 1902 navázal návrhem převodovky s třemi převody. V rámci různých převodů práv ji začala o něco později vyrábět firma Sturmey Archer. V kontinentální Evropě začala vyrábět nábojové převodovky jako první německá firma Fichtel und Sachs v roce 1904. V roce 1909 bylo v Británii už celkem 14 různých modelů nábojových převodovek s třemi převody. V roce 1987 byly na trhu pouze dvou, tří a pěti převodové náboje, ale se zvyšující se poptávkou se začala rozšiřovat i nabídka. V roce 2008 tak bylo možné zakoupit od firmy Sturmey-Archer tří, pěti a osmi převodové převodovky, od firmy SRAM (která podědila znalosti od firmy Fichtel und Sachs) tří, pěti, sedmi a devítipřevodové převodovky. Firma Rohloff vyrábí dokonce čtrnáctipřevodovou převodovku Rohloff Speedhub a firma NuVinci vyrábí variátor s plynulou změnou převodu. Novým uplatněním pro nábojové převodovky se v druhé polovině 20. století stala skládací kola, firmy Dahon i Brompton Bicycle své lepší modely nabízejí s nábojovými převodovkami.", "question": "Kdy se objevil první patent na nábojovou převodovku s dvěma převody?", "answers": ["v roce 1895"]}
{"title": "Mrkev obecná", "context": "Mrkev obecná (Daucus carota) je rostlina z čeledi miříkovitých, pěstovaná jako kořenová zelenina. Blízkým příbuzným mrkve je pastinák. == Poddruhy == Mrkev obecná pravá Daucus carota subsp. carota (syn. Daucus sylvestris Miller, 1768; syn. Daucus carota var. sylvestris (Miller) Hoffmann, 1791; syn. Daucus carota subsp. sylvestris (Miller) Schübler & Martens, 1834) - Původní divoká nešlechtěná forma mrkve. Kořen je tenký a bílý. Mrkev obecná setá Daucus carota subsp. sativus (Hoffmann) Arcangeli, 1882 ex Schübler & Martens, 1834 (syn. Daucus carota var. sativus Hoffmann, 1791; syn. Daucus sativus (Hoffmann) Passerini, 1852 ex Röhling, 1812) - Sem patří všechny pěstované odrůdy mrkve. Od původní plané mrkve se liší zejména mohutností kořene. Barva kořene může být bílá, žlutá, oranžová, červená, nachová, fialová i vícebarevná (např. zvenku fialová, vevnitř oranžová nebo bílá). == Rozdělení odrůd == Odrůdy se dělí do několika základních skupin: Typ Berlikum má větší, mohutné kořeny, válcovité až mírně kónické, s tupým zakončením. Typ Flakee má velmi dlouhé, kónicky zúžené kořeny s širokou plochou hlavou. Typ Chantenay má kratší kořen kónického tvaru.", "question": "Jak se nazývá blízký příbuzný mrkve?", "answers": ["pastinák"]}
{"title": "Ústava Spojených států amerických", "context": "V samotném textu se však tvůrci Ústavy výrazům \"otrok\" či \"otroctví\" vyhnuli a uchylovali se k různým opisům, neboť někteří považovali za chybu v tomto dokumentu jakkoliv připustit \"myšlenku, že lidé mohou představovat majetek\".Delegáti, kteří si přáli zrušení otrokářského systému, se zpočátku stavěli na následných ratifikačních konventech proti přijetí této Ústavy, pokud otroctví výslovně nezruší. Nakonec se však nechali přesvědčit, že rozpad Unie by měl mnohem horší následky, než když se tato otázka ponechá postupnému řešení. Tento nevyřešený spor později také přispěl k vypuknutí americké občanské války. === Ratifikace Ústavy a uvedení nové vlády do úřadu === 17. září 1787 byla Ústava dokončena. Následoval projev Benjamina Franklina, kterým (přestože Konvent rozhodl, že k ratifikaci postačí souhlas devíti států) apeloval, aby státy přijaly Ústavu jednohlasně. Konvent pak Ústavu postoupil Kontinentálnímu kongresu.Massachusettský politik Rufus King se o Filadelfském konventu vyjádřil jako o výtvoru států, nezávislém na Kontinentálním kongresu, kterému svůj návrh poslal jen z procedurálních důvodů. Ačkoliv byly projednány i dodatky, všechny byly zamítnuty a 28. září 1787 Kontinentální kongres jednohlasně schválil, že Ústava bude předána zákonodárným sborům jednotlivých států, aby ji postoupily svým ratifikačním konventům. Několik států navýšilo pro účely zvolení ratifikačních zastupitelů počty obyvatel, kterým bylo umožněno hlasovat, aby tak byla co nejvíce naplněna nová společenská smlouva, která začínala slovy \"My, lid Spojených států\".Federalistické menšiny ve Virginii i New Yorku následovaly příkladu Massachusetts a podařilo se jim v konventu dosáhnout přijetí Ústavy tím, že ratifikaci spojili s doporučenými dodatky. Menšina kritiků Ústavy však stále pokračovala v odporu. Marylandský politik Luther Martin argumentoval, že Filadelfský konvent překročil svou pravomoc a nadále se dožadoval pouhého přijetí dodatků k původním Článkům Konfederace. Článek 13 Článků Konfederace říkal, že unie vytvořená těmito Články je \"trvalá\" a že jakákoliv změna musí být odsouhlasena v Kongresu Spojených států a poté potvrzena zákonodárnými sbory jednotlivých států.Požadavky ustanovené v Článcích konfederace však činily jakékoliv pokusy o reformu nemožné. Martinovi spojenci, jako například newyorský politik John Lansing jr., nakonec vzdali pokusy bránit ústavnímu procesu a dožadovali se jen přijetí dodatků k navržené Ústavě. Na několika konventech se mezitím politici prosazující přijetí dodatků k Ústavě ještě před její ratifikací nakonec smířili s myšlenkou, že v zájmu zachování Unie budou dodatky přijaty až po ratifikaci.", "question": "Kdy byla podepsána nová ústava USA?", "answers": ["17. září 1787"]}
{"title": "Aconcagua", "context": "Aconcagua (nadmořská výška 6959 m n. m.) je hora nalézající se v západní části Argentiny a jedná se o nejvyšší horu Ameriky. Zároveň je také nejvyšší horou západní a jižní polokoule a nejvyšší horou mimo Asii. Aconcagua převyšuje okolní štíty až o 1000 m. Hora a její okolí je součástí Přírodního parku Aconcagua. Na úbočích hory se nachází několik ledovců, nejvýznamnějšími jsou Polský ledovec na severovýchodě a Anglický ledovec na východě. U hory pramení řeka Aconcagua, která odtéká západním směrem a ústí do Tichého oceánu poblíž města Valparaíso v Chile. V jazyce Inků se nazývala Anco-cahuac. Tento název v kečuánštině znamená Bílá stráž. To, že Inkové vystoupili na vrchol jako první, dokázáno není, ale nesporně se dostali do velké výšky. Na jiných vrcholech And byly nalezeny jejich stopy a to i ve výškách přes 6000 m. Prvním Evropanem, jenž prozkoumal okolí Aconcaguy byl generál José de San Martín se svou obrovskou armádou o 5300 vojácích, 10 600 mulách a 1600 koních. V r. 1817 se dostal přes masiv And právě v této oblasti. Charles Darwin uviděl Acocaguu v roce 1832. Jako první Evropan se pokusil vylézt na vrchol Paul Gussfeldt, (jeden z nejznámějších horolezců Německa tehdejší doby) který se v roce 1883 dostal do výšky 6560 m. První kdo dosáhl samotného vrcholu hory byl horský vůdce ze Švýcarska Mathias Zurbriggen v roce 1897. Další dva členové expedice vystoupili na vrchol několik dní poté. Aconcagua leží v Argentině v pohoří Andy poblíž hranic s Chile a je ohraničena údolími de las Vacas a de los Horcones Inferior. Hora se nachází v Andesově horském pásmu, v argentinské provincii Mendoza. Vrchol leží asi 5 km od provincie San Juan a 15 km od státní hranice s Chile. Město Mendoza leží 112 km jihovýchodně od Aconcaguy. Je jednou z hor tzv. skupiny Seven Summits (Sedm vrcholů). Zeměpisné souřadnice vrcholu jsou -276,-70.010812. Hora byla vytvořená odejmutím plošiny Nazca Plate pod jihoamerickou deskou během geologicky nedávnou Andeanskou orogenezí. Aconcagua není vulkán. K výstupu na horu je třeba mít povolení, jehož cena je v současné době 700 USD. Vrcholu se ročně pokouší dosáhnout kolem 3500 lidí.Normální trasa - Velká část výstupu vede sutěmi. Na cestě obvykle nejsou žádná sněhová pole, ale v nějakých úsecích je nutností vybavení na ledovec (mačky, cepín), kvůli umrzlému terénu apod. Normálka prochází dolinou Horcones na Plaza de Mulas (4200 m), výstup vede po severozápadním hřebeni a míjí výškové tábory Nido des Condores (4877 m), Berlin (5950 m) a Independencia (6546 m, bývalá nejvýše položená chata na světě, dnes v ruinách).", "question": "Jaká je nejvyšší hora západní polokoule?", "answers": ["Aconcagua"]}
{"title": "Harvey Fierstein", "context": "Harvey Forbes Fierstein (* 6. června 1952) je americký herec a dramatik, který získal ocenění Tony za režii a herecký výkon v jeho divadelní hře Torch Song Trilogy, která je o tematice drag queens. Na motivy hry byl natočen i stejnojmenný film Torch Song Trilogy. Fierstein se narodil v Brooklynu, New Yorku do Židovské rodiny s židovským vyznáním, k Jacqueline Harriet-ové (née Gilbert) a Irving-a Fiersteinových. Jacqueline se živila jako školní knihovnice a Irving byl výrobce kapesníků. Fierstein je nyní ateista, který se příležitostně modlí. Jedním časem se živil též jako stand-up komik. V současnosti pobývá v Ridgefieldu, Connecticut. 2003: Baba na zabití (Duplex) jako Kenneth 2002: Smoochy (Death to Smoochy) jako Merv Green 2000: V roli Mony Lisy (Playing Mona Lisa. ) jako Bennett 1999: The Sissy Duckling jako Elmer (hlas) 1999: Krutá daň (Double Platinum) jako Gary Millstein 1997: Kull dobyvatel (Kull the Conqueror) jako Juba 1996: Elmo Saves Christmas. jako králík Ernest 1996: Den nezávislosti (Independence Day) jako Marty Gilbert 1995: 4% filmová tajemství (The Celluloid Closet) - cameo 1995: Dr. Jekyll a slečna Hyde (Dr. Jekyll and Ms. Hyde) jako Yves DuBois 1994: Daddy's Girls jako Dennis Sinclair 1993: Mrs. Doubtfire - táta v sukni (Mrs. Doubtfire) jako Frank Hillard 1993: The Harvest - Sklizeň (The Harvest) jako Bob Lakin 1988: Mučivá láska (Torch Song Trilogy) jako Arnold Beckoff 1986: Apology jako bezejmenná postava 1984: The Times of Harvey Milk jako vypravěč 1984: Garbo mluví (Garbo Talks) jako Bernie Whitlock", "question": "Jaké získal ocenění Harvey Fierstein?", "answers": ["ocenění Tony"]}
{"title": "André Gide", "context": "André Paul Guillaume Gide [andré pól gijjóm žíd] (22. listopadu 1869, Paříž - 19. února 1951, tamtéž) byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947. Narodil se roku 1869 v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka. Ač původně katolička, zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů. Studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje (École Alsacienne) se začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky. Začal vydávat svá první díla, silně poplatná symbolismu, od kterého se však brzy odklonil. V letech 1893-1894 podnikl ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se seznámil v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů, přispěly k tomu, že se odvrátil od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny (1897), kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují.", "question": "Ve kterém roce byla Andrému Gidovi udělena Nobelova cena za literaturu?", "answers": ["1947"]}
{"title": "August Bedřich Piepenhagen", "context": "Pocházel ze skromných poměrů, vyučil se u svého otce knoflíkářem a prýmkařem. Při tovaryšském vandrování po Evropě se dostal do Švýcarska, jehož krajinné scenérie na něho zapůsobily mocným dojmem a přivedly ho k autodidaktickým malířským pokusům. Pobýval v Curychu jen krátce u krajináře Johanna Heinricha Wuesta. V roce 1811 ho vandrování zavedlo do Prahy, kde již zůstal natrvalo – pracoval zde na Starém Městě jako tovaryš prýmkaře a knoflíkáře Jana Risbittera a po jeho smrti se oženil s jeho vdovou, s níž přejal i knoflíkářskou dílnu v domě U železných vrat. S pražským prostředím záhy srostl a stal se oblíbeným a vyhledávaným výrobcem knoflíků, začal zde však také ve větším měřítku s malováním a brzy se stal i uznávaným malířem. Zde uskutečnil své první výstavy, zde se i oženil. Celý život měl co dělat, aby uživil svou rodinu (je známý jeho výrok \"umění jde za chlebem, ale řemeslo ho nalézá\", který vysvětluje jeho dvě souběžné činnosti), třebaže byl velmi prodávaným malířem a jeho krajiny, jichž za celý život namaloval velké množství, byly velmi oblíbené a kupované.", "question": "Ve kterém roce se August Bedřich Piepenhagen přestěhoval do Prahy?", "answers": ["1811"]}
{"title": "Česká národní rada", "context": "Česká národní rada vznikla roku 1968 na základě ústavního zákona č. 77/1968 Sb., o přípravě federativního uspořádání Československé socialistické republiky, jako „prozatímní orgán ústavní politické reprezentace českého národa“ se 150 poslanci, který měl na starosti přípravné práce s ustavením budoucí částečně autonomní České socialistické republiky a jejího parlamentu, kterým měla být právě Česká národní rada. První poslanci byli zvoleni 10. července 1968 nepřímo Národním shromážděním na návrh Národní fronty z poslanců Národního shromáždění zvolených v českých krajích a z význačných představitelů českého veřejného života. Zároveň byl zvolen její předseda a 21. července místopředsedové, předsednictvo a výbory. Od svého vzniku sídlila v Thunovském paláci ve Sněmovní ulici na pražské Malé Straně, sídle bývalého zemského sněmu i sídle budoucí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Související informace naleznete také v článku Volby do České národní rady 1968. Od 1. ledna 1969 do 31. prosince 1992 se pak už na základě ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o Československé federaci, jednalo v rámci formálně federalizované ČSSR (později ČSFR) o parlament České socialistické republiky (později České republiky), s 200 poslanci volenými na období nejdříve čtyř let, po novelizaci ústavním zákonem č. 43/1971 Sb. pěti let. Dosavadní ČNR byla kooptací doplněna o dalších 50 poslanců 21. prosince 1968, další, už přímé volby se konaly v letech 1971, 1976, 1981, 1986, 1990 a 1992. Postavení ČNR Česká národní rada volila a odvolávala své předsednictvo, skládající se z předsedy České národní rady, místopředsedů a z dalších členů. Předsednictvo fungovalo nepřetržitě, v době rozpuštění ČNR bylo oprávněno vykonávat její pravomoce, vyjma přijímání ústavních zákonů a rozpočtu republiky. Namísto zákonů mohlo v takové době vydávat tzv. zákonná opatření, která se vyhlašovala stejně jako zákony a která musela být na nejbližším zasedání ČNR schválena, jinak pozbývala další platnosti. Podstatnou pravomocí předsednictva bylo jmenování a odvolávání předsedy a dalších členů vlády republiky a pověřování je řízením republikových ministerstev. Vyhlašovalo také volby do ČNR. Samotný předseda pak zastupoval Českou národní radu navenek, svolával a řídil její zasedání, podepisoval zákony a přijímal sliby členů republikové vlády. Kromě předsednictva si ČNR zřizovala i různé výbory, např. ústavně-právní, jako své iniciativní a kontrolní orgány. Česká národní rada mohla vydávat vlastní zákony, pokud nešlo o věci patřící do kompetencí celé federace. Návrh zákona mohli podávat jak poslanci, tak celé výbory i vláda republiky. Rada byla usnášeníschopná, pokud byla přítomna nadpoloviční většina všech poslanců, k přijetí zákona bylo pak potřeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných, u ústavního zákona třípětinové většiny všech poslanců. Přijatý zákon podepisoval předseda ČNR a předseda republikové vlády a vyhlašovalo je předsednictvo.", "question": "Česká národní rada se zapisuje kterou zkratkou?", "answers": ["ČNR"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Sněžka (polsky Śnieżka, německy Schneekoppe) je se svými 1603,30 m n. m. (dříve uváděný údaj 1602 m n. m. je nadmořskou výškou trigonometrického bodu) nejvyšší horou Hraničního (Slezského) hřebenu Krkonoš, Sudet, Čech i celého Česka a celého Slezska. Je to významná dominanta východní části Krkonoš. Přes vrchol Sněžky prochází česko-polská hranice, nejvyšší bod se nachází na polské straně hranice, několik metrů západně od kaple sv. Vavřince. Na vrchol vede ze 4,5 km vzdálené Pece pod Sněžkou kabinková lanovka. Severní, polská strana spadá do údolí řeky Lomničky, západní do Úpské rašeliny, jihozápadní část do Obřího dolu, jihovýchodní do údolí Jeleního potoka a východní přecházejí v Obří hřeben. Vrcholek hory je skalnatý a má rozlohu okolo 120 000 m2. Jelikož je Sněžka nejvyšší hora v širokém okolí, je z vrcholu rozsáhlý panoramatický rozhled. Vrchol slouží jako častý turistický cíl a pro jeho dosažení je možné využít celou řadu turistických cest a to jak pěších, cyklistických tak i běžkových. Georgius Agricola v roce 1546 označil horu názvem Risenberg. V roce 1871 je poprvé zaznamenáno množné číslo Riesengebirge (Obří hory) jako dosud užívaný německý název pro celé pohoří. Původní německý název dosud zanechal dozvuky v dnešních názvech Obří důl a Obří hřeben. Přibík Pulkava již v roce 1380 pro celé Krkonoše použil název Sněžné hory. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozen od pojmenování Sněžná - jako \"sněhem pokrytá\". První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. Narazit lze i na názvy Sněhovka či doslovný překlad z němčiny Sněhkopa. V němčině se zase kromě častějšího Schneekoppe objevoval i tvar Riessenkoppe. První v historii zaznamenaný výstup je z roku 1456, kdy jistý Benátčan hledal v horách drahé kamení. V letech 1563-1566 se pokusil změřit nadmořskou výšku hory slezský učenec Kryštof Schilling. Naměřil neuvěřitelných 5880 m (o 1000 metrů více než má Mont Blanc). V roce 1569 pan Jiřík z Řásně naměřil 2035 m. Dne 23. srpna 1935 vyjel na Sněžku ve Škodě Popular Břetislav Jan Procházka a Mojmír Urbánek. Před nimi však na vrchol Sněžky vyjel v roce 1932 již konstruktér Josef Bašek, arci méně náročnou cestou po tehdejší československo-německé hranici. 28. srpna 2014 se na Sněžce při seskoku z rogala s wingsuitem zabil nejlepší český BASE jumper Martin Trdla. Vrchol Sněžky je poměrně rozlehlý. Nejstarší stavbu najdeme na polské (slezské) straně vrcholu. Je to 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince, o jejíž stavbu se zasloužil šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch.", "question": "Kolik m n. m. má Sněžka?", "answers": ["1603,30"]}
{"title": "Napoleon Bonaparte", "context": "Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814, kdy byl po krachu tažení do Ruska vojsky VI. koalice zatlačen až k francouzské metropoli a vlastními maršály přinucen abdikovat. Posléze byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud po necelém roce uprchl, vrátil se do Francie a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn. Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císařství přetrvalo 110 dní. Napoleonova vláda skončila porážkou v bitvě u Waterloo, po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců. Ti jej odsoudili k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech pobytu ve věku jednapadesáti let zemřel. Za svůj život Napoleon svedl okolo šedesáti bitev, tedy více než Alexandr Makedonský, Hannibal, Caesar a Alexandr Suvorov dohromady, a po téměř celé další století byla vojenská teorie i praxe posuzována podle jeho pravidel a přizpůsobována jeho pojetí válečnictví. Za Napoleonovy éry se Francie změnila ze stavovského feudálního státu v sociálně i občansky nově strukturovanou společnost a určovala politický trend ve značné části Evropy.", "question": "Zemřel Napoleon když mu bylo padesát let?", "answers": ["Ti jej odsoudili k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech pobytu ve věku jednapadesáti let zemřel."]}
{"title": "Jaderná zbraň", "context": "Jaderná zbraň nebo též atomová zbraň je zbraň hromadného ničení, založená na principu neřízené řetězové reakce jader těžkých prvků. Mezi jaderné zbraně se někdy řadí i zbraně založené na slučování jader lehkých prvků (termonukleární zbraň), zatímco zbraně, kde radioaktivní materiál slouží jen jako zdroj radioaktivního zamoření cílové oblasti, se označují jako radiologické (tzv. špinavá bomba). == Historie == Jaderná bomba byla poprvé vyvinuta ve Spojených státech v rámci vojenského projektu Manhattan. Základní výzkum probíhal v laboratořích v Los Alamos za vedení Roberta Jacoba Oppenheimera. Výsledkem projektu byl první pokusný jaderný výbuch, který proběhl 16. července 1945 v poušti White Sands poblíž města Alamogordo. Další vyrobené bomby Little Boy a Fat Man byly o několik týdnů později svrženy z bombardérů B-29 na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Letoun B-29 Enola Gay svrhl 6. srpna 1945 v 8:16 na Hirošimu uranovou jadernou pumu s ekvivalentem mezi 13 a 18 kilotunami TNT. Letoun B-29 Bock's Car svrhl 9. srpna 1945 v 11:02 plutoniovou bombu na Nagasaki. Obě pumy zabily okamžitě zhruba 130 000 lidí[zdroj? ]. Dalších 100 000 umíralo na následky výbuchu v dalších měsících a letech, postiženy byly i další generace. Tyto dva výbuchy dosud představují jediné použití jaderných zbraní proti civilistům či v ozbrojeném konfliktu obecně. Druhou atomovou mocností se v roce 1949 stal Sovětský svaz výbuchem zařízení RDS-1 označováno na západě jako Joe-1. V té době Američané sovětský jaderný vývoj tajně zkoumali projektem Mogul. Sovětská první atomová bomba byla de-facto značně okopírovaná americká implozivní plutoniová bomba, jejíž plány SSSR získal díky špionážní práci jaderného fyzika Klause Fuchse podílejícího se na projektu Manhattan. Jím předané materiály podstatně urychlily práce na jejím sestrojení. Další vývoj jaderných zbraní vedl akademik Igor Kurčatov a Andrej Dmitrijevič Sacharov. První vodíkovou pumu otestovaly USA 1. prosince 1952. Sovětská následovala 12. srpna 1953. Byl tu však roky utajovaný rozdíl: Zatímco ta americká používala tekutý vodík a celé zařízení pak mělo velikost menšího domu, na sovětské byl použit lithiumdeuterid, což je pevná látka.", "question": "Kdy proběhl první pokusný jaderný výbuch?", "answers": ["16. července 1945"]}
{"title": "Box", "context": "Boxování v rukavicích získalo živnou půdu ve velkých stanech (anglicky booths) na poutích v době úpadku boxování pěstmi. Boxerům v rukavicích se přezdívalo \"booth fighters\". V roce 1867 byla publikována Queensberryho pravidla, kde se rukavice stávají nedílnou součástí výbavy boxera. Jednou z mnoha novinek bylo pravidlo o stanovení délky hrací doby na tři minuty a minutovou přestávkou mezi koly. Stále se však bojovalo do rozhodnutí na neomezený počet kol. Nejdelší známý souboj trval 106 kol (cca 7 hodin). Za významného propagátora boxování v rukavicích byl celosvětově proslulý Jem Mace. Z pohledu společnosti zůstával box ke konci devatenástého století na okraji zájmu. Fanoušci boxu byli z řad studentů středních a vysokých škol a z nižších vrstev společnosti. Jejich záliba v nočním životě, sázení, alkoholismu šla ruku v ruce s boxerskými turnaji. Slavní boxeři té doby spolupracovali na propagaci tabákového a alkoholického zboží. Tyto marketingové aktivity alkoholických/tabákových společností postupem času narážely na omezení (prohibice) a vedly až k úplnému zákazu prodeje alkoholických nápojů ve Spojených státech amerických. Se zákazem reklam na alkoholické a tabákové výrobky poklesly peníze tekoucí do boxu a box potřeboval radikální změny. Změn bylo dosaženo vytvořením regulačních orgánů. V roce 1891 vzniká v Londýně \"National Sporting Club\". Zavádí se bodování v zápasech. Omezuje se počet kol. Jsou zavedeny váhové kategorie.", "question": "Který individuální sport je celosvětově nejvíce provozovaný?", "answers": ["box"]}
{"title": "Kytice (sbírka)", "context": "Polovina básní byla napsána a otištěna před souhrnným vydáním. Z nich nejstarší je Polednice (z roku 1834, tiskem vydána 1840) a Poklad (z roku 1837, tiskem 1838). Starší je též Zlatý kolovrat, Štědrý den a Holoubek. Ostatní balady vznikly v letech 1851-1852. == Raná vydání == Sbírku Kytice z pověstí národních vydal poprvé roku 1853 pražský nakladatel Jaroslav Pospíšil. Sbírka obsahovala 12 básní a nebyla ilustrována. Druhé vydání z roku 1861 (opět nakladatel Jaroslav Pospíšil) bylo rozšířeno o baladu Lilie (a také oddíl Písně). Toto a další dvě Pospíšilova vydání (1871 a 1874) ilustroval dřevorytec František Richter st..Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Zde je vypuštěn oddíl Písně. == Popis a charakteristika díla == Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nikdy nepoužíval); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. Myšlenková báze a etický princip básní má ovšem klasicistní rysy.", "question": "Kdo vydal poprvé sbírku Kytice z pověstí národních?", "answers": ["Jaroslav Pospíšil"]}
{"title": "Bílá", "context": "Např. světlo žárovky má proti zářivce výrazně žlutější odstín. Takové odstíny bílého světla jsou popisovány tzv. barevnou teplotou. Tento parametr udává teplotu, které odpovídá záření absolutně černého tělesa o příslušném odstínu. Např. běžná žárovka vydává světlo odpovídající absolutně černému tělesu o teplotě asi 2850 K, takže se říká, že \"barevná teplota běžné žárovky je 2850 K\". Denní světlo má typickou barevnou teplotu asi 5400 K, ale tato hodnota závisí na mnoha podmínkách (denní době, počasí, sluneční aktivitě apod.). Existují také standardy bílého světla. Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE) určila sérii standardních osvětlení (označovaná jako série D). Např. osvětlení D65, původně nastavené podle barevné teploty 6500 K, reprezentuje standardní denní světlo. Počítačové monitory již dnes obvykle umožňují nastavit odstín zobrazovaných barev právě pomocí volby barevné teploty (typicky z několika málo přednastavených hodnot). Tuto hodnotu pak elektronika monitoru použije pro výpočet parametrů zobrazované bílé barvy. Jako bílí jsou označování členové bílé rasy, tzn. lidé světlé barvy pleti. Viz bílá rasa. Obecně je bílá symbolem čistoty, neposkvrněnosti. Bílá barva je jak v západní kultuře, tak např. v Japonsku tradiční barvou svatebních šatů nevěsty. V čínské, vietnamské a indické tradici symbolizuje bílá barva smrt a je barvou duchů. Smuteční oblečení je bílé. Bílá vlajka symbolizuje kapitulaci či příměří, tzn. signalizuje mírové úmysly, obvykle v období války. Blikající bílé světlo na železničním přejezdu znamená volno.", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 9 ve značení odporů?", "answers": ["bílá"]}
{"title": "Havlíčkův Brod", "context": "Původně zde stála hornická osada u brodu přes Sázavu. Nejdříve to byl Smilův Brod podle zakladatele Smila z Lichtenburka, o kterém existují nejstarší zmínky kolem roku 1234. Nejstarší zmínka o vlastním městě pochází ale z listiny datované k 26. říjnu 1256, ve které se řeší spor brodského plebána s vilémovským klášterem. Král Přemysl Otakar II. si dělal nároky na území kolem Brodu, které považoval za královskou půdu, protože se tady dolovala stříbrná ruda. Dostal se do vážných sporů se Smilem, po kterých ale velká část pozemků připadla králi. V roce 1274 byla osada povýšena na město a ke konci 13. století město obehnáno hradbami. Od roku 1308 až do roku 1945 se město jmenovalo Německý Brod. Za husitských válek zde v roce 1422 hledal útočiště král Zikmund se svým vojskem. Husitské oddíly vedené Janem Žižkou Brod dobyly a císařské vojsko porazily. Bylo to jedno z posledních vítězství Žižky, tato událost současně definitivně ukončila těžbu stříbra. Roku 1637 byl Brod povýšen na královské město. V letech 1871–1874 působil na zdejším gymnáziu Vilém Kurz, vědec, spisovatel a politik, jeden ze zakladatelů Klubu českých turistů a jeden z iniciátorů stavby Petřínské rozhledny v Praze. Roku 1945 bylo město v rámci vysídlení Němců z Československa přejmenováno na Havlíčkův Brod podle Karla Havlíčka Borovského. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Ve městě se od roku 1995 vyrábí pivo Rebel. == Obyvatelstvo == === Počet obyvatel === === Struktura populace === Podle sčítání 1921 zde žilo v 847 domech 8 986 obyvatel, z nichž bylo 4 798 žen. 8 853 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 51 k německé a 2 k židovské. Žilo zde 5 087 římských katolíků, 166 evangelíků, 2 953 příslušníků Církve československé husitské a 160 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 1223 domech 10 760 obyvatel. 10 506 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 142 k německé. Žilo zde 6 668 římských katolíků, 267 evangelíků, 2 803 příslušníků Církve československé husitské a 146 židů.", "question": "Podle koho bylo pojmenováno město Havlíčkův Brod?", "answers": ["podle Karla Havlíčka Borovského"]}
{"title": "TGV", "context": "Dostupné online. (anglicky) Související články Railteam TGV Duplex Turbotrain Vysokorychlostní trať Vysokorychlostní vlak Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu TGV na Wikimedia Commons Slovníkové heslo TGV ve Wikislovníku (slovensky) TGV na Rail.sk Rekordy TGV na Parostroj-i TGV na Railweb-u TGV na Vysokorychlostni-zeleznice.cz mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Vysokorychlostní vlaky >249 km/h AGV (F / I) • AVE (E) • ETR 401 (I) • ETR 450 (I) • CRH (CN) • ETR 460 (F / I) • ETR 480. (I) • ETR 500 (I) • ETR 600 (I, CN) • ETR 610 (CH / I) • Eurostar (UK / F / B) • ICE (D. / F / B / NL / A / CH / E / RU / CN) • KTX (KR) • RENFE S-120 (E / TR) • Šinkansen (J / TW, CN) • Talgo (. E) • TGV (F / D / CH / I / E / B / LX) • Thalys (F / B / NL / D) • V 250 (B / NL) • Zefiro (CN / I) Transrapid* (D / CN) • JR-Maglev* (J) • Swissmetro** (CH) *technologie Maglev **Maglev ve vakuovém tunelu (Vactrain) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Železnice", "question": "Jaké je označení pro vysokorychlostní vlaky francouzských státních drah?", "answers": ["TGV"]}
{"title": "První dáma", "context": "První dáma představuje v republikách neoficiální označení pro manželku prezidenta, která se zúčastňuje společenských, politických či diplomatických akcí (jako například tradičního novoročního oběda s prezidentem republiky) a plní reprezentativní, charitativní a jiné povinnosti. Pokud prezident manželku nemá, pak tato role přechází na ženu z rodinného kruhu prezidenta.[zdroj? ]", "question": "Jaký je u nás neoficiální název pro manželku prezidenta republiky?", "answers": ["První dáma"]}
{"title": "Theodore Roosevelt", "context": "Zákony o ochraně přírodních zdrojů země, které zabránily dalšímu drancování nerostného bohatství a kultivaci velkých ploch zanedbané půdy, patřily rovněž k důležitým úspěchům Rooseveltovy éry. On sám vyzýval přijmout ucelený a jednotný program ochrany, kultivace a zavlažování půdy již ve své první výroční zprávě v Kongresu roku 1901. Zatímco jeho předchůdci vyčlenili na rezervace a přírodní parky 18,8 milionů hektarů lesní plochy, Roosevelt tuto plochu rozšířil na 59,2 milionů hektarů a systematicky dbal na prevenci lesních požárů a zalesňování. Roku 2011 byl po něm pojmenován nově objevený druh brouka Stenomorpha roosevelti. Osobně schválil vydání životopisu apačského náčelníka Geronima, který byl po dvacet let vězněn coby válečný zločinec.[zdroj? ] Prezident Theodore Roosevelt o členství v odborech \"Kdybych byl zaměstnancem továrny, dělníkem na železnici nebo jakýmkoli námezdním dělníkem, nepochybně bych se stal členem odborů své profese. Kdybych byl proti politice mých odborů, připojil bych se, když už pro nic jiného, tak z toho důvodu, abych pomohl napravit to špatné. Kdybych měl výhrady vůči nečestnému předákovi, vstoupil bych do odborů, abych ho pomohl odstranit. Stručně řečeno, věřím v odbory a myslím si, že všichni lidé, kteří mají z práce odborů užitek, jsou morálně zavázáni pomáhat ze všech svých sil ve společném zájmu, který prosazuje odborový svaz. Odbory, i když je tvoří členové, nepatří členům, ale spíše mají ve svěřenství něco pro ty, kteří zde budou v budoucnu.\" Více než 40 let před Winstonem Churchillem pronesl výrok \"I have nothing to offer but blood, toil, tears and sweat.\" Nemohu vám nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot. Bylo 2. června 1897 během svého projevu, tehdy čerstvě jmenovaný náměstek ministra vojenského loďstva. Mluvil k námořním kadetům, takže jim vlastně realisticky popisoval běžné dny, které na ně čekají. ROOSEVELT, Theodore. Silný život : úvahy a výzvy. Překlad Bořivoj Prusík. Praha : Tiskem a nákladem F. Šimáčka, 1905. 159 s. Dostupné online. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Theodore Roosevelt na slovenské Wikipedii a Theodore Roosevelt na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodore Roosevelt ve Wikimedia Commons Osoba Theodore Roosevelt ve Wikicitátech", "question": "< Kdo z amerických prezidentů nejvíce proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů a úspěchů?", "answers": ["Theodore Roosevelt"]}
{"title": "Nacistické Německo", "context": "], o rok později remilitarizovalo Porýní, vytvořilo spojenectví - Osu s fašistickou Itálií pod vládou Benita Mussoliniho, poslalo pomoc Frankovu fašistickému Španělsku, anektovalo Rakousko v roce 1938 a obsadilo již zmiňované československé pohraničí a později i zbytek Československa. Neustále rostoucí územní nároky vyvrcholily 1. září 1939 invazí do Polska, načež Francie a Velká Británie vyhlásily nacistickému Německu válku, čímž oficiálně začala druhá světová válka, dříve než nacistické Německo čekalo či na ni bylo zcela připraveno. Během války se nacistickému Německu podařilo obsadit velkou část Evropy od Francie až téměř po Moskvu v tehdejším Sovětském svazu, dále od Norska na severu až po rozsáhlé pouštní oblasti v severní Africe na jihu. Na většině okupovaných území se nacisté pokusili zavést \"Nový pořádek\". Současně začalo docházet k masovým persekucím neněmeckého obyvatelstva, vyvražďování Slovanů, cikánů a Židů, pro které se vžil termín holokaust. Během tohoto období zemřely miliony lidí. Nicméně v průběhu války se začala situace na frontě obracet v neprospěch nacistického Německa, což v důsledku vedlo k jeho porážce. Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945 kapitulací Německa západním spojencům a Sovětskému svazu. Nacistické Německo vyrostlo na základech národního ponížení, hanby a vzteku vycházející ze znění Versailleské smlouvy z roku 1919, které Německu vnutily vítězné mocnosti po první světové válce. Tato smlouva vnucovala Němcům zodpovědnost za rozpoutání války, trvalou ztrátu či demilitarizaci některých území, nutnost platit reparace v penězích a ve zboží a příkazu na redukci německé armády. Mezi další příčiny nárůstu popularity nacistické ideologie patřily nárůst nacionalismu v německé populaci a myšlenky na vybudování \"Velkoněmecké říše\", která měla trvat tisíc let, občanské nepokoje a komunistické puče, hyperinflace ve Výmarské republice, celosvětová hospodářská krize probíhající ve 30. letech 20. století a nárůst síly komunismu v Německu. Všechny tyto důsledky vedly k tomu, že voliči frustrovaní prací politických stran začali stále více volit strany na levém či pravém okraji politického spektra - extrémisty, zejména nacistickou stranu Německa. Nacisté slibovali silnou, autoritativní vládu namísto neefektivních parlamentních republikánů, občanský mír, socialismus, radikální ekonomickou politiku včele s plnou zaměstnaností, navrácení tradičních hodnot a hrdosti a rasovou čistotu, částečně dosaženou represemi proti Židům a marxistům. To všechno ve jménu národní jednoty a solidarity namísto rozdrobené demokratické společnosti. Vystupovali za znovuvyzbrojení Německa, odmítnutí reparací a znovuobsazení území ztracených vlivem Versailleské smlouvy. Taktéž propagovali názor, že Versailleská smlouva byla zrada způsobená liberální demokracií Výmarské republiky, která připravila Německo o národní hrdost vlivem konspirace Židů, jejíchž úkolem bylo docílit národní nejednotnosti a otrávení německé krve.", "question": "Na jakých základech vyrostlo nacistické Německo?", "answers": ["na základech národního ponížení, hanby a vzteku vycházející ze znění Versailleské smlouvy"]}
{"title": "Tequila Sunrise", "context": "Tequila Sunrise je koktejl, který se skládá z tequily, pomerančového džusu a grenadiny. Drink byl původně servírovaný v Arizona Biltmore Hotel v Arizoně a jeho vznik sahá do pozdních třicátých let 20. století. Tequila Sunrise dostala jméno díky tequile a vzhledu, který připomíná východ slunce. Přes led nalijeme 4,5 cl Tequily a 9 cl pomerančového džusu. Přidáme 1,5 cl grenadiny, která klesne ke dnu. Nemícháme. Tequila Sunset mojito Cuba Libre", "question": "Jaký džus se používá do koktejlu Tequila Sunrise?", "answers": ["pomerančového"]}
{"title": "Jevgenij Babič", "context": "Jevgenij Babič (rusky : Е М Б) (7. ledna 1921, Moskva – 11. července 1972, Moskva) byl sovětský reprezentační hokejový útočník. Je členem Ruské a sovětské hokejové síně slávy (členem od roku 1953). S reprezentací Sovětského svazu získal jednu zlatou olympijskou medaili (1956). Dále je držitelem jednoho zlata (1954) a dvou stříber (1955 a 1957) z MS. V roce 1972 spáchal sebevraždu oběšením.", "question": "Jaký hokejový útočník byl Jevgenij Babič?", "answers": ["reprezentační"]}
{"title": "Bowling", "context": "Zatímco v kuželkách se započítávají jen ty kuželky, které skutečně spadnou, v bowlingu je možné získat navíc bonusové body za shození všech kuželek. Bowling se hraje v halách na dráze, na které stojí deset kuželek postavených do tvaru rovnostranného trojúhelníka, jehož jeden vrchol směřuje k hráči. Kuželky se hráč snaží srazit hozením koule. Hru je obvykle nutné (na oficiálních turnajích či ve většině bowlingových heren) hrát ve speciální obuvi a je možné využívat i další vybavení a doplňky. Dráha je obdélníkového tvaru o délce 62 stop 10 3/16 palců (tj. 19 156 mm) (měřeno od čáry přešlapu ke konci dráhy), přičemž mezi čárou přešlapu a středem první kuželky (kuželky číslo 1) musí být vzdálenost 60 stop ±1⁄ palce (18 288 ±13 mm). Šířka dráhy je 41 1⁄ palců ±1⁄ palce (1 054 ±12,7 mm). Vyrovnaná musí být na 0,040 palce (1 mm). Je vyrobená ze dřeva nebo umělé hmoty a skládá se z 39 až 42 tenkých podélně položených pásů, které jsou navíc pro lepší rozpoznání střídavě světle a tmavě zbarveny. Na jedné kratší straně dráha plynule navazuje na prostor rozběžiště, který má délku nejméně 4,57 m a od kterého je oddělena čárou přešlapu (anglicky Foulline). Na opačném konci jsou sestaveny kuželky do předepsaného tvaru. Po delších stranách jsou žlábky (anglicky gutters) o šířce 9,25 palce ±1⁄ palce (tj. přibližně 23,5 cm) a hloubce 1,875 palce (tedy asi 4,8 cm), do kterých koule spadne, jestliže se neudrží na dráze. Žlábkem je koule – aniž by některé kuželky srazila – dopravena do prostoru za kuželkami, odkud ji stroj vrátí zpět do podavače koulí, aby byla k dispozici pro další hod. Navíc je možné podél dráhy (těsně na její hranici se žlábky) nechat zvednout takzvané bumpery podobající se malým mantinelům, čímž se kouli zabrání v pádu do žlábku. Této možnosti se využívá zejména, hrají-li i malé děti, které s udržením koule na dráze mívají velké problémy. Bumpery ovšem není možné využít při oficiálních soutěžních utkáních. Povrch dráhy je z lakovaného dřeva, přičemž prvních 15 stop (cca 4,57 m) je vyrobeno z javorového dřeva (kvůli jeho schopnosti odolat nárazu nejtěžší, 16 librové koule) a zbytek je z borovice. Dráha je obvykle ošetřena olejem. Pro snazší míření jsou na dráze orientační body. Na začátku dráhy je obvykle osm teček (anglicky dots) a ve vzdálenosti 12 stop od čáry přešlapu je sedm šipek (anglicky arrows).", "question": "Co znamená faul?", "answers": ["přešlap"]}
{"title": "Metr", "context": "20. října 1960 – jedenácté CGPM definovalo metr jako 1 650 763,73 násobku vlnové délky radiace ve vakuu, která odpovídá přechodu mezi 2p10 a 5d5 kvantové úrovně atomu kryptonu-86. 21. října 1983 – sedmnácté CGPM definovalo délku jako vzdálenost, kterou urazí světlo ve vakuu během časového intervalu 1/299 792 458 sekundy (tj. světlo urazí ve vakuu za sekundu přesně 299 792 458 metrů). Oficiální francouzské znění je: Le mè est la longueur du trajet parcouru dans le vide par la lumiè pendant une durée de 1/299 792 458 de seconde.. Přesněji by se měl překlad \"vakuum\" chápat jako prázdný prostor nebo prázdnota (anglicky void). == Zajímavosti == Kromě obvyklé značky m se lze např. v Itálii setkat se značením mt. Rovněž v zemích užívajících míle je pro ni užívána zkratka \"m\", a proto užívání zkratky \"m\" bývá nahrazováno \"mt\". V letecké dopravě se celosvětově užívá pro určení výšky jednotka stopa místo metru; obdobně vodorovné vzdálenosti v námořnictvu a letectvu se určují v námořních mílích (její definice, byť byla původně odvozena z úhlového stupně na zemském poledníku, je nyní založena na jednotkách SI, a 1 NM je tedy přesně rovna 1 852 m). Byť ICAO sice hodlá v budoucnu přejít na jednotky SI, nebyl pro tuto změnu stanoven termín. Kvůli zachování bezpečnosti by se totiž jednalo o složitý a krajně nebezpečný proces. Prakticky reálný je tento přechod patrně až po plné automatizaci řízení vzdušného provozu. === Nemetrické délkové jednotky === míle sáh loket stopa palec yard astronomická jednotka parsek světelný rok == Odkazy == === Reference === === Související články === metr čtvereční metr krychlový metr na třetí metr na čtvrtou běžný metr plnometr === Externí odkazy === Slovníkové heslo metr ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu metr ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou značku má metr?", "answers": ["m"]}
{"title": "Anthelmintikum", "context": "Anthelmintikum je označení pro léčivou látku, která působí proti parazitickým helmintům (červům). Anthelmintika různými mechanismy usmrcují, inaktivují nebo jen paralyzují parazitární helminty v hostitelském organismu. Používají se tedy k odčervení (dehelmintizaci) lidí a zvířat. širokospektrá (proti různým skupinám červů - např. albendazol - účinný proti hlísticím, částečně proti motolicím, tasemnicím) úzce specializovaná (proti konkrétním druhům - např. triklabendazol -. účinný pouze proti motolicím z čeledi Fasciolidae) nebo také antinematoda - léčiva s účinkem proti hlísticím anticestoda - léčiva s účinkem proti tasemnicím antitrematoda - léčiva s účinkem proti motolicím Dle chemické struktury se dělí anthelmintika do několika skupin: benzimidazoly, makrocyklické laktony, imidazothiazoly, tetrahydropyrimidiny, salicylanilidy a další. Přehled anthelmintických tříd, jejich zástupců a mechanismus působení je uveden v tabulce. Odčervení (dehelmintizace) je léčebný postup, kdy se infikovanému člověku nebo zvířeti podávají léčivé látky – tedy anthelmintika - s cílem zbavit organismus parazitických helmintů. Anthelmintika se aplikují v různých formách: per orálně (tablety, tobolky, kapky), injekčně (podkožně nebo do svalu).", "question": "CO je Anthelmintikum?", "answers": ["léčivou látku"]}
{"title": "Epikúros", "context": "V důsledku toho je v úsilí o blaženost klíčové rozpoznání skutečných potřeb, jejichž uspokojení je nezbytné pro odstranění strasti, od jen domněle opodstatněných, jejichž naplnění nezbytné není či v konečném důsledku je dokonce samo zdrojem strasti, takže je vhodné se jich zdržet. Tyto liché potřeby podle Epikúra pramení z několika druhů strachu – ze strachu z utrpení a ze smrti, strachu z bohů a strachu z nemožnosti dosáhnout štěstí. Protože je to strach, čím je člověk spoutáván a vzdalován od blaženosti tím, že mu znemožňuje rozpoznat přirozené potřeby od potřeb lichých, je pro dosažení slasti nejprve nutné osvobození od strachu. To je možné jen cestou rozumnosti, jíž lze pochopit bezdůvodnost strachu a odtud pak správně usuzovat, vyhovění kterým potřebám (a tedy usilování o které slasti) vede k duševnímu klidu a kterým nikoli. Epikúros se domnívá, že \"utrpení lidí pochází především z jejich lichých názorů, tedy z jejich duše\" a tomto bodě své nauce dává až \"terapeutický\" charakter, protože jejím nejvlastnějším cílem nakonec je především praktický návod k dosažení trvalého stavu slasti. Ten nalézá výhradně v uvědomělém a důsledném vyhýbání se strastem a v uvolněném, nenásilném, víceméně samovolně se dostavujícím dosahování slasti prostřednictvím askeze spočívající v maximálním omezování potřeb lichých a v přiměřeném uspokojování potřeb přirozených. Zatímco v rámci své školy byl Epikúros obdivován jako \"osvoboditel od strachu\", \"spasitel\" a \"nositel světla\", mimo ni byla jeho nauka často chápána jako do jisté míry protispolečenská a zejména – protože odmítal představu o zájmu bohů o běh světa či o životy lidí – bezbožná. Mnohdy také byla, a to kritiky i vulgarizujícími následovníky, desinterpretována jako přitakávající nevázané poživačnosti či prostopášnosti, což ovšem již on sám odmítal poukazem, že rozumnost vede k usilování o střídmé a neokázalé slasti, neboť jen jimi dochází k odstranění strasti zcela spolehlivě. Dnešní badatelé v ní nicméně ve shodě nacházejí zvláštní druh sobectví a až asociálně vypjatý individualismus. Epikúros byl autorem velkého množství děl, z nichž je však naprostá většina dnes ztracena. Do současnosti se dochoval pouze souhrnný soupis čtyřiceti etických myšlenek, který snad sám sestavil, a tři dopisy určené žákům; kromě toho je jeho nauka známa jen ze sekundárních pramenů. == Život ==", "question": "Všecha Epikúrova díla se dochovala?", "answers": ["Epikúros byl autorem velkého množství děl, z nichž je však naprostá většina dnes ztracena."]}
{"title": "Bobří soutěska", "context": "Tehdy byla lokalita zapsána jako chráněný přírodní výtvor v rozsahu 0,66 ha a zahrnovala Bobří vodopád.[3] V evidenci evropských významných lokalit je vedena pod názvem Binov – Bobří soutěska.[4] Přírodní památka je součástí Chráněné krajinné oblasti České středohoří.[5] Přírodní poměry Chráněné území s rozlohou 0,9831 hektarů se rozprostírá v nadmořské výšce 400–450 metrů v katastrálních územích Velká Javorská města Žandov v Libereckém kraji (0,72 hektarů) a Loučky u Verneřic v Ústeckém kraji (0,27 hektarů).[5] Stinné údolí vzniklo erozní činností v čedičovém podloží, vytvořeném od západu přitékajícím Bobřím potokem. Důvodem ochrany je ukázka zpětné eroze v čedičovém tělesu. Jsou zde dva vodopády. Menší pěnivý vytéká z pukliny v čedičové skále pod troskami Čertova mlýna, vysoký je jen 2 metry, široký čtyři metry. Nedaleko od něj je další vodopád vysoký 6 metrů, není však tak mohutný. Celé údolí je zarostlé lesem, je zde mnoho vzácných květin (např. růže alpská), i živočichů (např. skorec vodní, konipas horský).[6] Přístup pro turisty Přes údolí vede zeleně značená cesta od Kravař na Verneřice, není zde silnice ani železniční trať.", "question": "V jakém podloží vzniklo údolí Bobří soutěska?", "answers": ["čedičovém"]}
{"title": "Mečoun obecný", "context": "ostnoploutví (Perciformes) Čeleď mečounovití (Xiphiidae) Rod mečoun (Xiphias) Binomické jméno Xiphias gladiusLinné, 1758 Synonyma Phaethonichthys tuberculatus (Nichols, 1923) Tetrapterus imperator (Bloch & Schneider, 1801) Xiphasia gladius (Linné, 1758) Xiphias estara (Phillipps, 1932) Xiphias gladius estara (Phillipps, 1932) Xiphias imperator (Bloch & Schneider, 1801) Xiphias rondeletti (Leach, 1818) Xiphias thermaicus (Serbetis, 1951)[2] Některá data mohou pocházet z datové položky. Mečoun obecný (Xiphias gladius) je jediný druh z čeledi mečounovitých a tvoří tak celou tuto čeleď. Je to až 455 cm dlouhá a téměř 650kilogramová ryba žijící v oceánech do hloubky až 800 m. Často vyskakuje nad hladinu. Plave rychlostí až 100 km/h. Fyziologie Tělo je drsné, ale nemá šupiny. Jeho horní čelist je protáhlá v typický mečovitý výběžek dlouhý asi 1/3 těla. Hřbetní ploutve má umístěné daleko od sebe. Řitní ploutve jsou 2 a břišní nemá. Obživa Loví tak, že vnikne do hejna sardinek nebo sleďů, začne tlouct kolem sebe mečem a sežere mrtvé nebo zraněné ryby. Množení Mečoun se tře v létě. Plůdek má v čelistech drobné ostré zuby, které jim vypadají, než dospějí. Hospodářský význam Mečoun je stále loven pro chutné maso. Jedná se o málo dotčený druh. Odkazy Reference ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]↑ ZICHA, Ondřej. Xiphias gladius (mečoun obecný) [online]. BioLib.cz, 04.10.2005-10-04 00:43:08 CET [cit. 2009-02-04].", "question": "Je mečoun obecný šupinatý strunatec?", "answers": ["Tělo je drsné, ale nemá šupiny."]}
{"title": "Tudorovci", "context": "Tudorovci, původně waleský rod Tewdur, připomínaný již ve 13. století, byli anglickou královskou dynastií od roku 1485 až do roku 1603. Tři hlavní panovníci dynastie – Jindřich VII., Jindřich VIII. a Alžběta I. – se zasloužili o to, že se z boji rozvrácené Anglie stala renesanční mocnost, která si v příštích staletích vybudovala výsadní postavení po celé planetě. Během vlády dynastie došlo k náboženské reformaci a byla vytvořena anglikánská církev (the Church of England). Rod se odvíjel od Owena Tudora, velšského hraběte na dvoře anglického krále Jindřicha V. Owen Tudor se oženil s vdovou po králi Jindřichu V., Kateřinou z Valois, a měl s ní pět dětí. Jejich nejstarší syn, Edmund Tudor, si vzal Margaretu Beaufort z rodu Beaufortů. Margareta (Markéta) byla potomkem Jana z Gentu (John of Gaunt), zakladatele rodu Lancasterů. Margareta porodila ve věku 13 let syna, a to několik měsíců po manželově smrti. Toto dítě se po válce dvou růží stalo anglickým panovníkem jako Jindřich VII. Tudor. Jako tudorovské období v anglických dějinách se obvykle označuje doba od nástupu Jindřicha VII. na trůn v roce 1485 po konec vlády Marie I. v roce 1558. Vláda Alžběty I. 1558–1603 se zpravidla od tudorovského období odděluje a nazývá se podle panovnice jako alžbětinská doba. Tudorovci patřili k významným anglickým královským dynastiím. Jako první z Walesu přišel Owen Tudor – asi okolo roku 1425. Původ Tudorovců sahá přibližně do 12. stol. Erbovním znamením Owena Tudora – v kymerštině Owain ap Maredud ap Tudor jarl Henevettet – byl červený štít se stříbrnou krokví posetou hermelínem a třemi stříbrnými přilbami (2, 1). Pozdější varianty znaku byly poměrně rozmanité, ale k tomu se ještě dostaneme. Owen roku 1423 uzavřel manželství s vdovou po anglickém králi Jindřichovi V. († 1422) Kateřinou z Valois.", "question": "Od koho se odvíjel anglický rod Tudorovců?", "answers": ["Owena Tudora"]}
{"title": "Démétér", "context": "Její otec Kronos ji spolkl stejně jako předtím její sourozence Hestii, Héru, Háda a Poseidóna. Vedl ho k tomu strach, že jeho děti se mu vzepřou a zbaví ho moci. Jako božské bytosti v něm přežívaly až do doby, kdy je vysvobodil jejich nejmladší bratr Zeus. Jeho matka Rheia ho porodila v tajnosti na Krétě a Krona ošálila kamenem zabaleným v plenkách. Když Zeus dospěl, postavil se otci, donutil jej vydat ze sebe všechny své děti a prohlásil se nejvyšším bohem. Démétér vzal k sobě na Olymp, dal jí na starost péči o plodnost země, o rolnictví. Naučila lidi obdělávat pole, usadit se místo kočování na jednom místě a dala jim tak nový způsob života a stanovila jeho zákony. Diovi se Démétér líbila, usiloval o její přízeň, dokonce zabil bleskem thessalského krále Íasióna, kterému Démétér dala syna Plúta. Démétér nakonec Diovi porodila dceru Persefonu; někdy bývá nazývána Kora. Když jednou byla Persefona se svými družkami, otevřela se před ní zem, vynořil se bůh podsvětí Hádés a v mžiku s ní zmizel v hlubinách. Démétér hned spěchala na pomoc, ale nenašla ani stopu. Bloudila devět dní po celém světě, až se nakonec od boha slunce Hélia dozvěděla, co bylo. Hned se vypravila za Diem na Olymp a žádala o pomoc. Ani Zeus však nemohl Háda donutit k vrácení Persefony matce, protože si ji mezitím vzal za manželku a dal jí ochutnat jádra granátového jablka. A tím jí zavřel cestu zpátky na zem - kdo něco v podsvětí snědl, nemohl se už vrátit nahoru. Démétér z velkého žalu se uchýlila do ústraní do svého chrámu v Eleusíně. Seslala na zemi neúrodu, zato zase lidé přestali bohům obětovat. Nakonec musel Zeus zakročit: donutil Háda, aby propustil Persefonu na svět vždy na dvě třetiny roku a zbylou třetinu bude ona trávit v podsvětní říši. A tak se stalo, že na podzim je Persefona dole - rolník osévá pole. Na jaře Persefona přichází ke své matce, příroda se probouzí, rozkvétá, zraje, lidé sklízejí úrodu. Prý prvním člověkem, který se učil pěstovat obilí, byl Triptolemos, jehož otec král eleusínský Keleos se svou manželkou poskytli přístřeší v době jejího největšího smutku po dceři.", "question": "Kolik dní trvaly slavnosti k poctě Démétér?", "answers": ["devět"]}
{"title": "Atom", "context": "Vědeckou formu atomové teorii poskytl na začátku 19. století John Dalton, podle kterého se každý chemický prvek skládá ze stejných atomů zvláštního typu, které nelze měnit ani ničit, ale lze je skládat do složitějších struktur (sloučenin). Na základě této teorie byl schopen vysvětlit některé otevřené otázky tehdejší chemie, např. proč při chemických reakcích reagují vždy jednoduché poměry množství příslušných látek (viz zákon násobných poměrů slučovacích). Související informace naleznete také v článku Thomsonův model atomu. Teorii o nedělitelných atomech (přesněji částic, které atomy nazval Dalton) však v roce 1897 vyvrátil J. J. Thomson, který při studiu katodového záření objevil elektron – tedy první subatomární částici. Na základě tohoto objevu vytvořil tzv. Thomsonův model atomu (též pudinkový model), který předpokládal, že atom je tvořen rovnoměrně rozloženou kladně nabitou hmotou, ve které jsou (jako rozinky v pudinku) rozptýleny záporně nabité elektrony. Související informace naleznete také v článku Rutherfordův model atomu. Thomsonův model překonal na začátku 20. století Ernest Rutherford, který analýzou experimentů Geigera a Marsdena dokázal, že většina hmoty s kladným nábojem je umístěna ve velmi malém prostoru ve středu atomu.", "question": "Kto objevil elektron?", "answers": ["J. J. Thomson"]}
{"title": "Postel", "context": "matrace, nejčastěji pérové, pěnové nebo nafukovací gumové, položené na roštu, která mívá výšku (tj. tloušťku) od 10 cm až po asi 40 cm. Dříve stejnému účelu sloužil slamník. jako doplnění postele bývá přikrývka (deka, peřina), polštář pod hlavu a ložní prádlo - prostěradlo, povlaky na deku a polštář a případně chránič matrace. místo pod matrací je často využíváno jako úložný prostor, zpravidla uzavřený, což ale brání odvětrávání a nepovažuje se proto za zdravotně zcela vhodné.RozměryPostele jsou zpravidla vyráběny sériově v typizovaných rozměrech (rozměr ložné plochy): nejčastější je velikost 90 × 200 cm; další běžné šířky jsou 80, 140, 160, 180 cm. Jiné velikosti jsou nabízeny jenom jako atypické na zakázku. Dětské postele jsou menší, např. 80 × 140 cm. Patrové postele používané zejména pro děti, např. 90x200 cm s dvěma patry. Pro malé děti ještě menší je dětská postýlka.Horní plocha matrace bývá ve výšce 45 cm nad zemí. Pro snadnější vstávání zejména zesláblých osob je vhodnější vyšší postel, zvaná také americká. Zvláštním druhem jsou zdravotnické postele určené do nemocnic a případně do domovů pro seniory. Mají jednak větší výšku ložné plochy a dále bohatší možnost polohování matrace.", "question": "Jak se nazývá kus nábytku určený ke spaní?", "answers": ["Postel"]}
{"title": "Námořní pěchota Spojených států amerických", "context": "1775 – 17831798 – současnost Typ Námořní pěchota Funkce Obojživelná a rychle nasaditelná úderná síla Velikost přibližně 245 000 lidí Motto Semper fidelis (vždy věrní) Nadřazené jednotky Ozbrojené síly USAMinisterstvo obranyÚřad námořnictva Insignie Znak Červená a Zlatá barva Námořní pěchota Spojených států amerických (United States Marine Corps, USMC), často označované jen Marines, US Marines je složka Ozbrojených sil USA. Slouží v ní 182 000 aktivních vojáků[1] a 38 500 rezervistů.[1] Provozuje 1199 letadel.[2](údaje z roku 2016) Mariňáci při cvičení, používající lesní vzor nové uniformy MARPAT. Příslušníci americké Námořní pěchoty se pokládají za nejlepší americké vojáky. V boji jsou většinou nasazeni jako první, mající za úkol prorazit nepřátelské linie, zatímco armáda se teprve mobilizuje. Námořní pěchota se proslavila pomocí jejího obojživelného boje za druhé světové války proti Japonsku. Americká Námořní pěchota nepoužívá jen pěší vojáky, ale i bojové letouny, vrtulníky, tanky a různá bojová vozidla. Námořní pěchota Spojených států je sice jednou ze šesti samostatných částí amerických Ozbrojených sil, ale administrativně spadá pod Americké námořnictvo. S námořnictvem mívá často společná cvičení, mariňáci navíc většinou útočí z moře, takže využívají plavidla amerického námořnictva.", "question": "Jaká zkratka se používá pro označení Námořní pěchoty Spojených států amerických?", "answers": ["USMC"]}
{"title": "Iwodžima", "context": "Leží přibližně 1200 km jižně od Tokia (24°47' s. š., 141°19' v. d.) a je součástí Vulkánových ostrovů, které tvoří jižní část ostrovů Ogasawara. Slavným se ostrov stal díky bitvě, kterou tu vybojovaly Spojené státy a Japonsko v únoru a březnu 1945. Americká námořní pěchota ostrov obsadila až po extrémně krvavých bojích. Ostrov má rozlohu přibližně 21 km2. Jeho jediným nápadnějším bodem je hora Suribači (také Suribačijama), vyhaslý, 166 m vysoký vulkán. Jinak je Iwodžima zcela plochá, což je na ostrov vzniklý sopečnou činností neobvyklé. Od 18. června 2007 se oficiální název ostrova změnil zpět na Iótó, jenž ostrov nosil před rokem 1945. Tó je pouze jiným čtením znaku šima 島, a tak se zápis názvu v japonských znacích ani význam názvu nemění. Ostrov byl neobydlený až do počátku 19. století. Nakonec jej kolonizovalo Japonsko a v roce 1943 na ostrově žilo 1 100 japonských civilistů. Většina z nich byla zaměstnána, buď v cukrovaru postaveném v severovýchodní části ostrova, nebo v sirném dole ve stejné oblasti. Všichni obyvatelé ostrova žili v pěti osadách na severní polovině ostrova. Nejsevernější z nich byla osada Kita (japonsky Sever), osada Niši (Západ) byla na severozápadě, největší osada Motojama ležela u dolu na síru a Higaši (Východ) a Minami (Jih) byly situovány v severovýchodní části ostrova Iwodžima. Ostrov se stal dějištěm důležité bitvy druhé světové války. Bitva o Iwodžimu probíhala od 16. února 1945 do 26. března 1945 a jejím důsledkem bylo, že ostrov zůstal okupován Spojenými státy až do roku 1968. Právě na hoře Suribači pořídil 23. února 1945 Joe Rosenthal jednu z nejslavnějších fotografií celé války. V současnosti na Iwodžimě nežijí žádní stálí obyvatelé. Je tu pouze umístěna základna japonského námořnictva. Pro vstup na ostrov je potřeba zvláštního povolení.", "question": "Kdo pořídil na hoře Suribači jednu z nejslavnějších fotografií druhé světové války?", "answers": ["Joe Rosenthal"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Toto však ustalo po 2. sezóně, kdy Desilu bylo koupeno společností Paramount, která snížila rozpočet a sám Roddenberry od další tvorby ustoupil. Seriál byl tak ukončen při celkovém počtu 80 epizod ve třech sériích, což se projevilo jako chybné, když Paramount prodal vysílací práva i jiným společnostem a Star Trek se velmi rychle rozšířil a získal mnoho fanoušků. Zvažovalo se i obnovení seriálu v 70. letech, ale to se zdálo společnosti velmi nákladné a namísto toho byl vytvořen animovaný seriál Star Trek, který dabovali původní herci. Roddenberry původní seriál ohraničil na trojici hlavních postav – kapitán James T. Kirk (William Shatner), první důstojník, Vulkánec Spock (Leonard Nimoy) a vrchní lékař Dr. Leonard McCoy (DeForest Kelley) společně účinkovali v největším počtu epizod. Ostatní postavy posádky byly spíše doprovodné. Tuto taktiku se Roddenberry rozhodl změnit až u seriálu Nová generace, kde zaměřil dění na více členů posádky. Podrobnější informace naleznete v článku Star Trek (animovaný seriál). Animovaný seriál Star Trek, označovaný jako \"The Animated Series\" (zkratkou TAS), z roku 1973 je seriál o dvou sezónách, dohromady 22 dílů zhruba po 30 minutách. Došlo k menším změnám v posádce, ale hlavní hrdinové jsou totožní. Události navazují na předchozí seriál. Hlasy animovaným postavám propůjčili herci původní posádky z TOS, kteří si (změněnými hlasy) zahráli i role dalších postav. Podrobnější informace naleznete v článku Star Trek: Nová generace.", "question": "Jak se jmenují hlavní postavy Star Treku?", "answers": ["James T. Kirk (William Shatner), první důstojník, Vulkánec Spock (Leonard Nimoy) a vrchní lékař Dr. Leonard McCoy (DeForest Kelley)"]}
{"title": "Gejzír", "context": "Na jihozápadě je oblast ohraničena horou Ruapehu a na severovýchodě pak podvodní sopkou Whakatane. Velké množství gejzírů bylo v oblasti zničeno využíváním geotermální energie a vybudováním vodní nádrže, ale i přes to se v oblasti ještě nachází několik desítek gejzírů. Na začátku 20. století se zde nacházel největší známý gejzír všech dob nazvaný Waimangu Geyser, který začal pravidelně tryskat v roce 1900. Fungoval po čtyři roky, kdy sesuv svahu změnil hladinu podzemní vody, což vedlo k jeho zániku. Výtrysky gejzíru Waimangu dosahovaly obyčejně výšky okolo 160 m, ale některé supervýtrysky vyvrhly vodu až do výšky 460 m. Moderní výzkumy oblasti naznačují, že zemská kůra je v oblasti pouze 5 km mocná a že se pod ní nachází magmatické těleso 50 km široké a 160 km dlouhé. === Island === Na Islandu se nachází některé z největších gejzírů na světě. Gejzíry a horké prameny se nacházejí rozesety po celém ostrově, ale velká část z nich je umístěna v oblasti Haukadalur. V této části Islandu je i Geysir, který tryská již od 14. století a který dal pojmenování všem gejzírům na světě. V roce 1896 se před zemětřesením gejzír odmlčel, ale po otřesech začal opět vyvrhovat vodu a páru několikrát za den. V roce 1916 ale všechny erupce gejzíru ustaly. V průběhu 20. století se gejzír aktivoval a deaktivoval v závislosti na zemětřeseních. Zemětřesení z roku 2000 opět Geysir aktivovalo, ale od té doby vyvrhuje materiál nepravidelně a nepředvídatelně.", "question": "Jak se jmenuje pramen charakteristický nepravidelným únikem vody vyvrhované turbulentně (vířivě) do okolí a doprovázené vodní parou?", "answers": ["Gejzír"]}
{"title": "Symfonie", "context": "Symfonie je cyklická hudební forma sonátového typu, komponovaná pro větší až velké nástrojové obsazení (zpravidla symfonický orchestr). K původně instrumentální symfonii později přibyla možnost současného uplatnění dalších komponentů, např. sólového zpěvu, sborů, v moderní klasické hudbě pak nejrůznějších dalších přidružených souborů, např. souboru bicích nástrojů (8. symfonie Miloslava Kabeláče, skladby Krzystofa Pendereckého). a dalších ne zcela tradičních součástí, např. elektronických nástrojů (Philip Glass), původně nehudebních (John Cage, György Ligeti), industriálních, hlukových a ambientních zdrojů zvuku, digitálně zpracovaných zvuků nástrojů z obsazení klasického orchestru (Vladimír Hirsch) atd. Symfonická forma patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska kompozičního, tak interpretačního, a je proto právem perlou a vrcholem v oboru skladatelského umění i umění koncertní interpretace. == Historie == Symfonická forma se rozvinula především v období klasicismu a romantismu, avšak původ tohoto útvaru i slova symfonie (volně přeloženo: souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku) je nutno hledat již v antickém Řecku. Význam výrazu v hudební historii zaznamenal v průběhu staletí mnoho změn. Ve starověké řecké hudbě představoval tento výraz tedy totéž, co dnes -konsonance, v 16. století to byla každá vokální skladba s instrumentálním doprovodem, v 17. století je sinfonia předehrou k opeře, atd. Právě tato \"předehra\" - sinfonia, se stala přímým předchůdcem současné formy, která se v průběhu času proměňovala (počet vět 3-5, dělení jednotlivých částí rychlá-pomalá-rychlá, zaváděním sborů či sólistů atd.) Důležitým vývojovým článkem pro symfonii, tak jak ji chápeme víceméně dodnes, jsou skladby tzv. mannheimské školy (založené českými hudebníky, především J. V. Stamicem a jeho syny) a vznik sonátové formy. Za \"otce\" klasické symfonie je považován Joseph Haydn; v té době měla symfonie obvykle sonátovou cyklickou formu o čtyřech větách. Toto členění bylo víceméně respektováno prakticky až do začátku 20. století. Pro moderní symfonie v dnešní vážné hudbě nejsou stanovena žádná předem daná pravidla a záleží na každém skladateli, jaký přístup a řešení si při skladbě symfonie zvolí. == Skladatelé == Mezi nejvýznamnější skladatele symfonické hudby jsou (řazeno chronologicky): Joseph Haydn", "question": "Proč je symfonie vrcholem skladatelského umění?", "answers": ["patří k nejnáročnějším hudebním útvarům"]}
{"title": "Ann Rosener", "context": "Ann Rosener Ann Rosener Narození 25. listopadu 1914 Úmrtí 19. května 2012 (ve věku 97 let) Menlo Park Alma mater Smith College Povolání fotografka, fotoreportérka a novinářka multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Typická fotografie autorky Ann Rosener[1] (25. listopadu 1914 – 19. května 2012) byla americká fotografka, která se specializovala na snímky obyčejných lidí v každodenním životě. Pracovala jako fotografka pro Works Progress Administration a ve společnosti Office of War Informations, která vznikla z instituce Farm Security Administration. Život a dílo Patřila do skupiny talentovaných fotografů najatých Royem Strykerem právě v době, která je často nazývána \"zlatým věkem dokumentární fotografie\".[2] Společnost FSA byla vytvořena v USA v roce 1935 v rámci New Deal. Jejím úkolem bylo v krizi pomáhat proti americké venkovské chudobě. FSA podporovalo skupování okrajových pozemků, práci na velkých pozemcích s moderními stroji a kolektivizaci. Se vstupem USA do druhé světové války však nastala změna: projekt FSA dostal jiné jméno – Office of War Informations (OWI) – a také jiný program. Ve válce musela propaganda ukazovat, jak jsou Spojené státy silné a ne jaké mají potíže. V roce 1948, kdy organizace zanikla, byla dokonce snaha pořízené dokumenty zničit, aby nemohly být použity pro propagandu komunistickou.[3] Galerie Ženy ruční sklizní chřestu pomáhají udržet národní blahobyt, Rochelle, Illinois. Řezníci vykupují od domácích chovatelů tuk a prodávají je do kafilérie, kde bude zpracován na střelivo pro muže bojující za Ameriku. Voják na domácí frontě ukládá všechny odpadní tuky, aby mohly být zpracovány do munice pro americké vojáky... Sběr starého papíru ušetří Strýčku Samovi miliony dolarů ročně. Fotografie propagující recyklaci kovů během druhé světové války Slečna Anna Bland, svářečka, afroamerická pracovnice v richmondských loděnicích, Richmond, Kalifornie, USA. Spěšné dokončování lodě SS George Washington Carver. Kvalifikovaní černošští dělníci hrají důležitou roli při konstruování SS George Washington Carver, druhé lodi pojmenované po černochovi v loděnicích společnosti Kaiser v Richmondu.", "question": "Jaká byla fotografická specializace autorky Ann Rosener?", "answers": ["snímky obyčejných lidí v každodenním životě"]}
{"title": "Hlavnička", "context": "Hlavnička (také zhoubná katarální horečka, latinsky: coryza gangraenosa bovum) je virové, akutní onemocnění přežvýkavců, zejména skotu a buvolů. Projevuje se fibrinózním zánětem sliznic hlavy, patologickými změnami na očích, případně nervovými příznaky. Nemá obvykle charakter hromadného nakažlivého onemocnění a probíhá spíše sporadicky. Původcem je DNA virus z čeledi Herpesviridae. Vznik choroby, zejména u skotu, je dáván do souvislosti s přenosem viru od infikovaných ovcí, u nichž probíhá infekce bez příznaků. perakutní forma – horečka 40–42 °C, krváceniny na všech sliznicích hlavy, zánět střev, náhlý úhyn hlavová a oční forma – objevují se léze na rohovce, zánět rohovky přechází až ve vředy na rohovce. Současně dochází k hlenohnisavému zánětu sliznic nosu spojený s výtokem nosu. Zánět může postihnout i čelní kost a kostní základ rohů. Rovněž dochází k otoku hrtanu a zánětu sliznic dutiny ústní a horních cest dýchacích. střevní forma – projevuje se průjmem, často krvavým kožní forma – vezikulární léze na kůži hlavy, vemene kolem paznehtů nervová forma – křeče, deprese, svalový třes, skřípaní zubů, parézy až paralýzy Všechny formy se mohou vzájemně prolínat. ŠTĚRBA O. Virové choroby spárkaté zvěře. Brno : VFU Brno, 1997. Přednášky z epizootologie, VFU Brno Slovníkové heslo hlavnička ve Wikislovníku", "question": "Jak se projevuje hlavnička?", "answers": ["fibrinózním zánětem sliznic hlavy, patologickými změnami na očích, případně nervovými příznaky"]}
{"title": "Internetový časopis", "context": "Internetový časopis Internetový časopis, též online magazín nebo zkráceně e-zin (z „elektronického magazínu“), je časopis, který je dostupný čtenářům on-line prostřednictvím internetu. Vývoj a obsah Internetové časopisy vznikly spojením tištěných a internetových medií. Jejich hlavním rozdílem oproti klasickým tištěným časopisům je interaktivnost a takřka neomezený obsah, který je limitován pouze datovou kapacitou. K prohlížení internetových časopisů je zapotřebí připojení k internetu a často také aktuální verze flash playeru. Co se obsahové stánky týče, nabízí možnosti využití vizuálních i audiovizuálních prvků, a dovoluje tudíž články prokládat různými videi, zvukovými soubory nebo aplikacemi. Čtenáři je tak možné poskytnout nejen textovou část, ale např. k recenzi nového automobilu připojit i videozáznam z testovací jízdy, popř. záznam zvuku motoru pří zvýšených otáčkách. Reference Související články Žurnál Magazín Noviny Bulletin Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jak se zkráceně říká internetovému časopisu?", "answers": ["e-zin"]}
{"title": "Intersekcionalita", "context": "Intersekcionalita Intersekcionalita (neboli intersekcionální teorie) se zabývá mnohonásobnou diskriminací, studiem systému společenských identit, které se paralelně překrývají. Zároveň také zkoumá korespondující systémy diskriminace, útlaku a dominance (například gender, etnicitu, třídu, vzdělání a další).[1] Tento pojem poprvé použila v roce 1989 americká odbornice na kritickou teorii rasy a obhájkyně občanských a lidských práv Kimberlé Williams Crenshaw.[2] Historie Pojem intersekcionalita má své kořeny v 60. a 70. letech 20. století, konkrétně v době druhé vlny feminismu. Druhá vlna feminismu se po té první orientovala na pojmenování problémů v každodenním životě ženy, v oblastech sexuality, rodiny nebo pracovního života. V tomto období lidé poprvé začínají vnímat problematiku diskriminace v různých odvětvích a právě kvůli tomu vzniká pojem intersekcionalita, která definuje tyto aspekty diskriminace najednou.[3] Kimberlé Crenshaw, zakladatelka termínu intersekcionalita, popisuje, že oddělená studia rasismu a sexismu nejsou dostatečná ve zkoumání zkušeností lidí setkávajících se s průnikem různých diskriminací.[2] Combahee River Collective Organizace Combahee River Collective byla založená černošskými lesbickými ženami v roce 1974 v Bostonu; toto uskupení bylo aktivní až do jeho rozpadu v roce 1980. Její členky zastávaly názor, že bělošský feminismus se neztotožňoval s jejich názory a nenaplňoval jejich ideje a očekávání. Do povědomí lidí se tato organizace dostala kvůli dokumentu Combahee River Collectiv Statement, kde můžeme poprvé najít zmínku o intersekcionalitě. Dokument se zabýval problémem útisku žen na základě jejich barvy pleti, ale také jejich sexuální orientace.[4] Intersekcionalita a feminismus Intersekcionalita úzce souvisí s feministickou a antirasovou teorií. Dotýká se především žen a to velmi významně. Intersekcionální teorie se zabývá tvrzením, že lidé mohou být diskriminováni na základě několika sociálních a kulturních faktorů najednou. Nerovnosti se objevují v kontextu tří hlavních kategorií: rasa či etnicita, třída a také gender. Další faktory mohou být například věk, vzdělání, rodinný stav, náboženské vyznání, sexuální orientace, zdravotní způsobilost nebo fáze životního cyklu a další. Jedná se tedy o mnohonásobnou diskriminaci.[4] K termínu intersekcionalita také odkazuje i americká socioložka Patricia Hill Collins, která definuje tento pojem jako „konkrétní vzájemně se protínající formy útisku vzhledem k rase, sexuální orientaci a národnosti.“ Dále zmiňuje typické rysy intersekcionality – černošský feminismus, multirasový feminismus a feminismus třetího světa.[4] Intersekcionalita a diskriminace Podle teorie intersekcionality zažívá ve společnosti každý člověk diskriminaci v rámci všech možných kategorií. Nejčastějšími kombinacemi utlačování, jinak označované jako dvojnásobný útlak, je pohlaví plus rasa a věk plus pohlaví.", "question": "Kdo přišel s termínem intersekcionalita?", "answers": ["Kimberlé Williams Crenshaw"]}
{"title": "Geysir", "context": "Geysir GeysirErupce Geysiru během léta 2009 Geysir (islandsky Stóri Geysir, česky Gejzír nebo Velký gejzír) je gejzír v oblasti prolomového riftu Haukadular, 80 kilometrů východně od Reykjavíku na jihozápadním Islandu. Právě od islandského názvu tohoto útvaru se odvozuje geologický termín gejzír (z islandského výrazu „geysa“, což znamená „proudit“).[1] Velký gejzír je přitom také nejstarším známým zástupcem, jako aktivní byl popsán již v roce 1294.[2] Okolní oblast v roce 1846 prozkoumal Robert Wilhelm Bunsen, který jako první vědecky vysvětlil příčiny tohoto úkazu. Aktivita gejzíru je nepravidelná a závislá na sopečné aktivitě celé oblasti. Zaznamenána byla jeho aktivita v roce 1630, kdy se probudil k činnosti po téměř 40 letech. Také v roce 1896 začal chrlit vodu a páru po dlouhých letech klidu. V letech 1910–1915 byla naopak jeho frekvence jen asi 30 minut. V roce 1915 činnost gejzíru ustala, ale následná zemětřesná aktivita v oblasti ho opět v roce 1935 probudila k životu.[3] Po sérii zemětřesení, která zasáhla oblast v roce 2000, Geysir opět chrlí vodu. Frekvence se pohybuje v rozmezí 5 až 8 hodin. Vařící voda je vyvrhována až do výšky kolem 80 metrů, v roce 1845 dosáhla až 170 m. Mezi 17. a 20. červnem 2000, během zemětřesení, dosahoval do výšky 122 m po dva dny a je považován za nejvyšší gejzír v činnosti, a to i dočasně.[4] Návštěva Geysiru je součástí nejznámější turistické trasy na Islandu, zvané Zlatý kruh (Gullni hringurinn). Odkazy Reference ↑ National Geographic Česko Dostupné online↑ Islandský gejzír neúnavně vybuchuje každých pět minut. Patří k těm nejčinnějším na světě Dostupné online↑ Island zpoplatní návštěvníkům proslulý gejzír Dostupné online↑ Novinky.cz Dostupné online Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Geysir na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 7517833-3 | VIAF: 246989034", "question": "Kdo jako první vědecky vysvětlil příčiny gejzírů?", "answers": ["Robert Wilhelm Bunsen"]}
{"title": "Tautologie", "context": "Tautologie (z řeckého τ, tautologia, výpověď o témže) je v logice vždy pravdivý složený výrok. Je pravdivý vždy, bez ohledu na pravdivostní hodnotu jednotlivých částí takového výroku. Příkladem tautologie je výrok: \"Buď bude zítra pršet, nebo zítra pršet nebude.\" Tautologií jsou především některé definice, jako například \"Kampanologie je věda, která se zabývá vznikem, vývojem, výzdobou, funkcí a akustikou zvonů.\". Tento výrok neříká vlastně nic jiného, než že A = A. Jiným případem jsou nepravé tautologie, výroky, které jsou samy o sobě tautologické, ale v souvislosti s kontextem získávají konkrétní význam. Například: Výrok \"Až to bude, tak to bude.\" ve skutečnosti zhruba znamená: \"Nedá se to urychlit, musíš počkat.\" Výrok \"Děti jsou děti.\" získá svůj. význam v dialogu: \"Vysvětloval jsem mu, že nesmí sám přecházet silnici, ale vůbec mě neposlouchá.\" - \"To víš, děti jsou děti.\" Mluvčí tím má namysli, že neposlušnost je pro děti charakteristická, a tudíž vyplývající ze samotného označení. Sem patří i výroky \"doma je doma\", \"udělal jsem, co jsem udělal\" nebo výroky ve formě \"A není neA\", například \"mír není válka\" či \"co je černé, není bílé\". Tautologie je také nadbytečné zdvojení téhož významu různými slovy nebo částmi slova, označované též pojmem pleonasmus nebo perisologie. Sem mohou patřit např. výrazy \"vždy a navěky\", \"zcela a úplně\", \"třídílná trilogie\", \"nejoptimálnější\" apod. Taková tautologie může být buď stylistickou chybou, nebo výrazovým prostředkem, který má umocnit některou z vlastností daného předmětu. Kupříkladu slovo \"dárek\" v sobě zahrnuje představu svobodného rozhodnutí dát někomu něco zdarma. Avšak spojení \"zdarma daný dárek\" chce odlišit takový dárek od různých bonusů, které jsou sice také označeny \"zdarma\", ale zákazník si je přitom zaplatí. Opakem tautologie v logice je kontradikce, v lingvistickém smyslu oxymóron. Pleonasmus Oxymoron Spor (logika) MACHOVÁ, Svatava; ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantická & pragmatická lingvistika. Praha : Univerzita Karlova, 2001. ISBN 80-7290-061-7. S. 45-47. Slovníkové heslo tautologie ve Wikislovníku", "question": "Jak se v logice nazývá opak tautologie?", "answers": ["kontradikce"]}
{"title": "Uri Šerki", "context": "Rabi (rav) Uri Šerki (hebrejsky א ע ש, Uri Amos Šerki) (narozen 1959, v Alžírsku) je jeden z nejvýznamnějších současných izraelských rabínů. Vede hebrejskojazyčné oddělení ješivy Machon Me'ir a centrum výuky judaismu francouzského oddělení téže ješivy. Je rabínem komunity při synagoze Bejt Jehuda v jeruzalémské čtvrti Kirjat Moše. Dále vyučuje judaismus širokou (i sekulární) veřejnost v centru Roš Jehudi, v ruskojazyčném vzdělávajím centru Machanajim a jinde. Patří mezi hlavní osobnosti nábožensko-sionistické frakce Likudu. == Bibliografie == Narodil se v Alžírsku roku 1959, ale brzy poté se jeho rodina odstěhovala do Francie a nakonec roku 1972 se vystěhovala do Izraele. Rabín Uri Šerki studoval v ješivě Nativ Me'ir, u r. C. J. Kooka (Kuka) v ješivě Merkaz ha-rav i u dalších významných rabínů. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ш, У na ruské Wikipedii a א ש na hebrejské Wikipedii. === Související články === Náboženský sionismus === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Uri Šerki ve Wikimedia Commons (anglicky) Webové stránky r. Šerkiho (anglicky) Články r. Šerkiho v angličtině (francouzsky) Parašat šavua (anglicky) Roš Jehudi - články r. Šerkiho", "question": "Ve kterém roce se narodil izraelský rabín Uri Šerki?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Umělá inteligence", "context": "Umělá inteligence (UI, anglicky Artificial intelligence, AI) je obor informatiky zabývající se tvorbou strojů vykazujících známky inteligentního chování. Definice pojmu \"inteligentní chování\" je stále předmětem diskuse, nejčastěji se jako etalon inteligence užívá lidský rozum. S tímto pojmem poprvé přišel John McCarthy v roce 1955. Výzkum umělé inteligence je vysoce odborný a specializovaný, navíc je rozdělen do několika polí, které často nelze názorově spojit. Celý výzkum se rovněž dělí na několik technických problémů; některá podpole se zabývají řešením konkrétních problémů, některá zase například na použití konkrétních nástrojů či dosažení konkrétních aplikací. Otázka, je-li možné sestrojit umělou inteligenci je také úzce spjata s problémem vědomí, s otázkou výpočtů, které provádí lidský mozek sám nebo s otázkou evoluce kognitivních schopností. Podobnými dilematy se zabývá filosofie umělé inteligence. Mezi hlavní problémy v rámci výzkumu umělé inteligence patří uvažování, znalosti, plánování, učení, zpracovávání přirozeného jazyka (komunikace), vnímání a schopnost se pohybovat či manipulovat s předměty. Dosažení obecné inteligence je stále jedním z hlavních cílů výzkumu v tomto oboru. Z psychosociálního hlediska je umělá inteligence jednou z forem ne-lidské inteligence. Související informace naleznete také v článku Turingův test. Na tomto srovnání spočívá také myšlenka Turingova testu, kterou vyjádřil informatik Alan Turing v roce 1950 ve svém článku \"Computing machinery and intelligence\". Ve zkratce tvrdí, že za inteligentní můžeme stroj prohlásit, nerozeznáme-li jeho lingvistický výstup od lingvistického výstupu člověka. Argument čínského pokoje je často pokládán za protiargument k Turingovu testu. Uvažuje, že by mohl existovat stroj, který by inteligentní chování simuloval připravenou sadou reakcí na všechny možné otázky, aniž by nad čímkoliv \"přemýšlel\". Ve stejném článku, v jakém Alan Turing navrhl svůj slavný test (sám ho nazýval \"imitační hra\") předpovídal, že za padesát let (tj. na přelomu milénií) budou mít počítače paměťovou kapacitu 109 bitů a rozhodčí imitační hry bude mít pouze 70% šanci, že správně pozná lidskou inteligenci.", "question": "Jakou zkratkou se anglicky označuje umělá inteligence?", "answers": ["AI"]}
{"title": "Vysoké učení technické v Brně", "context": "Studium na fakultě je orientováno na široké spektrum vědeckých oblastí: řídicí technika a robotika, biomedicínské inženýrství, silnoproudá elektrotechnika a elektroenergetika, elektronika a elektrotechnologie, mikroelektronika, radioelektronika, teleinformatika a audioinženýrství. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta informačních technologií VUT v Brně. Již v roce 1964 vznikla na fakultě elektrotechnické katedra samočinných počítačů. Z ní postupem času vznikl ústav informatiky, který byl v roce 2002 transformován na samostatnou Fakultu informačních technologií. Kampus FIT se nachází v areálu bývalého kartuziánského kláštera a na území bývalého velkostatku. Součástí fakulty jsou čtyři ústavy: Ústav počítačových systémů Ústav informačních systémů Ústav inteligentních systémů Ústav počítačové grafiky a multimédií Fakulta nabízí dva základní stupně studia – tříletý bakalářský a navazující dvouletý magisterský studijní program. Třetím stupněm je doktorský studijní program. Fakulta realizuje studijní programy Informační technologie a Výpočetní technika a informatika pro necelé 2 500 posluchačů. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta podnikatelská VUT v Brně. Jedna z nejmladších fakult VUT v Brně se svými studijními obory zaměřuje na ekonomiku a podnikání. Fakulta se roku 1992 vyčlenila z původní Fakulty strojní, v červnu 2004 se pak přestěhovala do komplexu budov VUT na Kolejní ulici v Brně. Kromě bakalářských, magisterských a doktorských programů v tomto oboru nabízí ve spolupráci se zahraničními univerzitami také postgraduální studium MBA. Zhruba 3 500 posluchačů studuje ve studijních programech, jako je například management, účetnictví, podnikové finance, daně či manažerská informatika. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta stavební VUT v Brně. Nejstarší fakultou VUT v Brně je fakulta stavební. Právě se stavebním odborem zahajovala technika v roce 1899 svou činnost a tato fakulta byla i jediná, která přežila násilnou změnu VUT na Vojenskou technickou akademii v roce 1951. Zároveň je také největší fakultou co do počtu studentů (více než 6 500). Zájemci zde mohou studovat obory: Architektura pozemních staveb, Stavební inženýrství, Stavitelství, Geodézie a kartografie a Architektura a rozvoj sídel. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně. K otevření strojírenského odboru došlo hned v roce 1900 a je druhou nejstarší fakultou Vysokého učení technického v Brně. V minulosti byl na fakultě strojní vyučován také obor energetický, ze kterého později vznikla samostatná fakulta elektrotechniky. Nyní je Fakulta strojního inženýrství se svými více než 4 500 studenty druhou největší fakultou VUT v Brně. Tvoří ji celkem 15 odborných pracovišť a studium je realizováno ve třech stupních – bakalářském, magisterském a doktorském.", "question": "Která fakulta Vysokého učení technického je nejstarší?", "answers": ["fakulta stavební"]}
{"title": "André Breton", "context": "André Breton (19. února 1896 Tinchebray (Orne), Francie - 28. září 1966 Paříž) byl francouzský básník a prozaik. Je považován za zakladatele a hlavního teoretika surrealismu. Jako mladý student medicíny psal lyriku, ovlivněn symbolisty, obzvláště Stéphanem Mallarmém. Na počátku roku 1916 se v Nantes seznámil s Jacquesem Vachém, který na něj měl rozhodující vliv. Intenzivně se zabýval Rimbaudem a pracemi Sigmunda Freuda, se kterým si také vyměnil několik dopisů a v roce 1921 ho ve Vídni navštívil. Psychoanalýza hrála rozhodující úlohu v jeho životě, první možnost zkoušet její poznatky v praxi se mu naskytla během první světové války, kdy sloužil jako asistent v psychiatrickém středisku II. armády v Saint-Dizier. Roku 1918 se seznámil s Guillaumem Apollinairem a v roce 1919 spolu s Louisem Aragonem a Philippe Soupaultem založil revui Littérature. Poté, co v roce 1919 přišel z Curychu Tristan Tzara, se v Paříži začalo rozvíjet dadaistické hnutí a Breton se stal jeho členem. Po čase však začal jeho prostředky shledávat neúčelnými a došlo mezi ním a Tzarou k názorovým střetům. Jeho definitivní rozchod s dadaismem nastal v roce 1922. Už dva roky před tím, společně se Soupaultem, vydal Magnetická pole, automatický text, podle Bretonova pozdějšího vyjádření první surrealistické dílo vůbec. Nebylo prezentováno jako umění, ale jako práce v podstatě vědecká. Ačkoli šlo o vědu, která neuznává aparát logiky a zkoumá ty nejniternější oblasti lidského ducha. V roce 1924 spolu se svými přáteli - Louisem Aragonem, Paulem Éluardem a Benjaminem Péretem - oficiálně ustavil surrealistickou skupinu. Breton se pak po celou dobu jejího trvání nacházel v jejím středu, to nejen pro svůj teoretický přínos, ale i výjimečné osobnostní vlastnosti. Ačkoli později byl často nahlížen jako autoritativní vůdce. V roce 1924 také vydal Manifest surrealismu, ve kterém ho definoval jako \"čistý psychický automatismus\" a stal se redaktorem revui La Révolution Surréaliste (dvanáct čísel 1924 - 1929), orgánu nové skupiny. V surrealismu viděl syntezi myšlenek Rimbauda - \"přeměnit život\" a Marxe - \"změnit svět\". Okolo roku 1925 se začal dostávat do ideové blízkosti komunismu. Přesto zpočátku odmítal výzvy Pierra Navilla přejít k politické akci a důraz kladl stále především na otázky ducha bez jakékoli vnější kontroly, i marxistické. Do Francouzské komunistické strany vstoupil, stejně jako Louis Aragon, Paul Éluard, Benjamin Péret a Pierre Unik, v roce 1927.", "question": "Kdo je považován za zakladatele surrealismu?", "answers": ["André Breton"]}
{"title": "Mykény", "context": "Kolem roku 1650 př. n. l. přerostly mnohé vesnice v opevněná města s bohatými paláci a s luxusním zbožím, které konkurovalo zboží velmi zručných krétských řemeslníků. Mykénskou civilizaci tvořilo asi 20 městských států. V době svého největšího rozkvětu ovládali Mykéňané celý jih Řecka. Na severu sahalo jejich území až do Boiótie a Thessalie, na západě potom až k Iónským ostrovům. == Vznik Mykén == Podle řeckého bájesloví založil Mykény Perseus a později zde sídlili králové krvavého rodu Pelopovců. Nejznámějším Pelopovcem je král Agamemnon, který byl vrchním velitelem řeckých vojsk v Trojské válce. == Hrad a město == Mykénská pevnost zaujímala dominantní strategické postavení na vrcholku kopce, neboť z ní mohlo město ovládat přilehlou nížinu i horské průsmyky až ke Korintu. Mohutné zdivo z nepravidelných vápencových kvádrů o síle až pěti metrů se proslavilo jako \"kyklopské\", neboť pozdější generace měly za to, že je mohli postavit pouze jednoocí mytičtí obři zvaní Kyklopové. Hlavní vstup do města tvoří Lví brána, která vznikla kolem roku 1260 př. n. l. Nad mohutným portálovým překladem stojí proti sobě dva kamenní lvi. Od brány vede cesta ke královskému paláci. Jeho dva trakty jsou spojeny chodbami, jež sloužily jako zásobárny. Malované podlahy a bohaté fresky na stěnách se podobají těm, které nalezneme v palácích na Krétě. Kolem paláce stojí domy méně významných občanů včetně tříposchoďového domu zvaného Sloupový.", "question": "Jaká brána tvoří hlavní vstup do Mykén?", "answers": ["Lví"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Pěstované kultivary plodí opakovaně, až dvakrát ročně menší plody nebo velmi malé plody v nevelkém množství. Jde o velmi dekorativní ovoce (a rostliny). \"Day neutral\" - jahodníky plodící celý rok. Tyto jahodníky ovšem dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta. Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku. Hlavní období sklizně je nejčastěji v červnu a červenci. Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zahradních jahodách. Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí. Ve většině případů se však nejedná o alergickou, ale tzv. pseudoalergickou reakci. Tato se vyznačuje podobnými příznaky, nejčastěji kopřivka, které jsou však vyvolávány jiným mechanismem. Jahody se konzumují jak za syrova po utržení z keříku, tak i po tepelné úpravě, přidávají se jako náplň například do ovocných (jahodových) knedlíků, do pečiva (jahodový koláč, jahodová bublanina atd.). Často se také zavařují do kompotů, využívají se pro výrobu moštů. Vyhlášená je konzumace jahod se šlehačkou. Jahody se používají i jako dekorační doplněk pro míchané nápoje a značné obliby v celosvětovém zastoupení má konzumace jahod spolu se sektem. Jahody mají výrazné aromatické vlastnosti, čehož se využívá u celé škály výrobků. Jahodová příchuť je tak známá u žvýkaček, bonbónů, čokolády, sušenek, vůní, ale také například u kondomů. Jahody se využívají také v kosmetice, jelikož obsahují velké množství manganu, který je prospěšný pro pevnost a růst vlasů a pokožky. Dříve se jahody využívaly i pro bělení zubů.", "question": "Mají jahody výraznou aromatickou vlastnost?", "answers": ["Jahody mají výrazné aromatické vlastnosti, čehož se využívá u celé škály výrobků."]}
{"title": "Coca-Cola", "context": "Coca-Cola od roku 1944 registrováno v USA také jako Coke (česky zkráceně \"kola\") je sladký nápoj hnědé barvy s obsahem kofeinu a bezkokainového výtažku koky. Na trh byl uveden roku 1886, od roku 1892 jej vyrábí The Coca-Cola Company. Dnešní Coca-Cola je již nealkoholickým nápojem a neobsahuje víno ani kokain jako původní verze, od roku 1888 je sycená oxidem uhličitým. Bezprostředně poté, co v roce 1860 Albert Niemann poprvé izoloval z listu koky kokain a roku 1862 Wilhelm Lossen objevil jeho chemický vzorec, byla v USA zahájena farmaceutická výroba kokainu. Paralelně si v roce 1863 korsický chemik Angelo Mariani nechal patentovat vin Mariani, Marianiho víno, s přídavkem extraktu koky. Doporučoval jej jako lahodný nápoj a medicínské tonikum pro tělo i duši, které dodá sílu přepracovaným mužům, zesláblým ženám i churavým dětem, posílí mozek i krev, dá svalům sílu a pružnost a zajistí dobré zdraví a dlouhý život. Lékaři nápoj obecně doporučovali na všechny druhy obtíží a jeho rostoucí popularita byla i inspirací ke vzniku Coca-Coly. Coca-Colu vynalezl roku 1886 lékárník doktor John Stith Pemberton v Atlantě v USA. Název i jeho grafické zpracování ve formě dodnes používaného loga navrhl Pembertonův účetní a sekretář Frank Robinson. Poprvé byl nápoj prodáván za 5 centů v lékárně v Atlantě Willisem Venablem 8. května 1886. Zpočátku se prodávalo 9 nápojů denně. Za první rok se tak prodalo Coca-Coly za 50 dolarů, což se ani nevyrovnalo nákladům (zejména na reklamu), které činily 70 dolarů. První rok byl tedy ztrátový. Na konci 90. let 19. století se Coca-Cola stala jedním z nejpopulárnějších nealkoholických nápojů.", "question": "Kdo vynalezl Coca-Colu?", "answers": ["John Stith Pemberton"]}
{"title": "Theodore Kaczynski", "context": "Theodore Kaczynski Theodore Kaczynski Rodné jméno Theodore John Kaczynski Narození 22. května 1942 (78 let)Evergreen Park Bydliště Chicago (od 1942)Lombard (1969–1971)Unabomber's cabin (od 1971)Lincoln (od 1971)Evergreen Park Národnost Poláci ve Spojených státech amerických Alma mater Harvardova univerzita (1958–1962)Michiganská univerzita (1962–1967)Harvard College Povolání matematik, spisovatel, terorista, anarchista, sériový vrah a ochránce životního prostředí Zaměstnavatel Kalifornská univerzita v Berkeley (1967–1969) Nábož. vyznání ateismus Rodiče Theodore Richard Kaczynski a Wanda Dombek Příbuzní David Kaczynski[1] (sourozenec) Funkce odborný asistent (od 1967) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Theodore John „Ted“ Kaczynski (* 22. května 1942), znám také jako Unabomber, je americký matematik, sociální kritik, anarchista a neoluddista, který rozesílal po USA podomácku zhotovené bomby, které dohromady zabily tři osoby a 23 dalších zranily. Jako motiv uvedl boj proti technickému pokroku. Životopis Mládí Theodore Kaczynski se narodil 22. května 1942 v Chicagu, Illinois, do polské rodiny Wandy a Theodora Richarda Kaczynských. Kaczynski byl zázračné dítě. Jeho IQ mělo hodnotu 167, tudíž mu bylo dovoleno přeskočit šestou třídu a zapsat se do sedmé. Se spolužáky příliš nevycházel. Ve škole se mu vysmívali[2], a proto většinu času trávil osamocený, zahloubený do svých myšlenek. Po jeho zatčení v dospělosti mu bylo naměřeno IQ 136 (WAIS-R) (99. percentil) s VIQ 138 a PIQ 124 (95. percentil).[3] Tato diskrepance (hodnota v mládí v oblasti geniality - přibližně 1 ze 100 000 a pouze 99. percentil v dospělosti) se vysvětluje snížením inteligence v důsledku paranoidní schizofrenie. V 16 letech se dostal na Harvard University. Byl posedlý matematikou, ve svém pokoji rád počítal diferenciální rovnice. V mnohém předčil své spolužáky, někdy dokonce i svého profesora, kterým byl logik Willard Van Orman Quine.", "question": "Kdo byl během své anonymní trestné činnosti znám pod přezdívkou Unabomber?", "answers": ["Theodore"]}
{"title": "Evropa", "context": "Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1 360 000 km2, s průměrným ročním průtokem 8220 m3). Dalšími velkými řekami jsou Don, Dněpr, Dunaj, Pád, Rhôna, Ebro, Seina, Temže, Rýn, Labe, Odra a Visla. Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě. Většina evropských jezer je ledovcového původu. Největšími jezery jsou Ladožské (18 360 km2) a Oněžské jezero (9700 km2) v Rusku Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule. Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi, arktickou a subarktickou, na Špicberkách, Nové zemi a severním pobřeží Ruska.", "question": "Kolik procent Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu?", "answers": ["80 %"]}
{"title": "Korepetitor", "context": "Korepetitor je hudebník (zpravidla klavírista), jehož hlavní úlohou je doprovázet ve hře hráče na jiný hudební nástroj nebo zpěváky. Korepetitor také obvykle doprovází zkoušky sborových pěveckých těles a nastudování operního repertoáru v divadlech, aby nemusel být angažován nákladný orchestr. Korepetitor je rovněž využíván při nácviku baletu, tance, operety, opery atd., neboť může pružně reagovat na požadavky baletního, tanečního či divadelního mistra a přizpůsobit svou hru aktuálním potřebám nebo i jen může vhodně doprovázet třeba rozcvičky. Podobně může působit například při tréningu tělocvičných či gymnastických sestav atd., všude tam, kde záleží na sladění hudby a pohybu. == Někteří korepetitoři Národního divadla == Bohumír Váchal - korepetitor Národního divadla, osobní korepetitor Evy Urbanové Přemysl Charvát - dirigent a korepetitor Národního divadla Zdeněk Klauda - korepetitor Národního divadla Rudolf Zeman - korepetitor a klavírista Národního divadla Iryna Roměnskaja - korepetitorka Národního divadla Igor Rusinko - dirigent a korepetitor Městského divadla Brno", "question": "Proč se používá korepetitor ke zkouškám sborových pěveckých těles a nastudování operního repertoáru v divadlech?", "answers": ["aby nemusel být angažován nákladný orchestr"]}
{"title": "Sládek prestonský", "context": "Sládek prestonský Sládek prestonskýLe Brasseur de PrestonZákladní informace Žánr opéra comique Skladatel Adolphe-Charles Adam Libretista Adolphe de Leuven a Léon-Lévy Brunswick Počet dějství 3 Originální jazyk francouzština Premiéra 13. října 1838, Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique Česká premiéra 23. srpna 1839, Praha, Stavovské divadlo Některá data mohou pocházet z datové položky. Sládek prestonský (ve francouzském originále Le Brasseur de Preston) je komická opera (opéra comique) o třech jednáních francouzského skladatele Adolpha-Charlese Adama na libreto Adolpha de Leuvena (pseudonym hraběte Adolpha Ribbinga, 1800-1884) a Léona-Lévyho Brunswicka (vlastním jménem Léon Lhérie, 1805-1859) z roku 1838. Poprvé byla uvedena v pařížském Théâtre de l'Opéra-Comique dne 13. října 1838. Vznik díla \"Sládek prestonský\" vznikl na konci 30. let 19. století, v době Adamovy největší popularity a úspěchů, čtyři roky po Chatě v Alpách a dva roky po Postilionovi z Lonjumeau. Nová opera se situační komikou a rázovitými charaktery si ihned získala oblibu, kterou si po zbytek století udržela zejména v té části Evropy, která nejvíce oceňovala profesi titulního hrdiny. Již v roce 1839 se hrála v Bruselu, Amsterdamu, Berlíně, Hamburku a Rize.", "question": "Co je to Sládek prestonský?", "answers": ["komická opera"]}
{"title": "Paginace", "context": "Ve slovnících a encyklopediích se někdy číslují přímo sloupce a odkazuje se na ně zkratkou \"col.\", z latinského columna, sloupec. Paginýrka K ručnímu číslování dokumentů nebo stránek v sešitech a podobně se užívá zvláštní razítko, tzv. paginýrka, které při každém otištění zvyšuje číslo o předvolenou hodnotu, nejčastěji o 1. Foliace Verso a recto U rukopisů a starých tisků, které nemají číslované stránky, se užívá starší foliace, počítání a číslování listů. Jednotlivé listy se označují zkratkou fol. (z lat. folium, list) a číslem. Levá či rubová stránka v otevřené knize se přitom označuje latinským verso (v.), rub, pravá čili lícová stránka jako recto (r.). Na vedlejším obrázku by levá stránka s číslem 2 byla označena jako \"fol. 1v\", pravá jako \"fol. 2r\". Někdy se lícové stránky označují písmenem a, rubové písmenem b. Pak by se stránky na obrázku označily jako 1b a 2a. V případě, že text na stránkách je rozdělen do dvou (či více) sloupců, však malá písmena označují zpravidla sloupce. Pak by na výše uvedeném příkladu byly na levé stránce sloupce f1va, f1vb a na pravé stránce sloupce f2ra a f2rb. Odkazy Reference ↑ http://aleph.nkp.cz/F/4LVVYLP45EFNQEP8FNIXP265KA6XJRD3YDHSV2JR8E8T3JEFP2-47186?func=find-b& NKTD, heslo paginaceg", "question": "Jakou zkratkou se u rukopisů a starých tisků označují jednotlivé listy?", "answers": ["fol."]}
{"title": "Slovensko", "context": "Po zániku tohoto státního útvaru se Slovensko stalo součástí uherského státu. Po vymření uherské dynastie Arpádovců se v Uhrách vystřídalo několik rodů domácího i cizího původu, dokud v 16. století nezískali do svých rukou uherský trůn Habsburkové. S příchodem osvícenství a později během 19. století proběhlo slovenské národní obrození, v rámci něhož Ľudovít Štúr kodifikoval roku 1846 slovenštinu jako národní jazyk Slováků. Do roku 1918 trvaly snahy o prosazení slovenské jazykové autonomie a povznesení slovenské kultury, které byly potírány maďarizační politikou uherské vlády. Po roce 1918 se Slovensko stalo součástí Československa, v rámci něhož získali Slováci statut státotvorného národa. Mezi lety 1939–1945 existovala na území Slovenska takzvaná Slovenská republika, která byla satelitem nacistického Německa. Roku 1945 byl obnoven československý stát, o tři roky později se vlády zmocnil komunistický režim, který byl svržen během listopadové revoluce roku 1989. Neshody mezi českými a slovenskými politickými elitami vyústily roku 1993 v rozdělení Československa, důsledkem čehož vznikla Slovenská republika jakožto suverénní slovenský stát. Od roku 2004 je Slovensko součástí NATO a Evropské unie, v roce 2009 byla v zemi zavedena jednotná evropská měna euro. Slovensko je parlamentní republikou s demokratickými institucemi. V hospodářství se vyznačuje převážně soběstačnou zemědělskou produkcí, modernizovaným průmyslem a rozvíjejícím se sektorem služeb, který převažuje jak v podílu hrubého domácího produktu, tak pracovní síly. Celkově je ekonomika Slovenska velmi úspěšná a patří mezi jedny z nejrychleji rostoucích v regionu. Dopravní infrastruktura je vzhledem ke geografickému profilu země řidčeji rozprostřena, avšak v současnosti dochází k jejímu rozšíření a modernizaci. V oblasti výroby elektřiny převažují jaderné elektrárny, následované tepelnými a vodními.", "question": "Jakého politického uskupení je Slovensko?", "answers": ["parlamentní republikou"]}
{"title": "Joinvillea", "context": "lipnicotvaré (Poales) Čeleď Joinvilleaceae Rod JoinvilleaGaudich., 1861 druhy Joinvillea ascendens Joinvillea borneensis Joinvillea bryanii Joinvillea plicata Některá data mohou pocházet z datové položky. Joinvillea je rod jednoděložných rostlin z čeledi Joinvilleaceae, řádu lipnicotvaré (Poales). Čeleď Joinvilleaceae obsahuje pouze jediný rod Joinvillea[1]. Ve starších taxonomických systémech sem byly někdy řazen do čeledi Flagellariaceae. Popis Jsou to celkem robustní vytrvalé byliny s oddenky připomínající rákos, mohou dosahovat až 5 m výšky. Listy jsou jednoduché, střídavé, přisedlé, dvouřadě uspořádané, s listovými pochvami, jsou dosti velké, někdy dosahují až 1 metru. Čepel je čárkovitá až kopinatá, celokrajná, žilnatina je souběžná až dlanitá. Jsou to jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy. Květy jsou malé, uspořádány v květenstvích, v latách, nikoliv v kláscích. Okvětních lístků je 6, jsou volné nebo srostlé, zelenavé až krémové barvy. Tyčinek je 6, jsou volné. Gynecum je srostlé ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je peckovice žluté, červené nebo černé barvy[1][2]. Rozšíření ve světě Jsou známy 4 druhy, které jsou rozšířeny v tropech jihovýchodní Asie a na ostrovech v Tichém oceánu[1]. Reference 1 2 3 http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/↑ http://delta-intkey.com/angio/www/joinvill.htm Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Joinvillea na Wikimedia Commons Taxon Joinvillea (Plantae) ve Wikidruzích mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Rostliny", "question": "Kolik okvětních lístků mají rostliny rodu Joinvillea?", "answers": ["6"]}
{"title": "Spojené státy americké#Ozbrojené síly", "context": "Ta by podle čínských odborníků zasáhla jejich zemi silněji než USA. V současné době se vedou intenzivní jednání mezi oběma státy. Do Pekingu přiletěla 2. května 2018 americká delegace, ke které patřili ministr financí Steven Mnuchin, ministr obchodu Wilbur Ross a pověřenec pro obchodní záležitosti Robert Lighthizer. Informované kruhy ve Washingtonu byly toho názoru, že cílem této delegace nebylo ihned ukončit spor s Čínou o obchodní záležitosti.[73] Nejznámější organizace Vládní organizace CIA – Central Intelligence Agency – rozvědka pro zahraničí FBI – Federal Bureau of Investigation – kontrarozvědka a federální vyšetřovací úřad NASA – National Aeronautic and Space Agency – vládní agentura pro kosmonautiku NSA – National Security Agency – Národní bezpečnostní agentura NCIS – Naval Criminal Investigative Service – Námořní kriminální vyšetřovací služba Veřejné organizace Národní střelecká asociace – National Rifle Association (NRA) Ozbrojené síly Související informace naleznete také v článku Ozbrojené síly Spojených států amerických. Úderná skupina Kitty Hawk, Ronald Reagan a Abraham Lincoln s letadly námořní pěchoty, námořnictva a letectva. Ozbrojené síly Spojených států amerických se skládají ze šesti složek: armády, letectva, námořnictva, námořní pěchoty, vesmírných sil a pobřežní stráže. V aktivní službě je 1 426 026 lidí.[kdy? ] Mezi výzbroj americké armády patří např. letadlové lodě, jaderné ponorky, „neviditelná“ letadla či tanky Abrams. Pokročilými technologiemi disponují i výstroje a vybavení pěších a speciálních jednotek. Spojené státy jsou jaderná velmoc vlastnící více než 6000 jaderných hlavic.[76] Americká armáda se zapojila do velké části hlavních konfliktů 20. století. Pomohla porazit císařské a později i nacistické Německo v obou světových válkách. V současné době mají USA nejlépe vybavenou a nejsilnější armádu na světě.[zdroj? ] Tento fakt je způsoben vysokými výdaji na obranu, zhruba 3/4 toho, co zbytek světa[zdroj?", "question": "Patří mezi výzbroj americké armády tanky Abrams?", "answers": ["] Mezi výzbroj americké armády patří např. letadlové lodě, jaderné ponorky, „neviditelná“ letadla či tanky Abrams."]}
{"title": "Sinokvět chrpovitý", "context": "Plodná semena nejsou dormantní a někdy klíčí již na podzim, častěji však až v březnu a dubnu příštího roku. Prvým rokem vytvoří rostliny listovou růžici a ve druhém roce se vytvoří kořenové odnože s dceřinými růžicemi, které zůstanou dlouhodobě propojeny s mateřskou rostlinou. Zimní období přežívá pouze podzemní část a na jaře rostlina obrůstá z obnovovacích pupenů umístěných těsně nad povrchem půdy. == Ohrožení == Ohrožení tohoto druhu spočívá převážně v ubývání vhodných lokalit a v nevhodném hospodařením na stávajících. Jeho růst a rozšiřování může být úspěšné jen na pravidelně narušovaných suchých stanovištích s minerálně dobře zásobenou, ale na dusíkaté živiny chudou písčitou půdou. Klesající počet jedinců v České republice úzce souvisí s omezenou možností generativního rozmnožování, při současném kvetení jen malého počtu rostlin nedochází při opylování k tvorbě životaschopných semen. Předpokládá se, že u malých a izolovaných populací dochází k inbreedingu. Pro záchranu vzácného druhu je zpracován záchranný program, který spočívá hlavně ve starostlivosti o pozemek, ať již pastvou nebo sečením, odstraňováním konkurenčních rostlin a případným rozdrolováním travního drnu a hrabání opadu.", "question": "Proč je Sinokvět chrpovitý ohrožený druh?", "answers": ["ubývání vhodných lokalit a v nevhodném hospodařením na stávajících"]}
{"title": "Zrak", "context": "K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho optický systém (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici. Podrobnější informace naleznete v článku Barevné vidění. Zraková ostrost dravců a kočkovitých šelem je mnohem větší, než u člověka. Jsou ale živočichové, kteří vnímají jenom světlo a tmu, nebo jsou úplně slepí. Vnímání barev zajišťují čípky. V normálním lidském oku existují tři druhy čípků, lišící se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které určují jednotlivé barvy. Čípky lidí vnímají červenou, zelenou a modrou barvu. Normální lidské vidění je tedy trichromatické, vidění barvoslepých lidí je např. dichromatické (dva druhy čípků). Málo známým faktem je, že se u některých lidí vyskytuje i opak barvosleposti, tedy čtyři druhy čípků. Všichni živočichové nevnímají barvy stejně jako člověk. Trichromatické vidění je výsada primátů.[zdroj? ] Většina savců má pouze dichromatické vidění, jako barvoslepí lidé. Je známým faktem, že pes je barvoslepý - ale ne úplně, vidí dobře červenou a žlutou barvu. Kůň nemá čípky citlivé na zelenou barvu. Naproti tomu ptáci, plazi a ryby mají obvykle tetrachromatické vidění[zdroj? ], tedy čtyři druhy čípků. Člověk a ostatní primáti vnímají barvy od modré po červenou, tedy světlo s vlnovou délkou zhruba od 400 do 700 nanometrů. U ptáků je citlivost mírně posunuta k modrým barvám. Hlubinné ryby mají citlivost hlavně na modrou barvu, která proniká pod mořskou hladinu nejhlouběji.", "question": "Vnímají všichni živočichové barvy stejně jako člověk?", "answers": ["Všichni živočichové nevnímají barvy stejně jako člověk."]}
{"title": "Lední hokej na Zimních olympijských hrách 2010 – turnaj ženy", "context": "Lední hokej na Zimních olympijských hrách 2010 – turnaj ženy Lední hokejna Zimních olympijských hrách 2010Turnaj žen Základní údaje Pořadatel Mezinárodní federace ledního hokejeMezinárodní olympijský výbor Dějiště Canada Hockey Place, UBC Winter Sports Centre Datum 13.–25. února 2010 Startující 8 týmů Medailisté Kanada (CAN) Spojené státy americké (USA) Finsko (FIN) Soutěže turnajmužiženy soupiskamužiženy kvalifikacemužiženy << 2006Seznam medailistů Seznam medailistek2014 >> Ženský turnaj v ledním hokeji na zimních olympijských hrách 2010 se konal ve Vancouveru v Britské Kolumbii v Kanadě ve dnech 13. až 25. února. Soutěžilo osm týmů rozdělených do dvou skupin. Kanada zvítězila ve finále 2:0 nad Spojenými státy, které získaly stříbro. Zápas o bronz vyhrálo Finsko vítězstvím 3:2 nad Švédskem v prodloužení. Kvalifikace Podrobnější informace naleznete v článku Lední hokej na Zimních olympijských hrách 2010 – kvalifikace ženy. Do turnaje se přímo kvalifikovalo 6 nejlepších celků podle ženského žebříčku IIHF z roku 2008. Týmy od 7. do 18. místa v tomto žebříčku sehrály olympijskou kvalifikaci. Zatímco celky na 7. až 12. místě byly nasazeny přímo do hlavní fáze kvalifikace, zbylé celky hrály předkvalifikaci, ze které postoupily nejlepší 2 celky do hlavní kvalifikace. Z hlavní kvalifikace vedla cesta pro 2 nejlepší celky na olympijský turnaj. Předkvalifikace se hrála v září 2008 a hlavní kvalifikace v listopadu 2008. Týmy přímo kvalifikované na olympijský turnaj Kanada USA Finsko Švédsko Švýcarsko Rusko Účastníci hlavní kvalifikace Německo Čína – postup na olympijský turnaj Japonsko Kazachstán Francie Česko Účastníci předkvalifikace Lotyšsko Norsko – postup do hlavní kvalifikace Itálie Slovinsko Slovensko – postup do hlavní kvalifikace – tam úspěch ⇒ postup na olympijský turnaj Chorvatsko Bulharsko Rakousko Systém turnaje Týmy budou rozděleny do dvou skupin po 4 týmech. V každé skupině se bude hrát jednokolově každý s každým. Nejlepší 2 týmy z každé skupiny postoupí do semifinále. Vítězové semifinále se utkají o zlato ve finále, zatímco poražení semifinalisté budou hrát o bronz. Týmy vyřazené ve skupinách budou hrát o umístění. Základní skupiny Základní skupina A Tým Z V VP PP P GV GI +/− B Kanada 33000412399 Švédsko 320011015−56 Švýcarsko 31002615−93 Slovensko 30003429−250 Zápasy Všechny časy jsou místní (UTC−8), tj. SEČ−9.", "question": "Jakým skórem skončilo finále turnaje žen v ledním hokeji na Zimních olympijských hrách 2010 Kanada - Spojené státy?", "answers": ["2:0"]}
{"title": "Pilot", "context": "Oficiálně je za pilota považován držitel platného pilotního průkazu, nebo pilotní žák. V každém případě tato osoba zajišťuje plynulý let a věci s ním spojené. Označení pilot se vžilo také pro řidiče formulí. Pilot může být jak na profesionální, tak na amatérské úrovni, dále pak mohou být piloti rozdělováni na sportovní, vojenské, dopravní atd. Práce pilota se sice různí podle toho, jaký prostředek pilotuje, základy jsou ovšem stejné. Pilot letadla je kromě \"řidiče\" také kontrolor stroje jak na zemi, tak, a to hlavně, ve vzduchu. Před startem i za letu musí kontrolovat kromě jiného průtok paliva, teploty oleje, skříní motoru, turbín, hydrauliku, rychlost, směr atd. Mimo to musí komunikovat s řízením letového provozu. V některých letadlech je veškerá tato činnost rozdělena mezi dva piloty. V dnešní době napomáhají řízení také autopiloty. Oficiálním komunikačním jazykem pilotů na mezinárodní úrovni je angličtina. Začít pilotovat motorové letadlo lze od 15 let (v případě praktického výcviku pilotního žáka pro získání pilotního průkazu s tím, že do 18 let je zapotřebí písemný souhlas zákonných zástupců). Zájemce musí zvládnout pilotní výcvik a nalétat dostatečný počet hodin, aby byl plnohodnotným pilotem. Výcvik bývá časově i finančně náročný.Na typech letounů ULL (Ultralight) a GLD (větroně) se smí létat od 15 let.", "question": "Od kolika let lze začít pilotovat letadlo?", "answers": ["15"]}
{"title": "Buzz Aldrin", "context": "Buzz Aldrin Buzz Aldrin Astronaut NASA Státní příslušnost USA Datum narození 20. ledna 1930 (91 let) Místo narození Montclair, New Jersey, USA Předchozízaměstnání bojový pilot Hodnost plukovník USAF v. v. Čas ve vesmíru 12d 1h 52m Kosmonaut od říjen 1963 Mise Gemini 12, Apollo 11 Znaky misí Kosmonaut do 1969 Některá data mohou pocházet z datové položky. Buzz Aldrin (* 20. ledna 1930, Montclair, New Jersey, USA), rozený Edwin Eugene Aldrin, Jr., plukovník USAF v. v., je bývalý americký vojenský pilot a astronaut. Stal se druhým člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce. Životopis Kariéra v armádě Vystudoval na Montclair High School a poté navštěvoval vojenskou akademii United States Military Academy ve West Point, kterou v roce 1951 absolvoval jako třetí nejlepší ve třídě. V Korejské válce létal na strojích F-86 Sabre a připsal si dva sestřely letounů MiG-15. Poté, co opustil Koreu, působil jako instruktor na základně Nellis v Nevadě. Působil také na U. S. Air Force Academy a následně se přesunul do Německa, kde na základně Bitburg létal na strojích F-100 Super Sabre. Aldrin armádu opustil, aby mohl studovat na MIT (Massachusetts Institute of Technology), kde získal v roce 1963 doktorát z astronautiky. Po ukončení studií se opět vrátil k armádě, přičemž ji opustil v roce 1972 po 21 letech služby. Působení u NASA Buzz Aldrin na povrchu Měsíce V říjnu 1963 byl Aldrin vybrán do třetí skupiny astronautů. Jeho seriózní a intelektuální přístup byl při plánování misí Gemini neocenitelný, ale Aldrin nebyl vybrán do žádné z posádek. Až po tragické smrti hlavní posádky Gemini 9 se ze záložní posádky stala hlavní a do nové záložní posádky byl vybrán Aldrin. Do vesmíru se poprvé dostal jako člen posádky Gemini 12, poslední mise projektu Gemini. V roce 1969 se účastnil jako pilot lunárního modulu mise Apollo 11 a stanul, po Neilu Armstrongovi, jako druhý člověk na povrchu Měsíce. Lety do vesmíru V kosmické lodi Gemini 12 byl druhým pilotem. Odstartoval spolu s velitelem lodě Jamesem Lovellem z floridského kosmodromu na Mysu Canaveral v listopadu 1966. Během své mise se spojili s raketou Atlas-Agena. Aldrin absolvoval výstup do vesmíru (EVA) v délce 5,5 hodiny. Přistáli s kabinou lodě na vlnách oceánu po letu trvajícím 94 hodiny. O tři roky později startovala trojčlenná posádka mise Apollo 11 opět z Floridy. Devětatřicetiletý Aldrin měl funkci pilota měsíčního modulu, partnery mu byli Neil Armstrong a Michael Collins.", "question": "Kolikátým člověkem na povrchu Měsíce byl Buzz Aldrin?", "answers": ["druhým"]}
{"title": "Švýcarští salašničtí psi", "context": "Švýcarští salašničtí psi (německy: Sennenhund) je typ psích plemen pocházející ze Švýcarských Alp. Jde o farmářské psy molossoidního typu. Existují celkem čtyři plemena, která se řadí mezi švýcarské salašnické psy. Všechna sdílí jedinečnou trikolorní barvu srsti, silnou stavbu těla a klidný temperament. Velikost plemen se liší od středně velkých po velké. Mezi zmiňovaná čtyři plemena patří: Bernský salašnický pes Velký švýcarský salašnický pes Appenzellský salašnický pes - velmi živý, temperamentní, středně velký téměř kvadratický pes s typicky zatočeným ocasem nad hřbetem. Věrný jedné rodině, nedůvěřivý k ostatním. Výborný společník a sportovec. Entlebušský salašnický pes", "question": "Kolik plemen psů se řadí mezi švýcarské salašnické psy?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Městečko South Park", "context": "Kim (majitel čínské restaurace City Wok) Ježíš Satan Saddám Husajn Scott Tenorman Pan Klobouk (maňásek Pana Garrisona) Pan Větvička (náhradník Pana Klobouka) Bůh Terrance a Phillip obrko*ot Scott Dougie (\"Generál Zmatek\") Kyle Schwartz (Kyleův bratranec) Šesťáci Mojžíš Smrt Mr. Kitty/Číča (Cartmanova kočka) Fluffy (Cartmanovo prase) Sparky (Stanův teplý pes) Gobbles/Bubla (Timmyho ochočený krocan) ... a další Podrobnější informace naleznete v článku Seznam dílů seriálu Městečko South Park. Na motivy seriálu byl v roce 1999 natočen film South Park: Bigger, Longer & Uncut (přesný překlad znamená \"South Park: Větší, Delší & Nesestříhaný\", v České republice uveden pod názvem South Park: Peklo na Zemi). Na začátku roku 2007 vyšla v nakladatelství Blackwell kniha South Park a filosofie. Nejznámější tváře současné světové filosofie zde poukazují na fakt, že tento kontroverzní seriál není pouze směs fekálního humoru s rasovým podtextem, ale že se jeho prostřednictvím autorská dvojka Trey Parker a Matt Stone tvrdě otírají o problémy světové politiky, filosofie, etiky a.", "question": "V jakém roce byl natočen film South Park: Bigger, Longer & Uncut?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Eric Clapton", "context": "Eric Patrick Clapton CBE (* 30. března 1945 v Ripley ve Velké Británii), přezdívaný Slowhand (česky pomalá ruka) je britský kytarista, zpěvák a hudební skladatel. Je považován za jednoho z nejlepších světových bluesových kytaristů. Eric Clapton byl vychováván svými prarodiči, o kterých si dlouhou dobu myslel, že jsou jeho pravými rodiči a vlastní matka jen sestrou. Otec byl kanadský voják a muzikant Edward Fryer. Clapton se s ním nikdy nesetkal, ale napsal o něm alespoň písničku My father's eyes , která vyšla na albu Pilgrim (1998). Díky rodinným poměrům se z Claptona stal introvert, který dlouho hledal vlastní identitu a proto se uzavíral do světa hudby. V patnácti letech ho ovlivnily syrové černošské bluesové nahrávky Muddy Waterse, Chucka Berryho a dalších. Prarodiče mu koupili první kytaru a už během studia na střední umělecké škole si vydělával hraním po hospodách. V roce 1963 založil první skupinu Roosters, kde hráli například pozdější členové skupiny Manfred Mann Paul Jones, Tom McGuinness nebo Brian Jones, který později přešel k Rolling Stones. Skupina neměla dlouhého trvání a Clapton ještě téhož roku přešel k The Yardbirds. Společně nahráli tři alba, ale v roce 1965 Clapton odešel a přidal se k Johnu Mayallovi a jeho The Bluesbreakers, kde naplno uplatnil umění bluesového hraní a získal si tam značnou popularitu. Po vydání velmi úspěšného alba Bluesbreakers with Eric Clapton (1966) jeho styl hraní začali kopírovat i ostatní hudebníci. Publikum uchvátil výrazný a osobitý hráčský styl odposlouchaný od černošských kytaristů, doplněný o vlastní zvuk spočívající v dlouhých \"houslových\" tónech, díky nimž získal svou přezdívku slowhand. Během působení v této skupině se seznámil s hudebníky Jackem Brucem a Gingerem Bakerem s kterými v roce 1966 založil skupinu The Cream, s kterou přišel velký komerční úspěch a stal se hvězdou první velikosti. V té době začaly Claptonovy psychické problémy, kdy záchvaty malomyslnosti a malou sebedůvěru řešil alkoholem a drogami. Koncem roku 1968 se skupina rozpadla a Clapton hrál se skupinami Blind Faith (hned po první vydané desce skončil tento projekt fiaskem) a v rhythm'n'bluesovém duu Delaney & Bonnie. Hostoval na deskách svých přátel, spolupracoval s Harrisonem a stal se mj. členem doprovodné Lennonovy skupiny Plastic Ono Band. Od roku 1970 se vydal na sólovou dráhu. Pod jménem Derek působil ve skupině Derek and the Dominos se kterou nahrál například jednu ze svých nejslavnějších písní Layla věnovanou, tehdy ještě manželce Georgea Harrisona Pattie Boydové (později se s ní oženil).", "question": "Kdy se narodil kytarista Eric Clapton?", "answers": ["30. března 1945"]}
{"title": "Ronald Dworkin", "context": "Ronald Myles Dworkin (11. prosince 1931 Providence, Rhode Island, USA − 14. února 2013 Londýn, Anglie) byl americký filosof práva a představitel politické filosofie. Byl dlouholetým profesorem na University College London a na New York University. == Život == Ronald Dworkin se narodil v roce 1931 v Providence v státe Rhode Island, ve Spojených státech. Bakalariát vystudoval na Harvard University a na Magdalen College, Oxford, kde mezi jeho učiteli byl i Sir Rupert Cross. Dworkin poté studoval práva na Harvard Law School a byl asistentem soudce Learned Handa, který působil u amerického Federálního odvolacího soudu. Soudce Hand označil Dworkina za svého nejlepšího asistenta a Dworkin uznává soudce Handa za jednoho ze svých nejdůležitějších mentorů. Dworkin pak krátce pracoval u významné právnické firmy Sullivan and Cromwell v New York City a od roku 1962 byl profesorem práva na Yale University, od roku 1968 jako držitel Hohfeldovy stolice právní vědy. V roce 1969 nastoupil po H. L. A. Hartovi na stolici právních věd v Oxfordu a od roku 1994 byl také profesorem práv na New York University. Po odchodu z Oxfordu přednášel také na University college London. Byl také dlouholetým přispěvatelem pro The New York Review of Books. == Myšlení a dílo == Dworkin byl radikální zastánce lidských práv a právo je pro něho především historicky vzniklý celek, který je třeba interpretovat a rozvíjet. Dworkin odmítal pozitivistické pojetí práva (včetně teorie svého oxfordského předchůdce H. L. A. Harta), které začíná od oprávnění zákonodárce a nezabývá se souvislostí práva s morálkou. Právo podle Dworkina naopak vychází z práv jednotlivých lidí a při svém vývoji i výkladu s morálkou nutně souvisí. Úkolem právní teorie je poradit soudci, jak má správně rozhodovat, a podle Dworkina by dokonale vzdělaný soudce, který by měl dost času, vždycky našel to nejlepší řešení. == Odkazy == === Reference === === Literatura === R. Dworkin, Když se práva berou vážně. Praha: OIKOYMENH, 2001 - 455 s. ISBN 80-7298-022-X === Související články === Lidská práva === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Ronald Dworkin ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ronald Dworkin (anglicky) R. Dworkin, The Conservative Phalanx Ruling the Supreme Court", "question": "Studoval Ronald Dworkin na Harvardské univerzitě?", "answers": ["Bakalariát vystudoval na Harvard University a na Magdalen College, Oxford, kde mezi jeho učiteli byl i Sir Rupert Cross."]}
{"title": "Daiquiri", "context": "Daiquiri je koktejl, který obsahuje rum, limetový džus, cukrový sirup a tlučený led. Byl vymyšlen kolem r. 1896 ve městě Santiago de Cuba americkým důlním inženýrem Jenningem Coxem ve chvíli nedostatku ginu. Název dostal podle místního dolu na železnou rudu a přilehlé pláže. Tento koktejl měl v oblibě také známý spisovatel Ernest Hemingway, který ho ale pil bez cukru.", "question": "Ve které zemi se nachází město Daiquiri, podle kterého je pojmenován koktejl?", "answers": ["Santiago de Cuba"]}
{"title": "Gianluigi Buffon", "context": "Za celý turnaj dostal v základní hrací době pouze 2 góly, z toho jeden z pokutového koupu a druhý jako vlastní gól od spoluhráče Cristiana Zaccarda. Přes týmy Česka, USA, Ghany v základní skupině a týmy Austrálie, Ukrajiny a Německa v play-off se dostali Italové do finále proti Francii, kde se po vyrovnaných dvou poločasech (1:1) muselo prodlužovat. V prodloužení byli Italové velmi unavení, čehož Francouzi často využívali. Gigi ovšem nádherným zákrokem proti hlavičce francouzské hvězdy Zinedine Zidana svůj tým podržel a poslal až do penaltového rozstřelu, který nakonec Italové ovládli, čímž získali počtvrté titul mistrů světa. Buffon se zúčastnil EURA 2012 a odchytal všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V základní skupině C to byly postupně zápasy se Španělskem (remíza 1:1), Chorvatskem (1:1) a Irskem (výhra Itálie 2:0). Ve čtvrtfinále odchytal zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu (4:2 pro Italy). V semifinále inkasoval gól až v nastaveném čase (92. minuta), Itálie porazila mírně favorizované Německo 2:1. Ve finále musel čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, což nebylo vůbec jednoduché, hbití Španělé jej čtyřikrát překonali, aniž by sami inkasovali. Gianluigi získal s národním týmem stříbro. Narodil se v italském městě Carrara. Jeho rodina byla sportovně založená - matka Maria Stella se věnovala disciplíně hod s diskem, otec Adriano byl vzpěrač a sestry Veronica a Guendalina hrály volejbal. Brankářská legenda Lorenzo Buffon je taktéž spřízněna s jejich rodinou, Lorenzo byl bratrancem jeho dědečka. S dlouholetou přítelkyní českou modelkou Alenou Šeredovou, se kterou má dva syny, Luise Thomase a Davida Lee, se oženil 16. června 2011 ve vyšehradské Bazilice svatého Petra a Pavla. V současné době jsou však již rozvedeni. Parma FC Pohár UEFA (1): 1998/99 Coppa Italia (1): 1998/99 Supercoppa italiana (1): 1999 Juventus FC Serie A (7). : 2001/02, 2002/03, 2011/12, 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/.", "question": "Z jaké země pochází Gianluigi Buffon?", "answers": ["Itálie"]}
{"title": "Kalous", "context": "Kalous (Asio) je rod čeledi puštíkovití. Zahrnuje 7 druhů ušatých sov, z nichž se na českém a slovenském území běžně vyskytují dva druhy: kalous ušatý a kalous pustovka. Pustovka v Česku ovšem spíš protahuje a zimuje, k zahnízdění dochází jen výjimečně. == Druhy == kalous africký (Asio capensis) kalous americký (Asio stygius) kalous etiopský (Asio abyssinicus) kalous madagaskarský (Asio madagascariensis) kalous páskovaný (Asio clamator) – někdy řazen do rodů Pseudoscops nebo Rhinoptynx kalous pustovka (Asio flammeus) kalous ušatý (Asio otus)Fosilní zástupci rodu Asio: Asio brevipes Asio priscusJako kalousi jsou také nazýváni další dva druhy podčeledi Asioninae, patří však do jiných rodů: kalous jamajský (Pseudoscops grammicus) kalous šalomounský (Nesasio solomonensis) == Odkazy == The Owl Pages", "question": "Co v Česku dělá Pustovka?", "answers": ["protahuje a zimuje"]}
{"title": "Severoatlantická aliance", "context": "Nemá výkonnou moc, má pouze konzultativní charakter. Delegáti pracují v pěti výborech: ekonomickém, politickém, bezpečnostním a vědecko-technickém a ve zvláštní skupině pro středomořský dialog. Počet poslanců zemí je odvozen od počtu obyvatel; v shromáždění jich zasedá celkem přes 300, z toho z Česka 7. Rada NATO-Rusko byla založena v roce 2002, kdy nahradila Stálou společnou radu Rusko-NATO (Permanent Join Council). Rusko na jedné straně a NATO na druhé v ní jednají jako rovnocenní partneři. Slouží ke konzultaci o bezpečnostních a vojenských otázkách. V roce 2009 ruský prezident Dmitrij Medveděv kritizoval rozšiřování NATO na východ, které podle něho porušilo sliby dané západními politiky po sjednocení Německa. V roce 2014 NATO přerušilo s Ruskem veškerou spolupráci. V březnu 2015, po uzavření příměří v Minsku mezi proruskými separatisty v Donbasu a ukrajinskou vládou, němečtí představitelé z okruhu kancléřky Merkelové kritizovali vrchního velitele sil NATO v Evropě amerického generála Philipa Breedlova za \"nepravdivá tvrzení a přehnané soudy\" o přítomnosti ruských vojsk na Ukrajině, které zbytečně vyhrocují ukrajinskou krizi a ohrožují důvěryhodnost NATO. Podle německého magazínu Der Spiegel generál Breedlove v posledních měsících opakovaně veřejně varoval před hrozící ruskou invazí nebo před přítomností vysokého počtu ruských vojáků na Ukrajině, a pokaždé se podle německé rozvědky jeho informace ukázaly jako přehnané nebo nepravdivé.", "question": "Jaký je zkrácený název Severoatlantické aliance?", "answers": ["NATO"]}
{"title": "Smrt krásných srnců (kniha)", "context": "Smrt krásných srnců (vydána roku 1971) je kniha osmi povídek, ve kterých spisovatel Ota Pavel vzpomíná na šťastné dětství před druhou světovou válkou i hořký okupační úděl smíšené židovské rodiny. Některé z povídek byly použity jako předloha ke stejnojmennému filmu. == Děj == Hlavní postavou je autorův otec Leo Popper, ne ideální, pokud šlo o malá milostná dobrodružství, se smyslem pro humor a láskou k rybám, vodě a vůbec. Další postavou je maminka, vzácně tolerantní k otcovým avantýrám. Další z postav je strejda Prošek z Luhu pod Branovem, všeuměl, král pytláků, sžitý s přírodou u Křivoklátu a Berounky. V první povídce Nejdražší ve střední Evropě tatínek naletěl a koupil rybník pouze s jednou rybou. Když to zjistil, nenechal si to líbit a pomstil se tím, že bývalému majiteli rybníka prodal lednici, ale bez vnitřku. Jako to on udělal jemu. Druhá povídka Ve službách Švédska poukazuje na tatínkovu podnikavost u firmy Electrolux. V prodeji vysavačů a ledniček se stal mistrem světa, hlavně díky paní Irmě, do které byl tajně zamilován.", "question": "Kdo je autorem knihy Smrt krásných srnců?", "answers": ["Ota Pavel"]}
{"title": "Oscar Wilde", "context": "Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde (16. října 1854, Dublin - 30. listopadu 1900, Paříž) byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Jeho otec William byl přední irský oční a ušní chirurg, jeho matka Jane byla úspěšnou spisovatelkou a irskou nacionalistkou, píšící pod jménem \"Speranza\". Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost. Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů - Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 udržoval blízký vztah s lordem Alfredem \"Bosie\" Douglasem, což naráželo na nevoli Bosieho otce, markýze Queensberryho. Ten se 19. února 1895 pokusil vyvolat skandál na premiéře Wildeovy hry Jak je důležité míti Filipa, načež Bosie přesvědčil Wildea, aby otce žaloval pro urážku na cti. Probíhající soudní spor se však posléze obrátil proti němu. Markýz Queensberry byl osvobozen a naopak Wilde byl 5. dubna téhož roku zatčen pro přečin proti mravopočestnosti. Dne 6. dubna započal soudní proces, na jehož konci byl Wilde odsouzen na dva roky vězení a nucených prací. Trest si odbyl ve Wandsworthu a poté v Readingu. Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi. Constance zemřela v roce 1898 v italském Janově, syn Cyril byl zabit během 1. světové války ve Francii. Vyvyan se stal spisovatelem a překladatelem a roku 1954 publikoval své paměti. Oscar Wilde, který se nechal přejmenovat na Sebastiana Melmotha, se po návratu z vězení potuloval po Evropě; převážně pobýval ve Francii. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím na meningitidu v hotelu d'Alsace v rue des Beaux-Arts. V okamžiku jeho smrti s ním byli jeho přátelé Robert Ross a Regie Sherard. Je pochován na hřbitově Pè Lachaise v Paříži, původně však byly jeho ostatky uloženy na hřbitově v Bagneux. Výdaje na pohřeb zaplatil lord Alfred, který se ho také zúčastnil. Básně (Poems, 1881) - sbírka dekadentních básní Balada o žaláři v Readingu (The Ballad of Reading Gaol, 1898) Věra aneb Nihilistka (Vera, or The Nihilists, 1880) Vévodkyně z Padovy (The Duchess of Padua, 1883). Dostupné online. Salome (Salomé, francouzská verze 1893, překlad do angličtiny 1894, premiéra v Paříži 1896) Vějíř lady Windermerové (Lady Windermere's Fan, 1892) Bezvýznamná žena (A Woman of No Importance.", "question": "Kde zemřel Oscar Wilde?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Franta Kocourek", "context": "Franta Kocourek (21. února 1947, Brno-Řečkovice - 7. července 1991, Vír, Hrdá Ves) byl bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se proslavil řadou happeningů, ze kterých dodnes vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. Postava Franty Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil. Smrt ho zastihla předčasně a nečekaně ve Víru. Selhalo mu srdce, když seděl s přáteli v restauraci. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že zpráva o jeho smrti je jen další recese, nicméně to byla realita. Místo posledního odpočinku našel na hřbitově v Brně-Řečkovicích (2A/103). Tím hůř, když padnou (1972) Pavlínka (1974) Hudba kolonád (1975) Balada pro banditu (1978) Šahrazád (1985) Kára plná bolesti (1985) Antonyho šance (1986) Páni Edisoni (1987) Smrt v kruhu (1989) Černá Fortuna (1991)", "question": "Kdy zemřel Franta Kocourek?", "answers": ["7. července 1991"]}
{"title": "Turecko", "context": "Nejlidnatějšími městy jsou Istanbul (k roku 2009 zde žilo 10 378 000 obyvatel), hlavní město Ankara (3 846 000), İ (2 679 000), Bursa (1 559 000) a Adana (1 339 000). Regiony a provincie jsou následující: Marmarský region (Marmara Bölgesi) Balı, Bilecik, Bursa, Çanakkale, Edirne, İ, Kı, Kocaeli, Sakarya, Tekirdağ, Yalova Egejský region (. Ege Bölgesi) Afyonkarahisar, Aydı, Denizli, İ, Kütahya, Manisa, Muğ, Uşak Středomořský region (Akdeniz Bölgesi) Adana, Antalya, Burdur, Hatay, Isparta, Kahramanmaraş. , Mersin, Osmaniye Střední Anatolie (İ Anadolu Bölgesi) Aksaray, Ankara, Çankı, Eskişehir, Karaman, Kayseri, Kı, Kı, Konya, Nevşehir, Niğ, Sivas. , Yozgat Černomořský region (Karadeniz Bölgesi) Amasya, Artvin, Bartı, Bayburt, Bolu, Çorum, Düzce, Giresun, Gümüşhane, Karabük, Kastamonu, Ordu, Rize, Samsun. , Sinop, Tokat, Trabzon, Zonguldak Východní Anatolie (Doğ Anadolu Bölgesi) Ağ, Ardahan, Bingöl, Bitlis, Elazı, Erzincan, Erzurum, Hakkâri, Iğ, Kars. , Malatya, Muş, Tunceli, Van Jihovýchodní Anatolie (Güneydoğ Anadolu Bölgesi) Adı, Batman, Diyarbakı, Gaziantep, Kilis, Mardin, Şanlı, Siirt, Şı Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Turecka. Turecko je formálně parlamentní zastupitelská demokracie. Je to jedna z mála zemí s muslimskou většinou a zároveň – v současnosti již jen formálně – sekulárním politickým systémem. Vláda je rozdělena na tři větve – výkonnou, zákonodárnou a soudní –, které byly do pokusu o převrat v roce 2016 na sobě nezávislé. V čele státu stojí prezident, kterým je od roku 2014 Recep Tayyip Erdoğ, jenž byl v letech 2003 až 2014 předsedou vlády. Podle turecké ústavy má prezident převážně ceremoniální funkci, avšak již od svého zvolení do této funkce vykonává Erdoğ v zemi de facto svrchovanou moc a usiluje o to, aby mu odpovídající pravomoce náležely i podle ústavy.", "question": "Jakým politickým uskupením je Turecko?", "answers": ["parlamentní zastupitelská demokracie"]}
{"title": "Jazz", "context": "Do roku 1808 připlulo do USA skoro půl milionu Afričanů – otroků. Hojně přijížděli ze západní Afriky a přivezli s sebou mohutnou kmenovou hudební tradici. Africká hudba byla velmi účelová, pro práci nebo rituály, včetně pracovních písní a bojových pokřiků. Podle africké tradice měli jednohlasou melodii a používali odpovídačky (call-and-response), ale bez evropské představy harmonie. Rytmy odrážely africký způsob mluveného projevu. Používali pentatonické stupnice prokládané blue tóny v blues a jazzu. Na začátku 19. století rostl počet černošských muzikantů, kteří se učili hrát na evropské nástroje, především housle, které používali k parodování evropské taneční hudby v jejich tradičních tancích cakewalk. Naopak umělci (černě namaskovaní) v evropských a amerických pěveckých show rozšiřovali černošskou hudbu mezi širokou veřejnost, kombinovali synkopy a evropský harmonický doprovod. Louis Moreau Gottschalk upravil africko-americkou hudbu cakewalk, jihoafrické, karibské a jiné otrocké melodie jako salonní písně pro piano. Další ovlivnění přišlo od černošských otroků, kteří se učili harmonický styl chorálů a včlenili je do své hudby, např. spirituálů. Původ blues je nedoložený, ale jedna z možností je, že vzniklo jako světská podoba spirituálů. Paul Oliver věnoval pozornost podobě nástrojů, hudby a sociálních funkcí s grioty v savaně západní Afriky. == 1890–1910 == === Ragtime === Osvobození otroků vedlo k novým možnostem vzdělání osvobozených Afroameričanů, ale striktní sociální oddělení znamenalo omezené pracovní možnosti. Černošští muzikanti připravovali pro nižší společenské vrstvy zábavu jako tance, pěvecké show, pianisté hráli v barech, klubech a nevěstincích. V roce 1897 první bělošský skladatel William H. Krell vydal svou \"Mississippi Rag\"\" jako první napsané instrumentální ragtime pro piano. Následují rok napsal pianista Scott Joplin skladbu \"Original Rags\", poté v roce 1899 vydal mezinárodní hit \"Maple Leaf Rag\".", "question": "Jaká hudba byl swing?", "answers": ["taneční"]}
{"title": "Modrá", "context": "Modré límečky je v angličtině označení dělníků - proti bílým límečkům úředníků Modrá barva obecně označuje muže či chlapce, oproti růžové, která označuje ženy a dívky. Termín \"člověk s modrou krví\" označuje člověka z aristokracie. Důvodem je, že skrz neopálenou kůži jsou lépe vidět modře zbarvené žíly. V Microsoft Windows se jako \"modrá smrt\" označuje havárie operačního systému, při které se chybové hlášení zobrazí přes celou modře zbarvenou obrazovku (viz BSOD). Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice Jako \"modrokabátníci\" (pro barvu uniforem) byli v americké občanské válce označováni vojáci Unie. Světle modrá barva (azzurro) je národní barva Itálie, k vidění např. na reprezentačních dresech jejích sportovců. \"Velká modrá\" či \"Modrá dáma\" je slangové označení firmy IBM. \"Malá modrá\" je slangové označení firmy Microsoft. Ve Stopařově průvodci po Galaxii se několikrát vyskytuje postava \"Húlúvú\" popisovaná jako \"superinteligentní odstín modré barvy\". V barevném značení odporů znamená modrá barva číslici 6 nebo toleranci ± 0,25 % Někteří lidé považují původ názvu hudebního žánru blues za odvozen od pojmenování modré barvy v angličtině (blue). Anglický idiom \"feeling blue\" (doslova \"cítit se modře\") znamená \"být smutný\", \"mít depresi\" (podle řecké mytologie spouštěl Zeus déšť vždy, když byl smutný).", "question": "Jakou barvu uniforem měli za americké občanské války vojáci Unie?", "answers": ["modrokabátníci"]}
{"title": "Endoskopie", "context": "enteroskopie – vyšetření tenkého střeva – dnes často jako jedno- nebo dvojbalónová enteroskopie nebo kapslová enteroskopie koloskopie – vyšetření tlustého střeva, kratší variantou prováděnou rigidním přístrojem k zobrazení jen konečníku je rektoskopie. === Vyšetření dýchacích cest === laryngoskopické zrcátko – jednoduchá metoda k prohlédnutí hrtanu používaná v otorhinolaryngologii flexibilní laryngoskopie – vyšetření hrtanu ohebným přístrojem bronchoskopie – vyšetření dolních cest dýchacích === Vyšetření dutiny břišní === laparoskopie – optická vyšetřovací metoda dutiny břišní a jejích orgánů, která umožňuje prohlédnutí dutiny břišní a řadu operačních zákroků po zavedení přístrojů z několika vpichů přes stěnu břišní a aplikaci oxidu uhličitého k vytvoření prostoru v jinak kolabované dutině břišní. === Vyšetření močového a pohlavního ústrojí === kolposkopie – vyšetření pochvy a děložního čípku s velkým zvětšením, umožní odhalení časných nádorových změn hysteroskopie – vyšetření dutiny děložní cystoskopie – vyšetření močového měchýře === Vyšetření hrudníku === thorakoskopie – vyšetření hrudní dutiny po zavedení přístroje přes hrudní stěnu a uměle vytvořeném pneumothoraxu, slouží k vyšetření nemocí pohrudnice a plic a odběru vzorků mediastinoskopie – invazivní metoda umožňující vyšetření a odběr uzlin z mezihrudí === Vyšetření v oblasti hlavy === otoskopie – vyšetření zevního zvukovodu včetně bubínku zrcátkem či ušním mikroskopem rhinoskopie – vyšetření dutiny nosní pomocí zrcátka oftalmoskopie – vyšetření očního pozadí === Vyšetření kloubů === artroskopie – umožní nejen vyšetření, ale i operační zákroky na větších kloubech po zavedení endoskopu do kloubní dutiny přes malou operační ránu == Externí odkazy == Doc. RNDr. Roman Kubínek, CSc.: Endoskopie", "question": "Pomocí kterého přístroje se dá prohlédnout vnitřní tělesné dutiny?", "answers": ["endoskopu"]}
{"title": "Wilsonova mlžná komora", "context": "Při expanzích ještě větších se mu dokonce podařilo získat mlhu podobných vlastností, jako na Ben Nevisu. Tento výzkum jej ale nezaujal tolik, jako vznik mlhy při nízkých podtlacích. V roce 1896 požádal Wilson kolegu J. Thompsona o zapůjčení aparatury produkující rentgenové záření, jehož výzkum v Cambridgi právě započal. Pokusem ověřil, že toto záření zajistí vznik kondenzačních jader. Tento objev publikoval v témže roce. V následujících letech Wilson svou aparaturu zdokonaloval. Rozhodl se, že je třeba dráhy částic zachytit během krátkého okamžiku. Proto svou aparaturu vybavil obloukovou lampou s mohutným kondenzorem, mechanikou pro rychlý pokles tlaku a fotoaparátem. První pozorování tímto zdokonaleným typem komory provedl v roce 1911. V dalších letech pozoroval řadu dalších druhů částic a záření, jeho objev ale nezískal širší ohlas. Větší rozvoj výzkumů pomocí Wilsonovy komory pozvolna začal až po 1. světové válce. Nejdůležitějším zdokonalením bylo vložení komory mezi póly magnetu. Díky tomu bylo možno studovat elektrické vlastnosti částic na základě zakřivení jejich dráhy magnetickým polem. Komora byla v dalších letech dále zdokonalována, ale ve druhé polovině 20. století byla postupně vytlačena dokonalejší bublinkovou komorou. == Současnost == Moderní mlžné komory jsou stále využívány a vyvíjeny. Přestože v dnešní době byly ve vědě nahrazeny elektronickými přístroji, názornost mlžné komory zůstává nepřekonána. Nové technologie umožňují zobrazování mlžných stop v nevídaném kontrastu a jsou tak využívány především jako učební pomůcky a nástroje pro popularizaci radioaktivity. Jedny z nejmodernějších mlžných komor vyrábí česká společnost Nuledo, která mezi své klienty řadí například i CERN ve Švýcarské Ženevě, kde je mlžná komora umístěna na výstavě Microcosm. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilsonova mlžná komora ve Wikimedia Commons webová stránka: Mlžná komora Gymnázia Opatov o.s. Detailní popis mlžných komor včetně všech pozorovatelných jevů", "question": "Jak se nazývá fyzikální přístroj umožňující pozorovat dráhy elektricky nabitých částic?", "answers": ["Wilsonova mlžná komora"]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Roku 1919 se moci na tři měsíce chopili komunisté, kteří vyhlásili Maďarskou republiku rad. Ta se pokusila dobýt vojensky část Slovenska, byla však také s přispěním rumunského vojska poražena. Po ztroskotání tohoto pokusu bylo obnoveno uherské/maďarské království, jehož hlavou se jako regent stal bývalý rakousko-uherský admirál Miklós Horthy. 4. června 1920 bylo Maďarsko velmocemi přinuceno podepsat Trianonskou smlouvu, která v rámci Pařížských předmětských smluv určila poválečné uherské hranice. Podle této smlouvy byla severní část (tzv. Horní Uhersko), převážnou většinou obývaná Slováky, připojena k Československu (dnes Slovensko a Zakarpatská Ukrajina) a několik obcí k Polsku. Rozsáhlá východní část připadla Rumunsku. Jižní část a celé Chorvatsko-Slavonsko se staly součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (dnes jsou tato území rozdělena mezi Slovinsko, Chorvatsko a Srbsko). Poměrně malé západní pohraničí připadlo Rakousku (Burgenland). Zbytkové Uhersko/Maďarsko zahrnovalo pouze 29 % předchozí rozlohy (33 %, pokud nepočítáme Chorvatsko). Nové hranice byly vedeny v zásadě podle národnostního složení, ovšem mnohde byla uplatněna také strategická kritéria (hranice po řekách či na hřebenech hor) nebo dopravní hlediska, vesměs v neprospěch Maďarska.", "question": "Kdy bylo Maďarsko přinuceno podepsat Trianonskou mírovou smlouvu?", "answers": ["4. června 1920"]}
{"title": "Ruslan Gasymov", "context": "Ruslan Gasymov (* 8. listopadu 1979) je bývalý ruský zápasník–sambista a judista azerského původu. == Sportovní kariéra == S úpolovými sporty začínal pod vedením sambistického trenéra Alexandra Jerjomina v Petrohradu. V roce 2005 se jako sambistický mistr světa a Evropy poprvé výrazně prosadil v první ruské judistické reprezentaci v polotěžké váze. V roce 2008 se však na olympijské hry v Pekingu nekvalifikoval kvůli, na jeho poměry nevýrazným výsledkům. Kvalifikační kvótu získal pro Rusko v olympijském roce Aslan Unašchotlov, kterého však při interní nominaci porazil a byl nominovám do Pekingu. Na olympijských hrách v Pekingu nepřešel přes první kolo, když ho po dvou minutách boje hodil na ippon technikou seoi-nage Němec Benjamin Behrla. Po olympijských hrách v ruské reprezentaci ukončil činnost. Ruslan Gasymov byl judistka s nestandartním levým úchopem a s osobní technikou kata-guruma a kučiki-taoši. == Výsledky == === Judo === == Odkazy == === Reference === === Související články === Zápas v Rusku === Externí odkazy === Výsledky a novinky Ruslana Gasymova na judoinside.com", "question": "Jakého původu je Ruslan Gasymov?", "answers": ["azerského"]}
{"title": "Praděd", "context": "Je to zároveň nejvyšší hora Moravy, Českého Slezska i Horního Slezska vůbec. Celkově jde o pátou nejvyšší horu Česka, také druhou nejprominentnější a třetí nejizolovanější. Je zde nejdrsnější podnebí, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1 °C. Na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů (do roku 1993 měl 162 m) vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem. v ČR. Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska, v současnosti tudy prochází i hranice krajů Moravskoslezského a Olomouckého, a okresů Bruntál (Malá Morávka, Vrbno pod Pradědem) a Šumperk (Loučná nad Desnou). Na severním úbočí vrcholu je rozsáhlý mrazový srub Tabulové skály s unikátní květenou. Staří Slované říkali hoře Stará vatra [zdroj? ], koncem 14. století se nazývala Keilichter Schneberg neboli Keilichtská Sněžná hora (Keilicht bylo jméno jiné hory nad Červenohorským sedlem). Posléze byla nazývána Klínovcová hora a Niská Sněžka. Až v 19. století získala po Pradědovi, legendárním ochránci Jeseníků, jméno Altvater, což byl základ pro české jméno Praděd. Turistická oblast okolo Pradědu je širokou veřejností označována za \"Slezský ledovec\", a to díky dobrým sněhovým podmínkám po celou zimu, jež jsou celorepublikový unikát. [1] Praděd je přístupný z několika směrů. Na vrchol vede asfaltová silnice z Karlovy Studánky přes sedlo Hvězda a chatu Ovčárna, kterou kopíruje i zelená turistická značka (9 km).", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, Moravy, českého Slezska a Horního Slezska vůbec?", "answers": ["Praděd"]}
{"title": "Hvězda", "context": "Ve starších hvězdách, které jsou blízko svého zániku, však nastává spalování hélia a dalších prvků, jehož výsledkem jsou jiné produkty (různé chemické prvky až po železo, které vznikne spalováním křemíku - uhlík s héliem na kyslík, kyslík na neon, neon na hořčík, hořčík na křemík a křemík na železo). Spalování může pokračovat dál jen pomocí procesu spotřebovávajícího teplo a dodatečnou energii může dodat pouze gravitační kolaps. Prvky těžší než železo proto vznikají jen v supernovách. Tyto druhy reakcí mají velký význam z hlediska vzniku života ve vesmíru a terestrických planet vůbec, protože jádra starších hvězd jsou jediným místem, kde tyto chemické prvky vznikají (nepočítaje prvky, které jsou produktem samovolného rozpadu těžších jader). Příklad níže popisuje čas, za který hvězda s hmotností 20 hmotností Slunce spotřebuje veškeré jaderné palivo. Jako hvězda hlavní posloupnosti třídy bude 62 000krát svítivější než Slunce a její průměr bude 8krát větší než průměr Slunce. Mladé hvězdy předtím, než dosáhnou hlavní posloupnosti, získávají energii gravitační kontrakcí podobně jako některé velké planety nebo hnědí trpaslíci. Gravitační kontrakce umožní vznikající hvězdě zvýšit teplotu a tlak v jejím nitru natolik, aby se spustily termojaderné reakce. Staré hvězdy po ukončení fáze jaderných reakcí mohou svítit z nazářených zásob. V obou případech (nedospělá i stará hvězda) však tyto hvězdy ve viditelném spektru dosahují jen malý zlomek zářivého výkonu, který mají hvězdy s probíhajícími termonukleární reakcemi. Podrobnější informace naleznete v článku Vznik hvězdy. Hvězdy vznikají z původně chladných, řídkých a studených mračen mezihvězdné hmoty. Hustota těchto mračen je vyšší než hustota mezihvězdného média, ale stále nižší než hustota uvnitř vakuové komory. Tyto oblasti se nazývají molekulární mračna a jsou většinou tvořena vodíkem s příměsí ~23-28 % helia a malým procentem těžších prvků. Příkladem takové oblasti, v níž vznikají nové hvězdy, je mlhovina v Orionu. Z molekulárních mračen zde vznikají obrovské hvězdy, které osvětlují tato mračna a také ionizují vodík. Takto vznikají svítící mlhoviny nazývané oblasti H II. Tato mračna se nacházejí hlavně v ramenech spirálních galaxií, v čočkových a nepravidelných galaxiích. Právě v těchto místech je proto tvorba hvězd nejčastější. Chladné, prachoplynné mračno se začne většinou pod vlivem nějakého vnějšího faktoru (výbuch supernovy, srážka s jiným mračnem, srážka galaxií) smršťovat. Jakmile oblast dosáhne dostatečné hustoty hmoty a splní Jeansovo kritérium nestability, začíná kolabovat pod vlastní gravitací. Během kolapsu mraku vytvářejí jednotlivé shluky hustšího prachu a plynu, tzv. Bokovy globule.", "question": "Z čeho vznikají hvězdy?", "answers": ["z původně chladných, řídkých a studených mračen mezihvězdné hmoty"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Název planety je odvozen od starořímského boha Neptuna, který byl synem Saturna a Opina, představujícího původně boha toků a později jako boha moří, oceánů, koní a jezdeckých závodů. Neptun byl ve starověkém Římě později ztotožněn s řeckým Poseidónem, čímž došlo i k výměně manželek z bohyně Salacie na Amfitrité. Symbolem pro planetu se stal trojzubec. Krátce po objevení Neptunu se planeta nazývala více názvy. Nejprve se o ní mluvilo jako o \"planetě za Uranem\" a nebo jako o \"Le Verrierově planetě\". První pokus o definitivní pojmenování planety vzešel od Galleho, který propagoval jméno Janus. V Anglii začal Challis používat jméno Okeanos. Jelikož měl objevitel právo pojmenovat nově objevenou planetu, Le Verrier rychle rozhodl, že nově objevená planeta ponese jméno Neptun a nepravdivě prohlásil, že název byl oficiálně schválen francouzským úřadem Bureau des Longitudes. V říjnu se objevila snaha pojmenovat planetu zpět po Le Verrierovi, což se setkalo mimo Francii se značným odporem. Záměr byl přejmenovat Uran na \"Herschel\" dle jejího objevitele sira Williama Herschela a pro Neptun používat název \"Leverrier\". Německý astronom Struve 29. prosince 1846 v Petrohradě prosazoval název Neptun, který byl pak rychle přijat jako oficiální název, čímž byla zachována tradice, že planety jsou pojmenovávány po mytologických postavách z římské mytologie. Planeta Neptun nemá v klasické astrologii žádný význam, jelikož byla objevena až v novověku, starým národům nebyla její existence známa. Řada moderních astrologů však s planetou Neptun pracuje. Podobně jako v případě Uranu, i zde hovoří o \"transpersonální\" planetě, jejíž vliv je spojován i s celospolečenskými a dlouhodobými procesy. Překročení hranic jednotlivce (nebo jejich znejistění) je v moderní astrologii základním významem Neptunu, a to s kladným i záporným znaménkem. Do témat spojených s touto planetou tak patří např. nevědomí a hypnóza, iluze, podvody, drogy, ale také romantismus, sociální cítění, náboženské vytržení, touha po překonání vlastního Já, transcendenci a spáse. Z věcí prozaičtějších spadají pod Neptunův patronát třeba i módní trendy nebo Internet. Někteří moderní astrologové učinili pokus včlenit Neptun i do tradičního systému \"vládců znamení\" a přiřadili mu vládu nad znamením Ryb, jež však v tradiční astrologii patří Jupiteru.", "question": "Jak se jmenuje osmá a od Slunce nejvzdálenější planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Oscar", "context": "Od roku 1969 měl televizní přenos mezinárodní rozměry. V roce 2011 byl přenos z udílení cen možný ve více než dvou stech zemích. V průběhu historie cen se počet kategorií i pravidla značně měnily. Za nejdůležitější mezníky považuje Akademie tyto: První ročník (1929) - První udílení Oscarů. Akademie se rozhodla udělit speciální ocenění těm, kteří se nevešli do dvanácti kategorií. Cenu získalo studio Warner Bros. za průkopnický snímek Jazzový zpěvák. Druhého Oscara si odnesl Charles Chaplin za produkci, režii, scénář a herecký výkon ve svém filmu Cirkus Druhý ročník (1930) - Počet kategorií klesl z dvanácti na sedm (ženský a mužský herecký výkon, produkce, režie, scénář, kamera a výprava). Sedmý ročník (1935) - Byly přidané kategorie jako střih, hudba a filmová píseň. V tom roce taky začala firma Price Waterhouse (dnes PricewaterhouseCoopers) počítat hlasovací lístky. Tato role ji zůstala dodnes. Devátý ročník (1937) - Poprvé byly uděleny ceny ve vedlejších hereckých kategoriích. Desátý ročník (1938) - Poprvé byla udělena Pamětní cena Irvinga G. Thalberga (angl. Irving G. Thalberg Memorial Award). Dvanáctý ročník (1940) - Udělen Oscar za speciální efekty. Čtrnáctý ročník (1942) - Udělen Oscar za dokument. Dvacátý ročník (1948) - Poprvé se udělila cena pro cizojazyčný film a to ve speciální kategorii. Tu získal de Sicův film Děti ulice (v originálu Sciuscià).", "question": "Kdo si odnesl druhého Oscara v roce 1929?", "answers": ["Charles Chaplin"]}
{"title": "Nikolaj Vasiljevič Gogol", "context": "Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusky Н В Г, ukrajinsky М В Г, Mykola Vasyľjovyč Hohoĺ (20. březnajul./ 1. dubna 1809greg., Soročynci, dnes Velyki Soročynci, Poltavská. oblast – 21. únorajul./ 4. března 1852greg., Moskva) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků). Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Po absolvování gymnázia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Léta 1836–1839 strávil většinou v Itálii. Roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma. Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel. Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Za nejlepší z jeho díla jsou považovány povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým. Hans Küchelgarten (1829, Г К), poema, neúspěšná sentimentální idylka napsaná pod pseudonymem V. Alov, jejíž neprodaný náklad Gogol sám skoupil a zničil.", "question": "Ve kterém městě zemřel ruský spisovatel N. V. Gogol?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Astrologie", "context": "Astrologie, řecky α z ά (astron) – hvězda a λ (logos) – slovo, česky též hvězdopravectví, je tradiční hermetický obor. Zabývá se zkoumáním jejími stoupenci předpokládaných souvislostí mezi děním na obloze, charakterizovaným zejména pohybem planet, Slunce, Měsíce a dalších prvků, a jeho vlivem na dění na Zemi.[zdroj? ] Z těchto souvislostí vyvozuje vlivy v různých oblastech života na Zemi. Činí tak zejména formou hledání analogií a vysvětlení dějů minulých a probíhajících, předvídání událostí a dění v budoucnu, hodnocení nebeských vlivů na lidskou psychiku a fyzické tělo, na světové dění, události, politické souvislosti atd. Rozsáhlou oblastí činnosti astrologie je snaha o nalezení souvztažností mezi děním na obloze a vývojem jak jedince, tak celého lidského společenství. Za účelem tohoto zkoumání vytvořili astrologové v různých dobách a různých civilizačních okruzích řadu samostatných symbolických systémů a tradičních nauk, které mají pochopení vztahů nebeských a pozemských dějů zprostředkovat. Spolu s alchymií a magií je západní astrologie zařazována mezi hermetismus založené na základním hermetickém axiomu o jednotě makrokosmu (tj. vesmíru) a mikrokosmu (tj. člověka). Řada primárních astrologických poznatků položila základy moderní astronomie. Astrologie je od 20.stol. vědeckou komunitou odmítána jako nevědecká či pseudovědecká. Astrologie, jak ji chápe většina astrologů západní tradice, je založena na principu synchronicity a nikoliv kauzality. Převážně zkoumá vztah postavení nebeských těles k jevům na Zemi a příliš se nezabývá příčinami (například fyzikálními) tohoto vztahu. Proto také podle tohoto pohledu není deterministická. Popisuje sklony a tendence, neurčuje, že se něco musí stát. Výstupy astrologie nejsou exaktní, nýbrž empirické. Astrologie je založena spíše na zkušenostech a tradici než na měřitelných a statisticky zpracovatelných výzkumech podle kritérií moderní vědy. Z tohoto pohledu je tedy spíše hermeneutikou, neboli interpretačním uměním, a je ji nutno řadit mezi esoterické nauky. Nejznámější oblastí astrologického zkoumání je popis vztahu postavení astrologických planet v okamžiku narození na člověka pomocí astrologického diagramu zvaného horoskop. Na rozdíl od astronomických planet jsou mezi planety v astrologii označovány i Slunce a Měsíc a západní tradice užívá pro sestavení horoskopu také postavení mnoha skutečných astronomických objektů (hvězdy, mlhoviny, asteroidy apod.) i řadu exaktně vypočtených astronomických bodů (např. ascendent. , lunární uzly, \"bod štěstí\" apod.) Obdobně jako na člověka, zkoumají někteří astrologové vztah postavení astrologických planet na rostliny, živočichy, neživé věci (stavby, lodě apod.) i další pozemské události (státy, organizace, počasí, katastrofy apod.), či dokonce různě kladené otázky. Těmto oblastem astrologie se věnují specializované astrologické obory jako mundánní astrologie, meteoastrologie, horární astrologie, astromedicína. V astrologickém zkoumání se používá jak horoskop sestavený pro okamžik narození, či vzniku, (nativní horoskop), tak i postavení planet v průběhu času vůči jejich pozici v nativním horoskopu (tranzity planet).", "question": "Jaký je český název pro astrologii?", "answers": ["hvězdopravectví"]}
{"title": "Korpusová lingvistika", "context": "Korpusová lingvistika je odvětví lingvistiky, jehož rozvoj je spjat s příchodem počítačů a informačních technologií. Tato disciplína zkoumá jazyk pomocí elektronických jazykových korpusů a zabývá se i výstavbou těchto korpusů, jejich zpracováním a příslušnou metodologií. Korpusová lingvistika vznikla v 50. letech 20. století, kdy si američtí lingvisté (Hill a Harris) uvědomili, že korpus je nutným empirickým základem pro vytvoření popisu gramatiky přirozeného jazyka. V 60. letech se rozvíjí korpusová lingvistika v novém pojetí a to vznikem Survey of English Usage (SEU), v jehož rámci se počítalo i se zpracováním mluveného anglického jazyka, toto však nebylo orientováno počítačově. V roce 1967 začali Čech Henry Kucera a Američan W. Nelson Francis na Brown University v USA pracovat na Computation Analysis of Present-Day American English – počítačovém korpusu současné americké angličtiny obsahující pouze psané texty. Prudký rozkvět tohoto odvětví byl zaznamenán s rychlým rozvojem výpočetní techniky, nejvýrazněji pak v posledních dvou desetiletích 20. století. Dnes je v jednotlivých jazycích korpusů již mnoho, například British National Corpus obsahující 100 milionů slov a také významnou složku mluvenou. Korpusová lingvistika není novou teorií jazyka, využívá důsledně jazykových dat, zkoumá texty, které se chápou jako rozsáhlé produkty jazykového systému a schopností jejich tvůrců a skrze ně dospívá k poznání obecnějších jazykových zákonitostí a pravidel.", "question": "Vznikla korpusová lingvistika v 60. letech 20. století?", "answers": ["Korpusová lingvistika vznikla v 50. letech 20. století, kdy si američtí lingvisté (Hill a Harris) uvědomili, že korpus je nutným empirickým základem pro vytvoření popisu gramatiky přirozeného jazyka."]}
{"title": "Tibor Kincses", "context": "Tibor Kincses (* 12. únoraa 1960 Kecskemét) je bývalý maďarský zápasník–judista romského původu, bronzový olympijský medailista z roku 1980. == Sportovní kariéra == Připravoval se v Kecskemétu pod vedením Andráse Vargy. V olympijském roce 1980, věkem ještě junior, zaujal turnajovými výsledky reprezentačního trenéra Ference Moravtze a vybojoval nominaci na olympijské hry v Moskvě v superlehké váze do 60 kg. V Moskvě se prezentoval ve výborné formě, nestačil pouze v semifinále na Kubánce Rafaela Rodrígueze a vybojoval bronzovou olympijskou medaili. Po olympijských hrách si udržel formu další rok. Od roku 1982 přešel do pololehké váhy do 65 kg, ve které se v maďarské reprezentaci neprosazoval. Sportovní kariéru ukončil v roce 1985. Věnuje se trenérské práci. == Odkazy == === Reference === [1] === Související články === Sport v Maďarsku === Externí odkazy === Výsledky a novinky Tibora Kincsese na Judoinside.com", "question": "Ve kterém roce ukončil Tibor Kincses svou kariéru?", "answers": ["1985"]}
{"title": "Formule 1", "context": "Od roku 1950 se pořádá Mistrovství světa jezdců a od roku 1958 pohár konstruktérů. Evropa je tradičním operačním centrem Formule 1 a nejvýznamnějším trhem. Postupem času si získala tato sportovní disciplína na popularitě a prosadila se ve všech částech světa. Mezi nejnovější pořadatele se zařadili Bahrajn, Čína, Malajsie a Turecko, novými kandidáty na pořádání Grand Prix jsou Jižní Korea, Bulharsko, Rusko, Dubaj a Indie. Je zřejmé, že v zájmu FIA je rozšíření aktivit směrem na východ a do Asie. V USA, kde se uskutečnilo nespočet Velkých cen, se Formule 1 netěší takové popularitě jak tomu je v Evropě. Motorismus ve Spojených státech je rozdělen do tří sérií a je silně ovlivňován politickým a komerčním bojem. F1 je řízena \"Fédération Internationale de l'Automobile\" (Mezinárodní automobilovou federací - FIA), se sídlem v Paříži, na Place de la Concorde. Současným prezidentem je Jean Todt. Finanční a obchodní toky jsou řízeny Formula One Group, spadajíci až do roku 2005 společnosti SLEC Holdings, která prodala počátkem roku 2006 část akcií CVC Capital Partners. Sport a televizní práva kontroluje Formula One Management a tu ovládá Bernie Ecclestone prostřednictvím společnosti Alpha Prema. Německý pilot Michael Schumacher je rekordmanem v počtu titulů mezi jezdci (7) a Ferrari získalo nejvíce poháru konstruktérů (16). Rakušan Jochen Rindt je jediným šampiónem, který získal titul in memoriam (v roce 1970). V roce 2010 se Sebastian Vettel stal nejmladším mistrem světa F1. Související informace naleznete také v článku Historie Formule 1. První automobilové závody byly pořádány ve Francii v 80. letech 19. století. Těch se zúčastňovaly automobily poháněné benzínem, parou i elektřinou. Na přelomu století se již začaly automobily v soutěžích rozdělovat do kategorií podle hmotnosti (což byla vlastně první technická omezení konstrukce) a soutěžily prakticky výhradně automobily se spalovacími motory. Přímým předchůdcem Velkých cen byly závody o Pohár Gordona Bennetta, které vypsal americký vydavatel novin a proběhly v letech 1900-1905. V roce 1906 uspořádal francouzský autoklub (Automobile Club de France) Grand Prix l'ACF (Velká cena francouzského autoklubu). V tom roce době platilo jediné omezení: Vůz nesmí mít hmotnost vyšší než 1000 kg.", "question": "Kdo se v roce 2010 stal nejmladším mistrem světa F1?", "answers": ["Sebastian Vettel"]}
{"title": "Granodiorit", "context": "Granodiorit Granodiorit Granodiorit, Dúbrava, Nízké TatryZařazení vyvřelá hornina Hlavní minerály křemen, plagioklas, ortoklas, biotit, amfibol Akcesorie titanit, zirkon, magnetit, apatit Textura zrnitá Barva(y) bílá, šedá Granodiorit amfibolicko-biotitický (Krhanice) Granodiorit z lomu u obce Mrač Granodiorit je hlubinná vyvřelá hornina s podstatným množstvím křemene. Je blízký žule (granitu), od které je makroskopicky těžko rozeznatelný. Označení zavedl v roce 1893 americký geolog G. F. Becker.[1] Granodiority bývají světle šedé. Jejich stavba je všesměrná, obvykle rovnoměrně zrnitá, zřídka porfyrická. Složení Granodiorit obsahuje v podstatném množství křemen, plagioklas i draselný živec, přičemž plagioklas nad draselným živcem převládá. Z dalších minerálů bývá často přítomen biotit a amfibol. Muskovit bývá přítomný pouze vzácně, a pokud ano, tak je vždy doprovázen biotitem. S turmalínem se u granodioritů, na rozdíl od žul nesetkáváme.[2] Výskyt Granodiority mnohdy tvoří rozsáhlá tělesa. Spolu s žulami jsou nejrozšířenějšími hlubinnými vyvřelými horninami. V České republice se vyskytuje hojně např. ve středočeském nebo brněnském plutonu.[3] Využití Granodiorit je těžen a zpracováván v kamenickém průmyslu. Vyrábí se z něho např. dekorační obklady, různé obrubníky a dlažba. Památky Tzv. Čertův sloup v Karlachových sadech na Vyšehradě[4] Odkazy Reference ↑ www.geologie.estranky.cz - Přehled názvů hornin (Online) prístup: 6.11.2008↑ HONS, Richard Jan.", "question": "Jakou barvu mívá Granodiorit?", "answers": ["světle šedé"]}
{"title": "Singapur", "context": "Singapur je městský stát v jihovýchodní Asii na stejnojmenném ostrově a přilehlých 54 ostrůvcích při jižní výspě Malajského poloostrova. Počet obyvatel se blíží pěti a půl milionům (v roce 2000 byl 4 117 700). Úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština. Jeho název je odvozen ze sanskrtu a v překladu znamená Lví město. Singapur založil v roce 1819 Sir Thomas Stamford Raffles z Britské východoindické společnosti. V roce 1867 se stal britskou korunní kolonií jako součást Průlivových osad. Přístav je velice strategické místo a Britové zde udržovali početnou vojenskou posádku. I přesto byl přístav dobyt během druhé světové války Japonci. Na konci války s blížící se porážkou Japonska získali přístav opět Britové. Singapur byl přijat do Malajské federace roku 1963, ale roku 1965 z ní byl kvůli závažným neshodám vyloučen a zůstal dodnes nezávislou republikou. Hlavou státu je prezident a zákonodárná moc je v rukou parlamentu, který má 81 členů. Singapur leží na ostrově, který je oddělen od malajského poloostrova úzkým Johorským průlivem. Ostrov je mírně zvlněný a má uprostřed kopec Bukit Timah, dosahující výšky 163,63 m n. m. Ostrovy jsou rozšiřovány tím, že je okolní moře zasypáváno pískem. Od roku 1965 do roku 2015 se zvětšila rozloha Singapuru z 580 km2 na 710 km2, do roku 2030 je plánováno zvětšení o dalších 55 km2. Klima je po celý rok velmi teplé a ve spojení s vysokou vlhkostí nepříjemné. Monzuny přinášejí velké množství srážek.", "question": "Ve kterém roce byl založen Singapur?", "answers": ["1819"]}
{"title": "Ghanská vlajka", "context": "Vlajka Ghany je list o poměru 2:3 a skládá se ze tří vodorovných pruhů: červeného, zlatého a zeleného. Uprostřed zlatého pruhu je černá pěticípá hvězda, dotýkající se cípy krajních pruhů. Červený pruh značí krev bojovníků za svobodu, zlatý pruh reprezentuje nerostné bohatství země a zelený přírodní krásu. Hvězda symbolizuje africkou svobodu. Vlajka připomíná etiopskou vlajku, barvy pruhů jsou však v obráceném sledu, jsou to tzv. panafrické barvy. Po etiopské je ghanská vlajka druhou s těmito barvami.Za tvůrce ghanské vlajky je považována paní Theodosia Salome Okohová, je užívána od získání samostatnosti na Spojeném království 6. března 1957. Poté se nakrátko změnila, aby byla znovu užívána od 28. února 1966. == Historie == Ghanská říše (~300–1235) se nacházela na území dnešního Mali a Mauritánie. Na severu dnešní Ghany ale již ve 12. století existovala důležitá království Dogomba a Mamprusi. Na jih pak migrovali ve 14. století Akanové (především Ašantové a Fantové), kteří vytvořili několik malých států. Roku 1470 se v oblasti vylodili a usídlili Portugalci a pojmenovali ji Zlatonosné pobřeží. Od 16. století pronikaly do země i další evropské národy. Ve vnitrozemí existovala v 17.–19. století Ašantská říše. V britsko-ašantských válkách bylo celé území postupně připojováno ke Spojenému království a v této souvislosti se vyvěšovaly vlajky britské.V roce 1821 bylo Britské Zlatonosné pobřeží začleněno do území tzv. Britských západoafrických osad.", "question": "Který pruh na vlajce Ghany značí krev bojovníků za svobodu?", "answers": ["Červený"]}
{"title": "Globulation 2", "context": "Globulation 2 Globulation 2Screenshot ze hryZákladní informaceVývojářGlobulation 2 týmPlatformyWindows XP, Mac OS X, Linux (multiplatformní)Datum vydání10. leden 2010ŽánrRealtimová strategieNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Globulation 2 je realtimová strategie, lišící se od ostatním svým pojetím ovládání jednotek, řešeným automatickým seskupováním jednotek k jednotlivým úlohám. Hra Hráč přiřazuje jednotlivým úkolům počet jednotek, čímž ovlivňuje třeba rychlost stavby, nebo sílu jednotky. Ve hře je zastoupena pouze jedna rasa - globulové, se třemi typy jednotek - pracovník, bojovník a průzkumník. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Globulation 2 na Wikimedia Commons Oficiální Oficiální stránky Globulation 2 Ostatní savannah.nongnu.org: Detaily projektu Globulation 2 freshmeat.net: Detaily projektu Globulation 2 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Svobodný software", "question": "Čím se liší realtimová strategie Globulation 2 od ostatních?", "answers": ["pojetím ovládání jednotek, řešeným automatickým seskupováním jednotek k jednotlivým úlohám"]}
{"title": "Miluj bližního svého", "context": "Miluj bližního svého je román jednoho z nejvýznamnějších německých spisovatelů 20. století Ericha Marii Remarquea. Knižně byl poprvé vydán roku 1941 ve Spojených státech a je Remarqueovým v pořadí sedmým románem. Společně s romány Na západní frontě klid nebo Tři kamarádi se stal jedním z jeho nejčtenějších děl. Román sleduje životy emigrantů, uprchlíku a lidí vyhoštěných z Německa v době sílícího nacionálního socialismu, tedy prostředí, které bylo samotnému autorovi důvěrně známo. Popisuje jejich cestu napříč Evropou, marnou snahu získat povolení k dlouhodobému pobytu a prchání před policií. Část děje se odehrává v Praze. == Děj == Román popisuje osudy tří německých utečenců, jednadvacetiletého studenta medicíny Ludvíka Kerna, který odešel z Německa společně se svou rodinou. Jeho otec židovského původu vlastnil krámek s drogerií, kterou sám vyráběl. Falešně obviněnému otci je krámek zabaven a odcházejí z Německa do Čech a posléze k matčiným příbuzným do Maďarska. Ludvíkův otec je zatčen, matka dostává díky svému maďarskénu původu povolení k pobytu. Dalšími hrdiny knihy jsou válečný veterán Josef Steiner, který se v Německu dostane do konfliktu s režimem a po útěku z koncentračního tábora je nucen opustit nemocnou manželku a odejít do zahraničí a mladá dívka Ruth Hollandová z německé židovské rodiny. Děj knihy začíná během policejní razie v emigranském hotelu ve Vídni, kde je Kern zatčen společně se Josefem Steinerem. Oba jsou zadrženi a převezeni do vězení. Ve vězení se Ludvík se se zkušeným Steinerem postupně spřátelí, Steiner naučí mladičkého Ludvíka hrát karty. Po propuštění z vězení, kde strávil necelý měsíc, se Ludvík rozhodne dát na Steinerovu radu a nechá se vyhostit do Čech.", "question": "Kdo je autorem románu Miluj bližního svého?", "answers": ["Ericha Marii Remarquea"]}
{"title": "Quickstep", "context": "Quickstep je jedním ze standardních tanců nazývaný také rychlý foxtrot. Historii quickstepu můžeme sledovat již od roku 1924. Quickstep je ve čtyřčtvrťovém taktu, v tempu 50-52 taktů za minutu. Základním pohybem jsou tzv. čtvrtotáčky, tančené v uzavřeném, těsném držení pro standardní tance. == Historie == Organizátoři mistrovství hvězd se rozhodli spojit nově vzniklý quick time foxtrot se soutěží v Charlestonu. Zvítězil Frank Ford se svou nově vymyšlenou formou plochého charlestonu, který se sice v základu rychlému foxtrotu neboli quickstepu, tak jak měl být tehdy chápán, mnoho nepodobal, avšak jeho variace snesly docela dobré porovnání s variacemi dnešního quickstepu. Základy rychlého foxtrotu se vydělily z předcházející symbiózy pomalého a rychlého foxtrotu a tak se v roce 1929 pouze doplnily některými prvky a byl tu quickstep, který se tančí dodnes. V roce 1930 vznikla řada dalších figur a variací vlivem swingu a synkop. Dnešní podobě quickstepu se také někdy právem říká, že je vrcholnou formou foxtrotu. == Odkazy == === Literatura === Landsfeld, Z., Plamínek, J.; Technika standardních tanců, Praha 1999 === Externí odkazy === Quickstep", "question": "V jakém taktu je quickstep?", "answers": ["čtyřčtvrťovém"]}
{"title": "Vikariáty a farnosti pražské arcidiecéze", "context": "Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: formát, aktualizace Pražská arcidiecéze římskokatolické církve je rozčleněna do 14 vikariátů. Vikariáty mají přibližně velikost okresů, ale svými hranicemi se s okresy nekryjí. Kromě 14 okrskových vikariátů působí v Praze i vojenský vikariát s celostátní působností. Arcidiecéze pražská sdružuje v jednotlivých vikariátech 247 farností, z nichž přímo spravovaných (obsazených) je 124, ostatní jsou spravovány excurrendo (dojížděním faráře nebo administrátora z obsazené farnosti). Celkem má arcidiecéze 260 kněží, z toho téměř 100 řeholních. V arcidiecézi se nachází 757 kostelů a kaplí. Rozloha arcidiecéze činí 8990 km2, počet obyvatel území byl podle sčítání lidu v roce 2001 2,1 miliónu, z toho 365 tisíc uvedlo při sčítání římskokatolické vyznání.[1] V bývalých sídlech farnosti je v některých případech zřízena farní expozitura.[2] Specialitou je, že kromě územních farností se v arcidiecézi nalézá také několik personálních farností, které nejsou vymezeny územně. Zatím jsou tři – Římskokatolická akademická farnost Praha, Polská římskokatolická farnost[3] a Slovenská římskokatolická farnost. Jejich počet se má v rámci reformy (obnovy) farností zvyšovat, uvažuje se také například o vietnamské nebo německé farnosti v Praze.[4][5] Slučování farností V Pražské arcidiecézi jsou postupně po vikariátech hromadně slučovány farnosti zejména tak, že dlouhodobě neobsazené jsou připojovány k funkčním, z nichž byly již dlouho spravovány, aby farnosti byly soběstačné a funkční komunity, jde tedy o přizpůsobení organizační struktury faktickému stavu, což přináší zjednodušení účetnictví a výkaznictví, vedení matrik atd. Tento proces začal být v arcidiecézi projednáván na podzim 2002 [4][5][6] V první fázi, v roce 2003, byla sídla několika desítek neobsazených farností formálně přemístěna na adresu farností, z nichž byly spravovány. Počínaje rokem 2004 byly sloučeny farnosti v rakovnickém (1. 1. 2004), kolínském (1. 1. 2005), staroboleslavském (1. 1. 2006), roudnickém (. podřipském) (1. 1. 2006), berounském (1. 7. 2006) a vlašimském (1. 1. 2008) vikariátu, přípravy jsou nejpokročilejší v kladenském. Počet farností zatím klesl z 378 na 274. Psycholog a místní farník Jeroným Klimeš a další lidé na příkladu rušení farnosti Líbeznice dokládali, že při slučování farností nebyla dodržena základní pravidla komunikace.", "question": "Do kolika vikariátů je členěna pražská arcidiecéze?", "answers": ["do 14"]}
{"title": "Glenn Gould", "context": "V případě Bachových klavírních skladeb tak zvýrazňoval jejich polyfonii. Při veřejných koncertech byl uctíván a oslavován nejen diváky, ale taky dirigenty, oblíbili si ho například Herbert von Karajan, Leonard Bernstein nebo Yehudi Menuhin. V roce 1957 jako první Severoameričan po 2. světové válce podnikl koncertní turné po Sovětském svazu. Několika skladbami se zapsal také mezi hudební skladatele, jeho rukopis nezapře obdiv k barokní polyfonii. V jedné skladbě, zachycené na videosnímku, dokonce zpívá v duetu. Pro svůj negativní vztah k moderním hudebním žánrům byl nazýván Poslední puritán. Měl rád klasický jazz a zpěv, s jazzmany také koncertoval, obdivoval kantilénový zpěv Petuly Clarkové, ale kritizoval například Beatles za špatné skladby. == Lidské zvláštnosti == Gould byl lidsky výjimečný, většinou osamělý člověk, soustředěný pouze na zájmy hudební, hudebně interpretační a publicistické. Při hře si často pobrukoval či prozpěvoval, včetně koncertů, což je slyšet na některých nahrávkách. Na koncerty si s sebou vozil výhradně starou dřevěnou židli, kterou mu otec jako dorůstajícímu chlapci pečlivě přizpůsoboval. Používal ji i v době, kdy na jejím opotřebeném sedadle chyběla dvě prkénka (dnes je vystavena v torontském muzeu). Trpěl zimomřivostí, stále chodil teple oblečen, zpravidla v kabátě, s čepicí a v rukavicích. Tak byl jednou v parku na lavičce policií omylem zatčen v podezření, že je bezdomovec. Stravoval se v Torontu v jediné restauraci s nepřetržitým provozem Fran's, kam přicházel mezi druhou a třetí hodinou ranní, sedal stále na stejném místě a jedl stejné jídlo, nejčastěji míchaná vejce. Svou domácí stravu omezil na sklenici mléka a jedno vejce denně. Žil osaměle, byl mlčenlivý a málokdy se s někým sblížil. Při setkáních nepodával ruku, byl choulostivý na to, aby se ho nikdo nedotýkal a neobjímal ho. Americký psychiatr Peter Ostwald popsal, že jeho zvláštní chování je projevem určitého druhu autismu, zvaného Aspergerův syndrom. == Dílo – chronologický seznam nahrávek == J. S. Bach/ Goldbergovy variace (1955/1956) L. van Beethoven/ Klavírní sonáta č.30 E Major, Op. 109; č. 31 A-Flat Major, Opus 110; č. 32 C minor, Opus 111 (1956/1956) J. S. Bach/ Klavírní koncert č. 1 D Minor; L. van Beethoven / Klavírní koncert č. 2 B-Flat Major; Leonard Bernstein/ orchestr Colombia Symphony (1957/1957) J. S. Bach/ Partita č. 5 in G major; Partita č. 6 in E Minor; Fugy č. 14 F-Sharp Minor a č. 9 E Major z druhého cyklu Dobře temperovaný klavír (1956-57/1957)", "question": "Kde se narodil Glenn Gould?", "answers": ["Torontu"]}
{"title": "Chrám Božího hrobu", "context": "Biskup Eusebios z Kaisareie před rokem 327 uvádí, že se místo ukřižování ještě dnes ukazuje v Aelii (Aelia Capitolina byl římský název pro Jeruzalém po roce 135). Podle křesťanské legendy byl Ježíšův hrob a jeho kříž objeveny v roce 325 sv. Helenou (matkou Constantina). Římský císař Constantinus I. dal v letech 326 až 335 postavit kostel Božího hrobu na místě Ježíšova hrobu poblíž Golgoty.Z původního kostela se zachovala pouze část rotundy, zvané Anastasis (\"Zmrtvýchvstání\"). V pozdějších dobách byla bazilika poničena, a to při nájezdu Peršanů roku 614. Roku 1009 přikázal kalifa Chakim kostel do základů zbourat. Po roce 1099, kdy Jeruzalém dobyli křižáci, probíhala rekonstrukce baziliky, která skončila roku 1141. V té době baziliku spravovali augustiniáni a k její ochraně sloužil Řád Božího Hrobu. Po roce 1187, kdy byl Jeruzalém dobyt sultánem Saladinem, získalo správu nad bazilikou společně několik křesťanských církví. Složitá situace panovala i za tureckého panství po roce 1517. Docházelo k mnoha sporům uvnitř baziliky. Nakonec byla tureckým sultánem vyhlášena pravidla, tzv. \"Status quo\" (roku 1757 a opět potvrzená roku 1852), podle nichž se řídí vlastnictví a práva jednotlivých církví uvnitř baziliky Svatého hrobu. Tento stav byl potvrzen i za Britského mandátu v Palestině, jordánské i izraelské správy Jeruzaléma. == Popis == Do chrámu se vstupuje z jižní strany, schody vpravo vedou nahoru do bohatě vyzdobené kaple Ukřižování nad skalou Kalvarie. Přímo se vstupuje do jižní části ochozu středověké stavby s množstvím různých kaplí a výklenků. Vlevo (západním směrem) je rotunda (Anastasis), kruhová stavba se sloupovým ochozem ve dvou patrech zaklenutá kopulí s lucernou, nejlépe zachovaná část Konstantinova chrámu. Uprostřed rotundy stojí malá svatyně, edikula, která podle tradice obsahuje Ježíšův hrob s předsíňkou. Východním směrem navazuje katholikon, středověká loď kostela z 11. století s ortodoxním ikonostasem. V jejím středu je velká kamenná nádoba, zvaná omfalos (pupek) a považovaná za střed světa. Ještě dále na východ se po schodech sestupuje do arménského kostela sv. Heleny, kde měl být nalezen Ježíšův kříž. == Provoz v chrámu ==", "question": "Kde se nachází Chrám Božího hrobu?", "answers": ["Jeruzaléma"]}
{"title": "Jiří Jaroš (fotbalista)", "context": "Jiří Jaroš (fotbalista) Jiří JarošOsobní informace Datum narození 3. ledna 1955 Místo narození Brno, Československo Datum úmrtí 3. května 1999 (ve věku 44 let) Místo úmrtí Brno, Česká republika Klubové informace Konec hráčské kariéry Pozice obránce Mládežnické kluby TJ Zbrojovka Brno Profesionální kluby Roky Klub Záp. (góly) 1980–19811981–19871992–19931993–19941994–199519951996TJ TŽ TřinecTJ Zbrojovka BrnoTJ Zetor Brno→ SK TuřanyČAFC Židenice Brno→ SK PraceSK Tuřany09500(0) Další informace Rodiče Josef Jaroš → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Příbuzenstvo otec Josef Jaroš syn Jiří Jaroš ml. Jiří Jaroš (3. ledna 1955 Brno – 3. května 1999 Brno) byl československý fotbalový obránce. Fotbalová kariéra V československé lize hrál za Zbrojovku Brno. Nastoupil ve 38 ligových utkáních. Jeho otec Josef byl taktéž prvoligovým fotbalistou. Tragicky zahynul při autonehodě, když se v brněnských Pisárkách čelně srazil s protijedoucím autem. Ligová bilance Ročník Zápasy Góly Klub 1. československá fotbalová liga 1981/82 21 0 Zbrojovka Brno 1. československá fotbalová liga 1982/83 17 0 Zbrojovka Brno CELKEM 38 0 Literatura Ľubomír Dávid, Ladislav Grünner, Juraj Hrivnák, Jozef Kšiňan, Jindřich Pejchar: Futbal 81/82 - ročenka Externí odkazy Player History mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Fotbal", "question": "V kolika ligových utkáních fotbalista Jiří Jaroš nastoupil?", "answers": ["ve 38"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Tvrdí-li však někdo, že hlásám něco jiného, mluví nepravdu. A tak bych mohl jenom říci: Poslechněte, Athéňané, Anyta nebo neposlechněte a osvoboďte mne nebo neosvoboďte, vězte však, že nebudu jednat jinak, ani kdybych měl stokrát umřít! \" Největším přínosem západnímu myšlení je Sókratova dialogická metoda tázání, která se nazývá sókratovská či maieutická. Jde o negativní metodu vylučování hypotéz, kdy lepší hypotézy jsou zastávány a horší vylučovány, pokud vedou ke sporu. Postupně se dospívá k hypotézám, tvrzením a axiomům, na nichž tyto hypotézy stojí a které nevědomě vytvářejí názor člověka na danou otázku (převážně etického charakteru). Název maieutická metoda či maieutika pochází ze samotné metody, která přivádí na svět implicitní názory tázaného, kterým pak sám lépe porozumí (řecké μ maieutria znamená porodní bába). Výrok Sókratovi připisovaný, alespoň mezi lidmi, pocházející nejspíše z příliš odvážné interpretace Platónových dialogů, především snad dialogu Theaitétos (150c, 210c). Stručně a snad i do určité míry výstižně o věci vypovídají dva níže uvedené úryvky. Zašel jsem ke kterémusi z mužů podle zdání moudrých, abych buď tam anebo nikde usvědčil věštírnu z nepravdy a ukázal její odpovědi: \"Tento muž je nade mne moudřejší, a ty jsi tvrdila, že já jsem moudřejší.\". A tu, když jsem ho prozkoumával – nepotřebuji ho totiž uvádět jménem, ale byl to jeden z politiků, u kterého se mi něco takového stalo, občané athénští, když jsem ho zkoumal a rozmlouval s ním –, nabyl jsem. mínění, že se tento muž zdá moudrým, jak mnoha jiným lidem, tak obzvláště sám sobě, ale že moudrý není; a potom jsem se pokoušel mu ukazovat, že se domnívá, že je moudrý, ale že není.", "question": "Jak se nazývá dialogická metoda tázání, kterou proslul Sókrates?", "answers": ["sókratovská či maieutická"]}
{"title": "Slow Food", "context": "Cílem hnutí je naučit vážit si kultury stolu, chránit a vychutnávat místní produkty, které by mohly být odsouzeny k zániku na úkor mezinárodní standardizace potravinářských výrobků a rychle se rozvíjející \"kultury\" Fast Food. Hnutí prosazuje místní produkty, domácí odrůdy plodin a upozorňuje na dávno zapomenuté recepty. Hnutí se poté globálně rozšířilo a v současnosti disponuje více než 100 000 členy ve 132 zemích. == Související články == Oxford Companion to Food, Slow Food an Excerpt [online]. Oxford University Press [cit. 2007-03-04]. (Oxford Companion to Food). Dostupné online. Geoff Andrews, \"The Slow Food Story: Politics and Pleasure\" (2008: London, Pluto Press) Carlo Petrini, \"Slow Food Nation: Why Our Food Should Be Good, Clean, and Fair\" (2007: Rizzoli International Publications) Carlo Petrini, \"Slow Food Revolution: A New Culture for Dining and Living\" (2006: Rizzoli International Publications) == Externí Odkazy == Slow Food oficiální mezinárodní stránky. Slow Food oficiální stránky pražského konvivia. Slow Food oficiální stránky pro konvivia v ČR.", "question": "Kdo založil hnutí Slow Food?", "answers": ["Carlo Petrini"]}
{"title": "Papež", "context": "Papež (z lat. papa a řec. π, papas, zdrobnělý výraz pro otce) je hlava katolické církve. Papež je suverénem Vatikánu a také zároveň nejvyšším představitelem hierarchie římskokatolické církve a biskupem města Říma. Tato diecéze se označuje také jako Svatý stolec (případně též Apoštolský stolec), který je též subjektem mezinárodního práva. Podle katolického učení je papež zástupcem (náměstkem) Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového papeže kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů. Současný papež František byl zvolen na konkláve 13. března 2013 poté, co k 28. únoru 2013 odstoupil jeho předchůdce Benedikt XVI. Následující tituly jsou všechny oficiálními papežovými tituly: římský biskup (episcopus Romanus); náměstek (zástupce) Kristův (vicarius Christi); nástupce apoštola Petra - podle teologie Římskokatolické církve označován za \"prvního z apoštolů. \"; italský primas (primas Itálie); arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae); suverén státu Vatikán; nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus); služebník služebníků Božích (servus servorum Dei). Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul \"papež\" není oficiálním titulem a používá se na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči). Oficiální oslovení: Vaše Svatosti; Svatý Otče. Dříve užívané tituly: patriarcha Západu (opuštěn v roce 2008); vikář Apoštolského stolce; vikář Petrův. hlava Svatého Stolce. Papežové si po svém zvolení vybírají papežské jméno a současně přestávají užívat své původní občanské jméno a příjmení.", "question": "Jak se nazývá volba papeže?", "answers": ["konkláve"]}
{"title": "Lékařská fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Od svého založení sídlila fakulta na Komenského náměstí v Brně. Od září 2010 sídlí v Univerzitním kampusu v Brně-Bohunicích spolu s přírodovědeckou fakultou, fakultou sportovních studií a četnými vědeckými institucemi v rámci centra vědecké excelence v oblasti věd o živé přírodě, pokročilých materiálů a technologií CEITEC. Lékařská fakulta využívá také prostor Fakultní nemocnice Brno v kampusu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně v centru města a Masarykova onkologického ústavu na Žlutém kopci. V současnosti je LF MU jednou z desíti lékařských fakult na území České republiky. V roce 2015 bylo na magisterské studijní programy přijato 743 ze 4 627 uchazečů. Na bakalářské studijní programy bylo tentýž rok přijato 582 z 3 050 uchazečů. Masarykova univerzita byla založena 28. ledna roku 1919 v Brně na základě usnesení Národního shromáždění, na popud poslanců Aloise Jiráska, Dr. Engliše a jejich kolegů. Vydáním Zákona o zřízení Masarykovy univerzity (zákon č. 50/1919 Sb.) shromáždění nařídilo založení československé státní univerzity v Brně o čtyřech fakultách. Právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické. Zákon dál uložil zřízení prvního a druhého ročníku lékařské fakulty už v roce 1919–1920. Jedním z tehdejších důvodů byla snaha odlehčit pražským fakultám, kvůli nedostatečné kapacitě a jejich plánované rekonstrukci. Dále zákon stanovil časový rámec pro výběr místa a vytvoření zázemí univerzity do roku 1930. Mezi signatáři bychom našli T. G. Masaryka, Švehlu, Dr. Stránského a Dr. Rašína. Pro vznik lékařské fakulty byla rozhodující existence Zemské nemocnice v Pekařské ulici, založené roku 1786, dále přítomnost specializovaného Zemského ústavu černovického pro choromyslné postaveného roku 1863, a Zemské porodnice, vybudované roku 1888 na Obilním trhu. Po vydání zákona šestičlenná přípravná komise předložila návrh na jmenování profesorského sboru, jehož základem byli Edward Babák, Antonín Ostrčil, Otomar Völker, František Karel Studnička, Antonín Hamsík, Pavel Ludvík Kučera, Rudolf Vanýsek a Julius Petřivalský.", "question": "Kdy vznikla lékařská fakulta Masarykovy univerzity?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Tábor smůly", "context": "Tábor smůly je humoristická kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Jde o soubor volně provázaných zábavných historek ze života skautského oddílu, doplněný o autorovy zážitky z dětského pobytu ve Švýcarsku. Psán je v ich-formě z pohledu skautského vedoucího, tedy samotného Foglara (Jestřába). Objevují se zde některé motivy, které Foglar zpracoval i jinde, např. v komiksu Rychlé šípy (historka se strašením v klubovně).", "question": "Kdo napsal knihu Tábor smůly?", "answers": ["Jaroslav Foglar"]}
{"title": "Golf", "context": "Golf je venkovní sport, ve kterém samotný hráč nebo malá skupinka hraje malým golfovým míčkem do jamky a používá přitom různé hole. Pravidla golfu definují, že golfová \"hra spočívá v hraní míčkem z odpaliště do jamky ranou nebo postupnými ranami v souladu s pravidly\". Má se za to, že golf tak jak ho známe, pochází ze Skotska a byl hrán na Britských ostrovech po několik století. Kořeny golfu lze vystopovat už ve středověké Číně (míčová hra Čchuej-wan), kdy byl hrán výhradně šlechtou pro zábavu. Golf patří mezi olympijské sporty, poprvé byl zařazen do programu letních olympijských her 1900 v Paříži, a zůstal i na letních olympijských hrách 1904 v St. Louis. Po 112 letech se opět objevil na letních olympijských hrách 2016 v Rio de Janeiro. V roce 1971 provedl americký astronaut Alan Shepard na Měsíci golfový odpal, čímž se tento sport stal jediným, který byl zahrán mimo planetu Zemi.[zdroj? ] Zatímco moderní golf vznikl v 15. století ve Skotsku, pradávný původ hry je nejasný.", "question": "Jak se nazývá druh sportu, při nemž je cílem dostat malý míček pomocí holí do tzv. jamek?", "answers": ["golf"]}
{"title": "Mírný podnebný pás", "context": "Mírný podnebný pás neboli mírné šířky je oblast s mírným podnebím. Mírné šířky leží mezi oblastmi se subtropickým podnebím a oblastmi se subpolárním podnebím. Na severní polokouli leží mírné šířky mezi 40° a 60° severní zeměpisné šířky, v Evropě sahá mírné podnebí až k polárnímu kruhu. V mírných šířkách probíhá rychlá výměna vzduchových hmot a tlakových útvarů. Všeobecně jsou mírné šířky nejvíce pod vlivem polární vzduchové hmoty a převládajících západních větrů. Pro mírné pásmo je charakteristické střídání čtyř ročních období. Podle Alisovovy klasifikace podnebí je na severní polokouli mírný podnebný pás omezen z jižní strany letní polohou polární fronty a ze severní strany zimní polohou arktické fronty. Dále může být podnebí mírných šířek rozděleno na 4 typy: pevninské (kontinentální), oceánické, západních břehů pevnin a východních břehů pevnin (monzunové). == Biotop == V mírných šířkách se vyskytují listnaté, smíšené lesy a jehličnaté lesy, stepi, ale také pouště. V mírných šířkách se pěstuje: pšenice, ječmen, žito, oves,cukrová řepa, vinná réva,brambory,atd. == Města mírných šířek == severní polokouleLondýn, Velká Británie Praha, Česko (50° s. z. š.) Paříž, Francie Moskva, RuskoPeking, ČínaMontréal, Kanada Seattle, Washington, Spojené státy americké Vancouver, Britská Kolumbie, Kanada == Literatura == NETOPIL, Rostislav, a kol. Fyzická geografie I. Praha : SPN, 1984. S. 124–125, 130–131.", "question": "Který podnebný pás je oblast s mírným podnebím?", "answers": ["mírný"]}
{"title": "Clona", "context": ": F : : {\\displaystyle F} je clonové číslo, : : : f : : {\\displaystyle f} ohnisková vzdálenost objektivu a : : : d : : {\\displaystyle d} průměr otvoru clony. Tedy platí, že čím větší otvor (apertura), tím menší clonové číslo. Množství světla, které dopadne za jednotku času na film nebo senzor, je nepřímo úměrné druhé mocnině clonového čísla. Dvojnásobné clonové číslo znamená čtvrtinu světla, proto se clonová čísla na objektivech uvádějí jako násobky odmocniny ze dvou (1,4 - 2 - 2,8 - 4 - 5,6 atd.), což odpovídá pokaždé polovičnímu množství světla. Clona se někdy uvádí ve tvaru f/<clonové číslo>, eventuálně jako poměr či zlomek se clonovým číslem ve jmenovateli. Tento tvar se vžil právě proto, že při nezměněném clonovém čísle a měnící se ohniskové vzdálenosti se sice mění i velikost otvoru, ale množství světla dopadajícího na film nebo senzor za jednotku času se nemění. Clonové číslo odpovídající maximálnímu možnému otevření clony se označuje jako světelnost objektivu. Máme-li tudíž objektiv s ohniskovou vzdáleností 40 mm a světelností značenou jako f/4 či 1:4, je maximální průměr otevřené clony 10 mm, což odpovídá clonovému číslu 4. V kombinaci s nastavením rychlosti závěrky (čili expoziční doby) umožňuje přesně nastavit množství světla pro správnou expozici. Zároveň ovlivňuje hloubku ostrosti výsledné fotografie: čím vyšší clonové číslo, tím větší hloubka ostrosti. Nastavení clony (clonového čísla) na objektivu fotoaparátu je tedy jedním ze tří základních prvků, kterými může fotograf ovlivnit expozici snímku (vedle rychlosti závěrky a citlivosti filmu). Otevření clony (snížení clonového čísla) umožňuje vytvořit dobře exponovaný snímek za horších světelných podmínek. Otevření clony za dobrých světelných podmínek a korekce snížením expozičního času sníží hloubku ostrosti (může tak vizuálně oddělit snímaný objekt od pozadí - bokeh efekt). Přivření clony (pokud to světelné podmínky dovolují) naopak hloubku ostrosti zvýší (způsobí, že na výsledném snímku budou blízké i vzdálené předměty ostřejší nebo zcela ostré). Je-li třeba fotografovat s otevřenou clonou a vyšším expozičním časem za světelných podmínek, které by při tomto nastavení způsobily přeexpozici snímku, lze si pomoci neutrálním filtrem (též značený jako ND, z angl. neutral density).", "question": "Jaké zařízení reguluje množství světla procházejícího objektivem fotoaparátu?", "answers": ["Clona"]}
{"title": "Bukáček malý", "context": "Bukáček malý (Ixobrychus minutus) je nejmenší volavka žijící na území Česka, která je velká asi jako hrdlička zahradní. Samec má hřbet černý, samice hnědavě skvrnitý. Mláďata jsou hnědá, podélně čárkovaná. Nohy má zelenožluté. Žije velmi skrytě v rákosových a vrbových porostech a jeho přítomnost je tak nejlépe zjistitelná po hlase. == Hlasový projev == Samec se ozývá, především v noci, hlubokým nepřetržitým a monotónním \"vru, vru, vru.\" V letu občas nosovým \"kerak\". == Rozšíření == Západní část Eurasie až po západní Čínu, Pákistán a severní Indii, Afrika jižně od Sahary a východní Austrálie. Malé populace se vyskytují i na Madagaskaru a Nové Guineji. V Evropě jako hnízdící pták chybí na Britských ostrovech, v Irsku, Dánsku, Estonsku, ve Skandinávii a v severním Rusku. == Výskyt v ČR == Bukáček malý je v ČR vzácný druh s odhadem početnosti 60 až 80 párů. Většina prokázaných hnízdění pochází z pravidelně obsazovaných lokalit v Polabí, jižních Čechách a na jižní a severní Moravě. Dříve (do 60.let 20.stol.) u nás výrazně hojnější. Je chráněný zákonem jako silně ohrožený druh. == Hnízdění == Vzácně hnízdí v močálech, bažinách a na březích rybníků zarostlých rákosem. Hnízdí v květnu až červenci, většinou jednou ročně. Hnízdo je miskovitá stavba ze stébel ostřice a rákosí umístěná těsně nad vodou. Samice snáší 4-6 bělavých vajec na kterých sedí oba rodiče asi 17-19 dní. Mláďata opouštějí hnízdo ještě nevzletná po 10-12 dnech, kdy se obratně pohybují v rákosí v okolí hnízda. Vzletnosti dosahují mladí ptáci ve stáří 21 – 23 dnů. == Tah == Bukáček malý je tažný pták, na hnízdiště se vrací na přelomu dubna a května, odlétá během srpna a září. Zimuje v mokřadech střední rovníkové Afriky. == Potrava == Živí se hmyzem, pavouky, měkkýši, rybami nebo žábami. == Chov v zoo == V Evropě je tento druh chován ve 30 zoo. Z toho ve čtyřech českých: Zoo Dvůr Králové Zoo Ostrava Zoo Plzeň Zoo Praha === Chov v Zoo Praha ===", "question": "Jaký hřbět má samice bukáčka malého?", "answers": ["hnědavě skvrnitý"]}
{"title": "Lepton", "context": "Lepton Ve fyzice je lepton částice, na kterou nepůsobí silná jaderná síla (silná interakce). Jméno „lepton“ pochází z řečtiny a znamená lehký, proto se někdy objevuje pod pojmem lehká částice. Avšak po zavedení tohoto pojmu byl objeven tauon, který je téměř dvakrát hmotnější než proton. Leptony se dělí na nabité leptony (elektron, mion a tauon) a neutrina (elektronové, mionové a tauonové). Vlastnosti U leptonů nebyla zjištěna žádná vnitřní struktura a jsou považovány za dále nedělitelné. Všechny leptony mají spin ½ a patří tedy mezi fermiony. Leptony mají šest vůní: e−, μ−, τ−, ν, ν, ν. Známe 12 leptonů: 3 nabité částice (elektron, mion a tauon), 3 odpovídající neutrina, a 6 jejich antičástic. Antičástice mají stejnou hmotnost jako částice. Hmotnost neutrin nebyla zatím stanovena, je však v porovnání s nabitými leptony velmi malá. Nabité leptony a jim odpovídající neutrina tvoří tzv. generace (řazení do generací je obdobné jako u kvarků). První generaci tvoří elektron s elektronovým neutrinem, druhou generaci tvoří mion s mionovým neutrinem, třetí generaci tauon s tauonovým neutrinem. Do daných generací patří i odpovídající antičástice. Každé částici lze přiřadit tzv. leptonové číslo – elektronové, mionové a tauonové. Částice a neutrino příslušné skupiny je má 1, jejich antičástice -1, zbývajících 8 leptonů je má 0. Leptony Částiceelektron (negatron)miontauon Symbole−μ−τ− Hmotnost (MeV/c2)0,511105,71777 Náboj-1-1-1 Antičásticeantielektron (pozitron)antimionantitauon Symbole+μ+τ+ Náboj+1+1+1 Neutrinoelektronovémionovétauonové Symbolν Náboj000 Antineutrinoelektronovémionovétauonové Symbol ν e ¯ {\\displaystyle {\\overline {\\nu _{e}}}} ν μ ¯ {\\displaystyle {\\overline {\\nu _{\\mu }}}} ν τ ¯ {\\displaystyle {\\overline {\\nu _{\\tau }}}} Náboj000 Související články Elementární částice Fermion Leptonové číslo mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Částice Elementární částice částice hmoty(fermiony) kvarky kvark u · antikvark u · kvark d · antikvark d · kvark s · antikvark s · kvark c · antikvark c · kvark t · antikvark t · kvark b · antikvark b leptony elektron · pozitron · mion · antimion · tauon · antitauon · elektronové neutrino · elektronové antineutrino · mionové neutrino · mionové antineutrino · tauonové neutrino · tauonové antineutrino", "question": "Jak se nazývá částice, na kterou nepůsobí silná jaderná síla?", "answers": ["Lepton"]}
{"title": "Trojhvězda", "context": "Trojhvězda je systém tří hvězd, které jsou vázány vlastní gravitací do jednoho celku a obíhají kolem společného těžiště. Jednou z nejznámějších trojhvězd je systém kolem hvězdy Alfa Centauri, známé i pod názvem Toliman. Vidět ji můžeme jen na jižní polokouli[zdroj? ] a je známá především proto, že se jedná o nejbližší hvězdný systém (4,3 světelných let). Alfa Centauri je jasná hvězda, která se skládá ze dvou složek, ta jasnější žlutá se velice podobá našemu slunci, kolem nich obíhá další nenápadná hvězdička viditelná ze Země jen dalekohledem, známá jako Proxima Centauri. Na své dráze kolem společného těžiště (asi 1 světelný měsíc od Alfa Centauri) je momentálně na spojnici mezi Alfou Centauri a naším Sluncem, a proto je naší nejbližší hvězdou. Až se za mnoho tisíc let dostane na druhou stranu své dráhy, stane se nejbližší hvězdou Alfa Centauri. Při pozorování hvězdného pole se také může stát, že hvězdy, které se nacházejí v různých vzdálenostech a které nejsou vázány gravitací do společného systému, se promítají do společného bodu. Takový systém tří hvězd se nazývá optická trojhvězda. Nejedná se tedy o skutečnou trojhvězdu. == Externí odkazy == Slovníkové heslo trojhvězda ve Wikislovníku", "question": "Je Toliman alternativní jméno pro systém Alfa Centauri?", "answers": ["Jednou z nejznámějších trojhvězd je systém kolem hvězdy Alfa Centauri, známé i pod názvem Toliman."]}
{"title": "Ostře sledované vlaky", "context": "Ostře sledované vlaky je československý film natočený režisérem Jiřím Menzelem v roce 1966 podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Příběh se odehrává v období protektorátu. Předlohou se stala skutečná událost a to výbuch německého muničního vlaku, odpáleného časovým spínačem podskupinou partyzánské skupiny Podřipsko z Lysé nad Labem 2. března 1945 nedaleko železniční stanice Stratov a zážitky Bohumila Hrabala z nádraží v Kostomlatech nad Labem, kde na konci války zastával funkci výpravčího. Hlavní postavy - přednosta Němeček, výpravčí Hubička... jsou původně ze stanice Dobrovice. Nevinný mladíček Miloš Hrma (Václav Neckář) se zaučuje coby novopečený železničář na malé železniční stanici a zároveň prožívá nelehké období svého dospívání, to vše v kontextu konce druhé světové války. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu kvůli milostným neúspěchům se však zaučí jak pro práci ve stanici, tak v intimním vztahu k ženě (Naďa Urbánková). Nakonec se zachová jako hrdina, když se rozhodne vyhodit do vzduchu muniční vlak. Při této amatérské diverzní akci však zahyne. Film byl natočen v železniční stanici Loděnice u Berouna na vedlejší železniční trati Praha - Beroun přes Rudnou u Prahy. Režisér filmu Jiří Menzel si zde také zahrál malou epizodní roli lékaře. U příležitosti 50. výročí natočení filmu se v Loděnici sešli jeho tvůrci a na výpravní budově byla odhalena pamětní deska připomínající natáčení. V roce 1968 získal film Cenu Americké akademie filmových umění a věd - Oscara za nejlepší cizojazyčný film. PSOTOVÁ, Lucie. Vybrané filmové adaptace tvorby Bohumila Hrabala. Brno, 2011 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online. TEPLANOVÁ, Lenka. Srovnání textu Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky a scénáře filmu. Brno, 2014 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Ivo Martinec. Dostupné online. Ostře sledované vlaky na Kinoboxu.cz Ostře sledované vlaky v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo režíroval film Ostře sledované vlaky?", "answers": ["Jiřím Menzelem"]}
{"title": "Pascal (jednotka)", "context": "Pascal (značka Pa) je jednotka tlaku. Udává, jak velká síla (v newtonech) působí na jednotkovou plochu (1 m2), tzn. je ekvivalentní N/m2. Jednotka byla pojmenována po francouzském matematikovi a fyzikovi Blaise Pascalovi (1623–1662). Hektopascal (hPa) je jednotka, ve které se v meteorologii měří tlak vzduchu. 1 hPa = 100 Pa = 1 mb (milibar) 1 Pa = 1 N/m2 1 hPa = 100 Pa 1 kPa = 1000 Pa V minulosti se užívala též jednotka piè, která odpovídala 1 kPa. Megapascal (MPa) odpovídá síle jednoho newtonu působící na plochu jednoho čtverečního milimetru (1 N/mm2 = 1 MPa). Proto je běžný ve strojírenství, kde je milimetr běžně používanou jednotkou délky (v zemích používajících soustavu SI). Megapascal je ve strojírenství používán nejen jako jednotka tlaku (např. stlačeného plynu apod.), ale též jako jednotka napětí pro kontinuum vystavené působení vnější síly. Vzorec pro výpočet 1 pascalu: P a = F S {\\displaystyle Pa={\\frac {F}{S}}} udává se v jednotkách: P a = N m 2 = k g ⋅ m m 2 ⋅ s 2 = k g m ⋅ s 2 {\\displaystyle {\\rm {Pa={\\frac {N}{m^{2}}}={\\frac {kg\\. cdot m}{m^{2}\\cdot s^{2}}}={\\frac {kg}{m\\cdot s^{2}}}}}} == Externí odkazy == Slovníkové heslo pascal ve Wikislovníku", "question": "Jaká je značka pro Pascal?", "answers": ["Pa"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "=== Magnetické pole a radiace === Sonda Mariner 10 v roce 1974 detekovala magnetické pole Merkuru o síle asi 1 % zemského. To bylo pro vědecký svět překvapením, jelikož se věřilo, že takto malá planeta má jen malé pevné jádro, které již dávno vychladlo, a tudíž nevytváří magnetismus. Objev sondy znamenal přehodnocení tohoto předpokladu a možnost existence většího, částečně roztaveného jádra, které by rozdílnou rychlostí rotace mohlo generovat magnetické pole planety na principu dynama. Magnetické pole je vůči rotační ose Merkuru skloněné o 7 stupňů a je natolik silné, že umožňuje vznik magnetosféry okolo planety, která odklání sluneční vítr.Existují i jiná vysvětlení magnetického pole planety, která se obejdou bez hypotézy jejího většího jádra. Může být vybuzováno remanentní magnetizací hornin obsahujících železo, které mohly být zmagnetizovány v době vzniku planety.Jak potvrdila měření další sondy MESSENGER během dvou průletů na počátku 21. století, magnetické pole Merkuru je menší než pozemské, čehož se využívá pro počítačové modelace. Současná výpočetní kapacita počítačů nestačí na numerické modelování pozemského magnetického jádra, a proto se modeluje snadnější pole Merkuru, čehož se pak používá pro snahu objasnit tajemství spojená s pozemským polem. == Oběžná dráha == Merkur obíhá Slunce po eliptické dráze s poměrně velkou excentricitou dosahující 0,2056.", "question": "Má Merkur magnetické pole?", "answers": ["Sonda Mariner 10 v roce 1974 detekovala magnetické pole Merkuru o síle asi 1 % zemského."]}
{"title": "Real Madrid", "context": "Real Madrid Real Madrid CF logoNázev Real Madrid Club de Fútbol Přezdívka Bílý balet (Los Blancos), Pusinky (Los Merengues) Země Španělsko Španělsko Město Madrid Založen 6. března 1902 Asociace RFEF Barvy • bílá, modrá a černá ( ; 1902–1911)[1] • bílá a modrá ( ; 1911–1925)[1] • bílá a černá ( ; 1925–1926)[1] • bílá a modrá ( ; od 1926, dresy bílé od 1955)[1] [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _realmadrid2021h|link=|alt=]] Domácí dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _realmadrid2021a|link=|alt=]] Venkovní dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _realmadridcf2021t|link=|alt=]] Alternativní Soutěž 1. španělská fotbalová liga 2019/2020 1. místo Stadion Santiago Bernabéu, Madrid Souřadnice 40°27′11″ s. š., 3°41′18″ z. d. Kapacita 81 044[2] Vedení Předseda Florentino Pérez Trenér Zinédine Zidane Oficiální webová stránka Největší úspěchy Ligové tituly 34× mistr Španělska (1931/32, 1932/33, 1953/54, 1954/55, 1956/57, 1957/58, 1960. /61, 1961/62, 1962/63, 1963/64, 1964/65, 1966/67, 1967/68, 1968/. 69, 1971/72, 1974/75, 1975/76, 1977/78, 1978/79, 1979/80, 1985/. 86, 1986/87, 1987/88, 1988/89, 1989/90, 1994/95, 1996/97, 2000/0. 1, 2002/03, 2006/07, 2007/08, 2011/12, 2016/17, 2019/20) Domácí trofeje 19× Copa del Rey11× Supercopa de Españ1× Copa de la Liga Mezinárodní trofeje 13× PMEZ / Liga mistrů UEFA2× Pohár / Evropská liga UEFA4× Superpohár UEFA3× Interkontinentální pohár4× MS ve fotbale klubů2× Latinský pohár Některá data mohou pocházet z datové položky. Real Madrid CF (celým názvem: Real Madrid Club de Fútbol) je španělský fotbalový klub, který sídlí v Madridu. Od sezóny 1929 hraje v Primera División, španělské nejvyšší fotbalové soutěži. Největšími rivaly Realu Madrid jsou Atlético Madrid a FC Barcelona. Kromě fotbalu má klub také oddíly pro basketbal (viz článek), tenis, stolní tenis a vodní pólo. Má přezdívku „bílý balet“. Klub byl založen v roce 1902, ale právo nosit titul Real (královský) mu bylo uděleno až v roce 1920 králem Alfonsem XIII (v letech 1931–40 slovo Real odebráno z důvodu existence Druhé Španělské republiky).. [3] Poslední kosmetická změna názvu přišla v roce 1941, kdy bylo z názvu odstraněno anglické Football Club, které bylo nahrazeno španělským Club de Fútbol.[3] Stalo se tak z důvodu pečlivého frankistického potírání všech anglicismů v zemi.[3][4] Real hraje na stadionu Santiago Bernabéu v Madridu s kapacitou 81 044 diváků, který byl postaven v roce 1947. Klubovou historii zdobí mnoho titulů. Real vyhrál třináctkrát Ligu mistrů UEFA (dříve Pohár mistrů evropských zemí), tedy vícekrát než kterýkoliv jiný fotbalový klub v celé Evropě. 18. prosince 2000 zvolila FIFA Real Madrid za nejlepší fotbalový klub 20. století.", "question": "Jaké jsou barvy Realu Madrid?", "answers": ["bílá a modrá"]}
{"title": "Instantní astronomické noviny", "context": "Instantní astronomické noviny Instantní astronomické novinyZákladní informace Jazyk čeština Země původu Česko Česko Odkazy ISSN 1212-6691 Web Oficiální web Některá data mohou pocházet z datové položky. Instantní astronomické noviny (IAN) byly astronomický magazín o dění na obloze i pod ní. Založen byl v roce 1997 pracovníky Brněnské hvězdárny a planetária Rudolfem Novákem a Jiřím Duškem. Pravidelnější vydání přestala vycházet v roce 2009, ale archiv je stále dostupný. Po magazínu byla také pojmenována planetka (9665) Inastronoviny.[1][2] Reference ↑ http://www.hvezdarnacb.cz/jmena/viewcz.php3?astnum=9665↑ TICHÁ, Jana. Instantní astronomické noviny ve vesmíru [online]. Hvězdárna a planetárium České Budějovice, 28.11.1999 [cit. 2007-10-12]. Dostupné online. Externí odkazy Stránky webu Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Astronomie", "question": "Jaká je zkratka názvu astronomického magazínu, který byl založen v roce 1997 pracovníky Brněnské hvězdárny a planetária?", "answers": ["IAN"]}
{"title": "Písmo", "context": "Písmo se používá na vizuální zápis jazyka standardizovanými symboly. Nejstarší typy písma jsou piktogramy nebo ideogramy. Většina písem může být rozdělena do 3 kategorií: logografické (slovní), sylabické (slabičné) a alfabetické (abecední). Obecné slovo pro symboly v písmu je grafém (znak). Písmeno (též Glyf) je grafická reprezentace znaku. Glyfy většiny písem tvoří linie (čáry) a proto se nazývají lineární (čárové), ale existují i glyfy nelineárních písem tvořené jinými typy značek. Písmu předchází paleolitické záznamy počtu (například vlčí radius) či snad i symbolů pomocí zářezů. Nejstarší znaky, které by mohly být písmem (nebo také jen proto-písmem), byly nalezeny na želvích krunýřích nalezených v Džia-chu (Jiahu) v provincii Che-nan v Číně a jsou datované do 7. tisíciletí před naším letopočtem. Podle některých znalců je možné je spojovat s pozdějšími nejstaršími čínskými hieroglyfy na věšteckých kostkách Džia-ku-wen (Jiaguwen) z 2. tisíciletí př. n. l. a čínské písmo by tak bylo vůbec nejstarší písmo na světě, bez dosavadní výhrady nejstaršího dosud užívaného písma. Ovšem mladší neolitické znaky, které jsou pravděpodobněji písmem, byly v Číně nalezeny na více místech (Dadiwan, Damaidi, Banpo). V současnosti je za nejstarší známé písmo či proto-písmo euroazijskoafrické oblasti považováno v Rumunsku nalezené písmo staroevropské podunajské civilizace Vinča, datované do 6. tisíciletí př. n. l. Bylo rozeznáno již asi 230 znaků.", "question": "Jak se jmenuje grafická reprezentace znaku?", "answers": ["Písmeno"]}
{"title": "Milan Špalek", "context": "(Váňa/Špalek, Cimfe) \"Do pekla/do nebe\" (Špalek) Do pekla/do nebe \"Western Boogie\" (Krulich/Špalek, Homola) \"Valkýra\" (Váňa/Špalek) \"Myslivecký ples\" (Špalek) \"Do Bolívie na banány\" (Váňa/Špalek) \"Houby magický\" \"Brousíme nože\" \"Pakliže\" Uruguay Cavallery Název Autor Album \"Uruguay Cavallery\" (Krulich/Špalek) Uruguay Cavallery \"Krutej nezájem\" \"Studená\" Olympic Název Autor Album \"Tak mi to pěkně začíná\" (Janda/Špalek) Dávno \"Sedm statečných\" Brejle \"To já si jen tak\" Filmografie Rok Název filmu Poznámka 1998 Čert na koze jel Záznam koncertu skupiny Kabát. 2001 Suma Sumárum - Best Of Sestřih z koncertu a videoklipy skupiny Kabát. 2002 Suma Sumárum Záznam koncertu skupiny Kabát. 2004 Kabát 2003-2004 Sestřih z koncertu a záznam koncertu skupiny Kabát. 2007 Eurosong aneb Kabát jde do Evropy Dokumentární film České televize. 2008 Kabátː Corrida 2007 Záznam koncertu skupiny Kabát. 2009 Po čertech velkej koncert Záznam koncertu skupiny Kabát. 2011 Kabátː Banditi di Praga - Turné 2011 Záznam koncertu skupiny Kabát. 2016 Kabát 2013-2015 Záznam koncertů a poslední album skupiny Kabát. Země revivalů Dokumentární film České televize. 2019 Kabátː Noc v Edenu Sestřih koncertu skupiny Kabát. Baskytary Hraje na Fender Precision Bass. V počátcích hrál (v době neexistence skupiny Kabát) na českou značku Jolana Iris Bass Když skupina Kabát měla vystupovat v Londýně a Dublinu v roce 2007, tak si svoji baskytaru Milan Špalek zapomněl doma a nic jiného mu nezbývalo než ji zakoupit přímo v jednom londýnském krámku s hudebninami, kde si zakoupil svůj model (konkrétně Series P-Bass PF 3TS) za drahé peníze. Fender Precision Bass - P-Bass PF 3TS", "question": "Jaké hudební skupiny je členem Milan Špalek?", "answers": ["Kabát"]}
{"title": "Afrika", "context": "Vzhledem ke složení obyvatelstva se Africe přezdívá \"černý kontinent\". Dle moderních poznatků je Afrika pravděpodobně kolébkou, odkud vzešel člověk a odkud se rozšířil do ostatních částí planety. Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra (\"země Aferů\"). Slovo Afer může být arabského původu (\"afer\" = prach); může jít také o pojmenování kmene Afridi, který žil v severní Africe okolo Kartága; některé další teorie názvů jsou víceméně sporné: může být řeckého původu (\"aphrike\" = bez chladu) může jít o latinský původ (\"aprica\" = slunečná) Afrika je třetí největší světadíl. Jako jediný zasahuje na severní, jižní, západní i východní polokouli; jeho převážná část leží na východní polokouli. Pozoruhodně pravidelný obrys Afriky ohraničuje plochu o rozloze 30 319 069 km2. Afrika má málo ostrovů (největší Madagaskar) a poloostrovů (největší Somálský poloostrov). Africké břehy omývá Atlantský a Indický oceán. Od Evropy ji odděluje Středozemní moře, nejblíže jsou k sobě oba kontinenty v Gibraltarském průlivu (14 km). S Asií je Afrika spojena Suezskou šíjí (120 km), dále na jih pak oba kontinenty odděluje Rudé moře. Nejsevernější bod: Bílý mys (37°21' s.š.) Nejjižnější bod: Střelkový mys (nikoliv Mys Dobré naděje) (34°50' j.š.) Nejzápadnější bod:.", "question": "Kolikátým největším kontinentem je Afrika?", "answers": ["třetí"]}
{"title": "Kolotoč", "context": "Kolotoč, dříve také karusel, je zábavní atrakce, na níž jsou návštěvníci vystaveni otáčivému pohybu a působení odstředivé síly. Kolotoče se staví jako pevné (stacionární), anebo častěji jako mobilní, které se převážejí od místa k místu. Rozlišují se kolotoče řetízkové, plošinové a naklápěcí. Nejstarší kolotoče vznikly patrně v jižním Německu počátkem 18. století jako otáčivé sloupy, na nichž byly na řetízcích zavěšeny koše, případně koníci a loďky pro návštěvníky. Rychle se rozšířily po evropském kontinentu i do Velké Británie. Nejstarší zachovaný plošinový kolotoč v Hanau u Frankfurtu n/M je z roku 1780; plošinové kolotoče se stavěly v zábavních parcích a poháněly ručně nebo koňmi. Roku 1861 byl v Anglii postaven první kolotoč na parní pohon, koncem století se objevil i elektrický pohon. Od konce 19. století se kolotoče velice rozšířily také v USA a vznikla řada technických zdokonalení, včetně mechanických hudebních automatů (orchestrion), které pohyb kolotoče doprovázejí cirkusovou hudbou. Ve druhé polovině 20. století vznikly složitější kolotoče s hydraulickým naklápěním a dalšími pohyby.", "question": "Kde vznikl nejstarší kolotoč?", "answers": ["Německu"]}
{"title": "Meloun", "context": "Meloun cukrový se řadí do rodu Cucumis společně s okurkou setou (Cucumis sativus). Meloun je složen z povrchové části, která chrání měkkou vodnatou dužninu uvnitř plodu. U vodních melounů je velká část vnitřního tělesa tvořená vodou a může dosahovat 90 až 93 %. Jedná se poměrně o nízkokalorickou potravinu, která obsahuje od 15 do 30 kcal/100 g a vydatné zdroje kyseliny listové, jablečné a citronové. Mimo organických látek obsahují také značné minerální složky jako například železo, či vápník. Nejznámější meloun v Česku je vodní meloun s typicky červenou dužninou, ve které se nachází značné množství semínek. Melouny se pěstují převážně v teplejším klimatu po celém světě. Na vyšší teploty je náchylná rostlina převážně v době klíčení. Po vyklíčení se objevuje malá rostlinka. Samotný meloun vzniká z květu po opylení. K mateřské rostlině je přichycen silným stonkem. Melouny lze úspěšně pěstovat i na území Česka v teplejších oblastech převážně vinařských oblastí. Vodní melouny jsou náročné na teplo, nesnáší kolísání teplot, přílišné a dlouhé srážky a silné větry. Pro jeho pěstování jsou vhodné převážně humózní půdy, které jsou velmi dobře zásobené živinami.", "question": "Jakou barvu má vodní meloun?", "answers": ["červenou"]}
{"title": "Tapas", "context": "Tapas Tapas v Zaragoze Tapas je synonymem pro malé občerstvení, degustační talířek či jednohubky. Název tapas pochází ze Španělska, kde je tento způsob stravování velice oblíben. Lze říci, že jde o způsob stravování, jenž je realizován ve společnosti přátel nebo více osob, které spolu sdílejí stůl. A protože jsou Španělé i obyvatelé Latinské Ameriky velmi družní, jsou tapas neodmyslitelnou součástí národní kultury. Jelikož jde hlavně o společenskou záležitost, tapas jsou připravovány při rodinných sešlostech a posezeních s přáteli. K tapas patří sklenka dobrého vína, proto si je můžete objednat i ve vinárnách nebo restauracích. Typické jsou i pro nabídku barů a nočních podniků, kam se lidé chodí bavit. Název pochází ze španělského výrazu tapar, který znamená „přikrýt“. Údajně bylo zvykem si při večerním popíjení na čerstvém vzduchu zakrývat sklenice se sherry krajíčky chleba nebo plátky šunky, aby do nich nepadal hmyz, a pohotoví hostinští začali za tímto účelem podávat talířky s různými pochutinami. Podle jiné verze stál u zrodu tohoto způsobu stolování král Alfons X. Kastilský, kterému lékaři doporučili prokládat víno malými porcemi jídla.[1] Typické potraviny Tapas můžou obsahovat jamón (sušená vepřová šunka), vyzrálý sýr, olivy a různé salámy a klobásy. K tomu se přikusuje tradiční bílý chléb. V hojné míře se přidávají i ančovičky. Související články Jamón Salchichon Meze (předkrm) Reference ↑ Labužník.cz Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Tapas na Wikimedia Commons mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Gastronomie | Španělsko Autoritní data: GND: 4295233-5", "question": "Jak se nazývají typické španělské jednohubky?", "answers": ["Tapas"]}
{"title": "Filozofická fakulta Univerzity Karlovy", "context": "Pořádá proto řadu workshopů, přednášek a festivalů pro širokou veřejnost, žáky základních a středních škol či seniory:[7] zájmové studium pro seniory Univerzita třetího věku workshopy pro děti od 3. do 9. třídy ZŠ Dětská univerzita festival pro veřejnost Open Square festival pro veřejnost Týden diverzity popularizační akce Den vědy Noc filosofie S veřejností na její půdě debatovali osobnosti jako dalajláma, Madeleine Albrightová, čínský disident Aj Wej-Wej či ruský historik Andrej Zubov. Studentský život Podrobnější informace naleznete v článku Studentské spolky Filozofické fakulty UK. Na FF UK působí kolem třiceti studentských spolků a iniciativ. Studentský život zde má silnou a dlouhou tradici. Studentská rada Přímo na fakultní půdě působí Studentská rada, která je v podstatě výkonným orgánem občanského sdružení Studentský fond FF UK,[8] kterou založili studentští účastníci revolučních událostí v roce 1989. Toto sdružení se snaží o zpestření studentského života a často zastupuje studenty fakulty při jednání s jejím vedením, popř. s univerzitou. Radní pravidelně finančně podporují vybrané studentské projekty jako časopisy, divadelní spolky, festivaly a veřejné přednáškové cykly. Každoročně vydávají brožuru OFFŠEM pro studenty prvních ročníků, jak se zorientovat na fakultě. Rovněž připravují lekci FAUST (Fakultní uvítání studentů), na jehož konci jsou prváci svérázným způsobem přijati na akademickou půdu.[9] Odkazy Reference ↑ Výroční zpráva FF UK za rok 2016, s. 6 online. [cit. 2017-07-10] ↑ Akademický senát FF UK online a studentské spolky FF UK online. [cit. . 2016-03-08]↑ Multimediální projekt Univerzity Karlovy Web Jan Palach online Archivováno 22. 5. 2016 na Wayback Machine. [cit. 2016-0. 3-08]↑ Stručný přehled dějin FF UK online. [cit. 2016-03-08]↑ Seznam studijních oborů FF UK otevíraných pro akademický rok. 2016/2017 online. [cit. 2016-03-08] ↑ Studium v zahraničí online. [2016-03-08. ]↑ Akce pro veřejnost: Univerzita třetího věku, Dětská univerzita, Open Square, Týden diverzity, Den vědy↑ Studentská rada FF UK online. [cit. 2016-03-08]↑ Historie Studentské rady FF UK online Archivováno 15. 3. 2016 na Wayback Machine. [cit. 2016-03-08]", "question": "Jakou zkratku má Filozofická fakulta Univerzity Karlovy?", "answers": ["FF UK"]}
{"title": "Borderlands", "context": "Borderlands je RPG střílečka z pohledu první osoby vyvinutá firmou Gearbox. Hra vyšla v roce 2009. Její pokračování Borderlands 2 vyšlo v roce 2012. Oblíbenost získala také pro svůj kooperativní multiplayer. == Gameplay == Hra je převážně akční střílečka z prvního pohledu s výraznými RPG prvky. Hráč si může vylepšovat postavu podle svého vlastního herního stylu. Atmosféra hry je poněkud odlehčená a humorná, tomu přispívá a komiksová stylizace, vedlejší NPC postavy, zbraně, úkoly atd. Hra se odehrává na planetě Pandora, na které se hráč může pohybovat zcela svobodně. === Postavy === Mordecai vyniká hlavně v boji na dálku. Mezi jeho oblíbené zbraně patří odstřelovací puška nebo revolver. Speciální schopností tohoto ostrostřelce je vyvolání Bloodwinga (agresivního, na nepřátele útočícího ptáka). Lilith hodně těží ze sil elementů. Nejenže má schopnost zvyšující naději na vyvolání takového efektu u zbraní, ale další ze skillů (dovedností) zvyšuje její odolnost vůči těmto silám. Unikátní schopnost téhle postavy jí dává moc stát se neviditelnou vůči nepřátelům. Brick je velmi nebezpečný na blízko, avšak o to méně schopný na dálku. Odolný silák, jehož speciální schopnost by se dala nazvat stavem nepříčetnosti. Obrazovka zčervená a Brick vyrazí vstříc protivníkům s pěstmi nahoře. Během této doby vydrží víc. Roland si nejvíce rozumí s brokovnicí nebo útočnou puškou. Zajímavé jsou jeho skilly zvyšující účinnost zbraní nebo automatické doplňování nábojů.", "question": "Ve kterém roce vyšla hra Borderlands?", "answers": ["2009"]}
{"title": "Mastná kyselina", "context": "Jako mastné kyseliny se v biochemii označují vyšší monokarboxylové kyseliny. Mastné kyseliny lze dělit podle různých kritérií – například podle délky řetězce nebo nasycení. První je izoloval roku 1818 francouzský chemik M. E. Chevreul. S některými alkoholy tvoří estery, které se nazývají tuky (estery s glycerolem). Esterifikací s cetylalkoholem, cerylalkoholem a myristylalkoholem (méně často také dalšími mastnými alkoholy) tvoří vosky. V přírodě se vyskytující mastné kyseliny mají většinou sudý počet uhlíkových atomů, protože jejich biosyntéza probíhá adicí acetátu, který má dva uhlíky. Průmyslově se vyrábějí hydrolýzou esterových vazeb v tucích. Mastné kyseliny jsou součástí mnoha biologicky důležitých látek: V organismech mají strukturní funkci v buněčné membráně (fosfolipidy membrán). Glykolipidy mají důležitou funkci v nervové tkáni. Lipidy mají také zásobní funkci: Ze všech živin jsou to nejvydatnější zdroje energie. Eikosanoidy, deriváty eikosa-polyenových mastných kyselin, tedy látky jako prostaglandiny, leukotrieny nebo thromboxany, jsou vnitrobuněčné signalizační molekuly (tzv. autokrinní), které ovlivňují svalový stah, srážení krve, bolest či například zánět. Podrobnější informace naleznete v článku Syntéza mastných kyselin. Syntéza mastných kyselin je proces, při němž vznikají mastné kyseliny prodlužováním acetylkoenzymu A. Proces je v zásadě podobný beta-oxidaci, ale enzymatický aparát, buněčná lokalizace i detaily jednotlivých reakcí se liší. s krátkým řetězcem (SCFA) – méně než 6. atomů uhlíku se středně dlouhým řetězcem (MCFA) – 6 až 12 atomů uhlíku s dlouhým řetězcem (LCFA) – 14 až 20 atomů uhlíku s velmi dlouhým řetězcem (VLCFA) – více než 20 atomů uhlíku Nasycené mastné kyseliny (SAturated Fatty Acids) neobsahují v řetězci žádnou dvojnou vazbu. Tvoří dlouhé přímé řetězce. Zvláště v živočišných tucích je velké množství nasycených mastných kyselin jako energetická rezerva. Vyskytují se také v palmovém oleji. Příklady nasycených mastných kyselin kyselina kaprylová (CH3(CH2)6COOH) kyselina kaprinová (CH3(CH2)8COOH) kyselina laurová (. CH3(CH2)10COOH) kyselina myristová (CH3(CH2)12COOH) kyselina palmitová (CH3(CH. 2)14COOH) kyselina stearová (CH3(CH2)16COOH) kyselina arachidová (CH3(CH2)18COOH) kyselina lignocerová (CH3(CH2)22COOH) Nasycené mastné kyseliny jsou z jater na periferii distribuovány navázány v lipoproteinech VLDL (very low density lipoprotein). Tato malá částice obsahuje také velké množství cholesterolu. Tím nasycené mastné kyseliny prokazatelně zvyšují hladinu cholesterolu v krvi a je možno pokládat je za atherogenní.", "question": "Co jako první izoloval roku 1818 francouzský chemik M. E. Chevreul?", "answers": ["Mastné kyseliny"]}
{"title": "Seznam prezidentů Spojených států amerických", "context": "Jako šéf exekutivy a hlava federální vlády je prezidentský úřad nejvyšší politickou funkcí ve Spojených státech. Prezident je rovněž vrchním velitelem amerických ozbrojených sil. Je volen nepřímo na čtyřleté funkční období sborem volitelů (Electoral College). Od roku 1951, kdy byl ratifikován 22. dodatek ústavy, nesmí být nikdo do úřadu prezidenta zvolen více než dvakrát. Tento seznam zahrnuje pouze osoby, které složily prezidentskou přísahu v době po ratifikaci americké ústavy, která vešla v platnost roku 1789 - tedy neobsahuje prezidenty kontinentálního kongresu (Presidents of the Continental Congress). Seznam rovněž nezahrnuje osoby ve funkci úřadující prezident (Acting President). Ze 44 prezidentů čtyři v úřadu zemřeli přirozenou smrtí, jeden odstoupil a čtyři byli zavražděni. Prvním prezidentem byl George Washington, který byl inaugurován roku 1789 poté, co byl jednomyslně zvolen kongresovým volebním výborem. Nejkratší dobu v prezidentském úřadu - 31 dnů - strávil William Henry Harrison. Naopak nejdéle sloužil Franklin D. Roosevelt, který byl zvolen po čtyři volební období a v úřadu strávil dvanáct let. Byl také jediným prezidentem, který vládl více než dvě volební období. Současným americkým prezidentem je Barack Obama, jehož mandát vyprší 20. ledna 2017. Protože Grover Cleveland byl zvolen dvakrát ve dvou nesouvisejících obdobích, počítá se jako 22. i 24. prezident USA. Barack Obama tak je 44. prezidentem USA a zároveň 43. osobou, která zastává tento úřad.", "question": "Který prezident USA jako jediný vládl více než dvě volební období.", "answers": ["Franklin D. Roosevelt"]}
{"title": "Vodopád", "context": "Vodopád je příkrý až svislý stupeň v říčním korytě, přes který přepadá vodní tok. Příčiny vzniku vodopádu jsou strukturně geologické (odolné horniny spočívají na měkkých, síť puklin) nebo geomorfologické (visutá boční údolí). Mohlo by je však vytvářet i samotné proudění vody. == Dělení == kaskády – nízké vodopády katarakty – vodopády s širokým přepadovým lemem peřeje – nízké vodopády stupňovitě za sebou uspořádané == Rekordy == Nejvyšším vodopádem světa je buďto Salto Ángel ve Venezuele (979 m), nebo vodopád Tugela v Jihoafrické republice (948 m či 983 m). Největší systém vodopádů (2,7 km široký přepadový lem a v závislosti na roční době 150 až 270 samostatných vodopádů) představují vodopády Iguaçu na hranici mezi Brazílií a Argentinou. Nejvyšším vodopádem v Česku je Pančavský vodopád v Krkonoších, který je vysoký 148 m. Seznam nejvyšších vodopádů Seznam nejmohutnějších vodopádů == Galerie == == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu vodopád ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo vodopád ve Wikislovníku", "question": "Který vodopád je v Česku nejvyšší?", "answers": ["Pančavský vodopád"]}
{"title": "Rybák černý", "context": "Hnízdí ve vnitrozemí Evropy (včetně České republiky), západní Asie a Severní Ameriky. Tažný, zimuje převážně v severní části Jižní Ameriky a na západním pobřeží Afriky. Má dva poddruhy: Chlidonias niger niger (Linnaeus, 1758) - rybák černý eurasijský Chlidonias niger surinamensis (Gmelin, 1789) - rybák černý americký == Popis == Dospělí jedinci jsou 25 cm dlouzí a jejich rozpětí křídel se rovná 61 cm. Hmotnost rybáků černých je malá; pohybuje se okolo 62 g. Mají krátké, tmavé nohy. Mají tmavě šedá záda s dlouhými křídly, která jsou vepředu bílá. Černá převládá všude na hlavě, na krku (existují i jedinci s šedým krkem) a na břiše. Ocasní peří je tmavě šedé. Rozeznat jednotlivé poddruhy je těžké, ale většinou platí, že eurasijský poddruh je drobnější a má světlejší barvy. Ještě těžší je rozeznat pohlaví, protože pohlavní dimorfismus je jen minimální nebo vůbec žádný. === Kříženci === Poslední dobou se poměrně často vyskytují kříženci rybáků černých a rybáků bělokřídlých (Chlidonias leucopterus). Takoví kříženci nesou znaky obou druhů, ale většinou platí, že mají břicho bílé s tmavými skvrnkami a zbytek těla černý. Toto křížení bylo zaznamenáno především na území Švédska a Nizozemska.", "question": "Jakou barvu mají záda Rybáka černého?", "answers": ["tmavě šedá"]}
{"title": "Státní znak České republiky", "context": "Česká republika používá již od roku 1990 státní znak, který má dvě varianty: malý státní znak a velký státní znak. Jejich současná podoba, jakož i způsoby užití jsou stanoveny ústavním zákonem číslo 3/1993 Sb. přijatým 17. prosince 1992. Velký státní znak i malý státní znak patří mezi státní symboly České republiky. == Velký státní znak == Velký státní znak tvoří čtvrcený francouzský štít.[nenalezeno v uvedeném zdroji] V prvním a čtvrtém poli je historický znak Čech - stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou na červeném poli. Ve druhém poli se nachází znak Moravy – orlice stříbrno-červeně šachovaná se zlatou zbrojí a korunou na modrém poli (moravská orlice). Ve třetím poli je znak Slezska – černá orlice se stříbrným perisoniem (půlměsícového tvaru), uprostřed s křížkem, ukončeným trojlístky, se zlatou korunou a červenou zbrojí na zlatém podkladu. Velký státní znak reprezentuje spojení všech historických zemí státu. Autorem návrhu i výtvarného provedení je heraldik Jiří Louda. Velký státní znak slouží k vnější reprezentaci státu a k označení budov, ve kterých sídlí orgány státní správy, státní úřady apod. Jeho originál je v tuto chvíli (od roku 2006) ztracen. === Oficiální popis === Oficiální popis velkého státního znaku: == Malý státní znak == Malý státní znak je tvořen gotickým štítem s červeným polem, na kterém je umístěn historický znak Čech: stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou. Je malým státním znakem od roku 1990 nejprve jako znak České republiky v rámci ČSFR. Dnes je používán na místech, kde dochází k rozhodnutí ze státní moci. Např. na razítkách a pečetidlech úřadů státní správy a samosprávy nebo na cedulích označujících památné stromy. Malý státní znak se také používá k označení sídel orgánů, které byly pověřeny výkonem státní moci – soudy, exekutoři, hygienické stanice apod. === Oficiální popis === Oficiální popis malého státního znaku: == Dvouocasý lev == Český lev, původně jednoocasý, nahradil ve 12 .století plamennou orlici sv. Václava. Druhý ocas byl ke lvu ve znaku přidán patrně jako odměna za pomoc, kterou poskytl císaři Přemysl Otakar I. v boji proti Sasům, přesvědčivým důkazem je však až pečeť, kterou používal Přemysl Otakar II. Heraldika však obecně chápe zdvojenost nepárových orgánů (ocas či hlava) erbovních zvířat jako znak mužského pohlaví vyobrazeného zvířete. == Galerie == == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Související články === Státní symboly České republiky Heraldické znaky českých zemí", "question": "Jaké heraldické zvíře je na malém státním znaku České republiky?", "answers": ["stříbrný dvouocasý lev"]}
{"title": "Kvazisatelit", "context": "Při pohledu z planety se dráha objektu jeví jako podlouhlá retrográdní smyčka okolo planety. Na rozdíl od \"plnohodnotných\" satelitů, dráhy kvazisatelitů leží mimo Hillovu sféru, a jsou nestabilní. Během času mají sklon vyvinout se do jiných typů resonantního pohybu, kde už nemusí zůstat v sousedství planety, ale mohou se s časem vrátit na původní či podobnou dráhu jako kvazisatelit atd. Jiné typy dráhy se 1:1 rezonancí s planetou obsahují podkovové a pulčí dráhy kolem libračních center, ale objekty na těchto drahách nezůstávají blízko zeměpisné délky planety mnoho orbitů okolo Slunce. Objekty s podkovovou dráhou jsou známy pro občasnou změnu dráhy na relativně krátkou kvazisatelitní, a jsou s nimi občas zaměňovány. Příkladem takového objektu je 2002 AA29 Země Země má v současné době devět známých kvazisatelitů: 3753 Cruithne 2002 AA29 2003 YN107 2004 GU9 (164207) 2006 FV35 2010 SO16 2013 LX28 2015 SO2 2016 HO3 Tyto objekty si drží svoji kvazisatelitní dráhu po dobu desítek až stovek let. Venuše I Venuše má svůj kvazisatelit, 2002 VE68. Tento asteroid kříží i dráhy Země a Merkuru; zdá se, že je souputníkem Venuše jen posledních 7000 let, a jeho osudem je opuštění své kvazisatelitní dráhy přibližně za 500 let. Ostatní planety Na základě simulací se předpokládá, že Uran a Neptun mohou mít kvazisatelity po dobu existence Sluneční soustavy (cca 4,5 mld. let), kolem Jupiteru může mít objekt kvazisatelitní dráhu po dobu 10 milionů let, a kolem Saturnu pouhých 100 000 let. Není znám jediný kvazisatelit kolem jiné planety než je Země a Venuše. Umělé Na začátku roku 1989 se sovětská sonda Fobos 2 stala kvazisatelitem Phobosu, měsíce Marsu, s průměrnou poloosou dráhy 100 km od Phobosu. Vzhledem k výpočtům mohla sonda na této dráze vydržet měsíce, ale kvůli poruše kontrolního systému bylo se sondou ztraceno spojení. měsíc (satelit) asteroidní měsíc doba oběhu dráhová rezonance V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quasi-satellite na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik quazi-satelitů má Země?", "answers": ["devět"]}
{"title": "Kostel svatého Václava (Předín)", "context": "multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel svatého Václava je farní kostel římskokatolické farnosti Předín. Kostel se nachází v Předíně v centru obce na návsi. Kostel je klasicistvní stavbou z roku 1849, kdy byl přestavěn ze staršího zbořeného kostela. Jeho součástí je pravoúhlé kněžiště a původní středověká pozdně románská věž, která se z původního kostela dochovala.[1] V kostele je hlavní oltář, jež je zasvěcen svatému Václavovi.[2] Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] Historie Kostel byl postaven na základech zbořeného původního kostela, v dnešní klasicistní podobě byl postaven v roce 1849. Původní kostel byl postaven havíři z místních dolů na stříbro, jeho součástí byla věž, která se zachovala i přes zboření kostela. Kostel se v obci nacházel asi již v roce 1366. Po bitvě na Bílé hoře byl kostel prázdný a Předín spadal pod farnost v Heralticích. V roce 1785 byla v Předíně zřízena lokálie a v roce 1859 byla zřízena farnost. Součástí věže je zvon z roku 1597.[2] Odkazy Reference 1 2 Národní památkový ústav. kostel sv. Václava [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-11-28]. Dostupné online. 1 2 DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Třebický okres.. Brno: Musejní spolek v Brně, 1906. 453 s. Dostupné online. S. 337-344. Související články Předín", "question": "Je zvon součástí věže kostela svatého Václava?", "answers": ["Součástí věže je zvon z roku 1597.[2]"]}
{"title": "Ludovico Antonio Muratori", "context": "Ludovico Antonio Muratori Ludovico Antonio Muratori Narození 21. října 1672Vignola Úmrtí 23. ledna 1750 (ve věku 77 let)Modena Alma mater Modenská univerzita Povolání historik, spisovatel, kněz, knihovník, archivář, filozof, numismatik a presbyter Ocenění člen Královské společnosti Nábož. vyznání katolická církev multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Lodovico Antonio Muratori (* 21. října 1662, Vignola – 23. ledna 1750, Modena) byl italský katolický kněz, osvícenský vzdělanec a otec italského dějepisectví. Jeho spisy měly velký vliv i na osvícenskou kulturu v habsburské monarchii. Život Muratoriho myšlenky šířila první učená společnost na území ovládaném rakouskými Habsburky Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis prostřednictvím prvního vědeckého časopisu v monarchii Monatliche Auszüge. Výběr z díla Della pubblica felicità, 1749 Anecdota, quae ex ambrosianae bibliothecae codicibus, I-IV, Milano 1697, 1698, Padua 1713. Primi disegni della Repubblica letteraria d'Italia, Venezia, 1703. Della perfetta poesia italiana, Modena 1706. Riflessioni sopra il buon gusto, Venezia 1708. Anecdota Graeca, 1709. Piena esposizione dei diritti imperiali ed estensi sopra la città di Comacchio, Modena 1712. De ingeniorum moderatione in religionis negotio, Paris 1714. Rerum italicarum scriptores I-XXVII, Milano 1723-1738. Antiquitates italicae Medii Aevi, I-VI, Milano 1738-1743.", "question": "Byl Lodovico Antonio Muratori Ital?", "answers": ["Lodovico Antonio Muratori (* 21. října 1662, Vignola – 23. ledna 1750, Modena) byl italský katolický kněz, osvícenský vzdělanec a otec italského dějepisectví."]}
{"title": "Hasicí přístroj", "context": "Kromě uvedeného je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že HP spadá podle vyhlášky 18/1979 Sb. Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu mezi vyhrazená tlaková zařízení. Z toho důvodu je nutno dodržet další opatření vztahující se k vyhrazeným tlakovým zařízením, např. vhodné uchycení HP, provádění revizí a tlakových zkoušek, které obvykle zajistí revizní technik oprávněný k revizím HP. == Rozdělení podle druhu hasicí látky == === Vodní === Hasicí látkou je voda, která obsahuje uhličitan draselný, chránící proti zamrznutí. Nelze s ním hasit elektrická zařízení pod napětím. Má nejnižší účinnost, hasebním účinkem vody je především ochlazování (chladicí efekt). Vodní hasicí přístroje jsou vhodné pro hašení požárů pevných látek. Nesmí být použit k hasení hořících alkalických kovů, k hasení látek, které reagují s vodou ani k hašení hořících tuků a olejů. Příkladem byl přístroj Minimax. === Pěnový === Kromě vody obsahuje i pěnidlo, které při provzdušnění vytváří pěnu. Díky pěnidlu dochází k snazšímu smáčení, ale především vytvořená pěna izoluje hořící látky od vzdušného kyslíku – pracuje na principu dusivého efektu. Proto lépe než samotná voda hasí pevné látky, ale především se používá k hašení hořlavých kapalin. Pouze u hasicích přístrojů s náplní pěnidla typu AR (alcohol resistant) jimi lze hasit i polární kapaliny, například líh nebo aceton, které standardní pěnu rozpouštějí. Při použití pěnidel typu AFFF významně působí izolační efekt (zabraňuje výstupu hořlavých par a plynů z pásma hoření a zároveň přístupu kyslíku).", "question": "Jaký hasicí přístroj je vhodný pro hašení pevných látek?", "answers": ["Vodní"]}
{"title": "Tajnosti", "context": "Tajnosti (2007) je český film režisérky Alice Nellis. Vypráví jeden den v životě Julie (Iva Bittová), den kdy se dozví o smrti Niny Simone a rozhodne se koupit si klavír (původně se film měl jmenovat Právě dnes). 2008: Český lev – nejlepší film roku. 2007 Někdy je potřeba koupit piano, Darina Křivánková, Lidové noviny 17. května 2007, Gabriela Kudelová, Premiere 05/2007, Tajnosti | PREMIERE Jaroslav Sedláček, Cinema 05/2007, Tajnosti - recenze filmu | časopis CINEMA Proč jsou Tajnosti plné radosti, Mirka Spáčilová, MF Dnes 16. května 2007 Tajnosti na Kinoboxu.cz Tajnosti v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Jak se původně měl jmenovat film Tajnosti?", "answers": ["Právě dnes"]}
{"title": "Polsko", "context": "Druhá polská republika byla ustavena jako parlamentní republika, avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní; ozývalo se volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Piłsudski, který provedl puč a zavedl vojenskou diktaturu (tzv. sanační režim), která vedla k politické perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Před vypuknutím druhé světové války měl důležitou pozici v Polsku maršál Edward Śmigły-Rydz a ministr zahraničí Józef Beck. Na počátku druhé světové války v roce 1939 bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Během války bylo zničeno mnoho polských měst (zejména Varšava po Varšavském povstání) a jeho území se stalo hlavním dějištěm holocaustu. Odhaduje se, že během německé okupace Polska zahynulo přes 5 milionů etnických Poláků a polských Židů. Přibližně 22 tisíc důstojníků a příslušníků polské inteligence bylo na Stalinův příkaz povražděno v roce 1939 při tzv. Katyňském masakru a několik desítek tisíc předních Poláků bylo zavražděno ve stejný rok Němci během tzv. operace Tannenberg v rámci nacistického plánu genocidy Generalplan Ost. Ve východních oblastech bylo povražděno ukrajinskými nacionalisty z UPA až 100 000 polských civilistů. V roce 1945 jaltská konference přijala rozhodnutí, že východní hranice Polska povede po Curzonově linii a Sovětský svaz většinu svého původního záboru ve východních oblastech osídlených převážně Bělorusy a Ukrajinci anektoval; jako \"odškodnění\" byla k Polsku naopak připojena západní \"nová území\" až po dnešní hranici s Německem na Nise a Odře. Posun hranic vyvolal obrovské nucené přesuny obyvatelstva, kdy Poláci přicházeli z území anektovaných Sovětským svazem a osidlovali zejména západní území, z nichž bylo vyhnáno německé (a tedy prakticky veškeré) obyvatelstvo. V roce 1947 během Operace Visla bylo ze svých domovů násilně vysídleno ukrajinské obyvatelstvo. Podrobnější informace naleznete v článku Polská lidová republika.", "question": "Kolik senátorů má senát?", "answers": ["100"]}
{"title": "Louis Braille", "context": "V prosinci 1851 musel všechnu činnost ukončit, protože jeho zdravotní stav se rapidně zhoršil a začal vykašlávat krev. Braille zemřel 6. ledna 1852 ve věku 43 let, pohřben byl v rodném městě. O sto let později byly jeho ostatky slavnostně převezeny do pařížského Pantheonu. Jeho ruce byly ponechány v rodinném hrobě v Coupvray. Ve Francii bylo Braillovo písmo oficiálně uznáno pro čtení a psaní mezi nevidomými dva roky po jeho smrti a v r. 1878 se stalo mezinárodní metodou pro výuku ve slepeckých školách. == Zajímavosti == Braillova podoba je známá pouze z posmrtné masky. V této podobě byl zobrazován později na portrétech, pomnících, poštovních známkách a mincích vydaných na jeho památku. V jeho rodném domě v Coupvray bylo zřízeno muzeum, v němž jsou umístěny nejrůznější předměty spjaté s Braillovým životem vč. pomůcek pro nevidomé.Rok 2009 byl prohlášen Evropskou unií nevidomých Rokem Louise Brailla na připomínku dvoustého výročí jeho narození. Při příležitosti 200 let od narození Louise Brailleho vydala srbská pošta známku v hodnotě 46 dinárů. == Odkazy == === Reference === === Literatura === STREIT, Jakob. Příběh Louise Braille: nevidomý chlapec, který vynalezl slepecké písmo. Překlad Johanna Dostalová; ilustrace Christiane Leschová. 1. vyd. Hranice: Fabula, 2012. 96 s. ISBN 978-80-86600-96-3. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Braille ve Wikimedia Commons Na vlastních křídlech – rozhlasová hra Beaty Panákové natočená Českým rozhlasem v roce 2015", "question": "Kdo je vynálezce Braillova písma?", "answers": ["Louis Braille"]}
{"title": "Ununtrium", "context": "Ununtrium, chemická značka Uut, (lat. Ununtrium) je transuran připravený alfa rozpadem ununpentia. 1. února 2004 publikoval tým ruských fyziků z Dubna a amerických vědců z Lawrence Berkeley National Laboratory zprávu o přípravě ununtria a ununpentia.", "question": "Kdy byla publikována zpráva o přípravě ununpentia?", "answers": ["1. února 2004"]}
{"title": "Kniha", "context": "S deskami knihy se tak často ztratil i titulní list a později nebylo možné zjistit název knihy. Signet a patitul mohou být uvedeny na jedné stránce. frontispis - (též protititul) je označení pro sudou stránku naproti titulnímu listu. Často je na něm ilustrace. hlavní titul - je vždy umístěn na liché stránce knihy. Musí obsahovat titul a podtitul, jméno autora. Může také obsahovat rok vydání a název nakladatelství. hřbet knihy - u lepených vazeb je vždy rovný, u vázaných knih může být rovný nebo oblý. impresum - (též autorská tiráž, copyrightová stránka, nakladatelský záznam) je na druhé straně titulního listu a musí obsahovat copyright textu (ilustrací) a ISBN. Může se zde umístit laudatio (poděkování) sponzorům knihy. Tiráž - je obvykle umístěna na posledním listu knihy. Obsahuje technické a nakladatelské údaje o knize, více v samostatném hesle tiráž předsádka - je dvojlist (pevnějšího papíru), který spojuje knižní blok s deskami knihy. V knize je předsádka přední a zadní. Je prázdná, může však být potištěna ilustrací. přídeští - je jeden z listů předsádky, který je nalepený na deskách (zakrývá surovou vnitřní stranu desky), je přední a zadní. desky - jsou obalem knihy v případě tzv. pevné vazby (hardback). Zpravidla obsahuje titul knihy a jméno autora. Desky knihy se dnes vyrábějí zpravidla z lepenky a jsou potahovány papírem, textilem, koženkou nebo kůží. ořízka - jsou tři (oříznuté) strany knižního bloku. Čtvrtá strana je vlepena do hřbetu knihy.", "question": "Kde je umístěna tiráž?", "answers": ["na posledním listu knihy"]}
{"title": "Japonština", "context": "Jinými slovy, /Q/ prodlužuje trvání následujícího konsonantu (frikativy budou mít delší trvání, plozivy budou mít delší závěr). V písmu je zapisován pomocí malého っ Geminují zejména konsonanty /p, t, k, s/, a to u japonských a sino-japonských slov. Znělé gemináty /b, d, z, g/ se vyskytují pouze u moderních výpůjček (např. z angličtiny). 河 [カ] kappa /kaQpa/ → [kap̚. pa] 'vodník' バ baggu /baQgu/ → [bag̚.gɯ] 'taška' 喫 kissaten /kiQsateN/ → [kisː] 'čajovna. ' 察 sačči /saQti/ → [sat̚.t͡ɕ] 'závěr, úsudek' Japonština se řadí mezi jazyky s tonálním systémem, kde navzájem kontrastují dva tóny – vysoký a nízký. Standardní tokijský dialekt je popisován jako downstep (tonální pokles)[zdroj? ]. K tonálnímu poklesu dochází po moře, která je lexikálně specifikována jako přízvučná, tudíž definována vysokým tónem. Na počátcích slov dochází ke snížení tónu, ale pouze pokud nenesou přízvuk. Ve slovech bez přízvuku nedojde k tonálnímu poklesu. K zápisu japonštiny se používá směs tří znakových systémů. Jsou to kandži (漢, doslova \"čínské znaky\"), hiragana (ひ) a katakana (カ). Hiragana a katakana se též označují společným názvem kana. Kandži se používá k vyjádření kořenu slova, koncovky a partikule jsou doplněny hiraganou. Katakana se používá pro fonetický přepis cizích slov, nebo slov převzatých z jiných jazyků. Také se používá v případě, kdy je třeba nějakou část textu zvýraznit, podobně jako kurzíva. Hiragana a katakana jsou slabičné abecedy, zatímco kandži je morfemografické písmo. Většinu znaků kandži je možné číst dvěma i více způsoby. Pokud je potřeba specifikovat výslovnost nějakého znaku, použije se hiragana. Kandži na druhou stranu umožňuje rozlišit význam u homonym, která jsou v japonštině velmi běžná. Píše se bez mezer mezi slovy. Tradičně jsou znaky uspořádány do sloupců, ve sloupci se píše shora dolů, sloupce jsou řazeny zprava doleva. Japonské knihy tedy mají stránky řazené z českého pohledu \"odzadu\". Alternativně je možné znaky psát do řádku zleva doprava, řádky jsou řazené shora dolů (jako v češtině). Diakritickým znaménkem dakuten (濁) (dvě krátké čárky v pravém horním rohu znaku; jiný název: nigori (濁)) se v písmu značí slabiky se znělou párovou souhláskou. Souhláska /h/ se mění na /b/; /k/ se mění na /g/; /s/ na /z/; /š/ na. /dž/; /t/ na /d/; /c/ na /(d)z/; /č/ na /dž/.", "question": "K čemu se používá katakana?", "answers": ["pro fonetický přepis cizích slov"]}
{"title": "Charles Bukowski", "context": "Charles Bukowski (16. srpna 1920, Andernach, Německo – 9. března 1994, San Pedro, Kalifornie, USA), celým jménem Henry Charles Bukowski, přezdívaný Hank nebo Buk, původním německým jménem Heinrich Karl Bukowski) byl americký básník a spisovatel, který se proslavil nekonvenčními autobiografickými prózami a vulgárním stylem. Vzhledem ke svému stylu bývá často přiřazován ke spisovatelům poněkud vágní skupiny beat generation, kam patří zejména Jack Kerouac nebo John Clellon Holmes. Osobně se však tomuto zařazení vždy velmi silně bránil. Historky o tom, že byl nechtěným nemanželským dítětem, které o sobě sám šířil, nejsou pravdivé. Narodil se 16. 8. 1920 v německém Andernachu. Jeho otec Heinrich Bukowski tam po skončení 1. světové války sloužil v místní posádce americké armády, zamiloval se do osmnáctileté švadleny Kathariny Fett a vzal si ji. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Los Angeles, kde Charles Bukowski strávil bezmála 50 let života. Český překladatel jeho díla Robert Hýsek v pořadu Schůzky s literaturou, který vysílala stanice ČRo Vltava v neděli 15. května 2016 (\"Charles Bukowski, starý chachar ostravski\"), tvrdí, že se Bukowski narodil ve vesnici Pazderna na Frýdecko-Místecku a po emigraci do Spojených států svou skutečnou identitu úspěšně zatajil. Nemluvil dobře anglicky a pro svůj německý původ byl často terčem posměchu ostatních dětí, trávil čas většinou o samotě. V mládí díky své izolaci navštěvoval knihovnu a hodně četl. John Fante, Sherwood Anderson, Ernest Hemingway, Robinson Jeffers, Edward Estlin Cummings, James Thurber, Ezra Pound, D. H. Lawrence, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Ivan Sergejevič Turgeněv, Louis-Ferdinand Céline, Antonin Artaud, Knut Hamsun, Franz Kafka, Albert Camus a další, to byli autoři, kteří jej významně ovlivnili. V roce 1936 nastoupil na vyšší střední školu, kam chodili potomci rodičů, kteří netrpěli finanční nouzí, i proto špatně nesl svou chudobu. V Americe probíhala hospodářská krize, odstartovaná pádem burzy. Respekt si však dokázal částečně zjednat svými pěstmi a rvačky se s ním dál táhly po celý život. Navazuje první přátelství s podobně sociálně vyloučenými chlapci a seznamuje se s alkoholem, kterého se již nikdy nevzdá. Má dojem, že je to jediná věc, která dokáže alespoň trochu přebít každodenní zmar a zoufalství.", "question": "Jaké bylo původní německé jméno amerického básníka a spisovatele Charlese Bukowskiho?", "answers": ["Heinrich Karl Bukowski"]}
{"title": "Je třeba zabít Sekala", "context": "Je třeba zabít Sekala je koprodukční film Vladimíra Michálka z roku 1998. Snímek podle námětu a scénáře Jiřího Křižana získal 10 Českých lvů a reprezentoval českou kinematografii v klání o Oscara. Film vznikl v koprodukci s Polskem, Slovenskem a Francií. Tématem filmu jsou události na hanácké vesnici v roce 1943. Toto okupační drama je však zpracováno poměrně netradičně - autoři si vypůjčili vyjadřovací prostředky jak z antické tragédie, kterou vyjadřuje chór dvanácti vesnických starců, tak z westernu: nechybí tajemný cizinec ani závěrečný souboj muže proti muži. Důležitou složkou je téma viny zdánlivě bezúhonných lidí. V celém filmu se o německých okupantech pouze mluví. Film se natáčel v jihočeském Varvažově. Film začíná příchodem valašského kováře Jury Barana (Olaf Lubaszenko) do Lakotic, vesnice na Hané, kde se potřebuje ukrýt před gestapem (má doporučující dopis pro zdejšího starostu). Kvůli jeho evangelické víře ho místní hospodáři přijímají poměrně nepřátelsky. Baran záhy poznává poměry ve vesnici - hospodáři žijí ve strachu před udavačem Ivanem Sekalem (Bogusław Linda), který od okupantů získává grunty zatčených sousedů. Sedláci se rozhodnou využít Baranovy svízelné situace (starosta z dopisu ví, kde se skrývají jeho žena a dcera) a vydíráním ho přinutit k vraždě. Mezitím se ukáže, že Sekalova zrůdnost pramení z ponižování, jehož se mu v dětství dostalo pro nemanželský původ. V souboji na nože Baran Sekala skutečně zabije, sám je však těžce zraněn. Sedláci mu odmítnou poskytnout pomoc a nechávají ho zemřít.", "question": "Kdo je autorem scénáře k filmu Je třeba zabít Sekala?", "answers": ["Jiřího Křižana"]}
{"title": "Úsměv", "context": "Úsměv je typická grimasa, provázející radostné vnitřní rozpoložení člověka. Úsměvem reagujeme na vtip, radostnou novinu, ale i na pomoc nebo pozdrav. Specifický úsměv může vyjadřovat také např. ironii nebo výsměch. Při úsměvu člověk pozvedne ústní koutky směrem vzhůru a poodhalí zuby. Při smíchu se na rozdíl od úsměvu zapojí také bránice, jde o hlasitý projev. Někteří psychologové se pokoušejí rozlišovat úsměv na upřímný a hraný (křečovitý) na základě aktivace určitých mimických svalů, nicméně problematika je dosti složitá, protože škála úsměvů u každého člověka je nesmírně pestrá. == Duchenneův úsměv == V polovině 19. století objevil francouzský neurolog Guillaume Duchenne během výzkumu fyziologie výrazů obličeje dva rozdílné typy úsměvů. Při takzvaném Duchenneově úsměvu dochází ke stahu jak hlavního zygomatického (lícního) svalu (musculus zygomaticus major), tj. svalu, který zvedá koutky úst, tak kruhového očního svalu (musculus orbicularis oculi), tj. svalu. , který zvedá tváře a vznikají díky němu vějířky kolem očí.Jedná-li se o jiný úsměv než Duchenneův, zapojuje se při něm pouze hlavní zygomatický sval. \"Podle výsledků dřívějších výzkumů provedených na dospělých jedincích se zdálo, že pocit radosti je doprovázen jakýmkoli úsměvem, během kterého jsou pomocí hlavního zygomatického svalu zdviženy koutky úst. Novější studie však ukázaly, že s pozitivními emocemi je spojen výhradně úsměv, během kterého se stahují svaly kolem očí a zvedají tváře (Duchenneův úsměv).\"Falešný úsměv, během kterého je ze zdvořilosti záměrně stažen pouze hlavní. zygomatický sval, nese označení \"Pan Am úsměv\" nebo také \"botoxový úsměv\": Pojmenován je po dnes již neexistující letecké společnosti Pan American World Airways, jejíž letušky a stewardi vždy každého pasažéra obdařili stejným povrchním úsměvem. Druhý vžitý název odkazuje k botoxu, který se v kosmetickém průmyslu začal používat v roce 2002. Nadměrná aplikace botoxových injekcí, které mají vyhladit oční vrásky, totiž může vyústit až v paralýzu malých svalů v očním okolí, a znemožnit tak vznik Duchenneova úsměvu.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Smile na anglické Wikipedii. == Reference == == Související články == Smích Radost Štěstí Pláč Mimika == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu úsměv ve Wikimedia Commons Téma smích ve Wikicitátech Slovníkové heslo úsměv ve Wikislovníku", "question": "Kdo objevil dva rozdílné typy úsměvů?", "answers": ["Guillaume Duchenne"]}
{"title": "Lucie Vondráčková", "context": "PhDr. Lucie Plekancová Vondráčková, rozená Lucie Vondráčková, (* 8. března 1980 Praha) je česká zpěvačka, herečka, dabérka a textařka. Je vdaná za českého hokejistu Tomáše Plekance, se kterým má syny Matyáše a Adama. Pochází z muzikantské rodiny, její otec Jiří Vondráček je známý herec, zpěvák, matka Hana Sorrosová je textařka, teta Helena Vondráčková zpěvačka české pop music. Lucie coby zpěvačka vydala více jak deset alb, která získala ocenění Zlatá nebo i Platinová deska za jejich prodej. V anketě Český slavík se od roku 2007 umísťuje v první trojici interpretek, přičemž v letech 2008–2014 je vždy na druhém místě. Vystudovala hudebně-dramatický obor na pražské konzervatoři a úspěšně zakončila i studium kulturologie na Filozofické fakultě UK diplomovou prací \"Tradice české pohádky v československé kinematografii\" (Mgr., 2005). Titul doktor filozofie získala obhajobou práce \"Pohádky v československé kinematografii\" (PhDr., 2006). Dne 17. června 2011 se v kapli svaté Kláry nad vinicí v Troji v areálu Botanické zahrady vdala za hokejistu Tomáše Plekance. a rozšířila své příjmení dle příjmení manžela na Lucie Plekancová Vondráčková.", "question": "Kdo je Lucie Vondráčková?", "answers": ["česká zpěvačka"]}
{"title": "Konrád II", "context": "Konrád II. Ota (1136/1141 - 9. září 1191 u Neapole) byl český kníže (1182 a 1189-1191) a markrabě moravský (1182-1189). Konrád pocházel z dynastie Přemyslovců, jeho otcem byl kníže znojemského údělu Konrád II., matkou Marie Srbská, dcera srbského župana Uroše Bílého. Jeho sestrou byla polská kněžna Helena Znojemská. Původně se jmenoval pouze Konrád a v Čechách vždy vystupoval pouze pod tímto jménem. Druhé jméno získal během pobytu v cizině a používal je mimo knížectví. Byl vzdělaný a zkušený v diplomacii, ale k dosažení cíle neváhal používat i tvrdé prostředky. Po smrti otce roku 1162 převzal Konrád Ota vládu ve znojemském údělu a jeho moc začala rychle vzrůstat. V roce 1173 mu připadl také brněnský úděl, to znamená, že jeho državy zabíraly již polovinu Moravy (zatím mu nepatřilo Olomoucko), kterou bylo stále složitější kontrolovat z Prahy. Dobře se zorientoval v komplikovaných vztazích mezi početnými Přemyslovci, a stal se důležitým činitelem v jejich bojích o pražský trůn. V červnu 1178 spolu s rakouským vévodou Leopoldem vpadl na Olomoucko a pokusil se dokonce dobýt i Olomoucký hrad. Když pomohl pražskému knížeti Bedřichovi udržet si trůn proti dalším kandidátům, očekával, že by za odměnu mohl získat Olomoucko. Ovšem nestalo se tak (Bedřich se rozhodl spravovat tento úděl sám) a Konrád Ota začal pomýšlet na odplatu. Příležitost se naskytla roku 1182, kdy velmoži povstali proti neoblíbenému Bedřichovi a na pražský trůn povolali energického Konráda Otu. Bedřich uprchl do říše k císaři Fridrichu I. Barbarossovi, který jako lenní pán pozval znesvářené strany na říšský sněm do Řezna. Jak vypráví kronikář Jarloch, Čechové se nejprve odmítali dostavit, ale potom dali na čísi radu a před císaře předstoupili. Císař tvrdě zasáhl a zastrašil přítomné Čechy. Toto rozdělení Čech a Moravy mezi Bedřicha a Konráda Otu rozhodně nelze chápat jako osamostatnění Moravy a ani jako její přímé podřízení Říši. Konrád Ota se od té doby tituloval jako moravský markrabí a usiloval o nezávislost na pražském knížeti. Proto historici často vykládali události řezenského sněmu jako státoprávní akt, jímž Fridrich Barbarossa zřídil moravské markrabství, které vyjmul z pravomoci českých knížat a podřídil je říši. To však nebylo přímo řečeno. V každém případě císař jen přilil v situaci závažných rozporů mezi Přemyslovci pověstný olej do ohně. Nebezpečí, že se jednotný český stát rozpadne, jako se tomu stalo například v Polsku nebo na Rusi, sílilo. Bedřich společně se svým nevlastním bratrem Přemyslem (pozdějším Přemyslem Otakarem I.) hodlali zasáhnout proti přílišné samostatnosti moravského markraběte Konráda Oty a vytáhli na Moravu.", "question": "V kterých letech byl Konrád II. Ota markrabě moravský?", "answers": ["1182-1189"]}
{"title": "Andrea Sacchi", "context": "Andrea Sacchi Andrea Sacchi Portrét od Carlo Maratta Narození 30. listopadu 1599 Řím Úmrtí 21. června 1661 (ve věku 61 let) Řím Národnost italská Povolání barokní malíř Děti Giuseppe Sacchi multimediální obsah na Commons Seznam děl v databázi Národní knihovny Některá data mohou pocházet z datové položky. Andrea Sacchi (30. listopadu 1599, Řím[1] – 21. června 1661, tamtéž) byl italský barokní malíř, který pracoval v Římě. Mezi umělce, kteří sdíleli jeho malířský styl, patřili Nicolas Poussin, Giovanni Battista Passeri, sochaři Alessandro Algardi a François Duquesnoy a tehdejší životopisec Giovanni Bellori. Sacchiho patronem byl italský kardinál Francesco Maria del Monte.[2] Životopis Andrea Sacchi se narodil v Římě. Jeho otec Benedetto, sám průměrný malíř, brzy rozeznal talent svého syna. Podle životopisce Giovanni Pietro Belloriho (který byl také velkým přítelem Sacchiho) Benedetto navrhl, aby jeho syna učil Giuseppe Cesari, zvaný také Cavaliere d'Arpino. Toto jsou Belloriho slova: ... tehdy Benedetto, jeho otec, zjistil, že syn ho přes své mládí překonal, a netroufal si ho dále učit sám; moudře se rozhodl poskytnout mu lepšího učitele a doporučil mu Giuseppe d'Arpina, který ho rád vzal do své školy. Giuseppe d'Arpino brzy zjistil, že Sacchi je pozornější a snaživější než jiní jeho žáci.[3] Sacchi později přešel do malířské dílny Francesca Albaniho. Většinu svého života strávil v Římě, kde také zemřel. Na počátku jeho umělecké kariéry mu hodně pomohl jeho patron kardinál Antonio Barberini, který mu svěřil zakázku pro kapucínský kostel v Římě a zakázku pro Palazzo Barberini.", "question": "Jaký typ malíře byl Andrea Sacchi?", "answers": ["italský barokní malíř"]}
{"title": "Vlajka", "context": "Vliv vlajky Spojených států amerických s hvězdami a pruhy se odráží na kubánské, chilské, liberijské, malajsijské či portorické vlajce. Žlutá, modrá a červená barva někdejší Velké Kolumbie stále spojuje kolumbijskou, venezuelskou a ekvádorskou vlajku. Vliv íránské vlajky, s červenou, bílou a zelenou barvou se odráží na tádžické či kurdské vlajce. Barva černá, bílá a červená (a často zelená) se rozšířily jako tzv. panarabské barvy a odráží se na vlajkách arabských států. Nezávislá Etiopie, k níž vzhlížely kolonizované země Afriky, se stala vzorem i svou vlajkou – její zelená, žlutá a červená se rozšířily jako tzv. panafrické barvy. Vlajky a znaky afrických států často nerespektují vexilologická a heraldická pravidla. == Prapory a vlajky územních samosprávných celků v České republice == Používání vlajek a praporů obcí a zemí má tradici sahající do historie. Zákon o obcích 367/1990 Sb. v § 5 umožnil obcím užívat znak a prapor obce, přičemž pokud nemají historický znak a prapor, mohly jim být na jejich návrh předsednictvem České národní rady uděleny. Zákon o obcích 128/2000 Sb. původně zmiňoval prapory obcí, městských obvodů a městských částí v § 5 (další novelizace přesunula ustanovení do § 34a). Zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, v § 5 předpokládal existenci praporu hlavního města Prahy a nezmiňoval způsob jeho udělení ani případné změny jeho podoby, upravoval však udělení praporu městské části předsednictvem České národní rady po vyjádření zastupitelstva města, pokud městská část nemá historický prapor.", "question": "Jaké jsou typické barvy afrických vlajek?", "answers": ["zelená, žlutá a červená"]}
{"title": "A cappella", "context": "A cappella v hudbě označuje vokální hudbu nebo zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů. A cappella znamená v italštině jako v kapli. Bylo tomu tak proto, že v raném a vrcholném středověku nebylo možné používat v rámci církevní hudby hudební nástroje. A cappella bývá často používána v církevní hudbě, zvláště mezi černošskými věřícími. == Související články == Angel City Chorale 4TET DNA - Dej Nám Akord The Real Group Bobby McFerrin Petr Ševčík Van Canto Viva Vox Choir Smooth McGroove/Max Gleason", "question": "Používá se a capella v církevní hudbě?", "answers": ["A cappella bývá často používána v církevní hudbě, zvláště mezi černošskými věřícími."]}
{"title": "Písně kosmické", "context": "Písně kosmické je název básnické sbírky českého básníka Jana Nerudy vydané v roce 1878. == Charakteristika sbírky == Sbírku tvoří 38 básní, v nichž je opěvováno lidské poznání, které se stále rozšiřuje a objevuje dosud nepoznané skutečnosti přírody. V kontradikci malého elementu člověka a velkého, rozlehlého vesmíru se jedná o oslavu lidského ducha a jeho činů nového objevování. Sbírka ukazuje, že nelze klást racionální a pozitivisticky zaměřenou vědu do opozice vůči poezii, která jako v tomto případě staví na jejich závěrech. Ve sbírce jsou oslavována vesmírná tělesa. Z vědeckého hlediska se jedná o verše, které jsou víceméně v souladu s vědeckým poznáním, tak jak bylo známo v Nerudově době. Podle názoru Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR neobsahují Písně kosmické věcné chyby a jsou bezchybné dodnes.Jan Neruda měl dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejím základům vyučoval i bratry Fričovy, pozdější zakladatele Hvězdárny v Ondřejově. Dnes stojí na pozemku hvězdárny busta Josefa Jana Friče s žábou a za ní v pracovně lze číst nápis \"Jsou-li tam žáby taky\", z básně sbírky. == Na palubě raketoplánu == Díky astronautu Andrew Feustelovi, který se účastní mise STS-125, raketoplán Atlantis vynesl do vesmíru českou vlajku a český a anglický výtisk Písní kosmických. České vydání je téměř 90 let staré. Matka astronautovy manželky je Češka pocházející ze Znojma, její otec pak Ind. == Ukázka z díla == == Seznam básní == Letní ty noci zářivá Když k vám vesel hledím, zlatá vy Kuřátka Ach, jaké to blaho: poležet Což třepotá se to tu hvězdiček Snad jiní jinak uvidí Věřte, že také hvězdičky Po nebi hvězdic je rozseto Poeto Světe, co jsi eón prožil Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách Paprsku z Alkyony mé V pusté jsme nebeské končině Všechny ty vířivé planety Také to Slunce ohnivé Zem byla dítětem; myslela Měsíček, pěkný mládenec Báječně krásný to přec byl sen Měsíček že je mrtvý muž? Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení Oblaky Země jsou synové tkliví Čím člověk já ve světů kruhu jsem? Jak lvové bijem o mříže Seděly žáby v kaluži Že skály již Země plameny Dík budiž vám, zlaté hvězdičky \"Vlast svou máš nade vše milovat!", "question": "Kdo napsal básnickou sbírku Písně kosmické?", "answers": ["Jana Nerudy"]}
{"title": "Západní břeh Jordánu", "context": "Po Kýrově ediktu v 6. století př. n. l. bylo znovu osidlováno Židy – po prvním židovském povstání a po povstání Bar Kochby 132–135 n. l. nastává pokles trvalého osídlení. Po byzantské, mamlúcké a turecké nadvládě dochází k postupnému židovskému znovuosídlení a začínají se trvaleji usazovat i první Arabové. Po porážce osmanského impéria v první světové válce bylo toto území do roku 1948 součástí britské mandátní Palestiny. Při izraelské válce za nezávislost obsadilo území, které v r. 1947 předpokládala OSN jako prostor pro arabskou „národní domovinu“, tehdejší Zajordánsko, jež Západní břeh 24. dubna 1950 anektovalo.[1] Arabská populace nevyvinula ani před válkou, ani po válce za nezávislost snahu o vytvoření státu, a tak území fakticky nepatřilo žádné existující zemi v regionu. Do roku 1967 bylo území součástí Jordánska, poté je v šestidenní válce obsadil Izrael, jímž je dodnes okupováno. Z pohledu mezinárodní politiky je území považováno za součást vznikajícího Státu Palestina s ne jasně definovanými hranicemi (v rámci Izraele je děleno území na sektory C, B a A s převažujícím židovským, smíšeným nebo čistě arabským obyvatelstvem), který však dosud nedosáhl plné nezávislosti a nemá skutečnou územní integritu. V Izraeli existuje řada dobrovolnických hnutí osídlujících „biblické srdce Izraele“ od okamžiku, kdy je Izrael zabral ve válce. Z pohledu mezinárodních institucí jsou tato města a vesnice označovány za „ilegální osady“ a některá města a vesnice s arabským, tzv. palestinským obyvatelstvem jsou nazývány „utečenecké tábory“. Do dnešního dne zde vzniklo 242 osad. V srpnu 2005 byly čtyři osady ze Západního břehu Jordánu vyklizeny na pokyn Ariela Šarona. Guvernoráty Předjordánsko tvoří 11 guvernorátů: Guvernorát Dženín Guvernorát Túbás Guvernorát Nábulus Guvernorát Tulkarm Guvernorát Salfit Guvernorát Kalkílija", "question": "Kolonizuje Izrael část Palestiny?", "answers": ["V Izraeli existuje řada dobrovolnických hnutí osídlujících „biblické srdce Izraele“ od okamžiku, kdy je Izrael zabral ve válce."]}
{"title": "Den boje za svobodu a demokracii", "context": "Den boje za svobodu a demokracii (slovensky: Deň boja za slobodu a demokraciu) je státní svátek České republiky a státní svátek Slovenské republiky, který se slaví každoročně 17. listopadu. V České republice je daný dle § 1 zákona číslo 245/2000 Sb. == Historie == Svátek se slaví jako připomenutí dvou událostí moderních českých dějin spojených se studenty českých vysokých škol. === 17. listopad 1939 === V reakci na demonstrace 28. října a nepokoje spojené s pohřbem studenta Jana Opletala rozhodlo vedení Nacistického Německa o uzavření českých vysokých škol na tři roky. V noci z 16. na 17. listopadu provedly nacistické bezpečností složky razie v Praze, Brně a Příbrami s cílem dopadnout vedoucí studentských organizaci a internovat ostatní studenty. Devět představitelů studentských vůdců (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert) bylo bez soudu popraveno v Ruzyňských kasárnách. Celkem 1200 zatčených studentů bylo poté převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, odkud jich byla většina propuštěna koncem roku 1942, zbytek pak v lednu 1943. Z těchto 1200 studentů nepřežilo útrapy koncentračních táborů 35.Ústřední svaz československého studentstva vyvíjel po roce 1939 v zahraničí za pomoci československé exilové vlády aktivní činnost, jejímž vyvrcholením byla právě londýnská schůze Mezinárodní studentské rady v roce 1941, která přijala takzvané Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu, jež vyhlásilo tento den Mezinárodním dnem studentstva. === 17. listopad 1989 === Druhá událost se odehrála 17. listopadu 1989, kdy připomínka 50. výročí nacistických represí přerostla v demonstraci proti komunistickému režimu. V pátek 17. listopadu se na Albertově sešli studenti pražských vysokých škol. V 15:40 se na Albertově nacházelo přibližně 500 až 600 lidí, ale jejich počet poměrně rychle narůstal nově příchozími. Manifestace začala v 16:00 zpěvem písně Gaudeamus igitur a projevem Martina Klímy z uskupení Nezávislých studentů. Státní bezpečnost odhadovala počet účastníků až na 15 000 lidí, ale další zdroj hovoří o davu až 50 000 lidí.", "question": "Kdy se slaví Den boje za svobodu a demokracii?", "answers": ["17. listopadu"]}
{"title": "Česko", "context": "Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor. Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických Českých zemí. Území Jihočeského kraje, Jihomoravského kraje, Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách, tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě, tak v Českém Slezsku. ==== Okresy ==== V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady, namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem. Ke dni 1. ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. ==== Obce a jejich správní obvody ==== V roce 1990 byly místní a městské národní výbory přeměněny v obecní a městské úřady, přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost, která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česká republika se 1. ledna 1993 stala samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané \"malé okresy\" nebo \"obce III. typu\"). Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších měst. Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (tzv. \"obce II. typu\"), které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce. Ještě menší bývají některé správní obvody matrik. Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce. ==== NUTS ==== Členění na jednotky NUTS 1, které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel, nebylo v Česku zavedeno. Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka. Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2. ==== Euroregiony ====", "question": "Kdy se Česko stalo samostatným státem?", "answers": ["1. ledna 1993"]}
{"title": "Julius Zeyer", "context": "Julius se vyučil ve Vídni tesařem, pak Julius vystudoval obchodní reálku, poté zkusil studium architektury na České technice, kterou vystudoval jeho mladší bratr Jan Zeyer, ale neuspěl. Jako jediný z dětí zůstal s matkou a vypomáhal jí v závodě. Ve svých dvaceti jedna letech odešel na zkušenou nejprve do tesařské dílny ve Vídni a následně procestoval Německo, Švýcarsko a Francii, kde se místo tesařině věnoval studiu literatury, filosofie a hlavně mytologie (především keltské). Po návratu domů se matka Eleonora rozhodla podporovat svého milovaného syna v jeho literární kariéře, po které on sám již léta toužil. Takto zajištěn nemusel mít obavy, že by se psaním neuživil. Julius Zeyer se na filozofické fakultě se zapsal na přednášky z estetiky, filologie, filosofie, starověké kultury, které však navštěvoval tak, jak to jemu osobně vyhovovalo. Intenzivně se také věnoval studiu jazyků, mluvil německy, naučil se aktivně anglicky, francouzsky, italsky, španělsky a rusky. Osvojil si také základy sanskrtu, koptštiny a hebrejštiny. Zeyer debutoval v časopise Paleček pod svým jménem povídkou Krásné zoubky (1873). V témže roce vydal úspěšnou novelu Duhový pták a stal se kmenovým autorem časopisu Lumír, v němž otiskoval většinu prací ještě před jejich vydáním. Skutečně uzvávaným autorem se stal po vydání historického románu Ondřej Černyšev (knižně 1876, v předešlém roce vycházel na pokračování v Lumíru). Poté se jeho pozornost náhle obrátila opačným směrem – do oblasti magie a okultismu. Zeyer obdivoval středověké ideály a staré cestopisy, které se staly častou inspirací v jeho další tvorbě (např. Maeldunova výprava (1896), Kronika o svatém Brandanu (1886), v níž zpracovává život irského apoštola svatého Patrika). V díle V soumraku bohů (1898) se objevilo téma zápasu dohasínajícího pohanství se svým řádem, zvyky a rituály s počínajícím křesťanstvím, přinášejícím nové hodnoty a postoje – zejména odpuštění a soucit. Středověkou tematiku nalezneme i v Románu o věrném přátelství Amise a Amila, kde Zeyer zobrazil kontrast křesťanského světa, reprezentovaného rytířskou Francií, a pohanského severu, zastoupeného Islandem a tamními valkýrami. Zeyer se snažil prosadit také na divadle. Drama jako \"struhující jevištní báseň\" považoval za vrchol literárního snažení, ale jeho dramatická tvorba připomínala ze všeho nejvíce lyrickoepické básně, určené k inscenování. Jednalo se o díla často literárně krásná, ale pro divadelní provedení nevhodná.", "question": "Kterou povídkou debutoval Julius Zeyer?", "answers": ["Krásné zoubky"]}
{"title": "Noc na Karlštejně (film, 1973)", "context": "Noc na Karlštejně je český filmový muzikál, který natočil režisér Zdeněk Podskalský v roce 1973 na námět stejnojmenné divadelní hry Jaroslava Vrchlického. Film vyrobilo Filmové studio Barrandov. Do obsazení filmu zasáhla normalizace, nesměli se v něm již objevit Jan Werich (purkrabí) či Jiřina Jirásková (paní Ofka). Film byl posledním snímkem, ve kterém hrál Jaroslav Marvan. Z filmu pocházejí některé velmi známé písně skladatele Karla Svobody a textaře Jiřího Štaidla v podání Waldemara Matušky a Heleny Vondráčkové. V rámci oslav 40 výročí natočení filmu se 22. srpna 2013 uskutečnil na nádvoří hradu Karlštejn koncert pod širým nebem, který připomněl písně z muzikálu v provedení nové generace umělců. V produkci Janise Sidovského zde vystoupili Vojtěch Dyk, Matěj Ruppert, Zuzana Stivínová, Jan Budař a další umělci, kteří zpívali za doprovodu Českého národního symfonického orchestru. Záznam natočila Česká televize. Karel IV. vybudoval hrad Karlštejn s tím, že se na něm nebudou vyskytovat žádné ženy a on se tam bude moci v klidu věnovat mužským záležitostem. Tento zákaz však naráz poruší mladá dívka Alena a královna Eliška Pomořanská. Zákaz pobytu žen je na konci filmu zrušen. Na hrad Karlštejn, vybudovaný císařem Karlem IV., nesmí vstoupit žádná žena, včetně jeho manželky, císařovny Alžběty. Tento příkaz měl posloužit k tomu, aby se císař mohl v klidu věnovat mužským záležitostem. Tento zákaz však byl jedné noci porušen hned dvakrát. Na hradě se ocitly dvě ženy – první byla Alena, neteř purkrabího (= správce hradu), která se se svým otcem, když byl opilý, vsadila o to, že si bude moci vzít za muže císařského šenka jménem Pešek, pokud stráví noc na Karlštejně a přitom ji nikdo nechytí. Druhou ženou byla sama císařovna, které se po muži, jehož milovala, natolik stýskalo, že nebrala jeho zákaz na vědomí a místo na svůj hrad Karlík se potají vydala na Karlštejn. První kdo se o císařovnině přítomnosti dověděl, byl arcibiskup Arnošt. Ten se císařovně rozhodl pomoci a převlékl ji do oděvu šenka Peška.", "question": "Kdy byl natočen film Noc na Karlštejně?", "answers": ["1973"]}
{"title": "František Bogataj", "context": "František Bogataj (21. března 1913 Uherský Ostroh – 4. února 1999 Saint German, USA) byl československý voják, velitel výsadku Carbon a účastník zahraničního protikomunistického odboje. == Mládí == Narodil se 21. března 1913 v Uherském Ostrohu. Otec Jan byl tesařem, matka Anna, rozená Zálešáková byla kuchařka. Měl 10 sourozenců. V rodné obci absolvoval obecnou a měšťanskou školu. Vystudoval Obchodní školu v Uherském Hradišti. V červenci 1933 nastoupil na základní vojenskou školu v Uherském Hradišti k pěšímu pluku. Byl zařazen do školy pro důstojníky v záloze a postupně byl povyšován až do hodnosti četaře. V roce 1934 začal studovat Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Tu dokončil v roce 1936 v hodnosti poručíka. Poté byl odeslán do Chebu na pozici velitele roty. Při mobilizaci v září 1938 působil ve funkci posádkového velitele v Ostrově nad Ohří. Po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 byl z armády propuštěn. Pracoval jako úředník a zapojil se i do činnosti Obrany národa (ON). Kvůli hrozícímu zatčení opustil 14. prosince 1939 protektorát a odešel do exilu. Za činnost v ON byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. == V exilu == Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Bejrút se dostal do Francie. V Agde byl 3. ledna 1940 prezentován do československé zahraniční armády. Bojů o Francii se nezúčastnil. 12. července 1940 byl evakuován do Anglie. V Anglii byl zařazen jako velitel kulometné roty. V květnu 1942, již v hodnosti nadporučíka byl vybrán do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 18. června 1942 do 30. září 1943 absolvoval sabotážní kurz, parakurz, kurz průmyslové sabotáže a konspirační kurz. Již jako velitel skupiny Carbon společně s ostatními prodělal dokončovací výcvik a taktické cvičení. Poté absolvoval výcvik v civilním zaměstnání, konspirační cvičení, výcvik ve střelbě a sabotážích a kurz přijímání skupin. Výcvik byl zakončen dokončovacím cvičením a spojovacím cvičením. V listopadu 1943 byl, již v hodnosti kapitána se svou skupinou přepraven do Alžíru a odtud do Itálie na vyčkávací stanici. == Nasazení ==", "question": "Odešel František Bogataj do exilu?", "answers": ["Kvůli hrozícímu zatčení opustil 14. prosince 1939 protektorát a odešel do exilu."]}
{"title": "proton", "context": "Dostupné online. pdf . (anglicky) ↑ tedy hodnota hmotnosti vyjádřená v atomových hmotnostních jednotkách u↑ HEIßE, Fabian; KÖHLER-LANGES, Florian; RAU, Sascha; HOU, Jamin; JUNCK, Sven; KRACKE, Anke; MOOSER, Andreas, QUINT, Wolfgang; ULMER, Stefan; WERTH, Günter; BLAUM, Klaus; STURM, Sven. High-precision measurement of the proton's atomic mass [online]. 2017-06-21. S. 5. Dostupné online. PDF . Dále dostupné na: . arXiv:1706.06780v1. (anglicky) ↑ JOHNSTON, Hamish. Is the proton lighter than we thought? . Physics World [online]. IOP Publishing, 4. červenec 2017. Dostupné online. (anglicky) ↑ BAJC, Borut; HISANO, Junji; KUWAHARA, Takumi; OMURA, Yuji. Threshold corrections to dimension-six proton decay operators in non-minimal SUSY SU(5) GUTs. Kapitola 1. Introduction, s. 1-22. Nuclear Physics B [online]. 21. červen 2016. Svazek 910: 1, s. 1-22. Dostupné online. PDF . arXiv:1603.03568v2. DOI:10.1016/j.nuclphysb.2016.06.017. (anglicky) ↑ NISHINO, Haruki, et al. (Super-Kamiokande Collaboration). Search for Proton Decay via p→e+π0 and p→μ+π0 in a Large Water Cherenkov Detector. Physical Review Letters [online]. 8. duben 2009. Svazek 102, čís. 14: 141801. Dostupné online. PDF . ISSN 1079-7114. arXiv:0903.0676v2. DOI:10.1103/PhysRevLett.102.141801. PMID 19392425. (anglicky) ↑ NATH, Pran; PEREZ, Pavel Fileviez. Proton Stability in Grand Unified Theories, in Strings and in Branes [online]. 2007-04-23. Dostupné online. PDF . arXiv:hep-ph/0601023. (anglicky) ↑ http://journals.aps.org/prl/abstract/10.1103/PhysRevLett.117.052301 - Evidence of Strong Proton Shape Fluctuations from Incoherent Diffraction↑ http://www.sciencedaily.com/releases/2014/11/141104111150.htm - Physicists narrow search for solution to proton spin puzzle Externí odkazy Galerie proton na Wikimedia Commons Slovníkové heslo proton ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Částice Elementární částice", "question": "Jak se jmenuje subatomární částice s kladným elektrickým nábojem?", "answers": ["proton"]}
{"title": "The Beatles", "context": "24. červenec (Apple, 2012; pozn.: Pouze pro digitální trh.) Perný den, černobílý celovečerní hraný film Scénář: Alun Owen Kamera: Gilbert Taylor Režie: Richard Lester Dále hrají: John Junkin, Norman Rossington, Wilfred Brambell, Victor Spinetti Help! , barevný celovečerní hraný film Scénář: Marc Behm Kamera: Gilbert Taylor Režie: Richard Lester Dále hrají: Eleanor Bron, Leo McKern, Roy Kinnear, Victor Spinetti Yellow Submarine, barevný animovaný film Scénář: Lee. Minoff, Al Brodax Výtvarník: Heinz Edelmann Režie: George Dunning Magical Mystery Tour, barevný televizní film Námět, scénář, režie: The Beatles Let It Be, barevný hraný dokumentární film Kamera: Tony Richards Režie: Michael Lindsay-Hogg Beatles Cartoon, barevný animovaný film Matzner Antonín: Beatles, výpověď o jedné generaci. Mladá Fronta, 1987, OCLC 85618421, OCLC 39407088; 2. dopl. vyd. 1996, ISBN 80-204-0581-X Černá Miroslava, Černý Jiří: Poplach kolem Beatles. PANTON, 1966, OCLC 42161054 Clifford Mike a spol.: Album Rocku. Mladé letá (Bratislava), 1991, ISBN 80-06-00394-7 Černý Jiří: Hvězdy tehdejších hitparád. PANTON, 1989, OCLC 24413638 Bairdová Julie, Giuliano Geoffrey: John Lennon - můj bratr. Český filmový ústav, 1992, ISBN 80-7004-072-6 John Lennon Paul McCartney George Harrison Ringo Starr Brian Epstein George Martin Pete Best Stuart Sutcliffe Obrázky, zvuky či videa k tématu The Beatles ve Wikimedia Commons Téma The Beatles ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR. , jejichž autorem nebo tématem je The Beatles (anglicky) Oficiální stránky, beatles.com Brouci.com Beatles-komplet.cz Revoluce jménem Beatles - video z cyklu České televize Historický magazín (anglicky) Audio a video s The Beatles pro volnému použití pod licencí Creative Commons", "question": "Členem které britské hudební skupiny byl Paul McCartney ?", "answers": ["The Beatles"]}
{"title": "Komunistická strana Čech a Moravy", "context": "Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) je česká parlamentní komunistická politická strana. Působí na celém území České republiky. KSČM v Evropském parlamentu spolutvoří seskupení Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. KSČM je také pozorovatelem ve Straně evropské levice.Některá média tvrdí, že strana vznikla jako nástupce Komunistické strany Československa, a to po jejím rozdělení na slovenskou KSS a českou KSČM, ještě před rozdělením Československa. Komunistická strana Československa byla dle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu organizací zločinnou a zavrženíhodnou. Nicméně KSČM se od činnosti Komunistické strany Československa několikrát zásadně distancovala.[zdroj? ] V současnosti se KSČM hlásí k tzv. sociálnímu liberalismu.[zdroj? ] == Symbolika strany == Logem a volebním znakem KSČM jsou dvě červené třešně se zeleným lístkem a zkratka názvu strany s rudou hvězdou. Symbolika třešní má svůj původ v francouzském lidovém povstání proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce. Povstalci vyhlásili za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871 Pařížskou komunu a vytrvali v odporu proti Thiersově vládě až do 28. května 1871.", "question": "Jaká je zkratka Komunistické strany Čech a Moravy?", "answers": ["KSČM"]}
{"title": "Grada", "context": "Grada GradaZákladní údaje Právní forma akciová společnost Datum založení 30. prosince 1992 Adresa sídla U průhonu 466/22, Praha, 170 00, Česko Identifikátory IČO 48110248 LEI 31570054CFXUU1D9EX76 Některá data mohou pocházet z datové položky. Grada Publishing je největší nakladatelství odborné literatury působící v České republice,[1][2][3] v roce 2010 bylo 2. největší mezi českými nakladateli vůbec.[4] Působí také na Slovensku. Vzniklo roku 1991. Pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. V jeho produkci jsou tituly s právní tematikou, knihy ekonomické, tituly z oblasti financí a účetnictví, manažerské tituly, psychologické, zdravotnické, knihy s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví, knihy technické z nejrůznějších oborů a profesí. Tuto škálu doplňuje i naučně odborná literatura, která nabízí řadu publikací s velkým záběrem pro denní praktický život, např. sport a cestování. Jediným akcionářem společnosti Grada Publishing, a.s. je Roman Sviták. Reference ↑ Šestice odborných publikací získala Ceny Grady za rok 2009 [online]. novinky.cz, 2010-06-03 [cit. 2013-06-11]. Dostupné online. ↑ Roman Sviták: E-knihy jsou pro nás v tržbách \"nula, nula, nic\". Hospodářské noviny [online]. 2013-01-03 [cit. 2013-06-12]. Dostupné online. ↑ STINGL, Tomáš. ROMAN SVITÁK: Kolegové mi říkají Tlačič. E15 [online]. 2006-10-16 [cit. 2013-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ↑ BLAŽEK, Luděk. Základní fakta o produkci knih v ČR za rok 2010 [online]. Svaz českých knihkupců a nakladatelů [cit. 2013-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-25. Externí odkazy Grada v Adresáři nakladatelů v ČR (NAK) Oficiální stránka http://ekonom.ihned.cz/c1-59374970-pirati-ohrozuji-zivot-ceske-knizky https://web.archive.org/web/20110920032232/http://old.1000leaders.cz/hledej.asp?S= http://www.novinky.cz/veda-skoly/vzdelavani/181021-nakladatel-roman-svitak-internet-je-plny-informaci-ale-knihy-nabizeji-znalosti.html", "question": "Je Grada Publishing největším českým nakladatelem?", "answers": ["Grada Publishing je největší nakladatelství odborné literatury působící v České republice,[1][2][3] v roce 2010 bylo 2. největší mezi českými nakladateli vůbec.[4] Působí také na Slovensku."]}
{"title": "Zahrada (film)", "context": "Zahrada je slovenský poetický film natočený v roce 1995 v režii Martina Šulíka. Film získal cenu Český lev za rok 1995 v pěti kategoriích, včetně cen pro nejlepší film, nejlepší režii a nejlepší scénář. Zahrada (film) na Kinoboxu.cz Zahrada v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo režíroval film Zahrada?", "answers": ["Martina Šulíka"]}
{"title": "Klapzubova jedenáctka (kniha)", "context": "Klapzubova jedenáctka (1922) je humoristická povídka českého spisovatele Eduarda Basse s ilustracemi Josefa Čapka ze sportovního prostředí. Hlavní postavy jsou členové rodiny Klapzubů z Dolních Bukviček u Kouřimě, kteří tvoří kompletní fotbalový tým S. K. KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA. Povídka je napsána ve spisovné češtině, ale občas je užit slang. Autor knihy jako vypravěč se nám snaží vysvětlit hlavní poselství knihy: oslavu ryzího bratrství a to, že poctivou prací lze dosáhnout nejvyšších cílů. Příběh je natolik proslulý, že byl dvakrát zfilmován a stal se námětem několika divadelních her. Hlavními postavami povídky jsou máma Klapzubová (zvaná Klapzubka), táta Klapzuba, který neustále kouří fajfku, dobře zná své syny a odvrací od nich překážky a nečestné praktiky, a konečně jejich jedenáct synů tvořících Klapzubovu fotbalovou jedenáctku. Synové drží vždy při sobě, navzájem se nikdy nezradili a nikdy je nezmohla pýcha, i když byli slavní po celém světě. Kniha má dvacet kapitol a začíná tím, jak chudý chalupník Klapzuba učí svých jedenáct synů hrát fotbal. Díky přísným tréninkům se dostanou takřka hned do první třídy a stanou se mistry v Čechách s celkovým skóre 122:0, když v semifinále porazí Spartu 6:0 a ve finále Slavii 5:0.", "question": "Kdo je autorem povídky Klapzubova jedenáctka?", "answers": ["Eduarda Basse"]}
{"title": "Hrubý domácí produkt", "context": "Tyto činnosti se do HDP opět nezapočítávají, ačkoliv bohatství obyvatel nezbytně zvyšují. Země, ve kterých jsou obyvatelé zvyklí dělat podobné činnosti sami a nikoliv prostřednictvím trhu, jsou tak v HDP uměle podhodnoceny. === Nepeněžní faktory === V neposlední řadě je třeba zkoumat nepeněžní faktory bohatství, kterými jsou například volný čas, dobré životní prostředí, nízká kriminalita, fungující instituce a další. Tyto faktory není možno vyjádřit ani aproximovat peněžně, a proto zůstávají HDP skryty. Přesto zcela evidentně vstupují do bohatství obyvatel a například při porovnání kvality života v jednotlivých zemích je třeba s nimi počítat. Nižší HDP pak nemusí nutně znamenat méně bohatou společnost (např.: investice do ochrany životního prostředí může snížit HDP[Jak? Přidat vysvětlení! ], přesto nehmotné bohatství obyvatel vzroste). === Ceny vs. užitek === Z definice HDP plyne, že se vlastně jedná o součet cen všech vyprodukovaných výrobků za dané období. Ceny nicméně nevyjadřují užitek vyrobených statků, který ani není možno kvůli jeho ordinalitě sčítat. Součet bohatství (ve smyslu užitku) tedy není možno vůbec provést. == HDP ve světě == V roce 2006 činilo světové HDP 6,595×1013 dolarů, s přírůstkem 5,3 %. HDP na hlavu činilo 10 200 dolarů. 64 % světového HDP činily služby (terciární sektor), 32 % průmysl (sekundární sektor) a pouhá 4 % zemědělství.Ve 21. století začal Druhý svět v HDP konvergovat k Západnímu světu. == Související články == Hrubý národní produkt Hrubé národní štěstí Ekonomika Česka Hospodářský růst Seznam států světa podle HDP na obyvatele == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu hrubý domácí produkt ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo hrubý domácí produkt ve Wikislovníku Makroekonomická predikce České republiky podle ministerstva financí Metodika výpočtu HDP dle ČSÚ Databáze ročních národních účtů na webu ČSÚ Kurzy.cz - HDP Přehled vývoje HDP ČR Eurostat Regionální HDP podle PPP Přehled trhu: HDP v USA HDP podle důchodové metody ČR - Bluenomics HDP podle výdajové metody ČR - Bluenomics HDP podle výrobkové metody ČR - Bluenomics", "question": "Jaká je zkratka pro hrubý domácí produkt?", "answers": ["HDP"]}
{"title": "Český metrologický institut", "context": "Český metrologický institut Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Český metrologický institut Budova ČMI v Praze - Chodově Vznik 1. ledna 1991 Právní forma příspěvková organizace Sídlo Okružní 772/31, Brno, 638 00, Česko Oficiální web www.cmi.cz Datová schránka 65msw6w IČO 00177016 (VR) multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Český metrologický institut (zkráceně ČMI) je metrologický institut, který zajišťuje služby v oblasti metrologie na území ČR. Je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, kterým je řízen; jde tedy o státní instituci. Vznikl roku 1993, kdy se rozdělil Československý metrologický ústav (ČSMÚ) na ČMI a Slovenský metrologický ústav (SMÚ). Pod ČMI spadají jednotlivé oblastní inspektoráty, které jsou v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Liberci, Mostu, Pardubicích, Brně, Jihlavě, Kroměříži, Opavě, a Olomouci. Mimo to pod něj spadá ještě Inspektorát pro ionizující záření v Praze, TESTCOM v Praze a Laboratoře primární metrologie v Praze. V oblasti primární-fundamentální metrologie", "question": "Jak zkráceně zapsat Český metrologický institut?", "answers": ["ČMI"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Příbuznosti mezi ptáky a dinosaury nasvědčuje mnoho společných znaků, významným potvrzením této vývojové vazby byl především objev opeřených dinosaurů v Číně od roku 1996 (dnes je známo již 30 rodů opeřených dinosaurů). Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu. Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45tisíckrát (létavé formy jen 10tisíckrát), zatímco např. u savců je tento vztah v poměru 1:60 miliónům. Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího je považován kolibřík kubánský (Calypte helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 g. V Evropě jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5–7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m), kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel mořský (rozpětí až 2,5 m). Ještě větší byly některé vymřelé druhy. Novozélandští ptáci moa (Dinornithiformes) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím). Z létavých byl největší Argentavis magnificens, který vážil 60 až 110 kg a v rozpětí křídel měřil přes 8 m. Vnější vzhled současných ptáků je velmi podobný. Liší se pouze velikostí těla, tvarem a velikostí zobáku, v délce krku a typu nohy. Většina druhů ptáků patří mezi suchozemské obratlovce se schopností aktivního letu. Dnešní ptáci jsou charakterizováni peřím, čelistmi bez zubů, přeměněnými rohovinovými ramfotékou v zobák, vysokým stupněm metabolismu, dýcháním skrze vzdušné vaky, pronikající do postkraniální kostry, a kostrou s výskytem mnoha srostlých elementů (pygostyl, karpometakarpus, tarzometatarzus a tibiotarzus).", "question": "Kolik měří rozpětí křídel albatrosů?", "answers": ["až 3,5 m"]}
{"title": "FC Baník Ostrava", "context": "1. česká fotbalová liga 2019/20 6. místo Stadion Městský stadion v Ostravě-Vítkovicích, Ostrava Souřadnice 49°50′42″ s. š., 18°17′58″ v. d. Kapacita 15 123 Vedení Vlastník Václav Brabec Trenér Ondřej Smetana Oficiální webová stránka Největší úspěchy Ligové tituly 3× mistr Československa (1975/76, 1979/80, 1980/81) 1× mistr České republiky (2003/04) Domácí trofeje 5× Český pohár Mezinárodní trofeje 1× Středoevropský pohár Fortuna:Liga 2019/20 Některá data mohou pocházet z datové položky. Související informace naleznete také v článku FC Baník Ostrava 2018/19. FC Baník Ostrava, a.s. (zkráceně FCB, celým názvem: Football Club Baník Ostrava, a.s.)) je český profesionální fotbalový klub, který sídlí v Ostravě. Založen byl v roce 1922 pod názvem SK Slezská Ostrava. Baník je v klubovém názvu nepřetržitě obsažen od roku 1952.[1] Klubovými barvami jsou modrá a bílá. Největšími rivaly Baníku jsou AC Sparta Praha a Slezský FC Opava. Své domácí zápasy odehrává na Městském stadionu v Ostravě-Vítkovicích, který má kapacitu 15 123 diváků.[2] Historické názvy Zdroj: [1] 1922 – SK Slezská Ostrava (Sportovní klub Slezská Ostrava) 1945 – SK Ostrava (Sportovní klub Ostrava) 1948 – JTO Sokol Trojice Ostrava (Jednotná tělovýchovná organizace Sokol Trojice Ostrava) 1951 – JTO Sokol OKD Ostrava (Jednotná tělovýchovná organizace Sokol Ostravsko-karvinské doly Ostrava) 1952 – DSO Baník Ostrava (Dobrovolná sportovní organizace Baník Ostrava) 1961 – TJ Baník Ostrava (Tělovýchovná jednota Baník Ostrava) 1970 – TJ Baník Ostrava OKD (Tělovýchovná jednota Baník Ostrava Ostravsko-karvinské doly) 1990 – FC Baník Ostrava (Football Club Baník Ostrava, a.s.) 1994 – FC Baník Ostrava Tango (Football Club Baník Ostrava Tango, a.s.) 1995 – FC Baník Ostrava (Football Club Baník Ostrava, a.s.) 2003 – FC Baník Ostrava Ispat (Football Club Baník Ostrava Ispat, a.s.) 2005 – FC Baník Ostrava (Football Club Baník Ostrava, akciová společnost) Historie Vznik klubu a historie od roku 1922 do 1937 Klub vznikl 8. září 1922 jako SK Slezská Ostrava, kdy 20 signatářů podepsalo prezenční listinu v restauraci U Dubu.", "question": "Jaké jsou klubové barvy FC Baník Ostrava?", "answers": ["modrá a bílá"]}
{"title": "Literatura evropského klasicismu", "context": "Absolutistický stát se silnou ústřední vládou, jak se vytvořila ve Francii v 17. století, vtiskoval umění této doby poměrně jednotný ráz. Uměleckému stylu, který vznikl v těchto podmínkách, říkáme klasicismus. Navazoval na odkaz antiky především formou, ale i zpracovávanými látkami. Nebyl omezen jen na Francii, i když se tu projevil nejsilněji a nejpříznačněji. Rozhodující úloha francouzské kultury a literatury vyplývala z politického a hospodářského postavení francouzského státu i značné rozšíření znalosti francouzského jazyka jako módního jazyka šlechty a bohatého měšťanstva v celé Evropě. Klasicismus souvisel s racionalistickou filozofií, jejímž předním představitelem ve Francii byl René Descartes. Proslulou větou \"Myslím, tedy jsem\" vyjádřil názor, že jediným pevným bodem, o němž nelze pochybovat, je představa sebe samého jakožto bytosti myslící. Proti mysticismu baroka s výrazným dualismem těla a duše stavěl klasicismus střídmost a rozumovou kázeň. Měřítkem krásy byla klasicismu pravda, rozvaha a rozumovost, životním ideálem vyrovnanost. Klasicismus zdůraznil podřízenost soukromých cílů nadosobním, veřejným úkolům. Proto se klasicisté neobraceli k člověku v jeho oblasti intimní, ale viděli jej vždy ve sféře veřejné. K umělecké dokonalosti měla klasicistům napomáhat pevně stanovená estetická pravidla a předpisy kompozice dramatu měla např. zachovávat Aristotelovu zásadu tří jednot. Literatura se rozlišovala na nízkou a vysokou. Proto také byly přesně od sebe odděleny komika a tragičnost. Tragédie jako žánr nejvznešenější byla vyhrazena látkám ze života vysokých vrstev, přičemž hrdiny a děj poskytla většinou antika. V komedii směly vystupovat i postavy lidové a náměty, jež se mohly dotýkat současnosti. Autoři klasicismu většinou neprojevují otevřeně osobní názory k dobové problematice; jejich cílem je zobrazení závazných norem společenské mravnosti. Lidské soukromí bývá utajeno, citová složka ustupuje složce racionální. Převažují ty žánry, v nichž složka rozumová převyšuje složku emocionální – v poezii didaktická báseň, v próze moralistická vyprávění, esej a úvaha, v dramatu veršovaná tragédie předkládající obecenstvu soubor mravních příkladů. Příznačný je vznik literárních salónů, které zastupují někdejší dvorské prostředí.", "question": "Kdo je autorem proslulé věty: \"myslím, tedy jsem\" ?", "answers": ["René Descartes"]}
{"title": "Panda červená", "context": "Panda červená (Ailurus fulgens), nazývaná též panda malá, je menší stromová šelma, jediný zástupce monotypické čeledi pandy malé (Ailuridae). Pandě velké není panda červená blízce příbuzná, má pouze podobný způsob života. Jsou uznávany dva poddruhy.Tato panda je o něco větší než kočka domácí. Má rudo-hnědou srst a dlouhý ocas, který pandám pomáhá udržovat rovnováhu na stromech. Mezi samcem a samicí není téměř žádný rozdíl, mláďata se podobají dospělým jedincům. Ve volné přírodě se panda červená průměrně dožívá 8–10 let.Obývá horské lesy jižní Číny, Nepálu, Bhútánu, Indie a Myanmaru. Patří mezi nejvýše žijící zvířata na světě, vyskytuje se i ve více než 4 000 m n. m. Její potravu tvoří z velké většiny bambus, jídelníček si občas zpestří bobulemi, vejci nebo menšími zvířaty. Jde o samotářské zvíře, aktivní hlavně za úsvitu a soumraku. Po březosti trvající 3–4 měsíce samice rodí obvykle 1–2 mláďata, která jsou při narození úplně bezmocná. Matka se o ně stará zhruba rok. IUCN ji zařazuje mezi ohrožené druhy, v přírodě žije asi jen 16 000–20 000 jedinců. Ohrožuje ji především ztráta přirozeného prostředí a jeho fragmentace, také je občas lovena pro kožešinu. Pandy červené jsou s oblibou chovány v zoologických zahradách pro svůj vzhled a menší náročnost než panda velká. == Etymologie == Její západní (i české) jméno vzniklo zřejmě z francouzštinou (podle jiného zdroje angličtinou) adaptovaného nepálského slova poonya, které by se dalo přeložit jako \"jedlík bambusu\". V angličtině i dalších jazycích je známá také jako malá panda, menší panda, nebo i ohnivá liška. Jako panda byl poprvé označován právě tento druh, mnohem později bylo toto jméno přeneseno na pandu velkou. == Taxonomie == Taxonomické postavení pandy červené i pandy velké bylo dlouho nejasné. Vzhledem k tomu, že obě pandy mají vlastnosti medvídkovitých i medvědovitých šelem, bývaly společně řazeny do některé z těchto čeledí nebo do samostatné čeledi Ailuridae.", "question": "Jakou barvu má srst pandy červené?", "answers": ["rudo-hnědou"]}
{"title": "Def Leppard", "context": "Avšak ani to nebylo překážkou pro další pokračování ve hře na bicí. Dle zpěváka Joe Elliotta se díky elektronickému systému stal Rick „lepším bubeníkem“, než byl kdy před tím. Rickova souprava byla kompletně elektronická od roku 1986 do roku 1995, poté se Rick pomalu vracel k akustickým bicím. Prvním albem nahraným po Rickově nehodě je veleúspěšná Hysteria (1987) (prodej tohoto alba se vyšplhal na neuvěřitelných 17 milionů nosičů). Začíná obří světové turné, v Americe dokonce hrají „v kruhu“, tedy uprostřed haly s hledištěm kolem dokola. V roce 1991 uštědřil osud kapele další, tentokráte nejtvrdší ránu. Po smrtelné kombinaci alkoholu a drog umírá dne 8. ledna ve svém londýnském bytě ve věku 30 let vynikající kytarista Steve Clark. Pro ostatní členy kapely je to obrovská ztráta, se kterou se jen těžce srovnávají. Další album Adrenalize (1992) je nahráváno pouze ve čtyřech, všechny kytarové party má na svých bedrech Phil Collen. Zhostil se jich však výborně. Na albu se nachází piseň White Lightning, věnovaná památce Steva Clarka. Při poctě Freddiemu Mercurymu na stadionu ve Wembley byl představen nový člen Def Leppard – Vivian Campbell (Dio, Whitesnake). Vivian do kapely perfektně zapadl.", "question": "V jakém věku zemřel kytarista Steve Clark?", "answers": ["30 let"]}
{"title": "Moldavsko na Letních olympijských hrách 2004", "context": "Moldavsko na Letních olympijských hrách 2004 Moldavsko na Letních olympijských hrách 2004 Vlajka výpravyIOC kód MDA ZlatáStříbrnáBronzováCelkem 0 0 NOV Moldavský olympijský výbor Vlajkonoš Oleg Moldovan Moldavsko na Letních olympijských hrách 2004 v Aténách reprezentovalo 33 sportovců z toho 26 mužů a 7 žen. Reprezentanti nevybojovali žádnou medaili, jedná se tak o jediné olympijské hry, na kterých Moldavsko žádnou medaili nezískalo. Největší úspěchy zaznamenali judista Victor Bivol, který skončil v kategorii do 73 kg celkově pátý a vzpěrač Alexandru Bratan, který se umístil na 4. místě v kategorii do 105 kg. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Externí odkazy (anglicky) Moldavsko na LOH 2004 mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Země na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách Afrika Alžírsko • Angola • Benin • Botswana • Burkina Faso • Burundi • Čad • Džibutsko • Egypt • Eritrea • Etiopie • Gabon • Gambie • Ghana • Guinea • Guinea‑Bissau • Jihoafrická republika • Kamerun • Kapverdy • Keňa • Komory • Republika Kongo • Demokratická republika Kongo •", "question": "Kolik žen reprezentovalo Moldavsko na Letních olympijských hrách 2004?", "answers": ["7"]}
{"title": "Kiss", "context": "Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Jejich atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. Kiss doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Kiss má své kořeny ve skupině Wicked Lester. Tuto skupinu z New Yorku vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Wicked Lester svou tvorbou ale nedosáhli výraznějšího úspěchu. Koncem roku 1972 mezi sebe Simmons se Stanleyem přijali veterána hudební klubové scény z New Yorku Petera Crisse a na jejich zkouškách začaly vznikat první písničky jako Strutter či Deuce. Oproti začátkům Wicked Lester v této době skupina začala muziku přitvrzovat a po vzoru kapely New York Dolls zkoušela experimentovat se svým vzhledem. Skupina začala používat make-up, vlasy měla upravené trvalou. V lednu 1973 se k trojici kapely připojil sólový kytarista, excentrik Paul \"Ace\" Frehley. V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS). První album skupina začala nahrávat 10. října 1973 v Bell Sound Studios v New Yorku. První oficiální vystoupení skupiny bylo na Academy of Music (NY), kde předskakovali kapele Blue Öyster Cult. Na tomto koncertu se stalo, že při plivání plamenů vzplanuly nalakované vlasy Geneho Simmonse. Dne 5. února 1974 v kanadském Edmontonu na Northern Alberta Jubilee Auditorium skupina nastartovala své koncertní turné.", "question": "Ve kterém roce vznikla rocková skupina Kiss?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Z roku 1091 je první zaručená písemná zmínka v Kosmově kronice, věrohodné jsou však i údaje v tzv. listinných falzech hlásících se rovněž do 11. století. Ve 12. století se raně středověká aglomerace, která zahrnula kromě hradu a osídlení v areálu pozdějšího starobrněnského kláštera ještě hospodářské podhradí na pravobřeží Svratky, rozšířila na svahy jižně od Pekařské ulice a zejména do jižní části pozdějšího města. Tehdy byl také vybudován jednolodní kostelík sv. Petra s kryptou; kolem bylo doloženo soudobé osídlení, nikoliv však opevnění na přístupné straně. Palisádový žlab v místě domu Petrov 8 (biskupství) však nevylučuje existenci hrazeného dvorce. Existence přemyslovského správního hradu v 11. a 12. století na Petrově není ve světle archeologických výzkumů pravděpodobná. Osídlení z 8.–12. století, na které navázalo ve 13. století předměstí, bylo archeologicky prokázáno také v areálu ulic Dornych a Spálená. Kolem roku 1200 přišli němečtí (rakouští) a valonští osídlenci, výrazně se rozrostlo osídlení zahrnující do 30. let 13. století celé pozdější historické jádro v hradbách. Tento vývoj vrcholil vznikem institucionálního města asi ve 30., možná již ve 20. letech 13. století. Jeho právní řád byl odvozen od rakouských měst Enže a Vídně. Roku 1243 Brnu král Václav I. udělil městská privilegia. Hrad Špilberk patrně založil v 70. letech 13. století Přemysl Otakar II. Již před polovinou 13. století byla vystavěna kamenná hradba. Roku 1292 obdrželo město právo volit rychtáře. V roce 1349 se Brno stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle Olomouce bylo Brno nejvýznamnějším moravským městem, zasedal zde i zemský soud a od doby Karla IV. se zde vedla jedna řada zemských desk. Obvod sevřený hradbami dosahoval necelých 37 ha, počet obyvatel se v lucemburské době pohyboval kolem 8 000. Husitské války zasáhly Brno v letech 1428 a 1430. Brno zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví, k čemuž přispěl jeho převážně německý charakter. Husité město nedobyli, těžce však utrpělo Staré Brno a další blízké vsi a předměstí. JIž v 1.polovině 13. století vznikají v Brně první zděné měšťanské domy, i když ještě o řadu desetiletí později bylo město převážně dřevěné. Proces přechodu ke zděné architektuře se v prostředí měšťanské zástavby výrazně urychlil od 2. poloviny 13. století, takže ve 14. a 15. století mělo Brno v zásadě zděný charakter. Ač cihly se používaly již ve 13. století, velký rozmach cihlových staveb lze zaznamenat v 15. století. V roce 1641 po dobytí Olomouce švédskými vojsky se Brno stalo faktickým hlavním městem Moravy mj. proto, že sem byly z Olomouce narychlo přemístěny zemské desky.", "question": "Kdo zřejmě založil hrad Špilberk?", "answers": ["Přemysl Otakar II."]}
{"title": "Folk", "context": "Folk (česká výslovnost [folk], anglická [fə]) je hudební žánr, který má své kořeny v anglosaských zemích. Samotné slovo folk znamená v angličtině lid, v tomto případě tedy vyjadřuje anglosaskou lidovou píseň. V přeneseném významu slova do oblasti současné populární hudby toto slovo přesně vyjadřuje amatérskou hudební tvorbu a její amatérské hudební provozování, respektive amatérské písničkářství (viz Akademický slovník cizích slov, vydala Akademia v roce 2000). Slovní spojení folk music [ˈ ˌ] pak znamená lidová hudba (etnická) anebo – stylizovanou nápodobou – folková hudba. Pro odlišení moderní folkové hudby od etnické se v angloamerických zemích užívají názvy contemporary [kə] (současný) folk či modern [ˈ] (moderní) folk. V češtině se pro lidovou hudbu etnickou užívá spíše termín folklór (laicky také \"česká lidovka\") a pojmem folk se označuje lidová hudba moderní. == Český folk == === Trampská tradice === Žánr české folkové hudby na rozdíl od té anglosaské nevznikl až koncem šedesátých let 20. století, neboť lidová tvorba umělých písní měla v této době již mnohaletou tradici v klasické či moderní trampské hudbě. Ta je bezesporu velmi zvláštní, osobitou i zcela svébytnou odrůdou českého folku a to v širším kontextu celé české populární a lidové hudby (viz skupiny Brontosauři, Settleři, Hop Trop nebo Wabi Daněk či Jarka Mottl). Tradiční trampská hudba tedy v českých zemích existovala již více jak 30 let před nástupem anglosaského folku. I ona však měla své inspirační kořeny v předchozí tradici kramářských písní, obrozeneckého zpívání 19. století, kabaretních kupletů jakož i v tradici dělnických zpěváckých spolků. Tradice původní trampské písničky v nejrůznějších podobách přežila celé 20. století a to prakticky až dodnes. === Tradice \"české lidovky\" === Jak již bylo uvedeno, je velmi obtížné přijímat jakékoliv klišovitě schematické tvrzení, že folk vznikl někdy na přelomu 50. a 60. let 20. století kdesi v Americe. Takové tvrzení by nám vlastně říkalo, že před tímto obdobím neexistovala na celém světě žádná amatérská hudební tvorba vytvářená především pro radost a potěchu autora samého, či jemu blízkých osob.", "question": "V jakých zemích má kořeny folk?", "answers": ["anglosaských"]}
{"title": "Salem (Oregon)", "context": "Salem je hlavní město amerického státu Oregon. Město leží na řece Willamette. V Salemu žije podle sčítání z roku 2010 více než 154 637 lidí, což z něj po Portlandu a Eugene dělá třetí nejlidnatější město státu. Název \"Salem\" je odvozen z hebrejského a arabského slova, které znamenají v překladu \"mír\". Salem byl přezdívaný Třešňové město (Cherry City), protože průmysl založený na pěstování třešní hrál důležitou roli. Město bylo založeno v roce 1842 a hlavním městem Oregonu se stalo v roce 1853. Leží v blízkosti údolí Willamette Valley, jedné z nejúrodnějších oblastí Spojených států. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 154 637 obyvatel. 79,0% Bílí Američané 1,5% Afroameričané 1,5% Američtí indiáni 2,7% Asijští Američané 0,9% Pacifičtí ostrované 10,1% Jiná rasa 4,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 20,3% populace. Kawagoe, Japonsko Kimhe, Jižní Korea Salem, Indie Obrázky, zvuky či videa k tématu Salem ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Oregon?", "answers": ["Salem"]}
{"title": "Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj", "context": "Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development) je mezivládní organizace 36 velmi ekonomicky rozvinutých států světa, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky. OECD vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu. OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu. Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů. Mezi hlavní orgány OECD patří rada, složená z ministrů, coby zástupců členských zemí, dále výkonný výbor, sekretariát v čele s generálním tajemníkem a několik odborných komisí. Sídlem sekretariátu OECD je Château de la Muette v Paříži. == Historie == Předchůdcem OECD byla Organizace pro Evropskou hospodářskou spolupráci (Organisation for European Economic Cooperation, OEEC), založená 17. dubna 1948, jejímž účelem bylo zejména rozdělování prostředků Marshallova plánu, ale také hospodářská a měnová spolupráce a odstraňování obchodních překážek. Organizaci založilo 17 západoevropských států a tři německé okupační zóny, tedy státy přijímající pomoc z Marshallova plánu (kromě nich Marshallův plán přijala také Jugoslávie a Svobodné území Terst). Později se připojilo Španělsko. == Cíle a činnost == OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat domácí a zahraniční politiku. Mandát OECD je velmi široký, protože pokrývá řadu záležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a sociální politice. Je to fórum, ve kterém vzájemný tlak může působit jako silný motivační prostředek k zavádění tzv. měkkého práva – nesvazujících nástrojů, které však mohou někdy vést i k závazným dohodám. Spolupráce mezi jednotlivými vládami pramení z informací a analýz, poskytovaných sekretariátem v Paříži. Ten shromažďuje data, monitoruje trendy a analyzuje a předpovídá další ekonomický vývoj. Snaží se také zachytit sociální změny nebo rozvoj v obchodu, ochraně životního prostředí, zemědělství, technologiích, zdanění a dalších oblastech. OECD je také známá jako jedna z nejlepších statistických agentur, jelikož publikuje velmi zajímavé průzkumy s množstvím informací a širokým zaměřením. V uplynulém desetiletí OECD vyřešilo řadu ekonomických, sociálních a environmentálních záležitostí, zatímco dále prohlubovalo svoje spojení s podniky, obchodními uniemi a dalšími zástupci civilní společnosti.", "question": "Jaká je zkratka pro Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj?", "answers": ["OECD"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1964", "context": "XVIII. letní olympijské hry se konaly v japonském hlavním městě, Tokiu. To bylo vybráno v roce 1958 z kandidátských měst, ke kterým patřily ještě Detroit, Buenos Aires a Vídeň. Tokio mělo pořádat již olympijské hry v roce 1940, ale poté co Japonsko napadlo Čínu, bylo pořadatelství přiřknuto finským Helsinkám. Podrobnější informace naleznete v článku Československo na Letních olympijských hrách 1964. Obrázky, zvuky či videa k tématu Letní olympijské hry 1964 ve Wikimedia Commons www.olympic.org", "question": "Jaké město bylo dějištěm XVIII. letních olympijských her?", "answers": ["Tokiu"]}
{"title": "Brno", "context": "Kromě vzniku Velkého Brna v roce 1919 se jednalo o roky 1944 (připojen městys Líšeň), 1957 (okolí Brněnské přehrady), 1960 (čtyři obce), 1971 (osm obcí) a naposledy 1980, kdy se součástí města stal Útěchov. === 21. století === V roce 2017 vytvořilo město strategii zvanou Brno 2050, v níž popsalo vize do budoucnosti ve třech oblastech: kvalita života, městská správa a zdroje. Podle ní má v Brně v roce 2050 žít 600 tisíc obyvatel, má zde růst moderní architektura, fungovat spolupráce v rámci metropolitní oblasti, plánuje se zavedení politiky otevřených dat či participativní správy občany. V oblasti dopravní má jít o napojení města na vysokorychlostní tratě a zvýšení provozu na tuřanském letišti, vize dále počítá např. s využíváním obnovitelných zdrojů. == Geografie == Brno leží na jihovýchodě České republiky na soutoku řek Svratky a Svitavy a protékají jím potoky Veverka, Ponávka, Říčka a několik dalších menších toků. Tok Svratky je v Brně dlouhý přibližně 29 km, u Svitavy délka činí asi 13 km. V katastru města se nachází Brněnská přehrada a několik malých rybníků a jiných vodních ploch, například Žebětínský rybník nebo nádrže v Mariánském údolí. Brno je ze tří stran chráněno zalesněnými kopci Brněnské vrchoviny, na jihozápadě pak začínají nížiny Dyjsko-svrateckého úvalu, nadmořská výška města se pohybuje mezi 190–497 m n. m., značná část území Brna (6379 ha, 28 %) je pokryta lesy.", "question": "Kolik žije lidí v metropolitní oblasti Brna?", "answers": ["600 tisíc"]}
{"title": "Ganga", "context": "Ganga Gangaगंगाগ্গা Řeka ve VáránasíZákladní informace Délka toku 2 510 km Plocha povodí 1 120 000 km² Průměrný průtok 14 270 m³/s Světadíl Asie Zdrojnice Bhagírathí a Alakanandá v Himálaji 30°8′42,39″ s. š., 78°35′50,85″ v. d. 7756 m n. m. Ústí Bengálský záliv 23°48′0″ s. š., 89°46′0″ v. d. 0 m n. m. Protéká Indie Indie (Uttarákhand, Uttarpradéš, Bihár, Džhárkhand, Západní Bengálsko), Bangladéš Bangladéš Úmoří, povodí Indický oceán, Bengálský záliv, Povodí Gangy (Indie 58,01 %, ČLR 19,65 %, Nepál 9,01 %, Bangladéš 6,55 %, součást Indie nárokovaná ČLR 4,11 %, Bhútán 2,44 %, území pod kontrolou Indie nárokované ČLR 0,07 %, Myanmar <0,01 %)[1] Geodata OpenStreetMap OSM, WMF Některá data mohou pocházet z datové položky. Ganga (někdy užíván též tvar Ganges[2], hindsky गंगा, bengálsky গ্গা, v sanskrtu ग्गा, anglicky Ganges River) je největší řeka Indie. Protéká státy Uttarákhand, Uttarpradéš, Bihár, Džhárkhand a Západní Bengálsko v Indii a Bangladéšem. Co se týká průtoku, tak dohromady s Brahmaputrou zaujímá 3. místo na světě po Amazonce a Kongu. Je 2510 km dlouhá. Povodí má rozlohu 1 120 000 km². Včetně Brahmaputry má povodí rozlohu 2 055 000 km². Průběh toku Tok řeky můžeme rozdělit na čtyři části. Horní tok Horní tok začíná v Himálaji dvěma zdrojnicemi. Zprava to je Bhagírathí a zleva Alakanandá. Bhagírathí začíná poblíž ledovce Gangotri a Alakanandá začíná u ledovců Satopanth a Bhagirath Kharak a protéká poutním místem Badrináth. Údolí Alakanandy je asi 229 km dlouhé. Soutok Bhagírathí a Alakanandy je znám jako Dévprajág (v sanskrtu Devaprayā). Odtud řeka nese název Ganga. Střední tok Střední tok začíná v místech kde řeka opouští hory a vstupuje do naplaveninové Ganžské roviny (východní část Indoganžské roviny). Nejprve zde řeka protíná vlnitou a značně zalesněnou krajinu, která je hustě rozčleněná koryty řek stékajících s Himálají.", "question": "Jak dlouhá je řeka Ganga?", "answers": ["2510 km"]}
{"title": "Hasištejn", "context": "Hrad Hasištejn (německy Hassenstein) leží na české straně Krušných hor nad obcí Místo v nadmořské výšce 627 metrů. Je jedním z nejstarších hradů severozápadních Čech, též rodištěm a sídlem významného aristokrata a humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka ČR. == Historie == Původ Hasištejna není znám. Na hradišti byly nalezeny stopy pohanského pohřebiště, což svědčí o velmi dávném osídlení. První písemná zmínka o královském hradu se nachází v zákoníku Majestas Carolina ze 14. století, přestože na tomto místě je zmiňováno opevněné místo už ve století dvanáctém. Poskytovalo ochranu obchodní cestě mezi Kadaní a německým městem Zwickau. Je možné, že gotický hrad nechal postavit král Václav II. Od roku 1348 byl hrad v držení rodu pánů ze Šumburka. Císař a král Karel IV. jim jeho držbu roku 1351 prodloužil i s panstvími Přísečnice a Schlettau. V jím vydaném zákoníku Majestas Carolina jej uvádí mezi královskými hrady, které panovníci nesmí prodat a zastavit jej směli nanejvýš na devět let. Šumburkům hrad patřil až do roku 1412, kdy ho přenechali Jindřichu mladšímu Reussovi z Plavna. Ten se dostal do sporů s Václavem IV. a spolčoval se s loupeživými rytíři, se kterými přepadávali královské statky. Královské vojsko proto pod velením Mikuláše Chudého z Lobkovic hrad po dvouměsíčním obléhání dobylo a král Hasištejn ihned Mikuláši zastavil. Od roku 1421 ho Mikuláš získal jako dědičné korunní léno. Jeho vnuk, vzdělaný humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, zde žil trvale od roku 1490 a nechal hrad výrazně rozšířit. Pak v něm založil jednu z největších knihoven českého království. Knihovna byla později přestěhována do Chomutova, kde roku 1598 shořela. Hrad dále vlastnili různí příslušníci Lobkoviců a jeden čas i Šliků. Po konfiskaci majetku Jiřího Popela z Lobkovic vlastnil sedm osmin hradu císař Rudolf II. Roku 1606 je od něj koupil Linhart starší Štampach ze Štampachu. Po bitvě na Bílé hoře a během třicetileté války se majitelé měnili a stavba začala chátrat. V záznamech z roku 1622 byl hrad uváděn jako opuštěný. Na počátku 18. století zříceninu hradu nechal upravit Emanuel Karsch, postavil zde hostinec. Ten v roce 1976 vyhořel. Obě budovy hostince před požárem jsou zachyceny ve čtvrtém dílu seriálu 30 případů majora Zemana Hon na lišku jako Čadkova chata (\"Liščí doupě\"). Nový, menší hostinec byl postaven v roce 1995. Je na něm pamětní deska připomínající návštěvu J. W. Goetha v roce 1810. == Stavební podoba ==", "question": "Je hrad Hasištejn chráněn jako kulturní památka ČR?", "answers": ["Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka ČR."]}
{"title": "Inteligenční kvocient", "context": "Testování inteligence se používá zejména u dětí a studentů k predikci možných studijních problémů nebo naopak ke zjištění studijního potenciálu. U matematických schopností je ale magnetická rezonance k predikci lepší než IQ testy či testy z matematiky. Určitá hodnota IQ nemusí hrát v životě člověka podstatnou roli a nesvědčí o jeho charakteru. Ukazuje se také, že schopnost odolat pokušení je pro studijní výsledky lepší než IQ. Mentální retardace označuje výrazně sníženou inteligenci oproti průměru populace daného věku, která má většinou vliv na schopnost vést běžný život. Původní rozdělení mentální retardace v termínech debil (50–69), imbecil (IQ 35–49) a idiot (IQ pod 35) se dnes z důvodu velmi pejorativního významu nepoužívá. Mentální retardace se proto rozlišuje na lehkou (IQ 50–69), střední (35–49), těžkou (IQ 20–34) a hlubokou (IQ pod 20), ale například nejnovější klasifikace Americké psychiatrické společnosti DSM-V používá označení \"intelektuální neschopnost\" (intellectual disability). Zvláště u výrazných odchylek je však nemožné a pro pomoc konkrétní osobě neefektivní stanovovat přesnou hodnotu, a dnes se tak používá spíše klinický popis konkrétních potíží, které daný člověk má. Průměrné hodnoty IQ ve společnosti neustále stoupají, přibližně o tři body za deset let. Tento fenomén se nazývá Flynnův efekt. Není dosud jasné, zda jeho příčiny leží ve skutečně se zvyšující inteligenci lidské společnosti (ať již díky intenzivnějšímu vzdělávání, nebo díky lepší výživě či dědičnosti), či jinde. Další možné důvody tohoto navyšování mohou být metodologické změny v testování IQ a větší obeznámenost lidí s druhem úkolů, jaké se vyskytují v IQ testech. Nicméně jiní badatelé, vycházející ze vztahu mezi inteligencí a reakční dobou, tvrdí, že inteligence v posledních přibližně 100 letech klesá.", "question": "Jaké IQ určuje střední mentální retardaci?", "answers": ["35–49"]}
{"title": "Sodík", "context": "Sodík (chemická značka Na, latinsky Natrium) je nejběžnějším prvkem z řady alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organismech. Sodík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. V Mohsově stupnici tvrdosti má sodík hodnotu menší než 1 (je měkčí než mastek i lithium). Sodík dobře vede elektrický proud i teplo, je lehčí než voda a plave na ní. V parách sodíku se kromě jednoatomových částic můžeme setkat i s dvouatomovými molekulami, páry mají purpurovou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku temně modrého roztoku. Sodík vytváří v přírodě pouze jeden stabilní izotop, ale v laboratoři se podařilo připravit několik dalších, silně nestabilních izotopů. Elementární kovový sodík lze dlouhodobě uchovávat např. překrytý vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s nimiž nereaguje. Sodík vytváří v přírodě pouze sloučeniny v mocenství Na+ - sodné sloučeniny. V laboratoři lze však také připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít sodík sodidový anion Na-. K tomu může dojít, protože sodík tak zaplní s-orbital a vytvoří stabilní elektronovou konfiguraci. Takovéto sloučeniny jsou však velmi nestabilní, protože sodík má nízkou ionizační energii, ale velmi vysokou elektronovou afinitu, proto dojde velmi snadno k oxidaci, a tak tyto sloučeniny patří mezi nejsilnější redukční činidla. Sodík rychle a silně reaguje s kyslíkem i vodou a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin. Reakce sodíku s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem obvykle samovolně explozivně vzplane. Sodík se s kyslíkem na vzduchu slučuje na peroxid sodný Na2O2. S vodíkem reaguje za mírného zahřátí na hydrid sodný NaH. S dusíkem se sodík slučuje při elektrickém výboji, při této reakci může vzniknou nitrid sodný Na3N nebo azid sodný NaN3. Sodné soli barví plamen intenzivně žlutě. O sodných sloučeninách se zmiňuje již Starý zákon. Označují v něm látku neter vhodnou jako prostředek praní. Ta samá látka byla dobře známa i Egypťanům, Řekům a Římanům (Římané ji nazývali nitrum). Tato sloučenina je nám dnes známa jako soda - uhličitan sodný Na2CO3. V té době v sodě byl přimíchán i potaš - uhličitan draselný K2CO3, který od sebe nedokázali odlišit. V 15. století dal alchymista Geber této sloučenině název alkali. Oddělit od sebe sodu a potaš se poprvé povedlo v roce 1702 Georg Stahlovi a experimentálně to dokázal roku 1736 Duhamel de Monceau.", "question": "Jaká je barva sodíka?", "answers": ["stříbrolesklý"]}
{"title": "Lenka", "context": "Lenka je ženské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 21. února, podle slovenského 4. června. Původ jména může být dvojí. Buď se jedná o domáckou variantu jména Helena, které má řecký původ ve slově světlo nebo pochodeň (srovnejte s Helios), nebo o zkrácenou verzi jména Magdalena – jména odvozeného od biblického místa Magdala. Jako zkrácenina se používá i u jmen Apolena či Eleonor. Domácí podoba jména je Lena, Léňa, Lenča, Lenička apod. Miloslava Knappová řadí mezi domácké podoby jména Léňa, Lenča, Lenči, Leni, Lenny, Eleonora, Lenička, Lenuš, Lenuška, Lenďa. , Láďa, Leník, Lendula, Lendulka, Lenulka, Lendule, Levandule, Leňule, Lenice, Lenuša, Lenin, Leninka, Lenora, Leňoušek, Lenušák, Leňour, Leňourek, Lenčička, Lenčinka, Lendeš či Leňásek. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je +1,5%. Lenka Bradáčová – vrchní státní zástupkyně Lenka Dusilová – česká zpěvačka Lenka Filipová – česká zpěvačka Lenka Filipová – česká zpěvačka vystupující pod jménem Lenny, dcera Lenky Filipové Lenka – australská zpěvačka a herečka, rodným jménem Lenka Kripac Lenka Hanáková – česká topmodelka Lenka Hašková – česká novinářka, spisovatelka a autorka televizních her Lenka Klicperová – česká novinářka, cestovatelka, dokumentaristka, šéfredaktorka časopisu Lidé a Země Lenka Kotková roz. Šarounová – česká astronomka Lenka Kořínková – česká herečka a zpěvačka Lenka Krobotová – česká herečka Lenka Lanczová – česká spisovatelka Lenka Ouhrabková – česká herečka Lenka Procházková – česká spisovatelka, signatářka Charty 77 Lenka Reinerová – česká spisovatelka píšící německy Lenka Šmídová – česká sportovkyně, jachtařka Lenka Termerová – česká herečka Lenka Vlasáková – česká herečka Lenka Zbranková – česká herečka", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek ženského jména Lenka?", "answers": ["21. února"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Mimo tyto období je u těchto odrůd plodnost spíše žádná. \"měsíční\" jahody jsou řazeny do druhu Fragaria vesca, nejde o jahodník velkoplodý. Pěstované kultivary plodí opakovaně, až dvakrát ročně menší plody nebo velmi malé plody v nevelkém množství. Jde o velmi dekorativní ovoce (a rostliny). \"Day neutral\" - jahodníky plodící celý rok. Tyto jahodníky ovšem dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta. Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku. Hlavní období sklizně je nejčastěji v červnu a červenci. Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zahradních jahodách. Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí. Ve většině případů se však nejedná o alergickou, ale tzv. pseudoalergickou reakci. Tato se vyznačuje podobnými příznaky, nejčastěji kopřivka, které jsou však vyvolávány jiným mechanismem. Jahody se konzumují jak za syrova po utržení z keříku, tak i po tepelné úpravě, přidávají se jako náplň například do ovocných (jahodových) knedlíků, do pečiva (jahodový koláč, jahodová bublanina atd.). Často se také zavařují do kompotů, využívají se pro výrobu moštů. Vyhlášená je konzumace jahod se šlehačkou. Jahody se používají i jako dekorační doplněk pro míchané nápoje a značné obliby v celosvětovém zastoupení má konzumace jahod spolu se sektem. Jahody mají výrazné aromatické vlastnosti, čehož se využívá u celé škály výrobků. Jahodová příchuť je tak známá u žvýkaček, bonbónů, čokolády, sušenek, vůní, ale také například u kondomů. Jahody se využívají také v kosmetice, jelikož obsahují velké množství manganu, který je prospěšný pro pevnost a růst vlasů a pokožky. Dříve se jahody využívaly i pro bělení zubů.", "question": "Používaly se dříve jahody na bělení zubů?", "answers": ["Dříve se jahody využívaly i pro bělení zubů."]}
{"title": "Tom Gehrels", "context": "Tom Gehrels Tom Gehrels Narození 21. února 1925Haarlemmermeer Úmrtí 11. července 2011 (ve věku 86 let)Tucson Alma mater Univerzita v LeidenuChicagská univerzita Povolání astronom a odbojář Zaměstnavatel University of Arizona multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Tom Gehrels (21. únor 1925, Haarlemmermeer – 11. červenec 2011, Tucson) byl nizozemsko-americký astronom. Proslavil se fotometrií asteroidů, kterou rozvinul v 50. letech 20. století. V 60. letech zkoumal vztah vlnové délky a polarizace hvězd a planet. Objevil přes 4000 asteroidů. Život a působení Za druhé světové války a nacistické okupace Holandska ještě jako mladistvý uprchl do Anglie a jako parašutista byl shozen na nizozemské území, kde připravil půdu pro britské speciální jednotky. Roku 1951 vystudoval fyziku a astronomii na univerzitě v Leidenu. Titul Ph.D. získal již v USA, na Chicagské univerzitě roku 1956. V roce 1961 začal pracovat na Arizonské univerzitě v Tucsonu, kde založil projekt Spacewatch, stal se profesorem a kde působil až do smrti.[1] K jeho blízkým spolupracovníkům a přátelům patřili Gerard Kuiper, Cornelis Johannes van Houten a Ingrid van Houten-Groeneveldová, všichni tři nizozemského původu. Odkazy Reference ↑ Archivovaná kopie. www.dutchinamerica.com [online]. [cit. 2015-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. Související články Spacewatch Autoritní data: AUT: stk2009477126 | GND: 118907476 | ISNI: 0000 0001 1032 1981 | LCCN: n79097311 | VIAF: 108488997 | WorldcatID: lccn-n79097311", "question": "Jak se proslávil Tom Gehrels?", "answers": ["Proslavil se fotometrií asteroidů"]}
{"title": "Fernando Alonso", "context": "Španělsko Španělsko Narození 29. července 1981 (39 let) Oviedo, Asturias, Španělsko Současné působení ve Formuli 1 Současný tým Alpine–Renault Číslo vozu 14 Umístění (2021) 12. místo (5 b.) Kariéra ve Formuli 1 Aktivní sezóny 2001, 2003-2018, 2021–dosud Týmy Minardi (2001)Renault (2003-2006, 2008-2009)Ferrari (2010-2014)McLaren (2007, 2015-2018)Alpine (2021–dosud) Závody 317 (314 startů) Mistr světa 2 (2005, 2006) Vyhrané závody 32 Stupně vítězů 97 Pole positions 22 Nejrychlejší kola 23 Body celkem 1 904 Nejlepší umístění v závodě 1. místo První závod Grand Prix Austrálie 2001 První vítězství Grand Prix Maďarska 2003 Poslední vítězství Grand Prix Španělska 2013 Některá data mohou pocházet z datové položky. Fernando Alonso Díaz (* 29. července 1981 Oviedo) je španělský automobilový závodník, pilot Formule 1, dvojnásobný mistr světa z let 2005 a 2006. Žije v rodném Oviedu, kam se vrátil v zimě roku 2010 ze švýcarského Lugana, aby byl blíže rodině a přátelům. Tento přesun ho ovšem přišel na daních na 50 mil. liber.[1] 25. září 2005 se ve 24 letech a 58 dnech stal nejmladším mistrem světa v historii Formule 1, čímž překonal rekord Emersona Fittipaldiho z roku 1972 (v dalších letech byl tento rekord překonán Lewisem Hamiltonem a Sebastianem Vettelem). Jeho přezdívka je El Nano. Kromě rodné španělštiny mluví také anglicky a italsky. Osobní život Fernando Alonso se narodil 29. července 1981 v Oviedu, v provincii Asturie, v severním Španělsku. Jeho matka pracovala v obchodním domě a jeho otec byl zaměstnán jako expert na výbušniny v těžebním průmyslu. Alonso má starší sestru Lorenu. Alonsův otec José Luis byl amatérským motokárovým jezdcem a přál si, aby jeho děti pokračovaly v jeho stopách. Sestrojil jim motokáru, nejprve určenou pro tehdy osmiletou Lorenu, která ale o motokáry příliš zájem nejevila, oproti tříletému Fernandovi. Fernando se 17. listopadu 2006 oženil s Raquel del Rosario Macías, zpěvačkou španělské popové skupiny El Sueňo de Morfeo. Kariéra před formulí 1 Jako dítě objížděl Fernando se svým otcem, který mu byl rovněž mechanikem, motokárové závody po Španělsku. Alonsova rodina neměla příliš peněz, ale Fernandovy výsledky znamenaly, že se o něj zajímali sponzoři a o peníze bylo postaráno. Fernando čtyřikrát vyhrál Španělský šampionát v juniorské kategorii v letech 1993, 1994, 1995 a 1996. Také vyhrál Juniorský světový pohár v roce 1996. Dále vyhrál Španělský a Italský Inter-A titul v roce 1997 a skončil druhý v Evropském šampionátu roku 1998.", "question": "Je Fernando Alonso španělský fyzik a matematik?", "answers": ["Fernando Alonso Díaz (* 29. července 1981 Oviedo) je španělský automobilový závodník, pilot Formule 1, dvojnásobný mistr světa z let 2005 a 2006."]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 520 až 570 nm. Zelenou lze při subtraktivním míchání barev získat jako kombinaci žluté a modré barvy. Zelená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je fialová. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem zelené barvy červená.) Některé kultury (převážně v minulosti) nerozlišují mezi zelenou a modrou barvou. Mají na to jen jedno slovo, které se nově v angličtině nazývá grue. Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika. V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje. Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu.", "question": "Jakou barvu lze získat kombinací žluté a modré barvy?", "answers": ["Zelenou"]}
{"title": "DC", "context": "Koncert v Apollo Theatre v Glasgow byl nahrán a vydán jako album If You Want Blood. Album obsahovalo jak klasické písně jako \"Whole Lotta Rosie\", \"Problem Child\", a \"Let There Be Rock\", ale také méně známé písně, například \"Riff Raff\". Šlo o poslední album kapely v sestavě se Scottem, které produkovali Harry Vanda a George Young. Šesté album kapely, Highway to Hell, produkoval Mutt Lange a bylo vydáno v roce 1979. Jde o první album AC/DC, které se dostalo mezi 100 nejprodávanějších alb ve Spojených státech amerických, když se umístilo na 17. místě a posunulo AC/DC mezi nejpopulárnější hard rockové kapely. Highway to Hell klade větší důraz na doprovodné vokály, ale stále má zvuk charakteristický pro AC/DC, který tvoří rychlé, jednoduché a úderné riffy. Dne 19. února 1980 zemřel v Londýně Bon Scott po zkonzumování značného množství alkoholu. Jeho známý Alistair Kinnear jej přes noc nechal ve svém autě, kde jej také ráno nalezl a okamžitě odvezl do nemocnice King's College v Camberwellu, kde byl Scott prohlášen za mrtvého. Ačkoliv se často tvrdí, že zemřel na udušení vdechnutými zvratky, jako oficiální důvod úmrtí byla uvedena otrava alkoholem a nešťastná náhoda. Scott byl pohřben ve Fremantle v Západní Austrálii, v oblasti, do které se jeho rodina přestěhovala, když byl dítě. Některé nejasnosti oficiální verze se staly terčem stoupenců konspiračních teorií, kteří tvrdí, že Scott zemřel na předávkování heroinem, byl zabit výfukovými plyny přiváděnými do auta, nebo že Kinnear neexistoval. Scott byl navíc astmatik a teplota byla v den jeho smrti pod bodem mrazu.", "question": "Byl příčinou smrti Bona Scotta alkohol?", "answers": ["Dne 19. února 1980 zemřel v Londýně Bon Scott po zkonzumování značného množství alkoholu."]}
{"title": "Loutka", "context": "Loutka může být Figurka člověka, zvířete nebo nadpozemské bytosti, určená k animaci čili \"oživení\"; například woodooo. Loutka slouží buďto jako hračka, kterou si oživuje dítě samo, anebo loutku oživují loutkoherci, například v loutkovém divadle. virtuální - zástupná osoba wikipedisty, který si vytvořil více jmen; pohybuje loutkami a uvádí je do diskuse, v níž s jeho hlasem souhlasí nebo mu odporují. Od roku 2016 je české loutkářství zapsáno organizací UNESCO na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Slovo loutka pochází patrně od slova lýko, z něhož se loutky kdysi vyráběly. Tím, že se při hře oživuje, to jest hraje, \"pohybuje se\" nebo \"mluví\", se loutka liší od panenky, kterou děti chovají, oblékají a vozí v kočárku jako nemluvně. Loutky se podobně jako masky užívaly už od nejstarších dob, kdy se používaly jako součást náboženských rituálů. Nejstarším známým dokladem použití loutky je plastika vyřezaná z mamutího klu, nalezená v hrobě z období mladého paleolitu na Francouzské ulici v Brně. Celý charakter výbavy zemřelého nasvědčuje tomu, že zde byl pohřben šaman a je tedy pravděpodobné, že i loutka byla rituálním předmětem. Aby byl objekt na divadelním jevišti považován za loutku, musí nést význam bytosti a projevovat živost (např. mluvit, pohybovat se). Nejčastěji loutka představuje člověka (často historickou, literární nebo divadelní postavu - Doktor Faust,Don Juan, nadpozemskou mytologickou bytost sudičky, ďábel či Kašpárek, z nich odvozenou pohádkovou bytost nebo nějaké člověku blízké zvíře, ale může jí být i personifikovaný předmět. Loutka může být vyrobena prakticky z jakéhokoli materiálu, i když nejčastější bývají loutky dřevěné, hadrové, kožešinové nebo papírové. Také pohyblivost loutek je značně variabilní, některé se pouze posouvají po jevišti, u jiných mohou loutkoherci vytvořit celou škálu pohybů. Rovněž velikost loutek se pohybuje v širokém rozmezí, limitována je pouze technickými parametry - loutka nesmí být příliš malá, aby byla na jevišti dostatečně viditelná, ani příliš velká, aby s ní loutkoherec mohl pohybovat. Existují však i loutky v nadživotní velikosti. Zvláštní druh loutek představují loutky pro loutkový animovaný film. Loutky se dělí jednak podle materiálu (sláma, látka, dřevo, plastik), ale zejména podle techniky vedení čili oživování. Podle toho lze loutky rozdělit na: Závěsné - marioneta - loutka zavěšená na drátu, často s niťovým vedením rukou a vahadlem pro pohyb nohou, aby ji loutkoherec mohl ovládat jednou rukou.", "question": "Od kterého slova pochází slovo loutka?", "answers": ["lýko"]}
{"title": "Toxicita", "context": "Toxicita je vlastnost chemických sloučenin spočívající ve vyvolání otravy osob nebo zvířat, které látku požily, vdechly nebo vstřebaly kůží. V zásadě všechny chemické sloučeniny mohou být při užití příliš velkého množství toxické. Například i požití velkého množství vody může rozvrátit homeostázu a způsobit člověku smrt. Rovněž prakticky všechny syntetické léky jsou ve větším množství toxické, přičemž čím jsou účinnější, tím jsou toxičtější.[zdroj? ] == Měření == Aby bylo možno toxicitu měřit a srovnávat, byla zavedena stupnice označovaná zkratkou LD (z anglického lethal dose – smrtná dávka). Nejčastěji se lze setkat s variantou LD50, tzn. označení dávky, po které uhynulo 50 ze 100 laboratorních potkanů, kterým byla látka podána různými způsoby (především orálně). Někdy se používá i varianta LD90 pro úhyn 90 %. Jinou stupnicí, užívanou pro plynné sloučeniny, je smrtná koncentrace ve vdechovaném vzduchu, ve zkratce LC. Toxicita je buď akutní (po jednorázové aplikaci), nebo chronická (po opakované aplikaci). Při udávání hodnot LD je nutno zároveň s dávkou na kg a koncentrací zkoumané sloučeniny uvést i způsob aplikace, např. perorální (ústy), perkutánní (kůží), inhalační (vdechováním), parenterální (mimostřevní, např. nitrožilní, nitrosvalový, podkožní), rektální (konečníkový), dále uvést druh zvířete, jeho pohlaví, stáří a dobu pozorování zvířete po aplikaci. U chronické toxicity je krom uvedených údajů nutné uvádět i intervaly aplikací a dobu celého pokusu. == Rozdělení látek dle toxicity == Zde se využívá několik stupnic dle organizmu, na který má látka působit. Nejčastěji se látky dělí dle působení na člověka a na včely. V případě toxicity pro člověka jsou na obalech používaných látek uváděny značky:", "question": "Mohou být všechny chemické sloučeniny toxické?", "answers": ["V zásadě všechny chemické sloučeniny mohou být při užití příliš velkého množství toxické."]}
{"title": "Baruch Spinoza", "context": "Ve Spinozově myšlení neexistuje prostor pro osobního Boha a náboženské přesvědčení o nesmrtelnosti duše považoval za iluzi. Na možnost různých interpretací Spinozových názorů upozorňuje profesor Kenny: \"Klíčem ke Spinozově filozofii je monismus, tj. myšlenka, že existuje jen jedna jediná substance, nekonečná božská substance, která je identická s přírodou: Deus sive Natura,. \"Bůh čili příroda\".\" Toto ztotožnění Boha s přírodou lze pojímat různě. \"Pokud někdo chápe Boha v jeho systému jako prostě kódovaný způsob odkazující k řádu věcí v přirozeném světě, pak se bude Spinoza jevit jako nefalšovaný ateista\". Materialistické pojetí Spinozova monismu zastávali marxističtí badatelé. Nábožensky založení myslitelé Spinozův monismus a panteismus většinou odmítali; v českých zemích ke kritikům Spinozovy metafyziky patřili např. katolický učenec Josef Pospíšil a profesor Emanuel Rádl, který vyjádřil i pochybnost o Spinozově víře v nějakého Boha: \"Víra mu však naprosto scházela. , víra v lidi i v Boha; že užíval často slova bůh, nic neznamená.\" Motivem Spinozova filosofování jsou především praktické otázky lidského života, jako jsou štěstí a svoboda mysli a antiutopistické uspořádání společnosti ve státě, v 17. století plném občanských a náboženských válek zvlášť naléhavé. Spinoza navazuje na Hobbese a vychází z konceptu společenské smlouvy, kterou lidé uzavřeli, aby se vymanili z přirozeného stavu pouhé snahy zachovat si vlastní existenci, v kterém je každý svému druhu zákonitě nepřítelem. Jako důsledný racionalista byl Spinoza přesvědčen, že svět se řídí (přírodními) zákony a že mezi zákony hmotného a duchovního či mravního světa nemůže být žádný rozpor.", "question": "Co bylo motivem Spinozova filozofování ?", "answers": ["praktické otázky lidského života, jako jsou štěstí a svoboda mysli a antiutopistické uspořádání společnosti ve státě"]}
{"title": "Gaziantepspor", "context": "Gaziantepspor Gaziantepspor Přezdívka Şahinler (sokoli) Země Turecko Město Gaziantep Založen 7. února 1969 [1] Zánik 2020 [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _antep1213h|link=|alt=]] Domácí dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: |link=|alt=]] Venkovní dres Soutěž Süper Lig 2015/16 14. místo Stadion Kâmil Ocak Stadyumu, C. Dogan Tes. Şehir Gösteren Villaları a 27060 Şehitkamil/Gaziantep Souřadnice 37°4′3″ s. š., 37°22′39″ v. d. Kapacita 16 981 [2][3] Oficiální webová stránka Některá data mohou pocházet z datové položky. Gaziantepspor byl turecký fotbalový klub z města Gaziantep nedaleko hranice se Sýrií, který působil v Süper Lig. Klub byl založen v roce 1969 a svoje domácí utkání hrál na stadionu Kâmil Ocak Stadyumu s kapacitou 16 981 diváků, kde hraje své domácí zápasy i rival Gaziantep Büyükşehir Belediyespor.[2] Klubové barvy byly červená a černá. Prezidenti klubu Beşir Bayram Ömer Köylüoğ Hasan Nehir Selahattin Öztahtacı Halit Güleç Muhittin Göymen Hayri Tütüncüler M. Saip Konukoğ Ata Aksu Halil Kı Ali İ Gögüş Mehmet Batallı Bektaş Göçmen Sadettin Ergün Selahattin Demirat Ömer Arpacı Ali Şahindal Abdulkadir Konukoğ Ahmet Yı Celal Doğ İ Kı Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaziantepspor na anglické Wikipedii. ↑ Profil klubu (data and facts) na transfermarkt.co.uk (anglicky)1 2 Kâmil Ocak, tff.org.tr (turecky)↑ Stadien Türkei, stadionwelt.de (německy) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaziantepspor na Wikimedia Commons Oficiální stránky (turecky) Profil klubu na transfermarkt.co.uk (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Fotbal Autoritní data: VIAF: 156952629", "question": "Jaké jsou klubové barvy Gaziantepsporu?", "answers": ["červená a černá"]}
{"title": "Hornova klauzule", "context": "Hornovu klauzuli tak lze obecně zapsat jako implikaci ve formě : : : ( p ∧ q ∧ ⋯ ∧ t ) : ⟹ : u : : {\\displaystyle (p\\land q\\land \\cdots \\land t)\\implies u} . Jako Hornova formule se pak označuje formule v konjunktivní normální formě, která se skládá z Hornových klauzulí. Jako duální Hornova klauzule se pak označuje klauzule, která obsahuje nejvýše jeden negativní literál (a ostatní pozitivní). Hornovy klauzule mají stěžejní roli v logickém programování (např. v jazyce Prolog) a jsou důležité pro konstruktivní logiku. Hornova klauzule obsahující právě jeden pozitivní literál a několik (nejméně jeden) negativních, vyjadřuje implikaci. Někdy se označuje jako určitá klauzule, v jazyce Prolog odpovídá pravidlu (A :- B1, B2, ..., Bn.). Klauzule obsahující pouze jeden pozitivní literál a žádné negativní odpovídá prostému tvrzení. Někdy se označuje jako cílová klauzule, v jazyce Prolog odpovídá faktu (A :- true., případně prostě A.). Klauzule neobsahující žádný pozitivní literál a obsahující několik negativních odpovídá v jazyce Prolog dotazu (? - B1, B2, ..., Bn.).", "question": "Označuje se Hornova klauzule také jako určitá klauzule?", "answers": ["Někdy se označuje jako určitá klauzule, v jazyce Prolog odpovídá pravidlu (A :- B1, B2, ..., Bn.)."]}
{"title": "Vlastimil", "context": "Vlastimil, lidově Vlasta, je mužské křestní jméno slovanského původu s významem \"milující svou zemi\". Je překladem jména latinského původu Patrik. Podle českého kalendáře má svátek 17. března. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999–2002) je –1,4%. Vlastimil Tusar Vlastimil Brodský – český herec Vlasta Burian – český herec Vlastimil Kopecký – český fotbalista Vlastimil Harapes – český herec a tanečník Vlastimil Horváth – český zpěvák Vlastimil Třešňák – český folkový zpěvák Vlastimil Tlustý – český politik a poslanec Vlasta Vrána – česko-kanadský herec Seznam článků začínajících na \"Vlastimil\" Slovníkové heslo Vlastimil ve Wikislovníku", "question": "Kdy má svátek Vlastimil?", "answers": ["17. března"]}
{"title": "Albatrosovití", "context": "Albatrosovití (Diomedeidae) je čeleď největších mořských ptáků z řádu trubkonosých. Od svých příbuzných čeledí buřňákovitých, buřňáčkovitých a buřníkovitých se zřetelně odlišují tím, že mají trubkovité nozdry umístěné po obou stranách horní čelisti zobáku, kdežto ti druzí mají nozdru jen jedinou uprostřed. Čeleď albatrosovití je tvořena čtyřmi recentními rody, všechny mají stejné české jméno albatros. Albatrosi se vyskytují převážně na jižní polokouli v okolí Antarktidy a jihu Austrálie a Afriky, včetně Jižní Ameriky. Výjimku tvoří jen albatrosi bělohřbetí, albatrosi černonozí a albatrosi laysanští žijící v severním Pacifiku na Havajských ostrovech, v Japonsku, Kalifornii a na Aljašce, dále ještě albatrosi galapážští hnízdící na Galapážských ostrovech a lovící v chladném Peruánském proudu. V severní části Atlantického oceánu žádní albatrosi nežijí, přestože na pobřežích se nacházejí jejich fosilní kosterní pozůstatky. Patří vůbec mezi největší létající ptáky, jsou vysocí až 50 cm, mohou dosáhnout váhy 10 kg a rozpětí jejich křídel je i přes 3 metry. Křídla mají dlouhá, úzká s extrémně dlouhou loketní části. Při letu využívají speciální techniky (dynamic soaring) - rozdílné rychlosti větru těsně nad hladinou a ve větší výšce několika metrů. Získají energii letem po větru ve větší výšce, a vrací se zpět mírnějším protivětrem u hladiny, případně využijí i závětří v brázdě mezi vlnami. S každým takovým cyklem se pak přebytek jejich kinetické energie zvyšuje, což pak využívají k postupnému bočnímu pohybu směrem k cíli, a to i částečně proti větru - a bez potřeby mávání křídly. Člověk tuto techniku nezávisle objevil teprve před necelými 50 lety, a díky analogickému postupu s využitím svahu a rozdílné rychlosti větru nad kopcem a v závětří dnes bezmotorové RC větroně dosahují špičkových rychlostí až 800km/h. U žádného jiného ptáka tato technika zatím nebyla pozorována. Proto nemusí mávat křídly, a překonává dlouhé vzdálenosti i proti větru s minimálním výdejem energie. Spotřebují nejvíce sil při lovu, kdy musí opakovaně vzlétat. Při vznesení se z hladiny nebo z rovné půdy jim dělají problémy dlouhá křídla, musí se dlouze rozběhnout, nejraději proti větru. Barva dospělého albatrosa je podle druhu směsici hnědé v různých odstínech a bílé barvy, od albatros Sanfordova který má černé jen konce křídel až po albatrosa hnědého, který je téměř celý hnědý.", "question": "Na které polokouli převážně albatrosi žijí?", "answers": ["na jižní"]}
{"title": "Tření", "context": ", μ {\\displaystyle f,\\mu } Jednotka: 1 (bezrozměrová veličina) Zjišťování: experimentálně a výpočtem f = Ft / Fn , kde Ft je třecí síla, Fn je kolmá tlaková síla mezi tělesy === Příklady hodnot činitele smykového tření === == Klidové tření == Klidové tření (statické tření) je tření, vznikající mezi tělesy, která se vzhledem k sobě nepohybují - jsou v klidu. Jedná se o speciální případ smykového tření. Klidová třecí síla Ft má velikost stejnou, jako tečná složka výslednice sil snažících se uvést stýkající se tělesa do vzájemného pohybu, a vzhledem ke své opačné orientaci je udržuje ve vzájemném klidu, pokud nepřesáhne maximální hodnotu, při které ke vzájemnému pohybu dojde. Pro tuto maximální klidovou třecí sílu platí vztah obdobný jako pro sílu kinematického tření: F t 0 = f 0 F n {\\displaystyle F_{\\mathrm {t} 0}=f_{0}F_{\\mathrm {n} }\\,} ,kde f0 je činitel klidového tření, Fn je kolmá tlaková síla mezi tělesy (např. tíha tělesa). Klidové tření bývá větší než smykové tření mezi stejnými tělesy. === Činitel klidového tření === Činitel klidového tření je fyzikální veličina, která udává poměr třecí síly a kolmé tlakové síly mezi tělesy při klidovém tření. Jeho hodnoty závisí na konkrétní dvojici látek na povrchu těles, mezi kterými má tření vznikat.", "question": "Jak se nazývá vznik tečné síly ve styčné ploše mezi dvěma tělesy?", "answers": ["tření"]}
{"title": "Elektrický proud", "context": "Je tomu tak proto, že jejich hustotu lze vyjádřit: j M a x + j p o l = ε 0 ∂ E ∂ t + ∂ P ∂ t = ∂ D ∂ t {\\displaystyle \\mathbf {j} _{\\mathrm {Max} }+\\mathbf {j} _{\\mathrm {pol} }. =\\varepsilon _{0}{\\frac {\\partial \\mathbf {E} }{\\partial t}}+{\\frac {. \\partial \\mathbf {P} }{\\partial t}}={\\frac {\\partial \\mathbf {D} }{\\partial t}}} ,tedy jako změnu elektrické indukce D = ε 0 E + P {\\displaystyle \\mathbf {D} =\\varepsilon _{0}\\mathbf {E} +\\mathbf {P} \\,} , dříve zvané elektrické posunutí. Takto nově zobecněný celkový proud již vyhovuje zákonu zachování el. náboje a plyne z něj správné zobecnění Ampérova zákona pro nestacionární elektromagnetické pole: Je-li hustota celkového proudu j = j v o l + j M a x + j p o l + j m a g {\\displaystyle \\mathbf {j} =\\mathbf {j} _{\\mathrm {vol} }+\\mathbf {j} _{. \\mathrm {Max} }+\\mathbf {j} _{\\mathrm {pol} }+\\mathbf {j} _{\\mathrm {mag} }} ,dostaneme divergencí Ampérova zákona pro celkový proud: div ( 1 μ 0 rot B ) = div j v o l + div ∂ D ∂ t + div rot M {\\displaystyle \\operatorname {div} \\,\\left({\\frac {1}{\\mu _{0}}}\\operatorname {. rot} \\,\\mathbf {B} \\right)=\\operatorname {div} \\,\\mathbf {j} _{\\. mathrm {vol} }+\\operatorname {div} \\,{\\frac {\\partial \\mathbf {D} }{\\partial t}}+\\operatorname {div} \\,\\operatorname {rot} \\,\\mathbf {M} } , tedy díky nulovosti divergence rotace a s uvážením třetí Maxwellovy rovnice pro elektrickou indukci: 0 = div j v o l + ∂ ρ v o l ∂ t {\\displaystyle 0=\\operatorname {div} \\,\\mathbf {j} _{\\mathrm {vol} }+{\\frac {\\partial \\rho _{\\mathrm {vol} }}{\\partial t}}} , což je správná rovnice kontinuity.Ampérův zákon celkového proudu lze pak také přepsat: 1 μ 0 rot B = j v o l + ∂ D ∂ t + rot M", "question": "Jaká je zkratka pro základní jednotku fyzikální veličiny elektrický proud?", "answers": ["A"]}
{"title": "Konstanta", "context": "V matematice, fyzice a dalších přírodních a technických vědách se pojmem konstanta označuje nějaké pevně dané číslo (nebo neměnná veličina), jehož hodnota ovšem nemusí být známá. Opakem konstanty je proměnná, která může nabývat (potenciálně) libovolné hodnoty. == Konstanty bez známé hodnoty == Používají se zejména v obecných matematických vzorcích, kde označují člen nezávislý na parametru. Například lineární rovnice se zapisuje ve tvaru y = k ⋅ x + q {\\displaystyle y=k\\cdot x+q} , což znamená, že k i q jsou nějaká pevně daná čísla nezávislá na proměnné x. == Konstanty se známou hodnotou == Některé konstanty mají svá jména, protože se často vyskytují v různých vzorcích. Mezi ty základní patří: v matematice Ludolfovo číslo (π) Eulerovo číslo (e) zlatý řez (φ) ve fyzice (podrobněji v článku Fyzikální konstanty) rychlost světla (c) Planckova konstanta (h) Gravitační konstanta (G) Elementární náboj (e) Permitivita vakua (ε0) Konstanta jemné struktury (α) Faradayova konstanta (F) v chemii: Avogadrova konstanta (NA) == Externí odkazy == Matematické konstanty na MathWorldu Aktuální hodnoty fyzikálních konstant dle poslední adjustace", "question": "Co je konstanta?", "answers": ["pevně dané číslo"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů se sídlem v Ženevě (ve francouzsky mluvící části Švýcarska), jež měla fungovat jako fórum, na němž by národy mírovým způsobem urovnávaly svoje spory. O pět let později byly v rovněž švýcarském Locarnu sjednány dohody, jimiž byla poskytnuta záruka trvalosti německo-francouzské hranice. Také případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny rozhodčím řízením (arbitráží). V roce 1928 byl nadto uzavřen Briand-Kelloggův pakt, který všem účastenským státům zakazoval vedení útočné války. Mírové snahy však dostaly povážlivé trhliny jednak obnoveným izolacionismem Spojených států amerických, především však rozmachem různých totalitních režimů. K tomu výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství. Již předtím vedla Ruská občanská válka k vytvoření komunistického Sovětského svazu, v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin. Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini, jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu světa. Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl k nastolení výbojného militaristického režimu. Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko, které přeměnilo ve svůj loutkový stát. Ekonomický rozvrat země na počátku třicátých let a již se projevující expanzionistické tendence v Německu měly za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionálních socialistů (NSDAP), který sliboval německému národu zrušení versailleské smlouvy a zajištění \"životního prostoru\" na Východě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem, načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht), a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš. V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní. Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí. V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka. Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány, která byla podporována Sovětským svazem a tzv. mezinárodními brigádami. Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie. V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv. Osu Berlín-Řím. O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví, nazvané pakt proti Kominterně, čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio. V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu, čímž započala druhá čínsko-japonská válka.", "question": "Co urychlilo obnovení německé armády?", "answers": ["1935 byla v Německu obnovena branná povinnost"]}
{"title": "Intel", "context": "Společnost Intel Corporation je největším světovým výrobcem polovodičových obvodů a dalších zařízení. Hlavní sídlo firmy je v kalifornském městě Santa Clara v USA, v lokalitě nazývané Silicon Valley. Celé sídlo Intelu je složeno z komplexu několika budov, centrála je pak v budově pojmenované po zakladateli společnosti Robertu Noyceovi. V sídle Intelu také naleznete muzeum mikroprocesorů. Po celém světě pracuje pro společnost Intel přes 96 500 zaměstnanců. Jako jedna z největších světových společností s ročním obratem 37,6 miliard $ (2008) a hodnotou 127 miliard $ (k 8. červnu 2006) je společnost kótována na mnoha světových burzách (NASDAQ: INTC; SEHK: 4335) Intel je znám mezi běžnými lidmi především svými procesory. Ročně jich vyrobí přes 100 miliónů, což je zhruba 75 % celosvětové produkce x86 procesorů (r. 2000). Kromě procesorů pro osobní počítače vyrábí procesory pro PDA, čipsety, flash paměti, telekomunikační čipy i multimediální vybavení domácností (dětské elektronické mikroskopy a web kamery). Intel se koncem roku 2005 rozhodl změnit své 37 let staré logo i známý slogan. Slogan Intel inside tak nahradil claim Leap ahead (\"skok kupředu\"). Společnost byla založena Robertem Noycem, Gordonem Moorem (který se proslavil díky svému Moorově zákonu), Arthurem Rockem a Maxem Palevskym v roce 1968 pod původním názvem Integrated Electronics Corporation. Moore a Noyce přišli z Fairchild Semiconductor a stali se tím prvními zaměstnanci. Rock nebyl zaměstnanec ale investor. Celková počáteční investice činila 2,5 milionu dollarů směnitelných dluhopisů a 10 tisíc dollarů od Arthura Rocka. Pouze 2 roky poté dokončil Intel svou první nabídku akcií (IPO) a získal 6,8 milionu dolarů (23 dolarů za akcii). Třetí zaměstnanec Intelu Andy Grove byl chemický inženýr, který později ve velké části 80. a 90. let řídil společnost. Související informace naleznete také v článku Procesory Intel. V roce 2008 uvedl Intel dvě nové platformy. Procesory Core i7 založené na architektuře Nehalem do Patice 1366. Dále to byl Atom určený pro netbooky, který je v 441-ball μ pouzdře (letování přímo na PCB). Mezi třetím a čtvrtým kvartálem 2009 uvedl Intel na trh Core i5 a pro něj Patici 1156. V lednu roku 2011 intel zahájil prodej Core i5 a i7 2. generace s produktovým označením Sandy Bridge pro patici 1155 do vydaní Sandy Bridge-E jedná z nejvýkonnějších.", "question": "V jakém městě je hlavní sídlo firmy Intel Corporation", "answers": ["Santa Clara"]}
{"title": "Mahátma Gándhí", "context": "Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí (v dévanágarí मोहास क्द गांधी; 2. října 1869, Pórbandar, Kathiawar Agency, Britská Indie – 30. ledna 1948, Nové Dillí, Indie), byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha, založeného na jogínském principu ahimsá (nenásilnost), který nakonec dovedl Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátma (मात्मा), \"Velký duch\", které mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur a v Indii také pod přízviskem bápú, \"otec\". V Indii se neformálně nazývá \"Otec národa\" a 2. říjen, den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajanti (Oslava Gándhího). 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za \"Světový den nenásilí\". Gándhí se narodil jako občan anglické kolonie a z původně loajálního občana Britského impéria se postupně stal vůdcem indického boje za nezávislost. Narodil se v Pórbandaru, malém přístavu v dnešním Gudžáratu, jako čtvrtý syn obchodníka z poměrně vysoké kasty banijá. Jeho otec, Karamčand Gándhí, stejně jako jeho děd, už nepracoval jako obchodník, nýbrž byl v Pórbandaru dívánem (ministerským předsedou) a pracoval tedy ve státní správě.", "question": "Jak zní celé jméno Mahátma Gándhího?", "answers": ["Móhandás Karamčand Gándhí"]}
{"title": "Chrám Afaia", "context": "Chrám Afaia Chrám Aphaia Jeho model v mnichovské glyptotéce Chrám Afaia (v řečtině Ἀ, Ν Α), zasvěcený bohyni Afaia na ostrově Aigina v Saronském zálivu Egejského moře, se nachází na severovýchodním okraji ostrova na 160m vysokém pahorku přibližně 13km východně po silnici z hlavního města a přístavu Aigina. Jedná se o hlavní svatyni starověké Aiginy. Byl považován také za chrám Dia panhelénios, později za chrám Athény a někdy se mu ještě říká chrám Athena-Afaia. Již v mykénských dobách se zde obětovalo bohyni plodnosti Afaia. Kolem roku 570 před Kristem byl na stejném místě postaven kamenný chrám prostylos, který byl o 70 let později nahrazen pozdně archaickým peripterem, chrámem obklopeným ze všech stran sloupy. Od 1. století před Kristem svatyně chátrala. Jedinečné jsou skulptury ve štítu chrámu (Aigineté), objevené v roce 1811. Postavy ze západního štítu ještě patří do archaického období, zatímco ty z východního štítu již do období rané klasiky. Tvoří tak důležité vodítko pro datování stylů. Nacházejí se v mnichovské glyptotéce. Svatyně Afaia Chrám bohyně Afaia Uctívání bohyně Afaia sahá přibližně až do roku 2000 před Kristem, kdy zde byla bohyně uctívána v hájku s jeskyní, aniž by byl postaven chrám. Postupem času bylo toto území ohraničeno jako temenos.[pozn 1] První vápencový chrám byl na počest bohyně postaven v 6. století před Kristem kolem roku 570. Měl pronaos, cellu a opistodom. Kolem chrámu nebyl žádný sloup. Na severovýchodě chrámu byl postaven 14 m vysoký sloup, který nesl mramorovou sfingu. Kolem roku 520 před Kristem byl tento chrám zničen požárem, takže musel být stržen. Byl však v době od roku 510 před Kristem do roku 490/480 před Kristem již jako peripteros znovu postaven. Oltář byl posunut tak, aby byl vyrovnán s centrální osou chrámu. Sloup s mramorovou sfingou nebyl požárem zničen a tedy ani rekonstrukcí nijak ovlivněn. Model v mnichovské glyptotéce Chrám Athéna-Afaia je peripteros dórského řádu: má 6 x 12 sloupů (podél hlavní a boční fasády), na tříúrovňovém stylobatu je pronaos, opistodom a naos s vnitřní kolonádou.", "question": "Na jakém okraji ostrova Aigina se nachází chrám Afaia?", "answers": ["na severovýchodním"]}
{"title": "Tejovití", "context": "Zástupcem obojživelných druhů je rod Crocodilurus nebo známá dracéna guyanská (Dracaena guianensis), která je zároveň největším druhem čeledi. Dorůstá délky až 130 cm. Zvláštností je i druh Echinosaura horrida z pouští Peru a Ekvádoru. Tento ostnitý pouštní ještěr, živící se mravenci, vzdáleně připomíná australského molocha. Výskyt Tejové se vyskytují v Americe od jižní Kanady (druh Cnemidophorus sexlineatus zasahuje až k Velkým jezerům) do Patagonie. Vyskytují se také na některých ostrovech, například na Antilách. Nejvíce druhů žije v oblasti Amazonie. Obývají různá prostředí od pouští a polopouští přes savany až po deštné pralesy, bažiny a břehy řek. Někteří tejovití ještěři (zvláště zástupci rodu Ameiva) jsou synantropní a adaptovali se na prostředí plantáží, městských parků či zahrad. Potrava Tejové jsou většinou masožraví nebo všežraví. Drobné druhy se živí především hmyzem, který často loví ve spadaném listí. Větší druhy se živí drobnými obratlovci, ptačími vejci a často také ovocem. Zejména velcí tejové rodu Tupinambis jsou známí jako škůdci drůbeže, protože rádi loví domácí kuřata. Dracéna guyanská je potravní specialista, živí se především vodními plži, jejichž ulity drtí silnými čelistmi. Rozmnožování Všichni tejové jsou vejcorodí. Jejich vejce mívají zpravidla kožovitou, méně často vápenitou skořápku. Počet vajec ve snůšce může být různý, od 2 do 80, velké druhy kladou obvykle více vajec. Samice některých druhů kladou vejce do společných líhnišť, kde se jich může nashromáždit i několik stovek. Zajímavý způsob rozmnožování se vyvinul u velkých tejů rodu Tupinambis, dracény a některých dalších druhů. Tito ještěři kladou vejce do termitišť, zpravidla stromových termitů, kde mají optimální vlhkost i teplotu pro vývin. Mláďata se po vylíhnutí nakrmí termity a teprve potom se prohrabou ven. U některých druhů bičochvostů (Cnemidophorus) byla zaznamenána partenogeneze. V lidské kultuře Jihoameričtí indiáni loví větší druhy tejovitých ještěrů pro maso a kůži, podobně jako leguány zelené. V mytologii kmene Guaraní hraje důležitou roli Teju Jagua, božstvo v podobě ještěra teju se sedmi hlavami a ohnivýma očima (podle jiné verze teju s hlavou psa), který střeží podzemní svět a je vládcem pokladů. Je nejstarší ze sedmi bratrů, synů lidské ženy Kerany a zlého dcuha Taú, kteří se následkem kletby bohyně Měsíce Arasy narodili jako monstra.", "question": "Proč jsou tejové rodu Tupinambis známí jako škůdci drůbeže?", "answers": ["protože rádi loví domácí kuřata"]}
{"title": "Ditch Witch", "context": "Ditch Witch je americká značka specializovaných zemních strojů vyráběných firmou Charles Machine Works, Inc., která funguje pod svým současným názvem od roku 1949. Společnost sídlí v Perry v Oklahomě. Značka začala existovat ve 40. letech 20. století, kdy byl vytvořen kompaktní hloubící stroj, aby nahradil ruční práce pro určitý druh zemních prací. Ditch Witch se specializuje na navrhování a výrobu vysoce kvalitních specializovaných zemních strojů. Společnost je výrobcem strojů několika kategorií, jako jsou rýhovače, vibrační pluhy, elektronické lokátory sítí, systémy pro horizontální řízené vrtání, vrtací trubky, vrtací nářadí a hlavy, řetězy, zuby a pastorky, sací bagry, rypadlové nosiče nářadí a kompaktní nosiče nářadí. V roce 1902 se německý přistěhovalec Carl Frederick Malzahn s rodinou přestěhoval z Minnesoty do Perry v Oklahomě, kde se svými syny, Charliem a Gusem, otevřel kovárnu. Obchod prosperoval a o několik let později s příchodem ropného boomu se jeho dílna začala specializovat na opravy nástrojů pro ropná pole v okolí. Charlieho syn Ed Malzahn pochopil, že je důležité přizpůsobovat podnikání měnící se poptávce, a tak na konci 40. let začal uplatňovat své strojírenské ambice, které vedly ke zjednodušení procesu tehdy velmi zdlouhavé instalace inženýrských sítí, elektřiny, vody, plynu a telefonních linek.", "question": "Ve kterém americkém státu sídlí společnost Charles Machine Works, Inc.?", "answers": ["v Oklahomě"]}
{"title": "Mezinárodní vesmírná stanice", "context": "Po plném obnovení letů raketoplánů byly dále připojeny dvě další laboratoře. Japonský komplet Kibó a evropský laboratorní modul Columbus s venkovní plošinou a dalšími součástmi. == Stavba stanice == Stavba stanice ISS byla naplánována na více než 40 montážních letů. Z tohoto počtu obstaraly 35 americké raketoplány. Ostatní starty jsou zabezpečovány klasickými raketami jako Proton a Sojuz. Jako doplněk montážních letů bylo do září 2017 uskutečněno 67 letů bezpilotní nákladní lodě Progress, 6 letů japonské nákladní lodi HTV, 5 letů evropské automatizované bezpilotní lodi ATV, 6 letů americké automatické zásobovací lodi Cygnus a 12 letů zásobovací lodi Dragon. Při stavbě stanice je ověřována nová koncepce tzv. hlavního nosníku. Koncepce je založena na více než 100 m dlouhé příhradové konstrukci tvořící kostru stanice (Integrated Truss Structure). Na obou koncích konstrukce je připojen pár fotovoltaických panelů. K nosníku pak jsou v jeho středu připevněny vlastní hermetizované moduly a další části stanice. K usnadnění výstavby a redukci výstupů do kosmického prostoru je podél hlavního nosníku vybudován mobilní servisní systém, jehož součástí je servisní robotické rameno Canadarm2. Po svém dokončení má ISS celkový vnitřní přetlakový objem téměř 1000 m3 a hmotnost okolo 450 tun. Pro všechny moduly je potřeba mnoho energie, která se získává z fotovoltaických článků o energetickém výkonu 110 kW.", "question": "Mezinárodní vesmírná stanice je známá pod kterou zkratkou?", "answers": ["ISS"]}
{"title": "Fotoelektrický jev", "context": "Fotoelektrický jev či fotoefekt je fyzikální jev, při němž jsou elektrony uvolňovány (vyzařovány, emitovány) z látky (nejčastěji z kovu) v důsledku absorpce elektromagnetického záření (např. rentgenové záření nebo viditelného světla) látkou. Emitované elektrony jsou pak označovány jako fotoelektrony a jejich uvolňování se označuje jako fotoelektrická emise (fotoemise). Pokud jev probíhá na povrchu látky, tzn. působením vnějšího elektromagnetického záření se elektrony uvolňují do okolí látky, hovoří se o vnějším fotoelektrickém jevu. Fotoelektrický jev však může probíhat i uvnitř látky, kdy uvolněné elektrony látku neopouští, ale zůstávají v ní jako vodivostní elektrony. V takovém případě se hovoří o vnitřním fotoelektrickém jevu. Pokud na látku dopadají elektrony, které způsobují vyzařování fotonů, mluví se o inverzním (obráceném) fotoelektrickém jevu. Studium fotoelektrického jevu mělo vliv na pochopení duality vln a částic. Bylo zjištěno, že při osvětlení některých látek (především kovy) se tyto látky nabijí. Např. zinek osvětlený ultrafialovým světlem se nabije kladně. Při ozáření vzorku spektrem elektromagnetického vlnění byly přitom pohlceny krátké vlnové délky a delší vlny ve spektru zůstaly. Pro krátké vlnové délky došlo k emisi vodivostních elektronů z kovu. Počet těchto elektronů rostl s intenzitou vlnění. Jev byl ale pozorován jen pro krátké vlnové délky, pro velké délky vln jev nenastal při libovolné intenzitě. Pro krátké vlnové délky se se zvýšením intenzity dopadajícího záření zvyšoval počet uvolněných elektronů, avšak intenzita neovlivnila energii těchto elektronů. Podle představ klasické fyziky by elektronům měla být předána kinetická energie dopadajícího elektromagnetického vlnění. Energie elektromagnetických vln souvisí s intenzitou záření, tzn. energie vyzařovaných elektronů by měla záviset na intenzitě dopadajícího záření. Experimenty však ukázaly, že kinetická energie vyzařovaných elektronů je závislá na frekvenci a nikoliv na intenzitě dopadajícího záření. Experimentálně bylo zjištěno, že pokud frekvence dopadajícího záření klesne pod tzv. mezní (prahový) kmitočet : : : : ν : 0 : : : : {\\displaystyle \\nu _{0}} , fotoemise se neobjevuje. Mezní frekvence je charakteristickou vlastností každé látky. Pokud je frekvence : : : ν : : {\\displaystyle \\nu } dopadajícího záření vyšší než mezní frekvence : : : : ν : 0 : : : : {\\displaystyle \\nu _{0}} , mají fotoelektrony energii v rozmezí od nuly do určité maximální hodnoty : : : : E : max : : : : {\\displaystyle E_{\\text{max}}} .", "question": "Co se uvolňuje během fotoelektrického jevu?", "answers": ["elektrony"]}
{"title": "Veveří (hrad)", "context": "Hrad byl poté nakrátko opět zpřístupněn, ale počátkem 50. let byl velmi necitlivě upraven pro potřeby Lesnického učiliště, které zde sídlilo přes 20 let. V letech 1953-1954 přesídlila do objektu Správa lesního hospodářství v Rosicích a její závodní škola práce. Pro jejich potřeby byly opět zcela necitlivě upraveny interiéry na obytné místnosti a učebny. V letech 1972-1999 byl objekt ve správě Vysokého učení technického v Brně, což však nevedlo k zlepšení jeho stavu. Po roce 1972 vznikl projekt přestavby hradu na mezinárodní studentské a kongresové centrum. Z přestavby byly nakonec realizovány pouze první etapy, při nichž byly položeny nový vodovod a kanalizace. Bylo také neodborně provedeno tzv. statické zajištění pomocí betonových injektáží a nástřiků, které vedly k těžkému poškození hradu. Tyto necitlivé úpravy přerušila až Sametová revoluce roku 1989. Poté byl hrad ale téměř ponechán svému osudu. Od roku 1999 je hrad Veveří ve správě Národního památkového ústavu v Brně, který zde od té doby provádí postupnou rekonstrukci celého značně zdevastovaného areálu. Hrad byl po dlouhé době znovu trvale otevřen pro veřejnost v létě 2002. Kastelánem hradu je od roku 2001 Petr Fedor. Veveří na pozvání majitele barona Mořice Arnolda De Forest-Bischoffsheim třikrát navštívil tehdejší britský ministr obchodu Winston Churchill. On a jeho manželka Clementine zde strávili také část své svatební cesty po Evropě v roce 1908. Od první poloviny 18. století je tradována pověst, podle které je hrad Veveří jedním z několika míst, kde by se měl ukrývat poklad 12 stříbrných soch apoštolů, pocházející původně z kořisti přinesené do českých zemí knížetem Břetislavem I. z tažení do Polska (přenos ostatků sv. Vojtěcha) v roce 1039. Podle zmíněné legendy měly být sochy, údajně do té doby ukryté v klášteře Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova, podvodně na tamní abatyši vylákány templářskými rytíři a převezeny na jejich hrad Veveří vzápětí po zavraždění posledního z přemyslovských králů Václava III. dne 4. srpna 1306 v Olomouci. Romantická legenda vznikla zjevně jako snaha ozvláštnit panství módní historkou o pokladu a jejím autorem byl nejspíše některý z tehdejších hradních úředníků.", "question": "Jak se jmenuje kastelán hradu Veveří?", "answers": ["Petr Fedor"]}
{"title": "Píšťala (zbraň)", "context": "Píšťala (zbraň) Střelba z ručního kanonu, rukopis Konrada Kyesera, 1405 Píšťala je název pro ruční palnou zbraň, rozšířenou za husitských válek. Píšťala měla poměrně krátkou železnou hlaveň s tulejí. Ta byla vsazena v dosti neohrabaném dřevěném stvolu, jejž držel střelec v podpaží. Ráže se pohybovala okolo 15-25 mm s různými projektily. Používaly se jak celistvé kule, tak kartáčové střely, které působily jako brokovnice a nebo speciálně tvarované kule, které při letu hvízdaly a plašily i ty koně, kteří byli zvyklí na střelbu. Hlaveň neměla vývrt a byla buď ocelová kovaná, či odlévaná z bronzu. Střelný prach se v hlavni zapaloval pomocí doutnáku. Dostřel byl nevelký a značně nepřesný, účinek byl tedy spíše psychologický. Název se rozšířil po celé Evropě a má se za to, že se z něj vyvinulo slovo pistole. Z píšťaly se později vyvinula hákovnice. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu píšťala na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "V jakém rozmezí se pohybovala ráže píšťal?", "answers": ["15-25 mm"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Po problematickém turné k uvedení Come Taste the Band, se skupina rozpadla. Tommy Bolin později zemřel v Miami na předávkování heroinem. Později většina bývalých členů Deep Purple měli značný úspěch v mnoha kapelách, například v Rainbow. V roce 1980 jel Rod Evans turné se skupinou mladých hudebníků pod jménem Deep Purple. Protože byl jediný původní člen a byl trochu známý u většiny fanoušků, fanoušci i tisk se této skupině vysmívali a byli označováni za podvod. Skupina měla několik koncertů v Mexiku a USA, než jim úřady zakázaly používání tohoto jména. Ale v roce 1984, osm let po rozpadu Deep Purple, se uskutečnilo opravdové a legální opětovné sjednocení. Bylo to oznámeno v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show že klasické složení z počátku sedmdesátých let - Blackmore, Gillan, Glover, Lord, a Paice spolu opět nahrávají. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Polydor a Mercury v Severní Americe. Album Perfect Strangers bylo vydáno v říjnu 1984 a turné následovalo, začínajíc na Novém Zélandu a pokračovalo svoji cestu kolem světa oklikou přes Evropu. Mělo ohromný úspěch. Skupina nahrála The House of Blue Light v roce 1987, a živé album Nobody's Perfect. Ve Spojeném království byla vydána nová verze Hush k dvacátému výročí Deep Purple.", "question": "Kdy bylo vydáno album Perfect Strangers?", "answers": ["v říjnu 1984"]}
{"title": "Fosfor", "context": "K roku 2012 bylo popsáno 12 alotropních modifikací fosforu, mezi které patří např. bílý, červený, fialový nebo černý fosfor. === Bílý fosfor === Bílý fosfor je tvořen z molekul P4, které jsou příčinou jeho vysoké reaktivity. Je to měkká látka nažloutlé barvy (někdy se proto označuje jako žlutý fosfor), kterou lze krájet nožem; je značně jedovatý a na vzduchu samovznětlivý. Ve tmě jeho páry světélkují, protože dochází k jejich oxidaci vzdušným kyslíkem, při které vydávají světlo. Tento jev se nazývá chemiluminiscence. (Fosforescence je jev, který u fosforu neprobíhá, přestože byl podle fosforu nazván). Pro dlouhodobější uchovávání musí být ponořen ve vodě, která brání jeho samovolnému vzplanutí. Je nerozpustný ve vodě, ale dobře se rozpouští v sirouhlíku CS2. Bílý fosfor je velmi reaktivní látka, která se již za pokojové teploty slučuje s mnoha prvky a látkami. V teplém roztoku hydroxidu draselného KOH se rozpouští za vzniku dihydrogenfosforečnanu draselného KH2PO4 a fosforovodíku neboli fosfanu PH3. Kovy, které se snadno redukují (především ušlechtilé kovy), vylučuje fosfor z jejich sloučenin a zčásti s nimi tvoří fosfidy, které jsou rovněž jedovaté. === Červený fosfor === Červený fosfor vzniká zahřátím bílého fosforu v inertním prostředí na 250 °C v uzavřené nádobě. Tato přeměna probíhá i za normálních podmínek působením světla, ale velmi pomalu. Červený fosfor nesvětélkuje, je na vzduchu neomezeně stálý, není rozpustný v polárních ani nepolárních rozpouštědlech (není rozpustný ve vodě ani v sirouhlíku), má teplotu tání 597 °C, není jedovatý a s většinou prvků se slučuje až při vyšších teplotách. Reaktivnější než červený fosfor je světle červený fosfor, který je jemně rozptýlenou formou červeného fosforu.", "question": "Jaký fosfor je tvořen z molekul P4, které jsou příčinou jeho vysoké reaktivity?", "answers": ["Bílý"]}
{"title": "DNA polymeráza", "context": "DNA polymeráza je označení pro takový enzym účastnící se replikace DNA, který katalyzuje polymeraci řetězce DNA. V replikační vidlici vkládá deoxyribonukleotidy (typ nukleotidů obsahující deoxyribózu) a prodlužuje tak řetězec. DNA polymeráza umí přidávat nové nukleotidy pouze na 3' konec nově vznikajícího řetězce DNA. Díky tomu se tento řetězec prodlužuje ve směru 5'-3'. Dále platí, že DNA polymeráza nikdy nesyntetizuje nový řetězec DNA nanovo (de novo), vždy potřebuje zmíněný 3'-OH konec. Z tohoto důvodu se DNA polymeráza musí navázat na primer, který tento 3' konec již obsahuje (tvorby primeru se účastní enzym primáza). Některé DNA polymerázy jsou schopné opravy chyb vzniklých při replikaci. Když tyto polymerázy objeví chybný pár bází, vyjmou ho a nahradí správným. Většina DNA polymeráz potřebuje tzv. templát, tedy nějakou sekvenci nukleové kyseliny, podle jejíhož vzoru provádí polymeraci (řadí nukleotidy podle komplementarity bází). K výjimkám v tomto směru patří např. terminální deoxynukleotidyltransferáza. Rozlišujeme DNA-dependentní DNA polymerázy, které jako templát využívají DNA, a RNA-dependentní DNA polymerázy (tzv. reverzní transkriptázy), které využívají jako templát RNA. U bakterií známe sice pět druhů DNA polymeráz, z E. coli však byly izolovány jen Pol I, II a III: DNA polymeráza I - především opravuje DNA DNA polymeráza II - především opravuje DNA DNA polymeráza III - hlavní DNA polymeráza bakterií, umožňuje replikaci DNA DNA polymeráza IV (méně významná) DNA polymeráza V (méně významná) Příslušné DNA polymerázy jsou podobné spíše eukaryotním DNA polymerázám. U Eukaryotických organizmů, k nimž patří např. člověk, bylo nalezeno nejméně 15 různých DNA polymeráz. Ty se účastní nejen v replikaci chromozomů, ale i v opravě DNA, crossing-overu chromozomových ramen a replikaci mitochondriální DNA. Mezi známé DNA polymerázy eukaryot patří: DNA polymeráza α – vytváří primery DNA polymeráza δ – replikuje DNA DNA polymeráza ε – replikuje DNA V genetickém inženýrství se běžně využívají zejména čtyři druhy DNA polymeráz. DNA polymeráza I, izolovaná obvykle z E. coli, která má 5'-3' polymerizační a obousměrnou exonukleázovou aktivitu. Klenowův fragment je upravená DNA polymeráza I, jenž ztratila část svých exonukleázových aktivit. Třetí hojně využívanou polymerázou je Taq polymeráza, která odolává vysokým teplotám a používá se např. při PCR. Často se používají i různé reverzní transkriptázy, umožňující syntézu DNA podle RNA vzoru.", "question": "Co vkládá DNA polymeráza do replikační vidlice?", "answers": ["deoxyribonukleotidy"]}
{"title": "Dinosauři", "context": "Ornithoscelida – ornitoscelidi Theropoda – teropodi † Ornithischia – ptakopánví † Saurischia – plazopánví † Sauropodomorpha – sauropodomorfové † Herrerasauridae – hererasauridi Některá data mohou pocházet z datové položky. Dinosauři (z řec. δ – deinos + σ – sauros = „strašný ještěr“, někdy překládáno „hrozný plaz“) jsou rozmanitou skupinou obratlovců řazenou mezi plazy (Reptilia), která dominovala fauně na pevninách této planety přes 134 milionů let[1] v období druhohor (zejména v jurské a křídové periodě, asi před 201 až 66 miliony let). Dle současné systematiky patří mezi dinosaury také ptáci, kteří jsou jejich jedinou dosud žijící skupinou.[2] Dinosauři se objevili ve středním nebo na počátku svrchního triasu (po permském vymírání) asi před 250 až 235 miliony let. [3][4][5] a vyhynuli (kromě jedné větve – ptáků) před 66 miliony let v rámci vymírání na konci křídy.[6] Jejich evoluční radiace byla velmi rychlá.[7][8] Evoluce Sesterskou skupinou dinosaurů je čeleď Silesauridae, jejíž zástupci prokazatelně existovali již v období středního triasu (geologický věk anis), asi před 247 až 242 miliony let.[9] Protože s dinosaury měli společného vývojového předka, je. prakticky jisté, že nejstarší dinosauři museli existovat již v této době.[10] Fosilie nejstarších forem diapsidních plazů, kteří by již mohli být dinosaury v pravém smyslu, pocházejí z doby před asi 245 až 235 miliony let. [11] (nejstarší prokazatelné formy pak byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Santa Maria na území Brazílie, a to se stářím 233,2 milionu let - jedná se například o rody Buriolestes, Gnathovorax nebo Saturnalia).[. 12] První dinosauři se pravděpodobně vyvinuli na pevninách jižního superkontinentu Gondwany[13] (téměř s jistotou to bylo na jihu dnešní Jižní Ameriky)[14] a k jejich evolučnímu rozkvětu došlo poprvé v době před asi. 234 až 232 miliony let v souvislosti s obdobím výrazného zvýšení vlhkosti klimatu (tzv. Karnská pluviální epizoda).[15][16][17][18] Tato událost zřejmě. způsobila rychlé vystřídání vlhkého a suchého klimatu s vysokými teplotami, kterému se nejlépe přizpůsobili právě tehdejší vývojově primitivní dinosauři.[19] Vznik dinosaurů na území současné Jižní Ameriky je ale některými badateli zpochybňováno.[20] Evoluce dinosaurů byla relativně rychlá a k výrazným morfologickým a anatomickým změnám v rámci jednotlivých vývojových linií docházelo poměrně často.[21] Dinosauři se objevili v prostředí \"zaplněného ekoprostoru\", kdy dominovaly jiné formy obratlovců. Nejpočetnějšími zástupci dinosaurů v prvních milionech let jejich známého vývoje byli sauropodomorfové a hererasauři.[22] Značný vliv na šíření a vývoj dinosaurů měla v počátcích jejich evoluce úroveň hladiny moří a oceánů, která v období pozdního triasu výrazně kolísala a střídavě zaplavovala a odhalovala pevninské mosty a další spojení s jinými oblastmi potenciálního výskytu.[23]", "question": "Jaká je jediná dosud žijící skupina dinosaurů?", "answers": ["ptáci"]}
{"title": "Stažená hrdla", "context": "Stažená hrdla je komická miniopera českého skladatele Ilji Hurníka na vlastní libreto. Vznikla z podnětu dirigenta a dramaturga brněnské Komorní opery Václava Noska a poprvé ji uvedla 22. listopadu 1997 Komorní opera, scéna Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně na jevišti Bezbariérového divadla Barka, společně s minioperou Varta Jana Franka Fischera a dvěma díly Bohuslava Martinů, baletu Kuchyňská revue a opery Dvakrát Alexandr. == Osoby a první obsazení == == Reference ==", "question": "Jakou minioperou je miniopera Stažená hrdla?", "answers": ["komická"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613.", "question": "Kde se narodil William Shakespeare?", "answers": ["Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire"]}
{"title": "Oxid hafničitý", "context": "nerozpustný Rozpustnost v polárních rozpouštědlech rozpustný v roztoku fluorovodíku, v koncentrovaném roztoku kyseliny sírové a v koncentrovaných roztocích zásad nerozpustný v roztoku kyseliny. dusičné (ne) Měrná magnetická susceptibilita −×10−6 cm3g−1 Struktura Krystalová struktura jednoklonná (α) krychlová (β) Hrana krystalové mřížky α a= 511,56 pm b= 517,22 pm c= 529,48 pm β= 99°11´ β a= 511,5 pm Termodynamické vlastnosti Standardní slučovací entalpie Δ° − 145 kJ/mol Standardní molární entropie S° 59,35 JK−1mol−1 Standardní slučovací Gibbsova energie Δ° − 089 kJ/mol Izobarické měrné teplo cp 0,286 JK−1g−1 Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Oxid hafničitý (chemický vzorec HfO2) je oxid hafnia, které v něm má oxidační číslo IV. Je to bílý prášek nerozpustný ve vodě a kyselině dusičné HNO3, rozpustný je naopak v kyselině fluorovodíkové HF, koncentrované kyselině sírové H2SO4 a v koncentrovaných roztocích zásad. Jde o jednu z nejběžnějších a nejstabilnějších forem hafnia, která je meziproduktem některých procesů na získání tohoto kovu. Vzhledem ke své vysoké teplotě tání se používá na výrobu tavicích kelímků a termočlánků. V roce 2007 se dále objevily první unipolární tranzistory, jejichž řídicí elektroda je izolována pomocí oxidů hafnia místo typických oxidů křemíku. Výhodou je 4–6× vyšší relativní permitivita HfO2 oproti SiO2. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hafnium dioxide na anglické Wikipedii. Literatura VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV. Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid. dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid.", "question": "V čem je možné rozpustit oxid hafničitý?", "answers": ["kyselině fluorovodíkové HF, koncentrované kyselině sírové H2SO4 a v koncentrovaných roztocích zásad"]}
{"title": "Mrakodrap", "context": "Mrakodrap je výraz používaný k označení výškové budovy, která je souvisle obyvatelná a její výška přesahuje minimálně 100 m, nebo 150 m. Za mrakodrap se nepovažuje vyhlídková věž či vysílač. Anglická podoba výrazu (skyscraper) vznikla ve Spojených státech amerických, kde byly také první mrakodrapy postaveny. Později se rozšířily do velkých měst celého světa. Nejvyšším současným mrakodrapem a zároveň nejvyšší stavbou světa je Burdž Chalífa ve Spojených arabských emirátech, který je vysoký 828 m a který byl otevřen dne 4. ledna 2010. Zatímco u starších výškových budov je jejich výška motivována praktickými (např. majáky), nebo ideovými (kostelní věž) důvody, ke stavbě mrakodrapů vedly důvody komerční. S růstem městské populace v druhé polovině 19. století se zvyšovaly nároky na výstavbu, což vedlo k výraznému zvýšení cen stavebních pozemků. V Chicagu byl pak přímým impulzem k výstavbě mrakodrapů velký požár v roce 1871. Důležitou roli sehrál také začátek průmyslové výroby oceli a vývoj výtahů. Výtahy najednou zatraktivnily horní patra, kde nebyl hluk z ulice a byl z nich výhled na okolí. Mrakodrapy jsou však často kritizovány z mnoha důvodů. Snad největší problém je požár, kdy evakuace a záchranné práce jsou velmi složité. Dalšími nežádoucími jevy bylo zemětřesení a extrémní meteorologické zatížení (vítr, prudký a vytrvalý déšť, vysoké nebo nízké venkovní teploty) a další faktory. Nejvyšší stavbou ve starověku byla Chufuova pyramida s výškou 146 m z 26. století před naším letopočtem. Tu překonávala 160 metrů vysoká Lincolnská katedrála od roku 1311, do roku 1549 kdy se centrální věž zhroutila. Překonána byla znovu až v roce 1884 Washingtonovo monumentem s výškou 169 metrů. Ovšem, jelikož nebyly tyto stavby trvale obyvatelné, neodpovídají moderní definici mrakodrapu. První výškové budovy vyrůstaly v klasickém starověku, starověké římské budovy v císařských městech dosahovaly deseti a více pater.", "question": "V kterém státě byl postaven první mrakodrap?", "answers": ["ve Spojených státech amerických"]}
{"title": "Pí (číslo)", "context": "Pí (číslo) K označení konstanty se používá malé π Ludolfovo číslo, značené π (čteme pí) je matematická konstanta, která udává poměr obvodu jakéhokoli kruhu v eukleidovské rovině k jeho průměru; také je to hodnota poměru obsahu kruhu ke čtverci jeho poloměru. Její hodnota v desítkové soustavě je přibližně 3,14159265359 (lze použít praktické racionální aproximace 22/7 pro orientační výpočty vyžadující přesnost hodnoty pouze na setiny resp. 355/113 pro přesnost pouze na miliontiny). Mnoho matematických, vědeckých a inženýrských rovnic obsahuje pí, což z něj dělá jednu z nejdůležitějších matematických konstant.[1] π je iracionální číslo, což znamená, že nemůže být vyjádřeno zlomkem m/n, kde m je celé číslo a n je přirozené číslo. To také znamená, že jej nelze vyjádřit konečným způsobem v desítkové soustavě, a to ani pomocí periody. Navíc je π dokonce transcendentní číslo, z čehož mimo jiné vyplývá, že ho nelze vyjádřit konečně dlouhou řadou algebraických operací s celými čísly; důkaz tohoto tvrzení byl výsledkem německé matematiky 19. století. V dějinách matematiky se objevují snahy o čím dál přesnější vyjádření π a pochopení jeho povahy; fascinace tímto číslem se promítla i mimo sféru matematiky. Nejspíše pro jednoduchost své definice se π promítlo do populární kultury více než téměř všechny jiné matematické konstrukty.[2] Stalo se nejspíše nejběžnějším společným tématem mezi matematiky a nematematiky.[3] Zprávy o nejnovějším, nejpřesnějším odhadu π se běžně objevují v tisku.[4][5][6]. [7] V březnu 2019 byl např. publikován rekord v nejpřesnějším odhadu π v desítkové soustavě, který má 31,4 bilionu číslic.[8] Spočítala jej japonská počítačová specialistka Emma Haruka Iwao s využitím výpočetní síly cloudu Google.[9][10] Konstantě se říká Ludolfovo číslo po Ludolphovi van Ceulenovi. Spíše historické (ale např. v angličtině používané) je označení Archimédova konstanta po Archimédovi ze Syrakus.[11] Základy Malé π označující konstantu. Mozaika před budovou matematiky na Technické univerzitě v Berlíně Písmeno π Podrobnější informace naleznete v článku Pí (písmeno). Řecké písmeno π (pí) pro označení tohoto čísla použil poprvé velšský matematik William Jones v roce 1706 jako zkratku řeckého slova pro obvod, řecky: π (perimetros).[12] Toto označení zpopularizoval Leonhard Euler v roce 1737.[13] Geometrická definice V eukleidovské geometrii je π definováno jako poměr délky o kružnice k jejímu průměru d:[12] π = o d {\\displaystyle \\pi ={\\frac {o}{d}}.} Poměr o/d je konstantní, nezávisí na obvodu kružnice. Pokud má například kružnice dvakrát větší průměr než druhá, má také dvakrát větší obvod. π může být také definováno jako poměr obsahu S kruhu ke čtverci poloměru r kružnice:[12][14]", "question": "Jaká je hodnota Ludolfova čísla za použití racionální aproximace pro přesnost na miliontiny?", "answers": ["355/113"]}
{"title": "Vápenný potok (přítok Krížneho potoka)", "context": "Vápenný potok (přítok Krížneho potoka) Vápenný potok (přítok Krížneho potoka) Základní informace Délka toku 1,2 km Světadíl Evropa Ústí Krížny potok Protéká Slovensko Slovensko (Prešovský kraj) Některá data mohou pocházet z datové položky. Vápenný potok (starší německý název Kalkgrund) je potok 5. řádu na Spiši, zčásti v katastrálním území města Podolínec (okres Stará Ľubovňa) a zčásti na území obce Toporec (okres Kežmarok). Je to pravostranný přítok Krížného potoka a měří 1,2 km. Pramení pod vrchem Špičiak v nadmořské výšce 815 m, nejprve teče východním směrem dolinou, která je nazývána Regner. Tato dolina je zalesněná. Vápenný potok nemá významnější přítoky. Přibližně 5 km severně od centra města Podolínec se v nadmořské výšce 715 m vlévá do Krížného potoka. Souřadnice jeho ústí jsou 49 ° 17'59, 09 \"severní geografické šířky a 20 ° 30'32, 97\" východní geografické délky. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vápenný potok (prítok Krížneho potoka) na slovenské Wikipedii.", "question": "Jakého potoka je pravostranným přítokem Vápenný potok?", "answers": ["Krížného potoka"]}
{"title": "Mahenovo divadlo", "context": "Ačkoli bylo nutno během stavby měnit dispozice, byla stavba dokončena velmi rychle - od započetí stavby do otevření divadla za necelých 17 měsíců. V průběhu výstavby se vyskytly nové okolnosti, kdy bylo nutné vyrovnat se neblahými zkušenostmi získanými při požárech tří evropských divadel toho roku - na jaře divadla ve francouzském Nice, v srpnu pak sotva otevřeného Národního divadla v Praze a pak zejména nejhůře postiženého Okružního divadla ve Vídni. Aby se brněnské divadlo vyvarovalo podobných tragických eventualit, musely být mimo plány pořízeny další nové východy a postavena dvě nová postranní schodiště. Další pozdržení způsobilo odvážné a na svou dobu smělé rozhodnutí: nahradit navržené plynové osvětlení zcela novým (pouze tři roky starým! ) vynálezem Thomase Alvy Edisona - elektrickými žárovkami. Projekt elektroinstalace provedli sám legendární Edison a jeho laboratoř v New Jersey, elektroinstalaci pak pařížské a vídeňské firmy. Provoz divadla byl zahájen 14. listopadu 1882 uvedením Beethovenovy předehry a scénické hudby Egmont (na motivy Johanna Wolfganga von Goethe). Po vzniku Československa roku 1918 divadlo přešlo do českých rukou (pod názvem Divadlo na hradbách) a jeho prvním dramaturgem se stal brněnský spisovatel a dramatik Jiří Mahen, jehož jméno dnes divadlo (od roku 1965) nese. Až do postavení nového Janáčkova divadla v roce 1965 sloužilo dnešní Mahenovo divadlo převážně opernímu souboru. V tomto divadle bylo např. poprvé uvedeno šest oper Leoše Janáčka a také světová premiéra baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Od roku 1965 je Mahenovo divadlo mateřskou scénou činoherního souboru Národního divadla v Brně a svá představení zde hrají i ostatní soubory NDB. Činohra Národního divadla v Brně je jedním z nejstarších divadelních souborů v České republice, profesionálně působí od roku 1884. Uprostřed jeviště visí lustr původně vyrobený pro posledního íránského šáha Muhammada Rezu Pahlavího. 20. května 2016 v dopoledních hodinách zasáhl zadní stranu divadla požár, při kterém bylo zraněno 5 osob a byly poškozeny kulisy a rekvizity k některým představením. Plány dnešního Mahenova divadla dodala proslulá vídeňská firma Fellner a Helmer, vlastněná architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem, podobně jako pro řadu jiných evropských divadel.", "question": "Přijel se Edison podívat do Brna na divadlo, pro které dělal projekt elektrického osvětlení?", "answers": ["Projekt elektroinstalace provedli sám legendární Edison a jeho laboratoř v New Jersey, elektroinstalaci pak pařížské a vídeňské firmy."]}
{"title": "Grónsko", "context": "Sněžné sovy žijí hlavně v severním a severovýchodním Grónsku, pouze na nejzazším severu hnízdí racek růžový. Zatímco sokol se vyskytuje v mnoha oblastech, je orel mořský zastoupen zejména na jihozápadě Grónska. V zemi sídlí parlament (Landsting/Inatsisartut) volený na 4 roky, který ze svých 31 poslanců volí premiéra a vládu (Selvstyre/Naalakkersuisut). Ty řídí veškeré záležitosti týkající se grónské domácí politiky včetně zákonodárství. Dánsku přísluší jen obrana země a zahraniční politika, přičemž ovšem mnoho různých aspektů zahraniční politiky spravují sami Gróňané (např. vztahy s ostatními Inuity či s nečlenskými státy EU). Hlavou státu je dánský monarcha, v současné době Margrethe II. Premiérem je obvykle předseda nejsilnější strany v grónském parlamentu. Grónsko bylo od roku 1973, jakožto teritorium Dánska, součástí Evropské unie. V roce 1982 ale jeho obyvatelé v referendu rozhodli o vyčlenění se z unijního území a Grónsko tak roku 1985 přestalo být přímou součástí Evropské unie a stalo se zámořským územím. Jeho obyvatelé zůstávají, díky svému dánskému občanství, i nadále občany Evropské unie. V roce 1972 se Grónsko spolu s Dánskem stalo členem Evropského společenství. O sedm let později, 1979, byla v Grónsku ovšem zavedena samospráva a v následném národním referendu (1982) se občané vyslovili pro odchod z ES, který právně vstoupil v platnost roku 1985. Grónská vláda ovšem pro svou zemi vyjednala s Evropskou unií smlouvu o daňových úlevách a právech na lov ryb. Mimo to je Grónsko členem řady mezinárodních institucí.", "question": "Jaký je největší ostrov na Zemi ?", "answers": ["Grónsko"]}
{"title": "Povídky malostranské", "context": "Soubor povídek Povídky malostranské je vrcholné prozaické dílo Jana Nerudy a jedno z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Třináct povídek a novel, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1878 v nakladatelství Grégr a Ferd. Dattel. Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená na Malé Straně. Čtenáři se v nich mohou vžít do věrného obrazu každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně charakterizovány. Velký význam zaujímá i přesný místopis, kde se děje povídek odehrávají. Sbírka je tvořena následujícími povídkami (rok uvedený v závorce je rokem prvního časopiseckého publikování příslušné povídky): == Týden v tichém domě (1867) == Povídka ukazuje krátké obrázky a úryvky života a prolínající se osudy lidí, které spojuje život v jednom malostranském měšťanském domě. V nejrozsáhlejší povídce sbírky autor pečlivě popisuje prostředí, ve kterém se děj odehrává, avšak děj samotný a jednání postav je zachyceno často velmi úryvkovitě a zvláště v přímé řeči místy pouze naznačuje směr vývoje děje a nechává na čtenáři domyslet si svoji obrazotvorností důvody k určitému jednání postav.", "question": "Kdo je autorem díla Povídky malostranské?", "answers": ["Jana Nerudy"]}
{"title": "Přísloví", "context": "Přísloví je ustálený stylizovaný výrok, jenž obsahuje obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy. Tyto jsou vyjádřeny buď přímo, nebo obrazně. Pro snadnější zapamatování má často podobu rýmovaného dvojverší. Přísloví tvoří součást lidové slovesnosti. Přísloví jsou doložena už ve starověkých literárních památkách (asyrských, staroindických atd.) Zajímavé je, a lze to snadno ověřit například v citátech, že i když jsou přísloví v různých jazycích často úplně odlišná, přesto v rámci dané kultury, jejího sociálního a historického kontextu, vystihují naprosto stejný význam. Představují tak pravdu skrytou za symbolickou formou, která se přenáší z generace na generaci bez pozorovatelné degenerace obsahu. Přísloví na rozdíl od výroků nikdy nemají autora a jsou dědictvím zdravého selského rozumu našich předků. Tvoří tak součást národní tradice, která lidem od malička pomáhá se vstřebáním základních morálních a lidských hodnot. Etnograficko-lingvistická věda zkoumající přísloví se nazývá paremiologie. == Přísloví a rčení == Rčení je útvarem podobným přísloví, avšak liší se od něj v několika ohledech: Přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie. Smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání. Smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu. Přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat.", "question": "Tvoří přísloví součást lidové slovesnosti?", "answers": ["Přísloví tvoří součást lidové slovesnosti."]}
{"title": "Stephen Fry", "context": "Stephen John Fry (* 24. srpna 1957, Londýn) je britský herec, komik, spisovatel, televizní moderátor a filmový režisér. Poprvé se kulturně zviditelnil televizní produkcí herecké skupiny Cambridge Footlights Review jménem The Cellar Tapes, jež se uskutečnila roku 1982. Známým se stal převážně svou tvorbou s Hughem Lauriem v komickém duu známém jako Fry and Laurie. Nejznámějším televizním počinem této dvojice byl šestadvacetiepizodový televizní komediální seriál A Bit of Fry and Laurie sestávající z krátkých skečů. S Hughem Lauriem také hrál v televizním seriálu Jeeves and Wooster inspirovaném knihami P. G. Wodehouse. Fry je také úspěšným spisovatelem. Na tomto poli debutoval roku 1991 románem The Liar. Další z jeho populárních knih byla například autobiografie pokrývající jeho prvních dvacet let života Moab is my Washpot, vydaná roku 1997. V roce 2010 se rozešel po 14letém partnerském vztahu s Danielem Cohenem. Fry trpí bipolární poruchou a v roce 2012 se pokusil o sebevraždu. Na přelomu let 2014 a 2015 ohlásil zasnoubení s 27letým partnerem Elliottem Spencerem. Obrázky, zvuky či videa k tématu Stephen Fry ve Wikimedia Commons Osoba Stephen Fry ve Wikicitátech Stephen Fry v Česko-Slovenské filmové databázi Stephen Fry v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Kdy se narodil Stephen Fry?", "answers": ["24. srpna 1957"]}
{"title": "Salpn", "context": "Salpn Salpn Strukturní vzorec Obecné Systematický název 2,2'-{1,2-propandiylbis[nitrilo(E)methylyliden]}difenol Ostatní názvy N,N′-ethylenbis(salicylimin) Sumární vzorec C17H18N2O2 Identifikace Registrační číslo CAS 257636-52-5 PubChem 7210 SMILES OC1=CC=CC=C1/C=N/CC(C)/N=C/C2=CC=CC=C2O InChI 1S/C17H18N2O2/c1-13(19-12-15-7-3. -5-9-17(15)21)10-18-11-14-6-2-4-. 8-16(14)20/h2-9,11-13,20-21H,10H2,1H3/b18-11+,19-12+ Vlastnosti Molární hmotnost 282,34 g/mol Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Salpn je běžně používaný zkrácený název chelatačního činidla N,N′-bis(salicyliden)-1,2-propandiaminu (systematicky nazývaného 2,2'-{1,2-propandiylbis[nitrilo(E)methylyliden]}difenol. Používá se jako aditivum do motorových olejů. Strukturu čistého salpnu je možné popsat jako salen, na jehož ethylenový můstek je navázána methylová skupina. Podobně jako salen často vytváří konjugovanou zásadu salpn2−, která vzniká odtržením dvou protonů z hydroxylové skupiny. Ve vzorcích komplexů se tento anion často značí „(salpn)“. Zkratka „salpn“ se také někdy používá pro strukturní izomer N,N‘-bis(salicyliden)-1,3-diaminopropan a jeho konjugovanou zásadu.[1] Výroba a příprava Salpn se vyrábí kondenzační reakcí 1,2-diaminopropanu se salicylaldehydem: 2C6H4(OH)CHO + CH3CH(NH2)CH2NH2 → [C6H4(OH)CH]2CH3CHNCH2N + 2H2O Použití Salpn se používá jako aditivum v motorových olejích, kde zachytává ionty kovů, které by znehodnocoavqaly palivo katalyzováním růzmých oxidačních reakcí. Látky jako je salpn vytváří s kovy stabilní komplexy, čímž snižují jejich katalkytickou aktivitu. I když salpn tvoří stabilní komplexy s mnoha kovy, jako například mědí, železem, chromem a niklem, tak je oblíbenou přísadou do motorových olejů především díky schopnosti zachytávat měď. Měď má v palivu největší katalytickou aktivitu a salpn s ní tvoří velmi stabilní komplex.[2] Salpn se používá častěji než salen, a to díky lepší rozpustnosti v nepolárních rozpouštědlech. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salpn na anglické Wikipedii. ↑ K. Rajender Reddy, M. V. Rajasekharan, and J.-P. Tuchagues (1998): \"Synthesis, Structure, and Magnetic Properties of Mn(salpn)N3, a. Helical Polymer, and Fe(salpn)N3, a Ferromagnetically Coupled Dimer(salpnH2 = N,N‘-bis(Salicylidene)-1,3-diaminopropane)\". Inorganic Chemistry, volume 37, issue 23, pages 5978–5982. DOI:10.1021/ic971592yJe zde použita šablona {{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ D. A. Evans; S. J. Miller; T. Lectka; P. von Matt. Chiral Bis(oxazoline)copper(II) Complexes as Lewis Acid Catalysts for Enantioselective Diels-Alder Reaction. Journal of the American Chemical Society. 1999, s. 7559–7573. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Chemie", "question": "Jaký je sumární vzorec chalatačního činidla salpn?", "answers": ["C17H18N2O2"]}
{"title": "Parní stroj", "context": "poháněn tlakem páry a nikoli atmosféry. Tím se podstatně zvýšil výkon i účinnost, protože stroj mohl pracovat s párou o vyšším než atmosférickém tlaku. Z dalších vynálezů jmenujme převod přímočarého pohybu pístu na otáčivý pomocí klikového mechanismu nebo Wattův odstředivý regulátor, který udržoval stálé otáčky stroje. V 19. století se parní stroj stal nejvýznamnějším zdrojem energie jak v průmyslu, tak v dopravě. Proto se tomuto století také říká století páry. Dopravě kralovaly vlaky tažené parními lokomotivami, vody brázdily parníky, průmyslové podniky měly stroje poháněné transmisemi od centrálního parního stroje, na polích se objevily parní oračky, parní mlátičky a parní lokomobily. Povrch silnic pak upravovaly parní válcovačky resp. parní válce. První parní stroj a parní automobil v českých zemích vznikl na počátku 19. století, kdy ho sestrojil František Josef Gerstner. Ve 20. století význam parního stroje postupně upadal. Z dopravy byl vytlačen spalovacím motorem s vnitřním spalováním a z průmyslu elektrickými stroji a parní turbínou. Nejdéle sloužily těžní parní stroje, které v některých dolech vydržely až do devadesátých let 20. století (viz Muzeum Krásno). V současnosti je možné se s provozem parních strojů setkat především u nostalgických jízd parních lokomotiv. V průmyslu se také používaly speciální stroje podobné či konstrukčně příbuzné parnímu stroji. Byla v nich využívána přímočará hnací síla přenášená na pracovní nástroj z pístu jednoduchého parního stroje. Jednalo se o parní kladiva, parní buchary či parní lisy a podobná strojní zařízení.", "question": "Jaký stroj sestrojil František Josef Gerstner?", "answers": ["První parní stroj a parní automobil v českých zemích"]}
{"title": "Natalie Portmanová", "context": "Známá se však stala až především díky roli královny Padmé Amidaly v prequelové trilogii Hvězdných válek (Star Wars). Během natáčení Hvězdných válek Natalie, která prohlásila \"raději budu chytrá, nežli filmová hvězda,\" dokončila bakalářské studium psychologie na Harvard University. V roce 2005 získala Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli za roli ve filmu Na dotek, za kterou byla nominována i na Oscara ve stejné kategorii. V květnu 2008 byla nejmladší porotkyní na 61. ročníku filmového festivalu v Cannes. Její režijní debut Eve otevřel v roce 2008 v pořadí 65. ročník Benátského filmového festivalu. V roce 2010 získala Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli za film Černá labuť a za tentýž film získala téhož roku i cenu BAFTA a Oscara v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Natalie Portmanová se narodila v Jeruzalémě v Izraeli. Její otec, Avner Hershlag, je izraelský lékař specializující se na plodnost a reprodukční lékařství (konkrétně na reprodukční endokrinologii) a její matka, Shelley Stevens, je americká žena v domácnosti, která je zároveň její agentkou. Předci její matky byli Židé z Rakouska a Ruska, zatímco předci jejího otce byli Židé, kteří do Izraele podnikli aliju z Polska a Rumunska. Její prarodiče z otcovy strany zahynuli ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau a její v Rumunsku narozená prababička byla britskou špionkou během druhé světové války. Její rodiče se seznámili v židovském studentském centru na Ohio State University, kde její matka prodávala lístky. Její otec se poté vrátil do Izraele a dopisoval si s její matkou, se kterou se nakonec oženil, když za ním o několik let později do Izraele přijela. Když byly Portmanové tři roky, tak se rodina přestěhovala do Spojených států, kde její otec získal lékařské vzdělání. Rodina nejprve žila ve Washingtonu, kde Portmanová chodila do židovské denní školy Charlese E. Smitha, poté se v roce 1988 přestěhovala do Connecticutu, a nakonec se v roce 1990 natrvalo usadila na newyorském Long Islandu.", "question": "V kterém státě se narodila herečka Natalie Portmanová?", "answers": ["Izraeli"]}
{"title": "Josef Záruba-Pfeffermann", "context": "Projektoval dalekohledy a observatoř v Ondřejově.Jeho syn Quido Záruba (1899–1993) byl inženýrským geologem, syn Libor Záruba (1909–2004) stavitelem přehradních nádrží (vodní nádrž Slapy), zeť Vojtěch Krch (1892–1966) byl architektem, zeť Pavel Bořkovec (1894–1972) hudebním skladatelem. == Československá vlajka == Josef Záruba-Pfeffermann byl členem ústavního výboru Národního shromáždění, který měl dne 30. března 1920 vybrat vhodný návrh pro státní vlajku Československa. Současně byl rovněž předkladatelem několika návrhů, které ale nebyly komisí doporučeny. == Projekční a stavební firma == Projekční a stavební firma Ing. Josef Záruba-Pfeffermann a spol. provedla řadu významných staveb, například: 1920–1922 Areál Výzkumného ústavu cukrovarnického Střešovice (dnes sídlo Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky) Budova Výzkumného ústavu zemědělského (dnes sídlo Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.) letecký hangár ve Vajnorech budova Ústředí tabákové režie, Praha, Vinohrady IV. úsek železniční dráhy Púchov - Horní Lideč 2. úsek železniční dráhy Banská Bystrica - Diviaky včetně stavby několika tunelů 7. úsek železniční dráhy Tišnov - Německý BrodFirma se také podílela na realizaci rozsáhlých staveb, jako byly: Sociální ústavy hlavního města Prahy Sanatorium Ústřední sociální pojišťovny ve Vyšných Hágách, Slovensko Budova Elektrických podniků v Praze 7 Opevňovací práce pro Ministerstvo národní obranyFirma projektovala a provedla i různé odvodňovací a kanalizační stavby. Prováděla i průzkumné práce pro první projekt pražské podzemní dráhy. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Záruba-Pfeffermann ve Wikimedia Commons Autor Josef Záruba-Pfeffermann ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Záruba-Pfeffermann Josef Záruba-Pfeffermann v Revolučním národním shromáždění Nekrolog v Národní politice Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1910, Pfeffermann Josef 1869", "question": "Jak se jmenoval český a československý architekt, politik, člen České strany pokrokové a meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění?", "answers": ["Josef Záruba-Pfeffermann"]}
{"title": "Socialistický svaz mládeže", "context": "Tyto pak svolávaly své konference. == Sjezdy == === I. sjezd SSM ČSSR 1972 === Ve dne 8. – 10. září 1972 proběhl český sjezd SSM, 666 delegátů zastupovalo 410 000 členů SSM. Předsedou českého ústředního výboru (ČÚV) SSM byl zvolen Jindřich Poledník. Ve dnech 15. – 17. září 1972 následoval slovenský sjezd SSM, předsedou slovenského ÚV SSM byl zvolen Michal Zozulák. Celostátní I. sjezd SSM ČSSR proběhl ve dnech 27. – 30. září 1972 v Praze ve Sjezdovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Sjezdu se zúčastnilo 1 285 delegátů a 520 hostů, vedoucí státní a straničtí činitelé KSČ, zástupci mládežnických organizací ze 32 zemí světa, delegace Světové federace demokratické mládeže (SFDM) a zástupci Mezinárodního svazu studentstva (MSS). Sjezd přijal některé úpravy ve Stanovách, např. upravil formulaci o vztahu SSM ke KSČ: \"...SSM vychází ve své činnosti z programu KSČ a je jejím aktivním pomocníkem.\", dále pak upravil formulaci činnosti SSM: \"SSM neustále upevňuje socialistickou jednotu všech sociálních a věkových skupin čs. mládeže.\" Předsedou ÚV SSM byl zvolen Juraj Varholík. II. sjezd SSM ČSSR 29. září - 2. října 1977 Praha (8. – 10. 9. 1977 SSM v ČSR, 15. 9. – 17. 9. 1977 sjezd SSM v SSR), 1974-1977 předseda ÚV SSM Jindřich Poledník, 1977–1982 předseda ÚV SSM Miroslav Dočkal III. sjezd SSM ČSSR 1. – 3. října 1982 Praha, předsedou ÚV SSM Jaroslav Jenerál IV. sjezd SSM ČSSR 2. – 4. říjen 1987 Praha, předsedou ÚV SSM Vasil Mohorita === Mimořádný sjezd SSM 1990 === Mimořádný sjezd SSM se konal ve dnech 27. a 28. ledna 1990 v Praze. Sjezd rozhodl o zániku SSM s tím, že právním pokračovatelem se stává Svaz mladých (SM), který byl dne 23. dubna 1990 zaregistrován ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních. == Transformace SSM == Po sametové revoluci zastával prodemokratický blok vysokoškoláků názor, že by svaz (mládežnický moloch) měl být zrušen. Dokonce se tak na přelomu let 1989/90 někde na místní úrovni i stalo. Na centrální úrovni panoval jiný názor. Předsedovi Ústředního výboru SSM se tak na mimořádném sjezdu SSM v lednu 1990 podařilo zastánce likvidace odstranit, přijmout vnějškově demokratizační stanovy a přejmenovat socialistický svaz na Svaz mládeže.", "question": "Jakou zkratku má Socialistický svaz mládeže?", "answers": ["SSM"]}
{"title": "Japonské válečné zločiny", "context": "Dalším příkladem je bitva o Jičang v říjnu 1941, ve které 19. dělostřelecký regiment pomáhal 13. brigádě japonské jedenácté armády 1 000 granáty žlutého plynu a 1 500 červeného proti čínským jednotkám. Tato oblast byla plná čínských civilistů, které nebylo možné evakuovat. V oblasti bylo okolo 3 000 čínských vojáků a 1 600 bylo zasaženo. Japonská zpráva uvedla, že \"účinek plynu se zdá být značný\".[53] V roce 2004 Jošimi a Juki Tanaka v australských národních archivech objevili dokumenty, které dokazují, že na kajských ostrovech v souostroví Moluky byl v listopadu 1944 na australských a holandských zajatcích testován plynný kyanid.[54] Mučení válečných zajatců Australský zajatec, Sgt. Leonard Siffleet, zajatý na Nové Guineji, těsně před setnutím japonským důstojníkem, 1943. Japonské císařské síly široce využívaly mučení na vězních. Obvykle ve snaze rychle shromažďovat vojenské informace. [55] Mučení vězni bývali později často popraveni. Bývalý japonský armádní důstojník, který sloužil v Číně, Uno Šintaro, uvedl, „ Hlavním prostředkem, jak se dostat k informacím, bylo získat je výslechem vězňů. Mučení bylo nevyhnutelnou nutností. Vraždění a pohřbívání přirozeně následuje. Můžete to udělat, protože nebudete odhalen. Věřil jsem a jednal tímto způsobem, protože jsem byl přesvědčen o tom co dělám.", "question": "Z jakého důvodu užívaly japonské císařské síly mučení na vězních?", "answers": ["Obvykle ve snaze rychle shromažďovat vojenské informace"]}
{"title": "Josef Palas", "context": "Josef Palas (22. července 1915 – ???) byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. == Biografie == Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Bruntál-Šternberk. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960. K roku 1954 se profesně uvádí jako ředitel osmileté školy v obci Dvorce na Moravě.Jeho synem je český politik ČSSD Jaroslav Palas. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === (česky) Josef Palas v parlamentu", "question": "Jaký poslanec Národního shromáždění ČSR byl Josef Palas?", "answers": ["poúnorový"]}
{"title": "Sardel obecná", "context": "Sardel obecná (Engraulis encrasicolus) je mořská rybka z čeledi sardelovitých žijicí v Atlantiku, Středozemním a Černém moři. Popis Široká ústa sardele obecné Dospělí jedinci dorůstají obvykle délky 10–15 cm, nicméně někteří z nich mohou dosahovat délky až 20 cm.[2][3] Mají protáhlé, úzké a zploštělé tělo, jehož boky jsou pokryty cykloidními šupinami stříbrné barvy, hřbet je naopak modrozelený.[3] Podél těla se někdy táhne pruh kovové barvy. Horní čelist je špičatá a podlouhlá, tudíž zcela přesahuje úzkou čelist dolní.[4] Ústa jsou na velikost této ryby poměrně velká a široká.[5] Počet ploutevních paprsků na hřbetní ploutvi se pohybuje kolem 15–18, u řitní 20–26.[3] Hlavní potravou těchto ryb jsou planktonoví korýši.[4] Migrace sardelí je se dá dobře odhadnout právě díky planktonu a závisí na jeho množství.[6] Význam Sardel obecná je významná hospodářská ryba. V kuchyni je známá jako delikatesa pod názvem ančovičky. Používají se v rostlinném oleji ve formě filetů či oček s kapary. V obchodní síti jsou nejčastěji prodávány pod názvem sardelová očka. Odkazy Reference ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-08]↑ Sardel obecná | Moulík.cz. www.moulik.cz [online]. [cit. 2021-04-01]. Dostupné online. 1 2 3 Sardel obecná Engraulis encrasicolus European anchovy - Mořské ryby. zivazeme.cz [online]. [cit. 2021-04-01].", "question": "Jak se nazývá delikatesa připravovaná ze sardele obecné?", "answers": ["ančovičky"]}
{"title": "Remoska", "context": "Její hlavní částí je víko se zabudovaným elektrickým odporovým topným drátem, se zaskleným kruhovým okénkem a otvory pro únik páry. Toto víko bylo dodáváno s aluminiovými hrnci různé hloubky (podle rozměrů pečené potraviny). Teplo z víka sálá shora a je též rozváděno po stěnách hrnce (nedochází k připalování odspodu). Původní Remoska byla velmi jednoduchá, bez regulace výkonu a bez vnější tepelné izolace hrnce. Vaření-pečení v Remosce je velmi snadné a jídla v ní připravená neztrácejí vodu, maso nevysychá a např. kuře pečené v běžné troubě nesnese srovnání s kuřetem připraveným v Remosce, ať jde o dnešní nebo tehdejší provedení. Původní Remoska bez skleněného okénka se ukázala být výhodnější, okénkem totiž unikala část tepla a střed pečené potraviny se tak snáze nedopekl. Remosku vytvořil počátkem padesátých let Oldřich Homuta, který prototyp dále vylepšoval se svými spolupracovníky. První remoska tak nesla označení HUT (Homuta, Uher, Tyburec). Malá Homutova dílna byla znárodněna a připojena k podniku místního hospodářství REMOS (= revize, elektro, montáže, opravy, servis). (Podnik REMOS vyráběl například i držáky přístrojových pojistek). První Remosky se začaly sériově vyrábět ve Zdicích, protože zdejší podnik se specializoval na pečicí trouby (a jeho výrobky nesly značku ESČ již od roku 1926). V roce 1957 byla výroba přenesena do nového závodu v Kostelci nad Černými Lesy, kde se všech velikostí Remosky do roku 1991 vyrobilo 2,7 miliónu kusů. Pak zde byla výroba zastavena. Roku 1994 zakoupila ochrannou známku Remosky dvojice Blažek, Uličník, kteří založili také nový výrobní závod Remoska s.r.o. ve Frenštátě pod Radhoštěm. V roce 1999 byla zakoupena licence DuPont na postřik teflonovou vrstvou. Roku 2003 začal export do Velké Británie a vzápětí na to postupně do desítky zemí. Přes 50% výroby se exportuje. Cena znovuzrozené Remosky činí v roce 2014 cca Kč 3000,-, cena v šedesátých letech byla Kčs 180,- u menšího a 210,- u většího provedení. Slovníkové heslo remoska ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Remoska ve Wikimedia Commons Web Remoska Web Kde bydlet", "question": "Kde se vyráběly první remosky?", "answers": ["ve Zdicích"]}
{"title": "Chorvatsko", "context": "Roku 2000 byla pozice prezidenta zákonem oslabena a Chorvatsko přešlo na systém parlamentní, v němž výkonnou moc drží především premiér a vláda, zvaná Rada ministrů. Vláda je odpovědná parlamentu, který je jednokomorový a nazývá se Sabor. Prezident republiky (Predsjednik Republike) je hlavou státu, je přímo volený občany a jeho mandát trvá pět let. Ústava dává jedné osobě možnost být zvolen pouze dvakrát. Prezident je velitelem ozbrojených sil a má určitý vliv na zahraniční politiku. Prezidentkou Chorvatska je od roku 2015 Kolinda Grabarová Kitarovićová, jakožto první žena v historii. Vláda je vedena předsedou vlády, který má čtyři místopředsedy a šestnáct ministrů. Vláda má sídlo u Banského dvora v Záhřebu, hned naproti budově parlamentu. Současným předsedou vlády je od roku 2016 Andrej Plenković, předseda největší pravicové strany, která vedla většinu vlád od roku 1991, Chorvatského demokratického společenství.Jednokomorový parlament (Sabor) má zákonodárnou moc. Druhá komora existovala od roku 1993, ale v roce 2001 byla zrušena. Počet členů Saboru se může pohybovat od 100 do 160. Všichni jsou voleni lidovým hlasováním na čtyři roky. Zasedání Saboru se konají od 15. ledna do 15. července a od 15. září do 15. prosince. === Administrativní dělení === Chorvatsko se od roku 1992 dělí na 21 žup, ty se dále dělí na opčiny (v průměru kolem 10-20) které mají podobné postavení, jako české obce. == Ekonomika == Chorvatská ekonomika by se dala charakterizovat jako středně rozvinutá v rámci Evropy.", "question": "Kdo se stal první prezidentkou Chorvatska?", "answers": ["Kolinda Grabarová Kitarovićová"]}
{"title": "Mladá fronta DNES", "context": "Mladá fronta DNES (někdy psáno také Mladá fronta Dnes, zkráceně MF DNES, MF Dnes nebo MfD) je jeden z nejprodávanějších českých deníků. Noviny jsou registrované pod kódem ISSN 1210-1168. Začaly vycházet 1. září 1990, zvolením podobného názvu navázaly na list Mladá fronta, který byl před sametovou revolucí byl orgánem Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, a převzaly i jeho redaktory, know-how a čtenářskou základnu, avšak z právního hlediska jde o zcela jiný deník. Mladá fronta DNES vznikla revoltou kolektivu redaktorů v roce 1990, kteří k jejímu vydávání založili společnost M a F a.s. Ta v roce 1991 vytvořila společně s francouzskou firmou Socpresse společnost MaFra a.s., pod kterou deník, který měl být původně vyvlastněn jako majetek SSM, přešel a která byla od roku 1995 plně vlastněna německým koncernem Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft mbH. (RBDV). V roce 2013 koupil vydavatelství Andrej Babiš, resp. jeho firma Agrofert. Redakci tvoří centrální redakce v Praze a 14 regionálních redakcí. Šéfredaktorem deníku je od července 2014 Jaroslav Plesl. Komentátorem MF DNES je např. Miroslav Korecký nebo byl Teodor Marjanovič a další. Bývalý komentátor Martin Komárek odešel v roce 2013 do vrcholné politiky do hnutí ANO, které vede vlastník MF DNES. Noviny se zaměřují převážně na komentované zpravodajství a tematické přílohy. Noviny MF DNES jsou vydávané denně s výjimkou neděle ve formátu 310 × 230 mm s přílohami ve stejném formátu nebo v časopiseckém formátu A4. Vydání obsahuje regionální přílohu příslušného kraje nebo srovnatelné oblasti. Tištěný náklad se liší podle dne vydání od 134,3 tisíc do 287,2 tisíc výtisků. Denně je prodáno přibližně 144 tisíc výtisků (k dubnu 2016), z toho necelých 48 tisíc v pultovém prodeji a přes 89 tisíc formou předplatného. Týž vydavatel provozuje také internetový portál iDNES.cz, na němž jsou publikovány některé texty z tištěného deníku a naopak. Redaktoři Mladé fronty si vymohli, že již od pondělí 20. listopadu 1989 poskytovali relativně pravdivé informace o událostech, zatímco některá jiná média situaci stále ignorovala nebo bagatelizovala.", "question": "Pod jakým kódem je registrovaná Mladá fronte DNES?", "answers": ["ISSN 1210-1168"]}
{"title": "SpaceX", "context": "Společnost se tak stala historicky 1. soukromým subjektem, který z ryze privátních zdrojů vyvinul kapalinovou raketu a úspěšně s ní dosáhl oběžné dráhy Země. 4. června 2010 raketa Falcon 9 dopravila po startu z floridského mysu Canaveral maketu kosmické lodi Dragon na oběžnou dráhu ve výšce 250 km. 8. prosince 2010 byl uskutečněn první (bezpilotní) zkušební let kosmické lodi Dragon, když ji raketa Falcon 9 z téhož mysu dopravila na oběžnou dráhu (Dragon se od rakety Falcon 9 oddělila po 10 minutách), kde Dragon 3 hodiny manévrovala a nakonec se vrátila zpátky atmosférou a úspěšně přistála na hladině Tichého oceánu. 22. května 2012 byla z mysu Canaveral raketou Falcon 9 vynesena loď Dragon, aby se spojila s Mezinárodní vesmírná stanici (ISS), jejíž posádce nesla 521 kg nákladu jako zásoby potravin, oblečení a počítače. Je to první případ připojení soukromé vesmírné lodi k ISS, mluví se tak o nové éře dobývání vesmíru. 31. května 2012 skončila mise úspěchem. Modul Dragon přistál podle plánu v Tichém oceánu a dopravil ze stanice ISS na Zemi 660 kg nákladu. 7. října 2012 byla k ISS znovu raketou Falcon 9 vypuštěna kosmická loď Dragon s nákladem. 3. prosince 2013 s pomocí rakety Falcon dopravila na oběžnou dráhu Země ve výši 36 000 km telekomunikační satelit SES-8 patřící lucemburské společnosti SES. Cena za tuto službu je 55 milionů dolarů. 20. dubna 2014 se nákladní loď Dragon vynesená raketou Falcon 9 připojila k ISS s 2300 kg nákladu. Let byl uskutečněn po několika odkladech. Součástí letu byl test přistání prvního stupně nosné rakety na mořskou hladinu, stupeň přistál, zachránit se ho nepodařilo. 22. prosince 2015 úspěšně odstartovala modernizovaná verze Falconu 9 (1.2), která na oběžnou dráhu Země vynesla 11 satelitů. Součástí letu bylo přistání prvního stupně nosné rakety zpátky na pozemní plochu letiště. Let byl úspěšný a SpaceX se stala první společností, která dokázala vrátit první stupeň rakety na pevnou zem.", "question": "Kdy společnost SpaceX poprvé dosáhla geosynchronní dráhy?", "answers": ["3. prosince 2013"]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 35. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 56–57. VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 273–274. Bohumil Léhar: Dějiny Baťova koncernu, Státní nakl. politické literatury, Praha 1960 Miroslav Ivanov: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše, nakl. Lípa, Vizovice 1998 Eva Dvořáková: Batismus a Baťovci, Krajské nakl. Gottwaldov, Gottwaldov 1960 Josef Vaňhara: Příběh jednoho muže a jednoho města, vlastní vydání, Zlín Milan Zelený: Cesty k úspěchu – trvalé hodnoty soustavy Baťa, nakl. Čintámani, ISBN 80-239-8233-8 === Související články === Dějiny koncernu Baťa === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Baťa ve Wikimedia Commons Osoba Tomáš Baťa ve Wikicitátech Autor Tomáš Baťa ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tomáš Baťa Bibliografie k baťovským tématům, životopis Tomáše Bati a dobové fotografie Tomáš Baťa v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století Jan Bata History Tomáš a Jan Antonín Baťovi – úvahy, vzpomínky, plány, projekty z dobových materiálů převzaté Nadace Tomáše Bati Bataville Vzpomínky na Tomáše Baťu Univerzita Tomáše Bati Baťovo muzeum v Torontu Lesy a statky Tomáše Bati Projev z roku 1930 - Archiv ČRo Tomáš Baťa: Úvahy a projevy audiokniha zdarma, Knihovna Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, čte Alfred Strejček", "question": "Koho přezdívali král obuvi?", "answers": ["Tomáš Baťa"]}
{"title": "Láska", "context": "Někdy se láskou rozumí jen zamilovanost, počáteční touha a emoční i sexuální přitažlivost. V širším smyslu se někdy hovoří i o lásce k sobě, což nemusí být egoismus. Právě proto, že se jedná o silný vztah ke druhému, může být z druhé strany také odmítnuta či zklamána: pak se hovoří o \"nešťastné lásce\". Mnohé případy nešťastné lásky jsou zaviněny nezralostí jedince a jeho osobnosti. Osobnost není vyvinuta a projektuje do partnera vlastnosti svých rodičů. V metaforickém smyslu se ovšem slovo láska někdy používá i pro jednostranný vztah pouhé chtivosti, mocenské (\"láska k moci\"), hospodářské (\"láska k penězům\") nebo sexuální. Spojení \"prodejná láska\" znamená ve skutečnosti směnu sexuální chtivosti a hospodářské potřeby a slovo je zde použito ironicky a mimo svůj vlastní význam. Z psychologického pohledu je láska primární lidskou potřebou, proto je také jedním z nejrozšířenějších námětů v umění – v knihách, filmech, divadelních hrách i v písních různých žánrů. Zvláštní místo zaujímá láska v některých náboženstvích a podle křesťanství je sám Bůh láskou. == Rozdělení významů == Objektivní rozdělení a popsání všech významů lásky prakticky není možné, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a zkušenostech každého člověka. Velké rozdíly jsou také mezi kulturami a v čase (např. ve starověkém Řecku byla láska definována zcela odlišně). I přes velkou subjektivitu výkladů je ale možné rozlišit tyto obecné kategorie: === Interpersonální (mezilidská) láska === Nejčastěji se slovem láska popisuje interpersonální láska, neboli láska mezi lidmi.", "question": "Čím je láska z psychologického pohledu?", "answers": ["primární lidskou potřebou"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Nádraží je v provozu od 14. prosince 1871, kdy z něj byl zahájen železniční provoz Dráhy císaře Františka Josefa na jih do Benešova, Tábora a Vídně. Tehdy se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa. Roku 1872 v blízkosti nádraží Dráhy císaře Františka Josefa byla na samostatné stanici ukončena od severu Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem. Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876. Původní budova ani kolejiště kapacitně přestávaly rozvoji železnice stačit.", "question": "Kdo navrhl původní budovu hlavního nádraží v Praze?", "answers": ["Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia"]}
{"title": "Pandelela Rinongová", "context": "Londýn 2012 10m věž stříbro Rio de Janeiro 2016 10m věž synchro Pandelela Rinong Anak Pamg (* 2. března 1993 Bau) je malajsijská reprezentantka ve skocích do vody. Startovala na třech olympijských hrách: v roce 2008 obsadila ve skocích z věže 27. místo, v roce 2012 získala ve skocích z věže bronzovou medaili a v roce 2016 skončila na druhém místě v soutěži v synchronizovaném skoku spolu s Cheong Jun Hoong.[1] V roce 2012 byla vlajkonoškou malajsijské olympijské výpravy. Je první ženou, která vybojovala pro Malajsii olympijskou medaili, byla to také první medaile, kterou tato země získala v jiném sportu, než je badminton.[2] Na mistrovství světa v plavání získala čtyři bronzové medaile: v roce 2009, 2013 a 2017 v synchronizovaných skocích z věže a v roce 2015 v individuálních skocích z věže. Je také zlatou medailistkou z Her Commonwealthu 2010 a osminásobnou vítězkou Her jihovýchodní Asie. Na Univerziádě získala v roce 2011 stříbrnou medaili v individuální soutěži a bronzovou v synchronizovaných skocích. Je příslušnicí národa Bidajuhů žijícího ve státě Sarawak,[3] studuje sportovní management na Malajské univerzitě v Kuala Lumpuru. Je držitelkou vyznamenání Johan Bintang Kenyalang, v letech 2011, 2012 a 2015 byla zvolena v Malajsii sportovkyní roku.[4]", "question": "Na kolika olympijských hrách startovala Pandelela Rinong?", "answers": ["na třech"]}
{"title": "Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Libčany)", "context": "Česko Česko Kraj Královéhradecký kraj Obec Libčany Souřadnice 50°11′30,77″ s. š., 15°41′42,22″ v. d. Základní informace Církev římskokatolická Diecéze Královéhradecká Farnost Římskokatolická farnost Libčany Architektonický popis Stavební sloh románský Specifikace Stavební materiál kámen Další informace Kód památky 25587/6-637 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nalézá na návrší na okraji obce Libčany v okrese Hradec Králové. Románský kostel spolu s areálem přilehlého hřbitova a zvonice tvoří dominantu obce a jejího okolí. Románský kostel je chráněn jako kulturní památka ČR. Národní památkový ústav tento kostel uvádí v katalogu památek pod rejstříkovým číslem ÚSKP 25587/6-637. Historie Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Libčanech je románský bezvěžový tribunový kostel s apsidou pocházející počátku 13. století. Kostel byl na přelomu 15. a 16. století přestavěn goticky, následně v roce 1608 renesančně a posléze barokně. Z počátku kostela se dochovalo románské zdivo, ústupkový portál s tympanonem a sloupy tribuny. To je znázorněno freskou od Josefa Kramolína či jeho žáka zasazenou v nice a obklopenou iluzivními sloupy. Do jižního pilíře triumfálního oblouku je vložen epitaf hraběte Jana Petra Straky z Nedabylic († 1720). Na konzole vystupující ze zdi je položen sarkofág s rodovým erbem opřeným o konzolu s dvěma orlími pařáty. O sarkofág se levou rukou opírá polopostava hraběte Straky oděného ve zbroji s dlouhou parukou na hlavě, který pravou rukou ovinutou pláštěm kyne směrem k oltáři. Za jeho zády klečí dítě s přesýpacími hodinami a lebkou v rukou. Nad hrabětem rozprostírá okřídlený stařec Chronos zvlněnou drapérii s latinsky psaným epitafem ze zlaceného písma. Naproti epitafu je na severním pilíři vítězného oblouku umístěna dřevěná kazatelna se stříškou zakončenou sochou Hospodina s knihou v ruce z první poloviny 19. století. U kostela je dále barokní márnice, novodobá zvonice a barokní fara. Areál je obklopen ohradní zdí.", "question": "Je kostel Nanebevzetí Panny Marie chráněn jako kulturní památka?", "answers": ["Románský kostel je chráněn jako kulturní památka ČR."]}
{"title": "Kostel všech národů", "context": "Kostel všech národů Kostel všech národů Místo Stát Izrael Izrael Obec Jeruzalém, čtvrť At-Tur Lokalita Getsemanská zahrada Souřadnice 31°46′45,22″ s. š., 35°14′22,66″ v. d. Základní informace Církev Římskokatolická Provincie Jeruzalémský patriarchát Diecéze Latinský patriarchát jeruzalémský Architektonický popis Architekt Antonio Barluzzi Výstavba 1919–1926 Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel všech národů (nazývaný také bazilika Agónie Páně, Basilica Agoniæ Domini) v Getsemanské zahradě v Jeruzalémě leží na západním úpatí Olivové hory v údolí řeky Cedron a náleží františkánské Kustodii Svaté země. Historie Interiér chrámu První kostel na tomto místě dal postavit císař Theodosius Veliký v letech 379–395, ale roku 614 byl zničen armádou perských Sásánovců a následným zemětřesením roku 750. V období křižáckého státu byl ve 12. století na jeho troskách postaven kostel nazvaný Bazilika Agónie, který zanikl roku 1345. Františkáni se pokoušeli již od 14. století získat tato místa, podařilo se jim to až v 17. století, ale se stavbou kostela mohli začít až po provedení vykopávek (od roku 1891), při nichž nalezli zbytky předchozích staveb. Na stavbu kostela podle projektu italského architekta Antonia Barluzziho se vybíraly finanční prostředky po celém světě, proto je dnes zván také Kostel všech národů. Literatura MAJERNÍK, Ján; SCHEIDOVÁ, Leopoldína. Spoznávajme Svätú zem pohľadom archológov a biblistov. 1.. vyd. Bratislava: Rímskokatolícky farský úrad v Zákamennom, 2005. 801 s. ISBN 80-968861-9-3. Kapitola 8. Bazilika Agónie, s. 197-199. (slovensky) KROLL, Gerhard. Po stopách Ježíšových. 2.. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 486 s. ISBN 80-7192-711-2. Kapitola 59. Zatčení, s. 320-326. (česky) Externí odkazy Kostel všech národů, oficiální webové stránky Virtual Tour of inside Church of All Nations Archivováno 16. 7. 2012 na Wayback Machine mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství | Izrael Autoritní data: GND: 1079636730 | VIAF: 200145067430266631085", "question": "Čím získal Kostel všech národů své jméno?", "answers": ["vybíraly finanční prostředky po celém světě"]}
{"title": "Černá díra", "context": "Existují však kvantově-mechanické procesy, které způsobují vyzařování černých děr. Předpokládá se, že vyzařování nezávisí na tom, co do černé díry spadlo v minulosti. Představu tělesa tak hmotného, že z něho nedokáže uniknout dokonce ani světlo, navrhl anglický geolog John Michell v roce 1783 v práci zaslané Královské společnosti. V té době již byla Newtonovská teorie gravitace a pojem únikové rychlosti dostatečně známá. Michell vypočítal, že těleso s poloměrem 500 krát větším, než je poloměr Slunce, a se stejnou hustotou, by mělo na povrchu únikovou rychlost rovnou rychlosti světla, a proto by bylo neviditelné. Parafráze jeho slov: Kdyby koule stejné hustoty, jako má Slunce, převýšila jeho poloměr pět set ku jedné, potom by těleso padající ke sféře z nekonečné výšky získalo na jeho povrchu rychlost větší, než je rychlost světla, a když. následně předpokládáme, že světlo je přitahované k jeho povrchu silou v poměru ke své vis inertiae (setrvačné hmotnosti), způsobilo by to, že by se, spolu s ostatními tělesy, světlo vyzařované z takového tělesa k němu vrátilo díky jeho přitažlivosti. I když to nepovažoval za pravděpodobné, Michell uvažoval o možnosti, že mnoho takových objektů, které není možné vidět, může ve vesmíru existovat. V roce 1796 podpořil francouzský matematik Pierre Simon de Laplace stejnou myšlenku v prvním a druhém vydání své knihy Exposition du Systeme du Monde. Tato podpora však zmizela v dalších vydáních. Podobným teoriím se v 19. století věnovalo minimum pozornosti, protože se předpokládalo, že světlo je vlnění bez hmotnosti neovlivnitelné gravitací. V roce 1915 vyvinul Albert Einstein teorii gravitace nazývanou obecná teorie relativity. Předtím dokázal, že gravitace ovlivňuje světlo. O několik měsíců později Karl Schwarzschild nabídl řešení pro gravitační pole bodové hmoty a dokázal, že něco, co dnes nazýváme černou dírou, může opravdu teoreticky existovat. Schwarzschildův poloměr je dnes známý jako poloměr nerotující černé díry, ale ve své době nebyl dobře pochopený. Sám Schwarzschild ho nepovažoval za fyzikální. Ve 20. letech 20. století dokázal Subrahmanyan Chandrasekhar, že obecná relativita ukázala, že nevyzařující těleso nad jistou hmotnost, dnes známou jako Chandrasekharova mez, by se zhroutilo do sebe, protože by neexistovalo nic, co by mu v tom mohlo zabránit. Proti jeho argumentům se postavil Arthur Eddington, který se domníval, že by něco kolapsu nevyhnutelně zabránilo.", "question": "Kdy byla vydána kniha Exposition du Systeme du Monde?", "answers": ["V roce 1796"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Tuto teorii podporuje skutečnost, že nejstarší geomorfologické útvary na povrchu jsou staré pouze 800 milionů let, zatímco zbytek povrchu je mladšího data (řádově několik stovek milionů let). V současnosti se předpokládá, že Venuše je stále vulkanicky aktivní v izolovaných geologických obdobích. Pozorování povrchu zařízením VIRTIS na palubě sondy Venus Express přineslo poznatky, že Venuše byla vulkanicky aktivní v rozmezí 2,5 miliónu až 250 000 let, což je z geologického hlediska v podstatě současnost. Související informace naleznete také v článku Povrch Venuše. Průzkum povrchu Venuše je vzhledem k husté atmosféře obklopující planetu ve viditelném spektru nemožný. Pro zmapování povrchu se využívají radarové vlny, které jsou schopny atmosférou proniknout. Povrch Venuše je přibližně z 80 % tvořen lávovými planinami. Venušin povrch je tvořen dvěma \"kontinentálními\" vrchovinami, které se zdvíhají z rozsáhlých okolních plání. Výšky povrchových útvarů se měří vzhledem ke střednímu poloměru planety, jelikož se zde nevyskytuje oceán kapalné vody, který by se mohl podobně jako na Zemi použít pro výchozí výšku. V oblasti severní vrchoviny Ishtar Terra se nacházejí největší hory Venuše Maxwell Montes.", "question": "Jak se jmenuje jediná planeta pojmenovaná po ženě?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Hlava XXII", "context": "Vyšší důstojníci jsou z drtivé většiny ukazováni jako blázni či úplní idioti – například generál Scheisskopf (německy Sráč) se vůbec nezajímá o válku, pouze a jedině o přehlídky, zatímco jeho žena spí s nižšími důstojníky; Major Major (jméno dostal od otce bez vědomí matky a shodou okolností dosáhl hodnosti majora) trpí kvůli svému jménu těžkým strachem z lidí, takže k němu smějí vojáci chodit, jen když není přítomen. McWatt, pilot Yossarianova letadla, se rád předvádí, a jednou při nízkém přeletu nad pláží zabije kamaráda a vzápětí nalétne střemhlav na útes. I v tom je dílo trochu podobné Švejkovi – i v něm byla většina důstojníků (snad s výjimkou nadporučíka Lukáše) vylíčena jako naprostí hlupáci. Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. České a slovenské překlady Do češtiny román přeložil Jaroslav Chuchvalec, jeho překlad vyšel v roce 1964 a znovu o tři roky později: HELLER, Joseph. Hlava 22. Přeložil Jaroslav Chuchvalec. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1967. 451 s. cnb000422478. Nový překlad pořídil Miroslav Jindra (Odeon, 1979) a v tomto překladu je román opětovně vydáván: HELLER, Joseph. Hlava 22. Přeložil Miroslav Jindra. Osmé vydání, v Plusu první, revidované. V Praze: Plus, 2016. 522 stran. ISBN 978-80-259-0527-2. Překlad do slovenštiny: HELLER, Joseph. Hlava XXII. Přeložil Dušan Janák. 3. vyd. Bratislava: Pravda, 1989. 520 s. Přenesený význam Související informace naleznete také v článku No-win situation. Jak se Hellerův román postupem času stal známý, získala fráze Hlava XXII význam označení pro situaci, kdy má člověk výběr, ale žádné rozhodnutí nevede k úspěchu. Pokračování K zestárlým postavám Hlavy XXII se Heller vrátil na sklonku života v románu Zavíráme! (angl. Closing Time), který vyšel v roce 1994. Filmové a televizní adaptace Hlava 22 (Catch-22), americký film z roku 1970. Režie: Mike Nichols, hrají: Alan Arkin, Martin Balsam, Richard Benjamin, Art Garfunkel, Jack Gilford, Buck Henry, Bob Newhart, Anthony Perkins, Paula Prentiss Hlava 22 (Catch-22), americký seriál z roku 2019. Jeho autory jsou Luke Davies a David Michôd, režie se ujali George Clooney, Grant Heslov a Ellen Kuras, každý po dvou epizodách. Hrají: Christopher Abbott, Kyle Chandler, Hugh Laurie, George Clooney Odkazy Reference ↑ MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek: A–L. Praha: Odeon, 1989. 475 s. ISBN 80-207-0004-8. S. 345. Literatura MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek: A–L. Praha: Odeon, 1989. 475 s. ISBN 80-207-0004-8. [Stať „HLAVA XXII\" je na str. 344–345; autorka Alena Macurová.] Externí odkazy Téma Dílo:Hlava XXII ve Wikicitátech mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Literatura Autoritní data: GND: 4229273-6 | VIAF: 176599686", "question": "Jaký je přenesený význam hlavy XXII?", "answers": ["Jak se Hellerův román postupem času stal známý, získala fráze Hlava XXII význam označení pro situaci, kdy má člověk výběr, ale žádné rozhodnutí nevede k úspěchu."]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, kteří svými skladbami \"I Got a Right\" a \"Gimme Some Skin\" hluboce ovlivnili Motörhead. Newyorská kapela Overkill (název si zvolili podle alba Motörhead Overkill, 1979) v roce 1981 napsala song \"Unleash the Beast Within\", který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. O něco později kapela Leather Charm, ve které působil James Hetfield, napsala skladbu \"Hit the Lights\". Když se kapela rozpadla, James ji zařadil do repertoáru své další skupiny Metallica. Skupina Metal Church v letech 1980-81 vyprodukovala několik protothrashmetalových skladeb, podobných pokusům rané Metallicy a Overkillu. První thrash-metalové demo nahráli pravděpodobně Metal Church pod názvem Red Skies koncem roku 1981. Toto instrumentální demo nezískalo většího ohlasu, na rozdíl od jejich dalšího dema z října 1982 Four Hymns. Metallica přišla na thrashovou scénu jako druhá (demo Power Metal v dubnu 1982, a potom No Life 'til Leather v červenci) a první se studiovým albem (Kill 'Em All, července 1983). V Evropě mezitím Artillery nahráli demo We Are the Dead, silně ovlivněné tvorbou Black Sabbath; nebylo proto tak rychlé jako americký thrash, i když mělo podobné riffy jako Metallica.", "question": "Jak se jmenuje první trash-metalové demo?", "answers": ["Red Skies"]}
{"title": "Eugen Fridrich Fulda", "context": "Eugen Fridrich Fulda (8. července 1872 Těšín–15. ledna 1942 Těšín) byl stavitel, architekt a politik v Těšíně. == Životopis == Narodil se v rodině stavitele Fridricha Eduarda Fuldy (také Frice Fuldy)(1841–1909) a jeho ženy Luisy. Vystudoval Vysoké školy technické v Brně, ve Vídni a Štýrském Hradci. V roce 1903 převzal rodinnou stavební firmu. Zbýval se projekční a stavební činností, firmu rozšířil o cihelnu v Mostech (Č. Těšín-Mosty), pilu, truhlářství, zavedl výrobu betonového zboží a provoz k hloubení studní. Pro sebe v roce 1912 postavil dům (nám. Svatého Kříže 1), ve kterém byly kanceláře firmy a první výtah v Těšíně. V roce 1920 byl dům prodán bance. Po rozdělení Těšína se rozhodl pro českou část Těšína, bydlel v domě (Fuldova vila), který postavil jeho otec Fridrich Fulda v roce 1899. V roce 1928 přeměnil firmu na komanditní společnost v jejímž čele byli tři manažeři (T. Hauschild, P. Lamatsch a E. Kubisch). V roce 1933 firma zastavila svou činnost. Eugen Fulda se angažoval v politice, byl předsedou živnostenského spolku (od roku 1914), zakladatel výboru pro postavení těšínského divadla (1904), v letech 1899–1909 člen Klubu techniků a člen různých dobročinných a kulturně vzdělávacích spolků. Dne 14. února 1919 přednesl zástupcům vítězných mocností požadavek těšínských Němců o zasazení nezávislého pod protektorátem Spojených národů, který by zahrnoval průmyslovou oblast Slezska a východní Moravy. Tento požadavek byl také předán v písemné formě (Denkschrift, betreffend die künftige staatliche Zugehörigkeit dieses Gebietes) prezidentovi USA Woodrowovi Wilsonovi v Paříži. Do roku 1927 byl čelním představitelem Německé národní rady pro Těšínsko. V třicátých létech Eugen Fulda začal vyvíjet protistátní činnost. V tzv. Patscheiderově procesu v roce 1935 v Moravské Ostravě byl jedním z dvaceti obžalovaných. Ze zdravotních důvodů byla obžaloba proti němu stažena. Od roku 1938 žil v Německu a zpět se vrátil v roce 1939. Byl členem NSDAP a vedoucím místních skupin v Těšíně. Je pravděpodobné, že svého vlivu využíval k záchraně lidí, které znal, před hitlerovským terorem. == Rodina == Dne 25. dubna 1904 se v Olomouci oženil s Martou Marií Annou Kratschmerovou z Těchova.", "question": "Narodil se Eugen Fridrich Fulda v Těšíně?", "answers": ["Eugen Fridrich Fulda (8. července 1872 Těšín–15. ledna 1942 Těšín) byl stavitel, architekt a politik v Těšíně."]}
{"title": "Vinnetou", "context": "Apačský náčelník Vinnetou je společně se svým přítelem a pokrevním bratrem Old Shatterhandem nejznámější literární postava, kterou vytvořil německý spisovatel Karl May. Vinnetouovo jméno se poprvé objevuje v Mayově novele z roku 1875 Old Firehand. Tato novela se v dosti přepracované podobě stala podstatnou částí druhého dílu románu Vinnetou (tři díly 1893, čtvrtý díl 1909–1910), ve kterém jsou vylíčeny nejdůležitější příběhy, které v Americe prožil Vinnetou a jeho pokrevní bratr Old Shatterhand zhruba od jejich prvního setkání roku 1860 do doby, kdy byl apačský náčelník zastřelen. Ve čtvrtém dílu Vinnetoua apačský náčelník již nevystupuje, neboť kniha se odehrává v roce 1908, tedy zhruba dvacet až třicet let po jeho smrti. Vinnetou se zde stává symbolem míru, lásky a bratrství mezi lidmi. Další společná dobrodružství Old Shatterhanda a Vinnetoua jsou pochopitelně obsahem mnoha dalších autorových knih, jako je např. Syn lovce medvědů (1877), Duch Llana Estacada (1888), Old Surehand (1894–1896) nebo Satan a Jidáš (1896–1897) (v tomto románu se Vinnetou dokonce vydává s Old Shatterhandem do Afriky a na zpáteční cestě onemocní). Vinnetou je synem náčelníka mescalerských Apačů Inču-čuny, (Dobré Slunce) a má sestru Nšo-či (Krásný Den). V mládí jej kromě otce vychovával také Klekí-petra, (bílý otec) Apačů, a to na základě křesťanské lásky k bližním (Klekí-petra byl vzdělaný Němec, který žil dlouho s Indiány a byl pro své dobré vlastnosti přijat do kmene). Vinnetou byl zamilován do Ribanny z kmene Assiniboinů, ta si však vyvolila za muže Vinnetouova přítele, zálesáka Old Firehanda. Později byla Ribanna zavražděna bílým padoušským náčelníkem indiánského kmene Ponků Parranohem. Její smrt je pomstěna již s pomocí Old Shatterhanda. S Old Shatterhandem se Vinnetou přes počáteční konflikt tak spřátelí, že uzavřou pokrevní bratrství.", "question": "Kdo je pokrevní bratr Vinnetoua?", "answers": ["Old Shatterhandem"]}
{"title": "Svatý Martin (francouzská část)", "context": "Saint-Martin (francouzsky oficiálně Collectivité de Saint-Martin) je zámořské společenství Francie ležící v severní části ostrova Svatý Martin, patřícího do karibského souostroví Malé Antily. Do 22. února 2007 bylo součástí francouzského zámořského departementu Guadeloupe. Hlavním městem je Marigot. Jižní část ostrova zvaná Sint Maarten je součástí Nizozemského království.", "question": "Jaké společenství Francie je Saint-Martin?", "answers": ["zámořské"]}
{"title": "Osobní počítač", "context": "Stále lepší volbou jsou svobodné a volně šířitelné operační systémy, založené zejména na základě Linuxu, a dále také na FreeBSD, NetBSD, OpenBSD, PC-BSD (TrueOS), DragonFly BSD, OpenSolaris a dalších. Na základě jádra Linuxu jsou také založeny mobilní operační systémy Android od firmy Google a Tizen od firmy Samsung. Na Linuxu je také postaven herní operační systém SteamOS od firmy Valve. Na základě jádra operačního systému FreeBSD je postaven operační systém Orbis OS, kterým je vybavena herní konzole PlayStation 4 od firmy Sony. Podle Patricka Zandla s koncem Windows XP končí éra dominance počítačů PC. ==== Operační systém ==== Základní součástí software počítače je operační systém. Základní funkcí operačního systému je poskytovat služby a zpřístupňovat hardware počítače aplikačním programům. I když si pod tímto pojmem obvykle představíme grafické uživatelské rozhraní, toto je pouze špička ledovce a jedna z méně podstatných funkcí operačního systému. Hlavní funkcí operačního systému je, že zpřístupňuje aplikacím systémové prostředky, jako je například souborový systém. Operačním systémem původních osobních počítačů IBM PC kompatibilních byl téměř vždy MS-DOS nebo některý z jeho klonů. V současnosti nejpoužívanější operační systémy pro PC patří do rodiny systémů Microsoft Windows. U tohoto systému však bývají problémy při přechodu na vyšší verze, kdy narazíte na problémy kompatibility a na vysoké nároky hardware, výjimečně se může stát i to, že nefungují se staršími aplikacemi. Jeho hlavní výhodou je jeho rozšířenost, takže na něj existuje nepřeberné množství komerčních i volně dostupných aplikací, obzvláště her. Nejrozšířenější alternativou desktopových MS Windows je operační systém Linux. Ten se na desktopech začíná čím dál více prosazovat pro svou jednoduchost, nízké pořizovací náklady, rychlý a spolehlivý běh a velkou přizpůsobitelnost. Linux dozrává čím dál více po stránce uživatelské přívětivosti a praktické použitelnosti.", "question": "Jakou zkratku lze použít jako označení pro osobní počítač?", "answers": ["PC"]}
{"title": "Luzzu", "context": "Luzzu Luzzu v přístavu Marsaxlokk Luzzu je název tradičního maltského člunu používaného zejména na rybolov. Velké množství těchto člunů se nachází v rybářském přístavu Marsaxlokk na východním pobřeží ostrova; podobné čluny, poněkud více připomínající benátské gondoly, se nacházejí v přístavě Grand Harbour ve Vallettě, kde si jim říká dhajsa. Čluny jsou z velké části pestře pomalovány žlutou, červenou, zelenou a modrou, na přídi se nachází pár očí, které jsou přisuzovány egyptskému bohu Usirovi (v některých případech i bohu Horovi) a má rybáře chránit před pohromami. Tento původ není s určitostí prokázán; v každém případě se jedná o obyčej starých Féničanů, resp. i Řeků. Vzhled člunu je velice starý a má navazovat přinejmenším na loďky z dob fénické nadvlády. Skutečnost, že čluny beze změn přetrvaly až do dnešních dob, je vysvětlována skutečností, že se jedná o velmi stabilní konstrukci, která odolávala i silným bouřím. Čluny byly původně vybaveny plachtou, dnes se jedná o motorizované čluny.", "question": "Co je to Luzzu?", "answers": ["název tradičního maltského člunu používaného zejména na rybolov"]}
{"title": "Malinska", "context": "Malinska MalinskaPoloha Souřadnice 45°7′26″ s. š., 14°31′45″ v. d. Nadmořská výška 11 m n. m. Časové pásmo +1 Stát Chorvatsko Chorvatsko Region Chorvatské Přímoří (Dubašnica) Župa Přímořsko-gorskokotarská Opčina Malinska-Dubašnica Malinska Rozloha a obyvatelstvo Počet obyvatel 965 (2011) Etnické složení Chorvati Náboženské složení Křesťané Správa Status Vesnice Telefonní předvolba +385 051 PSČ 51 511 Malinska Označení vozidel RI multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Malinska (italsky Malinsca) je vesnice a známé přímořské letovisko v Chorvatsku v Přímořsko-gorskokotarské župě. Je střediskem opčiny Malinska-Dubašnica a jednou z mnoha vesnic tvořící sídlo Dubašnica. Nachází se na ostrově Krku, asi 40 km od Rijeky. V roce 2011 zde žilo celkem 965 obyvatel. Sousedními letovisky jsou Milčetići a Njivice. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malinska na bosenské Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Chorvatsko Autoritní data: GND: 4230157-9 | VIAF: 248156954", "question": "Kde se nachází známé přímořské letovisko Malinska?", "answers": ["na ostrově Krku"]}
{"title": "František Vláčil", "context": "František Vláčil (19. února 1924 Český Těšín - 28. ledna 1999 Praha) byl český malíř, grafik, filmový scenárista a režisér. Jeho filmy Marketa Lazarová a Údolí včel jsou dnes filmovými odborníky považovány za vrcholná díla české kinematografie. Na MFF Karlovy Vary byl oceněn za přínos světové kinematografii. Dětství strávil na severní Moravě a pak krátce studoval na UMPRUM v Praze. Poté přestoupil na obor dějiny umění a estetika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium ukončil v roce 1951. O film se zajímal již v průběhu studia a jako scénárista a režisér pracoval v brněnském studiu kresleného a loutkového filmu. Později nastoupil do nově zřízeného Studia populárně vědeckých a naučných filmů v Brně. Během povinné vojenské služby ve filmovém studiu Československého armádního filmu točil různé instruktážní a propagandistické snímky. Na Barrandově debutoval až v roce 1960 filmem Holubice, kterým se zařadil mezi nejpozoruhodnější filmové tvůrce tzv. československé nové vlny 60. let 20. století. Film byl oceněn na MFF v Benátkách. Následovala historická balada Ďáblova past (1961). Největší ohlas mu ale přinesl dlouho připravovaný, dlouho natáčený a upravovaný film Marketa Lazarová.", "question": "Kde zemřel František Vláčil?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Kanada na Letních olympijských hrách 1956", "context": "Kanada na Letních olympijských hrách 1956 Kanada na Letních olympijských hrách 1956 Vlajka výpravyIOC kód CAN ZlatáStříbrnáBronzováCelkem 2 1 3 6 NOV Olympijský výbor Kanady Vlajkonoš Bob Steckle Kanada se účastnila Letní olympiády 1956. Zastupovalo ji 92 sportovců (77 mužů a 15 žen) v 14 sportech. Medailisté Medaile Jméno Sport Soutěž ZlatoArchibald McKinnon Kenneth Loomer Walter D'Hondt Donald Arnold VeslováníMuži čtyřka bez kormidelníka ZlatoRaymond Ouellette Sportovní střelbaMuži 50m Rifle Prone StříbroPhilip Kueber Richard McClure Robert Wilson David Helliwell Donald PrettyWilliam McKerlich Douglas McDonald Lawrence West Carlton Ogawa VeslováníMuži osmiveslice BronzIrene MacDonald Skoky do vodyŽeny 3 m prkno BronzStuart Boa Sportovní střelbaMuži 50 metrů libovolná malorážka 60 ran vleže BronzJohn Rumble James Elder Brian HerbinsonJezdectvíJezdecká všestrannost - družstva Externí odkazy (anglicky) Kanada na LOH 1956 Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Kanada na olympijských hrách Kanada na LOH 1900 • 1904 • 1908 • 1912 • 1920 • 1924 • 1928 • 1932 • 1936 • 1948 • 1952 • 1956 • 1960 • 1964 • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 • 2020 Kanada na ZOH", "question": "Kolik sportovců zastupovalo Kanadu na Letní olympiádě 1956?", "answers": ["92"]}
{"title": "Déšť", "context": "Déšť je tvořen především kapkami o průměru větším než 0,5 mm, srážky tvořené menšími kapkami se nazývají mrholení. Ojedinělé vypadávání dešťových kapek se lidově označuje jako krápání. == Dešťová kapka == Vodní kapky mají vlivem povrchového napětí vody kulovitý tvar, který je však se vzrůstající velikostí a rychlostí proudícím vzduchem rostoucí měrou deformován. Velké kapky jsou proto odspodu ploché nebo dokonce lehce duté. V animovaných filmech a na dětských kresbách jsou kapky kresleny s ostrou špičkou (kapkovitý tvar), což je nepřesně odpozorovaný tvar odkapávající kapky trvající zlomek sekundy. Tvar padající kapky lze zachytit fotografickou technikou, ale kvůli rychlosti a malé velikosti není pro člověka přímo pozorovatelný. Dešťové kapky mají průměr mezi 0,5 a 7 mm. Nejčastěji ale z oblaků vypadávají kapky o velikosti 1 až 2 mm. Největší dešťové kapky na Zemi byly zaznamenány nad Brazílií a Marshallovými ostrovy v roce 2004, když některé z nich dosahovaly průměru až 10 milimetrů. == Meteorologické vlastnosti deště == === Měření dešťových srážek === Dešťové srážky vykazují značnou proměnlivost v čase a prostoru. K odhadu úhrnu a intenzity dešťových srážek na větším území se používají pozemní měřicí přístroje (srážkoměry, ombrografy), a Meteorologický radar. Aktuální mapy srážkového pole pro území ČR za posledních 24 hodin jsou k dispozici na stránkách Hlásné a předpovědní povodňové služby ČHMÚ.Množství dešťových srážek se měří srážkoměry (lidově \"dešťoměry\"), kterých existuje více typů – Hellmanův neboli.", "question": "Jaký průměr mají dešťové kapky?", "answers": ["mezi 0,5 a 7 mm"]}
{"title": "Kazimierz Dejmek", "context": "Kazimierz Dejmek (17. května 1924 Kovel – 31. prosince 2002 Varšava) byl polský herec a režisér. == Životopis == Narodil se v Kovelu, který byl mezi světovými válkami součástí polských Kresů. V době německé okupace bojoval v řadách Zemské armády. Po válce se stal hercem vojenského divadla v Lodži a studoval divadelní školu, hrál také jednu z hlavních rolí ve filmu Eugeniusze Cękalskeho Jasná pole. V roce 1949 spolu s Januszem Warmińskim založili v Lodži Teatr Nowy, který zprvu vedli v duchu socialistického realismu (prvním představením byla Parta brusiče Karhana), později se pod vlivem Leona Schillera přiklonil Dejmek jako režisér a dramaturg k antropologickému divadlu, zaměřoval se převážně na polskou klasiku. Od roku 1962 byl uměleckým vedoucím Národního divadla ve Varšavě. V roce 1967 připravil inscenaci Dziadů Adama Mickiewicze, která byla záhy zakázána pro údajně podvratný a protisovětský obsah. To vedlo k rozsáhlým studentským protestům, známým jako polská politická krize 1968. Dejmek byl vyloučen z Polské sjednocené dělnické strany a byla mu znemožňována práce, v roce 1969 proto odešel režírovat do západní Evropy (působil mj. v Burgtheateru), vrátil se roku 1972 a znovu nastoupil do Teatru Noweho. V roce 1978 mu byla v Rakousku udělena Herderova cena za přínos evropské kultuře, v roce 1981 obdržel titul zasloužilého umělce a roku 1989 velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska. V letech 1988–1989 byl předsedou Polského svazu dramatických umělců, v roce 1993 byl zvolen poslancem za Polskou lidovou stranu a premiér Waldemar Pawlak ho jmenoval ministrem kultury, tuto funkci zastával do roku 1996. V roce 2000 se stal čestným občanem města Lodž, po jeho smrti dostal Teatr Nowy oficiální název Divadlo Kazimierze Dejmka. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Kazimierz Dejmek ve Wikimedia Commons Osoba Kazimierz Dejmek ve Wikicitátech Životopis na webu \"Teatr w Polsce\" Životopis na webu Mickiewiczova ústavu", "question": "Od kterého roku vedl Kazimierz Dejmek Národní divadlo ve Varšavě?", "answers": ["Od roku 1962"]}
{"title": "Sysel obecný", "context": "Sysel obecný (Spermophilus citellus) je evropský zástupce rodu sysel. Je jako všichni ostatní veverkovití zástupcem řádu hlodavců. Na rozdíl od příbuzné veverky je to hlodavec zemní. == Popis == Sysel dorůstá délky okolo 20 centimetrů a dosahuje váhy 200-400 gramů. Má hustý, hnědavý, přiléhavý kožich. Sysel má velké oči, malé ušní boltce a krátký ocas. Čtyřprsté přední končetiny jsou o hodně kratší než zadní. == Způsob života == Je to denní zvíře. Hloubí si nory, ve kterých spí. == Rozšíření == Žije především v jihovýchodní Evropě a Malé Asii, ale místa jeho výskytu zasahují až do Polska a České republiky, kam se rozšířil s nástupem zemědělství. Dříve to byl hojný škůdce, dnes se ale v české přírodě stává vzácností. Existují dvě teorie, proč se tak děje. První hovoří o úbytku přirozených ploch pro jeho výskyt, druhá teorie zastává myšlenku, že hranice výskytu druhů se přirozeně mění, a proto není nezvyklé, že zvířata dočasně nebo trvale zmizí. == Ochrana == Sysel je kvalifikován jako kriticky ohrožený druh (C1) a podléhá ochraně z celoevropského hlediska (dle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb.). == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu sysel obecný ve Wikimedia Commons Galerie Sysel obecný ve Wikimedia Commons Informace o záchranném programu Sysla obecného Sysel v ZOO Děčín", "question": "Jak se dříve označoval sysel obecný?", "answers": ["hojný škůdce"]}
{"title": "Kniha", "context": "Knihtisk představoval radikální změnu, kdy jedné knihy mohly být najednou vytištěny statisíce exemplářů. Např. jen dílna Hanse Luffta, tiskaře ve Wittenbergu, vytiskla mezi lety 1534 a 1574 více než 100 000 výtisků Lutherovy bible. Další staletí znamenaly zlepšení tiskařského lisu i současně i podmínek pro svobodu tisku postupným uvolňováním přísných zákonů cenzury. V polovině 20. století knižní produkce v Evropě byla přes 200 000 titulů ročně. Na přelomu druhého tisíciletí byl dostupný internet a rozširuje se elektronická kniha. Kniha má přesně stanovenou podobu a každá její součást má svůj název. I když se v současné době mnoho nakladatelství z ekonomických důvodů nedrží této podoby knih při vydávání, lze podle této úpravy knihy poznat kvalitu nakladatelské a knihařské práce. knižní blok - označuje svázané a oříznuté listy knihy bez desek. Tento blok je až na konci výroby přilepen (\"zavěšen\") do desek obálky pomocí předsádky. signet - značka nakladatelství nebo edice umístěná v knize na první liché stránce. patitul - je list, který předchází hlavní titul a na kterém je uveden autor knihy a titul knihy. Oproti hlavnímu titulu je vysázen menším písmem. Důvod tohoto zdvojování titulního listu je v minulosti, kdy byly knihy ještě těžké a při častém používání se vytrhávaly z desek. S deskami knihy se tak často ztratil i titulní list a později nebylo možné zjistit název knihy. Signet a patitul mohou být uvedeny na jedné stránce. frontispis - (též protititul) je označení pro sudou stránku naproti titulnímu listu. Často je na něm ilustrace. hlavní titul - je vždy umístěn na liché stránce knihy. Musí obsahovat titul a podtitul, jméno autora. Může také obsahovat rok vydání a název nakladatelství. hřbet knihy - u lepených vazeb je vždy rovný, u vázaných knih může být rovný nebo oblý. impresum - (též autorská tiráž, copyrightová stránka, nakladatelský záznam) je na druhé straně titulního listu a musí obsahovat copyright textu (ilustrací) a ISBN.", "question": "Jakým výrazem se označují svázané a oříznuté listy knihy bez desek?", "answers": ["knižní blok"]}
{"title": "Chicago", "context": ": 667 2002: 656 2003: 601 2004: 453 2005: 451 2006: 471 2007: 448 2008: 513 2009: 459 2010: 436 2011: 435 Novým starostou Chicaga je od 16. května 2011 Rahm Israel Emanuel, přičemž jeho předchůdce, Richard Michael Daley, zastával tento post od roku 1989, tedy celých 22 let. Oba jsou členy Demokratické strany. Daley je synem bývalého starosty Richarda J. Daleyho, jeho mladší bratr William Daley byl ve vládě prezidenta Billa Clintona ministrem obchodu. Rodina Daleyových je irského původu a patří mezi nejvlivnější politické klany v Americe. Podobně jako Kennedyové se i Daleyové v politice angažují za Demokratickou stranu. Chicago si za starosty tradičně volí demokraty, ti ovládají město nepřetržitě již více než osmdesát let. Samotný bývalý starosta Daley patří mezi liberální politiky, podporující práva žen na potrat a práva homosexuálů. Daley ovšem tvrdě postupuje proti kriminalitě a výrazně se angažuje v ekologické politice. V prestižní anketě časopisů Time a USA Today byl Daley zvolen nejlepším starostou Chicaga vůbec a jedním z pěti nejlepších starostů v celých Spojených státech. Ve volbách v roce 2003 se Daley utkal se dvěma nezávislými soupeři a jedním republikánem. V kampani, která proběhla v období výrazného snížení kriminality a prvního populačního přírůstku v Chicagu od roku 1950, byl Daley ve výhodné pozici a komentátoři jej prohlašovali za jistého vítěze. Ve volbách pak Richard Daley získal mimořádných 78 procent všech hlasů, které byly odevzdány. V Chicagu se nachází přes 600 veřejných škol. Co se týče vyššího vzdělání, je Chicago jedno z největších center vyššího vzdělání na světě. Nachází se zde nejlepší univerzity Spojených států; např. University of Chicago, Northwestern University, DePaul University nebo univerzita Loyola. Chicago se dělí na 4 hlavní regiony: North Side, South Side, Southwest Side a West Side. Centrum města (Downtown) leží mezi North Side a South Side. Obsahuje městské části Loop, Near North Side a Near South Side. Většina mrakodrapů se nachází ve čtvrti The Loop. Související informace naleznete také v článku Chicago Loop.", "question": "Nachází se v Chicagu veřejné školy?", "answers": ["V Chicagu se nachází přes 600 veřejných škol."]}
{"title": "Isao Takahata", "context": "Isao Takahata (japonsky 高, Takahata Isao), který se narodil 29. října 1935 v Udžijamadě, je jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších tvůrců japonských animovaných filmů – anime. Spoluzaložil s Hajao Mijazakim animátorské studio Ghibli, které také produkovalo jeho nejznámější filmy. Jeho animované filmy pokrývají neobyčejně širokou škálu témat - jenom pod křídly studia Ghibli vytvoři válečný film (Hrob světlušek), psychologické romantické drama (Střípky minulosti), rodinnou komedii (Mí sousedé Jamadovi) a ekologický dobrodružný film (Pom poko). Zejména Hrob světlušek se dočkal popularity a mnoha kladných ohlasů a mnoho lidí jej považuje za jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob. Poté, co v roce 1959 Isao Takahata graduoval na Tokijské univerzitě, vstoupil do nově vytvořeného animátorského studia Tóei dóga, kde se krátce poté setkal se svým pozdějším dlouhodobým kolegou Mijazakim a kde také režíroval svůj první celovečerní film Taijó no ódži: Horus no daibóken (v překladu Horus: Princ slunce). Přestože byl film umělecky úspěšný, finančně selhal a v důsledku toho spolu s Mijazakim studio opustili, aby mohli pracovat na mnoha společných projektech.", "question": "Kdy se narodil Isao Takahata?", "answers": ["29. října 1935"]}
{"title": "Karlík a továrna na čokoládu (film)", "context": "Americký film Karlík a továrna na čokoládu (anglicky Charlie and the Chocolate Factory, 2005), natočený podle stejnojmenné knihy britského autora Roalda Dahla režíroval Tim Burton. V hlavních rolích vystupuje Johnny Depp jako Willy Wonka, Freddie Highmore jako Karlík Bucket a AnnaSophia Robb jako Fialka Garderóbová. Hudbu složil Danny Elfman. Film je druhou adaptací knihy, první je film z roku 1971 Pan Wonka a jeho čokoládovna (anglicky Willy Wonka & the Chocolate Factory). Malý Karlík Bucket pocházející z velice chudé rodiny se doslechne v televizi o zlatých kupónech, které Willy Wonka umístil do pěti čokolád. Ty pak nechal rozvézt do celého světa. Všechny kupóny se rychle najdou, ale ukáže se, že kupón nalezený v Rusku je padělek. Malý Karlík Bucket dostává čokoládu jednou ročně a to k narozeninám, protože jeho rodina je chudá. Měl narozeniny a dostal Wonkovu čokoládu, ale kupón v ní nebyl a Karlík byl zklamaný. Jednoho dne mu dědeček dá penízek a řekne, že je to jeho tajná rezerva. Pošle ho do obchodu koupit Wonkovu čokoládu. Za chvíli se s ní Karlík vrátí a společně ji rozbalí. Zlatý kupón v ní zase není, malý Karlík opět prožívá zklamání. Později objeví na zemi desetidolarovou bankovku a koupí si za ni čokoládu, ve které najde poslední z pěti zlatých kupónů, který zajišťuje těm, kteří ho najdou, exkurzi do gigantické továrny na čokoládu podivína Willyho Wonky (Johnny Depp). Během prohlídky se čtyři z dětí, nenažraný Augustus Kdoule, namyšlená Fialka Garderóbová, přechytralý Mikey Televykuk a rozmazlená Veruka Saltini, stanou oběťmi své chamtivosti a nafoukanosti a zůstane jen skromný Karlík Bucket, který je Willymu sympatický už od začátku, stejně, jako Willy Karlikovi. Jenže Willy pak Karlíka zklame díky své nevyřešené minulosti a Karlík jeho nabídku, aby se stal dědicem jeho továrny, odmítne. Willyho to překvapí a zdrtí, ale nakonec mu to nedá a schválně jde do míst, kde se může s Karlíkem setkat. Nakonec se usmíří a Karlík pomůže Willymu srovnat vztah s jeho otcem zubařem, který Willyho v dětství uzurpoval a se kterým Willy od chvíle, kdy odešel z domova, nepromluvil. Karlík pak začne Willymu pomáhat a Willy se spřátelí i s jeho rodinou.", "question": "Kdo je autorem knižní předlohy filmu Karlík a továrna na čokoládu?", "answers": ["Roalda Dahla"]}
{"title": "Robert Fico", "context": "V letech 1994-2000 působil jako agent pro zastupování SR v řízení před Evropskou komisí pro lidská práva a Evropským soudem pro lidská práva. 14. dubna 1987 vstoupil do Komunistické strany Slovenska (KSS), do které byl vybrán na základě výborných studijních výsledků, ambicí i vhodného původu. V roce 1992 byl ve volbách zvolen do funkce poslance za Stranu demokratické levice (SDĽ), která vznikla po listopadu 1989 přejmenováním tehdejší KSS. Od té doby byl až do roku 2006 poslancem Národní rady Slovenské republiky. Po volbách v roce 1994, ve kterých SDĽ ztratila velkou část podle průzkumů očekávaných hlasů, odstoupil z postu předsedy strany Peter Weiss a za svého nástupce následně označil Roberta Fica. Několik hodin před začátkem sjezdu však Fico kandidaturu stáhl ve prospěch Ľubomíra Fogaše, jeho bývalého kolegy z Právnické fakulty Univerzity Komenského. Po volbách v roce 1998 vznikala široká koalice stran SDK, SDĽ, SMK a SOP. Robert Fico, jakožto člen vládní SDĽ začal proti této koalici vystupovat, především útočil na spolupráci se Stranou maďarské koalice (SMK), když tvrdil, že se strana pokouší otvírat tzv. Benešovy dekrety. V té době byl ve své straně nejpopulárnějším politikem a ve volbách získal rovněž nejvíce preferenčních hlasů z politiků SDĽ. Kvůli neshodám stranu však následně opustil. V prosinci 1999 založil novou politickou stranu s názvem SMER (česky SMĚR). Hned po svém založené začal SMER působit jako alternativa, jak vůči tehdejší vládní koalici pod vedením Mikuláše Dzurindy, tak vůči opozici. Ještě v témže volebním období (1998-2002) přijala strana do svého názvu přívlastek \"třetí cesta\". Podle tvrzení představitelů strany se tím definovala jako strana moderního progresivního středolevého politického proudu typu britských labouristů nebo německé SPD. Preference strany postupně rostly a naopak preference SDĽ klesaly. Tehdy vládní strana SDĽ se v následujících volbách do parlamentu nedostala, a k 1. lednu 2005 zanikla, když byla pohlcena právě SMERem. V těchto volbách byl Fico opět zvolen poslancem NR SR, kde se stal členem Výboru NR SR pro lidská práva, národnosti a postavení žen. Strana SMER se stala se ziskem 13,6% voličských hlasů třetí nejsilnější politickou stranou na Slovensku, za ĽS-HZDS a SDKÚ-DS a obsadila tak v Národní radě 25 poslaneckých křesel. Naproti tomu, průzkumy veřejného mínění dlouhodobě předpovídaly pro stranu lepší výsledek. SMERu se po volbách do vlády dostat nepodařilo, tu nakonec vytvořil opětovně Mikuláš Dzurinda z SDKÚ-DS (druhá vláda Mikuláše Dzurindy) a SMER zůstal v opozici. Během celého volebního období soupeřil SMER s ĽS-HZDS o vedoucí postavení v opozici.", "question": "Čím byla pohlcena vládní strana SDĽ?", "answers": ["SMERem"]}
{"title": "Slunce, seno, erotika", "context": "Slunce, seno, erotika je třetí pokračování české filmové komedie-trilogie z roku 1991 režiséra Zdeňka Trošky. Předchozí dvě komedie byly situovány do malé vesnice Hoštice, kde byly i natáčeny, tentokrát je děj situován i do Itálie. == Děj == Lidé z Hoštic jedou do Itálie na výměnný pobyt, po příjezdu se snaží zvelebit vesnici, a to i za cenu založení nudistické pláže. Vše se ale nečekaně zvrtne, když italská delegace dorazí dříve, než bylo v plánu. == Obsazení == == Externí odkazy == Slunce, seno, erotika v Česko-Slovenské filmové databázi Slunce, seno, erotika v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Kdo režíroval Slunce, seno, erotika?", "answers": ["Zdeňka Trošky"]}
{"title": "Velká Skrovnice", "context": "Velká Skrovnice Kaple na hřbitově ve Velké Skrovnici znak Lokalita Status obec LAU 2 (obec) CZ0534 581101 Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Ústí nad Orlicí Okres (LAU 1) Ústí nad Orlicí (CZ0534) Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053) Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 50°1′50″ s. š., 16°19′1″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 298 (2020)[1] Rozloha 5,75 km² Katastrální území Velká Skrovnice Nadmořská výška 415 m n. m. PSČ 562 01 Počet částí obce 2 Počet k. ú. 1 Počet ZSJ 2 Kontakt Adresa obecního úřadu Velká Skrovnice 30562 01 Ústí nad Orlicí 1 obec@velkaskrovnice.cz Starosta Ing. Pavel Chalupa Oficiální web: www.velkaskrovnice.cz Velká Skrovnice Další údaje Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Obec Velká Skrovnice (německy Groß Skraunitz) se nachází v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije zde 298[1] obyvatel. Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku [1349]. Části obce Velká Skrovnice Malá Skrovnice Reference 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01] Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Velká Skrovnice na Wikimedia Commons Velká Skrovnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Části obce Velká Skrovnice Části obce", "question": "Nachází se obec Velká Skrovnice v Královéhradeckém kraji?", "answers": ["Obec Velká Skrovnice (německy Groß Skraunitz) se nachází v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji."]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "Sir Terence David John \"Terry\" Pratchett, OBE (28. dubna 1948 Beaconsfield, Buckinghamshire, Anglie - 12. března 2015 Broad Chalke, Wiltshire, Anglie) byl anglický spisovatel věnující se převážně žánru fantasy. Je známý především svou sérií knih Úžasná Zeměplocha. Do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek. Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham Davidovi a Eileen Pratchettovým. Své vzdělání připisuje High Wycombe Technical High School a Beaconsfieldské veřejné knihovně. Prvním vydaným dílem byla krátká povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu), uveřejněná v jeho školním časopise když mu bylo 13 a poté, v roce 1963, znovu v časopise Science Fantasy, za což obdržel 14 liber. Druhá uveřejněná práce se jmenovala Night Dweller (Noční tvor) a objevila se v 156. čísle časopisu New Worlds v listopadu 1965. Po odchodu ze školy v roce 1965 získal práci v místních novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších regionálních novinách v jihozápadní Anglii včetně Western Daily Press a Bath Chronicle. V tomto novinářském období byl vyslán udělat interview s Petrem Bander van Durenem, jedním z ředitelů malého vydavatelství, kde právě vycházela nová kniha. V průběhu rozhovoru se zmínil, že sám napsal knihu The Carpet People (česky Kobercové). Ta byla nakonec vydána v roce 1971 a slavnostně představena v oddělení koberců obchodního domu Heal's na Tottenham Court Road v Londýně. V roce 1980 se Pratchett stal tiskovým mluvčím elektrárenské společnosti Central Electricity Generating Board, kde v jeho působnosti bylo několik jaderných elektráren. Později vtipkoval o tom, že předvedl svůj smysl pro dokonalé načasování, protože změna zaměstnání následovala brzy po jaderné havárii v elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii v USA. Práci pro CEGB opustil v roce 1987, kdy začal vydělávat víc peněz příležitostným psaním. To mu umožnilo zvýšit tempo a ve svém nejproduktivnějším období napsat dvě knihy ročně. V roce 1998 obdržel Řád britského impéria v hodnosti Officer za službu literatuře. Se sobě vlastní ironií to komentoval prohlášením ve smyslu \"mám podezření, že 'službu literatuře' prokážu, když se zdržím dalších pokusů nějakou napsat\". V roce 1999 mu byl udělen čestný doktorát literatury na universitě ve Warwicku. Jeho dcera Rhianna Pratchett (narozena 1976) je autorkou fantasy a novinářkou. Jako svoje záliby Pratchett uváděl \"psaní, procházení, počítače, život\". Dobře je znám také díky své zvláštní zálibě v pokrývkách hlavy, což je vidět na zadních stranách obálek originálních vydání většiny jeho knih.", "question": "Do jakého jazyka překládá Jan Kantůrek díla Terryho Pratchetta?", "answers": ["Do češtiny"]}
{"title": "Epsilon Eridani", "context": "LHS 1557, CCDM J03329-0927A, 2E 788, FK5 127, GCRV 1962, GCTP 742.00, GJ 144, IRAS 03305-0937. , JP11 792, LFT 291, LHS 1557, LPM 158, LTT 1675, 2MASS J03325591-0927298, NLTT 11207, PLX 742, PPM 185905, ROT 531, TD1 2301, UBV 3410, WDS J03329-0927A (V) – měření provedena ve viditelném světleNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Epsilon Eridani (ε Eridani), vlastním jménem Ran,[2] je hvězda nacházející se v souhvězdí Eridanu, s deklinací 9.46° jižně od nebeského rovníku. Toto umístění ji činí viditelnou z většiny zemského povrchu. Ran se nachází přibližně 10,5 světelných let (3,2 parseku) od Sluneční soustavy, a její zdánlivá hvězdná velikost je přibližně 3,73. Jedná se o třetí nejbližší hvězdu viditelnou pouhým okem, po Alfě Centauri a Síriu. Stáří Ranu je odhadováno pouze na méně než miliardu let[3], díky čemuž má vyšší úroveň magnetické aktivity než současné Slunce, s hvězdným větrem dosahujícím až 30-násobné intenzity. Rotační perioda Ranu je 11,2 dne, a je menší než Slunce, s porovnatelně nižším množstvím prvků těžších než helium.[4] Jedná se o hvězdu hlavní posloupnosti, spektrální třídy K2, což znamená, že energie vzniklá v jádře hvězdy jadernou fůzí vodíku je na povrchu hvězdy vyzařovaná při teplotě přibližně 5 000 K, dávající jí oranžové zbarvení. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Epsilon Eridani na anglické Wikipedii.↑ I/131A/SAO [online]. Centre de Données astronomiques de Strasbourg. [cit. 2009-05-16]. Dostupné online. ↑ Mezinárodní astronomická unie. IAU Catalog of Star Names [online]. IAU Division C Working Group on Star Names (WGSN), rev. 2020-03-15 [cit. 2020-09-04]. Dostupné online. Dostupné také na: . (anglicky) ↑ JANSON, Markus; REFFERT, Sabine; BRANDNER, Wolfgang.", "question": "Jak vytváří Epsilon Eridani energii?", "answers": ["jadernou fůzí vodíku"]}
{"title": "Jasoň červenooký", "context": "Z celosvětového hlediska je klasifikován jako zranitelný, v České republice byl ve 20. století vyhuben, ale v roce 1986 znovu vysazen, takže podle českých zákonů jde o kriticky ohrožený druh. Vzácnost druhu a oddělenost jednotlivých populací vede k existenci značného množství poddruhů (více než 160). Je to velký motýl (rozpětí křídel 7–8,4 cm) s bílými křídly s černými a červenými skvrnami, housenka je černá s oranžovými skvrnami, kukla je červenohnědá, ojíněná modrobílým práškem, vajíčko je bílé, o rozměrech asi 1–1,5 mm. Žije v alpínských ekosystémech, zejména na horských skalnatých stráních, vyskytuje se téměř po celé Evropě a velké části Asie. Housenky se živí rozchodníky (Sedum), dospělí jedinci například nektarem fialově kvetoucími druhy bodláků. Jde o heliofilní druh, což znamená, že je aktivní především v období největšího slunečního svitu. Je pro něj charakteristický pomalý, třepetavý let. Má jednu generaci ročně, létá v červnu až srpnu, kdy se také dospělí jedinci páří a nakladou vajíčka.", "question": "Vyskytuje se jasoň červenooký v Asii?", "answers": ["Žije v alpínských ekosystémech, zejména na horských skalnatých stráních, vyskytuje se téměř po celé Evropě a velké části Asie."]}
{"title": "Druhý vatikánský koncil", "context": "Jelikož se biskupové příliš neznali, členové kurie rozdali spolu s hlasovacími lístky seznamy členů přípravných komisí. Kardinálové Liénart (z Lille) a Frings (z Kolína nad Rýnem) podotkli, že by se otcové měli nejdříve poznat. Následoval potlesk a první zasedání tím po dvaceti minutách skončilo. V dalších dnech se sešly národní a regionální biskupské konference a sestavily nové kandidátní listiny. Nejlepším dojmem působila kandidátka předložená středoevropskými a francouzskými biskupy, která zahrnovala odborníky z celého světa. Během prvního období zasedala 36× generální kongregace, bylo předneseno 640 projevů a proběhlo 33 hlasování. Diskutovalo se o předlohách o liturgii, zjevení, o sdělovacích prostředcích, o východních církvích a o církvi. Žádný z dokumentů však v tomto období nebyl dokončen. Aby bylo možné smysluplně pokračovat, byla 6. prosince ustanovena koordinační komise a 8. prosince se koncil sešel v tomto období naposledy. V listopadu 1962 se Jan XXIII. od lékařů dověděl, že mu zbývá již jen několik měsíců pozemského života. Pověřil proto kardinály Suenense a Montiniho, aby před koncilem přednesli své myšlenky o dalším směrování koncilu tak, jak mu je v říjnu přednesli soukromě. K tomu došlo 4. a 5. prosince. Pokračování koncilu bylo naplánováno na 8. září 1963, avšak 3. června Jan XXIII. umírá. Za necelé tři týdny byl 21. června po dvoudenním konkláve zvolen novým papežem kardinál Montini, Pavel VI. Již v den své volby vyhlásil, že koncil bude pokračovat. Datum prvního zasedání bylo stanoveno na 29. září. V úvodním projevu papež sdělil, že těžištěm jednání má být konstituce o církvi - obnova církve, jednota křesťanů, církev v dnešním světě. V prvním měsíci byla předloha o církvi důkladně přepracována a přijata jako základ pro další diskusi. Poté byly na programu dekrety o biskupech a o ekumenismu. V dekretu o ekumenismu narazily na odpor pasáže o Židech a o náboženské svobodě, proto byl dekret rozdělen a hlasovalo se pouze o prvních třech kapitolách. Nakonec se jednalo o dokumentech o liturgii a o sdělovacích prostředcích. Konstituce o liturgii a dekret o prostředcích masové komunikace byly při slavnostním závěrečném zasedání 4. prosince schváleny koncilem a vyhlášeny papežem. Ten přitom prvně použil novou formuli, která vyzdvihovala kolegialitu biskupů. Třetí jednací období probíhalo ve dnech 14. září až 21. listopadu 1964.", "question": "Který papež svolal druhý vatikánský koncil?", "answers": ["Jan XXIII."]}
{"title": "Chevrolet", "context": "Chevrolet, hovorově Chevy, je americká firma vyrábějící automobily. Založena byla v roce 1911. Je součástí koncernu General Motors. Chevrolet byl založen v roce 1911 Louisem Chevroletem a Williamem Durantem. V roce 1915 však mezi Chevroletem a Durantem došlo k roztržce a Louis Chevrolet Durantovi svůj podíl ve firmě prodal. O rok později William Durant sloučil Chevrolet Motor Car Company s koncernem General Motors. Od roku 2004 mají na kapotě logo Chevroletu také vozy Daewoo a v zemích Jižní Ameriky také modely prodávané v Evropě pod značkou Opel - například Corsa, Astra či Vectra. HHR SSR Camaro Cobalt Corvette Impala Malibu Avalanche Colorado Silverado Equinox Suburban Tahoe TrailBlazer Lumina TransSport Express Uplander Orlando Cruze Spark Aveo Lacetti Tacuma Epica Captiva", "question": "V jakém roce byla založena firma Chevrolet?", "answers": ["1911"]}
{"title": "Galapágy", "context": "Galapágy (španělsky Islas Galápagos), oficiálně Galápagos archipiélago (tj. Galapážské souostroví) je název ekvádorského souostroví 18 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru. Jsou proslulé pouze na těchto ostrovech žijícími, zvláštními druhy zvířat, např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli. Jde o druh tučňáka galapážského (Spheniscus mendiculus). Galápago značí želvu - název znamená tedy něco jako \"želví ostrovy\", na některých ekvádorských mapách lze nalézt pojmenování Archipiélago de Colón. Galapágy objevil Tomáš z Berlanga 10. března 1535 při plavbě z Panamy do Peru. V té době nebyly ostrovy obydlené. Poprvé se souostroví objevilo v námořních mapách až roku 1570. V 17. a 18. století používaly ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé k doplňování zásob vody. Až do roku 1832 nepatřily ostrovy nikomu, pak je anektoval Ekvádor. V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin.", "question": "Proč jsou Galapágy unikátní?", "answers": ["Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli."]}
{"title": "Metallica", "context": "Už v první polovině prosince začala Metallica hledat nového baskytaristu, který by se s nimi vydal na koncertní šňůru po Evropě, jméno ale nepadlo. Mezi kandidáty byli třeba: Mike Inez (Alice in Chains, Ozzy Osbourne), Joey Vera (Armored Saint ) a další. V polovině ledna byli dopsáni Rob Trujillo (ex- Suicidal Tendancies, ex- Ozzy Osbourne) a Eric Forrest (ex- VoiVod). Nejnovější informace říkaly, že se nové album St. Anger má objevit 10. června. Ve studiu A pokračovaly poslední nahrávky. Ale nejvíc se spekulovalo o tom, že novým basistou se má stát Robert Trujillo, oficiálně to však nebylo potvrzeno. Nakonec, 24. ledna 2003, se Robert připojil k Metallice. St.Anger vyšlo 5. června. Skalní fanoušci byli zděšeni tím, že na albu nejsou slyšet sólové kytary, které byly pro Hammetta tak charakteristické. Joe Berlinger i Bruce Sinofsky jsou tvůrci dokumentu o Metallice - Some Kind Of Monster. Film má dvě a půl hodiny. Je v nich výřez z mnoha dnů každodenního života kapely. Mezi lety 2001 a 2003 bylo nahráno tisíc hodin materiálu. Rozpočet filmu je okolo 1,5 miliónu dolarů. Premiéra filmu byla v lednu 2004 na filmovém festivalu v Park City. V listopadu 2004 skončila jeden a půl roku trvající koncertní šňůra 180 vystoupení. Časopis Rolling Stone vyhlásil Jamese Hetfielda mužem roku 2004. James Hetfield dostal 12. května 2006 speciální cenu. Jedná se o Cenu Stévie Ray Vaughana a James si ji zasloužil díky podpoře fondu MusiCares MAP a díky vytrvalé pomoci závislým hudebníkům s odvykací léčbou. Metallica se v červnu roku 2006 vydala na miniturné Escape from the studio '06, které začalo na obrovském festivalu v Německu Rock am Ring 2006. Tento koncert byl vysílán v přímém přenosu na MTV. Fanoušci Metallicy byli tímto turné naprosto nadšeni, protože skupina zahrála na koncertech celé legendární album Master of Puppets. V srpnu, po skončení turné, se Metallica vrátila zpět do svého studia HQ, kde pokračují práce na novém albu Death Magnetic. Producentem alba je Rick Rubin. V květnu 2008 Metallica spustila promo stránku MissionMetallica.com, kde jsou postupně zveřejňovány videa a fotografie z natáčení. Fanoušci si zde mohou album také zakoupit. Death Magnetic vyšlo 12. září 2008. V roce 2011 vyšlo EP Beyond Magnetic, s několika skladbami, které se nedostaly na album.", "question": "Kolik cen Grammy Metallica vyhrála?", "answers": ["200"]}
{"title": "Praha", "context": "Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami, které bylo největší v českých zemích. Roku 1893 byla zahájena pražská asanace, která zasáhla Josefov a Podskalí; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň. Související informace naleznete také v článku Velká Praha. Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství. Přitom byly zničeny nebo odstraněny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a pomník maršála Václava Radeckého (socha byla umístěna v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti a pomník nahrazen – později rovněž odstraněným – pomníkem Ernesta Denise) na Malostranském náměstí nebo socha císaře a krále, Habsburka Františka I. na Smetanově nábřeží, kam se v roce 2003 vrátila. Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jako Královské Vinohrady, Nusle nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo české, německé a židovské obyvatelstvo, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila první světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus; byla také dostavěna gotická Katedrála svatého Víta. V září 1929 (za prezidenta T. G. Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače, jak je uvedeno nad klenbou triumfálního oblouku chóru dómu) byla dokončena dostavba katedrály a slavnostně otevřena u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava. Světově unikátní je architektura kubistická – jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Od 15. března 1939 byla Praha hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava. Kulturní život byl ochromen; po incidentu, jehož obětí byl student Jan Opletal, byly zavřeny vysoké školy a předáci studentů popraveni. Během druhé světové války byli z Prahy deportováni do koncentračních táborů příslušníci tzv. \"méněcenných ras\", tedy zejména židovské a cikánské (dle tehdejšího označení) obyvatelstvo.", "question": "Ve kterém roce byla založena Velká Praha?", "answers": ["1922"]}
{"title": "Velký a Malý Tisý", "context": "Velký a Malý Tisý je národní přírodní rezervace ev. č. 498 poblíž města Lomnice nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec ležící na území CHKO Třeboňsko. Řadí se mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Česku a je významná rozsáhlým litorálním porostem na březích rybníků. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, Natura 2000 a další. Důvodem ochrany je jedna z nejvýznamnějších ornitologických rezervací v Česku. Význam má i z pohledu entomologického. Součástí rezervace je 11 větších rybníků, mimo jiné i dvojice rybníků Velký a Malý Tisý, které daly lokalitě název. Pro rybníky v rezervaci je charakteristické, že mají velmi členité pobřeží tvořené zarostlými břehy, zátokami, poloostrovy a ostrůvky. Na břehy volně navazují podmáčené louky, lesy, vřesoviště a pole. Vlivem rozmanitosti různých stanovišť se zde nachází bohatá řada druhů z flory i fauny, které zde sídlí. Hlavně ptactvo využívá lokalitu jako důležitou migrační zastávku či shromaždiště před pravidelnými tahy. I přes to, že je lokalita po desetiletí chráněna, došlo nevhodnými hospodářskými zásahy v podobě nadměrného chovu ryb od 50. let 20. století k postupné degradaci a ústupu litorálních porostů. Od 90. let 20. století se ochranáři snaží snižováním počtu nasazovaných ryb a změnou jejich druhové skladby společně s vodohospodářskými zásahy do výšky vodní hladiny rybníku Velký Tisý podpořit rozvoj rákosových porostů. Výsledky těchto opatření ukázaly, že na obnovu porostů by i za vhodných podmínek byla potřeba doba dosahující až desítek let. Oblast národní rezervace Velký a Malý Tisý se nachází na západním okraji CHKO Třeboňsko mezi městy Lomnice nad Lužnicí na severu a Třeboní na jihu. Jedná se o rybniční soustavu 11 rybníků (jiný zdroj však uvádí 14 rybníků). Největší z nich je rybník Velký Tisý.", "question": "Jaké evidenční číslo má národní přírodní rezervaci Velký a Malý Tisý?", "answers": ["498"]}
{"title": "Sokolovská pánev", "context": "569,7 m n. m. (Zelený vrch) Délka 36 km Šířka 9 km Rozloha 312 km² Střední výška 451,8 m n. m. Nadřazená jednotka Podkrušnohorská oblast Sousedníjednotky Doupovské horySlavkovský lesChebská pánevKrušné hory Světadíl Evropa Stát Česko Česko Sokolovská pánev na mapě Česka Horniny terciérní sedimenty, hnědé uhlí Povodí Ohře Souřadnice 50°13′ s. š., 12°45′30″ v. d. Identifikátory Kód geomorf. jednotky IIIB-2 Některá data mohou pocházet z datové položky. Sokolovská pánev je český geomorfologický celek nacházející se v severozápadní části Podkrušnohorské oblasti, na území okresů Sokolov a Karlovy Vary. Nejvyšším bodem je Zelený vrch (569,7 m n. m.). Na starších mapách ještě nalezneme bývalý nejvyšší vrch v Sokolovské pánvi, a to Dvorský vrch (původně 573 m n. m.). Jeho vrcholová partie však byla odtěžena lomem na kámen a tak se nejvyšší bodem stal Zelený vrch. Vymezení Sokolovská pánev je terciérní pánev s vrásově zlomovou stavbou. Je to oboustranně tektonicky ohraničený, stupňovitý, příčně asymetrický příkop, protažený ve směru západ – východ. Pánev má délku 36 km, šířku 9 km a rozlohu 312 km2. Na jihu je omezena oherským okrajovým zlomem, který ji odděluje od Slavkovského lesa. Na severu je pánev ohraničena stupňovitým zlomovým krušnohorským pásmem. Na západě je oddělena od chebské pánve krystalinickým hřbetem u Chlumu sv. Maří. Východní okraj tvoří krystalinický hřbet oherského krystalinika, překrytý vulkanity Doupovských hor. Na území se z větších sídel nacházejí města Sokolov, Chodov, Nové Sedlo a Habartov. Geomorfologické členění Sokolovská pánev nemá z hlediska českého geomorfologického členění žádný podcelek, dělí se na čtyři okrsky, kterými jsou: Chlumský práh Svatavská pánev Chodovská pánev Ostrovská pánev Geologie Podloží západní části pánve je tvořen krystalinikem, zastoupeným metamorfovanými horninami, zejména rulami a svory, východní část pánve žulami karlovarského plutonu. Pánev je vyplněna třetihorními (kenozoickými) jezerními sedimenty. Geneze pánve Jedná se o příkopovou propadlinu vzniklou v ose podkrušnohorského prolomu. Je omezena vysokými a příkrými svahy Krušných hor a Slavkovského lesa a její reliéf má mírně zvlněný charakter a je vyplněna jezerními sedimenty. Je prostorově a geneticky úzce svázána s vulkanismem, vulkanogenní horniny se na složení terciérní výplně pánve podílejí asi 55 %. Hlavním zdrojem vulkanického materiálu byly vulkanické systémy v západní části Doupovských hor a izolovaná vulkanická centra na území sokolovské pánve a přilehlé části Krušných hor a Slavkovského lesa. Litostratigrafie Pohled z přilehlých svahů Krušných hor - v pozadí Slavkovský les Pohled z přilehlých svahů Slavkovského lesa - v pozadí Krušné hory Pohled na povrchový lom Jiří", "question": "Jak se nazývá nejvyšší vrch Sokolovské pánve?", "answers": ["Zelený vrch"]}
{"title": "Mauricius (ostrov)", "context": "Mauricius (francouzsky Île Maurice, kreolsky Moris, anglicky Mauritius) je sopečný ostrov v Indickém oceánu, největší z ostrovů Maskarénského souostroví. Mauricius je zároveň také největší ostrov Mauricijské republiky, na němž se nachází její hlavní město Port Louis. == Geografie == Ostrov Mauricius se nachází v západní části Indického oceánu, jeho pobřeží je obklopeno korálovými útesy a řadou malých ostrůvků. Nejbližší větší pevninou v okolí je ostrov Réunion, francouzský zámořský departement, který je od Mauricia vzdálený 172 km směrem na jihozápad. Pokud jde o území Mauricijské republiky, asi 400 km na severovýchod od její metropole na ostrově Mauricius leží korálový atol Cargados Carajos (Saint Brandon) a 560 km směrem na východ ostrov Rodrigues. Souostroví Agaléga, které je rovněž součástí Mauricijské republiky, leží na sever od Mauricia ve vzdálenosti 1064 km (pozn.: některé zdroje uvádějí vzdálenost 1122 km ) tedy dále, než Madagaskar, který se nachází ve vzdálenosti 868 km od Mauricia směrem na západ. === Geologie a geomorfologie === Ostrov vznikl vulkanickou činností v době před 15 až 8 milióny let. Na Mauriciu již neexistuje žádná činná sopka, avšak stopy zdejší sopečné minulosti jsou patrné dodnes, ať už to jsou pozůstatky velké kaldery, tvary místních horských vrcholů v podobě skalních suků či věží nebo zachovalý sopečný kráter Trou-aux-Cerfs, který má průměr 300 metrů a nachází se v centrální části ostrova přímo uprostřed města Curepipe. Nejvyšším vrcholem Mauricia je Piton de la Petite Riviè Noire (828 m n. m.), který se zvedá v jihozápadní části ostrova uprostřed národního parku Black River Gorges National Park. Nadmořská výška ostatních vrcholů v této oblasti s výjimkou Mount Cocotte (780 m n. m.) se pohybuje kolem 600 metrů.V pořadí druhé dva nejvyšší vrcholy ostrova Le Pouce a Pieter Both (oba shodně 820 m n. m.) leží o téměř tři desítky kilometrů severněji poblíž metropole Port Louis.", "question": "Nachází se ostrov Mauricius v Tichém oceánu?", "answers": ["Ostrov Mauricius se nachází v západní části Indického oceánu, jeho pobřeží je obklopeno korálovými útesy a řadou malých ostrůvků."]}
{"title": "Úplavice", "context": "Úplavice je akutní a vysoce infekční průjmové onemocnění. Podle původu se dělí na bacilární úplavici, způsobovanou bakterií, a amébní úplavici, kterou zapříčiňuje měňavka (prvok). Přenáší se výhradně z člověka na člověka. Léčí se obvykle antibiotiky a pro pacienta je důležitá dieta a dostatečný přísun tekutin. Alternativními názvy této formy nemoci jsou shigelóza nebo dyzentérie. Jejím původcem jsou gramnegativní tyčinkovité bakterie rodu Shigella, z nichž nejnebezpečnější je Shigella dysenteriae. Jde stejně jako u cholery o výlučně lidské onemocnění, zdrojem je tedy jiný člověk - nemocný nebo přenašeč. K přenosu dochází alimentární cestou přes potraviny nebo pitnou vodu. Mouchy mohou přenést infekční materiál na krátké vzdálenosti. Jde o extrémně nakažlivou chorobu, k onemocnění stačí dávka okolo 200 bakterií. Prevence: izolace nemocných, pravidelné kontroly pracovníků v potravinářství, mytí rukou, tepelná úprava potravin a vody, ochrana jídla před mouchami. Inkubační doba činí 1-5 dní. Bakterie napadají tlusté střevo a vytvářejí nebezpečné toxiny. Charakteristické příznaky jsou svíravé bolesti břicha, křeče a vodnaté průjmy s příměsí krve a hlenu. Hrozí silná dehydratace a u extrémně těžkých případů protržení střevní stěny. U nás je tato forma onemocnění vzácná. Diagnostikuje se pomocí kultivace původce choroby. Léčba se provádí pomocí Endiaronu (u lehčích případů), nebo za pomoci antibiotik. Důležitá je dieta a nahrazování ztracených tekutin. Amébní, respektive entamoební úplavice je způsobována prvokem Entamoeba histolytica (česky měňavka úplavičná), se kterou se můžeme setkat ve vysoce znečištěných vodách, nebo také třeba v kanále. Přenos je podobný jako u bakteriální. Měňavka úplavičná žije v tlustém střevu, kde se vyskytuje ve dvou formách. Ve formě menší (minuta), kterou se rozšiřuje a která je pro organismus prakticky neškodná a ve formě větší (magna), která se za určitých okolností začne v tlustém střevě tvořit. Ta napadá střevní epitel a proniká do tkání a krevního oběhu, který ji může roznést po celém organismu. Nemoc se projevuje podobnými příznaky jako bakteriální úplavice, dále se také mohou vyskytnout jaterní abscesy. Léčí se antibiotiky, jaterní abscesy je nutno chirurgicky odstranit. Nutno dbát na dietu a doplnění tekutin. Prognóza je při dosažitelnosti lékařské pomoci dobrá, jinak závisí na formě nemoci a stavu pacienta. O. Uplavici - pseudonym, pod nímž byl roku 1887 omylem zveřejněn článek Jaroslava Hlavy Disanteria", "question": "Jaký prvok způsobuje amébní úplavici?", "answers": ["měňavka"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty. Příkladem genocidy se stal holokaust, kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů. Další milionové oběti byly ze strany slovanského obyvatelstva na územích východní fronty, kde bylo na 8 milionů civilních obětí. Civilní oběti podlehly nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé a sovětské armády a masakrům nebo genocidě páchanými německými a sovětskými komandy na obsazených územích.", "question": "Kdy začala 2. světová válka v Asii?", "answers": ["7. července 1937"]}
{"title": "Běh na 100 metrů#Světové rekordy", "context": "Výkon (s) Atlet Stát Město Datum Světový (WR) Muži9,58Usain BoltJamajka JamajkaBerlín16. 8. 2009 Ženy10,49Florence Griffith-Joynerová USAIndianapolis16. 7. 1988 Olympijský (OR) Muži9,63Usain BoltJamajka JamajkaLondýn5. 8. 2012 Ženy10,62Florence Griffith-Joynerová USASoul24. 9. 1988 Mistrovství světa (MS) Muži9,58Usain BoltJamajka JamajkaBerlín16. 8. 2009 Ženy10,70Marion Jonesová USASevilla22. 8. 1999 Český (ČR) Muži10,16Zdeněk StromšíkČesko ČeskoTábor18. 7. 2018 Ženy11,09Jarmila KratochvílováČeskoslovensko ČeskoslovenskoBratislava6. 6. 1981 Současné rekordy podle kontinentů Rekord Kategorie Výkon (s) Atlet Stát Město Datum Evropa Muži9,86Francis ObikweluPortugalsko PortugalskoAthény22. 8. 2004 Ženy10,73Christine ArronováFrancie FrancieBudapešť19. 8. 1998 Afrika Muži9,85Olusoji FasubaNigérie NigérieDauhá12. 5. 2006 Ženy10,78Murielle Ahouréová Pobřeží slonovinyMontverde11. 6. 2016 Asie Muži9,91Femi Ogunode KatarWu-chan4. 6. 2015 Ženy10,79Li Xuemei ČínaŠanghaj18.10. 1997 Severní a střední Amerika Muži9,58 Usain Bolt JamajkaBerlín16. 8. 2009 Ženy10,49 Florence Griffith-Joynerová USAIndianapolis16. 7. 1988 Jižní Amerika Muži10,00Robson da Silva BrazílieCiudad de México22. 7. 1988 Ženy10,91Rosângela Santosová BrazílieLondýn6. 7. 2017 Oceánie Muži9,93Patrick Johnson AustrálieMito5. 5. 2003 Ženy11,11Melissa Breenová AustrálieCanberra9. 2. 2014 Muži na iaaf.orgŽeny na iaaf.org Vývoj světového rekordu (el. měření) Muži ČasJménoDatumMísto 10,64 Ralph Metcalfe16.07.1932Stanford 10,53 Eddie Tolan31.07.1932Los Angeles 10,38 Eddie Tolan01.08.1932Los Angeles 10,38 Ralph Metcalfe01.08.1932Los Angeles 10,34 Barney Ewell09.07.1948Evanston 10,32 Ray Norton10.08.1958Thonon-les-Bains 10,32 Jocelyn Delecour10.08.1958Thonon-les-Bains 10,29 Peter Radford13.09.1958Colombes 10,25 Armin Hary21.06.1960Curych 10,06 Bob Hayes15.10.1964Tokio 10,03 Jim Hines20.06.1968Sacramento 10,02 Charles Greene13.10.1968Ciudad de México 9,95 Jim Hines14.10.1968Ciudad de México 9,93 Calvin Smith03.07.1983Colorado Springs 9,93 Carl Lewis30.08.1987Řím", "question": "Jakou hodnotu má světový rekord mužů v běhu na 100 metrů, jehož autorem je jamajský sprintér Usain Bolt?", "answers": ["9,58"]}
{"title": "Audi", "context": "5,4 mld. €[1] Výsledek hospodaření 5,03 mld EUR (2013) Celková aktiva 16,8 mld. € Zaměstnanci 73,751 (2013) Mateřská společnost Volkswagen Group Majitelé quattro GmbH,Lamborghini S.p.A.,Audi Hungaria Motor Kft Dceřiné společnosti DucatiLamborghiniAudi Hungaria Zrt.quattro GmbH Poznámky [2] Identifikátory Oficiální web Audi.com ISIN DE0006757008 Některá data mohou pocházet z datové položky. Autosalón Audi v Drážďanech Audi A4 allroad Audi TT 2. generace Audi (AUDI AG) je německá společnost, která se zabývá výrobou luxusních automobilů, sídlí v Ingolstadtu v Bavorsku. Je součástí skupiny Volkswagen Group a patří k nejstarším výrobcům automobilů v Německu. Skupina AUDI AG zahrnuje nejen značku Audi, ale také italského výrobce sportovních vozů Lamborghini. Od roku 2012 patří do skupiny AUDI AG také tradiční italský výrobce motocyklů Ducati. Znakem Audi jsou 4 propojené kruhy, které symbolizují čtyři různé výrobce automobilů (Audi, DKW, Horch a Wanderer), k jejichž fúzi do koncernu Auto Union došlo v roce 1932. Skupina Audi se zaměřuje na výrobu sportovních, sofistikovaných a progresivních produktů. V roce 2013 dodala svým zákazníkům 1 751 007 vozidel, z toho 1 575 480 vozů značky Audi. Největšími trhy pro značku Audi jsou Čína, Německo a USA. V roce 2013 vykázala společnost obrat 49,88 miliardy EUR a provozní zisk 5,03 miliardy EUR.[3] Značka Audi proslula svým sloganem Vorsprung durch Technik, česky Náskok díky technice. Mezi milníky v technickém vývoji ingolstadtské automobilky patří především pohon všech kol quattro (více než 6 milionů vyrobených vozů Audi s pohonem quattro od roku 1980[4]), lehká konstrukce (například celohliníková karoserie ASF – Audi Space Frame) a motory TDI a TFSI. Audi 12 26 PS Audi 80", "question": "Kterou značku automobilů symbolizují čtyři propojené kruhy?", "answers": ["Audi"]}
{"title": "Jankovští z Vlašimi", "context": "Císařský komorník Maxmilián Arnošt II. z Vlašimi (1665–1736) se od dob studií ve Vídni přátelil s Josefem I., později se stal tajným dvorním radou. Oženil se s vdovou po Adamovi hraběti Zrinském, Marií Kateřinou, rozenou hraběnkou z Lamberka (1664–1717). Díky tomuto sňatku získal obrovskou knihovnu rodu Zrinských, kterou přestěhoval na Bítov. Své dcery provdal za členy rodů Daunů a Kouniců. Snažil se pro sebe a svůj rod získat titul říšského hraběte, nashromáždil mnoho důkazů ze starých listin a jiných dokumentů. Jestli tato snaha vedla k cíli, je sporné, některá novější literatura uvádí stav říšských hrabat, avšak v archivu České dvorské kanceláře se žádné důkazy o tomto nenacházejí. Tento titul lze najít již před svatbou s hraběnkou Zrinskou, mohl jej používat jako manžel hraběnky. Po smrti Josefa I. ztratil vyhlídky na povýšení a vrátil se na rodnou půdu. Zemřel bez mužského dědice, čímž bítovská větev vymřela po meči. František Antonín Jankovský z Vlašimi (1690–1752) pocházel z rešické linie rodu a soudně usiloval o získání Bítova pro svoji větev a děti svého bratra Jana Antonína (1692–9. června 1740). Povedlo se mu to v roce 1752, po několika měsících však zemřel a děti obou bratrů osiřely. Roku 1755 udělila císařovna Marie Terezie bítovské panství rakouským příbuzným bítovské větve, rodu Daunů. == Americká linie == Syn Jana Antonína, Jan Václav Jankovský z Vlašimi (1729–1775), působil jako vojenský vůdce během sedmileté války. Po jeho smrti jeho synové Jan Jankovský a Karel Jankovský von Mayenhorst byli pokračovateli rodu v Čechách. Rodina se oženila s rodinami von Raule a Kralik von Meyrswalden. V 18. století se příslušníci rodu odstěhovali z Čech. John Jankovsky (1845–1944) pokračoval v rodové linii v Americe. Ve většině starších literatury se uvádí, že rod vymřel koncem 18. století. == Erb == Při povýšení do panského stavu dostali čtvercový erb s černou orlicí a znak pánů z Vlašimi se dvěma červenými supími hlavami. == Příbuzenstvo == Spojili se s pány z Kunštátu, Zrinskými, Lamberky, Dauny, Šternberky a dalšími českými a moravskými rody. == Související články == Seznam českých šlechtických rodů == Literatura == HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Jankovští z Vlašimi, s. 64-65. BOLOM, Sixtus. Tajemství Jankovských z Vlašimi a na Bítově. Třebíč: Akcent, 2008. ISBN 978-80-7268-527-1. == Externí odkazy == Genealogie rodu Jankovských z Vlašimi Z hradu Bítova až do Ameriky Matriky MZA Brno", "question": "Který někdejší rytířský a panský český rod odvozoval svůj přídomek od k7c2 města Vlašim?", "answers": ["Jankovští z Vlašimi"]}
{"title": "Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze", "context": "Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze Divadelní fakultaAkademie múzických umění v Praze Budova DAMU v Karlově uliciVedení fakulty Děkanka MgA. et Mgr. Doubravka Svobodová Proděkan doc. Mgr. Jaroslav Provazník Proděkan doc. MgA. Jakub Korčák Proděkan doc. Mgr. Marek Bečka Tajemnice Ing. Iva Štveráková Statistické údaje Katedry 7 Základní informace Kontaktní údaje Souřadnice 50°5′9,6″ s. š., 14°25′2″ v. d. www.damu.cz Divadelní fakulta Akademie múzických umění (DAMU) je jednou ze tří fakult Akademie múzických umění v Praze (DAMU, FAMU, HAMU). Jedná se o fakultu zaměřenou na výchovu umělců divadelních oborů (herců, režisérů, dramaturgů, scénografů, manažerů, producentů ad.). Součástí fakulty je také studentské divadlo DISK, kde studenti sbírají praktické zkušenosti. Historie Divadelní fakulta AMU vznikla bezprostředně po druhé světové válce na základě potřeby vychovávat vzdělané divadelní umělce, umělecké osobnosti, které by byly schopny vnést do praxe vědomí uměleckých výbojů první poloviny století, kdy české divadlo zažívalo jeden ze svých vrcholů. Zakladatelé školy – vedle Miroslava Hallera hlavně pak režisér Jiří Frejka a scénograf František Tröster v sobě spojovali zkušenosti avantgardního hnutí s vysokým profesionalismem a pedagogickým talentem. Divadelní fakulta se během 60 let své existence rozrostla a obohatila o nové trendy ve vývoji divadla a stala se pluralitní školou, ve které učí nejvýznamnější osobnosti českého divadelního života: oborů herectví, režie, dramaturgie a divadelní teorie, scénografie a divadelní produkce i osobnosti, které svým rozkročením divadlo přesahují do sféry autorské tvorby, filosofie a pedagogiky. Katedry název katedry vedoucí katedry obory studia katedra činoherního divadla prof. MgA. Jan Burian herectví režie a dramaturgie katedra alternativního a loutkového divadla Ing. MgA. Branislav Mazúch herectví režie a dramaturgie scénografie katedra scénografie prof. MgA. Jan Dušek scénografie katedra produkce MgA. Michal Lázňovský produkce katedra výchovné dramatiky doc. Radek Marušák dramatická výchova katedra autorské tvorby a pedagogiky doc. Mgr. MgA. Michal Čunderle, Ph.D. autorské divadlo katedra teorie a kritiky doc.Mgr. Daniela Jobertová Ph.D. teorie a kritika divadelní tvorby V současné době tvoří páteř školy dvě velké katedry svým zaměřením reflektující různorodost dnešní divadelní scény – katedra činoherního a katedra alternativního a loutkového divadla.", "question": "Jak se zkráceně nazývá Divadelní fakulta Akademie múzických umění?", "answers": ["DAMU"]}
{"title": "Husitský bojový vůz", "context": "Využívány byly především pro stavbu tzv. vozových hradeb. V počátcích byly pravděpodobně obyčejnými, běžně užívanými selskými vozy. Teprve postupem času došlo na základě zkušeností z bitev k rozlišení zásobovacích a bojových vozů. Pro tento účel byly využívány větší a pevnější vozy, vybavené na stranách deskou ze silných fošen. K vybavení bojových vozů náleželo silné prkno zavěšené ze spodu podél mezi koly. Tím byli bojovníci chráněni proti nepřátelské palbě. Vedle toho každý vůz vezl řetěz, jímž byla spojována kola vozů k sobě při srážení do vozové hradby. Ve voze bylo i nářadí jako lopaty, sekery, rýče a motyky, které sloužilo při úpravách cest. Vozové hradby byly velmi praktické, protože bojovníci byli na stejné úrovni jako bojovníci na koních, nebo byli výše než pěšáci a lépe se jim útočilo. Husitská polní vojska měla v poli k dispozici obvykle větší množství vozů (ve velkých bitvách až stovky), které bylo možno ve vozové hradbě velmi rychle libovolně nakonfigurovat podle okamžitých potřeb do různých tvarů i většího počtu řad. Literatura", "question": "Proč byly vozové hradby, využité z husitských bojových vozů, velmi praktické?", "answers": ["protože bojovníci byli na stejné úrovni jako bojovníci na koních, nebo byli výše než pěšáci a lépe se jim útočilo"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Od 1. ledna 1969 byla na základě ústavního zákona o československé federaci ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR). Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i svrchovanosti. Ústavním zákonem Slovenské národní rady ze dne 1. března 1990 \"O názvu, státním znaku, státní vlajce, státní pečeti a o státní hymně Slovenské republiky\" se název změnil na současný název Slovenská republika. V témž období byl změněn i název České republiky a federace. K 1. lednu 1993 pak Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla a stávající Slovenská i Česká republika se staly samostatnými státy. Slovensko se 29. března 2004 stalo členem Severoatlantické aliance a dne 1. května 2004 spolu s Českem také členem Evropské unie. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Slovenska. Slovensko je vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě. Celkový rozsah jeho území čítá 49 036 km2. Sousedí na severu s Polskem, na východě s Ukrajinou, na jihu s Maďarskem, na jihozápadě s Rakouskem a na západě s Českem. Severním a středním oblastem Slovenska dominují na především rozsáhlé horské masivy, které jsou součástí Západních Karpat. Ty se dělí na tři části – Vnější, Střední a Vnitřní. Vnější Západní Karpaty se nacházejí na severu a zahrnují Malé Karpaty, Javorníky a Beskydy. Střední Západní Karpaty se skládají z Vysokých a Nízkých Tater. Vnitřní Karpaty postupují dále na jih do Maďarska. Jejich součástí je především Slovenské rudohoří. V západních oblastech převládají spíše kopce. Níže položené oblasti jsou ve velké většině na jihu při hranicích s Maďarskem. Dvě nejvýznamnější z nich představují Podunajská a Východoslovenská nížina.", "question": "Jaký je celkový rozsah území Slovenska?", "answers": ["49 036 km2"]}
{"title": "Elektrický proud", "context": "t {\\displaystyle \\operatorname {rot} \\,\\left({\\frac {1}{\\mu _{0}}}\\mathbf {. B} \\right)-\\operatorname {rot} \\,\\mathbf {M} =\\mathbf {j} _{\\mathrm {vol} }+{\\frac {\\partial \\mathbf {D} }{\\partial t}}} , tedy rot H = j v o l + ∂ D ∂ t {\\displaystyle \\operatorname {rot} \\,\\mathbf {H} =\\mathbf {j} _{\\mathrm {vol} }+{\\frac {\\partial \\mathbf {D} }{\\partial t}}} , což je první Maxwellova rovnice. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Horák Z., Krupka F.: Fyzika, 3. vydání, SNTL v koedici s ALFA, Praha 1981 Feynman R. P., Leighton R. B., Sands M.: Feynmanovy přednášky z fyziky – díl 1/3, 1. české vydání, Fragment, 2000, ISBN 80-7200-405-0. Feynman, R. P., Leighton, R. B., Sands, M.: Feynmanovy přednášky z fyziky – díl 2/3, 1. české vydání, Fragment, 2006, ISBN 80-7200-420-4. Sedlák B., Štoll I.: Elektřina a magnetismus, 1. vydání, Academia, Praha 1993, ISBN 80-200-0172-7 Odmaturuj z fyziky, DIDAKTIS 2004, ISBN 80-86285-39-1,od kapitola 5.2 Elektrický proud v látkách do kapitoly 5.6, strany od 111 do 152 Kvasnica J.: Teorie elektromagnetického pole, 1. vydání, Academia, Praha 1985. === Související články === Elektrická síla Elektrické napětí Elektrický náboj Elektrický obvod Intenzita elektrického pole === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu elektrický proud ve Wikimedia Commons Multimediální Encyklopedie Fyziky – ELEKTŘINA A MAGNETISMUS od 3.2 VZNIK ELEKTRICKÉHO PROUDU do 3.11 FYZIKÁLNÍ ZÁKLADY ELEKTRONIKY, Jaroslav Reichl, Martin Všetička a další.", "question": "Jak se nazývá uspořádaný pohyb nosičů elektrického náboje?", "answers": ["Elektrický proud"]}
{"title": "Evangelický hřbitov v Růžové", "context": "Česko Česko Obec Růžová Zeměpisné souřadnice 50°50′15,41″ s. š., 14°18′1,83″ v. d. Odkazy multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Evangelický hřbitov v Růžové na Děčínsku se nachází jihovýchodně od obce na severozápadním svahu Kovářova kopce. Má rozlohu přibližně 2 000 m². Západně od něj je na úbočí Petrova vrchu katolický hřbitov z roku 1906. Historie Hřbitov byl založen roku 1862 po zrušení náboženských diskriminačních opatření, posvěcen byl 16. května. Od evangelického kostela postaveného roku 1864 k němu vedla cesta lemovaná starou alejí. Evangelická obec chtěla hřbitov bez symbolu kříže, hřbitovní kříž zde prosadil evangelický farář. Popis Nejstarší náhrobek se nachází uprostřed hřbitova a má dochovaný nápis o slavnostním pohřbení dvou malých dětí jménem Franziska Hille z čp. 160 (narození 8. 4. 1862, úmrtí 25. 8. 1862) a Emanuel Richter (úmrtí 12. 5. 1861 ve věku jednoho roku).[pozn. 1] Emanuel Richter se narodil protestantským rodičům a nesměl být pohřben na katolickém hřbitově u kostela svatého Petra a Pavla. Byl pohřben roku 1861 na louce, která patřila evangelíku Johannu Guthovi a na jejíž části evangelická obec později postavila kostel. Při prvním pohřbu na nově založeném hřbitově byly ostatky dítěte přeneseny na hřbitov a pohřbeny s druhým dítětem do jednoho hrobu.[1] V 90. letech 20. století byly oba hřbitovy, evangelický i sousední katolický, zbaveny náletových dřevin a vyčištěny. Roku 2015 byl na podstavec hřbitovního kříže nainstalován železný kříž s použitím litinových částí původního kříže z roku 1862.[2] Odkazy Poznámky ↑ Václav Zeman uvádí pohřeb těchto dvou děti dne 25. července 1862. Reference ↑ Zeman, Václav: Nekatolíci v Růžové na Děčínsku na cestě mezi herrnhutskou a evangelickou církví (1840–1875).", "question": "Komu byl vystrojen první pohřeb na Evangelickém hřbitově v Růžové?", "answers": ["Franziska Hille"]}
{"title": "Marťanská kronika", "context": "Marťanská kronika (The Martian Chronicles) je cyklus povídek Raye Bradburyho z roku 1950 popisujících fiktivní kolonizaci Marsu. Povídky vznikly v rozmezí let 1945-1950 a velká většina z nich vyšla nejprve časopisecky.Děj povídek se odehrává na planetě Mars, pouze dvě povídky jsou situovány na Zem. Každá povídka má v názvu měsíc a rok, kdy se děj odehrává (první povídka v lednu 1999 a poslední v říjnu 2026, v upravené verzi se děj odehrává v letech 2030-2057), povídky přibližují události od neúspěchů prvních expedic, přes vyhubení Marťanů lidskou infekcí. Na Zemi poté vypukne jaderná válka, kvůli níž pozemšťané přerušují kolonizaci Marsu. Na závěr nově příchozí, vyhnaní ze Země na Mars, získávají etičtější vztah k novému domovu, místu, jež jim umožňuje žít lidštěji než na Zemi. Povídky se dají rozdělit do tří tematických okruhů: příběhy o objevitelských výpravách na Mars, příběhy o osidlování Marsu – o budování lidské civilizace, o setkáních lidí s původními obyvateli Marsu, okruh povídek odehrávající se poté, co na planetě Zemi vypukne jaderná válka, po níž pozemšťané přerušují kolonizaci Marsu.V knize se objevuje určitá snivá atmosféra, uplatňuje se zejména tehdy, když se v ději objeví Marťané (jsou nadáni schopností telepatie a hypnózy). Důležitým tématem knihy je otázka, o kolik technický pokrok předběhl pokrok lidský. == Povídky == Za českým názvem povídky je uveden rok jejího vzniku, anglický název a období, kdy se odehrává podle první a podle upravené verze. Raketové léto (1947, Rocket Summer), leden 1999/2030. V Ohiu se díky extrémnímu horku při startu rakety zima krátce změní v léto. Ylla (1950), únor 1999/2030. Marťanka Ylla žije v neromantickém manželství a díky telepatii ve snu vidí příchod astronautů. Její manžel popírá pravdivost oněch snů, ale v nitru začne hořce žárlit. Cítí jakési počínající romantické city Ylly k jednomu z astronautů. Astronauty zabije, jakmile přiletí na Mars.", "question": "Kdo napsal Marťanskou kroniku?", "answers": ["Raye Bradburyho"]}
{"title": "Sergej Valerjevič Prokopjev", "context": "podplukovník letectva (od 2012 v záloze) Čas ve vesmíru 196 dní, 17 hodin a 49 minut Kosmonaut od 1. února 2011 Mise Expedice 56/57 (Sojuz MS-09/ISS) Znaky misí Kosmonaut do aktivní Některá data mohou pocházet z datové položky. Sergej Prokopjev (rusky С В П; * 19. února 1975 Jekatěrinburg) je od února 2011 ruským kosmonautem, členem oddílu kosmonautů Roskosmosu. Před rokem 2011 byl pilotem ruského vojenského letectva. Od jara 2017 se připravoval na svůj první kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako člen Expedice 56 a 57, který proběhl v červnu – prosinci 2018. Život Narodil se roku 1975 ve městě Sverdlovsk (od roku 1991 Jekatěrinburg), kde vyrůstal a vychodil zde i střední školu, kterou dokončil v roce 1992. Poté navštěvoval Tambovskou vojenskou vysokou pilotní leteckou školu v Tambově, kterou dokončil roku 1997 s kvalifikací inženýr-pilot. V letech 2002–2005 navštěvoval státní zemědělskou univerzitu v Mičurinsku, kde získal titul v oboru ekonomie.[1] V době od roku 1997 do roku 2007 sloužil u letectva ve městech Orsk, Rjazaň a Vozdviženka. Poté dva roky pilotoval letadla Tupolev Tu-22M a následně rok na strategickém bombardéru Tupolev Tu-160. Celkem má nalétáno 850 hodin na strojích Tu-160, Tu-22M, Tupolev Tu-134, Jakovlev Jak-52 a Aero L-39 Albatros.[1]", "question": "Byl Sergej Prokopjev vojenským pilotem?", "answers": ["Před rokem 2011 byl pilotem ruského vojenského letectva."]}
{"title": "NaN", "context": "NaN jako zkratka z Not a Number (\"nečíslo\") je v číslicové technice termín pro hodnotu, která nereprezentuje (konečné) číslo. S NaN počítají návrhy numerických koprocesorů, vyskytuje se též jako rezervovaná hodnota v některých programovacích a skriptovacích jazycích (např. JavaScript) a někdy přímo tato zkratka může být zobrazena na displeji některých starších kalkulaček, měřicích přístrojů apod. Příklad, kdy může NaN vzniknout jako výsledek nějaké operace, je dělení nulou, pokus o výpočet funkční hodnoty funkcí v bodě, ve kterém se limitně blíží k nekonečnu nebo který nenáleží do jejich oboru hodnot. V případě koprocesorů je NaN permutací bitů, která podle dohodnutých standardů vyjadřuje, že tato permutace nereprezentuje číslo. Většinou též platí, že jakákoli operace, jejíž operandem je NaN má výsledek též NaN. NULL IEEE 754 Číslicová technika http://foldoc.org/?Not-a-Number", "question": "Co označuje NaN v číslicové technice?", "answers": ["hodnotu, která nereprezentuje (konečné) číslo"]}
{"title": "Ametyst", "context": "Ametyst je minerál, odrůda křemene různých odstínů fialové barvy. Ametyst je počítán mezi drahé kameny, je oblíbeným materiálem pro výrobu různých ozdob a šperků. Nachází se především v dutinách zásaditých hornin (geodách). Ametyst má barvu od jemně fialové po purpurovou. Některé ametysty jsou průhledné, jiné jen průsvitné, další neprůsvitné, tzv. opakní. Kvůli svému zbarvení jsou velmi oblíbené. == Termín == Název snad pochází z řeckého slova amethystos = neopojivý. Indové nazývají ametyst Katajílá podle barvy ovoce, které připomíná barvu ametystu. == Světová naleziště == Jako šperk měl ametyst význam už od starověku. Korále z ametystu jsou známy ze starověkých kultur civilizace Mohendžo-dara, Egypta, Sumeru a Baktrie v Afghánistánu a Tádžikistánu. Purpurové ametysty pocházejí z Afriky, ze Srí Lanky a z Bornea. Ametyst se od 19. století exportuje hlavně z Brazílie a Uruguaye. Nádherné ametysty pocházejí z mnoha afrických zemí (Zambie, Kongo, Madagaskar, ...), Cejlonu, Indie a mnoha dalších zemí světa. == České a slovenské ametysty ==", "question": "Jakou barvu může mít ametyst?", "answers": ["od jemně fialové po purpurovou"]}
{"title": "Fialová", "context": "Její vlnová délka je zhruba 380–450 nm. Z hlediska skládání barev je to pak kterákoli z barev mezi červenou a modrou. Fialová s větším podílem červené je purpurová a magenta, naopak větší podíl modré má indigo nebo ultramarín. == Použití a symbolika == V západních církvích je fialová liturgickou barvou pro advent, postní dobu a některé další příležitosti. Fialová je také barva biskupů a arcibiskupů, Fialovým trojúhelníkem byli v nacistických koncetračních táborech označováni Svědkové Jehovovi. == Využití == V barevném značení odporů znamená fialová barva číslici 7 nebo toleranci ±0.1%", "question": "Jaká je typická barva adventu?", "answers": ["fialová"]}
{"title": "Mistrovství světa v šachu žen", "context": "Zápasy a turnaje o titul mistryně světa v šachu – přehled šachových událostí, ve kterých se bojovalo o titul nejlepší šachistky na světě - mistryně světa v šachu. První ženské mezinárodní soutěže v šachu se konaly na konci 19. a na začátku 20. století. Oficiálně jsou mistryně světa titulovány od roku 1927 z iniciativy FIDE, která na rozdíl od šampionátu mužů od začátku organizovala tyto turnaje. == Do roku 1939 == Turnaje v letech 1927 až 1939 byly organizovány zároveň s kongresy FIDE a šachovými olympiádami. Celkem proběhlo 7 turnajů, které všechny vyhrála Věra Menčíková z celkovou bilancí 78 výher, 4 remíz a 1 prohry. Nejvíce účastnic bylo v roce 1937, kdy se hrálo švýcarským systémem. V ostatních turnajích hrály účastnice systémem každá s každou. V letech 1930, 1931 a 1933 se hráčky střetly každá s každou dvakrát, přičemž v odvetách měly opačné barvy figur. Nejvíce zemí (18) se zúčastnilo v roce 1939, nejméně (5) v letech 1930 a 1931, kdy FIDE omezila počet startujících z každé země na jednu. Sovětské šachistky se těchto šampionátů nezúčastňovaly, jelikož Sovětský svaz nebyl členem FIDE. Také se konal dvakrát zápas o titul mistryně světa, když v obou případech byla vyzývatelkou mistryně světa Věry Menčíkové německá šachistka Sonja Grafová. Oba zápasy vyhrála Menčíková. U prvního zápasu z roku 1934 není zcela zdokumentováno, zda šlo o oficiální zápas o titul mistryně světa, zatímco druhý zápas z roku 1937 již byl zcela oficiální podporovaný FIDE a předcházel mu turnaj, který vyzývatelka vyhrála. == 1945 - 1988 == Po smrti Věry Menčíkové v roce 1944 zorganizovala FIDE turnaj o uvolněný trůn na přelomu let 1949 a 1950. V něm zvítězila a Ljudmila Ruděnková. Až do 90. let pak systém ženských zápasů a turnajů o titul mistryně světa probíhal podle přesného schématu FIDE. Od roku 1951 byly zavedeny pásmové a od roku 1971 mezipásmové turnaje. O titul se bojovalo jednou za tři roky s výjimkou a 80. let, kdy to dvakrát bylo jednou za dva roky. Do roku 1988 proběhlo 13 zápasů a jeden turnaj tří hráček, který v roce 1956 vyhrála Olga Rubcovová.", "question": "Konaly se první ženské mezinárodní soutěže v šachu konci 19. a na začátku 20. století?", "answers": ["První ženské mezinárodní soutěže v šachu se konaly na konci 19. a na začátku 20. století."]}
{"title": "Gdaňsk", "context": "Gdaňsk (polsky Gdańsk s výslovností [gdaɲ] IPA, kašubsky Gduńsk, německy Danzig s výslovností [ˈ] IPA, latinsky Gedania, Gedanum abo Dantiscum) je jedno z nejstarších a největších polských měst, metropolí Pomořského vojvodství, ležící v Pomoří na řece Visle na břehu Baltského moře u Gdaňského zálivu. Gdaňsk hraje také roli kašubského hlavního města, jejich kulturního centra a sídla nejdůležitějších kašubských institucí. V současnosti má rozlohu 262,5 km2 a 455 717 obyvatel (2008). Nachází se zde velký námořní přístav. Společně s městy Sopoty a Gdyně tvoří aglomeraci, pro kterou se běžně užívá název Trojměstí (polsky 'Trójmiasto'). Město leží při ústí řeky Motlavy do Visly. Ústí Visly tvoří východní administrativní hranici města. Přes město vede hlavní železniční trať Varšava - Gdyně a souběžně s ní Szybka kolej miejska, zajišťující dopravu po gdaňské aglomeraci. Hlavním nádražím je Gdańsk Główny. U Gdaňsku se nachází malý poloostrov Westerplatte, kde 1. září 1939 začala druhá světová válka. V místních loděnicích vznikla Solidarita (Solidarność), odborová organizace a nejznámější politická opozice komunistického Polska, její zakladatel Lech Wałęsa se později stal polským prezidentem. Nejstarší archeologické nálezy, dokládající místní osídlení v podobě rybářské osady, sahají do 7. století. Ovšem první písemnou zmínku o městě nalézáme v legendě Život svatého Vojtěcha k roku 997, která byla sepsána nedlouho po světcově smrti - kolem roku 1000. Rok 997 proto bývá tradičně chápán jako počátek historie Gdaňsku. Na sklonku 10. století zabral Boleslav III. Křivoústý Západní Pomořansko, roku 1227 se ale území zmocňuje pomořanský kníže Svatopluk II. Veliký. Pomořanská knížata si panství nad Gdaňskem udržela do roku 1294 a tato doba důležitá tím, že v roce 1263 byla Gdaňsku udělena městská práva. 997-1308: součást Polského království[zdroj? ] 1308-1454: součást řádového státu něm. rytířů 1454-1466: město v bojích Třináctileté války 1466-1569: součást Polského království 1569-1793: součást Polsko-litevské unie 1793-. 1807: součást Pruska 1807-1814: svobodné město 1815-1871: součást Pruska 1871-1918: součást Německého císařství 1918-1920: součást Výmarské republiky 1920-1939: svobodné město 1939-1945: součást nacistické Třetí říše 1945-dosud: součást Polské republiky (1952-1989 Polské lidové republiky) Gdaňsk byl v minulosti převážně německým městem.", "question": "Na které řece leží Gdaňsk?", "answers": ["Visle"]}
{"title": "Praseodym", "context": "331 kJ/mol Elektromagnetické vlastnosti I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Cer ≺Pr≻ Neodym ⋎Pa Praseodym (chemická značka Pr, latinsky Praseodymium) je měkký, stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, třetí člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin anebo jejich deoxidaci a je složkou skel se zvláštními vlastnostmi. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Praseodym je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je praseodym méně reaktivní, než například cer nebo europium, ale přesto se při styku se vzdušným kyslíkem pokrývá zelenou vrstvičkou oxidu praseodymitého (Pr2O3), který jej chrání před další oxidací. Proto se obvykle uchovává pod vrstvou organické kapaliny (nafta, petrolej), která jej od povrchové oxidace chrání. S vodou reaguje praseodym po zahřátí, za vzniku plynného vodíku. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Pr+3 a jeho soli mají obvykle zelenou barvu. V literatuře byly popsány i soli Pr+4, které jsou však mimořádně nestálé a rychle přecházejí do trojmocného stavu. Chemické vlastnosti jeho solí jsou značně podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k oddělení lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou je šťavelan, který je možné použít ke gravimetrickému stanovení těchto prvků po jejich vzájemné separaci. Historie Na počátku objevu prvku praseodym stál omyl. V roce 1841 izoloval chemik Mosander při čištění lanthanu novou látku, o níž se domníval, že se jedná o samostatný prvek a nazval jej didymium.", "question": "Jakou chemickou značku má praseodym?", "answers": ["Pr"]}
{"title": "Elektron", "context": "Elektron je subatomární částice se záporným elektrickým nábojem. Elektrony tvoří obal atomu kolem atomového jádra. Elektrony jsou nositeli náboje při vedení elektrického proudu v kovech, polovodičích (majoritní v typu N) a v elektrických výbojích v plynech i ve vakuu (např. katodové záření). Také radioaktivní záření beta (β–) je tvořeno elektrony. Elektron jakožto elementární částice patří mezi leptony, tj. mezi částice, které nejsou schopny silné interakce, ale pouze elektromagnetické a slabé interakce. Protože má polovinový spin, jedná se o fermion a řídí se Fermiho-Diracovou statistikou - platí pro něj Pauliho vylučovací princip. Slovo elektron pochází z řeckého slova \"jantar\" (ή), který zavedl William Gilbert. Elektrické jevy poprvé popsal Thales Milétský na vlastnostech jantarového nástroje, užívaného při předení lnu. == Základní vlastnosti elektronů == symbol: e– nebo pouze e; jedná se o elementární částici, lepton; je řazen do tzv. 1. generace leptonů klidová hmotnost: m0 = 9,109×10−31 kg; elektrický náboj: q = – e = – 1,602×10−19 C (záporný elementární náboj); elektrický dipólový moment: |d| < 1,1×10−29 e m magnetický dipólový moment: μ = – 928,5×10−26 JT−1 (přibližně jeden záporný Bohrův magneton spin: s = 1⁄, elektron je tedy fermion; střední doba života: τ > 4,6×1026 let (jedná se o stabilní částici) antičástice: pozitron (pro sjednocení názvů byla snaha přejmenovat elektron na negatron) hypotetickým supersymetrickým partnerem elektronu je selektron. == Elektron v atomu == Elektrony jsou (společně s protony a neutrony tvořícími atomová jádra) základními stavebními částicemi hmoty, neboť tvoří elektronový obal atomu, který má rozhodující vliv na chemické vlastnosti atomu a jím tvořené látky, jakož i na charakteristické zářivé vlastnosti (vyzařované i absorpční spektrum). Kolem jádra - v elektronovém obalu - se v každém atomu vyskytuje přesný počet elektronů, který je stejný jako počet protonů v jádře.", "question": "Je elektron kladně nabitá částice?", "answers": ["Elektron je subatomární částice se záporným elektrickým nábojem."]}
{"title": "Nukleová báze", "context": "Nukleové báze jsou základní součástí nukleových kyselin. Dělí se na báze purinové (adenin, guanin) a báze pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin). Vytvářejí doplňkové dvojice (komplementární páry, zkratka bp), v nichž se typicky vždy 1 purinová a 1 pyrimidinová báze vzájemně vážou vodíkovými vazbami (tzv. komplementarita bází). Guanin se váže s cytosinem a adenin s thyminem nebo s uracilem. Tvoří kód k zápisu genetické informace. Komplementární párování pak umožňuje tuto informaci realizovat při procesech replikace, transkripce a translace. Genom daného organizmu má poměrně stálý počet komplementárních párů bází (bp). Udává se často v kilobázích (resp. kbp - kilobase pair, tedy 1000 bp), megabázích (resp. Mbp - megabase pair, tedy milion bp) či gigabázích (resp. Gbp - gigabase pair, tedy miliarda bp). Kromě základních pěti bází je známo více než 100 modifikovaných bází. Nejběžnější z nich tvoří následující nukleosidy: modifikace uridinu: ribothymidin dihydrouridin thiouridin pseudouridin methylkarbonyl[zdroj? ] modifikace cytidinu 5-methylcytidin 5-hydroxymethylcytidin 5-formylcytidin 5-karboxylcytidin 2-lysylcytidin modifikace adenosinu inosin N6-methyladenosin N6-isopentenyladenosin modifikace guanosinu N7-methylguanosin queosin wyosin Nejčastější modifikované purinové báze Nejčastější modifikované pyrimidinové báze Vědcům se podařilo syntetizovat již mnoho kandidátů na nepřirozené nukleové báze, jen naprostá menšina z nich je však skutečně replikovatelná DNA polymerázami a ještě menší počet umožňuje transkripci do RNA. Pouze u jediného umělého páru nukleových bází byla dosud prokázána in vivo funkční ekvivalence s přirozenými páry (cytosin-guanin, adenin-thymin). Jedná se o báze \"5SICS\" a \"NaM\" (jako deoxynukleotidy značeny d5SICS resp. dNaM), které nejsou odvozeny z purinu a pyrimidinu, ale obě obsahují dva kondenzované aromatické cykly. Podrobnější informace naleznete v článku Párování bází#Nepřirozené páry bází.", "question": "V jakých jednotkách se udává počet komplementárních párů bází?", "answers": ["kilobázích (resp. kbp - kilobase pair, tedy 1000 bp), megabázích (resp. Mbp - megabase pair, tedy milion bp) či gigabázích"]}
{"title": "Papyrus", "context": "Papyrus je psací materiál, sloužící k zápisu textů. Pro svou kvalitu, lehkost a skladnost brzy vytlačil ostatní psací materiály (hliněné, dřevěné, kovové, voskované destičky, ostraka), i když je nikdy zcela nenahradil. Základní surovinou pro výrobu byla stébla šáchoru papírodárného, který rostl a byl těžen ve starověkém Egyptě. Zde také se soustředila výroba papyru, i když se pak vyvážel do celého středomoří a byl preferovaným materiálem v celém antickém světě. Slovo papyrus pochází z koptštiny (pozdní fáze vývoje staroegyptštiny), v níž slovo papuro znamená \"patřící králi\". Název prozrazuje, že v ptolemaiovské době byla výroba královským monopolem. První dochovaný svitek papyru, ovšem nepopsaný, pochází z hrobky velmože Hemaky v Sakkáře z období 1. dynastie, nejstarší papyry popsané hieroglyfy jsou doloženy z konce 4. a z 5. dynastie (archiv nalezený v Abúsíru). Papyrus se používal až přibližně do roku 1100 po Kr., kdy změna egyptského klimatu způsobila vymizení příslušné rostliny, přetrvaly jen divoké formy. Papyrus však již od přibližně 2. století po Kr. začal být nahrazován novým psacím materiálem, pergamenem. I když se papyry používaly ve starověku snad všude, dochovaly se jen tam, kde vládne suché klima; na jiných místech se papyrus rozpadá. Nejvýznačnější papyrové nálezy tedy pocházejí opět především z Egypta. Studiem starověkých papyrů se zabývá papyrologie. Jak se papyrus ve starověku vyráběl, není dnes úplně přesně známo. Poté, co se papyrus přestal okolo roku 1100 používat, bylo toto umění zapomenuto. Znalost výroby byla obnovena až ve 20. století na základě Pliniových Přírodních dějin (Naturalis Historia) a na základě dalších, nově nalezených textů. Přesto však se dosud nepodařilo vyrobit papyrus takové kvality, která by se vyrovnala starověkým exemplářům. Při výrobě se postupovalo tak, že se typicky trojhranná stébla šáchoru zbavila svrchní zelené vrstvy. Tím se obnažila bílá dřeň, která vyplňuje stonek. Ta se následně podélně rozřezala na (cca 1-2 mm) tenké plátky. Jakého způsobu se používalo k řezání, je dnes předmětem dohadů. Proužky se namáčely na delší dobu do vody, aby změkly – samotná dřeň šáchoru (přestože je to hygrofyt) je křehká a snadno se láme. Ve vodě se dřeň máčela cca 6 dní pro výrobu světlého a 12 dnů, měl-li být výsledkem tmavě hnědý papyrus. Panovalo přesvědčení, že nejlepší je nilská voda, ale toto tvrzení nemá opodstatnění. Poté se proužky (např. paličkou) jemně zpracovaly a válečkem slisovaly, aby byly ploché, a následně rovnaly těsně vedle sebe nebo s malým překryvem na rovný podklad. Na ně se napříč kladla další vrstva.", "question": "Obsahuje nejstarší dochovaný svitek papyru nějaký text?", "answers": ["První dochovaný svitek papyru, ovšem nepopsaný, pochází z hrobky velmože Hemaky v Sakkáře z období 1. dynastie, nejstarší papyry popsané hieroglyfy jsou doloženy z konce 4. a z 5. dynastie (archiv nalezený v Abúsíru)."]}
{"title": "Geomorfologie", "context": "== Vnější geomorfologičtí činitelé == Vnější geomorfologičtí činitelé působí: erozně transportně akumulačněNejdůležitějším předpokladem působení vnějších činitelů je zvětrávání. === Působení vody === Pod pojmem působení vody rozumíme působení tekoucí vody, ale nikoliv řeky. Geomorfologické tvary vzniklé tímto působením jsou: ron - jedná se o jakési plošné smývání půdy v místě, kde jsou horniny nezpevněné. erozní rýhy - rýhy, vzniklé erozní činností dopadající srážkové vody. Hloubka a tvar rýhy záleží na tvrdosti horniny. Když je hornina tvrdší, vytváří se rýhy ve tvaru V. V měkčích horninách se vytváří rýhy ve tvaru U. zemní pyramidy - mají tvar úzkého pilíře se širším kamenem nahoře. V ČR se jedná např. o Kokořínské pokličky. badland - vytváří se v suchých oblastech bez vegetace, kde je půda z měkkých sedimentů. Vlivem prudkého deště tu vznikají rýhy o různé hloubce a vzniká zvlášť nesourodý a neschůdný terén. === Působení řek === === Působení ledovců === Ledovce způsobují svojí tíhou v krajině ohlazování skal nebo tvoření údolí a jezer. Geomorfologické tvary: moréna pleso oblík - zaoblený malý kopec s podložím z velmi tvrdých hornin, který odolal plošné ledovcové erozi. bludný balvan thufur - malý kopeček (max. výška 1 m) s ledovým jádrem pingo - osamocený pahorek s ledovým jádrem (max. výška kol. 50 m). Vyskytuje se v oblastech s trvale zmrzlou půdou. ledovcový stůl - tvar, vypadající jako hřib. Klobouk tvoří kámen, který zabraňuje slunečním paprskům, aby noha tvořená ledovcem roztála. trog fjord matterhorn - jehlanovitá hora. Po stranách hory je několik samostatných ledovců, které ji obrušují do stále strmější a ostřejší podoby. Příkladem je švýcarský Matterhorn. === Působení moře === Moře ovlivňuje vzezření pobřeží. Působí na něj buď erozivně, nebo akumulačně. ==== Akumulační tvary ==== písečná kosa písečný val pláž ==== Erozní tvary ==== K vidění hlavně na mysech a klifech. mořská (skalní) brána skalní pilíř - zůstane po zřícení brány == Geomorfologie České republiky == provincie subprovincie (dříve soustava)Česká vysočina Šumavská subprovincie Česko-moravská subprovincie Krušnohorská subprovincie Krkonošsko-jesenická (Sudetská) subprovincie Česká tabule Středoevropská nížina Středopolské nížiny Západní Karpaty Vněkarpatské sníženiny Vnější Západní Karpaty Západopanonská pánev Vídeňská pánev == Odkazy == === Reference === === Související články === Geografie Česka William Morris Davis === Literatura === BALATKA, B; RUBÍN, J. a kolektiv. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Praha: Academia, 1986. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu geomorfologie ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo geomorfologie ve Wikislovníku Zeměpis.com - Geomorfologie ČR Zeměpisný web - Geomorfologie", "question": "Jak se nazývá obor, který se zabývá studiem tvaru a stáří zemského povrchu?", "answers": ["Geomorfologie"]}
{"title": "Rusko", "context": "Podnebné pásy: Polární pás (nejsevernější oblasti), subpolární pás, mírný pás a subtropický pás (pobřeží Černého moře). Související informace naleznete také v článku Seznam měst v Rusku. Moskva je s více než 11 miliony obyvatel jedním z největších měst světa a ekonomicky výrazně převyšuje zbytek Ruska. Pětimilionový Petrohrad, někdejší hlavní město, je pak především centrem umění, kultury a turismu. Třetím nejvýznamnějším centrem ruského školství a průmyslu je Jekatěrinburg. Na Volze leží velkoměsta Nižnij Novgorod, Kazaň, Toljatti, Samara, Saratov, Volgograd, Astrachaň. Mezi další významná města a regionální centra v evropské části patří, Perm, Iževsk, Ufa, Voroněž, Jaroslavl, Rostov, Krasnodar, v asijské části pak Čeljabinsk, Novosibirsk, Omsk, Barnaul, Krasnojarsk, Irkutsk, Jakutsk, Chabarovsk či tichomořský přístav Vladivostok. Menšími městy, avšak strategickými přístavy jsou Novorossijsk, Kaliningrad, Archangelsk a Murmansk, který je největším městem za severním polárním kruhem. Ještě severněji leží Norilsk, který je kvůli těžbě kovů nechvalně proslulý jako jedno z nejznečištěnějších měst světa. Historickými památkami kromě Moskvy, Petrohradu a povolžských měst vyniká Pskov, Novgorod a tzv. Zlatý kruh Ruska – prstenec historických měst v okolí Moskvy. Rekreačním centrem je Soči u Černého moře, který oproti zbytku Ruska leží v subtropech s horkými léty a písečnými plážemi.", "question": "Kolik obyvatel má Moskva?", "answers": ["více než 11 miliony"]}
{"title": "Třikrát a dost", "context": "Třikrát a dost Třikrát a dost je trestněprávní zásada, že soud je povinen pachatele, který byl v minulosti trestán za dva trestné činy, za třetí trestný čin odsoudit na doživotí. Nejblíže České republice platí obdoba tohoto angloamerického institutu[zdroj? ] na Slovensku. Od 1. 9. 2003 jsou pachatelé vybraných trestných činů odsuzování k výjimečnému trestu odnětí svobody v délce 25 let bez možnosti předčasného propuštění. Opatření samozřejmě vede k nárůstu počtu osob ve výkonu trestu.[zdroj? ] Externí odkazy IDnes: Doživotní trest za krádež bundy.", "question": "Za který trestný čin v pořadí je pachatel odsouzen na doživotí?", "answers": ["za třetí"]}
{"title": "Pratt & Whitney Canada", "context": "Longueuil, Kanada Charakteristika firmy Oblast činnosti letecký průmysl Produkty letecké motory Mateřská společnost United Technologies Corporation Majitel United Technologies Corporation Identifikátory Oficiální web http://www.pwc.ca/ Některá data mohou pocházet z datové položky. Pratt & Whitney Canada (zkratkou PWC nebo P&WC) je kanadský výrobce leteckých motorů, který sídlí v quebeckém Longueuil, nedaleko Montréalu. Stejně jako jeho americký akcionář Pratt & Whitney je divizí společnosti United Technologies Corporation. V rámci koncernu United Technologies je firma Pratt & Whitney Canada pověřená vývojem a výrobou menších leteckých motorů, zatímco Pratt & Whitney se věnuje motorům o větších výkonech. Společnost Pratt & Whitney Canada je v oblastech vývoje, výroby i prodeje výrobků na firmě Pratt & Whitney zcela nezávislá a má také samostatný výzkumný program. V roce 2007 P&WC investovala do výzkumu a vývoje více než 400 milionů dolarů a zaměstnávala 633 inženýrů, čímž se zařadila na čtvrté místo mezi quebeckými zaměstnavateli této profese.[1] V roce 2012 měla firma celkem 9 200 zaměstnanců, z toho 5 000 v provincii Québec.[2] Historie Společnost byla založena v roce 1928 jako servisní centrum pro letecké motory značky Pratt & Whitney pod názvem Canadian Pratt & Whitney Aircraft Company, Ltd.[3] Za druhé světové války začala montovat motory řady Pratt & Whitney Wasp z dílů vyráběných v USA a od roku 1952 k ní byla jejich výroba zcela převedena, aby se mateřská společnost mohla soustředit na vývoj leteckých turbínových motorů. Od 50. let začala firma P&WC vyvíjet vlastní turbínové letecké motory, z nichž jako první dosáhl úspěchu turbovrtulový typ PT6 vzniklý v roce 1960.[4] Mezi lety 1962 až 1975 společnost nesla název United Aircraft of Canada (UAC).[3] V letech 1974–1975 v továrně v Longueuil proběhla jedna z nejnásilnějších stávek v historii Quebeku.[5][6][7] V květnu 2017 závod opustil stotisící vyrobený letecký motor a výrobky firmy slouží 12 300 zákazníkům ve více než 200 zemích světa.[8] Produkty Proudové motory", "question": "Jakou zkratkou se označuje výrobce leteckých motorů Pratt & Whitney Canada?", "answers": ["PWC nebo P&WC"]}
{"title": "Sofiin svět", "context": "Sofiin svět, neboli román o dějinách filosofie je dílem norského autora Josteina Gaardera a poprvé vyšel v roce 1990. Dnes je přeložen do více než 50 jazyků a stal se světovým trhákem. Jedná se o román oscilující mezi filosofickou příručkou pro začátečníky a poutavým dětským příběhem. Autor se snaží přiblížit základní filosofické problémy a otázky širokému publiku a snad prostřednictvím této nové znalosti rozšířit i humanitu a lidské hodnoty. Sofie je obyčejná 14letá dívka. Jednou, když se vrátí ze školy domů, nalezne ve schránce lístek, na kterém je napsáno: \"Kdo jsi? \" Byl to první papírek, kterým započal kurz filosofie. Sofie dostávala každý den obálku, ve které byla část filosofické historie. Nedostávala však jen obálky. Dostávala také dopisy pro Hildu Knagovou (kterou neznala), ve kterých Hildě její otec psal přání k narozeninám. Sofie začne pátrat po učiteli filosofie, až zjistí, že je to Alberto Knox. Potom se ale stane převrat. Sofie a Alberto jsou jen vymyšlené postavy v příběhu Alberta Knaga, který ho poslal své dceři Hildě k patnáctým narozeninám. Alberto však zjistí, že se mohou z příběhu dostat a nakonec se mu to se Sofií podaří. Setkají se se skutečnou Hildou. Ona je však nevidí, protože pro lidi jsou Alberto a Sofie neviditelní. Sofiin svět. Román o dějinách filosofie. Košice : Knižná dielňa Timotej, 1995. 512 s. ISBN 80-967294-5-4. Sofiin svět. Román o dějinách filosofie. Košice : Knižná dielňa Timotej, 1996. 427 s. ISBN 80-88849-03-9. Sofiin svět. Román o dějinách filosofie. Košice : Knižná dielňa Timotej, 1999. 427 s. Sofiin svět. Román o dějinách filosofie. Praha : Albatros, 2002. 430 s. ISBN 80-00-01036-4. Sofiin svět. Román o dějinách filosofie. Praha : Albatros, 2006. 430 s. ISBN 80-00-01748-2.", "question": "Kdo je autorem knihy Sofiin svět?", "answers": ["Josteina Gaardera"]}
{"title": "Letopisy Narnie", "context": "Letopisy Narnie (anglicky The Chronicles of Narnia) je sedmidílný cyklus fantasy knih pro děti britského autora Clive Staples Lewise. Pojednávají o dobrodružství několika dětí, které se dostávají do fantastické země Narnie, kde žijí mluvící zvířata, kde existuje magie (která však má jiný význam než v klasickém pojetí - není autonomní silou, ale Stvořitelem daným řádem, podle něhož funguje Narnijský svět) a dobro se musí postavit zlu, v čemž děti sehrají klíčovou úlohu. Knihy jsou alegorií základních konceptů křesťanství. Lev, čarodějnice a skříň (1950) Hlavními hrdiny jsou děti Petr, Zuzana, Edmund a Lucie evakuované za druhé světové války z Londýna na venkov shodou náhod do domu profesora Diviše, kde objeví starou skříň a projdou jí do Narnie. Tam s pomocí lva Aslana (z turečtiny, aslan = lev), ztělesňujícího svrchované dobro, vymaní zemi z krutovlády Bílé čarodějnice, která na Narnii uvrhla dlouhou zimu. Po její porážce se stávají králi a královnami a započínají \"zlatý věk\" Narnie. Princ Kaspian (1951) – Petr, Zuzana, Edmund a Lucie se vrací po roce do Narnie, kde mezitím uběhlo asi 800 let. Narnii ovládli Talmarýni, národ lidí, kteří původně žili na pirátském ostrově ve světě lidí a původní obyvatele donutili ke skrytému životu v lesích. Děti jsou opět povolány do Narnie, kde se setkávají s princem Kaspianem, právoplatným králem Narnie, jehož trůn však neprávem uchvátil jeho strýc Miraz. Díky Aslanově pomoci dosadí Kaspiana na trůn a obnoví práva všech Narnianů. Plavba Jitřního poutníka (1952) – Edmund a Lucie se naposledy vracejí do Narnie, s nimi i jejich zpočátku zkažený bratranec Eustác, který se napraví. Pomáhají Kaspianovi při hledání sedmi ztracených narnijských pánů, přátel jeho otce, které je zavede až na samotný konec světa. Stříbrná židle (1953) – Eustác a jeho spolužačka Julie jsou přivoláni do Narnie, aby našli ztraceného prince Riliana, Kaspiánova syna, kterého unesla zlá Zelená čarodějnice. Čeká je dlouhá a nebezpečná cesta nejen po Narnii. Kůň a jeho chlapec (1954) Je příběh chlapce Šasty a mluvícího koně Brí, který se odehrává ve zlatém věku Narnie. Brí a Šasta utíkají z kruté jižní země Kalormenu do Narnie a jejich cesta se promění v závod o záchranu Narnie a sousední země Archelandu před nenadálým kalorménským útokem. Čarodějův synovec (1955) Hlavními hrdiny jsou Digory a Polly, kteří se pomocí magických prstenů strýce dostávají do několika jiných světů. Stávají se svědky stvoření Narnie lvem Aslanem, zároveň do ní nechtěně přivedou zlou čarodějnici Jadis, která je matkou všech čarodějnic.", "question": "Kdo napsal Letopisy Narnie?", "answers": ["Clive Staples Lewise"]}
{"title": "Čajovna", "context": "Čajovna je veřejné místo, kam se chodí pít čaj. Tento termín se ale také používá pro zvláštní domácí místnosti nebo domky určené k pití čaje například v Japonsku. První čajovna se na českém území objevila už v roce 1908, kdy cestovatel Joe Hloucha založil spolu se svým bratrem na pražském výstavišti japonskou čajovnu. Nicméně hlavní rozmach čajoven přišel až po roce 1989. Tehdy vznikají první čajovny v dnešní podobě, tedy většinou tichá místa s tlumeným osvětlením, kde se za doprovodu nejčastěji meditativní hudby, hudby New Age nebo world music pijí nejen čaje, ale také jihoamerické maté nebo africký rooibos. Obecně lze říct, že čajovny se snaží vždy navodit pocit intimního a zabydleného prostředí. Snaha vytvořit pro návštěvníky \"obývák někde jinde\" je typická. Odráží se to kupříkladu ve způsobu, jakým je používáno osvětlení – to je často velice jemné nebo tlumené. Stejně je tomu i s vnějším světlem. Jen málo čajoven má velká prosklená okna bez záclon.[zdroj? ] V českých čajovnách se často podávají malá jídla a téměř vždy se jedná o nekuřácké prostory (s výjimkou vodních dýmek).", "question": "V jakém roce byla poprvé založena na českém území čajovna?", "answers": ["1908"]}
{"title": "Modrá stuha", "context": "Modrá stuha Možná hledáte: fancouzské kuchařské vyznamenání Cordon bleu a stejnojmenný pokrm. Za prvního držitele Modré stuhy je považován kolesový parník SS Sirius. Modrá stuha při plavbě přes Atlantský oceán bylo zvláštní prestižní putovní ocenění, které bylo udělováno jednotlivým lodím, jež nejrychleji přepluly severní Atlantský oceán na trase z New Yorku do Evropy (obvykle do Liverpoolu nebo i jiného evropského přístavu). Byla zavedena v roce 1838, tedy v první polovině 19. století, a existuje vlastně až do dnešních dob. Prvním držitelem této ceny se v roce 1838 stal kolesový parník SS Sirius, který vykonal cestu z Corku do New Yorku rychlostí 8,03 uzlu (14,87 km/h) za 18 dní, 14 hodin a 22 minut a cestu z New Yorku do Falmouthu rychlostí 7,31 uzlu za 18 dní. Poté se v držení této ceny vystřídala celá řada dalších lodí z Francie, USA a Velké Británie, později i z Německa či Itálie. Mezi slavné držitele modré stuhy patří mimo jiné i známé parníky Lusitania a Mauretania. Jednou z posledních držitelek modré stuhy byla americká loď United States, jež tuto vzdálenost překonala v roce 1952 za 3 dny plus 10 hodin a 40 minut. Ocenění bylo zejména v dobách, kdy neexistovala dálková trasoceánská letecká doprava velmi prestižní i z komerčních respektive ekonomických důvodů. Jednotliví dopravci se na svoje luxusní lodě snažili nalákat bohatou pasažérskou klientelu i nákladní přepravce (například přepravce poštovních zásilek). Tyto závody o nejrychlejší loď vedly také k několika námořním katastrofám. Například k potopení Titaniku 15. dubna 1912: J. Bruce Ismay prý nabádal kapitána, aby zvyšoval rychlost a neměnil směr, což byly zřejmě důvody, proč se Titanic nedokázal vyhnout ledovci.[zdroj? ] Poznámky Název Modrá stuha dal jméno i různým českým vodáckým a jachtařským akcím jako je: Modrá stuha Vltavy Modrá stuha Ohře Modrá stuha Svratky Modrá stuha Lipna Držitelé modré stuhy Směrem na západ Jméno lodi Datum Rejdařství Z Do Námořních mil Dny/Hodiny/Minuty Rychlost v uzlech SS Sirius (1837)1838 (4/4-22/4)B&A CorkSandy Hook358318/14/228.03 Great Western 1838 (8/4-23/4)GWAvonmouthNew York3220 15/12/08.66 Great Western 1838 (2/6-17/6)GWAvonmouthNew York3140 14/16/08.92 Great Western 1839 (18/5-31/5)GWAvonmouthNew York3086 13/12/09.52 Columbia1841 (4/6-15/6)Cunard LiverpoolHalifax(2534)10/19/0(9.78) Great Western 1843 (29/4-11/5)GWLiverpoolNew York3068 12/18/010.03 Cambria1845 (19/7-29/7)Cunard LiverpoolHalifax(2534)9/20/30(10.71) America1848 (3/6-12/6)Cunard LiverpoolHalifax(2534)9/0/16(11.71) Europa1848 (14/10-23/10)Cunard LiverpoolHalifax(2534)8/23/0(11.79) Asia1850 (18/5-27/5)Cunard LiverpoolHalifax(2534)8/14/50(12.25) Pacific1850 (11/9-21/9)Collins LiverpoolNew York(3050)10/4/45(12.46) Baltic1851 (6/8-16/8)Collins LiverpoolNew York30399/19/2612.91 Baltic1854 (28/6-7/7)Collins LiverpoolNew York30379/16/5213.04 Persia1856 (19/4-29/4)Cunard LiverpoolSandy Hook(3045)9/16/16(13.11)", "question": "Jak se nazývá první loď jež držela Modrou stuhu?", "answers": ["SS Sirius"]}
{"title": "Tunel", "context": "Tunel je dopravní stavba, která vede pod zemí skrz krajinnou vyvýšeninu, pod mořem, říčním tokem či městem. Obvykle slouží pro silniční, kolejovou nebo pěší dopravu. Vodní tunely vybudované k přivádění nebo odvádění vody se někdy označují též jako štoly. Železniční i silniční tunely i prostory metra ve válečných dobách mohou posloužit též jako protiletecké kryty pro obyvatelstvo nebo pro válečnou výrobu. Výstavba tunelu se nazývá tunelování. Metaforicky přenesený význam slova tunelování se stal označením pro druh hospodářského podvodu. Nejdelším tunelem světa je železniční Gotthardský úpatní tunel ve Švýcarsku, který má délku 57 km. V České republice je v roce 2009 nejdelším silničním tunelem tunel Panenská (2115 metrů) a z budovaných silničních tunelů tunel Blanka (5502 metrů), z železničních tunelů je nejdelší Ejpovický tunel (4150 metrů), zamýšlený Barrandovský tunel na vysokorychlostní trati Praha – Beroun by měl měřit asi 19 km. Celkovou délkou je však předčí tunely pražského metra nebo pražské kolektorové sítě. (Podrobněji v článku Tunely v Česku.) == Historie tunelů == Nejstarší tunely se stavěly pravděpodobně pro účely zavlažování. Římané tunely využívaly ke spojeni akvaduktů přivádějících vodu. První významný tunel pro přepravu nákladů byl postaven až roku 1670, kdy byl proražen 158 metrů dlouhý tunel srze skalnatý kopec blízko Béziers ve Francii. Stavbu tunelů urychlil vývoj železnice v 19. století. Tuto činnost významně usnadnil Marc Brunel, který roku 1818 vynalezl razicí štít během ražení tunelu pod Temží. Tento vynález významně ulehčil stavbu tunelů. První železniční tunely vznikly mnohdy metodou, při které byl vyhlouben velký výkop a ten se pak překryl. Pod vodou se tunel může stavět z prefabrikovaných betonových sekcí, které se upevní a spojí. Voda a kal je následně odčerpána. Existuje však více metod. Moderní způsob \"automatického\" hloubení tunelů, využívá hydraulicky poháněnou frézovací hlavu s řeznými zuby z karbidu wolframu. == Nejdelší tunely světa == Seznam obsahuje všechny tunely dlouhé nejméně 16 km. Nezahrnuje tunelové vodovodní přivaděče, kolektory ani tunely metra. === Ve stavbě === Tento seznam nezahrnuje tunely v projekční fázi ani ve fázi ražení průzkumné štoly. == Odkazy == === Reference === === Související články === Tunely v Česku Kolektor (stavebnictví) Štola Kanalizace Tunelovací metody Propustek === Externí odkazy ===", "question": "Kde se nachází nejdelší tunel světa?", "answers": ["Švýcarsku"]}
{"title": "Korejština", "context": "Korejština (한 / 조; Hangukmal / Čosŏ), je jazyk, kterým mluví kolem 78 milionů lidí v Jižní a Severní Koreji, ale i komunity korejských emigrantů po celém světě (hlavně v Číně, Rusku, Spojených státech, Austrálii, Kanadě, Japonsku, Brazílii a na Filipínách). Korejština je aglutinační jazyk s mnoha stupni vyjádření zdvořilosti. Studijní obor, který se zaobírá studiem korejštiny se nazývá koreanistika. V Jižní Koreji a v Severní Koreji se pro korejštinu používají různé názvy založené na různém pojmenování samotné Koreje v obou státech. V Severní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Čosŏ (조) nebo formálněji Čosŏ (조). V Jižní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Hangukmal (한), formálněji Hangugŏ (한) nebo Gugŏ (국, \"národní či domácí jazyk\"). Lidově se také používá označení Urimal (\"náš jazyk\"; 우 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji). K zápisu korejštiny se původně používaly čínské znaky (hanča). Dnes se používá převážně korejská abeceda hangul a čínské znaky se někdy mohou používat jen k zápisu sinokorejských slov. V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let. Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina. Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě. GLOMB, VLADIMÍR; PUCEK, VLADIMÍR: Klasická korejština. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013. ISBN 978-80-7308-461-5 Obrázky, zvuky či videa k tématu korejština ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo korejština ve Wikislovníku Korejsko-český slovník online (anglicky)(německy)(francouzsky)(španělsky)(rusky) Korean Broadcasting System – Kurzy základů korejštiny", "question": "Je korejština aglutinační jazyk?", "answers": ["Korejština je aglutinační jazyk s mnoha stupni vyjádření zdvořilosti."]}
{"title": "Slovensko", "context": "Nejdelším slovenským vodním tokem je Váh. Mezi další významné řeky patří Hron, Hornád, Bodrog a Poprad. Na Slovensku jsou častá rovněž horská jezera a minerální i termální prameny. Převážná část slovenského státu spadá do černomořského úmoří. Na Slovensku se vyskytují rozličné druhy fauny a flóry. Existuje zde na 29 tisíc druhů živočichů, 11 tisíc druhů rostlin a přes tisíc druhů prvoků. Vedle běžných domácích zvířat žijí ve slovanských národních parcích medvědi, vlci, rysi, divoké kočky, svišti, vydry, kuny, norci a kamzíci (kteří jsou celostátně chránění). V lesích a v nížinách se nacházejí také koroptve, bažanti, divoké husy a kachny. Co se týče rostlinstva, ze stromů převládají v nížinách duby, na úpatích hor buky, ve vyšších polohách smrky a na nejvyšších místech převažuje co do biomů tajga a tundra. Slovensko se nachází v mírném podnebném pásu. Většinou na jeho území převládají studenější léta a chladné vlhké zimy s vysokou oblačností. Průměrná teplota ve vyšších polohách, především v Tatrách, činí kolem -4 °C a naopak v nížinách se pohybuje kolem 10 °C. V červenci se v nížinách teploty v průměru blíží či přesahují hodnotu i 20 °C. Zatímco v nížinách při Dunaji průměrné srážky dosahují 570 mm, při návětrných stranách hor se šplhají až na 1100 mm. Na vyšších vrcholcích hor zůstává sníh až do letních měsíců. Slovensko je parlamentní republikou. Výkonnou moc představuje vláda, v jejímž čele stojí premiér. Hlavou státu je prezident, volený přímou volbou občanů na 5 let. Zákonodárnou moc vykonává jednokomorový parlament zvaný Národní rada Slovenské republiky, v němž zasedá 150 poslanců. Volby do Národní rady se konají každé 4 roky a volit může každý občan starší 18 let. Současným slovenským prezidentem je Andrej Kiska, vládu vede Robert Fico za stranu SMER - sociálna demokracia. V rámci justice zastává významnou pozici Ústavní soud, tvořený 13 soudci jmenovanými prezidentem na 12 let, a Nejvyšší soud.", "question": "V jakém podnebném pásu se nachází Slovensko?", "answers": ["mírném"]}
{"title": "Bryggen", "context": "BryggenSvětové dědictví UNESCO Smluvní stát Norsko Norsko Souřadnice 60°23′30″ s. š., 5°19′20″ v. d. Typ kulturní dědictví Kritérium iii Odkaz 59 (anglicky) Zařazení do seznamu Zařazení 1979 (3. zasedání) Bryggen je nejstarší čtvrť norského Bergenu. Nachází se podél východního břehu přístavu Vå. Kdysi byla hlavním centrem obchodu v severní Evropě a tvoří ji souběžné řady domů s kamennými základy, za jejichž průčelími s lomeným štítem se ukrývají rekonstruované stavby z hrubých fošen. I přes přísný zákaz používání ohně bylo mnoho domů zničeno ohněm, naposledy v roce 1955. V roce 1979 bylo 58 dřevěných domů na bryggenském nábřeží zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Související články další památky UNESCO v Norsku Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Bryggen na Wikimedia Commons (anglicky) Na seznamu světového dědictví UNESCO mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Norské památky na seznamu světového dědictví UNESCO Bryggen v Bergenu • roubený kostel v Urnesu • Rø a okolí • Skalní rytiny v Altě • souostroví Vega • Struveho geodetický oblouk • Západonorské fjordy – Geirangerfjord a Næ • Průmyslové dědictví regionu Rjukan a Notodden mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Norsko", "question": "Kolik Bryggenských domů bylo zapsáno do UNESCA?", "answers": ["58"]}
{"title": "Skřivánci na niti", "context": "Skřivánci na niti je český hořce poetický film režiséra Jiřího Menzela z roku 1969 natočený podle knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Film vypráví o partě dělníků a skupině vězeňkyň (tzv. kopečkářek) pracujících v dusné atmosféře 50. let 20. století na kladenském šrotišti u zdejších železáren a oceláren. Každý z nich má nějaký svůj životní příběh, během něhož se nedobrovolně dostal k této práci (bývalý živnostník \"Mlíkař\", prokurátor, saxofonista, vězeňkyně, profesor, kuchař ap.). Hlavní dějovou osu tvoří milostný příběh mladé vězeňkyně a mladého dělníka (Václav Neckář a Jitka Zelenohorská). Film byl vyroben v ČSSR, Filmové studio Barrandov v roce 1969 a ihned po jeho neveřejné premiéře byl pro svoji otevřenou kritiku tehdejšího vládnoucího totalitního režimu na více než 20 let zakázán. Jeho faktická veřejná premiéra proběhla teprve až po společenských změnách, které nastaly v roce 1989. Film získal v roce 1990 významné mezinárodní ocenění Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Skřivánci na niti na Kinoboxu.cz Skřivánci na niti na Českém filmovém nebi", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Skřivánci na niti?", "answers": ["Bohumila Hrabala"]}
{"title": "Divadlo Husa na provázku", "context": "Divadlo Husa na provázku je divadlo v Brně na Zelném trhu, jehož uměleckým ředitelem je v současné době Vladimír Morávek. Soubor funguje od roku 1967, kdy skupina amatérských divadelníků z JAMU pod vedením Bořivoje Srby začala experimentovat s divadelními tvary. Od roku 1968 soubor působil pod záštitou Domu umění města Brna. Na počátku vzniku divadla byla myšlenka experimentální scény jako širšího kulturního centra, které by sdružovalo generačně a názorově spřízněné umělce. Vznik divadla sahá do roku 1967, kdy se kolem dramaturga Bořivoje Srby začala formovat amatérská skupina složená z profesionálních divadelníků, studentů uměleckých škol, mladých spisovatelů, hudebníků a výtvarníků. Sdružení si vypůjčilo název knihy brněnského spisovatele Jiřího Mahena Husa na provázku (1925), obsahující šestici experimentálních divadelních, cirkusových a filmových libret. Předmluva knihy se stala také uměleckým východiskem souboru. Srba formuloval jako základní tvůrčí princip program nepravidelné dramaturgie, ve které jde o hledání nových témat v původně nedramatických textech. Jádro souboru tvořili studenti činoherní režie Eva Tálská, Zdeněk Pospíšil a Peter Scherhaufer, studenti herectví, např. Jiří Pecha, Hana Tesařová nebo Jiří Čapka, skladatel Miloš Štědroň, hudebníci Bohuš Zoubek, Vladimír Kramář a Max Wittmann, výtvarníci Boris Mysliveček a Libor David, literáti Miloš Pospíšil, Josef Souchop a další. Záštitu nad souborem převzal brněnský Dům umění, konkrétně jeho ředitel Adolf Kroupa. Od 15. do 18. března 1968 proběhla první veřejná představení v Procházkově síni Domu umění. Z. Pospíšil uvedl svou montáž Panta Rei aneb Dějiny národa českého v kostce podle Milana Uhdeho a E. Tálská představila kreaci na verše Christiana Morgensterna Šibeniční písně. Dům umění zůstal na 25 let domovskou scénou souboru. V dubnu 1969 se do čela KSČ dostal Gustáv Husák a soubor musel na základě cenzurního zásahu ze svého názvu vypustit slovo \"husa\", jelikož během jedné noci někdo v ulicích Brna přepsal plakáty divadla na \"Husák na provázku\". Soubor přijal název Divadlo na provázku. V prvních letech fungování se soubor snažil formulovat své cíle a směřování. V roce 1971 vytvořili divadelníci dokument Programová východiska, kde jako nejdůležitější označili hledání a experimentování, dramaturgickou otevřenost, hraní v nepravidelném prostoru, fyzickou a pohybovou připravenost herců a kontakt s aktuálními tendencemi světového divadla. Od 1. ledna 1972 se podařilo divadlo profesionalizovat a od května toho roku začal soubor pravidelně hrát v Procházkově síni, kterou postupně přetvářel do podoby variabilního divadelního prostoru.", "question": "V jakém roce začal fungovat soubor Divadla Husa na provázku?", "answers": ["1967"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska).", "question": "Kolik má čeština samohlásek?", "answers": ["10"]}
{"title": "Inteligenční kvocient", "context": "Určitá hodnota IQ nemusí hrát v životě člověka podstatnou roli a nesvědčí o jeho charakteru. Ukazuje se také, že schopnost odolat pokušení je pro studijní výsledky lepší než IQ. Mentální retardace označuje výrazně sníženou inteligenci oproti průměru populace daného věku, která má většinou vliv na schopnost vést běžný život. Původní rozdělení mentální retardace v termínech debil (50–69), imbecil (IQ 35–49) a idiot (IQ pod 35) se dnes z důvodu velmi pejorativního významu nepoužívá. Mentální retardace se proto rozlišuje na lehkou (IQ 50–69), střední (35–49), těžkou (IQ 20–34) a hlubokou (IQ pod 20), ale například nejnovější klasifikace Americké psychiatrické společnosti DSM-V používá označení \"intelektuální neschopnost\" (intellectual disability). Zvláště u výrazných odchylek je však nemožné a pro pomoc konkrétní osobě neefektivní stanovovat přesnou hodnotu, a dnes se tak používá spíše klinický popis konkrétních potíží, které daný člověk má. Průměrné hodnoty IQ ve společnosti neustále stoupají, přibližně o tři body za deset let. Tento fenomén se nazývá Flynnův efekt. Není dosud jasné, zda jeho příčiny leží ve skutečně se zvyšující inteligenci lidské společnosti (ať již díky intenzivnějšímu vzdělávání, nebo díky lepší výživě či dědičnosti), či jinde. Další možné důvody tohoto navyšování mohou být metodologické změny v testování IQ a větší obeznámenost lidí s druhem úkolů, jaké se vyskytují v IQ testech.", "question": "Jaké IQ určuje těžkou mentální retardaci?", "answers": ["20–34"]}
{"title": "Filip Číhal", "context": "Filip Číhal (8. března 1981 – 5. března 1998 Kladno) byl český hokejový obránce. Filip Číhal patřil do širšího kádru dorostenecké reprezentace. Působil v klubu SK Jihlava na postu obránce. == Úmrtí == Tři dny před sedmnáctými narozeninami nastoupil za domovský klub k utkání prvního kola play off extraligy dorostu na ledě Kladna. Domácí klub získal rozhodující náskok pěti gólů, který již hosté nemohli dohnat. Tři minuty před koncem utkání Jihlava hrála přesilovku, když Filip Číhal bez cizího zavinění upadl na hranici útočného a středního pásma. První pomoc poskytl lékař domácího mužstva, srdeční činnost se ovšem nepodařilo obnovit ani přivolané záchranné službě. Příčina úmrtí zůstala nejasná, zdravotní stav hráče byl podle předchozích prohlídek dobrý. Spoluhráči se po dohodě s prezidentem klubu Ivanem Padělkem rozhodli nenastoupit k odvetnému zápasu. Trenér Jan Hrbatý i po deseti letech označil úmrtí za nejhorší zážitek spojený s hokejem, když musel jako první osobně o úmrtí informovat rodiče. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jaký český hokejový obránce se narodil 5. března 1998 v Kladně?", "answers": ["Filip Číhal"]}
{"title": "Dačice", "context": "Pohromou pro město byla třicetiletá válka. Roku 1680 vylidnil Dačice mor, následně roku 1690 obrovský požár zničil na 80 domů. K nejvýznamnější barokní památce patří tzv. františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského na východní straně města. Počátkem 19. století se Dačice stávají průkopníky v odborném školství a průmyslu. Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy v Dačicích zřízena jedna z prvních lesnických škol. V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl J. K. Radem vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě, patentován 1843. V polovině 19. století se výrazně mění postavení města. Dačice se staly sídlem okresu, který zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi. Sídlem okresního úřadu zůstali s výjimkou let válečných 1940 - 1945 až do roku 1960, kdy po více než stech letech ztratili nejen sídlo okresu, ale ocitly se spolu s dalšími moravskými městy a obcemi v Čechách. V letech 1939-1945 přišly Dačice o své židovské obyvatele, většinou v polském Lublinu. Po roce 1945 došlo k odsunu několika německých rodin. Po druhé světové válce zde byla vystavěna nemocnice a závod na výrobu autodílů, dnes největší zaměstnavatel v okolí. Dnes jsou moravské Dačice sídlem tzv. malého okresu v Jihočeském kraji. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Dačicích. Nový zámek, poprvé vzpomínaný v roce 1591, nyní empírové podobě z roku 1831. Národní kulturní památka. Ve správě jihočeského NPÚ, v jednom křídle zámku také sídlo Městského muzea a galerie. Starý zámek, renesanční palác z let 1572-1579. Sídlo Městského úřadu. Kostel sv. Vavřince z let 1775-1785 Renesanční věž z let 1586-1592 je vysoká 51 m a navazuje na barokní kostel sv. Vavřince. Je zde umístěn sv. Vavřinec z roku 1483. Františkánský klášter z let 1660-1664, od roku 1994 patří řádu bosých karmelitek, s kostelem sv. Antonína Paduánského z let 1672-1677 Kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána z konce 17. století Mariánský sloup na Havlíčkově náměstí s barokním sousoším z roku 1725 (sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, Panny Marie Neposkvrněného početí) Ozdobou sousoší je šestiboká empírová kašna.", "question": "Ve kterém kraji leží město Dačice?", "answers": ["Jihočeském kraji"]}
{"title": "Evropa", "context": "Přírůstek činí 0,3 %, porodnost dosahuje 13 prom. a úmrtnost 11 prom. Obyvatelé Evropy se v průměru dožívají 68 let (muži) a 77 let (ženy). Obyvatelstvo tvoří hlavně tři větve indoevropské jazykové rodiny: slovanská, germánská a románská. Mnoho národů patří k jiným jazykovým skupinám, např. uralské nebo afroasijské. Slovanskými jazyky se v Evropě podle počtu rodilých mluvčích mluví nejvíce. Nejpočetnějšími evropskými národy jsou indoevropští Rusové, Němci, Italové, Angličané, Francouzi, Ukrajinci, Španělé a Poláci. Znakem všech průmyslových oblastí je nakupení sídel, zejména ve střední Anglii, Nizozemsku, Porúří, Porýní a v Sasku, v Horním Slezsku, Donbasu a Pádské nížině. Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství v Evropě. Nábožensky dominuje evropskému prostoru křesťanství, které však v mnoha zemích ustupuje silné sekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti, nejvíce patrné je to v případě severských zemí, Česka, Francie a Estonska. Na druhou stranu v některých tradičně katolických zemích přetrval velký vliv katolické církve, klasickým příkladem jsou Polsko, Litva, Irsko, Malta, San Marino a samozřejmě Vatikán. Mezi další větve křesťanství v Evropě patří pravoslaví a na severu a v Anglii protestantismus. V některých oblastech na Balkáně převládlo jako hlavní náboženství sunnitský islám. Podrobnější informace naleznete v článku Hospodářství Evropy. Evropa patří k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety. Průmyslová odvětví mají dlouhou tradici, zemědělství je intenzivní. Ze světového hlediska má význam těžba uhlí, ropy, zemního plynu, železné rudy, bauxitu, niklu, rtuti, magnezitu, fosfátů a draselných solí. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je strojírenství. V Evropě jsou rozvinuty všechny druhy dopravy a má největší objem zahraničního obchodu ze všech světadílů. Největší evropskou národní ekonomikou v nominálním HDP je Německo, následované Francií, Spojeným královstvím, Itálií a Ruskem. Těchto pět zemí je umístěno ve světové top 10, evropské ekonomiky tedy tvoří polovinu deseti největších ekonomik světa. Na tomto přeplněném kontinentu musí divoce rostoucí rostliny a divoce žijící živočichové bojovat o prostor se zemědělstvím, sídly lidí a průmyslem. Přesto Evropa se svými mnoha klimaty a habitaty poskytuje obživu mnoha rozmanitým formám života v přírodě. Chladné oblasti kolem severního polárního kruhu jsou domovem sobů, hus a sovic sněžních. Trochu více na jih mechy a lišejníky. Tundra, jež je po většinu roku zmrzlá, ustupuje lesům tvořeným smrkem a břízou.", "question": "Patří Evropa k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety?", "answers": ["Evropa patří k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety."]}
{"title": "Gustave Flaubert", "context": "Gustave Flaubert [flobér] (12. prosinec 1821 – 8. květen 1880) byl francouzský spisovatel, s nímž se pojí přechod od romantismu k realismu a naturalismu. Jeho dílo je plno dvojznačnosti tohoto přechodu. Narodil se v Rouenu do lékařské rodiny. Od roku 1841 studoval práva v Paříži, kde navázal literární známost s Victorem Hugem. Pro nervové záchvaty, epilepsie, se na otcovo přání r. 1844 vzdává dalších studií. Protože byl finančně zabezpečen, mohl si dovolit pracovat na venkově a každé dílo několikrát přepracovávat. Obdiv a přátelství choval k I.S. Turgeněvovi a k synovci svého předčasně zemřelého přítele Guy de Maupassantovi, kterého svými radami i pomocí prakticky uváděl do literatury. Odmítal manželství jako projev měšťáctví, stejně jako každodenní problémy. Žil samotářsky. Měl celoživotní platonickou lásku (jeho rádkyně), byla starší o 11 let. Přesto, že se stýkal s naturalisty, sám byl původem romantik, ovšem takový, který přišel o iluze, obrátil se k realismu možného a zároveň toužil po objektivním vědeckém pohledu v tvorbě. Byl schopen filozofické a psychologické analýzy – vynikal v ní. Hodně cestoval – navštívil Itálii, Řecko,Tunis a Blízký východ - Cařihrad, Sýrie, Palestina, horní Egypt. Byl soudně stíhán za román \"Paní Bovaryová\" (v stejném roce jako Baudelaire za \"Květy zla\"). Na základě vytržených úryvků \"lascivních líčení\" milostných dobrodružství hlavní hrdinky byl stíhán pro urážku veřejné mravnosti a manželské instituce. Při soudním líčení v r. 1857 byl zproštěn všech obvinění. Katolická církev však dekretem ze dne 20. června 1864 zařadila Flaubertovy romány \"Paní Bovaryová\" a \"Salambo\" na Index zakázaných knih. Je pochován na hřbitově ve svém rodném městě. Paní Bovaryová, 1857 – román, příběh citového odcizení a manželské nevěry, později začalo být toto dílo uznáváno za vzor realistického románu. Dílo vyšlo původně časopisecky v Revue de Paris v r. 1856. Pro knižní vydání bylo dílo proti původnímu rukopisu radikálně zkráceno. Příběh Emy Bovaryové, ženy venkovského lékaře, která touží po něčem velkém. To jí život na malém městě neumožňuje, a tak východisko hledá v milostných pletkách. Ani ty ji však časem neuspokojují, protože touží po stále čerstvé lásce, která ani není ve skutečném životě možná. Při prvním nárazu s realitou, kdy je konfrontována s důsledky svých činů, (dům Bovaryů propadá exekuci, protože se zadlužila, když si finančně vydržovala milence) situaci neunese a spáchá sebevraždu.", "question": "Do jakého uměleckého směru lze zařadit tvorbu Gustava Flauberta?", "answers": ["naturalismu"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Během průletu sondy Cassini 22. července 2006, kdy byla radarem zmapována severní polokoule (ta se v té době ocitala v zimním období), bylo objeveno několik rozlehlých hladkých terénních útvarů. Ty jsou charakteristické velmi malými a homogenními odezvami na radarový signál, a proto se na radaru zobrazují v podobě tmavých skvrn, které vytvářejí v oblasti blízké severnímu pólu kropenatý vzor. Na základě pozorování v lednu 2007 vědci oznámili, že byly získány \"nezvratné důkazy o jezerech naplněných kapalným methanem na Saturnově měsíci Titanu.\" Tým okolo mise Cassini-Huygens dospěl k závěru, že vyobrazené plochy jsou téměř určitě dlouho hledaná uhlovodíková jezera, první stabilní kapalné útvary nalezené mimo planetu Zemi. Některá tato jezera leží v proláklinách a vypadá to, že byla z okolí napájena methanovými řekami. Tyto pozůstatky po erozi kapalinou se jevily vytvořeny v nedávné minulosti. Rozsah eroze v těchto kanálech byl překvapivě velice malý, což nasvědčuje, že buď je eroze na Titanu velice pomalá, anebo byla starší říční koryta odstraněna jiným přírodním jevem. Pozorování, která sonda Cassini provedla, ukázala, že jezera zabírají jen několik procent povrchu měsíce a Titan je o mnoho sušší než Země. Většina jezer je koncentrována do oblasti pólů, kde je relativně nižší příjem slunečních paprsků, a proto menší výpar.", "question": "Jak se jmenuje největší z 62 do roku 2017 objevených měsíců planety Saturn?", "answers": ["Titan"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Sókratés (4. června 469 v Athénách – 399 př. n. l. v Athénách), řecky Σ, bez diakritiky Sokrates, byl athénský filosof, učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, \"snesl filosofii z nebe na zem\". Svou dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení. Sókratés sám nezanechal žádné filosofické spisy, ačkoliv podle Platónova dialogu Faidón měl těsně před smrtí napsat báseň a zveršovat Aisópovy bajky. Obával se totiž, zda snad to po něm nechtěl bůh, a nechtěl odejít ze života neposlechnuv boží přikázání. Aristofanés si ze Sókrata, jemuž tehdy bylo po čtyřicítce, dělá legraci ve své komedii Oblaka a v dalších hrách (např. Ptáci, Kalliás, Eupolis a Telekleidés). Hlavním pramenem informací o Sókratovi jsou spisy dvou jeho žáků – Xenofónta a Platóna (Obrana Sókratova, Kritón, Faidón, Symposion, Theaitétos, Parmenidés). Další informace lze nalézt v díle Platónova žáka Aristotela. Sochy a busty, které Sókrata znázorňují jako šeredného muže, se pravděpodobně inspirovaly Platónovým a Xenofónovým popisem, přirovnávajícím jej v žertu k silénům a satyrům (Platón – Symposion, Theaitétos; Xenofón – Symposion). Otcem Sókratovým byl sochař Sofróniskos a matkou porodní bába Fainareté, pocházel z dému Antiochidova a narodil se v 3. roce 77. Olympiády. O jeho mládí nevíme mnoho, zřejmě se mu ale dostalo vzdělání, které mu otec podle athénských zákonů musel poskytnout – gymnastika, hudba, gramatika (zahrnovala četbu Homéra, Hésioda a dalších básníků).", "question": "Kdo je autorem spisů o Sókratovi?", "answers": ["Xenofónta a Platóna"]}
{"title": "Chikungunya", "context": "Chikungunya (vyslov čikuguňa) je nemoc vyvolána arbovirem z rodu alphavirů (čeleď Togaviridae). Jméno viru je odvozeno od držení těla nemocných osob, protože v jazyce makonde to znamená \"kráčet skloněný\". Virus, který způsobuje onemocnění chikungunya, vědci poprvé izolovali v roce 1952 v Tanzanii a Ugandě. Ojediněle se tento virus objevil v Evropě (například v severní Itálii). Hlavními projevy tohoto onemocnění je horečka, bolesti kloubů, hlavy a svalů. Někteří nemocní pacienti mají další příznaky, například vyrážku, nevolnost, únavu, krvácení z nosu nebo dásní. Inkubační doba je pět až sedm dní. Přenašečem horečky chikungunya je hmyz (mušky, komáři). Zdrojem infekce v době epidemie je člověk. Kauzální léčba není možná, provádí se pouze symptomatické řešení příznaků (horečka, bolesti, atd.).", "question": "Kde poprvé izolovali vědci virus, který způsobuje onemocnění chikungunya?", "answers": ["v Tanzanii a Ugandě"]}
{"title": "Ethanol", "context": "Nejznámějším použitím ethanolu je výroba alkoholických nápojů. Také se používá ke zlepšení výkonu spalovacích motorů jako přídavek do pohonných hmot. V lékařství a farmacii se používá jako rozpouštědlo (např. jodu, tím vzniká tzv. jodová tinktura), na extrakci nebo čištění drog a léčivých látek, při přípravě některých kapalných přípravků pro vnitřní i vnější použití (při požití je třeba dát pozor a bezprostředně poté neřídit motorová vozidla) a k desinfekci neporaněné kůže. V oblasti kosmetiky se uplatňuje při výrobě deodorantů. Své místo má i při výrobě čisticích prostředků, např. Okeny. V chemickém průmyslu se používá jako surovina, zejména při výrobě dalších organických sloučenin: kyseliny octové ethenu diethyletheru ethylacetátu ethylakrylátu ethylaminu diethylaminu triethylaminu aj. === Ethanol jako palivo === Ethanol je vysoce hodnotné biopalivo pro spalovací motory. Má antidetonační vlastnosti. Jeho nedostatkem je schopnost vázat vodu a působit tak korozi motoru, což lze odstranit přidáním vhodných aditiv (antikorozních přípravků). == Metabolismus == === Vstřebávání === Ethanol se dostává do organismu nejčastěji trávicí soustavou, po požití alkoholických nápojů. Vstřebávání alkoholu je možné v celé trávicí soustavě. K prvnímu vstřebávání dochází už v dutině ústní, nejvíce se však vstřebává v tenkém střevě. === Hladina v krvi === Hladina ethanolu v krvi závisí na: a) množství požité látky, b) tělesné hmotnosti, c) rychlosti absorpce, d) rychlosti detoxikace.[zdroj? ] Eliminace (biotransformace) alkoholu probíhá zhruba kinetikou nultého řádu, rychlostí asi 1 g/10 kg tělesné váhy za hodinu. Hladina klesá cca o 0,15 ‰ za 1 hodinu. K detoxikaci 100 g alkoholu obsažených asi v jednom litru vína, kdy hladina dosáhne přibližně 2,2 ‰, je nutných zhruba 13 hodin. Pro přibližné určení hladiny etanolu v krvi lze použít vzorec: požitý alkohol v gramech / (tělesná hmotnost muže × 0,68, nebo tělesná hmotnost ženy × 0,55) = promile etanolu v krviFyziologická hranice etanolu v krvi je 0,03–0,1 promile. Hodnoty 0,3–0,5 promile svědčí o požití alkoholického nápoje a v rozmezí 0,5–1,0 promile se jedná o podnapilost. 1,0–1,5 promile znamená mírný stupeň opilosti, 1,5–2,0 promile pak střední stupeň opilosti s jasnými klinickými příznaky, 2,0–3,0 promile je hodnoceno jako těžký stupeň opilosti a při hodnotách vyšších než 3,0 promile hovoříme o akutní otravě alkoholem. === Detoxifikace === Oxidace ethanolu probíhá v játrech ve dvou stupních.", "question": "Jak se nazývá alkohol, který je běžnou součástí alkoholických nápojů?", "answers": ["Ethanol"]}
{"title": "Lebka", "context": "Lebka (lat.: cranium) je složitá součást kostry obratlovců, která chrání mozek a smyslové orgány. Je vytvořena z řady lebečních kostí a je navázána pohyblivě na páteř. Většina kostí je v lebce spojena suturami, což jsou pevné vazivové spoje. Aby při porodu nedošlo ke zlomenině, mají novorozeňata mezi lebečními kostmi mezery, které jsou vyplněny vazivovými membránami (fontanely). Spojení na lebce - švy - jsou nepohyblivé. Pohyblivý je jedině kloub spojující mandibulu (dolní čelist) s lebkou. U lebky obvykle rozeznáváme část obličejovou (splanchocranium) a mozkovnu (neurocranium). Obličejová část obsahuje vyústění smyslových orgánů a ústní otvor. Dutá mozková část chrání mozek. Jednotlivé oddíly lebky jsou: Klenba lebeční - lat. neurocranium Báze lební Kostra obličeje - lat. splanchocranium Horní čelist Dutiny pro sluchový aparát Dutina lební (v ní je uložen mozek) Kostra lebky (cranium) je tvořena větším počtem kostí, které jsou obvykle s výjimkou dolní čelisti navzájem pevně spojeny. Podrobnější informace naleznete v článku Lebka člověka. Lebka člověka se skládá z 22 kostí. U novorozence jsou kosti relativně volné - prostor mezi nimi tvoří pružné vazivové lupínky (fontanely). Ty v průběhu prvních 2 let života postupně zarůstají (osifikují) a lebka tak srůstá. Cranium se občas také dělí na 2 důležité celky, a to na NEUROCRANIUM(NCR) a SPLANCHNOCRANIUM(SPCR). NCR - důležitý obal okolo mozkové kůry a částí mozku. vrstva, která dává signály k podnětnému vyjadřování mozkových činností. SSPCR - vrstva, již z kostí, která chrání mozek ( lat. cerebrum) Obrázky, zvuky či videa k tématu Lebka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo lebka ve Wikislovníku", "question": "Jaké orgány chrání lebka?", "answers": ["mozek a smyslové orgány"]}
{"title": "Válka o španělské dědictví", "context": "James Fitzjames, vévoda z Berwicku Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme Louis-François de Boufflers François de Neufville de Villeroy René de Froulay de Tessé Maxmilián II. Karel III. Gonzaga František II. Rákóczi ztráty 95 000–110 000 40 000–52 000 30 000–40 000 20 000–35 000 24 000–30 000 5 000–6 000 115 000–140 000 10 000–12 000 4 000–5 000 dohromady až 400 000–700 000 mrtvých Válka o španělské dědictví (1701–1714) představovala největší ozbrojený konflikt první poloviny 18. století. Její příčinou byl spor o následnictví na španělském trůně poté, co v roce 1700 vymřela španělská větev Habsburků. Konflikt skončil bez jasného vítěze. Původ války Karel II., poslední Habsburk na španělském trůně Vymření rodu španělských Habsburků se předem očekávalo a ještě před smrtí posledního habsburského krále Karla II. byly uzavřeny smlouvy, které měly válkám zabránit. Podle dohod mezi velmocemi z roku 1698 a rozhodnutí Karla II. měl být následníkem Josef Ferdinand Bavorský. Po jeho nečekané smrti (1699) pak Rakousko, Anglie a Nizozemí uzavřely smlouvu, podle které se měl následníkem stát mladší syn římského císaře Leopolda I. Karel, ale španělský král Karel II. určil ve své závěti za následníka trůnu svého. prasynovce Filipa z Anjou, vnuka Ludvíka XIV. (předpokládá se, že se jednalo o podvod a že panovník buďto vůbec neměl ponětí, co podepisuje, nebo že byl daný text na listinu doplněn později[zdroj? ]). Jelikož Ludvík XIV. tuto volbu uznal, Leopold I. mu vyhlásil válku, k němuž se postupně přidala Anglie s Nizozemím. Oba státy se obávaly spojení Francie a Španělska v jedněch rukou a požadovaly, aby jim Ludvík poskytl záruky a slib, že k tomu nedojde.", "question": "Jaká byla příčina války o španělské dědictví?", "answers": ["Její příčinou byl spor o následnictví na španělském trůně poté, co v roce 1700 vymřela španělská větev Habsburků"]}
{"title": "Mistrovství Afriky ve sportovní střelbě 2017", "context": "Mistrovství Afriky ve sportovní střelbě 2017 13. mistrovství Afriky ve sportovní střelbě 2017 2017Základní informace Sport Sportovní střelba Datum 19. duben – 3. květen Místo Káhira Země Egypt Egypt Tento box: zobrazit • diskuse Přehled medailí vítěz Egypt druhý Tunisko třetí Jihoafrická republika čtvrtý Maroko Mistrovství Afriky ve sportovní střelbě 2017 bylo nejvyšší kontinentální soutěží Afriky ve sportovní střelbě organizované ISSF, které se konalo v egyptské Káhiře od 19. dubna do 3. května 2017.[1] Zúčastnilo se ho více než 150 střelců z 21 afrických států.[2] Medailové pořadí států Země Celkem[3] 1. Egypt Egypt 22 15 12 49 2. Tunisko Tunisko 4 4 5 13 3. Jihoafrická republika Jihoafrická republika 3 4 4 11 4. Maroko Maroko 1 2 1 4 5. Senegal Senegal 0 3 3 6 6. Keňa Keňa 0 2 5 7 Reference ↑ ISSF - International Shooting Sport Federation - issf-sports.org. www.issf-sports.org [online]. [cit. 2018-01-01]. Dostupné online. ↑ Four YOG quotas for Buenos Aires 2018 delivered at the 13th African Championship. ISSF [online]. [cit. 2018-01-01]. Dostupné online. ↑ http://www.issf-sports.org/media/calendar/2017/2454/completeresult/AFC%20EGY%202017%20Complete%20Results%2020170502.pdf.mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Mistrovství Afriky ve sportovní střelbě 1984 (Tunis) • 1987 (Káhira) • 1993 (Bloemfontein) • 1995 (Káhira) • 1997 (Bloemfontein) • 1999 (Káhira) • 2003 (Pretoria) • 2007 (Káhira) • 2010 (Tipaza) • 2011 (Káhira + Rabat) • 2014 (Káhira) • 2015 (Káhira) • 2017 (Káhira)", "question": "Z kolika afrických států se zúčastnili střelci Mistrovství Afriky ve sportovní střelbě 2017?", "answers": ["z 21"]}
{"title": "Harry Potter (postava)", "context": "Harry útok přežil a byl vychováván u své tety a strýce. Vernon Dursley, Petunie Dursleyová i jejich syn Dudley Dursley byli mudlové (lidé bez kapky čarodějné krve) a chovali se k Harrymu skoro celých deset let jako ke kusu hadru. Mezi čaroději je známou celebritou. Ačkoliv téměř nikdo (včetně něho) neví, jak to udělal, stal se nejen jediným, kdo přežil Voldemortův útok kletbou Avada kedavra, ale navíc přitom Voldemorta těžce zranil. Později se dozví, že důvodem jeho přežití byla oběť jeho matky. Navíc bylo předpovězeno, že Harry a Voldemort jsou spojeni věštbou, podle níž ani jeden z nich nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu, tedy že jeden musí zabít druhého (existence této věštby byla také důvodem Voldemortova útoku na něj). Ve filmech Harryho Pottera hrál Daniel Radcliffe, v českém znění ho namluvil Vojtěch Kotek. == Knihy == === Harry Potter a Kámen mudrců === Harry se přes počáteční odpor své adoptivní rodiny stal studentem nebelvírské koleje Školy čar a kouzel v Bradavicích. Jeho nejlepšími přáteli jsou spolužáci Ron Weasley a Hermiona Grangerová. Ve škole patří spíš mezi průměrné studenty a zaplete se do nadprůměrného počtu průšvihů, ne vždy ovšem vlastní vinou.", "question": "Kdo hrál ve filmech Harryho Pottera?", "answers": ["Daniel Radcliffe"]}
{"title": "Baskičtina", "context": "Proto je velice odlišný od ostatních jazyků, zvláště pak jazyků z okolních území (španělština, francouzština, katalánština). Z typologického hlediska je to jazyk aglutinační. Hlavní oblastí rozšíření je Baskicko, a to nejen kraj Španělska, ale také širší okolí zasahující přes Pyreneje také do Francie. Tato oblast má značnou kulturní i politickou autonomii. Národ žijící na severu Pyrenejského poloostrova mluvící tímto jazykem se nazývá Baskové. Standardizovaná forma baskičtiny, která byla přijata koncem 20. století, se nazývá Batua. Mimo této standardní verze existuje ještě 6 hlavních nářečí baskičtiny – biskajské, gipuzkoanské a hornonavarrské (ve Španělsku) a dolnonavarrské, lapurdianské a zuberoanské (ve Francii). Přesné hranice rozšíření dialektů nekorespondují s hranicemi politickými. V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón. Termín Vascuence byl odvozen z latinského výrazu vasconĭ; během dlouhých staletí útlaku Basků získal poněkud hanlivý výraz. Je užíván v dokumentech přinejmenším od 14. století. Ve Španělsku je v současné době baskičtina uznávána jako jazyk menšiny a má status prvního úředního jazyka autonomní oblasti Baskicko a částí kraje Navarra. V minulosti však - hlavně v době vlády generála Franca - byla tvrdě potírána. Ve Francii pak není jako úřední jazyk uznávána dodnes. Přestože je baskičtina zcela obklopena indoevropskými jazyky, je klasifikována jako Izolovaný jazyk. Je pravděpodobně pozůstatkem předindoevropského osídlení Evropy. První ucelené záznamy jsou z per antických autorů z Řecka a Římského impéria. Důkazem o existenci baskičtiny již v té době jsou, římským autorům dobře známá, osobní jména Nescato a Gison (neskato a gizon znamená \"mladá dívka\" a \"muž\" i v moderní baskičtině).", "question": "Jak se ve francouzštině běžně nazývá baskičtina?", "answers": ["basque"]}
{"title": "Fotografický film", "context": "Když je emulze vystavena působení dostatečného množství světla, nebo jiného elektromagnetického záření jako např. rentgen, vytvoří se latentní (neviditelný) obraz. Chemickými procesy se poté na filmu může vytvořit obraz viditelný. V černobílé fotografii je na filmu obvykle jedna vrstva stříbrných solí. Při jejím vystavení světelnému záření se stříbrné soli přemění na kovové stříbro, které vytvoří tmavé části negativního filmu. Barevné filmy mají vrstvy minimálně tři. Do stříbrných solí se přidávají barviva která způsobí citlivost jednotlivých vrstev na rozdílné barvy spektra. Typicky je vrstva citlivá na modrou barvu navrchu, následovaná zelenou a červenou vrstvou. Během zpracování jsou soli stříbra přeměněny na kovové stříbro jako v černo-bílém procesu. Vedlejší produkt této reakce vytvoří barvu. Kovové stříbro je potom při tzv. bělícím procesu převedeno zpět na stříbrné soli, které jsou z filmu odstraněny při ustalování aby dále neovlivňovaly výsledný obraz. Některé filmy, jako Kodacolor II, mají až dvanáct vrstev, z nichž některé jsou složeny až z dvaceti různých chemikálií. Předchůdcem fotografického filmu byla fotografická deska. Na skleněnou nebo cínovou desku byla nanesena světlocitlivá emulze stříbrných solí. První ustálenou a světlu odolnou fotografii na cínové desce pořídil roku 1826 vynálezce a fotograf Nicéphore Niépce pomocí naneseného citlivého asfaltu. První skleněné desky publikoval roku 1847 Niepce de St. Victor. První negativ na skleněnou desku pořídil v roce 1839 vynálezce John Herschel. Byl také první, kdo použil pojmy negativ a pozitiv a snímek. Desky byly opatřeny kolodiovým povlakem, který se musel za mokra exponovat. Od roku 1871 probíhaly pokusy objevit suchý fotografický materiál. Na přelomu století se nakonec podařilo zjednodušit fotografický proces objevem suchých panchromatických desek A. Miethem a A. Traubem s kompletní a korektní škálou šedé barvy. Roku 1904 v Lyonu bratři Lumiè představili první autochromové desky, které se daly reprodukovat barevným tiskem. S těmito deskami začali experimentovat například Edward Steichen, Jacques Henri Lartigue nebo Heinrich Kühn.", "question": "Co bylo předchůdcem fotografického filmu?", "answers": ["fotografická deska"]}
{"title": "Sturm und Drang", "context": "Sturm und Drang (do češtiny tradičně překládáno jako \"Bouře a vzdor\") bylo německé preromantické literární hnutí, působící v 18. století, zejména v letech 1767–1785. Sturm und Drang získalo své jméno podle stejnojmenné hry Friedricha Maximiliana Klingera. Název se obtížně překládá, protože Sturm může znamenat jak bouři, tak také útok, a Drang je také touha, pud, nápor. Podle svého programu se někdy označuje jako \"éra géniů\" (německy Geniezeit). Rysy jsou téměř stejné jako u preromantismu. Idealizace individuální vzpoury jedince (hrdina většinou končí tragicky). Toto hnutí působilo pouze v německé literatuře, vzniklo jako určitá reakce na éru racionalismu a osvícenství. Na rozdíl od tehdejších trendů, které vyzdvihovaly rozum, přišlo Sturm und Drang s návratem k emocím. Tato snaha o emotivnost vyústila ve snahu o rozvoj geniální osobnosti, která by nejednala racionálně, ale právě naopak rozvíjela svoji emocionalitu. Ve svých dílech tak tito literáti kladli velký důraz na cit a fantazii, což nutně vedlo ke zdůrazňování tvůrčí i osobní svobody a nadřazenosti osobnosti nad pravidly a autoritami. Z těchto myšlenek vznikl požadavek na originalitu, inspirací k jednotlivým dílům byla především příroda a lidová slovesnost. Tyto myšlenky vyústily ve vzpouru mladé generace proti konvencím, a to nejen literárním, ale postupně i společenským. Nejpříhodnějším literárním útvarem pro jejich díla bylo drama, které nejvíce umožnilo naplnit tyto ideály. V omezené míře se toto hnutí odrazilo i v hudbě, kde však nedosáhlo takového významu jako v literatuře. Myšlenky hnutí silně ovlivnily německý romantismus. Patrný byl zejména vliv Schillera a důraz na iracionalismus. Johann Wolfgang von Goethe Friedrich Schiller (v mladším věku) Friedrich Maximilian Klinger Jakob Michael Reinhold Lenz Gottfried August Bürger Heinrich Wilhelm von Gerstenberg Johann Georg Hamann Johann Jakob Wilhelm Heinse Johann Gottfried Herder", "question": "Kde bylo výrazem preromantismu hnutí Bouře a vzdor?", "answers": ["německé"]}
{"title": "Zahrada", "context": "Ještě ve 20. století ve střední Evropě za zahrady pokládali udržované ohrazené plochy bez ovocných dřevin. Takovéto plochy s ovocnými dřevinami (stromy) vně hlavní stavby byly označovány jako sad, a jsou-li mimo uzavřený celek stavby, jako dvůr. Podobnou charakteristiku a rozdělení zahrad podle použití a účelu na dvory a zahrady lze vysledovat například i u korejských zahrad na venkově.Naproti tomu v některých dalších evropských zemích byly už od 18. století některé součásti parků označovány jako zahrady a mohlo jich být v parku i více. Parky a zahrady bylo možné rozlišit právě způsobem výsadby a intenzitou údržby. Zemědělský slovník vydaný v 21. století slovo zahrada používá pro uzavřené víceméně soukromě plochy, kdežto park jako místo k pobytu v krásném prostředí; dále specifikuje, že vznikají i veřejné parky, otevřená veřejná prostranství. Realita 21. století ukazuje, že slovo park je používáno bez ohledu na velikost, veřejnou funkci, intenzitu údržby či styl úpravy. Stejně tak je tomu u pozemků označovaných jako zahrada. Oba pojmy jsou, zejména u veřejných pozemků, používány běžně. U soukromých pozemků je v 21. století pro více či méně obdělávané, oplocené nebo neoplocené zelené plochy u obytné budovy obvykle správný název zahrada. Přídavné jméno u slova zahrada často mění jeho smysl. Výraz zimní zahrada je tak označení pro prosklenou obytnou místnost nebo i zasklený balkon. Zahrada zde ale může být zastoupena pěstováním rostlin v nádobách. Výraz zoologická zahrada označuje plochu, kde jsou ukázky druhů zvířat. Rostliny v ní nejsou nezbytné a podstatné, někdy však napodobují přirozené prostředí zvířat, která se v nich nacházejí, a mohou takto sloužit i k edukativním účelům. Ustálené fráze: Kvítko z čertovy zahrádky. Rajská zahrada. == Funkce == Vztah člověka a lidské společnosti k zahradě je odedávna velmi specifický a projevuje se jak na úrovni ekonomických potřeb a kulturních vztahů, tak například i na úrovni sociálního symbolu. Vztah člověka k okolnímu přírodnímu prostředí vyplývá převážně z ekonomických potřeb, ovšem zahrada nemusí být hospodářsky významná; je hodnocen její estetický a sociální přínos (nebo nutnost), a to podle dosaženého stupně společenské formace. Zahrady někdy mohou být součástí větších architektonických celků a kombinují se s krajinnými prvky, jako jsou například aleje, parky či lesoparky. Okrasné zahrady mohou mít různou velikost a mnoho podob.", "question": "Jak se nazývá upravený pozemek s uměle vysázenou vegetací nebo prostor, kde jsou pěstovány nebo umístěny rostliny?", "answers": ["Zahrada"]}
{"title": "Stříbro", "context": "Stříbro, chemická značka Ag (lat. Argentum) je ušlechtilý kov bílé barvy, používaný člověkem již od starověku. Vyznačuje se nejlepší elektrickou a tepelnou vodivostí ze všech známých kovů. Slouží jako součást různých slitin pro použití v elektronickém průmyslu, výrobě CD i DVD nosičů a šperkařství, jeho sloučeniny jsou nezbytné pro fotografický průmysl. Typický kovový prvek, známý již od starověku. Z prvků vykazuje nejlepší elektrickou i tepelnou vodivost. Po mechanické a metalurgické stránce je velmi dobře zpracovatelné - má dobrou kujnost a dobře se odlévá (dobrá zatékavost). Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-orbitalu. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství +1, sloučeniny dvojmocného stříbra jsou nestálé a mají silné oxidační schopnosti. Kationt trojmocného stříbra Ag+3 je nutné z důvodu jeho nestálosti stabilizovat velkými anionty. Přestože je stříbro řazeno mezi drahé kovy, které se obecně vyznačují značnou chemickou stabilitou, je velmi dobře rozpustné v kyselině dusičné především díky jejím silným oxidačním vlastnostem. Reakce probíhá podle rovnice: 3 Ag + 4 HNO3 → 3 AgNO3 + NO + 2 H2O Podobně se stříbro chová i vůči koncentrované kyselině sírové, která působí taktéž oxidačně. Vůči zředěné H2SO4 je však stříbro netečné, stejně při působení dalších minerálních kyselin. Za přítomnosti kyslíku se stříbro rozpouští i v roztocích alkalických kyanidů za vzniku kyanostříbrnanového iontu [Ag(CN)2]- Na suchém čistém vzduchu je stříbro neomezeně stálé. Stačí však i velmi nízké množství sulfanu (sirovodíku) H2S, aby stříbro začalo černat, protože na jeho povrchu vzniká vrstva sulfidu stříbrného Ag2S. V zemské kůře se stříbro vyskytuje pouze vzácně. Průměrný obsah činí kolem 0,07-0,1 mg/kg. V mořské vodě činí jeho koncentrace přibližně 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom stříbra přibližně 1 bilion atomů vodíku. V přírodě se stříbro obvykle vyskytuje ve sloučeninách, vzácně však i jako ryzí kov. Téměř vždy je stříbro příměsí v ryzím přírodním zlatě.", "question": "Jaká je barva prvku stříbra?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Albert Hofmann", "context": "Tři dny na to Hofmann záměrně požil 250 mikrogramů LSD, dávku, od které očekával podstatně nižší účinek, než jaký se potom dostavil (pověstný \"Cyklistický den\" - cesta na kole z laboratoře domů pod vlivem nechtěně několikanásobně předávkovaného LSD, za doprovodu své asistentky). Následovala série experimentů, ke kterým se připojili rovněž kolegové Dr. Hofmanna. Poprvé pak napsal o svých experimentech 22. dubna. Stal se ředitelem oddělení přírodních produktů v laboratořích firmy Sandoz a odjel studovat halucinogenní látky objevené v mexických houbách, jež se rovněž vyskytovaly i v jiných rostlinách užívaných domorodci. To vedlo k syntéze psilocybinu - aktivního činidla mnoha tzv. \"magických hub\". Hofmann se rovněž začal zajímat o semínka mexických rostlin druhu Rivea corymbosa, která domorodci nazývali Ololiuhqui. Byl překvapen tím, že našel aktivní sloučeninu ergin (amid kyseliny lysergové), úzce související s LSD.[zdroj? ] V roce 1962 odjel společně se ženou Anitou a Robertem Gordonem Wassonem do jižního Mexika hledat rostlinu \"Ska Maria Pastora\", později známou jako Salvia divinorum. Získal rovněž vzorky těchto rostlin, ale nikdy se mu nepodařilo identifikovat jejich aktivní chemikálie. Nazýval LSD \"lékem pro duši\" a byl znechucený celosvětovou prohibicí, která jeho objev zašlapala do země. Tvrdil také, že LSD bylo 10 let velmi úspěšně používáno v psychoanalýze. Droga byla později spojena s hnutím Hippies, neférově démonizována vládami, kterým hnutí oponovalo. Hofmann uznal, že by LSD mohlo být nebezpečné v nesprávných rukách. Byl rovněž autorem stovek vědeckých článků a napsal několik knih (nebo se na nich podílel). Kniha \"LSD: My Problem Child\" (LSD: Moje problémové dítě) je částečnou autobiografií a popisuje Hofmannovu slavnou cestu na kole z práce domů. U příležitosti jeho stých narozenin 11. ledna 2006 byl středem pozornosti na mezinárodním sympoziu, které bylo uspořádáno jako připomínka objevu LSD. \"Myslím si, že v lidské evoluci nebylo tak důležité objevení této látky - LSD\", řekl Hofmann. \"Je to pouze nástroj k přeměnění nás v to, co bychom měli být.\" Zemřel ve svých 102 letech na selhání srdce dne 29. dubna 2008. Až do své smrti zastával zásadu žití člověka v souladu s přírodou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albert Hofmann na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Hofmann ve Wikimedia Commons (anglicky) Nadace Alberta Hofmanna (anglicky) International Symposium on the occasion of the 100th Birthday of Albert Hofmann \"LSD: Problem Child and Wonder Drug\", Basel (CH), 13-15 January 2006 (německy) Internationales Symposium zum 100. Geburtstag von Albert Hofmann \"LSD: Sorgenkind und Wunderdroge\", Basel (CH), 13-15 Januar 2006 (anglicky) Albert Hoffman (NNDB) (česky) Albert Hofmann: LSD - mé problémové dítě - plný online text (anglicky) Albert Hofmann: LSD - My problem Child. - plný online text", "question": "Kdy zemřel Albert Hofmann?", "answers": ["29. dubna 2008"]}
{"title": "Paul Verlaine", "context": "Paul Marie Verlaine [Verlén] (30. března 1844 Mety - 8. ledna 1896 Paříž) byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu. Působil jako úředník v Paříži, po seznámení s Rimbaudem opustil rodinu a začal s ním žít; byl na něm velmi závislý a velmi ho obdivoval. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. V Bruselu (1873) na Rimbauda vystřelil (rozešli se), za to byl odsouzen na 2 roky, ve vězení prodělal léčbu, uchýlil se k víře, ale po čase se vrátil ke svému způsobu života. 18. července 1894 zemřel Leconte de Lisle. Verlaine chtěl kandidovat na uvolněné 14. křeslo Francouzské akademie, ale byl od tohoto úmyslu odrazován a na kandidaturu nakonec rezignoval. Smrtí de Lisleovou se ale rovněž uvolnil titul Kníže básníků (Prince des poè). V srpnu roku 1894 byla vyhlášena anketa na udělení tohoto titulu, kterou organizoval Georges Docquois. Bylo osloveno na čtyři sta literátů ve věku 18-25 let. Odpověď zaslalo 189 z nich. Nejvíce (70 hlasů) získal Verlaine, následovali: José-María de Heredia (38 hlasů), Sully Prudhomme (36 hlasů), Stéphane Mallarmé (36 hlasů) a François Coppée (12 hlasů). Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody).", "question": "Kde zemřel Paul Verlaine?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem.", "question": "Kdy zemřel významný anglický básník a dramatik William Shakespeare?", "answers": ["23. dubna 1616"]}
{"title": "Maria (matka Ježíšova)", "context": "Maria se podrobila Boží vůli se slovy: \"Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.\" Lk 1, 38 (Kral, ČEP)). Poté se vydala na dalekou cestu navštívit svoji těhotnou příbuznou Alžbetu, která žila se svým manželem Zachariášem. Hned jak vešla do jejich domu a pozdravila Alžbetu, ta jí vzdala úctu jako matce svého Pána a Maria jí odpověděla chvalozpěvem na Pána známým jako Magnificat. (Lk 1, 46–55 (Kral, ČEP)) Po třech měsících se Maria vrátila domů do Nazaretu. Jejímu snoubenci Josefovi se zjevil ve snu anděl, který mu oznámil: \"Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.\" (Mt 1, 20 (Kral, ČEP)). Josef si ji pak vzal k sobě, navzdory tomu, že byla těhotná. Mezitím Augustův výnos o sčítání lidu stanovil, aby každý odešel do svého rodného města a dal se tam zapsat. Proto se Josef s těhotnou Marii vydal na cestu do Betléma. V hostinci nenašli ubytování, protože město bylo plné, a tak byli nuceni přespat ve chlévě. Tak se stalo, že se Ježíš narodil v Betlémě (Lk 2, 1–7 (Kral, ČEP)). Následují přinesení Ježíše do chrámu, útěk do Egypta, protože král Herodes usiloval Ježíšovi o život, návrat zpět a usídlení se v Nazaretu (Mt 2, 13–23 (Kral, ČEP)). Z dalších 30 let života zaznamenávají evangelia pouze pouť do Jeruzaléma, když bylo Ježíšovi 12 let. Marii pak nalézáme, když Ježíš začíná veřejně působit – při svatbě v galilejské vesnici zvané Kána, kde po Mariině upozornění, že došlo víno, činí Ježíš první zázrak – proměňuje vodu ve víno (Jan 2, 1–12 (Kral, ČEP)). Spolu s ostatními učedníky plakala pod křížem, na kterém byl její syn Ježíš ukřižován.(J 19, 24–26 (Kral, ČEP)). Motiv Marie s mrtvým Ježíšovým tělem na klíně je častý v umění (tzv. Pieta). Poslední zmínka o Marii v bibli pochází z popisu očekávání slíbeného Ducha svatého (Sk 1, 14 (Kral, ČEP)), kdy se s apoštoly modlila po Ježíšově nanebevstoupení. Její smrt a nanebevzetí Nový zákon nezaznamenává. V jednotlivých křesťanských církvích se pohled na Marii různí. Jednotné jsou v názoru na Mariino panenství. Často se také používá pro označení Ježíšovy matky výraz Panna Maria. Kritickým zkoumáním Mariiny postavy se věnuje zvláštní oblast teologie, zvaná mariologie. Podrobnější informace naleznete v článku Neposkvrněné početí Panny Marie. Nauka o neposkvrněném početí Panny Marie tvrdí, že Maria nebyla při početí (svatou Annou a svatým Jáchymem) poskvrněna dědičným prvotním hříchem.", "question": "Proč byli nuceni Josef s Marií přespat ve chlévě?", "answers": ["protože město bylo plné"]}
{"title": "Valles Marineris", "context": "Valles Marineris (latinsky údolí Marineru – pojmenována po sondě Mariner 9, která je objevila) je největší známý systém kaňonů ve sluneční soustavě nacházející se na planetě Mars. Rozkládá se přes více než šestinu obvodu rovníku planety východně od rozsáhlé sopečně-tektonické oblasti Tharsis. Průměrná šířka je okolo 200 km, ale místy může dosahovat až 500 km. Svahy se zařezávají do hloubky až 10 km. Valles Marineris je tvořeno množstvím vzájemně propojených kaňonů, konkrétně z Noctis Labyrinthus, regionu Chryse, Ius, Tithonium, Melas, Candor, Ophir, Coprates, Eos a Ganges Chasmata, z nichž některé mohly vzniknout dodatečně např. vodní erozí. Dle některých vědců mohl vznik Tharsis přispět ke vzniku Valles Marineris extrémním namáháním litosféry během jejího formování. Jiná část vědců se domnívá, že Valles Marineris vzniklo výsledkem tektonických pochodů, sérií kolapsů či souběhem obou těchto procesů. V roce 2017 byla vydána vědecká studie dokládající, že se na dně nejhlubšího kaňonu Coprates Chasma nachází rozsáhlé sopečné pole tvořené sypanými kužely a lávovými proudy. Hned pod povrchem ve svrchní části stěn roklí, lze rozeznat až na desítky různých vrstev. Jsou to lávové proudy, které vznikaly asi před 3,8 až 3,5 mld. let. Původ Valles Marineris způsobený vulkanickou činností podobně jako sousední oblast Tharsis, je nejjendoduším vysvětlením. Údolí Marinerů je možné přirovnat propadlině ve východní Africe, nicméně je mnohem větší a především hlubší. Na utváření profilu se mohla podílet i tekoucí voda, ale nebyla to voda o síle řeky. Tekutá voda jako řeka měla modelovat hlavní útvar údolí, svažující se od výšin oblasti Tharsis na západě k nízko položenému konci údolí na východě. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jak se jmenuje největší známé údolí ve sluneční soustavě?", "answers": ["Valles Marineris"]}
{"title": "Jan Mareš (politik)", "context": "== Život == Vystudoval Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni se zaměřením na tělesnou výchovu a sport (získal tak titul Mgr.). Později si vzdělání rozšířil na Central European Management Institut (CEMI), kde získal v oblasti veřejné správy titul MBA. Před vstupem do politiky dlouhodobě pracoval jako ředitel Střední školy energetické a stavební Chomutov. Po skončení primátorské funkce se vrátil do školství. V současné době je ředitelem ESOZ. == Politické působení == Do politiky se pokoušel vstoupit, když v komunálních volbách v roce 2002 kandidoval za ČSSD do Zastupitelstva města Chomutova, ale neuspěl. Městským zastupitelem se stal až po volbách v roce 2006, v listopadu 2006 byl navíc zvolen radním města. Ve volbách v roce 2010 mandát zastupitele města obhájil, když zároveň vedl kandidátku ČSSD. Protože strana volby ve městě vyhrála, byl v listopadu 2010 zvolen primátorem statutárního města Chomutova. Mandát zastupitele města obhájil také jak v řádných, tak opakovaných volbách v roce 2014 a 2015 (v obou případech vedl kandidátku ČSSD). Sociálním demokratům se ale nepodařilo uzavřít koalici a Jan Mareš v březnu 2015 ve funkci primátora skončil. Po odvolání primátora Daniela Černého v prosinci 2016 se do rady města vrátil.V krajských volbách v roce 2004 se snažil dostat za ČSSD do Zastupitelstva Ústeckého kraje, ale nepodařilo se mu to. Uspěl až ve volbách v roce 2012. Působil ve Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost a v Komisi legislativně právní. Ve volbách v roce 2016 již mandát neobhajoval.V doplňovacích volbách do Senátu PČR v roce 2007 kandidoval za ČSSD v obvodu č. 5 – Chomutov. Získal však jen 23,11 % hlasů, což znamenalo 3. místo (nepostoupil tak ani do druhého kola).Pusobil také jako místopředseda Svazu měst a obcí ČR a předseda Komory statutárních měst SMO ČR.", "question": "Kdy se Jan Mareš pokoušel vstoupit do politiky?", "answers": ["když v komunálních volbách v roce 2002 kandidoval za ČSSD do Zastupitelstva města Chomutova, ale neuspěl"]}
{"title": "Praha", "context": "Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština), kde se zachovala dřívější výslovnost s g; viz také rámeček \"v jiných jazycích\". Samotné jméno Praha vyvolává nejvíce diskuzí, které zřejmě nebudou nikdy uzavřeny. Různé hypotézy jsou obvykle zdůvodňovány jazykovědnými konstrukcemi nebo archeologickými nálezy. Název se běžně odvozuje od slova práh. Podle této nejuznávanější teorie je Praha pojmenována po říčním prahu, tj. brodu, který se nacházel někde pod dnešním Karlovým mostem. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, bylo nazváno Praha. Dnešní urbanisté se rovněž domnívají, že nejdůležitější a současně nejvíce charakteristické pro vznik Prahy byly právě říční brody, na rozdíl od říčních břehů či činností prováděných v okolí řeky. Podle jiných vysvětlení bývá pojmenování spojováno také jednak s pražením (opracováním ohněm) ať už obilí, kovů nebo lesa, a jednak s vyprahlým návrším, ostrohem nad brodem, na kterém byl postaven Pražský hrad, tedy na takzvané prazje, což je označení pro sluncem vyprahlé místo či označení pro takovou půdu samotnou. Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu. Přívlastek Praga Caput Regni (Praha hlava království) byl používán od středověku, v roce 1518 byl vyznačen na Staroměstské radnici. Od roku 1927 byl součástí znaku Prahy přívlastek Praha matka měst (latinsky Praga mater urbium). Od roku 1991 je pak součástí znaku přívlastek Praga Caput Rei publicae (Praha hlava republiky). Přívlastek Praha stověžatá zřejmě poprvé použil historik Josef Hormayer počátkem 19. století, tou dobou tyto věže spočítal matematik a filozof Bernard Bolzano a dospěl k číslu 103 (bez vodáren a soukromých domů). Související informace naleznete také v článku Dějiny Prahy.", "question": "Kdy došlo k prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města?", "answers": ["v roce 1518"]}
{"title": "Lydický modus", "context": "Lydický modus je pojem z oblasti hudební nauky, který se používá pro posloupnost tónů diatonické durové stupnice zahrané od jejího čtvrtého stupně. == Starořecký a středověký církevní lydický modus == V antickém Řecku byla pojmem lydický modus označována sestupná posloupnost tónů totožná s modem, který je dnes označován jako jónský. Počínaje evropským středověkem je pojmem lydický modus označován modus durové stupnice popsaný v úvodním odstavci. O něm pojednává celý zbytek tohoto článku. == Vlastnosti lydického modu == Lydický modus vznikne z durové stupnice jejím zahráním od čtvrtého stupně, například v případě C dur je základním tónem lydického modu F a znění lydického modu: f-g-a-h-c-d-e. Jedná se o durový modus (s velkou tercií), který je charakteristický \"tvrdou\" velkou septimou a zvětšenou kvartou, kterou se liší od běžné durové stupnice. Jedná se o \"nejtvrdší\" z modů durové stupnice. Nejbližším měkčím modem je jónský modus, který se od lydického liší čistou kvartou. K poslechu: C lydický modus === Intervalové složení === == Složení v jednotlivých tóninách == Následující tabulka obsahuje složení lydyckého módu pro jednotlivé tóniny. == Charakteristické akordy == Pro lydický mód je charakteristický durový kvintakord, ze septakordů pak velký septakord. Kompletní tónový materiál modu je vyjádřen sedmizvukem (tercdecimovým akordem) X 13 / 11 + / 7 m a j {\\displaystyle X^{13/11+/7maj}\\,\\! } (X je základní tón lydického modu). Následující tabulka obsahuje charakteristické akordy lydického modu v tónině C dur. Použitelné jsou i další akordy, které vzniknou vynecháním některých intervalů v F 13 / 11 + / 7 m a j {\\displaystyle F^{13/11+/7maj}\\,\\! } , například: F 6 , F 7 m a j / 6 , F a d d 9 {\\displaystyle F^{6},F^{7maj/6},F^{add9}\\,\\! } == Související články == Modus Tónika Jónský modus Mixolydický modus Durová stupnice == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Lydický modus ve Wikimedia Commons", "question": "Od kterého stupně se hraje diatonická durová stupnice v lydickém modu?", "answers": ["čtvrtého"]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Ganymed je jediný známý měsíc ve sluneční soustavě, u kterého byla zjištěna magnetosféra, pravděpodobně tvořená konvekcí probíhající uvnitř tekutého železného jádra. Slabá magnetosféra měsíce je zcela překryta silným magnetickým polem Jupiteru, se kterým je současně i spojena pomocí otevřených siločar. Ganymed denně obdrží dávku ionizujícího záření o velikosti okolo 8 Remů. Měsíc má slabou kyslíkovou atmosféru, která je tvořena molekulami O, O2 a pravděpodobně i O3. Atomární vodík je v atmosféře jen menšinová složka. Není známo, zda se v atmosféře nachází i ionosféra. Ganymed objevil Galileo Galilei během svého pozorování v roce 1610, ale měsíc pojmenoval jiný astronom Simon Marius dle postavy z řecké mytologie Ganyméda, který byl milencem boha Dia a číšníkem bohů. Jde o jediný měsíc Jupiteru, který je pojmenován podle muže. Kolem měsíce jako první proletěla sonda Pioneer 10, následovaná sondami Voyager, které upřesnily jeho velikost. Následovala mise Galileo, která objevila podzemní oceán a magnetické pole měsíce. Na rok 2020 se plánuje vyslání sondy Europa Jupiter System Mission, která bude mimo jiné zkoumat magnetická pole a podpovrchové oceány Ganymedu a Europy. == Vznik a původ měsíce == Ganymed pravděpodobně vznikl v akrečním disku obklopujícím Jupiter krátce po jeho vzniku. Odhaduje se, že akrece Ganymedu trvala okolo 10 000 let, mnohem méně než 100 000 let potřebných pro vznik Callista. Je možné, že mlhovina obklopující Jupiter byla chudá na plyny v době vzniku Galileových měsíců, což by vysvětlovalo delší čas akrece v případě Callisto. Jelikož Ganymed vznikal blíže k Jupiteru, kde byla mlhovina hustší, vysvětlovalo by to kratší dobu jeho vzniku ve srovnání právě s Callisto.", "question": "Kdo objevil měsíc Ganymed?", "answers": ["Galileo Galilei"]}
{"title": "Abstrakce", "context": "Abstrakce Vytváření mentálních modelů je první předpoklad k racionálnímu myšlení. Abstrakce (z lat. abs-trahere, odtáhnout, odvléci, oddělit) ve filozofii označuje buď důležitý moment procesu poznání při přechodu od smyslového k racionálnímu poznání, nebo jako hotový výsledek tohoto procesu. Proces abstrakce spočívá obecně v tom, že existuje řada analytických aktů myšlení, jimiž je zpracováván konkrétní smyslový materiál a při nichž se odhlíží od určitých znaků, vlastností a vztahů daného předmětu. Jiné znaky, vlastnosti a vztahy jsou naopak vyčleňovány jako podstatné a současně nabývají variabilní charakter prostřednictvím znaků nepodstatných. Výsledkem procesu abstrakce, který je těsně spjat se zobecněním, jsou pojmy, které odrážejí podstatu předmětů. Antonymem abstraktního je „konkrétní“. Abstrakce v teorii poznání Související informace naleznete také v článku Teorie poznání. Problém abstrakce patří k základním a nejobtížnějším otázkám teorie poznání. Platón jako první upozornil na to, že při poznání je nutno nějakou ideu jako pojem oddělit od všech ostatních. Aristotelés se abstrakcí zabýval podrobněji. Zkoumal otázku, jak myšlení dospívá od smyslově daného, jednotlivého k obecnému. Tvrdil, že myšlení může poznat jen obecné. Formu pouze prostřednictvím obrazových představ, které mají svůj původ ve vnímání. Přitom myšlení odděluje určité vlastnosti od konkrétních předmětů. Matematik například ve svých úvahách odhlíží od všeho smyslového, ponechává jen kvantitu a přemýšlí jen o ní samotné. Přes tyto důležité poznatky však Aristotelés neuměl vysvětlit, jak vznikne abstraktní poznání ze smyslového materiálu. Na Aristotela navazuje v problému Abstrakce Tomáš Akvinský, který teorii abstrakce spojuje s prvky platonismu. Lidský rozum díky své účasti na světle božího rozumu prosvětluje obrazné představy a abstrahuje z nich formy. Tyto formy existují původně v božím rozumu před věcmi, současně ve věcech a poté jako obecné pojmy v lidském rozumu. K dalšímu vývoji teorie, která se zabývá abstrakcí, přispěli empirističtí filozofové.", "question": "Co je výsledkem procesu abstrakce?", "answers": ["pojmy, které odrážejí podstatu předmětů"]}
{"title": "Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR", "context": "Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR Vznik 1960 Právní forma organizační složka státu Sídlo Palackého náměstí 375/4, Praha, 128 00, Česko Souřadnice 50°4′23,51″ s. š., 14°24′55,63″ v. d. Předseda Ladislav Dušek Oficiální web www.uzis.cz Datová schránka kb9egte IČO 00023833 (VR) multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, zkráceně ÚZIS ČR, je organizační složka státu zřízená Ministerstvem zdravotnictví ČR. ÚZIS ČR existuje od svého zřízení v roce 1960 a je součástí státní statistické služby, svoji činnost vykonává na podkladě zákona číslo 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Předsedou ústavu je od roku 2014 biostatistik Ladislav Dušek. Od počátku své existence slouží pro sběr a zpracování zdravotnických informací, dnes zejména v rámci Národního zdravotnického informačního systému (NZIS), a k vedení národních zdravotních registrů. Činnost NZIS je tímto ústavem řízena a koordinována. NZIS je definován zákonem číslo 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. ÚZIS ČR je oprávněn předkládat oficiální informace získané z NZIS za celou Českou republiku. Jakožto orgán státní správy spolupracuje s ostatními státními orgány, zde zejména s Českým statistickým úřadem. Pro sběr dat v České republice spolupracuje s nemocnicemi, sdruženími lékařů a farmaceutů, zdravotními pojišťovnami, odbornými lékařskými společnostmi, na mezinárodní úrovni pak s organizacemi jako je WHO (Světová zdravotnická organizace), OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), OSN, Eurostat a dalšími. Při veškeré své činnosti je povinen dodržovat platné právní normy na ochranu osobních údajů jednotlivých občanů vyplývající ze zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Odkazy Související články Český statistický úřad Státní statistická služba Národní zdravotnický informační systém Státní zdravotní ústav Státní ústav pro kontrolu léčiv Externí odkazy Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR Oficiální stránky Koordinační středisko pro rezortní zdravotnické informační systémy, KSRZIS — přesměrování na uzis.cz nebo vstup do zdravotnických registrů (eREG) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: kn20020321021 | GND: 10003463-9 | ISNI: 0000 0001 2231 0366 | LCCN: no93002989 | VIAF: 156416744 | WorldcatID: lccn-no93002989", "question": "Jak se zkráceně říká Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR?", "answers": ["ÚZIS ČR"]}
{"title": "Červená krvinka", "context": "Červená krvinka čili erytrocyt (z řec. erythros – červený a kytos – buňka) je nejběžnější krevní buňka. Její funkcí je zejména přenášení kyslíku z plic nebo žaber do ostatních tělních tkání. Obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, které se skládá z železité složky (Hemu), která váže kyslík a z bílkovinné složky (globinu). Červená krvinka se dožívá 100-120 dnů. Jednoduché červené krvinky se vyskytují již u některých bezobratlých. Pokud je definujeme jako buňky obsahující hemoglobin a sloužící k zachytávání kyslíku, pak se vyskytují již v tkáni některých helmintů (hlavatci, Priapulida), kteří ještě nemají cévní soustavu. U měkkýšů obvykle červené krvinky chybí a krevní barviva jsou rozpuštěna v hemolymfě. Kroužkovci (s uzavřenou cévní soustavou) na tom buď jsou stejně, nebo mají vyvinuty červené krvinky. U členovců nebyly červené krvinky nikdy nalezeny. Nižší strunatci obvykle červené krvinky také nemají, ale u obratlovců jsou již vyvinuty. U ryb, plazů a ptáků jsou erytrocyty oválné s vyvinutým jádrem. U plazů a ryb jsou obvykle širší než u ptáků. Savci mají erytrocyty bez jádra a bikonkávního tvaru – u velbloudovitých však jsou oválné. Velikost se pohybuje od 4 mikrometrů u kozy až po 9,1 mikrometru u slona. V jednom mm3 bývá např. u člověka 4–5 milionů erytrocytů, u holubů však pouhých 2 400 000, naopak u psů až 6 650 000. Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk: jejich rozměr je přibližně 7,4×2,1 μ. Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny. Ženy mají kolem 4,8 milionů červených krvinek v 1 mm3 krve, muži ve stejném objemu asi 5,4 milionů. Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosferického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin (to může ovlivnit množství bílých krvinek až o 15%). Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve (1 mm3 obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček). V červených krvinkách zdravého člověka jsou vázány cca 3,5 g železa, což je více, než ve všech zbývajících tkáních dohromady. Podrobnější informace naleznete v článku krvetvorba#Erytropoéza, vznik červených krvinek. Jelikož červené krvinky nemají jádra, nedovedou se samy dělit a množit, a proto se neustále tvoří v kostní dřeni plochých kostí během procesu nazývaného erytropoéza (v embryu probíhá erytropoéza v játrech).", "question": "Jaká je nejbežnější krevní buňka v lidském těle?", "answers": ["Červená krvinka"]}
{"title": "Altair 8800", "context": "Altair 8800 byl 8bitový mikropočítač založený na procesoru Intel 8080 a vyráběný společností MITS od konce roku 1974 ve stavebnicové verzi. Sběrnice Altairu se později stala de facto standardem jako sběrnice S-100. Počítač používal programovací jazyk Altair BASIC, který pro MITS vytvořil Microsoft. Díky své nízké ceně (400$) se stal oblíbeným. Koncepce počítače byla velmi modulární, v zásadě se veškeré komponenty připojovaly přes sloty na základní desku pomocí sběrnice S-100. Procesor Intel 8080 byl taktovaný na 2 MHz, paměť měla velikost 256 bytů, nicméně pro provoz BASICu bylo nutné paměť rozšířit přídavnou kartou. Data se ukládala na magnetickou pásku, později i na diskety. V tomto článku byl použit překlad textu z článku ALTAIR 8800 na polské Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Altair 8800 ve Wikimedia Commons Historie ALTAIRu (anglicky)", "question": "Která společnost vyráběla mikropočítač Altair 8800?", "answers": ["MITS"]}
{"title": "Oblomov (film)", "context": "Oblomov by měl za ním dorazit do Paříže, ale na cestu se nikdy nevydá. Během čtyř měsíců dochází mezi ním a Olgou k oboustrannému vzplanutí citů a zamilování. Nový náboj vede k proměně jeho dosavadního bezcílného života. Začíná více číst a zajímat se o svět. Jednoho dne si však uvědomuje, že Olžina náklonnost je způsobena nedostatkem lepších mužů v jejím okolí. Upřímně se tak vyznává v dopise na rozloučenou, rozhodnut nestát v cestě jejímu budoucímu štěstí. Přesto nedokáže odjet a při Olžině čtení dopisu v aleji, rozechvělý sleduje její plačtivou reakci. Štolc se vrací z cest a jeho dlouholeté okouzlení Olgou stále nevyprchalo. Vypravěč nastínil další osudy postav: Po roce od návratu pojal Štolc za manželku Olgu. S Oblomovem se vídali čím dál méně, až se jejich kontakty přerušily zcela. Ilja se přestěhoval do viborské části města, kde žil v domě vdovy Agafije Matjejevny Pšenicinové a romanticky snil o cestě na vesnici. Oba se sblížili a vstoupili do manželství, z něhož vzešel syn Andrej, pojmenovaný na počest přítele Štolce. Oblomov svůj život zhodnotil kladně, i když jej neprovázelo mnoho vzletných chvil. Po dalších sedmi letech skonal na mrtvici. Agafja se stala apatickou. Malého Andreje přijali jako za vlastního Štolc s Olgou, u nichž vyrůstal. Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Obsazení", "question": "Jaký román je předlohou filmu Oblomov?", "answers": ["Oblomov"]}
{"title": "Parlament České republiky", "context": "Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku. Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění). Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění. Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996. Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny. Strukturu a pravomoci parlamentu, způsob jeho rozhodování a způsob voleb jeho členů a podmínkách jejich mandátu stanoví ústava České republiky č. 1/1993 Sb., přijatá Českou národní radou, zejména v hlavě druhé, tj. v článcích 15 až 53.", "question": "Kdy vznikl Parlament České republiky?", "answers": ["1. lednu 1993"]}
{"title": "Quickstep", "context": "Quickstep je jedním ze standardních tanců nazývaný také rychlý foxtrot. Historii quickstepu můžeme sledovat již od roku 1924. Quickstep je ve čtyřčtvrťovém taktu, v tempu 50-52 taktů za minutu. Základním pohybem jsou tzv. čtvrtotáčky, tančené v uzavřeném, těsném držení pro standardní tance. == Historie == Organizátoři mistrovství hvězd se rozhodli spojit nově vzniklý quick time foxtrot se soutěží v Charlestonu. Zvítězil Frank Ford se svou nově vymyšlenou formou plochého charlestonu, který se sice v základu rychlému foxtrotu neboli quickstepu, tak jak měl být tehdy chápán, mnoho nepodobal, avšak jeho variace snesly docela dobré porovnání s variacemi dnešního quickstepu. Základy rychlého foxtrotu se vydělily z předcházející symbiózy pomalého a rychlého foxtrotu a tak se v roce 1929 pouze doplnily některými prvky a byl tu quickstep, který se tančí dodnes. V roce 1930 vznikla řada dalších figur a variací vlivem swingu a synkop. Dnešní podobě quickstepu se také někdy právem říká, že je vrcholnou formou foxtrotu. == Odkazy == === Literatura === Landsfeld, Z., Plamínek, J.; Technika standardních tanců, Praha 1999 === Externí odkazy === Quickstep", "question": "Jakou formou foxtrotu je quickstep?", "answers": ["vrcholnou"]}
{"title": "Cín", "context": "Průměrný obsah činí pouze 2-4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů vodíku. Hlavní cínovou rudou je kasiterit neboli cínovec, chemicky oxid cíničitý SnO2, který obsahuje 78,62 % cínu. Další, ale vzácná cínová ruda, je například stannin Cu2S.FeS.SnS2. Cínovec se vyskytuje v cínovcových žilách a pegmatitech, hromadí se v náplavech. V České republice jsou poměrně bohatá naleziště cínových rud, např. Cínovec, Horní Krupka, Horní Slavkov. Světová ložiska jsou především v Barmě, Indonésii, Malajsii, Bolívii, Brazílii, Rusku (Jakutsko a Čukotka), Nigérii a Austrálii. Dalšími méně známými rudami cínu jsou franckeit Pb5Sn3Sb2S14, stanin Cu2FeSnS4 (resp. Cu2S•FeS•SnS2) a cylindrit Pb3Sn4FeSb2S14. Výroba kovového cínu z rudy je jednoduchá, jde o žárovou redukci uhlím v šachtových nebo plamenných pecích: SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO Ve strusce, která vzniká při tomto pochodu je ještě stále velké množství cínu a lze jej získat redukčním pochodem (tavením strusky v plamenných pecích s oxidem vápenatým a uhlím) nebo srážecím pochodem (tavením se železnými odpadky). SnSiO3 + CaO + C → Sn + CaSiO3 + CO redukční pochod SnSiO3 + Fe → FeSiO3 + Sn srážecí pochod K opětovné regeneraci pocínovaných předmětů lze využít elektrolýzu nebo se cín z pocínovaných kovových povrchů zpětně získává působením plynného chloru. V Bibli i v nejstarších spisech Řeků a Římanů se vyskytují pojmy, která mnozí badatelé vztahují k výrobě cínu. Není nijak vyloučeno, že cín byl znám velmi dávno, především pro svou poměrně snadnou výrobu z rud. Herodotos mluví o cínových ostrovech a Plinius starší píše, že cín je dražší než olovo a že se dováží z cínových ostrovů v Atlantském oceánu. Za cínové ostrovy se pokládají ostrovy Scillské u pobřeží jižní Anglie, odkud Féničané cín vyváželi do Východní Evropy a Západní Asie. Později poskytovalo Féničanům dostatek cínu Španělsko. Těžba cínové rudy na Pyrenejském poloostrově zanikla v dobách, kdy se Maurové usazovali ve Španělsku.", "question": "Jaká je chemická značka cínu?", "answers": ["Sn"]}
{"title": "Čínská lidová republika", "context": "Mimo provincií je v ČLR 5 autonomních oblastí (自, zì, c'-č'-čchü) zahrnujících území obydlené z velké části příslušníky národnostních menšin, 4 přímo (= ústřední vládou) spravovaná města (直, zhíxiáshì, č'-sia-š') a 2 zvláštní správní oblasti (特, tè xíngzhè, tche-pie sing-čeng-čchü) těšící se velké míře autonomie. Dále jsou provincie a autonomní oblasti rozděleny na autonomní prefektury, okresy, autonomní okresy a města a ty dále na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin. Přehled provincií ČLR: Poznámka: ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23. provincii, přestože jej fakticky neovládá. Související informace naleznete také v článku Politický systém Číny. Čínská lidová republika je totalitní režim pod vedením Komunistické strany Číny. Od roku 1949 do současnosti se v jejím čele vystřídaly čtyři \"generace vůdců\". První válečná generace Mao Ce-tung, předseda strany 1945-1976, prezident 1954-1959 Čou En-laj, předseda vlády 1949-1976 Ču Te, předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců 1959-1976 (hlava státu, 1975-1976). Liou Šao-čchi, prezident 1959-1968 Druhá válečná generace Teng Siao-pching, předseda vojenské komise 1981-1989, Maův nástupce, provedl ekonomické reformy a otevřel Čínu zahraničnímu kapitálu Chua Kuo-feng, předseda strany 1976-1981, předseda vlády. 1976-1980 Chu Jao-Pang, generální tajemník strany 1980-1987 Třetí generace (vzešlá z ředitelů státních podniků vzdělaných v Sovětském svazu) Čao C'-jang, předseda vlády 1983-1987, generální tajemník strany 1987-1989 Ťiang Ce-min, generální. tajemník strany 1989-2002, prezident 1993-2003 Li Pcheng, předseda vlády 1988-1998 Ču Žung-ťi, předseda vlády 1998-2003 Čtvrtá generace, technokratická Chu Ťin-tchao, generální tajemník strany od 2002, prezident od 2003 Wen Ťia-pao, předseda vlády od 2003 Pátá generace Si Ťin-pching, generální tajemník strany od 2012, prezident od 2013 Li Kche-čchiang, předseda vlády od 2013 Související informace naleznete také v článcích Ekonomika Čínské lidové republiky a Velký skok vpřed.", "question": "Jak se jmenuje politický režim, který vede Čínskou lidovou republiku?", "answers": ["Komunistické strany Číny"]}
{"title": "Ebola", "context": "V současnosti je známo 5 kmenů viru ebola. Tři z nich (ebola-Zair, -Súdán a -Bundibugyo) napadají člověka. Čtvrtý kmen (ebola-Pobřeží slonoviny, anglicky Taï Forest ebolavirus) dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění, když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze, a nebylo smrtelné. Pátý kmen (ebola-Reston) napadá opice a prasata. Jméno ebola bylo převzato od řeky, která protéká oblastí, v níž propukla první epidemie této nemoci. Virus Ebola pochází z tzv. rodiny filovirů, ke které se mimo jiné řadí i Virus Marburg. Byl pojmenován po řece Ebola, v jejíž blízkosti byl poprvé (1976) zaznamenán výskyt tohoto viru doktorem Ngoy Musholaou ve vesnici Yambuku (Demokratická republika Kongo, kmen Ebola-Zair, Ebola-Z), další výskyt byl krátce nato zaznamenán ve vesnici Nzara, v západním Súdánu (kmen Ebola-Súdán, Ebola-S). Z 602 identifikovaných případů bylo 397 smrtelných. Kmen viru Sudan vykazuje menší míru smrtnosti, a to kolem 50 %; v porovnání s 90 % kmenu Ebola Zaire. V roce 1990 byl identifikován další, třetí kmen viru ve městě Reston, Virginia mezi opicemi importovanými z Filipín, pojmenovaný byl Ebola–Reston. U tohoto kmenu se zdá, že se dokáže šířit vzduchem.", "question": "Proč byl virus Ebola pojmenován po řece Ebola?", "answers": ["v jejíž blízkosti byl poprvé (1976) zaznamenán výskyt tohoto viru"]}
{"title": "Mléko", "context": "Lidské mléko - je řídké a má vysoký obsah laktózy (primární[zdroj? ] cukr). Kravské mléko Mléko se liší svým obsahem tuku, bílkovin a ostatních látek podle plemenné příslušnosti zvířat. Kravské mléko má nižší obsah cukru (4,5–5 % laktózy) a vyšší obsah bílkovin (3,2–3,6 %), a obsahuje asi 3,5 %–6,5 %[zdroj? ] mléčného tuku, 8,5 %–9,0 % tukuprosté sušiny a asi 88 % vody. Jeho hlavní protein (80 %) je sýrovina (kasein), zatímco syrovátka tvoří většinu zbytku. Kozí mléko Ovčí mléko Kobylí mléko Lamí mléko Velbloudí mléko Buvolí mléko Savčí kojenci produkují enzym laktázu, který štěpí mléčný cukr laktózu. U lidí to funguje stejně, s tím, že někteří dospělí lidští jedinci konzumují mléko jiných zvířat (kravské, kozí, ovčí, koňské, lamí...). Tvorba laktázy u lidí v dospělosti klesá (podle etnického původu), v mnoha případech do té míry, že se cukr laktóza stane nestravitelný. Dotyčným pak je od určité dávky z mléka špatně nebo trpí nadměrnou plynatostí a průjmy, trpí zejména intolerancí laktózy – velikost dávky pak závisí na podílu zkonzumovaného mléka na celé stravě a osobních dispozicích. Mléko se nejvíce konzumuje v Evropě a Severní Americe. V Asii pak méně a u obyvatel Afriky je schopnost trávit mléko nejmenší. Lidé, kteří nemohou trávit mléko s obsahem laktózy mají tzv. laktózovou intoleranci, což vzhledem k původnímu účelu mléka není třeba považovat za onemocnění. Intolerance na laktózu se může objevit i kdykoliv v průběhu věku v případě vysazení mléka na delší dobu. Mléko se pro lidskou výživu upravuje klasickou pasterizací (v případě mléka se jedná o zahřátí na cca 61,5 °C, mléko je pak vhodné pro krátkodobé skladování) nebo ultravysokým záhřevem UHT (částečná chemická změna, při aseptickém balení možnost dlouhodobého uchovávání při pokojové teplotě).", "question": "Jaké mléko se většinou rozumí označením \"mléko\" v lidské výživě?", "answers": ["kravské"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Předpokládá se, že vznik magnetického pole je spojen s pohybem vodivého materiálu (nejspíše vody) ve středních vrstvách planety. Jelikož je magnetické pole stejně podivně orientované i u Uranu, vědci se domnívají, že by se mohlo jednat o obecnou vlastnost ledových obrů. Hodnota magnetického pole na rovníku planety dosahuje 14 μ a magnetický dipólový moment 0,2×1018 Tm3. Je tedy 27krát větší než je magnetický dipólový moment Země. Magnetické pole způsobuje i polární zář v oblasti pólů, která byla pozorována. Předpokládá se, že magnetosféra sahá do podobné vzdálenosti jako u Uranu. Neptun je velmi daleko od Slunce, a proto na jednotku plochy dostává 900krát méně sluneční energie než Země. Zajímavostí však je, že vyzařuje 2,7krát více energie, než přijímá. V současnosti zdroj této vnitřní vyzařované energie není známý. Vyzařovaná energie však vysvětluje existenci bouřlivých procesů v atmosféře Neptunu. Neptun obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 4 498 252 900 km. Planeta se přibližuje ke Slunci nejvíce na 4 459 631 496 km a vzdaluje na 4 536 874 325 km. Vlivem velké excentricity dráhy Pluta se Neptun může dočasně ocitnout dál od Slunce než Pluto. Když se Pluto počítalo za planetu, docházelo tak k tomu, že se Neptun v takových dobách dostával na devátou pozici v pořadí planet podle vzdálenosti. Okolo Slunce Neptun oběhne jednou za 165 let a kolem své osy se otočí za 16 hodin a 7 minut. Podrobnější informace naleznete v článku Neptunovi trojáni.", "question": "Vyzařuje Neptun více energie, než kolik přijímá od Slunce?", "answers": ["Zajímavostí však je, že vyzařuje 2,7krát více energie, než přijímá."]}
{"title": "Boston", "context": "Boston je hlavní město amerického státu Massachusetts, největší město Nové Anglie a významný přístav, ležící na východním pobřeží USA. S téměř 7,5 miliony obyvatel jde o pátou největší metropolitní oblast v USA. Jde o jedno z nejstarších a kulturně nejvýznamnějších měst Spojených států, středisko vysokoškolského vzdělávání, zdravotnictví a kulturního života. Koná se zde řada atraktivních sportovních utkání. Boston byl založen 17. září 1630 puritánskými kolonisty z Anglie. Odehrálo se zde několik významných událostí, jako třeba Bostonské pití čaje v roce 1773 a první bitvy americké revoluce. Boston byl přístavní a obchodní město, ale v průběhu 19. století se stal jedním z největších středisek průmyslu, zejména textilního, sklářského a kožedělného. Původně malá plocha poloostrova, kde stálo historické město, se do roku 1900 ztrojnásobila zavážením močálů a mělčin a město se rozšířilo na jih i na západ a téměř splynulo se sousedním Cambridge, sídlem Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu (MIT), a dalšími obcemi. Původně anglické obyvatelstvo města doplnili nejprve Irové a Italové, později imigranti z celého světa. Město se stalo velkým uzlem husté železniční sítě, vznikly zde první mrakodrapy a roku 1897 zde zahájilo provoz první metro v USA. Během 20. století se ale průmysl začal stěhovat za levnější pracovní silou a město se orientovalo na obchod, bankovnictví, školství, zdravotnictví a technologie. Spolu se službami a státní správou tvoří dnes přes 70% ekonomiky města. Významnou složku tvoří také turisté, které přitahují slavná divadla, muzea a galerie.", "question": "V kterém roce se odehrálo tzv. Bostonské pití čaje?", "answers": ["1773"]}
{"title": "Luna (přírodní památka)", "context": "Luna (přírodní památka) Zdroje k infoboxuPřírodní památkaLunaIUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) PP LunaZákladní informace Vyhlášení 13. dubna 2011 Vyhlásil Krajský úřad Jihočeského kraje Nadm. výška 400–418 m n. m. Rozloha 1,01 ha[1] Poloha Stát Česko Česko Okres Tábor Umístění Sezimovo Ústí Souřadnice 49°23′12,3″ s. š., 14°42′14,9″ v. d. Luna Další informace Kód 1289 Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Přírodní památky v Česku Luna je přírodní památka v okrese Tábor. Nachází se v Táborské pahorkatině, na stráni nad Kozským potokem, na severovýchodním okraji města Sezimovo Ústí. Předmětem ochrany je slunná jižně orientovaná stráň se suchomilnými travinnými a květnatými společenstvy i společenstvy skalních štěrbin, herpetofaunou a entomofaunou. Mykologie Mezi vzácné houby, rostoucí v prostoru přírodní památky Luna patří voskovka citronová nebo palečka zimní. Kromě nich lze na lokalitě najít i množství dalších druhů, především voskovek (voskovka panenská, voskovka luční) nebo šťavnatek (šťavnatka tečkovaná, šťavnatka pomrazka). Flóra V prostoru přírodní památky dominují sušší luční porosty, tvořené především ovsíkem vyvýšeným, smělkem jehlancovitým a bojínkem tuhým. Dále se zde objevuje válečka prapořitá, divizna knotkovitá, hadinec obecný, sléz velkokvětý, starček přímětník, řepík lékařský, pavinec horský, chrastavec rolní i čičorka pestrá.[2] Pěšinu při horním okraji lokality lemují osívka jarní, huseníček rolní, mochna jarní, hvozdík kropenatý a vzácně i hvozdíček prorostlý nebo ohrožený rozrazil rozprostřený. Hojná je třezalka tečkovaná a různé druhy chrp (chrpa luční, chrpa čekánek, chrpa latnatá). Objevují se tu také všechny tři druhy jahodníku (jahodník obecný, jahodník trávnice i jahodník truskavec), několik druhů svízele (svízel nízký, svízel bílý, svízel syřišťový, svízel pomořanský), devaterník velkokvětý i rozchodník šestiřadý.", "question": "Jaká památka je Luna v okrese Tábor?", "answers": ["přírodní"]}
{"title": "Avon", "context": "Avon je kosmetická společnost ze Spojených států amerických, která se řadí k největším světovým firmám v tomto oboru. Své zboží prodává formou přímého prodeje, kdy se o zákazníky stará konkrétní zaměstnanec společnosti. Společnost pořádá také Avon pochody, jež mají podporovat boj proti rakovině prsu. Účastní se jich i společensky významné osobnosti, například modelky Adriana Sklenaříková Karembeu a Daniela Peštová, zpěvačky Lucie Bílá či Monika Absolonová, ale také muži jako například Paľo Habera nebo Dan Bárta. Pochody se konají v asi šedesáti zemích světa. V roce 2017 se pražského pochodu účastnilo asi 30 tisíc lidí, kteří si jako vstupenku zakoupili tričko v růžové barvě. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Avon ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Proč společnost Avon pořádá Avon pochod?", "answers": ["podporovat boj proti rakovině prsu"]}
{"title": "Síla", "context": "= F cos α i , F y i = F sin α i {\\displaystyle F_{xi}=F\\cos \\alpha _{i},F_{yi}=F\\sin \\alpha _{i}} , kde : α i {\\displaystyle \\alpha _{i}} je úhel od kladné poloosy x {\\displaystyle x} proti směru hodinových ručiček. b) sečtení složek sil do jednotlivých směrů: F x = ∑ i F x i , F y = ∑ i F y i {\\displaystyle F_{x}=\\sum _{i}F_{xi},F_{y}=\\sum _{i}F_{yi}} c) výsledná velikost síly: F = F x 2 + F y 2 {\\displaystyle F={\\sqrt {F_{x}^{2}+F_{y}^{2}}}} d) úhel výslednice sil: α = tan − 1 F y F x {\\displaystyle \\alpha =\\tan ^{-1}{\\frac {F_{y}}{F_{x}}}} , pro F x < 0 {\\displaystyle F_{x}<0} je α = tan − 1 F y F x + 180 o {\\displaystyle \\alpha =\\tan ^{-1}{\\frac {F_{y}}{F_{x}}}+180^{o}} , pro F x = 0 {\\displaystyle F_{x}=0} a zároveň F y > 0 {\\displaystyle F_{y}>0} je α = 90 o {\\displaystyle \\alpha =90^{o}} a pro F x = 0 {\\displaystyle F_{x}=0} a zároveň F y < 0 {\\displaystyle F_{y}<0} je α = 270 o {\\displaystyle \\alpha =270^{o}} e) působiště výsledné síly: x = ∑ i F y i ⋅ x i F y {\\displaystyle x={\\frac {\\sum _{i}F_{yi}\\cdot x_{i}}{F_{y}}}} , pro F y = 0 {\\displaystyle F_{y}=0} je x {\\displaystyle x} libovolné y = ∑ i F x i ⋅ y i F x {\\displaystyle y={\\frac {\\sum _{i}F_{xi}\\cdot y_{i}}{F_{x}}}} , pro F x = 0 {\\displaystyle F_{x}=0} je y {\\displaystyle y} libovolné === Rozklad sil === Rozklad sil je postup, kterým se síla rozkládá na jednotlivé složky, jejichž složením lze určit původní sílu. Jedná se opačný proces než je skládání sil. V případě, že sílu rozkládáme na dvě, je rozklad sil jednoduchou záležitostí. Jsou-li známy směry, ve kterých mají složky působit, pak tyto směry tvoří směry stran rovnoběžníku sil, jehož úhlopříčkou je původní síla. Velikosti stran vzniklého rovnoběžníku představují velikosti složek. Jsou-li ale známy velikost a směr první složky, pak druhou složku představuje vektor spojující koncové body vektorů první složky a původní síly (v uvedeném pořadí). Pokud se jedná o rozklad sil v případě kluzného dotyku dvou těles, je možno (viz obrázek) přenést ve směru x pouze sílu Fx takové velikosti, která odpovídá třecí síle mezi oběma tělesy tj. Ft = kt x Fy = - Fx.", "question": "Jak se značí fyzikální veličina síla?", "answers": ["F"]}
{"title": "UEFA", "context": "Původně měla UEFA 25 členských národních asociací. V současností je členů 55. Členové UEFA vyhráli jedenáctkrát mistrovství světa ve fotbale (Itálie 4x, Německo 4x, Anglie, Francie a Španělsko jednou). Kluby ze zóny UEFA vyhrály 21x Interkontinentální pohár a devětkrát mistrovství světa ve fotbale klubů. V ženském fotbale vyhrály národní týmy z UEFA mistrovství světa ve fotbale žen třikrát (Německo 2x, Norsko 1x). Poznámka: Dne 22. března 2011 byl Michel Platini zvolen do roku 2015. UEFA má celkem 55 členů (platné ke květnu 2016): V závorkách rok přijetí za člena UEFA. 1 Bývalý člen AFC (1954–1974) a přidružený člen OFC (1974-1994). ; vstoupil do UEFA v roce 19942 Bývalý člen AFC (1998–2002); vstoupil do UEFA v roce 20023 Přijato jako ČSR4 Přijato jako Jugoslávie5 Přijato jako SSSR Hlavní soutěží pro národní týmy je mistrovství Evropy ve fotbale, jehož první kvalifikační cyklus začal v roce 1958. První závěrečný turnaj se uskutečnil v roce 1960. UEFA má také na starost záležitostí týkající se evropské části kvalifikace na mistrovství světa ve fotbale. Avšak samotné MS pořádá FIFA, která také alokuje počet míst na MS pro jednotlivé konfederace a má právo mluvit do hracího systému a dalších záležitostí týkajících se této kvalifikace. Neméně důležité jsou mezinárodní soutěže pro mládežnické národní týmy jako ME do 21 let, ME do 19 let a ME do 17 let. Pro ženské týmy je pořádáno mistrovství Evropy ve fotbale žen, ME žen do 19 let a ME žen do 17 let. UEFA také spolupořádá s organizací CAF pohár UEFA/CAF Meridian Cup pro mládežnické týmy. V roce 1999 založila Pohár regionů UEFA pro poloprofesionální týmy reprezentující svůj region. Z futsalových soutěží pořádá mistrovství UEFA ve futsale a mistrovství UEFA ve futsale do 21 let. UEFA také pořádá dvě nejdůležitější klubové soutěže v Evropě. Nejvyšší z nich je Liga mistrů UEFA (LM), která se poprvé hrála v sezóně 1992/93. Účastní se jí z každé členské země UEFA jeden až čtyři nejlépe umístěné týmy v posledním ročníku nejvyšší ligy svého státu (počet účastníků z dané země a fáze soutěže, do které je klub nasazen, závisí na umístěni v žebříčku zemí sestaveném podle klubových koeficientů UEFA). Liga mistrů je následovníkem Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ), který se hrál v letech 1955 až 1992 a účastnili se ho pouze mistři jednotlivých zemí. Druhou soutěží je Evropská liga UEFA (EL), které se účastní vítězové národních pohárů a nejvýše umístěné týmy v lize, které se nedostaly do LM.", "question": "Kolik členů má v současnosti UEFA?", "answers": ["55"]}
{"title": "Nikolaj Vasiljevič Gogol", "context": "Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusky Н В Г, ukrajinsky М В Г, Mykola Vasyľjovyč Hohoĺ (20. březnajul./ 1. dubna 1809greg., Soročynci, dnes Velyki Soročynci, Poltavská. oblast – 21. únorajul./ 4. března 1852greg., Moskva) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků). Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Po absolvování gymnázia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Léta 1836–1839 strávil většinou v Itálii. Roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma. Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel. Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Za nejlepší z jeho díla jsou považovány povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým.", "question": "Kdy se narodil ruský spisovatel N. V. Gogol?", "answers": ["1. dubna 1809"]}
{"title": "Singapur", "context": "Singapur je městský stát v jihovýchodní Asii na stejnojmenném ostrově a přilehlých 54 ostrůvcích při jižní výspě Malajského poloostrova. Počet obyvatel se blíží pěti a půl milionům (v roce 2000 byl 4 117 700). Úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština. Jeho název je odvozen ze sanskrtu a v překladu znamená Lví město. Singapur založil v roce 1819 Sir Thomas Stamford Raffles z Britské východoindické společnosti. V roce 1867 se stal britskou korunní kolonií jako součást Průlivových osad. Přístav je velice strategické místo a Britové zde udržovali početnou vojenskou posádku. I přesto byl přístav dobyt během druhé světové války Japonci. Na konci války s blížící se porážkou Japonska získali přístav opět Britové. Singapur byl přijat do Malajské federace roku 1963, ale roku 1965 z ní byl kvůli závažným neshodám vyloučen a zůstal dodnes nezávislou republikou. Hlavou státu je prezident a zákonodárná moc je v rukou parlamentu, který má 81 členů. Singapur leží na ostrově, který je oddělen od malajského poloostrova úzkým Johorským průlivem. Ostrov je mírně zvlněný a má uprostřed kopec Bukit Timah, dosahující výšky 163,63 m n. m. Ostrovy jsou rozšiřovány tím, že je okolní moře zasypáváno pískem. Od roku 1965 do roku 2015 se zvětšila rozloha Singapuru z 580 km2 na 710 km2, do roku 2030 je plánováno zvětšení o dalších 55 km2. Klima je po celý rok velmi teplé a ve spojení s vysokou vlhkostí nepříjemné. Monzuny přinášejí velké množství srážek. Toto podnebí je vhodné pro pěstování některých druhů rostliny durian. Tato rostlina se nesmí v Singapuru kvůli pověstnému zápachu vnášet do vládních budov a metra. Singapur je jedním z vůbec nejhustěji zalidněných států na planetě, a i přesto si uchovává rychlý růst populace, především díky vysoké imigraci. V roce 2012 činil počet obyvatel 5 312 400, což je srovnatelné s mnoha rozlohou většími státy, jako např. Slovensko, Finsko a Turkmenistán. Úhrnná plodnost je ale nízká, takže imigrace je pro Singapur jediným prostředkem, jak zabránit populačnímu poklesu. Náboženské složení oficiálních rezidentů v městě je velice pestré. Obyvatelé jsou z 55% buddhisté, z 15,5% muslimové, z 12,5% křesťané a z 3,5% hinduisté. Data o náboženském, stejně jako etnickém, složení ale nezahrnují obyvatele, kteří nejsou oficiálně dlouhodobými rezidenty (občany Singapuru, nebo osobami s povolením k dlouhodobému pobytu), ale na populaci Singapuru a jejím růstu, mají zásadní podíl.", "question": "Co udělal Sir Thomas Stamford Raffles v roce 1819?", "answers": ["Singapur založil"]}
{"title": "Zub", "context": "Zub (lat. dens, řec. odus) je tvrdý útvar v dutině ústní většiny obratlovců. Zuby slouží hlavně k uchopování, oddělování a rozmělňování potravy a v neposlední řadě také k obraně i útoku. Soubor zubů se nazývá chrup neboli dentice. Zdravý dospělý člověk má celkem 32 zubů, dítě 20 zubů mléčných. Někteří kytovci (jmenovitě kosticovci) nemají zuby vůbec, místo nich mají rohovinové pláty. Tvar, počet zubů, doba jejich růstu - protože zuby slouží k přijímání potravy, jsou přizpůsobené na míru každému ozubenému živočichovi. Proto se od sebe zuby jednotlivých druhů velmi liší. Například býložravci mají stoličky k rozmělňování tuhých rostlin, naproti tomu masožravci potřebují velké špičáky k zabití kořisti. Zuby všech živočichů proto můžeme rozdělit z několika hledisek: homodontní chrup: všechny zuby v čelistech mají stejný tvar (příklad: dravé ryby, kytovci) heterodontní chrup: zuby jsou rozdělené podle tvaru na řezáky, špičáky, premoláry a moláry. Počet zastoupených druhů zubů a jejich počet jsou druhově specifické. zuby s omezeným růstem (brachyodontní): jakmile se prořezají z dásně, již dále nerostou. zuby s prodlouženou dobou růstu (semihypselodotní): rostou i nějakou. dobu po prořezání zuby trvale rostoucí (hypselodontní): rostou po celý život polyfyodontní: zuby jsou v několika řadách, po vypadnutí je zub hned nahrazen novým difyodontní: nejprve vyrůstá dočasný, mléčný zub, ten je později nahrazen zubem trvalým monofyodontní: zub vyrůstá jen jednou za život, není nahrazován Zuby člověka jsou tedy heterodontní, s omezeným růstem a většinou difyodontní, s výjimkou stoliček, které jsou monofyodontní. Zuby vznikly modifikací plakoidních šupin ryb, u některých druhů ryb si tento tvar zachovávají i do dnešních dnů. U obojživelníků a většiny plazů zuby vyrůstají přímo z čelistní kosti, u krokodýlů, vyhynulých dinosaurů a savců včetně člověka jsou zuby zasazené v zubních lůžcích.", "question": "Kolik má zdravý dospělí člověk zubů?", "answers": ["32"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 milionu obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V celosvětovém seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer v roce 2011 se Vídeň umístila na první příčce. Na zasedání výboru pro Světové dědictví UNESCO, které se konalo v červenci 2017 v Krakově, bylo rozhodnuto o zařazení historického centra Vídně na seznam památek Světového dědictví v ohrožení. Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice s Českem a Maďarskem a jen 40 km od hranice se Slovenskem. Příčinou je historický územní vývoj Rakouska, jehož jádro zůstávalo v Dolních Rakousích, ale z někdejších držav se udržely prakticky jen ty alpské, jihozápadně od Vídně. Sama Vídeň se nachází na východním úbočí Vídeňského lesa, pod místem, kde Dunaj protéká Korneuburskou bránou a vstupuje do Vídeňské pánve. Je tedy na Dunaji položena podobným způsobem jako Bratislava nebo Budapešť. Jádro Vídně leží na ostrohu nad ústím říčky Vídeňky (Wien) do ramene Dunaje zvaného dnes Donaukanal (\"Dunajský kanál\"). Vídeňská pánev je díky své výhodné poloze a příznivému klimatu nepřetržitě osídlena už od mladší doby kamenné.", "question": "Ve kterém roce bylo historické centrum Vídně zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.", "answers": ["2001"]}
{"title": "Kilimandžáro", "context": "Kilimandžáro je horský masiv téměř na rovníku v Tanzanii při hranici s Keňou. Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů - Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého Afrického kontinentu je vrchol Uhuru (česky vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m. Vrchol přitahuje denně v průměru 58 turistů.[zdroj? ] Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára. Další jména pro tuto horu jsou: Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), Kaiser-Wilhelm-Spitze (Vrch císaře Viléma, německy, nyní Uhuru). Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (1871-1996), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních \"oficiálních\" pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889. V roce 1984 dojeli na Uhuru dokonce dva cyklisté. V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech. Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací. 1400-1800 m n. m. Zde je kultivovaná krajina ve které se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří plodinám. 1800-2900 m n. m. V tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami. 2900-3300 m n. m. V těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť.", "question": "Jaký je výška nejvyššího bodu Tanzanie?", "answers": ["5895 m"]}
{"title": "Vlas", "context": "V kortexu se nacházejí shluky pigmentových zrn, které se jeví jako tmavé skvrny (ostrůvky) mezi fibrilami. Medulla (dřeň) je centrální část vlasu. Ne u všech vlasů je uprostřed, u dlouhých se nachází zpravidla jen u kořínků. Je velmi dobře vyvinuta u vousů - má nepravidelný hvězdicovitý tvar. Keratin meduly má houbovitou strukturu s mnoha dutinkami. Obsahuje asi 3,5 % lipidů. Keratin meduly má jiné chemické složení než kortex. Z chemického hlediska vlasy obsahují uhlík, vodík, kyslík, dusík, železo, měď, zinek, jód, 20 různých druhů aminokyselin, proteiny, lipidy (např. cholesterin) a vodu (asi 12 % hmotnosti vlasu). Vlas po chemické stránce: Původně měkká buničitá bílkovinná hmota prekeratin se keratinizací neboli rohovatěním mění pevnou hmotu keratin. Vlas má podobnou pevnost jako kevlar.[zdroj? ] Jediné vlasové vlákno dokáže udržet 100 gramové závaží. Průměr vlasu je zhruba 18 μ-180 μ. V průměru mají na hlavě nejvíce vlasů světlovlasí lidé (okolo 140 000), nejméně zrzaví (asi 80 000). Každý vlasový kořínek má přitom v průběhu existence (postupně) až 12 vlasů. Průměrná tloušťka vlasu je 42-95 mikrometrů. Muži mají vlasy nejsilnější v týlu, avšak ženské vlasy jsou silnější než mužské. Člověk bez rozdílu pohlaví má pod pokožkou 2 až 5 milionů vlasových váčků. Počet a druh váčků je dán už při narození. Vlas roste přibližně 2-6 let a potom vypadne. Denně vypadne člověku asi 70-100 vlasů a to v případě, že nemá s vlasy žádné problémy. Každý den vlasy povyrostou o 0,2-0,45 mm. Padání vlasů se rozděluje na vratné (dočasné) a nevratné. Příčinami vratného vypadávání může být stres, těhotenství nebo například nedostatek vitamínů. Častou příčinou padání vlasů je užívání některých léků (například léky na akné, hormonální terapie, epileptika, léky potlačující imunitní systém, léky na snížení cholesterolu atd.). Nevratné vypadávání vlasů je důsledkem činnosti mužských hormonů testosteronu a dihydrotestosteronu, ale také i důsledkem léčby nádorového onemocnění (radioterapie).", "question": "Kteří lidé mají v průměru na hlavě nejvíce vlasů?", "answers": ["světlovlasí"]}
{"title": "Prstová abeceda", "context": "Prstová abeceda je komunikační systém, který užívají zejména neslyšící osoby. Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen abecedy. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů. Prstová abeceda v taktilní (hmatové) formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob. == Prstové abecedy ve světě == Pro jednotlivé jazyky jsou používány různé systémy prstové abecedy. Pro latinku jsou častěji používány prsty jedné ruky. Praváci přitom vytvářejí písmena pravou ruku, leváci levou. Tento systém má svůj původ v 15. století a byl poprvé popsán španělskými mnichy. Byl poprvé použit v pařížské škole hluchých v 18. století a rozšířil se po celé Evropě. Pro jednotlivé jazyky existují odchylky; pro Spojené království, Austrálii a Nový Zéland je např. používána prstová abeceda pod zkratkou BANZSL (British, Australian and New Zealand Sign Language), přepis francouzské abecedy je označován LSF (La langue des signes française).V řadě zemí jsou používány systémy, kde jsou jednotlivá písmena tvořena prsty obou rukou (dominantní ruky a podřízené ruky). Prstové abecedy jsou používány i pro jiná písma, než latinku (řečtina, ruština, arabština, japonština atd.). == Prstová abeceda v České republice == Užívání prstové abecedy v České republice upravuje zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoněmých osob. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fingerspelling na anglické Wikipedii, Д na ruské Wikipedii a Alphabet dactylologique na francouzské Wikipedii. === Související články === Znaková řeč Znakový jazyk", "question": "Jsou prstové abecedy používány pouze pro latinku?", "answers": ["Prstové abecedy jsou používány i pro jiná písma, než latinku (řečtina, ruština, arabština, japonština atd.)."]}
{"title": "Klávesová zkratka", "context": "Pořadí stisku předřazovacích kláves bývá libovolné, plnovýznamová klávesa musí být stisknuta jako poslední. Klávesová zkratka se zapisuje jako sekvence tisknutých kláves, většinou oddělených mezerou nebo znakem plus (+), ojediněle i jiným způsobem (např. znakem minus). Konkrétní klávesové zkratky jsou vždy silně závislé na použitém hardware a software, autoři programového vybavení se však obvykle snaží dodržovat určité zažité standardy pro nejobvyklejší funkce. Typy klávesových zkratek Restartovací zkratka mw-parser-output kbd.Sablona__Klavesa{background-color:#F7F7F7;background-image:linear-gradient(rgba(255,255,255,.4). ,rgba(0,0,0,.1));border:1px solid;border-color:#DDD #a2a9b1 #. 888 #CCC;border-radius:2px;padding:0 .4em;text-shadow:0 1px rgba(255,255,255,.5);white-space:nowrap}Ctrl + Alt + Del Zvláštní klávesová zkratka, která je definovaná už v BIOSu. Její stisk způsobí restart počítače. Operační systém Windows pod tuto zkratku umístil Správce úloh, který ale také obsahuje možnost restartu. Formátovací zkratka Používá se k formátování textu. Mezi základní a široce podporované patří: Ctrl + B – tučný text (bold) Ctrl + I – kurzíva (italic) Ctrl + U – podtržení (underline) Zkratka pro práci se schránkou Umožňuje uživateli pracovat se schránkou. Většina aplikací používá pro práci se schránkou tyto klávesové zkratky: Ctrl + C – kopírovat data do schránky (copy) Ctrl + X – vyjmout data do schránky (cut) Ctrl + V – vložit data ze schránky do aplikace (paste) Zkratka zvláštního znaku Umožňuje napsat znak, který není na klávesnici přímo dostupný. Takovýchto zkratek je veliké množství. Mezi nejpoužívanější patří zkratka pro zavináč (@): Alt Gr + V, resp. Ctrl + Alt + V (u rozložení kláves CS a SK QWERTZ, SK QWERTY) nebo Alt Gr + ě (CS QWERTY) nebo Alt + 64 (na numerické klávesnici) Funkční zkratka Vyvolá nějakou funkci aplikace nebo operačního systému. Je závislá na použité aplikaci a operačním systému (někdy i na verzi). Často má uživatel možnost si zkratku nastavit, změnit nebo zrušit podle svého přání.", "question": "Jaká je klávesová zkratka pro kurzívu?", "answers": ["Ctrl + I"]}
{"title": "Štěpán Kozub", "context": "Štěpán Kozub Štěpán Kozub Narození 13. března 1996 (25 let) BohumínČesko Česko Alma mater Janáčkova konzervatoř Manžel(ka) Barbora Kozubová Děti Anežka Kozubová Významné role Lupták (Lajna, Luptákův vlogísek)Matěj Sehnal (Místo zločinu Ostrava)Štěpán Kozub (sKORO NA mizině)Lumír, David Votrubek, Jugoslav Vavara, Pražák Voliver (Tři tygři) Některá data mohou pocházet z datové položky. Štěpán Kozub (* 13. března 1996 Bohumín) je český herec, komik, zpěvák a režisér. Od roku 2018 působí jako herec a umělecký šéf v Divadle Mír.[1] Je součástí komediální improvizační show Tři tygři.[2] Životopis Štěpán Kozub se narodil 13. března 1996 v Bohumíně, později se přestěhoval s rodiči do městečka Javorník. Zde chodil na základní školu a poté nastoupil na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, kde studoval herectví. Během tohoto studia již hostoval v Národním divadle moravskoslezském a v Komorní scéně Aréna. Později začal působit v Divadle Mír. Byl nominován na Cenu Thálie a získal Cenu divadelní kritiky Talent roku 2015.[3] V roce 2018 byl za film Ruchoth Raoth na festivalu nezávislých hororových filmů v Las Vegas oceněn jako nejlepší herec.[4] Žije v Ostravě.[5] Dne 31. srpna 2019 se oženil s Barborou Drulákovou. Dne 20. července 2020 se jim narodila dcera Anežka.[6] V roce 2020 vydal spolu s hudebníkem Jiřím Krhutem album Prásknu bičem.[7] [8] Ve stejném roce si zahrál jednu z hlavních rolí v seriálu sKORO NA mizině, pojednávajícím o dění v Divadle Mír za koronavirových opatření, herci ztvárnili fiktivní verze sebe sama.[9] Kromě toho též ztvárnil jednu z hlavních rolí v seriálu Místo zločinu Ostrava a objevil se v malé roli v minisérii Stockholmský syndrom.[10] V roce 2021 napsal a režíroval svůj první film s názvem Volným pádem.[11] Filmografie Film RokNázevRole 20148 mm terapieAdam 2016PirkoMarek 2017Ruchoth RaothJakub Zahradnictví: DezertérLudvík Kubeš 2018Všechno budemotorkář Roman Dukla 61Polok Bůh s námi – od defenestrace k Bílé hořezimní král Fridrich Falcký 2019Přes prstyrozhodčí 2020Hrana zlomu Stockholmský syndromkumpán", "question": "Kdy se narodil český herec, komik, zpěvák a režisér Štěpán Kozub?", "answers": ["13. března 1996"]}
{"title": "Apeniny", "context": "Apeniny nebo Etruské Apeniny (Appennino tosco-emiliano), Monte Cimone (2 165 m) Střední Apeniny (Appennino centrale) Umbrické Apeniny (Appennino umbro-marchigiano), Monte Vettore (2 476 m) Abruzské Apeniny. (Appennino abruzzese), Corno Grande (2 912 m) Jižní Apeniny (Appennino meridionale) Samnitské Apeniny (Appennino sannita), Monte Miletto (2 050 m) Kampánské Apeniny (Appennino campano. ), Monte Cervialto (1 810 m) Lukánské Apeniny (Appennino lucano), Serra Dolcedorme (2 267 m) Kalabrijské Apeniny (Appennino calabro), Serra Dolcedorme (2 267 m. ) Sicilské Apeniny (L'Appennino Siculo) Pohoří Peloritani, Nebrodi a Madonie, Pizzo Carbonara (1 979 m) Subapeniny a Antiapeniny (Subappennino e Antiappennino) Subapeniny jsou samostatná pohoří a vrchoviny které se rozkládají souběžně s Apeninami, jsou však na nich nezávislé. Leží ve středozápadní a jihovýchodní Itálii. K nejvíce známému pohoří Subapenin náleží Apuánské Alpy. Dále se rozlišují Antiapeniny, které jsou rovněž nezávislé na hlavním řetězci Apenin. Náleží k nim například toskánský krystalický masiv Colline Metallifere nebo vrchovina na poloostrově Gargano. Apeniny se formovaly zejména v třetihorách. Není bez zajímavosti, že značná část Apeninského poloostrova bývala kdysi součástí Afriky. Centrum Středozemí je po tektonické stránce dodnes velmi aktivní, patrně nejvíc v Evropě. Je zde bohatá vulkanická činnost a vydatná zemětřesení. Jejími nejznámějšími projevy jsou Flegrejská pole a Solfatara u Neapole nebo jediný dosud činný vulkán kontinentu Vesuv (1 281 m). Apuánské Alpy jsou vápencové a nalézá se zde Antro del Corchia, jedna z nejhlubších propasťovitých jeskyní světa. Klima Apenin je velice rozmanité. Ovlivňuje ho poloha v centru Středozemí a účinné odclonění od evropského severu masivem Alp. Důležitá je také poledníková orientace a značná délka pohoří. Obecně zde platí, že od severu na jih srážek ubývá a teploty vzrůstají. Roční úhrny srážek na západě významně převyšují úhrny z jaderské strany. Letní noci bývají u vrcholů studené, běžné jsou zde prudké a vydatné odpolední bouřky.", "question": "Kdy se zejména formovaly Apeniny?", "answers": ["v třetihorách"]}
{"title": "Oxid uhličitý", "context": "Oxid uhličitý (dříve kysličník uhličitý) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může mít v ústech slabě nakyslou chuť. Je těžší než vzduch. V pevném skupenství je znám také jako suchý led. Jeho molekula je tvořena jedním atomem uhlíku a dvěma atomy kyslíku. Vzniká reakcí uhlíku s kyslíkem (spalováním): C + O2 → CO2, hořením oxidu uhelnatého (například svítiplynu): 2 CO + O2 → 2 CO2, nebo organických látek, například methanu: CH4 + 2 O2 → CO2 + 2 H2O, a to vždy za vývinu značného množství tepla. Podobnými reakcemi můžeme popsat i spalování fosilních paliv a biomasy. Je také produktem dýchání většiny živých organismů, kde je spolu s vodou konečným produktem metabolické přeměny živin obsažených v potravě. V laboratoři se většinou připravuje reakcí uhličitanů, především uhličitanu vápenatého se silnými kyselinami například chlorovodíkovou: CaCO3 + 2 HCl → CO2 + CaCl2 + H2O. Průmyslově se vyrábí tepelným rozkladem (žíháním) vápence (uhličitanu vápenatého): CaCO3 → CaO + CO2. Po chemické stránce je oxid uhličitý velice stálý a ani při velmi vysokých teplotách nad 2 000 °C se znatelně nerozkládá. Ve vodě se snadno rozpouští, přičemž se z malé části slučuje s vodou na kyselinu uhličitou: CO2 + H2O ↔ H2CO3. Oxid uhličitý reaguje se silnými hydroxidy za vzniku solí, které se vyskytují ve dvou formách, jako uhličitany a hydrogenuhličitany (starším názvem kyselé uhličitany); například s hydroxidem sodným vzniká buď hydrogenuhličitan sodný: CO2 + NaOH → NaHCO3.", "question": "Jak je v pevnémm skupenství znám oxid uhličitý?", "answers": ["suchý led"]}
{"title": "Tandemový přívěs", "context": "Tandemový přívěs Tandemový přívěs nebo také přívěs s centrálními nápravami je přívěsem za nákladní či osobní automobil, autobus nebo jiné motorové vozidlo. Je pro něj charakteristické, že má nápravy uprostřed vozidla na rozdíl od přívěsu s rejdovou ojí, příp. točnicového, který je má v přední a zadní části. Nejvyšší možné povolené zatížení přívěsu je při dvounápravovém uspořádání 18 t a při třínápravovém uspořádání 24 t.[zdroj? ] Základní výhodou tandemového přívěsu je snadnost manipulace s ním, zvláště při couvání. Při nakládce a vykládce samostatného přívěsu musí být provedeno zajištění pomocí pevných podpěr vepředu a vzadu. Náklad by měl být rozmístěn rovnoměrně s těžištěm nad nápravami a řádně zajištěn fixačními prostředky. Připojení a odpojení přívěsu probíhá stejně jako u přívěsu s točnicí. Před nacouváním tažného vozidla na oj musí být nastavena příslušná výška oje, aby zapadla do tažného zařízení. Před jízdou s přívěsem je nutné provést kontrolu zapojení a kontrolu brzdného a elektrického systému (zvl. světel) přívěsu. Teprve poté mohou být zasunuty pevné podpěry přívěsu a umožněna jízda.", "question": "Jaké jsou výhody tandemového přívěsu?", "answers": ["Základní výhodou tandemového přívěsu je snadnost manipulace s ním, zvláště při couvání."]}
{"title": "Kopretina bílá", "context": "Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare) je vytrvalá, výrazně kvetoucí, 20 až 80 cm vysoká bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Vědecké jméno je z řeckého leukos (bílý) a anthemon (květ). Název kopretina patří mezi novotvary vytvořené v 19. století Janem Svatoplukem Preslem. Je známá též jako svatojánské kvítko, janské kvítí, husička, čáp nebo slunéčko. Je známá také díky dětské hře \"má mě rád, nemá mě rád\". == Synonyma == Chrysanthemum leucanthemum L., 1753 Leucanthemum praecox (Horvatić) Horvatić == Popis rostliny == Jedná se o vytrvalou bylinu, jejíž oddenek je válcovitý, poměrně krátký, silný a šikmo položený. Přímá, rýhovaná, slabě chlupatá až lysá lodyha je jednoduchá nebo větvená a nese vždy jediný úbor. Přízemní listy mohou být obvejčité nebo kopisťovité, vždy však zúžené v řapík. Listy na lodyze jsou řídké, střídavé a přisedlé, na okrajích pilovité. Úbor je velký, na spodní straně s polokruhovitým zeleným zákrovem složeným z listenů, které jsou černo-hnědě lemované. Okrajové jazykovité lístky bílé barvy jsou samčí, zpravidla o 1 až 2 cm delší než zákrov. Kvítky terčové jsou žluté a oboupohlavní. Srůstem dvou plodolistů vznikne semeník obsahující jedno vajíčko. Plody jsou nažky. Někdy mohou mít okrajové nažky i šikmý lem. K opylení dochází pomocí hmyzu, možné je však i samoopylení. == Rozšíření == Kopretina patří mezi typický luční druh byliny kvetoucí od června do října. Najdeme ji na lukách, svazích, pastvinách, okrajích cest, ve světlých lesích, od nížin až do 2000 metrů nad mořem. Roste v téměř celé Evropě, nevyskytuje se jen v nejsevernějších částech Skandinávského poloostrova a v Asii na východ od Uralu.", "question": "Dosahuje kopretina výšky jednoho metru?", "answers": ["Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare) je vytrvalá, výrazně kvetoucí, 20 až 80 cm vysoká bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae)."]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království. Další státy (například Benátsko nebo Papežský stát) byly připojovány postupně v následujících letech. V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915, po válce připojila území Jižního Tyrolska, přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy. Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války. V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini. Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu. Postupně ovládl zemi. Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu. Fašistická Itálie vedla výbojnou politiku a v roce 1939 obsadila Albánii. Dne 28. října 1940 zaútočila italská vojska také na Řecko. Mussoliniho spojenectví s hitlerovským Německem za druhé světové války vedlo nakonec k porážce Itálie v roce 1943.", "question": "Kterého roku vznikla Itálie?", "answers": ["1861"]}
{"title": "Kosmologie", "context": "Kosmologie (z řeckého κ nauka o světě) je odvětvím, které se zabývá vesmírem jako celkem. Předmětem studia kosmologie je vznik, vývoj a budoucí osud vesmíru. Věnuje se jí filozofie, teologie a fyzikální kosmologie. Fyzikální kosmologie využívá poznatků několika fyzikálních oborů. Nejčastěji je to obecná teorie relativity, astronomie, astrofyzika, částicová a atomová fyzika. První popisy představ o světě pocházejí z Číny z 3. tisíciletí př. n. l. (Kniha proměn), z Babylónu (Enúma eliš) a předjónského období (Hésiodova Theogonia). Je možné, že Babylónské mýty měly pak mj. vliv na další mytologické představy, mezi nimi též na biblickou představu obsaženou v knize Genesis. Rané kosmologie měly především mýtický charakter, ale už předsókratičtí filozofové začali vznik světa zkoumat kriticky (Thalés z Milétu, Anaximandros). Stejným směrem se ubírá i myšlení Démokritovo a Anaxagorovo. Důležitého posunu dějiny kosmologie nabraly s prvním doloženým systémem, který nestavěl Zemi do středu vesmíru a který jí dával kulový tvar – ten pochází od Filolaa, žáka Pýthagorova, z 5. nebo 4. století př. n. l. Kosmologie vytváří modely k vesmíru, jimiž se snaží popsat jevy, které pozorujeme nejen v okolí naší sluneční soustavy, ale také procesy, které vedly k utváření větších vesmírných útvarů (galaxie a jejich kupy apod.). Tyto modely obvykle popisují vesmír, který se vyvíjí a neustále mění. Kosmologové pak ve spolupráci s astronomy a astrofyziky hledají experimentální potvrzení (verifikaci) nebo vyvrácení daného kosmologického modelu na základě porovnání předpovědí daného modelu s experimentálními daty[zdroj? ] a pozorováním. Většina současných modelů vychází z tzv. kosmologického principu (někdy též z Koperníkova principu). Na základě této hypotézy se předpokládá, že ve všech bodech vesmíru platí stejné fyzikální zákony. Tato hypotéza umožňuje také zavést předpoklad o homogenitě a izotropii vesmíru (v dostatečně velkých měřítkách). Velký třesk je v současné době vědecká mainstreamová teorie. Její součástí je i obecná teorie relativity a považuje gravitaci za hlavní sílu formující vesmír. Existují ale i alternativní teorie. Například plazmová kosmologie uvažuje, že zásadní roli hraje i silnější elektromagnetická síla.", "question": "Co je předmětem studia kosmologie?", "answers": ["vznik, vývoj a budoucí osud vesmíru"]}
{"title": "James Joyce", "context": "Svým dílem náleží mezi významné autory 20. století, vedle např. Marcela Prousta, Roberta Musila či Virginie Woolfové. V jeho díle se často objevuje motiv jeho rodného města, Dublinu, přestože většinu svého dospělého života prožil v zahraničí. Dalším silným motivem v jeho díle je římskokatolická církev, nejzřetelněji je jeho vztah k této instituci vidět v psychologii Štěpána Dedala, jedné z hlavních postav v Odysseovi. Narodil se a vyrůstal v katolické rodině v Dublinu. Od šesti let byl vzděláván na jezuitské koleji, která se později stala jednou z jeho literárních inspirací. Od roku 1898 studoval na univerzitě v Dublinu. Po promoci v roce 1902 odešel do Paříže, kde zamýšlel studovat medicínu. Sesbíral zde mnoho zkušeností, když pracoval mj. jako novinář či učitel angličtiny. Do Dublinu se vrátil pouze za svou umírající matkou. Po její smrti znovu Irsko opustil a odešel do dobrovolného vyhnanství. Uchýlil se do Terstu v tehdejším Rakousku-Uhersku a opět se živil jako učitel angličtiny. Později se do Irska ještě několikrát vrátil (např. v roce 1909, kdy se v Dublinu pokoušel provozovat kino), ale vždy je po čase opustil. Značnou část dospělého života tak strávil v zahraničí. Na kontinentu cestoval mezi Paříží a Curychem, kde také zemřel. V roce 1931 se oženil s Irkou Norou Barnacleovou, pocházející z Galwaye, která s ním v roce 1904, kdy pracovala jako pokojská v hotelu Finn, opustila Dublin. Mezi jeho přátele patřili mj. Carl Gustav Jung, se kterým se stýkal v Curychu a který léčil Joyceovu dceru Lucii, či německy píšící spisovatel Hermann Broch, jemuž bylo na jeho přímluvu dovoleno emigrovat z nacistického Rakouska. Zachránil mu tím život. Mezi lety 1917 a 1930 prodělal několik očních operací a na určitou dobu zcela oslepl (nezáměrná paralela s Homérem, který byl podle tradice rovněž slepý). Obdivoval se sv. Tomáši Akvinskému a astronomovi Giordanu Brunovi. Jeho literární tvorba vstoupila do dějin písemnictví 20. století svou modernistickou experimentální formou (zejména román Odysseus). Chamber music, 1907 (česky Komorní hudba, přebásnil Petr Mikeš, 2000). Básně. Dubliners, 1914 (česky Dubliňané, přel. Josef Hrůša 1933, Zdeněk Urbánek 1959, Aloys Skoumal, 1988 a 1990). Povídky. Exiles, 1915 (česky Vyhnanci, přel. Vladimír Vařecha, 1994).", "question": "Ve kterém městě zemřel James Joyce?", "answers": ["Curych"]}
{"title": "Časoprostor", "context": "V obecné teorii relativity je prostoročas obecně zakřivený a má strukturu variety. Projevy zakřivení prostoročasu pozorujeme jako gravitaci. V teorii relativity je vnímání času a prostoru odděleně závislé na pozorovateli (na rozdíl od klasické fyziky), prostoročas je na pozorovateli nezávislý, což umožňuje formulaci fyzikálních zákonů tak, aby jejich tvar nezávisel na vztažné soustavě. Jednotlivé body prostoročasu nazýváme události a matematicky je popisujeme pomocí čtyřvektorů. Dráhy bodových částic v prostoročasu pak nazýváme světočáry. Vícerozměrný objekt vykresluje v časoprostoru tzv. světoplochu. Termíny prostoročas a časoprostor označují totéž - tentýž pojem. V odborných kruzích se nyní používá termín prostoročas (podobně jako angličtina a ostatní světové jazyky používají \"spacetime\", \"Raumzeit\", \"espace-temps\" apod.). Ve speciální teorii relativity se někdy zapisují složky polohového čtyřvektoru v pořadí první tři souřadnice prostorové a čtvrtá s imaginární jednotkou, tedy (x1; x2; x3; x4 = ict) , což umožňuje snadný zápis vzdálenosti jako součet čtverců, byť metrika je jen pseudoeuklidovská . Často se však používá pořadí obrácené a s výhradně reálnými souřadnicemi, tedy (x0 = ct; x1; x2; x3); v obecné teorii relativity se toto pořadí užívá vždy. Vzdálenost mezi dvěma událostmi v prostoročasu se označuje jako prostoročasová vzdálenost (interval). Související informace naleznete také v článku Speciální teorie relativity. Prostoročas užívaný ve speciální teorii relativity je čtyřrozměrný, přičemž souřadnice x, y, z představují prostorové souřadnice a časová souřadnice je vyjadřována jako ct, kde c je rychlost světla. Čtveřice souřadnic tvoří čtyřvektor. Všechny souřadnice (prostorové i časová) mají tedy prostorový rozměr (jejich jednotkou jsou metry). Takto vytvořený čtyřrozměrný prostor je použitelný pouze tehdy, pokud vzdálenost v tomto prostoru je invariantní vzhledem k Lorentzově transformaci.", "question": "Jak se označuje vzdálenost mezi dvěma událostmi v prostoročasu?", "answers": ["prostoročasová"]}
{"title": "Joule", "context": "Joule [džaul] (značka J) je jednotka práce a energie. V soustavě SI patří joule mezi odvozené jednotky, ze základních jednotek je odvozen vztahem: J = kg · m2 · s-2 (též N · m), kde kg je kilogram, m je metr, s je sekunda, N je newton 1 Joule je definován jako práce, kterou koná síla 1 N působící po dráze 1 m ve směru pohybu. Jednotka joule byla pojmenována na počest anglického fyzika Jamese P. Joulea. K zapamatování základních jednotek, ze kterých je složena, lze využít rovnici [[E = m c2]] (E je energie v joulech, m hmotnost v kilogramech, c rychlost světla v metrech za sekundu). Protože jednotka 1 joule je relativně malá, používají se v praxi její násobky (kilojoule, megajoule, gigajoule, terajoule), případně se používají jednotky odvozené z jednotky výkonu (1 Watt) - například kilowatthodina (kWh). Samotné jednotce joule je pak ekvivalentní wattsekunda. Přepočty joule na kWh: 1 J = 2,778×10-7 kWh 1 J = 1 Ws 1 kWh = 3 600 000 J = 3,6 MJ = 1,343 hph (horse power hour - hodin koňské síly) Starší jednotky energie jsou kalorie (značka cal) a erg. Pro malé energie na atomární úrovni se používá též jednotka elektronvolt (značka eV). 1 cal = 4,187 J 1 kcal = 1000 Cal = 4187 J (energie nutná za standardních podmínek k ohřátí 1 kg vody o 1 °C. ) 1 erg = 10-7 J 1 eV = 1,602×10-19 J V souvislosti se spotřebou energie se občas vyskytuje i jednotka zvaná ekvivalent tuny ropy (Ton of Oil Equivalent - TOE nebo toe). Odpovídá energii získané z jedné tuny ropy. Řidčeji se objevují jednotky jako ekvivalent barelu ropy (Barrel of oil equivalent - BOE). Další zavedené jednotky jsou BTU (British Thermal Unit - britská tepelná jednotka), therm a tTNT (tuna trinitrotoluenu). 1 J = 2,39×10-11 TOE 1 TOE = 41,868×109 J 1 BOE = 0,146 TOE ≈ 6,113×109 J 1 BTU = 1055 J 1 therm = 105 MJ ≈ 1 000 000 BTU 1 tTNT = 4,187×109 J ≈ 1 Gcal Slovníkové heslo joule ve Wikislovníku", "question": "Jakou zkratku má jednotka energie Joule?", "answers": ["J"]}
{"title": "Čína", "context": "Čína, celým názvem Čínská lidová republika (čínsky v českém přepisu Čung-chua žen-min kung-che-kuo, pchin-jinem Zhō rénmín gò, znaky zjednodušené 中, zkratka ČLR, mezinárodně CN), je stát ležící ve východní Asii. S 1,4 miliardy obyvatel je Čína nejlidnatější zemí světa, rozloha 9,6 milionu km2 ji činí čtvrtým největším státem. Díky své rychle rostoucí ekonomice a vojenské síle a s tím spojenému vzrůstajícímu vlivu ve světě se Čína stala novou supervelmocí. Od roku 1971 je ČLR stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice. Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny. Čínská lidová republika již dostala pod svoji kontrolu bývalé cizí kolonie Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky. == Dějiny == === Prehistorie === Původní osídlení Číny náleží mezi nejstarší na světě. Archeologické nálezy Sinanthropua Pekinensis dokazují osídlení již před půl miliónem let. === Vlády dynastií === Dynastie Sia je považována za první čínskou vládnoucí dynastii. Šang je první historicky doložená čínská dynastie. Vládla v 17. až 16. století před naším letopočtem. Byly již používány písmo a kalendář.Dynastie Čou vládnoucí v 11. až 8. století před naším letopočtem již ovládala a spravovala rozsáhlé území od řeky Jang-c'-ťiang až po Velkou čínskou zeď.", "question": "Od kterého roku je ČLR stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta?", "answers": ["1971"]}
{"title": "Sníh", "context": "Velmi dobrý tepelný izolant. Čerstvě napadaný sníh má součinitel tepelné vodivosti asi 0,03 W·m−1·K−1, mokrý uleželý asi dvacetinásobně vyšší. Tato vlastnost je zásadní pro přežití některých rostlinných a živočišných druhů. Nebezpečná situace, kdy mrzne bez sněhové pokrývky, se označuje jako holomráz. Malá tepelná vodivost sněhu umožňuje vhodně postavené iglú vytopit relativně malým zdrojem tepla. Téže vlastnosti lze využít i v našich podmínkách. Při neočekávané potřebě přečkat noc v přírodě lze vybudovat sněhový záhrab, který může výrazně omezit tepelné ztráty. === Akustické === Sníh je dobře zvukově izolační materiál. Deseticentimetrová vrstva čerstvě napadaného sněhu pohltí 45 % energie na frekvenci 125 Hz a více než 90 % pro všechny lidskému uchu slyšitelné frekvence nad 500 Hz. === Optické === Jednotlivé sněhové vločky jsou stejně jako např. kostka ledu průhledné ve viditelné oblasti spektra. Výsledná bílá barva sněhu je dána tím, že vidíme mnoho vloček najednou, vlastně obrovské množství hran ledových krystalků, na nichž se odráží a láme světlo. Oko a mozek pak výsledek vyhodnotí jako bílou barvu. Často uváděnou analogií tohoto jevu je efektivní zbělení automobilového skla, které se po nárazu roztříští na mnoho drobných střípků s mnoha hranami. Čerstvě napadaný sníh odráží asi 90 % dopadajícího světla ve viditelné oblasti spektra (albedo = 0,9), u staršího sněhu odrazivost klesá. Sníh tedy vykazuje při odtávání kladnou zpětnou vazbu – sníh v důsledku dopadajícího světla na povrchu nataje, tím klesne jeho odrazivost, pohlcuje více světla a odtává stále rychleji. V blízké infračervené oblasti spektra klesá jeho odrazivost k nule v blízkosti vlnové délky 1,5 μ, kde je světlo dobře pohlcováno vodou. V blízké ultrafialové oblasti je odrazivost čerstvě napadaného sněhu vysoká, protože z mikroskopického pohledu je k dispozici velké množství rovinných stěn ledových krystalů, které dobře odrazí krátkovlnné záření. Barva sněhu může být zásadně ovlivněna příměsemi přítomnými v oblacích. Jemný písek z pouštních oblastí může sníh zbarvit do žluta nebo oranžova, průmyslové znečištění pak prakticky jakkoli.", "question": "Jakou barvu mají jednotlivé sněhové vločka?", "answers": ["průhledné"]}
{"title": "Knoflíkáři", "context": "Knoflíkáři je český barevný film z roku 1997 režiséra Petra Zelenky natočený podle jeho vlastního námětu a scénáře Českou televizí. Film obsahuje šest povídek: Štěstí z Kokury, Taxíkář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci, Duch amerického pilota V několika navzájem provázaných povídkách jsou ukázány různé typy lidiček a jejich životní osudy – od taxikáře s nevěrnou ženou, přes psychologa s každodenními rituály, pitomce, který umí doplivnout na lokomotivu, až k lidem, kteří pomocí umělého chrupu v zadnici ucvakávají knoflíky z gaučů (ve filmu nazývaní Tverpové). Ale především je tento film o atomové bombě. Knoflíkáři v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Knoflíkáři v Internet Movie Database Knoflíkáři na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo režíroval film Knoflíkáři?", "answers": ["Petra Zelenky"]}
{"title": "Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity", "context": "Fakulta sociálních studií (FSS MU) je druhou nejmladší fakultou Masarykovy univerzity. Vznikla v roce 1998 osamostatněním několika oborů z Filozofické fakulty MU. V červenci 2005 se fakulta přestěhovala z prostor filozofické fakulty do kompletně rekonstruované budovy na Joštově třídě, užívané do té doby fakultou lékařskou a původně postavené roku 1910 pro německou vysokou školu technickou. Studium je důsledně členěno na bakalářský, (navazující) magisterský a doktorský stupeň. V únoru 2012 zde studovalo celkem 4 113 studentů. Ve srovnání možností studia politologie, psychologie nebo sociologie, které v letech 2011 a 2012 uskutečnily Hospodářské noviny a akademické pracoviště CERGE-EI, vyšla ve všech případech jako dlouhodobě nejlepší česká fakulta. Součástí fakulty jsou i specializovaná čtyři výzkumná pracoviště. Katedra sociologie Katedra psychologie Katedra politologie Katedra sociální politiky a sociální práce Katedra mediálních studií a žurnalistiky Katedra environmentálních studií Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Institut pro veřejnou politiku a sociální práci Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny Mezinárodní politologický ústav Ústav populačních studií Podrobnější informace naleznete v článku Seznam děkanů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. V čele fakulty stojí děkan, který jejím jménem jedná a rozhoduje. Děkana na návrh fakultního akademického senátu jmenuje a odvolává rektor univerzity. Funkční období děkana je čtyřleté a stejná osoba může být děkanem nejvýše dvakrát v řadě. Děkan jmenuje a odvolává proděkany a rozhoduje o jejich činnosti a počtu. Barva fakulty je žlutozelená (Pantone 3295 C).", "question": "Jaká je fakultní barva FSS MU?", "answers": ["žlutozelená"]}
{"title": "Přístav", "context": "Přístav je soustava ploch a zařízení, nacházející se na vhodném místě břehu řeky nebo moře. Jeho účelem je umožnit bezpečné kotvení, manipulaci s plavidly, zajištění snadné nakládky a vykládky zboží a naloďování a vyloďování osob a dopravu zboží a osob dál do vnitrozemí. Základní stavbou přístavu je přístavní molo. Podle umístění dělíme přístavy na říční a námořní. Námořní přístavy jsou přizpůsobeny k přijímání větších lodí. Říční přístavy přijímají lodě, jejichž velikost i ponor jsou omezeny ostatními stavbami na řekách. Podrobnější informace naleznete v článku Přístavy v Česku. V Praze jsou přístavy v Libni a na druhé straně řeky v Holešovicích a v Radotíně. Další přístavy jsou na Labi v úseku mezi Mělníkem a Hřenskem. Protože se ale v ČR provozuje jen říční plavba, jejich význam je relativně malý. Námořní základna Vodní doprava Přístaviště Vývaziště Kotviště Marina Obrázky, zvuky či videa k tématu přístav ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo přístav ve Wikislovníku", "question": "Co je účelem přístavu?", "answers": ["umožnit bezpečné kotvení, manipulaci s plavidly, zajištění snadné nakládky a vykládky zboží a naloďování a vyloďování osob a dopravu zboží a osob dál do vnitrozemí"]}
{"title": "Výbuchy muničních skladů ve Vrběticích", "context": "Dne 22. dubna ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek oznámil, s odvoláním na článek 11 Vídeňské úmluvy, že se zastoupení obou zemí na ambasádách vyrovná do konce května 2021 a budou vypovězeni další diplomaté a administrativní pracovníci ruského velvyslanectví. Toto rozhodnutí učinil poté, co ruská strana nereagovala na výzvu povolit návrat českých diplomatů, kteří byli vypovězeni bezdůvodně. Zastropování počtu pracovníků ruské ambasády bude paritní s českým zastoupením, tzn. pět diplomatů a 19 administrativních zaměstnaců.[89][90] Dne 25. dubna prezident Miloš Zeman při svém mimořádném projevu prohlásil, že „neexistují důkazy ani svědectví, že by tito dva agenti byli ve vrbětickém areálu“. Dále také uvedl: „Žádná suverénní země si nemůže dovolit, aby na jejím území dva agenti cizího státu způsobili teroristický atentát, při němž zahynuli dva čeští občané a byla způsobena miliardová škoda.“[91][92][93] Reakce Ruska Zástupce předsedy zahraničního výboru Rady federace Vladimir Džabarov tvrzení českých úřadů označil za „nesmysl“, dále řekl, že „Rusko nemá nic lepšího na práci než vyhazovat do povětří nějaké sklady. Nikdy jsme Česko nepovažovali za svého protivníka“ a že kroky Česka jsou „vynalezená situace na podporu Američanů“.[94][95] V reakci na vyhoštění 18 pracovníků ruského velvyslanectví oznámilo dne 18. dubna 2021 ruské ministerstvo zahraničí českému velvyslanci v Moskvě Vítězslavu Pivoňkovi, že vyhostí dvacet zaměstnanců české ambasády, mezi nimi šestnáct diplomatů.[96][97] Dne 23. dubna šéf ruské rozvědky SVR Sergej Naryškin prohlásil, že účast Ruska na těchto výbuších je „ubohá a nízká lež“.[98][99][100] Reference ↑ Zásah ve Vrběticích je po dlouhých letech ukončen [online]. Hzscr.cz, 2020-10-14 [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. ↑ Babiš: Rusko bylo zapojeno do výbuchu ve Vrběticích. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2021-04-17 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. ↑ Kulomety do Konga, prošlé náboje v USA.", "question": "Kolik lidí zemřelo při prvním výbuchu muničních skladů ve Vrběticích 16. října 2014?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Praha", "context": "Největší koncentrace škodlivin byla naměřena ve čtvrtích u průmyslových podniků a především ve stopě hlavních silničních tahů (Pražský a Městský okruh + jejich radiály): na Novém Městě, Smíchově, Pankráci, Roztylech, Uhříněvsi, Vysočanech. Míra škodlivin je pravidelně kontrolována, nicméně například při požáru tržnice v Libuši nebyli občané o jejich zvýšeném obsahu v ovzduší informováni. Praha je v porovnání se zbytkem ČR výrazně bohatším regionem a svojí ekonomickou silou a převyšuje evropský průměr (v roce 2011 se ve studii Eurostatu umístila jako 9. nejbohatší region v Evropě a druhý nejbohatší region ve střední a východní Evropě, před ní se umístila jenom Bratislava). Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Hrubý domácí produkt v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru). Praha dlouhodobě vykazuje, v porovnání se zbytkem ČR, výrazně nižší podíl obecně ekonomicky neaktivních jedinců i nezaměstnaných.", "question": "Jak se nazývá hlavní město České republiky?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Ten v roce 1939 před válkou poslal 669 převážně židovských dětí vlakem do Spojeného království, aby se vyhnuli nacistům a odvozům do koncentračních táborů. Autorem sochy je Flor Kentová. Technický stav nádraží byl na začátku 21. století špatný, a proto 17. prosince 2006 započala rozsáhlá rekonstrukce, modernizace a revitalizace s rozpočtem přesahujícím 1 miliardu korun. Celou ji zajišťovala italská společnost Grandi Stazioni, která si pro projektovou činnost vybrala sdružení projektantů Metroprojekt Praha, v čele s architektem Patrikem Kotasem a ve spolupráci s původními architekty (Janem Bočanem a Alenou Šrámkovou). Modernizace zahrnovala rekonstrukci odbavovací haly z roku 1977, rekonstrukci Fantovy budovy z roku 1917, rozšíření a opravy nástupišť a vyměnění nástupištních hal. Na přelomu let 2008 a 2009 byly rekonstruovány nástupiště 1 až 4 včetně nových přístřešku nad částmi nástupišť mimo historickou halu. Rekonstrukcí prošly oba podchody, do kterých byly instalovány eskalátory a výtahy. Rekonstrukce historické ocelové haly nad nástupišti byla z finančních důvodů vynechána, řešeny byly pouze havarijní stavy a byly provedeny nezbytné opravy patek sloupů, rekonstrukce střešních žlabů a výměna poškozených skel světlíků.", "question": "Který architekt navrhl podobu rekonstrukce hlavního nádraží v Praze?", "answers": ["Patrikem Kotasem"]}
{"title": "Barva kouzel", "context": "Barva kouzel (anglicky The Colour of Magic) je humoristická fantasy kniha Terryho Pratchetta, první ze série Zeměplocha. Byla napsána v roce 1983, do češtiny ji v roce 1993 přeložil Jan Kantůrek. Po dlouhou dobu byla jedinou knihou z hlavní série (další byla až Zaslaná pošta) rozdělenou do kapitol. Každá kapitola je vlastně povídka, pokaždé se stejnými hrdiny. Myšlenka Barvy kouzel - to, že vše je vlastně jen hra bohů - je podobná tradičním stolním RPG hrám, kde hod kostkou ovlivňuje, co se hráčům stane. Hlavním hrdinou je neschopný a cynický mág Mrakoplaš, který se nedobrovolně stane průvodcem zahraničního turisty jménem Dvoukvítek. Ten připluje do Ankh-Morporku z Agateánské říše a způsobí zde velký rozruch svým obrovským bohatstvím, kterého si není vědom (cena zlata v Ankh-Morporku a v Agateánské říši se řádově liší). Během rozsáhlého požáru, založeného poté, co Dvoukvítek objasní obyvatelům Morporku princip pojištění, opouštějí oba hlavní hrdinové společně Ankh-Morpork a vydávají se na cestu po Zeměploše. Ta je zavede postupně do chrámu pekelného boha Bel-Shammharotha, mezi jezdce na dracích a nakonec do říše Krull ležící na samém okraji Zeměplochy. Děj knihy končí ve chvíli, kdy jsou oba dva vrženi přes okraj Zeměplochy do nekonečného vesmíru. Příběhy Mrakoplaše a Dvoukvítka pokračují v další knize ze série o Zeměploše - v Lehkém fantastičnu. Knihou se inspirovala počítačová hra The Colour of Magic. Kniha byla, spolu s následujícím dílem, zfilmována, viz Barva kouzel (film). česky: Zeměplocha.info DiscWorld.cz Ankh.ic.cz Oktarína anglicky na L-Space Web: Podrobný obsah Anotace (vysvětlení různých narážek v textu)", "question": "V jakém roce byla do češtiny přeložena kniha Barva kouzel?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Francis Bacon", "context": "Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu (česky také František Baco z Verulamu) (22. ledna 1561, Londýn – 9. dubna 1626, Londýn) byl anglický filosof, vědec, historik a politik. Je považován za zakladatele empirismu a tvůrce nové vědecké metody. Ve svém životě dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil v rodině Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anne Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Ve dvanácti letech byl poslán na univerzitu v Cambridge, kde již jako dítě vynikal svou genialitou. Již v mládí viděl potřebu reformovat současnou vědu. Po studiích doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. do Francie, po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. Ačkoli se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem se vrhl na studium judikatury, dal nakonec přednost politice. Stal se členem parlamentu (1584) a připojil se ke straníkům Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu. Ačkoli se stavěl na stranu královny Alžběty I., a to někdy i proti svému chlebodárci, dostal za to jen čestný titul rádce a mimořádného advokáta královny.", "question": "Byl Francis Bacon v Anglii Lordem kancléřem?", "answers": ["Ve svém životě dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře."]}
{"title": "Virgilijus Alekna", "context": "Virgilijus Alekna (* 13. února 1972, Terpeikiai blízko Kupiškisu) je litevský atlet, dvojnásobný olympijský vítěz, dvojnásobný mistr světa a mistr Evropy v hodu diskem. 3. srpna 2000 v Kaunasu poslal disk do vzdálenosti 73,88 metru a za světovým rekordem Němce Jürgena Schulta z roku 1986 zaostal o 20 centimetrů. V roce 2005 se stal vítězem ankety Atlet Evropy. == Úspěchy == == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Virgilijus Alekna ve Wikimedia Commons (anglicky) Virgilijus Alekna na stránkách IAAF (anglicky) Profil na sports-reference.com", "question": "Vítězem jaké ankety se stal v roce 2005 Virgilijus Alekna?", "answers": ["Atlet Evropy"]}
{"title": "Camp Nou", "context": "Camp Nou (katalánsky: \"nové hřiště\", někdy psaný i jako Nou Camp) je fotbalový stadion ve španělské Barceloně, domácí hřiště klubu FC Barcelona. Byl dokončen v roce 1957 a kapacita 99 500 diváků ho činí největším fotbalovým stadionem Evropy a 5. největším na světě. Podle regulí UEFA je stadion zařazen do kategorie 4. Až do roku 2000 bylo jeho jméno Estadi del FC Barcelona (v překladu Stadion FC Barcelona), hlasováním členů oficiálního klubu fanoušků byl však přejmenován na často užívaný název Camp Nou. == Významné zápasy na Camp Nou == 2× finále Ligy mistrů – (1989, 1999) 5 zápasů včetně semifinále Mistrovství světa ve fotbale 1982 1x finalé rugbyové ligy Top 14 (2016) == Zajímavosti == Na celosezónní vstupenky se nečekají žádné fronty, jediný způsob, jak je získat, je zdědit je, či jinak získat od jiného majitele. Jsou totiž vždy vyprodané. == Galerie == == Reference == == Související články == Seznam největších evropských stadionů podle kapacity == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Camp Nou ve Wikimedia Commons", "question": "Kde se nachází fotbalový stadion Camp Nou?", "answers": ["Barcelona"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Tradici má také středoevropský loutkařský festival Bábkarská Bystrica. Asociace Bratislava v pohybe každoročně organizuje mezinárodní taneční festival současného hudebního tance zvaný Bratislava v pohybe. Roli výzkumného, dokumentačního, informačního, propagačního a analytického střediska hraje na Slovensku Divadelný ústav Bratislava. Jeho základním posláním je cílevědomě shromažďovat hmotné dokumenty divadelní tvorby. Slovenská kinematografie patří mezi ty mladší. Jako samostatná část místní kultury se zformovala až ve čtyřicátých letech 20. století a ihned se stala propagandistickým nástrojem vládnoucí Komunistické strany Československa. V izolovaném socialistickém prostředí tak vznikaly převážně filmy s budovatelskými náměty a výpovědí ze života dělnického lidu. První slovenský film natočil Eduard Schreiber ještě před rokem 1910, jednalo se o záběry z lyžování, nakládání dobytka na vagony, modernizace pily, nový automobil apod. Vyvrcholením Schreiberovy filmařské činnosti se stala hraná dobrodružná anekdota zvaná Únos. Ján Kadár je prvním a dosud jediným Slovákem, který získal filmovou cenu Oscar. K tzv. československé nové vlně patřil Štefan Uher. Originální vizuální výraz našel Juraj Jakubisko. V Hollywoodu se prosadil Ivan Reitman, režisér mnoha populárních komedií (Krotitelé duchů, Dvojčata, Policajt ze školky, Junior aj.) V modelingu se prosadila Adriana Karembeu. Podrobnější informace naleznete v článku Slovenská kuchyně. Vzhledem k tomu, že se Slovensko nachází v mírném podnebném pásmu, je možné vykonávat sporty s letním stejně jako se zimním zaměřením. Mezi populární sporty na Slovensku patří: fotbal, lední hokej, tenis, házená, basketbal, vodní slalom, lyžování, cyklistika a další. Slovenská fotbalová reprezentace patří k širší evropské špičce,[zdroj? ] fotbal se těší poměrně velké oblibě. Slovenská fotbalová reprezentace se zúčastnila Mistrovství světa ve fotbale 2010 a probojovala se do elitní šestnáctky.", "question": "Kdo je prvním a dosud jediným Slovákem, který získal filmovou cenu Oscar?", "answers": ["Ján Kadár"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Od ostatních seriálů Star Treku se tak liší delšími příběhy tvořenými několika epizodami, konfliktem mezi rasami a náboženskými tématy, což jsou prvky, které diváci a kritici oceňují, ale které Gene Roddenberry zakázal v původním seriálu a Nové generaci. Nicméně Roddenberry byl o plánech na seriál DS9 před smrtí informován, a jde tak o poslední seriál, s nímž ho lze spojovat. Podobně jako Nová generace, i Stanice Deep Space Nine získal několik ocenění, například cenu Emmy za make-up nebo hudbu a celou řadu nominací. Podrobnější informace naleznete v článku Star Trek: Vesmírná loď Voyager. Star Trek: Vesmírná loď Voyager (zkratkou VOY) pochází z roku 1995. Má 7 sezón, 172 epizod po 45 minutách. Odehrává se na lodi Voyager s kapitánkou Katheryn Janeway. V průběhu tohoto seriálu převzal vedení Star Treku po Roddenberryho smrti Brannon Braga, který ho směřoval dost odlišně, což u významné části fanoušků vzbudilo rozhořčení. Hlavním předmětem kritiky jsou častá narušení kontinuity seriálu. Podrobnější informace naleznete v článku Star Trek: Enterprise. Star Trek: Enterprise (zkratkou ENT) se natáčel v letech 2001–2005 pod vedením Brannona Bragy. Tato série měla 4 sezóny, celkem 98 epizod po 45 minutách. Odehrává se před všemi předchozími, dokonce ještě před založením Federace.", "question": "Jak se jmenuje kapitánka lodi Voyager?", "answers": ["Katheryn Janeway"]}
{"title": "Satoši Kon", "context": "Satoši Kon (12. října 1963 – 24. srpna 2010) byl japonský režisér anime, v jehož filmech se realita často mísila se sny a vzpomínkami. Při své práci byl ovlivněn literaturou na pomezí sci-fi a mystiky, například od Philipa K. Dicka nebo Jasutaka Cucui. Podle Cucuiho předlohy vznikl film Paprika. Konovými filmovými vzory v západní kinematografii byly například filmy Jatka č. 5 George Roye Hilla, Město ztacených dětí Marco Cara a Brazil, Zloději času či Dobrodružství Barona Prášila Terry Gilliama. Satoši Kon zemřel ve věku 46 let na rakovinu. Před smrtí pracoval na filmu Jume miru kikai (The Dream Machine). Magnetická růže (povídka z filmu Memories) (1995) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští kmotři (2003) Paprika (2006) Perfect Blue (1998) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští. kmotři (2003) Paranoia Agent (2004) Paprika (2006) Dobré ráno (část * Ani Kuri15 ) (2008) Dreaming Machine (2011) (dokončeno po jeho smrti). Roujin Z (1991) Perfect Blue (1998) Herečka tisíciletí (2001) Tokijští kmotři (2003) Portrét na rejže.cz Článek manga.cz Satoši Kon (profil) na REANIMATED Satoši Kon v Česko-Slovenské filmové databázi Satoši Kon v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "V jakém věku zemřel Satoši Kon?", "answers": ["ve věku 46 let"]}
{"title": "Tráva", "context": "Tráva je pojmenování pro rostliny, které pokrývají povrch jako zelený koberec. Pokud je příliš chladno nebo sucho, travní porost čili trávník se zbarvuje do hněda. Obvykle se jedná o rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae), které se obecně nazývají trávy nebo traviny. Většina travin nedosahuje výšky 0,5 m.[zdroj? ] Jiné druhy, jako např. bambus, však mohou být mnohem vyšší. == Související články == Trávník == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Tráva ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo tráva ve Wikislovníku", "question": "Jaké barvy je suchý trávník?", "answers": ["hněda"]}
{"title": "Minerální voda", "context": "Minerální voda, zkráceně minerálka, je běžné označení pro vodu z podzemí, tedy z minerálního prostředí. Termín \"minerální voda\" je obecně chápán podle historických zvyklostí v konkrétních regionech. V Evropě po staletí pojem \"minerální voda\" splýval s pojmem \"lázeňský pramen\" a rámci České republiky byl tento termín užíván v souladu s normou ČSN 86 8000 pro přírodní vody s vyšším obsahem rozpuštěných látek, vody proplyněné, vody s vyšší teplotou či s vyšší radioaktivitou než je u běžných vod v jejich okolí běžné apod. Problém vznikl při přejímání cizího slova \"minerální\", které se ujalo lépe než obtížněji vyslovitelné slovo \"mineralizovaná voda\". V roce 2001 byla terminologie sjednocena a termín \"minerální voda\" může být použit pro jakoukoli vodu získanou z podzemí bez ohledu na stupeň její \"mineralizace\". Tato změna názvosloví se projevila v nápojovém průmyslu, kdy se nízkomineralizované vody bez specifického lázeňského účinku propagují ve spojení s tradičními lázeňskými prameny. V některých zahraničních oblastech může být použití termínu minerální voda poměrně problematické. Zvlášť v oblastech s aktivní sopečnou činností je minerální voda (jak ji chápeme dle měřítek ČSN 86 8000) zcela běžnou záležitostí a mineralizace kolem 1 g/l nepředstavuje nic nezvyklého. Do roku 2001 byla v souladu s normou ČSN jako minerální voda chápána taková, která splňovala alespoň jedno z následujících sedmi kritérií: mineralizace minimálně 1 gram / litr obsah CO2 minimálně 1 gram / litr obsah H2S minimálně 1 gram / litr obsah Fe2. + minimálně 10 miligramů na litr zvýšené množství pro zdraví významného chemického prvku (I, F, S, H2SiO3 aj,) teplota vývěru přesahuje 20 °C vykazuje radioaktivitu 1500 bq/. l způsobenou radonem (222Rn) V souvislosti se sjednocením právního systému po vstupu České republiky do Evropské unie došlo ke změně legislativy a původní normu ČSN nahradil zmíněný lázeňský zákon a vyhláška o zdrojích a lázních, podle jejíž přílohy č. 1 (. kritéria pro hodnocení minerálních vod, plynů a peloidů) je minerální voda přirozeně se vyskytující podzemní voda původní čistoty, stálého složení a vlastností, která má z hlediska výživy fyziologické účinky dané obsahem minerálních látek, stopových prvků nebo jiných součástí, které umožňují její použití jako potraviny a k výrobě balených minerálních vod.", "question": "Odkdy může být v České republice použit termín minerální voda prakticky pro jakoukoli vodu získanou z podzemí?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Thugové", "context": "Pokud to bylo možné, vraždili žlutým šátkem Rumaal, symbolem bohyně Kálí, a po oloupení své oběti pohřbili s přesnými rituály (posvěcení krumpáčů, obětování cukru). Všechny rituály byly prováděny k poctě bohyně. Každou vraždu prováděli pro to, aby se bohyně nemusela vrátit na tisíc let na zem. Používali vlastní žargon, nazývaný Ramasi. Když thugové dosáhli určitého věku, nepodíleli se už na vraždách, ale pomáhali skupině jinak, například jako špioni. Protože jejich organizace byla přísně utajená a protože pro své vraždy měli náboženskou záminku, byli chápáni jako regulérní, daně platící řemeslo a chráněni před pronásledováním.[zdroj? ] Počet obětí a potlačení O celkovém počtu obětí nejsou přesné údaje. Guinnessova kniha rekordů uvádí, že organizace je zodpovědná za 2 000 000 vražd, britský historik Mike Dash odhaduje pouze 50 000. Organizace existovala asi 150 let, byla vykořeněna ve 30. letech 19. století. O thugu Behramovi se předpokládá, že šlo o nejhoršího sériového vraha na světě - uvádí se, že je zodpovědný za smrt 931 lidí. Údaj je ale poměrně sporný. Kult thugů byl Brity potlačen v roce 1828, velký podíl na tom měl i generální guvernér lord William Bentinck, který zahájil kampaň zahrnující popravy a špionáže, nicméně hlavním architektem a organizátorem britského tažení proti kultu byl Bentinckův asistent, kapitán William Henry Sleeman (1788-1856), který stanovil strategii a rozbil organizační struktury kultu. Poslední zbytky kultu přetrvávaly až do sedmdesátých letech 19. století, nicméně navazující sekta vrahů dakoitů, přežila až do 20. století. v Indii ale stále existuje policejní odbor pro potlačování sekt tohoto druhu. V Anglii je v současné době výraz \"Thug\" používán pro sportovního fanouška, mávajícího šálou V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thuggee na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik lidí zabili údajně Thugové?", "answers": ["2 000 000"]}
{"title": "Svatý Vojtěch", "context": "Po pěti letech v úřadu Vojtěch v roce 988 znechuceně opustil Prahu a odcestoval společně s bratrem Radimem k papeži Janu XV. Z Říma odešli do kláštera Monte Cassino, později do řeckého kláštera ve Valle Luca a nakonec do reformního benediktinského kláštera na římském Aventinu. Zde s podporou papeže složil 17. dubna 990 řeholní slib. Odchod biskupa z jeho působiště nebyl pro české knížectví dobrou vizitkou. Proto český kníže Boleslav II. vyslal poselstvo, které mělo Vojtěcha přesvědčit k návratu. Ten žádosti v roce 992 vyhověl. Do Prahy s sebou přivedl skupinu italských mnichů a pro ně založil Břevnovský klášter, který byl jako první mužský klášter v Čechách vysvěcen 14. ledna 993. Poměry v českém knížectví se však od Vojtěchova odchodu nijak nezměnily, proto se roku 994 rozhodl opustit svůj úřad podruhé. Vyvraždění slavníkovského rodu, ke kterému došlo o rok později, bylo hlavním důvodem, proč byl tento druhý odchod definitivní. V roce 996 se ještě pokoušel dohodnout na podmínkách opětného návratu, tyto snahy však vyzněly naprázdno. Po vyvraždění Slavníkovců Vojtěch pobýval v klášteře sv. Alexia na Aventinu, později se odebral do Polska ke knížeti Boleslavu Chrabrému s cílem podniknout misijní cestu k pohanským Luticům nebo Prusům. Za cíl byly nakonec vybrány pobaltské Prusy (Prusko). Misie vedla podél břehů Visly a Gdaňského zálivu. Roku 997 dorazil spolu se svými druhy a polským vojenským doprovodem do Sambie, nejbohatšího kraje Pruska. Během obtížné evangelizace nechal Vojtěch mýtit i pohanské posvátné duby. Při svém misijním působení byl varován, že si misii pohansky věřící Prusové nepřejí, že může být potrestán i smrtí, a bylo mu řečeno, aby Prusko jako misionář opustil. Vojtěch ale misie neukončil. 23. dubna 997 byl na jednom z pro pohany posvátných míst - posvátném háji Kunterna, do kterého byl lidem zakázán přístup, při bohoslužbě, podle jiných zdrojů jen při jeho náhodné návštěvě, chycen, zajat a rituálně zabit ochránci tohoto místa. Část jeho doprovodu byla ušetřena, aby pro výstrahu jiným mohla o jeho smrti podat svědectví.", "question": "Z jakého rodu pocházel svatý Vojtěch?", "answers": ["Slavníkovců"]}
{"title": "Staroměstská radnice", "context": "Historicky prvním domem je nárožní raně gotický dům z konce 13. století, který měšťané získali z majetku bohatého kupce Wolfina od Kamene. Dominantou Wolflinova domu je mohutná hranolovitá věž, zvýšená v roce 1364. V této věži vybudovala roku 1381 stavební huť Petra Parléře gotickou radniční kapli. Na počátku 15. století stejná huť připojila k jižní stěně věže stavbu Staroměstského orloje. Po roce 1360 byl na západní straně prvního domu přistavěn druhý dům, ve kterém byla zřízena radní síň. Tato síň s dřevěným gotickým stropem dodnes slouží jako oblíbené místo svatebních obřadů. V roce 1458 se jižní křídlo rozrostlo o další dům, dům Mikšův vystavěný na románských základech, který radnici odkázala vdova po kožešníku Mikšovi Kačka. V letech 1805–1807 byly na vrchol věže umístěny nové hodiny a přistavěn ochoz. Další dům na jižní straně, \"U Kohouta\", byl zakoupen obcí a k radnici připojen v roce 1835. V tomto období bylo k radnici připojeno i východní křídlo sloužící radnici postupně již od 14. století. Domy východního křídla však byly záhy zbourány a na jejich místě v letech 1838–1848 vystavěli vídeňští architekti Peter Nobile a Pavel Sprenger neogotické křídlo. Roku 1880 byl architektem Baumem novorenesančně přestavěn Mikšův dům. Za Pražského povstání na konci druhé světové války v květnu 1945 sloužila Staroměstská radnice jako jedno z ústředí protifašistického odboje. V jejím bezprostředním okolí probíhaly boje mezi povstalci a německou armádou, což vedlo k velkým škodám. Požár zničil její novogotické křídlo natolik, že zůstaly stát jen obvodové zdi. Těžké škody utrpěla při požáru také věž a Staroměstský orloj. V roce 1947 se uskutečnila architektonická soutěž, která měla rozhodnout, co s obvodovými zdmi novogotického křídla udělat. Nakonec bylo rozhodnuto zdi strhnout a ponechat jen jedno krajní pole, které bylo nezbytné pro statické zajištění radniční věže. V průběhu 20. století bylo vypsáno několik architektonických soutěží na přestavbu a dostavbu Staroměstské radnice.", "question": "Kdy sloužila Staroměstská radnice jako jedno z ústředí protifašistického odboje?", "answers": ["Za Pražského povstání na konci druhé světové války v květnu 1945"]}
{"title": "ČSN", "context": "značí třídu norem (00–99 udává širší hospodářský obor). Třetí a čtvrtá číslice označuje skupinu a podskupinu norem a poslední dvojčíslí představuje pořadové číslo normy. Převzaté (harmonizované) Evropské normy se označují původním označením, před něž je přidána zkratka ČSN. Norma tak může být označena například ČSN EN 12899-1, ČSN EN ISO 9001, ČSN IEC 61713, ČSN ETS 300 976 apod. Normě bývá zároveň přiřazen třídicí znak ve formě tradičního šesticiferného označení podle třídy ČSN. Podle Evropských norem se zavádí i praxe označovat za dvojtečkou normu rokem vydání, například ČSN EN ISO 9000:2001. Není-li udán, rozumí se norma v aktuálním znění. == Legislativní rámec tvorby ČSN == === Českomoravské technické normy === 28. prosince 1928 byla založena Československá normalisační společnost (se zkratkou ČSN). Jejími členy byly velké průmyslové podniky.Vládní nařízení č. 311/1940 Sb. o závaznosti českomoravských, případně československých technických norem při dodávkách a pracích pro veřejné úřady, ústavy, podniky a fondy, ukládalo zadavatelům dodávek a prací pro veřejné subjekty nebo s jejich podporou, aby dodavatelům a objednatelům ukládali podmínku, že práce musí odpovídat českomoravským technickým normám. Výtisky norem dodával Normalisační úřad bezplatně. Vládní nařízení č. 439/1941 Sb., o závaznosti českomoravských norem požárně-technických. Vládní nařízení 201/1942 Sb., o závaznosti technických norem, obchodních a dodacích podmínek a předpisů o jakosti a označování, umožňovalo ministerstvu obchodu a práce, aby vyhláškou v Úředním listu stanovilo obecnou závaznost technických norem, podmínek nebo jiných předpisů.", "question": "Jaké je chráněné označení českých technických norem?", "answers": ["ČSN"]}
{"title": "Shine (album, Edenbridge)", "context": "Shine (album, Edenbridge) ShineInterpretEdenbridgeDruh albaStudiové albumVydáno2004ŽánrHeavy metalDélka59:58VydavatelstvíMassacre RecordsProducentLanvallEdenbridge chronologicky A Livetime in Eden(2004) Shine(2004) The Grand Design(2006) Některá data mohou pocházet z datové položky. Shine je čtvrté album od rakouské kapely Edenbridge. Seznam skladeb „Shine“ – 08:30 „Move along home“ – 04:41 „Centennial Legend“ – 05:16 „Wild Chase“ – 05:32 „And the road goes on“ – 08:10 „What you leave behind“ – 04:41 „Elsewhere“ – 02:18 „October Sky“ – 05:11 „The Canterville Prophecy“ – 01:49 „The Canterville Ghost“ – 07:45 „On Sacred Ground“ – (Bonus Track Europe) 06:04 „Anthem“ – (Bonus Track Japan) 04:41 Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba", "question": "V jakém roce byl vydán album Shine od rakouské kapely Edenbridge?", "answers": ["2004"]}
{"title": "Josef Čapek", "context": "Posléze chodil na německou dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve Vrchlabí. Po jejím absolvování v roce 1903 pracoval rok jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera. Od podzimu 1904 začal žít už natrvalo v Praze, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Zde se také v roce 1910 seznámil se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou (1889-1962).Po absolutoriu na Uměleckoprůmyslové škole a po druhé schůzce s budoucí manželkou odjel na podzim 1910 do Paříže, kam za ním přijel i bratr Karel. Zde J. Čapek navštěvoval Colarossiho akademii. Pobyt, původně plánovaný na tři roky, zkrátil na tři čtvrti roku, aby byl blízko své vyvolené. Spolu s Karlem Čapkem v Paříži rozepsali první verzi dramatu Loupežník.Bratři Čapkové se z cest po Evropě vrátili do Prahy v roce 1911, tedy v době, kdy vyvrcholilo napětí mezi starší a mladou nastupující uměleckou generací v pražském spolku Mánes. Většina mladých umělců, včetně bratří Čapků, nakonec spolek Mánes opustila a založila novou Skupinu výtvarných umělců. Do první světové války Josef Čapek nemusel narukovat z důvodu slabého zraku. === Manželství a střední věk === Po devítileté známosti se oženil se svou dlouholetou láskou Jarmilou, dcerou pražského advokáta Jaroslava Pospíšila. Sňatek se konal 3. května 1919 v kostele sv. Ludmily na Vinohradech.", "question": "Kdo je autorem slova robot?", "answers": ["Josef Čapek"]}
{"title": "Okresní podnik bytového hospodářství", "context": "Okresní podnik bytového hospodářství Okresní podnik bytového hospodářství pečoval o domy a byty Okresní podnik bytového hospodářství nebo v hlavním městě Praze Obvodní podnik bytového hospodářství (ve zkratce OPBH) bylo uskupení, jež v socialistickém Československu spravovalo domy v socialistickém vlastnictví.[1] Vzniklo k 1. lednu 1959 přetvořením z do té doby existujících bytových a domovních správ. Jednotlivé vzniknuvší podniky byly doplněny i četami pro drobnou údržbu bytového majetku. Podnik měl na starosti předávání přidělených prostor nájemníkům, udržování domovního fondu ve způsobilém stavu a zároveň zabezpečoval provoz výtahů v domě či provoz zařízení dodávajících teplo a teplou užitkovou vodu. Dále vedl evidenci a konal pravidelné prohlídky domovního fondu. Po výstavbě nových domů je přebíral do své správy a současně se vyjadřoval k adaptacím, rekonstrukcím a modernizacím prováděným v bytech. Pečoval o udržování pořádku a čistoty v domech i v přilehlých chodnících, dvorech či vnitroblocích. V jednotlivých objektech zajišťoval provozuschopné zařízení civilní obrany, pečoval o dodržování domovního řádu a zásad socialistického soužití v domech. Vybíral (a případně též vymáhal) poplatky za užívání bytů i nebytových prostor a současně vybíral i za služby spojené s užíváním těchto prostor.[2] Odkazy Reference ↑ BÁRTA, Jaroslav. OPBH, uliční výbor či Tuzex. Po roce 1989 zmizela ze slovníku řada výrazů. iHNed.cz [online]. 2009-10-23, rev. 2009-10-25 [cit. 2013-04-28]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. ↑ VLASÁK, Jiří. Inventář Bytový podnik Praha 1 (Obvodní podnik bytového hospodářství Praha 1). Praha: Archiv hlavního města Prahy, 2012. 83 s. Dostupné online. Kapitola Dějiny původce: Bytový podnik Praha 1 a jeho předchůdci v rámci bytového hospodářství po roce 1945, s. 2. Externí odkazy Slovníkové heslo OPBH ve Wikislovníku mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Komunistický režim v Československu", "question": "Jaká je zkratka pro Obvodní podnik bytového hospodářství?", "answers": ["OPBH"]}
{"title": "Zeus", "context": "Diovým symbolem byl orel, svazek blesků a žezlo. Jeho posvátným stromem je dub. Vlastnil rovněž nezničitelný štít aigis, který mu zhotovil Héfaistos z kozí kůže. Z velkého množství dětí lze říci, že pouze některé si vynutila mytologická logika, v takovýchto případech lze najít u tohoto potomka jistou příbuznost s jasným nebem. U ostatních se jednalo pouze o snahu logicky uspořádat mytologii a vytvořit příbuzenskou linii zpravidla s královskými rody. Rodiče Kronos (otec) Rheia (matka) Sourozenci Sestry Hestiá Démétér Héra (zároveň manželka...) Bratři Hádés Poseidón Manželky Métis Héra (zároveň sestra) Děti Manželské (s Hérou) Áres (bůh. války) Hébé (bohyně věčné mladosti) Eileithýia (bohyně porodu) Héfaistos (bůh ohně a kovářství) Nemanželské S bohyněmi (řazeno abecedně podle matky) Persefona (matka Démétér - zároveň sestra) Afrodíté (. matka Dióna, pouze u Homéra) Charitky (matka Eurynomé) Apollón a Artemis (matka Létó) Hermés (matka Maia) Múzy (devět dětí z devíti nocí strávených s ní po sobě, matka Mnémosyné. ) Helena (matka Nemesis, někdy je za matku označována Léda) Moiry a Hóry (matka Themis) S nebohyní (řazeno abecedně podle matky) Aiakos (matka Aigína) Héraklés (matka Alkména,. velmi výjimečně za matku považována Semelé) Amfíón a Zéthos (matka Antiopa) Perseus (matka Danaé) Mínós, Rhadamanthys a Sarpédón (matka Európa) Epafos (matka Íó) Arkas (matka Kallistó). Polydeukés (viz též Dioskúrové) (matka Léda) Dionýsos (matka Semelé, velmi výjimečně i matka Hérakla) Tantalos Bez matky Athéna (vyskočila mu z hlavy, ale plod pocházel od první manželky Métis, kterou pojal za svou část) Kolem Dia se jako kolem každého významnějšího boha této oblasti vytvořil docela silný kult, ten neměl ustálená pravidla a nijak nevybočoval z rámce rituálů věštných řeckých respektive indoevropských bohů. Co se obětí týče tak v tomto kultu je zaznamenáno několik lidských oběti, později docházelo ke klasicky řeckému způsobu obětování. K jeho poctě se konaly závody v Olympii (olympijské hry) a v Nemei. Dále existovala řada běžných oslav na jeho počest a řada mimořádných oslav, kdy si ho bylo třeba naklonit. Zeus měl relativně důležitou roli v očistných a smírných obřadech. Zeus samozřejmě zasáhl výrazným způsobem do umění, jednak mu bylo zasvěceno několik chrámů a jednak byl často zobrazován ve výtvarném umění. Z chrámů se nejznámějším stal Diův chrám v Olympii, který byl dlouhou dobu největším řeckým chrámem.", "question": "Měl bůh Zeus bratra Dia?", "answers": ["Bratři Hádés Poseidón"]}
{"title": "Kuba", "context": "Mezi známé kubánské oficiální zpěváky starší generace nadále žijící na ostrově patří Pablo Milanés, Silvio Rodríguez, Omara Portuondo či známá kapela Buena Vista Social Club, o které byl natočen i film Wima Wenderse. Problémy s diktaturou a související cenzurou mívají i etablované a státem podporované kapely. Známá popová skupina Moneda Dura tak například po vydání svého alba Alma sin Bolsillos byla svědkem zákazu vysílání písně \"Mala leche\" ve státních (tj. všech) médiích jakožto nepřípustné kritiky situace na ostrově a přímo diktátora Castra. K nejznámějším rockovým kapelám současnosti patří punkrocková skupina Porno para Ricardo, jejíž hlavní představitel Gorki Águila byl v minulosti dva roky vězněn a nedávno opět zatčen za \"příliš hlasitou hudbu\". Při posledním soudu byl souzen podle nového politického zákona za \"nebezpečnost\". Teprve po silném mezinárodním tlaku byl osvobozen a potrestán pouze pokutou za veřejné pohoršení. Pravděpodobně nejznámějším kubánským filmem současnosti je \"Jahody a čokoláda\" režiséra Tomáse Gutiérreze Aley Kuba je členem OSN, v roce 1962 jí bylo pozastaveno členství v OAS. Byla členem RVHP a tzv. východního bloku až do jeho rozpadu. Současnými hlavními kubánskými spojenci jsou latinskoamerické státy s levicovými vládami: především Venezuela a Bolívie, které jsou členy mezinárodní organizace Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky vzniklé v roce 2004 (zakládající smlouvu podpsali Hugo Chávez a Fidel Castro). Dalším významným partenerem je Čína a Holandsko. Podrobnější informace naleznete v článku Česko-kubánské vztahy. Od oficiálního navázání diplomatických styků s Kubou 23. 11. 1920 až do roku 1960 Československo zastupoval na Kubě velvyslanec ČSR ve Washingtonu. Nový stálý velvyslanec přímo pro Kubu byl vyslán na ostrov až po převzetí moci Fidelem Castrem v roce 1960. Československo tak podporovalo Castrovu Kubu od samého počátku, mimo jiné dodávkami zbraní, půjčkami, odpouštěním plateb atd. Československo současně zastupovalo Kubu v USA, se kterými Havana neměla diplomatické vztahy. Vztahy s ČSR zkomplikoval až rok 1968. Fidel Castro poté ve svém projevu z 23.8.1968 rozporuplně a emotivně zareagoval na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a současně silně kritizoval kvalitu československých dodávek na Kubu. Po okupaci Československa se vztahy začaly vracet do starých kolejí a v lednu 1969 již Castro československé dodávky opětovně pochválil. Československo patřilo v době socialismu k největším dodavatelům elektráren na Kubu, z ostrova současně odebíralo cukr a nikl. Obchodní výměna mezi oběma zeměmi není v 21. století příliš veliká, v porevoluční době se českým podnikům mezi větší obchody podařilo vyjednat stavbu elektrárny Felton v 90. letech (smlouva podepsána v roce 1997).", "question": "Je Kuba členem OSN?", "answers": ["Kuba je členem OSN, v roce 1962 jí bylo pozastaveno členství v OAS."]}
{"title": "Soustava SI", "context": "{\\displaystyle n=N/N_{\\mathrm {A} }} ), tedy zafixováním Avogadrovy konstanty: 1 mol je jednoduše takové látkové množství, které obsahuje právě přesně 6,022 140 76×1023 elementárních entit. Podle nové definice tak není látkové množství závislé na hmotnosti (ani jiných základních veličinách). Kandela Kandela, značka „cd“, je jednotka svítivosti v SI. Je definována stanovením pevné číselné hodnoty světelné účinnosti monochromatického záření o frekvenci 540×1012 Hz (Kcd), která je rovna 683, je-li vyjádřena v jednotce lm W−1, která je rovna cd sr W−1 nebo cd sr kg−1 m−2 s3, kde kilogram, metr a sekunda jsou definovány prostřednictvím h, c a Δ. Jako standardy svítivosti se používaly různé „standardní svíčky“ o definovaném složení a parametrech, později také definovaná žárovková vlákna. Jako univerzálnější jednotka byla navržena svítivost 1 cm² platiny ohřáté na bod tání. Kvůli přiblížení hodnoty nové jednotky k původním standardním svíčkám byla definice „nové svíčky“ doplněna o koeficient 1/60 a v roce 1948 definována pod novým mezinárodním názvem kandela. V roce 1954 byla zařazena mezi základní jednotky,[19] v roce 1967 pak byla definice zpřesněna: Kandela je svítivost, v kolmém směru, povrchu 1/600 000 metru čtverečního černého tělesa o teplotě tuhnoucí platiny za tlaku 101 325 newtonů na metr čtvereční.[20] Problémy s realizací přesného černého zářiče o takto vysoké teplotě ale vedly k nové radiometrické definici jednotky, která byla přijata v roce 1979: Kandela je svítivost zdroje, který vydává monochromatické záření o frekvenci 540×1012 Hz, jehož intenzita v daném směru je 1/683 wattů na steradián.[21] Změna při redefinici v roce 2019 opět znamenala pouze úpravu formulace do standardního tvaru, beze změny významu. Odvozené jednotky Podrobnější informace naleznete v článku Odvozená jednotka SI. Odvozené jednotky se tvoří kombinacemi (povoleny jsou výhradně součiny a podíly) základních jednotek, například kilogram na metr krychlový pro hustotu, metr čtvereční pro plochu, metr krychlový pro objem, metr za sekundu pro rychlost a podobně.", "question": "Jaká je zkratka pro jednotku svítivosti?", "answers": ["cd"]}
{"title": "Ugrofinské jazyky", "context": "Ugrofinské jazyky tvoří společně se samojedskými jazyky uralskou jazykovou rodinu. Přestože se jimi mluví na rozlehlých plochách Eurasie, nepatří do rodiny indoevropských jazyků. Termín \"ugrofinské\" je však dnes považován za sporný, neboť někteří lingvisté mají zato, že obě podskupiny ugrofinských jazyků, tj. finsko-permské jazyky a ugrické jazyky k sobě mají zhruba stejně daleko, jako k nim má jiná skupina uralských jazyků, jazyky samojedské. Občas se termín \"ugrofinské jazyky\" používá též pro celou uralskou jazykovou rodinu. Ugrofinské jazyky mají kolem 22 milionů mluvčích, a to zejména ve východní, severní a střední Evropě a na západní Sibiři. == Klasifikace == Ugrické jazyky Maďarské Maďarština Obsko-ugrické Chantyjština (osťáčtina) Mansijština (vogulština) Finsko-permské jazyky Permské Komijské Komi (zyrjanština, komi-zyrjanština) Komi-permjačtina Komi-jazvanština (jazvanština, východní permjačtina) Udmurtština (voťáčtina) Finsko-volžské jazyky (finsko-marijské) Marijské Marijština (čeremiština) Mordvinské Erzja Mokša Vymřelé finsko-volžské jazyky s nejistým zařazením † Merja † Muromština † Meščerština Finsko-laponské jazyky (finsko-sámské) Sámské jazyky (laponské) Západosámské Jižní sámština Umejská sámština – téměř vymřelá Lulejská sámština Pitejská sámština – téměř vymřelá Severní sámština Východosámské † Kemijská sámština – vymřelá Inarijská sámština † Akkalská sámština (babinská) - poslední mluvčí zemřela 29. 12. 2003 Kildinská sámština Skoltská sámština Terská sámština – téměř vymřelá Baltofinské jazyky Estonština Estonština Jižní estonština Võ Setučtina (seto) Finské Finština Meänkieli Kvenština Ingrijská finština Ižorština (ingrijština) – téměř vymřelá Karelské Karelština Ludičtina (lydština, lüdština) Livvi (aunuská karelština, oloněcká karelština, oloněčtina) Livonština Vepština Votština – téměř vymřelá === Ugrické jazyky === Ugrická skupina je početně malá. Největším a nejdůležitějším jazykem této skupiny je maďarština. === Finské jazyky === Skupina finských jazyků je poměrně početná, ve většině případů se však jedná o jazyky s velmi malým počtem mluvčích. Finština (přes 5 milionů mluvčích) a estonština (přes 1 milion mluvčích) jsou jediné dva jazyky této skupiny, jimiž hovoří mluvčí na vlastním státním území. Dalšími významnými jazyky jsou karelština na území Karelské republiky (finsky a karelsky Karjala), === Další jazyky === Jsou jimi laponské jazyky v severní Evropě na územích Finska, Švédska, Norska a Ruska, komijské jazyky, mnoho dalších jazyků, užívaných zejména na rozsáhlých územích bývalého Sovětského svazu, jejichž význam není v současnosti příliš velký a samotné používání postupně zaniká společně se stárnoucí populací mluvčích.", "question": "Spolu s jakými jazyky tvoří ugrofinské jazyky uralskou jazykovou rodinu?", "answers": ["samojedskými"]}
{"title": "Tylov", "context": "Tylov Tylov CestaLokalita Charakter malá vesnice Obec Lomnice Okres Bruntál Kraj Moravskoslezský kraj Historická země Morava Zeměpisné souřadnice 49°53′44″ s. š., 17°25′41″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 73 (2011)[1] Katastrální území Tylov (12 km²) PSČ 793 05 Počet domů 40 (2011)[1] Tylov Další údaje Kód části obce 86673 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Tylov (dříve též Ptejlov, německy Tillendorf[2]) je část obce Lomnice v okrese Bruntál. Tylov měl ve znaku osmilistou růži.[3] Vývoj počtu obyvatel Počet obyvatel Tylova podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[4]: Rok1869188018901900191019211930195019611970198019912001 Počet obyvatel 329348356352331353339[p 1]19317220013511881 ↑ z toho: 12 Čechoslováků, 327 Němců; 335 řím. kat., 1 evang., 2 čsl. V Tylově je evidováno 44 adres, vesměs čísla popisná (trvalé objekty).[5] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 41 domů, z toho 18 trvale obydlených. Významné osobnosti V Tylově se 10. září 1880 narodil Gustav Brauner, významný malíř. Po vystudování malířské školy působil v Českých Budějovicích. Zemřel 3. března 1966 v Bavorsku. Galerie Firma Chalupy Bytovky Odkazy Reference 1 2 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 605. ↑ Seichterová, Hana: Razítka obcí bývalého sovineckého panství do roku 1951, Střední Morava 33/2012, ISBN 978-80-85807-52-3, s. 98-113↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 708-709. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 98. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1078-1079. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online. Literatura PINKAVA, Viktor. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Unčovský a rýmařovský okres.. Brno: Musejní spolek v Brně, 1922. 393 s. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Tylov na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jakou rúži měl ve znaku část obce Tylov?", "answers": ["osmilistou"]}
{"title": "Elektromyografie", "context": "Elektromyografie Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Elektromyografie (EMG) studuje funkci kosterního svalstva tím, že vyšetřuje elektrické biosignály, které ze svalů vycházejí. (Mohli bychom také říci, že jde o biosignály, vznikající v důsledku svalové aktivity, což je typický příklad, ovšem takové tvrzení by mohlo být zavádějící, neboť svaly produkují elektrickou aktivitu, i když jsou v klidu – např. ploténkový šum.) Historie Zvýšený zájem o studium svalových pohybů můžeme pozorovat v renesanci, kdy se jim věnoval zejména polyhistor Leonardo da Vinci. Rovněž tak „otec“ moderní anatomie Andreas Vesalius ve svém díle Fabrica – ten se však věnoval spíše popisu mrtvých svalů než jejich dynamice. První logickou dedukci toho, že svaly musí vykazovat elektrickou aktivitu, dokumentoval Ital Francesco Redi v r. 1666. Předpokládal, že rána od rejnoka elektrického[zdroj? ] má svůj původ v jeho svalech. Vztah mezi elektřinou a svalovou kontrakcí poprvé pozoroval Luigi Galvani v r. 1791. Depolarizoval svaly žabího stehýnka tím, že se jich dotknul kovovou tyčí. I když se v interpretaci svých pokusů mýlil tím, že vzniklý galvanický článek ve své knize De Viribus Electricitatis in Motu Musculari Commentarius (1792) považoval za projev \"živočišné elektřiny\", přece je možno jeho pozorování považovat za zrození elektroneurofyziologie. Že se v Galvaniho pokusech jednalo o elektrochemický článek, sestavený z elektrolytu a dvou elektrod z různých kovů, kterým po uzavření elektrického obvodu prochází elektrický proud, objevil dva roky po Galvaniho prvním experimentu r. 1793 Alessandro Volta. Na toto zjištění zareagoval Galvani hned v následujícím roce tím, že zjistil, že stah žabích svalů je možno vyvolat i přiložením volného konce nervu bez přítomnosti jakéhokoliv kovu, a tím se utvrdil ve svém konceptu živočišné elektřiny. Avšak Voltův vliv byl natolik silný, že diskuse o koncepci Galvaniho živočišné elektřiny na další čtyři desetiletí utichla - zatímco na Voltův objev navázal vývoj galvanických článků pro technické využití, ve výzkumu živočišné elektřiny v té době nikdo nepokračoval. V r. 1820 sestavil Schweigger první galvanometr, založený na Oerstedových objevech v oblasti magnetismu. Pět let poté zdokonalil Nobili galvanometr kompenzací zemského magnetismu a tím zvýšil jeho citlivost.", "question": "Pro elektromyografii se uvádí která zkratka?", "answers": ["EMG"]}
{"title": "Petr Stehlík", "context": "vrh koulí zlato MČR 2004 vrh koulí zlato MČR 2005 vrh koulí zlato MČR 2007 vrh koulí zlato MČR 2008 vrh koulí Halové mistrovství ČR v atletice stříbro HMČR 1998 vrh koulí bronz HMČR 1999 vrh koulí stříbro HMČR 2001 vrh koulí zlato HMČR 2002 vrh koulí zlato HMČR 2005 vrh koulí Petr Stehlík (* 15. dubna 1977 Turnov, Československo) je český atlet specializující se na vrh koulí. Jako závodník AC Turnov však nastupoval i v dalších vrhačských disciplínách: hodu diskem, oštěpem i kladivem.[1] Aktivní atlet V roce 2004 reprezentoval na olympijských hrách v Athénách Českou republiku ve vrhu koulí a obsadil 12. místo. Na atletickém mítinku kategorie Super Grand Prix v Dauhá vybojoval výkonem 20,05 metru šesté místo a zároveň tak splnil B limit pro účast na olympijských hrách v Pekingu.[2] Trenérská dráha V roce 2011 začal trénovat a vytvořil skupinu českých reprezentantů vrhačů s dobrými výsledky. Ve skupině má v roce 2013 Ladislava Prášila, Martina Staška, Tomáše Staňka, Martina Nováka a další atlety.[3] Odkazy Reference ↑ Petr Stehlík na www.acturnov.cz↑ Koulař Stehlík si přiveze z Dauhá olympijský limit↑ Michal Osoba, Právo. Tiché siláky nakopnou i sázky s trenérem. sport.cz [online]. 2013-08-07 [cit. 2012-08-07]. Dostupné online.", "question": "Na co se specializuje atlet Petr Stehlík?", "answers": ["vrh koulí"]}
{"title": "Forrest Gump (film)", "context": "Forrest Gump je americký film režiséra Roberta Zemeckise natočený v roce 1994 na motivy stejnojmenné knihy Winstona Grooma z roku 1985. Film dosáhl velkého úspěchu u diváků a vydělal celosvětově přes 667 milionů dolarů. Byl nominován na 13 Oscarů, z nichž 6 cen získal, včetně ceny nejlepší film, nejlepší režisér (Robert Zemeckis) a nejlepší herec (Tom Hanks). Film vypráví příběh jednoduchého muže, Forresta Gumpa, který se i přesto, že má pouze IQ 75, setká s mnoha historickými osobnostmi, včetně 3 amerických prezidentů a je přítomen u mnoha historických událostí, jako vloupání do hotelu Watergate. Film se podstatně liší od knihy na jejíž motivy byl natočen.", "question": "Kolik oscarových nominací získal film Forrest Gump?", "answers": ["13"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Tento koncept (vznikl při poradě skupiny u Masonova kuchyňského stolu) inspiroval kapelu a společně napsali několik motivů (některé z nich Waters poté využil na dalších albech) jako např. \"Us and Them\", píseň o násilí a zbytečnosti války, nebo motiv šílenství a neurózy v \"Brain Damage\". Složitá a precizní výstavba alba je zásluhou Alana Parsonse, který tímto stanovil nový standard v kvalitě zvuku. Tento aspekt se stal poté typickým rysem skupiny a zároveň pomohl v prodejnosti alba, neboť chtiví zvukofilové si po \"ojetí\" desky běželi koupit novou kopii. Ve snaze zúročit svou nabytou popularitu vydali Pink Floyd v roce 1974 výběrové dvojalbum A Nice Pair, jež obsahuje znovuvydané první dvě desky skupiny, The Piper at the Gates of Dawn a A Saucerful of Secrets. Album Wish You Were Here, vydané roku 1975, obsahuje motiv nepřítomnosti. Nepřítomnosti lidskosti v hudebním průmyslu a nejvýrazněji nepřítomnosti Syda Barretta. Album je dobře známé díky stejnojmenné písni, rovněž obsahuje dlouhou instrumentální skladbu \"Shine On You Crazy Diamond\" skládající se z devíti částí, jež byla složena jako pocta Sydu Barretovi. Mnoho hudebních vlivů z minulosti se zde spojilo dohromady - atmosférické klávesy, bluesová kytara, dlouhá saxofonová sóla (hrána Dickem Parrym), jazzové prvky a agresivní elektrická kytara.", "question": "Jaké znovuvydané desky obsahuje dvojalbum A Nice Pair?", "answers": ["The Piper at the Gates of Dawn a A Saucerful of Secrets"]}
{"title": "Baskičtina", "context": "Baskičtina (baskicky: Euskara) je izolovaný jazyk, který nepatří do žádné jazykové rodiny. Proto je velice odlišný od ostatních jazyků, zvláště pak jazyků z okolních území (španělština, francouzština, katalánština). Z typologického hlediska je to jazyk aglutinační. Hlavní oblastí rozšíření je Baskicko, a to nejen kraj Španělska, ale také širší okolí zasahující přes Pyreneje také do Francie. Tato oblast má značnou kulturní i politickou autonomii. Národ žijící na severu Pyrenejského poloostrova mluvící tímto jazykem se nazývá Baskové. Standardizovaná forma baskičtiny, která byla přijata koncem 20. století, se nazývá Batua. Mimo této standardní verze existuje ještě 6 hlavních nářečí baskičtiny – biskajské, gipuzkoanské a hornonavarrské (ve Španělsku) a dolnonavarrské, lapurdianské a zuberoanské (ve Francii). Přesné hranice rozšíření dialektů nekorespondují s hranicemi politickými. V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón.", "question": "Jaký jazyk je z typologického hlediska baskičtina?", "answers": ["aglutinační"]}
{"title": "Akciová společnost", "context": "Každý z akcionářů zde má počet hlasů, dle počtu vlastněných akcií.Představenstvo – je statutární orgán, který má za úkol řídit společnost v době mezi valnými hromadami, operativně rozhodovat a vést účetnictví. Obvykle je volí a odvolává valná hromada, ledaže stanovy určí, že tato působnost náleží dozorčí radě. Neurčí-li stanovy jinak, má představenstvo 3 členy. Délku funkčního období členů představenstva je možno sjednat libovolně.Dozorčí rada – je orgán, jehož úkolem je dohlížet na působnost představenstva, má povoleno kontrolovat účetnictví i všechny další doklady společnosti. Její členy vždy volí valná hromada. Neurčí-li stanovy jinak, má dozorčí rada 3 členy a funkční období člena dozorčí rady je 3 roky. Ve společnostech s více než 500 zaměstnanci volí 1/3 dozorčí rady zaměstnanci a počet členů dozorčí rady musí být dělitelný třemi. ==== Monistický systém ==== Valná hromada – je nejvyšším orgánem akciové společnosti stejně jako u dualistického systému. Správní rada – kontrolně-řídící orgán. Neurčí-li stanovy jinak, má správní rada 3 členy. Statutární ředitel – statutární orgán společnosti, je jmenován správní radou. Přísluší mu obchodní vedení společnosti. == Označení akciové společnosti v zahraničí == Bulharsko (А д, А), Dánsko (Aktieselskab, A/S), Finsko (Osakeyhtiö, OY), Francie (Société anonyme, S. A.),. Chorvatsko (dioničko društvo, d.d.), Itálie (Società per Azioni, S.p.A.), Maďarsko (Részvénytársaság, Rt., anebo Zártkörűen Működő Részvénytársaság, Zrt.. ), Německo (Aktiengesellschaft, AG), Norsko (Aksjeselskap, AS), Polsko (Spółka Akcyjna, S.A.), Rumunsko (Societate pe Actiuni, s.a.. ), Rusko (А о, Akcioněrnoje Obščestvo, AO), Slovensko (akciová spoločnosť, a.s. nebo též účastinná spoločnosť), Slovinsko (delniška družba, d.d.), Srbsko (akcionarsko društvo, a.d.), Španělsko (Sociedad anónima, S. A.), Švédsko (Aktiebolag, AB) == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Literatura === Lasák, J., Pokorná. J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : Wolkers Kluwer, 2014, 2000 s. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, 1008 s. Hejda, J. a kol.: Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně jejich návaznosti na české a evropské předpisy. 1. vydání. Praha : Linde, 2013, 784 s. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu akciová společnost ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Akciová neb akcijní společnost v Ottově slovníku naučném ve WikizdrojíchČást Zákona o obchodních korporacích, věnující se akciové společnosti, zakonyprolidi.cz Muzeum cenných papírů, nadační fond", "question": "Kterou zkratkou se obvykle zapisuje akciová společnost?", "answers": ["a.s."]}
{"title": "Bílkov (hrad)", "context": "Zřícenina hradu Bílkov leží ve stejnojmenné obci, která je dnes součástí města Dačice v okrese Jindřichův Hradec. Od roku 1963 jsou zbytky hradu chráněny jako kulturní památka. == Historie == Po Bílkově se poprvé píše roku 1238 Ratibor a roku 1253 Smil. V polovině 14. století hrad získali páni z Hradce. V roce 1399 získala hrad Eliška z Hradce, provdaná za Jana z Kravař. Hrad přestál husitské války. O Bílkov poté vyvstal spor. Měla jej držet jako věno Anna z Hradce, která se provdala za Hynce Ptáčka z Pirkštejna, avšak nárokoval si jej i její příbuzný Menhard z Hradce. Roku 1444 při nočním přepadu Hynce Ptáček z Pirkštejna Bílkov obsadil a poničil. Hrad už nebyl obnoven. Roku 1447 o něj Menhard vedl s Annou soudní spor, ta jej roku 1452 nechala za 5 000 kop grošů zapsat svému novému choti Jindřichu II. Kruhlatovi z Michalovic. Poté připadl Menhartovým dědicům. Dne 17. září 1459 jej Zdeněk ze Šternberka, správce Menhartova dědictví, prodal Volfgangovi Krajíři z Krajku. Roku 1459 se uvádí jako zbořený. Hrad byl po staletí rozebírán na stavební materiál. Na jeho místě byly postaveny rodinné domy. Dnes se prakticky zachovaly jen zbytky příkopů a kousek zdi. == Odkazy == === Reference === === Literatura === PLAČEK, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. === Externí odkazy === Hrad Bílkov na webu Pruvodce.cz Panství Bílkov, Ranožírovci", "question": "Je zřícenina hradu Bílkov kulturní památkou?", "answers": ["Od roku 1963 jsou zbytky hradu chráněny jako kulturní památka."]}
{"title": "Stát", "context": "Stát je základní územní mocenská jednotka, instituce (či organizace) disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti (státu). Stát je vymezen státní mocí, státním lidem (státním občanstvím) a státním územím. Svrchovaný stát není podřízen žádné jiné (státní) moci a to jak vnější, tak vnitřní. Stát zahrnuje ozbrojené síly, státní aparát (byrokracii), soudy a bezpečnostní sbory (policii). Niccolò Machiavelli poprvé definoval \"stát\" jako pojem, který vyjadřuje politický útvar, aniž by sledoval typ režimu, který v něm je. Stát je neutrální, neboť nezahrnuje myšlenku dobra ani zla. Jeho hlavním a jediným zájmem je rozšíření a udržení moci, či jeho stability, kterou neudržuje řád, ale vojenská síla. Max Weber definuje \"stát\" jako lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol legitimního násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako prostředek vynucování státního zájmu, tak by stát zanikl a místo něj by nastoupila anarchie. Kritéria státu jsou definována v Konvenci o právech a povinnostech států z Montevidea, která byla podepsána roku 1933.", "question": "Čím je vymezen stát?", "answers": ["státní mocí, státním lidem (státním občanstvím) a státním územím"]}
{"title": "Spojka (slovní druh)", "context": "Spojka (slovní druh) Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska. Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi. Spojka (konjunkce; lat. conjunctio) je neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty. Spojky vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo členů. Rozlišují se spojky souřadicí a podřadicí. Spojka souřadicí (parataktická) Spojka souřadicí spojuje dva větné členy nebo věty v souvětí v souřadném poměru.[1] Příkladem souřadicích spojek v češtině jsou a, i, či nebo nebo. V následujícím výčtu jsou kromě spojek uvedeny i spojovací výrazy složené buď z více spojek (ale i) anebo doprovázeny příslovci (jednak (a) jednak; jednak, ale i).[1] Spojky slučovací – a, i, ani, nebo, či, přímo, nadto, ani-ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak, zčásti-zčásti, dílem-dílem Spojky odporovací – ale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice-ale, jistě-ale Spojky stupňovací – i, ba, ba i, ba ani, nadto, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i Spojky vylučovací – nebo, aneb, buď - nebo, buď - anebo Spojky vysvětlovací – totiž, vždyť Spojky příčinné – neboť, vždyť, totiž, však také Spojky důsledkové – proto, a proto, tak , a tak, tudíž, a tudíž, tedy Spojka podřadicí (hypotaktická) Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva. Z podřadicích spojek se ke spojování větných členů užívají téměř výhradně spojky přípustkové: statečný, i když pošetilý plán. Související články seznam latinských gramatických pojmů Reference 1 2 GRUET ŠKRABALOVÁ, Hana. Koordinační spojka [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-480-5. Externí odkazy Slovníkové heslo spojka ve Wikislovníku Kategorie Spojky ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Slovní druhy podstatné jméno • přídavné jméno • zájmeno • číslovka • sloveso • příslovce • předložka • spojka • částice • citoslovce jméno obecné jméno vlastní jméno bionymum antroponymum (rodné jméno / křestní jméno • hypokoristikon • příjmí • příjmení • přezdívka • jméno po chalupě • fiktonymum (pseudonym) • obyvatelské jméno • rodinné jméno • rodové jméno • etnonymum • theonymum) • zoonymum • fytonymum abionymum toponymum (choronymum • oikonymum • anoikonymum – urbanonymum) • kosmonymum / astronymum • chrématonymum) • exonymum • endonymum • cizí jméno • standardizované jméno Autoritní data: PSH: 6860", "question": "Jakou mají definici spojky?", "answers": ["neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty"]}
{"title": "Madhouse", "context": "Madhouse (japonsky 株, Kabušiki gaiša Maddohausu) je japonské anime studio, založené na počátku 70. let 20. století bývalými animátory z Muši Production: Masao Marujamou, Osamu Dezakim, Rintaróem a Jošiakim Kawadžirim. Mezi jejich nejznámější anime patří například Death Note nebo Trigun.", "question": "Kým bylo založeno anime studio MADHOUSE?", "answers": ["Muši Production: Masao Marujamou, Osamu Dezakim, Rintaróem a Jošiakim Kawadžirim"]}
{"title": "Lípa srdčitá v zámeckém parku", "context": "Lípa srdčitá v zámeckém parku Památný strom (chráněný)Lípa srdčitá v zámeckém parku Evidenční č. 104641 (11451) Poloha Okres Klatovy Obec Žihobce Katastr Žihobce Souřadnice 49°12′52,44″ s. š., 13°37′59,16″ v. d. Některá data mohou pocházet z datové položky. Lípa srdčitá v zámeckém parku je památný strom v Žihobcích. [1] Lípa malolistá (Tilia cordata Mill.) roste v zámeckém parku u přírodního parketu, výška stromu je 26 m, šířka koruny 26 m, obvod kmene 445 cm (měřeno 2011). V úžlabí se nachází dutina, koruna byla v minulosti zakrácena, kmen vykazuje mírné poškození. V roce 2006 byl proveden zdravotní, bezpečnostní a redukční řez, ošetření a zastřešení dutiny.[2] Lípa je chráněna od 30. listopadu 2005 jako součást kulturní památky, významná svým stářím a vzrůstem.[1] Reference 1 2 Památné stromy. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. ↑ Odborná databáze památných stromů. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Stromy", "question": "Kolik cm má obvod kmene Lípy srdčité v zámeckém parku v Žihobcích?", "answers": ["445"]}
{"title": "Zelený čaj", "context": "Nápoj zvaný zelený čaj (čínsky: 绿; pinyin: lǜ; japonsky: 緑, rjokuča) je \"pravý\" čaj, který při svém zpracování prošel minimální oxidací. Zelený čaj je populární v Číně, Tchaj-wanu, Hong Kongu, Japonsku, Koreji a na Středním Východě. Relativně nedávno se také více rozšířil na Západě, kde je tradičněji konzumován čaj černý. == Příprava == Každý listový čaj lze připravit více různými způsoby. Všeobecným pravidlem u zelených čajů je zalévání vodou, která prošla varem, ale zchladla na 60–80 °C. Příliš teplá voda způsobí vyluhování tříslovin a dalších substancí a nálev má hořkou chuť až pachuť. Čaj zalitý příliš chladnou vodou má mdlou až vodovou chuť, protože se vonné a chuťové složky uvolnily z listů jen málo. Kvalitní listové zelené čaje lze zalévat vícekrát. Pro další nálevy lze zvýšit teplotu vody nebo prodloužit dobu louhování. Doba louhování pro první nálev může u zelených čajů být od 30 sekund do několika minut. Opět záleží na konkrétním čaji. Při kratších dobách louhování se běžně používá větší množství čaje než u louhování delšího. Množství čaje pro přípravu se v Evropě odměřovalo na malé lžičky, což vedlo k zažití pojmu \"čajová lžička\". U kvalitních sypaných čajů s různou sypnou hmotností, velikostí listu však tento způsob není příliš spolehlivý. Vhodnější je proto odvážení čaje. Pro přípravu 1,5 dl nálevu se používají 2–4 g čaje. Nelze stanovit \"správný\" způsob přípravy čaje. Každá sklizeň i stejného druhu čaje je vždycky odlišná a prožitek spojený s čajováním spočívá také v experimentu a odhalování kvalit čaje, který se připravuje. S přípravou zeleného čaje se ve východních kulturách spojuje také řada obřadů a ceremonií. == Zelený čaj a zdraví == === Historie === Archeologické nálezy ukazují, že čaj se pije už téměř 5 000 let, a že Indie a Čína byly první dvě krajiny, kde se začal pěstovat. Podle legendy je objevení čaje připisováno čínskému císaři Šen-nungovi, kterému podle pověsti při ohřívání vody spadly do kotlíku náhodně i lístky čajovníku. Poté, co lahodně vonící nápoj ochutnal, byl překvapen jeho vynikající chutí a energií nápoje, která odstranila únavu. Zelený čaj se používal v tradiční medicíně v Indii, Číně, Japonsku a Thajsku v nejrůznějších případech od zastavování krvácení a zlepšování hojení ran přes snižování horečky, snižování krevního cukru až po zlepšování trávení.", "question": "Kde je populární zelený čaj?", "answers": ["v Číně, Tchaj-wanu, Hong Kongu, Japonsku, Koreji a na Středním Východě"]}
{"title": "Kostrč", "context": "Kostrč či kost kostrční (os coccygis) je malá kost u člověka vzniklá srůstem posledních obratlů, která je pozůstatkem zakrnělého ocasu. Vzniká srůstem tří až pěti posledních obratlů a má trojúhelníkovitý tvar. Srostlé obratle se ale původním obratlům podobají jen velice málo, jelikož z jejich původního tvaru obsahují pouze obratlové tělo. Kostrč se nachází v oblasti zadní části pánve. Nad ní se nachází křížová kost, se kterou je spojena chrupavkou (tzv. synchondróza) vycházející z báze kostrče a směřující k hrotu křížové kosti. Díky chrupavčitému spojení mezi těmito kostmi lze docílit určité mobility spoje, který umožňuje kývavý pohyb. Vlivem větší absorpce vody během těhotenství se může kostrč změkčit, čímž umožní snazší porod. Kostrč je tvořena obvykle z 3 až 5 rudimentárních obratlů (jiný zdroj uvádí 4 až 5) Co1 až Co5, které k sobě pevně srůstají. V některých atypických případech se stává, že může být kostrč tvořena až ze 6 či 7 obratlů. Obratle nemají svůj typický tvar, ale jsou značně deformované a z jejich původní podoby je stejné pouze tělo obratle. Ze zakrnělých oblouků se vyvinuly jen zakrnělé výběžky cornua coccygea směřující proti cornua sacralia. Pouze v případě prvního obratle je možné ještě pozorovat zakončení páteřního kanálu. Konec kostrče je volný a spolu s koncem křížové kosti se využívá pro definování pánevní roviny. Člověku napomáhá k sezení – díky ní dokáže dlouho sedět. Mezi časté úrazy kostrče patří její naražení vlivem tvrdého nárazu či dopadu na ni. V tomto případě se jedná o bolestivé zranění, které časem přejde. V extrémním případě může dojít ke zlomení kostrče.", "question": "Jak vzniká u člověka kostrč?", "answers": ["srůstem posledních obratlů"]}
{"title": "Žert (film)", "context": "Žert je český film natočený v roce 1968 režisérem Jaromilem Jirešem podle stejnojmenného románu Milana Kundery. Námět: Milan Kundera Další údaje: černobílý, 80 min, drama Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1968 Muž na služební cestě (Josef Somr) se chopí příležitosti pomstít se svému bývalému příteli (Luděk Munzar), který mu kdysi ublížil, tím, že mu svede ženu (Jana Dítětová). V okamžiku, kdy se mu to povede a její nevěra má vyjít najevo, zjistí, že přítel již dávno žije s jinou, mladší ženou.", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Žert?", "answers": ["Milana Kundery"]}
{"title": "Ionizovaný plyn", "context": "Ionizací plynu vzniká ionizovaný plyn. Pro ionizaci se některé molekuly plynu rozštěpí na elektron a kladný iont. Plamen nebo záření jsou ionizátory, které dodávají elektronům energii potřebnou k jejich odtržení. Elektron se může spojit s neutrální molekulou a vytvořit záporný iont. Vzduch je vždy alespoň částečně ionizován účinkem kosmického záření a radioaktivity zemské kůry. Běžně vzniká v 1 cm3 vzduchu každou sekundu přibližně 10 kladných iontů a elektronů. Elektrické vlastnosti ionizovaného plynu můžeme měřit pomocí ionizační komory. Je zhotovena jako deskový kondenzátor v kovovém krytu s okénkem, kterým do prostoru mezi deskami proniká ionizující záření. Při zvyšování napětí získáváme měřením odporu kondenzátoru voltampérovou charakteristiku výboje. Formou ionizovaného plynu je plazma.", "question": "Co vzniká ionizací plynu?", "answers": ["ionizovaný plyn"]}
{"title": "František Palacký", "context": "V roce 1827 Palacký začal vydávat na nabídku hraběte Kašpara Šternberka muzejní časopisy (německý měsíčník Monatsschrift des böhmen Museums a český čtvrtletník Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách). Je zajímavé, že mezi českými vlastenci bylo zpočátku značné množství sporů (především s F. L. Čelakovským), kterým se nelíbila forma a pravopis těchto časopisů. V těchto sporech se plně projevovala roztříštěnost českého vlasteneckého hnutí. Pro malý zájem o německý časopis byl roku 1831 změněn na čtvrtletník a o rok později (1832) zrušen úplně. Roku 1838 začal českou verzi redigovat Pavel Josef Šafařík. Vedle redaktorské činnosti se na chodu muzea podílel i jako člen muzejního výboru (od 1830) a od 1834 jako jednatel tohoto výboru. V roce 1827 se František Palacký oženil s mladší dcerou velkostatkáře a advokáta Jana Měchury, Terezií Měchurovou, ačkoliv mu rodina i rodinný lékař Václav Staněk sňatek rozmlouvali s odůvodněním, že Terezie má těžkou srdeční vadu a není pro manželství způsobilá. S Terezií vychoval dvě děti, syna Jana (budoucího přírodovědce), a dceru Marii, později provdanou za Františka Ladislava Riegera. Jejich vychovatelem byl Václav Vladivoj Tomek, který ve svých Pamětech popsal těžkou práci, kterou měl zejména s hyperaktivním a neposlušným Janem. Díky dobrému majetkovému zabezpečení rodiny Měchurových a později také rodiny svého zetě Františka Ladislava Riegera, mohl Palacký psát své dílo v klidu rodinných panství, jednak ve víkendovém Červeném domě (též zvaném Červený lis) v Praze - Libni, a dále na zámcích v Otíně, Chocomyšli nebo v Lobkovicích u Mělníka. S ohledem na chatrné zdraví své manželky (měla srdeční vadu), kterou Palacký velmi a stále miloval, rodina jezdila často do lázní, nejčastěji na francouzskou Riviéru do Nice (Nizza), také do okolí Neapole. V roce 1827 s ním začaly vyjednávat české stavy, které jej chtěly po smrti Františka Pubičky jmenovat do pozice oficiálního stavovského historiografa. Pro určité komplikace byl opravdu jmenován až 1838, plat ovšem dostával již mnohem dříve s tím, že měl dokončit Pubičkovy Chronologische Geschichte Böhmens. Protože však toto dílo bylo v 30. letech metodicky i koncepčně zastaralé, začal Palacký usilovat o možnost sepsat české dějiny úplně nově, na základě pramenných fondů i diplomatického charakteru a s ohledem i na sociální, hospodářský, náboženský a kulturní vývoj státu.", "question": "Který český spisovatel měl přezdívku \"otec národa\"?", "answers": ["František Palacký"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak.", "question": "Kolik má Pluto měsíců?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Facebook", "context": "Facebook (výslovnost v angličtině [feɪ] IPA, fejsbuk) je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svými 2 miliardami aktivních uživatelů (červen 2017) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do sedmdesáti tří jazyků. Jméno serveru vzniklo z papírových letáků zvaných Facebooks, které se rozdávají prvákům na amerických univerzitách. Tyto letáky slouží k bližšímu seznámení studentů mezi sebou. V roce 2010 vznikl americký film The Social Network, který pojednává o počátcích Facebooku. == Historie == K založení Facebooku vedla dohoda mezi mladým studentem počítačového programování Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity a Eduardem Saverinem. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 26. září 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let.[2] Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace. Po založení Facebooku se Mark Zuckerberg dostal do sporu s dvojčaty Cameronem a Tylerem Winklevossovými, kteří Marka Zuckerberga obvinili, že jim nápad na síť ukradl. Spor vyvrcholil v roce 2011, kdy jim Mark Zuckerberg vyplatil 65 milionů dolarů. Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. Hodnota společnosti byla v roce 2006 odhadována na 100 miliónů USD. Podle serveru TechCrunch, mělo v roce 2005 na Facebooku profil 85 % studentů amerických univerzit, z nichž se 60 % přihlašovalo denně, 85 % alespoň týdně a 93 % alespoň jednou měsíčně.Okolo roku 2008 se Facebook dostal nad hranici 100 milionů uživatelů. Po celou svou dosavadní dobu a ještě dalších asi pět let po té měl Facebook problém s pěnězi.", "question": "V kterém roce vznikl americký film The Social Network, který mapuje počátky Facebooku?", "answers": ["2010"]}
{"title": "Země", "context": "Z jádra se neustále uvolňuje značné množství akumulovaného tepla, které má za následek pohyb roztaveného materiálu v zemském tělese. Teplejší materiál ohřátý na rozhraní pláště a jádra začíná v podobě plášťových chocholů stoupat a dostávat se k povrchu. Na některých místech pak dochází k proražení litosférických desek a úniku magmatu skrz sopky a trhliny v oceánských deskách. Mnoho hornin, z nichž je zemská kůra tvořena, se vytvořilo před méně než 100 milióny let; nejstarší známé žíly minerálů jsou 4,4 miliardy let staré, což znamená, že Země měla pevnou kůru přinejmenším po tuto dobu. Zemské složení je značně variabilní dle toho, jaká část se zkoumá. Značně rozdílné složení vykazuje oceánská kůra od kontinentální, plášť od kůry apod. Předpokládá se, že globální zemské složení podle hmotnosti je následující: Související informace naleznete také v článku Stratifikace Země. Zemské těleso se skládá z několika vrstev tzv. geosfér, které na sebe volně navazují. Liší se od sebe složením, hustotou, tlakem a teplotou. Byly detekovány na základě šíření seismických vln. Tyto geosféry jsou směrem od jádra řazeny soustředně, tedy obepínají jádro. Jejich rozložení v tělese je z největší části ovlivněno hmotností látek, ze kterých jsou složeny. Nejblíže povrchu se nachází litosféra, která má mocnost od 0 do asi 60 km (místně kolísá 5–200 km). Litosféra je složena ze zemské kůry s průměrnou mocností 0 až 35 km a svrchního pláště s mocností 35 až 60 km. Zemský plášť je v hloubce cca 35 až 2890 km a v hloubce až 700 km se nachází astenosféra. Pod pláštěm je situované jádro v hloubce 2890 až 5100 km vnější tekuté jádro a pod ním v hloubce 5100 až 6378 km vnitřní pevné jádro. Související informace naleznete také v článku Zemské jádro. Průměrná hustota Země je 5515 kg/m3, což ji činí nejhustší planetou ve sluneční soustavě. Průměrná hustota materiálu na povrchu však činí jen asi 3000 kg/m3, těžší materiály se proto musí nacházet v zemském jádru. V raném období před asi 4,5 miliardami let byl povrch Země roztaven a hustší hmota klesala ke středu v procesu planetární diferenciace, zatímco lehčí materiály vyplavaly do zemské kůry. Následkem toho je jádro tvořeno především železem spolu s niklem a jedním nebo více lehčími prvky; těžší prvky, jako olovo nebo uran, jsou buď příliš vzácné, než aby byly významnými, nebo mají sklon se slučovat s lehčími prvky, a zůstaly proto v kůře (viz felsické horniny).", "question": "Čím se od sebe liší zemské geosféry?", "answers": ["složením, hustotou, tlakem a teplotou"]}
{"title": "Lucie Robinson", "context": "Lucie Robinson, občanským jménem Lucie Kneslová (* 7. května 1978, Jablonec nad Nisou), je česká portrétní, výtvarná a módní fotografka. Vzhledem k jejímu koncepčnímu zapojení do kreativního a ekonomického zhodnocení konečného mediálního produktu by mediální studia zvolila pro Lucii Robinson v rámci její zakázkové práce kategorii \"image maker\", výrazně přesahující pouhou fotografii. Narodila se v Jablonci nad Nisou, do rodiny s kořeny v Rakousku a předrevolučním Rusku. Studovala uměleckoprůmyslovou školu se zaměřením na šperky a následně průmyslový design na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru profesora Diblíka.. Díky své dřívější kariéře v modelingu – mimo jiné v Paříži od roku 1998 – a spolupráci se špičkou světových fotografů[zdroj? ] získala rané zkušenosti v oblasti reklamní a módní fotografie mezinárodní úrovně. Přestože vystudovala kresbu a design, její hlavní zájem patří médiu fotografie. Začátkem první dekády 21. století se Lucie Robinson etablovala jako portrétní a módní fotografka. Pracovala s mnoha významnými lidmi a top modelkami, mimo jiné v roce 2009 v rámci vysoce medializované kampaně firmy Louis Vuitton s fotografiemi osobností jako Pavlína Pořízková, Miloš Forman a Helena Houdová. Její portrétní fotografie, módní soubory a fotografické eseje vycházejí v časopisech Elle, Harper's Bazaar, Marie Claire, InStyle, Vision (China), Wig (UK), Vsya Evropa (. SRN) a dalších módních, společenských a designových časopisech v Evropě a v Asii, stejně jako v českých publikacích jako Ona dnes a Esprit Jiné, zřejmě úmyslně anonymní práce, jsou však využívány v reklamních kampaních na produkty nadnárodních společností Cadbury, Orange Mobile, T-Mobile a Procter & Gamble.", "question": "Kde se narodila Lucie Robinson?", "answers": ["Jablonec nad Nisou"]}
{"title": "Cyklon B", "context": "Cyklon B (německy Zyklon B) je obchodní název insekticidu německé firmy IG Farben. Je to granulovaná křemelina nasycená kyanovodíkem, ze které se po otevření obalu začal uvolňovat plynný kyanovodík (HCN). Jeho původní zamýšlené použití spočívalo v dezinfekci a dezinsekci. Od roku 1941 začal být používán jako nástroj genocidy v plynových komorách koncentračních táborů během druhé světové války, především v táborech Auschwitz-Birkenau a Majdanek. Klíčovým mužem, který byl pověřen optimalizací zabíjení Cyklonem B ve vyhlazovacích táborech, byl německý důstojník SS3 Neo Kurt Gerstein. Konkrétně měl zvýšit jeho smrtící efektivitu a zkrátit jak dobu působení, tak i čištění \"po použití\". Gerstein se původně staral o dezinfekci vody a s hromadným vyvražďováním nesouhlasil. Jakmile se o něm ale dozvěděl, snažil se tuto informaci vyvést z nacistického Německa, konkrétně do Vatikánu k papeži. Ke konci války se vzdal francouzské armádě a ve vazbě sepsal tzv. Gersteinovu zprávu, která podrobně popisuje použití Cyklonu B. Producentem Cyklonu B byla firma Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung GmbH (zkráceně Degesch) z Frankfurtu nad Mohanem, součást koncernu IG Farben AG, který byl v roce 1951 rozdělen a v roce 2003 poslán do likvidace. Průmyslově začala poprvé Cyklon B vyrábět továrna Dessauer Werke für Zucker und chemische Industrie (DZR) v obchodním roce 1924/25; až do roku 1935 byla tato továrna jediným výrobcem tohoto plynu. Cyklon B vyráběla i její tehdejší pobočka Draslovka v Kolíně. V letech 1941–1943 byla drtivá většina tohoto plynu vyrobena v Desavě (např. v roce 1943 399,2 tun v Desavě oproti 58,4 tunám v Kolíně), údaje pro léta 1944 a 1945 neznáme. Produkce Cyklonu B v Lučebních závodech Draslovka ve středočeském Kolíně dále pokračuje pod změněným obchodním názvem Uragan D2. Používá se jako dezinsekční a deratizační prostředek při plynování (fumigaci) např. v zemědělství. URAGAN D2 je stabilizovaný kapalný kyanovodík (min. 97,6%), zcela nasáklý do porézní hmoty, plynotěsně uzavřený v plechovkách. Stabilizace se provádí kyselinou fosforečnou v množství 0,1 % a oxidem siřičitým v množství 0,9 – 1,1 %.", "question": "Co byl původní účel Cyklonu B?", "answers": ["dezinfekci a dezinsekci"]}
{"title": "Hodinky", "context": "V 50. letech se začaly vyrábět hodinky s automatickým natahováním, nejčastěji excentrickým segmentem (rotor), který se při pohybu ruky otáčí a natahuje pero. Náramkové hodinky se nosí na zápěstí, obdobně jako náramek, proto jsou opatřeny páskem (tzv. tahem), kterým se připnou na (obvykle levou) ruku. Pásek může být z různých materiálů (kůže, umělá hmota, kaučuk, nerezová ocel). Bývá otevřený (rozpojitelný) či uzavřený (pružný). Obvykle umožňuje nastavit délku tak, aby vůle hodinek na zápěstí vyhovovala nositeli. Svou velikostí a hmotností jsou uzpůsobeny k nošení na zápěstí – jsou menší a lehčí než jiné typy hodinek, odborníci zejména oceňují, pokud jsou hodně tenké. Ve srovnání se stacionárními (ale i třeba kapesními) hodinkami jsou konstruovány tak, aby odolávaly silnějším otřesům a dalším mechanickým vlivům. == Hodinky dnes == Elektronické (digitální, quartzové) náramkové hodinky s ručkovou indikací představují dnes nejběžnější podobu hodinek pro běžné použití. Lepší hodinky mají vodotěsné pouzdro, safírové sklo, které se nepoškrábe, případně certifikát přesnosti chodu. Kromě toho se však vyrábí množství luxusních hodinek, často ve zlatém pouzdře s diamanty, které dávají najevo společenský status svého nositele. Kvalitní mechanické hodinky se těší velké oblibě sběratelů a milovníků, které těší technická dokonalost a krása strojků, důmyslná konstrukce a podobně. Významná je i výroba replik a \"nostalgií\", napodobenin starších hodinek s vynikajícími parametry. V poslední době se vracejí i tzv. komplikace, které nemají velký praktický význam. Ukazují třeba fáze Měsíce, mají budík, hodinové nebo i minutové bití a podobně.", "question": "Jak se nazývají malé přenosné hodiny ukazující čas?", "answers": ["Hodinky"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu.", "question": "Čím skončila druhá světová válka v Evropě?", "answers": ["kapitulací Německa"]}
{"title": "Bitva u Midway", "context": "Japonské císařství USA velitelé Isoroku JamamotoČúiči NagumoTamon Jamaguči†Nobutake Kondó Chester NimitzFrank J. FletcherRaymond A. Spruance síla Kidó butai + doprovod:4 letadlové lodě[1]248 palubních letadel (včetně rezerv)[1]2 bitevní lodě[1]2 těžké křižníky[1. ]1 lehký křižník[1]16 hydroplánů[1][2]11 torpédoborců[1]+ vzdálené krytí+ invazní a podpůrné síly+ 15 ponorek[3] TF16 a TF17:3 letadlové lodě[4]234 palubních letadel (celkem)[4]7 těžkých křižníků[4]1 lehký křižník[4]14 torpédoborců[4]až 20 ponorek[4]Midway:32 hydroplánů[4]94 pozemních letadel[4]+ zásobovací a podpůrné jednotky ztráty 4 letadlové lodě1 těžký křižník248 letadel[5]8 hydroplánů[5]3057 mužů[6] 1 letadlová loď1 torpédoborecasi 150 letadel[7]307 mužů[7] Bitva u Midway (anglicky: Battle of Midway; japonsky: ミ, Middové Kaisen) byla významná námořní bitva Tichomořského bojiště druhé světové války, která se odehrála během 3. až 7. června 1942, šest měsíců po japonském útoku na Pearl Harbor a měsíc po bitvě v Korálovém moři.[8][9][10] Americké námořnictvo pod vedením admirálů Chestera W. Nimitze, Franka J. Fletchera a Raymonda A. Spruance porazilo útočící loďstvo japonského císařského námořnictva pod velením admirálů Isoroku Jamamota, Čúiči Naguma a Nobutake Kondóa poblíž atolu Midway a způsobilo japonským letadlovým lodím zničující škody. Japonská operace MI (MI作 MI sakusen), stejně jako dřívější útok na Pearl Harbor, měla za cíl eliminovat strategický vliv Spojených států v Tichomoří, což by Japonskému císařství poskytlo volnou ruku při budování své Velké východoasijské sféry vzájemné prosperity. Japonci doufali, že další demoralizující porážka donutí Spojené státy k uzavření míru, a tím zajistí japonskou dominanci v Pacifiku. Přilákání amerických letadlových lodí do pasti a obsazení Midway tvořilo součást celkové strategie „bariéry“ rozšiřující japonský obranný perimetr, jako reakce na Doolittlův nálet na Tokio. Operace měla být také krokem k dalším ofenzivám proti Fidži, Samoi a případně Havajským ostrovům. Japonský operační plán měl nedostatky, zahrnující chybný odhad americké reakce a špatné počáteční rozmístění japonských sil. Rozhodujícím faktorem bylo, že američtí kryptoanalytici dokázali určit datum a místo plánovaného útoku, což umožnilo předem varovanému americkému loďstvu připravit svou vlastní léčku. Bitvy se zúčastnily čtyři japonské a tři americké těžké letadlové lodě. Američané měli navíc k dispozici celkem 126 letadel z Midwaye. V boji byly čtyři japonské letadlové lodě – Akagi, Kaga, Sórjú a Hirjú potopeny, stejně jako těžký křižník Mikuma.", "question": "Jak dopadla bitva u Midway?", "answers": ["porazilo útočící loďstvo japonského císařského námořnictva"]}
{"title": "Steve Jobs", "context": "Na 24. května 1985 svolal schůzi, na které se měla situace vyřešit. Představenstvo Applu sdílelo názor se Sculleym a zakázalo Jobsovi pokračovat v jeho manažerských úkolech v čele divize Macintosh. Jobs byl o pět měsíců později vyhozen z Applu a ještě téhož roku založil NeXT Inc. V roce 2005 Jobs ve svém projevu na Stanfordově univerzitě řekl, že odchod ze společnosti Apple bylo to nejlepší, co se mu mohlo stát. \"Tíhu úspěchu nahradila lehkost toho, že jsem byl znovu začátečník, méně si vším jistý. Dala mi svobodu vstoupit do jedné z nejkreativnějších etap mého života.\" A dodal: \"Jsem si jistý, že nic z toho by se nestalo, kdybych nebyl vyhozen z Applu. Byla to odporně hořká pilulka, ale řekl bych, že pacient ji potřeboval.\" Po vyhazovu z Applu v roce 1985 založil Jobs společnost NeXT Computer s kapitálem 7 milionů dolarů. Rok na to Jobsovi došly peníze a bez jediného produktu na obzoru hrozil společnosti bankrot. Nakonec ale upoutal pozornost miliardáře Rosse Perota, který se rozhodl, že do společnosti investuje. První pracovní stanice NeXT byly uvedeny na trh až v roce 1990 a stály 9 999 $. Stejně jako Apple Lisa, byl i NeXT workstation technologicky velmi pokročilý, ale později byl zamítnut, protože byl pro vzdělávací sektor (pro který byl navrhován) poněkud drahý. NeXT workstation byl známý pro své technické přednosti, zejména pro objektově orientovaný vývoj systému. Jobs uvedl na trh produkty NeXT určené do finančních, vědeckých a akademických komunit, s důrazem na inovativní, experimentální nové technologie, jako například Mach kernel, čip digitálního signálového procesoru a vestavěný ethernetový port. Tim Berners-Lee vymyslel v CERNu na počítači NeXT World Wide Web. Také revidovaná druhá generace NeXTcube byla do světa vypuštěna v roce 1990. Díky inovativnímu multimediálnímu e-mailovému systému NeXTMail mohl NeXTcube vůbec poprvé sdílet pomocí e-mailu hlas, obrázky, grafiku a video.", "question": "Kolik stály první pracovní stanice NeXT?", "answers": ["9 999 $"]}
{"title": "Dean Koontz", "context": "Dean Ray Koontz (* 9. července 1945 v Pensylvánii) je americký spisovatel, který je znám především jako autor thrillerů. V některých svých knihách používá také prvky sci-fi a hororu. Dean Koontz se narodil 9. července 1945 jako syn Raye a Florence Koontzových. Vyrůstal, stejně jako jeho matka, v chudých poměrech. Jeho otec, který byl alkoholik, ho často týral. Když mu bylo osm, napsal své první povídky. Aby si zvýšil kapesné, prodával je příbuzným a sousedům. V základní škole byl velmi líný a dělal jen to, co musel. Byl považován za třídního klauna. Ve 20 letech získal svou první literární cenu. V témže roce (1965) prodal poprvé povídku profesionálnímu nakladatelství. Jmenovala se Koťátko a zůstala jedinou, kterou za dobu svých vysokoškolských studií na Shippensburg University of Pennsylvania uplatnil. Už roku 1966, ještě během studia, si vzal svou nynější ženu Gerdu. Po zakončení studia v roce 1967 začal prodávat povídky pravidelně, velké zisky mu to však nepřineslo a stále se nemohl vymanit z chudých poměrů. Psaní ho však bavilo a stalo se nezbytnou součástí jeho života. Rok učil na střední škole v Mechanicsburgu v Pennsylvanii. Koontz se prosadil teprve v roce 1981, když se jeho román Night Whispers (Šepot v noci) dostal na seznam bestsellerů novin New York Times. Koontz je workoholik. Pracuje až 14 hodin denně. Jeho knihovna obsahuje 30 000 svazků, z nichž čerpá inspiraci. Dvacet jeho románů bylo zfilmováno. Rychlost (z angl. originálu Velocity, 2005) Neobyčejné dědictví (z angl. originálu Expectancy, 2004) Podivný Thomas (z angl. originálu Odd Thomas, 2003) Tvář (z angl. originálu The Face, 2003. ) Koutkem oka (z angl. originálu From the Corner of His Eye, 2000) Falešná vzpomínka (z angl. originálu False Memory, 1999) Čtvrtý rozměr noci (z angl. originálu Seize the Night, 1998). Ničeho se neboj (z angl. originálu Fear Nothing, 1998) Přežít (z angl. originálu Sole Survivor, 1997) český překlad: Magdaléna Platzová, Praha : Knižní klub : Ikar, 2001, ISBN 80-242-0473-8 Podivné. cesty (z angl. originálu Strange Highways, 1995) Půlnoc (z angl. originálu The Face of Fear, 1993) Skrýš (z angl. originálu Hideaway, 1992) Chladný Plamen (z angl. originálu Cold Fire, 1991)", "question": "Je Dean Ray Koontz americký spisovatel?", "answers": ["Dean Ray Koontz (* 9. července 1945 v Pensylvánii) je americký spisovatel, který je znám především jako autor thrillerů."]}
{"title": "Měsíc", "context": "Na méně hornatém jižním pólu oblasti věčného světla nenajdeme, i když okraj kráteru Shackleton je osvětlen po 80 % měsíčního dne. Obrázky z Clementine byly získány, když severní měsíční polokoule zažívala letní období - nicméně pozorování sondy SMART-1 stejné oblasti během zimního období naznačují, že se může jednat o místa s celoročním slunečním osvětlením. V roce 2009 naměřila americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter v místech trvalého stínu v kráterech okolo jižního pólu nejnižší dosud známou teplotu ve sluneční soustavě - °C, což je jen o přibližně 33 °C více, než je absolutní nula. Při popisu fyzických rysů Měsíce je problematické používání termínu geografie či jiných slov s předponou geo-, protože tato předpona ve svém latinském původu referuje k Zemi. Je tedy nelogické její použití pro mimozemská tělesa. Navrhovaným alternativním pojmem je selenografie, respektive předpona seleno-. V průběhu času je Měsíc vytrvale bombardován kometami a meteoroidy. Mnoho z těchto objektů je bohatých na vodu. Sluneční energie ji následně disociuje (rozštěpí) na její základní prvky vodík a kyslík, které okamžitě unikají do vesmíru. Navzdory tomu existuje hypotéza, že na Měsíci mohou zůstávat významné zbytky vody buďto na povrchu nebo uvězněny v kůře. Výsledky mise Clementine naznačují, že malé zmrzlé kapsy ledu (zbytky po dopadu na vodu bohatých komet) mohou být nerozmrazeny uchovány uvnitř měsíční kůry. Přestože se o kapsách uvažuje jako o malých, celkové předpokládané množství vody je dost významné - 1 km3.", "question": "Jak se nazývá jediná známá přirozená družice Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "Miloš Forman", "context": "Miloš Forman, původně Jan Tomáš Forman, (* 18. února 1932 Čáslav) je režisér, scenárista a herec českého původu, žijící ve Spojených státech amerických. Je držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii, tří Zlatých glóbů a ceny BAFTA ve stejné kategorii. Jeho první manželkou (v letech 1958-1962) byla Jana Brejchová. Jeho synové z druhého manželství s Věrou Křesadlovou jsou dvojčata, divadelníci Petr a Matěj Formanovi. Potřetí se oženil s výrazně mladší Martinou Zbořilovou, která o jejich seznámení vydala knihu. Mají spolu další syny, dvojčata Andyho a Jima Formanovy. Jeho polovičním bratrem je matematik Joseph Kohn žijící v USA[zdroj? ]. Narodil se v protestantské rodině Anně Formanové (rozené Švábové) provozující hotel u Máchova jezera a Rudolfovi Formanovi, který působil jako středoškolský učitel. Jeho pravým otcem však byl známý pražský architekt židovského původu Otto Kohn. O svém pravém otci se však Miloš Forman dozvěděl až po válce. Mládí prožil jednak v rodné Čáslavi a střídavě i v penzionu Rut ve Starých Splavech. Hotel i s penzionem fungoval jen v létě, na zimu se rodina vracela do Čáslavi. Jako velmi mladý osiřel poté, co jeho rodiče byli zatčeni; otec pro své členství v odbojové skupině, matka pro pouhé falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky. Než zatkli matku, odstěhovala se s dětmi do Starých Splavů, kde byl nucen chodit do německé školy (jiná tu nebyla).", "question": "Kdo byla první manželka Miloše Formana?", "answers": ["Jana Brejchová"]}
{"title": "Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí", "context": "Čl. 46 - \"hrozí zavedením nové přitěžující okolnosti, je-li poškozeným bývalý manžel pachatele\". Čl. 48 - \"hrozí vyloučením mediace a alternativního řešení sporu u trestného činu spojeného s násilím, což je v přímém rozporu s úmyslem naší země rozšířit dohodu o vině a trestu i na další skutky\". Čl. 54 - \"hrozí zavedením nové kategorie důkazů relevantních a nezbytných, přičemž uplatnění jiných důkazů má být v řízení o sexuálním či domácím násilí omezeno\". Čl. 58 - \"hrozí zavedením nové kategorie důkazů relevantních a nezbytných, přičemž uplatnění jiných důkazů má být v řízení o sexuálním či domácím násilí omezeno\".Na druhé straně JUDr. Bc. Daniel Bartoň, Ph.D, LL.M. (advokát a přednášející na Evangelické teologické fakultě UK) shrnuje ve své analýze: \"... Istanbulská úmluva je relativně standardní mezinárodní lidskoprávní úmluvou. Její obsah při zohlednění běžných pravidel právní interpretace nijak zásadně nevybočuje ze současného mezinárodního lidskoprávního diskurzu.\" K problematice prolomení advokátní mlčenlivosti uvádí: \"... článek 28 Istanbulské úmluvy není o ,ohlašovací povinnosti odborníků', jak by se mohlo jevit z nevhodného českého překladu, ale o takovém nastavení vnitrostátních pravidel, které by umožňovalo některým profesionálům (neadvokátům) překazit páchání závažných násilných činů, které jsou předmětem úmluvy. Toto ustanovení míří na země, které mají takové nastavení profesní mlčenlivosti, které překažení spáchání takových činů neumožňuje. To však není případ České republiky.\" K mediaci a článku 48 uvádí: \"...Istanbulská úmluva mediaci nezakazuje, pouze formuluje požadavek na to, aby byl vstup do mediace založen na dobrovolnosti ...\" === Kritické hlasy odborné veřejnosti v oboru manželských a rodinných poradců === Podle Mgr. Pavla Rataje, viceprezidenta Asociace manželských a rodinných poradců ČR je třeba zohlednit, že násilí není možno posuzovat odděleně, protože jde o chování reagující na emoce. Takové chování nebývá racionální, což znamená, že je těžko ovlivnitelné výchovou. Emocí, jež násilí vyvolávají, je celá řada, a někdy horší než fyzické násilí může být násilí psychické.", "question": "Jaký přívlastek se používá pro označení Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí?", "answers": ["Istanbulská"]}
{"title": "Česko", "context": "Dle tzv. Visa Restriction Indexu z roku 2016 mají čeští občané možnost bezvízového vstupu do 167 zemí, čímž se zařazují mězi nejméně vízy omezené národy.Hlavní roli v zaměřování a upřesňování zahraniční politiky mají premiér a ministr zahraničních věcí. Pro zahraniční politiku České republiky je zásadní členství v Evropské unii. Té ČR v první polovině roku 2009 i předsedala. Česká republika má silné vazby se Slovenskem, Polskem a Maďarskem, mj. jako člen Visegrádské skupiny. Rozsáhlé styky má Česká republika se sousedním Německem a dalšími členskými státy Evropské unie, se Spojenými státy americkými a s Izraelem. Na Blízkém východě je důležitým partnerem Saúdská Arábie. Česká republika má špatné vztahy s Ruskem a Čínou. Čeští představitelé podporovali disidenty v Barmě, Bělorusku, Moldavsku a na Kubě.Ke slavným českým diplomatům minulosti patřili Edvard Beneš, Jan Masaryk či Jiří Dienstbier. === Ozbrojené síly === Armáda České republiky je rozdělena do tří větví: Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR. Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací. 12. března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance, v rámci níž plní své vojenské závazky. Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců. České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR, SFOR, EUFOR v Bosně a Hercegovině, KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu. Od roku 2003 působí čeští vojáci v Iráku. České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států a Islandu.Vysokou prestiž mají tradičně čeští vojenští chemici (dnes 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci). Od svého prvního nasazení v mezinárodních silách v operaci Pouštní bouře roku 1991, patří k hlavním českým příspěvkům ke spojeneckým akcím. Od roku 2003 liberečtí chemici pravidelně velí mnohonárodnímu praporu radiační, chemické a biologické ochrany Sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force).Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen, bojové letouny Aero L-159 Alca, útočné helikoptéry Mil Mi-35, obrněné transportéry: Pandur II, BVP-1, BVP-2, OT-90 a modernizované tanky T-72M4CZ.", "question": "Kdo je vrchním velitelem ozbrojených sil České republiky?", "answers": ["Prezident České republiky"]}
{"title": "Karel August Nasavsko-Weilburský", "context": "Karel August Nasavsko-Weilburský (17. září 1685 – 9. listopadu 1753) byl nasavsko-weilburským knížetem. Karel August se narodil jako druhý syn Jana Arnošta Nasavsko-Weilburského a Marie Polyxeny Leiningensko-Dagsbursko-Hartenburské. V mládí pracoval jako saský diplomat; byl saským vyslancem v Paříži. 27. února 1719 se stal po otcově smrti knížetem. V roce 1733 a 1734 velel císařským vojskům na Rýně jako císařský generál kavalérie. V roce 1737 převzal titul knížete, který byl jeho rodině udělen v roce 1688. V roce 1688 však rodina nezískala místo v Říšském sněmu a na protest titul nepoužívala. V roce 1737 bylo Karlu Augustovi uděleno místo ve sněmu a tak začal používat svůj knížecí titul. Karel August zemřel v roce 1753 a byl pohřben v kapli ve Weilburgu. == Manželství a potomci == Karel August se 17. srpna 1723 ve Wiesbadenu oženil s princeznou Augustou Bedřiškou Nasavsko-Idsteinskou. Měli spolu několik dětíː Henrieta Maria Dorotea Nasavsko-Weilburská (1724-1724) Henrieta Augusta Frederika Nasavsko-Weilburská (1726–1757) Kristýna Luisa Nasavsko-Weilburská (1727-1727) Polyxena Luisa Vilemína Nasavsko-Weilburská (1728–1732) Kristýna Luisa Šarlota Nasavsko-Weilburská (1730–1732) Luisa Polyxena Nasavsko-Weilburská (1733–1764) Karel Kristián Nasavsko-Weilburský (1735–1788) == Vývod z předků ==", "question": "Narodil se Karel August v roce 1753?", "answers": ["Karel August zemřel v roce 1753 a byl pohřben v kapli ve Weilburgu."]}
{"title": "Jack Kerouac", "context": "Stalo se to v roce 1889 krátce poté, co se jim narodil syn Léon, budoucí Kerouacův otec. Léon se stal reportérem a obchodníkem a roku 1915 si vzal Gabrielle Lévesqueovou, budoucí Kerouacovu matku. Rok po svatbě se jim narodilo první dítě, syn Francis Gerard; roku 1918 pak dcera Caroline. Jako třetí a poslední dítě Gabrielle Kerouacové přišel na svět Jean-Louis. Doma mu říkali \"Ti Jean\", čili \"Malý Jan\". Teprve později, když se Jean-Luis začal stýkat s nefrancouzskými obyvateli, se z něj stal \"Jack\". === Dětství === Když byly Jackovi čtyři roky, zemřel mu ve věku devíti let na revmatickou horečku jeho starší bratr Gerard. Kerouaca tato událost hluboce poznamenala, prohloubila jeho závislost na matce a promítla se i do jeho tvorby. Doma rodina Kerouacových mluvila jedním z francouzských dialektů, proto je Kerouacův mateřský jazyk francouzský. Angličtinu se začal učit až v šesti letech a docela s ní bojoval.Otec Jacka Leo Kerouac byl v Lowellu známou postavou. Vznětlivý, avšak šlechetný mírně výstřední muž s náklonností k barům a dostihovým závodům si zakládal na své nezávislosti. Vlastnil malou tiskárnu, díky níž mohl zaplatit prostorný starý dům. V roce 1936 se vylila řeka Merrimack z břehů a zatopila otcovy dílny. Ten byl nucen prodat dům a hledat si práci jako tiskař, kdekoli to bylo možné. S úpadkem otcovy role živitele domu a hlavy rodiny sílil matčin vliv.", "question": "Jaký je mateřský jazyk spisovatele Jacka Kerouaca?", "answers": ["francouzský"]}
{"title": "Alžběta Bavorská", "context": "Třiadvacetiletý císař měl přání se co nejdříve oženit a založit svou rodinu. Protože se sám po nevěstě moc rozhlížet nemohl, požádal matku, aby mu seznámení s katolickými princeznami pomohla připravit. Činila tak ráda a diskrétně. Setkání se odehrávala vždy v soukromí a dotyčné dámy přijížděly se svými rodiči a netušily, oč vlastně jde. Počátkem padesátých let poznal několik dam, ale žádná se mu dost nelíbila. V létě 1853 pozvala arcivévodkyně Žofie do Ischlu na oslavu císařových narozenin svou sestru Luisu se čtyřmi nejstaršími dětmi. Historický omyl, že Žofie měla raději Helenu či dokonce připravovala její zásnuby s Františkem Josefem, je dnes již vyvrácen.[zdroj? ] Vše se konalo ve strohém ceremoniálním tónu. Žofie příbuzné uvítala v hotelu a sledovala úpravu obou neteří a znovu byla, jako před pěti lety, okouzlena půvabem mladší z nich. Zavedla příbuzné do domu, kde se v toaletním pokoji setkali hosté s přítomnými. Zde se František Josef spontánně zamiloval do Alžběty. Rodiče chtěli dopřát co nejvíce soukromí svým zamilovaným dětem a na večeři oddělila Žofie lidi z doprovodu, aby je nesledovali a neposlouchali. V následujících dnech příbuzní přihlíželi rostoucí lásce mladého páru. Arcivévodkyně Žofie svému synovi Ferdinandovi Maxmiliánovi, který se jako jediný setkání v Ischlu nezúčastnil, odpověděla na jeho gratulaci: \"...Láska snoubenců roste každou hodinu takovou rychlostí, že bys tomu nevěřil! Jednou, zatímco jsem seděla s Luisou ve vedlejším pokoji na sofa, řekla náhle: 'Ale teď už to uvnitř zachází moc daleko! ' a oni tam spolu stáli v pevném objetí, zaměstnáni dlouhým polibkem.\" V šestnácti letech se tedy provdala Elisa (tak jí od dětství říkala teta Žofie) za rakouského císaře Františka Josefa I., který byl jejím bratrancem, neboť císařova matka – arcivévodkyně Žofie, byla sestra Alžbětiny matky. K zásnubám dostali od arcivévodkyně Žofie jako dárek Císařskou vilu v Bad Ischlu, ke které byla později přistavěna ještě dvě křídla, takže vznikla stavba ve tvaru písmene E (jako Elisabeth). Ihned po zasnoubení ovšem tehdy velmi mladá Alžběta pocítila tlak dvora.", "question": "V jakém typu pokoje se zamiloval František Josef do Alžběty Bavorské?", "answers": ["toaletním pokoji"]}
{"title": "Hvězdná brána (seriál)", "context": "Hvězdná brána (v anglickém originále Stargate SG-1, často zkráceně SG-1) je americko-kanadský televizní sci-fi televizní seriál, součást franšízy Hvězdné brány společnosti Metro-Goldwyn-Mayer. Seriál, vytvořený Bradem Wrightem a Jonathanem Glassnerem, je založen na celovečerním filmu Hvězdná brána z roku 1994 od Deana Devlina a Rolanda Emmericha. Natáčen byl v kanadském městě Vancouver a v jeho okolí. Mezi lety 1997 a 2007 vzniklo a bylo odvysíláno 10 řad (prvních pět na kanále Showtime, ostatní na Sci-Fi Channel) s celkovým počtem 214 epizod. V Česku byl celý seriál uveden premiérově na stanici TV Nova postupně v letech 2000–2007. Hvězdná brána překonala v roce 2007 počtem epizod Akta X, která do té doby držela titul nejdéle vysílaného amerického sci-fi seriálu, roku 2011 byla sama předstižena seriálem Smallville. Příběh seriálu Hvězdná brána začíná přibližně rok po událostech stejnojmenného filmu, když se americká vláda dozví, že síť prastarých mimozemských zařízení, pojmenovaných jako hvězdná brána, propojuje obrovské množství planet v galaxii Mléčná dráha, což umožňuje téměř okamžité mezihvězdné cestování. Pozdější epizody odhalí, že tato síť je schopna fungovat nejen v Mléčné dráze, ale dokáže, při dostatečné dodané energii, překlenout i mezigalaktické vzdálenosti. Seriál Hvězdná brána popisuje dobrodružství elitní speciální jednotky Letectva Spojených států označené SG-1, vlajkového týmu z více než dvaceti podobných pozemských jednotek, která prozkoumává galaxii a brání Zemi proti mimozemských hrozbám, jako jsou Goa'uldi, Replikátoři a později Oriové. Složení týmu SG-1 je v prvních pěti sezónách stálé, v dalších řadách však dojde k několika změnám. Seriál také využívá a rozšiřuje některá náboženství ze starověké i středověké Země, včetně egyptské a severské mytologie či artušovských legend. Hvězdná brána měla na kanálech Showtime a Sci-Fi Channel úspěšnou sledovanost a stala se populární rovněž v Evropě a Austrálii. I přes některé menší negativní kritické odezvy byl seriál v průběhu svých deseti sezón oceněn řadou cen. Díky jeho úspěchu vznikly další seriály franšízy: Stargate Infinity (animovaný) z roku 2002, Hvězdná brána: Atlantida (spin-off volně navazující na začátek osmé řady) z roku 2004 a Hvězdná brána: Hluboký vesmír z roku 2009. Na Hvězdnou bránu také přímo navazují dva DVD filmy z roku 2008 – Hvězdná brána: Archa pravdy a Hvězdná brána: Návrat. Mezi další odvozená díla s tématem seriálu patří hry, hračky, literatura a audioknihy. Podrobnější informace naleznete v článcích Seznam dílů seriálu Hvězdná brána a Mytologie Hvězdné brány. Seriál Hvězdná brána pokračuje v ději původního stejnojmenného filmu a zobrazuje dobrodružství SG-1, vojenského týmu ze Země.", "question": "Ve kterém roce měl premiéru seriál Hvězdná brána?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Jeffrey Arnett se ve své knize Metalheads o heavy metalu zmiňuje jako o \"smyslovém ekvivalentu války.\" Kráčejíc ve stopách Jimiho Hendrixe a The Who, průkopníci heavy metalu jako např. Blue Cheer zavedli nové standardy ohledně hlasitosti. Jak praví Dickie Peterson z Blue Cheer: \"Věděli jsme pouze to, že chceme intenzivnější muziku.\" Paul Sutcliffe píše o koncertu Motörhead roku 1977 takto: \"především neúměrná hlasitost se počítá na vrub kapely, když se. bavíme o jejich vlivu.\" To samé tvrdí taky Weinstein, když říká, že melodie je ústředním prvkem populární hudby, house se zaměřuje na rytmiku, a heavy metalu trůní energický zvuk, barva hlasu a hlasitost. Říká, že hluk má za úkol \"vtáhnout posluchače do zvuku\" a poskytnout \"injekci mladistvé živosti\". Soustředění na hlučnost se vysmívá rockový pseudo-dokument Hraje skupina Spinal Tap, v němž jistý kytarista tvrdí, že má aparaturu nastavenou \"až na jedenáct\". Heavy metal je typický energickým tempem a razantností. Strohé, prudké a izolované rytmické části se spojují do rytmických frází s osobitou, často trhavou strukturou. Tyto fráze slouží za základ rytmických průvodů a melodických figur zvaných riffy, které mají za následek \"chytlavost\" písní. V heavymetalových písních se používají delší rytmické figury, jako např. celá nota, anebo čtvrťová nota s tečkou nebo delší akordy v pomalých \"power baladách\". Tempo v raném heavy metalu mělo sklon k pomalosti až těžkopádnosti.", "question": "Co je typické pro heavy metal?", "answers": ["energickým tempem a razantností"]}
{"title": "Suši", "context": "Suši (sushi) (japonsky: 寿) je jedno z nejznámějších jídel japonské kuchyně. Většina lidí si pod tímto pojmem představí zejména syrové rybí maso s rýží, ale suši je především vařená rýže spojená se speciální sladkokyselou omáčkou sušinoko připravenou k tomuto účelu. Také slovo suši v doslovném překladu z japonštiny znamená \"kyselá rýže\". Suši se vyvinulo z nare-suši, což bylo jídlo z ryb kvašených v rýži. Prosolené ryby se na několik měsíců vložily do vařené rýže, případně směsi rýže a obilí. Zde pak probíhalo mléčné kvašení, které ryby konzervovalo a umožňovalo je dlouhodobě skladovat. Ryby jím také byly obohaceny o další živiny, které v syrových rybách nebyly. Rýže se nejedla, ale jako pouhý konzervační prostředek vyhazovala. Tento způsob uchovávání ryb pocházel pravděpodobně z jihovýchodní Asie s monzumovým podnebím, kde se ryby dostávaly hlouběji do vnitrozemí jen v období dešťů a bylo tedy třeba je pochytat a uskladnit do zásoby na suchá období. Do okolních zemí se šíril spolu se znalostí pěstování rýže, do Japonska se dostal přes Čínu neznámo kdy někdy v období Džómon (asi 10 tisíc let př.n.l. až do 4. stol. př. n.l.). První písemná zmínka o suši pochází z období Nara, konkrétně z roku 718 n. l., ze zákoníku Yoro ritsuryo, jednoho z nejstarších japonských písemných pramenů, kde je zmíněno jakési zakono-suši jako způsob odvádění naturální daně; žádné informace o formě a způsobu přípravy tohoto suši ovšem uvedeny nejsou, nejspíše ale jde stále o typ nare-suši. Historie klasického suši, jak ho známe dnes, začala až o mnoho později, teprve v 15. století v období Muromači (1333-1568), ve kterém kulinářství obecně zažilo svůj rozkvět - zrodily se různé školy vaření, stejně jako proslulý japonský čajový obřad. Doba fermentace nare-suši byla radikálně zkrácena a rýže se tak mohla přestat vyhazovat a byla konzumována spolu s částečně fermentovanou rybou. Po roce 1600 došlo k dalšímu posunu s pokrokem ve výrobě rýžového octa, jehož přidání do suši dovolovalo vypustit zdlouhavou fázi kvašení. Kousky ryb se ochutily rýžovým octem, přidala se k nim rýže a lisovaly se do dřevěných krabiček. Odtud tehdejší názvy jako hako-suši (krabičkové suši), oshi-suši (stlačované suši) nebo haja-suši (rychlé suši). Dnes nejznámější druh suši, nigiri-suši, vzniklo v Edu (dnešním Tokiu). Za jeho otce je považován Hanaja Johei, který je začal prodávat na počátku 19. století na stáncích jako rychlé občerstvení: umístit kus čerstvé ryby na vrch rýžové hnětenky zabralo pár sekund.", "question": "Ze kterého roku pochází první zmínka o suši?", "answers": ["718 n. l."]}
{"title": "Kumáón", "context": "Na severu hraničí s Tibetem, na východě s Nepálem, na jihu s Uttarpradéšem a na západě s Garhválem. Patří k němu okresy Almóra, Bagéšvar, Čampávat, Nainítál, Pithaurágarh a Udhamsinhnagar. Správním centrem Kumáónské oblasti je město Nainítál. == Geografie == Kumáón zahrnuje velký díl Himálaje a dva podhorské pásy, vyšší bhabhar a nižší terai. Tato pásma jsou až do 1850 m pokryta neprostupným lesem ponechaným divoké zvěři. Zbytek Kumáónu tvoří bludiště hor, které jsou součástí Himálaje. V úseku dlouhém 225 km a širokém 65 km se nachází přes třicet štítů přesahujících 5500 m n. m. Řeky jako Gorí, Dhaulí a Kálí pramení většinou na jižních svazích tibetského rozvodí, severně od kumáónských hřebenů, kterými si pak prorážejí cestu hlubokými a prudce skloněnými kaňony. Mezi hlavní zdejší stromy patří borovice Roxburghova (Pinus roxburghii), cypřiš himálajský (Cupressus torulosa), jedle pindrow (Abies pindrow), olše (Alnus) a sal (Shorea robusta). V horninovém podkladu převažuje vápenec, pískovec, břidlice, rula a žula. S výjimkou podhorských pásem a hlubokých údolí převládá mírné podnebí. Okrajové hřebeny Himálaje dostávají první zásah monzunu a srážky jsou zde dvojnásobné oproti oblastem hlouběji v horách, v průměru 1000 až 2000 mm ročně. Na vyšších hřebenech chybí zimní průsmyky bez sněhu. Mrazy bývají kruté, zejména v údolích.", "question": "Jaké je převážné podnebí v Kumáónu?", "answers": ["mírné"]}
{"title": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí", "context": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí (The International Nuclear Event Scale – INES) je osmistupňová škála, zavedená v roce 1990 pro posuzování poruch a havárií jaderných zařízení. Zavedly ji Mezinárodní agentura pro atomovou energii (česká zkratka MAAE, anglická zkratka IAEA) a Agentura pro jadernou energii OECD (OECD/NEA). Stupně 7 až 4 se označují jako havárie, 3 až 1 jako nehody, 0 nemá bezpečnostní význam. Major accident, největší možná havárie Únik velkého množství radioaktivních materiálů z jaderného zařízení (například z aktivní zóny energetického reaktoru) do okolí, obsahující směs radioaktivních štěpných produktů s dlouhými i krátkými poločasy rozpadu (s aktivitou přesahující 104 TBq 131I nebo jiných. podobně biologicky významných radionuklidů) Možnost akutních zdravotních účinků; zpožděné zdravotní účinky v rozsáhlé oblasti s možností zasažení více než jedné země Dlouhodobé důsledky pro životní prostředí Příklad: 4. blok jaderné elektrárny Černobyl, Kyjevská oblast, Ukrajinská SSR,. SSSR (nyní Ukrajina), 26. dubna 1986 1., 2. a 3. blok jaderné elektrárny Fukušima I, Prefektura Fukušima, Japonsko, 12. dubna 2011 překlasifikováno ze stupně INES 5. Japonskou agenturou pro jadernou bezpečnost Serious accident Únik radioaktivních materiálů do okolí (s řádovou aktivitou 103 až 104 TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů) Plné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech Příklad: přepracovatelský závod. Majak (známý též jako Kyštym), Čeljabinská oblast, Ruská SFSR, SSSR (nyní Rusko), 29. září 1957 Accident with off-site risk Únik radioaktivních materiálů do okolí (s aktivitou stovek až tisíců TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů ) Částečné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech (např. evakuace, ukrytí) Těžké poškození jaderného zařízení. Může to zahrnovat těžké poškození velké části aktivní zóny energetického reaktoru, velká havárie s kritičností, nebo velký požár či exploze uvolňující značné množství radioaktivity uvnitř zařízení Příklady: komplex Windscale Pile, Anglie, Spojené království, 10. října 1957. 2. blok jaderné elektrárny Three Mile Island, Pensylvánie, USA, 28. března 1979 Accident without off-site risk Únik radioaktivních materiálů do okolí s následkem dávky pro nejvíc zasaženou skupinu obyvatel v řádu několika mSv (tj. na hranici limitů pro. obyvatelstvo) Potřeba havarijních opatření na ochranu obyvatelstva je nepravděpodobná, s výjimkou místní kontroly potravin Významné poškození zařízení (např. částečné tavení aktivní zóny v energetickém jaderném reaktoru a srovnatelné události v zařízeních bez reaktoru) Ozáření jednoho nebo více zaměstnanců (řádově až. jednotky Sv), s vysokou pravděpodobností rychlého úmrtí Příklady: jaderná elektrárna Saint Laurent, region Centre-Val de Loire, Francie, 17. října 1969 přepracovatelský závod Sellafield, Anglie, Spojené království, 1973 1..", "question": "Kdo zavedl mezinárodní stupnici jaderných událostí?", "answers": ["Mezinárodní agentura pro atomovou energii"]}
{"title": "Absint", "context": "Každopádně je ale pravda, že potomek zakladatele Albína Hilla, Radomil, začal na počátku 90. let 20. století na popud zákazníka Ing. Boháče ze Slavonic vyrábět bohémský Hills absinth, jehož první lahve se začaly dodávat do restaurace Besídka ve Slavonicích, odkud se postupně rozšířil do všech koutů republiky a nakonec do celého světa. Starorežná Prostějov (Pálírna u Zeleného Stromu) je jeden z největších producentů a vývozců absintu v České republice; tuto lihovinu vyrábí již od počátku 19. století; doložit to lze starými etiketami, datujícími se právě do počátků minulého století. Kvůli usilování vinařských spolků i různých jiných organizací o absintovou prohibici bylo v obecném povědomí vytvářeno přesvědčení, že absint je spojen s násilnými zločiny a společenským nepokojem. Ve Švýcarsku roku 1905 Jean Lanfray zabil svou rodinu, a poté se pokusil zabít sebe. Domněnka, že Lanfray zabíjel, poněvadž vypil dvě sklenice absintu, se rychle šířila. Skutečnost, že Lanfray měl absint pouze ráno a během dne vypil sedm sklenic vína, šest sklenic koňaku a kávu s brandy, přitom byly bagatelizovány. Na základě této události vznikla petice na absintovou prohibici, načež po nasbírání 82 tis. podpisů byl v roce 1907 zákaz absintu zanesen do švýcarské ústavy. Zajímavostí je, že vůbec první zemí, kde byl absint zakázán, byl Svobodný konžský stát. Tamější zákaz začal platit v roce 1898. V roce 1906 byl absint zakázán v Belgii a Brazílii. Nizozemí se přidalo v roce 1909, USA roku 1912 a Francie se zákazu dočkala v roce 1915. Německo pokusům o společenské vytěsnění absintu odolávalo až do roku 1923, kdy jeho radikální odpůrci svého dosáhli i tam. V Československu byly po vyhlášení protektorátu vládním nařízením č. 458/1941 Sb., o obchodu s absinthem, absinth a \"veškeré kořalky\" obsahující byť malé množství vermutového koření a základních látek sloužících k výrobě absintu zakázány. Po zákazu absintu se pozvolna rozvinula výroba podobného anýzového nápoje se jménem pastis, pro jehož výrobu se nevyužívalo pelyňku, a tudíž se ho zákaz netýkal. Společnost Pernod se po zákazu přesunula do katalánského Španělska, kde absint zakázán nebyl, ale kvůli upadajícímu zájmu zde byla poslední lahev pravého absintu Pernod naplněna v roce 1960.", "question": "Která země jako první zakázala absint?", "answers": ["Svobodný konžský stát"]}
{"title": "Central Intelligence Agency", "context": "Gina Haspelová (od 2018) Mateřská organizace Ministerstvo obrany Spojených států amerických Zaměstnanců 21 575 (2013) Ocenění Doublespeak Award (1985) Oficiální web www.cia.gov multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Na tento článek je přesměrováno heslo CIA. Další významy jsou uvedeny na stránce CIA (rozcestník). Central Intelligence Agency (CIA, Ústřední zpravodajská služba) je zpravodajská služba USA s vnějším polem působnosti (tj. špionážním) mající zároveň za úkol provádět po celém světě operace ve prospěch USA. Vznikla 18. září 1947 na základě National Security Act (Zákona o národní bezpečnosti), který podepsal prezident Harry S. Truman. Stala se tak nástupcem OSS (Office of Strategic Services). Historie CIA byla založena s cílem soustředit do jedné organizace všechny vládní struktury zabývající se zpravodajstvím za účelem zefektivnění sběru informací pro všechny složky provádějící výkon moci. Od tohoto cíle však začala přímo provádět americkou zahraniční politiku, což vyústilo k využívání CIA jako mocenskopolitického nástroje (Invaze v zátoce Sviní na Kubě a Karibská krize, účast na svržení levicových vlád Mosaddeka v Íránu, Árbenze v Guatemale nebo Lumumby v Kongu, Vietnam, Chile).[zdroj? ] Zlomem v činnosti CIA se stalo v roce 1972, propuštění ředitele CIA Richarda Helmse v důsledku aféry Watergate. CIA byla podřízena kontrole Kongresem (zvláštní výboru Senátu a Sněmovny reprezentantů pro aktivity tajných služeb) a Národní bezpečnostní radou. CIA bylo nařízeno ukončení tajných operací a zaměření se pouze na špionáž. Od roku 1975 do konce 80. let ultrapravicové (až fašistické) diktatury v Latinské Americe s podporou CIA v rámci tzv. Operace Kondor zavraždily nebo nechaly zmizet až 80 000 politických odpůrců a levicově smýšlejících lidí.[1][.", "question": "Jakou zkratku má americká Ústřední zpravodajská služba?", "answers": ["CIA"]}
{"title": "Jeruzalém", "context": "Dne 5. prosince 1949 prohlásil první izraelský premiér David Ben Gurion Jeruzalém hlavním městem Izraele a od té doby zde sídlí všechny složky státní moci (moc zákonodárná, výkonná a soudní), s výjimkou ministerstva obrany, které sídlí v Tel Avivu. V době tohoto prohlášení byl Jeruzalém rozdělen mezi Izrael a Jordánsko, a tak byl za izraelské hlavní město považován pouze západní Jeruzalém. Bezprostředně po šestidenní válce v roce 1967 však Izrael anektoval východní Jeruzalém a učinil tak z něj de facto součást hlavního města. Status \"celého a sjednoceného\" Jeruzaléma, coby hlavního města, Izrael zakotvil v roce 1980 v základním zákonu Základní zákon: Jeruzalém (tzv. \"Jeruzalémský zákon\"). Status \"sjednoceného Jeruzaléma\" jako izraelského \"věčného hlavního města\" je v rámci mezinárodního společenství kontroverzní. I když některé země udržují v Jeruzalémě své konzuláty, jsou všechny ambasády umístěny mimo vlastní město, většinou v Tel Avivu. Nezávazná rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 478, která byla schválena 20. srpna 1980, měsíc po přijetí Jeruzalémského zákona, prohlásila tento základní zákon \"neplatným\", který navíc musí být \"okamžitě zrušen\". OSN dále vyzvala své členské státy, aby přesunuly své ambasády z Jeruzaléma, což měla být forma trestného opatření.", "question": "Jaké je největší město Izraele co do rozlohy?", "answers": ["Jeruzalém"]}
{"title": "Jelen evropský", "context": "V minulosti se předpokládalo, že obývá i území Severní Ameriky, díky DNA testům je však dnes populace žijící na tomto území považována za zcela samostatný druh – jelen wapiti (Cervus canadensis). Ačkoli jeho početnost obecně roste (zvláště na území států, kde byli téměř zcela vyhubeni jeho přirození predátoři), v některých částech světa je jeho populace stále na poklesu. Příkladem je například severní Afrika. V některých státech byl v minulosti zcela vyhuben (Albánie, Izrael, Jordánsko, Libanon, Mexiko, Nepál, Turkmenistán) a nevyskytuje se zde dodnes, v některých byla jeho populace zachráněna díky vypouštění uměle odchovaných jedinců zpět do volné přírody (Řecko, Kazachstán, Maroko). Člověkem byl zcela zavlečen např. do Austrálie, Chile, Portugalska, Argentiny nebo na Nový Zéland.V některých oblastech je jeho početnost natolik vysoká, že je zde dokonce považován za významného škůdce mladých stromků. == Ekologie == Samci se mimo říji zdržují většinou samostatně, samice naopak ve skupinách, které mohou čítat až 50 jedinců. Aktivní bývá obvykle až za soumraku, kdy ho můžeme vidět při pastvě na lesních paloucích. Dosahují rychlosti 40 km/h, krátkodobě i 78 km/h. === Potrava === Jelen evropský je výlučně býložravý přežvýkavec. Složení potravy se ale mění v závislosti na roční době. V kterémkoli období se jelení zvěř živí zejména velkým množstvím travin a bylin, které spásá na lesních mýtinách, podél cest a okolo lesa, zkrátka na všech místech, kde je díky slunečnímu světlu rostlin dostatek. Jedinou výjimkou jsou dny, kdy je země přikrytá příliš vysokou vrstvou sněhu. Byliny a tráva reprezentují v příhodných měsících až 80 % jelení stravy. V noci se stádo odvažuje vyjít i na otevřenější prostranství a spásá na polích obilí nebo kukuřici. V zimě stoupá v denní porci potravy zastoupení keřů a dřevin: jeleni se živí ostružiníkem, břečťanem nebo okusováním kůry mladých stromků. Mají také rádi kůru a větévky břízy, habru a borovice lesní. Dostatek energie dostává vysoká zvěř i z plodů – bukvic, kaštanů a žaludů. Chutnají jí ale též padaná jablka, krmná řepa a mrkev. === Predátoři ===", "question": "Co tvoří potravu Jelena evropského?", "answers": ["travin a bylin"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Nejbližší přiblížení k Uranu nastalo 24. ledna 1986, kdy se sonda nacházela 81 500 km nad horní vrstvou Uranovy atmosféry. Během průletu kolem planety sonda objevila 10 dříve neznámých měsíců, studovala unikátní atmosféru planety, prozkoumala prstence planety a podařilo se jí určit přesnou rotační dobu planety kolem své osy. Celkem sonda odeslala k Zemi okolo 8 000 fotografií Uranu. Voyager 2 podrobně studoval rotaci třetí největší planety sluneční soustavy a na základě pozorování bylo zjištěno, že se planeta otočí kolem své osy za 17 hodin a 14 minut a že současně jako jediná planeta sluneční soustavy rotuje s osou rotace položenou do roviny oběhu (zdánlivě tedy planeta \"válí sudy\"). Voyager 2 zjistil, že jeden z nejpozoruhodnějších důsledků Uranovy polohy na boku je vliv na ohon magnetického pole, které je samo skloněno o 60 stupňů od rotační osy planety. Ohon magnetického pole je zkroucený rotací planety do tvaru dlouhé vývrtky. Před příletem Voyageru 2 nebylo o existenci magnetického pole Uranu nic známo. Sonda pozorovala i radiační pásy okolo Uranu, které jsou velmi podobné těm, jež byly pozorovány u Saturnu. Podobně jako u Jupiteru a Saturnu i zde sonda využila gravitačního působení planety pro korekci své dráhy směrem k Neptunu a k nabrání potřebné rychlosti. Na Uranu se určitě nemůže vyskytovat život podobný pozemskému, jelikož Uran nemá pevný povrch. Případné hypotetické živé organismy by se musely vznášet v atmosféře planety, která je složena hlavně z vodíku a hélia. Jelikož jsou zde velice nízké teploty, musela by se případná obyvatelná zóna nacházet hluboko v atmosféře planety. Proti vzniku života pak hovoří skutečnost, že v této potenciálně obyvatelné zóně by panovaly extrémní tlaky způsobené nadložními vrstvami atmosféry, na které by se život musel adaptovat, pokud by byl schopen vzniknout. V současnosti se jeví možnost života na Uranu jako nereálná. Jelikož byl Uran objeven až v roce 1781, nemá v klasické astrologii svůj význam. Až dodatečně proběhly pokusy o jeho zakomponování do západní astrologie.", "question": "Má Uran pevný povrch?", "answers": ["Na Uranu se určitě nemůže vyskytovat život podobný pozemskému, jelikož Uran nemá pevný povrch."]}
{"title": "Matematik", "context": "Matematik Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Matematik je osoba, jehož primární oblastí, kterou studuje a zkoumá, je matematika. Jinými slovy, matematik je osoba, která používá matematiku a přináší nové poznatky na poli matematiky, např. nová pravidla a principy. Lidé, kteří aplikují matematickou teorii, obvykle nejsou chápáni jako matematici. Jsou to inženýři, ekonomové, fyzici, počítačoví specialisté apod. [1] Ženy se nestávají tak často matematičkami, protože jako dívky mají lepší čtenářské schopnosti.[2] Na rozdíl od jiných věd, základní metodou výzkumu v matematice není provádění praktických experimentů. Matematika je založena na matematických důkazech. Pravdivost nové teorie je odvozena od již existujících pravdivých tvrzení. Počítačové a jiné praktické experimenty nejčastěji slouží k ověřování, zda se postupuje při tvorbě nové teorie správným směrem. Experiment není regulérní matematický důkaz. Uživatel Discordu pod nickem Matematik (Matematik#4694) je potomkem ženy žijící v Brně v ulici Bratislavská a lidoopa přesněji Orangutána bornejského. Který v době páření byl na útěku ze Zoo ve Dvoře Králové, jenž byl otevřen pro veřejnost 9. května 1946. Reference ↑ http://medicalxpress.com/news/2016-11-theory-debunks-consensus-math-abilities.html - New theory debunks consensus that math abilities are innate↑ https://phys.org/news/2019-07-girls-advantage-gender-gap-math.html - Study suggests girls' advantage in reading explains gender gap in math fields Související články Seznam matematiků Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu matematik na Wikimedia Commons Slovníkové heslo matematik ve Wikislovníku Autoritní data: GND: 4037945-0 | LCCN: sh85082138 | WorldcatID: lccn-sh85082138 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Matematika", "question": "Proč se ženy často nestávají matematičkami?", "answers": ["protože jako dívky mají lepší čtenářské schopnosti"]}
{"title": "Pošta", "context": "Většina států má vlastní poštovní úřady, které vykonávají zmíněné služby a které udržují styk s okolními státy (jejich poštovními úřady). Mezinárodní výměna pošty bývá často fungující službou i v dobách vojenských konfliktů mezi nepřátelskými státy. Zejména v dobách války bývají zřízeny specializované poštovní úřady přímo v armádě v poli (tzv. polní pošta). Podrobnější informace naleznete v článcích Česká pošta a Dějiny poštovních známek a poštovnictví v Československu. Počátky výměny zpráv spadají už do starověkých zemí, např. Egypta, Persie a Indie. Slovo pošta vzniklo z latinského termínu statio posita (umístěná stanice). Označoval domy postavené u silnice v Římské říši, vybavené pro službu organizací, které doručovaly zprávy, později i lidi a náklad. V českých zemích započal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Organizované dopravy zpráv na území České republiky jsou spojeny s volbou arciknížete Ferdinanda z Habsburské dynastie českým králem v roce 1526. V souvislosti s volbou Ferdinanda I. za českého krále vznikla vlastně v naší zemi regulérní pošta, a to dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt u nás nastalo za vlády Marie Terezie, kdy byl poštovní úřad převzat do státní správy. Ferdinand využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už dříve poštovní přepravu takřka monopolně organizovali po velké části Evropy.", "question": "Kdy byla založena pošta v Česku?", "answers": ["1526"]}
{"title": "Počasí", "context": "Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Počasí je jedním jedinečným stavem atmosféry. Počasí je obvykle chápáno jako stav troposféry, protože ta je člověku nejblíže a bezprostředně ho obklopuje. Obecný typ počasí v oblasti se nazývá podnebí nebo klima. Počasí se může měnit velmi rychle, změna klimatu je obvykle velmi pozvolná. Kromě počasí se také používá, respektive používalo, termínu \"povětří\" či \"povětrnost\". Oba termíny jsou však zastaralé a mohou mít také jiný význam. Velká pozornost je věnována předpovědi počasí, protože počasí ovlivňuje všechny lidské činnosti. Počasím se zabývá meteorologie, respektive fyzika atmosféry. Nejchladnější teplota byla zaznamenána na výzkumné stanici Vostok v Antarktidě, kde 21. července 1983 naměřili -89,2 °C. Nejtepleji bylo v libyjské El 'Azizie, kde se 13. září 1922 teplota vyšplhala na 57,8 °C. Nejsušším místem na Zemi je Arica v Chile, kde téměř vůbec neprší. Žádné srážky nebyly zaznamenány téměř 14 let. Podnebí Klima Globální cirkulace atmosféry Atmosféra Atmosféra Obrázky, zvuky či videa k tématu počasí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo počasí ve Wikislovníku www.chmu.cz – Český hydrometeorologický ústav www.yr.no www.meteocentrum.cz www.meteopress.cz", "question": "Kdy byla zaznamenána nejchladnější teplota?", "answers": ["21. července 1983"]}
{"title": "Kytice (sbírka)", "context": "a pravá hlava naroste! (Věštkyně) == Hudební zpracování == Některé básně také zhudebnil skladatel Antonín Dvořák, jednu jako kantátu (Svatební košile) a další jako symfonické básně: Svatební košile (opus 69) Vodník (opus 107) Polednice (opus 108) Zlatý kolovrat (opus 109) Holoubek (opus 110)Některé z básní (např. Vodník) byly ztvárněny také jako melodramata s hudbou od Zdeňka Fibicha == Rozhlasové zpracování Českého rozhlasu 3 Vltava == V roce 2010 byly pod režií Markéty Jahodové nahrány 4 balady pro rozhlas. Balady Kytice a Zlatý kolovrat namluvil Pavel Soukup, Štědrý den Josef Somr a Poklad Barbora Munzarová. == Filmové zpracování == Film Kytice natočil v roce 2000 F. A. Brabec. Film získal ceny Český lev 2001 za kameru, hudbu a zvuk. == Komiksové zpracování == V roce 2016 vydavatelství Transmedialist zpracovalo a vydalo publikaci Komiksová Kytice. Dílo se drží původní koncepce Karla Jaromíra Erbena a obsahuje nedokončenou baladu Svatojanská noc. == Odkazy == === Reference === === Související články === Karel Jaromír Erben === Literatura === NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola Karel Jaromír Erben a jeho \"Kytice\", s. 287–293. ŠUJAN, František. Erbenova Kytice po stránce aesthetické s rozborem Pokladu. Brno: František Šujan, 1896. 34 s. Dostupné online. ERBEN, Karel Jaromír. Kytice z pověstí národních. V Praze: Tisk a náklad Jarosl. Pospíšila, 1853. 149 s. Dostupné online. === Externí odkazy === Dílo Kytice z pověstí národních ve Wikizdrojích Rozbor Kytice (prof. Josef Vojvodík) (YouTube) Rozhlasové zpracování básní Kytice, Štědrý den, Zlatý kolovrat a Poklad První vydání sbírky z katalogu Vědecké knihovny v Olomouci, digitalizováno v rámci služby eBooks on Demand První vydání Kytice (1853) na stránkách Krameria", "question": "Kdo je autorem Kytice z pověstí národních?", "answers": ["Karla Jaromíra Erbena"]}
{"title": "Frambézie", "context": "Podle odhadů trpí v současnosti frambézií na půl milionu lidí. Situace byla nejkritičtější v 50. letech minulého století, kdy se s frambézií potýkalo na 50 milionů lidí po celém světě. Světová zdravotnická organizace (WHO) proto ve spolupráci s dětským fondem UNICEF zahájila masivní program kontroly a eliminace choroby. Program fungoval mezi lety 1952 a 1964 a bylo díky němu vymýceno 95 % případů frambézie. Po tomto úspěchu se ovšem pozornost od nemoci odvrátila, což je jedním z důvodů, proč se opět vrací. Frambézie se přenáší kontaktem s nakaženým, především prostřednictvím poranění kůže, kterým bakterie proniká do organismu dalšího člověka. Postihuje hlavně mladé lidi, nejčastěji děti do 15 let, a způsobuje hluboké rány, které mají za následek těžké deformace kůže, měkkých tkání, kostí a chrupavek. \"Výskyt frambézie je v 21. století naprosto neakceptovatelný,\" uvedl lékař Lorenzo Savioli z WHO, který zdůraznil, že na ni existuje levná a účinná léčba. Frambézie se léčí jedinou dávkou penicilinu. Obrázky, zvuky či videa k tématu Frambézie ve Wikimedia Commons Léčba frambézie v komunitách Pygmejů v Kongu, Lékaři bez hranic, 30. 10. 2012", "question": "Kolika dávkami penicilinu se léči frambézie?", "answers": ["jedinou"]}
{"title": "Reveň kadeřavá", "context": "Popis Statná, až 2 m vysoká vytrvalá rostlina s přízemními, 50-60 cm dlouhými listy. Čepele listů jsou podlouhlé, vejčité a výrazně zkrabacené. Dlouhý řapík je na líci vrubovitý, na rubu hladký a vydutý, nahoře někdy bělavý, jinak karmínově červený. Lodyha má až 5 cm v průměru a nese bohaté květenství. Okvětí o průměru až 2 mm je žluté, šestičetné a opadávající, tyčinek je 9 ve dvou kruzích, čnělky zpravidla 3. Kvete v červnu a červenci, plod je vejčitý, se 2-4 křídly. Pochází ze Střední Asie (Mongolsko, Sibiř), v Evropě dávno pěstována i na polích, v Česku většinou na zahrádkách.[1] Použití U rebarbory se konzumují pouze řapíky listů, a to tepelně zpracované, nikdy syrové.[2] Připravují se z nich mimo jiné moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny a koláče.[3] Při vaření se nedoporučuje používat hliníkové nádobí, jelikož hliník reaguje s obsaženou kyselinou šťavelovou a přechází do zeleniny, což neprospívá zdraví.[2] Toxicita Zelené listové čepele rebarbory obsahují jedovaté látky včetně kyseliny šťavelové, která je nefrotoxická a korozivní. Jsou popsány otravy lidí po požití listů. Smrtelné následky konzumace byly problémem zejména v první světové válce, kdy byly listy doporučovány ke konzumaci.[4][5] Odkazy Reference ↑ J. Dostál (red.), Květena ČSR. Praha 1950, str. 490.1 2 MÜLLEROVÁ, Eva. Rebarbora je podle kulinářské magie ingredience lásky [online]. Novinky.cz, 2009-5-29 [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. (čeština) ↑ rebarbora [online].", "question": "Proč se při vaření rebarbory nedoporučuje používat hliníkové nádobí?", "answers": ["hliník reaguje s obsaženou kyselinou šťavelovou a přechází do zeleniny, což neprospívá zdraví"]}
{"title": "Athénská škola", "context": "Athénská škola (italsky La scuola di Atene) je jedno z nejslavnějších děl Raffaela Santiho, předního malíře italské renesance. Když si papež Julius II. nechal přebudovat čtyři staré stanze (\"komnaty, síně\") v severním křídle Vatikánského papežského paláce, byl k jejich malířské výzdobě přizván – na přímluvu Bramanteho – tehdy začínající Raffael. (Ve stejném čase pracoval Michelangelo na výmalbě nedaleké Sixtinské kaple. Michelangelo se však řadil do tábora Bramanteho nepřátel.) Tři z komnat také skutečně vymaloval (čtvrtou už dokončili jeho žáci) a velmi se jimi proslavil. Tato freska lunetového (půlkruhového) tvaru o rozměru 770×500 cm je jednou ze dvou hlavních maleb ve Stanza della Segnatura (\"Síň podpisů\"); patří k vůbec nejznámějším dílům, chovaným ve Vatikánských muzeích. Malba reprezentuje pravdu rozumovou. Druhým hlavním obrazem je Disputace (La Disputa), pravda zjevená, výzdobu doplňují dvě menší alegorie krásy (Parnas - Il Parnaso) a spravedlnosti (práva). Na stropě jsou v lunetách alegorie hlavních ctností. Architekturu v pozadí prý navrhl sám Bramante (část se shoduje s interiérem baziliky Sv. Petra). Jejím úkolem je dodávat svou monumentalitou postavám na významnosti a současně tvořit svým klidem kontrast k živé kompozici postav. Celá freska je namalována v tehdy známé středové (jednobodové) perspektivě. Jedinou výjimkou je kámen, u které sedí Hérakleitos z Efesu (nejvýraznější osamocená postava v popředí). Ten by měl být zobrazen v úběžníkové (dvoubodové) perspektivě (tehdy ještě neznámá konstrukce), protože přední strana kvádru není rovnoběžná z průmětnou (je však zobrazen chybně, \"nabourává se\" do schodiště). Na přípravném kartónu (kresbě) postava Herakleita chybí. Uprostřed fresky spolu diskutují realista Aristotelés, jenž ukazuje dlaní k zemi, a idealista Platón, který zdvíhá prst k obloze. Na schodech leží Diogenés, který tak spojuje přírodní filozofy v dolní části s metafyziky v části horní. Raffael do kompozice také propašoval sám sebe (úplně vpravo) v podobě nejslavnějšího malíře starověku Apella; svou signaturu pak nenápadně umístil na límec Eukleidova pláště.", "question": "Který malíř je autorem slavného díla Athénská škola?", "answers": ["Raffaela Santiho"]}
{"title": "st", "context": ".az .ba .bb .bd .be .bf .bg .bh .bi .bj .bm .bn .bo .br .bs .bt .. bw .by .bz .ca .cc .cd .cf .cg .ch .ci .ck .cl .cm .cn .co .cr .cu .. cv .cw .cx .cy .cz .de .dj .dk .dm .do .dz .ec .ee .eg .er .es .et. .eu .fi .fj .fk .fm .fo .fr .ga .gd .ge .gf .gg .gh .gi .gl .gm .. gn .gp .gq .gr .gs .gt .gu .gw .gy .hk .hm .hn .hr .ht .hu .id .ie .. il .im .in .io .iq .ir .is .it .je .jm .jo .jp .ke .kg .kh .ki .km. .kn .kp .kr .kw .ky .kz .la .lb .lc .li .lk .lr .ls .lt .lu .lv .. ly .ma .mc .me .md .mg .mh .mk .ml .mm .mn .mo .mp .mq .mr .ms .mt .. mu .mv .mw .mx .my .mz .na .nc .ne .nf .ng .ni .nl .no .np .nr .nu. .nz .om .pa .pe .pf .pg .ph .pk .pl .pm .pn .pr .ps .pt .pw .py .. qa .re .ro .rs .ru .rw .sa .sb .sc .sd .se .sg .sh .si .sk .sl .sm .. sn .sr .st .su .sv .sx .sy .sz .tc .td .tf .tg .th .tj .tk .tl .tm. .tn .to .tr .tt .tv .tw .tz .ua .ug .uk .us .uy .uz .va .vc .ve .vg .vi .vn .vu .wf .ws .ye .za .zm .zw Užívané IDN ا. (al-Jazā’ir, Alžírsko).中 (Zhō, Čína)م. (masr, Egypt).香 (Hong Kong)bharat. , Indie (.भार..భార్.ભાર.ਭਾਰ.ভার).. இ்தியா (inthiyaa, Indie)ا. (Írán)ا. (al-urdun, Jordánsko)ف. (filastin,. Palestina)ق. (qatar, Katar).р (RF, Rusko)ا. (al-saudiah, Saúdská Arábie).с (srb, Srbsko. ).新 (Xī/Sin-ka-po, Singapur).சிங்க்பூர் (cinkappū, Singapur).. 한 (hangū̚ , Jižní Korea).ලංකා (lanka, Srí Lanka).இ்கை (ilangai, Srí Lanka). س. (sū, Sýrie).ไ (thai, Thajsko).台 (Tchaj-wan)ت. (tunis, Tunisko).у (ukr, Ukrajina)ا. (emarat, SAE) Vyhrazené/nepřidělené bl .bq .eh .mf .ss Přidělené/nepoužívané bv .gb .sj .yt Navržené IDN б י. Pozastavené an .su .tp Zrušené/bývalé bu .cs .dd .um .yu .zr Související: Generické domény nejvyššího řádu", "question": "Jaká je internetová národní doména nejvyššího řádu pro Svatý Tomáš a Princův ostrov?", "answers": ["st"]}
{"title": "Libanon", "context": "V roce 1990 začíná poválečná obnova země (jih je přesto nadále okupován Izraelem, na zbylém území se nachází 40 000 syrských vojáků, Sýrie má zajištěnu politickou nadvládu). V květnu 1992 vedly sociální nepokoje vyvolané tíživou hospodářskou situací k odstoupení vlády a následným parlamentním volbám v srpnu 1992. V nich zvítězila prosyrská většina. Je ustavena vláda Rafíka Harírího, jež prosazuje ekonomickou obnovu země. S tím roste také zadlužování. Po celá devadesátá léta pokračují útoky Hizballáhu na Izrael z jižní části Libanonu, na něž reaguje Izrael odvetnými útoky. Až v květnu 2000 ukončuje Izrael okupaci jižního Libanonu a naplňuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 425 stažením svých vojsk. Po stažení Izraele převzaly milice Hizballáhu moc v oblasti farem Šibáa. Od roku 2001 křesťanská komunita s různě dlouhými přestávkami protestuje proti přítomnosti syrských jednotek a proti vměšování Sýrie do vnitřních záležitostí Libanonu. Konečně v červnu 2001 stahuje také Sýrie svá vojska z Bejrútu a okolí a vyhovuje požadavkům Libanonců. Syrská vojska a zpravodajské služby začínají opouštět území Libanonu. 14. února 2005 je proveden atentát na bývalého libanonského premiéra Harírího, který představuje symbol poválečné obnovy Libanonu i jeho ekonomické liberální politiky. Tento akt vyvolává vlnu protisyrských demonstrací, které se už tentokrát neomezují pouze na křesťanskou komunitu. Je to počátek tzv. cedrové revoluce. 26. 4. 2005 je dokončeno stahování syrských vojsk z Libanonu. Syrskému stažení předcházel intenzivní tlak jak ze strany mezinárodního společenství, tak od libanonské opozice, která otevřeně obvinila Damašek z podílu na únorovém atentátu. Sýrie sice popírá, že by s vraždou měla cokoliv společného, většina Libanonců je však přesvědčena o opaku. 12. července 2006 dochází ke konfliktu na libanonské hranici. Jedná se o ozbrojenou akci Hizballáhu – raketový útok na město Šlomi, při níž je 8 vojáků zabito a 2 uneseni. Libanon požaduje jejich propuštění a Hizballáh požaduje propuštění svých zajatců v Libanonu. Také OSN vybízí k propuštění a vybízí také vládu Libanonu ke zlepšení kontroly nad jižním územím. Spory se vedou o to, zda byli zajati na izraelském nebo libanonském území. Izrael zahajuje letecké útoky, přestože Kofi Annan vybízí ke zdrženlivosti a vysílá sbor 3 vyjednávačů. Útoky přesto pokračují. OSN vyzývá k ukončení konfliktu a 16. 7. přijíždí do Bejrútu hlavní vyjednávač OSN Vijay Nambiar, aby vyjádřil solidaritu a podporu libanonské vládě. Je zničena infrastruktura a trvá vojenská blokáda Libanonu. Humanitární podmínky se nadále zhoršují a OSN není schopná pomáhat.", "question": "Kdy byl proveden atentát na bývalého libanonského premiéra Harírího?", "answers": ["14. února 2005"]}
{"title": "Celuloid", "context": "Je považován za první termoplast – připraven byl poprvé roku 1856. Pro svou tavitelnost a tvárnost se nejprve používal na výrobu různých okrasných předmětů a především jako laciná náhrada slonoviny, želvoviny, ebenového dřeva a perleti. Používá se při výrobě klasických fotografických filmů. Dalšími výrobky jsou míčky na stolní tenis a trsátka pro hru na strunné nástroje. Celuloid je vysoce hořlavý a časem křehne, proto se už nevyužívá v tak velkém množství jako v minulosti. Zvětrávání celuloidu je velký problém při archivaci starých fotografických filmů. Poprvé celuloid připravil roku 1856 Alexander Parkes v anglickém městě Birmingham, ten však pro svůj objev Parkesin nenašel komerčně úspěšné využití. Celuloid získal jako tuhý zbytek po odpaření rozpouštědla z fotografického kolodia, produkt sám popsal jako \"tvrdou, elastickou a vodě odolnou látku\". Parkes patentoval celuloid jako vodě odolný materiál pro tkané textilie roku 1856. Později, roku 1862, předvedl svůj objev na výstavě v Londýně, kde byl za celuloid (tehdy pod názvem Parkesin) odměněn bronzovou medailí. Parkesin se připravoval odpařením roztoku nitrocelulózy. Koncentrovaný roztok nitrocelulózy se přiváděl do zařízení, kde se velká část rozpouštědla při zvýšené teplotě a tlaku odpařila, teprve pak se přidala barviva a vznikla pevná hmota, tvárná za tepla. Parkes se roku 1866 pokusil prorazit se svým vynálezem a založil společnost na výrobu a prodej Parkesinu.", "question": "Co je velkým problémem při archivaci starých celuloidových fotografických filmů?", "answers": ["Zvětrávání celuloidu"]}
{"title": "Slunce", "context": "Většina útvarů na jeho povrchu s tímto polem souvisí. Slunce je magneticky proměnná hvězda, polarita jeho pólů a orientace jeho siločar se mění spolu s 22 ročním slunečním cyklem. V maximu slunečního cyklu je magnetické pole Slunce velmi složité a dá se vnímat zastoupený dvojpólový moment. Silokřivky jsou vlivem rotace Slunce tvarovány do podoby tzv. Archimedových spirál, což má za následek, že obíhající tělesa kolem Slunce procházejí střídavě oblastmi s rozdílnými směry magnetického pole. Celkové magnetické pole vzniklo v původním magnetickém plyno-prachové sluneční mlhoviny, ze kterého vzniklo Slunce a ostatní objekty sluneční soustavy. Toto pole se podle posledních měření vyskytuje všude na Slunci. Další složka celkového magnetického pole jsou tzv. lokální magnetická pole. Jsou velmi proměnlivá a nejsilnější jsou v místech aktivních oblastí. Vznik tohoto magnetického pole jako jeho vznik a vývoj fotosférických, chromosférických a koronálních objektů není zatím zcela dostatečně vysvětlen. Magnetické pole Slunce ovlivňuje celou sluneční soustavu. Související informace naleznete také v článku Sluneční cyklus. Sluneční aktivita je komplex dynamických jevů, které se v omezeném čase a prostoru vyskytují na slunečním povrchu nebo těsně pod ním. Následkem těchto procesů je změna magnetického pole a změna množství vyvrhovaných částic do okolního prostoru. Elektricky nabité a neutrální částice opouštějící korónu a s nimi unikající záření se nazývá sluneční vítr. Částice slunečního větru se pohybují po zakřivených spirálovitých drahách. Je to proto, jelikož sledují siločáry slunečního magnetického pole, které se v důsledku svojí rotace deformují magnetické pole do tvaru tzv. Parkerových spirál.", "question": "Ovlivňuje magnetické pole Slunce celou sluneční soustavu?", "answers": ["Magnetické pole Slunce ovlivňuje celou sluneční soustavu."]}
{"title": "Magdalena Dobromila Rettigová", "context": "Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Angažovala se ale i jinak, vedla svůj společenský salón (kafíčkovou společnost), v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. Osobně se stýkala s vlastenci, s Františkem Palackým, s Josefem Jungmannem, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími. S mnoha vlastenci vedla korespondenci. Výhradním vydavatelem jejích děl a jejím přítelem byl Jan Hostivít František Pospíšil, královéhradecký knihtiskař a nakladatel. První literární pokusy M. D. Rettigové byly v němčině, podobně jako u jejích vrstevníků. Jako spisovatelka byla velmi plodná, napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Pod vlivem svého muže a přátel se odhodlala psát a publikovat česky. Nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce v časopisech Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský, v almanachu Milozor a alamanachu Milina. Postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám, byla výbornou vypravěčkou a může být pokládána za zakladatelku české červené knihovny. Později se věnovala výhradně literatuře prakticky zaměřené. Její tvorba nikdy nedosahovala vysokých uměleckých kvalit. Největší význam má Rettigová šířením národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí, a především díky své Domácí kuchařce, kterou nejenže rozšířila znalectví české kuchyně a sbírku kuchařských receptů, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. Z díla Rettigové je dodnes nejznámější Domácí kuchařka vydaná poprvé roku 1826 a dále v mnoha vydáních více než sto let.", "question": "Ve kterém jazyce psala Magdalena Dobromila Rettigová své první spisy?", "answers": ["v němčině"]}
{"title": "Zlatá liga", "context": "Zlatá liga Překážky na Bislett Games, jednom z mítinků Zlaté ligy Zlatá liga (anglicky IAAF Golden League) byl prestižní atletický seriál pořádaný mezinárodní atletickou federací IAAF v letech 1998 až 2009. Vítězové všech mítinků si mezi sebou dělili jackpot ve výši jednoho milionu dolarů. Od roku 2006 se tento milion dělil na dvě části: první polovinu si rozdělili všichni účastníci s pěti vítězstvími, druhou pak absolutní vítězové.[1] Mítinky Zlaté ligy Mítink Stadion Město Stát ISTAF Olympiastadion Berlín Berlín Německo Německo Bislett Games Bislett Stadion Oslo Norsko Norsko Golden Gala Stadio Olimpico Řím Itálie Itálie Meeting Areva Stade de France Saint-Denis Francie Francie Weltklasse Zürich Letzigrund Curych Švýcarsko Švýcarsko Memorial Van Damme Stadion krále Baudouina Brusel Belgie Belgie Od roku 2010 byla nahrazena novým seriálem Diamantové ligy. Vítězové Rok Atlet nebo atletka Disciplína Zlatá liga 1998 Marion Jonesová100 m Haile Gebrselassie3000 / 5000 m Hicham El Guerrouj1500 m Zlatá liga 1999 Gabriela Szabóová3000 m Wilson Kipketer800 m Zlatá liga 2000 Gail Deversová100 m přek.", "question": "Konal se prestižní atletický seriál Zlatá liga v roce 1988?", "answers": ["Zlatá liga (anglicky IAAF Golden League) byl prestižní atletický seriál pořádaný mezinárodní atletickou federací IAAF v letech 1998 až 2009."]}
{"title": "Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Pro lícovou stranu medaile autora Otakara Španiela bylo vybráno poprsí Řehoře Jana Mendela, na reverzu je heslo \"IN NATURA SPES ET VERITAS\" (v přírodě je naděje a pravda) s datem 1920–1935, pod ním je lipová ratolest. V horní polovině je slunce se třemi hvězdami na každé straně. Hlavice žezla z roku 1938, dlouhého 111 cm, představuje slunce (zlatá koule s paprsky), po jehož levé straně je kometa s ohonem mířícím vzhůru. Na prstenci je zobrazen měsíc s hvězdou. Dřík žezla, jehož autory jsou Václav Rada a Ladislav Bartončík, zdobí vltavíny. K slavnostnímu předání insignií došlo 15. prosince 1938. Válku přečkaly společně s insigniemi dalších fakult a rektorátu v trezorech Hypoteční a zemědělské banky moravské. === Symbol fakulty === Ve znaku fakulty je zobrazena dvojitá šroubovice ve tvaru písmene Y, která symbolizuje představu o replikaci DNA. Vnitřní kružnici zdobí kruhový nápis \"SCIENTIA EST POTENTIA\" (Poznání je síla), dolní a horní část vnější kružnice tvoří nápisy \"UNIVERSITAS MASARYKIANA BRUNENSIS\" a \"FACULTAS RERUM NATURALIUM\". === Logo a barva === Barva fakulty je zelená (Pantone 354 C). == Kulturní ohlasy == Na Masarykově univerzitě, pravděpodobně právě na Přírodovědecké fakultě, pracoval Dr. Radek Zelenka – hrdina seriálu Hvězdná brána: Atlantida (ztvárněný Čecho-Kanaďanem Davidem Nyklem) – předtím než se stal členem vesmírné expedice Atlantis. V desátém díle třetí řady, po znovuobsazení Atlantidy Lanteany, uvažuje o návratu domů a přijetí nabízeného místa na Masarykově univerzitě. == Galerie == == Reference ==", "question": "Jaká je barva Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity?", "answers": ["zelená"]}
{"title": "Seznam znaků států Spojených států amerických", "context": "Seznam znaků států Spojených států amerických Velký státní znak USA Znaky jednotlivých států Spojených států amerických ukazují široké spektrum místních vlivů, prvky z historie těchto států a také různé principy návrhu. Znak je vedle vlajky nebo pečeti dalším oficiálním symbolem státu. Znak (anglicky Coat of arms), na rozdíl od pečetí (anglicky Seal), kterou užívají všechny státy (Seznam pečetí USA), přijalo oficiálně pouze 18 států USA. Státy Oficiální znaky států USA. Umístění Znak Stát / článek Přijetí Motto nebo text na znaku Poznámka AlabamaZnak Alabamy 14. března 1939[1] (státní legislativou) AUDEMUS JURA NOSTRA DEFENDERE (latinsky) (česky Dovolíme si hájit svá práva) Oficiální ConnecticutZnak Connecticutu 24. března 1931 (státní legislativou) QUI TRANSTULIT SUSTINET (latinsky) (česky Ten, kdo transplantoval, stále udržuje) Oficiální DelawareZnak Delawaru 17. ledna 1777 LIBERTY AND INDEPENDENCE (anglicky) (česky Svoboda a nezávislost) Oficiální MaineZnak Maine 9. června 1820 Dirigo (latinsky) (česky Řídím nebo vedu) Oficiální MassachusettsZnak Massachusetts 1775 (zákonodárným sborem), potvrzen 13. prosince 1780 ENSE PETIT PLACIDAM SUB LIBERTATE QUIETEM (latinsky) (česky Mečem hledáme mír, ale mír pouze na svobodě) Oficiální MichiganZnak Michiganu 22. června 1835[2] (ústavním shromážděním), upraven 1911 E PLURIBUS UNUM (latinsky) (česky Z mnoha jeden), TUEBOR (Budu se bránit), SI QUÆ PENINSULAM AMŒ CIRCUMSPICE (Pokud hledáte příjemný poloostrov, rozhlédněte se) Oficiální MississippiZnak Mississippi 7. února 2001, původně 7. února 1894[3][4] (legislativním výborem) VIRTUTE ET ARMIS (latinsky) (česky Síla a zbraně) Oficiální MissouriZnak Missouri 22. ledna 1822 (společně s vlajkou), upraven 1907 SALUS POPULI SUPREMA LEX ESTO (latinsky) (česky Bezpečnost lidí je nejvyšším zákonem) Polooficiální, používá se na státní vlajce, pečeti a na některých vládních webových stránkách.", "question": "Kolik států USA přijalo oficiálně znak?", "answers": ["18"]}
{"title": "Mládí v hajzlu", "context": "Mládí v hajzlu (anglicky: Youth in Revolt) je heptalogie od amerického spisovatele C. D. Payna. Do češtiny přeložila Tamara Váňová (1. až 6. díl) a Naďa Funioková (7. díl a 8. díl) . Je určena především pro dospívající. V ich-formě pojednává o fiktivním pubertálním chlapci Nicku Twispovi, který pochází z Oaklandu v Kalifornii. V šestém díle, Mladík v Nevadě, je již pouze okrajovou postavou – zde je hlavní postavou jeho bratr (Noel Lance Wescott – později Jake Twisp), žijící ve městě Winnemucca v Nevadě, v sedmém díle Mládí furt v hajzlu čtenář prochází deníkem Nickova syna Scotta Twispa, a konečně v osmý díl vypráví příběh Nicka a jeho druhého syna Nicka Twispa II. Celá heptalogie je vlastně eskapáda Nickových pohrom. Nick žije v rozvedené rodině, často mívá konflikty se svými rodiči. Na dovolené u jezera Clear Lake se seznámí s krásnou a chytrou Sheeni Saundersovou (žijící v Ukiahu). Nick se do ní ihned zamiluje, ale radost mu kazí jeho sok v lásce – Trent Preston. Trent se se Sheeni zná už od útlého dětství a je stejně jako ona pohledný a inteligentní. Po ukončení dovolené se Nick stará o společného psa Alberta a je s Sheeni v kontaktu.", "question": "Kterému typu čtenářů je především určena kniha C. D. Payna, Mládí v hajzlu?", "answers": ["dospívající"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "V roce 1988 Suicidal Tendencies, kteří byli předtím poctivou hardcore kapelou, vydali své první album u velké společnosti - How Will I Laugh Tomorrow If I Can't Even Smile Today? Album mělo thrashové kytarové riffy a zvuk byl celkově \"metalový\", s komplikovanější strukturou skladeb než na předcházejících albech a vzhledem ke kořenům kapely v hardcore byly skladby melodické a měly chytlavé refrény. Okolo roku 1988 už byl thrash nasycený novými kapelami, ale klasické počiny se nepřestávaly nahrávat. Třetí album Sepultury, Beneath the Remains (1989) kapele přinesl pozornost mainstreamového publika. Vio-lence vydali album Eternal Nightmare (1988), které v sobě spojuje nekompromisnost thrashových riffů s hardcorovými vokály. Progresívní album Rust in Peace (1990) se do dnešního dne považuje za nejvydařenější kousek Megadeth. Svou skladbou \"One\" z alba ...And Justice for All (1988), s extrémně komplexní strukturou skladby, Metallica položila základy progresivního metalu. Thrashové skupiny 90. let přišly s novějším, progresívnějším zvukem, zatímco tradiční thrash metal byli částečně vnímané už jen jako přežitek. Ale i z tohoto období vzniklo několik skvělých kousků, například album Night of the Stormrider (1992) od Iced Earth, které kombinovalo power metal s thrashem nebo Sacred Reich a jejich třetí deska Independent (1993). Avšak mnohé skupiny, jako například Machine Head a Pantera se později zaměřily na pomalejší a zatěžkanější I když dominantním stylem rockové muziky 90. let byl alternativní rock, thrash měl také nezanedbatelný vliv. Oblíbená funk-metalová skupina Primus, ve které hrál bývalý kytarista Possessed Ler LaLonde, především ve své rané tvorbě mixovala funkový styl baskytary se značně thrashově ovlivněnými riffy. V roce 1991 Metallica vydala rádiově orientované metalové album (tzv. Černé album), které kapele přineslo obrovský komerční úspěch, potom si pověstně ostříhali své dlouhé vlasy a vydali dvě alba, Load (1996) a ReLoad (1997), které se nesou spíše ve stylu alternativního rocku, blues a jižanského rocku. V posledních letech si thrash, mezitím už považovaný spolu s jinými styly \"extrémního metalu\" za mrtvý, začal získávat nové mladé publikum a pomalu došlo k opětovnému nárůstu popularity žánru a k nárůstů fanouškovské základny. Termín Nová thrash metalová vlna, jak bývají thrashové kapely vzniklé po příchodu nového milénia označovány, s sebou přinesla i řadu nahrávek, které z větší části navazují na tradici alb z osmdesátých let, rovněž však v sobě obsahují v menším počtu vlivy novějších metalových žánrů.", "question": "Jaký byl dominantní styl rockové muziky 90. let?", "answers": ["alternativní rock"]}
{"title": "Prokrastinace", "context": "Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci následující: je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující. S prokrastinací je spojena rozhodovací paralýza, kdy složitější výběr vede k odkládání rozhodnutí. Prokrastinace může vyústit ve stres, pocit viny, psychickou krizi a ztrátu produktivity. Spojení těchto pocitů může vést k další prokrastinaci, vytvářejíc tak určitý kruh. Prokrastinace je do určité míry normální psychologické chování. Chronická prokrastinace ale může být příznakem vážné mentální poruchy. Takto postižení lidé mají často strach vyhledat pomoc kvůli sociálnímu stigmatu a rozšířenému omylu, že prokrastinace je způsobena leností, nízkou silou vůle nebo malými ambicemi. Současný výraz prokrastinace je přejatý přes anglické procrastination z latinského slova procrastinatus, což je přídavné jméno odvozené od minulého příčestí slova procrastinare složeného z pro- (pro, na) a crastinus (zítřejší) odvozeného z cras (zítra). LUDWIG, Petr: Konec prokrastinace: Jak přestat odkládat a začít žít naplno. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. ISBN 978-80-87270-51-6. GRUBER, David: Prokrastinace - odklad, který mrzí. Gruber-TDP, 2013. ISBN 978-80-85624-84-7 Obrázky, zvuky či videa k tématu prokrastinace ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo prokrastinace ve Wikislovníku Co je to prokrastinace na webu centra adiktologie 1. LF UK Až třetina studentů trpí chorobným odkládáním povinností Prokrastinace? Ohroženi jsou inteligentní a kreativní lidé VIDEO: Jak bojovat s prokrastinací? VIDEO: Co znamená prokrastinace Ig nobelova cena (antinobelova cena) pro Johna Perryho a jeho článek o prokrastinaci [1]", "question": "Jak se nazývá tendence odkládat plnění povinností a úkolů?", "answers": ["Prokrastinace"]}
{"title": "Tabák", "context": "Tabák (Nicotiana) je rod rostlin z čeledi lilkovité. Pochází z Ameriky. Tabák je ale také pojmenování pro známý produkt z listů rostliny. V listech je obsažen alkaloid nikotin, kvůli kterému se tabák užívá ve formě cigaret, doutníků a pro použití v dýmkách. Do Evropy se tabák dostal z Ameriky díky Walterovi Raleighovi v době vlády anglické královny Alžběty I. V současné době se tabák pěstuje nejen v oblasti původu, ale celkem v 117 zemích světa, kde je 33 milionů pěstitelů, v podstatě po celém světě, v pásmu 45° s.š. a 30° j.š. na ploše přibližně 5,14 milionů hektarů. Tabáková pole najdeme i v sousedním Německu, na Slovensku a Polsku. V Česku se tabák také pěstoval, ale pouze do roku 1994. V minulosti byla největším producentem tabáku Severní Amerika - zejména USA. V současné době jsou velkými pěstiteli Čína, Indie, Brazílie, ale i africké země, jako jsou Zimbabwe, Malawi, Kamerun. Z početné řady druhů tabáků se pro pěstování hodí k výrobním účelům jen dva druhy, a to tabák virginský (Nicotiana tabaccum) a tabák selský (Nicotiana rustica).", "question": "Jaký alkaloid obsahují listy tabáku?", "answers": ["nikotin"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je město ve Zlínském kraji, 23 km jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy. Žije zde přes 25 tisíc obyvatel, spolu se Starým Městem a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s 38 tisíci obyvateli. Město bylo založeno 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu. Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178-180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. Údaje jsou souhrnné za všechny městské čtvrtě (centrum, Jarošov, Mařatice, Míkovice, Rybárny, Sady a Vésky). V letech 1971-1990 byla součástí Uherského Hradiště navíc také dnešní města Kunovice a Staré Město, jejichž osamostatnění bylo příčinou desetitisícového propadu v počtu obyvatel začátkem 90. let 20. století. Takto vymezená aglomerace čítala v roce 2011 celkem 38 007 obyvatel. Související informace naleznete také v článku Veligrad. Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov-Morava-Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum na rozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice-Valy však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně. Na území současného Uherského Hradiště (jeho části Sady) až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, ve které byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury.", "question": "Kolik tisíc obyvatel žilo v roce 2011 ve městě Uherské Hradiště?", "answers": ["25"]}
{"title": "Schrattenbachův palác", "context": "Schrattenbachův palác je barokní palác v historickém jádru Brna, katastrální území Město Brno, ulice Kobližná, č. o. 4. V současnosti slouží jako centrální objekt Knihovny Jiřího Mahena, je také zapsán na seznamu kulturních památek České republiky. Na místě současné stavby původně stály dva domy, které v roce 1703 odkoupila Marie Elisabeth hraběnka Breunerová a nechala na jejich místě vystavět palác podle projektu Christiana Alexandera Oedtla, představitele vídeňské moderny. Palác v roce 1725 získal olomoucký biskup kardinál Wolfgang Hannibal hrabě ze Schrattenbachu, na jehož popud objekt v letech 1735–1738 přestavěl stavitel Mořic Grimm (mj. zrealizoval druhé patro) víceméně do současné podoby. Na přelomu let 1767 a 1768 zde strávil s rodinou Františka Antonína Schrattenbacha vánoční svátky Wolfgang Amadeus Mozart, jemuž byla v roce 1956 odhalena pamětní deska umístěná na fasádě budovy. Roku 1847 bylo přistavěno další půlpatro. Od roku 1851 byl palác v majetku podnikatele Theodora Bauera, v té době byl částečně znehodnocen obchodním využitím. Na přelomu 19. a 20. století zde sídlila Úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko, po roce 1918 Zemské vojenské velitelství Brno. Za druhé světové války byl Schrattenbachův palác poškozen a uvažovalo se o jeho zboření. Od roku 1950 zde sídlí centrála Knihovny Jiřího Mahena, generální rekonstrukce objektu ale proběhla až po zjištění havarijního stavu konstrukcí v letech 1998–2001, kdy bylo mimo jiné zbořeno nehodnotné jižní křídlo a dvorní vestavby.", "question": "Na které ulici v Brně stojí Schrattenbachův palác?", "answers": ["Kobližná"]}
{"title": "Druhá čínsko-japonská válka", "context": "Podle většiny historiků předcházela tato válka datu vzniku druhé světové války (1. září 1939). Někteří autoři ovšem počátek této války, tedy den 7. července 1937 (incident na mostě Marca Pola v Pekingu), považují za počátek celosvětové války, jde však o menšinový názor. Válka představovala vyvrcholení dlouholetého nepřátelství, které se od roku 1931 projevovalo celou řadou rozsáhlých ozbrojených incidentů, převážně vyprovokovaných Japonskem. Válka, která měla realizovat imperialistické plány Japonského císařství na získání pozice první velmoci v Asii, se rozrostla v roce 1941 ve světový konflikt, když Japonsko napadlo i Spojené státy americké a britské a nizozemské kolonie. Skončila až kapitulací japonských sil v září 1945. Invaze do Mandžuska (1931) Mapa Číny okupované japonskými vojsky v roce 1940 Ve dvacátých letech získali Japonci vliv na čínského generála Čang Cuo-lina, který byl faktickým vládcem Mandžuska. Japonsko posílalo Čangovi zbraně, munici, podpůrný materiál a vojenské poradce ve snaze upevnit svůj vliv v Číně. Jeho vztah k Japonsku však nebyl jednoznačný. V roce 1928 byl Čang poražen generálem Čankajškem a japonští agenti Čanga zavraždili výbuchem nálože na trati vlaku. Vedení Mandžuska se ujal jeho syn, Čang Süe-liang, který se však vymanil z vlivu Japonska a přísahal věrnost Čankajškově vládě.", "question": "Jak skončila druhá čínsko-japonská válka?", "answers": ["kapitulací japonských sil v září 1945"]}
{"title": "Psychologické disciplíny", "context": "Psychologické disciplíny Obory psychologie lze rozdělit podle předmětu zkoumání na dvě nebo tři oblasti Psychologických disciplín. Základní (neboli teoretické) obory psychologie mají obecný charakter a jsou zaměřeny na získávání obecných poznatků. Rozvíjeny jsou zpravidla na vysokých školách či výzkumných psychologických ústavech. Aplikované, někdy též praktické obory psychologie usilují o využití psychologických poznatků v praxi, a zaměřují se na nejrůznější obory lidských činností. Často se při tom výrazně odkloňují od teoretických psychologických oborů a vytvářejí svébytný pojmový aparát [1]. Někteří autoři pak ještě odlišují psychologické vědy speciální, které jsou zaměřeny na relativně úzký předmět studia (například některé metodologické otázky), a jejichž poznatků a postupů využívají základní i aplikované psychologické obory. Uvedené rozdělení není závazné a různí psychologové mají na zařazení jednotlivých oborů odlišné názory. Hranice základních a aplikovaných oborů jsou často velmi neostré. Základní obory psychologie biologická psychologie - zkoumá vzájemné vztahy mezi tělesnými a psychickými procesy psychologická metodologie - řeší problémy, které souvisí s pochopením metodologických přístupů (výzkumných projektů a teorií) a jejich užití v psychologii obecná psychologie - přináší obecné poznatky o psychice člověka, studuje chování, motivaci i prožívání, má význam při zpracování základních teoretických otázek psychologie osobnosti - zabývá se strukturou, vývojem a dynamikou osobnosti, dnes je její významnou součástí diferenciální psychologie psychopatologie - zájem o změny (chorobné) psychických jevů, které vychází z různých příčin (společenských, neurologických, endokrinologických, etc.) sociální psychologie - zabývá se vlivem společenských faktorů a vzájemné společenské interakce na lidskou psychiku", "question": "Na kolik oblasti můžeme rozdělit psychologické disciplíny?", "answers": ["dvě nebo tři"]}
{"title": "Karamazovi", "context": "Karamazovi je film režiséra Petra Zelenky natočený v česko-polské koprodukci v roce 2008. Jádro filmu tvoří představení Dejvického divadla Bratři Karamazovi (román F. M. Dostojevského v dramatizaci Evalda Schorma), které je zasazeno do netradičního prostředí polských oceláren, navíc se souběžně odehrává další dějová linie týkající se herců a přihlížejících dělníků. Natáčení probíhalo v areálu železáren v Hrádku u Rokycan. Na 43. MFF Karlovy Vary snímek získal cenu poroty FIPRESCI. Film byl nominován do soutěže Evropské filmové ceny 2008. Z celkem osmi nominací získal dva České lvy za nejlepší film a režii. Už předtím na nominačním večeru získal cenu filmových kritiků za nejlepší hraný film a též ocenění za nejlepší filmový plakát. Karamazovi na Kinoboxu.cz Karamazovi v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo napsal předlohu k filmu Karamazovi?", "answers": ["F. M. Dostojevského"]}
{"title": "Elysejský palác", "context": "Elysejský palác (francouzsky Palais de l'Élysée) je palác v centru Paříže, nedaleko Avenue des Champs-Élysées, po které má svůj název. Od roku 1873 je sídlem francouzských prezidentů. Soukromá rezidence prezidenta se nachází ve východním křídle budovy. Od 15. května 2012 zde sídlí prezident François Hollande. Palác byl vybudován v letech 1718-1722 podle plánů architekta Armanda Clauda Molleta. Krátce předtím koupil pozemek hrabě z Evreux, Henri-Louis de la Tour d'Auvergne. Po jeho smrti v roce 1753 získala palác od krále darem Jeanne-Antoinette Poisson, známá jako madame de Pompadour a nechala přestavět jeho interiéry. Zahrada byla zvětšena, vybavena sloupovím a podloubím a labyrintem. V té době byla Jeanne-Antoinette Poisson již několik let oficiální milenkou francouzského krále Ludvíka XV., kterému v roce 1764 svou rezidenci odkázala. Palác byl nyní v majetku Bourbonů a sloužil Ludvíkovi XV. nejprve k ubytování vyslanců a později jako výstavní prostor pro obrazy. V roce 1773 král prodal palác jednomu bankéři, ovšem jeho nástupce Ludvík XVI. jej v roce 1786 získal zpět a přenechal ho své sestřenici, Bathildě Orléanské, vévodkyni Bourbonské. Za Velké francouzské revoluce byla vévodkyně v dubnu 1793 uvězněna a uvolněný palác sloužil jako sklad nábytku zabaveného emigrantům a zatčeným. Ačkoliv vévodkyně získala palác o čtyři roky zpět, odešla později do exilu do Španělska. V roce 1805 palác získal Joachim Murat, švagr Napoleona I. a nechal ho přestavět. Tak vznikl plesový sál, který slouží od dob prezidenta Georgese Pompidoua k zasedání francouzské vlády (rada ministrů). Když se stal v roce 1808 králem v Neapoli, převzal palác opět Napoleon I. pro svou manželku Joséphine. V roce 1815 byl palác navrácen Bourbonům a vévodkyně jej vyměnila s králem Ludvíkem XVIII. za hôtel Matignon. Král roku 1816 předal Elysejský palác svému synovci Karlu Ferdinandovi, vévodovi z Berry a jeho manželce Marii Karolíně. Když vévoda o čtyři roky později zemřel, převzal palác opět král Ludvík Filip.", "question": "K čemu slouží Elysejský palác?", "answers": ["je sídlem francouzských prezidentů"]}
{"title": "Tučňák Humboldtův", "context": "Menší izolovaná kolonie se nachází např. na ostrově Puñ. Hnízdí v teplotách vzduchu od 5 do 38 °C (de oblasti, času a ročním období), a teplota vody mívá až 28 °C.Kvůli úživným oceánským proudům obvykle nemigruje do jiných oblastí a zdržuje se nejdále 19–35 km od hnízdiště. Na základě toho může tento druh zahnízdit i dvakrát do roka, ovšem v závislosti na podmínkách. Udeří-li klimatický jev ENSO (El Niñ Southern Oscillation) objevující se každých 3–12 let, který způsobuje změnu klimatu, přesněji ztrátu potravní hojnosti zapříčiněnou oteplováním oceánu, v takovém případě se tučňák Humboldtův stahuje do oblastí vzdálených až 900 km od hnízdiště. == Popis == Náleží mezi středně velké druhy tučňáků, dorůstá výšky 56–73 cm, a váží 3,6–5,9 kg, s ohledem na pohlavní dimorfismus (samice je menší), výkyvy v rozmnožování a období pelichání. Tučňák Humboldtův vypadá velmi podobně jako jeho nejbližší příbuzný tučňák magellanský. Odlišuje se však svým jediným černým pruhem vedoucím přes hruď (tučňák magellanský má pruhy dva). Specifické černé tečky na břiše, které u tučňáka Humboldtova vidíme, se naopak u tučňáka magellanského neobjevují, nebo jen v nepatrné míře. Rozvrh těchto nepravidelných skvrn je natolik jedinečný, jako ve srovnání lidské otisky prstů, a neexistují tedy dva naprosto stejní jedinci. Podobně jako ostatní tučňáci z jeho rodu má nad očima a kolem zobáku neopeřenou kůži narůžověle až červené barvy. Tato holá oblast je hustě pokryta cévami, s jejíž pomocí vyzařují přebytečné teplo v případě přehřátí. Oproti jiným druhům tučňáku hnízdí tučňák Humboldtův v tropických podmínkách, kde teplota může dosahovat až 36 °C. Mláďata mají první týdny tmavě šedé peří, které se postupně zbarvuje do hněda. Posléze se objevují jasnější skvrny na břiše. Ve věku asi tří měsíců, jim na hlavě a kolem oči peří bělá. Jejich šat je pak v dospívání (1–2 let) inkoustově černý s bílým břichem a charakterními černými skvrnami. Jsou ale stále odlišná od plně dospělých a v porovnáním s nimi postrádají především černý pás na hrudi.", "question": "Jakou barvu mají tečky na břiše tučňáka Humboldtova?", "answers": ["černé"]}
{"title": "Nový Zéland", "context": "Nový Zéland (anglicky New Zealand, maorsky Aotearoa) je stát v jihozápadní části Tichého oceánu (Pacifiku). Tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní, a další menší ostrůvky. Nejbližší sousední stát je asi 2000 km vzdálená Austrálie. Nový Zéland není součástí australského kontinentu, protože se nenachází na jeho kontinentálním šelfu; je však částí ponořeného kontinentu Zélandie. Zélandie společně s Austrálií tvoří širší region Australasie, jenž je součástí Oceánie. Není známo, zdali měli Maorové před příchodem Evropanů název pro Nový Zéland, je však jisté, že měli název pro Severní ostrov (Te Ika a Mā) a Jižní ostrov (Te Wai Pounamu nebo Te Waka o Aoraki). Na začátku 20. století byl původně Severní ostrov také označován jako Aotearoa, což znamená země dlouhého bílého oblaku (ao = oblak, tea = bílý, roa = dlouhý). V moderní maorštině se tento název užívá pro celý Nový Zéland. Slovo Aotearoa se také běžně používá v novozélandské angličtině. První evropský objevitel ostrovů Abel Tasman, který zde v roce 1642 přistál, ostrovy pojmenoval Staten Landt. Tasman si však myslel, že objevil část Jižní Ameriky objevenou v roce 1615 nizozemským námořníkem Jacobem Le Mairem. Název Nový Zéland pochází od nizozemských kartografů, kteří ostrovy nazvali Nova Zeelandia po nizozemské provincii Zeeland. Nikdo si není přesně jistý, kdo jako první vytvořil přesný nynější název, ale poprvé se objevil v roce 1645 a název asi zvolil kartograf Johan Blaeu. Britský cestovatel James Cook následovně poangličtil název na New Zealand. Název nemá nic společného s anglickým názvem Zealand pro dánský ostrov Sjæ. Starší maorské jméno pro Nový Zéland zní Niu Tireni, což má být zkomolený přepis anglického New Zealand. Související informace naleznete také v článku Dějiny Nového Zélandu.", "question": "Proč není Nový Zéland součástí australského kontinentu?", "answers": ["protože se nenachází na jeho kontinentálním šelfu"]}
{"title": "Tur'an", "context": "Tur'an Tur'an ط Poloha Souřadnice 32°46′38″ s. š., 35°22′14″ v. d. Nadmořská výška 227 m n. m. Stát Izrael Izrael distrikt Severní Tur'an Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 12,055 km²[1] Počet obyvatel 13 700 (2017[2]) Hustota zalidnění 1150,2 (r.2017) obyv./km² multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Tur'an (hebrejsky תֻּרְעָן nebo ט, arabsky ط, v oficiálním přepisu do angličtiny Tur'an[3]) je místní rada (malé město) v Izraeli, v Severním distriktu. Geografie Leží v nadmořské výšce 227 metrů v Dolní Galileji. Je situován na severní okraj údolí Bik'at Tur'an, na úpatí masivu hory Har Tur'an. Údolím protéká vádí Nachal Jiftach'el, do kterého po západním okraji města přitéká vádí Nachal Tur'an. Město se nachází cca 97 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 37 kilometrů východně od centra Haify, v hustě osídleném pásu, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky smíšené. Vlastní Tur'an obývají Izraelští Arabové. V okolí leží mnoho dalších arabských obcí včetně velkých měst v aglomeraci Nazaretu. Mezi nimi ale leží rozptýlené menší židovské vesnice. Na východní straně pak začíná oblast při Galilejském jezeru s demografickou převahou židů. Město je na dopravní síť napojeno pomocí dálnice číslo 77, která vede do Tiberiasu. Dějiny Tur'an podle místní tradice vznikl cca před 200 lety. V obci se ale dochovaly zbytky zdí a nádrží z římských dob.[4] Tur'an byl dobyt izraelskou armádou v rámci Operace Dekel během války za nezávislost v červenci roku 1948.[5] Po dobytí nebyla tato arabská vesnice na rozdíl od mnoha jiných vysídlena a udržela si svůj arabský ráz. V roce 1959 byl Tur'an povýšen na místní radu (malé město).[1][6] Většina obyvatel dojíždí za prací mimo obec, část se zabývá zemědělstvím, zejména pěstováním oliv. V obci fungují dva křesťanské kostely a dvě mešity.[4] Demografie Tur'an je etnicky zcela arabským městem. Podle údajů z roku 2005 tvořili arabští muslimové 87,1 % a arabští křesťané 12,9 % populace.[1] Jde o středně velké sídlo městského charakteru. K 31. prosinci 2017 zde žilo 13 700 lidí.[2] Vývoj počtu obyvatel Tur'an 1922-2000[7] Rok 1922 1931 1945 1948 1949 1955 1961 1972 1980 1983 1990 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Počet obyvatel7689611 3501 2681 4441 9002 3003 9005 4005 8007 2008 0008 2008 5008 7008 9009 2009 5009 800 Vývoj počtu obyvatel Tur'an od r. 2001", "question": "Před kolika lety vznikl Tur'an?", "answers": ["200"]}
{"title": "Nihonium", "context": "Nihonium Nihonium předpokládaná [Rn] 5f14 6d10 7s2 7p1(založeno na thalliu) (284) Nh 113 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Nihonium, Nh, 113 Cizojazyčné názvy angl. Nihonium Skupina, perioda, blok 13. skupina, 7. perioda, blok p Chemická skupina neznámé Identifikace Registrační číslo CAS 54084-70-7 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 284,18 Elektronová konfigurace předpokládaná [Rn] 5f14 6d10 7s2 7p1(založeno na thalliu) Mechanické vlastnosti Skupenství předpokládané pevné Bezpečnost Radioaktivní Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 278Nh umělý α 274Rg[1] 282Nh umělý α 278Rg[2] 283Nh umělý α 279Rg[3] 284Nh umělý 0,48 s α 280Rg[4] 285Nh umělý 5,5 s α 281Rg[5] 286Nh umělý 20 s α 282Rg[6] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Tl⋏ Kopernicium ≺Nh≻ Flerovium Nihonium (chemická značka Nh) je transuran připravený alfa rozpadem moscovia. Historie 1. února 2004 publikoval tým ruských fyziků z Dubny a amerických vědců z Lawrence Berkeley National Laboratory zprávu o přípravě nihonia (ununtria) a moscovia (ununpentia).[7][8] 4820 Ca + 24395 Am → 287,288 Mc → 283,284 Nh 29. září existenci prvku potvrdili japonští vědci, kteří provedli jadernou syntézu atomů zinku a bismutu.[9] 7030 Zn + 20983 Bi → 279113 Nh → 278113 Nh + 10 n Detekce 278113 Nh však vycházely z jeho rozpadových řad, ve kterých se jeden z produktů kaskády rozpadů alfa, dubnium-262, rozpadal spontánním štěpením, což neumožňovalo jeho jednoznačnou identifikaci a tedy i identifikaci Uut.", "question": "Jakou má chemickou značku Nihonium?", "answers": ["Nh"]}
{"title": "Červenec", "context": "Červenec je sedmý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má a vždy měl 31 dní. V původním římském kalendáři byl jeho název Quintilis, tedy \"Pátý\". V roce 44 př. n. l. byl Julius Caesar zavražděn a poté římský senát na návrh Marka Antonia změnil na počest Julia Caesara název měsíce, ve kterém se Julius Caesar narodil, Quintilis na Julius. Tento měsíc patří do velkých letních prázdnin všude tam, kde je léto. Název červenec je vlastně původně malý červen, přípona zde vyjadřuje následnost, červenec následuje po červnu. Etymologie měsíce červenec: navazuje na měsíc červen, kdy začíná zrát první ovoce červené barvy. Červenec označuje období, kdy už je všechno červené ovoce, které ještě jen začalo zrát v červenci, už zralé. Červenec také může být slangový název pro načervenalou rudu, wurtzit. Obrázky, zvuky či videa k tématu červenec ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červenec ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má a vždy měl měsíc červenec?", "answers": ["31"]}
{"title": "DHK Zora Olomouc", "context": "Sportovní činnost je provozována v areálu házené na Andrově stadionu v Olomouci, jehož součástí jsou dvě venkovní hřiště (jedno s asfaltovým a jedno s antukovým povrchem), sportovní hala s kapacitou 600 diváků, s turistickou ubytovnou s osmi třílůžkovými pokoji a rehabilitačním zařízením se saunou. Součástí areálu je budova se sociálním zázemím, šatnami, skladovými prostorami a restaurací APETIT – ZORA klub, která je pronajata k provozování restaurační činnosti. Majetkově jsou všechna tato sportovní zařízení a související budovy v majetku DHK Zora Olomouc, včetně venkovních hřišť, která byla získána jako dar od SK Sigma Olomouc. Spolek měl k 31. prosinci 2005 celkem 511 členů, z toho bylo 346 hráček všech věkových kategorií od přípravky a miniházené až po družstvo žen, a 58 funkcionářů, trenérů a rozhodčích, ostatní byli členové a příznivci klubu. Organizačně řídí dočasně klub řídící výbor (ŘV), který organizuje činnost klubu zejména po stránce finanční a marketingové. Pracuje ve složení: Ing. Vítězslav Růžička – místopředseda klubu (statutární zástupce klubu), Jaromír Maráček, Zdeněk Juráš, Vítězslav Hejtmánek. Sportovní činnost organizuje a řídí Sportovní komise, která pracuje ve složení: Ing. Václav Dobeš – předseda komise a organizační pracovník klubu, Zdeněk Juráš, Vítězslav Hejtmánek, Mgr. Lubomír Krejčíř, Mgr. Jan Bělka, Valdemar Macharáček, Iveta Hofmanová, Jiří Novotný. Mimo sportovní činnosti družstev všech věkových kategorií (ženy, starší dorostenky, mladší dorostenky, starší a mladší žákyně, miniházená 4+1 a přípravka) zabezpečuje klub organizačně, personálně i technicky činnost Sportovního centra mládeže (SCM) a sportovních tříd (ST) na ZŠ Holečkova v Olomouci. Vedoucím trenérem SCM je Mgr. Jan Bělka a ST Iveta Hofmanová. Externí odkazy", "question": "Kolik měl Dámský házenkářský klub Zora Olomouc členů k 31. prosinci 2005?", "answers": ["511"]}
{"title": "Kosmogonie", "context": "Kosmogonie (z řeckého κ [kosmos] \"pořádek, vesmír\" a γ [gignomai] \"rodím se\") je nauka o vzniku světa. U pravěkých a starověkých národů bývá součástí mytologie. Dnes je tímto termínem označována přírodní nauka zabývající se vědecky podloženými teoriemi vzniku nebeských těles, např. planet. Kosmologie", "question": "Co je kosmogonie?", "answers": ["nauka o vzniku světa"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Zatímco většina heavymetalových stylů preferuje rychlejší tempa a technickou dokonalost, doom metal se vyznačuje pomalejším tempem, hutnými tóny, ponurostí, melancholií, stejně jako atmosféričností, využívanou však i v jiných metalových odnožích. Debutové album anglické skupiny Cathedral nazvané Forest of Equilibrium (1991) pomohlo vyvolat novou doommetalovou vlnu. Skupiny Paradise Lost, My Dying Bride, Anathema a jejich směs doom a death metalu mají zásluhu na rozvoji evropského gothic metalu, zastupovaného např. norskými kapelami Theatre of Tragedy a Tristania, a který využívá různé druhy zpěvu a vícero zpěváků či zpěvaček. V USA uvedli tento styl Newyorčané Type O Negative. Gothicmetalové skupiny, především Therion ze Švédska, přimíchávali do své tvorby orchestrální prvky. Následkem toho se vytvořilo podhoubí, s kterého vzešli symfometalové skupiny jako Virgin Black z Austrálie, Nightwish z Finska, či Within Temptation a After Forever z Nizozemska. Koncem 80. let se na metalové scéně objevila nová odnož jménem sludge metal, která mísila dohromady hardcore a doom. V New Orleans, kde se nacházela nejvýznamnější scéna, patřily mezi vedoucí kapely Eyehategod a Crowbar. Na samém počátku následujícího desetiletí vyvolaly kalifornské kapely Kyuss a Sleep, inspirované staršími doommetalovými kapelami, vlnu stoner metalu, zatímco v Seattli skupina Earth pomohla vytvořit další doomovou odnož zvanou drone metal. Konec 90. let se nesl v znamení nových kapel, jako např. Goatsnake (klasický stoner/doom) a Sunn O))) (směs doom, drone a dark ambient metalu), obě pocházející z oblasti Los Angeles. New York Times přirovnal jejich tvorbu k \"indickému raga v ohnisku zemětřesení\". Související informace naleznete také v článcích Alternativní metal a Nu metal. Na počátku 90. let začaly grungové kapely na čele s Nirvanou vytlačovat komerční metal do ústraní, čímž se vytvářel prostor pro nástup alternativního rocku. Grunge byl sice ovlivněný heavymetalovým soundem, avšak odmítal výstřelky komerčních metalistů, jejich \"okázalá virtuózní sóla\" nebo dychtivost po účinkování na MTV. Obliba glam metalu klesala nejenom následkem úspěchu grungových skupin, ale rovněž zásluhou narůstající popularity Metallicou a thrashem ovlivněného groove metalu, jejž vytvořily kapely Pantera a White Zombie. Některým novým skupinám se podařilo dosáhnout komerční úspěch; např. album Far Beyond Driven od Pantery bodovalo roku 1994 v žebříčku Billboard, avšak \"v bezvýrazných očích mainstreamu byl metal již po smrti.\" Některé kapely se snažily přizpůsobit novým podmínkám.", "question": "Jak se nazývá odnož metalu, která kombinuje dohromady žánry hardcore a doom?", "answers": ["sludge metal"]}
{"title": "Telnice (okres Brno-venkov)", "context": "Obec Telnice (německy Telnitz) se nachází v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, v katastrálním území Telnice u Brna. Rozkládá se v Dyjsko-svrateckém úvalu, přibližně 15 km na jihovýchod od Brna, na silnici II/380 Brno - Hodonín. Dominantou obce je barokní kostel svatého Jana Křtitele, který stojí na Masarykově náměstí. Žije zde zhruba 1500 obyvatel. Obec se skládá ze dvou urbanisticky zcela oddělených částí, z nichž jednou je tzv. Nádražní Čtvrť, nacházející se v těsném sousedství zástavby sousední obce Sokolnice. Jedná se o vinařskou obec ve Velkopavlovické vinařské podoblasti (viniční trať Šternovsko). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1244. V roce 1995 získala obec 1. místo v 1. ročníku soutěže Vesnice roku. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Telnici (okres Brno-venkov). kostel svatého Jana Křtitele z let 1726-1734 Na telnické faře, která má prastarý původ, spal i Napoleon Bonaparte. Dnešní podoba fary pochází z 19. století z období klasicismu, kterou významně přestavěl hrabě Wladimír Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle, držitel vícero statků a panství v Sokolnicích. Na faře čp.5 jsou uchovány archiválie, nalezená munice z dob napoleonských válek a obrazy duchovních, kteří působili a zemřeli přímo na faře.", "question": "Ve kterém kraji leží obec telnice?", "answers": ["v Jihomoravském kraji"]}
{"title": "Gocta", "context": "Gocta Vodopády Gocta Gocta je vodopád v Peru. Nachází se v regionu Amazonas 700 km severně od Limy. Vodopád se skládá ze dvou stupňů a celková výška činí 771 metrů. Vodopád Gocta leží v nadmořské výšce okolo 3000 metrů, množství vody značně kolísá podle ročního období. Bývá označován za pátý nejvyšší vodopád světa,[1] záleží ovšem na zvolených kritériích (někdy se počítají i vodopády, jimiž protéká voda pouze občas). První zprávu o existenci vodopádů podal v roce 2002 německý cestovatel Stefan Ziemendorff. Reference ↑ http://scienceray.com/earth-sciences/geology/the-worlds-most-amazing-waterfalls/ Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Gocta na Wikimedia Commons https://web.archive.org/web/20131029202907/http://www.andina.com.pe/Ingles/Noticia.aspx?id=iErNEUJ+424= http://www.worldwaterfalldatabase.com/waterfall/Gocta-Catarata-805/", "question": "Jak vysoký je vodopád Gocta?", "answers": ["771 metrů"]}
{"title": "František Buriánek", "context": "František Buriánek Prof. PhDr. František Buriánek, DrSc. Narození 17. ledna 1917Rokycany Úmrtí 11. července 1995 (ve věku 78 let)Praha Národnost česká Alma mater Univerzita Karlova Povolání literární historik a kritik Zaměstnavatel Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Politická strana Komunistická strana Československa Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. František Buriánek (17. ledna 1917 Rokycany – 11. července 1995 Praha) byl český literární historik a kritik. Život Narodil se v Rokycanech, po maturitě na reálném gymnáziu v Klatovech v roce 1936 studoval v letech 1936–1939 a 1945–1946 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a francouzštinu (PhDr. v r. 1948). V letech 1939–1942 byl vězněn v rámci akce „17. listopad 1939“ v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Za účast v národním odboji byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939.[1] Po válce pracoval nejdříve jako dělník, po ukončení studia na knihovnické škole v Praze v letech 1946–1950 jako knihovník v Úřadu předsednictva vlády. V roce 1947 vstoupil do KSČ.[2] V letech 1950–1955 byl zaměstnán jako knihovník, později jako vedoucí kulturního odboru Kanceláře prezidenta republiky, od roku 1950 externě vyučoval na FF UK, habilitoval se v roce 1955 prací Bezruč – Toman – Gellner –Šrámek[3], profesorem novodobé české literatury byl jmenován roku 1961. Titul CSc. získal v roce 1957 monografií Petr Bezruč, titul DrSc. v roce 1969 prací Generace buřičů. Katedru české a slovenské literatury vedl v období 1956–1972, proděkanem byl v letech 1960–1963.", "question": "Jaké jazyky studoval František Buriánek na Univerzitě Karlově?", "answers": ["češtinu a francouzštinu"]}
{"title": "Neris", "context": "Neris Neris řeka ve VilniusuZákladní informace Délka toku 510 km Plocha povodí 25100 km² Světadíl Evropa Hydrologické pořadí 12010001 Pramen severně od Minsku 54°41′22,63″ s. š., 27°52′2,96″ v. d. Ústí Němen 54°54′1,41″ s. š., 23°52′18,96″ v. d. Protéká Bělorusko Bělorusko (Hrodenská, Minská oblast), Litva Litva (Kaunaský, Vilniuský kraj) Úmoří, povodí Atlantský oceán, Baltské moře, Němen Některá data mohou pocházet z datové položky. Neris (bělorusky В, polsky Wilia) je řeka v Bělorusku (Hrodenská, Minská oblast) a v Litvě (Kaunaský, Vilniuský kraj). V Bělorusku se jmenuje В, v Litvě až do soutoku s řekou Žeimenou Vilija a teprve od tohoto soutoku se nazývá Neris. Je dlouhá 510 km. Povodí má rozlohu 25 100 km². Průběh toku Řeka pramení uprostřed bažin severně od Minsku. Na horním toku teče bažinatou krajinou v nevýrazném údolí. Na středním a dolním toku má údolí vysoké svahy. V korytě se nacházejí slapy. Řeka je pravým přítokem Němenu. Protéká hlavním městem Vilniem a na soutoku s Němenem leží město Kaunas.", "question": "Jak dlouhá je řeka Neris?", "answers": ["510 km"]}
{"title": "Bitva ve Filipínském moři", "context": "6 letadlových lodí3 lehké letadlové lodě5 bitevních lodí13 těžkých křižníků6 lehkých křižníků27 torpédoborců24 ponorekcca 450 palubních letadelcca 300 letadel z pozemních základen. 7 letadlových lodí8 lehkých letadlových lodí7 bitevních lodí8 těžkých křižníků13 lehkých křižníků58 torpédoborců28 ponorek956 palubních letadel. ztráty 3 letadlové lodě2 tankeryvíce než 600 letadel 123 letadel1 bitevní loď poškozena Bitva ve Filipínském moři byla jednou z námořních bitev druhé světové války v Tichomoří mezi americkým a japonským námořnictvem. Jednalo se o poslední bitvu, ve které bylo císařské námořnictvo schopné masově nasadit své letadlové lodě. Bitva se uskutečnila 19.–20. června 1944 ve Filipínském moři v počátku americké invaze na Mariany. Tato bitva byla pátou (a de facto poslední) velkou bitvou letadlových lodí během války v Tichomoří. Akce skončila katastrofou pro japonské námořnictvo, které ztratilo 3 letadlové lodě (z toho dvě akcí amerických ponorek) a velké množství letadel a pilotů. Po této bitvě už hrály japonské letadlové lodě jen podružnou roli. Pro bitvu se vžil název „velké střílení krocanů na Marianách“ (Great Marianas Turkey Shoot), neboť většina japonských letadel, která se zúčastnila bitvy, byla proti americkým protějškům zastaralá, ovládali je nezkušení piloti a byla ve značné početní nevýhodě. Tato fakta vedla k tomu, že Američané sestřelovali jedno japonské letadlo za druhým. Jeden z amerických pilotů po přistání poznamenal, že to bylo jako střílení krocanů. Plán operace A-gó a japonské síly V září 1943 rozhodl japonský hlavní stan, že přišla chvíle, kdy je třeba převzít iniciativu.", "question": "Jak dopadla bitva ve Filipínském moři?", "answers": ["Akce skončila katastrofou pro japonské námořnictvo"]}
{"title": "Sebevražda", "context": "Lze si však představit i jiné psychologické mechanismy včetně projevu zoufalství, existenciální tísně a neschopnosti dál žít.\" Příčinou může být deprese, bipolární porucha, schizofrenie, alkoholismus, narkomanie aj. Svou roli nezřídka hrají i stresové faktory, jako například finanční potíže nebo problémy s mezilidskými vztahy. Snaha zabránit sebevraždám se odráží v omezení přístupu ke střelným zbraním, v léčbě duševních nemocí, v psychoterapii, v terapii při zneužívání návykových látek i zlepšování ekonomického rozvoje. Nejběžnější způsoby sebevraždy se v různých zemích liší a částečně souvisejí s dostupností prostředků k jejímu provedení. Mezi časté formy patří oběšení, otrava pesticidy a použití střelné zbraně. Na následky sebevraždy každoročně zemře přibližně 800 000 až jeden milión osob, což celosvětově činí sebevraždu desátou hlavní příčinou úmrtí. Mezi sebevrahy je více mužů než žen, přičemž u mužů je pravděpodobnost, že se zabijí, třikrát až čtyřikrát větší než u žen. Každý rok dojde přibližně k 10 až 20 miliónům neúspěšných pokusů o sebevraždu; ty jsou častěji zaznamenány u mladších osob a u žen. Názory na sebevraždu byly vždy ovlivňovány širšími existenčními tématy, jako jsou náboženství, čest a smysl života.", "question": "Jak se nazývá člověk, který provede sebevraždu?", "answers": ["sebevrahy"]}
{"title": "Rusko", "context": "Rusko (rusky Р, Rossija), oficiálním názvem Ruská federace (rusky Р Ф, Rossijskaja federacija), je s rozlohou 17 125 191 km2 největší stát světa. Zahrnuje značnou část východní Evropy a téměř celou severní Asii. S počtem 146,1 milionů obyvatel je Ruská federace devátá nejlidnatější země na světě. Sousedy Ruska jsou (od severozápadu proti směru hodinových ručiček): Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Prostřednictvím Kaliningradské oblasti, strategické západní exklávy, dále sousedí s Litvou a Polskem. Ruské Kurilské ostrovy se nacházejí na dohled od Japonska a z ruské Čukotky je velmi blízko na Aljašku (USA). Území je rozděleno do 9 časových pásem a do 84 samosprávných celků, z toho 22 republik. Ruská federace je hlavním následnickým státem Sovětského svazu, který se rozpadl roku 1991; převzala jeho místo v Radě bezpečnosti OSN a je vůdčím členem Společenství nezávislých států. Je členem G20, OBSE, OSKB, SCO, APEC a dalších mezinárodních organizací. Od r. 2014 již není Rusko členem G8. Rusko je také považováno za jednu ze světových vojenských velmocí. Ruská ekonomika od r. 2016 opustila desítku největších světových ekonomik a podle nominální HDP je dvanáctá na světě s 1,8% objemu celkového světového HDP a šestá v HDP dle parity kupní síly. V přepočtu HDP na obyvatele se nachází na 71 místě ve světě ze 187 sledovaných zemí Mezi státy světa má největší zásoby přírodních zdrojů – nerostných surovin, ropy, zemního plynu, dřeva, pitné vody – z energetického hlediska je Rusko soběstačným státem. Ruské hospodářství prodělalo v 90. letech 20. století vleklou krizi po níž následovalo období silného růstu mezi lety 2000 až 2007. Růst byl přerušen světovou finanční krizí v období 2008 až 2009 a pokračoval v menší míře od roku 2010 do roku 2014. Od konce roku 2014 zaznamenává ruská ekonomika pokles způsobený snížením cen surovin a ekonomickými sankcemi. Rusko se podílí asi na čtvrtině světového obchodu se zbraněmi, čímž se řadí na druhé místo na světě za USA. Velký vliv má v Rusku pravoslavné křesťanství, přestože zemi ovlivnilo období ateistického Sovětského svazu. Další jsou islám, judaismus a buddhismus. Některé oblasti ruské kultury, jako např. literatura 19. století, dosáhly světového úspěchu. Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin.", "question": "Je Rusko členem G20?", "answers": ["Je členem G20, OBSE, OSKB, SCO, APEC a dalších mezinárodních organizací."]}
{"title": "Kurt Gödel", "context": "Na jeho základě se podrobně věnoval analýze pojmu času. Vědecky významný je jeho článek z roku 1952, který popisuje širokou třídu rotujících a rozpínajících se vesmírů. Logika a filozofie Po Einsteinově smrti v roce 1955 se obrátil opět k logice a zajímá se zejména o Husserlovu filozofii. Na sklonku života zpracoval v podobě sledu formulí s minimálním komentářem logický postup, který lze chápat jako zpřesnění a doplnění úvahy Anselma z Canterbury označované jako ontologický důkaz boží existence. Tento „Gödelův ontologický důkaz“ byl uveřejněn až po jeho smrti a jeho význam je dosud předmětem diskusí logiků, teologů i filozofů. Sám Gödel se o důkaze vyjádřil jako o jistém cvičení použití moderních prostředků modální logiky. Jeho dílo má hluboké filozofické kořeny, vedoucí až k antickým základům vzdělanosti, a jeho potenciál nebyl zdaleka vyčerpán. Za účelem rozvíjení a popularizace díla Kurta Gödela byla v roce 1987 založena ve Vídni mezinárodní Kurt Gödel Society, jejíž jednou odnoží je Společnost Kurta Gödela v Brně, založená v roce 1992. Výběr z publikací Kurt Gödel: Über die Vollständigkeit der Axiome des logischen Funktionenkalküls. Dissertation 1929. In: Monatshefte für Mathematik und Physik Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 36.1930, 2, S. 349–360. (Auch in: Erg. 3.1932, S. 12–13) Kurt Gödel: Über formal unentscheidbare Sätze der Principia Mathematica und verwandter Systeme I. in: Monatshefte für Mathematik und Physik. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 38.1931, S. 173–198. Kurt Gödel: Diskussion zur Grundlegung der Mathematik, Erkenntnis 2. in: Monatshefte für Mathematik und Physik. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 39.1931–32, S. 147–148. Kurt Gödel: The Consistency of the Axiom of Choice and of the Generalized Continuum Hypothesis with the Axioms of Set Theory, Annals of Mathematical Studies, Volume 3, Princeton University Press, Princeton, NJ, 1940. Kurt Gödel: Russels mathematische Logik, in: Whitehead/Russell, Principia Mathematica, Vorwort, S. V–XXXIV. Suhrkamp 1986, ISBN 3-518-28193-3. Kurt Gödel: My philosophical viewpoint, c. 1960, unpublished. Kurt Gödel: The modern development of the foundations of mathematics in the light of philosophy, 1961, unpublished. (Hrsg.) Solomon Feferman u. a.: Kurt Gödel. Collected Works.", "question": "Který matematik rakouského původu, který se narodil v Brně, se stal jedním z nejvýznamnějších logiků všech dob?", "answers": ["Kurt Gödel"]}
{"title": "Astronomická jednotka", "context": "Wikipedie se drží zatím nejrozšířenějšího značení AU. Je proto nadále použito i v tomto článku. Vzdálenost Země od Slunce je 1,00 ± 0,02 AU. Měsíc obíhá kolem Země ve vzdálenosti 0,0026 ± 0,0001 AU. Mars je od Slunce vzdálen 1,52 ± 0,14 AU. Jupiter je od Slunce vzdálen 5,20 ± 0,05 AU. Pluto je od Slunce vzdáleno 39,5 ± 9,8 AU. Oběžná dráha planetky 90377 Sedna se pohybuje mezi 76 a 915 AU od Slunce, momentálně se nachází zhruba 90 AU od Slunce. Nejvzdálenější člověkem vyrobené těleso, sonda Voyager 1, bylo v listopadu 2017 ve vzdálenosti 140,9 AU od Slunce.[14] Průměr sluneční soustavy bez Oortova oblaku je přibližně 105 AU. Průměr sluneční soustavy s Oortovým oblakem se odhaduje na 50 000 až 100 000 AU. Nejbližší hvězda (po Slunci), Proxima Centauri, se nachází přibližně ve vzdálenosti 268 000 AU. Průměr hvězdy Betelgeuze je 2,57 AU. Vzdálenost Slunce od středu Galaxie je přibližně 1,7×109 AU. Velikost viditelného vesmíru je asi 8,66×1014 AU. Násobky Historickou, řídce používanou astronomickou jednotkou je miliónnásobek astronomické jednotky se samostatným názvem siriometr[15], též nazývaný astron, makron či metron (bez zavedených zkrácených značek).[16] Převodní vztah: 1 siriometr = 1 astron = 1 makron = 1 metron = 106 AU 1 siriometr zhruba odpovídá dvojnásobku vzdálenosti mezi Zemí a Siriem, odtud jeho název.", "question": "Jaká značka je doporučená pro astronomickou jednotku?", "answers": ["au"]}
{"title": "Černá díra", "context": "Ve 20. letech 20. století dokázal Subrahmanyan Chandrasekhar, že obecná relativita ukázala, že nevyzařující těleso nad jistou hmotnost, dnes známou jako Chandrasekharova mez, by se zhroutilo do sebe, protože by neexistovalo nic, co by mu v tom mohlo zabránit. Proti jeho argumentům se postavil Arthur Eddington, který se domníval, že by něco kolapsu nevyhnutelně zabránilo. Oba měli pravdu, protože bílý trpaslík s hmotností nad tuto mez se zhroutí do neutronové hvězdy. Nicméně i neutronová hvězda se při hmotnosti nad tzv. Tolmanovu-Oppenheimerovu-Volkoffovu mez zhroutí. V roce 1939 Robert Oppenheimer a H. Snyder předpověděli, že velmi hmotné hvězdy by se mohly stát oběťmi dramatického gravitačního zhroucení. Černé díry by tak mohly přirozeně vznikat. Takové objekty byly krátce nazývané zamrzlé hvězdy, protože zhroucení by bylo pozorovatelné rapidně zpomaleně a se silně červeným spektrem v blízkosti Schwarzschildova poloměru. Tyto hypotetické objekty však nebyly předmětem většího zájmu až do pozdních 60. let 20. století. Většina fyziků si totiž myslela, že by byly specifickou vlastností silně symetrických řešení popsaných Schwarzschildem a že v přírodě by se gravitačně kolabující objekt nestal černou dírou. Zájem o černé díry znovu vzplanul v roce 1967 s pokrokem v oblasti teorie a pokusů. Stephen Hawking dokázal, že černé díry jsou všeobecnou vlastností Einsteinovy teorie gravitace a není možné se jim vyhnout při kolabování některých objektů. Zájem o ně rozproudil v astronomické komunitě také objev pulsaru. Krátce na to zavedl teoretický fyzik John Wheeler výraz \"černá díra\". Do té doby byl příležitostně používaný termín černá hvězda nebo opisný tvar gravitačně zcela zhroucené těleso. V roce 1971 Tom Bolton identifikoval Cygnus X-1 jako černou díru a to s použitím dalekohledů a přístrojů na observatoři David Dunlap Observatory náležící Torontské univerzitě. Hlavním aspektem existence černých děr je skutečnost, že je časoprostor zakřivován přítomností hmoty, což se shoduje se základními principy obecné relativity. Nejpozoruhodnější vlastností černých děr je ta, že jsou důsledkem zakřivení časoprostoru v jejich okolí. Související informace naleznete také v článku Horizont událostí. Myšlená kulová \"plocha\" obklopující hmotu černé díry se označuje jako horizont událostí. Na úrovni horizontu událostí je úniková rychlost rovna rychlosti světla. Neobyčejně silné gravitační pole brání všemu uvnitř horizontu událostí uniknout přes jeho povrch.", "question": "Kdo zavedl pojem černá díra?", "answers": ["John Wheeler"]}
{"title": "Stanislav Grof", "context": "Stanislav Grof (* 1. července 1931 v Praze) je americký psychiatr českého původu, jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie. Kromě teoretického nástinu tohoto hnutí zkoumal také využití změněných stavů vědomí při léčení. Je objevitelem holotropního dýchání, napsal několik knih na téma psychospirituální krize. Jeho práce mu přinesla několik ocenění, např. cenu VIZE 97 manželů Dagmar a Václava Havlových. Na druhou stranu ho jeho kritikové obviňují z podporování nevědecké psychologie a je nositelem dvou Bludných balvanů. Pochází z České Třebové, jeho matka pocházela z katolické rodiny, rodina jeho otce byla bez náboženského vyznání. Dohodli se, že malého Stanislava i jeho bratra budou vést k náboženství a nechají je rozhodnout se v pozdějším věku, \"aby si našli svoji vlastní cestu\". Na vysokou školu se dostal na přelomu 40. a 50. let 20. stol. Původně se chtěl stát psychoanalytikem – uchvátil ho Freudův Úvod do psychoanalýzy. Pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze Bohnicích pod doc. Roubíčkem, jenž někdy v průběhu 50. let dostal v rámci výzkumu zásilku LSD, které následně Grof vyzkoušel na sobě. Grof byl jedním z desítek lékařů, kteří s diethylamidem kyseliny lysergové v socialistickém Československu legálně experimentovali. Pocity a stavy vědomí spjaté s použitím této drogy na něj udělaly zásadní dojem. – Stanislav Grof Grof poté začal studovat použití psychotropních látek v jiných kulturách a náboženstvích včetně mysticismu a různých koncepcí spirituality jako protipól ke koncepci západní medicíny, která se podle jeho slov tyto zážitky snaží patologizovat. V roce 1967 dostal stipendium do Spojených států amerických – v Maryland Psychiatric Research Centre v Baltimore. Zde se účastnil několika výzkumných projektů (např. se skupinami chronických alkoholiků, vězňů-toxikomanů, pacientů umírajících na rakovinu). Po srpnu '68 se rozhodl v USA zůstat, v marylandském výzkumném ústavu povýšil na vedoucího výzkumu.", "question": "Objevil Stanislav Grof holotropní dýchání?", "answers": ["Je objevitelem holotropního dýchání, napsal několik knih na téma psychospirituální krize."]}
{"title": "Jefferson City", "context": "Jefferson City je hlavní město amerického státu Missouri a zároveň okresní město Cole County. Bylo pojmenováno po Thomasovi Jeffersonovi, třetím prezidentu Spojených států amerických. Je orientováno na jižní straně řeky Missouri, blízko geografickému středu státu. Město zabírá celkovou plochu 73,2 km2, z toho 70,6 km2 je pevnina a 2,6 km2 (3,61 %) voda. Když bylo v roce 1812 vymezeno teritorium Missouri, sídlem vlády bylo město St. Louis. Jako hlavní město sloužilo Saint Charles. Jefferson City bylo prohlášeno novým hlavním městem roku 1821. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 43 079 obyvatel. Podle sčítání lidu z roku 2000 sídlilo v Jefferson City 39 636 lidí, 15 794 domácností a 9 207 rodin. Hustota zalidnění byla 561,6 km2. 78,0% Bílí Američané 16,9% Afroameričané 0,3% Američtí indiáni 1,8% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 0,8% Jiná rasa 2,2% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu,. bez ohledu na rasu, tvořili 2,6% populace. <18 let - 20,9 % <18-24 let - 11,0 % <25-44 let - 32,1 % <45-64 let. - 22,0 % >64 let - 14,0 % průměrný věk - 36 let Münchberg, Bavorsko, Německo, 2004 Jack Kilby (* 1923 - † 2005), fyzik a vynálezce, držitel Nobelovy ceny Christian Cantwell (* 1980), atlet-koulař V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jefferson City, Missouri na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Jefferson City ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Missouri?", "answers": ["Jefferson City"]}
{"title": "Mimika", "context": "Odráží vzájemné postoje lidí, kteří spolu jednají, poskytuje zpětnou vazbu v rozhovoru, tj. odpověď na to, co jsem druhému člověku řekli. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že z hlediska sociální komunikace je tvář vedle slova druhým nejdůležitějším sdělovacím prostředkem v mezilidském styku.\" Paul Ekman napsal: \"I když je v našem jazyce poměrně omezený počet slovních výrazů pro popis toho,. co se děje v lidské tváři (např. úsměv, výsměch, zakabonění, atd.) přece jen je možno konstatovat, že svaly v našem obličeji jsou natolik složitým předivem, že nám umožňují více než 1000 různých výrazů obličeje. Činnost tohoto přediva svalů v našem obličeji je přitom tak hbitá, že tyto rozmanité výrazy mohou být produkovány v minimálním čase.\" Sociální psycholog Paul Ekman se svým týmem provedl výzkum a identifikoval 7 tzv. primárních emocí ve výrazech obličeje: štěstí - neštěstí neočekávané překvapení - splněné očekávání strach a bázeň - pocit jistoty radost - smutek klid - rozčilení spokojenost - nespokojenost až znechucení zájem - nezájem Mimo tyto primární emoce existují i emoce sekundární, odvozené výrazy obličeje. V obličeji se může zrcadlit i několik emocí naráz (např. úžas a radost). Obličej lze považovat za prvotní sdělovač emocí.", "question": "Může se v obličeji zrcadlit i několik emocí naráz?", "answers": ["V obličeji se může zrcadlit i několik emocí naráz (např. úžas a radost)."]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn - 30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených. Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, v níž Německo nakonec utrpělo drtivou porážku. Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher.", "question": "Dosáhl Hitler maturity?", "answers": ["Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity."]}
{"title": "Irena Bernášková", "context": "Rodiče s tímto sňatkem nesouhlasili a otec s Irenou dokonce na čtyři roky přerušil veškeré kontakty. Manželé se usadili ve vile na Spořilově. Při mobilizaci v období Mnichovské krize se Bernášková dobrovolně přihlásila jako sestra Červeného kříže a ošetřovala uprchlíky z obsazeného pohraničí. == V odboji == Po obsazení Československa německými vojsky nejdříve kolportovala letáky, brzy začala spolupracovat také se svým otcem na vydávání ilegálního časopisu V boj. Také převáděla ohrožené lidi na Slovensko. Ačkoliv po ní pátralo gestapo, dlouho unikala zatčení a dále pokračovala ve vydávání časopisu. Zatčena byla 21. září 1940 v pražské ulici Na Poříčí s falešnými doklady. Svou statečností při výsleších, kdy veškerou vinu vzala na sebe, zachránila řadu dalších spolupracovníků odboje. Přesto byla zatčena její nejbližší rodina - její manžel zemřel v koncentračním táboře Buchenwald, otec v koncentračním táboře v Dachau. Irena Bernášková pak byla odsouzena německým soudem k trestu smrti (jako první Češka) a popravena gilotinou koncem srpna 1942 v Berlíně. Irena Bernášková byla vyznamenána roku 1998 prezidentem Václavem Havlem in memoriam medailí Za hrdinství. == Pamětní deska V. Preissig a I. Bernášková == Pamětní deska je umístěna na domě na adrese: Jihovýchodní VIII 944/11, 141 00 Praha – Záběhlice. Za protektorátu se ulice jmenovala Südoststrasse VIII. a bydlel zde Vojtěch Preissig. V jeho bytě se připravovala k vydání a od konce roku 1939 se zde i vydávala - od čísla 28 - \"spořilovská\" varianta ilegálního časopisu V boj. Deska sestává z centrálního horního nápisu: VOJTĚCH PREISSIG A JEHO DCERA IRENA \"PANÍ INKA\". Pod ním se nachází reliéf dvou tváří z profilu; oba hledí směrem doprava. Blíže k pozorovateli je reliéf V. Preissiga, za ním v pozadí pak reliéf jeho dcery I. Bernáškové. Podél levého svislého okraje reliéfu jsou uvedeny informace o Vojtěchu Preissigovi: –pamětní deska Podél pravé svislé hrany centrálního reliéfu jsou údaje o jeho dceři Ireně Bernáškové: –pamětní deska == Odkazy ==", "question": "Byla Irena Bernášková popravena?", "answers": ["Irena Bernášková pak byla odsouzena německým soudem k trestu smrti (jako první Češka) a popravena gilotinou koncem srpna 1942 v Berlíně."]}
{"title": "Letiště", "context": "Letiště můžeme dělit na mezinárodní, což je letiště které může přijmout mezinárodní cestující z jiných států a vnitrostátní, které se nemusí zabývat imigrací a clem. Většina letišť je označena s kódem ICAO a mezinárodní letiště s pravidelným provozem mívají také kód IATA. Raná letiště byla budována během první světové války pro vojenské potřeby. Po válce byly k některým dostavěny další budovy pro podporu civilní přepravy osob. První letiště určené výhradně pro civilní účely bylo otevřeno roku 1922 v tehdy německém Königsbergu. Největší dopravní letiště světa se nachází v Atlantě, Georgia (USA), avšak počet přepravených cestujících je vyšší v Londýně díky většímu počtu letišť: London Heathrow, London Gatwick, London Luton, London Stansted, London City, London Biggin Hill. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam letišť v Česku. Letiště Brno-Tuřany (LKTB) Letiště Karlovy Vary (LKKV) Letiště Leoše Janáčka Ostrava (LKMT) Letiště Pardubice (LKPD) Letiště Václava Havla Praha (LKPR) Letiště České Budějovice (LKCS) Letiště Benešov. (LKBE) Letiště Zbraslavice (LKZB) Letiště Brno-Medlánky (LKCM) Letiště Kladno (LKKL) Letiště Praha-Kbely (LKKB) a další ICAO kód letiště IATA kód letiště Mezinárodní letiště Vnitrostátní letiště Uzlové letiště Vzletová a přistávací dráha Pojezdová dráha Biologická ochrana letišť Nástupní most Letištní okruh Heliport Helipad Obrázky, zvuky či videa k tématu letiště ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo letiště ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá místo určené k přistávání letadel", "answers": ["Letiště"]}
{"title": "Vegetariánství#Mléko a vejce", "context": "Další rozšířený názor je, že lidé si jsou morálně vědomi takového svého chování, kterého ostatní zvířata nejsou schopni, a proto podléhají přísnějším normám.[112] Odpůrci etického vegetariánství tvrdí, že zvířata nejsou morálně rovná člověku, a tak považují za mylné srovnávat pojídání dobytka se zabíjením lidí. Tento pohled neomlouvá krutost, ale tvrdí, že zvířata nemají práva, které má člověk.[113] Mléko a vejce Jedním z hlavních rozdílů mezi vegany a typickou vegetariánskou stravou je vyhýbání se vejcím a mléčným výrobkům jako je mléko, sýr, máslo a jogurt. Etičtí vegani nekonzumují mléčné výrobky a vejce, protože uvádějí, že jejich výroba způsobuje zvířatům utrpení nebo předčasnou smrt.[114] Při průmyslové produkci mléka jsou telata oddělena od svých matek brzy po narození a buď poražena, nebo krmena mléčnou náhražkou za účelem zachování kravského mléka určeného k lidské spotřebě.[115] Vegani konstatují, že to porušuje přirozenou vazbu mezi matkou a. teletem.[115] Nechtění býčci jsou buď poraženi hned po narození nebo vykrmeni na telecí maso.[115] Aby se prodloužila laktace, dojnice jsou pomocí inseminace udržovány téměř trvale březí.[115] Asi po pěti letech, jakmile produkce mléka z krávy poklesne, jsou považovány za „vyčerpané“ a jsou poslány na porážku, kde se z nich získá hovězí maso a kůže. Přirozená délka života dojnice je asi dvacet roků.[114] Při produkci vajec v klecích i ve volném výběhu jsou nechtěná samčí kuřata krátce po vylíhnutí zlikvidována.[116] Zacházení se zvířaty Podrobnější informace naleznete v článku Práva zvířat. Etické vegetariánství si získalo popularitu ve vyspělých zemích, zejména kvůli rozšíření velkochovů, rychlejší komunikaci a nárůstu povědomí o životním prostředí. Někteří lidé se domnívají, že současná úroveň poptávky po mase nemůže být splněna bez masové produkce, který ignoruje zacházení se zvířaty, zatímco jiní věří, že praktiky jako dobře řízený volný výběh a porážka zvěře, zejména z druhů, jejichž přírodní predátoři byli významně eliminováni, mohou podstatně zmírnit požadavek na masovou produkci masa.[zdroj? ] Klasická řecká a římská filozofie Rubensův obraz Pythagoras obhajuje vegetariánství Starověká řecká filozofie měla dlouhou tradici vegetariánství. Pythagoras byl údajně vegetarián (a studoval na hoře Karmel, o které někteří historici tvrdí, že hostila vegetariánskou komunitu) a očekávalo se, že jeho následovníci budou také vegetariáni.[117] Římský spisovatel Ovidius uzavřel své životní dílo Proměny částečně vzrušenou argumentací (pronesenou postavou Pythagora), že v zájmu toho, aby se lidstvo změnilo v lepší, harmonický druh, musí usilovat o humánnější sklony.", "question": "Proč etičtí vegani nekonzumují mléčné výrobky a vejce?", "answers": ["jejich výroba způsobuje zvířatům utrpení nebo předčasnou smrt"]}
{"title": "Rusko-turecká válka (1877–1878)", "context": "3 316 zraněných 19 904 nemocných[4] Bulharsko 2 456 mrtvých a zraněných[5] Srbsko a Černá Hora 2 400 mrtvých a zraněných[5] *30 000 mrtvých ,[6] 90 000 mrtvých a následky zranění a epidemie[6] Rusko-turecká válka (1877–1878), známá také jako bulharská osvobozenecká válka, byl válečný konflikt mezi Ruskou říší a Osmanskou říší. Na straně Ruska se do něj zapojilo Rumunsko, Srbsko, Černá Hora a bulharští opolčenci. Osmanské Turky nepřímo podporovali hlavně Britové. Propukla jako vyústění Velké východní krize, která se skládala z dalších konfliktů a povstání, jako bylo hercegovské povstání, dubnové povstání, srbsko-turecká válka či razložsko-kresenské povstání, a i konferencí a mírových dohod jako byla Cařihradská konference, Londýnská konference či Berlínský kongres. Válka skončila ruským vítězstvím, uzavřením předběžného míru v San Stefanu, kterým bylo vytvořeno osvobozené novodobé Velké Bulharsko, jehož hranice a suverenita byly drasticky omezeny nátlakem velmocí během Berlínského kongresu. Předcházející události, motivace důležitých účastníků Velká východní krize, povstání v Bosně a Hercegovině, Dubnové povstání Již v zimě 1874/75 se hospodářství Osmanské říše dostalo do hluboké krize, ke které spělo již od krymské války. Pokusy stabilizovat státní pokladnu, kterou velice významně zatěžovalo splácení zahraničních dluhů, novými dávkami, tuhá zima a neúroda vedly k nepokojům v národnostně a nábožensky různorodém státě. Povstání v Bosně a Hercegovině začalo v červnu 1875. Bulhaři inspirováni bosenskými událostmi se připravili k povstání v jaře 1876, jejich dubnové povstání bylo drasticky potlačeno, což vedlo k příklonu evropského veřejného mínění k podpoře národně-osvobozeneckých bojů či alespoň požadavků větší míry autonomie a náboženské svobody pro balkánské křesťany. Ač se mínění širokých vrstev evropské veřejnosti stavělo k problémům téměř jednoznačně, tak postoje jednotlivých velmocí ke krizi byly velice různorodé. Hlavní rozpory mezi velmocemi se táhly již od krymské války. Rusko se snažilo obnovit minimálně své předkrymské pozice na Balkáně a v oblasti Černého moře, požadovalo autonomii pro Bulharsko či Bosnu a Hercegovinu.", "question": "Proč propukla rusko-turecká válka?", "answers": ["Propukla jako vyústění Velké východní krize"]}
{"title": "James Cole", "context": "James Cole, rodným jménem Daniel Ďurech (* 20. února 1984 v Brandýse nad Labem) Narodil se 20. února roku 1984 v Brandýse nad Labem. Později se přestěhoval na pražský Žižkov, kde našel svoje hobby a to Hip Hop. Hip-hopové uskupení s názvem K.O. Kru založili Hack (Hugo Toxxx) s Phatem (James Cole) kolem roku 1998. Později s Hugo Toxxxem založili kultovní Supercrooo. Phat v roce 2002 začal nahrávat u P.A.trick records, avšak v polovině desky odešel a nahrál své sólové album Frekvence P.H.A.T. V roce 2008 vydal spolu s nejstarším českým raperem Orionem CD Orikoule. Také je jedním z tvůrcům snímku Česká RAPublika. Studuje filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Sólová tvorba Frekvence P.H.A.T. (2002) - LP, ještě pod jménem Phat James Cole je Kapitán Láska (2009) - Mixtape Halucinace ze třetího patra (2010) - LP Moby Dick (2013) -. LP Orfeus (2016) -LP SuperCrooo Toxic Funk (2004) - LP České kuře: Neurofolk (2005) - LP Baby (2005) - LP 2 Nosáči tankujou super (2007) - LP Další. projekty K.O. Krů - Nádech/Náš cíl (2001) - SP Dixxx (2005) - LP, experimentální elektro projekt James Cole & Orion - Orikoule (2008) - LP James Cole & DJ Scarface - Jed na krysy (2011) - LP James Cole & LA4 & Mike Trafik - Nadzemí (2012) - EP Česká RAPublika (2008) 20ers - Making Of... (2008)", "question": "Kde se narodil James Cole?", "answers": ["Brandýse nad Labem"]}
{"title": "Transkripce (DNA)", "context": "Tyto geny jsou právě v procesu transkripce přepsány do RNA, označované jako primární transkript. Souhrn všech RNA vznikajících v buňce se nazývá transkriptom. V typickém případě vzniká zejména mRNA (jakýsi \"návod na výrobu bílkovin\"), ale někdy i jiné druhy RNA s poněkud odlišnou funkcí. Tyto tzv. nekódující RNA se liší od mRNA tím, že nekódují proteiny, přesto jsou však nezbytné: rRNA (ribozomální RNA) – stavební funkce v ribozomu (tRNA) tRNA (transferová RNA) – zajišťuje transport aminokyselin. k ribozomu miRNA (microRNA) – regulace genové exprese některých genů siRNA (small interfering RNA) – role v procesu RNA interference snRNA (small nuclear RNA) – podílí se na splicingu Celý proces, během něhož vzniká podle DNA molekuly řetězec RNA, je kontrolován složitou molekulární mašinérií, v jejímž centru stojí enzym RNA polymeráza. Tato polymeráza se naváže na začátek genu, jenž má být přepsán do RNA, načež postupuje nukleotid po nukleotidu a vyrábí z jednotlivých ribonukleotidů (ATP, CTP, GTP, UTP) řetězec RNA. Jeden gen může být přepisován zároveň několika RNA polymerázami, a tak mnohdy vznikne za hodinu z jediného genu až tisíc transkriptů. Celý proces je poměrně komplikovaný a obecně je možné transkripci rozdělit na čtyři fáze: Navázání na oblast DNA označovanou jako promotor a následná aktivace RNA polymerázy; v tomto bodě se projevuje komplikovaný regulační systém ovládající transkripci Iniciace – rozvine se dvoušroubovice DNA, začne se vytvářet RNA a RNA polymeráza vystupuje z oblasti promotoru Elongace – prodlužování řetězce Terminace – ukončení transkripce a uvolnění RNA molekuly; následuje několik posttranskripčních úprav, které ovšem nejsou součástí procesu transkripce. Platí některé zákonitosti: K transkripci dochází zásadně ve směru 5'-3', tedy podobně jako u replikace. Jsou nutné jisté transkripční faktory. Ty se váží buď na začátek nebo na konec genu, případně na samotnou RNA polymerázu, a regulují transkripci. I tak jednoduché organizmy, jako pivní kvasinky (S. cerevisiae), mají kolem 200 transkripčních faktorů; člověk jich má téměř 10krát více. Při transkripci dochází ke kopírování kratších úseků, než při replikaci DNA, ale i tak dosahuje RNA polymeráza úctyhodných výkonů. Nejdelší přepisovaný gen je dystrofin, jehož primární transkript má délku 2 400 000 nukleotidů.", "question": "Který enzym stojí v centru transkripce DNA?", "answers": ["RNA polymeráza"]}
{"title": "Ronnie James Dio", "context": "Proslulý silným hlasem a zpopularizováním znamení \"rohů ďáblových\" v metalové kultuře. Před smrtí byl zapojen do projektu se členy Black Sabbath Tony Iommi, Geezer Butler a Vinny Appice, kteří vystupovali pod názvem Heaven and Hell. Ronnie zemřel 16. května 2010 na rakovinu žaludku. Vystupoval například ve filmu Králové ro(c)ku, kde hrál sebe samého - metalového boha, k němuž se hlavní hrdina modlil. Na Festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích byla po něm na jeho počest pojmenováno hlavní pódium. Diova hudební kariéra začala v roce 1957, když několik Cortlandských hudebníků založilo skupinu The Vegas Kings, která se krátce po založení přejmenovala na Ronnie and the Rumblers. Členové této skupiny byli: Ronald James Padavona (později známý jako Ronnie James Dio ) jako basový kytarista, zpěvák Billy DeWolfe, kytarista Nick Pantas, bubeník Tom Rogers a saxofonista Jack Musci. V roce 1958, společně s několika personálními změnami, skupina opět mění název na Ronnie and the Red Caps. V této skupině již Padavona nahradil zpěváka DeWolfa. Skupinu také opustil saxofonista Jack Musci. Skupina pod tímto názvem vydala dva singly: \"Lover\" / \"Conquest\" a druhý \"An Angel Is Missing\" / \"What'd I Say\".", "question": "Kdy začala Diova hudební kariéra?", "answers": ["v roce 1957"]}
{"title": "Pavel Vondruška", "context": "Pavel Vondruška (15. listopadu 1925 České Budějovice – 5. února 2011 Praha) byl český herec a dirigent, od roku 1969 člen Divadla Járy Cimrmana. Objevil se též v několika desítkách filmů. Ovládal několik cizích jazyků (francouzštinu, italštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu, němčinu, srbochorvatštinu, latinu a esperanto). Vystudoval konzervatoř (1945–1946) a následně pokračoval studiem dirigování, operní režie a dramaturgie na Hudební akademii AMU (1946 – 1950), kde ho vyučovali například Karel Ančerl či Václav Talich. Absolvoval v roce 1951 u Ferdinanda Pujmana . Při studiích působil jako korepetitor v Národním divadle a dirigoval Pražskou zpěvohru. V letech 1951 až 1977 byl postupně dirigentem: symfonického orchestru AUSu Moravské filharmonie Olomouc opery Státního divadla Ostrava opery Hudebního divadla v Karlíně (v posledních letech souběžně i korepetitor v Národním divadle) Mezi lety 1977 a 2009 působil v pražském Národním divadle, kde dirigoval orchestr během představení činohry. V letech 1977 až 1998 byl i vedoucím tohoto divadelního orchestru. Je znám též jako autor a upravovatel scénické hudby k několika inscenacím (například k Paličově dceři Josefa Kajetána Tyla). Občas se na prknech Národního divadla objevil i jako herec v epizodních rolích. Své působení v Národním divadle ukončil k 31. červenci 2009. V letech 1969–2010 byl členem souboru divadla Járy Cimrmana. Z divadla nedobrovolně odešel kvůli zhoršující se paměti. Hostoval také v Divadle Na Jezerce. Dne 28. prosince 2010 se vážně zranil při pádu do orchestřiště Stavovského divadla při provádění turistů. Poté byl hospitalizován v Motolské nemocnici a udržován v umělém spánku. V sobotu 5. února 2011 večer v téže nemocnici zemřel.", "question": "Ve kterém městě se narodil český herec a dirigent Pavel Vondruška?", "answers": ["České Budějovice"]}
{"title": "Estonsko", "context": "V současnosti se k různým církvím hlásí méně než třetina dospělého obyvatelstva. Přítomné jsou i další menší protestantské církve, Svědkové Jehovovi, židé a novopohané. === Významná města === Haapsalu Jõ Kärdla Kohtla-Järve Kunda Kuressaare Narva Paldiski Pärnu Rapla Tartu Tallinn Valga Võ Viljandi == Kultura == Za zakladatele moderní estonské literatury je považován Friedrich Reinhold Kreutzwald, za zakladatele moderní estonské poezie jsou označováni Marie Underová a Kristjan Jaak Peterson. Významnou představitelkou estonského národního obrození byla básnířka Lydia Koidula či spisovatel Carl Robert Jakobson. Johann Voldemar Jannsen napsal báseň, která se stala později textem estonské národní hymny. Pentalogie Pravda a spravedlnost, jejímž autorem je Anton Hansen Tammsaare, je pilířem estonské prózy. V meziválečném Estonsku vynikli básnířka Betti Alverová či básník Friedebert Tuglas, který do estonské literatury vnesl prvky impresionismu a symbolismu. Ve druhé polovině 20. století se prosadil Jaan Kross. K oceňovaným současným autorům patří Tõ Õ. Nejproslulejšími hudebními skladateli jsou Arvo Pärt, Evald Aav a Eduard Tubin. Z interpretů lze jmenovat dirigenta Neeme Järviho. V Estonsku se narodil významný americký architekt Louis Kahn. V modelingu se prosadila Carmen Kassová. == Věda a vzdělávání == K významným vědcům patří astrofyzik Ernst Öpik, fyzikové Thomas Johann Seebeck, jenž objevil termoelektrický jev, a Heinrich Lenz či optik Bernhard Schmidt. Estonský původ měli i zoologové Karl Ernst von Baer a Alexander von Middendorff. K nejvýznamnějším světovým sémiotikům patří Jurij Michajlovič Lotman. Lingvista Paul Ariste zasvětil život studiu umírající votštiny. Ve vývoji estonského jazyka sehrál zásadní roli filolog Johannes Aavik. Tvůrcem umělého jazyka Occidental byl baltský Němec Edgar de Wahl. Mezinárodní věhlas získal i filozof a kulturní teoretik Jaan Kaplinski. V Tallinu se narodil zakladatel gestalt psychologie Wolfgang Köhler. Základní školy jsou v Estonsku devítileté (7–15 let) a jsou povinné pro všechny. Studenti, kteří absolvují základní školu obdrží certifikát, který jim dává právo pokračovat v dalším vzdělávání. Existují 2 varianty dalšího studia (obě po třech letech studia): První variantou jsou sekundární obecně vzdělávací školy (gymnázia), druhou pak odborně vzdělávací školy. Bezprostředně po vystudování gymnázia obdrží studenti certifikát, který jim dává možnost studovat dále. Vyšší vzdělávání je zajišťováno univerzitami a také institucemi vyššího vzdělávání.", "question": "Kdo je považován za zakladatele moderní estonské literatury?", "answers": ["Friedrich Reinhold Kreutzwald"]}
{"title": "Draslík", "context": "Označují v něm látku neter vhodnou jako prostředek praní. Ta samá látka byla dobře známa i Egypťanům, Řekům a Římanům (Římané ji nazývali nitrum). Tato sloučenina je nám dnes známa jako soda - uhličitan sodný Na2CO3. V té době v sodě byl přimíchán i potaš - uhličitan draselný K2CO3, který od sebe nedokázali odlišit. V 15. století dal alchymista Geber této sloučenině název alkali. Oddělit od sebe sodu a potaš se poprvé povedlo v roce 1702 Stahlovi a experimentálně to dokázal roku 1736 Duhamel de Monceau. Roku 1758 Mergraf odlišil oba kovy na základě plamenových zkoušek. Volný kov se poprvé podařilo připravit roku 1807 siru Humphry Davymu, který elektrolyzoval kus roztaveného hydroxidu draselného v platinové misce. Draslík je bohatě zastoupen na Zemi i ve vesmíru. Předpokládá se, že zemská kůra obsahuje 2,0 - 2,4 % draslíku, čímž se řadí na 6. místo ve výskytu prvků na zemi. Průměrný obsah v mořské vodě činí přibližně 380 mg/l. Ve vesmíru se předpokládá výskyt 1 atomu draslíku na přibližně 10 milionů atomů vodíku. Kromě významného podílu draslíku v mořské soli jej nalézáme také téměř ve všech podzemních minerálních vodách. Z minerálů, obsažených v zemské kůře je nejznámější sylvín, chemicky chlorid draselný, KCl. Významný je také dusičnan draselný KNO3, zvaný ledek draselný. K dalším draselným minerálům patří arcanit K2SO4, kainit KCl. MgSO4.3 H2O, karnalit KCl.MgCl2.6 H2O, glaserit Na2SO4.3 K2SO4, polyhalit K2SO4. MgSO4.2 CaSO4.2 H2O, schönit K2SO4.MgSO4.6 H2O, langbeinit K2SO4.2 MgSO4, kalinit KAl(SO4)2 a mnoho živců, slíd, alkalických pyroxenů, alkalických amfibolů a zeolitů. Draslík spolu se sodíkem patří mezi biogenní prvky a poměr jejich koncentrací v buněčných tekutinách je významným faktorem pro zdravý vývoj organizmu. Obvykle je zdůrazňována významná role draslíku, naopak vysoká konzumace sodných solí je pokládána za zdraví ohrožující. Vyšší koncentrace draslíku je v lidském těle uvnitř buněk, k uvolňování ven dochází pomocí draslíkových kanálů při přenosu vzruchu. Dříve se draslík vyráběl elektrolýzou taveniny hydroxidu draselného, který se připravoval elektrolýzou roztoku chloridu draselného. Bylo to proto, že hydroxid draselný má nižší teplotu tání než chlorid draselný, a proto byla výroba volena touto, ač trochu komplikovanější cestou.", "question": "Kde se nachází draslík?", "answers": ["na Zemi i ve vesmíru"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Patrně nejotřesnějším japonským zločinem byl nankingský masakr, při němž byly zavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů. V průběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodila smrt 3 až 10 milionů civilistů, převážně Číňanů. Podrobnější informace naleznete v článcích Holokaust, Válečné zločiny Německa během druhé světové války a Zločiny Sovětského svazu za druhé světové války. V lednu 1942 se nacistické špičky sešly na konferenci ve Wannsee, kde rozhodly o konečném řešení židovské otázky (holokaust). K uskutečnění tohoto zvráceného záměru posloužil nacistům systém koncentračních a vyhlazovacích táborů, v nichž bylo zavražděno zhruba 6 milionů Židů. Stejný osud stihl také 2 miliony Poláků a další asi 4 miliony \"podlidí\" (Untermenschen), včetně Romů, Slovanů, mentálně postižených, homosexuálů, Svědků Jehovových ,a jiných skupin osob. Součástí programu úmyslného vyhlazování, jenž byl plánován a realizován v nacistickém Německu, byl Generalplan Ost, podle něhož měla být provedena likvidace a etnická čistka Slovanů, čímž měl být pro německý národ zajištěn Lebensraum (\"životní prostor\") na východě. Miliony osob, převážně z východní Evropy, byly proti své vůli totálně nasazeny na práci v německé válečné ekonomice.", "question": "Kde se konala v roce 1942 konference nacistů na níž se rozhodli o řešení židovské otázky?", "answers": ["Wannsee"]}
{"title": "Megatsunami", "context": "Megatsunami je naprosto zničující oceánská vlna. Od \"klasické\" tsunami se liší svou velikostí a zasaženým územím. Megatsunami má i na moři charakter velké vlny. Normální tsunami je na moři téměř nerozpoznatelné, zatímco megatsunami je díky síle, která ji způsobila, viditelná na otevřeném moři. Může dosahovat výšky 50 metrů i více. Po přiblížení k pevnině narůstá do výšky desítek až stovek metrů. Hlavní příčinou vzniku megatsunami jsou pády meteoritů nebo masivní sesuvy půdy, kde se vlna nemůže šířit do všech směrů. Megatsunami mají tím pádem oproti tsunami, způsobeným obvykle seismickou aktivitou, lokálnější účinky. Není ale vyloučen ani vznik megatsunami razantním výbuchem podmořské sopky. O megatsunami geologové poprvé spekulovali v roce 1953, když na Aljašce objevili známky neobvykle velkých vln v zátoce Lituya. Devátého července 1958 tam pak sesuv 300 milionů m3 horniny do vody během zemětřesení o síle 7,7 Richterovy škály způsobil vlny, které zasáhly do výšky 530 metrů nad obvyklou hladinu moře. V roce 1963 se v Itálii při naplňování přehrady Vajont sesulo 270 milionů kubických metrů půdy ze svahu hory Monte Toc. Vzniklá vlna o výšce 100 m zničila několik blízkých vesnic, zemřelo přes dva tisíce lidí. Večer 17. června 2017 způsobil sesuv půdy z výšky asi 1 km do západogrónského fjordu Karrat vlnu, která dosáhla výšky přibližně 90 m (). Na protějším pobřeží vynesla vodu až do výšky 50 m, poničila vesnici Nuugaatsiaq vzdálenou asi 30 km. Megatsunami ve vesnici zničila jedenáct domů a pravděpodobně zabila čtyři lidi. Ve vesnici vznikly i záběry této katastrofy.. Z geologických stop plyne, že výskyt megatsunami je řídký, ale vzhledem ke své síle jsou značně devastující. Jako v případě zátoky Lituya ovšem zpravidla zasahují jen omezené území. Poslední známá megatsunami velkého dosahu vznikla před asi čtyřmi tisíci lety na ostrově Réunion východně od Madagaskaru. Sopečný ostrov La Palma na Kanárských ostrovech ve východním Atlantickém oceánu je se sopkou Cumbre Vieja nejpravděpodobnější kandidát na vznik megatsunami. Tento sopečný ostrov má tu vlastnost, že je celý jeho vnitřek nasycen podzemní vodou. Kdyby sopka vybuchla, přemění se tato voda v páru a vnikne ohromný tlak, jenž by mohl zapříčinit sklouznutí jihozápadní části ostrova do oceánu. Ostrov je navíc po erupci z roku 1949 rozpůlen puklinou táhnoucí se od severu po jih. Ohromný sesuv by vyslal vlnu vysokou ze začátku 100-600 metrů. 100 metrová stěna se přelije přes západní pobřeží Afriky a o něco menší se vydá k Evropě (Portugalsko, Španělsko, Francie, Irsko).", "question": "Čím se liší megatsunami od klasické tsunami?", "answers": ["svou velikostí a zasaženým územím"]}
{"title": "Bangladéš", "context": "Bangladéš, oficiálním názvem Bangladéšská lidová republika (bengálsky গ্রাত্ত্রী বাংলাদেশ), je stát v jižní Asii v historickém Bengálsku, po němž nese název. Přestože se můžeme setkat s tím, že je o Bangladéši hovořeno v ženském rodě, podle Ústavu pro jazyk český je jediné přípustné skloňování podle mužského rodu. Jeho sousedy jsou Indie a Myanmar (Barma). Hlavním městem je Dháka. S počtem obyvatel 158 milionů se tato chudá rozvojová země řadí k nejlidnatějším státům světa. Oficiálním jazykem je bengálština. Většina obyvatel vyznává islám. == Historie == Bangladéš znamená \"bengálská země\" či \"Bengálsko\". Od 2. století př. n. l. tvořil součást Maurjovské říše. Později byl součástí Indie. Od 13. století se zemí velice rychle šíří islám. Roku 1760 se stalo Bengálsko britskou kolonií, ve které vládli hinduističtí vládci. To zvyšovalo napětí mezi muslimy a hinduisty v zemi. Bengálský hladomor v roce 1770 zahubil až třetinu populace Bengálska. V roce 1905 bylo Bengálsko rozděleno na západní hinduistickou a východní muslimskou část. Rozdělení se setkalo s odporem, a tak bylo Bengálsko v roce 1915 opět sjednoceno.", "question": "Co je úředním jazykem Bangladéše?", "answers": ["bengálština"]}
{"title": "Japonština", "context": "Japonština (japonsky: 日, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži). Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny. Od prvních kontaktů s Evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a nizozemštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina. Japonština patří do rodiny japonsko-rjúkjúských jazyků. Do této rodiny patří i jazyky souostroví Rjúkjú, ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen prajazyk, který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům. Mezi nejčastější teorie o příbuznosti patří: Příbuznost s jazyky severní Asie Příbuznost s korejštinou (ta je často přiřazována k altajské větvi) Altajská nebo uralo-altajská větev Předpoklad, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata Rjúkjúština – dnes se považuje za jazyk. , byl ale původně totožný s japonštinou (dialekt) Příbuznost s jazyky jižní Asie Malajsko-polynéská hypotéza, austro-asiatická hypotéza, tibeto-burmská hypotéza Hypotézy, které japonštinu spojují s indoevropskými jazyky Ostatní hypotézy, které se věnovaly komparaci japonštiny s perštinou, řečtinou, baskičtinou a sumerštinou. Poslední dvě teorie jsou převážnou většinou lingvistů odmítané. Nejdéle diskutovanou a nejsystematičtější je hypotéza, která řadí japonštinu k altajským jazykům. Hypotéza, která japonštinu spojuje s korejštinou nebyla nikdy definitivně prokázána. Příbuznost (zejména gramatická) moderní japonštiny a korejštiny je ale tak blízká, že často umožňuje doslovný překlad.", "question": "Kolik slabičných abeced používá japonština?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Jiří IV", "context": "Matka Šarlota von Mecklenburg-Strelitz Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. Jiří IV. (12. srpen 1762 Londýn – 26. červen 1830 Windsor) byl panovník Spojeného království Velké Británie a Irska a Hannoveru od smrti svého otce Jiřího III. 29. ledna 1820 do své smrti. Od roku 1811 až do nástupu na trůn, v době kdy jeho otec upadl do stavu nepříčetnosti, vládl jako princ regent. Jiří je připomínán především pro svůj extravagantní životní styl. Roku 1797 dosáhl tělesné hmotnosti přes 111 kg a roku 1824 používal korzet vyrobený pro obvod pasu 127 cm. Byl patronem nového životního stylu. Johna Nashe pověřil stavbou královského pavilónu v Brightonu a přestavbou Buckinghamského paláce a Jeffryho Wyatvilleho rekonstrukcí Windsorského hradu. Byl také iniciátorem vzniku Národní galerie a King's College v Londýně. Po větší část jeho regentství a vlády byl předsedou vlády Robert Jenkinson. I když Jiří vojensky nezasahoval do průběhu napoleonských válek, pokoušel se do nich politicky zasahovat.", "question": "Jaký obvod pasu měl Jiří IV. v roce 1824?", "answers": ["127 cm"]}
{"title": "Bratři Karamazovi", "context": "Bratři Karamazovi (někdy také Bratři Karamazovovi, rusky: Б К) je sociálně filozofický román ruského spisovatele F. M. Dostojevského, vydán roku 1880. Z ruského originálu přeložili Břetislav Hůla a Prokop Voskovec. Literárním eposem chtěl Dostojevský přehodnotit své dřívější životní postoje a pohled na člověka, tak jako na celou společnost včetně církve. Dílo bylo zamýšleno jako dílo o pěti částech, jež bylo zprvu nazýváno jako Atheismus, nebo Život velikého hříšníka. Svůj záměr později pozměnil na dva díly, oddělené od sebe třinácti lety. Dokončil ale jen díl první, nicméně obsahově i významově uzavřený, tedy právě Bratry Karamazovy. Příběh se odehrává v 60. letech 19. století v Rusku. Bratři Dmitrij, Aljoša, Ivan tvoří víceméně základní lidské archetypy. Román je psán v er-formě z pohledu nezaujatého pozorovatele, dílo obsahuje filozofické úvahy, detailní psychologické sondy a rozsáhlé popisné pasáže. Typické je bohaté vyjadřování. Jazykové prostředky jsou u jednotlivých postav měněny, což přispívá realističnosti. Realistické vystižení života v ruském maloměstě je utvářeno především pomocí osob pocházejících z rozdílných společenských vrstev. Postavy jednají většinou v afektu a jsou velmi unášeny emocemi. Dmitrij Karamazov (Míťa) – Nejstarší z bratrů, mladý floutek, důstojník, rád hýří, hraje hazard a je velkým milovníkem žen. Otec mu už jeho vysoké náklady odmítl proplácet, za což ho pokládá za zloděje a vymáhá z něj doplatek peněz z dědictví po své matce.", "question": "Kdo napsal román Bratři Karamazovi?", "answers": ["F. M. Dostojevského"]}
{"title": "Rentgenové záření", "context": "== Fyzika a chemie == Záření vlnové délky větší než 0,1 nm je nazýváno měkké a kratší tvrdé rentgenové záření. Vlnové délky nejenergičtější části se částečně překrývají s těmi záření gama, avšak rozlišujeme je dle původu. Foton rentgenového záření vzniká při interakcích vysoce energického elektronu, kdežto záření gama při procesech uvnitř jádra atomu. Rentgenové záření je též využíváno v analytické chemii. Částice látky jsou ionizovány rentgenovým zářením. Vzniklé sekundární rentgenové záření, které je charakteristické pro prvky, je analyzováno detektorem a přiřazeno konkrétním prvkům, ze kterých se analyzovaná látka skládá. Tato analytická metoda se nazývá rentgenfluorescenční spektroskopie. Rentgenové záření vzniká například v rentgence na principu katodového záření. Katodové záření vzniká v katodové trubici, tedy ve skleněné vakuované trubici se zabudovanou katodou a anodou. Při katodovém záření se elektrony z katody uvolní po jejím nažhavení a po vložení anodového napětí vylétnou z katody, prolétnou otvorem v anodě a dopadají za ni, kde způsobují světélkování skleněné stěny výbojové trubice. Rentgenka je typ výbojové trubice, kde katodové záření dopadá na kov s velkou relativní atomovou hmotností např. wolfram a v místě dopadu vzniká pronikavé rentgenové záření. Zvláštností zejména tvrdšího rentgenového záření je, že se nedá zrcadlit běžnými zrcadly, ani usměrňovat pomocí skleněných čoček či ohýbat magnetickým polem jako katodové záření. Rentgenové záření je možno zrcadlit pouze tzv. uplným odrazem (totální reflexí), kdy se ale úhel dopadu blíží tečně. Tohoto se využívá při rentgenové mikroskopii (Schwarzschildova, Montelova, Kirkpatrick-Baezova či Wolterova optika).", "question": "Jaké záření má vlnové délky 10 nanometrů až 1 pikometr?", "answers": ["Rentgenové"]}
{"title": "Kofola", "context": "Kofola je sycený nealkoholický nápoj kolového typu, který vznikl v roce 1959 v Československu jako alternativa k tehdy nedostupným konkurenčním nápojům Coca-Cola nebo Pepsi. Nápoj vyrábí česká společnost Kofola a.s. Kofola vznikla v rámci státní úlohy na využití přebytečného kofeinu při pražení kávy. Byla vyvinuta v Opavě v roce 1959. Doc. RNDr. PhMr. Zdeněk Blažek, CSc., byl pověřen vyvinout nápoj kolového typu. Základ tohoto nápoje měl být postaven na tuzemských surovinách a složený z přírodních látek. Namíchal originální vícesložkový sirup, který se později stal základem pro nový nápoj. Sladkokyselý sirup se pod názvem Kofo vyráběl ve farmaceutickém podniku Galena n.p. Opava-Komárov (dnes součást skupiny Teva Pharmaceutical Industries Ltd.), kde jej s kolektivem technologicky do výroby převedl čerstvý absolvent farmacie Jaroslav Knap, s nímž se Blažek seznámil na 1. československém sjezdu lékárníků. Sirup Kofo se stal hlavní přísadou nealkoholického nápoje Kofola, představeného v roce 1960. Od roku 1960 je Kofola prodávána. Během 70. let se Kofola v komunistickém Československu stala velmi oblíbenou, protože nahradila nedostupné západní kolové nápoje, jako je Coca-Cola nebo Pepsi.", "question": "Kdo vyvinul nápoj Kofola?", "answers": ["Zdeněk Blažek"]}
{"title": "Palau", "context": "Spojenci se vylodili na zdejších ostrovech Peleliu (Bitva o Peleliu) a Angaur (Bitva o Angaur), zatímco na podstatně lidnatějších ostrovech Kororu a Babelthuabu (kam Japonci přemístili většinu Palauanů) nikdy nedošlo k invazi a japonské jednotky na těchto ostrovech byly izolovány. V období od 15. září do 27. listopadu 1944 pak USA dobyly a obsadily Peleliu a Angaur. Izolované jednotky na ostatních ostrovech se vzdaly na konci války. Po skončení 2. světové války od 18. července 1947 Palauské ostrovy tvořily v rámci nově zřízeného poručenského území Tichomořské ostrovy samostatný distrikt Palau, který byl jedním ze šesti ostrovních distriktů tohoto poručenského území OSN, které bylo svěřeno do správy USA. V rámci svého mandátu ve snaze připravit Palau na budoucí nezávislost vylepšily USA zdejší infrastrukturu a školství. Palauané se v referendu roku 1978 rozhodli z důvodu jazykových a kulturních rozdílů nepřipojit se k Federativním státům Mikronésie. Roku 1980 přijalo Palau vlastní ústavu a 1. ledna 1981 došlo k přeměně distriktu Palau na autonomní Palauskou republiku, která nadále až do roku 1994 zůstávala poručenským územím OSN ve správě USA. Roku 1982 podepsala Palauská republika s USA dohodu o volném přidružení. Po dlouhém přechodném období, během něhož došlo k násilné smrti dvou palauských prezidentů (Haruo Ignacia Remeliika 30. června 1985 po atentátu a Lazaruse Eitara Salii 20. září 1988 po sebevraždě), byla nakonec po osmi referendech a dodatku k palauské ústavě roku 1993 dohoda o volném přidružení schválena a vstoupila v platnost 1. října 1994, kdy se Palauská republika stala plně samostatným státem. Ještě předtím zrušila OSN dne 25. května 1994 poručenskou správu nad Palau. Státní zřízení Palauské republiky do značné míry kopíruje politický systém USA. Stejně jako v USA existuje i zde prezidentský systém a federativní uspořádání. Hlavou státu a zároveň i předsedou vlády je obyvatelstvem volený prezident, s funkčním obdobím 4 let. Palauského prezidenta, který je hlavou státu a zároveň i předsedou vlády, volí každé 4 roky palauské obyvatelstvo. Současným prezidentem Tommy Esang Remengesau, Jr., který se funkce ujal 17. ledna 2013 (ve funkci byl již mezi roky 2001 a 2009).", "question": "Do kterého roku bylo Palau poručenským územím OSN pod správou USA?", "answers": ["1994"]}
{"title": "Londýn", "context": "Ve 2. století, v době největší slávy, zde žilo asi 60 000 obyvatel. Do 7. století vybudovali Anglosasové novou osadu nazývanou Lundenwic asi 2 km proti proudu od původního římského města v místech současné Covent Garden. V ústí řeky Fleet zřejmě existoval rybářský a obchodní přístav. Roku 851 na město zaútočili Vikingové, kteří ho dobyli a vypálili. Král Alfréd Veliký později s Vikingy uzavřel mír a přestěhoval město pod ochranu původních římských hradeb. Za vlády dalších anglosaských králů město vzkvétalo jako středisko mezinárodního obchodu a důležité politické centrum. Přesto občasné útoky Vikingů pokračovaly a dosáhly svého vrcholu v roce 1013, kdy dánský král Knut město dobyl a donutil anglického krále Ethelreda II. k útěku. Eduard III. po svém nástupu na trůn nechal obnovit Westminsterské opatství a Westminsterský palác. Po vítězství v bitvě u Hastingsu byl Vilém Dobyvatel korunován na krále roku 1066 v nově dokončeném Westminsterském opatství. Vilém přiznal obyvatelům města zvláštní privilegia, ale nechal na jeho jihovýchodním okraji postavit hrad, který mu umožnil město kontrolovat. Roku 1097 začal Vilém II. stavět v blízkosti opatství Westminster Hall, která byla ve středověku královskou rezidencí. Westminster se stal sídlem královského dvora a vlády, zatímco City se stala centrem obchodu a byla spravována vlastní institucí Corporation of London. Obě sousedící části města se postupně rozrůstaly a staly se základem moderního centra Londýna a ve 12. století převzaly po Winchesteru roli hlavního města. Ve středověku se počet obyvatel z 18 000 v roce 1100 zvýšil na 100 000 v roce 1300. V polovině 14. století zasáhla Londýn morová epidemie (Černá smrt), která způsobila smrt asi jedné třetiny obyvatel.", "question": "Kdo byl korunován na krále roku 1066 po vítězství v bitvě u Hastingsu?", "answers": ["Vilém Dobyvatel"]}
{"title": "Nový zákon", "context": "Od 4. století se těžiště křesťanství přesouvá na západ a zároveň latina nahrazuje řečtinu jako \"světový\" jazyk Římské říše. Pro další historii Nového zákona a jeho působení jsou tedy rozhodující překlady, zejména latinské. Nejstarší latinské překlady (vetus latina) vznikaly od 2. století patrně v Severní Africe, koncem 4. století pověřil papež Damasus učence Jeronýma (Hieronymus), aby je opravil a sjednotil. Jeroným se usadil v Palestině a tam vznikl kvalitní latinský překlad celé Bible z původních hebrejských a řeckých textů, který se pak pod názvem Vulgata užíval na západě po celý středověk a byl také základem prvních překladů do národních jazyků. Už v pozdní antice a raném středověku vznikla řada překladů do národních jazyků (gótský překlad Wulfilův kolem 380, arménský, syrský, koptský a gruzínský překlad kolem 500, slovanský překlad sv. Metoděje kolem 870), a části Nového zákona byly už ve středověku přeloženy do řady jazyků. Teprve po roce 1350 se však objevují překlady celého Nového zákona (případně celé Bible) do češtiny (kolem 1360), do němčiny, francouzštiny, angličtiny a dalších evropských jazyků.", "question": "Součástí kterého známého knižního celku je Nový zákon?", "answers": ["Bible"]}
{"title": "Louvre", "context": "Po různých vítězných bitvách, kdy francouzská vojska přinášela z jiných zemí válečnou kořist, se stal Louvre významným evropským i světovým muzeem. Jeho sbírky jsou stále rozšiřovány, zákonem ze dne 5. září 1888 má Muzeum Louvre 7 oddělení: Egyptské starožitnosti Stará Antická a Orientální keramika Řecké a Římské starožitnosti Malby, kresby, mědirytiny - XIII.-XIX. století Skulptury středověku, renesance a Moderní doby Malé umělecké předměty světové historie Námořnictví a etnografie Každé oddělení má svého správce, který řídí tým znalců, konzervátorů a historiků umění. V časech přelomu 19. a 20. století byly náklady na provoz každým rokem zvyšovány, od 450 000 Fr na personál a 300 000 Fr na chod a údržbu, až do dnešních cca 4 milionů € ročně, nepočítaje mezi to zvláštní restaurátorské akce. Jedna z nedávných investic byla známá dostavba hlavního vchodu, nad kterým se tyčí skleněná pyramida, která se v Paříži vedle jiných známých staveb stala novou dominantou. Patrně nejbohatší literární informace o historii založení muzea byly vydány roce 1900 Paulem Gaultierem a to ve 3 svazcích.", "question": "Kde se nachází muzeum umění Louvre?", "answers": ["Paříži"]}
{"title": "Dynastie Ming", "context": "== Původ == Zakladatelem a prvním císařem dynastie byl Ču Jüan-čang, který se narodil roku 1328 v rodině chudého čínského rolníka žijícího v okrese Čung-li (鍾, dnes Feng-jang) v provincii An-chuej ve střední Číně na dolním toku Jang-c'-ťiang. Poté co roku 1344 při epidemii zemřeli jeho rodiče a dva bratři, střídavě pobýval v buddhistickém klášteře anebo se živil žebrotou. Roku 1352 se přidal k bojovníkům povstání rudých turbanů, záhy vynikl a získal čelné postavení mezi povstalci, porazil ostatní povstalecké vůdce i mongolská vojska říše Jüan, roku 1368 se prohlásil císařem čínské říše Ming a do roku 1381 dobyl celou zemi. == Název == Říši a dynastii Ming vyhlásil Ču Jüan-čang (jako císař je znám pod jménem své éry vlády – Chung-wu) v tehdejším hlavním městě Nankingu v lednu 1368. Ču byl už roku 1361 vůdcem Rudých turbanů a císařem povstalecké říše Sung Chan Lin-erem jmenován vévodou z Wu (吳), (Wu byl název starověkého státu Wu a později regionu na dolním toku řeky Jang-c'-ťiang) 4. února 1364 se Ču Jüan-čang prohlásil za krále Wu (吳). Navzdory tomu se nejmenoval, jak by bylo přirozené, císařem Wu, ale pro svůj stát a novou dynastii vybral název \"Ming\" (明) – Jasná či Zářivá, plným názvem \"Ta Ming\" (大) – Velká záře.Název Ming měl v tehdejší Číně několikerý politický kontext.", "question": "Od kterého roku vládla v Číně dynastie Ming?", "answers": ["1368"]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "ZEMAN, Miloš; JÜNGLING, Petr; ŽANTOVSKÝ, Petr. Tak pravil Miloš Zeman aneb Prognostikovo pozdní odpoledne. Praha: Votobia, 2001. 139 s. ISBN 80-7220-104-2. ZEMAN, Miloš. Jak jsem se mýlil v politice. Praha: Ottovo nakadatelství, 2005. 344 s. ISBN 80-7360-260-1. ZEMAN, Miloš. Vzestup a pád české sociální demokracie. Praha: Andrej Št'astný, 2006. 279 s. ISBN 80-86739-22-8. ZEMAN, Miloš; DZURINDA, Mikuláš. Rozhovory bez hraníc. Bratislava: Inštitút pre moderné Slovensko, 2010. 281 s. ISBN 978-80-89359-18-9. ZEMAN, Miloš; ŽANTOVSKÝ, Petr. Miloš Zeman: zpověď informovaného optimisty: rozhovor s Petrem Žantovským. Řitka: Čas, 2012. 221 s. ISBN 978-80-87470-85-5. ZEMAN, Miloš; OVČÁČEK, Jiří; PANENKA, Radim. Tato země je naše: dvacet pět rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem. Velké Přílepy: Olympia, 2016. 300 s. ISBN 978-80-7376-442-5. ZEMAN, Miloš. Moje Vysočina pohledem Miloše Zemana. Praha: Atypo, 2016. 128 s. ISBN 978-80-87759-02-8. == Odraz v kultuře == V roce 2007 o něm režisér Robert Sedláček natočil pro Českou televizi Brno dokument Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny. V roce 2013 o něm tehdejší student FAMU Robin Kvapil natočil v rámci cyklu Expremiéři dokumentární portrét Miloš Zeman – Kronos český. Především jako reakci na kauzu Brady vytvořil plzeňský sochař Vítězslav Netrval karikatury Miloše Zemana, prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka a ministra Adreje Babiše. Výstava politických karikatur v plzeňské Visio Art Gallery, zahájená v dubnu 2017, vyvolala silnou kritiku příznivců Miloše Zemana, z nichž někteří vyhrožovali autorovi karikatur smrtí. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1130. Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 759. Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 811. Zeman : skutečný příběh českého prezidenta. Praha: Ústav nezávislé žurnalistiky, z.ú., 2017. 102 s. ISBN 978-80-270-1727-0. ČERMÁK, Petr. Pane prezidente, co uděláte? Praha: Imagination of People, 2013. 191 s. ISBN 978-80-87685-12-9. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 559–560. === Související články === Inaugurace prezidenta České republiky Miloše Zemana Seznam předsedů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky", "question": "Kdo je třetím prezidentem České republiky?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "Rusko-turecká válka (1877–1878)", "context": "6 824 mrtvých na následky zranění[3] Rumunsko 4 302 mrtvých a pohřešovaných 3 316 zraněných 19 904 nemocných[4] Bulharsko 2 456 mrtvých a zraněných[5] Srbsko a Černá Hora 2 400 mrtvých a zraněných[5] *30 000 mrtvých ,[6] 90 000 mrtvých a následky zranění a epidemie[6] Rusko-turecká válka (1877–1878), známá také jako bulharská osvobozenecká válka, byl válečný konflikt mezi Ruskou říší a Osmanskou říší. Na straně Ruska se do něj zapojilo Rumunsko, Srbsko, Černá Hora a bulharští opolčenci. Osmanské Turky nepřímo podporovali hlavně Britové. Propukla jako vyústění Velké východní krize, která se skládala z dalších konfliktů a povstání, jako bylo hercegovské povstání, dubnové povstání, srbsko-turecká válka či razložsko-kresenské povstání, a i konferencí a mírových dohod jako byla Cařihradská konference, Londýnská konference či Berlínský kongres. Válka skončila ruským vítězstvím, uzavřením předběžného míru v San Stefanu, kterým bylo vytvořeno osvobozené novodobé Velké Bulharsko, jehož hranice a suverenita byly drasticky omezeny nátlakem velmocí během Berlínského kongresu. Předcházející události, motivace důležitých účastníků Velká východní krize, povstání v Bosně a Hercegovině, Dubnové povstání Již v zimě 1874/75 se hospodářství Osmanské říše dostalo do hluboké krize, ke které spělo již od krymské války. Pokusy stabilizovat státní pokladnu, kterou velice významně zatěžovalo splácení zahraničních dluhů, novými dávkami, tuhá zima a neúroda vedly k nepokojům v národnostně a nábožensky různorodém státě. Povstání v Bosně a Hercegovině začalo v červnu 1875. Bulhaři inspirováni bosenskými událostmi se připravili k povstání v jaře 1876, jejich dubnové povstání bylo drasticky potlačeno, což vedlo k příklonu evropského veřejného mínění k podpoře národně-osvobozeneckých bojů či alespoň požadavků větší míry autonomie a náboženské svobody pro balkánské křesťany. Ač se mínění širokých vrstev evropské veřejnosti stavělo k problémům téměř jednoznačně, tak postoje jednotlivých velmocí ke krizi byly velice různorodé.", "question": "Jak dopadla rusko-turecká válka?", "answers": ["ruským vítězstvím, uzavřením předběžného míru v San Stefanu"]}
{"title": "Zeď (kniha)", "context": "Zeď (francouzsky: Le Mur) je název souboru pěti novel Jeana Paula Sartrea. Kniha byla vydána v roce 1939. Příběhy jsou koncipovány jako existencialistické fikce. Autor dílo dedikoval své dlouholeté přítelkyni Olze Kosakiewiczové, bývalé studentce Simone de Beauvoirové. Cyklus pěti příběhů vznikl v průběhu tří let. Několik novel bylo vydáno před rokem 1939 samostatně, ovšem po souborném vydání knihy Zeď již byly povídky uvolňovány pouze společně. Titulní povídka knihy napsané v roce 1939 je z období španělské občanské války. Pojednává o třech zatčených levicových republikánech, kteří jsou bez řádného soudního procesu falangisty odsouzeni k smrti zastřelením. Rozsudek má být vykonán následující ráno. Jedná se o mladého Juana Mirbala, který tvrdí, že se neúčastnil žádných akcí na rozdíl od svého anarchistiského bratra Josého. Nechápe, proč byl uvězněn a odsouzen k smrti. Druhým odsouzencem je Tom Steinbock sloužící v Mezinárodní brigádě, jenž v rozhovoru s kolegy noc před popravou popisuje své činy a vraždy. Osobou, jež vypráví děj je Pablo Ibbieta. Hlavní část se odehrává během noci v suterénní místnosti přestavěné nemocnice, kde čekají tři republikáni na popravu. Jsou zde nastíněny psychické a fyzické stavy vědomí a organizmu v konfrontaci s nevyhnutelností blízké smrti. Do místnosti je přizván belgický lékař, aby odsouzené doprovázel, i když není znám jeho skutečný důvod přítomnosti. Nad ránem jsou Juan a Tom odvedeni na popraviště. Pablo překvapivě zjišťuje, že se ocitá v jiné místnosti, kde má poskytnout informace o úkrytu vůdce skupiny Ramóna Grise výměnou za svůj život. Ví, že vůdce je ukrytý u bratrance. Nakonec se rozhodne udělat si z vyšetřovatelů srandu a vymýšlí si falešné místo úkrytu, a to na hřbitově. Baví se příjemnou představou, jak vojáci marně prohledávají hroby. Za krátkou chvíli se vyšetřovatel vrací do místnosti, Pablo očekává svoji smrt. Přesto je odveden na dvůr a nic se neděje, žije.", "question": "Kdo je autorem knihy Zeď?", "answers": ["Jeana Paula Sartrea"]}
{"title": "Dějiny filmu", "context": "Řada technologií – jednoduché optické a mechanické hračky týkající se pohybu a vize – byla vyvinuta na konci 19. století a předcházela tak zrození filmového průmyslu: V 17. století v Římě byla vynalezen Athanasiusem Kircherem první primitivní \"magická lucerna\". Byl to přístroj s objektivem, který promítal obraz z fólie na stěnu s jednoduchým zdrojem světla (např. svíčkou). 1824 – vynález Thaumatropu (první verze optického klamu, který využíval konceptu Persistence of Vision, poprvé uvedeném ve vědeckém. článku Petera Rogeta), který pojmenoval anglický lékař Dr. John Ayrton Paris. 1831 – objev zákonu elektromagnetické indukce anglickým vědcem Michaelem Faradayem, princip k výrobě elektřiny a pohánění motorů a ostatních strojů (včetně filmových technik). 1832 – vynález Fantaskopu (nebo také Phenakistiscop) vytvořeným belgickým vynálezcem Josephem Plateau. Zařízení, které simulovalo pohyb. Série nebo sekvence samostatných obrázků zobrazující různé fáze činnosti, jako např. žonglování nebo tance, byly uspořádány po obvodu nebo na okraji drážkovaného kotouče. Když byl kotouč umístěn před zrcadlo a točil s ním, mohl divák při pohledu skrz otvory vidět \"pohybující\" se obraz. 1834 – vynález a patent dalšího stroboskopického přístroje, Daedalum (v roce 1867 Američanem Williamem Lincolnem přejmenovaným jako Zoetrope), britským vynálezcem Williamem George Hornerem.", "question": "Kdo vytvořil Fantaskop?", "answers": ["Josephem Plateau"]}
{"title": "Emma Goldmanová", "context": "Emma Goldmanová (15. červnajul./ 27. června 1869greg. – 14. května 1940) byla americká anarchistka židovského původu. Proslavila se politickým aktivismem, spisy a přednáškami. V první polovině 20. století sehrála klíčovou roli v rozvoji anarchistické politické filozofie v Severní Americe a Evropě. Goldmanová se narodila v Kovně na území Ruského impéria (dnešní Kaunas v Litvě) a roku 1885 emigrovala do Spojených států. K anarchismu ji přivedly události haymarketského masakru, krvavého střetu chicagských demonstrantů s policií, který skončil zabitím desítek lidí a odsouzením několika anarchistů k smrti. Její přednášky o anarchistické filozofii, ženských právech a aktuálních sociálních problémech se těšily návštěvám tisíců posluchačů. Společně s anarchistickým spisovatelem Alexandrem Berkmanem, jenž byl jejím celoživotním přítelem, plánovala atentát na průmyslníka a finančníka Henryho Claye Fricka, který měl být proveden jako tzv. propaganda činem. Frick pokus o vraždu roku 1892 přežil a Berkmana odsoudili k 22 letům odnětí svobody. Goldmanová byla v následujících letech několikrát vězněna za \"podněcování k nepokojům\" a ilegální šíření informací o antikoncepčních metodách. V roce 1906 založila anarchistický měsíčník Mother Earth (Matka Země). Roku 1917 byli Goldmanová s Berkmanem odsouzeni ke dvěma letům vězení za to, že v souvislosti s nově nařízenými odvody do americké armády za první světové války \"nabádali spoluobčany, aby se vyhýbali registraci\". Po propuštění byli společně se stovkami dalších zadrženi a deportováni do rodného Ruska. Tam Goldmanová zpočátku podporovala bolševickou revoluci, ale hned po kronštadtském povstání, které organizovali levicoví oponenti bolševiků, svůj postoj změnila a Sovětský svaz kritizovala za násilné potlačování hlasu jednotlivce. V roce 1923 své zkušenosti zaznamenala v knize My Disillusionment in Russia (Jak jsem se zklamala v Rusku). Během života ve Velké Británii, Kanadě a Francii napsala autobiografii Living My Life (Žít můj život). Když ve Španělsku propukla občanská válka, Goldmanová tam odjela podpořit anarchistickou revoluci. Zemřela 14. května 1940 v Torontu ve věku 70 let. Obdivovatelé ji za jejího života oslavovali jako volnomyšlenkářskou rebelku, zatímco kritici ji odsuzovali jako zastánkyni politicky motivovaných vražd a násilné revoluce. Ve svých textech a přednáškách se věnovala širokému poli témat od věznění přes ateismus, svobodu projevu, militarismus, kapitalismus, manželství a volnou lásku až po homosexualitu. Nesouhlasila sice s první vlnou feminismu a jejím bojem za volební právo žen, ale politickou otázku genderu se jí podařilo nově propojit s anarchismem. == Biografie == Narodila se do ortodoxní židovské rodiny v Kovně (dnes Kaunas) v pobaltské části tehdejšího Ruského impéria.", "question": "Jakého původu byla Emma Goldmanová?", "answers": ["židovského"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Velmi dobré podmínky měli naopak ruští imigranti, kteří většinou patřili ke špičkové inteligenci. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo zákonem č. 232/1935 Sb. z 21. prosince 1935. Celkem sedmnáctkrát byl Masaryk navržen na Nobelovu cenu míru. Po Masarykovi je pojmenován řád Tomáše Garrigua Masaryka, jedno ze státních vyznamenání České republiky a bývalého Československa. Zasadil se o založení brněnské Masarykovy univerzity, která byla po něm pojmenována již v roce 1919. Roku 1997 vydala americká skupina Faith No More album Album of the Year s fotografií Masaryka na obalu. Jméno Tomáše Garrigua Masaryka nese celá řada ulic a náměstí v České republice i v zahraničí. V seriálu Gottwald (1986) hrál Masaryka Gustav Opočenský, ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1990) Svatopluk Beneš. V seriálu České století (2013) jej ztvárnil Martin Huba, v televizním filmu Zločin v Polné (2016) Karel Roden. (stručný přehled) 1872 – maturita ve Vídni, zápis na fakultu filosofickou Vídeňské univerzity.", "question": "Jak se jmenuje kapela, která vydala album Album of the year s fotografií Masaryka na obalu?", "answers": ["Faith No More"]}
{"title": "Brno", "context": "V letech 1859–1864 bylo zbořeno téměř kompletně celé městské opevnění, v letech 1896–1916 proběhla v historickém jádru rozsáhlá asanace, při níž bylo asi 240 domů nahrazeno novostavbami nebo zcela odstraněno. Roku 1869 v Brně poprvé na území dnešního Česka vyjela do ulic města tramvaj, tehdy tažena koňmi. === Významné bitvy === V 15. století zůstalo Brno během husitských válek po celou dobu pevnou baštou katolictví a husité město nezískali. V létě roku 1467 město Brno obléhalo hrad Špilberk, kde sídlila posádka (husitského) českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad. V 17. století bylo Brno obléháno roku 1643 a znovu roku 1645 švédskými vojsky pod vedením generála Lennarta Torstensona. Šlo o významnou epizodu v třicetileté válce. Švédům se však město nikdy dobýt nepodařilo. V 18. století bylo Brno obléháno roku 1742 pruskými vojsky pod vedením Fridricha II. Velikého, ovšem rovněž neúspěšně. V prosinci 1805 proběhla východně od Brna bitva u Slavkova, známá též jako \"bitva tří císařů\". Město samo se do bitvy nezapojilo, francouzská armáda jej však bez boje dočasně obsadila a císař Napoleon I. zde několikrát přenocoval. Několik měsíců bylo Brno francouzskou armádou obsazeno též v roce 1809 a Napoleon ve městě opět několik dní pobyl. Na konci dubna 1945 bylo Brno osvobozeno Rudou armádou pod velením maršála Rodiona Malinovského v rámci bratislavsko-brněnské operace. === Brno hlavním městem Moravy === Před několika staletími bylo Brno po dlouhou dobu ve sporu s Olomoucí o postavení hlavního města Moravy. Tento spor zřejmě zapříčinil kníže Břetislav I., který v roce 1055 rozdělil Moravu na dvě navzájem nezávislá území, olomoucký a brněnský úděl, později vznikl i samostatný znojemský úděl. To vedlo k decentralizaci moci a vzniku tří, později znovu dvou, center na Moravě. Znovusjednocení Moravy započalo roku 1182 z vůle římskoněmeckého císaře Fridricha I. Barbarossy vznikem Markrabství moravského. V roce 1348 za vlády markraběte a krále Karla byl zřízen moravský zemský soud a moravské zemské desky, oboje zároveň v Brně a v Olomouci, ale pozice hlavního města Moravy byla stále nejasná, přestože oficiálně byla vždy první uváděna Olomouc.", "question": "Kdo velel Rudé armádě během osvobozování Brna?", "answers": ["maršála Rodiona Malinovského"]}
{"title": "Landrase", "context": "Landrase je obecné označení pro několik plemen prasat bílé barvy, která se vyznačují dlouhým tělem a klopenýma ušima. Původní landrase pochází z Dánska. Dánská prasata byla následně importována do dalších zemí, kde křížením s místními prasaty vznikla landrase belgická, holandská, švédská, norská, finská, britská, následně také německá a od 60. let 20. století se chová i česká landrase.V jednotlivých zemích se landrase liší užitkovostí i užitkovým typem. Užitkový typ může být trojího druhu: bekonový, masný nebo kombinovaný. == Odkazy == === Reference === === Literatura === SAMBRAUS, Hans Hinrich. Atlas plemen hospodářských zvířat. Praha: Nakladatelství Brázda, 2006. 295 s. ISBN 80-209-0344-5. (česky)", "question": "Jakou barvu mají plemena prasat Landrase?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Harvey Fierstein", "context": "Harvey Forbes Fierstein (* 6. června 1952) je americký herec a dramatik, který získal ocenění Tony za režii a herecký výkon v jeho divadelní hře Torch Song Trilogy, která je o tematice drag queens. Na motivy hry byl natočen i stejnojmenný film Torch Song Trilogy. Fierstein se narodil v Brooklynu, New Yorku do Židovské rodiny s židovským vyznáním, k Jacqueline Harriet-ové (née Gilbert) a Irving-a Fiersteinových. Jacqueline se živila jako školní knihovnice a Irving byl výrobce kapesníků. Fierstein je nyní ateista, který se příležitostně modlí. Jedním časem se živil též jako stand-up komik. V současnosti pobývá v Ridgefieldu, Connecticut. 2003: Baba na zabití (Duplex) jako Kenneth 2002: Smoochy (Death to Smoochy) jako Merv Green 2000: V roli Mony Lisy (Playing Mona Lisa. ) jako Bennett 1999: The Sissy Duckling jako Elmer (hlas) 1999: Krutá daň (Double Platinum) jako Gary Millstein 1997: Kull dobyvatel (Kull the Conqueror) jako Juba 1996: Elmo Saves Christmas. jako králík Ernest 1996: Den nezávislosti (Independence Day) jako Marty Gilbert 1995: 4% filmová tajemství (The Celluloid Closet) - cameo 1995: Dr. Jekyll a slečna Hyde (Dr. Jekyll and Ms. Hyde) jako Yves DuBois 1994: Daddy's Girls jako Dennis Sinclair 1993: Mrs. Doubtfire - táta v sukni (Mrs. Doubtfire) jako Frank Hillard 1993: The Harvest - Sklizeň (The Harvest) jako Bob Lakin 1988: Mučivá láska (Torch Song Trilogy) jako Arnold Beckoff 1986: Apology jako bezejmenná postava 1984: The Times of Harvey Milk jako vypravěč 1984: Garbo mluví (Garbo Talks) jako Bernie Whitlock", "question": "Kde se narodil Harvey Fierstein?", "answers": ["Brooklynu, New Yorku"]}
{"title": "Ptakoještěři", "context": "Ptakoještěři či Pterosauři (Pterosauria- z řečtiny okřídlení ještěři) jsou vyhynulí druhohorní plazi, první obratlovci v historii Země, kteří byli schopni aktivního letu. Žili stejně jako jim fylogeneticky příbuzní dinosauři od svrchního triasu (zhruba před 220 miliony let) až do konce křídy před 66 miliony let. Jejich křídla byla tvořena kožovitou blánou, napjatou mezi tělem a prodlouženým čtvrtým prstem. Ptakoještěři bývají někdy mylně zahrnováni mezi dinosaury, ve skutečnosti jsou společně s krokodýly pouze jejich sesterskou vývojovou skupinou. Přesto bývají laickou veřejností stále často považováni za dinosaury. První objevený ptakoještěr byl popsán již roku 1784 (některé nekompletní kostry však byly známy již kolem roku 1757) a od té doby bylo dodnes objeveno přes 120 platných rodů těchto létajících pravěkých obratlovců. Někteří pterosauři představovali bezpochyby největší létající živočichy všech dob. Druh Quetzalcoatlus northropi ze svrchní křídy Texasu mohl dosáhnout rozpětí křídel 12-15 (v extrémním případě snad dokonce 18) metrů, což odpovídá středně velkému turistickému letadlu. Přesto jeho hmotnost činila zřejmě jen kolem 130-250 kilogramů. Podobných rozměrů dosahovali i někteří jiní pterosauři (Hatzegopteryx, Arambourgiania). Jiní pterosauři byli naopak velmi drobní, neboť jejich rozpětí křídel nepřesahovalo 25 cm (například čínský rod Nemicolopterus). K tomuto tématu viz také \"Velikost ptakoještěrů\". Stejně jako dinosauři byli i pterosauři téměř s jistotou teplokrevní. U některých (např. druh Sordes pilosus) byla objevena i jakási primitivní srst. U jednoho exempláře nalezeného v Texasu byly dokonce objeveny náznaky jakéhosi proto-peří. Předpokládá se, že koncem křídy již byli ptakoještěři vytlačováni konkurenčními létajícími obratlovci - ptáky. Největší ptakoještěři dosahovali rozpětí křídel přes 10 metrů a mohli zřejmě vykonávat vzdušné poutě na vzdálenosti tisíců kilometrů. Ve vzduchu zřejmě dosahovali rychlostí i přes 120 km/h. Do vzduchu se zřejmě dostávali rychlým výskokem za použití všech čtyř končetin. Objevy některých druhohorních parazitů podobných blechám ukazují, že jurský a křídový hmyz se evolučně přizpůsobil k sání krve teplokrevných dinosaurů i ptakoještěrů (například rody Pseudopulex, Tarwinia a Saurophthirus). Nejstarší objevy ptakoještěrů pocházejí již z druhé poloviny 18. století. Zřejmě vůbec prvním objeveným ptakoještěrem je tzv. \"Pester Exemplar\", dnes řazený do rodu Aurorazhdarcho. Tento svrchnojurský pterosaur malých rozměrů byl objeven v bavorském litografickém vápenci někdy mezi lety 1757 a 1779 a patřil do sbírky arcivévodkyně Marie Anny Habsbursko-Lotrinské (dcery panovnice Marie Terezie). Prvním formálně popsaným pterosaurem pak byl Pterodactylus antiquus, vědecky popsaný roku 1784 Cosimou A. Collinim. Z území České republiky známe v současnosti jediný druh našeho ptakoještěra, objeveného již v roce 1880 u Chocně.", "question": "Jak se jmenují vyhynulí druhohorní plazi, první obratlovci, kteří byli schopni aktivního letu?", "answers": ["Ptakoještěři"]}
{"title": "Finská vlajka", "context": "Navrženy byly např. vlajky s 2–9 žluto-červenými nebo bílo-modrými vodorovnými pruhy se státním znakem v kantonu. Finský dramatik a historik Zacharias Topelius vyvěšoval na své lodi variantu této vlajky s dvěma modrobílými pruhy. O významu barev řekl: \"Bílá je barva našich zim, modrá je barvou našich jezer.\" V roce 1863 navrhl finskou vlajku s pěti modrobílými kosými pruhy s bílou pěticípou hvězdou umístěnou uprostřed vlajky.Největší podporu ale získala vlajka tvořená bílým listem s modrým křížem, která se stala symbolem finského vlastenectví. O tuto vlajku se zasloužil paradoxně ruský car Alexandr II. Nikolajevič, který 4. března 1861 udělil Nylandskému jachtařskému klubu v Helsinkách bílou vlajku s modrým křížem a znakem provincie Nyland v kantonu. Tato vlajka mohla být legálně vyvěšována, proto se rychle rozšířila.Poté, co v roce 1917 získalo Finsko nezávislost (vyhlášena byla senátem 17. července, schválena parlamentem 6. prosince a uznána Ruskem 4. ledna 1918), byla přijata provizorní vlajka tvořená červeným listem se zlatobílým finským lvem s mečem, bílými růžemi a šavlí pod lvem. Poprvé byla tato vlajka vyvěšena právě 6. prosince před budovou Senátu.Mezi 28. lednem a 25. dubnem 1918 existovala v jižní části země krátce Finská socialistická dělnická republika, jejíž státní vlajkou byl červený list o poměru 1:2. Za pomoci německých vojsk byla bolševická revoluce potlačena a stát rozpuštěn. V průběhu finské občanské války byla 27. února 1918 schválena národní a obchodní vlajka (poměr stran vlajky 17:26 byl shodný se státní vlajkou) tvořená červeným listem se žlutým křížem, modro-bíle lemovaným.Po revoluci a občanské válce byla rudá/červená barva velmi neoblíbená. 29. května 1918 byla parlamentem schválena nová vlajka s bílým listem o poměru 11:18 se světle modrým skandinávským křížem.", "question": "Jakou barvu má kríž na vlajce Finska?", "answers": ["modrým"]}
{"title": "Bratislava", "context": "Další zachovaná pojmenování jsou Brezalauspurch, Poson (1002), Brezesburg (1042), Bosenburg (1045), Brecesburg (1048), Bresburc, Brezisburg, Preslawaspurch (1052); latinsky Posonium, řecky Istropolis, maďarsky Pozsony, německy Preßburg, čínsky 布 ; z toho vznikla pojmenování Prešpurk či Prešporok. Slangově je označována jako Blava. Celé město se rozkládá v severozápadní části Podunajské nížiny, v předhůří Malých Karpat, nedaleko od soutoku Moravy s Dunajem. Právě Malé Karpaty představují část jen málo dotčené přírody, do metropole zasahující jako klín. Dnes jsou upravené jako velký lesopark. Kolem Dunaje se nachází také velké množství slepých ramen s lužními lesy a nivami, některé z nich byly rekultivovány a přebudovány jako parky. 46,8 km2 z rozlohy města (110 m2 na osobu) tvoří právě příroda. Rovinatý charakter krajiny umožnil rozšíření Bratislavy ze středověkého města na moderní metropoli, rozkládající se na obou stranách veletoku Dunaje, se současnou rozlohou 367 km2. Omezení růstu jsou a byla tedy spíše politického charakteru (státní hranice) - západním směrem se rozkládá od roku 1918 Rakousko a jižním pak Maďarsko.", "question": "Na jaké řece leží Bratislava?", "answers": ["Dunaje"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Pluto, oficiální označení (134340) Pluto, je největší a po Eris druhou nejhmotnější známou trpasličí planetou sluneční soustavy. Zároveň se jedná o deváté největší a desáté nejhmotnější známé těleso, které obíhá přímo okolo Slunce. Roku 1930 ho objevil americký astronom Clyde Tombaugh. Toto kosmické těleso astronomové původně řadili mezi planety, ovšem po změně definice pojmu \"planeta\", ke kterému došlo během 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006 byl zařazen mezi trpasličí planety a plutoidy. Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Obíhá po vysoce výstřední a nakloněné dráze. Jeho vzdálenost od Slunce se pohybuje mezi 30 a 49 astronomickými jednotkami (AU) (tj. 4,4-7,4 miliard km). V pravidelných intervalech se tak ocitá blíže Slunci než poslední planeta sluneční soustavy - Neptun. V současné době (roku 2012) se nachází asi 32 AU od Slunce. Pluto bylo klasifikováno jako planeta sluneční soustavy od svého objevu až do roku 2006. Jeho status však byl zpochybňován již od konce 70. let 20. století, kdy byla objevena vzdálená planetka (2060) Chiron a kdy také astronomové přesněji poznali jeho malou hmotnost. Na přelomu tisíciletí bylo objeveno mnoho transneptunických objektů, zejména pak roku 2005 těleso rozptýleného disku Eris, které je asi o 27 % hmotnější než Pluto. Dne 24. srpna 2006 pak Mezinárodní astronomická unie (IAU) na svém astronomickém kongresu v Praze přijala novou definici planety, která Pluto z této společnosti vyloučila, a ustanovila nový typ těles, trpasličí planety, kam vedle Pluta zařadila též Eris a těleso hlavního pásu Ceres. Následně bylo Pluto také zapsáno do seznamu planetek, a to pod katalogovým číslem 134340. Přesto však někteří astronomové stále zastávají názor, že Pluto by mělo patřit mezi planety.", "question": "Proč nepatří Pluto mezi planety?", "answers": ["byl zařazen mezi trpasličí planety a plutoidy"]}
{"title": "Fotbal", "context": "Fotbal (z anglického football, foot=noha, ball=míč), též kopaná, je kolektivní míčová hra, která je nejpopulárnějším kolektivním sportem na světě. Ve fotbale hrají dvě družstva po jedenácti hráčích na obdélníkovém, nejčastěji travnatém hřišti. Jejich cílem je dosáhnout více branek (gólů) než soupeř. Branky je dosaženo tehdy, když míč přejde brankovou čáru mezi tyčemi branky celým objemem. Hraje se hlavně nohama, ale hráči mohou k hraní míčem používat libovolné části těla kromě rukou a paží. Pouze brankář (tzn. jeden z hráčů, odlišený barvou dresu) může v blízkosti vlastní branky hrát i rukama. Hry se účastní dva týmy, každý o jedenácti hráčích. Na hru dohlíží rozhodčí: hlavní rozhodčí se pohybuje mezi hráči na hrací ploše a má plnou odpovědnost k řízení zápasu; je vybaven píšťalkou, kterou signalizuje zahájení a přerušení hry. Těsně za okrajem hrací plochy na delších okrajích hřiště se pohybují dva asistenti rozhodčího, kteří hlavnímu rozhodčímu praporkem signalizují některé druhy porušení pravidel, nemají však samostatnou rozhodovací pravomoc. V některých soutěžích jsou také dva další rozhodčí, tzv. brankoví rozhodčí, stojící mimo hřiště těsně vedle každé branky; ti do hry přímo nezasahují a nemají ani praporek, fungují jako poradci hlavního rozhodčího, s nímž jsou ve spojení minivysílačkou.", "question": "Kolik hráčů má jedno fotbalové družstvo?", "answers": ["jedenácti"]}
{"title": "Nakládané okurky", "context": "Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Nakládané okurky Nakládané okurky Složení okurky, lák multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Nakládané okurky, v Česku známé také jako znojemské okurky, jsou okurky zalité sladkokyselým nálevem – lákem a posléze zavařené (na rozdíl od kvašáků, kde je konzervace dosaženo mléčným kvašením). Nakládané okurky jsou klasický pokrm mnoha kuchyní. Nejrozšířenější jsou v české, moravské, slovenské, polské a ruské kuchyni. Pověstné a ceněné jsou také nakládané okurky z Lužice v Německu. Pro zavařování se používá okurka polní (nakládačka), přidává se koření a lák. České nakládačky Tradičních receptů je velmi mnoho. Následující recept i postup je pouze ilustrační. Příprava Do vypařených sklenic se naskládají omyté propíchané[zdroj? ] okurky, menší a pevnější jsou lepší. Přidá se několik koleček oloupané cibule, mrkve, kořenové petržele, snítka kopru, 1 až 2 bobkové listy, 3 kuličky nového koření, 5 kuliček pepře, 10 zrnek hořčičného semínka a může se přidat několik koleček křenu. Takto naplněná sklenice se poté zalije lákem. Lák na okurky Přípravek pro výrobu láku se dá koupit v obchodě (např. NOVA a DEKA), nebo vyrobit vlastní. Domácí lák se připravuje přímo ve sklenici, tím, že se přidá 8 lžiček cukru nebo tabletek sacharinu, lžičku soli, 1 dl octa a dolije se studenou vodou, nebo se připraví zvlášť a do sklenice dolévá hotový, vlažný. Ten se svaří v 1,7 litru vody, 380 ml octa, 80 g soli, 300 g cukru a 16 g kyseliny citronové. Zavaření Sklenice se pevně zašroubují nebo zavřou pomocí zavařovací hlavy a vloží se do utěrkou vyloženého hrnce s vodou, tak, aby byly sklenice ponořené zhruba do tři čtvrtě jejich výšky. Sklenice se sterilizují 20 minut při 80 až 90 stupních. Po dokončení se nechájí zchladnout dnem vzhůru. Použití Kyselé okurky jsou výborné k masům, pečeným a vařeným bramborům, těstovinám, hrachové a bramborové kaši a dalším pokrmům a lák od okurek může pomoci při kocovině kvůli obsahu solí.[1] Galerie Okurky na nakládání Hotové kyselé okurky Odkazy Reference ↑ VESELÝ, Petr; PRÁVO. Jak porazit kocovinu [online]. novinky.cz, 2010-12-31 [cit. 2013-04-06]. Dostupné online. Související články Rychlokvašky Nakládaná zelenina Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu nakládané okurky na Wikimedia Commons Apetitonline.cz: Nakládané okurky", "question": "Kolik gramů cukru se dává do láku na okurky na 1,7 litru vody?", "answers": ["300"]}
{"title": "Dengue", "context": "Člověk pak může trpět pouze symptomy těchto potíží nebo jejich kombinací s klasickými příznaky nemoci. Poruchy vědomí se objevují u 0,5–6 % závažných případů. Dochází k nim v případě, že virus způsobil infekci mozku a také tehdy, když životně důležité orgány, např. játra, nefungují normálně. U lidí trpících horečkou dengue byla pozorována i jiná neurologická onemocnění (onemocnění postihující mozek a nervy). Choroba může způsobit mimo jiné transverzální myelitidu a Guillain-Barrého syndrom. Přestože se takové případy vyskytují jen velmi zřídka, virus může zapříčinit i srdeční infekci a akutní jaterní selhání. Horečka dengue je způsobena virem dengue. Ve vědeckém systému, který pojmenovává a klasifikuje viry, patří virus dengue do čeledi Flaviviridae a rodu Flavivirus. K téže čeledi náleží i jiné viry, které vyvolávají u lidí další závažné choroby. Jde například o virus žluté zimnice, západonilský virus, virus encefalitidy St. Louis, virus japonské encefalitidy, virus klíšťové encefalitidy, virus nemoci kjasanurského lesa a virus omské hemoragické horečky − uvedené viry řadíme do čeledi Flaviviridae. Většinu těchto virů přenášejí komáři nebo klíšťata. Virus dengue je přenášen většinou komáry druhu Aedes, zejména Aedes aegypti. Tento druh komárů se obvykle vyskytuje mezi 35° severní šířky a 35° jižní šířky v nadmořské výšce do 1000 m. Útočí většinou během dne a člověka mohou nakazit jediným štípnutím. V některých případech se mohou komáři nakazit virem dengue od lidí. Pokud samice komára štípne nakaženého člověka, může se virem infikovat. Zpočátku virus přežívá v buňkách, jež vystýlají trávicí ústrojí komára. O 8 až 10 dní později se virus rozšíří do slinných žláz komára. Když pak komár štípne člověka, jeho sliny se dostanou do lidského těla a mohou dotyčného nakazit. Zdá se, že virus nepůsobí nakaženým komárům žádné zvláštní potíže − zůstávají přenašeči viru do konce života. Komáři Aedes aegypti jsou nejpravděpodobnějšími přenašeči viru dengue, neboť žijí v blízkosti lidí a napadají člověka, nikoli zvířata. Vajíčka kladou do uměle vzniklých vodních nádrží.", "question": "Co způsobuje horečku dengue?", "answers": ["virus dengue"]}
{"title": "První světová válka", "context": "První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. 28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Atentát vzbudil na mezinárodním poli vlnu sympatií k Rakousko-Uhersku. Velká část populace v monarchii i mimo ni se proto z vyhlášení války Srbsku radovala a chápala ji za trestnou výpravu vůči jakési podivné zemi na Balkáně.[zdroj? ] Původní představa o bleskové válce se však během následujících několika měsíců rozplynula a nadšení z války vystřídaly existenční obavy.", "question": "Jak se říká první světové válce?", "answers": ["zákopová válka"]}
{"title": "Severská mytologie", "context": "Související informace naleznete také v článku Germánská mytologie. Severská mytologie je souhrn pověstí, legend a představ o hrdinech, bozích, vzniku, účelu a konci světa pocházející od germánských kmenů obývajících Skandinávský poloostrov a jeho okolí. Jedná se např. o Nory, Švédy nebo Dány, které spojuje společná vikinská minulost. V širším smyslu jde o staré náboženské představy společné všem germánským kmenům, tedy např. i Anglům nebo Sasům. Ti však přijali křesťanství mnohem dříve než seveřané. K severské mytologii se někdy také řadí mytologie finská. Severský polyteismus Severský polyteismus tvoří dvě skupiny bohů: válečničtí Ásové a Vanové spojovaní s plodností. Za nejvyššího boha se dá považovat Ódin, jeden ze tří prvotních bohů a patron magie a run, Thór, bůh hromu, deště, nebe a plodnosti země,Tyr bůh války a Frey, bůh plodnosti. Kromě bohů existují také zlí obři, světlí álfové a také černí álfové (trpaslíci). V severské mytologii také existuje poměrně nejasný systém devíti světů spojených světovým jasanem Yggdrasilem, ve kterých sídlí zmiňovaná stvoření, lidé a duše mrtvých. Ódin – vzácná středověká soška postavy sedící na trůnu s dvěma havrany, Roskildské museum, Dánsko Thór – originální nález bronzové sošky o velikosti 6.7 cm, Islandské národní muzeum Frey – figurka se ztopořeným falem, o které se soudí, že představuje boha Freye, oblast Rällinge, vikinské období Freya – originální středověký amulet ze stříbra v podobě bohyně Freyi a Brísingamenu nalezený v Östergötlandu, Švédsko Týr – nákres Týra a Fenrira z nálezu germánského brakteátu z období Stěhování národů, poblíž města Trollhättanu, Švédsko Loki – výjev z tzv. gosfortského kříže zobrazuje svázaného Lokiho s jeho manželkou Sigyn Stvoření světa Thór v rybářské lodi loví Jörmungandra, kamenná stéla, švédská Altuna Na počátku světa existovala jen zející propast Ginnungagap mezi Niflheimem na severu, říší chladu a mlhy (později říše mrtvých) a Múspellheimem na jihu, říší ohně. V Niflheimu se nacházela všepohlcující studna Hwergelmir, ze které vytékalo dvanáct řek jejichž voda stále zamrzala. Na tuto masu ledu začalo působit teplo z Múspellheimu a z kapek vzniklých z roztávajícího ledu povstal mrazivý obr Ymir. Současně s ním vznikla mlékem bohatá kráva Audhumla jejímž mlékem se živil. Ta však začala olizovat slaný kámen (nebo také slanou ledovou kru), první den z ledu vystoupily vlasy, druhý den hlava a třetí den celý muž, praotec Ásů Búri.", "question": "Jak se v severské mytologii jmenuje světový jasan, který spojuje systém devíti světů?", "answers": ["Yggdrasilem"]}
{"title": "Alkoholický nápoj", "context": "Alkoholické nápoje (zkráceně nazývané alkohol) jsou nápoje, obsahující přes 0,75% objemových procent ethanolu. Jejich požití způsobuje opilost: v menších dávkách (v závislosti na metabolismu jedince) uvolnění a euforické stavy, ve větších dávkách útlum, nevolnost až otravu. Alkohol ethanol je omamná látka, obsažená v některých nápojích. Savci jsou schopni díky enzymu ADH4 trávit alkohol již milióny let. Metabolizuje na acetaldehyd. Užíval se při rituálech či oslavách jako například mešní víno. U člověka způsobuje změny ve vnímání a chování. Alkohol je návykový (tělo si na něj zvykne a vyžaduje ho víc a víc), proto ho řadíme mezi drogy. V přírodě vzniká kvašením, při kterém kvasinky mění cukr na oxid uhličitý a alkohol. Začne-li se nám kazit jablečný mošt, dělají se v něm bublinky. Mošt kvasí a přestane být sladký (cukr se přeměnil), je nakysle trpký, říkáme navinulý. Podobným způsobem se vyrábí jablečné víno nebo víno z vinných hroznů, které daly nápoji jméno. Víno běžně obsahuje 10 až 15 % alkoholu, pivo přibližně polovinu, vyšších koncentrací již přirozenou fermentací nelze dosáhnout, takzvané pálenky se vyrábí destilací. Po konzumaci alkoholických nápojů nesmí lidé v mnoha zemích řídit dopravní prostředky, protože by mohli být nebezpeční sobě i druhým.", "question": "Řádí se alkohol mezi drogy?", "answers": ["Alkohol je návykový (tělo si na něj zvykne a vyžaduje ho víc a víc), proto ho řadíme mezi drogy."]}
{"title": "Richard", "context": "Richard je mužské jméno odvozované ze staroněmeckého Ríchart (rík/rîh=vladař/král a hart=silný). Podle českého občanského kalendáře má jmeniny 3. dubna. Domácí podoba tohoto jména je Ríša, Riky. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999-2002) je +2,1%. Ricardo (španělština, portugalština) Rikard (švédština, srbochorvatština) Riccardo (italština) Ryszard (polština) Ričard (ruština) Richárd (maďarština) Ricardus (latina) Xing Jian[zdroj? ] (čínština) Rik, Rick, Rich, Richie, Dick, Ric, Chard, Hecka, Ringo (angličtina) Ríša (čeština) Rišo, Riško, Riki. (slovenština) Rysio (polština) Riku (finština) Richard Anglický Richard z Chichesteru, angl. biskup Richard z Pampuri Richard I. Lví Srdce, anglický král Richard II., anglický král Richard III., anglický král Richard z Cornwallu, římský král Richard Normandský, druhý syn Viléma I. Dobyvatele a dědic anglického trůnu Richard II. Normandský, normandský vévoda Richard III. Normandský, normandský vévoda Richard Brautigan, americký spisovatel Richard Burton, britský herec Richard Dawkins, britský zoolog a evoluční biolog Richard Feynman, americký fyzik Richard Halliburton, americký spisovatel a reportér Richard Harris, britsko-irský herec Ryszard Kukliński,. polský voják a špion Richard Smalley, americký chemik, fyzik a astronom Richard Stallman, americký programátor Richard Wagner, německý hudební skladatel Richard Weiner, český básník a spisovatel Richard Genzer, český herec a bývalý tanečník Richard Dean Anderson, americký herec Richard Kruspe, kytarista skupiny Rammstein Richard Krajčo, zpěvák skupiny Kryštof Ve Francii je příjmení Richard v četnosti výskytu na 6. místě – viz článek Richard (příjmení). Richard, gorila nížinná, vítěz soutěže Odhalení Podzemní továrna Richard, památka z druhé světové války u Litoměřic pod vrchem Radobýl Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Richard ve Wikislovníku", "question": "Kdy slaví svátek Richard?", "answers": ["3. dubna"]}
{"title": "Pleskanka mexická", "context": "Pleskanka mexická (Argemone mexicana) je výrazně ostnatá, jednoletá rostlina, druh nevelkého rodu pleskanka z čeledi makovitých. Tato bylina je původem středo a jihoamerická; pochází z jihu Spojených států amerických, Mexika, ostrovů Karibiku, ze Střední Ameriky a severovýchodu a severozápadu Jižní Ameriky. Pro své květy a nenáročnost byla poměrně snadno a rychle rozšířena téměř do všech tropických a teplých oblastí mírného pásma, pěstuje se nebo sama vyrůstá na všech obydlených kontinentech. Byla také ze Střední Ameriky zavlečena do České republiky, kde je považována za příležitostně se vyskytující neofyt. Ve volné přírodě byla poprvé pozorována roku 1965. == Ekologie == Je rostlinou na půdu i klimatické prostředí nenáročnou, samovolně vyrůstá v celé škále stanovišť, od vysýchavých až suchých, přes polosuché až po příležitostně zaplavované, vyskytuje se v nadmořské výšce od hladiny moře až po 3000 m. Nezřídka obsazuje prostory dotčené lidskou činností, lze ji spatřit na skládkách, rumištích, polních úhorech, zanedbaných polích a vinicích, pastvinách, afrických savanách, okolo cest i na obdělávaných polích. == Popis == Jednoletá, dlouze kvetoucí bylina s přímou, jednoduchou nebo jen chudě rozvětvenou lodyhou, 30 až 80 cm vysokou se žlutohnědými ostny. Listy má střídavé, bazální krátce řapíkaté a lodyžní přisedlé a objímavé, 5 až 20 cm dlouhé a 3 až 8 cm široké. Jejich čepele jsou obkopinaté až eliptické, šedozelené se světlými žilkami a po obvodě jsou zpeřeně dělené do vlnitých, hrubě zubatých, ostnitých laloků s ostrými vrcholy. Květy 4 až 8 cm velké vykvétají jednotlivě z hranatých poupat. Oboupohlavné, miskovitě rozprostřené květy s listeny a krátkými stopkami mají trojčetný kalich s člunkovitými, 1 cm dlouhými plátky a šest široce vejčitých, nahoře zaoblených, překrývajících se, sytě žlutých korunních plátků velkých až 3 cm. V květu je 30 až 50 tyčinek se žlutými nitkami a úzkými prašníky. Eliptický semeník velký až 10 mm má krátkou čnělku s tmavě červenou, vícelaločnou bliznou. Je diploidním druhem 2n = 28. Plodem je eliptická, někdy obloukovitě zahnutá, ostnatá tobolka 3 až 5 cm dlouhá se suchou čnělkou. Otvírá se třemi až šesti chlopněmi a obsahuje asi 2 mm kulovitá semena bohatá na olej. == Rozmnožování == Pleskanka mexická se rozmnožuje výhradně semeny, která mají různou délku dormance, od několika týdnů po mnoho měsíců, v semenné bance v půdě vydrží i několik let. Mohutnější rostlina může vyprodukovat 60 až 90 tobolek a z nichž každá obsahuje po 300 až 400 semenech.", "question": "Jaká je barva ostnů pleskanky mexické?", "answers": ["žlutohnědými"]}
{"title": "Vlaštovka obecná", "context": "Vlaštovka obecná (Hirundo rustica Linné, 1758) je známý tažný pták z čeledi vlaštovkovitých. Podobně vypadající ptáci, kteří jsou někdy za ni považováni, jsou příbuzní jiřička obecná a břehule říční a nepříbuzný, ale podobný rorýs obecný. == Popis == Délka těla: 19 cm Hmotnost: 20 g Rozpětí křídel: 32–35 cm Vlaštovka obecná má dlouhý vidlicovitý ocas a dlouhá špičatá křídla. Čelo, brada a hrdlo je rezavě hnědé, svrchní strana těla jednolitě modročerně lesklá, spodní bílá (hruď, břicho a spodní krovky ocasní). Ocasní pera mají zespodu řadu bílých skvrn před koncem ocasu. Samec se od samice liší delšími ocasními pery. Mláďata mají mátově zbarvené hrdlo i svrchní stranu těla a méně vykrojený ocas. == Hlas == Vlaštovka obecná je zpěvný pták. Zpěv je hlasité typické štěbetání v různých tóninách přerušované cvrlikáním. Vábení je \"vittvitt\". == Potrava == Vlaštovky se živí létajícím hmyzem, který chytají v letu nebo sbírají z vodní hladiny. Takto za letu dokonce i pijí. V době dlouhotrvajících dešťů trpí hlady, protože hmyz nelétá a ony si jinak než v letu potravu obstarat neumějí. == Rozšíření == Rozšířena je v Evropě, velké části Asie, Severní Americe a severní Africe. Evropské vlaštovky zimují v jižní Africe, kam odlétají na přelomu září a října, zpátky se vracejí v dubnu. == Způsob života == Vlaštovka je silně synantropní, žije v obydlených kulturních krajinách, většinou hnízdí uvnitř budov, zvláště v objektech s chovy hospodářských zvířat (např. chlévy – kravíny, vepříny) v koloniích i jednotlivě. Vzhledem k tomu, že těchto objektů ubývá, stavy vlaštovek se v poslední době snižují. == Hnízdění == Hnízdí v květnu až srpnu, dvakrát až třikrát ročně. Stavba hnízda vlaštovkám trvá 2 týdny. Hnízdo je miskovité z hliněných, slinami slepených hrudek, nahoře otevřené, vystlané stébly a peřím. Samice snáší 3–7 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec, na kterých sedí sama po dobu 14–17 dní.", "question": "Jaká křídla má vlaštovka?", "answers": ["dlouhá špičatá"]}
{"title": "Oracle Corporation", "context": "Oracle Corporation je jedna z hlavních společností vyvíjejících relační databáze, nástroje pro vývoj a správu databází či customer relationship management (zkráceně CRM) systémů. Byla založena v roce 1977 a v roce 2005 zaměstnávala 50 000 lidí. Její zastoupení naleznete ve 145 zemích. CEO firmy je Lawrence J. Ellison, který je považován za jednoho z nejbohatších lidí na planetě. Databáze Oracle Oracle Fusion Middleware Oracle Enterprise Manager Oracle Secure Enterprise Search Oracle eBusiness Suite PeopleSoft Enterprise Siebel JD Edwards EnterpriseOne JD Edwards World Firma též poskytuje celou řadu služeb, například věštění. Obrázky, zvuky či videa k tématu Oracle Corporation ve Wikimedia Commons (anglicky) Domovská stránka společnosti Oracle", "question": "Ve kterém roce byla založena společnost Oracle Corporation?", "answers": ["1977"]}
{"title": "Černobylská havárie", "context": "Jedinou další jadernou havárií označenou mezinárodní stupnicí INES nejvyšším stupněm 7 je havárie elektrárny Fukušima I v Japonsku v březnu 2011. Při pokusu na 4. reaktoru došlo k jeho přehřátí, protavení a výbuchu, při kterém se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky. Došlo tak ke kontaminaci okolního prostředí, v omezené míře radioaktivní spad zasáhl značnou část Evropy. Uváděné počty obětí sahají od 31 oficiálně zemřelých bezprostředně při havárii až po odhady desítek až stovek tisíc úmrtí v důsledku záření podle některých studií. Po havárii bylo okolí včetně města Prypjať evakuováno a proměnilo se v zakázanou zónu, budova reaktoru byla provizorně obestavěna betonovým sarkofágem pro zamezení další kontaminace prostředí. Zajištění a případná likvidace stále nebezpečného reaktoru je časově, technicky a finančně velice náročné. Příčin havárie bylo více, typ použitého reaktoru RBMK, nevhodný pokus a nedostatečná kompetentnost personálu. K rozsahu následků přispěly nepřipravenost a nevhodné kroky v krizovém postupu řešení následků havárie. Podrobnější informace naleznete v článku Černobylská jaderná elektrárna. Černobylská elektrárna je umístěna 2 km od města Pripjať, 18 km od města Černobyl, 10 km od hranic s Běloruskem a 110 km severně od Kyjeva. Skládá se ze čtyř reaktorů, každý o výkonu 950 MW elektrické energie (3,2 GW tepelné energie), které v době havárie dohromady produkovaly asi 10 % ukrajinské elektřiny. Stavba elektrárny začala v 70. letech 20. století, reaktor č. 1 byl dokončen v roce 1977, následován č. 2 (1978), č. 3 (1981) a č. 4 (1983). Dva další reaktory (č. 5 a č. 6, každý také o kapacitě 950 MW) byly v době havárie rozestavěny. Všechny čtyři reaktory byly typu RBMK-1000, tedy chlazené obyčejnou vodou a moderované grafitem. V noci v sobotu 26. dubna 1986 během riskantního pokusu na čtvrtém reaktoru Černobylu došlo k přehřátí a následné explozi jednoho z reaktorů. Exploze v 1:23:58 místního času, která odtrhla víko reaktoru, vyústila v požár, sérii dalších explozí a roztavení reaktoru.", "question": "Kde je umístěna černobylská elektrárna?", "answers": ["2 km od města Pripjať, 18 km od města Černobyl, 10 km od hranic s Běloruskem a 110 km severně od Kyjeva"]}
{"title": "Q", "context": "Q.E.D. Tento článek je o matematické zkratce. O kvantové elektrodynamice pojednává článek kvantová elektrodynamika. Q.E.D. je zkratka latinského spojení quod erat demonstrandum (česky což bylo dokázati či což mělo být dokázáno, zkratkou c. b. d.[zdroj? ]). Původ této zkratky je však v řeckém ὅ ἔ δ (hoper edei deixai), jehož překladem latinský termín vznikl. Používá se jako označení ukončení matematického důkazu. Toto řecké označení používalo více raných řeckých matematiků, včetně Eukleida[1] a Archiméda. V novodobé matematice se dá současně použít znak ∎, nazývaný prostě „čtvereček“ nebo Halmosův symbol na počest Paula Halmose, který jeho používání zavedl. Reference ↑ Eukleidovy Základy 2.5 (ed. J. L. Heiberg), navštíveno 16. 8. 2005 Externí odkazy Slovníkové heslo QED ve Wikislovníku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Co znamená zkratka Q.E.D. v čestině?", "answers": ["což bylo dokázati či což mělo být dokázáno"]}
{"title": "Coco Chanel", "context": "Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Chanel (19. srpna 1883 Saumur, Pays de la Loire - 10. ledna 1971 Paříž) byla francouzská módní návrhářka, která je považována za klíčovou osobnost v oblasti utváření šatníku moderní ženy. Se svou haute couture udávala od poloviny 20. století tón světovému módnímu průmyslu. Narodila se ve Francii roku 1883 jako druhá dcera podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky Jeanne Devolle. Rodiče vstoupili do manželství až v roce 1884. Měla čtyři sourozence: dvě sestry, Julii a Antoinettu, a dva bratry, Alphonse a Luciana. Po smrti matky v roce 1895, tedy v jejích dvanácti letech, dal otec všechny své děti do klášterního sirotčince v Aubazine. Společně se sestrou Julií byla později přijata do klášterní školy. Ve dvaceti letech začala pomáhat své tetě v obchodě s oděvy v obci Moulins a záhy si získala pověst mimořádně schopné švadleny. V letech 1905-1908 si po večerech navíc přivydělávala zpěvem v kavárnách a nočních podnicích, které se nacházely buď přímo v Moulins, nebo ve Vichy. Zde také získala svou přezdívku Coco, což ve francouzštině znamená dušička nebo miláček. V lázeňském městě Vichy se seznámila se synem z průmyslnické rodiny a chovatelem koní Etiennem Balsanem. Stala se jeho milenkou a získala tak přístup do vyšší společnosti. Žila s ním až do roku 1910 na jeho zámku v Royallieu u Compiè. Později poznala dalšího osudového muže, britského diplomata a majitele dolů Arthura Capela, přezdívaného Boy. S jeho podporou otevřela v Paříži a mondénním přímořském letovisku Deauville několik obchodů s luxusními klobouky, kde časem rozšířila sortiment o sportovní oblečení. V roce 1916 pak otevřela další módní salon v letovisku Biarritz na jihozápadě Francie. Následovala první ucelená kolekce, v níž se objevily originální košilové šaty (jednodílný, volný oděv, který se nosil bez korzetu, svázaný v pase, nebo na bocích), či tehdy již proslulé \"malé černé šaty\". Dále do dámské módy zavedla úplet, který byl do té doby považován za materiál vhodný jen na výrobu prádla. Jejím cílem nebylo jen rozšířit módu aristokracie a vyšších tříd do \"ulic\", ale i umožnit nositelce každého modelu, aby se cítila sama sebou a zároveň pohodlně. Jejím krédem byla tedy funkčnost a prostota. Způsobila revoluci v oděvním průmyslu a její podniky měly ve 30. letech až 3500 zaměstnanců. V té době byla nejbohatší módní návrhářkou Francie a říkalo se jí královna módy.", "question": "Jak se vlastním jménem jmenovala Coco Chanel?", "answers": ["Gabrielle Chanel"]}
{"title": "Klokanovití", "context": "Čtvrtý prst na zadní tlapě je nejdelší a nejsilnější, klokanovití ho ve značné míře používají k odrážení při skákání. Pátý (vnější) prst je také velký. Stejně jako všichni dvojitozubci jsou syndaktilní (druhý a třetí prst na předních končetinách je srostlý). Palec je někdy zakrnělý, ale obvykle úplně chybí. Většina druhů má mohutný a dlouhý ocas, který však není chapavý. Místo toho je spíš používán jako balancující či stabilizační orgán. == Pohyb == Klokani jsou endemity, kteří žijí v Austrálii a Tasmánii, Nové Guineji a na přilehlých ostrovech. Obývají nejrůznější biomy, od pouště po deštný prales. Většina klokanovitých nedovede pohybovat nezávisle svýma nohama, tudíž nemohou normálně chodit, musí poskakovat. Také nemohou chodit pozpátku, což jim přináší velké problémy, je-li před nimi uzavřena úniková cesta. Pro pomalý pohyb používá klokan chůzi \"po pěti\": ze sedu se nadzvedne na předních nohách a ocasu, a přesune zadní nohy. Velcí klokani pohybující se v křovinaté stepi skoky dlouhými až 11 m a rychlostí téměř 60 km/h se vyskytují na velkých územích. Jejich neustále se stěhující stáda jsou s to za jediný den urazit za pastvou dráhu až 100 km.", "question": "K čemu slouží klokanům jejich ocas?", "answers": ["balancující či stabilizační orgán"]}
{"title": "Sudetští Němci", "context": "Z výše uvedených důvodů užívá řada autorů pro označení německy hovořících obyvatel Česka méně zatížený výraz čeští Němci, jenž se dá vztáhnout jak na současnost, tak i na starší období, předcházející nacionálně a politicky vypjaté době první poloviny 20. století. == Soužití po staletí == Do Sudet – které v geografickém slova smyslu označují jen Krkonošsko-Jesenickou soustavu – patří z politického hlediska část Čech, jižní a severní část Moravy, asi polovina Českého Slezska kromě východní části slezského území (Český Těšín), které bylo národnostně různorodé, neboť zde žili mnohá staletí pospolu Němci, Češi i Poláci. Téměř celými Sudety prochází hraniční pohoří kolem dnešní České republiky (Novohradské hory, Šumava, Slavkovský les, Krušné hory, Lužické a Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a Hrubý a Nízký Jeseník), odtud poněkud hanlivé označení \"skopčáci\" (lidé z kopců). Germánské kmeny obývaly naše území před příchodem Slovanů, jednalo se například o Markomany, kteří z našeho území vytlačili keltské kmeny. V období stěhování národů z našeho území většina Germánů odešla.", "question": "Jaké kmeny obývaly naše území před příchodem Slovanů?", "answers": ["Germánské"]}
{"title": "Helena Kosková", "context": "Helena Kosková (* 5. února 1935 Praha) je česká literární kritička a historička, jež současně též přednáší na vysoké škole.[1] Život Kosková, dívčím příjmením Fischlová,[1] se narodila jako mladší ze dvou dcer do smíšené česko-židovské rodiny českého právníka Otto Fischla. Matka sice byla katolička, avšak otec Žid, a proto musel svou právnickou praxi před druhou světovou válkou v roce 1939 přerušit. Během války však ani otec rodiny, ani jeho dvě dcera nemusely odejít do transportu do koncentračního tábora, neboť ošetřující lékař Otto Fischla označil za práce neschopného.[2] Po druhé světové válce vstoupil Otto Fischl do Komunistické strany Československa (KSČ) a po roce 1948 se stal náměstkem ministra financí.[1] V letech 1949 až 1951 zastával funkci velvyslance Československa v Německé demokratické republice (NDR).[2] Obě dcery, jak starší Eva (později po provdání Vaňková), tak mladší Helena měly naopak protikomunistické smýšlení. Když pak Eva emigrovala, byl její otec Otto Fischl v lednu 1951 odvolán z diplomatického postu a v červnu téhož roku zatčen.", "question": "Helena Kosková byla jedna z kolika dcer rodiny právníka Otto Fischla?", "answers": ["ze dvou"]}
{"title": "Já na tom dělám", "context": "Já na tom dělám (2002) je třetí album Bratří Ebenů. Obsahuje 12 písniček Marka Ebena a dva zhudebněné sonety Williama Shakespeara v překladu Jana Vladislava. Píseň Vidíš, vidíš zpívá Iva Bittová, Sprostý chlap Jiří Schmitzer a v Senecte, pomoz hostuje Jiří Bartoška. V písni Je to takové... si Marek Eben dělá legraci z mluvy obyvatel Prahy a písní Trampská, kterou Bratři Ebenové hráli již v 80. letech 20. století, paroduje Jana Nedvěda. == Písničky == Já na tom dělám – 3:00 Nikdo to nebere – 3:24 Hotely – 2:59 Vidíš, vidíš – 3:38 Masky – 2:11 Na růžích ustláno – 3:21 Senecte, pomoz – 4:28 O filmových milovnících – 2:34 Sprostý chlap – 2:36 Sonet 57 – 2:40 Trampská – 3:53 Něva – 3:08 Je to takové... – 3:42 Sonet 66 – 5:07", "question": "Jak se jmenuje třetí album Bratří Ebenů?", "answers": ["Já na tom dělám"]}
{"title": "LGBT", "context": "LGBT Duhová vlajka, jakožto symbol LGBT komunity a hnutí LGBT (dříve častěji také GLBT) je zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby.[p 1] Mnohdy je však užívána k souhrnnému označení celého spektra sexuálních a genderových identit, objevuje se proto i varianta. LGBTQIA rovněž zastřešující queer, intersex a asexuální osoby,[1][2] případně jen LGBTQ nebo LGBT+ ve smyslu „LGBT a další identity“.[3] Užívá se obvykle k souhrnnému označení komunit či hnutí těchto osob a termínů s nimi souvisejících. Historie pojmu Období na přelomu 60. a 70. let 20. století v USA, krátce po Stonewallských nepokojích v newyorské Greenwich Village, bývá považováno za počátek moderního homosexuálního hnutí ve světě. Vymezení této menšiny či komunity jako „homosexuální“ však bývá vnímáno jako zjednodušující a zpochybňováno kvůli tomu, že marginalizuje další sexuální menšiny, které sdílejí podobné charakteristiky či osudy.[4] Např. výbor pro gay a lesbické záležitosti Americké psychologické asociace doporučil v roce 1989 autorům odborných textů přistupovat k termínu homosexualita a z něj odvozených výrazů jako k zastaralým a neadekvátním.[5] S postupnou emancipací jednotlivých menšin se začalo používat sousloví „gay a lesbický“ a od něj odvozená zkratka GL (též G/L nebo G&L), v pozdních 80. letech 20. století doplněná. o B pro bisexuální osoby.[6] V souvislosti s oživením veřejného angažmá lidí s transgender identitou (trans lidí) na přelomu 80. a 90. let byla zkratka rozšířena ještě o písmeno T. Přibližně ve stejné době se navíc písmeno L začalo více objevovat na prvním místě zkratky, a to v souvislosti s větším prosazováním lesbické části hnutí a feministického proudu v ní.[6] Vznikla tak obecně užívaná zkratka LGBT. Ta je mnohdy užívána k pojmenování celého spektra neheterosexuálních a necisgenderových identit, nejen výlučně leseb, gayů, bisexuálních a trans lidí. Od počátku 21. století se tak lze setkat i s inkluzivnější podobou této zkratky, která tuto rozmanitost uvnitř komunity zohledňuje, tedy LGBTQIA zahrnující i queer, intersex a asexuální osoby,[1][2. ] případně jen LGBTQ nebo LGBT+ ve smyslu „LGBT a další identity“.[3] Kromě zkratkového pojmenování lze využít i samostatně stojícího slova queer, které jednoduše označuje všechny, co nejsou heterosexuální nebo cis.[7] Písmeno Q též někdy v angličtině představuje „questioning“, tedy nejisté, nevyhraněné osoby, které svou sexuální orientaci nebo genderovou identitu teprve objevují. Objevují se i varianty zahrnující písmena P pro „pansexuály“ nebo „polyamoriky“, SA pro „straight allies“ či F pro „fetish“ nebo K pro „kinks“ (jako třeba komunitu lidí vyznávajících BDSM).[2][8][9] Nové zkratky jsou obvykle uplatňovány i zpětně do doby, kdy je LGBT hnutí nepoužívalo nebo samo ještě ani neexistovalo (což někdy bývá předmětem kritiky).[zdroj?", "question": "Jak zní inkluzivnější varianta zkratky LGBT, která vešla v užívání na začátku 21. století?", "answers": ["LGBTQIA"]}
{"title": "Poušť", "context": "Jedním z charakteristických rysů je nedostatek vegetace. Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků. Klasickým příkladem pouště je Sahara či Arabská poušť. Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě, tzn. v oblastech polárních tlakových výší. == Základní druhy pouští == Erg je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Erg Šigaga, Erg Šebbí, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště. Pouštní zvířata jsou sice na vysoké teploty aklimatizována a uzpůsobena, ale většina z nich si nemůže dovolit přehřívat svůj organismus tím, že by při nich vyvíjela nějakou aktivitu a plýtvat tělesnými tekutinami. Pouštní život je tedy zpravidla život noční, který začíná s večerním šerem a končí nejpozději dopoledne. Podobně jsou na tom rostliny – klasické pouštní rostliny zpravidla přes den (nebo alespoň na největší vedro) uzavírají průduchy a výměnu plynů si nechávají na večer a noc, aby omezily výpar vody.", "question": "Jakou pouští je sebh?", "answers": ["hlinité"]}
{"title": "Ropovod Mosul-Haifa", "context": "V Haifě byla ropa následně zpracovaná v místních rafinériích, uložena do tanků, které byly naloženy do tankerů a přepraveny do Evropy. Ropovod byl vybudován v roce 1935 v době, kdy byla většina území Blízkého východu pod britskou správou. Ve stejné době byl paralelně budován ropovod vedoucí z Kirkúku do Tripolisu v Libanonu. Jak ropovod, tak haifské rafinerie byly vybudovány Brity v přípravě na očekávanou válku a během druhé světové války nakonec skutečně poskytly britské a americké armádě ve Středozemí potřebné palivo. Ropovod byl častým cílem útoků arabských gangů během arabského povstání a jeho ochranu měly na starost společné britsko-židovské zvláštní noční čety, vedené kapitánem Orde Wingatem.[2] Později byl ropovod cílem útoků Irgunu. V roce 1948 byl provoz ropovodu ukončen po vypuknutí izraelské války za nezávislost, kdy Irák přerušil dodávky ropy.[1] Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mosul-Haifa oil pipeline na anglické Wikipedii. 1 2 COHEN, Amiram. U.S. checking possibility of pumping oil from northern Iraq to Haifa, via Jordan [online]. Haaretz, 2003-08-25 [cit. 2011-05-31]. Dostupné online. (anglicky) ↑ HERZOG, Chaim. Arabsko-izraelské války. Praha: Lidové noviny, 2008. 617 s. ISBN 978-80-7106-954-6.", "question": "Proč se přestal používat ropovod Mosul-Haifa?", "answers": ["V roce 1948 byl provoz ropovodu ukončen po vypuknutí izraelské války za nezávislost"]}
{"title": "René Descartes", "context": "René Descartes (lat. Renatus Cartesius) (31. března 1596 La Haye, dnes Descartes (Indre-et-Loire), asi 40 km jižně od Tours – 11. února 1650, Stockholm) byl francouzský filosof, matematik a fyzik. Descartes (výslovnost [dekárt]), 2. pád [dekárta], psáno Descartese či Descartesa, objevuje se také tvar Descarta. Základním Descartovým východiskem je metodická skepse, soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání. Tímto odvážným myšlenkovým krokem dokázal podstatně změnit evropské myšlení a stát se zakladatelem: moderní kritické epistemologie, novověké racionalistické filosofie, založené na sebejistotě myslícího subjektu, mechanistického výkladu přírody, analytické metody moderní vědy, která umožnila vědu jako kolektivní dílo. Descartes ovšem odmítá běžnou skepsi, \"pochybování pro pochybování\", a pochybnost užívá jen proto, aby se dobral pravdy. Naproti tomu v životě je třeba jednat, i když naše poznání není jisté. Jako první výslovně formuloval zásady vědecké metody, významně se podílel na rozvoji matematiky a fyziky, na vytvoření číselné reprezentace geometrických objektů známé jako kartézská soustava souřadnic, na vzniku analytické geometrie a na matematizaci optiky. Descartes se narodil ve vzdělané šlechtické rodině, jeho otec byl radou soudu (\"parlamentu\") v Rennes, matka brzy zemřela a nadaného, ale neduživého chlapce vychovávala jeho babička. V letech 1604 až 1612 studoval na jezuitské univerzitě v La Flè, kde se mu dostalo důkladného vzdělání ve scholastické filosofii, matematice i ve vědách. V Rozpravě o metodě sice o užitečnosti tohoto vzdělání pochyboval, v dopise však později svému příteli tuto univerzitu vřele doporučuje. Roku 1616 dosáhl licence v právu na univerzitě v Poitiers a odešel do Paříže, kde psal různá pojednání (o šermu, o hudbě). Protože chtěl poznat svět, odjel do Holandska, kde se seznámil s fyzikem Beeckmanem, s nímž si pak dlouho dopisoval. Roku 1617 vstoupil do vojska Mořice Oranžského, od roku 1619 bavorského kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského, ale bitvy na Bílé hoře se zřejmě nezúčastnil. 16. listopadu 1619 měl blízko německého Ulmu noční vidění Krista, o němž si poznamenal, že v něm \"našel základy úžasné vědy\" a učinil slib, že vykoná pouť do italského Loreta. Dobře zpeněžil a uložil zděděný majetek, takže byl nezávislý a mohl se věnovat svým zálibám a cestování po celé západní Evropě. V Paříži se seznámil s Otcem Mersennem, významným matematikem a všestranným učencem, který vedl obsáhlou korespondenci se současnými vědci (Pascal, Pierre de Fermat, Torricelli a další); z této skupiny později vznikla Královská akademie. Také Descartes vedl svoji korespondenci hlavně s Mersennem a jak víme z Beeckmanových zápisů, psal o algebře a kuželosečkách; kolem roku 1628 vznikla i jeho Pravidla (Regulae ad directionem ingenii).", "question": "Kdo vychovával Descarta?", "answers": ["babička"]}
{"title": "Hangul#Přepis korejštiny", "context": "Hangul Hangul Typ Abeceda (vizuálně reflektující fonologické rysy) Mluvené jazyky Korejština Vytvořeno Sedžong Veliký Časové období 1443–současnost Předchůdce Různé, uměle zkonstruovánoHangul Potomci (Čosongul) Rozsah unicode U+AC00–U+D7AF, U+1100–U+11FF, U+3130–U+. 318F, U+3200–U+32FF, U+A960–U+A97F, U+D7B0–U+D7FF, U+FF00–U+FFEF ISO 15924 Hang Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode. Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Nápis v původním písmu hangul: Sedžong Veliký Hangul (korejsky 한, v českém odborném přepisu hangŭ, v mezinárodním hangeul; v severokorejské terminologii čosongul – 조, čosŏ, joseongeul) je korejské písmo. Bylo vytvořeno v 15. století tak, aby se dalo naučit za jediné dopoledne. Je tak jedním z velmi mála skutečně užívaných písem, která nevznikla odvozením (nápodobou a úpravou) z jejich předchůdců, tedy od hieroglyfů po současná písma, jako latinka, arabské písmo nebo dévanágarí nebo čínské znaky. V obou korejských státech se užívá téměř shodně, jen s malými odchylkami. Jeho součástí je abeceda jamo a metoda sestavování slabičných znaků z těchto písmen. Vznik Před vytvořením hangulu korejština neměla vlastní písmo. Vzdělaní Korejci se ve svém jazyce vyjadřovali pomocí čínských znaků, což bylo podmíněno jejich dlouhým studiem. Během tisíciletí se uskutečnily pokusy vymyslet vhodnější písmo, všechna tato písma však vycházela z čínských znaků a mohli je číst a psát jimi pouze vzdělaní lidé. V 15. století n. l. si král Sedžong Veliký začal uvědomovat, že jeho poddaní, kteří neumějí číst ani psát, mají pocit křivdy.", "question": "Jak se jmenuje korejské písmo?", "answers": ["Hangul"]}
{"title": "Muammar Kaddáfí", "context": "Muammar Kaddáfí či al-Kaddáfi /arabsky audio/ (7. června 1942 Syrta - 20. října 2011 Syrta) byl voják s hodností plukovníka, který byl od roku 1969 jako \"Vůdce Velké revoluce z 1. září a Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje\" vládcem Libye a do roku 2011 byl také jeden z nejdéle vládnoucích vůdců na světě. Po vypuknutí povstání v únoru roku 2011 a následné vojenské intervenci mezinárodních sil v březnu roku 2011 se oblast pod jeho kontrolou zmenšila, načež začal zpět ztracené území dobývat. Během července a srpna 2011 se však situace opět obrátila a 23. srpna 2011 povstalci dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju, aniž by nalezli samotného diktátora. Byl stíhán Mezinárodním trestním soudem kvůli obviněním ze spáchání zločinů proti lidskosti. 20. října 2011 byl dopaden skupinou povstalců, lynčován a poté zastřelen. Narodil se jako syn kočovného beduínského zemědělce v poušti nedaleko přístavního města Syrta v roce 1942. Základní vzdělání získal v Misurátě. V období studií byl zastáncem ideologie egyptského státníka Gamála Abdula Násira a stal se zapřisáhlým odpůrcem monarchie. V roce 1961 byl vyhozen z internátní školy ve městě Sabhá za nepovolené organizování studentů a účast na demonstracích proti vystoupení Sýrie ze svazku Sjednocené arabské republiky. V témže roce zahájil studium na Libyjské vojenské akademii v Benghází. V roce 1965 byl poslán na několik měsíců do Královské vojenské akademie v Sandhurstu. Domů se vrátil v roce 1966 jako důstojník s hodností kapitána spojovacího vojska. Od ledna roku 1969 začal plánovat společně se skupinou důstojníků převrat. Jeho cílem bylo zrušení monarchie a nastolení vojenské vlády. Akce byla několikrát odložena, k vypuknutí převratu tak došlo až 1. září 1969. Výsledkem bylo sesazení libyjského krále Idrise I., který byl tou dobou na léčení v Turecku. Nekrvavou cestou se Kaddáfí ujal vlády nad Libyí a nechal se jako voják s hodností plukovníka jmenovat vrchním velitelem ozbrojených sil. Podrobnější informace naleznete v článku Džamáhíríje. Režim, který v Libyi nastolil, byl ideologicky založen na takzvaném \"islámském socialismu\", tedy směsi arabského nacionalismu a socialismu. Své politické názory shrnul v takzvané Zelené knize, publikované ve třech dílech mezi roky 1975 a 1979.", "question": "V jakém státě se narodil Muammar Kaddáfí?", "answers": ["Libyjské"]}
{"title": "Krmivo", "context": "Krmivo je produkt rostlinného nebo živočišného původu a produkty jejich průmyslového zpracování, jakož i organické nebo anorganické látky jednotlivě nebo ve směsích, které jsou určeny pro výživu zvířat. Vysokoprodukční hospodářská zvířata potřebují ke svému zdraví a užitkovosti krmiva, která jim budou poskytovat všechny potřebné živiny a energii. Zvířata chovaná jako společníci jsou dnes také krmena průmyslově vyráběnými krmivy ve formě granulí nebo konzerv. Krmivo by mělo mít složení odpovídající druhu a kategorii zvířat; často se ale setkáváme s tím, že hlavně v levnějších krmivech určených pro masožravce pokrývá dávku bílkovin sójový, tedy protein, který šelmy špatně tráví. Naopak do krmných dávek pro přežvýkavce se přidávala bílkovina ve formě masokostní moučky z jiných přežvýkavců. Tyto praktiky jsou v současnosti zakázány. == Rozdělení krmiv == Krmiva pro hospodářská zvířata můžeme dělit z mnoha hledisek: podle typu obsažených živin na sacharidová, bílkovinná a polobílkovinná, podle podílu vlákniny na jadrná (málo vlákniny, hodně energie) a objemná (hodně vlákniny, málo energie). Krmiva můžeme hodnotit i podle obsahu vody na suchá, šťavnatá a vodnatá. jadrná - zrniny, pokrutiny, extrahované šroty, mlýnské krmné odpady, živočišné moučky objemná - pícePodle původu se krmiva rozdělují na statková a průmyslová. Statková krmiva jsou vyprodukovány rovnou na statku, kde se chovají zvířata, což je ekonomicky výhodné. Příkladem takových krmiv je siláž nebo senáž. Průmyslová krmiva je označení pro zbytky po zpracování rostlinného materiálu, které se používají jako krmivo. Příkladem jsou pokrutiny po zpracování olejnin. Mohou se dělit i na rostlinná, živočišná a syntetická. Do rostlinných patří např.: píce, chrásty a natě, okopaniny, krmné stromy a keře, seno, atd. Do živočišných řadíme např.: mléko, živočišné moučky, jatečné odpady, či exkrementy.", "question": "Jak se nazývá produkt rostlinného nebo živočišného původu a produkty jejich průmyslového zpracování, které jsou určeny pro výživu zvířat?", "answers": ["Krmivo"]}
{"title": "RNA", "context": "Syntéza RNA pomáhá i v procesu replikace DNA – DNA polymeráza není schopna započít syntézu nového vlákna, proto speciální DNA dependentní RNA polymeráza zvaná primáza vytvoří krátký úsek RNA komplementární s DNA (takzvaný primer), na který může DNA polymeráza navázat. RNA je následně z DNA odstraněna a nahrazena DNA. RNA hraje také roli v případě syntézy DNA v procesu nazývaném reverzní transkripce, ve kterém slouží jako templát. Eukaryotní buňky využívají reverzní transkripci pro vytvoření svých telomer, což repetitivní oblasti chránící koncové oblasti chromozomů. Reverzní transkripci využívají také retroviry, které přepisují svůj genom kódovaný v RNA do DNA, která slouží pro integraci do hostitelského genomu; virový genom je následně vytvořen procesem transkripce. === Úpravy RNA a její lokalizace === Zatímco 5' konec mRNA u archeí není upraven a u bakterií jej chrání pouze trifosfátová skupina a u obou skupin je polyadenylace 3' konce signál k degradaci, v případě eukaryotních mRNA a dalších molekul RNA syntetizovaných RNA polymerázou II se vyskytuje řada posttranskripčních úprav, které většinou probíhají už v průběhu syntézy, jedná se vlastně o úpravy ko-transkripční. Hlavní úpravy jsou přidání 5' čepičky, polyadenylace a splicing. Spřažení transkripce a úprav RNA zajišťuje fosforylace C-terminální domény RNA polymerázy II, jejíž stav se liší během neaktivního stavu, začátku transkripce (signál pro připojení čepičky), v průběhu elongační fáze transkripce (vyhledávání míst sestřihu) a konce transkripce (rozštěpení rostoucí mRNA a signál pro polyadenylaci). mRNA, které chybí některá z potřebných modifikací, nebo která stále obsahuje nevyštěpené introny, je degradována jadernými RNázami. Některé typy RNA (např. tRNA nebo rRNA) u všech domén života prochází složitým procesem \"zrání\", při kterém dochází k jejich značným úpravám.", "question": "Jakou zkratkou se označuje ribonukleová kyselina?", "answers": ["RNA"]}
{"title": "Měď", "context": "Rhodanid měďnatý Cu(SCN)2 je černá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. Ve vodě snadno vytváří rozpustné podvojné, adiční i komplexní sloučeniny. Velmi dobře se rozpouští v roztoku amoniaku. Rhodanid měďnatý se připravuje srážením roztoku měďnaté soli roztokem kyseliny rhodanovodíkové nebo alkalického rhodanidu. Sulfid měďnatý CuS je černá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě a zředěných kyselinách, na vzduchu se částečně oxiduje na síran měďnatý. V přírodě se nachází jako nerost covellin. Sulfid měďnatý vede dobře elektrický proud. V prostředí oxidovadel, jako je peroxid vodíku, přechází na síran měďnatý. Sulfid měďnatý se dá získat zaváděním sulfanu do roztoku měďnaté soli. Oxichlorid měďnatý (CuCl2 . 3Cu(OH)2) je účinnou látkou chemického postřiku kuprikol, který je v České republice registrován jako fungicid . Jde o látku pro zdraví i pro životní prostředí škodlivou. Při jeho tepelném rozkladu může docházet k uvolňování chlorovodíku a dalších toxických zplodin. Analyticky využitelná je redukce iontu Cu2+ v alkalickém prostředí redukujícími sacharidy neboli sacharidy obsahujícími volný poloacetalový hydroxyl (všechny monosacharidy, dále laktóza, maltóza...). V přítomnosti těchto sloučenin poskytuje alkalický roztok měďnaté soli – Fehlingovo činidlo – červenohnědou sraženinu oxidu měďného Cu2O, zatímco sacharidy neobsahující volný poloacetalový hydroxyl (neredukující sacharidy, např. sacharóza) tuto reakci neposkytují. ==== Sloučeniny mědité Cu3+ ==== Sloučenin trojmocné mědi je známo velmi málo. První připravená sloučenina byla roku 1921 oxid měditý. Je to granátově červený prášek, který se podařilo získat působením peroxodisíranu draselného na čerstvě sražený hydroxid měďnatý. Oxid měditý má kyselý charakter a tvoří s hydroxidy červené hydroxoměditany s obecným vzorcem MI[Cu(OH)4], které se vodou i na vzduchu rozkládají. Roku 1949 se podařila připravit fluorosůl trojmocné mědi K3[CuF6]. Roku 1951 se podařily připravit také měditany KCuO2 a Ba(CuO2)2. Poté se podařilo připravit ještě několik dalších sloučenin, ale žádná z nich nemá praktický význam, protože se na vzduchu rozkládají. === Komplexní sloučeniny === ==== Oxidační stav IV (d7) ==== Komplexní sloučeniny CuIV nejsou stabilní na vzduchu, a proto nemají praktický význam (např. Cs2[CuIVF6]). ==== Oxidační stav III (d8) ==== Komplexy mědi v oxidačním čísle III jsou neobyčejně náchylné k redukci. Účastní se ale některých biologických dějů.", "question": "Jakou má chemickou značku Měď?", "answers": ["Cu"]}
{"title": "Bratři Grimmové", "context": "Bratři Grimmové (německy Brüder Grimm, nebo Gebrüder Grimm) byli sběratelé klasických lidových německých pohádek a mytologických příběhů. Známější z obou bratrů, Jacob Grimm (1785–1863), byl jedním z největších německých jazykovědců. Mladší Wilhelm Grimm (1786–1859) se zapsal do dějin jako spolupracovník svého staršího bratra. Bratří Grimmové prosluli v německé i světové literatuře svou sbírkou lidových pohádek a písní, pověstí a legend. Zvláště svými Kinder-und Hausmärchen (česky: Pohádky bratří Grimmů), kterými položili základy nové vědy – folkloristiky. Pohádky jako Sněhurka či Šípková Růženka jsou známy z mnoha zpracování, ale prvními, kdo je zapsali, byli právě bratří Grimmové. V činorodé spolupráci byl Wilhelm tím, kdo pohádky sbíral a upravoval, zatímco Jacob, který byl lingvista a filolog, pohádky povýšil na předmět seriózního vědeckého výzkumu. Lidové pohádky bratřím vyprávělo dohromady asi 40 lidí. Jednou z nejvýznamnějších vypravěček byla Marie Hassenpflugová, přítelkyně jejich sestry Charlotty, která pocházela z dobře situované, francouzsky mluvící rodiny. Mariininy příběhy byly směsí motivů pocházejících z lidové tradice a vlivů z četby Perraultových Pohádek Matky husy (1697). Roku 1830 se bratři přestěhovali do Göttingenu, kde se Jacob stal univerzitním knihovníkem. V roce 1837, ale byli oba bratři propuštěni za protest proti zrušení tzv. Hannoverské konstituce králem Ernestem Augustem. V roce 1841 se bratři Grimmové stávají profesory na univerzitě v Berlíně a pracují na německém výkladovém slovníku. První svazek tohoto rozsáhlého díla vyšel v roce 1854 a poslední 16. svazek vyšel až dlouho po jejich smrti v roce 1960. Bratři Grimmové pracovali velmi činorodě a důkladně také na poli heroické mytologie, starověkého náboženství a práva a jejich úsilí nepolevilo ani když se Wilhelm v roce 1825 oženil. Sám Jacob se nikdy neoženil. Wilhelm zemřel v Berlíně 16. prosince 1859 a Jacob o 4 roky později tamtéž 20. srpna 1863. Bratři Grimmové tvořili dokonalý pracovní tým, v němž se Jacob zaměřoval na studia lingvistická, kdežto Wilhelm byl spíše literárním badatelem. Ve své práci byli ovlivnění současným německým romantismem a svou láskou k mytologii, folklóru a fantaziím.", "question": "Kterou vědu zabývající se lidovou kulturou založili bratři Grimmové?", "answers": ["folkloristiky"]}
{"title": "Kuba", "context": "V zemi rostou i vzácné karibské cykasy, jejichž nejlepší sbírku v ČR najdete v Botanické zahradě Liberec. Značná část ostrova je obdělávána a řízeně zemědělsky využívána, byť ne zcela úspěšně. Velká část orné půdy je zarostlá plevelem, tzv. marabu (Dichrostachys cinerea, Marabou-thorn). Národním stromem Kuby je obří palma královská (Palmera real, Roystonea regia), národním květem bílá a velmi silně vonící mariposa (Hedychium coronarium, v překladu \"motýlek\") z čeledi zázvorovitých. Národním ptákem s barvami kubánské vlajky je barevný tocororo (Priotelus temnurus). Životní prostředí na Kubě je silně narušeno aktivitami státu - jak klasickým průmyslem, tak i stavebními aktivitami na pobřeží. Nezávislá kontrola životního prostředí aktivisty je státem blokována, jakákoliv publicita zakazována a kritici znečišťování jsou vězněni. Recyklace surovin je na nízké úrovni. Neexistuje bezolovnatý benzin, při technických kontrolách automobilů se neměří exhalace. Podrobnější informace naleznete v článku Provincie Kuby. Kuba se dělí na 15 provincií (provincias) a ostrov Mládeže. Ten tvoří tzv. zvláštní okrsek, Municipio Especial - Isla de la Juventud. Těchto 16 celků se dále dělí na 169 obcí (municipios). Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kuby. Před rokem 1492 Kubu obývaly indiánské kmeny Sibonejů, Tainů, Karibů a dalších. Ti během španělské kolonizace z velké části vymřeli na infekční nemoci zavlečené z Evropy jako neštovice nebo se smísili se španělskými dobyvateli a původní populace již na ostrově neexistují. V roce 1492 Kubu objevil Kryštof Kolumbus, který také prozkoumal pobřeží ostrova, který pojmenoval Juana. V roce 1511 se na východě ostrova v oblasti Baracoa usadila první španělská kolonie pod vedením Diega Velázqueze.", "question": "Dělí se Kuba na 30 provincií?", "answers": ["Kuba se dělí na 15 provincií (provincias) a ostrov Mládeže."]}
{"title": "Fotbalová asociace České republiky", "context": "Česko A • Česko 21 • Česko 20 • Česko 19 • Česko 18 • Česko 17 • Česko 16 • Futsal • Plážový fotbal Ženy Česko Ligové soutěže Muži 1. česká fotbalová liga • 2. česká fotbalová liga • ČFL & MSFL • Divize A • Divize B • Divize C • Divize D • Krajské přebory • Pražský přebor • I. A třídy • I. B třídy • II. třídy • III. třídy • IV. třídy Ženy I. liga žen• II. liga žen Pohárové soutěže Pohár FAČR • Český Superpohár • Pohár KFŽ Ocenění Zlatý míč • Fotbalista roku • Klub ligových kanonýrů • Klub ligových brankářů • Cena Václava Jíry Ostatní Juniorská liga • Tipsport liga • Fortuna Víkend šampionů • Pražské derby • Kauza Bohemians • Umístění českých fotbalistů v anketě Zlatý míč • Seznam cizinců v 1. české fotbalové lize • České fotbalové kluby v evropských pohárech • Seznam českých vítězů nadnárodních fotbalových klubových soutěží • Malá kopaná Sportovní svazy v Českém olympijském výboru (ČOV) Sporty LOH ČAS (atletika) ČBaS (badminton) ČBF (basketbal) ČBA (box) ČSC (cyklistika) FAČR (fotbal) ČGF (golf) ČGF (gymnastika) ČSH (házená) ČSJ (jachting) ČJF (jezdectví) ČSJu (judo) ČSK (kanoistika) ČLS (lukostřelba) ČSMP (moderního pětiboj) ČSPS (plavání) Český svaz pozemního hokeje (pozemní hokej) ČSRU (ragby) ČSS (sportovní střelba) ČAST (stolní tenis) ČŠS (šerm) ČST (taekwondo) ČTS (tenis) ČTA (triatlon) ČVS (veslování) ČVS (volejbal) ČSV (vzpírání) SZČR (zápas) Sporty ZOH ČSB (biatlon) ČSBS (boby a skeleton) ČKS (krasobruslení) ČSR (rychlobruslení) ČSC (curling)", "question": "Jaká je zkratka Fotbalové asociace České republiky?", "answers": ["FAČR"]}
{"title": "Mississippi (řeka)", "context": "Ústí do Mexického zálivu, přičemž vytváří rozsáhlou deltu, která začíná pod městem Baton Rouge, má lopatovitý tvar a její rozloha činí přibližně 36 000 km2. Prodlužuje se směrem do moře o 85 až 100 m za rok, díky přibližně 400 Mt nánosů, které řeka přináší. V konečné fázi se delta rozděluje na 6 základních poměrně krátkých ramen o délce 20 až 40 km, která ústí do Mexického zálivu. Hlavním z nich je jihozápadní Southwest-Pass, kterým protéká asi 30% odtoku. Při povodních na dolním toku se část vod na východě přelévá do jezera Pontchartrain, které se nachází u města New Orleans a využívá se právě pro jejich zachycení a ochránění zmíněného města. Na západě se pak část vod přelévá do koryta řeky Atchafalaya, která teče paralelně s Mississippi ve vzdálenosti 15 až 40 km a ústí také do Mexického zálivu. Přítoky zleva: Přítoky zprava: Zdrojem vody jsou sněhové i dešťové srážky. Pravé přítoky přivádějí převážně vodu z roztátého sněhu a ledu ve Skalnatých horách a naopak levé přítoky přivádějí vody z dešťů a průtrží mračen. Pro režim řeky jsou charakteristické jarní a letní vzestupy hladiny a prudké dešťové povodně. K nejvyšším povodním dochází, když se potkají období tání sněhu v povodí horní Mississippi a v povodí Missouri s obdobím vydatných dešťů v povodí Ohia, která má na soutoku značně větší průtok než Mississippi. Největší povodně nastaly v letech 1844, 1903, 1913, 1927, 1937, 1947, 1951, 1952 a 1965.", "question": "Jak se jmenuje největší řeka Severní Ameriky?", "answers": ["Mississippi"]}
{"title": "Neodym", "context": "Materiál těchto magnetů je poměrně křehký a mohou se snadno rozbít nejen mechanickým úderem, ale i při náhlém vystavení silnému magnetickému poli nebo teplotám nad 150 °C. Jejich vysoká magnetická síla může způsobit vymazání dat na záznamových mediích počítačů (disketa, pevný disk), ale i na bankovních kartách nebo poškození obrazovek počítačových monitorů. Přitažlivá síla je tak vysoká, že při náhlém přiblížení magnetu k feromagnetickému materiálu dokáže způsobit citlivá poranění pokožky nebo svalové tkáně, pokud stojí mezi magnetem a přitahovaným předmětem. Oblíbené skládačky z magnetických kuliček či krychliček mohou po spolknutí dítětem zablokovat střevo a skončit i smrtí. Odkazy Reference ↑ (anglicky) Energy Department Releases New Critical Materials Strategy, 15. prosinec 2010 Literatura Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu neodym na Wikimedia Commons Slovníkové heslo neodym ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Nh Fl Mc Lv Ts Og Alkalické kovy Kovy alkalických zemin Lanthanoidy Aktinoidy Přechodné kovy Nepřechodné kovy Polokovy Nekovy Halogeny Vzácné plyny neznámé Autoritní data: GND: 4171432-5 | LCCN: sh85090754 | WorldcatID: lccn-sh85090754 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Chemie", "question": "Jakou má chemickou značku Neodym?", "answers": ["Nd"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Na Soví sedlo se lze z Pomezních bud dostat také po modré značce po Lesním hřebeni, nebo z Karpacze po černé značce. Na Svorovou horu lze dorazit také po žluté značce přes turistickou boudu Jelenka. V úbočí Sněžky vedou dvě promenádní vyhlídkové cesty. Na české straně traverzuje jihovýchodní úbočí zeleně značená pěší cesta dlážděná velkými kameny mezi Jelenkou a rozcestím Nad Růžovohorským sedlem. Na polské straně protíná severní stěnu stará Slezská silnice vydlážděná kočičími hlavami, po které dodnes ve výjimečných případech vyjede terénní auto. Slezská silnice je v zimě uzavřena kvůli lavinovému nebezpečí. Sněžka je tradičním místem pro turistické i extrémní lyžování. V současné době je většina sjezdových tras uzavřena z důvodu ochrany přírody. Na běžkách se dá sjet dlouhým bezpečným sjezdem na Pomezní Boudy. Zpočátku s lyžemi v rukou a potom na běžkách se jezdí na Růžovou horu a Portášky. V současnosti jsou skialpinistické sjezdy možné jen po výše uvedených značených cestách a to z důvodu, že vrchol Sněžky leží v 1. zóně KRNAP, což nedovoluje pohyb mimo značené stezky.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Slezska?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Tunika", "context": "Bohatší lidé nosili tuniky barevné, případně i různě ozdobené – například římští senátoři měli vpředu na tunice svislý purpurový pruh. Zejména v chladnějších krajích se nosila tunika s dlouhými rukávy, římští legionáři někdy nosili přes spodní lněnou tuniku ještě svrchní vlněnou. == Církevní oděv == Jako tunika bývá označován dlouhý oděv používaný v katolické církvi, přes který se obléká svrchní řádový oděv, další součásti liturgického oblečení ap. Tunica alba (bílá tunika) je základní spodní oděv kněze, dlouhá bílá košile. Dalmatika má podobu kratší tuniky a bývá zdobená. == Historie == Tunika se podobala řeckému chitónu a pocházela snad z Indie. Ve středověku se tuniky staly svrchním oděvem, bývaly vlněné nebo lněné, často pestře barevné a vyšívané. Bohatí lidé mívali i hedvábné tuniky. == Tunika v současnosti == V současnosti se tuniky nacházejí v dámských šatnících a představují rozvolněné halenky různých střihů a barev z různých materiálů. Prodloužená délka pod zadek nebo až po kolena opticky prodlužuje postavu a zakrývá její nedostatky. V současnosti se tuniky vyrábějí s dlouhými, tříčtvrtečními nebo krátkými rukávy. V obchodech lze najít i tuniky bez rukávů. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973. Ottův slovník naučný, heslo Římané – soukromý život – kroj.", "question": "Jaké rukávy měla římská tunika?", "answers": ["krátkými"]}
{"title": "Ústřední seznam kulturních památek České republiky", "context": "Ústřední seznam kulturních památek České republiky Ústřední seznam kulturních památek České republiky (ÚSKP ČR) vede Národní památkový ústav (NPÚ) jako ústřední organizace státní památkové péče na základě zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Byl nově zřízen s nabytím účinnosti zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, kdy do něj byla sloučena data z dosavadních krajských rejstříků. V letech 2007 až 2015 probíhá na základě usnesení vlády digitalizace a modernizace seznamu a souvisejících procesů a služeb. Do roku 2015 byla k evidenci památek užívána řada dílčích systémů, k 1. prosinci 2015 je spuštěn nový Památkový katalog. Podle návrhu zákona o ochraně památkového fondu, schváleného vládou v listopadu 2015, má být ÚSKP z právního hlediska nahrazen „seznamem památkového fondu“ (de facto na něj přejmenován). Historie evidence památek V roce 1850 byla v Rakousku-Uhersku založena Centrální komise pro soupis stavebních památek. Od roku 1872 se zapisovaly i movité památky. V letech 1907–1937 byly pod vedením konzervátorů Státního památkového ústavu sepsány památky z 52 okresů.[1] Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, v § 7 stanovil, že památky se z evidenčních důvodů zapisují do státních seznamů památek, ale že chráněny jsou i památky do seznamů nezapsané. Památky zákon v § 2 obecně definoval, přičemž odst. 3 stanovil, že v pochybnostech se považuje věc za památku až do rozhodnutí výkonného orgánu krajského národního výboru, který si před rozhodnutím vyžádá posudek ústavu památkové péče a ochrany přírody.[1]", "question": "Jaká je zkratka pro Ústřední seznam kulturních památek České republiky?", "answers": ["ÚSKP ČR"]}
{"title": "Bukovské vrchy", "context": "Bukovské vrchy (polsky Bieszczady, ukrajinsky В В х, Verchovynskyj Vododilnyj hrebet) jsou pohoří a geomorfologický celek ve východokarpatské geomorfologické oblasti Poloniny v Beskydech. Rozkládá se na území tří států: Slovenska (Prešovský kraj), Polska (Podkarpatské vojvodství) a Ukrajiny (Zakarpatská a Lvovská oblast). Poloha Pohoří se nachází v severovýchodním cípu Slovenska, v jihovýchodním cípu Polska a v jihozápadním cípu Ukrajiny. Je to jediná část Polonin, která zasahuje na území Slovenska. Na západě a jihozápadě hraničí s Nízkými Beskydy, konkrétně Laboreckou vrchovinou a Beskydským podhůřím. Na hraničním polsko-slovenském hřebeni se rozhraní mezi Bukovskými vrchy a Laboreckou vrchovinou podle různých pramenů považuje buď už pramenná oblast řeky Udavy, nebo až Lupkovský průsmyk dále na západ (na polské straně se Bukovské vrchy vymezují právě až po Lupkovský průsmyk). Obyvatelstvo slovenské části Oblast Bukovských vrchů patří mezi nejpozději a nejméně osídlené oblasti Slovenska. Velkou část obyvatelstva Bukovských vrchů tvoří příslušníci rusínské menšiny – Rusíni. Převážnou část v tomto regionu představují Rusíni východnější řečové orientace – Pujďáci, zatímco v Laborecké vrchovině dominují spíše Pijďaki. Dominantní vyznání v regionu jsou řeckokatolické a pravoslavné. Charakteristika Více než 60 % povrchu Bukovských vrchů pokrývají lesy, zejména jedlo-bukové a bukové. V roce 1991 byly Bukovské vrchy zahrnuty do celosvětové sítě biosférických rezervací. Velká část pohoří je součástí Bieszczadského národního parku (Polsko), Národního parku Poloniny (Slovensko) a Užanského národního přírodního parku (У н п п) (Ukrajina). Členění Pohoří se člení na podcelky: Bukovské vrchy Na Slovensku na území okresů Medzilaborce a Snina: Bukovce (nejvyšší hora Kremenec 1221 m) Ruská kotlina Runinská kotlina Sedlická kotlina Uličská kotlina Nastaz (801 m) Polské Bieszczady Na území Polska, Podkarpatské vojvodství: Połonyna Caryńska (1297 m) Połonyna Wetlińska (Roh 1255 m) Połonyna Bukowska (Halicz 1333 m) Połonyna Dźwiniacz (Bukowe Berdo 1312 m) Ukrajinské vrchy Na území Ukrajiny (ukrajinsky В х, Vododilnyj hrebet) v Zakarpatské a Lvovské oblasti: Chrebet Stynka Bukivs'ka Polonyna (Pikuj 1408 m) Velyka Hranka Nejvyšší vrcholy Pikuj - 1405 m Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vrcholů v Bukovských vrších. Pikuj (1408 m, Ukrajina) Tarnica (1346 m, Polsko) Kremenec (1221 m, Slovensko)", "question": "Kolik metrů na mořem je vrchol Kremenece?", "answers": ["1221"]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Ф М Д; 30. říjnajul./ 11. listopadu 1821greg. Moskva – 28. lednajul./ 9. února 1881greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. Vystudoval vojenské technické učiliště (obor konstrukce mostů), ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. \"Petraševci\"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I . V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu.", "question": "Kdy se narodil F. M. Dostojevskij?", "answers": ["11. listopadu 1821"]}
{"title": "František Pravda", "context": "František Pravda, vlastním jménem Vojtěch Hlinka (17. dubna 1817, Nekrasín – 8. prosince 1904, Hrádek) byl český katolický kněz, autor povídek. == Životopis == Dětství strávil na statku \"u Hajných\" v Nekrasíně, nedaleko od Nové Včelnice (tehdy nazývané Nový Etynk), v níž taktéž navštěvoval školu. Vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci a poté filosofii v Praze. Bohosloví začal studovat ve Vídni. Po roce studia přešel do pražského semináře. Seznamoval se s myšlenkami sociálního myslitele Bernarda Bolzana. Po vysvěcení působil jako kaplan, v Kvílicích u Slaného a Jarošově. Od 7. října 1847 byl vychovatelem ve šlechtické rodině barona Sturmfedera v Hrádku. Zde žil a pracoval do konce svého života. Pochován je na zdounském hřbitově u Sušice. Jeho život v Hrádku připomíná pamětní deska na domě, kde žil (dnes je zde budova pošty). Jeho jméno také nese místní knihovna. == Dílo == Psal česky psané povídky v duchu katolické morálky a s důrazem na křesťanské hodnoty. Do svých povídek vkládal národnostní a buditelské tendence. Jeho dílo bylo u jeho současníků, prostých čtenářů, velmi oblíbené. Později jeho dílo upadlo v zapomnění. Knižně bylo vydáno přes 150 jeho spisů. === Povídky === povídky v časopisech Poutník, Lumír, Posel z Prahy... povídky v kalendářích Perly české, Pečírkův kalendář, Zábavník učitelský... Povídky z ráje Františka Pravdy Sebrané povídky pro lid Františka Pravdy Sebrané spisy === O autorovi === Anna Brabcová: Z Nekrasína do Hrádku videokazeta ze vzpomínkové akce k 100. výročí úmrtí Františka Pravdy === Online dostupné === PRAVDA, František. Ženské srdce. Olomouc: V. Žirovnický, 1862. Dostupné online. == Odkazy == === Reference === http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/frantisek-pravda.html http://www.hradekususice.cz/knihovna/f-pravda.htm https://web.archive.org/web/20090611121350/http://vcelnice.cz/osobnosti/pravda.html František Pravda. Humoristické listy. 1880, roč. 22, čís. 43, s. 338. Dostupné online. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu František Pravda ve Wikimedia Commons Autor František Pravda ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Pravda", "question": "Kde začal František Pravda studovat bohosloví?", "answers": ["ve Vídni"]}
{"title": "The Shard", "context": "Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Work starts on Shard of Glass. New Civil Engineer. 2 April 2009. Dostupné online [cit. 7 July 2010]. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ London Bridge Tower, London [online]. Designbuild-network.com, 15 June 2011 [cit. 2012-07-06]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Shard funding crisis: Tower finances cast shadow over project. World Architecture News. 10 September 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ V Londýně otevírají mrakodrap Střep, nejvyšší budovu v Evropě, iDNS.cz, 5.7.2012 Související články Seznam nejvyšších budov v Evropě Seznam nejvyšších budov světa Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Významné budovy a památníky v Londýně Významné budovy a stavby 1 Canada Square30 St Mary AxeBank of EnglandBig BenBritská knihovnaBroadcasting HouseBuckinghamský palácBudova pojišťovny LloydsLondýnská radniceClarence HouseElektrárna BatterseaHampton Court PalaceKatedrála svatého PavlaKensingtonský palácKrálovská burzaKrálovská greenwichská observatořKrálovský soudní dvůrLambethský palácMillennium DomeMramorový obloukNeasdenský chrámRoyal Albert HallRoyal Festival HallSt James's PalaceTowerTower 42Věž British TelecomWestminsterské opatstvíWestminsterský palácThe Shard Památníky Albertův památníkKleopatřin obeliskNelsonův sloupPamátník Diany, princezny z WalesuPamátník Velkého požáru Londýna mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Spojené království Autoritní data: GND: 1045328480 | LCCN: sh2016000852 | VIAF: 305441807 | WorldcatID: lccn-sh2016000852", "question": "Jak se jmenuje čtvrtá nejvyšší budova v Evropě?", "answers": ["The Shard"]}
{"title": "Mojmír Stránský", "context": "Mojmír Stránský (29. června 1924 Česká Třebová – 13. června 2011 Česká Třebová) byl český konstruktér a vynálezce. Během 2. světové války sestrojil se svým starším bratrem Františkem (20. září 1914 Veselí nad Moravou – 25. ledna 1954 Česká Třebová) motorovou tříkolku Oskar, která se po skončení války začala v České Třebové a později v Solnici vyrábět pod názvem Velorex. Bratr František zahynul v České Třebové právě ve Velorexu při dopravní nehodě. V roce 1955 zkonstruoval ruční řízení automobilu, které účinkovalo na mechanickém principu a bylo použitelné pro všechny typy automobilů tehdy u nás provozovaných. Tato přestavba byla patentována a do dnešních dnů je známá (a ještě používaná) pod označením systém Stránský. Svého času se montovala do vozidel v autodílně v České Třebové – Javorce. V pozdějších letech se začal věnovat zpracování a výrobě z laminátu a termoplastů a byl autorem několika patentů a zlepšovacích návrhů v této oblasti. Konec života prožil v domově důchodců v rodné České Třebové.", "question": "Kdo byl Mojmír Stránský?", "answers": ["český konstruktér a vynálezce"]}
{"title": "Szatmárský mír", "context": "Szatmárský mír, též Satumarský mír (maďarsky Szatmári béke; německy Friede von Sathmar), byla dohoda o ukončení protihabsburského povstání Františka II. Rákóczyho uzavřená 1. května 1711 v uherském městě Szatmáru (dnes Satu Mare v Rumunsku) mezi hlavním velitelem rákóczyovských vojsk hrabětem Sándorem (Alexandrem) Károlyim a císařským maršálem, hrabětem Janem Pálffym. Mírová jednání začala už 21. února 1711 – po odchodu Rákóczyho za ruským carem Petrem Velikým, u nějž usiloval získat podporu a pomoc v bojích – a skončila poté, co odbojné stavy nahlédly bezvýchodnost situace, získaly jistotu, že nebudou habsburským dvorem stíhány pro odboj a udrží si v monarchii své výsady. Nazítří po podepsání míru tehdejší stavovská vojska složila zbraně. Szatmárským mírem skončila série protihabsburských stavovských povstání. Uherská šlechta si mírem obhájila svoje výsady, Habsburkové se udrželi a navíc posílili své výsostné postavení na uherském trůně. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Satmársky mier na slovenské Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Politika | Válka", "question": "Jaké povstání ukončil Satmárský mír v roce 1711?", "answers": ["Szatmárským mírem skončila série protihabsburských stavovských povstání."]}
{"title": "Československo", "context": "Československo byl stát ve střední Evropě, který existoval (s krátkou přestávkou během druhé světové války) od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států Rakouska-Uherska. Zahrnovalo území Čech, Moravy, Českého Slezska (jihovýchodní část Slezska), Slovenska a do roku 1939 i Podkarpatské Rusi (\"Horní Uhry\"). Československo zaniklo k 31. prosinci 1992 rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku od 1. ledna 1993. Podrobnější informace naleznete v článku Název Československa. Oficiální název státu procházel vývojem dle toho, jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiálním název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá nebo Česko-Slovenský stát. V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika. Za druhé republiky (1938-1939) byl používán název Česko-Slovenská republika. Po válce bylo opět užíváno názvu Československá republika až do roku 1960. V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí Komunistické strany Československa název státu změněn na Československá socialistická republika. V preambuli ústavy se nový název zdůvodňoval vítězstvím socialismu v zemi, po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin - komunismu.", "question": "Do kdy existoval stát Československo?", "answers": ["do 31. prosince 1992"]}
{"title": "Písně kosmické", "context": "Písně kosmické je název básnické sbírky českého básníka Jana Nerudy vydané v roce 1878. == Charakteristika sbírky == Sbírku tvoří 38 básní, v nichž je opěvováno lidské poznání, které se stále rozšiřuje a objevuje dosud nepoznané skutečnosti přírody. V kontradikci malého elementu člověka a velkého, rozlehlého vesmíru se jedná o oslavu lidského ducha a jeho činů nového objevování. Sbírka ukazuje, že nelze klást racionální a pozitivisticky zaměřenou vědu do opozice vůči poezii, která jako v tomto případě staví na jejich závěrech. Ve sbírce jsou oslavována vesmírná tělesa. Z vědeckého hlediska se jedná o verše, které jsou víceméně v souladu s vědeckým poznáním, tak jak bylo známo v Nerudově době. Podle názoru Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR neobsahují Písně kosmické věcné chyby a jsou bezchybné dodnes.Jan Neruda měl dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejím základům vyučoval i bratry Fričovy, pozdější zakladatele Hvězdárny v Ondřejově. Dnes stojí na pozemku hvězdárny busta Josefa Jana Friče s žábou a za ní v pracovně lze číst nápis \"Jsou-li tam žáby taky\", z básně sbírky. == Na palubě raketoplánu == Díky astronautu Andrew Feustelovi, který se účastní mise STS-125, raketoplán Atlantis vynesl do vesmíru českou vlajku a český a anglický výtisk Písní kosmických.", "question": "Kdy byla vydána básnická sbírka Písně kosmické?", "answers": ["v roce 1878"]}
{"title": "Zápalky", "context": "Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým parafínem, který usnadňuje hoření a fosforečnanem sodným, který zamezuje doutnání zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje červený fosfor, mleté sklo a pojivo. Škrtnutím zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200–1100 °C[zdroj? ], což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka. Tento druh se nazývá bezpečnostní zápalky. Standardní malé zápalky (tzv. kuřácké) mají délku cca 4 cm a prodávají se nejčastěji v papírových krabičkách s rozměry přibližně 5 x 3,5 x 1,5 cm, se škrtátkem po obou stranách krabičky. Počet zápalek v krabičce bývá přibližně 40. Ploché zápalky odlamovací (knížečkové) – dřevěné nebo papírové zápalky jsou vlepené do plochého papírového přebalu, zápalka se před použitím odlomí či odtrhne. Oblíbené například v USA nebo jako reklamní. Standardní prodloužené nebo dlouhé zápalky (tzv. domácnostní) jsou delší (cca 5 cm) – za účelem usnadnění zapálení hořáku, na kterém stojí např. hrnec. Prodávají se buď ve standardních krabičkách s prodlouženou délkou, nebo ve velkých krabičkách (např. 8 × 5,5 × 3 cm), které obsahují přibližně 200 zápalek. Krbové zápalky jsou prodloužené na cca 20 cm (účel vyplývá z názvu). Krabičky jsou různé, obecně však bývají dlouhé a úzké. Nebezpečnostní (tzv. kovbojské) zápalky – není potřeba škrtátko, lze škrtat o různé drsné povrchy. Voděodolné zápalky – opatřené impregnací proti vlhkosti; impregnovat lze i běžné zápalky například ponořením do rozehřátého parafínu. Větruodolné zápalky – s prodlouženou hlavičkou. Dále existuje velké množství jiných druhů zápalek, vyznačujících se zvláštními rozměry nebo balením, které často slouží k reklamním účelům nebo jako upomínkové předměty. Zápalky slepované lepidlem se využívají pro výrobu modelů a různých kuriózních předmětů. Věnoval se jim například Tomáš Korda z Vrchlabí, jehož dílo vystavuje Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Zápalka je jeden z běžně používaných předmětů ilustrujících měřítko velikosti v makrofotografii. Filumenie – zápalky a obzvláště nálepky z jejich krabiček jsou předmětem sběratelství.", "question": "Mohou zápalky sloužit k reklamním účelům?", "answers": ["Dále existuje velké množství jiných druhů zápalek, vyznačujících se zvláštními rozměry nebo balením, které často slouží k reklamním účelům nebo jako upomínkové předměty."]}
{"title": "Seismická vlna", "context": "Seismická vlna je vlna, která vzniká jakoukoliv náhlou deformací horniny. Deformace může být vyvolána zemětřesením, zřícením skalního masívu, umělým výbuchem a podobně. Pro praktické využití v podobě studia Země mají však význam jen ty otřesy, které jsou schopny projít celým zemským tělesem. Tyto obrovské energie jsou uvolňovány pouze při větších zemětřeseních a nebo lidskou činností v podobě atomového výbuchu. Při zemětřesení a nebo výbuchu dochází k uvolnění obrovského množství energie, což má za následek deformace v místě, kde se energie uvolnila. Prostředí vystavené deformaci má tendenci se elasticky snažit vrátit do původního stavu, což vyvolává seismickou vlnu nebo spíše celou sérii těchto vln. K měření seismických vln slouží seismografy a obor se nazývá seismologie. == Typy seismických vln == Seismické vlny se vyskytují ve 4 základních typech. === P-vlny === Jedná se o seismické vlny, které dosahují nejvyšších rychlostí, což jim také dalo své jméno. Na seismickou stanici dorazí jako první primary. Jedná se o podélné vlnění tj. o vlny, které průchozí těleso/hmotu stlačují a rozpínají ve směru šíření vln. Někdy se také nazývají pro tuto vlastnost elastické tlakové vlny. Jsou schopny projít skrz celé zemské těleso, což nám přináší cenné poznatky o složení Země. Vlny mají tendenci na přechodných oblastech měnit svojí rychlost a směr, z čehož se dá zpětně odvodit, jaké minerály/horniny se ve vrstvách nacházejí. === S-vlny === Jedná se o příčné vlnění, jehož rychlost je nižší než u P-vln.", "question": "Jaké vlny měří seismografy?", "answers": ["seismických"]}
{"title": "Ikonodulie", "context": "Ikonodulie Ikonodulie či ikonofilie (z řeckého ε eikón obraz + δ dúleia služba) je pojem označující praxi uctívání obrazů svatých, tzv. ikon. Pojmu se používá především v souvislosti s obrazoboreckým zápasem v byzantské říši v 8. a 9. století, kdy byli uctívači obrazů některými císaři pronásledováni. Kořeny „Nezobrazíš...“ – stojí ve druhém přikázání Desatera, jímž Starý zákon i rané křesťanství zavrhly uctívání obrazů jako projev pohanství. Stejný požadavek stanovil později také islám. Odpor proti figurální výzdobě církevních prostor však postupně slábl, nepochybně úměrně tomu, jak zanikaly pohanské kulty. Křesťanská církev, a to především na Východě, nejprve připustila uctívání obrazů jako projev lidové zbožnosti, během 6. století pak začala sama považovat zobrazení Ježíše Krista a úctu k němu za vyjádření pravé víry. Pro úctu k obrazům se vyslovil i papež Řehoř I. (590–604), když napsal marseilleskému biskupu Serenovi, že obraz představuje pro věřící, kteří neumějí číst, to, čím je Písmo pro ty, kteří to dovedou. Ikonodulie, uctívání obrazů svatých, se rozšířila mezi řeholním duchovenstvem i širokými laickými vrstvami obyvatelstva byzantské říše.", "question": "Co znamená ikonodulie?", "answers": ["pojem označující praxi uctívání obrazů svatých, tzv. ikon"]}
{"title": "IP adresa", "context": "IP adresa (anglicky IP address) je v informatice číslo, které jednoznačně identifikuje síťové rozhraní v počítačové síti, která používá IP protokol. V současné době je nejrozšířenější IPv4, která používá 32bitové IP adresy, které jsou zapisovány dekadicky po jednotlivých oktetech (tj. po osmicích bitů), například 192.168.0.2. Z důvodu nedostatku adres je IPv4 postupně nahrazován protokolem IPv6, který používá 128bitové IP adresy zapsané hexadecimálně, například 2001:db8:0:1234:0:567:8:1. == Charakteristika == IP adresa slouží k rozlišení síťových rozhraní připojených k počítačové síti. Síťovým rozhraním může být síťová karta (Ethernet, Wi-Fi), IA port, ale může se jednat i o virtuální zařízení (loopback, rozhraní pro virtuální počítač a podobně). Zkratka IP znamená Internet Protocol, což je protokol, pomocí kterého spolu komunikují všechna zařízení v Internetu. Dnes nejčastěji používaná je jeho čtvrtá verze (IPv4), postupně se však přechází na novější verzi 6 (IPv6). V jiných protokolech se adresování jednotlivých zařízení může provádět jinak (viz např. MAC adresa). IP protokol byl původně vyvinut pro potřeby komunikace v Internetu. IP adresa musí být v dané síti jednoznačná (jedno rozhraní může mít více IP adres, ale stejná IP adresa nemůže být na více rozhraních), avšak lze používat NAT a privátní IP adresy (viz níže). Veškerá data jsou mezi síťovými rozhraními přenášena v podobě IP datagramů. Jelikož by pro běžné uživatele počítačových sítí bylo velice obtížné pamatovat si číselné adresy, existuje služba DNS (Domain Name System), která umožňuje používat snadněji zapamatovatelná doménová jména počítačů, která jsou automaticky převáděna na IP adresy (např. www.seznam.cz).", "question": "Co jednoznačně identifikuje IP adresa?", "answers": ["síťové rozhraní"]}
{"title": "Tennessin", "context": "Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). At⋏ Livermorium ≺Ts≻ Oganesson Tennessin (zatím nekodifikovaný český název odvozený z anglického názvu tennessine, resp. ze zprávy ČTK[3][pozn. 1]), chemická značka Ts, je transuran s protonovým číslem 117, řazený (zatím pouze formálně) mezi halogeny. Do roku 2016 se provizorně označoval jako ununseptium (Uus). Historie Prvek byl připraven v laboratořích v ruském městě Dubna sloučením atomových jader izotopů vápníku 4820 Ca a berkelia 24997 Bk: [5][6] 4820 Ca + 24997 Bk → 297117 Ts → 294117 Ts + 3 10 n Předpokládané rozpadové řady jader tennessinu končí izotopy lawrencia a vypadají následovně: Vypočtená rozpadová řada pro izotopy jader 293Uus a 294 Uus V prosinci 2015 Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii potvrdila splnění kritérií pro prokázání objevu nového prvku, uznala Uus za objevené spolupracujícími týmy vědců ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně (Rusko), Lawrence Livermore National Laboratory (Kalifornie, USA. ) a Národní laboratoře Oak Ridge (Tennessee, USA) a vyzvala objevitele k navržení konečného názvu a značky.[7][3] Konečným návrhem objevitelů byl název tennessine a značka Ts. Prvek je takto pojmenován na počest amerického státu Tennessee, kde mimo jiné sídlí Národní laboratoře Oak Ridge, Vanderbilt University a University of Tennessee, a připomíná jeho přínos k výzkumu supertěžkých prvků.[8][9. ] Tento anglický název je v souladu s názvoslovným doporučením IUPAC a ctí tradiční (anglojazyčnou) příponu halogenů.[10][4] Tento návrh konečného pojmenování předložila IUPAC v červnu 2016 k veřejné diskusi[8] a 28. listopadu 2016 schválila jako konečné pojmenování a značku.[11] Izotopy V r. 2012 objevitelé považují za průkaznou syntézu 2 izotopů: 293117 Ts a 294117 Ts. U 293117 Ts bylo registrováno 10 rozpadů alfa, u 294117 Ts pak 3 rozpady alfa, které jsou hlavním rozpadovým kanálem (podíl ~ 100%).[12] Na http://www.nndc.bnl.gov/chart/ jsou uvedeny další dva izotopy; 291117 Ts a 292117 Ts. Vlastnosti shrnuje tabulka:[13] IzotopZpůsob přeměnyPodílPoločas přeměny (ms)Energie přeměny Eα (MeV) 291Tsα / SF ? ? ? 292Tsα / SF ? ? ? 293Tsα~100 %27 +12−6 10,6 – 11,14 294Tsα~100 %50 +60−18 10,81 – 10,97 Odkazy Poznámky", "question": "Jakou má chemickou značku Tennessin?", "answers": ["Ts"]}
{"title": "Rubikova kostka", "context": "Neortodoxní varianty nemají snadno předvídatelné značení; zpravidla má každá svůj obchodní název, jehož vazba na tvar kostky je pochybná, nebo vůbec žádná. Pokud jde o stav kostky, české názvosloví je takové, že kostka v takovém uspořádání, že na každé stěně se nachází právě jedna barva, je složená, zatímco kostku nevyhovující této podmínce označujeme přívlastkem rozházená. Proces transformace tělesa z rozházeného do složeného stavu pak nazýváme skládáním, či řešením. == Charakteristika základní verze == Nejběžnějším typem kostky je model 3×3×3. Tento má tři vrstvy, které dohromady tvoří 26 krychliček – 8 rohů (corners), 12 hran (edges), 6 středů (centres) – a jádro. Každá z krychliček je nositelem jedné, dvou nebo tří jednobarevných nálepek, přičemž dohromady je na celém tělese zastoupeno tolik barev, kolik stěn má krychle, tedy šest. Počet barev na krychličce je dán jejím umístěním na tělese – na rohové krychličce se nachází tři nálepky, na hranové dvě a na středové jedna. Celá soustava je propojena pohyblivým mechanismem, který umožňuje kteroukoli vrstvu pootočit o libovolný celočíselný násobek pravého úhlu. Středy jsou jako jediné z částí nepohyblivé, tzn. zaujímají vůči sobě stále stejnou polohu. Barva středu tím pádem určuje, jaká má být výsledná barva celé stěny tento střed obsahující. Celkový počet kombinací (permutací) pro kostku 3×3×3 je 43 252 003 274 489 856 000. == Varianty hlavolamu == Princip verze 3×3×3 byl aplikován na větší i menší rozměry, načež se na trh dostaly typy 2×2×2, 4×4×4, 5×5×5, 6×6×6 a 7×7×7. Dále došlo k opuštění krychlového tělesa, což demonstrují např. hlavolamy Megaminx, Pyraminx nebo Square-1. Konečně existují také tzv. siamské kostky, jež vznikly spojením více jiných kostek – původních i odvozených.", "question": "Jaký je celkový počet kombinací Rubikovy kostky?", "answers": ["43 252 003 274 489 856 000"]}
{"title": "Žárovka", "context": "Při vysoké teplotě vlákno žárovky září především v infračervené oblasti, zčásti i ve viditelném světle. U přežhavených žárovek (projekční typy, halogeny apod.) najdeme ve spektru i ultrafialové záření, avšak baňka žárovky z obyčejného skla je pro ultrafialové záření prakticky nepropustná. Z optického hlediska se vlákno žárovky nechová jako absolutně černý zářič, ale jako by bylo o několik set kelvinů teplejší (wolfram je selektivní zářič). Obyčejná žárovka se dosud často používá v domácnostech a je také základem většiny přenosných svítidel.[zdroj? ] V automobilových světlometech nebo v domácnostech, když má být světlo soustředěno do jednoho místa, se často využívají halogenové žárovky. Mezi hlavní výhody žárovky, jako světelného zdroje, patří vysoce automatizovaná výroba, vynikající podání barev (Ra = 100), možnost přímého napájení z elektrické sítě, absence zdraví škodlivých látek. Mezi nevýhody patří především nízká účinnost a měrný výkon (kolem 10 - 15 lm/W), a velká závislost parametrů (včetně životnosti) na napájecím napětí. Technologicky výrobu žárovky zdokonalil a patentoval Thomas Alva Edison v roce 1879 - první žárovka byla rozsvícena 21. října 1879 a svítila 40 hodin. Na trh byly uvedeny žárovky v provedení s bambusovým vláknem a standardní šroubovací paticí E 27 v roce 1881. Svítily asi 600 hodin a byly drahé - 1 dolar a 15 centů. Edison ale není původním vynálezcem žárovky. Jeho předchůdcem byl Heinrich Göbel. První pokusy se žárovkou (principiálně vznik světla žhavením materiálů průchodem elektrického proudu) lze datovat k roku 1802 (Humphry Davy). Jako datum jejího vynalezení je často uváděn rok 1854 a jméno Göbel (Goebel), ale výrobou žárovky Edison v soudní síni dokázal, že prvenství ve využití patří jemu.", "question": "Kdy byla rozsvícena první žárovka, kterou vynalezl Thomas Alva Edison?", "answers": ["21. října 1879"]}
{"title": "Saklı (kaňon)", "context": "Saklı (kaňon) Saklı Základní informace SvětadílAsiePohoříTaurus Poloha severjih StátTurecko TureckoPovodíEşen Çayı Saklı Souřadnice36°28′7,25″ s. š., 29°24′19,58″ v. d. Saklı, též Saklı Kent (v překladu skryté město) je výletní místo nedaleko antického města Tlos v turecké provincii Muğ. Nedaleko Tlos (u Fethiye) tvoří přítok řeky Eşen Çayı (zvané též Xantos nebo Kocaçay) ve skalnaté náhorní plošině až 300 m hlubokou a 18 km dlouhou rokli, která patří k nejhlubším na světě. Jelikož v zimě hladina vody silně narůstá, je kaňon přístupný teprve od dubna, kdy většina sněhu v pohoří Taurus roztála. Část kaňonu dlouhá 4 km je využívána komerčně. Po zaplacení vstupného je možné projít prvních 200 m na ve skalách zapuštěných lávkách k malé restauraci, odkud je možné dál pokračovat s průvodcem nebo bez. U restaurace je vícero vyvěraček, ze kterých vyvěrá velké množství vody. Národní park V oblasti kaňonu byl 6. června 1996 vyhlášen národní park (turecky Saklı Milli Parkı). Galerie Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saklı National Park na anglické Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Saklı na Wikimedia Commons", "question": "Jak hluboký je kaňon Saklı?", "answers": ["300 m"]}
{"title": "Pisárky", "context": "Pisárky (německy Schreibwald, v hantecu Šrajbec) jsou městská čtvrť západně od centra statutárního města Brna. Její katastrální území má rozlohu 4,67 km2. Území pozdějších Pisárek bylo k Brnu připojeno v roce 1850. Pisárky jsou od 24. listopadu 1990 rozděleny mezi samosprávné městské části Brno-střed (většina území), Brno-Kohoutovice (západní část) a Brno-Jundrov (malá část na severozápadě). Žije zde přibližně 2600 obyvatel. V západní části katastru Pisárek se rozkládá les, dříve označovaný \"Pisárky\", po němž je čtvrť pojmenována. Značná část území Pisárek náleží již od roku 1928 k areálu zdejšího mezinárodně proslulého Brněnského výstaviště (BVV). Územím čtvrtě protéká řeka Svratka, na jejímž pravém břehu se zde nedaleko areálu zmíněného výstaviště nachází zalesněný svah s cyklistickou stezkou procházející kolem zdejšího proslulého pavilónu Anthropos, v němž se nachází stálá expozice o vývoji člověka. Na území čtvrtě se dále nacházejí také lázně Riviéra, hotel Holiday Inn, generální konzulát Litevské republiky, generální konzulát Ruské federace, a je zde také jedna ze dvou tramvajových vozoven, Vozovna Pisárky, při níž zde také sídlí i Dopravní podnik sám. Na severní straně ulice Hlinky a na ulici Veslařská se nachází také řada vil. V ulici Libušino údolí se nachází řada rodinných domů. Většina území dnešních Pisárek původně patřila ke Starému Brnu, části jejich katastru náležely i ke Křížové (sever Pisárek počínaje středem silnice v ulici Hlinky), Jundrovu (severozápad Pisárek s ulicemi Antonína Procházky, Libušino Údolí a Veslařská). , Žabovřeskám (malá část Pisárek v blízkosti levého břehu Svratky), Kohoutovicím (malé zalesněné území rozkládající se mezi středem toku Kohoutovického potoka a ulicí Libušina třída) a Bohunicím (okrajová území na jihu současného katastru Pisárek). Pro Brno bylo území dnešních Pisárek důležité už ve středověku, protože tudy od někdejšího Kamenného mlýna vedlo kamenné potrubí prvního městského vodovodu, který stavěl od roku 1416 Prokop z Písku ve spolupráci s brněnským měšťanem Václavem Hazem. Název Pisárek, prvně doložený roku 1673 v soupisu jmění starobrněnského kláštera, byl odvozen od starých místních pojmenování \"písařův les\" a louka \"písařska\". Až do 18. století bylo území dnešních Pisárek téměř bez zástavby, jíž zde do postavení domů v ulici Hlinky tvořil původně jen výše zmíněný zaniklý Kamenný mlýn, o němž je první zmínka z roku 1366. Kamenný mlýn, kolem něhož vznikla v 19. století stejnojmenná osada a roku 1898 i samostatná obec Kamenný Mlýn, stávající na levém břehu Svratky, patřil až do 19. století k Žabovřeskám.", "question": "Která řeka protéká brněnskou městskou částí Pisárky?", "answers": ["Svratka"]}
{"title": "Georg Wilhelm Friedrich Hegel", "context": "14. listopadu 1831 (ve věku 61 let) Berlín, Pruské království Škola/tradice Německý idealismus Oblasti zájmu logika, estetika, náboženství, filosofie dějin, metafyzika, gnozeologie, politická filosofie Význačné ideje dialektika Vlivy Aristotelés, Platón, Hérakleitos, novoplatonismus, Descartes, Goethe, Spinoza, Leibniz, Rousseau, Böhme, Kant, Fichte, Hölderlin, Schelling, Smith, Schiller Vliv na Adorno, Barth, Bauer, Bosanquet, Bradley, Brandom, Beauvoir, Butler,[1] Carové, Croce, Danto, Derrida, Dilthey, Doull, Engels,. Erdmann, Fackenheim, Feuerbach, Fischer, Fukuyama, Heidegger, Gans, Gentile, Hinrichs, Heine, Hyppolite, Kaufmann, Kierkegaard, Kojè, Küng, Lukács, Marcuse, Marx, Michelet, Nietzsche, Oppenheim, Pippin, Rose, Rosenkranz, Russon, Sartre, Singer, Strauss, Taylor, Žižek Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Georg Wilhelm Friedrich Hegel (27. srpna 1770, Stuttgart – 14. listopadu 1831, Berlín) byl filosof, představitel německého idealismu. Hegelovým hlavním přínosem je objev dějinnosti[2]: svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá cestu sám k sobě. V lidstvu se uskutečňuje svoboda a rozum vesmíru tím, že roste lidské uvědomění a schopnost přetvářet svět.[zdroj? ] Tomu, co jest, nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně i zápasu protikladů. Tuto myšlenku převzala v průběhu 19. století nejen filosofie, ale postupně i jednotlivé vědy: jazykověda, právo, sociologie a v podobě evoluce také např. biologie, antropologie a kosmologie. Cesta ducha a zákonitá dějinnost světa začíná uzavřeným absolutnem, které je totožné s nicotou.", "question": "Co bylo hlavní myšlenkou filozofie Georg Wilhelm Friedrich Hegela?", "answers": ["objev dějinnosti[2]: svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá cestu sám k sobě"]}
{"title": "Otakar Vávra", "context": "V dalším desetiletí se režim stal liberálnějším a toto období přineslo jeho nejhodnotnější filmy: Zlatá reneta, Romance pro křídlovku a především Kladivo na čarodějnice. Podobně jako celý český film, v šedesátých letech 20. století prožíval mimořádné tvůrčí období. Po pádu socialismu stát víceméně přestal dotovat kinematografii a jeho posledním dlouhometrážním filmem tak zůstala Evropa tančila valčík. Během svého života natočil celkem 52 hraných filmů a přibližně k 80 filmům napsal scénář. Jeho první a poslední dílo dělí neuvěřitelné 3/4 století. Jeho magnum opus je Kladivo na čarodějnice (1969), film založený na stejnojmenné (1963) knize Václava Kaplického o čarodějnických procesech 17. století. Kaplický se naopak inspiroval knihou Malleus maleficarum. Děj se soustřeďuje na osudy skutečných obžalovaných v čarodějnických procesech na Moravě;v letech 1678–1695. V době humanismu znovu propukla mezilidská nenávist zapříčiněná mocichtivými jedinci. Inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu rozpoutal sérii procesů, která stála život víc než stovku lidí. Popisem brutality moci film sváděl ke spojení s politickými procesy 50. let, zejména s osudem Milady Horákové nebo s procesem se Slánským. Sám Vávra tento postřeh potvrdil jako správný.", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Kladivo na čarodějnice?", "answers": ["Václava Kaplického"]}
{"title": "Josef Augusta (lední hokejista)", "context": "Již v pozici hlavního trenéra působil u českého národního týmu na mistrovstvích světa 2000, 2001 a 2002. Hlavním koučem byl i na Zimních olympijských hrách 2002. Zlaté medaile s reprezentací získal na MS 1999, 2000 a 2001. Na podzim 2015 mu byla diagnostikována rakovina slinivky, které ve věku 70 let dne 16. února 2017 v Jihlavě podlehl. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 16. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 33. VRBECKÝ, Dušan. Dukla Jihlava 1956-2006: Půl století legendy. Jihlava : Parola, 2006 === Externí odkazy === Josef Augusta (lední hokejista) – statistiky na Hockeydb.com (anglicky) Josef Augusta (lední hokejista) – statistiky na Eliteprospects.com (anglicky)", "question": "Který hokejový ternér zemřel 16. února 2017 v Jihlavě?", "answers": ["Josef Augusta"]}
{"title": "René Descartes", "context": "René Descartes (lat. Renatus Cartesius) (31. března 1596 La Haye, dnes Descartes (Indre-et-Loire), asi 40 km jižně od Tours – 11. února 1650, Stockholm) byl francouzský filosof, matematik a fyzik. Descartes (výslovnost [dekárt]), 2. pád [dekárta], psáno Descartese či Descartesa, objevuje se také tvar Descarta. Základním Descartovým východiskem je metodická skepse, soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání. Tímto odvážným myšlenkovým krokem dokázal podstatně změnit evropské myšlení a stát se zakladatelem: moderní kritické epistemologie, novověké racionalistické filosofie, založené na sebejistotě myslícího subjektu, mechanistického výkladu přírody, analytické metody moderní vědy, která umožnila vědu jako kolektivní dílo. Descartes ovšem odmítá běžnou skepsi, \"pochybování pro pochybování\", a pochybnost užívá jen proto, aby se dobral pravdy. Naproti tomu v životě je třeba jednat, i když naše poznání není jisté. Jako první výslovně formuloval zásady vědecké metody, významně se podílel na rozvoji matematiky a fyziky, na vytvoření číselné reprezentace geometrických objektů známé jako kartézská soustava souřadnic, na vzniku analytické geometrie a na matematizaci optiky. Descartes se narodil ve vzdělané šlechtické rodině, jeho otec byl radou soudu (\"parlamentu\") v Rennes, matka brzy zemřela a nadaného, ale neduživého chlapce vychovávala jeho babička. V letech 1604 až 1612 studoval na jezuitské univerzitě v La Flè, kde se mu dostalo důkladného vzdělání ve scholastické filosofii, matematice i ve vědách. V Rozpravě o metodě sice o užitečnosti tohoto vzdělání pochyboval, v dopise však později svému příteli tuto univerzitu vřele doporučuje. Roku 1616 dosáhl licence v právu na univerzitě v Poitiers a odešel do Paříže, kde psal různá pojednání (o šermu, o hudbě). Protože chtěl poznat svět, odjel do Holandska, kde se seznámil s fyzikem Beeckmanem, s nímž si pak dlouho dopisoval. Roku 1617 vstoupil do vojska Mořice Oranžského, od roku 1619 bavorského kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského, ale bitvy na Bílé hoře se zřejmě nezúčastnil. 16. listopadu 1619 měl blízko německého Ulmu noční vidění Krista, o němž si poznamenal, že v něm \"našel základy úžasné vědy\" a učinil slib, že vykoná pouť do italského Loreta. Dobře zpeněžil a uložil zděděný majetek, takže byl nezávislý a mohl se věnovat svým zálibám a cestování po celé západní Evropě.", "question": "Kde se narodil Descartes?", "answers": ["La Haye"]}
{"title": "Rusko-čchingská válka", "context": "2 000 mužů ztráty několik stovek-5000 32 (7 mrtvých,24 raněných,1 zemřel na zranění)[2] cca 800-1000[3] Rusko-čchingská válka v letech 1652–1689 byly boje mezi kozáky, kolonisty a vojáky ruského carství a vojsky říše Čching o kontrolu nad územím na levém (severním) břehu řeky Amuru. Konflikt vyvolala ruská kolonizace levobřeží Amuru, které říše Čching počítala mezi svou sféru vlivu. Boje vyvrcholily dvojím obležením ruské pevnosti Albazin v letech 1685 a 1686–1687. Válku ukončila Něrčinská smlouva uzavřená roku 1689, podle které sporné území přešlo k říši Čching. Počátkem 40. let 17. století Rusové během průzkumu a zabírání Sibiře a Dálného východu dospěli do povodí Amuru a od roku 1643 ho prozkoumávali a kolonizovali. Postup Rusů vzbudil nevoli u vlády mandžuské říše Čching. Mandžuové se rozhodli vyhnat Rusy z Poamuří a roku 1652 zahájili válku. Do roku 1658 vysídlili většinu domorodců z horního a středního toku Amuru na jih k řekám Non a Sungari a rozbili ruské vojsko na Amuru. V amurském regionu pak na nějakou dobu nezůstala žádná organizovaná síla a nikdo ho nekontroloval. Po několika letech se Rusové vrátili zpět a roku 1665 na horním toku Amuru vystavěli městečko Albazin a začali osidlovat region. Současně se ruská vláda pokusila s říší Čching vyjednávat a v 50. – 70. letech vyslala do Pekingu několik diplomatických misí.", "question": "Jak skončila rusko-čchingská válka?", "answers": ["Válku ukončila Něrčinská smlouva uzavřená roku 1689, podle které sporné území přešlo k říši Čching"]}
{"title": "Slovenská vlajka", "context": "Vlajka Slovenska se skládá ze slovanské trikolóry a slovenského znaku. Barvy slovenské trikolóry jsou odvozené jednak od původních slovenských barev červené a bílé a jednak od slovanské trikolóry (bílá, modrá, červená). == Popis == Vlajku popisuje §9 odstavec 2 Ústavy SR, stejně jako Zákon NR SR č. 63/193 Z. z. z 18. 2. 1993: poměr stran: 2:3 poloha štítu se znakem: 1/3 délky vlajky od stožáru výška štítu se znakem: = 1/2 šířky vlajky šířka lemu štítu se znakem: = 1/100 délky vlajky == Dějiny == === Před vznikem Československa === Dnešní podoba vznikla během revoluce 1848/1849, když Slováci bojovali na straně Vídně proti Maďarům. Mezi dubnem a zářím 1848 se ještě používala (české a polské podobná) červeno-bílá vlajka (bez znaku), přičemž úplně poprvé \"oficiálně\" se takováto vlajka údajně použila 23. dubna 1848 v Brezové během divadelního představení. Od září 1848 (dle jiných pramenů od srpna) se přidal modrý pás a začala se používat nejčastěji vlajka červeno-bílo-modrá, nebo bílo-modro-červená. Modrý pás byl převzatý z ruské a chorvatské zástavy (Rusové jako patroni Slovanů, Chorvati jako bratrský národ v Uhersku). Některé z vlajek roku 1848 nesly také uherský státní znak, přičemž v něm však často byla změněná barva třech vršků na modrou (tedy na dnešní barvy slovenského znaku). Použitím uherského znaku se mělo vyjádřit, že se Slováci (ještě) nechtějí odtrhnout od Uherska, ale chtějí uznání svého národa v rámci Uher. Pořadí pruhů se ustálilo na dnešním stavu až v roce 1868 a tuto vlajku ve velkém používaly slovenské spolky v USA. === Po vzniku Československa === Nově vzniklé Československo si 30. března 1920 po dlouhém uvažování zvolilo vlajku, která byla odvozena z tradiční české bílo-červené vlajky, kterou doplnil modrý trojúhelníkem, symbolizující Slovensko, protože Slováci měli modrou barvu ve svém znaku od roku 1848. Tato československá vlajka se stala na základě zákona ze dne 17. prosince 1992 také českou vlajkou, ačkoliv Ústavní zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky z roku 1992 používání symbolů Československa nástupnickými státy zakazuje. Slováci však už i po roce 1918 používali jako svoji vlajku trojpruhou zástavu (dnešní bez znaku), proto její používání bylo v roce 1919 v Československu oficiálně povolené. Dne 19. listopadu 1938, po vyhlášení slovenské autonomie v rámci Česko-Slovenska, dostala oficiální charakter vlajka se třemi pruhy (dnešní bez znaku).", "question": "Je zelená barva součastí slovenské vlajky?", "answers": ["Barvy slovenské trikolóry jsou odvozené jednak od původních slovenských barev červené a bílé a jednak od slovanské trikolóry (bílá, modrá, červená)."]}
{"title": "Eurotunel", "context": "Eurotunel (anglicky Channel Tunnel) je v češtině používaný výraz pro podmořský tunel pod Lamanšským průlivem, vedoucí mezi anglickým Folkestone a francouzským Calais, který je dlouhý přes 50 km. Tunel umožňuje od 14. listopadu 1994 přímé železniční spojení mezi Londýnem a kontinentální Evropou a je provozován společností Eurotunnel. Celý projekt byl zorganizován a samozřejmě i taky financován společností Eurotunnel Group a má hodnotu 5,5 miliard USD, přičemž ročně vydělává v cca kolem 50 - 60 milionů USD. Plány spojit Anglii a Francii tunelem jsou staré již několik set let. Patřily ale vždy do skupin velmi odvážných až bláznivých plánů, kterými chtěli lidé v minulosti upoutat pozornost. V 80. letech však byl projekt vzat seriózně, založena byla společnost Eurotunnel a začalo se kopat. Z bezpečnostních důvodů se rozhodlo, že bude tunel železniční. Byly vyraženy dva provozní tunely a mezi nimi jeden servisní. Otevření tunelu pro veřejnou dopravu v roce 1994 se zúčastnila královna Alžběta II. a francouzský prezident François Mitterrand. Přestože tunel zachvátil požár, který jeho pověst poškodil, zůstává stále velmi důležitým dopravním prostředkem mezi kdysi znepřátelenými zeměmi. Dne 3. srpna 2006 společnost provozující Eurotunel vyhlásila bankrot a požádala o ochranu před věřiteli, vzhledem k tomu že zisky tunelu nepokrývají splácení dluhů za jeho stavbu. O přibližně půl roku později 15. ledna 2007 schválil francouzský soud restrukturalizaci firmy, což se setkalo s nevolí britských věřitelů. Za zmínku také stojí, že lokomotivy vhodné na tento tunel byly zkoušeny na českém Železničním zkušebním okruhu Cerhenice.[zdroj? ] Nákladní doprava je provozována vlaky SNCF a EWS, z francouzské strany vede vysokorychlostní trať LGV Nord napojující se na francouzskou železniční síť. Na britské straně byla roku 2010 dokončena vysokorychlostní trať pod označením High Speed 1 (původně Channel Tunnel Rail Link). Rychlovlaky Eurostar už nemusí být napájeny ze 3. kolejnice, na celé jeho trase je povolena rychlost 300 km/h, vyjma Eurotunelu a městských oblastí. Osobní vlaky ukončily svůj provoz na nádraží Londýn - Waterloo, neboť nyní zajíždějí na nově zrekonstruované nádraží Londýn - St. Pancras. Osobní vlaky jsou vedeny jednotkami Eurostar. V pobřežních městech Folkestone a Calais se nacházejí velké terminály, umožňující naložit do nákladních vagónů automobily. Tunel je dlouhý 50 km, z toho 38 km je pod mořským dnem. Průměrná hloubka je 45 m pode dnem moře. Od dokončení Gotthardského tunelu v červnu 2016 je Eurotunel třetím nejdelším železničním tunelem na světě, po zmíněném švýcarském Gotthardském tunelu (57 km) a japonském tunelu Seikan (54 km).", "question": "Pod jakým průlivem vede Eurotunel?", "answers": ["Lamanšským"]}
{"title": "Kremace", "context": "Uchovávání popelu zemřelých doma či jeho rozptylování v přírodě se však zakazuje - popel zbylý po kremaci má být uchováván na posvěcených místech k tomu určených. Kremace je pro Židy nepřijatelné nakládání s lidskými ostatky a již od starověku je zakázána halachou. na základě biblických pramenů. V Islámu platí přísný zákaz kremací a jsou vyžadovány všechny rituály islámského pohřbu. Od roku 1899 šířila propagaci kremace Společnost pro spalování mrtvol. Po jejím zániku to byl spolek \"Krematorium\", založený roku 1909, dnes Společnost přátel žehu, jejímž prvním předsedou byl básník a dramatik Jaroslav Kvapil. Na území monarchie platil do roku 1918 absolutní zákaz pohřbívání žehem. V Liberci postavené krematorium německým spolkem Die Flamme tak mohlo zahájit činnost až po vyhlášení samostatnosti Československa. V roce 1919 byl vydán zákon o pohřbívání ohněm, zvaný dle autora \"Lex Kvapil\", účinný od 9. dubna 1919. Jeden z nejstručnějších zákonů nové republiky měl dva paragrafy: § 1 – Pohřbívání ohněm jest povoleno, § 2 – Provedením zákona je pověřen ministr veřejného zdravotnictví ve srozumění s ministrem vnitra a spravedlnosti. První pohřeb žehem v Praze se konal 23. listopadu 1921 v provizorním krematoriu na Olšanech. K masovému a nehumánnímu zpopelňování lidí docházelo ve spalovacích pecích v koncentračních táborech (např. v Osvětimi, v Čechách například v Terezíně). Rakev s tělem se zpopelňuje při teplotě 1150 °C (1400 k 2100 ° F). Během kremace shoří velká část těla. – obzvláště orgány a jiná měkká tkáň – je odpařován kvůli teplu a je vykonáván přes odsávací řízení. Pozůstatky žehu tvoří asi pět procent původní hmotnosti těla a popel rakve. Kosti jsou zcela zpopelněny. Spálení obvykle trvá asi dvě hodiny.", "question": "Při jaké teplotě se zpopelňuje rakev se zemřelým při kremaci?", "answers": ["1150 °C"]}
{"title": "Mont Blanc", "context": "Hornina, tyčící se do nadmořské výšky 4792 m, je kryta ledovým příkrovem o proměnlivé tloušťce 14-23 m. Při expertním měření, provedeném v září 2009, byla výška hory stanovena na 4810,45 metrů nad hladinou moře. Další měření v roce 2013 ukázalo výšku 4810,02 m n. m. a podle měření z roku 2015 se nejvyšší bod nachází ve výšce 4808,73 m n. m. Mont Blanc je tvořen horninami krystalinika (žula, rula a břidlice) a je pokryt mnoha ledovci. Největší z nich nese jméno Mer de Glace. V letech 1957-1965 byl pod Montblanským masivem vybudován 11,6 km dlouhý Montblanský tunel, spojující města Chamonix (Horní Savojsko, Francie) a Courmayeur (Valle d'Aosta, Itálie). Po východním úbočí Mont Blanku vede visutá lanovka z francouzského Chamonix (1030 m n. m.) do italského Courmayeru (1370 m n. m.). Překonává horní část ledovce Mer de Glace zvanou Vallée Blanche celkem v šesti úsecích. Nejvyšší přestupní stanice je na Aiguille du Midi (3842 m n. m.) Na vrchol poprvé vystoupili Francouzi 8. srpna 1786 Jacques Balmat a Michel Paccard. První ženou, zdolavší Mont Blanc, byla 14. července 1808 Marie Paradisová. Datum jejího výstupu však není jisté: uvádí se i léta 1809 či 1811. První fotografie na vrcholu Mont Blancu pořídili bratři Louis-Auguste Bisson a Auguste-Rosalie Bisson (1826-1900) v roce 1861. Putovalo s nimi pětadvacet nosičů technického vybavení. Museli nahoru dopravit celou temnou komoru včetně kamínek na rozehřátí sněhu, vše okolo 250 kg. Fotografie byly provedeny s využitím kolodiového procesu na velkoformátové negativy, často až 30 × 40 cm. Na vrchol Mont Blancu je možné vystoupit čtyřmi výstupovými trasami nižší obtížnosti (tzv. normálky) a značným množství horolezeckých výstupů vyšších obtížností.", "question": "Jaká hora je tradičně považována za nejvyšší horu Evropy?", "answers": ["Mont Blanc"]}
{"title": "Plejtvák obrovský", "context": "Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) (také 'Modrá velryba' anglicky Blue whale, německy Blauwal) je mořský savec z řádu kytovců. Jde o největšího současného žijícího živočicha a podle dosavadních informací i o největšího živočicha vůbec, alespoň z hlediska tělesné hmotnosti. Délkou jej však předčí Trubýš pochybný a několik rodů již vyhynulých sauropodních dinosaurů. Plejtvák obrovský dorůstá délky 33 metrů a váží až přes 200 tun. Delší byli pouze někteří sauropodní dinosauři, nebyli ale tak těžcí (hmotnost největších nepřesahovala asi 120 tun). Jen jeho jazyk váží cca 4 tuny, tedy prakticky tolik jako dospělý slon. Proudnicový tvar těla a především kůže všech kytovců je speciálně uzpůsobena tak, aby snižovala tření a zabraňovala vzniku turbulencí. To mu umožňuje plout rychlostí až 37 km/h a proto patří k nejrychlejším mořským tvorům. Plejtvák obrovský se živí výlučně krilem tvořený drobnými korýši. Denně pozře odhadem na 40 miliónů těchto drobných korýšů. Plejtváci jsou savci, dýchají vzduch a rodí živá mláďata. Mají mléčné žlázy, kterými krmí svá mláďata. Mládě dokáže vypít až 230 litrů mléka, které obsahuje 50 % tuku. Od mléka je mládě odstavené až po 7-8 měsících, kdy váží cca 23 tun. Jedno nabrání potravy plejtvákem (směsi krilu a vody) může mít hmotnost až 40 tun. Toto množství pak přecedí přes kosticovité zuby, jako přes mohutné síto. Ty jsou dlouhé až jeden metr a široké 50-55 cm. Tento útvar, který nahrazuje chybějící zuby, se nachází ve velkém počtu v horní čelisti. Kostic bývá 230 až 470, fungují jako zvláštní kartáče, které filtrují vodu a zachytávají drobné mikroorganismy. Aby byla velryba sytá, musí zpracovat denně asi 1,5 miliónu kilokalorií. Plejtvák obrovský denně spotřebuje 3 až 5 tun potravy. Sezóna, po kterou se kytovci \"pasou\", trvá 4 až 5 měsíců. Během sezony spotřebují velcí plejtváci 450 až 750 tun potravy. Získat takové množství potravy není nejjednodušší a tak kytovci musejí podstupovat dlouhé cesty. Zajímavé je, že se při nich vždy drží na své mateřské polokouli a nikdy nepřekračují rovník. Velryby, stejně jako lidé, mají srdce se čtyřmi komorami. Tepny \"modré velryby\" jsou v průměru velké asi 20 cm. Přestože jsou velryby výborně adaptovány k životu pod vodou, vědci zatím věří, že se vyvinuly ze suchozemských čtyřnohých savců. Mají vynikající sluch a zvláštní schopnost, která jim umožňuje využít kyslík z nadechovaného vzduchu dvakrát až třikrát účinněji, než je tomu u suchozemských savců.", "question": "Je plejtvák obrovský býložravec?", "answers": ["Plejtvák obrovský se živí výlučně krilem tvořený drobnými korýši."]}
{"title": "Krakatice", "context": "Mohou dorůstat až délky 30 metrů. Jejich existence byla prokázána v roce 1857. krakatice obrovská Architeuthis dux kalmar Hamiltonův Mesonychoteuthis hamiltoni", "question": "Kdy byla prokázána existence krakatic?", "answers": ["v roce 1857"]}
{"title": "Josef Kajetán Tyl", "context": "Josef Kajetán Tyl (4. února 1808 Kutná Hora - 11. července 1856 Plzeň) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Jeho otec František, který byl v úředních záznamech psán též jako Till, Tille, Tylli nebo Týl, byl hudebníkem u 28. pěšího pluku, matka Barbora byla dcerou mlynáře Ignáce Králíka, vzali se 15. listopadu 1807. Otec odešel od vojska v roce 1809 a pracoval jako krejčař. Rodné jméno Josef Kajetán Till změnil na \"Týl\" roku 1825 a na \"Tyl\" až roku 1838. Od roku 1822 studoval staroměstské Akademické gymnázium v Praze, roku 1827 odešel pokračovat na gymnázium do Hradce Králové, kde se seznámil s Václavem Klimentem Klicperou. Po ukončení gymnázia (1828) začal studovat Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studium nedokončil. Stal se členem Hilmerovy kočovné společnosti, kde se blíže seznámil s Magdalenou Forchheimovou (1803-1870), herečkou a operní zpěvačkou, se kterou se pak v roce 1839 oženil. Po dvou letech působení u této společnosti se vrátil do Prahy. V Praze získal místo účetního (fourier) ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku, kde pracoval až do roku 1842. Ve volném čase se dále věnoval divadlu a novinařině. Od roku 1833 prakticky vedl redakci časopisu Jindy a nyní, tento časopis se po roce 1834 změnil na Květy české a až roku 1835 se název zřejmě na podnět Františka Palackého, zjednodušil na Květy. Redigoval jej do roku 1836 a v letech 1840-1845. Dále vydával časopis Vlastimil (1840-1842), v letech 1846-1849 redigoval Pražského Posla. Roku 1849 se pokusil založit noviny pro venkov - Sedlské noviny, ale tento pokus brzy ztroskotal. V roce 1833, společně s Karlem Slavojem Amerlingem, F. Dittrichem, skupinou literátů z okruhu Květů V. Filípkem, F. Hejnišem, Františkem Krumlovským, Karlem Hynkem Máchou atd., založil Kajetánské divadlo, které hrálo na pražské Malé Straně v domě pana Arbeita.", "question": "Kde zemřel Josef Kajetán Tyl?", "answers": ["Plzeň"]}
{"title": "Sovětská invaze do Polska", "context": "Sovětská invaze do Polska byla vojenská operace zahájená Sovětským svazem 17. září 1939 bez formálního vyhlášení války. Šestnáct dní poté, co nacistické Německo zaútočilo na Polsko ze západu, provedl Sovětský svaz útok z východu. Invaze skončila 6. října rozdělením území Polska mezi Německo a Sovětský svaz a zánikem Druhé Polské republiky. Na počátku roku 1939 zahájil Sovětský svaz jednání s Velkou Británií, Francií, Polskem a Rumunskem o spojenectví proti nacistickému Německu. Jednání selhala kvůli sovětské neústupnosti, neboť Sovětský svaz žádal, aby, jako součást kolektivní bezpečnosti, Polsko a Rumunsko umožnilo průchod sovětských vojsk přes svá území. Neúspěšný výsledek zmíněných jednání přivedl 23. srpna Sovětský svaz k uzavření smlouvy o neútočení s Německem. Smlouva obsahovala tajný protokol rozdělující sféry vlivu v severní a střední Evropě. Týden po podpisu smlouvy německá vojska vtrhla ze severu, západu a jihu do Polska. Podle plánů dopracovaných ve třicátých letech (Plan Zachód) měla polská vojska ustoupit na jihozápad, kde byla připravena dlouhá obrana Rumunského předmostí, a očekávat britskou a francouzskou podporu a pomoc. Rudá armáda provedla invazi do oblasti Kresy v souladu s ujednáními tajného protokolu ze 17. srpna. Sovětská vláda oznámila, že tak činí k ochraně Ukrajinců a Bělorusů, kteří žijí ve východních částech Polska, protože polský stát se pod náporem nacistického Německa zhroutil a není schopen zaručit bezpečnost vlastních občanů. Polská vláda, konfrontována s otevřením druhé fronty, vyhodnotila obranu Rumunského předmostí jako neudržitelnou a nařídila urychlenou evakuaci všech jednotek do neutrálního Rumunska. Rudá armáda s velkou převahou překonala polský odpor, dosáhla svých operačních cílů a vzala do zajetí přibližně 230 000 polských vojáků. Sovětský svaz území obsazená Rudou armádou anektoval a v listopadu 1939 se přibližně 13,5 milionu dřívějších polských občanů žijících na anektovaném území stalo občany Sovětského svazu. Neprodleně byla zahájena kampaň sovětizace, která zahrnovala zmanipulované volby, jejichž výsledek sovětská vláda využila k ospravedlnění anexe východních polských území. Hromadné popravy a tisíce uvězněných posloužily k potlačení opozice. Stovky tisíc obyvatel byly deportovány v letech 1939 až 1941 na Sibiř a do okrajových částí Sovětského svazu ve čtyřech největších vlnách.Sovětské síly okupovaly východní Polsko do léta 1941, kdy byly vytlačeny německými jednotkami postupujícími na východ v rámci Operace Barbarossa. Oblast zůstala okupována nacisty až do léta 1944, kdy ji obsadila Rudá armáda.", "question": "Proč selhala sovétská jednání o spojenectví proti nacistickému Německu?", "answers": ["kvůli sovětské neústupnosti"]}
{"title": "Agropoli", "context": "Itálie Itálie region Kampánie provincie Salerno Agropoli Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 39 km² Počet obyvatel 20 610 (2012) Hustota zalidnění 528,5 obyv./km² Správa Oficiální web www.comune.agropoli.sa.it multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Agropoli je město v italské Kampánii, v provincii Salerno. Leží v jihozápadní části Itálie, v Salernském zálivu, na pobřeží Tyrhénského moře. Leží na počátku tzv. Cilentského pobřeží, což je pobřežní hornatá krajina mezi řekami Calore a Tanagro. Agropoli je vzdálená přibližně 100 km jihovýchodně od Neapole, hlavního města Kampánie. 10 km severně od Agropoli se nachází velmi významná památka, původní antické město Paestum. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Kampánie • Obce v provincii Salerno Acerno • Agropoli • Albanella • Alfano • Altavilla Silentina • Amalfi • Angri • Aquara • Ascea • Atena Lucana • Atrani • Auletta • Baronissi • Battipaglia • Bellizzi • Bellosguardo • Bracigliano • Buccino • Buonabitacolo • Caggiano • Calvanico • Camerota • Campagna • Campora • Cannalonga. • Capaccio • Casal Velino • Casalbuono • Casaletto Spartano • Caselle in Pittari • Castel San Giorgio • Castel San Lorenzo • Castelcivita • Castellabate • Castelnuovo Cilento • Castelnuovo di Conza • Castiglione del Genovesi • Cava de' Tirreni • Celle di Bulgheria • Centola •. Ceraso • Cetara • Cicerale • Colliano • Conca dei Marini • Controne • Contursi Terme • Corbara • Corleto Monforte • Cuccaro Vetere • Eboli • Felitto • Fisciano • Furore • Futani • Giffoni Sei Casali • Giffoni Valle Piana • Gioi • Giungano • Ispani • Laureana. Cilento • Laurino • Laurito • Laviano • Lustra • Magliano Vetere • Maiori • Mercato San Severino • Minori • Moio della Civitella • Montano Antilia • Monte San Giacomo • Montecorice • Montecorvino Pugliano • Montecorvino Rovella • Monteforte Cilento • Montesano sulla Marcellana • Morigerati • Nocera.", "question": "Jak daleko od města Agropoli se nachází město Paestum?", "answers": ["10 km"]}
{"title": "Okres Trutnov", "context": "Okres Trutnov je okresem v Královéhradeckém kraji. Jeho dřívějším sídlem bylo město Trutnov. Z královéhradeckých okresů sousedí na jihozápadě s okresem Jičín a na jihu kousek s okresem Hradec Králové a na jihovýchodě a východě pak s okresem Náchod. Dále pak na západě sousedí s okresem Semily Libereckého kraje. Ze severu je okres vymezen státní hranicí s polským Slezskem. == Přírodní poměry == V okrese Trutnov dosahuje Česká republika nejvyšší nadmořské výšky. Nejvyšším bodem je vrchol Sněžky (1603 m n. m.). Okres leží v geomorfologických celcích Krkonoše, Krkonošské podhůří a Jičínská pahorkatina. Území odvodňuje na západě řeka Labe na východě řeka Úpa, menší část při severní hranici s Polskem je odvodňováno Bobrem, respektive Černým potokem. V okrese Trutnov leží část území Krkonošského národního parku a Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. == Hospodářství == Významná zde byla hlubinná těžba černého uhlí na Žacléřsku a Svatoňovicku (vnitrosudetská pánev). V současnosti se doluje povrchově u Žacléře (2001). Těžba dolomit v Lánově a vápence krkonošsko-jizerského krystalinika v Černém dole (Krkonošské vápenky Kunčice, a.s.). == Struktura povrchu == K 31. prosinci 2003 měl okres celkovou plochu 1 146,78 km2, z toho: 43,88 % zemědělských pozemků, které z 55,26 % tvoří orná půda (24,25 % rozlohy okresu) 56,12 % ostatní pozemky, z toho 82,96 % lesy (46,56 % rozlohy okresu) == Demografické údaje == Data k 30. červnu 2005: hustota zalidnění: 105 ob./km2 69,16 % obyvatel žije ve městech === Zaměstnanost === (2003) === Školství === (2003) === Zdravotnictví === (2003) === Zdroj === Český statistický úřad == Silniční doprava == Okresem prochází silnice I. třídy I/14, I/16 a I/37. Silnice II. třídy jsou II/252, II/284, II/285, II/295, II/296, II/297, II/299, II/300, II/301, II/304, II/307, II/325 a II/567.", "question": "Ve kterém okrese dosahuje Česká republika nejvyšší nadmořské výšky?", "answers": ["V okrese Trutnov"]}
{"title": "Sublimace", "context": "Sublimace je skupenská přeměna, při které se pevná látka mění na plyn, aniž by došlo k tání pevné látky (tedy bez průchodu kapalnou fází). Opačný proces se nazývá desublimace. Při desublimaci se tedy plyn mění přímo na pevnou látku bez předchozí kondenzace. Při sublimaci je tlak nasycených par nad pevnou fází vždy nižší než jejich tlak nad kapalnou fází. Za normálního tlaku sublimují např. tyto látky: jód, led, naftalen, salmiak aj. Při dostatečně nízkém tlaku může sublimovat většina látek. Schopnost látky sublimovat zjistíme z jejího fázového diagramu. Oxid uhličitý je příklad chemické sloučeniny, která sublimuje za atmosférického tlaku (suchý led). Sníh a vodní led také sublimuje, ale podstatně pomaleji (při teplotách pod bodem mrazu). Např. proto také prádlo uschne i za mrazu. Sublimace se využívá při čištění chemických látek. Používá se k rozdělení směsí sublimujících a nesublimujících látek. Spočívá v ohřívání a ochlazování směsi za účelem sublimace a desublimace jedné složky směsi. Výsledný produkt po ochlazení a opětné přeměně zpátky do pevného skupenství se nazývá sublimát. Existuje též sublimační metoda (komerčního) potisku textilií a plachtovin. Na sublimaci je založená lyofilizace. Jod znečištěný např. pískem je v kádince, do jejíhož otvoru je položena baňka s chladnou vodou. Kádinka se začne ohřívat nad kahanem a jod pomalu sublimuje. Jeho nafialovělé páry stoupají vzhůru, kde je zastavuje baňka s chladnou vodou a opět desublimují. Na dně baňky (z vnější strany) je přesublimovaný čistý jod. Termodynamika Skupenské teplo sublimace Měrné skupenské teplo sublimace Fázový přechod Obrázky, zvuky či videa k tématu sublimace ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo sublimace ve Wikislovníku", "question": "Jaký je opačný proces k sublimaci?", "answers": ["desublimace"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou. Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO. Historické městské jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací.", "question": "Má Brno méně než 15 fakult?", "answers": ["Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty."]}
{"title": "Josif Vissarionovič Stalin", "context": "Josif Vissarionovič Džugašvili (gruzínsky: ი ბ ძ ჯ [Ioseb Besarionis dze Džugašvili], rusky: И В Д, 18. prosince 1878 Gori, Ruské impérium – 5. března 1953 Moskva, Sovětský svaz), známý jako Stalin (С) byl gruzínský revolucionář, politik a politický teoretik. V letech 1922–1952 byl generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu. Stalin je historicky rozporuplnou osobností. Jeho politika si vyžádala více než 11 milionů obětí. Jen počet mrtvých při hladomoru na Ukrajině během násilné kolektivizace zemědělství ve 30. letech se podle oficiálního ukrajinského odhadu pohybuje mezi 7 a 10 milióny obyvatel, podle jiných zdrojů na 3,5 milionu. Počítá se proto mezi nejkrvavější diktátory všech dob. Období Stalinova SSSR charakterizují represe vůči obyvatelstvu i vysokým stranickým funkcionářům. Přesto měl ve světě velký vliv, jeho příznivci oceňují pokrok SSSR za jeho vlády – především transformaci zemědělského státu v průmyslovou velmoc, podíl na vítězství nad nacistickým Německem ve druhé světové válce, růst ekonomiky a gramotnosti nebo zlepšení úrovně lékařství. == Mládí (1878–1900) == Podle matriky a úředních listin z raného období svého života se narodil v gruzínské rodině v městě Gori 18. prosince (6. prosince v juliánském kalendáři) 1878, později však vytrvale tvrdil, že to bylo 21. prosince (9. prosince v juliánském kalendáři) 1879 a toto datum je jeho stoupenci nadále oslavováno. Dodnes uvádějí zdroje různá data Stalinova narození. Otec pocházel z rolnické rodiny ve vesnici Didi-Lilo, v tehdejší tifliské gubernii. Byl to tvrdý člověk a alkoholik, který ženu i malého Josifa krutě bil.", "question": "Kdo byl Stalin v letech 1922–1952?", "answers": ["generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu"]}
{"title": "O krtkovi", "context": "První díl z roku 1957 nesl název Jak krtek ke kalhotkám přišel, ve kterém se objevily i další postavičky jako žába, čáp, rákosník, rak, pavouci, ježek a především rostlina len. Další díly přibývaly velmi pozvolna, Krtek a autíčko (1963), Krtek a raketa (1966) a další, celkem 49 dílů. Jednotlivé díly mají délku od cca 5 min až po 29 minut (Krtek ve městě; ve snu a další 4 díly). Po velkém úspěchu animovaných filmů a večerníčků po celém světě vznikla řada dětských knih, kompaktních disků a videokazet s námětem Krtka. Zdeněk Miler údajně postavičku krtka vymyslel v roce 1954 poté, co zakopl o krtinu. Navíc krtka, jako jedno z mála zvířátek, nepoužil ve svých filmech Walt Disney, proto byla postava krtka ve své době originální. Postava krtka téměř nemluví, říká jen nemnoho slov a převážně citoslovce (hele, jé, ach jo...), která pro první díly nadabovaly Millerovy dcery. Výjimkou je první film Jak krtek ke kalhotkám přišel, který je mluvený. V roce 2014 uzavřela vnučka Zdeňka Milera smlouvu s čínskou televizí CCTV o natáčení nových příběhů Krtečka. Podle Vadima Petrova, který k původní příběhům skládal hudbu, si Zdeněk Miler nepřál, aby se v jeho díle dále pokračovalo. Nové díly vznikly už počítačovou 3D technologií a postava krtka v nich oproti předchozím zvyklostem také mluví. Seriál se začal vysílat v Číně. V Česku jeho první díl uvedla TV Barrandov, která patří do skupiny Empresa Media s minoritním čínským vlastníkem, nejprve samostatně u příležitosti státní návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice koncem března 2016.", "question": "Kdo vytvořil postavičku krtka?", "answers": ["Zdeněk Miler"]}
{"title": "Robert Downey Jr", "context": "Při natáčení jednoho ze svých filmů se setkal s herečkou Sarou Jessicou Parker, se kterou žil sedm let. V roce 1992 se po šesti týdnech známosti oženil se zpěvačkou a modelkou Deborah Falconer a o rok později se jim narodil syn Indio. Kvůli Downeyho problémům s alkoholem, drogami a zákonem ale rodinný život vůbec nefungoval. Nakonec se v roce 2004 definitivně rozvedli. Downey se snažil léčit svoje závislosti na klinikách, avšak neúspěšně. Při natáčení snímku Gothika se seznámil s producentkou Susan Levin, kterou si v roce 2005 vzal. I díky tomu překonal svoje potíže a začal pracovat na své herecké kariéře. Se svou druhou manželkou Susan má syna Extona a dceru Avri. První film, ve kterém si zahrál, byl snímek jeho otce Pound z roku 1970. Následovala celá řada více či méně výrazných filmových rolí. Velká herecká šance přišla v roce 1992 s filmem Chaplin, kde ztvárnil přímo Charlieho Chaplina, za což si vysloužil cenu BAFTA a nominaci na Oscara a Zlatý glóbus. Další roky účinkoval spíše v béčkových filmech a rodinných komediích, které často byly zastíněny jeho problémy s drogami. Za roli právníka Larryho Paula v seriálu Ally McBealová, kde působil v letech 2000–2002, získal Zlatý glóbus a byl nominován na cenu Emmy. Zlom v jeho kariéře přišel s natáčením filmu Gothika (2003) a především v superhrdinském snímku Iron Man (2008), kde ztvárnil titulní postavu Tonyho Starka, alias Iron Mana. V této roli se objevil i v následujících filmech Neuvěřitelný Hulk (2008), Iron Man 2 (2010), Avengers (2012), Iron Man 3 (2013), Avengers: Age of Ultron (2015), Captain America: Občanská válka (2016) a Spider-Man: Homecoming (2017). V roce 2008 hrál také ve filmu Tropická bouře, za což byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus. V letech 2009 a 2011 ztvárnil ve snímcích Sherlock Holmes a Sherlock Holmes: Hra stínů titulní postavu Sherlocka Holmese.", "question": "Jaký je název prvního filmu, kde Robert Downey Jr. hrál?", "answers": ["Pound"]}
{"title": "František Ježek (národní socialista)", "context": "politik Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. František Ježek (28. dubna 1884 Soběslav[1][2] – 22. června 1925 Soběslav[1]) byl československý politik a poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Československou socialistickou stranu (pozdější národní socialisté). Biografie Narodil se jako nemanželský syn služebné Marie Ježkové v Soběslavi v domě čp. 141 na Táborském předměstí. Byl pokřtěn jako katolík, ale 23. prosince 1907 oznámilo c. k. okresní hejtmanství na Královských Vinohradech, že vystoupil z církve a je nyní bez vyznání.[2] Osm let pobýval ve Vídni, kde se podílel na organizování národně sociálního hnutí mezi tamní českou menšinou. Působil za Rakouska-Uherska v antimilitaristickém hnutí. Za to byl dvakrát vězněn (odseděl si 17 měsíců[1]). Od roku 1908 byl úředníkem okresní nemocenské pokladny v Rakovníku a vydával v tomto městě list Rakovnický kraj.[3] Po parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Československou stranu socialistickou.[4] Mandát ale získal až dodatečně roku 1923 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Václav Draxl. Poté, co Ježek zemřel, obsadil jeho křeslo v roce 1925 poslanec František Vápeník.[5] Podle údajů k roku 1923 byl profesí úředníkem v Rakovníku.[6] Před smrtí byl členem městské rady a okresní správní komise v Rakovníku a členem vedení rakovnické spořitelny i konzumního družstva Zádruha. Zemřel na plicní chorobu[3] v červnu 1925.[1] Odkazy Reference 1 2 3 4 Poslanec Ježek zemřel.", "question": "Byl František Ježek věřící?", "answers": ["Byl pokřtěn jako katolík, ale 23. prosince 1907 oznámilo c. k. okresní hejtmanství na Královských Vinohradech, že vystoupil z církve a je nyní bez vyznání."]}
{"title": "Davis Cup", "context": "Utkání dvou týmů se odehrává obvykle ve třech za sebou jdoucích dnech (pátek, sobota, neděle). Kapitán do utkání nominuje čtyři hráče a den před začátkem zápasu se rozlosuje pořadí a obsazení zápasů. První den se uskuteční 2 zápasy jednotlivců (singly), druhý den 1 zápas ve čtyřhře (debl) a třetí den opět 2 singly (obvykle v opačném obsazení než první den). Ve druhém a třetím dnu má však kapitán právo měnit v den utkání obsazení zápasů. Zápasy se hrají na 3 vítězné sety, což se ovšem nemusí dodržet třetí den, pokud je již utkání jako celek rozhodnuté (podle dohody lze potom hrát pouze na 2 vítězné sety). Utkání jako celek vyhraje tým, který vyhraje alespoň 3 zápasy. Jednotliví soupeři se v historii Davis Cupu vzájemně střídají v pořadatelství utkání. Pokud se daní soupeři v historii Davis Cupu ještě neutkali, rozhodne o pořadateli prvního vzájemného utkání los. Pořadatel utkání má za úkol vybrat nejenom místo utkání, ale na jeho volbě je i povrch kurtu, na němž se budou zápasy hrát. Nejdelší zápas v historii Davis Cupu trval 7:02 hodin, byl odehrán 2. února 2013. Po setech 6:4, 5:7, 6:4, 6:7(3) a 24:22 porazil v Ženevě český pár Tomáš Berdych a Lukáš Rosol domácí hráče Stanislase Wawrinku a Marca Chiudinelliho. Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu#Historické rekordy. Tabulka značí, jaký tým měl v danou dobu nejvíce prvních míst. Pokud je pořadí shodné, rozhoduje, který tým tohoto počtu dosáhl dříve. Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v prosinci 2001 se vystřídalo osm týmů. Body každého týmu v Davis Cupu jsou kumulovány ze čtyř posledních ročníků.", "question": "Kterého dne byl odehrán nejdelší zápas v historii Davis Cupu?", "answers": ["2. února 2013"]}
{"title": "Ángel Labruna", "context": "19. září 1983 (ve věku 64 let) a 20. září 1983 (ve věku 64 let) Místo úmrtí Buenos Aires Klubové informace Konec hráčské kariéry Pozice útočník Úspěchy Mistrovství Jižní Ameriky ve fotbale 1946 Argentina 1955 Argentina Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Ángel Amadeo Labruna (28. září 1918, Buenos Aires – 20. září 1983) byl argentinský fotbalista. Hrával na pozici útočníka.[1] V dresu argentinské reprezentace se zúčastnil mistrovství světa ve Švédsku roku 1958.[2] Má též dvě zlaté medaile z mistrovství Jižní Ameriky (Copa América), a to z let 1946 a 1955.[3][4] Celkem za národní tým odehrál 37 zápasů, v nichž vstřelil 17 branek.[5] S CA River Plate se stal devětkrát mistrem Argentiny (1941, 1942, 1945, 1947, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957). Vstřelil v jeho dresu 293 ligových gólů, což je do dnešních dnů rekord argentinské ligy (který drží spolu s Arseniem Ericem, jenž vstřelil přesně stejný počet branek).[6] Brazilský časopis Placar ho vyhlásil 25. nejlepším fotbalistou 20. století.[7] Měl přezdívku La Máquina či El Feo. Den jeho narození, 28. září, slaví fanoušci River Plate každým rokem jako Svátek fanoušků River Plate. Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem. Reference ↑ http://www.transfermarkt.co.uk/en/ngel-labruna/profil/spieler_247103.html↑ http://www.rsssf.com/tables/58full.html↑ http://www.rsssf.com/tables/46safull.html↑ http://www.rsssf.com/tables/55safull.html↑ http://www.rsssf.com/miscellaneous/labruna-intlg.html↑ http://www.rsssf.com/tablesa/argtops-allt.html↑ http://www.rsssf.com/miscellaneous/best-x-players-of-y.html#placar100 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Ángel Labruna na Wikimedia Commons Portrét na World Football Legends", "question": "Na jaké pozici hrával Ángel Labruna?", "answers": ["Hrával na pozici útočníka."]}
{"title": "Miloš Forman", "context": "Miloš Forman, původně Jan Tomáš Forman, (* 18. února 1932 Čáslav) je režisér, scenárista a herec českého původu, žijící ve Spojených státech amerických. Je držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii, tří Zlatých glóbů a ceny BAFTA ve stejné kategorii. Jeho první manželkou (v letech 1958-1962) byla Jana Brejchová. Jeho synové z druhého manželství s Věrou Křesadlovou jsou dvojčata, divadelníci Petr a Matěj Formanovi. Potřetí se oženil s výrazně mladší Martinou Zbořilovou, která o jejich seznámení vydala knihu. Mají spolu další syny, dvojčata Andyho a Jima Formanovy. Jeho polovičním bratrem je matematik Joseph Kohn žijící v USA[zdroj? ]. Narodil se v protestantské rodině Anně Formanové (rozené Švábové) provozující hotel u Máchova jezera a Rudolfovi Formanovi, který působil jako středoškolský učitel. Jeho pravým otcem však byl známý pražský architekt židovského původu Otto Kohn. O svém pravém otci se však Miloš Forman dozvěděl až po válce. Mládí prožil jednak v rodné Čáslavi a střídavě i v penzionu Rut ve Starých Splavech. Hotel i s penzionem fungoval jen v létě, na zimu se rodina vracela do Čáslavi. Jako velmi mladý osiřel poté, co jeho rodiče byli zatčeni; otec pro své členství v odbojové skupině, matka pro pouhé falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky.", "question": "Kolik Zlatých glóbů získal Miloš Forman?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Broučí násep", "context": "Broučí násep Pás kolem pole ležící ladem, který slouží jako broučí násep Broučí násep[1][2] je forma biologického boje proti škůdcům v zemědělství a zahradnictví. Jedná se o pruh osázený trávou (trsy trávy) nebo trvalkami na poli nebo na zahradě, který podporuje a poskytuje stanoviště pro užitečný hmyz, ptáky a další živočichy, kteří se živí škůdci. Použití Broučí náspy se obvykle skládají z rostlin jako je slunečnice, bob, chrpa polní, koriandr, brutnák, Muhlenbergia (trávy z čeledi lipnicovité), kavyl a rod eriogonum z čeledi rdesnovité. Broučí náspy se používají ke snížení nebo k náhradě používání insekticidů[3] a mohou také sloužit jako útočiště ptákům a prospěšným hlodavcům. Například hmyz jako je zlatoočka obecná nebo lumci se živí škůdci.[4] Koncept náspů byl vyvinut v organizaci Game & Conservation Wildlife Trust ve spolupráci s anglickou Southamptonskou univerzitou. Mezi další významné výhody patří to, že může poskytovat stanoviště pro opylovače a ohrožené druhy. Pokud se používají místní druhy rostliny, endemická a původní flóra a fauna, je tím zároveň podporována tzv. ekologie obnovy. Historie pojmu Podle návrhu pojmu v Oxford English Dictionary, z března 2005 se anglický termín beetle bank začal používat na počátku devadesátých let 20. století, s publikovanými příklady z 22. srpna 1992 ve vydání časopisu New Scientist nebo ze dne 12. října 1994 v sekci společnost deníku Guardian: \"Broučí náspy\", nedávná iniciativa společnosti Game Conservancy Trust, by také měly přispívat k podpoře na zemi hnízdících ptáků a rovněž vytvářet kryt pro hmyz, který požírá mšice. To by mělo přinést úspory prostředků na hubení mšic. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beetle bank na anglické Wikipedii.↑ MACHOVEC, Jiří.", "question": "Na jakém principu funguje broučí násep?", "answers": ["poskytuje stanoviště pro užitečný hmyz, ptáky a další živočichy, kteří se živí škůdci"]}
{"title": "Zlatá horda", "context": "Gazarie(Janovská republika) Astrachaňský chanát Kazašský chanát Krymský chanát Sibiřský chanát Nogajská horda Kazaňský chanát Velká horda Moldavské knížectví Zlatá horda (tatarsky Altı Urda, آ ا, А У) je v západní Evropě říše rozšířený název pro říši nazývající se Ulug Ulus („Veliký stát“), známé také jako Ulus Džuči („Džučiho lid“, odtud „Džučiho země“, rusky З у) či podle podmaněných Kypčaků Kypčacký chanát. Byla rozlehlý státní útvar, který vznikl roku 1242 jako součást mongolské veleříše na ohromném prostoru východní Evropy a Sibiře. Roku 1260 se Zlatá horda stala samostatným státním útvarem. Ve druhé polovině 15. století se rozpadla na několik menších chanátů. Název Název Zlatá horda (mongolsky А О – Altan Ord, kazašsky Altı Orda, tatarsky Altı Urda, rusky З О – Zolotaja Orda) se objevil v západní Evropě mnohem později, a to až v 16. století v ruských pramenech (původně pouze „orda“). Historie Vznik a první rozmach Bátú-chán Říši založil po ukončení tažení do Evropy chán Bátú, vnuk Čingischánův, který dal před pokračováním výbojů přednost uspořádání dosud dobytých nesmírně rozlehlých oblastí a jejich obyvatelstva. Rozkládala se na ohromném území od severního Černomoří a úpatí Kavkazu přes Povolží až na západní Sibiř, kde tvořil jeho severní a východní hranici horní tok Obu. Jejím hlavním městem byla Saraj Bátú v deltě Volhy, blízko dnešní Astrachaně, později Saraj Berke (město není přesně lokalizováno, soudí se, že existovalo poblíž dnešního Volgogradu). Obě města stavěli křesťanští zajatci. Mongolští dobyvatelé sice žili ve stanech, podporovali ale usedlé obyvatelstvo, takže v jejich říši kvetla bohatá obchodní města: než je roku 1395 zničil Timur Lenk (Tamerlán).", "question": "Jak dopadla Zlatá horda?", "answers": ["Ve druhé polovině 15. století se rozpadla na několik menších chanátů"]}
{"title": "Zvuk slunečních hodin", "context": "Zvuk slunečních hodin je román české spisovatelky Hany Andronikové publikovaný v roce 2001. Román vypráví příběh Tomáše Kepplera, stavaře pracujícího za první republiky pro firmu Baťa, jeho ženy Rachel a syna Daniela. Děj se postupně ze Zlína přesouvá do Indie a pak zpět do Evropy zasažené druhou světovou válkou. Autorka používá postmoderní vypravěčské postupy, jako je střídání časových rovin a hledisek jednotlivých postav či fabulace založená na skutečných postavách a událostech. Zvuk slunečních hodin získal Literární cenu Knižního klubu za rok 2001 a v roce 2002 získala autorka cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. V kritikách se objevily pochvaly pro absenci sentimentu (Dana Malá v Mladé frontě Dnes 20. dubna 2002), \"propracovaný obraz dobového kontextu a místních reálií\" (Kateřina Ondřejová v Lidových novinách 27. dubna 2002) či rafinovanou fabulaci (Miroslav Jindra v doslovu knihy). == Děj == Příběh začíná v Kanadě v Coloradu roku 1989, kam přijíždí český emigrant Dan Keppler s rodinou, seznamuje se z Annou, také češkou, majitelkou malého hotelu, kde se Dan ubytoval. Přes silvestrovskou noc si vypráví své dramatické osudy. Danovi rodiče jsou Tomáš a židovka Ráchel. Tomáš pracuje jako architekt u obuvnické firmy Baťa. Díky Baťově expanzi se Tom i s rodinou dostává do Indie třicátých let, kde Tom projektuje novou obuvnickou továrnu.", "question": "Kdo je autorem knihy Zvuk slunečních hodin?", "answers": ["Hany Andronikové"]}
{"title": "Rčení", "context": "Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka vyjadřující určitou životní zkušenost, např. \"Nechá si pro krejcar koleno vrtat\" či \"má obě ruce levé\". == Související pojmy == Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky; já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice \"jako\", ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání: \"za\" – má sílu za koně; komparativ + než – má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa); \"nad\", \"přes\" – je chytrý nad lišku; přímá metaforická označení, např. baba, tele, křečekPodobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech: přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti; rčení je produktem lidové fantazie", "question": "Souvisí rčení s úslovím a pořekadlem?", "answers": ["Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem."]}
{"title": "Zemské jádro", "context": "Zemské jádro je geosféra nacházející se ve středu Země. Začíná zhruba v hloubce 2900 km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % hmotnosti Země, nejvyšší podíl v něm asi mají železo a nikl. Jádro má 2× větší měrnou hmotnost než zemský plášť. Dělí se na polotekuté vnější jádro (vnější poloměr 3470 km) a pevné vnitřní jádro (poloměr přibližně 1220 km). Mezi vnějším a vnitřním jádrem se v hloubce 5150 km pod povrchem země nachází jakási přechodná vrstva o tloušťce 160-500 km, známá jako diskontinuita Lehmanové. Hranicí mezi jádrem a pláštěm je obdobně Gutenbergova diskontinuita. Průměrné složení jádra je 86,2% železa 7,25% niklu 0,40% kobaltu, 5,96% síry a ostatní siderofilní prvky mají 0,04%. Polotekuté jádro je vyjma železa a niklu tvořeno nejspíše ještě kobaltem, sírou, křemíkem a kyslíkem, což mu dává polotekutou strukturu (silito-likvidní substrát). Jelikož je obal jádra tekutý, zabraňuje pronikání zemětřesných s-vln (sekundární vlny - příčné vlny) skrz tuto část, neboť tyto vlny nejsou schopny procházet skrz kapalinu. Vnější jádro musí obsahovat alespoň 10 % lehkých prvků, jak bylo zjištěno z měření. Působící vysoké tlaky na rozhraní plášť-jádro nedovolují kyslíku, aby mohl vstoupit do jádra a proto se předpokládá, že hlavním lehkým prvkem v zemském jádře je síra, která se zde bude vyskytovat ve formě troilitu (FeS). Pevné vnitřní jádro je tvořeno pevným skupenstvím zmiňovaného železa a niklu. Jeho vznik (před 1 až 1,5 miliardou let) je vysvětlován gravitační krystalizací původní taveniny. Do dnešního dne není přesně známo, zdali bylo jádro roztaveno zcela a nebo jenom jeho část, ale v současnosti se spíše předpokládá, že bylo roztaveno v období planetisimál celé. Jeho tvar neodpovídá kulovému, ale je zploštělé, odpovídá tedy spíše elipsoidu. Pevné jádro se každoročně otočí o 1-3 stupně více než polotekutý obal a zbytek Země, což je nejspíše důvod, proč vzniká magnetické pole planety Země. Jádro není dokonale vycentrované, mění rychlost své rotace a jeho tvar je s rotací proměnlivý. Díky obrovským tlakům (odhadovány na 1,4 miliónu atmosfér) je jádro velice žhavé a má velikou hustotu (teploty do cca 5100 °C a hustota v rozmezí 11,3-17,3 g/cm3, což bylo spočteno pomocí setrvačného momentu). Jádro současné Země tvoří mimo jiné železo pocházející z protoplanety Theia, díky které existuje také Měsíc.", "question": "Co je těžší, zemské jádro nebo zemský plášť?", "answers": ["Jádro"]}
{"title": "Milan Kundera", "context": "Milan Kundera (* 1. dubna 1929 Brno) je francouzský spisovatel českého původu, který od roku 1975 žije ve Francii. Své texty psal nejdříve česky, nyní francouzsky. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství a jeho dílo bylo v Československu až do sametové revoluce zakázáno. Je autorem básní, dramat, prózy a esejí a je také překladatel. Jeho texty patří mezi nejčastěji překládaná česká díla na světě. Milan Kundera se narodil v Brně, kde žil s rodiči v Purkyňově ulici. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný klavírista a rektor JAMU. V mládí se Milan Kundera učil hrát na klavír. Patřil k prominentům oficiální literatury v éře stalinismu[zdroj? ] a je příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po uchopení moci komunisty. Studoval na gymnáziu v Brně, kde roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku u M.V. Kratochvíla. Po skončení studia začal na FAMU vyučovat světovou literaturu, nejprve jako asistent, od roku 1958 jako odborný asistent a od roku 1964 již jako docent. V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl však vyloučen. Roku 1956 mu bylo členství obnoveno, ale v roce 1970 byl opět vyloučen. Po roce 1956 se postupně stal významným aktérem snah o liberalizaci kulturních poměrů z reformně komunistických pozic. Jeho první ženou byla Olga Haasová, dcera skladatele Pavla Haase. V roce 1967 vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů s úvodním referátem Nesamozřejmost existence českého národa. V něm mezi jiným odsoudil pokus zakázat filmy Věry Chytilové a osud české literatury označil za životně odvislý na míře duchovní svobody. Po srpnové intervenci zahájil svým článkem Český úděl v týdeníku Listy diskusi o českém údělu, na kterou zareagoval Václav Havel v časopise Tvář (č. 2/1968). Diskuse pokračovala i v časopisech Plamen a Host do domu. Od té doby se Kundera až na ojedinělou výjimku (esej Únos Evropy v exilovém časopise 150 000 slov) k politickým otázkám přímo nevyjadřuje. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži.", "question": "Patří Milan Kundera mezi nejznámější a nejpřekládanější české spisovatele?", "answers": ["Jeho texty patří mezi nejčastěji překládaná česká díla na světě."]}
{"title": "High-definition television", "context": "Proto také ten posun z 24 políček filmu na 25 snímků televize). Zároveň obraz s 50 půlsn./s dává pocit plynulejšího pohybu. V dobách analogové televize bylo prokládání přínosné pro subjektivní zlepšení obrazu při stejném objemu obrazové informace. Moderní zobrazovače problémy s poblikáváním v rytmu obrazové frekvence nemají, proto se od kompromisního prokládaní upouští. V normě HDTV se dnes vysílá prokládaně jen u nejvyššího rozlišení 1920×1080 pixelů. Avšak již v nové generaci nosičů Blu-ray se prosadilo neprokládané řádkování i u rozlišení 1920×1080, takže se pravděpodobně dočkáme této špičkové kvality obrazu i u HDTV. Technika neprokládaného snímání se využívá hlavně při digitalizaci filmového materiálu do HD kvality. Třetí údaj udává počet snímků, které se vykreslí za jednu sekundu, pro prokládaný obraz se používají jen frekvence 50 a 60, jež v tomto případě označují počet půlsnímků za sekundu. Příklad: Označení 720p23.976 se použije pro neprokládaný obraz s rozlišením 1280 × 720 bodů a 23,976 snímky za sekundu. 1080i50 znamená rozlišení prokládaného obrazu 1920 × 1080 bodů s 50 půlsnímky (tj. 25 celosnímky) za sekundu, někdy se ale tento formát HDTV označuje také jako 1080i25, protože označování formátů s prokládanými řádky není jednotné. Údaj o počtu snímků za sekundu se často vynechává a většinou se předpokládá hodnota 50 u prokládaného videa a hodnota 23,976 u videa neprokládaného. Volba formátu", "question": "Jak se označuje televize s vysokým rozlišením?", "answers": ["HDTV"]}
{"title": "Radhošť", "context": "Radhošť je hora v Moravskoslezských Beskydech na závěru výrazného Pustevenského hřbetu 3 km jihozápadně od Trojanovic a 6 km severovýchodně od Rožnova pod Radhoštěm. S výškou 1129 m n. m. jde o sedmou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd a o jejich nejzápadnější tisícovku. Podle pověstí měl na Radhošti od pradávna sídlo slovanský bůh Radegast - Bůh slunce, války a vítězství. Jeho podoba, jak ji ztvárňuje socha od Albína Poláška, nepůsobí zrovna mile a rozhněvat si ho by asi pro člověka nemuselo být příznivé. Přesto anebo právě proto Radegasta generace lidí milovaly i zatracovaly. Naši předkové k němu měli úctu. Zdaleka za ním přicházeli, aby mu přinesli dary - dobytek, část úrody, zvěř, kterou ulovili. Koncem jara pak na Radhošti staří Slované slavili letní slunovrat. O nocích se rozzářily vatry, lidé tančili a zpívali. Pohanské zvyky přetrvaly i do dob křesťanských a nezabránila tomu ani pověst, že modlu Radegasta prý strhli Cyril s Metodějem, kteří na místo postavili kříž. Další povídání o Radegastově modle vypráví o tom, že byla uložena v jakémsi podzemním radhošťském chrámu. Zní to sice jako nějaká pohádka, ale je nutné vzít v úvahu, že na nedalekých Pustevnách je dnes už téměř nepřístupná soustava tzv. pseudokrasových puklin. V minulosti vedly do podzemí tři vchody a je pravděpodobné, že v průběhu 18. století se dalo projít z Pusteven na Radhošť v podzemí. Vztahuje se k tomu i jedna z pověstí o Sirotku z Radhoště. Po středě 21. srpna 1968 byl mezi sochou Radegasta a vrcholem Radhoště i tábor vojáků sovětské armády \"dočasně umístěných na území Československa\". Vojska tehdejší Waršavské smlouvy vč. vojáků SSSR, byla i na území tehdejšího Československa od r. 1969 umístěna jako protiváha zvyšujícího se počtu vojáků armády USA, umístěné v blízkosti hranic na území Německé spolkové republiky od konce druhé sv. války.", "question": "Který slovanský bůh měl podle pověsti sídlo na Radhošti?", "answers": ["Radegast"]}
{"title": "Apple", "context": "V počítačích Apple je instalován standardně operační systém macOS a dotyková zařízení jsou poháněna operačním systémem iOS. Dalším známým softwarem je program pro přehrávání a uspořádávání hudební kolekce; iTunes. Mezi další aplikace od firmy Apple se řadí sada kancelářského balíku iWork a sada na vytváření hudby, fotek a videí iLife. Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh.", "question": "Kdo založil Apple?", "answers": ["Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne"]}
{"title": "Bavlna", "context": "Bavlna je jemná bílá substance sestávající z vláken získávaných ze semen rostlin, které patří k rodu Gossypium (bavlník). Na začátku 21. století se bavlna podílela cca 1/3 na světové spotřebě textilních vláken, bavlnou se zabývá (od pěstování bavlníku až po obchod s bavlněnými výrobky) asi 200 milionů lidí. Podle dosavadních poznatků se pěstoval bavlník na textilní vlákno už před několika tisíci lety, jak o tom svědčí nálezy ze 4. tisíciletí př. n. l. v Pákistánu nebo 7000 let staré textilie z Egypta nebo z Mexika. Systematické pěstování bavlníku za účelem prodeje vláken bavlny začalo v Egyptě, v Indii a v Peru. Ze 7. století před n.l. pochází asi nejstarší písemná zmínka o exportu bavlny – z Indie do (dnešního) Iráku. Do Evropy se prodala první bavlna asi o 200 let později a do Číny v 6. století n.l.. V 10. století se dostalo pěstování a zpracování bavlny na přízi do Evropy (Španělsko). Až do konce 18. století neexistovaly ani o pěstování ani o spotřebě bavlny žádné souhrnné údaje. Z jednotlivých informací se dá jen velmi zhruba odvodit, že spotřeba (ručně) spřádané bavlny nepřesáhla několik tisíc ročních tun. Podíl bavlny na celkové spotřebě textilních vláken nepřesahoval 5 % (vlna 77%, len a konopí 18%). Teprve po zavedení strojní výroby příze a s vynálezem vyzrňovacího stroje došlo ke značnému nárůstu spotřeby bavlny. V Anglii byla v roce 1771 uvedena do provozu první průmyslová přádelna bavlny na světě, první továrnu tohoto druhu ve střední Evropě postavil v roce 1797 Rakušan Leitenberger ve Verneřicích (okres Děčín). Od roku 1791 do konce 20. století se zvýšila celosvětová spotřeba z 213 000 tun na téměř stonásobek. Zpracování bavlny se v tomto období, obzvlášť ve 20. století přesunulo z Evropy a USA do Asie: X nepotvrzený odhad Ve 2. dekádě 21. století (2011-2015) dosáhla průměrná spotřeba bavlny 26,2 miliony tun ročně a výroba příze se dále přemísťuje do zemí, ze kterých pochází surovina: Statistika z roku 2015 uvádí 77 států od tropů po nejteplejší oblasti mírného pásu, ve kterých se pěstuje bavlník na asi 2,4 % světové orné půdy. Z cca 50 známých druhů se na začátku 21. století systematicky pěstují k získávání (\"výrobě\") textilních vláken následující tzv. \"kulturní\" druhy: bavlník chlupatý (Gosypium hirsutum) se pěstuje jako jednoletý keř.", "question": "Z jaké rostliny se získává textilní vlákno bavlna?", "answers": ["bavlník"]}
{"title": "Země", "context": "Země má relativně hustou atmosféru složenou ze 78 % dusíku, 21 % kyslíku, 0,93 % argonu, 0,038 % oxidu uhličitého a stopové množství jiných plynů včetně vodních par. Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů slunečního záření. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské rostliny a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Současná atmosféra je druhotnou atmosférou, kterou pozměnily živé organismy. Primární atmosféra vznikla při zformování planety, obsahovala toxickou směs sopečných plynů, které se uvolňovaly při odplynování magmatu. Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry (troposféry, stratosféry, mezosféry, termosféry a exosféry) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech. Obloha je na Zemi modrá, protože molekuly vzduchu rozptylují všemi směry proti očím pozorovatele ze zemského povrchu ze všech barev slunečního světla nejvíce právě modrou. Celková hmotnost atmosféry je asi 5,1×1018 kg, tedy přibližně 0,000 000 9 celkové hmotnosti Země. Klima na Zemi je dlouhodobě stabilní, ale mění se v závislosti na zeměpisné šířce. Nejteplejší je v tropech okolo rovníku, nejstudenější pak v polárních oblastech. V historii života na Zemi se klima mnohokrát změnilo, ale vždy umožnilo přežití živých organismů. Ve čtvrtohorách dochází k opakujícím se dobám ledovým, které střídají teplejší období. Poslední doba ledová skončila před asi 10 000 lety. Související informace naleznete také v článku Počasí. Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě.", "question": "Kde je klima na Zemi nejstudenější?", "answers": ["v polárních oblastech"]}
{"title": "Kuřička hadcová", "context": "Kromě České republiky tedy jinde neroste, z hlediska ohrožení je proto řazen do kategorie C1, kriticky ohrožený druh. Minuartia verna auct. p.p. Minuartia verna subsp. collina auct. Kuřička hadcová je drobná rostlinka s bílými květy, kvetoucí od května do června. Jedná se o obligátní serpentinofyt, výskytem je vázána na podklad tvořený horninou hadcem, neboli serpentinit. Roste v polostínu na skalních plošinách, ve štěrbinách a na mělkých hadcových půdách v řídkých borových lesích. Rozmnožuje se výhradně semeny. V minulosti byly známy tři lokality, kde se kuřička hadcová vyskytovala, ale v Borku u Chotěboře vyhynula už v 70. letech 20. století a u Kamberka na Hadcích u obce Hrnčíře se zachovala pouze málo početná populace. Z hlediska přežití druhu je nejperspektivnější oblast Dolnokralovických hadců, svahy okolo přehrady Želivka a lokality u obcí Sedlice a Bernartice. Natura 2000 - Evropsky významné lokality v České republice - kuřička Smejkalova", "question": "Kdy vyhynula kuřička hadcová v Borku u Chotěboře?", "answers": ["v 70. letech 20. století"]}
{"title": "Karel Gott", "context": "Karel Gott (* 14. července 1939, Plzeň) je český šlágrový zpěvák, herec a malíř. Je mnohonásobný držitel ocenění Zlatý slavík a po roce 1996 Český slavík. Dohromady jich má, i s posledním získaným v roce 2017, 42. Od roku 1965 se prodalo 50 milionů nosičů desek Karla Gotta, což z něj dělá nejúspěšnějšího českého interpreta dosud (aktuální k roku 2019). Dosud vydal 293 sólových alb v zahraničí i na domácí scéně. Kromě Slavíků dostal více než 120 televizních ocenění, 8 zlatých desek, 1 diamantovou desku, opakovaně se umisťoval na prvních příčkách hitparád a prodeje desek. Nazpíval celkem 978 písní. Spolupracoval s mnoha významnými umělci. == Život == === Dětství a mládí === Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni jako jediný potomek Karla Gotta (26. října 1911 Plzeň – 1982) a Marie, rozené Valešové (16. října 1910 Plzeň – 1977). V mládí chtěl být malířem a po ukončení školní docházky v Plzni se v Praze neúspěšně pokoušel o studium výtvarného umění. Když nebyl přijat, odešel do učení (ČKD) v oboru elektromontér. Během učňovských let se věnoval své druhé velké lásce – hudbě a zpěvu. Aby se stal zpěvákem, šel na konzervatoř. V 50. letech příležitostně vystupoval zároveň jako zpěvák – amatér a účastnil se různých pěveckých soutěží. Poprvé na sebe upozornil v roce 1957, tedy v době, kdy v Československu stále ještě doznívala éra swingu a rock'n'roll bylo možné slyšet jen v klubech (Akord klub, Reduta). U poroty sice zcela propadl, avšak dostal nabídku na angažmá v pražských tanečních kavárnách s orchestry (např. Karel Krautgartner). Vedle svého zaměstnání v ČKD začal poloprofesionálně vystupovat jako zpěvák. === Počátky jeho působení === Karel Gott se v roce 1958 přihlásil na soutěž amatérských zpěváků, kde získal první místo a začal častěji vystupovat v různých kavárnách. Tato večerní vystoupení se dostávala do konfliktu s jeho zaměstnáním, a proto se v roce 1960 rozhodl definitivně odejít z ČKD a začít se věnovat profesionálně zpěvu (v dokumentu z roku 1986 na tento krok vzpomínal s tím, že pak míval časté špatné sny o tom, jak zpívá před sálem, kde sedí pouze jeho mistr a jeho otec, který říká: \"Proč jen se ten chlapec raději nedržel řemesla...\")[5]. Začal studovat na pražské státní konzervatoři, kde studoval do roku 1963 operní zpěv u prof. Konstantina Karenina (žák ruského pěvce Šaljapina) a do roku 1966 studoval dálkově.", "question": "Kdy se narodil Karel Gott?", "answers": ["14. července 1939"]}
{"title": "Evropa", "context": "Znakem všech průmyslových oblastí je nakupení sídel, zejména ve střední Anglii, Nizozemsku, Porúří, Porýní a v Sasku, v Horním Slezsku, Donbasu a Pádské nížině. Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství v Evropě. Nábožensky dominuje evropskému prostoru křesťanství, které však v mnoha zemích ustupuje silné sekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti, nejvíce patrné je to v případě severských zemí, Česka, Francie a Estonska. Na druhou stranu v některých tradičně katolických zemích přetrval velký vliv katolické církve, klasickým příkladem jsou Polsko, Litva, Irsko, Malta, San Marino a samozřejmě Vatikán. Mezi další větve křesťanství v Evropě patří pravoslaví a na severu a v Anglii protestantismus. V některých oblastech na Balkáně převládlo jako hlavní náboženství sunnitský islám. Podrobnější informace naleznete v článku Hospodářství Evropy. Evropa patří k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety. Průmyslová odvětví mají dlouhou tradici, zemědělství je intenzivní. Ze světového hlediska má význam těžba uhlí, ropy, zemního plynu, železné rudy, bauxitu, niklu, rtuti, magnezitu, fosfátů a draselných solí. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je strojírenství. V Evropě jsou rozvinuty všechny druhy dopravy a má největší objem zahraničního obchodu ze všech světadílů.", "question": "Co je kolébkou tzv. západní civilizace?", "answers": ["Evropa"]}
{"title": "Svízel sudetský", "context": "Vyžaduje půdy sušší, mělké, na humus chudé, minerálně bohaté a zásadité až neutrální, nutně potřebuje nezastíněné stanoviště. Vyskytuje se obvykle na teplých, ke slunci přikloněných stráních. Roste často v místech, kde sněžné laviny narušují půdu a umožňují semenáčům snáze kořenit, někdy ovšem lavina smete i dospělé rostliny. == Popis == Vytrvalá, trsnatá rostlina která nebývá vyšší než 10 až 15 cm. Lodyhy má vystoupavé nebo přímé, v průřezu hranaté, rozvětvené, lysé a hladké. Společně s nimi vyrůstají z krátkého oddenku s tenkými kořínky i sterilní nekořenující prýty. Lodyhy mají střední internodia 1,5 až 2krát delší než jsou jejich listy které ve středu lodyhy bývají dlouhé 15 až 20 mm a široké 1 až 1,5 mm. Listy, v průřezu spíše tlustší, jsou uspořádané po pěti až šesti v nepravých přeslenech, jsou vynikle jednožilné, tuhé, tmavě zelené, úzce obkopinaté a na konci krátce zahrocené, po okraji jsou hladké a jen ojediněle porůstají nazpět ohnutými chlupy. Listy při sušení tmavnou a ty zespodu lodyhy opadávají již při kvetení, vrchní naopak mohou někdy přečkat zimu i zelené. Z úžlabí listů rostou na 1,5 mm dlouhých stopkách drobné bílé květy sestavené do latovitého květenství které je v obrysu široce až protáhle vejčité. Oboupohlavné květy mají kališní lístky téměř neznatelné, kolovitá srostloplátečná koruna o průměru do 3 mm má čtyři bílé lístky které jsou ploché, protáhlé a špičaté. Čtyři tyčinky jsou ke koruně přirostlé, spodní dvoudílný semeník nese dvě volné čnělky. Kvetou v červnu a červenci, opylovány jsou hmyzem. Svízel sudetský je tetraploid a jeho počet chromozomů je n = 22. Plodem je dvounažka složená ze dvou tmavě hnědých až hnědě černých, lysých, protáhle ledvinovitých, 1,5 mm dlouhých a 1 mm širokých merikarpů s pravidelně uspořádanými polokulovitými hrbolky na povrchu. Semena (merikarpy) jsou rozšiřována endozoochoricky nebo epizoochoricky. Rozmnožuje se hlavně semeny a jen omezeně rozrůstáním oddenků. == Ochrana == Svízel sudetský patří ke druhům které rostou na poměrně malých areálech a mají tendenci vytvářet populace, které se od původních několika znaky odlišují a jsou proto popisovány jako samostatné druhy. Malý počet lokalit na kterých se vyskytují (mohou proto snadno vymizet) je hlavní příčinou jejich vzácností.", "question": "Jaké květy má Svízel sudetský?", "answers": ["drobné bílé květy"]}
{"title": "Obléhání Brna (1645)", "context": "Obléhání Brna (3. května – 23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojáků generála Lennarta Torstensona. Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce). Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů. Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně. Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové.", "question": "Který císař učinil z Brna hlavní město Moravy?", "answers": ["Ferdinand II."]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Například nabubřelé projevy v Titu Andronicovi z pohledů některých kritiků často jen zpomalují děj a verše ve Dvou šlechticích z Verony jsou popisovány jako strnulé. Brzy si však začal Shakespeare tradiční styl přizpůsobovat pro své vlastní účely. Úvodní monolog Richarda III. má své kořeny ve vlastním prohlášení Neřesti ve středověkém dramatu. Ve stejné době Richardovo sugestivní sebeuvědomění už netrpělivě očekává monology zralých Shakespearových her. Žádná jednotlivá hra nepředstavuje změnu od tradičního k volnějšímu stylu. Shakespeare během celé své kariéry tyto dva styly propojoval, přičemž Romeo a Julie je snad nejlepším příkladem tohoto přístupu. V době vytvoření Romea a Julie, Richarda II. a Snu noci svatojánské v polovině 90. let 16. století začal psát Shakespeare více přirozenou poezii. Metafory a obrazy ve zvýšené míře obrátil k potřebám samotného dramatu. Standardní básnickou formou Shakespeara byl blankvers, složený v jambickém pětistopém verši. V praxi to znamenalo, že verše byly obvykle bez rytmu a verš tvořilo deset slabik, přednášených s důrazem na každé druhé slabice. Blankvers z jeho raných her je zcela odlišný od těch pozdějších. Je často krásný, ale věty tíhnou k začátku, pozastavení a ukončení na konci verše s rizikem jednotvárnosti. Poté co Shakespeare zvládl tradiční blankvers, jej začal narušovat a měnit jeho průběh. Tato technika ve hrách jako jsou Julius Caesar a Hamlet uvolnila novou sílu a pružnost poezie.", "question": "Kdo vytvořil většinu ze svých známých děl mezi lety 1589 a 1613?", "answers": ["Shakespeare"]}
{"title": "Tartuská univerzita", "context": "Univerzita v Tartu (estonsky Tartu Ülikool; latinsky Universitas Tartuensis) je považována za nejprestižnější estonskou univerzitu. Univerzita byla založena pod jménem Academia Gustaviana roku 1632 švédským králem Gustavem Adolfem II. ; je tak po Vilenské univerzitě druhou nejstarší univerzitou v Pobaltí a má poměrně bohatou historii. == Historie == Tato původně švédsko-latinská univerzita zanikla roku 1710, když bylo Švédské Estonsko obsazeno Ruským carstvím. Baltští Němci využili o téměř století později nabídky carů Pavla I. i Alexandra I. a znovuobnovili univerzitu roku 1802, tentokrát už jako čistě německojazyčný ústav, pod názvem Imperátorská dorpatská univerzita (německy Kaiserliche Universität zu Dorpat); v tomto období dosahovala zdejší výuka vysoké, evropsky srovnatelné úrovně. Když však přišla vlna rusifikace, bylo jak město, tak škola přejmenovány: v letech 1893–1917/18 se škola jmenovala Imperátorská jurjevská univerzita (rusky И Ю у, Imperatorskij Jurjevskij universitět) a jako hlavní vyučovací jazyk se tehdy zavedla ruština, což vedlo k odchodu německých profesorů. Po vzniku nezávislého Estonska byla univerzita nacionalizována a obnovena (1919), s výukou výhradně v estonštině. Po vymanění se Estonska zpod SSSR byla univerzita od roku 1992 opět ustavena jako samosprávná instituce s akademickými svobodami. Nejprve se při organizaci studia hledala inspirace ve studijním systému USA, od roku 1999 se však všechny estonské vysoké školy zapojily do Boloňského procesu. Tartuská univerzita je také členem sdružení evropských prestižních univerzit Coimbra Group a spolupracuje s jinými školami i v rámci Utrechtské sítě. == Odkazy == === Literatura === Tereza Krčálová. Tartu a jeho univerzita // časopis Navýchod, číslo 3/2003. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Tartuská univerzita ve Wikimedia Commons", "question": "Kto založil Tartuskú univerzitu?", "answers": ["Gustavem Adolfem II"]}
{"title": "Trolejbusová doprava ve Vratislavi", "context": "V polské Vratislavi byla na začátku 20. století krátký čas v provozu první trolejbusová síť na území dnešního Polska. První, a také jediná vratislavská trolejbusová trať (systému Lloyd – Kohler) byla zprovozněna 20. března 1912 společností Gleislose Bahn Brockau GmbH (Bezkolejová dráha Brochów). Linka byla dlouhá 4,4 km a vedla od tramvajové vozovny ve Wilczym Kątu do tehdy samostatného města Brochów (nyní část Vratislavi). Kvůli technickým problémům ale byla již v roce 1913 zrušena. Provoz obstarávaly čtyři trolejbusy a dva vlečné vozy. V roce 1947 se ve Vratislavi vážně uvažovalo o zprovoznění několika trolejbusových linek. Dokonce bylo do města dovezeno sedm vozů Fiat z Wałbrzychu. Ty ale byly o dva roky později předány do Gdyně a trolejbusy se tak po Vratislavi již nikdy nerozjely. == Externí odkazy == (polsky) Krátký popis s fotkou vratislavských trolejbusůV tomto článku byl použit překlad textu z článku Trolejbusy we Wrocławiu na polské Wikipedii.", "question": "Byla délka první Vratislavské trolejbusové trati větší než 6 kilometrů?", "answers": ["Linka byla dlouhá 4,4 km a vedla od tramvajové vozovny ve Wilczym Kątu do tehdy samostatného města Brochów (nyní část Vratislavi)."]}
{"title": "Mechy", "context": "Mechy (Bryopsida (sensu lato), Bryophyta (sensu stricto), ale také Musci či Muscophyta) jsou výtrusné rostliny, u kterých nejsou plně vyvinuté cévní svazky a gametofyt výrazně převládá nad sporofytem. Podle tradičního systému se společně s hlevíky a játrovkami řadily do oddělení mechorosty, v novém pojetí jsou vlastním oddělením. Je známo asi 10 000 druhů v 700 rodech; jedná se o druhé nejpočetnější oddělení vyšších rostlin po krytosemenných. Mechy jsou zelené vyšší, ale necévnaté rostliny malého vzrůstu, s výraznou schopností zadržovat vodu. Většinou preferují vlhká a stinná stanoviště. Také to jsou pionýrské rostliny. V životním cyklu výrazně převládá haploidní gametofyt. Gametofyt, mechová rostlinka, je schopná fotosyntézy a má poměrně složitou stavbu. Stélka je rozlišena na kořínky, příchytná vlákna (rhizoidy), lodyžku (kauloid) a lístky (fyloidy). Mnohobuněčné rhizoidy fixují mechovou rostlinku k podkladu. Lodyžka má již diferencovaná pletiva, nalezneme i jednoduchá vodivá pletiva. Stěna lodyžky je rovnoměrně ztlustlá, pokožka může být pigmentovaná. Je olistěná, lístky jsou zelené a probíhá v nich fotosyntéza. Gametangia, tedy pohlavní orgány, vyrůstají na vrcholu lodyžky. Mechové rostlinky mají oddělená pohlaví. Samčí pohlavní orgány, pelatky (antheridia) produkují dvoubičíkaté spermatozoidy, které se ve vlhkém prostředí aktivně pohybují. Samičí zárodečníky (archegonia) obsahují velkou nepohyblivou vaječnou buňku. Po oplození vzniká na gemetofytu sporofyt. Sporofyt je tvořen nohou, štětem a sporangiem - tobolkou, která produkuje haploidní výtrusy. U rašeliníků a štěrbovek štět chybí. Tobolka má dvoubuněčné průduchy, je vyztužena středním sloupkem (columela), kolem kterého je výtrusorodé pletivo (archesporum). V něm buňky prodělávají meiózu a tvoří se výtrusy. Sporangium je kryté víčkem a čepičkou (kalyptra). Výtrusy dozrávají najednou, ale vypadávají postupně díky obústí, věnci hydroskopických zubů.", "question": "Jsou mechy výtrusné rostliny?", "answers": ["Mechy (Bryopsida (sensu lato), Bryophyta (sensu stricto), ale také Musci či Muscophyta) jsou výtrusné rostliny, u kterých nejsou plně vyvinuté cévní svazky a gametofyt výrazně převládá nad sporofytem."]}
{"title": "Daiquiri", "context": "Byl vymyšlen kolem r. 1896 ve městě Santiago de Cuba americkým důlním inženýrem Jenningem Coxem ve chvíli nedostatku ginu. Název dostal podle místního dolu na železnou rudu a přilehlé pláže. Tento koktejl měl v oblibě také známý spisovatel Ernest Hemingway, který ho ale pil bez cukru.", "question": "Kdo vymyslel koktejl Daiquiri?", "answers": ["Jenningem Coxem"]}
{"title": "Klobouk", "context": "Klobouk je součást oblečení, slouží jako pokrývka hlavy. Ve srovnání s čepicí je větší a propracovanější a především se dělí na tři části: střecha či korpus mívá ploché dýnko, spodní okraj je široký, plochý nebo zvlněný, zvaný krempa, obepíná celý obvod klobouku jako okruží. Nemá-li klobouk krempu, může mít čelní štítek. Nejčastějším materiálem pro výrobu klobouku je vlněné sukno, plst - zvířecí chlupy, používají se však i materiály jiné - kůže, lehké tkaniny jako len, rostlinná vlákna jako sláma nebo štípaný bambus, aj. Klobouky bývají opatřeny nejrůznějšími ozdobami, nejčastěji stuhou s mašlí, štítkem, monogramem, erbem. Za stuhou bývá vetknuto ptačí pírko, jindy je dýnko ozdobeno chocholem z pštrosího či jiného peří. Klobouky dámské mívají dvě mašle k zavázání pod bradu a hojnou výzdobu na krempě či na střeše, například umělé květiny či ovoce. Klobouk je doložen již na vyobrazeních ze starověké Mezopotámie a Řecka. V Evropě se klobouky hromadně začaly znovu užívat až od 15. století. Klobouk byzantského císaře, římských císařů Zikmunda Lucemburského nebo Rudolfa II. při některých příležitostech nahrazoval panovnickou korunu, stejně jako knížecí klobouk (tzv. Herzogshut) rakouských knížat. Významnými obdobími rozvoje klobouků byly renesance, baroko a historické styly oblékání v 19. století. Klobouky byly a jsou často odznakem důstojenství (panovníků, církevních představitelů), úřadu nebo povolání, byly a dodnes jsou také součástí některých uniforem a livrejů. V minulosti byly klobouky vždy odznakem svobodného člověka, atributem společenského postavení nositele či nositelky a nebylo myslitelné vyjít na ulici prostovlasý/á. Na znamení pozdravu, úcty či podřízenosti se pánské klobouky smekaly. Smeknutí doprovází úklon hlavy nebo poklona horní poloviny těla. V přítomnosti panovníka, při bohoslužbě, při pohřbu a podobných příležitostech je si nesměl žádný muž ponechat klobouk na hlavě. V přítomnosti nadřízeného služebně podřízený musel klobouk smeknout. Smeknutím klobouku muž doprovázel nebo nahrazoval pozdrav. V současnosti je nošení klobouků příležitostné, z praktických důvodů stále trvají klobouky sluneční. U mužů bývá tradiční typ městského klobouku chápán jako módní prvek nebo určitá extravagance. Ženy většinou užívají klobouky při významných společenských událostech, například bílý klobouk se závojem jako svatební, nebo černý klobouk se závojem jako smuteční. Je slušností pro muže i ženy brát si klobouky na určité události, např. na dostizích se stále nosí pánský klobouk \"trilby\". K bontonu dodnes patří smeknout klobouk při vstupu do domu (bytu, restaurace, kostela...), při veřejném nesení státních symbolů (zejména vlajky), při produkci státní hymny, během pohřbů nebo pokud jede okolo. pohřební vůz s nebožtíkem - platí jen pro muže. australák buřinka - vyztužený klobouk z plsti, s úzkou po stranách vzhůru otočenou střechou cylindr fez - orientální klobouk válcového tvaru se střapcem nahoře, nejčastěji červené barvy s černým střapcem girarďák - čti žirarďák.", "question": "Odkdy se začaly v Evropě hromadně používat klobouky?", "answers": ["od 15. století"]}
{"title": "Cyklistická trasa 12", "context": "Cyklistická trasa 12 Cyklistická trasa U Mlýnské stoky v Českých Budějovicích U Dlouhého mostu v Českých Budějovicích Cyklistická trasa 12 je cyklistická trasa Klubu českých turistů I. třídy určená pro cyklistiku vedená mezi obcemi Dolní Dvořiště a Lom. Prochází okresy Český Krumlov, České Budějovice a Tábor. Délka trasy je 111,5 km. Vzdálenost vzdušnou čarou je 81 km. Je součástí evropské cyklistické trasy EuroVelo 7 (Středoevropská trasa). Křížení s jinými cyklistickými trasami kmbodnavazující, křižující trasysouřadnicenadm. výška 0Dolní Dvořiště, hraniční přechod48°38′38″ s. š., 14°27′15″ v. d.*624 m * 27,5Český Krumlov 104748°48′53″ s. š., 14°18′47″ v. d.*519 m * 53České Budějovice, Háječek 122 1018 1050 1096 110048°58′20″ s. š., 14°28′22″ v. d.*385 m * 63Hluboká nad Vltavou, rozcestí 1078 1079 1080 1081 108249°2′57″ s. š., 14°26′29″ v. d.*375 m * 111,5Lom 11 31 3249°21′46″ s. š., 14°37′41″ v. d.*465 m * * přibližný údaj Obce na trase Značka trasy Dolní Dvořiště Rožmitál na Šumavě Český Krumlov Zlatá Koruna Kamenný Újezd Boršov nad Vltavou České Budějovice Hluboká nad Vltavou Dolní Bukovsko Zálší (okres Tábor) Hlavatce (okres Tábor) Želeč (okres Tábor) Lom (okres Tábor) Externí odkazy Dostupné mapy ke článku OSMMapy.czBing Souřadnice ve formátu KML: Export Obrázky, zvuky či videa k tématu Cyklistická trasa 12 na Wikimedia Commons Cyklistická trasa 12 na webu Cyklotrasy Cyklistická trasa 12 v projektu OpenStreetMap mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Cyklistika | Česko", "question": "Jak dlouhá je Cyklistická trasa 12?", "answers": ["111,5 km"]}
{"title": "Kaspické moře", "context": "Kaspické moře (rusky К mо nebo К; persky د م; ázerbájdžánsky Xə də; kazašsky К т; turkmensky Hazar deňizi; řecky Kaspion pelagos; latinsky Mare Caspium) je endorheické jezero rozprostírající se mezi Asií a Evropou (resp. ruskou částí Evropy). Na jeho březích leží 5 států: Rusko (Dagestán, Kalmycko a Astrachaňská oblast), Kazachstán (Atyrauská a Mangystauská oblast), Turkmenistán (Balkan), Írán (Golestán, Mázandarán a Gílán) a Ázerbájdžán. Má rozlohu 376 000 km2. Je ze severu na jih 1 200 km dlouhé a průměrně 320 km široké, průměrná hloubka je 184 m a maximální hloubka dosahuje 1 025 m. Objem vody je 78 000 km3. Rozloha povodí je 3 500 000 km2 (z toho více než třetinu činí povodí Volhy). Hladina leží 28,5 m pod úrovní světového oceánu. Kaspické moře není mořem v pravém slova smyslu, neboť není součástí světového oceánu – z tohoto hlediska je to slané jezero, podobně jako např. Mrtvé moře. Geologicky se nicméně jedná o část někdejšího oceánu, která od něj byla oddělena vyzdvižením pevniny. Dno nejhlubších částí Kaspického moře má proto charakter oceánské kůry, čímž se liší od běžných kontinentálních jezer. Mezi jezery je Kaspické moře největší a nejobjemnější na světě. Má asi o polovinu větší plochu a 3,5krát větší objem než všechna americká Velká jezera dohromady. Je ovšem až třetí nejhlubší, po Bajkalu a Tanganice. Jeho slanost je asi třetinová oproti průměru oceánu, ovšem je velmi nerovnoměrná – severní konec je díky velkým přítokům téměř sladkovodní a směrem k jihu slanost stoupá. Kaspické moře je také jezerem s nejvyšším počtem států na březích – pět (před rozpadem Sovětského svazu to však byly jen dva). Pro tři z nich (Ázerbájdžán, Kazachstán, Turkmenistán) se jedná o jediné \"moře\", k němuž mají přístup. == Název == Název je odvozený od dávného kmene Kaspijců, kteří žili ve východní části Kavkazu. Také jiná historická jména (Hyrkánské, Chvalynské nebo Chazarské moře atd.) jsou odvozena od historických národů či zemí situovaných kolem jeho břehů. == Geografie == === Pobřeží === Délka pobřeží je 7000 km. Pobřeží není příliš členité. Větší zálivy jsou na severu Kizljarský a Komsomolec, na východě Mangyšlakský, Kenderli, Kazašský, Kara-bogaz-gol a Krasnovodský a na západě Agrachanský záliv a Bakinská zátoka. Na jihu se nacházejí mělké laguny. Břehy v severní části jsou nízké, velmi táhlé a charakteristické množstvím vysušených míst.", "question": "Jaká voda je v Kaspickém moři?", "answers": ["slané"]}
{"title": "Chronická respirační nemoc kura domácího", "context": "Klinicky zjevná infekce bakterií Mycoplasma gallisepticum (MG) u kura domácího se označuje jako chronická respirační nemoc (angl. chronic respiratory disease, CRD) a u krůt jako infekční sinusitida. Nemoc je charakterizována respiračními příznaky, kýcháním, výtokem z nosu a u krůt také často sinusitidou (zánět dutin nosních). Klinické příznaky se vyvíjejí pomalu a nemoc probíhá chronicky s vysokou morbiditou a relativně nízkou mortalitou. Vnímavost k onemocnění je zvýšena v nevyhovujících zoohygienických podmínkách, při nekvalitní výživě, po vakcinacích, při změně prostředí, v období pohlavního dospívání, tedy při všech stresových situacích. Význam onemocnění je hospodářský i veterinární; zdravotní význam CRD pro člověka nemá. Ekonomické ztráty vznikají zejména konfiskací na porážce, zhoršenou konverzí krmiva, sníženou snáškou a finančními náklady na kontrolu výskytu nemoci, její léčbu a eliminaci. První údaje o výskytu Mycoplasma spp. u drůbeže se v odborné literatuře vyskytují velmi brzy. Dodd (1905) popsal \"oteklou hlavu\", jako jeden z příznaků onemocnění u krůt. Nelson (1933) popsal jako první při rýmě drůbeže nález kokobacilárních tělísek v nosním odměšku a pěstoval je v kuřecích embryích a dokonce i v buněčných kulturách.", "question": "Jak se nazývá klinicky zjevná infekce bakterií Mycoplasma gallisepticum u krůt?", "answers": ["infekční sinusitida"]}
{"title": "Fritz Haber", "context": "Fritz Haber (9. prosince 1868 Breslau – 29. ledna 1934 Basilej) byl německý fyzikální chemik. Roku 1918 získal Nobelovu cenu za svůj vynález Haber-Boschova procesu, průmyslového postupu syntézy amoniaku z plynného dusíku a plynného vodíku. Tento vynález umožnil průmyslovou velkovýrobu syntetických hnojiv a výbušnin. Haber společně s Maxem Bornem navrhl Bornův–Haberův cyklus jako metodu pro zjišťování mřížkové energie iontových sloučenin. Haber je také považován za \"otce chemické války\" kvůli své dlouholeté průkopnické práci na vývoji a způsobech bojového využití chlóru a dalších jedovatých plynů během první světové války, zejména jeho nasazení během druhé bitvy u Yper. == Životopis == Pocházel z bohaté židovské rodiny pruského velkoobchodníka s drogistickým zbožím. Byl zvídavým gymnaziálním a později universitním studentem s velkou touhou po vzdělání, i když s nijak skvělými studijními výsledky. Jeho největším zájmem byla chemie. Váhal mezi chemií organickou a fyzikální. Zvítězila chemie fyzikální. Celý život se Haber zajímal i o matematiku, filosofii, literaturu a poezii. Pokoušel se uplatnit v otcově obchodě nebo přímo v chemickém průmyslu. Jeho pokusy však skončily neslavně. Uplatnění našel až v univerzitní výzkumné a později pedagogické práci. Od roku 1911 byl ředitelem Institutu císaře Viléma v Berlíně. Haber byl také velmi oblíbeným univerzitním profesorem chemie. Mezi studenty byl velmi oblíbeným i když obávaným břitkým diskutérem. Dokázal bavit své nejbližší jistou dávkou komediálního a uměleckého nadání. Stal se přítelem Alberta Einsteina a dalších významných německých osobností. Přes svou kontroverzní účast na světové válce Haber nebyl žádný brutální válečník. Byl ctižádostivým vlastencem, zcela oddaným německému státu. Toužil po kariéře ve službách německého státu, třeba i v armádě, přestože ho jeho židovský původ citelně znevýhodňoval v době narůstajícího antisemitismu na přelomu 19. a 20. století. == Ypres == Haber je považován za \"otce\" skutečné chemické války, zrozené při chemickém útoku Němců u belgické obce Ypres dne 22. dubna 1915. Při útoku bylo vypuštěno asi 170 tun chlóru z 5 700 tlakových lahví umístěných na šestikilometrovém úseku fronty. Každá z lahví obsahovala kolem 30 kg plynu. Ocelové lahve byly opatřeny sifonovou trubkou. Tím bylo dosaženo toho, že unikat mohla kapalná fáze chlóru. Tlakové lahve byly ve svislé poloze umístěny v rozestupech jednoho metru do německých zákopů. Na uzávěry lahví byly našroubovány olověné trubice, sahající nad okraj zákopu a směřující k zákopům nepřítele. Zkapalněný chlór po vypuštění začal okamžitě vytvářet těžká žlutozelená mračna. Ta se zvolna mísila se vzduchem. Příhodný vítr hnal oblaka k pozicím nepřítele a vzhledem k tomu, že plynný chlór je dvakrát těžší než vzduch, plyn zatékal do zákopů a veškerých podzemních prostor.", "question": "Získal Fritz Haber nobelovu cenu?", "answers": ["Roku 1918 získal Nobelovu cenu za svůj vynález Haber-Boschova procesu, průmyslového postupu syntézy amoniaku z plynného dusíku a plynného vodíku."]}
{"title": "Alžírsko", "context": "Alžírsko (arabsky ا; Alžírská demokratická a lidová republika) je stát na severu Afriky a na pobřeží Středozemního moře. S rozlohou 2 381 741 km2 je největší zemí v Africe a desátou největší na světě. V roce 2013 zde žilo okolo 37 900 000 obyvatel. Země je prezidentskou republikou s 48 provinciemi. Od roku 1999 je prezidentem Abdelazíz Buteflika. Hlavním a největším městem je Alžír. Související informace naleznete také v článku Dějiny Alžírska. V 11. století př. n. l. existovala při pobřeží obchodní kolonie Féničanů. V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. přišli na území dnešního Alžírska předci Berberů. V 1. století př. n. l. zde vznikla římská provincie Mauretania Caesarensis. V letech 46 až 429 ovládali toto území Římané, které vystřídali Vandalové a Byzantici. Roku 1529 bylo Alžírsko připojeno k Osmanské říši Chairem ad-Dinem a jeho bratrem Arujem, který udělal z Alžírska základnu tzv. barbarských korzárů. Odhaduje se, že v průběhu 16. až 19. století bylo severoafrickými piráty odvlečeno do otroctví až 1 milion Evropanů. V roce 1830 provedla Francie do země invazi a v roce 1847 se Alžírsko dostalo pod její nadvládu. Desítky tisíc kolonistů z Francie, Itálie, Španělska a Malty přijely do Alžírska, aby hospodařily na pobřežních planinách a zabraly nejdražší pozemky ve městech vyvlastněné francouzskou vládou. Lidé evropského původu a původní alžírští Židé byli od konce 19. století právoplatnými francouzskými občany, na rozdíl od většiny alžírských muslimů, kteří zůstali až do roku 1947 mimo francouzské právo nemajíce občanství ani volební právo. Počátek 20. století přivedl první snahy o změnu poměru sil. Důležitými daty byl rok 1943, kdy byl vypracován \"Manifest alžírského lidu\" a rok 1946, kdy vzniklo Hnutí za vítězství demokratických svobod (MTLD). Po roce 1954 se část MTLD transformovala do FNO (Fronta národního osvobození). (AFRISOU, Bajer) V roce 1954 zahájila Národní osvobozenecká fronta (NOF) guerillovou Alžírskou válku o nezávislost. Po skoro deseti letech války ve městech i na venkově se jí podařilo v roce 1962 vyhnat Francouze ze země.", "question": "Ve kterém roce bylo Alžírsko připojeno k Osmanské říši?", "answers": ["1529"]}
{"title": "Svatá Nina", "context": "Názory římskokatolické a pravoslavné církve na Kristýnin původ se nicméně rozcházejí. Legenda pravoslavné tradice Dle tradice východních církví byla jedináčkem z významné rodiny. Jejím otcem byl římský generál Zabulon, jehož rod byl údajně spřízněn se svatým Jiřím. Její matkou byla Zuzana, příbuzná jeruzalémského patriarchy Houbnala I. V dětství se o Ninu starala její příbuzná jeptiška Sára, která spolu se strýcem (jeruzalémským patriarchou) dohlížela na tradiční výchovu. Díky strýci se později Nina dostala do Říma. Tam se po čase rozhodla, že se vydá hlásat Písmo do Hibérie (dnešní Gruzie), na jejímž území se údajně nacházela Ježíšova tunika. Dle tradice měla Nina vidění, ve kterém se jí zjevila Panna Maria, podala jí kříž z révových ratolestí a pravila: \"Jdi do Hibérie a zvěstuj evangelium Ježíše Krista, a najdeš milost před Hospodinem. Já ti budu štítem proti všem nepřátelům, viditelným i neviditelným. Díky síle tohoto kříže postavíš v zemi spásný prapor víry v mého milovaného Syna a Pána.\" Podle legendy měla Nina schopnost zázračně uzdravovat nemocné. O jejích schopnostech se doslechla královna Nana, jíž následně Kristýna uzdravila malého syna. Královna se poté obrátila na křesťanství. Její manžel král Mirian III. se nejprve novému náboženství bránil. Když se ale na lovu ocitl oslepen temnotou a ztracen v lese, pomodlil se prý k \"Nininému bohu\" a poté našel cestu zpět k družině. Nedlouho poté konvertoval a roku 327 vyhlásil křesťanství jako oficiální náboženství Hibérie.", "question": "Proč se Svatá Nina vydala do Hiberie?", "answers": ["Dle tradice měla Nina vidění, ve kterém se jí zjevila Panna Maria, podala jí kříž z révových ratolestí a pravila: \"Jdi do Hibérie a zvěstuj evangelium Ježíše Krista, a najdeš milost před Hospodinem."]}
{"title": "Mentální retardace#Středně těžká mentální retardace", "context": "Mentální retardace Mentální retardaceKlasifikace MKN-10 F70 F71 F72 F73 F78 F79 MeSH D008607 Některá data mohou pocházet z datové položky. Mentální retardace, neboli mentální postižení, je trvalé snížení inteligence v důsledku organického poškození mozku. Retardaci tedy nelze léčit, protože nejde o nemoc, ale trvalý fyziologický stav (zaostalý vývoj rozumových schopností, odlišný vývoj některých psychických vlastností, poruchy ve schopnosti adaptace). Jedinci, u kterých k zaostávání rozumového vývoje došlo z jiných důvodů než kvůli organickému poškození mozku (například kvůli vlivu společenského prostředí, nemožnosti vzdělávání apod.) a vykazují IQ 70 a více, se sice považují za mírně mentálně retardované, ale nikoliv z klinických příčin. Mentální retardaci klasifikujeme v šesti základních kategoriích. Některá tradiční označení těchto postižení, která byla běžná zhruba do 90. let 20. století, se již v psychiatrické terminologii nepoužívají (zejména výrazy debilita, idiocie a imbecilita).[1] Příčiny vzniku mentální retardace Mentální retardace může vzniknout ve třech obdobích: prenatálním (před narozením dítěte) – kvůli infekci matky během těhotenství, jejímu špatnému životnímu stylu, úrazu perinatálním (během porodu nebo těsně po něm) – porod může být protrahovaný (dlouhotrvající), může dojít k hypoxii plodu, tedy k nedostatku kyslíku atd. postnatálním (po porodu do 2 let věku dítěte) – infekce, úrazy, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa konsagvinita – blízké příbuzenství mezi rodiči Svou roli zde hraje i dědičnost a specifické genetické příčiny jako například chromozomální aberace, která způsobuje Downův syndrom. Kategorie mentální retardace Lehká mentální retardace Synonyma: lehká slabomyslnost, lehká mentální subnormalita, oligofrenie, debilita. IQ 50–69 zastoupení v populaci 2,6 % výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací 80 % Jedinci jsou většinou schopni užívat řeč v každodenním životě, dosáhnout nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání…) a v praktickém životě. V emocionální oblasti se projevuje afektivní labilita. K lehké mentální retardaci se mohou individuálně přidružit vývojové poruchy, autismus, tělesné postižení, epilepsie, poruchy chování. Velký vliv má dědičnost i sociokulturně znevýhodněné prostředí. Vývoj: do 3 let je dítě jen lehce psychomotoricky opožděno, ale mezi 3. a 6. rokem se už objevuje opožděný vývoj řeči, malá slovní zásoba, nízká zvídavost a vynalézavost dítěte.", "question": "Proč nejde léčit retardaci ?", "answers": ["nejde o nemoc, ale trvalý fyziologický stav"]}
{"title": "Teplota", "context": ": : = : : : ħ : ω : 0 : : : k : : : : : {\\displaystyle T_{\\mathrm {vib} }={\\frac {\\. hbar \\omega _{0}}{k}}\\,} , kde : : : I , : ω : 0 : : : : : {\\displaystyle I,\\omega _{0}\\,} jsou moment setrvačnosti molekuly, resp. úhlová frekvence jejích vlastních kmitů (spočtená pro klasický oscilátor). Kvantové jevy se projeví také u teplotní závislosti molární tepelné kapacity pevných látek. Kvantovou teorii tepelných kapacit pevných látek zpracoval Debye. Pro nízké teploty odvodil závislost molární tepelné kapacity na třetí mocnině teploty. Teprve pro teploty : : : T ≫ : T : : D : : : : : : {\\displaystyle T\\gg T_{\\mathrm {D} }\\,} začíná platit Dulongův-Petitův. zákon rovnosti a konstantnosti molárních tepelných kapacit krystalických látek; : : : : T : : D : : : : : : {\\displaystyle T_{\\mathrm {D} }\\,} je tzv. Debyeova teplota, rovná podílu energie fononu elastických vln v krystalu a Boltzmannovy konstanty. Teplota ustáleného stavu se řídí stavovou rovnicí reálného plynu (příkladem dobrého přiblížení je van der Waalsova rovnice), ze které lze odvodit změnu teploty při různých rovnovážných (kvazistatických) tepelných dějích. Rozdíly vzhledem k ideálnímu plynu se projevují nejvíce u nízkých tlaků a souvisejí se skupenskou přeměnou do kondenzované fáze. Rozdíly oproti ideálnímu plynu se projevují i v dalších jevech. Nejznámější je Joulův-Thomsonův jev, při kterém se při adiabatické expanzi do vakua přes pórovitou přepážku mění teplota plynu. Pro každý plyn (a daný tlak) existuje tzv. inverzní teplota; expanduje-li přes přepážku plyn s teplotou nižší než inverzní, dále se ochlazuje, naopak plyn s vyšší teplotou se zahřívá. Využívá se ke zkapalňování plynů. Pozn.: V tomto odstavci : : : t : : : {\\displaystyle t\\,} neznačí teplotu, ale čas. Teplota ovlivňuje koeficienty difuze a (dynamické) viskozity. Pro difuzi v plynech lze odvodit, že koeficient difuze roste přímo úměrně druhé odmocnině teploty. : : : D ∝ : : T : : : : {\\displaystyle D\\propto {\\sqrt {T}}} : U difuze v kapalinách roste koeficient difuze s teplotou rychleji než u plynů. Dynamická viskozita plynů roste přímo úměrně druhé odmocnině teploty : : : η ∝ : : T : : : : {\\displaystyle \\eta \\propto {\\sqrt {T}}} , u kapalin naopak (v souladu s.", "question": "Co je charakteristika tepelného stavu hmoty?", "answers": ["Teplota"]}
{"title": "Počítačová hra", "context": "Námětem počítačové hry může být naprosto cokoliv – filmy, historické reálie a války, obyčejný život, detektivní vyšetřování, fantastické bitvy mezi smyšlenými národy, deskové hry atd. Herní žánry se dnes nejobecněji kategorizují do těchto žánrových skupin (viz níže), přičemž u některých titulů dochází k prolínání žánrů nebo vytváření specifických podžánrů. Žánry se liší způsobem zásahu hráče do hry a nabízenými prostředky programu k interakci. akční bojovka (Beat 'em up, Hack 'n' slash) plošinovka MOBA akční adventura stealth survival horor adventura textová adventura grafická textovka grafická point. and click adventura 3D adventura Vizuální román Interaktivní film střílečka FPS (střílečka z pohledu první osoby) TPS (střílečka z pohledu třetí osoby) MMOFPS Shoot 'em up Taktická střílečka strategie tahová strategie (TBS) realtimová strategie (. RTS) budovatelská strategie tower defense (TD) simulátor simulátor života (The Sims, Second Life atp.) dopravní simulátor (letecký, vlakový, atp.) virtuální bojiště (simuluje bojiště složené nejméně ze dvou složek. armád – pozemní, letecké, námořní) sportovní závodní týmové kompetitivní sportovně založené souboje (box, wrestling) sportovní manažer hra na hrdiny (RPG) akční RPG, \"diablovky\" - akce a vývoj postavy. má přednost před příběhem epické RPG - příběh je velice silnou stránkou hry MMORPG (Massive multiplayer online role play game – masivně multiplayerová online hra na hrdinu) ostatní arkáda logické hudební deskové / karetní hry (proti počítači nebo online po síti) pro příležitostné hráče Podrobnější informace naleznete v článku Počítačová hra pro více hráčů. Takové hry se dají hrát s jinými hráči. Různí hráči se mohou pomocí \"sesíťování\" všech svých počítačů (nebo pomocí internetu) a napojením/přihlášením setkat v reálném čase v programu jedné a tytéž hry, s cílem kooperativního jednání nebo naopak se setkat jako protivníci či vytvořit v některých hrách i rozličné nepřátelské nebo spřátelené týmy. Hry o více hráčích (Multiplayer) jsou velmi populární mezi počítačovými hráči a to zejména proto, že lidský protivník či spoluhráč je mnohem atraktivnější volbou ve virtuálním světě, nežli počítačem ovládaný subjekt. Hry nabízí spektrum nápadů a možností využití herního prostředí hráčům, odvíjející se od žánru i technologického zpracování hry. Dnes téměř každá komerčně úspěšná hra nabízí možnost hry více hráčů. Podrobnější informace naleznete v článku Online hra. Online hra je počítačová hra, která umožňuje hraní po internetu.", "question": "Jak se jmenují počítačové hry o více hráčích?", "answers": ["Multiplayer"]}
{"title": "Klasický Hollywood", "context": "Pojmem klasický Hollywood se označuje období americké kinematografie zhruba od konce 20. let do pozdních 60. let. Přičemž tento termín zahrnuje jednak specifický styl natáčení filmů a jednak specifický mód produkce, distribuce a uvádění filmů v americké kinematografii tohoto období. Klasický Hollywood je často označován jako \"Zlatý věk Hollywoodu\" a specifické stylové prostředky, rozvinuté během této periody, se nazývají klasický hollywoodský styl. Zlatý věk Hollywoodu trval více než 30 let, od konce němé éry v americkém filmu na konci 20. let do pozdních 60. let. Klasická hollywoodská kinematografie byla velmi \"žánrová\", většina hollywoodských filmů tohoto období se striktně držela určitého žánru, populární byly například westerny, nebo muzikály. S nástupem klasického Hollywoodu, tedy během pozdních 20. let a raných 30. let, byly v americké kinematografii rozšířené filmy, které byly značně provokativní a z morálního hlediska velmi kontroverzní v tehdejší společnosti. Jednalo se například o celý žánr gangsterského filmu, nebo o snímky, které byly dosti sexuálně odvážné. Toto krátké, nicméně slavné období americké kinematografie, je známo jako Pre-kodexové období Hollywoodu. V roce 1930 prezident The Motion Pictures Producers and Distributors Association (MPPDA) Will Hays proto zavedl Produkční kodex, nazývaný také \"Haysův kodex\", který vyžadoval plnění určitých předem daných cenzurních opatření, přičemž tento kodex byl chápán jako \"menší zlo\" a vznikl jako reakce na možné zavedení nechtěné státní cenzury v americké kinematografii. Nicméně produkční kodex nebyl v praxi uplatňován až do roku 1934, kdy byla vlivná katolická organizace Legie slušnosti extrémně pobouřena kvůli dvěma sexuálně provokativním filmům z roku 1933, ve kterých hrála Mae West. Po tomto \"incidentu\" bylo již dodržování produkčního kodexu vyžadováno a tato vynucená vnitřní cenzura následně výrazně ovlivnila podobu klasické hollywoodské kinematografie. Hollywoodský studiový systém byl kontrolován tzv. \"velkou osmičkou\" studií, nicméně \"velká pětka\", což byla plně vertikálně integrovaná studia, byla nejsilnější. Mezi tuto pětici nejmocnějších a nejdůležitějších studií patřila studia MGM, Warner Brothers, 20th Century Fox, Paramount a RKO. Všechna tato studia jednak produkovala filmy, a jednak vlastnila své vlastní řetězce kin. Oproti tomu tzv. \"malá trojka\", což byla studia Universal Studios, Columbia Pictures a United Artists, sice produkovala filmy, ale neměla takový finanční kapitál jako \"velká pětka\" a tak produkovala méně \"áčkových\" filmů, které byly základem studiového systému. Tyto studia navíc nevlastnila žádná kina. Studiový systém byl charakteristický vysokou mírou standardizace natáčení. Všichni filmoví pracovníci byli zaměstnanci určitého studia. To mělo za následek jistou uniformitu filmového stylu – režiséři a další klíčoví tvůrčí pracovníci o sobě mysleli spíše jako o zaměstnancích než jako o umělcích, a proto nebylo v celém tomto období rozvedeno auteurství, tj. specifický přístup k filmu, který považuje režiséra za autora, hlavního tvůrce filmového díla.", "question": "Jak je často označován Klasický Hollywood?", "answers": ["Zlatý věk Hollywoodu"]}
{"title": "Tasuku Hondžó", "context": "Tasuku Hondžo Tasuku Hondžo (listopad 2013) Narození 27. ledna 1942 (79 let)Kjóto Alma mater Kjótská univerzitaJamagučiská prefekturní střední škola v Ube Povolání imunolog, biochemik, vysokoškolský učitel a lékař Zaměstnavatelé Tokijská univerzitaÓsacká univerzitaKjótská univerzitaHirosacká univerzita Ocenění Cena Asahi (1981)Imperiální cena Japonské akademie (1996)Bunka Koroša (2000)Cena Roberta Kocha (2012)Řád kultury (2013)… více na Wikidatech Příbuzní Hidemasa Nagata (švagrovství) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Tasuku Hondžó (japonsky 本 佑; * 27. ledna 1942, Kjóto)[1] je japonský imunolog. V roce 2018 získal Nobelovu cena za fyziologii a lékařství za své revoluční přístupy k boji s rakovinou za pomoci imunitního systému. Cenu sdílel s Američanem James P. Allisonem.[2] Roku 1992 objevil bílkovinu PD-1, která funguje jako brzda imunitního systému (Allison objevil jinou takovou brzdu, protein CTLA-4). Pokud se tyto brzdy podaří zablokovat, imunitní systém napadne rakovinné buňky s mnohem větší silou než obvykle. Terapie za pomoci tohoto zablokování je mimořádně účinná, a to i ve stadiích metastází.[3] Život Vystudoval lékařství na Kjótské univerzitě. Absolvoval roku 1966, doktorát získal v roce 1975. Poté učil na Tokijské univerzitě, od roku 1979 na univerzitě v Ósace, kde se stal profesorem, roku 1984 se vrátil na svou alma mater, tedy Kjótskou univerzitu, kde učinil své hlavní objevy.[4] Hondžó je členem Japonské imunologické společnosti a v letech 1999 až 2000 působil jako její prezident. Získal rovněž čestné členství v Americké asociaci imunologů.[5] Roku 2001 byl zvolen zahraničním spolupracovníkem Národní akademie věd USA, v roce 2003 se stal členem Německé akademie přírodních věd a od roku 2005 působí jako člen Japonské akademie věd. V roce 2017 se stal zástupcem generálního ředitele a profesorem Kjótského univerzitního institutu pro pokročilé studium (KUIAS).[6] Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tasuku Honjo na anglické Wikipedii.↑ Tasuku Honjo – Facts – 2018 [online]. Nobel Media AB, 1. 10. 2018 [cit. 2018-10-05]. Dostupné online. (anglicky) ↑ HANNAH, Devlin.", "question": "Jak se jmenuje protein, který objevil Tasuku Hondžo a dostal za něj v roce 2018 Nobelovu cenu?", "answers": ["PD-1"]}
{"title": "Winston Churchill", "context": "Sir Winston Leonard Spencer-Churchill (30. listopadu 1874 zámek Blenheim, Woodstock - 24. ledna 1965 Londýn) byl britský politik, premiér Spojeného království v letech 1940-1945 a 1951-1955. Také spisovatel (Nobelova cena za literaturu 1953), historik, žurnalista, voják a zákonodárce. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století. Churchillovo celé jméno znělo Winston Leonardo Spencer-Churchill, ale po vzoru svého otce lorda Randolph Churchilla ve veřejném životě užíval jen příjmení Churchill. Jeho knihy vycházejí pod jménem Winston S. Churchill nebo Winston Spencer Churchill, protože pod jménem Winston Churchill publikoval již jiný autor. Narodil se na zámku Blenheim ve Woodstocku v hrabství Oxfordshire jako vnuk 7. vévody z Marlborough. Jeho otec, lord Randolph Churchill, byl významným politikem, který vyvedl britské konzervativce z krize v osmdesátých letech 19. století. Jeho matka, lady Jeanette Churchill (rozená Jeanette Jerome), byla dcerou amerického obchodníka Leonarda Jerome. Žádný z rodičů neprokazoval Winstonovi zvláštní náklonnost nebo lásku, přestože Winston Churchill jako dítě svou matku zbožňoval. Mladý Winston nastoupil v sedmi letech na elitní školu St. James. Tam však vykazoval velice špatné výsledky, dokonce byl považován za hloupého. Snad to bylo i psychickým zhroucením, že ho po čase sklátila velice silná horečka a zápal plic - nemoc, která ho poté provázela celý život. Zápas s nemocí ale nakonec vyhrál. Kvůli jeho zdravotnímu stavu mu lékař doporučil přestup do školy v Brightonu, která se nacházela u moře, a umožnila Winstonovi zotavit se z prodělané nemoci. Po ukončení studia v Brightonu složil přijímací zkoušky na školu v Harrow (tehdy ještě mimo Londýn). Jeho snem však bylo dostat se na vojenskou akademii. To se mu podařilo v roce 1893 a na třetí pokus se stal vojenským kadetem na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Zde si vedl úspěšně. Po dvou letech skončil osmý v pořadí mezi zhruba sto chlapci ve svém ročníku. Jako mladý podporučík v roce 1895 odcestoval na Kubu, kde působil jako válečný dopisovatel a vojenský pozorovatel u štábu generála Valdeze.", "question": "Z jaké oblasti si Winston Churchill odnesl v roce 1953 Nobelovu cenu?", "answers": ["literaturu"]}
{"title": "Koloseum", "context": "Koloseum nebo Římské koloseum, původně Flaviovský amfiteátr (latinsky: Amphitheatrum Flavium, italsky: Anfiteatro Flavio nebo Colosseo), je oválný amfiteátr v centru města Říma v Itálii. Jde o největší amfiteátr, který byl kdy v římské říši postaven. Je to jedno z velkých děl římské architektury. Nachází se východně od Fora Romana. Jeho stavba začala mezi lety 70 a 72 n. l. za římského císaře Vespasiana a byla dokončena v roce 80 n. l. za císaře Tita. Za vlády Domitiana (81–96) byly provedeny některé další úpravy. Jméno Amphitheatrum Flavium je odvozeno od Vespasianova a Titova rodového jména Flavius (tzv. gentilicia). Původně bylo schopno pojmout 50 000 sedících diváků a bylo užíváno ke gladiátorským zápasům a veřejným podívaným. Vedle gladiátorských her se zde pořádaly i naumachie (stylizované námořní bitvy), zápasy s divou zvěří, popravy, rekonstrukce známých bitev a dramata založená na klasické mytologii. V raném středověku přestala budova sloužit k zábavě. Později byla využívána k obývání, sněmování, jako pevnost, kamenolom a křesťanská svatyně. Ačkoliv periodicky se opakující zemětřesení a zloději kamenů z něj učinili zříceninu, dnes se stavba stala skutečným symbolem císařského Říma.", "question": "Kde se nachází Římské koloseum?", "answers": ["Říma v Itálii"]}
{"title": "Astronomie", "context": "Tento model dostatečně vyhovoval polohám těles na obloze. Roku 1514 navrhl Mikuláš Koperník nový model, ve kterém bylo ve středu soustavy Slunce a planety obíhaly kolem něj po kruhových drahách, setkal se ale s problémy při pozorováních, objekty se nenacházely na správných souřadnicích. Roku 1609 zkonstruoval Galileo Galilei dalekohled, s jehož pomocí objevil čtyři měsíce obíhající kolem planety Jupiter, a tím dokázal Koperníkovu teorii o Slunci ve středu a planetách kroužících kolem. Johannes Kepler zaměnil kruhové dráhy planet za eliptické, čímž bylo dosaženo souladu s pozorovanými polohami těles. V roce 1687 vydal sir Isaac Newton knihu Philosophiae Naturalis Principia Mathematica o poloze těles v prostoru a čase a zákon obecné přitažlivosti, podle něhož jsou k sobě tělesa vázána gravitací, která závisí na hmotnosti těles a na jejich vzdálenosti. Z gravitačního zákona vychází eliptický pohyb planet. Roku 1929 studoval Edwin Hubble daleké galaxie, zjistil rudý posuv, který se zvětšuje se vzdáleností, to byl důkaz o rozpínání vesmíru. Fakt, že se od sebe objekty vzdalují, naznačuje, že někdy v minulosti byly objekty velmi blízko od sebe, tím se zrodily myšlenky o velkém třesku, místě a čase, kdy byl vesmír nekonečně malý a hustý. V letech 1905–1915 napsal Albert Einstein teorii relativity – speciální, ve které zavedl konečnou rychlost světla a obecnou relativitu o gravitaci, čase a prostoru ve velkých rozměrech. Na začátku 20. století vznikla kvantová teorie o chování elementárních částic. Čínská astronomie má velice dlouhou historii a dějepisci považují Číňany za \"nejdůslednější a nejpřesnější pozorovatele nebeských jevů na světě před Araby.\" Jména hvězd později rozdělili do 28 kategorií (\"panství\", [říší? ]) v dobách dynastie Šang (Shang) v čínské době bronzové a zřejmě se zformovaly za vlády Wu-Tinga (Wu Ding) (1339-1281 př. n. l.).", "question": "Kdy zkonstruoval Galileo Galilei dalekohled?", "answers": ["Roku 1609"]}
{"title": "Amazonka", "context": "Podél koryta se táhnou nízké valy. Ve vzdálenosti 350 km od Atlantského oceánu začíná delta Amazonky, která je svou rozlohou 100 000 km2 jednou z největších na světě. Převážná část vody odtéká severovýchodními rameny a jen menší část odtéká jižním ramenem Pará. Mezi ním a hlavními rameny se nachází jeden z největších říčních ostrovů Marajó. Amazonka má více než 1 000 větších přítoků. Přibližně dvacet z nich představuje velké řeky o délce 1 500 až 3 000 km. Jsou to postupně: zdrojnice zprava Ucayali (Apurímac(-Lloqueta), Urubamba) zleva Marañ (Morona, Pastaza, Huallaga, Tigre) Solimõ zprava Javari, Jandiatuba, Jutaí, Juruá. , Coari, Purus zleva Nanay, Napo, Içá/Putumayo, Japurá, Rio Negro (Rio Branco a Casiquiare) Amazonka zprava Madeira, Tapajós (Juruena), Xingu zleva Uatuma. , Trombetas, Paru, Jari Pará Tocantins (Araguaia) Řeky (přítoky) v povodí Amazonky dle délky toku: 3 379 km - Purus 3 280 km - Juruá 3 239 km - Madeira 2 820 km - Japurá 2. 750 km - Tocantins 2 575 km - Araguaia (přítok Tocantinsu) 2 250 km - Rio Negro 2 100 km - Xingu 1 900 km - Tapajós 1 749 km - Guaporé (přítok Mamoré) 1 600 km - Ucayali 1 575 km. - Içá/Putumayo 1 415 km - Marañ 1 300 km - Iriri (přítok Xingu) 1 240 km - Juruena (přítok Tapajós) 1 200 km - Tapájos 1 130 km - Madre de Dios (přítok Madeiry) 1 100 km - Huallaga (přítok Marañ) Amazonka má složitý a svérázný vodní režim.", "question": "Jak se jmenuje nejvodnatější a nejdelší řeka na Zemi?", "answers": ["Amazonka"]}
{"title": "Modrá", "context": "Modrá je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 470 nm. Modrá barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je žlutá. Modrá patří mezi tzv. studené bavy. Některé kultury nerozlišují mezi modrou a zelenou barvou. Modrá barva má uklidňující efekt; někdy též evokuje pocit autority, bezpečí nebo úspěchu. Dále symbolizuje: důvěru, důvěryhodnost důstojnost věrnost, loajalita etablovanost (např. zavedená, fungující značka) moc umírněnost, klid chlad Denní obloha má modrou barvu, to je způsobeno Rayleighovým rozptylem světla na molekulách vody. Stejně tak i tlustá vrstva vody má modrou barvu, protože voda pohlcuje červené světlo (s vlnovou délkou kolem 750 nm). (Oproti tomu je těžká voda bezbarvá, neboť absorbuje záření vyšších vlnových délek.) Modrá barva. se používá na mnoho uniforem, takže jejich nositelům se pak přezdívá např. \"modrá armáda\" (pro železničáře) apod. Modré límečky je v angličtině označení dělníků - proti bílým límečkům úředníků Modrá barva obecně označuje muže či chlapce, oproti růžové, která označuje ženy a dívky. Termín \"člověk s modrou krví\" označuje člověka z aristokracie. Důvodem je, že skrz neopálenou kůži jsou lépe vidět modře zbarvené žíly. V Microsoft Windows se jako \"modrá smrt\" označuje havárie operačního systému, při které se chybové hlášení zobrazí přes celou modře zbarvenou obrazovku (viz BSOD). Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice Jako \"modrokabátníci\" (pro barvu uniforem) byli v americké občanské válce označováni vojáci Unie. Světle modrá barva (azzurro) je národní barva Itálie, k vidění např. na reprezentačních dresech jejích sportovců. \"Velká modrá\" či \"Modrá dáma\" je slangové označení firmy IBM. \"Malá modrá\" je slangové označení firmy Microsoft.", "question": "Která barva je doplňkem modré barvy?", "answers": ["žlutá"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Mezi roky 1983 a 1984 vzrostla prodejnost heavymetalových nahrávek z 8 na 20 procent všech nahrávek prodaných v USA. Vícero popředních odborných časopisů zasvěcených žánru začalo svou činnost. Patřili k nim například Kerrang! (založený 1981) a Metal Hammer (1984). Roku 1985 Billboard vyhlásil, že \"metal rozšířil svou diváckou základnu. Metalová muzika už není výhradní doménou výrostků mužského pohlaví. Metalové posluchačstvo se rozšířilo o starší (vysokoškoláky), mladší (mladší žáky) a ženy.\" V polovině 80. let měl největší zastoupení v žebříčcích, hudebních televizích a na koncertních šňůrách glam metal. K hlavním představitelům patří skupiny Warrant z L.A., skupiny z východního pobřeží jako Poison, Cinderella, či neméně oblíbené kapely Mötley Crüe a Ratt. Stylistickou mezeru mezi hard rockem a glam metalem zaplnila skupina Bon Jovi z New Jersey, která dosáhla nesmírnou popularitu díky svému třetímu albu Slippery When Wet (1986). V roku 1987 začala MTV vysílat pořad Headbanger's Ball, zasvěcený výlučně heavymetalovým videoklipům. Metalová komunita se rozdělila na dva hlavní tábory, na příznivce komerčního zvuku a na přívržence undergroundu pohrdajících populárním stylem, kterému přezdívali \"lite metal\" nebo \"hair metal.\" Skupině Guns N' Roses se podařilo získat pozornost fanoušků různých stylů. Na rozdíl od glammetalových kapel té doby byli omnoho surovější a jízlivější. Po nesmírném úspěchu jejich debutové desky Appetite for Destruction (1987) \"se skupina Guns N' Roses stala cílem, na který se zaměřil všechen další metal po následující dekádu.\" Rok nato se z té samé losangeleské hardrockové klubové scény vynořila kapela Jane's Addiction s debutem Nothing's Shocking. Časopis Rolling Stone vyhlásil, že \"Jane's Addiction jsou právoplatným dědicem odkazu Led Zeppelin, neboť žádná kapela jim doposud nebyla tak věrná.\" Byla jednou z prvních kapel spájených z \"alternativním metalem\", který se dostal do popředí během 90. let. Popularitu glam metalu mezičasem udržovaly nové kapely jako newyorští Winger anebo Skid Row z New Jersey. Během 80. let se vyvinula spousta heavymetalových stylů mimo komerčního středního proudu. Mapování spletitého světa undergroundového metalu se věnovala řada lidí, v první řade editoři hudebního serveru Allmusic a taktéž kritik Garry Sharpe-Young. V Sharpe-Youngové několikasvazkové encyklopedii je metal rozdělený do pěti hlavních kategorií: thrash metal, death metal, black metal, power metal, plus spříbuzněné styly doom a gothic metal. Související informace naleznete také v článku Thrash metal.", "question": "Jakou přezdívku dostala hudba glammetalových kapel, které nosily dlouhé, barvené, natupírované vlasy?", "answers": ["hair metal"]}
{"title": "Dálnice v Číně", "context": "Dálnice v Číně Dálnice G4 propojující Peking, Hong Kong a Macau v Tung-kuanu Schéma čínské dálniční sítě Dálnice v Čínské lidové republice patří se svými 131 000 kilometry délky (stav 2016) do druhé největší sítě na světě, po Interstate Highway System v USA. Tyto dálnice, nazývané také National Trunk Highway System v (zjednodušené čínštině 中 国 高 网, v pchin-jin Zhō Guójiā Gā Gō, zkráceně také NTHS) tvoří páteřní sítě čínské silniční dopravy, propojují velká čínská města na východě a v menší míře málo hustě osídlený západ a také Čínu s okolními zeměmi. Čínské dálnice také patří k nejrychleji se rozvíjejícím, v roce 1999 bylo v Číně pouze 10 000 km dálnic, od té doby se jejich počet více než ztřináctinásobil a do roku 2050 by měla dosáhnout délky 175 000 km. Všeobecné údaje Před číslem dálnice se v Číně, podobně jako v evropských zemích píše písmeno, které odlišuje různé typy čínských dálnic: Písmenem M se značí plánované dálnice Písmenem G se značí významné dálnice Písmenem A se značí městské dálnice Písmenem S se značí provinční dálnice Písmenem X se značí krajské dálnice Písmenem Y se značí venkovské silnice (dálnice) Písmenem Z se značí speciální dálnice (např. spojnice dvou dálnic, spojení města a letiště ad.) Některé dálnice mívají počáteční číslo za písmenem nulu (např. G030). Čínský název pro dálnici je 高, v pchin-jin gā gō, což doslovně znamená vysokorychlostní veřejná silnice. Barva podkladu dálničních cedulí je na dálnicích s předponou G- zelená, zatímco na ostatních silnicích nižší třídy modrá. Názvy měst na směrovkách bývají psány v angličtině a ve zjednodušené čínštině, výjimkami jsou pouze některý provincie. Dálniční cedule s rychlostními limity na dálnici G6 Rychlostní limity Rychlostní limit na čínských víceproudých kominikacích je pro osobní automobily maximálně 120 km/h a minimálně 70 km/h. Tak je tomu od roku 2004 kdy čínská vláda zvýšila maximální povolenou rychlost na dálnicích ze 110 km/h na 120 km/h. Na silnicích mimo obec je max. povolená rychlost 80 km/h, v obci pak 40 km/h.", "question": "Jaká zkratka se používá pro systém dálnic v Číně?", "answers": ["NTHS"]}
{"title": "Livermorium", "context": "Livermorium, chemická značka Lv, pův. ununhexium, lat. Livermorium je transuran s protonovým číslem 116. V roce 2011 IUPAC předložila k veřejné diskusi své doporučení pojmenovat prvek livermorium na počest sídla ústavu Lawrence Livermore National Laboratory, kde v roce 1977 poprvé proběhl pokus o syntézu prvku. Návrh vychází z dohody objevitelů prvků 114 a 116 a jejich společného návrhu. Ruští objevitelé předtím navrhovali jméno moscovium na počest Moskevské oblasti, kde leží sídlo Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Nové jméno bylo oficiálně schváleno IUPAC 30. května 2012. V roce 1999 oznámili vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory objev prvků livermoria a oganessonu, článek byl publikován v časopise Physical Review Letters. O rok později svůj objev stáhli zpět na základě faktu, že se přípravu nepovedlo provést v jiné laboratoři. V roce 2001 publikovali vědci ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně přípravu 292Lv ostřelováním atomů 248Cm atomy 48Ca, pozdější analýzou byl výsledný izotop změněn na 293Lv (namísto 4 neutronů byly v reakci emitovány pouze 3). : : : : : : : 20 : : 48 : : : C a : + : : : 96 : : 248 : : : C m : → : : : 116 : : 296 : : : : L v : : ∗ : :. → : : : 116 : : 293 : : : L v : + 3 : : : 0 : : 1 : : : n : : : {\\displaystyle \\,_{20}^{48}\\mathrm {Ca} +\\,_{96}^{. 248}\\mathrm {Cm} \\to \\,_{116}^{296}\\mathrm {Lv} ^{*. }\\to \\,_{116}^{293}\\mathrm {Lv} +3\\,_{0}^{1}\\mathrm {n} } : Jeho poločas rozpadu je 18 milisekund a rozpadá se na 288Fl. 11. května 2001 institut oznámil přípravu druhého atomu.", "question": "Jaké protonové číslo má livermorium?", "answers": ["116"]}
{"title": "Egypt", "context": "Egypt, oficiálně Egyptská arabská republika (EAR) (ve staré češtině Ejipt) je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře. Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina z přibližně 94 milionů obyvatel (k roku 2016) žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů, kde se nachází jediná orná půda v zemi. Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry, Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty. Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta, skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů. Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu. V minulosti mívaly státy nebo území, na nichž se dnešní státy nacházejí, poněkud odlišná jména, než jaká mají dnes. A čím vzdálenější minulost, tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území. Ani Egypt v tomto není výjimkou. I současné označení má své kořeny v egyptštině, avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného. Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer (řecky Memfis) který byl nazýván \"Palác Ptahovy Ka\" což se v egyptštině řekne \"hat ka ptah\". Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz (podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne), který se mohl vyslovovat přibližně \"hykupta\". V této podobě se s tímto označením setkali Řekové. Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus, v němž je to vlastně jméno egyptského krále, po němž se nazývá i celá zem. Tento Řeky zkomolený název zněl AIΓ (Aigyptos). Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané, převzali jej a přizpůsobili si jej zase svému jazyku a tak vzniklo Æ (Égyptus), což byl později (když se Egypt stal součástí Impéria) i oficiální název provincie.", "question": "Kde se nachází Egypt?", "answers": ["v severovýchodní Africe"]}
{"title": "Těžká voda", "context": "Proto je pro většinu organismů mírně jedovatá. Experimenty na myších ukázaly, že potlačuje buněčné dělení. To se projevuje na rychle se obnovujících tkáních (např. žaludeční stěně) při jejím opakovaném působení. Tento jev byl u myší pozorován, jestliže zhruba 50 % jejich tělních tekutin bylo nahrazeno těžkou vodou. Z toho vyplývá, že i agresivní rakovinná onemocnění by jí měla být zpomalována. Vedlejší účinky takové terapie by byly však jen těžko vyváženy. Těžká voda má o 10,6 % větší hustotu než obyčejná voda. Těžká voda se v přírodě běžně vyskytuje, avšak je poměrně značně zředěna. Při izolaci se využívá faktu, že vazba D-O je silnější, nežli H-O. To se projevuje tím, že při elektrolýze běžné směsi těžké a lehké vody dochází nejprve k rozpadu H2O. Vzniká tak stále koncentrovanější roztok D2O a DHO (polotěžké vody). Nakonec se odebere zbylé malé množství elektrolytu a ten se obdobnou metodou ještě přečišťuje. Těžká voda se využívá jako moderátor v jaderných reaktorech (viz těžkovodní reaktor, např. typ Candu), kde při stejně silném moderačním účinku pohltí méně neutronů než obyčejná voda. Proto je možné upustit od, u lehkovodních reaktorů nutného, obohacování uranu. V NMR spektroskopii se těžká voda využívá pro stabilizaci magnetického pole a jako rozpouštědlo pro měření protonových NMR spekter. Dále těžká voda slouží k syntéze ostatních sloučenin obsahujících deuterium. V letech 1942-1944 byl norský Rjukan místem velmi ostrých střetů. Právě tam se nacházela vodní elektrárna Vemork, v níž, jako jediné v Evropě, se od roku 1934, v továrně Norsk Hydro, těžká voda ve velkém vyráběla, což bylo možné jen díky obrovskému přebytku energie poskytovaném vodní elektrárnou. Koncem třicátých let odhalili němečtí vědci pod vedením Wernera Heisenberga princip nukleární řetězové reakce. To po vypuknutí druhé světové války vyvolalo mezi nimi a spojenci \"závod\" o převzetí kontroly nad továrnou Norsk Hydro, neboť Němci plánovali těžkou vodu využít ve svých pokusných reaktorech jako moderátor.", "question": "Kde se používá těžká voda?", "answers": ["v jaderných reaktorech"]}
{"title": "Olympic", "context": "1997 Singly III (Bonton) 1997 Singly IV (Bonton) 1998 Singly V (Bonton) 1998 Singly VI (Bonton) 1999 Singly VII (Sony Music/Bonton) 2001 ... to nejlepší z Olympicu 1 (BEST I.A., a.s.). Pozn.: Nově natočené verze starých hitů. 2001 ... to nejlepší z Olympicu 2 (BEST I.A., a.s.). Pozn.: Nově natočené verze starých hitů. 2004 Stejskání (BEST I.A., a.s.). Pozn.: Nově natočené verze starých hitů. 2006 The Best Of – 43 jasných hitových zpráv (2CD) (Supraphon). Pozn.: Doplněná reedice supraphonského výběru z r. 1993. 2010 Rarity (Supraphon). Pozn.: Pouze jako součást boxu Olympic komplet, samostatně k dispozici jen v rámci digitálního prodeje. 2017 66 nej + 1 === Boxy === 2010 Olympic komplet (14 CD) (Supraphon). Pozn.: Všechna alba do r. 1990 + živák Olympic v Lucerně + kompilace Rarity. 2012 Olympic 50 – Hity, Singly, Rarity (5 CD) (Supraphon) 2017 Trilogie souhvězdí (3 LP) (Supraphon) === Zlatá edice === Pozn.: Remasterovaná reedice všech alb do r. 1990 s bonusy. 2004 Zlatá edice – Želva (Supraphon) 2005 Zlatá edice – Pták Rosomák (Supraphon) 2005 Zlatá edice – Jedeme jedeme (Supraphon) 2006 Zlatá edice – Olympic 4 (Supraphon) 2006 Zlatá edice – Marathón (Supraphon) 2007 Zlatá edice – Prázdniny na Zemi (Supraphon) 2007 Zlatá edice – Ulice (Supraphon) 2008 Zlatá edice – Laboratoř (Supraphon) 2008 Zlatá edice – Kanagom (Supraphon) 2009 Zlatá edice – Bigbít (Supraphon) 2009 Zlatá edice – Když ti svítí zelená (Supraphon) 2010 Zlatá edice – O, jé (Supraphon) === Video === 1992 Lucerna Live – VHS – BEST I.A., a.s. 1995 Unplugged – VHS – BEST I.A., a.s. 1997 Prázdniny na Zemi/20 let Olympiku – VHS – BEST I.A., a.s. 1997 Ulice/Čtvrtstoletí Olympiku – VHS – BEST I.A., a.s. 2002 Olympic slaví 40 let – DVD – BEST I.A., a.s. 2003 Olympic 1963/1973 I. díl – DVD – BEST I.A., a.s. 2004 Olympic 1973/1983 II. díl – DVD – BEST I.A., a.s. 2006 Prázdniny na Zemi, Ulice III. díl – DVD – BEST I.A., a.s. 2006 Trilogy Tour Live – DVD – (KPS Media) == Hudební ceny == 1981 Zlatý slavík 1982 Zlatý slavík 1983 Zlatý slavík 1992 Grammy – síň slávy 1992 Ceny Melodie – síň slávy 1996 Český slavík – skupina roku 1997 Český slavík – skupina roku 1998 Český slavík – skupina roku == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jak zní název skupiny, kterou roku 1963 založil Miloslav Růžek?", "answers": ["Olympic"]}
{"title": "Oslo", "context": "Oslo [v norštině čti Ušlu nebo Ošlo (dříve Christiania a Kristiania)] je hlavní město Norska a správní město kraje Akershus a Oslo. Jeho současný název je odvozen podle odborníků buď z výrazu \"áss lo\" (boží planina) ve staronorském jazyce norrø nebo výrazu ansu lo (planina nad ústím řeky) z jazyka urnordisk. Ve středověku bylo jméno města často uváděno jako Anslo, Ásló nebo Ósló, zejména pak v německých nebo holandských písemných pramenech. V latině pak Ansloa nebo Ansloia. Oslo leží v jihovýchodní části Norska u Oslofjordu. Bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. Jeho bouřlivý rozvoj v moderní město nastal teprve v závěru 19. století, kdy převzalo roli nejdůležitějšího norského města od Bergenu. V roce 2011 v městské aglomeraci Velké Oslo (Stor Oslo) žilo 906 357 obyvatel, z čehož 25 % tvořili zahraniční imigranti (celkem 230 000 osob), zejména z Pákistánu, Somálska, Srí Lanky, Iráku a Turecka, v poslední době i Polska. Podle údajů UNPD (United Nations Population Division) je dnes Oslo nejrychleji rostoucím evropským velkoměstem. Počet obyvatel města se každý rok výrazně zvyšuje díky liberální přistěhovalecké politice státu a otevřenému pracovnímu trhu. Vedení města (Byrå) předpokládá, že v roce 2020 překročí počet obyvatel města 1 milion. Rozloha města je 454 km2 a patří tak mezi nejrozlehlejší hlavní města Evropy. Jde o jeden z nejvýznamnějších norských námořních přístavů a o důležitý železniční a silniční uzel. K mezinárodnímu letišti Gardermoen na sever od Oslo vede moderní železniční rychlodráha Flytoget.", "question": "V kterém roce bylo založeno Oslo?", "answers": ["1048"]}
{"title": "Soustava SI", "context": "Reference ↑ Bureau International des Poids et Mesures↑ Fundamental Physical Constants - CODATA. www.codata.org [online]. [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. (anglicky) ↑ BIPM - future revision of the SI. www.bipm.org [online]. [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. ↑ ŠÍRA, Martin. Revize SI. OSEL (Objective Source E- Learning) [online]. Osel,s.r.o., 2019-04-25 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. ISSN 1214-6307. ↑ Zákon č. 505/1990 Sb. se změnami 4/1993 Sb., 20/1993 Sb., 119/2000 Sb.. , 137/2002 Sb., 13/2002 Sb., 226/2003 Sb., 444/2005 Sb., 481/2008 Sb.. , 223/2009 Sb. a 155/2010 Sb.↑ Vyhláška č.264/2000 Sb.↑ Zákony pro lidi: Zákon č. 35/1962 Sb.1 2 3 4 Bureau international des poids et mesures. Le Systè international d’unités (SI) – The International System of Units (SI) [PDF]. 9. vyd. 2019. Dostupné online. ISBN 978-92-822-2272-0. (francouzsky, anglicky) ↑ Rozhodnutí č. 9 jedenácté Generální konference pro míry a váhy (1960)↑ CCTF Strategy Document, květen 2016. Dostupné online (PDF) (anglicky)↑ RIEHLE, Fritz; GILL, Patrick; ARIAS, Felicitas; ROBERTSSON, Lennart. The CIPM list of recommended frequency standard values: guidelines and procedures.", "question": "Jaká je zkratka pro mezinárodní soustavu jednotek fyzikálních veličin?", "answers": ["SI"]}
{"title": "Loket (hrad)", "context": "Loket (německy Elbogen) je český hrad, který se tyčí nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Goticko-románský hrad Loket byl založen v první polovině 13. století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Když se však Přemysl stal sám králem, zřídil kolem Lokte léna, o která se staral jeho zástupce loketský purkrabí. Tato léna propůjčoval německým pánům a rytířům za vojenskou pomoc v kraji. Na základě privilegia vydaného Janem Lucemburským v roce 1341 měli leníci tyto statky v dědičném držení, ale bez práva odkazovat je nečlenům rodu. V době husitských válek byl purkrabím Půta z Ilburka, který řídil obranu celého kraje proti husitům. V letech 1421,1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu. 20. září 1434 zastavil král Zikmund hrad Loket s městem, Andělskou horu, město Ostrov a panství hroznětínské, falknovské a hartenberské svému kancléři Kašparu Šlikovi. Po smrti Kašparova bratra a dědice Matese roku 1487 došlo k dvojímu dělení šlikovských panství mezi Matesovy syny Mikuláše, Kašpara a Jeronýma 1487 a 1489. Mocenský vzestup a spojení s evangelickými stavy přivedly Šliky do konfliktu s královskou mocí. Ve šmalkaldské válce (1546–1547) prohráli a jejich panství (předně Loket a Jáchymov) jim král zkonfiskoval. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Habsburský Loket s purkrabstvím pánům z Plavna, ale pro jejich špatné hospodaření jim v r. 1562 Loket odebral a propůjčil ho loketským měšťanům. V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn Jiří Popel z Lobkovic který zde v roce 1613 zemřel (druhé nejčastěji uváděné datum je 1607). Pohromy postihly město i hrad za třicetileté války. Evangeličtí stavové s pomocí mansfeldské posádky pod vedením rytíře Globnara po dlouhém obléhání (1620–1621) podlehli valdštejnským vojskům. V letech 1631–1632 se evangeličtí emigranti s rytířem Globnarem načas vrátili, ale poté museli definitivně odejít do exilu. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku a obnoven byl až roku 1751.", "question": "V kterém století byl postaven hrad Loket?", "answers": ["první polovině 13. století"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Servery XMPP protokolu běží standardně na TCP portu 5222. Pro vzájemnou komunikaci serverů je pak vyhrazen port 5269. Síť využívající XMPP protokol není centralizovaná do jednoho místa, jako je zvykem u většiny ostatních IM, ale je distribuovaná na servery po celém světě, na kterých je možno si založit uživatelské konto. Identifikátory uživatelů (takzvané Jabber ID, zkráceně JID) jsou v základním tvaru syntakticky i sémanticky podobné e-mailovým adresám, tedy uzivatel@server. Uživatel si může dále své konto rozdělit podle potřeby, například se může jeho klient z domova hlásit jako uzivatel@server/doma, a zároveň třeba i uzivatel@server/prace. Na jedno uživatelské konto může tedy být přihlášeno i více klientů najednou a mezi nimi se rozhoduje buď podle celé adresy, pokud ji druhá strana zadá, nebo podle nastavené priority. Uživatel se připojuje vždy pouze ke svému serveru, protože jenom tento server je schopen ověřit jeho identitu například pomocí uživatelského jména a hesla. Pokud vznikne potřeba komunikovat s uživateli na jiných serverech, připojí se uživatelův server na vzdálený server a předá si s ním potřebné informace. Toto je nutné vykonávat například i v případě, že je třeba zjistit \"prezenci\", tedy zdali je uživatel na vzdáleném serveru přihlášen a v jakém je stavu. Kromě serverů a klientů se v síti vyskytují ještě různé služby – například služba víceuživatelských diskuzí (funkčně velmi podobné IRC), uživatelské adresáře a transporty. Transporty jsou vlastně brány mezi XMPP sítí a IM sítí pracující na jiném protokolu. Síť XMPP je založena na architektuře klient-server (klienti zpravidla nekomunikují přímo) a je decentralizována stejně jako e-mail. To znamená, že neexistuje žádný centrální server, který by spojoval uživatele, jako je tomu například u ICQ. Každý může zřídit svůj vlastní server, přičemž bude moci komunikovat s uživateli na jiných serverech. Uživatel tak má svobodu volby serveru, ke kterému má důvěru a který mu nabízí lepší služby, a možnost změny stejně jako v případě e-mailu. Samozřejmě existuje spousta serverů, na kterých se lze zdarma zaregistrovat bez potřeby tvorby vlastního serveru. Uživatel je identifikován uživatelským jménem a názvem serveru. Tyto dvě hodnoty jsou odděleny znakem @. Tedy např. pepa@jehoserver.cz. Tento řetězec se nazývá Jabber ID nebo také JID. Co se děje při komunikaci mezi dvěma uživateli, ukazuje názorný příklad. Uživatelka Julie má účet na serveru Kapuletova.cz, takže její JID má tvar julie@kapuletova.cz. Chce si povídat s Romeem, jehož JID je romeo@montek.com. Když Julie napíše zprávu a pošle ji Romeovi, provede se několik akcí: XMPP klient Julie pošle její zprávu serveru Kapuletova.cz.", "question": "Je XMPP síť decentralizována?", "answers": ["Síť XMPP je založena na architektuře klient-server (klienti zpravidla nekomunikují přímo) a je decentralizována stejně jako e-mail."]}
{"title": "Olovo", "context": "Olovo chemická značka: Pb (lat. Plumbum) je těžký toxický kov, který je znám lidstvu již od starověku. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný i při pokojové teplotě a odolný vůči korozi. Nízkotavitelný, měkký, velmi těžký, toxický kov, používaný člověkem již od starověku. Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství: Pb2+ a Pb4+. Za teplot pod 7,196 K je supravodičem I. typu. Za normálních podmínek je olovo odolné a neomezeně stálé vůči atmosférickým vlivům. V kompaktním stavu se na vlhkém vzduchu příliš nemění, pouze zvolna ztrácí lesk a tvoří se na něm šedobílá vrstva Oxidů, hydroxidů a uhličitanů. Dobře se rozpouští především v kyselině dusičné, koncentrovaná kyselina sírová jej naopak pasivuje a olovo s ní nereaguje. Olovo velmi dobře pohlcuje rentgenové záření a slouží proto k odstínění zdrojů tohoto záření v chemických a fyzikálních aparaturách a především v lékařství při ochraně obsluhy běžných medicinálních rentgenů. Polotloušťka olova je závislá na energii a typu záření, například pro stínění beta záření je olovo naprosto nevhodné z důvodu silného druhotného záření které vzniká při interakci beta záření s atomy olova. Jeho slitiny s cínem, antimonem nebo stříbrem vykazují výborné vlastnosti při tavném spojování kovových předmětů pájením a jako pájky jsou doposud široce používány. Olovo je v zemské kůře zastoupeno poměrně řídce, průměrný obsah činí pouze 12-16 ppm (mg/kg). Přesto je však jeho obsah větší, než by bylo možno očekávat podle jeho umístění v periodické tabulce prvků.", "question": "Je olovo dobře kujný kov?", "answers": ["Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný i při pokojové teplotě a odolný vůči korozi."]}
{"title": "Želva sloní", "context": "Želvy tak žijí na velmi úrodné půdě, zároveň ale také na černém sopečném popelu, který je vysoce výhřevný. Většinu života tráví pastvou v malých skupinách a vyhříváním se v loužích nebo válením v bahně. V období rozmnožování se samci stávají teritoriální a hledají partnerky. Technika zásnub je u samců želv sloních nekompromisní. Jakmile samec vyhledá příhodnou samici, drsně jí vnutí podřízené postavení, kouše a štípe ji do nohou, aby ji přinutil k nehybnosti. Potom se vysune na její hřbet a páří se s ní. Jsou vejcorodé, samice vyhrabávají v zemi jámy, kam pak kladou vejce. Přestože některé želvy sloní žijí zaručeně déle než 100 let, druh je z hlediska ochrany zranitelný ve své existenci. Tyto želvy jsou ohrožovány hlavně v mladém věku introdukovanými zvířaty, například potkany, kočkami a potravní konkurencí v podobě koz a dobytka. Od roku 1965 se snaží výzkumná stanice Charlese Darwina (Charles Darwin Research Station) na základě programu a repatriace želv sloních pozvednout jejich upadávající populaci. Do března roku 2000 bylo vypuštěno do přírody 1000 želv sloních. G. abingdoni (Gunther, 1877) G. becki (Rothschild, 1901) G. darwini (Van Denburgh, 1907) G. ephippium (Gunther, 1845) G. galapagoensis (Baur, 1889. ) G. guntheri (Baur, 1889) G. hoodensis (Van Denburgh, 1907) G. chathamensis (Van Denburgh, 1907) G. micropyes (Gunther, 1875) G. nigra (Harlan,. 1827) G. phantastica (Van Denburgh, 1907) G. porteri (Rothschild, 1903) G. vandenburghi (de Sola, 1930) Želvu sloní v Česku chová Zoologická zahrada Praha, v pavilonu Velké želvy. Nalézá se tam Želva sloní santacruzská, Želva sloní pinzónská a také Želva obrovská. Harriet (želva) Želva obrovská Zoo Praha - Lexikon zvířat - Želva sloní (Geochelone nigra) Fernando, C. 2000. \"Geochelone nigra\" (On-line), Animal Diversity Web. Accessed November 03, 2007 (anglicky)", "question": "Která želva je největší pozemní druh?", "answers": ["Želva sloní"]}
{"title": "Stěhování národů", "context": "Pojmem stěhování národů se označují rozsáhlé migrace obyvatelstva (tzv. barbarských kmenů a jejich skupin), které probíhaly koncem starověku a počátkem středověku. Jejich příčinou byly demografické změny, především růst počtu obyvatelstva, způsobený přechodem od pastevectví k zemědělství, to znamená k usedlému způsobu života, i sociální důvody. Kromě toho primitivní způsob obdělávání půdy vedl k jejímu rychlému vyčerpání, což bylo dalším důvodem ke stěhování. Nicméně jak naznačují archeologické důkazy, nemuselo jít o stěhování celých národů, ale jen vládnoucích elit.Kmeny, jejichž počet členů rostl, začaly hledat novou půdu. Často ji nacházely na území Římské říše, která se v té době již nacházela v hluboké krizi a jejíž hranice nebyly dostatečně chráněné. Navíc bylo na území říše možné získat bohatou kořist. Je celkem jasné, že impérium se v pozdně antickém období stalo lákavým cílem nájezdů barbarských kmenů. Muži, kteří na takové výpravě uspěli, získali nejen kořist a novou půdu, ale také vážnost a prestiž u svého kmene. To patřilo mezi sociální příčiny stěhování národů. Bezprostřední hybnou silou byl pak často také tlak jiných kmenů. == Všeobecně == Vlastním stěhováním národů se obvykle rozumí pohyb germánských a slovanských kmenů začínající ve 4. a končící koncem 7. století. Konec germánské etapy stěhování národů znamená na západě současně konec pozdní antiky resp. římského císařství. Začíná raný středověk. V širším smyslu jsou do stěhování národů zahrnovány také vikingské výpravy a příchod Maďarů do Karpatské kotliny. Geograficky si lze představit přímku protínající Evropu od ústí Rýna až k ústí Dunaje. Na sever od této linie sídlily ve 4. století germánské kmeny. Jmenovitě (řazeny od západu na východ) to byli Sasové, Frankové, Burgundi, Langobardi, Vandalové, Vizigóti a Ostrogóti.", "question": "Kdy končí antika?", "answers": ["Konec germánské etapy stěhování národů"]}
{"title": "Smoking", "context": "Smoking je pánský večerní formální oblek (v anglosaské terminologii semi-formal, protože formal je frak). Tradiční forma obsahuje zejména černé vlněné sako (výjimečně tmavě modré) a kalhoty stejné barvy a materiálu. Specifikem smokingu oproti běžnému černému obleku je lesklý (tradičně hedvábný) límec saka a lampasy na kalhotách. Límec je tradičně buď špičatý nebo šálový. V poslední době se stále častěji nosí smokingy s obyčejným oblekovým límcem. Zapínání může být buď jednořadové nebo dvouřadové. Jednořadové zapínání bývá obvykle pouze na jeden knoflík. Knoflíky smokingu jsou potaženy stejnou lesklou látkou jako límec. Ke smokingu neodmyslitelně patří černý hedvábný motýlek (odtud anglický název black tie) a vesta nebo smokingový pás sloužící k zakrytí pasu. Smokingová vesta je černá s hlubokým vykrojením ve tvaru U nebo V a mívá šálové klopy. Smokingový pás je vyrobený z hedvábí a krom klasické černé může mít i jinou vhodnou barvu (např. vínová nebo tmavě modrá). Smokingová košile je vždy bílá, s dvojitými, tzv.francouzskými manžetami na manžetové knoflíčky a obvykle má zpevněnou náprsenku a buď krytou légu nebo ozdobné knoflíčky zapínání (neboť je nezakrývá kravata). Límeček je standardně obyčejný ohrnutý, může se ale nosit i frakový límeček, který může být odepínací. Kalhoty drží s pomocí klasických šlí na knoflíčky. Pozor, u smokingu je lampas na kalhotech jen jeden (oproti dvěma na fraku). Ponožky bývají dlouhé a vyrobené z černého hedvábí. Nejvhodnějšími botami jsou černé lakýrky (lakované polobotky s uzavřeným šněrováním) nebo tzv. operní střevíce připomínající dámské lodičky. Dnes je možno ke smokingu obouvat i dobře vyleštěné polobotky z nelakované kůže, v konzervativním prostředí jsou však lakýrky nejlepším řešením. Do chladného počasí ke smokingu patří klasický černý svrchní kabát s klopami (tzv. chesterfield), na hlavu lze vzít černý klobouk typu homburg. Vhodné jsou šedé semišové rukavice. Do kapsičky saka patří kapesníček – tradičně bílý lněný, dnes může být i hedvábný a barevný.", "question": "Jakou barvu má mít motýlek ke smokingu?", "answers": ["černý"]}
{"title": "Zmijovití", "context": "Na jedové žlázy jsou napojeny dlouhé duté jedové zuby v přední části čelistí. Zmijovití hadi jsou převážně pomalu se pohybující. Spoléhají na svůj maskovací vzhled - často jsou zbarveni tak, aby splývali s terénem. Na těle mají složité geometrické vzory, které je rozšiřují. Nejmenší zástupci této čeledi dorůstají 20 cm, ti největší pak přes 3,5 metru. Oční zorničky po otevření zabírají většinu oka. Spousta druhů je také vybavena vertikálními zorničkami, loví tedy především po setmění. Zmijovití z podčeledi chřestýšovitých pomocí tepločivných jamek detekují přítomnost kořisti a její vzdálenost, dokonce i v naprosté tmě. Chřestýši mají na konci ocasu jedinečné varovné zařízení - chřestítko. Někteří zmijovití hadi kladou vejce, ale většina je živorodá nebo vejcoživorodá. Samice se během dne vyhřívají na slunci, aby urychlily vývoj zárodku ve svém těle. Mnoho druhů se rozmnožuje jednou za dva až tři roky a v mezidobí se vykrmují z důvodu vyrovnání tělesné hmotnosti. Někteří zmijovití hadi loví kořist ze zálohy, jiní používají pestře zbarvený konec svého ocasu jako vábničku.", "question": "Jsou zmijovití hadi i živorodí?", "answers": ["Někteří zmijovití hadi kladou vejce, ale většina je živorodá nebo vejcoživorodá."]}
{"title": "Žebříček ATP", "context": "Žebříček ATP Žebříček ATPFedEx ATP Rankings________________________Současné světové jedničky Novak DjokovićSrbsko Srbsko5. období ve dvouhře od 3. února 2020 (462 dní)Mate Pavić Chorvatsko Chorvatsko2. období ve čtyřhře od 5. dubna 2021 (35 dní) __________________________Žebříček zavedendvouhra: 23. srpna 1973čtyřhra: 1. března 1976 Žebříček ATP (oficiálně anglicky FedEx ATP Rankings) je pořadí tenistů, které sestavuje Asociace tenisových profesionálů (ATP) na základě dlouhodobých výsledků profesionálních turnajů. Aktualizace pořadí je zveřejňována každé pondělí (vyjma grandslamů a dvoutýdenních událostí Indian Wells Masters a Miami Masters). Týdenní periodicita započala v roce 1979.[1] Klasifikace zahrnuje body získané na okruzích ATP a ITF za předchozích 52 týdnů, čímž byla v tenise oficiálně zakotvena pozice „světové jedničky“. První vydání singlového žebříčku proběhlo 23. srpna 1973.[2] Deblový žebříček byl poprvé zveřejněn 1. března 1976. Pro hráče dvouhry a jednotlivce ve čtyřhře jsou sestavovány samostatné vydání klasifikace. Na základě pořadí se hráči kvalifikují do jednotlivých turnajů různé úrovně. Z postavení se také vychází při nasazování v soutěži. Především masmédii je žebříček používán jako snadný způsob poměřování úrovně jednotlivých tenistů. Vedle průběžného 52týdenního žebříčku pro nasazování do turnajů existuje také klasifikace ATP Race (tzv. Race to [city] – závod do [města]), která je na začátku každé nové sezóny – v lednu – anulována. Jedná se o žebříček dvouhry a párů. ATP Race je rozhodující pro účast nejlepších singlistů a deblových párů na závěrečném turnaji kalendářního roku ATP Finals – Turnaji mistrů. Od roku 1973 bylo světovými jedničkami 26 hráčů dvouhry, z nichž 17 zakončilo na této pozici sezónu. Na počátku února 2020 se do čela klasifikace počtvrté vrátil Srb Novak Djoković díky titulu na Australian Open 2020 a zahájil páté období v roli jedničky.[3] Ve čtyřhře se na prvním místě vystřídalo celkem 54 tenistů. Deblovou světovou jedničkou se po triumfu Miami Open 2021 stal podruhé Chorvat Mate Pavić .[4][5] Historie Žebříček ATP vznikla jako odborová organizace v roce 1972. Iniciátory založení se stali Jack Kramer, Cliff Drysdale a Donald Dell. Význam organizace vzrostl po Wimbledonu 1973, který 81 členů bojkotovalo.[6] Dva měsíce poté, během srpna, byl zaveden bodový žebříčkový systém k objektivizaci účasti a nasazování hráčů na turnajích.[7]", "question": "Je ATP zkratka pro Asociaci tenisových profesionálů?", "answers": ["Žebříček ATP (oficiálně anglicky FedEx ATP Rankings) je pořadí tenistů, které sestavuje Asociace tenisových profesionálů (ATP) na základě dlouhodobých výsledků profesionálních turnajů."]}
{"title": "Hechtova vila", "context": "Hechtova vila je klasicistní, původně rodinný dům pro významného textilního podnikatele Huga Hechta. Nachází se v brněnské čtvrti Pisárky. Byla postavena na návrh rakouského architekta Leopolda Bauera v letech 1909–1911. Dnes v této vile sídlí Generální konzulát Ruské federace. Průčelí vily je chráněno jako kulturní památka České republiky. Vila stojí na pozemku velkých rozměrů. Celá budova včetně interiéru vykazuje rysy klasicismu. Její půdorys má tvar obdélníku a z obou stran z něj vybíhají dva široké výklenky, určené pro dřevěné schodiště na ochoz a vnitřní krb. V přízemí budovy zdobí stěny dřevěný obklad a okna jsou vyzdobená vitrážemi. Ze vstupní haly vedou dveře do pánského pokoje s verandou, do obývacího pokoje, konferenčního salonu a jídelny. Kuchyně je umístěna v suterénu budovy a ve vyšších podlažích najdete pouze pokoje členů rodiny a hostů. Vila připomíná svým interiérem typický anglický dům. Svědčí o tom už zmíněné dřevěné schodiště, ale i alkovny, které rozšiřují prostor vstupní haly a ostatních hlavních místností v budově. Exteriér a vnější podoba vily vzhledu \"anglického domu\" neodpovídá. Na první pohled je vila zajímavá použitím sloupů v průčelí, které podpírají velký balkon, a svým obkladem z vápencových cihel. Stejného původu je i okázalá vstupní brána z ulice Hlinky. Interiér je zařízen neobiedermeierovým nábytkem. SEDLÁK, Jan. Slavné brněnské vily. [s.l.] : Foibos, 2006. ISBN 80-903661-5-5. (česky)", "question": "V které brněnské čtvrti nalezneme Hechtovu vilu?", "answers": ["Pisárky"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna, která byla pokřtěna 26. května 1583. Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté a byla pokřtěna dne 2. února 1585. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu. Hamnetův pohřeb se konal 11. srpna 1596. Po narození dvojčat Hamneta a Judithy následuje období, ze kterého o Shakespearovi nemáme prakticky žádné ověřené informace. V literatuře je toto období Shakespearova života mezi roky 1585 a 1592 označováno jako \"ztracená léta\". Životopisci se snaží vysvětlit toto období mnoha spornými příběhy. Nicholas Rowe, první životopisec zabývající se Shakespearem, popsal zhruba v roce 1709 stratfordskou pověst, podle které Shakespeare uprchl ze Stratfordu do Londýna, aby se vyhnul stíhání kvůli pytláctví.", "question": "Kdo vydal povolení k sňatku Shakespeare dne 27. listopadu 1582?", "answers": ["církevní soud diecéze"]}
{"title": "Apple", "context": "Apple Inc., dříve Apple Computer Inc., je americká firma se sídlem ve městě Cupertino v Kalifornii. Firma byla založena v roce 1976, specializuje na hardware a software. Jejich nejznámějšími produkty jsou: řada počítačů Mac, sada kapesních počítačů a MP3 přehrávačů iPod, chytrý telefon iPhone a tablet iPad, nebo také hodinky Apple Watch. V počítačích Apple je instalován standardně operační systém macOS a dotyková zařízení jsou poháněna operačním systémem iOS. Dalším známým softwarem je program pro přehrávání a uspořádávání hudební kolekce; iTunes. Mezi další aplikace od firmy Apple se řadí sada kancelářského balíku iWork a sada na vytváření hudby, fotek a videí iLife. Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley).", "question": "V jakém městě byl založen Apple Inc.?", "answers": ["ve městě Cupertino"]}
{"title": "Trutnov", "context": "Trutnov (německy Trautenau) je město v Královéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách. Město Trutnov leží v Krkonošském podhůří na řece Úpě. Žije zde téměř 31 tisíc obyvatel a má rozlohu 10 336 ha. Podle počtu obyvatel je 35. největším městem České republiky a podle katastrální rozlohy dokonce 13. největším. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Trutnov se skládá z 21 místních částí: Adamov, Babí, Bohuslavice, Bojiště, Dolní Předměstí, Dolní Staré Město, Horní Předměstí, Horní Staré Město, Kryblice, Lhota, Libeč, Nový Rokytník, Oblanov, Poříčí, Starý Rokytník, Střední Předměstí, Střítež, Studenec, Vnitřní Město, Volanov a Voletiny. Dále k Trutnovu patří např. osady a čtvrtě: Bezděkov, Debrné, Dolce, Dolníky (část), Kacíř, Kalná Voda (část), Kouty, Luční Domky, Nové Dvory, Nové Voletiny, Peklo, Rubínovice, Zelená Louka aj. Trutnov leží v Trutnovské pahorkatině na východě Podkrkonošské pahorkatiny, která je součástí celku Krkonošské podhůří. Nadmořská výška centra Trutnova se pohybuje kolem 430 m. Trutnovem protéká řeka Úpa, která v Poříčí přibírá zleva Ličnou. Po volbách na podzim 2014 se do trutnovského zastupitelstva dostalo celkem osm z devíti kandidujících stran a hnutí. Koalici následně uzavřela ODS, Volba pro město Trutnov, Sdružení pro Trutnov a TOP 09, kteří mají většinu 18 z 33 hlasů. Zdroj: volby.cz Související informace naleznete také v článku Dějiny Trutnova. V místech dnešního Horního Starého Města byla založena osada Úpa, která byla patrně kvůli opakujícím se povodním přesunuta do míst dnešního Trutnova.", "question": "Kolik tisíc obyvatel má okresní město Trutnov v Královéhradeckém kraji?", "answers": ["31 tisíc"]}
{"title": "Geysir", "context": "Geysir GeysirErupce Geysiru během léta 2009 Geysir (islandsky Stóri Geysir, česky Gejzír nebo Velký gejzír) je gejzír v oblasti prolomového riftu Haukadular, 80 kilometrů východně od Reykjavíku na jihozápadním Islandu. Právě od islandského názvu tohoto útvaru se odvozuje geologický termín gejzír (z islandského výrazu „geysa“, což znamená „proudit“).[1] Velký gejzír je přitom také nejstarším známým zástupcem, jako aktivní byl popsán již v roce 1294.[2] Okolní oblast v roce 1846 prozkoumal Robert Wilhelm Bunsen, který jako první vědecky vysvětlil příčiny tohoto úkazu. Aktivita gejzíru je nepravidelná a závislá na sopečné aktivitě celé oblasti. Zaznamenána byla jeho aktivita v roce 1630, kdy se probudil k činnosti po téměř 40 letech. Také v roce 1896 začal chrlit vodu a páru po dlouhých letech klidu. V letech 1910–1915 byla naopak jeho frekvence jen asi 30 minut. V roce 1915 činnost gejzíru ustala, ale následná zemětřesná aktivita v oblasti ho opět v roce 1935 probudila k životu.[3] Po sérii zemětřesení, která zasáhla oblast v roce 2000, Geysir opět chrlí vodu. Frekvence se pohybuje v rozmezí 5 až 8 hodin. Vařící voda je vyvrhována až do výšky kolem 80 metrů, v roce 1845 dosáhla až 170 m. Mezi 17. a 20. červnem 2000, během zemětřesení, dosahoval do výšky 122 m po dva dny a je považován za nejvyšší gejzír v činnosti, a to i dočasně.[4] Návštěva Geysiru je součástí nejznámější turistické trasy na Islandu, zvané Zlatý kruh (Gullni hringurinn). Odkazy Reference ↑ National Geographic Česko Dostupné online↑ Islandský gejzír neúnavně vybuchuje každých pět minut. Patří k těm nejčinnějším na světě Dostupné online↑ Island zpoplatní návštěvníkům proslulý gejzír Dostupné online↑ Novinky.cz Dostupné online Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Geysir na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 7517833-3 | VIAF: 246989034", "question": "Jaká je nejvyšší zaznamená výška, do níž byla gejzírem Geysirem vyvržena vařící voda?", "answers": ["170 m."]}
{"title": "Polština", "context": "Polština (polsky język polski, polszczyzna) je přirozený jazyk patřící mezi západoslovanské jazyky, stejně jako čeština, slovenština, kašubština a lužická srbština. Náleží tedy mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. V 10. století byly čeština a polština v podstatě stále jeden jazyk[zdroj? ], pak se začaly rozcházet, ale ještě ve 14. století si Češi a Poláci bez problémů rozuměli.[zdroj? ] Řada církevních slov je podobná češtině i z toho důvodu, že Poláci přejali křesťanství od Čechů[zdroj? ]. V průběhu staletí polština přejala mnoho slov cizího původu (z latiny, francouzštiny, němčiny, češtiny), v jazyce ale nedošlo k výraznějším puristickým zásahům. Odhaduje se[kým? ], že polský jazyk je mateřským jazykem asi 44 milionů lidí. Polsky se mluví nejen v Polsku, ale i na územích sousedních států s polskou menšinou – v České republice (Těšínsko), na Slovensku, Ukrajině, v Bělorusku, v Litvě. V důsledku mnoha vystěhovaleckých vln od konce 19. století letech existují polsky hovořící menšiny ve velké části světa. Vzhledem k členství Polska v Evropské unii je jedním z unijních jazyků. Polština je blízká češtině podobně jako obě lužické srbštiny nebo kašubština, ale méně než slovenština. Nejblíže polštině je však nářečí \"po naszymu\", které vychází ze staropolštiny. Jde o živý jazyk používaný na východě ČR, v regionu Těšínské Slezsko. Neznalými turisty Těšínska je toto nářečí pro nápadnou podobu polštině často mylně považováno za samotnou polštinu. == Přízvuk == Přízvuk je (podobně jako v italštině) většinou na předposlední slabice, penultimě. V pečlivé výslovnosti přitom vede k mírnému prodloužení samohlásky na polodlouhou (ne na českou dlouhou), např. kwadratowy – kfadrato'vy (čtvercový, čtverečný). Přízvuk se nijak nevyznačuje. == Hlásky a jejich znaky == Pravopis je, podobně jako český, téměř plně fonetický s několika výjimkami. === Abeceda === Dále uvedená abeceda je srovnána podle standardního abecedního řazení. Polská abeceda obsahuje základní latinskou abecedu, k ní navíc ještě následující grafémy s 4 odlišujícími značkami, s diakritikou, vyjma ó, odlišnou od české: s ocáskem (ogonek) ą, ę s přeškrtnutím ł s čárkou (kreska) ć, ś, ź, ń a ó s tečkou (kropka) żNaopak nezahrnuje v, q a x. V psané polštině se s výjimkou nových cizích slov tato písmena nevyskytují. Používá se \"w\", \"kw\" a \"ks\"', které se ve výslovnosti neliší od českého \"v\", \"q\" a \"x\". V slovnících se případně řadí podle obvyklého latinkového umístění: ..., u, v, w, x, y, ... Nestandardně užívá i grafická varianta vodorovně škrtnuté z místo \"ż\".", "question": "Je polština jedním z jazyků Evropské unie?", "answers": ["Vzhledem k členství Polska v Evropské unii je jedním z unijních jazyků."]}
{"title": "Papyrus", "context": "Proužky se namáčely na delší dobu do vody, aby změkly – samotná dřeň šáchoru (přestože je to hygrofyt) je křehká a snadno se láme. Ve vodě se dřeň máčela cca 6 dní pro výrobu světlého a 12 dnů, měl-li být výsledkem tmavě hnědý papyrus. Panovalo přesvědčení, že nejlepší je nilská voda, ale toto tvrzení nemá opodstatnění. Poté se proužky (např. paličkou) jemně zpracovaly a válečkem slisovaly, aby byly ploché, a následně rovnaly těsně vedle sebe nebo s malým překryvem na rovný podklad. Na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být několik, podle toho, jak měl být list papyru silný. Obvykle ale byly dvě. Výsledné příčně přeložené plátky byly vloženy na několik dnů pod mechanický lis, kde se zároveň několik (podle novodobé výroby šest) dní sušily. Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán. Nakonec výrobce zarovnal hrubý povrch a případně ořezal nerovné okraje. Jednotlivé listy papyru se lepily za sebe škrobovou kaší, tak že mohl vzniknout i několik metrů dlouhý svitek. V pozdějších dobách (přelom letopočtu) se kromě svitků používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy tak byly popsány z obou stran, čímž se šetřilo místem. V současnosti existuje v oblastech kolem Luxoru a Asuánu výrobny papyru, nyní již jako suvenýru pro turisty. Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou. Nejdražší se používaly na knihy, nejlevnější na osobní dopisy, záznamy apod. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana, zůstávala čistá. Podobně v případě dopisů, které se po sepsání skládaly a sešívaly či svazovaly šňůrkou, se též psalo na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa. Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků. Tento způsob zápisu se přenesl později i na kodexy, kde se též objevují sloupce.", "question": "Čím se psalo na papyrus?", "answers": ["násadkami"]}
{"title": "Věci veřejné", "context": "Ve volbách v roce 2006 v Praze 1 získaly 22% hlasů a staly se druhou nejúspěšnější stranou. Vznikla zde však koalice bez Věcí veřejných mezi ODS a stranami ED, ČSSD. Buňky Věcí veřejných v Černoších a Kostelci získaly v místních zastupitelstvech čtyři, resp. dva mandáty. V roce 2008 vznikla buňka Věcí veřejných také v Praze 5. V roce 2008 se Věci veřejné účastnily voleb do Senátu, kde jejich dva kandidáti v pražských okrscích Praha 1 a Praha 5 nebyli zvoleni. Věci veřejné ohlásily svou účast v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny 9. a 10. října 2009. V roce 2009 se Věci veřejné zúčastnily voleb do Evropského parlamentu. Lídrem kandidátní listiny byla původně Jana Zachová, která však byla dne 30. dubna 2009 odvolána volebním zmocněncem VV Ing. Jiřím Vejmelkou. Lídrem kandidátní listiny se pak stala dvojka na kandidátce, zastupitelka Prahy 1 ThDr. Kateřina Klasnová. Věci veřejné se se ziskem 2,40 % hlasů umístily na sedmém místě. Nejvíce hlasů získaly v Praze (3,13 %), nejméně v Moravskoslezském kraji (1,51 %). Pro volby do PSP ČR v roce 2010 museli všichni kandidáti podepsat vázací smlouvu na jejímž základě se vzdali ústavou garantovaného volného mandátu a zavázali se pod hrozbou pokuty sedm milionů Kč hlasovat podle rozhodnutí stranického vedení. Ústavní právník Kysela v rozhovoru označil tyto smlouvy za protiústavní. Strana v nich získala 10,88 % hlasů, což představovalo 24 mandátů v dolní komoře. 5. dubna 2011 byl z poslaneckého klubu i strany vyloučen Jaroslav Škárka, který se stal nezařazeným poslancem, a strana disponuje 23 mandáty. Ve volbách do PSP ČR v roce 2013 kandidovali někteří členové Věcí veřejných na kandidátce hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamury. Jako poslanci byli zvoleni: za Jihočeský kraj - Karel Pražák, za Ústecký kraj - David Kádner, a za Moravskoslezský kraj- Olga Havlová. Poslancem se stal rovněž MUDr. Jiří Štětina za Královehradecký kraj, exposlanec VV zvolen jako nestraník. Tito jmenovaní poslanci jsou členy poslaneckého klubu Úsvitu přímé demokracie, jež vznikl vznikl v 7. období 5. listopadu 2013. Ve volbách do Evropského parlamentu získaly VV celkem 6 988 hlasů, což bylo 0,46 % všech hlasů. Klub angažovaných podnikatelů Lukáš Semerák, 3,5 milionu korun, předseda představenstva a spolumajitel S.P.I. Holdings Michal Babák, 3,5 milionu korun, majoritní vlastník a jednatel MxB s.r.o., zvolen do sněmovny za VV v Jihomoravském.", "question": "Jaká je zkratka pro Věci veřejné?", "answers": ["VV"]}
{"title": "Vltavská kaskáda", "context": "Jde o celkem 9 přehrad, z nichž první byly budovány ve 30. letech 20. století. Do Vltavské kaskády patří přehrada zadržující největší objem vody z českých nádrží (Orlík) i přehrada největší co do plochy hladiny (Lipno). Vodní elektrárny v přehradách kaskády produkují elektrický výkon až 750 MW. První jezy na Vltavě byly stavěny již za Ferdinanda I., spolu s dalšími úpravami zlepšujícími splavnost. V letech 1640–1643 strahovské opatství na žádost Ferdinanda III odstranilo skalisko Horní slap, které nebezpečně zasahovalo do poloviny řečiště. Na zbytku skály byl na památku vztyčen Ferdinandův sloup, zvaný též Solný. V roce 1722 k němu přibyla socha svatého Jana Nepomuckého, po níž Svatojánské proudy získaly jméno. Obě památky byly přemístěny pod hráz Slapské nádrže poblíž budovy elektrárny. První ucelený projekt usplavnění Vltavy mezi Mělníkem a Českými Budějovicemi zpracovala roku 1894 firma Lanna a Vering. V té době byla Vltava hojně využívaná pro voroplavbu a klasickou plavbu, zejména přepravu dřeva, kamene a soli. Po první světové válce se objevuje námět na postavení dvou vysokých přehrad, u Slap a u Orlíku. Nový, energetický zájem se dostal do střetu s dosavadními hospodářskými zájmy. První dvě vodní díla kaskády, Vrané a Štěchovice, byla budována ve 30. letech 20. století, ještě s ohledem na plavební účely. Ačkoliv účelem výstavby prvních děl Vltavské kaskády byla výroba elektrické energie, po druhé světové válce byla upřednostněna akumulační funkce a z ní vyplývající nadlepšení průtoků na Vltavě a na dolním Labi. Vltavské nádrže mají význam především energetický (výroba el.energie v hydroelektrárnách, zejména při špičkovém odběru) a ochranný před povodněmi, dále plavební, rekreační a vodárenský. Vedlejšími přínosy jsou ochrana před povodněmi, usplavnění některých částí Vltavy, stabilizace hladiny pro odběr vody k průmyslovým účelům i pro výrobu pitné vody, vytvoření nových rekreačních míst. Vodní hospodaření na Vltavě umožňuje ovlivnit i splavnost Labe pod Mělníkem. Kaskáda je podle platného manipulačního řádu schopna zcela zastavit povodeň do velikosti dvacetileté vody a povodně větší zmírnit (transformovat). Například během povodně v roce 2002, byl max. přítok do VD Orlík v hodnotě 3900 m3·s−1, překračující úroveň tisícileté povodně, snížen transformací na VD Orlík o 800 až 900 m3·s−1. Také technické řešení a architektura přehrad je předmětem obdivu. Výstavba přehrad však znamenala také zničení jedinečných přírodně i historicky cenných míst, například Svatojánských proudů a mnoha vesnic i osad.", "question": "Která přehrada je dle objemu vody největší v České republice?", "answers": ["Orlík"]}
{"title": "Cystein", "context": "Teplota tání 240 °C Disociační konstanta pKa (I) 8,14 ;(II) 10,34 Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Cystein (značka Cys nebo C) je v přírodě se vyskytující neesenciální aminokyselina, která ve své molekule obsahuje thiolovou skupinu -SH. Podílí se významně na struktuře bílkovin (tvoří disulfidové můstky), udržení přiměřeného oxidačně-redukčního prostředí v buňce a účastní se mnoha metabolických drah, a to především v syntéze glutathionu, taurinu a metabolismu methioninu. Látky odvozené od cysteinu jsou důležité pro svou antioxidativní povahu, čímž pomáhají bojovat proti chorobám vyvolaným oxidačním stresem, mimo jiné s chronickými záněty.[1] Vyskytuje se ve většině bílkovin, jeho průměrné zastoupení je ale asi jen 2 %.[2] Thiolová skupina má vysokou afinitu k těžkým kovům. Toho se využívá v proteinech k vazbě kovových ligandů, které slouží například v enzymech, ale i k odstranění těžkých kovů, jako je rtuť, olovo nebo kadmium z těla, i když při akutních otravách se používá jeho derivát N-acetylcystein.[3]", "question": "Jaká je biochemická značka aminokyseliny cystein?", "answers": ["Cys nebo C"]}
{"title": "Alfons Mucha", "context": "Roku 1892 byl pověřen ilustrovat Scè et épisodes de l'histoire d'Allemagne (Výjevy a epizody z německé historie) od Charlese Seignobose. K osudovému zlomu v jeho kariéře došlo roku 1894, když získal objednávku na plakát pro Sarah Bernhardtovou. Nejslavnější Muchovo období nastalo kolem přelomu 19. a 20. století, kdy pracoval v Paříži. Desátého června 1906 se v kostele sv. Rocha na Strahově oženil s o 23 let mladší Marií Chytilovou (1882-1959, jí bylo 23, jemu 46 let) a odjel do Spojených států, aby si vydělal na realizaci svého velkého snu, Slovanské epopeje. Dostalo se mu tam uvítání jako největšímu dekorativnímu umělci světa, přesto se toužil vrátit do vlasti. Mucha však nebyl pouze grafikem a tvůrcem světoznámých plakátů ve stylu art nouveau. Všestranným nadáním zasahoval do všech uměleckých oborů, sochařstvím počínaje a divadlem konče. Mucha se stal známým jako umělec pracující v oboru užitého umění, kromě reklamních plakátů tvořil i návrhy obalů pro celou řadu spotřebních předmětů, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, doplňoval knihy svými ilustracemi, např. Otčenáš (Le Pater, 1899), mimo jiné vytvořil grafickou předlohu k první československé poštovní známce a navrhoval i grafickou podobu československých bankovek. Jeho tvorba zahrnuje návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale i návrh okna v katedrále sv. Víta (1931, scény z života sv. Cyrila a Metoděje realizovala firma Jan Veselý, od západu třetí okno vlevo) v Praze. Alfons Mucha byl velkým vlastencem a celý život snil o realizaci cyklu velkoformátových obrazů Slovanská epopej, kterým chtěl shrnout dějiny slovanského národa.", "question": "Jakým oborem umění se zabýval Mucha?", "answers": ["užitého"]}
{"title": "Pomeranč", "context": "Jde o nejvíce pěstované citrusové ovoce. Pomerančovník je stálezelený mělce kořenící strom, má kulovitou korunu a v mládí trnité větvičky. Listy jsou podlouhle vejčité až eliptické, středně veliké, tmavě zelené s úzkými řapíky. Jsou to rostliny jednodomé a vytvářejí oboupohlavé květy, opylovány jsou hmyzem. Květy jsou bílé, vonící, 2 až 3 cm veliké, obvykle 5četné, petaly podlouhlé, asi 15 x 6 mm velké, tyčinky asi 14 mm, semeníky téměř kulovité. Plody jsou bobule (hesperidium) ve velikostech 5 až 12 cm, kulovité až oválné. Kůra plodu (perikarp) bývá barvy žluté, oranžové nebo šarlatově červené, je poměrně tenká, přiléhající k dužnině, někdy obtížně loupatelná. Dužina je tvořena klínovitými semeníkovými pouzdry vyplněnými tenkostěnnými váčky, které obsahují sladkou šťávu obklopující semena umístěná na středoúhlé semenici. Dužina je barvy žluté až oranžové, u některých kultivarů i fialově červené a je šťavnatá, osvěžující sladkokyselé chuti. Semena poměrně velká, mnohozárodečná (polyembryonická), existují i bezsemenné kultivary. Plody jsou kvalitním zdrojem vitamínu C a konzumují se čerstvé, kompotují se nebo lisují na osvěžující šťávu. Téměř 90% produkce pomerančů je průmyslově zpracováno. Ze slupek se získává pektin a hlavně esenciální oleje, které slouží k aromatizaci potravin a v kosmetice, v menší míře se používají v lékařství k výrobě tinktur. Květu se pro jeho vůní a chuť používá jako upravující složka řady čajových směsí.", "question": "Jakou barvu má pomeranč?", "answers": ["žluté, oranžové nebo šarlatově červené"]}
{"title": "Láska", "context": "Je to způsobeno přirozeným leskem vlasů u zdravých lidí, který se při nemocích vytrácí. Dalším důvodem může být hnědnutí vlasů v průběhu stárnutí- blonďaté vlasy jsou tedy znakem mládí. Z tohoto předpokladu tedy mohou vycházet různé stereotypy, například že blonďaté ženy jsou hloupější nebo hravější než ženy tmavovlasé (podle stereotypu, že děti a mladiství bývají hraví a nerozumní).Studie Psychology Today se věnuje i dalším fyziologickým znakům, které muži u žen preferují. Preference dlouhých vlasů je například dána pomalým růstem vlasů a jejich vypadáváním při vážných nemocích. Dlouhé vlasy jsou tedy známkou dlouhodobého zdraví. Až do nedávné doby byly také pro muže jednoznačně přitažlivější baculaté ženy (viz české přirovnání krev a mlíko), protože baculatost byla také známkou celkového zdraví a hojnosti potravy. Velkou záhadou byla až donedávna preference velkých a pevných ňader, protože jejich velikost nijak nesouvisí se schopností kojit nebo vychovávat potomky. Podle antropologa Franka Marlowa je ale tato preference způsobena snadnějším zjištěním stáří ženy - větší ňadra se v průběhu stárnutí znatelně prověšují, zatímco u malých ňader je tento rozdíl menší, a tudíž hůře rozpoznatelný. == Láska z biochemického pohledu == Biologické modely nazírají na lásku jako na zvířecí pud, sloužící k reprodukci a vychovávání potomků. Helen Fisherová, americká profesorka antropologie studující mezilidské vztahy, rozděluje lásku do tří fází, které se částečně překrývají: Žádostivost [ang. lust] (nadrženost, chtíč) je základní sexuální potřeba, která nutí člověka vyhledávat partnery. Tato fáze se vyznačuje zvýšenou hladinou testosteronu u mužů a estrogenů u žen. Působí od několika málo sekund, a v navázaném vztahu málokdy trvá déle než několik týdnů nebo měsíců. Přitažlivost [ang. attraction] (zamilovanost, touha) je intenzivnější emoce zaměřená na určitého člověka, která se vyvine z žádostivosti jako prostředek věrnosti ke konkrétnímu partnerovi. Tato fáze většinou trvá půl roku až tři roky. Nedávné neurologické studie prokázaly, že v průběhu zamilovanosti mozek pravidelně uvolňuje specifické skupiny hormonů, z nichž největší roli hrají: feromony, chemické látky vylučované z těla, sloužící k vyvolávání určitých reakcí u příjemců. dopamin, hormon zodpovědný za vnitřní motivaci, který způsobuje šťastné pocity při dosažení cíle a zároveň může vyvolávat určitou závislost.", "question": "Co označuje silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy?", "answers": ["Láska"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Václav Havel (5. října 1936 Praha – 18. prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003). Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978). Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou.", "question": "Kdy se narodil Václav Havel?", "answers": ["5. října 1936"]}
{"title": "Polyvinylchlorid", "context": "Polyvinylchlorid (PVC) je třetí nejpoužívanější umělou hmotou na Zemi, hned po polyethylenu a polypropylenu. Poprvé byl syntetizován roku 1935. Není rozpustný ve vodě, v olejích ani v koncentrovaných anorganických kyselinách a zásadách. 57 % jeho molekulové hmotnosti tvoří samotný chlór, 43 % ethen. Základní surovinou pro výrobu PVC je vinylchlorid monomer (VCM – těkavý, jemně nasládlý plyn, teplota varu -13,9 °C), vzniklý obvykle rozkladem 1,2-dichlorethanu (starší postupy vycházely z acetylenu a HCl). Jeho polymerací do řetězců, jen částečně se rozvětvujících, vzniká bílý prášek nebo granulát. Samotný polymer se poté mísí s různými přísadami, které zlepšují jeho vlastnosti v tom kterém směru podle cílového použití. Těmito přísadami jsou především plniva (např. křída), stabilizátory (pro zvýšení tepelné stability a odolnosti vůči ultrafialovému i tepelnému záření), změkčovadla (pro lepší manipulaci), maziva (pro lepší zpracovatelnost) atd. Jako stabilizátory se dříve používaly i těžké kovy (kadmium, olovo) či organické sloučeniny cínu, ale (i v důsledku evropské politiky REACH) byly většinou nahrazeny přísadami na bázi ekologického vápníku. Jako změkčovadla se zpravidla používají ftaláty (např. DEHP). Důvodem značného rozšíření PVC je poměrně snadná a tedy levná výroba jak základního vinylchloridu, tak významné užitné vlastnosti jeho polymeru - snadná zpracovatelnost prakticky všemi základními postupy (válcováním, vytlačováním, vstřikováním, vyfukováním, vakuovým tvarováním atd.), schopnost želatinace s různými změkčovadly, značná chemická a biologická odolnost až netečnost, dobrá tepelná odolnost. Neměkčené PVC (obecný obchodní název novodur) se využívá pro \"tvrdé\" výrobky, u kterých je žádoucí tvarová stálost po celou dobu životnosti – jde o trubky, profily, desky, nádoby apod. Měkčené PVC (obecný.", "question": "Jaká je základní surovina pro výrobu PVC?", "answers": ["vinylchlorid monomer"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana.", "question": "Co je symbolem Měsíce?", "answers": ["srpek"]}
{"title": "Bavorsko", "context": "Papež: Benedikt XVI. Císařové: Ludvík IV. Bavor, Karel Albrecht Císařovna: Alžběta Bavorská , manželka císaře Františka Josefa I. Král: Fridrich Falcký, Ludvík II. Bavorský Vévoda: Maxmilián II. Emanuel Diktátor: Adolf Hitler Sportovci: Bastian Schweinsteiger Malíři: Hans Holbein starší, Albrecht Dürer, Albrecht Altdorfer, Lucas Cranach starší, Carl Spitzweg, Franz von Lenbach, Franz von Stuck a Franz Marc Hudebníci:. Orlando di Lasso, Christoph Willibald Gluck, Richard Wagner, Richard Strauss a Theobald Böhm, vynálezce moderní flétny Spisovatelé: Hans Sachs, Jean Paul, Frank Wedekind, Christian Morgenstern, Oskar Maria Graf, Bertolt Brecht. , Lion Feuchtwanger Vědci: Adam Ries, Joseph von Fraunhofer, Max Joseph von Pettenkofer, Georg Simon Ohm, Carl von Lindea, Sebastian Kneipp, Alois Alzheimer, Wilhelm Conrad Röntgen, Werner Heisenberg, Rudolf. Mößbauer, Robert Huber Vynálezci: Martin Behaim, Levi Strauss a Rudolf Diesel Ostatní: členové protinacistické skupiny Bílá růže Svobodný stát Bavorsko se člení na 7 vládních obvodů (Regierungsbezirke): Dolní Bavorsko (Niederbayern) Dolní Franky. (Unterfranken) Horní Bavorsko (Oberbayern) Horní Falc (Oberpfalz) Horní Franky (Oberfranken) Střední Franky (Mittelfranken) Švábsko (Schwaben) Výše jmenovaných 7 vládních obvodů se dále člení na 71 zemských okresů (Landkreise) a 25 městských okresů (Kreisfreie Städte): 25 bavorských městských okresů: Bavorsko má jednokomorový sněm (Landtag). Až do prosince 1999, existovala i druhá komora, senát, jehož členové byli vybráni společenskými a ekonomickými skupinami v Bavorsku, která byla referendem v roce 1998 zrušena. Hlavou vlády je předseda vlády (Ministerpräsident). V politice země dominuje konzervativní strana CSU, jež je \"sesterskou\" stranou celoněmecké CDU, se kterou úzce spolupracuje. CSU v zemských volbách nekandiduje v žádné jiné spolkové zemi, CDU nikdy nekandiduje v zemských volbách v Bavorsku. Od roku 1962 vládne v Bavorsku CSU nepřetržitě a absolutní většinou křesel v parlamentu, v několika volbách podíl hlasů pro CSU přesáhl 60 %, v roce 2003 dokonce dosáhla ve volbách dvoutřetinové většiny mandátů, čehož nedosáhla žádná jiná strana v žádné jiné spolkové zemi. Ve volbách v roce 2008 ovšem absolutní většinu těsně ztratila, i nadále ale zůstává daleko nejsilnější stranou.", "question": "Odkud pochází papež Benedikt XVI?", "answers": ["Bavorsko"]}
{"title": "Vzletová a přistávací dráha", "context": "Vzletová a přistávací dráha Vzletová a přistávací dráha 30 letiště Praha-Ruzyně Vzletová a přistávací dráha (zkratka VPD; anglicky a často také runway, příp. ranvej, zkracováno RWY) je plocha sloužící ke vzletům a přistáním letadel na letištích. Dráha může být zpevněná (beton, asfalt, asfaltobeton apod.), případně nezpevněná (nejčastěji travnatá). Pojmenování drah Dráhy se pojmenovávají číselným označením, které udává směr dráhy. Toto číslo je rovno magnetickému směru dráhy zaokrouhlenému na nejbližších deset stupňů a poté vydělenému deseti. Například dráha s označením „24“ má směr přibližně 240°, tzn. zhruba jihozápadně, dráha „36“ má směr 360°, tzn. na sever. Jelikož dráhu je možno využít dvěma směry, má také dvojí označení, které se číselně liší o 18 (= 180°). Dráha „24“ tak v opačném směru nese označení „06“ (úvodní nula se používá pro prevenci přeslechů v radiokomunikaci), dráha jako celek se pak může označovat např. „06/24“. Pokud je na letišti více rovnoběžných (nebo téměř rovnoběžných) drah, rozlišují se přidaným písmenem L (levá, left), R (pravá, right), případně C (prostřední, center). Například dráha 24L pak má v opačném směru označení 06R. V případě, že má letiště ještě více než tři takové dráhy, použije se další číslo (a číslo pak přesně neodpovídá magnetickému směru dráhy).", "question": "Jaká je zkratka pro vzletovou a přistávací dráhu?", "answers": ["VPD"]}
{"title": "Střapec", "context": "Střapec je visící pramen šňůr nebo třásní v horní části svázaný poutkem. Používá se jako ozdoba k různým účelům.Střapce se zhotovují ručně, většinou s pomocí jednoduchých nástrojů.S řemeslnou výrobou střapců začali pravděpodobně v 16. století francouzští pozamentáři. Z původního jednoduchého spojování šňůrek a třásní pozamentů se vyvinulo umělecké řemeslo. Po sedmileté učební době se tam mohl adept stát mistrem v cechu pozamentářů.Pozamentáři dostávali z počátku zakázky k výzdobě šlechtických domů, později se začaly střapce používat jako doplňky oděvů a k řadě jiných ozdobných účelů.Asi od 20. let 20. století používají střapce často ženy na oděvech (i na nahé kůži) při výstupech na různých revuích, burleskách nebo manifestacích.Střapec je častou součástí erbů, zvláště pak v církevní heraldice. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Související články === Pozament Třásně === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Střapec ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje visící pramen šňůr nebo třásní v horní části svázaný poutkem?", "answers": ["Střapec"]}
{"title": "GoGoManTV", "context": "Daniel Sebastian Štrauch alias GoGoManTV (* 24. září 1996 Bratislava), známý také pod přezdívkou GoGo je slovenský nejodebíranější youtuber, let's player a vlogger. == Život == Daniel Štrauch se narodil 24. září 1996 v Bratislavě, kde následně i vyrůstal. V dětství si ruce spálil o kamna, po čemž mu na nich zůstaly jizvy. Ve svých šesti letech se s rodinou přestěhoval do rodinného domu v Rusovcích, kde také navštěvoval církevní školu. Odtud pokračoval na gymnázium, ze kterého ale po čtyřech letech odešel a nastoupil na střední uměleckou školu. Na té v roce 2015 úspěšně odmaturoval. V současné době žije v bytě v Bratislavě. Na začátku roku 2017 se po několikaletém vztahu rozešel se svojí přítelkyní a youtuberkou LucyPug.Poté se zase začali stýkat a dali se opět dohromady. == Natáčení == První video na svém YouTube kanále zveřejnil 30. prosince 2011, inspiroval se tvorbou zahraničních youtuberů. Patří mezi nejznámější české a slovenské youtubery. Zaměřuje se především na let's playe, má speciální kanál na denní vlogy. GoGo se natáčením videí živí, další příjmy získává z prodeje reklamních předmětů a product placementem.", "question": "Proč má Daniel Štrauch na rukou jizvy?", "answers": ["spálil o kamna"]}
{"title": "Brno", "context": "V květnu 2016 byl zpřístupněn protiatomový kryt 10-Z pod Špilberkem v Husově ulici. Známé a veřejnosti přístupné jsou také kasematy na Špilberku, vybudované v době baroka v příkopech středověkého hradu a od konce 18. do konce 19. století využívané jako obávaný žalář. === Kašny, fontány a významné sochy a památníky === Nejhonosnější brněnskou kašnou je barokní kašna Parnas z konce 17. století na Zelném trhu. Kašny či fontány můžeme nalézt i na mnoha jiných náměstích, nádvořích a parcích, například na náměstí Svobody a jinde. Fontány jsou v Brně běžným doplňkem parků a náměstí, několik se jich je k vidění v parku Špilberk, na Moravském náměstí, před Janáčkovou akademií múzických umění a na mnoha jiných místech. Památníky velmi významných osobností a událostí spojených s Moravou a s Brnem jsou vybudovány především v historickém jádru města. Před Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity stojí socha Tomáše Garriguea Masaryka, před Právnickou fakultou stejné univerzity socha Edvarda Beneše, na Špilberku busta brněnského hrdiny z třicetileté války, maršála císařských vojsk na Moravě Louise Raduita de Souches. Za zmínku stojí také socha římského krále Jošta a jeho otce moravského markraběte Jana Jindřicha na portálu Místodržitelského paláce, kde jsou v přilehlém kostele oba pohřbeni. == Obyvatelstvo == === Počet obyvatel === V Brně žije necelých 400 tisíc obyvatel. Podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011, zatím posledního celostátního sčítání, dosáhlo Brno k 26. březnu 2011 celkem 385 913 obyvatel. K 1. lednu 2019 žilo podle Českého statistického úřadu ve městě 380 681 osob. Do Brna kromě toho dojíždí navíc sto tisíc lidí za prací i za studiem, reálná velikost města se tedy pohybuje okolo půl milionu osob.V roce 1389 mělo tehdejší Brno, fakticky dnešní historické jádro města ohraničené hradbami, 999 domů, ve kterých žilo asi 8 400 obyvatel.", "question": "Kde v Brně se nachází kašna Parnas?", "answers": ["na Zelném trhu"]}
{"title": "Břetislav I", "context": "Břetislav I., přezdívaný kronikářem Kosmou \"český Achilles\", (mezi 1002 až 1005 – 10. ledna 1055 Chrudim) byl český kníže z dynastie Přemyslovců, který vládl na Moravě asi od roku 1029, v Čechách v letech 1034–1055. == Život == === Mládí === Narodil se kolem roku 1002 jako nemanželský syn knížete Oldřicha a jeho družky (a později snad druhé ženy) Boženy. Břetislavův otec Oldřich zřejmě roku 1029 dobyl Moravu, když porazil polsko-moravské posádky. Břetislav, nemanželský Oldřichův syn, pak unesl z kláštera ve Schweinfurtu dceru bavorského velmože, markraběte z Nordgau Jindřicha, Jitku ze Schweinfurtu (též Juditu, Gutu), se kterou se oženil. Krátce poté odjeli spolu na Moravu, kde byl Břetislav z Oldřichovy vůle údělným knížetem. Břetislav s Jitkou žili v této době v Olomouci, kde se také roku 1031 narodil jejich první syn Spytihněv. Císař Konrád II. si roku 1033 knížete Oldřicha předvolal (důvodem byla jeho neochota podporovat Konráda proti Polsku), obvinil jej z úkladů, sesadil a odsoudil do vyhnanství v Bavorsku. Českým knížetem se stal opět Oldřichův bratr a Břetislavův strýc Jaromír. Na jaře 1034 však císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví s tím, že Jaromír získá v Čechách úděl a Břetislav Moravu. Jaromíra dal ale jeho bratr zajmout a oslepit a Břetislav utekl do ciziny. Spor mezi otcem a synem snad přiostřilo to, že Břetislav zřejmě Jaromíra podporoval. Po smrti svého otce Oldřicha na podzim 1034 byl Břetislav kromě svého strýce Jaromíra jediným žijícím mužským Přemyslovcem. Na knížecí trůn usedl Jaromír, ale vzápětí na to odstoupil v Břetislavův prospěch. Život mu to ovšem nezachránilo, o rok později byl, zřejmě Vršovci, zavražděn. === Výboje Břetislava I. === Břetislav se brzy ukázal jako velice silný a sebevědomý panovník a poté, kdy si upevnil a pojistil svoji domácí pozici a získal prvního následníka, zahájil rozšiřování své moci směrem na polské území.", "question": "Narodil se první syn Břetislava I. v Praze?", "answers": ["Břetislav s Jitkou žili v této době v Olomouci, kde se také roku 1031 narodil jejich první syn Spytihněv."]}
{"title": "Archie MacDonald (zápasník)", "context": "Archie MacDonald (zápasník) Archie MacDonald Narození 23. února 1895Teangue Úmrtí 1965 (ve věku 69–70 let)Inverness Povolání zápasník Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Přehled medailí Zápas na LOH bronz LOH 1924 volný styl, těžká váha Donald Archibald „Archie“ MacDonald (23. února 1895 Saasaig – 1965 Inverness) byl britský zápasník. V roce 1924 vybojoval na olympijských hrách v Paříži bronzovou medaili ve volném stylu v těžké váze. O čtyři roky dříve, na hrách v Antverpách ve stejné kategorii vypadl v prvním kole a obsadil tak dělené páté, resp. poslední místo. Externí odkazy Archie MacDonald v databázi Olympedia (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Sport", "question": "V jaké disciplíně soutěžil Archie MacDonald v roce 1924 na olympijských hrách v Paříži?", "answers": ["volném stylu"]}
{"title": "Jacques-Louis David", "context": "Jacques-Louis David (30. srpna 1748, Paříž - 29. prosince 1825, Brusel) byl francouzský klasicistní malíř. David se později stal aktivním podporovatelem francouzské revoluce a Maximiliána Robespierra. Napoleon jej jmenoval dvorním malířem; po jeho pádu roku 1816 musel David opustit Francii a posledních sedm let svého života strávil v Belgii. Mezi jeho početné žáky patřil i Jean Auguste Dominique Ingres. Jacques-Louis David se narodil v Paříži 30. srpna 1748, v rodině zámožného kupce Louise Maurice Davida a Marie Genévive Davidové. V roce 1757 mu při souboji zemřel otec, a proto se o něj staral attický malíř a zástupce tzv. neopoussinismu Joseph Maria Vien. Na konzervatoři se mladý David intenzivně zajímal o klasické kreslení. Maloval svoje první skici a studie. Přátelil se s filozofem a literárním historikem Michelem Jeanem Sedainem. David u něj bydlel od roku 1768. V roce 1770 se pokusil získat římskou cenu, ale prohrál. Cenu se mu podařilo získat až v roce 1774 a v očekávání odjel do Itálie. Řím ho doslova nadchnul. Strávil zde šest let a za tu dobu namaloval mnoho vynikajících skic podle soch a podle italských maleb, zvláště bolognských. V roce 1779 navštívil Pompeje a Herkulaneum. Zde ho nadchla antika a právě ta rozhodla o jeho budoucnosti. Uchvátily ho také obrazy tehdy slavného Skota Gavina Hamiltona. V roce 1781 se vrátil do Paříže a na salonu vystavil obraz Belisar prosící o almužnu a Patroklův pohřeb (Les funérailles de Patrocle). Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a už v roce 1783 byl přijat do Akademie. Všechny tyto pocty nejsou nic proti tomu, jaký ohlas vzbudil v Salonu jeho obraz Přísaha Horatiů. Tento obraz se stal jakoby malířskou manifestací k Francouzské revoluci. David se stal profesorem na Akademii, a jeho žák Jean Germain Drouais (1763-1788) získal Římskou cenu (Prix de Rome).", "question": "Ve kterém roce zemřel otec Jacques-Louise Davida?", "answers": ["1757"]}
{"title": "Buddhismus", "context": "Buddhismus dnes označuje širokou rodinu filozofických a náboženských škol, původem z indického subkontinentu, založených na učení Siddhártha Gautamy, běžně známého jako Buddha, což znamená \"probuzený\". Buddha žil a učil na území dnešní severovýchodní Indie někdy mezi 6. a 4. stoletím př. n. l. Buddhisté jej respektují jako svého probuzeného či osvíceného učitele. Ačkoliv buddhismus zůstává stále nejrozšířenější v Asii, jeho jednotlivé školy můžete dnes nalézt na celém světě. Odhady se pohybují mezi 350 milióny až 1,5 miliardou lidí, kde dnes nejčastěji akceptovaným rozpětím je 350 - 550 miliónů. V současné Indii buddhismus dnes téměř vymizel. Buddhismus bývá někdy mylně označován jako neteistické náboženství především proto, že se v buddhistických textech objevují \"božstva\" jakožto třída bytostí, žijící v jiných dimenzích. Na rozdíl od teistických náboženství jsou však tyto bytosti z třídy božstev považována za smrtelné a nevědomé bytosti podobně jako bytosti z třídy lidí nebo zvířat, pouze je převyšují svými schopnostmi a dlouhověkostí. Z období Buddhova života o něm neexistují žádné písemné zprávy, naše znalosti jeho učení vychází z tzv. Tipitaky, která sice byla sepsána až po jeho smrti, nicméně se lze domnívat, že v ní je obsaženo učení velmi blízké původnímu učení Buddhy. Mezi ostatními duchovními a filosofickými systémy zaujímá buddhismus zvláštní místo postojem k duši. Nepatří ani mezi: eternalistickým systémům, které tvrdí, že s tělem se rodí i duše (\"Nope\"), která po smrti přetrvává, ani k nihilistickým systémům, které tvrdí, že s tělem se rodí i duše (\"já\"), která se smrtí zaniká. Místo toho tvrdí, že nelze nalézt žádnou entitu, s níž bychom se mohli identifikovat jako s \"já\" (anátman), a že tedy oba výše zmíněné přístupy jsou mylným důsledkem nevědomosti. K pochopení pojmu buddhismus je nutné si uvědomit, že tento termín přijali buddhisté teprve nedávno. V théravádových zemích je buddhismus, tedy Buddhovo učení, nazýváno jako sásana - učení. V Tibetu je nejčastěji používán termín nangpä čhö - náboženství zasvěcených, v Číně fo-ťiao - Buddhovo učení, v Japonsku bukkjó - Buddhovo učení, či méně často bucudó - Buddhova cesta.", "question": "Kdo vytvořil základ buddhismu?", "answers": ["Buddha"]}
{"title": "Oxid boritý", "context": "ale v praxi se většinou připravuje žíháním čisté kyseliny borité, která tak ztrácí vodu a mění se na svůj anhydrid 2 H3BO3 → B2O3 + 3 H2O. Vlastnosti V pevném skupenství je oxid boritý polymerní látka, tvořená vzájemně propojenou sítí kovalentně vázaných atomů boru a kyslíku. V případě amorfní (sklovité) modifikace je základní strukturní jednotkou šestičlenný oxoboranový cyklus (viz horní vzorec v infoboxu) tvaru rovinného šestiúhelníku. krystalická forma krystaluje v trojklonné soustavě (prostorová grupa symetrie P31, elementární buňka a = 43,36 pm, c = 83,40 pm); elementární buňka krystalové mřížky obsahuje šest atomů bóru a devět atomů kyslíku. V plynné fázi je sloučenina pravděpodobně tvořena molekulami B4O6 s tricyklickým uspořádáním (viz spodní vzorec v infoboxu). Látka je silně hygroskopická, ve vodě se snadno rozpouští za vzniku kyseliny borité B2O3 + 3 H2O → 2 H3BO3. Z oxidu boritého je možno připravit elementární bór redukcí některými kovy, např. hořčíkem B2O3 + 3 Mg → 2 B + 3 MgO. Podobně se dá redukce na elementární bór provést sodíkem, draslíkem nebo hliníkem. Redukcí uhlíkem se čistý bór připravit nedá, neboť vyredukovaný prvek se s uhlíkem okamžitě slučuje za vzniku karbidu boru 2 B2O3 + 7 C → B4C + 6 CO. Zahřívá-li se oxid boritý s uhlíkem za přítomnosti chlóru, vzniká chlorid boritý: B2O3 + 3 C + 3 Cl2 → 2 BCl3 + 3 CO. Působením fluorovodíku na oxid boritý vzniká fluorid boritý B2O3 + 6 HF → 2 BF3 + 3 H2O, případně při nadbytku fluorovodíku vzniká kyselina tetrafluoroboritá B2O3 + 8 HF → 2 HBF4 + 3 H2O. Použití Oxid boritý má široké využití, zejména jako tavidlo při výrobě skla;", "question": "Jaký je sumární vzorec oxidu boritého?", "answers": ["B2O3"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Básník a kritik T. S. Eliot argumentoval proti Shawovi, že Shakespearova \"surovost\" (primitivnost) ho ve skutečnosti dělá moderním. Eliot spolu s literárním kritikem G. Wilson Knightem a školou Nové kritiky vedl hnutí směrem k užšímu výkladu Shakespearovy obraznosti. V 50. letech vlna nových kritických přístupů nahradila modernismus a vydláždila cestu pro \"postmoderní\" studie Shakespeara. Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek. V 5. generaci, v polovině 20. století, překládali Erik Adolf Saudek, Jiří Valja, František Nevrla, Otto František Babler, v 6. generace, v 60. a 70. letech 20. století, to byli Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Josef Topol, Václav Renč a Břetislav Hodek. K tzv. moderním překladatelům patří Alois Bejblík, Martin Hilský, Jiří Josek, Milan Lukeš a Antonín Přidal. Jeho tvorba bývá dělena do tří období: 1591–1600: Psal především komedie a historická dramata, často zpracovával staré náměty z anglické minulosti a z antiky. 1601–1608: Přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby vniká pesimismus a píše tragédie a sonety. 1608–1612: Smiřuje se s životem a píše hry, mající charakter tzv. romance, tj. obsahující jak prvky tragédie, tak prvky komedie. Král Jan (1596–1597, King John), Richard II. (1595–1596), Jindřich IV. (1. část) (1597–. 1598, Henry IV, Part 1), Jindřich IV. (2. část) (1597–1598, Henry IV, Part 2), Jindřich V. (1598. –1599, Henry V), Jindřich VI. (1. část) (1591–1592, Henry VI, Part 1), Jindřich VI. (2. část) ((1590–1591, Henry VI, Part 2), Jindřich VI. (3. část) (1590–1591, Henry VI, Part 3), Richard III. (1592–1593), Jindřich VIII. (1612–1613, Henry VIII), společně s Johnem Fletcherem.", "question": "Kdy přeložil Karel Ignác Thám Macbetha?", "answers": ["1786"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice. Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772-1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou. Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov. Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny.", "question": "Kolikátý nejlidnatější stát Evropy je Polsko?", "answers": ["osmý"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988).", "question": "Kde byla založena Organizace spojenách národů?", "answers": ["v San Franciscu"]}
{"title": "Bezpečnostní pás", "context": "Kuriozitou bylo, že vyhláška č. 139/1968 Sb. sice nařizovala povinnost vybavovat vozidla bezpečnostními pásy, ale automobily Moskvič a Volha z ní výnosem Ministerstva dopravy č.j. 18-18/69 SMD z 29. 12. 1969 dostaly zpětnou výjimku k 1. 1. 1969, neboť neměly kotevní úchyty pro pásy a ty tedy nebylo kam namontovat. Vyhláškou č. 100/1975 Sb. byla s účinností od 1. ledna 1976 tato povinnost rozšířena na všechna sedadla povinně vybavená bezpečnostními pásy, od 1. ledna 1990 (vyhláška č. 99/1989 Sb.) musí být pásy používány i v obcích. Odpovědnost za upoutání spolucestujících přešla i v případě osobních vozů z řidiče na jednotlivé cestující. Při povinném zavádění pásů se ve veřejnosti často vyskytovaly obavy, že pásy jsou nebezpečné, protože mohou ztížit opuštění auta po nehodě, tyto obavy se však nikdy nepotvrdily. Přesto se doporučuje vozit s sebou pro případ potřeby vyproštění osob ostrý nůž či speciální řezák na pásy. == Bezpečnostní význam pásů == Z hlediska bezpečnosti jsou pásy nejúčinnější do rychlosti 50 km/h a v kombinaci s airbagem. Airbagy použité bez bezpečnostních pásů fungují podstatně hůř a mohou následky nehody dokonce zvýšit. (Větší, tzv. \"Full Size Airbag\" nahrazující pásy použitý v zámoří se v Evropě nepoužívá, naopak evropský airbag je navržen pro součinnost s pásy.) Účinnost pásů snižuje, pokud jsou nepřipoutaní spolucestující na zadních sedadlech - mohou být totiž při nehodě vymrštěni a zranit osoby na předních sedadlech.", "question": "Jaký pás se používa pro zvýšení bezpečnosti pasažérů?", "answers": ["Bezpečnostní"]}
{"title": "Samuel Velebný", "context": "Samuel Velebný (9. listopadu 1918, Pukanec – 11. října 1991, Košice) byl evangelický kněz, pronásledovaný komunistickým režimem. V roce 1962 byl odsouzen a následně i uvězněn na 21 měsíců ve Valdicích. == Životopis == Samuel Velebný pocházel z rodiny místního kloboučníka jako nejmladší ze tří dětí. Nejprve navštěvoval měšťanskou školu v rodišti, později studoval na evangelickém gymnáziu v Prešově (do roku 1939). Citlivé vnímání života ho přivedlo k rozhodnutí zasvětit svůj život službě lidem, kteří zápasili s těžkými, nejednou existenčními problémy. Proto si po střední škole zvolil studium evangelické teologie v Bratislavě, kde působil do roku 1943. Po ukončení školy se nakrátko stal evangelickým kaplanem v Brezně a do roku 1947 působil jako kaplan při seniorovi Bakossovi. Zde ho zastihlo Slovenské národní povstání a s ním spojené smutné osudy mnoha rodin, kterým se snažil pomoci různým způsobem. Riskantní bylo zejména křtění Židů, aby se zachránili před transportem do koncentračního tábora. Jako farář pomáhal uvězněným v té době, ale i lidem v době povstání, aby mohli přežít. Vedle toho se věnoval mládeži, kterou si získával svou srdečností a otevřeností. V listopadu 1947 byl ustanoven farářem do gemerské obce Sirk. Zde získal první negativní zkušenosti se Státní bezpečností, která ho zajistila, protože v kázání vyjádřil vděčnost za osvobození obce Bohu a ne sovětské armádě. 14. ledna 1949 ho zajistily orgány VB, držely ve vazbě v Revúci, ale na soudu v Rimavské Sobotě byl 29. ledna zproštěn obžaloby a propuštěn na svobodu. V květnu 1949 ho ale odvedli do tábora nucené práce v Novákách. Tato záležitost souvisí se zajištěním orgány VB v lednu 1949; na službách Božích poděkoval Pánu Bohu za dar svobody a nepoděkoval se za osvobození Sovětské armádě. Tato okolnost byla důvodem pro odchod ze Sirku v roce 1949 do další gemerské obce Vlachovo, kde byl řádně zvoleným farářem od 3. listopadu 1949.", "question": "Na jakém gymnáziu studoval Samuel Velebný?", "answers": ["na evangelickém"]}
{"title": "Sešit", "context": "Sešit, zdrobněle sešítek, je předmět denní potřeby. Jsou to listy papíru, spojené v ohybu svorkami nebo sešité (odtud název sešit). Stránky sešitu mohou být čisté, nebo mít předtištěnou předlohu, nejčastěji linky nebo čtvercovou síť (tzv. čtverečkované sešity). Linkované sešity mívají červené motivy, čtverečkované zelené a čisté modré. Sešity mají nejširší použití ve školách, kde žákům a studentům slouží pro diktáty, zápisky učiva a domácí úkoly. Používají se ale i v administrativě, v domácnostech i jinde. == Aspekt recyklace == Mohou být vyrobeny jak z nového, tak z recyklovaného (downcyklovaného) papíru – z toho lze získat měkčí a poddajnější papír, ovšem za cenu jeho menší čistoty. Ekologický aspekt šetření přírody je ovšem značný – 177 sešitů ze starého papíru ušetří jeden vzrostlý strom. Přesto poslední dobou recyklované sešity ustupují (v 90. letech neexistovaly jiné).[zdroj? ] == Kód vyráběných sešitů == Sešity vyrobené v Česku jsou značeny kódem ze tří číslic, ze kterého lze vyčíst jejich velikost (formát), počet listů a tištěnou předlohu. První číslice značí formát a nabývá hodnot: 4 - pro formát A4, 5 - pro formát A5, 6 - pro formát A6.Druhá číslice označuje počet listů: 1 - pro 10 listů, 2 - pro 20 listů, 4 - pro 40 listů, 6 - pro 60 listů, 8 - pro 80 listů.Třetí číslice značí předtištěnou předlohu: 0 - pro sešit nelinkovaný - čistý, bez linek, 1 - pro sešit linkovaný - linky ve vzdálenosti 20 mm, 2 - pro sešit linkovaný - linky ve vzdálenosti 16 mm, 3 - pro sešit linkovaný - linky ve vzdálenosti 12 mm, 4 - pro sešit linkovaný - linky ve vzdálenosti 8 mm, 5 - pro sešit čtverečkovaný - čtverečky o velikosti 5 x 5 mm, 10 - pro sešit čtverečkovaný - čtverečky o velikosti 10 x 10 mm,Existují i tlusté sešity o 100 a více stranách, obvykle s lepenou vazbou a opatřené tuhými deskami.", "question": "Jaké sešity mívají červené motivy?", "answers": ["Linkované"]}
{"title": "Česká státoprávní demokracie", "context": "Česká státoprávní demokracie (zkráceně ČStD) byla politická strana vytvořená 10. února 1918 sloučením 4 dosavadních stran: Mladočechů, Lidové strany pokrokové na Moravě, Státoprávně pokrokové strany (ta vznikla sloučením Strany státoprávně radikální a radikálně pokrokové) a části Pokrokové strany (realisté). Sekretariát strany sídlil na Praze 2 v Mariánské ulici (historický název).V době válečného chaosu se Státoprávní demokracie stala téměř nadstranickým všenárodním reprezentantem – tomu odpovídalo i zastoupení v Národním výboru. Mezi hlavní představitele této strany patřili Karel Kramář, Alois Rašín, Přemysl Šámal (šéf Maffie) či Jaroslav Preiss (později šéf Živnobanky). == Historie strany == Česká státoprávní demokracie vznikla sloučením stran Mladočechů, Lidové strany pokrokové na Moravě, Státoprávně pokrokové strany a Pokrokové strany. Hlavní jednání o sjednocení vedl JUDr. Karel Kramář. Výbor Státoprávně pokrokové strany se 9. února 1918 ujednal o přejmenování strany v případě přistoupení dalších jednaných stran. Nová strana tak vznikla 10. února, kdy byla oficiálně ustavena. Nová strana ideologicky spojovala politické strany, které aktivně usilovaly o samostatný česko-slovenský stát nezávislý na Rakousku-Uhersku. Tento akt podnítila vrcholící první světová válka, jejíž průběh dával naději nacionálním hnutím. ČStD se propagovala jako slovanská strana. Mezi prvními politickými celky hlásala cíl společného státu Čechů a Slováků. Dále chtěla budovat demokracii a právní stát. Také se ve svém programu zavazovala k rovnému přístupu ke všem třídám a menšinám.Hlavní skupina voličů a zastánců strany byla česká městská buržoazie.Prvním a jediným předsedou strany byl zvolen JUDr. Karel Kramář. Místopředsedy strany se stali bývalí předsedové sloučených stran, jmenovitě JUDr. Jaroslav Budínský, JUDr. Antonín Hajn, JUDr. Přemysl Šámal a JUDr. Alois Rašín. Úzké vedení dále tvořili například Adolf Stránský, Josef Matoušek starší, František Sís, Karel Sokol, JUDr. Jaroslav Stránský, Antonín Kalina, Viktor Dyk, PhDr. Jan Herben, prof. František Mareš nebo prof. Bohumil Němec.František Sís byl navíc šéfredaktor stranických novin Národní listy, do kterých psal i Viktor Dyk, Jan Herben a mnozí další. Po vyhlášení samostatného českého státu 28. října 1918 bylo ustaveno Revoluční národní shromáždění. Tato instituce nahrazovala parlament a zastoupení stran bylo rozděleno dle tzv. Švehlova klíče, tedy dle výsledku posledních voleb do Říšské rady z roku 1911. Díky tomuto rozložení získala ČStD celkem 46 křesel a stala se třetí nejsilnější stranou v zemi, což ovšem nemělo vliv, jelikož všechny strany v národním duchu vzájemně spolupracovaly. Karel Kramář se také stal předsedou prozatímní vlády.", "question": "Které politické strany spojovala nová strana?", "answers": ["které aktivně usilovaly o samostatný česko-slovenský stát nezávislý na Rakousku-Uhersku"]}
{"title": "Rýže", "context": "Hospodářský význam má rýže setá (Oryza sativa L.) a rýže africká (Oryza glaberrima Staud.), též nazývaná rýže červená. Ostatní druhy rýže jsou divoké nebo chápané jako plevelné v rýžovištích uvedených dvou druhů. Podle počtu chromozomů se rozlišuje rýže diploidní (24 chromozomů, sady AA, BB, CC, EE, FF a GG) a tetraplodní (48 chromozomů, sady BBCC, CCDD, HHJJ a HHKK). Diplodními druhy jsou pouze divoké rýže Oryza alta, O. australiensis, O. barthii, O. brachyantha, O. coarctata, O. eichingeri, O. grandiglumis, O. granulata, O. latifolia, O. longiglumis, O. malampuzhaensis, O. meyeriana, O. minuta, O. officinalis, O. perennis, O. punctata, O. rhizomatis, O. ridleyi a O. schlecteri. Tetraplodních je 9 druhů včetně 2 pěstovaných: O. rufipogon, O. nivara (synonymě Oryza sativa f. spontanea), O. glumipatula (syn. Oryza glumaepatula), O. meridionalis, O. breviligualata, O. logistaminata (syn. Oryza glumaepatula), O. sativa a O. glaberrima. Rýže pochází z povodí Perlové řeky v Číně, kde byla domestikována před 8 200–13 500 lety. Dnes je rozšířena všude ve světě, hlavně v tropech a subtropech. Rýže setá (O. sativa) vznikla pravděpodobně z divoké Oryza rufipogon. Další pěstovanou rýží je Oryza glaberrima, která se pěstuje v povodí Nigeru. Rýže (Oryza) je jednoletá či víceletá rostlina. Nejpěstovanější druh rýže setá (O. sativa) je jednoletá bylina. Má mohutný svazčitý kořenový systém s řadou odnoží. Rýže klíčí ve vlhkém prostředí jedním primárním kořenem, který se později větví ve dva adventivní kořeny. Ty se dále větví v další postranní kořeny. Mohutnost kořenového systému závisí na druhu a odrůdě, ale i na půdě a používané agrotechnice. Kořeny jsou tvořeny aerenchymem a jsou bílé, později nahnědlé až světle hnědé. Kořenový systém se vyvíjí v průběhu růstu rostliny a kvetení. Po ukončení kvetení se již nerozvíjí.", "question": "Je rýže jednoletá či víceletá rostlina?", "answers": ["Rýže (Oryza) je jednoletá či víceletá rostlina."]}
{"title": "Exoplaneta", "context": "Poprvé byla pozorována u hvězdy HD 209458 b v roce 2001.KIC 12557548 b je malou planetou se skalnatým povrchem, která obíhá velmi blízko své hvězdy, a v okolí planety se nachází obrovský oblak prachu jako u komety. Prach může pocházet se sopečných výbuchů a z planety uniká díky její nízké gravitaci, a díky malé vzdálenosti od hvězdy se postupně vypařuje. Nebo se jedná o kovy, které se kvůli malé vzdálenosti od hvězdy postupně vypařují a které poté zkondenzují na prach.V červnu 2015 vědci uvedli, že atmosféra planety GJ 436 b se odpařuje vlivem záření hostitelské hvězdy, což vede ke vzniku obrovského oblaku za planetou ve tvaru ohonu dlouhého 14×106 km. V květnu roku 2017 byl zachycen odraz světla z ledových krystalů v atmosféře Země. Technologie použitá k jeho nalezení může být užitečná pro studium atmosfér vzdálených světů včetně exoplanet. === Vázaná rotace === U planet s vázanou rotaci s rezonancí 1:1 na jednu polokouli stále svítí její hostitelská hvězda a polokoule je proto velice horká, kdežto druhá polokoule se nachází v temnotě a je velice mrazivá. Taková planeta by mohla připomínat oční bulvu s horkou skvrnou. Planety s excentrickou oběžnou dráhou mohou být uzamčeny v jiné rezonanci. Rezonance 3:2 a 5:2 by vedly ke vzniku dvou horkých skvrn na východní i západní polokouli. Planety s excentrickou oběžnou dráhou a se skloněnou osou rotace mohou mít složitější pohyb své hvězdy na obloze. Jak jsou objevovány další exoplanety, exoplanetologie má stále více objektů pro podrobnější studium extrasolárních světů a nakonec se bude zabývat perspektivou života na planetách mimo sluneční soustavou. V kosmických vzdálenostech může být život zjištěn pouze tehdy, vyvíjí-li se v planetárním měřítku a silně modifikuje planetární prostředí takovým způsobem, že tyto modifikace nelze vysvětlit klasickými fyzikálně-chemickými procesy (z rovnovážných procesů). Například molekulární kyslík (O2) v atmosféře Země je výsledkem fotosyntézy živých rostlin a mnoha dalších druhů mikroorganismů, takže kyslík může být jedním z indikátorů života na exoplanetách, ačkoli malé množství kyslíku může být rovněž produkováno nebiologickými prostředky. Potenciálně obyvatelná planeta navíc musí obíhat stabilní hvězdu ve vzdálenosti, v níž mohou objekty s hmotností planety s dostatečným atmosférickým tlakem umožňovat existenci kapalné vody na svém povrchu. == Kulturní dopad == Dne 9. května 2013 uspořádal americký Kongres slyšení dvou podvýborů Sněmovny reprezentantů Spojených států o objevech exoplanet: Našli jsme jiné země? vyvolaného objevem exoplanety Kepler-62f, Kepler-62e a Kepler-62c. Zvláštní vydání časopisu Science, které vyšlo již dříve, popisuje objevy exoplanet. == Odkazy == === Poznámky === === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Exoplanet na anglické Wikipedii. === Související články === Extrasolární kometa Planetární soustava", "question": "Jak se říká planetě obíhající kolem jiné hvězdy než kolem Slunce?", "answers": ["extrasolární"]}
{"title": "Truckee", "context": "Truckee Poloha Souřadnice 39°20′32″ s. š., 120°12′13″ z. d. Nadmořská výška 1773 m n. m. Časové pásmo UTC-8/-7 (letní čas) Stát Spojené státy americké Spojené státy americké stát Kalifornie okres Nevada Country Truckee Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 87,2 km² Počet obyvatel 16 180 (2010) Hustota zalidnění 185,6 obyv./km² Správa Starosta Richard Anderson Oficiální web www.townoftruckee.com PSČ 96160 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Truckee je město v USA. Je součástí okresu Nevada Country ve státě Kalifornie. V roce 2010 zde žilo 16 180 obyvatel, což je o více než 2 000 více, než v roce 2000. Město leží ve vysoké nadmořské výšce 1773 m n. m., proto je zde průměrná roční teplota jen 6,9 °C. Řeka Truckee River východně od Truckee. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Truckee na Wikimedia Commons Autoritní data: LCCN: n82041168 | VIAF: 133710284 | WorldcatID: lccn-n82041168", "question": "Jaká je průměrná roční teplota ve městě Truckee?", "answers": ["6,9 °C."]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "První pozorování planety jsou známá již z období prvních civilizací (Egypťané, Babylóňané a Řekové), kdy byl Mars pozorován pouhým okem. Během první poloviny 17. století využili astronomové první konstruované dalekohledy pro pozorování, které jim umožnily rozeznat na povrchu planety tmavé a světlé plochy, z čehož se usoudilo, že na Marsu jsou polární čepičky. V roce 1877 se poprvé v mapách povrchu Marsu objevují nové útvary tzv. kanály, u kterých si jejich objevitel Giovanni Schiaparelli nebyl jist, co znamenají. Později se ukázalo, že byly pouhým optickým klamem zapříčiněným špatnými rozlišovacími schopnostmi dalekohledu a pohybem prachu po povrchu planety. Částečně vlivem špatného překladu italského slova \"canale\" znamenající vyjma umělého kanálu i přírodní \"koryto\" došlo překladem k mýlce, že dílo je umělého charakteru. Zpráva o pozorování se rychle roznesla a následně objev začaly potvrzovat i další pozorovací místa a vytvářet nepřeberné množství podrobných map neexistujících kanálů (spolu s nimi začaly vznikat teorie o jejich umělém vzniku a umírající civilizaci na vysychající planetě). Ve skutečnosti jsou kanály jen optický klam, který vzniká řetězcem tmavých skvrn. Jejich existence byla po 50 letech pozorováním vyvrácena, ale část veřejnosti je stále měla za existující dílo. Až fotografie z kosmických sond jednoznačně toto přesvědčení vyvrátily. Při pozorování dalekohledem ze Země nelze vidět žádné významné detaily povrchu vyjma polárních čepiček, a tak podrobné prozkoumání Marsu mohlo proběhnout až po návštěvě sond. Podrobnější informace naleznete v článku Výzkum Marsu. Mars se stal jednou z prvních planet, která byla zkoumána na počátku vesmírného průzkumu. Americké, ruské, evropské a japonské sondy kolem této planety již obíhaly, dopadaly na její povrch, přistávaly a jezdily po ní, aby získaly data o jejím geologickém složení, vlastnostech povrchu, hledaly vodu a zkoumaly klima. První úspěšná mise byla americká Mariner 4 vypuštěná v roce 1964. Následoval symbolický úspěch dvou sovětských sond Mars 2 a Mars 3 vypuštěných v roce 1971, které přistály na jeho povrchu, ale kontakt s nimi byl ztracen několik sekund po dosednutí. Důležitou událostí začátku 70. let 20. století se stalo navedení americké sondy Mariner 9 na oběžnou dráhu, která pořídila první kvalitní fotografie povrchu planety, jenž umožnily rozpoznat základní morfologické jednotky. Následoval americký program Viking, který se skládal ze dvou orbitálních sond, každá obsahující i povrchový modul. Oba povrchové moduly úspěšně přistály na povrchu v roce 1976 a po dobu 6 (Viking 1) respektive 3 (Viking 2) let prováděly pozorování.", "question": "Která planeta byla pojmenována po římském bohu války?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Cikády", "context": "Cikády Fidicina mannifera Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen členovci (Arthropoda) Podkmen šestinozí (Hexapoda) Třída hmyz (Insecta) Řád polokřídlí (Hemiptera) Podřád Auchenorrhyncha Infrařád Cicadomorpha Nadčeleď cikády (Cicadoidea) Čeleď cikádovití (Cicadidae)Westwood, 1840 podčeledi Cicadettinae Cicadinae Tettigadinae Tibiceninae Některá data mohou pocházet z datové položky. Cikády (Cicadoidea) je nadčeleď hmyzu patřící dříve mezi stejnokřídlé, dnes je řazena do řádu polokřídlí (Hemiptera). Charakteristika Dospělý jedinec je dlouhý kolem 2–5 cm, některé tropické druhy však dosahují i délky 15 cm. Cikády mají velmi dobré velké oči, umístěné odděleně na stranách hlavy, kromě nich mají ještě tři malá očka umístěná nad nimi. Dalšími znaky jsou poměrně krátká tykadla a blanitá křídla. Pouštní cikády se také jako jedny z mála dokáží ochlazovat pocením. Samečci vyluzují charakteristické hlasité cvrkavé zvuky pomocí membrány na zadečku. Jde o nejhlučnějšího zástupce z říše hmyzu. Cikády také můžeme nalézt u moře. Zástupci cikáda chlumní (Cicadetta montana) cikáda trnková (Cicadivetta tibialis) cikáda viničná (Tibicina haematodes) cikáda sedmnáctiletá (Magicicada septemdecim) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jak dobré oči mají cikády?", "answers": ["velmi dobré"]}
{"title": "Mistrovství světa ve fotbale 2018", "context": "Mistrovství světa ve fotbale 2018 bylo 21. mistrovstvím asociace FIFA, poprvé v historii probíhalo v Rusku. Mistrovství se konalo v jedenácti městech na dvanácti stadionech. Byly to: Moskva (stadiony Lužniki a Otkrytije Arena), Petrohrad, Kaliningrad, Jekatěrinburg, Nižnij Novgorod, Kazaň, Samara, Saransk, Volgograd, Rostov na Donu a Soči. Poprvé od roku 2006 bylo mistrovství opět organizováno evropskou zemí a vůbec poprvé probíhalo ve východní Evropě. Očekávalo se, že se stane dosud nejdražším fotbalovým mistrovstvím v historii, rozpočet se odhadoval na více než 14,2 miliardy dolarů.Do turnaje zahrnujícího 32 národních týmů se mužské fotbalové národní týmy probojovaly z předchozí kvalifikace. Poprvé v historii se na mistrovství světa probojovaly celky Islandu a Panamy. Česká republika na turnaji chyběla již potřetí v řadě.Finálový zápas turnaje se odehrál v Moskvě na stadionu Lužniki dne 15. července 2018, kde Francie porazila Chorvatsko v základní hrací době 4 : 2. == Kandidáti na pořadatelství == Rusko se již ucházelo o uspořádání MS 1990, tehdy ještě jako součást Sovětského svazu, ale v hlasování FIFA v roce 1984 neuspělo s Itálií. Výsledky hlasování o pořádání MS 2018 členů Výkonného výboru FIFA 2. prosince 2010 ve švýcarském Curychu: == Kvalifikace == Závěrečného turnaje se zúčastní 32 národních týmů. O 31 míst se bojuje v kvalifikaci a pouze Rusko má účast jako pořádající země zajištěnou předem. Hlavní los kvalifikace proběhl 25. července 2015 v Petrohradu. Kvalifikace se koná od března 2015 do listopadu 2017. === Seznam kvalifikovaných týmů === == Stadiony == == Marketing a organizace == Logo turnaje bylo odhaleno dne 28. října 2014 kosmonauty na Mezinárodní kosmické stanici a poté promítáno na moskevské Velké divadlo během večerního televizního programu.", "question": "Kde probíhalo mistrovství světa ve fotbale 2018?", "answers": ["Rusku"]}
{"title": "Nutella", "context": "Nutella je obchodní značka čokoládové pomazánky z lískových oříšků, kterou vyrábí italská společnost Ferrero. Recept vznikl roku 1941 upravením receptury dříve vyráběné pomazánky. Starší produkt, Gianduia, byla směs obsahující přibližně 50 % mandlí a/nebo lískových ořechů a 50 % čokolády. Začala se vyrábět v italském Piemontu poté, co zdanění kakaových bobů ztížilo výrobu běžné čokolády. Původně se vyráběla v pevném stavu, ale později byla změněna na krémovitý produkt Supercrema. V roce 1963 bylo složení znovu upraveno a produkt byl již definitivně přejmenován na Nutella. První sklenice Nutelly opustila továrnu Ferrero 20. dubna 1964. Podle štítku výrobku jsou hlavní ingredience Nutelly cukr a rostlinné oleje (většinou palmový), následují lískové ořechy, kakao a sušené odstředěné mléko. Nutella je v mnoha zemích prodávána jako \"oříškový krém\". Podle italského práva nemůže být označena jako čokoládový krém, protože nesplňuje minimální koncentraci kakaové sušiny. Asi polovina kalorií v Nutelle pochází z tuku (11 g v 37g porci či 99 kcal z 200 kcal) a asi 40 % kalorií pochází z cukru (20 g, 80 kcal). Pro spotřebitele v České republice výrobce neuvádí zemi původu výrobku. U nejprodávanějších velikostí balení lze ovšem zemi původu zjistit z razítka na boční straně plastového víčka. Poslední písmeno kódu umístěného pod datem minimální trvanlivosti označuje továrnu, ve které byla pomazánka vyrobena: W = Polsko, G = Německo, A = Itálie. V případě pochybností lze zemi původu vyčíst v informaci určené pro rumunský trh (RO), kde legislativa uvedení této informace přikazuje. Rozdíl v chuti i barvě je prokazatelný v neprospěch české verze, vyráběné v Polsku. Světlejší barva, méně intenzivní chuť a v neposlední řadě i vyšší cena, cca o 40% ve srovnání s Německem. Na toto téma proběhlo již několik průzkumů v ČR i na Slovensku, informace jsou dohledatelné včetně výsledků nezávislých testů na internetu.", "question": "Která firma vyrábí Nutellu?", "answers": ["Ferrero"]}
{"title": "Mateřské mléko", "context": "Mateřské mléko je novorozenci předáváno pomocí kojení, během kterého je postupně uvolňováno čiré vodnější mléko k uhašení žízně a později tučnější tzv. zadní mléko. Pro správný vývoj dítěte se v současné době doporučuje minimálně půlroční plné kojení. Tvorba mateřského mléka je ovlivněna prolaktinem, jeho uvolňování z prsní žlážy pak oxytocinem. Hladiny prolaktinu je možno ovlivnit léky – především agonisty dopaminu – kteří se používají k zástavě laktace. Oxytocin je dále odpovědný za rozvoj citového vztahu matka/dítě. Mateřské mléko u člověka má snížený obsah bílkovin než jiné savčí druhy, což je způsobeno tím, že u novorozence se vyvíjí hlavně mozek. Z bílkovin je zastoupen hlavně laktalbumin a menší část připadá kasein. Tuky tvoří v mateřském mléce proměnlivou složku v závislosti na stravovacích návycích matky. Velká část tuků připadá na nenasycené mastné kyseliny, které jsou oproti kravskému mléku zastoupeny 4 krát více. Je současně bohaté i na imunologicky aktivní protilátky, které podporují vývoj imunitního systému kojence. Mateřské mléko obsahuje také některé adipokiny (hlavně AFABP), což vysvětluje fakt, že déle kojené děti mají v dospělosti méně problémů s obezitou a metabolickými poruchami. Na trávení mateřského mléka u člověka se podílí hlavně enzym lipáza, který se nachází v mateřském mléce. V případě kravského mléka tento enzym chybí. Do mateřského mléka se z těla ženy mohou dostávat i některé syntetické chemikálie, jako například některé UV filtry používané v opalovacích krémech nebo perzistentní znečišťující látky jako polychlorované bifenyly (PCB).", "question": "Jaké mléko je produkované v prsou?", "answers": ["Mateřské"]}
{"title": "Člověk", "context": "Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý. Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit. Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety, Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety, Homo floresiensis však až před 12 000 lety. V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí: †Homo naledi †Homo habilis (člověk zručný) †Homo rudolfensis (člověk východoafrický) †Homo ergaster (člověk dělný) †Homo erectus (člověk. vzpřímený) †Homo floresiensis (člověk floreský) †Homo antecessor (člověk předchůdce) †Homo heidelbergensis, někdy Homo erectus heidelbergensis (člověk heidelberský) †Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský). , někdy Homo sapiens neanderthalensis †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský) †Homo georgicus (člověk gruzínský) Homo sapiens (člověk moudrý) Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus).", "question": "Kdy vyhynul druh Homo neneanderthalensis?", "answers": ["asi před 30 000 lety"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená je barva odpovídající nejnižším frekvencím, které oko dokáže vnímat. Červená barva patří mezi základní barvy barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 700 nm. Světlo s ještě nižší frekvencí již lidský zrak nedokáže vnímat, jedná se o tzv. infračervené záření. Červená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je azurová. Lidská krev (a mnohých zvířat) má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika: Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě. Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byl asociován s bohem války, Martem. V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách. Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého). Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva. Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj. Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí. Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě). V barevném značení odporů znamená červená barva číslici 2 nebo toleranci ±2% Červená barva symbolizuje také ocenění nebo uznání: vysokoškolský diplom studentů, kteří prospěli s vyznamenáním, má červené desky (červený diplom). Červená barva je takzvanou barvou muže, protože znamená krev, popřípadě válku. Červená barva je dále považována za barvu revoluce a změn systému obecně. Červenou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky, z nichž teče horká voda. Červená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách a tarokových kartách, kde je znázorněna červenými srdíčky. Podobně je tomu ale i u hracích karet francouzského a španělského typu, kde se používají červená srdce a červená kára.", "question": "Jaká barva je doplňkem červené?", "answers": ["azurová"]}
{"title": "Airbus A320", "context": "Série byla průkopníkem jako první civilní dopravní letoun s plně digitálním řídícím systémem fly-by-wire a první s tzv. přirozenou nestabilitou. Dále jako první dopravní letoun používá boční side-sticky místo tradičních řídicích pák. Varianty nabízejí maximální vzletovou hmotnost od 68 do 93,5 t (150 000 až 206 000 lb), aby pokryly dolet 5 740–6 940 km (3 100–3 750 nmi). 31,4 m (103 ft) dlouhý A318 obvykle pojme 107 až 132 cestujících. A319 s kapacitou 124–156 míst je dlouhý 33,8 m (111 ft). A320 je dlouhý 37,6 m (123 ft) a pojme 150 až 186 cestujících. 44,5 m (146 ft) dlouhý A321 nabízí 185 až 230 míst. Dále jsou k dispozici business jety známé jako Airbus Corporate Jets. V prosinci 2010 společnost Airbus ohlásila vylepšený model A320neo (new engine option), který první let vykonal v roce 2014 a do služby u společnosti Lufthansa vstoupil v lednu 2016. Díky účinnějším motorům a vylepšením včetně sharkletů nabízí až o 15% nižší spotřebu paliva.", "question": "Jak dlouhý je letoun Airbus A320?", "answers": ["37,6 m"]}
{"title": "Partimage", "context": "Partimage Partimage Vývojář Francois Dupoux and Franck Ladurelle První vydání 11. září 2001 Aktuální verze 0.6.9 / 25. července 2010 Operační systém Linux, Multiplatformní (Live CD) Typ softwaru svobodný software Licence GPL 2 (GNU General Public Licence) Web www.partimage.org Některá data mohou pocházet z datové položky. Partimage je v informatice nástroj pro zálohování disků v prostředí Linuxu/Unixu. Partimage dokáže ukládat diskové oddíly nejrůznějších formátů do diskového obrazu a následně je z tohoto obrazu opět obnovit. Partimage nabízí podporu většiny souborových systémů používaných v Linuxu i Microsoft Windows. Výsledný obraz může být komprimován pro ušetření diskového prostoru a rozdělen do několika menších souborů, které mohou být vypáleny na CD nebo DVD.[1] Diskové oddíly mohou být ukládány i přes počítačovou síť například použitím Samby. Partimage je k dispozici v mnoha distribucích Linuxu včetně specializovaných, jako například SystemRescueCd. Funkce Partimage kopíruje data pouze z použitých částí oddílů, tudíž nejsou do výsledného obrazu disku kopírovány prázdné bloky. Tím se dosáhne menšího souboru, než za použití unixového příkazu dd, který kopíruje vše. Při použití komprimace gzip lze komprimovat 1 GB soubor až na 400 MB.[1] Při vytváření obrazu disku si lze vybrat ze čtyř úrovní komprimace.[2] Druh Popis úrovně komprimace none bez komprimace gzip malý soubor, rychlá komprimace bzip2 velmi malý soubor, pomalejší komprimace lzo malý soubor, velmi rychlá komprimace Podporované souborové systémy Partimage ukládá pouze použité bloky diskových oddílů a proto musí rozumět struktuře souborového systému. Nelze tedy uložit nepodporovaný souborový systém.[3] Název Popis Stav ext2/ext3 linuxový standard stabilní ext4 vylepšená verze ext3 nepodporováno reiserfs-3 Žurnálovací souborový systém stabilní FAT16/32 Souborový systém DOS a Windows stabilní HPFS Souborový systém IBM OS/2 stabilní JFS Žurnálovací souborový systém stabilní XFS Žurnálovací souborový systém stabilní UFS Souborový systém Unix beta HFS Souborový systém MacOS beta NTFS Windows NT, 2000 a XP experimentální Reference 1 2 Partimage. www.partimage.org [online]. [cit. 2017-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-08. (anglicky) ↑ Partimage-manual Usage - Partimage. www.partimage.org [online]. [cit. 2017-02-21].", "question": "K čemu slouží nástroj Partimage?", "answers": ["zálohování disků v prostředí Linuxu/Unixu"]}
{"title": "Arabské písmo", "context": "Arabské písmo je stejně jako řecké nebo hebrejské založeno na fénickém typu písma. Na rozdíl od latinky má pouze psanou formu písma. Nemá sice velká a malá písmena, ale zato většina písmen má 4 podoby: pro výskyt na počátku slova, uprostřed, na konci nebo samostatně. Stejně jako hebrejština se píše zprava doleva a obvykle nezaznamenává krátké samohlásky. Výjimkou jsou náboženské texty, učebnice a slova, kde by mohlo dojít k záměně. V takových textech se používají speciální značky pro samohlásky a hovoříme o takových textech jako o vokalizovaných. Přejatá cizí slova se často píší s dlouhými samohláskami jen proto, aby byla naznačena jejich výslovnost, kterou jinak u arabských slov Arab pozná z kontextu.[zdroj? ] Arabské písmo se šířilo spolu s islámem a přijaly ho i další jazyky, s arabštinou zcela nepříbuzné: perština, paštština, balúčština, urdština, ujgurština, některé texty psané v staré albánštině aj. Pro tyto jazyky se v písmu objevily další znaky, které arabština nevyužívá, např. P, Č, V. Některé jazyky (např. turečtina či kazaština) později vyměnily arabské písmo za latinku nebo cyrilici. Základní znaky používané pro arabštinu v osamoceném tvaru jsou následující. (Pořadí znaků není v tabulce znázorněno arabsky zprava doleva, ale evropsky zleva doprava.) Znak hamza označuje ráz, tedy zvuk, který v češtině předchází samohlásce. (např. mezi e a u ve slově \"neumím\") Hamza se může objevit i na konci slova (např. v názvu ا ا). I když pak nemusí být ve výslovnosti slyšitelná, začne být důležitá např. při připojení pádové koncovky -u (vyslovíme bajdá'u, nikoli bajdau). Jestliže se má hamza objevit před alifem, píše se jako vokalizační značka nad něj (pokud následuje samohláska a nebo u) nebo pod něj (pokud následuje i). Podobně se můžou stát nositeli hamzy i písmena wáw a ya. Slova začínající samohláskou se proto často píší na začátku s alifem a hamzou. Hamza odpadá v případě, že se slovo má podle pravidel ve výslovnosti navázat na předcházející slovo. (Proto se hamza nevyskytuje nad nejčastějším začátkem arabských jmen, totiž nad členem al-.) Tato pravidla ovšem nejsou vždy dodržována striktně, a tak se stává, že autor hamzu vynechá i tam, kde by měla být.", "question": "Na čem je založeno arabské písmo?", "answers": ["na fénickém typu písma"]}
{"title": "Národní parky v Česku", "context": "Národní parky v Česku jsou velkoplošná, zvláště chráněná území v Česku. V České republice se nachází čtyři národní parky. Jejich status upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nejstarší z nich je Krkonošský národní park (vyhlášen v roce 1963), největší je Národní park Šumava (69 030 ha). Pro národní parky se užívá zkratka NP. Národní park je definován v § 15 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: V roce 1956 byl vydán zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který definoval pojem i jeho náplň na území Československa. Rozsahy vyhlášených chráněných území se dodatečně měnily vládními nařízeními. Vývoj názorů na ochranu přírody vedl v roce 1992 k přijetí nového zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.", "question": "Kdy byl vyhlášen Krkonošský národní park?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Gottfried Wilhelm Leibniz", "context": "Jejich pocity jsou tedy též nedokonalé. To platí i pro zlo morální. Nedokonalá bytost chybuje a hřeší. Leibniz usiloval o převedení veškerého poznání na jednoznačné pojmy (žádná mnohoznačnost, nejasnost, vágnost) a posléze vyjadření těchto pojmů pomocí odpovídajících symbolů (characteristica universalis, neboli univerzální charakteristika, univerzální symbolická řeč). Nicméně už za svého života dospěl Leibniz k tomu, že vytvoření jednotného a jasného univerzálního systému není možné. Leibniz rozlišoval mezi pravdami faktu (vérités de fait) a pravdami rozumu (vérités de raison). Pravdy faktu, neboli nahodilé pravdy, platí pouze v některých možných světech (předchůdci Kantových syntetických soudů nebo Hobbesova sčítání). Kdežto pravdy rozumu, neboli nutné pravdy, platí ve všech možných světech (předchůdci Kantových analytických soudů nebo Hobbesova odčítání). Princip identity nerozlišeného (identitas indiscernibilium), neboli Leibnizův princip, tvrdí, že všechny metafyzické rozdíly jsou esenciální. Nemohou existovat dvě nerozlišitelné věci. Existují jen individua a všechny obecné pojmy, jak je známe, jsou pouze abstraktní. Tím Leibniz došel k tomu, že prostor a čas jsou relativní (v rozporu s Newtonem). V jeho rozsáhlém díle nacházíme celou řadu rozporů, které dokumentují, jak se vyvíjelo a měnilo myšlení tohoto všestranného a neobyčejně plodného autora. 1663: Disputatio De Principio Individui 1666: De Arte Combinatoria 1667: Nova methodus discendae docendaeque jurisprudentiae 1671.", "question": "Jaké jsou metafyzické rozdíly podle Leibnizova pricipu?", "answers": ["esenciální"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Manévry se konaly při srbských hranicích. Následník trůnu František Ferdinand d'Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry společně se svou chotí, Žofií Chotkovou a na jejich závěr manželský pár navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny. Zde na ně byl 28. června 1914 spáchán srbskými radikály atentát, kterému ještě týž den podlehl on i jeho žena Žofie. Rakousko-Uhersko následně zaslalo Srbsku ultimátum, jež bylo formulováno tak, aby bylo protistranou odmítnuto a vedlo tak ke konfliktu mezi oběma zeměmi. V této činnosti byla rakouská strana podporována německou vládou, která léto 1914 považovala za nejvhodnější okamžik k vyvolání války s Ruskem, již považovala v blízké budoucnosti za nevyhnutelnou. Ostře formulované podmínky byly pro Srbsko nepřijatelné, pokud nechtělo ztratit suverenitu. Na radu Ruska, které se Srbskem udržovalo blízké vztahy, částečně ustoupilo a přijalo devět z deseti bodů ultimáta, až na požadavek vyšetřovat rakouskou policií osoby podezřelé z vraždy manželského páru následníka trůnu. Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. O den později začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat Bělehrad. Téhož dne na základě uzavřených spojeneckých smluv zareagoval ruský car Mikuláš II. na rakouský útok na Srbsko vyhlášením takzvané přípravné fáze pro případ války, tedy částečné mobilizace třinácti armádních sborů u rakouské hranice. Naděje na \"lokalizaci\" konfliktu na Balkáně se rozplynula se zprávou o ruské všeobecné mobilizaci 31. července 1914. Systém mezinárodní bezpečnosti v předvečer války, založený na dvojici aliančních bloků – Trojdohodě a Trojspolku spustil tak řetězovou reakci vedoucí ke světové válce a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Dne 1. srpna vyhlásilo Německo válku Rusku, o dva dny později pak Francii (již 2. srpna obsadilo Lucembursko) a 4. srpna vstoupila německá vojska do neutrální Belgie, aby tak získala průchod do Francie.", "question": "Kdy vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku?", "answers": ["28. července 1914"]}
{"title": "Klenba", "context": "oslí hřbet,... líc klenby – její vnitřní, pohledová strana daná tvarem bednění, která bývá (ale nemusí) být po jeho odstranění povrchově upravená rub klenby – horní strana klenby, která je překryta podlahou dalšího patra nebo střechou. čelo klenby – část stěny ohraničené obloukem klenby Rozměry rozpětí nebo rozpon klenby – vodorovná vzdálenost mezi svislými stavebními konstrukcemi (sloupy/stěny), resp. patami klenby výška (světlost) klenby (vzepětí klenby[zdroj? ]) – výška mezi patami klenby a jejím vrcholem, která se podílí na výsledné výšce zaklenuté místnosti délka klenby – měří se ve směru její osy Nejjednodušší způsob zastropení představuje trám nebo kamenný nosník. Rozpětí lze zvětšit, pokud se dva kameny opřou šikmo proti sobě. Přechodem ke klenbě je ústupková klenba z vodorovných desek, které se z obou stran stupňovitě přesahují, až se ve vrcholnici setkají. Skutečné klenby se liší tím, že se staví na lešení nebo bednění. Nejstarší klenby jsou doloženy již ze sumerské architektury ze 4. tisíciletí př. n. l. Nejstarší dochovaná klenba je v chrámu Ramesse III. v Medínit Habu a pochází z 12. století př. n. l.. Klenby se používaly jak v monumentálních, tak také v inženýrských stavbách (stoky, mosty, tunely). K velké dokonalosti dovedla klenby římská a byzantská architektura.", "question": "Co představuje nejjednodušší způsob zastropení?", "answers": ["trám nebo kamenný nosník"]}
{"title": "Twiggy", "context": "Od roku 2005 dělala modelku pro společnost Marks and Spencer, na podporu jejich nejnovějších kampaních, objevovala se v tištěných i televizních reklamách po boku Myleene Klass, Erin O'Connor, Lily Cole a dalších. V roce 2012 pracovala společně s návrháři Marks & Spencer, aby vytvořili exkluzivní kolekci dámského oblečení pro tento módní řetězec. Filmografie The Boy Friend (1971) W (1974) The Butterfly Ball and the Grasshopper's Feast (1976) There Goes The Bride (1979) Bratři Bluesovi (1980) Pygmalion (1981) Doktor a ďáblové (1985) Klub ráj (1986) The Little Match Girl (1986) Madame Sousatzká (1988) The Diamond Trap (1988) Sun Child (1988) Tulák Charlie Chaplin (1989) Istanbul (Keep Your Eyes Open) (1990) Body Bags: Historky z márnice (1993) Vezmeš si mě? (1997) Edge of Seventeen (1998) Brand New World (založeno na hře Jeffa Noona, Woundings) (1998) Divadlo Popelka, Casino Theatre, Londýn, (1974) The Butterfly Ball and the Grasshopper's Feast, Royal Albert Hall, Londýn (1975) Eliza Doolittle, Pygmalion, (1981) Captain Beaky and His Musical Christmas (pantomima), Apollo Victoria Theatre, Londýn (1981) My One and Only, St. James Theatre, New York, (1983–1984) Blithe Spirit, Chichester Festival Theatre, (1997) Noel and Gertie, Bay Street Theatre, Long Island, New York, (1998) If Love Were All, Lucille Lortel Theatre, New York City (1999) Blithe Spirit, Bay Street Theatre, Long Island, New York (2002) Mrs Warren's Profession, turné, England, (2003) Televize Twiggs (1974) Twiggy (1975) The Muppet Show (1976) (epizoda 21) Victorian Scandals (1976) Bing Crosby's Merrie Olde Christmas (1977) The Donna Summer Special (1980) A Gift of Music (1981) Princesses (1991) (2 epizody) Tales from the Crypt (1992) (1 epizoda) Chůva k pohledání (1994) (1 epizoda) Heartbeat (1994) (1 epizoda) Absolutely Fabulous (2000–2001) This Morning (moderátorka v roce 2001) Take Time With Twiggy (moderátorka v roce 2001) America's Next Top Model (porotce, 5.-9. série) (2005–2007) ShakespeaRe-Told: The Taming of the Shrew (2005) Friday Night with Jonathan Ross (host) (2008) Twiggy's Frock Exchange (2008) Alan Titchmarsh's Walks of Fame (2010) Nahrávky The Boy Friend (1971) Twiggy and the Girlfriends (1972) Cole Porter in Paris (1973) Twiggy (1976) „In My Life“ (píseň) v The Muppet Show (1976) Please Get My Name Right (1977) Captain Beaky and His Band (1977) Pieces of April (1978) My One and Only (1983) The Doctor and the Devils (1985) Feel Emotion (1985) Technocolor Featuring Twiggy – Unchained Melody (1989) The Boy Friend & Highlights from Goodbye, Mr. Chips (1990) Twiggy and the Silver Screen Syncopaters (1995) London Pride – Songs from the London Stage (1996) Beautiful Dreams (1997) Dead Man on Campus (1998) The Best of Twiggy (1998) If Love Were All (1999)", "question": "Pod jakou přezdívkou je známá britská modelka, herečka a zpěvačka Lesley Hornby?", "answers": ["Twiggy"]}
{"title": "Medúzovci", "context": "Medúzovci (Scyphozoa) je třída mořských živočichů z kmene žahavců, do níž je řazeno přibližně 220 druhů v 71 rodech. Medúzovci žijí v mořích po celém světě od jižního pólu k severnímu, nejčastěji v pobřežních šelfech, ale jsou známy i hlubinné druhy. V životním cyklu se vždy vyskytuje stadium \"medúza\", volně plovoucí forma se zvonem a žahavými rameny, nicméně v případě medúzovců chybí plachetka (velum). Většina druhů má dále rovněž přisedlé stádium známé jako \"polyp\", na jehož ústním konci se obvykle strobilací odštěpují nové mladé medúzy. Ramena obsahují jedovaté látky, které mohou při požahání vyvolat bolest a v některých případech jsou pro člověka dokonce životně nebezpečné (např. kořenoústka Lobonema). Polypy jsou zpravidla malé a nenápadné, jsou koloniální nebo žijí jednotlivě, mají jeden tělní otvor a uvnitř těla se nachází relativně tenká vrstva gelovité tkáně, tzv. mezoglea. Medúzy představují čtyřstranně souměrné, volně plovoucí a samostatně žijící stadium. Tělo, složené z 97 % z vody, bývá zvonovité a poloprůhledné či mléčného vzhledu. Na povrchu se nachází pokožka (epidermis), pod ní mezoglea (tlustá želatinózní vrstva) a zcela uvnitř je gastrovaskulární dutina (trávicí a \"cévní\" soustava) s obalem zvaným gastrodermis. Na okrajích zvonu se tyto tři vrstvy spojují. Naspodu zvonu (v místě zvaném subumbrella) se nachází ústní otvor. V mezogleální vrstvě se nachází svalovina umožňující pohyb (vypuzováním vody pod zvonem pomocí svaloviny po obvodě zvonu). Nervová soustava má síťovitou stavbu, u některých druhů se nachází nervový kruh kolem dokola zvonu. K důležitým smyslovým orgánům patří statocysta (orgán sloužící k určování polohy), obvykle i jednoduchá očka umožňující vnímání světla a občas také speciální orgány hmatu. Koncentrují se v oblastech na obvodu zvonu, tzv. ropáliích. Životní cyklus je vlastně rodozměna (metageneze) ve zvláštní podobě – dochází při ní k přechodu od přisedlé formy (vzniklé pohlavní cestou) k volně se pohybující (vzniklé nepohlavně).", "question": "Mají medůzy žahavé ramena?", "answers": ["V životním cyklu se vždy vyskytuje stadium \"medúza\", volně plovoucí forma se zvonem a žahavými rameny, nicméně v případě medúzovců chybí plachetka (velum)."]}
{"title": "Arnold Genthe", "context": "Znal se s některými váznamnými a bohatými osobnostmi ve městě, a jak jeho pověst rostla, mezi jeho klientelu patřili například Nance O'Neil, Sarah Bernhardt, Nora May French nebo Jack London. Zemětřesení v San Franciscu v roce 1906 a následný oheň zničil Genthův ateliér, které však znovu vybudoval. Jeho fotografie Pohled na Sacramento Street, San Francisco, 18. dubna 1906, se po zemětřesení stala jeho nejslavnější fotografii. Během krátké doby se Genthe připojil k umělecké kolonii v Carmel-by-the-Sea, kde byl schopný pokračovat v práci na rozvoji barevné fotografie. O svém novém bydlišti, napsal: \"cypřiše a skály Point Lobos, vždy různé západy slunce a zajímavé stíny písečných dun nabízí bohaté pole pro barevné experimenty.\"V roce 1911 se přestěhoval do New Yorku, kde zůstal až do své smrti. Věnoval se především portrétům, jeho klienti byli například Theodore Roosevelt, Woodrow Wilson a John D. Rockefeller. Jeho fotografiím Grety Garbo se připisují důvody zvýšení její kariéry. Také fotografoval tanečníky moderního tance, včetně Anny Pavlovou, Isadoru Duncanovou nebo Ruth St. Denisovou. Jeho fotografie byly otištěny roku 1916 v knize The Book of the Dance (Kniha o tanci). Před rokem 1918 u něho v newyorském ateliéru trénovala praxi pozdější významná fotografka Dorothea Langeová.Genthe také často experimentoval s procesem autochrom - první barevnou fotografií. Zemřel na srdeční infarkt v roce 1942. == Publikace == Pictures of old Chinatown – text: Will Irwin, ilustrace: Arnold Genthe; New York: Moffat, Yard and co. 1908 The book of the dance – Arnold Genthe; Boston, Mass.: International Publishers, 1920, c. 1916 Impressions of Old New Orleans – Arnold Genthe, fwd by Grace King; New York: George H. Doran co., c. 1926 Isadora Duncan: twenty four studies – Arnold Genthe; New York: M. Kennerley 1929; reprinted by Books for Libraries 1980 ISBN 0-8369-9306-3 As I remember – Arnold Genthe; New York: Reynal & Hitchcock c. 1936 Highlights and shadows – editor: Arnold Genthe; New York: Greenberg, c. 1937 Genthe's Photographs of San Francisco's Old Chinatown – Arnold Genthe, výběr a text: John Tchen; New York: Dover Publications 1984 ISBN 0-486-24592-6 == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Literatura === Mel Byars, N. Elizabeth Schlatter. \"Genthe, Arnold\".", "question": "Na co zemřel Arnold Genthe?", "answers": ["srdeční infarkt"]}
{"title": "William Turner", "context": "Zvolení do akademické rady na sebe nedalo dlouho čekat a v roce 1807 přišlo jmenování profesorem perspektivy na Akademii. Umělec však začal přednášet teprve v roce 1811. Příprava přednáškového cyklu, jenž zahrnoval nejen pravidla lineární perspektivy, ale zabýval se prostorovým zobrazením jako celkem včetně pojednání o způsobech členění pozadí, mu totiž zabrala několik let. Mezitím, v roce 1804, zemřela Turnerova matka. Od té doby se o chod jeho domácnosti staral až do své smrti r. 1829 jeho otec. Téhož roku (1804) si mladý umělec vybudoval ve svém londýnském domě galerii, v níž začal vystavovat svá díla. Turner hodně cestoval a na svých cestách sbíral podněty pro své obrazy. Kromě Anglie a Skotska se vydával i za kanál La Manche. V letech 1817 a 1825 putoval po krajině podél kultovní německé řeky Rýna, roku 1819 navštívil poprvé Itálii, kam se v roce 1828 vrátil, a v roce 1821 se vydal poznávat Francii. Výsledkem těchto cest bylo takové množství obrazů, že byl v roce 1822 nucen svoji galerii značně rozšířit. Roku 1835 se opět vypravil do Benátek. Při cestě Přes Berlín do Vídně se zastavil i v Praze. V pozdějších letech se z Turnera stával čím dál tím větší podivín.", "question": "Co na svých cestách Turner dělal?", "answers": ["sbíral podněty pro své obrazy"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček.", "question": "V jakém roce vyšla Kytice podruhé?", "answers": ["1861"]}
{"title": "Bez", "context": "Bez Tento článek je o rodu rostlin. O tanečníkovi pojednává článek Bez (tanečník). Bez Kvetoucí bez černý (Sambucus nigra) Vědecká klasifikace Říše rostliny (Plantae) Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta) Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád štětkotvaré (Dipsacales) Čeleď kalinovité (Viburnaceae) Rod bez (Sambucus)L., 1753 Některá data mohou pocházet z datové položky. Bez (Sambucus) je rod vyšších dvouděložných rostlin patřící do čeledi kalinovité (Viburnaceae). Zahrnuje asi 40 druhů dřevin i bylin, rozšířených zejména v mírném pásu a subtropech. V České republice rostou 3 druhy. Některé druhy a kultivary bezu jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. Popis Bezy jsou opadavé keře, stromy nebo i vytrvalé byliny se vstřícnými zpeřenými listy. Kořenový systém je bohatě větvený a mělký. Listy jsou na okraji pilovité, s palisty nebo s nektárii vzniklými přeměnou palistů. Větve jsou tlusté, s nápadnými lenticelami a tlustou dření. Květenství jsou koncové vrcholičnaté laty nebo ploché vrcholíky. Květy jsou pravidelné, drobné, většinou pětičetné, bílé, zelenavé nebo žlutavé. Kališní i korunní lístky jsou srostlé. Tyčinek je 5, jsou přirostlé při bázi koruny a vyčnívají ven. Semeník obsahuje 3 až 5 komůrek, v každé je jediné vajíčko. Plodem je dužnatá, nejčastěji černá nebo červená peckovice připomínající bobuli a obsahující 3 až 5 semen.[1][2][3] Rozšíření Rod zahrnuje asi 40 druhů rozšířených v mírném a subtropickém pásu obou polokoulí a v některých horských oblastech tropů. Není zastoupen v subsaharské Africe. V ČR je zastoupen 3 původními druhy: bez černý (Sambucus nigra), bez chebdí (S. ebulus) a bez červený (S. racemosa).[2] Mimo tyto 3 druhy roste v Evropě ještě bez sibiřský (S. sibirica), rozšířený ve středním a východním Rusku.[4] Detail květů bezu černého Kvetoucí bez chebdí Zralé plody bezu červeného Zimní větévka bezu červeného Australský bez Sambucus gaudichaudiana Zástupci bez chebdí ('Sambucus ebulus) bez černoplodý (Sambucus melanocarpa) bez černý (Sambucus nigra) bez červený, syn. bez hroznatý (Sambucus racemosa) bez hladkoplodý (Sambucus callicarpa) bez kamčatský (Sambucus kamtschatica) bez kanadský (Sambucus canadensis) bez pýřitý (Sambucus pubens) Jako bez se někdy lidově označuje i šeřík obecný (Syringa vulgaris), který však s bezem není nijak příbuzný (patří do řádu hluchavkotvarých). Využití Jako okrasné dřeviny jsou u nás nejčastěji pěstovány různé kultivary bezu černého, lišící se především tvarem a zbarvením listů a celkovým vzrůstem.[5] Bez černý je využíván v lidovém léčitelství a plody jsou různým způsobem zpracovávány na šťávy, džemy apod.[2]", "question": "Rostou v České republice tři druhy bezu?", "answers": ["V České republice rostou 3 druhy."]}
{"title": "Carl Gustav Jung", "context": "Dnes se institut orientuje jako tréninkové centrum analytiků a psychoterapeutů, slouží jako místo k setkávání studentů, vědců a učitelů. Obdobně v Londýně byla založena Společnost pro analytickou psychologii. V Brně zas Česká společnost pro analytickou psychologii (ČSAP). Lokální společnosti zastřešuje The International Association for Analytical Psychology. V žebříčku nejcitovanějších psychologů mu autor pořadí přiřadil 23. místo. Dne 14. února 1903 si vzal za manželku Emmu Rauschenbachovou (30. března 1882 – 27. listopadu 1955), která pocházela z průmyslnické rodiny v Schaffhausenu. Měli spolu pět dětí: Agathe Jungová-Niehusová (1904), Gret Jungová-Baumanová (1906), Franz Jung (28. listopadu 1908 – 30. června 1996), Marianne Jungová-Niehusová (1910), Helene Jungová-Hoerniová (1914). Za svého působení v Burghölzli navázal Jung mimomanželský poměr se Sabinou Spielreinovou. Tato inteligentní ruská židovka studovala v Curychu medicínu a k Jungovi si během psychoanalýzy (přenosu), vytvořila silný citový, v některých ohledech až bizarní vztah. Když na tento neetický poměr přišel Eugen Bleuler, byl Jung z léčebny v Burghölzli propuštěn. Carl Gustav Jung zemřel 6. června 1961 v Küsnachtu a je zde pochován v rodinném hrobě. Životopisné filmy V roce 2002 natočil italský režisér Roberto Faenza film Strážce duše (org. Prendimi L'anima). V roli Junga Iain Glen. V roce 2011 byl natočen koprodukční film Nebezpečná metoda, který pojednává o životě Carla Gustava Junga v letech 1904–1913. V roli Junga Michael Fassbender.", "question": "Ve kterém městě zemřel psycholog C. G. Jung?", "answers": ["Küsnacht"]}
{"title": "Coco Chanel", "context": "Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Chanel (19. srpna 1883 Saumur, Pays de la Loire - 10. ledna 1971 Paříž) byla francouzská módní návrhářka, která je považována za klíčovou osobnost v oblasti utváření šatníku moderní ženy. Se svou haute couture udávala od poloviny 20. století tón světovému módnímu průmyslu. Narodila se ve Francii roku 1883 jako druhá dcera podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky Jeanne Devolle. Rodiče vstoupili do manželství až v roce 1884. Měla čtyři sourozence: dvě sestry, Julii a Antoinettu, a dva bratry, Alphonse a Luciana. Po smrti matky v roce 1895, tedy v jejích dvanácti letech, dal otec všechny své děti do klášterního sirotčince v Aubazine. Společně se sestrou Julií byla později přijata do klášterní školy. Ve dvaceti letech začala pomáhat své tetě v obchodě s oděvy v obci Moulins a záhy si získala pověst mimořádně schopné švadleny. V letech 1905-1908 si po večerech navíc přivydělávala zpěvem v kavárnách a nočních podnicích, které se nacházely buď přímo v Moulins, nebo ve Vichy. Zde také získala svou přezdívku Coco, což ve francouzštině znamená dušička nebo miláček. V lázeňském městě Vichy se seznámila se synem z průmyslnické rodiny a chovatelem koní Etiennem Balsanem. Stala se jeho milenkou a získala tak přístup do vyšší společnosti. Žila s ním až do roku 1910 na jeho zámku v Royallieu u Compiè. Později poznala dalšího osudového muže, britského diplomata a majitele dolů Arthura Capela, přezdívaného Boy. S jeho podporou otevřela v Paříži a mondénním přímořském letovisku Deauville několik obchodů s luxusními klobouky, kde časem rozšířila sortiment o sportovní oblečení. V roce 1916 pak otevřela další módní salon v letovisku Biarritz na jihozápadě Francie. Následovala první ucelená kolekce, v níž se objevily originální košilové šaty (jednodílný, volný oděv, který se nosil bez korzetu, svázaný v pase, nebo na bocích), či tehdy již proslulé \"malé černé šaty\". Dále do dámské módy zavedla úplet, který byl do té doby považován za materiál vhodný jen na výrobu prádla. Jejím cílem nebylo jen rozšířit módu aristokracie a vyšších tříd do \"ulic\", ale i umožnit nositelce každého modelu, aby se cítila sama sebou a zároveň pohodlně. Jejím krédem byla tedy funkčnost a prostota. Způsobila revoluci v oděvním průmyslu a její podniky měly ve 30. letech až 3500 zaměstnanců.", "question": "Kde zemřela Coco Chanel?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Císař si přál vidět vévodkyni z Bourbonu, Izabelu z Valois, švagrovou po jeho zemřelé první ženě Blance z Valois, která byla jedinou žijící osobou, se kterou se setkal v dětství. Od té doby uplynula dlouhá doba a císař ji téměř nepoznal. A pak už následovala cesta domů přes Lucemburk a Norimberk. V dubnu 1378 byl zpět v Praze. Po návratu z Francie došlo k tomu, čeho se Karel obával - papežskému schizmatu, vládli dva papežové, kteří se navzájem nazývali kacíři. Karel již neměl čas schizma zvrátit a to se později mělo negativně projevit především za vlády jeho syna Václava. Poslední Karlovo nařízení z 2. listopadu 1378 se týkalo české mince; i za jeho panování byla měna inflací velmi znehodnocena a Karel udělal opatření k její ochraně. Karla trápila ve vyšším věku dna, která ztěžovala jeho pohyb a také mohla být příčinou pádu (nejspíše z koně či ze schodů). Zlomenina krčku stehenní kosti ho upoutala na lůžko. V důsledku toho v pondělí 29. listopadu 1378 skonal na Pražském hradě tři hodiny po západu slunce. Příčinou byl zápal plic. Císařova mrtvého těla se ujali balzamovači. Poté byl v síni královského paláce na Pražském hradě vystaven jedenáct dní na katafalku. Další dny byl přemísťován po různých místech Prahy, aby jeho památku mohlo uctít co největší množství lidí. Pokaždé byl vypravován velkolepý průvod. Máry neslo celkem 30 osob. Přihlížející kronikář odhadl průvod na 7000 lidí a průvod dosahoval délky ze Starého Města pražského až na Vyšehrad. V pohřební řeči arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti.", "question": "Byl Karel IV. zavražděn?", "answers": ["V důsledku toho v pondělí 29. listopadu 1378 skonal na Pražském hradě tři hodiny po západu slunce."]}
{"title": "Alojz Lorenc", "context": "] Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku (do roku 1988) generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu (Ústřední orgán šifrové služby státu) a Technickou správu (vývoj zpravodajské techniky). Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. Od roku 1989 V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že nechtěl více pobouřit občany.[2] Později nařídil skartaci mnoha dokumentů z archivu StB.[3][4] Po revoluci byla StB zrušena a generál Lorenc z řad bezpečnostních složek propuštěn. Za své činy z doby socialismu byl v říjnu 1993[5] Vyšším vojenským soudem v Táboře (předseda senátu Jiří Bernát) odsouzen ke čtyřletému nepodmíněnému trestu. Trest si však nikdy neodpykal a odjel na Slovensko, jehož orgány v roce 2000 trestní stíhání zastavily.[6] Teprve v roce 2002 byl Lorenc odsouzen k patnácti měsícům odnětí svobody podmíněně.[6] Lorenc odmítl, že by překročil své pravomoci.[6] Po roce 1990 se Alojz Lorenc zabýval komerční poradenskou činností v oboru IT bezpečnosti. Později několik let pracoval jako ředitel firemních rizik pro investiční skupinu Penta. Alojz Lorenc o úloze a akcích MV a StB vydal knihu Ministerstvo strachu? Neskartované vzpomínky generála Lorence (Bratislava, 1992). V roce 2000 vydal společně se spisovatelem Pavolem Janíkem další knihu \"Dešifrovaný svět\". Václav Bartuška, bývalý člen parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu, charakterizoval Lorence takto: „Za největšího protivníka – který byl často nad moje síly – jsem považoval generála Lorence. [..] Mluvil jsem s ním na jaře 1990 desítky hodin. Inteligentní, velmi dobře informovaný, nebezpečný.“[7]", "question": "Kdo na přelomu 80. a 90. let nařídíl skartaci mnoha dokumentů z archivu StB?", "answers": ["Alojz Lorenc"]}
{"title": "François Rabelais", "context": "François Rabelais [rab:lé] (1494 nebo 1483 Chinon, Touraine – 9. dubna 1553 Paříž) byl francouzský spisovatel, právník, lékař, botanik a stavitel, autor slavného románu Gargantua a Pantagruel. Na přání otce advokáta vstoupil k františkánům poblíž Angers a kolem roku 1511 se stal knězem. V klášteře se setkal s myšlenkami italského humanismu, naučil se řecky a překládal Hérodota, což narazilo na odpor u pařížské Sorbonny i u jeho představených. Protekcí biskupa z Poitiers, benediktínského opata, mohl roku 1524 přestoupit do jeho kláštera a roku 1526 z řádu vystoupit. V letech 1528–1530 žil v Paříži, kde snad začal studovat medicinu a měl zde dvě nemanželské děti. Protože se v rostoucím napětí mezi katolíky a protestanty nemohl rozhodnout pro žádnou stranu, nechal se 1530 propustit z kněžského stavu (laicizovat) a zapsal se na lékařskou fakultu v Montpellieru, kde také vydával spisy Hippokratovy a Galénovy, o něž se tehdy opíralo studium lékařství. Vedle toho se věnoval psaní a roku 1532 vydal svůj první román s titulem Hrozné a strašlivé skutky i hrdinství slavného Pantagruela, krále Dipsodů a syna obra Gargantuy. Román - parodie na rytířské romány jeho doby – vyšel pod pseudonymem v Lyonu, kde se Rabelais usadil a stal lékařem v nemocnici. Roku 1534 vydal knihu o topografii starého Říma a krátce nato - po velkém úspěchu Pantagruela – opět pod pseudonymem román Strašlivý život velkého Gargantuy, otce Pantagruelova. Roku 1535 se vzdal lékařského místa a stal se sekretářem vlivného diplomata bordeauxského arcibiskupa (a biskupa různých měst mimo jiné pařížského) Jeana du Bellay, jehož opakovaně doprovázel na cestách do Říma. Při té příležitosti dosáhl papežské povolení formálně znovu vstoupit do benediktinského řádu, což mu umožnilo získat výnosné kanovnické místo a zároveň provozovat lékařství. 1537 byl v Montpellier promován na doktora a začal přednášet Hippokratovy spisy na základě řeckého textu, a zároveň doprovázel arcibiskupa du Bellaye při různých politických misích.", "question": "François Rabelais je autorem jakého románu?", "answers": ["Gargantua a Pantagruel"]}
{"title": "Státní barvy České republiky", "context": "Státní barvy jsou jeden ze státních symbolů České republiky. Jsou to bílá, červená a modrá v uvedeném pořadí a nazývají se trikolóra. Podle neoficiální interpretace symbolizuje bílá barva čistotu, červená krev prolitou vlastenci za svobodu vlasti a modrá bezmračnou oblohu. Trikolóra zachovává oficiální pořadí státních barev, bílý pruh má vždy nahoře nebo vlevo z pohledu pozorovatele. Vymezení odstínů státních barev není zákonem upraveno. == Historie == Tradičními barvami českého soustátí jsou bílá a červená, jenže tyto barvy po vyhlášení nezávislosti roku 1918 používalo i sousedící Polsko, Československý stát navíc potřeboval barvy, které by reprezentovaly i Slováky ve společném státě. Bylo tedy nutné připojit třetí barvu – modrou. Modrá barva spolu s tradiční dvojicí vytvářela tzv. slovanskou, respektive ruskou trikolóru. Na rozdíl od ruské trikolory má však ta česká modrou barvu vespod, ne uprostřed. Rovněž vlajky tehdejších spojenců Spojených států, Francie a Spojeného království obsahují tyto barvy. Zvýšení počtu státních barev na tři se odrazilo také na podobě státní vlajky. Během německé okupace Českých zemí v dobách Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 – 1945 byla, po přijetí zákona číslo 222/1939 Sb. O státních symbolech, novou vlajkou právě česká trikolóra se třemi horizontálními pruhy – bílým, červeným a modrým. Po osvobození se Československá republika vrátila opět k bílo-červené vlajce s modrým klínem.", "question": "Jaké jsou státní barvy České republiky?", "answers": ["bílá, červená a modrá"]}
{"title": "Slizoblanka", "context": "Slizoblanka (Epigloea) je rod hub, které parazitují na řasách (strategie zvaná algikolie). Může být označena za zvláštní typ \"lišejníku\". Rod byl sice popsán již před sto lety, ale příliš o něm neví. Příčinou je fakt, že stélka i plodnice jsou velmi nenápadné a připomínají řasy.Slizoblanka je většinou v Evropě popisována z Alp a v jejich okolí. V Polsku byly zaznamenány tři druhy: Epigloea bactrospora, E. pleiospora a E. soleiformis. Slizoblanka prostřední (Epigloea medioincrassata) je jedním z mála druhů s českým názvem. == Reference ==", "question": "Co je slizoblanka?", "answers": ["rod hub"]}
{"title": "Elektroencefalografie", "context": "Elektroencefalografie Záznam spícího člověka Elektroencefalografie (zkráceně EEG) je metoda záznamu časové změny elektrického potenciálu způsobeného mozkovou aktivitou. Tento záznam je pořízen elektroencefalografem. EEG vyšetření EEG je standardní neinvazivní metodou funkčního vyšetření elektrické aktivity centrálního nervového systému. Sumační signály z neuronů jsou snímány elektrodami z povrchu skalpu. Problémem je, že průchodem přes relativně málo vodivou lebku je amplituda signálu zeslabena na úroveň řádově desítek mikrovoltů. Vzhledem k tomu, že EEG signál vzniká jako důsledek vážené sumace aktivity extrémně vysokého množství neuronů, nejsme již v EEG signálu schopni odlišit jednotlivé akční potenciály buněk tak, jako např. v EMG. Typický průběh EEG má proto na první pohled dost nepravidelný a chaotický průběh, ve kterém jsme občas schopni zahlédnout vlny s určitou periodicitou. Nejznámější je aktivita alfa s frekvencí cca 12 Hz, kterou sledujeme u dospělých v occipitální oblasti hlavy při zavřených očích. Pomalejší frekvence (theta a delta) mohou být v bdělém stavu u dospělých patologickým příznakem. Během spánku jsou naproti tomu identifikátorem různých spánkových stadií, čehož se využívá ve spánkových laboratořích; u dětí mohou být tyto frekvence měřítkem vyzrálosti CNS. Pro rozmístění elektrod na povrchu lbi je standardně používán tzv. systém 10/20 (čti deset – dvacet), jehož název vznikl ze způsobu rozměření, kdy je obvod hlavy rozdělen na úseky po 10% a 20%. Analogickým způsobem probíhá rozměření ve zbývajících dvou kolmých rovinách, výsledkem něhož je síť bodů, připomínající průsečíky poledníků a rovnoběžek na zemském globu, podle které jsou pak umísťovány elektrody na standardní místa. Elektrody umístěné nejvíce vpředu nazýváme prefrontální, za nimi je rozmístěna řada elektrod frontálních, dále následují elektrody centrální, pak parietální a nejvíce vzadu jsou elektrody occipitální. Po stranách umísťujeme elektrody temporální. U EEG se využívá obou základních zapojení elektrod, a to unipolárního i bipolárního. U bipolárního zapojení ještě rozlišujeme podle směru, kterými jsou vytvářeny řetězce, zapojení longitudinální (předo-zadní směr) a transversální (levo-pravý směr), případně jejich kombinace. EEG přístroj (elektroencefalograf) Diferenční zesilovač Elektrické potenciály, snímané elektrodami, mají velmi nízkou amplitudu: u EEG jde o napětí řádově desítek mikrovoltů. Takto nízká napětí je nutno nejprve zesílit, aby je bylo možno dále zpracovat.", "question": "Pro elektroencefalografii se uvádí která zkratka?", "answers": ["EEG"]}
{"title": "Hledání Aljašky", "context": "Hledání Aljašky (v originále Looking for Alaska) je první román amerického autora Johna Greena. Vyšla v březnu 2005 a v ČR ji v roce 2013 vydal Knižní klub. Knihu do češtiny přeložila Veronika Volhejnová. Knihu, řadící se do žánru literatury pro dospívající, zařadila Americká knihovnická asociace mezi deset nejlepších knih pro dospívající. Část rodičů knihu oceňovala, konzervativní rodičovské organizace si však vymohly stažení knihy z některých knihoven středních škol. Podle nich dílo, které syrově líčí život dospívajících, je \"nechutné a pornografické\". == Děj == Román se zabývá podstatou života a smrti, hledá odpovědi na důležité otázky. Kniha se člení na dvě části – Předtím a Potom. Hlavní postavou je zvláštní, nesmělý chlapec Miles Halter, jehož zálibou je hledání posledních slov slavných osob. Odejde z Floridy a od svých rodičů studovat internátní střední školu Culver Creek v Alabamě. Jeho cílem je hledat odpovědi na \"velké Možná\". V internátní škole se zamiluje do své spolužačky se zvláštním jménem Aljaška Youngová, která skrývá tajemství, které jí změnilo život. == Reference ==", "question": "Hledání Aljašky je první román kterého autora?", "answers": ["Johna Greena"]}
{"title": "Troyská unce", "context": "Troyská unce 1 troyská unce zlata Troyská unce (výslovnost [trojská] i [troaská][1], častěji psáno jako trojská unce, v angličtině troy weight nebo troy ounce) je základní váhová jednotka (přibližně 31,1 gramu) používaná na národních a mezinárodních trzích stříbra, zlata, platiny a dalších drahých kovů, příp. drahokamů. Název pochází od francouzského města Troyes, kde se v ní poprvé obchodovalo již v období středověku.[2] Pro troyskou unci se používá zkratka 1 oz t, případně 1 t oz, 1 oz. tr. apod. Podle mezinárodní normy ISO 4217, která definuje zkratky pro měny, je pro drahé kovy vážené v troyských uncích určena zkratka tvořená písmenem X následovaným dvěma písmeny chemické značky kovu: XAG – stříbro, XAU zlato atd. 1 troyská unce = 31,1034768 gramů 1 troyská libra = 12 troyských uncí = 373,2417216 gramů 1 kilogram = 32,15 troyských uncí (zaokrouhleně) 175 troyských uncí = 192 uncí Reference ↑ Akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 1998 ISBN 80-200-0982-5↑ KALABIS, Zbyněk. Mince z drahých kovů. Vaše peníze uloží nebo zhodnotí. Měšec.cz [online]. Internet Info, 2017-05-18 [cit. 2017-05-18]. Dostupné online. ISSN 1213-4414. Související články Karát (ryzost) ryzost zlata Lot (ryzost) ryzost stříbra Drahé kovy Zlato Stříbro Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kolik gramů přibližně má Troyská unce?", "answers": ["31,1"]}
{"title": "Litmanovský potok", "context": "Zdroje k infoboxuPřírodní památkaLitmanovský potokZákladní informace Vyhlášení 1990 Rozloha 14,4191 ha Poloha Stát Slovensko Slovensko Okres Stará Ľubovňa Umístění PIENAP Souřadnice 49°19′53″ s. š., 20°38′41″ v. d. Litmanovský potok Další informace Kód 597 Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Litmanovský potok je přírodní památka v oblasti PIENAP. Nachází se v katastrálním území obcí Jarabina, Kamienka, Litmanová, Hniezdne a města Stará Ľubovňa v okrese Stará Ľubovňa v Prešovském kraji. Území bylo vyhlášeno či novelizováno v roce 1990 na rozloze 14,4191 ha. Ochranné pásmo nebylo stanoveno. Externí odkazy Přírodní památka Litmanovský potok, Štátny zoznam osobitne chránených častí prírody SR Chránené územia, Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Slovensko", "question": "Je Litmanovský potok přírodní památkou?", "answers": ["Litmanovský potok je přírodní památka v oblasti PIENAP."]}
{"title": "Obecné nařízení o ochraně osobních údajů", "context": "jeden specialista může pracovat pro více radnic, ovšem je možné, že větší obce si s jedním pověřencem nevystačí a budou jich potřebovat více.[15] Ministerstvo vnitra doporučilo, aby jeden pověřenec pracoval nejvýše pro deset obcí.[15] OVM pokuty neplatí Orgánu veřejné moci a veřejnému subjektu nemůže být uložen správní trest, ačkoliv došlo k porušení zákona. Je to dáno § 62 odst. 5 zákona č. 110/2019 Sb.[16], který uvádí: Úřad upustí od uložení správního trestu také tehdy, jde-li o správce a zpracovatele uvedené v čl. 83 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679. A v tomto článku 83 odst. 7 se uvádí, že: ...každý členský stát může stanovit pravidla týkající se toho, zda a do jaké míry je možno ukládat správní pokuty orgánům veřejné moci a veřejným subjektům. Takto například ÚOOÚ v roce 2019 nemohl udělit pokutu Ministerstvu vnitra, přestože to umožnilo celkem 88 000 neoprávněných přístupů k údajům v registru obyvatel.[17] Odkazy Reference ↑ NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 pdf, html↑ ŠALAMON, Tomáš. Připravte se na GDPR - Osobní údaje jsou všude. Incomaker [online]. 9. listopadu 2017. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-22. ↑ NEŠPŮREK, Robert. Rozhodnutí Breyer a dynamická IP adresa jako osobní údaj. Právní prostor [online]. 24. května 2017. Dostupné online. ↑ LOBOTKA, Andrej. Způsob vystupování advokáta v soudním řízení je osobním údajem. SMART LAW [online]. 2019-02-08 [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. ↑ Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018–177.↑ https://echo24.cz/a/S9u4h/prvni-den-gdpr-facebook-a-google-celi-zalobe-za-200-miliard - První den GDPR: Facebook a Google čelí žalobě za 200 miliard↑ https://phys.org/news/2018-06-facebook-google-users-eu-law.html - Facebook, Google 'manipulate' users to share data despite EU law: study↑ LOBOTKA, Andrej. Ohlašování porušení zabezpečení osobních údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů. SMART LAW [online]. 2020-02-17 [cit. 2020-03-05]. Dostupné online. ↑ Formulář ohlášení porušení zabezpečení osobních údajů dle GDPR.. www.uoou.cz [online]. [cit. 2020-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-10. ↑ LOBOTKA, Andrej.", "question": "Jaká je anglická zkratka pro obecné nařízení o ochraně osobních údajů?", "answers": ["GDPR"]}
{"title": "Viktorie (britská královna)", "context": "28. června 1838 Narození 24. května 1819 Kensingtonský palác, Londýn Úmrtí 22. ledna 1901 (ve věku 81 let) Osborne House, Wight Předchůdce Vilém IV. Anglický Následník Eduard VII. Potomci ViktorieEduard AliceAlfrédHelenaLuisaArturLeopoldBeatrice Dynastie Hannoverská dynastie Otec princ Eduard, vévoda z Kentu a Strathearnu Matka princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. Možná hledáte: jiné významy slovního spojení královna Viktorie, viz článek Královna Viktorie (rozcestník). Viktorie (24. května 1819, Londýn, Spojené království – 22. ledna 1901, ostrov Wight), narozená jako Alexandrina Victoria, byla královna Spojeného království Velké Británie a Irska od 20. června 1837 a první císařovna Indie od 1. května 1876, obojí do své smrti. Doba její vlády trvala 63 let a 7 měsíců, což je druhé nejdelší období vlády britského panovníka. Tato doba bývá označována jako viktoriánské období a je charakteristická bouřlivým průmyslovým, politickým, vědeckým a vojenským rozvojem britských území. Současná britská královna Alžběta II. (která jediná ji v délce vlády předstihla) a její, již zesnulý, manžel Princ Philip jsou Viktoriinými prapravnoučaty. Viktorie nastoupila na trůn v době, kdy byla Británie již zavedenou konstituční monarchií a panovník uplatňoval svůj vliv jen nepřímo přes doporučení předsedy vlády. Jako královna byla tedy zejména důležitým jednotícím symbolem britského impéria, které za její vlády dosáhlo svého mocenského vrcholu a stalo se vedoucí politickou, vojenskou a hospodářskou silou tehdejšího světa. Viktorie pocházela z německého prostředí. Narodila se jako jediná dcera čtvrtého syna krále Jiřího III., prince Eduarda Augusta, vévody z Kentu a Strathearnu, a princezny Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské; jako taková byla vnučkou Jiřího III. a neteří svého předchůdce krále Viléma IV. Pro svých devět dětí a 42 vnoučat dohodla manželství v panovnických rodinách po celé Evropě, a proto pak byla později nazývána evropskou babičkou. Vzájemná spřízněnost nicméně nezabránila, aby se později někteří její potomci proti sobě postavili v první světové válce. Několik Viktoriiných dětí (a patrně tedy nevědomky i ona sama) bylo navíc přenašeči hemofilie, která se tak rozšířila do různých evropských panovnických dynastií (nejznámější je případ ruského careviče Alexeje). Viktorie byla posledním panovníkem hannoverské dynastie na britském trůnu – její syn a nástupce Eduard VII. patřil po otci již do dynastie sasko-kobursko-gothajské, která vládne Británii de facto dodnes (od roku 1917 však pod jménem Windsorská).", "question": "Jak dlouho vládla britská královna Viktorie?", "answers": ["63 let a 7 měsíců"]}
{"title": "Vyhlazení Lidic", "context": "Vyhlazení Lidic byla násilná historická událost, pří níž došlo ke zničení středočeské vsi Lidice a vyvraždĕ značné části jejích obyvatel německými nacistickými okupanty. Po úspěšném atentátu československých parašutistů na Reinharda Heydricha v roce 1942 byla obec Lidice v důsledku heydrichiády vypálena a dokonale srovnána se zemí a veškeré místní obyvatelstvo popraveno nebo odsunuto do koncentračních táborů. Celkový počet obětí dosáhl počtu 340 (192 mužů, 60 žen a 88 dětí). Událost dnes připomíná Památník Lidice s muzeem. == Předehra tragédie == Po atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha dne 27. května 1942 se ještě vystupňoval teror nacistických okupantů proti českému národu. I přes popravy stovek lidí a rozsáhlé razie se nedařilo pachatele atentátu dopadnout. Když 4. června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se nacisté v Čechách a na Moravě k dosud neslýchané zastrašovací akci; významný podíl na plánu vyhlazení Lidic měl ambiciózní státní tajemník úřadu říšského protektora SS-Obergruppenführer Karl Hermann Frank. Nicotnou souhrou okolností byly za oběť vybrány právě Lidice: 3. června se dostal Jaroslavu Pálovi, majiteli továrny na baterie ve Slaném, do rukou podezřelý milostný dopis adresovaný jedné ze zaměstnankyň továrny, jisté Anně Marusczákové z Holous u Brandýska. V něm stálo: \"Drahá Aničko! Promiň, že ti píši tak pozdě... Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme. Milan.\" Pála, ať už v domnění, že pisatel dopisu může být zapleten do atentátu, či v obavách, že může jít o provokaci, uvědomil četnictvo a to dopis postoupilo gestapu. Marusczáková, která skutečné jméno svého milence neznala, při výslechu mimo jiné zmínila, že dotyčný ji poprosil, aby v Lidicích rodině Horákových a Stříbrných vyřídila pozdrav od jejich synů, kteří sloužili u 311. bombardovací perutě v Anglii . Následovala razie v Lidicích a zatčení rodin Horáků a Stříbrných, o jejichž synech bylo známo, že slouží v československém vojsku v Anglii. Domovní prohlídky ani výslechy však neodhalily nic podezřelého. Následujícího dne byl jako přítel Marusczákové identifikován Václav Říha, dělník z Vrapic u Kladna. Ten chtěl vztah s Marusczákovou ukončit, protože byl ženatý a obával se, že jeho nevěra s dívkou z nedaleké vsi vyjde najevo; poslal jí proto s pomocí spolupracovníků onen dopis, který měl vyvolat romantický dojem, že je zapojen do odbojové činnosti a že se odešel skrýt do křivoklátských lesů.", "question": "Proč nacisté zničili Lidice?", "answers": ["atentátu československých parašutistů na Reinharda Heydricha"]}
{"title": "Winkler County", "context": "Winkler County je okres ve státě Texas v USA. K roku 2010 zde žilo 7 110 obyvatel. Správním městem okresu je Kermit. Celková rozloha okresu činí 2 178 km2. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Winkler County ve Wikimedia Commons", "question": "Nachází se Winkler County v USA?", "answers": ["Winkler County je okres ve státě Texas v USA."]}
{"title": "Česko", "context": "V první světové válce bojovalo 1,5 milionu mužů odvedených z českých okresů, z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce (jen do konce války) v Československých legiích na druhé straně válečného soupeření. Více než 90 000 dobrovolníků zformovalo Československé legie ve Francii, Itálii a Rusku, kde bojovali proti centrálním mocnostem (tedy i rodnému Rakousko-Uhersku) a posléze i proti ruským bolševikům. Po porážce Rakouska-Uherska byly po 28. říjnu 1918 země Koruny české, části Uherského království včetně Podkarpatské Rusi spojeny do nového státního útvaru, Československa. Jeho prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, který od roku 1914 pracoval pro českou resp. československou samostatnost v zemích Dohody a v Rusku s podporou zejména Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika. V období od vzniku státu až do zániku tzv. první republiky (oficiálně Republiky československé) bylo Československo unitárním státem a zůstalo i po roce 1933 jediným skutečně demokratickým státem ve Střední Evropě.Přes svůj deklarovaný národní charakter, založený na čechoslovakismu, bylo Československo multietnickým státem, ve kterém žilo 6 747 000 Čechů, 3 124 000 Němců, 2 014 000 Slováků, 745 000 Maďarů, 462 000 Rusínů, 181 000 občanů židovské národnosti a 76 000 Poláků. Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem, stejně jako k nepokojům v německých oblastech země. Problém nepřátelských sousedů se Československo, zvláště jeho dlouholetý ministr zahraničí Edvard Beneš, pokusilo vyřešit spojenectvím zvaným Malá dohoda, systémem spojeneckých smluv s Francií a od roku 1935 i smlouvou se Sovětským svazem. Sudetští Němci, žijící převážně v pohraničních oblastech přilehlých k Německu a Rakousku, se v důsledku Velké hospodářské krize, masivní nezaměstnanosti (která však postihla všechny národnosti) a od roku 1933 také intenzivní nacistické propagandy radikalizovali a začali požadovat odtržení od Československa.", "question": "Kolik je v České republice okresů?", "answers": ["76"]}
{"title": "Puma (značka)", "context": "Puma AG Rudolf Dassler Sport, zkráceně Puma, je německá společnost specializující se na výrobu sportovního oblečení, vybavení a obuvi. Byla založena Rudolfem Dasslerem roku 1924 a později registrována v roce 1948. Puma je známá jako výrobce fotbalové obuvi a ve své historii sponzorovala mnoho významných fotbalistů (Pelé, Eusébio, Johan Cruijff, Enzo Francescoli, Diego Maradona, Lothar Matthäus, Kenny Dalglish, Didier Deschamps či Gianluigi Buffon). Sponzoruje rovněž některé národní fotbalové týmy. Jako např.:Italskou fotbalovou reprezentaci nebo Českou fotbalovou reprezentaci. S tenisovými raketami hráli například Boris Becker nebo Tim Henman. Rudolf Dassler společně s bratrem Adolfem založili v roce 1924 firmu na výrobu sportovní obuvi Gebrüder Dassler Schuhfabrik, ale v roce 1948 se rozešli. Rudolf založil opět firmu vyrábějící sportovní obuv a pojmenoval ji podle prvních dvou písmen ze svého jména Ruda (RUdolf DAssler), následně však firmu přejmenoval na Puma Schuhfabrik Rudolf Dassler. Stejně postupoval i Adolf (Adi), který do názvu použil první tři písmena a založil firmu Adidas.", "question": "Kym byla založena společnost Puma?", "answers": ["Rudolfem Dasslerem"]}
{"title": "MTV", "context": "Sorority Life (2002–2003) Surf Girls (2003) Taking the Stage (2009–2010) Teen Mom (2009–dodnes) Tiara Girls (2006) Trailer Fabulous (2005–2006) Trick It Out (2005) The Trip (2005) Twentyfourseven (2006) Two-A-Days (2006–2007) Viva La Bam (2003–2005) Wade Robson Project (2003) Wanna Come In? (2006) Why Can't I Be You? (2006) Wildboyz (2005–2006) Wrestling Society X (2007) WWE Tough Enough (2001–2003) The X Effect (2007–dodnes) Odkazy Související články MTV Czech Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu MTV na Wikimedia Commons MTV.com MTV International Reference ↑ Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} MTV Networks Europe pro celou Evropu MTV Dance · MTV Europe · VH1 Classic Europe · VH1 Europe · Nickelodeon Europe · MTV Live HD Balkán MTV Adria Pobaltí MTV Estonsko · MTV Litva a Lotyšsko Česko MTV Czech · Nickelodeon Nizozemsko a Belgie MTV Nizozemsko · MTV Brand New · Comedy Central Nizozemsko · Comedy Central Family · Nickelodeon Nizozemsko · Nick Jr. Nizozemsko · Nick Toons Nizozemsko · Nick Hits Nizozemsko · Nickelodeon Valonsko · Nick Jr. Valonsko · TMF Flandry · TMF Nizozemsko · TMF NL · TMF Dance · TMF Pure Skandinávie MTV Dánsko · MTV Norsko · MTV Finsko · MTV Švédsko · Nickelodeon Dánsko · Nickelodeon Švédsko · Nickelodeon Skandinávie · VH1 Dánsko · Comedy Central Švédsko Francie MTV Francie · MTV Idol · MTV Pulse (Francie) · MTV Base · Nickelodeon Francie · Nickelodeon Junior · Game One Německo MTV Německo · VIVA Německo · Nickelodeon Německo · Comedy Central Německo · MTV Rakousko · Viva Rakousko · Nickelodeon Rakousko Pay TV: MTV Entertainment · Nicktoons Německo · Nick Jr. Německo · MTV Švýcarsko · Viva Švýcarsko · Nickelodeon Švýcarsko Řecko", "question": "Jaká je zkratka první výhradně hudební televizní stanice na světě?", "answers": ["MTV"]}
{"title": "Jazyk (orgán)", "context": "Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony. Jazyk Lidský jazyk Lidský jazyk Latinsky lingua Žíly v. lingualis Nervy n. lingualis Gray 1125 Jazyk je svalový orgán nacházející se v ústní dutině. Jeho sliznice je kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož četné výběžky (papily) dodávají jazyku zvláštní matný vzhled. U člověka jeho velká ohebnost ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí. Svaly jazyka vytvářejí celou hmotu jazyka a dají se rozdělit na vlastní svaly jazyka (intraglosální) a vnější svaly jazyka (extraglosální). Často se tvrdí, že se jedná o nejsilnější sval v těle, ničím to však není podloženo. Krom toho, že neexistují objektivní kritéria, podle kterých by se síla svalu dala měřit, jazyk ani není jen jedním svalem. Jazyk také obsahuje mnoho chuťových receptorů, zvaných chuťové pohárky. Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: slanou, sladkou, kyselou a hořkou. V dnešní době je uznávána i další, tzn. pátá chuť umami, a hovoří se o dalších. Evoluce Jazyk se vyvinul u obratlovců, kteří přešli na souš. Obratlovci žijící ve vodě (jako ryby) zřejmě jazyk nepotřebovali, protože ve vodním prostředí potravu nadnáší voda. Jazyk se vyvinul ze svalů ve spodní části ústní dutiny.[1] Anatomická stavba Pohled na jazyk a ústní dutinu. Gray's Anatomy, 1918 Spodní část jazyka (facies inferior linguae) Na jazyku rozeznáváme : kořen jazyka (radix linguae) – část obrácená do hltanu tělo jazyka (corpus linguae) – hlavní část; při zavřených ústech se opírá o patro hrot jazyka (apex linguae) – pohyblivá přední část", "question": "Kolik základních chutí rozlišuje člověk?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Dokonalý trik", "context": "Dokonalý trik (orig. The Prestige) je americký filmový thriller z roku 2006 režiséra Christophera Nolana natočený podle knihy Christophera Priesta z roku 1995 Nežádoucí efekt (orig. The Prestige). Příběh sleduje Roberta Angiera a Alfreda Bordena, rivaly a jevištní kouzelníky, v Londýně na počátku 20. století. Posedlí vytvářením nejlepších iluzí upadnou do vzájemných snah se trumfnout, což má tragické důsledky. Role Roberta Angiera se chopil Hugh Jackman, jeho protivníka Alfreda Bordena ztvárnil Christian Bale. V roli Nikoly Tesly se ve snímku objevil David Bowie. Dalších rolí se ujali Michael Caine, Scarlett Johansson, Piper Perabo, Andy Serkis a Rebecca Hall. Díky filmu se režisér Nolan znovu sešel s Balem a Cainem, se kterými spolupracoval již na snímku Batman začíná. Priestův román v dopisech převedl Nolan do scénáře spolu se svým bratrem Jonathanem a využili nelineární formu vyprávění. Robert Angier a Alfred Borden jsou placení pomocníci kouzelníka Miltona. Pro toho pracuje jako inženýr a tvůrce kouzelnických triků rovněž John Cutter. Angierova manželka se během jednoho vystoupení utopí a Angier se domnívá, že to bylo kvůli tomu, že Borden ji svázal novým uzlem, na který nebyla zvyklá a jenž Borden předtím ukazoval Cutterovi. Na pohřbu Borden Angiera rozčílí, když řekne, že netuší, který z uzlů použil. Oba muži začnou každý zvlášť pracovat jako kouzelníci. Borden, vystupující pod jménem Profesor, najme inženýra Bernarda Fallona. Angier vystupuje jako Velký Danton a pracuje spolu s Cutterem, jako asistentku si najme Olivii Wenscombeovou. Borden se seznámí se Sarah, vezmou se a mají dceru Jess. Sarah se necítí dobře kvůli Bordenově zřejmé těkavosti, tvrdí, že pozná, kdy ji miluje více než kouzla a kdy ne. Když jednou Borden předvádí číslo s chycením vystřelené kulky, přestrojený Angier je požádán, aby na Bordena vystřelil. Během čísla se Angier znovu dožaduje, aby mu Borden prozradil, který uzel použil. Borden a Fallon si rychle uvědomí, že Angier střelí Bordena nabitou zbraní. Na poslední chvíli Fallon zasáhne a kulka se trefí pouze do dvou Bordenových prstů. Přestrojený Borden později sabotuje Angierovo číslo s mizejícím ptákem, čímž poškodí Angierovu pověst. Borden začne brzy ohromovat davy svým číslem teleportujícího se muže, během kterého nechává hopsat na pódiu míček, vstoupí do skříně a okamžitě vyleze ze skříně na druhé straně pódia a míček chytne. Nové kouzlo ohromí i Angiera a Olivii. Posedlý Bordenovou porážkou si najme Angier dvojníka, ukradne Bordenův trik a trochu ho pozmění.", "question": "Jak se jmenuje kniha, podle které byl natočen filmový thriller Dokonalý trik?", "answers": ["Nežádoucí efekt"]}
{"title": "Tour de France", "context": "Posledním závodem, kdy se toto stalo, byla Tour v roce 1989, pověstná nejtěsnějším vítězstvím Grega LeMonda před Laurentem Fignonem. Fignon vjížděl do poslední etapy jako vedoucí jezdec s náskokem 50 s, ale nakonec byl poražen o osm sekund po skvělém časovkářském výkonu LeMonda. Časovka týmů je podobná časovce jednotlivců, ale celý tým jezdí pohromadě. Tým jezdí jako skupina, jezdci se střídají na čele, ale nemohou spolupracovat s ostatními týmy. Každému členu týmu je připočítán konečný čas pátého jezdce devítičlenného týmu. Avšak odtrhne-li se jezdec od skupiny a dojede na šesté či nižší pozici odděleně od této skupiny, je mu připočítán horší čas, než kterého skutečně dosáhl. Proto, píchne-li nebo upadne-li vůdce skupiny, tým musí obětovat čas týmu ve prospěch času svého lídra. Zatím naposledy se na Tour časovka týmů jela v roce 2013. Závod je spojen s několika soutěžemi, k nimž je obvykle přidružen barevný trikot. Aktuální držitel ocenění je oprávněn nosit během jízdy příslušný trikot. Žlutý trikot (maillot jaune) nosí vedoucí jezdec celého závodu a je ceněn ze všech nejvíce. Po skončení závodu je vedoucí jezdec vyhlášen celkovým vítězem. Ocenění získává jezdec, který má nejmenší součet všech časů z jednotlivých etap. Zelený trikot (maillot vert) je udělován za sprintérské body. Na konci každé etapy jsou tyto body uděleny jezdcům, kteří skončí první, druzí atd. Počet bodů závisí na typu etapy - mnoho bodů za rovinaté etapy, méně již za horské etapy a nejméně za časovky. V průběhu etapy je možné získat body i za nejrychlejší průjezd určitými kontrolními místy, tzv. rychlostními prémiemi, dříve bývaly v etapě obvykle dvě, dnes pouze jediná, změnil se i počet přidělovaných bodů. Nejvíce zelených trikotů (6) získal Erik Zabel. Puntíkovaný trikot (maillot a pois) je určen pro krále hor. Na vrcholu vybraných stoupání jsou nejrychlejším jezdcům rozdělovány body. Výjezdy jsou děleny na kategorie od 1 (nejobtížnější) do 4 (nejlehčí) podle jejich náročnosti (strmosti a délky stoupání). Nejtěžší stoupání jsou označovány jako Hors catégorie, což lze přeložit jako \"mimo kategorie\". Každá kategorie má vlastní bodové ohodnocení. Na posledním vrcholu etapy jsou navíc bodová ohodnocení dvojnásobná, pokud se jedná o vrcholy HC, 1. kategorie nebo 2. kategorie. O vrchařské vítězství se bojuje od roku 1933, puntíkovaný trikot byl poprvé představen v roce 1975. Barvy byly zvoleny sponzorem Poulain Chocolate. Historicky nejúspěšnějším jezdcem je Richard Virenque, který triumfoval sedmkrát - v letech 1994 - 1997, 1999, 2003 a 2004. Bílý trikot, který je obdobou žlutého trikotu, je určen jezdcům, kteří 1. ledna roku, v němž se jede závod, nedovršili 25 let.", "question": "Kdo nosí žlutý trikot?", "answers": ["vedoucí jezdec celého závodu"]}
{"title": "Replikace DNA", "context": "Poté zřejmě předá místo na 3' konci prodlužujícího se řetězce DNA polymeráze δ Vedoucí řetězec je zřejmě rovněž načat DNA polymerázou α, ale na rozdíl od opožďujícího se řetězce se zde zřejmě předává vlákno DNA polymeráze ε (ale stále o tom panují diskuse). Viry, které stojí na pomezí živého a neživého, mají poměrně specifický typ replikace DNA, odvíjející se od jejich parazitického způsobu života. Toto se netýká tzv. RNA virů, protože u většiny z nich v jejich rozmnožovacím cyklu molekuly DNA vůbec nefigurují (u těch ostatních, např. u retrovirů, molekula DNA figuruje, ale nedochází k její replikaci DNA polymerázou). Replikace DNA se tedy týká výhradně DNA virů. Některé DNA viry obsahují jednovláknovou DNA, a tak po infekci musí nejprve dojít k syntéze komplementárního vlákna, aby vznikla klasická dvoušroubovice. U virů se vyskytuje poměrně velké množství dalších odchylek od běžného schématu DNA replikace. Co se týče Polyomaviru, jenž infikuje eukaryotické buňky, jeho DNA je replikována téměř stejně jako vlastní eukaryotický genom. Důvod je prostý: viry často zneužívají hostitelské DNA polymerázy a celou jejich enzymatickou mašinérii. Jediný rozdíl spočívá v tom, že u Polyomaviru musí dojít k navázání tzv. velkého T antigenu (large T-antigen) na replikační počátek.", "question": "Jak se označuje nově vytvořená DNA?", "answers": ["replika"]}
{"title": "Kyberšikana", "context": "Kyberstalking V překladu jde o pronásledování v kyberprostoru nejčastěji pomocí SMS, chatu, emailu, telefonu, sociálních sítí, Skypu apod. Oběti většinou pronásledovatele (stalkera) znají, často jde o bývalého milence/milenku, kamaráda, zrazeného přítele nebo milovníka. Stalker může být ale i neznámý, a to v případě, že si oběť vyhlédl náhodně na internetu. Pronásledované oběti hrozí naprostá ztráta soukromí, osobních údajů a pocitu bezpečí. Stalking v České republice dne 1. ledna 2010 nabyl skutkovou podstatu trestného činu a je pod názvem \"nebezpečné pronásledování\" zapsán v trestním zákoníku.[4][5] Kyberharašení Za kyberharašení lze označit opakované zprávy zasílané agresorem, které jsou oběti nepříjemné. Tato situace může vzniknout i ze vzájemné konverzace, ta se stane nepříjemnou a oběť není schopná ji ukončit. Agresor většinou oběť začne bombardovat zprávami ihned po připojení na internet nebo jí zasílá nežádoucí SMS.[2] Vyloučení a ostrakizace V této formě kyberšikany je oběť vyloučena z nějaké skupiny, do které by chtěla či měla patřit. Ostrakizace je pro oběť velmi bolestná, i když postrádá přímý prvek agrese. Oběť trpí frustrací z nenaplnění potřeby někam patřit. Na internetu je to často horší než v reálném životě, jelikož tam je patrné, kdo je oblíbený a kdo ne, např. je oběť vyloučena z facebookové skupiny, kde to většinou vidí větší množství lidí než v realitě.[2] Kybergrooming Podrobnější informace naleznete v článku Kybergrooming. V překladu jde o manipulaci v kyberprostoru s cílem přimět uživatele k osobní schůzce. Útočník, který se většinou vydává za někoho jiného, si vyhledá vhodnou osobu, ve které postupem času vzbudí důvěru a přinutí ji k osobní schůzce, kde pak nějakým způsobem oběť zneužije či využije. V této oblasti jsou často nejvíce ohroženy děti, které jsou závislé na technologiích, tráví na internetu většinu času a většinu přátel mají pouze ve virtuálním světě.[5] Flaming Jde o nepřátelské chování útočníka vůči oběti ve virtuálním světě.[5] Je to výrazně vyhrocená a agresivní diskuze až hádka na internetu. Někteří uživatelé úmyslně podobné diskuze provokují vkládáním různých kontroverzních příspěvků, urážením účastníků diskuzí apod.[2] Výzkumy ukazují, že slovní napadání je ve virtuálním prostředí až čtyřikrát častější než v reálném životě.[5]", "question": "Jak se projevuje kyberharašení?", "answers": ["Agresor většinou oběť začne bombardovat zprávami ihned po připojení na internet nebo jí zasílá nežádoucí SMS."]}
{"title": "Národně socialistická německá dělnická strana", "context": "Propagandisticky těžila jednak z odmítání mírových smluv ukončujících první světovou válku, jejíž vítězové po Německu, jako státu, jež válku rozpoutal, požadovali vysoké válečné reparace na úhradu způsobených škod a další omezení, jednak z antisemitismu a šovinismu části Němců, a konečně z ekonomických dopadů první světové války, hyperinflace a později také Velké hospodářská krize na obyvatelstvo. V čele NSDAP stál po většinu její existence Adolf Hitler, který zavedl v Německu nacistickou totalitu, jež se u moci držela 12 let (1933–1945), kdy bylo Německo poraženo ve druhé světové válce. V roce 1945 byla nacistická strana Mezinárodním vojenským tribunálem během Norimberského procesu prohlášena za zločineckou organizaci.[zdroj? ] Historie 20. léta Delegace NSDAP v Coburgu, říjen 1922 31. července 1919 byla v Německu přijata Výmarská ústava a vznikla federativní parlamentní republika, známá jako Výmarská republika. Zákonodárnou moc tvořil Reichstag (dolní sněmovna), do nějž se volilo poměrným způsobem a každý poslanec představoval 60 000 voličů, a Říšská rada (horní sněmovna), kde se scházeli zástupci 17 spolkových států. Výkonnou moc představoval kabinet s kancléřem v čele. Prezident, hlava státu, byl volen na 7 let a jmenoval a odvolával kancléře. Právo volit měli všichni němečtí občané, kteří byli mužského pohlaví a starší 20 let. Rok po skončení první světové války, ve které Německo stálo na straně poražených, založili Anton Drexler, Karl Harrer a Gottfried Feder v Mnichově Německou dělnickou stranu (Deutsche Arbeiterpartei, DAP). Pro německý stát to nebyla ideální doba. Zemi vyčerpala válka a chaos vzniklý v jejím důsledku se těžko dává do pořádku. Navíc byla na spadnutí ratifikace Versailleské mírové smlouvy (10. ledna 1920), jež posunula hranice v neprospěch Německa, uložila mu platit velké válečné reparace, které pomlalu přiváděly stát do kolapsu, a redukovat armádu.", "question": "Jaká je zkratka Národně socialistické německé dělnické strany?", "answers": ["NSDAP"]}
{"title": "Elektrická kapacita", "context": "Elektrická kapacita Elektrická kapacita je množství elektrického náboje ve vodiči s jednotkovým elektrickým potenciálem. Elektrická kapacita vyjadřuje schopnost vodiče uchovat elektrický náboj. Čím větší kapacita, tím větší množství náboje může být na vodiči. Přestože je elektrická kapacita obecně vlastností každého vodiče, využívá se především v kondenzátoru, pro nějž je kapacita definována jako množství náboje na deskách kondenzátoru, je-li mezi deskami jednotkové elektrické napětí (1 V). Značení Značka veličiny: C Hlavní jednotka v soustavě SI: farad, značka F[1] Další jednotky: Z praktického hlediska je farad příliš velká jednotka, takže se běžně používají dílčí jednotky, především milifarad, 1 mF = 10−3 F mikrofarad, 1 μ = 10−6 F nanofarad, 1 nF = 10−9 F pikofarad, 1 pF = 10−12 F V elektronice se kapacita kondenzátorů někdy udává v pikofaradech, proto je možné se setkat s hodnotami např. 3k3 = 3300 pF = 3,3 nF nebo 10M = 10 μ. Výpočet Izolované vodivé těleso s nábojem Q {\\displaystyle Q} vytváří ve svém okolí potenciál φ {\\displaystyle \\varphi } Pokud dojde ke změně náboje tělesa na Q ′ = k Q {\\displaystyle Q^{\\prime }=kQ} , kde k {\\displaystyle k} je konstanta, změní se také potenciál na φ ′ = k φ {\\displaystyle \\varphi ^{\\prime }=k\\varphi } Bude tedy platit Q ′ φ ′ ( r ) = Q φ ( r ) = konst {\\displaystyle {\\frac {Q^{\\prime }}{\\varphi ^{\\prime }(\\mathbf {r} )}}={\\frac {Q}{\\varphi (\\mathbf {r} )}}={\\mbox{konst}}} Poměr velikosti náboje tělesa a hodnoty potenciálu v určitém bodě tedy závisí pouze na geometrickém uspořádání tělesa a daného bodu. Je-li φ 0 {\\displaystyle \\varphi _{0}} hodnota potenciálu na povrchu tělesa s nábojem Q {\\displaystyle Q} , pak platí C = Q φ 0 {\\displaystyle C={\\frac {Q}{\\varphi _{0}}}} , kde C {\\displaystyle C} se nazývá elektrická kapacita. Vlastnosti Elektrická kapacita je závislá na tvaru a velikosti tělesa a na prostředí, v němž se nachází.", "question": "Jaká značka se užívá pro jednotku elektrické kapacity?", "answers": ["F"]}
{"title": "Skauting", "context": "Jedním z nejznámějších tuzemských případů je zřejmě kauza, kdy vedoucí s přezdívkami Piškot a Meluzín z Ústí nad Labem postupně zneužili asi čtyři desítky dětí. Své oběti přinutili k diskrétnosti výzvou, že jednou z hlavních zásad skauta je mlčení. Známý je také případ skautského vedoucího a bývalého pražského policisty Stejskala. Příznivci skautingu ale tvrdí, že za posledních 30 let nebylo v Junáku – českém skautu takových případů víc než pět.[zdroj? ] === Diskriminace LGBTQ+ osob === Některé skautské organizace, např. majoritní americká Boy Scouts of America (BSA), v minulosti neumožňovaly členství LGBT osob v souvislosti se svým náboženským zaměřením. Do ledna 2014 BSA neumožňovali členství \"otevřeně se projevujícím\" homosexuálům; do července 2015 bylo těmto osobám zakázáno působit ve vedení organizace, byť jako pomáhající dobrovolníci. V lednu 2017 začali BSA přijímat do svých řad transgender chlapce. == Český skauting == Skauting v Česku funguje od roku 1912. V současnosti dominantní českou skautskou organizací je Junák – český skaut, z. s., s počtem členů překračujícím 60 tisíc a nadále rostoucím. Je zakládající a jedinou českou členskou organizací WOSM, WAGGGS a ISGF. Jejím zakladatelem byl Antonín Benjamín Svojsík. Vedle Junáka působí v Česku několik dalších skautských organizací, např. Svaz skautů a skautek České republiky. === Chronologický předhled českého skautingu === 1911 A. B. Svojsík se v Anglii seznamuje se skautingem. 1912 A. B. Svojsík vydal knihu Základy junáctví a uspořádal první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice. 1914 Založen spolek Junák – český skaut. 1915 Založen dívčí skauting. První tábor skautek. 1938 Zemřel A. B. Svojsík. 1939 Sjednoceny skautské organizace ve svazu Junák. 1940 Z některých junáckých oddílů jsou vylučováni chlapci a děvčata židovského původu. 1940 Junák rozpuštěn nacisty. 1945 Junák obnoven ihned při Pražském květnovém povstání.", "question": "Kdo přinesl skauting do Česka?", "answers": ["Antonín Benjamín Svojsík"]}
{"title": "Sunderland", "context": "Northern Gallery for Contemporary Art na Fawcett Street a Sunderland Museum and Winter Gardens vystavují kolekce děl současných i etablovaných umělců. National Glass Centre na Liberty Way obsahuje mimo jiné sbírku skleněných soch. Sunderland Empire Theatre, založené roku 1907, je největším divadlem na severovýchodě země. Po důkladné rekonstrukci bylo roku 2004 znovu otevřeno a v současné době je schopno uvádět velká představení typu Miss Saigon nebo My Fair Lady. Každý rok v červenci je město místem konání Sunderland International Airshow. Tato akce se odehrává na pobřeží a navštěvuje ji asi 1,2 miliónu diváků. Sunderlandská univerzita byla otevřena roku 1992 a v současnosti ji navštěvuje asi 16 000 studentů. Univerzita má dvě centra - jedno ve Wearmouth Hall nedaleko centra města, kde sídlí i hlavní vysokoškolská knihovna a druhé v na břehu řeka Wear poblíž National Glass Centre. City of Sunderland College je institucí pro další vzdělávaní a nachází se na ulici Durham Road. Ročně ji navštěvuje asi 14 000 studentů. Ve městě je dále dvacet, převážně všeobecně zaměřených, středních škol. Zajímavostmi pro turisty ve městě jsou například Penshaw Monument, Souter Lighthouse (první maják napájený elektrickým proudem), hrad Hilton z 15. století, park Wildfowl v obvodu Washington a pláže. Město získalo několik ocenění za závazek ochrany přírodních krás. Washington D.C., USA Obrázky, zvuky či videa k tématu Sunderland ve Wikimedia Commons Archív Tyne a Wear To je Sunderland - turistický průvodce", "question": "V jakém roce byla otevřena Sunderlandská univerzita?", "answers": ["1992"]}
{"title": "Prodaná nevěsta", "context": "\"). 29. ledna 1869 byla uvedena Prodaná nevěsta v nové Smetanové úpravě. 1. jednání bylo rozděleno na dvě proměny, první část končila duetem Mařenky a Vaška, druhá část začínala nově připsaným mužským sborem (\"To pivečko to věru je nebeský dar\"). Pak následoval duet Jeníka s Kecalem, árie Jeníka a finále. Na začátek 2. jednání Smetana vložil polku a k recitativu Mařenky \"Ó, jaký žal\" připojil novou árii \"Ten lásky sen\". 1. června 1869 se opera objevila v další autorské úpravě. Byla již rozdělena na tři jednání, Polka přesunuta na konec 1.jednání navazoval na ni nový tanec furiant. Z 1. do 2. jednání byla přesunuta Vaškova první árie a scéna s Mařenkou a Vaška (na dnes známé místo po pijácké scéně), do 3. jednání Smetana zařadil novou Skočnou. Poslední revize Prodané nevěsty poprvé zazněla 25. září 1870. Zásadní změnou bylo nahrazení mluvené prózy zpívanými recitativy. Hudební čísla byla seřazena do dnes známého pořadí. Z komediantské scény definitivně vypadl kuplet principála a Esmeraldy, který byl již při předchozích uvedeních Prodané nevěsty považován za nevhodný. Prodaná nevěsta – zkrácený záznam provedení Národního divadla na přírodním jevišti v Šárce z roku 1913, režie Max Urban Prodaná nevěsta – krátký němý film z roku 1922, režie Oldřich Kmínek Prodaná nevěsta – filmový záznam představení Národního divadla z roku 1933, režie Svatopluk. Innemann, Jaroslav Kvapil a Emil Pollert Prodaná nevěsta – historický unikát, první televizní inscenace opery, režie Václav Kašlík Prodaná nevěsta – televizní záznam představení Národního divadla z roku 1971, režie Viktor Kočí, ??? Prodaná nevěsta – film z roku 1975 natočený v česko-německé koprodukci, v české a německé verzi, činoherce dabují operní pěvci, režie Václav Kašlík Prodaná nevěsta – český televizní film z roku 1981, režie Františka Filipa, hrají operní pěvci SMETANA, Bedřich. Studijní vydání děl Bedřicha Smetany I. Prodaná nevěsta (kritická edice). Praha : Společnost Bedřicha Smetany, 1940. NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. Praha : [s.n.], 1908. PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry I : Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta. Praha : Za svobodu s. s r.o., 1948. 320 s. OČADLÍK, Mirko. Smetanova Prodaná nevěsta. Praha : Orbis, 1951. 47 s. BARTOŠ, František. Ke genesi Smetanovy Prodané nevěsty. Musikologie. 1955, čís. iv, s. 7-31. JIRÁNEK, Jaroslav. Vztah hudby a slova v Prodané nevěstě. Příspěvek k otázce hudební deklamace. Hudební věda. 1971, roč. 8, čís. 1, s. 19-40. Dostupné online. ISSN 0018-7003. JAREŠ, Stanislav.", "question": "Kdo je autorem opery Prodaná nevěsta?", "answers": ["Bedřicha Smetany"]}
{"title": "Georg Schönberger", "context": "Theol. Dr. Georg Schönberger, SJ (1597, Innsbruck – 1. srpna 1645, Uherské Hradiště) byl jezuitský teolog a představený v 17. století, který byl rektorem olomoucké univerzity v letech 1640 – 1644. V době svého rektorského působení zažil švédskou okupaci Olomouce, a nakonec i s ostatními jezuity a zbytkem studentů v roce 1643 odešel. == Literatura == Fechtnerová Anna, Rectores collegiorum Societatis Iesu in Bohemia, Moravia ac Silesia usque ad annum MDCCLXXIII iacentium – Rektoři kolejí Tovaryšstva Ježíšova v Čechách, na Moravě a ve Slezsku do roku 1773, I-II, Praha, Národní knihovna 1993. ISBN 80-7050-158-8 - díl II, s. 327. == Externí odkazy == Fiala Jiří, Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573-1860: SCHOENBERGER (Schönberger) Georgius (Jiří), Žurnálu UP roč. 15 (2005/2006), č. 2, s. 9, č. 3, s. 11 a č. 4, s. 7.", "question": "Kterou funkci měl Georg Schönberger na universitě v Olomouci?", "answers": ["rektorem"]}
{"title": "Guinnessova kniha rekordů#Zajímavosti", "context": "Guinnessova kniha rekordů Guinnessovy světové rekordy Guinnessovo muzeum v Hollywoodu, Kalifornie Původní název Guinness World Records Ilustrátor Ian Bull, Trudi Webb Obálku navrhl Yeung Poon Země Irsko Jazyk angličtina, arabština, brazilsko-portugalština, portugalština, čínština, chorvatština, čeština, dánština, nizozemština, finština, francouzština, němčina, řečtina, hebrejština, maďarština, islandština, italština, japonština, norština, ruština, slovenština, slovinština, španělština, švédština a turečtina Edice Guinnessovy světové rekordy Námět světové rekordy Žánr informace Vydavatel Hit Entertainment Datum vydání 1955-současnost Počet stran 320 (1989)320 (1990)312 (1991)320 (1992)320 (1993)320 (1994)320 (1995)320 (. 1996)352 (1997)352 (1998)656 (1999)288 (2000)288 (2001)288 (2002)288 (. 2003)288 (2004)288 (2005)288 (2006)287 (2007)289 (2008)288 (2009)288 (2010. )288 (2011)287 (2012)287 (2013)272 (2014)256 (2015)256 (2016)256 (2017)256 (2018)256 (2019) ISBN 978-1-904994-37-4 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Guinnessovy světové rekordy (před rokem 2000 Guinnessova kniha rekordů a ještě dříve v americké edici Guinnessova kniha světových rekordů) je encyklopedie, která shrnuje, zaznamenává a kategorizuje světové rekordy z oblasti lidské činnosti i přírody. Vznik 10. listopadu 1951 sir Hugh Beaver, který byl v té době generálním ředitelem pivovaru Guinness, byl na setkání myslivců ve Wexfordské zátoce u řeky Slaney v Irsku. Během večírku se dostal do sporu o tom, které lovné ptactvo je nejrychlejší v Evropě. Jestli je to kulík zlatý nebo koroptev. Ten večer v Castlebridge Beaver dospěl k názoru, že je nemožné získat spolehlivý zdroj pro potvrzení, jestli to je nebo není kulík. Napadlo ho, že musí existovat mnohem více různých \"sporů\" a sázek, které jsou během nocí ve všech 81 400 hostincích Spojeného království nebo Irska, a ve skutečnosti neexistuje kniha, ve které by byly sebrány informace, které by mohly potvrdit nebo vyvrátit argumenty o tom, co je a co není pravda.", "question": "Mezi kolik největších rekordmanů desetiletí v lámání Guinnesových rekordů se v roce 2009 zařadil český kouzelník Zdeněk Bradáč?", "answers": ["10"]}
{"title": "Thomsonův model atomu", "context": "Tento model atomu zvaný Thomsonův model atomu (nazývaný také Pudinkový model) navrhl objevitel elektronu (1897) Joseph John Thomson v roce 1904 ještě před objevem atomového jádra. Podle Thomsonova modelu se atom skládá z elektronů (které však Thomson nazývá jen částicemi - i když George Johnstone Stoney navrhl nazývat elektrické částice elektrony již v roce 1894). Ty jsou obklopeny polévkou kladného náboje vyvažující tak záporný náboj elektronů (jako kdyby byly záporně nabité rozinky obklopené kladně nabitým pudinkem). Elektrony mohly být v atomu umístěny různě a mohly vytvářet různé struktury. Model byl vyvrácen experimenty Hanse Geigera a Ernesta Mardsena (1909), které Ernest Rutherford v roce 1911 interpretoval jako pozorování velmi malého jádra atomu nesoucího velmi vysoký kladný náboj (dostatečný pro vyvážení přibližně 100 elektronů ve zlatě). To vedlo k Rutherfordovu modelu atomu a následně (po tom co Henry Moseley v roce 1913 poukázal na to, že jaderný náboj byl velmi blízký atomovému číslu) k předpokladu Antonia van den Broeka, že atomové číslo je nábojem jádra.", "question": "Jak se jinak nazývá Thomsonův model atomu?", "answers": ["Pudinkový"]}
{"title": "Gastronomie", "context": "Gastronomie je v širším pojetí nauka o vztahu kultury a potravy, v užším pojetí jde o kuchařské nebo kulinářské umění (fr. l'art culinaire) neboli gastronomie (věda o žaludku). V širším smyslu - nikoli navíc - nejde jen o umění přípravy jídel (vaření), nýbrž i o jejich konzumaci. Je to v podstatě (v užším pojetí) součást sektoru služeb. Umění kuchařské se dá považovat za užité umění. Gastronomovým cílem je učinit z přípravy a konzumace jídla akt kultivovaný a povýšit tím pojídajícího člověka na ušlechtilou bytost, pozvednout jej z úrovně animálního stroje na zažívání. Cílem kuchařského umění konkrétně je připravit pokrm tak, aby zasytil na prvním místě ducha konzumentů. Proto základní složky kuchařského řemesla jsou: kultivace chuti pokrmu kultivace vzhledu pokrmu kultivace vůně pokrmu kultivace prostředí, v němž je pokrm podáván kultivace ideového podtextu pokrmu (například cizokrajné pojmenování snižuje averzi) == Gastronomické organizace == === Česko === Asociace hotelů a restaurací České republiky Asociace kuchařů a cukrářů České republiky Asociace sommelierů ČR Česká barmanská asociace HO.RE.KA ČR - Sdružením podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu Muzeum gastronomie Praha Pražský kulinářský institut === Slovensko === Slovenský zväz kuchárov a cukrárov Asociácia somelierov Slovenskej republiky Slovak coffee associacion Slovenská barmanská asociácia (SkBA) Zväz hotelov a reštaurácií Slovenskej republiky (ZHR) === Zahraničí === SCAE - Speciality coffee assn. of Europe == Reference == == Související články == Zážitková gastronomie", "question": "Jak se nazývá nauka o kulinářském umění?", "answers": ["gastronomie"]}
{"title": "Seznam největších měst v Evropské unii", "context": "Pořadí v tomto seznamu nemusí být vždy zcela přesné, hlavním důvodem jsou rozdíly v datech, ke kterým se počty obyvatel vztahují. Seznam největších měst v Evropské unii # Článek Obrázek stát Počet obyvatel K datu Rozloha (km2) 1 Berlín Německo 3 644 826 2019-09-30 891 2 Madrid Španělsko 3 266 126 2019-01-01 604 3 Řím Itálie 2 872 800 2018-01-01 1287 4 Paříž Francie 2 187 526 2017-01-01 105 5 Bukurešť Rumunsko 1 883 425 2011-10-31 226 6 Hamburk Německo 1 841 179 2019-09-30 755 7 Vídeň Rakousko 1 840 573 2016-01-01 415 8 Varšava Polsko 1 790 658 2019-12-31 517 9 Budapešť Maďarsko 1 752 286 2019-01-01 525 10 Barcelona Španělsko 1 636 762 2019-01-01 101 11 Mnichov Německo 1 471 508 2019-09-30 311 12 Sofie Bulharsko 1 355 142 2020-06-15 492 13 Milán Itálie 1 351 562 2017-01-01 182 14 Praha Česko 1 324 277 2020-01-01 496 15 Bruselský region Belgie 1 175 173 2017-01-01 161 16 Dublin Irsko 1 173 179 2016-04-24 115 17 Kolín nad Rýnem Německo 1 085 664 2019-09-302019-10-31 405 18 Neapol Itálie 972 212 2016-06-30 119 19", "question": "Kolik obyvatel má město Barcelona (k 01. 01. 2019)?", "answers": ["1 636 762"]}
{"title": "Sicílie", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Sicílie (ostrov)#Geografie. Autonomní region zahrnuje hlavní ostrov Sicílie, který tvoří 98,9 % jeho rozlohy, a okolní ostrovy. Oblast je jednou ze seizmicky nejaktivnějších v Evropě. Nejvyšší horou je Etna na hlavním ostrově (3 323 metrů), která je zároveň nejvyšší činnou sopkou evropského kontinentu. Sopečného původu jsou i Liparské ostrovyv Tyrhénském moři, které patří k metropolitnímu městu Messina. Z těchto sedmi ostrovů jsou dosud aktivními sopkami Stromboli a Vulcano. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ostrovů Sicílie. K autonomnímu regionu náleží kromě hlavního ostrova také na severu Liparské ostrovy a ostrov Ustica, na západě Egadské a Stagnonské ostrovy, na jihu ostrov Pantelleria a Pelagické ostrovy. Přehled ostrovů autonomního regionu Sicílie větších než 2 km2 zahrnuje tabulka: Až do roku 2015 se region skládal z 9 provincií. Dne 31. 7. 2015 na zasedání zastupitelstva autonomního regionu Sicílie byla schválena reforma správního uspořádání tohoto regionu, nově určující postavení center jednotlivých celků, včetně tří tzv. metropolitních měst - Palerma, Catanie a Messiny. Zbývající provincie byly přetransformovány do tzv. volných sdružení obcí. V zemědělství pracuje 12 % obyvatel. Mezi nejrozšířenější plodiny pěstované na sicilském území patří oliva, mandle, vinná réva, citrusy a pistácie. Můžeme zde nalézt i aleje korkových dubů.", "question": "Který je největší osrtov ve Středozemním moři?", "answers": ["Sicílie"]}
{"title": "Lysá hora (Moravskoslezské Beskydy)", "context": "Vrchol Lysé hory v minulosti vážně poškodila průmyslová těžba dřeva. Lysá hora je vlivem nadmořské výšky přesahující 1300 m n. m. jedním z nejchladnějších, nejdeštivějších a největrnějších míst v České republice. Průměrná roční teplota (1961–1990) činí 2,6 °C. V nejchladnějším lednu je průměrná teplota –6,2 °C a v nejteplejším červenci 11,3 °C. Průměrné roční srážky vykazují hodnotu 1390,8 mm. Nejdeštivější je červenec (196,8 mm) a nejsušší březen (76,8 mm). Lysá hora je velmi bohatá na sníh. V březnu kulminuje sněhová pokrývka a obvykle přesahuje 2 m. Sněhová pokrývka se zde vyskytuje každoročně od října do května. Sněžení se může objevit i v červenci a srpnu. V roce 1880 vznikla na Lysé hoře útulna Albrechta Habsburského, což se stalo zdrojem určité závisti části českých turistů, kteří \"německou\" (tehdy míněno habsburskou) chatu ignorovali. Proto v roce 1935 vznikla na vrcholu chata Klubu českých turistů nazvaná podle Petra Bezruče Bezručova chata (na Lysé hoře), ačkoliv sám Petr Bezruč navštívil pouze \"německou\" chatu a v případě \"české\" se odmítl i účastnit jejího otevření. V roce 1948 byly obě znárodněny (chata Albrechta Habsburského přejmenována na Slezskou chatu) posléze sjednoceny a v letech 1972 a 1978 postupně obě do základů vyhořely. V dalších letech poskytovaly turistům na vrcholu služby bufet Šantán, turistická ubytovna Kameňák a Horská chata Lysá hora zvaná \"Plesnivka\", která byla rozebrána v roce 2011. V letech 2012–2015 byla Klubem českých turistů nákladem 32 milionů korun znovu postavena a v září 2015 otevřena Bezručova chata. Následně byl zbourán známý Šantán, který byl provizorní náhradou vyhořelé původní Bezručovy chaty. Na místě bývalé Plesnivky stojí nyní nová Chata Emila Zátopka – Maratón.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd?", "answers": ["Lysá hora"]}
{"title": "3D", "context": "3D Trojrozměrné kartézské souřadnice s osami x, y a z 3D či 3-D je zkratka výrazu „trojdimenzionální“, „trojrozměrný“ a označuje svět, který je možné popsat třemi rozměry (viz kartézská soustava souřadnic); předměty ve trojrozměrném světě mají objem. Zkratka 3D často označuje techniky používané pro zobrazení či prohlížení zdánlivě trojrozměrných objektů na plochém (dvojrozměrném, 2D) médiu (na papíře, filmovém plátnu, počítačové obrazovce apod.). V matematice se často používá zkratka n-D, nebo nP pro n-rozměrný prostor. Související články 3D film 3D televize 3D tkanina Dimenze Počítačová grafika Počítačová 3D grafika Prostor (geometrie) Seznam počítačem animovaných filmů Stereoskopie 4D Autoritní data: PSH: 13622", "question": "Jaká je zkratka výrazu trojrozměrný?", "answers": ["3D či 3-D"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboře v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Okolo této terapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Systém má několik větví, z nichž nejvýznamnější je pudová teorie (libido, vývojová stadia libida, narcismus, pud smrti), tzv. první topika (přání, výklad snů, oidipovský komplex, nevědomí, předvědomí, vědomí) a tzv. druhá topika (ego, superego a id). Velkou pozornost věnoval též kultuře a náboženství. Byl 3. nejcitovanějším psychologem 20. století. Jeho předci žili od 15. století v Kolíně nad Rýnem, odkud utekli před pogromem východním směrem. V 19. století se z Litvy stěhovali do Haliče a poté zakotvili v Rakousko-Uhersku. Jeho původní židovské jméno znělo Šlomo Simcha. Freud je německým překladem hebrejského Simcha, což značí \"radost\". Jméno Šlomo (či Solomon) obdržel po dědovi, který zemřel nedlouho před jeho narozením. Šlomo Simcha pak znamená \"moudrý muž, který se těší z učení\". Podle jiné teorie nese jméno po burgundském králi svatém Zikmundovi, českém národním patronu (nezaměňovat s českým králem Zikmundem Lucemburským). Motivací volby tohoto jména měla být snaha po konformitě s českým (a zároveň katolickým) okolím. Byl nejstarším z osmi dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami Ja'akova Freuda s Amálii Nathanovou. Narodil se do společenství asimilovaných židů v Příboře na Moravě, kde rodina žila do Sigmundových tří let. Odstěhovat se musela kvůli hospodářské krizi, která vedla k bankrotu otcova obchodu. Roku 1859 – po krátkém pobytu v Lipsku – se rodina usadila ve Vídni.", "question": "Narodil se Sigmund Freud v České republice?", "answers": ["Narodil se v moravském Příboře v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče."]}
{"title": "Česko", "context": "Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě. Samostatným státem se Česko stalo 1. ledna 1993, přičemž navazuje na tradice státnosti Československa, Českého království, Českého knížectví a Velké Moravy, sahající do 9. století. Podle české ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky. Česko je země s tržním hospodářstvím, která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje, index svobody tisku, index svobody internetu od cenzury, patří k vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak, v porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací. Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.", "question": "Kdy nabylo Česko samostatnost?", "answers": ["1. ledna 1993"]}
{"title": "Sicílie", "context": "Má rozlohu 25 703 km2, 5 miliónů obyvatel a dělí se na 9 provincií. Hlavním městem je Palermo. Kromě italštiny se v oblasti mluví i sicilštinou. Podrobnější informace naleznete v článku Sicílie (ostrov)#Dějiny. Autonomní region byl ustaven 15. května 1946 po přeměně Itálie z království na republiku. Její status byl revidován 26. února 1948, kdy se stala jednou ze čtyř italských autonomních regionů. Obě italské správní reformy z let 1950 a 1984 přinesly pomoc sicilské ekonomice především díky důležitým investicím do infrastruktury, jež podpořily výstavbu dálnic a letišť. Podrobnější informace naleznete v článku Sicílie (ostrov)#Geografie. Autonomní region zahrnuje hlavní ostrov Sicílie, který tvoří 98,9 % jeho rozlohy, a okolní ostrovy. Oblast je jednou ze seizmicky nejaktivnějších v Evropě. Nejvyšší horou je Etna na hlavním ostrově (3 323 metrů), která je zároveň nejvyšší činnou sopkou evropského kontinentu. Sopečného původu jsou i Liparské ostrovyv Tyrhénském moři, které patří k metropolitnímu městu Messina. Z těchto sedmi ostrovů jsou dosud aktivními sopkami Stromboli a Vulcano. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ostrovů Sicílie. K autonomnímu regionu náleží kromě hlavního ostrova také na severu Liparské ostrovy a ostrov Ustica, na západě Egadské a Stagnonské ostrovy, na jihu ostrov Pantelleria a Pelagické ostrovy.", "question": "Co je autonomní region Itálie na stejnojmenném největším ostrově ve Středozemním moři Sicílii a okolních malých ostrovech?", "answers": ["Sicílie"]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈ ˈ alɛ ˈ ɕ] IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska - 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos. Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813-1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820-1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie.", "question": "Pocházel Sienkiewicz z prostého lidu?", "answers": ["Pocházel ze středního šlechtického stavu."]}
{"title": "Michelle Dockery", "context": "Michelle Dockery Michelle Dockery Dockery na předávání cen Zlatých glóbusů v roce 2013Rodné jméno Michelle Suzanne Dockery Narození 15. prosince 1981 (39 let) Londýn, Anglie, Spojené království Alma mater Hudební a dramatická škola v Guildhallu (do 2004)Chadwell Heath Academy Aktivní roky 2004–dosud Partner(ka) Josh Dineen (2013–2015) Některá data mohou pocházet z datové položky. Michelle Suzanne Dockeryová (nar. 15. prosince 1981, Romford, Essex, Anglie) je britská herečka a zpěvačka žijící v Londýně. Proslavila se díky historickému seriálu stanice ITV Panství Downton (2010–2015). Za výkon v seriálu získala nominaci na Zlatý glóbus a tři ceny Emmy. Na divadelních prknech se poprvé objevila v roce 2004 s divadelní hrou Jeho temné esence. V roce 2007 si zahrála v Pygmalionu. Za výkon v divadelní hře Unaveni sluncem v Londýnském divadle mládeže získala cenu Laurence Oliviera za nejlepší výkon ve vedlejší roli. Osobní život Má dvě starší sestry Joanne a Luise. Její otec Michael Dockery pochází z Irska a její matka Lorraine (rozená Witton) pochází z východního Londýna. Vzdělávala na Chadwell Heath Foundation School (nyní the Chadwell Heath Academy) ve východním Londýně poté studovala na Finch Stage School a po maturitě se zapsala na Hudební a dramatickou školu v Guildhallu. Kariéra Divadlo Michelle Dockeryová byla členkou Národního divadla mládeže, studovala na Guildhall School of Music and Drama kde získala zlatou medaili za drama a ztvárnila svůj profesionální debut ve hře Jeho temné esence v Královském národním divadle v Londýně v roce 2004. V roce 2006 byla nominována na Cenu Iana Charlesona za své ztvárnění Diny Dorfové v Ibsenových Pilířích společnosti v Národním divadle.", "question": "Která herečka získala nominaci na zlatý globus za své výkony v Panství Downton?", "answers": ["Michelle Suzanne Dockeryová"]}
{"title": "Ayrton Senna", "context": "Během GP San Marina v Imole 1.5.1994 jeho monopost vyjel z trati a při následném nárazu do betonové zdi Ayrton Senna okamžitě zemřel. Je dodnes považován za jednoho z nejlepších pilotů všech dob. Mezi jezdci dokonce anketu o nejlepšího jezdce všech dob vyhrál. == Tragická nehoda == Tento příběh má zdánlivou předehru v roce 1990. Po prvním kvalifikačním tréninku na VC San Marína se dvojice týmových kolegů od McLarenu tj. Ayrton Senna a Gerhard Berger šla podívat na místo nehody druhého jmenovaného při závodě v minulém roce, kdy Berger ještě v barvách Scuderie Ferrari boural na vjezdu zatáčky Tamburello. Společně vedou neúnavnou diskuzi o tom, jestli by nešla posunout zeď v zatáčce Tamburello o něco dál, než se právě nachází. Bohužel se přímo za zdí nachází dodnes říčka, a tak oba odchází do paddocku. Podle Bergera se nacházeli přibližně 5 metrů od inkriminovaného místa, které se o 4 roky později stalo Sennovi osudným. Je neděle 1. května 1994, na okruh Ayrton Senna dorazil před osmou hodinou ranní. Po příjezdu krátce hovořil s Niki Laudou. V půl desáté pak začal zahřívací trénink. Poprvé za celý závodní víkend byl Senna rychlejší než celý zbytek světa, druhý pak skončil jeho týmový kolega Damon Hill, jehož ztráta činila téměř jednu sekundu. Michael Schumacher zůstal na jedenáctém místě, o dvě sekundy pozadu, což bylo patrně způsobeno jízdou s plnou nádrží. V jedenáct hodin, 45 minut poté, co byl warm-up zakončen, dorazil Ayrton Senna na jezdecký brífink pořádaný v kontrolní věži. Na programu byla i minuta ticha za Rolanda Ratzenbergra, který tragicky zahynul během sobotní kvalifikace. Teprve po minutě ticha začala rutinní diskuse. Po skončení brífinku hovořil Senna se Schumacherem, Bergerem a Alboretem.", "question": "Co začalo v půl desáté 1. května 1994 na okruhu v San Marínu?", "answers": ["zahřívací trénink"]}
{"title": "Yosef Hayim Yerushalmi", "context": "Yosef Hayim Yerushalmi (20. května 1932, Bronx, New York – 8. prosince 2009, Manhattan, New York) byl americký historik a vysokoškolský pedagog, byl profesorem na Harvardově a Columbijské univerzitě. Biografie Narodil se roku 1932 v Bronxu jako syn učitele hebrejštiny. Rodiče byli imigranti z Ruska, hovořící jazykem jidiš, kteří se přistěhovali do USA. Byl v mládí studentem ješivy a v roce 1956 získal bakalářský titul na Yeshiva University v New Yorku. V roce 1957 byl ustanoven rabínem synagogy Beth Emeth v Larchmontu, kde pracoval rok. V roce 1966 získal doktorát na Columbijské univerzitě. V letech 1966−1980 byl řádným profesorem hebrejštiny a židovské historie na Harvardově univerzitě. V roce 1980 byl jmenován profesorem židovské historie, kultury a společnosti na Columbijské univerzitě, kde působil do roku 2008. Zemřel na rozedmu plic roku 2009 na Manhattanu v New Yorku.[1] Kromě jiných ocenění získal roku 1989 grant „Guggenheimovo stipendium“. Dílo V roce 1982 publikoval asi svou nejvlivnější práci[1] s názvem Zakhor: Jewish History and Jewish Memory (Zachor: Nezapomeňte! Židovská historie a židovská paměť), která vyšla roku 1988 i v němčině. Z jeho knih česky vyšla roku 2015 studie Freudovy knihy Muž Mojžíš a monoteistické náboženství pod názvem Freudův Mojžíš : Judaismus konečný a nekonečný, která v roce 1992 získala National Yewish Book Award v kategorii židovské myšlení (toto ocenění uděluje od roku 1949 Yewish Book Council). Bibliografie (výběr)", "question": "Jaký titul získal Yosef Hayim Yerushalmi na Yeshiva University v New Yorku roku 1956?", "answers": ["bakalářský"]}
{"title": "Přímořský stát", "context": "Přímořský stát je stát, jehož území zasahuje na pobřeží moře. Tím se obvykle rozumí moře jako součást světového oceánu, tedy nikoliv třeba Kaspické moře. Opakem přímořského státu je vnitrozemský stát. Ze států světa je velká většina přímořských, v současnosti přes 3/4. Přístup k moři má velký strategický význam ohledně mezinárodního obchodu (námořní doprava), je to zdroj surovin a často zásadně přispívá turistickému ruchu. Na efektivitu přístupu k moři má nicméně značný vliv charakter pobřeží (zda je strmé nebo ploché, obsahuje-li přirozená přístaviště), místní klima (zda a na jak dlouho moře zamrzá, jak je bohaté na ryby) a také dostupnost daného moře z volného oceánu či mezinárodních vod. == Kategorizace == Přímořské státy lze podle různých aspektů dále třídit. Mohou mít pobřeží spojité (většina případů), nebo přerušené cizím státním územím (např. Malajsie x Brunej). Přístup k moři může být široký (většina), nebo úzký (obvykle uměle vytvořený v rámci diplomacie - např. Bosna a Hercegovina, Irák, Jordánsko, Dem. rep. Kongo, Slovinsko). Toto kritérium lze kvantifikovat jako poměr délky pobřeží k délce celé státní hranice. Některé státy mají hranici pouze mořskou (vesměs ostrovní státy, ale také Austrálie). Dalším kritériem je délka pobřeží; relativně nejdelší pobřeží (v poměru k rozloze státu) mají státy na drobných souostrovích (Maledivy, Tokelau apod.), absolutně nejdelší pak větší státy se členitým pobřežím (Filipíny, Indonésie, Kanada, Norsko, Rusko). Stát může mít přístup k jednomu nebo více mořím, nebo dokonce více oceánům. Ke všem čtyřem oceánům nemá přístup žádný stát, naposledy takový mělo Britské impérium. == Státy s přístupem k více než jednomu oceánu == 3 oceány", "question": "Jaký stát je opakem přímořského státu?", "answers": ["vnitrozemský"]}
{"title": "Elisa Hohenlohe-Langenburská", "context": "Elisa Hohenlohe-Langenburskákněžna z Reussu Sňatek 11. listopadu 1884 Manžel Jindřich XXVII. z Reussu Úplné jméno Elisa Viktorie Feodora Žofie Adelheid Narození 4. září 1864 Langenburg, Württemberské království Úmrtí 18. března 1929 (ve věku 64 let) Gera, Německo Potomci Viktorie Feodora z ReussuLuisa z ReussuJindřich XL. z ReussuJindřich XLII. z ReussuJindřich XLV. z Reussu Rod Hohenlohové Otec Heřman Hohenlohe-Langenburský Matka Leopoldina Bádenská Některá data mohou pocházet z datové položky. Elisa Hohenlohe-Langenburská (Elisa Viktorie Feodora Žofie Adelheid; 4. září 1864, Langenburg – 18. března 1929, Gera) byla princeznou z Hohenlohe-Langenburgu a sňatkem princeznou reussovou. Původ a rodina Elisa se narodila v Langenburgu jako druhé dítě a nejstarší dcera knížete Heřmana Hohenlohe-Langenburského a jeho manželky Leopoldiny, dcery prince Viléma Bádenského. Byla praneteří královny Viktorie, jelikož Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská, matka královny Viktorie, měla z prvního manželství s Emichem Karlem z Leiningenu dvě děti, z nichž jedno z nich byla Elisina babička. Elisa měla staršího bratra Arnošta, který se stal po otcově smrti 7. knížetem z Hohenlohe-Langenburgu, a mladší sestru Feodoru, která se v roce 1894 provdala za Emicha, 5. knížete z Leiningenu. Sňatek 11. listopadu 1884 se dvacetiletá princezna v Langenburgu provdala za o šest let staršího Jindřicha XXVII. z Reussu, nejstaršího potomka Jindřicha XIV. z Reussu a jeho manželky Anežky Württemberské. Manželé spolu měli pět dětí: Elisa Hohenlohe-Langenburská se svými dětmi. Viktorie Feodora z Reussu (21. dubna 1889 – 18. prosince 1918) Luisa z Reussu (17. července 1890 – 12. srpna 1951) Jindřich XL. z Reussu (17. září 1891 – 4. listopadu 1891) Jindřich XLII. z Reussu (25. července 1893 – 13. května 1913) Jindřich XLV. z Reussu (13. května 1895 – 1945)", "question": "O kolik let byl starší manžel Elisy Hohenlohe-Langenburské?", "answers": ["o šest"]}
{"title": "Skořápka", "context": "Skořápka je vápenitý obal ptačího vejce. Barva skořápky je zpravidla přizpůsobena prostředí tak, aby byla vejce pokud možno maskována před predátory. Bílá vejce proto najdeme u těch ptačích druhů, které žijí (nebo jejichž předkové žili) v dutinách stromů, norách apod. - např. datli, vlhy, papoušci. Jinak nabývají rozličných barev, někdy i se vzorem - skvrny, čárky, aj. Například vejce jihoamerických tinam mají zvláštní zrcadlový lesk. Síla skořápky do značné míry souvisí s celkovou velikostí vejce. Jde o to, aby skořápka byla dostatečně silná a unesla ptáka, který na ní sedí, ale zároveň dost tenká na to, aby se líhnoucí ptáče dokázalo z vejce proklovat. Nejtlustší skořápku má proto pštrosí vejce (2 mm), nejtenčí kolibřík 0,04 mm). Některé chemické látky, například DDT, způsobují, že se snesené vejce má ztenčenou skořápku, v důsledku čehož hnízdící pták vejce poškodí. Tento problém se objevoval například u některých dravců. Skořápka je pro zárodek důležitý zdroj vápníku pro tvorbu kostí, takže v průběhu vývoje zárodku se skořápka postupně ztenčuje, což usnadňuje líhnutí. Bez ohledu na tloušťku je skořápka pórovitá, což zárodku umožňuje dýchat. Jako zásoba vzduchu funguje i vzduchová komůrka, umístěná na tupém konci vejce. Její objem se spolu s vývojem zárodku zvětšuje. Základními strukturálními součástmi skořápky jsou podskořápečné blány, vlastní skořápka a kutikula. Uváděné informace se týkají převážně slepičích vajec, o kterých existuje nejvíce informací. Vaječné podskořápečné blány obalují a chrání celý vaječný obsah. Rozlišuje se (1) vnitřní, bílková blána, která přiléhá k bílku a (2) vnější, podskořápečná blána přiléhající ke skořápce. Každá z blan je tvořena mucinózní a keratinovou vrstvičkou. Průměrná tloušťka vnitřní blány je 20-22 μ, vnější blány 50 μ; celkem asi 70 μ. Po snesení vejce se vlivem nižší teploty vnějšího prostředí vaječný obsah ochlazením smrští a blány se od sebe oddělí. Tím vznikne převážně na tupém konci vejce prostor (vzduchová komůrka, bublina) o průměrné výšce 1-2 mm a šířce 13-15 mm. Velikost vzduchové komůrky závisí na propustnosti skořápky, teplotě a vlhkosti vnějšího prostředí a době, která uplynula od snesení vejce (indikuje stáří vejce). Vlastní skořápka představuje pevný ochranný obal vaječného obsahu, který mimo jiné určuje tvar vejce.", "question": "Která z minerálních látek převažuje ve skořápce?", "answers": ["vápník"]}
{"title": "Madagaskar", "context": "Madagaskar, oficiálně Madagaskarská republika a zastarale Malgašsko, je stát ležící na stejnojmenném ostrově v Indickém oceánu při jihovýchodním pobřeží kontinentální Afriky, a na nejbližších přilehlých ostrůvcích. Samotný Madagaskar je největší ostrov v Africe a 4. největší na světě. Od africké pevniny se oddělil v průběhu druhohor (asi před 90 miliony let) a stále se vzdaluje jihovýchodním směrem, téměř o 2 cm za rok. Od nejbližší pevniny (Mosambik) ho odděluje 400 km široký Mosambický průliv a jeho flóra a fauna je díky dlouhodobé izolaci z 90 % endemická. V širším okolí Madagaskaru se nachází řada ostrůvků pod správou Francie (Réunion, Tromelin, Mayotte, Juan de Nova, Bassas da India aj.) a dále na severozápadě ostrovní stát Komory, severně Seychely a východně Mauricius. První obyvatelé Madagaskaru se na ostrov přeplavili na dvojitých kánoích přes Indii a východní Afriku z Indonésie asi před 2000 lety. Lidé z vnitrozemí Afriky se tu usadili později a dnešní obyvatelé (Malgaši) mají smíšený původ. Na centrální vysočině žijí převážně kmeny austronéského původu, např. Merina, Sihanaka a Betsileo, kteří mají dominantní ekonomické postavení.", "question": "Je Madagaskar největší ostrov v Africe?", "answers": ["Samotný Madagaskar je největší ostrov v Africe a 4. největší na světě."]}
{"title": "Amélie Orleánská", "context": "Byla pokládána za méně formální osobu, než byla její tchyně Marie Pia, a popisována jako vlídná a klidná žena. Naučila se dobře portugalsky. Zajímala se o literaturu, operu a divadlo a sama malovala. Během nepřítomnosti svého manžela v roce 1895 sloužila coby regentka. V roce 1902 podnikla plavbu po Středomoří, která sklidila kritiku jako příliš nákladná. Atentát 1. února 1908 se královský pár s oběma syny vracel z vánočního oddechu na venkovském sídle Vila Viçosa do hlavního města. Na Palácovém náměstí zaútočili na jejich vůz automatickými zbraněmi dva revoluční republikáni. Král Karel zemřel na místě a starší syn Ludvík Filip byl smrtelně raněn. Mladší syn Manuel byl zraněn kulkou do ramene, královna (která se mladšího syna snažila chránit) byla jako zázrakem nezraněna. Oba atentátníky na místě zastřelila královská stráž. V exilu Hned druhého dnes se tak princ Manuel v 18 letech stal králem Portugalska, ale počátkem října 1910 byl revolučním převratem svržen. Amélie spolu se zbytkem královské rodiny opustila Portugalsko. Většinu zbytku života strávila ve Francii. Během II. světové války ji portugalská vláda pozvala do země zpět, ale Amélie odmítla. Naposledy Portugalsko navštívila v roce 1945. Vyznamenání 867. dáma Řádu královny Marie Luisy – Španělsko, 1886 Stuha tří řádu – Portugalské království, 9. května 1909[1] dáma Řádu svaté Isabely – Portugalské království[2] Řád neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa dáma Řádu hvězdového kříže – Rakousko-Uhersko", "question": "Přežila Amélie Orleánská svého manžela?", "answers": ["Mladší syn Manuel byl zraněn kulkou do ramene, královna (která se mladšího syna snažila chránit) byla jako zázrakem nezraněna."]}
{"title": "Julius Caesar", "context": "Veřejnost se poprvé dozvěděla o vzniku triumvirátu, když Caesar podal návrh zákona o přerozdělení půdy chudým občanům, načež jak Pompeius, tak i Crassus vyjádřili s tímto návrhem souhlas. Pompeius poté vyslal své vojáky do Říma, čímž byli političtí oponenti triumvirů dokonale překvapeni a zastrašeni. Bibulus v reakci nato prohlásil znamení za nepříznivá a zákon tudíž za neplatný, byl ale vyhnán z fóra Caesarovými přívrženci. Fasces jeho liktorů byly rozlámány, dva tribunové v jeho doprovodu byli zraněni a Bibulus sám byl zasažen hozenými exkrementy. Za strachu o život se na zbytek funkčního období stáhl do svého domu, přičemž příležitostně vydával proklamace o špatných znameních, čímž chtěl Caesarovi zabránit ve vykonávání úřadu. Tyto obstrukce se ale ukázaly být zcela neúčinné. Římští satirikové potom už navždy referovali o tomto roce jako o \"roce konzulátu Julia a Caesara\". Když byli Caesar a Bibulus zvoleni, pokusila se aristokracie omezit budoucí Caesarovu prokonzul moc (následující po skončení konzulátu) tím, že mu místo správy nějaké provincie, přidělila na starost dohled nad lesy a pastvinami Itálie. S pomocí Pisona a Pompeia Caesar toto usnesení zvrátil a byl ustaven za místodržitele Předalpské Galie (severní Itálie) a Ilýrie (západní Balkán). Později obdržel také správu Zaalpské Galie (jižní Francie), čímž získal velení nad čtyřmi legiemi. Délka jeho úřadu, a tím i doba jeho imunity před soudním stíháním, byla stanovena na pět let místo obvyklého jednoho roku. Po skončení konzulátu Caesar těsně unikl obžalobě kvůli nezákonnostem, jež se děly v době jeho úřadování, a ihned se odebral do svěřených provincií. Související informace naleznete také v článku Galské války. Prokonzulát v Galii znamenal pro Caesara vynikající možnost k dalšímu mocenskému vzestupu. Caesar byl stále enormně zadlužený, přičemž správcovství provincie představovalo výtečný způsob jak se domoci majetku.", "question": "Kdo pronesl slavnou větu: \"Veni, vidi, vici\"", "answers": ["Caesar"]}
{"title": "Galloway Atlantic", "context": "Galloway Atlantic Galloway Atlantic byl letecký motor vyvinutý u firmy Galloway Engineering Company na sklonku I. světové války. Konstrukce motoru – vidlicového dvanáctiválce – vycházela z řadového šestiválce Galloway Adriatic, se kterým má shodné vrtání válců a používá některých konstrukčních celků svého předchůdce. Konstrukce klikového mechanismu je s hlavní a zavěšenou (vedlejší) ojnicí, což bylo uspořádání použité i u mnoha jiných motorů – mj. lze uvést motory Hispano-Suiza HS-12Y, BMW VI (vzniklý obdobně jako Galloway Atlantic „zdvojením“ řadového šestiválce BMW IV), Klimov M-105, Mikulin M-35 či sovětský tankový vznětový motor V-2 (rusky: В2). V případě, že čep na kterém je zavěšena vedlejší ojnice není od osy hlavní ojnice odchýlen pod stejným úhlem jaký svírají řady válců, pak písty levého a pravého bloku mají rozdílný zdvih (což je případ jak motoru Atlantic, tak i BMW VI, motorů Mikulin či tankového V-2). Celkem bylo postaveno pouhých 72 motorů Galloway Atlantic, výhradně dodaných firmou Galloway Engineering Co. Ltd. (z osmi set objednaných motorů – 200 měla dodat firma Galloway Engineering, dalších 600 měla v licenci vyrobit strojírna Arrol-Johnston Limited), které poháněly letouny de Havilland D.H.15 Gazelle a Handley Page V/1500. Technická data Typ: čtyřdobý zážehový vodou chlazený vidlicový dvanáctiválec s rozevřením řad válců 60 stupňů, s přímým náhonem na tažnou pravotočivou vrtuli (nebo také na tlačnou levotočivou vrtuli) Vrtání válce: 145 mm Zdvih pístu: 190 mm (hlavní ojnice) a 202 mm (zavěšená ojnice) Celková plocha pístů: 1981 cm² Zdvihový objem motoru: 38 838 cm³ Kompresní poměr: 4,90 Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 548,8 kg Výkony: vzletový: 500 hp (373 kW) při 1500 ot/min maximální: 510 hp (380 kW) při 1600 ot/min Odkazy Prameny Alec S. C. Lumsden, MRAeS, British Piston Aero-Engines, ISBN 1-85310-294-6 Externí odkazy (anglicky) B2545 Aero engine, Galloway Atlantic, The Galloway Engineering Co Ltd, Dumfries, Scotland, 1918. - Powerhouse Museum Collection mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Letectví", "question": "Kolik válců měl letecký motor Galloway Atlantic?", "answers": ["dvanáctiválce"]}
{"title": "Havárie elektrárny Fukušima I", "context": "Po havárii započalo postupné odstavování všech 54 japonských jaderných reaktorů. Poprvé byly všechny reaktory odstaveny 5. května 2012. Podruhé došlo k odstávce všech reaktorů 15. září 2013. Důvodem byly obavy o nedostatečnou bezpečnost elektráren a protesty obyvatelstva vůči jaderné energii. Po odstavení reaktorů muselo Japonsko nahradit tento ztracený zdroj energie zvýšením množství importovaných paliv. Jen v roce 2012 zaplatilo Japonsko za dovoz paliv 250 miliard USD (5,5 bilionu Kč). V roce 2015 bylo vydáno povolení ke znovu spuštění některých bloků JE v Japonsku. Japonský ekonomický institut odhaduje, že do března 2016 by mohlo být uvedeno zpět do provozu 11 reaktorů, což podporuje i změna veřejného mínění. Havárie v jaderné elektrárně Fukušima I vyvolala mezinárodní politickou diskuzi o dalším využívání jaderné energie. V Německu tato havárie způsobila obrat v energetické koncepci, což v důsledku vedlo k tomu, že vláda neprodloužila jaderným elektrárnám provoz a navíc po bezpečnostních prověrkách bylo 7 z nich dočasně uzavřeno. Tento krok způsobil růst cen elektrické energie na německém trhu až o 18 % již v dubnu 2011. Bavorský odpor vůči atomu obnovil i snahy o odstavení JE Temelín. V roce 2015 se i v Německu jedná o možném a možná i nutném prodloužení provozu některých jejich jaderných elektráren po roce 2022. V samotném Japonsku pak došlo ke zrušení některých projektů nových bloků jaderných elektráren a s velkou pravděpodobností bude ukončen i japonský projekt rychlého reaktoru Mondžú ve městě Curuga. Tento projekt již dlouho provázejí nehody. Reaktor byl v provozu dohromady asi jen rok, přestože byl spuštěn již v roce 1995. Zrušení projektu ale bude znamenat velkou ránu pro japonskou energetickou koncepci, neboť s přechodem na rychlé reaktory se počítalo. Podle zprávy japonské parlamentní vyšetřovací komise katastrofu nezavinila přílivová vlna tsunami, ale člověk. \"Šlo o havárii způsobenou člověkem. Bylo ji možné předvídat a měla být předvídána. Dalo se jí zabránit a mělo se jí zabránit,\" uvádí komise. Zpráva kritizuje nekvalitní zákony regulující jadernou energetiku, nedostatečnost bezpečnostních opatření, chyby vedení elektrárny a státního dozoru i špatné reakce po nehodě.", "question": "Jakým stupněm byla ohodnocena havárie jaderné elektrárny Fukušima I na mezinárodní stupnici?", "answers": ["7"]}
{"title": "Johann Christoph Pepusch", "context": "Johann Christoph Pepusch Narození 1667Berlín Úmrtí 20.jul. / 31. července 1752greg. (ve věku 84–85 let)Londýn Místo pohřbení Brompton Cemetery Alma mater Oxfordská univerzita Povolání hudební skladatel, muzikolog a hudební teoretik Ocenění člen Královské společnosti multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Johann Christoph Pepusch (* 1667, Berlín - 20. července 1752, Londýn) byl hudební skladatel a hudební vědec německého původu, který většinu svého tvůrčího života strávil v Anglii. Jeho nejslavnějším dílem je Žebrácká opera (1728) na libreto Johna Gaye. Získal doktorát hudby na univerzitě v Oxfordu, jako hudební vědec se zabýval především dějinami hudby alžbětinské epochy. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Christoph Pepusch na německé Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Christoph Pepusch na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "V kterém roce se narodil Johann Christoph Pepusch?", "answers": ["1667"]}
{"title": "Jičín", "context": "Jičín (německy Jitschin) je město v Královéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách. Město leží v Jičínské pahorkatině na řece Cidlině. Rozloha města činí 2 493 ha a žije zde přes 16 tisíc obyvatel. S Jičínem je spojen především spojeno působení Albrecht z Valdštejna, vrchního velitele císařských vojsk za třicetileté války, který v Jičíně jako frýdlantský vévoda provedl rozsáhlou přestavbu, a loupežník Rumcajs, který v pohádkách Václava Čtvrtka a Radka Pilaře sídlil ve fiktivním lese Řáholci. Pro množství historických památek, od gotických až po prvorepublikové, stejně tak pro polohu v Českém ráji, je Jičín turisticky vyhledávaným místem a bývá považován za jedno z nejkrásnějších měst České republiky. Na území dnešního Jičína a v jeho okolí je zaznamenáno osídlení již v mladší době kamenné. V době římské zde žili Keltové, kteří zanechali šperky, nástroje a další předměty, které lze mimo jiné zhlédnout v jičínském muzeu. Po nich osídlili oblast Slované, rod Slavníkovců - ti byli vyvražděni roku 995. Město bylo založeno jako královské před rokem 1300 v místech dnešního Starého Místa, ale brzy přeneseno asi o 2 km severněji na ploché návrší, chráněné řekou Cidlinou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1293 z listu Guty Habsburské čili Jitky, manželky Václava II., po níž se dodnes nazývá. V této době se ve městě rozvinuly obchod a řemesla, byly postaveny první gotické stavby, jako kostel sv. Ignáce. Roku 1337 prodává český král Jan Lucemburský město šlechtickému rodu Vartenberků, kteří zakládali v okolí města nové vsi a zasloužili se o jeho další rozvoj. V době renesance vládli městu Trčkové z Lípy - za jejich vlády byla vystavěna Valdická brána. Dále pak město vlastnili Smiřičtí ze Smiřic, ti se zase zasloužili o výstavbu jičínského zámku. Po bitvě na Bílé hoře si Jičín za svoje sídlo vybral Albrecht z Valdštejna, které se tak de facto stalo hlavním městem autonomního Frýdlantského vévodství. Nový panovník přivedl do města italské architekty, kteří je dále zvelebili. Z této doby je například barokním kostel svatého Jakuba. Po vévodově smrti byl Jičín vypleněn švédskými i císařskými vojsky. Stejně jako zbytek českých zemí byl násilně rekatolizován. Tovaryšstvo Ježíšovo zde založilo gymnázium a jezuitskou kolej, kde působil například Bohuslav Balbín.", "question": "Se kterým městem je spojena postava loupežníka Rumcajse?", "answers": ["S Jičínem"]}
{"title": "666 (číslo)", "context": "Následuje po číslu šest set šedesát pět a předchází číslu šest set šedesát sedm. Řadová číslovka je šestistý šedesátý šestý nebo šestistýšestašedesátý. Římskými číslicemi se zapisuje DCLXVI a řeckými číslicemi χ. == Matematika == 666 je abundantní číslo součet prvních 36 přirozených čísel, a tedy trojúhelníkové číslo. nešťastné číslo. nepříznivé číslo. sinus úhlu 666° násobený číslem -2 se rovná konstantě zlatého řezu: − 2 sin 666 ∘ = 2 sin 54 ∘ = 2 cos 36 ∘ = φ = 1 + 5 2 = 1.61803 39887 ... {\\displaystyle -2\\sin 666^{\\circ }=2\\sin 54^{\\circ }=2\\cos 36^{. \\circ }=\\varphi \\,={\\frac {1+{\\sqrt {5}}}{2}}=1.61803\\,39887\\ldots \\,} == Ostatní == === Bible === Číslo 666 (někdy též 616) je v Bibli označováno jako číslo šelmy.[zdroj? ] Je to název konceptu, který je zmiňován v knize Zjevení svatého Jana Nového zákona, podle něhož je určité konkrétní číslo charakteristickým označením Antikrista. Z tohoto důvodu je toto číslo oblíbené v satanismu. === Roky === 666 666 př. n. l.", "question": "Jaké číslo je označováno jako číslo šelmy?", "answers": ["666"]}
{"title": "Jižní Korea", "context": "Jižní Korea, úředním názvem Korejská republika ( Tehan minguk), je stát ve východní Asii, zaujímající jižní polovinu Korejského poloostrova. Jeho sousedem je Severní Korea. Počet obyvatel v roce 2013 přesahuje 50 milionů. Největším a zároveň hlavním městem je Soul. Úředním jazykem je korejština. V korejštině zní celý název Tehan minguk (대 Republika velkého národa Han), ve zkrácené podobě Hanguk (한 Země Han - jihokorejský společný název pro Severní a Jižní Koreu) nebo Namhan (남 - Jižní Korea). Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády. Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa, od té doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry. Dnes je Jižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světového významu a 15. nejvyšším HDP na světě. Související informace naleznete také v článku Dějiny Jižní Koreje. Na konci 2. světové války byla Korea rozdělena podél 38. rovnoběžky na severní část, jež byla okupována Sovětským svazem, a na jižní část, jež byla okupována Spojenými státy. Obě části založily vlastní vládu v roce 1948. V roce 1948 vypuklo prokomunistické povstání na ostrově Čedžu, které ale bylo jihokorejskou vládou tvrdě potlačeno a mělo za následek desetitisíce obětí. Související informace naleznete také v článku Korejská válka. V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběžku a zahájila tak Korejskou válku. Na pomoc KLDR vyslala do války své vojáky komunistická Čína. Spojenými státy a OSN podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný sever se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsat příměří v roce 1953, kdy byl Korejský poloostrov rozdělen demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní demarkační linie. Ve válce bylo zabito nebo pohřešováno až 3,5 milionů vojáků a civilistů. 27. května 2009 Severní Korea oznámila že se příměřím již necítí vázána. 8. březen 2013 Korejská lidově demokratická republika oficiálně oznamuje, že korejská dohoda o příměří se s okamžitou platností ruší. Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovena krátká doba občanské vlády. Avšak vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolil diktaturu, která trvala 18 let, během níž ekonomika prudce posílila. Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překvapivým převratem se zmocnil moci generál Čon Tu-hwan. Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 měly za následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu (Povstání v Kwangdžu).", "question": "Má Jižní Korea demokratickou formu vlády?", "answers": ["Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády."]}
{"title": "Stabyhoun", "context": "Stabyhoun Stabyhoun Základní informace Země původu Nizozemsko Nizozemsko Využití Lovecký pes, společník Tělesná charakteristika Hmotnost 15–20 kg (standard váhu neuvádí) Výška † fena 50 cm,pes 53 cm Barva Černá, hnědá nebo oranžová s bílými znaky Klasifikace a standard Skupina FCI Ohaři Sekce FCI Kontinentální ohaři Podsekce FCI Typu španěl (dlouhosrstí) † výška uváděna v kohoutku Stabyhoun nebo Stabij, známý také jako Fríský ohař, je nizozemské psí plemeno vyšlechtěné na začátku 19. století. Historie Stabyhoun pochází z Nizozemska, kde byl vyšlechtěn v provincii Frísko, podle které je pojmenován. První verzí jeho vzniku je, že se na začátku 19. století křížili drentští koroptváři a francouzskými a německými španěly [1]. Druhou verzí je ta, že byli do Nizozemska tito psi přivezeni při vpádu Španělů v 16. století [2]. Jeho původním zaměřením mělo být nahánění a lov zvěře v těžko dostupném terénu, zde se ale neosvědčil a populace těchto psů se velmi snížila [2]. Nadále byli využívání jen jako lovci krys a jiné škodné. Dnes je chován již jen jako společník. dva Fríští ohaři Oficiální zkratka používaná v Česku je STA a zatím jej zde nezastřešuje žádný chovatelský klub. Ve světě je toto plemeno vzácné a vyskytuje se hlavně v zemi svého původu, v Nizozemsku. dospělý pes Vzhled Je to silný pes obdélníkového rámce spíše s jemnou konstrukcí. Hlava je suchá a dlouhá. Mozkovna je stejně dlouhá jako čenichová partie. Stop mírný. Pysky musí být přiléhavé, ne plandavé. Zuby jsou silné a mají pravidelný nůžkovitý skus. Oči jsou středně velké a kulaté, většinou tmavě hnědé. Uši jsou zasazené nízko a srst na nich tvoří krátké volánky. Hřbet rovný a dlouhý. Ocas je dlouhý a nasazený nízko a srst netvoří praporky.[3] Možná záměna Stabyhoun je zbarvením i velikostí podobný malému münsterlandskému ohaři. Zbarvením je podobný i jednomu ze svých předků – drentskému koroptváři. Povaha Stabyhoun je milé, přátelské a citlivé psí plemeno. Je oddaný své rodině a chrání ji. Je hravý a aktivní. Také je inteligentní a rychle se učí, proto se dá dobře vycvičit a je vhodný i pro začínající chovatele. Je klidný a nereaguje agresivně. Rád aportuje z vody i na souši. Děti má rád a dětské hry mu nevadí, proto je vhodným společníkem i pro ně.", "question": "Jak je jinak známé psí plemeno Stabyhoun?", "answers": ["Fríský ohař"]}
{"title": "John Galsworthy", "context": "Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance Adě, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností. Práci advokáta se Galsworthy nevěnoval ani po otcově smrti v roce 1904, neboť rodinný majetek, který celý zdědil, mu umožnil vést finančně nezávislý život. Protože po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, mohl se s ní Galsworthy roku 1905 oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život. V následujících desetiletích se Galsworthy věnoval téměř výhradně literatuře a postupem let se stal úspěšným a váženým autorem. V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů PEN klub a byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do své smrti). Jako spisovatel debutoval Galsworthy roku 1897 povídkovým souborem Ze čtyř stran světa a brzy nato vydal své první dva nepříliš úspěšné romány. Teprve třetí román Ostrov pokrytců z roku 1904, v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, mu přinesl výraznější úspěch. Povzbuzen úspěchem díla vydal pak Galsworthy během několika let dalších pěti románů, ve kterých zkoumal jednotlivé vrstvy vysoké anglické společnosti podle jejich charakteristických sociálních rysů. Ve Vlastníkovi (1906), prvním díle jeho pozdější románové trilogie Sága rodu Forsytů to byli velkoobchodníci, advokáti a finančníci, ve Venkovském sídle (1907) statkářské panstvo, v Bratrství (1909) umělecká inteligence, v Patriciji (1911) vysoká šlechta, a v Tmavém květu (1913) opět umělci. Po skončení první světové války vydal Galsworthy další dva díly své rozsáhlé forsytovské kroniky – v roce 1920 román V pasti a v roce 1921 pak román K pronajmutí.", "question": "Kdy Galsworthy debutoval?", "answers": ["1897"]}
{"title": "Aleš Brichta", "context": "(03) Proč? (1989) (04) Schizofrenie (1991) (05) Zase spíš v noci sama (1992) (06) Páteční flám (1996) (07) Ztráty a nálezy (1997) ==== Studiová alba ==== (01) Thrash The Trash (1990) (02) Schizofrenie (1991) (03) Black Jack (1992) (04) Salto Mortale (1993) (05) Thrash! (1994) (06) Legendy (1995) (07) S.O.S. (1996) (08) Apage Satanas (1998) (09) Farao (1999) (10) Forrest Gump (2001) (11) Archeology (2002) ==== Kompilace ==== (01) 15 Vol.1 (1997) (02) 15 Vol.2 (1997) (03) 15 Vol.1 & 2 (1998) (04) Balady (2003) ==== Živá alba ==== (01) History Live (1992) (02) Gambrinus Live (2000) (03) XXV Eden (2007) ==== DVD ==== (01) 15 (1997) (02) Gambrinus Live (1999) (03) 20 let na tvrdo (2002) === Grizzly === ==== Studiová alba ==== (01) ! New Spirit! (2003) === Aleš Brichta Band === ==== Studiová alba ==== (01) Divadlo snů (2006) (02) Nech si to projít hlavou (2007) (03) Deratizer (2009) (04) Grizzly (2010)Podle nepodepsaného článku v Lidovkách.cz text úvodní písně alba Deratizer recenzent serveru www.musicserver.cz Petr Bláha označil za volání po deratizaci určitého etnika, což Brichta označil za nesmysl. Bláha rovněž kritizoval obrázek na předsádce alba, na němž je podle něj vykreslena postava očividně romského původu, která v jedné ruce nese autorádio a ve druhé dámskou kabelku, ovšem podle Brichty je to postava z arabských pohádek. Podle hudebního publicisty Petra Korála verše Deratizera nejsou myšleny jako primitivní propagace paušálního silového řešení problému s ́nepřizpůsobivými občaný, ale jsou zneužitelné. Podle hudebního publicisty Františka Kovače je úvodní skladba hudebně velmi zahuštěná, s nekompromisním textem, jehož určitá záměrná naivita přesně koresponduje s aktuální politicko-sociální bezmocí většiny společnosti, přičemž skladba Píseň pro bílou hůl, pojednávající o slepém romském chlapci, dokazuje, že Brichtovi nechybí ani sociální cítění. ==== Živá alba ==== (01) 50 TESLA ARENA-TRUE LIVE (2009) === Aleš Brichta Project === ==== Studiová alba ==== (01) Údolí sviní (2013) (02) Anebo taky datel (2015) === Aleš Brichta Trio === ==== Studiová alba ==== (01) Papírovej drak (2014) === Zemětřesení === ==== Studiová alba ==== (01) Zemětřesení (1993) ==== DVD ==== (01) Live (2001) === Hattrick === ==== Studiová alba ====", "question": "Kdo stál u zrodu skupiny Arakain?", "answers": ["Aleš Brichta"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem. Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla ke dni 3. 3. 1958. Dne 24. 10. 1882 byl položen základní kámen římsko-katolického kostela sv. Alberta a 27. 9. 1885 byl kostel vysvěcen. Evangelický kostel byl vysvěcen 9. 7. 1899. Budova české základní školy Petra Bezruče byla postavena v roce 1924. V roce 1929 zde byl založen hokejový klub, dnes HC Oceláři Třinec. 3. 2. 1936 zřízena závodní škola Třineckých železáren (dnes Střední odborná škola Třineckých železáren, jež se nachází v městské části Kanada). Třinec byl osvobozen od fašismu 3. 5. 1945.", "question": "Kdy se stal Třinec městem?", "answers": ["roku 1931"]}
{"title": "Kost", "context": "Kost (lat. os) je tvrdá, mineralizovaná struktura sloužící jako mechanická ochrana vnitřních orgánů a opora těla, tvořící vnitřní konstrukci, na kterou se upínají svaly a šlachy. Pravá kost tvořena kostní tkání se vyskytuje jen u vyšších obratlovců: obojživelníků, plazů, ptáků, savců a některých ryb. Souhrn všech kostí v těle se nazývá kostra. Lidská kostra dospělého člověka má přibližně 209 až 214 kostí. Podrobnější informace naleznete v článku osifikace. Kosti vznikají z vaziva (intramembranózně) nebo chrupavky (enchondrálně) procesem zvaným kostnatění čili osifikace. Růst do šířky se uskutečňuje díky okostici, růst do délky je možný do určitého stadia vývoje jedince díky růstové ploténce. Někteří živočichové, například plazi, ale rostou po celý život. V průběhu zárodečného vývoje obratlovců nejprve vzniká nezralá vláknitá kost bez stop lamelární struktury; v podstatě se jedná o množství kostních buněk obklopených neuspořádanými vlákny kolagenu. Až postupně vzniká kost, která má uspořádanou stavbu – tzv. lamelární kost. Tato lamelární kost následně zraje dvěma způsoby: buď přímým kostnatěním z jistých osifikačních jader, nebo přes chrupavčité stadium. Většina lidských kostí vzniká \"přes chrupavku\". Výjimkou jsou zejména některé dermální kosti (některé kosti lebky, hrudní koš) a sezamoidní kosti, vznikající intramembranózně, tedy v podstatě osifikací vazivové tkáně. Kostní tkáň je typem pojiva, které je typické mineralizací mezibuněčné hmoty. Minerální složku, která může tvořit až 65% hmotnosti kosti, tvoří submikroskopické krystaly fosforečnanu vápenatého, hydroxyapatitu.", "question": "Jak se nazývá souhrn všech kostí v těle?", "answers": ["kostra"]}
{"title": "Oidipus", "context": "multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Sfinga a Oidipus Oidipus (starořecky Ο) je v řecké mytologii syn thébského krále Láia a jeho manželky Iokasté. Původ a mládí Jeho předurčený osud, plný zvratů, vítězství a pádů stal se častým námětem velkých děl od antiky až do novověku. Život Oidipův jako by byl důkazem, že svému osudu nelze uniknout. Thébskému králi Láiovi věštba určila, že se dočká záhuby od svých potomků, rozhodl se proto, že zůstane bezdětný. Touha po nástupníkovi trůnu však ho dohnala až k tomu, že unesl Chrýsippa, syna élidského krále Pelopa. Chrýsippos poté přišel o život a jeho otec Polyb proklel Láia a předpověděl, že se dočká svého syna a smrti z jeho rukou. Po mnoha letech mu královna Iokasté porodila syna. Král z obav o vlastní život nechal dítě pohodit v lese, předtím mu však ještě zmrzačil nohy a svázal je řemenem. Jeho příkaz však nebyl vykonán, dítě bylo ponecháno u pastýře. Dostal jméno Oidipús („s opuchlýma nohama“). Pastýř jej odnesl do paláce korinthského krále Polyba a ten ho se svou manželkou Meropou vychoval, jak se na potomka krále sluší. Když Oidipús vyrostl, dozvěděl se, že není vlastním synem Polybovým, a když se o svém původu nemohl nic dozvědět, vydal se do Delf.", "question": "Co udělal Láios svému synovi?", "answers": ["nechal dítě pohodit v lese, předtím mu však ještě zmrzačil nohy a svázal je řemenem"]}
{"title": "Glam metal", "context": "Některé z hlavních alb od 1985-1991 byly: Mötley Crüe - Girls, Girls, Girls Ratt - Invasion of Your Privacy W.A.S.P. - The Last Command Poison - Look What the Cat Dragged In Cinderella - Night Songs Stryper - To Hell with the Devil Bon Jovi - Slippery When Wet Def Leppard - Hysteria Europe - The Final Countdown Whitesnake - Whitesnake Mötley Crüe - Dr. Feelgood Bon Jovi - New Jersey Winger - Winger Poison - Open Up and Say...Ahh! Warrant - Cherry Pie Mötley Crüe - Theatre Of Pain Skid Row - Skid Row Pozoruhodný příklad přišel v roce 1987 s vydáním alba od skupiny Mötley Crüe Girls, Girls, Girls. Před založením Soundscan v roce 1991, alba grafu Billboardu byla kombinace zpráv od maloobchodníků, velkoobchodníků, a dalších filmových profesionálů, spíše než na skutečných prodejů alba. Jako kapela na související týden MTV v Rock týdnu, Girls, Girls, Girls vyšplhalo se až na 2 na grafy vývěšení tabule, takže to bylo ve skutečnosti nejvyšší prodávané album tohoto týdne. Nicméně profesionálové dali extra váhu s Whitney Houston a jejího druhého alba, které jí umožnilo udržet první příčku. Skupina je názoru, že průmysl jednoduše nedovolí jejich album držet na 1. místě.", "question": "Ve kterém roce změnili Guns Ń Roses směr glam metalu?", "answers": ["1987"]}
{"title": "K2", "context": "Urdské Lambá Pahár znamená Vysoká hora, ale i v urdštině se ujalo pojmenování ک ٹ (Ke tū je urdský fonetický přepis anglického K two, tedy česky Ká dvě). K2 drží jeden statistický primát mezi všemi 14 osmitisícovkami - odehrálo se zde nejvíce nezdařených pokusů o výstup na vrchol. Přestože je K2 o 239 metrů nižší než Mount Everest, její relativní převýšení od úpatí na vrchol je větší. Navíc jsou její svahy mnohem strmější a obtížnější. První úspěšný výstup na K2 se odehrál 31. července 1954, kdy dva členové italské expedice, Achille Compagnoni a Lino Lacedelli stanuli na vrcholu. Na další úspěšný pokus se čekalo plných 23 let, 8. srpna 1977 pokořilo vrchol sedm členů japonské expedice. První ženou na K2 byla polská horolezkyně Wanda Rutkiewiczová v roce 1986 (bez kyslíkového přístroje). Do srpna 2008 zdolalo vrchol K2 305 horolezců (mezi nimi 11 žen), nejméně 76 lezců zde naproti tomu zemřelo (35 na sestupu z vrcholu). Nejvíce obětí v historii výstupů na K2 si hora vybrala roku 1986, kdy zde zahynulo celkem 13 horolezců. V roce 2008 zde během série nehod při jediném výstupu zemřelo 11 horolezců. První člověk na světě, který zdolal K2 dvakrát, je český horolezec Josef Rakoncaj (1983 a 1986). Po něm se to doposud podařilo pouze španělskému horolezci Juanitovi Oiarzabalovi (1994 a 2003) a Šerpovi Jangbu (2000 a 2001 s kyslíkovým přístrojem). Josef Rakoncaj se spolulezcem Agostinem da Polenzou také v roce 1983 přežili nejvyšší bivak v historii K2, po dosažení vrcholu hory museli přenocovat jen 50 metrů pod ním. Jediné dva (neúspěšné) pokusy o zimní výstup na K2 provedli Poláci klasickou cestou v letech 1987/1988 a 2003/2004. Protože K2 se nachází mnohem blíže centrální Asii než Everest, zimy jsou zde daleko studenější a delší. Na K2 dnes vede 10 tras, z nichž většina nebyla pro svou obtížnost opakována. 1954 - Abruzziho pilíř. Klasický a nejfrekventovanější výstup na K2 vede JV pilířem.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Pákistánu?", "answers": ["K2"]}
{"title": "Druhý Doktor", "context": "Druhý Doktor je inkarnací Doctora, protagonisty z televizního serálu od BBC Doctor Who. Byl zvárněn hercem Patrickem Troughtonem. V seriálu je Doktor vylíčen jako mimozemšťan humanoidního vzhledu, který cestuje prostorem a časem ve své TARDIS (zkratka pro anglické \"Time and Relative Dimensions in Space, česky Čas a Relativní dimenze v prostoru). Pokud je Doktor smrtelně zraněn, může regenerovat, tj. změnit úplně svojí osobnost, vzhled, hlas a částečně i myšlení. Jediné co mu zůstane, jsou vzpomínky. == Biografie == === Regenerace === Regenerace do druhého doktora (původně jen jako \"obnova\") byla pro fanoušky seriálu velikým překvapením, jelikož něco takového bylo na televizních obrazovkách zcela nové. První Doktor, hraný Williamem Hartnellem, postupně slábnul, zatímco bojoval s Kyberlidmi během epizody Desátá planeta a nakonec zemřel, zdánlivě kvůli stáří. Jeho tělo samo zregenerovalo do druhého Doktora. Zpočátku byl vztah mezi druhým Doktorem a jeho předchůdcem nejasný. Ve svém prvním příběhu, druhý Doktor odkazoval na svého předchůdce v třetí osobě, jako by byl úplně jiný člověk. Jeho společníci Ben a Polly si nebyli nejprve jisti, jestli je to opravdu Doktor, a uznali to až poté, co ho Dalek jmenoval Doktorem. === Společníci === Ve druhém příběhu, Highlanders , se Jamie McCrimmon připojil k posádce Tardis a zůstal s Druhým Doktorem pro zbytek jeho života ,Ben a Polly opustili Tardis spolu, když TARDIS přistála na Gatwick Airport ve stejný den, kdy původně odešli s prvním Doktorem, poté, co zastavili masovoý únos turistů s tvarem měnícími mimozemštany. Doktor a Jamie se pak stali zapojeni do spiknutí Daleků získat oba \"Lidské a Dalekovské faktory\". Postupně se Doctor setkává ještě s Vicky, která ho poté opouští, a Zoe, která s ním a Jamiem zůstane až do jeho regenerace. Během své inkarnace se také setkává s Brigadýrem Alistairem Gordonem Lethbridgem-Stewartem, který vede jednotku Unit zabývající se hledáním a potlačováním mimozemských jevů ve Velké Británii a vlastně i v celém světě. Brigadýr Lethbridge-Stewart Doktora provází během klasických sérií ale většinou se objevuje pouze v epizodách, který se vyskytují na Planetě Zemi.", "question": "Co druhému Doktorovi zůstane i po regeneraci?", "answers": ["vzpomínky"]}
{"title": "Stožec (okres Prachatice)", "context": "384 44 Počet částí obce 3 Počet k. ú. 4 Počet ZSJ 7 Kontakt Adresa obecního úřadu Obecní úřad StožecStožec 54, Stožec (PSČ 384 44) podatelna@stozec.cz Starostka Helga Finiková Oficiální web: www.stozec.cz Stožec Další údaje Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Obec Stožec (německy Tusset) leží na Šumavě v jižních Čechách, v údolí řeky Studené Vltavy zhruba 7,5 km (15 km po silnici / 10 km po železnici) jihozápadně od Volar a 21 km (35 km po silnici) jihozápadně od okresního města Prachatic. Skládá se ze čtyř místních částí – České Žleby, Dobrá, Nové údolí a Stožec. Žije zde 205[1] obyvatel. Stožec je jednou z obcí s největším územím. (14. místo). Historie Stožce Stožecká kaple Panny Marie Přesný rok založení vesnice Stožec není znám, první písemná zmínka je z roku 1769. Vznikla jako dřevařská osada. Poměrně zajímavou událostí v dějinách obce byla pytlácká bitva (jedná se o největší pytláckou bitvu v Evropě[2]). Vše se událo v únoru 1850, kdy bavorští pytláci zaútočili na lesníky, kteří se stačili opevnit v místním hotelu Pstruh. Výsledkem bylo několik mrtvých a mnoho zraněných na obou stranách.", "question": "Z kolika místních částí se skládá obec Stožec?", "answers": ["ze čtyř"]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Staroslověnština neboli stará církevní slovanština je nejstarší slovanský spisovný jazyk. Spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století. S určitými změnami se používá pod názvem církevní slovanština dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu (řeckokatolická, pravoslavná). Staroslověnským jazykem a písemnictvím se zabývá vědní obor nazývaný paleoslovenistika. Staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné fáze existence praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny - jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků - se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek (9. století) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo. Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština. Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný. Za \"hlavní\" název tohoto článku je zvolena staroslověnština, neboť jde o pojem v češtině běžnější a vžitější. Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století). Zasloužili se o to věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přeložili do staroslověnštiny řadu křesťanských textů, když se připravovali na svou misi na Velkou Moravu. Slovanské jazyky tehdy ještě nebyly příliš diferencované - pravděpodobně existoval pouze jazyk západoslovanský, východoslovanský a jihoslovanský. Staroslověnština odpovídala posledně jmenovanému, ale i západní Slované na Velké Moravě jí nejspíš dobře rozuměli.", "question": "Jaký je nejstarší slovanský spisovný jazyk?", "answers": ["Staroslověnština"]}
{"title": "Natalie Portmanová", "context": "Natalie Portmanová (nepřechýleně Natalie Portman, hebrejsky: נ פ, rodným jménem Natalie Heršlag, hebrejsky: נ ה; narozená 9. června 1981 Jeruzalém, Izrael) je izraelsko-americká herečka. Svůj filmový debut zažila ve třinácti letech ve filmu Léon z roku 1994. Známá se však stala až především díky roli královny Padmé Amidaly v prequelové trilogii Hvězdných válek (Star Wars). Během natáčení Hvězdných válek Natalie, která prohlásila \"raději budu chytrá, nežli filmová hvězda,\" dokončila bakalářské studium psychologie na Harvard University. V roce 2005 získala Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli za roli ve filmu Na dotek, za kterou byla nominována i na Oscara ve stejné kategorii. V květnu 2008 byla nejmladší porotkyní na 61. ročníku filmového festivalu v Cannes. Její režijní debut Eve otevřel v roce 2008 v pořadí 65. ročník Benátského filmového festivalu. V roce 2010 získala Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli za film Černá labuť a za tentýž film získala téhož roku i cenu BAFTA a Oscara v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Natalie Portmanová se narodila v Jeruzalémě v Izraeli. Její otec, Avner Hershlag, je izraelský lékař specializující se na plodnost a reprodukční lékařství (konkrétně na reprodukční endokrinologii) a její matka, Shelley Stevens, je americká žena v domácnosti, která je zároveň její agentkou. Předci její matky byli Židé z Rakouska a Ruska, zatímco předci jejího otce byli Židé, kteří do Izraele podnikli aliju z Polska a Rumunska. Její prarodiče z otcovy strany zahynuli ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau a její v Rumunsku narozená prababička byla britskou špionkou během druhé světové války. Její rodiče se seznámili v židovském studentském centru na Ohio State University, kde její matka prodávala lístky. Její otec se poté vrátil do Izraele a dopisoval si s její matkou, se kterou se nakonec oženil, když za ním o několik let později do Izraele přijela. Když byly Portmanové tři roky, tak se rodina přestěhovala do Spojených států, kde její otec získal lékařské vzdělání. Rodina nejprve žila ve Washingtonu, kde Portmanová chodila do židovské denní školy Charlese E. Smitha, poté se v roce 1988 přestěhovala do Connecticutu, a nakonec se v roce 1990 natrvalo usadila na newyorském Long Islandu.", "question": "Kolik let bylo Natalii Portman, když hrála ve filmu Léon?", "answers": ["třinácti"]}
{"title": "Letiště Václava Havla Praha", "context": "Mezinárodní letiště Václava Havla Praha neboli Praha/Ruzyně (IATA: PRG, ICAO: LKPR) je veřejné mezinárodní letiště umístěné na severozápadním okraji Prahy, v městské části Praha 6, katastrálním území Ruzyně, u Kněževsi. Letiště je určeno pro mezinárodní i vnitrostátní, pravidelný i nepravidelný letecký provoz. Leteckou základnu zde mají České aerolinie, Travel Service, SmartWings, Ryanair, Wizz Air a slovenská nákladní společnost Air Cargo Global. V letní sezónně 2017 z něj létá přes 66 dopravců do 154 destinací v Evropě, Asii a Severní Americe. Jedná se o největší a nejrušnější letiště v Česku, v roce 2016 se řadilo mezi 40 nejvytíženějších letišť Evropy. V roce 2016 odbavilo rekordních 13 milionů cestujících při 136 tisících vzletech/přistání letadel a 71 tisících tun přepraveného nákladu. Provozovatelem letiště je akciová společnost Letiště Praha, a. s., 100% vlastněná akciovou společností Český Aeroholding. V čele Letiště Praha, a. s., stojí čtyřčlenné představenstvo, jehož předsedou je Václav Řehoř. Letiště v Ruzyni bylo nově vybudováno ve třicátých letech jako náhrada za původní hlavní pražské letiště Kbely založené po vzniku republiky roku 1918. Nové letiště bylo postaveno v šedesátých letech v souvislosti s rozvojem letectví a proudových letadel. Další, podstatná rozšíření si vyžádalo otevření hranic a výrazné navýšení letecké dopravy po roce 1989. Letiště bylo vystavěno na pláni zvané Dlouhá míle v letech 1933–1937. Konstrukce letiště vyprojektovaná arch. Adolfem Benšem byla na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži v roce 1937 oceněna zlatou medailí. Doprovodné budovy navrhl Kamil Roškot. Provoz letiště byl zahájen 5. dubna 1937, kdy zde v devět hodin ráno přistál letoun Douglas DC-2 Československé letecké společnosti na letu z Piešťan přes Zlín a Brno, o hodinu později pak letoun Air France na trati z Vídně do Drážďan.", "question": "Jaký je oficiální název pražského letiště Ruzyně?", "answers": ["letiště Václava Havla Praha"]}
{"title": "Olymp", "context": "Geograficky je masiv řazen do Thrácko-makedonské soustavy. Pohoří je tvořeno jediným, vějířovitě tvarovaným hřebenem skládajícím se ze sedmi vrcholů. Tento hřeben výrazně převyšuje blízké údolí Kania, kterému tvoří dominantu. Hlavní hřeben je tvořen sedmi nejvyššími vrcholy. Dalších 46 vrcholů v pohoří Olymp převyšuje hranici 2000 metrů a 47 má výšku mezi 1000-2000 metry. Mytikas (2917 m) Stefani (2911 m) Skolios (2903 m) Skala (2866 m) Agios Antonis (2815 m) - na vrcholu je meteorologická stanice a horská služba Profitis Ilias (2803. m) - na vrcholu je malá kaple Toumba (2785 m) Okolí hory bylo již v roce 1938 prohlášeno za národní park z důvodu bohaté fauny (vlk, dravci) a flory, v níž jsou zastoupeny i endemické druhy (borovice černá, druhy alpínek aj.). Pro většinu Řeků má Olympos až posvátný význam. Olymp je také známý z řecké mytologie jako sídlo řeckých bohů: Dia, Afrodíté, Héra, Athény, Herma a dalších. Když zuřila válka mezi bohy a Titány, bohové se usadili na hoře Olymp a Titáni na hoře Othrys. První novodobý zdokumentovaný výstup na nejvyšší bod masivu Olympu Mytikas uskutečnili v r. 1913 Švýcaři Daniel Baud Bovy a Frédéric Boissonas, doprovázení Řekem Christosem Kakalosem. Poslední ze čtyř olympských štítů, Stefani, zdolal v r. 1921 švýcarský topograf M. Kurz, doprovázený opět Ch. Kakalosem. Řecké hory Obrázky, zvuky či videa k tématu Olymp ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Olymp ve Wikislovníku", "question": "Kde se podle řecké mytologie scházeli bohové?", "answers": ["Olymp"]}
{"title": "Jurij Alexejevič Gagarin", "context": "Jurij Gagarin Na tento článek je přesměrováno heslo Gagarin. O jiných významech pojednává článek Gagarin (rozcestník). Jurij Alexejevič Gagarin Kosmonaut CPK Státní příslušnost Sovětský svaz Sovětský svaz Datum narození 9. března 1934 Místo narození Klušino, Západní oblast, RSFSR, SSSR Datum úmrtí 27. března 1968 (34 let) Místo úmrtí Novoselovo, Vladimirská oblast, RSFSR, SSSR Předchozízaměstnání Letec vojenského námořnictva Hodnost Plukovník (6. listopadu 1963) Čas ve vesmíru 1 hodina a 48 minut Kosmonaut od 7. března 1960 Mise Vostok 1 Kosmonaut do 27. března 1968 Některá data mohou pocházet z datové položky. Jurij Alexejevič Gagarin (rusky Ю А Г; 9. března 1934 Klušino,[1] Západní (dnes Smolenská) oblast, RSFSR – 27. března 1968, Novoselovo, Vladimirská oblast, RSFSR) byl sovětský kosmonaut, první člověk, který vzlétl do vesmíru. Ke svému kosmickému letu odstartoval 12. dubna 1961 v lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur. Obletěl Zemi a po 108 či 106 minutách přistál. Po návratu z letu do vesmíru se stal hrdinou Sovětského svazu a oslavovanou světovou celebritou. Značnou část následujících let jeho života zaujala setkání s lidmi v Sovětském svazu i ve světě. Přes zátěž svých veřejných povinností od roku 1961 studoval na Žukovského akademii, současně stál v čele oddílu kosmonautů.", "question": "Kdo byl první člověk ve vesmíru?", "answers": ["Jurij Alexejevič Gagarin"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína.", "question": "Byl otec Karla Jaromíra Erbena švec?", "answers": ["Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan."]}
{"title": "Josef Ondřej Liboslav Rettig", "context": "Josef Ondřej Liboslav Rettig Josef Ondřej Liboslav Rettig Josef Ondřej Liboslav Rettig Narození 8. března 1821Ústí nad OrlicíRakouské císařství Rakouské císařství Úmrtí 1. července 1871 (ve věku 50 let)Nepomuk Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Povolání pedagog, spisovatel, dramatik, katolický kněz, přírodovědec, básník a učitel Nábož. vyznání katolická církev Rodiče Jan Alois Sudiprav Rettig otec Magdalena Dobromila Rettigová matka Příbuzní Jindřiška Rettigová (sourozenec) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Josef Ondřej Liboslav Rettig, Sch.P. (8. března 1821 Ústí nad Orlicí[1] – 1. července 1871 Nepomuk[2][pozn 1]) byl český botanik, pedagog, člen piaristického řádu, příležitostný spisovatel a syn Magdaleny Dobromily Rettigové. Ačkoliv za svého života byl uznávanou vědeckou kapacitou a člen několika vědeckých společností, není známo mnoho z jeho publikační činnosti a znám je především jako pedagog (působil na piaristickém gymnáziu v Kroměříži a potom v Nepomuku). Známá je jeho veselohra Sňatek ze žertu. Odkazy Literatura ŠPAČKOVÁ, Lenka. Josef Ondřej Liboslav Rettig : Biografická črta zapomenutého syna slavné matky. Časopis Národního muzea : řada historická. 2009, roč. 178, čís. 1–2, s. 29–54. ISSN 0139-9543. Poznámky ↑ V literatuře též chybně uváděno datum úmrtí 30. června 1871. Reference ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1812 -1837 v Ústí nad Orlicí, sign.3067, ukn.10178, str.101.", "question": "Jak se jmenovala matka Josefa Ondřeje Liboslava Rettiga?", "answers": ["Magdaleny Dobromily Rettigové"]}
{"title": "Sestřičky", "context": "Sestřičky je český film natočený v roce 1983 režisérem Karlem Kachyňou. Film popisuje těžký život zdravotních sester na venkově, které musejí objíždět nemocné a dostanou se tak do mnoha zásadních životních situací svých pacientů. Starší sestra (Jiřina Jirásková) bere věci s nadhledem a předává své bohaté zkušenosti mladší (Alena Mihulová). Námět: Adolf Branald Scénář: Vladimír Bor, Karel Kachyňa Hudba: Luboš Fišer Kamera: Jan Čuřík Režie: Karel Kachyňa Hrají: Jiřina Jirásková, Alena Mihulová, František Husák, Oldřich Vízner, Ondřej Vetchý, Jiří Růžička, Otto Lackovič, Jiří Žák Další údaje: barevný, 85 min, hořká komedie Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1983 Sestřičky v Česko-Slovenské filmové databázi Sestřičky na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo režíroval film Sestřičky?", "answers": ["Karlem Kachyňou"]}
{"title": "Kyselina vinylfosfonová", "context": "H314 H318[1] P-věty P260 P264 P280 P301+330+331 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P321 P363 P405 P501[1] Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Kyselina vinylfosfonová je organická sloučenina patřící mezi fosfonové kyseliny. V čisté podobě je bezbarvou pevnou látkou (komerčně prodávané vzorky bývají často nažloutlé a kapalné) s nízkou teplotou tání. Používá se na výrobu polymerů používaných do lepidel. Podobně jako jiné fosfonové kyseliny má čtyřstěnnou molekulu s centrem tvořeným atomem fosforu; na který je navázána organická funkční skupina (zde vinyl (ethenyl)), dále dva hydroxyly a jeden atom kyslíku. Příprava Kyselinu vinylfosfonovou lze připravit několika způsoby, nejčastěji se používá adice chloridu fosforitého na acetaldehyd[2] PCl3 + CH3CHO → CH3CH(O−)PCl +3 následovaná reakcí vytvořeného aduktu s kyselinou octovou CH3CH(O−)PCl +3 + 2 CH3CO2H → CH3CH(Cl)PO(OH)2 + 2 CH3COCl a dehydrochlorací. CH3CH(Cl)PO(OH)2 → CH2=CHPO(OH)2 + HCl Použití Polymerizací kyseliny vinylfosfonové vznikají polyvinylfosfonové kyseliny, používané v lepidlech určených ke spojování organických a anorganických povrchů, například mezi nátěry a natíranými povrchy.", "question": "Jakou látkou je v čistém stavu kyselina vinylfosfonová?", "answers": ["bezbarvou pevnou"]}
{"title": "Síra", "context": "Síra (chemická značka S, latinsky Sulphur) je nekovový chemický prvek žluté barvy, poměrně hojně zastoupený v přírodě. Patří do skupiny chalkogenů. Síra má celkem 4 stabilní izotopy: 32S, 33S, 34S a 36S a dalších 6 izotopů je nestabilních. Pevná síra se vyskytuje v několika alotropických modifikacích: Kosočtverečná (α)je stálá modifikace, na kterou postupně přecházejí ostatní modifikace, žlutá látka nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v sirouhlíku, v ethanolu nebo etheru. Je dobrý elektrický a tepelný izolant, molekula je monocyklická, oktaatomická. Při teplotě 95,3 °C přechází na modifikaci jednoklonnou (β), připraví se krystalizací kapalné síry při teplotě 100 °C a rychlým ochlazením na teplotu přibližně 20 °C. Jednoklonná (γ), které se také říká. perleťová, se připravuje pomalým ochlazováním taveniny síry z teploty nad 150 °C, její molekuly jsou cyklické oktaatomické - uspořádání je těsnější než u β a pomalu přechází na formu α Homocyklické formy jsou tvořeny kruhy, které obsahují 6 až 20 atomů -. tato polysíra se vyskytuje v mnoha formách - kaučukovitá síra, plastická síra, vláknitá síra, polymerní síra, nerozpustná síra, bílá síra, supersublimovaná síra a tyto metastabilní alotropické směsi se připravují srážením síry z roztoků nebo ochlazením horké kapalné síry z teploty okolo 400 °C. Obsahují šroubovice, cyklo-S8 a další molekulové formy, všechny tyto formy přecházejí na Sα.", "question": "Jakou barvu má tající síra?", "answers": ["žluté"]}
{"title": "Surikata", "context": "Surikata (také hrabačka surikata, promyka surikata, Suricata suricatta) je denní pospolitě žijící promykovitá šelma. Surikata je velmi častým chovancem zoo. Surikata obývá skalnaté i písčité oblasti jihozápadní Afriky. Hmotnost 600 až 975 g Délka těla 25 až 35 cm Délka ocasu 17 až 25 cm Výška až 35 cm Na obličeji a na spodu těla jsou surikaty hnědé, svrchu stříbrnohnědé, na hřbetě mají osm tmavších pruhů, tmavé kroužky kolem očí a tmavou špičku štíhlého ocasu. Surikata používá dlouhé drápy k vyhrabávání doupěte a potravy. Když se postaví na dvě tlapky, podepírá se dlouhým ocasem. Potrava surikaty se skládá z hmyzu (termiti,kobylky nebo saranče), pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin. Surikaty loví malé savce, plazy, malé ptáky a pochutnají si i na hmyzu, hlavně na sarančatech. Březost trvá 11 týdnů a v doupěti se ve zvláštní komoře vyložené trávou rodí 2 až 5 mláďat. Mláďata se rodí slepá, začínají vidět až od 10 - 14 dnů. Dominantní samice brzy opět zabřezne, proto se o její dřívější mláďata musí starat ostatní členové kolonie. První čtyři týdny žijí mláďata v noře a živí se mateřským mlékem, které však nemusí být jen od jejich matky, ale i od jiné samičky ze skupiny, které se mléko tvoří. V tomto období jsou velmi zranitelná, jestliže mláďata objeví konkurenční skupina, zabije je. Nedlouho po tom, co mláďata vyjdou poprvé z nory, jdou se skupinou na první lov. Surikaty tvoří kolonie až o třiceti členech, které žijí v podzemní soustavě nor, které dříve vyhrabaly zemní veverky. Kolonii vévodí dominantní pár, který jediný se smí rozmnožovat. Když přece jen zabřezne nějaká jiná samice, záleží na dominantním páru, zda a kolik mláďat přežije. Dominantní samička může zabít mláďata jiné samičky, aby zabezpečila přežití vlastních mláďat. Většinou však dominantní samička vyžene jinou březí samičku. Osamělá vyhnaná samička nemá velké šance na přežití. Buď o mláďata přijde nebo po porodu opustí vlastní mláďata, o které se nedokáže sama postarat. Její mláďata také můžou zabít surikaty z jiné skupiny, případně se sama může stát obětí dravce. Může i zahynout na následky podvýživy a podchlazení. Samička bez mláďat má šanci připojit se zpět k původní rodině. Někdy se spojí s osamělými samci a založí novou rodinu. Brzy ráno vylézají surikaty z nor, posedají a sluní se (v noci klesá teplota na poušti k nule), poté vyhledávají potravu.", "question": "Kde žijí surikaty?", "answers": ["Afriky"]}
{"title": "Zebřička pestrá", "context": "Zebřička pestrá (Taeniopygia guttata) je dnes nejrozšířenějším a nejznámějším druhem astrildovitých ptáků ve střední části Austrálie. Vyskytuje po celém australském kontinentě pouze s výjimkou nejchladnějších a příliš vlhkých oblastí na severu a jihu. Izolovaně žije i v Indonésii. Člověkem však byla zavlečena i na Puerto Rico, do Portugalska a Spojených států. Je velmi populární také jako klecový pták. Rozlišujeme dvě zeměpisné formy zebřiček: zebřička pestrá ostrovní (Taeniopygia guttata guttata) zebřička pestrá australská (Taeniopygia guttata castanotis) Obývá širokou škálu krajin, nejhojněji se však vyskytuje ve stepích s roztroušeným porostem stromů a keřů, často zasahuje také do těsné blízkosti lidských obydlí. Je semenožravá: Žere různé druhy prosa, vyloupává semena z klasů běžných obilovin a trav. Další důležitou součástí jejich stravy je ovoce a zelenina, zejména jsou to jablka, salátová okurka, strouhaná mrkev, banány, hrozny, hlávkový salát. Nenahraditelným zdrojem minerálů jsou rozdrcené vaječné skořápky kura domácího. Dále mají v oblibě: ptačinec žabinec, smetánku lékařskou, sedmikrásku a kokošku pastuší tobolku, dále pomněnku, řeřišnici, jitrocel, řebříček, šťovík a pelyněk černobýl. U většiny zmiňovaných rostlin sbíráme pouze polozralé semenice.", "question": "Kde žije zebřička pestrá?", "answers": ["Austrálie"]}
{"title": "Mekka", "context": "Mekka (arabsky م Makka, v novější době většinou م اّم Makka al-Mukarrama' Mekka, ctihodná) je město s 2 000 000 obyvateli (stav v roce 2012) v západní části Saúdské Arábie. Je hlavním městem provincie Mekka v regionu Hidžáz. Mekka je rodištěm Mohameda, proroka islámu, a je nejsvětějším městem islámu. Každým rokem putuje na pouť během hadždže (islámský měsíc dhú'l-hidždža) do Mekky tři milióny muslimů, přičemž nevěřícím je vstup do města tradičně zakázán. Mekka leží ve vzdálenosti přibližně 90 km od Rudého moře, 73 km od Džiddy, mezi přímořskou nížinou a vysočinou v pánvi pouštního charakteru, mezi dvěma horskými hřebeny. Níže položená část města kolem Káby je staré jádro města; výše položená část města leží na severu. Vzhledem k mnoha kopcům a výšinám na teritoriu města bylo nutno postavit větší množství silničních tunelů. V posledních letech rostl značně počet obyvatel, až o 200 tisíc ročně, tím je spojená přestavba města okolo svatých míst. Celé přízemní části města byly zbořeny, aby udělaly místo pro velkostavby, především hotely pro poutníky. Jižně od Velké mešity stojí od roku 2010 hotelový komplex, v jehož středu stojí 600 metrů vysoká věž, Abraj Al Bait Towers, která tvoří novou siluetu města. Mekka má pouze malé letiště bez pravidelné dopravy do města. Jeddah Abdulaziz International Airport a přístav v Džiddě jsou proto důležitou infrastrukturou pro poutníky. V budoucnosti má být vybudováno železniční spojení z Džiddy do Mekky španělským konsorciem. Jsou plánovány i linky metra. Počátek dějin Mekky není znám. Je jisté, že již v předislámské době sloužila jako poutní místo.", "question": "Kolik obyvetel měla Mekka v roce 2012?", "answers": ["2 000 000"]}
{"title": "Bekhend", "context": "Bekhend (anglicky backhand) v tenisu je jeden ze základních úderů, jímž hráč zasahuje míč po odrazu od země na levé polovině těla (u praváků, na pravé polovině u leváků). Bekhend je úderem i v dalších míčových sportech např. v badmintonu, squashi nebo stolním tenisu. == Typy bekhendu == Podle formy zásahu míče raketou lze rozlišitbekhend přímý bekhend s rotací – horní či spodníPodle počtu rukou, které drží při úderu raketujednoručný bekhend obouručný bekhendPokud je míč zasáhnut v průběhu pohybu vpřed směrem k síti, pak hovoříme o nabíhaném (útočném) bekhendu, v případě, že míč nedopadne na dvorec a je zasažen ve vzduchu, hovoříme o bekhendovém voleji. == Mechanizmus == Při bočním postavení osa ramen směřuje k síti, hráč má pokrčená kolena a pravou nohu vpředu (u praváků). Bekhendový úder je zahájen nápřahovým obloukem. Ruka (či ruce u obouruče) s raketou poté pokračuje směrem k letícímu míči, poté ruka protáhne úder na pravou (u praváka) anebo levou (u leváka) stranu těla, kde dochází k dokončení oblouku. Úder je hrán, pokud míč směřuje na stranu dvorce, ve které hráč nedrží raketu. Pokud míč směřuje do forhendové strany, pak ho lze (především u hráčů s výrazně lepším bekhendem) oběhnout, a také zahrát tímto úderem. Tím se ovšem odkrývá celá plocha dvorce. == Držení rakety == Jedná se o způsob uchopení rakety při úderech. Tím jak je držena dochází k ovlivnění sklonu (natočení) hrací plochy rakety. Existují dva základní styly držení rakety: jednotný (kontinentální) – pozice ruky na držadle se nemění; vidlice mezi palcem a ukazovákem je blízko levé hrany horní plošky držadla změněné pro forhend a bekhend – má několik modifikací, při nichž se držadlo v ruce mírně pootočí doprava či doleva, tzv. forhendové a bekhendové držení. Tento druh pochází z USA, hovoří se o tzv. východním držení, kdy rozdíly pro forhendové a bekhendové držení jsou větší, a tzv. západním držení (kalifornském či \"přehnaně\" forhendovém) modifikované – rozdíly v držení pro hraní bekhendu a forhendu jsou minimální, obvykle dochází jen ke změně polohy prstů na držadle == Obouručný bekhend == Po většinu 20. století byl bekhend hrán jednoručně s tzv. východním držením rakety. První významní hráči, kteří začali hrát obouručným bekhendem byli ve 30. letech Australané Vivian McGrathová a John Bromwich.", "question": "Jak je zahájen bekhendový úder?", "answers": ["nápřahovým obloukem"]}
{"title": "Pléd", "context": "Pléd Pléd může být: Textilie Tkanina z vlny. Tkají se z něj sukně, košile, kalhoty, šátky a další oblečení. Pléd je tradičně typický pro Skotsko spolu s barevnými čtvercovými vzory (Tartan), rozšířený se ale stal i pléd z jižní Ameriky, kde se místo ovčí vlny zpracovává vlna z alpak. Módní doplněk Látkový přehoz, nošený ženami jako módní doplněk, i když má svou praktickou funkci. Buďto patřil jako součást ke kabátům nebo se dal kombinovat jako samostatný přehoz (u ženského oblečení). Látkový nebo pletený, nošený namísto šály nebo šátku, mohl mít i knoflíky pro zapnutí. Plný pléd Plný pléd (full plaid) je součást skotského národního kroje v podobě připomínající rozměrnější šálu. Žena s látkovým plédem - přehozem Pléd jako součást pláště v módním katalogu z roku 1897 Skotský dudák s tartanovým plédem Sir John Sinclair s plédem Skotská dívka v kroji z plédu Externí odkazy Přikrývka nebo doplněk? Objevte kouzlo plédů právě teď, na jaře. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jakými vzory je typicky rozšířený pléd?", "answers": ["barevnými čtvercovými"]}
{"title": "Mozek", "context": "Co se týče mezimozku, u některých ještěrů se vyvíjí parietální oko, zatímco epifýza již slouží hlavně jako endokrinní orgán. Mozeček je poměrně velký, a to zejména u krokodýlů a želv. U ptáků (i u příbuzných krokodýlů) dochází k rozvoji hemisfér koncového mozku, které obsahují sluchová a zraková centra. Čichové centrum je sice přítomné, ale velmi redukované (ptáci mají obvykle špatný čich). Velké zrakové centrum je v tectu. Naopak mozeček dosahuje velkých rozměrů v souvislosti s koordinací letu – u nelétavých ptáků je tedy mnohem menší. Mozek je kryt obvykle dvěma plenami, někdy se ale leptomeninx mění na dvě samostatné pleny. Související informace naleznete také v článku Lidský mozek. Poměr velikosti mozku k velikosti těla je u savců zpravidla největší, což znamená, že u těchto obratlovců hraje mozek zásadní roli. Existuje několik hypotéz, které se toto snaží vysvětlit, žádná není jasně preferovaná. Mimo to dochází i k rozvoji nových struktur, které u ostatních obratlovců nejsou známy. Už jen ochranné mozkové pleny prochází změnou – mimo tvrdou mozkovou plenu (dura mater) vznikají dvě další: vnější pavučnice (arachnoidea) a vnitřní omozečnice (pia mater).", "question": "Který orgán je řídícím centrem nervové soustavy obratlovců?", "answers": ["Mozek"]}
{"title": "Papyrus", "context": "Proužky se namáčely na delší dobu do vody, aby změkly – samotná dřeň šáchoru (přestože je to hygrofyt) je křehká a snadno se láme. Ve vodě se dřeň máčela cca 6 dní pro výrobu světlého a 12 dnů, měl-li být výsledkem tmavě hnědý papyrus. Panovalo přesvědčení, že nejlepší je nilská voda, ale toto tvrzení nemá opodstatnění. Poté se proužky (např. paličkou) jemně zpracovaly a válečkem slisovaly, aby byly ploché, a následně rovnaly těsně vedle sebe nebo s malým překryvem na rovný podklad. Na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být několik, podle toho, jak měl být list papyru silný. Obvykle ale byly dvě. Výsledné příčně přeložené plátky byly vloženy na několik dnů pod mechanický lis, kde se zároveň několik (podle novodobé výroby šest) dní sušily. Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán. Nakonec výrobce zarovnal hrubý povrch a případně ořezal nerovné okraje. Jednotlivé listy papyru se lepily za sebe škrobovou kaší, tak že mohl vzniknout i několik metrů dlouhý svitek. V pozdějších dobách (přelom letopočtu) se kromě svitků používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy tak byly popsány z obou stran, čímž se šetřilo místem. V současnosti existuje v oblastech kolem Luxoru a Asuánu výrobny papyru, nyní již jako suvenýru pro turisty. Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou. Nejdražší se používaly na knihy, nejlevnější na osobní dopisy, záznamy apod. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana, zůstávala čistá. Podobně v případě dopisů, které se po sepsání skládaly a sešívaly či svazovaly šňůrkou, se též psalo na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa. Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků. Tento způsob zápisu se přenesl později i na kodexy, kde se též objevují sloupce.", "question": "Vyráběl se papyrus v mnoha kvalitách?", "answers": ["Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou."]}
{"title": "Souhvězdí", "context": "Jsou to třeba Býk, Velká medvědice, Orion, Andromeda a další. Řecká civilizace pravděpodobně tato souhvězdí převzala z Mezopotámie nebo z Egypta. Tradiční souhvězdí se nachází na té části oblohy, která byla viditelná z 35° severní šířky v době kolem roku 5 000 př. n. l. Jednotlivé tvary však mohly být známy už mnohem dříve (například obraz souhvězdí Oriona byl nalezen i na kosti pocházející z doby kamenné). Souhvězdí jižní oblohy vznikla později. Autory jejich názvů i tvarů jsou mořeplavci a vědci, kteří se v době zámořských objevů dostali na jižní polokouli, kde mohli poprvé tato souhvězdí pozorovat a kteří je potřebovali k orientaci. Popis jižní oblohy dokončil v 18. století francouzský astronom Nicolas Louis de Lacaille. Ten zavedl například souhvězdí: Trojúhelník, Mikroskop, Vývěva a několik dalších. == Pozorování == Souhvězdí i dnes pomáhají při orientaci na obloze. Žijeme-li na severní polokouli, pak můžeme během roku pozorovat souhvězdí severní, zatímco jižní nám zůstanou z velké části skryta.", "question": "Kdo dokončil v 18. století popis jižní oblohy?", "answers": ["Nicolas Louis de Lacaille"]}
{"title": "Kanada", "context": "Kanadský parlament je složen ze dvou komor, z volené dolní komory parlamentu, sněmovny lidu, a jmenovaného senátu. Každý ze členů sněmovny lidu je volen většinovým volebním systémem. Všeobecné volby vypisuje generální guvernér na žádost předsedy vlády. Nové volby musí být vypsány do pěti let od posledních voleb. Členové senátu, jejichž křesla jsou přidělována na regionálním základě, jsou vybírání premiérem a formálně jmenováni generálním guvernérem. Svou funkci pak zastávají až do věku 75 let. Čtyřmi hlavními kanadskými politickými stranami jsou Conservative Party of Canada (Konzervativní strana Kanady), Liberal Party of Canada (Liberální strana Kanady), New Democratic Party (Nová demokratická strana) (NDP) a \"Bloc Québécois\" (Quebecký blok). Současná (2007) vláda je sestavena konzervativní stranou (vládne od roku 2006). Menší strany jako Green Party of Canada (Strana zelených) a další strany zastoupení v parlamentu nemají. Podrobnější informace naleznete v článku Izraelsko-kanadské vztahy. Kanada má úzké zahraniční vztahy s USA, s nimiž má nejdelší nebráněnou hranici na světě, nebo např. společnou leteckou obranu (NORAD). Obě země spolu často kooperují jak na politické, tak i vojenské úrovni a jejich ekonomiky jsou velmi úzce provázané (vizte také Severoamerická unie). Mimo to má Kanada nadstandardní vztahy s Velkou Británií a Francií, dvěma bývalými imperiálními mocnostmi, které hrály nezastupitelnou roli při jejím vzniku - je členem Commonwealthu a La Francophonie. S Velkou Británií má navíc společnou formální hlavu státu. Zhruba od poloviny 20. století je Kanada advokátem multilateralismu, a vyvíjí úsilí k dosažení řešení globálních problémů ve spolupráci s jinými národy. Jednou z prvních výrazných demonstrací tohoto stanoviska je vystupování L. B. Pearsona za Suezské krize, který prosazoval vyslání mírových sil OSN do oblasti. Kanada hraje v oblasti mírových misí OSN vůdčí roli, zúčastnila se již více než padesáti, včetně těch před rokem 1989, v posledních letech se však její příspěvek krátí. Mezi lety 2009 až 2012 měla Kanada jednostrannou vízovou povinnost pro občany České republiky. Ta byla ke 14.11. 2013 zrušena. Slovensko, Polsko a Maďarsko vízovou povinnost taktéž nemá. Kanada je jedním ze zakládajících členů NATO. V současné době disponuje 62 000 vojáky a 26 000 rezervisty. Kanadské ozbrojené síly sestávají z armády, námořnictva a vzdušných sil. Disponují 1400 obrněnými vozidly, 34 válečnými plavidly a 861 letadly. Ve své historii se Kanada kromě mírových misí OSN přímo účastnila i válečných konfliktů jakožto válčící strana, konkrétně druhé búrské války, první světové války, druhé světové války, korejské války, války v Zálivu a invaze do Afghánistánu.", "question": "Která země je územně druhá největší na světě?", "answers": ["Kanada"]}
{"title": "Madeira (ostrov)", "context": "Madeirské letiště Santa Catarina bylo modernizováno s pomocí Evropské unie. Od roku 2000 je jeho přistávací dráha prodloužena na 2781 metrů. Kvůli nedostatku místa je na 180 sloupech protažena nad moře. Přestože je letiště moderně vybavené, vyžaduje přistání značnou zručnost pilotů a někdy i pevné nervy cestujících. Druhé letiště je na nedalekém ostrově Porto Santo. Bylo postaveno v šedesátých letech pro potřeby NATO. Pro přistání vrtulníků slouží na Madeiře heliporty. Pro přepravu cestujících a vozidel mezi Madeirou a Porto Santo slouží moderní přívoz, provozovaný jedenkrát denně v obou směrech (o víkendu i dvakrát). Protože objíždí východní část ostrova, je délka trasy v jednom směru 75 km. == Podnebí a vegetace == V podnebí na ostrově Madeira se silně projevuje tzv. výšková pásmovitost. Teplota vody kolem ostrova Madeira (která ani v zimě neklesá pod 18 °C) a jeho poloha na jih od Evropy zde dovoluje do 200 m nad mořem pěstovat tropické plodiny. S narůstající výškou se struktura plodin mění. Od 200 do 400 m je klima subtropické a od 400 do 700 m nad mořem se pěstuje vinná réva, jablka, třešně a obilí. Ve vyšších polohách až do 1000 m nad mořem jsou vřesoviště, rostou zde eukalypty a azorské vavříny. Nad 1000 m nad mořem je pak horské pásmo. Pro pobyt je nejpříjemnější podnebí na jižním pobřeží ostrova. Ve Funchalu v létě téměř neprší. Denní teplota v létě nestoupne nad 25 °C. V zimě noční teplota neklesne pod 11 °C. Rozdíl mezi průměrnou denní a noční teplotou je asi 4 °C po celý rok. Na suchém východě ostrova, v horách a na náhorní plošině většinou fouká silný vítr. Na severním pobřeží často prší. == Krajina a osídlení ==", "question": "Jaké klima je na Madeiře ve výšce 200 až 400 m nad mořem?", "answers": ["subtropické"]}
{"title": "Metro v Dubaji", "context": "Metro v Dubaji (arabsky م د) je vznikající síť automatického metra v největším městě Spojených arabských emirátů, v Dubaji. První úsek první Červené linky (Red Line) byl otevřen 9. září 2009, úsek Zelené linky (Green Line) 9. září 2011. Celkově je plánována výstavba čtyř linek metra o celkové délce 318 km. V historickém centru Dubaje je metro vedeno v tunelech, jinde po viaduktech. Provozovatelem sítě je městský dopravce RTA (Dubai Roads & Transport Authority). Stavba začala být plánována počátkem 21. století. Ve výběrovém řízení na naplánovaní, postavení a 15letou údržbu metra zvítězilo v květnu 2005 konsorcium Dubai Rail Link japonských a tureckých společností. Tento kontrakt zahrnuje dvě linky metra s 53 stanicemi a celkovou délkou 69 km. Stavební práce začaly v květnu 2006. Celý projekt se dostal do skluzu a tak bylo 9. září 2009 otevřen první úsek červené linky jen s 10 stanicemi (dalšími 15 metro jen projíždí) místo plánovaných 29. Celková délka Červené linky má být 50 km a jízdní doba z jedné konečné na druhou asi 2,5 hodiny. Na druhé, Zelené lince (20 km, 22 stanic) byl provoz zahájen 9. září 2011. Jsou plánovány i další linky, Fialová (49 km, 8 stanic) a Modrá (47 km). Související informace naleznete také v článku Tramvajová doprava v Dubaji. Součástí rozvojového plánu RTA je kromě 4 linek metra o celkové délce 318 km také 7 tramvajových linek o celkové délce 270 km, 90 tras autobusů o délce 2500 km a 5 nových vodních cest o délce 210 km. Záměrem je zvýšit podíl veřejné dopravy v Dubaji do roku 2020 z původních 6 % na 30 %. Ve dnech 10. až 14. dubna se má v Dubaji konat 59. kongres UITP spojený s výstavou o městské dopravě. Metro je automatické, soupravy nemají strojvedoucího. Napájeny jsou z třetí kolejnice. Provozovány jsou pětivozové jednotky od japonského výrobce Kinki Sharyo, kterých má být do celé sítě dodáno 87. Jednotky mají kapacitu 643 míst a jsou rozděleny do tří tříd – luxusní (Gold), ženské+dětské a ekonomické (Silver). Velká okna umožňují rozhled do města. Vlaky mají maximální rychlost 90 km/h. Interval na Červené lince je desetiminutový, u stanic jsou terminály návazné autobusové dopravy, parkoviště P+R a stanoviště taxislužby. Dekorativní osvětlení v přestupní stanici mezi zelenou a červenou linkou Burjuman a ve stanici Al Rigga navrhla česká firma Lasvit. Pasažéři si mohou vybrat mezi dvěma třídami - zlatá (první) a stříbrná (druhá).", "question": "Kdy byl otevřen první úsek první Červené linky metra v Dubaji?", "answers": ["9. září 2009"]}
{"title": "Inteligenční kvocient", "context": "Termín zavedl v roce 1912 německý psycholog William Stern, když vylepšil původní pojetí inteligence podle Alfreda Bineta a Théodora Simona, která pracovala pouze s mentálním věkem. Definoval míru inteligence jako poměr \"mentálního věku\" a věku chronologického (skutečného): : : : I Q = 100 ⋅ : : : m e n t : : : a ́ : : : l n : : : ı ́. : : : : v : : : e ˇ : : : k : : c h r o n o l o g i c k : : : y ́ : : : : v : : : e ˇ : : : k : : :. : : {\\displaystyle IQ=100\\cdot {\\frac {ment{\\acute {a}}ln{\\acute {\\imath }}\\. ,v{\\check {e}}k}{chronologick{\\acute {y}}\\,v{\\check {e}}k}}} : Pokud by tedy mělo desetileté dítě intelektuální schopnosti na úrovni dítěte třináctiletého, je jeho IQ rovno 130 (100·13/10). Při testování se používaly úlohy rozčleněné podle toho, jak staří jedinci je jsou v průměru schopni zvládnout. Mentální věk se pak určil podle nejnáročnějších úloh, které byl testovaný schopen adekvátně řešit. Tento vzorec však lze jen těžko používat pro dospělé, zejména proto, že biologický věk roste lineárně a mentální nikoliv. Staří lidé by tedy získávali velmi nízké hodnoty IQ, což může být zcela v rozporu s jejich schopnostmi. Proto se v současnosti preferuje odvozený kvocient označovaný jako odchylkové neboli deviační IQ, u kterého se porovnává úroveň rozumových schopností jedince vzhledem k průměru populace v dané skupině. Nejčastěji je používána škála s průměrem v dané populační skupině 100 a směrodatnou odchylkou 15. Výpočet se proto řídí vzorcem: : : : I Q = 100 + 15 : : : ( x − μ ) : σ : : : : {\\displaystyle IQ=100+15{\\frac {. (x-\\mu )}{\\sigma }}} : kde : : : x : : {\\displaystyle x} je hrubé skóre dosažené v testu (tedy součet všech správných položek).", "question": "Jaká je zkratka inteligenčního kvocientu?", "answers": ["IQ"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Plody často obsahují více vody. Podle doby sklizně jsou někdy prodejci rozdělovány odrůdy jahodníku velkoplodého na: jednouplodicí odrůdy které dávají jednu nebo dvě sklizně do roka \"stáleplodicí\" - mezi odrůdy \"stáleplodících\" jahodníků zařazujeme odrůdy, které v podmínkách ČR plodí dvakrát ročně. Mimo tyto období je u těchto odrůd plodnost spíše žádná. \"měsíční\" jahody jsou řazeny do druhu Fragaria vesca, nejde o jahodník velkoplodý. Pěstované kultivary plodí opakovaně, až dvakrát ročně menší plody nebo velmi malé plody v nevelkém množství. Jde o velmi dekorativní ovoce (a rostliny). \"Day neutral\" - jahodníky plodící celý rok. Tyto jahodníky ovšem dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta. Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku. Hlavní období sklizně je nejčastěji v červnu a červenci. Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu.", "question": "Jakým sběrem se sklízejí jahody?", "answers": ["ručním"]}
{"title": "Emil Hakl", "context": "Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš (* 25. března 1958 Praha), je český spisovatel. == Život == Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu, později ještě dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Od roku 1981 pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař. V letech 1996–2000 se živil jako textař v řadě reklamních agentur, v roce 2001 jako redaktor literárního čtrnáctideníku Tvar. V současné době se živí jako novinář v týdeníku Instinkt. Žije v Praze. V 80. letech 20. století se věnoval psaní veršů, dramatizaci literárních předloh a jejich realizaci v amatérských divadelních formacích. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet (založeno roku 1988). Těžištěm aktivity sdružení bylo pravidelné autorské čtení v pražských i mimopražských klubech. Na něj později navázala autorská čtení v Literárním klubu 8. Spolupracoval také s literárním Pant klubem. Časopisecky publikoval v Iniciálách, ve Tvaru, v Literárních novinách, v Aluzi, v Salonu, v magazínu Hospodářských novin, v Týdnu a v internetovém časopise Dobrá adresa. Je zastoupen v knižním výboru Anthologie de la poésie tchéque contemporaine 1945–2000 (Gallimard, Paříž, 2002) a v dalších sbornících. Pod vlastním jménem vystupuje v některých dílech svého kolegy Václava Kahudy, např. v novele Technologie dubnového večera. Chodil s hudebnicí Evou Turnovou, jejich vztah pak románově zpracoval v knize Intimní schránka Sabriny Black. == Dílo == Rozpojená slova, Mladá fronta, 1991 – sbírka básní Zkušební trylky z Marsu, Cherm, 2000 – sbírka básní Konec světa, Argo, 2001 – povídky Intimní schránka Sabriny Black, Argo, 2002 – román O rodičích a dětech, Argo, 2002 – novela oceněná cenou Magnesia Litera O létajících objektech, Argo, 2004 – povídky Let čarodějnice, Argo, 2008 – román Pravidla směšného chování, Argo, 2010 Intimní schránka Sabriny Black (Final Cut), Argo, 2010 – zcela přepracované vydání staršího románu Skutečná událost, Argo, 2013 Hovězí kostky, Argo, 2014 – povídky Umina verze, Argo, 2016 – román, fotografie Zuzana Lazarová Výsek, Argo, 2018 – výběr z časopiseckých sloupků z Čilichili, rubrika PavlačPodle novely O rodičích a dětech natočil režisér Vladimír Michálek stejnojmenný film (2008). == Ocenění == 2003 – cena Magnesia Litera za novelu O rodičích a dětech 2010 – kniha Pravidla směšného chování se umístila na 2. místě v anketě Kniha roku Lidových novin 2010 2010 – literární Cena Josefa Škvoreckého za knihu Pravidla směšného chování", "question": "Kde se narodil Emil Hakl?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Pavouci", "context": "Existuje několik neobvyklých variant kruhových pavučin, z nichž se mnohé vyvinuly konvergentně. Patří mezi ně například pavučiny připevněné k vodní hladině, možná kvůli chytání hmyzu plovoucího ve vodě; pavučiny s větvičkami uprostřed, za kterými se pavouk může schovat před predátory; či pavučiny podobné žebříku, které se zdají vhodné na chytání můr. Význam mnoha variací však zůstává nejasný. V roce 1973 vzala kosmická loď Skylab 3 pavouky vytvářející kruhové sítě do kosmického prostoru za účelem otestování snovacích dovedností ve stavu beztíže. Zpočátku pavouci snovali nekvalitní pavučiny, ale brzy se novému prostředí přizpůsobili. Pavouci z čeledi snovačkovití snovají nepravidelné, propletené trojrozměrné pavučiny, kterým se také říká pavučinové vaky. Zdá se, že existuje evoluční trend směřující k redukci použitých lepkavých vláken, což u některých druhů vyústilo až v jejich úplnou absenci. Snování pavučinových vaků je méně stereotypní než snování kruhových pavučin a může trvat až několik dnů. Plachetnatkovití (Linyphiidae) vytvářejí horizontální hrbolaté \"plachetky\", nad kterými jsou smotaná zastavovací vlákna. Když do těchto vláken narazí hmyz, spadne do plachetky, kde se zachytí v lepkavých vláknech. Pavouk na něj potom zaútočí zespoda. I když je fosilní záznam pavouků považován za slabý, bylo z fosilií popsáno téměř 1000 druhů. Protože těla pavouků jsou křehká, většina z fosilizovaných pavouků byla zachována v jantaru.", "question": "Kolik má pavouk nohou?", "answers": ["osmi"]}
{"title": "Lykáón", "context": "mythological king of Arcadia multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Lykáón (řecky Λ, latinsky Lycaon) byl v řecké mytologii potomek Pelasgův. Některé báje uvádějí, že Pelasgos byl prvním člověkem, byl stvořen bohyní Eurynomé ze země a stejně tak ze země povstali další lidé, kmen Pelasgů. Lykáón byl králem arkadského města Lykosúry, byl otcem Kallisty, ta se stala milenkou Diovou. Když bylo vidět, že čeká dítě, vyhnala ji bohyně Artemis ze své lovecké družiny. Kallistó porodila v lese syna Arkada a hned nato ji bohyně Héra ze žárlivosti proměnila v medvědici. Když Arkas dospěl, chtěl tuto medvědici zabít, ale v poslední chvíli tomu zabránil Zeus, proměnil i jeho v medvěda a vyzvedl oba na oblohu jako Velkého a Malého medvěda (Velká a Malá medvědice). Král Lykáón byl krutý muž, měl asi padesát synů a ti prý byli ještě horší než on. V té době Zeus byl velmi nespokojen s lidským pokolením, které neuctívalo bohy, vyvyšovalo se nad ně a páchalo násilí a zločiny.", "question": "Kdo byl podle bájí Pelasgos?", "answers": ["Některé báje uvádějí, že Pelasgos byl prvním člověkem, byl stvořen bohyní Eurynomé ze země"]}
{"title": "Dněpr", "context": "V důsledku mongolsko-tatarských nájezdů nastal odliv obyvatelstva ze středního podněpří na sever a severovýchod. Ve 14. až 16. století si řeka udržuje svůj obchodní význam především na horním a částečně na středním toku. Od 15. století se na dolním toku usazovali Kozáci. Největší kozáckým střediskem byla Záporožská Síč na ostrově Chortycji, která přetrvala do roku 1775, kdy ji zlikvidovala Kateřina Veliká. V téže době začal poslední polský král Stanislav August Poniatowski budovat na území dnešního jižního Běloruska Dněpersko-bugský kanál, který měl propojit Dněpr s Vislou. Dokončen byl však až v polovině 19. století. Hospodářská aktivizace středního toku začíná v 17. století v souvislosti s oslabením Krymského chanátu. V 18. století po připojení jižní Ukrajiny a Krymu k Rusku ještě stoupla role řeky jako spojnice Ruska a Černého moře. V té době došlo k rychlému růstu osídlení středního a dolního toku. Rozvoj průmyslu v 19. století (Jekatěrinoslav) dále zvýšil význam řeky, nicméně rozvoji dopravy stále bránily peřeje. V roce 1920 došlo na řece k prudkým bojům nejprve v dubnu a květnu během Rusko-polské války a poté v srpnu při bitvě Rudé armády a Wrangelových bělogvardějců během Ruské občanské války. Během 2. světové války byla řeka důležitou strategickou hranicí, o kterou byly svedeny velké boje v roce 1941 a především během bitvy o Dněpr v roce 1943. Ve 20. století byl střední a dolní tok řeky spoután kaskádou přehrad s vodními elektrárnami a řeka tak pomohla rozvoji hospodářství, na mnoha místech však přišla o svůj přirozený břeh a o lužní lesy. == Odkazy == === Poznámky === === Literatura === (rusky) Davydovv L. K., Hydrografie SSSR, 2. díl, Leningrad 1955, (Д Л К, Г С, т 2, Л, 1955) (rusky) Mirošničenko B. A., Po Dněpru (průvodce), Moskva 1967, (М Б А, П Д (П), М, 1967) (rusky) Laponogov A. N., Po Dněpru (průvodce), Moskva 1970, (Л А Н, П Д (П), М, 1970) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"Д\". === Externí odkazy === Slovníkové heslo Dněpr ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Dněpr ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Borysthenes v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích (ukrajinsky) Ukrajinské ekologické stránky - Dněpr", "question": "Jak se jmenuje čtvrtá nejdelší řeka v Evropě?", "answers": ["Dněpr"]}
{"title": "Teploměr", "context": "Teploměr je zařízení sloužící k měření teploty. Teplo měří kalorimetr. Většinou je princip teploměru založen na tepelné roztažnosti jednotlivých látek, kdy je objem měrné látky závislý na její teplotě (změna rozměru je závislá na dodaném teplu). Tyto teploměry se pak nazývají dilatační. V současnosti však existují i další metody zjišťování teploty. Obor zabývající se měřením teploty se nazývá termometrie. V současnosti používají tyto druhy teploměrů: Kapalinový teploměr - teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá teplotní roztažnosti teploměrné kapaliny (rtuť, líh apod.). Bimetalový teploměr - teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá bimetalový (dvojkovový) pásek složený ze dvou kovů s různými teplotními součiniteli délkové roztažnosti. Při změně teploty se pásek ohýbá a tento pohyb se přenáší na ručku přístroje. Plynový teploměr - teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá závislost tlaku plynu na teplotě při stálém objemu plynu, popř. závislost objemu plynu na teplotě při stálém tlaku. Odporový teploměr - teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá závislost elektrického odporu vodiče nebo polovodiče na teplotě. Speciální součástka, která slouží i k teplotně závislé regulaci se nazývá termistor. Termoelektrický teploměr (také termočlánek) - teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá termoelektrický jev (elektrony, které jsou nositeli elektrického proudu se významně podílejí na vedení tepla).", "question": "Které zařízení slouží k měření teploty?", "answers": ["Teploměr"]}
{"title": "Kos", "context": "Kos je český název některých pěvců z rodu drozd (Turdus). == Název == Ačkoli se v češtině označení \"kos\" používá jako název rodový, představuje podrod Merula. == Druhy == V Česku se vyskytují dva druhy kosa – kos černý (Turdus merula) a kos horský (Turdus torquatus), třetí druh – kos šedokřídlý (Turdus boulboul) – žije v Asii. == Galerie == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kos ve Wikimedia Commons Galerie kos ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kos ve Wikislovníku", "question": "Jaké druhy kosa se vyskytují v Česku?", "answers": ["kos černý (Turdus merula) a kos horský (Turdus torquatus)"]}
{"title": "Tomáš Klus", "context": "Tomáš Klus (* 15. května 1986 Třinec) je český písničkář, textař, skladatel, herec a bývalý moderní pětibojař. V roce 2002 získal zlatou medaili v moderním pětiboji (družstva) na dorosteneckém mistrovství Evropy. Kvůli sportu, kterému se věnoval do svých osmnácti let, přesídlil do Prahy. V roce 2007 vyhrál s písní Dopis pěveckou soutěž CzechTalent Zlín. V roce 2008 mu firma Sony BMG vydala jeho první album Cesta do záhu(d)by. Tentýž rok napsal a nahrál hudbu pro film Anglické jahody a se svým spoluhráčem Jiřím Kučerovským vystupoval jako předskokan skupiny Chinaski na Chinaski Space Tour 2008. V roce 2009 vydal druhé album Hlavní uzávěr splínu a spolu s ním vyšel i jeho první zpěvník \"Já, písničkáŘ\", obsahující písně z prvního a druhého CD. V září 2012 absolvoval studium herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Jako herce jej bylo možno vidět například v seriálu Hop nebo Trop (2004) nebo ve filmu Šejdrem (2008). Roli prince Jakuba si zahrál ve vánoční pohádce Tajemství staré bambitky (2011). Na scéně školního divadla DISK účinkoval ve hrách Malá mořská víla, Kazimír a Karolína, Tartuffe, Markéta Lazarová a Racek. Účinkuje ve hře Deadline v pražském Divadle Ypsilon. V roce 2010 se stal zpěvákem roku hudebních cen TV stanice Óčko i výročních Andělů. V letech 2011 a 2012 získal stříbrného a zlatého Českého slavíka. Podporuje také charitativní projekty. O Velikonocích roku 2011 odvysílala ČT pořad Klus pro Kuře, kde vystoupil jako moderátor i jako jeden z interpretů. V září 2011 vydal album Racek. Součástí bylo i turné po České republice, které bylo dlouho dopředu vyprodáno, včetně tří koncertů v Praze. Při svých koncertech je schopen udržet pozornost publika běžně i po dobu tří hodin. Podíl na tom mají rovněž hudební aranže i výrazný kytarový doprovod Jiřího Kučerovského. Navazuje na českou písničkářskou tradici a svou tvorbu a interpretaci neomezuje hudebními žánry. Pro jeho tvorbu je typický důraz na text a melodii, spolu s vlivy předchůdců a jeho vlastním výrazem. Ve svých textech se nebrání komentování situace ve společnosti. Tomáš Klus vydal další desku Proměnamě a tvrdí, že sám proměnou prošel. Uklidnil se. Může za to spokojený rodinný život, díky němuž nemá potřebu se za čímkoli honit a pro něco se stresovat.", "question": "Jak se jmenovalo jeho druhé album?", "answers": ["Hlavní uzávěr splínu"]}
{"title": "Ornithobakterióza drůbeže", "context": "Ornithobakterióza drůbeže je respirační onemocnění hrabavé drůbeže vyvolávané bakterií Ornithobacterium rhinotracheale. Je charakterizováno zhoršeným růstem, zvýšenou mortalitou, zánětem průdušek, plic, pohrudnice a vzdušných vaků. Ekonomický význam se projevuje zejména v rozmnožovacích chovech drůbeže. Izolace a identifikace bakterií Ornithobacterium rhinotracheale (ORT) je poměrně obtížná, proto se podařilo její etiologickou úlohu v respiračním onemocnění kura a krůt prokázat teprve nedávno (Vandamme et al., 1994). Bakterie se pravděpodobně vyskytovala v chovech hrabavé drůbeže i dříve, jako sekundární nebo oportunní patogen. Již v roce 1981 byla izolována u 5týdenních krůt s respiračními příznaky, ale byla označena jako Pasteurella-like organismus (Hinz et al., 1994). Podobně byly identifikovány další izoláty získané z postižených chovů krůt nebo kura domácího v Anglii, Izraeli, USA či Jižní Africe. V některých případech bylo onemocnění také považováno za mírnou formu cholery. Výskyt infekce Ornithobacterium sp. u drůbeže je pravděpodobně celosvětový. Bakterie Ornithobacterium rhinotracheale je gramnegativní, pleomorfní a nepohyblivá tyčinka průměrné velikosti 0,2-0,9 x 1-3 μ. Je mezofilní, s chemoorganotrofním metabolismem. ORT roste mikroaerofilně nebo anaerobně, nejlépe ale v prostředí s 7,5-10 % CO2, v rozmezí teplot 30-42 °C na krevním nebo čokoládovém agaru z ovčí nebo koňské krve. Po 48 hod inkubaci vznikají drobné (v průměru 1-2 mm), kulaté, konvexní a šedobílé kolonie. Kolonie po 24 hod růstu jsou velmi malé (< 1 mm), takže mohou být přehlédnuty nebo maskovány přerůstajícími kontaminujícími bakteriemi, zejména E. coli. Přídavek gentamicinu nebo polymyxinu do agaru působí selektivně. Na MacConkeyově agaru ORT neroste. Ornithobacterium sp. je kataláza negativní a oxidáza pozitivní. Většina izolátů fermentujeglukózu, galaktózu, laktózu, maltózu a fruktózu; nefermentuje inozitol, rafinózu, sorbitol, tehalózu a xylózu. Produkuje hyaluronidázu, močovinu variabilně. Indol neprodukuje, želatina není hydrolyzována. K charakterizaci izolátů lze používat komerční diagnostické systémy API-NFT a API-ZYM. Pomocí precipitace v agarovém gelu bylo identifikováno 7 rozdílných sérotypů (A-G). Infekce bakterií Ornithobacterium sp. se přirozeně vyskytují u kura domácího a krůt. Existují také informace o izolaci O. rhinotracheale z havranů, koroptví, orebic, bažantů a holubů.Mortalita v postižených hejnech hrabavé drůbeže se obvykle pohybuje mezi 2-11 %. Průběh nemoci je zhoršován konkurentními infekcemi, imunosupresí hostitele a stresy prostředí. Výskyt infekce je relativně častější u dospívající a dospělé drůbeže a také u masného typu kura v porovnání s drůbeží nosného typu. Problémem může být zejména v chovných hejnech. Podle virulence původce může infekce probíhat jako primární nebo sekundární onemocnění, případně i jako subklinická infekce.", "question": "Jaká bakterie způsobuje ornithobakteriózu drůbeže?", "answers": ["Ornithobacterium rhinotracheale"]}
{"title": "Indická kosmická agentura", "context": "Indická kosmická agentura, oficiálně Indian Space Research Organisation známá pod zkratkou ISRO, je státní indická vesmírná agentura zastřešující indické kosmické ambice se sídlem ve městě Bengalúru. Organizace zaměstnává přibližně 20 000 lidí a disponuje rozpočtem okolo 866 miliónů amerických dolarů (k roku 2008). Založena byla v červnu roku 1972, kdy indická vláda zřídila Vesmírnou komisi (Space Commission) a Oddělení pro vesmír (Department of Space), pod kterými byla později zřízena organizace ISRO. == Historie == Kořeny indického vesmírného programu sahají na počátek 60. let 20. století v roce 1962, kdy byl založeno středisko pro start raket v indické Thumbě (TERLS – Thumba Equatorial Rocket Launching Station). O rok později Indie sestrojila první funkční raketu (start byl 21. listopadu 1963). O dva roky později bylo v Thumbě založeno Vesmírné vědecko-technické centrum (SSTC), které se později stalo páteří indického vesmírného projektu. 1. dubna v roce 1975 se podařilo Indii úspěšně vyslat svůj první satelit do vesmíru v podobě satelitu Aryabatha. V roce 1984 se na palubě sovětské lodi podíval do vesmíru i první kosmonaut z Indie v podobě Rakeshe Sharmy.Otcem indického vesmírného projektu byl doktor Vikram Sarabhai (1919-1971), který po dlouhá léta vedl a udával zaměření indického programu. Byl si vědom skutečnosti, že Indie nemá prostředky na vyslání svého kosmonauta do vesmíru, či aby přistála na Měsíci, a tak vedl Indii k reálnějším cílům, jako byla výstavba vlastního raketového nosiče, vysílání telekomunikačních satelitů, meteorologických družic atd. Věřil, že Indie by se měla aspoň touto cestou pokoušet prorazit do vesmíru. == Současnost == ISRO se zaměřuje převážně na vývoj, výrobu a vypouštění satelitů, vývoj a vypouštění nosných raket, odpalovacích vozidel a na výrobu připojeného pozemního zařízení.", "question": "Jak je zkráceně Indická kosmická agentura?", "answers": ["ISRO"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Srovnával jejich varianty a vyhledával mezi nimi text, který nejlépe odpovídá předpokládanému původnímu tvaru. Na písně se díval jako na zpívané texty, přihlížel proto i k nápěvům, které rovněž vydával. Erben neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád. V jeho básních se opakují témata viny a trestu. Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865) – jakási \"slovanská čítanka\" (k dispozici online) Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1869) – \"slovanská čítanka\" ve zkrácené úpravě a v českém překladu Kytice z pověstí národních (1853, rozšířené vydání 1861) – jediná sbírka básní, kterou vydal; podkladem Kytice jsou staré české lidové báje Písně národní v Čechách – obsahuje 500 písní Prostonárodní české písně a říkadla (1864) – pětidílná sbírka folklóru z Čech. Toto dílo je velmi ovlivněno romantismem, ten předpokládal, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, který vyjadřuje jakousi národní povahu (charakter). Tento mýtus měl vyjadřovat ucelený soubor představ o vztazích mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a přírodou.", "question": "Jaká témata se opakují v básních Erbena?", "answers": ["viny a trestu"]}
{"title": "Montréal", "context": "První trvalé evropské osídlení Montréalského ostrova bylo vytvořeno až roku 1639 francouzským daňovým výběrčím Jérômem Le Royerem. Misionáři Paul Chomedey de Maisonneuve, Jeanne Mance a několik francouzských kolonistů založili 18. května 1642 vyslanectví pojmenované Ville Maria. Toto místo se stalo centrem obchodu s kožešinou a katolického náboženství. Irokézové pokračovali v útocích na osadu až do roku 1701, kdy byl uzavřen mír. Město zůstalo pod francouzskou nadvládou až do roku 1760, kdy Pierre François de Rigaud a Marquis de Vaudreuil-Cavagnal podlehli britské armádě pod vedením Jefreyho Amhersta. 18. května 1765 zničil požár jednu čtvrtinu města. Pařížský mír v roce 1763 ukončil sedmiletou válku a území Nové Francie padlo do rukou Velké Británie. V tomto období se město již jmenovalo Montréal a rostlo díky přistěhovalectví z Velké Británie. Montréal byl povýšen na město roku 1832. Velký přísun anglicky mluvících obyvatel způsobil vznik dvou zhruba stejně velkých jazykových komunit. Z rostoucí anglické komunity vyplynula stavba jedné z nejstarších kanadských univerzit, McGillovy Univerzity. V roce 1852 měl Montréal 58 000 obyvatel, od roku 1860 byl největším městem Britské Severní Ameriky a bezesporu ekonomickým a kulturním centrem Kanady. S připojením sousedním měst v letech 1883 až 1918 se Montréal opět stal hlavně frankofonním městem. Takto začala tradice střídání francouzsky a anglicky mluvících starostů, která trvala až do roku 1914. Po první světové válce, během prohibice ve Spojených státech, se Montréal změnil v útočiště pro Američany toužící po alkoholu. Navzdory rostoucímu turismu zůstala ve městě vysoká nezaměstnanost prohloubená krachem na burze v roce 1929. Jakmile se však Kanada vzpamatovala ze Světové hospodářské krize v polovině 30. let, začaly se objevovat první mrakodrapy jako například Sun Life Building.", "question": "Jak se jmenuje druhé největší kanadské město?", "answers": ["Montréal"]}
{"title": "Dětský fond Organizace spojených národů", "context": "Do roku 1953 se nazýval Mezinárodní dětský fond neodkladné pomoci. Z anglického originálu tohoto názvu United Nations International Children's Emergency Fund vznikla zkratka UNICEF, která se používá dodnes. Má zastoupení v 158 zemích. == Stručná historie == Organizace byla založena v roce 1946 jako podpora proti utrpení dětí po 2. světové válce. V roce 1953 se fond stal trvalou součástí OSN a došlo k jeho přejmenování na United Nations Children's Fund. Původní zkratka UNICEF zůstala zachována. Organizace je držitelem Nobelovy ceny míru za rok 1965. == Sídlo a vedení == UNICEF sídlí v New Yorku, má sedm regionálních kanceláří a zastoupení ve 158 zemích světa. V 37 vyspělých zemích, včetně Česka, existují tzv. národní výbory pro UNICEF, které mají za úkol popularizaci práv dětí a získávání finančních prostředků pro činnosti UNICEF v rozvojových zemích. UNICEF řídí Výkonná rada, která má 36 členů a která rozhoduje konsensem. Prakticky vede UNICEF prezident a čtyři viceprezidenti. Členy Výkonné rady nominují jednotlivé vlády členských států OSN, přičemž každá část světa má stanoven počet míst v radě. Afrika má rezervováno 8 křesel, Asie 7 zástupců, východní Evropa 4 zástupce, Latinská Amerika a Karibik 5 křesel, západní Evropa a další státy 12 zástupců. Od založení UNICEF v roce 1946 se v čele organizace vystřídaly tyto osobnosti Maurice Pate do roku 1965 Henry R. Labouisse do roku 1979 James P. Grant do roku 1995", "question": "Kolik členů má Výkonná rada UNICEF?", "answers": ["36"]}
{"title": "Alice Sara Ottová", "context": "Alice Sara Ott Narození 1. srpna 1988 Mnichov, SRN Vzdělání Mozarteum Alma mater Mozarteum Povolání klasická klavíristka Webová stránka www.alicesaraott.com multimediální obsah na Commons Seznam děl v databázi Národní knihovny Některá data mohou pocházet z datové položky. Alice Sara Ottová, nepřechýleně Alice Sara Ott (* 1. srpna 1988, Mnichov) je pianistka německo-japonského původu, interpretka vážné hudby. Původ Narodila se v Mnichově jako dcera německého otce a japonské matky.[1] Klavírní kariéra Ve třech letech navštívila s rodiči hudební recitál a projevila velký zájem o hudbu. Od čtyř let ji ve hře na klavír vedla maďarská učitelka. Ve třinácti letech si odnesla z Mezinárodní klavírní soutěže akademie v japonském Hamamacu titul „nejslibnější umělec“ a o dva roky později pak vyhrála Mezinárodní klavírní soutěž Silvia Bengaliho. Zvítězila na řadě dalších soutěží, včetně Pianello Val Tidone. Studium hry na klavír absolvovala v salzburském Mozarteu u profesora Karla-Heinze Kämmerlinga. Pro německé hudební vydavatelství Deutsche Grammophon nahrála s Mnichovskými filharmoniky Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll od Čajkovského, dále pak Lisztovy Transcendentální etudy, Chopinovy Valčíky či Beethovenovy klavírní koncerty. Koncertuje po celém světě. V září 2011 účinkovala spolu s Českou filharmonií jako sólistka na zahajovacím koncertu festivalu Dvořákova Praha.[2]", "question": "Je Alice Sara Ottová interpretkou rockové hudby?", "answers": ["Alice Sara Ottová, nepřechýleně Alice Sara Ott (* 1. srpna 1988, Mnichov) je pianistka německo-japonského původu, interpretka vážné hudby."]}
{"title": "Steve Jobs", "context": "Jobs tak předstihl jak Eisnera (ten vlastnil cca 1,7 procenta), tak i člena rodiny Disneyů Roye E. Disneyho, který do své smrti v roce 2009 vlastnil jedno procento akcií a byl Eisnerovým kritikem – zejména proto, že komplikoval vztah s Pixarem – což vedlo k Eisnerovu odvolání. Jobs se stal po dokončení fúze členem představenstva Disney a v šestičlenného řídícím výboru také pomáhal dohlížet na společné podnikání v oblasti animací. Po Jobsově smrti byly jeho akcie v Disney převedeny na účet společnosti Steven P. Jobs Trust, kterou vlastní a řídí jeho žena Laurene. V roce 1996 Apple oznámil, že by chtěl odkoupit firmu NeXT za 427 milionů dolarů. Dohoda, byla uzavřena na konci roku 1996. Téhož roku Jobs oznámil svůj návrat do Applu. V červenci 1997 byl Gil Amelio sesazen z pozice generálního ředitele společnosti a ještě tentýž měsíc byl Jobs jmenován do pozice prozatímního ředitele společnosti. V březnu 1998 Jobs učinil riskantní krok a ukončil řadu projektů, jako například Newton, Cyberdog a OpenPoc.", "question": "S jakým kapitálem založil Jobs společnost NeXT Computer?", "answers": ["7 milionů dolarů"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Romantická hudba je charakteristická zdůrazněnou emocionalitou, rozšířením a postupně i překročením tradiční harmonie, silnějším přijímáním impulsů z evropské lidové hudby a častým spojováním hudby s mimohudebními, obvykle literárními myšlenkami (programní hudba). Orchestr byl během 19. století neustále rozšiřován, aby umožnil jak vyjádřit stále jemnější citové odstíny, tak i vyvolat mohutný dojem při plném nasazení všech nástrojů. Mezi české skladatele hudebního romantismu patří především Bedřich Smetana, autor mj. cyklu symfonických básní Má vlast, a dále Antonín Dvořák, který složil symfonické básně Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Holoubek na motivy Erbenových balad. Související informace naleznete také v článku Romantická architektura. Je zásadně ovlivněna nostalgickým zaměřením tohoto období na minulost. Architekti se při svém dílu inspirovali stavbami jiných historických epoch nebo jiných kultur. Romantická architektura jako svébytný styl prakticky neexistuje, konkrétní podoba je pak dána slohem, ze kterého stavba vychází. Nejčastějším slohem, který býval nejdříve a nejvíce napodobován byla gotika, takovéto stavby či stavební úpravy označujeme jako novogotické. Ve městech se projevuje hlavně vznikem veřejných sadů - parků, kterým se také říká anglické. Tyto parky se snaží budit dojem volné přírody a byly do nich instalovány restaurace, letohrádky, altány a umělé zříceniny. Umělecký styl, který se objevil v 19. století. Ženy nosily rozevláté sukně ve tvaru kužele. Pod sukněmi bývalo mnoho spodniček. Šaty se vyznačovaly úzkým pasem se sepnutým korzetem. Aby byl pás ještě hubenější, tak byl oděv v ramenou více rozšířený. Často nosily velké klobouky zdobené umělým ovocem nebo květinami. Vlasy byly často složité a sepnuté. Na plesy nosily hedvábné dlouhé rukavičky, šály a vějíře. Muži nosili frakový kabát, který měl pestré a syté barvy. Pod kabátem mívali kostkované vesty. Kalhoty byly dlouhé a především jiné barvy než kabát. V zimě si oblékali dlouhé pláště s několika límci. Těmto kabátům se říkalo carriky. Ke kabátu nosili špacírku (hůlku) s cylindrem na hlavě. Jejich mužnost podtrhoval knír a postranní licousy. Zatímco osvícenství bylo univerzálním celoevropským hnutím, romantismus získal v každé zemi své specifické naplnění a podobu. Směr vycházející z minulosti v každém prostředí využil dějiny konkrétního státu, kde se rozvíjel. V německém prostředí apeloval na měšťanskou humanistickou kulturu, v Anglii na křížové výpravy a v Rusku na nedávné napoleonské války. Romantičtí tvůrci zobrazovali bájné hrdiny (v českém umění např. Přemysl Oráč a kněžna Libuše, v německém Parsifal, v anglickém král Artuš).", "question": "Jaké sukně nosily ženy?", "answers": ["rozevláté"]}
{"title": "Riversleigh", "context": "Riversleigh je název rozlehlé archeologické lokality na severu australského kontinentu. Bylo zde nalezeno mnoho fosilií savců, ptáků a plazů žijících v období oligocénu a miocénu. Chráněné území má rozlohu 100 km2 a od roku 1994 je společně s jeskyněmi Naracoorte součástí světového přírodního dědictví UNESCO. Zdejší fosilie jsou unikátní díky tomu, že jsou uloženy v měkkém vápenci historických sladkovodních jezer, který neprošel výraznějším procesem konsolidace a proto jsou zdejší fosilie v dobrém stavu, některé z nich dokonce se zachovaly v trojrozměrné podobě. Zkameněliny zachycují změny v časovém a prostorovém rozmístění živočichů na Gondwaně v období, kdy se oblast dnešní severní Austrálie postupně měnila z deštného lesa na polopouštní krajinu. Byly zde nalezeny kosterní pozůstatky předchůdců mnoha dnešních vačnatců (Metatheria) (klokanů (Macropodidae), vakovlků (Thylacinidae), vombatů (Vombatidae), koal (Phascolarctidae), possumů (Pseudocheiridae)), netopýrů (Vespertilioniformes) a dalších živočichů australské megafauny, např. obdurodona a nimbadona. == Významná světová hodnota podle UNESCO == Austrálie je považována za nejvíce biologicky odlišný kontinent ve světě, což je výsledek jeho téměř úplné izolace po dobu 35 milionů let po oddělení od Antarktidy. Pouze dva ze sedmi řádů jedinečně odlišných savců byly zaznamenány někde jinde ve světě. Dvě z nejdůležitějších fosilních nalezišť na světě, Riversleigh a Naracoorte, nacházející se na severu a jihu Austrálie, poskytují významné fosilní záznamy o vývoji této výjimečné fauny savců. Tato sériovost poskytuje výjimečné a v mnoha případech jedinečné příklady skupin savců v průběhu posledních 30 milionů let. Starší fosilie se nalézají u Riversleigh, který se může pochlubit jedinečnou sbírkou od oligocénu k miocénu, tj. před 10-30 miliony lety. Novější příběh se pak píše v Naracoorte, kde je zachováno jedno z nejbohatších ložisek fosílií obratlovců od doby ledové v polovině pleistocénu až po současnost (před 530 000 lety). Toto celosvětově významné kosterní naleziště poskytuje obraz klíčových etap vývoje savců v Austrálii, ilustrující jejich reakci na změnu klimatu a na lidské dopady. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Riversleigh ve Wikimedia Commons AUSTRALIAN FOSSIL MAMMALS SITES, RIVERSLEIGH / NARACOORTE, QUEENSLAND & SOUTH AUSTRALIA [online]. Program OSN pro životní prostředí [cit. 2017-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-11. (anglicky) World Heritage Places - Australian Fossil Mammal Sites [online].", "question": "Je Riversleigh součástí světového přírodního dědictví UNESCO?", "answers": ["Chráněné území má rozlohu 100 km2 a od roku 1994 je společně s jeskyněmi Naracoorte součástí světového přírodního dědictví UNESCO."]}
{"title": "Dálnice A13 (Rakousko)", "context": "Dálnice A13 (německy Autobahn A13 nebo Brenner Autobahn) je 35 kilometrů dlouhá rakouská dálnice. Začíná v Innsbrucku, kde se dvěma větvemi odpojuje z dálnice A12. Odtud vede údolím řeky Sill jižním směrem k italským hranicím, které překračuje v Brennerském průsmyku. Na italské straně na ni navazuje dálnice A22. Dálnice A13 byla postavena v 60. letech 20. století jako jedna z prvních horských dálnic na světě. Mezi obcemi Patsch a Schönberg im Stubaital nedaleko Innsbrucku přechází údolí Wipptal po mostě Europabrücke s délkou 820 m a maximální výškou 190 m, který byl postaven v letech 1960 až 1963. == Dálniční křižovatky == Innsbruck-Amras (km 0; východní větev) – dálnice A12 (E45, E60) Innsbruck-Wilten (km 0; západní větev) – dálnice A12 (E60, E533) Innsbruck-Berg Isel (km 2) – spojení obou větví == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brenner Autobahn na německé Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Dálnice A13 ve Wikimedia Commons (anglicky) A13 Brenner Autobahn, motorways-exitlists.com", "question": "Jak se nazývá 35 kilometrů dlouhá rakouská dálnice ,která začíná v Innsbrucku?", "answers": ["Dálnice A13"]}
{"title": "Žlutá řeka", "context": "V nejstarších dobách do roku 602 př. n. l. tekla od dnešního Čeng-čou podél východního úpatí hor téměř k severu. Poté měnila svůj tok v letech 11, 893, 1048 a 1194, kdy probíhala zhruba v dnešním směru, ale o něco severněji. Výrazné změny nastaly v letech 1289 a 1324, kdy Žlutá řeka obrátila od Kchaj-fengu svůj tok k jihovýchodu a spolu s řekou Chuaj se vlévala do moře jižně od Šantungského poloostrova. Od roku 1853 teče v nynějším korytě vyjma krátkého období let 1938 až 1947, kdy v důsledku vyhození hrází do vzduchu za války vtékala do moře jižně od Šantungského poloostrova. == Vodní režim == Zdrojem vody jsou převážně dešťové srážky a v horské části povodí i sněhové. Ač není Žlutá řeka o mnoho kratší než Jang-c'-ťiang, vodností se jí zdaleka rovnat nemůže. Příčina tkví v tom, že velká část ze 752 000 km2 rozlehlého povodí Žluté řeky připadá na oblasti neoplývající srážkami. Průtok Žluté řeky je dosti nepravidelný, u ústí se pohybuje kolem 1500 až 2000 m3/s. Postupně podél toku činí u Lan-čou 1105 m3/s, u Pao-tchou 818 m3/s a u Le-kchou 1500 m3/s. Nejvyšších vodních stavů dosahuje v červenci a v srpnu v období monzunů. Maximální průtok na dolním toku dosahuje v průběhu běžného roku 22 000 m3/s a při katastrofálních povodních až 30 000 m3/s. Roční odtok činí 50 km3. Během povodní stoupá hladina v soutěskách o 10 až 20 m a na rovinách o 4 až 5 m. V zimě má řeka vody nejméně a zamrzá na středním toku na 2 až 3 měsíce a na dolním toku na 2 až 3 týdny. V současnosti (2010) kvůli nedostatku vody řeka obvykle v létě vysychá 800 kilometrů před ústím do moře. Výjimečným fenoménem, který dal řece jméno je však vysoký obsah částic zeminy unášených vodou. Průměrný obsah plavenin činí 36 kg/m3, což je zdaleka nejvíce ze všech světových řek.", "question": "Jak se jmenuje druhý nejdelší tok Země?", "answers": ["Žlutá řeka"]}
{"title": "Babiččino údolí", "context": "Babiččino údolí je národní přírodní památka a národní kulturní památka v okrese Náchod v turistickém regionu Kladské pomezí v Královéhradeckém kraji. Chráněné území je od 1. 6. 2015 ve správě regionálního pracoviště Východní Čechy AOPK ČR. Název údolí je odvozen od názvu díla Boženy Němcové Babička, jehož děj sem spisovatelka umístila. Jedná se o údolí Úpy severně od České Skalice poblíž zámku v Ratibořicích. Tuto krajinu Babiččiným údolím nazval poprvé roku 1878 spisovatel Otakar Jedlička působící ve Smiřicích jako lékař.[zdroj? ] Rezervace \"Babiččino údolí u Ratibořic\" byla zřízena 9. 6.1952 vyhláškou československého Ministerstva školství, věd a umění. Roku 1978 byl tento krajinný celek prohlášen národní kulturní památkou. Součástí národní přírodní a kulturní památky Babiččino údolí je evropsky významná lokalita Babiččino údolí - Rýzmburk, vyhlášená v roce 2013. Předmětem ochrany je chasmofylitická vegetace skalnatých vápnitých svahů, smíšené porosty lipových a javorových dřevin na svazích, v sutích a roklích a zdejší petrifikující prameny s tvorbou pěnovců. Proti proudu řeky, necelé 3 km severně od ratibořického zámku a cca 400 metrů od kryté dřevěné lávky, před stoupáním ke zřícenině hradu Rýzmburka, se na levém břehu Úpy nachází lokalita, nazývaná prameny Haničky. Jedná se o strmou zvodnělou stráň, kde v pásu dlouhém asi 150 metrů vyvěrá množství průsaků a pramínků. Prosakující voda vyplavuje z místních hornin - fylitů, pískovců, břidlic a slínovců - vápenaté pojivo, které zde následně vytváří pěnovcový masív, jehož vrstva místy dosahuje mocnosti až několika metrů. V minulosti místní sedláci tyto pěnovce (travertiny) těžili a používali takto získaný materiál jako vápnité hnojivo na svých polích. K nejnavštěvovanějším místům údolí patří Staré bělidlo, domek čp. 7 u Viktorčina splavu. Zde prožila Božena Němcová roku 1844 prázdniny se svými dětmi, a v povídce Babička sem přenesla své vzpomínky z dětství, které prožila se svou babičkou Marií Magdalénou Novotnou na starém panském bělidle pod zámkem v nedalekých Ratibořicích. Původní bělidlo nechala majitelka zámku Kateřina Zaháňská zbořit roku 1830.", "question": "Jaké chráněné území dostalo svůj název podle románu Boženy Němcové Babička?", "answers": ["Babiččino údolí"]}
{"title": "Evropa", "context": "Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1 360 000 km2, s průměrným ročním průtokem 8220 m3). Dalšími velkými řekami jsou Don, Dněpr, Dunaj, Pád, Rhôna, Ebro, Seina, Temže, Rýn, Labe, Odra a Visla. Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě. Většina evropských jezer je ledovcového původu. Největšími jezery jsou Ladožské (18 360 km2) a Oněžské jezero (9700 km2) v Rusku Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule. Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi, arktickou a subarktickou, na Špicberkách, Nové zemi a severním pobřeží Ruska. Zde leží i absolutně nejchladnější místo Evropy Usť-Cilma (−69 °C). Většina Evropy leží v severním mírném pásu. V západní Evropě se rozkládá západopřímořská oblast s převládajícími západními větry a s mírnou zimou i létem.", "question": "Evropa leží v úmoří Atlantského oceánu?", "answers": ["80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu."]}
{"title": "Na plovárně", "context": "Na plovárně je populární talk show České televize. První rozhovor byl vysílán 7. ledna 1999 s Michaelem Kocábem. Zpočátku byl pořad natáčen na Občanské plovárně, která dala pořadu název a její kresba se objevuje v úvodní znělce. Později se natáčení přesunulo do klubu Avion. Moderátor Marek Eben si k rozhovoru zve české i zahraniční osobnosti z různých oborů lidské činnosti. Moderátor do pořadu úmyslně nezve aktivní politiky. S těmi jsou dělány rozhovory až po ukončení jejich aktivní činnosti. 23. září 2012 byl odvysílán 500. díl. V současné době (březen 2017) je pořad pravidelně vysílán každou středu večer na kanále ČT2. Nejvyšší sledovanost měl rozhovor s Dagmar Havlovou, který 12. prosince 2002 zhlédlo 894 tisíc diváků. Do března 2017 bylo odvysíláno přes 667 dílů. Několik desítek rozhovorů bylo vydáno knižně. Ve zvukové podobě na CD vyšly u vydavatelství Lotos.", "question": "Kdy byl vysílán první díl talk show Na plovárně?", "answers": ["7. ledna 1999"]}
{"title": "Tramvajová trať Liberec–Rochlice", "context": "Trať z dolního libereckého náměstí (později Gottwaldovo náměstí, dnes Soukenné náměstí, kde byla napojena na hlavní městské tratě) jižním směrem do obce, později liberecké části Rochlice na Poštovní náměstí byla uvedena do provozu na konci 19. století. Povolení ke stavbě trati nádraží – Rochlice bylo uděleno v roce 1897, stavba trati v trase z náměstí byla zahájena 3. června 1899 a 14. září 1899[2] (podle webu SPVD v září 1898) byl na trati zahájen provoz. Zpravidla po této trati jezdila linka, která pak pokračovala po trati do Růžodolu, dostavěné později, například při zavedení čísel linek v roce 1924 jezdila v takové trase linka č. 2. V roce 1944 byla v Rochlici zprovozněna nová měnírna. Téhož roku byla na náměstí v Liberci uvedena do provozu elektromagnetická výhybka. Trať byla zrušena společně s tratí do Růžodolu I, naposledy byly v provozu 31. října 1960 a do tří let bylo traťové zařízení odstraněno. Provozní délka tratě činila 2,826 km.[2] Nová trať Obnovení tramvajové trati do Rochlice je stále aktivně plánováno, zejména kvůli vytíženosti linek hromadné dopravy na rochlickému sídlišti s asi 18 000 obyvateli.[1] Již v roce 2006 měly tento projekt ve svém volebním programu pro komunální volby všechny významné politické strany. Přestože zvítězivší ODS dala v té době přednost jiným projektům, zejména sportovním areálům pro lyžařské MS v roce 2009, zastupitelstvo odsouhlasilo první variantu podoby trati. Ta by se u zastávky U Lomu oddělovala od modernizované liberecko–jablonecké trati a vedla by kolem sídliště Broumovská ulicemi Broumovskou a Krejčího. Cena se odhadovala asi na 700 milionů Kč. V témže roce primátor doufal, že by mohla být nová trať zprovozněna do roku 2011, o podobných termínech se psalo i v roce 2008.", "question": "Kolik kilometrů měla původní tramvajová trať Liberec–Rochlice?", "answers": ["2,826"]}
{"title": "Zemětřesení v Petrinji 2020", "context": "Zemětřesení v Petrinji 2020 Zemětřesení v Petrinji 2020 Zemětřesení v PetrinjiDatum 29. prosince 2020 11:19 UTC Síla 6,4 Mw Epicentrum 45°25′19″ s. š., 16°15′18″ v. d. Zasažené země Chorvatsko Chorvatsko, Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina, Slovinsko Slovinsko, Maďarsko Maďarsko Oběti 7 mrtvých, 26 zraněných Článek o zemětřesení na Wikizprávách. K zemětřesení ve středním Chorvatsku u města Petrinja došlo 29. prosince 2020 v 12:19 SEČ. Dosáhlo magnituda 6,4 a stalo se tak jedním z nejsilnějších zaznamenaných zemětřesení v dějinách Chorvatska. Zemřelo sedm lidí a přes 20 lidí utrpělo zranění.[1][2] Předtřesy O den dříve, 28. prosince, došlo v oblasti poblíž Petrinje a Sisaku ke dvěma silným předtřesům, první z nich dosáhl magnituda 5,2. O hodinu později následoval druhý, který dosáhl magnituda 4,9. Tyto otřesy způsobily v blízkých oblastech škody, ale spíše lehčího charakteru (menší praskliny ve zdech, poškození střech a komínů). Nikdo nebyl zraněn. Následně se vyskytlo několik slabých otřesů o magnitudech 1,5 až 2,5. Ty sice byly některými obyvateli poblíž epicentra pocítěny, ale kvůli své nízké síle nezpůsobily žádné škody. Hlavní otřes 29. prosince v 12:19 SEČ došlo k hlavnímu zemětřesení. Podle United States Geological Survey (USGS) i Evropsko-středozemního seismologického centra (EMSC) dosáhlo zemětřesení 6,4 Mw. Díky nízké hloubce (5 až 10 km) způsobilo velké škody a bylo pocítěno i v poměrně vzdálených zemích, mimo jiné i v Česku. Zemětřesení bylo pocítěno ve všech oblastech ČR, zejména však na jihu, blíže epicentru.[3] Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky vyzval obyvatele Česka, kteří zemětřesení pocítili, aby vyplnili Makroseismický dotazník.[4] Dotřesy Vyskytlo se několik výrazných dotřesů, jeden z nich se vyskytl hodinu po hlavním zemětřesení a dosáhl magnituda 4,4. Další zemětřesení byla zaznamenána den poté 30. prosince, a to o silách 4,8 a 4,7 Richterovy škály. Silné otřesy kolem 4,5 Mw se odehrály i v lednu. Otřesy pravděpodobně probudily seismickou oblast v Záhřebu a jejím okolí, kde se vyskytlo několik pocítěných zemětřesení, avšak nikoliv natolik silných, aby způsobila škody. Seismicita v regionu", "question": "Jakou sílu mělo zemětřesení v roce 2020 v Petrinji?", "answers": ["magnituda 6,4"]}
{"title": "Bílý dům", "context": "Dům je starý více jak 200 let, prvním prezidentem, který sídlil v Bílém domě byl John Adams, který byl druhým prezidentem USA. Výstavba Bílého domu začala 13. 10. v roce 1792 a od této doby proběhlo mnoho renovací. Poprvé byl vymalován bílou barvou po Britsko-americké válce (též válka roku 1812, druhá americká válka za nezávislost), kdy Britové Bílý dům 24. 8. 1814 podpálili. Zásadní oprava nastala v roce 1961, kdy Jacqueline Kennedyová nakoupila mnoho historických i nových bytových zařízení. Celý dům zvládla zrenovovat během jednoho roku. Vytvořila zde muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Dnes Bílý dům obsahuje i lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, solárium, vnitřní bazén a úkryt proti jaderným bombám. Nyní v něm bydlí 44. prezident USA Barack Obama. Bílý dům byl na návrh irského architekta Jamese Hobana postaven v roce 1792. Po úpravách a rozšířeních dnes zabírá plochu přes 5100 metrů čtverečních na pozemku o výměře více než sedmi hektarů. Adresa Bílého domu je: 1600 Pennsylvania Ave NW Washington, D.C. 20500 United States of America Bílý dům má 132 pokojů, tři kuchyně, 35 koupelen, 16 ložnic, 412 dveří, 147 oken, 28 krbů, 12 komínů, osm schodišť a tři výtahy. Dále pět celodenních kuchařů, 5000 návštěvníků denně a 1 825 000 návštěvníků ročně, tenisové hřiště, bowlingovou dráhu , kino, plavecký bazén a podzemní úkryt. Nejznámějším pokojem je Oválná pracovna - oficiální pracovna prezidenta USA. Na zahradě je vysazeno více než 300 druhů rostlin a přes 678 květin.", "question": "Na koho návrh byl Bílý dům postaven?", "answers": ["Jamese Hobana"]}
{"title": "Národní památkový ústav", "context": "K 1. červenci 2006 (s plným převzetím činnosti od 1. ledna 2007) přibylo územní odborné pracoviště v Lokti pro Karlovarský kraj, k 2. únoru 2006 územní odborné pracoviště v Liberci pro Liberecký kraj (které nahradilo pracoviště na Sychrově) a v Kroměříži pro Zlínský kraj. Od 1. ledna 2008 působí územní odborné pracoviště v Josefově pro Královéhradecký kraj a územní odborné pracoviště v Telči pro kraj Vysočina.[1] Ke dni 1. ledna 2013 byla vytvořena 4 nová pracoviště, územní památkové správy, do nichž byla vyčleněna správa státních kulturních památek. Současně bylo ústřední pracoviště přejmenováno na generální ředitelství. NPÚ se od 1. ledna 2013 organizačně člení na generální ředitelství v Praze (GnŘ), územní odborná pracoviště (ÚOP) v jednotlivých krajích a 4 územní památkové správy (ÚPS). Generální ředitelství řídí celkovou činnost NPÚ a v rozsahu vymezeném vnitřními předpisy přímo zajišťuje úkoly státní památkové péče. Územní odborná pracoviště zajišťují úkoly státní památkové péče v rozsahu své územní působnosti. Územní památkové správy spravují zpřístupněné kulturní památky v přímé správě NPÚ (hrady, zámky, kláštery, kostely, industriální památky). K 1. lednu 2019 byly do nově zřízeného Národního muzea v přírodě převedeny tři skanzeny (Příkazy, Vysočina, Zubrnice), které dosud spravoval NPÚ. Pracoviště a jejich umístění Petrášův palác je od roku 2001 sídlem územního odborného pracoviště v Olomouci. NPÚ, generální ředitelství zajišťuje činnost NPÚ jako celku (sídlí v Ledebourském paláci v Praze) Část odborných pracovišť a edukační odbor generálního ředitelství se na podzim 2017 přesune do domu U Voříkovských v Liliové 5 v Praze 1. Územní odborná pracoviště (+sídla): NPÚ územní odborné pracoviště v Praze – zajišťuje činnost NPÚ v hlavním městě Praze. (bývalý Purkrabský pivovar v ulici Na Perštýně v Praze)", "question": "Jaká je zkratka Národního památkového ústavu?", "answers": ["NPÚ"]}
{"title": "Španělsko", "context": "To se později projevilo v ekonomickém zaostávání Španělska za vyspělými zeměmi západní Evropy. Velkou vinu na tom neslo také nastolení absolutistického systému vlády, který podvazoval hospodářskou i politickou aktivitu měšťanstva, což se projevilo především po potlačení povstání vnitrozemských kastilských měst, které probíhalo v letech 1520–1521 a do historie vstoupilo pod názvem povstání komunérů. Španělskému hospodářství neprospělo ani vyhnání morisků (pokřtěných Maurů) v letech 1609–1614. Za vlády Filipa III. (1598–1621) se projevil hospodářský úpadek země naplno. Řemeslná výroba se nerozvíjela, nevznikaly tu ani manufaktury jako v Anglii a Nizozemí. Přitom na poloostrově byl například dostatek kvalitní suroviny na výrobu sukna, neboť v Andalusii se hojně chovaly ovce. Obchodní transakce byly podřízeny vysoké dani, tzv. alcabale. Důsledky hospodářského úpadku Španělska se v politické oblasti projevily během třicetileté války. Španělsko do ní vstoupilo ještě jako první mocnost Evropy, ale na jejím konci již bylo jen druhořadým evropským státem. Při nájezdech berberských (barbarských) pirátů ze Severní Afriky v 16. až 19. století byly statisíce obyvatel Španělska odvlečeny do otroctví. Mezi piráty bylo mnoho Maurů, kteří se tak mstili za své vyhnání ze Španělska po dobytí maurské (arabské) Granady roku 1492. Do čela severoafrických pirátů se počátkem 16. století postavil obávaný turecký pirát Chajruddín Barbarossa. V roce 1571 byla spojená turecko-alžírská flotila poražena Španěly a jejich spojenci v krvavé bitvě u Lepanta, ale během několika let získali piráti svou převahu ve Středomoří zpět. Pobřeží Itálie, Španělska a středomořských ostrovů bylo prakticky vylidněno, obyvatelé byli odvlečeni do otroctví nebo uprchli do hor, do otroctví byl unesen i mladý Miguel de Cervantes a několik let žil jako otrok v Alžíru, než byl vykoupen svou rodinou. Definitivní konec pirátství v Severní Africe nastal až roku 1830 po dobytí Alžíru Francouzi. Kosmopolitnost společnosti Pyrenejského poloostrova byla po vyhnání Morisků a židů zničena, ale mnoho pozůstatků z mnoha národností a kultur zůstává ve španělské hudbě, architektuře, jídle a v mnoha dalších věcech. === 18. století === Roku 1700 zemřel poslední španělský král z rodu Habsburků Karel II., aniž by zanechal mužského dědice. Následně vypukly války o dědictví španělské (1701–1714), do nichž se zapojily všechny tehdejší evropské mocnosti s výjimkou Švédska, Ruska a Osmanské říše. O španělskou korunu usilovali především rakouští Habsburkové a francouzští Bourboni.", "question": "Co se projevilo v politické oblasti ve Španělsku během třicetileté války?", "answers": ["Důsledky hospodářského úpadku"]}
{"title": "Ozon", "context": "Ozon (z řeckého ο, ozó, voním) racionální chemický název trikyslík je alotropní modifikace kyslíku. Kromě obvyklých dvouatomových molekul O2 se kyslík vyskytuje i ve formě tříatomové molekuly jako ozon O3. Za normálních podmínek je to vysoce reaktivní plyn modré barvy a charakteristického zápachu s mimořádně silnými oxidačními účinky. Při teplotě -112 °C kondenzuje na kapalný tmavě modrý ozon a při -193 °C se tvoří červenofialový pevný ozon. Molekuly ozonu sestávají ze tří atomů kyslíku namísto dvou, které tvoří molekuly stabilního běžného kyslíku. Molekula ozonu je lomená a úhel, který svírají vazby mezi atomy kyslíku, je 116,8°. Jak naznačují mesomerní strukturní vzorce (viz infobox), představující mezní elektronové konfigurace této molekuly, je na prostředním atomu kladný náboj, zatímco na obou krajních je záporný náboj poloviční velikosti. Díky tomu a svému lomenému tvaru má molekula značný dipólový moment. Přítomnost dipólového momentu přispívá k zesílení van der Waalsových mezimolekulových přitažlivých sil a spolu s vyšší hmotností molekuly ke snížení těkavosti ozonu ve srovnání s kyslíkem. Ozon vzniká působením elektrických výbojů nebo krátkovlnného ultrafialového záření (například UV-C) na molekuly obyčejného kyslíku, přičemž tato reakce probíhá ve dvou stupních. V prvním dodaná energie rozštěpí dvouatomovou molekulu dikyslíku na dva atomy, tedy na dva vysoce reaktivní jednoatomové radikály, které se okamžitě spojí s další molekulou dikyslíku za vzniku ozonu: O2 + hν → 2 O, O2 + O → O3. Při normální teplotě a tlaku je ozon namodralý plyn s intenzivním pachem, který člověk registruje při koncentraci menší než 0,1 ppm (citlivost se liší podle jedince). Při ochlazování se nejprve přeměňuje na tmavě modrou kapalinu, a posléze v tmavě modrou pevnou látku. Ozon je silné oxidační činidlo. Je nestabilní a reakcí 2O3 → 3O2 se rozkládá na obyčejný kyslík. Průběh reakce se zrychluje se stoupající teplotou a stoupajícím tlakem. Přeměnu ozonu na kyslík urychlují také některé chemické sloučeniny a radikály, například atomy fluoru a chloru (viz heslo ozonová vrstva). Ve vysokých koncentracích je jedovatý. Protože v lidském těle způsobuje tvorbu volných radikálů, je pro člověka a některé živočichy karcinogenní.[zdroj? ] U řady druhů bakterií byla pozorována při nízkých koncentracích i mutagenicita ozonu, ve vyšších koncentracích ozon mikroorganismy zabíjí.[zdroj? ] Opakem životu prospěšného ozonu ve stratosféře je tzv. přízemní neboli troposférický ozon, vyskytující se těsně nad zemským povrchem. Tento plyn je lidskému zdraví nebezpečný, působí dráždění a nemoci dýchacích cest, zvyšuje riziko astmatických záchvatů, podráždění očí a bolest hlavy.", "question": "Jaká je barva kapalného ozonu?", "answers": ["tmavě modrou"]}
{"title": "Exekutorská komora České republiky", "context": "Exekutorská komora České republiky se sídlem v Praze je stavovskou organizací profesní samosprávy sdružující soudní exekutory. Členství v ní je pro všechny soudní exekutory jmenované ministrem spravedlnosti povinné. Vykonává samosprávu soudních exekutorů a dohled nad jejich úřední činností, jako taková by měla garantovat kvalitu exekucí a dalších právních služeb poskytovaných soudními exekutory. Organizace Exekutorské komory ČR je upravena v exekučním řádu. Původně sídlila jen v Brně, od října 2012 měla zřízenou pobočku v Praze a od 1. ledna 2013 se její sídlo v souvislosti s novelizací exekučního řádu přesunulo do Prahy úplně, přičemž v Brně zůstala pobočka. Exekutorská komora ČR vydává časopis Komorní listy. Jedná se o odborné periodikum vycházející čtyřikrát ročně, jehož hlavní obsahovou náplní jsou odborné články a příspěvky zabývající se problematikou exekuční činnosti. Komorní listy byly zapsány na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR. sněm prezidium prezident revizní komise zkušební komise kárná komise kontrolní komise Prezidentkou Exekutorské komory ČR je Mgr. Pavla Fučíková, viceprezidentem JUDr. Vladimír Plášil. Dalšími členy prezidia jsou Mgr. Petr Polanský, Mgr. Martin Tunkl a Mgr. Jan Mlynarčík. Seznam prezidentů Exekutorské komory ČR JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D. (2001–2009) JUDr. Jana Tvrdková (2009–2012) Mgr. Ing. Jiří Prošek (2012–2014) Mgr.. David Koncz (2014–2015) Mgr. Pavla Fučíková (od 2015) Exekutorská komora ČR dle ustanovení § 7 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, vykonává dohled nad činností exekutora, nad řízením činnosti exekutorského úřadu a nad dodržováním povinností stanovených exekutorovi zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.", "question": "Ve kterém městě je sídlo Exekutorské komory České republiky?", "answers": ["v Praze"]}
{"title": "Černý čaj", "context": "Černý čaj je čaj, který prochází delší oxidací (někdy se nesprávně mluví o fermentaci[zdroj? ]) než zelený čaj, oolong (polozelený) nebo bílý čaj. Ale všechny tyto typy jsou vyráběny z lístků Camellia sinensis. Černý čaj má silnější vůni než ostatní méně oxidované čaje. V Číně je černý čaj známý pod názvem červený čaj (čínsky 紅,(čínsky pchin-jinem hóngchá); japonsky kóča 紅; korejsky hongcha), který více vystihuje barvu čaje. Pod názvem černý čaj se v Číně spíše setkáme s tradičním puerhem. Tím se Čína liší od západního světa, kde se \"červeným čajem\" rozumí spíše jihoafrický rooibos. Zatímco zelený čaj ztrácí většinou své aroma během jednoho roku, černý čaj si udrží svou vůni po několik let. To byl také důvod, proč byl dlouho využíván v obchodu a v Mongolsku, Tibetu a na Sibiři byl až do devatenáctého století využíván jako měna. Od doby dynastie Tchang byl černý čaj namočený v horké vodě používán jako barvivo na látku pro nižší třídu obyvatelstva, která si nemohla dovolit kvalitnější barvy na oblečení. Černý čaj byl jediný čaj známý západnímu světu. Ačkoliv popularita zeleného čaje postupně roste, černý čaj stále zaujímá více než devadesát procent čaje prodaného na Západě. == Výroba černého čaje == Po sklizni se listy nejprve nechají zavadnout pomocí proudění vzduchu. Poté se černé čaje zpracovávají jednou z následujících cest. CTC (drcení, řezání, stočení) je metoda používaná pro čajové listy nižší kvality, které končí v čajových sáčcích a je prováděna strojově. Klasické zpracování je prováděno jak mechanicky, tak ručně. Používá se pro čaje vyšší kvality. Listy zůstávají vcelku a přesný postup se liší podle druhu čaje. Dále se nechají čajové listy za kontrolované teploty a vlhkosti oxidovat. Úroveň oxidace určuje kvalitu čaje. Poté jsou listy usušeny, aby se zabránilo další oxidaci. Nakonec jsou listy roztříděny do tříd podle svojí velikosti (celé listy, zlomené a prach). Rozdělení se obvykle provádí pomocí sít. Čaj může být poté dále tříděn podle dalších kritérií.Čaj je poté připraven k balení. == Externí odkazy == Slovníkové heslo černý čaj ve Wikislovníku", "question": "Jaký čaj byl jediný známý západnímu světu?", "answers": ["Černý"]}
{"title": "Michal Hrůza", "context": "Michal Hrůza (* 31. srpna 1971, Turnov) je český zpěvák a zakládající člen skupiny Ready Kirken. Hudbě se začal věnovat na střední vojenské škole, kde byl členem školní hudební skupiny a kde hrál amatérské divadlo. Po maturitě založil punk rockovou kapelu Brambory a hard rockové trio 51. chvíle. V roce 1993 se odstěhoval do Pardubic, kde hrál tři roky ve skupině Anachronic. V roce 1996 založil skupinu Ready Kirken, s kterou natočil pět hudebních alb a napsal pro ni více než padesát písní a textů. Jeho skladba pro Anetu Langerovou Voda živá byla v letech 2005 a 2006 hitem roku. V roce 2006 byl z kapely vyloučen a tak stál u zrodu jeho nové skupiny Kapely Hrůzy. Natočil album Bílá velryba (2007), Napořád (2009) a Noc (2012). Podílel se i na hudbě k filmu Lidice (2011) a filmu Martin a Venuše (2012). Je autorem i mnoha televizních znělek (seriál Vyprávěj, Mazalové, Mistr E). == Zdravotní stav == Dne 17. července 2014 při potyčce v ostravské Stodolní ulici utrpěl vážný úraz hlavy provázený krvácením do mozku, po němž zůstal v bezvědomí. Téhož dne byl operován v Městské nemocnici v Ostravě, od té doby do 30. července byl v umělém spánku. Událost je kvalifikována jako těžké ublížení na zdraví, dvojici zadržených mladých studentů z Ostravy za ně hrozí 5 až 12 let vězení. Mladíci, jejichž rvačce chtěl zpěvák zabránit, byli obviněni z vydírání a výtržnictví a následně vzati do vazby. == Diskografie == 1996 Ready Kirken 2001 Vlny 2002 Čekal jsem víc 2004 Krasohled 2006 Asi se něco děje 2006 12 NEJMichal Hrůza a KAPELA HRŮZY: Bílá velryba (2007) Napořád (2009) film Lidice (2011) Noc (2012) film Martin a Venuše (2012) Den (2014) píseň k filmu Zakázané uvolnění (2014) Padesátka - pro film Padesátka (2015) Sám se sebou (2017) V Rudolfinu - Live (2018) píseň Za 100 let píseň k filmu Ten, kdo tě miloval (společně s ním zpěvačka Anna K) == Reference == http://revue.idnes.cz/michal-hruza-c9g-/lidicky.aspx?c=A170524_143501_lidicky_zar == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Michal Hrůza ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michal Hrůza Oficiální stránky", "question": "Jak se jmenuje zakládající člen skupiny Ready Kirken?", "answers": ["Michal Hrůza"]}
{"title": "Oakland", "context": "Oakland je město ve státě Kalifornie (USA) a hlavní město okresu Alameda. Bylo založeno v roce 1852 a nachází se na východním pobřeží Sanfranciského zálivu. Přístav v Oaklandu je třetí největší na západním pobřeží USA. Na území města se nachází mezinárodní letiště a prochází jím důležitá železniční trať společnosti Amtrak. Ve městě žil spisovatel Jack London a také zde vznikla známá punkrocková kapela Green Day. == Demografie == Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 390 724 obyvatel. === Rasové složení === 34,5 % Bílí Američané 28,0 % Afroameričané 0,8 % Američtí indiáni 16,8 % Asijští Američané 0,6 % Pacifičtí ostrované 13,7 % Jiná rasa 5,6 % Dvě nebo více rasObyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 25,4 % populace.Etnické složení města prošlo v posledním století velkými proměnami. Podíl bělochů poklesl z 95,3 % v roce 1940 na 25,9 % v roce 2010. Podíl černochů se zvyšoval až na 47 % v roce 1980, ale v poslední době dochází ke gentrifikaci a černoši se stěhují jinam. V současné době tvoří černoši, nehispánští běloši a Hispánci po jedné čtvrtině obyvatel. V souvislosti s příchodem černochů si Oakland vybudoval pověst jednoho z nejnebezpečnějších měst v USA. Na tom se v posledních dekádách mnoho nezměnilo. V roce 2011 byl Oakland na prvním místě v počtu loupeží a krádeží motorových vozidel na hlavu. V počtu vražd byl na šestém místě. == Sport == V Oaklandu sídlí tým amerického fotbalu Oakland Raiders hrající NFL a baseballový tým Oakland Athletics hrající MLB a tým Golden State Warriors hrající basketbalovou NBA. == Galerie == == Partnerská města == == Odkazy == === Reference === === Související články === Kalifornie Sanfranciský záliv === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Oakland ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky", "question": "Jak se nazývá hlavní město okresu Alameda?", "answers": ["Oakland"]}
{"title": "Estonská vlajka", "context": "Vlajka Estonska je horizontální trikolóra tří barev: modré, černé a bílé. Poměr stran vlajky je 7:11. Barvy estonské vlajky symbolizovaly v původní verzi nebe (modrá barva), zemi (černá) a sníh (bílá), později však byly vykládány i odlišně. Prezidentská vlajka je státní vlajka doplněná velkým státním znakem. == Historie == Území dnešního Estonska bylo osídleno již v 1. století. V roce 1212 dobyli pevnost Toompea v dnešním Tallinnu Dánové a země se tak dostala pod jejich vliv. V roce 1219 bylo severní Estonsko připojeno k Dánsku a zbytek země ovládl řád livonských rytířů, který v roce 1237 spojil své území s územím řádu německých rytířů. Během livonských válek (1558–1583) bylo území rozděleno mezi Švédsko a Kuronsko. Po Severní válce (1721) připadlo Estonsko Rusku, které ho rozčlenilo na Estonskou (ve zdroji chybně uvedena Kuronská) na severu dnešního Estonska a Livonskou (dnešní jižní Estonsko) gubernii a začalo užívat ruskou vlajku. 29. září 1881 bylo založeno v Tartu studentské sdružení Vironia (viz historický kraj Virumaa). Při této příležitosti byla poprvé vyvěšena modro-černo-bílá vlajka, shodná se současnou estonskou vlajkou. Barvy symbolizovaly nebe, zemi a sníh. Tato vlajka díky pokrokovým myšlenkám sdružení znárodněla a stala se symbolem boje za nezávislost. V roce 1896 byla zakázána ale po bolševické revoluci (7. listopadu 1917), oddělení Estonska od Ruska (28. listopadu 1917) a vyhlášení nezávislosti (24. února 1918) byla (až) 27. června 1922 uzákoněna státní vlajkou. Poměr stran byl stanoven na 7:11. Barvy ale byly vykládány odlišně: modrá symbolizovala vzájemnou důvěru a věrnost, černá předchůdce Estonců a bílá touhu po svobodě.21. června 1940 obsadila sovětská vojska na základě smlouvy s hitlerovským Německem Pobaltí. O den později byla připojena nově vzniklá Estonská sovětská socialistická republika k Sovětskému svazu a zavedena nová vlajka svazové republiky podle vzoru sovětské vlajky a použití dosavadní vlajky bylo zakázáno. Nová vlajka byla tvořena červeným listem o poměru 1:2 se žlutým srpem a kladivem v horním rohu, nad kterým byly žluté iniciály ENSV (estonsky Eesti Nõ Sotsialistlik Vabariik).", "question": "Jaké tři barvy jsou na vlajce Estonska?", "answers": ["modré, černé a bílé"]}
{"title": "Dějiny filmu", "context": "Byl to přístroj s objektivem, který promítal obraz z fólie na stěnu s jednoduchým zdrojem světla (např. svíčkou). 1824 – vynález Thaumatropu (první verze optického klamu, který využíval konceptu Persistence of Vision, poprvé uvedeném ve vědeckém. článku Petera Rogeta), který pojmenoval anglický lékař Dr. John Ayrton Paris. 1831 – objev zákonu elektromagnetické indukce anglickým vědcem Michaelem Faradayem, princip k výrobě elektřiny a pohánění motorů a ostatních strojů (včetně filmových technik). 1832 – vynález Fantaskopu (nebo také Phenakistiscop) vytvořeným belgickým vynálezcem Josephem Plateau. Zařízení, které simulovalo pohyb. Série nebo sekvence samostatných obrázků zobrazující různé fáze činnosti, jako např. žonglování nebo tance, byly uspořádány po obvodu nebo na okraji drážkovaného kotouče. Když byl kotouč umístěn před zrcadlo a točil s ním, mohl divák při pohledu skrz otvory vidět \"pohybující\" se obraz. 1834 – vynález a patent dalšího stroboskopického přístroje, Daedalum (v roce 1867 Američanem Williamem Lincolnem přejmenovaným jako Zoetrope), britským vynálezcem Williamem George Hornerem. Představoval dutý rotační válec (či válec s klikou) se sekvenčními fotografiemi, kresbami nebo ilustracemi na vnitřní straně pravidelně rozmístěnými do úzkých drážek, kterými divák pozoroval \"pohybující\" se kresby. 1839 – zrození fotografie s komerčně nezávislé daguerrotypie. (způsob fotografování na stříbrné či měděné plechy) zásluhou francouzského malíře a vynálezce Jacques-Louis Daguerre Mandeeho. 1841 – patentování kalotypie (nebo také talbotypie, proces pro tisk fotografií na negativní vysoce kvalitní papír) britským vynálezcem Williamem Henry Fox Talbotem. 1861 – vynález Kinematoskopu, patentovaným Američanem Sellersem Colemanem, zlepšující rotující lopatkové stroje zobrazující (ručně zalomenou) sérii stereoskopických snímků na skleněnou desku, postupně byl namontovaný na do bedny. 1869 – rozvoj celuloidu Johnem Wesley Hyattem, patentovaném v roce 1870 a ochranou známkou v roce 1873 – později byl využit jako základ fotografického filmu. 1870 – První demonstrace Phasmotropu (nebo Phasmatropu) Henrym Renno Heylem ve Filadelfii, USA, na které představil v rychlém sledu statické fotografie nebo fotografie tanečníků a vytvořil tak iluzi pohybu. 1877 – vynález praxinoskopu francouzským vynálezcem Charlesem Emile Reynaudem. Byl to \"projektor\" se zrcadlícím se bubnem, který vytvářel iluzi pohybu a byl podobným zařízením jako Zoetrope. Veřejné demonstrace praxinoscopu byly promítány v roce 1890 s projekcí \"filmů\" trvajících 15 minut v jeho pařížském Theatre Optique. 1879 – Thomas Alva Edison uskutečnil první veřejnou výstavu účinné žárovky, později využitou ve filmových projektorech. Obraz je nejjednodušší a všeobecně nejsrozumitelnější způsob sdílení zkušeností a zážitků. Od nejranějších časů lidé usilovali o zobrazení nejen světa, ale světa v pohybu.", "question": "Kdo si nechal patentovat Kinematoskop?", "answers": ["Sellersem Colemanem"]}
{"title": "Hiragana", "context": "Hiragana (ひ – hiragana, 平 – zápis v kandži) je jedno ze dvou (druhým je katakana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku a ne pouhou hlásku, i když jsou zde znaky i pro A, I, U, E a O), sestávající ze 46 symbolů (45 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky. Obě abecedy se svým systémem a řazením velice podobají, liší se však způsobem užití. Odlišný je i původ obou abeced: hiragana vznikla zjednodušením celých znaků kandži, kdežto katakana vychází pouze z částí jednotlivých znaků kandži. Hiragana byla kodifikována roku 1946, kdy došlo ke zjednoznačnění přiřazení jednotlivých symbolů ke zvukům a dva symboly (wi, we) byly označeny za zastaralé. Tato slabičná abeceda vznikla v 9. století za přispění buddhistického kněze Kúkaie (774–835). Jednotlivé symboly vznikly zjednodušením celých (hira znamená v japonštině \"celkový\") čínských znaků kandži (na rozdíl od katakany, která vznikla zjednodušením pouze částí čínských znaků), u kterých již předtím došlo k desemantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky hiragany jsou složitější a na psaní obtížnější než znaky katakany. Nedlouho po svém vzniku bylo toto písmo nazýváno také onnade (ženská ruka) - psaly jím totiž převážně ženy (muži používali katakanu a kandži), jimž nebylo umožněno učit se znakům kandži, které byly považovány za příliš složité. Díky zavedení hiragany tak vzniklo spousta literárních děl z rukou žen z období Heian. slova japonského původu, pro která neexistují znaky kandži gramatická slova (předpony, přípony, částice, koncovky) knížky pro malé děti (japonské děti. se hiraganu učí jako první ze tří japonských písem: hiragana, katakana, kandži) soukromé dopisy furigana (malé znaky hiragany, které v knihách pro začínající čtenáře naznačují výslovnost složitých znaků kandži) okurigana (hiraganový znak následující za kandži). Tabulka ukazuje, jak se znaky hiragany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr. Pořadí tahů i směr se musí bezpodmínečně dodržovat, jinak může dojít k chybnému čtení. kana katakana kandži Další související články hentaigana man'jógana Japonsko japonština seznam různých písem furigana čekošiki rómadži hebonšiki rómadži Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska.", "question": "Kdy byla hiragana kodifikována?", "answers": ["roku 1946"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci).", "question": "Kolik lidí navštívilo Měsíc?", "answers": ["dvanáct"]}
{"title": "Jehlan", "context": "} je obsah podstavy a : : : v : : : : {\\displaystyle v\\,\\! } výška. Povrch jehlanu se vypočítává jako součet obsahu základny a obsahu jednotlivých trojúhelníkových stěn - jejich počet je dán počtem stran základny. : : : S = P + Q : : : {\\displaystyle S=P+Q\\,} , kde : : : P : : {\\displaystyle P} je obsah podstavy a : : : Q : : {\\displaystyle Q} je obsah pláště. Na výše uvedených vzorcích je zajímavé, že pokud budu vrchol jehlanu posunovat v rovině rovnoběžné s rovinou základny, nemění se objem (obsah podstavy i výška zůstávají stejné), ale pouze povrch - ten může při posouvání vrcholu \"dostatečně daleko\" v dané rovině růst nad všechny meze. Jehlan nemůže nikdy být středově souměrný. Jehlan je osově souměrný pouze tehdy, je-li základna středově souměrná a průmět vrcholu jehlanu do roviny základny je shodný se středem souměrnosti základny (laičtěji: vrchol jehlanu musí ležet \"kolmo nad středem souměrnosti základny\".). Osou souměrnosti je v takovém případě spojnice vrcholu se středem souměrnosti základny.", "question": "Může být jehlan středově souměrný?", "answers": ["Jehlan nemůže nikdy být středově souměrný."]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "I přes nesouhlas rodiny se v červnu 1876 Berta za Artura tajně provdala a oba odjeli do Gruzie, na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Jekateriny Dadiani z Mingrelie. Finanční prostředky získávali především vyučováním v tamních šlechtických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a Berlíně. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce a Berta zde poznala velké a zbytečné utrpení. Tato doba byla začátkem její nové filosofie; zbytečné utrpení, přinášené válkou, začalo být zlem, proti kterému je třeba se postavit. V roce 1885 se vrátili zpátky do Vídně, došlo k usmíření s rodinou a návratu do rodinného zámku Harmannsdorf v Dolních Rakousích. Na dva roky (1886-1888) opět odcestovali do Paříže, kde byli jako uznávaní publicisté vítáni mezi literáty a intelektuály. V roce 1889 Berta von Suttnerová vydala román Die Waffen nieder! (v češtině Odzbrojte!, v angličtině vydáno jako Lay Down Your Arms, 1892). Suttnerová znala válečné dějiny i historii Královéhradecka a v knize mj. popisuje dění v kraji těsně po velké bitvě u Hradce Králové v r. 1866.", "question": "Jak se jmenoval román, který v roce 1889 vydala Bertha von Suttner?", "answers": ["Die Waffen nieder"]}
{"title": "Max Brod", "context": "V Tel Avivu – v té době již ve státu Izrael – v roce 1968 zemřel. === Pražské adresy === 1884 (27. května): rodný dům, Haštalská čp. 1031/25. V únoru 2011 byla na budově odhalena pamětní deska s textem 27.5.1884 zde se narodil Max Brod, spisovatel, propagátor české kultury, nejlepší přítel Franze Kafky. Zemřel v Tel Avivu 20.12.1968. Slavnostního aktu se zúčastnil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a velvyslanci Izraele, Německa a Rakouska.školní docházka – 1890–? : Piaristická kolej, Panská školní docházka ? –1902: Německé gymnázium, Štěpánská – zde maturoval. školní docházka – 1902–1907: Německá Karlo-Ferdinandova univerzita – studium práva, zde se v roce 1902 seznámil s Franzem Kafkou. kdy? : Dům U Mladých Goliášů, Skořepka čp. 527/1 – zde se Franz Kafka 13. července 1912 seznámil se svou budoucí snoubenkou Felice Bauer : Skořepka čp. 1056 11. března 1913: Biskupská čp. 1065 16. února 1914: Elišky Krásnohorské čp. 897 18. září 1914–1938: Břehová čp. 208/8. == Literární a publikační činnost == Na rozdíl od Kafky byl Brod od počátku úspěšným autorem. Jeho první román a v pořadí již čtvrtá kniha, Schloss Nornepygge (česky Zámek Nornepygge), vydaný v roce 1908, kdy bylo Brodovi dvacet čtyři let, byl veřejností nadšeně přijat. V Berlíně, centru tehdejší německé kultury, byla kniha vysoce oceněna jako významný příklad expresionismu. Za jeho nejvýznamnější knihu je považován román Wachposten (česky Hlídka), jehož spoluautor je pravděpodobně samotný Franz Kafka[zdroj? ], který v té době pracoval na své knize Proces. I další díla zaznamenala velký ohlas a Brod se záhy v německých jazykových oblastech proslavil. S Franzem Kafkou se Brod setkal poprvé v říjnu 1902, když ve studentském spolku přednášel o Arthuru Schopenhauerovi. Brod a Kafka, v té době rovněž student Německé univerzity v Praze, se spřátelili a scházeli se často, téměř denně. Na návštěvě u Maxe Broda se Kafka také setkal s jeho příbuznou a svou pozdější snoubenkou Felice Bauerovou. Max Brod patřil k nejbližším osobám Kafkova života. Byl mu oporou, povzbuzoval jej v literární tvorbě a snažil se mírnit jeho duševní krize. Pomáhal mu publikovat jeho texty. Kafka a Brod zůstali blízkými přáteli až do Kafkovy smrti v roce 1924. Než Kafka zemřel, ustavil ve své závěti, že jeho dosud nepublikovaná díla mají být zničena. Vykonavatelem poslední vůle určil Broda. Ten se však rozhodl Kafkovu pozůstalost vydat. Od roku 1925 začal Brod publikovat Kafkova díla z pozůstalosti, mj. romány Amerika (česky Amerika), Das Schloss (česky Zámek) či Der Prozess (česky Proces). V následujících třech desetiletích vydal šest svazků Kafkovy tvorby a jeho biografii.", "question": "Byl Kafka od počátku úspěšným autorem?", "answers": ["Na rozdíl od Kafky byl Brod od počátku úspěšným autorem."]}
{"title": "Vápník", "context": "K dalším vápenatým sloučeninám patří organické komplexy. Zcela zvláštní skupinu organických vápenatých sloučenin tvoří organokovové sloučeniny. Vápník patří mezi biogenní prvky, které jsou nezbytné pro všechny živé organismy. V tělech obratlovců je základní součástí kostí a zubů, nachází se ale i ve svalech, krvi a dalších tělesných tkáních. Tvrdé schránky – škeble a mušle rozmanitých tvarů a velikostí chránící těla různých mořských i sladkovodních plžů a mlžů jsou tvořeny z velké části především sloučeninami vápníku. Mohutné korálové útesy, které po staletí vytvářejí mořští polypi z třídy korálnatců, jsou zbytky vápenitých koster těchto uhynulých živočichů. V naší přírodě se nejčastěji setkáme s hlemýždi, které jejich vápenitá ulita chrání před predátory. Vápník je nejhojněji se vyskytujícím minerálem v lidském těle. Hraje zcela nezastupitelnou roli pro zachování zdraví našich kostí.V lidské potravě představuje vápník velmi podstatnou složku. Mimo jiné napomáhá také správné funkci srdce, svalů a nervové soustavy a přispívá ke srážení krve. 99% veškerého vápníku přítomného v lidském těle je obsaženo v kostech a zubech, zbývající 1%, se nachází v krvi a měkkých tkáních. Protože je vápník nezbytný pro zdravý vývin a růst kostí a zubů, je důležité, aby se pravidelně vyskytoval především v jídelníčku dětí a mládeže. Důležitý přitom není pouze dostatek samotného vápníku, ale i vitaminu D, který pomáhá při ukládání vápníku do kostní hmoty. Distribuci a využití vápníku řídí některé hormony štítné žlázy a příštitných tělísek. Pro využití vápníků je důležitý i prvek hořčík. Nedostatek některého z těchto faktorů je příčinou onemocnění křivice neboli rachitidy. U Nedostatek vápníku, resp. vitamínu D v dětství je podezřelý jako jeden z možných faktorů vyvolávající později roztroušenou sklerózu.", "question": "Proč je důležité, aby se vápník pravidelně vyskytoval v jídelníčku dětí?", "answers": ["Protože je vápník nezbytný pro zdravý vývin a růst kostí a zubů"]}
{"title": "Josef Mengele", "context": "Roku 1932, ve věku 21 let, vstoupil do Stahlhelm, Bund der Frontsoldaten (Ocelová helma, Svaz frontových vojáků). Tato organizace byla včleněna do SA roku 1939, ale vystoupil z ní krátce poté, kvůli zdravotním potížím. O členství v Nacistickém spolku zažádal roku 1937 a už v roce 1939 vstoupil do SS. Roku 1939 se oženil s Irenou Schoenbeinovou. Od roku 1938 do roku 1939 sloužil půl roku u speciálně cvičeného pluku Gebirgsjäger (Horských jednotek). Roku 1940 byl přeložen do záložního doktorského sboru a poté sloužil v jednotce Waffen-SS, mezinárodní divize SS s krycím názvem Wiking. V roce 1942 byl zraněn na ruské frontě, prohlášen za neschopného boje a povýšen na hauptsturmführera (kapitána). Získal také Železný kříž prvního řádu a Železný kříž druhého řádu za statečnost v boji. Jeho Železný kříž první třídy byl udělen za SS-OStuf. Pod nepřátelskou palbou vytáhl dva členy posádky z hořícího tanku, čímž zachránil jejich životy. Mezi jeho další vojenská ocenění patří Medaile za zranění a Medaile za péči o německý národ. == Osvětim == Jeho dalším působištěm byla Osvětim, kde vystřídal jiného doktora, který onemocněl. Dne 24. května 1943 se stal vedoucím doktorem v úseku BIIe (cikánský tábor) koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. V srpnu 1944 byl tento táborový úsek zlikvidován a všichni zajatci zplynováni.", "question": "Jaké národnosti byl Josef Mengele?", "answers": ["německý"]}
{"title": "Europa (měsíc)", "context": "Oblak neutrálně nabitých částic se podařilo detekovat jak sondou Cassini tak i sondou Galileo. Z měření vyplynulo, že torus Europy má více částic (atomů a molekul) než torus, který obklopuje vulkanický měsíc Io. Modely předpovídají, že téměř každý atom nebo molekula v torusu Europy je nakonec ionizována, což tvoří významný zdroj plazmatu v magnetosféře Jupiteru.Měření teploty povrchu naznačují, že Europa vykazuje podobně jako jiná tělesa sluneční soustavy, změnu teplot s rostoucí zeměpisnou šířkou. V oblasti rovníku dosahují teploty okolo -160 °C, v oblastech pólů klesají až na -220 °C. == Oběžná dráha == Europa obíhá okolo Jupiteru ve vzdálenosti 670 900 km. Jedná se o druhý nejvnitřnější z Galileových měsíců Jupiteru, jeho oběžná dráha leží mezi drahami měsíce Io a Ganymed. Včetně malých (známých) měsíců je Europa šestým měsícem v pořadí od Jupiteru. Její rotace kolem Jupiteru je v oběžné rezonanci v poměru 2:1 s měsícem Io a 1:2 s Ganymedem, což znamená, že stihne vykonat dva oběhy kolem planety, než Ganymed jednou oběhne Jupiter. Vzájemná rezonance pomáhá udržet sklon oběžné osy, který je 0,009, a současně pomáhá generovat vnitřní teplo potřebné pro možnou sopečnou činnost měsíce. === Rotace === Oběh Europě trvá 3,551181 dne při průměrné rychlosti 13,740 km/s. Podobně jako ostatní Galileovy měsíce či pozemský Měsíc obíhá i Europa vzhledem k planetě stále stejnou stranou a Europa má vázanou rotaci. == Možný život == Vnitřní oblasti Europy jsou v současnosti považovány za nejžhavějšího kandidáta na objevení mimozemského života ve sluneční soustavě. Život by mohl existovat v případném oceánu pod ledovou krustou, kde by se mohl vyvinout a adaptovat na podmínky bez slunečního světla podobně jako některé organismy na dně oceánů na Zemi v oblasti černých kuřáků či jezera Vostok.", "question": "Jak se jmenuje měsíc planety Jupiter, který je druhý nejbližší a současně nejmenší z Galileovských měsíců?", "answers": ["Europa"]}
{"title": "Phobos (měsíc)", "context": "Phobos (měsíc) Tento článek obsahuje substituovaný infobox.Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho převedete na standardní šablonu. Phobos Marsovy měsíce:Phobos Phobos na snímku sondy Mars Reconnaissance Orbiter z 23. března 2008 Objev Objevitel Asaph Hall Datum objevu 17. srpna 1877 Předběžné označení žádné Definitivní označení Mars I Elementy dráhy(Ekvinokcium J2000,0) Velká poloosa 9 380 km 0,000 063 AU Excentricita 0,0151 Pericentrum 9 522 km Apocentrum 9 238 km Perioda (oběžná doba) 0,319 dne Sklon dráhy k rovníku 1,093° Fyzikální charakteristiky Rozměry 27,0×21,6×19,8 (22,2 ± 0,30) km Gravitační parametr 0,000 713 8 ± 0,000 001 9 km3/s2 Hmotnost (1.070 ± 0,085)×1016 kg Průměrná hustota 1,876 ± 0,020 g/cm3 [1] Gravitační zrychlení 0,0019 až 0,0084 m/s2( 0,00058g) Úniková rychlost 0,011 km/s Perioda rotace 7,66 h (vázaná rotace) Sklon rotační osy ~ 0° Albedo 0,071 ± 0,012 Povrchová teplota – min – průměr – max —~ − °C, tj. ~ 233 K — Charakteristiky atmosféry Atmosférický tlak neměřitelný Složení atmosféry Vodní pára ? stopy Phobos, též psáno Fobos (z řeckého Φ, česky Děs), je vnitřním a větším ze dvou známých měsíců planety Marsu. Objev Phobos objevil 17. srpna 1877 Asaph Hall,[2] pouhých šest dní po objevu prvního měsíce Marsu, Deimosu. Objev byl zveřejněn 18. srpna téhož roku. Je zajímavé, že existenci měsíců Marsu předpověděl již Johannes Kepler v roce 1610. Předpověď měsíce Phobos byla založena na dostupných znalostech 17. století, že Venuše nemá žádný měsíc, Země má jeden a Jupiter čtyři. Z této posloupnosti se vyvozovalo, že Mars musí mít měsíce dva a že se mezi Marsem a Jupiterem ukrývá ještě jedna planeta se třemi měsíci.[2] Z toho důvodu se pravděpodobně dostala dvojice měsíců i do knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty z roku 1726 popisující objev dvou měsíčků Marsu hvězdáři vymyšlené země Laputa.[2]", "question": "Jak se nazývá vnitřní měsíc planety Mars?", "answers": ["Phobos"]}
{"title": "John Lennon", "context": "John Winston Ono Lennon, MBE, rodným jménem John Winston Lennon, (9. října 1940 Liverpool – 8. prosince 1980 New York) byl britský zpěvák a hudební skladatel, člen hudební skupiny The Beatles. Prosadil se také jako malíř, herec, spisovatel a politický aktivista. Významným způsobem ovlivnil vývoj rockové hudby 20. století. == Biografie == === Dětství a mládí (1940–1957) === John Winston Lennon se narodil v liverpoolské porodnici ve válečném roku 1940. Jeho matkou byla Julia (rozená Stanley) a otcem námořník s irskými kořeny Alfred Lennon. John byl pojmenován po otci svého otce a druhé jméno získal po tehdejším premiérovi Anglie Winstonu Churchillovi. Během svého dětství vyrůstal bez otce, který stále plul po moři. Ten sice nejdříve posílal část výplaty, ale poté, co roku 1944 zběhl z armády přerušil s rodinou kontakt. Po půl roce se Alfred vrátil k rodině, ale Julia již byla těhotná s jiným mužem a manželství se rozpadlo. John byl vychováván u své tety Mimi Smith. V červenci 1946 Alfred unesl Johna s plánem ujet na Nový Zéland, ale Julia ho našla a plán mu uťala. Pětiletý John byl postaven před volbu, jestli chce zůstat s otcem či matkou. Nejdříve si vybral otce, ale nakonec zvolil matku. Otce poté znovu uviděl až po dvaceti letech. I přes svou volbu převážnou část dětství strávil u svého strýce a tety ve Wooltonu, předměstí Liverpoolu. Jeho strýc George zemřel v roce 1955, poté John žil jen s tetou. Byl vychován jako anglikán. V dětství navštěvoval základní školu Dovedale, a poté nastoupil na střední školu Quarry Bank v Liverpoolu. Roku 1956 mu matka zakoupila jeho první kytaru značky Gallotone Champion. Dne 15. července 1958, když bylo Johnovi sedmnáct let, srazilo jeho matku auto a ta svým zraněním podlehla. Následně nezvládl žádnou školní závěrečnou zkoušku a jen díky přičinění své tety byl přijat na uměleckou Liverpool College of Art. Na škole se stal rebelem, oblékal se ve stylu Teddy Boys a přicházel do konfliktu s autoritami.", "question": "V jaké porodnici se narodil John Lennon?", "answers": ["v liverpoolské"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurentku. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti. Největším problémem se ukázala volba místa pro tuto univerzitu. Ačkoliv všeobecně převládal názor, že by měla být založena v zemském hlavním městě Brně, proti byli zejména brněnští Němci, kteří Brno politicky zcela ovládali a báli se oslabení svého vlivu. To bylo dokonce zdrojem nacionálních konfliktů, které vyvrcholily tragickými pouličními střety v roce 1905 u příležitosti tzv. Volkstagu, při kterých přišel o život český dělník František Pavlík. Teprve konec války a rozpad Rakouska-Uherska přinesl příznivější podmínky pro založení nové univerzity. Za její sídlo byla navrhována např. i Olomouc, ale přednost byla jednoznačně dána většímu a významnějšímu hlavnímu zemskému městu – Brnu.", "question": "Kdo je rektorem Masarykovy univerzity?", "answers": ["Mikuláš Bek"]}
{"title": "Hvězdokupa", "context": "Hvězdokupa je seskupení hvězd, které pohromadě udržuje gravitace. Hvězdokupy se dělí do dvou základních typů: otevřené a kulové. Některé z nich, jako například Plejády (Kuřátka), jsou viditelné i pouhým okem. == Otevřené hvězdokupy == Otevřené hvězdokupy nemají žádný specifický tvar a obsahují několik desítek až několik stovek hvězd. Lze předpokládat, že hvězdy v otevřených hvězdokupách jsou stejně staré, a že tedy také společně vznikly. Ze stejného důvodu jsou jasné hvězdy v otevřených hvězdokupách horké a bílé a nachází se mezi nimi množství mlhovin, jako třeba v případě Plejád. Otevřené hvězdokupy bývají ovlivněny gravitací okolních hvězd, která nakonec způsobí rozpad hvězdokupy. == Kulové hvězdokupy == Kulové hvězdokupy jsou odlišné. Mají zhruba kulový tvar a tvoří je až milion hvězd. Kulové hvězdokupy měří v průměru asi 150 světelných let. Hvězdy v nich jsou načervenalé, neboť je tvoří nejstarší známé hvězdy. Kulové hvězdokupy obklopují naši Galaxii a vytvářejí tak tzv. galaktické halo. Ze všech známých kulových hvězdokup v Galaxii jsou bez problémů pouhým okem viditelné pouze tři.", "question": "Jaké hvězdokupy nemají žádný specifický tvar a obsahují několik desítek až několik stovek hvězd?", "answers": ["Otevřené"]}
{"title": "Herbert Spencer", "context": "Herbert Spencer se narodil 27. dubna 1820 v britském městě Derby do rodiny učitele. Školu však pro své chatrné zdraví nikdy nenavštěvoval a jeho vzdělávání se věnoval zprvu jeho otec, následně strýc. Ani v dospělosti Spencer nikdy nenavštěvoval univerzitu a byl typickým samoukem. Ve čtyřicátých letech začal pracovat jako publicista, roku 1848 se stal zástupcem vydavatele časopisu Economist, kde působil až do roku 1852. V Londýně se seznámil s mnoha osobnostmi tehdejší britské vědecké elity a napsal zde též svou první práci \"Social Statics\" (1850). V roce 1853 zemřel Spencerův strýc a odkázal svému synovci značné dědictví, které mu umožnilo zanechat publicistické činnosti a stát se soukromým učencem. Druhá Spencerova kniha \"The Principles of Psychology\" však nebyla přijata zdaleka tak vřele jako jeho prvotina. Na počátku šedesátých let Spencer zahájil snahu o vytvoření univerzálního filozofického systému, schopného zajistit společný teoretický základ lidského vědění. V rámci tohoto projektu publikoval řadu knih, jimiž se snažil pokrýt široké spektrum vědeckého poznání: First Principles (1862) Principles of Biology (1864-1867) Principles of Sociology (1876-1896). Principles of Ethics (1879-1893) Jako vědec začal být Spencer uznáván až během 70. let 19. století, ale přestože jeho věhlas nabyl celosvětového významu, ke konci života si stěžoval, že zůstal nedoceněn. Zemřel v prosinci roku 1903. Spencer ve svých úvahách navazoval jen na nemnoho předchůdců.", "question": "Ve které knize Spencer definuje evoluci?", "answers": ["First Principles"]}
{"title": "Česká obchodní inspekce", "context": "Česká obchodní inspekce (zkráceně ČOI) je orgán státní správy podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Ústředního ředitele ČOI jmenuje ministr průmyslu a obchodu. ČOI byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Je nástupnickou organizací někdejší Státní obchodní inspekce. Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty se sídly v krajských městech. Česká obchodní inspekce kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice), pokud podle zvláštních právních. předpisů nevykonává tento dozor jiný správní úřad. dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků (kromě potravin) včetně jejich zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu; zda se při prodeji zboží používají ověřená měřidla (pokud ověření podléhají. ), a zda používaná měřidla odpovídají příslušným předpisům, technickým normám či patřičnému schválení; dodržování podmínek stanovených právními a jinými příslušnými předpisy pro poskytování určitých služeb a provozování některých specifických činností; zda při uvádění výrobků na trh byly tyto výrobky opatřeny náležitým. povinným označením, popřípadě zda k nim byl vydán či přiložen předepsaný certifikát, zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají příslušným technickým požadavkům a podobně; zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné; zda jsou při sjednávání spotřebitelského úvěru dodržovány povinnosti stanovené právními. předpisy (pokud dozor v daném případě nevykonává Česká národní banka). č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, č.. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, č. 477/2001 Sb., o obalech, č.. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými. výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, č. 189/1999 Sb. , o nouzových zásobách ropy, č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na. pozemních komunikacích (např. taxislužby a pod.), č. 247/2006 Sb., o omezení provozu zastaváren a některých jiných provozoven v noční době, č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Za porušení uvedených zákonů může Česká obchodní inspekce v některých případech uložit kontrolovanému subjektu pokutu až do výše 50 milionů Kč. Za méně závažná porušení zákona mohou inspektoři ČOI uložit příkazem na místě kontrolované osobě blokovou pokutu do 5000 Kč, a to i fyzickým osobám prodávajícím produkty z vlastní drobné chovatelské či pěstitelské činnosti anebo lesní plodiny.", "question": "Kterým zákonem byla ustanovena Česká obchodní inspekce?", "answers": ["zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci"]}
{"title": "Margaret Thatcherová", "context": "V roce 1959 byla zvolena do Dolní sněmovny jako poslankyně za britskou Konzervativní stranu. V roce 1970 ji předseda vlády Edward Heath jmenoval ministryní pro školství a výzkum. Po Heathově prohře v obou únorových i říjnových volbách roku 1974 byla zvolena vůdkyní Konzervativní strany. V roce 1979 se stala po předčasných volbách ministerskou předsedkyní, kterou zůstala více než jedenáct let až do roku 1990. Po skončení politické kariéry se stala členkou Sněmovny lordů, avšak v posledních měsících života se již jejích zasedání neúčastnila. Ve svém působení v čele britských vlád po dobu tří volebních období prosazovala konzervativní hodnoty a politiku rázných ekonomických a sociálních reforem, které měly posílit tržní hospodářství. Tato politika, která dostala název thatcherismus, byla založena na ekonomickém liberalismu a obsahovala prvky jako snižování daní, omezování vlivu odborů a regulaci imigrace. Pro svou nekompromisnost a rozhodnost získala Thatcherová přezdívku Železná lady. Prosazovala také samostatnou a silnou zahraniční politiku Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, jejímž výrazem byly četné výjimky, které pro zemi získala v rámci Evropské unie, a také válka o Falklandy v roce 1982. Narodila se ve městě Grantham v hrabství Lincolnshire v Anglii. Její otec Alfred Roberts vlastnil hokynářství a byl aktivní v komunální politice jako příslušník liberální strany. Byl též laickým metodistickým kazatelem. V roce 1952 přišel o své křeslo v městské radě, když ve volbách vyhrála Labouristická strana. Měla sestru Muriel. Nejprve docházela na základní školu v Kestevenu a později studovala Somerville College v Oxfordu. V roce 1944 začala studovat chemii na Oxfordské univerzitě a nějaký čas poté pracovala jako chemická laborantka. Později vystudovala v Oxfordu i práva. Od začátku 50. let byla aktivní v komunální politice v Dartfordu, v roce 1959 byla poprvé zvolena do Dolní sněmovny. V době vlády Konzervativní strany (do roku 1964) byla aktivní v oblasti sociálního zabezpečení. Během svého působení v opozici byla postupně mluvčí konzervativců pro oblast bydlení a venkova, stínovou ministryní financí, poté průmyslu a nakonec stínovou ministryní školství. Jako jedna z mála konzervativních poslanců a poslankyň například podpořila dekriminalizaci homosexuality. Roku 1970 byla jmenována ministryní školství ve vládě Edwarda Heatha. Veřejné protesty vyvolalo její zrušení podávání mléka zdarma pro školní děti do 11 let.", "question": "Jakou přezdívku měla Margaret Thatcherová?", "answers": ["Železná lady"]}
{"title": "Metr", "context": "Christiaan Huygens změřil tuto délku jako 38 královských (nizozemských) palců čili 39,26 anglických palců. Dnes se rovná 997 mm. Oficiálně na to nikdo nereagoval. V roce 1670 lyonský biskup Gabriel Mouton rovněž navrhl univerzální délkovou jednotku opřenou o desítkovou číselnou soustavu založenou na zemské souřadnicové minutě resp. na délce kyvadla s periodou jedné vteřiny. A roku 1675 italský vědec Tito Livio Burattini ve svém díle Misura Universale (Univerzální míra) použil výraz \"metro cattolico\" (\"obecná míra\"), odvozené z řeckého μ κ (métron katholikón) pro označení normové délky odvozené z kyvadla. === Poledníkový metr === Jako výsledek francouzské revoluce francouzská Akademie věd ustavila komisi pro stanovení prosté stupnice všech měr. 7. října 1790 komise doporučila desítkový číselný systém a 19. března 1791 doporučila přijetí termínu \"mè\" (\"míra\"), základní jednotky délky definovanou jako desetimilióntinu vzdálenosti severního pólu a rovníku po pařížském poledníku. Obvod Země tedy činil přesně 40 000 km. Roku 1793 Národní shromáždění Francouzů přijalo tento návrh. Později metr začaly používat i jiné země, např. Anglie od roku 1797.", "question": "Jaká je značka pro metr?", "answers": ["m"]}
{"title": "PowerPC", "context": "PowerPC je architektura mikroprocesorů typu RISC vytvořená aliancí Apple-IBM-Motorola roku 1991. Původně byly určeny pro použití v domácích počítačích, staly se ale také populární v embedded zařízeních i mezi vysoce výkonnými procesory. V 90. letech byly procesory PowerPC základním kamenem PReP a Common Hardware Reference Platform, největší úspěch ale architektura našla v osobních počítačích firmy Apple v letech 1994-2006 (poté firma Apple přešla na platformu Intel). Na poli osobních počítačů jsou procesory PowerPC využívány v nové otevřené počítačové platformě Pegasos a AmigaOne X1000.[zdroj? ] PowerPC je z velké části založen na starším procesoru IBM POWER a je s ním téměř úplně kompatibilní. Novější čipy řady POWER obsahují kompletní instrukční sadu PowerPC. Obrázky, zvuky či videa k tématu PowerPC ve Wikimedia Commons Czech PowerPC User Group - česká uživatelská skupina podporující otevřené PowerPC platformy Pegasos, EFIKA a operační systém MorphOS Procesory PowerPC - seriál o procesorech PowerPC (Czech PowerPC User Group) PowerPC overview (. anglicky) IBM, Apple, RISC, and the Roots of the Power Mac (anglicky) Recenze systému OS/2 Warp, PowerPC Edition (anglicky) A developer's guide to the POWER architecture (anglicky) POWER to the people (anglicky) Freescale.com - Power Architecture Processors (anglicky)", "question": "Jakou aliancí byla vytvořená architektura PowerPC?", "answers": ["Apple-IBM-Motorola"]}
{"title": "Egypt", "context": "Významnými umělci byli například architekti Hassan Fathy a Ramses Wissa Wassef, sochař Mahmúd Mochtar či Izák Fanús, který se zabýval koptským uměním. V egyptském hlavním městě se rovněž nachází Káhirská opera, která je centrem egyptského umění. Egyptské umění a filmový průmysl vzkvétá od konce 19. století. Dnes je v Egyptě k dispozici přes třicet satelitních kanálů a přes sto natočených filmů ročně. Káhira je již dlouho známá jako \"Holywood středního východu\". Hostí každoroční Káhirský mezinárodní filmový festival, který je hodnocen jako jeden z jedenácti nejlepších filmových festivalů na světě. Mezi nejznámější egyptské herce patří Omar Sharif. Podrobnější informace naleznete v článku Egyptská literatura. Literatura tvoří důležitý kulturní prvek v životě mnoha egypťanů. Egyptští spisovatelé a básníci byli mezi prvními, kteří experimentovali s moderním stylem arabské literatury. Jejich styl se následně rozšířil po celém středním východě. Egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz byl prvním arabským spisovatelem, který získal Nobelovu cenu za literaturu. Mezi egypťany je nejoblíbenějším literárním žánrem lidová poezie. Podrobnější informace naleznete v článku Egyptská hudba. Egyptská hudba je tvořena místními, středomořskými, africkými a západními prvky. Ve starověku egypťané používali mnohé hudební nástroje. Nejvíce však harfu, flétnu a místních nástroje ney a úd. Později se součástí hudebního projevu stal zpěv a bicí nástroje. Současná egyptská hudba je ovlivněna lidovou tvorbou a umělci jako byli například Sajid Darwíš, Umm Kulthum, Mohamed Abdel Wahab či Abd el-Halim Hafez. Od 70. let 20. století se nedílnou součástí egyptské hudební scény stává pop music. Egyptská lidová hudba se i nadále hrává na svatbách či jiných tradičních slavnostech. Mezi nejpopulárnější zpěváky současnosti patří Muhammad Munir a Amr Dijáb. Související informace naleznete také v článku Fotbal v Egyptě. Nejpopulárnějším sportem v Egyptě je fotbal. Mezi nejpopulárnější týmy patří kluby Al Ahly, Zamalek, Ismaily, Al-Ittihad Alexandrie a Al Masry. Káhirské derby mezi týmem Al Ahly a Zamalkem patří mezi nejbouřlivější africká a světová derby. Egyptská fotbalová reprezentace patří mezi nejúspěšnější africké celky.", "question": "Který egytský spisovatel získal Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["Nadžíb Mahfúz"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "==== Země ==== Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po téměř kružnicové dráze s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, Tellus či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jadérko obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. ==== Mars ====", "question": "Kolik má sluneční soustava planet?", "answers": ["8"]}
{"title": "Antiperle", "context": "Antiperle jsou mentolové bonbony přibližného tvaru koule, vyráběné Sfinxem. Číslo čárového kódu výrobku je 85920965. Ve sto gramech Antiperlí je přibližně průměrná energetická hodnota 1540 kilojoulů (tzn. 368 kilokalorií), 0 gramů bílkovin, 0 gramů tuků a 97,4 gramu sacharidů. Antiperle vznikly v roce 1960 v Chotyni v pobočce libereckého podniku Lipo. Antiperle se prodávaly v plechových krabičkách. Někdy v polovině šedesátých let 20. století se místo toho začaly prodávat v zelených krabičkách navrchu průhledných tvaru malého válce z polyethylenu a polypropylenu, u těchto krabiček se již zůstalo. Antiperle se vyrábí z krystalu cukru, který se asi šest týdnů zvětšuje na průměr zhruba čtyři milimetry. V minulosti se objevily snahy zmodernizovat a zrychlit tento postup, ale skončilo se s nimi, protože výsledné Antiperle byly příliš měkké. Na krystal cukru se nanáší postupně vrstvičky cukerného roztoku. Zhruba po dobu šesti týdnů se krystal zvětšuje na průměr asi čtyři milimetry. cukr glukózový sirup aromata: menthol, eukalyptová silice, skořicové aroma, růžové aroma, ethylvanilin lešticí látky: včelí vosk (E901), karnaubský vosk (E903), šelak (E904) může, ale nemusí obsahovat stopy lepku", "question": "V pobočce kterého libereckého podniku vznikly Antiperle?", "answers": ["Lipo"]}
{"title": "Praha", "context": "Netýká se jí zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.) a zákon o krajích (č. 129/2000 Sb.), nýbrž zvláštní zákon o hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.), který se zmiňuje o jejím statutu, ale mezi statutární města ji nepočítá. Praha vydává pro své území vlastní právní předpisy, vyhlášky i nařízení, které publikuje ve Sbírce právních předpisů hlavního města Prahy. V Praze zároveň sídlí i správní instituce Středočeského kraje. Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Části Prahy, o zásadních dějinných přelomech v článcích Královské hlavní město Praha a Velká Praha. Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1949 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských obvodů, správních obvodů a městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území a některá katastrální území jsou tak rozdělena do více správních a samosprávných částí města.", "question": "Kdy se stala Praha Evropským městem kultury?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Tyto snímky přinesly poznatky o silné sopečné aktivitě na povrchu Venuše, což spolu s přítomností síry v atmosféře vedlo k domněnkám, že se na Venuši nachází aktivní vulkanismus i v současnosti. Při průzkumu snímků ale nebyly nalezeny žádné doklady lávových proudů, které by pocházely z nedávné doby. Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství impaktních kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý o stáří přibližně půl miliardy let. ==== Země ==== Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po téměř kružnicové dráze s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, Tellus či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér.", "question": "Po jaké dráze obíhá Země kolem Slunce?", "answers": ["po téměř kružnicové"]}
{"title": "DC", "context": "AC/DC je australská hard rocková hudební skupina, kterou v roce 1973 v Sydney založili bratři Angus Young a Malcolm Young. Kapela je spolu s Led Zeppelin, Deep Purple nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu. Členové však styl kapely označují jako rock and roll. Skupina prošla několika změnami sestavy předtím, než v roce 1975 vydala své debutové album High Voltage. K další změně sestavy došlo v roce 1977 na pozici baskytaristy, když Cliff Williams nahradil Marka Evanse. V roce 1979 vydala kapela velice úspěšné album Highway to Hell. Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem a byl nalezen mrtev na zadním sedadle automobilu jeho kamaráda. Kapela uvažovala o ukončení činnosti, ale brzy byl jako nový zpěvák vybrán Brian Johnson, bývalý člen skupiny Geordie. Ve stejném roce vydala kapela své nejúspěšnější album Back in Black. Následující album For Those About to Rock We Salute You bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Další album Stiff Upper Lip vyšlo v roce 2000 a kritikou bylo pozitivně přijato. Zatím posledním albem AC/DC je Rock or Bust z prosince 2014. Tato kapela prodala po celém světě asi 160 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech.", "question": "Ve kterém roce byla založena skupina AC/DC?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast", "context": "Chráněná krajinná oblast (CHKO) je označení pro velkoplošné chráněné území nižšího stupně ochrany, než jaký platí pro národní parky. == CHKO v Česku a na Slovensku == Chráněné krajinné oblasti v Česku Chráněná krajinná oblast na Slovensku == CHKO v různých jazycích == Název chráněná krajinná oblast se překládá takto: anglicky: Protected Landscape Area, PLA (pro české a slovenské CHKO), Landscape Park (pro polské parky krajobrazowe) německy: Landschaftsschutzgebiet (pro české a slovenské CHKO), Landschaftsschutzpark (pro polské parky krajobrazowe) polsky: park krajobrazowy (pro polské PK) popřípadě obszar przyrody chronionej (pro české a slovenské CHKO) slovensky: chránená krajinná oblasť ukrajinsky: р л п rusky: о п о maďarsky: tájvedelmi körzet litevsky: regioninis parkas latinsky: Area nature protecta == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === CHKO Český ráj Obrázky, zvuky či videa k tématu chráněná krajinná oblast ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo CHKO ve Wikislovníku", "question": "Jaká je běžně zaužívaná zkratka pro chráněnou krajinnou oblast?", "answers": ["CHKO"]}
{"title": "Moták pochop", "context": "Dospělý samec má vrchní část těla kaštanově hnědou, hlavu a hruď nažloutlou, břišní část rudohnědou. Ocas je stříbřitě šedý a také na křídlech jsou šedé plochy. Špičky křídel jsou černé. Větší a těžší samice je shodně s mladými ptáky jednobarevně hnědá, celkově tmavší než samec, jen vrch hlavy má světlý, smetanový (připomínající žlutou čepičku) a bílý kostřec. Mladí ptáci jsou ještě tmavší než samice, bez čepičky. Poznáme ho podle typického letu nízko nad terénem. Můžeme ho snadno zaměnit s motákem lužním, který je však štíhlejší, s podélnými pruhy zespodu křídel. Při toku předvádí samec v letu akrobatické kousky, vystoupá vysoko do oblak a pak se snáší dolů za družkou. Hlas v toku je vysoké \"kví-eh\" a pískavé \"fíh\". Od stejně velké káně lesní se liší útlejším vzezřením, delším ocasem a při klouzavém letu staví obě křídla do polohy širokého V. Pochopové preferují otevřenou krajinu, pro hnízdění si vybírají rákosové porosty nebo polní kultury (ozim, řepka, vojtěška). Hnízdí vždy v blízkosti vody. Staví si hnízdo ze stébel a větví přímo na zemi nebo v hustém rákosu těsně nad vodou. Začátkem května snáší samice v dvoudenním intervalu 3–6 bělavých vajec, která zahřívá po dobu asi jednoho měsíce. Samec samici na hnízdě nestřídá, ale přináší jí potravu po celou dobu sezení na vejcích i po vylíhnutí mláďat – samice přinesenou kořist porcuje a mláďata krmí. Na hnízdě mláďata stráví asi šest týdnů, v nebezpečí se rozlézají po okolí. Do hnízda se na noc někdy vrací i po dosažení vzletnosti. Potravu tvoří především drobní hlodavci, ale i jiní savci, ryby a ptáci. Hlavním lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřená místa v blízkosti vod. Nad takovou krajinou létá pochop nízkým, značně neurovnaným (jakoby potácivým) letem, který mu umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě. Nikdy neloví ve vzduchu . Moták pochop je tažný druh, který na zimoviště v jižní Evropě a Africe odlétá v srpnu až říjnu a ze zimovišť přilétá během března a dubna. V ČR hnízdí odhadem max. 1700 párů, přičemž četnost výskytu motáka pochopa má mírně vzrůstající tendenci. Obrázky, zvuky či videa k tématu Moták pochop ve Wikimedia Commons Galerie Moták pochop ve Wikimedia Commons hlasová ukázka v projektu Českého rozhlasu \"Hlas na tento den\"", "question": "Kdy moták pochop přilétá ze zimoviště?", "answers": ["během března a dubna"]}
{"title": "Bakteriémie", "context": "Bakteriémie (též bakteriemie) je přítomnost bakterií v krvi. Krev je normálně sterilním prostředím, proto je zjištění bakterií v krvi (nejčastěji její kultivací) vždy abnormální situací. Bakterie se mohou do krevního řečiště dostat jako vážná komplikace infekcí (např. pneumonie nebo meningitidy), při chirurgických výkonech (hlavně na sliznicích, např. v trávicím traktu), prostřednictvím katétrů nebo jiných cizích těles vsouvaných do tepen a žil (včetně nitrožilní aplikace drog). Bakteriémie má několik důsledků. Imunitní odpověď na bakterie může způsobit sepsi nebo septický šok s poměrně vysokou mortalitou. Bakterie se také mohou krví rozšířit do jiných částí těla (hematogenní šíření) a způsobovat infekce mimo původní lokalizaci. Příkladem je třeba endokarditida nebo osteomyelitida. Léčí se antibiotiky; v situacích, kdy lze očekávat takové problémy, lze použít preventivní antibiotickou profylaxi. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bacteremia na anglické Wikipedii. Virémie Fungémie Sepse Obrázky, zvuky či videa k tématu Bakteriémie ve Wikimedia Commons (anglicky) Bacteremia at the Merck Manuals Online Medical Library", "question": "Co je přítomnost bakterií v krvi?", "answers": ["Bakteriémie"]}
{"title": "Josef Dobrovský", "context": "Josef Dobrovský a jeho recepce u Slovinců - znaky a významy. In: VAVŘÍNEK, Vladimír; GLADKOVA, Hana; SKWARSKA, Karolína. Josef Dobrovský - Fundator studiorum slavicorum: příspěvky z mezinárodní vědecké konference v Praze 10.-13. června 2003. Praha: Slovanský ústav AV ČR, 2004. ISBN 80-86420-17-5. S. 518–527.↑ OREL, Irena. Josef Dobrovský and His Influence on Slovenian Grammarians During the First Half of the 19th Century. In: VAVŘÍNEK, Vladimír; GLADKOVA, Hana; SKWARSKA, Karolína. Josef Dobrovský - Fundator studiorum slavicorum: příspěvky z mezinárodní vědecké konference v Praze 10.-13. června 2003. Praha: Slovanský ústav AV ČR, 2004. ISBN 80-86420-17-5. S. 497–506. (anglicky)↑ ŽELE, Andreja. Význam Josefa Dobrovského pro vysvětlení některých jazykových jevů ve slovinštině. In: VAVŘÍNEK, Vladimír; GLADKOVA, Hana; SKWARSKA, Karolína. Josef Dobrovský - Fundator studiorum slavicorum: příspěvky z mezinárodní vědecké konference v Praze 10.-13. června 2003. Praha: Slovanský ústav AV ČR, 2004. ISBN 80-86420-17-5. S. 507–517.↑ ULBRECHTOVÁ-FILIPOVÁ, Helena. Josef Dobrovský und die Lausitz. In: Josef Dobrovský - Fundator studiorum slavicorum: příspěvky z mezinárodní vědecké konference v Praze 10.-13. června 2003. Praha: Slovanský ústav AV ČR, 2004. ISBN 80-86420-17-5. S. 540–544. (německy)↑ SCHUSTER-ŠEWC, Heinz. Josef Dobrovský und die Stellung des Sorbischen im Rahmen der slawischen Sprachen. In: Josef Dobrovský - Fundator studiorum slavicorum: příspěvky z mezinárodní vědecké konference v Praze 10.-13. června 2003. Praha: Slovanský ústav AV ČR, 2004. ISBN 80-86420-17-5. S. 528–544. (německy)↑ PÁTA, Josef. Josef Dobrovský a Lužice. Praha: Česko-lužický spolek Adolf Černý, 1929. 88 s. (Česko-lužická knihovnička; č. 13). Literatura RITTER VON RITTERSBERG, Johann. Abbé Joseph Dobrowsky: biographische Skizze. Prag: C. W. Enders, 1829. 36 s. Dostupné online. (německy) PALACKY, Franz. Joseph Dobrowsky's Leben und gelehrtes Wirken. Prag: Gottlieb Haase Söhne, 1833. 64 s. Dostupné online. (německy) BRANDL, Vincenc. Život Josefa Dobrovského. V Brně: Nákladem Matice Moravské, 1883. 296, vi s. Dostupné online. SNEGIREV, Ivan Michajlovič. Iosif Dobrovskij: jego žizn', učeno-literaturnyje trudy i zaslugi dlja slavjanověděnija. Kazan': Tipografija Imperatorskago Universiteta, 1884. 366 s. (rusky) TRUHLÁŘ, Antonín. Dobrovský Josef. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. Díl 7. S. 729–738. KUBKA, František. Dobrovský a Rusko: počátky vztahů česko-ruských a názory Josefa Dobrovského na Rusko. Praha: Čin, 1926. 110 s. (Knihovna České mysli; sv. 1). NOVÁK, Arne. Josef Dobrovský. Praha: Mánes, 1928. 85 s. (Zlatoroh; sv. 53).", "question": "Komu se říkalo Modrý abbé?", "answers": ["Josef Dobrovský"]}
{"title": "Národní basketbalová liga", "context": "Kooperativa Národní basketbalová liga (zkráceně Kooperativa NBL) je nejvyšší česká soutěž v basketbalu mužů, vzniklá po rozdělení Československa v roce 1993. V letech 1998 až 2014 nesla jméno Mattoni NBL. Nejúspěšnějším týmem soutěže je ČEZ Basketball Nymburk, který do roku 2016 vyhrál 13 titulů z dvaadvaceti odehraných ročníků. == Historie == Po rozdělení Československa 1. ledna 1993 na dva samostatné státy byl ročník Československé basketbalové ligy 1992/93 ukončen už v lednu po základní části soutěže a play-off nebylo hráno. Kluby československé ligy byly rozděleny do dvou samostatných nejvyšších národních soutěží, které dostaly jména Česká basketbalová liga a Extraliga muži (Slovenská republika). 7. listopadu 1992 bylo zaregistrováno občanské sdružení Česká basketbalová federace a 8. ledna 1993 byla ustanovena Asociace ligových klubů (ALK), jejímiž zakládajícími členy bylo sedm českých klubů mužů a šest českých klubů žen z původní 1. československé basketbalové ligy. Ustavující valná hromada přijala Statut ALK a byli zvolení funkcionáři ALK – guvernér Miloš Pražák, vedoucí sekce ligy mužů Ing. Pavel Majerík a vedoucí sekce ligy žen Jaroslav Šíp. Na valné hromadě v prosinci 1993 se Miloš Pražák vzdal funkce guvernéra a místo něho byl zvolen Jaroslav Křivý. Došlo k rozdělení ALK, protože se vyčlenila Asociace ženských ligových klubů (AŽLK). Od 3. února 2006 je předsedou ALK Zdeněk Bříza. == Herní systém == Národní basketbalová liga je otevřená soutěž ve smyslu, že dochází k sestupování klubů do druhé nejvyšší české basketbalové soutěže – 1.ligy a naopak k postupu z 1. ligy do NBL. Sezóna se skládá ze dvou částí: dlouhodobé části hrané systémem každý s každým a play-off, kdy osm nejlepších družstev hraje vylučovacím způsobem na tři vítězná utkání. Mezi základní částí a play-off se v některých letech hrála nadstavbová část.", "question": "Jaká soutěž je Kooperativa Národní basketbalová liga?", "answers": ["nejvyšší česká"]}
{"title": "Květoslav Šipr", "context": "Prof. MUDr. ThLic. Květoslav Šipr (* 23. června 1934 v Brně) je český lékař a teolog, specializující se na gerontologii a bioetiku. Je předsedou Kolegia katolických lékařů, tajemníkem Rady České biskupské konference pro bioetiku a čestným členem České geriatrické a gerontologické společnosti. Byl prvním zástupcem České republiky v radě European Academy of General Practice Teachers (8 let byl členem výboru). Je šéfredaktorem časopisu Scripta bioethica a člen redakční rady časopisu European Journal of General Practice. 2. srpna 2007 jej papež Benedikt XVI. jmenoval řádným členem Papežské akademie pro život. Přednášel bioetiku na CMTF UP. Mimo díla zde uvedená je profesor Šipr autor stovky odborných a populárně naučných článků a spoluautor u řady učebnic, skript a odborných publikací. Monografie: Přirozené plánování rodičovství (vyšlo 1972, 1975 a 1985) Hovory o lásce (1991) Jak zdravě stárnout (1997) Učebnice Přirozené plánování rodičovství (1995, s H. Šiprovou) Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Květoslav Šipr Začátek individuálního lidského života a lidská důstojnost - záznam přednášky prof. Šipra na konferenci \"Nejmenší z nás: Právní ochrana osob před narozením\"", "question": "Kde se narodil Květosla Šipr?", "answers": ["v Brně"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "O svolání může rozhodnout předseda nebo pokud si to vyžádá většina členů Poručenské rady, VS nebo RB. Podrobnější informace naleznete v článku Mezinárodní soudní dvůr. Mezinárodní soudní dvůr má sídlo v Haagu. Má 15 členů volených Valným shromážděním a Radou bezpečnosti. Soudci jsou voleni na 9leté období, které končí dne 5. února roku, který je uveden v závorce za jmény soudců. Při volbě musí být zohledněna zásada, že mají být zastoupeny všechny regiony světa a také jednotlivé právní kultury. Soud se řídí statutem, který byl přijat spolu s Chartou OSN. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou závazná a definitivní. Může projednávat spory, které mu předloží sporové strany, nebo spory stran, které v minulosti přiznaly jeho generální příslušnost. Současné složení Mezinárodního soudního dvora (k červnu 2015): Ronny Abraham, Francie (od roku 2005); Abdulqawi Ahmed Yusuf, Somálsko (2009); Christopher Greenwood, Velká Británie (2009. ); Xue Hanqin, Čína (2010); Hisashi Owada, Japonsko (2003); Peter Tomka, Slovensko (2003); Joan E. Donoghue, USA (2010. ); Mohamed Bennouna, Maroko (2015); Antônio Augusto Cançado Trindade, Brazílie (2012); Giorgio Gaja, Itálie (2012); Julia Sebutinde, Uganda (2012. ); Dalveer Bhandari, Indie (2012); Patrick Lipton Robinson, Jamajka (2015); James Richard Crawford, Austrálie (2015); Kirill Gevorgian, Rusko (2015).", "question": "Jaká je zkratka pro Organizaci spojených národů?", "answers": ["OSN"]}
{"title": "Allen Ginsberg", "context": "Kromě dalších beatnických autorů byl Ginsbergovi inspirací Walt Whitman (pro svůj humanismus a demokratický optimismus), William Carlos Williams (pro neotřelou dikci) a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru. Allen Ginsberg zemřel 5. dubna 1997 v New Yorku ve věku 70 let na selhání jater v důsledku hepatitidy. V San Franciscu se 7. října 1955 Allen Ginsberg zúčastnil oficiálního zrodu Beat generation, za nějž je považováno čtení \"šesti andělů na jednom jevišti\". Kromě Ginsberga předčítali svá díla Kenneth Rexroth, Gary Snyder, Philip Whalen, Philip Lamantia a Michael McClure. Ginsberg četl svou báseň Kvílení, kterou napsal dva týdny předtím a jíž doslova ohromil naslouchající publikum - silou a také výraznou živou recitací. Toto předčítání se záhy stalo legendárním a Ginsberg byl opakovaně zván na podobné akce v okolí San Francisca. Přestože je báseň obrazem zoufalství a strádání jedné generace, autorovo čtení z ní dělalo explozi, závan svobody v zatuchlém muzeu společenských konvencí. K popularitě Kvílení přispělo soudní řízení o šíření nemravné literatury (viz Beat generation).", "question": "Co zapříčinilo selhání jater a smrt Allana ginsberga?", "answers": ["hepatitidy"]}
{"title": "Tučňák královský", "context": "Avšak jsou známy drobné kolonie na vzdálených ostrovech Campbellových a Kerguelenech, nebo dokonce až v Jižní Georgii. Dost často se ale v takových případech jedná pouze o záměnu s tučňáky žlutorohými. Řada jedinců do jiných oblastí s největší pravděpodobností zatoulá, ale ať už z jakéhokoli důvodu, nejedná se prozatím o populaci významnou nebo trvale hnízdící. == Popis == Tučňák královský může být vysoký až 75 cm, a vážit až 8 kg. Avšak při pelichání nebo v období rozmnožování několik dní i týdnů hladoví, a za takových okolností může vážit o dva až čtyři kilogramy méně. Dospělý tučňák královský má šedé až černé peří na hlavě, vrchní straně křídel, a na zádech a ocasu. Zbytek jeho těla už pokrývá jen bílé peří (snad jen vnitřní strana křídel může být místy ozdobena nepravidelným černým flekem), ale na rozdíl od svých příbuzných má i bíle tváře a bradu, kvůli čemuž je výrazněji odlišný. Nad očima má řadu volně visících peříček (chocholku) zlatavé barvy, rostoucích až do délky 10 cm. Disponuje silným červeno-hnědým zobákem, jež je nezbytnou součástí k soužití v těsné kolonii. Duhovky jsou rovněž červené a nohy jsou růžové, přičemž podrážky černé. Mladí ptáci jsou snadno rozpoznatelní. Zprvu má jejich tmavý odstín šatu hnědý nádech, a světlá pera jsou spíše našedlá nežli bílá. Zobák pak mají prostě černý. Vyspělý jedinci s juvenilním šatem jsou již dospělým zdánlivě podobní, ale zobák a chocholky mají stále nevýrazné. Odlišně vypadají celé období chovu, do doby než kolonii opustí, čímž je zajištěno, že se k nim ostatní dospělý nebudou chovat agresivně. == Chování == === Potrava a způsob lovu === Jako velmi zdatný plavec se tučňák královský živí potravou v moři.", "question": "Jaká je barva chocholky tučňáka královského ?", "answers": ["zlatavé barvy"]}
{"title": "Čeština", "context": "České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. V Česku a na Slovensku existuje pasivní česko-slovenský bilingvismus (mimo jiné i díky dřívější existenci společného státu, Československa), Češi obvykle bez větších problémů rozumějí slovenštině a naopak. Vzájemná srozumitelnost obou jazyků se odhaduje na 95 %. Jejich dialekty vytvářejí jazykové kontinuum, tj. přechod mezi nimi je plynulý. V meziválečném Československu (1918–1938) byly v duchu tehdejší politiky čeština a slovenština považovány za dvě spisovné varianty jednoho jazyka. Podrobnější informace naleznete v článku Historický vývoj češtiny. Čeština se vyvinula na konci 1. tisíciletí ze západního nářečí praslovanštiny. V pračeském období si zachovávala některé praslovanské prvky, jako byly jery, nosovky (ę a ǫ), palatalizace či systém čtyř minulých časů (aorist, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum). Tyto prvky nejpozději do konce 15. století postupně vymizely (v uvedeném pořadí). Písemné památky z nejstaršího období jsou jen sporadické. Číst a psát tehdy uměli většinou jen duchovní. Funkci spisovného jazyka plnila latina, případně staroslověnština. První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z 12. století. Zní: \"Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu.\" Dále se dochovaly posměšné přípisky z chorální knihy svatojiřské (Svatojiřské přípisky) z konce 13. století.", "question": "Kolik časů vyjadřují česká slovesa?", "answers": ["3"]}
{"title": "Fender Musical Instruments Corporation", "context": "Fender Musical Instruments Corporation, dříve Fender Electric Instrument Manufacturing Company je americký výrobce hudebních nástrojů. Tuto firmu založil Američan Leo Fender. Původě byl opravářem automobilových rádií, později se ale začal zajímat o kytary a to ho dovedlo k jejich výrobě. V 50. letech 20. století navrhl jeden z nejznámějších a nejpoužívanějších typů kytar – Stratocaster. Firma Fender je sice známá hlavně elektrickými kytarami, ale vyrábí také basové kytary, kytarová komba a kytarové příslušenství. Má několik oddělení, nejznámější z nich jsou v Mexiku a USA. Fender své produkty vyrábí ručně (proto starší název Fender Electric Instrument Manufacturing Company), díky čemuž mají sice vyšší cenu ale i kvalitu. Vedle stratocasteru, vyrábí i starší model telecaster. Z baskytar např. Fender Jazz Bass a Fender Precision Bass. Stratocastery mívají 3 jednocívkové (single coil) snímače a hodí se spíše na jemnější styly, ale objevují se i varianty s jedním humbuckerem. Společně s Les Paulem patří k nejběžnějším modelům. Výrobky Fender používá/vala spousta známých muzikantů, mezi ně patřili a patří John Paul Jones, Jimi Hendrix, Kurt Cobain, Dave Murray, Eric Clapton, Keith Richards a mnoho dalších světoznámých umělců. == Související články == Fender Stratocaster Fender Telecaster Fender Jazz Bass Fender Precision Bass Leo Fender == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Fender Musical Instruments Corporation ve Wikimedia Commons Oficiální web Informace o firmě Fender Elektrická piana Fender-Rhodes - historie a vývoj legendárního piana Fender manufacturing video", "question": "Vyrábí firma Fender Musical Instruments Corporation basové kytary?", "answers": ["Firma Fender je sice známá hlavně elektrickými kytarami, ale vyrábí také basové kytary, kytarová komba a kytarové příslušenství."]}
{"title": "Rumunsko", "context": "K těm patřilo jak soužití se zhruba dvoumilionovou maďarskou menšinou, cesta k Evropě, ale také ekonomická situace. Rumunsko se propadlo velmi rychle do problémů ve všech těchto oblastech. Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly stále rychleji. Mnohé oblasti Rumunska však stále připomínaly oblasti z jiného století než z přelomu 20. a 21. Teprve s postupnými změnami v průběhu let se podařilo zajistit i Rumunsku cestu vpřed. Roku 2004 vstoupila země do NATO a roku 2007 společně s Bulharskem do Evropské unie. Přesto patří k nejchudším zemím \"osmadvacitky\", a je proto významným příjemcem mnohých rozvojových plánů. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Rumunska. S rozlohou 238 391 km2 je Rumunsko největší zemí v jihovýchodní Evropě, 3× větší než Česká republika a zabírá 5,4 % rozlohy Evropské unie. Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem. Hranici s Moldavskem tvoří řeka Prut, která se vlévá do Dunaje. Dunaj se vlévá do Černého moře a na rumunském území tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci v Evropě seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO, která je zároveň jedním z 13 rumunských národních parků. Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě.", "question": "Jaká je rozloha Rumunska?", "answers": ["238 391 km2"]}
{"title": "Rusko", "context": "V roce 2009 bylo od roku 1995 poprvé dosaženo, v důsledku imigrace a zvyšující se porodnosti, demografického růstu, i když jen o 20 000 obyvatel. Rozmístění obyvatelstva je nerovnoměrné: většina (77 %, tj. přes 110 miliónů) obyvatel žije v menší evropské části, zatímco obrovská území Sibiře jsou téměř liduprázdná – průměrná hustota osídlení činí, vzhledem k obrovské rozloze federace, pouhých 8,4 obyv./km2. Růst počtu obyvatel v současné době pokračuje v některých jižních oblastech Čečensko, Ingušsko, Dagestán atd.) a na severovýchodě, nejvíce se naopak vylidňují oblasti evropského západu (Pskovská, Smolenská, Novgorodská oblast). V roce 2014 byla průměrná délka života 71 let s výrazným rozdílem mezi pohlavími: 65 let u mužů a 77 u žen. Oficiálním jazykem celého státu je ruština, kterou ovládají prakticky všichni obyvatelé Ruska; některé autonomní celky vedle ruštiny používají místní jazyky (tatarština, ukrajinština, čuvaština, němčina ad.) – celkem tak Rusko oficiálně hovoří 31 jazyky. Jediným oficiálním písmem je cyrilice, v níž musí být zapisovány úřední dokumenty, což platí i pro jazyky, které používají také latinku. Ruština je nejvíce geograficky rozšířený jazyk Eurasie, druhým nejpoužívanějším jazykem na internetu po angličtině, jedním ze dvou oficiálních jazyků na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a jedním ze šesti úředních jazyků OSN. Největší zastoupení má v zemi pravoslavné křesťanství; dominantní církví je Ruská pravoslavná církev, k níž se hlásí okolo poloviny obyvatelstva. Přestože je Rusko sekulárním státem, je Ruská pravoslavná církev uznávána i nevěřícími jako symbol kulturního dědictví Ruska.", "question": "Který jazyk je oficiálním jazykem celého Ruska?", "answers": ["ruština"]}
{"title": "Skauting", "context": "Hnutí se skládá z několika zastřešujících organizací, pravidlem je, že z každé země smí být pouze jedna organizace členskou zemí. Tam, kde existuje více skautských organizací, musí vytvořit společnou koordinační skupinu: Skauting – WOSM (World Organization of the Scout Movement) sdružuje přes 40 milionů členů ze 165 států a teritorií. Dívčí skauting – WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts) sdružuje asi 10 milionů členek ze 145 států světa. Skauting pro dospělé – ISGF (The International Scout and Guide Fellowship) sdružuje dospělé skauty ze 40 států světa.Kromě těchto hlavních a úzce spolupracujících organizací existují nezávislé mezinárodní organizace, sdružující skautská hnutí stojící mimo hlavní proud. Tyto organizace se hlásí k původnímu skautingu a jeho hodnotám a jsou reprezentovány výhradně dobrovolníky: Světová federace nezávislých skautů - World Federation of Independent Scouts - WFIS - v r. 2014 měla bezmála 200 000 členů ve 41 zemích světa Samostatná mezinárodní asociace Skautů Evropy UIGSE – FSE, L'Union Internationale des Guides et Scouts d'Europe – Fédération du Scoutisme EuropéenMezinárodním dnem skautů je svátek sv. Jiří 24. dubna. == Skautské symboly == === Skautský pozdrav === Skauti se po celém světě zdraví zdviženou pravou rukou k rameni. Ruka je obrácená dlaní vpřed u skautů a skautek (mládež většinou od 12 do 15 let) se vztyčenými třemi prsty, u světlušek a vlčat (děti od 6 do 11 let) se vztyčují jen prsty dva. U starších skautů tři prsty představují tři body skautského slibu a přitom palec překrývá malíček, což symbolizuje ochranu slabších silnějšími. Spojením palce a malíčku vzniká kruh, který znamená přátelství skautů a skautek celého světa. Při setkání se skauti také zdraví podáním levé ruky se zaklesnutým malíčkem. Existují tři verze, jak tento pozdrav vznikl. První, protože levá ruka je blíž k srdci a zaklesnutí malíčku je důkazem propojení a přátelství. Druhá, protože si rytíři po soubojích podávali levou ruku, aby si mohli levou ruku podat, tak na znamení důvěry sundali štít. Třetí, nejvíce pravděpodobná, protože se tak mezi sebou zdravili afričtí bojovníci, podáním levé ruky dávali spolubojovníkům najevo, že jim plně důvěřují a že jsou členy stejné družiny. Čeští skauti se slovně zdraví Nazdar! == Kontroverze == === Morálka a náboženství ===", "question": "Kterou rukou se zdraví skauti?", "answers": ["pravou"]}
{"title": "Aconcagua", "context": "Hora byla vytvořená odejmutím plošiny Nazca Plate pod jihoamerickou deskou během geologicky nedávnou Andeanskou orogenezí. Aconcagua není vulkán. K výstupu na horu je třeba mít povolení, jehož cena je v současné době 700 USD. Vrcholu se ročně pokouší dosáhnout kolem 3500 lidí.Normální trasa - Velká část výstupu vede sutěmi. Na cestě obvykle nejsou žádná sněhová pole, ale v nějakých úsecích je nutností vybavení na ledovec (mačky, cepín), kvůli umrzlému terénu apod. Normálka prochází dolinou Horcones na Plaza de Mulas (4200 m), výstup vede po severozápadním hřebeni a míjí výškové tábory Nido des Condores (4877 m), Berlin (5950 m) a Independencia (6546 m, bývalá nejvýše položená chata na světě, dnes v ruinách). Aconcagua je při výstupu ze severu po Normální cestě technicky poměrně snadnou horou. Není třeba nějakého skutečně náročného lezení, obtíží je nízký atmosférický tlak ve velké nadmořské výšce, hodnoty tlaku vzduchu jsou přibližně o 40 % nižší oproti tlaku na hladině moře.Polská cesta - vede údolím Vacas do tábora Plaza Argentina umístěném východně od hory. Další postup je stoupání Polským ledovcem z východní strany až na severní žebro nacházející se pod táborem Independencia. Další pokračování Polské cesty je stejné jako u \"normálky\". Náročnější výstup než normální trasa, přesto je schůdná i zdatnými a zkušenými vysokohorskými turisty.Jižní stěna - Jižní stěnou vede několik horolezeckých tras. Všechny varianty jsou náročným lezením ve skále či velmi strmém ledu. Prvovýstup jižní stěnou uskutečnili v r. 1954 Francouzi (Paragot, Poulet, Dagory, Berandini, Lesseur a Denis). Nejrychlejší výstup po Normal route byl učiněn v roce 1991 a trval 5 hodin a 45 minut.", "question": "Jaká je nejvyšší hora mimo Asii?", "answers": ["Aconcagua"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropské unie. Ve snaze o prevenci hrůz druhé světové války, ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO).", "question": "Kdy vznikla EU?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Gödel, Escher, Bach", "context": "V díle je také často využívána hra se slovy. Slovní hříčky jsou místy použity k propojení myšlenek, což nevyhnutelně působí ohromujícím dojmem při pokusu tvořit prohlášení o sobě sama. Pro tyto slovní hříčky je velmi obtížné tuto knihu přeložit. Jeden dialog je napsán formou krabího kánonu, kde každá řádka před středem dialogu odpovídá stejné řádce od středu dále. Konverzace přesto dává smysl díky použití běžných frází, které mohou být použity při pozdravu na přivítanou i při odchodu, a díky umístění řádků, které při podrobném zkoumání slouží i jako odpovědi na otázky v následujícím řádku. Témata knihy GEB obsahuje mnoho případů, kdy objekty a myšlenky mluví nebo se odkazují na sebe sama (rekurze, sebe-reference). Například takzvaná typografická teorie čísel (anglicky Typographical Number Theory, TNT) ilustruje Gödelovy věty o neúplnosti. Dále je zde fonograf, který zničí sám sebe při přehrávání skladby s názvem: Nemohu být hrána na přehrávači X; zkoumání hudební formy kánonu nebo zamyšlení se nad Escherovým litografem dvou rukou kreslících samy sebe. K popsání takových sebe-odkazujících se objektů, vymyslel Hofstadter termín divná smyčka, koncept, který zkoumá v ještě větší hloubce v jeho následující knize Jsem divná smyčka. Pro únik z mnoha logických protiřečení způsobených sebe-odkazujícími se objekty autor používá Zenové kóany. Snaží se ukázat čtenářům jak vnímat realitu za hranicemi běžných představ jejich vlastních zkušeností a jak uchopit paradoxní otázky odmítnutím premisy - strategie zvaná Mu-negace. Další téma, které GEB rozebírá, jsou dynamické zásobníky – jeden dialog popisuje dobrodružství Achilla a želvy, kteří „přidávají“ a „odebírají“ toniky. Vstup do obrázku v knize může být pokládán za „přidání“, vstupem do obrázku v knize v obrázku v knize vznikne dvojité „přidání“ a „odebírání“ odpovídá odchodu z předchozí vrstvy reality. Želvák vtipně poznamenává, že jeho přítel provedl „odebírání“ (odchod) v jeho aktuální realitě a od té doby o něm nikdo neslyšel; z čehož vyvstává otázka: „Přestal přítel jednoduše existovat nebo dosáhl vyššího stavu reality? “ A dále, jelikož čtenář je „přidán“ do světa Želváka a Achilla, nepovznesl se tento přítel do té samé úrovně reality, ve které současně přebývá čtenář? Následující oddíly rozebírají základní dogmata logiky, sebe-odkazující se příkazy, netypované systém a dokonce programování. Jedna hádanka v dialogu Árie s rozmanitými variantami (anglicky Aria with Diverse Variations) je spekulací o autorovi, který píše knihu a rozhodne se ukončit knihu aniž by přestal psát. Takový autor nemůže náhle („náhle“ z hlediska zápletky) překvapit čtenáře zakončením příběhu, vzhledem k zřejmému fyzickému faktu, že pouze několik málo stránek zbývá do konce knihy.", "question": "Pod jakou zkratkou je známá knižka D. Hofstadtera - Gödel, Escher, Bach?", "answers": ["GEB"]}
{"title": "Granuloma inguinale", "context": "Granuloma inguinale, známá též jako donovanóza, granuloma venereum či inguinální granulom, je sexuálně přenosná nemoc, jejímž původcem je bakterie Calymmatobacterium granulomatis. Tato nemoc, která byla poprvé popsána v roce 1882, postihuje kůži a podkoží genitálií a přilehlých oblastí. Jedná se o vzácnou pohlavní nemoc, která je v některých částech světa endemická, vyskytující se především v tropech a subtropech v oblastech Afriky, jihovýchodní Asie, Karibiku, Austrálie, Indie, Nové Guineje a dalších převážně rozvojových zemích (v jiných zemích je výskyt způsobem většinou díky migraci). Inkubační doba nemoci se pohybuje od 1 do 12 týdnů. Po uplynutí inkubační doby se začne tvořit vřed, častěji větší množství vředů. Ty se posléze spojují, praskají, krvácejí a značně destruují nejenom tkáň pohlavního ústrojí, ale i tkáň řitního otvoru a třísel. Ve stejnou dobu probíhá hojení prostřednictvím vazivových jizev. Neléčená nemoc může způsobit vážné následky. Terapie probíhá podáváním antibiotik či sulfonamidů, někdy je však nezbytný chirurgický zákrok.", "question": "Co je původcem granulomy inguinale?", "answers": ["bakterie Calymmatobacterium granulomatis"]}
{"title": "Bitva u Kresčaku", "context": "Bitva u Kresčaku se odehrála v sobotu 26. srpna 1346, v 9. roce stoleté války, nedaleko města Kresčak (francouzsky Crécy-en-Ponthieu) v severní Francii. Anglická armáda v čele s králem Eduardem III. zde drtivě porazila početně silnější vojsko francouzského krále Filipa VI. a jeho spojenců. Výrazný podíl na vítězství Angličanů si připsala pěchota, zejména pak lučištníci, kteří opakovaně odolali marným útokům neukázněné těžké francouzské jízdy, jejíž příslušníci svého protivníka fatálně podcenili. V dlouhodobém horizontu pro francouzskou monarchii znamenala porážka u Kresčaku takřka národní katastrofu, neboť stála na začátku jejích dalších vojenských neúspěchů a faktorů, které ji přivedly do hluboké krize. V průběhu střetnutí byl mezi stovkami dalších šlechticů na francouzské straně zabit i slepý český král Jan Lucemburský, kterého při tažení doprovázel jeho syn římskoněmecký král Karel. Ve středu 12. července 1346 se vylodily ozbrojené síly anglického krále Eduarda III. na pobřeží poloostrova Cotentin poblíž Saint-Vaast-la-Hougue v normanském vévodství. Dle údajů letopisců prý toto vojsko čítalo 10-15 000 ozbrojenců, přičemž nejčastěji je uváděn údaj 4 000 těžkooděnců a 10 000 lučištníků a příslušníků dalších složek pěchoty. Vpád do země zastihl domácí jednotky ve stavu naprosté nepřipravenosti, neboť se všeobecně očekávalo, že Angličané svůj úder povedou z jihozápadu Francie. Král Filip VI., který dostal zprávu o vylodění pravděpodobně 16. července, díky této okolnosti dlouho netušil, kterým směrem protivník vyrazí. Nicméně neprodleně rozeslal listy s výzvou o pomoc svým evropským spojencům, mezi něž patřili český král Jan Lucemburský a jeho syn římskoněmecký král Karel, vévoda Lotrinský, hrabě Saumský, hrabě Flanderský, hrabě Guillaume z Namuru ad. Jako shromaždiště francouzských a spojeneckých oddílů byla určena města Paříž a Amiens. Kronikář Jean Froissart ve svých Kronikách dokládá, že krátce poté, co se anglickému králi podařilo shromáždit všechny své muže, rozdělil vojsko na tři části a zahájil tažení směrem na jih. Svůj pochod posléze obrátil k hlavnímu městu Normandie Caen, které do jeho rukou po tvrdém odporu padlo 25. července. Pět dní po dosažení tohoto úspěchu (30. července) pokračoval údolím Seiny k Paříži a cestou důsledně plenil francouzský venkov. Král Filip VI., jenž prozatím disponoval mnohem menší silou, mezitím v opatství Saint-Denis vyzvedl posvátný Oriflamme, francouzskou válečnou korouhev zasvěcenou sv. Divišovi, a přitáhl do Rouenu. Z tohoto místa ustupoval po opačném břehu řeky zpět k Paříži souběžně s protivníkem a cestou ničil mosty přes dolní tok Seiny, potažmo zesiloval jejich obranu, aby Angličanům znemožnil spojení s flanderskými (vlámskými) spojenci.", "question": "Kdy se odehrala Bitva u Kresčaku?", "answers": ["26. srpna 1346"]}
{"title": "Long Beach", "context": "Long Beach je město v USA ve státě Kalifornie. Leží v aglomeraci Los Angeles, 30 km jižně od centra L.A. Má 463 956 obyvatel (2005). V Long Beach se nachází velmi důležitý přístav, jeden z největších na světě. Také se zde nachází druhá největší Kalifornská státní Univerzita. Long Beach je 34. největší město Spojených států, 5. největší v Kalifornii a druhé největší v okrese Los Angeles (po městu Los Angeles). Narodili se zde slavní rapeři Snoop Dogg a Zack de la Rocha. Vyrůstala zde i americká herečka Cameron Diaz. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 462 257 obyvatel. 46,1% Bílí Američané 13,5% Afroameričané 0,7% Američtí indiáni 12,9% Asijští Američané 1,1% Pacifičtí ostrované 20,3% Jiná rasa 5,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 40,8% populace.", "question": "Kde se nachází druhá největší Kalifornská státní Univerzita?", "answers": ["V Long Beach"]}
{"title": "Magnetické pole Země", "context": "Magnetické pole Země či geomagnetické pole je indukované magnetické pole v určitém prostoru okolo Země, ve kterém působí magnetická síla generovaná geodynamem uvnitř Země. Magnetické pole Země sahá až sto tisíc kilometrů daleko od planety. Na přivrácené straně ke Slunci je ale vlivem slunečního větru zmáčklé a na odvrácené pro změnu protáhlé. Jde o důležitý jev pro ochranu biosféry respektive pozemského života na povrchu. Velikost tohoto pole na zemském povrchu se pohybuje mezi 25 a 65 mikrotesla (od 0,25 do 0,65 Gaussů). Měření v rámci projektu Swarm vykázalo trend slábnutí magnetického pole Země, není ale jasné zda jde o trvalý nebo dočasný děj. Magnetické pole Země je starší než 4 miliardy let. K jeho udržování pravděpodobně hraje roli i působení Měsíce. Magnetické pole Země má převážně dipólový charakter, to znamená, že rozložení siločar je podobné siločarám v okolí tyčového magnetu. Jeho osa neprochází středem Země, ale je na povrchu Země přibližně o 520 kilometrů odkloněna. Poloha magnetických pólů driftuje různou rychlostí. V posledních letech i několik desítek km za rok, což způsobuje problémy v navigaci. Magnetické pole se vytváří elektrickým proudem vznikajícím třením při rotaci vnějšího polotekutého zemského jádra nacházejícího se mezi pevným vnitřním jádrem planety a zemským pláštěm.", "question": "Které vesmírné těleso způsobuje deformaci magnetického pole Země?", "answers": ["Slunci"]}
{"title": "Carl Gustav Jung", "context": "Carl Gustav Jung (26. července 1875 Kesswil, Švýcarsko – 6. června 1961 Küsnacht, Švýcarsko) byl švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jako syn protestantského faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po absolutoriu se specializoval v oboru psychiatrie. V letech 1895–1900 studoval na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji klinickou bázi v Burghölzli a Jung se stal jejím lékařem v roce 1900. Ústav vedl Eugen Bleuler, který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem Franzem Riklinem významně přepracovali Bleulerem používaný asociační test, rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých komplexů v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální imaginace a vědomí celé lidské rasy. Studoval mytologii a sbíral materiál přeludů, halucinací a snů pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní. V určitém slova smyslu se hovoří o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s Freudem charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce 1907, jejich spolupráce trvala do roku 1912. Pro Freuda znamenal Jung nejinspirativnější prvek svého psychoanalytického hnutí, především se shodovali ve výzkumech v oblasti hysterie. Freudovská psychoanalýza, která se zaměřovala na sexuální původ neurózy, však připadala Jungovi příliš omezená, přál si pracovat s \"trajektorií\" neurózy a jejími implikacemi pro budoucí vývoj pacienta.", "question": "Ve kterém městě se narodil psycholog C. G. Jung?", "answers": ["Kesswil"]}
{"title": "Bedřich Dittel", "context": "Bedřich Dittel Bedřich Dittel Narození 17. století Úmrtí 8. října 1695 nebo 8. října 1696Kadaň Povolání katolický kněz Nábož. vyznání katolická církev Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Bedřich Dittel, variantně Friedrich Dittel, byl františkán působící v českých zemích a v české řádové provincii sv. Václava. Ve více konventech byl představeným (kvardiánem). V letech 1673–1674 řídil klášter ve Slaném.[1]. Od května 1675 do následujícího roku byl kvardiánem v Jindřichově Hradci.[2] Řádová kapitula v květnu 1684 jej zvolila členem provinčního definitoria (definitorem), posléze byl též definitorem doživotním (habituálním).[3] Dále působil jako hudebník ve františkánských chrámech. V roce 1681 si opsal zpěvník používaný pro doprovod mší nebo obsahující zpěvy žalmů.[4] Svazek zřejmě nevytvořil k potřebě nějakého františkánského kostela, ale k vlastnímu užívání, neboť si jej držel až do své smrti. Františkán Bedřich Dittel zemřel v Kadani 8. října 1695 nebo 1696.[5] Reference ↑ BENEŠ, Petr Regalát OFM; PŘIKRYL, Vladimír. Františkánský klášter ve Slaném : 1655-1950. Slaný: Vlastivědné muzeum, 2005. ISBN 80-239-6123-3. S. 51. ↑ „Často kvardián“ uvádí u jeho jména nekrologium české františkánské provincie. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 144 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. WRBCZANSKY, Severin OFM. Nucleus minoriticus. Praha: [s.n.], 1746. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 147. Nekrologium české františkánské provincie.↑ „Hic liber missas graduale antiphonarium descripsit Fridericus Dittel“ je uveden tento rukopis z roku 1681, do roku 1950 uložený v klášterní knihovně v Kadani, po restitucích klášterních knihoven v bibliotéce kláštera u P. Marie Sněžné v Praze.↑ Rok 1696 uvádí nekrologium české františkánské provincie, elektronický přepis z více pramenů. Úmrtí v roce 1695 viz BENEŠ - PŘIKRYL, Františkánský klášter ve Slaném (cit), s. 51. Autoritní data: AUT: ola2015886948 | VIAF: 207144647692615012444 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství", "question": "Jakého vyznání byl Bedřich Dittel?", "answers": ["františkán"]}
{"title": "Mayové", "context": "Tento článek se zabývá obdobím po dobytí Nového světa Španěly. O období staré mayské civilizace čtěte článek Mayská civilizace. Mayové jsou původní obyvatelé jižního Mexika a severní části Střední Ameriky. Termín maya označuje obyvatele regionu, kteří si uchovávají určité podobné kulturní a jazykové tradice. Označuje se tak mnoho rozličných populací a komunit i etnických skupin v regionu Mezoameriky. Každá z nich má svou vlastní částečně odlišnou tradici, kulturu či historickou identitu. Počátkem 21. století zde žije okolo 6 milionů potomků Mayů. Někteří se téměř integrovali do moderní kultury, která je obklopuje, jiní pokračují ve svých tradicích a často mají jako mateřštinu jeden z mayských jazyků. Největší část současné mayské populace žije v mexických státech Yucatán, Campeche, Quintana Roo, Tabasco a Chiapas, dále jsou Mayové ve Střední Americe ve státech Belize, Guatemala a v západních provinciích Hondurasu a Salvadoru. V roce 2012, podle jistých verzí skončil cyklus mayského kalendáře, a tak tento fenomén byl relativně často zmiňován médii a používán v populární kultuře. Největší skupina moderních Mayů žije v Mexiku na poloostrově Yucatán. Sami sebe označují za Maye. Nepohlížejí na sebe jako na kmenovou komunitu, jak je tomu běžné například v západní Guatemale a mluví yucateckou mayštinou. Označují se za yucatecos nebo jednodušeji mayas. Většinou také mluví španělsky, zvlášť v západních částech. Ti, kteří postupně jazyk ztrácejí a maysky mluví řídce, se sami identifikují jako míšenci. To poukazuje na to, že probíhá stále větší a větší asimilace s hlavní mexickou kulturou.", "question": "Kde žije největší skupina moderních Mayů?", "answers": ["Mexiku na poloostrově Yucatán"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (PR, pol. Rzeczpospolita Polska, RP), je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice. Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772-1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou. Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov. Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny. Název Polsko se odvozuje od názvu kmene Polanů, který žil ve Velkopolsku (část Polska).", "question": "Hraničí Polsko s Německem?", "answers": ["Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu."]}
{"title": "Ptáci", "context": "Když se pták nadechuje, 75 % objemu čerstvého vzduchu obtéká plíce a vtéká rovnou do vzdušných vaků, probíhajících od plic a spojených s dutinami v kostech, které plní vzduchem. Zbylých 25 % vzduchu jde přímo do plic. Když se pták vydechuje, je pro výdech používán vzduch z plic a současně se do plic dostává čerstvý vzduch ze vzdušných vaků. Ptačí plíce tak přijímají čerstvý vzduch jak při nádechu, tak i při výdechu. Ptačí zpěv vzniká v orgánu zvaném syrinx, svalnaté komoře s několika bubínkovými blánami, který se nachází v dolní části průdušnice. Ptačí srdce má čtyři oddíly, z levé, silně svalnaté komory, vystupuje pravý aortální oblouk a dává vzniknout systémové aortě (na rozdíl od savců, kde je použit levý oblouk). Zadní dutá žíla přijímá krev z končetin přes vstupní ledvinový systém. Ptáci, na rozdíl od savců, mají jádrové červené krvinky, tj. červené krvinky, které mají jádro. Zažívací soustava ptáků je jedinečná, mají hrdelní vak nebo vole pro uskladnění potravy a dva žaludky, z nichž ve druhém jsou spolykané kamínky, které, vzhledem k absenci zubů, pomáhají ptákům drtit potravu. Trávicí soustava dokáže zajistit rychlé strávení potravy a je přizpůsobena letu. Někteří stěhovaví ptáci mají přidanou schopnost snížit obsah části střev před migrací. Nervová soustava u ptáků je v rozsahu přiměřeném velikosti ptáka. Nejvyvinutější částí mozku je ta, která ovládá funkce souvisící s letem, zatímco mozeček koordinuje pohyb a velký mozek kontroluje prvky chování, plavání, páření a stavbu hnízd. Zrakový systém je obvykle u ptáků vysoce vyvinut. Oko ptáků je v základní stavbě shodné s okem savců. Ptáci s očima na stranách hlavy mají široké zorné pole, zatímco ptáci s očima na čelní straně hlavy, jako sovy, mají binokulární vidění a mohou odhadovat hloubku pole.", "question": "Jak se nazývá hrdelní vak ptáků pro uskladnění potravy?", "answers": ["vole"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboře v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Okolo této terapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Systém má několik větví, z nichž nejvýznamnější je pudová teorie (libido, vývojová stadia libida, narcismus, pud smrti), tzv. první topika (přání, výklad snů, oidipovský komplex, nevědomí, předvědomí, vědomí) a tzv. druhá topika (ego, superego a id). Velkou pozornost věnoval též kultuře a náboženství. Byl 3. nejcitovanějším psychologem 20. století. Jeho předci žili od 15. století v Kolíně nad Rýnem, odkud utekli před pogromem východním směrem.", "question": "Jaké křestní jméno původně patřilo Sigmundu Freudovi?", "answers": ["Sigismund"]}
{"title": "Karel IV", "context": "pískovec Umístění Umístění Karlovy Varyulice I. P. Pavlovaprůčelí budovy Městské knihovny Stát Česko Česko Zeměpisné souřadnice 50°13′41,2″ s. š., 12°52′47,64″ v. d. multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Socha Karla IV. se nachází na průčelí budovy Městské knihovny v ulici I. P. Pavlova v Karlových Varech. Vznik je datován k roku 1739? , pravděpodobný autor díla byl O. J. Wenda ze Žlutic? [1], event. je autor neznámý [2][3]. Socha byla prohlášena kulturní památkou, památkově chráněna je od 3. května 1958, event. 5. února 1964, rejstř. č. ÚSKP 19080/4-888.[4] Historie Socha zakladatele Karlových Varů, císaře a krále Karla IV. pochází pravděpodobně z roku 1739 a autorem by mohl být O. J. Wenda ze Žlutic[1]. Podle jiných zdrojů je připisování tohoto autorství mylné a autor je uváděn jako neznámý[2][5]. Sochu městu daroval apelační rada von Schuppig jako poděkování za lázeňskou léčbu. Nejprve byla umístěna na vysokém podstavci na jižním nároží renesanční budovy původní karlovarské radnice na Tržišti. V březnu roku 1875 však musela být radnice pro celkový špatný stavební stav zbořena, socha však byla ještě před demolicí budovy snesena.[2][5] V roce 1936 byla umístěna na průčelí budovy bývalé okresní, později krajské knihovny v dnešní ulici I. P. Pavlova. Roku 1975 musela být kvůli špatnému stavu restaurována. V roce 2006 byla krajská knihovna přemístěna do Dvorů a budova se stala sídlem Městské knihovny Karlovy Vary. Socha na průčelí budovy zůstala v majetku Karlovarského kraje. V listopadu roku 2011 Karlovarský kraj na žádost městských zastupitelů sochu bezúplatně převedl do majetku města Karlovy Vary.[2][5] Popis Socha barokního stylu o výšce dva metry zhotovena z pískovce stojí na nízkém nepravidelném hranolovém soklu.", "question": "Od kdy je socha Karla IV. v Karlových Varech památkově chráněna?", "answers": ["3. května 1958"]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Edsger Wybe Dijkstra [ˈ ˈ] IPA (11. května 1930 Rotterdam - 6. srpna 2002 Nuenen) byl nizozemský informatik. V roce 1972 obdržel Turingovu cenu za své příspěvky rozvoji programovacích jazyků. Edsger Wybe Dijkstra se narodil v Rotterdamu, Nizozemsko roku 1930. Oba jeho rodiče byli velmi vzdělaní lidé. Jeho otec pracoval jako chemik a matka byla matematička. V roce 1942 nastoupil Dijsktra jako dvanáctiletý chlapec na Gymnasium Erasminium. Byla to střední škola pro neobyčejně nadané studenty, v níž se mu dostalo vzdělání v mnoha různých předmětech zahrnujícich latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, biologii, matematiku a chemii. Roku 1945 se Dijsktra rozhodoval o dalším studiu, které se mělo s největší pravděpodobností týkat práva, aby pak mohl pracovat jako představitel Spojených národů v Nizozemí. Protože při studiu na gymnáziu vynikal v chemii, matematice a fyzice, rozhodl se studovat obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. O rok později začal na poloviční úvazek pracovat v Mathematical Centre v Amsterdam a právě tato práce zvýšila jeho zájem v programování. Po ukončení studia na vysoké škole a získání titulu v oboru fyziky začal se Dijkstra zabývat programováním. V té době se ale setkal s problémem, kterým byl fakt, že programování se oficiálně ještě nepovažovalo za profesi. Z toho důvodu pokračoval v práci v Mathematical Centre až do 1970, kdy přijal pracovní místo ve výzkumu pro Burroughs Corporation v USA. Za necelé dva roky byl oceněn a získal ACM Turing Award, dále pak AFIPS Harry Goode Memorial Award. Dijkstra se poté odstěhoval do Austinu v Texasu, kde byl jmenován předsedou oboru informatiky na Texaské univerzitě v Austinu, kde po zbytek svého života zůstal. Mezi Dijkstrovy nejznámější příspěvky informatice patří algoritmus pro nalezení nejkratší cesty v grafu, označovaný dnes jako Dijkstrův algoritmus, a idea semaforu, nástroje pro synchronizaci vícero procesorů a programů.", "question": "Ve kterém roce obdržel Edsger Dijkstra Turingovu cenu?", "answers": ["1972"]}
{"title": "Řízení letového provozu", "context": "Řízení letového provozu Možná hledáte: Řízení letového provozu České republiky. Řídicí věž letiště Paříž-Orly Řízení letového provozu (též ATC z – anglického air traffic control) je služba poskytovaná ze země letadlům na pohybujícím se v řízeném vzdušném prostoru nebo na řízeném letišti. Základním smyslem řízení letového provozu je předcházet srážkám ve vzduchu i na zemi, ale řídící letového provozu poskytují pilotům obvykle i další služby, jako je navigační pomoc nebo informační služba. V českém vzdušném prostoru a na velkých českých letištích tuto službu zajišťuje státní podnik Řízení letového provozu České republiky. Profese, která službu řízení letového provozu zajišťuje, se nazývá řídící letového provozu, často bývá ale používán také nepřesný termín letecký dispečer, který je chybný, jelikož letečtí dispečeři lety plánují a neřídí provoz v letovém prostoru. Standardy Celosvětově používaným jazykem v řízení letového provozu je v souladu s pravidly ICAO angličtina. Ve většině zemí je dovoleno i používání místního jazyka ke komunikaci mezi pilotem soukromých či výcvikových letů a řídícím letového provozu. Ve většině světa se při řízení letového provozu, stejně jako v letectví obecně, používají imperiální jednotky – tedy nadmořská výška se měří ve stopách, rychlost v uzlech a vzdálenost v námořních mílích. Specializovaná střediska řízení Bezpečnost řízených letů musí být zajištěna od pojíždění na letišti před startem až po dokončení letu a bezpečné zastavení na cílovém letišti. Proto je služba řízení letového provozu poskytována obvykle třemi navzájem spolupracujícími specializovanými středisky. Letištní služba řízení Pro letištní službu řízení se používá zkratka TWR (z anglického tower – věž), protože základním bodem pro řízení provozu na letišti je řídící věž. Řídící na věži jsou zodpovědní za bezpečný provoz na přistávací dráze (povolení vstupu a přejíždění), pojezdových drahách (pouze v nepřítomnosti pozice GND) a v řízeném okrsku (zvaném též CTR z anglického Control Zone), což je malý vzdušný prostor v bezprostředním okolí letiště.", "question": "Jak se označuje řízení letového provozu?", "answers": ["ATC"]}
{"title": "Hamrštejn", "context": "Hamrštejn (německy Hammerstein) je zřícenina hradu postaveného na skalním hřebenu Ovčí hory (496 m) zvaném Zámecký kopec (375 m) nad meandrem Lužické Nisy v katastrálním území liberecké čtvrti Machnín. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. Kolem hradu se rozkládá přírodní rezervace Hamrštejn. Nedaleko hradu se nachází železniční zastávka Machnín hrad na trati 089 a jediný český transbordér. == Popis hradu == Hrad byl ze tří stran obklopen strmými svahy a obehnán dodnes částečně zachovalou zdí. Na obou koncích oválného opevněného prostoru o délce 67 a šířce 26 metrů se tyčily válcové věže. Větší z nich bývala na severovýchodní straně hradu, její průměr byl asi 10,5 metru při šířce zdí mezi 1,5 a 2 metry. Sloužila jako věž obytná. Poslední nadzemní zbytek této věže o výšce asi 5 metrů je značně podkotlán a během několika let se sesune na nádvoří. Menší věž pak pravděpodobně plnila funkci hlásky a pozorovatelny.", "question": "Co se rozkládá kolem hradu?", "answers": ["přírodní rezervace Hamrštejn"]}
{"title": "Zápalky", "context": "Švéd Johan Edward Lundström zápalky zdokonalil, opatřil i zasouvací krabičkou, a začal je v roce 1855 průmyslově vyrábět. Na přelomu 19. a 20. století byly hlavičky ze hmoty, která obsahovala jedovatý bílý fosfor nebo sulfid fosforu. Bílý fosfor byl pro výrobu zápalek v roce 1903 zakázán. Nejznámějším výrobcem zápalek v Česku byl do roku 2008 podnik SOLO Sušice. V současnosti většina zápalek chytá výhradně v důsledku patřičně energického škrtnutí hlavičky o speciálně připravenou plochu – škrtátko. Toto řešení prakticky vylučuje samovolné či nekontrolované vzplanutí zápalky náhodným otřením zápalky o jiný povrch. Hlavička zápalek se nyní skládá zejména z chlorečnanu draselného, sulfidu antimonitého, síry, barviva a mletého skla, které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým parafínem, který usnadňuje hoření a fosforečnanem sodným, který zamezuje doutnání zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje červený fosfor, mleté sklo a pojivo. Škrtnutím zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200–1100 °C[zdroj? ], což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka. Tento druh se nazývá bezpečnostní zápalky. Standardní malé zápalky (tzv. kuřácké) mají délku cca 4 cm a prodávají se nejčastěji v papírových krabičkách s rozměry přibližně 5 x 3,5 x 1,5 cm, se škrtátkem po obou stranách krabičky.", "question": "Kdo byl v České republice významným výrobcem zápalek?", "answers": ["SOLO Sušice"]}
{"title": "Stonek", "context": ", např. kedluben úponky: k zachytávání se na podkladě, popínavé rostliny, např. réva vinná stonkové trny – kolce: ochrana před býložravci, např. trnka zdužnatělé stonky: zásobárna vody, např. u kaktusů rozšiřování stonku do plochy:. souvisí s asimilační funkcí, mívá podobu listů (listnatec) brachyblast: např.: modřín (to je modifikace, nemění se funkce) Růst stonku se uskutečňuje dělením buněk na vegetačním vrcholu a dále zvětšováním buněk v internodiích. Tloustnutí stonku se děje buď zvětšováním buněk, nebo vytvářením druhotných pletiv, produkovaných kambiem. Výška stonku je velmi různorodá. Některé druhy vůbec stonek v pravém smyslu nevytváří (např. okřehek). Naopak, nejvyšší stonek má liána rotan rákosovitý (Calamus rotang), a to 200–300 metrů. Stonek se skládá zejména z těchto částí (viz příčný řez): centrální dřeň slouží hlavně jako zásobárna živin kůra stonek chrání provazce sklerenchymu a kolenchymu zajišťují pevnost Související informace naleznete také v článku větvení. Stonek se často větví: vidličnaté (dichotomické) větvení – hlavně u některých cévnatých výtrusných rostlin (plavuně, vranečky) postranní (holoblastické) větvení. monopodiální – hlavní stonek stále dorůstá, postranní větve jsou kratší, hlavní nepřerůstají; sympodiální – postranní větve mohutnější a přerůstají hlavní stonek, někdy postranní větev zatlačí hlavní stonek do strany a pokračuje ve směru jeho růstu (réva vinná). Dužnatý – pokožka a dužnina s cévními svazky (žilky). Dřevnatý – na povrchu je kůra (hlavně u borovice můžeme najít odumřelou část stonku – borku), pak následuje lýko, dřevo a dřeň. Dřevo je na jaře řidší a v létě hustší (letokruhy). Filipec, J., Daneš, F., Machač, J., Mejstřík, V., et al.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 2., opr. a dopl. vyd., Academia, Praha, 1994. ISBN 80-200-0493-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu Stonek ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo stonek ve Wikislovníku", "question": "Jaký nadzemní rostlinný orgán spojuje kořen s listy a květy?", "answers": ["Stonek"]}
{"title": "Lichess", "context": "Lichess Lichess je svobodný a otevřený internetový šachový server provozován stejnojmennou neziskovou organizací. Na této platformě může hrát šachy kdokoliv bez jakékoliv registrace, ale registrace mj. umožňuje hrát hodnocené partie. Lichess neobsahuje žádné placené reklamy, všechny funkce jsou zdarma a financován je z dobrovolných darů jeho uživatelů.[1][2][3] Historie Zakladatel a hlavní programátor Lichess v roce 2021. Lichess byl založen v roce 2010 francouzským programátorem Thibaultem Duplessisem.[4][5] Software a design stránky jsou open source a pod licencí AGPL.[6] Dne 11. února 2015 byla vydána oficiální mobilní aplikace Lichess pro zařízení Android, pro iOS 4. března téhož roku. K 3. prosinci 2020 byl na žebříčku Alexa na 1780 místě a podle statistik většina návštěvníků pochází ze, ze Spojených států, Spojeného království a Indie.[7] Podle popularity šachových serverů je na druhém místě, a to za serverem Chess.com.[8] Lichess pravidelně pořádá turnaj pro titulované hráče s peněžními hodnotami a každé tři měsíce tzv. šachový maraton. Financování serverů a programátora je zajištěno dary uživatelů Lichess.[9] Funkce Lichess umožňuje hrát živé i korespondenční šachy proti jiným hráčům. Součástí je i sekce pro tréninik, kde jsou základy šachu, taktické úlohy, šachová videotéka, průzkumník zahájení, prostor pro vytváření šachových studií a analýza šachových pozic. Součástí je také sekce, v níž mohou šachoví trenéři nabízet své služby ostatním uživatelům. Lichess má zabudované následující šachové varianty:[10] Žravé šachy Atomové šachy Chess960 Crazyhouse Horde Král do středu šachovnice Závod králů Třikrát šach Lichess jako první nabízela pomoc pro zrakově postižené při hraní šachu na internetu.[11] Lze také hrát proti šachovému motoru Stockfish či analyzovat pozice pomocí téhož motoru. Lichess také nabízí knihu zahájení s partiemi titulovaných hráčů FIDE.[2] Pro registrované hráče používá Lichess systém hodnocení Glicko-2.[12] Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lichess na anglické Wikipedii.↑ DUPLESSIS, Thibault. Why is lichess free? [online]. Lichess, 2014-07-02 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 1 2 Lichess features [online]. Lichess [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. ↑ Lichess Patron [online]. Lichess [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. ↑ GRAVAGNA, Pierre. Carnet d’échecs [online]. Libération [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (francouzsky) ↑ About lichess.org [online]. Lichess [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (anglicky) ↑ License [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (anglicky) ↑ lichess.org [online]. Alexa Internet [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Chess Links [online]. Chess Links and Websites [cit. 2020-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-21. ↑ lichess costs [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Lichess variants [online]. Lichess [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Dostupné online. ↑ FAQ Ratings [online].", "question": "Kým byl založen internetový šachový server Lichess?", "answers": ["Thibaultem Duplessisem"]}
{"title": "Kniha", "context": "Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem. Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book. Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny. Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman. Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna). Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny. Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a často bývaly připevněny řetězy k polici nebo ke stolu proti odcizení. V polovině 15. století začaly být knihy v západní Evropě vyráběny blokovým tiskem (technika byla na východě známá už staletí předtím). Při blokovém tisku byl obrysový obraz celé stránky vyřezán ze dřeva. Matrice mohla být mnohokrát natřena inkoustem a použita na reprodukci kopií dané stránky. Výroba celé knihy byl ale stále náročný proces, vyžadující ručně řezanou desku pro každou stránku.", "question": "Kdo je to bibliofil?", "answers": ["Osoba se zaujetím pro knihy"]}
{"title": "Zdeněk Veselovský", "context": "Profesor RNDr. Zdeněk Veselovský, DrSc. (26. srpna 1928 - 24. listopadu 2006) byl jedním z nejvýznačnějších českých zoologů. Dlouhou dobu vedl Zoologickou zahradu Praha. Byl zakladatelem české etologie a autorem mnoha odborných článků a populárně naučných knih z oblasti zoologie a etologie. Narozen v Jaroměři, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy (1952), kde posléze pokračoval jako pedagog (profesor zoologie obratlovců). V roce 1959 byl jmenován ředitelem pražské zoo (nastoupil 1. července 1959) a tuto funkci si podržel téměř 30 let, do konce roku 1988. Předtím pracoval v pražské zoo jako zoolog. V roce 1964 byl zvolen za generálního sekretáře Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad, v letech 1967-1971 pak vykonával funkci viceprezidenta a v letech 1971-1975 byl prezidentem této prestižní organizace. Za jeden z jeho největších úspěchů ve funkci ředitele pražské zoo je považována záchrana koně Převalského. V roce 1988 byl pro konflikt s komunistickými představiteli města Prahy na hodinu vyhozen, což mělo za následek protesty a spontánní bojkot pražské zoo ze strany mnoha zoologických zahrad západního světa, který však brzy ukončila Sametová revoluce. Po roce 1989 pracoval pro Fyziologický ústav Akademie věd České republiky a přednášel kurzy z oblasti zoologie a etologie na Biologické fakultě Jihočeské Univerzity a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Byl žákem nositele Nobelovy ceny a zakladatele etologie Konráda Lorenze. Prof. Zdeněk Veselovský zemřel dne 24. 11. 2006 v pražské motolské nemocnici po nedlouhé hospitalizaci na srdeční selhání. V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí in memoriam \"za celoživotní dílo v oboru zoologie a etologie a za obdivuhodnou aktivitu v činnostech podílejících se na záchraně živočišných druhů a propagaci zoologických zahrad jako vzdělávacích institucí\".", "question": "Vedl Zdeněk Veselovský Zoologickou zahradu Praha?", "answers": ["Dlouhou dobu vedl Zoologickou zahradu Praha."]}
{"title": "Neoklasicismus (literatura)", "context": "Neoklasicismus (literatura) Neoklasicismus (též novoklasicismus) v literatuře byl v českém prostředí nevyhraněný umělecký směr z počátku 20. století. V jiných jazykových oblastech může být vnímán odlišně. Pojem neoklasicismus v evropské literatuře Neoklasicismus v literatuře nemá přesnou definici a v různých evropských kulturách je vykládán různě. V německé literatuře se jedná o směr z období po roce 1900, záměrně se odvracející od moderny. Představitelem byla pozdní díla Gerharta Hauptmanna (1862–1946). Ve Francii se jako neoklasicismus (francouzsky néo-classicisme) označuje umělecký směr po roce 1750, odmítající rokoko. V anglické literatuře (angl. neoclassicism) se jím rozumí směr první poloviny 18. století, končící rokem 1740 (např. Jonathan Swift a Alexander Pope). V Čechách se, obdobně jako v Německu, tento termín vztahuje především k prvnímu dvacetiletí 20. století. Ottův slovník naučný Ottův slovník naučný nové doby definoval novoklasicismus v literatuře jako „…hromadný název několika literárních hnutí v XIX. a XX. století, která usilují o obnovu literárních a kulturních hodnot doby klasické … pravidelně s hrotem proti romantice…“.", "question": "Co je to neoklasicismus?", "answers": ["umělecký směr"]}
{"title": "Ada Lovelace", "context": "Ada Lovelace Ada Lovelace Rodné jméno Augusta Ada Byron Narození 10. prosince 1815Londýn Úmrtí 27. listopadu 1852 (ve věku 36 let)Marylebone Příčina úmrtí rakovina dělohy Místo pohřbení kostel svaté Máří Magdaleny Národnost Angličané Povolání matematička, programátorka, básnířka, informatička, vynálezkyně, překladatelka, spisovatelka a inženýrka Zaměstnavatel Univerzita v Cambridgi Manžel(ka) William King-Noel, první hrabě z Lovelace (1835–1852) Děti Anne Blunt, patnáctá baronka WentworthRalph King-Milbanke, druhý hrabě z LovelaceByron King-Noel, vikomt Ockham Rodiče George Gordon Byron a Anne Isabella Byron Příbuzní Allegra Byron a Elizabeth Medora Leighová (sourozenci)Judith Blunt-Lytton, 16th Baroness Wentworth[1] (vnučka) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Augusta Ada King, hraběnka z Lovelace (10. prosince 1815 Londýn – 27. listopadu 1852 tamtéž), narozená jako Augusta Ada Byron a nyní známá jako Ada Lovelace, byla anglická matematička a první programátorka, která je známá především detailním popisem fungování Babbageova mechanického počítače (analytického stroje), jehož vývoj podporovala i finančně. Mezi jejími poznámkami k analytickému stroji byl i algoritmus Bernoulliho čísel, který je považován za první algoritmus zpracovatelný počítačem.[2] Narodila se 10. prosince 1815 jako jediné legitimní dítě básníka lorda Byrona a jeho manželky Anny Isabelly Byronové. Všechny ostatní Byronovy děti se narodily mimo manželství. Byron opustil svou ženu měsíc po dceřině narození a za další čtyři měsíce opustil nadobro i Anglii. Později když Adě bylo osm let, podlehl nemoci během Řecké osvobozenecké války. Skončila tak v opatrovnictví matky, spisovatelky, která nicméně podporovala její zálibu v matematice a logice (také jako součást pokusu předejít rozvinutí „šílenství“, které viděla v jejím otci – ovšem na otce nezanevřela a nechala se vedle něj i pohřbít). Jako jedna z mála žen ve viktoriánské Anglii proto studovala matematiku.[3] Na prahu dospělosti se díky svému talentu seznámila s britským matematikem Charlesem Babbagem a konkrétně jeho prací na vývoji „analytického stroje“, čímž začal jejich dlouhodobý pracovní i přátelský vztah. V letech 1842–1843 přeložila článek italského vojenského analytika Luigiho Menabrea o tomto stroji a doplnila ho rozsáhlými poznámkami (nadepsanými jednoduše Notes – „poznámky“), které mimo jiné obsahují první známý počítačový program – algoritmus, určený k provedení strojem. Kromě příspěvku k počátečním dějinám počítačů se ve svých poznámkách věnovala také vizím ohledně pokročilých schopností počítačů: skládání hudby a kreslení obrazů a využití techniky ke spolupráci jednotlivců i společnosti.", "question": "Pod jakým jménem je dnes známá anglická matematička a první programátorka, která je známá především detailním popisem fungování Babbageova mechanického počítače?", "answers": ["Ada Lovelace"]}
{"title": "Letopisy Narnie", "context": "Letopisy Narnie (anglicky The Chronicles of Narnia) je sedmidílný cyklus fantasy knih pro děti britského autora Clive Staples Lewise. Pojednávají o dobrodružství několika dětí, které se dostávají do fantastické země Narnie, kde žijí mluvící zvířata, kde existuje magie (která však má jiný význam než v klasickém pojetí - není autonomní silou, ale Stvořitelem daným řádem, podle něhož funguje Narnijský svět) a dobro se musí postavit zlu, v čemž děti sehrají klíčovou úlohu. Knihy jsou alegorií základních konceptů křesťanství. Lev, čarodějnice a skříň (1950) Hlavními hrdiny jsou děti Petr, Zuzana, Edmund a Lucie evakuované za druhé světové války z Londýna na venkov shodou náhod do domu profesora Diviše, kde objeví starou skříň a projdou jí do Narnie. Tam s pomocí lva Aslana (z turečtiny, aslan = lev), ztělesňujícího svrchované dobro, vymaní zemi z krutovlády Bílé čarodějnice, která na Narnii uvrhla dlouhou zimu. Po její porážce se stávají králi a královnami a započínají \"zlatý věk\" Narnie. Princ Kaspian (1951) – Petr, Zuzana, Edmund a Lucie se vrací po roce do Narnie, kde mezitím uběhlo asi 800 let. Narnii ovládli Talmarýni, národ lidí, kteří původně žili na pirátském ostrově ve světě lidí a původní obyvatele donutili ke skrytému životu v lesích. Děti jsou opět povolány do Narnie, kde se setkávají s princem Kaspianem, právoplatným králem Narnie, jehož trůn však neprávem uchvátil jeho strýc Miraz. Díky Aslanově pomoci dosadí Kaspiana na trůn a obnoví práva všech Narnianů.", "question": "Kdo je autorem cyklu knih Letopisy Narnie?", "answers": ["Clive Staples Lewise"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Sněžka (polsky Śnieżka, německy Schneekoppe) je se svými 1603,30 m n. m. (dříve uváděný údaj 1602 m n. m. je nadmořskou výškou trigonometrického bodu) nejvyšší horou Hraničního (Slezského) hřebenu Krkonoš, Sudet, Čech i celého Česka a celého Slezska. Je to významná dominanta východní části Krkonoš. Přes vrchol Sněžky prochází česko-polská hranice, nejvyšší bod se nachází na polské straně hranice, několik metrů západně od kaple sv. Vavřince. Na vrchol vede ze 4,5 km vzdálené Pece pod Sněžkou kabinková lanovka. Severní, polská strana spadá do údolí řeky Lomničky, západní do Úpské rašeliny, jihozápadní část do Obřího dolu, jihovýchodní do údolí Jeleního potoka a východní přecházejí v Obří hřeben. Vrcholek hory je skalnatý a má rozlohu okolo 120 000 m2. Jelikož je Sněžka nejvyšší hora v širokém okolí, je z vrcholu rozsáhlý panoramatický rozhled. Vrchol slouží jako častý turistický cíl a pro jeho dosažení je možné využít celou řadu turistických cest a to jak pěších, cyklistických tak i běžkových. Georgius Agricola v roce 1546 označil horu názvem Risenberg. V roce 1871 je poprvé zaznamenáno množné číslo Riesengebirge (Obří hory) jako dosud užívaný německý název pro celé pohoří. Původní německý název dosud zanechal dozvuky v dnešních názvech Obří důl a Obří hřeben. Přibík Pulkava již v roce 1380 pro celé Krkonoše použil název Sněžné hory. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozen od pojmenování Sněžná - jako \"sněhem pokrytá\".", "question": "V jakém pohoří leží Sněžka?", "answers": ["Krkonoš"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Ptáci se rozmnožují na všech sedmi kontinentech, přičemž největší rozmanitosti dosahují v tropických oblastech; to může být způsobeno buď vyšší rychlostí speciace v tropech nebo vyšší rychlostí vymírání ve vyšších zeměpisných šířkách. Jsou schopni žít a nacházet potravu na většině lokalit naší planety, na jihu např. sněžní buřňáci hnízdí v některých koloniích až 440 km hluboko ve vnitrozemí Antarktidy. Několik příbuzných druhů se adaptovalo na život na světových oceánech – s některými druhy mořských ptáků se na pobřeží setkáme pouze v době rozmnožování a některé druhy tučňáků se potápějí do rekordních hloubek okolo 300 metrů. Mnoho druhů kolonizovalo oblasti, do kterých byly vysazeny lidmi. Některá z těchto zavádění byla dobře uvážena: např. bažant obecný byl vysazován po celém světě jako lovná pernatá zvěř. Někteří ptáci jsou kolonizátoři náhodní, jako např. papoušek mniší, který po útěcích z klecí vytvořil kolonie v některých severoamerických městech. Některé jiné druhy, jako např. volavka rusohlavá, čimango žlutavý a kakadu růžový se rozšířily hluboko za hranice svého původního výskytu díky tomu, jak jim zemědělská činnost člověka vytváří nové vhodné lokality. Základní článek: Anatomie ptáků Ve srovnání s ostatními obratlovci mají ptáci uspořádání těla vykazující mnoho neobvyklých přizpůsobení, většinou k usnadnění letu. Kostra je složena z velmi lehkých kostí. Kosti jsou duté a vyplněné vzduchem, přičemž dutiny jsou spojeny s dýchacím ústrojím. Tyto duté kosti jsou přitom velmi pevné. Lebeční kosti jsou spojené a bez zřetelných švů. Očnice jsou mohutné a oddělené kostní přepážkou. Páteř je rozdělena na krční, hrudní, křížový a ocasní oddíl s ohebnými krčními obratli, jejichž počet je vysoce proměnlivý. Pohyb je omezen u obratlů předcházejícím hrudním obratlům a není možný u dalších obratlů. Kost kyčelní je srostlá po celé délce s páteří. Žebra jsou zploštěná a jsou upnuta k mohutné deskovité prsní kosti, k níž jsou připojeny létací svaly. Pouze nelétaví ptáci mají prsní kost poměrně malou a bez hřebene. Přední končetiny jsou přeměněny v křídla. Podobně jako plazi, ani ptáci nemočí. Ledviny extrahují z krevního řečiště dusíkatý odpad, ten však místo vylučování jako močoviny rozpuštěné v moči je vylučován ve formě kyseliny močové. Ptáci také vyměšují spíše kreatin než kreatinin, jak je tomu u savců. Kyselina močová má velmi nízkou rozpustnost ve vodě, takže po zbavení se zbytku vody se objevuje jako bílý povlak. Od každé ledviny vede močovod, který ústí do středního oddílu kloaky. Právě v kloace se moč zbavuje vody a při průchodu trusu je stírána a s trusem vylučována.", "question": "Čůrají ptáci?", "answers": ["Podobně jako plazi, ani ptáci nemočí."]}
{"title": "Tufahija", "context": "Tufahija Tufahija Základní informace Místo původu Bosna a Hercegovina multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Tufahija se šlehačkou podávaná v cukrárně v Mostaru Tufahija, česky i tufahije, je bosenský dezert vyrobený z jablka plněného ořechovou náplní vařeného ve vodě s cukrem. Tufahija je velmi populární v Bosně a Hercegovině, Severní Makedonii a Srbsku. Tufahija se dostala na Balkán během osmanské nadvlády, zákusek pochází z Persie. Etymologie Slovo tufahija má původ v arabštině, slovo tuffà (ت) znamená jablko. Příprava Jablka se oloupou, jadřince odstraní a vaří ve sladké vodě s citronem. Našlehá se máslo, přidají se mleté mandle nebo vlašské ořechy, trochu mleté kávy a míchaný vaječný bílek a trochu šlehačky (sladké smetany) a ze všeho se udělá jednolitá hmota. Jablka se naplní náplní. Přelije se cukrovým sirupem (sorbetem) a ozdobí smetanovou pěnou, na kterou se položí višeň nebo třešeň. Tufahija se podává chladná. Servírování Tufahija se podává např. ve velké sklenici přelitá sirupem a nahoře ozdobená šlehačkou.", "question": "Jaký je původ dezertu Tufahija?", "answers": ["Tufahija se dostala na Balkán během osmanské nadvlády, zákusek pochází z Persie."]}
{"title": "Krocan", "context": "Krocan (Meleagris) je rod ptáka z monotypické podčeledě krocani příslušející do čeledě bažantovitých. Samice krocana se nazývá krůta. V zootechnické literatuře se domácí krocani, bez ohledu na pohlaví, většinou označují jako krůty. Rovněž pro jejich maso se v češtině vžilo označení krůtí maso (nikoli krocaní). České slovo krocan má nejasnou etymologii, ve starší češtině se používalo slovo morák (odvozené od slova moře, protože se jedná o ptáka dovezeného ze zámoří), které se dnes používá ve slovenštině (moriak) a přežívá v moravských dialektech. Samice se v tomto případě nazývá morka. == Zařazení == V minulosti měl krocan samostatnou čeleď. Po morfologickém zkoumání a molekulární analýze je pro krocana vyhrazena jen podčeleď v čeledi bažantovitých. == Rozšíření == Krocan pochází z Nového světa, kde se ve volné přírodě vyskytuje v Severní a Střední Americe, převážně ve Spojených státech, Mexiku, Guatemale a v Belize. Vyhledává pole, pastviny, savany i sezónně zaplavovaná území, vždy ale poblíž vzrostlých křovin, nebo světlých řídkých listnatých i jehličnatých lesů, případně v takových rozsáhlých lesích přímo žije. Vyžaduje dostatek prostoru pro vzlétnutí na větve stromů, na kterých hřaduje a kam se uchyluje před nebezpečím. == Popis == Je to velký a těžký pták, největší váží až 10 kg a měří až 120 cm. Samice, krůta, je téměř o polovinu lehčí. Samec má dlouhé nohy a krk a široký ocas. Křídla jsou krátká a zakulacená, letky jsou převážně bronzově lesklé, ocasní a nadocasní péra jsou šedá, tmavě mramorovaná, na špičkách ukončena rezavě hnědě a pod tímto pruhem je ještě pruh namodralý, černě olemovaný, někteří krocani dále mají na koncích ocasních pér modré skvrny. Hlava a krk jsou bez peří, hrubá kůže na nich je modrá. Z brady nebo krku visí různě velké masité, červené laloky, krk je posetý masitými výrůstky. Vybarvení krku i hlavy je odvislé od ročního období, případně od emocí.", "question": "Do jaké čeledi patří krocan?", "answers": ["bažantovitých"]}
{"title": "Modrásek měchýřníkový", "context": "Modrásek měchýřníkový Modrásek měchýřníkový Pohled na šedý rub křídel modráska měchýřníkového Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen členovci (Athropoda) Třída hmyz (Insecta) Řád motýli (Lepidoptera) Čeleď modráskovití (Lycaenidae) Rod Iolana Binomické jméno Iolana iolas(Ochsenheimer, 1816) Areál rozšíření Areál rozšíření Některá data mohou pocházet z datové položky. Modrásek měchýřníkový (Iolana iolas) je druh denního motýla z čeledi modráskovitých (Lycaenidae). Rozpětí jeho křídel je 36 až 40 mm. Samci mají modrá křídla s úzkým tmavým lemem. Samice jsou také modře zbarveny, ale oproti samcům mají široký tmavý lem a nevýrazné tmavé skvrny podél vnějšího okraje zadních křídel. Rub křídel u obou pohlaví je šedý s výraznou řadou černých skvrn. Výskyt Rozšíření modráska měchýřníkového Motýl je rozšířený od Španělska přes Francii, Švýcarsko a Itálii dále na východ (Balkánský poloostrov a Turecko) až po Írán. Nejseverněji se vyskytuje na území Maďarska. V České republice se tento druh modráska nevyskytuje. Obývá kamenité slunné svahy a křovinaté stepi v nížinách a pahorkatinách. Chování a vývoj Živnou rostlinou modráska měchýřníkového je žanovec měchýřník (Colutea arborescens) z čeledi bobovitých (Fabaceae). Samice klade vajíčka na květní kalich a nezralé lusky. Housenky, které jsou myrmekofilní, se živí nezralými semeny v luscích. Motýl je jednogenerační (monovoltinní) s letovou periodou od konce dubna do počátku července. Při špatných klimatických podmínkách se mohou dospělci z první generece objevovat i později. Příležitostně může mít motýl i částečnou druhou generaci (srpen a září). Přezimuje kukla. Odkazy Literatura MACEK, Jan; LAŠTŮVKA, Zdeněk; TRAXLER, Ladislav. Motýli a housenky střední Evropy IV., Denní motýli. Praha: Academia, 2015. 539 s. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu modrásek měchýřníkový na Wikimedia Commons mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Entomologie", "question": "Jakou barvu mají křídla samce Modráska měchýřníkového?", "answers": ["modrá"]}
{"title": "Rosalind Franklinová", "context": "Rosalind Elsie Franklinová (25. července 1920 Notting Hill – 16. dubna 1958 Chelsea) byla anglická biofyzička, chemička a bioložka, která se zabývala především rentgenovou krystalografií. Přispěla velkou měrou k objasnění molekulární struktury DNA, RNA, virů, uhlí a grafitu. Studovala na jedné z mála dívčích škol, kde se vyučovala fyzika a chemie. Díky tomu pak mohla studovat na Cambridgské univerzitě a zabývat se mikroskopickou strukturou virů, uhlí a nakonec i molekulami, které přenáší dědičnou informaci - DNA. Franklinová je nejlépe známa svou prací na difrakčních obrazech DNA, které byly následně použity k správnému určení struktury DNA Watsonem a Crickem. Franklinová však sama zřejmě rozpoznala strukturu DNA, nicméně Watson a Crick ve své slavné práci z roku 1953 její příspěvek zmínili pouze několika slovy. Její zásluhy byly rozpoznány až ke konci 60. let. Po práci na DNA vedla Franklinová také výzkum na poli virologie. Zemřela však v 37 letech na rakovinu vaječníku. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rosalind Franklin na anglické Wikipedii.", "question": "Na jaké univerzitě studovala Rosalind Franklinová?", "answers": ["na Cambridgské univerzitě"]}
{"title": "Klasický Hollywood", "context": "Klasický Hollywood je často označován jako \"Zlatý věk Hollywoodu\" a specifické stylové prostředky, rozvinuté během této periody, se nazývají klasický hollywoodský styl. Zlatý věk Hollywoodu trval více než 30 let, od konce němé éry v americkém filmu na konci 20. let do pozdních 60. let. Klasická hollywoodská kinematografie byla velmi \"žánrová\", většina hollywoodských filmů tohoto období se striktně držela určitého žánru, populární byly například westerny, nebo muzikály. S nástupem klasického Hollywoodu, tedy během pozdních 20. let a raných 30. let, byly v americké kinematografii rozšířené filmy, které byly značně provokativní a z morálního hlediska velmi kontroverzní v tehdejší společnosti. Jednalo se například o celý žánr gangsterského filmu, nebo o snímky, které byly dosti sexuálně odvážné. Toto krátké, nicméně slavné období americké kinematografie, je známo jako Pre-kodexové období Hollywoodu. V roce 1930 prezident The Motion Pictures Producers and Distributors Association (MPPDA) Will Hays proto zavedl Produkční kodex, nazývaný také \"Haysův kodex\", který vyžadoval plnění určitých předem daných cenzurních opatření, přičemž tento kodex byl chápán jako \"menší zlo\" a vznikl jako reakce na možné zavedení nechtěné státní cenzury v americké kinematografii. Nicméně produkční kodex nebyl v praxi uplatňován až do roku 1934, kdy byla vlivná katolická organizace Legie slušnosti extrémně pobouřena kvůli dvěma sexuálně provokativním filmům z roku 1933, ve kterých hrála Mae West. Po tomto \"incidentu\" bylo již dodržování produkčního kodexu vyžadováno a tato vynucená vnitřní cenzura následně výrazně ovlivnila podobu klasické hollywoodské kinematografie. Hollywoodský studiový systém byl kontrolován tzv. \"velkou osmičkou\" studií, nicméně \"velká pětka\", což byla plně vertikálně integrovaná studia, byla nejsilnější. Mezi tuto pětici nejmocnějších a nejdůležitějších studií patřila studia MGM, Warner Brothers, 20th Century Fox, Paramount a RKO. Všechna tato studia jednak produkovala filmy, a jednak vlastnila své vlastní řetězce kin. Oproti tomu tzv. \"malá trojka\", což byla studia Universal Studios, Columbia Pictures a United Artists, sice produkovala filmy, ale neměla takový finanční kapitál jako \"velká pětka\" a tak produkovala méně \"áčkových\" filmů, které byly základem studiového systému.", "question": "Do jakého roku nebyl uplatňován produkční kodex?", "answers": ["1934"]}
{"title": "Lando Norris", "context": "Lando Norris Lando Norris v roce 2020Stát Spojené království Spojené království Narození 13. listopadu 1999 (21 let) Bristol Současné působení ve Formuli 1 Současný tým McLaren–Mercedes Číslo vozu 4 Umístění (2021) 4. místo (41 b.) Kariéra ve Formuli 1 Aktivní sezóny 2019-dosud Týmy McLaren (2019-dosud) Závody 42 (42 startů) Mistr světa 0 Vyhrané závody 0 Stupně vítězů 2 Pole positions 0 Nejrychlejší kola 2 Body celkem 187 Nejlepší umístění v sezóně 9. místo (2020) Nejlepší umístění v závodě 3. místo První závod Grand Prix Austrálie 2019 Některá data mohou pocházet z datové položky. Lando Norris (* 13. listopadu 1999 Bristol) je britský automobilový závodník, který od roku 2019 jezdí ve Formuli 1 za tým McLaren. V letech 2015 až 2016 získal několik mistrovských titulů v různých formulových soutěžích. V roce 2017 získal mistrovský titul ve Formuli 3 a v roce 2018 působil ve Formuli 2, kde skončil na druhém místě. V listopadu roku 2020 založil esportový tým Quadrant. Kariéra Formule 1 V únoru 2017 se připojil k juniorskému týmu stáje McLaren[1]. V listopadu 2017 se stal oficiálním testovacím a rezervním jezdcem McLarenu pro sezónu 2018. Dne 24. srpna 2018 nastoupil poprvé v pátečním volném tréninku na Grand Prix Belgie. Dne 3. září 2018 oznámil, že bude v sezóně 2019 oficiálním jezdcem McLarenu[2]. Jeho týmovým kolegou je Daniel Ricciardo. 5. července 2020 získal své první podium ve velké ceně Rakouska. Kompletní výsledky ve Formuli 1 Legenda k tabulce Barva Výsledek ZlatáVítěz Stříbrná2. místo Bronzová3. místo ZelenáBodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) FialováOdstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) ČernáDiskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo F FanBoost G Nejrychlejší v kvalifikační skupině † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4", "question": "Na jakém místě skončil Lando Norris v roce 2018 ve Formuli 2?", "answers": ["druhém"]}
{"title": "Steve Reich", "context": "Steve Reich, celým jménem Stephen Michael Reich, (* 3. října 1936, město New York, USA) je americký hudební skladatel. Je považován za průkopníka minimalismu v hudbě, ačkoliv ani zdaleka netvoří výlučně minimalistické skladby. Vyvinul několik vlivných kompozičních postupů, např. fázování (jedná se o techniku, při které dva nástroje hrají tentýž part, jeden ve stálém tempu a druhý stále rychleji, až nakonec druhý nástroj předběhne první nástroj o celou fázi a tím ho vlastně opět jakoby \"dožene\" o jednu fázi napřed) a použití magnetofonových záznamů. Podle deníku The Guardian je jedním z mála žijících skladatelů, kteří údajně \"změnili běh hudebních dějin\". V roce 2012 byl oceněn newyorským kulturním zařízením The Kitchen. == Díla (výběr) == It's Gonna Rain - páska (1965) Come Out - páska (1966) Piano Phase - pro dva klavíry nebo dvě marimby (1967) Violin Phase - pro housle a čtyři housle na pásce (1967) Music for 18 Musicians (1974–1976) Music for a Large Ensemble (1978) Octet (1979) Tehillim pro vokály a soubor - zhudebnění žalmů v hebrejštině (1981) Different Trains pro smyčcové kvarteto a magnetofonovou pásku - hudební skladba na téma holokaustu (1988) - Cena Grammy za nejlepší současnou klasickou hudební skladbu 1989 Double Sextet (2007) - Pulitzerova cena 2009 == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Steve Reich na slovenské Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Steve Reich ve Wikimedia Commons Na plovárně Steve Reich, Česká televize, 4. 2. 2015 Osoba Steve Reich ve Wikicitátech", "question": "Kdo je Steve Reich?", "answers": ["americký hudební skladatel"]}
{"title": "Juuru (obec)", "context": "Juuru (obec) Juuru vald znak vlajka Geografie Obec Juuru v rámci kraje Raplamaa (před rokem 2017) Hlavní město Juuru Souřadnice 59°3′52″ s. š., 24°57′1″ v. d. Rozloha 152,4 km² Geodata (OSM) OSM, WMF Obyvatelstvo Počet obyvatel 1 627 (2006) Hustota zalidnění 10,7 obyv./km² Správa regionu Nadřazený celek Raplamaa Druh celku Obec (vald) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Obec Juuru (estonsky Juuru vald) je bývalá samosprávná obec v estonském kraji Raplamaa. V roce 2017 zanikla svým začleněním do obce Rapla. Obyvatelstvo Na území bývalé obce žije přibližně šestnáct set obyvatel, z toho asi třetina v městečku Juuru, které bylo administrativním centrem obce a podle kterého byla obec pojmenována. Do obce dále patřilo 11 vesnic — Atla, Hõ, Härgla, Jaluse, Järlepa, Lõ, Mahtra, Maidla, Orguse, Pirgu a Vankse. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Juuru na Wikimedia Commons Oficiální stránky obce (estonsky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kolik vesnic patřilo do bývalé obce Juuru v estonském kraji Raplamaa?", "answers": ["11"]}
{"title": "Two-Face", "context": "Gotham City, USA Národnost Američan multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Two-Face, vlastním jménem Harvey Dent, je fiktivní superpadouch, který se objevuje v amerických komiksech od DC Comics, obvykle jako Batmanův protivník. Postavu, která debutovala v Detective Comics #66 (srpen 1942), vytvořili Bob Kane a Bill Finger. Jako jeden z nejvytrvalejších Batmanových nepřátel, patří Two-Face do galerie obvyklých padouchů. Harvey Dent byl původně okresním prokurátorem města Gotham, než se stal obětí zbabělého útoku mafiánského bosse Sala Maroniho, který mu při soudním řízení vylil do obličeje kyselinu a způsobil mu tak ohavné znetvoření poloviny tváře. Dent následně zešílel, přijal identitu „Two-Face“ a stal se zločincem, který začal být posedlý dualitou.[1] V pozdějších letech je Two-Faceova obsese vysvětlována jako důsledek schizofrenie a bipolární poruchy.[2] Posedle dělá všechna důležitá rozhodnutí hodem dvouhlavé mince, která je z jedné strany poškrábaná.[1] Kromě komiksů se Two-Face poprvé objevil ve filmu Batman z roku 1989 (pouze jako Harvey Dent), načež následovalo: animovaný seriál Batman (1992–1995), filmy Batman navždy (1995) a Temný rytíř (2008), videohry Lego Batman: The Videogame (2008), Batman: Arkham City (2011) či Batman: The Telltale Series (2016) a plno dalších adaptací. Webová stránka IGN zařadila postavu na 12. místo v seznamu 100 nejlepších padouchů všech dob.[3] Vývoj postavy Inspirace Bob Kane Bob Kane uvedl ve své autobiografii, že při tvorbě postavy byl inspirován příběhem Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda, konkrétně filmovou verzí z roku 1931. Některá inspirace byla převzata rovněž z rodokapsové postavy jménem Black Bat, jejíž původ zahrnoval tvář postříkanou kyselinou.[4] Zlatý a stříbrný věk Two-Face se poprvé objevil v Detective Comics #66 (srpen 1942) pod jménem Harvey „Apollo“ Kent. Později bylo jeho jméno změněno na Harvey Dent, pravděpodobně proto, aby se zabránilo zaměňování se Supermanem alias Clarkem Kentem.[5] Two-Faceův původní příběh byla trilogie, na jejímž konci došlo k obnově jeho znetvořené tváře a zároveň také psychického zdraví, takže se byl schopen vrátit do normálního života a oženit se se svou snoubenkou Gildou. Scenárista Bill Finger nechtěl Harveyho šťastný konec zničit, a tak představil řadu napodobitelů, především Paula Sloanea a George Blakea. Teprve až v roce 1954 nechal David V. Reed Harveyho tvář znovu znetvořit, čímž přivedl pravého Two-Face jednou provždy zpět.", "question": "Proč se z Harvey Denta stal Two-Face?", "answers": ["Dent následně zešílel"]}
{"title": "Japonština", "context": "Japonština (japonsky: 日, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži). Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny. Od prvních kontaktů s Evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a nizozemštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina. Japonština patří do rodiny japonsko-rjúkjúských jazyků. Do této rodiny patří i jazyky souostroví Rjúkjú, ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen prajazyk, který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům. Mezi nejčastější teorie o příbuznosti patří: Příbuznost s jazyky severní Asie Příbuznost s korejštinou (ta je často přiřazována k altajské větvi) Altajská nebo uralo-altajská větev Předpoklad, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata Rjúkjúština – dnes se považuje za jazyk.", "question": "Ve kterém státě žije většina lidí, kteří mluví japonsky?", "answers": ["v Japonsku"]}
{"title": "Index lidského rozvoje", "context": "[10] Kritika Jeden ze základních bodů kritiky je to, že HDI poutá pozornost na velmi široké a nejasné pojmy jako je lidský rozvoj. Mnohem jasněji definovaný je například HDP (Hrubý domácí produkt). Například Streeten píše, že takovéto indexy úspěšně upoutávají pozornost veřejnosti a zjednodušují problém mnohem více, než dlouhý výčet mnoha indikátorů spojených s vědeckou debatou. Dále se kritika ozývá na otázku těchto problémů: nesprávná data, zvolení špatných indikátorů, obecné problémy s vzorcem pro výpočet, konkrétně nepřesný výčet příjmů a výdajů a zbytečnost indexu. Index je kritizován z důvodu nepravidelného měření, možnosti nesprávného nahlášení dat a neúplného sběru dat ve státu. Chybí indikátory pro výpočet (míra lidské svobody, přístup k zdravotní péči, kvalita vzdělání atd.) nebo jsou nesprávné. Ozývá se kritika, že vzoreček pro výpočet HDI je nahodilý a nesprávný. Jeho složky jsou spojovány způsobem, který byl přirovnán k “sčítání jablek a hrušek”. Konkrétním případem je nepřesnost výpočtu příjmu na jednotlivce. HDI neposkytuje žádné nové informace než ty, které jsou dostupné v HDP na jednotlivce.[11] Odkazy Poznámky ↑ Data za rok 2010 nejsou k dispozici. Reference ↑ Human Development Report 2019 – \"Human Development Indices and Indicators\" [online]. HDRO (Human Development Report Office) United Nations Development Programme [cit. 2019-12-09]. S. 22–25. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ Human Development Index and its components [online]. Human Development Reports [cit. 2012-11-09]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Indices & Data | Human Development Reports (HDR) | United Nations Development Programme (UNDP)↑ Technical notes [online]. UNDP, [cit. 2015-01-04]. s. 2, 10. Dostupné z: http://hdr.undp.org/sites/default/files/hdr14_technical_notes.pdf↑ SYROVÁTKA, Miroslav. Jak (ne)měřit kvalitu života. Kritické pohledy na index lidského rozvoje. 2008. Dostupné z: http://www.development.upol.cz/uploads/dokumenty/Syrovatka_HDI.pdf. Bakalářská práce.↑ PROCHÁZKA, Ondřej. Index lidského rozvoje a jeho využití jako indikátoru mezinárodních rozdílů v kvalitě života. Brno, 2012. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/350697/prif_b/BP.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.↑ About Human Development. In: UNDP. Human Development Report [online]. 2014 [cit. 2015-01-04].", "question": "Jakou zkratku má Index lidského rozvoje?", "answers": ["HDI"]}
{"title": "Ppc64", "context": "Ppc64 Procesor PowerPC 970 dodávaný do počítačů Power Mac G5 ppc64 je označení hardwarových počítačových platforem používané v prostředí Linuxu, zejména v překladačích z rodin LLVM a GCC, které označuje architektury 64bitových instrukčních sad PowerPC a Power ISA ukládajících nejvíce významný bajt na nejnižší adresu. Pro obdobné architektury ukládající nejvíce významný bajt na nejvyšší adresu, například pro POWER8, se používá označení ppc64le. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku ppc64 na anglické Wikipedii. Externí odkazy PPC64 v Linux Standard Base", "question": "Co je ppc64?", "answers": ["ppc64 je označení hardwarových počítačových platforem používané v prostředí Linuxu, zejména v překladačích z rodin LLVM a GCC, které označuje architektury 64bitových instrukčních sad PowerPC a Power ISA ukládajících nejvíce významný bajt na nejnižší adresu."]}
{"title": "Armáda České republiky", "context": "Současná pátá jednotka bude působit do dubna 2013. Jednotky Armády České republiky v zemi působí od května 2002, kdy zde byla nasazena 6. polní nemocnice. V následujících letech pak došlo k vyslání dalších jednotek. V březnu 2008 dochází ke vzniku Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) ve východoafghánské provincii Lógar. Za jednu z klíčových událostí je možné považovat zformování tzv. Úkolového uskupení Armády České republiky ISAF. Díky založení tohoto uskupení došlo ke sjednocení veškerého personálu a jednotek českých ozbrojených sil nasazených v operaci ISAF. Ke vzniku úkolového uskupení došlo v červnu roku 2010, kdy byla zároveň vytvořena nová struktura velení a řízení a ustanovena funkce velitele ÚU AČR ISAF. V květnu 2013 působilo na území Afghánistánu již 5. úkolové uskupení AČR ISAF, neboť doba působnosti jednotlivých ÚU je omezena na šest měsíců. Pod jednotným velením je soustředěna celá řada útvarů se specifickou vnitřní strukturou. Mezi hlavní jednotky 5. ÚU tak v době jeho vzniku patřily například: Velitelství ÚU AČR ISAF Národní podpůrný prvek (jednotka NSE) Jednotka chemické a biologické ochrany Jednotka AAT v Kábulu Polní chirurgický tým Zastoupení na velitelstvích ISAF v Kábulu a Bagramu Provinční rekonstrukční tým (PRT) v provincii Lógar Poradní a výcvikový tým OMLT v provincii Vardak Výcviková jednotka Vojenské policie V afghánské misi byly nasazeny také útvary a technika Vzdušných sil AČR. Kosovo Mise KFOR: V současné době působí na velitelství KFOR jedenáct českých vojáků. Ti se v mezinárodním štábu podílejí na plnění operačního úkolu. Somálsko V rámci operace EU-NAVFOR - Atalanta působí v Somálsku tři čeští vojáci. Operace má mandát k ochraně plavidel, která jsou součástí Světového potravinového programu (WFP). Sinaj Na dodržování bezpečnostních podmínek mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem působí od listopadu 2009 mimo jiné i tři důstojníci Armády České republiky. Mali V rámci Mise EU působí v Mali nebojová jednotka zaměřená na výcvik. Jejím úkolem je ochrana velitelství výcvikové mise EUTM Mali (EU Training Mission) v Bamaku. Vojenské a mírové operace a mise, kterých se účastnila Armáda České republiky. Různé typy uniforem Armády České republiky: Související informace naleznete také v článku Vojenské hodnosti.", "question": "Jaká je zkratka Armády České republiky?", "answers": ["AČR"]}
{"title": "Děkanát Zlín", "context": "Děkanát Zlín Děkanát ZlínPiecéze arcidiecéze olomoucká Provincie moravská Děkan R. D. Mgr. Kamil Obr Další úřad děkana farář ve farnosti Zlín – sv. Filip a Jakub Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2019 Děkanát Zlín je územní část olomoucké arcidiecéze. Tvoří ho 13 farností. Děkanem je R. D. Mgr. Kamil Obr, místoděkanem byl do června 2019 R. D. Mgr. Josef Zelinka, od července téhož roku jím je R. D. Mgr. Ing. Pavel Šupol. Historie děkanátu Děkanát Zlín (původně Gottwaldov) vznikl k 3. lednu 1952 sloučením napajedelského, pozlovského a vizovického děkanátu.[1] V roce 1974 byl vizovický děkanát opět oddělen a zároveň byly farnosti Luhačovice a Pozlovice přičleněny k děkanátu Valašské Klobouky.[2] Přehled farností děkanátu Zlín FarnostFarní kostelSprávceWeb farnosti Březnice u Zlína sv. Bartoloměje R. D. Mgr. Václav Fojtík Halenkovice sv. Josefa excurrendo Spytihněv Lhota u Malenovic sv. Anny excurrendo: R. D. Mgr. Miroslav Strnad Mysločovice Nejsv. Trojice R. D. Mgr. Michal Šálek Napajedla sv. Bartoloměje R. D. Mgr. Ryszard Piotr Turko Otrokovice sv. Vojtěcha R. D. Mgr. Ing. Pavel Šupol Pohořelice sv. Jana Nepomuckého R. D. Mgr. et Mgr. Miroslav Jáně Spytihněv Nanebevzetí P. Marie R. D. ThLic. Tomáš Káňa, Th.D. (administrátor) Tlumačov sv. Martina excurrendo: R. D. Mgr. Michal Šálek Velký Ořechov sv. Václava R. D. Mgr. Antonín Ptáček Zlín – Malenovice sv. Mikuláše R. D. Mgr. Miroslav Strnad Zlín – sv. Filip a Jakub sv. Filipa a Jakuba R. D. Mgr. Kamil Obr Zlín – Panny Marie Pomocnice křesťanů Panny Marie Pomocnice křesťanů P. Mgr. Dan Žůrek, SDB Reference ↑ PALA, Josef. Zlín: Farnost sv. Filipa a Jakuba. Zlín: Římskokatolická farnost ve Zlíně, 2010. 199 s. ISBN 9788025468128. Kapitola Na rozhraní věků – kronika nejdůležitějších událostí zlínské farnosti od konce 19. do začátku 21. století, s. 35. ↑ ČERVINKA, Arnošt. Dějiny zlínské farnosti a farností okolních. Zlín: Pavel Džavík, 1991. 199 s. ISBN 8090024114. Kapitola Náboženský a církevní život v městě Zlíně a farnosti od roku 1900, s. 94. Externí odkazy Oficiální stránky děkanátu Údaje děkanátu na webu olomoucké arcidiecéze mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství | Morava mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Děkanáty Arcidiecéze olomoucké Holešov • Hranice • Konice • Kroměříž • Kyjov • Olomouc • Prostějov • Přerov • Svitavy • Šternberk • Šumperk • Uherské Hradiště • Uherský Brod • Valašské Klobouky • Valašské Meziříčí • Veselí nad Moravou • Vizovice • Vsetín • Vyškov • Zábřeh • Zlín", "question": "Kolik farností tvoří děkanát Zlín?", "answers": ["13"]}
{"title": "Markéta Davidová", "context": "sprint zlato 2017 Nové Město stíhací závod bronz 2017 Nové Město 12,5 km Markéta Davidová (* 3. ledna 1997 Jablonec nad Nisou) je česká biatlonistka, mistryně světa z vytrvalostního závodu na Mistrovství světa 2021 v Pokljuce a bronzová medailistka z Mistrovství světa 2020 ve smíšené štafetě v Anterselvě. Stala se také juniorskou světovou šampionkou ve stíhacím závodě a stříbrnou medailistkou ve sprintu z juniorského mistrovství světa 2018 v estonském Otepää. Je dvojnásobnou medailistkou z Mistrovství světa juniorů v biatlonu 2016 v rumunském Cheile Grădiştei v závodech dorostenců.[2] Na mistrovství Evropy juniorů v Novém Městě na Moravě zvítězila ve sprintu na 7,5 km a ve stíhacím závodu na 10 km a skončila 3. ve vytrvalostním závodu na 12,5 km. V letech 2019 a 2020 vyhrála českou anketu Biatlonista roku.[3][4] Osobní život Markéta Davidová se narodila 3. ledna 1997[5] v Jablonci nad Nisou a žije v Janově nad Nisou. V roce 2010 začala s biatlonem. Její matka hrávala volejbal, otec basketbal. V mládí vyhrávala závody v běhu na lyžích. Vystudovala obor Zoorehabilitace a asistenční aktivity se zvířaty na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze.[6][7] V roce 2019 obhájila bakalářskou práci na téma Kineziotejping jako metoda ve fyzioterapii koní. [8] a získala titul bakalář.[9] Na České zemědělské univerzitě pokračuje i v navazujícím magisterském studiu dvou oborů, a to konkrétně Reprodukční biotechnologie a šlechtění a Výživa zvířat a dietetika.[10] V roce 2019 byla také přijata na šestiletý obor na Fakultě veterinárního lékařství Veterinární univerzity Brno, kde si ale studium zatím pozastavila z důvodu časové náročnosti aktivit spojených s biatlonem a biatlonem samotným. Se studiem musí začít do tří let, což vychází na rok 2022, kdy plánuje po zimní olympiádě v Pekingu skončit s biatlonem.[11] Je členkou oddílu SKP Kornspitz Jablonec. Sportovní výsledky 2016/2017 Mezi dospělými zvítězila ve sprintu na 7,5 km v závodě IBU Cupu v Beitostolenu 27. listopadu 2016.[12] Byla nominována do sprintu v závodu světového poháru v Novém Městě na Moravě 16. prosince 2016.[13] Trenér reprezentace Ondřej Rybář zdůraznil, že to pro ni má být „příležitost si vyzkoušet, jak vypadá velký biatlon“. Nakonec se umístila na 69. místě.[14] Davidová se pak představila i v německém Ruhpoldingu, kde běžela druhý úsek ženské štafety. Ve sprintu se umístila na 28. místě, což znamenalo její první body ve světovém poháru.", "question": "Která česká biatlonistka je mistryní světa z vytrvalostního závodu na Mistrovství světa 2021 v Pokljuce?", "answers": ["Markéta Davidová"]}
{"title": "LPG", "context": "Výhřevnost cca 12,9 kWh/kg (46,44 MJ/kg) Složení: Zimní LPG směs (60% P a 40% B); letní LPG směs (40% P a 60% B) Pohon automobilů LPG (v některých případech chybně zaměňovaný za zemní plyn čili CNG) se také s úspěchem začal používat jako alternativní pohon pro automobily se zážehovými motory. Jeho velkou výhodou je poloviční cena u čerpacích stanic oproti benzínu (LPG nebývá zatížen vysokou spotřební daní) a šetrnost k životnímu prostředí.[1] Pohon na LPG snižuje zhruba o 5 - 10% výkon motoru (u CNG je to až o 20%), v případě využití moderního systému sekvenčního vstřikování LPG však tento problém odpadá.[2] Vzhledem k tomu, že LPG neobsahuje žádné tetraethylolovo, které u dřívějších olovnatých benzínů zvyšovalo oktanové číslo (snížení náchylnosti k samovznícení paliva) a zároveň sloužilo k mazání některých částí ventilových rozvodů, byly motory s pohonem na LPG náchylné k „zaklepání ventilů“ či jinému poškození ventilů a ventilových sedel (tzv. Valve Seat Recession). Z tohoto důvodu začala být koncem sedmdesátých let 20. století laboratorně vyvíjena speciální LPG aditiva, která palivu dodávají mazivost prostřednictvím jiných ekologických látek.[3] Tento problém již ale není u drtivé většiny nyní přestavovaných automobilů aktuální, neboť konstrukce motorů byla upravena tak, aby nebyla na přítomnosti olovnatých aditiv v benzínu závislá. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liquefied petroleum gas na anglické Wikipedii. ↑ Výhody pohonu na plyn LPG↑ LPG (Liquefied Petroleum Gas) | autolexicon.net. www.autolexicon.net [online]. [cit. 2016-07-20]. Dostupné online. ↑ Problémy motorů na LPG / CNG a jejich efektivní řešení Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu LPG na Wikimedia Commons Slovníkové heslo LPG ve Wikislovníku Seznam čerpacích stanic LPG v České republice Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Fosilní paliva uhlí rašelina • gagát • hnědé uhlí • černé uhlí • antracit uhelné produkty briketa • saze • koks • oxid uhelnatý - generátorový plyn (vodní plyn • koksárenský plyn • svítiplyn) ropa konvenční ropa lehká-sladká • těžká-kyselá nekonvenční ropa živice: dehtové písky • asfalt • kerogen: ropné břidlice ropné produkty", "question": "Jaká je zkratka pro zkapalněný ropný plyn?", "answers": ["LPG"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Curie-Skłodowská, rozená Maria Salomea Skłodowska, v polštině Maria Skłodowska-Curie (7. listopadu 1867 Varšava, Polsko - 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie) byla významná francouzská vědkyně polského původu. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia. Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia. Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala. Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny.", "question": "Byla Maria Salomea Skłodowska nejmladší z dětí?", "answers": ["Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských."]}
{"title": "Čekání na Godota", "context": "Čekání na Godota (francouzsky En attendant Godot, anglicky Waiting for Godot) je dnes již klasické absurdní drama Samuela Becketta. Autor napsal hru ve francouzštině v období od října roku 1948 do ledna 1949. Knižně byla hra vydána roku 1952 a poprvé uvedena 5. ledna roku 1953 v Théâtre de Babylone v Paříži. Pro její první uvedení v angličtině roku 1955 v Londýně jí autor sám přeložil a opatřil podtitulem tragikomedie o dvou jednáních. Drama tvoří pouze dvě dějství. Dekorace je omezena na jeden strom, scéna je tvořena venkovskou cestou. Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou, až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou. Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra.", "question": "Ve kterém roce bylo poprvé uvedeno Čekání na Godota?", "answers": ["1953"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů.", "question": "Od kterého roku je Brno sídlem římskokatolické brněnské diecéze?", "answers": ["1777"]}
{"title": "Hugo Toxxx", "context": "Hugo Toxxx (Hack, Hacker...) rodným jménem Jan Daněk (* 16. září 1982 v Praze) je český rapper, člen labelu Bigg Boss a zakladatel labelu Hypno 808. Spolu s Jamesem Colem (Phat) založili kolem roku 1998 K.O. Kru a kolem roku 2004 dnes již legendární Supercrooo. Byl také členem projektu Dixxx (James Cole, Hugo Toxxx, Risto, Lucas Skunkwalker) Rok psa (2008) Legální drogy (2011) Ilegální kecy Mixtape (2011) Bauch Money Mixtape (2012) Tra$h Rap Mixtape (2014) V roce 2011 založil label Hypno 808 kam přijal rappery Marata a Igora. První vydané album pod tímto labelem bylo double CD s názvem Legální drogy / Ilegální kecy (2011). Filmografie: Česká RAPublika (2008) 20ers - Making Of... (2008) Dokument Pena (2011) Paskvil (1997) T-music (2004) Co se děje (2010) Mezi hosty alba, které vyšlo nakonec 19. června na labelu Bigg Boss se objevili mimo Jamese například Vladimír 518, Dara Rolins nebo Vec a beaty přispěli samotný Hugo, DJ Wich, Marko nebo Mike T.", "question": "Kde se narodil Hugo Toxxx?", "answers": ["Praze"]}
{"title": "Řeka", "context": "Koryto toku má tvar písmena \"U\". dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé říční nivy. Kromě řek stáletekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Menší vodní toky se nazývají bystřina, potok a říčka. Řeka, která je alespoň 500 km dlouhá a její povodí má rozlohu alespoň 100 000 km2, se označuje jako veletok. Řeky mohou vést část svého toku i podzemím. Místo, kde vodní tok mizí pod povrchem země (časté v krasových oblastech s rozsáhlým výskytem jeskyní), se nazývá ponor, místo opětovného vynoření řeky se označuje za vyvěračku, podzemní části řeky se říká punkva. Voda tekoucí ve vodních tocích pochází z tajícího sněhu, dešťových srážek a z vody, která vsákla do Země a na povrch znovu vyvěrá v místě nazývaném pramen. Některé řeky pramen nemají a začínají v jezerech, bažinách nebo tajícím ledovci. Místo, na kterém se řeka vlévá do moře nebo jezera, se nazývá ústí. Řeka se často před ústím dělí na několik větví. Území ohraničené těmito větvemi a vodní plochou, do níž se řeka vlévá, se nazývá delta, protože při pohledu shora má obvykle přibližně trojúhelníkový tvar jako řecké písmeno delta (Δ). Větvení řeky, vytváření říčních ramen se označuje jako divočení řeky. Pokud se řeka rozdělí na dva toky nastálo, nazývá se to bifurkace (geografie). Místo, na kterém se dvě řeky (resp. vodní toky) setkávají, se označuje za soutok. Pokračování toku za soutokem dvou řek se obvykle pojmenovává po delší nebo větší z řek, někdy se však může zcela přejmenovat, původní toky se pak označují jako zdrojnice; tímto způsobem vzniká například Amazonka. V některých případech může tok za soutokem nést jméno kratší a menší řeky, jako v případě Labe po soutoku s Vltavou. U menší řeky, respektive řeky, která prohrála svůj \"souboj\" o jméno další části toku, lze v tomto případě rovněž mluvit o ústí.", "question": "Proč se nazývá území ohraničené ústím a větvemi řeky delta?", "answers": ["protože při pohledu shora má obvykle přibližně trojúhelníkový tvar jako řecké písmeno delta"]}
{"title": "Kadmium", "context": "Kadmium (chemická značka Cd, latinsky Cadmium) je měkký, lehce tavitelný, toxický kovový prvek. Slouží jako součást různých slitin a k povrchové ochraně jiných kovů před korozí. Vzhledem k jeho toxicitě je jeho praktické využití omezováno na nejnutnější minimum. Je to typický kovový prvek bíle stříbrné barvy. Za teplot pod 0,517 K je supravodičem I typu. Byl objeven roku 1817 německým chemikem Friedrichem Stromeyerem. Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje téměř pouze v mocenství Cd2+, sloučeniny Cd+ jsou silně nestálé. V silných minerálních kyselinách je kadmium dobře rozpustné za vývoje plynného vodíku. Na vzduchu je kovové kadmium stálé, ale v atmosféře kyslíku je možné jej zapálit za vzniku oxidu kademnatého CdO. Kadmium přechází do ovzduší ve formě těkavých sloučenin již při teplotě 480 °C. V zemské kůře je kadmium vzácným prvkem. Průměrný obsah činí kolem 0,1-0,5 mg/kg. I v mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká - 0,11 mikrogramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom kadmia přibližně 36 miliard atomů vodíku. V přírodě se kadmium vyskytuje jako příměs rud zinku a někdy i olova, z nichž se také společně získává. K oddělení kovů se vzhledem k poměrně nízkému bodu varu požívá destilace. Pouze v západoevropských zemích se ho dostává do ovzduší přibližně 350 t ročně[zdroj? ]. Oblasti zvláště ohrožené tímto kovem jsou Japonsko a Střední Evropa[zdroj? ]. Díky prokázané toxicitě kadmia převládá v současné době tendence k jeho nahrazování jinými kovy všude tam, kde je to technicky a ekonomicky možné. Pokrytí povrchu jiného kovu kadmiem bylo dříve velmi často používáno jako antikorozní ochrana především pro železo a jeho slitiny. Galvanické kadmiování různých pracovních nástrojů a železných součástek sloužilo jako vysoce účinná ochrana před atmosférickou korozí. Velmi významné využití nachází kadmium doposud při výrobě pájek. Jedná se přitom o slitiny kadmia se stříbrem, cínem a zinkem, které mají velmi dobré mechanické vlastnosti - pevnost a houževnatost sváru, ale i velmi dobře vedou elektrický proud. Díky tomu jsou i přes nepříznivé zdravotní účinky kadmia stále hojně využívány v elektronickém průmyslu. Je však zřejmé, že legislativa Evropské unie velmi brzy zakáže kompletně používání pájek s obsahem kadmia v elektrotechnické výrobě.", "question": "Jaká je značka pro kadmium?", "answers": ["Cd"]}
{"title": "Evita (muzikál)", "context": "Evita (muzikál) Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám. Evita je muzikál z pera Andrew Lloyd Webbera a Tima Rice z roku 1976. Pojednává o životě Evy Perónové, manželky argentinského diktátora Juana Peróna, od samých začátků přes dobu její největší slávy až do její smrti. Po velkém úspěchu muzikálu Jesus Christ Superstar se autorská dvojice rozhodla napsat další muzikál, Evita. Ovšem kvůli strachu z neúspěchu se nejdříve rozhodli vydat nahrávku kompletního muzikálu s Julií Covington. CD zaznamenalo úspěch a proto již 21. června 1978 měla Evita premiéru v londýnském West Endu v Princ Edward theatre v hlavní roli s Elaine Paige. Dále následovala Broadway, Španělsko, Brazílie a spousta dalších. V roce 1996 se Evita dočkala filmové verze s Madonnou a Antoniem Banderasem a byla čtyřikrát uvedena v ČR – v Praze (Divadlo Spirála 1998–2000), v Brně (MdB 2009–2012), v Plzni (Divadlo Josefa Kajetána Tyla 2011–2013) a v Ostravě (NDM, Divadlo Jiřího Myrona 2014 – stále v repertoáru). Páté uvedení se chystá na únor 2015 v pražském divadle Studio DVA s Monikou Absolonovou v alternaci s Radkou Fišarovou v hlavní roli.[1] Autoři Hudba: Andrew Lloyd Webber Text: Tim Rice Seznam písní 1. Dějství Biograf v Buenos Aires 26. července 1952 (A Cinema in Buenos Aires 26 July 1952) Film v biografu přeruší tragická zpráva, zemřela duchovní vůdkyně národa, modla a nejmocnější žena světa, Eva Perón) - Lidé se ve masách loučí s svou milovanou Evitou - Requiem za Evitu (Requiem for Evita)-lid Argentiny Evitin odpůrce Che se vysmívá Argentině za podlý cirkus kolem Evitiny smrti - Ó nač ten cirkus (Oh What a Cirkus)- Che a Eva Jsme úplně na začátku, v domovině Evy Duarte vystupuje zpěvák tanga Magaldi, její milenec - Lásko má, tónem v záři hvězd (On This Night of a Thousand Stars) - Magaldi Evita chce odjet s Magaldim do Buenos Aires, ten jí varuje před vírem velkoměsta. Evina rodina naléhá a Evita nakonec odjíždí - Eva a Magaldi, Bulváry jsou plné špíny (Eva and Magaldi, Eva, Beware of the City)- Eva, Magaldi, Che, Evina rodina", "question": "Jakou historickou postavou je inspirován muzikál Evita?", "answers": ["Evy Perónové"]}
{"title": "Valčík", "context": "Valčík je postupový, kolový tanec v 3/4 taktu nebo zřídka (spíše dříve) v 3/8 taktu, důraz je kladen na první dobu. Tempo je 60 taktů za minutu. Tento tanec se tančí v páru, a to tak, že jeden z páru vždy uhýbá druhému, který jde dopředu a během taktu otočí celý pár. Zajímavostí je, že byl prvním tancem, který se tančil v poměrně těsném držení, což bylo v tehdejší městské společnosti převratem. Valčík vznikl v Alpách, kde se vyvinul spolu s dalšími podobnými tanci z lidového vzoru, z rakouského Ländleru, z německého Deutscheru. Divadelní premiéru měl roku 1787 v opeře Una cosa rara (Vzácná věc, autorem je Vincent Martin) a ihned se stal velice populární. Později se objevil v řadě děl význačných skladatelů: např. Johanna Strausse staršího, Johanna Strausse mladšího, Josefa Lannera, atd... Z hudebního hlediska se rozlišují dva druhy valčíků: vídeňský valčík - řetěz několika valčíkových melodií za sebou pařížský valčík - předehra a trio Typickým příkladem valčíkové melodie je píseň Pásla ovečky. Otáčka vpravo - Natural Turn Otáčka vlevo - Reverse Turn Uzavřené změny vpřed - Closed Forward Changes Uzavřené změny vzad - Closed Backward Changes Valčík na místě vpravo - Natural Fleckerl Valčík na místě vlevo - Reverse Fleckerl Protizarážka - Contra Check", "question": "Kde vznikl valčík?", "answers": ["v Alpách"]}
{"title": "John Logie Baird", "context": "O dva roky později uskutečnil dálkový přenos z Londýna do New Yorku. Také vynalezl první plně elektronickou trubici pro výrobu obrazovek barevných televizních přijímačů a v srpnu 1944 představil první barevnou obrazovku. Jeho elektromechanický systém byl později nahrazen čistě elektronickým. Krátce před svou smrtí oznámil vyvinutí stereoskopické televize. V roce 2002 se umístil na 44. místě v žebříčku 100 největších Britů. V roce 2006 byl zařazen mezi 10 největších skotských vědců v historii, když byl Skotskou národní knihovnou zařazen do Skotské vědecké síně slávy. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Logie Baird na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu John Logie Baird ve Wikimedia Commons (anglicky) The Baird Television Website (anglicky) Bairdova biografie na BBC.co.uk (anglicky) Bairdova biografie na BFI Screenonline (anglicky) John Logie Baird na stránce Helensburgh Heroes (anglicky) Bairdova biografie na Virtual Scotland (anglicky) The Man Who Invented Television (knol)", "question": "Kdo je vynálezce prvního televizoru?", "answers": ["John Logie Baird"]}
{"title": "Superman", "context": "Superman je fiktivní postava komiksových příběhů vydávaných nakladatelstvím DC Comics. Je výtvorem tvůrčího dua, které tvořili Jerry Siegel a Joe Shuster. Poprvé se objevil v komiksovém sešitu Action Comics #1 v červnu 1938. Postava byla vymyšlena v roce 1932 kanadským kreslířem Joe Shusterem a americkým spisovatelem Jerry Siegelem během jejich mládí v Clevelandu v americkém státě Ohio. Svůj nápad prodali do Detective Comics, Inc. v roce 1938 a Superman debutoval v komiksu \"Action Comics #1\" v červnu 1938. Později se postava Supermana objevila v rozhlasovém seriálu, televizních seriálech, filmech, novinových stripech a videohrách. Od roku 1938 byly příběhy Supermana vydány v mnoha komiksech. Jde o syna vědce Jor-Ela a Lary Lor-Van z planety Krypton. Jeho rodné jméno je Kal-El. Jako malé dítě byl odeslán na Zemi svým otcem, jenž věděl o blížící se zkáze jejich domovské planety. Na Zemi se ho ujali postarší bezdětní manželé Jonathan a Martha Kentovi a dali mu jméno Clark. Díky fyzikálním rozdílům mezi planetami a evolučnímu předstihu Kryptoňanů oproti lidem má Clark neobyčejné (nadpřirozené) schopnosti. Zdrojem jeho síly je naše žluté Slunce. Dokáže běžet rychleji než kulka, má nadlidskou sílu, je nezničitelný, má citlivější smysly, reflexy, výdrž a dokonalou regenerační schopnost. Svýma rentgenovýma očima dokáže prohlédnout jakýkoli materiál kromě olova.Oči mu slouží i jako dalekohled, teleskop nebo mikroskop. Také je schopen očima metat oheň, laserový paprsek nebo různé variace tepelného záření. Jeho sluch mu umožňuje slyšet, volání o pomoc i z hodně vzdáleného místa. Létání je jeho další schopností.", "question": "Jak se nazývá nakladatelství, kterí vydává komiksové příběhy o Supermanovi?", "answers": ["DC Comics"]}
{"title": "Láhaurská pevnost", "context": "Láhaurská pevnost Poloha Adresa Láhaur, Pákistán Pákistán Souřadnice 31°35′25″ s. š., 74°18′35″ v. d. Další informace multimediální obsah na Commons galerie na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Šalimarovy zahrady a Láhaurská pevnostSvětové dědictví UNESCOSmluvní stát Pákistán Pákistán Typ kulturní dědictví Kritérium i, ii, iii Odkaz 171 (anglicky) Zařazení do seznamu Zařazení 1981 (5. zasedání) V ohrožení 2000–2012 Láhaurská pevnost je citadela v Láhauru v pákistánské provincii Paňdžáb. Stavba má lichoběžníkový půdorys a rozkládá se na ploše přesahující 20 hektarů. Počátky stavby sice sahají až do starověku, její současná podoba však pochází z doby mughalského panovníka Akbara Velikého (1542–1605). Pevnost je od roku 1981 spolu se Šalimarovymi zahradami součástí kulturních památek světového dědictví UNESCO. Odkazy Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Láhaurská pevnost na Wikimedia Commons Galerie Láhaurská pevnost na Wikimedia Commons Lahore Fort snapshots Panografické obrázky pevnosti na stránkách UNESCO Fotografie a informace o pevnosti Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Pákistánské památky na seznamu světového dědictví UNESCO Mohendžodaro • Takht-i-Bahi a Sehri-Bahlol • Taxila • Šalimarovy zahrady a Láhaurská pevnost • Thatta • pevnost Rohtas mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví Autoritní data: VIAF: 315148146", "question": "Jaký půdorys má Láhaurská pevnost?", "answers": ["lichoběžníkový"]}
{"title": "Japonské nálety na Marianské ostrovy", "context": "Mezi listopadem 1944 a lednem 1945 proběhla série japonských náletů na Marianské ostrovy. Cílem těchto náletů byly základny amerického armádního letectva (USAAF). Japonci si kladli za cíl narušit bombardování Japonska, které prováděly bombardéry startující právě ze základen na Marianských ostrovech. Japoncům se během těchto útoků podařilo zničit 11 B-29 a dalších 43 poškodit. == Bitva == Hlavní letecká ofenzíva proti letištím na Marianách započala na začátku listopadu 1944. 1. listopadu 1944 první B-29 startující z Marian přeletěl prostor nad Tokiem. Následujícího dne, 9 až 10 japonských bombardérů Micubiši G4M udeřilo na letiště Isley Field a Kobler Field na Saipanu. Způsobily pouze malé škody, jeden G4M byl sestřelen a další dva byly ztraceny z jiných důvodů. Další útok, který proběhl 7. listopadu, způsobil opět malé škody. 27. listopadu brzy ráno provedly dva nízkoletící G4M další nálet na Isley Field, kde zničily jeden B-29 a poškodily 11 dalších. Později téhož dne udeřilo několik Micubiši A6M vyzbrojených bombami na Isley Field a podařilo se jim zničit 3 až 4 B-29 a poškodit více než dva další. V noci z 28. na 29. listopadu proběhl další nálet na Isley Field. Další nálety proběhly v prosinci, největší z nich v noci z 25. na 26. v počtu 25 japonských letadel útočících z malých i velkých výšek, kterým se podařilo jeden B-29 zničit a několik dalších poškodit. Nálety probíhaly s menší intenzitou až do začátku února. Americkou odpovědí na tyto nálety bylo zesílení protivzdušné obrany na Marianách a v oblasti kolem nich a bombardování japonského letiště na ostrově Iwo Jima. Japonci proti základnám amerických bombardérů plánovali také speciální sebevražedné operace, k těm ale nedošlo. == Výsledek == Japonské nálety na základny amerických bombardérů vážněji nenarušily probíhající leteckou kampaň proti Japonsku.", "question": "Ve kterém roce začaly japonské nálety na Mariánské ostrovy?", "answers": ["1944"]}
{"title": "Jiří Wimmer", "context": "Jiří Wimmer (21. září 1943 - 25. ledna 2001 Praha) byl český herec, komik a bavič, básník, kreslíř, autor. Jiří Wimmer, alias \"Klobouk\", byl mnohostranně nadaný muž s výrazným komediálním talentem, jenž psal básně, dobře zpíval, kreslil anekdoty a vymýšlel vtipy, měl výborný hudební sluch a rád sportoval, miloval tenis. Po absolutoriu DAMU v roce 1965 (jeho tehdejším spolužákem a kamarádem byl herec Vladimír Pucholt) získal své první divadelní angažmá v Ostravě v Divadle Petra Bezruče, kde působil v letech 1965 až 1970 a kde sehrál nadprůměrně mnoho[zdroj? ] vážných divadelních rolí. Souběžně hrál i v někdejším ostravském divadle malých forem Waterloo, dva roky působil v ostravském Státním divadle. Odtud přešel do Prahy, kde společně s Janem Valou uváděl koncerty skupiny Rangers - Plavci. Vystupoval i v libereckém a pražském Divadle Ypsilon, v devadesátých letech hrál v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha a v Divadle Jiřího Grossmanna. Vytvořil komickou dvojici se zpěvákem Karlem Černochem, se kterým vystupoval jak na různých estrádách tak i v Československé televizi v pořadu Ring volný a Možná přijde i kouzelník.", "question": "Kdy se narodil Jiří Wimmer, český herec, komik a bavič?", "answers": ["21. září 1943"]}
{"title": "Varhany", "context": "Každý stroj sestává z několika řad píšťal čili rejstříků (registrů), které je zpravidla možno nezávisle zapínat a vypínat. (To je vymoženost od doby renesance; v gotických varhanách zpravidla hrály všechny rejstříky najednou.) Každý rejstřík sestává z řady píšťal, uspořádaných nejčastěji v půltónové stupnici, které mají shodnou barvu a další parametry (hlasitost) zvuku. Píšťaly hlubokých či naopak velmi vysokých tónů mohou mít z různých důvodů tvar, materiál i konstrukci odlišnou od zbývajících, přesto (nebo právě proto) budou znít stejně. Kolika a jakými rejstříky varhany disponují se nazývá disposice. Každý stroj může mít jiný počet rejstříků a rejstříky jednotlivých strojů se liší, čímž se dosahuje různé síly i charakteru zvuku při hře na různé manuály. Výška rejstříku vypovídá o tom, v jaké výšce píšťaly znějí. Udává se podle toho, jakou délku má otevřená labiální píšťala nejnižšího tónu, který je zpravidla na klávese velké C. Udává se ve stopách (ft, někdy se značí také čárkou ') a většinou jde o celočíselnou mocninu čísla 2 (takže klasické rejstříky mají výšky 1' , 2' , 4' , 8' a 16' - vyšší rejstříky nalezneme jen na velikých varhanách). Názvů rejstříků je téměř nepřeberné množství (mohou jich být stovky; většina takových až exotických názvů vznikala v romantice, kdy se varhanáři pod tlakem módy snažili napodobit všechny možné zvuky, například ptačí cvrlikání, lidský hlas – vox humana, názvy různých hudebních nástrojů apod.) Proto uvedeme jen několik základních: Otevřené píšťaly:", "question": "Co je zdrojem zvuku u varhan?", "answers": ["píšťaly"]}
{"title": "Hokkaidó", "context": "Má chladné klima a na japonské poměry i nízkou hustotu osídlení (66,4 obyvatel/km2 – na ploše 77 900 km2 žije zhruba 5,76 mil. obyvatel, z toho 2 mil. v Sapporu a okolí). Fakticky byl ostrov kolonizován centrální vládou období Meidži až od přelomu 60. a 70. let 19. století – z té doby také pochází nynější jméno, znamenající \"(správní) oblast severního moře\"; dříve byl znám pod pejorativním označením Ezo (蝦; \"barbarský\"). Až do obsazení nově vzniklým císařstvím byl ostrov obýván původním národem Ainuů s menšími sídly japonských osadníků na jižním pobřeží. Právě pozdní japonská kolonizace také způsobila, že ostrov je v porovnání se zbytkem Japonska řídce osídlený. == Administrativní dělení == Ostrov Hokkaidó, spolu s několika malými ostrůvky v jeho okolí, tvoří administrativně největší japonskou prefekturu. Prefektura Hokkaidó se dále dělí na podprefektury ( (総)振 [(sógó)šinkókjoku] neboli 支[šičó]: == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Hokkaidó ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Hokkaidó ve Wikislovníku", "question": "Který z japonských ostrovů je nejsevernější?", "answers": ["Hokkaidó"]}
{"title": "Optika", "context": "Optika (z řeckého optikós, což znamená \"týkající se vidění\", od óps znamenající \"oko, zrak\") je disciplína fyziky, která se v původním smyslu zabývá světlem, jeho šířením v různých prostředích a na jejich rozhraních, zabývá se vzájemným působením světla a látky, zkoumá podstatu světla a další jevy, které se světlem souvisejí. Světlo je však pouze částí spektra elektromagnetického záření. Také ostatní druhy záření mají velké množství vlastností, které je vhodné popisovat prostřednictvím optiky. Optiku je tedy možné chápat jako \"nauku o záření\". Podle používaných metod má optika řadu poddisciplín: geometrická optika svazková optika fotometrie radiometrie vlnová optika kvantová optika koherenční optika Podle zaměření na část elektromagnetického spektra lze rozlišovat poddisciplíny: klasická optika rádiová optika rentgenová optika elektromagnetická optika Optika se objevuje také v souvislosti s jinými obory, např. optoelektronika oční optika optometrie Podrobnější informace naleznete v článku Geometrická optika. Geometrická optika je nejstarší částí optiky, přičemž vychází z předpokladu, že když jsou rozměry předmětů, skrze něž nebo okolo nichž se světlo šíří, mnohem větší než je jeho vlnová délka, je vlnová povaha světla jen slabě rozeznatelná. Jeho chování může být popsáno pomocí paprsků splňujících geometrické zákony. Zákony geometrické optiky lze odvodit z Fermatova principu. Fermatův princip říká, že světlo se šíří z jednoho bodu do druhého po takové dráze, že doba potřebná k proběhnutí této dráhy je extrémní. Z toho plynou tři základní zákony geometrické optiky: V homogenním a izotropním prostředí se světlo šíří přímočaře ve tvaru světelných paprsků. Světelné svazky se šíří vzájemně na sobě nezávisle. Na rozhraní dvou homogenních a izotropních prostředí se světelné paprsky řídí zákonem lomu (také Snellův zákon) a zákonem odrazu. Geometrická optika umožnila konstrukci různých optických systémů, např. dalekohledů. Svazková optika popisuje formu šíření prostorově lokalizovaného světla, jež se zároveň šíří prostorem bez úhlové divergence. Typickými představiteli těchto vln jsou hermiteovské-gaussovské svazky, laguerreovské-gaussovské svazky a besselovské svazky.", "question": "Jaká je nejstarší část optiky?", "answers": ["Geometrická optika"]}
{"title": "Králík domácí", "context": "V jednom vrhu bývá 6 až 12 mláďat, přesný počet závisí na plemeni. Porodní hmotnost se pohybuje kolem 60 g, králíčata jsou holá, slepá a zcela závislá na své matce. Králice kojí jen jednou denně, její mléko je ale velmi vydatné. Mladí králíci otvírají oči 9. nebo 10. den a do 20. dne opouštějí hnízdo. Odstavují se do 54. dne od narození. Zajímavost: Pokud samice příliš ztloustne, přichází přechodně o schopnost mít mláďata. Zhubnutí, které vede k obnovení možnosti březosti, se dosáhne tak, že tlustá samice přejde na dietu, např. v drobnochovech se této samici dává jen voda a seno. Trávící soustava králíků je uzpůsobena pro příjem trávy, bylin a listů, což je potrava s velkým množstvím vlákniny. Králík je nepřežvýkavý býložravec a jeho trávení je velmi podobné trávení koně - stejně jako on využívá velkého slepého střeva plného symbiotických mikroorganismů k fermentaci vlákniny a získává tak živiny, které by jinak byly nedostupné. Tento způsob získávání živin ale není dokonalý a králík, aby ho co nejlépe využil, proto požírá měkké bobky, které obsahují bílkoviny i vitamíny skupiny B . Toto chování je naprosto normální. Hlavní složku krmné dávky králíka by měla tvořit objemná krmiva, v drobnochovech tedy seno a sláma. Je možno krmit také zelená krmiva (např. bazalka, brokolice, celer, čekanka, jabloňové listí, jitrocel, kapusta, kokoška pastuší tobolka, kopřiva (zavadlá), pampeliška, petržel, salát, nejedovaté plevele - pýr, lebeda apod.) Vhodné jsou také okopaniny, mrkev, krmná řepa, tuřín, topinambury nebo vařené brambory. Z jadrných krmiv je nejvhodnější oves nebo ječmen, možno zkrmovat také hrách nebo sóju jako zdroj bílkovin, nebo lněné semínko. Králík by měl vždy mít k dispozici vodu. Ve velkochovech jsou v ČR králíci chovaní hlavně pro maso; spotřeba králičího masa na obyvatele a rok činí 2,7 – 3,0 kg.", "question": "Co obsahují měkké bobky králíka?", "answers": ["obsahují bílkoviny i vitamíny skupiny B"]}
{"title": "Studio Ghibli", "context": "Studio Ghibli (japonsky 株, Kabušiki gaiša Sutadžio Džiburi) je japonské animátorské filmové studio a pobočka vydavatelství Tokuma šoten. Jejich anime filmy jsou celosvětově úspěšné a sklízejí ohlas u kritiky i publika – řada z nich se řadí k nejsledovanějším anime filmům známým mimo Japonsko. Někdy se studiu Ghibli přezdívá \"japonské studio Disney\" podle podobné míry popularity jeho děl v Japonsku. Studio Ghibli bylo založeno v roce 1985 a vede jej všeobecně respektovaný režisér Hajao Mijazaki spolu se svým kolegou Isao Takahatou. Počátky studia se datují zpět do roku 1983 k filmu Naušika z Větrného údolí, po jehož vydání bylo vytvořeno studio, aby zastřešilo další produkci týmu. Jeho mateřskou společností je Tokuma, která také nakládá s právy na jednotlivé filmy. Jméno Ghibli pochází z italské přezdívky pro saharská průzkumná letadla z druhé světové války, původně z arabského výrazu ghibli (v italštině sirocco, jiný výraz pro horký vítr vanoucí Saharou). Jeho japonská výslovnost je však /džibri/ nebo /džiburi/. Podle jedné domněnky za jménem stojí úmysl zakladatelů do světa anime vnést nový vítr; jeden ze zakladatelů, Hajao Mijazaki, je známým milovníkem létání a italskému letectvu také později věnoval film Porco Rosso. Logem Studia Ghibli je Totoro, postava z filmu Můj soused Totoro. Mezi nejznámější filmy studia Ghibli patří Mijazakiho Cesta do fantazie a Princezna Mononoke nebo Takahatův Hrob světlušek. Celkem doposud studio vydalo 22 celovečerních filmů. Naušika z Větrného údolí (1984) (produkoval Topcraft, technicky nejde o film studia Ghibli, obvykle se k nim však řadí) Laputa: Zámek v oblacích (1986) Hrob světlušek (1988) Můj. soused Totoro (1988) Doručovací služba čarodějky Kiki (1989) Střípky minulosti (1991) Porco Rosso (1992) Umi ga kikoeru (1993) Pom poko (1994) Šepot srdce (1995. ) Princezna Mononoke (1997) Naši sousedé Jamadovi (1999) Cesta do fantazie (2001) Království koček (2002) Zámek v oblacích (2004) Příběhy ze Zeměmoří (2006) Ponyo z. útesu nad mořem (2008) Arrietty ze světa půjčovníčků (2010) Kokuriko-zaka kara (2011) Zvedá se vítr (2013) Příběh o princezně Kaguje (2013) Omoide no Marnie (2014) Červená. želva (2016) Sora iro no tane (1992) (krátký televizní film) Nandaró (1992) (televizní reklama pro stanici NHK) On Your Mark (1995) (hudební klip. ) Ghiblies (2000) (krátký televizní film o studiu) Umača (2001) (televizní reklamy) Ghiblies, epizoda 2 (2002) (pokračování Ghiblies, promítáno společně s Královstvím koček. ) Lasseter-san, arigató (2003) (děkovné video vytvořené pro Johna Lassetera) Tanejamagahara no joru (2006) Kúsó no kikaitači no naka no hakai no hacumei (2002) Koro no daisanpo (Korova velká procházka.", "question": "Z čeho pochází jméno Ghibli?", "answers": ["italské přezdívky pro saharská průzkumná letadla z druhé světové války, původně z arabského výrazu ghibli"]}
{"title": "Indonéská vlajka", "context": "Vlajka Indonésie se skládá ze dvou vodorovných pruhů, horního červeného a dolního bílého. Červeno-bílá vlajka vlála už v letech 1293–1475 v madžapahitském císařství. Její barvy byly podmíněny lehko dosažitelným materiálem – bílou bavlnovou látkou a červeným barvivem získávaným z mořských měkkýšů. Spojuje v sobě taktéž párové pojmy nebe – zem, statečnost – čistota, svoboda – spravedlnost. Vlajka se v roce 1922 stala symbolem partyzánů bojujících proti nizozemské okupaci a v roce 1945, resp. 1949, byla prohlášena za vlajku národní. == Podobné vlajky == Indonéská vlajka má stejné barvy a rozložení jako monacká vlajka, která ale byla vytvořená již roku 1815 a definitivně schválená roku 1881. Proti zavedení indonéské vlajky v roce 1945 Monako protestovalo. Monacká vlajka je používána s poměrem stran 4:5 ale i 2:3. == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Indonésie Indonéská hymna Dějiny Indonésie === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Indonéská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Z jakých dvou pruhů se skládá vlajka Indonésie?", "answers": ["horního červeného a dolního bílého"]}
{"title": "HMS Hotspur (H01)", "context": "98 m Šířka: 10 m Ponor: 4 m Pohon: 34 000hp Rychlost: 36 uzlů Posádka: 145 Výzbroj: 4× 120mm kanón8× 12,7 mm Vickers (2×IV)8× 533mm torpédomet HMS Hotspur byl britský torpédoborec třídy G a H, který sloužil u Royal Navy během druhé světové války. Stavba Stavba začala 27. února 1935 v loděnici Scott's Shipbuilding and Engineering v Greenock ve Skotsku. Na vodu byl spuštěn 23. března 1936 a do služby byl přijmut 29. prosince 1936. Operační služba Účastnil se v dubnu 1940 první námořní bitvy u Narviku. Účastnil se v březnu 1941 bitvy u Matapanu. Účastnil se v dubnu 1941 evakuace Řecka. 23. prosince 1941 spolu s torpédoborcem HMS Hasty potopily severně od Solumu německou ponorku U-79. Dne 23. listopadu 1948 byl předán Dominikánské republice, kde byl přejmenován na Trujillo. Vyřazen a sešrotován byl roku 1972. Odkazy Literatura HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Loďstva států účastnících se druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 1994. 231 s. ISBN 80-206-0245-3. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Britské torpédoborce třídy G a H Třída G: Gallant • Garland • Gipsy • Glowworm • Grafton • Grenade • Grenville • Greyhound • Griffin Třída H: Hardy • Hasty • Havock • Hereward • Hero • Hostile • Hotspur • Hunter • Hyperion Třída Havant: Harvester • Havant • Havelock • Hesperus • Highlander • Hurricane Argentinské námořnictvo – Třída Buenos Aires: Buenos Aires • Entre Rios • Corrientes • San Juan • San Luis • Misiones • Santa Cruz Brazilské námořnictvo – Třída Acre: Acre • Ajuricaba • Amazonas • Apa • Araguarí • Araguaya Řecké námořnictvo – Třída Vasilefs Georgios: Vasilefs Georgios • Vasilissa Olga Předchůdce: třída E a F • Nástupce: třída I Seznam britských torpédoborců", "question": "Kde začala stavbal HMS Hotspur?", "answers": ["v Greenock"]}
{"title": "Rovnodennost", "context": "Rovnodennost (lat. aequinoctium) je v astronomii okamžik, kdy je Slunce v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose. Rovnodennost nastává dvakrát do roka: 20. až 21. března, kdy střed obrazu Slunce na nebeské sféře prochází jarním bodem, a 20. až 23. září, kdy prochází podzimním bodem. Březnová rovnodennost je na severní polokouli přechod z astronomické zimy do jara a mluvíme tedy o jarní rovnodennosti, kdežto v září přechází léto v podzim a mluvme o rovnodennosti podzimní. Naproti tomu na jižní polokouli začíná jaro v září a podzim v březnu. == Popis rovnodenností == Rovnodennosti nemají vztah se vzdáleností Země od Slunce či polohou vůči apsidám dráhy Země Jako astronomické jevy neurčují kalendářové přechody na letní čas a zpět, které se stanovují administrativně. Protože čas východu a západu Slunce se nemění symetricky, bývá to poslední neděli v březnu a v říjnu Slunce o rovnodennosti vychází přesně na východě a zapadá na západě (ovšem horizont pohledu by musel být v nadmořské výšce 0 m nad Středozemním mořem). Na rovníku přechází v poledne přes nadhlavník V den rovnodennosti Slunce osvěcuje oba zemské póly, kde se tak střídá polární den a noc", "question": "Jaká rovnodennost nastává v březnu?", "answers": ["jarní"]}
{"title": "Technecium", "context": "IzotopPoločas rozpaduDruh rozpaduProdukt rozpadu 85Tc0,5 sp84Mo 86Tc54 msε86Mo 87Tc2,2 sε87Mo 88Tc5,8 sε88Mo 89Tc12,8 sε89Mo 90Tc8,7 sε90Mo 91Tc3,14 minε91Mo 92Tc4,25 minε92Mo 93Tc2,75 hε93Mo 94Tc4,883 hε94Mo 95Tc61 dε95Mo 96Tc4,28 dε96Mo 97Tc4,21×106 rε97Mo 98Tc4,2×106 rβ−98Ru 99Tc2,111×105 rβ−99Ru 100Tc15,46 sβ− (100,00 %)/ε (2,6×10−3 %)100Ru/100Mo 101Tc14,02 minβ−101Ru 102Tc5,28 sβ−102Ru 103Tc54,2 sβ−103Ru 104Tc18,3 minβ−104Ru 105Tc7,6 minβ−105Ru 106Tc35,6 sβ−106Ru 107Tc21,2 sβ−107Ru 108Tc5,17 sβ−108Ru 109Tc0,86 sβ−109Ru 110Tc0,92 sβ−110Ru 111Tc350 msβ−111Ru 112Tc0,29 sβ−112Ru 113Tc160 msβ−113Ru 114Tc100 msβ−114Ru 115Tc83 msβ−115Ru 116Tc56 msβ−116Ru 117Tc85 msβ−117Ru 118Tc ? β−118Ru 119Tc>392 nsβ−119Ru 120Tc>394 nsβ−120Ru [2] Výroba Technecium se získává chemickou extrakcí z radioaktivního odpadu, vznikajícího při práci výzkumných jaderných reaktorů[3]. Při výrobě 99mTc, izotopu technecia, používaného v medicíně, je využíván radioaktivní izotop molybdenu 99Mo, který je po extrakci a dalších úpravách dopravován do nemocnic v ocelových nádobách. Vzhledem k tomu, že poločas rozpadu jak 99Mo, tak 99mTc činí řádově hodiny (u 99mTc asi šest hodin), je tento proces logisticky velmi náročný. Navíc jej provádí jen několik zařízení na světě, takže výpadek některého z nich ohrožuje celý řetězec. Některé země proto vyvíjejí snahy o výrobu technecia jinou cestou, například kanadští vědci se jej pokoušejí získávat na urychlovačích ostřelováním terče z přirozeně se vyskytujícího izotopu 100Mo[4]. Odkazy Reference ↑ Schwochau, K., 2000. Technetium: chemistry and radiopharmaceutical applications. [s.l.]: Wiley-VCH. Dostupné online. ISBN 3527294961. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ http://www.nndc.bnl.gov/chart/↑ Technecium na portálu Jefferson Lab (angl.)↑ Nukleární medicína bez reaktorů: v Kanadě zkoušejí vyrábět technecium jinou cestou, než je běžná praxe Literatura Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu technecium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo technecium ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4", "question": "Jakou chemickou značku má nejlehčí prvek v periodické soustavě?", "answers": ["Tc"]}
{"title": "Birkfeld", "context": "Birkfeld je městys, který se rozkládá v okrese Weiz, ve spolkové zemi Štýrsko v Rakousku, severovýchodně od Štýrského Hradce. V lednu 2017 zde žilo 5050 obyvatel. == Popis == Území městyse má rozlohu 89,78 km2. Svou rozlohou je městys největší obcí v okrese. Rozkládá se v horní části údolí Feistritztal na obou březích říčky Feistritz. Nadmořská výška území je při řece od 500 m na jihu až po 650 m na severu. Z údolí řeky, směrem k západu, výška stoupá k vrcholům Hirschberg 1263 m n. m., Koenigskogel 1243 m n. m. a Offnerberg 1293 m n. m. Zalesněné horstvo je odvodňováno několika potoky, které se vlévají do řeky. == Členění obce == Obec zahrnuje devět osad (místních částí). V závorkách jsou uvedeny počty obyvatel v lednu 2015. Birkfeld (1617) Gschaid bei Birkfeld (932) Haslau bei Birkfeld (440) Aschau (411) Rabendorf (268) Rossegg (285) Sallegg (106) Piregg (304) Waisenegg (756) == Sousedé == Městys Birkfeld sousedí s těmito obcemi: Fischbach na severu, Strallegg na severovýchodě, Miesenbach bei Birkfeld na východě, Pöllau v okresu Hartberg-Fürstenfeld na jihovýchodě, Anger na jihu, Sankt Kathrein am Offenegg na západě a Gasen na severozápadě. == Doprava == Územím od severu k jihu prochází podél řeky Zemská silnice B72 (Weizer Straße). Mimo to je zde několik zemských silnic 2.třídy a silnice místního významu. Z osady Birkfeld podél řeky i silnice B 72 vede jižním směrem úzkorozchodná železniční dráha Feistritztalbahn (rozchod 760 mm). Trať končí v okresním městě. == Zajímavosti == Zámek Birkenstein Cyklostezka Feistritztal-Radweg R8 == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Birkfeld na německé Wikipedii.", "question": "Ve které zemi se nachází Birkfeld?", "answers": ["Rakousku"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočky měly mít schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v upíra. Přes pronásledování koček v raném novověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Např. v britském námořnictvu v 18. stol. vznikla \"oficiální funkce\" lodních koček, majících statut člena posádky. Lodní kočky existovaly ještě ve 20. stol. Jedna z nich jménem Jenny se plavila i na Titanicu.[zdroj? ] Takto se postupně kočky dostaly do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. S nástupem osvícenství se situace koček znovu obrátila, v období baroka a především rokoka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století přivezl cestovatel Pietro della Valle do Itálie první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. V 18. století byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka, postupně se však ustálilo rozdělení na kočky angorské, perské a vanské. Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Crystal Palace v Londýně v roce 1871. Objevilo se na ní i několik exemplářů siamské kočky, v té době poprvé dovezené do Evropy. Výstavu zorganizoval spisovatel a malíř Harrison Weir, který také sepsal standardy a byl jedním z posuzovatelů. V roce 1887 byl v Londýně založen Národní klub chovatelů koček, který začal pořádat pravidelné výstavy. V roce 1895 byla uspořádána první výstava koček také ve Spojených státech. Další organizace na sebe nenechaly dlouho čekat: roku 1898 byl ve Velké Británii založen Klub koček, o pět let později vznikla Asociace chovatelů koček, CFA.", "question": "Jak dlouho existuje v Evropě systematický chov koček?", "answers": ["asi 150 let"]}
{"title": "Alois Jirásek", "context": "Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval i umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. == Život == Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek (1822–1901), původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821–1887). Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově (1863–67), české gymnázium v Hradci Králové (1867–71) a na pražské univerzitě vystudoval historii (1871–74). Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají první významné práce (Filozofská historie, Psohlavci).", "question": "Kde se narodil Alois Jirásek?", "answers": ["Hronově u Náchoda"]}
{"title": "Biologická ochrana letišť", "context": "Biologická ochrana letišť (ornitologické zabezpečení letišť) je souhrn preventivních pasivních a aktivních opatření, zaměřených na snížení výskytu a migrace ptactva a zvěrstva v letištních prostorech a tím k minimalizaci nebezpečí střetu letadel s ptactvem a zvěří. Na letištích se k plnění úkolů ornitologického zabezpečení vytváří skupina pracovníků podle potřeb daného letiště a to 3–5 pracovníků podle provozu a ornitologické situace na daném letišti. Skupina ornitologického zabezpečení plní tyto úkoly: včas získává informace a správně vyhodnocuje ornitologickou situaci, realizuje preventivní pasivní a aktivní opatření obecného i specifického charakteru , která minimalizují výskyt ptactva a zvěře na letištích, realizuje aktivní opatření k plašení ptactva v ochranných ornitologických pásmech, poskytuje informace o ornitologické situaci, účastní se vyšetřování příčin vzniku nebezpečných situací zaviněných ornitologickou situací, zpracovává výsledky ornitologického průzkumu do tabulek , grafů a map, zabezpečuje odběr zbytků ptáků po střetu letadel s ptactvem a jejich následnou identifikaci.K aktivnímu plašení ptactva se používají tyto metody: Pyrotechnická – použití výbušek k plašení ptactva a zvěře, použití brokových zbraní k lovu. Biologická – použití loveckých dravců a psů. Ostatní – využívání dalších prostředků k rušení ptactva a zvěře. == Externí odkazy == http://biologicka-ochrana-letist.cz/", "question": "Biologická ochrana letišť je souhrn kterých preventivních opatření?", "answers": ["pasivních a aktivních"]}
{"title": "Panhard & Levassor Dynamic", "context": "Panhard & Levassor Dynamic je čtyřdveřová limuzína, kterou v roce 1936 představila francouzská automobilka Panhard & Levassor jako nástupce modelů CS a DS. Vůz měl elegantní proudnicovou karosérii s částečně zakrytými koly, trojdílné čelní okno použité už u vozů CS verze Panoramique a v předních blatnících integrované kryté světlomety. Prototyp, známý jako Dynamic 20 CV, vznikl v březnu 1936 byl osazen řadovým šestiválcem o objemu 3 485 cm3 (20 CV). Na vývoji mechanických částí se podílel Louis Delagarde, karosérii ve stylu art deco navrhoval Louis Bionier. Od května 1936 sériově vyráběný model Dynamic 130 používal bezventilový šoupátkový řadový šestiválec 2 516 cm3 (14 CV) z předcházejícího vozu CS. V nejslabší verzi 130 byly vyráběny šestimístné limuzíny bez zavazadlového prostoru, čtyřmístné limuzíny se zavazadlovým prostorem vzadu (Berline), dvě karosérie kupé a jedna verze kabriolet. Celkem bylo tohoto typu do roku 1938 vyrobeno jen 358 vozů. Vyráběné vozy získaly četná ocenění v soutěžích elegance, unikátní bylo také to, že řidič, aby mohl vychutnat výhled z vozu, seděl za volantem, který byl umístěn vpředu uprostřed.Paralelně byl vyráběn model Dynamic 140, používající motor z modelu CS Spécial s objemem 2 861 cm3 (16 CV) o výkonu 70 koní (51 kW).", "question": "Na vývoji jakých částí se podílel Louis Delagarde?", "answers": ["mechanických"]}
{"title": "Gravitace", "context": "Gravitace, gravitační interakce je univerzální silové působení mezi všemi formami hmoty a právě tím se odlišuje od všech ostatních interakcí. Gravitační interakce je nejslabší ze základních interakcí, má nekonečný dosah a je vždy přitažlivá. Nejvýznamněji tedy působí na objekty o velké hmotnosti (makrosvět). Pro malé rychlosti a slabá pole se k popisu gravitační interakce používá, kvůli jeho jednoduchosti a relativní přesnosti pro malé rychlosti, Newtonův gravitační zákon. Pro silná pole a velké rychlosti (relativistické, blížící se rychlosti světla) se používá k popisu gravitace obecná teorie relativity (platí i pro slabé pole a malé rychlosti). Hledaná kvantová teorie gravitace předpokládá částici zvanou graviton jako další elementární částici. Gravitační síla je síla, kterou se vzájemně hmotná tělesa přitahují. Gravitační síla ubývá se čtvercem vzdálenosti od tělesa, které ji vyvolalo. Gravitační pole je v klasické mechanice prostor kolem tělesa, ve kterém se projevuje působení gravitační síly. Protože dosah gravitační síly je nekonečný i gravitační pole je vlastně nekonečné. Za jeho hranici se obvykle považuje místo, kde přestává být měřitelné, či začíná převládat gravitace jiného tělesa nebo těles. Gravitační pole je konzervativní. == Teorie gravitace == Gravitaci nejlépe popisuje od svého vzniku v roce 1915 obecná teorie relativity coby zakřivení časoprostoru. Pro dostatečně slabá gravitační pole však vystačíme s aproximací Newtonovým gravitačním zákonem. Protože obecná teorie relativity neobsahuje jakékoli kvantování, čeká se, že její nástupce - teorie, která sjednotí gravitaci s ostatními silami - bude muset mít kvantový charakter. === Newtonův gravitační zákon === Newtonův gravitační zákon je nejstarší vědecká teorie popisující gravitační působení mezi tělesy. Každá dvě tělesa, která lze považovat za hmotné body nebo homogenní koule (jak vyplývá z Gaussovy věty) na sebe působí gravitační silou F g = G m 1 m 2 r 2 {\\displaystyle F_{\\rm {g}}=G{\\frac {m_{1}m_{2}}{r^{2}}}} kde Fg je síla působící mezi dvěma hmotnými tělesy m1 je hmotnost prvního tělesa m2 je hmotnost druhého tělesa r je vzdálenost mezi tělesy G je gravitační konstanta, která se rovná přibližně: G = 6,67×10−11 N m2 kg-2 (v některých publikacích značená místo G řeckým písmenem κ)Newtonova teorie vycházela nejen z Newtonových pozorování, ale také ze znalosti Keplerových zákonů.", "question": "Jakou silou se vzájemně přitahují hmotná tělesa?", "answers": ["Gravitační"]}
{"title": "Epica (hudební skupina)", "context": "Epica je nizozemská symfonicmetalová hudební skupina, která dává důraz na operní prvky kombinované s typickým death metalovým chrapotem (growling). Zakládajícím členem je kytarista a zpěvák Mark Jansen, který kapelu založil v roce 2003 pod jménem po svém odchodu z After Forever. Na konci roku 2002 opustil Mark Jansen skupinu After Forever kvůli neshodám v tvorbě a začal hledat muzikanty k založení nového projektu, zpočátku pojmenovaného Sahara Dust. Na začátku roku 2003 počítala kapela s Helenou Michaelsenovou (z Trail of Tears) jako svou frontwomankou, ale ta byla po krátké době vystřídaná do té doby neznámou mezzo-sopranistkou Simonou Simonsovou, Jansenovou přítelkyní. Kapelu doplnili kytarista Ad Sluijter, bubeník Jeroen Simons, basista Yves Huts a klávesista Coen Janssen. Změnili si jméno na Epica, inspirováni albem Epica od americké formace Kamelot. Epica poté sestavila sbor - složený z šesti mužů a šesti žen - a smyčcový orchestr - troje housle, dvě violy, dvě violoncella a kontrabas - který měl hrát s nimi. Producentem jejich debutového alba The Phantom Agony byl Sascha Paeth (předtím byl producentem kapel jako Angra, Rhapsody of Fire, Kamelot) a bylo vydáno ke konci roku 2003. Jejich druhé album bylo nazváno Consign to Oblivion. V songu \"Trois Viegres\" můžeme slyšet hosta - Roye Khana (z kapely Kamelot). Epica se také přidala ke Kamelotu jako podpůrná kapela na jejich turné k albu The Black Halo a jejich vystoupení v Rockefeller Music Hall v Oslu bude na živém DVD Kamelotu, které by mělo být vydáno roku 2006. The Score – An Epic Journey bylo vydáno v září 2005 a jedná se o soundtrack k holandskému filmu Joyride, přesto je bráno jako jejich třetí album. Jak řekl kytarista Mark Jansen - album je \"typická Epica. Jenom beze zpěvu, kytar, bassovky a bubnů.\"[zdroj? ] V letech 2005 a 2006 jela Epica společně s kapelou Kamelot na svou první tour po Severní Americe. Po tour opustil kapelu její bubeník, Jeroen Simons. K vydání nového alba si vybrali jako nového bubeníka Ariëna van Weesenbeeka a v roce 2007 natočili album Divine Conspiracy, které sklidilo velký úspěch a Epica mohla rozjet své vlastní turné. V roce 2008 měli koncert v maďarském Miskolcu na Opera Rock Show, za doprovodu 40členného orchestru a 30členného sboru. Celý koncert se natočil na dvě CD pod souhrnným názvem The Classical Conspiracy. V roce 2009 vyšlo album, Design Your Universe, které bylo ještě více úspěšné než Divine Conspiracy.", "question": "Z jaké země pochází skupina Epica?", "answers": ["nizozemská"]}
{"title": "Kinští#Erb", "context": "Nejstarší syn Leopold Ferdinand (1713–1760) zdědil Chlumec a Matzen, byl nejvyšším lovčím v Českém království. Leopold měl dvě dcery a dva syny – Františka Ferdinanda a Filipa. Mladší syn Filip (1742–1827) se oženil s příbuznou z knížecí větve, čímž získal Rychmburk a Chroustovice, mimoto zdědil Sloup a Zvíkovec. Postupně prodal prakticky všechno dědictví a stal se zbrojmistrem, zemřel bez dědiců. Jeho bratr František Ferdinand (1738–1806) měl (kromě dalších dětí) tři syny, kteří rozdělili tuto větev na tři větve. Byli jimi Josef Leopold (1764–1831), Karel (1766–1831) a Kristián (1776–1835). František Ferdinand byl dědem Berthy von Suttner – první ženské nositelky Nobelovy ceny za mír. Jedním z přímých potomků (praprapravnukem) Leopolda Ferdinanda byl Zdenko Radslav Kinský (1896–1975), signatář všech tří Deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939.[5] Václav Norbert (1924. –2008), starší syn Zdeňka Radslava, emigroval v roce 1948 do Itálie a téhož roku se oženil s Annou Marií dal Borgo Netolickou (1925–1980), čímž rod získal majetek jako např. hrad Kost a Villu Dal Borgo Netolitzky v Toskánsku, kde vyrůstala. Po její smrti se stal profesním rytířem Suverénního řádu maltézských rytířů, následně byl jmenován jeho ministrem zahraničí,[6] v letech 2002–2004 byl českým velkopřevorem maltézských rytířů.[7] Po Sametové revoluci zrestituoval mj. zámek k v Chlumci nad Cidlinou, a Žehuňskou oboru v Kněžičkách s loveckým zámečkem Neugebau (dnes Hotel Obora Kinský). Majetek zdědili jeho dva synové, Giovanni (* 1949), kterému byl navíc jako dědictví po matce vrácen v restituci hrad Kost,[8] a Pio Paolo (* 1956). V roce 2004 založili společnost Kinský dal Borgo, a. s. ke správě rodinného majetku. V programovém období EU dotací IROP 2014–2020 získala firma dotace na opravu hradu Kost a zámku Karlova Koruna. Opravy hradu Kost by měly být dokončeny v roce 2021,[9] opravy zámeckého areálu Karlova Koruna v roce 2022.[10] Mladší syn Zdeňka Radslava, Radslav Kinský (1928–2008) byl významný český imunolog, zakladatel reprodukční imunologie a třetí český velkopřevor lazariánů. Roku 1991 zrestituoval někdejší klášter a zámek ve Žďáru nad Sázavou. Jeho syn Constantin Kinský s manželkou Marií v roce 2015 v areálu někdejšího kláštera založili Muzeum nové generace, Marie mimo to od roku 2013 je organizátorkou a zakladatelkou festivalu současného tance a pohybového divadla KoresponPance.", "question": "Kolik stříbrných vlčích zubů obsahuje erb rodu Kinských?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Ukrajinská sovětská socialistická republika", "context": "== Druhá světová válka == Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem 22. června 1941 území USSR postupně obsadila německá vojska. Na východě země se utvořilo silné partyzánské hnutí, v západní části měly silnou pozici ukrajinské nacionalistické kruhy, které viděly ve spolupráci s okupanty základ pro vznik samostatného státu. To však Adolf Hitler nezamýšlel a ukrajinské území bylo správně rozděleno na západní (Distrikt Halič v rámci Generálního gouvernementu) a východní část (Říšský komisariát Ukrajina). Na Ukrajině byl zaveden tvrdý okupační režim. Systematicky bylo vyvražďováno židovské obyvatelstvo a bolševičtí funkcionáři. Druhá světová válka způsobila zemi nesmírné škody. Rudá armáda získala nad územím USSR znovu kontrolu v letech 1943 a 1944. == Poválečná doba == Po konci války byla k USSR připojena jako Zakarpatská oblast do té doby oficiálně československá Podkarpatská Rus. USSR se stala zakládajícím členem OSN a také zde získala samostatné zastoupení, které z ostatních svazových republik měla pouze Běloruská SSR. V letech 1946–1947 postihl Ukrajinu hladomor, který ale nedosáhl takového rozsahu jako hladomor ve 30. letech. V letech 1948–1950 proběhla v západní části země kolektivizace. Až do padesátých let na západě země působily partyzánské oddíly Ukrajinské povstalecké armády bojující proti sovětské vládě. 19. února 1954 při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady – příklonu Ukrajiny k Ruské říši – byl z iniciativy N. S. Chruščova připojen k USSR Krym. Důvodem byly blízké ekonomické vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR.", "question": "Kdo získal kontrolu nad územím USSR v letech 1943 a 1944?", "answers": ["Rudá armáda"]}
{"title": "Neonatologie", "context": "nehty překrývají konce prstů plosky nohou jsou rýhované ušní boltce jsou dobře vyvinuty genitál je zralý == Neonatologická pracoviště == Neonatologická pracoviště jsou hierarchicky organizována do tří stupňů: pracoviště I. stupně - zajišťují péči o fyziologického novorozence pracoviště II. stupně - zajišťují péči i o novorozence se středně těžkou adaptací pracoviště III. stupně (perinatologická centra) - zajišťují intenzivní péči i pro novorozence s těžkou adaptací === Pracoviště I.stupně === Pracoviště I. stupně, nebo též regionální pracoviště, zajišťují poporodní péči o zdravé nebo jen lehce komplikované novorozence. Obvykle jsou součástí porodnic. V roce 2006 bylo v ČR 115 novorozeneckých oddělení. === Pracoviště II.stupně === Pracoviště II. stupně, nebo též intermediární pracoviště, jsou obvykle spádovými pracovišti pro pracoviště I. stupně. Zajišťují péči o novorozence se středně těžkou adaptací, nejčastěji o předčasně narozené děti narozené po 32. týdnu těhotenství. Jsou schopna zajistit krátkodobou podporu dýchání, nemají však vybavení pro dlouhodobou intenzivní péči. Takovýchto pracovišť bylo v roce 2006 v ČR 7. === Pracoviště III.stupně === Pracoviště III. stupně, nebo též perinatologická centra, poskytují péči novorozencům s těžkou adaptací, včetně nejzávažnějších případů. Tato pracoviště mohou zajistit i dlouhodobou intenzivní péči včetně umělé plicní ventilace. Na některých pracovištích je i možnost zajistit mimotělní okysličování krve. Takovýchto pracovišť bylo v roce 2006 v ČR 12. Velmi výhodný je při hrozícím předčasném porodu převoz matky na pracoviště II. nebo III. stupně, kde se novorozenci dostane ihned po porodu adekvátní péče. Tento tzv. transport in utero (lat. v děloze) podstatně zvyšuje naději novorozence nejen na přežití, ale i na minimalizaci následků. Neonatologie bývá vystavována kritice, že umožňuje přežití i těžce postiženým dětem a tím zvyšuje zátěž pro systém zdravotní a sociální péče. Podle statistik (ústní sdělení) však počet zdravotně postižených dětí v důsledku špatné poporodní adaptace zůstává stejný - neonatologie umožňuje přežít i těžce postiženým, kteří by bez péče zemřeli, ale zároveň díky péči neonatologů mnohé děti, které by skončily se zdravotním postižením, pokračují do dalšího života s minimálním nebo s žádným poškozením. == Odkazy == === Literatura === Lebl J. et al.: Preklinická pediatrie. 2. vydání. Galén/Karolinum, Praha 2007 Institut postgraduálního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví - mj. i seznam oborů v ČR Česká neonatologická společnost === Související články === Gynekologie a porodnictví", "question": "Čím se zabývá lékařský obor neonatologie?", "answers": ["novorozence"]}
{"title": "Uhlík", "context": "V zemské kůře je jeho obsah uváděn s relativně vysokým rozptylem v rozmezí 200-800 ppm (mg/kg), obsah v mořské vodě činí 28 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom uhlíku přibližně na 20 000 atomů vodíku. Některá využití uhlíku vyžadují zlepšení tvrdosti. Proces, při němž k tomu dochází se nazývá impregnace uhlíku a provádí se buď kovy (měď, hliník, cín, stříbro, olovo, kadmium) nebo syntetickými pryskyřicemi. Při tepelném zpracování uhlíku vznikají póry - takový proces zveme grafitace. Podrobnější informace naleznete v článku Grafit. Grafit neboli tuha je nerost neboli minerál, který se vyskytuje v mnoha lokalitách na Zemi. Jedny z největších grafitových dolů se nalézají v USA (Texas a stát New York), Mexiku, Indii a Rusku; významná byla i ložiska v jižních Čechách. Grafit je například zároveň složkou sazí, které vznikají spalováním fosilních paliv. Je přitom přítomen v částečkách natolik nepatrných rozměrů, že saze mají spíše vlastnosti amorfního uhlíku. Grafit se průmyslově využívá především při výrobě tužek. Přitom se nejprve velmi jemně namele společně s vápnem a vylisuje se do vhodného tvaru. Další významné uplatnění grafitu je v metalurgickém průmyslu. Vzhledem k jeho značné tepelné odolnosti se z něho vyrábějí nádoby, kokily, do kterých se odlévají roztavené kovy a jejich slitiny. Zamezí se tak kontaminaci slitiny kovem, ze kterého by se kokila musela vyrobit. Z grafitu se vyrábějí i elektrody pro elektrolytickou výrobu hliníku z taveniny směsi bauxitu a kryolitu nebo při výrobě křemíku z taveniny oxidu křemičitého. Z grafitu se dále vyrábějí speciální typy elektrických kontaktů, např. kartáčky elektromotorů. Hlavní důvody pro toto použití uhlíku: uhlík se netaví - kontakty se nespékají a neopalují se při vysokých teplotách, nízký součinitel tření, stálý přechodový odpor. Grafitový prach se využíval do dnes již přežitých uhlíkových mikrofonů. Uhlík slouží také jako součást maziv (grafitová vazelína, kolomaz). Uměle vyrobenou formou uhlíku je tzv. skelný uhlík (angl. glassy carbon, tradičně zvaný též skelný grafit), který se vyznačuje vysokou hustotou, nízkou pórovitostí a značnou chemickou a mechanickou odolností. V praxi se vyrábí přesně řízeným dlouhodobým vysokoteplotním (pyrrolitickým) rozkladem organických látek na povrchu normálního grafitu. Díky mimořádným fyzikálním a chemický vlastnostem skelného grafitu se jeho praktické využití stále rozšiřuje i přes jeho poměrně vysokou cenu.", "question": "Používá se grafit při výrobě tužek?", "answers": ["Grafit se průmyslově využívá především při výrobě tužek."]}
{"title": "Papoušci", "context": "Horní čelist není pevně srostlá s lebkou, může se pohybovat nahoru a dolů, spodní čelist se pohybuje i do stran. Jazyk papoušků je velmi pohyblivý, masivní, svalnatý a s chuťovými buňkami, někdy má na špičce dokonce jamku, která slouží jako lžička např. k vybíraní semen z lahvovitých plodů, nebo jakýsi kartáček ke sbírání nektaru z květů (loriové) Zobák je spolu s jazykem všestranně důmyslným nástrojem, uzpůsobeným k louskání semen a pojídání plodů a k přidržování na větvích. Noha papoušků je samostatným nástrojem. Běhák je krátký, značně otáčivý, dva prsty směřují do předu a dva dozadu (zygodaktylní noha), noha je tak dokonale stavěna ke šplhání po větvích i k uchopení potravy a jejímu podání do zobáku, což je opět v ptačí říši ojedinělé. Většinou velmi pestré opeření je udržováno v dobrém stavu prachovým pudrem, který se vytváří v pudrotvorném peří. Papoušci mají jen velmi slabě vyvinutou kostrční žlázu, a tak si peří nemastí tukem. Jsou to dlouhověcí ptáci, větší papoušci se mohou dožít velmi vysokého věku. Andulka žije 12-15 let, korela 20 let, amazoňan portorický 82 let, kakadu žlutočečelatý až 119 let. Délka života je samozřejmě závislá na úrovni chovatelské péče. Potrava je vesměs rostlinného původu, i když sbírají také hmyz a žížaly zvláště v období krmení mláďat. Páry jsou velmi často celoživotní, partneři k sobě vysloveně lnou a s projevy náklonnosti lze u nich pozorovat po celý rok. Ptáci si vzájemně probírají peří, dotýkají se zobáky a krmí se. Mimo dobu hnízdění žijí sociálně a sdružují se do obrovských hejn. Téměř všichni hnízdí v dutinách stromů a snášejí 2-4 (malé druhy až 8) bílých vajec. Krmivá mláďata se líhnou holá a slepá, rodiče je krmí kaší z volete až do vylétnutí z hnízda a i několik týdnů po tom, co mláďata hnízdo opustí. Papoušci jsou (vedle některých krkavcovitých) nejinteligentnější ptáci, mají ze všech ptáků nejvíce vyvinutý koncový mozek.[zdroj? ] Mají schopnost věrně napodobovat nejrůznější zvuky včetně lidských slov, nemluví však s citovým zabarvením. Někteří papoušci dokážou zapískat i celé písně, jiní napodobují hlas zvířat, pláčou, smějí se, kašlou apod. Zvláště nadaní papoušci znají až 200 slov.[zdroj?", "question": "Kteří ptáci mají nejvíce vyvinutý koncový mozek?", "answers": ["Papoušci"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Tradiční astrologie vycházející z babylónských kořenů zná Venuši s Lunou jako jediné dvě ženské planety, Venuše však oproti Luně zosobňuje spíše smyslovou, tělesnou a citovou stránku ženství, prvotní fázi ženského života, pannu nebo milenku, kterou naplnění jejího mateřského poslání teprve čeká. V souladu s tím je astrologický symbol Venuše ♀ chápán jako glyf zrcátka nebo náhrdelníku. Jeho hlubší symbolika tkví v nadřazení kruhu ducha nad křížem hmoty, neboť Venuše ovládá jak duchovní, tak materiální hodnoty. Venuše značí lásku, svůdnost, radost a potěšení, laskavost, společenskost, toleranci a schopnost kompromisů, špatně aspektovaná může vést k promiskuitě, lascivnosti, chlípnosti, bezstarostnosti a povrchnosti. Libuje si v kráse, umění, harmonii, a dobré chuti, ve své nižší podobě svádí k pohodlí, snadnému životu, řivosti. Lidé pod pozitivním vlivem Venuše by měli inklinovat k povoláním souvisejícím s krásou, módou, uměním nebo diplomacií. Při pohledu na Venuši nemohl člověk ze Země vidět nic jiného než hustá mračna, což podněcovalo představivost mnohých autorů a dávalo jim volnou ruku ve spekulacích o podmínkách panujících na povrchu planety. Dřívější pozorování planety naznačovala, že Venuše je velice podobná Zemi a že má atmosféru, což se projevilo v prvních námětech příběhů. U Venuše se sice předpokládalo klima teplejší než na Zemi, přesto ale panovala představa, že by ji mohli trvale obývat lidé.", "question": "Která ze vnitřních planet sluneční soustavy má nejhustější atmosferu?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Španělská hymna", "context": "Španělská hymna Marcha Real Královský pochod Státní znak ŠpanělskaHymna Španělsko Španělsko Přijata 1770 mw-parser-output div.listenlist{background:url(\"//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/. 94/Gnome-speakernotes.svg/30px-Gnome-speakernotes.svg.png\");padding-left:40px}.mw-parser-output div.medialist{. min-height:50px;margin:1em;background-position:top left;background-repeat:no-repeat}.mw-parser-output div.medialist ul{. list-style-type:none;list-style-image:none;margin:0}.mw-parser-output div.medialist ul li{padding-bottom:0.5em}.mw-parser-output div.medialist ul li li{font-size:91%;padding-bottom:0} La Marcha Real Problémy s přehráváním? Nápověda. Partitura hymny ve verzi pro klavír, dle Alberta Betancourta Španělská hymna se nazývá La Marcha Real, česky Královský pochod. Je hymnou Španělského království. Do roku 2008 byla jednou z několika národních hymen beze slov. Španělská národní hymna je jednou z nejstarších evropských hymen a její původ není známý. První zmínka o ní je roku 1761 v knize Manuela de Espinosy (Libro de Ordenanza de los toques militares de la Infantería Españ — Španělská pěchotní kniha troubení vojenské trubky). Píseň je zde nazvána La Marcha Grenadera („Pochod gránátníků“), autor písně nebyl zjištěn. V roce 1770, král Carlos III. uznal píseň Marcha Grenadera jako oficiální sváteční pochod, který se mohl používat při veřejných událostech a ceremoniích. Protože byla vždy hrávána při veřejných událostech spojených s královskou rodinou, Španělé začali píseň Marcha Grenadera považovat jako svoji národní hymnu a začali ji nazývat Marcha Real, čili „Královský pochod“. Za druhé španělské republiky (1931-1939) byla La Marcha Real nahrazena písní El Himno de Riego. Ke konci občanské války nicméně Francisco Franco znovu zavedl jako národní hymnu píseň La Marcha Real, jen pod jejím starým názvem La Marcha Grenadera. Nynější verze byla uznána v roce 1978 po návratu ke konstituční monarchii. V říjnu 1997 byla královským dekretem upraveno používání písně Marcha Real jako národní hymny ve Španělsku. Před Olympijskými hrami v Pekingu 2008 uspořádal Španělský olympijský výbor veřejnou soutěž na slova hymny, aby ji španělští sportovci mohli také zpívat. První provedení v podání Plácida Dominga bylo naplánováno na 21. ledna 2008. Pokud text hymny svým podpisem během kampaně podpoří alespoň půl miliónu španělských občanů, bude o něm hlasovat španělský parlament.[1] Text hymny To, že Marcha Real dnes nemá slova, neznamená, že je nikdy dřív neměla. Jedna verze byla používána během vlády Alfonsa XIII. a další byla používána během diktatury generalissima Franca, nicméně, žádná z nich nikdy nebyla oficiální. Verze používaná během vlády Alfonsa XIII. Slova: Eduardo Marquina Marcha Real, Eduardo Marquina Gloria, gloria, corona de la Patria, soberana luz que es oro en tu Pendón. Vida, vida, futuro de la Patria, que en tus ojos es", "question": "Jak se nazývá Španělská hymna?", "answers": ["La Marcha Real"]}
{"title": "Maďarština", "context": "Latinu, která si do té doby uchovávala své postavení úřední řeči a vysokou prestiž, pokládal za mrtvý jazyk. Maďarština zase byla považována za nedokonalou a nevhodnou pro úřední potřeby. Navíc velká část jazykově různorodého obyvatelstva maďarsky vůbec nemluvila. Jazykové nařízení se však setkalo s velkým odporem. Ve svém důsledku vedlo ke vzniku hnutí za modernizaci a zdokonalení maďarštiny. Toto hnutí vytvořilo více než deset tisíc nových slov, především odvozováním od maďarských slovních základů. Mnohá z nich se používají dodnes. Tím bylo maďarštině umožněno plnit mnoho nových funkcí. V první polovině 19. století byla rovněž vytvořena první pravidla maďarského pravopisu. V 1844 byla maďarština prohlášena úředním jazykem a nahradila latinu. Maďarští představitelé nebrali ohled na jazykové požadavky příslušníků ostatních národů, což až do roku 1918 vyvolávalo jejich odpor. V Uherském království netvořili Maďaři většinu. Teprve po jeho rozpadu a vzniku Maďarska v dnešních hranicích se stal maďarský stát národnostně a jazykově jednotným.", "question": "Na které slabice je v maďarštině přízvuk?", "answers": ["na první"]}
{"title": "Rap", "context": "1981: \"Rapture\" (US #1, US Dance #1, UK #5) – Blondie 1982: \"The Message\" (US #62, US R&B #4, UK #8) – Grandmaster Flash & the Furious FiveNejvíce významní umělci v této éře byli the Fat Boys, Kool Herc, Afrika Bambaataa, The Sugarhill Gang, The Treacherous Three, Funky 4 + 1, Fab 5 Freddy a Grandmaster Flash & The Furious Five. === Zlatá éra === Golden age hip hop (pozdější 1980s~brzké 1990s) je éra drastických změn v textech hip-hopu. Allmusic napsal \"lyrické kung-fu pozdějšího hip-hopu\". Tato \"zlatá éra\" končila v letech 1993 až 1994 a vzala si tak sebou období s nejvíce inovativními texty vůbec.Nejvíce významní umělci v této éře byli Run-D.M.C., Beastie Boys, A Tribe Called. Quest, Wu-Tang Clan, Boogie Down Productions, Public Enemy, De La Soul, The Fat Boys, Doug E. Fresh, N.W.A., Jungle Brothers, Big Daddy Kane, Queen Latifah, Ice Cube, Salt N Pepa, 2Pac, The Notorious B.I.G., Dr. Dre a další. == Největší úspěch v rapu == Po dobu historie hip hopu se vyvinula spousta nových hudebních stylů, které obsahovaly elementy rapu. Příkladem může být rap rock, což je derivát rapcore a rap metalu (fusion styl rocku metalu a punku s rapovanými vokály), hip house, což je produkt house a rapu. Spousta populárních stylů, ve kterých se objevují perkuse, někdy můžou obsahovat složku rapu, která se tam hodí, příklady: new wave (Blondie), disco (BJ Hollywood), jazz (Gang. Starr, funk (Fatback Band), Contemporary R&B (Mary J. Blige), Reggaeton (Daddy Yankee) či dokonce J-dance (Soul'd Out). UK Garage s rapem vytvořilo podžánr grime, hudební žánr založený na rapu. Rovněž kulturní scéna hip-hopu může být spjatá s ilegálními automobilovými závody a kulturou závodů obecně. Někteří hip hopoví umělci nepoužívají techniky samplování, syntetické hudební nástroje ani bicí stroje, příkladem můžou být The Roots a Rage Against the Machine. == Rap v Česku == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rapping na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu rap ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo rap ve Wikislovníku Novinky ze světa českého rapu", "question": "Jak se nazývají rytmický mluvené rýmy?", "answers": ["rap"]}
{"title": "Vltava", "context": "Vltava (německy Moldau) je s délkou 430,2 km nejdelší řeka v České republice. Pramení na Šumavě, u obce Černý Kříž, soutokem Teplé Vltavy a Studené Vltavy. Protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní část Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující téměř celé Čechy. Povodí řeky je 28 090 km2 (z toho 27 047,59 km2 v Česku). Své jméno \"Vltava\" řeka dostala od starých Germánů, kteří ji nazývali Wilt-ahwa - divoká voda. Řeka Teplá Vltava, která je považována za jeden ze dvou hlavních zdrojů Vltavy, pramení na východním svahu Černé hory (1 315 m n. m.) na Šumavě ve výšce 1 172 m n. m. jako Černý potok. Jeho pramen je znám jako chráněné území Pramen Vltavy. Prvních 5 km teče severním směrem, od soutoku s Kvildským potokem v Kvildě obrací nadlouho svůj tok k jihovýchodu. Od ústí Vydřího potoka v obci Borová Lada (890 m n. m.) nese říčka název Teplá Vltava, záhy přibírá Vltavský potok, známý též jako Malá Vltava.", "question": "Kde pramení řeka Vltava?", "answers": ["na Šumavě"]}
{"title": "Royal Air Force", "context": "Royal Air Force (RAF), česky Královské letectvo, je vojenské letectvo britských ozbrojených sil. == Historie RAF == Jde o nejstarší nezávislé vojenské letectvo na světě, které vzniklo 1. dubna 1918 sloučením Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service. RAF od té doby hrálo významnou roli v britské vojenské historii, především během druhé světové války. Od července 1940 do října téhož roku probíhala takzvaná bitva o Británii. RAF se ubránila mnohonásobné přesile Luftwaffe a zabránila tak Hitlerovi podniknout operaci Lvoun - invazi do Británie. Bojovalo se víceméně nad jižní Anglií. V RAF byly za druhé světové války i československé perutě - 310. stíhací, 312. stíhací, 313. stíhací a 311. bombardovací. RAF se později zúčastnila i dalších konfliktů, jako byla např. korejská válka, válka o Falklandy či invaze do Iráku. RAF s 1114 letouny a 46 800 muži (v roce 2010) patří mezi největší letecké síly na světě. Je také jedno z technologicky nejvyspělejších, tuto pozici významně upevnilo nákupem 232 stíhaček Eurofighter Typhoon. Mezi jeho příslušníky v době vzniku patřil např. Henry Allingham, který zemřel v roce 2009 ve věku 113 let. Karel Janoušek byl jediným Čechoslovákem který získal v RAF hodnost maršála.", "question": "Jaká je zkratka názvu britského Královského letectva?", "answers": ["RAF"]}
{"title": "Kraje v Česku", "context": "Návrhy změn Po podzimních krajských a doplňovacích senátních volbách 2012 se ozývaly i hlasy volající po možném budoucím snížení počtu krajů.[8][9][10] Jinou možností je úplné zrušení krajů, jak naznačil v rozhovoru pro Dvacet minut Radiožurnálu Martin Půta. „Když se podívám do Saska, tak to je velké jako polovina České republiky a žádný mezistupeň jako kraje tam neexistuje. Čeká nás debata, kolik samostatných stupňů ČR potřebuje. Náklady na výkon samosprávy jsou poměrně vysoké,“ míní 15. října 2012 kandidát na hejtmana Libereckého kraje.[11][12] Místopředseda strany Moravané Ondřej Hýsek, kritizoval dne 4. ledna 2014 kraje jako nefunkční a drahé.[13] Naopak jiní politici označili jako hlavní problém krajů přenesení zodpovědnosti ze státní úrovně bez odpovídajícího přesunu financí pro vykonávání těchto povinností.[14][15] Základní data o krajích Základní data o krajích Název kraje (kraj) Zkratka ČSÚ Zkratka na RZ Krajské město Počet obyvatel (2020) Rozloha (km²) Hustota zalidnění (/km²) HDP (mld. Kč, 2016) HDP na obyv. (2016) Hlavní město Praha PHA A Praha 1 324 277 496,10 2 360 1 193,2 937,542 Středočeský kraj STČ S Praha 1 385 141 11 014,97 104 552,5 414,379 Jihočeský kraj JHČ C České Budějovice 644 083 10 056,79 62 238,6 373,833 Plzeňský kraj PLK P Plzeň 589 899 7 560,93 73 243,9 422,251 Karlovarský kraj KVK K arlovy Vary Karlovy Vary 294 664 3 314,46 92 89,5 300,894 Ústecký kraj ULK U Ústí nad Labem", "question": "Jaká je zkratka Jihočeského kraje?", "answers": ["JHČ"]}
{"title": "Mobilní telefon", "context": "Přijímače GPS (lokalizační služby) se začínají objevovat integrovány nebo připojené (např. přes Bluetooth) k mobilům. Nejsou určeny jen na pomoc pracovníkům záchranné služby a službám pro odtahování vozidel; GPS v mobilu lze použít i pro osobní navigaci. Většinu dnešních mobilních telefonů lze dnes díky možnosti přehrávání hudby ve formátech MP3 a WMA, výstupu na sluchátka, kvalitním integrovaným reproduktorům, barevnému displeji, možnosti přehrávat video a podpoře paměťových karet použít jako MP3 nebo MP4 přehrávač. Mobilní telefony se vyrábějí v různém velikostním provedení, kdy je různým způsobem kladen důraz na tloušťku či velikost mobilu. Nejmenší mobilní telefon na světě, který byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů, vyrobila izraelská společnost Modu. Tento mobil má na výšku 7,2 cm, na šířku 3,76 cm a je tlustý 7,8 mm. Běžné funkce dnešních mobilů: telefonování posílání textových zpráv (SMS) barevný displej vibrační zvonění hodiny, budík, kalendář, poznámky (záleží na aplikacích (app), které si stáhnete do mobilu) posílání multimediálních. zpráv (MMS) připojení k internetu technologií GPRS, EDGE, 3G, HSDPA, WIFI a nově i LTE (4G). integrovaná funkce handsfree slot na paměťové karty hudební přehrávač, přehrávání. hudebních souborů (např. mp3, wma, flac) přehrávač videa (dříve 3gp, dnes nejčastěji mp4, avi, mkv), většina Xvid a Dvix bluetooth (nejnovější 4.0. ) integrovaný digitální fotoaparát (rozlišení až 41 megapixelů, digitální zoom, přisvětlovací dioda nebo xenonový blesk, pořizování a přehrávání videa až ve Full HD, popř. 4K - UHD) integrovaný GPS přijímač FM rádio operační systém (Android. , iOS, Windows Phone) videohovory micro USB konektor dotykový displej AMOLED displej/ super AMOLED/ super AMOLED PRO/ Super AMOLED HD (LED displej s aktivní matricí, extrémní kontrast a velmi malá spotřeba) připojení k.", "question": "Jak se jmenuje elektronické zařízení které umožňuje uskutečňovat telefonní hovory?", "answers": ["Mobilní telefon"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurentku. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti. Největším problémem se ukázala volba místa pro tuto univerzitu. Ačkoliv všeobecně převládal názor, že by měla být založena v zemském hlavním městě Brně, proti byli zejména brněnští Němci, kteří Brno politicky zcela ovládali a báli se oslabení svého vlivu. To bylo dokonce zdrojem nacionálních konfliktů, které vyvrcholily tragickými pouličními střety v roce 1905 u příležitosti tzv. Volkstagu, při kterých přišel o život český dělník František Pavlík. Teprve konec války a rozpad Rakouska-Uherska přinesl příznivější podmínky pro založení nové univerzity. Za její sídlo byla navrhována např. i Olomouc, ale přednost byla jednoznačně dána většímu a významnějšímu hlavnímu zemskému městu – Brnu. Zřízena byla jako druhá česká universita zákonem ze dne 28. ledna 1919 č. 50 Sb. z. a n. a v době svého vzniku měla čtyři fakulty (právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou). Ačkoli zákon předpokládal výstavbu nového univerzitního areálu do roku 1930, podařilo se realizovat pouze budovu právnické fakulty. Nacistická okupace způsobila univerzitě těžké ztráty materiální i lidské (například z přírodovědecké fakulty byla popravena nebo umučena čtvrtina profesorského sboru). Další neblahé zásahy následovaly ze strany komunistické moci po únoru 1948.", "question": "Jak se jmenovala Masarykova univerzita v letech 1960-1990?", "answers": ["Univerzita Jana Evangelisty Purkyně"]}
{"title": "Člověk", "context": "Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý. Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit. Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety, Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety, Homo floresiensis však až před 12 000 lety. V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí: †Homo naledi †Homo habilis (člověk zručný) †Homo rudolfensis (člověk východoafrický) †Homo ergaster (člověk dělný) †Homo erectus (člověk. vzpřímený) †Homo floresiensis (člověk floreský) †Homo antecessor (člověk předchůdce) †Homo heidelbergensis, někdy Homo erectus heidelbergensis (člověk heidelberský) †Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský). , někdy Homo sapiens neanderthalensis †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský) †Homo georgicus (člověk gruzínský) Homo sapiens (člověk moudrý) Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus). Za samostatný druh zatím nejsou uznáni ani neandrtálcům blízcí denisované, současníci Homo neanderthalensis i Homo sapiens (genetické analýzy naznačují, že se dokonce křížili s člověkem moudrým, konkrétně s Melanésany). Molekulární rozbory identifikovaly některé další vymřelé linie, jejichž geny přetrvávají jako výsledek dávného křížení v současné lidské populaci. Jako linie na úrovni dalšího druhu by mohli být označeni např. tzv. \"archaičtí Afričané\", geneticky identifikovaní v genomu Pygmejů, Hadzů a Sandawů. Systematika se v souvislosti s novými paleontologickými nálezy mění. Některé druhy se někdy označují pouze jako poddruhy jiných druhů (a to i ve starší literatuře, např. Homo neanderthalensis jakožto H. sapiens neanderthalensis – genetické analýzy totiž prokázaly značnou míru křížení s H. sapiens v užším smyslu). I některé nové fosilní nálezy (např. z lokality Dmanisi v Gruzii) se navíc zdají podporovat názor, že druhů v lidské kmenové linii bylo ve skutečnosti méně, protože linie tradičně pokládáné za odlišné druhy by na sebe mohly buď přímo navazovat, nebo jedinci různých tradičních druhů mohli spolužít ve stejných sídlištích a jednalo se jen o pouhé morfologické formy jednoho druhu.", "question": "Jak se nazývá samice člověka?", "answers": ["žena"]}
{"title": "Muska (amulet)", "context": "Muska (amulet) Muska je malý amulet obsahující kopii veršů z Koránu nebo jiných modliteb zabalených do kůže. Jeho účelem je chránit majitele před zlými vlivy nebo mu dopřát štěstí. Kopie modliteb je vložena do ozdobné trojúhelníkové dózy (většinou stříbrné nebo zlaté), která se nosí buď jako medailónek na krku nebo zavěšený na různých místech. Význam slova se odvozuje od tureckého slova “nüsha“ a znamená „opis“ [1]. Typ modlitby vložené do schránky se liší podle potřeby a většinou se týká předcházení nemocí, vyléčení nebo vymanutí se ze špatných vlivů a situací. V Turecku je nejrozšířenější trojúhelníkový tvar musky, ale v ostatních islámských zemích jej můžete najít i ve tvaru čtverce nebo srdce[2]. Související články Nazar Uhranutí (zlý pohled) Reference ↑ Archivovaná kopie. www.islamseli.com [online]. [cit. 2015-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. ↑ Archivovaná kopie. bilimlersitesi.tr.gg [online]. [cit. 2015-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02.", "question": "Co obsahuje amulet zvaný muska?", "answers": ["kopii veršů z Koránu nebo jiných modliteb"]}
{"title": "Submisivita", "context": "Submisivita Submisivita (z lat. sub-mittere, poddávat se) je sklon zaujímat podřízenou pozici v sociální hiearchii. Být submisivní znamená být ochotný se podřizovat tomu, kdo je dominantní, poslouchat jeho příkazy, nechávat rozhodnutí na něm a snaha ve všem mu vyhovět.[1] Submisivní bývají obvykle lidé, kteří jsou málo sebevědomí, nevěří si a spoléhají se na svého dominantního partnera, který sice má hlavní slovo, ale na něm také leží zodpovědnost, aby se staral o submisivního partnera.[2] Historie submisivity K úplným počátkům submisivity jako takové je téměř nemožné docílit, ovšem tento pojem prokazatelně můžeme najít ve spojitosti s náboženstvím, konkrétně u Islámu. Definici Islámu si můžeme také vyložit jako dobrovolná submisivita k vůli boží, což se dá najít i ve spoustě dalších náboženství, u kterých je submisivita pouze dobrovolná a je vnímána vůči nezpochybnitelnému bohu. Submisivita v náboženství se dá tak pokládat za první dochovaný důkaz submisivity. Vývoj submisivity ale dále pokračuje hlavně ve spojitosti se sexuálním životem a za největší důkaz se považuje BDSM. Je pravděpodobné, že BDSM jako takové už ve společnosti funguje od 18. století, možná ještě dříve. Úplné počátky BDSM (submisivity v sexuálních vztazích) můžeme ovšem najít v Kamasutře, v knize sexu.", "question": "Co je to submisivita?", "answers": ["sklon zaujímat podřízenou pozici v sociální hiearchii"]}
{"title": "Yttrium", "context": "100% je stabilní s 50 neutrony 90Y umělý 2,67 dne β− 2,28 90Zr γ 2,18 90Zr 91Y umělý 58,5 dne β− 1,54 91Zr γ 1,20 91Zr Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Sc⋏ Stroncium ≺Y≻ Zirkonium ⋎La Yttrium (chemická značka Y, latinsky Yttrium) je šedý až stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, chemicky silně příbuzný prvkům skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě barevných televizních obrazovek. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Yttrium je stříbřitě bílý, středně tvrdý, poměrně vzácný přechodný kov. Vůči působení vzdušného kyslíku je poměrně stálé, pouze v práškovité formě podléhá za vyšších teplot spontánní oxidaci. Odolává i působení vody, ale snadno se rozpouští ve zředěných minerálních kyselinách, především v kyselině chlorovodíkové (HCl). Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Y3+. Bylo objeveno v roce 1794 finským chemikem Johanem Gadolinem a poprvé bylo v čisté formě izolováno Friedrichem Wöhlerem roku 1828. Název získalo podle obce Ytterby u Stockholmu, kde geolog Carl Axel Arrhennius nalezl v roce 1787 do té doby neznámý nerost, který dal Gadolinovi k prozkoumání. Obdobně dostalo název i ytterbium, terbium a erbium. Výskyt a výroba Yttrium je v zemské kůře obsaženo v množství přibližně 28–40 mg/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace kolem 0,000 3 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom yttria na 10 miliard atomů vodíku. V zemské kůře se čisté yttrium nenachází. Vyskytuje se pouze ve formě sloučenin, ale vždy se jedná o směsné minerály, které obsahují lanthanoidy a v některých případech je yttrium přítomno v uranových rudách. Nejznámějšími průmyslově využívanými surovinami jsou monazitové písky, v nichž převládají fosforečnany ceru a lanthanu a bastnäsity – směsné fluorouhličitany prvků vzácných zemin. Velká ložiska těchto rud se nalézají v USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny – apatity z poloostrova Kola v Rusku. V roce 2018 byl ohlášen nález ložiska bohatého na yttrium, dysprosium, europium a terbium poblíž japonského ostrůvku Minami Torišima (asi 1 850 km jihovýchodně od Tokia).[1]", "question": "Jakou chemickou značku má Yttrium?", "answers": ["Y"]}
{"title": "Dánská koruna", "context": "Dánská koruna Dánská korunaDanske kroner (dánsky) mince 5 korunZemě Dánsko DánskoFaerské ostrovy Faerské ostrovyGrónsko Grónsko ISO 4217 DKK Inflace 1,1%[1] (2017; pouze Dánsko) Symbol kr. Dílčí jednotka ø (1/100) Mince 50 ø, 1, 2, 5, 10, 20 korun Bankovky 50, 100, 200, 500, 1000 korun vývoj kurzu dánské koruny a eura ve fluktuačním pásmu dle ERM II Dánská koruna je měna Dánského království - tzn Dánska, Faerských ostrovů a Grónska. Jedna koruna je rozdělena na 100 ø. Její kódové označení podle normy ISO 4217 je DKK, domácí zkratkou je pak „kr.“. Od 1. ledna 1999 je zapojena do ERM II s centrální paritou 1 EUR = 7,46038 DKK a úzkým fluktuačním pásmem ± 2,25 %, ale zároveň má Dánsko zajištěný tzv. opt-out a není povinnováno zavést euro na svém území. V roce 2000 se konalo referendum o přistoupení k euru, při 87,6 % účastí bylo 46,8 % voličů pro a 53.2 % proti, přistoupení k euru tedy bylo zamítnuto. Historie Mezi lety 1873 a 1914 byla mezi Švédskem (které bylo v unii s Norskem) a Dánskem (jehož součástí byly Island, Faerské ostrovy a Grónsko) Skandinávská měnová unie. V tomto období se ve všech zmíněných státech platilo jednotnou měnou- korunou. Po rozpadu unie začal každý stát používat vlastní nezávislé měny odvozené od zaniklé společné. Všechny nástupnické měny si ale zachovaly stejný název „koruna“, který se v jednotlivých státech přizpůsobil místní výslovnosti a pravopisu. Před vznikem koruny se v Dánsku používal rigsdaler. Mince a bankovky Mince mají hodnotu 50 ø a 1, 2, 5, 10, 20 korun.[2] HodnotaLícRub 50 ø krále Kristiána V.Srdce (symbol Královské mincovny) 1 korunaMonogram královny Markéty II.Tradiční design (děrovaný) 2 korunyMonogram královny Markéty II.Tradiční design (děrovaný) 5 korunMonogram královny Markéty II.Tradiční design (děrovaný) 10 korunKrálovna Markéta II.Státní znak Dánska 20 korunKrálovna Markéta II.Státní znak Dánska", "question": "Jaký je kód měny dánské koruny?", "answers": ["DKK"]}
{"title": "Tatry", "context": "Tatry jsou pohoří na severu Slovenska (Žilinský a Prešovský kraj) a jihu Polska (Malopolské vojvodství), součást Karpat. Do roku 1992 byly nejvyšším pohořím Československa. Nyní jsou nejvyšším pohořím Slovenska (Gerlachovský štít) a Polska (Rysy). == Název == Název Tatry pravděpodobně pochází z praslovanského slova Tritri, což znamená skály či skalní štíty. Další možností je dovození od keltského slova tamtra (hnědý či tmavý). Pojmenování též připomíná ukrajinský výraz pro kamen či štěrk – toltry. Tatry by pak znamenaly skalnaté hory. První zmínka s tímto názvem pochází z roku 999, kdy český kníže Boleslav II. na smrtelné posteli vzpomíná na dobu, kdy české knížectví sahalo až po \"Tritri montes.\" Samotný název Tatry se poprvé objevuje v roce 1086 v listině německého císaře Jindřicha IV., který jí ohraničil pražské biskupství horami \"Tritri\". V roce 1125 se v Kosmově kronice vyskytuje název Tatri. == Charakteristika == Tatry se nacházejí na Slovensku a v Polsku. Pohoří zaujímá rozlohu asi 785 km2, z toho 610 km2 leží na území Slovenska, a 175 km2 na území Polska. Tatry jsou jediným pohořím Karpat, které má alpínský ráz. Jsou nejvyšším pohořím celého karpatského oblouku a nachází se zde 25 vrcholů vyšších než 2 500 metrů nad mořem. Hlavní část Tater byla vymodelována vodou respektive ledovci.", "question": "Co je nejvyšší vrch Tater?", "answers": ["Gerlachovský štít"]}
{"title": "Australopithecus", "context": "Australopithecus je rod vyhynulých hominidů, žijící v pliocénu a pleistocénu (asi před 4,2 - 1,3 miliony let) ve východní, jižní a střední Africe. Jeho zástupci s největší pravděpodobností patří k vývojové linii moderního člověka. Australopitékové byli dlouho považováni za nejstarší známé homininy, dokud je geologickým stářím nepřekonaly rody Sahelanthropus, Orrorin a Ardipithecus. Díky přibývajícím nálezům v posledních 15 - 20 letech se ovšem představy o rodu Australopithecus poměrně výrazně mění a upřesňují. Nejlépe poznanými představiteli tohoto rodu jsou druhy Australopithecus afarensis z východní Afriky a Australopithecus africanus z Afriky jižní. Ti jsou doloženi značným množstvím ostatků a mohou být jakýmsi modelem pro ostatní druhy, známé často spíše torzovitě. První ostatky popsal v roce 1925 Raymond A. Dart. V nálezech zvířecích kostí z vápencových lomů poblíž města Taung (původně Taungs) v tehdejším Bečuánsku objevil taungské dítě - obličejovou část lebky, do níž přesně zapadal detailně dochovaný přirozený výlitek mozkovny. Nález popsal jako Australopithecus africanus (v překladu \"jižní opice z Afriky\"), a to podle málo očekávaného místa nálezu v Africe, na jižní polokouli.", "question": "Kdy žil Australopithecus afarensis?", "answers": ["asi před 4,2 - 1,3 miliony let"]}
{"title": "Guambiano", "context": "Guambiano je jihoamerický domorodý jazyk barbakoské jazykové rodiny. Hovoří jím asi 23 500 domorodců v andské části Kolumbie. Tento jazyk se vyučuje na školách a jeho písmem je latinka.", "question": "Kde se hovoří jazykem Guambiano?", "answers": ["v andské části Kolumbie"]}
{"title": "Jindřichohradecké místní dráhy", "context": "Fyzicky však byly tratě předány až 28. února 1998. Provoz úzkokolejky byl ztrátový i pro České dráhy, úzkokolejka ale byla potřeba pro dopravu uranu jako strategické suroviny z dolu Okrouhlá Radouň k dalšímu zpracování.V železničních stanicích Jindřichohradeckých místních drah jsou vydávány dobové lepenkové jízdenky jak pro vlaky motorové, tak parní trakce. JHMD v roce 1999 odkoupily od NADASu strojní vybavení jediné české tiskárny lepenkových jízdenek a od roku 2000 provozují v Kamenici nad Lipou vlastní tiskárnu. Třetinu její produkce používají JHMD pro vlastní potřebu, zbytek odebírají České dráhy pro nostalgické jízdy, různé muzejní železnice, ve stejném formátu se vyrábějí i různé vstupenky, losy či vizitky.Kromě pravidelné osobní a nákladní dopravy, provozuje JHMD v měsících červen až září také pravidelné spoje, tažené parní lokomotivou, vlaky na objednávku s parní i motorovou lokomotivou, s možností připojení historické soupravy. Zajímavostí jsou také výlety historickým autobusem na hrad Landštejn a nedaleké rakouské úzkokolejky. JHMD se v říjnu 2012 staly prvním železničním dopravcem zapojeným do autobusového místenkového systému AMSBUS.. Od června 2009 se Jindřichohradecké místní dráhy také podílejí na provozování normálněrozchodných vlaků. Jedná se o dvě tratě v Ústeckém kraji - Doupovskou a Švestkovou dráhu, v knižním jízdním řádu označené jako 113 a 164.", "question": "Jakou zkratku má akciová společnost provozující úzkokolejné tratě z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a Obrataně.", "answers": ["JHMD"]}
{"title": "Veltlínské červené rané", "context": "Vína (nejenom) z této odrůdy se k nám ovšem dovážela již ve středověku, ta z Itálie pod označením Malvasia a byla to pravděpodobně vína s vysokým zbytkem cukru. Jako památka po nich zůstalo rčení \"sladké jako malvaz\". Vína odrůdy Veltlínské červené rané ostatně chválili například i Martin Luther a Johann Wolfgang Goethe. Johann Bauhin mu říkal rhaetica podle starověkého kmene Rétů. Název \"Veltlínské\" je odvozen od názvu severoitalského alpského údolí Valtellina (francouzsky Valteline, německy Veltlin) v Lombardii, poblíž hranic se Švýcarskem. Podle některých hypotéz by odsud měla pocházet odrůda Veltlínské červené, která je jakýmsi \"zakladatelem\" rodiny odrůd Veltlínské, ostatní odrůdy této rodiny jsou její mutace či kříženci této odrůdy. Další, lokálně používaná synonyma odrůdy Veltlínské červené rané jsou : Babotraube, Babovina, Babův Hrozen, Červený cinyfál, Crvena Babovina, Eperizue, Eperpiros, Eperszölö, Feldinger, Früher Roter Malvasier (Portugalsko). , F. R. Veltliner, Frührot, Frühroter Malvasier, F. Veltliner (Rakousko), Hartheunisch Rot, Hellroter Velteliner, Italienischer Malvasier, I. Rother Malvasier, Kalebstraube, Kis Veltelini, Korai piros veltelini. , Mährer Roter, Malvasia, M. Nera Precoce, M. Rossa, Malvasie Rouge d́Italie, Malvasier, M. Frührot (Itálie), M. Italienisch, Malvazia, M. Krasnaja,. M. Rozovaja, Malvazinka, Malvazija Krasna (Bulharsko), Malvazské Rané, Malvoisie de Lasseraz, M. du Chautagne, M. du Po, M. Rosé, M. Rouge (Itálie), Masový Hrozen. , Morillon Rouge, M. R. d́Italie, Ostitalienischer Malvasier, Piros Malvazia, Printschtraube, Rani Crveni Veltlinac (Chorvatsko), Ranna Babovina, Rojal (Španělsko), R. Rose. d́Italie, Rose d́Espagne, Roter Harteinisch, Rother Malvasier, R. Rampfler, R. Zierfahnler, R. Zierfandler, Skorý Červený Muskatel, Uva Rosa, Valteliner (Rouge). Précoce, Veltliner Frührot, V. Mahrer Roter, V. (Rouge) Precoce, Veltelini Korai Piros (Maďarsko), Veltlinac (Crveni) Rani, Velteliner Frührot (Francie), Veltliner Rosso Precoce (Itálie), Veltlínské červené skoré, Večerka. Odrůdy Veltlínské červené rané, lidově zvané \"Večerka\", Veltlínské červené a Veltlínské červenobílé jsou nejen příbuzné, ale často i navzájem zaměňované odrůdy.", "question": "Která odrůda vinné révy se nazývá lidově večerka?", "answers": ["Veltlínské červené rané"]}
{"title": "Vánoce", "context": "Hlavní jídla se opět liší v závislosti na tradicích daného regionu a rodin. Může být jehněčí s rozmarýnovými bramborami a artyčoky, či večeře o několika chodech na bázi mořských ryb. V Itálii se slaví ještě 6. ledna svátek Epifanie. Čarodějnice La Befana sestoupí komínem do domů, kde zanechá dětem dárky. Její velká loutka se pak na znamení konce svátků zapálí. Ve východní Evropě a v některých asijských zemích, včetně Ruska, jsou slaveny především pravoslavné Vánoce. Vánoce se v pravoslaví začínají slavit až 6. a 7. ledna z důvodu posunu ve východních církvích stále používaného juliánského kalendáře o 13 dnů oproti západnímu gregoriánskému kalendáři (25. prosinec juliánského kalendáře tak spadá až na 7. leden gregoriánského). V historii byly pravoslavné Vánoce spojeny s velkým množstvím tradic, které však upadly z velké části do zapomnění po oficiálním zákazu Vánoc v Sovětském svazu v roce 1918. V současné Ruské federaci jsou tak oslavy spojeny spíše s Novým rokem s jolkou. Ústřední nepravoslavnou (pohádkovou) postavou, která má v pravoslavných Vánocích podobnou funkcí jako v Českých zemích vánoční postava Ježíšek, je novoroční Děda Mráz. Děda Mráz roznáší dárky na Nový rok. V ruských rodinách Děda Mráz \"roznáší\" dárky tak, že po oslavě Silvestra 1. ledna se začínají rozbalovat společně novoroční dárky. Děti se shromáždí kolem vánočního stromku, tančí a zpívají. Podrobnější informace naleznete v článku Vánoce na Ukrajině. Na Ukrajině většina věřících používá juliánský kalendář, proto vánoční svátky začínají až 6. ledna. To je Svatý večer (Svjatyj večir) se Svatou večeří, což je obdoba české štědrovečerní večeře. Tradičně se podává dvanáct jídel, která symbolizují dvanáct apoštolů. Hlavním jídlem je kuťa, což je bezmasý pokrm z pšenice, medu, máku a dalších ingrediencí. I další jídla jsou postní, tedy bezmasá, například lívance, houbový boršč či pirohy. Večeře často trvá několik hodin. Po večeři se koleduje. 7. ledna se slaví narození Krista (Ridzvo Christovo), 8. ledna svátek Panny Marie, 9. ledna pak svátek sv. Štěpána (Svjatyj Stepan). 13. ledna pak přichází Štědrý večer (Ščedryj večir) s druhou, méně bohatou Svatou večeří. 14. ledna je svátek sv. Vasyľa (Svjatyj Vasyľ), což je zároveň juliánský Nový rok.", "question": "Jak se nazývají křesťanské svátky oslavující narození Ježíše Krista?", "answers": ["Vánoce"]}
{"title": "C++", "context": "V roce 2006 a 2007 byly přijaty některé aktualizace. Standard označovaný jako C++11, značně rozšířil C++ a byl přijat organizací ISO v září 2011 jako ISO/IEC 14882:2011. Současný standard je C++14. Jazyk C je až na několik jasně definovaných výjimek podmnožinou C++. Jak uvádí Bjarne Stroustrup, všechny programy uvedené ve slavné učebnici jazyka C The C Programming Language od Briana W. Kernighana a Dennise M. Ritchieho jsou zároveň programy v C++. První překladače C++ byly preprocesory, které překládaly z C++ do čistého C. Považovat jazyk C++ za pouhé rozšíření jazyka C by ale bylo chybou, protože není s jazykem C zcela kompatibilní. Některé programy v jazyce C nelze překládat překladači pro C++. C++ obsahuje 18 primitivních datových typů. Celá čísla: Čísla s plovoucí desetinnou čárkou: Znaky: Logická hodnota: bool velikost: min. 8 bitů Koncepce objektů jazyka C++ byla převzata z jazyka Simula 67. Objekty (třídy) jsou pojaty jako přirozené rozšíření datových struktur jazyka C o možnost vkládání členských funkcí. C++ umožňuje řídit viditelnost složek objektů pro ostatní části programu. V C++ existuje na rozdíl od jiných jazyků vícenásobná dědičnost, tj. třída C může dědit od třídy A i B. Pro případ, že by třídy B a C dědily od A a třída D dědila od B i C je nutno u tříd B a C použít virtuální dědění.", "question": "Kdo vyvinul jazyk C++ ?", "answers": ["Bjarne Stroustrup"]}
{"title": "Stanley Cup", "context": "Stanley Cup (česky též Stanleyův pohár) je hokejová trofej udělovaná každoročně vítěznému týmu playoff NHL. Bývá též nazývaný The Cup (Ten Pohár), The Holy Grail (Svatý grál) nebo Lord Stanley's Mug (Džbánek Lorda Stanleyho) a Lord Stanley's Cup (Pohár Lorda Stanleyho). V ostatních třech hlavních severoamerických soutěžích (NBA, MLB a NFL) se pohár vyrábí každý rok nový, ale Stanley Cup koluje mezi týmy. Tým si ho může ponechat do té doby, než ho vyhraje jiný tým. Na podstavec poháru jsou vyrývána jména trenérů, managementu a hráčů, kteří se zasloužili o získání poháru pro jednotlivé týmy. Původní pohár je vyroben ze stříbra a má výšku 18,5 centimetru a průměr 29 centimetrů. Celá současná trofej, podstavec osazený kopií originálního poháru, je vyrobena ze stříbra a slitiny niklu, měří 89,54 centimetrů na výšku a váží 15,5 kilogramu. Původní název zněl Dominion Hockey Challenge Cup, trofej byla věnována roku 1892 kanadským generálním guvernérem Lordem Stanleym z Prestonu jako trofej pro nejlépe umístěný hokejový amatérský klub v Kanadě. V roce 1915 se dvě profesionální ligy, NHA a PCHA dohodly, že budou bojovat o Stanley Cup. Po době slučování a odstupování týmů se Stanley Cup v roce 1926 stal trofejí pro vítěze NHL. Po svém jmenování kanadským guvernérem královnou Viktorií 11. června 1888 se Lord Stanley se svou rodinou přímo zamiloval do ledního hokeje. V roce 1889 na Zimním karnevalu v Montréalu viděl poprvé hokejový zápas mezi Montreal Victorias a Montreal Hockey Club. V té době byl ještě ligový hokej v Kanadě na počátku a pouze Montreal a hlavní město Ottawa měly něco podobajícího se ligám. Celá rodina Lorda Stanleyho začala hrát hokej. Jeho synové Arthur a Algernon založili nový tým zvaný Ottawa Rideau Rebels a Arthur navíc hrál jednu z klíčových rolí na počátku Ontario Hockey Association a také přinesl hokej do Velké Británie. Oba synové pak přesvědčili svého otce, aby věnoval trofej pro nejlepší tým Kanady, a ten tak učinil. Zanedlouho si Lord Stanley koupil punčovou mísu vyrobenou v Sheffieldu od londýnského stříbrníka G. R. Collise za sumu, která v přepočtu odpovídala padesáti americkým dolarům. Na jedné straně vyryl jméno Dominion Hockey Challenge Cup a na druhé nápis \"Od Stanleyho z Prestonu\". Lord Stanley nikdy neviděl zápas o Stanley Cup a nikdy pohár nepředával vítězi.", "question": "Jaký pohár se každoročně uděluje vítěznému týmu play-off NHL?", "answers": ["Stanley Cup"]}
{"title": "Vodní nádrž Vír II", "context": "Vodní nádrž Vír II. je malá přehradní nádrž na řece Svratce postavená roku 1954 pod obcí Vír v okrese Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina. U tělesa hráze leží osada Hamry u Víru. Na kopci nad nádrží se nachází torzo hradu Pyšolec. Hydroelektrárna je umístěna za meandrem řeky a s přehradním jezerem je propojena tunelem. Hlavním úkolem stavby je vyrovnávání toku z hlavní nádrže Vír I. V komplexu je instalována jedna Kaplanova turbína o výkonu 0,730 MW. Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní nádrž Vír II ve Wikimedia Commons Vír II. na portálu Povodí Moravy, s. p.", "question": "Na jaké řece leží nádrž Vír II?", "answers": ["Svratce"]}
{"title": "Sympozium České prezidentky", "context": "Sympozium České prezidentky Sympozium České prezidentky byla setkání českých ženských osobností, která se konala v Praze jednou za rok v letech 2007 až 2012 a v roce 2015. Sympozia spočívala ve společenském večeru, na kterém promlouvaly významné české ženské osobnosti na téma „Co je podle mého osobního názoru dobré pro naši zemi a kam by měla směřovat? “ Záměrem sympozií bylo důstojnou formou zviditelňovat myšlenky a vize českých ženských osobností. Na sympoziích vystoupilo se svými tezemi více než 40 nejvýznamnějších žen českého politického, kulturního a vědeckého života. Sympozia České prezidentky byla v roce 2007 podpořena dopisem Václava Havla[1] a v roce 2010 zdravicí Madeleine Albrightové[2]. V roce 2009 na sympoziu přednášela budoucí předsedkyně slovenské vlády a prezidentská kandidátka Iveta Radičová[3]. Seznam řečnic Sympozií České prezidentky 2007, 18. října v Českém centru: Marie Haisová, Jana Hybášková, Helena Illnerová, Hana Marvanová, Meda Mládková, Jiřina Šiklová (její příspěvek byl přečten jednou z organizátorek Sympozia Lenkou Bennerovou), Alena Valterová, Renáta Vesecká, Alena Wagnerová 2008, 2. října v Českém centru: Jana Šilerová, Blanka Říhová, Táňa Fischerová, Alena Gajdůšková, Eliška Wagnerová, Rut Kolínská; zdravici pronesli Václav Pačes a Blanka Knotková-Čapková 2009, 27. října v Kaunickém paláci v Panské ulici: Jana Šmídová, Marie Benešová, Iveta Radičová, Soňa Paukrtová 2010, 26. října v Kaunickém paláci v Panské ulici: Milena Černá, Jana Horváthová, Rostya Gordon-Smith, Vladimíra Dvořáková, Jitka Seitlová, Iva Ritschelová 2011, 25. října v Kaunickém paláci v Panské ulici: Iva Holmerová, Eva Zamrazilová, Alexandra Brabcová, Milena Vicenová 2012, 23. října v Centru současného umění Dox, jako partnerská akce konference Forum 2000: Marie Čermáková, Klára Samková, Anna Hogenová, Táňa Fischerová, Rút Kolínská, Adriana Krnáčová 2015, 20. června v Národním domě na Vinohradech: Daniela Pěničková, Kateřina Krejčí, Eva Vondráková, Alena Gajdůšková, Milena Bartlová Organizační zázemí Sympozia byla v letech 2007 až 2012 organizována dobrovolnicemi sdruženými v uskupení s názvem nadstranická platforma Česká prezidentka[2][4][5]. U zrodu tohoto uskupení stála nezisková organizace Forum 50 %, která také spolupořádala všechna Sympozia. Literární odkaz a videozáznamy projevů Projevy z prvních čtyř ročníků Sympozií byly zpracovány do dvou tištěných sborníků[1][2]. Videozáznamy Sympozií z let 2009 až 2012 jsou dostupné online[6][7][8][9][10]. Odkazy Reference 1 2 PETÁKOVÁ, Zdeňka, editor. Sborník 1. Sympozium České prezidentky. 1.. vyd. Praha: [s.n.], 2008. 55 s. Dostupné online. 1 2 3 PETÁKOVÁ, Zdeňka, editor. Sborník uspořádaný k příležitosti 5. sympozia České prezidentky: české ženské osobnosti o budoucnosti země (2007-2011). 1.. vyd.", "question": "Co bylo záměrem sympozií České prezidentky?", "answers": ["důstojnou formou zviditelňovat myšlenky a vize českých ženských osobností"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Získané chování psa se vyvíjí až během jeho života na základě učení. Průměrný pes se dokáže naučit 165 slov a nadprůměrně inteligentní psi až 250 slov, psi dokážou počítat do čtyř nebo pěti a registrují chybný výsledek při jednoduchých počtářských úlohách, jako je 1+1=1 nebo 1+1=3. Pro psa je velmi důležité vtištění, které probíhá od 3. do 7. týdne věku štěněte, jinak také raná socializace. Během této doby se štěně seznamuje se všemi věcmi, které v dalším životě bude vnímat jako běžnou součást prostředí, štěně, které není v této fázi v těsném kontaktu s člověkem nikdy nebude přítulné, naopak štěně, které si člověka vtiskne jako příslušníka vlastního druhu, má předpoklady stát se dobrým společníkem člověka, nezanedbaná socializace může příznivě ovlivnit i některé negativní vrozené vlastnosti psa, jako je slabý nervový typ. Období rané socializace plynule přechází do socializačního období, které trvá asi do 12. týdne věku. Během této doby dochází k osvojování sociálních návyků a upevňování sociálního chování, štěně během hry poznává schopností svého těla i vlastnosti okolních předmětů a pokračuje rovněž návyk na zvuky a situace, které pak v dospělosti nebudou u psa vyvolávat strach. Špatná zkušenost v tomto období naopak může vést ke strachu trvalému. Učení podmiňováním je u psů hlavním procesem, kterým dochází k vytvoření získaného chování. Klasické podmiňování je se psy přímo spjato, a to díky výzkumům ruského fyziologa a nositele Nobelovy ceny, I. P. Pavlova. Původně zcela neutrální podnět, v tomto případě zazvonění zvonku nebo rozsvícení žárovky, se ve spojení s podáváním potravy mění ve spouštěč chování – stává se z něj podnět podmíněný. Psi po vystavení podmíněnému podnětu sliní, i když potravu nedostanou. Pes získává během života určité zkušenosti, které, pokud se opakují nebo jsou-li silně vnímány, tvoří základ pro vytváření těchto podmíněných reflexů. Na cíleném vytváření podmíněných reflexů je založena klasická teorie výcviku psa. Například učení povelu sedni probíhá tak, že pes se po vydání povelu uvede do požadované podoby (zatlačením na záď, trhnutí vodítkem vzhůru apod.) a po zaujetí správné pozice je odměněn pamlskem.", "question": "Kdo u psů zkoumal klasické podmiňování?", "answers": ["I. P. Pavlova"]}
{"title": "Jára Cimrman", "context": "Zoolog Vladimír Vohralík pojmenoval v roce 2002 po Járovi Cimrmanovi poddruh myšice malooké žijící v severozápadních Čechách – Apodemus uralensis cimrmani. Je to jediný český endemit mezi obratlovci. Po Cimrmanovi byli pojmenováni i štíři Heterometrus cimrmani, Parabuthus cimrmani a Butheoloides cimrmani. V Letohradu byl roku 2004 odhalen pomník Járy Cimrmana, v roce 2010 bylo zřízeno Cimrmanovo muzeum a světnička a v roce 2012 po něm byla pojmenována jedna místní ulička. V roce 2015 byla přejmenována ZUŠ Františkovy Lázně na ZUŠ Járy Cimrmana Františkovy Lázně. V srpnu 2007 zdolala česká horolezecká expedice Altaj Cimrman bezejmenný vrchol vysoký 3 610 m v pohoří Altaj (nad údolím Tekelju, nedaleko nejvyšší hory Altaje Běluchy, na ). Účastníci expedice, mezi nimiž byli i herci Žižkovského divadla Járy Cimrmana, podali oficiální žádost u altajské vlády o pojmenování tohoto vrcholu jako Jára Cimrman, žádosti bylo vyhověno, v podtitulu by měla nést označení hora česko-altajského přátelství. Již v době přípravy expedice, jejíž součástí byla i sbírka s názvem \"Národ tobě\", se objevil odpor proti expedici a jejímu nápadu pojmenovat snad dosud nezlezenou a nepojmenovanou altajskou horu po českém velikánovi. Kromě komerčního pojetí celé expedice byla důvodem nesouhlasu skutečnost, že všechny altajské hory již velmi pravděpodobně mají místní názvy, které navíc podle místních zvyklostí nenesou jména lidí. Poměrně rychle a s výrazně nižšími finančními náklady byla uspořádána malá expedice čtyř lidí, kteří na horu vystoupili dříve (9. července 2007) a navrhli pojmenovat tuto horu Tekelju Bažy. V listopadu 2014 vydala Česká pošta známky v nominální hodnotě A a Z (aktuálně 16 a 32 Kč). Obsahovaly fiktivní podobiznu Járy Cimrmana a nápis \"Jedna ze 136 možných podob Járy Cimrmana – vynálezce kruhové známky\".", "question": "Jak se jmenuje všestranný český génius a všeuměl?", "answers": ["Jára Cimrman"]}
{"title": "Vlk", "context": "† vlk ostrovní (Canis lupus hattai) † vlk prériový (Canis lupus nubilus) † vlk španělský (Canis lupus deitanus) † vlk texaský (Canis lupus monstrabilis) k druhu vlk obecný patří také pes dingo (Canis lupus dingo) a dingo pralesní (Canis dingo hallstromi). postupnou domestikací vznikl poddruh pes domácí (Canis lupus familiaris). vlk rudohnědý = vlk červený = vlk červenohnědý (Canis rufus) vlk himálajský (Canis himalayensis) – někteří vědci ho považují jen za poddruh vlka obecného.Jako vlci jsou někdy označováni i šakal obecný Canis aureus (vlk šakalovitý) a kojot prériový Canis latrans (vlk stepní) z rodu Canis a pes hřivnatý Chrysocyon brachyurus (vlk hřivnatý) a dhoul Cuon alpinus (vlk rudý). == Chrup == Vlci mají, stejně jako ostatní psovité šelmy, celkem 42 zubů: 20 v horní čelisti a 22 v dolní. Vlčí tesáky mohou být dlouhé až 6,25 cm. Jsou ostré a lehce zakroucené, čímž umožňují pevné uchopení kořisti. Řezáky jsou také ostré a umožňují vlkovi ukusovat z kořisti velké kusy masa. Vlk dokáže čelistmi vyvinout tlak až 10 MPa, což mu dovoluje rozkousávat i velké kosti. Pro srovnání – německý ovčák dokáže vyvinout tlak 5 MPa. == Speciální smysly a zákony ve smečce == Vlci jsou stejně jako psi nebo kočky citliví na vibrace a dokáží rozpoznat blížící se zemětřesení několik dní před jeho příchodem. Dokáže se podle intuice dorozumět s ostatními členy smečky. Ve smečce je vždy jen jeden \"alfa samec\". Ten může mít mláďata. Ostatní členové smečky se o mláďata pomáhají starat. Mládě se v těle matky vyvíjí 62 dnů, tedy dva měsíce. Během prvního týdne jsou slepá. Když si nějaký vlk troufne na samce \"alfa vlka\" a porazí ho, z alfy se stává samotář a z vlka se stává alfa vlk. Poražený vlk se stává vlkem \"samotářem\" a žije sám. Výjimečně se stane, že vlka přijme jiná smečka. == Velikost == Vlk je největším zástupcem psovitých šelem, váží 35 až 52 kg. Je dlouhý 150 až 190 cm a vysoký 65 až 80 cm.", "question": "Kolik mají vlci zubů?", "answers": ["42"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě Saturnu trval jen několik století. Vznik velkých Saturnových měsíců proběhl pravděpodobně stejným způsobem, jako vznikaly kamenné planety. Jelikož je však Saturn velmi vzdálen od Slunce, v žádné z fází vzniku měsíců nevystoupila teplota na vysoké hodnoty jako v případě okolí Jupitera. Vlivem nízkých teplot tak nedošlo k úniku lehce tavitelných látek z původního disku okolo vznikající planety. Předpokládá se, že proto je v Saturnově měsíční soustavě tak vysoké zastoupení vodního ledu. Menší a zpětně obíhající měsíce jsou nejspíše jako v jiných případech zachycené planetky pocházející z jiných oblastí sluneční soustavy. Saturn je nejvíce zploštělá planeta ve sluneční soustavě. Její rovníkový průměr je přibližně o 10 % větší než polární průměr (rovníkový průměr je 120 536 km, polární průměr je 108 728 km). Možným vysvětlením tohoto jevu je rychlá rotace a spíše tekutá než pevná fáze vodíku v jádře planety, která se působením vnitřního tlaku nevypařuje až do teploty 7000 K. Podobně jako Jupiter i Saturn vyzařuje více energie (např. v podobě tepla 1,78 krát více tepla než dostává od Slunce), což je způsobeno nejspíše klesáním hélia do spodnějších vrstev v atmosféře Saturnu. Saturn se podobně jako Jupiter celkově skládá ze 75 % vodíku a 25 % hélia se stopami metanu, vody a amoniaku.", "question": "Která planéta v Soustavě je nejvíce zploštená?", "answers": ["Saturn"]}
{"title": "Old Trafford", "context": "Old Trafford je fotbalový stadion, který se nachází ve stretfordské čtvrti Old Trafford. Od jeho založení v roce 1910 je stadion domovem ligového klubu Manchester United FC. Maximální kapacita stadionu je 75 635 diváků, díky čemuž je největším čistě fotbalovým stadionem v celém Spojeném království, třetím největším stadionem ve Spojeném království a jedenáctým největším stadionem v Evropě. Stadion je vzdálen 800 metrů od kriketového hřiště Old Trafford a stejnojmenné tramvajové zastávky. Přezdívku \"The Theatre of Dreams\" obdržel od Bobbyho Charltona. United zde hrají, s výjimkou sezón 1941–1949, od roku 1910. Stadion byl totiž za druhé světové války těžce poškozen a tak za celou dobu jeho opravy museli vzít United za vděk Maine Road, stadion městského rivala. Stadion prošel, v průběhu devadesátých let až po začátek nového milénia, řadu menších rozšíření, kterými prošli tribuny North, West a East Stand. Díky těmto rozšířením dosahoval stadion maximální kapacity 80 000 diváků. Do budoucna je plánovaná výstavba druhého podlaží na South Standu, díky čemuž by měla dosahovat celková kapacita 95 000 diváků. Nejvyšší návštěva byla na stadionu zaznamenána v roce 1939 v semifinále FA Cupu, kdy zápas mezi týmy Wolverhampton Wanderers a Grimsby Town navštívilo 76 962 diváků. Old Trafford hostil řadu důležitých zápasů. Jmenovitě semifinále i finále FA Cupu, mezinárodní zápasy Anglické fotbalové reprezentace, několik zápasů Mistrovství světa ve fotbale 1966 a Mistrovství Evropy ve fotbale 1996, finále Ligy mistrů UEFA v roce 2003, dvě finále mistrovství světa v Rugby league a dále několik fotbalových zápasů při Letních olympijských hrách 2012.", "question": "Kde stojí Old Trafford?", "answers": ["ve stretfordské čtvrti Old Trafford"]}
{"title": "Fosfor", "context": "Je to měkká látka nažloutlé barvy (někdy se proto označuje jako žlutý fosfor), kterou lze krájet nožem; je značně jedovatý a na vzduchu samovznětlivý. Ve tmě jeho páry světélkují, protože dochází k jejich oxidaci vzdušným kyslíkem, při které vydávají světlo. Tento jev se nazývá chemiluminiscence. (Fosforescence je jev, který u fosforu neprobíhá, přestože byl podle fosforu nazván). Pro dlouhodobější uchovávání musí být ponořen ve vodě, která brání jeho samovolnému vzplanutí. Je nerozpustný ve vodě, ale dobře se rozpouští v sirouhlíku CS2. Bílý fosfor je velmi reaktivní látka, která se již za pokojové teploty slučuje s mnoha prvky a látkami. V teplém roztoku hydroxidu draselného KOH se rozpouští za vzniku dihydrogenfosforečnanu draselného KH2PO4 a fosforovodíku neboli fosfanu PH3. Kovy, které se snadno redukují (především ušlechtilé kovy), vylučuje fosfor z jejich sloučenin a zčásti s nimi tvoří fosfidy, které jsou rovněž jedovaté. === Červený fosfor === Červený fosfor vzniká zahřátím bílého fosforu v inertním prostředí na 250 °C v uzavřené nádobě. Tato přeměna probíhá i za normálních podmínek působením světla, ale velmi pomalu. Červený fosfor nesvětélkuje, je na vzduchu neomezeně stálý, není rozpustný v polárních ani nepolárních rozpouštědlech (není rozpustný ve vodě ani v sirouhlíku), má teplotu tání 597 °C, není jedovatý a s většinou prvků se slučuje až při vyšších teplotách. Reaktivnější než červený fosfor je světle červený fosfor, který je jemně rozptýlenou formou červeného fosforu. Tento fosfor vzniká varem bílého fosforu s bromidem fosforitým, rozpouští se v roztocích hydroxidů a vytěsňuje některé kovy z roztoků jejich sloučenin. Červený fosfor má polymerní strukturu a vyskytuje se ve čtyřech modifikacích (např. fialový fosfor). Fialový fosfor má hustotu o něco vyšší než čistý červený fosfor a připravuje se krystalizací z roztaveného olova. Při zahřívání se mění v bílý fosfor.", "question": "Jaká je chemická značka fosforu?", "answers": ["P"]}
{"title": "Seznam zkratek v online diskusích", "context": "FAQFrequently Asked Questionsčasto kladené otázky FAGFaggotTeplouš FEFor Examplenapříklad FFFireFoxinternetový prohlížeč Mozilla Firefox FFforfeituznání prohry, porážky (ve hře) FFFor FunPro Zábavu FFSFor Fuck's Sakejde o výraz zoufalství, synonymum OMG (odvozeno zvulgarizováním For God's Sake - pro lásku/milost boží) FCIFree Cool Inčesky: frikulín - znamená, že je někdo Free Cool a In FIFOfirst in first outkdo dřív přijde, ten dřív mele (typ datového zásobníku) FISHfirst in still herezůstal jsem tady trčet (ironická obdoba FIFO) FPSFirst-person Shooterstřílečka z pohledu první osoby FPSFrames Per Secondsnímků za sekundu FOAFFriend Of A Friendpřítel přítele (ve smyslu: nezaručená zpráva, jen z doslechu) FTWFor the windůrazný projev nadšení na konci zprávy/komentáře, občas i sarkastický. FUFuck Youjdi do prdele (seru na tebe) FUDFear, Uncertainity, Doubtstrach, nejistota, pochyby FUBARFucked Up Beyond All RepairSituace/předmět je nenávratně (neopravitelně) zkurvená FUMTUFucked Up More Than UsualV prdeli vice nez obvykle FWIWFor what it's worth FYIFor Your Informationpro tvou/vaši informaci FYEOFor Your Eyes Onlytajné (doslovně jen pro tvé oči) G zkratka anglicky česky G8GateBrána GR8Greatsuper GFGood fight / Girlfrienddobrý boj / přítelkyně GGGood gamedobrá hra,pěknou hru GH Good hunt / Good half Dobrý lov / dobrý poločas, doslovně - Dobrá půle GJGood Jobdobrá práce GLGood Luckmnoho štěstí GLGrenade Launchergranátomet", "question": "Jaká zkratka v online diskusích je využívána k vyjádření významu \"v prdeli více než obvykle\"?", "answers": ["FUMTUFucked"]}
{"title": "Kyselina octová", "context": "Kyselina octová (lat. acidum aceticum), ethanová kyselina, je druhá nejjednodušší jednosytná organická (karboxylová) kyselina. Je to za normálních podmínek bezbarvá kapalina ostrého zápachu, dokonale mísitelná s vodou, s ethanolem i dimethyletherem. Čistá bezvodá kyselina tuhne za nižších teplot na bezbarvou až bílou krystalickou látku, připomínající led, které byl proto dán název ledová kyselina octová. Je hygroskopická, takže pohlcuje vzdušnou vlhkost. Její vodný roztok o koncentraci od 8 % se nazývá ocet. == Výskyt == Kyselina octová je jedním z přirozených metabolitů v živých organismech. Aktivní formou je její komplex s koenzymem A, označovaný acetyl-CoA (acetylkoenzym A), který je jedním z nejdůležitějších meziproduktů buněčného metabolismu sacharidů a tuků. Vyskytuje se běžně v rostlinách, a to jak jako volná kyselina, tak ve formě solí (octanů). Ve větším množství je obsažena v kvasícím ovoci, jako následný fermentační produkt přeměny sacharidů. Je také přirozenou složkou poševního mazu u většiny primátů a u člověka, kde má roli slabého antibakteriálního činidla.", "question": "Jaký zápach je charakteristický pro kyselinu octovou?", "answers": ["ostrého"]}
{"title": "Mimika", "context": "Mimika (z řeckého mimeomai, napodobovat, představovat) je vědomé vyjadřování výrazem tváře, způsobené stahy obličejových svalů. Je - vedle gestikulace - důležitou složkou nonverbální komunikace, hereckého umění, pantomimy i živého vyjadřování. Je úzce spjata s očním kontaktem. Mimické schopnosti člověka ve srovnání s jinými živočichy silně podporuje plochý obličej bez srsti i bohatá muskulatura. Na výrazu tváře se nejvíce podílejí oči a ústa, proto si je herci zvýrazňují maskováním. Také svraštěné čelo, přimhouřené oko, ohrnutý ret nebo nos jsou jednoduché prostředky, jimiž rychle a úsporně vyjadřujeme své soudy a hodnocení. Mimické výrazy jsou sice individuálně proměnlivé, přesto mohou sloužit k dorozumívání i tam, kde si lidé jazykově nerozumějí. Nejsou však univerzální. Lidskou mimikou ve srovnání s primáty se důkladně zabýval Charles Darwin (ve své knize Vyjádření emocí u člověka a u zvířat, anglicky The Expression of the Emotions in Man and Animals), pokusy s mimikou dělal také Jan Evangelista Purkyně. M. L. Knapp definoval výraz tváře takto: \"Lidská tvář má velice bohatý komunikační potenciál. Je prvořadě důležitým sdělovačem emocionálních stavů. Odráží vzájemné postoje lidí, kteří spolu jednají, poskytuje zpětnou vazbu v rozhovoru, tj. odpověď na to, co jsem druhému člověku řekli. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že z hlediska sociální komunikace je tvář vedle slova druhým nejdůležitějším sdělovacím prostředkem v mezilidském styku.\" Paul Ekman napsal: \"I když je v našem jazyce poměrně omezený počet slovních výrazů pro popis toho,. co se děje v lidské tváři (např. úsměv, výsměch, zakabonění, atd.) přece jen je možno konstatovat, že svaly v našem obličeji jsou natolik složitým předivem, že nám umožňují více než 1000 různých výrazů obličeje. Činnost tohoto přediva svalů v našem obličeji je přitom tak hbitá, že tyto rozmanité výrazy mohou být produkovány v minimálním čase.\" Sociální psycholog Paul Ekman se svým týmem provedl výzkum a identifikoval 7 tzv. primárních emocí ve výrazech obličeje: štěstí - neštěstí neočekávané překvapení - splněné očekávání strach a bázeň - pocit jistoty radost - smutek klid - rozčilení spokojenost - nespokojenost až znechucení zájem - nezájem Mimo tyto primární emoce existují i emoce sekundární, odvozené výrazy obličeje.", "question": "Jak se nazývá vědomé vyjadřování výrazem tváře?", "answers": ["Mimika"]}
{"title": "Řeka", "context": "Ve srovnání s potokem má obvykle větší průtok, délku nebo rozlohu povodí. Tok řeky můžeme rozdělit do tří částí: horní tok, s převahou eroze, charakteristické je říční údolí ve tvaru \"V\" s minimem usazenin střední tok, kde se projevuje eroze i sedimentace, říční údolí je plošší a s již významným podílem usazenin. Koryto toku má tvar písmena \"U\". dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé říční nivy. Kromě řek stáletekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Menší vodní toky se nazývají bystřina, potok a říčka. Řeka, která je alespoň 500 km dlouhá a její povodí má rozlohu alespoň 100 000 km2, se označuje jako veletok. Řeky mohou vést část svého toku i podzemím. Místo, kde vodní tok mizí pod povrchem země (časté v krasových oblastech s rozsáhlým výskytem jeskyní), se nazývá ponor, místo opětovného vynoření řeky se označuje za vyvěračku, podzemní části řeky se říká punkva. Voda tekoucí ve vodních tocích pochází z tajícího sněhu, dešťových srážek a z vody, která vsákla do Země a na povrch znovu vyvěrá v místě nazývaném pramen. Některé řeky pramen nemají a začínají v jezerech, bažinách nebo tajícím ledovci. Místo, na kterém se řeka vlévá do moře nebo jezera, se nazývá ústí. Řeka se často před ústím dělí na několik větví. Území ohraničené těmito větvemi a vodní plochou, do níž se řeka vlévá, se nazývá delta, protože při pohledu shora má obvykle přibližně trojúhelníkový tvar jako řecké písmeno delta (Δ). Větvení řeky, vytváření říčních ramen se označuje jako divočení řeky. Pokud se řeka rozdělí na dva toky nastálo, nazývá se to bifurkace (geografie). Místo, na kterém se dvě řeky (resp. vodní toky) setkávají, se označuje za soutok. Pokračování toku za soutokem dvou řek se obvykle pojmenovává po delší nebo větší z řek, někdy se však může zcela přejmenovat, původní toky se pak označují jako zdrojnice; tímto způsobem vzniká například Amazonka.", "question": "Jak se nazývá místo, na kterém se řeka vlévá do moře nebo jezera?", "answers": ["ústí"]}
{"title": "Leonardo DiCaprio", "context": "Zlatým glóbem byl také oceněn za hlavní roli ve filmu Letec a cenou Berlínského mezinárodního filmového festivalu za úlohu Romea ve snímku Romeo a Julie. Přesvědčivě vytváří postavy explozivní, temperamentní, zranitelné, často psychicky narušené. Mezi jeho nejznámější filmy patří Titanic (1997), Chyť mě, když to dokážeš (2002), Letec (2004), Počátek (2010), Velký Gatsby (2013), Vlk z Wall Street (2013). Narodil se 11. listopadu 1974 poblíž Hollywoodu v Kalifornii jako jediný syn ilustrátora a distributora undergroundových komiksů, napůl Itala a napůl Němce, a jeho ženy, sekretářky německého původu s ruskými kořeny. Jeho matka se přistěhovala z Německa do Spojených států během padesátých let, zatímco jeho otec byl již ze čtvrté generace americké rodiny původem z jižní Itálie (oblast kolem Neapole) a Bavorska v jižním Německu. Leonardova babička z matčiny strany, Helena Indenbirken (1915-2005), rozená jako Yelena Smirnova, byla původně ruská imigrantka, která začala až posléze v Německu budovat svou rodinu. Hercovy kořeny jsou tak následkem toho opravdu neskutečně pestré. Jeho rodiče se seznámili na vysoké škole a téměř okamžitě se spolu odstěhovali do Los Angeles. O jeho křestním jménu se traduje historka, že jej dostal během návštěvy muzea v Itálii, kdy si jeho těhotná matka zrovna prohlížela obraz Leonarda da Vinci a prvně ucítila kopnutí svého malého dítěte. Počínaje tímto incidentem bylo jasné, že jej pojmenuje právě po tomto proslulém renesančním umělci - Leonardo. V roce 1975, když byl pouhý jeden rok stár, se rodiče rozvedli a on dál vyrůstal převážně s matkou a s otcem se vídal jen občas. Když vyrostl, navštěvoval základní školu Seeds, později maturoval na John Marshall High School a následně pokračoval ve studiu na Los Angeles Center for Enriched Studies (LACES) po dobu čtyř let. Během svého života měl několik vztahů, převážně s modelkami těch nejzvučnějších jmen jako Kristen Zangová (1996–1998), Gisele Bündchen (2000–2005) a od roku 2005 izraelská modelka Bar Refaeli . Od roku 2011 (po rozchodu s Bar Rafaeli) byl často vídán v přítomnosti americké herečky a modelky Blake Lively. Mezi jeho blízké přátele patří herci Tobey Maguire, Kevin Connolly, Lukas Haas a Kate Winslet. Jde o velkého sympatizanta ochrany životního prostředí a dlouhodobě se věnuje taktéž různým humanitárním činnostem (společně s Georgem Clooneym daroval 1 milion dolarů na podporu Haiti zasažené zemětřesením roku 2010).", "question": "Kde se narodil Leonardo DiCaprio?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "Velikonoce", "context": "v širším pojetí se jimi myslí Velikonoční triduum (přičemž období od Zeleného čtvrtka až do sobotní vigilie je vlastně součástí postní doby, tedy ne doby velikonoční, toto pojetí je tedy terminologicky ne zcela správné), v nejširším smyslu pak celá doba velikonoční, tedy padesátidenní období od neděle Zmrtvýchvstání do letnic. Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. Tak jako Letnice jsou tedy původně (i podle latinského názvu) svátkem židovským a do roku 325 se slavily ve stejný den jako svátek židovský.Velikonoce jsou pohyblivý svátek, datum se rok od roku mění, viz Výpočet data Velikonoc. V západní křesťanské tradici neděle Zmrtvýchvstání připadá na první neděli po prvním jarním úplňku po rovnodennosti, tedy na měsíc březen či duben. U Slovanů a Germánů splynuly lidové oslavy Velikonoc s pohanskými slavnostmi jara (pohanský název Easter[zdroj? ]), které oslavovaly procitnutí přírody ze zimního spánku. Díky tomu do lidových oslav Velikonoc přešly v germánském a slovanském prostoru mnohé původem pohanské zvyky. Historicky lze symboly Velikonoc vystopovat jako univerzální symboly jara a plodnosti například až do starověkého Egypta, kde zelený Chonsu, syn beraního Amona, stvořitelsky oplodní Kosmické vejce.", "question": "Kdy jsou Velikonoce?", "answers": ["březen či duben"]}
{"title": "Nivchština", "context": "Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Н д; japonsky: ニ/ギ, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu. Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské.", "question": "Mezi jaké jazyky řadil Joseph Greenberg nivchštinu?", "answers": ["euroasijské jazyky"]}
{"title": "Joachim Gauck", "context": "Joachim Gauck (* 24. ledna 1940 Rostock) je německý politik, který v letech 2012–2017 zastával úřad prezidenta Spolkové republiky Německo. Tento bývalý evangelicko-luterský pastor a kazatel proslul především svým bojem za občanská a základní lidská práva v dobách Německé demokratické republiky. == Život a kariéra == === Do roku 2000 === Jako pastor působil v evangelických sborech v městě Lüssow (od roku 1967) a následně v rodném Rostocku, kde byl od roku 1971. V roce 1990 odešel na vlastní žádost z úřadu pastora, a to v souvislosti s nástupem do funkce veřejného činitele (viz níže). Po znovusjednocení Německa působil v letech 1990 až 2000 jako ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty dřívější tajné policie (Stasi), již v době jeho působení na tomto úřadě širokou veřejností zvaného \"Gauckův úřad\" (Gauck-Behörde). === Politická kariéra === V roce 2010 kandidoval poprvé na úřad německého spolkového prezidenta, ale přes širokou podporu ze strany veřejnosti a politických stran (SPD a Svazu 90/Zelených) jej nevelkým rozdílem porazil Christian Wulff, kandidát vládní koalice. Po Wulffově rezignaci na prezidentský úřad v únoru 2012 se německá vláda shodla s opozicí, že na jeho místo bude navržen právě Joachim Gauck. === Spolkový prezident === Do funkce spolkového prezidenta byl Gauck zvolen 18. března 2012 v prvním kole. Je prvním prezidentem Spolkové republiky, který pochází z bývalé NDR. Jako první německý spolkový prezident navštívil v roce 2012 v rámci své oficiální návštěvy České republiky památník v Lidicích, což je pamětníky vyhlazení Lidic i českými politiky a veřejností vnímáno jako vstřícné gesto.", "question": "Kdo byl prezidentem Německa v roce 2016?", "answers": ["Joachim Gauck"]}
{"title": "KV2", "context": "Byl v ní pochován faraon Ramesse IV. a obsahuje velké množství nástěnných maleb a hieroglyfů. Existují dva plány hrobky, jeden je nakreslen v měřítku 1:28 na papyru a je vystaven v egyptském muzeu v Turíně. Druhý je na vápenci nedaleko od vstupu do hrobky, pravděpodobně to byl plán dělníků. Se stavbou hrobky se spěchalo, protože faraon Ramesse IV. usedl na trůn až v pozdním věku a očekával brzy smrt. Proto je vzhled hrobky jednodušší. Hrobka je dlouhá 88,66 m, jsou v ní tři pozvolně klesající chodby (označené B, C a D), rozšířená komora (E), pohřební komora (J) a úzká chodba (K) obklopená třemi komorami (Ka, Kb a Kc). Hrobka je většinou neporušená a je zdobena výjevy z knih Litanie na Rea, Egyptská kniha mrtvých, Amduat a dalších. Je druhá největší v počtu nástěnných maleb v Údolí králů (po KV9). Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku KV2 na anglické Wikipedii. Související články Seznam hrobek v Údolí králů mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Hrobky v Údolí králů jižní údolí KV1 • KV2 • KV3 • KV4 • KV5 • KV6 • KV7 • KV8 • KV9 • KV10 • KV11 • KV12 • KV13 • KV14 • KV15 • KV16 • KV17 • KV18 • KV19 • KV20 • KV21 • KV26 • KV27 • KV28 • KV29 • KV30. • KV31 • KV32 • KV33 • KV34 • KV35 • KV36 • KV37 • KV38 • KV39 • KV40 • KV41 • KV42 • KV43 • KV44 • KV45 • KV46 • KV47 • KV48 • KV49 • KV50 • KV51 • KV52 • KV53 • KV54 • KV55 • KV56 • KV57 • KV58 • KV59 • KV60 • KV61 • KV62 • KV63 • KV64 • KV65 severní údolí WV22 • WV23 • WV24 • WV25", "question": "Jak dlouhá je hrobka KV2?", "answers": ["88,66 m"]}
{"title": "Tyrolsko", "context": "V napoleonských dobách (1805–1814) patřilo k Bavorskému království, v jehož rámci bylo rozděleno mezi nově vzniklé kraje Innský, Eisacký a Adižský; Tridentsko však bylo po místním povstání připojeno 28. února 1810 k Italskému království. V roce 1809 vypuklo proti bavorské nadvládě a drancování země lidové povstání v jehož čele stál Andreas Hofer (v roce 1810 byl v italské Mantově popraven). Od vídeňského kongresu 1815 bylo Tyrolsko opět spojeno s Tridentskem v jeden celek a znovu začleněno do Rakouska, přičemž k němu byly připojeny některé okrajové části bývalého Salcburského arcibiskupství (Brixenské údolí, obec Matrei, údolí Zillertal). 26. února 1861 bylo od Tyrolska odděleno Vorarlbersko, jež se stalo samostatnou rakouskou korunní zemí. Po první světové válce bylo Tridentsko 3. listopadu 1918 anektováno Itálií, která pak 10. září 1919 získala i převážně německojazyčné Jižní Tyrolsko. Zbytek Tyrolska se stal spolkovou zemí nově vzniklé Republiky Rakousko. 24. dubna 1921 pak obyvatelé Tyrolska v referendu hlasovali pro připojení k Německu, což však nebylo realizováno. 12. března 1938 provedlo nacistické Německo anšlus Rakouska a Tyrolsko se v rámci Země Rakouska stalo součástí Velkoněmecké říše jako Zemské hejtmanství Tyrolsko. Pak začali nacisté provádět územní změny. Od 27. července 1938 bylo Východní Tyrolsko spravováno Zemským hejtmanstvím Korutany s nímž pak bylo 15. října 1938 také spojeno a odděleno od Tyrolska. 15. října 1938 byla od Tyrolska oddělena také obec Jungholz, kterou nacisté připojili k Bavorsku. 1. května 1939 pak byl zbytek Tyrolska spojen s téměř celým Vorarlberskem v říšskou župu Tyrolsko-Vorarlbersko. 3. května 1945 vstoupily do Innsbrucku americké vojenské jednotky a Tyrolsko v hranicích z let 1919–1938 bylo opět celé součástí obnoveného Rakouska. V jeho rámci se Severní Tyrolsko stalo součástí francouzské okupační zóny, zatímco Východní Tyrolsko součástí britské okupační zóny. Roku 1947 pak bylo Východní Tyrolsko navráceno Tyrolsku.", "question": "Kde je spolková země Tyrolsko či Tyroly?", "answers": ["Rakouska"]}
{"title": "Control-Alt-Delete", "context": "Control-Alt-Delete QWERTY klávesnice se zvýrazněnými pozicemi kláves Ctrl, Alt a Del Control-Alt-Delete (často zkracováno na Ctrl+Alt+Del) je klávesová zkratka používaná na počítačích kompatibilních s původním IBM PC. Tato klávesová zkratka se používá stisknutím klávesy Delete při zároveň držených klávesách Alt a Control: .mw-parser-output kbd.Sablona__Klavesa{background-color:#F7F7F7;background-image. :linear-gradient(rgba(255,255,255,.4),rgba(0,0,0,.1));border:1px solid;border-color:. #DDD #a2a9b1 #888 #CCC;border-radius:2px;padding:0 .4em;text-shadow:0 1px rgba(255,255,255,.5);white-space:nowrap}Ctrl+Alt+Delete. Funkce této klávesové zkratky závisí na kontextu, ale všeobecně se dá říci, že přerušuje probíhající operaci. Například během okamžiku před bootem počítače (před startem operačního systému) nebo v DOSu, Windows 3.0 a brzké verze Windowsu nebo OS/2 tato klávesová zkratka rebootuje počítač. Od Windows 95 tento příkaz spouští správce úloh anebo bezpečnostní komponentu počítače, která spolupracuje na ukončení sezení Windows. Kvůli obtížnému stisknutí jednou rukou je kombinace přezdívána „opičí trojhmat“.[1] Historie Na originální klávesnici k IBM PC 5150 není možné klávesovou zkratku Ctrl+Alt+Delete stisknout jednou rukou. Funkce rebootu pomocí klávesnice byla původně vymyšlena Davidem Bradleyem. Bradley, jako hlavní inženýr projektu IBM PC a vývojář BIOSu původně používal klávesovou zkratku Ctrl+Alt+Esc, ale zjistil, že je jednoduché tuto kombinaci stisknout omylem. Proto namísto této kombinace využil kombinaci Ctrl+Alt+Delete jako bezpečnostní opatření, jelikož je tuto klávesovou zkratku na původních klávesnících k IBM PC 5150 nemožné stisknout jednou rukou. Tato funkce byla původně zamýšlena jen pro interní použití a nebyla zamýšlena pro koncové uživatele, jelikož rebootovala počítač bez jakéhokoliv varování či potvrzení. Měla být používána lidmi píšící programy nebo dokumentaci k nim, aby mohli snadno restartovat svůj počítač bez nutnosti ho odpojit od sítě.", "question": "Jaká je klavesová zkratka pro přerušení probíhajicího procesu?", "answers": ["Ctrl+Alt+Del"]}
{"title": "DC", "context": "Následující album For Those About to Rock We Salute You bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Další album Stiff Upper Lip vyšlo v roce 2000 a kritikou bylo pozitivně přijato. Zatím posledním albem AC/DC je Rock or Bust z prosince 2014. Tato kapela prodala po celém světě asi 160 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech. Alba Back in Black se celosvětově prodalo 52 milionů kopií, z toho 21 milionů ve Spojených státech amerických. Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona – Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1 a televizí MTV byla vyhlášena \"sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob\". Angus a Malcolm Youngovi tvrdí, že je název kapely napadl, když viděli zkratku AC/DC na šicím stroji svojí sestry Margaret (dle některých zdrojů šlo o vysavač). V angličtině je AC/DC zkratkou termínu \"alternating current/direct current\", tj. \"střídavý proud/stejnosměrný proud\". Bratři měli pocit, že jméno dobře charakterizuje nefalšovanou energii a energická vystoupení skupiny. V některých kulturách však zkratka slangově \"AC/DC\" označuje bisexuály. Skupina se vyjádřila, že si toho nebyla vědoma až do chvíle, kdy jim to po jednom z jejich prvních koncertů řekl taxikář, který je vezl. Někteří náboženští představitelé tvrdili, že zkratka znamená \"Anti-Christ/Devil's Child(ren)\", nebo \"Anti-Christ/Devil Christ\", případně má ještě jiné významy. Tyto spekulace se mezi kritiky udržely a ti se snažili kapelu prezentovat jako satanisty. Kapela tyto interpretace svého jména odmítla s tím, že jsou úmyslně vykonstruované za účelem poškození kapely.", "question": "Co znamená v překladu z angličtiny zkratka AC/DC?", "answers": ["střídavý proud/stejnosměrný proud"]}
{"title": "Pařížský syndrom", "context": "Pařížský syndrom je přechodná psychická porucha, postihující některé osoby, které navštíví Paříž, obecněji Francii nebo Španělsko. Je ve své podstatě obdobný Jeruzalémskému a Stendhalovu syndromu. Zvláště náchylní jsou k syndromu návštěvníci z Japonska. Tato skutečnost byla poprvé publikována ve francouzském psychiatrickém časopise Nervure v roce 2004. Z odhadovaných 8,8 miliónů zahraničních návštěvníků, kteří za rok (2009) navštíví Paříž, je významný počet hlášených případů na japonském velvyslanectví ve Francii, kdy je tímto syndromem ročně postiženo asi dvacet japonských turistů. Citlivost Japonců může být spojena s popularitou Paříže v japonské kultuře, především převládající idealizovaný obraz Paříže v médiích, který neodpovídá realitě. Nicméně určité zklamání a frustraci zažívají během návštěvy i turisté z jiných zemí. Pařížský syndrom je charakterizován řadou psychiatrických symptomů jako jsou bludy, halucinace, pocity pronásledování (dojem, že dotyčný je obětí předsudků, agrese nebo nepřátelství), derealizace, depersonalizace, úzkost, ale i psychosomatické projevy jako jsou závrať, tachykardie, pocení atd. Klinický obraz je nicméně velmi variabilní, jeho společnou charakteristikou je, že se vyskytuje během cest, kdy se cestující setkává s věcmi, které dříve nezažil, které neočekává. Příznaky, které neexistovaly před cestou, opět zmizí po návratu do známého prostředí. Základními faktory, které spouštějí syndrom, podle autorů článku jsou: Jazyková bariéra – jen málo Japonců hovoří francouzsky a naopak. Neznalost jazyka je hlavní příčinou. Kromě zjevných rozdílů mezi francouzštinou a japonštinou je zde mnoho každodenních frází a idiomů, které, zbaveny svého významu a obsahu, zvyšují zmatek při přímém kontaktu s Francouzi. Rozdíly v kulturní identitě – velké odlišnosti jsou nejen v jazyce, ale také ve zvycích a společnosti.", "question": "Nášteva kterého státu kromě Francie může u člověka vyvolat Pařížský syndrom?", "answers": ["Španělsko"]}
{"title": "Zahradnictví", "context": "Během středověku do východní a severní Evropy pronikaly některé druhy ovocných a okrasných dřevin (mišpule, réva) a znalosti o způsobech jejich pěstování. Výsadu vzdělání, přístup ke kultuře, dostává jen malé procento obyvatel. Věda je nahrazena věroukou. Pierre de Crescent popisuje italské zahrady té doby a dělí je do tří tříd: zahrady osob s pouze malým jměním, osob z lepších poměrů, knížat a králů. Popisuje tvorbu a zdobení těchto zahrad. Královské zahrady by měly mít zvěřinec a voliéru, altánek, a vinnou révu. Všechny ze tří vyšších tříd by měly být ozdobeny trávníkem, keři, a aromatickými květinami.Na území jižní Evropy vznikají pod vlivem islámu maurské zahrady (Alhambra). V Asii jsou vytvářeny stylizované japonské zahrady a rozvíjí se styly umění ikebany. === Renesance === Zahradnictví, ale i ostatní umění, bylo oživeno a sponzorováno rodem Medicejských na začátku šestnáctého století. V šestnáctém století zahrady podléhají přísnějšímu geometrickému formování, přichází objev vlivu architektury rostlin na kvality zahrady, jsou objevovány vlivy a pravidla stavebních a rostlinných prvků. Objevují se prvky jako casino, grotta s kaskádou a fontány v osové souměrnsti, theatron, rybníčky, štěpnice, ptáčnice, zvěřinec a stromovky. Prostory propojují loubí, pergoly, aleje. Jedním z příkladů italské zahrady 17. století jsou zahrady Boboli nebo Isola Bella. Itallské zahradnictví je oceňováno co se týče pěstování zeleniny i květin, ale obdivovány jsou i botanické zahrady, ovocné sady, oranžérie, a skleníky. === Novověk ===", "question": "Jak se nazývá obor zabývající se studií rostlin v souvislosti s pěstováním rostlin pro uspokojení materiálních potřeb či z estetických důvodů?", "answers": ["Zahradnictví"]}
{"title": "World Geodetic System", "context": "World Geodetic System Referenční rámec WGS 84 World Geodetic System 1984 (zkratka WGS84), česky Světový geodetický systém 1984, je světově uznávaný geodetický standard vydaný ministerstvem obrany USA roku 1984, který definuje souřadnicový systém, referenční elipsoid pro geodézii a navigaci. Odchylky od referenčního elipsoidu pak popisují geoid EGM84. V roce 1996 byl rozšířen o zpřesněnou definici geoidu EGM96. Byl vytvořen na základě měření pozemních stanic družicového polohového systému TRANSIT[1] a nahrazuje dřívější systémy WGS 60, WGS 66 a WGS 72. Souřadnice WGS84 vycházejí ze souřadnic zeměpisných, polohu tedy určíme pomocí zeměpisné délky, šířky a výšky. Šířka nabývá 0°–90° na sever od rovníku a 0°–90° na jih od rovníku. Délka pak nabývá hodnot 0°–180° na západ od nultého poledníku a 0°–180° na východ od nultého poledníku. Nultým poledníkem ve WGS84 je „IERS Reference Meridian“, ležící 5,31 úhlových vteřin východně od „Greenwich Prime Meridian“. Souřadnicový systém WGS84 je pravotočivá kartézská soustava souřadnic se středem v těžišti Země (včetně moří a atmosféry). Kladná osa x směřuje k průsečíku nultého poledníku a rovníku, kladná osa z k severnímu pólu a kladná osa y je na obě předchozí kolmá ve směru doleva (90° východní délky a 0° šířky), tvoří tak pravotočivou soustavu souřadnic. Parametry definující referenční elipsoid WGS84 jsou: délka hlavní poloosy: a = 6 378 137 m převrácená hodnota zploštění (f = 1 − b/a): 1/f = 298,257223563 úhlová rychlost Země: ω = 7, 292 115×10−5 rad/s", "question": "Jaká je zkratka Světového geodetického systému 1984?", "answers": ["WGS84"]}
{"title": "Chrom", "context": "FeCr2O4 + 4 C → Fe + 2 Cr + 4 CO Výsledkem je přitom slitina chromu se železem – ferrochrom, který lze dále přímo používat při legování speciálních ocelí a slitin s obsahem Fe a Cr. Výroba čistého chromu je poněkud komplikovanější. Nejprve je z chromové rudy působením roztaveného hydroxidu sodného (NaOH) připraven dichroman sodný Na2Cr2O7, který je uhlíkem redukován za vzniku oxidu chromitého Cr2O3. Posledním krokem je redukce oxidu hliníkem nebo křemíkem za vzniku elementárního chromu. Cr2O3 + 2 Al → 2 Cr + Al2O3 Využití Socha Počátek z nerezové oceli, Švédsko Největší podíl světové produkce chromu najde jednoznačně využití v metalurgickém průmyslu především při výrobě legovaných ocelí. Obsah chromu ve slitině určuje především její tvrdost a mechanickou odolnost. Od obsahu cca 12 % Cr rozpuštěného v tuhém roztoku je ocel korozivzdorná (pasivace povrchu). Cr zlepšuje také její žáruvzdornost a žárupevnost.[1] U nástrojových ocelí se používá jako legura pro zvýšení prokalitelnosti a tvrdosti (tvorba speciálních karbidů chromu). Podobné druhy ocelí s nižším zastoupením chromu slouží k výrobě geologických vrtných nástrojů, vysoce výkonných nožů pro stříhání kovů, frézovacích nástrojů pro opracování dřeva a v řadě podobných aplikací. Možnost kalitelnosti a korozivzdornosti ocelí legovaných Cr se využívá u chirurgických nástrojů, v potravinářském průmyslu, vodních strojích (odlitky vodních turbín) atd. Chrom se také přidává do mosazi, aby se tím zvětšila její tvrdost. V každodenním životě se s chromem setkáme spíše jako s materiálem, chránícím kovové povrchy před korozí za současné zvýšení jejich estetického vzhledu. Klasickým příkladem je chromování chirurgických nástrojů i jiných zařízení používaných v medicíně (sterilizátory, zubařské nástroje a podobné předměty sloužící k vyšetření pacienta). V civilním životě nalezneme chromované předměty často ve vybavení koupelen, jako součást luxusních automobilových doplňků a v řadě dalších aplikací. Sloučeniny Oxid chromitý Ve sloučeninách se chrom vyskytuje v mocenství Cr2+, Cr3+ a Cr6+, výjimečně se setkáme i se sloučeninami Cr4+ a Cr5+. Sloučeniny dvojmocného chromu jsou silná redukční činidla, působením vzdušného kyslíku se samovolně oxidují za vzniku Cr3+. Prakticky se využívají v analytické chemii při reduktometrických titracích jako jedny z nejsilnějších redukčních činidel. Obvykle se přitom připravují až v roztoku redukcí chromitých solí v kyselém prostředí zinkovým amalgámem, nad nímž jsou také dlouhodobě uchovávány bez přístupu vzduchu nad zinkovým amalgámem s kyselinou, což umožní uchovat kyselý roztok chromnaté soli i po dobu několika měsíců.", "question": "Jaká je chemická značka Chromu?", "answers": ["Cr"]}
{"title": "Léčivá rostlina", "context": "Léčivá rostlina (léčivka či léčivá bylina) je taková rostlina, která obsahuje účinné látky příznivě ovlivňující nepříznivý stav organismu. Léčba pomocí rostlin se nazývá fytoterapie. K léčení jsou užívány tzv. drogy – určité části rostliny. Databázi v lékárnictví takto využívaných drog popisují lékopisy, které stanovují parametry oficiální drogy. Lékopisy neobsahují všechny léčivé rostliny. Z přibližně 3 700 taxonů vyšších rostlin rostoucích na území České republiky se v průběhu staletí k léčebným účelům užívalo asi 800 druhů a nyní se jich takto používá asi 200. Celosvětově je z 250 000 známých druhů vyšších rostlin k léčení používáno více než 10 000 druhů. == Obsahové látky léčivých rostlin == === Alkaloidy === Alkaloidy jsou dusíkaté látky zásadité povahy; jsou to metabolity aminokyselin, v molekule mají vždy jeden nebo více atomů dusíku. V rostlinách většinou nejsou volné, vyskytují se téměř výhradně jako soli organických kyselin. Často mají silné fyziologické účinky a většinou jsou jedovaté. V rostlině zpravidla nebývá pouze jediný alkaloid, častěji se vyskytují ve skupině strukturálně příbuzné. Z důvodu významného farmakologického účinku jsou alkaloidy poměrně detailně prozkoumány. Vyskytují se u řádu liliotvarých, ocún, kýchavice, u čeledi makovitých, mák – alkaloidy morfin, papaverin, kodein, tebain a cca 20 dalších alkaloidů; vlaštovičník – alkaloid chelidonin a nejméně 15 dalších; pryskyřníkovitých.", "question": "Je fytoterapie označení pro léčbu pomocí rostlin?", "answers": ["Léčba pomocí rostlin se nazývá fytoterapie."]}
{"title": "Seychely", "context": "Seychelská republika, zkráceně Seychely (výslovnost [sejšely]), je stát na stejnojmenném souostroví v Indickém oceánu, východně od Afriky a severně od Madagaskaru. Seychelská republika se rozkládá jižně od rovníku na 115 malých ostrovech, rozesetých v několika skupinách na ploše zhruba 1100 krát 800 km severovýchodně od Madagaskaru. Ostrovy jsou dvojího druhu – vlastní Seychelské ostrovy nebo též Vnitřní ostrovy (Mahé, Praslin, La Digue, Silhouette aj.), ležící na severovýchodě státu, jsou tvořeny masivními žulovými skalisky, zatímco ostatek souostroví, souhrnně označovaný jako Vnější ostrovy, představují ploché korálové atoly (Amiranty, Coetivy, Providence, Farquhar a Aldabry). Obydleno je 33 ostrovů, přičemž 4/5 obyvatelstva se soustřeďují na největším ostrově Mahé, kde leží i hlavní město Victoria. Na Vnějších ostrovech, které představují téměř polovinu plochy země, ale postrádají vodní zdroje pitné vody, žijí pouze 2 % seychelského obyvatelstva. Seychely se těší poměrně stálému tropickému podnebí s průměrnými denními teplotami mezi 24 a 30 °C a hojnému množství srážek (průměrné roční úhrny činí kolem 3 000 mm). Srážky jsou časté zejména během zimní sezóny, v letních měsících převažuje sucho.", "question": "Na kolika ostrovech se rozkládá Seychelská republika?", "answers": ["115"]}
{"title": "Adam Václavík", "context": "Adam Václavík Adam Václavík Datum narození 18. února 1994 (27 let) Místo narození Česká republika[1] Sportovní informace Sport biatlon Klub KB Jilemnice, SKP Kornspitz Lyže Fischer Zbraň Anschütz Světový pohár Debut 8. ledna 2016 Nejlepší umístění 68. (2016/17) Počet výher 0 Stupně vítězů 0 Medailový zisk Olympijské hry 0 – 0 – 0 Mistrovství světa 0 – 0 – 0 Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20180421a21. dubna 2018Některá data mohou pocházet z datové položky. Přehled medailí Mistrovství Evropy stříbro 2020 Raubiči supersprint Adam Václavík (* 18. února 1994, Jilemnice, Česká republika) je český reprezentant v biatlonu. Reprezentuje klub SKP Kornspitz Jablonec. Ve světovém poháru obsadil individuálně nejlépe 17. příčku. Jeho největším úspěchem je zatím stříbro ze supersprintu na Mistrovství Evropy 2020. Zúčastnil se Mistrovství světa v biatlonu 2017 v Hochfilzenu a Zimních olympijských her 2018 v Pchjongčchangu. Výsledky Olympijské hry a mistrovství světa Sezóna Akce Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT Věk 2016/17MS Hochfilzen34.54.–22 let 2017/18ZOH Pchjongčchang73.–67.–23 let 2019/20MS Antholz-Anterselva64.–25 let Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se započítávají do celkového hodnocení světového poháru, výsledky z olympijských her se dříve započítávaly, od olympijských her v Soči 2014 se nezapočítávají.[2] Světový pohár Sezóna 2015/16 ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ 4. Ruhpolding[p. 1]75.–70% 5. Ruhpolding–41.–80% 6. Anterselva55.49.–73% 7. Canmorenestartoval 8. Presque Islenestartoval 9. Chanty-Mansijsk72.–50% Celkové umístěnínkl.nkl.–nkl.–71% 0 bodů (nkl.) Sezóna 2016/17 ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ 1. Östersund55.42.–95.– 2. Pokljuka50.50.– 3. Nové Město na Moravě– 4. Oberhof17.33.– 5. Ruhpolding39.40.– 6. Anterselva–70.13.– 7. Pchjongčchang43.58.– 8. Kontiolahti[p. 2]64.– 9. Holmenkollen56.45.– Celkové umístění54.70.–nkl.7.–69% 42 bodů (68.) Sezóna 2017/18 ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ 1. Östersundnestartoval 2. Hochfilzen59.47.–18.– 3. Annecy84.– 4. Oberhof75.– 5. Ruhpolding–71.– 6. Anterselva58.34.– 7. Kontiolahti44.–14.– 8. Holmenkollen90.–10.– 9. Ťumeňnezúčastnil se Celkové umístění–70.–13.68 % 7 bodů (91.) Sezóna 2018/19 ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ 1. Pokljuka69.–85.– 2. Hochfilzen86.– 3. Nové Město86.– 4. Oberhofnestartoval 5. Ruhpoldingnestartoval 6. Anterselva79.– 7. Canmore–77.6.– 8. Soldier Hollownestartoval 9. Holmenkollen– Celkové umístěnínkl.–nkl.7.–66 % 0 bodů (nkl.)", "question": "Jaký je největší úspěch Adama Václavíka?", "answers": ["Jeho největším úspěchem je zatím stříbro ze supersprintu na Mistrovství Evropy 2020."]}
{"title": "Živočichové", "context": "Živočichové (Metazoa, Animalia) je říše mnohobuněčných heterotrofních organismů, které se již na buněčné úrovni odlišují od rostlin a hub. Jejich buňky nemají plastidy ani buněčnou stěnu. Jsou dnes řazeni do skupiny Opisthokonta spolu s houbami a některými prvoky. Říše živočichů je v dnešním pojetí totožná se svou bývalou podříší \"mnohobuněční\" (Metazoa), nezahrnuje tedy žádné prvoky. Skupina Myxozoa je jednobuněčná sekundárně v důsledku parazitického způsobu života, patří ale do pravých Metazoa - předpokládá se její příbuznost s žahavci. Jako živočichové v širším slova smyslu (Holozoa) je označována skupina Metazoa, o které pojednává tento článek, rozšířená a její některé jednobuněčné příbuzné (konkrétně o parafyletickou skupinu trubének (Choanozoa). Jako heterotrofní organismy jsou živočichové závislí na autotrofních organismech, především na rostlinách. Někteří živočichové žijí v symbióze s autotrofními jednobuněčnými organismy, které jim poskytují potravu. Přibližně třetina kmenů má parazitické zástupce, některé kmeny jsou výhradně parazitické. V živočišném těle často dochází ke značné specializaci jednotlivých částí (tkáně, orgány). Houbovci (Porifera) a vločkovci (Placozoa) pravé tkáně nemají a jejich buňky jsou do jisté míry schopné autonomie, to však neznamená, že jsou fylogeneticky nejpůvodnější. Stavba těla houbovců připomíná v mnoha aspektech kolonie některých trubének. Tkáně a orgány živočichů lze pak přiřadit dvěma základním zárodečným listům - vnějšímu ektodermu a vnitřního entodermu; u vývojově pokročilejších bilaterií k nim přibývá střední mezoderm (může mít ektodermální nebo entodermální původ) a některé studie považují za další zárodečný list obratlovců neurální lištu (s ektodermálním původem).", "question": "Patří prvoci do říše živočichů?", "answers": ["Říše živočichů je v dnešním pojetí totožná se svou bývalou podříší \"mnohobuněční\" (Metazoa), nezahrnuje tedy žádné prvoky."]}
{"title": "Česko", "context": "Trvalejším státoprávním důsledkem pražského jara zůstala federalizace, nastolená k 1. lednu 1969, jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států. Po obsazení Československa emigrovalo kolem 100 000 především vzdělaných lidí do demokratických zemí. Tato další ztráta kvalifikovaných odborníků ještě umocnila postupný hospodářský úpadek Československa, kterému byla země vystavena již od připojení k sovětskému bloku. Území Československa bylo fakticky okupováno Sovětskou armádou, která definitivně odešla až roku 1991. Režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody, čemuž se snažilo vzdorovat zejména hnutí Charta 77. Prezidentem ČSSR v letech 1975 až 1989 byl Slovák Gustáv Husák. ==== Sametová revoluce a léta 1990–1992 ==== Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Již 29. prosince 1989 byl prezidentem republiky zvolen dosavadní disident a dramatik Václav Havel. Společenská transformace zároveň způsobila dramatický nárůst kriminality, značné zadlužení státu a prohlubování federalizace až k rozpadu společného státu Čechů a Slováků. Od roku 1990 totiž začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, rychle narůstaly rozpory (viz pomlčková válka), které nakonec vedly k rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky. === Samostatnost Česka === Samostatnost nabylo 1. ledna 1993 jako nástupnický stát Československa, předtím existovalo jako jedna ze dvou republik československé federace. Zapojila se do západoevropských politických struktur. 12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.Prezidentem České republiky byl až do března 2003 Václav Havel, který byl již československým prezidentem. Jeho nástupcem byl zvolen Václav Klaus, poprvé nastoupil do funkce 7. března 2003, podruhé v březnu 2008. Od března 2013 je prezidentem republiky Miloš Zeman, který je prvním prezidentem zvoleným v lidovém hlasování. Ve volbách v roce 2018 svůj mandát obhájil. == Geografie == Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem.", "question": "Kdy vznikl samostatný Český stát?", "answers": ["1. ledna 1993"]}
{"title": "Oheň", "context": "Oheň je forma hoření. Většinou toto označuje kombinaci světla a hodně velkého množství tepla, které se uvolňuje při rychlé a samoudržující se exotermické oxidaci hořlavých plynů, které se uvolňují z paliva (fosilního, nebo obnovitelného zdroje energie) – hoření. Teplo a světlo je vytvářeno plameny, které se pohybují nad palivem. Oheň se zažehne, pokud je hořlavá látka vystavena teplu nebo jinému zdroji energie. Tím pádem je tlak ohně větší dole než nahoře. Později se sám udržuje díky teplu, které produkuje. Uhasíná, pokud vyhoří všechno palivo, výrazně poklesne teplota paliva anebo když se k ohni již nedostane kyslík. Při srovnání s požárem je oheň definován jako lidmi řízené, předem plánované a kontrolované hoření, ohraničené určitým prostorem. Plamen je viditelná oblast hořících plynů nebo par. Z jeho barvy a svítivosti lze usuzovat na druh spalované látky a na dokonalost spalování. temně žlutý čadivý plamen – vzniká při nedokonalém spalování organických látek s vysokým obsahem uhlíku (např. volně rozlitá nafta, guma, acetylen z autogenu bez přidání kyslíku). Uhlík se nestačí spalovat a uvolňuje se ve formě sazí. Teplota plamene je výrazně nižší než u dokonalého spalování. žlutý svítivý plamen – pokud se do sloupce hořících plynů organické látky dostává více kyslíku ze vzduchu než v předchozím případě, částečky uhlíku se rozžhaví do žluta a svítí (plamen svíčky). Těsně nad viditelnou částí pak v přebytku vzduchu shoří, takže nedochází k vývinu sazí. V této neviditelné části plamene je nejvyšší teplota. bílý svítivý plamen - pokud technickými opatřeními zajistíme ještě dokonalejší přístup vzduchu k plameni (cylindr petrolejové lampy), zvýší se teplota, částečky uhlíku se rozžhaví doběla a svítí mnohem intenzivněji. modrý nesvítivý plamen – u uhlíkatých organických látek jej pozorujeme při dokonalém spalování v přebytku vzduchu nebo čistého kyslíku (plamen plynového sporáku, benzinové letlampy, acetylen s kyslíkem při autogenním svařování. Částečky uhlíku nesvítivě shoří ještě uvnitř plamene. Nesvítivý plamen dokonalého spalování má nejvyšší teplotu. modrý plamen bezuhlíkatých látek nebo látek s nízkým obsahem uhlíku - např. hořící vodík, síra, oxid uhelnatý, ethanol apod. V typickém plameni svíčky můžeme nalézt několik pásem. Zcela uvnitř plamene (kolem knotu) je teplota velmi nízká. Je to pásmo zplynovací, ve kterém se roztavený parafin teplem mění v páry. V této oblasti tedy ještě nic nehoří. Kolem tohoto pásma nastává mísení par parafinu se vzduchem a zapálení hořlavé směsi. Tato část plamene má redukční účinky, protože je v ní přebytek uhlíku. Jeho rozžhavené částečky žlutě svítí.", "question": "Co je plamen?", "answers": ["viditelná oblast hořících plynů nebo par"]}
{"title": "Plazma", "context": "Plazma je ionizovaný plyn složený z iontů, elektronů (a případně neutrálních atomů a molekul), který vzniká odtržením elektronů z elektronového obalu atomů plynu, či roztržením molekul (ionizací). Aby byl ionizovaný plyn považován za plazma, musí vykazovat kolektivní chování a kvazineutralitu. Plazma je čtvrté skupenství hmoty a také nejrozšířenější forma látky – tvoří až 99 % pozorované atomární hmoty vesmíru. Plazma existuje ve vesmíru v různých, často velmi odlišných formách. S plazmatem se můžeme setkat například ve formě blesku, polární záře, uvnitř zářivek a tzv. neonů, či v elektrickém oblouku. Plazma tvoří také konvenční hvězdy, mlhoviny, ionosféru, či sluneční vítr. Parametry plazmatu v těchto formách se liší o mnoho řádů. Stupeň ionizace plazmatu (poměr počtu ionizovaných částic vůči celkovému počtu částic) je jedním z nejdůležitějších parametrů, který určuje chování plazmatu. Závisí především na teplotě a lze ho v prvním přiblížení odhadnout ze Sahovy rovnice pro jedenkrát ionizované plazma v termodynamické rovnováze. Podle stupně ionizace rozlišujeme slabě ionizované plazma a silně ionizované plazma. V slabě ionizovaném plazmatu je koncentrace nabitých částic zanedbatelně malá v porovnání s koncentrací neutrálních molekul. Naproti tomu v silně ionizovaném plazmatu převládá koncentrace nabitých částic. Podle teploty se rozlišují 2 druhy plazmatu. Je to vysokoteplotní a nízkoteplotní plazma. Vysokoteplotní plazma má střední energii nabitých částic větší než 100 eV, což odpovídá řádově 106 K. Vyskytuje se ve hvězdách a při experimentech s řízenou termonukleární syntézou. Nízkoteplotní plazma se vyskytuje např. v zářivkách a výbojkách, také v elektrickém oblouku. V plazmatu může být teplota elektronů o několik řádů vyšší než teplota kladných iontů a neutrálních molekul. Plazma obsahuje volné elektrické náboje, proto je elektricky vodivé. Díky elektrické vodivosti působí na plazma i silné magnetické pole, jehož silové účinky pocházejí od Lorentzovy síly. S rostoucí koncentrací nabitých částic se mění i koeficienty tepelné vodivosti a dynamické viskozity ionizovaného plynu.", "question": "Co je plazma?", "answers": ["ionizovaný plyn"]}
{"title": "Králický Sněžník (hora)", "context": "Králický Sněžník (někdy s krácením kořenové samohlásky Kralický Sněžník, což bývá považováno někdy za nesprávné, jindy za správné), zastarale také Kladský Sněžník (polsky Śnieżnik Kłodzki, německy Glatzer Schneeberg nebo Grulicher Schneeberg, zastarale také Spieglitzer Schneeberg nebo Grosser Schneeberg) je nejvyšší vrchol (1424 m) stejnojmenného třetího nejvyššího pohoří v České republice, nacházejícího se na státní hranici s Polskem, v délce zhruba 16 km táhnoucí se od města Králíky po Kladské sedlo, viz Králický Sněžník. Jedná se o čtvrtý nejvyšší vrchol Koruny hor Polska a o nejvyšší bod okresu Ústí nad Orlicí i celého Pardubického kraje. Vrcholový geodetický bod se nachází na souřadnicích 50°12'26,6750'' s. š., 16°50'50,7025'' v. d. Z vrcholové kupole výrazně modelované mrazovým zvětráváním vybíhá pět dílčích rozsoch. Název hory vyplývá z dlouhého zimního období - sněhová pokrývka vydrží na vrcholu až 8 měsíců v roce. Několik desítek metrů pod vrcholem na jižním svahu hory pramení Morava, je zde vyvinut kar s lavinovou drahou. Padající laviny zde zabraňují vzniku lesa, proto klín bezlesí sahá hluboko do pásma smrčin. Niže pod vrcholem (trojmezní kámen) počíná nebo \"končí\" historická česko-moravská hranice.", "question": "Jaká je výška Králického Sněžníku?", "answers": ["1424 m"]}
{"title": "Evropa", "context": "Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích, nebo jako západní část Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus). Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 058 912 km2 (2009) (asi 7 % zemského povrchu), který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km2), takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy (2013) představuje přibližně 9,6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009). Evropa je kolébkou tzv. západní civilizace. Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16. století až po počátek století 20., ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými. Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy, na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek, a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona, a také přijetí amerického dolaru za základní mezinárodní platidlo (tvorba měnových rezerv jednotlivých států apod.). I v současné době politická a jazyková roztříštěnost komplikují integraci Evropy, a to i u zemí, které jsou součástí Evropské unie. Mluví se zde 218 různými jazyky z nejméně 6 jazykových rodin (indoevropská, uralská, altajská, afroasijská, severokavkazská a baskičtina); naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech a existují zde oblasti, které jsou zdrojem závažných národnostních konfliktů (zejména Balkán, země bývalého Sovětského svazu, severní Španělsko a Severní Irsko). Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Evropy. Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou, kudy má přesně vést.", "question": "Jakou rozlohu má druhý nejmenší světadíl?", "answers": ["10 058 912 km2"]}
{"title": "Salvador Dalí", "context": "Salvador Felip Jacint Dalí i Domè (11. května 1904 Figueres – 23. ledna 1989 Figueres) byl významný katalánský malíř, který se proslavil svými surrealistickými díly. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñ. Později se s nimi rozešel, protože byl považován za příliš komerčního umělce. Mnohé jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Předměty každodennosti na nich dostávají nezvyklé formy, tak jako např. rozteklé hodinky na obraze Persistence paměti. Obrazy vzniklé po 2. světové válce jsou klasičtější a v důsledku Dalího konverze ke katolictví mívají náboženské náměty. Jeho obrazy se vyznačují pečlivým kresebným zpracováním a smyslem pro realistický detail. Používal výrazné barvy. Kromě malby a kresby se Dalí také zabýval grafikou, vytvářel sochy, ilustroval knihy, navrhl parfém, designoval šperky, pro divadelní představení navrhoval kostýmy a scénu. Napsal rovněž libreto k baletu a několik autobiografických a beletristických knih. Názory na vlastní tvorbu formuloval v několika studiích a manifestech. == Život == === Mládí === Dalí se narodil ve městě Figueres v Katalánsku 11. května 1904, tedy zhruba devět měsíců po smrti jeho bratra, který zemřel na gastroenteritidu. Nejspíše právě z toho důvodu byli Salvadorovi rodiče přesvědčeni, že je pouhou reinkarnací svého vlastního bratra, čemuž nakonec sám uvěřil. Na tuto skutečnost odkazuje například v obraze Portrét mrtvého bratra (1963). Od dětství projevoval vlohy pro malířství. Už jako osmiletému mu rodiče zřídili malý ateliér v podkroví bytu. První školení v kresbě získal Dalí na soukromém gymnáziu maristů (Societas Mariae), které navštěvoval od roku 1916. Zde se také seznámil s impresionismem a pointilismem. V roce 1918 mu místní divadlo uspořádalo výstavu, která vzbudila mezi kritiky zájem. Zajímal se o dějiny malířství a v roce 1919 publikoval v regionálním časopise články o starých mistrech. Roku 1922 byl přijat na Akademii výtvarného umění v Madridu. Na koleji se stali jeho přáteli Federico García Lorca a Luis Buñ. V roce 1923 však byl pro kritiku vyučujících ze školy na rok vyloučen. Rok nato se na Akademii vrátil, v říjnu 1926 však z ní byl vyloučený definitivně. Odmítl se podrobit zkouškám, protože považoval examinátory za nekompetentní. Od února do října 1927 absolvoval vojenskou službu. Ještě před tím strávil ve společnosti své matky a tety týden v Paříži. Navštívil Louvre a přijal ho i Picasso. V té době se Dalí snažil formulovat své estetické názory i písemně. Roku 1927 publikoval esej o svatém Šebestiánovi, o níž si psal s Lorcou a v níž se už objevuje surrealistická tematika.", "question": "Jakými díly se proslavil Salvador Dalí?", "answers": ["surrealistickými"]}
{"title": "Rostliny", "context": "Pohybuje se v širokém rozmezí: např. huseníček rolní (Arabidopsis thaliana) má pouhých 125 Mbp (milionů párů bází), zatímco řebčík Fritillaria assyriaca má asi tisíckrát více. Velikost genomu sice příliš nevypovídá o množství genů, přesto je to zajímavé číslo, neboť se zdá, že nad určité množství DNA v jádře jsou již všechny rostliny trvalky. Existují i další korelace, ale jako druhý příklad může být uvedena skutečnost, že rostliny s větším obsahem DNA jsou odolnější radioaktivnímu záření. Počet chromozomů se rovněž pohybuje v širokém pásmu hodnot. Rozchodník Sedum suaveolens má v diploidní (2n) buňce 640 chromozomů, rostlina Machaeranthera gracilis má pouhé 4. Vysoké počty jsou známy i od kapradin. Rostliny mívají jedinou centromeru, některé však jich mají více a tím pádem je na jednom chromozomu i více kinetochorů, na něž se upíná dělící vřeténko. Dalším typickým znakem je polyploidie, tzn. obsah více než dvou identických kopií genomu v každé tělní buňce. Znamená to, že rostliny někdy v evoluční historii zkopírují veškerý svůj genom a DNA je nyní přítomna v několikanásobně vyšším množství. Známí jsou například tetraploidi (4n), kteří mají dvakrát více DNA ve svých buňkách, než jejich diploidní předci. Počet genů se obvykle u rostlin příliš neodvíjí od toho, kolik mají v buňkách DNA. Modelová rostlina huseníček rolní jich má asi 25 000, tedy srovnatelně s člověkem, a počty genů u ostatních rostlin zřejmě nebudou nijak radikálně odlišné. Mnoho genů má tato rostlina v několika kopiích (z nichž každá je již během času přizpůsobená ke své vlastní funkci) a tyto kopie vytvářejí množství genových rodin. Rostliny neobsahují DNA jen ve svém jádře, ale určité množství představuje i tzv. plastidová DNA v plastidech a mitochondriální DNA v mitochondriích. Rostliny stojí na počátku potravního řetězce a produkují díky fotosyntéze organickou hmotu a kyslík, a tím umožňují život dalších živých organismů. Jejich kořeny zadržují vodu a zpevňují půdu, čímž brání erozi. Nenahraditelný význam pro biosféru mají díky unikatní schopnosti zadržovat a řízeně uvolňovat vodu. Ničení rostlinných porostů má prokazatelně následek v lokálním snížení vzdušné vlhkosti a množství srážek. Rostliny jsou symbiotické organizmy pro živočichy, poskytují biogenní prvky, regenerují vzduch a také slouží jako prostředí. Prakticky veškerá lidská strava je založena na přírodních plodinách, ať už přímo nebo nepřímo. Nejvíce výživné jsou obiloviny, zvláště kukuřice, obilí, pšenice, rýže nebo další důležité plodiny jako brambory, luštěniny a olejniny. Dále sem patří ovoce, zelenina, ořechy, byliny a koření.", "question": "Do kolika tříd rozdělil Linné rostliny?", "answers": ["25"]}
{"title": "Waltz", "context": "Waltz je tanec v tříčtvrťovém taktu, jeho současná verze vznikla na počátku 20. století v Anglii z amerického tance boston a evropského ländleru (předchůdce valčíku). Waltz patří do skupiny tzv. standardních tanců (waltz, tango, valčík, slowfox, quickstep). Tempo waltzu je přibližně 29 taktů za minutu (87 M.M. = taktových úderů metronomu); pro srovnání tempo valčíku je zhruba dvojnásobné, 60 taktů za minutu). Důrazná doba v taktu je první (RAZ! -dva-tři). Waltz je švihový tanec. Držení je standardní - partner drží dlaní pravé ruky partnerku v oblasti levé lopatky, partnerčina levá ruka volně leží na partnerově pravé paži a prsty objímá jeho deltový sval. Partnerova levá ruka drží partnerčinu pravou zhruba ve výši očí partnerky; lokty jsou ohnuté v úhlu cca 135 stupňů. Tvar držení, především spojených rukou, je však u každého páru trochu jiný; závisí především na vzájemné výšce partnerů. V angličtině se waltz označuje jako \"Waltz\", dříve \"Slow Waltz\" nebo \"English Waltz\". Valčík pak jako \"Viennese Waltz\". Základním pohybem ve waltzu je tzv. Uzavřená změna (angl. Closed Change) pravou nohou nebo levou nohou (vždy krok vpřed, krok stranou a přísun). == Odkazy == === Reference === === Literatura === Landsfeld, Z., Plamínek, J.; Technika standardních tanců, Praha 1999", "question": "V jakém taktu je waltz?", "answers": ["v tříčtvrťovém"]}
{"title": "Karel Čapek", "context": "Svoji literární tvorbu zahájil před první světovou válkou, zpočátku tvořil se svým bratrem Josefem, který byl především malířem. Na jeho tvorbu mělo velký vliv jeho filosofické a estetické vzdělání, především pragmatismus a expresionismus, dále ho velmi ovlivnila vědeckotechnická revoluce. V mnoha svých dílech vyjadřoval obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem. Typickým znakem jeho děl je využívání obrovské slovní zásoby, používání neobvyklých slov, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí. V dílech Karla Čapka se uplatňuje individualistický přístup, a z toho vyplývající uznávání silných jedinců, neuznává jednoznačnou pravdu, ale pouze pravdu z pohledu jednotlivce. Jeho dílo samozřejmě také ovlivnila první světová válka a později nástup fašismu v Itálii a hlavně nacismu v Německu, blížící se druhá světová válka a hrozby proti první Československé republice. Jeho dílo bývá děleno na dvě základní části: Část zabývající se vnitřním životem člověka jako jedince a jehož prostřednictvím se Čapek pokouší zkoumat možnosti i hranice lidského poznání, mnohost pohledů na realitu, zabývá se noetikou (Boží muka, noetická trilogie...). utopická část – sem se řadí jeho utopické romány a dramata, ve kterých Čapek kritizuje společenské problémy celé moderní společnosti, zároveň je zde často vyjadřována obava ze zneužití techniky proti člověku a v dílech je i patrná obava z nastupujícího fašismu. Pro tato díla bývají oba[ujasnit] bratři Čapkové považováni za předchůdce sci-fi literatury. Kritičnost jeho děl často oslabuje idylizující nebo harmonizující závěr, ve svých vrcholných dílech[ujasnit] tuto tendenci opustil. Činnost novináře poskytla Čapkovi řadu tvůrčích podnětů a ovlivnila vnitřní organizaci jeho literárních děl, jejich jazyk, sloh, ale i výraz a tvar. Jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu tradičních i nově vzniklých novinářských útvarů. A to především jazykovou svěžestí a slovesnou propracovaností. Jeho působení v tisku je spojeno především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Jana Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, které později vycházely v různých souborech.", "question": "V díle kterého autora bylo poprvé použito slovo robot?", "answers": ["Čapkovi"]}
{"title": "Seznam hadích rekordů", "context": "Žil v paleocénu a dorůstal 13-14 metrů, hmotnost mohl mít až přes tunu. Nejdelší jedovatý had Nejdelším jedovatým hadem je kobra královská (Ophiophagus hannah) z Jihovýchodní Asie.[3] V roce 1930 exemplář chovaný v Londýnské zoo dosáhl velikosti 5,71 m při hmotnosti téměř 12 kg. Druhý nejdelší jedovatý had je mamba černá (Dendroaspis polylepis), která dorůstá až 4,5 metru (ač v průměru je to 2 až 3 m).[4] Dříve uváděný taipan velký (Oxyuranus scutellatus) s délkou přes 4 metry ve skutečnosti dosahuje v průměru jen okolo dvou, zřídka do 2,5 metru. Maximální oficiálně ověřená délka taipana byla 276 cm, neoficiální zdroje uvádějí až přes tři metry. Anakonda velká Nejtěžší had Nejtěžším hadem světa je anakonda velká (Eunectes murinus), žijící v Jižní Americe a na Trinidadu. Vzhledem k mohutnosti svého těla v tomto ohledu překonává i krajtu mřížkovanou, ačkoliv je menší. U zatím největšího doloženého exempláře o délce 8,5 m byla váha odhadnuta na 500 liber (227 kg).[5] Nejtěžší jedovatý had Za nejtěžšího jedovatého hada je považován chřestýš diamantový (Crotalus adamanteus), který při zhruba 2,5 metrové délce může dosáhnout až 13 kg.[6] Nejdelší chřestýšovitý had Zmije gabunská Se svými až 360 cm je nejdelším chřestýšovitým hadem americký křovinář němý (Lachesis muta), který má ještě jeden primát. Je to jediný chřestýš na světě, který není živorodý, ale klade vejce.", "question": "Jakou hmotnost měl nejtěžší had?", "answers": ["500 liber (227 kg)"]}
{"title": "Rakouská vlajka", "context": "Vlajku Rakouska tvoří list o poměru 2:3, se třemi, stejně širokými, vodorovnými pruhy: červeným, bílým a červeným. Její vzor a barvy odpovídají historickému štítu ze státního znaku.Vlajka patří k nejstarším na světě. Podle legendy, která vznikla ve středověku, bojoval babenberský vévoda Leopold V. v křižáckém tažení roku 1191 v Akkonu za Svatou zemi tak udatně, že po boji bylo jeho bílé bojové oblečení úplně od krve. Když si však sundal pásek, oděv pod ním nebyl krví dotknutý. Jedinečný pohled, který se mu naskytl, přijal za svoji symboliku, jak barvy, tak i rozložení. V roce 1786 se stala červeno-bílo-červená vlajka rakouskou vojenskou, státní a do roku 1869 obchodní vlajkou (byla ještě doplněná štítem s korunou), v Rakousko-Uherské monarchii byla rakouskou národní vlajkou. Od roku 1918 je rakouskou národní vlajkou; pokud je doplněná státním znakem v bílém pruhu, jde o vlajku státní. Motiv tří vodorovných červenobílých pruhů se objevuje i na vlajkách Lotyšska, Libanonu, Francouzské Polynésie či amerického státu Georgia. == Vlajky spolkových zemí == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Rakúska na slovenské Wikipedii.", "question": "Jakou barvu mají tři pruhy na vlajce Rakouska?", "answers": ["červeným, bílým a červeným"]}
{"title": "Džavád Mahdžúb", "context": "Džavád Mahdžúb Javad Mahjoub Narození 1991 (29–30 let)Mašhad Povolání judista multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Javad Mahjoub (Džavád Mahdžúb), (* 26. května 1991) je íránský zápasník–judista. Sportovní kariéra Na mezinárodní scéně se objevuje od roku 2009. V roce 2012 dosáhl na asijkou kontinentální kvotu pro účast na olympijských hrách v Londýně, ale pár dní před startem soutěží byl z turnaje ztažen oficiálně z důvodu nemoci.[1] Na svojí olympijskou premiéru si tak musel počkat do roku 2016, kdy mu žádná z okolností nebránila účastnit se olympijských her v Riu. V prvním kole nastoupil proti Tomu Nikiforovi z Belgie a po vyrovnaném průběhu zápasu prohrál na jedno napomenutí (šido). Vítězství 2013 - 1x světový pohár (Moskva) 2016 - 1x světový pohár (Oberwart) Výsledky Turnaj 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 19 20 21 22 23 24 25 polotěžká váha Olympijské hryDNSúč. Mistrovství světa—úč.úč.— Asijské hry7.5. Mistrovství Asie5.2.1.7.5. Reference ↑ Archivovaná kopie. iranian.com [online]. [cit. 2016-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-28. Externí odkazy Výsledky a novinky Javada Mahjouba na Judoinside.com Výsledky a novinky Javada Mahjouba na Judobase.org", "question": "V jakém roce vyhrál Džavád Mahdžúb poprvé světový pohár v judu?", "answers": ["2013"]}
{"title": "Římskokatolická farnost Nová Bystřice", "context": "Římskokatolická farnost Nová Bystřice je územním společenstvím římských katolíků v rámci jindřichohradeckého vikariátu českobudějovické diecéze. == O farnosti == === Historie === Plebánie v Nové Bystřici byla zřízena v roce 1355 a původně náležela do pasovské diecéze a později se stala součástí diecéze českobudějovické. V letech 1940–1945 byla nuceně spravována z diecéze Sankt Pölten, poté byla navrácena do českobudějovické diecéze. === Současnost === Farnost v Nové Bystřici neměla do září roku 2016 sídelního duchovního správce, a byla administrována ex currendo z proboštství v Jindřichově Hradci. Od 29. září 2016 byl opět ustanoven kněz přímo do Nové Bystřice. Ten rovněž administruje ex currendo farnosti Číměř, Hůrky, Klášter a Staré Město pod Landštejnem. == Odkazy == === Související články === Římskokatolická farnost-proboštství Jindřichův Hradec === Externí odkazy === Profil farnosti na webu Českobudějovické diecéze", "question": "Kdy byla zřízena Plebánie v Nové Bystřici ?", "answers": ["1355"]}
{"title": "The Beatles", "context": "Obě kapely se navzájem navštěvovaly a jistá podoba postupů při větších plochách na obou deskách není náhodná. 4. března 1966 pronesl John Lennon při jednom interview poznámku o tom, že Beatles jsou populárnější než Ježíš Kristus, rozpoutá se vlna odporu a rozhlasové stanice v USA bojkotují vysílání hudby Beatles. V témže roce Beatles přestali koncertovat, 1. května 1966 měli poslední vystoupení ve Wembley ve Velké Británii, v srpnu měli poslední oficiální koncert v Candlestick Park v San Francisku v USA. Téhož roku vyšlo dle kritiků jedno z nejlepších alb v historii rockové hudby, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které je poznamenáno hudebními studiovými experimenty. 27. srpna 1967 zemřel manažer Brian Epstein po pravděpodobně náhodném předávkování barbituráty. Po Epsteinově smrti Beatles natočili další film Magical Mystery Tour a vydali i stejnojmenné album poznamenané halucinogenními prožitky z užívání drog. I přes první vážné rozmíšky mezi jednotlivými členy skupina natočila v roce 1968 pozoruhodné The Beatles (nazývané také The White Album podle jeho bílého přebalu). Ringo Starr během nahrávání alba krátkodobě opustil skupinu. Téhož roku založili Beatles firmu Apple Corps (česky jablko) - vlastní gramofonovou značku, obchod, filmovou společnost atd. Vznikl další film, tentokrát kreslený, Yellow Submarine (česky: Žlutá ponorka). Rok 1969 byl pro skupinu kritický a definitivně vedl k jejímu rozpadu. John Lennon začal na nahrávání vodit kontroverzní japonskou umělkyni a svoji druhou ženu Yoko Ono, proti čemuž protestoval hlavně Paul McCartney. John Lennon s ní natočil album Unfinished Music No. 1: Two Virgins a začal se zabývat vlastními \"nebeatlovskými\" hudebními projekty (založil skupinu Plastic Ono Band) a protesty proti válce ve Vietnamu. Beatles jako skupina spolu naposledy veřejně koncertovali na střeše svého nahrávacího studia 30. ledna 1969 a vznikl i poslední film a LP Let It Be.", "question": "Bubeníkem které britské hudební skupiny byl Ringo Starr?", "answers": ["The Beatles"]}
{"title": "Česká tisková kancelář", "context": "Hlavní cenu v soutěži Czech Press Photo 2013 dostal fotoreportér České tiskové kanceláře (ČTK) Michal Kamaryt za snímek bývalého poslance a hejtmana Davida Ratha obžalovaného z korupce. V Czech Press Photo 2014 fotografové ČTK opět bodovali: Roman Vondrouš - 1. a 3. místo v kategorii Sport a Michal Kamaryt – 3. místo v kategorii Umění a zábava. Roman Vondrouš si dále odnesl cenu Nikon Sport Awards za výjimečnou fotografii vypjaté sportovní akce. Úspěchy četkařů uzavřel Tomáš Binter s cenou Canon Junior Awards.ČTK také udělila v rámci soutěže Cenu ČTK, kterou získal Karel Cudlín.Fotoreportér ČTK Roman Vondrouš získal první cenu v kategorii Každodenní život v soutěži Czech Press Photo 2015 za snímky Havana Cars. V mezinárodní soutěži Pictures of the Year získal Vondrouš 2. cenu v kategorii sport za fotografii \"Horse race drama\". Ve stejném roce slavil úspěch i David Taneček, který vyhrál v kategorii Nikon Sport Awards. Bývalý zpravodaj ČTK v Itálii a Vatikánu Karel Weirich byl v roce 2015 posmrtně oceněn prezidentem republiky medailí Za zásluhy. == Ředitelé ČTK == Jan Hajšman (1918) Emil Čermák (1920-1930) Ladislav Tvarůžek (1930-1939) Miloš Novotný (1939-1950)", "question": "Jaká je zkratka České tiskové kanceláře?", "answers": ["ČTK"]}
{"title": "Klavír", "context": "Klavír (z lat. claves = klíče, klávesy) je strunný úderný hudební nástroj (zvaný též hovorově piano nebo dříve fortepiano, zastarale též pianoforte). Jeho tón vzniká chvěním strun rozkmitaných úderem plstěných kladívek. Klavír je využíván jako sólový i doprovodný nástroj, či jako součást orchestru. Velký klavír určený zejména pro koncertní účely se nazývá koncertní křídlo (podle tvaru rezonanční skříně; struny jsou v ní umístěny vodorovně). Běžný, menší klavír, jehož rezonanční skříň (a tedy i struny) je umístěna svisle, se nazývá pianino. Hráč na klavír je klavírista (klavíristka) nebo méně často pianista (pianistka). == Vývoj názvů == Slovo klavír (z latinského clavis - klíč) znamená původně řadu kláves neboli klaviaturu (\"klávesnici\"). V tomto významu se používá např. jako synonymum pro označení manuálu u varhan aj. (tj. např. třímanuálové varhany mají tři manuály neboli tři klavíry, cembalo dvě klaviatury neboli dva klavíry). V širším slova smyslu se tento termín začal v minulosti používat pro všechny klávesové nástroje, jakými jsou např. cembalo, spinet, klavichord apod., neboť hudební skladatel dedikoval (věnoval) svoji skladbu pro \"klavír\", aniž by blíže specifikoval, o jaký nástroj se jedná. V současné době se tímto termínem míní většinou fortepiano a o tomto nástroji bude dále řeč. Slova piano a pianoforte (a jejich odvozeniny) pocházejí z italských slov piano (tj. potichu) a forte (tj. silně) a vyjadřovala přednost tohoto nástroje měnit intenzitu produkovaného zvuku v závislosti na síle úhozu prstu na klávesu.", "question": "Využívá se klavír jako součást orchestru?", "answers": ["Klavír je využíván jako sólový i doprovodný nástroj, či jako součást orchestru."]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna, která byla pokřtěna 26. května 1583. Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté a byla pokřtěna dne 2. února 1585. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu. Hamnetův pohřeb se konal 11. srpna 1596. Po narození dvojčat Hamneta a Judithy následuje období, ze kterého o Shakespearovi nemáme prakticky žádné ověřené informace. V literatuře je toto období Shakespearova života mezi roky 1585 a 1592 označováno jako \"ztracená léta\". Životopisci se snaží vysvětlit toto období mnoha spornými příběhy. Nicholas Rowe, první životopisec zabývající se Shakespearem, popsal zhruba v roce 1709 stratfordskou pověst, podle které Shakespeare uprchl ze Stratfordu do Londýna, aby se vyhnul stíhání kvůli pytláctví. Podle jiného příběhu sepsaného v 18. století začal Shakespeare svou divadelní kariéru hlídáním koní návštěvníků londýnského divadla. Anglický starožitník a spisovatel 17. století John Aubrey tvrdil, že Shakespeare byl učitelem na venkově. Několik vědců ve 20. století přišlo s teorií, že Shakespeare mohl být zaměstnán jako učitel Alexandrem Hoghtonem z hrabství Lancashire, katolickým statkářem, který jmenoval jistého \"Williama Shakeshafte\" ve své závěti. Kromě pověstí shromážděných po jeho smrti není žádný důkaz, který by podkládal tyto příběhy, a jméno Shakeshafte bylo celkem běžné v hrabství Lancashire. Není známo, kdy přesně se Shakespeare dostal do Londýna a kdy zde začala jeho divadelní kariéra.", "question": "Jak se v literatuře nazývá období Shakespearova života mezi roky 1585 a 1592?", "answers": ["\"ztracená léta\""]}
{"title": "William Otis", "context": "William Otis (20. září 1813 – 13. listopadu 1839) byl americký vynálezce parního rypadla. Na svůj vynález obdržel patent 24. února 1839. O konstrukci parního rypadla se pokoušel už v roce 1796 James Watt. Neměl ale k dispozici dostatečně silný stroj, a proto jeho rypadlo zklamalo. Ottis využil mezitím proběhlého vývoje parních strojů a navrhl 15 tun těžké rypadlo s 12 kW parním strojem na železničním podvozku. Jeho konstrukce byla natolik úspěšná, že první rypadlo z roku 1839 bylo v provozu až do 20. let 20. století. Výrazným zlepšením bylo pouze nahrazení řetězů ocelovými lany. Historie nejen Ottisova rypadla", "question": "Kdo byl William Otis?", "answers": ["americký vynálezce parního rypadla"]}
{"title": "Alan Turing", "context": "Alan Mathison Turing, OBE (23. června 1912 - 7. června 1954) byl významný britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky. Poté, co se Alan Turing narodil, jeho rodiče se vrátili z Anglie zpátky do Indie, ale malého Alana s sebou nevzali, vychovávaly ho chůvy a příbuzní. Alan ani ve svém dětství nevykazoval výjimečnou inteligenci, byl průměrným žákem. Bavily ho šachy, ale nebyl zvlášť dobrým hráčem. Když měl Alan nastoupit na střední školu Sherborne, ochromila Británii devítidenní všeobecná stávka, a tak Alan vzal kolo a během dvou dnů dojel do školy, která byla vzdálena asi 100 km. Na střední škole se seznámil s Christopherem Morcomem, bavili se spolu o vědeckých novinkách a prováděli vlastní pokusy. Morcomova smrt v roce 1930 Alana těžce zasáhla. V letech 1931 až 1934 studoval Turing matematiku na King's College v Cambridge a v roce 1935 zde byl zvolen členem univerzitní koleje (fellow) na základě své disertace o centrální limitní větě. Turingovy největší vědecké zásluhy tkví v jeho článku \"On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem\" z roku 1936. Zavádí v něm pojem Turingova stroje, teoretického modelu obecného výpočetního stroje, který se stal jedním ze základů informatiky, a dokázal, že problém zastavení Turingova stroje není rozhodnutelný. Na základě Churchovy-Turingovy teze pak lze toto zjištění aplikovat na Hilbertem formulovaný tzv. Entscheidungsproblem neboli problém rozhodnutelnosti. V letech 1937 a 1938 studoval na univerzitě v Princetonu pod vedením Alonza Churche a získal zde doktorát.", "question": "Jak se jmenoval britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky, který zemřel v roce 1954?", "answers": ["Alan Mathison Turing"]}
{"title": "Margaret Thatcherová", "context": "Propadla se z 1. místa v Evropě na místo 4. (za SRN, Francii a Itálii) jak v růstu HDP, tak v paritě kupní síly a v letech po ropné krizi a pádu akcií v roce 1973 dokonce její HDP klesal. Státní podniky, zaměstnávající přes 30 % pracovních sil krachovaly jeden po druhém. Velká moc odborů bránila jejich restrukturalizaci či jejich likvidaci. Výdaje vlády přitom stále rostly, vzdor klesajícímu HDP a tak se Británie stále více zadlužovala. Roční míra inflace se pohybovala kolem 18 %. Prvními opatřeními její vlády tedy bylo snižování vládních výdajů, snížení, či zastavení podpory krachujícím podnikům, privatizace podniků, které ještě bylo možné zachránit a stabilizace cen. Okamžitým výsledkem těchto opatření bylo prudké zvýšení nezaměstnanosti z 1 milionu na tři miliony v roce 1984 (z necelých 5 % na více jak 12 %), na což nebyla Británie ani zvyklá, ani připravená. To vyvolalo mohutné protesty odborů, které vyvrcholily stávkou pořádanou Odborovým svazem horníků, který nesouhlasil s uzavřením dvaceti ztrátových dolů. Stávka, trvající od března 1984 do dubna 1985 byla soudem prohlášena za nezákonnou, protože vůdce svazu Arthur Scargill odmítl vyhlásit hlasování o jejím konání.", "question": "O kolik vzrostla nezaměstnanost následkem opatření zavedených Margaret Thatcherovou?", "answers": ["z 1 milionu na tři miliony v roce 1984"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Pro libovolné místo na Zemi kolísá největší výška Měsíce ve dne ve stejných mezích jako největší výška Slunce a závisí na ročním období a měsíční fázi. Například v zimě putuje Měsíc nejvýše, pokud je v úplňku a v úplňku putuje nejvýše právě v zimě. Měsíc putuje nejvýše mj. i na jaře v první čtvrti (pobyt na obloze cca 10:00 až 2:00 násl. dne) a na podzim v poslední čtvrti (22:0. 0 až 14:00 násl. dne), nejníže mj. i na jaře v poslední čtvrti (2:00 až 10:00) a na podzim v první čtvrti (14:00 až 22:00). Měsíc vychází a zapadá díky svému oběhu kolem Země cca o 50 minut později než předchozí den. To je průměrná hodnota, neboť zpožďování kolísá v intervalu cca 20-80 minut. O kolik je menší zpoždění východu, o tolik je větší zpoždění západu a naopak. Průměrné hodnoty nastávají, pokud Měsíc dosahuje své nejsevernější nebo nejjižnější deklinace. Pro severní polokouli jsou nejmenší rozdíly mezi východy (a největší mezi západy) vždy, když Měsíc prochází v blízkosti jarního bodu. V něm dráha Měsíce přechází z jihu na sever a při východu svírá s obzorem menší úhel než nebeský rovník a při západu větší úhel. To nastává při první čtvrti v prosinci, úplňku v září a poslední čtvrti v červnu. Není-li Měsíc v úplňku, je možno spatřit další průvodní jev - Měsíc je spíše stojatý při východu a ležatý při západu. Tím pádem je také velmi obtížné sledovat \"starý Měsíc\" v časném jaře, neboť se utápí příliš nízko na východní obloze, jenž začíná světlat. Zato jde o nejlepší podmínky pro pozorování \"mladého Měsíce\" na večerní obloze. Opačné podmínky nastávají při průchodu Měsíce kolem podzimního bodu, kde jeho dráha přechází ze severu na jih. Rozdíl mezi východy je maximální (velký úhel dráhy k obzoru) a mezi západy je minimální (malý úhel dráhy k obzoru). To nastává při poslední čtvrti v prosinci, úplňku v březnu a první čtvrti v červnu. Krom toho to umožňuje snadné pozorování \"starého Měsíce\" v časném podzimu.", "question": "Jak se jmenuje jediná známá přirozená družice Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "Noricum", "context": "Noricum bylo keltské království (latinsky Regnum Noricum), přesněji federace třinácti keltských a ilyrských kmenů, jež byla později začleněna do Římské říše jako její provincie. Zahrnovalo většinu území dnešního Rakouska, část Slovinska a jihovýchodní cíp Bavorska. Na západě sousedila tato země s Raetií, na východě s Panonií a na jihozápadě s Itálií. Na severu sahalo území království až za řeku Dunaj, která se stala severní hranicí Norica teprve po jeho trvalém začlenění do Římského impéria. Archeologický průzkum hrobů a solných dolů v Hallstattu prokázal, že se zde v dávných dobách vyvíjela pozoruhodně vyspělá civilizace. Hallstattské hroby obsahují zbraně a ornamenty z doby bronzové stejně jako z doby železné. Podle některých teorií mohlo být Noricum a některé další okolní oblasti pravlastí Homérových Achajů. Původní obyvatelstvo z období halštatské kultury tvořili zřejmě Panonové (lid spřízněný s Ilyry). Ti později splynuli s různými keltskými kmeny, které sem dorazily někdy po roce 450 př. n. l. z nynějšího jihozápadního Německa a mezi nimiž zaujímali vůdčí postavení Tauriskové (Taurisci). Noricum v těchto dobách sloužilo Keltům jako základna k invazím do Pádské nížiny a na Apeninský poloostrov. Římané užívali pro Taurisky pojmenování Norikové (Norici), přičemž tento pojem (odvozený z hlavního sídla Taurisků, jež se nazývalo Noreia) vztahovali i na všechny ostatní norické kmeny. Přesná poloha Noreie zůstává dodnes neznámá. Podle některých názorů se však nacházela poblíž dnešní štýrské obce Neumarkt in Steiermark. Zhruba kolem roku 200 př. n. l. se Tauriskové postavili do čela svazku třinácti keltských a ilyrských kmenů, čímž byl položen základ Norickému království (Regnum Noricum), které tak představuje první politický útvar vzniklý na rakouské půdě. Na počátku 2. století př. n. l. se díky dokonalejším osevním metodám a technologickému pokroku výrazně zvýšil počet obyvatel Norica. Avšak již kolem roku 186 př. n. l. se projevil vážný nedostatek půdy, což přimělo asi 12 000 Taurisků a Bojů k odchodu na jih. Tito barbaři překonali Alpy a usadili se v údolí Pádu na pobřeží současného Benátska.", "question": "Co bylo Noricum?", "answers": ["keltské království"]}
{"title": "Sníh", "context": "Čerstvě napadaný sníh je tvořen jen ze 3 % ledovými krystalky, 97 % připadá na vzduchové mezery mezi krystaly. Jeho hustota se pak pohybuje okolo 100 kg/m3. === Mechanické === Hustota čerstvě napadaného sněhu značně závisí na vlhkosti začíná na 30 kg·m−3 a u mokrého se zvyšuje zhruba na 600 kg·m−3, při silných deštích může vzrůstat až k hustotě vody. === Tepelné === Velmi dobrý tepelný izolant. Čerstvě napadaný sníh má součinitel tepelné vodivosti asi 0,03 W·m−1·K−1, mokrý uleželý asi dvacetinásobně vyšší. Tato vlastnost je zásadní pro přežití některých rostlinných a živočišných druhů. Nebezpečná situace, kdy mrzne bez sněhové pokrývky, se označuje jako holomráz. Malá tepelná vodivost sněhu umožňuje vhodně postavené iglú vytopit relativně malým zdrojem tepla. Téže vlastnosti lze využít i v našich podmínkách. Při neočekávané potřebě přečkat noc v přírodě lze vybudovat sněhový záhrab, který může výrazně omezit tepelné ztráty. === Akustické === Sníh je dobře zvukově izolační materiál. Deseticentimetrová vrstva čerstvě napadaného sněhu pohltí 45 % energie na frekvenci 125 Hz a více než 90 % pro všechny lidskému uchu slyšitelné frekvence nad 500 Hz. === Optické === Jednotlivé sněhové vločky jsou stejně jako např. kostka ledu průhledné ve viditelné oblasti spektra. Výsledná bílá barva sněhu je dána tím, že vidíme mnoho vloček najednou, vlastně obrovské množství hran ledových krystalků, na nichž se odráží a láme světlo. Oko a mozek pak výsledek vyhodnotí jako bílou barvu. Často uváděnou analogií tohoto jevu je efektivní zbělení automobilového skla, které se po nárazu roztříští na mnoho drobných střípků s mnoha hranami. Čerstvě napadaný sníh odráží asi 90 % dopadajícího světla ve viditelné oblasti spektra (albedo = 0,9), u staršího sněhu odrazivost klesá. Sníh tedy vykazuje při odtávání kladnou zpětnou vazbu – sníh v důsledku dopadajícího světla na povrchu nataje, tím klesne jeho odrazivost, pohlcuje více světla a odtává stále rychleji. V blízké infračervené oblasti spektra klesá jeho odrazivost k nule v blízkosti vlnové délky 1,5 μ, kde je světlo dobře pohlcováno vodou. V blízké ultrafialové oblasti je odrazivost čerstvě napadaného sněhu vysoká, protože z mikroskopického pohledu je k dispozici velké množství rovinných stěn ledových krystalů, které dobře odrazí krátkovlnné záření. Barva sněhu může být zásadně ovlivněna příměsemi přítomnými v oblacích.", "question": "Co je specifická forma ledu?", "answers": ["Sníh"]}
{"title": "Legolas", "context": "Legolas je postava ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena, Středozemi. Je to elf pocházející z Temného hvozdu. Objevuje se v trilogii Pán Prstenů jako jeden z devíti členů Společenstva Prstenu. Legolas je synem Thranduila, krále Lesních elfů na severozápadě Temného hvozdu. Je zmiňován v Hobitovi jako princ \"elfů\". Legolas však není jedním z lesních elfů, přestože mezi nimi žil a považoval se za jednoho z nich. Jeho otec totiž původně přišel z Doriathu, oba tedy jsou sindarského původu a součástí menšiny Sindar, která byla vznešenější a moudřejší než Lesní elfové. Stejná situace je i v Lothlórienu, kde také vládne menšina Sindar v čele s Noldo Galadriel a Sindar Celebornem. Objevuje se v knize Společenstvo Prstenu, první části Pána Prstenů, při Elrondově radě, kam přichází jako posel od svého otce se zprávou, že Glum utekl z elfského zajetí v Temném hvozdě. Tolkien ho popisuje jako \"cizího elfa v zelené a hnědé\". Na této radě si Legolas sám zvolil být jedním z členů Společenstva Prstenu, které mělo zajistit zničení Jednoho prstenu. Doprovázel Froda od Roklinky až po Amon Hen, kde se společenstvo rozpadlo. Při sestupu po neúspěšném pokusu Společenstva zdolat průsmyk Caradhras, se vydal napřed, zatímco Aragorn a Boromir prošlapávali cestu sněhem.", "question": "Odkud pochází Legolas?", "answers": ["Temného hvozdu"]}
{"title": "Mission: Impossible – Ghost Protocol", "context": "Mission: Impossible – Ghost Protocol je americký film z roku 2011 režírovaný Bradem Birdem. Snímek představuje pokračovaní série Mission: Impossible. Hlavní postavu agenta IMF Ethana Hunta ztvárnil, jako v předchozích filmech Tom Cruise. Natáčelo se v Moskvě, Dubaji, Praze, Mladé Boleslavi, Bombaji a ve Vancouveru. Tentokrát Ethan Hunt operuje v Kremlu. Poté, co ho jeho tým dostane z ruského vězení, je nasazen do mise, v rámci které má zajistit odpalovací kódy k jaderným hlavicím a identitu jednoho ruského špióna. Americký prezident se ovšem od této operace distancuje, a tak Ethan operuje pouze s týmem, který ho dostal z vězení a spolupracuje s šéfanalytikem, kterého ztvárnil Jeremy Renner. Ten přežil útok na kolonu ministra zahraničí. Ukáže se, že na šéfanalytika je příliš dobrý. Dříve také působil v aktivní službě, ale bylo nutno provést šedou operaci a došlo k jeho přeřazení. Zajištění odpalovacích kódu se však zvrtne a tak je nutno rakety znefunkčnit jinak... Obrázky, zvuky či videa k tématu Mission: Impossible - Ghost Protocol ve Wikimedia Commons Mission: Impossible – Ghost Protocol v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Mission: Impossible – Ghost Protocol v Internet Movie Database", "question": "Který herec ztvárnil hlavní postavu ve filmu Mission: Impossible?", "answers": ["Tom Cruise"]}
{"title": "Velká Kumánie", "context": "Velká Kumánie (maďarsky Nagykunság [naďkunšág]) je historický a zeměpisný region v Maďarsku. Leží v Jasovsko-velkokumánsko-solnocké župě, mezi městy Szolnok a Debrecín. Pojmenování regionu pochází od kočovnického kmene Kumánů. == Související články == Kumánie Malá Kumánie", "question": "Kde se nachází region Velká Kumánie?", "answers": ["v Maďarsku"]}
{"title": "Eric Clapton", "context": "Eric Patrick Clapton CBE (* 30. března 1945 v Ripley ve Velké Británii), přezdívaný Slowhand (česky pomalá ruka) je britský kytarista, zpěvák a hudební skladatel. Je považován za jednoho z nejlepších světových bluesových kytaristů. Eric Clapton byl vychováván svými prarodiči, o kterých si dlouhou dobu myslel, že jsou jeho pravými rodiči a vlastní matka jen sestrou. Otec byl kanadský voják a muzikant Edward Fryer. Clapton se s ním nikdy nesetkal, ale napsal o něm alespoň písničku My father's eyes , která vyšla na albu Pilgrim (1998). Díky rodinným poměrům se z Claptona stal introvert, který dlouho hledal vlastní identitu a proto se uzavíral do světa hudby. V patnácti letech ho ovlivnily syrové černošské bluesové nahrávky Muddy Waterse, Chucka Berryho a dalších. Prarodiče mu koupili první kytaru a už během studia na střední umělecké škole si vydělával hraním po hospodách. V roce 1963 založil první skupinu Roosters, kde hráli například pozdější členové skupiny Manfred Mann Paul Jones, Tom McGuinness nebo Brian Jones, který později přešel k Rolling Stones.", "question": "Z jaké země pochází kytarista Eric Clapton?", "answers": ["Velké Británii"]}
{"title": "Halit", "context": "Halit (Glocker, 1847), chemický vzorec NaCl, je minerál krystalizující v krychlové (kubické) soustavě. Název je složený z řeckých slov halos – slaný a lithos – kámen. Český název halitu je sůl kamenná. Průmyslově významná ložiska halitu vznikala v teplých oblastech vysrážením z mořské vody v zátokách, které byly od otevřeného moře odděleny hrází nebo byly s ním spojeny úzkým průlivem. Tak vznikly laguny, které postupně vysychaly. Jak stoupala koncentrace rozpuštěných látek ve vodě docházelo postupně k jejich vysrážení. Nejdříve uhličitany (vápenec, dolomit), pak sírany (sádrovec) a nakonec halogenidy (halit, sylvín, carnallit). V současnosti vzniká vysrážením v solných jezerech nebo z mořské vody, krystalizuje ze sopečných plynů, vykvétá na půdách v aridních (suchých) oblastech. Nejčastěji se vyskytuje v podobě zrnitých nebo vláknitých agregátů, často tvoří krystaly ve tvaru krychle. Může být i celistvého vzhledu. Fyzikální vlastnosti: Lze rýpat nehtem (má tvrdost 2), hustota 2,1–2,2 g/cm3, dokonale štěpný podle krychle, křehký. Při dlouhodobém působení tlaku plastický. Optické vlastnosti: Barva: čirý, bílá (od vzduchových bublinek), červená (od rozptýleného hematitu), šedá (jílové částice), žlutá a modrá (od rozptýleného kovového sodíku) aj. Průhledný až průsvitný, vryp je bílý, lesk skelný až mastný. Chemické vlastnosti: Složení: Na 39,34%, Cl 60,66%, příměsi I, Br. Rozpouští se ve vodě, vzniklý roztok, solanka, je elektricky vodivý. Hygroskopický (pohlcuje vzdušnou vlhkost). Plamen barví intenzivně žlutě. Jiné vlastnosti: Slaná chuť. Existují tři způsoby těžby soli. Hornická těžba: pomocí těžkých těžebních mechanizmů se ve vrstvě halitu razí štoly a těžební komory, které mají výšku 30–50 m. Pásovým dopravníkem nebo automobily se sůl odváží na povrch a dále zpracovává. Tento způsob těžby je finančně nejnákladnější. Posledním činným solným dolem tohoto druhu v Polsku je Kłodawa. Louhování: do podzemního ložiska se vrtem přivede voda. Sůl se v ní rozpustí a vzniklý roztok, solanka, který obsahuje přibližně 310 g soli v jednom litru, se čerpá na povrch.", "question": "Jaký je český název halitu?", "answers": ["sůl kamenná"]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "Mezopotámie (z řeckého Μ, Mesopotamia, \"země mezi řekami\" nebo \"meziříčí\"; arabsky ب ا bilā al-rā, syrsky ܒ ܢ beth nahrain, \"země řek\") je označení pro oblast mezi řekami Eufrat a Tigris, jejíž jádro tvoří povodí středního a dolního toku obou řek. Mezopotámie je součástí tzv. úrodného půlměsíce. V dnešní době její území zhruba odpovídá Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu. Mezopotámie byla kolébkou civilizace. První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše. Okolo roku 150 př. n. l. se Mezopotámie zmocnili Parthové, ve 2. století našeho letopočtu opět Peršané. V roce 637 se vlády nad Mezopotámií ujali muslimští Arabové. Od té doby se Mezopotámii říkalo El Irák el'Arabi, jak ji Arabové nazvali. Studiem starověké Mezopotámie se zabývá asyriologie, protože první archeologové se zajímali o Asýrii, kde byly zkoumané materiály dostupnější. Nejznámějšími objekty pocházejícími z Mezopotámie jsou Visuté zahrady Semiramidiny, Chammurapiho zákoník, Epos o Gilgamešovi a Ištařina brána. Mezopotámie leží v povodí řek Eufrat a Tigris. Řeky pramení v Arménské vysočině na území dnešního Turecka, kde se na jednom místě jejich tok přibližuje na vzdálenost asi 30 kilometrů. Poté Tigris teče rychle na východ a pak na jihovýchod, zatímco Eufrat na jihozápad a poté na jih a jihovýchod.", "question": "Ve kterém roce se muslimští Arabové ujali vlády nad Mezopotámií?", "answers": ["637"]}
{"title": "42 (odpověď)", "context": "Jediný z objektů k projektu použitelných (pokud nepočítáme tyto tři další organismy, které nebyly pro výpočet způsobilé, díky faktu že ji opustili delší dobu před zničením: Trillian, která předčasně opustila projekt se Zafodem Bíblbroxem, a dvě bílé myši, které se jakožto správci projektu nemohly výpočtu aktivně zúčastnit), který se zachránil ze Země, byl Arthur Dent. Když Arthur poté postupně vytahoval písmena namalovaná na kamínky z vaku z ručníku a skládal je za sebou, aby zjistil, jak otázka zní, vyšlo mu: Co dostanete, když vynásobíte šest devíti? [1] Výsledkem této operace v desítkové soustavě není 42, ale 54. Fanouškové knihy posléze zjistili, že tato operace dá správný výsledek v třináctkové soustavě, nicméně autor knihy označil tuto shodu za čistě náhodnou.[2][3] Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Odkaz fenoménu Odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec se stala kulturním fenomenem na internetu. Např. někteří chatboti, vyhledávače a kalkulátory jsou naprogramováni, aby na výše zmíněnou otázku odpověděli 42, například Google a podobně tak Google Calculator odpoví 42 na text the answer to life, the universe and everything, podobně tak Wolfram Alpha a vyhledávač Bing.[4][5] Podle poznámky z knihy Koule je Hlubina myšlení (Deep Thought) narážkou na významný pornografický film Hluboké hrdlo (Deep Throat). Odkaz k odpovědi se také objevuje v seriálu Hvězdná brána: Atlantida[6] a Hvězdná brána: Hluboký vesmír. Slavný britský seriál Doctor Who má jednu epizodu nazvanou na počest odpovědi „42“.[7] V americkém seriálu Ztraceni se objevovala řada čísel 4, 8, 15, 16, 23, 42.[8] Britská hudební skupina Level 42 si vybrala jméno podle Stopařova průvodce.[9] V počítačové hře Gothic je \"42\" kód rušící všechny aktivované cheaty. Po jeho zadání se objeví text \"What was the question? \". 42 v počtech Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. Číslo 42 je v dvojkové soustavě 101010, což interpretováno jako datum vedlo k neoficiálnímu svátku čísla 42 10. října 2010.", "question": "Jaká je odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec?", "answers": ["42"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Masarykova kniha \"Nová Evropa\" přispěla k tomu, že prezident Wilson odmítl rakouské návrhy na federalizaci monarchie a postavil se za sebeurčení slovanských i jiných národů. Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Hned po volbách roku 1920 byl znovu zvolen, i když získal jen asi 65 % hlasů, a podobně i v dalších volbách roku 1927. Teprve při třetí volbě v roce 1934, kterou ústava presidentu Osvoboditeli dovolovala a která proběhla jako manifestace pro demokracii, získal 73 % hlasů. Komunisté a slovenští nacionalisté pro Masaryka nikdy nehlasovali. Koncem roku 1935 Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval a 14. září 1937 zemřel. Jeho pohřeb byl velkou národní manifestací za svobodu a demokracii. Masaryk se narodil jako \"Tomáš Jan\" krátce po bouřlivém revolučním roce 1848 na Slovácku. Rodiče byli zaměstnanci na statku Nathana Redlicha. Tomášova matka Terezie Masaryková roz. Kropáčková (1813–1887) z Hustopečí, pocházela z Hané. Mluvila lépe německy než česky. Jeho otec Jozef Maszárik (také Masarik, či Masaryk, 1823–1907) byl Slovák a pracoval jako kočí. Byl dlouho negramotný a psát ho naučil až syn Tomáš. Narodil se 25. února 1823 v Kopčanech na Slovensku, které tehdy patřilo do Uherského království; tak vznikla úřední podoba jeho příjmení (Maszárik). Tomáš Masaryk měl dva mladší bratry, Martina (1852–1873) a Ludvíka (1854–1912), jehož hustopečská tiskárna později svou produkcí výrazně podporovala Masarykovo veřejné působení. Další sourozenci, Jan a Františka, zemřeli ještě jako malé děti. Po absolvování čejkovické školy studoval Tomáš Masaryk na reálném gymnáziu v Hustopečích a později na gymnáziu ve Strážnici, které však nemohl dokončit. Praktikoval krátce v hodonínské škole, učil se zámečníkem ve Vídni, později kovářem v Čejči, ale brzy nastoupil jako podučitel hustopečského reálného gymnázia a s pomocí vlasteneckého kněze a kaplana P. Františka Satory se chystal ke studiu na německojazyčném klasickém gymnáziu v Brně. Jeho nemajetní rodiče (otec pracoval jako panský kočí a posléze správce, matka jako kuchařka v panských službách) ho nemohli na studiích vydržovat. Dával proto kondice, jak bylo již tehdy obvyklé. Někteří publicisté Masarykův původ po otci zpochybňovali především kvůli věkovému rozdílu 10 let mezi jeho rodiči, jejich odlišnému společenskému postavení a vzdělanosti.", "question": "Naučil Jozefa Maszárika psát až jeho syn Tomáš?", "answers": ["Byl dlouho negramotný a psát ho naučil až syn Tomáš."]}
{"title": "Hadrián I", "context": "Hadrián I. (okolo roku 700 Řím – 25. prosince 795 Řím) byl papežem od 1. února 772 až do své smrti. == Život == === Hadrián I. a Karel Veliký === Byl synem římského šlechtice Theodora. V době pontifikátu svého předchůdce Štěpána III. získal svěcení jáhna. Patřil k odpůrcům nevýhodných dohod mezi svatým stolcem a Langobardským královstvím v Itálii. Proto po svém nástupu tyto dohody vypověděl a požadoval po langobardském králi Desideriovi navrácení církevního majetku. S jistou ironií tímto úkolem pověřil Pavla Afiartu, papežského komořího a otevřeného stoupence Langobardů. Snad i proto, aby se v Římě zbavil tohoto langobardského špeha. Již v den svého vysvěcení nechal z vězení propustit odpůrce Langobargů, které tam nechal Afiarta pozavírat. Záhy se rozběhlo vyšetřování, které mělo za cíl dokázat, že Afiarta zosnoval vraždu urozeného Římana a odpůrce Langobardů Sergia, což se i prokázalo. Papež písemně požádal Afiartu, aby se odebral do Ravenny, kde ho nechal zatknout místním arcibiskupem Lvem a požadoval, aby provinilce poslal do vyhnanství. Ten, jelikož Afiartu nenáviděl, jej nechal popravit, což později mezi arcibiskupen Lvem a papežem Hadriánem vedlo k prohlubující osobní nevraživosti..", "question": "Kdo byl papežem od 1. února 772 až do své smrti?", "answers": ["Hadrián I."]}
{"title": "Aken", "context": "Aken Akenv hieroglyfickém zápisu Aken neboli Aqen byl zřídka zmiňovaným staroegyptským bohem podsvětí. Poprvé byl zmíněn v knize mrtvých z období střední říše. V podsvětí byl ochráncem a průvodcem boha Slunce Rea na Reově nebeské cestě. Byl také popisován jako “ústa času”, ze kterých bohové a démoni vytáhli “lano času”, jak je popsáno v hrobce krále Setiho I. Byl také patronem a ochráncem lodi Mesektet, která převážela mrtvé do podsvětí. Mrtví jej volají, aby je převezl do podsvětí. Jako převozník mrtvých může být předchůdcem řeckého Chárona. Jsou známa další jména/epitetony a je možné, že všechna označují Akena: „Jehož pohled je za ním“ (mȝ.f) „Jenž hledí svým obličejem“ (mȝ.f) „Jehož tvář je za ním“ (ḥ.f-ḥ.f) „Jehož obličej je vpředu a jehož obličej je vzadu.“ (ḥ.f-m-ḫ.f-ḥ.f-m-mḥ.f) Aken neměl vlastní centrum kultu, kde by byl uctíván, ale je mnohokrát zmíněn v textech pyramid, textech rakví a knize mrtvých. Mnohdy je asociován s bohem Chertim. Odkazy Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.", "question": "Staroegyptským Bohem čeho byl zřídka zmiňovaný Aken?", "answers": ["podsvětí"]}
{"title": "Evropa", "context": "Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech a existují zde oblasti, které jsou zdrojem závažných národnostních konfliktů (zejména Balkán, země bývalého Sovětského svazu, severní Španělsko a Severní Irsko). Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Evropy. Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou, kudy má přesně vést. Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu, jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou (Mont Blanc vs. Elbrus) konče. Méně problematická je severní část hranice, kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural (vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky). Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří, ale jeho východní úpatí (hranice začíná v Bajdarackém zálivu), Ural tedy leží celý v Evropě. Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze dalšího průběhu hranice je po řece Embě do Kaspického moře, odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře (na mapce vpravo označena písmenem A). Alternativ k takto stanovené hranici Evropy se objevuje celá řada. Relativně menší (s menšími důsledky) odchylkou je starší názor na vedení hranice po hřebeni Uralu, dále po řece Ural (teče západněji než Emba, ale i v tomto případě do Evropy zasahuje část Kazachstánu), mezi Kaspickým a Černým mořem pak nikoli korytem řek, ale až po severním úpatí Kavkazu (na mapce vpravo kombinace linií B a E). Další posun hranice z úpatí Kavkazu na jeho hlavní hřeben, který by připravil o post nejvyšší evropské hory západoevropský Mont Blanc a přidělil jej nejvyšší ruské hoře Elbrusu, navrhli američtí geografové (na mapce vpravo označeno písmenem F). Hranice vedená přesně po rozvodí by také znamenala, že do Evropy se dostanou malé části jinak převážně asijských států Gruzie a Ázerbájdžánu. Řeky Těrek (asi 50 km), Argun (asi 18 km) a Andijské Kojsu pramení na území Gruzie a odtékají na sever do Ruska.", "question": "Jakým protáhlým pohořím je lemována Východoevropská rovina na východě?", "answers": ["Ural"]}
{"title": "Kolibřík rubínohrdlý", "context": "Kolibřík rubínohrdlý (Archilochus colubris Linné 1758) je tažný pták z čeledi kolibříkovitých (Trochilidae). == Popis == Zbarven je převážně zeleně, má šedé bříško a svůj název obdržel od rubínově zbarvené skvrny na hrdle samce. Samec má tmavý, vidličnatý ocas. Samici schází rubínová skvrna a má tupě zakončený ocas. Tři krajní ocasní pírka mají navíc na konci velkou, bílou skvrnu. Mladí ptáci se podobají samici. Měří 9 cm, v rozpětí křídel má 10 - 12 cm a váží 3 - 3,5 g. == Potrava == Živí se květním nektarem a rovněž drobným hmyzem. Má stejně jako ostatní kolibříci dlouhý trubicovitý zobák a nektar nasává pomocí zvláštně utvářeného, trubicovitého jazyka. U květů, nebo u krmítek pro kolibříky se kolibříci navzájem zahánějí. Kolibřík je schopen lovu hmyzu za letu. == Rozmnožování == Do hnízda, spředeného pavoučím vláknem z listí a mechu, klade samička po dvou vajíčkách. O mláďata se stará pouze samička. Při jednom příletu nakrmí samička obě mláďata. Je vysoce teritoriální. Tento malý ptáček je neohroženým bojovníkem a se svými soky svádí hlučné vzdušné souboje. == Rozšíření == Hnízdí ve východní části Severní Ameriky, v létě zalétá až do Kanady, zimuje na Floridě a ve Střední Americe. == Zajímavosti == V plné rychlosti mávne kolibřík rubínohrdlý křídly až 70× za sekundu. Z křídla při takové rychlosti vidíme pouze obláček. Obrovskou frekvenci mávání křídel dosahují díky přímému spalování naposledy zkonzumovaného cukru ve svalstvu, čímž vyřazují z bilance energetické náklady, které by je stály, kdyby dotyčný cukr nejprve proměnili na tuk.[1] == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kolibřík rubínohrdlý ve Wikimedia Commons https://web.archive.org/web/20140903132230/http://nasazem.eu/kolibrik-majster-latkovej-vymeny/ Galerie kolibřík rubínohrdlý ve Wikimedia Commons", "question": "Jaký tvar má ocas kolibříka rubínohrdlého?", "answers": ["vidličnatý"]}
{"title": "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války", "context": "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923, většinou zkracováno jako Osudy dobrého vojáka Švejka či hovorově jen Švejk) je čtyřdílný humoristický román českého spisovatele Jaroslava Haška, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Je to nejpřekládanější český román, v roce 2013 byl přeložený do 58 jazyků. Jde o nejvýznamnější Haškovo dílo, které je mnoha lidmi spojováno s kongeniálními ilustracemi Josefa Lady. Smrt Haškovi nedovolila toto dílo dokončit. == Charakteristika románu == Jednotlivé díly románu mají tyto názvy: V zázemí (1921), Na frontě (1922), Slavný výprask (1922), Pokračování slavného výprasku (1923); již první vydání tohoto Haškem nedokončeného dílu vyšlo s pokračováním Karla Vaňka, který v tom samém roce vydal ještě díl pátý a šestý (viz Vaňkovo pokračování románu Osudy dobrého vojáka Švejka).Haškovo dílo není snadné žánrově zařadit. Zdaleka to není jen humoristický román. Je to zároveň satira líčící velice přesvědčivě s pomocí všemožných karikatur, podivných figurek a neobvyklých situací žalostné poměry panující v rozkládajícím se Rakousku-Uhersku. K tomu Hašek využívá i žánr grotesky a frašky, volí jednoduché a srozumitelné výrazové prostředky, píše přehledně a jazykem obyčejného člověka, vše směřuje k zesměšnění nesmyslného válčení a starého řádu. Kompozice románu pak připomíná pikareskní román, kde je hlavním hrdinou tzv. píkaro (šibal), který zosobňuje ideál lidové podnikavosti a chytrosti, prochází celou řadou více či méně napínavých příhod a snaží se za každou cenu přežít. Hlavní hrdina knihy Josef Švejk má sochy a pomníky ve světě v celé řadě měst, například v Humenném na Slovensku, v polském Přemyšlu a Sanoku, v ruském Petrohradu, Omsku a Bugulmě, v ukrajinském Kyjevě, Lvově a Doněcku. První sochu Švejka v Česku odhalili v roce 2014 v Putimi, kde se odehrávala část příběhu. == Obsah románu == === V zázemí ===", "question": "Kdo napsal Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války?", "answers": ["Jaroslava Haška"]}
{"title": "Světlana Lavičková", "context": "Světlana Lavičková je česká rozhlasová moderátorka. Po složení maturitních zkoušek se přihlásila do konkurzu na programovou hlasatelku na Český rozhlas Vltava a byla vybrána. Během zaměstnání dálkově vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Během 90. let působila dva roky v soukromé stanici Rio, aby se následně vrátila do Českého rozhlasu, kde moderovala pořad Motorevue. V současné době připravuje na Dvojce pořady Dopoledne s Dvojkou a Výlety s Dvojkou. Světlana Lavičková v roce 1978 namluvila hlášení na lince A pražského metra. Její hlas mohou cestující slyšet stále a Lavičková je tak v pražském metru historicky nejdéle sloužící hlasatelkou. == Externí odkazy == Světlana Lavičková na stránkách Českého rozhlasu Dvojka Světlana Lavičková: Jsem nejdéle sloužící hlas pražského metra na stránkách České televize Hlas metra A se vrací do studia. Je potřeba namluvit nové stanice na Metro.cz Světlana Lavičková a Václav Knop - Hlasy, které zná každý na Stream.cz Takhle vypadá \"hlas metra\". Namlouvá nové stanice – fotografie a video na IDNES.cz", "question": "Kdo je Světlana Lavičková?", "answers": ["rozhlasová moderátorka"]}
{"title": "Waffen-SS", "context": "Waffen-SS (česky: Zbraně SS, respektive Ozbrojené SS) byly jednotky SS, určené k běžným vojenským operacím. Představovaly německé zvláštní a cizinecké jednotky nacistické armády, na konci války zahrnovaly přibližně 950 000 mužů, většinou dobrovolníků. Byly vedeny Heinrichem Himmlerem. Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku prohlásil Waffen-SS za zločineckou organizaci. Vyvinuly se z dvousetčlenné jednotky Hitlerovy osobní ochranky (die SchutzStaffel der NSDAP, odtud zkratka SS) ještě v dobách, kdy Hitler nebyl kancléřem, ale pouze vůdcem NSDAP v roce 1929. Většina členů Waffen-SS tehdy rekrutovala z bývalých Freikorps, jejichž členové vstoupili do takzvané 1. SS-Panzer Division \"Leibstandarte SS Adolf Hitler\", která byla vytvořena Himmlerem na Hitlerovu žádost jako Hitlerova ochranka. Posléze ale byly Waffen-SS nasazovány do běžných vojenských úkolů na frontě (často jako elitní jednotky), vykonávali stráž v koncentračních táborech a po celou dobu své existence byli jejich členové také osobní stráží Hitlera. Členové Waffen-SS byli převážně dobrovolníci, prošli dobrým tělesným tréninkem, vynikajícím vojenským výcvikem a důkladným ideologickým zpracováním, které mnohdy hraničilo s brainwashingem, byli zejména specialisty na boj s lehkými palnými zbraněmi. Po takovémto základním výcviku prošli případným speciálním výcvikem (například v ovládání tanku). Waffen-SS kromě daleko lepšího výcviku, než měla většina německé armády, přesto často dostávali horší výzbroj (převážně konfiskovanou rakouské armádě). V jednotkách Waffen-SS panoval také mnohem méně formální přístup k vojákům než ve většině německé armády. Proto byl v těchto jednotkách poněkud volnější režim, než bylo v německé armádě zvykem, Waffen-SS měly lepší příděly jídla a vůbec lepší podmínky. Mezi veliteli a vojáky panovala spíše kamarádská atmosféra, v jednotkách Waffen-SS například bylo zvykem nadřízenému tykat. První bojové ztráty Waffen-SS představovali dva mrtví příslušníci 3. SS-Panzer-Division Totenkopf, zabití československými vojáky při bitvě u Czajankových kasáren. Jednotky Waffen-SS se účastnily kromě jiného invaze do Polska v roce 1939, byly nasazovány především v Polsku, na západní frontě zejména ve Francii a také na Balkáně. Významnou úlohu hrály jednotky Waffen-SS při dobývání Skandinávie, účastnily se (a vyhrály) třetí bitvu o Charkov v roce 1943 i operace Citadela včetně bojů poblíž Prochorovky.", "question": "Kolik mužů zahrnovaly jednotky Waffen-SS?", "answers": ["přibližně 950 000"]}
{"title": "John Lennon", "context": "Poté se mu narodil syn Sean a stáhl se z veřejného života. Svůj comeback spustil roku 1980, kdy v listopadu vyšlo jeho album Double Fantasy. Avšak již 8. prosince téhož roku byl postřelen a následně zraněním podlehl. Písně \"(Just Like) Starting Over\", \"Woman\" a \"Watching the Wheels\" poté dosáhly několika vysokých pozic v hitparádách. Po jeho smrti bylo roku 1984 vydáno album Milk and Honey, které tvořily nedodělané písně z roku 1980. === Smrt (8. prosince 1980) === Dne 8. prosince 1980 se Lennon stal obětí atentátu, když se vracel z autogramiády. Před branou jeho newyorského bytu v the Dakota ho těžce postřelil duševně nemocný Mark David Chapman, kterému se několik hodin předtím podepsal na své nové album Double Fantasy. Lennon s Yoko Ono vystoupili asi ve 22 hodin 50 minut z limuzíny, která je přivezla z nahrávacího studia. Když prošli vstupní bránou domu Dakota, zavolal Chapman zezadu \"Pane Lennone! \" Lennon se stihl sotva otočit, když na něj Chapman pětkrát vystřelil. Lennon ještě stačil vyjít několik schodů a poté se zhroutil na zem.Na místě byli velice záhy dva policisté, kteří se rozhodli vzhledem k vážnému stavu zraněného nečekat na sanitku a odvézt jej do nemocnice policejním autem. Z místa činu do Rooseveltovy nemocnice museli ujet asi jednu míli. Během tohoto převozu Lennon ztrácí vědomí. Podle vyjádření doktora Stephena Lynna, který té noci sloužil pohotovost v Rooseveltově nemocnici, byl Lennon mrtvý již v okamžiku, kdy ho do nemocnice přivezli, tj. krátce před 23. hodinou.", "question": "Kdy se stal Lennon obětí atentátu?", "answers": ["8. prosince 1980"]}
{"title": "Velmistryně", "context": "Velmistryně Velmistryně (angl. Woman Grandmaster, WGM) je nejvyšší titul rezervovaný v šachu ženám (pomineme-li titul mistryně světa). Zaveden byl v roce 1977, 27 let po prvním udělení nižšího titulu mezinárodní mistryně. Požadavky na udělení tohoto titulu jsou výrazně menší, než požadavky na udělení titulu mezinárodního velmistra (GM), se kterým se ovšem vzájemně nevylučuje, takže některé šachistky vlastní tituly oba (např. Judit Polgárová). České nositelky Jana Bellinová[p. 1] (1983) Květa Eretová (1986) Jana Jacková[p. 2] (2001) Petra Krupková[p. 2] (2001) Eva Kulovaná (2008) Kateřina Němcová[p. 3] (2008) Tereza Olšarová (2015) Lenka Ptáčníková[p. 4] (2001) Eliška Richtrová (1982) Olga Sikorová (2013) Joanna Worek[p. 5] (2013) Kristýna Petrová (2020) Poznámky ↑ od roku 1970 reprezentuje Anglii1 2 není aktivní hráčkou↑ od roku 2013 reprezentuje USA↑ od roku 2004 reprezentuje Island↑ Česko reprezentuje od roku 2016, předtím reprezentovala Polsko Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Šachy", "question": "Jak se zkráceně nazývá nejvyšší titul v šachu pro ženy?", "answers": ["WGM"]}
{"title": "Kermit Driscoll", "context": "Kermit Driscoll Kermit DriscollZákladní informace Narození 4. března 1956 (65 let) Kearney Žánry jazz Povolání hudebník Nástroje kontrabas, baskytara Web http://www.kermitdriscoll.com/ Některá data mohou pocházet z datové položky. Kermit Driscoll (* 4. března 1956 Kearney) je americký kontrabasista a baskytarista. Ve svých pěti letech začal hrát na klavír, později na saxofon a ve třinácti na baskytaru. Později byl členem rockové kapely. V letech 1975 až 1978 studoval na Berklee College of Music. V roce 1987 začal spolupracovat s kytaristou Billem Frisellem. Členem jeho kvartetu byl až do roku 1996. Spolu se členy souboru Soldier String Quartet nahrál originální hudbu skladatele Johna Calea pro film Střelila jsem Andyho Warhola. Během své kariéry spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, mezi něž patří například Wayne Horvitz, Henry Kaiser, John Zorn a Emil Viklický. V roce 2010 vydal vlastní album Reveille, na němž se podíleli kytarista Bill Frisell, klavírista Kris Davis a bubeník Vinnie Colaiuta. Externí odkazy (anglicky) Oficiální web Autoritní data: AUT: xx0051769 | GND: 134806875 | ISNI: 0000 0001 1862 7280 | LCCN: n91115319 | VIAF: 100322041 | WorldcatID: lccn-n91115319 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba", "question": "Od kolika let dokázal Kermit Driscoll hrát na hudební nástroj?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Barevné spektrum", "context": "Odpovídající vlnové délky ve vodě a v ostatních prostředích závisí na indexu lomu. Tento rozsah vlnových délek je nazýván viditelné světlo nebo jednoduše světlo. Oko je nejcitlivější na elektromagnetické záření vlnové délky 555 nm (540 THz), tj. na zelenou barvu. Barevné spektrum neobsahuje všechny známé barvy. Souvisí to se schopností lidského oka a součinností mozku. Barvy mezi červenou a fialovou (purpurová) a nesaturované barvy jako růžová chybí. Jsou totiž složeny ze směsice různých vlnových délek.", "question": "Na jakou vlnovou délku je oko nejcitlivější?", "answers": ["vlnové délky 555 nm"]}
{"title": "Bifurkace (geografie)", "context": "Bifurkace (geografie) Umělé rozvodí Bělský potok / Ostružník pod Děčínským Sněžníkem. Bifurkace Hase u Melle Bifurkace (z latinského furca, vidlička) v geografii znamená rozvětvení řeky, její rozdělení do dvou koryt. S tímto jevem je možné se setkat zejména v oblastech plochých rozvodí. Řeka odevzdává vodu různými směry do různých říčních systémů. Část řeky nad místem bifurkace je pak součástí obou takto propojených povodí. Zvláštním případem bifurkace je jezero, ze kterého voda odtéká do dvou různých povodí. Příkladem je finské Vesijako, jehož voda odtéká částečně přes Päijänne do Finského zálivu a částečně přes Vanajavesi a Pyhäjärvi do zálivu Botnického.[1] Příklady Rozvodí Lužnice Bělský potok a Ostružník (povodí Jílovského potoka a Labe) u města Děčín. (první obrázek) Jílovský potok a Klíšský potok (povodí Labe a Bíliny) u Libouchce Casiquiare a Maturaca mezi říčním systémem Orinoka a Amazonky ve Venezuele Torne ztrácí nad Pajalou 57 % své vody odtokem do řeky Kalix spojovací řekou Tärendö.[2] Západní a Východní Manyč v jižním Rusku Kuloj v severním Rusku Obra a Obrzyca v Polsku Assiniboine v Kanadě Hase do Else (Werra, Vezera) a Emže v Německu Lužnice se rozděluje na Starou a Novou řeku (umělý kanál). Nová řeka se vlévá do Nežárky, ta později zpět do Lužnice. Katra vlévá se do Němenu a Ū v Litvě. Arroyo Partido v Argentině teče dokonce de dvou oceánů – Tichého a Atlantského; říčka se vlévá do Ría Negra a do Atlantiku a zároveň do řeky Valdivie a do Pacifiku", "question": "Co znamená bifurkace?", "answers": ["rozvětvení řeky"]}
{"title": "Supremum", "context": "Supremum (někdy též spojení) je matematický pojem z oboru teorie uspořádání, který je často používán především při zkoumání vlastností reálných čísel. Supremum je zaváděno jako alternativa k pojmu největší prvek, oproti největšímu prvku je však dohledatelné u více množin – například omezené otevřené intervaly reálných čísel nemají největší prvek, ale mají supremum. Duálním pojmem (opakem) suprema je infimum. Předpokládejme, že množina : : : X : : {\\displaystyle X} je uspořádána relací : : : R : : {\\displaystyle R} . O prvku : : : a ∈ X : : {\\displaystyle a\\in X} řekneme, že je supremum podmnožiny : : : Y ⊆ X : : {\\displaystyle Y\\subseteq X} , pokud je to nejmenší prvek množiny všech horních závor množiny : : : Y : : {\\displaystyle Y} . Tuto skutečnost značíme : : : a = : sup : R : : ( Y ) : : {\\displaystyle a=\\sup _{R}(Y)} . Supremum má každá shora omezená množina, přestože ne každá má maximum (největší prvek). Například otevřený interval : : : I = ( a , b ) : : {\\displaystyle I=(a,b)} maximum nemá (pro každé : : : c ∈ I : : {. \\displaystyle c\\in I} můžeme nalézt : : : d : c < d < b : : {\\displaystyle d:c<d<b} ), ovšem jeho supremem je právě : : : b : : {\\displaystyle b} (jde o nejmenší horní závoru a jakékoliv větší číslo již nejmenší horní závorou není – lze argumentovat podobně jako u maxima).", "question": "Co je zaváděno jako alternativa k pojmu největší prvek?", "answers": ["supremum"]}
{"title": "Waldhausen (Dolní Rakousy)", "context": "Waldhausen je městys v Rakousku ve spolkové zemi Dolní Rakousy v okrese Zwettl. Žije v něm 1252 obyvatel (podle sčítání z roku 2016). Poloha Waldhausen se nachází v západní části spolkové země Dolní Rakousy v regionu Waldviertel. Leží 11 km jihovýchodně od Zwettlu. Rozloha městysu činí 39,74 km², z nichž 42,9 % je zalesněných. Členění Území městyse Waldhausen se skládá z dvanácti částí (v závorce uveden počet obyvatel k 1. lednu 2015): Brand (192) Gutenbrunn (51) Hirschenschlag (53) Königsbach (98) Loschberg (69) Niedernondorf (147) Niederwaltenreith (41) Obernondorf (122) Rappoltschlag (106) Waldhausen (222) Werschenschlag (82) Wiesenreith (69) Historie Ve středověku této oblasti dominoval hrad Lozburg, jehož ruiny je možno spatřit z hory Loschberg. 21. ledna 2006 byla v lese u části Brand nalezena odcizená Celliniho slánka z uměleckohistorického muzea ve Vídni. V městysi se narodil Konrád Waldhauser, významný český kazatel, spisovatel a reformátor církve. Galerie Zámek v Niedernondorfu Kostel v Brandu Kaple v Niederwaltenreithu Kaple v Loschbergu Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Waldhausen na německé Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Waldhausen na Wikimedia Commons Oficiální stránky[nedostupný zdroj] Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Obce okresu Zwettl Allentsteig • Altmelon • Arbesbach • Bad Traunstein • Bärnkopf • Echsenbach • Göpfritz an der Wild • Grafenschlag • Groß Gerungs • Großgöttfritz • Gutenbrunn • Kirchschlag • Kottes-Purk • Langschlag • Martinsberg • Ottenschlag • Pölla • Rappottenstein • Sallingberg • Schönbach • Schwarzenau • Schweiggers • Waldhausen • Zwettl mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Rakousko", "question": "Co významného se našlo v lese při části Brand v Waldhausen?", "answers": ["odcizená Celliniho slánka z uměleckohistorického muzea ve Vídni"]}
{"title": "Obwalden", "context": "Obwalden či Unterwalden ob dem Wald je jeden z 26 kantonů Švýcarské konfederace. Metropolí Obwaldenu, ležícího ve střední části Švýcarska, je Sarnen. Spolu s kantonem Nidwalden vznikl jako polokanton rozdělením historického kantonu Unterwalden, jednoho ze tří zakládajících členů Staré konfederace. == Hospodářství == Obwaldenské ekonomice dominují malé a střední podniky. Řada z nich se specializuje v takových oborech, jako je výroba miniaturních strojů, umělých hmot, zdravotních potřeb či nanotechnologií. Stále velký význam mají tradiční obory. Z nich je důležité zejména lesnictví a s tím související obory, jako je zemědělství. Zemědělská výroba se specializuje na produkci mléčných výrobků a masa. Statky jsou rodinnými podniky. Hlavním odvětvím zdejší ekonomiky je turistika. Řada zařízení vybudovaných pro turistický ruch nyní přináší zisky zdejšímu průmyslu a obyvatelstvu. V turistickém odvětví je také přímo či nepřímo zaměstnána celá jedna čtvrtina obytatelstva. == Politický přehled == Obwalden má ve švýcarské Radě států pouze jednoho zástupce místo obvyklých dvou, což je pozůstatek po jeho někdejším statutu polokantonu. Kantonální parlament nazývaný \"Rada kantonu\" (německy Kantonsrat) má 55 poslanců. Zdejší pětičlenná vláda se nazývá \"Vládní rada\" (německy Regierungsrat). == Geografický přehled a správní členění == Území kantonu se skládá ze dvou izolovaných částí: větší západní část zahrnuje šest obcí (Sarnen, Kerns, Alpnach, Sachseln, Giswil a Lungern), menší východní část je exklávou tvořenou územím obce Engelberg. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Obwalden ve Wikimedia Commons Oficiální web kantonu Obwalden", "question": "Co je hlavním odvětvím zdejší ekonomiky?", "answers": ["turistika"]}
{"title": "Cory Booker", "context": "Cory Booker Cory Booker Senátor Senátu USAza stát New Jersey Úřadující Ve funkci od:31. října 2013 Předchůdce Jeffrey Chiesa Stranická příslušnost Členství Demokratická strana Narození 27. dubna 1969 (51 let) Washington, D.C. Národnost Afroameričané Alma mater základní škola (do 1987)Stanfordova univerzita (do 1991)Stanfordova univerzita (do 1992)The Queen's College (do 1994)Yale Law School (do 1997) Profese politik a advokát Náboženství Baptisté Ocenění Rhodes Scholarship Podpis Webová stránka www.booker.senate.gov Commons Cory Booker Některá data mohou pocházet z datové položky. Cory Anthony Booker (* 27. dubna 1969 Washington, D.C.) je americký politik, senátor za New Jersey. Studoval na Stanfordově univerzitě a následně díky Rhodesovu stipendiu odešel do Anglie za studiem na Oxfordské univerzitě. Později docházel na právní fakultu Yaleovy univerzity. Politická kariéra V roce 2002 neúspěšně kandidoval na post starosty newjersejského města Newark. O čtyři roky byl se svou druhou kandidaturou úspěšný. Od října 2013, kdy funkci starosty opustil, je senátorem za New Jersey. Prvního února 2019 oznámil, že se bude ucházet o nominaci Demokratické strany na kandidáta pro volbu prezidenta Spojených států amerických 2020. Kvůli nedostatku finančních darů v pozdní fázi kampaně a nízkým výsledkům ve volebních průzkumech se nekvalifikoval na poslední dvě oficiální televizní debaty a 13. ledna 2020, necelé tři týdny před primárkami v Iowě, svou kandidaturu stáhl. Ve volbách v listopadu 2020 se proto uchází pouze o znovuzvolení do pozice senátora státu New Jersey.[1] Osobní život Počínaje rokem 1992 byl vegetariánem.[2][3] V roce 2014 oznámil, že se po dobu jednoho roku bude stravovat jako vegan.[4] Odkazy Reference ↑ JAFFE, Alexandra. Booker ends presidential bid after polling, money struggles. Associated Press [online]. 2020-01-14 [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. (anglicky) ↑ AUSTIN, Shelbi. 10 Things You Didn't Know About Cory Booker [online]. U.S. News, 2017-03-16 [cit. 2018-05-05]. Dostupné online. (anglicky) ↑ LEHMKUHL, Vance. Cory Booker going vegan? 'I wasn't living my truth' [online]. Philly.com, 2014-12-11 [cit. 2018-05-05]. Dostupné online. (anglicky) ↑ LORIA, Joe.", "question": "Kdo se stal v roce 2006 starostou města Newark?", "answers": ["Cory Anthony Booker"]}
{"title": "Norsko", "context": "Rozloha 323 758 kilometrů čtverečních z něj činí 8. největší stát v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo – Stor Oslo). Norsko je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen, jež leží nedaleko Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetø v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě. Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhø měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Læ tunel, 24,5 km dlouhý). Norsko vytvořilo severský model sociálního státu. Norský stát rovněž udržuje své vlastnictví v klíčových průmyslových odvětvích, jako je těžba ropy a zemního plynu. Ropný průmysl představuje zhruba čtvrtinu hrubého domácího produktu (HDP). Norsko je patnáctým největším světovým producentem ropy na světě. Je největším těžařem ropy (v přepočtu na jednoho obyvatele) mimo Blízký východ.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Norska?", "answers": ["Galdhø"]}
{"title": "Anglická snídaně", "context": "Anglická snídaně, v angličtině full breakfast nebo full English, je teplé ranní jídlo, oblíbené na britských ostrovech a v dalších anglicky mluvících zemích. Snídaňový talíř tvoří opečená slanina a další masové výrobky, jako klobásy, párky nebo jelito, doplněné vejci (zpravidla upravenými jako volské oko), kousky rajčat a žampionů orestovaných na tuku a fazolemi v tomatové omáčce. Přílohou jsou opečené toasty, brambory především ve formě hash browns (druh bramboráku z uvařených, nastrouhaných a osmažených brambor) nebo lívance. Na dochucení jídla bývá k dispozici kečup nebo hnědá omáčka HP sauce z melasy a sladového octa. Existuje řada krajových obměn základního receptu, např. ve Skotsku doplňuje snídani haggis a ovesné suchary, ve Walesu zase laverbread (dušené mořské řasy), někdy se přidává i uzený sleď. Z nápojů se k anglické snídani podává čaj (obvykle s mlékem), káva nebo ovocné džusy. Existuje i vegetariánská varianta, využívající náhražek masa.Tradice vydatných snídaní \"na vidličku\" se vyvinula počátkem 19. století u anglické venkovské šlechty a rozšířila se do všech vrstev společnosti, jako zdroj energie na celý den si ji oblíbili zvláště manuálně pracující. Isabella Beetonová tuto snídani doporučuje ve své klasické kuchařské knize z roku 1861, která se stala základem viktoriánského životního stylu.", "question": "Co je přílohou k anglické snídani?", "answers": ["opečené toasty"]}
{"title": "Papuchalk severní", "context": "Papuchalk severní dorůstá délky 26–29 cm a v rozpětí křídel měří 47–63 cm.[3] Samci jsou zpravidla větší než samice, ale zbarvením se nijak viditelně neliší. Svrchu je převážně černý a ze spodní strany bílý s šedými až bílými tvářemi a oranžovočervenými končetinami. Zobák je velký 3–4 cm, trojúhelníkového tvaru, během hnízdního období jasně oranžový, modrý a žlutý. Papuchalk bělobradý se velmi podobá papuchalku černobradému (Fratercula corniculata), ale v porovnání s ním má odlišně zbarvený zobák. Areál rozšíření Hnízdí na pobřeží severní Evropy, Faerských ostrovů, Islandu a na východě Severní Ameriky, severně přitom zasahuje až po oblasti uvnitř Severního polárního kruhu, jižně pak po Francii a Maine. Zimní měsíce tráví na otevřeném moři daleko od pevniny - v Evropě během tohoto období jižně zasahuje až po Středozemní moře a v Severní Americe zase po Severní Karolínu. Způsob života Potrava Za potravou se potápí, a to až do hloubky 70 m; pod vodou dokáže vydržet až 5 minut, i když častěji se potápí do menších hloubek a pouze krátce[4]. K plavání využívá svých silných křídel. Končetiny s plovacími blánami mu pak slouží jako kormidlo. Během hnízdního období se přitom při hledání kořisti může od hnízdiště vzdálit až 100 km.[2][5] Živí se především malými druhy ryb, jakými jsou např. sledi, šproti nebo smáčky, požírá též zooplankton, různé korýše a měkkýše. Má přitom zvláštně přizpůsobenou horní čelist zobáku a jazyk, které má poseté spoustou drobných trnů umožňujících držení i více než 30 rybek najednou.[6][7] Hnízdění Fratercula arctica arctica Papuchalci bělobradí pohlavně dospívají ve věku 4–5 let, jsou monogamní a hnízdí v koloniích. Využívají přitom převážně nor vyhloubených na travnatých svazích, ale hnízdí též mezi skalami nebo balvany.", "question": "Jaká je maximální hloubka, do které se potápí papuchalk severní za potravou?", "answers": ["70 m"]}
{"title": "Únorová revoluce", "context": "Únorová revoluce byla jedna ze dvou revolucí roku 1917 v Ruském impériu, která vypukla v závěrečné fázi první světové války a předcházela vypuknutí Říjnové revoluce. V roce 1917 byla v důsledku nespokojenosti obyvatel s válečnými poměry v zemi vyhlášena v Petrohradě generální stávka, která je považována za počátek Únorové revoluce. V jejím důsledku odstoupil imperátor Mikuláš II. a moc získala Prozatímní vláda. Začaly vznikat revoluční orgány, tzv. sověty (rady) dělnických, rolnických a vojenských zástupců. Největší moc měl Petrohradský sovět dělnických a vojenských delegátů, který vládě nedůvěřoval a přisvojoval si střídavě moc i práva vlády i dumy. Dne 7. listopadu (25. října) však bolševici zahájili ozbrojený státní převrat známý jako Říjnová revoluce (Velká říjnová socialistická revoluce) a uzurpovali si absolutní moc. == Průběh revoluce == První světová válka znamenala pro Rusko hospodářskou i vojenskou pohromu. Zaostalý carský režim nedokázal účinně mobilizovat všechny síly k obraně před vnějším nepřítelem a po vzedmutí lidových bouří v Petrohradě v únoru 1917 (podle gregoriánského kalendáře v březnu) se zhroutil. Jeho oponenti v exilu dostávali již od roku 1915 finanční podporu od Němců. Němci totiž věřili, že pokud padne carský režim v Rusku, nebudou muset s Ruskem nadále válčit, a uvolněné vojáky budou moci přesunout z východní fronty na západ. V roce 1917 začaly v důsledku nedostatku potravin stávkovat desítky tisíc petrohradských dělníků, protože však byla válka, byla stávka automaticky považována za sabotáž. Představitelé města tento problém nedokázali vyřešit a svým jednáním vyvolali naopak ještě větší protesty. 8. března nespokojené petrohradské ženy stojící v dlouhých řadách na chléb vyvolaly mohutnou protiválečnou demonstraci. Na některých místech protesty přerostly ve střety s policií a kozáky. Večer téhož dne vydal Mikuláš II. rozkaz veliteli petrohradského vojenského okruhu, aby demonstrace okamžitě ukončil. Pokusy nasadit proti demonstrantům vojsko nebyly úspěšné, protože vojáci odmítli střílet do neozbrojených civilistů, někteří se dokonce vzbouřili, zastřelili své velitele a přidali se k nespokojencům. V průběhu dalších dvou dnů začala generální stávka. 11. března někteří důstojníci, carovi oddané jednotky a policie zastřelili při nepokojích více než 150 lidí a už následujícího dne, 12. března, přerostly nepokoje v otevřený boj mezi revolučními silami a carským vojskem. Revoluční síly, ke kterým se přidal i gardový Pavlovský pluk, následně obsadily všechny důležité části města, Petropavlovskou pevnost a budovy vlády. Podobně jako v roce 1905 vytvořili dělníci a vojáci orgány samosprávy nazývané sověty.", "question": "Co znamenala první světová válka pro Rusko?", "answers": ["hospodářskou i vojenskou pohromu"]}
{"title": "Zoologická zahrada v Dárdžilingu", "context": "Indie Indie Město Dárdžiling Datum založení 14. srpna 1958 Zaměření chovu ohrožené druhy Počet zvířat 156 Vyhledávané druhy panda červená, tibetský vlk, sněžný leopard Rozloha 27 ha Členství WAZA CZA Souřadnice 27°3′31″ s. š., 88°15′16″ v. d. Zoo Dárdžiling (Padmaja Naidu Himalayan Zoological Park) Oficiální webové stránky Zoologická zahrada v Dárdžilingu (oficiální název je Padmaja Naidu Himalayan Zoological Park) se nachází ve městě Dárdžiling v indickém státu Západní Bengálsko. Má rozlohu 27 hektarů. Zoologická zahrada byla otevřena v roce 1958. Nachází se v nadmořské výšce 2134 m. Je to nejvýše položená zoo v Indii. Specializuje se na chov horských zvířat a úspěšně chová v zajetí sněžné leopardy, kriticky ohrožené tibetské vlky a pandy červené. Má návštěvnost asi 300 000 návštěvníků za rok. Zoologická zahrada je dnes pojmenována po bývalé guvernérce státu Západní Bengálsko.[1] Předmětná zoologická zahrada slouží pro program pandy červené v Indii jako ústřední orgán.[2] Je také členem Světové asociace zoologických zahrad a akvárií.[3] Historie Brána zoo Zoo byla založena 14. srpna 1958 společně vládou Indie a vládou Západního Bengálska (formou joint venture) s cílem studovat a chránit himálajskou faunu.", "question": "V jaké nadmořské výšce se nachází zoologická zahrada v Dardžilingu?", "answers": ["2134 m."]}
{"title": "Ürzig", "context": ",Sluneční hodiny ve skalní stěně nad spolkovou silnicí 53 na břehu řeky Mosely v Ürzigu. Geografická poloha Obec je obklopena vinicemi ve velké zákrutu řeky Moselly mezi městy Bernkastel-Kues a Traben-Trarbach nedaleko města Trier. Ürzig se nachází na levém břehu řeky, kde k Eifelu stoupají strmé svahy. Na opačné straně Mosely se údolí rozšiřuje do ploché krajiny, která hraničí s Hunsrückem. Sousední obce Sousedními obcemi jsou Bausendorf na severu, Kinheim a Erden na východě a Zeltingen-Rachtig na jihu a západě. Nejbližším větším městem je Bernkastel-Kues vzdálené přibližně devět kilometrů a okresní město Wittlich vzdálené přibližně osm kilometrů. Trier jako největší město v regionu je vzdáleno asi 37 kilometrů. Počet obyvatel Ke 30. září 2020 žilo v obci 866 obyvatel.[2] Hustota obyvatelstva je 143 obyvatel na kilometr čtvereční. V tomto regionu se stále mluví moselskou frančtinou, která je dialektem skupiny středoněmeckých jazyků. Klima Ürzig leží v přechodové zóně mezi mírným mořským podnebím a kontinentálním podnebím. Ve srovnání s jinými regiony v Německu je podnebí velmi teplé a slunečné - v nedalekém Braunebergu byla naměřena dne 11. srpna 1998 rekordní teplota 41,2° C ve stínu, nejvyšší teplota vzduchu, která kdy byla v Německu zaznamenána. Ürzig leží v dešťovém stínu vrchoviny Eifel, která kraj chrání před západními větry. Zároveň je oteplování vzduchu podporováno nízkou výměnou vzduchu s okolím. S tím je v důsledku neustálého odpařování vody Mosely spojena pravidelně vysoká úroveň vlhkosti, která, zejména v létě, vede k vlhkému počasí a četným bouřkám. Dějiny Urzig, 1954 V okolí obce byly nalezeny zbytky osídlení z doby bronzové, asi 500 let před naším letopočtem, kdy zde žil keltsko-germánský kmen Treverů, od jejichž jména je odvozen i latinský název města Trevír: Augusta Treverorum. Přibližně od roku 50 před naším letopočtem do roku 500 našeho letopočtu kraj ovládali Římané.", "question": "Jak se mluví v regionu, kde se nachází obec Ürzig?", "answers": ["moselskou frančtinou"]}
{"title": "Jihlava", "context": "Jihlava (německy Iglau) je české krajské a statutární město 115 km jihovýchodně od Prahy, položené na někdejší česko-moravské zemské hranici, tvořené zde zčásti řekou Jihlavou. Historicky se jedná o moravské město a i dnes většina Jihlavy leží na moravské straně, pouze severozápadní okraj je v Čechách. Historické město, založené ve 13. století jako hornické s těžbou stříbra, je od roku 1982 městskou památkovou rezervací. Jihlava je od roku 2000 střediskem Kraje Vysočina. Žije zde okolo 50 tisíc obyvatel. Město nese název Jihlava (německy Iglau) podle původní kupecké osady u kostela svatého Jana, která se nacházela poblíž brodu přes stejnojmennou řeku, jež dala osadě název. Původ názvu řeky však není jasný. Mohli ji pojmenovat Langobardi, kteří žili u jejího soutoku s Dyjí, jako Igulaha (ježový potok). Pojmenování však může pocházet i ze slovanských jazyků, kde slovo \"jehla\" označovalo ostré kamení v říčním korytu. Související informace naleznete také v článku Dějiny Jihlavy. První zmínka o osadě jménem Jihlava pochází z roku 1233, kdy olomoucký biskup Robert potvrdil převod zboží (kde figuroval i název Gyglaua – Jihlava) řádu německých rytířů do vlastnictví želivského kláštera. V roce 1234 vyměnil markrabě Přemysl a královna Konstancie s klášterem Porta Coeli v Předklášteří mimo jiné i statek Jihlava s okolními vesnicemi a mýtem za jiný majetek.", "question": "Je Jihlava krajským městem Kraje Vysočina?", "answers": ["Jihlava je od roku 2000 střediskem Kraje Vysočina."]}
{"title": "Myanmar", "context": "Myanmar či Barma (česky také Myanma, oficiálním názvem Svazová republika Myanmar) je jedna ze zemí jihovýchodní Asie. Nachází se na západní straně poloostrova Zadní Indie při pobřeží Bengálského zálivu a Andamanského moře v Indickém oceánu. Sousedními státy jsou Bangladéš, Indie, Čína, Laos a Thajsko. Počet obyvatel země je odhadován kolem 50 milionů. Novým hlavním městem je od konce roku 2005 Neipyijto. Úředním jazykem je barmština. Převážná většina obyvatel se hlásí k buddhismu. Související informace naleznete také v článku Dějiny Barmy. Prvním barmským státem bylo království Pugam (11.–13. století), které se rozkládalo na většině území dnešního Myanmaru a nakonec podlehlo vpádům Mongolů. Před Pugamským královstvím na území Myanmaru existovalo několik různých civilizací a kultur (např. městské státy Pyu a království Mon). Země byla znovu sjednocena až v 17. století. Po řadu staletí spolu jednotlivé etnické skupiny sváděly boje o moc a nadvládu. Barmánci získali převahu až v polovině 18. století. Během následující vlády barmských králů získal Myanmar své stávající hranice. Roku 1824 přerostlo napětí na hranicích královské Barmy a Britské Indie v první britsko-barmskou válku. Další válka propukla v letech 1852–1853 a k poslední válce pak došlo roku 1885. V průběhu těchto tří britsko-barmských válek se postupně celé území Barmy dostalo pod britskou kontrolu, a tím skončilo období vlády barmských králů. Roku 1866 byla Barma připojena jako provincie k Britské Indii. V roce 1937 se Barma stala britskou korunní kolonií. Britská správa výrazně změnila charakter Barmy. Přinesla rozvoj průmyslu a infrastruktury a rozšíření těžby nerostných surovin i zemědělské produkce. Do Barmy začaly pronikat zahraniční kulturní prvky a křesťanství. Do země přicházelo také mnoho imigrantů z jiných oblastí britské říše. Britskou nadvládu v zemi od počátku provázely hlasy řady obyvatel po nezávislosti Barmy a toto protikoloniální úsilí postupem času dále sílilo. Roku 1939 byla založena Komunistická strana Barmy. Za 2. světové války (1942–1945) byla Barma okupována Japonskem. Na konci roku 1941 zahájilo Japonsko svou invazi v Barmě. Do boje se na straně japonské armády zapojily také dobrovolnické jednotky Barmánců, kteří japonský vpád vnímali jako příležitost k ukončení britské koloniální nadvlády. Do poloviny roku 1942 japonské vojsko obsadilo celé území Barmy a zavedlo zde vojenskou správu. 1. srpna 1943 Barma získala formální nezávislost, ale vliv v zemí si i nadále udrželo japonské velení. V důsledku pokračující okupace se v Barmě začalo rozvíjet protijaponské odbojové hnutí a přední barmští političtí představitelé se přiklonili na stranu spojenců.", "question": "Co je úředním jazykem Myanmaru?", "answers": ["barmština"]}
{"title": "Hangul", "context": "Hangul, korejsky: 한, často přepisováno jinak: \"hangŭ\", \"hangeul\", \"hangyl\"; v Severní Koreji je nazývaný čosongul - 조 ) je korejské písmo. Bylo vytvořeno v 15. století tak, aby se dalo naučit za jediné dopoledne. Je tak jedním z velmi mála skutečně užívaných písem, které nevznikly odvozením (nápodobou a úpravou) z jejich předchůdců, tedy od hieroglyfů po současná písma, jako latinka, arabské písmo nebo dévanágarí nebo čínské znaky. V obou korejských státech se užívá téměř shodně, jen s malými odchylkami. Jeho součástí je abeceda jamo a metoda sestavování slabičných znaků z těchto písmen. Před vytvořením hangulu korejština neměla vlastní písmo. Vzdělaní Korejci se ve svém jazyce vyjadřovali pomocí čínských znaků, což bylo podmíněno jejich dlouhým studiem. Během tisíciletí se uskutečnily pokusy vymyslet vhodnější písmo, všechna tato písma však vycházela z čínských znaků a mohli je číst a psát jimi pouze vzdělaní lidé. V 15. století n. l. si král Sedžong Veliký začal uvědomovat, že jeho poddaní, kteří neumějí číst ani psát, mají pocit křivdy. Většinou nemohli předkládat své stížnosti úřadům jinak než ústně. Krále Sedžonga, o němž bylo známo, že vždy ochotně naslouchá prostým lidem, tento problém znepokojoval. Proto se zasadil o vytvoření abecedy, která měla odpovídat mluvené korejštině a zároveň mělo být snadné se ji naučit a používat. Dokončení tohoto projektu bylo zveřejněno v roce 1446. Dokument popisující nové písmo byl nazván hunmindžongum (\"systém správných hlásek pro vzdělání lidu\"). V úvodu svého prohlášení král Sedžong uvedl: Vzdělanci však dlouho nechtěli hangul přijmout právě proto, že bylo tak velice snadné se ho naučit.", "question": "Co je Hangŭ?", "answers": ["korejské písmo"]}
{"title": "Sentinelština", "context": "Sentinelština Sentinelština Jazyky a kmeny Andaman. Sentinelština je označena šedě, a je u ní anglický název Sentinelese Rozšíření Indie, ostrov North Sentinel Počet mluvčích 100-250[1][2] Klasifikace neklasifikované jazyky Postavení Regulátor není Úřední jazyk není uznán Kódy ISO 639-1 není ISO 639-2 není ISO 639-3 std Wikipedie neexistuje Některá data mohou pocházet z datové položky. Sentinelština je jazyk Sentinelců z ostrova North Sentinel (Andamany a Nikobary, Indie). Protože už 300 let nedošlo k žádnému kontaktu Sentinelců a zbytku světa, nikdo jiný než oni neumí tento jazyk[3]. Není známo jediné slovo. Neexistuje však ani způsob, jak informace o sentinelštině získat, protože indická vláda nepovoluje nikomu vstup na ostrov a Sentinelci jsou vůči cizincům velmi nepřátelští. Klasifikace Mnoho lidí předpokládá, že sentinelština patří mezi andamanské jazyky. Ovšem andamanské jazyky jsou vlastně jazykový svaz, který ukrývá dvě jazykové rodiny: velkoandamanské jazyky a onžské jazyky. Onžskými jazyky mluví podstatně méně lidí, než velkoandamanskými. Předpokládá se tedy, že pokud by sentinelština byla andamanským jazykem, řadila by se mezi onžské jazyky, ovšem existují teorie, že sentinelština je jazyk andamanský[4]. Sentinelština může být také izolovaný jazyk. V nedávné době[kdy? ] proběhla dvě setkání se Sentinelci, ovšem nikdo nerozpoznal jazyk, kterým mluvili v krátkém boji proti nepřátelům[5]. Jazyk se proto řadí mezi neklasifikované jazyky.[6] Počet mluvčích Sentinelština je řazena mezi ohrožené jazyky, kvůli malému počtu mluvčích, který je neznámý, ale odhaduje se, že mluvčích je 100-250. Hrubý odhad vlády Indie je 100. Většina Sentinelců nejspíše ale nemluví jiným jazykem. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sentinelese language na anglické Wikipedii. ↑ Zdroj:https://books.google.cz/books?id=qtcmm6N6LPYC&↑ Zdroj:https://books.google.cz/books?id=dQt6XWloU10C&↑ Zdroj:http://www.survivalinternational.org/campaigns/mostisolated↑ Zdroj:http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=std↑ Zdroj:https://books.google.cz/books?id=ocgNvcvYc9gC&↑ Zdroj:http://glottolog.org/resource/languoid/id/sent1241 Související články Andamanské jazyky North Sentinel Sentinelci Andamanská kreolizovaná hindština", "question": "Je sentinelština rozšířeným jazykem?", "answers": ["Protože už 300 let nedošlo k žádnému kontaktu Sentinelců a zbytku světa, nikdo jiný než oni neumí tento jazyk[3]."]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Marge se jmenuje Marjorie Líza Simpsonová – Lisa Groeningová (jeho sestra) Maggie Simpsonová – Maggie Groeningová (další z jeho sester) Bart Simpson – syn (anagram slova brat - spratek) – Bart patrně ztvárňuje Groeninga samotného. Základní rodinu Simpsonových tvoří rodiče Homer Simpson a Marge Simpsonová, děti Bart, Líza a Maggie, pes Spasitel a kočka Sněhulka II., která však nešťastně zemřela v díle Já, robot (15. řada). Líza si našla novou kočku Sněhulku III., která se jí nešťastně utopila v akváriu, i čtvrtá Lízina kočka Coltrane zemřela, tentokrát vyskočila z otevřeného okna, až pátá kočka, kterou Líza pojmenovala opět Sněhulka II. - ta jí zůstala. Další příbuzenstvo jsou sestry Marge Patty a Selma Bouvierovy, Homerův otec Abe Simpson, Homerova matka Mona Simpsonová, která je na útěku před zákonem a později v 19. řadě zemře, jeho nevlastní bratr Herbert Powell a nevlastní sestra Abie, poprvé spatřena v dílu Obtěžoval jsem anglickou královnu (angl. The Regina Monologues), až po postavy, které se nikdy neobjevily, pouze se o nich mluvilo. Mezi takové patří Homerův bratranec Frank, z kterého se později stala Františka, pak se dal k nějaké okultní sektě, kde mu říkají \"Matka Shabooboo\". Místa, ve kterých se seriál odehrává jsou různorodá, nejčastěji se děj odehrává ve fiktivním městě Springfield, bydlišti většiny hlavních postav. A jak říká sám Matt Groening: I když pocházím ze Springfieldu v Illinois, název Springfield jsem zvolil proto, že je to jedno z nejčastějších jmen měst a osad v USA. Související informace naleznete také v článku Simpsonovi ve filmu. V roce 2006 se objevily zprávy, že Matt Groening souhlasí s celovečerní verzí seriálu. Film Simpsonovi ve filmu (The Simpsons Movie), uvedený 27. července roku 2007, má charakter dílu \"protaženého\" do délky filmu. Příběh filmu se točí kolem Homera, který zaviní největší katastrofu okolí Springfieldu. Celý film je tvořen pomocí 2D technologie, na rozdíl od mnoha 3D animovaných filmů (ale i ve filmu je několik 3D scén, evidentně renderovaných pomocí počítače). Většina kopií filmu má v ČR český dabing, stejný jako dabing seriálu. Za pozornost stojí i fakt, že česky dabovaná verze filmu unikla na peer-to-peer sítě dříve než verze anglická. V Česku měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1993 na prvním kanálu České televize.", "question": "Kdy byl uveden film Simpsonovi ve filmu?", "answers": ["27. července roku 2007"]}
{"title": "Indie", "context": "Koordinuje tak největší potravinový program v Indii a co do celkového množství potravin (v roce 2008 přes 60 mil. obilí a rýže) i na světě. V roce 1997 však Světová banka donutila Indii první z těchto systémů zrušit a druhý výrazně omezit, protože oba zásadně zasahovaly do volného trhu s obilím, rýží a ostatními obchodovanými potravinami. Od 50. let 20. století[zdroj? ] změnil průmysl indická města. Vedle tradičních výrobků, např. bavlny a hedvábí, se vyrábějí těžké stroje a elektrické zboží. Bohatá ložiska ropy a uhlí poskytují energii továrnám a vyrábějí více než polovinu elektrické energie, která se v zemi spotřebuje (o importu energie vyjednává indická vláda ve velkých projektech jako např. Transafghánský plynovod). Během posledních zhruba tří dekád se také zvýšil význam služeb a čím dál více Indů pracuje v cestovním ruchu, bankovnictví a spojích. V zahraničí jsou Indové a jejich firmy úspěšní v oblasti IT, talentovaní indičtí vědci si nezřídka volí kariéru v Silicon Valley nebo prestižních amerických vědeckých ústavech; fenoménem se též stal outsourcing indických telemarketerů a telefonních operátorů pro větší americké korporace – zejména v první dekádě 21. století. Ve stejné době se o potenciálu Indie (stejně jako Číny) začíná mluvit jako o obrovském \"vynořujícím se trhu\" s pevně rostoucí ekonomikou, zvyšující se životní úrovní i kupní silou více než miliardy jejích obyvatel. Od roku 2001 se Indie stala součástí volného hospodářského uskupení známého pod akronymem BRICS. V srpnu 1969 byla založena Indická kosmická agentura (anglicky ISRO – Indian Space Research Organisation). Dnes v ní pracuje kolem 20 tisíc lidí a řídí několik misí současně. 14. listopadu 2008 dopadla na povrch Měsíce první indická sonda. Oddělila se z družice Čandraján-1, která byla ze Země vyslána 22. října 2008. Indie se tak stala další mocností, která dokázala přistání na Měsíci zvládnout. Indický solární program plánuje výstavbu solárních zařízení o výkonu 200 gigawattů do roku 2050, zhruba o třetinu více než byla celková indická energetická výrobní kapacita v roce 2009.", "question": "Jaký stát na východě hraničí s Bangladéšem a Barmou?", "answers": ["Indie"]}
{"title": "Kostel Všech svatých (Lipov)", "context": "Kostel Všech svatých je římskokatolický chrám v Lipov v okrese Hodonín. Jde o farní kostel lipovské farnosti. == Historie == V první polovině 15. století byl v Lipově vybudován jednolodní kostel. Tento gotický kostel byl silně poškozen za tureckých vpádů v roce 1663, později provizorně opraven a roku 1790 k němu byla přistavěna věž. Když chátrající budova hrozila zřícením, bylo rozhodnuto o nové stavbě a tak v roce 1878 byl na místě strženého gotického kostela postaven kostel současný. == Popis == Jde o jednolodní stavbu s vestavěnou dřevěnou emporou. Čtvercová věž je postavěna nad předsíní, přístupná je dvěma bočními schodišti. Presbytář má klenutý portál, loď kostela je zastropena plochým stropem. == Reference ==", "question": "Jaký kostel byl vybudován v Lipově ?", "answers": ["jednolodní kostel"]}
{"title": "Černý trpaslík", "context": "Černý trpaslík je chladný hvězdný objekt, který se vyvinul z bílého trpaslíka a nakonec postupným zářením černého tělesa ochladl. Ve vesmíru by neměl dosud žádný černý trpaslík existovat, neboť čas potřebný k ochlazení bílého trpaslíka na požadovanou úroveň je delší než dosavadní délka existence vesmíru. I v epoše, kdy černí trpaslíci budou existovat, bude nesmírně obtížné je detekovat, neboť budou vysílat tepelné záření o teplotě jen o málo vyšší než kosmické mikrovlnné pozadí.[zdroj? ] Jedna z mála možností jejich odhalení tkví v jejich gravitačních účincích, tedy zachycení světelných paprsků ohýbajících se kolem trpaslíka. Rekonstruováním informace, kterou přenášejí, získáme deformovaný obraz, pomocí kterého můžeme určit, jakým tělesem byly paprsky ohnuty. Stejná metoda se používá mj. i k detekci černých děr. Černé trpaslíky nelze zaměňovat s hnědými trpaslíky, kteří se formují, když se z plynu vytváří hvězda, ale nedosáhnou dostatečné hmotnosti k zahájení a udržení vodíkové nukleární fúze. V 60. letech 20. století byli občas \"hnědí trpaslíci\" nazýváni \"černými trpaslíky.\" Bílý trpaslík Červený trpaslík Hnědý trpaslík Modrý trpaslík", "question": "Existuje ve vesmíru černý trpaslík?", "answers": ["Ve vesmíru by neměl dosud žádný černý trpaslík existovat, neboť čas potřebný k ochlazení bílého trpaslíka na požadovanou úroveň je delší než dosavadní délka existence vesmíru."]}
{"title": "Jaro", "context": "Jaro (zastarale vesna) je jedno ze čtyř ročních období. V mírném pásu se vyznačuje začátkem vegetativní aktivity rostlin a zvýšením aktivity živočichů. Prodlužují se dny, otepluje se. Meteorologické jaro začíná 1. března a končí 31. května. Jarními měsíci jsou březen, duben a květen. Astronomické jaro začíná jarní rovnodenností (na severní polokouli zpravidla 20. března, na jižní 23. září) a končí letním slunovratem (na severní polokouli zpravidla 21. června, na jižní 21. prosince). Termíny počátku a konce mohou být o dva dny posunuty kvůli nepravidelnostem souvisejícím s přestupnými roky. Rozdělení roku na jaro, léto, podzim a zimu je zřetelně vidět pouze v oblasti mírného a subarktického pásu. V oblasti tropů roční doby v podstatě neexistují, v subtropech může být rok rozdělen zpravidla na dvě období – období dešťů a období sucha, v okolí severního a jižního pólu je po celý rok zimní počasí (hrají zde ovšem velkou roli polární den a noc).", "question": "Kdy začíná roční období jaro?", "answers": ["1. března"]}
{"title": "Kilimandžáro", "context": "Kilimandžáro je horský masiv téměř na rovníku v Tanzanii při hranici s Keňou. Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů - Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého Afrického kontinentu je vrchol Uhuru (česky vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m. Vrchol přitahuje denně v průměru 58 turistů.[zdroj? ] Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára. Další jména pro tuto horu jsou: Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), Kaiser-Wilhelm-Spitze (Vrch císaře Viléma, německy, nyní Uhuru). Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (1871-1996), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních \"oficiálních\" pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889. V roce 1984 dojeli na Uhuru dokonce dva cyklisté. V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech. Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací. 1400-1800 m n. m. Zde je kultivovaná krajina ve které se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří plodinám. 1800-2900 m n. m. V tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami. 2900-3300 m n. m. V těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť. Ve spodní části pásma převažuje nevlídné počasí s mlhami a dešťovými či kroupovými přeháňkami. 3300-4000 m n. m. Zde je již chladnější a jasnější počasí. Daleko více zde svítí slunce. Ustupují mlhy. Rostou zde unikátní rostliny. 4000-4800 m n. m. V tomto pásmu jsou již velmi tvrdé podmínky. Teploty v noci klesají pod bod mrazu a ve dne se šplhají i na 35 °C. Rostou zde jen lišejníky a mechové porosty. nad 4800 Nad touto výškou panují již arktické podmínky.", "question": "Jaká je výška Uhuru?", "answers": ["5895 m"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna vedla k vytvoření několika novátorských alb, která získala kapele celosvětový věhlas. Jedná se o koncepční alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977) a rockovou operu The Wall (1979). V roce 1985 ohlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové vedeni Gilmourem v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Pink Floyd poté vydali další dvě studiové desky a dosáhli obrovského komerčního úspěchu. Aktivní činnost ukončili v roce 1995.", "question": "Má skupina Pink Floyd propracovaná vystoupení?", "answers": ["Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením."]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Podle pověry, že Židé užívají krev mladých křesťanů při svých obřadech, část veřejnosti vraždu považovala za \"rituální\". Podobně jako za sporů o Rukopisy byl opět vystaven ostrým útokům, a to i ze strany studentů, dokonce uvažoval o odchodu do země své ženy, ale Charlotta jej utvrdila, že jeho místo je právě v Čechách. V Čapkových \"Hovorech\" Masaryk vzpomíná na proces v Polné a tzv. hilsneriádu takto: \"Zlá kampaň byla ta \"hilsneriáda\", když jsem se musel rvát s pověrou o rituální vraždě. Já jsem se zprvu o ten Hilsnerův proces nezajímal, ale přijel za mnou můj bývalý žák z Vídně, spisovatel Sigismund Münz, Moravan, a ten mě přiměl k tomu, že jsem vystoupil. O rituální pověře jsem znal knihy berlínského teologa Starcka, který vypsal vznik a historii té pověry. Řekl jsem panu Münzovi svůj názor o věci a on to oznámil veřejnosti v Neue Freie Presse. Tím jsem se dostal do té mely.\" Krom jiného sepsal a vydal dvě brožury o nutnosti revize polenského procesu, které jsou pracemi téměř detektivními. Na přelomu března a dubna 1900 založil Masaryk Českou stranu lidovou – pokrokovou, později známou jako Realistická strana. V té době nejen usilovně publikoval, ale i přednášel v různých městech mimo fakultu (Plzeň, Skuteč, Sušice, Strakonice, Písek, Vsetín, Valašské Meziříčí, Kopřivnice, Kroměříž, Modřany, Kolín, Velim, Jičín, Mělník aj.) V letních měsících roku 1902 přednášel na pozvání milionáře Charlese R. Cranea na Chicagské univerzitě a uspořádal mnoho veřejných vystoupení zejména pro americké Čechy a Slováky. Podobně v roce 1907, kdy se účastnil kongresu o náboženské svobodě v Bostonu. V letech 1907 a 1911 byl dvakrát zvolen poslancem vídeňské Říšské rady. V roce 1909 odhalil domnělé dokumenty o velezradě Chorvatů a Srbů jako podvrhy z dílny ministra zahraničí von Aehrenthala, který jimi chtěl legitimovat rakouskou anexi Bosny.", "question": "Kdy založil Masaryk Českou stranu lidovou - pokrokovou?", "answers": ["Na přelomu března a dubna 1900"]}
{"title": "1580", "context": "1580 2. tisíciletí ◄ 15. st. • 16. století • 17. st. ►◄ ◄ 1576 • 1577 • 1578 • 1579 • 1580 • 1581 • 1582 • 1583 • 1584 ► ► mw-parser-output #shorttoc,.mw-parser-output #shorttoc .toc{width:100%}.mw-parser-output #shorttoc .toc .toctitle,.mw-parser-output #. shorttoc h2 span,.mw-parser-output #shorttoc ul span,.mw-parser-output #shorttoc li span{float:left}.mw-parser-output #shorttoc .toc span.. tocnumber{display:none}.mw-parser-output #shorttoc span.toctogglespan,.mw-parser-output #shorttoc h2 span,.mw-parser-output #shorttoc ul span{. margin:0 .5em 0 0}.mw-parser-output #shorttoc ul{list-style-type:none;list-style-image:none}.mw-parser-output #shorttoc li{margin-left:.5em}.mw-parser-output #shorttoc td{padding:.5em 0 .5em .5em} 1580 (MDLXXX) byl rok, který dle juliánského kalendáře započal pátkem. Události V Kralicích vyšel druhý díl šestisvazkové Bible kralické. Probíhající události 1558–1583 – Livonská válka 1562–1598 – Hugenotské války 1568–1648 – Osmdesátiletá válka 1568–1648 – Nizozemská revoluce Narození Česko 24. července – Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, český šlechtic († 1648) Svět 14. září – Francisco de Quevedo, španělský spisovatel († 8. září 1645) 13. června – Willebrord Snellius, nizozemský matematik a fyzik († 30. října 1626) 30. října – Dirck Hartog, holandský mořeplavec († 11. října 1621) 1. prosince – Nicolas-Claude Fabri de Peiresc, francouzský astronom, přírodovědec a sběratel starožitností († 24. června 1637) – John Webster, anglický dramatik(† po 1625) – Svatý Petr Claver, jezuitský misionář v Kolumbii (+ 8. září 1654) – Lžidimitrij I., Ruský car († 1606) – Andrea Spezza, italský architekt († 1628) – António de Andrade, portugalský jezuitský misionář († 19. března 1634) – Gabriel Betlen, sedmihradský kníže († 15. listopadu 1629) – Jindřich Duval Dampierre, generál rakouské armády († 8. října 1620) – Melchior Franck, německý hudební skladatel († 1. června 1639)", "question": "Jaké je římské číslo pro rok 1580?", "answers": ["MDLXXX"]}
{"title": "Kulík říční", "context": "Kulík říční (Charadrius dubius) je malý druh bahňáka z čeledi kulíkovitých (Charadriidae). == Popis == Dorůstá 14–17 cm, v rozpětí křídel měří 42–48 cm a váží 25-55 g. Dospělí ptáci mají hnědý hřbet a temeno, tmavé letky, světlou spodinu těla a černý pruh na krku a na čele. Výrazný je též žlutý kroužek kolem tmavého oka. Končetiny má růžovo-hnědé a krátký zobák černý. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci jsou pak celkově světlejší s vpředu přerušeným pruhem na krku. V porovnáním s velmi podobným kulíkem písečným (Charadrius hiaticula) je kulík říční o něco menší a štíhlejší. Kulík písečný se dále liší také převážně oranžovým zobákem a výrazným bílým pruhem na křídlech patrným v letu. Nejčastěji se ozývá klesavým \"piu\" nebo svižným \"pri\" ( nahrávka s hlasem). == Rozšíření == Hnízdí téměř v celé Evropě, s výjimkou severních oblastí Skandinávie, Velké Británie a Islandu, dále také v severní Africe a na rozsáhlém území Asie. V rozmezí od listopadu do února táhne na zimoviště do Afriky, konkrétně jak do její severní, tak subsaharské části, včetně pobřeží západní Afriky, Zaire, Tanzanie a Keni. Zpět ve střední Evropě se pak začíná objevovat již v druhé polovině března.Žije na bahnitých, písečných i štěrkovitých březích mělkých vod (rybníků, jezer, pískoven aj.). V České republice hnízdí až po 850 m n. m. == Chování == Na zemi rychle cupitá, náhle se zastavuje. Let je rychlý, přímý. Během hnízdění je teritoriální, při tazích, které podniká v noci, se však často zdržuje v menších hejnech.Živí se především červy, pavouky, hmyzem, jeho larvami a měkkýši.", "question": "Co výrazného má Kulík říční kolem tmavého oka?", "answers": ["žlutý kroužek"]}
{"title": "Aleramovci", "context": "Aleramovci Aleramové či Aleramovci / Aleramici (dříve Aleramidi) Erb rodu Aleramů: červené břevno ve stříbrném poli.Země Itálie Tituly svobodní páni, hrabata Zakladatel Aleramo z Monferrata Rok založení 10. století Aleramové či Aleramovci, italsky Aleramici (dříve spíše jako Aleramidi) jsou někdejší významný italský panský rod franského či franko-salického původu. Ten se usídlil v několika větvích v italských oblastech Piemontsko a Ligurie. Od 11. století spravoval panství Monferrato, Saluzzo, Savona a další území mezi západní Ligurií a Dolního Piemontska a to až do roku 1305, respektive 1543. Někteří význační členové rodu byli mj. představiteli jeruzalémského a soluňského království, a sicilského hrabství. Původ Genealogický strom monferratských markrabat z \"Compendi Historici\", 1668. Aleramský rod z Monferrata vymřel roku 1305 a k moci se dostali Paleologové, jak je patrné z tohoto schématu Původ ani genealogie rodu nejsou zcela jasné, a to buď z důvodu malé spolehlivosti, či úplné absence zdrojů, anebo rozporů vyvolaných falšovanými dokumenty vytvořenými v 18. století k podepření teorie heraldických nároků, zhusta používané historiky 19. století[1]. V minulých staletích se mnoho historiků snažilo vystopovat předky Alerama, zakladatele dynastie, kteří podle smyšlených středověkých pramenů měli pocházet od Teodorika Fríského nebo od pánů z Kentu. Další historikové, zvláště v 16-17. století se marně snažili najít listiny potvrzující legendu o lásce, která by spojila Alerama s Adelasií, mytickou dcerou německého císaře Oty I. Velkého[2] Dokument z grazzanského kláštera z roku 961 tvrdí, že Aleramo byl syn jakéhosi hraběte Viléma (Guglielma) podle salického práva. Zdá se být přijatelným identifikovat Viléma jako osobu zřejmě z franského kmene, vstoupivšího na území do Itálie se třemi sty bojovníky následně po Kvido ze Spoleta roku 888 a v roce 924 činného u dvora italského krále Rudolfa II.", "question": "Kde se usídlili Aleramovci?", "answers": ["v italských oblastech Piemontsko a Ligurie"]}
{"title": "Petrohrad", "context": "Po rozpadu Sovětského svazu byl na základě místního referenda v létě 1991 městu vrácen jeho dřívější oficiální název, Sankt-Petěrburg (rusky С́н́р [sankt pʲ]). Jeho obyvatelé používají často hovorového názvu Pitěr (П). České exonymum Petrohrad nepochází z období 1914–1924, jak se někdy mylně uvádí. Svůj původ má nejspíše v Jungmannově Slovníku česko-německém z roku 1837, kde je uveden ekvivalent německého výrazu Petersburg, označující „město hlavní v Rusích“, česky Petrohrad, popřípadě Petrov (a bylo doporučeno užívat první variantu). Jde pravděpodobně o obrozenecký kalk z němčiny.[5] Historie Palácové náměstí Petrohrad, 1903 Město bylo založeno 27. (16. jul.) května 1703 carem Petrem Velikým, během Severní války, na Zaječím ostrově, kde byly položeny základy Petropavlovské pevnosti. Nové sídelní město vybudoval na močálech, které nechal vysušit (za cenu mnoha životů dělníků), a na více než 40 ostrovech, dnes spojených 300 mosty. Mělo být oknem do Evropy. V roce 1712 se stalo hlavním městem Ruského carství, poté Ruského impéria. Toto postavení si udrželo, kromě let 1728-1732, až do vzniku Sovětského svazu začátkem 20. století. V roce 1716 jmenoval Petr Veliký hlavním architektem města francouzského architekta Jean-Baptista Alexandra Le Blonda. Na vzhledu města má zásluhu i švýcarsko-italský architekt Domenico Trezzini, který dal vzniknout tzv. „Petrovskému baroku“, a také italský architekt Bartolomeo Rastrelli. Byly postaveny další významné stavby, jako Chrám svatého Petra a Pavla, Palác Menšikov, Kunstkamera či Dvenadcať Kollegij, které se staly dominantami v centrální architektuře města. Roku 1724 bylo založeno sídlo Akademie věd, Petrohradské univerzity a Akademického gymnázia. V 60. letech 18. století vystřídala baroko architektura neoklasicistní. Za vlády Kateřiny Veliké (1762-1796) se město rozvíjelo, byla postavena Ermitáž, břehy řeky Něvy byly olemovány žulovými náspy. Na památku vítězství nad Napoleonem (1812) byl postaven Alexandrův sloup a Narvská brána. Ve 40. letech 19. století klasicistní architektura ustupuje romantismu. Po průmyslové revoluci Petrohrad překonal Moskvu, v růstu populace i průmyslovém rozvoji, a rozvinul se v jedno z největších průmyslových měst Evropy, s říčním a námořním přístavem, s velkou námořní základnou.", "question": "Kým bylo založeno město Petrohrad?", "answers": ["Petrem Velikým"]}
{"title": "Hartford", "context": "Sídlí zde hokejový klub Hartford Wolf Pack, před několika lety se zde hrála NHL a sídlil zde klub Hartford Whalers. Harriet Beecher Stoweová (1811 - 1896), spisovatelka a abolicionistka, autorka románu Chaloupka strýčka Toma Samuel Colt (1814 - 1862), průmyslník a vynálezce revolveru. Horace Wells (1815 - 1848), objevitel moderní narkózy Frederic Edwin Church (1826 - 1900), malíř-krajinář Mark Twain (1835 - 1910), spisovatel a humorista John Pierpont Morgan (1837 - 1913. ), podnikatel a jeden z nejvýznamnějších bankéřů své doby Barbara McClintock (1902 - 1992), cytogenetička, držitelka Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství Katharine Hepburnová (1907 - 2003), herečka Roger W. Sperry (1913. - 1994), zoolog, neurobiolog a neurofyziolog, držitel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství Harold J. Berman (1918 - 2007), právní historik a teoretik Jackie McLean (1931 - 2006), jazzový altsaxofonista. Gene Pitney (1941 - 2006), zpěvák-skladatel, hudebník a zvukový inženýr Linda Evansová (* 1942), herečka Diane Venora (* 1952), herečka Jeff Porcaro (1954 - 1992). , rockový bubeník, zakládající člen skupiny Toto a vysoce ceněný studiový hráč Steve Porcaro (* 1957), hudební skladatel a hráč na klávesové nástroje, zakládající člen skupiny Toto Eriq La Salle (* 1962), herec. , režisér, producent a scenárista Stephenie Meyerová (* 1973), spisovatelka Jenna Dewanová (* 1980), herečka a tanečnice Hertford, Anglie, Spojené království Floridia, Itálie Soluň, Řecko Mangualde, Portugalsko Bydhošť, Polsko Caguas, Portoriko Freetown, Sierra Leone Morant Bay, Jamajka New Ross, Irsko Ocotal, Nikaragua", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Connecticut v USA?", "answers": ["Hartford"]}
{"title": "Rosnička levantská", "context": "Rosnička levantská (Hyla savignyi) je druh žáby z čeledi rosničkovitých dorůstající velikosti 30–47 mm. Vyskytuje se v Arménii, Ázerbájdžánu, Egyptě, Gruzii, Íránu, Iráku, Izraeli, Jordánsku, Libanonu, Saúdské Arábii, Sýrii, Turecku, Jemenu a na Kypru. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hyla savignyi na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu rosnička levantská ve Wikimedia Commons Taxon Hyla savignyi ve Wikidruzích BioLib.cz – rosnička levantská (Hyla savignyi)", "question": "Vyskytuje se Rosnička levantská v Polsku?", "answers": ["Vyskytuje se v Arménii, Ázerbájdžánu, Egyptě, Gruzii, Íránu, Iráku, Izraeli, Jordánsku, Libanonu, Saúdské Arábii, Sýrii, Turecku, Jemenu a na Kypru."]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování.", "question": "Kdy se vyvinula čeština?", "answers": ["na konci 10. století"]}
{"title": "Srub Petra Bezruče", "context": "Srub Petra Bezruče Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Srub Petra Bezruče Poloha Adresa Ostravice, Česko Česko Souřadnice 49°33′17,92″ s. š., 18°22′53,58″ v. d. Další informace Rejstříkové číslo památky 100962 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Srub Petra Bezruče v Ostravici spravuje, stejně jako Památník Petra Bezruče v Opavě, Slezské zemské muzeum. Jedná se o instalovaný objekt, u nějž je důraz kladen na zachování autentické atmosféry srubu z doby, kdy v něm Petr Bezruč pobýval. Od roku 2004 je srub chráněn jako kulturní památka.[1] Historie Srub Petra Bezruče - interiér (1) Petr Bezruč (1867–1958, vlastním jménem Vladimír Vašek) patří k nejvýznamnějším představitelům české poezie přelomu 19. a 20. století. Do literatury vstoupil svou jedinou sbírkou Slezské písně. Výjimečné verše nemají svým stylem v české literatuře obdobu, stejně jako Bezručův exaltovaný způsob tvorby. Autor je literárními historiky řazen do generace tzv. anarchistických buřičů, jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Fojtství ve Starých Hamrech (dnes Ostravice) Petr Bezruč zakoupil společně se svým přítelem, básníkem Otakarem Bystřinou. Bezručovi se místo líbilo hlavně proto, že nedaleko domu tekla Ostravice. Bezruč miloval vodu a nikdy neodolal příležitosti se v ledové řece vykoupat. Básníci si vybudovali ze starého fojtství letovisko. Po Bystřinově smrti však došlo k rozdělení společného vlastnictví. Petru Bezručovi připadla stodola někdejšího fojtství, část zahrady, paseka a les. S pomocí přátel nechal na počátku 30. let 20. století přebudovat stodolu dle vlastního návrhu na obytný srub, který zde stojí ve stejné podobě dodnes. Srub Petra Bezruče - interiér 2 Současná expozice Krajem Petra Bezruče Expozice srubu Petra Bezruče prezentuje autentické prostředí letního obydlí básníka, dotýká se jeho životních příběhů a kraje Beskyd. Jeho prohlídku obohatí tištěný průvodce, který je k zapůjčení při koupi vstupenek.", "question": "Kdo má ve správě srub Petra Bezruče?", "answers": ["Slezské zemské muzeum"]}
{"title": "Evropská jižní observatoř", "context": "Evropská jižní observatoř (European Organisation for Astronomical Research in the Southern Hemisphere – ESO) je společná astronomická organizace evropských států. Provozuje několik pozemních astronomických observatoří umístěných ve vysokých nadmořských výškách v Jižní Americe v Chile. Jejím současným ředitelem je Xavier Barcons. Členy Evropské jižní observatoře je většina vyspělých evropských zemí. Od roku 2007 je jím i Česká republika. Historie Evropskou jižní observatoř založily v 50. letech 20. století Německo, Francie, Nizozemsko, Belgie a Švédsko. Cílem projektu je umožnit evropským vědcům pozorování vesmíru z jižní polokoule v co nejlepších klimatických podmínkách (výhodou observatoře v jižních zeměpisných šířkách je například možnost pozorování středu Mléčné dráhy). Původně bylo vybíráno více lokalit, mj. i Jihoafrická republika, nakonec bylo vybráno místo v Chile, v poušti Atacama. První observatoř vyrostla na hoře La Sila v jižní části pouště, další – Observatoř Paranal a Observatoř Chajnantor – pak v severní části. Počet členských zemí ESO se postupně zvýšil na šestnáct (15 evropských zemí a Chile se zvláštním statusem). V roce 2011 podepsala smlouvu s ESO i Brazílie, ale činnosti se neúčastnila a smlouvu nakonec neratifikovala.[1] Naopak smlouvu podepsalo Irsko a 28. září 2018 se stalo plnoprávným členem.[2] Podle smlouvy platné od 1. ledna 2007 se v pořadí 13. členem stala i Česká republika.[3] Na provoz observatoře přispívá 1,02 % celkového rozpočtu, který v roce 2017 činil 198 milionů eur. Charakteristika Evropská jižní observatoř zaměstnává okolo 730 pracovníků. Její ústředí sídlí v Garchingu u Mnichova (společně s centrálou ESA pro využití vesmírného teleskopu HST). Členské státy ESO V Chile má ESO kancelář v Santiagu de Chile, tzv. ESO Vitacura office, která je centrem především administrativním. V Santiagu se nachází i ESO Guesthouse, přechodné ubytování pro astronomy, kteří se osobně účastní vlastních pozorování, nebo pro jiné návštěvy. Malé administrativní centrum je umístěno i v Antofagastě. Další ubytovací a servisní centra jsou na jednotlivých observatořích. Organizace výzkumné činnosti V ESO je praktikován velmi efektivní způsob práce spočívající v tom, že kdokoliv z jakékoliv země světa může předložit svůj návrh komisi složené ze zástupců členských států.", "question": "Jaká zkratka se užívá pro organizaci Evropská jižní observatoř?", "answers": ["ESO"]}
{"title": "Alfons Mucha", "context": "Jeho tvorba zahrnuje návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale i návrh okna v katedrále sv. Víta (1931, scény z života sv. Cyrila a Metoděje realizovala firma Jan Veselý, od západu třetí okno vlevo) v Praze. Alfons Mucha byl velkým vlastencem a celý život snil o realizaci cyklu velkoformátových obrazů Slovanská epopej, kterým chtěl shrnout dějiny slovanského národa. Cyklus velkých pláten maloval na zámku Zbiroh od roku 1910. Epopej byla dokončena v roce 1928 a Muchův americký mecenáš Charles R. Crane ji věnoval Praze. Dříve byl tento cyklus k vidění na zámku v Moravském Krumlově, nyní je umístěn v Praze ve Veletržním paláci (výstava otevřena v květnu 2012). Alfons Mucha byl také dobrým fotografem, který své snímky využíval jako předlohu při své malířské tvorbě, jeho snímky se tak kompozičně velmi podobají jeho slavným obrazům. Muchova dokumentace z cest z Ruska, z období před Říjnovou revolucí, tvořila důležité podklady právě pro cyklus Slovanská epopej. Když dostal od komisaře pařížské Světové výstavy v roce 1900 za úkol vyzdobit pavilon Bosny a Hercegoviny, vypravil se s fotoaparátem na Balkán a až poté začal malovat obří dekorativní panel (panó), které bylo dominantou vídeňské expozice. Je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu. Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze. Alfons Mucha zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic. Pochován je na Slavíně na Vyšehradském hřbitově. Výběr z jeho děl a některé jeho osobní předměty jsou vystaveny v Muchově muzeu v Praze. Muchova matka Amálie Malá se narodila 5. srpna 1822 v Budišově u Třebíče v rodině mlynáře Tomáše Malého. Po matce Alžbětě Malé (roz. Ratkowské) měla polské předky. Tato krásná, zbožná, vzdělaná a sečtělá žena se zájmem o výtvarné umění byla vychovatelkou ve vídeňské šlechtické rodině. Ve Vídni žila do sedmatřiceti let. Po návratu na Moravu se provdala za vdovce, vinaře a soudního zaměstnance Ondřeje Muchu, s nímž měla 3 děti: syna Alfonse a dcery Andělu a Annu. Anna Muchová se vdala za Filipa Kubera, patriota a představitele české menšiny v Hustopečích, se kterým její bratr spolupracoval na propagaci místní menšiny. Za dcerou se v roce 1889 přistěhoval Ondřej Mucha. V Hustopečích nějakou dobu žila i Anděla Muchová s manželem Janem Remundou.", "question": "Jaká byla příčina úmrtí Alfonse Muchy?", "answers": ["zápal plic"]}
{"title": "Helena Vondráčková", "context": "Helena Vondráčková (* 24. června 1947 Praha) je jedna z nejúspěšnějších českých zpěvaček a herečka, sestra herce a zpěváka Jiřího Vondráčka a teta zpěvačky a herečky Lucie Vondráčkové. Helena Vondráčková se narodila 24. června 1947 v Praze Blaženě a Jiřímu Vondráčkovým. Dětství prožila ve východočeských Slatiňanech s bratrem Jiřím a sestrou Zdenou, která pochází z předchozího manželství maminky Blaženy Osudový zlom pro Helenu Vondráčkovou nastal 27. dubna 1964, kdy v paláci Lucerna vyhrála pěveckou soutěž Hledáme nové talenty s písněmi George Gershwina Summertime a The Man I Love. O rok později se díky hitům Červená řeka a Pátá stala Zlatou slavicí a nastoupila do angažmá v divadle Rokoko. Zde se seznámila s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem, s nimiž v roce 1968 vytvořila popové trio Golden Kids. V témže roce se poprvé objevila ve filmu, hrála hlavní roli v pohádce Šíleně smutná princezna, kde ztvárnila postavu princezny Helenky. Začátek 70. let byl poznamenán nuceným rozpadem Golden Kids. Tehdejší režim zakázal činnost Martě Kubišové a zbývající dva členové souboru se vydali na sólové dráhy. V té době se stala nejexportovanější českou zpěvačkou. Točila alba pro zahraniční společnosti (Japonsko, Západní Německo) a pravidelně vystupovala na světových festivalech a pódiích (Kanada, Brazílie, Kuba, Turecko). Největší úspěch měla s písní Malovaný džbánku, se kterou získala v roce 1977 Grand Prix v polských Sopotech. V tom samém roce se objevila v hlavní roli dalšího celovečerního filmu - komedii Jen ho nechte, ať se bojí. V roce 1977 se její podpis objevil na seznamu signatářů Anticharty, který zveřejnilo Rudé právo. Sama zpěvačka však tvrdí, že Antichartu nepodepsala. V 80. letech se více soustřeďovala na domácí publikum. Natáčela pravidelně dlouhohrající desky a podnikala koncertní šňůry. Několik let spolupracovala s Orchestrem Gustava Broma a Jiřím Kornem, později měla vlastní program Velká neónová láska s doprovodnou skupinou Bacily. Moderovala televizní pořad Sejdeme se na výsluní. V roce 1982 převzala titul zasloužilá umělkyně. V roce 1983 se provdala za německého hudebníka Helmuta Sickela, který pro ni zkomponoval řadu písní, včetně hitů Čas je proti nám a Sprint. Do roku 1985 se pravidelně objevovala na druhém nebo třetím místě v anketě Zlatý slavík.", "question": "Kdo je neteř Heleny Vondráčkové?", "answers": ["Lucie Vondráčkové"]}
{"title": "Karibské moře", "context": "Karibské moře část Atlantského oceánu ležící v tropické části Ameriky jihovýchodně od Mexického zálivu. Zabírá většinu Karibské desky a je ohraničeno státy Venezuela, Kolumbie a Panama na jihu, státy Kostarika, Nikaragua, Honduras, Guatemala, Belize a poloostrovem Yucatán (patřícím Mexiku) na západě, Velkými Antilami, tj. ostrovy Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko na severu a na východě Malými Antilami. Karibské moře zabírá plochu přibližně 2 754 000 km2. Jeho nejhlubším místem je Kajmanský příkop mezi Kubou a Jamajkou s hloubkou 7686 m. Při pobřeží Hondurasu a Belize se nachází Honduraský záliv a Mezoamerický korálový útes. Oblast Karibského moře je sužována zemětřeseními, sopečnými výbuchy a sezónními hurikány. Povrchová teplota moře se pohybuje mezi 24-29°C. Související informace naleznete také v článku Seznam ostrovů Karibského moře. Velké Antily Grand Cayman (největší Kajmanský ostrov) Hispaniola (na ostrově leží Haiti a Dominikánská republika) Jamajka (nezávislá republika) Kuba (nezávislá republika) Portoriko (přidružený stát USA) Malé Antily Závětrné ostrovy Anguilla. (zámořské území Spojeného království) Antigua (součást státu Antigua a Barbuda) Barbuda (součást státu Antigua a Barbuda) Dominika (nezávislá republika) Guadeloupe (zámořský region Francie) Montserrat (zámořské území Spojeného království. ) Nevis (součást republiky Svatý Kryštof a Nevis) Panenské ostrovy (rozděleny na Britské Pan. ostrovy a Americké Pan. ostrovy) Saba (součást Nizozemského království) Svatý Bartoloměj (francouzské zámořské společenství) Svatý.", "question": "Jak se nazývá nejhlubší místo v Karibském moři?", "answers": ["Kajmanský příkop"]}
{"title": "Akademie věd České republiky", "context": "Vrcholným orgánem je volený akademický sněm, který mj. volí předsedu Akademie věd se čtyřletým funkčním obdobím. Předsedové Akademie věd prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc., předsedkyně Akademie věd ČR 1. leden 1993 – 25. únor 1993 – Jiří Velemínský (předseda Výboru pro řízení pracovišť Československé akademie věd, než byla provedena řádná volba vedení) 25. únor 1993 – 27. březen 2001 – Rudolf Zahradník 27. březen 2001 – 24. březen 2005 – Helena Illnerová 24. březen 2005 – 24. březen 2009 – Václav Pačes 24. březen 2009 – 24. březen 2017 – Jiří Drahoš 25. březen 2017 – dosud – Eva Zažímalová Ústavy Akademie věd Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., bývalý předseda Akademie věd ČR prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc., bývalý předseda Akademie věd ČR AV ČR zahrnuje přes 50 vědeckých ústavů rozdělených do tří oblastí a celkem devíti sekcí: Oblast věd o neživé přírodě 1. sekce matematiky, fyziky a informatiky Astronomický ústav AV ČR Fyzikální ústav AV ČR Matematický ústav AV ČR Ústav informatiky AV ČR Ústav jaderné fyziky AV ČR Ústav teorie informace a automatizace AV ČR 2. sekce aplikované fyziky Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR Ústav fyziky materiálů AV ČR Ústav fyziky plazmatu AV ČR Ústav přístrojové techniky AV ČR Ústav pro hydrodynamiku AV ČR Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR Ústav termomechaniky AV ČR 3. sekce věd o Zemi Geofyzikální ústav AV ČR Geologický ústav AV ČR Ústav fyziky atmosféry AV ČR Ústav geoniky AV ČR Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR Oblast věd o živé přírodě a chemických věd 4. sekce chemických věd Ústav analytické chemie AV ČR Ústav anorganické chemie AV ČR Ústav chemických procesů AV ČR Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR Ústav makromolekulární chemie AV ČR Ústav organické chemie a biochemie AV ČR 5. sekce biologických a lékařských věd Biofyzikální ústav AV ČR Biotechnologický ústav AV ČR Fyziologický ústav AV ČR Mikrobiologický ústav AV ČR Ústav experimentální botaniky AV ČR Ústav experimentální medicíny AV ČR Ústav molekulární genetiky AV ČR Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR 6. sekce biologicko-ekologických věd Biologické centrum AV ČR Entomologický ústav AV ČR Hydrobiologický ústav AV ČR Parazitologický ústav AV ČR Ústav molekulární biologie rostlin AV ČR Ústav půdní biologie AV ČR Botanický ústav AV ČR Ústav biologie obratlovců AV ČR Ústav výzkumu globální změny Oblast humanitních a společenských věd 7. sekce sociálně-ekonomických věd Knihovna AV ČR Národohospodářský ústav AV ČR Psychologický ústav AV ČR Sociologický ústav AV ČR", "question": "Pod kterou zkratkou se uvádí Akademie věd České republiky?", "answers": ["AV ČR"]}
{"title": "Štrbské Pleso", "context": "Osada Štrbské Pleso je jedna ze tří místních částí obce Štrba (Štrba, Tatranská Štrba, Štrbské Pleso) v pohoří Vysoké Tatry. Štrbské Pleso je významné centrum turismu a zimních sportů, nejvýše položená turisticko-léčebná osada, nacházející se ve Vysokých Tatrách. Rozkládá se na jižním břehu jezera Štrbské pleso v nadmořské výšce 1 346 metrů. Do katastrálního území Štrbské Pleso patří mimo osady Štrbské Pleso i osady Podbanské (jen část, zbytek patří k obci Pribylina) a Vyšné Hágy. Samotná osada Štrbské Pleso s historickou částí katastru, podle které je toto katastrální území pojmenováno, byla rozhodnutím Nejvyššího soudu SR navrácena obci Štrba. == Doprava == Štrbské pleso je dostupné jak cestou pro automobily, tak Tatranskou elektrickou železnicí a velmi nevšední ozubnicovou železnicí, nazývanou \"Zubačka\". Zubačka spojuje Štrbské pleso se Štrbou, která je na hlavní železniční trati Žilina - Košice, na trati je jediná mezilehlá zastávka Tatranský Lieskovec. Délka tratě je 4,78 km s maximálním stoupaním 150 ‰. Ve stanici Štrba je v těsné blízkosti železniční stanice vybudována krytá hala pro potřeby ozubnicové dráhy s potřebnou měnírnou el. proudu na stejnosměrný proud o napětí 1500 V, který dráha využívá. Ve vrcholové stanici Štrbské Pleso je postavena velká výpravna, která slouží jak pro TEŽ tak pro OŽ. == Historie == Základem dnešního Štrbského Plesa byla lovecká chata Jozefa Szentiványiho postavená v roce 1872 na břehu Štrbského plesa. O tři roky později dal Uherský karpatský spolek podnět k výstavbě turistické ubytovny. K té zakrátko přibyly další hotely a restaurace, lázeňský dům a několik vilek. V roce 1885 obdržela osada statut léčebných lázní.", "question": "Proč se ke železniční trati vedoucí k Štrbskému plesu přezdívá Zubačka", "answers": ["ozubnicovou železnicí"]}
{"title": "Antonín Benjamin Svojsík", "context": "Profesor Antonín Benjamin Svojsík (5. září 1876 Praha - 17. září 1938 Praha) byl pedagogem a zakladatelem junáctví, českého hnutí skautingu, jeho propagátorem a organizátorem. Původním jménem Antonín František Svojsík se narodil jako druhý ze čtyř synů. Jeho starší bratr, kněz Alois Svojsík (1875-1917), se proslavil rozsáhlou publikací Japonsko a jeho lid (1913), která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině z dob Rakouska-Uherska. Krátce po narození až do svých tří let bydlel s rodiči a sourozenci ve Dvoře Králové nad Labem, kde byl jeho otec Antonín Svojsík (13. 1. 1835 Holice - 1.2.1880 Dvůr Králové nad Labem) soudním úředníkem. Po otcově smrti se matka Ludmila přestěhovala zpět do Prahy. Od mládí byl pohybově nadaný a chtěl stát se učitelem tělocviku, což se mu splnilo. Ale také rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta. Zde také získal jako nejmladší přezdívku Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce 1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy. Antonín Svojsík několikrát navštívil v dospělosti město svého dětství Dvůr Králové a zúčastnil se Junáckých dnů. Díky svému staršímu bratru Aloisovi a Josefu Meilbeckovi se seznámil se skautingem v roce 1909 a o dva roky později se o prázdninách tehdy 35letý profesor Svojsík z žižkovské reálky vydal do Anglie. Zde navštívil skautský tábor a seznámil se s novými metodami výchovy mládeže.", "question": "Kdy zemřel Antonín Benjamin Svojsík?", "answers": ["17. září 1938"]}
{"title": "Rodrigo Palacio", "context": "Roky Klub Záp. (góly) 2002–20042004–20052005–2009 2009–2012 2012–20172017– CA Huracán Banfield Boca Juniors Janov Inter Milán Bologna0530(15)03600(9)1310(54)0900(35)1400(39)1100(15) Reprezentace** Roky Reprezentace Záp. (góly) 2005–2014 Argentina02700(3) Úspěchy Mistrovství světa ve fotbale MS 2014 Argentina Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 24. 1. 2021 Některá data mohou pocházet z datové položky. Rodrigo Sebastián Palacio Alcalde [rodrigo sebastiján palasjo alkalde] (* 5. února 1982, Bahía Blanca, Argentina) je argentinský fotbalový útočník a bývalý reprezentant, od roku 2017 působí v italském klubu Bologna FC. Operuje nejčastěji jako druhý útočník. Účastník MS 2014 v Brazílii. Klubová kariéra V Argentině působil postupně v klubech Club Bella Vista, Huracán de Tres Arroyos, CA Banfield a CA Boca Juniors. V červenci 2009 odešel do Itálie do klubu FC Janov. V červenci 2012 přestoupil do Interu Milán.[1] Od roku 2017 působí v Bologni. Na začátku března roku 2021 se stal nejstarším fotbalistou v dějinách nejvyšší italské ligové soutěže, který dokázal vsítit hattrick, a to ve věku 39 let a 86 dní. Stalo se tak 2. března v utkání s Fiorentinou, ve kterém Bologna uhrála díky Palaciovi venkovní remízu 3:3.[2] Reprezentační kariéra Rodrigo Palacio debutoval v národním týmu Argentiny 9. března 2005 proti Mexiku.[3] Trenér Alejandro Sabella jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[4] Ve finále s Německem Argentina prohrála 0:1 v prodloužení a získala stříbrné medaile.[5] Odkazy Reference ↑ Palacio, Budimir či Nestorovski. V Itálii už řeší Stramaccioniho posily, iDNES.cz, cit. 27. 5. 2017↑ Palacio ältester Hattrick-Schütze in Serie A. weltfussball.at [online]. 2021-05-03 [cit. 2021-05-03]. Dostupné online. (německy) ↑ Profil hráče, FIFA.com, citováno 15. 7. 2014 (anglicky)↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players, FIFA.com, citováno 28. 6. 2014 (anglicky)↑ Mistrovství světa ovládlo Německo, Argentinu porazilo po prodloužení, iDNES.cz, citováno 14. 7. 2014 Externí odkazy", "question": "Do jakého klubu přestoupil Rodrigo Palacio v červenci 2012?", "answers": ["Interu Milán"]}
{"title": "Šikmá věž (Ząbkowice Śląskie)", "context": "Šikmá věž (Ząbkowice Śląskie) Pohled na věže Šikmá věž (polsky Krzywa wieża) patří k pamětihodnostem dolnoslezského města Ząbkowice Śląskie. Nachází se v centru města v blízkosti náměstí (rynku). Věž je vysoká 34 m a od svého středu se v horní části vychyluje o 2,14 m. Věž byla vybudována ve středověku, nejspíše na počátku 15. století (do dnešních dní se nedochovaly žádné informace o jejím původu). Kromě toho, že není přesně známo její stáří není ani znám účel, za jakým byla věž zbudována. Existuje několik možností; že se jednalo o součást zoubkovického hradu - tuto možnost potvrzuje fakt, že zdivo spodní části věže je zbudováno z kamene, nikoliv z cihel. V spodní části (do 10 m výšky) dosahuje tloušťka zdí navíc až čtyř metrů. Kromě této existují i další teorie, např. že se jednalo o původně věž středověkého opevnění (předtím, než došlo k posunu hradeb dál od náměstí), či jen a pouze o městskou zvonici.[1] Od svého vzniku až do druhé světové války plnila věž právě úlohu zvonice. Po osvobození a připojení původního města Frankenstein k Polsku zůstal objekt dlouhou dobu opuštěný. První rekonstrukce věže byla provedena v 60. letech a další o několik dekád později (dokončena v roce 2007). K naklonění věže došlo nejspíše v roce 1598 v souvislosti buď s geologickými pohyby, či podmáčeným podložím. V průběhu let se naklonění věže neustále zvětšuje. Jen mezi lety 1977 a 2007 narostlo o 15 cm. Do požáru, který město postihl v roce 1858 byl vršek věže opatřen kovovou kopulí. Dnes se na něm nachází cimbuří a vyhlídková plošina pro turisty. Reference ↑ Článek na portálu Dolního Slezska (polsky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Šikmá věž na Wikimedia Commons Oficiální stránky památky (polsky) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Polsko", "question": "Na počátku jakého století byla vybudována Šikmá věž v měste Ząbkowice Śląskie?", "answers": ["15"]}
{"title": "Uran (prvek)", "context": "Uran je radioaktivní chemický prvek stříbrobílé barvy, která díky oxidaci po čase přechází k šedé barvě. Patří mezi kovy, přesněji do skupiny aktinoidů. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth a v čisté formě byl uran izolován roku 1841 Eugene-Melchior Peligotem. Prvek byl pojmenován podle tehdy nově objevené planety Uran, která dostala jméno podle boha Urana v řecké mytologii (otec Titánů a první bůh nebes, manžel bytosti Gaia). Uran se tak stal prvním prvkem pojmenovaným podle nově objevené planety - později následovaly ještě neptunium a plutonium. Uran je v čistém stavu stříbrobílý lesklý kov, který na vzduchu pozvolna nabíhá - pokrývá se vrstvou oxidů. Rozmělněný na prášek je samozápalný. Není příliš tvrdý a dá se za obyčejné teploty kovat nebo válcovat. Při zahřívání se stává nejprve křehkým, při dalším zvyšování teploty je však plastický. Za teplot pod 0,68 K se stává supravodičem I typu. Hustota (specifická hmotnost) uranu při 25 °C je 19,01 g.cm-3, uran tak patří k nejtěžším prvkům vůbec, je o asi 70 % těžší než olovo. Z dalších prvků je těžší pouze osmium (22,57 g×cm-3), iridium (22,50 g×cm-3), platina (21,45 g×cm. -3) či rhenium (20,50 g×cm-3); jen o málo větší hustotu má wolfram (19,25 g×cm-3) a zlato (19,30 g×cm-3). Vysoká hustota uranu je důvodem pro mnohá jeho nejaderná využití. Elektronová konfigurace atomu: K: 2, L: 8, M: 18, N: 32, O: 5s2, 5p6, 5d. 10, 5f3 P: 6s2, 6p6, 6d1 Q: 7s2; celková konfigurace: 1s2 2. s2 2p6 3s2 3p6 3d10 4s2 4p6 4d10 5s2 5p6 4f14 5d10 6s2 6p6 5f3 6d1 7s2. Uran se už v roce 79 př. n. l. používal k barvení glazur (nálezy poblíž Neapole s 1% výskytem oxidu uranu). První laboratorně izolovanou sloučeninou uranu byla uranová žluť 1789 izolovaná lékárníkem a profesorem chemie Martinem Heinrichem Klaprothem, jenž objevil nebo spoluobjevil i několik dalších prvků - (zirkonium, titan, cer a tellur). Objev oznámil v projevu před Pruskou akademií věd 24. září 1789. Pojmenován byl podle planety Uran objevené krátce předtím (1781), původní název ovšem byl uranit, v roce 1790 přejmenován na uranium. Klaproth analyzoval rudu z dolu George Wagsfort ve Wittingshalu u Johanngeorgstadtu v Sasku. Vystavil ji působení kyseliny a silně zahřál a získal žlutý prášek, uran, jak se domníval.", "question": "Jakou barvu má chemický prvek uran?", "answers": ["šedé"]}
{"title": "Letiště London Gatwick", "context": "Z důvodu této rekonstrukce, která si vyžádala náklady ve výši 7,8 miliónů liber, byl Gatwick v období let 1956 až 1958 uzavřen. Rekonstruovaný Gatwick byl prvním letištěm s přímým železničním spojením na světě a s uzavřeným přístupem k letadlům; přístupové zastřešené nástupní koridory spojují odbavovací halu s nástupními můstky. == Současnost == Gatwick je nejrušnějším letištěm s jednou přistávací drahou na světě. Ročně odbaví více než 45 miliónů pasažérů cestujících do asi 200 míst. Charterové lety, které většinou nemohou využívat Heathrow, využívají místo toho Gatwick. Většina spojů do a z USA využívá Gatwick, protože Heathrow nepovoluje transatlantické spojení. Gatwick je také záložním letištěm společností British Airways a Virgin Atlantic Airways. Obecně platí, že parkoviště pro automobily jsou, hlavně v létě, přeplněná. Důvodem je omezení stavebních prací dané územním plánem a velký počet letadel využívajících Gatwick. == Budoucnost == Po poslední velké rekonstrukci v roce 1979 bylo s místními úřady dohodnuto, že do roku 2019 se letiště nebude rozšiřovat. S ohledem na zvýšení hlučnosti, znečištění a nutnosti demolice některých okolních vesnic vláda rozhodla, že místo vybudování plánované druhé přistávací dráhy bude podporovat rozšíření Heathrow a Stanstedu. Vlastník letiště Gatwick, společnost BAA, v poslední době předložila návrh na výstavbu druhé přistávací dráhy jižněji od letiště, což by vesnice Charlwood a Hookwood ponechalo na sever od této dráhy bez nutnosti demolice. == Odbavovací haly == Letiště má dvě odbavovací haly (severní a jižní), které jsou spojeny automatickým dopravním systémem. Severní (North Terminal) byla postavena v roce 1983. Byla to největší stavební akce na jih od Londýna v 80. letech 20. století. Hala byla uvedena do provozu v roce 1988 a v roce 1991 byla rozšířena. Jižní (South Terminal) byla vybudována v průběhu rekonstrukce letiště v 50. letech 20. století.", "question": "Co je nejrušnějším letištěm s jednou přistávací drahou na světě?", "answers": ["Gatwick"]}
{"title": "Juraj Jakubisko", "context": "Filmy Zběhové a poutníci (slovensky Zbehovia a pútnici) (1968), Ptáčkové, siroty a blázni (slovensky Vtáčikovia, siroty a blázni) (1969) a tragikomedie Na shledanou v pekle, přátelé! (slovensky Dovidenia v pekle, priatelia) (1970, dokončen byl 1990) byly v 70. letech normalizační cenzurou zakázány a Juraj Jakubisko se mohl věnovat pouze dokumentární tvorbě. Až v roce 1979 natočil hraný film Postav dům, zasaď strom (slovensky Postav dom, zasaď strom) a v roce 1980 třídílný slovenský televizní film Nevera po slovensky. Vrcholem jeho tvorby v 80. letech byla historická sága s původním slovenským názvem Tisícročná včela (1983), která získala množství filmových ocenění podobně jako filmová pohádka Perinbaba (1985). Ve filmech se slovenským názvem Sedím na konári a je mi dobre (1989) a Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (česky Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný) (1992) s tématem milostného trojúhelníku vrátil ke své tvorbě ze 60. let. Od roku 1993 žije v Praze, kde natočil filmy Nejasná zpráva o konci světa (1997) a Post coitum (2004). Je členem Evropské filmové akademie, od roku 2001 také docentem na pražské FAMU. V roce 2008 byl uveden do kin zatím poslední film režiséra Bathory.", "question": "V jakém státě se narodil Juraj Jakubisko?", "answers": ["slovenský"]}
{"title": "Mika Häkkinen", "context": "Mika Pauli Häkkinen (* 28. září 1968, Vantaa) je bývalý finský automobilový závodník a pilot formule 1, přezdívaný Létající Fin. Je dvojnásobným mistrem světa Formule 1. Po úspěších na motokárách a Grand Prix Macau, kde mu těsně uniklo vítězství, se Häkkinen v roce 1991 připojil k týmu Lotus, kde strávil dvě sezóny. Poté Häkkinen přešel k týmu McLaren, původně jako testovací a náhradní jezdec. Do kokpitu se dostal poté, co se McLaren rozešel s Michaelem Andrettim po Grand Prix Itálie. Po odchodu Ayrtona Senny do Williamsu se stal Häkkinen v roce 1994 týmovým lídrem. Při Grand Prix Austrálie 1995 měl Mika těžkou havárii, při které málem přišel o život. V roce 1996 se výrazně zlepšil a první vítězství vybojoval při Grand Prix Evropy 1997. V letech 1998 a 1999 si pak připsal dva tituly mistra světa. Na přelomu tisicíletí stále bojoval o titul, ten ale získal Michael Schumacher. V roce 2001 si připsal poslední 2 výhry a na konci roku oznámil, že si dává od závodění přestávku. Ta se nakonec změnila v konec kariéry ve Formuli 1. K závodění se ještě vrátil v sérii DTM, kde třikrát zvítězil ve voze Mercedes. V roce 2007 oznámil úplné ukončení závodní kariéry. == Počátky kariéry == Mika Häkkinen se narodil v městě Vantta, ve Finsku, 28. září 1968. Jeho otec se jmenoval Harri a byl krátkovlnným radiovým operátorem a příležitostným taxikářem. Jeho matkou byla Aila, jež pracovala jako sekretářka. Häkkinen vyrůstal se svou sestrou Ninou, která se starala O Mikovu fan stránku do roku 1998. Jako dítě žil Mika ve stejné ulici jako další jezdec Formule 1 Mika Salo a oba se později stali dobrými přáteli. Häkkinen jako malý také vystupoval v akrobatické show. Na střední škole se též věnoval akrobatické gymnastice a později se připojil k akrobacii v divadle v Helsinkách. Häkkinen se poté musel rozhodnout, jestli se bude věnovat akrobacii nebo závodění. Nakonec se rozhodl, že bude závodním jezdcem. == Kariéra před Formulí 1 == Když bylo Mikovi 5 let, jeho rodiče pro něj pronajali motokáru a brali ho na dráhu nedaleko jejich domu. Při svém prvním kole se Häkkinen dostal do havárie, ale nic se mu nestalo. I přes počáteční neúspěch chtěl Häkkinen se závoděním pokračovat a poté co neustále přemlouval své rodiče, se mu jeho přání splnilo. Mikův otec mu koupil první motokáru, konkrétně to byla motokára se kterou dříve závodil Henri Toivonen.", "question": "Co dělala Aila?", "answers": ["pracovala jako sekretářka"]}
{"title": "Eliška", "context": "hebrejský Četnost v Česku 17 Pořadí podle četnosti ??? Podle údajů z roku 2019 Četnost jmen a příjmení graficky na mapě, četnost dle ročníků v grafu, původ a osobnostiTento box: zobrazit • diskuse Elis ženské jméno Svátek 5. října Původ hebrejský Četnost v Česku 9 Pořadí podle četnosti ??? Podle údajů z roku 2014 Četnost jmen a příjmení graficky na mapě, četnost dle ročníků v grafu, původ a osobnostiTento box: zobrazit • diskuse Elisa ženské jméno Svátek 5. října Původ hebrejský Četnost v Česku 145 Pořadí podle četnosti ??? Podle údajů z roku 2014 Četnost jmen a příjmení graficky na mapě, četnost dle ročníků v grafu, původ a osobnostiTento box: zobrazit • diskuse Eliška je ženské rodné jméno pocházející z hebrejského eliševah (אֱלִיֶׁבַע), což znamená „Bůh je má přísaha (věřím)“. Její alternativou je jméno Alžběta. Statistické údaje Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání několika roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Rok Četnost Pořadí 1999 30652 48. 2002 31877 47. 2006 40292 39. 2009 46079 34. Procentní zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR vzrostlo za 10 let o polovinu, což svědčí o značném nárůstu obliby tohoto jména. V lednu 2008 se podle údajů ČSÚ jednalo o 3. nejčastější ženské jméno mezi novorozenci. Od roku 2010 až do současnosti (2013) se jedná o nejčastější jméno mezi novorozenci. Eliška v jiných jazycích Anglicky: Eliza, Elizabeth, Elsa, Elissa Francouzsky: Élise Maďarsky: Erzsébet Německy, švédsky, norsky, nizozemsky: Elisabeth Slovensky: Eliška Rusky: Э, Е Italsky: Elisabetta, Elisa Domácí formy jména Ela, Elina, Elinka, Elík, Elí, Ešík [zdroj? ]Elda, Elka, Elíšek, Elois Jmeniny V českém kalendáři: 5. října Ve slovenském kalendáři: 7. října Významné osoby se jménem Eliška Eliška Balzerová, česká herečka Eliška Bučková, česká modelka Eliška Junková, automobilová závodnice Eliška Klimková-Deutschová, česká lékařka a profesorka Eliška Krásnohorská, česká spisovatelka Eliška (Alžběta) Lucemburská, dcera Zikmunda Lucemburského, česká královna Eliška Pešková, česká herečka Eliška Pomořanská, manželka Karla IV. Eliška Přemyslovna, matka císaře Karla IV. Eliška Rejčka, dvojnásobná česká královna-vdova Eliška Zbranková, česká herečka Eliška (Alžběta) Zhořelecká, lucemburská vévodkyně, vnučka Karla IV.", "question": "Kolikáté nejčastější jméno mezi novorozenci bylo jméno Eliška v lednu 2008?", "answers": ["3."]}
{"title": "Klášter Montecassino", "context": "Klášter Montecassino je benediktinské územní opatství v Itálii založené cca v roce 529 svatým Benediktem z Nursie. Stojí na stejnojmenné, 520 metrů vysoké hoře asi 130 km jižně od Říma, necelé 2 km západně od města Cassino a je nejstarším klášterem západního mnišství. Po staletí sloužil jako vzor pro budování dalších klášterů. == Historie == Pro strategický význam vyvýšeniny, na které stojí, bylo Monte Cassino několikráte zničeno. Poprvé jej vydrancovali a pobořili Langobardi v roce 584, poslední podobná katastrofa, při níž byl klášter prakticky totálně zničen, přišla za druhé světové války, během bitvy u Monte Cassina. Němci (zejména generál Senger) chtěli původně klášter bojů ušetřit a nevyužili při budování svých obranných pozic klášter ani jeho nejbližší okolí, nicméně Spojenci si nebyli jisti, zda to myslí upřímně, a proto 15. února navedli na klášter několik vln strategických bombardérů, které jej srovnaly se zemí. Němci poté ruiny obsadili a využili jako výhodnou obrannou pozici. Zničení kláštera bylo kritizováno především řadou politiků a představitelů katolické církve, mimo jiné i kardinálem státním sekretářem Maglionim. Americké úřady dlouho setrvávaly na pozici, že měly nezvratné důkazy o přítomnosti německých vojsk v klášteře; teprve v roce 1969 připustily, že v klášteře se v době bombardování německé jednotky dosud nenacházely. Řada vojenských historiků podotýká, že bombardování kláštera byl veliký nesmysl, neboť jako stojící byl pro obranu jen obtížně využitelný (stojící budovy představují pro obránce spíše riziko než ochranu) – teprve když se změnil v ruiny, stal se vynikající obrannou pozicí, kterou Němci obsadili a na níž se pak drželi celé týdny. Jejich postavení nakonec rozbil polský armádní sbor, motivovaný touhou po odplatě za válečné rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz – po několika krvavých dnech bojů klášter obsadili.[zdroj? ]Po válce byl klášter obnoven (většinu prostředků poskytl italský stát) a papež Pavel VI. jej znovu vysvětil v roce 1964. == Odkazy == === Související články === Terra Sancti Benedicti Bitva o Monte Cassino Władysław Anders Beneventsko-montecassinské písmo Křesťanská sakrální architektura === Externí odkazy ===", "question": "Kdo založil klášter Montecassino?", "answers": ["svatým Benediktem z Nursie"]}
{"title": "Rakousko", "context": "Marie von Ebner-Eschenbachová byla představitelkou realismu 19. století. Králi rakouské poezie jsou romantik Nikolaus Lenau a Georg Trakl, představitel expresionismu. Nejslavnějšími rakouskými dramatiky jsou Arthur Schnitzler, Hugo von Hofmannsthal, Johann Nestroy, Franz Grillparzer a Ödön von Horváth. Za rakouské spisovatele lze označit i pražské německy píšící autory jako byli Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Franz Werfel či Max Brod. Po druhé světové válce se prosadili Elfriede Jelineková, oceněná Nobelovou cenou za literaturu v roce 2004, Thomas Bernhard, Ernst Jandl, Erich Fried, Ilse Aichingerová či Ingeborg Bachmannová. V současnosti jsou oceňováni Peter Handke, Klaus Ebner, Friederike Mayröcker či Daniel Kehlmann. V oblasti dětské literatury vynikli Felix Salten a Christine Nöstlingerová. Jako humorista a satirik proslul Karl Kraus, zejm. v časopise Die Fackel, který založil roku 1899. V sektoru erotické literatury je nepřehlédnutelným Leopold von Sacher-Masoch, za populární literaturu bývá označováno dílo Johannese Maria Simmela. === Výtvarné umění === Vrcholným představitelem gotického malířství v Rakousku byl Michael Pacher. V první polovině 19. století rakouskou kulturu významně zasáhl směr zvaný biedermeier, v malířství ho reprezentovali zvláště Moritz von Schwind a Ferdinand Georg Waldmüller. V pozdějších fázích 19. století převládl akademismus, jenž došel naplnění zejména v díle Hanse Makarta. Zřejmě nejslavnější období rakouského malířství zažila Vídeň okolo roku 1900, kdy byla centrem secese. Tehdy zde působili malíři Gustav Klimt, Oskar Kokoschka a Egon Schiele. V designu secesi rozvíjel Koloman Moser. Na počátku 20. století přišla, jako i jinde v Evropě, vlna modernismu. V rakouském malířství ho představují například Alfred Kubin (expresionismus) či Raoul Hausmann (expresionismus a dadaismus). V padesátých letech 20. století se objevila výrazná Vídeňská škola fantastického realismu, označovaná za pozdně surrealistické hnutí. Reprezentoval ji např. Ernst Fuchs. V tomto okruhu tvořil také Friedensreich Hundertwasser. Dalším výrazným fenoménem je Vídeňský akcionismus (Wiener Aktionismus) 60. let (Günter Brus, Otto Muehl, Hermann Nitsch), pohybující se na pomezí malířství a divadla.", "question": "Kdo byl vrcholným představitelem gotického malířství v Rakousku?", "answers": ["Michael Pacher"]}
{"title": "Dwight D", "context": "Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. == Původ a mládí == Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pennsylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pennsylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy (Vojenskou akademii Spojených států) v městě West Point ve státě New York. To také způsobilo, že dům jeho matky už nebyl místem, kde se badatelé Bible mohli scházet. Vznikl tak dlouhodobý ideový spor mezi matkou a synem (jakož i mnoho dalších), kdy jeho matka výrazně nesouhlasila s jeho vojenskou kariérou. Přesto spolu nadále udržovali velmi blízký vztah. == Vzdělání == Společně se svými šesti bratry navštěvoval Abilenejskou střední školu. V roce 1909 absolvoval a přijal práci nočního předáka v mlékárně, aby pomohl svému bratru Edgarovi zaplatit vysokoškolské vzdělání.", "question": "Kdy připluli Eisenhowerovi předkové do Severní Ameriky?", "answers": ["v roce 1741"]}
{"title": "Michal David", "context": "Michal David (* 14. července 1960 Praha), vlastním jménem Vladimír Štancl, je známý český zpěvák, skladatel a hudební podnikatel. Pochází z cirkusové rodiny Kludských, jeho matka Edita Štanclová rozená Kludská je bývalá mimka, teta Dagmar Kludská je v současné době spisovatelka a kartářka. Je rovněž příbuzný rodiny, která provozuje pouťové atrakce, kolotoče - rodiny Kočkových. Studoval na pražské hudební konzervatoři, v roce 1976 založil jazzové kvarteto \"Čtyři\" a v roce 1978 získal ocenění \"Hudebník roku\" na 6. Pražských jazzových dnech. Připojil se ke skupině Kroky Františka Janečka, kde hrál a zpíval s Janou Kratochvílovou[zdroj? ]. Na hudebním festivalu Intertalent zvítězil s písní Nenapovídej a stal se novým popovým idolem[zdroj? ]. První sólové album vydal v roce 1980 a jeho hudba zní ve filmech Vítr v kapse, Láska z pasáže, Discopříběh 1 a 2 a Decibely lásky. Pro svou úspěšnou kariéru v osmdesátých letech (jako zpěvák skupiny Kroky Františka Janečka) a prorežimní práci (autor písně Poupata, která se stala symbolem Spartakiády 1985) byl veřejností v devadesatých letech vnímán převážně negativně jakožto exponent minulého komunistického režimu a odchází spolu s dalšími umělci (např. Helena Vondráčková) do ústraní. Komponuje pro další umělce, věnuje se muzikálové tvorbě. V dubnu 1995 založil se svou ženou společnost D. D. records, s. r. o. Marcela Davidová v květnu 2001 svůj poloviční podíl prodala Oldřichu Lichtenbergovi, současně došlo ke změně názvu společnosti na Cleopatra Musical, s. r. o. Když v roce 1998 čeští hokejisté v Naganu uvedli, že skladby Michala Davida byly jejich motivační oporou v šatně, využil vlnu popularity, složil pro ně píseň Správnej tým a vrátil se do veřejného a hudebního života. Jeho píseň Dlouhá noc složená pro Helenu Vondráčkovou se stala v roce 2001 hitem, který ji podle Michala Davida tzv. \"nakopl\". Koncertuje, vystupuje na diskotékách, věnuje se tvorbě muzikálů a komponování pro další umělce. Při politických setkáních podporuje ODS i ČSSD. Sám se k tomu vyjadřuje tak, že je nezávislý a zpívá pro toho, kdo mu zaplatí.", "question": "Jak se jmenuje Michal David pravým jménem?", "answers": ["Vladimír Štancl"]}
{"title": "Tučňák brýlový", "context": "Hnízdící kolonie si zakládá na 24 ostrůvcích u pobřeží Jižní Afriky a na třech pevninských místech, u Hollamsbird Island v Namibii a u Bird Island a Algoa Bay v Jihoafrické republice. Rozsah výskytu obrazně obepíná prakticky celou pobřežní část jižní Afriky s někdy nepatrnou nebo rozestřenou populací. Čím blíže k jihu, tím zpravidla větší kolonie. Turisticky známá kolonie se nachází na březích Lambert's Bay, což je oblast ležící přibližně 250 km severně od Kapského města, ale nejsevernější kolonie v této oblasti v nedávné době úplně vymizela. Další je jižním směrem zhruba 50 km od Kapského město na plážích \"balvanů\" - Boulders Beach (2 km od městečka Simon's Town). Na plážích Boulders je možné setkat se s tučňáky takřka tváří v tvář, protože zde neexistuje žádná dělící zóna. V jejich blízkost se lze prakticky i koupat. Další kolonie hnízdí třeba na březích Stony Point nebo Betty's Bay.Při případné migraci z důvodů nevyhovujících podmínek se může zatoulat až do oblasti Konga či Gabonu, je to ale víceméně výjimečné. == Popis == Patří mezi středně velké tučňáky. Dorůstá do výšky 60–70 cm a hmotnosti 2–4,5 kg, s ohledem na pohlavní dimorfismus (samice je zpravidla menší), výkyvy v rozmnožování a náročnou výměnu peří (hladovění – ztráta váhy). Dospělý jedinec má černý obličej, čelo a šíji. Obličej je navíc obkroužený širokým, dobře vymezeným, bílým pruhem sahajícím až k bíle hrudi. Podle této kresby na hlavě je také pojmenován – brýlový. Nad černýma očima má neopeřenou a narůžovělou kožní oblast – neboli žlázy, sloužící k termoregulaci. Čím je jeho tělní teplota vyšší, tím větší množství krve se v těchto žlázách nachází a může být tak ochlazena okolním vzduchem. V takové situaci je pak růžově zabarvení žláz patrnější – tmavší. Na hrudi a po stranách břicha má černý široký pruh. Křídla jsou z vnější strany černé barvy, v kontrastu s bílou dolní částí s proměnlivými černými fleky. O něco výraznější má takové fleky na břiše.", "question": "Jaký obličej má tučňák brýlový?", "answers": ["černý"]}
{"title": "Helium", "context": "Helium je jediná látka, která při nízkých teplotách a normálním tlaku zůstává kapalná až k teplotě absolutní nuly. Pevné helium lze získat pouze za zvýšeného tlaku. Helium má také ze všech známých látek nejnižší bod varu. Kapalné helium je látka, která vyniká velkým množstvím zajímavých vlastností. Při teplotách pod 2,1768 K je supratekuté, to znamená, že dokáže bez tření protékat libovolnými předměty a téct bez tření po libovolných předmětech. Tepelná vodivost tekutého helia je tři milionkrát větší než u mědi při pokojové teplotě. Samotný objev helia byl učiněn zkoumáním spektra sluneční korony, kdy v roce 1868 při zatmění Slunce francouzský astronom Pierre Janssen objevil neznámé žluté spektrální linie, které byly přiřazeny doposud neznámému prvku, pojmenovaném po starořeckém bohu Slunce, Héliovi. Teprve v roce 1895 se britskému chemikovi Williamu Ramsayovi podařilo izolovat plynné helium na Zemi. V roce 1868 astronomové, francouz Pierre-Jules Janssen a angličan Joseph Norman Lockyer, pozorovali nezávisle na sobě ve slunečním spektru na vlnové délce 587,49 nm žlutou spektrální čáru, která nepatřila žádnému do té doby známému prvku na Zemi. Vzhledem k blízkosti spektrálních čar sodíku D1, D2, byla označena jako spekrální čára D3. Lockyer postuloval, že se jedná o nový prvek a podle starořeckého boha Slunce (Helios) jej nazval helium.", "question": "Kdo izoloval plynné helium na Zemi v roce 1895?", "answers": ["Williamu Ramsayovi"]}
{"title": "Česká národní banka", "context": "V souladu s ním určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami a institucemi elektronických peněz. Dále provádí činnost podle zákona o ČNB a dalších právních předpisů. Mezi hlavní úkoly České národní banky patří: Její deklarovanou úlohou je zajistit stabilitu cenového indexu (což není totožné jako stabilita cen). ČNB usiluje o plnění uvedené úlohy v rámci měnově politického režimu nazývaného cílování inflace. Rozhodování bankovní rady ČNB o nastavení základních úrokových sazeb vychází z aktuální makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího nenaplnění. Změnami úrokových sazeb (tedy produkcí peněz) ovlivňuje centrální banka cenu peněz na trhu, čímž se pokouší dosáhnout předem stanoveného růstu peněžní zásoby a tedy i zvolené inflace. V období před vstupem do eurozóny budou inflační cíle orientovány na plnění maastrichtských konvergenčních kritérií v oblasti cenové stability a dlouhodobých úrokových sazeb. Po zavedení eura se ČNB vzdá samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky. V souhrnu tzn. dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím a penzijním připojištěním, družstevními záložnami, devizový dohled a dohled nad institucemi elektronických peněz. ČNB stanoví pravidla, která chrání stabilitu celého finančního trhu.", "question": "Jaká je zkratka České národní banky?", "answers": ["ČNB"]}
{"title": "Chromozom", "context": "Telocentrický chromozom – centromera je umístěna u oblasti telomer a chromozom se tak i v G2 fázi opticky jeví jako jednoramenný a připomíná písmeno V. Tento typ chromozomu se v karyotypu člověka na rozdíl od ostatních nevyskytuje. U chromozomů s různě dlouhými rameny se kratší rameno označuje p (původně z francouzského petit) a delší q (písmeno následující v abecedě po p). Ramena se dělí na oblasti a pruhy. Pro určení konkrétního místa v karyotypu se používá čtyřmístný kód, v němž první znak určuje chromozom, druhý rameno, třetí oblast (číslují se vzestupně směrem od centromery k telomerám) a čtvrtý pruh (čísluje se stejně jako oblast). Příklad: kód 4q12 – označuje místo na dlouhém rameni čtvrtého chromozomu, oblast 1, pruh 2. Podrobnější informace naleznete v článku karyotyp. Počet chromozomů v jedné buňce se označuje jako karyotyp. U konkrétního druhu je počet, ale i velikosti i tvaru chromozomů v buněčných jádrech konstantní a proto se karotyp používá jako jeden z druhových znaků. Odchylky se označují jako aneuploidie a zpravidla jsou patologické. Účelné využití aneuploidie bylo popsáno pouze u kvasinek Saccharomyces cerevisiae, které dokážou šest ze svých 16 chromozomů jednotlivě nezávisle a vratně zmnožit a využít toho ke změně podoby a flexibilnější adaptaci na okolní podmínky. Související informace naleznete také v článku ploidie. Všechny běžné buňky v běžném organismu jsou diploidní (tzv. 2n). To znamená, že všechny chromozomy jsou v párech, každý chromozom se v buňce vyskytuje dvakrát. Jedná-li se o autozómy, mají oba chromozómy v páru alely stejných genů ve stejných lokusech, tyto alely ovšem mohou být různé (každá alela může být dominantní nebo recesivní). Jedná-li se o heterozomy (pohlavní chromozomy, u organismů typu Drosophila X a Y), platí totéž pouze pro jejich homonymní část, zatímco heteronymní části heterozomů jsou zcela různé (jak morfologií, tak geny, jejichž alely obsahují) – v této části jsou zakódovány znaky vázané na pohlaví. Kromě diploidních buněk existují běžně i buňky haploidní (n, každý chromozom jen jednou), zejména během dělení buněk nebo jako výsledek redukčního dělení. Umělou manipulací s genetickou informací mohou vznikat i buňky či celé organismy, které jsou polyploidní (tedy více než diploidní). Běžně se vysazuje například tetraploidní (4n) kukuřice. Z hlediska genů chromozomy studuje genetika, manipulací s nimi se zabývá genetické inženýrství. Autozom Chromozomová mutace Genomová mutace Genová vazebná skupina Genom Lidský genom Polyténní chromozom Obrázky, zvuky či videa k tématu chromozom ve Wikimedia Commons", "question": "Tvar jakého písmene má metacentrický chromozom po replikaci DNA?", "answers": ["X"]}
{"title": "Surikata", "context": "Surikata (také hrabačka surikata, promyka surikata, Suricata suricatta) je denní pospolitě žijící promykovitá šelma. Surikata je velmi častým chovancem zoo. Surikata obývá skalnaté i písčité oblasti jihozápadní Afriky. Hmotnost 600 až 975 g Délka těla 25 až 35 cm Délka ocasu 17 až 25 cm Výška až 35 cm Na obličeji a na spodu těla jsou surikaty hnědé, svrchu stříbrnohnědé, na hřbetě mají osm tmavších pruhů, tmavé kroužky kolem očí a tmavou špičku štíhlého ocasu. Surikata používá dlouhé drápy k vyhrabávání doupěte a potravy. Když se postaví na dvě tlapky, podepírá se dlouhým ocasem. Potrava surikaty se skládá z hmyzu (termiti,kobylky nebo saranče), pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin. Surikaty loví malé savce, plazy, malé ptáky a pochutnají si i na hmyzu, hlavně na sarančatech. Březost trvá 11 týdnů a v doupěti se ve zvláštní komoře vyložené trávou rodí 2 až 5 mláďat. Mláďata se rodí slepá, začínají vidět až od 10 - 14 dnů. Dominantní samice brzy opět zabřezne, proto se o její dřívější mláďata musí starat ostatní členové kolonie.", "question": "Surikaty bydlí i v zoo?", "answers": ["Surikata je velmi častým chovancem zoo."]}
{"title": "Louis Claude Marie Richard", "context": "Louis Claude Marie Richard Louis Claude Marie Richard Narození 19. září 1754Versailles Úmrtí 6. června 1821 (ve věku 66 let)Paříž Povolání botanik, pteridolog, bryolog a botanický ilustrátor Děti Achille Richard Příbuzní Claude Richard (dědeček) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Louis Claude Marie Richard (19. září 1754[1], Auteuil, Francie – 7. června 1821, Paříž) byl francouzský botanik. Životopis Richard pocházel z přírodovědecké rodiny; jeden z jeho předků pečoval o ménagerii Ludvíka XIV.. Odcestoval v roce 1781 na Guynanu a Antily a zde popsal, mimo jiné, rod orchidejí Liparis. Německý botanik Carl Sigismund Kunth po něm pojmenoval rostlinný rod Richardia z čeledi Araceae. Louis Claude Marie Richard má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Rich..[2] Objevuje se také zkratka L.C.Rich. Jeho syn, Achille Richard, (1794–1852) byl také botanik. Dílo Demonstrations botaniques, ou analyse du fruit, 1808. Analyse botanique des embryons endorhizes ou monocotylédonés, 1811. De Orchideis europaeis annotationes …, 1817. Commentatio botanica de Coniferis et Cycadeis, 1826. De Musaceis commentatio botanica …, vydal se svým synem, 1831. Literatura Robert Zander, Fritz Encke, Günther Buchheim, Siegmund Seybold: Handwörterbuch der Pflanzennamen. 13. vydání. Eugen Ulmer, Stuttgart 1984, ISBN 3-8001-5042-5. Reference ↑ Zander udává 4. září 1754.↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Claude Marie Richard na německé Wikipedii. Autoritní data: AUT: ola2002159468 | GND: 117527599 | ISNI: 0000 0001 2139 2830 | LCCN: n83188728 | VIAF: 73844203 | WorldcatID: lccn-n83188728", "question": "Kdo je synem Louise Claude Marie Richarda?", "answers": ["Achille Richard"]}
{"title": "Quenijština", "context": "Quenya (nebo taky quenijština) neboli Vznešená elfština (čtěte kwenja, kwenyjština) je uměle vytvořený jazyk z knih J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, Hobit a dalších - rodná řeč Vznešených elfů z rodů Vanyar a Noldor. Název \"Quenya\" v quenijštině znamená \"řeč\". V rámci Tolkienovy mytologie se quenijština píše pomocí Fëanorových tengwar, standardně se přepisuje latinkou (viz níže). Mezi delší publikované Tolkienovy texty v quenijštině patří Galadrielina báseň Namárie a Aragornova korunovační deklarace v Pánu prstenů a Cirionova přísaha Eorlovi v Nedokončených příbězích. == Fiktivní historie == Quenya má svůj původ ve společném prajazyku všech Eldar, praeldarštině. V době, kdy tři klany Eldar přišly na pozvání Valar ze Středozemě do Valinoru, se již praeldarština rozrůznila na jazyk klanu Teleri - quenijštině blízkou telerijštinu, a na Quenijštinu, jazyk Vanyar a Noldor, rozlišený dále na velmi blízká nářečí těchto dvou kmenů. Jazyk té části Teleri, kteří nakonec zůstali ve Středozemi a stali se Šedými elfy Beleriandu - Sindar, se během odloučení velmi změnil a vyvinul se v sindarštinu. Quenijštinu přinesli do Středozemě zpět na počátku prvního věku Středozemě Noldor, kteří odešli z Valinoru do vyhnanství, aby na Morgothovi vybojovali zpět tři Fëanorovy Silmarily. Král beleriandských Sindar však její používání ve své říši zakázal, kvůli zločinům, které Noldor spáchali na telerijských příbuzných Sindar ve Valinoru při zabíjení rodných. Noldor proto převzali pro běžnou komunikaci sindarštinu a Quenya se stala jazykem písemných záznamů, básní a ceremonií. Od Noldor se quenijštině i sindarštině naučili též lidé z Tří domů Edain, kteří po Morgothově porážce na konci prvního věku dostali od Valar darem ostrovní říši Númenor. I zde se Quenya stala ceremoniálním jazykem, a ačkoliv se jí běžně nehovořilo, používala se často pro jména. Toto postavení quenijštiny se nezměnilo ani ve třetím věku, kdy se její znalost udržovala jednak v místech noldorského osídlení (Šedé přístavy, Roklinka, Lothlórien) a jednak mezi potomky Númenorejců Dúnadany.", "question": "Které bytosti mluvili fiktivním jazykem Quenya (neboli quenijštinou) v díle Pán Prstenů?", "answers": ["elfů"]}
{"title": "Škoda Auto", "context": "ŠKODA AUTO a.s. je největší český výrobce automobilů. Sídlo společnosti je v Mladé Boleslavi, kde je i největší výrobní závod, v rámci ČR má dva další výrobní závody v Kvasinách a ve Vrchlabí. Od roku 1991 je součástí koncernu Volkswagen. Dlouhodobě je největší českou firmou podle tržeb, největším českým exportérem a jedním z největších českých zaměstnavatelů. Firma historicky navazuje na společnost Laurin & Klement, která se v roce 1925 stala součástí strojírenského koncernu Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni, od roku 1930 nesla název Akciová společnost pro automobilový průmysl (ASAP) a spolu s mateřskou firmou se v období II. světové války stala součástí nacistického gigantu Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten \"Hermann Göring\". Po válce se v rámci totální reorganizace a zestátnění průmyslu osamostatnila pod novým názvem Automobilové závody, národní podnik (AZNP) a značku Škoda používala pouze pro výrobky. Po pádu centrálně řízeného hospodářství se podnik vrátil k historickému názvu, od roku 1990 jako Automobilový koncern ŠKODA a.s. a od roku 1991, po privatizaci německým koncernem Volkswagen Group, jako ŠKODA, automobilová a.s. Současný název užívá od roku 1997. Historie společnosti Škoda začíná 17. prosince 1895, kdy dva cyklisté - mechanik Václav Laurin a knihkupec Václav Klement založili malý podnik Laurin & Klement na výrobu jízdních kol.", "question": "Ve kterém městě je sídlo společnosti ŠKODA AUTO a.s.?", "answers": ["v Mladé Boleslavi"]}
{"title": "Cuba Libre", "context": "Cuba Libre (španělsky Svobodná Kuba) je alkoholický koktejl. Byl vymyšlen v Havaně kolem roku 1900. Jméno Cuba Libre vzniklo, když si američtí vojáci připíjeli na svobodnou Kubu právě nápojem, který byl do té doby označován jako Bacardi&Coke[zdroj? ]. Navzdory své (relativně) vyšší ceně je v Evropě oblíben hlavně mezi mládeží. 4–5 cl BACARDI GOLD rumu 10-12 cl coly limetka kostky ledu Do sklenice se nalije tmavý rum, vymačká limetka, přidá led a dolije se colou. Zajímavostí je, že sami Kubánci rum neodměřují a i v luxusních hotelech se nápoj připravuje \"od oka\". Sex on the beach Mojito Piñ Colada Obrázky, zvuky či videa k tématu Cuba Libre ve Wikimedia Commons Recept, jak připravit pravé Cuba Libre", "question": "Kde vznikl koktejl Cuba Libre?", "answers": ["v Havaně"]}
{"title": "Manus (římské právo)", "context": "Manus (římské právo) Manus (latinsky ruka) je právní moc, kterou měl v antickém Římě otec rodiny (pater familias) jako manžel nad svou manželkou, bylo-li uzavřeno „matrimonium cum in manum conventione“ (manželství s manželskou mocí nad ženou). Žena podrobená této moci měla v rodině stejné právní postavení jako dcera. Byla tak podrobena domácímu soudu svého manžela, nebyla způsobilá mít jakýkoli vlastní majetek a cokoli nabývala, nabývala pro otce. Uzavření manželství in manum conventione mohlo proběhnout třemi způsoby: confarreatio byla prastará forma používaná hlavně v kruzích kněžských, při ní ženich s nevěstou za přítomnosti 10 svědků a dvou kněží podstupovali různé ceremoniální úkony a mimo jiné i obětovali Jupiterovi špaldový chléb (panis farreus), který dal celému obřadu název. coemptio byl původně prodej nevěsty ženichovi (manželství koupí), později vznikl rituál, kde byla udávána již cena symbolická. usus bylo jakési „vydržení“ manželské moci nad ženou. Žil-li muž se ženou rok jako manžel s manželkou, vznikla mu nad ní automaticky manus. Nutno ovšem říct, že toto přísné manželství bylo už za doby republiky nahrazováno méně přísným manželstvím „sine in manum conventione“ (bez manželské moci), které již na sklonku republiky bylo častější. Externí odkazy Encyklopedické heslo Manus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Starověký Řím", "question": "Byla na konci republiky bežné, aby měl muž nad svou ženou právo Manus?", "answers": ["Nutno ovšem říct, že toto přísné manželství bylo už za doby republiky nahrazováno méně přísným manželstvím „sine in manum conventione“ (bez manželské moci), které již na sklonku republiky bylo častější."]}
{"title": "Vincentka", "context": "Přírodní zdroj léčivé minerální uhličité vody Vincentka vyvěrá ve zřídelní struktuře lázní Luhačovic, na severozápadním podhůří Bílých Karpat, v klimaticky velmi příhodném prostředí na okraji rozsáhlých lesních komplexů, v nadmořské výšce 256 m. Je zbytkového mořského původu a má řadu léčivých účinků. Roku 1590 Luhačovice připadly rodině Bartodějských z Bartoděj. Tou dobou je zde pramen zvaný Bublavý (dnes Amandka). První písemná zmínka o existenci léčivých luhačovických minerálních vod pochází od fyzika a lékaře Jana Ferdinanda Hertoda z Todtenfeldu. V roce 1669 vydal písemnou zprávu o chemickém složení luhačovické vody, popsal způsob pitné léčby a úspěšné výsledky léčení. Roku 1792 se objevuje název Vincentka. Historie prodeje Vincentky v lahvích sahá do roku 1820. V lázeňství se používá zejména k inhalačním a pitným kúrám při nemocech cest dýchacích, dále hlasivek, poruchách výměny látkové, žaludečních vředech, nemocech dvanáctníku, při chronické pankreatitidě a diabetu. O vznik lázní se zasloužil šlechtický rod Serényiů. Koncem 18. století zde dal hrabě Vincenc postavit první léčebná a ubytovací zařízení. V první polovině 19. století začal lázně zvelebovat hrabě Jan Serényi, který pojmenoval všechny tehdy známé vody křestními jmény příslušníků rodu. V Luhačovicích existují celkem tři prameny. Vincentka, Nová Vincentka a Vincentka 2. Minerální voda původního pramene, dříve nazývaného jako Hlavní, je k dispozici v hale vybudované v letech 1947 - 1948. Podává se studená i ohřívaná, používá se k pitné léčbě a inhalacím. Kvůli vydatnosti 10 - 12 litrů za minutu se v současnosti tento pramen již nevyužívá k lahvování. Druhý pramen dosahuje podobného složení jako původní, ale díky vydatnosti 30 litrů za minutu je od roku 1991 využíván jako zdroj pro stáčírnu a plněn do lahví. 35 metrů hluboký vrt pochází z roku 1988. Třetí z pramenů s vydatností 40 litrů za minutu najdete západně od Jurkovičova domu. Slouží jako rezerva pro léčebné účely, ale zatím (2011) není využíván. Vincentka obsahuje mj. ionty sodíku, draslíku, vápníku, lithia, hořčíku, fluoru, chlóru, jódu a železa; železo je však před stáčením do lahví odstraňováno. Dosahuje celkové mineralizace téměř 10 gramů na litr. Osmotickým tlakem 634,7 kPa se blíží osmolaritě lidské krve a intracelulárních tekutin.", "question": "Kolik pramenů léčivé minerální vody existuje v Luhačovicích?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Je třeba zabít Sekala", "context": "Je třeba zabít Sekala je koprodukční film Vladimíra Michálka z roku 1998. Snímek podle námětu a scénáře Jiřího Křižana získal 10 Českých lvů a reprezentoval českou kinematografii v klání o Oscara. Film vznikl v koprodukci s Polskem, Slovenskem a Francií. Tématem filmu jsou události na hanácké vesnici v roce 1943. Toto okupační drama je však zpracováno poměrně netradičně - autoři si vypůjčili vyjadřovací prostředky jak z antické tragédie, kterou vyjadřuje chór dvanácti vesnických starců, tak z westernu: nechybí tajemný cizinec ani závěrečný souboj muže proti muži. Důležitou složkou je téma viny zdánlivě bezúhonných lidí. V celém filmu se o německých okupantech pouze mluví. Film se natáčel v jihočeském Varvažově. Film začíná příchodem valašského kováře Jury Barana (Olaf Lubaszenko) do Lakotic, vesnice na Hané, kde se potřebuje ukrýt před gestapem (má doporučující dopis pro zdejšího starostu). Kvůli jeho evangelické víře ho místní hospodáři přijímají poměrně nepřátelsky. Baran záhy poznává poměry ve vesnici - hospodáři žijí ve strachu před udavačem Ivanem Sekalem (Bogusław Linda), který od okupantů získává grunty zatčených sousedů. Sedláci se rozhodnou využít Baranovy svízelné situace (starosta z dopisu ví, kde se skrývají jeho žena a dcera) a vydíráním ho přinutit k vraždě. Mezitím se ukáže, že Sekalova zrůdnost pramení z ponižování, jehož se mu v dětství dostalo pro nemanželský původ. V souboji na nože Baran Sekala skutečně zabije, sám je však těžce zraněn. Sedláci mu odmítnou poskytnout pomoc a nechávají ho zemřít. Film získal v roce 1998 ocenění Český lev v deseti kategoriích, čímž držel rekord až do roku 2014 (kdy film Hořící keř získal 11 cen). Cena byla udělena za Nejlepší film, režii (Vladimír Michálek), scénář (Jiří Křižan), mužský herecký výkon v hlavní roli (Olaf Lubaszenko), ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Agnieszka Sitek. ), kameru (Martin Štrba), hudbu (Michal Lorenc), střih (Jiří Brožek), zvuk (Radim Hladík ml.) a výtvarný počin (Jiří Sternwald). Je třeba zabít Sekala v Česko-Slovenské filmové databázi Je třeba zabít Sekala na Kinoboxu.cz", "question": "Kolik Českých lvů získal film Je třeba zabít Sekala?", "answers": ["10"]}
{"title": "Ostře sledované vlaky", "context": "Ostře sledované vlaky je československý film natočený režisérem Jiřím Menzelem v roce 1966 podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Příběh se odehrává v období protektorátu. Předlohou se stala skutečná událost a to výbuch německého muničního vlaku, odpáleného časovým spínačem podskupinou partyzánské skupiny Podřipsko z Lysé nad Labem 2. března 1945 nedaleko železniční stanice Stratov a zážitky Bohumila Hrabala z nádraží v Kostomlatech nad Labem, kde na konci války zastával funkci výpravčího. Hlavní postavy - přednosta Němeček, výpravčí Hubička... jsou původně ze stanice Dobrovice. Nevinný mladíček Miloš Hrma (Václav Neckář) se zaučuje coby novopečený železničář na malé železniční stanici a zároveň prožívá nelehké období svého dospívání, to vše v kontextu konce druhé světové války. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu kvůli milostným neúspěchům se však zaučí jak pro práci ve stanici, tak v intimním vztahu k ženě (Naďa Urbánková). Nakonec se zachová jako hrdina, když se rozhodne vyhodit do vzduchu muniční vlak. Při této amatérské diverzní akci však zahyne. Film byl natočen v železniční stanici Loděnice u Berouna na vedlejší železniční trati Praha - Beroun přes Rudnou u Prahy. Režisér filmu Jiří Menzel si zde také zahrál malou epizodní roli lékaře. U příležitosti 50. výročí natočení filmu se v Loděnici sešli jeho tvůrci a na výpravní budově byla odhalena pamětní deska připomínající natáčení. V roce 1968 získal film Cenu Americké akademie filmových umění a věd - Oscara za nejlepší cizojazyčný film. PSOTOVÁ, Lucie. Vybrané filmové adaptace tvorby Bohumila Hrabala. Brno, 2011 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online. TEPLANOVÁ, Lenka. Srovnání textu Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky a scénáře filmu. Brno, 2014 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Ivo Martinec. Dostupné online. Ostře sledované vlaky na Kinoboxu.cz Ostře sledované vlaky v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdy byl natočen film Ostře sledované vlaky?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Česko", "context": "Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.Prezidentem České republiky byl až do března 2003 Václav Havel, který byl již československým prezidentem. Jeho nástupcem byl zvolen Václav Klaus, poprvé nastoupil do funkce 7. března 2003, podruhé v březnu 2008. Od března 2013 je prezidentem republiky Miloš Zeman, který je prvním prezidentem zvoleným v lidovém hlasování. Ve volbách v roce 2018 svůj mandát obhájil. == Geografie == Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km. Celková rozloha činí 78 866 km2, z toho 2 % tvoří vodní plochy. === Geologie, geomorfologie a půdy === Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor. Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin (Šumava, Český les, Krušné hory, Děčínská vrchovina, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky, Českomoravská vrchovina).", "question": "Sousedí Česká republika se Slovenskou republikou?", "answers": ["Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem."]}
{"title": "Islám", "context": "Svou platnost a legitimitu šaría odvozuje od svého božského původu - je manifestací vůle Všemohoucího, nezávisí na autoritě jakéhokoli pozemského zákonodárce nebo jednotlivce. Islámské právo je stejně jako Korán nestvořené.[24] Jako zvláštní druh se vyděluje trestní právo (uqúbát), které vypočítává zakázané resp. nevhodné činy a za překračování zákazů stanoví systematicky rozpracovaný soubor trestů. Lidské skutky se v šaríi dělí na pět kategorií: povinnosti (fard, farid), činy bohulibé (mandúb, mustahabb), činy indeferentní (mubáh), činy Bohu odporné (makruh) a zakázané (harám).[25] Porovnání se západním právem Mešita al-Azhar v Káhiře je nejvyšší teologickou autoritou v Egyptě V západním pojetí je právo projevem vůle zákonodárce (panovník, lid, volení zástupci lidu). Právo je zde závislé na historickém vývoji, měnících se potřebách a přáních společnosti. Také morální a etické normy umísťované do právního řádu podléhají změnám etického a morálního povědomí společnosti. Právo je možné přizpůsobovat a měnit podle vůle zákonodárce a rozhodující pro tvorbu nebo formulování norem není absolutní „správnost“, ale dobové představy zákonodárce o tom, co je správné a hlavně vhodné a výhodné pro společnost.[26] Oproti tomu bylo islámské Boží právo podle islámské věrouky dané člověku jednou provždy - společnost se sama musí přizpůsobit právu, spíše než aby vytvářela své vlastní zákony jako odpověď na stále se měnící problémy běžného života. Islámská právní teorie uznává, že Boží zjevení nebylo sesláno v zcela přístupné, srozumitelné a systematizované formě a bylo třeba vyvinout úsilí islámských právníků, aby byl získán a formulován plný rozsah práva na základě jím uznaných pramenů a aby mohlo být toto právo v praxi použito.", "question": "Kolik povinností musí dodržovat muslimové?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Hubbleův vesmírný dalekohled", "context": "Technickou údržbu dalekohledu má na starosti NASA spolu s Goddardovým střediskem pro vesmírné lety sídlícím v Greenbelte ve státě Maryland, 48 km jižně od STScI. Správnou dráhu dalekohledu monitorují nepřetržitě 24 hodin denně čtyři týmy letových kontrolorů, tvořící spolu tzv. Tým letové dráhy Hubbleova vesmírného dalekohledu (Hubble's Flight Operations Team). Na začátku roku 1986 vypadal říjnový start dalekohledu již celkem reálně, ale havárie raketoplánu Challenger zastavila americký vesmírný program. Flotila zbylých raketoplánů zůstala v hangárech a start Hubbleova vesmírného dalekohledu byl o několik let posunut. Teleskop musel být umístěn v čisté místnosti, musel být prohlížen a pravidelně byl čištěn dusíkem. Tato údržba stála měsíčně asi 6 milionů dolarů, což projekt dále prodražovalo. Na druhé straně inženýři využili získaný čas na vykonání rozsáhlejších testů a na různá vylepšení. Americký vesmírný program byl znovu spuštěn v roce 1988 a 24. dubna 1990 úspěšně vynesla dalekohled na oběžnou dráhu mise STS-31 pomocí raketoplánu Discovery. Z původně odhadované sumy 400 milionů dolarů stálo vybudování dalekohledu doposud více než 2,5 miliardy USD. Souhrnná cena do dnešního dne se odhaduje na několikanásobek konstrukční ceny, přičemž výdaje USA se pohybují v rozmezí 4,5 miliardy až 6 miliard dolarů. Evropský finanční příspěvek se odhaduje na 593 milionů euro (odhad k roku 1999). V průběhu několika týdnů po vypuštění se zjistilo, že dalekohled má problémy se systémem optiky. Přestože první snímky pořízené dalekohledem vypadaly ostřejší než srovnatelné snímky z pozemních teleskopů, byla jejich kvalita pod hranicí očekávání. Obrázky bodových zdrojů měly průměr až 1 úhlovou vteřinu namísto zamýšlené desetiny úhlové vteřiny. Analýza snímků ukázala, že příčinou problému je chybně vybroušené primární zrcadlo.", "question": "Ve kterém roce byl na oběžnou dráhu vynesen Hubbleův vesmírný dalekohled?", "answers": ["1990"]}
{"title": "Vysoké učení technické v Brně", "context": "Finanční záležitosti VUT řídí kvestor, o komunikaci a propagaci univerzity se stará tisková mluvčí ve spolupráci s Odborem marketingu a vnějších vztahů. Důležité dokumenty a směrnice projednává a schvaluje akademický senát, který má zaměstnaneckou a studentskou komoru. Vědecké směřování VUT určuje vědecká rada, ve které působí odborníci z VUT, jiných univerzit i z průmyslu. Jednotlivé fakulty řídí děkani, které v jednotlivých oblastech činnosti zastupuje několik proděkanů. Také fakulty mají své akademické senáty, které projednávají směrnice týkající se výhradně fakult. Podobně mají jednotlivé fakulty vlastní vědecké rady. Při VUT působí řada studentských organizací, z historických důvodů nazývaných studentské unie. Každá fakulta má svoji studentskou komoru, která zastupuje studenty v rámci Akademického senátu – studenti tak mají možnost podílet se na řízení své fakulty. Vysoké učení technické v Brně se v současnosti skládá z následujících osmi fakult (řazeno abecedně): Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta architektury VUT v Brně. Jedna z nejstarších fakult VUT v Brně, vznikla již v roce 1919. V průběhu své existence byla sloučena s fakultou stavební. V současné době poskytuje výuku v oboru Architektura a urbanismus skoro osmi stovkám studentů. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta chemická VUT v Brně. Fakulta chemická VUT v Brně navazuje od roku 1992 svou činností na dlouhou tradici chemického vysokého školství v Brně, zahájenou zřízením chemického odboru České vysoké školy technické v listopadu 1911 a přerušenou v roce 1951 přeměnou brněnské techniky na vojenskou Technickou akademii. Fakulta znovu zahájila svoji činnost ve školním roce 1992/93 s omezeným počtem studentů a minimálními počty vědeckopedagogických pracovníků podle dokumentu, předloženého k úspěšnému akreditačnímu jednání, které proběhlo v prosinci 1992. Počáteční rozvoj fakulty probíhal za podpory brněnské chemické komunity a zvláště ve spolupráci s chemickým odborem PřF MU v Brně, která tak vrátila chemické fakultě její pomoc, kterou poskytla chemickým oborům po zřízení Masarykovy univerzity v r. 1919. V roce 1994 se fakulta úspěšně podrobila druhé akreditaci společně s chemicko-technologickými fakultami v ČR. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. První elektrotechnický obor byl na VUT vyučován již od roku 1905. Po obnovení univerzity byla v roce 1956 zřízena samostatná fakulta energetická, která byla následně transformována na fakultu elektrotechnickou. V roce 1993 fakulta podchytila masivní nástup výpočetní techniky, změnila svou strukturu a přejmenovala se na Fakultu elektrotechniky a informatiky (FEI). Ani to ale nestačilo, proto v roce 2002 vzniká samostatná Fakulta informačních technologií a mateřská fakulta mění svůj název na Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií.", "question": "Jaká je oficiální zkratka Vysokého učení technického v Brně?", "answers": ["VUT"]}
{"title": "Bedřichovští z Lomné", "context": "Bedřichovští z Lomné bylo jméno staročeské vladycké rodiny, erbu lilie v modrém poli. Byli společného původu s vladyky z Čechtic, Protivínskými z Pohnání, z Košíně, Beřkovskými ze Šebířova, ze Chmelného, Sedleckými od Dubu. Jméno měli po Lomné a Bedřichovicích. Bohuněk z Lomné (1509–1531) a na Bedřichovicích měl syny Pavla (1509–1559), Bohuslava (1543–1556) a Petra (1543), ti si vložili v zemské desky Bedřichovice r. 1543 se strýci svými Adamem, Petrem, Bohuňkem a Václavem (tento až do r. 1565 na Lhotce u Kutné Hory). Pavlův syn Jan díky sňatku s Kateřinou z Nasevrk (1559) držel Bolechovice a Bedřichovice měl po otci. Jeho synové Václav nejmladší a Vilém se asi roku 1574 rozdělili. Vilém pak zapsal Bolechovice, což byl jeho díl (1586), sestrám Marjáně a Aléně. Marjána vdaná Vesecká přežila sestru a zemřela v roce 1622. Její statek se dostal její dceři Anně Kateřině Měděncové z Vesce. Václav mladší (snad tentýž, co nejmladší před tím) koupil r. 1578 Zátvor a prodal ho v roce 1584 a k tomu seděl do r. 1593 na Hrnčířích. Se svoji manželkou Julianou z Tamfeldu měl děti Bohuslava, Elišku a Lidmilu, o jejichž osudech nic nevíme.", "question": "Jakou barvu mělo pole erbu Bedřichovských z Lomné?", "answers": ["modrém"]}
{"title": "STS-81", "context": "Délka letu 128 dní, 5 hodin, 28 minut Jerry Linenger Délka letu 132 dní, 4 hodiny Přechod do 22. základní expedice (Mir) Parametry dráhy Perigeum380 km Apogeum392 km Doba oběhu92,2 min Sklon dráhy51,6° Fotografie posádky Navigace Předcházející Následující STS-80 STS-82 STS-81 byla mise raketoplánu Atlantis. Cílem letu bylo páté setkání raketoplánu s ruskou orbitální stanicí Mir. Raketoplánem se na Zemi vracel John E. Blaha, který pracoval na vesmírné stanici a kterého zde vystřídal Jerry M. Linenger. Posádka Michael A. Baker (4), velitel Brent W. Jett, Jr. (2), pilot Peter J.K. Wisoff (3), letový specialista 1 John M. Grunsfeld (2), letový specialista 2 Marsha S. Ivinsová (4), letový specialista 3 Nový člen posádky Miru Jerry M. Linenger (2), letový specialista 4 Návrat z mise na Miru John E. Blaha (5), letový specialista 4 Průběh mise STS-81 byla pátou z devíti plánovaných misí na Mir a druhá, která měnila amerického astronauta. John Blaha, který byl na Miru 118 dní od 9. září 1996, byl vystřídán astronautem Jerrym Linengerem. Linenger pak strávil na Miru více jak čtyři měsíce. Na Zemi se vrátil s misí STS-84, která měla odstartovat v květnu 1997. V nákladovém prostoru Atlantisu byl uložen dvojitý modul SPACEHAB-DM (Double Module) , který sloužil k rozšíření prostoru pro experimenty. Raketoplán úspěšně odstartoval 12. ledna 1997 z Kennedyho vesmírného střediska a u Miru přistál 15. ledna 1997, v 03:54:49 UTC. Po přivítání posádek začali všichni plnit hlavní úkol, a to dopravit dovezený materiál na palubu vesmírné stanice. V průběhu pěti dní, kdy byl raketoplán zakotven u Miru posádka překládala vodu - 635 kg a zásoby z jedné kosmické lodi na druhou. Na Mir se přesunulo 516 kg amerického vědeckého vybavení, 1 000 kg ruských zásob a 122 kg ostatního materiálu. Byla to do té doby největší zásobovací mise raketoplánu. Zpět na Zem dopravil Atlantis 570 kg materiálu z provedených amerických vědeckých pokusů na Miru, 405 kg ruského nákladu a 97 kg ostatního materiálu. Fotografie orbitální stanice Mir z raketoplánu Atlantis při misi STS-81", "question": "Jaký byl záměr mise STS-81?", "answers": ["setkání raketoplánu s ruskou orbitální stanicí Mir"]}
{"title": "Jindřichovice pod Smrkem", "context": "Obyvatele obce a obcí okolních zaměstnávala především prosperující textilka E.Heintschel & spol. Od konce první světové války Jindřichovice ztrácely na důležitosti a vzrůstající nespokojenosti obyvatel využili henleinovci k posílení svých pozic. Roku 1938 hlasovalo 1049 zdejších obyvatel pro připojení k Německu, proti byli pouze 4. Po skončení druhé světové války bylo odsunuto 551 Němců a přišlo 210 Čechů. Poválečný vývoj znamenal pro obec období úpadku. Textilní továrna se přeměnila na betonárku a poté na skladiště vlny, v šedesátých letech srovnala československá armáda se zemí veškeré momentálně nepoužívané stavby. V roce 1960 se Jindřichovice rozšířily o Dětřichovec, 1. července 1980 byly připojeny k Novému Městu pod Smrkem, od kterého se odtrhly v roce 1990. Jindřichovice pod Smrkem Dětřichovec Dvě větrné elektrárny o nominálním výkonu 2x600 kW dodávají od 17. května 2003 elektřinu do veřejné sítě. Muzeum venkovského života před průmyslovou revolucí má ve sbírce řadu exponátů od velkých zemědělských strojů až po nádobí a nářadí denní potřeby používaných v minulosti. Větrný mlýn ze 30. let 20. století je jedním z exponátů muzea. Ruiny kostela sv. Jakuba Staršího Statek Jiřího Zezulky Dne 12. července 1999 získala obec od předsedy parlamentu znak a prapor a na počest této události se tam pravidelně konají Jindřichovické dny. Na znaku obce se v horní části nacházejí smrkové větvičky symbolizující tu část názvu, která říká \"pod Smrkem\", pod nimi je jelení paroh z erbu Biberštejnů. List praporu tvoří zelené karé nad žlutým čtvercovým polem a dva vodorovné pruhy: žlutý a zelený. V karé pak je žlutá smrková větvička, ve žlutém poli je červený, do kruhu stočený jelení paroh. 20. srpna 2003 byla v Jindřichovicích zprovozněna farma ze dvou větrných elektráren, osazených jednotkami Enercon E-40/6.44 o celkovém nominálním výkonu 2x 600 kW. Projekt s investičními náklady 62 miliónů korun (tj. 51 650 Kč/kW) byl z významné části (53 miliónů Kč) financován Státním fondem životního prostředí formou nevratné dotace (27,9 miliónů) a nízkoúročené půjčky (24,8 miliónů).", "question": "Jak se jmenuje obec ležící na severu Čech, ve frýdlantském výběžku a protéká jí Jindřichovický potok?", "answers": ["Jindřichovice pod Smrkem"]}
{"title": "Stanislao Mattei", "context": "V místním kostele sv. Františka se stal žákem slavného hudebníka a hudebního teoretika Giovanni Battisty Martiniho, známého jako Padre Martini. Po vzoru svého učitele vstoupil také do Řádu menších bratří konventuálů (tzv. minoritů). Po ukončení noviciátu se stal Martiniho asistentem a druhým dirigentem proslaveného dívčího kostelního sboru. Po Martiniho smrti v roce 1784 převzal řízení sboru a v této funkci pracoval až do roku 1809. Poté krátce působil v Padově jako sbormistr baziliky sv. Antonína z Padovy. Brzy se však vrátil do Bologni a stal se hudebním ředitelem v kostele sv. Petronia. V roce 1796 obsadila Bolognu francouzská revoluční vojska. O rok později byl klášter uzavřen a řeholníci byli nuceni odejít. Mattei pak žil u své matky a živil se soukromým vyučováním hudby. V roce 1799 se stal čestným členem Filharmonické akademie (Accademia filarmonica bolognese) a v letech 1803, 1808 a 1818 byl jejím presidentem. V roce 1808 byl zvolen členem Italské akademie věd a umění. V roce 1804 byl jmenován profesorem na Liceo Musicale di Bologna (nyní Conservatorio Giovanni Battista Martini). Mezi jeho žáky byli mapř. Gaetano Donizetti, Jevstigněj Fomin, Angelo Mariani, Francesco Morlacchi, Gioacchino Rossini či Giovanni Tadolini. Zemřel v Bologni 17. května 1825 ve věku 75 let. Pochován byl na hřbitově Cimitero monumentale della Certosa di Bologna. V roce 1926 byly jeho ostatky přeneseny do chrámu sv. Františka. Dílo Matteiho hudební dílo zahrnuje převážně liturgickou hudbu a hudbu s náboženskou tematikou. Dochovalo se 10 mší a na 300 jednotlivých částí mší, motet a jiných liturgických kompozic, včetně responsorií pro Svatý týden a Magnificat. 6. dubna 1792 bylo v Bologni uvedeno jeho oratorium La Passione di Gesù Cristo Signor Nostro (Utrpení Ježíše Krista Pána našeho) na text Pietra Metastasia. Přepracovaná verze pak pochází z roku 1806. Komponoval také světskou hudbu. Mimo jiné zkomponoval 27 symfonií. Pět z nich vyšlo v moderním vydání v nakladatelství RM Longyear, New York-Londýn v roce 1980. Z jeho teoretických prací je významný zejména spis „Pratica d'accompagnamento sopra bassi numerati, e contrapunti a più voci sulla scala ascendente e discendente maggiore e minore, con diverse fughe a 4 e a 8“ z roku 1788. Literatura Filippo Canuti: Vita di Stanislao Mattei. Bologna, 1829. Juste Adrien La-Fage: Memoria intorno la vita e le opere di Sanislao Mattei, p. minorita bolognese.", "question": "Kde se narodil Stanislao Mattei?", "answers": ["v Bologni"]}
{"title": "Chilton County", "context": "Chilton County Geografie Chilton County na mapě Alabamy Hlavní město Clanton Status okres Souřadnice 32°50′43″ s. š., 86°42′52″ z. d. Rozloha 1 815 km² Geodata (OSM) OSM, WMF Obyvatelstvo Počet obyvatel 43 643 (2010) Hustota zalidnění 24 obyv./km² Správa regionu Nadřazený celek Alabama Vznik 1868 Označení vozidel 14 Oficiální web www.chiltoncounty.org multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Chilton County je okres ve státě Alabama v USA. K roku 2010 zde žilo 43 643 obyvatel. Správním městem okresu je Clanton. Celková rozloha okresu činí 1 815 km². Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Chilton County na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Okresy státu Alabama Autauga • Baldwin • Barbour • Bibb • Blount • Bullock • Butler • Calhoun • Chambers • Cherokee • Chilton • Choctaw • Clarke • Clay • Cleburne • Coffee • Colbert • Conecuh • Coosa • Covington • Crenshaw • Cullman • Dale • Dallas • DeKalb • Elmore. • Escambia • Etowah • Fayette • Franklin • Geneva • Greene • Hale • Henry • Houston • Jackson • Jefferson • Lamar • Lauderdale • Lawrence • Lee • Limestone • Lowndes • Macon • Madison • Marengo • Marion • Marshall • Mobile • Monroe • Montgomery • Morgan • Perry • Pickens • Pike • Randolph • Russell • Shelby • St. Clair • Sumter • Talladega • Tallapoosa • Tuscaloosa • Walker • Washington • Wilcox • Winston mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Spojené státy americké Autoritní data: ISNI: 0000 0004 0381 9521 | LCCN: n81108703 | VIAF: 139566963 | WorldcatID: lccn-n81108703", "question": "Kde se nachází okres Chilton County?", "answers": ["ve státě Alabama v USA"]}
{"title": "Slad", "context": "Slad je název pro naklíčené a usušené obilné zrno, převážně ječmenné. Výroba sladu se nazývá sladování a věnují se jí sladovníci ve sladovnách. Slad je jedna ze základních surovin pro výrobu piva a whisky. Sladování se provádí proto, aby se rozštěpily v sladu uložené polysacharidy na jednoduché sacharidy vhodné ke kvašení. Podrobnější informace naleznete v článcích Sladování a Sladovna. Sladování je několikadenní proces probíhající ve sladovnách. Dnes se nejčastěji sladuje ve velkých poloautomatických sladovnách. Dříve byla sladovna v každém pivovaru. Zrno se během sladování namáčí a nechá se klíčit. Cílem je uvolnění cukrotvorných enzymů. Potom se suší a podle délky a teploty sušení je ovlivněna barva a další vlastnosti sladu. Po obracení vrstvy zrn (hromady) v různých stádiích klíčení se tato hromada zarovnávala (vydrovala) zvláštním druhem dřevěné lopaty, takzvanou vydrou. Předcházelo se tím ztrátám z rozptýlených zrn. Tento nástroj je dodnes ve znaku sladoven a pivovarů. Rozdělení sladů podle barvy: světlý – neboli plzeňský slad s nejsvětlejší barvou určený převážně pro výrobu světlých piv plzeňského typu bavorský – takzvaně polotmavý slad určený pro mírné dobarvení světlých piv či k výrobě piv polotmavých a tmavých karamelový – velmi tmavý slad - dělí se dále na světlý a tmavý. U světlého je použita teplota sušení 120-130 °C, u tmavého 150-170 °C barevný – v podstatě pražený slad, který je přidáván jen pro tmavší barvu výsledného moku. Pražení probíhá při teplotách 210-220 °C. Tento slad neobsahuje žádné enzymy. Speciální slady diastatický – při sušení (hvozdění) se používá teplota max 50 °C. Slad má vysokou enzymatickou účinnost a přidává se k sladům, jež obsahují enzymů málo. proteolitický – v ČR se v podstatě nevyrábí. Při jeho výrobě se slad kvasí za pomoci mléčné kultury. Slad zlepšuje kyselost a pěnivost výsledného piva. nakuřovaný – při hvozdění se používá při dosušování kouř z rašeliny - používá se k výrobě whisky a výjimečně piva (např. Rittmayer Smokey George). U sladu pro pivo se tradičně používá kouř z bukového dřeva. lihovarský – vyrábí se obdobně jako diastatický kyselý - lze použít pro snižování pH při výrobě piva. Kyselost dodává kyselina mléčná vzniklá během sladování.", "question": "Kde se děje sladování?", "answers": ["ve sladovnách"]}
{"title": "Bovinní virová diarrhea", "context": "Bovinní virová diarea (zkratka BVD, označuje se též jako BVD-MD = Bovine virus diarrhoea-Mucosal disease) je infekční virové onemocnění skotu, ale i dalších zejména volně žijících přežvýkavců. Onemocnění je přítomno na všech světadílech a probíhá většinou enzooticky a subklinicky. Původcem je RNA virus z čeledi Flaviviridae. Projevuje se průjmem, potraty, porody telat se sníženou životaschopností. Zhoubná forma nemoci, jež se označuje jako slizniční choroba skotu, charakterizovaná četnými erozemi na sliznicích dutiny ústní, zákalem rohovky, krvavým průjmem a úhynem i dospělého skotu je v současnosti již velmi vzácná. Terapie se neprovádí. Zdrojem nemoci je primárně nakažené zvíře, sekundárně pak prostředí. Inkubační doba činí 2-14 dní, průběh nemoci je akutní až chronický. Zkratky BVD a MD v názvu nemoci znamenají: BVD - deprese, horečka, hypersalivace, hlenohnisavý výtok z nosu a očí, průjem s krví a útržky sliznic, erozena mulci a sliznici dutiny ústní, u mláďat imunodeficience,. potraty MD - jsou zde výraznější změny na sliznici dut. ústní než u BDV + zákal rohovky Léčba je pouze symptomatická, výplach dutiny ústní - desinfekční a adstringenční, při horečce antipyretika, obstipantia, dieta, infuze, antibiotikum. ŠTĚRBA O. Virové choroby spárkaté zvěře. Brno : VFU Brno, 1997. Přednášky z epizootologie, VFU Brno", "question": "Kde je přítomno onemocnění bovinní virová diarea?", "answers": ["na všech světadílech"]}
{"title": "Sto roků samoty", "context": "Sto roků samoty (španělsky Cien añ de soledad) je nejznámější román kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, držitele Nobelovy ceny za literaturu. Vypráví o několika generacích rozvětvené rodiny Buendíů a osudech jihoamerické vesničky Macondo v průběhu století. V rodině Buendíů se neustále vyskytují podobné povahové rysy, především sklon k osamělosti a nedostatku citu. Román byl poprvé vydán roku 1967 v Buenos Aires. V češtině vyšel poprvé roku 1971, prozatím naposledy roku 2016. Všechna česká vydání jsou v překladu Vladimíra Medka. Román patří ke stěžejním dílům magického realismu. == Příběh == Kniha se zabývá osudy šesti generací rodu Buendíů, obývajícího jihoamerické městečko Macondo (smyšlené městečko, do kterého Márquez zasadil většinu svých románů. Bývá ztotožňováno s Aracatacou, kde autor trávil část svého dětství u prarodičů). Děj není přesně datován, nicméně podle vývoje událostí lze soudit, že se odehrává přibližně od poloviny 19. století až do 60. let století dvacátého. Je obrazem latinskoamerických dějin od koloniálních dob (retrospektivy až do časů Sira Francise Drakea) přes období občanských válek (plukovník Aureliáno Buendía) až po pronikání amerického kapitálu (banánová společnost) a z toho plynoucí sociální rozpory (velký banánový masakr). V knize se proplétají reálné prvky s magičnem, nadpřirozené jevy (např. létající koberce) jsou popisovány zcela samozřejmě, zatímco například led je zobrazen jako naprostý zázrak. Záležitosti každodenního života se proplétají s dějinami jihoamerického kontinentu, mnohé postavy se dožívají nepřirozeně vysokého věku, žijí po smrti, vyprávění se často vrací nazpět, časové roviny se proplétají, je vyvolána iluze věčného opakování, návratu. Historie rodu i obce je předem popsána na pergamenech cikánského kouzelníka Melquíadese, který předčasnému vyzrazení osudu Maconda zabránil tím, že své proroctví zapsal ve svém rodném sanskrtu, zašifroval a sestavil tak, že významné události proložil jevy každodenního života.", "question": "Kdo je autorem knihy Sto roků samoty?", "answers": ["Gabriela Garcíi Márqueze"]}
{"title": "Společenstvo", "context": "Společenstvo neboli biocenóza (z řeckého bios = život + koinos = společný) je soubor populací všech druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů, které žijí v určitém biotopu; existují mezi nimi určité vztahy. Je to živá část ekosystému, která je schopna samoregulace, přičemž biotop je místem, kde se společenstvo nachází. Vědní obor zabývající se zákonitostmi vztahů ve společenstvu je biocenologie. Společenstvo má určitý ráz, určený dominantními populacemi (např. populace dubu v lužním lese, trávy na louce apod.). Význam populace určíme z četnosti jejího výskytu nebo z její biomasy. Pojem biocenóza byl poprvé vymezen německým zoologem a hydrobiologem, zakladatelem biocenologie Karlem Augustem Möbiem v roce 1877: \"Biocenóza je průměrným vnějším životním podmínkám odpovídající výběr a počet druhů a individuí, vzájemně se podmiňujících a ve vymezeném území se trvale udržujících.\" V geologii se pro společný výskyt charakteristické kombinace fosilních druhů v hornině používá název kongregace. == Rozdělení společenstva == Z hlediska, kterou skupinu organismů popisuje Zoocenóza - živočišná část Fytocenóza - rostlinná část Mikrobiocenóza - mikrobní částTyto části je možno dále dělit na dílčí společenstva (společenstvo mechů, ptáků, vyšších rostlin...). Z hlediska původu a ovlivnění člověkem Přírodní - společenstva bez jakýchkoli vlivů a zásahů člověka, dnes se s nimi téměř nesetkáváme Přirozené - společenstva do různé míry ovlivněny lidskou činností, ale druhovým složením se blíží přírodnímu stav v dané oblasti Umělá - společenstva vytvářeny člověkem záměrně nebo vznikají neřízeně v důsledku nejrůznějších lidských činností; společenstva výhradně lidských sídlišť se nazývají synantropníZ hlediska prostorového uspořádání", "question": "Co je to biocenóza?", "answers": ["soubor populací všech druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů, které žijí v určitém biotopu"]}
{"title": "Bělorusko", "context": "Země má necelých 10 milionů obyvatel, z nichž většinu tvoří Bělorusové, nejpoužívanějším jazykem je však v současnosti ruština, která má stejně jako běloruština úřední status. Bělorusko je nezávislé od roku 1991, kdy se stalo jednou z nástupnických republik Sovětského svazu. Je zakládajícím členem Společenství nezávislých států a zahraničně-politicky je silně orientováno na Rusko, s nímž roku 1997 vstoupilo do svazu. Od roku 1994 je nepřetržitě prezidentem země Alexandr Lukašenko, který je západními zeměmi kritizován za nedemokratické postupy a potlačování opozice. Bělorusko je jediný stát v Evropě, který v praxi vykonává trest smrti. Václav Havel ho označil roku 2005 za \"poslední totalitní stát v Evropě\". Podle statistiky Světové zdravotnické organizace je Bělorusko zemí s první nejvyšší konzumací alkoholu na světě (k 2017). == Dějiny == === Středověk === Příchod slovanských kmenů na území dnešního Běloruska se datuje do prvního století našeho letopočtu. Na tomto území se usadily tři slovanské kmenové svazy: Kriviči, Dregoviči a Radimiči. První zmínky o běloruských knížectvích však pochází až z 9. století. Konkrétně jde o Polocké knížectví, jeden ze tří hlavních celků Kyjevské Rusi; později vznikly i další mocné útvary: Turovské, Grodecké a Novogrodecké knížectví. Kolem roku 992 dorazilo do běloruských zemí křesťanství. Misionáře vyslal z kyjevského centra Vladimír I. Svatý.", "question": "Jaké kmeny přišly do Běloruska v prvním století našeho letopočtu?", "answers": ["slovanských"]}
{"title": "Koruna (klenot)", "context": "Koruna (z latinského corona – věnec, řecky κ – věnec, koruna) je drahocenn klenot, používaný jako pokrývka hlavy, vyrobený většinou ze zlata a zdobený drahými kameny. Koruna je používána panovníky jako odznak moci a důstojnosti, a to především v západním křesťanství. Je také symbolem vlády těchto panovníků nad určitým národem nebo územím. Přeneseně proto výraz \"koruna\" znamená i samotné království nebo císařství (tzn. prohlásíme-li o panovníkovi, že získal korunu, máme tím na mysli, že společně s korunou získal i nárok na k ní náležející území). Rituál používání koruny pochází ze starověku. Již ve starověkém Egyptě nosil panovník dvojitou bílo-červenou korunu horního a dolního Egypta. V antickém Řecku nosil čelenku či diadém. Perští králové patřili k prvním, kteří nosili uzavřenou korunu, tzv. tiáru. Tato podoba byla později převzata byzantskými císaři a také papeži, kteří používali trojitou korunu do roku 1963. V papežově znaku zůstala tiára do roku 2005, kdy ji papež Benedikt XVI. změnil na biskupskou mitru, ve znaku vatikánských úřadů se tiára nadále používá. Římští císaři používali diadém nebo vavřínový věnec imperátorů, jako symbol své moci. Vládcové Germánů nosili přilbu nebo čelenku. Od karolinských dob se běžně používaly uzavřené koruny, jež byly překlenuté jedním nebo více oblouky. == Korunovace == Ve středověké Evropě propůjčovala panovníkovi jeho legitimitu teprve řádně vykonaná korunovace jedinou správnou korunou na jediném správném místě řádným, tzn. k tomu oprávněným korunovačem (Coronator). Ve Svaté říši římské mohl být zvolený král korunován výhradně rýnskokolínským arcibiskupem a to v Cáchách – a od 16. století ve Frankfurtu – říšskou korunou. Korunovace císaře musela být vykonána – též až do 16. stol – papežem v Římě nebo papežským legátem. Místem korunovace francouzských králů pak byla Remešská katedrála. == Typy korun == Vládnoucí knížata a šlechtici, kteří podle pravidla priority byli podřízeni císařům a králům, nosili hodnostní korunu, jejíž tvar a podoba určovaly postavení nositele. Od 17. století existovaly také tzv. hodnostní perly. Císařská koruna - každá je vzhledově jiná Říšská koruna Svaté říše římské", "question": "Jaký věnec nosili římští císaři?", "answers": ["vavřínový"]}
{"title": "Nightwish", "context": "Nightwish je finská metalová kapela. Skupina vznikla v roce 1996. Tuomas Holopainen, operní zpěvačka Tarja Turunen a kytarista Emppu Vuorinen společně nahráli demo, které pojmenovali \"Nightwish\", po kterém i pojmenovali kapelu. Poté se sestava rozšířila o bubeníka Juliuse \"Jukku\" Nevalainena a baskytaristu Samiho Vänsku. Samiho po pár letech nahradil Marco Hietala. Namísto Tarji, která byla nakonec (r. 2005) z kapely vyhozena, byla v květnu 2007 oznámena nová zpěvačka, Švédka Anette Olzon, která opustila skupinu v roce 2012. Nahradila ji zpěvačka Floor Jansen. Dne 6. srpna 2014 oznámil na oficiálním facebooku skupiny bubeník Jukka Nevalainen dočasnou pauzu v jeho účinkování v kapele na dobu neurčitou ze zdravotních důvodů. Na albu Endless Forms Most Beautiful jej zastoupil jeho blízký přítel, bubeník Kai Hahto. Nightwish byl myšlenkou Tuomase Holopainena (viz dokument End of Innocence), kterého tato věc napadla po jedné noci strávené s přáteli u táboráku. Skupina byla založena krátce poté, v červenci 1996. Holopainen sezval do kapely kytaristu Erna \"Emppu\" Vuorinena, kterého znal již od dětství a zpěvačku Tarju Turunen, která byla na škole, do které oba chodili, známá především svými úžasnými vokálními schopnostmi. Jejich styl byl tehdy založen na Tuomasových experimentech s klávesami, akustickými kytarami a Tarjiným operním zpěvem. Poté tito tři muzikanti mezi říjnem a prosincem 1996 nahráli akustické demo album, kde byly tři písně: Nightwish (podle které se skupina nazvala), The Forever Moments a Etiäinen. Prvotní myšlenkou kapely bylo dělat hudbu, která by se dala hrát při táboráku. Ovšem Tuomas se rozhodl, protože Tarjin hlas byl pro projekt jako tento moc mohutný, přidat do hudby metalové prvky. Na začátku roku 1997 se ke skupině přidal bubeník Jukka \"Julius\" Nevalainen. Tehdy byla také akustická kytara nahrazena elektrickou. V březnu se kapela zavřela do studia, aby nahrála 7 písní, včetně vylepšené verze demo-písně Etiäinen. Tyto songy byly vydány na limitované edici alba Angels Fall First. V květnu toho samého roku podepsala kapela smlouvu na dvě alba s finskou nahrávací společností Spinefarm Records. Angels Fall First bylo vydáno v listopadu a dosáhlo 31. příčky ve finské hitparádě prodejnosti alb. Ještě předtím vydaný singl The Carpenter byl 3. ve finském žebříčku singlů. Kritika přijala Angels Fall First rozdílně. All Music Guide ohodnotilo album 2 body z 5 a zdroje jako The Metal Observer prohlásily, že toto jejich debutové album bylo až neuvěřitelně mdlé ve srovnání s jejich pozdější prací.", "question": "Je Tarja Turunen operní zpěvačka?", "answers": ["Tuomas Holopainen, operní zpěvačka Tarja Turunen a kytarista Emppu Vuorinen společně nahráli demo, které pojmenovali \"Nightwish\", po kterém i pojmenovali kapelu."]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Uskutečňování normalizace na univerzitě po něm v letech 1970–1973 řídil jako rektor profesor Jaromír Vašků, jenž byl současně (s výjimkou zakladatele Engliše) prvním rektorem, který před výkonem svého úřadu nebyl děkanem některé z fakult (působil pouze v letech 1959–1962 ve vedení lékařské fakulty jako proděkan). S obdobím postupného zmírňování normalizačních tlaků je spjat mandát Vojtěcha Kubáčka, třetího nejdéle sloužícího rektora Masarykovy univerzity (1973–1983). Posledním komunistickým rektorem byl profesor československých dějin Bedřich Čeřesňák. Za sametové revoluce byl v prosinci 1989 akademickou obcí (nikoliv již politickými úředníky) novým rektorem zvolen někdejší děkan filozofické fakulty (z počátku šedesátých let) a pozdější disident, profesor českého jazyka Milan Jelínek. Jako jeden ze čtyř prvních demokraticky zvolených rektorů byl do funkce jmenován prezidentem Václavem Havlem v lednu 1990 a setrval v ní do srpna 1992, kdy coby devětašedesátiletý rezignoval. Nahradil ho profesor fyziky Eduard Schmidt, který byl rektorem v letech 1992–1998. Po něm se na dvě tříletá funkční období (1998–2004) rektorem stal někdejší Jelínkův proděkan a profesor informatiky Jiří Zlatuška, který do té doby zastával funkci děkana fakulty informatiky, již v roce 1994 založil. V letech 2004–2011 byl rektorem profesor politologie Petr Fiala, pozdější ministr školství. Od roku 2011 je již po druhé volební období rektorem Masarykovy univerzity docent muzikologie Mikuláš Bek. Jeho mandát vyprší 31. srpna 2019. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam držitelů čestných doktorátů Masarykovy univerzity. Za dobu své existence až do roku 2014 udělila Masarykova univerzita čestný doktorát (doctor honoris causa) 120 osobám. Prvním nositelem čestného doktorátu byl skladatel Leoš Janáček, čestný doktorát Masarykovy univerzity obdrželi také syn T. G. Masaryka Jan Masaryk, Masarykův spolupracovník a nástupce v prezidentské funkci Edvard Beneš, Václav Havel nebo Josef Škvorecký. Úkolem Mezinárodní vědecké rady je pomáhat univerzitě při vytváření vědeckých strategií a poskytovat nezávislé posouzení a poradenství ve vědeckých otázkách. Poprvé se rada ve složení profesor Jiří Jiřičný (předseda rady, ředitel a zakladatel Ústavu molekulárního výzkumu rakoviny Univerzity Curych), profesor Peter Williamson (ředitel studií managementu na Cambridge Judge Business School), profesor Thomas Henzinger (Švýcarský federální technologický institut v Lausanne) a profesorka Marie-Janine Calic (historička specializující se na východoevropské a jihoevropské dějiny, Mnichovská univerzita) sešla 17.–18. října 2016. Jednatelkou rady je molekulární bioložka Mary O'Connel, která působí na univerzitě v rámci programu ERA Chair od roku 2014. rektorský řetěz s medailí, na které je vyobrazen Tomáš Garrigue Masaryk (obrázek) rektorské žezlo (obrázek)", "question": "Kdo byl rektorem Masarykovy univerzity v letech 2004-2011?", "answers": ["Petr Fiala"]}
{"title": "Mont Blanc", "context": "Fotografie byly provedeny s využitím kolodiového procesu na velkoformátové negativy, často až 30 × 40 cm. Na vrchol Mont Blancu je možné vystoupit čtyřmi výstupovými trasami nižší obtížnosti (tzv. normálky) a značným množství horolezeckých výstupů vyšších obtížností. Trasami nižší obtížnosti jsou: Cesta přes Dôme du Goû (obtížnost PD-). V létě nejfrekventovanější cesta výstupu na Mont Blanc, nejčastější cesta vůdců s klienty a zákazníky cestovních kanceláří. Východiskem je Chamonix nebo Saint-Gervais-les-Bains na francouzské straně. Ve vrcholový den se obvykle vyráží z chaty Gouter ve výšce 3817 m n.m. Cesta přes Aiguille du Midi (obtížnost PD+). Též zvaná cestou tří Mont Blanců, neboť sleduje hřeben, kde se nachází několik dalších významných vrcholů masivu Mont Blancu. Technicky nejnáročnější ze snadných výstupů, při sestupu se v jednom místě krátký úsek slaňuje. Východiskem je Chamonix, resp. koncová stanice lanovky Aiguille du Midi v 3842 m n.m.. Cesta vede přes Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit. Cesta přes Grand Mulets (obtížnost F/PD-) je technicky nejsnazším výstupem a z větší části je shodná s cestou prvovýstupců. Obtíže a nebezpečí cesty v letních měsících spočívají v množství ledovcových trhlin a ohrožení pádem seraků. Cesta přes Aiguilles Grises (obtížnost PD) je standardní cestou z italské strany. Z obtížnějších výstupů jsou populární ledové a kombinované výstupy ve východní stěně Brenva nad ledovcem Brenva. Zcela vpravo je Ostruha Brenvy, směrem doleva ledovcová klasika Sentinelle Rouge, dále Major a zcela vlevo Hruška - Poire. Na východní stěnu dále vlevo navazuje Grand Pilier d'Angle s řadou těžkých výstupů, vyúsťujících na předvrchol Mont Blanc de Courmayeur, do jehož stěn se zapsali i čeští a českoslovenští horolezci. Velmi těžké výstupy vedou pilíři stěny Frê nad stejnojmenným ledovcem a pilíři stěny Broulliard nad ledovcem Brouillard. Výstupy těmito dvěma stěnami jsou náročné svou délkou a odlehlostí a také obtížným návratem při zhoršení počasí, protože už jen přístup ke stěnám Frê a Brouillard by vydal na ne zrovna lehké horolezecké túry. Při pokusu o prvovýstup Centrálním pilířem Frê, kde se náhodou sešli ve stejnou chvíli Italové Bonatti, Galieni a Oggioni s francouzským družstvem Mazeaud, Kohlmann, Vieille a Guillaume, došlo ke známé tragédii, kdy při několikadenní bouřce zahynuli čtyři špičkoví horolezci své doby.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Alp a států EU?", "answers": ["Mont Blanc"]}
{"title": "Čáp černý", "context": "Čáp černý (Ciconia nigra) je zástupcem čeledi čápovitých (Ciconiidae). Je to velký, převážně černý pták s bronzovým leskem, červeným dlouhým zobákem a bílým břichem. Mezi samcem a samicí téměř není rozdíl, mláďata jsou matně hnědá s šedozeleným zobákem. Dožívá se věku přes 15 let. Tento plachý, vzácnější obyvatel horských lesů, pahorkatin a lužních lesů žije jednotlivě a velmi skrytě. Hnízdo z klacků a větví bývá schováno v lesích v korunách starých stromů nebo na skalách. Je rozšířen ve většině střední a východní Evropy a v mírnějších oblastech Asie až po Dálný východ. Evropské a západoasijské populace táhnou na zimu do střední a západní Afriky, ostatní do Indie a Číny. Živí se převážně rybami a dalšími drobnými živočichy, které loví hlavně v menších vodních tocích. Snáší obvykle 3–5 vajec, ze kterých se po měsíci líhnou mláďata s bílým prachovým peřím. == Taxonomie == Čáp černý je členem rodu Ciconia, kam patří 6 dalších recentních (žijících) druhů čápů: především čáp bílý, čáp jihoamerický, africký čáp simbil a další. S příbuznými velkými ptáky jako např. marabu africkým je řazen do čeledi čápovitých (Ciconiidae) a s ní do řádu brodivých (Ciconiiformes). Čáp černý je monotypický druh – netvoří tedy žádné poddruhy. == Popis == Čáp černý je o něco menší než běžnější čáp bílý: délka jeho těla dosahuje 90–105 cm a rozpětí křídel 173–205 cm.Váží 2,4 až 3,2 kg.", "question": "Má čáp černý červený zobák?", "answers": ["Je to velký, převážně černý pták s bronzovým leskem, červeným dlouhým zobákem a bílým břichem."]}
{"title": "Serbia Open 2009", "context": "Serbia Open 2009 Serbia Open 2009 Datum: 4. - 10. května 2009 Ročník: 1. Místo: Bělehrad Dotace: 450,000 € Povrch: Antuka Web: Oficiální web Vítězové mužská dvouhra Novak Đoković mužská čtyřhra Łukasz Kubot / Oliver Marach Serbia Open 2010 > Tenisový turnaj ATP Serbia Open 2009 se konal ve dnech 4. – 10. května v srbském hlavním městě Bělehradě venku na antukových dvorcích. Odměny činily 450,000 EUR. Dvouhra Nasazení hráčů První 4 hráči měli v 1. kole volný los. Č. Tenista Žebříček ATP 1 Novak Đoković 3 2 Ivo Karlović 24 3 Igor Andrejev 25 4 Andreas Seppi 37 5 Viktor Troicki 40 6 Ivan Ljubičić 52 7 Arnaud Clément 54 8 Christophe Rochus 55 Ceny a body do žebříčku KoloBody ATPČástka Vítěz 250 75,500 EUR Finalista 150 39,700 EUR Semifinále 90 21,060 EUR Čtvrtfinále 45 11,425 EUR 2. kolo 20 6,740 EUR 1. kolo 0 4,055 EUR Pavouk Finálová fáze Čtvrtfinále Semifinále Finále 1 Novak Đoković 6 6 5 Viktor Troicki 3 2 1 Novak Đoković 4 6 6 4 Andreas Seppi 6 1 2 4 Andreas Seppi 6 7 Marcos Daniel 4 5 1 Novak Đoković 6 7 LL Łukasz Kubot 3 60 Kristof Vliegen 66 3 LL Łukasz Kubot 7 6 LL Łukasz Kubot 7 6 2 Ivo Karlović 60 2 Q Flavio Cipolla 3 3 2 Ivo Karlović 6 6 Horní polovina 1. Kolo 2. Kolo Čtvrtfinále 1 Novak Đoković Volný los 1 Novak Đoković 6 4 6 Janko Tipsarević 2 6 0 Janko Tipsarević 7 6 Sergio Roitman 5 2 1 Novak Đoković 6 6 5 Viktor Troicki 3 2 WC Filip Krajinović 0 6 2 Marcel Granollers 6 2 6 Marcel Granollers 3 4 5 Viktor Troicki 6 6 Sam Querrey 6 4 3 5 Viktor Troicki 4 6 6 1. Kolo 2. Kolo Čtvrtfinále 4 Andreas Seppi Volný los 4 Andreas Seppi 6 6 Leonardo Mayer 4 1 Wayne Odesnik 3", "question": "Kolik činili odměny tenisového turnaje ATP Serbia Open 2009?", "answers": ["450,000 EUR"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "Podle svědectví učitele byl Milan Rastislav nejlepším žákem na košarišské škole. Otec Pavol se snažil poskytnout synovi co nejlepší vzdělání – aby mohl Milan Rastislav studovat na střední škole, musel se důkladně naučit maďarsky. Proto už v devíti letech odešel z domu do Šamorína, aby se připravil na střední školu. Středoškolské studium započal na evangelickém lyceu v Bratislavě, tehdejším Prešpurku, kde už studovali jeho dva bratři – Igor a Pavol. V oné době bylo lyceum maďarizované a ze slovenských vlasteneckých profesorů na něm učil jen Ján Kvačala. Z vyučujících si Štefánik oblíbil profesora matematiky Ferdinanda Hirschmanna a třídního profesora Samuela Markusovszkého. Štefánik studoval s výborným prospěchem, ale po třech letech musel odejít se svým bratrem Pavlem do Šoproně a později do Sarvaše, protože Pavol prospíval slabě. Milan Rastislav i po přechodu na novou školu dosahoval výborného prospěchu, za což obdržel jednorázové Telekiho stipendium; kromě toho zde poznal i svoji první lásku, Emílii Chovanovou. V Sarvaši nakonec odmaturoval s vyznamenáním a rozhodl se odejít studovat stavební inženýrství do Prahy. V té době působil v Praze spolek Detvan (hlavním aktivistou byl tehdejší medik Vavro Šrobár) a Štefánik zde získal i stipendium od Českoslovanské jednoty. Hned na začátku studií začal navštěvovat se svým přítelem Janem Kraiczem i spolek evangelických akademiků Jeroným a byl rovněž členem podpůrného spolku Radhošť. Štefánik se také stal hlasistou a stoupencem myšlenek profesora T. G. Masaryka. V březnu 1898 se Štefánik stal tajemníkem Detvanu. V roce 1900 nastal v jeho životě zlom.", "question": "Jak se jmenovala první láska Milana Rastislava?", "answers": ["Emílii Chovanovou"]}
{"title": "Starobrněnský klášter", "context": "Starobrněnský klášter založila jako klášter cisterciaček roku 1323 česká a polská královna vdova Eliška Rejčka, jež je zde pochována se svým druhem, moravským zemským hejtmanem Jindřichem z Lipé. Prostředky k výstavbě kláštera Eliška získala od krále Jana Lucemburského, který jí věnoval svůj majetek na Starém Brně. Roku 1333 byl ke klášteru přistavěn špitál. Klášter se budoval 50 let, takže Eliška se jeho dokončení nedočkala. V roce 1782 byl císařským výnosem klášter zrušen a majetek připadl státu. Následujícího roku byl předán augustiniánům jako náhrada za objekt původního augustiniánského konventu u kostela svatého Tomáše na nynějším Moravském náměstí. Od té doby funguje ve starobrněnském klášteře augustiniánské Opatství svatého Tomáše. Podrobnější informace naleznete v článku Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Brno). Součástí kláštera je gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl vystavěn z neomítnutých cihel (slezský styl) na místě, kde již od 10. století stál románský kostelík Panny Marie. Pod dlažbou chrámové lodi v místě označeném korunkou a písmenem E je hrobka Elišky Rejčky. Chrám a budova opatství byly barokizovány Mořicem Grimmem. V Brně se usadil Řád augustiniánů již v roce 1344 za podpory moravského markraběte Jana Jindřicha.", "question": "Ve kterém roce byl založen Starobrněnský klášter?", "answers": ["1323"]}
{"title": "Galileo Galilei", "context": "Že mezi přírodními vědami a náboženstvím nemůže být rozpor tvrdil i Francis Bacon, který je považován za jednoho z tvůrců vědecké metody: V době sporů se katolická církev z velké části vzdala Ptolemaiova modelu ve prospěch modelu Tychona Brahe, ve kterém stojí Země ve středu vesmíru, Slunce se otáčí kolem Země a ostatní planety krouží kolem Slunce. Tento model byl geometricky ekvivalentní Koperníkově modelu a měl další výhodu, že nepředpokládal paralaxu hvězd, kterýžto efekt nebylo možno zjistit tehdejšími prostředky. Z pohledu Tychonova a jiných vysvětloval tento model tehdejší pozorování lépe než geocentrický model. (Tento závěr by byl správný, nicméně pouze za předpokladu, že nebyl pominut žádný velmi malý jev: jako například to, že tehdejší přístroje nebyly zcela přesné, nebo to, že by vesmír mohl být mnohem větší, než se v té době předpokládalo. Až do pozdější doby byla víra ve věčný a nekonečný vesmír součástí kacířských myšlenek[zdroj? ] (panteismus), za které[zdroj? ] byl upálen na hranici v roce 1600 Giordano Bruno.) Pochopení tohoto sporu, pokud je vůbec možné, vyžaduje věnování pozornosti ne pouze politice náboženských organizací, ale také politice akademicko-filosofických organizací. V roce 1611 byl Galilei slavnostně přijat Římským kolegiem, kde se nacházela jezuitská observatoř. Vedl disputaci a předložil výsledky svého pozorování, které byly zčásti přijaty, další část byla odmítnuta pro jejich neprůkaznost. Tato disputace se odehrála zcela na vědecké úrovni. Problémy začaly až dva roky poté, kdy Galilea obvinili dva dominikánští kazatelé, že jeho heliocentrická teorie přímo odporuje bibli. Galileo se bránil a v písemné obhajobě adresované svému spolupracovníkovi formuloval metodu výkladu Písma: dojde-li ke střetu mezi doslovnou výpovědí bible a vědeckými závěry, musí ustoupit doslovná interpretace bible jistotě rozumu. Takto Galileo převrátil metodu používanou teology: ti naopak ve sporných otázkách dávali přednost doslovnému výkladu bible. Před Galileovými problémy s jezuity a s dominikánským mnichem Caccinim, který jej kritizoval z kazatelny, slyšel jeho zaměstnavatel, jak je proklínán za protiřečení Písmu svatému profesorem filosofie Cosimem Boscagliou, který nebyl ani teologem ani knězem. Prvním, kdo se Galilea zastal, byl benediktinský opat Benedetto Castelli (Castelli zůstal Galileovým přítelem, navštěvoval ho v Arcetri na sklonku Galileiho života, po měsících úsilí k získání povolení od inkvizice, aby tak vůbec mohl činit[zdroj? ]), který byl také profesorem matematiky a bývalým Galileovým žákem. Na oplátku mu Galileo napsal Dopis velkovévodkyni Kristině.", "question": "Ve kterém roce pozoroval Galileo planetu Neptun?", "answers": ["1611"]}
{"title": "Vetřelci", "context": "Vetřelci (anglicky Aliens) je americký sci-fi film, který v roce 1986 natočil režisér James Cameron jako pokračování úspěšného filmu Vetřelec, ve kterém Ellen Ripleyová vrací zpět na planetu LV-426, okupovanou vetřelci. Protože rozpočet pro natočení filmu činil cca 20 milionů dolarů, byl snímek natáčen v Anglii v odstavené elektrárně a ve studiích společnosti Pinewood Studios. Vetřelci byli komerčně úspěšní, protože jenom v USA film vydělal $86 milionů. V celosvětovém měřítku se pak zisk vyšplhal na $131 milionů. Film byl nominován na celkem 7 Oscarů včetně nejlepšího ženského hereckého výkonu pro Sigourney Weaverovou. Film nakonec zvítězil v kategoriích Nejlepší střih zvukových efektů a Nejlepší vizuální efekty. Ellen Ripleyová (Sigourney Weaver), jediná přeživší z posádky kosmické lodi Nostromo byla nalezena v hibernačním spánku ve svém únikovém modulu po 57 letech bloudění vesmírem a se smutkem se dozvídá, že její dcera Amanda zatím vyrostla, zestárla a zemřela. Komise společnosti Weyland-Yutani je velmi skeptická k jejímu výkladu o důvodech zničení kosmické nákladní lodi a v existenci vetřelce oficiálně nevěří. Mimo jiné také z důvodu, že planeta LV-426 je již řadu let terraformována a žije tam několik desítek rodin kolonistů. Ripleyová tak přijde o svou kosmickou licenci a začne pracovat v docích jako řidička nakladačů zboží. Později je Ripleyová navštívena zástupcem společnosti Weyland-Yutani, Carterem Burkem a důstojníkem USCM (US Colonial Marines) Gormanem. Oznámí jí, že společnost ztratila s kolonií na LV-426 jakýkoliv kontakt. Ripleyovou to moc nepřekvapí a spíše je udivená, že oba chtějí letět na planetu a jí vzít jako poradce. Ripleyová nejprve odmítne, ale když se stále probouzí s nočními můrami, rozhodne se překonat svůj strach a letět. Na planetu LV-426 míří loď Sulaco. Je to nejvhodnější dosažitelná loď. Její posádku, kromě Ripleyové, Gormana a Burka, tvoří ještě seržant Apone (Al Matthews), desátník Hicks (Michael Biehn), vojíni Vasquezová (Jenette Goldstein), Hudson (Bill Paxton) a android Bishop (Lance Henriksen). K Bishopovi chová Ripleyová, po zkušenostech s androidem Ashem na Nostromu, značnou nedůvěru. Skupina doráží do kolonie a zjišťuje, že je opuštěná a značně poškozená. Nikde nejsou známky života, ale ani žádná těla mrtvých nebo krev. Zato jsou v ní známky boje a vyleptané díry. Výprava se tedy opevní v jednom z řídících komplexů, kde nachází také dvojici živých Facehuggerů, které podle záznamů byly odstraněny z hostitelů, kteří zákrok nepřežili.", "question": "Kolik peněz celosvětově vydělal film Vetřelci?", "answers": ["131 milionů"]}
{"title": "Země", "context": "Liší se od sebe složením, hustotou, tlakem a teplotou. Byly detekovány na základě šíření seismických vln. Tyto geosféry jsou směrem od jádra řazeny soustředně, tedy obepínají jádro. Jejich rozložení v tělese je z největší části ovlivněno hmotností látek, ze kterých jsou složeny. Nejblíže povrchu se nachází litosféra, která má mocnost od 0 do asi 60 km (místně kolísá 5–200 km). Litosféra je složena ze zemské kůry s průměrnou mocností 0 až 35 km a svrchního pláště s mocností 35 až 60 km. Zemský plášť je v hloubce cca 35 až 2890 km a v hloubce až 700 km se nachází astenosféra. Pod pláštěm je situované jádro v hloubce 2890 až 5100 km vnější tekuté jádro a pod ním v hloubce 5100 až 6378 km vnitřní pevné jádro. Související informace naleznete také v článku Zemské jádro. Průměrná hustota Země je 5515 kg/m3, což ji činí nejhustší planetou ve sluneční soustavě. Průměrná hustota materiálu na povrchu však činí jen asi 3000 kg/m3, těžší materiály se proto musí nacházet v zemském jádru. V raném období před asi 4,5 miliardami let byl povrch Země roztaven a hustší hmota klesala ke středu v procesu planetární diferenciace, zatímco lehčí materiály vyplavaly do zemské kůry. Následkem toho je jádro tvořeno především železem spolu s niklem a jedním nebo více lehčími prvky; těžší prvky, jako olovo nebo uran, jsou buď příliš vzácné, než aby byly významnými, nebo mají sklon se slučovat s lehčími prvky, a zůstaly proto v kůře (viz felsické horniny).", "question": "Jaká je průměrná hustota Země?", "answers": ["5515 kg/m3"]}
{"title": "Fermium", "context": "{{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Er⋏ Einsteinium ≺Fm≻ Mendelevium Fermium (chemická značka Fm) je dvanáctým členem z řady aktinoidů, osmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. Bylo pojmenováno po významném jaderném fyzikovi Enricu Fermim. Fermium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů. Fyzikálně-chemické vlastnosti Fermium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů. Proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Historie Enrico Fermi Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v prosinci roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley. Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo 255Fm, které vzniklo z jádra 238U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β přeměnami. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.[1][2] První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953 v Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu bombardováním jader 238U jádry izotopu kyslíku 16O.[3] 23892 U + 168 O → 250100 Fm + 4 10 n Je známo celkem 20 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou 257Fm s poločasem přeměny 100,5 dne, 253Fm s poločasem 3 dny a 252Fm s poločasem 25,39 hodiny. Odkazy Reference ↑ Ghiorso, A., Thompson, S. G.; Higgins, G. H. ; Seaborg, G. T.; Studier, M. H.; Fields, P. R.; Fried, S. M.; Diamond,. H.; Mech, J. F.; Pyle, G. L.; Huizenga, J. R.; Hirsch, A.; Manning, W. M.; Browne, C. I.; Smith, H. L.; Spence, R. W. New Elements Einsteinium and Fermium, Atomic Numbers 99 and 100. Physical Review. 1955, roč. 99, s. 1048–1049. Dostupné online. DOI:10.1103/PhysRev.99.1048. ↑ Albert Ghiorso. Einsteinium and Fermium [online]. Chemical and Engineering News, 2003. Dostupné online. ↑ Atterling, Hugo, Forsling, Wilhelm; Holm, Lennart W.; Melander, Lars; Å, Björn. Element 100 Produced by Means of Cyclotron-Accelerated Oxygen Ions. Physical Review. 1954, roč. 95, s. 585–586. DOI:10.1103/PhysRev.95.585.2. Literatura Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9", "question": "Jakou chemickou značku má fermium?", "answers": ["Fm"]}
{"title": "Kiss", "context": "Kiss je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Jejich atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. Kiss doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Kiss má své kořeny ve skupině Wicked Lester. Tuto skupinu z New Yorku vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Wicked Lester svou tvorbou ale nedosáhli výraznějšího úspěchu. Koncem roku 1972 mezi sebe Simmons se Stanleyem přijali veterána hudební klubové scény z New Yorku Petera Crisse a na jejich zkouškách začaly vznikat první písničky jako Strutter či Deuce. Oproti začátkům Wicked Lester v této době skupina začala muziku přitvrzovat a po vzoru kapely New York Dolls zkoušela experimentovat se svým vzhledem. Skupina začala používat make-up, vlasy měla upravené trvalou. V lednu 1973 se k trojici kapely připojil sólový kytarista, excentrik Paul \"Ace\" Frehley. V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS). První album skupina začala nahrávat 10. října 1973 v Bell Sound Studios v New Yorku. První oficiální vystoupení skupiny bylo na Academy of Music (NY), kde předskakovali kapele Blue Öyster Cult. Na tomto koncertu se stalo, že při plivání plamenů vzplanuly nalakované vlasy Geneho Simmonse. Dne 5. února 1974 v kanadském Edmontonu na Northern Alberta Jubilee Auditorium skupina nastartovala své koncertní turné. Album s jednoduchým názvem Kiss bylo vydáno 18. února. Dne 19. února bylo v televizi ABC v programu Dicka Clarka In Concert odvysíláno první televizní vystoupení skupiny se skladbami Nothin' to Lose, Firehouse a Black Diamond. Dne 29. dubna skupina vystoupila v programu The Mike Douglas Show se skladbou Firehouse.", "question": "Kolik alb prodali Kiss?", "answers": ["více než 100 milionů"]}
{"title": "Kašubština", "context": "Kašubština je západoslovanský jazyk podobný polštině a vymřelé polabštině. Hovoří jí Kašubové kolem Gdaňsku (kašubsky Gduńsk), v tzv. Kašubsku (kašubsky Kaszëbë či Kaszëbskô) cca 108 tisíc osob. Má velmi složitý systém samohlásek. Naopak sykavky (S, Z, C, DZ) má jednodušší. Původně obsahovala i Ř, ale pod vlivem polštiny se výslovnost této hlásky mění. Roku 2003 byl kašubštině přidělěn mezinárodní kód CSB podle normy ISO 639-2. == Historie == Už v roce 1402 se objevily kašubské glosy v Dutkach ziemskych. Nejstarší tištěnou kašubskou knihou jsou Duchovní písně Martina Luthera (Duchowne piesnie D. Marcina Luthera y ynszich naboznich męzow) z roku 1586. V roce 1643 vyšel kašubský překlad Malého Katechismu Michałem Mostnikem (Mały Catechism D. Marciná Lutherá). Kašubské výrazy se objevují v pracích německého sorabisty Karla Gottloba von Antona (1751-1818). Za zakladatele kašubské literatury se považuje lékař Florian Ceynowa (1817-1881). Ten se snažil vyvrátit představu, že Kašubové jsou pouze Poláci žijící na (tehdy) německém území. Sepsal mj. první kašubskou mluvnici (1879) a vydával i kašubský časopis. Významným básníkem té doby je Hieronim (Jarosz) Derdowski, autor eposu O panu Čorlinském (O Panu Czorlińścim co do Pucka po sece jachoł) z roku 1880. Bernard Sychta byl kašubský jazykovědec a etnograf. Na jaře 2004 byla založena také kašubská Wikipedie. V kašubštině vycházejí noviny. Kašubistika je filologický obor, který se zabývá literaturou a jazykem Kašubů. Kašubština je také zavedena v několika kostelech jako liturgický jazyk. == Slovník == == Abeceda == Kašubská abeceda obsahuje následující znaky: == Čtení v kašubštině == Výslovnost zvláštních znaků: ã – nosové a. é – přibližně \"yj\". Ypsilonem se přitom chápe polské y. ë – ə, pro odborníky šva, prostě neurčitý temný zvuk jako v anglické thE house. ò – ue, nebo po anglicku we. ô – podle dialektu je to O nebo se zabarvením do e. ù – wu (w opět chápáno anglicky) === Ukázka modlitby Otče náš v kašubštině (Otče náš) === == Fotogalerie == == Literatura ==", "question": "Má kašubština jednoduchý systém samohlásek?", "answers": ["Má velmi složitý systém samohlásek."]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Judas Priest je anglická heavy metalová skupina zformovaná v roce 1969 v anglickém Birminghamu. První album Judas Priest s názvem Rocka Rolla vyšlo v roce 1974 a od doby vydání alba Stained Class v roce 1978 se skupina Judas Priest stále drží na metalové špičce. V následujících letech Judas Priest nahráli mnoho dalších alb jako British Steel, Screaming for Vengeance či Turbo. Z několika desítek singlů vyniká například Breaking the Law. Skupina sehrála významnou úlohu také v tom, že vytvořila typickou metalovou módu, Rob Halford poprvé předvedl kožené oblečení, cvočky, pyramidy atd. Inspiraci hledal v gay klubech,což byla reakce na zvýšení popularity punkové mody a vzhled glam rockových hudebníků jako je například skupina Kiss nebo Alice Cooper. K. K. Downing, Ian Hill, a John Ellis se znali již od dětství a vyrůstali ve čtvrti Yew Tree estate ve městě West Bromwich. Navstěvovali Churchfields School v All Saints ve West Bromwichi. Downing a Hill se stali blízkými přáteli a sdíleli podobné hudební zájmy (Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Jimi Hendrix, The Who , Cream, Yardbirds) a naučili se hrát na nástroje. Kapela byla založena v říjnu 1970 v Birminghamu po místním rozpadlém souboru s názvem \"Judas Priest\" (odvozeno od Dylanovy skladby \"The Ballad of Frankie Lee a Judas Priest\" Původní Judas Priest byli založeny v roce 1969 Alem Atkinsem (. zpěv), Bruno Stapenhillem (basa, narozen jako Brian Stapenhill v roce 1948, Stone Cross, W. Bromwich), Johnem Partridgem (bicí, narozený c. 1948 , W. Bromwich), a Johnem Perrym (kytara). Stappenhill přišel s názvem \"Judas Priest\" a nacvičovali v jeho domě ve Stone Cross. Perry zemřel při automobilové nehodě krátce po vzniku kapely a byl následně nahrazen Erniem Chatawayem (narozen Ernest Chataway v roce 1952 ve Winson Green, Birmingham, Warwickshire, zemřel 13. května 2014). Svůj první koncert skupina odehrála 25. listopadu 1969 v George Hotelu ve Walsallu ve Staffordshire a poté na prosinec 1969 a leden 1970 odjela na tour do Skotska. Tato skupina se rozpadla v dubnu 1970 po jejich posledním koncertu 20. dubna v The Youth Centre v Cannocku ve Staffordshire. Atkins se setkal s další sestavou Judas Priest v kostele s názvem St. James v Wednesbury poblíž W. Bromwiche.", "question": "Kde vznikla skupina Judas Priest?", "answers": ["Birminghamu"]}
{"title": "Emil Hácha", "context": "Háchovo zdraví se vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo, proto přestal být pro německé okupanty zajímavý. Hácha ztratil nejen důvěru domácího odboje a londýnské exilové vlády, ale i okupantů a jejich přisluhovačů. 13. května 1945 byl Emil Hácha na příkaz Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel. Někdy se jako datum úmrtí mylně označuje 1. červen. == Odkaz == Velká část Háchovy literární pozůstalosti a fotografická dokumentace o něm jsou dnes uchovány v Archivu Kanceláře prezidenta republiky. Pamětní deska připomínající návštěvu prezidenta Háchy dne 14. května 1941 byla odhalena v roce 2017 ve Slaném. Česká pošta vydala v roce 2018 poštovní známku s portrétem Emila Háchy. == Výbor díla == Omyly a přeludy, 1939 – zprvu anonymní sbírka básní Slovník veřejného práva československého, 1927–1939 – redigoval Tři muži ve člunu (kromě psa), 1902, František Topič (Three Men in a Boat (To say nothing of the Dog), Jerome Klapka Jerome, 1889) – přeložil spolu s bratrem Theodorem == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Literatura === GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě.", "question": "Kdo se v roce 2018 objevil na poštovní známce České pošty?", "answers": ["Emila Háchy"]}
{"title": "Vzdušné síly Armády České republiky", "context": "Vzdušné síly Armády České republiky Vzdušné síly Armády České republiky Znak VzS AČR Znak VzS AČR Země Česká republika Existence 1918–1992 čs. letectvo Vznik 1. ledna 1993 Typ letectvo a protivzdušná obrana Funkce ochrana vzdušného prostoru České republiky – NATINAMDS, podpora pozemních sil a IZS Velikost 53 letounů50 vrtulníků5400 vojáků[1][pozn. 1] Velitelé genmjr. Petr Mikulenka Nadřazené jednotky Generální štáb AČR – Velitelství vzdušných sil[2] Účast Války Válka v Afghánistánu Mise IFOR, SFOR a SFOR II, ISAF, RSM, MFO, Air Policing (Pobaltí, Island), Inherent Resolve (Irák)[3] Insignie Znak Znak na SOP (pouze na dopravních letounech) Letouny Bitevní L-159A Průzkumné L-410FG Stíhací JAS-39C/D Cvičné L-159T1, L-159T2 Dopravní A319CJ, CL-601 Transportní C-295M, L-410UVP-E Vrtulníky Bitevní Mi-24V Transportní Mi-8, Mi-17, Mi-171Š Víceúčelové W-3A Vzdušné síly Armády České republiky (VzS AČR) představují vojenské letectvo české armády, působící v rámci Velitelství vzdušných sil v Praze.[2] Letectvo zajišťuje společně s pozemním vojskem hlavní bojovou sílu AČR. Jedná se o nástupce československého letectva, které existovalo v letech 1918 až 1992. Současným velitelem vzdušných sil je od 2. listopadu 2020 generálmajor Petr Mikulenka.[4] Vzdušné síly AČR jsou tvořeny letectvem taktickým (21. základna v Čáslavi), vrtulníkovým (22. základna u Náměště nad Oslavou) a dopravním (24. základna v pražských Kbelích), dále vojskem pozemní protivzdušné. obrany a silami a prostředky velení, řízení a průzkumu.[5] Ke dni 1. ledna 2018 disponovala AČR celkem 103 letadly: 38 bojovými a cvičně-bojovými letouny, 15 dopravními, transportními a speciálními letouny a 50 vrtulníky.[6] Stroje určené k výcviku vojenských pilotů provozuje státní podnik LOM Praha v Centru leteckého výcviku na pardubickém letišti. Bezpilotními letouny disponuje 533. prapor bezpilotních systémů. Mezi hlavní úkoly vzdušných sil patří zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru České republiky pomocí prostředků vyčleňovaných pro alianční systém NATINAMDS či prostředků národního posilového systému (NaPoSy) protivzdušné obrany. Vzdušné síly také poskytují leteckou podporu pozemním silám, zabezpečují mobilitu vojsk nebo umožňují provedení rychlého manévru. V mírovém stavu se podílejí například na činnosti letecké záchranné služby a letecké pátrací a záchranné služby, působí v rámci Integrovaného záchranného systému a plní úkoly vyplývající z přijatých zákonů a mezirezortních dohod.[7][8] Historie Počátky českého vojenského letectví Prvním českým vojenským pilotem se ještě před vypuknutím první světové války stal Rudolf Holeka, poručík rakousko-uherské armády. Za války pak v rakousko-uherském letectvu sloužilo kolem 500 českých vojáků a několik letců působilo také v dohodových letectvech.", "question": "Jaká je zkratka Vzdušných sil Armády České republiky?", "answers": ["VzS AČR"]}
{"title": "Rašeliníkovité", "context": "mechy (Bryophyta) Třída rašeliníky (Sphagnopsida) Řád rašeliníkotvaré (Sphagnales) Čeleď rašeliníkovité (Sphagnaceae) Rody Sphagnum †Sphagnophyllites Některá data mohou pocházet z datové položky. Rašeliníkovité (Sphagnaceae) je čeleď mechů z monotypického řádu rašeliníkotvaré (Sphagnales). V současnosti obsahuje jediný recentní rod, rašeliník (Sphagnum). K vyhynulým rodům této čeledi patří například Sphagnophyllites. Rod rašeliník zahrnuje asi 330 druhů, navzájem velmi obtížně rozlišitelných. Charakteristika Protonema (prvoklíček) těchto mechů je lupenitá. Mechové rostlinky jsou bez rhizoidů, lodyžky jsou neukončeného růstu se svazečky větviček, které jsou na koncích lodyžek nahloučeny v hlavičku. Lístky jsou bezžebré, tvořeny úzkými zelenými buňkami - chlorocysty, které obsahují četné chloroplasty a skládají jakousi sít, jejíchž oka jsou vyplněna bezbarvými mrtvými buňkami. Tobolka je kulovitá, bez čepičky, uvnitř je mohutná kolumela, nad níž je rozprostřen archespor. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu rašeliníkovité na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Rostliny", "question": "Kolik druhů zahrnuje rod rašeliník?", "answers": ["330"]}
{"title": "Marcel Proust", "context": "Valentin Louis Georges Eugè Marcel Proust ([maʁ pʁ], 10. července 1871, Auteuil - 18. listopadu 1922, Paříž) byl francouzský romanopisec, kritik a esejista. Nejvíce se proslavil monumentálním cyklem Hledání ztraceného času, který vyšel v sedmi dílech v letech 1913 až 1927. Marcel Proust se narodil v roce 1871 v Auteuil v 16. pařížském obvodu v domě svého prastrýce dva měsíce poté, co frankfurtská smlouva formálně ukončila francouzsko-pruskou válku. Jeho narození bylo poznamenáno násilnostmi, které provázely potlačení Pařížské komuny a jeho dětství spadalo do období konsolidace Třetí republiky. Mnoho motivů z Hledání ztraceného času se dotýká rozsáhlých společenských změn, zejména úpadku aristokracie a vzestupu střední třídy, ke kterým došlo ve Francii během Třetí republiky a fin de siè. Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, zodpovědný za opatření proti šíření cholery, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Matka Jeanne Clémence Weilová pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Byla gramotná a sečtělá, její dopisy ukazují na dobře vyvinutý smysl pro humor. Díky své znalosti angličtiny mohla pomáhat synovi s překládáním próz Johna Ruskina. V devíti letech postihla Prousta první vážná ataka astmatu a od té doby byl považován za neduživé dítě. Proust trávíval dlouhé prázdniny v Illiers. Tato vesnice a také dům Proustova prastrýce v Auteuil se staly předlohou pro smyšlené město Combray, kde se odehrávají některé důležité scény z Hledání ztraceného času. (U příležitosti stého výročí Proustova narození bylo Illiers přejmenováno na Illiers-Combray.) V roce 1882, ve věku jedenácti let, se Proust stal žákem prestižního Lycée Condorcet.", "question": "Kolik dílů má Hledání ztraceného času?", "answers": ["sedmi dílech"]}
{"title": "Android (operační systém)", "context": "Při instalaci do Androidu se jednou pro vždy zkompiluje do nativního kódu (procesoru) zařízení.Výsledkem je až dvakrát výkonnější smartphone, který má cca o 36 % delší výdrž. Zpomalení se týká jen instalace aplikace, při které se provádí její finální optimalizace.Pro zachování kompatibility je původní kompilátor (JIT – Just-in-time compilation) Dalvik prozatím přítomen.[zdroj? ] ==== Od verze 6.0 (Marshmallow) ==== Společnost Google zřejmě přichází se značnou změnou v oblasti řízení oprávnění pro aplikace v nadcházejícím systému Android. V současné době systém Android umožňuje aplikaci buď nainstalovat a spouštět se všemi právy, nebo instalaci aplikace zcela odmítnout. To se teď mění; ona změna spočívá v rozšíření možností uživatele Androidu tak, aby aplikace získala jen skupiny práv, které nezbytně potřebuje, tedy které jí uživatel dovolí používat. Aplikace sice bude moci požádat o dodatečná práva při svém běhu, ale i tehdy jí uživatel bude moci práva odepřít. Bude tedy možné například zamezit aplikaci přístup k mikrofonu, fotoaparátu, souborům a nebo třeba k telefonnímu seznamu. Nová verze Androidu má také propracovanější správu energie. === Application framework === Vrstva Application framework je pro vývojáře nejdůležitější. Poskytuje přístup k velkému počtu služeb, které mohou být použity přímo v aplikacích. Tyto služby mohou zpřístupňovat data v jiných aplikacích, prvky uživatelského rozhraní, upozorňovací stavový řádek, aplikace běžící na pozadí, hardware používaného zařízení a mnoho dalších služeb a funkcí. Základní sada služeb zahrnuje především: Sada prvků View – Tyto prvky (widgety) jsou použity pro sestavení uživatelského rozhraní jako seznamy, textové pole, tlačítka, checkboxy a jiné. Content providers – Umožňuje přístup k obsahu (např. kontakty) jiných aplikací. Resource manager – Poskytuje přístup \"nekódovým\" zdrojům, jako jsou řetězce, grafika, přidané soubory. Notification manager – Umožňuje všem aplikacím zobrazit vlastní upozornění ve stavovém řádku. Activity manager – Řídí životní cyklus aplikací a poskytuje orientaci v zásobníku s aplikacemi.Nejvyšší vrstvu systému tvoří základní aplikace, které využívají běžní uživatelé. Může jít o aplikace předinstalované nebo dodatečně stažené z Android Marketu.", "question": "Který operační systém je nejrozšířenější?", "answers": ["Android"]}
{"title": "Amerika", "context": "Amerika je souvislá pevnina na Zemi, která se skládá ze tří patrných částí – Severní Ameriky, Střední Ameriky a Jižní Ameriky. Severní a Jižní Amerika jsou považovány za dva samostatné kontinenty, zatímco Střední Amerika je považována za součást kontinentu Severní Ameriky. Z geomorfologického hlediska je Amerika jako celek souvislou pevninskou masou, která se nachází na třech litosférických deskách – Severoamerické, Karibské (Středoamerické) a Jihoamerické. Celé území Ameriky leží na západní polokouli a zároveň na jižní i severní zemské polokouli. Tradičním datem objevení Ameriky Evropany je rok 1492, kdy k břehům tohoto světadílu pod španělskými vlajkami přirazila flotila vedená Kryštofem Kolumbem. Z Evropy však s velkou pravděpodobností vstoupili na americkou půdu jako první Vikingové[zdroj? ], a to již o několik stovek let dříve. Z fyzicko-geografického hlediska se rozlišuje Severní, Střední a Jižní Amerika, které od sebe dělí Tehuantepecká, resp. Panamská šíje. Západní pobřeží Ameriky omývá Tichý oceán, východní Atlantický oceán, na severu světadíl zasahuje též do Severního ledového oceánu. Amerika pokrývá 8,3 % povrchu Země (28,4 % pevniny, 42,5 milionů km2) a žije v ní okolo 13 % lidské populace (1002 milionů). == Název Ameriky == Po objevení Ameriky Kolumbem se nově nalezenému světadílu začalo říkat Nový svět. Dnešní název je odvozen od jména italského obchodníka a mořeplavce Ameriga Vespucciho,[zdroj? ] který mezi lety 1499 a 1502 podnikl dvě plavby podél východního pobřeží Jižní Ameriky. Německý kartograf Martin Waldseemüller vydal roku 1507 mapu světa, v níž nově objevený kontinent nazval podle Vespucciho křestního jména – Amerika. Tento akt vyvolal protesty veřejnosti, že se Vespucci snaží uzurpovat Kolumbovi jeho prvenství. Vespucci však – jak se později ukázalo z dobové korespondence – označení Amerika nijak neprosazoval. == Dějiny Ameriky == == Geografie == === Rozsah === Nejsevernější bod Ameriky je Kaffeklubben Island, který je také nejsevernější bod na pevnině Země.", "question": "Kdo je považován za objevitele Ameriky?", "answers": ["Kryštofem Kolumbem"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou. Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO. Historické městské jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. K turisticky atraktivním lokalitám patří také Chráněná krajinná oblast Moravský kras, jejíž nejjižnější část zasahuje na území města. Brno je rovněž vinařskou obcí v rámci Velkopavlovické vinařské podoblasti.", "question": "Protéká Brnem řeka Svitava?", "answers": ["Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel."]}
{"title": "Česko", "context": "V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných, že věří v Boha, 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho.Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 je 3,6 miliónu obyvatel bez vyznání nebo bez náboženské víry. To je 34,2 % populace. K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 1,5 miliónů obyvatel (13,9 %). Jako věřící, ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob (6,7 %). Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 2,1 miliónů, tedy 20,6 % obyvatel Česka. Celkem 4,7 miliónu obyvatel (45,2 %) tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo. Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství. Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická církev, která měla 1,08 miliónu věřících (10,4 %), což je pokles oproti roku 2001, kdy se k ní hlásilo celkem 2,7 miliónu věřících (26,8 %). Následovaly velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická, s 52 tisíci členů (0,49 %), a Církev československá husitská, s 39 tisíci členů (0,37 %). Vyšší podíl věřících měla ještě Pravoslavná církev, k níž se přihlásilo 21 tisíc lidí, příznivci jediismu s 15 tisíci, Svědkové Jehovovi s 13 tisíci, Církev bratrská, respektive Křesťanská společenství, obě s 10 tisíci věřícími. Počet vyznavačů judaismu byl 1 500 obyvatel, k islámu se hlásilo téměř 3 500 lidí. K různým odvětvím buddhismu přes 6 100 osob. K ateismu se přihlásilo 1 075 osob, pohanství deklarovalo 863 osob. Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2001 značně snížil.", "question": "Jaké je nejpočetnější náboženství v Česku?", "answers": ["křesťanství"]}
{"title": "DC", "context": "Nejsem z těch, co nedotahují věci do konce, nicméně podle lékařů nemám jinou možnost, než přestat vystupovat na zbývajících koncertech a pravděpodobně i nadále.\" Diagnóza totiž AC/DC zastihla v právě probíhajícím turné po Spojených státech amerických, zbylých 10 koncertů proto bylo odloženo a skupina začala hledat náhradníka, který by turné jako hostující zpěvák dokončil. Johnson uvedl, že nemá v plánu odejít z hudební scény natrvalo a plánuje pokračovat v práci ve studiích. Při vystoupení v The Howard Stern Show navíc uvedl, že jeho hluchotu nezpůsobilo více než třicetileté angažmá v AC/DC, nýbrž jeho záliba v rychlých kolech – při jednom závodě si prý zapomněl nasadit ušní klapky a kvůli tomu si protrhl levý ušní bubínek. Již 15. března 2016 ovšem Jim Breuer, americký bavič a blízký přítel Johnsona, zveřejnil, jak se mu zpěvák svěřil, že má v ruce druhý posudek, který jeho problém se sluchem nehodnotí tak tragicky jako ten původní. Přesto byl Johnson podle svých slov prakticky vyhozen z AC/DC a od chvíle, kdy kapela odložila zbývající koncerty, se mu nikdo neozval. Podle Breuera Brian Johnson cítil, že ho zbytek skupiny hodil přes palubu a již za něj hledá trvalou náhradu. Budoucnost Briana Johnsona v kapele tak zůstávala nejistá. Dne 19. dubna 2016 vydal Johnson další oficiální prohlášení, ve kterém opět zmínil své zdravotní potíže a neschopnost pokračovat v turné.", "question": "Kterou australskou husební skupinu spoluzaložil Malcolm Young?", "answers": ["AC/DC"]}
{"title": "Kulík hnědý", "context": "Kulík hnědý (Charadrius morinellus) je středně velký bahňák z čeledi kulíkovitých. Ve svatebním šatu má rezavá prsa a černou zadní část břicha, šedou hruď, tmavé temeno, bílé líce a nadoční proužek. Samice jsou výrazněji zbarvené než samci (podobně jako u lyskonohů). Mladí ptáci jsou hnědaví, s výraznější kresbou hřbetu. Hnízdí ve vysokohorských polohách a v otevřené tundře. == Výskyt v ČR == V 19. století hnízdil kulík hnědý relativně početně na hřebenech Krkonoš; poslední doklad pocházel z roku 1903. Přes občasná pozorování bylo další hnízdění prokázáno až v roce 1946. Nadále byli pozorováni jednotliví ptáci nebo páry, třetí hnízdění bylo prokázáno v roce 1999, hnízdili zřejmě i v následujících letech. Druhým místem, odkud pochází řada pozorování a ojedinělá předpokládaná hnízdění je Hrubý Jeseník. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kulík hnědý ve Wikimedia Commons Galerie kulík hnědý ve Wikimedia Commons Taxon Charadrius morinellus ve Wikidruzích", "question": "Jaké jsou samice Kulíka hnědého oproti samcům?", "answers": ["výrazněji zbarvené"]}
{"title": "Apple", "context": "Tento program umožňuje odesílání diagnostických dat. Na rozdíl od jiných platforem ale program nemá přístup k uživatelskému rozhraní a je plně aktivní pouze v diagnostickém režimu. O významu a způsobu vzniku názvu a loga firmy Apple existuje několik legend. Jedna říká, že při výběru loga společnosti se zakladatelé inspirovali anekdotou o anglickém vědci Isaacu Newtonovi a vzniku gravitačního zákona. Další tvrdí, že společnost Apple je pojmenována a její logo vychází z jedné Jobsovy diety, kdy těsně před založením společnosti žil na jablečné farmě a nekonzumoval nic jiného než jablka. Počítač Macintosh (1984) byl v té souvislosti pojmenován po konkrétní odrůdě jablka. Také se říká, že se hledalo slovo, které by abecedně předcházelo Atari, v té době velmi úspěšnou počítačovou firmu. Podrobnější informace naleznete v článku Macintosh. Macintosh je dřívější označení rodiny osobních počítačů. Jméno pochází od odrůdy jablka Mcintosh, prvnímu z této řady ho dal Jef Raskin, který na začátku vedl vývojový tým (později jej nahradil Steve Jobs). Uvedení Macintoshe na trh v lednu 1984 doprovázela slavná televizní reklama parafrázující román 1984 (firma IBM v ní figurovala jako velký bratr). Podrobnější informace naleznete v článku MacBook. MacBook je název výrobní řady přenosných počítačů. Původní iBook byl nahrazen první verzí MacBooku 16. května 2006. Zatímco iBooky používaly procesory PowerPC od firmy IBM, MacBook později začal používat procesor značky Intel. První verze obsahovala chipset Intel 945GM, procesor Intel Core Duo a integrovanou grafickou kartu Intel GMA950. Později MacBook dostal novější procesory Intel Core 2 Duo, chipset Intel GM965 a grafickou kartu Intel X3100, nadále docházelo k postupným upgradům na novější verze procesorů. 9. března 2015 byla představena nová třída extra tenkých a lehkých počítačů, která nese opět jméno MacBook, původní unibody MacBook se nadále prezentuje pouze pod jménem MacBook Pro. Podrobnější informace naleznete v článku MacBook Pro. MacBook Pro je notebook s procesorem Intel Core i5/i7. Jeho předchůdcem byl PowerBook využívající procesor IBM PowerPC. Šlo o dražší a výkonnější variantu MacBooku, po vydání nového MacBooku jde o typ klasického výkonného notebooku typicky s displejem typu Retina. Výkonnostní rozdíl mezi modely MacBook a MacBook Pro byl dříve především v grafické kartě, která byla u MacBook Pro dedikovaná, postavená na čipech Nvidia a měla vlastní RAM – neplatilo to u 13palcové varianty, která v některých verzích používala integrovanou grafickou kartu, která byla například typu Intel Iris.", "question": "Kdy byl uveden první model pod označením Macintosh?", "answers": ["lednu 1984"]}
{"title": "Historie fotografie", "context": "Místo červené byla na snímku přes červený filtr exponována okem neviditelná ultrafialová část spektra – Prakticky však byla tato technika kvůli své komplikovanosti nepoužitelná. Na výzkumy Jamese Maxwella navázal Louis Ducos du Hauron Od roku 1862 pracoval několik let na praktickém způsob záznamu barevných fotografií pomocí dvou barevných systémů: subtraktivního (žlutá, azurová, purpurová) a aditivního (červená, zelená, modrá) barevného systému. Roku 1868 tyto metody patentoval. Osvítil bromostříbrnou kolodiovou desku výtažkovými filtry a zhotovil tak diapozitivy zabarvené do červena, modra a žluta. Tyto tři části pak musely být k získání konečné fotografie zcela přesně položeny přes sebe. Kvůli vysokým nákladům této metody se však v praxi mnoho nepoužívala. Jednou z prvních barevných fotografií je Landscape of Southern France, pořízená subtraktivní metodou r. 1877. Zároveň s Hauronem objevil podobný systém Charles Cros, který později s Hauronem spolupracoval. Roku 1888 F. E. Ives vyvolal tříbarevnou fotografii. Tu pak Němec Adolf Miethe od roku 1903 používal v praxi. A. Miethe vynalezl také panchromatické zcitlivění pro reprodukci barevných tónů. Dalšími, kdo se zabýval barevnou fotografií byli roku 1904 v Lyonu bratři Auguste a Louis Lumiè, kteří představili první autochromové desky, které se daly reprodukovat barevným tiskem a umožnili v praxi vyrobit fotografii jedním jediným snímkem. V roce 1884 vyrobil George Eastman první fotografický film, který zbavil fotografy nutnosti nosit s sebou těžké skleněné fotografické desky a jedovaté chemikálie. V roce 1888 uvedl první filmový fotoaparát pod obchodním názvem Kodak. Rok 1925 byl na trh uveden fotoaparát Leica, používající 35mm film, který se od té doby stal standardem maloformátové fotografie. Od roku 1935 jsou na trhu i barevné filmy, v roce 1963 vyvinula firma Polaroid emulze umožňující vytvářet barevné snímky, které nepotřebovaly žádné další zpracování, a fotografie se na nich objevila několik minut po expozici – tzv. okamžitá fotografie. V roce 1969 vynalezli George Elwood Smith a Willard Boyle snímače typu CCD a v následujícím roce zabudovali CCD do fotoaparátu. Teprve roku 1981 společnost Sony vyrobila první fotoaparát, který místo filmu na chemickém principu zaznamenával obraz na elektronické prvky CCD. Jeho analogové výstupy se zapisovaly na disketu. Hlavním tahounem vývoje byla v osmdesátých létech firma Kodak. První komerčně šířený digitální fotoaparát byl Apple QuickTake 100 z roku 1994. V běžném prodeji byly digitální fotoaparáty od roku 1996 i v Česku. Po roce 2000 aparáty používající digitální záznam začaly vytlačovat běžné kinofilmové. Chronologie fotografie Historie norské fotografie Pionýři fotografické techniky Fotografický proces Obrázky, zvuky či videa k tématu historie fotografie ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém roce byl vyroben první fotografický film?", "answers": ["1884"]}
{"title": "Česká slovesa", "context": "Článek česká slovesa pojednává o slovesech v češtině. Sloveso má ve větě zpravidla funkci přísudku. Časování (konjugace, ohýbání sloves) se provádí především pomocí speciálních koncovek, v některých případech i hláskovou změnou kmene slova. Časování v češtině slouží k vyjádření osoby, čísla, času, vidu, rodu a způsobu, který se vztahuje k ději či stavu, jež sloveso popisuje. Rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (např. dělat, dělám) a složené (např. dělal jsem, budu dělat). == Rozdělení sloves == Slovesa dělíme na: plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele: předmětová – váží k sobě předmět ustálenou vazbou (předložkově, bezpředložkově, v 2., 3., 4. nebo 7. pádě): psát dopis, dosáhnout cíle, věnovat synovi peníze; bezpředmětová: jít, slzet; zvratná – pojí se s předmětem zvratného (reflexivního) zájmena ve 3. (si) nebo 4. pádě (se): myslet si, posadit se; některá slovesa nelze bez zvratného zájmena použít (tzv. reflexiva tantum): bát se, umínit si; stavová – vyjadřují stav nebo změnu stavu: stárnout, hořknout; pomocná – vyskytují se ve spojení s významovým slovesem: vlastní pomocná slovesa – být, bývat, mít, mívat: byl bych zůstal; sponová: být, bývat, stát se, stávat se: stal se králem;", "question": "Který slovní druh má ve větě zpravidla funkci přísudku?", "answers": ["Sloveso"]}
{"title": "Kánon v D-dur (Pachelbel)", "context": "Kánon v D-dur (plným německým názvem: Kanon und Gigue in D-Dur für drei Violinen und Basso Continuo) je skladba od Johanna Pachelbela. Byla sepsána v období kolem roku 1680, během barokního období jako chrámová hudba pro tři violy a basso continuo, ale od té doby byla přepsána pro celou řadu dalších hudebních nástrojů. Kánon byl v originále spárován s gigou ve stejné tónině, i když dnes se tato část hraje velmi zřídka. Skladba se stala oblíbenou předlohou i pro populární hudbu, je jí inspirován např. singl \"I'll See You When You Get There\" vytvořený americkým rapperem Cooliem.", "question": "Kdo složil Kánon v D-dur?", "answers": ["Johanna Pachelbela"]}
{"title": "Mezinárodní tenisová federace", "context": "V roce 1988 se přestěhovala na Barons Court, blízko Queens Clubu a o deset let později (1998) znovu tentokrát na The Bank of England Sports Ground, Roehampton v Londýně. Oficiální sídlo ITF The International Tennis Federation Bank Lane Roehampton London SW15 5XZ United Kingdom Orgány Nejvyššími orgány ITF jsou výroční shromáždění zástupců všech členských zemí, kteří se scházejí obvykle po wimbledonském turnaji a řídící výbor (Committee of Management), který řídí celou agendu federace. Soutěže ITF pořádá 3 základní týmové soutěže založené na národním charakteru: Davis Cup (muži) Fed Cup (ženy) Hopmanův pohár (smíšená družstva) Dále organizuje čtyři Grand Slamy: Australian Open French Open Wimbledon US Open Organizuje mužský a ženský okruh ITF, tj. turnaje nejnižší kategorie (turnaje vyšších kategorií organizují ATP a WTA). Pořádá také turnajové okruhy pro věkové kategorie tenistů do osmnácti let. Mistři světa v tenise Související informace naleznete také v článku Mistři světa ITF. Mistři světa ITF jsou každoročně vyhlašováni od roku 1978 Mezinárodní tenisovou federací na základě dosažených výsledků v uplyné sezóně. Mistři světa mužů, žen, juniorů a juniorek ve dvouhře jsou vyhlašováni od roku 1978, kategorie juniorských čtyřher byly doplněny v roce 1982, vozíčkáři pak v roce 1991 a konečně mužská a ženská čtyřhra se vyhlašuje od roku 1996. Juniorské singlové a deblové kategorie byly v roce 2003 sjednoceny do jediné. Odkazy Literatura Lichner, I. et al. (1985): Malá encyklopedie tenisu, Olympia, Praha Související články Český tenisový svaz Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní tenisová federace na Wikimedia Commons Oficiální stránky ITF mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Tenis Organizace ITF ATP WTA ČTS FFT TA USTA Okruhy mužské ATP Tour", "question": "Jaká zkratka se používá pro Mezinárodní tenisovou federaci?", "answers": ["ITF"]}
{"title": "Karnes County", "context": "Karnes County Karnes County Geografie Karnes County na mapě Texasu Hlavní město Karnes City Status okres Souřadnice 28°54′36″ s. š., 97°51′36″ z. d. Rozloha 1 952 km² Geodata (OSM) OSM, WMF Obyvatelstvo Počet obyvatel 14 824 (2010) Hustota zalidnění 7,6 obyv./km² Správa regionu Nadřazený celek Texas Vznik 1854 Oficiální web www.co.karnes.tx.us multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Karnes County je okres ve státě Texas v USA. K roku 2010 zde žilo 14 824 obyvatel. Správním městem okresu je Karnes City. Celková rozloha okresu činí 1 952 km². Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Karnes County na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Okresy státu Texas Anderson • Andrews • Angelina • Aransas • Archer • Armstrong • Atascosa • Austin • Bailey • Bandera • Bastrop • Baylor • Bee • Bell • Bexar • Blanco • Borden • Bosque • Bowie • Brazoria • Brazos • Brewster • Briscoe • Brooks • Brown • Burleson.", "question": "Jaká je celková rozloha okresu Karnes County v USA?", "answers": ["1 952 km²"]}
{"title": "Kréta", "context": "Kréta je hornatý ostrov, nejvyšší hora Psiloritis v pohoří Idi Ori má 2456 m n. m., druhá nejvyšší hora Páhnes v pohoří Levka Ori má 2453 m n. m. Severní pobřeží je pozvolné, na jihu však je strmé a jsou tam útesy. Krétu tvoří vápencová kra, která byla vytvořena při stejném vrásnění jako Balkánské pohoří. Výjimku tvoří Mesarská nížina, která je největší v celém Řecku. === Klima === Počasí na ostrově Kréta je typicky středozemní a patří k nejteplejším z Řecka, jeho ostrovů i celé Evropy. Léta jsou zde horká a suchá, zimy mírné se sněhem v horských oblastech a deštěm v nížinách. Za celý rok tu spadne pouze 500 mm srážek. Teploty na pobřeží zřídkakdy klesnou pod 10 °C, zatímco na horách může ležet sníh až do konce května. V zimě a v jarních měsících je Kréta vzhledem k vysokým teplotám, dostatku srážek a vysoké vlhkosti jeden z nejzelenějších ostrovů ve Středozemním moři. Hornatost Kréty dává jejímu počasí nevyzpytatelný charakter. Jeho změny mohou být velmi náhlé. V létě je ale téměř vždy slunečno a jasno s vysokými teplotami, které činí snesitelné jen severní vítr Meltemi, také nazýván Etesian. Teploty mají své maxima mezi 35 a 40 °C ve dne a mezi 25 a 30 °C v noci. Podzim je nejmírnější ze všech ročních období, teploty jsou vyšší než na jaře, ale není tak nesnesitelné horko jako v létě, a slunce svítí ještě poměrně dlouho. Déšť hrozí již od půlky října, ale s větší pravděpodobností spíše až od listopadu.Díky výšce pohoří, až 2453 m. n. m., které vytváří bariéru mezi jižní a severní Krétou, se v obou částech vyskytují jiné povětrnostní a teplotní podmínky. Turista by si měl být těchto rozdílů vědom. Lépe si pak bude schopen vybrat oblast Kréty pro ubytování i návštěvu z dostupných turistických lokací.", "question": "Je Kréta hornatá?", "answers": ["Hornatost Kréty dává jejímu počasí nevyzpytatelný charakter."]}
{"title": "Amputace", "context": "V některých zemích byla a je amputace prstů, rukou či nohou praktikována jako trest u odsouzených zločinců. V některých kulturách a náboženstvích se drobnější amputace či zmrzačení praktikují z rituálních důvodů. Amputace varlat u samců se nazývá kastrace. V chirurgii se amputace provádí z důvodu zmírnění či odstranění bolesti nebo za účelem zamezení šíření infekce (gangréna) či metastáz. U člověka (na rozdíl od některých jiných živočichů, např. ještěrky) amputované periferní části těla nedorůstají a vzniklé následky lze napravit jen transplantací nebo umělou protézou. Nejstarší doložené úspěšné chirurgické amputace jsou podle kosterních nálezů datovány do doby před zhruba 7000 roky (Vedrovice v ČR 7500 roků, Francie 6700 až 6900 roků). Následkem amputace je často dojem končetiny na místě končetiny amputované, tzv. fantomová končetina. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amputation na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu amputace ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo amputace ve Wikislovníku", "question": "Dorůstají u člověka periferní amputované části těla?", "answers": ["U člověka (na rozdíl od některých jiných živočichů, např. ještěrky) amputované periferní části těla nedorůstají a vzniklé následky lze napravit jen transplantací nebo umělou protézou."]}
{"title": "Alphabet Inc", "context": "Alphabet Inc. je americký celosvětově působící konglomerát, vytvořený 2. října 2015 dvěma zakladateli společnosti Google, Larrym Pagem a Sergeyem Brinem, ve kterém stejně jako předtím v Googlu zastává Page funkci CEO a Brin je prezidentem společnosti. Alphabet Inc. je v současnosti především mateřskou společností Googlu, ale také několika dalších firem, které byly do ní převedeny z majetku Googlu. Společnost má sídlo ve městě Mountain View v kalifornském Silicon Valley. Jeho centrála se nazývá Googleplex. == Portfolio Alphabetu == Portfolio Alphabetu zahrnuje firmy z několika průmyslových odvětví včetně technologického odvětví, životních věd, investičního kapitálu a výzkumu. Mezi dceřiné společnosti patří Google Calico, GV, CapitalG, Verily, Waymo, X a Google Fiber. Některé dceřiné společnosti Alphabetu změnily svá jména po opuštění Googlu, Google Ventures se stal GV, Google Life Sciences se stal Verily a Google X dostal jméno jen X. V návaznosti na restrukturalizaci se stal Page CEO Alphabetu, zatímco Sundar Pichai převzal jeho pozici jako CEO Googlu. Podíly na akciích Googlu byly převedeny na akcie Alphabetu, které se obchodují burzovním symbolem \"GOOG\" a \"GOOGL\". Vznik Alphabetu byl vyvolán snahou vytvořit jádro podnikání v internetových službách Googlu tak, aby bylo \"ryzejší a odpovědnější\". Zároveň jde o to, umožnit větší autonomii té skupině dceřiných společností, které působí v jiných než internetových službách. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alphabet Inc. na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Alphabet Inc. ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Která společnost je mateřskou společností Googlu?", "answers": ["Alphabet"]}
{"title": "Růže", "context": "Pět (velmi zřídka 4) korunních plátků je vejčitého tvaru, často mělce dvoulaločného. Barva divokých růží je nejčastěji růžová v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých. Také v dužnatých plodenstvích – šípcích (hypanthium), nalezneme u původních druhů růží značnou tvarovou rozmanitost. Tedy šípky kulovité, vejčité, více dlouhé. Velikost se pohybuje od 5 do 50 mm. V zabarvení jednoznačně převládá červená, vzácné je zbarvené černé, oranžové, žluté. Uvnitř šípků jsou drobné ochmýřené plody - nažky. Růže obsahují v květních plátcích směsi aromatických silic. Jejich množství velmi kolísá nejen u různých druhů a odrůd, ale i v závislosti na počasí a denní době. Hlavní vonnou složkou jsou alkoholy geraniol a l-citronellol. Z botanických druhů a růží jim blízkých nejvíce voní Rosa gallica, R. x centifolia, R. x damascena. Mezi moderními odrůdami nalezneme význačně vonící odrůdy růží ve skupině čajohybridů (ČH). Duftwolke, Eminence, Christian Dior, Mainzer Fastnacht, Papa Meilland, Silver Star, Sutter ́s Gold Sterling Silver, Whisky Mezi sadovými (S) voní mnohé tzv. anglické růže. Světoznámé je pěstování olejodárných růží (R. x damascena var trigintipetala) v Bulharsku, které kryje 70 až 80 % světové potřeby. Střediskem 120 km dlouhého údolí je město Kazanläk. Na 1 kg oleje (silice) se spotřebuje 3000 kg růžových plátků, což je přibližně celková sklizeň ze období od poloviny května do poloviny června z 1 ha plantáže.", "question": "Je v růžích v květních plátcích obsažena směs aromatických silic?", "answers": ["Růže obsahují v květních plátcích směsi aromatických silic."]}
{"title": "Theodor Mommsen", "context": "Christian Matthias Theodor Mommsen (30. listopadu 1817, Garding, Šlesvicko-Holštýnsko - 1. listopadu 1903, Charlottenburg, Berlín) byl německý historik, právník a politik, který působil jako univerzitní profesor v Lipsku, Curychu, Vratislavi a v Berlíně. Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902. Mommsen pocházel z rodiny německého protestantského kněze. V letech 1838 až 1843 vystudoval právní vědu a filozofii práva u B. G. Niebuhra a J. G. Droysena na univerzitě v Kielu. Po skončení studia získal stipendium na další vědecké studium ve Francii a Itálii. Zde se zabýval především antickými nápisy. Během pobytu v Itálii jich shromáždil několik tisíc a roku 1853 je využil pro vydání souboru latinských nápisů Corpus inscriptionum Latinarum. Toto dílo nápisů z území celé Římské říše, které odborníci doplňují dodnes, je základem každé epigrafické práce. Theodor Mommsen připravil osm svazků z prvních patnácti. Dnes je známo asi 400 000 těchto nápisů. Po návratu z ciziny působil Mommsen jako profesor občanského práva na univerzitě v Lipsku. Pro své liberální názory a aktivní podporu revoluce v roce 1848 (stal sa poslancem parlamentu a psal články do revolučních novin) byl donucen roku 1851 na své profesorské místo rezignovat. Ale již roku 1852 se stal profesorem Římského práva v Curychu a roku 1854 ve Vratislavi. Roku 1858 se natrvalo usídlil v Berlíně, stal se členem pruské akademie věd v Berlíně, v roce 1861 profesorem římských dějin na berlínské univerzitě (zde působil do roku 1887), a v letech 1873 až 1895 byl opět poslancem německého parlamentu. Roku 1897 vystoupil Theodor Mommsen velice ostře proti českým národním a státoprávním snahám. Ve svém spise Poslání Němcům v Rakousku obvinil Čechy z rozbíjení jednoty německého národa a tvrdil, že když nejsou schopni přijmout logické důvody, musí být proti nim použity násilné praktiky (\"Buďte tvrdými. Rozum lebka Čechů nepřijme, avšak ranám i ona porozumí\"). Kromě toho postavil v tomto spise Čechy a Poláky na okraj evropských kulturních dějin a nazval je \"apoštoly barbarství\". Jeho výpad proti Slovanům nezůstal bez odezvy. Na pařížské Sorbonně protestoval proti Mommsenovu postoji francouzský profesor slavistiky Ernest Denis, z českých historiků vyjádřil prudký odpor zejména Josef Pekař a Jaroslav Goll, v Polsku rektor univerzity ve Lvově doktor Oswald Marian Balzer. Roku 1902 obdržel Mommsen především za své hlavní dílo Římské dějiny (1854-1856, Römische Geschichte) Nobelovu cenu za literaturu, a to jako jeden z mála autorů, kteří se zabývali pouze psaním odborné literatury.", "question": "Dostal Theodor Mommsen Nobelovou cenu za své dílo Řecké dějiny?", "answers": ["Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902."]}
{"title": "Kazimír II", "context": "Kazimír II. zvaný Spravedlivý (1138 - 5. květen 1194) byl polský kníže-senior vládnoucí v letech 1177 až 1194, kníže sandoměřský, mazovský, kališský a hnězdenský, pocházející z rodu Piastovců. Byl nejmladším synem polského knížete Boleslava III. Křivoústého a jeho druhé ženy Salomeny z Bergu. Jeho otec před smrtí roku 1138 rozdělil Polské knížectví mezi své syny. Jelikož se Kazimír narodil těsně před otcovou smrtí nebo již jako pohrobek, nezískal v této dělbě žádný úděl. Ten získal až po smrti svého bratra Jindřicha roku 1166, kdy měl zdědil jeho Sandoměřsko. Do Jindřichovy poslední vůle však zasáhl další bratr, kníže-senior Boleslav IV. Kadeřavý, který Sandoměřsko rozdělil na tři části; větší část si ponechal, druhou, menší, dal svému bratru Měškovi Starému a na Kazimíra zbyla jen malá část okolo města Wiślica. Celé Sandoměřsko obdržel až po Boleslavově smrti roku 1173. V roce 1177 se vzbouřil proti svému bratru, novému knížeti-senioru Měškovi. Ve svém odboji byl podporován např. slezským knížetem Boleslavem Vysokým. Měšek se stáhl do Poznaně a Kazimír ovládl Malopolsko se sídelním místem polských knížat Krakovem. V roce 1191 se Měšekznovu krátce stal polským seniorem, protože malopolská šlechta nesouhlasila se zahraniční politikou Kazimíra II., a Měšek tak získal Krakov. Sídelní město polských knížat a králů však Kazimír brzy získal zpět. Kazimír II. zemřel dne 5. května 1194. Měšek se opět pokoušel získat titul knížete seniora, tento pokus však skončil v roce 1195 bitvou u Mozgawy, kde byl sám Měšek zraněn. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kazimír II. Spravedlivý ve Wikimedia Commons", "question": "Z jakého rodu pocházel Kazimír II.?", "answers": ["Piastovců"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613.", "question": "Kde se narodil Shakespeare?", "answers": ["ve Stratfordu nad Avonou"]}
{"title": "Česnáček lékařský", "context": "Semeník s 5 až 25 vajíčky nese čnělku 2 mm dlouhou s úzkou bliznou. Květy se objevují od dubna do června, opylovány jsou létajícím hmyzem. Po opylení se stopky květů (plodní stopky) postupně rozšiřují až dosahují tloušťky téměř jako plody, což jsou podlouhlé šešule o délce 3 až 5 cm a tloušťce do 2,5 mm. Ty vyrůstají šikmo až vzpřímeně, na vrcholu jsou zúžené, zakončení jsou vytrvalou čnělkou. Uvnitř šešulí, otvírajících se chlopněmi, jsou v jedné řadě tmavě hnědá semínka až 3,5 mm dlouhá a 1 mm široká s podélně jemně rýhovaným osemením. Semena jsou obvykle rozsévána jen do blízkého okolí. Česnáček lékařský obsahuje mj. glykosidy sinigrin, allylsulfid, rhodanalyl, alliarin, etérický olej, pektin, beta karoten a kyselinu askorbovou. Po porušení pletiv se uvolňují štiplavé a čpavé isothiokyanáty o kterých se soudí, že mají antikarcinogenní účinky. Chromozómové číslo: 2n = 42.[2][3][5][6][7] Použití Česnáček lékařský je tradiční léčivou bylinou, dosud se sporadicky užívá v lidovém léčitelství, má antiseptické a hojivé účinky. Zevně se používaly čerstvé listy na nehojící se rány a pro vnitřní užití se z usušené drogy vařily čaje nebo z čerstvé se připravovaly tinktury, sloužily na desinfekci močových cest i proti zánětům plic. Žvýkáním listů se také léčil zánět ústní dutiny a paradentóza. Mladé listy se konzumovaly především čerstvé v zeleninových salátech pro svou pikantnost a vysoký obsah vitamínu C.[3][8] Česnáček lékařský Listy Květy", "question": "Jaké účinky má česnáček lékařský?", "answers": ["antiseptické a hojivé"]}
{"title": "Reálné číslo", "context": "Tato nula pak přirozeně dělí reálná čísla na kladná a záporná. Jiný způsob představy reálných čísel jsou desetinné rozvoje, které mohou být konečné i nekonečné. Nejběžnější matematicky přesný způsob definice reálných čísel jsou tzv. Dedekindovy řezy. Reálná čísla tvoří v algebraickém smyslu těleso, což speciálně znamená, že je můžeme sčítat, odčítat, násobit a dělit a s výjimkou dělení nulou nám vždy vyjde nějaké reálné číslo. Dělíme je na racionální (vyjádřitelná zlomkem) a iracionální (ostatní), nebo na algebraická (která můžeme najít jako kořeny mnohočlenu s celočíselnými koeficienty) a transcendentní (ostatní). Reálná čísla jsou ústřední objekt zkoumání reálné analýzy. Množina všech reálných čísel se označuje R nebo ℝ Zápis ℝ označuje n-rozměrný vektorový prostor reálných čísel. Pokud se použije při označení nějakého matematického objektu přívlastek reálný, myslí se tím, že se s tímto objektem pracuje na tělese reálných čísel. Například reálná matice, reálný polynom či reálná Lieova algebra. Pro každé reálné číslo : : : a : : {\\displaystyle a} je definována jeho absolutní hodnota : : : : | : a : | : : : {\\displaystyle |a|} jako : : :. a : : {\\displaystyle a} , pokud je : : : a : : {\\displaystyle a} nezáporné a : : : − a : : {\\displaystyle -a} , pokud je : : : a : : {\\displaystyle a} záporné, jejíž geometrický smysl je vzdálenost obrazu čísla od obrazu nuly na číselné ose.", "question": "Jak označujeme množinu reálných čísel?", "answers": ["R nebo ℝ"]}
{"title": "AMV", "context": "AMV Další významy jsou uvedeny na stránce AMV (rozcestník). Anime music video (ve zkratce AMV) je hudební videoklip obsahující jednu nebo více scén z anime, doplněnou vhodnou a odpovídající hudbou. V drtivé většině se jedná o amatérskou a neoficiální produkci (stylem by fans for fans), kvalitní díla se promítají na anime-srazech, případně se šíří po internetu. Ačkoli už samotný název odkazuje na japonskou animaci, dobré AMV lze sestříhat i z nejaponské animace a jako hudební doprovod lze použít téměř libovolnou hudbu, pokud se hodí k videu. Externí odkazy Česká AMV wiki, která také obsahuje odkazy na význačná díla v tomto oboru Archivováno 15. 3. 2011 na Wayback Machine (anglicky) Portál o AMV Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba", "question": "Jakou má zkratku anime music video?", "answers": ["AMV"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno i přes svůj městský charakter zachovává tradiční moravskou lidovou kulturu včetně lidových slavností, na kterých nechybí moravské kroje, moravská vína (město je vinařskou obcí v rámci Velkopavlovické vinařské podoblasti s několika viničními tratěmi, včetně obnovené vinice na svahu Špilberku), moravská dechová hudba, lidové tance a soutěže. Na rozdíl od menších obcí v Brně mají své hody lokálně jednotlivé městské části, ovšem ne všechny. Mezi městské části, kde se pravidelně pořádají tradiční hody, patří například Řečkovice a Mokrá Hora, Židenice, Líšeň nebo Ivanovice. V Brně se nachází řada tzv. \"kamenů zmizelých\" - Stolpersteine, které zde byly do chodníků vsazeny 9. června 2010 a 16. června 2011 německým umělcem Gunterem Demnigem. === Kulturní památky === V Brně je možné, pravděpodobně díky jeho bohaté historii hlavního města Moravy, nalézt stovky kulturních památek, včetně devíti národních kulturních památek a jedné památky zařazené na seznam Světového dědictví UNESCO. Většina hlavních brněnských památek se nachází v jeho historickém jádru, zdejší městská památková rezervace je počtem objektů druhá největší v České republice, ovšem až s velkým odstupem za Prahou (Brno: 484 objektů; Praha: 1 330 objektů). Brno může být také označováno jako kolébka některých nových trendů v oblasti moderní architektury a její konkrétní podoby někdy nazývané též jako funkcionalismus. Tento profil města, známý a oceňovaný ve světě, výrazně pomohl vtisknout zejména Bohuslav Fuchs, jeden z velmi respektovaných architektů 20. století. Podílela se na něm ale i řada dalších tvůrců jako Arnošt Wiesner, Emil Králík, Jindřich Kumpošt, Otto Eisler. Je zde možné vidět velmi pestrou řadu památek tohoto stylu. Následující seznam uvádí pouze některé z nejvýznamnějších památek. Hvězdičkou označené objekty jsou národními kulturními památkami.", "question": "Kolik má Brno národních kulturních památek?", "answers": ["devíti"]}
{"title": "Kulová hvězdokupa", "context": "Kulová hvězdokupa Kulová hvězdokupa 47 Tucanae v souhvězdí Tukan na jižní obloze. Kulové hvězdokupy jsou kulovité koncentrace hvězd, jejichž průměr se pohybuje řádově v desítkách světelných let a které obsahují statisíce až miliony hvězd. Kulové hvězdokupy jsou velmi staré, nejméně 10 miliard let, a pravděpodobně vznikly v době, kdy se galaxie právě vytvářely. Jsou rozptýleny ve sférickém halu obklopujícím naši Galaxii. Oběžná doba kolem středu Galaxie se pohybuje v řádech stovek milionů let. Kulové hvězdokupy a souhvězdí Rozložení kulových hvězdokup v naší Galaxii je koncentrováno okolo galaktického jádra v oblastech souhvězdí Střelce (Sagittarius), Štíra (Scorpius) a Hadonoše (Ophiuchus). Ze 138 hvězdokup Galaxie, které se nalézají v katalogu „Sky Catalog 2000.0“, obsahuje souhvězdí Střelec 29, Štír 18 a Hadonoš 24 kulových hvězdokup, což je celkem 71 hvězdokup neboli 51,4 procent (ovšem je nutno připustit, že u 29 hvězdokup ze souhvězdí Střelce mohou být pravděpodobně 4 členové trpasličí eliptické galaxie Sagittarius objevené roku 1994 a nejsou ve skutečnosti z Galaxie, mezi nimi i M54). Nedávné sčítání (červen 2002) tyto počty změnilo takto: 33 (Střelec), 19 (Štír) a 25 (Hadonoš), dohromady 77 hvězdokup z celkového počtu 149, což je 51,7 procenta. Z 88 souhvězdí, pouze 43, přibližně polovina, obsahuje několik kulových hvězdokup; Orel (Aquila) obsahuje 6 hvězdokup, Had (Serpens) 5 a Herkules (Hercules) 4 hvězdokupy, přičemž žádné další souhvězdí neobsahuje více než 3 hvězdokupy. Ze 149 známých hvězdokup, 136 (91,3 procenta) je koncentrováno v polokouli soustředěné okolo souhvězdí Střelce (Sagittarius), zatímco pouze 13 hvězdokup (8,7 procenta) je na druhé straně od nás (mezi nimi M79). Tato zřetelná anizotropie v rozložení kulových hvězdokup měla historický význam, když z toho Harlow Shapley v roce 1917 odvodil, že se střed naší galaxie nachází ve značné vzdálenosti ve směru souhvězdí Střelce (Sagittarius) a není blízko našeho slunečního systému, jak se dříve domnívali. Měření radiální rychlosti prozradilo, že se většina hvězdokup pohybuje ve vysoce excentrických eliptických drahách, jež zabírají vnější prostory Galaxie. Vytváří halo zhruba kulového tvaru, které je vysoce koncentrováno ke galaktickému středu, ale dosahuje do vzdálenosti několika set tisíc světelných let, to je mnohem více než rozměry galaktického disku. Nepodílejí se na rotaci galaktického disku a proto mohou mít relativně vysokou rychlost několika set km/s vzhledem k naší sluneční soustavě; to se projevilo při měření radiální rychlosti. Galaktické halo a kulové hvězdokupy Galaktické halo je kulový útvar tvořený starými hvězdami a kulovými hvězdokupami, obklopující galaxii. Poloměr tohoto útvaru je asi 50 000 světelných let.", "question": "Jak staré jsou kulové hvězdokupy?", "answers": ["velmi staré"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Státní správa se na federální úrovní skládá ze tří složek: zákonodárné: Je jí Kongres skládající se ze Senátu a Sněmovny reprezentantů (\"House of Representatives\") určující federální zákony, vyhlašující války, schvalující mezinárodní dohody a federální rozpočet. výkonné: Je jí prezident se schválením senátu jmenující vládu a další úředníky, spravující federální právo, vetující návrhy zákonů a velící armádě. soudní: Je jí nejvyšší soud a níže postavené federální soudy jmenované prezidentem se svolením senátu, jež právo vykládají a určují platnost zákonů podle ústavy. Kongres Spojených států je parlamentem dvoukomorovým. Sněmovna reprezentantů má 435 členů po dva roky reprezentujících takzvané \"kongresové okresy\" (český překlad je problematický). Poměr počtu zástupců z každého státu se každý desátý rok mění podle vývoje počtu obyvatel. Každému státu je však zajištěn nejméně jeden zástupce, jehož v současnosti má sedm států. Nelidnatější stát, Kalifornie, jich má 53. Každý stát má dva senátory volené na šestileté volební období. Každý druhý rok je volena třetina senátu, zatímco sněmovna reprezentantů je každý druhý rok volena celá. Senátoři tedy mají šestileté volební období a kongresmani dvouleté.", "question": "Jakým parlamentem je kongres Spojených států?", "answers": ["dvoukomorovým"]}
{"title": "Džajpur", "context": "Nad ostatní indická města z předmoderní éry vyniká Džajpur především šířkou a pravidelností ulic, které jsou rozloženy do šesti sektorů oddělených bulváry širokými 34 metrů. Městské části jsou dále rozděleny sítí menších uliček. Od 17. dubna 2011 je mahárádžou Džajpuru jeho výsost Padmanabh Singhji (*1998), který trůn dostal po svém dědovi. == Historie == Džajpur byl založen roku 1727 mahárádžou Saváí Džaj Singhem II., který vládl v letech 1699-1744. Mahárádžovým hlavním městem byl původně Amber, který leží 11 km severně od Džajpuru. Důvodem k přesunutí hlavního města byla stále rostoucí populace a s ní spojený nedostatek vody. Po několika bojích s Maráthy si Džaj Singh začal uvědomovat důležitost obrany města. Protože sám nebyl příliš vzdělaný v matematice ani stavebních vědách, vyhledal pomoc u Vidjadhár Bhattačárji, bráhmanského učence z Bengálska a svěřil mu plánování architektury města. Stavba města začala roku 1727 a 4 roky trvalo postavit hlavní palác, cesty a náměstí. Město bylo rozděleno do devíti bloků, z nichž se dva skládaly ze státních budov a paláců a sedm zbývajících bylo určeno pro veřejnost. Kolem města bylo postaveno masivní opevnění se sedmi branami. Architektura města byla na svou dobu velmi pokroková a patřila k nejlepším v Indii.[zdroj? ] Roku 1853 město navštívil princ z Walesu a na uvítanou bylo celé město natřeno na růžovou barvou, kterou je možné dodnes vidět na hlavních ulicích. V 19. století se město začalo razantně rozrůstat; roku 1900 činila jeho populace 160 000 obyvatel. Městské bulváry byly vydlážděny a osvětleny plynovými lampami.", "question": "Proč Džaj Singh při zakládání města Džajpur vyhledal pomoc Vidjadhár Bhattačárji?", "answers": ["Protože sám nebyl příliš vzdělaný v matematice ani stavebních vědách"]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Analýza snímků ve vysokém rozlišení, v infračerveném spektru pořízených sondou Galileo a za pomoci pozemních pozorování potvrdila přítomnost i jiných sloučenin než vody, a to oxidu uhličitého, oxidu siřičitého a pravděpodobně i dikyanu, kyseliny sírové a množství organických sloučenin. Galileo taktéž objevil síran hořečnatý (MgSO4) a nejspíše i síran sodný (Na2SO4) na povrchu měsíce. Objevené soli by mohly pocházet z podpovrchového oceánu.Povrch Ganymedu je asymetrický, přivrácená polokoule směrem ke směru oběhu je světlejší než odvrácená, což je stejné jako v případě Europy, ale opačné než u Callista. Předpokládá se, že přivrácená polokoule je obohacena oxidem siřičitým. Oproti tomu rozložení oxidu uhličitého po měsíci se zdá být symetrické, kromě oblastí pólů, kde nebyl pozorován. Impaktní krátery na Ganymedu (vyjma jednoho) neukazují žádné známky obohacení oxidem uhličitým, které je známé z Callista. Pravděpodobně v minulosti došlo k tomu, že Ganymed své zásoby oxidu uhličitého vyčerpal. Zdá se, že Ganymed je zcela diferencovaný. Skládá se z jádra, které obsahuje sulfidy železa a železo, křemičitého pláště a vnějšího ledového pláště. Tento model je podporován nízkou hodnotou bezrozměrného momentu setrvačnosti – 0,3105 ± 0,0028 –, která byla změřena během přeletů sondy Galileo. Ve skutečnosti má Ganymed nejnižší moment setrvačnosti ze všech pevných těles ve sluneční soustavě. Existence tekutého, na železo bohatého jádra umožňuje vysvětlit existenci vlastního magnetického pole Ganymedu naměřeného sondou Galileo. Konvekce tekutého železa, které je vysoce elektricky vodivé, je nejpřijímanější model vysvětlující vznik magnetického pole. Určení přesné tloušťky jednotlivých vrstev uvnitř Ganymedu závisí na poměru minerálů v silikátech (zastoupení olivínu a pyroxenu) a množství síry v jádře. Odhaduje se, že vnitřní jádro má poloměr 700 až 900 kilometrů a 800 až 1000 kilometrů mocný by mohl být vnější ledový plášť, zbytek připadá na silikátový plášť. Hustota jádra se pravděpodobně pohybuje mezi 5,5 až 6 g/cm3, silikátový plášť pak mezi 3,4 až 3,6 g/cm3. Některé modely vysvětlující vznik magnetického pole požadují přítomnost kapalného jádra tvořeného čistým železem na místo železného jádra s vyšším poměrem síry.", "question": "Převážně který kov obsahuje jádro Ganymeda?", "answers": ["železo"]}
{"title": "Policie", "context": "V nedemokratických zemích bývá zneužívána k potlačování a kriminalizování politických odpůrců těch, kteří jsou zrovna u moci. Policie různých států spolupracují na dopadení nebezpečných kriminálních živlů, operujících na území více států. Příslušník policejního sboru se nazývá policista. V Česku tuto roli plní státní Policie České republiky a obecní (městské) policie jednotlivých obcí a měst. Vedle těchto existuje i Vojenská policie. Od vzniku samostatného Československa existovalo více sborů s tzv. policejními pravomocemi. Zejména policejní úlohu plnilo četnictvo, ve větších městech policie a v obcích též obecní policie, která plnila více úkolů, než kolik vykonává dnes. V souvislosti se změnou režimu v roce 1948 byly policie, četnictvo a obecní policie sloučeny a vznikl Sbor národní bezpečnosti. Byl tvořen dvěma základními součástmi a to Veřejnou bezpečností a Státní bezpečností, která mj. plnila rozvědné a kontrarozvědné úkoly. Po sametové revoluci v roce 1989 byl Sbor národní bezpečnosti zrušen a úkoly Veřejné bezpečnosti byly převzaty nově vzniklou Policií České republiky a Policejním sborem Slovenské republiky. Rovněž nejdříve živelně a později na základě zákonů vznikly obecní policie. Vedle nich působila Ozbrojená ostraha železnic, která se přejmenovala na Federální Železniční policii a od 1. ledna 1993 na Železniční policii ČR a SR a rovněž Ozbrojená ostraha letišť, jejíž úkoly převzala zpět Policie ČR. Některé policejní pravomoci měla v době před rokem 1990 i závodní stráž.", "question": "Kdo zabezpečuje stát zevnitř?", "answers": ["Policie"]}
{"title": "IPhone", "context": "oznámena změna značení na iPhone 3GS. iPhone 3GS se od předchozího modelu liší rychlejším procesorem, dvojnásobnou velikostí paměti, kvalitnějším grafickým procesorem s podporou OpenGL 2.0, kvalitnějším fotografickým čipem s možností natáčení videa a přítomností magnetometru (digitálního kompasu).Byla také změněna úprava povrchu displeje, aby lépe odolávala mastnotě a dala se lépe čistit. Za první víkend se prodalo milion kusů iPhone 3GS, čímž byl překonán rekord z předchozího roku. iPhone (první generace) (2007) iPhone 3G (2008, v Číně 2009) iPhone 3GS (. 2009) iPhone 4 (GSM verze 2010, CDMA verze 2011) iPhone 4S (2011) iPhone 5 (2012) iPhone 5C (2013) iPhone 5S (2013) iPhone 6 (2014. ) iPhone 6 Plus (2014) iPhone 6s (2015) iPhone 6s Plus (2015) iPhone SE (2016) iPhone 7 (2016) iPhone 7 Plus (2016. ) Hardwarové specifikace byly v roce 2007 velice nadprůměrné, konkrétně se jednalo o procesor Samsung S5L8900 (412 MHz ARM 1176 procesor, grafický koprocesor PowerVR MBX 3D) a operační paměť o velikosti 128 MB (eDRAM). Pro uživatele bylo připravené integrované flashové úložiště o velikosti 4, 8 či 16 GB.", "question": "Na jaké frekvenci pracuje procesor v iPhone 3G?", "answers": ["412 MHz"]}
{"title": "Správa produktových informací", "context": "Správa produktových informací Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Komentář: článek neobsahuje žádné reference, pouze jednu citaci literatury bez uvedení detailů Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Konkrétní problémy: delkková wikifikace, -pevné px>upright, zdroje, styl/vl výzkum Správa produktových informací (anglicky Product Information Management, PIM) je označení pro software správy všech důležitých informací o určitém produktu. PIM zahrnuje procesy a technologie, které pomáhají sbírat, centralizovat informace o produktech a řídit jejich distribuci do různých marketingových kanálů. O systému Celý princip PIM se začal rozvíjet kolem roku 2003 především ve Spojených státech. Hlavním impulsem byl rychlý rozvoj informačních technologií a také nastupující trend prodeje většiny produktů přes internet nebo na mobilních aplikacích. V posledních letech proniká PIM pomalu také do České republiky. Prodej online klade zvýšené nároky na kvalitu a množství produktových informací. Ty jsou nezbytné k tomu, aby zákazník produkt na internetu nalezl a mohl porovnávat jeho parametry. Mezi tyto informace patří název produktu, cena, jeho kategorie, složení, marketingové popisky, recenze apod. Navíc se informace o produktech již nenabízejí jen prostřednictvím webu, ale rozsáhlým souborem kanálů, jako jsou mobilní telefony, tablety, kamenné obchody, tištěné katalogy, letáky atd. Tento růst klade zvýšené nároky na synchronizaci informací napříč distribučními kanály. S produktovými informacemi se pracuje v celé řadě oddělení. Obchodní oddělení se stará o ceny, marketingové oddělení o popisky nebo obrázky, produktové oddělení o zakládání produktových karet v ERP, oddělení nákupu o příjem dat od dodavatelů, IT o udržitelnou správu dat atd. Tato rozptýlenost informací o produktech mezi různé zaměstnance, složky, soubory značně ztěžuje nezbytnou spolupráci mezi odděleními. Cílem PIM systémů je vytvoření jedné centrální platformy pro všechny oddělení.", "question": "Jaká je zkratka Správy produktových informací?", "answers": ["PIM"]}
{"title": "Rodinné konstelace", "context": "Rodinné konstelace jsou metodou rozvoje osobnosti, sebepoznávání a psychoterapie. Umožňují názorně ukázat a pocítit souvislosti a vztahy mezi členy rodiny, případně členy širších systémů. Jejich tvůrcem je Bert Hellinger. Metoda je používána v terapii a poradenství. == Účel a původ metody == V rodinných osudech se některé příběhy (respektive vzorce chování) opakují. Pokud jsou podobnosti v příbězích nápadné, mohou se jejich aktéři ptát po příčině. Rodinné konstelace odpovídají na tuto potřebu a nabízejí jeden z pohledů na nevědomou rodinnou dynamiku. Rodinné konstelace zavedl Bert Hellinger (*1925), který tuto metodu vyvinul v osmdesátých a devadesátých letech. Hellingerův fenomenologický přístup se částečně opírá o psychodrama, vyvinuté rakouským lékařem Jakobem Levy Moreno, rodinné rekonstrukce a sochání Virginie Satirové a hypnoterapii Miltona Ericksona. == Technika konstelací == === Rodinné konstelace formou semináře === Technika konstelací spočívá v sestavení jakéhosi \"modelu\" rodiny, vztahu nebo jiného systému ze \"zástupců\" vybraných z ostatních účastníků semináře. Klient terapeutovi popíše podstatu problému, který ho na konstelace přivedl.", "question": "Co se v rodinných osudech opakuje?", "answers": ["některé příběhy"]}
{"title": "Švédsko", "context": "Říše se úspěšně rozvíjela a během 17. století a na počátku 18. století byla jednou z nejvýznamnějších evropských mocností. O většinu území dobytých mimo území Skandinávského poloostrova však Švédsko opět přišlo během 18. a 19. století. Východní polovina Švédska, dnešní Finsko, byla roku 1809 podrobena Rusku. Švédsko naposledy vstoupilo do války roku 1814, kdy vojenskými prostředky donutilo Norsko vstoupit s ním do personální unie. Od té doby je ve Švédsku mír a země uplatňuje zahraniční politiku nezúčastněnosti v době míru a status neutrality v době války. Dnes je Švédsko konstituční monarchií s parlamentní demokracií a vysoce rozvinutou ekonomikou. V roce 1960 bylo jednou ze zakládajících zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a od 1. ledna 1995 je členskou zemí Evropské unie. Velkou část země pokrývají lesy, v západní části se rozkládá masiv Skandinávských hor. Hustota obyvatelstva je nízká, většina je koncentrována v městských oblastech. Mezi nejdůležitější přírodní zdroje Švédska se řadí voda, dřevo a železná ruda. Švédsko má rovněž poměrně vysokou úroveň sociální politiky a je považováno za ekologicky šetrnou, moderní a liberální zemi. Švédsko je konstituční monarchií v čele s králem Karlem XVI. Gustavem. Název země (Sverige) se odvozuje od germánského kmene Sveů (švédsky svear, latinsky suiones), který ve středověku obýval oblast centrálního Švédska (Svealand) - Swerige (Svea rike, říše Sveů) bylo původně označení pro tuto oblast. Název kmene není úplně jasný, patrně je odvozen od pragermánského *swihoniz s významem \"my sami\". Související informace naleznete také v článku Dějiny Švédska. Území Švédska bylo obýváno již v době bronzové. Nejstarší obyvatelé byli zřejmě lovci a sběrači, kteří se živili tím, co jim poskytovalo moře (dnes označované jako Baltské moře). Není známo, kdy Švédské království vzniklo, ale už v roce 98 n. l. římský historik Tacitus píše o panovníkovi, který vládl nad zemí Svealand. Historici ale většinou považují za vznik Švédska spojení území Svealand a Götaland pod jednoho panovníka, krále jménem Erik VIII. (970-995). Začátkem středověku patřili Švédové mezi Vikingy. Pokřesťanštění ve 12. století přispělo ke vzniku jednotného švédského státu. V roce 1389 se tři státy Norsko, Dánsko a Švédsko sjednotily do jedné monarchie (tzv. Kalmarská unie). V 15. století vzdorovali Švédové snaze centralizovat moc pod korunu Dánska, což vyústilo v ozbrojené konflikty.", "question": "Je Švédsko konstituční monarchií?", "answers": ["Švédsko je konstituční monarchií v čele s králem Karlem XVI."]}
{"title": "Hradec Králové", "context": "Zločinec před popravou uviděl v davu lidí svého známého, žebráka, a řekl mu, aby se vrátil do Rakovníka, kde pod stromem nalezne poklad. Z části peněz nechť koupí Hradci zvon. A tak se také stalo. Stejná pověst se vypravuje také o zvonu v Rakovníku. Geografie Hradec Králové se rozkládá na soutoku řek Labe a Orlice v jihozápadní části Královéhradeckého kraje východních Čech, přibližně mezi 15° východní zeměpisné délky a 50° severní šířky. Díky umístění v Polabské nížině patří Hradec do teplé klimatické oblasti s nadmořskou výškou nepřesahující 240 m n. m. a jeho okolí je tak, i díky kvalitní půdě, zemědělsky hojně využívané. Reliéf je rovinatý, není zde žádný výrazný kopec. V katastru města se rovněž nacházejí rozlehlé Hradecké lesy, známá přírodní památka Na Plachtě i několik rybníků a vodních ploch, např. rybníky Biřička, Cikán, Datlík, Roudnička, Stříbrný rybník, Jáma či ramena Starého Labe. Léta bývají v Hradci Králové horká a vlhká, zimy mírné a suché. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 10 °C s ročním průměrem srážek cca 600 mm. mw-parser-output #podnebi th{font-size:90%}.mw-parser-output #podnebi td{font-size:85%} Hradec Králové – podnebí Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září", "question": "Kolik mm je roční průměr srážek v Hradci Králové?", "answers": ["600"]}
{"title": "Skřivan lesní", "context": "Podle mnoha milovníků ptactva, terénních ornitologů i starých ptáčníků je to náš nejlepší ptačí zpěvák (jakkoliv je krása zpěvu velmi subjektivní kategorie). V jeho zpěvu lidé cítí lyričnost a melancholii, kterou ani téměř dokonalý slavičí zpěv neobsáhne. Vyhrál i v anketě Českého rozhlasu, ve které mohli hlasovat všichni posluchači. == Rozšíření == Hnízdí ve většině Evropy, na Blízkém východě a v severní Africe. Částečně tažný, zimuje v západní Evropě a Středomoří.V České republice hnízdí roztroušeně, výrazně početnější je v západní polovině státu. Vyskytuje se od nížin po horní hranici lesa. Po silném poklesu v druhé polovině 20. století dochází místy k opětovnému růstu populace. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 600–1100 párů.Zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.Hnízdí ve světlých jehličnatých lesích, především borových na písčitých půdách, na vřesovištích, ve starých sadech aj. == Potrava == Potrava je smíšená, její složení závisí na sezóně. Brzy zjara převažují zelené části rostlin, v létě drobní bezobratlí a na podzim semena. Potravu hledá na zemi nebo na nízkých rostlinách, případně ve svrchní vrstvě půdy. == Hnízdění == Hnízdí většinou 2×, někdy i 3× ročně v březnu až červenci. Hnízdo je dobře skryté na zemi. Snůška čítá 4 (2-6) špinavě bílá, hustě jemně hnědě, šedohnědě nebo šedočerveně skvrnitá vejce o velikosti 21,2 x 15,7 mm. Inkubační doba trvá 13-15 dnů, na vejcích sedí samotná samice. Mláďata krmí oba rodiče. Hnízdo opouští ve stáří 10-13 dnů, při vyplašení i dříve. == Reference == == Související články == Seznam ptáků v Česku == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu skřivan lesní ve Wikimedia Commons Galerie skřivan lesní ve Wikimedia Commons", "question": "Živí se skřivan lesní také živočichy?", "answers": ["Brzy zjara převažují zelené části rostlin, v létě drobní bezobratlí a na podzim semena."]}
{"title": "Vejce", "context": "6. hustý bílek 7. žloutková blána 8. výživný žloutek 9. zárodečný terčík (tvořivý žloutek + zárodek) 10. tmavý (žlutý) žloutek 11. světlý žloutek 12. vnitřní řídký bílek 13. poutko 14. vzduchová komůrka 15. kutikula Vejce je plod plazů, ptáků a vejcorodých savců. Jeho základními strukturálními složkami jsou žloutek, bílek a vaječná skořápka. Vejce vzniká v těle samice z oplodněného vajíčka a obsahuje vše podstatné pro zrození a další vývoj jedince. Matka klade jedno či více vajec do vhodného prostředí, kde se nějakou dobu vyvíjí samostatně až do vylíhnutí. U vejcoživorodých se vejce vyvíjí v těle matky a mláďata se líhnou těsně před snůškou (porodem), v jejím průběhu nebo vzápětí. Vzhled vajec se liší podle živočišného druhu, ale jejich obsah je vždy chráněn pevnějším povrchem. Tvrdému, i když pórovitému povrchu vejce se říká skořápka. Ze zárodečného terčíku se může vyvinout mládě, ale nemusí, pokud je vejce neoplozené. Zárodečnému terčíku se také říká očko nebo zárodek. Vejce se snadno stává výživnou potravou ostatních zvířat nebo lidí. Na lidském jídelníčku jsou oblíbená zejména vejce slepičí. Charakteristický oválný tvar slepičího vejce se stal estetickým pojmem a symbolem. Oologie je věda, zabývající se studiem vajec, zejména ptačích. Význam vajec domácí drůbeže Základní význam vajec domácí drůbeže je v první řadě biologický, tj. zajistit reprodukci daného druhu. Protože k vývoji nového jedince dochází mimo tělo matky, obsahuje vejce všechny důležité výživné složky nezbytné pro vývoj nového organismu. Zatímco vejce krůt, kachen a hus jsou produkována hlavně pro účely reprodukční, tj. slouží jako vejce násadová, slepičí vejce slouží také jako vejce konzumní a mohou být součástí lidské výživy.", "question": "Z čeho se skládá vejce?", "answers": ["žloutek, bílek a vaječná skořápka"]}
{"title": "Dějiny umění", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Umění 19. století. 19. století je období přechodu od dlouhých epoch historických slohů k modernímu umění různě se uplatňujících a mísících uměleckých směrů. Umění nacházelo ideál zprvu v přírodní harmonii a lidských citech (romantismus), později zvláště v idealizované minulosti (historismus), o kterou rozvíjelo zájem i probuzené národního cítění. Na umění 19. století měl vedle toho zásadní vliv vývoj techniky, od nových konstrukcí v architektuře přes vynález fotografie na malířství až po průmyslovou výrobu měnící podobu užitého umění. Preromantismus je umělecký proud, který vznikl zhruba v polovině 18. století jako reakce na klasicismus a osvícenství. Je výrazem nového životního postoje a uměleckého stylu měšťanstva, jako nastupující společenské třídy, která v něm vyjadřuje zdůrazňováním citových hodnot prostého, nezkaženého člověka svůj protest proti nespravedlnosti a poutům feudalismu a proti chladnému rozumářství klasicismu jako uměleckého směru aristokracie (proto je toto myšlenkové hnutí často nazýváno sentimentalismem). Význačným preromantikem byl ve Francii Jean-Jacques Rousseau. V Británii byli výrazem preromantismu tzv. jezerní básníci, v Německu hnutí Bouře a vzdor (1773–1781, Sturm und Drang) – Goethea Schiller. Romantismus se zrodil na konci 18. století. Poprvé nebyl všeobecný, neboť zasáhl jen avantgardu – umělce. Romantici proto pěstovali kult výlučnosti génia. Romantici odmítli řád, klid, harmonii, vyrovnanost, idealizaci a racionalitu klasicismu. Romantismus zdůrazňuje individualitu, subjektivnost,iracionalitu, imaginaci, osobnost, spontánnost, emotivnost, vizionářství a transcendentalitu. Romantismus znamenal zrod nacionalismu a folklóru; obdiv ke středověku. Po roce 1840 romantismus přežíval převážně v hudbě. Historismus je souhrnné označení pro období tzv \"neoslohů\". Navazuje na romantismus a je užíván například při výstavbě dobových šlechtických sídel, ale například také při dekorování štukových fasád činžovních domů. Historismus čerpá nejčastěji z gotického, renesančního a barokního slohu. Pozdní fáze historismu začíná synteticky směšovat jednotlivé používané stavební slohy, nazývá se proto také někdy eklektismem. Realismus byl jako umělecký program přijat v letech 1850 až 1880. Jeho protagonisté odmítli umělost neoklasicismu i romantismu. V centru jejich pozornosti byl život střední a nižší třídy. Filozofickým programem byl pozitivismus. Realismus byl povzbuzen vynálezem fotografie a masovým rozšířením novin. Realistickým malířem byl Gustave Courbet, jehož však mainstream odmítl.", "question": "Co romantismus zdůrazňuje?", "answers": ["individualitu, subjektivnost,iracionalitu, imaginaci, osobnost, spontánnost, emotivnost, vizionářství a transcendentalitu"]}
{"title": "Štěstí (film)", "context": "Štěstí je český hraný film režiséra Bohdana Slámy z roku 2005 s Tatianou Vilhelmovou a Pavlem Liškou v hlavní roli. Jde o psychologické drama, které se odehrává na Mostecku v úzkém okruhu několika spřátelených osob. Film získal dvě ocenění na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu, Zlatou mušli za nejlepší cizojazyčný film a stříbrnou mušli za herecký výkon pro Annu Geislerovou. V roce 2006 byl vyslán za Česko jako kandidát na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film, mezi pětici nominovaných se však nedostal. Kromě toho získal celkem sedm ocenění Český lev, mimo jiné také za režii, scénář a tři ceny za herecké výkony pro oba hlavní představitele. Štěstí na webu České televize Štěstí v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Štěstí v Internet Movie Database Štěstí na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo ztvárnil hlavní role ve filmu Štěstí?", "answers": ["Tatianou Vilhelmovou a Pavlem Liškou"]}
{"title": "Titanic", "context": "Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér Thomas Andrews, stavbyvedoucí a vedoucí konstrukce Alexandr Carlisle, generální manažer a vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a interiér plavidla a který taktéž navrhl mechanismus spouštění záchranných člunů. Carlisle v roce 1910 ale odešel ke společnosti Welin Davit & Engineering Company Ltd. a dalších prací se na Titanicu neúčastnil. Titanic byl 269,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký. Hrubá tonáž představovala 46 328 BRT při výtlaku 52 31 tun při maximálním ponoru 10,54 m. Výška paluby od čáry ponoru byla 18 m. Tyto hodnoty vypovídají o tom, že Titanic byl větší než jeho předchůdce Olympic a ve své době byl největším námořním plavidlem.", "question": "Kde byl postaven Titanic?", "answers": ["v Belfastu"]}
{"title": "Neon", "context": "Neon (latinsky Neonum) chemická značka Ne je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny. Patří mezi prvky 2. periody. Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní, naprosto inertní. Chemické sloučeniny neonu nejsou známy. V 1 litru vody se při 20 °C rozpustí 10,4 ml neonu. Při velmi nízkých teplotách je možno neon zachytit na aktivním uhlí. Neon se snadno ionizuje, a v ionizovaném stavu intenzivně září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Neon má ve výbojkách šarlatovou barvu. Poté, co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleightem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neon a krypton. Neon byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakční destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s neonem objevil i krypton a xenon. Neon byl pojmenován dvanáctiletým Ramseyovým synem, který se se zájmem díval na nové, šarlatově červené světlo, které vycházelo ze spektrální trubice. Syn navrhl tento prvek pojmenovat jako nový - neon. Je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 0,001 8 % (Ve 100 litrech vzduchu je přibližně 1,82 ml neonu), je tedy po argonu druhým nejrozšířenějším vzácným plynem v zemské atmosféře a pátým nejrozšířenějším plynem v suchém vzduchu. Je proto získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Další možností získávání neonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí, při teplotách kapalného vzduchu. Elektrickým výbojem v prostředí neonu o tlaku několik torrů (okolo 1% atmosférického tlaku) vzniká intenzivní světelné záření oranžově-červené (šarlatové) barvy. Tohoto jevu se využívá pří výrobě výbojek tzv. neonek, které slouží jako osvětlovací tělesa nebo různé světelné indikátory. Spolu s heliem lze neon využít i v obloukových lampách a doutnavkách. Neonové svítící reklamy si získaly ve 30. letech 20. století takovou popularitu, že neon dal jméno všem svítícím trubicím, i když kromě červených jsou plněné jinými plyny, navíc u mnoha barev světlo nevydává samotný plyn, ale luminofor nanesený na vnitřní stěně trubice.", "question": "Jaká je chemická značka neonu?", "answers": ["Ne"]}
{"title": "Chuť", "context": "Tyto receptory jsou nerovnoměrně rozmístěny v chuťových pohárcích, které se nacházejí především na jazyku, ale také na patře a v krku. Chuťových pohárků má člověk 500-10000. Důsledkem tohoto poměrně velkého rozptylu je, že citlivost chuti u jednotlivých lidí může být značně rozdílná. Děti mají chuťových pohárků průměrně více než dospělí. ROZLOŽENÍ CHUTI NA JAZYKU: Chuťové chemoreceptory jsou umístěny na kuželovitých papilách s tupou špičkou. Každá papila obsahuje receptorové buňky, které mají brvy citlivé na určitou chuť vstupující do póru. Přibližně každý týden jsou staré receptorové buňky nahrazovány novými. Papily vzadu na jazyku rozlišují chuť hořkou, po stranách více vzadu je chuť kyselá, kousek více vepředu chuť slaná a úplně na špičce jazyka je chuť sladká. Centrum vnímaní chuti se nachází v temenním laloku mozkové kůry, kde se kombinací základních složek tvoří výsledná chuť. Ta je ovlivněna nejen složením jídla, ale také jeho teplotou (teplá limonáda), konzistencí (mokrý chléb), vzhledem, předchozím vjemem (aperitiv), ale především vůní. Chuť je totiž velmi úzce spjata s čichem. Chuťové pohárky všech typů jsou rozloženy po celém jazyku, i když se často uvádí, že různé chutě jsou spojené s jednou konkrétní částí jazyka . Pro chuťový vjem je potřeba určité prahové koncentrace chuťově aktivní látky v pohárcích. Chuťové pohárky jsou omývány sekretem specializovaných slinných žláz (Ebnerovy žlázy, gll.gustatoriae), ve kterém jsou rozpouštěné molekuly látek vnímaných jako chuť. Kyselost je zprostředkována protony (H+), slanost ionty anorganických solí, sladkost převážně organickými látkami (z anorganických např. solemi olova), stejně tak i hořkost, která je kromě organických látek vyvolána solemi hořčíku a vápníku. Pro jednotlivé chutě je odlišný práh citlivosti, který je závislý na koncentraci a době expozice látky, stejně jako na počtu aktivovaných čidel. Jeho hodnoty jsou 0,08 mol/l na sladké (glukóza), slané = 0,02 mol/l (NaCl), kyselé = 0,0001 (HCl, pH=4) a hořké 0,000008 mol/l (chininhydrochlorid).", "question": "Co je smysl , který dovoluje vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě ?", "answers": ["Chuť"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Pes domácí (Canis lupus f. familiaris) je největší domestikovaná šelma a nejstarší domestikované zvíře vůbec, provázející člověka minimálně 14 tisíc let. Obecně se předpokládá, že se jedná o zdomácnělého a umělým výběrem změněného vlka obecného. Celosvětová populace psů je odhadována na 500 miliónů, přičemž toulavých a opuštěných psů je minimálně 370 miliónů, nezisková organizace 600million odhaduje počet jen toulavých psů na světě právě na 600 miliónů zvířat. Úloha psa v lidské společnosti byla vždy rozmanitá, člověku je pomocníkem při lovu nebo při přehánění stád, zaujímá funkci strážce majetku, svého majitele a dalších domácích zvířat, používá se k přepravě nákladů, jako tažný nebo saňový pes, může být cvičen pro použití v ozbrojených složkách či k asistenci hendikepovaným osobám. Zvláště v západní kultuře je nezastupitelná jeho funkce jako společníka člověka. Ve východní a jihovýchodní Asii a tradičně i v Evropě sloužil pes i jako potravinové zvíře, viz psí maso. Pes je také důležitým laboratorním zvířetem[zdroj? ]. V zemích třetího světa žijí v okolí domorodých vesnic psi obecně nazývaní páriové jen ve volném vztahu s lidmi. Pes dingo je zdivočelý domestikovaný pes, avšak v současné době je možné najít i jejich chovatele, kteří je chovají a označují jako obyčejné psy. Obecně za to ale bývají spíše kritizování. Zdivočelí a toulaví psi jsou hygienickým problémem mnoha velkých měst[zdroj? ], v přírodě je zdivočelý pes považovaný za škodnou, která ohrožuje divoká zvířata a dobytek. Tito psi jsou též rezervoárem vztekliny a v 99 % případů vztekliny u člověka nákaza pochází právě od toulavých psů. V Česku jsou chovány přibližně 1 až 2 miliony psů. To je na obyvatele nejvíce v Evropě. Chov psů je na celostátní úrovni upravován zákonem na ochranu zvířat proti týrání, veterinárním a mysliveckým zákonem. Místní vyhlášky pak upravují konkrétní podmínky týkající se držení psů, jejich pohybu na veřejných prostranstvích a poplatků ze psů. Celostátní evidence psů neexistuje, evidován je pouze počet lovecky upotřebitelných psů podle mysliveckého zákona – 30 624 kusů k 31.12.2006 a dále plemenné knihy evidují počty zapsaných štěňat s průkazem původu. Během dlouhého soužití psa a člověka bylo vyšlechtěno nespočet plemen rozdílné velikosti, proporcí, délky a struktury srsti i povahy.", "question": "Po jakou dobu je pes domácí spjat s člověkem?", "answers": ["minimálně 14 tisíc let"]}
{"title": "Hana Hegerová", "context": "Dne 28. října 2014 jí český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Slovenský prezident Andrej Kiska jí 7. ledna 2016 na Bratislavském hradě udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy. Řadová alba 1966, 1990, 2006, 2016 Šansony Pozn.: Každé vydání mělo jinou obálku! 1971, 1996, 2006 Recital 1974, 1995, 2006 Recital 2 1977, 1995, 2006 Lásko prokletá 1987, 1995, 2006 Potměšilý host 1987, 1997 Chansons 2010, 2011 Mlýnské kolo v srdci mém Pozn.: Reedice s DVD! Živá alba 1991, 1997 Live 1998 Bratislava live 2006 Hana Hegerová 2015 Recital '70 Kompilace 1984, 1995 Ohlédnutí 1991, 1997 Paběrky Pozn.: První vydání 2 CD, reedice ve zkrácené podobě na 1 CD! 1997 Rýmování o životě 2005 Můj dík (H. H. zpívá písně Pavla Kopty) 2006 Všechno nejlepší 2009 Paběrky a pamlsky 2013 Zlatá kolekce 1957–2010 2016 Cesta EP 1965 Prague Songs 1969 Hana Hegerová Zahraniční alba 1967 Ich – Hana Hegerová 1972 So. geht es auf der Welt 1974 Fast ein Liebeslied 1975 Wir für euch 1954 Frona 1957 Tam na konečné 1960 Policejní hodina 1960 Přežil jsem svou smrt 1962 Neděle ve všední den 1962 Zhasněte lampióny 1963 Konkurs (Režie: Miloš Forman) 1963 Naděje 1964 Kdyby tisíc klarinetů 1966 Dobře placená procházka (televizní film) 1967 Ta naše písnička česká 1974 Třicet případů majora Zemana 1988 Lovec senzací 1989 \"Fabrik der Offiziere\" 1991 Poslední motýl 2006 Kde lampy bloudí 2008 Česká RAPublika", "question": "Ve kterém městě se narodila zpěvačka Hana Hegerová?", "answers": ["Bratislava"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. 28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Atentát vzbudil na mezinárodním poli vlnu sympatií k Rakousko-Uhersku. Velká část populace v monarchii i mimo ni se proto z vyhlášení války Srbsku radovala a chápala ji za trestnou výpravu vůči jakési podivné zemi na Balkáně.[zdroj? ] Původní představa o bleskové válce se však během následujících několika měsíců rozplynula a nadšení z války vystřídaly existenční obavy. Už v poslední třetině 19. století se začaly vytvářet spojenecké bloky imperiálních velmocí. Byla to doba vypjatého nacionalismu. Základ těchto bloků položilo spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, Dvojspolek v roce 1879, ke kterému se v roce 1882 připojila Itálie (Trojspolek). Francie a Rusko podepsaly spojeneckou smlouvu v roce 1894. V roce 1904 se sblížily Británie a Francie a podepsaly Srdečnou dohodu. Dotvoření druhého vojenského bloku, Dohody, se zakončilo podepsáním rusko-anglické smlouvy v roce 1907. Roku 1908 si František Josef I. přisvojil Bosnu a Hercegovinu, o kterou usilovalo také Srbsko.", "question": "Kdo zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este?", "answers": ["Gavrilo Princip"]}
{"title": "Finsko", "context": "Na tuto válku navazovala Laponská válka v letech 1944 až 1945, kdy Finsko přinutilo Německo k odchodu ze severního Finska. Dohody se Sovětským svazem z let 1947 a 1948 obsahovaly závazky a omezení Finska vůči Sovětskému svazu a také další územní ústupky (v porovnání s Moskevskou mírovou dohodou z roku 1940). Po druhé světové válce se Finsko ocitlo v šedé zóně mezi Západem a Sovětským svazem. \"YYA dohoda\" (zkratka ze slov Ystävyys-, yhteistyö- ja avunantosopimus, což znamená Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) dávala Sovětskému svazu možnost vlivu na finskou domácí politiku. Mnoho politiků, jako např. prezident Kekkonen (1956 až 1981), využívalo jejich vztahů s Moskvou k řešení vnitrostranických sporů, což mělo za následek, že Sovětský svaz měl ještě větší vliv. Jiní lidé umíněně pracovali, aby čelili komunistům. Rozpad Sovětského svazu roku 1991 Finsko překvapil a způsobil ekonomickou krizi, ale Finsko mohlo nabrat nový kurz. Finsko je členem Evropské unie (od roku 1995) a eurozóny (od 1999), ale nikoli NATO, podobně jako sousední Švédsko. Finsko v EU podporuje federalismus oproti ostatním severským zemím, které převážně podporují konfederalismus. Podrobnější informace naleznete v článcích Geografie Finska a Národní parky ve Finsku. Finsko je zemí tisíců jezer a ostrovů, necelých 10 % jeho plochy pokrývají jezera. Přesněji je ve Finsku 187 888 jezer větších než 500 m2 a 179 584 ostrovů, z nichž jen 80 897 leží v moři. Jezero Saimaa je čtvrté největší v Evropě. Finská krajina je převážně rovinatá s nízkými kopci. Výjimkou je severozápadní cíp Laponska, u hranice s Norskem a Švédskem, kde se nachází nejvyšší hora Finska Halti s výškou 1328 m n. m. i ostatních 14 finských tisícovek. Kromě mnoha jezer krajině dominují rozsáhlé severské lesy, které zaujímají asi 76 % souše a stále se zvětšují, a obdělávaná půda. Převážná část ostrovů leží jihozápadě (souostroví Å) a podél jižního pobřeží Finska ve Finském zálivu.", "question": "Je Finsko členem NATO?", "answers": ["Finsko je členem Evropské unie (od roku 1995) a eurozóny (od 1999), ale nikoli NATO, podobně jako sousední Švédsko."]}
{"title": "Oceán", "context": "Oceány nejsou vázány pouze na Zemi, ale mohou se vyskytovat i na dalších vesmírných tělesech, kde v závislosti na specifických podmínkách mohou existovat v různých podobách a tvořeny různými kapalinami, či tekutými kovy atd.. Související informace naleznete také v článku Voda na Marsu#Oceán. Jednou ze základních otázek je, jestli na Marsu skutečně existoval komplexní oceán anebo jestli se jednalo jen o několik lokálních zaplavených oblastí. Existují předpoklady, že oceán nejspíše existoval. Mezi doklady jeho existence se většinou počítají geologické útvary, které zdánlivě připomínají mořské pobřeží tak, jak jsou známé ze Země. Celá severní oblast je vedle toho zcela hladká, zdánlivě vyhlazená erozivní silou vody. Předpokládá se, že dříve tvořila oceánské dno. Myšlenka, že se na Marsu vyskytoval oceán pochází z 80. let 20. století, kdy se jí začala část vědců podrobněji zaobírat. Během výzkumu se objevily názory, že na Marsu mohl existovat oceán ve dvou oblastech: Severní ledový oceán (Oceanus Borealis) – vodní plocha, která se rozkládala na většině severních planin. První model oceánu byl představen v roce 1993. Vznik tohoto oceánu popisuje jako výsledek ohromné záplavy o rychlosti 108 až 109 m3.s−1 o celkovém objemu 105 až 107 km3 vody, která vznikla jako následek zvýšené sopečné aktivity v celoplanetárním měřítku (žádný impakt vesmírného tělesa by nejspíše nemohl zapříčinit takto rozsáhlé oteplení projevující se roztáním permafrostu a následné záplavy). Vypařování vodní páry z plochy oceánu obohatilo skleníkové plyny, což umožnilo vznik teplejší a hustší atmosféry, ve které se nacházely dešťové srážky. Oceán v severních nížinách (Utopia Planitia) – je předpokládané menší vodní těleso, které vyplňovalo oblast Utopia Planitia a které teoreticky může být pouze zlomkovou částí většího oceánu Oceanus Borealis. Velká část oblasti Utopia Planitia vykazuje známky po přítomnosti vody v podobě vrstvy sedimentů či teras. Průzkumná vozítka Spirit a Opportunity objevila na některých místech sírany vznikající během vypařování mořské vody. Jejich předchozí výskyt na povrchu byl pro vědce neznámý a potvrzuje teorii o oceánu na Marsu. Jelikož má Mars rozdílné složení atmosféry než Země, bylo i chemické složení mořské vody rozdílné. Vysoký obsah železa a síry v půdě nejspíše zapříčinil, že voda na Marsu byla mnohem více kyselá než ta pozemská. Kyselé prostředí bránilo srážení karbonátů z atmosférického oxidu uhličitého, které je dobře pozorováno na Zemi. Sopečná aktivita v noachianu vypouštěla do atmosféry stále další množství oxidu uhličitého, což zvyšovalo jeho koncentraci až na současný stav (oxid uhličitý tvoří 95,32 %). Pomocí modelu kyselého oceánu se dají vysvětlit chybějící karbonáty, které by s oceánem nejspíše vznikly.", "question": "Kolik je na Zemi oceánů?", "answers": ["5"]}
{"title": "Exotermní reakce", "context": "Exotermní (exotermická) reakce je chemická reakce, při níž se uvolňuje energie, obvykle ve formě tepla. Produkty reakce proto mají nižší chemickou energii než reaktanty (látky do reakce vstupující). Opakem je reakce endotermická, kde se musí teplo dodat, aby reakce mohla proběhnout. Typická exotermická reakce je hoření látek. Při tomto ději se uvolňuje teplo a světlo. Další proces (příbuzný hoření) je exploze. Konkrétním příkladem je slučování plynného vodíku s kyslíkem za vzniku vodní páry: 2H2 + O2 → 2H2O Reagující látky předávají teplo okolí, reakční teplo tedy má zápornou hodnotu: Qr = -484 kJ.mol-1 Endotermické reakce Chemická energie", "question": "Jaká reakce je opakem exotermní reakce?", "answers": ["endotermická"]}
{"title": "Sardinie", "context": "Oblast zahrnuje hlavní ostrov Sardinie a okolní ostrovy, mimo jiné např. Sant'Antioco, San Pietro, Asinara, La Maddalena a Caprera. == Film == O Sardinii pojednává česko-italský celovečerní film Mír s tuleni, obsahující mimořádně zajímavé archivní i nově pořízené záběry Sardinie ze vzduchu, pevniny i z moře. Film vznikl ve spolupráci se sardskými obyvateli městečka Cala Gonone a byl po celé Sardinii promítán také v kinech. == Dostupnost a turismus == Turisté navštěvují horo-skalnatá oblast Aggius (5 km SZ od Tempia) se stometrovými oblými monolity. Hodnotné možnosti tu mají horolezci. Na severním pobřeží u Capo Testa se nalézá pás 60–90 m vysokých, oblých balvanových kup, přístupných z moře i pobřeží. Lezecké stěny se zvedají z moře a pláží v Golfo di Orosei u Cala Gonone a jižněji u Cala Fuili a Cala Luna. Efektní červené skalní stěny vystupující přímo z vody u Arbatax (poblíž Tortoli) se pro svou zvětralost využívají méně. Na Sardinii se nachází neznámé prehistorické stavby - nuraghy z let 1500–300 př. n. l. V provincii Oristano je archeologické naleziště starobylého města Tharros. Přístup je nejčastější lodí z Itálie anebo Korsiky přes Bonifácký průliv. == Fotogalerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Sardinie ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Sardinie ve Wikislovníku Oficiální web autonomní oblasti Sardinie Sardegna Cultura (od archeologie, architektury, divadla, jazyka a literatury až po umění) Sardegna DigitalLibrary Dny sardské kultury a přírodopisu 2007. Sardinie - Středomořská kráska Na cestě po Sardinii, dokument České televize z roku 2006", "question": "Co je autonomní oblast na stejnojmenném ostrově na jihozápadě Itálie o rozloze 24 090 km2 ve Středozemním moři?", "answers": ["Sardinie"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Lední hokej (zkráceně také jen hokej) je týmový sport hraný na ledě. Jde o jeden z nejrychlejších sportů na světě. Hráči na bruslích dosahují vysokých rychlostí a vystřelený puk někdy přesáhne i rychlost 175 km/h. Hokej vznikl koncem 19. století v Kanadě (pravidla byla vytvořena v Montréalu v roce 1878), ale brzy se rozšířil i do Evropy (hlavně severní a střední) a později částečně i do Asie. První záznam o hokejovém utkání, konaném na známém místě a ve známý čas, se zaznamenaným výsledkem mezi dvěma týmy se uskutečnilo 3. března 1875 v Montreálu na Victoria Skating Rink. == Hra == Lední hokej se hraje na 3 třetiny po 20 minutách, celkem tedy 60 minut čistého času (tzn. čas se při přerušení zastavuje). Mezi třetinami jsou dvě přestávky, každá trvá 15 minut.Hraje se na hokejovém hřišti, kde nastoupí na lední plochu šest hráčů za každý tým, všichni hráči mají brusle a hokejky. Cílem hry je vstřelit více gólů než soupeř. Hraje se malým, tvrdým gumovým kotoučem, který se nazývá puk. Hráči kontrolují puk dlouhými holemi s čepelí tzv. hokejkami.", "question": "Kde vznikl hokej?", "answers": ["Kanadě"]}
{"title": "Argentina", "context": "Následoval prudký rozvoj a na počátku 20. století byla Argentina sedmou nejbohatší zemí světa. Ve 30. letech však přišel hospodářský rozvrat následovaný politickým chaosem. Výsledkem bylo dlouhé období diktátorských režimů vojenského typu, nejznámějším a nejúspěšnějším z těchto diktátorů byl Juan Perón. Jeho ideologie tzv. perónismu se stala významným rysem argentinského politického systému a hlásí se k ní i řada demokratických politiků současnosti. Éra diktátorských vlád, doprovázená řadou násilností (tzv. špinavá válka), skončila roku 1983. Od té doby je Argentina demokracií. == Název == Jméno země je vlastně adjektivum odvozené od latinského slova argentum (\"stříbro\"). Má původ v událostech nezdařené výpravy (1515/16) portugalského mořeplavce ve španělských službách Juana Díaze de Solís, který na východním pobřeží Jižní Ameriky objevil ohromný estuár La Mar Dulce (\"Sladké moře\"), kde však byl po přistání s částí posádky zabit domorodci. Zbytek výpravy se rozhodl vrátit do Evropy, ale cestou jedna z lodí ztroskotala na pobřeží dnešní Brazílie. Vůdce skupinky ztroskotanců, Portugalec Alejo García se dokázal spřátelit s místními Indiány a o osm let později (1524) vedl evropsko-indiánskou výpravu za mýtickým \"Bílým králem\", který podle indiánských pověstí měl sídlit ve \"Stříbrných horách\" (španělsky Sierra de la Plata) a oplývat nesmírným množstvím drahých kovů. Garcíova výprava přešla kontinent směrem na západ, v horách narazila na Inckou říši, s jejímiž obránci se střetla a podařilo se jí naloupit stříbrné poklady; byť byl García na zpáteční cestě zabit, pověst i materiální důkazy se donesly k sluchu dalších evropských objevitelů.", "question": "Od jakého slova je odvozen název Argentina?", "answers": ["argentum"]}
{"title": "Otrava houbami", "context": "Jako otrava houbami se označuje otrava vzniklá v důsledku konzumace hub. Obvykle se tím míní velké houby záměrně konzumované, v širším slova smyslu však lze zahrnout i otravy vzniklé nezáměrnou konzumací plísní a dalších menších hub při konzumaci jimi zamořené stravy (viz např. ergotismus). Pod pojmem otrava z hub se skrývá široká paleta příznaků a následků závisejících na druhu požité houby, okolnostech, za kterých byla sebrána, množství této houby a způsobu jakým byla upravena a samozřejmě osobních dispozic konzumenta. Výsledkem může být na jedné straně pouze dlouhodobé zvracení (po konzumaci nedostatečně tepelně upraveného satana) nebo jemné a dočasné změny psychiky, na druhé straně trvalá invalidita či smrt (při požití muchomůrky zelené či pavučince plyšového). Obecně je v případě hub velmi těžké specifikovat množství biomasy, která už představuje riziko – obsah jedu totiž zpravidla velice silně kolísá v závislosti na mnoha těžko zjistitelných okolnostech. V Česku je sběr hub velice populární a často je minimálně příležitostně praktikován i naprostými amatéry. Vzhledem k tomu, že se na českém území vyskytuje řada velmi nebezpečných druhů hub (naštěstí relativně vzácných), dochází čas od času k smrtelným otravám. Jako nejnebezpečnější se v tomto směru jednoznačně profiluje muchomůrka zelená, považovaná za jednu z nejjedovatějších a nejnebezpečnějších hub světa, a její blízké příbuzné. Kromě nich existují však i další druhy (většinou ovšem vzácnější), jako jsou rozličné pavučince (v čele s pavučincem plyšovým), vláknice (v čele s vláknicí začervenalou) a závojenky (v čele se závojenkou olovovou). Některé houby vyvolávají po požití psychotické stavy a halucinace – příkladem může být dobře známá lysohlávka česká. Ty jsou často záměrně sbírány a konzumovány jakožto droga, je nutno si ale uvědomit, že zde hrozí záměna se smrtelně jedovatými čepičatkami nebo předávkování. Otrav nebo přiotrávení houbami se v Česku objevuje v průměru asi 300 ročně, umírají v průměru asi 1–3 lidé, přičemž v poslední době jsou úmrtí velmi sporadická. Nejčastější jsou otravy muchomůrkou zelenou a muchomůrkou panterovou. Související informace naleznete také v článku Otrava hřibem satanem. Související informace naleznete také v článku Otrava muchomůrkou zelenou. Související informace naleznete také v článku Těžké kovy v houbách. Mimo klasických otrav požitím jedovaté houby se může objevit otrava z hub, které primárně jedovaté nejsou, ale přejaly nějakou jedovatou látku z okolí. Tato oblast je velice špatně prozkoumaná, nicméně panuje konsenzus, že sběr a konzumace hub v oblastech, které jsou zamořeny např. těžkými kovy nebo radioaktivním spadem, je zcela nevhodná a nerozumná činnost, a to i v ojedinělých případech (o pravidelnějším sběru a konzumaci nemluvě).", "question": "Je v Česku sběr hub praktikován i amatéry?", "answers": ["V Česku je sběr hub velice populární a často je minimálně příležitostně praktikován i naprostými amatéry."]}
{"title": "Hérodotos", "context": "Hérodotos pochybuje o existenci mytických Hyperborejců, „národa nejzazšího severu“, sídlícího (podle Homéra a Hésioda) „za severním větrem“, zvaným „boreas“. Východní hranicí Hérodotova světa je Indus; za ním se prý rozkládá poušť, jejíž vlastnosti nikdo nezná. Povodí Nilu charakterizuje zhruba k obratníku Raka; poprvé se zmiňuje o „Meroé“, starověkém středisku jižní Núbie. Za pobytu v Egyptě se prý mimo jiné snažil zjistit, kde leží prameny Nilu; nic konkrétního se však nedověděl. Středozemní moře, Atlantský oceán a Indický oceán (Eritrejské moře) jsou pro něj jediným spojeným mořem. Libyi (Afriku) a Asii obklopují na jihu vodní prostory. „Pokud jde o Evropu, nikdo s určitostí neví, je-li na východě a na severu omývána vodou,“ tvrdil. Hérodotos se vysmívá těm, kdo se domnívají, že Země je kotoučem „podle kružítka“. Řeku-oceán si údajně vymyslel Homér či jiný z dávných básníků. Evropa je prý stejně dlouhá, jako Libye s Asií dohromady, a přitom mnohem širší. Hérodotos jako pozorovatel V Hérodotově regionálně geografickém popisu dominují čistě topografické údaje (výčty řek, hor, měst, pamětihodností, chrámů apod.). Jistá pozornost je věnována charakteru a zvyklostem různých kmenů a etnických skupin. Z přírodních zvláštností zemí zaznamenává hlavně do očí bijící rysy podnebí, vzácnosti flóry a fauny.", "question": "Kdo je považován za otce dějepisu?", "answers": ["Hérodotos"]}
{"title": "Den matek", "context": "Den matek je den, kdy se vzdává pocta matkám a mateřství. Slaví se v různé dny na mnoha místech po celém světě, vychází z různých tradic, např. jinak ve Velké Británii (čtvrtou postní neděli), jinak v arabských zemích (21. březen) a mnoho dalších. V tento den dávají děti svým matkám dárky, většinou vlastnoručně vyrobené. Obdobné svátky po celém světě existovaly už dávno v historii, např. ve starověkém Řecku se slavil svátek plodnosti a matek, spojený s uctíváním pohanské bohyně Rhey = Kybelé, matky bohů. Myšlenka mezinárodních a pravidelných oslav tohoto svátku vznikla roku 1907 na počest Anny Reeves Jarvisové, která bojovala za práva matek. O pět let později vyhlásil tehdejší prezident USA Woodrow Wilson první oficiální oslavu Dne matek, konající se druhou květnovou neděli. V Česku se slaví podle amerického vzoru rovněž druhou květnovou neděli. V Československu se začal slavit tento svátek v roce 1923. Jeho propagátorkou byla Alice Masaryková. Po druhé světové válce byl postupně zatlačován do pozadí oslavami Mezinárodního dne žen (slaveného vždy 8. března), ale i přesto se dál v některých rodinách připomínal.", "question": "Na který den připadá Den matek v Česku?", "answers": ["druhou květnovou neděli"]}
{"title": "Otakar Vávra", "context": "Prof. Otakar Vávra (28. února 1911 Hradec Králové – 15. září 2011 Praha) byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Během svého dlouhého života, od třicátých do osmdesátých let a výjimečně i později, natočil mnoho filmů, mezi které patří husitská trilogie (1954–1956), Romance pro křídlovku (1966) a Kladivo na čarodějnice (1969). Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejkontroverznějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednoho z jeho nejpřínosnějších osobností, který mj. vychoval řadu tvůrců tzv. nové vlny. Jeho dlouhý život se mu stal inspirací k autobiografii Podivný život režiséra. \"Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný,\" tvrdil ve svých pamětech. \"Člověk se přece po porážce vždycky zvedá a nikdy neztrácí naději. Umělec musí mít nezlomnou víru v člověka,\" napsal v závěru své knihy. Od roku 1945 byl v KSČ. V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii i Cenou za mimořádný umělecký přínos světovému filmu na karlovarském filmovém festivalu a v roce 2004 Medailí Za zásluhy. Oceněn byl prakticky každým politickým systémem, kterým prošel. V posledních desetiletích byla jeho partnerkou téměř o 40 let mladší režisérka Jitka Němcová. Z prvního manželství měl jednoho syna. Jeho starší bratr Jaroslav Raimund Vávra byl spisovatel, spoluautor scénáře filmu Otakara Vávry Krakatit. Zemřel 15. září 2011 dvě hodiny před půlnocí na pooperační komplikace zlomeniny krčku. Studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929–1930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou (i následující krátké filmy Žijeme v Praze a Listopad byly experimentálními snímky). Prvním filmem, který režíroval, byla Filosofská historie z roku 1937. Dalším filmem byl Cech panen kutnohorských, kde si zahrála Zorka Janů, sestra známé Lídy Baarové.", "question": "Kdy byl natočen film Kladivo na čarodějnice?", "answers": ["1969"]}
{"title": "Pouta (film, 2010)", "context": "Pouta (2010) je český film producenta Vratislava Šlajera, scenáristy Ondřeje Štindla a režiséra Radima Špačka oceněný pěti Českými lvy a pěti Cenami české filmové kritiky. Děj se odehrává v bezejmenném českém městě někdy v 80. letech 20. století (původně plánované vročení do roku 1982 pomocí titulku na začátku filmu bylo nakonec zrušeno). Hlavním hrdinou je Antonín Rusnák (Ondřej Malý), příslušník Státní bezpečnosti. V tom je film podobný německému oskarovému filmu Životy těch druhých (2006), ke kterému bývá přirovnáván, vyznění Pout je ale opačné. Antonín, příslušník tajné policie v sobě má obrovský nezacílený vztek a všechno kolem - práce i rodinný život - ho ubíjí a nudí. Upne se na pro něj nedosažitelnou dívku Kláru, neví, co od ní chce, ale chce to strašně. Není v tom láska ani jiný druh čisté vášně – pouze spalující touha po iluzi útěku z klece nudného života beze smyslu. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací i proti vlastním lidem a systému. Pokud ale Antoním porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské nebo dokonce politické – je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. Antonínova zkáza v sobě ale možná nese i jakousi prchavou naději. Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý. Hybatelem příběhu je Antonín, nevyzpytatelná osobnost, nebezpečná svému okolí, s mocí a možnostmi příslušníka tajné policie v totalitním režimu. Za svým cílem jde sebezničujícím způsobem. Všechny postavy filmu, a s nimi i diváka, udržuje ve stálém napětí. Scénář filmu vznikal během osmi let, první verze začal scenárista a filmový publicista Ondřej Štindl psát koncem roku 2001. Napsal přes deset verzí, v pozdějších fázích spolupracoval s dramaturgem Jiřím Soukupem, detaily také diskutoval s režisérem Radimem Špačkem a kameramanem Jaromírem Kačerem. Štindl měl během natáčení filmu poměrně silnou kontrolu nad výsledkem, což je u scenáristů výjimečné. Film získal celkem 13 nominací na cenu Český lev, z nichž 5 proměnil (nejlepší film - Vratislav Šlajer, nejlepší režie - Radim Špaček, nejlepší scénář - Ondřej Štindl, nejlepší kamera - Jaromír Kačer, nejlepší mužský herecký výkon v.", "question": "Kdo napsal scénář k filmu Pouta?", "answers": ["Ondřeje Štindla"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "V roce 2006 se sídelní město, mylně uváděné v názvu, opět vypustilo. Až do září 2016 tak Masarykova univerzita byla podle této přílohy zákona ze všech veřejných a státních vysokých škol jedinou, která u svého názvu neuváděla své sídlo. Univerzita od 1. března 1999 používá pro administrativu studia svůj vlastní informační systém. Za jeho vývoj a inovace obdržela v roce 2005 evropskou cenu EUNIS Elite Award. Mezinárodní spolupráce je realizována mimo jiné v rámci Compostela Group of Universities a Utrecht Network. Od roku 2005 vydává univerzita vlastní zpravodajský měsíčník Muni, jenž se v roce 2012 stal Firemním médiem roku v kategorii tiskovina veřejné a státní správy v soutěži pořádané Komorou PR. Podpisem memoranda o spolupráci se spolkem Wikimedia Česká republika se Masarykova univerzita od roku 2015 zavázala k účasti na rozvoji internetové encyklopedie Wikipedie. Pravidelně se každý rok v hale Rondo koná hokejový souboj s výběrem Vysokého učení technického, Masarykova univerzita celou sérii vede. Související informace naleznete také v článku Seznam fakult Masarykovy univerzity. Masarykova univerzita se v současnosti skládá z 9 fakult. Čtyři z nich byly založeny již při vzniku univerzity v roce 1919, jsou to Právnická fakulta (zkratkou PrF), Lékařská fakulta (LF), Přírodovědecká fakulta (PřF) a Filozofická fakulta (FF). Po druhé světové válce vznikla roku 1946 Pedagogická fakulta (PdF), jejíž založení bylo plánováno již při vzniku univerzity, ale zůstalo tehdy jen ve stádiu úvah. Po sametové revoluci došlo v reakci na změněné politicko-hospodářské poměry k založení Ekonomicko-správní fakulty (ESF, 1990). V roce 1994 se z Přírodovědecké fakulty vydělila Fakulta informatiky (FI), v roce 1998 oddělením od Filozofické fakulty vznikla Fakulta sociálních studií (FSS) a roku 2002 byla založena dosud nejmladší Fakulta sportovních studií (FSpS). Právnická fakulta v důsledku politických změn krátce po nástupu komunismu roku 1950 zanikla a obnovena byla až v roce 1969. Pedagogická fakulta byla roku 1953 vyčleněna jako samostatná Vyšší pedagogická škola v Brně a posléze od roku 1959 fungovala jako tzv. Pedagogický institut v Brně, než se v roce 1964 vrátila do svazku univerzity.", "question": "Má Masarykova Univerzita více než 15 fakult?", "answers": ["Masarykova univerzita se v současnosti skládá z 9 fakult."]}
{"title": "Krkonoše", "context": "Krkonoše (německy Riesengebirge, polsky Karkonosze) jsou geomorfologickým celkem a nejvyšším pohořím České republiky a České vysočiny. Leží v severovýchodních Čechách a na jihu polské části Slezska. Nejvyšší horou Krkonoš je Sněžka (1603 m). Podle pověstí střeží Krkonoše bájný duch Krakonoš. Patří mezi nejoblíbenější horská místa v ČR. Širší horský celek zahrnující dnešní Krkonoše byl již ve starověku popsán jako Sudety, což je název zřejmě keltského původu (nejčastěji překládaný jako Kančí hory), nebo balkánského původu (překládaný jako Kozí hory). Klaudios Ptolemaios (asi 85-165) použil pro dnešní Sudety názvy Sudetayle (od Krušných hor) a Askiburgion (zejména Jeseníky, okolí vandalského města Askiburgium, snad až po Lužické hory, tedy včetně Krkonoš). Dio Cassius ve 3. století použil pro Askiburgion název Vandalské hory. Poté co se Ptolemaiovy mapy dostaly do Čech, Bohuslav Balbín či Pavel Skála ze Zhoře používali rozšíření názvu Sudety na celý pás (17. století). Samotné Krkonoše jsou v ruských letopisech v roce 1095 nazvány Český les a Přibík Pulkava v roce 1380 je nazývá Sněžné hory. Název Krkonoš původně označoval jednak dnešní Vysoké Kolo a také Kotel neboli Kokrháč. Označení Krkonoš (v singuláru ženského rodu, \"ta\" Krkonoš) pro horský hřbet se objevuje v roce 1492 v zápise o rozdělení štěpanického panství na valdštejnský a jilemnický díl, v roce 1499 pak v listině Vladislava II., nejstarší dochovanou mapu s tímto názvem zpracoval Mikuláš Klaudyán v roce 1518.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší pohoří Česka?", "answers": ["Krkonoše"]}
{"title": "Čas", "context": "Nejrozšířenější jsou dnes hodiny s elektrickým pohonem a piezoelektrickým či křemenným (quartzovým) oscilátorem. Ten má vysokou přesnost, nízké výrobní náklady a snadno se propojuje s elektronickými obvody. Pro nejpřesnější měření dob se užívají atomové hodiny, využívajících vlastní frekvence pravidelných kmitů při stavovém přechodu atomu cesia. Nejpřesnější světový čas se určuje statistickým průměrem několika set césiových hodin po celém světě. Nepřesnost (lépe nerovnoměrnost čili variace chodu) hodin, která činila u prvních lihýřových hodin asi 100 s/den (0,1%), se u nejlepších kyvadlových hodin snížila na sekundu za rok, u křemenných hodin na sekundu za tisíc let a u césiových hodin na sekundu za třicet milionů let (1 : 10−15). V r. 2011 byla rekordní dosažená přesnost měření doby 1 sekunda za 32 miliard let, což je více než dvojnásobek věku vesmíru. Tomu odpovídá relativní přesnost 4×10−19. Během staletí od vynálezu hodin se tedy přesnost zlepšila o 16 desetinných řádů. Měření doby a kmitočtu patří dnes k nejpřesnějším měřením vůbec. V současnosti (r. 2011) je dokonce znám princip tzv. jaderných hodin, založených na magnetickém dipólovém přechodu mezi energetickými stavy jádra iontu thoria, který by umožňoval dosažení nepřesnosti pouhé 1 s za 200 miliard let. Čas je společné označení pro několik fyzikálních pojmů - objektů a veličin, zejména pro: okamžik: bod na časové ose. V tomto smyslu (\"čas daného okamžiku\") je veličinou protenzivní, jejíž okamžitá hodnota (datum, časový údaj - viz níže) se stanovuje jako doba trvání (viz níže) od dohodnutého počátečního okamžiku k tomuto okamžiku. V prostoru odpovídá poloze; datum, časový údaj: značka přiřazená okamžiku pomocí uvedené časové stupnice; v prostoru odpovídá souřadnicím polohy v daném souřadném systému; doba trvání (pro spojité časové stupnice): rozsah časového intervalu, tedy části časové osy mezi dvěma okamžiky.", "question": "Jaká je základní jednoka času v soustavě SI?", "answers": ["sekunda"]}
{"title": "Hliník", "context": "Následující reakce práškového hliníku s oxidem železitým se dříve často používalo ke spojování železných kolejnic vzniklým roztaveným železem. 2 Al + Fe2O3 → Al2O3 + 2 Fe Aluminotermická metoda se v praxi využívá při výrobě kovů, které nelze redukovat uhlíkem. Mezi tyto kovy patří například molybden, mangan, chrom a vanad. Při reakci vzniká oxid hlinitý a příslušný kov: Cr2O3 + 2 Al → 2 Cr + Al2O3 Práškový hliník se používá také jako složka některých trhavin, protože svoji přítomností zvyšuje teplotu exploze i brizanci výbušniny. Podrobnější informace naleznete v článku Slitiny hliníku. Nejdůležitější je však uplatnění hliníku ve formě slitin, z nichž bezesporu nejznámější je slitina s hořčíkem, mědí a manganem, známá jako dural. Tento materiál má oproti samotnému hliníku mnohem větší pevnost a tvrdost při zachování velmi malé hustoty. Zároveň jsou i značně odolné vůči korozi. Všechny uvedené vlastnosti předurčují dural jako ideální materiál pro letecký a automobilový průmysl, ale setkáme se s ním při výrobě výtahů, jízdních kol, lehkých žebříků a podobných aplikacích. Bezesporu nejvýznamnější sloučeninou hliníku je oxid hlinitý, Al2O3. Tato látka se vyskytuje v řadě modifikací se zcela odlišnými fyzikálně-chemickými vlastnostmi. Krystalický Al2O3 má název korund a k jeho základním vlastnostem patří mimořádná tvrdost a chemická odolnost. V přírodě se nachází v řadě různých modifikací, drahokamy safír a rubín jsou zmíněny v předchozí kapitole. Uměle vyráběný korund nalézá řadu praktických uplatnění, od výroby laserů po osazování hlavic geologických vrtných souprav a kovoobráběcích nástrojů pro práci s mimořádně odolnými materiály. Chemicky připravený oxid hlinitý se označuje názvem alumina. Podle podmínek výroby vykazuje tento materiál různé fyzikální vlastnosti, základní typy aluminy se označují jako alfa, beta a gama. Nejvýznamnější uplatnění nalézá alumina v chemickém průmyslu jako inertní nosič katalyzátorů v organické i anorganické syntéze. Příkladem mohou být hydrogenační katalyzátory na bázi elementární platiny, pracující za teplot přes 300 °C a tlaků desítek atmosfér. I za těchto extrémních podmínek dosahuje životnost těchto katalytických systémů stovek až tisíců pracovních hodin. Speciálně upravená alumina nanesená v tenké vrstvě na inertním nosiči slouží pro separaci organických sloučenin chromatografií na tenké vrstvě. Tato analytická technika je ekonomicky velmi nenáročná a nalézá uplatnění např. v kontrole průmyslového dělení směsí přírodních barviv a dalších typů sloučenin. Chlorid hlinitý, AlCl3 je velmi významný průmyslový katalyzátor v oboru organické syntézy.", "question": "Jaká je chemická značka Hliníku?", "answers": ["Al"]}
{"title": "Kiss", "context": "V japonské Budokan Hall v centru Tokia uspořádala skupina Kiss 5 vyprodaných koncertů, čím o jeden koncert překonala tehdejší rekord skupiny Beatles. Vyšla remixovaná kompilace jejich hitů, dvojalbum Double Platinum. V této době se na trh dostal materiál, který neměl s hudbou nic společného. Kromě zmíněného komiksu to byl inkoust s \"příměsí pravé krve\", ve stylu skupiny graficky zpracovaný pinball, \"Kiss Your Face Makeup\" - šminkové sety, kissácké masky na Halloween, stolní hry s postavičkami skupiny a mnoho dalších \"pozoruhodných suvenýrů\". Mezi roky 1977 až 1979 se na tomto materiálu prodávaném v obchodech a během koncertů podařilo podle odhadu vydělat asi 100 mil. dolarů. Skupina Kiss se v roce 1978 dostávala na svůj vrchol komerční úspěšnosti. V průběhu dvou let měla čtyři platinová alba, průměrná návštěvnost koncertů byla 13 350 lidí, hrubý příjem skupiny za rok 1977 byl 10,2 mil. dolarů. Členové skupiny spolu s kreativním manažérem Billem Aucoinem hledali cestu, jak se dostat do další úrovně popularity. Pro rok 1978 Bill určil dva způsoby, jak situaci využít. Prvním byl nápad vydat čtyři sólová alba členů skupiny současně. I když na výrobě těchto alb navzájem nespolupracovali, byla vydána jako alba skupiny Kiss s podobným designem obalů. Alba vyšla naráz v jeden den. Byla to šance pro členy skupiny prezentovat své individuální hudební představy ve spolupráci s jinými hudebníky.", "question": "Jaký byl hrubý příjem skupiny Kiss za rok 1977?", "answers": ["10,2 mil. dolarů"]}
{"title": "Dějiny českých politických stran", "context": "Relevantní silou zůstala nadále Komunistická strana Československa, výrazné zisky, zejména na Moravě, si připsalo Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko a do zákonodárných sborů se dostala i Československá strana lidová (nyní coby Křesťanská a demokratická unie, do níž se sloučily i některé další křesťanské skupiny). Mimo parlament zatím zůstali sociální demokraté. Dotvoření politického spektra po roce 1990 Po roce 1990 probíhaly v stranickém systému další hluboké změny. Pokračoval separátní vývoj v Česku a na Slovensku. I celostátní KSČ se už v březnu 1990 rozdělila na Komunistickou stranu Slovenska a Komunistickou stranu Čech a Moravy, přičemž vazby mezi oběma stranami se v roce 1991 prakticky přetrhly.[45] Podstatné bylo hlavně pnutí v Občanském fóru, kde krystalizovaly názorové platformy jako Meziparlamentní klub demokratické pravice nebo Klub sociálních demokratů Občanského fóra.[46][47] V roce 1991 rozkol postihl hlavní masu Občanského fóra. Výsledkem bylo na jaře 1991 jeho rozdělení na dva nástupnické subjekty: Občanské hnutí a Občanskou demokratickou stranu.[48][49] Samostatně postupovala i Občanská demokratická aliance. volby 1990, rozdělení mandátů (ČNR) 33 20 23 124 KSČ KDU HSD OF volby 1992, rozdělení mandátů (ČNR) 35 16 16 15 14 76 14 14 LB ČSSD LSU KDU-ČSL HSD ODS-KDS", "question": "Jaká je zkratka Komunistické strany Československa?", "answers": ["KSČ"]}
{"title": "Podstatné jméno", "context": "Podstatné jméno Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů. Je hlavním (i když ne jediným) slovním druhem, který ve větě vystupuje jako argument slovesa. Rozdělení podle obecnosti Podle významu lze rozlišovat podstatná jména:[zdroj? ] konkrétní (konkréta, sg. konkrétum[1]) – označují názvy osob, zvířat a věcí; lze je dělit na: 1. obecná (apelativa) 2. vlastní (propria) abstraktní (abstrakta, sg. abstraktum[2]) – vyjadřují názvy vlastností, dějů, činností a stavů. Podstatná jména slovesná Podstatná jména slovesná jsou odvozena ze slovesného tvaru:[zdroj? ] u sloves, která nemají příčestí trpné, za pomoci přípony -nutí (např. procitnout – procitnutí, stárnout – stárnutí apod.), u sloves s příčestím trpným končícím na -en za pomoci přípony -ení (např. nalezen – nalezení, ukraden – ukradení, zasažen – zasažení apod.). Podstatná jména s omezeným číselným paradigmatem Substantiva obvykle vyjadřují jednotné číslo i množné číslo. Existují však skupiny substantiv, u nichž je tvoření obou čísel omezené. Lze je rozdělit na singularia a pluralia.[3] Singularia Singularia tvoří výhradně nebo převážně jednotné číslo. Označují obvykle jevy, vnímané jako nestrukturované, neohraničené, jedinečné.", "question": "Co jsou podstatná jména?", "answers": ["ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů"]}
{"title": "Adenosintrifosfát", "context": "Ven z buněk se ATP může dostat buď v důsledku poranění (z umírajících buněk), ale mnohdy se to děje i za normálních okolností například pomocí speciálních membránových kanálů či exocytózou pomocí váčků např. na synaptické štěrbině. V některých tkáních tak může i mimo buňku nabývat koncentrace ATP nanomolárních (nM) či dokonce mikromolárních (μ) koncentrací. Extracelulární ATP má celou řadu funkcí a váže se na P1 a P2 receptory buněk. V nervové soustavě někdy slouží jako pomocný neurotransmiter hrající důležitou roli v procesech paměti, učení a vnímání bolesti. V hladké svalovině ovlivňuje kontrakci, ve varlatech má vliv na uvolňování testosteronu. Dosud byly objeveny desítky fyziologických rolí mimobuněčného ATP. == Doplňování hladiny ATP == Může-li hydrolýza ATP poskytovat energii pro průběh celé řady reakcí, pak musí existovat i způsob, jak za pomoci ještě energeticky bohatších látek doplňovat zásobu ATP. ATP musí být neustále regenerováno ve fosforylačních buněčných reakcích, při nichž obvykle dochází k rozkladu energeticky bohatých organických látek. V žádném případě neslouží ATP jako dlouhodobá zásobárna energie \"na horší časy\". Kdyby se ATP neustále nedoplňovalo, došly by jeho zásoby v průměrné savčí buňce po jedné či dvou minutách. Každá buňka tedy za sekundu spotřebuje asi 10 milionů (107) molekul ATP, celé lidské tělo každou minutu rozloží asi 1 gram ATP. V extrémních případech samozřejmě potřeba ATP roste.", "question": "Jaká je zkratka adenosintrifosfátu?", "answers": ["ATP"]}
{"title": "Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin", "context": "chrání i umělé hybridy rostlin brání ex situ a in farm ochraně druhů Související legislativa V Evropské unii platí nařízení rady (ES) č. 338/97 z 9. prosince 1996 o ochraně volně žijících druhů živočichů a rostlin směrnicí o obchodu s nimi. Tato směrnice je v některých částech přísnější než samotná Washingtonská úmluva. CITES v ČR V ČR je obchod s ohroženými druhy regulován zákonem 100/2004 Sb.[1][2] Tato zákonná úprava je přísnější než původní smlouva. Mimo jiné požaduje prokázat původ jedinců i ve vlastnictví soukromých a fyzických osob. V roce 2008 je připravována novelizace uvedeného zákona. Některé pasáže této novely vyvolaly protesty chovatelských organizací, pěstitelů kaktusů, orchidejí i odborníků [3][4][5][6][7] Odkazy Reference ↑ Kučera J.: Konvence CITES v ČR. In.: Barčiová L. et al. (ed.): Sborník z konference Otazníky kolem CITES 2007. ZFJU České Budějovice. ISBN 978-80-7040-965-7↑ Doskočil L.: Celní správa ČR a CITES. In.: Barčiová L. et al. (ed.): Sborník z konference Otazníky kolem CITES 2007. ZFJU České Budějovice. ISBN 978-80-7040-965-7↑ Archivovaná kopie. www.teraristika.cz [online]. [cit. 2008-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-05. ↑ Bednář J.:Cites versus EU aneb Je ochrana ohrožených druhů v EU opravdu přínosná? Referát na konferenci Otazníky kolem CITES 2007, České Budějovice↑ Kunte L.: Problematika ochrany aridních oblastí Mexika v souvislosti s CITES. Referát na konferenci Otazníky kolem CITES 2007, České Budějovice ↑ Kubát I.: Problémy s uplatňováním CITES v ZUU Hluboká nad Vl. Referát na konferenci Otazníky kolem CITES 2007, České Budějovice↑ Sekerka P.: Cites - restrikce a co dál? ex situ, in farm a in garden ochrana ohrožených druhů. In.: Barčiová L. et al. (ed.): Sborník z konference Otazníky kolem CITES 2007. ZFJU České Budějovice. ISBN 978-80-7040-965-7 Související články Seznam druhů rostlin obsažených v CITES Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na Wikimedia Commons Oficiální seznam členských zemí CITES homepage (anglicky) Dokumenty CITES v češtině na webu Ministerstva životního prostředí Autoritní data: GND: 4242663-7 | LCCN: n80017747 | VIAF: 175384421 | WorldcatID: lccn-n80017747", "question": "Jaká zkratka se používá pro Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin?", "answers": ["CITES"]}
{"title": "Anime", "context": "Anime (japonsky ア) je označení animovaných filmů a seriálů produkovaných v Japonsku. Anime je zvykem dělit na TV seriály, OVA (Original Video Animation), ONA (Original Net Animation), speciály, filmy a hudební videa. Anime pochází z Japonska, kde je také zdaleka nejrozšířenější, a vyznačuje se charakteristickým stylem kresby postav a pozadí, jako anime se však počítá i loutková nebo 3D animace. Anime pokrývá širokou škálu žánrů, od akčních seriálů přes detektivky až po psychologická dramata. Anime se obvykle vysílá v televizi, distribuuje na DVD nebo publikuje jako videohry. Anime bývá často ovlivněno nebo přímo inspirováno japonskými komiksy manga, nebo občas naopak takové komiksy inspiruje. Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů. Anime produkuje řada japonských animátorských studií, mezi nejznámější patří studio Ghibli nebo Gainax. V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky.", "question": "Jak je kresleno anime?", "answers": ["charakteristickým stylem kresby postav a pozadí"]}
{"title": "1984 (román)", "context": "1984 (v anglickém originále vypsáno slovy Nineteen Eighty-Four, pracovním názvem Poslední člověk v Evropě) je antiutopický (dystopický) román anglického spisovatele George Orwella dokončený v roce 1949, publikován 8. června téhož roku v Londýně nakladatelstvím Secker and Warburg. Tato kniha, z níž pochází známý výrok Velký bratr tě sleduje! , je jedním z nejzásadnějších literárních děl 20. století. Popisuje svět, v němž vládne absolutní totalita, kterou živí permanentní, \"udržovací\" válka mezi třemi kontinentálními mocnostmi. Společnosti vládne Strana a cokoli proti kolektivnímu myšlení Strany je krutě trestáno, lidská individualita se stává zločinem. == O knize == Časopis TIME zařadil 1984 mezi stovku nejvlivnějších knih od roku 1923. Po skandálu špehování NSA zveřejněném Edwardem Snowdenem prodej knihy rekordně stoupl. === Zrcadlení 1984 v realitě === Kniha 1984 je ovlivněna dobou svého vzniku a přímo reaguje na totalitní režimy, ale na rozdíl od Zvířecí farmy, kde se jedná o jasný komunismus, tak zde poukazuje zejména na skrytou totalitu, což si uvědomíme především ve chvíli, kdy Winston vysvětluje. , že obyvatelstvo Oceánie se rozděluje na členy Vnitřní strany (2 % obyvatel, cca 6 milionů), kteří skutečně vládnou, členy Vnější strany, kteří pracují pro stát a vykonávají jeho vůli (členem je i Winston) a proletariát, který tvoří 85 % společnosti. Proléti jsou považováni za méněcenné, žijí ve velmi chudých poměrech, stát se o ně nestará a nechává jim relativní volnost, dokonce je ani nesleduje tak jako členy Vnější strany. Autor ale také vycházel ze svých zkušeností s válečnou realitou ve Velké Británii. Orwell se pokusil o volnou extrapolaci svých zkušeností s různými režimy do budoucnosti. V některých aspektech blízko fiktivnímu systému Oceánie je dnes stalinská diktatura v KLDR. === Dostupnost textu === Původní text je, stejně jako většina Orwellovy tvorby, dostupný online v mnoha kopiích, jelikož je public domain v Rusku, Kanadě a Austrálii. Na internetu se vyskytuje i český překlad Evy Šimečkové s doslovem Milana Šimečky. V tehdejším Československu vznikal Orwellův překlad v roce 1983-4 v undergroundových podmínkách samizdatu (tajné rozdělování práce na překladu, šíření přes známé, psaní na stroji s deseti \"kopíráky\"...). Jeden z překladatelů se v doslovu jednoho z překladů zmínil, že v době překládání zažíval pocity velmi podobné některým momentům z knihy.", "question": "Kdo je autorem dystopického románu 1984?", "answers": ["George Orwella"]}
{"title": "Žralok bílý", "context": "Žralok bílý (Carcharodon carcharias) či velký bílý žralok, dříve často nazývaný žralok lidožravý, je žralok z čeledi lamnovití vyskytující se většinou v pobřežních vodách. Dosahuje maximální délky přes 6 metrů a hmotnosti i více než 3 tun. Pohlavně dospělý bývá až po 26 letech a dožívá se i více než 70 let, což z něj činí jednu z nejdéle žijících chrupavčitých paryb. Patří k nejrychlejším žralokům, může nakrátko zrychlit až na 56 km/h. Je považován za člověku velmi nebezpečného predátora, neboť je zodpovědný za nejvíce nevyprovokovaných útoků na lidi mezi všemi žraloky a jako takový byl dlouhodobě systematicky huben námořníky a rybáři. Jeho pronásledování ještě zesílilo po uvedení úspěšného filmu Čelisti. Ve skutečnosti tito žraloci člověka systematicky neloví, smrtelných útoků bývá v průměru jen 1,5 ročně. Živí se především mořskými rybami a savci (zvláště ploutvonožci), v menší míře i plazy a ptáky. Jeho jediným predátorem mimo člověka je kosatka dravá. Podle kritérií IUCN je veden jako zranitelný druh, který může v brzké době čelit hrozbě vyhubení. V roce 1758 dal Carl Linné velkému bílému žralokovi první vědecké pojmenování Squalus carcharias. Později změnil zoolog Andrew Smith rodové jméno na Carcharodon, což pochází z řečtiny a znamená \"roztřepený zub\". Jako druh se velký bílý žralok objevuje ve středním miocénu. Nejstarší známý fosilní nález je přibližně 16 mil. let starý, stáří druhu pak bude o něco vyšší. Fylogeneze je však poněkud nejasná a je předmětem sporů. Původně se předpokládalo, že spolu s obřím druhem Carcharodon megalodon sdíleli společného předka. Jejich zuby jsou tvarově podobné, ale megalodon dosahoval podstatně větších rozměrů (až 17 - 18 m a 59 tun) než velký bílý. Navzdory rozdílným rozměrům jsou řazeni do stejného rodu. Nová hypotéza nicméně tvrdí, že jsou příbuzní jen vzdáleně s tím, že pouze patří do stejné čeledi Lamnidae. Velmi blízkým příbuzným velkého bílého byl archaický žralok mako Isurus hastalis. Tuto teorii se zdá podporovat nález 222 zubů a 45 obratlů přechodného druhu Carcharodon hubbelli v roce 1988 a následná publikace výsledků výzkumu v roce 2012. Další hypotéza řadí megalodona do rodu Carcharocles, kam jsou řazeni další velkozubí žraloci jako např. Otodus obliquus. Ze současných druhů má bílý žralok nejblíže k žralokovi mako (Isurus oxyrinchus), žralokovi východnímu (Isurus paucus), žralokovi sleďovému (Lamna nasus) a žralokovi tichooceánskému (Lamna ditropis).", "question": "Loví žralok bílý lidi systematicky?", "answers": ["Ve skutečnosti tito žraloci člověka systematicky neloví, smrtelných útoků bývá v průměru jen 1,5 ročně."]}
{"title": "Muammar Kaddáfí", "context": "Po vypuknutí povstání v únoru roku 2011 a následné vojenské intervenci mezinárodních sil v březnu roku 2011 se oblast pod jeho kontrolou zmenšila, načež začal zpět ztracené území dobývat. Během července a srpna 2011 se však situace opět obrátila a 23. srpna 2011 povstalci dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju, aniž by nalezli samotného diktátora. Byl stíhán Mezinárodním trestním soudem kvůli obviněním ze spáchání zločinů proti lidskosti. 20. října 2011 byl dopaden skupinou povstalců, lynčován a poté zastřelen. Narodil se jako syn kočovného beduínského zemědělce v poušti nedaleko přístavního města Syrta v roce 1942. Základní vzdělání získal v Misurátě. V období studií byl zastáncem ideologie egyptského státníka Gamála Abdula Násira a stal se zapřisáhlým odpůrcem monarchie. V roce 1961 byl vyhozen z internátní školy ve městě Sabhá za nepovolené organizování studentů a účast na demonstracích proti vystoupení Sýrie ze svazku Sjednocené arabské republiky. V témže roce zahájil studium na Libyjské vojenské akademii v Benghází. V roce 1965 byl poslán na několik měsíců do Královské vojenské akademie v Sandhurstu. Domů se vrátil v roce 1966 jako důstojník s hodností kapitána spojovacího vojska. Od ledna roku 1969 začal plánovat společně se skupinou důstojníků převrat. Jeho cílem bylo zrušení monarchie a nastolení vojenské vlády. Akce byla několikrát odložena, k vypuknutí převratu tak došlo až 1. září 1969. Výsledkem bylo sesazení libyjského krále Idrise I., který byl tou dobou na léčení v Turecku. Nekrvavou cestou se Kaddáfí ujal vlády nad Libyí a nechal se jako voják s hodností plukovníka jmenovat vrchním velitelem ozbrojených sil. Podrobnější informace naleznete v článku Džamáhíríje. Režim, který v Libyi nastolil, byl ideologicky založen na takzvaném \"islámském socialismu\", tedy směsi arabského nacionalismu a socialismu. Své politické názory shrnul v takzvané Zelené knize, publikované ve třech dílech mezi roky 1975 a 1979. Vyjádřil se zde k různým tématům od politiky přes společenskou morálku až po sport. Myšlenky obsažené v této knize považoval za ideál uspořádání státu i společnosti. Jeho soukromou ochranku tvořily ženy. Pod názvem Amazonská garda ho doprovázely nejen v Libyi, ale i na důležitých zahraničních jednáních.", "question": "Jaká byla hodnost Muammara Kaddáfího?", "answers": ["plukovníka"]}
{"title": "Kofein", "context": "Kofein v těchto nápojích je jednak získáván dekafeinací, jednak je uměle syntetizován. Guarana, hlavní ingredience energetických nápojů, obsahuje velká množství kofeinu s malým množstvím theofylinu a theobrominu, který se přirozeně uvolňuje postupně. Čokoláda vyráběná z kakaa také obsahuje malé množství kofeinu. To, že čokoláda nemá velké povzbuzující účinky, je tím, že obsahuje kofein v kombinaci s theofylinem a theobrominem. Běžně velká tabulka mléčné čokolády (28 g) obsahuje asi tolik kofeinu jako šálek kávy bez kofeinu. V poslední době je také celkem běžné přidávat kofein do mýdel a šampónů a tvrdit, že kofein může být absorbován kůží.[zdroj? ] To ale není dokázáno a pravděpodobně nemají žádné větší stimulační účinky na nervovou soustavu, protože není absorbován dost rychle.[zdroj? ] Některé farmaceutické firmy začaly vyrábět kofein v tabletách s tím, že zlepšují mozkové funkce. Jejich efekt je, že snižují únavu a zlepšují pozornost. Někdy je používají studenti, kteří se učí ke zkoušce, nebo lidé, kteří potřebují řídit dlouhé hodiny. Kofein se konzumoval od doby kamenné. Lidé už v dávných dobách objevili, že žvýkání semen, kůry, nebo listů určitých rostlin usnadňuje práci, stimuluje pozornost a zlepšuje náladu. Až mnohem později se přišlo na to, že se účinek kofeinu hodně zvyšuje tím, že se rostlina zalije horkou vodou. Mnoho přírodních národů má legendy o tom, jak byly tyto rostliny objeveny. Podle jedné známé čínské legendy, čínskému císaři Shennongovi, který panoval 3000 let př. n. l., lístky rostliny náhodou spadly do horké vody, a osvěžující a voňavý nápoj byl na světě. O císaři Shennongovi se také mluví v Lu Yuově Cha Jing, slavné a velmi staré knize o čaji. Historie kávy byla zaznamenána znovu až v devátém století. V té době byly kávové boby k dostání pouze v Etiopii. Populární legenda připisuje jejich objevení bájnému pasákovi koz, který se jmenoval Kaldi. Ten si všiml, že kozy, které se pásly na kávovníku, byly čilejší a v noci pak méně spaly. Zkusil sníst několik plodů a zažil stejné osvěžení a povzbuzení jako kozy. Nejstarší literární zmínky o kávě se nacházejí v práci perského lékaře al-Raziho z 9. století.", "question": "Odkdy se konzumuje kofein?", "answers": ["od doby kamenné"]}
{"title": "Městská hromadná doprava", "context": "Městská hromadná doprava Tramvaj v Číně městský autobus typu MAN Kloubový městský autobus v Paříži Městská hromadná doprava (MHD, někdy označovaná zkráceně jen městská doprava) je systém linek osobní veřejné dopravy určených k zajišťování dopravní obsluhy na území města hromadnými dopravními prostředky. Obvykle mívají města vlastní integrovaný dopravní systém (buď pro samotné území města, nebo i pro jeho okolí), v němž platí jednotné přepravní a tarifní podmínky, a provoz linek MHD je dotován městem jednotným způsobem. Součástí městské hromadné dopravy však mohou být i linky, které nejsou součástí takového integrovaného systému a mají vlastní, odlišné podmínky nebo nejsou dotované městem. Konkrétní systém městské hromadné dopravy může zahrnovat autobusovou, tramvajovou či trolejbusovou dopravu, ve městech s více než miliónem obyvatel zpravidla také metro a městskou nebo příměstskou železnici. V některých případech jsou součástí městské hromadné dopravy i lanovky, nekonvenční dráhy (visuté, na magnetickém polštáři apod.) nebo přívozy či jiné formy vodní dopravy. V současné době v některých krajích České republiky převládá snaha propojit městskou a regionální dopravu a zmenšit rozdíly mezi nimi vytvářením a rozvojem integrovaných dopravních systémů (IDS). Městská hromadná doprava bývá doplněna též příměstskou, meziměstskou a nehromadnou dopravou a provázána s nimi. Významné přepravní uzly MHD se zřizují v blízkosti přepravních uzlů meziměstské dopravy (nádraží, autobusová nádraží, letiště, přístavy významné pro osobní dopravu). V blízkosti přepravních uzlů hromadné dopravy nebo v jejich rámci se zřizují stanoviště taxislužby, záchytná parkoviště (P+R), případně místa pro přestup z automobilové dopravy na hromadnou (K+R) nebo úložiště jízdních kol (B+R).", "question": "Jaká je zkratka pro městskou hromadní dopravu?", "answers": ["MHD"]}
{"title": "Rita Reys", "context": "Rita Reys (21. prosince 1924 Rotterdam − 28. července 2013 Breukelen) byla nizozemská jazzová zpěvačka. Její otec byl houslista a dirigent a v dětství se tedy nedostala k jazzu, ale nejprve ke klasické hudbě. Roku 1943 se poprvé potkala se svým manželem, bubeníkem Wesselem Ilckenem (v roce 1945 se za něj vdala). V následujících letech hrála s Ilckenovou kapelou a od roku 1950 měla vlastní soubor. Během následujících let spolupracovala s řadou hudebníků, mezi něž patří Donald Byrd, Hank Mobley nebo Horace Silver. Později byl jejím manželem klavírista Pim Jacobs. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Rita Reys ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenoval první manžel Rity Reys?", "answers": ["Wesselem Ilckenem"]}
{"title": "New York", "context": "V letech 1976-1977 terorizoval město střelbou David Berkowitz; zabil 6 lidí a 7 zranil (později byl zatčen a odsouzen na doživotí). Vzkříšení finančního sektoru v 80. letech pomohlo zlepšit městský rozpočet. V 90. letech došlo k uklidnění rasového napětí, k dramatickému snížení kriminality a k masovému přílivu imigrantů z Asie a Latinské Ameriky. Ekonomiku města začaly ovlivňovat nové obory, například informační technologie, a v roce 2000 dosáhl New York dle sčítání lidu největšího počtu obyvatel v historii. Město bylo hlavním cílem teroristických útoků z 11. září 2001, když zde při zničení Světového obchodního centra zahynulo téměř 3000 lidí. V roce 2013 byl na místě útoků dokončen mrakodrap One World Trade Center. Mnoho místních památek je známo po celém světě. Socha Svobody zdravila miliony imigrantů, kteří připlouvali do Spojených států na přelomu 19. a 20. století. Wall Street, sídlo burzy na dolním Manhattanu, je od druhé světové války nejvýznamnějším světovým finančním centrem. Pro město jsou charakteristické mrakodrapy patřící stále mezi nejvyšší nejen ve Spojených státech, ale na celém světě, například Empire State Building, Chrysler Building a do roku 2001 tzv. dvojčata ve Světovém obchodním centru. New York je nejlidnatějším městem Spojených států s odhadovaným počtem 8 274 527 obyvatel (v roce 1990 to bylo 7,3 milionu). Obyvatelé města tak tvoří asi 40 % obyvatel státu New York a přibližně stejný podíl obyvatel newyorské metropolitní oblasti. V poslední dekádě počet obyvatel rostl a odhaduje se, že v roce 2030 dosáhne 9,2 až 9,5 milionu obyvatel. Dvěma základními demografickými charakteristikami jsou hustota zalidnění a kulturní diverzita. S hustotou zalidnění dosahující 10 194 obyv./km2 je New York nejhustěji zalidněným městem Spojených států s počtem obyvatel nad 100 000. Hustota zalidnění na Manhattanu dosahuje 66 940 obyv./km2, což je nejvíce ze všech amerických counties. S více než 8,2 miliony obyvateli, žijícími na ploše 1 214,4 km2 je New York zároveň nejhustěji zalidněným městem Spojených států.", "question": "Je New York nejlidnatějším městem Spojených států?", "answers": ["New York je nejlidnatějším městem Spojených států s odhadovaným počtem 8 274 527 obyvatel (v roce 1990 to bylo 7,3 milionu)."]}
{"title": "Velština", "context": "Velština (velšsky Cymraeg nebo y Gymraeg) je keltský jazyk, kterým hovoří Velšané ve Walesu, v Anglii při hranicích s Walesem a v enklávách po celém světě. Velština je v současné době nejpoužívanějším keltským jazykem na světě. Ačkoliv význam velštiny několik desetiletí upadal, došlo v roce 1993 k jejímu obrození, když Britský parlament postavil velštinu na stejnou úroveň jako angličtinu pro používání v běžném veřejném životě. Podle výsledků průzkumu o používání velšského jazyka v roce 2004 žije ve Walesu 611 000 mluvčích. To činí asi 21,7 procent obyvatelstva. Velština používá latinskou abecedu+následující písmena s diakritikou: Á, À, Â, Ä, É, È, Ê, Ë, Ì, Î, Ï, Ó, Ò. , Ô, Ö, Ù, Û, Ẁ, Ŵ, Ẅ, Ý, Ỳ, Ŷ, Ÿ Obrázky, zvuky či videa k tématu velština ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo velština ve Wikislovníku. Velština, nejstarší jazyk v Británii, prožívá renesanci - článek (CS) Jazykolam zvaný waleština - článek (CS) Y Wladfa - The Welsh in Patagonia / O velštině v Patagonii (EN) Welsh Language Act 1993 (plné znění, EN) Radio Cymru, velšské vysílání BBC", "question": "Jaký keltský jazyk je v současnosti nejpoužívanější?", "answers": ["Velština"]}
{"title": "Nosorožcovití", "context": "Nosorožcovití (Rhinocerotidae) jsou jednou ze tří recentních (žijících) čeledí řádu lichokopytníků. V současnosti známe 5 recentních druhů ve čtyřech rodech. Všechny druhy nosorožců jsou ohrožené. Nosorožci mají tělo pokryté kožovitými pláty jako pancířem, také mají více žeber než ostatní lichokopytníci. Mohou dosahovat hmotnosti až 3,6 tun. Čich a sluch mají velmi citlivý, ale špatně vidí, jsou krátkozrací. == Roh == Roh nosorožce není vyplněn kostí, je tvořen pouze rohovinou, keratinem. === Lov pro rohy === Nosorožci jsou pro své rohy v mnoha zemích ilegálně loveni: Rozdrcený roh čili prášek z rohu nosorožce tvoří totiž součást některých lidových léčiv a afrodisiak, například v tradiční čínské medicíně. Nicméně Čína již přistoupila, alespoň oficiálně, k ochraně přírody podle CITES. V jiných zemích se z rohů zase vyřezávají rukojeti tradičních nožů a dýk.Obecně je dnes \"nutnost lovu nosorožců\" celosvětově odmítána jako přežitek a barbarství,[zdroj? ] ovšem lidová praxe jim stále nepřeje. == Systém nosorožcovitých == Rod:Ceratotherium Nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) – bílý nosorožec, rozšířen v Africe Nosorožec tuponosý severní Nosorožec tuponosý jižníRod: Diceros Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis) – černý nosorožec, rozšířen v AfriceRod: Dicerorhinus Nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) – kriticky ohroženýRod: Rhinoceros Nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) Nosorožec indický (Rhinoceros unicornis) === Vyhynulé druhy === Rod: Coelodonta † Nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis)Rod: Elasmotherium † Nosorožec jednorohý (Elasmotherium) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu nosorožcovití ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo nosorožec ve Wikislovníku Taxon Rhinocerotidae ve Wikidruzích", "question": "Proč lidé loví nosorožce?", "answers": ["rohy"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Roku 1945 došlo k obnovení Československa, které se v roce 1948 změnilo v socialistický stát, který spadal do sféry vlivu Sovětského svazu. Slovenská snaha o přeměnu státu ve federaci vedla k vytvoření asymetrického modelu institucí například samostatného slovenského sněmu a vlády. Po komunistickém převratu roku 1948 byly všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Ze západní poloviny země byl zároveň zahájen masivní plán industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 byla na základě ústavního zákona o československé federaci ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR). Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i svrchovanosti. Ústavním zákonem Slovenské národní rady ze dne 1. března 1990 \"O názvu, státním znaku, státní vlajce, státní pečeti a o státní hymně Slovenské republiky\" se název změnil na současný název Slovenská republika. V témž období byl změněn i název České republiky a federace. K 1. lednu 1993 pak Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla a stávající Slovenská i Česká republika se staly samostatnými státy. Slovensko se 29. března 2004 stalo členem Severoatlantické aliance a dne 1. května 2004 spolu s Českem také členem Evropské unie. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Slovenska. Slovensko je vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě. Celkový rozsah jeho území čítá 49 036 km2. Sousedí na severu s Polskem, na východě s Ukrajinou, na jihu s Maďarskem, na jihozápadě s Rakouskem a na západě s Českem. Severním a středním oblastem Slovenska dominují na především rozsáhlé horské masivy, které jsou součástí Západních Karpat. Ty se dělí na tři části – Vnější, Střední a Vnitřní. Vnější Západní Karpaty se nacházejí na severu a zahrnují Malé Karpaty, Javorníky a Beskydy. Střední Západní Karpaty se skládají z Vysokých a Nízkých Tater. Vnitřní Karpaty postupují dále na jih do Maďarska. Jejich součástí je především Slovenské rudohoří.", "question": "Nachází se Slovensko v západní Evropě?", "answers": ["Slovensko je vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě."]}
{"title": "Srbsko", "context": "Silniční Celým Srbskem prochází dálnice Subotica – Bělehrad – Niš, s napojeními i do sousedních zemí. U sítě silniční se se směrem na jih situace zhoršuje. Bělehrad je, stejně jako v případě železniční dopravy, i v dopravě automobilové hlavním dopravním uzlem v zemi. Silniční síť je (mimo několik hlavních tahů) ve velice neutěšeném technickém stavu. Řadí se tak po Albánii na druhé nejhorší místo v Evropě.[zdroj? ]. (V současné době - 05.2017 již okresní silnice jsou v dobrém stavu, taktéž hlavní dálnice ze severu na jih je v dobrém technickém stavu). Dálnice je placená, platí se mýto na mýtních branách a lze platit v dinárech, eurech a nově i platební kartou. Maximální povolené rychlosti pro osobní vozy v obci: 50 km/h mimo obec: 80 km/h rychlostní silnice: 130 km/h dálnice: 120 km/h Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Srbska. Většinovým etnikem jsou Srbové, kteří tvoří 82 % populace země, bez Kosova. Dalším významným národem jsou Albánci v Srbskem neuznaném Kosovu. Tvoří zde kolem 90% kosovské populace. Naopak v severní části Srbska, ve Vojvodině, žije vedle Srbů mnoho dalších národů. Asi největší menšinu zde tvoří Maďaři, kteří zde žijí hlavně z historického důvodu, jelikož Vojvodina dlouhou dobu patřila k Maďarsku.", "question": "Jaké je hlavní město Srbska?", "answers": ["Bělehrad"]}
{"title": "Chromozom", "context": "Vyšší strukturou je solenoid, spiralizované uspořádání nukleozomů (1 závit tvoří asi 6 nukleozomů a nese 1 200 párů bází). Solenoidy se uspořádávají do smyček, z nichž každá obsahuje okolo 50 otoček solenoidu a nese stovky tisíc párů bází. 18 smyček pravidelně uspořádaných okolo základní proteinové matrice vytváří základní segment chromozomu. Morfologie (tvarové uspořádání) těla řádně spiralizovaného chromozomu je nejlépe pozorovatelná ve stadiu metafáze nebo rané anafáze, v jiných fázích jaderného dělení je již zkreslován despiralizací (jinak též dekondezací) chromozomu. Chromozom je tedy pentlicovitý útvar tvořený zpravidla dvěma podélně orientovanými chromatidami (výjimkou jsou tzv. polyténní chromozomy), které jsou propojeny centromerou v oblasti tzv. primární konstrikce. Primární konstrikce rozděluje chromatidy na dvě ramena. U některých druhů chromozomů se vyskytuje ještě tzv. sekundární konstrikce, která odděluje z jedněch ramen tzv. satelit. Vnější koncové oblasti ramen chromatid (ty odvrácené od centromery) se nazývají telomery a u živočichů hrají důležitou úlohu v procesu stárnutí. Telomery, centromera a oblasti konstrikce mají strukturní funkci a neobsahují genetickou informaci. Na základě umístění centromery rozlišujeme základní morfologické typy chromozomů: Metacentrický chromozom – centromera je umístěna zhruba uprostřed chromozomu a dělí chromatidy na dvě zhruba stejně dlouhá ramena.", "question": "Kdy je nejlépe pozorovatelné tělo chromozómu?", "answers": ["stadiu metafáze nebo rané anafáze"]}
{"title": "Cyklon B", "context": "Cyklon B (německy Zyklon B) je obchodní název insekticidu německé firmy IG Farben. Je to granulovaná křemelina nasycená kyanovodíkem, ze které se po otevření obalu začal uvolňovat plynný kyanovodík (HCN). Jeho původní zamýšlené použití spočívalo v dezinfekci a dezinsekci. Od roku 1941 začal být používán jako nástroj genocidy v plynových komorách koncentračních táborů během druhé světové války, především v táborech Auschwitz-Birkenau a Majdanek. Klíčovým mužem, který byl pověřen optimalizací zabíjení Cyklonem B ve vyhlazovacích táborech, byl německý důstojník SS3 Neo Kurt Gerstein. Konkrétně měl zvýšit jeho smrtící efektivitu a zkrátit jak dobu působení, tak i čištění \"po použití\". Gerstein se původně staral o dezinfekci vody a s hromadným vyvražďováním nesouhlasil. Jakmile se o něm ale dozvěděl, snažil se tuto informaci vyvést z nacistického Německa, konkrétně do Vatikánu k papeži. Ke konci války se vzdal francouzské armádě a ve vazbě sepsal tzv. Gersteinovu zprávu, která podrobně popisuje použití Cyklonu B. Producentem Cyklonu B byla firma Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung GmbH (zkráceně Degesch) z Frankfurtu nad Mohanem, součást koncernu IG Farben AG, který byl v roce 1951 rozdělen a v roce 2003 poslán do likvidace. Průmyslově začala poprvé Cyklon B vyrábět továrna Dessauer Werke für Zucker und chemische Industrie (DZR) v obchodním roce 1924/25; až do roku 1935 byla tato továrna jediným výrobcem tohoto plynu. Cyklon B vyráběla i její tehdejší pobočka Draslovka v Kolíně. V letech 1941–1943 byla drtivá většina tohoto plynu vyrobena v Desavě (např. v roce 1943 399,2 tun v Desavě oproti 58,4 tunám v Kolíně), údaje pro léta 1944 a 1945 neznáme.", "question": "Kdo stál za optimalizací zabíjení Cyklonem B?", "answers": ["Neo Kurt Gerstein"]}
{"title": "Renata Knapiková-Miazgová", "context": "Renata Knapiková-Miazgová Narození 15. července 1988 (32 let)Tarnów Povolání šermířka multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Přehled medailí Mistrovství Evropy v šermu bronz ME 2013 šerm kordem bronz ME 2016 šerm kordem Renata Knapiková-Miazgová rozená Renata Knapiková (* 15. července 1988 Tarnów, Polsko) je polská sportovní šermířka, která se specializuje na šerm kordem. Polsko reprezentuje od druhého desetiletí jednadvacátého století. V roce 2013 a 2016 obsadila třetí místo na mistrovství Evropy v soutěži jednotlivkyň. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Renata Knapiková-Miazgová na polské Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Sport", "question": "Kolikáté místo obsadila Renata Knapiková-Miazgová na mistrovství Evropy v šermu v soutěži jednotlivkyň v roce 2016?", "answers": ["třetí"]}
{"title": "Válec", "context": "Válec je v prostorové geometrii těleso, vymezené dvěma rovnoběžnými podstavami a pláštěm. Plášť je rozvinutelná plocha, všechny povrchové (tvořící) přímky pláště jsou rovnoběžné a pokud jsou k podstavám kolmé, hovoříme o kolmém válci. V opačném případě se jedná o válec kosý. Vzdálenost mezi podstavami se nazývá výška válce. Vzdálenost mezi dvěma podstavami podél pláště (tj. podél povrchové přímky) se nazývá strana válce. Je-li podstavou kruh, pak válec označíme jako kruhový. Kolmý kruhový válec nazýváme rotačním válcem. Přímku procházející středy obou podstav rotačního válce nazýváme osou rotace. Nejčastěji se válcem rozumí rotační válec, kolmý válec, jehož podstavou je kruh. Má také řadu různých aplikací. Pro objem rotačního válce platí : : : V = π : r : 2 : : h : : ⟹ : : h = V : / : ( π : r : 2 : : ) : : {\\displaystyle V=\\. pi r^{2}h\\,\\implies \\,h=V/(\\pi r^{2})} : kde : : : r : : {\\displaystyle r} je poloměr podstavy a : : : h : : {\\displaystyle h} je výška válce. Obsah pláště rotačního válce je : : : Q = 2 π r h : : : {\\displaystyle Q=2\\pi rh\\,} , obsah podstavy je : : : P = π : r :. 2 : : : : : {\\displaystyle P=\\pi r^{2}\\,} : Pro obsah celého povrchu rotačního válce pak platí : : : S = 2 π r. ( r + h ) : : : {\\displaystyle S=2\\pi r(r+h)\\,} : Obecný řez válce rovinou je elipsa, je-li rovina kolmá k jeho ose, je to kružnice a je-li s osou rovnoběžná, je to obdélník nebo přímka. Označíme-li si na podstavě válce libovolný bod (kromě středu) a pak valíme válec po rovině, pak označený bod opisuje cykloidu. Jednoduchou představu rotačního válce lze rozšířit a zobecnit. Mějme jednoduchou uzavřenou křivku : : : k : : {\\displaystyle k} , která leží v rovině. Body, které leží na vzájemně rovnoběžných přímkách procházejících libovolným bodem křivky : : : k : : {\\displaystyle k} , tvoří válcovou plochu. Část prostoru ohraničená válcovou plochou se nazývá válcový prostor. Válcová plocha (kvadratický válec) bývá označována podle řídící křivky. Eliptický kvadratický válec lze vyjádřit rovnicí : : : : : : x : 2 : : : a : 2 : : : : + : : : y : 2 : : : b : 2 : : : : = 1 : : {\\displaystyle.", "question": "Jak označíme válec s kruhovou podstavou?", "answers": ["kruhový"]}
{"title": "KFC", "context": "v Přerově (Galerie Přerov) Po jedné v Opavě, Králově Dvoře u Berouna (odpočívadlo dálnice D5, s \"Drive Thru\"), Mladé Boleslavi, Ústí nad Labem, Jihlavě, Kladně, na hraničním přechodu Hatě, v Pardubicích, Znojmě, Jablonci nad Nisou a Kolíně. Několik restaurací u významných silničních tahů nebo u frekventovaných ulic ve městech je také vybaveno tzv. \"Drive Thru\" okénkem, kde je možné si pohodlně objednat jídlo, bez nutnosti opustit svůj vůz. Provozovatelem restaurací KFC v České republice je pobočka polské společnosti Amrest s.r.o., která v tuzemsku provozuje také restaurace řetězce Burger King a kavárny Starbucks Ročně se v KFC na celém světě prodá 914 miliónů kousků kuřat. KFC otevírá na světě průměrně jednu restauraci denně. Jedno extra křupavé kuřecí křídlo má 510 kalorií a obsahuje 33 gramů tuku. V červnu 2004 americká Federal Trade Commission označila tehdejší kampaň KFC (ta tehdy vydávala své výrobky za zdravou výživu s heslem \"jezte lépe\") za lživou reklamu. Hnutí People for the Ethical Treatment of Animals (PETA, Lidé za etické zacházení se zvířaty) KFC kritizují za odběr kuřat od dodavatelů, kteří je chovají v nepřijatelných podmínkách a dopouštějí se jejich týrání. Podle aktivistické skupiny Dogwood Alliance je dřevo na papír, používaný pro produkty KFC, těženo z panenských lesů jižních oblastí Spojených států a to stylem velkoplošné deforestace bez jakéhokoli prospektu pozdější obnovy nebo konverze biodiverzních lesních porostů v monokulturní \"plantáže\".", "question": "Kolik nových restaurací celosvětově otevírá KFC průměrně za den?", "answers": ["jednu"]}
{"title": "Oscar Hertwig", "context": "Tyto úvahy byly založeny na základě Heackelovy fylogenetické věty, tj. biogenní teorie (německy = biogenetisches Grundgesetz), a \"teorie gastraea\". V následujících 10 letech se oba bratři rozdělili na sever a jih Německa. Oscar Hertwig se později stal profesorem anatomie v Berlíně v roce 1888; jeho bratr Richard Hertwig se od roku 1885 stal profesorem zoologie v Mnichově (1885-1925), na Ludwig Maximilians Universität, kde působil posledních 40 let jeho 50leté kariéry jako profesor na čtyřech univerzitách. Richardův výzkum je zaměřen na prvoky (vztah mezi jádrem a plazmou tzv Kern-Plasma-Relation), jakožto i na vývojové a fyziologické studie o mořských ježcích čí žábách. Napsal také světově uznávané učebnice zoologie. Oscar Hertwig studiem mořských ježků prokázal, že k oplodnění dochází v důsledku fúze spermie a vaječné buňky.[1][2] Poznal úlohu buněčného jádra během dědičnosti a redukci chromozomů během meiózy: v roce 1876 publikoval své zjištění, že proces oplodnění zahrnuje pronikání spermie do vaječné buňky. Toto zjištění patří dodnes k velkým objevům v historii biologie. Oscar Hertwig taktéž experimenty s žabími vejci odhalil „pravidlo dlouhé osy“, někdy nazývané Hertwigovo pravidlo. Jeho nejdůležitější teoretická kniha byla: \"Das Werden der Organismen, eine Widerlegung der Darwinschen Zufallslehre\" (Jena, 1916) (překlad: \"Původ Organismů – Vyvrácení Darwinovy Teorie Šance\"). Hertwig byl zvolen členem Královské švédské Akademie Věd v roce 1903. Oscar Hertwig je známý jako Oscar Hedwig v knize \"Kdo objevil, co, kdy\" od Davida Ellyarda. Historie objevu oplození u savců, včetně vědců jež za těmito objevy stáli, jako byl Hertwig a další pracovníci, je zmíněna v knize \"Savčí Vajíčko\" od spisovatele jménem Austin. Práce Die Elemente der Entwicklungslehre des Menschen und der Wirbeltiere : Anleitung und Repetitorium für Studierende und Lékařů . Fischer, Jena, 5. ed. 1915 Digitální vydání , které Univerzita a Státní Knihovna v Düsseldorfu Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oscar Hertwig na anglické Wikipedii. ↑ Clift D, Schuh M. Restarting life: fertilization and the transition from meiosis to mitosis (Box 1). Nature Reviews Molecular Cell Biology. 2013, s. 549–62.", "question": "V jakém roce byl Oscar Hertwig zvolen jako člen Královské švédské Akademie Věd?", "answers": ["1903"]}
{"title": "Gautama Buddha", "context": "Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama, v páli Siddhattha Gótama (přibližně 564/3 př. n. l. Kapilavastu /v páli Kapilavatthu/ nebo v Lumbiní - podle legendy zemřel 13. října 484/3 př. n. l. Kušinagara /v páli Kusinára/, podle théravádové tradice žil v letech 623-543 př. n. l.) je zakladatel buddhismu. Jméno Buddha znamená probuzený, osvícený. Podle tradice se narodil jako princ královského rodu Šákjů (proto je později nazýván Buddhou Šákjamunim). Do 29 let žil pohodlným životem syna místního vládce, oženil se (manželka Jasódhara) a měl syna (Ráhula). Poté - aniž by spatřil právě narozeného syna - opustil domov a věnoval se nejrůznějším praktikám, pomocí nichž chtěl dosáhnout osvobození z utrpení, které je spojeno s každou existencí, a neustálého koloběhu znovuzrozování (samsáry). Nakonec podle legendy ve věku 35 let objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem, a dosáhl probuzení, konečného osvobození z utrpení a koloběhu životů. Následujících 45 let předával své učení, ať už mnichům (založil první mnišské společenství na světě), tak laikům. Zemřel u Kušinagary obklopen svými mnišskými následovníky. Buddhismus je nejstarší univerzální náboženství. Vznikl před více než dvěma tisíci lety v severní Indii a trvale ovlivnil duchovní život a směřování země, v níž se zrodil. Dlouho předtím, než ve 13. století z Indie vymizel, se rozšířil v Číně a Japonsku, jihovýchodní Asii a Indočíně, Tibetu a později také v Mongolsku. Utvářel kulturu těchto zemí a dodnes je vedle svého náboženského významu určujícím elementem jejich filosofie, literatury a umění, politiky a hospodářství.", "question": "Co znamená jméno Buddha?", "answers": ["probuzený, osvícený"]}
{"title": "Tasmánie", "context": "Tasmánie je australský spolkový stát který se nachází na stejnojmenném ostrově a 334 okolních ostrovech. Rozloha státu činí 68 401 km2. Na Tasmánii žije 519 100 obyvatel, z nichž téměř polovina žije v hlavním městě. Hlavní a největší město je Hobart, který se nachází na jihovýchodě ostrova u ústí řeky Derwent. Další velká města jsou Launceston, Devonport a Burnie. Pod správu Tasmánie patří subantarktický ostrov Macquarie. Tasmánie je významná svým přírodním bohatstvím. Skoro 37 % rozlohy pokrývají přírodní rezervace, národní parky a místa zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Tasmánie je mj. známá chovem ovcí pro vlnu. V roce 1642 přistál u tohoto ostrova jako první holandský mořeplavec Abel Tasman, který jej sám pojmenoval Van Diemenova země. V roce 1803 anglický námořní důstojník (poručík) John Bowen se skupinou asi 20 trestanců a několika málo svobodných mužů a žen založil kolonii na březích řeky Derwent v zátoce Risdon Cove. První trestanecká kolonie začala fungovat v zátoce Macquarie Harbour roku 1821. Následovaly kolonie Maria Island a Port Arthur. Od roku 1804 až do své smrti roku 1810 byl guvernérem Tasmánie David Collins, původně námořní kapitán. Největší roli v dějinách ostrova sehrál guvernér George Arthur (1824 až 1836), který organizoval bílou domobranu proti původní populaci Tasmánců. Populace tasmánských domorodců byla v 19. století vyhlazena. V té době byla Tasmánie považována za hrůzné místo (tzv. Peklo na zemi). V roce 1855 došlo k přejmenování Van Diemenovy země na Tasmánii (podle jejího prvního evropského objevitele). Od roku 1856 do roku 1901 byla Tasmánie britskou kolonií s vlastní správou. Roku 1901 se stala součástí Australského společenství. Země byla těžce zasažena požáry v roce 1967, při kterých přišlo o život 62 lidí.", "question": "Kdo je objevitelem Tasmánie?", "answers": ["Abel Tasman"]}
{"title": "Japonské souostroví#Souostroví", "context": "V definici souostroví nepanuje jednota a především japonská geografie upřednostňuje dělení podle administrativních struktur. Proto se údaje z různých zdrojů mohou výrazně lišit. Hlavní ostrovy Japonské souostroví má čtyři hlavní ostrovy, níže uvedené od severu k jihu: Hokkaidó Honšú Šikoku Kjúšú Termín Hlavní ostrovy (anglicky Home Islands) byl použit za druhé světové války v Káhirské deklaraci k určení území, na než měla být po válce omezena japonská vláda. Název je také užíván k rozlišení souostroví od kolonií a dalších území, které náležely Japonsku v první polovině 20. století. Souostroví Japonská geografie k japonskému souostroví řadí, kromě ostrovů poblíž hlavních ostrovů, i další souostroví: Rjúkjú Izu Kurily[p 1] Senkaku[p 2] Satelitní snímek Japonska Podle této definice se souostroví skládá z 6 852 ostrovů majících obvod delší než 100 m, z nichž 430 je obydlených.[1] Microsoft Encarta zahrnuje do Japonského souostroví v širším pojmu i Tchaj-wan, Sachalin a Aleutské ostrovy. Paleogeografie Geologicky je souostroví tvořeno převážně podmořskými sedimenty, které byly zemskou tektonikou vyzvednuty nad hladinu. Vývoj Japonského souostroví v neogénu udává následující obrázky: Japonské souostroví, Japonské moře a okolní části asijského kontinentu v raném miocénu (23 - 18 Ma). Japonské souostroví, Japonské moře a okolní části asijského kontinentu ve středním a pozdním pliocénu (3,5 - 2 Ma). Japonské souostroví při maximálním zalednění v ledové době v pozdním pleistocénu asi před 20 000 lety moře pevnina pevnina bez vegetace současné pobřeží Odkazy", "question": "Z kolik ostrovů se skládá japonské souostroví?", "answers": ["6 852"]}
{"title": "Visegrádská skupina", "context": "Novodobá Visegrádská trojka vznikla 15. února 1991 (deset dní před zánikem Varšavské smlouvy) na setkání maďarského premiéra Józsefa Antalla, prezidenta ČSFR Václava Havla a polského prezidenta Lecha Wałęsy ve Visegrádu. Na tomto setkání politikové podepsali deklaraci blízké spolupráce tří středoevropských zemí na jejich cestě k evropské integraci. Po zhroucení komunistického režimu byla kooperace mezi zeměmi důležitá pro jejich přechod od totalitárního systému ke svobodné, pluralitní a demokratické společnosti. Společně země Visegrádu usilovaly o zánik RVHP a Varšavské smlouvy. Po rozdělení ČSFR se označení aliance změnilo ve Visegrádskou čtyřku (V4), jelikož členství se převedlo na oba nástupnické státy Česko i Slovensko. Po roce 1992 spolupráce v rámci Visegrádské skupiny ustala, obnovena byla v říjnu 1998.V roce 1999 vstoupily tři z těchto zemí – Česko, Maďarsko a Polsko – do NATO. Po přijetí všech čtyř zemí do Evropské unie dne 1. května 2004 ještě více vzrostly zahraničně-politické aktivity tohoto spolku a skupina se zaměřila na prosazování spolupráce a stability v širším regionu Střední Evropy. Spolupráce s Rakouskem a Slovinskem probíhá v rámci takzvaného Regionálního partnerství, s dalšími zeměmi střední a východní Evropy skupina spolupracuje v rámci takzvaného programu V4+.", "question": "Kolik států je členy tzv. Visegradské skupiny?", "answers": ["čtyř"]}
{"title": "Malajálamská Wikipedie", "context": "(hi:) • thajská (th:) • uzbecká (uz:) • tamilská (ta:) • latinská (la:) • velšská (cy:. ) • volapük (vo:) • asturská (ast:) • makedonská (mk:) • kantonská (zh-yue:) • lotyšská (lv:) • bengálská (bn:) • tádžická (tg:) • barmská (my:) 75 000+ afrikánská (af:) • malgašská (mg:) • okcitánská (oc:) • bosenská (bs:) • albánská (sq:) • dolnoněmecká (nds:) • kyrgyzská (ky:) 50 000+ běloruská (taraškevica) (be-tarask:) • malajálamská (ml:) • névárská (new:) • maráthská (mr:) • telužská (te:) • bretonská. (br:) • benátská (vec:) • piemontská (pms:) • javánská (jv:) • haitská (ht:) • západopaňdžábská (pnb:. ) • svahilská (sw:) • sundská (su:) • lucemburská (lb:) • tagaložská (tl:) • baškirská (ba:) • irská (ga:) • slezská (szl:) • islandská (is:) 25 000+ lombardská (lmo:) • čuvašská (cv:) • západofríská (fy:) • wu (wuu:) • skotská (sco:) • zazaki (diq:. ) • aragonská (an:) • kurdská (ku:) • paňdžábská (pa:) • jorubská (yo:) • nepálská (ne:) • bavorská (. bar:) • ido (io:) • sorání (ckb:) • gudžarátská (gu:) • alemanská (als:) • kannadská (scn:) • sicilská (scn:) • bišnuprijskomanipurská (bpy:) Stav k 1. dubnu 2021 • Seznam všech jazykových verzí Wikipedie s aktuální statistikou", "question": "Kolik správců pracovalo pro malajálamskou Wikipedii v lednu 2020?", "answers": ["21"]}
{"title": "Mluvnický pád", "context": "Pád je morfologická kategorie, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin) ke slovesu či jiným větným členům. Čeština rozlišuje 7 pádů. V jiných jazycích některé z nich chybí nebo se naopak vyskytuje řada pádů, které nezná čeština. Tradičně uváděné pořadí může být v mluvnicích jiných jazyků od češtiny odlišné, proto se pro porovnávání jazyků mnohem více než české číslování (1. pád, ..., 7. pád) hodí slovní názvy pádů odvozené z latiny. Avšak ani funkce pádu s konkrétním jménem, byť podobná, nebývá ve dvou různých jazycích zcela shodná. V souvislosti s valencí se používají pojmy přímý pád a předložkový (nepřímý) pád. Tyto výrazy vyjadřují, zda nadřazené sloveso (popř. přídavné jméno, podstatné jméno nebo dokonce příslovce) vyžaduje použití daného pádu spolu s určitou předložkou, nebo bez předložky, přímo. Jde tedy o konkrétní použití pádu, nikoli o dělení pádů do kategorií - většina českých pádů může fungovat jako přímá i předložková, pouze nominativ a vokativ jsou výhradně přímé a pouze lokál je výhradně předložkový. == Seznam českých pádů == nominativ (kdo, co? ) genitiv (koho, čeho? ) dativ (komu, čemu? ) akuzativ (koho, co? ) vokativ (oslovujeme, voláme) lokál neboli lokativ (o kom, o čem? ) instrumentál (kým, čím? ) == Vznik pádů == Historická a komparativní jazykověda se kromě jiného snaží objasnit vznik pádů v moderních jazycích. Zejména aglutinační jazyky a jazyky ergativní obsahují často konstrukce, které lze považovat za předchůdce pádů (angl. proto-cases). Přitom je ve fázi vzniku pádů nutno rozlišovat pády strukturní (zpravidla fungují jako aktant slovesa) a pády sémantické (angl. také oblique cases). Například prauralština, jejíž existence ovšem není zcela prokázána, by měla dva nebo tři strukturní pády (nominativ, genitiv, někteří jazykovědci uvádí ještě akusativ) a tři pády sémantické, konkrétně lokativní (lativ, lokativ a adesiv). Z těchto pádů se v moderních ugrofinských a aleutských jazycích vyvinul jejich současný pádový systém. Polysyntetická inuitština má v současné době tři strukturní pády (ergativ, absolutiv a objektiv) a pět sémantických (z toho čtyři lokativní). Vývoj pádového systému praindoevropštiny je nejasný, prvotní fáze jistě vedla k vzniku opozice nominativu a akuzativu, další pády pak zřejmě vznikaly začleněním adverbiálních forem a frází do paradigmatu (pozůstatky této tendence jsou znatelné ještě např. v paradigmatu tzv. o-kmenů, kde ablativní sufix *-h2ed (č. genitivní a sekundárně akuzativní -a) je etymologicky shodný s partikulí o významu \"od\". Podobné jevy lze sledovat také např. v ide. tocharštině či jazycích baltských a sabelůských. Ve vývoji jazyka dochází postupně k reanalýze některých pádů (rozšiřování či přenesení významu) a u některých ke gramatikalizaci.", "question": "Kolik pádů rozlišuje čeština?", "answers": ["7"]}
{"title": "Božena Tymichová", "context": "Božena Tymichová Božena Tymichová Narození 3. dubna 1945 (76 let) Praha Povolání spisovatelka Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Božena Tymichová (* 3. dubna 1945 v Praze) je česká spisovatelka pohádkových knížek, výtvarnice a divadelnice.[1] Život Narodila se otci Janu Lukačinovi, pocházejícímu z Podkarpatské Rusi, a Boženě Lukačinové (rozené Proškové). Své krásné dětství prožila na pražských Vinohradech. Má jednoho bratra a dceru, která žije již několik let v zahraničí. Po základní škole a střední pedagogické škole začala pracovat jako učitelka v mateřských školách v Praze. Celkově tak v oblasti školství strávila 27 let, práci s dětmi a mládeží se však věnuje i v roce 2018, ať již prostřednictvím svých knih, ilustrací a loutkových a maňáskových scénářů, tak jako cvičitelka dětské jógy, učitelka flétny ve družině a organizátorka různých akcí pro děti. V Praze působila až do roku 1991, kdy se s manželem přestěhovala do východočeského Opočna, kde si záhy našla práci v kulturní sekci a působila v ní až do odchodu do důchodu roku 2003. Byla součástí spolku Veselá kupa, který měl na svém programu právě různá pohádková divadelní představení. K prvním představením patřila například pohádka Mrazík. Je aktivní cvičitelkou jógy, jejíž kurzy v Opočně organizuje. Dílo Do roku 2018 autorce vyšly dvě knihy Pohádky ze zámeckého parku a Poselství z říše skřítků.[2] Obě knihy si sama ilustrovala a na motivy první z nich vydala omalovánky „Pohádky ze zámeckého parku.“ Tvorba je inspirována zákoutími města Opočna (hlavně parkem a historickým jádrem města) a ovlivněna autorčinou láskou k přírodě. Místa a dokonce i místní obyvatele využívá jako zdroj pro svou fantazii, metodou pro její tvůrčí činnost jí je meditace, díky které se vlastně k psaní knih dostala. V roce 2018 plánuje psaní další pohádkové knihy, která má být inspirována výstavou Františka Kupky na Trčkově náměstí v Opočně. Píše ale také scénáře k loutkovým a maňáskovým představením v rámci spolku Divadélko Batole. Tvoří k nim scénu a kulisy. Zároveň v divadélku aktivně působí jako vodička loutek a organizátorka maňáskových představení. Seznam děl Pohádky ze zámeckého parku (2009) Kniha Pohádky ze zámeckého parku je pohádkovou knížkou pro děti. Děj se odehrává v zámeckém parku města Opočna a jeho blízkém okolí, ale najdeme zde zmínky o celém Královéhradeckém kraji.", "question": "Kolik let strávila Božena Tymichová ve školství?", "answers": ["27"]}
{"title": "Placka (odznak)", "context": "Placka (odznak) Placka jako špendlík nebo knoflík (americký patent z roku 1896) Dvě sestavené placky (nahoře) a rozebrané (dole) s dvojím drátěným špendlíkem Placka z prosince 1989, asi první v ČSR Reklamní placka nebo placka se spínacím špendlíkem, slangově \"placka se sichrhajckou\" je předmět kruhového tvaru (jsou i atypické tvary jako čtverce, obdélníky, ovály, srdíčka a jiné) obvykle kovový nebo plastový, ze zadní strany opatřený svíracím špendlíkem, kterým ji lze připevnit na oděv, případně tašku. Je to jeden z předmětů, který má sběratelskou hodnotu, v Čechách však sběratelská komunita prozatím není příliš aktivní. Důvodem je pravděpodobně režim před rokem 1989, kdy tyto předměty, výrobou zejména z USA, nebylo možné dovážet. Historie První klasické kovové placky se špendlíkem byly vyrobeny v USA společností Whitehead & Hoag, 21. července 1896 v New Jersey, původně jako levná alternativa k medailonkům, přívěškům a odznakům, jejichž výroba byla nákladnější. Společnost začínala výrobu s nášivkami přišívanými na bundy, především u armády k určení hodnosti a identifikaci personálu. Plechová obroučka (límec) byla nasazena zezadu tak, aby držela výstřižek látky pevně napnutý přes přední stranu odznaku. Skautské organizace byly z odznaků tak nadšené, že je začaly používat pro své členy k označení hodnosti a příslušnosti k oddílu. V průběhu let se dále objevily různé typy odznaků a staly se velmi žádaným předmětem u sběratelů, stejně jako poštovní známky. Původní placky o průměru zhruba 25 mm, byly v podstatě trochu vylepšený oděvní knoflík, a také se vyráběly podobně. Proto se dodnes v anglicky mluvících zemích nazývají button-badges (knoflíkové odznaky) nebo pins (špendlíky). V USA jsou jednoduše nazývány buttons (knoflíky). V roce 1869 John Wesley Hyatt vynalezl celuloid, což je odolný termoplastický materiál, který je dost pevný, aby se dal mechanicky vyrážet.", "question": "Co je to placka?", "answers": ["spínacím špendlíkem, slangově \"placka se sichrhajckou\" je předmět kruhového tvaru (jsou i atypické tvary jako čtverce, obdélníky, ovály, srdíčka a jiné) obvykle kovový nebo plastový, ze zadní strany opatřený svíracím špendlíkem, kterým ji lze připevnit na oděv, případně tašku"]}
{"title": "Základní poledník", "context": "Základní poledník nebo též nultý poledník je poledník, od kterého se počítá zeměpisná délka. Prochází Královskou observatoří v Greenwichi v Anglii (dnes jižní předměstí Londýna), podle toho se nazývá též Greenwichský poledník. K jeho definici byl použit Airyho pasážník Greenwichské hvězdárny. == Historie základního poledníku == Od počátků astronomie bylo její důležitou aplikací měření času a využití nebeských těles pro navigaci. Pravý sluneční čas je v každém místě svázán s místním poledníkem. Zavedení jednotného času na větším území proto nutně souvisí se stanovením významného poledníku. Historicky vzniklo mnoho úředních časů a mnoho s nimi svázaných významných poledníků, a pro účely navigace si alespoň každá koloniální mocnost zvolila svůj systém souřadnic se svým základním poledníkem. Vývoj techniky a dopravy si koncem 19. století vynutil přijetí jednotného systému měření času a zeměpisné délky. Poledník, který je základní v dnešním systému používán, byl určen na zvláštní konferenci (International Meridian Conference) pořádané v říjnu 1884 ve Washingtonu, na které se sešlo 41 delegátů z 25 zemí. Na konferenci byly přijaty tyto základní principy: Bylo by vhodné přijmout jeden světový poledník a nahradit tak všechny dosud existující. Poledník procházející hlavním pasážníkem na Greenwichské hvězdárně by měl být stanoven jako \"počáteční poledník\". Všechny zeměpisné délky v rozmezí 180° na východ i na západ by měly být počítány od tohoto poledníku. Všechny země by měly přijmout univerzální den. Za univerzální den by měl být stanoven střední sluneční den, který začíná o půlnoci středního slunečního času v Greenwichi a má 24 hodiny. Nautický a astronomický den by všude měly začínat o střední půlnoci. Měly by být podporovány všechny technické studie regulující a rozšiřující používání desítkového systému na dělení času a prostoru.Rezoluce č. 2, zavádějící základní poledník v Greenwichi, prošla hlasováním v poměru 22:1. San Domingo (nyní Haiti) hlasovalo proti, Francie a Brazílie se zdržely. Francie nepřijala tento systém až do roku 1911. Na protější straně Země oproti nultému poledníku se nachází mezinárodní datová hranice. Dříve se jako základní poledník používal zejména ostrov El Hierro (součást Kanárských ostrovů), v české literatuře označovaný jako ferrský poledník, který byl definován jako bod 20° na západ od Paříže (ve skutečnosti 20°23'9\"; tj. 18°08'51\" západně od Greenwiche).", "question": "Jak se jmenuje poledník, od kterého se počítá zeměpisná délka?", "answers": ["Základní poledník nebo též nultý poledník"]}
{"title": "Mateřídouška", "context": "Květy jsou opylovány hmyzem, plody jsou široce vejcovité až kulovité tvrdky s jemnou zrnitou skulpturou, téměř hladké.Rostliny mohou dosahovat různých stupňů ploidieː 2x (diploidie), 4x (tetraploidie) nebo 8x (oktoploidie). Počet chromozómů může být 2n = 24, 28, 54, 56 nebo 58. == Rozšíření a ekologie == Mateřídouška se vyskytuje v celé Evropě mimo její nejsevernější části, na většině území temperátní Asie kromě jihovýchodní Číny, v severní Africe a na Etiopské vysočině, též na Azorských ostrovech a Madeiře. Centrum druhového bohatství je ve Středomoří, zvláště na Pyrenejském poloostrově. Synantropně byla rozšířena do Severní Ameriky.Rostou obvykle na slunných místech, v nižších xerofilních trávnících, na skalnatých svazích, suchých stráních a lesních lemech, též ve světlých lesích nebo na okrajích křovin, někdy i nad horní hranicí lesa. Některé druhy preferují vápencové podloží, jiné spíš málo úživné, kyselejší nebo písčité substráty. Vesměs potřebují dobře propustné půdy, nesnáší zamokření. Středomořské druhy patří k dominantním rostlinám křovinatých makchií, garrigů a tomillarů. Na kořenech mateřídoušky někdy parazituje nezelená rostlina záraza bílá (Orobanche alba subsp. alba). V květeně České republiky je zastoupeno 7 druhů mateřídoušek. Naším nejběžnějším druhem je mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides). Je rozšířena od nížin do hor, zřídkavější je na jižní Moravě. V teplých krajích České republiky jsou rozšířeny další druhy: mateřídouška časná (Thymus praecox), mateřídouška olysalá (Thymus glabrescens) a mateřídouška panonská (Thymus pannonicus). Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum) je psamofyt vázaný na písčité substráty. Zbývající dva druhy jsou horské: mateřídouška alpinská (Thymus alpestris) se u nás vyskytuje s jistotou pouze v Krkonoších, mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus) v nejvyšších polohách Hrubého Jeseníku.", "question": "Roste v České republice mateřídouška?", "answers": ["V květeně České republiky je zastoupeno 7 druhů mateřídoušek."]}
{"title": "Jáhen", "context": "Jáhen Pravoslavný jáhen, který se modlí ektenii. Husitský jáhen při liturgiiJáhen čte evangelium Jáhen či diakon (z řeckého δ diakonos, služebník, nebo také číšník) je v křesťanských církvích označení pro pověřeného člověka, který vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, aktivně se podílí na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně. Pro svůj úřad musí být vysvěcen. V katolické, pravoslavné, anglikánské, starokatolické a husitské církvi je jáhenství prvním stupněm svátosti svěcení (jáhen » kněz » biskup), v mnohých jiných tuto funkci zastávají laikové. Etymologie Český výraz jáhen překvapivě pochází z původního řeckého diakonos. Zásadní odlišnost obou slov je způsobena tím, že do češtiny výraz nepronikl přímo z řečtiny či latiny, nýbrž prostřednictvím němčiny, která si řecké slovo diakonos či latinské diaconus upravila na jáguno či jáchono. Z téhož původem řeckého slova pochází i české slovo žák, to však nebylo přijato přes němčinu, ale přes italštinu či jiný románský jazyk, kde se počáteční di přeměnilo místo v dž či ž.[1] Dějiny diakonátu Jáhnové v Novém zákoně", "question": "Označením pro jakého člověka je slovo jáhen?", "answers": ["pověřeného člověka, který vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, aktivně se podílí na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně"]}
{"title": "Genocida", "context": "Genocida (latinsky genocidium) je zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem jako \"úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny\" ačkoliv co znamená \"část\" je předmětem debaty právníků. Genocidu definuje Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN. == Etymologie == Pojem \"genocida\" vymyslel Raphael Lemkin, právník polsko-židovského původu v roce 1944, z řeckého kořenu slova génos (γ) (narození, rasa, rod); a latinské přípony -cidium (zabít) skrze francouzské -cide. V roce 1933 Lemkin navrhl \"zločin barbarství\" právní radě Společnosti národů v Madridu. To byl první pokus o vytvoření zákona proti tomu, co bude později nazýváno genocidou. Koncept návrhu pocházel z jeho mládí, kdy poprvé slyšel o osmanském masovém vraždění (arménská genocida) křesťanského obyvatelstva během první světové války a anti-asyrské perzekuci v Iráku. Jeho návrh byl odmítnut a jeho práce přivodila nesouhlas polské vlády, která provozovala politiku usmíření s nacistickým Německem. V roce 1944 Carnegie Endowment for International Peace publikoval Lemkinovu nejdůležitější práci pod názvem Axis Rule in Occupied Europe ve Spojených státech amerických. Tato kniha zahrnovala obsáhlou právní analýzu německé nadvlády v zemích okupovaných nacistickým Německem během druhé světové války, včetně definice pojmu genocidy (\"zničení národa nebo etnické skupiny\").Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů norimberského procesu (obvinění specifikovaná 3. bodem obžaloby, že obvinění \"spáchali úmyslnou a systematickou genocidu – zejména vyhlazení rasových a národnostních skupin\").", "question": "Z čeho pochází pojem genocida?", "answers": ["řeckého kořenu slova génos (γ) (narození, rasa, rod); a latinské přípony -cidium (zabít) skrze francouzské -cide"]}
{"title": "Československé státní dráhy", "context": "Organizace byla zakládajícím členem Mezinárodní železniční unie. Byl jí přidělen UIC kód 54, který po jejím rozdělení používaly České dráhy a po liberalizaci přístupu na železniční dopravní cestu je kódem České republiky; Slovenské republice náleží kód 56. Historie Období první republiky (1918–1939) Vznik a počátky ČSD Název společnosti na vlaku ČSD Československé státní dráhy byly založeny bezprostředně po skončení první světové války 28. října 1918. Převzaly téměř celou železniční síť bývalých c. k. Státních drah (kkStB) a Maďarských státních drah (MÁV), resp. jejich části, které se nacházely na území nově založeného Československa. Velké soukromé železniční společnosti – Košicko-bohumínská dráha, Ústecko-teplická dráha a Buštěhradská dráha zůstaly v prvních letech samostatné. Na mnoha státem garantovaných lokálních drah v českých zemích převzaly ČSD od kkStB jejich provoz. Prvním ředitelem se stal de iure 30. října 1918 Ing. Jan Bašta, původně působící v kkStB, který v této funkci setrval až do roku 1923. Od počátku 20. let 20. století byly privátní dráhy zákonem zestátňovány a začleňovány do sítě ČSD. Současně byly v této době měněny názvy stanic na české a slovenské. Na německy mluvících územích byly zachovány dvojjazyčné názvy. V prvních letech existence samostatného státu bylo zapotřebí vyvinout velké úsilí, aby se železniční síť orientovaná na Vídeň a Budapešť přizpůsobila novým přepravním požadavkům.", "question": "Jaká existovala zkratka pro Československé státní dráhy?", "answers": ["ČSD"]}
{"title": "Sulfan", "context": "Je prvním členem homologické řady sulfanů. Obecný vzorec těchto sloučenin je H2Sn, takže např. vzorec disulfanu je H2S2, trisulfanu H2S3 atd. Soli odpovídajících kyselin se nazývají polysulfidy. == Příprava == Sulfan se připravuje reakcí sulfidu železnatého s kyselinou chlorovodíkovou, nebo jej můžeme připravit přímým sloučením vodíku a síry: FeS + 2 HCl → H2S + FeCl2H2 + S → H2S == Vlastnosti sulfanu == Sulfan je bezbarvý plyn zapáchající po zkažených vejcích. Je těžší než vzduch a snadno se zkapalňuje. Je dobře rozpustný v různých kapalinách včetně vody a alkoholu. Rozpouštěním ve vodě vzniká kyselina sulfanová, dříve nazývaná sirovodíková. Její vzorec je stejný jako vzorec sulfanu. Je to slabá kyselina, tvoří soli dvojího typu - sulfidy (S2-) a hydrogensulfidy (HS-). V bakteriích, které žijí v sopkách, nahrazuje při fotosyntéze vodu a vzniká tak pevná síra, kterou bakterie vylučují pod sebe. Rozlišujeme dva druhy spalování sulfanu, máme tzv. spalování dokonalé tj. za dostatečného přístupu vzduchu a spalování nedokonalé tj. za nedostatečného přístupu vzduchu. Dokonalým spalováním sulfanu vzniká oxid siřičitý a voda: 2 H2S + 3 O2 → 2 H2O + 2 SO2Při nedokonalém spalování vzniká síra a voda: 2 H2S + O2 → 2 S + 2 H2OV analytické chemii se sulfan používá jako činidlo. Lze jím totiž vysrážet nerozpustné sulfidy kovů (například sulfid olovnatý) a dokázat tak přítomnost daných kovových kationtů. == V přírodě == Sulfan se vyskytuje v sopečných plynech.", "question": "Jakou barvu má sulfan?", "answers": ["bezbarvý"]}
{"title": "Ivan Trojan", "context": "Ivan Trojan (* 30. června 1964 Praha) je český herec, který účinkuje v divadle, televizi i filmu. Je držitelem šesti Českých lvů. Prosadil se také v dabingu. V mládí se aktivně věnoval basketbalu, proto také studoval sportovní gymnázium a chtěl pokračovat na FTVS. Ovšem nakonec místo sportovní kariéry zvolil po vzoru otce kariéru hereckou a vystudoval herectví na pražské DAMU. Studium ukončil v roce 1988. Ve stejném roce nastoupil na základní vojenskou službu do Armádního uměleckého souboru, odkud však byl převelen k jednotce v Humenném na východním Slovensku, protože podepsal petici za propuštění Václava Havla z vězení a následně i petici Několik vět a oba své podpisy odmítal odvolat. V Humenném působil jako zdravotník. Po sametové revoluci se do AUSu vrátil a spolu s kolegy nacvičil pásmo s do té doby zakázanými autory (např. Karel Kryl) a také založil pobočku Občanského fóra. Pochází z herecké rodiny - jeho otcem je herec Ladislav Trojan, jeho bratr Ondřej Trojan je filmový producent a režisér. S manželkou, herečkou Klárou Pollertovou-Trojanovou (sestrou olympijského vítěze Lukáše Pollerta) mají čtyři syny - Františka (* 1999), Josefa (* 2001), Antonína (* 2009) a Václava (* 2012). V roce 1988 začínal v Realistickém divadle. Potom v letech 1990 - 1997 hrál v Divadle na Vinohradech. V roce 1997 odešel do tehdy nově vznikajícího souboru Dejvického divadla, kde působí dodnes. V roce 1998 byl Ivan Trojan nominován za roli hejtmana v Revizorovi (režie Sergej Fedotov) na Cenu Thálie. Tuto cenu pak o dva roky později získal za titulní roli v adaptaci románu I. A. Gončarova Oblomov (režie Miroslav Krobot). Dalšími jeho výraznými rolemi v Dejvickém divadle byli Profesor Maillard ve hře Utišující metoda, Karamazov ve hře Bratři Karamazovi, Petr ve hře Příběhy obyčejného šílenství, Alexandr Veršinin ve hře Tři sestry, či Lev Sergejevič Těrmen ve hře Teremin. 1997 Profesor.", "question": "Držitel kolika Českých lvů je Ivan Trojan?", "answers": ["šesti"]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Edsger Wybe Dijkstra [ˈ ˈ] IPA (11. května 1930 Rotterdam - 6. srpna 2002 Nuenen) byl nizozemský informatik. V roce 1972 obdržel Turingovu cenu za své příspěvky rozvoji programovacích jazyků. Edsger Wybe Dijkstra se narodil v Rotterdamu, Nizozemsko roku 1930. Oba jeho rodiče byli velmi vzdělaní lidé. Jeho otec pracoval jako chemik a matka byla matematička. V roce 1942 nastoupil Dijsktra jako dvanáctiletý chlapec na Gymnasium Erasminium. Byla to střední škola pro neobyčejně nadané studenty, v níž se mu dostalo vzdělání v mnoha různých předmětech zahrnujícich latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, biologii, matematiku a chemii. Roku 1945 se Dijsktra rozhodoval o dalším studiu, které se mělo s největší pravděpodobností týkat práva, aby pak mohl pracovat jako představitel Spojených národů v Nizozemí. Protože při studiu na gymnáziu vynikal v chemii, matematice a fyzice, rozhodl se studovat obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. O rok později začal na poloviční úvazek pracovat v Mathematical Centre v Amsterdam a právě tato práce zvýšila jeho zájem v programování. Po ukončení studia na vysoké škole a získání titulu v oboru fyziky začal se Dijkstra zabývat programováním.", "question": "Jaké národnosti byl Edsger Dijkstra?", "answers": ["nizozemský"]}
{"title": "Síran draselno-hlinitý", "context": "205 JK−1mol−1 314 JK−1mol−1 (trihydrát) 687,4 JK−1mol−1 (dodekahydrát) Standardní slučovací Gibbsova energie Δ° − 240 kJ/mol − 975 kJ/mol (trihydrát) − 141,7 kJ/mol (dodekahydrát) Izobarické měrné teplo cp 0,747 3 JK−1g−1 1,372 JK−1g−1 (dodekahydrát) Bezpečnost R-věty žádné nejsou S-věty žádné nejsou Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Síran draselno-hlinitý (též síran hlinito-draselný, kamenec draselno-hlinitý, případně jen kamenec) je podvojná sůl kyseliny sírové s chemickým vzorcem KAl(SO4)2. Běžně se vyskytuje jako dodekahydrát KAl(SO4)2·12(H2O). Používá se při čištění vody, činění koží a střívek, v ohnivzdorném textilu, v kypřicích prášcích a jako antiperspirant a adstringens po holení. Vlastnosti Síran draselno-hlinitý krystalizuje v osmistěnech se zploštělými vrcholy. Je velmi dobře rozpustný ve vodě. Roztok způsobuje zčervenání lakmusu (je mírně kyselý) a má adstringenční účinky. Při zahřívání do téměř červeného žáru tvoří porézní, drobivou hmotu známou jako „pálený kamenec“. Při 92 °C taje (respektive se rozpouští) ve vlastní krystalové vodě. „Neutrální kamenec“ vznikne přidáním takového množství uhličitanu sodného do roztoku, až se začne vylučovat oxid hlinitý. Síran draselno-hlinitý nachází uplatnění jako mořidlo, při přípravě lázně pro ručně vyráběný papír a pro čiření zakalených kapalin. Minerální forma a výskyt Síran draselno-hlinitý se vyskytuje v přírodě, kde typicky tvoří enkrustace na skalách v místech zvětrávání a oxidace sulfidových a draselných minerálů. Dříve se získával z alunitu, nerostu těženého ze sirných sopečných sedimentů.[1] Alunit se často přidružuje ke zdrojům draslíku a hliníku.[2][3] Byl hlášen na Vesuvu (. Itálie), na východě Springsure (Queensland), v Alum Cave (Tennessee), Alum Gulch (Arizona) v USA a na ostrově Cebu (Filipíny), kde je znám jako tawas. Příbuznými minerály jsou kalunit (kamenná forma) a kalinit, vláknitý minerál se vzorcem KAl(SO4)2·11(H2O).[4]", "question": "Jaký je chemický vzorec síranu draselno-hlinitého?", "answers": ["KAl(SO4)2"]}
{"title": "Vinnetou", "context": "Apačský náčelník Vinnetou je společně se svým přítelem a pokrevním bratrem Old Shatterhandem nejznámější literární postava, kterou vytvořil německý spisovatel Karl May. Vinnetouovo jméno se poprvé objevuje v Mayově novele z roku 1875 Old Firehand. Tato novela se v dosti přepracované podobě stala podstatnou částí druhého dílu románu Vinnetou (tři díly 1893, čtvrtý díl 1909–1910), ve kterém jsou vylíčeny nejdůležitější příběhy, které v Americe prožil Vinnetou a jeho pokrevní bratr Old Shatterhand zhruba od jejich prvního setkání roku 1860 do doby, kdy byl apačský náčelník zastřelen. Ve čtvrtém dílu Vinnetoua apačský náčelník již nevystupuje, neboť kniha se odehrává v roce 1908, tedy zhruba dvacet až třicet let po jeho smrti. Vinnetou se zde stává symbolem míru, lásky a bratrství mezi lidmi. Další společná dobrodružství Old Shatterhanda a Vinnetoua jsou pochopitelně obsahem mnoha dalších autorových knih, jako je např. Syn lovce medvědů (1877), Duch Llana Estacada (1888), Old Surehand (1894–1896) nebo Satan a Jidáš (1896–1897) (v tomto románu se Vinnetou dokonce vydává s Old Shatterhandem do Afriky a na zpáteční cestě onemocní). Vinnetou je synem náčelníka mescalerských Apačů Inču-čuny, (Dobré Slunce) a má sestru Nšo-či (Krásný Den). V mládí jej kromě otce vychovával také Klekí-petra, (bílý otec) Apačů, a to na základě křesťanské lásky k bližním (Klekí-petra byl vzdělaný Němec, který žil dlouho s Indiány a byl pro své dobré vlastnosti přijat do kmene). Vinnetou byl zamilován do Ribanny z kmene Assiniboinů, ta si však vyvolila za muže Vinnetouova přítele, zálesáka Old Firehanda. Později byla Ribanna zavražděna bílým padoušským náčelníkem indiánského kmene Ponků Parranohem. Její smrt je pomstěna již s pomocí Old Shatterhanda. S Old Shatterhandem se Vinnetou přes počáteční konflikt tak spřátelí, že uzavřou pokrevní bratrství. Po smrti svého otce a své sestry (zavraždil je běloch Santer kvůli zlatu na hoře Nugget-tsil) se Vinnetou stává apačským náčelníkem a dědí slavnou Inču-čunovu \"stříbrnou pušku\" (Silberbüchse), což je dvouhlavňová ručnice, jejíž pažba je zdobena stříbrem. Vinnetou jezdí na koni jménem Ilčí (Vítr), jehož bratra, Hatátitlu (Blesk), daruje Old Shatterhandovi.", "question": "Kdo je otcem Vinnetoua?", "answers": ["Inču-čuny"]}
{"title": "Hobit", "context": "V r. 1601 Třetího věku se hobití bratři Marko a Blanko s mnoha hobitími rodinami vypravili z Hůrky dále na západ přes řeku Branduínu a osídlili krajinu patřící králi Arnoru, v současnosti téměř opuštěnou, a založili si zde státeček, podléhající Severnímu království, nazvaný Kraj. Král Argeleb II., vládce Arthedainu, který byl posledním zbytkem arnorského království, jim dal povolení k osídlení oblasti pokud budou chránit západní cestu a uznávat svrchovanost Severního království. V hobitím putování opět můžeme shledat analogii Anglosasům a konkrétně k jejich putování. Zatímco Hobité se v části své pouti přesídlili ze svého domova nazývaného Koutec (Angle) nacházejícího se v klínovém území mezi řekami Bouřnou a Mšenou směrem přes řeku Bradyvínu do země, kterou si později nazvali Kraj, čehož dosáhli pod vedením bratrů Marka Blanka. , Anglosasové opustili v reakci na válku a nájezdníky svůj domov též známý jako Angle, tedy místo tvaru klínu nacházející se mezi Flensburským fjordem a řekou zvanou Schlei směrem přes kanál La Manche do končiny později zvané Anglické kraje a to pod vedením bratří Hengista a Horsa. Zatímco jméno Hengist ve staré angličtině znamená kůň a jméno Horsa rovněž tak, jméno Marko (ve velštině: march, gaelsky: marc, staroanglicky: mearh) znamená také kůň a jméno Blanko (ve staré angličtině: Blanca, ve staré Norštině: Blakkr) znamená rovněž kůň (bílý). Ze staroanglického mearh vzniklo i novoanglické slovo mare (kobyla) a toto slovo také inspirovalo Tolkiena k tvorbě plemene Mears, tedy bílých koní, jež využívali Jezdci z Marky, což je ve významu pohraniční země. Hobiti si zvolili svého vládce, vladyku Kraje a velitele zbrojného hobitstva zvaného Radda (Bucca) z Blat, který měl být zástupcem krále. Jeho titul byl dědičný a tak až po čtyři století pocházeli všichni další vladykové z přímé radové linie od Raddy z Blat. Dynastie Raddy z Blat se jmenovala Starorádové (Zaragamba). takto se stali Starorádové vůbec prvními, kdo mezi hobity používal příjmení a toto jméno se zároveň používalo jako titul pro právě vládnoucího vladyku. Hobiti si velmi rychle začali žít po svém a nevměšovat se do událostí vnějšího světa. Vypráví se však, že vladyka Kraje poslal do bitvy ve Fornostu v r. 1974 Třetího věku proti Černokněžnému králi Angmaru družinu lučištníků. Zda je to pravdivá událost je ovšem sporné – letopisci Arnoru se o tom nezmiňují a také sám Černokněžný král, když o více než tisíc let později pátral po hobitech, neměl tušení o tom, že sídlí v Eriadoru a hledal je na březích Anduiny.", "question": "Jak se nazývají bytosti podobné lidem drobného růstu, popsané v díle britského spisovatele J. R. R. Tolkiena?", "answers": ["Hobiti"]}
{"title": "Guy de Maupassant", "context": "U Flauberta se setkával s vrcholnými představiteli literárního života té doby: Turgeněvem, Zolou a dalšími představiteli naturalismu a realismu. Začal přispívat do několika novin, např. Le Figaro, Gil Blas, Le Gaulois nebo l'Echo de Paris. Stále podporován Flaubertem vydal roku 1879 svou první knihu o stu stránkách Histoire du vieux temps. V roce 1880 se spolu se Zolou podílel na kolektivní sbírce naturalistů Les Soirées de Médan, kam přispěl svou povídkou Kulička (Boule de suif), která zaznamenala velký úspěch u publika i kritiků. Ve stejném roce se nicméně dozvěděl o náhlé smrti Flauberta, což ho velmi zasáhne. Období vymezené lety 1880 a 1890 jsou jeho nejplodnějším obdobím. Vydal šest románů, více než tři sta povídek a několik cestopisů. Pracoval metodicky, ročně vydává dva až čtyři svazky. Cit pro dobrý obchod mu přinášel bohatství. V květnu 1881 publikoval svou první sbírku povídek pod názvem La Maison Tellier, která se během dvou let dočkala šesti vydání. 6. července 1881 opustil Paříž a vydal se na cestu do severní Afriky jako redaktor časopisu Le Gaulois. Své milence napsal: \"Odjel jsem na Saharu!!! (...) Nemějte mi za zlé, drahá přítelkyně, že jsem učinil tak rychlé rozhodnutí. Víte, že jsem tulák a nemám řád. Řekněte mi, kam mám adresovat své dopisy a ty své posílejte do Alžíru poste restante. Líbám Vás všude...\". Do Paříže se vrátil v polovině září po krátkém pobytu na Korsice. Roku 1883 dokončil svůj první román, který začal psát již o šest let dříve: Příběh jednoho života (Une vie). Za necelý rok bylo rozprodáno 25 tisíc výtisků knihy, byť bylo dílo na začátku zakázáno cenzurou. Román ocenil i Lev Nikolajevič Tolstoj: \"Je to největší počin francouzské literatury hned po Bídnících.\" Poté, co mu první publikace vynesly nějaké příjmy, postavil si Maupassant v Étretat dům \"La Guillette\" nebo \"Guyův dům\", který každé léto obýval ve společnosti přátel. 27. února 1883 mu modistka Joséphine Litzelmann porodila první dítě – Luciena. O rok později přišla na svět dcera a třetí dítě roku 1887. Roku 1884 navázal Maupassant milostný vztah s kněžnou Emmanuelou Potockou, krásnou a spirituální bohatou ženou s italsko-polskými kořeny.", "question": "Kolik románů napsal Guy de Maupassant?", "answers": ["šesti"]}
{"title": "Free running", "context": "Free running Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Freerunner v Brazílii Free running (angl. \"volný běh\") je umění pohybu, akrobatická sportovní disciplína. Freerunnerům jde o to, aby ve své cestě hladce a plynule překonali překážku, a to pomocí různých pohybů jako vaulty (přeskoky), skoky, „somersaults“ a jiné akrobatické pohyby, vytvářející atleticky a esteticky vypadající způsob pohybu. Na rozdíl od parkouru jsou povoleny akrobatické pohyby a skoky, přičemž freerunning je více zaměřen na estetiku a krásu pohybu. Tréninky probíhají většinou v tělocvičnách, nebo v městských prostorech, které jsou plné různých překážek. Jeho zakladatelem je Francouz Sébastien Foucan, který se také věnouval parkouru. O free runningu říká: „Je to jiná cesta ‚dělání‘ parkouru “ Byl založen a inspirován podobným uměním pohybu (parkour), které založil David Belle, Foucanův přítel z dětství. Free running spojuje prvky triků a pouličních skoků, které jsou parkour komunitou považovány za neefektní a není to parkour. Na začátku byl free running zaměňován s parkourem, nicméně jakmile se free runneři začali zajímat o estetiku i o užitečnost, staly se z těchto dvou stylů rozdílné disciplíny. Pojem free running vymyslel Guillaume Pelletier a Foucan ho přijal jako svůj způsob jak dělat parkour. Foucan popisuje cíle freeruningu jako používání okolí k plynulému a nepřerušovanému pohybu vpřed, nikdy vzad. Zatímco freeruning a parkour mají mnoho stejných technik, podstatně se liší ve filozofii a účelu. Cíle parkouru jsou širší, schopnost rychle dosáhnout oblastí, které jsou jinak nedostupné a utéct, schopnost uniknout pronásledovatelům.", "question": "Kdo je zakladatelem sportu free running?", "answers": ["Sébastien Foucan"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Pro vzájemnou komunikaci serverů je pak vyhrazen port 5269. Síť využívající XMPP protokol není centralizovaná do jednoho místa, jako je zvykem u většiny ostatních IM, ale je distribuovaná na servery po celém světě, na kterých je možno si založit uživatelské konto. Identifikátory uživatelů (takzvané Jabber ID, zkráceně JID) jsou v základním tvaru syntakticky i sémanticky podobné e-mailovým adresám, tedy uzivatel@server. Uživatel si může dále své konto rozdělit podle potřeby, například se může jeho klient z domova hlásit jako uzivatel@server/doma, a zároveň třeba i uzivatel@server/prace. Na jedno uživatelské konto může tedy být přihlášeno i více klientů najednou a mezi nimi se rozhoduje buď podle celé adresy, pokud ji druhá strana zadá, nebo podle nastavené priority. Uživatel se připojuje vždy pouze ke svému serveru, protože jenom tento server je schopen ověřit jeho identitu například pomocí uživatelského jména a hesla. Pokud vznikne potřeba komunikovat s uživateli na jiných serverech, připojí se uživatelův server na vzdálený server a předá si s ním potřebné informace. Toto je nutné vykonávat například i v případě, že je třeba zjistit \"prezenci\", tedy zdali je uživatel na vzdáleném serveru přihlášen a v jakém je stavu. Kromě serverů a klientů se v síti vyskytují ještě různé služby – například služba víceuživatelských diskuzí (funkčně velmi podobné IRC), uživatelské adresáře a transporty. Transporty jsou vlastně brány mezi XMPP sítí a IM sítí pracující na jiném protokolu.", "question": "Jak vypadá jabber ID?", "answers": ["uzivatel@server"]}
{"title": "Pentagon", "context": "Pentagon je sídlo Ministerstva obrany Spojených států amerických nacházející se v okrese Arlington ve státě Virginie. Jako symbol americké armády je termín Pentagon metonymicky vztahován k Ministerstvu obrany Spojených států spíše než k samotné budově. Budova navržena architektem Georgem Bergstromem a dozorován generálem Lesliem Grovesem. Stavba byla zahájena 11. září 1941 a dokončena 15. ledna 1943. Pentagon je velká kancelářská budova s rozlohou 600 000 m2 z nichž je 240 000 využíváno jako kanceláře. V budově pracuje na 28 000 vojenských a civilních zaměstnanců a nejméně 3000 lidí kteří nejsou zaměstnanci ministerstva obrany. Budova má 2 podzemní a 5 nadzemních podlaží a pět prstencových koridorů v každém patře, s celkovou délkou 28 km. Komplex Pentagonu zahrnuje také centrální náměstí neoficiálně nazývané \"Ground zero\". Tato přezdívka vznikla během Studené války a vychází z přesvědčení, že v případě nukleární války by Sovětský svaz na toto místo zaměřil přinejmenším jednu jadernou hlavici. 11. září 2001 do budovy narazil unesený Boeing 757 Let American Airlines 77, který usmrtil 189. lidí (5 únosců, 59 lidí v letadle a 125 v budově) Podle svého názvu (z anglického výrazu pro pětiúhelník) je to mohutná čtyřpatrová stavba ve tvaru pěti soustředných pravidelných pětiúhelníkových okruhů (rings, značených A až E, s délkou strany přes 200 m), protnuté na každé straně třemi spojnicemi. Uprostřed celé struktury se nachází zahrada s několika stromy. Zastavěná plocha objektu zabírá 11,6 hektarů, další 2 hektary je výměra zahrady. Prostory Pentagonu jsou jednoznačně určeny kódem, ze kterého se dá snadno vyčíst, kde se přesně nachází. Např. 3D426 znamená 3. patro strany D, 4. chodba, místnost č. 26. V blízkosti Pentagonu vede silnice dálničního typu, několik stovek metrů od něj je letiště a směrem k Potomacu též malé přístaviště. Poblíž se nachází známý Arlingtonský hřbitov. Myšlenka postavit jedno centrum, z něhož by byly koordinovány válečné operace ozbrojených sil Spojených států, vzešla za úřadu Franklina D. Roosevelta, kterého znepokojovala expanze Hitlera v Evropě. Před dokončením Pentagonu bylo 17 míst, odkud americká armáda plánovala další postup. Stavba budovy vyšla na zhruba 83 milionů tehdejších dolarů. Přibližně po sedmi letech, v roce 1950, úspory vzešlé ze soustředění velení americké armády do jednoho místa, převýšily náklady za stavbu (jinými slovy, touto úsporou si na sebe Pentagon vydělal).", "question": "Jak se nazývá sídlo Ministerstva obrany Spojených států amerických.", "answers": ["Pentagon"]}
{"title": "Los Angeles Police Department", "context": "Los Angeles Police Department Los Angeles Police Department Motto To protect and to serve Vznik 1869 Sídlo 100 West 1st Street Los Angeles, California, U.S. Souřadnice 34°3′8,66″ s. š., 118°14′40,06″ z. d. Rozpočet 1 733 838 124 US$ (2019) Zaměstnanců 13 010 (2018) Oficiální web www.lapdonline.org multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Los Angeles Police Department (LAPD), oficiálně City of Los Angeles Police Department, je policejní sbor v Los Angeles v USA. S 10 tisíci příslušníky a třemi tisíci civilními zaměstnanci je třetí největší po newyorské a chicagské policii. Útvar vznikl roku 1869 a v roce 1972 se stal prvním policejním oddělením v USA, který zřídil jednotku SWAT. Pod jurisdikci LAPD spadá území města Los Angeles o rozloze přibližně 1300 km², kde žijí zhruba 4 milióny lidí. Specifikace Policisté nosí černou uniformu, opatřenou odznakem na levé náprsní kapse. Na odznaku je umístěn nápis Los Angeles Police a specifikace útvaru, pokud jde o speciální útvar. V případě řadových policistů zde stojí Police officer - tedy policejní důstojník. V odznaku je také umístěn text: Los Angeles Founded 1781 - Los Angeles - založeno 1781. Jako vozidla používá útvar automobily Ford, Chevrolet nebo Dodge, dále motocykly zn. Harley-Davidson. Výzbroj tvořily samonabíjecí pistole Beretta M92, avšak dochází k procesu přezbrojení. Brokovnice jsou značky Remington, Mossberg, či Winchester. Policie používá zbraně M4, jak ráže 5,56 × 45 mm NATO, tak ráže 9 mm Luger. K dovybavení hlídkových vozidel zbraněmi ráže 5,56 mm došlo po situaci s bankovní loupeží v městské části Nord Holywood, 28. února 1997, kde byli lupiči vybaveni i doma vyrobenými balistickými vestami, které zbraně ráže 9mm Luger, nebo brokovnice nedokázaly prorazit. Struktura Jednotka je rozdělena na divize, důležitou je divize Metro (metropolitní policie, centrální policejní oddělení). Divize Metro Divize Metro je rozdělena na 5 čet(Platoon). MOS - Personální a výcvikové oddělení, Čety B a C - Jsou pověřené bojem proti kriminalitě, Četa D -S.W.A.T. Četa E - Jízdní jednotky Četa K9 (canine-pes) - Četa psovodů K9 Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Los Angeles Police Department na Wikimedia Commons Oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 2124535-6 | ISNI: 0000 0000 9382 2847 | LCCN: n50045520 | VIAF: 137894799 | WorldcatID: lccn-n50045520", "question": "Jakou zkratku má policejní sbor v Los Angeles?", "answers": ["LAPD"]}
{"title": "Slunce", "context": "Na 48° severní zeměpisné šířky (jižní části Slovenska) Slunce vychází a zapadá pod úhlem 42°. Na rovníků je tento úhel roven 90°. Na pólech je úhel východu nulový, nad a pod obzor ho vynáší zdánlivý pohyb Slunce po ekliptice. Tento úhel současně ovlivňuje i délku soumraku, která je největší na pólech a nejmenší na rovníku. Oběh Země okolo Slunce způsobuje zdánlivý pohyb Slunce po ekliptice. Tento pohyb se děje proti směru zemské rotace. Proto je slunečný tzv. synodický den o čtyři minuty delší než hvězdný tzv. siderický. Slunce postupně přechází zdánlivými souhvězdími po noční obloze a znameními zvěrokruhu. Dvakrát za rok přejde Slunce světovým rovníkem a to v době rovnodennosti. Od světového rovníku se nikdy nevzdálí na větší vzdálenost než je sklon rotační osy Země a tedy 23,5°. Tím se mění maximální výška Slunce nad jižním bodem horizontu. Na 48. rovnoběžce se jeho výška mění od 18,5° (zimní slunovrat) do 65,5° (letní slunovrat). Oběh Země okolo Slunce se popisuje pomocí ekliptikálních souřadnic. Jelikož Země obíhá kolem Slunce nerovnoměrnou rychlostí, Slunce nekulminuje každý den přesně ve dvanáct, respektive v letním čase v jednu hodinu. Tyto rozdíly mezi pravým slunečním časem a středním slunečným časem vyrovnává časová rovnice.", "question": "Která hvězda je nejbližší k Zemi?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Formule 1", "context": "Motorismus ve Spojených státech je rozdělen do tří sérií a je silně ovlivňován politickým a komerčním bojem. F1 je řízena \"Fédération Internationale de l'Automobile\" (Mezinárodní automobilovou federací - FIA), se sídlem v Paříži, na Place de la Concorde. Současným prezidentem je Jean Todt. Finanční a obchodní toky jsou řízeny Formula One Group, spadajíci až do roku 2005 společnosti SLEC Holdings, která prodala počátkem roku 2006 část akcií CVC Capital Partners. Sport a televizní práva kontroluje Formula One Management a tu ovládá Bernie Ecclestone prostřednictvím společnosti Alpha Prema. Německý pilot Michael Schumacher je rekordmanem v počtu titulů mezi jezdci (7) a Ferrari získalo nejvíce poháru konstruktérů (16). Rakušan Jochen Rindt je jediným šampiónem, který získal titul in memoriam (v roce 1970). V roce 2010 se Sebastian Vettel stal nejmladším mistrem světa F1. Související informace naleznete také v článku Historie Formule 1. První automobilové závody byly pořádány ve Francii v 80. letech 19. století. Těch se zúčastňovaly automobily poháněné benzínem, parou i elektřinou. Na přelomu století se již začaly automobily v soutěžích rozdělovat do kategorií podle hmotnosti (což byla vlastně první technická omezení konstrukce) a soutěžily prakticky výhradně automobily se spalovacími motory. Přímým předchůdcem Velkých cen byly závody o Pohár Gordona Bennetta, které vypsal americký vydavatel novin a proběhly v letech 1900-1905.", "question": "Kdo se stal v roce 2010 nejmladším mistrem světa F1?", "answers": ["Sebastian Vettel"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Jsou zcela odlišná od tuhých per létavých ptáků, u pštrosích per jsou totiž paprsky vybíhající po stranách z osy pera zvané osten zcela volné, bez spojujících háčků. Proto pštrosí peří působí nadýchaným dojmem. Silné nohy pštrosů jsou bez peří. Ptáci stojí na dvou prstech, přičemž větší vnitřní prst se podobá kopytu. Tato adaptace jim umožňuje rychlý běh, při kterém mohou v případě ohrožení života vyvinout na krátkou vzdálenost rychlost až 70 km/h. Vnitřní prst zároveň může sloužit jako nebezpečná zbraň, protože pštros se proti nepřátelům brání také kopáním. Pštros je pták s nejdelším krkem. Při vydávání charakteristického přidušeného křiku se holý krk v horní části nafukuje. Oči pštrosů s jejich silnými černými řasami (ochrana proti prachu) jsou největší oči všech žijících suchozemských tvorů. K jejich ochraně před prachem a pískem slouží pštrosům také třetí víčko – mžurka, která se zavírá horizontálně od vnitřního očního koutku k vnějšímu. Podobně je chráněno i široce otevřené ústí sluchovodu, které je umístěno na hlavě směrem dozadu. Peří kolem něho totiž vytváří tzv. příuší. V době sexuální zralosti (mezi 2 až 4 roky) mohou samci dosahovat výšky od 1,8 do 2,7 metrů a samice od 1,7 do 2 metrů. Během prvního roku života mláďata rostou o 25 cm za měsíc. Po jednom roce života váží mladý pštros okolo 45 kg.", "question": "Je pštros pták s nejdelším krkem?", "answers": ["Pštros je pták s nejdelším krkem."]}
{"title": "Spartan race", "context": "Založil jej Joe De Sena ve Spojených státech amerických v roce 2010 a brzy poté se rozšířil do celého světa. Původně se jednalo o takzvaný Death Race, což byla spíše vytrvalostní záležitost, kdy skupina účastníků plnila různé úkoly do té doby, dokud nebylo 90 % lidí vyřazeno. Jednalo se o velmi náročnou akci určenou pro ty nejodolnější jedince. Poptávka po něčem podobném, způsobila, že Joe De Sena připravil závod, který již nesl jméno Spartan Race a měl parametry překážkového závodu. Death Race se ale zachoval a nyní nese název Agoge. Spartan Race v současnosti pořádá dva druhy akcí – klasické překážkové závody a také Endurance, čili vytrvalostní sérii. Po každém úspěšně absolvovaném závodu získá závodník medaili, tričko a ten nejlepší i finanční odměnu. V České republice začaly závody v roce 2013 spontánně vznikat ve spoustě měst tzv. Spartan Race Training Groups (SRTG), které mají za cíl shromažďovat sportovce se zájmem o překážkové běhání a kontinuálně se připravovat na tento sport. Projekt se velmi rychle rozšířil na Slovensko, do Polska i Maďarska. == Typy závodů Spartan Race == Běží se v tzv. vlnách (jedna vlna zahrnuje asi 250 běžců) a startuje se každých 30 min. Můžete si vybrat z následujících skupin: elita muži elita ženy srtg (tréninkové skupiny) open muži open ženy kids – samostatný závod pro děti (kratší trasa, méně náročná) charity – samostatný závod s výtěžkem určeným na charitativní účely Spartan Race nenabízí pouze jednu náročnost. Má celou řadu možností. Pokud závodník během jednoho roku splní celou sérii základních běhů Sprint, Super i Beast, dostane se do Trifecta klubu. Každoročně se pořádá i mistrovství Evropy. Následně se koná v USA i mistrovství světa. === Sprint === Nejkratší verze závodu. Trasa měří 6 a více kilometrů a nachází se na ní nejméně 20 překážek. Závodníci trať absolvují v rozmezí 30 minut až 2 hodiny. Čas se odvíjí od profilu trati a kondici závodníka. Úroveň je označena červenou barvou. === Super === Střední úroveň.", "question": "Nabízí Spartan Race pouze jednu náročnost?", "answers": ["Spartan Race nenabízí pouze jednu náročnost."]}
{"title": "Infekční rinotracheitida skotu", "context": "Původcem je bovinní herpes virus BHV-1. Probíhá ve formě respirační (záněty horních cest dýchacích a spojivek), formě genitální (záněty na pohlavních orgánech obou pohlaví) nebo ve formě latentní (bez klinických projevů). Vyskytuje se po celém světě a probíhá enzooticky. Onemocnění významně ovlivňuje produktivitu v chovech skotu – snižuje laktaci u krav, snižuje hmotnostní přírůstky, snižuje plodnost krav (problémy se zabřezáváním, potraty). V České republice probíhá od roku 2006 povinný národní ozdravovací program s cílem eradikovat IBR z českých chovů skotu. Kovařík K., Bažant J. Národní ozdravovací program od infekční rinotracheitidy skotu (IBR) v České republice [online]. . Dostupné online. ŠTĚRBA O. Virové choroby spárkaté zvěře. Brno : VFU Brno, 1997. Přednášky z epizootologie, VFU Brno", "question": "Čeho je infekční rinotracheitida skotu onemocněním?", "answers": ["skotu"]}
{"title": "Ls (Unix)", "context": "-rw-rw---- 1 unixguy staff 217 Jan 26 14:08 bezny soubor Příkaz ls má množství dalších parametrů a možností (viz manuálová stránka příkazu ls). Je to velmi často a používaný nástroj v příkazovém řádku. Na některých systémech (např. PCLinuxOS) má ls alias l. Mnoho systémů také používá aliasy ls -l na ll nebo ls -la na la. == Přidružené příkazy == K příkazu ls patří také příkazy dir a vdir. Rozdíl oproti ls je pouze ve způsobu výpisu adresářové informace. Všechny tři příkazy vypisují informace o zadaných argumentech. Obsahy adresářů se vypíšou setříděné podle ASCII (v případě aktivní podpory locale pak podle aktuálního národního nastavení). Příkaz ls soubory implicitně vypisuje ve více sloupcích, pouze pokud standardní výstup směřuje na terminál. Je-li implicitní výstup přesměrován do souboru či do roury, pak dojde k vypsání informace do jediného sloupce (jeden soubor na jeden řádek). Příkaz dir soubory vypíše vždy ve sloupcích, totéž co ls -C. Příkaz vdir soubory implicitně vypíše v dlouhém formátu, totéž co ls -l. Výpis do jednoho sloupce lze v každém případě vynutit použitím přepínače ls -1. == Příklad použití == Následující příklad jednoduše demonstruje odlišné chování ls při použití dvou různých argumentů. V tomto příkladu má uživatel pepa adresář navrhy, soubor edition-32 a spustitelný soubor edit ve svém domovském adresáři.", "question": "Kdy ls vypisuje soubory implicitně ve více sloupcích?", "answers": ["pokud standardní výstup směřuje na terminál"]}
{"title": "Pilot", "context": "Pilot je osoba, která ovládá létající stroj, jako letadlo, vrtulník, kosmickou loď nebo jiný, i nemotorový letecký prostředek, případně dohlíží na automatické ovládací přístroje. Oficiálně je za pilota považován držitel platného pilotního průkazu, nebo pilotní žák. V každém případě tato osoba zajišťuje plynulý let a věci s ním spojené. Označení pilot se vžilo také pro řidiče formulí. Pilot může být jak na profesionální, tak na amatérské úrovni, dále pak mohou být piloti rozdělováni na sportovní, vojenské, dopravní atd. Práce pilota se sice různí podle toho, jaký prostředek pilotuje, základy jsou ovšem stejné. Pilot letadla je kromě \"řidiče\" také kontrolor stroje jak na zemi, tak, a to hlavně, ve vzduchu. Před startem i za letu musí kontrolovat kromě jiného průtok paliva, teploty oleje, skříní motoru, turbín, hydrauliku, rychlost, směr atd. Mimo to musí komunikovat s řízením letového provozu. V některých letadlech je veškerá tato činnost rozdělena mezi dva piloty. V dnešní době napomáhají řízení také autopiloty. Oficiálním komunikačním jazykem pilotů na mezinárodní úrovni je angličtina. Začít pilotovat motorové letadlo lze od 15 let (v případě praktického výcviku pilotního žáka pro získání pilotního průkazu s tím, že do 18 let je zapotřebí písemný souhlas zákonných zástupců). Zájemce musí zvládnout pilotní výcvik a nalétat dostatečný počet hodin, aby byl plnohodnotným pilotem.", "question": "Kdo je oficiálně považován za pilota?", "answers": ["držitel platného pilotního průkazu, nebo pilotní žák"]}
{"title": "Chorvatsko", "context": "Patří mezi ně osm národních parků, dvě přírodní rezervace a deset přírodních parků. Průměrné roční srážky se pohybují mezi 600 milimetry a 3500 milimetry na metr čtvereční, v závislosti na zeměpisné oblasti. Nejmenší srážky jsou zaznamenávány na ostrovech (Biševo, Lastovo, Svetac, Vis) a ve východních částech Slavonie, nejvyšší naopak v Dinárských horách a v Gorském kotaru. Vyšší rychlosti větru jsou častěji zaznamenávány v chladnějších měsících podél pobřeží. Nejslunnějšími částmi země jsou ostrovy Hvar a Korčula, kde je naměřeno v průměru více než 2700 hodin slunečního svitu ročně. == Politický systém == Chorvatsko je unitární stát a parlamentní republika. Podle ústavy z roku 1990 bylo Chorvatsko poloprezidentským systémem, do značné míry kvůli osobě zakladatele státu Franjo Tuđmana. Roku 2000 byla pozice prezidenta zákonem oslabena a Chorvatsko přešlo na systém parlamentní, v němž výkonnou moc drží především premiér a vláda, zvaná Rada ministrů. Vláda je odpovědná parlamentu, který je jednokomorový a nazývá se Sabor. Prezident republiky (Predsjednik Republike) je hlavou státu, je přímo volený občany a jeho mandát trvá pět let. Ústava dává jedné osobě možnost být zvolen pouze dvakrát. Prezident je velitelem ozbrojených sil a má určitý vliv na zahraniční politiku.", "question": "Je v čele Chorvatska prezident?", "answers": ["Prezident republiky (Predsjednik Republike) je hlavou státu, je přímo volený občany a jeho mandát trvá pět let."]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také díky svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu \"Running Free\"). K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards. Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil. Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock. Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu.", "question": "Dostala skupina Iron Maiden cenu Grammy?", "answers": ["K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy."]}
{"title": "Měď", "context": "Nedostatek mědi se projevuje anémií (chudokrevností), zpomalením duševního vývoje a zhoršením metabolismu cukrů. Dochází ke ztrátě pigmentů a vypadávání vlasů, k poruše tvorby a kvality kostí a vaziva. Přebytek mědi je u zdravých osob možný pouze po požití minimálně 250 mg mědi současně. Při požití tohoto množství se měď již začíná projevovat jako jed a působí, stejně jako těžké kovy (olovo, rtuť, kadmium apod.), tedy jako nevratný inhibitor enzymů. Při požití v množství mezi 0,25–2 gramy může měď způsobit vážné zdravotní problémy a vyvolat vážná onemocnění. Při požití mědi ve větším množství než 2 gramy může nastat akutní otrava mědí a smrt. Otravy mědí jsou však vzácné, protože měď v potravě má nepříjemnou chuť, která ji činí nepoživatelnou. Existuje také vzácná genetická porucha – Wilsonova choroba, při níž tělo nedokáže měď správně zpracovat a ta se pak ukládá ve tkáních. Postižené děti trpí poškozením jater, demencí, křečemi a třesem. == Odkazy == === Reference === === Literatura ===", "question": "Proč jsou otravy mědí vzácné?", "answers": ["protože měď v potravě má nepříjemnou chuť, která ji činí nepoživatelnou"]}
{"title": "Konec dětství (Hvězdná brána: Atlantida)", "context": "106 Hosté Courtenay J. Stevens jako Keras Dominic Zamprogna jako Aries Sam Charles jako Casta Jessica Amlee jako Cleo Shane Meier jako Neleus Julie Patzwald jako Pelius Posloupnost dílů ← Předchozí PodezřeníNásledující → Otrávená studnice Seznam dílů seriálu Hvězdná brána: AtlantidaNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Konec dětství (anglicky: Childhood's End) je 6. epizoda I. série sci-fi seriálu Hvězdná brána: Atlantida. Obsah epizody PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Tým přilétá na planetu M7G-677. Jumperu selžou motory a havaruje. Posádka se vydá hledat bránu a narazí na vesnici, v níž žijí samé děti. Děti jsou velmi zneklidněné, že je navštívili \"dorostlí\" a rozhodnou se odvést je ke svým \"starcům\". Sheppardův tým je překvapen, když zjistí, že \"starcům\" je maximálně 24 let. Keras – nejstarší ze zdejších obyvatel – týmu vysvětlí, že se jejich předci před mnoha sty lety rozhodli vyhnout wraithským útokům tím, že nenechají své obyvatele dospět do tak vysokého věku, aby Wraithy zajímali. Každý v předvečer svých 25. narozenin spáchá sebevraždu a předejde tak možnosti násilné smrti z rukou Wraithů, která by zabránila jejich duši pokračovat v další cestě. Tento rituál se praktikuje ve všech 12 vesnicích na planetě a večer jej má podstoupit také Keras. Rodney McKay zatím zjistí, že jumper havaroval díky štítu, který likviduje elektromagnetické záření. Wraithské šipky stejně jako jejich zbraně tak byly v blízkosti vesnic neúčinné - proto se této planetě vyhýbají. Štít je napájen ZPM, McKay se rozhodne si jej vypůjčit a odvézt na Atlantidu. Netuší však, že se ve vesnici nachází wraithský vysílač, který ihned po vypnutí štítu začne vysílat. Zjistí však také, že rituální sebevraždy měly za úkol udržet populaci v přijatelném množství, protože štít byl schopen pokrýt pouze malou část planety. John Sheppard se zatím pokouší dětem sebevraždy rozmluvit. Někteří ze starších mu přestávají důvěřovat a požadují okamžitý odchod. Právě v okamžiku, kdy se vrací McKay se nad vesnicí objeví wraithská průzkumná sonda.", "question": "Na jakou planetu přilétá tým v epizodě Konec dětství v Hvězdných válkách?", "answers": ["M7G-677"]}
{"title": "Írán", "context": "Íránská kinematografie, jejíž počátky jsou spjaty s osobou režiséra Abdulláha Sepanty, je často ceněna více v zahraničí než doma a její produkce má co do počtu filmů spíše klesající úroveň (viz tabulka). V sedmdesátých letech existovalo v Íránu 14 studií, kde se natáčelo kolem 70 filmů ročně; kin bylo v zemi zhruba 500. Islámská revoluce měla na celý žánr negativní dopad. K hlavním poválečným osobnostem, které ovlivnily vývoj íránského filmu, patří Ismá'íl Kúšán a Farroch Ghaffárí. V oblasti hudby byl Írán od 19. století vystavován západním vlivům – první vojenskou hudbu evropského střihu měli již kádžárovští šáhové. Moderní pop music se výrazněji rozvinula až v sedmdesátých letech a po islámské revoluci byla rychle zakázána. Její nejznámější představitelkou byla zpěvačka Kúkúš (Gúgúš). Rock se stal ve větší míře populární koncem let devadesátých, kdy vznikla celá řada skupin, působících zprvu uvnitř podzemní subkultury. Vládě nakonec nezbylo nic jiného než se s existencí některých těchto těles smířit, takže skupiny jako např. 127 a The Technicolor Dream již natočily i písně nazpívané anglicky. V současné době existuje i íránský heavy metal. Nejoblíbenějším druhem kolektivního sportu v Íránu je fotbal. Íránská fotbalová reprezentace se zúčastnila mistrovství světa v Argentině (1978), mistrovství světa ve Francii (1998) a mistrovství světa v Německu (2006), nikdy však nepostoupila do osmifinále a vyhrála jediný zápas – v roce 1998 s USA (2:1). Kromě toho Íránci dvakrát remizovali (1978 1:1 se Skotskem a 2006 1:1 s Angolou) a šestkrát prohráli (1978 0:3 s Nizozemskem a 1:4 s Peru, 1998 0:1 s Jugoslávií a 0:2 s Německem, 2006 1:3 s Mexikem a 0:2 s Portugalskem). Třikrát vyhrál Írán mistrovství Asie ve fotbale (1968, 1972 a 1976). Z dalších disciplín jsou populární zejména volejbal, basketbal a vodní pólo. Ve volejbalu se Íráncům nejnověji podařila kvalifikace na mistrovství světa v Japonsku (2006), jejich mužstvo však při utkáních nezaznamenalo ani jeden úspěch. Celkem 60 % íránské populace žije ve městech. Městské aglomerace trpí přelidněností, nedostatečnou dopravní obslužností a smogem. V první řadě to platí o metropoli Teheránu, která je svými téměř 8 miliony obyvateli zdaleka největším městem země. Z historického hlediska jsou vedle Teheránu nejvýznamnějšími středisky Mašhad, Isfahán, Tabríz a Šíráz. AXWORTHY, Michael. Dějiny Íránu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 9788071069942.", "question": "Který kolektivní sport se v Íránu těší největší oblibě?", "answers": ["fotbal"]}
{"title": "Evropská atletická asociace", "context": "Evropská atletická asociace Evropská atletická asociace Motto Your Sport for Life Vznik 1932 Typ sportovní organizace Právní forma kontinentální Účel atletika Sídlo Švýcarsko Švýcarsko Místo Lausanne Souřadnice 46°31′8,27″ s. š., 6°37′31,49″ v. d. Působnost Evropa Úřední jazyk angličtina, francouzština Členové 51 národních lehkoatletických svazů Prezident Svein Arne Hansen Mateřská organizace IAAF Oficiální web www.european-athletics.org multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Evropská atletická asociace (anglicky European Athletic Association – EAA) je evropské sdružení 51 národních lehkoatletických svazů napojených na světovou asociaci IAAF. Od roku 2009 používá název European Athletics. Historie Evropská asociace vznikla v roce 1933 v Berlíně na zasedání IAAF. Prvním předsedou byl Szilard Stankovits. Po mnohaleté odmlce se podařilo asociaci obnovit roku 1969 na půdě zasedání IAAF v Bukurešti. První samostatný kongres EAA se podařilo zorganizovat 7. listopadu 1970 v Paříži. Jejím předsedou se stal Adrian Paulen (Nizozemí). V roce 1999 se do čela EAA dostal Švýcar Hansjörg Wirz. Roku 2009 byla asociace přejmenována na European Athletics. Jedním ze tří místopředsedů byl v roce 2011 zvolen Karel Pilný z Česka. Wirz, který byl zvolen roku 2011 na čtvrté funkční období, byl v roce 2015 vystřídán Sveinem Arne Hansenem z Norska. Prezidenti EAA Jméno Stát Doba v úřadu Adriaan PaulenNizozemsko Nizozemsko1969 až 1976 Arthur GoldSpojené království Spojené království1976 až 1987 Carl-Olaf HomenFinsko Finsko1987 až 1999 Hansjörg WirzŠvýcarsko Švýcarsko1999 až 2015 Svein Arne HansenNorsko Norsko2015 až dosud Členství Do asociace je začleněno 51 národních atletických svazů a federací. Posledním přijatým členem bylo v roce 2015 Kosovo.[1] Česko zastupuje od roku 1993 Český atletický svaz.", "question": "Jakou zkratku má Evropská atletická asociace?", "answers": ["EAA"]}
{"title": "Monika Žídková", "context": "Vystudovala Střední pedagogickou školu v Krnově. Potom studovala na Ostravské univerzitě obor Učitelství pro nižší stupeň. V roce 1993 se jako sedmnáctiletá studentka stala Miss Krnov a v krnovské soutěži tehdy zvítězila také v kategorii Miss publikum. V roce 1994 získala titul Miss Rýmařov, v roce 1995 nejdříve Miss severní Moravy a Miss Moravia. V roce 1995 vyhrála soutěž krásy Miss České republiky. Poté ČR reprezentovala na mezinárodní soutěži krásy Miss Europe, kde také zvítězila. V České republice byla vyhlášena jako Miss tisíciletí. V roce 2011, kdy byla soutěž Miss České republiky spojena se soutěží Česká Miss, se Žídková ve finálovém večeru stala vítězkou ankety Nejoblíbenější miss v historie. V roce 2007 se zúčastnila taneční televizní soutěže Staance ...když hvězdy tančí II.. Má sestru Lucii. Je vdaná a s manželem Petrem Brzeskou založila a spoluvlastní firmu Miss cosmetic, která se zabývá přírodní kosmetikou. Mají dvě děti, dceru Nikol a syna Davida. V roce 2014 byla zvolena do zastupitelstva města Kravař jako nestraník za sdružení nezávislých kandidátů Za Kravaře prosperující. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva byla 12. listopadu zvolena starostkou.", "question": "Kde se narodila Monika Žídková?", "answers": ["Kravaře"]}
{"title": "Pivo plzeňského typu", "context": "Jako pivo plzeňského typu (anglicky Pilsener nebo Pils) se označuje světlé spodně kvašené pivo vařené dle plzeňské receptury. Od ostatních ležáků se liší především výraznější chmelovou chutí. == Historie == V roce 1839 rozhodla plzeňská městská rada o založení pivovaru, vznikl tak Měšťanský pivovar Plzeň. Protože se v něm mělo vařit pivo bavorského typu, byl jako sládek najat vyhlášený bavorský odborník Josef Groll z Vilshofenu (1813 – 1887). Ten ovšem nepočítal se specifiky místních surovin (měkká plzeňská voda, žatecký chmel, světlejší slad připravovaný anglickou technologií), a tak jako první várku 5. října 1842 vyrobil pivo zcela originální, jasné a zlatavé barvy. Sklidil s ním značný úspěch a receptura se velmi rychle ujala. Industrializace a s tím související rozvoj dopravy v 19. století významně napomohl rozšíření plzeňského piva. V roce 1853 se točilo již v 35 pražských hostincích, v roce 1856 se dostalo do Vídně a roku 1862 bylo možno napít se jej až v Paříži. Obchodní úspěch vedl k vytvoření ochranné známky Pilsner Bier (Plzeňské pivo), registrované 1. března 1859 u Obchodní a živnostenské komory v Plzni, a později v roce 1898 Prazdroj - Urquell (dnes Pilsner Urquell). Ani ochranná známka však nezabránila, aby se jiní nesnažili zneužít věhlasu plzeňského piva. Precedentní je případ sládka Haase z Reibachu, který prodával ve švýcarsku své pivo pod značkou Haas-Pilsner-Bier. Plzeňský pivovar jej v roce 1892 žaloval, ale curyšský soud rozhodl ve prospěch Haase s odůvodněním, že Pilsner je vlastně druh piva. Ve sporu s bitburským pivovarem roku 1908 bylo toto rozhodnutí potvrzeno soudem v Kolíně nad Rýnem, ten ale trval na jasném označení původu, a tak se dotyčné pivo dodnes jmenuje Bitburger Pils. Tím si plzeňské pivo definitivně vysloužilo oficiální uznání. == Současnost == Pivo plzeňského typu si stále udržuje vysokou popularitu a vaří se nyní prakticky po celém světě. Pivovarnická asociace v současné době rozlišuje tři typy plzeňského piva: Plzeňské německého stylu Pivo světlé slámové či zlaté barvy, dobře prochmelené až velmi hořké. Plzeňské českého stylu Pivo zlaté, plné barvy, středně hořké, ale výrazného aroma. Plzeňské evropského stylu Pivo sladké, málo prochmelené. Může být vyráběno i z jiného než ječného sladu. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu pivo plzeňského typu ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo plzeňské ve Wikislovníku Plzeňský Prazdroj, a. s. Historie Pilsner Urquell na blogu Glossary Druhy piv dle Pivovarnické asociace (anglicky)", "question": "Co je pivo plzeňského typu?", "answers": ["světlé spodně kvašené pivo vařené dle plzeňské receptury"]}
{"title": "Svratka", "context": "Soutok Svratky se Svitavou se nachází na území města Brna. Pokračuje napřímeným korytem rovinou Dyjsko-svrateckého úvalu a v Židlochovicích se do ní vlévá Litava. Těsně před deltovým vyústěním do střední nádrže vodního díla Nové Mlýny na Dyji se Svratka stéká s Jihlavou, která je technicky vzato jejím největším přítokem, ale často se bere za rovnocenný přítok Dyje. Průměrný průtok v ústí (spolu s Jihlavou) činí 27,24 m3/s. Tok Svratky je na třech místech uměle přehrazen: vodní nádrž Vír I, říční km 114,9 vodní nádrž Vír II, říční km 111,6 vodní nádrž Brno, říční km 56,2 Svratka Jimramov Štěpánov nad Svratkou Nedvědice Tišnov Veverská Bítýška Brno Modřice Rajhrad Židlochovice Jedná se o řeku vodácky využitelnou. Vodácky využívaný je úsek řeky mezi vodní nádrží Vír II. a Doubravníkem, pod kterým pak řeka protéká pěkným údolím se skalami. Za vyššího stavu vody je možné řeku sjet už z Milov, kde je řeka rychle tekoucí a úzká.", "question": "Do jaké řeky se vlévá Svratka?", "answers": ["Dyje"]}
{"title": "Hala Tivoli", "context": "Hala Tivoli Hala Tivoli Poloha Lublaň, Slovinsko Souřadnice 46°3′37,05″ s. š., 14°29′43″ v. d. Začátek výstavby listopad 1963 Otevření březen 1965 Přestavění 2000 Vlastník město Lublaň Povrch led, palubovka Architekt Marjan Božič Stanko Bloudek Stavební společnost Javni zavod Šport Ljubljana Týmy HDD Telemach Olimpija Kapacita 5600 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Tivoli je sportovní hala ve slovinském hlavním městě Lublani. Nachází se ve stejnojmenném parku severně od centra města na úpatí kopce Rožnik. Komplex tvoří velká hala, sloužící hlavně pro lední hokej, a menší hala, určená pro basketbalové zápasy. Kapacita větší haly je 4000 osob pro hokejové zápasy, po odstranění ledové plochy se může kapacita zvýšit až na 5600 lidí. Menší hala pojme 4050 návštěvníků. Hala byla otevřena v roce 1965. Domácí zápasy v ní hraje hokejový klub HDD Telemach Olimpija, do roku 2011 ji využíval i košíkářský KK Olimpija. Kromě toho se zde konají koncerty populární hudby. Jako první zde vystoupil Louis Armstrong, rekordní návštěvou bylo 8000 lidí na koncertě Dire Straits v roce 1986.[1] Akce konané v hale Mistrovství světa ve stolním tenise 1965 Mistrovství světa v ledním hokeji 1966 Mistrovství světa v basketbalu mužů 1970 Mistrovství světa v krasobruslení 1970 Mistrovství světa ve vzpírání 1982 Mistrovství Evropy v házené mužů 2004 Mistrovství Evropy v basketbale mužů 2013 Reference ↑ https://www.dnevnik.si/1042707270/magazin/aktualno/stozice-ji-ne-sezejo-niti-do-kolen Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Hala Tivoli na Wikimedia Commons Oficiální stránky mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Slovinsko | Sport", "question": "Kolik návštěvníků pojme menší hala sportovní haly Tivoli v Lublani?", "answers": ["4050"]}
{"title": "Říjen", "context": "Říjen je desátým měsícem roku podle Gregoriánského kalendáře a má 31 dní. Jeho české jméno je odvozeno od jelení říje. Latinský název October znamená osmý měsíc a je odvozen z římského kalendáře, podle nějž rok začínal březnem. Slunce je začátkem října ve znamení vah a přechází do znamení štíra. V tomto měsíci pokračuje ve střední Evropě podzimní sklizeň a v českých zemích se tradičně slaví posvícení. Obrázky, zvuky či videa k tématu říjen ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc říjen?", "answers": ["31 dní"]}
{"title": "INRI", "context": "Nápis nechal na Ježíšův kříž umístit Pilát Pontský podle Janova evangelia (v nezkráceném znění) ve třech jazycích – hebrejštině, latině a řečtině.[1] Markovo evangelium pouze uvádí, že Ježíšovo provinění označoval nápis Král Židů.[2] Ježíš je v řeckém originále označen titulem Nazóraios (nazórejský), latinská podoba Nazarenus vychází z jiné řecké varianty souběžně používané v Novém zákoně Nazarénos (nazarénský). Původ těchto jmen je nejistý, ale obvykle se překládají podle předpokládaného významu „z Nazaretu“ podle vesnice či města, kde Ježíš žil a vyrůstal.[3] Titul „král židovský“ odkazuje na Mesiáše (hebrejsky Mašiach, „pomazaný“, řecky Christos), židy očekávaného krále, za kterého se měl Ježíš vydávat a proto byl Pilátem Pontským na nátlak davu odsouzen k ukřižování. Varianty a další významy Plné znění nápisu na krucifixu v klášteře v Gurku Někdy se používá také podoba JNRJ, která vychází z pozdějšího latinského pravopisu. Východní církev užívá namísto toho písmen INBI, vycházející z řecké podoby nápisu (Ἰ ὁ Ν ὁ β τ Ἰ – Iésús ho Nazóraios ho basileus tón Iúdaión). Často východní (např. pravoslavní) věřící uvádějí namísto toho např. … ho basileus tú kosmú (… král všehomíra) anebo ho basileus tés doxés (Král slávy) s tím, že ikony vyjadřují duchovní realitu a ne fyzickou realitu. Později byl zkratce INRI přidán ještě jeden význam – In nobis regnat Iesus, V nás kraluje Ježíš. Alchymisté zkratce vytvořili jiný význam, založený na představě živlů – Igne Natura Renovatur Integra, Veškerá příroda se obnovuje ohněm[4]. Odkazy Poznámky ↑ Z hebrejského י מ מ ה Reference ↑ Jan 19, 19–20 (Kral, ČEP)↑ Mk 15, 26 (Kral, ČEP)↑ Novotný, Adolf. Biblický slovník 1 A–R Praha 1956. S. 479, heslo Nazaretský↑ INRI na Zkratky.cz Související články Svatý Kříž Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu INRI na Wikimedia Commons Encyklopedické heslo J. N. R. J. v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství", "question": "Co bývá napsáno na krucifixech zobrazujících umučeného Krista?", "answers": ["INRI"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Jahoda je souplodí nažek na šťavnatém zdužnatělém květním lůžku, rostoucí na jahodníku (Fragaria). Toto souplodí nažek vytváří nepravý plod. Jahoda patří mezi drobné ovoce. Jahody jsou velmi bohatým zdrojem vitamínu C. Jeho obsah je srovnatelný s citrusovými plody. V závislosti na odrůdě může dosahovat od 40 do 90 mg/100 g plodu. Vyjma vysokého podílu vitamínu C jsou také bohatým zdrojem vitamínu A, B, E a organických kyselin (jako například kyseliny jablečné, citrónové, chininové, šťavelové, salicylové či ellagová, která působí v prevenci nádorových chorob. Organické kyseliny jsou důležitým faktorem udávající typickou a charakteristickou vůni a chuť. Jahoda obsahuje také lehce stravitelnou vlákninu, což umožňuje snadné další tepelné úpravy a výrobu marmelád, či džemů. Z minerálních látek je v jahodě zastoupen převážně draslík, zinek, hořčík, síra, vápník a pak některé netypické prvky jako je bor, fluor, kobalt či molybden. Jsou také výrazným zdrojem tekutin, jelikož plody jsou tvořeny z 87 % z vody. Oproti ostatním druhům ovoce obsahují malý podíl přírodních cukrů. Konzumace jahod má údajně pozitivní účinek na tvorbu testosteronu, který aktivuje spermie. Podporuje krevní oběh v pohlavních orgánech díky vysokému obsahu antioxidantů. Dále podporují metabolismus, vylučování, působí proti vzniku močových a žlučových kamenů, snižují nachlazení, pomáhají při léčbě chorob srdce. Jahoda není bobule, ačkoliv je často za bobuli nebo plod považována. U bobulí jsou semena obklopena více nebo méně šťavnatou dužninou. Klasickým příkladem jsou angrešt, rybíz nebo borůvka, ale patří mezi ně také okurka, řepa nebo dýně. Jahody nikoliv. U těchto druhů je konzumován plod, avšak u jahodníku nejde botanicky o plod, ale zbytnělé květní lůžko. Vlastní plody jsou malá zelená zrníčka na červené slupce. Jahody jsou známy již od dob starověkého Říma (i když archeologické nálezy ukazují, že byly konzumovány již v době kamenné),.", "question": "Jahoda obsahuje těžce stravitelnou vlákninu?", "answers": ["Jahoda obsahuje také lehce stravitelnou vlákninu, což umožňuje snadné další tepelné úpravy a výrobu marmelád, či džemů."]}
{"title": "Dopravní podnik města Brna", "context": "Dopravní podnik města Brna,a.s. (DPMB) je akciová společnost, která je hlavním dopravcem v městské hromadné dopravě na území statutárního města Brna. Jejím jediným akcionářem je město Brno. Všechny provozované linky jsou zapojeny do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDS JMK), jehož jádro vzniklo v roce 2004 právě v Brně a okolí. V roce 2017 provozoval Dopravní podnik města Brna dopravu na 11 tramvajových, 55 městských autobusových (z toho je 34 běžných denních, tři expresní, dvě určené primárně pro tělesně postižené, čtyři školní, jedna bezplatná k nákupnímu centru Avion a 11 nočních) a 13 trolejbusových pravidelných linkách v Brně a jeho nejbližším okolí. Rovněž je provozovatelem jedné linky lodní dopravy na Brněnské přehradě, dvou sezónních historických (nostalgických) linek (jedna tramvajová, jedna trolejbusová), seniorbusu a pravidelných vyhlídkových jízd turistického minibusu. Některé městské linky DPMB zajížděly z Brna i do některých okolních měst (Kuřim, Modřice a Šlapanice) a obcí (Bílovice nad Svitavou, Česká, Kobylnice, Lelekovice, Prace, Sokolnice a Vranov). Příměstská autobusová doprava (regionální linky IDS JMK) zajišťovaná DPMB obsluhovala několik dalších obcí (např. Hvozdec, Veverskou Bítýšku nebo Ostopovice). Brno bylo prvním městem na území dnešního Česka, kde byla zavedena tehdy koněspřežná tramvaj. Současná brněnská trolejbusová síť je největší v České republice, tramvajová síť je druhá největší po pražské. Dopravní podnik města Brna akciová společnost vznikl dne 1. ledna 1998 přeměnou z Dopravního podniku města Brna, státního podniku, který byl zrušen bez likvidace. DPMB se v roce 2007 řídil stanovami upravenými a schválenými rozhodnutím jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Dne 25. listopadu 2013 zavedl DPMB prodej SMS jízdenek. Tato služba byla zavedena se zpožděním roku a půl oproti původnímu plánu, neboť jejího provozovatele se podařilo vybrat teprve ve třetím výběrovém řízení. Od 1. ledna 2017 zavedl DPMB elektronické odbavování cestujících s předplatními jízdenkami. Jízdní doklad je nahrán přímo na platební kartě, což je rozdíl oproti jiným městům v ČR, které používají vlastní karty, ať je to ODISka, nebo Lítačka. Generální ředitel: Ing. Miloš Havránek (od 16. května 2011), Ing. Bedřich Prokeš (1998 - 15. května 2011) Technický ředitel: Ing. Jaromír Holec (od 1. ledna 2012). , Ing. Rudolf John (do 31. prosince 2011) Provozní ředitel: Ing. Jiří Valníček Ekonomická ředitelka: Ing. Zuzana Ondroušková (od 1. ledna 2012), Ing. Hana Černochová (od 1. ledna 2008), Marie Marhanová (do 31. prosince 2007) Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Brně. Brno bylo pátým městem v Rakousku-Uhersku, které zavedlo koněspřežnou dráhu, před Brnem byla pouze ve Vídni, Pešti, Budíně a Temešváru.", "question": "Kdy vzniklo jádro Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje?", "answers": ["v roce 2004"]}
{"title": "Kostel Narození Panny Marie (Michle)", "context": "O čtyři roky později, 28. září 1728 generální vikář Josef Daniel Mayer z Mayernu vysvětil dva přenosné postranní oltáře a vložil do nich relikvie sv. Inocence a sv. Viktora. Prvním knězem se zde v letech 1724–1730 stal Jan Šebesta. Jmění kostela činilo 700 zlatých, jeho bohoslužby, křty a správu zajišťovali misionářsky kněží, většinou z Vršovic. Od roku 1741 do roku 1946 byly události michelského kostela a církve zaznamenávány v pamětních knihách. Od roku 1801 byla vedena samostatná kniha křtů, sňatků a pohřbů. Roku 1857 byla při tomto kostele zřízena samostatná michelská farnost. K jejím nejvýznamnějším kněžím patřil v letech 1914–1917 pozdější kardinál a arcibiskup pražský Josef Beran. Kromě pastorační činnosti ve farnosti se věnoval i Útulku sv. Josefa pro hluchoněmé v Krči.Kostel na půdorysu nepravidelného osmiúhelníku s presbytářem a předsíní v podobě dvou obdélných přístavků má neobyčejně silné zdi, sanktusovou věžičku a dva barokní štíty. Kostel je orientovaný oltářem na východ. Na východním průčelí je vytesán erb zakladatele, vsazený do římsy. === Hřbitov === Okolo kostela se původně rozkládal hřbitov. Protože již nedostačoval, byl v polovině 19. století obcí Michle založen hřbitov nový v katastru obce Krč. Od kostela vedla k novému hřbitovu původně také cesta. == Interiér == Vnitřní zařízení je různorodé a pochází z 18. až 20. století.", "question": "Co se původně rozkládalo okolo kostela?", "answers": ["hřbitov"]}
{"title": "Přítomnost", "context": "Přítomnost Tento článek je o časovém určení. Další významy jsou uvedeny na stránce Přítomnost (rozcestník). Přítomnost, to „při čem“ každý člověk právě je, je složitý fenomén, který zkoumá fenomenologie. Podle E. Husserla tvoří vědomí přítomnosti časový dvorec, totiž bezprostřední jednota retence (z francouzského retenir, podržovat v paměti), čili podržování právě uplynulého v širším vědomí přítomnosti; prezentace, čili toho, co se přítomnému vědomí právě představuje, a protence, čili předjímání bezprostředně očekávaného. „Co vnímáme jako přítomné, je živý okraj paměti s nádechem očekávání.“ Alfred North Whitehead Jan Patočka mluví o \"jednotné funkci očekávání, zpozorování a podržování jsoucna.\" Fenomén přítomnosti Přítomnost, v níž každý člověk neustále žije, neboť ji svým vědomím určuje, nemůže být jen bezrozměrný bod na časové ose, protože „v ní“ probíhá každé vnímání i jednání, které nějakou dobu trvá. Na tento fenomén upozornil už Augustin ve své analýze času: člověk, který recituje báseň, ji musí celou umět čili mít v paměti, recituje ji však verš za veršem a slovo za slovem. Posluchač, který ji nezná, si skládá slova a verše, až má nakonec stejné vědění jako přednášející. Něco podobného se ovšem děje už na úrovni věty a slova: jednotlivé hlásky netrvají, nýbrž okamžitě odezní a jsou nahrazeny jinými, nicméně si je posluchač bez námahy skládá do slov a vět. Retence se liší od paměti tím, že vzpomínky je třeba vyvolávat zvláštním aktem intence, kdežto právě uplynulé má člověk k dispozici přímo; jinak by řeči nemohl rozumět. Podobně člověk podržuje čili retinuje třeba souvislost filmu nebo příběhu, kdežto kdo začátek neviděl, musí se na souvislosti vyptávat. Protence V této širší přítomnosti je však obsaženo i očekávání příštího, které Husserl nazývá protence. Jedině tak lze totiž vysvětlit podivuhodný fenomén překvapení: něco mne může překvapit jen proto, že jsem očekával něco jiného. Tak člověka dráždí, když poslouchá pianistu začátečníka, který opakovaně sahá vedle.", "question": "Co znamaená slovo přítomnost?", "answers": ["to „při čem“ každý člověk právě je"]}
{"title": "Křemík", "context": "Křemík (lat. Silicium) je polokovový prvek, hojně se vyskytující v zemské kůře. Slouží jako základní materiál pro výrobu polovodičových součástek, ale i jako základní surovina pro výrobu skla a významná součást keramických a stavebních materiálů. Značka křemíku je Si. Křemík poprvé identifikoval roku 1787 Antoine Lavoisier jakožto složku pazourku a jiných křemíkatých hornin. Později, v roce 1800, jej Humphry Davy mylně považoval za sloučeninu. Roku 1811 Gay-Lussac a Thénard pravděpodobně vyrobili amorfní křemík zahříváním draslíku s tetrafluorosilanem. Křemík jakožto prvek byl poprvé izolován švédským chemikem J. J. Berzeliem roku 1823. Roku 1824 Berzelius získal amorfní křemík přibližně stejným postupem jako předtím Gay-Lussac. Berzelius také produkt přečistil opakovaným promýváním. Jedná se o poměrně tvrdý polokov s vysokou afinitou ke kyslíku. Elementární křemík je na vzduchu neomezeně stálý, v okolní přírodě se s ním však setkáváme prakticky pouze ve formě sloučenin, v nichž se vyskytuje pouze v mocenství Si+4. Je odolný vůči většině minerálních kyselin s výjimkou směsi kyseliny fluorovodíkové (HF) a kyseliny dusičné (HNO3), velmi snadno se však rozpouští v zásaditých roztocích (např. v hydroxidu draselném) za vzniku křemičitanového aniontu [SiO3]-2. V čisté podobě se křemík v přírodě nevyskytuje, setkáváme se pouze s jeho sloučeninami. Je po kyslíku druhým nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří 26 - 28 % zemské kůry. V mořské vodě je jeho koncentrace poměrně nízká, pouze 3 mg Si/l, ve vesmíru připadá na jeden atom křemíku pouze přibližně 30 000 atomů vodíku. Křemík je základní složkou velké většiny hornin tvořících zemskou kůru - příkladem mohou být pískovcové horniny, jíly, žuly a především aluminosilikátové horniny na bázi orthoklasu (aluminosilikáty obsahující draslík) nebo plagioklasu (aluminosilikáty obsahující sodík).", "question": "Jak se nazývá česky prvek s latinským názvem Silicium?", "answers": ["Křemík"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Anatomie ptáků je vědní obor zabývající se stavbou ptačího těla. Ptáci jsou specializovanou vývojovou větví plazů skupiny Archosauria, od kterých se odlišili schopností endotermní termoregulace (homoitermie) a vytvořením unikátního způsobu létání za pomoci zcela nové struktury – peří. Dalšími jejich progresivními znaky jsou přestavba přední končetiny v křídlo, změny v lopatkovém pásmu, zejména srůst klíční kosti v sáňky (furcula), zadní končetina s prodlouženým běhákem (tarsometatarsus), úplné rozdělení srdce na pravou stranu s redukovanou a levou stranu s oxidovanou krví, rozvoj pravé aorty a vymizení levé, a zvětšení koncového mozku rozvojem neostriata. Speciálními znaky jsou dále pneumatizace kostí, zvláštní úprava plic a rozvoj vzdušných vaků, zpevnění některých částí kostry (lebky, páteře, pánve) srůstem jednotlivých kostí, vznik zobákovitých čelistí s rohovitým pokryvem, zdokonalení ve stavbě oka a vnitřního ucha. Po plazích předcích zdědili suchou kůži, v níž se původní epidermální šupina přetvořila v pero a rozvinula se jen jediná, tzv. kostrční žláza. Plazího typu je i trojbazická a monokondylní lebka, původně diapsidní, modifikovaná ztrátou horního jařmového oblouku a splynutím spánkové jámy s orbitou. Zachován zůstal v zásadě i plazí způsob rozmnožování; žloutkem bohatá vejce však mají vždy pevnou vápenitou skořápku a je také rozvinuta komplikovaná péče o vejce a mláďata, označovaná jako hnízdění. Mnoho dalších znaků ptáků tvoří anatomické a funkční adaptace související se schopností letu. Všechny tyto pokročilé adaptace s vysokým stupněm instinktivního jednání učinily z ptáků vývojově velmi úspěšnou skupinu, která osídlila celý svět s výjimkou mořských hlubin a rozrůznila se ve velké množství specializovaných skupin a druhů. Podrobnější informace naleznete v článku Embryonální vývoj ptáků.", "question": "Jakou schopností se ptáci odlišili od plazů?", "answers": ["schopností endotermní termoregulace"]}
{"title": "Shih-tzu", "context": "Shih-tzu (výslovnost [šícu]) je starobylé plemeno společenských psů. Historie shih-tzu sahá až k počátkům našeho letopočtu. Jeho původ je stejně záhadný jako původ většiny asijských plemen. Je řazen do skupiny \"čínských psů\". Je známo, že plemeno shih-tzu bylo chováno a cílevědomě kříženo po několik století. Země původu tohoto plemene je Tibet. Předkové shih-tzu byli chováni v chrámech a klášterech. Kontakt mezi Tibetem a Čínou se přibližně v 8. století, díky náboženskému propojení, prohloubil, což mělo vliv i na chov a rozšíření těchto psů. Přesvědčení o posvátnosti tibetských lvích psů, ve kterých údajně dále přežívají duše zemřelých mnichů a kněží, bylo svého času velice rozšířené.[zdroj? ] Posvátnost dokazují i sochy se zřetelnou podobou lvího psa, nebo přímo lvů, který je symbolem ve světě buddhismu, z mědi nebo kamene umístěné před vchody chrámů a synagog jako strážci či hlídači. Existuje množství pohádek a legend souvisejících se lvím psem. Od roku 1300 tyto psy lidé běžně chovali ve svých domovech. V roce 1908 Jeho Svatost Dalajláma daroval císařovně vdově Cch́- si , která v té době držela přes stovku pekinézů, několik psů.", "question": "Do jaké skupiny psů je řazen shih-tzu?", "answers": ["čínských psů"]}
{"title": "Volodymyr Zelenskyj", "context": "Volodymyr Oleksandrovyč Zelenskyj (ukrajinsky В́м О́н З́н, rusky В́м А́н З́н – Vladimir Alexandrovič Zelenskij, * 25. ledna 1978, Krivoj Rog) je prezident Ukrajiny, dříve herec, dabér, scénárista, televizní moderátor a ředitel ukrajinského studia Kvartal 95 (К95). Zelenskyj kandidoval na ukrajinského prezidenta ve volbách v roce 2019, v jejichž druhém kole porazil dosavadního prezidenta Petra Porošenka ziskem 73 % hlasů. == Život == Volodymyr Zelenskyj se narodil v roce 1978 v městě Krivoj Rog v židovské rodině. Jeho otec je profesorem kybernetiky, matka je inženýrka. Volodymyr Zelenskyj vystudoval právo na Kyjevské národní ekonomické univerzitě, ale nikdy v této oblasti profesionálně nepůsobil.V sedmnácti letech se poprvé účastnil televizní humoristické soutěže KVN populární v zemích bývalého Sovětského svazu. V roce 1997 v soutěži KVN zvítězil. Ve stejném roce založil skupinu Kvartal 95, se kterou v letech 1998 až 2003 pokračoval v nejvyšších kolech KVN. Skupina během tohoto období vystupovala v dalších post-sovětských zemích, přičemž měla základnu v Moskvě. V roce 2003 začal Kvartal 95 produkovat televizní pořady pro ukrajinskou televizi 1+1, později pro televizi Inter.Známější se stal na Ukrajině díky své účasti v pořadu Tanec s hvězdami (Т з з, 2006). Poté hrál v ruských filmech Láska ve velkém městě (Л в б г, 2009) a v jejich dvou pokračování, Služební román - Náš čas (С р - Н в, 2011), rusko-ukrajinském filmu Rževskij proti. Napoleonovi (Р п Н, 2012) a 8 prvních schůzek (8 п с, 2012) a v jejich dvou pokračování.Zelenskyj podpořil hnutí Euromajdan a hovořil před jeho účastníky, finančně také podpořil ukrajinskou armádu na Donbasu.Roku 2015 hrál v populárním komediálním seriálu Služebník lidu (С н) fiktivního ukrajinského prezidenta Vasilije Holoborodka. V seriálu Zelenskyj představuje mladého středoškolského učitele historie, který vyhraje prezidentské volby poté, co se rozšíří virální video, ve kterém kritizuje zkorumpovanou ukrajinskou vládu. Politická strana Služebník lidu, za kterou kandiduje v prezidentských volbách, je pojmenovaná právě podle úspěšného stejnojmenného seriálu. Zelenskyj vyhrál v ukrajinských volbách v roce 2019, v jejichž druhém kole porazil dosavadního prezidenta Petra Porošenka se ziskem 74 % hlasů. Rodná řeč Zelenského je ruština, mluví však také plynule ukrajinsky. Zelenskyj hovoří také anglicky. == Prezidentská kandidatura == Na Silvestra 2018 oznámil svou kandidaturu v ukrajinských prezidentských volbách v březnu 2019 a začátkem února jej předvolební průzkumy považovaly za jednoho z favoritů. V prvním kole voleb získal největší počet hlasů z 39 kandidátů a společně s úřadujícím prezidentem Petrem Porošenkem postoupil do druhého kola prezidentské volby.", "question": "Jakého vyznání byla rodina Volodymira Zelenského?", "answers": ["židovské"]}
{"title": "Mahenovo divadlo", "context": "Plány dnešního Mahenova divadla dodala proslulá vídeňská firma Fellner a Helmer, vlastněná architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem, podobně jako pro řadu jiných evropských divadel. Samotnou stavbu však provedl brněnský městský stavitel Josef Arnold za řízení architekta J. Nebehostenyho. Divadlo je postaveno ve eklektickém slohu, který je kombinací novorenesance, neobaroka a neoklasicismu. Původní počet sedadel byl po řadě úprav snížen z původních 1195 na dnešních pohodlných 572. Roku 1936 byla pražskou firmou Českomoravská Kolben-Daněk provedena rozsáhlá rekonstrukce jeviště, při níž byly instalovány těžké jevištní vozy (dělená podlaha jeviště, mosty a otáčivé jeviště), díky nimž se divadlo tehdy stalo nejmoderněji technicky vybaveným divadlem v Československu. Brno, v době otevření divadla město čítající sto tisíc obyvatel, postavilo první divadlo na evropském kontinentu vybavené elektrickým žárovkovým osvětlením. Ve městě přitom dosud nebyla plošně zavedena elektřina, takže jen pro potřeby divadla musela být postavena malá elektrárna. Autor projektu elektrického osvětlení, T. A. Edison, navštívil Brno až o dvacet pět let později, aby zhlédl jím navržené dílo.", "question": "Kolik je dnes v Mahenově divadle sedadel?", "answers": ["572"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 milionu obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V celosvětovém seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer v roce 2011 se Vídeň umístila na první příčce. Na zasedání výboru pro Světové dědictví UNESCO, které se konalo v červenci 2017 v Krakově, bylo rozhodnuto o zařazení historického centra Vídně na seznam památek Světového dědictví v ohrožení. Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice s Českem a Maďarskem a jen 40 km od hranice se Slovenskem. Příčinou je historický územní vývoj Rakouska, jehož jádro zůstávalo v Dolních Rakousích, ale z někdejších držav se udržely prakticky jen ty alpské, jihozápadně od Vídně. Sama Vídeň se nachází na východním úbočí Vídeňského lesa, pod místem, kde Dunaj protéká Korneuburskou bránou a vstupuje do Vídeňské pánve. Je tedy na Dunaji položena podobným způsobem jako Bratislava nebo Budapešť. Jádro Vídně leží na ostrohu nad ústím říčky Vídeňky (Wien) do ramene Dunaje zvaného dnes Donaukanal (\"Dunajský kanál\").", "question": "Na které řece leží Vídeň?", "answers": ["Dunaj"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Lety k jiným planetám vyžadují velké množství energie pro dosažení potřebné rychlosti, která umožní uniknout tělesu z gravitačního vlivu Země a dosažení cílové planety. Pro dosažení Jupiteru musí tělesa ze Země dosáhnout rychlosti delta-v 9,2 km/s, která je srovnatelná s rychlostí 9,7 km/s potřebnou pro dosažení pozemské nízké oběžné dráhy. Naštěstí je pro dosažení Jupiteru možné použít gravitačního praku jiných planet, což výrazně snižuje energetické nároky na sondy, které k Jupiteru směřují. Metoda gravitačního praku tak přispívá ke značnému snížení nákladů sond na cestu, ale na druhou stranu prodlužuje násobně dobu jejich letu a dosažení cílové planety. Na začátku roku 1973 provedlo několik sond gravitační manévr v okolí Jupiteru, což přineslo množství příležitostí ke studiu této planety. Sonda Pioneer 10 byla první pozemskou sondou u Jupiteru. Mise Pioneer 10 a 11 pořídily první barevné snímky Jupiterovy atmosféry a několika jeho měsíců zblízka. Objevily, že se kolem planety nacházejí značně silnější radiační pásy, než se očekávalo, ale i přes to obě sondy přežily průlet radiační oblastí. Pro zlepšení odhadu hmotnosti Joviánského systému byly následně využity změny trajektorie jejich letu. Průlet také pomohl zpřesnit velikost planety a velikost polárního zploštění. O šest let později k dalšímu porozumění Jupiteru a Galileovým měsícům přispěly sondy Voyager, které objevily i prstence Jupiteru. Současně potvrdily, že Velká rudá skvrna je anticyklóna. Porovnání snímků ukázalo, že se barva skvrny od doby průletu sond Pioneer změnila z oranžové barvy na tmavě hnědou. Okolo oběžné dráhy měsíce Io byl objeven ionizovaný ohon a došlo k pozorování i sopek na povrchu tohoto měsíce, některé zrovna během erupcí.", "question": "Která planeta je v pořadí pátou od Slunce?", "answers": ["Jupiter"]}
{"title": "Napoleon Bonaparte", "context": "Mimo jiné uskutečnil i obsáhlou reformu vnitřní správy země a v roce 1804 vydal nový občanský zákoník (Code civil), jenž se stal vzorem pro další evropské země a francouzské právo na něj dodnes navazuje. == Vzestup == === Mládí === Napoleon Bonaparte (rodným jménem Napoleone di Buonaparte) se narodil v úterý 15. srpna 1769 v korsickém městě Ajaccio jako druhý syn nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty advokáta Carla Buonaparta a jeho ženy Laetitie roz. Ramolino. V mládí jej ovlivnili korsičtí nacionalisté, kteří Francouze považovali za cizí utlačovatele. Ostrov byl totiž vojensky připojen k Francii jen tři měsíce před Napoleonovým narozením a obyvatelé litovali ztráty politické samostatnosti. V porovnání s francouzskou aristokracií žila rodina Buonapartů ve velmi skromných poměrech, nouzí však netrpěla. Otec byl asesorem (poradcem) královského soudu a ve volných chvílích se věnoval zejména literární činnosti. Na výchovu osmi dětí dohlížela matka, jež je vychovala s láskou, nicméně poměrně tvrdě. K tomu měla své důvody, jak dosvědčil později sám Napoleon: Když bylo Napoleonovi devět let, odvezl jej otec i s jeho starším bratrem Josefem do Francie. Zde ho nejprve umístil v koleji ve městě Autun, avšak ještě téhož roku byl jako stipendista přijat do vojenského učiliště v Brienne-le-Château. Tam poté strávil Napoleon pět let. Podle pozdějšího ministra Bourrienna, který byl tehdy jeho přítelem, projevoval Napoleon mimořádné nadání v matematice a byl v tomto předmětu vždy první. V této škole však vytrpěl mnoho od studentů, kteří se mu posmívali pro jeho malou výšku a špatnou francouzštinu, nacož Napoleon reagoval slovními i fyzickými útoky. I přes tuto nepřízeň pilně studoval a mimo matematiku měl výborné známky také ze zeměpisu, dějepisu i jiných předmětů s výjimkou latiny a němčiny.V patnácti letech věku Napoleon své vzdělávání v Brienne-le-Château úspěšně ukončil a v říjnu 1784 byl přijat na prestižní vojenskou školu v Paříži (École Militaire). Specializoval se zde v oboru dělostřelectví, po jednom roce studií úspěšně složil zkoušky a byl poslán jako podporučík do pluku ležícího ve Valence nedaleko Lyonu. Avšak již v únoru 1785, tedy ještě v Paříži, k němu dorazila zpráva, že zemřel jeho otec. Napoleon začal své matce, která zůstala s malými dětmi téměř bez prostředků, finančně vypomáhat. Po deseti měsících služby ve Valence si vymohl v září 1786 dovolenou k cestě na Korsiku, kde pobyl více než rok. Kvůli vyřizování soudních sporů své matky sice odjel v říjnu 1787 do Paříže, ale vrátil se v lednu 1788 opět do Ajaccia.", "question": "Jak se jmenoval starší brat Napoleona?", "answers": ["Josefem"]}
{"title": "Pásmo Gazy", "context": "5 045,5 obyv./km² Jazyk arabština Národnostní složení Arabové Náboženství sunnitský islám, křesťanství Správa regionu Nadřazený celek Stát Palestina Prezident Mahmúd Abbás (de iure) Předseda vlády Ismajl Haníja Měna Egyptská libra (de facto)Nový izraelský šekel (₪) Mezinárodní identifikace Telefonní předvolba +970 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Podrobná mapa pásma Gaza (anglicky) Pásmo Gaza (též Pásmo Gazy[1], arabsky: ق غ, Qittā Ghazah, hebrejsky: ר ע, Recu'at Aza) je území při pobřeží Středozemního moře. Na jihozápadě sousedí s Egyptem (zde Pásmo Gaza končí na někdejší hranici mezi Egyptem a Britským mandátem Palestina) a na jihu, východě a severu s Izraelem (zde Pásmo Gaza končí na linii příměří podle dohody o příměří mezi Egyptem a Izraelem, uzavřené 24. února 1949). Je zhruba 41 kilometrů dlouhé, jeho šířka se pohybuje od 6 do 12 kilometrů a celkově se rozkládá na 360 km2. Mezinárodním společenstvím je považováno za součást státu Palestina, kam kromě Pásma Gaza patří i (územně s ním nesouvisející) Západní břeh Jordánu. Od roku 2007 je v moci militantní[2] islamistické organizace Hamás, kterou například Evropská unie a USA řadí mezi teroristické skupiny. [3][4][5] Ta v roce 2006 vyhrála parlamentní volby a o rok později de facto prostřednictvím svých ozbrojených milicí převzala moc v Pásmu Gaza, odkud vyhnala úředníky a bezpečnostní složky Palestinské autonomie a mnohé civilní pracovníky.[6] Proti Pásmu Gaza je od roku 2007 ze strany Izraele uplatňována pozemní, námořní a vzdušná blokáda. Jižní hranici Gazy uzavírá Egypt, spojenec Izraele.[7] Jako důvod k blokádě Pásma Gaza jsou uváděny „obavy o bezpečnost“.[8] Blokáda je z humanitárních důvodů kritizována ze strany OSN a různých lidskoprávních organizací.[9][10][11] Název území je odvozen od jeho hlavního města Gazy. Žije zde přibližně 1,8 milionu Palestinců (Gazanů).[6] Většinou se jedná o uprchlíky či potomky uprchlíků palestinského exodu. Přibližně 2000–3000 (0,7 %) obyvatel jsou křesťané a zbytek jsou sunnitští muslimové. Historie Oblast dnešního Pásma Gaza byla v roce 1517 dobyta Osmanskou říší, jejíž součástí následně bylo až do první světové války. Na počátku 19. století dominoval regionu kulturně Egypt. Ač bylo pásmo stále pod nadvládou Osmanské říše, mnoho obyvatel byli právě Egypťané, kteří emigrovali kvůli politickým nepokojům. Během první světové války (1914–1918) sloužilo pásmo jako bojiště, na kterém se utkali Britové proti Turkům podporovaným Němci.", "question": "Kdo vládne v Pásmu Gazy?", "answers": ["Od roku 2007 je v moci militantní[2] islamistické organizace Hamás, kterou například Evropská unie a USA řadí mezi teroristické skupiny"]}
{"title": "Vodní nádrž Orlík", "context": "Vodní nádrž Orlík je součást Vltavské kaskády v jižních a středních Čechách. Byla vybudována v letech 1954-1961 a přehradila tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního jezera. Přípravné stavební práce budoucího vodního díla Orlík začaly již v roce 1954 a to dříve, než projekt byl oficiálně schválen tehdejší vládou. Během stavby se denně střídalo přes 1 500 dělníků a samotná stavba si vyžádala 2 oběti. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961 , 8 měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny následující vesnice a osady: Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m3. Zásobní objem je 374,5 mil. m3, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m3. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m3 s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m3. Podrobnější informace naleznete v článku Vodní elektrárna Orlík. Vodní elektrárna je umístěna v levé části řeky u paty betonové hráze. Do provozu byla uvedena v letech 1960-61 a celkový instalovaný výkon činí 364 MW. Plného výkonu je elektrárna schopna dosáhnout za 2 minuty a plní důležitou roli při stabilizaci elektrické sítě. Popularitu Orlické přehrady zvýšily tzv. Orlické vraždy. Skupina pěti sériových vrahů v letech 1991-1993 za účelem peněžního zisku zavraždila pět lidí, vesměs podnikatelů, a těla obětí většinou ukrývali do sudů, do nichž nalili louh a shodili je do Orlické přehrady. Autorem tohoto nápadu byl Vladimír Kuna. Prozkoumávání dna bylo zahájeno 10. července 1995.", "question": "Jaké je nejmohutnější těleso v řetězu vltavských přehrad?", "answers": ["Orlické přehrady"]}
{"title": "Irsko", "context": "Irsko je nástupcem dominia nazývaného Irský svobodný stát. Toto dominium vzniklo 6. prosince 1921 po irské válce za nezávislost, když celý Irský ostrov vystoupil ze Spojeného království Velké Británie a Irska. Nicméně hned další den se parlament Severního Irska podepsal pod angloirskou dohodu, aby se připojilo zpět ke Spojenému království. Tato událost je známá jako rozdělení Irska. Irský svobodný stát zanikl v den, kdy bylo formálně založeno Irsko – tedy 29. prosince 1937. V roce 1973 se Irsko připojilo k Evropskému společenství (současné Evropské unii). Související informace naleznete také v článku Irsko (ostrov). Irský ostrov je s rozlohou 84 412 km2 druhým největším z Britských ostrovů. Omývají jej vody Atlantského oceánu na západě, Keltského moře na jihovýchodě a Irského moře na východě. Irsko používá GMT (UTC), v Irsku označovaný jako Ireland Standard Time (IST). Stejně jako ve všech zemích EU zde letní čas začíná poslední březnovou neděli v 1.00 UTC a končí poslední říjnovou neděli v 2.00 UTC. Čas se pak posouvá na UTC+1. Povrch Irska je převážně nížinatý, zejména pak v centrálních oblastech. Hornatiny se vyskytují v blízkosti pobřeží. Nejvyšším vrcholem je Carrauntoohil (1041 m n. m., irsky Carrán Tuathail) v pohoří Macgillycuddy's Reeks. Mezi další významná pohoří patří: Wicklow Mountains na východě a Antrim Plateau v Severním Irsku. Nejdelší řekou nejen Irska, ale i Britských ostrovů je 386 km dlouhá řeka Shannon. Na jejím toku jsou tři velká jezera (po proudu): Lough Allen, Lough Ree a Lough Derg. Největším jezerem ostrova je Lough Neagh v Severním Irsku.", "question": "Jakou rozlohu má Irský ostrov?", "answers": ["84 412 km2"]}
{"title": "Carl Theodor Dreyer", "context": "Carl Theodor Dreyer (3. února 1889 Kodaň – 20. března 1968) byl dánský filmový režisér, jenž je považován za jednoho z největších filmařů všech dob. Ačkoliv tvořil od desátých až do šedesátých let dvacátého století, jeho úzkostlivost, pánovité způsoby, výstřední metody práce a tvrdohlavé zaujetí vlastním uměním zapříčinily, že jeho děl až tolik nevzniklo. V každém případě je však řada jeho filmů počítána k těm nejvýznamnějším ze světového filmového dědictví. == Život a dílo == Dreyer se narodil v Kodani jako nemanželské dítě a již brzy osiřel. Jeho adoptivní rodiče byli přísní luteráni a jejich výchova ovlivnila témata mnoha pozdějších Dreyerových filmů. Jako mladý muž se Dreyer živil novinářskou prací. K filmu se dostal přes titulky němých filmů a později filmové scénáře roku 1912. Pracoval pro produkční společnost Nordisk, kde natočil svoji prvotinu Præ. Další Dreyerův snímek - Praestaenkan - vznikl ve Švédsku a poté natočil Dreyer podle vzoru Griffithovy Intolerance epizodický snímek Blade af Satans Bog. Na začátku dvacátých let odešel Dreyer do Německa, kde pracoval pro společnost UFA a natočil například výborný snímek Mikaël. Poté odešel do Francie. Zde roku 1928 vytvořil svůj první klasický snímek - Utrpení Panny orleánské. Dreyer vycházel z autentických soudních zápisů a natočil výjimečně emotivní dílo, jež bylo stejnou měrou ovlivněno realismem a expresionismem. Pomocí financí barona Nicolase de Gunzburga mohl pak vytvořit svůj další proslavený film - Vampyr - Der Traum des Allan Grey, surreálnou podívanou strachu. Logika v tomto příběhu muže chránícího dvě sestry před upírem ustoupila stylu a atmosféře, z čehož vznikly nezapomenutelné scény, jako ta, kdy hrdina (hraný Nicolasem de Guznburgem pod jeho filmovým pseudonymem Julian West) sní o vlastním pohřbu, nebo scéna, v níž vystupuje krvežíznivá hrdinova sestra nakažená upírem. Film byl původně natáčen jako němý snímek, později k němu byly přidány nadabované dialogy. Oba filmy byly komerčně nepříliš úspěšné a Dreyer natočil vyjma jednoho dokumentu další snímek až roku 1943. Tehdy, když bylo Dánsko ovládáno nacistickým Německem vznikl Den hněvu, snímek o vlivu čarodějnických procesů na jejich účastníky.", "question": "Který dánský filmový režisér je považován za jednoho z největších filmařů všech dob?", "answers": ["Carl Theodor Dreyer"]}
{"title": "Národní park Tucholské bory", "context": "borovice v Národním parku Tucholské bory Národní park Tucholské bory[1], polsky Park Narodowy Bory Tucholskie, je národní park v Polsku, který byl založen v červenci 1996. Rozkládá se na ploše 46,13 km2 a tvoří jej lesy, louky, jezera a rašelinišť. Park se nachází v severní části Polska, ve vojvodství Pomorskie, poblíž obcí Chojnice, Brusy, Charzykowy v srdci Tucholských borů, největším zalesněném území v Polsku. Správa parku je v obci, která se nachází 3 km od Chojnic. Nachází se v sousedství větší chráněné krajinné oblasti zvané Zaborski Park. V parku se nachází na 21 jezer, největším a nejhlubším jezerem je jezero Ostrowite. Osm z nich je propojeno a vytváří řetězec nazývá „Struga Siedmiu Jezior“. První návrh národního parku předpokládal, že národní park bude zahrnovat 130 čtverečních kilometrů, ale po četných jednáních s místními úřady bylo rozhodnuto, že by ohraničoval pouze oblast zvanou Struga Siedmiu Jezior. Pozemky začleněny do národního parku byly státním majetkem , nikoliv soukromým vlastnictvím. Lesy, louky a rašeliniště byly dříve součástí lesní rezervace Rytel a jezery byly spravovány státní správou zemědělského půdního fondu. logo Geologie Oblast v okolí Tucholského boru byla formována skandinávským ledovcem, takže se rozkládá v písčitých rovinách. Tyto roviny jsou rozděleny na četné duny a jezera. Jezera jsou dlouhé a úzké, tvoří dlouhé kanály, z nichž nejdelší je 17 km. Půda v parku je nekvalitní. V rámci parku je největší uskupení vnitrozemských dun v Tucholských borech. Charakteristickým rysem povrchu po činnosti ledovce jsou podlouhlá údolí soustředěná jedním směrem, rýhy. Příkladem je Rynna Jeziora Charzykowskiego, kousek od západní hranice parku. \"Wytopiska\" , ledovcová jezera byla vytvořena po roztání ledovce.Mají tvar kotle, cesty, nebo nepravidelné kapky v oblasti. V parku se nachází více než 20 jezer v parku, z nichž některé mají křišťálově čistou vody (např. Gacno Wielkie a Gacno Male, Nierybno, Gluche).", "question": "Jaké je největší jezero v Národním parku Tucholské bory", "answers": ["Ostrowite"]}
{"title": "Králova řeč", "context": "Králova řeč (anglicky: The King's Speech) je britsko-australsko-americké historické drama natočené na podkladě skutečných událostí, které režíroval Tom Hooper a napsal David Seidler. Film pojednává o přátelství mezi britským králem Jiřím VI. a jeho logopedem. Snímek získal cenu People's Choice Award na Torontském mezinárodním filmovém festivalu a v roce 2010 byl nominován na dvanáct Oscarů, z nichž získal čtyři ceny za nejlepší film, nejlepšího herce v hlavní roli, nejlepší scénář a nejlepší režii. V hlavních rolích se objevili Colin Firth, Geoffrey Rush a Helena Bonham Carterová. Ve 30. letech 20. století se ve Spojeném království princ Albert (pozdější král Jiří VI. a otec královny Alžběty II.), druhorozený syn krále Jiřího V., trápí s vážným problémem – koktavostí. Pod nátlakem své ženy Alžběty se setkává s Lionelem Loguem, australským logopedem, který má mírně neortodoxní metody. Až na malé princovy rezervy však Logueova metoda překvapivě funguje. Jelikož se Albert po abdikaci svého bratra krále Eduarda VIII. stal králem Jiřím VI., musí překonat své obtíže s jazykem právě v době, kdy svět vstupuje do druhé světové války. Navíc zjišťuje, že logoped nemá lékařské vzdělání a jedná se o ochotnického herce, který koktavosti odnaučoval traumatizované vojáky vracející se domů z první světové války. Na rozdíl od tehdy praktikované léčby se zaměřoval na duši a psychický stav pacientů s pozitivními výsledky. Svou řeč k národu o vstupu do války s Německem, přenášenou rozhlasem v přímém přenosu, král dobře zvládne. V závěru filmu král Jiří VI. svému logopedovi poděkuje za pomoc a nazve jej přítelem. Colin Firth – král Jiří VI. Geoffrey Rush – logoped Lionel Logue Helena Bonham Carterová – královna Elizabeth Bowes-Lyon Guy Pearce – král Eduard VIII.", "question": "Kdo režíroval drama Králova řeč?", "answers": ["Tom Hooper"]}
{"title": "Třída Ukraina", "context": "Třída Ukraina Třída Ukraina UkrainaObecné informace Uživatelé Ruské carské námořnictvoSovětské námořnictvo Typ torpédoborec Lodě 8 Osud 1 potopen7 vyřazeno Předchůdce třída Storoževoj Nástupce třída Emir Bucharskij Technické údaje Výtlak 580 t[1] Délka 74 m Šířka 7,16 m Ponor 2,28 m Pohon 2 parní stroje, 4 kotle Rychlost 26 uzlů Dosah 1100 nám. mil při 12 uzlech Posádka 90 Výzbroj 2× 75mm kanón (2×1)4× 57mm kanón (4×1)2–4× 7,6mm kulomet (2–4×1)[2]1 × 2 a 1 × 1 381 mm torpédomet (první 4 lodě v sérii), 2 × 1 457 mm torpédomet (zbytek) Třída Ukraina byla třída torpédoborců ruského carského námořnictva. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Všechny byly zařazeny do Baltského loďstva.[3] Byly to první postavené velké ruské torpédoborce.[1] Jeden byl potopen za první světové války. Zbývající sloužily v řadách sovětského námořnictva, přičemž tři byly ve službě ještě za druhé světové války.[2] Stavba Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Navrhla je německá loděnice AG Vulcan Stettin. Stavbu provedly v letech 1904–1907 loděnice Lange & Sohn v Rize.[2] Kvůli problémům se stabilitou na ně muselo být dodatečně přidáno 35 tun balastu.[1] Jednotky třídy Ukraina:[1] JménoZaložený kýluSpuštěnaVstup do službyStatus Ukraina190419041905Roku 1920 převeden na Kaspické moře. Přejmenován na Karl Marks a později na Bakinskij Rabočij. Vyřazen 1958.[3] Vojskovoj190419041905Roku 1920 převeden na Kaspické moře. Přejmenován na Fridrich Engels a později na Markin. Vyřazen 1958.[3] Turkmeněc Stavropolskij190419051905Roku 1920 převeden na Kaspické moře. Přejmenován na Mirza Kučuk, později na Altfatěr a roku 1945 na Sovetskij Dagestan. Vyřazen 1958.[3] Kazaněc190419051905Dne 28. října 1916 se u ostrova Vormsi potopil na mině položené německou ponorkou SM UC-27.[3] Stěreguščij190419051906Vyřazen 1922.[3] Strašnyj190519051906Vyřazen 1922.[3] Donskoj Kozak190519061906Vyřazen 1922.[3] Zabajkalec190419061906Vyřazen 1922.[3] Konstrukce Ukraina během stavby Výzbroj tvořily dva 75mm kanóny, čtyři 57mm kanóny, dva až čtyři 7,62mm kulomety a tři 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Normand a dva parní stroje o výkonu 7000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 26 uzlů.[1] Dosah byl 1100 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[2] Modifikace Roku 1910 byly původní 75mm kanóny nahrazeny dvěma 102mm kanóny, přičemž 457mm torpédomety zůstaly jen dva.", "question": "Co to byla třída Ukraina?", "answers": ["Třída Ukraina byla třída torpédoborců ruského carského námořnictva."]}
{"title": "Jeremy Reich", "context": "Jeremy Reich (* 11. února 1979, Craik, Saskatchewan, Kanada) je kanadský profesionální hokejista momentálně hrající za ERC Ingolstadt v DEL. Je to grinder, hráč který vyniká ve fyzické hře a neváhá se porvat. == Hráčská kariéra == Po kariéře ve vedlejší juniorské soutěži Saskatchewan Midget AAA Hockey League za tým Saskatchewan Contacts se vydal na dráhu hlavních juniorských lig. V roce 1995-96 nastoupil ve WHL za tým Seattle Thunderbirds. Po své druhé sezoně v týmu ho na draftu NHL 1997 draftovali jako devětatřicátého celkově Chicago Blackhawks. Poté zůstal ve WHL a v sezoně 1997-98 byl vyměněn do Swift Current Broncos za Jeffreyho Beatche. Sezona 1999-00 byla jeho poslední v juniorské kategorii. Poté se stal profesionálem ve farmářské American Hockey League, za tým Syracuse Crunch. Debut v NHL si odbyl v sezoně 2003-04, kdy si za Columbus Blue Jackets zahrál v devíti zápasech a připsal si jednu asistenci. V sezoně 2004-05, jako hráč Crunch, byl vyměněn do Houston Aeros za hostování Jasona Becketta.", "question": "Je Jeremy Reich grinder?", "answers": ["Je to grinder, hráč který vyniká ve fyzické hře a neváhá se porvat."]}
{"title": "Bitva u Penangu", "context": "Uskutečnila se dne 28. října 1914 v Malackém průlivu a německý lehký křižník SMS Emden v ní potopil dvě válečné lodě Dohody. Ostrov Penang byl součástí britské kolonie a nachází se poblíž západního pobřeží Malajsie Největší město Penangu je přístav George Town. Na počátku první světové války byl tento přístav často používán spojeneckými válečnými a obchodními loděmi. Na začátku války Německá východoasijská eskadra opustila přístav Čching-tao v Číně a vypravila se na strastiplnou cestu do německých přístavů, kam žádná z nich nedoplula. Během cesty zvítězila v bitvě u Coronelu a byla poražena v bitvě u Falklandských ostrovů. Na počátku plavby se od squadrony oddělil křižník Emden, kterému velel kapitán Karl von Müller. Úkolem Emdenu bylo přepadat britské obchodní lodě. Dne 28. října 1914 připlul Emden k městu George Town, aby napadl přístav a lodě, které se v něm nacházely. Müller nechal postavit falešný komín, aby se loď podobala britským křižníkům. Jakmile vplul do přístavu, odhalil svoji pravou identitu a nechal vztyčit německou námořní vlajku. Než se dohodové lodě v přístavu vzpamatovaly, byl torpédován a potopen ruský křižník Žemčug. Na jeho palubě bylo 89 mrtvých a 143 zraněných.", "question": "Proč 28. října 1914 připlul Emden k městu George Town?", "answers": ["aby napadl přístav a lodě"]}
{"title": "Karel Kutlvašr", "context": "Karel Kutlvašr (27. ledna 1895, Michalovice – 2. října 1961, Praha) byl československý legionář, důstojník a generál, který velel Pražskému povstání a po únoru 1948 se stal obětí politické perzekuce ze strany komunistického režimu. == Životopis == Karel Kutlvašr se narodil 27. ledna 1895 v Michalovicích u Havlíčkova Brodu jako šesté dítě v rodině sedláka Josefa Kutlvašra. V tehdejším Německém Brodě v roce 1911 absolvoval dvouletou obchodní školu. Nejdříve byl zaměstnán u firmy Jenč v Humpolci. Později pracoval v Kyjevě jako úředník firmy Vielwart a Dědina, která vyvážela zemědělské stroje do carského Ruska. V srpnu 1914 se mezi prvními přihlásil do České družiny, zakládající jednotky budoucích Československých legií na ruské frontě. Jako rozvědčík se zúčastnil řady významných bitev. Za hrdinství v bojích byl mnohokrát vyznamenán. Po bitvě u Zborova, v níž byl raněn, se stal velitelem praporu a pomocníkem velitele 1. čs. střeleckého pluku plukovníka Švece. S ním se také podílel na dobytí Kazaně 6. - 7. 8. 1918 .Po jeho smrti se stal prozatímním velitelem pluku a 25. 2. 1919 byl ministrem vojenství Milanem Rastislavem Štefánikem povýšen na podplukovníka a následně jmenován i definitivním velitelem 1. pluku. V Rusku se seznámil s Jelizavetou Jakovlevovou, se kterou se později oženil. Do vlasti se vrátil roku 1920, a zde byl roku 1923 povýšen na plukovníka, tehdy sloužil jako velitel pěšího pluku 1 v Českých Budějovicích. V roce 1928 byl povýšen na brigádního generála. Stal se tak ve věku 33 let jedním z nejmladších generálů československé armády a zastával postupně řadu velitelských a pedagogických funkcí. V letech 1934 až 1939 velel 4. pěší divizi v Hradci Králové a v době mobilizace v září 1938 převzal velení Hraniční oblasti 35 se stanovištěm velitelství ve Vamberku. Za okupace byl členem odbojové organizace Obrana národa. Za Pražského povstání byl generálem Slunečkem (\"Alexem\") 5. května 1945 jmenován velitelem povstaleckých jednotek v oblasti Prahy a spolu s představiteli České národní rady posléze 8. května odpoledne dojednal podmínky provedení kapitulace německých jednotek v Praze výměnou za jejich volný průjezd městem do zajetí ozbrojenými silami západních Spojenců.", "question": "Kterému povstání velel Karel Kutlvašr?", "answers": ["Pražskému"]}
{"title": "Etologie", "context": "Imitace je pokročilou formou učení, ve kterém si potomci vštěpují chování napodobováním - nejlépe rodičů; například u papoušků či opic se ale schopnost své rodiče napodobovat posouvá v případě chování lidmi i na jejich chovatele. Evoluce napodobování byla nedávno zkoumána i na šimpanzech, kteří si, ve shodě s hypotézou učení, více užívali napodobování hierarchicky výše postavených starších šimpanzů, spíše než mladších. Zvířata často žijí ve složitých hierarchických strukturách a udržování vzájemných vztahů často vyvinulo složitý evoluční aparát. Podle některých teorií stojí i za vývojem jazyka, jednoznačně tak funguje například grooming (vzájemné zbavování parazitů). Etologie může na zvířecích společenstvích zkoumat: Strukturu skupiny (vztah pohlaví, hierarchie, dominance alfa-samců:zkušenějších/zdatnějších) Vnitřní vztahy (sdílení zdrojů, vnitřní boje, altruismus, zápasy o samice. ) Komunikaci (způsob, proměnlivost) Skupinové chování (koordinaci chování) Etologie může v rámci sexuálního chování zvířat zkoumat: Pohlavní výběr a preferenci samic Dominanci mezi pohlavími a harémy Námluvní rituály a svatební tance \"Bitvu pohlaví\" a. mechanismy reprodukce Samčí zápasy a lákání samic George Barlow Patrick Bateson John H. Crook Charles Darwin Richard Dawkins Vitus B. Dröscher Dian Fossey Karl von Frisch Jane Goodall Temple Grandin Oskar Heinroth Robert Hinde Julian Huxley Julian Jaynes Konrad Lorenz Desmond Morris Ivan Pavlov B. F. Skinner William Thorpe Nikolaas Tinbergen Zdeněk Veselovský William Morton Wheeler E. O. Wilson Frans de Waal", "question": "Jak se nazývá obor, který se zabývá studiem chování živočichů?", "answers": ["Etologie"]}
{"title": "Červenec", "context": "Červenec je sedmý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má a vždy měl 31 dní. V původním římském kalendáři byl jeho název Quintilis, tedy \"Pátý\". V roce 44 př. n. l. byl Julius Caesar zavražděn a poté římský senát na návrh Marka Antonia změnil na počest Julia Caesara název měsíce, ve kterém se Julius Caesar narodil, Quintilis na Julius. Tento měsíc patří do velkých letních prázdnin všude tam, kde je léto. Název červenec je vlastně původně malý červen, přípona zde vyjadřuje následnost, červenec následuje po červnu. Etymologie měsíce červenec: navazuje na měsíc červen, kdy začíná zrát první ovoce červené barvy. Červenec označuje období, kdy už je všechno červené ovoce, které ještě jen začalo zrát v červenci, už zralé. Červenec také může být slangový název pro načervenalou rudu, wurtzit. Obrázky, zvuky či videa k tématu červenec ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červenec ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc červenec?", "answers": ["31 dní"]}
{"title": "ECEF", "context": "ECEF ECEF a vyjádření polohy vůči osám (zeleně). Gama a fí je poloha, vyjádřená pomocí zeměpisné délky a šířky ECEF (zkratka anglického Earth-Centered, Earth-Fixed), případně také ECR (Earth Centered Rotational) je kartézský souřadnicový systém, sloužící k vyjádření polohy těles vůči Zemi. Střed této souřadnicové soustavy leží v hmotnostním těžišti Země. Zemský povrch se vůči ní prakticky nepohybuje, proto se používá v geodetických a navigačních aplikacích. Umožňuje popis polohy v prostoru bez nutnosti definovat konkrétní referenční elipsoid. Toho využívají družicové navigační systémy ve svých výpočtech. Souřadnicová soustava ECEF rotuje spolu se Zemí. Není proto inerciální. Pokud je třeba inerciální geocentrická soustava (ve skutečnosti ne zcela), používá se například soustava ECI (Earth-centered inertial), která zachovává směr os vůči obloze. Popis soustavy Soustava je definována svým počátkem a směry os. Počátek je v těžišti Země. Osa Z míří na sever. Nemusí se přesně shodovat s aktuálním směrem rotační osy Země, protože ten se vůči povrchu pomalu mění. Osa X prochází Základním poledníkem. Osa Y je kolmá na obě předchozí a míří na východní polokouli V tomto článku byl použit překlad textu z článku ECEF na anglické Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie", "question": "Jaká je zkratka pro kartézský souřadnicový systém, sloužící k vyjádření polohy těles vůči Zemi?", "answers": ["ECEF"]}
{"title": "Dedukce", "context": "Dedukce (lat. deductio - odvození) je proces usuzování, ve kterém se od předpokladů (premis) dochází k závěru z těchto předpokladů vyplývajícího, přičemž odvozování je jisté, nikoliv jen pravděpodobné. Jde tedy o základní postup při dokazování. Standardy deduktivního usuzování formuluje logika. Logicky správná dedukce má podobu posloupnosti kroků, které splňují přesně stanovená kritéria zabezpečující, že jsou-li premisy pravdivé, je pravdivý i závěr. Dedukce představuje konstitutivní metodologický postup tzv. deduktivních věd, zejména logiky a matematiky. Naproti tomu v empirických vědách se používá indukce čili zobecňování, když se z jednotlivých poznatků (měření apod.) vytvářejí obecné hypotézy. Klasickým příkladem dedukce je sylogismus, například: \"Všichni lidé jsou smrtelní.\" (první premisa) \"Sókratés je člověk.\" (druhá premisa) \"Takže Sókratés je smrtelný.. \" (dokázaný závěr) Naopak v induktivním uvažování by šlo vyslovit hypotézu: \"Sókratés je smrtelný.\" (první premisa) \"Sókratés je člověk.\" (druhá premisa) \"Všichni lidé jsou smrtelní.\" (hypotéza o obecném) Hypotéza je sice splnitelná, ale stále k ověření / vyvrácení. Ovšem i při jejím vyvrácení je stále možné použití tvrzení jako omezeně splnitelného předpokladu dále, protože alespoň částečná platnost je dána už premisou.", "question": "Patří matematika mezi deduktivní vědy?", "answers": ["Dedukce představuje konstitutivní metodologický postup tzv. deduktivních věd, zejména logiky a matematiky."]}
{"title": "Paršovice", "context": "Paršovice jsou obec v okrese Přerov, v oblasti zvané Záhoří, cca 10 km od Hranic, 12 km od Bystřice pod Hostýnem. Jsou součástí mikroregionu Záhoran. Leží v nadmořské výšce kolem 322 m, katastrální území má 1356 hektarů. Nejstarší doloženou památkou byl stříbrný kalich s letopočtem 1059, který byl zapsán v inventáři paršovického kostela v roce 1806. První písemná zmínka o obci se nachází v listině z roku 1141, další potom v roce 1371, kdy obec koupil Vok z Kravař a stala se tak na téměř 500 let součástí majetku pánů z Helfštýna. Někteří badatelé kladou její vznik ještě dál – až do 10. století, ale tyto informace nejsou nijak věrohodně doloženy. Dominantou obce je empírový kostel sv. Markéty posvěcený v roce 1906 – jediný empírový kostel v okrese Přerov. Již v 11. století zde stál dřevěný kostel – jeden z nejstarších kostelů v okolí, v období reformace přeměněný na českobratrský, poté opět na katolický. Nový kostel z roku 1826 v létě roku 1900 vyhořel a po šest let byl budován kostel nynější. Součástí výzdoby kostela je mramorový oltář a cenný obraz Vidění sv. Markéty, jehož autorem je mistr Urban. U kostela se nachází dřevěný tzv. misijní kříž a kamenný kříž v lidovém stylu. Naproti kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1860, na křižovatce u odbočky na Valšovice u budovy sokolovny socha Panny Marie s Ježíškem, na dolním konci dřevěný kříž, v obci a okolí lze najít ještě několik dalších malých kapliček a božích muk. Další pamětihodností v Paršovicích je školní budova z roku 1898, tehdy nazvaná \"Jubilejní škola císaře pána Františka Josefa I.\" Název obce pochází zřejmě z mužského jména Bartoloměj – Bartoš, staročesky Pareš.", "question": "Součástí jakého mikroregionu je obec Paršovice?", "answers": ["Záhoran"]}
{"title": "Homér", "context": "Přes množství údajů, ovšem často si protiřečících, není dodnes jasné, zda osoba tohoto jména skutečně žila. Proti obvyklé představě Homéra jako slepého a chudého putujícího pěvce mluví důkladná znalost horní aristokratické vrstvy jeho děl, kterou takový putující básník nemohl mít. Homér je obecně známý především jako autor dvou eposů stojících na počátku řecké a evropské literatury, Iliady a Odysseje. Skutečné autorství těchto děl je však sporné. Jistý se zdá původ eposů v řecké Malé Asii. Potvrzuje to jazyková analýza díla, podle níž jsou obě básně sepsány v iónském dialektu řečtiny. Ilias a Odyssea jsou první písemné doklady řeckých dějin a jimi podle klasického mínění začínají evropské kulturní a duchovní dějiny. Základním jazykem je iónština archaické doby, místy prostoupená příklady v aiolském dialektu a zjevně podáními staršího původu. Mnohé verše se vlivem ústního předávání básní opakovaně vynořují jako výplně mezer, jako okřídlená slova. Až do helénizmu existovalo několik redakcí eposů, první redakce (první písemné zaznamenání) se připisuje podnětu athénského tyrana Peisistrata či jeho syna Hipparcha. Dnes užívané znění pochází od Aristarcha ze Samothráky, který básně rozdělil do rovněž po dnešek užívaných zpěvů. K časovému zařazení homérských eposů se použila různá srovnání. Posloužila k němu epika Hésioda z Asker, vzniklá v 7. století př. n. l. Nabízí se také tzv. \"Nestorův pohár\", zlatá zdobená nádoba, uchovávaná dnes v Národním archeologickém muzeu v Athénách, pocházející z doby kolem 720 př. n. l., jejíž výzdoba souhlasí s některými scénami, jak je líčí Homér. Důležité je rovněž historické klima druhé poloviny 8. stol. př. n. l., příznivé pro vznik eposů, protože od 7. století již v Řecku neexistovala nepopiratelná šlechtická kultura, jejíž jsou eposy oslavou. Dalším bodem pak jsou partie Iliady, které možná odkazují na události 7. století. Všechny tyto odkazy však nejsou jednoznačné. Kromě toho se dají partie Iliady vyložit i jinak a literatura ostatně může být anachronická, proto je datování na základě historických událostí obtížné. Většina stop však ukazuje na druhou polovinu 8. století. Homérovy antické životopisy připisují Homérovi kromě dvou nejznámějších eposů i další literární díla. Převážně se bezpochyby jedná o díla připsaná mu neprávem, často je dnes známe ve zlomcích, v úplnosti se dochoval krátký parodický epos Žabomyší válka. Obzvlášť sporné je autorství také Homérovi připisovaných 33 básní, zvaných Homérské hymny, básní opěvujících bohy. Stojí oběma eposům stylisticky blízko. Rhapsódi je přednášeli na počátku své recitace.", "question": "Kdo sepsal epické básně Ilias a Odysseia?", "answers": ["Homér"]}
{"title": "Space opera", "context": "Vesmírná opera nebo Space opera je žánr fantastiky úzce spojený se science fiction. Dílo spadající do této kategorie obvykle zahrnuje romantické dobrodružství, mezihvězdné cestování, vesmírné bitvy a příběh točící se kolem mezihvězdného konfliktu a osobních dramat. Vesmírná opera byl původně hanlivý termín (variace na \"koňskou\" a \"mýdlovou operu\") zavedený roku 1941 americkým spisovatelem sci-fi Wilsonem Tuckerem pro odlišení tohoto žánru od \"vážné\" science fiction zaměřující se na důsledky vědeckého bádání. Pojem se však vzápětí posunul a sloužil k označení všech dobrodružných sci-fi románů z kosmu, popisujících meziplanetární konflikt. Mezi \"vážnou\" a \"nevážnou\" sci-fi však ve skutečnosti je (pokud vůbec) velmi tenká hranice a mnoho autorů úspěšně kombinuje dobrodružný příběh s vědeckými elementy. Za zlatý věk původní space opery jsou považována třicátá léta dvacátého století. Typickou ukázkou vesmírné opery z této doby je novela R. Cummingse Piráti na Měsíci, z doby pozdější román Loď Jacka Williamsona. Nelze opomenout ani série Skylark a Lensman E. E. Smithe a díla autorů jako Edmond Hamilton, John W. Campbell a později Hamilton Brackett. V poslední době došlo k oživení tohoto žánru za vzniku nové space opery. Pro tu je typická kombinace prvků původní vesmírné opery s prvky hard science fiction – tento nový podžánr tedy více dbá na technologickou správnost. Mezi jeho představitele patří: Stephen R. Donaldson, Dan Simmons, John Varley, David Brin, Iain Banks, Catherine Asaroová, Orson Scott Card, John Clute, Charles Stross, J. Michael Straczynski, Peter F. Hamilton, Lois McMaster Bujoldová, M. John Harrison, Donald M. Kingsbury, David Weber, Ken MacLeod, Alastair Reynolds, Mike Resnick, a C. J. Cherryh.", "question": "Co zahrnuje vesmírná opera?", "answers": ["romantické dobrodružství, mezihvězdné cestování, vesmírné bitvy a příběh točící se kolem mezihvězdného konfliktu a osobních dramat"]}
{"title": "Anne Franková", "context": "Anne Franková (celým jménem Annelies Marie \"Anne\" Frank) (12. června 1929 Frankfurt nad Mohanem – únor 1945 koncentrační tábor Bergen-Belsen) byla v Německu narozená autorka. Jako dívka z německé židovské rodiny ukrývající se před nacisty v zadním traktu jednoho domu v Amsterdamu za druhé světové války si psala deník, ten ji po smrti proslavil. Její rodina uprchla do Amsterdamu před nacismem. Nacismus získával na síle v Německu, a když bylo Nizozemsko okupováno Německem, ocitla se opět v nebezpečí. Protože se zvyšovalo pronásledování a persekuce Židů, celá rodina se v červenci 1942 ukryla v tajných místnostech kancelářské budovy Otto Franka. Po dvou letech skrývání byla skupina prozrazena a deportována do koncentračních táborů. Anna zemřela na tyfus v táboře Bergen-Belsen. Její otec Otto jediný z rodiny přežil, vrátil se do Amsterdamu a našel její deník. Tento unikátní záznam se rozhodl vydat. V češtině kniha získala jméno Deník Anne Frankové, některá vydání pod názvem Deník Anny Frankové nebo Deník.Deník Anna Franková dostala ke svým třináctým narozeninám a zachycuje události jejího života od 12. června 1942 až do posledního záznamu z 1. srpna 1944. Z původní nizozemštiny byl přeložen do mnoha jazyků a stal se jednou z nejčtenějších knih po celém světě. == Období zachycené v deníku == === Před ukrytím === Ke třináctým narozeninám 12. června 1942 dostala Anne malý zápisník, který ukázala otci několik dní před tím ve výloze obchodu. Ačkoliv to byla kniha na podpisy a autogramy s červeno-bílou čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce, Anne se rozhodla, že ji použije jako deník. Začala popisovat sebe, svou rodinu a přátele, školu a místa, která by ráda navštívila. Tyto rané zápisy ukazují, že v mnoha ohledech byl její život podobný životu každé dívky jejího věku, ale zmiňují také změny, které přišly po německé okupaci. Některé narážky se zdají náhodné a nedůrazné. Přesto se Anne někdy zmiňuje o detailech útisku, který neustále vzrůstal. Například psala o žluté hvězdě, kterou byli všichni Židé nuceni nosit na veřejnosti, a přehledu omezení, která zasahovala do života amsterodamské židovské populace.", "question": "Kde zemřela Anne Franková?", "answers": ["Bergen-Belsen"]}
{"title": "Mezinárodní organizace pro normalizaci", "context": "Název organizace by se tedy dal považovat za backronym. == Činnost == Mezinárodní organizace pro normalizaci se zabývá tvorbou mezinárodních norem ISO a jiných druhů dokumentů ve všech oblastech normalizace kromě elektrotechniky. Jsou to např.: TS – technické specifikace TR – technické zprávy PAS – veřejně dostupné specifikace TTA – dohody o technických trendech IWA – dohody z pracovní konference průmyslu Pokyny ISOV roce 2011 existovalo více než 18 000 norem ISO. K 31. 12. 2003 bylo vydáno 13 362 norem ISO, 494 technických zpráv (TR), 2 dohody IWA, 9 PAS, 118 TS, 4 dohody TTA a 39 pokynů ISO. Technické práce zabezpečuje 210 technických komisí (TC), 519 subkomisí (SC) a 2 443 pracovních skupin (WG). Na pracích technických komisí je možno se podílet jako aktivní členové (P–členové – participating members), kteří mají povinnost účastnit se zasedání a hlasovat k dokumentům, nebo jako pozorovatelé (O–členové – observer members), kteří dostávají pracovní dokumenty a mají právo, nikoliv povinnost účastnit se zasedání a hlasovat. == Členství == Mezinárodní organizace pro normalizaci měla v roce 2011 celkem 163 členů, z toho 110 řádných členů, 43 korespondenčních členů a 10 kandidátů na členství.Členy ISO jsou národní normalizační organizace zastupující normalizaci v dané zemi. Mezi základní povinnosti členů patří informovat orgány a organizace ve své zemi o nových normalizačních aktivitách, zajišťovat za danou zemi jednotné stanovisko k předkládaným dokumentům a finančně podporovat činnost ISO. Členové ISO mají právo účastnit se prací v jakékoliv technické komisi a vykonávat veškerá hlasovací práva, mohou být zvoleni do Rady ISO a jsou zastoupeni na Generálním zasedání ISO. Korespondenční člen je obvykle organizace v zemi, kde se ještě plně nerozvinula národní normalizační činnost. Korespondenční člen se aktivně nepodílí na technických a strategických pracích, ale má právo být informován o pracích, o které má zájem. Třetí kategorie – kandidát na členství - je určena pro země s velmi malou ekonomikou. Tito kandidáti na členství platí snížené poplatky. Zastupující institucí pro Českou republiku - jakožto řádného člena ISO - je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví od roku 2009. == Odkazy == === Reference === === Související články === Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) GS1 Evropský výbor pro normalizaci === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní organizace pro normalizaci ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo ISO ve Wikislovníku International Organization for Standardization (ISO)", "question": "Jak je označována světová federace národních normalizačních organizací se sídlem v Ženevě?", "answers": ["ISO"]}
{"title": "Kodaň", "context": "Kodaň je hlavním regionálním centrem podnikání, kultury, médií a vědy, což potvrzují mnohé mezinárodní průzkumy a žebříčky. Byla označena za jedno z měst s nejkvalitnější životní úrovní a rovněž s nejšetrnějším přístupem k přírodě na světě. Je zde největší skandinávské letiště. Jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí je bronzová socha malé mořské víly, v jejíž blízkosti je historická přístavní pevnost Kastellet ze 17. století. V centru Kodaně leží známý zábavní park Tivoli. Roku 1996 byla Kodaň Evropským městem kultury. Dnešní dánský název Kø pochází ze středověkého pojmenování v dánštině, které bylo Kø (v překladu do češtiny Přístav obchodníků). Roku 1043 bylo toto místo poprvé označeno jako Havn, což se shoduje také s latinským označením Hafnia. Obě slova znamenají totéž - Přístav. V roce 1923 byl právě od latinského pojmenování města odvozen název pro hafnium, chemický prvek, který téhož roku v Kodani objevili Dirk Coster a Georg von Hevesy. Názvy Kodaně se v různých jazycích odlišují. Například anglicky je to Copenhagen, německy a nizozemsky Kopenhagen, polsky Kopenhaga, švédsky Köpenhamn, islandsky Kaupmannahöfn a francouzsky, španělsky a portugalsky Copenhague.", "question": "Jak se jmenuje zábavní park ležící v centru Kodaně?", "answers": ["Tivoli"]}
{"title": "YouTube", "context": "YouTube je největší internetový server pro sdílení videosouborů. Založili jej v únoru 2005 zaměstnanci PayPalu Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim. V listopadu 2006 byl zakoupen společností Google za 1,65 miliardy dolarů (tehdy asi 37 miliard Kč). Google nyní provozuje tuto stránku jako dceřinou společnost, uživatelské účty mezi těmito společnostmi jsou propojené. YouTube povoluje svým uživatelům nahrát videa, zhlédnout je, hodnotit, sdílet a komentovat. Na YouTube jsou dostupné videoklipy, TV klipy, hudební videa, trailery k filmům a další jako například video-blogy, krátká originální videa, nebo vzdělávací videa. Od 9. 10. 2008 má YouTube i české rozhraní. Byla tak spustěná 25. služba Google v pořadí. Google kromě českého překladu serveru přinesl také spolupráci s místními partnery. Česko se stalo 22. zemí světa a desátou v Evropě, kde byl YouTube lokalizován. V roce 2010 server získal v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v kategorii publikační platformy. V říjnu 2015 byla spuštěna placená verze YouTube nazvaná YouTube Red, umožnující vypnout reklamy u videí a zhlédnout obsah navíc. První video bylo na YouTube publikováno 23. dubna 2005, jednalo se o \"Me at the zoo\" (Já v zoo), kde autor komentoval expozici slonů v zoologické zahradě v americkém San Diegu. Nahrávka měla necelých 20 sekund a natočil ji a na server nahrál Jawed Karim, jeden ze zakladatelů serveru. Původně byl server zaměřen na sdílení domácích videí, postupně ale přibyly hudební videoklipy, videohry nebo filmy. Některé z obsažených videí se staly fenomény v rámci světového nebo národních internetů s velkým počtem zhlédnutí. Od doby založení se zlepšovaly a dále zlepšují možnosti záznamových zařízení a přenosové kapacity a rychlosti sítí a s nimi roste také podporovaná kvalita videí na serveru. Průběžně se měnil a přizpůsoboval i layout a celková nabídka se stále vyvíjí a doplňuje o podporu nových technologií s vyššími technickými nároky. Podrobnější informace naleznete v článku Youtuber. V souvislosti s roustoucí popularitou YouTube se vynořuje i fenomén tak zvaných YouTuberů (YouTubers). Jedná se o (nejen) mladé tvůrce obsahu (videí), kteří kolem sebe budují komunitu svých fanoušků. Používá se pro ně i termín influenceři, vzhledem k tomu, že své fanoušky (uživatele) zasahují a ovlivňují i na jiných sociálních sítích (Facebook, Pinterest, atd.).", "question": "Od jakého roku má YouTube české rozhraní?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Česko", "context": "Vládou však dosud nebyl stanoven termín přijetí ani termín vstupu do mechanismu směnných kurzů ERM II (kurz koruny by byl od té chvíle navázán na kurz eura a kopíroval by ho), který musí přijetí eura předcházet. Vstup do mechanismu ERM II je poslední z pěti konvergenčních kritérií, které ČR dosud nesplnila. Přijetí eura brání obavy z dluhové krize v eurozóně a nízká podpora přijetí eura u veřejnosti – podle průzkumu CVVM z dubna 2017 si zavedení eura přálo jen 21 % respondentů, tedy podobně jako po předchozích šest let. Do roku 2005 se podpora pohybovala nad 50 %, v následujících letech mírně poklesla a k prudkému nárůstu odporu došlo mezi lety 2009 a 2011.K historickým měnám užívaným v Česku patří československá koruna, protektorátní koruna, rakousko-uherská koruna či rakousko-uherský zlatý. K významným mincím minulosti patří pražský groš či jáchymovský tolar, od nějž je patrně odvozeno i slovo dolar. === Vývoj ekonomiky === V českých zemích se počátky moderního průmyslu dají vysledovat do časů panování císaře Rudolfa II., kdy se začaly spolu se zárodky moderní vědy objevovat i první průmyslové technologie a myšlení. Proces přerušila třicetiletá válka a i po ní ve střední Evropě došlo k jisté prodlevě v navázání na tuto tradici. Počátky industrializace zde souvisejí s ideologií merkantilismu a osvícenským absolutismem Marie Terezie a Josefa II. Průkopníky zde byli zejména šlechtici. První průmysl, který se začal v českých zemích masově rozvíjet, byl textilní, v 18. století ještě osamocený. Zlom přišel na začátku 19. století, kdy se české země začaly rychle industrializovat, došlo k tzv. průmyslové revoluci. Rozvíjely se nové obory (zejm. cukrovarnictví, sklářství, pivovarnictví, výroba porcelánu, chemický průmysl, těžký průmysl a strojírenství) a od 20. a 30. let 19. století se tento průmysl také mechanizoval, za pomoci parního stroje, klíčového vynálezu epochy. Ve 2. polovině století se objevily nové technologie (elektřina, telegraf, telefon), rodilo se kapitalistické finančnictví (Živnobanka), mohutnělo strojírenství, jednak za pomoci fúzí a koncentrace kapitálu (např. koncerny Škoda a ČKD), a také tím, že začalo vyrábět stroje pro rozvíjející se železnici a systémy městské hromadné dopravy. Na konci století se objevuje výroba automobilů a motocyklů (Laurin a Klement). Do konce 19. století se staly české země nejprůmyslovější částí tehdejší Rakousko-uherské monarchie.Za První republiky rozmach pokračoval, objevila se i nová dynamicky expandující odvětví (např. obuvnictví – firma Baťa či zbrojařství – Zbrojovka Brno).", "question": "Kdo zavedl reformu o náboženské toleranci a zrušení nevolnictví?", "answers": ["Josefa II"]}
{"title": "Hoří, má panenko", "context": "Původně se měl film natáčet na černobílý filmový materiál, Formanovi však bylo nabídnuto točit na barevný, čehož Forman využil. Důležité je podotknout, že postavy vystupující ve filmu jsou ztvárněny převážně neherci z řad vrchlabských hasičů. Ve Vrchlabí v Podkrkonoší se také natáčelo. Místní společenský sál, ve kterém byl film natočen, zde stojí dodnes. Jedná se o poslední film Miloše Formana natočený v Československu před jeho emigrací do USA. Jan Vostrčil, Josef Kolb, Josef Valnoha, Josef Šebánek, František Debelka, Jan Stöckl, Stanislav Holubec, Alena Květová Děj se odehrává na hasičském bále, kde se baví vesničtí lidé. Jako zpestření je pro ně připravena tombola, která je však rozkradena, a rovněž volba miss, která však také skončí neslavně. Film byl jako druhý český film v pořadí po Marketě Lazarové digitálně restaurován. Uveden byl v roce 2012 na MFF v Karlových Varech a v září 2012 v distribuci kin. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Hoří, má panenko na webu České televize Hoří, má panenko v Česko-Slovenské filmové databázi Hoří, má panenko na Kinoboxu.cz Hoří, má panenko ve Filmové databázi (anglicky) Hoří, má panenko v Internet Movie Database", "question": "Kdo režíroval film Hoří, má panenko?", "answers": ["Miloše Formana"]}
{"title": "Black metal", "context": "Skupiny Mayhem,Gorgoroth, Cradle of Filth jsou velmi proslulé ve svých groteskních a kontroverzních jevištních show. Mnoho hudebníků si osvojilo neo-medieval (napodobující středověk) styl oblékání, který může obsahovat kožené oblečení, bodce, otrokářskou výbavu, erby a zbraně. Mnoho hudebníků používá přezdívky, často inspirované mytologií nebo folklórem (například Bå Eithun ze skupiny Emperor se sám označil jako Faust). Obaly alb bývají atmosférické nebo zobrazují přírodní či fantastické krajiny (album Filosofem od skupiny Burzum, album In The Nightside Eclipse od skupiny Emperor), zatímco jiné skupiny používají motivy násilí, sexuálních zvrhlostí nebo obrazových výjevů (album Opus Nocturne od skupiny Marduk). Velmi běžné jsou i satanistické motivy, například obrácené pentagramy nebo obrácené kříže. Jedním z největších rysů blackmetalového image je líčení corpsepaint (tj. napodobující mrtvolu) nebo warpaint černý a bílý makeup (tj. napodobující obličejové válečné barvy pohanských válečníků, majících zastrašit nepřítele v průběhu bitvy), někdy s falešnou krví. Inspirované bývalým frontmanem skupiny Mayhem Deadem. == Historie == Začátek tohoto stylu lze vystopovat ke skupině Bathory, založené ve Švédsku v roce 1983 pojmenované po Alžbětě Báthoryové, známé též jako Čachtická paní. Frontmanem kapely a zároveň hlavním skladatelem byl Quorthon (Tomas Forsberg). Právě jeho drsné vokály, skřípavé a vysoké tóny doprovázené občasnými výkřiky, stejně tak jako texty zaměřené na temná témata a obsahující antikřesťanské a \"satanské\" odkazy, definovaly začátky black metalu.", "question": "Co napodobuje líčení zvané corpsepaint?", "answers": ["mrtvolu"]}
{"title": "Mramorový oblouk (Londýn)", "context": "Mramorový oblouk (Marble Arch) je oblouk z kararskéko mramoru poblíž Speakers' Corner v Londýnském Hyde Parku v městském obvodu Westminster u západního konce Oxford Street. Autorem návrhu byl v roce 1828 John Nash. Inspiroval se triumfálním Konstantinovým obloukem v Římě. Původně byl vztyčen na ulici Mall jako brána do Buckinghamského paláce (Nash původní Buckingham House rozšířil na královský palác pro Jiřího IV.). Poté, co byl shledán příliš úzkým pro královský kočár, byl roku 1851 přemístěn na místo kde stojí dodnes. Uvnitř oblouku se nacházejí tři malé místnosti, které byly do roku 1950 používány jako policejní stanice. Některé sochy určené pro jeho výzdobu, především ty, které měly zdobit původní hlavní vstup, byly umístěny na průčelí Národní galerie. Oblouk stál poblíž tyburnského popraviště, místa veřejných poprav v období let 1388 až 1793. Průchod nebo průjezd obloukem je povolen pouze členům královské rodiny a příslušníkům královského jízdního dělostřelectva. Doprava – metro – Marble Arch. Obrázky, zvuky či videa k tématu Mramorový oblouk ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo byl autorem návrhu Mramorového oblouku, jedné z londýnských památek?", "answers": ["John Nash"]}
{"title": "Mezinárodní telekomunikační unie", "context": "Byla tím přijata mezinárodní Morseova abeceda (odlišná od původní americké). Později se působnost ITU rozšířila na celý svět. Po vynálezu telefonu a rádia se její působnost rozšířila o koordinaci telefonního a později radiokomunikačního provozu. V roce 1924 byl zřízen Mezinárodní poradní sbor pro telegraf – CCIT a Mezinárodní poradní sbor pro telefon – CCIF, které byly v roce 1956 spojeny pod názvem CCITT. V roce 1927 byl zřízen Mezinárodní poradní sbor pro radiokomunikace – CCIR. V roce 1934 přijala Unie svůj dnešní název a v roce 1947 se stala odbornou organizací OSN (Specialized Agency) a byl zřízen Mezinárodní úřad pro zápis kmitočtů – IFRB (International Frequency Radio Board). ITU je ze všech organizací OSN nejstarší. Sídlem ITU se stala Ženeva. Nejvyšším orgánem je Konference vládních zmocněnců. Struktura a činnosti Současná organizační struktura byla přijata v roce 1993. Existují tři sektory Unie – Radiokomunikace (ITU-R), dříve CCIR, Normalizace v telekomunikacích (ITU-T, dříve CCITT) a Rozvoj telekomunikací (ITU-D). Každý ze tří sektorů ITU pracuje prostřednictvím konferencí a zasedání studijních skupin, kde delegáti z členských zemí vypracovávají doporučení sloužící jako základ pro koordinovaný provoz globálních telekomunikačních sítí a služeb. Studijní skupiny, vytvořené z expertů členských zemí, z důležitých telekomunikačních provozních organizací a výzkumných a vědeckých ústavů z celého světa zajišťují technickou práci Unie a připravují podrobné studie, které jsou základem pro vytvoření uznávaných doporučení ITU. ITU-R ITU-R vypracovává technické charakteristiky pozemních a kosmických bezdrátových služeb a systémů a vypracovává provozní postupy.", "question": "Jaká je zkratka pro Mezinárodní telekomunikační unii?", "answers": ["ITU"]}
{"title": "Electronic Entertainment Expo", "context": "Electronic Entertainment Expo neboli E3 je každoroční veletrh zaměřený na videoherní průmysl. Výrobci často předvádějí nové hry právě na tomto veletrhu, kde mají možnost hráčům předvést své dílo. E3 se obvykle koná ke konci května nebo ze začátku června v Kalifornii, ve městě Los Angeles Veletrhu E3 2015 v Los Angeles Convention Center se zúčastnilo 52200 návštěvníků a 300 vystavovatelů, kteří představili více jak 1600 produktů. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Electronic Entertainment Expo ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky E3 2018 – přehled", "question": "Kde se obvykle koná veletrh E3?", "answers": ["v Kalifornii, ve městě Los Angeles"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Sněžka (polsky Śnieżka, německy Schneekoppe) je se svými 1603,30 m n. m. (dříve uváděný údaj 1602 m n. m. je nadmořskou výškou trigonometrického bodu) nejvyšší horou Hraničního (Slezského) hřebenu Krkonoš, Sudet, Čech i celého Česka a celého Slezska. Je to významná dominanta východní části Krkonoš. Přes vrchol Sněžky prochází česko-polská hranice, nejvyšší bod se nachází na polské straně hranice, několik metrů západně od kaple sv. Vavřince. Na vrchol vede ze 4,5 km vzdálené Pece pod Sněžkou kabinková lanovka. Severní, polská strana spadá do údolí řeky Lomničky, západní do Úpské rašeliny, jihozápadní část do Obřího dolu, jihovýchodní do údolí Jeleního potoka a východní přecházejí v Obří hřeben. Vrcholek hory je skalnatý a má rozlohu okolo 120 000 m2. Jelikož je Sněžka nejvyšší hora v širokém okolí, je z vrcholu rozsáhlý panoramatický rozhled. Vrchol slouží jako častý turistický cíl a pro jeho dosažení je možné využít celou řadu turistických cest a to jak pěších, cyklistických tak i běžkových. Georgius Agricola v roce 1546 označil horu názvem Risenberg. V roce 1871 je poprvé zaznamenáno množné číslo Riesengebirge (Obří hory) jako dosud užívaný německý název pro celé pohoří. Původní německý název dosud zanechal dozvuky v dnešních názvech Obří důl a Obří hřeben. Přibík Pulkava již v roce 1380 pro celé Krkonoše použil název Sněžné hory.", "question": "Jak vysoká je Sněžka?", "answers": ["1603,30 m n. m."]}
{"title": "Děkanát Uherský Brod", "context": "Děkanát Uherský Brod Děkanát Uherský BrodDiecéze arcidiecéze Arcidiecéze olomoucká Provincie Moravská Děkan R. D. Mgr. Svatopluk Pavlica Další úřad děkana Farář v Uherském Brodě Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2019 Děkanát Uherský Brod je územní část Arcidiecéze Olomouc. Tvoří ho 19 farností. Děkanem je R. D. Mgr. Svatopluk Pavlica, farář v Uherském Brodě. Místoděkanem je R. D. Mgr. Petr Hofírek. V děkanátu působí 16 diecézních a 4 řeholních kněží. Historie V římskokatolické církevní správě existoval až do poloviny 14. století děkanát lucký v hranicích někdejší Lucké provincie. Bylo to území definitivně připojené k českým zemím teprve na přelomu 12. a 13. století. Uherskobrodský děkanát se rozkládá přibližně ve shodném území zmíněného luckého děkanátu. Znak děkanátu Erb děkanátu Uherský Brod Popis V černém poli na zeleném trávníku průčelí stříbrného dvouvěžového kostela se zelenými střechami, opatřenými zlatými křížky. Mezi věžemi je zlatá lilie. Původ Obec Pitín nacházející se na území děkanátu je rodištěm olomouckého arcibiskupa Josefa Matochy. Znak děkanství je odvozen od osobního erbu arcibiskupa. Lilie mezi věžemi ukazuje na mariánský titul farního chrámu v Uherském Brodě. Farnosti FarnostSprávceFarní kostel Bánov farář R. D. Mgr. Jiří Putala sv. Martina Bojkovice farář R. D. Mgr. Jiří Změlík sv. Vavřince Březová u Uherského Brodu farář R. D. Mgr. Pavel Vágner sv. Cyrila a Metoděje Dolní Němčí farář R. D. Mgr. Petr Hofírek sv. Filipa a Jakuba Horní Němčí administrátor excurrendo Dolní Němčí sv. Petr a Pavel Hradčovice farář R. D. Vojtěch Daněk Všichni svatí Komňa administrátor excurrendo Starý Hrozenkov sv. Jakuba Staršího Korytná administrátor excurrendo Nivnice sv. Václava Nezdenice administrátor excurrendo Bojkovice sv. Petr a Pavel Nivnice", "question": "Kolik farností tvoří děkanát Uherský Brod?", "answers": ["19"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "V 90. letech se začal využívat systém adaptivní optiky, který znamenal revoluci v pozorování vzdálených objektů a vedl k tomu, že dnešní snímky jsou kvalitnější než snímky zasílané prostřednictvím teleskopů na oběžné dráze a značně se přibližují kvalitě snímků pořízených sondou Voyager 2. Neptun byl detailně sledován Hubbleovým vesmírným dalekohledem ve druhé polovině 90. let 20. století. Pozorování mimo rušivé vlivy pozemské atmosféry probíhala po dobu šesti let, což umožnilo pořídit sérii snímků, které ukazují dynamické změny v atmosféře planety po dobu 16 hodin sledování. Na základě snímků mohla být vytvořena animace jevů v atmosféře pomáhající vědcům sledovat pohyby mračen v horních částech atmosféry či sledovat silný jet stream v oblasti rovníku. Současně pomohl po šestiletém sledování objevit sezónní změny v atmosféře a umožnil vznik hypotézy o střídání ročních období (planeta byla snímkována v letech 1996, 1998 a 2002). Kromě Hubbleova dalekohledu byl použit pro podpůrná měření i Spitzerův vesmírný dalekohled sledující vesmír v infračerveném spektru. Související informace naleznete také v článku Voyager 2. Za celou dobu kosmických letů byl Neptun pro svoji velkou vzdálenost od Slunce zkoumán pouze jedinou planetární sondou, jíž byl americký Voyager 2, který v roce 1989 prolétl okolo planety. Nejbližší přiblížení k Neptunu nastalo 25. srpna 1989, ale sonda pozorovala planetu od června do října. Protože to byla poslední velká planeta, kterou mohl Voyager 2 zkoumat, bylo rozhodnuto prolétnout blízko severního pólu planety (ve vzdálenosti 5000 km nad pólem) a pak i kolem měsíce Triton (ve vzdálenosti 40 000 km). Během průletu kolem Neptunu sonda objevila Velkou tmavou skvrnu, již však Hubbleův vesmírný dalekohled později nenalezl, což vedlo k názoru, že skvrna již zmizela a že se podobně jako u Jupiteru jednalo o atmosférickou poruchu. Původně se předpokládalo, že se jedná o obrovské mračno. Později se usoudilo, že se jednalo o mezeru v oblačnosti Neptunu, která umožňovala spatřit nižší vrstvy atmosféry planety. V oblasti pólu sonda pozorovala polární záři. Během průletu kolem planety sonda odeslala k Zemi okolo 10 000 fotografií. Sonda pomohla změřit velikost planety, rychlost rotace atmosféry a objevila magnetické pole planety.", "question": "Kdy nastalo nejbližší přiblížení sondy k Neptunu?", "answers": ["25. srpna 1989"]}
{"title": "Chamitataxus", "context": "Chamitataxus Chamitataxus Chamitataxus avitus Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Třída savci (Mammalia) Řád šelmy (Carnivora) Čeleď lasicovití (Mustelidae) Podčeleď Taxidiinae Rod ChamitataxusOwen, 2006 Binomické jméno Chamitataxus avitusOwen, 2006 Některá data mohou pocházet z datové položky. Chamitataxus je vyhynulý jezevec z pozdního miocénu Severní Ameriky tedy z doby před zhruba 6 miliony let. Je znám jediný druh, Chamitataxus avitus. Spolu s žijícím jezevcem americkým (Taxidea taxus) a vyhynulým jezevcem rodu Pliotaxidea tvoří zvláštní podčeleď Taxidiinae, nejsou tedy blízce příbuzní ostatním jezevcům. Chamitataxus je z těchto tří nejprimitivnější. Chamitataxus je znám z jediné neúplné lebky, která byla objevena v roce 1935 v pohoří Chamita v Novém Mexiku, ve stejném lomu, kde bylo o dva roky později také nalezeno několik fosílií vyhynulého vidloroha rodu Osbornoceros. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chamitataxus na anglické Wikipedii. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Živočichové", "question": "Co je to chamitataxus?", "answers": ["Chamitataxus je vyhynulý jezevec"]}
{"title": "Sebevražda", "context": "Nejobvyklejší způsoby pokusu o sebevraždu se od nejčastějších úspěšných způsobů liší - až 85 % pokusů o sebevraždu v rozvinutých zemích souvisí s předávkováním léky. Ve Spojených státech stojí za 57 % sebevražd použití střelné zbraně, přičemž tento způsob je běžnější spíše u mužů než u žen. Dalšími častými metodami jsou oběšení u mužů a otrava u žen, které společně stojí za přibližně 40 % sebevražd v USA. Ve Švýcarsku, kde střelnou zbraň vlastní téměř každý, dosahují nejvyššího počtu sebevraždy oběšením. Sebevražedné skoky jsou obvyklé v Hong Kongu a Singapuru, kde stojí za 50 % a 80 % sebevražd. V Číně je nejčastějším způsobem sebevraždy pozření pesticidů. V Japonsku stále dochází k sebevraždám vlastnoručním proříznutím dutiny břišní, známému rovněž jako seppuku nebo harakiri, nejobvyklejším způsobem je však oběšení. Jde o naplánované rozhodnutí, člověk nevidí důvod, proč dál setrvávat na světě. Lze dokonce konstatovat, že detaily provedení připravuje a plánuje velice pečlivě, někdy až zálibně. Velmi často ji plánuje v naprostém soukromí. Je velice obtížné této sebevraždě zabránit, protože bez odborné pomoci touha po klidu a dosažení pomyslného ráje přetrvává a vede k novým přípravám. Otázka podílu viny nejbližšího okolí dotyčného je velmi diskutabilní. Ne každý dokáže odhadnout nebo dokonce vyhodnotit jakékoliv známky \"volání o pomoc\", pokud jsou vůbec rozpoznatelné v poslední fázi příprav. Bilanční sebevraždy často páchají vážně nemocní lidé. Vznikne z náhlého popudu, a to i při dlouhodobých depresích, může působit velmi náhle. Šok z momentálního psychického úrazu překryje vše ostatní a dokáže překrýt i pud sebezáchovy. Pokud se podaří sebevraha zadržet, roste šance na potlačení této nejjednodušší zničující optiky. Obnoví se potřeba žít nebo alespoň strach z bolesti. Stává se, že i impulzivní sebevrah kolem sebe nechá náznaky, kterými podvědomě volá o pomoc a pozornost okolí. Předstíraná sebevražda je velmi oblíbený nástroj citového vydírání, při kterém je obětí jednoznačně okolí. Sebevrah si zajistí, aby někdo přišel a našel ho.", "question": "Co je seppuku?", "answers": ["sebevraždám vlastnoručním proříznutím dutiny břišní"]}
{"title": "Slunečný vršek", "context": "Slunečný vršek je nový sídelní útvar na území Hostivaře v městské části Praha 15 na jihovýchodě hlavního města. Nachází se mezi ulicemi K Horkám, Doupovská a Přeštická ve výšce asi 270 m n. m. jižně od sídliště Košík, se kterým tvoří funkční celek. Sídliště se skládá ze 14 bloků, označených A–N, které obsahují asi 1300 bytových jednotek.[zdroj? ] V rámci jejich výstavby vznikly nové ulice Berlínská, Bratislavská, Rižská, Budapešťská a Athénská spolu s náměstím Přátelství. V blízkosti se rozkládá Hostivařský lesopark s vodní nádrží a také přírodní památka Meandry Botiče. Sídliště je napojeno autobusy městské dopravy především na stanici metra Skalka na lince A a stanici Opatov na lince C; existuje ale i přímé spojení s hostivařsko-malešickou průmyslovou oblastí. == Galerie == == Odkazy == === Související články === Sídliště Košík === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Slunečný vršek ve Wikimedia Commons Sídliště na stránkách developera", "question": "Nachází se Slunečný vršek severně od sídliště Košík?", "answers": ["Nachází se mezi ulicemi K Horkám, Doupovská a Přeštická ve výšce asi 270 m n. m. jižně od sídliště Košík, se kterým tvoří funkční celek."]}
{"title": "Musala", "context": "Musala (bulharsky М) je s nadmořskou výškou 2925 m nejvyšší horou v Bulharsku a na celém Balkánu. Musala se nachází v pohoří Rila, v Rilském národním parku nedaleko hlavního města Sofie. Jméno hory vzešlo z \"Mus Allah\", \"Alláhova hora\" a pochází z období, kdy bylo Bulharsko součástí Osmanské říše. Staré bulharské jméno hory je Tangra. V letech 1949-1962 se jmenovala po sovětském vůdci Stalinovi. Musala je významná svojí bohatou florou, která zahrnuje například makedonskou borovici a bulharský smrk, a také faunou s velkým výskytem různých ptačích druhů. Musala má subarktické podnebí s dlouhými chladnými zimami a krátkými léty. Přes zimu teploty obvykle nepřekračují bod mrazu po několik měsíců. Přes léto se teploty zřídkakdy dostávají nad 14-15 °C. V období 1931-1970 byla absolutně nejvyšší zaznamenaná teplota 18,7 °C a nejnižší -31,2 °C. Nejpohodlnější výstup na vrchol Musaly je z lyžařského střediska Borovec (Б), odkud je vrchol vzdálen přibližně 13 km. Asi 1 km jihozápadně od Borovce je vesnice Bistrica (Б), kde začíná červeně značená cesta. Ta po dalších 8 km nastoupá k chatě Musala (х М) ve výšce 2389 m n. m., kde je možné se občerstvit i přenocovat. Cesta dál stoupá k jezeru Ledenoto (Л е) (3 km od chaty Musala), u nějž ve výšce 2709 m n. m. stojí nejvyšší bulharský horský přístřešek zvaný Everest (х Л е), kde lze doplnit tekutiny, případně i přenocovat. Od něj už zbývá jen 1 km na vrchol ve výšce 2925 m n. m., kde se kromě vrcholové mohyly nachází i meteorologická a pozorovací stanice. Celý výstup trvá 6-7 hodin. Alternativou je přiblížení lanovkou z Borovce až na vrchol Jastrebec (Я) (2369 m n. m.) a odtud po hřebeni k chatě Musala a dál po zmíněné červeně značené cestě. Obrázky, zvuky či videa k tématu Musala ve Wikimedia Commons Výstup na Musalu na HoryInfo.cz Výstup na Musalu na CestouNecestou.com Výstup na Musalu na SummitPost.org (anglicky) Výstup na Musalu na Virtualmountains.co.uk (anglicky)", "question": "Jaká je nejvyšší hora Bulharska?", "answers": ["Musala"]}
{"title": "Edward Victor Appleton", "context": "Sir Edward Victor Appleton (6. září 1892 – 21. dubna 1965) byl britský fyzik a astronom. V roce 1947 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za studium vyšších vrstev atmosféry tzv. Appletonových vrstev v ionosféře, především za důkaz existence ionosféry. Appletonovy vrstvy spolehlivě odrážejí radiové vlny na rozdíl od jiných vrstev, které odrážejí radiové vlny v závislosti na denní teplotě a čase. Po studiu na St. John's College (Cambridge), nastoupil roku 1920 do Cavendishovy laboratoře. Později (1924) byl jmenován profesorem fyziky na londýnské univerzitě King's College, kde dokončil svůj výzkum šíření elektromagnetických vln a vlastností ionosféry. Mimo jiné ukázal, že radiové vlny s dostatečně krátkou vlnovou délku procházející dolní ionosférou, jsou odraženy horní vrstvou ionosféry (dnes známou jako Appletonova vrstva neboli F2 vrstva). Objev umožnil spolehlivou radiovou komunikaci na velké vzdálenosti a přispěl k vývoji radaru. V roce 1936 se vrátil jako profesor přírodních věd na Cambridge. O tři roky později se stal sekretářem vládního oddělení Department of Scientific and Industrial Research (Oddělení vědeckého a průmyslového výzkumu), kde během 2. světové války pracoval na vývoji radaru a atomové bomby.", "question": "Ve kterém roce získal sir Edward Victor Appleton Nobelovu cenu za fyziku?", "answers": ["1947"]}
{"title": "Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch", "context": "Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch Llanfairpwllgwyngyll Štít železniční stanice s přibližným anglickým přepisem výslovnostiPoloha Souřadnice 53°13′12″ s. š., 4°12′ z. d. Stát Spojené království Spojené království země Wales hrabství Gwynedd Llanfairpwllgwyngyll Llanfairpwllgwyngyll, Wales Rozloha a obyvatelstvo Počet obyvatel 3 107 (2011) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch (ɬ̞ɬ poslech, zkráceně Llanfairpwllgwyngyll, Llanfair Pwllgwyngyll, Llanfair PG nebo Llanfairpwll) je obec na ostrově Anglesey, známá v podstatě jen kvůli svému dlouhému jménu. Překlad tohoto velšského názvu zní zhruba „Kostel Panny Marie (Llanfair) v roklině (pwll) bílých lísek (gwyn gyll) poblíž (ger) prudkého víru (chwyrn drobwll) a kostela svatého Tysilia (llantysilio) u červené jeskyně (ogo goch)“,[1] anglicky St. Mary's Church in the hollow of the white hazel near the rapid whirlpool and the church of St. T. Jméno mw-parser-output div.listenlist{background:url(\"//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/. 94/Gnome-speakernotes.svg/30px-Gnome-speakernotes.svg.png\");padding-left:40px}.mw-parser-output div.medialist{. min-height:50px;margin:1em;background-position:top left;background-repeat:no-repeat}.mw-parser-output div.medialist ul{. list-style-type:none;list-style-image:none;margin:0}.mw-parser-output div.medialist ul li{padding-bottom:0.5em}.mw-parser-output div.medialist ul li li{font-size:91%;padding-bottom:0} Výslovnost názvu Výslovnost názvu obce s přízvukem z jižního Walesu Problémy s přehráváním? Nápověda. Obec je pro svůj název velice vyhledávanou turistickou atrakcí. Lidé se především přijíždějí fotografovat pod štítem železniční stanice (na jízdenkách a v jízdních řádech zkracované na Llanfair PG[1]). Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch bývá uváděno jako nejdelší jméno obce na světě, potažmo jako nejdelší jméno železniční stanice. Zároveň je zapsáno v Guinessově knize rekordů 2002 jako nejdelší platné doménové jméno. Přesto se v průběhu historie snažilo několik dalších obcí toto prvenství převzít. Vzhledem k tomu, že šlo o pokusy neoficiální, spíše až recesistické, nebyly ani uznány oficiálními autoritami a ani nevešly v přílišnou obecnou známost. Historie Osídlení v místě současné obce existovalo už v neolitu a souviselo se zemědělstvím a rybařením po celou dobu své rané existence. Ostrov Anglesey byl v té době dosažitelný pouze loďmi přes úžinu Menai. Oblast byla krátce obsazena Římany pod velením Gaia Suetonia Paulina, poté jimi dočasně opuštěna kvůli konsolidaci římských vojsk v boji proti Boudice. Poté byla držena až do konce římského působení v Británii. Po stažení římských vojsk spadla oblast pod kontrolu raně středověkého království Gwynedd. V tomto feudálním systému obyvatelé pracovali na malých královských statcích. Venkovský charakter vesnice byl důvodem toho, že měla pouze kolem osmdesáti obyvatel. Se zavedením panství v 16. století byla většina oblasti absorbována do hrabství Uxbridge, poté pod Markýze z Anglesey.", "question": "Jaký je nejdelší název obce na světe?", "answers": ["Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch"]}
{"title": "LA4", "context": "LA4 (vlastním jménem Martin Lasky, * 1980) je český rapper a writer. LA4 je bývalý člen kapely Indy & Wich, se kterou i v dnešních dobách často spolupracuje. V roce 2007 mu vyšlo jeho první sólové album Panoptikum a získal za něj hudební cenu Anděla v kategorii Album roku Hip Hop & R'n'B. V roce 2010 vydal album Gyzmo. Je členem pražského labelu Bigg Boss. Panorama (DJ Wich/2014/Golden Touch) Nadzemí (James Cole, DJ Mike trafik/2012/Big Boss) Gyzmo (2010/Big Boss) Panoptikum (. 2007/Big Boss) El A Pro/Na světlo denní (singl/2004/Maddrum) My 3 (Indy & Wich/2002/Maddrum) 20ERS (2008) Česká RAPublika (2008) Indy & Wich - Kids On The Click Tour 2007 (2007) http://www.myspace.com/lafor", "question": "V jakém roce se narodil LA4?", "answers": ["1980"]}
{"title": "Strapo", "context": "Ján Strapec (* 10. března 1989 Trnava), známý zejména pod uměleckým jménem Strapo, je slovenský raper a freestyler. Je dvojnásobným vítězem celoslovenské soutěže ve freestyle battlu − Artattack Freestyle Battle, který poprvé vyhrál v roce 2006. V roce 2007 vydal EP MC, který věděl příliš, v roce 2008 mixtape 50:50, na kterém spolupracoval DJ Spinhandz a v roce 2012 vydal s producentem Emeresem album 23. Na Radio_Head awards 2012 byl nominovaný ve dvou kategoriich: Nováček roku a Nejlepší album v kategorii Hip-Hop, Rap a R&B. == Hudební kariéra == Strapo se k rapu dostal, když se v mládí přestěhoval z Bratislavy na Záhoře, mezi první rapové interprety, které poslouchal, patřili i Eminem a Názov Stavby. V čase popularity filmu 8 Mile se začal zajímat o freestyle battle, na které nejprve začal chodit, později se jich začal účastnit. Začátkem roku 2006 vyhrál jako 16letý v Bratislavě freestyle battle Bombaklad. V květnu vyhrál celoslovenský Artattack Freestyle Battle. Nejbližší rok se zúčastnil více než 30 dalších soutěží ve freestyle a v roce 2007 se mu podruhé podařilo vyhrát Artattack freestyle battle.28. května 2007 vyšlo jeho první EP MC, který věděl příliš. Celé EP produkoval producent Karaoke Tundra, jediní hosté na něm jsou Chutkass a Ektor. Také se spolu se skupinou Moja Reč objevil na remixu skladby \"Máme vás\" od české skupiny IdeaFatte, ke kterému byl i udělaný videoklip. Klip má k březnu 2013 více než 1 313 000 zhlédnutí na oficiálním youtube kanálu skupiny IdeaFatte.Během let 2008 a 2009 se také podílel spolupracemi na albech Utečenec (Decko), P.O.B a nebo Mount Emerest (Emeres). Koncem roku 2010 zveřejňuje skladbu \"Musím ísť\" produkovanou Emeresem, kterou ukončil svoji kariéru freestylera, během které 50krát vyhrál, 5krát prohrál a jednou remízoval.", "question": "Který slovenský raper a freestyler je známý pod uměleckým jménem Strapo?", "answers": ["Ján Strapec"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Vyjma vysokého podílu vitamínu C jsou také bohatým zdrojem vitamínu A, B, E a organických kyselin (jako například kyseliny jablečné, citrónové, chininové, šťavelové, salicylové či ellagová, která působí v prevenci nádorových chorob. Organické kyseliny jsou důležitým faktorem udávající typickou a charakteristickou vůni a chuť. Jahoda obsahuje také lehce stravitelnou vlákninu, což umožňuje snadné další tepelné úpravy a výrobu marmelád, či džemů. Z minerálních látek je v jahodě zastoupen převážně draslík, zinek, hořčík, síra, vápník a pak některé netypické prvky jako je bor, fluor, kobalt či molybden. Jsou také výrazným zdrojem tekutin, jelikož plody jsou tvořeny z 87 % z vody. Oproti ostatním druhům ovoce obsahují malý podíl přírodních cukrů. Konzumace jahod má údajně pozitivní účinek na tvorbu testosteronu, který aktivuje spermie. Podporuje krevní oběh v pohlavních orgánech díky vysokému obsahu antioxidantů. Dále podporují metabolismus, vylučování, působí proti vzniku močových a žlučových kamenů, snižují nachlazení, pomáhají při léčbě chorob srdce. Jahoda není bobule, ačkoliv je často za bobuli nebo plod považována. U bobulí jsou semena obklopena více nebo méně šťavnatou dužninou. Klasickým příkladem jsou angrešt, rybíz nebo borůvka, ale patří mezi ně také okurka, řepa nebo dýně. Jahody nikoliv. U těchto druhů je konzumován plod, avšak u jahodníku nejde botanicky o plod, ale zbytnělé květní lůžko. Vlastní plody jsou malá zelená zrníčka na červené slupce. Jahody jsou známy již od dob starověkého Říma (i když archeologické nálezy ukazují, že byly konzumovány již v době kamenné),. Pro širokou konzumaci se ale začaly používat až v pozdním středověku, kdy byly pěstovány převážně mnichy. Zahradní jahody, které jsou v současnosti konzumovány, vznikly křížením několika druhů jahod.", "question": "Je jahoda bobule?", "answers": ["Jahoda není bobule, ačkoliv je často za bobuli nebo plod považována."]}
{"title": "Plena", "context": "Dospělí častěji volí spíše různé druhy podpůrných (prevenčních) inkontinenčních pomůcek, které však již neslouží jako pleny k zachytávání všeho, ale typicky například jen moči, což jsou například různé inkontinenční vložky. Zdraví dospělí pleny mohou používat v situacích, kdy si není kam ulevit, například jde o potápěče v suchých oblecích, pracovníky v protichemických oblecích, výškové pracovníky, kosmonauty, řidiče, či jiné situace, kdy je zkrátka problém dostat se k WC a ulevit si na místě je společensky nevhodné. Jinou skupinou jsou dospělí, kteří nosí pleny dobrovolně, ať už protože jim to je příjemné (Diaper lovers), a nebo jako součást ageplay. V dospělosti se každopádně s používáním plen doporučuje obezřetnost, a pokud nejste plně inkontinentní, není vhodné abyste nosili trvale a dlouhodobě, jelikož i několikaměsíční používání plen zdravým člověkem 24/7 v týdny může vést k natolik značnému ochabnutí svěračů, že dochází k inkontinenci, v některých případech i úplné. == Použití == Schopnost látkové pleny absorbovat kapaliny může být zvýšena použitím speciálních vložek. To je užitečné pro děti, které své plenky silně promočí, nebo když není možné plenky často měnit.", "question": "Proč se může zvýšit schopnost látkové pleny absorbovat kapaliny?", "answers": ["použitím speciálních vložek"]}
{"title": "Povrchový ohýbač prstů", "context": "Povrchový ohýbač prstů Povrchový ohýbač prstů vyznačen modře Latinsky Musculus flexor digitorum superficialis Odstup kost loketní a kost vřetenní Úpon Báze středních článků prstů Inervace středový nerv Funkce flexe prstů ruky Povrchový ohýbač prstů (latinsky: musculus flexor digitorum superficialis) je sval druhé vrstvy svalů předloktí zodpovědný za flexi druhého až pátého prstu (kromě posledního článku, který ohýbá hluboký ohýbač prstů (m. flexor digitorum profundus) a pomocnou flexi předloktí a ruky. Má dvě hlavy – pažněloketní hlavu (caput humeroulnare) a vřetenní hlavu (caput radiale). Pažněloketní hlava začíná na přístředním nadkůstku (epicondylus medialis) a kosti loketní (ulna). Vřetenní hlava začíná na kosti vřetenní (radius) podél přivracečové drsnatiny (tuberositas pronatoria). Sval se upíná pomocí čtyř šlach na bázi středního článku druhého až pátého prstu. Sval je inervován středovým nervem (nervus medianus).[1] mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Svaly horní končetiny člověka Svaly ramene a lopatky Svaly rotátorové manžety Nadhřebenový sval m. supraspinatus Podhřebenový sval m. infraspinatus Malý oblý sval m. teres minor Podlopatkový sval m. subscapularis Další svaly ramene a lopatky Deltový sval m. deltoideus Velký oblý sval m. teres major Svaly paže Přední skupina Dvojhlavý sval pažní m. biceps brachii • Nadpažní sval m. coracobrachialis • Pažní sval m. brachialis Zadní skupina Trojhlavý sval pažní m. triceps brachii • Loketní sval m. anconeus Svaly předloktí Přední skupina První vrstva", "question": "Sval kolikáté vrstvy svalů předloktí je povrchový ohýbač prstů?", "answers": ["druhé"]}
{"title": "Kvartsextakord", "context": "Kvartsextakord Kvartsextakord je termín z oblasti hudební nauky, označující souzvuk tří a více tónů, jež jsou uspořádány podle určitého systému. Používá se pro hudební akord, který je druhým obratem kvintakordu. V hudebních školách se často užívá na procvičování hudebního sluchu. Typy kvartsextakordů Jak je uvedeno výše, je kvartsextakord druhým obratem kvintakordu - tj. kvintakordem, který je postaven nikoliv na svém základním stupni, ale na kvintě. Příklad: Pro akord C {\\displaystyle C\\,\\! } = c-e-g je druhým obratem (a tedy kvartsextakordem) akord g-c-e. Stejně jako u kvintakordů existují i u kvartsextakordů čtyři základní typy, které ukazuje následující tabulka (jako příklad jsou použity akordy od základního tónu c). Zvláštním případem je druhý obrat zvětšeného kvintakordu - tento akord je symetrický a nemá u něj smysl mluvit o obratech, protože jeho „obrácením“ vzniká stejný akord (viz tabulka). Kvintakord Akordová značka Složení (od c) Složení kvartsextakordu (od c) Intervaly kvartsextakordu Značka kvartsextakordu durový C {\\displaystyle C\\,\\! } c-e-g g-c-e čistá kvarta, velká sexta C G {\\displaystyle {\\frac {C}{G}}\\,\\! } mollový C m i {\\displaystyle Cmi\\,\\! } c-es-g g-c-es čistá kvarta, malá sexta C m i G {\\displaystyle {\\frac {Cmi}{G}}\\,\\! } zvětšený C 5 + {\\displaystyle C^{5+}\\,\\! } c-e-gis gis-c-e zmenšená kvarta, malá sexta G # 5 + {\\displaystyle G^{\\#5+}\\,\\! } zmenšený C m i 5 − {\\displaystyle Cmi^{5-}\\,\\! } c-es-ges ges-c-es zvětšená kvarta, velká sexta C m i 5 − G b {\\displaystyle {\\frac {Cmi^{5-}}{G^{b}}}\\,\\! } Značení a význam kvartsextakordu Z předchozí tabulky je dostatečně patrné, jakým způsobem jsou obraty obecně (tedy i kvartsextakordy) značeny (zlomkem, kde v čitateli je akordová značka a ve jmenovateli nejnižší tón příslušného obratu). Podrobnosti ke značení a významu obratů lze najít v článku Obrat akordu. Související články Obrat akordu Sextakord Kvintakord Terciový systém Akordová značka Seznam akordových značek", "question": "Kolikátým obratem kvintakordu je kvartsextakord?", "answers": ["druhým"]}
{"title": "Čeřovka", "context": "V minulosti byl na lokalitě lesoparku zaznamenán i výr velký, který na Čeřovce již nehnízdí.[3] Na Čeřovce mají v některých dutinových stromech letní kolonie netopýři. Byl nalezen uhynulý jedinec netopýra rezavého. Z dalších, vzácnějších živočichů jmenujme tesaříka pilunu, puštíka obecného, žlunu šedou nebo datla černého.[5] Lesní hospodaření Les v lesoparku Čeřovka je pozůstatkem starobylého lesního hospodaření - tzv. pařeziny. Jedná se o různověký les s polykormony, dendrotelmami a výstavky. V lese město Jičín zachovává doupné stromy označené v roce 2016 modrým trojúhelníkem.[5] Pro vzácné brouky jsou v lokalitě zachovávány padlé kmeny stomů, mrtvé dřevo.[6] Historie V mladší době kamenné (6000–2000 př. n. l.) se využívaly rohovce z Čeřovky jako zdroj štípané industrie.[7] První písemná zmínka o porostlině a háji na Čeřovce z roku 1393. Čeřovku vlastnil Šimon z Čeřova. Od druhé poloviny 15. století má v držení les na Čeřovce město Jičín.[zdroj? ] Od roku 1843 stojí na temeni kopce Čeřovka rozhledna Milohlídka. Nechal ji vybudovat krajský hejtman Hansgirg.[8]", "question": "Kolik schodů má rozhledna Milohlídka na Čeřovce?", "answers": ["60"]}
{"title": "Plavuník Isslerův", "context": "Plavuník Isslerův (Diphasiastrum issleri) patří mezi chráněné ohrožené druhy. Je to víceletá plavuňovitá rostlina s plazivými lodyhami a nadzemními oddenky. == Popis == Plavuník Isslerův patří mezi plavuňovité rostliny. Větve s listy jsou zřetelně zploštělé, vzpřímené a značně větvené. Výška větviček dosahuje 10–20 cm. Břišní sterilní listy nacházíme přisedlé a úzce čárkovité. Srpkovitě zahnuté pozorujeme nesbíhavé postranní listy. Hřbetní listy jsou úzce kopinaté a vypouklé (vytvářejí trojúhelníkovitý tvar na průřezu). == Rozmnožování == Na vrcholu loňských větví s listy vyrůstají na plavuníku jednotlivě (vzácně po dvou) výtrusnicové klasy. Lodyžní listy mají šedozelenou barvu a nalézáme je ve čtyřech podélných řadách. Výtrusy dozrávají v období od srpna do září. == Ekologie == Tomuto druhu prospívají převážně místa v horských oblastech. Dále rostou na vřesovištích, kyselých půdách, ve světlých smrkových a borových lesích a na půdách chudých na živiny v okolí travnatých a keříčkovitých společenstvech. == Rozšíření == Plavuník Isslerův se vyskytuje na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších, dále také ve vysokých polohách hor (Schwarzwald, Vogézy, Bavorský les) a v Alpách. == Odkazy == === Literatura === JOSEF DOSTÁL. Klíč k úplné květeně ČSR. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 982 s. BOHUMIL SLAVÍK, SLAVOMIL HEJNÝ. Květena České republiky 1. Praha : Nakladatelství Akademia, 1999 ISBN 80-200-0643-5 KREMER,MUHLE. Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty. Praha : Nakladatelství Ikar, 1998 ISBN 80-7176-804-9 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu plavuník Isslerův ve Wikimedia Commons Taxon Diphasiastrum × issleri ve Wikidruzích Botany.cz Enviport.cz", "question": "Mezi jaké rostliny se řadí Plavuník Isslerův?", "answers": ["mezi plavuňovité"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Zachován zůstal v zásadě i plazí způsob rozmnožování; žloutkem bohatá vejce však mají vždy pevnou vápenitou skořápku a je také rozvinuta komplikovaná péče o vejce a mláďata, označovaná jako hnízdění. Mnoho dalších znaků ptáků tvoří anatomické a funkční adaptace související se schopností letu. Všechny tyto pokročilé adaptace s vysokým stupněm instinktivního jednání učinily z ptáků vývojově velmi úspěšnou skupinu, která osídlila celý svět s výjimkou mořských hlubin a rozrůznila se ve velké množství specializovaných skupin a druhů. Podrobnější informace naleznete v článku Embryonální vývoj ptáků. Podrobnější informace naleznete v článku Kůže ptáků. Kůže (cutis) společně se sliznicemi trávicího, dýchacího, močového a pohlavního traktu představují nejen primární mechanické bariéry, kterými se ptáci chrání proti vstupu patogenů do organismu, ale také se podílejí na imunitních reakcích. Kůže ptáků je velmi tenká a takřka neobsahuje kožní žlázy. Skládá se z pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkoží (subcutis). Od kůže jsou také odvozeny kožní deriváty (appendices carnosae) – např. hřebínek, lalůčky, ušnice aj. Unikátním útvarem u ptáků je peří. Podrobnější informace naleznete v článku Kostra ptáků. Vzhledem ke způsobu života a pohybu vykazuje kostra ptáků řadu anatomických odchylek v porovnání se savci (nižší relativní hmotnost, pevnost, pneumatizace většiny kostí a redukce jejich počtu srůstem v některých částech kostry aj.). Kosti jsou díky vysokému obsahu minerálních látek velmi tvrdé a pevné, ale také křehké. Zvláštnostmi ptačí kostry jsou zejména bezzubý zobák, vysoká pohyblivost horního zobáku, plně vyvinutý pletenec hrudní končetiny přeměněné v křídlo, osifikace hrudních úseků žeber a zpevnění hrudníku pomocí háčkovitých výběžků. Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru. Svalstvo končetiny se upíná na synsakrum, femur a tibiotarzum. Běhák svalovinu nemá, podélně jím vedou jen šlachy k prstům. Zajímavá je úprava některých svalů zadní končetiny (m. ambiens, mm. flexores perforantes et perforati), která umožňuje automatické sevření prstů hřadujícího ptáka.", "question": "Je kostra ptáků anatomicky stejná jako kostra savců?", "answers": ["Vzhledem ke způsobu života a pohybu vykazuje kostra ptáků řadu anatomických odchylek v porovnání se savci (nižší relativní hmotnost, pevnost, pneumatizace většiny kostí a redukce jejich počtu srůstem v některých částech kostry aj.)."]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Restaurace Le Jules Verne, která se nachází ve druhém patře, má dokonce i svůj soukromý výtah. Tato restaurace obdržela slavnou hvězdu od Průvodce Michelin. Zaměstnává 90 zaměstnanců, z toho 30 kuchařů. Po druhé světové válce začala rapidně narůstat návštěvnost. Zatímco v roce 1950 navštívilo věž asi milion lidí, v roce 1970 už to byly 2,5 milionu lidí a v roce 1990 dokonce 5,5 milionů lidí. V roce 1970 se stala věž jedním z hlavních symbolů Paříže a celé Francie. V okolí stavby začaly probíhat koncerty a věž se objevuje téměř v každém americkém filmu odehrávajícím se v Paříži. V posledních letech už návštěvnost běžně přesahuje 6 milionů, proto si věž vyžádala rozsáhlou rekonstrukci. Bylo zapotřebí zrenovovat výtahy, instalovat bezpečnostní prvky a přizpůsobit věž pro obrovský nápor turistů. Celkově od jejího dokončení v roce 1889 už věž navštívilo více než 200 milionů. V roce 2006 stavbu navštívilo 6 719 200 lidí, díky tomuto číslu se Eiffelova věž stala jednou z nejnavštěvovanějších památek světa. Eiffelova věž byla nejvyšší stavbou světa od svého dokončení v roce 1889 až do roku 1930, kdy ji přerostl mrakodrap Chrysler Building v americkém městě New York. Tehdy byly postaveny pouze tři stavby, které překročily výšku 150 m. Byly to stavby katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Rouenu (150 m) ve Francii, katedrála sv. Petra v Kolíně nad Rýnem (169 m) v Německu a Washingtonův památník (170 m) ve Spojených státech amerických.", "question": "Kde se nachází Eiffelova věž?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Molekula", "context": "Podle atomů, z nichž je molekula složena se molekuly dělí na homonukleární – Molekuly obsahující pouze atomy stejného prvku (např. H2, O2). heteronukleární – Molekuly skládající se z různých druhů atomů (např. LiH). Molekula prvku je tvořena atomy jednoho druhu. Molekula sloučeniny obsahuje atomy různých prvků. Celková energie systému částic může být vyšší nebo nižší než energie jednotlivých neinteragujících částic. To je ovlivňováno vzájemným působením mezi jednotlivými částicemi (popř. skupinami částic). Pokud interakce mezi částicemi snižuje celkovou energii, pak dochází ke vzájemnému přitahování částic, a ty mohou vytvořit stabilní systém. Jestliže interakce mezi částicemi celkovou energii zvyšuje, jsou částice odpuzovány, a nemohou vytvořit stabilní systém. Molekula tedy může vzniknout pouze tehdy, pokud jsou atomy, z nichž se bude skládat, vzájemně přitahovány, takže celková energie molekuly je nižší než energie samostatných atomů. Jednotlivé části molekuly (tedy atomy) drží pohromadě síly, které nazýváme chemické vazby. Chemická vazba je založena na elektrické interakci nabitých částic, které tvoří jednotlivé atomy. Síly působící mezi atomy se označují jako výměnné síly. Výměnné síly umožňují popsat velké množství vlastností molekul.", "question": "Co je částice složená z atomů nebo iontů?", "answers": ["Molekula"]}
{"title": "Operalia", "context": "Operalia Operalia, soutěž světové opery („The World Opera Competition\"), je každoroční mezinárodní pěvecká soutěž pro mladé operní zpěváky. Založil ji v roce 1993 Plácido Domingo. Pomohla zahájit kariéru řadě významných umělců, jako je Joseph Calleja, Giuseppe Filianoti, Rolando Villazón, José Cura, Joyce DiDonato, Elizabeth Futral, Inva Mula, Ana María Martínez a Sonya Yoncheva. Podmínky a ceny Soutěže se mohou zúčastnit zpěváci všech hlasových poloh ve věku 18 až 32 let. Každoročně se přihlásí přibližně tisíc uchazečů, ze kterých porota tří odborníků vybere čtyřicet a pozve je na soutěž, která se koná každý rok v jiné světové metropoli. Hodnocení účastníků provádí odborná porota složená z deseti zástupců nejdůležitějších operních scén z celého světa. V prvním kole všech čtyřicet kandidátů představí dvě operní árie volně vybrané ze seznamu čtyř předložených árií. Z těchto čtyřiceti kandidátů se jich do semifinále vybírá dvacet. Ti v něm pak představí árii, kterou jim určí odborná porota. Z dvaceti kandidátů druhého kola soutěže vybere odborná porota do finále deset postupujících. Čtvrtfinálové i semifinálové kolo doprovází korepetitor, finále se koná jako galakoncert s orchestrem. Diriguje Plácido Domingo, který také vede desetičlennou porotu jako její nehlasující člen. Zpěváci mohou také soutěžit v samostatné kategorii Zarzuela. Pokud se tak rozhodnou, musí v každém kole zazpívat další zarzuelu. Kromě první, druhé a třetí ceny se ještě udílí cena za zarzuelu, cena diváků, cena Birgit Nilsson (za vystoupení v německém repertoáru Richarda Strausse a Richarda Wagnera), a cena CulturArte. Cenu CulturArte poskytují Bertita a Guillermo Martinez z instituce CulturArte de Puerto Rico. Ocenění uchazeči Roky 2020 – 2029 Jméno Hlas Země Cena Rok a místo - - - - 2020, Tel Aviv - nekonalo sa, odložené Roky 2010 – 2019 Jméno Hlas Země Cena Rok a místo Adriana Gonzalez soprán Guatemala První cena a cena za Zarzuelu 2019, Praha Xabier Anduaga tenor Španělsko První cena a cena za Zarzuelu 2019, Praha Gihoon Kim baryton Jižní Korea Druhá cena a cena diváků 2019, Praha Maria Kataeva mezzosoprán Rusko Druhá cena a cena diváků 2019, Praha AryehNussbaum Cohen kontratenor USA Třetí cena 2019, Praha Christina Nilsson soprán Švédsko Třetí cena a cena Birgit Nilson 2019, Praha Felicia Moore soprán USA Cena Birgit Nilsson 2019, Praha Anna Shapovalova soprán Rusko Cena CulturArte 2019, Praha Emily D’Angelo mezzosoprán Kanada/Itálie 1. cena, cena Birgit Nilson, od diváků a za Zarzuelu 2018, Lisabon Pavel Petrov", "question": "Co za soutěž je Operalia?", "answers": ["každoroční mezinárodní pěvecká soutěž pro mladé operní zpěváky"]}
{"title": "Karlstad", "context": "V noci 7. března 1809 část švédské armády, které velel podplukovník Georg Adlersparre, obsadila Karlstad. Zde podplukovník 9. března oficiálně vyhlásil úmysl svrhnout švédského krále, kterým byl tehdy Gustav IV. Adolf. Švédská armáda poté zahájila pochod na Stockholm, kde 13. března krále zajala a uvěznila. Karlstad utrpěl čtyři velké požáry. Při posledním požáru 2. července 1865 bylo – kromě katedrály a několika domů – prakticky celé město zničeno. Karlstad byl potom přestavěn podle v moderním stylu se širokými ulicemi, obklopenými stromy. V roce 1905 byla v Karlstadu podepsána dohoda o zrušení unie mezi Norskem a Švédskem. V Karlstadu je oblíbeným sportem lední hokej. Nejpopulárnějším hokejovým klubem je Färjestads BK. Tým hraje ve švédské nejvyšší soutěži a několikrát vyhrál švédský šampionát, naposledy v roce 2011. Je nejúspěšnějším mužstvem ve Švédsku od roku 1975, kdy byla zřízena švédská Elitserien. Za hokejový tým Färjestads BK hráli i známí švédští hokejisté Hå Loob a Jörgen Jönsson. Další hokejové kluby působí v nižších soutěžích. Ve městě je i několik fotbalových klubů, ale v současnosti žádný z nich nehraje ve švédské nejvyšší soutěži. Ve městě se provozují i další populární sporty. Bandy – kolektivní míčový sport hraný na ledové ploše – je snad nejvíce populárním sportem ve městě. Město je domovem dvou historicky nejúspěšnějších klubů ve Švédsku, Boltic a IF-Karlstad Göta. V roce 2000 byly oba dva kluby sloučeny do BS BolticGöta. Americký fotbal je ve městě zastoupen klubem Carlstad Crusaders, který působí ve švédské nejvyšší soutěži a roku 2010 vyhrál švédský šampionát. Dalším prominentním sportovním klubem v Karlstadu je OK Tyr, jeden z největších švédských klubů zaměřených na orientační běh, sídlí zde také Mezinárodní federace orientačního běhu (IOF). Sportovní komplex Tingvalla, který zahrnuje i zimní stadion, postavený v roce 1967, má jednu z největších umělých ledových ploch v Evropě. V současné době se čeká na rozhodnutí města, týkající se rekonstrukce zimního stadionu. Součástí sportovního komplexu Tingvalla je též atletický stadion, kde se už desítky let každoročně pořádá mítink nazvaný Götagalan za účasti známých sportovců.", "question": "Jak je jmenuje nejpopulárnější hokejový klub v Karlstadu, který vyhrál švédský šampionát, naposledy v roce 2011?", "answers": ["Färjestads BK"]}
{"title": "Kohoutí válka", "context": "Kohoutí válka Kohoutí válka (polsky Wojna kokosza) je označení pro vzpouru polské šlechty proti králi Zikmundovi v době tažení do Multánska roku 1537. Za kralování Zikmunda I. Starého začaly v Polsku první snahy o centralistickou vládu, projevující se jak reformou armády (stálé vojsko), tak reformou fiskální (pevná berní soustava). To se však nelíbilo šlechtě, která roku 1537 využila Zikmundovy snahy dobýt Multánsko a ve vojenském ležení poblíž Lvova se namísto proti nepřátelskému území obrátila proti svému králi. Válka (či spíše vzpoura) nepřinesla pro šlechtu příliš velký výsledek, ale stala se základem politických změn, které Polsko přivedly až k ustanovení šlechtického voleného království (Rzeczpospolita). Externí odkazy Kohoutí válka (CoJeCo.cz)", "question": "Co je to Kohoutí válka?", "answers": ["označení pro vzpouru polské šlechty proti králi Zikmundovi v době tažení do Multánska roku 1537"]}
{"title": "Český ráj", "context": "Současné vymezení vzniklo ve 2. polovině 19. století. Jako jeho autoři bývají uváděni lázeňští hosté, kteří navštěvovali lázně Sedmihorky, první doložené použití však pochází od redaktora Václava Durycha z roku 1886. Území ležící zhruba 90 km severovýchodně od Prahy je přibližně ohraničeno městy: Sobotka, Mnichovo Hradiště, Sychrov, Frýdštejn, Železný Brod, Semily, Lomnice nad Popelkou, Železnice a Jičín. Za \"srdce Českého ráje\" je tradičně považován Turnov. Hlavními dominantami kraje je hora Kozákov a zřícenina hradu Trosky. Významná jsou také skalní města, především Prachovské skály, Příhrazské skály, Hruboskalsko a rybníky, např. Žabakor, Komárovský rybník a rybníky v podtroseckých a podkosteckých údolích. Český ráj je také název pro chráněnou krajinnou oblast, existující od roku 1955, jež obsahuje pouze tři menší nespojitá území v rámci větší pomyslné oblasti turistického regionu Český ráj. Český ráj se zpravidla člení na několik území: Severovýchodně od Turnova Maloskalsko Klokočské skály oblast okolí Kozákova Jihozápadně až jihovýchodně od Turnova Příhrazské skály Hruboskalsko oblast okolí Trosek Prachovské skály", "question": "Od kterého roku existuje chráněná krajinná oblast Český ráj?", "answers": ["1955"]}
{"title": "Ignác Moravec", "context": "Některé zdroje uvádějí, že se narodil v Jindřichově Hradci,[3] v nekrologu v místním tisku je ale zmiňováno, že nebyl zdejším rodákem.[5] Působil jako majitel textilní továrny a měšťan v Jindřichově Hradci. V tomto městě zastával v letech 1861–1867 a 1876–1882 funkci starosty. Byl též členem okresního zastupitelstva v Jindřichově Hradci.[3] V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Jindřichův Hradec, Bystřice.[6] Mandát zde obhájil ve volbách v březnu 1867.[7] V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] V rámci tehdejší pasivní rezistence, praktikované Národní stranou (staročeskou) mandát. přestal vykonávat a byl v září 1868 zbaven mandátu pro absenci.[9] Mandát získal i v dalších zemských volbách roku 1870[10] a zemských volbách roku 1872.[11] V rámci tehdejší obnovené pasivní rezistence mandát přestal vykonávat a byl zbaven mandátu pro absenci. V následných doplňovacích volbách roku 1873[12] a doplňovacích volbách roku 1874.[13] tu byl poslancem zvolen Jindřich Houra. Moravec se do sněmu vrátil až v doplňovacích volbách roku 1875.[14] Následovalo opět zbavení mandátu a opětovná manifestační volba v doplňovacích volbách roku 1876.[15] Aktivně se mandátu na sněmu ujal po řádných zemských volbách roku 1878.[16] Patřil ke staročeské straně.[17]", "question": "Byl Ignác Moravec v roce 1870 členem Českého zemského sněmu?", "answers": ["přestal vykonávat a byl v září 1868 zbaven mandátu pro absenci.[9] Mandát získal i v dalších zemských volbách roku 1870[10] a zemských volbách roku 1872.[11] V rámci tehdejší obnovené pasivní rezistence mandát přestal vykonávat a byl zbaven mandátu pro absenci."]}
{"title": "Plzeň", "context": "Plzeň (v němčině a dalších jazycích Pilsen) je statutární město na západě Čech a metropole Plzeňského kraje. Leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije zde přibližně 172 tisíc obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v České republice. Plzeň je známá jako průmyslové a pivovarnické město. V rozsáhlých továrních halách bývalé Škodovky se vyrábějí dopravní prostředky a průmyslové stroje, na druhé straně krajské metropole se pak vaří známá piva Prazdroj a Gambrinus. Spodně kvašený světlý ležák se označuje jako pivo plzeňského typu, celosvětově pak jako Pilsner nebo Pils, podle německého jména města Pilsen. Plzeň má i podstatný kulturní význam. Nacházejí se tu početné kulturní domy a divadla. Ve městě sídlí také biskupství plzeňské diecéze. Vysoké školství zastupují Západočeská univerzita a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy. V roce 2015 byla Plzeň (společně s belgickým Monsem) Evropským hlavním městem kultury. Současné historické jádro města má pravidelnou síť ulic s obdélníkovým náměstím Republiky uprostřed (139 × 193 m), jemuž vévodí katedrála sv. Bartoloměje s nejvyšší kostelní věží v České republice.", "question": "Je Plzeň pivovarnické město?", "answers": ["Plzeň je známá jako průmyslové a pivovarnické město."]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Romain Rolland [rolan] (29. ledna 1866, Clamecy - 30. prosince 1944, Vézelay) byl francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915. Romain Rolland se narodil roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti. V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou \"... jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí\" (citace z odůvodnění Švédské akademie).", "question": "Kdy se Romain Rolland narodil?", "answers": ["roku 1866"]}
{"title": "Seppuku", "context": "Břicho (hara) člověka je v Japonsku považováno za centrum těla a lidské duševní aktivity, jeho proříznutím tak válečník obrazně ukazoval čistotu svého nitra, proto tato forma sebevraždy nebyla povolena jiným vrstvám japonského obyvatelstva. V roce 1873 byla spolu se zrušením samurajské vrstvy (vyhláška Haitorei v období Meidži) tato praktika v Japonsku zakázána, její obdoby však nalezneme i v moderní japonské historii. Za určitý druh seppuku se dají považovat i sebevraždy japonského civilního obyvatelstva v době 2. světové války. Pokud samuraj odmítl seppuku spáchat, byl vyvržen ze společnosti a živořil na jejím okraji (nebyl-li popraven jiným, potupnějším způsobem). Zpravidla se takoví jedinci nechali zaměstnávat jako nájemní vrahové nebo se živili jako bandité a ve své době představovali opravdu reálnou společenskou hrozbu (viz Kabukimono). Samuraj bez pána se nazývá rónin. Podrobné svědectví o seppuku samuraje odsouzeného za útok na evropské obchodníky z pera anglického diplomata Mitforda uvádí ve svém díle o bušidó Inazo Nitobe: \"Byli jsme (sedm cizích zástupců) vyzváni japonskými svědky, bychom se odebrali do hondo, hlavní síně chrámové, kdež ceremonie tato měla se odbývati. Scéna byla nadmíru dojemná. Veliká místnost, s vysokými dřevěnými sloupy podepřeným stropem, byla jevištěm. Od stropu viselo množství oněch obrovských pozlacených lamp, které vídáme v buddhistických svatyních. Před hlavním oltářem, jehož podlaha, novými rohožemi pokrytá, byla o něco málo zvýšena, ležela pokrývka z šarlatově červené plstě. Velké svíce postavené ve stejných vzdálenostech od sebe zářily mdlým, tajemným světlem, takže jsme v tomto položení mohli všechno pozorovati.", "question": "Jak se nazývá samuraj bez pána?", "answers": ["rónin"]}
{"title": "Hnědý trpaslík", "context": "Hnědý trpaslík je subhvězdný objekt, který nevyzařuje světlo a energii díky termonukleárním reakcím jako hvězdy hlavní posloupnosti, ale má vodivý povrch a jádro. V jádře sice může dočasně probíhat syntéza helia z deuteria, ale teplota a tlak nestačí na to, aby mohlo dojít k syntéze těžších prvků z (běžného) lehkého vodíku. Vyzařuje rádiové a infračervené záření, někdy také viditelné světlo o velmi dlouhé vlnové délce, tj. červené světlo. Název hnědý trpaslík zavedla Jill Tarterová, aby odlišila tyto subhvězdné objekty od červených trpaslíků, což jsou skutečné, i když málo hmotné hvězdy. Mléčná dráha může mít až 100 miliard hnědých trpaslíků. Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, které vznikne z protohvězdy, která nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat veškeré termonukleární reakce (kromě slučování deuteria). Z tohoto hlediska se považuje za přechod mezi planetou a hvězdou. Jde o objekt s hmotností v rozmezí 13 až 80 hmotností planety Jupiter (MJ). Při vyšší hmotnosti než 80 MJ (odpovídá 0,08 hmotnosti našeho Slunce) dosáhne těleso ve svém jádře teploty potřebné k spalování lehkého vodíku: stane se tedy hvězdou. Naopak při nižší hmotnosti než 13 MJ nedojde ani k deuteriovým reakcím a z objektu se tak stane jen obří planeta. Existence hnědých trpaslíků byla prokázána roku 1995, do té doby byly jen hypotetickými objekty. Dnes jich známe mnoho, velkým nalezištěm je hvězdokupa Plejády, skupina hvězd starých jen několik set milionů let. Termonukleární fúze hvězdám pokrývá energii, kterou vyzáří do prostoru, jsou tedy energeticky vyvážené. Rozdílem mezi plně funkční hvězdou a hnědým trpaslíkem jsou teplota a tlak: K zažehnutí termonukleárních reakcí je třeba teplota alespoň 8×106 K, aby se mohl přeměňovat i lehký vodík na helium. Hnědý trpaslík ale této teploty nedosahuje. Sice v nich některé termojaderné syntézy probíhají, nedochází však ke slučování lehkého vodíku 1H. Deuteriová reakce, tedy druhý krok z proton-protonového cyklu, k energetickému vyrovnání hnědého trpaslíka nestačí, protože těžkého vodíku, deuteria, je nedostatek: Hnědý trpaslík má ještě příliš nízkou hmotnost a nevytvoří dostatečný tlak pro tvorbu vlastního deuteria z lehkého vodíku, proto po vyčerpání jeho zásob chladne.", "question": "Světlo o jaké vlnové délce vyzařuje hnědý trpaslík?", "answers": ["velmi dlouhé"]}
{"title": "Kyselina askorbová", "context": "Etymologický původ má \"kyselina askorbová\" v latinských: a (nepřítomnost) + scorbutus (kurděje – onemocnění při deficitu vitamínu). Kyselina askorbová se účastní tvorby žlučových kyselin a v metabolismu pojivových tkání hydroxyluje aminokyseliny lysin a prolin v kolagenu. Stejně tak podporuje začleňování síranů do mukopolysacharidů. Zapojuje se do syntézy karnitinu, derivátu lysinu a methioninu, a ovlivňuje beta-oxidaci mastných kyselin. Zvyšuje aktivitu mikrosomálních enzymů. Askorbáty jsou soli odvozené od relativně silné kyseliny askorbové v redukované formě koenzymu. Ten hraje roli také v degradaci aminokyseliny tyrosinu, čímž se účastní metabolismu katecholaminů – adrenalinu, noradrenalinu a dopaminu. Snadná oxidace molekuly na kyselinu dehydroaskorbovou – tedy oxidovanou formou, způsobuje její výrazné redukční účinky. Kyselina askorbová je schopna vázat reaktivní formy kyslíku, čímž snižuje rozvoj aterosklérozy a zhoršeného prokrvení tkání, omezuje peroxidaci lipidů a profylakticky působí před cigaretovými oxidanty. Podílí se na menší přilnavosti krevních destiček a bílých krvinek na endotelu stěny cév. Podporuje proces hojení. V rámci biotransformace urychluje detoxikaci cizorodých látek a přispívá ke zvyšování imunity. LD50 při perorálním podání u myši činí 3 367 mg/kg. Cytotoxiký účinek by mohl spočívat v aktivaci DNázy a ničení DNA rakovinných buněk. Znehodnocení kyseliny askorbové nastává v kontaktu s kovy či varem. Doporučená denní dávka pro dospělého jedince je 100 mg. Klinické příznaky snížené hladiny v plazmě se objevují při hodnotách ≤ 10 μ/l, za indikátor nízkého přívodu vitaminu C jsou považovány hodnoty pod 37 μ/l. Z hlediska prevence aterosklerózy a nádorů se za žádoucí považují hodnoty ≥ 50 μ/l. Projevy nadbytku z potravy nejsou uváděny. Přibližně 1 % nevyužitého vitamínu C se transformuje na kyselinu šťavelovou. Riziko tvorby ledvinových kamenů je u zdravých osob nízké. Denní příjem by neměl překročit 1000 mg. Podávání velmi vysokých dávek (přes 5 g) může způsobit průjem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ascorbic acid na anglické Wikipedii. V tomto článku je použit text článku Kyselina askorbová ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.", "question": "Jaká je doporučená denní dávka vitamínu C?", "answers": ["100 mg"]}
{"title": "Roudný (Zvěstov)", "context": "Roudný je malá vesnice, jedna ze 14 částí obce Zvěstov v okrese Benešov ve Středočeském kraji. Bývalá dělnická kolonie spjatá s někdejším zlatodolem se nachází cca 2,5 km jihovýchodně od Zvěstova. Je zde evidováno 10 adres. Roudný leží v katastrálním území Bořkovice. == Odkazy == === Reference === === Literatura === ZEMEK, Václav. Zlatodůl Roudný u Vlašimi. Vlastivědný časopis, roč. V (XXVII), 5. samostatná příloha, 2001 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Roudný ve Wikimedia Commons Roudný v Muzeu České Sibiře", "question": "Ve kterém kraji leží malá vesnice Roudný, jedna ze 14 částí obce Zvěstov?", "answers": ["ve Středočeském"]}
{"title": "Jiří V", "context": "Nástupce Eduard VIII. Královna Marie z Tecku Potomci EduardAlbert (Jiří) MarieHenryJiříJan Rod Dynastie Sachsen-Coburg und Gotha Windsorská dynastie Otec Eduard VII. Matka Alexandra Dánská Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. Jiří V. (anglicky George V, 3. červen 1865 – 20. leden 1936) byl král Spojeného království a britských dominií a indický císař od roku 1910 až do své smrti. Byl prvním britským panovníkem z windsorské dynastie, kterou vytvořil přejmenováním britské větve dynastie Sachsen-Coburg und Gotha. Od dvanácti let sloužil u britského námořnictva, ale po náhlé smrti svého staršího bratra Alberta se stal princem waleským – následníkem trůnu – a oženil se s bratrovou snoubenkou Marií z Tecku. I když jako královský pár občas podnikli cestu po zemích Britského impéria, Jiří upřednostňoval konvenční styl života a trávil čas se sbírkami poštovních známek. Na trůn nastoupil po smrti svého otce Eduarda VII. roku 1910. Byl jediným císařem Indie, který navštívil císařský dvůr v Dillí, kde byl korunován. Pro tuto příležitost byla zhotovena indická císařská koruna. V době první světové války se zřekl všech svých německých titulů a změnil jméno svého královského rodu \"Sachsen-Coburg und Gotha\" na rod \"Windsor\" (podle stejnojmenného sídelního hradu). V době jeho vlády po přijetí příslušného zákona došlo k oddělení správy dominií, takže byl vládcem dominií jako oddělených království, což připravilo cestu ke vzniku Commonwealthu. Období jeho panování bylo poznamenáno rozmachem socialismu, komunismu, fašismu, irského republikanismu a zvolením prvního britského labouristického předsedy vlády.", "question": "Kolikátým britským panovníkem windsorské dynastie byl Jiří V.?", "answers": ["prvním"]}
{"title": "Polština", "context": "Polština (polsky język polski, polszczyzna) je přirozený jazyk patřící mezi západoslovanské jazyky, stejně jako čeština, slovenština, kašubština a lužická srbština. Náleží tedy mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. V 10. století byly čeština a polština v podstatě stále jeden jazyk[zdroj? ], pak se začaly rozcházet, ale ještě ve 14. století si Češi a Poláci bez problémů rozuměli.[zdroj? ] Řada církevních slov je podobná češtině i z toho důvodu, že Poláci přejali křesťanství od Čechů[zdroj? ]. V průběhu staletí polština přejala mnoho slov cizího původu (z latiny, francouzštiny, němčiny, češtiny), v jazyce ale nedošlo k výraznějším puristickým zásahům. Odhaduje se[kým? ], že polský jazyk je mateřským jazykem asi 44 milionů lidí. Polsky se mluví nejen v Polsku, ale i na územích sousedních států s polskou menšinou – v České republice (Těšínsko), na Slovensku, Ukrajině, v Bělorusku, v Litvě. V důsledku mnoha vystěhovaleckých vln od konce 19. století letech existují polsky hovořící menšiny ve velké části světa. Vzhledem k členství Polska v Evropské unii je jedním z unijních jazyků. Polština je blízká češtině podobně jako obě lužické srbštiny nebo kašubština, ale méně než slovenština. Nejblíže polštině je však nářečí \"po naszymu\", které vychází ze staropolštiny. Jde o živý jazyk používaný na východě ČR, v regionu Těšínské Slezsko. Neznalými turisty Těšínska je toto nářečí pro nápadnou podobu polštině často mylně považováno za samotnou polštinu. == Přízvuk == Přízvuk je (podobně jako v italštině) většinou na předposlední slabice, penultimě. V pečlivé výslovnosti přitom vede k mírnému prodloužení samohlásky na polodlouhou (ne na českou dlouhou), např. kwadratowy – kfadrato'vy (čtvercový, čtverečný). Přízvuk se nijak nevyznačuje. == Hlásky a jejich znaky == Pravopis je, podobně jako český, téměř plně fonetický s několika výjimkami. === Abeceda === Dále uvedená abeceda je srovnána podle standardního abecedního řazení. Polská abeceda obsahuje základní latinskou abecedu, k ní navíc ještě následující grafémy s 4 odlišujícími značkami, s diakritikou, vyjma ó, odlišnou od české: s ocáskem (ogonek) ą, ę s přeškrtnutím ł s čárkou (kreska) ć, ś, ź, ń a ó s tečkou (kropka) żNaopak nezahrnuje v, q a x. V psané polštině se s výjimkou nových cizích slov tato písmena nevyskytují. Používá se \"w\", \"kw\" a \"ks\"', které se ve výslovnosti neliší od českého \"v\", \"q\" a \"x\". V slovnících se případně řadí podle obvyklého latinkového umístění: ..., u, v, w, x, y, ...", "question": "Jaký jazyk je polština?", "answers": ["západoslovanské jazyky"]}
{"title": "Štěstí", "context": "Obdobná slova se vyskytují ve všech slovanských jazycích. Podle V. Machka se skládají z indoevropské předpony su-, dobrý, nejlepší, a slovanského časť, díl, úděl. Výše naznačené rozlišení dvojího významu štěstí a blaženosti se vyskytuje i v mnoha jiných jazycích: v řečtině eutychia a eudaimonia, v latině fortuna a beatitudo, ve francouzštině bonne chance a bonheur, v angličtině luck a happiness. == Štěstí ve filosofii == Sókratés v dialogu \"Gorgias\" polemizuje s Kalliklem, pro něhož štěstí je blahobyt a nezkrocená svoboda. Aristotelés v \"Etice Nikomachově\" vysvětluje, že člověk nemůže dosáhnout skutečného štěstí (eudaimonia) ani sám, ani pouze v rodině, ale jen v obci svobodných. Štěstí není nahodilý pocit, nýbrž výsledek rozumně vedeného dobrého života. Po rozpadu řecké polis však i filosofové hledají individuální štěstí, a to buď jako rozumové ovládání vášní a odolnost proti vnějším dojmům a vlivům (kynismus, stoicismus – ataraxia), anebo jako vyhledávání a užívání příjemností života (epikureismus). Kautilja vyvozuje, že štěstí (sukham) je výsledkem sebeovládání (džitátmá, doslova vítězství nad sebou, tj. touhami po hmotném požitku). Totéž popisuje Bhagavadgítá 5.16-24. Štěstí jako soustavné vyhýbání se utrpení a potlačování žádosti je jednou z vůdčích myšlenek buddhismu. V křesťanství se sice objevuje i stoické dědictví ukázněného života, ale cílem života je spása, takže štěstí zde nehraje velkou roli. V této tradici je nejisté a nespolehlivé štěstí spíše iluzí také pro Kanta nebo Schopenhauera.", "question": "Je štěstí nahodilý pocit?", "answers": ["Štěstí není nahodilý pocit, nýbrž výsledek rozumně vedeného dobrého života."]}
{"title": "Reliéf (geografie)", "context": "Reliéf v geografii, též georeliéf, je odborný pojem geografie a geografických disciplín ve věcném významu slovního spojení \"tvářnost neboli vzhled povrchu\" (reliéf) Země, v případě užití složeného slova (georeliéf) s jednoznačným významem spojeným s jeho první částí \"geo-\" týkající se Země. Z hlediska zemského povrchu (litosféry) je georeliéf svrchní plocha zemské kůry oddělující pevnou a tekutou část planety Země a současně je mezi těmito částmi plochou kontaktní. Pevnou částí Země tvořící její reliéf jsou pevniny (tzv. souše), včetně pedosféry a dna povrchových vod, také světového oceánu, tekutou částí se rozumí povrchová voda hydrosféry a také atmosféra. Georeliéf není neměnný, podléhá změnám v důsledku geomorfologických procesů působících na svrchní plochu zemské kůry, např. v podobě přesunu hornin v důsledku přírodních nebo antropogenních vlivů i dalších změn vyvolaných geomorfologickými činiteli nesoucích s sebou energii, jak z vnitra planety Země (magma) v tzv. vnitřních pochodech reliéf zpravidla rozčleňující, tak i z okolního prostředí (Slunce, voda, proudění vzduchu – vítr) ve vnějším působení energie reliéf více či méně zarovnávající v čase. Horniny různých vlastností a uskupených do tvarů různého původu a stáří, lišící se vzhledem i rozměry vytváří georeliéf krajiny, v celém komplexu značně složitý a v čase proměnný, včetně horninotvorného cyklu. V souvislosti s podobnými procesy vzniku, charakteristickým vzhledem, geologickou strukturou a výškovou členitostí omezeného území v určité krajinné oblasti lze georeliéf typologicky rozlišit (bez lokalizace zeměpisnými souřadnicemi) na dva základní typy – nížiny (nadmořská výška 0–300 m, výšková členitost 0–30 m) a vysočiny (nadmořská výška nad 300 m, výšková členitost nad 30 m). Nížiny jsou charakteristické blízkostí vod a vodních toků, geomorfologicky akumulační roviny s nezpevněným podložím sedimentů, vzniklé přesunem hmotných částic hornin, např. odnosem vodou (jezerní, říční aj.) nebo naváté větrem (eolické, např. písečná duna). Vysočiny jsou obecným označením členitého georeliéfu, morfometricky (podle relativní nadmořské výšky) lze rozlišit sníženiny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny a velehornatiny, přičemž v jakékoliv nadmořské výšce se může nacházet i (typologicky) forma roviny, nepřesahující 30 m svoji výškovou členitostí. Podle výškové členitosti se pahorkatiny, vrchoviny a hornatiny dále člení na tzv. podtypy, ploché (nižší hodnoty relativní nadmořské výšky) a členité (s vyššími hodnotami). Na základě tektonických struktur planety Země je její georeliéf rozčleněn plošně do územních geomorfologických jednotek, řádově odlišných.", "question": "Co je reliéf?", "answers": ["tvářnost neboli vzhled povrchu"]}
{"title": "Rudolf III", "context": "Matka Cecílie z Carrara Některá data mohou pocházet z datové položky. Rudolf III. Saský (1373, Wittenberg – 11. června 1419, Čechy) byl vévoda sasko-wittenberský a kurfiřt Svaté říše římské. Pocházel z rodu Askánců. Vládl v letech 1388 až 1419. Život Jako nejstarší syn Václava I. Saského převzal po otcově smrti v roce 1388 vladařské povinnosti Sasko-wittenberského vévodství. Mnoho let byl ve sporu s arcibiskupem magdeburským. Roku 1419 byl Rudolf císařem vyslán do Čech, aby tam ukončil povstání husitů, které začalo pražskou defenestrací. Zemřel již na cestě do Čech, pravděpodobně poté, co mu byl podán jed. Byl pohřben ve františkánském klášteře ve Wittenbergu, během vykopávek v roce 1883 byly nalezené kosterní pozůstatky příslušníků askánské dynastie přesunuty do místního zámeckého kostela. Rodina Rudolf se v roce 1387 nebo 1389 oženil s Annou Míšeňskou, dcerou markraběte a zemského pána Baltazara Míšeňského a Durynského. Podruhé se oženil 6. března 1396 s Barborou, dcerou vévody Ruprechta I. Lehnického. Z těchto manželství se narodily tyto děti: Scholastica (1393–1463) Rudolf († 1406), Václav († 1407),", "question": "Proč byl Rudolf III Saský v roce 1419 vyslán do Čech?", "answers": ["aby tam ukončil povstání husitů"]}
{"title": "Brno", "context": "V roce 2004 se konal u příležitosti 100. výročí světové premiéry opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa v Národním divadle v Brně první ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno. Multižánrový hudební festival Semtex Culture se věnuje populární hudbě mládeže a Alternativa Brno experimentální hudbě. Do roku 1989 se v Mariánském údolí konaly Mírové slavnosti. Častým místem konání hudebních i jiných produkcí jsou hala Rondo (DRFG Arena) či náměstí Svobody v brněnském centru. V Brně se také konal mezinárodní filmový festival Cinema Mundi, přehlídka filmů z celého světa, které se ucházejí či ucházely o Oscara. Od roku 2000 zde probíhá filmový festival s gay a lesbickou tematikou Mezipatra (původně Duha nad Brnem). === Muzea a knihovny === Nejvýznamnějším muzeem v Brně je Moravské zemské muzeum, které je druhou nejstarší a nejrozsáhlejší muzejní institucí v republice a první na Moravě. Bylo založeno Hospodářskou společností pro povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy v roce 1817, kdy byl Biskupský dvůr na Zelném trhu převeden církví na tuto společnost. První instalace byly provedeny až v roce 1828. Po roce 1880 bylo přistavěno tzv. d'Elvertovo křídlo, které uzavřelo dvůr z jižní strany, v roce 1908 byl zakoupen i sousední Dietrichsteinský palác, muzeum bylo rekonstruováno a během první světové války uzavřeno. Po znovuotevření v roce 1923 muzeum fungovalo až do roku 1944, kdy bylo opět uzavřeno. Po roce 1948 bylo muzeum postátněno a byla provedena rekonstrukce, při níž byly objeveny části středověkých budov. V roce 1968 proběhly velkolepé oslavy 150 let muzea.", "question": "Jaké je nejvýznamnější muzeum v Brně?", "answers": ["Moravské zemské muzeum"]}
{"title": "Jihoafrická republika?fbclid=IwAR0Cdk51Q9E1HpoIK75kh1t7TFzSANnE6ABPODybDqvVRP0eZLgWN32bxO4", "context": "Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho.[10] Je to nejjižnější země na pevnině Starého světa či východní polokoule a nejlidnatější země ležící zcela jižně od rovníku. Jižní Afrika je multietnická společnost zahrnující široké spektrum kultur, jazyků a náboženství. Její pluralitní složení se odráží v ústavě uznánými 11 úředními jazyky, což je čtvrté nejvyšší číslo na světě.[7] Podle sčítání lidu z roku 2011 jsou dvěma nejvíce používanými prvními jazyky zuluština (22,7%) a xhoština. (16,0%).[6] Dva další jsou evropského původu: afrikánština (13,5%) se vyvinula z nizozemštiny a slouží jako první jazyk většiny barevných a bílých Jihoafričanů a angličtina (9,6%) zase odráží dědictví britského kolonialismu a běžně se používá ve veřejném i komerčním životě. Země je jednou z mála v Africe, která nikdy nezažila státní převrat a její demokracie má více než stoletou tradici, na druhou stranu v důsledku rasové segregace (apartheidu) zavedené roku 1948 byli z demokratického procesu až do roku 1994 vyřazeni černoši. Od té doby je JAR parlamentní demokracií, byť důsledky apartheidu v podobě rozdělené společnosti a sociální a ekonomické nerovnosti v mnoha ohledech přetrvávají a jsou předmětem politických a společenských sporů.[11][12] Během 20. století se černá většina snažila domáhat se více práv od dominantní bílé menšiny, která hrála velkou roli v nedávné historii a politice země. Národní strana v roce 1948 zavedla apartheid a institucionalizovala předchozí rasovou segregaci. Po dlouhém a často násilném boji Afrického národního kongresu (ANC) a dalších aktivistů proti apartheidu uvnitř i vně země začalo od poloviny 80. let rušení diskriminačních zákonů. Od roku 1994 mají všechny etnické a jazykové skupiny politické zastoupení v liberální demokracii v zemi, která zahrnuje parlamentní republiku a devět provincií. Jihoafrická republika je často označována jako „duhový národ“, který popisuje multikulturní rozmanitost země, zejména v důsledku apartheidu.[13]", "question": "Jak se zkratkou říká Jihoafrické republice?", "answers": ["JAR"]}
{"title": "Černobílá fotografie", "context": "Černobílá fotografie je zvláštní kategorie fotografie, ve které se skutečné odstíny barev objektů převedou na škálu od černé po bílou. Související informace naleznete také v článku Historie fotografie. Související informace naleznete také v článku Heliografie. Heliografie nebo niepceotypie je nejstarší fotografická technika pro zhotovení kontaktních reprodukcí grafických listů a snímků z camery obscury. Název je odvozen od řeckých slov helios (slunce) a grafé (psaní, kresba). Autorem vynálezu heliografie byl Nicéphore Niépce, který experimentoval s fotochemickou cestou reprodukce pro kamenotisk (litografii). Na litografickou desku s vrstvou světlocitlivé fermeže kopíroval roku 1813 pomocí slunečního světla kresby a grafické listy, jejichž papír byl zprůsvitněn. Roku 1816 použil malou cameru obscuru a papír se světlocitlivou vrstvou chloridu stříbrného, avšak snímky nebyly ustálené a obraz časem zmizel. Po řadě pokusů s různými světlocitlivými látkami a podložkami zhotovil Nicéphore Niépce roku 1822 reprodukci mědirytiny papeže Pia VII. na vrstvu přírodního asfaltu rozpuštěného v petroleji, nanesenou na skleněnou desku. Reprodukce se však nezachovala. Niépce pak jako podložku využíval litografický kámen a zinkové desky, které byly po leptání nebo rytí použity k tisku. Nejstarší dochovanou fotografickou reprodukcí, kterou na měděnou destičku zhotovil Nicéphore Niépce v roce 1825, je obrázek muže vedoucího koně. Niépce rovněž pokračoval v pokusech s camerou obscurou. Roku 1824 vytvořil snímek na kámen s asfaltovou vrstvou, zachycující pohled z jeho pracovny na boční křídlo domu a budovu na dvoře, který se však rovněž nezachoval. Zřejmě roku 1826, nejpozději však následujícího roku, zhotovil za slunného dne Niépce snímek pohledu z okna svého domu na dvůr s hospodářskými budovami a stromem v pozadí, který do roku 2002 býval považován za nejstarší dochovanou fotografii. Použil cameru obscuru s předsádkou. Expozice snímku o rozměrech 163×203 mm trvala 8 hodin, takže slunce postupně osvětlovalo obě strany dvora. Obraz snímal na asfaltovou vrstvu, která v osvětlených částech tvrdla a vytvořila bílé plochy.", "question": "Jaká je nejstarší fotografická technika pro zhotovení snímků?", "answers": ["Heliografie"]}
{"title": "Kanduš", "context": "Kanduš Kanduš (též kaftan) je živůtková sukně z kanafasu, mezulánu nebo plátna upraveného modrotiskem. Je součástí krojů severních Čech. Tento oděv byl odvozen z plátěného rubáče, který se nosíval jako spodní prádlo. Ještě v 19. století v letním období kanduš nosívaly ženy a dívky jako jednoduché šaty bez rukávů. Jakou součást krojů se dochoval zejména u dětí.[1] Reference ↑ VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. Praha: Grada, 2011. 199 s. ISBN 978-80-247-3946-5. S. 58. Externí odkazy Chodský kroj a obrázek Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Co je to kanduš?", "answers": ["je živůtková sukně z kanafasu, mezulánu nebo plátna upraveného modrotiskem"]}
{"title": "Vyšší princip (film)", "context": "Vyšší princip je československý film režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1960 natočený podle stejnojmenné povídky Jana Drdy. Film vypráví příběh středoškolského profesora Málka (hraje František Smolík), který v době heydrichiády odmítne souhlasit s popravou nevinných studentů. V tomto filmu zazní z jeho úst legendární věta \"Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.\" Film byl několik let zakázán v Západním Německu, kvůli údajnému antiněmectví. V roce 1942 byl v protektorátu Čechy a Morava spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V den jeho smrti má jedna z gymnaziálních tříd vystavené své maturitní tablo. Vzápětí je rozhlasem vyhlášen v protektorátu zákaz vycházení po 20. hodině a slíbena odměna 10 000 000 korun za odhalení jmen atentátníků. Vlastimil Ryšánek (hraje Ivan Mistrík) je šikovný student, jenž je oblíben učiteli i v kolektivu spolužáků. Rozhodne se pomoci s němčinou jednomu spolužákovi, který má problémy s překladem novinového článku. Učitel (hraje Václav Lohniský) si všimne, že Ryšánek napovídá a okřikne jej. Vlastimil se hájí slovy: \"Já prosím nenapovídám, já si jen nahlas opakuji, abych nezapomněl.\" Celá třída se baví. Během vyučování si dělají tři studenti legraci ze smrti Reinharda Heydricha. Následující den, když píšou studenti maturitní písemky z latiny, vtrhnou do školy příslušníci gestapa v černých uniformách. Ředitel si přizve kolegu třídního učitele Málka, jenž má přezdívku Vyšší princip. Gestapo s sebou odvede tři chlapce, mezi nimi je i Vlastimil Ryšánek. Jeho milá spolužačka Jana Skálová (Jana Brejchová) prosí svého otce právníka (Otomar Krejča), aby šel na gestapo za spolužáky orodovat, neboť on se osobně zná s velitelem, otec však odmítne. Nakonec se úkolu zhostí třídní profesor Málek (František Smolík), odejde na služebnu gestapa požádat o milost pro své žáky. Velitel služebny gestapa (Hannjo Hasse) profesorovy pohnutky do jisté míry chápe, sám se vyzná v antické literatuře. Slíbí, že se pokusí zjednat nápravu, protože když byl u skautů, měli každý den vykonat jeden dobrý skutek. Tím skutkem má být milost pro studenty. Na velitelství se zajímá, co studenti provedli. Když zjistí oč šlo, chce případ studentů řešit až druhý den.", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Vyšší princip?", "answers": ["Jana Drdy"]}
{"title": "Tančící dům", "context": "Tančící dům, jinak také Ginger and Fred, oficiálním jménem původně Nationale Nederlanden Building, dokončený roku 1996, stojí v Praze na pravém břehu Vltavy na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Pojmenován je podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové. Tančící dům navrhl Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym, kterého k projektu přizval investor. Interiéry kanceláří investora byly z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné. Na místě stával činžovní dům, který byl v roce 1945 omylem zničen zásahem americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o zástavbě proluky, ale až do 90. let byla na místě proluka. Začátkem 90. let myšlenku zástavby obnovil Vlado Milunić spolu s Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě. S Havlem přišel Milunić do styku v roce 1986, kdy mu navrhoval rozdělení bytu a přitom se bavili, jaký dům by mohl stát vedle. Původní idea předpokládala vznik domu s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by se zařadil do kulturní linie od Rudolfina přes Národní divadlo k Mánesu, ale pro tento záměr se nepodařilo najít investora. Už v prvních námětech Milunić počítal s tím, že by se budova měla vyklánět nad křižovatku, což mělo symbolizovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu, a s vizí statické věže vzadu a dynamické vpředu. Milunić nejprve chtěl získat Jeana Nouvela, podle jehož návrhu byl později postaven stejným investorem Zlatý Anděl, ale to se mu nepovedlo. Frank Gehry prý nabídku přijal proto, že \"pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli\". Možnost prosadit takovouto stavbu přičítá Milunić porevoluční euforii, Václavu Havlovi, tehdejší ředitelce památkářů Věře Millerové, a vzácné souhře náhod.", "question": "Kdo financoval budovu Tančícího domu?", "answers": ["Nationale Nederlanden"]}
{"title": "Zoo Tycoon", "context": "Zoo Tycoon Zoo TycoonVývojářBlue Fang GamesVydavatelMicrosoft StudiosDesignérBlue Fang GamesHerní sérieZoo TycoonPlatformyMicrosoft WindowsMac OS XDatum vydání17. října 2001Žánrbudovatelská strategieHerní módsingle playerKlasifikaceESRB Některá data mohou pocházet z datové položky. Zoo Tycoon je budovatelská strategie, kterou vyvinula společnost Blue Fang Games a vydala divize Microsoft Studios. Hráč se ve hře ujímá zoologické zahrady, kterou musí udržovat tak, aby vydělávala. V roce 2001 byla vydána pro Microsoft Windows a Mac OS X, o čtyři roky později byla převedena také na Nintendo DS. V roce 2002 byly vydány dva datadisky, Zoo Tycoon: Dinosaur Digs, který do hry přidával vyhynulá zvířata, a Zoo Tycoon: Marine Mania, obsahující mořské živočichy. V roce 2004 byl vydán druhý díl série Zoo Tycoon, Zoo Tycoon 2. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zoo Tycoon na anglické Wikipedii. Externí odkazy (anglicky) Official website (anglicky) Zoo Tycoon Wiki Tycoon GAMES Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Počítačové hry", "question": "Jaká strategie je hra Zoo Tycoon?", "answers": ["budovatelská"]}
{"title": "Slzy", "context": "Slzy jsou produkty slzných žláz v očích lidí, ostatních savců a některých dalších živočichů. Mají především ochrannou funkci, neboť vyplavují z oka nečistoty, jež se do oka mohou dostat z okolního prostředí a chrání je před mikroby. Současně mají funkci vyživovací pro oko. Zjednodušeně se jedná se o kapky slané vody obsahující malý podíl bílkovin. Slzení také může být vyvoláno pocitem smutku, neštěstí. Takové slzení se označuje jako pláč. Méně často bývá pláč vyvolán jinou silnou emocí nebo pocitem (např. smíchem, vztekem, zoufalstvím nebo vyčerpáním). Kromě toho může být slzení vyvoláno chemickým podrážděním slzných žláz nějakou chemickou látkou např. slzným plynem (bromaceton, bromacetofenon nebo chloracetofenon) apod. Běžně slzy vyvolává pach cibule nebo požití velmi pálivé potraviny. Slzy mají důležitou roli při látkové výměně rohovky a v její průhlednosti, kdy se během slzení přivádí vlivem slzného filmu kyslík získávaný ze vzduchu. Průhlednost je udržována odstraňováním drobných nečistot. Jejich rozprostření po oku také zmenšuje jeho nepravidelnosti a zlepšuje viditelnost. Jejich funkcí je tedy omývání přední plochu oční koule. Lidské slzy jsou složeny z 99 % z vody, která je smíšena přibližně s 1 % soli a 0,2 až 0,5 % bílkovin a organických sloučenin jako jsou glukóza, aminokyseliny a fermenty.Chemické složení slz má antibakteriální účinky, což má za následek ničení bakterií na oku i v spojivkovém vaku. Slzné ústrojí je součástí oka, které se nachází v té části, která je blíže nosu. Je složeno ze slzné žlázy, přídavnách slzných žlázek nacházejících se v horním a dolním víčku a dalších žlázek obsažených ve spojivce, slzných kanálků a slzného vaku, kde se slzy hromadí. V případě potřeby jsou vypouštěny slzovodem do horního nosního průchodu.", "question": "Slzy jsou produktem kterých žláz?", "answers": ["slzných"]}
{"title": "Feng-jüan", "context": "Feng-jüan (tradiční znaky: 豐; zjednodušené znaky 丰; tongyong pinyin: Fongyuán; hanyu pinyin: Fē; český překlad: bohatá rovina) je město v Čínské republice, leží v centrální části ostrova Tchaj-wan. Ve správním systému Čínské republiky je hlavním městem okresu Tchaj-čung. Rozkládá se na ploše 41,18 km2 a má 164 071 obyvatel (březen 2007). Feng-jüan je znám svými potravinovými obchůdky, které se nacházejí východně od chrámu Ma-cu (媽; známý také jako Východní chrám – 廟), a spoustou pekáren, které jsou situovány podél hlavní ulice Čung-čeng (中). Nejznámějším výrobkem je ananasový koláč Feng-li-su (鳳). == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Feng-jüan ve Wikimedia Commons Oficiální stránky města Feng-jüan", "question": "Co je nejznámejším výrobkem Feng-jüan?", "answers": ["ananasový koláč"]}
{"title": "Symbolismus", "context": "Symbolismus je umělecké hnutí, které vzniklo ve Francii roku 1886, největší rozmach byl na přelomu 19. a 20. století. Symbolismus byl reakcí na popisnost naturalismu a parnasismu (v Čechách Lumírovci). Toto hnutí částečně navazuje na romantismus. Jejich cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce, myšlenky, city atp.), tj. zobrazit (nakreslit, popsat atp.) nezobrazitelné, snažili se proniknout k podstatě skutečnosti - usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly. K tomu jim měl pomáhat symbol, který se měl stát prostředníkem mezi skutečným světem a \"světem duše\" a měl v náznaku odkrývat tajemství ukryté v nitru věcí. Symbol nebyl přímým pojmenováním věci (problému, stavu atp.), ale pouhým náznakem, sugescí podstaty věci. Symbolisté se snažili vytvořit umění, a to soustředěným vnímáním celé umělcovy bytosti, všemi pěti smysly, které měly splynout. Symbolisté věřili, že umění by mělo chtít zachytit více absolutních pravd, které mohly být zpřístupněné jen nepřímými metodami. Symbolisté se dělili na několik skupin. Jejich chápání symbolu bylo radikálně odlišné. Základní představy byly symboly jako: Nápověda - tj. má čtenáři vsugerovat nějaký pocit, náladu, ... Jednoznačný znak Ve výtvarném umění se tento směr nemohl zcela rozvinout, neboť některé jeho myšlenky byly podobné, jako u populárnější secese. Výtvarné umění je reakcí nejen na naturalismus, ale především na impresionismus a někdy i na akademismus. V literatuře využívali báje, mýty a pohádky. Symbol měl umožnit čtenáři uhodnout tajemství ukryté v nitru věci. V literatuře tyto představy vyjadřují nepřímo (metaforou). Symbolismus zahájil prudký rozvoj básnické obraznosti, kladl velký důraz na hudebnost. Tyto prvky často vedly k nesrozumitelnosti a nepochopitelnosti jejich náznaků. Významným prvkem jejich poezie byl volný verš, který používali pravděpodobně jako první. V literatuře chce básník svým dílem především zapůsobit, nezáleží mu na plném pochopení. Používá se především volný verš, básníci se snaží o hudebnost verše. V Čechách a na Moravě byl hlavním propagátorem symbolismu časopis Moderní revue, kde byly odmítány téměř všechny dosavadní představy o literatuře. Zdůrazňoval se ideál svobodného, naprosto ničím nespoutaného jedince. Otokar Březina Viktor Dyk Karel Hlaváček Antonín Sova Petr Bezruč Jan Opolský Také v hudbě měl symbolismus jistý vliv. Mnoho symbolistických spisovatelů bylo často hudebními nadšenci Richarda Wagnera,který důsledně uplatňoval leitmotivy, česky příznačný motiv. Symbolistická estetika měla hluboký dopad na tvorbu Clauda Debussyho, Erika Satie anebo Alexandra Nikolajeviče Skrjabina. Mnoho starých filmů bylo ovlivněno symbolismem, z něhož jejich tvůrci převzali vizuální užívání metafor.", "question": "Bylo umělecké hnutí symbolismus reakce na naturalismus?", "answers": ["Symbolismus byl reakcí na popisnost naturalismu a parnasismu (v Čechách Lumírovci)."]}
{"title": "Déjà vu", "context": "Déjà vu Tento článek je o psychologickém jevu. Další významy jsou uvedeny na stránce Déjà vu (rozcestník). Déjà vu (francouzsky „již viděno“, vyslovováno [deʒ vy]) označuje v psychologii jev, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného. V běžné řeči nebo např. v divadelní kritice může ale znamenat také prostě něco, co „jsme už viděli“, co není originální, původní. Psychologie déjà vu Déjà vu jako psychologický termín poprvé použil francouzský psycholog Émile Boirac roku 1876 a zpopularizoval v knize Budoucnost psychologických věd (L'Avenir des sciences psychiques, 1917). Prožitek déjà vu je obvykle doprovázen pocitem důvěrné známosti, ale také něčeho zvláštního, neobvyklého až tajemného, dotyčný si je vědomý, že tento pocit známosti není opodstatněný.[1] „Předchozí“ zkušenost je často přikládána předchozímu snu, ale mnohdy je přítomen pocit, že tato zkušenost byla jistě prožita v minulosti. Zkušenost déjà vu se zdá být dosti běžná, jelikož průzkumy uvádějí, že asi 20 % populace uvádí, že pocit déjà vu alespoň jednou zažilo.[2] Odkazy na zkušenost s déjà vu lze nalézt také v literatuře v minulosti, což značí, že nejde o nový fenomén. (Pokusy o) výklad Psychologové jev druhého nebo opakovaného, již známého prožitku vysvětlují určitou podobností současnosti se vzpomínkou nebo krátkodobým výpadkem pozornosti a jakýmsi zapomenutím toho, co jsme nesoustředěně pozorovali. Jev je s oblibou využíván v literatuře jako určitá předzvěst, varování před nebezpečím, upozornění na věštecké sny a podobně. Lidé z okolí psychotroniků popisují tuto schopnost jako určitý minimální náhled do budoucnosti. Ve vypjatých životních obdobích jsou lidé schopni různých průniků do parapsychologie apod. a projev viděného, slyšeného a již zažitého je někdy jedním z průvodních jevů v těchto stavech. Existuje několik teorií, které popisují vznik tohoto pocitu. Jedna z nich nachází příčinu v časovém sladění mezi levou a pravou hemisférou našeho mozku. Každá vnímá a zaznamenává informace a události nezávisle na té druhé. Neustálá komunikace mezi oběma stranami pak vyvolává iluzi jejich jednoty. Pokud však dojde ke krátkému zpoždění přenosu z „nedominantní“ (obvykle pravé) do „dominantní“ (obvykle levé) hemisféry, obdrží dominantní strana mozku stejnou informaci dvakrát – jednou přímo a jednou s určitým zpožděním. Mozek pak v momentě, kdy „dorazí“ druhý obraz, zjistí, že „tam už byl“.", "question": "Co znamená deja vu?", "answers": ["označuje v psychologii jev, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného"]}
{"title": "Shiyali Ramamrita Ranganathan", "context": "Shiyaly Ramamrita Ranganathan (9. srpna 1892 Sirkazhi – 27. září 1972 Bangalúr) byl indický matematik a knihovník, který vytvořil zejména dvojtečkovou klasifikaci a zákony knihovní vědy, pro své zásluhy tak bývá nazýván \"otcem indické knihovní vědy\". <s> == Rané období a vzdělání == Shiyaly Ramamrita Ranganathan Iyer se narodil 9. srpna 1892 (jako oficiální datum se však uvádí 12. srpen) ve vesnici Shiyaly, v okrese Tanjavoor, v indickém státě Madras, jako prvorozený syn N. Ramamrity Iyera (1866-1898) a Seethalakshmi (1872-1953). Jeho rodina patřila k bráhmánské komunitě a byla velmi vážená. Ranganathan měl dva bratry a sestru a v dětství trpěl častými zdravotními problémy a slabou tělesnou konstitucí. Jeho otec byl významný zemědělec, vlastnil rozsáhlá rýžová pole a platil za velmi vzdělaného muže, protože pravidelně předčítal a vykládal pasáže z Rámájany. V tomto duchu vedl i svého syna, ovšem zemřel velmi záhy, když bylo Ranganathanovi 6 let. Již na základní škole, kde učil i jeho dědeček, projevil hluboký zájem o hinduismu, jeho filozofii i náboženské aspekty, a toto zaujetí jej neopustilo po celý život. Po základní škole studoval na Ranganathan Sabhanayak Mudaliar's Hindu High School v Shiyaly, kterou dokončil v roce 1909, i přes zdravotní problémy.", "question": "Kdo vypracoval dvojtečkovou klasifikaci?", "answers": ["Shiyaly Ramamrita Ranganathan"]}
{"title": "Komunistický režim", "context": "Prvním státem vedeným komunistickou stranou se stalo 7. listopadu 1917 převratem Rusko, kde bylo přijato marxistické učení diktatury proletariátu. Hlavním ideologem a vůdcem této země byl Vladimir Iljič Lenin, který se navrátil z exilu v Curychu. Němci očekávali, že Lenin svojí revolucí paralyzuje bojeschopnost ruské armády a ukončí válku na východní frontě. Jeho transport měl na německém území právo exteritoriality, střežili ho němečtí vojáci a jeho revolucionáři pobírali finanční podporu od Německého ministerstva financí. Lenin se rychle zbavil opozice a omezil soukromé vlastnictví. Nahradil ho Novou hospodářskou politikou (NEP), jakožto uvolněné formy státního kapitalismu, kterou Stalin později zrušil, aby získal více peněz na materiální zajištění obranné války se západními sousedy SSSR. V červenci 1918 byl bolševiky zavražděn car Mikuláš II. a jeho rodina. V Československu vzniká samostatná KSČ v roce 1921. Již od počátku se všechny tyto strany řídily (snad s výjimkou německé KS s vlastním silným vedením a jugoslávské KS pod vedením Tita) pokyny a rozkazy z Moskvy řízené Komunistické internacionály. Po druhé světové válce zaznamenala komunistická strana nebývalé popularity, v parlamentních volbách 1946 dosáhla v českých zemích nejlepších výsledků, v únoru 1948 následoval puč a KSČ tak postupně získala moc v celém Československu. Brzy se však KS ve svých praktikách přiblížily KSSS, s níž byly spřízněny. Svojí vládu vykonávaly prostřednictvím zastrašování a teroru, mnohdy docházelo i k porušování zákonů napsaných v duchu socialismu v jednotlivých zemích východního bloku. Po rozpadu Sovětského bloku vliv komunistických stran poklesl, avšak až na výjimky (například Slovensko) zůstávají zastoupeny v parlamentech. === Konec reálného socialismu === Na konci 80. let 20. století se státy, jejichž státní zřízení bylo založeno na ideji komunismu, dostaly do rozsáhlých krizí; stejně tak se nepodařilo převychovat občany komunistických států podle potřeb komunistické ideologie. To si v různé míře uvědomovala i vedení jednotlivých komunistických stran, a proto byl postupně prosazován pojem \"reálný socialismus\", jenž měl ve slovníku ideologů označovat jakýsi \"reálný\" předstupeň té pravé komunistické společnosti, jež byla umisťována do blíže nespecifikované budoucnosti. V zemích ovládaných komunistickými stranami však byla ideologie pouze využívána pro udržování nedemokratické, totalitní vlády, takže nakonec z původního plánu \"budování nové společnosti\" mohlo být realizováno jen velmi málo. V konkurenci států s tržní ekonomikou tyto státy neobstály a nakonec se navrátily k více či méně demokratickým formám vlády založených na soukromém vlastnictví.", "question": "Kdy v Československu vzniká samostatná KSČ?", "answers": ["v roce 1921"]}
{"title": "Kapusta", "context": "Kapusta neboli brukev je české označení pro několik druhů dvouleté košťálové zeleniny. První zmínky z historie kapusty jsou ze středozemní kultury. Kapustu pěstovali již Egypťané, kteří znali jednoduché druhy kapusty. Dále se pak v historii lidstva kapusta objevuje koncem středověku. V 16. a 17. století už se vědělo o kapustě a jejích blahodárných účincích na lidský organismus. V té době už se odrůdy podobaly těm dnešním. V novověku se hojně začala kapusta pěstovat a šlechtit. Nejvíce podobná starým odrůdám je dnešní kapusta hlávková. V dnešní době je rozšířená po celém světě, avšak v Evropě nejvíce. == Druhy == Brassica oleracea convar. sabauda (L.) O.F.SCHULZ. – hlávková kapusta Brassica oleracea convar. gemmifera (DC.) Markgr. – růžičková kapusta Brassica oleracea var. medullosa Thell. – dřeňová kapusta Brassica oleracea var. acephala Dc. – jarmuz (krmná kapusta) Brassica oleracea var. sabellica L. – kadeřavá kapusta (kadeřávek) == Obsahuje látky == Vitamín B1, B2, B3, B9 (kyselina listová), vitamin C, vitamin E, vitamin K, vápník, hořčík, selen, fosfor, draslík, síra, železo a v neposlední řadě sodík. == Způsoby přípravy == Kapustu můžeme připravovat na mnoho způsobů, např. vařit, smažit, dusit, zapékat, pařit apod. Syrová se však nejí. Dále se dá použít do salátů. Může se použít i do studených salátů ale před konzumací se musí povařit ve vroucí vodě. == Pěstitelství ==", "question": "Z jaké kultury jsou první zmínky z historie kapusty?", "answers": ["ze středozemní"]}
{"title": "Geneticky modifikovaný organismus", "context": "Požadovaná DNA se nejprve vysráží na povrchu nepatrných částeček zlata nebo wolframu, případně jiného těžkého kovu. Tyto tzv. projektily se pak pod vysokým tlakem helia \"nastřelí\" do rostlinné tkáně, přičemž v určitém procentu případů je zasaženo jádro a ve zlomku těchto \"šťastných\" zásahů se během oprav poškození způsobených zlatým projektilem cizorodá DNA spojí s rostlinným genomem. Kromě vlastní transformace, tj. přenosu cizorodé DNA do genomu rostliny, je dalším, neméně důležitým předpokladem vzniku transgenní rostliny regenerační protokol. Jde o to, že je zapotřebí nějakým způsobem vypěstovat úplnou a navíc plodnou rostlinu z jediné buňky, která prošla úspěšně transformací. Pro některé rostliny je regenerace z jediné buňky na dospělou rostlinu snadná (huseníček rolní, tabák) a pro některé (maniok) velmi obtížná či zatím zcela neznámá. To je problém zejména v případě tropických plodin pro rozvojové země, do jejichž vývoje nikdo nechce investovat moc peněz. V současnosti jsou nejběžnějšími transgenními plodinami sója, kukuřice, bavlník a řepka olejná. První geneticky modifikovanou plodinou, kterou bylo v České republice povoleno komerčně pěstovat, se stala kukuřice firmy Monsanto typu MON 810. Do této odrůdy byla vložena sekvence genu cry z bakterie Bacillus thuringiensis, který řídí produkci tzv. Bt-toxinu (δ). Bt-toxin je jedovatý pro určité druhy hmyzu (navozuje perforaci jejich střev). Místa pěstování v ČR zveřejnila v červenci 2008 organizace Greenpeace. Zatímco v Evropské unii výměr zemědělské půdy oseté GM plodinami v roce 2008 poklesl, v Česku se osetá plocha zvýšila a byla druhá nejvyšší v EU po Španělsku., V roce 2009 poprvé výměra zemědělské půdy osetá GM plodinami poklesla a to z 8 380 ha v roce 2008 na 6 480 ha v roce 2009 až na přibližně 4500 ha v roce 2013. Důvodem poklesu je administrativa spojená s pěstováním GMO, potíže s odbytem a vyšší cena osiva.", "question": "Co bylo první transgenní rostlinou?", "answers": ["tabák"]}
{"title": "Šťastné číslo", "context": "Šťastné číslo Tento článek pojednává o matematickém pojmu. Možná hledáte: Šťastná čísla – film Nory Ephron. Šťastné číslo (anglicky happy number) je v matematice definováno následujícím způsobem: vezme se libovolné kladné celé číslo, nahradí se součtem druhých mocnin svých číslic a tento proces se opakuje, dokud se nedojde k číslu jedna (kde se proces zastaví) nebo dokud se v posloupnosti neobjeví některé číslo dvakrát (posloupnost se zacyklí). Ta čísla, která tímto způsobem skončí jedničkou, se nazývají šťastná, ostatní pak nešťastná. Formálněji řečeno: mějme číslo n = n 0 {\\displaystyle n=n_{0}} a definujme posloupnost n 1 {\\displaystyle n_{1}} , n 2 {\\displaystyle n_{2}} , ... kde n i + 1 {\\displaystyle n_{i+1}} je součet druhých mocnin čísel vyjádřených číslicemi čísla n i {\\displaystyle n_{i}} Poté n {\\displaystyle n} je šťastné právě tehdy, když existuje i takové, že n i = 1 {\\displaystyle n_{i}=1} Pokud je nějaké číslo šťastné, pak také všechny členy jemu příslušné posloupnosti jsou také šťastnými čísly. Příklad Například 7 je šťastné číslo a přísluší mu tato posloupnost: 72 = 49 42 + 92 = 97 92 + 72 = 130 12 + 32 + 02 = 10 12 + 02 = 1 číslo 1663 je také šťastné číslo: 12 + 62 + 62 + 32 = 82 82 + 22 = 68 62 + 82 = 100 12 + 02 + 02 = 1 i číslo 13, obecně pokládané za nešťastné (například triskaidekafobiky), je dle této definice šťastné číslo: 12 + 32 = 10 12 + 02 = 1 Chování posloupnosti Když n {\\displaystyle n} není šťastné, pak se jeho posloupnost nedostane k 1. Namísto toho se zacyklí (například pro číslo 4): 4, 16, 37, 58, 89, 145, 42, 20, 4, ... Pokud n {\\displaystyle n} má m {\\displaystyle m} číslic, poté součet druhých mocnin jimi vyjádřených čísel může být nejvýše 81 m {\\displaystyle 81m} (to nastane, pokud jsou všechny číslice devítky). Pro", "question": "Jak se v matematice definuje šťastné číslo?", "answers": ["vezme se libovolné kladné celé číslo, nahradí se součtem druhých mocnin svých číslic a tento proces se opakuje, dokud se nedojde k číslu jedna"]}
{"title": "Komunistická strana Československa", "context": "Komunistická strana Československa (KSČ) byla ultralevicová parlamentní politická strana v Československu, členka Komunistické internacionály (KI). K základním programovým východiskům patřil třídní boj vedený dle sovětského vzoru, zahrnující i fyzickou likvidaci třídních a ideologických nepřátel. Podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993 šlo o organizaci zločinnou a zavrženíhodnou. Jejím ideovým i právním nástupcem je v Česku Komunistická strana Čech a Moravy. Ustavující sjezd KSČ se konal ve dnech 14. až 16. května 1921 ve velkém sále Národního domu v Karlíně. Vlastní sjezd probíhal 15. a 16. května, předcházela mu sobotní předporada výkonného výboru Československé sociálně demokratické strany dělnické (levice) a volba předsednictva sjezdu. Toho se zúčastnilo 569 delegátů, kteří zastupovali zhruba 350 tisíc levicových sociálních demokratů. Nový výkonný výbor na své schůzi 16. 5. 1921 zvolil předsedou Václava Šturce, místopředsedou Bohumíra Šmerala a druhým místopředsedou Václava Bolena. Předsedou kontrolní komise byl zvolen František Hovorka, pokladníkem pak prozatímně Josef Skalák. KSČ vznikla přejmenováním odštěpené větší části Československé sociální demokracie (viz též Prosincová generální stávka 1920). Programem byla koaliční vláda socialistických stran s levicí agrárníků. V době svého vzniku byla v absolutních i relativních číslech jednou z největších komunistických stran na světě a muselo se s ní počítat i na domácí scéně, když v parlamentních volbách v roce 1925 skončila na druhém místě s 934 223 hlasy a 41 mandáty.", "question": "Kde se konal ustavující sjezd KSč?", "answers": ["velkém sále Národního domu v Karlíně"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Saturn se tak řadí mezi planety s nejkratším dnem. Rychlejší rotaci má již pouze Jupiter. Rotace je diferenciální, což znamená, že rychlost není ve všech částech planety stejná. Klesá od rovníku směrem k pólu. Na rovníku vykoná jednu otočku za 10 h a 14 min, kdežto například na 57° šířky trvá jedna otočka již 11 hodin a 7,5 minuty. Saturnovy prstence mají celkový průměr 420 000 km, ale tlusté jsou maximálně jen několik set metrů. Jsou tvořeny ledovými úlomky, prachem, kamením a balvany, které nemají průměr větší než několik metrů. Mezi prstenci leží dráhy nejvnitřnějších měsíců. Měsíc Pan obíhá v mezeře nazývané Enckeho dělení ve vnější části prstence A. Jiný měsíc Atlas obíhá na okraji prstence A, zatímco Prometheus a Pandora obíhají každý z jedné strany prstence F. Některé měsíce nalezneme na shodných drahách. Saturn má nejvýraznější a nejjasnější soustavu prstenců ze všech planet sluneční soustavy. Původně byly známé jedině Saturnovy prstence a planeta Saturn byla těmito prstenci ojedinělá. Až v roce 1977 byly objeveny nevýrazné prstence okolo planety Uran a poté i okolo Jupitera a Neptunu. Prstence jsou tvořeny velkým množstvím drobných částeček různé velikosti od prachových zrnek až po objekty velké desítky metrů. Pravděpodobně se jedná o kousky hornin obohacené kousky vodního ledu. Každá částice obíhá planetu samostatně okolo rovníku a při oběhu se řídí Keplerovými zákony. Znamená to, že nejbližší částice obíhají Saturn nejrychleji (jednou za 4,9 hodiny) a nejvzdálenější pomaleji (jednou za 2 dny). Přelety sond ukázaly, že hlavní prstence jsou tvořeny množstvím malých jemných prstenců.", "question": "Má Saturn nejjasnější prstence ze všech planet sluneční soustavy?", "answers": ["Saturn má nejvýraznější a nejjasnější soustavu prstenců ze všech planet sluneční soustavy."]}
{"title": "IANA", "context": "Svět je rozdělen na oblasti a každá RIR přiděluje IP adresy pro svoji oblast. Centrálně jsou RIR sdruženy pod Number Resource Organization (NRO). V této organizaci hájí svoje zájmy a vystupují jako jeden celek. IANA přiděluje adresy Internet Protocol version 4 (IPv4) jednotlivým RIR po velkých blocích (obvykle \"/8\", tj. 224 adres nebo větší množství najednou). A následně RIR tyto bloky rozdělí a přidělí IP adresy oblastním Internet Service Provider (ISP) a jiným organizacím. Je zde i možnost mechanismu přidělování adres Internet Protocol version 6 (IPv6), ale v současnosti nabídka převyšuje poptávku, a proto není nutné používat postup jako u IPv4. == Názvy domén == IANA spravuje také DNS servery nejvyšší úrovně hierarchického DNS stromu (tzv. kořenové servery). Tento úkol zahrnuje zajištění komunikace se správci domén nejvyššího řádu i kořenové úrovně a vytváření pravidel pro ICANN. Spravuje také doménu .int pro mezinárodní organizace, .arpa doménu pro administrativní účely a pro reverzní záznamy v DNS a další kritické domény jako je root-servers.net. == Správa protokolů == IANA upravuje také parametry IETF (Internet Engineering Task Force) protokolů jako jsou URI (Uniform Resource Identifier) schémata nebo kódování schválená pro použití na Internetu. Na tyto úkoly dohlíží Internet Architecture Board a výsledky byly publikovány v RFC2860. == Dozor == IANA je řízena ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers) na základě smlouvy s Ministerstvem obchodu USA (DOC), které na chod organizací dále dohlíží, aby změny uskutečněné v organizaci IANA odpovídaly jeho politice. 28. ledna 2003 DOC skrze Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) oznámila svůj záměr prodloužit smlouvu ICANN na IANA o další tři roky. Prostředky na provoz organizace ICANN získá z grantu od NOAA. Poté DOC oslovil i jiné zájemce o tento grant s tím, aby podrobné nabídky, jež by uspokojily zájmy DOC předložili do deseti dnů. V srpnu 2006 prodloužil DOC smlouvu s ICANN na dalších pět let, ale smlouva je každý rok obnovována ze strany vlády.", "question": "Jaká je zkratka organizace globálně přidělující rozsahy IP adres?", "answers": ["IANA"]}
{"title": "Art Pepper", "context": "Spolupracoval s mnoha hudebníky, mezi které patří například Paul Desmond, Chet Baker, Stan Kenton, Shorty Rogers a další. == Život == Narodil se roku 1925 ve městě Gardena v Kalifornii. Jeho matkou byla čtrnáctiletá uprchlice a otcem námořník. Dětství prožil u babičky ze strany otce a brzy projevil zájem o hudbu. Ve svých devíti letech začal hrát na klarinet a ve třinácti pak přešel k saxofonu. Profesionálně začal hrát ve svých sedmnácti letech, hrál například s Bennym Carterem a Stanem Kentonem. Roku 1943 odešel do armády a po návratu opět spolupracoval s Kentonem. Později nahrál velké množství vlastních alb a spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky. Kvůli své závislosti na drogách strávil několik let ve vězení, kam se několikrát vrátil. V polovině sedmdesátých let podstoupil léčbu metadonem. Zemřel na mrtvici ve věku 56 let. == Reference ==", "question": "Proč byl Art Pepper ve vězení?", "answers": ["Kvůli své závislosti na drogách"]}
{"title": "Vlas", "context": "Keratin meduly má jiné chemické složení než kortex. Z chemického hlediska vlasy obsahují uhlík, vodík, kyslík, dusík, železo, měď, zinek, jód, 20 různých druhů aminokyselin, proteiny, lipidy (např. cholesterin) a vodu (asi 12 % hmotnosti vlasu). Vlas po chemické stránce: Původně měkká buničitá bílkovinná hmota prekeratin se keratinizací neboli rohovatěním mění pevnou hmotu keratin. Vlas má podobnou pevnost jako kevlar.[zdroj? ] Jediné vlasové vlákno dokáže udržet 100 gramové závaží. Průměr vlasu je zhruba 18 μ-180 μ. V průměru mají na hlavě nejvíce vlasů světlovlasí lidé (okolo 140 000), nejméně zrzaví (asi 80 000). Každý vlasový kořínek má přitom v průběhu existence (postupně) až 12 vlasů. Průměrná tloušťka vlasu je 42-95 mikrometrů. Muži mají vlasy nejsilnější v týlu, avšak ženské vlasy jsou silnější než mužské. Člověk bez rozdílu pohlaví má pod pokožkou 2 až 5 milionů vlasových váčků. Počet a druh váčků je dán už při narození. Vlas roste přibližně 2-6 let a potom vypadne. Denně vypadne člověku asi 70-100 vlasů a to v případě, že nemá s vlasy žádné problémy. Každý den vlasy povyrostou o 0,2-0,45 mm. Padání vlasů se rozděluje na vratné (dočasné) a nevratné. Příčinami vratného vypadávání může být stres, těhotenství nebo například nedostatek vitamínů. Častou příčinou padání vlasů je užívání některých léků (například léky na akné, hormonální terapie, epileptika, léky potlačující imunitní systém, léky na snížení cholesterolu atd.).", "question": "Jsou mužské vlasy silnější než ženské?", "answers": ["Muži mají vlasy nejsilnější v týlu, avšak ženské vlasy jsou silnější než mužské."]}
{"title": "USS Makin Island (LHD-8)", "context": "2× RIM-7 (8hl.)2× RIM-1162× 20 mm Phalanx3× 25 mm M242 Bushmaster4× 12,7 mm M2 Browning Letadla: 6 × Lockheed Martin F-35 Lightning II4 × Bell AH-1Z Viper12 × Bell Boeing V-22 Osprey4 × Sikorsky CH-53E Super Stallion3-4 × Bell UH-1Y Venom USS Makin Island (LHD-8) je víceúčelová vrtulníková výsadková loď Námořnictva Spojených států amerických postavená v letech 2004–2009 jako osmá a poslední jednotka třídy Wasp. Loď je určena k naložení, přepravě, provedení výsadku, velení a následné podpoře jednotky americké námořní pěchoty o 2000 mužů (Marine Expeditionary Unit – MEU). Ta je z její paluby přepravována vzduchem pomocí vrtulníků, či po moři vyloďovacími čluny, vznášedly Landing Craft Air Cushion a obojživelnými vozidly. Z paluby Makin Island také mohou operovat kolmostartující letouny AV-8B Harrier II. Oproti ostatním jednotkám třídy Wasp byla Makin Island postavena v modifikované podobě a je přechodem k následující třídě America. Liší se zejména použitým pohonným systémem koncepce CODLOG, díky kterému má plavidlo, mimo jiné, lepší ekonomii provozu a o cca 90 mužů menší posádku.[1] Z výše uvedených důvodů některé prameny považují Makin Island za samostatnou třídu. Přes rozsáhlé vnitřní změny se loď od svých sesterských plavidel vnějškově liší pouze komíny nakloněnými na pravobok.[1] Stavba Stavba USS Makin Island (LHD-8) Kontrakt na stavbu Makin Island byl zadán roku 2002 loděnici Northrop Grumman (dříve Litton Ingalls Shipbuilding) v Pascagoule ve státě Mississippi.[2] Stavba plavidla byla zahájena v 14. února 2004, přičemž na vodu byl trup lodě spuštěn 22. září 2006. Námořní zkoušky hotového plavidla byly zahájeny v prosinci 2008 a do operační služby Makin Island vstoupila v říjnu 2009.[2] Zpoždění stavby plavidla způsobil hurikán Katrina, který na Makin Island způsobil škody ve výši cca 360 milionů dolarů.[3] Konstrukce Noční doplňování paliva vrtulníku AH-1 Vybavení Makin Island je vybavena bojovým řídícím systémem SSDS Mk.2 Mod.3A. Radary dlouhého dosahu, sloužící například k navádění palubních stíhaček, představuje 3D typ SPS-48E a 2D typ SPS-49(V)9. Detekci nepřátelských protilodních střel zajišťuje radar SPQ-9B, hladinové cíle monitoruje radar SPS-67(V)5 a k navigaci slouží radar SPS-73. Sonar je typu WSC-1.", "question": "Jaká zkratka se používá k označení jednotky americké námořní pěchoty?", "answers": ["MEU"]}
{"title": "Elektrické křeslo", "context": "Elektrické křeslo je zařízení sloužící k popravě pomocí elektrického proudu. Tento způsob popravy je používán téměř výlučně jen ve Spojených státech. V USA byl hledán způsob popravy, který by byl humánnější než oběšení. Vynález elektrického křesla byl doprovázen konkurenčním bojem Thomase Alva Edisona a George Westinghouse na konci 19. století (Edison chtěl ukázat, jak je střídavý proud od Westinghouse nebezpečný). Současné elektrické křeslo nicméně vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který jako první přišel s nápadem popravovat elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888, první popravený byl William Kemmler v roce 1890. Jiní známí vězni popravení elektrickým křeslem jsou např. Ted Bundy, Leon Czolgosz, Albert Fish, Charles Starkweather, John Joubert, Julius Rosenberg či Donald Henry Gaskins. Měl na něm být popraven i Oscar Collazo, neúspěšný atentátník na prezidenta Trumana. V současnosti je v USA elektrické křeslo možno použít jako alternativu k smrtící injekci ve státech Alabama, Florida, Jižní Karolína a Virginie.[zdroj? ] Jediným státem jiným než USA, ve kterém byl tento způsob popravy využíván, byly Filipíny (poprvé 1924 za americké okupace, naposledy 1976). Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund, než se tělo ochladí, a zkontroluje, jestli vězňovo srdce stále bije.", "question": "Kdy bylo vyrobeno první elektrické křeslo?", "answers": ["1888"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Také případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny rozhodčím řízením (arbitráží). V roce 1928 byl nadto uzavřen Briand-Kelloggův pakt, který všem účastenským státům zakazoval vedení útočné války. Mírové snahy však dostaly povážlivé trhliny jednak obnoveným izolacionismem Spojených států amerických, především však rozmachem různých totalitních režimů. K tomu výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství. Již předtím vedla Ruská občanská válka k vytvoření komunistického Sovětského svazu, v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin. Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini, jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu světa. Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl k nastolení výbojného militaristického režimu. Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko, které přeměnilo ve svůj loutkový stát. Ekonomický rozvrat země na počátku třicátých let a již se projevující expanzionistické tendence v Německu měly za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionálních socialistů (NSDAP), který sliboval německému národu zrušení versailleské smlouvy a zajištění \"životního prostoru\" na Východě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem, načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht), a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš. V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní. Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí. V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka. Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány, která byla podporována Sovětským svazem a tzv. mezinárodními brigádami. Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie. V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv. Osu Berlín-Řím. O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví, nazvané pakt proti Kominterně, čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio. V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu, čímž započala druhá čínsko-japonská válka. Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír, aby společně čelili cizím útočníkům. I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj, Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země.", "question": "Ve kterém roce byla v Německu obnovena branná povinnost?", "answers": ["1935"]}
{"title": "Dobrovolný svazek obcí Mikroregion Stráně", "context": "Dobrovolný svazek obcí Mikroregion Stráně Dobrovolný svazek obcí Mikroregion StráněForma svazek obcí (dle § 49 zákona č.128/2000 Sb. o obcích) Předseda Milan Andreovský Sídlo Hořičky Datum založení 3. listopadu 2000 Poloha Kraj Královéhradecký Okres Náchod Kontakt E-mail obec.horicky@quick.cz Web www.horicky.cz/strane.html Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Dobrovolný svazek obcí Mikroregion Stráně je svazek obcí (dle § 49 zákona č.128/2000 Sb. o obcích) v okresu Náchod, jeho sídlem jsou Hořičky a jeho cílem je koordinování celkového rozvoje území mikroregionu na základě společné strategie, přímé provádění společných investičních akcí, společná propagace mikroregionu v cestovním ruchu. Sdružuje celkem 7 obcí a byl založen v roce 2000. Obce sdružené v mikroregionu Brzice Hořičky Chvalkovice Lhota pod Hořičkami Litoboř Velký Třebešov Vestec Externí odkazy Mikroregion Dobrovolný svazek obcí Mikroregion Stráně na Regionálním informačním servisu oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kolik obcí sdružuje Dobrovolný svazek obcí Mikroregion Stráně?", "answers": ["7"]}
{"title": "Vladimir Vysockij", "context": "Vladimir Semjonovič Vysockij (rusky В С В, 25. ledna 1938 Moskva – 25. července 1980 Moskva) byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947 - 1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta (William Shakespeare) nebo Galilea (Bertolt Brecht). Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech - viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů.", "question": "Ve kterém městě zemřel ruský písničkář Vladimir Vysockij?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Terezie Dobrovolná", "context": "Terezie Dobrovolná Mgr. Terezie DobrovolnáNarození 21. ledna 1975 (46 let)Československo Československo Národnost česká Soutěž Miss České republiky 1997 vítězkaMiss Tourism Queen of the Year International 1994 II. vicemissMiss Tourism International 1993III. vicemissMiss Globe International 1993I. vicemiss Terezie Dobrovolná (* 21. ledna 1975) je česká modelka, Miss ČR 1997 a herečka. Život Modelingu se věnovala od šestnácti let, předváděla hlavně v zahraničí. V roce 1997 se stala vítězkou soutěže krásy Miss České republiky. Poté nás ještě reprezentovala na Miss World. Po vítězství se však rozhodla pro další vysokoškolské studium. Od roku 1997 po svém zvolení žije se svým partnerem miliardářem Davidem Beranem na samotě nedaleko Slatiňan u Pardubic a má s ním dvě dcery, Kristýnu a Kateřinu. Žili spolu i krátce v Rakousku. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Miss České republiky 1989: Ivana Christová1) • 1990: Renáta Gorecká2) • 1991: Michaela Maláčová2) • 1992: Pavlína Babůrková2) • 1993: Silvia Lakatošová3) • 1994. : Eva Kotulánová • 1995: Monika Žídková • 1996: Petra Minářová • 1997: Terezie Dobrovolná • 1998: Kateřina Stočesová • 1999: Helena Houdová • 2000: Michaela Salačová • 2001: Diana Kobzanová • 2002:. Kateřina Průšová • 2003: Lucie Váchová • 2004: Jana Doleželová • 2005: Lucie Králová • 2006: Taťána Kuchařová • 2007: Kateřina Sokolová • 2008: Zuzana Jandová • 2009: Aneta Vignerová • 2018: Iveta Maurerová • 2019: Nikola Kokyová názvy soutěže: 1)Miss ČSSR, 2) Miss ČSFR, 3) Miss České a Slovenské republiky", "question": "Kdo vyhrál Miss České Republiky v roce 1997?", "answers": ["Terezie Dobrovolná"]}
{"title": "Apeniny", "context": "Apeniny jsou horské pásmo procházející napříč celou Itálií (ve směru severozápad – jihovýchod) a tvořící tak jakousi páteř země. Mají délku 1 200 km a šířku 70 až 100 km. Nejvyšším vrcholem je Corno Grande s výškou 2 912 m. Hory jsou většinou zelené a zalesněné, ačkoli jednu stranu nejvyššího vrcholu Gran Sasso, částečně pokrývá nejjižnější ledovec v Evropě (Ghiacciaio del Calderone). Východní strana hor směřující k Jaderskému moři je strmá, zatímco západní svahy tvoří rovinu. Podle pohoří je také pojmenován celý Apeninský poloostrov a rovněž pohoří Montes Apenninus na přivrácené straně Měsíce. Apeninský řetězec začíná severozápadním sedlem Colli di Cadibona (435 m) nedaleko přímořského města Savona. Právě u Janovského zálivu navazuje na poslední západoalpské výběžky. Na opačném konci, vzdáleném přes 1 200 km, vymezuje Apeniny Messinská šíje. Za volné pokračování Apenin bývají považována veškerá sicilská pohoří včetně nejvyšší činné evropské sopky Etny. Na západě se dotýkají apeninské výběžky Ligurského, jižněji Tyrhénského moře, na východě Jadran a moře Jónské. Šířka vlastního horského hřebene činí 40 – 60 km, v okolí Neapole dokonce 100 km. Zatímco v severních oblastech mívají apeninské hřebeny víceméně paralelní orientaci, na jihu se tento rys vytrácí. Apeniny mají tvar k severovýchodu namířeného luku. Jejich masiv není zdaleka tak sourodý a souvislý jak se zdá. Rozděluje se na několik samostatných jednotek, tzv. Apeninů. Ty dělíme na desítky skupin, stovky horských hřbetů a samostatných hor. Od severozápadu jsou hlavními jednotkami: Severní Apeniny (Appennino settentrionale) Ligurské Apeniny (Appennino ligure), nejvyšší hora Monte Maggiorasca (1 804 m) Toskánsko-emiliánské. Apeniny nebo Etruské Apeniny (Appennino tosco-emiliano), Monte Cimone (2 165 m) Střední Apeniny (Appennino centrale) Umbrické Apeniny (Appennino umbro-marchigiano), Monte Vettore (2 476 m) Abruzské Apeniny. (Appennino abruzzese), Corno Grande (2 912 m) Jižní Apeniny (Appennino meridionale) Samnitské Apeniny (Appennino sannita), Monte Miletto (2 050 m) Kampánské Apeniny (Appennino campano. ), Monte Cervialto (1 810 m) Lukánské Apeniny (Appennino lucano), Serra Dolcedorme (2 267 m) Kalabrijské Apeniny (Appennino calabro), Serra Dolcedorme (2 267 m. ) Sicilské Apeniny (L'Appennino Siculo) Pohoří Peloritani, Nebrodi a Madonie, Pizzo Carbonara (1 979 m) Subapeniny a Antiapeniny (Subappennino e Antiappennino) Subapeniny jsou samostatná pohoří a vrchoviny které se rozkládají souběžně s Apeninami, jsou však na nich nezávislé. Leží ve středozápadní a jihovýchodní Itálii.", "question": "Který vrchol Apenin je nejvyšší?", "answers": ["Corno Grande"]}
{"title": "Rakousko", "context": "Údolí Kleinwalsertal, které patří k spolkové zemi Vorarlbersko, je na základě polohy dostupné po silnici pouze z Německa a je tak funkční enklávou Německa. Obdobně obec Jungholz. Na druhé straně existuje i funkční enkláva Rakouska, která patří ke Švýcarsku. Obec Samnaun nebyla po dlouhou dobu spojená se Švýcarskem jakoukoli cestou, nýbrž přístupná pouze přes Tyrolsko. To vedlo k tomu, že odtud vymizela rétorománština a místo ní přijali tamní obyvatelé dialekt podobný tyrolskému. Mezitím byla postavena silnice vedoucí do Samnaun, která se již ubírá výhradně po švýcarském území, která už zde kdysi byla zavedena. V podobném stavu jako Samnaun byla až do roku 1980 obec Spiss na rakousko-švýcarské hranici. Byla po dlouhou dobu dosažitelná pouze přes Samnaun a bojovala se silným odchodem obyvatel, protože oproti ostatním enklávám měla velmi malé možnosti hospodářského rozvoje. ==== Hory ==== Deset nejvyšších hor Rakouska (Rakouské Alpy): === Jezera === Největší jezero Rakouska je mělké stepní Neziderské jezero v Burgenlandu, ke kterému náleží 77 % svojí celkové rozlohy 315 km2, zbytek jezera patří Maďarsku. Další větší jezera jsou horská nebo podhorská Attersee s 46 km2 a Traunsee s 24 km2 v Horních Rakousech. Velké je také Bodamské jezero o rozloze 536 km2. K Rakousku však náleží pouze malá část, jezero totiž leží na hranicích s německými spolkovými zeměmi Bavorskem a Bádensko-Württemberskem a se Švýcarskem. Jezera mají vedle hor velký význam také v cestovním ruchu, především Korutanská jezera a oblast Salzkammergut. Nejznámější jsou Wörthersee, které je největší jezero Korutan, Millstätter See, Ossiacher See a Weißensee. Známá jsou také jezera Mondsee a Wolfgangsee na hranicích Salcburska a Horních Rakous.", "question": "Jaké je největší jezero Rakouska?", "answers": ["Neziderské jezero"]}
{"title": "Fox Broadcasting Company", "context": "Fox Broadcasting Company Fox Broadcasting Company Logo staniceZahájení vysílání 19861009a9. října 1986 Provozovatel Fox Corporation Formát obrazu 720p (HDTV) Slogan We Are FOX Země Spojené státy americké Spojené státy americké Sídlo New York, New York Oblast vysílání mezinárodní Web www.fox.com Fox Broadcasting Company, běžně zkracovaná jako Fox, je americká televizní síť, která je součást skupiny Fox Corporation mediálního magnáta Ruperta Murdocha. Stanice byla založena v roce 1986 jako čtvrtá celoplošná a volně dostupná televize, čímž doplnila „velkou trojku“ tradičních amerických televizí (ABC, CBS, NBC). Některou ze stanic sítě může přijímat až 96,18 % obyvatel Spojených států. Od září 2004 stanice vysílá i v HDTV kvalitě. Zpravodajství Fox News je známé silnou podporou republikánů, kterou se odlišuje od většiny ostatních amerických masmédií, která podporují demokraty.[1] Aktuální program Animované seriály Simpsonovi (1989–dosud) Griffinovi (1999–2002, 2005–dosud) Bobovy burgery (2011–dosud) Bless the Harts (2019–dosud) Duncanville (2020–dosud) Ocenění Teen Choice Awards (2000–dosud) Miss Universe (2015–dosud) Miss USA (2016–dosud) iHeartRadio Music Awards (2019–dosud) Drama Empire (2015–dosud) Záchranáři L. A. (2018–dosud) Doktoři (2018–dosud)[2] Prodigal Son (2019–dosud) Almost Family (2019–dosud) Deputy (2020–dosud) V plamenech (2020–dosud) Komedie Poslední chlap (2018–dosud, přesunuto ze stanice ABC) Outmatched (2020) Zpravodajství Fox News Sunday (1996–dosud) Reality-show Umíte tančit? (2005–dosud) Pekelná kuchyně (2005–dosud) Masterchef (2010–dosud) Masterchef Junior (2013–dosud) Beat Shazam (2017–dosud) Gordon Ramsay's 24 Hours to Hell and Back (2018–dosud) The Masked Singer (2019–dosud) Mentel Samurai (2019–dosud) First Responders Live (2019–dosud) Spin the Wheel (2019–dosud) What Just Happened??! with Fred Savage (2019–dosud) Flirty Dancing (2019–dosud) LEGO Masters (2020–dosud) Nadcházející programy Animované seriály The Great North (N/A) Housebroken (N/A) Drama Filthy Rich (jaro 2020) NeXT (jaro 2020) Komedie Carla (podzim 2020) Reality show Ultimate Tag (2020) The Masked Dancer (N/A) Big Bounce Battle (N/A) nepojmenovaná talk show Neala Brenanna (N/A) Minulé programy 24 hodin (2001-10, 2014) 24 Hodin: Nezastavitelný (2017) Akta X (1993–2002, 2016–2018) Ally McBealová (1997-2002) Anatomie lži (2009-2011) American Idol (2002-2016) Barva moci (2017) Beverly Hills 90210 (1990-2000) BH90210 (2019) Cesta do neznáma (1995-1998) Doteky osudu (2012-2013) Dr. House (2004-2012) Drive (2007) Dům loutek (2009-2010) Exorcista (2016–2017) Firefly (2002) Futurama (1999-2003) Hranice nemožného (2008-2013) Glee (2009-2015) Gotham (2014–2019) LA to Vegas (2018) Lebkouni (1989–1990) Lidský terč (2010-2011) Lucifer (2016–2018) Making History (2017) Městečko Pines (2015-2017) Melrose Place (1992-1999)", "question": "Kdy byla založena stanice Fox Broadcasting Company?", "answers": ["v roce 1986"]}
{"title": "Vltavín", "context": "Odborné publikace ho neznají, cizojazyčné pracují s názvem moldavit) . Na Moravě popsali lokality s výskytem vltavínů badatelé František Dvorský[1] a Rudolf Dvořák[2]. Další méně významné lokality byly objeveny v Chebské pánvi, v okolí Drážďan i v sousedním Rakousku, v jihozápadním Polsku a ojedinělé nálezy v zaniklé pískovně v Praze Kobylisích, které čítají 2 kusy a na Mělnicku, jenž je ve sbírce Národního muzea. Přibližně 100 let po popsání českých vltavínů byly popsány nálezy vltavínů na Moravě. Podobná přírodní skla (tektity) se nacházejí ještě na třech místech na světě, ale jen vltavíny jsou z této skupiny průhledné a jasně zelené a tedy použitelné jako šperkové kameny („drahokamy“). V Česku v okolí řeky Vltavy se nachází největší naleziště Vltavínů. Zároveň toto místo ohrožují kopáči, kteří aktívně hledají kámen. Lze ho sbírat pokud s tím souhlasí majitel pozemku. V případě nelegálního sbírání jde o trestný čin.[3] Vlastnosti Vltavín z Besednice Vltavíny jsou chemicky téměř totožné s jílovitými horninami, ale na rozdíl například od sopečných skel neobsahují téměř žádnou vodu. Vltavínové sklo obsahuje jisté „vady“, a to v podobě vzduchových bublinek, které jsou časté převážně u jihočeských vltavínů. Bublinky bývají drobné, a to řádově jen desetiny milimetru, ale podařilo se objevit i bubliny přes 1 centimetr dlouhé.", "question": "Jak zelené jsou vltavíny?", "answers": ["jasně zelené"]}
{"title": "Empire State Building", "context": "Empire State Building je 102 patrová budova postavená ve stylu art deco, nacházející se v New Yorku v USA na křižovatce Páté Avenue a West 34th Street. Po jejím dokončení v roce 1931 se stala na více než 40 let nejvyšší budovou světa, v roce 1972 ji překonala severní věž Světového obchodního centra. Po zřícení budov při teroristických útocích 11. září 2001 se Empire State Building stala nejvyšší budovou New Yorku a třetí nejvyšší v USA (hned po Willis Tower a Trump International Hotel and Tower). Roku 2013 však byla dostavěna náhrada za \"dvojčata\", nové světové obchodní centrum nazvané One World Trade Center, které svou výškou Empire State Building opět překonalo. V roce 1986 se budova zařadila na seznam národních kulturních památek. Budova je vlastněna a řízena společností W & H Properties. Je neodmyslitelnou součástí města, podobně jako Eiffelova věž patří k Paříži. Empire State Building navrhl William F. Lamb z architektonické firmy Shreve, Lamb a Harmon, stavební výkresy byly navrženy za pouhé dva týdny, byly ovšem inspirovány předchozími plány pro Reynolds Building ve Winston-Salem v Severní Karolíně a Carew Tower v Cincinnati, stát Ohio. Původní návrh značil pouze 80patrovou budovu, ale poté co se navýšila plánovaná výška Chrysler Building, byla podstatně zvednuta i výška Empire State Building. Generální dodavatelé byli Starrett Brothers and Eken (Starrettovi bratři a Eken) a projekt financovali především John J. Raskob a Pierre S. du Pont. Stavební firmě předsedal Alfred E. Smith, bývalý guvernér státu New York. Společnost James Farley's General Builders Supply Corporation dodala stavební materiály. Pozemky byly koupeny od Williama Waldorfa Astora. Ten na daném místě předtím postavil původní hotel Waldorf Astoria, který musel být zbourán. První výkopové práce začaly 22. ledna 1930, stavba základů budovy začala symbolicky 17. března, na Den svatého Patrika, patrona New Yorku, před davem 5 tisíc lidí. Na stavbě pracovalo asi 3400 zaměstnanců, převážně přistěhovalců z Evropy. Podle oficiální zprávy zemřelo během stavby 5 pracovníků. Všichni zemřeli následkem pádu z výšky, protože tehdy pracovali bez lanového zajištění. Stavební tempo bylo obrovské, v průměru bylo postaveno 4 a půl patra za jeden týden. Budova byla slavnostně otevřena 1. května 1931, tehdejší prezident Herbert Hoover pouhým stisknutím tlačítka rozsvítil osvětlení mrakodrapu přímo z Washingtonu, vzdáleného od New Yorku asi 430 km.", "question": "Ve kterém městě se nachází budova Empire State Building?", "answers": ["New Yorku v USA"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také díky svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu \"Running Free\"). K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards. Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil. Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock. Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným. Volba nakonec padla na Rona Matthewse. Skupina Iron Maiden (česky železná panna, mučicí nástroj) vznikla na Štědrý den roku 1975 v sestavě Harris (baskytara), Matthews (bicí), Dave Sullivan (kytara), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara). Podle Harrise její název vznikl podle filmu Muž se železnou maskou (The Man in the Iron Mask), který právě v té době byl v televizi. Po několika hospodských koncertech ze skupiny odešel zpěvák Paul Day. Jako náhrada za něj nastoupil Dennis Wilcock, se kterým již Harris dříve hrál. Rovněž začínali dělat problémy kytaristé, protože neuměli hrát sóla.", "question": "Kdo založil skupinu Iron Maiden?", "answers": ["Stevem Harrisem"]}
{"title": "Mexiko", "context": "Šanci studovat na nějaké z vysokých škol v zemi má ročně asi 1,5 miliónů mladých Mexičanů. Počátkem 30. let 20. století se začíná točit v Mexiku i zvukový film. V této době byl natočen film \"Que viva México\" (Ať žije Mexiko), který ukazuje povahu Mexičanů. Ze 40. a 50. let jsou významnými režiséry zejména E. Fernandez a kameraman G. Figneroa. V pozdější době je to M. Alzraki. Filmy z posledních let se stávají kvalitnějšími a získávají i různá ocenění na mezinárodních soutěžích. Nejdůležitějším režisérem současnosti je Arturo Ripstein (Mentiras piadosas, 1988; La mujer del puerto, 1991; Principio y fin, 1993; Profundo carmesí, 1996). Dalšími, kteří slavili úspěch v devadesátých letech jsou Alfonso Arau (Como agua para chocolate, 1990; Un paseo por las nubes, 1994), Robert Rodríguez (El mariachi, 1993), Alberto Isaac. (Mujeres insumisas, 1995), Jorge Fons (El callejón de los milagros, 1995), María Novaro (Lola, 1989; Danzón, 1990; El jardín del Edén, 1994), Guillermo del Toro (Cronos, 1993) a Nicolás Echevarría (Cabeza de Vaca, 1990). Významné je především hrnčířství. Také textilní výroba je velmi rozšířena. Používá se zejména vlna a bavlna. Z henequenu a ixtle (agáve) se vyrábí brašny. Z rákosí se vyrábějí různé krytiny, ale také charros (klobouky). Orozco, Jose Clemente,1883-1949;Rivera, Diego, 1886–1957; Siqueiros, David Alfaro, 1896–1974; Kahlo, Frida, 1907–1954. V Mexiku se narodil nositel Nobelovy ceny za chemii Mario J. Molina. Mezi běžné lidové slavnosti patří býčí a kohoutí zápasy, ale i udržení se na nezkrocených koních tzv. charros. Dále převažují různé indiánské a křesťanské slavnosti. Mexičané rádi oslavují. Oslava se nazývá fiesta. Sejde se nejméně dvacet lidí, příbuzných, přátel nebo známých. Vzhledem k počtu lidí se fiesty odehrávají často venku, na dvorku nebo v zahradě domu, večer pak při světle lampionů. Pro děti je připravena piňata, keramická nádoba obalená staniolem, barevným papírem a papírovými třásněmi. Uvnitř jsou bonbóny, drobné ovoce, ořechy, malé hračky a papírové vločky. Piñ visí na dlouhém provazu a dva z účastníků oslavy tahají za konce provazu tak, aby piňata byla na dosah, ale ve stálém pohybu. Děti, dostanou hůl a jejich cílem je nádobu zasáhnout. Všichni přítomní sledují s povyražením marné i úspěšné pokusy a bouřlivě povzbuzují tradičním popěvkem.", "question": "Který nositel Nobelovy ceny za chemii se narodil v Mexiku?", "answers": ["Mario J. Molina."]}
{"title": "NGC 672", "context": "NGC 672 NGC 672, IC 1727 a LEDA 1803573Pozorovací údaje(Ekvinokcium J2000,0) Typ galaxie Třída SB(s)cd / HII[1][2] Objevitel William Herschel Datum objevu 26. října 1786 Rektascenze 01h 47m 54,06s[3] Deklinace +27°25′55,8″ Souhvězdí Trojúhelník (lat. Triangulum) Zdánlivá magnituda (V) 10,7[2] Úhlová velikost 6,0′ × 2,4′[2] Vzdálenost 25 M[1] ly Plošná jasnost 13,4[2] Poziční úhel 65°[2] Rudý posuv 0,001408 ± 0,000007[1] Označení v katalozích New General Catalogue NGC 672 IRAS IRAS 01450+2710 a IRAS F01450+2710 Uppsala General Catalogue UGC 1256 Principal Galaxies Catalogue PGC 6595 Jiná označení NGC 672, PGC 6595, UGC 1256, MCG +4-05-11, GC 396, H I 157, H 150, CGCG 482-016, IRAS 01450+2710, VV 338,NVSS J014756+272617 • HOLM 046A (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. NGC 672 je spirální galaxie s příčkou v souhvězdí Trojúhelníku. Její zdánlivá jasnost je 10,7m a úhlová velikost 6,0′ × 2,4′.[2][1] Je vzdálená 25 milionů světelných let, průměr má 35 000 světelných let. Galaxii objevil 26. října 1786 William Herschel.[4] Galaxie tvoří s jí blízkou galaxií IC 1727 gravitačně vázanou dvojici Holm 46. Vzdálenost mezi galaxiemi dvojice je 90 000 světelných let. Reference 1 2 3 4 NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 672 [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 1 2 3 4 5 6 FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 672 [online]. SEDS.org [cit. 2019-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 672 [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) ↑ SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 672 [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 672 na Wikimedia Commons NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 672 [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) FROMMERT, Hartmut.", "question": "Kolik světelných let je od nás vzdálená galaxie NGC 672?", "answers": ["25 milionů"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Podle průzkumu Rakouské akademie věd se v roce 2011 největší podíl Vídeňanů a Vídeňanek hlásil k římsko-katolickému křesťanství – 41 % (v roce 1961 to bylo ještě 82 %). Město je sídlem katolické arcidiecéze. Bez vyznání je téměř třetina obyvatel. Muslimové mají ve městě podíl 12 %, pravoslavní křesťané 9 % a evangelíci 4 %. Dříve významná židovská obec má nyní jen několik tisíc členů (0,5 %). V roce 2014 mělo přistěhovalecký původ 49 % obyvatel Vídně. Ve Vídni je více než 120 islámských mateřských školek, které provozuje muslimská komunita. Související informace naleznete také v článku Vídeňské městské okresy. Vídeň se člení na 23 samosprávných městských částí tradičně označovaných jako vídeňské městské okresy (Wiener Stadtbezirke). První byly vytvořeny roku 1850 při prvním rozšíření Vídně. Od té doby se zvětšil nejen jejich počet, ale i rozloha. Kromě toho docházelo i k jistým změnám hranic těchto celků. Městské okresy se dále člení celkem na 89 katastrálních území, jejichž hranice se však v některých případech nekryjí s hranicemi městských okresů. Vídeň se vyznačuje bohatou hudební tradicí, jejíž vrchol se datuje na přelom 18. a 19. století, kdy v městě tvořili Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven. Později se proslavili Franz Schubert, Franz Liszt, Johannes Brahms, Anton Bruckner a Gustav Mahler, stejně jako na začátku 20. století příslušníci Nové vídeňské školy kolem Arnolda Schönberga. Za nejlepší interpretaci Mozartových děl je každé dva roky akademií ve Vídni udělována cena Wiener Flötenuhr. Vídeňští filharmonikové patří mezi nejznámější symfonické orchestry Evropy a celého světa. Kromě nich působí ve Vídni řada dalších hudebních těles, jako jsou komorní orchestry, smyčcové kvartety a jiné, což činí Vídeň významným centrem hudebního života. Ve Vídni jsou usazeny také hudební agentury, které zprostředkovávají angažmá pěvcům, dirigentům a jiným hudebníkům. Město dalo jméno tanci z období největšího rozmachu města v druhé polovině 19. století – vídeňskému valčíku.", "question": "Na kolik samosprávných městských částí se Vídeň člení?", "answers": ["23"]}
{"title": "Arménie", "context": "V 11.-14. století se stál obnovil jakožto Arménské království v Kilíkii. V 16. století se však dostal pod nadvládu Osmanů a Peršanů. Tato nadvláda trvala až do 19. století, kdy část území (východní) získalo Ruské impérium. V západní části Osmani za 1. světové války prováděli systematickou genocidu arménského obyvatelstva. Po 1. světové válce krátce existovala (1918–1920) První arménská republika. Roku 1920 byla vyhlášena širší Zakavkaská sovětská federativní socialistická republika zahrnující více zakavkazských států, která se v roce 1922 stala zakládající republikou Sovětského svazu. Od roku 1936 existovala Arménská sovětská socialistická republika, oddělená od ostatních zakavkazských zemí do samostatné sovětské socialistické republiky v rámci SSSR. Po rozpadu Sovětského svazu vznikl současný stát. Hlavním městem Arménie je Jerevan, jehož populace 1 075 800 obyvatel (k 2017) tvoří třetinu z celkového počtu obyvatel Arménie (3 018 854 během sčítání lidu roku 2011). Jerevan je jedním z nejstarších měst na světě s nepřetržitým lidským osídlením, vznikl již roku 782 př. n. l. Arménská národní identita je velmi úzce spojená s Arménskou apoštolskou církví, nejstarší křesťanskou národní církví na světě. Arméni též používají jako jediní na světě unikátní abecedu, kterou v roce 405 vymyslel Mesrop Maštoc. Arménie je členem Euroasijského ekonomického svazu. == Název a jeho původ == Název Arménie se používá v různých variantách v prakticky všech jazycích světa kromě samotné arménštiny. Pochází ze staroperského názvu \"Armanestán\" a \"Arman\" podle pohraniční provincie státu Urartu na historickém arménském území, které bylo v polovině 1. tisíciletí př. n. l. osídleno mimo jiné Aramejci. Sami Arméni se označují jménem \"Hajer\" (arménsky Հ) a svou vlast \"Hajastan\" (Հ). Přípona –stan znamená \"země\", takže Hajastan je země Hajů (čili Arménů). Nehledě na staré pohádkové legendy není dosud objasněno, jak toto vlastní pojmenování arménského národa vzniklo. == Dějiny == === Starověk ===", "question": "Kdo vymyslel unikátní arménskou abecedu?", "answers": ["Mesrop Maštoc"]}
{"title": "Motýli", "context": "Jejich larvy, housenky, mají kousací ústní ústrojí, až na výjimky jsou býložravé a specializované na určitý druh rostliny nebo rostlinnou čeleď. Tělo housenky se skládá z hrudi, která nese tři páry článkovaných končetin, a zadečku tvořeného deseti články s různým počtem panožek. Housenky jsou vítanou potravou mnoha živočichů, mnoho druhů se pasivně chrání pomocí trnů, chlupů, nepříjemné chuti nebo zápachu, či jen pomocí ochranného zbarvení. Samičky kladou až několik tisíc vajíček, zpravidla na rostlinu, kterou se živí housenky. Housenky se živí rostlinnou potravou a po určité době se zakuklí. Většina housenek spřádá vlákna, některé druhy předou společná hnízda (bourec prstenčitý) nebo kokony. Motýli, kteří nežijí v tropických oblastech, musejí vyřešit problém přežití zimy. Nejčastěji přezimují pouze vývojová stadia, housenky nebo kukly. Někdy přezimují dospělí motýli (např. babočka kopřivová, žluťásek řešetlákový). Některé druhy jsou tažné (babočka admirál, babočka bodláková, monarcha stěhovavý). Schopnost dospělých motýlů opylovat květy je člověkem vítána, avšak housenky některých druhů mohou působit značné škody. Některé druhy se živí kulturními rostlinami (např. bělásek zelný, píďalka zhoubná) nebo způsobují \"červivost\" ovoce (např. obaleč jablečný, obaleč švestkový), jiné znehodnocují potraviny (např. mol obilný, zavíječ moučný, zavíječ domácí) či tkaniny (mol šatní). Nechvalně známá bekyně mniška při přemnožení způsobuje holožíry a zničení tisíců hektarů lesa.", "question": "Který řád hmyzu je rozšířen na celém světě kromě Antarktidy?", "answers": ["Motýli"]}
{"title": "Frank Rutherford", "context": "Frank Rutherford Frank RutherfordOsobní informace Narození 23. listopadu 1964 (56 let) Některá data mohou pocházet z datové položky. Přehled medailí Atletika na LOH bronz LOH 1992 trojskok Halové mistrovství světa v atletice bronz HMS 1987 trojskok Frank Garfield Rutherford (* 23. listopadu 1964) je bývalý bahamský trojskokan. Jeho osobní rekordy jsou 17,41 m venku a 17,09 m v hale.[1] Připravoval se v USA na University of Houston, kde získal akademický titul v oborech ekonomie a informační technologie. Třikrát získal prvenství v National Collegiate Athletic Association a v roce 1991 se stal halovým mistrem USA. V roce 1986 obsadil druhé místo v trojskokanské soutěži na Středoamerických a karibských hrách. V roce 1987 získal bronzové medaile na halovém mistrovství světa i na Panamerických hrách. Na Letních olympijských hrách 1988 i na mistrovství světa v atletice 1991 byl vyřazen v kvalifikaci. V roce 1992 byl druhý na Kontinentálním poháru. Na olympiádě v roce 1992 skončil v trojskokanském finále díky výkonu 17,36 m třetí za reprezentanty USA Mikem Conleym a Charlesem Simpkinsem a získal tak pro Bahamy první atletickou olympijskou medaili v historii.[2] Na MS 1993 i 1995 nepostoupil z kvalifikace, na LOH 1996 obsadil jedenácté místo a v roce 1999 se stal vicemistrem Střední Ameriky a Karibiku. Po ukončení aktivní kariéry založil nadaci, která pomáhá mladým bahamským sportovcům získat stipendia na amerických univerzitách.[3] V roce 2003 převzal Řád britského impéria. Reference ↑ World Athletics Dostupné online↑ Bahamas Olympic Comittee Dostupné online↑ The Tribune Dostupné online Externí odkazy Oficiální stránky Frank Rutherford v databázi Olympedia (anglicky) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Sport", "question": "Jaký je osobní rekord venku bahamského trojskokana Franka Rutherforda?", "answers": ["17,41"]}
{"title": "Tamika", "context": "Tamika Tamika ženské jméno Původ japonský Četnost v Česku 3 Pořadí podle četnosti 8003 Podle údajů z roku 2016 Četnost jmen a příjmení graficky na mapě, četnost dle ročníků v grafu, původ a osobnostiTento box: zobrazit • diskuse Tamika je ženské křestní jméno. Původ a význam Tamika v japonština hnamená národ. Varianta Tamiko pochází ze dvou japonských slov 多 (ta) hodně; 美 (mi) krásná a 子 (ko) dítě. Spolu tedy znamená hodně krásné dítě. Domácké podoby Tammy, Taminka, Mika Tamikinka Známé nositelky jména Tamiko Jones – americká jazzová zpěvačka Tamika Whitmore – americká basketbalistka Jiné Holka jménem Tamiko – americký film z roku 1962. Hlavní roli ztvárnila France Nguyen Reference Tamika na Behind The Name", "question": "Co je to Tamika?", "answers": ["ženské křestní jméno"]}
{"title": "Bedřich Smetana", "context": "Když se v záchvatech zuřivosti stával nezvladatelným a často nebezpečným pro své okolí, byl 22. dubna 1884 převezen do Ústavu pro choromyslné v Praze na Vinohradech v Kateřinské ulici, kde bez nabytí čistého vědomí zemřel v půl páté odpoledne dne 12. května 1884. Josef Václav Sládek psal Juliu Zeyerovi: \"... myslím, že ta duše těžce tělo opouštěla a že trpěl mnoho.\" Smetanovo tělo bylo po pitvě oděno do čamary a převezeno do Týnského chrámu. Slavnostní pohřeb se konal 15. května, pořádala ho Umělecká beseda a účastnila se ho řada zástupců politického i uměleckého života, zástupci různých spolků (Sokol, Hlahol...) a personál Národního divadla. Průvod vedl od Týnského chrámu k Národnímu divadlu, k sídlu Umělecké besedy na Jungmannově třídě a pak na Vyšehradský hřbitov, kde byl skladatel pohřben v samostatném hrobě. Účastníci pohřbu pak pokračovali zpět do Národního divadla, kde se hrála již plánovaná Prodaná nevěsta; jeviště bylo při této příležitosti potaženo černým suknem. Související informace naleznete také v článku Seznam skladeb Bedřicha Smetany. Smetanovo skladatelské dílo lze stylově zařadit do novoromantismu. V mládí přišel do styku s klasicistní i raně romantickou hudbou běžnou ve střední Evropě (Gluck, Mozart, Beethoven), později jej ovlivnili například Schumann, Chopin nebo Berlioz. Ze soudobých hudebních proudů měl nepochybně nejblíže k novoněmecké škole kolem Liszta a Wagnera, ale jednoznačné zařazení do \"německého kulturního okruhu\", datující se již od výkladů Otakara Hostinského, zastírá jak Smetanovu inspiraci soudobou italskou, francouzskou nebo slovanskou hudbou, tak zejména jeho tvůrčí osobitost. O ni přitom Smetana usiloval a zakládal si na ní, neváhal v souvislosti se svým dílem hovořit o \"smetanismu\" nebo \"smetanovském stylu\", a o svém vztahu k novoněmecké škole se - při všem obdivu k Lisztovi a Wagnerovi. - vyjádřil tak, že k ní náleží jen natolik, nakolik \"hlásá pokrok. [...] v ostatním [patřím] sám sobě.\" Smetana sám spatřoval těžiště své tvorby v oborech operním a symfonickém. Značný objem v jeho díle zaujímá též klavírní tvorba, soustředěná v prvních etapách jeho skladatelské činnosti. Komorní hudba je zastoupena ojedinělými, i když zásadními díly, spíše okrajové postavení zaujímají sbory a písně. Sólové či koncertní skladby pro jiné nástroje než klavír Smetana prakticky nepsal.", "question": "Který hudební směr představoval Bedřich Smetana?", "answers": ["romantismu"]}
{"title": "Ladislav Fouček", "context": "Ladislav Fouček Narození 10. prosince 1930Praha Úmrtí 4. července 1974 (ve věku 43 let)Mnichov Povolání cyklista Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Přehled medailí Cyklistika na LOH stříbro LOH 1956 cyklistika – 1 km stříbro LOH 1956 cyklistika – tandem Ladislav Fouček (10. prosince 1930, Praha – 4. července 1974, Mnichov, Německo) byl československý reprezentant v dráhové cyklistice, olympionik. Získal dvě stříbrné medaile na olympiádě 1956 v Melbourne v závodě s pevným startem na 1 km a v tandemovém závodě společně s Václavem Machkem. Byl už na předchozí olympiádě, kde skončil na 12. místě. Odkazy Související články Československo na letních olympijských hrách Externí odkazy (anglicky) databaseolympics.com Ladislav Fouček v databázi Olympedia (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Cyklistika", "question": "Kolik stříbrných medailí získal Ladislav Fouček na olympiádě 1956 v Melbourne?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Vysoké učení technické v Brně", "context": "Zhruba 3 500 posluchačů studuje ve studijních programech, jako je například management, účetnictví, podnikové finance, daně či manažerská informatika. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta stavební VUT v Brně. Nejstarší fakultou VUT v Brně je fakulta stavební. Právě se stavebním odborem zahajovala technika v roce 1899 svou činnost a tato fakulta byla i jediná, která přežila násilnou změnu VUT na Vojenskou technickou akademii v roce 1951. Zároveň je také největší fakultou co do počtu studentů (více než 6 500). Zájemci zde mohou studovat obory: Architektura pozemních staveb, Stavební inženýrství, Stavitelství, Geodézie a kartografie a Architektura a rozvoj sídel. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně. K otevření strojírenského odboru došlo hned v roce 1900 a je druhou nejstarší fakultou Vysokého učení technického v Brně. V minulosti byl na fakultě strojní vyučován také obor energetický, ze kterého později vznikla samostatná fakulta elektrotechniky. Nyní je Fakulta strojního inženýrství se svými více než 4 500 studenty druhou největší fakultou VUT v Brně. Tvoří ji celkem 15 odborných pracovišť a studium je realizováno ve třech stupních – bakalářském, magisterském a doktorském. Fakulta nabízí studium takových oborů, jako je strojírenství, aplikované vědy v inženýrství, výrobní systémy, fyzikální a materiálové inženýrství nebo metrologie a zkušebnictví. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta výtvarných umění VUT v Brně. Naopak jednou z nejmladších fakult je fakulta výtvarných umění. V roce 1993 vznikla z ústavu výtvarných umění, který byl na fakultě architektury založen o pouhý rok dříve. Co do počtu studentů se jedná o nejmenší fakultu současného VUT v Brně (cca 300 posluchačů). Přestože je Fakulta výtvarných umění (FaVU) nejmladší, výtvarné umění má v Brně dlouholetou tradici. Již v roce 1899 byl založen ústav kreslení a od této chvíle se na brněnské technice začínají rozvíjet umělecké obory. Protože je VUT technicky zaměřená škola, snaží se právě tato fakulta propojit techniku a umění. V současné době se na FaVU vyučuje sedm oborů, a to: malířství, sochařství, grafika, grafický design, průmyslový design, konceptuální tendence, fotografie a VMP (video-multimédia-performance). Podrobnější informace naleznete v článku Ústav soudního inženýrství VUT v Brně. Náplní ústavu je výuka soudních znalců v magisterských studijních programech Rizikové inženýrství a Soudní inženýrství (expertní inženýrství v dopravě a realitách).", "question": "Která fakulta Vysokého učení technického je nejmladší?", "answers": ["fakulta výtvarných umění"]}
{"title": "Medvěd lední", "context": "Medvěd lední (Ursus maritimus), označovaný též jako polární medvěd, je velký druh medvěda typický pro severní polární oblasti. V kohoutku měří 1,5 m, délka těla činí přibližně 2,5 m a výška vzpřímeného těla se pohybuje okolo 2,4–3,3 m. Samci váží 300–800 kg, samice 150–300 kg. Dožívají se 25 až 30 let (rekord v zajetí je 43 let). Živí se lovem, přičemž jeho hlavní kořistí jsou tuleni. Vyskytuje se v Grónsku, na severním pobřeží Severní Ameriky a Asie. Na všech těchto územích je chráněn a jeho lov se kontroluje. V současnosti se odhaduje, že žije asi 20 000 - 25 000 těchto medvědů. Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Po většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni putovat i několik desítek kilometrů denně. Jsou velmi obratní, silní a mrštní. Dokážou vyšplhat na téměř kolmé kry a dovedou přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Jsou to také velmi zdatní plavci, nejlepší ze všech medvědů. Dokáží v kuse plavat až 10 dní a urazit při tom stovky kilometrů. Umějí se také potápět, pod vodou vydrží až tři minuty. Živí se převážně lovem a jejich nejčastější kořistí bývají tuleni. Pro ledního medvěda je snadné vypátrat doupata tuleňů, protože má velmi dobře vyvinutý čich. Jsou schopni ucítit pach mrtvé velryby i na vzdálenost několika kilometrů a doupata tuleňů najdou, i když jsou více než jeden metr pod sněhem.", "question": "Jaké hmotnosti dosahují samci medvěda ledního?", "answers": ["800 kg"]}
{"title": "Irsko", "context": "Avšak v návaznosti na celosvětovou finanční krizi bylo v roce 2008 toto období rychlého ekonomického růstu uťato. Irsku náleží jedenáctá příčka žebříčku indexu lidského rozvoje (2014). Stát se pyšní největší kvalitou života na světě – drží první místo v indexu kvality života z roku 2005 – a umístil se na šestém místě v světovém indexu míru (2012). Irsko je také velmi dobře hodnoceno za vzdělávací systém, politickou svobodu a lidská práva, svobodu tisku a ekonomickou svobodu. V roce 2012 se Irsko nacházelo na 170. (osmém místě odzadu) v indexu zhroucených států. Irsko je členem Evropské unie a OSN a zakládajícím členem OECD a Rady Evropy. Irská neutrální politika znamená, že není členem NATO, přestože se podílí na mírových operacích OSN. Ve čtvrtém článku Ústavy Irska je uveden irský název státu Éire a jeho anglická alternativa Ireland. Běžnou praxí je však omezení používání názvu Éire v jiných jazycích, než je irština. Místo toho by se pro anglické překlady měl používat (a používá se) název Ireland,. Podle zákona z roku 1948, který upravoval přenos zbývajících povinností monarcha na voleného prezidenta, je jméno Republic of Ireland (irsky Poblacht na hÉireann, česky Irská republika) pouze \"popisem státu\", ale není jeho oficiálním jménem.", "question": "Je Irsko členem NATO?", "answers": ["Irská neutrální politika znamená, že není členem NATO, přestože se podílí na mírových operacích OSN."]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou. Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO.", "question": "Je Brno centrem soudní moci České republiky?", "answers": ["Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství."]}
{"title": "Velká francouzská revoluce", "context": "Nový lidový režim všechny své odpůrce tvrdě stíhal a tisíce lidí skončily svůj život pod gilotinou. Na jaře 1794 byli popraveni jak vůdci hébertistů, tak i dantonistů. Zdálo se, že Výboru pro veřejné blaho již nikdo nestojí v cestě. V Konventu i v samotném Výboru však existovaly významné rozpory ve věcech jako náboženská politika, teror, způsob vedení války, otázky vlastnictví a fungování ekonomiky v krizové situaci. Někteří odpůrci Robespierra viděli s nelibostí Kult Nejvyšší bytosti, který Robespierre zavedl, a obvinili jeho tvůrce z toho, že se chce stát nejen diktátorem, ale dokonce i bohem. Dále rozpoutali dosud nejkrvavější vlnu teroru, přičemž neustále zdůrazňovali, že za popravami stojí \"krvežíznivý\" Robespierre, aby tak zdiskreditovali jeho pověst. Dne 9. Thermidoru (27. července 1794) byli \"neúplatný\" Robespierre a další přední představitelé režimu zatčeni a poté, co neuspělo povstání pařížské Komuny na jejich podporu, byli druhého dne popraveni. Thermidoriáni popravili desítky Robespierrových příznivců a amnestovali část proskribovaných. Do čela Francie se roku 1795 podle nové ústavy postavilo pětičlenné Direktorium, za jehož vlády nastal \"odliv revoluce\" a probíhal také tzv. bílý teror, jehož obětí byli především jakobínští aktivisté. Počátek vlády Direktoria se někdy chápe jako konec Velké francouzské revoluce, i když někteří historici poukazují na to, že v té době došlo také k upevnění některých revolučních výdobytků. V situaci všeobecné nestability se pak v roce 1799 při brumairovém převratu chopil moci bývalý dělostřelec Napoleon Bonaparte.", "question": "V kterém roce se k moci ve Francii dostává pětičlenné Direktorium?", "answers": ["1795"]}
{"title": "Ústava České republiky", "context": "Nakonec začala být první česká ústava připravována až v časové tísni, jež souvisela s blížícím se zánikem Československa. Česká ústava je tvořena preambulí a 8 hlavami, zahrnujícími základní ustanovení, moc zákonodárnou, moc výkonnou, moc soudní, Nejvyšší kontrolní úřad, Českou národní banku, územní samosprávu a přechodná a závěrečná ustanovení. Do června 2013 byla Ústava osmkrát novelizována. 22 článků bylo dotčeno změnami, devět článků bylo doplněno, dva články byly vloženy a jeden článek byl v Ústavě zrušen. Ústava navazuje na Českou republiku existující v rámci zanikající federace a stanoví přechodná opatření pro působnost ústavních orgánů. Výslovně zrušila Ústavu České a Slovenské Federativní Republiky, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky. Naopak vyjmenovává, které dosavadní československé i české ústavní zákony platí v České republice jako ústavní zákony i nadále (ty, které upravují státní hranice, a ty, které Česká národní rada přijala po 6. červnu 1992), ty jsou spolu s Listinou základních práv a svobod součástí tzv. ústavního pořádku. Ostatním ústavním zákonům dosud platným na území České republiky pak přiznala sílu (obyčejného) zákona. Na 28. schůzi Národního shromáždění Československé socialistické republiky 27. října 1968 byl předložen společný návrh České národní rady (ČNR), Slovenské národní rady (SNR) a československé vlády na vydání ústavního zákona o československé federaci. Téhož dne byl ústavní zákon (č. 143/1968 Sb.) přijat a s nabytím účinnosti od 1. ledna 1969 vznikla Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika, přičemž obě republiky měly v rámci federace rovnoprávné postavení. Ústavní zákon o československé federaci v článku 142 odst. 2 stanovil, že spolu s přijetím ústavy Československé socialistické republiky přijmou obě republiky vlastní ústavy a předpokládal i vznik tří ústavních soudů. Zvrat však přinesl nástup normalizace. Reálnou federací bylo Československo jen do prosince 1970, kdy byl přijat ústavní zákon č. 125/1970 Sb., jehož důvodová zpráva jasně zdůrazňovala \"posílení koncepční úlohy federálního centra\". Ústavní zákon č. 125/1970 Sb. přinášel 37 přímých změn a doplňků, které znamenaly likvidaci původní koncepce federace a pro obě republiky ztrátu podstatné části svých kompetencí. Československo tak bylo po roce 1970 centralisticky spravovaným státem s vnějšími formálními znaky federace. Nutnost přípravy nové federální ústavy zazněla poprvé oficiálně na XVII. sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ) na jaře 1986. Od roku 1987 fungovala pracovní skupina v čele s Mariánem Čalfou a v listopadu 1988 vznikla 153členná komise KSČ a Národní fronty v čele s Milošem Jakešem pro přípravu nové ústavy, která měla být přijata po XVIII. sjezdu KSČ v průběhu roku 1990.", "question": "Kdy proběhla schůze Národního shromáždění o vydání ústavního zákona o čs. Federaci?", "answers": ["27. října 1968"]}
{"title": "DNA", "context": "Nukleotidy jsou vždy složeny z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází. Informační funkci mají právě báze, jimiž může být adenin (A), guanin (G), cytosin (C) nebo thymin (T). První dvě patří mezi puriny, zbylé mezi tzv. pyrimidiny. Dvě vlákna DNA se často spojují a vytvářejí dvoušroubovici, jejíž tvar je tak slavný, že se stal kulturní ikonou moderní doby. Dvoušroubovici DNA tvoří dvě navzájem spletené šroubovice, každá mířící opačným směrem (jsou antiparalelní). Mezi protilehlými bázemi obou vláken se vytvářejí vodíkové můstky, a to tři mezi guaninem a cytosinem nebo dva mezi adeninem a thyminem. Existují i jiné způsoby uspořádání řetězců, vymykající se tradiční představě dvoušroubovice. Deoxyribonukleová kyselina je středem zájmu vědců nejen z biologických oborů a byly vyvinuty promyšlené techniky její izolace, separace, barvení, sekvenování, umělé syntézy a manipulace s ní pomocí metod genového inženýrství. Všechny tyto postupy jsou důležité i pro lékaře, kriminalisty či evoluční biology – DNA je zásadním materiálem v diagnostice nemocí, testech otcovství, při vyšetřování zločinů, přípravě plodin s novými vlastnostmi či třeba hledání příbuzenských vztahů mezi organismy. Podrobnější informace naleznete v článku dějiny objevu a výzkumu DNA. Deoxyribonukleová kyselina byla popsána roku 1869, kdy švýcarský lékař Friedrich Miescher zkoumal složení hnisu z nemocničních obvazů. Z jader bílých krvinek přítomných v tomto hnisu získal jisté množství nukleových kyselin, které souhrnně nazýval nuklein. Na počátku 20. století Phoebus Levene rozpoznal, že DNA se skládá z cukrů, fosfátů a bází. O funkci DNA toho dlouho nebylo moc známo. První důkaz o roli DNA v přenosu genetické informace přinesl v roce 1944 Averyho-MacLeodův-McCartyho experiment, který provedli Oswald Avery společně s Colinem MacLeodem a Maclynem McCartym. Sérií pokusů s transformací pneumokoků zjistili, že DNA je genetickým materiálem buněk. Další důkaz přinesl v roce 1952 Hersheyho-Chaseové experiment. Patrně nejslavnějším milníkem ve výzkumu DNA bylo odhalení její trojrozměrné struktury. Správný dvoušroubovicový model poprvé představili v roce 1953 v časopise Nature James D. Watson a Francis Crick, pozdější laureáti Nobelovy ceny. Vycházeli přitom z rentgenové difrakční analýzy, kterou o rok dříve provedli Rosalind Franklinová a Raymond Gosling a publikovali ve stejném čísle Nature.", "question": "Kdy byla popsána deoxyribonukleová kyselina", "answers": ["1869"]}
{"title": "Adenin", "context": "Adenin, dříve též vitamín B4, je heterocyklická sloučenina o sumárním vzorci C5N5H5 a relativní molekulové hmotnosti 135,125. Spolu s guaninem patří k dusíkatým bázím purinového typu. Adenin je základem ATP, ADP a AMP. Je to také nukleová báze komplementární s thyminem v DNA nebo uracilem v RNA. Adenin je obvykle vytvářen v buňkách jako součást molekuly monofosforylovaného nukleotidu (adenosinmonofosfát, AMP), a to enzymatickou přeměnou z inositolmonofosfátu (IMP) činností enzymů adenylosukcinátsyntetázy a adenylosukcinátlyázy. Jedná se o jednu ze závěrečných reakcí biosyntézy purinů. Degradace adeninu se opět odehrává přes nukleotidové deriváty - ty jsou nejprve převedeny na adenosin, a následně konvertovány adenosindeaminázou na inosin, posléze dalšími enzymy na hypoxantin, xantin a kyselinu močovou, která je vylučována močí.", "question": "Jaká je relativní molekulová hmotnost adeninu?", "answers": ["135,125"]}
{"title": "Seznam hadích rekordů", "context": "Samec běžného druhu hroznýš královský (Boa constrictor), nazývaný „Popeye“ („Pepek“), uhynul v roce 1977 ve věku 40 let, 3 měsíce a 14 dní v zoo Philadelphia v USA.[10][9] Největší pravěký had Je jím obří Titanoboa cerrejonensis, žijící v období třetihorního paleocénu (asi před 60 miliony let) v jihoamerické Kolumbii. Tento ohromný had dosahoval dle odhadů paleontologů délku asi 12 až 15 metrů a hmotnost přes jednu tunu. Je tak největším dosud známým hadem vůbec. Ostatní rekordy Nejvzácnější hroznýšovitý had Nejvzácnějším hroznýšovitým hadem je podle IUCN psohlavec Cropaniův (Corallus cropanii). Do dnešních dnů jsou známy pouhé čtyři exempláře, ulovené nedaleko Sao Paula.[11] Nejjedovatější hadi Nejjedovatějším hadem světa je australský taipan menší - Inland Taipan (Oxyuranus microlepidotus).[12] Jeho index jedovatosti LD50s je 0,025 mg/kg. Jed z jeho uštknutí by dokázal zabít 100 lidí a nebo 250 tisíc myší. Jeho uštknutí by teoreticky mohlo zabít člověka už za 40 sekund. Žije v Austrálii v řídce obydlených oblastech jihozápadního Queenslandu, smrtelný útok na člověka není znám. Druhým nejjedovatějším suchozemským hadem je pakobra východní - Eastern Brown Snake (Pseudonaja textilis), had žijící po celé Austrálii, již člověku významně nebezpečný s občasnými oběťmi. Další je taipan velký - Coastal Taipan (Oxyuranus scutellatus) označovaný často jen Taipan je již čtyřikrát méně jedovatý než taipan menší, nicméně disponuje větším množstvím jedu. Vodnář Belcherův Ovšem člověku nejnebezpečnější, tj. hadi s nejvíce oběťmi či největší úmrtnosti po uštknutí jsou v žebříčku jedovatosti až na dalších místech. Například až na čtrnáctém místě je had, který budí největší obavy a úmrtnost neléčených uštknutí je blízká 100 %. Jedná se o mambu černou (Dendroaspis polylepis) žijící v Africe. Smrtící účinek jedu mamby se zpravidla projeví od 15 minut do 3 hodin. Napadení člověka nejsou ve srovnání s následujícím hadem častá. Nejvíce lidských obětí má osmý nejjedovatější suchozemský had zmije paví žijící v Asii. Ač úmrtnost neléčených uštknutí je „jen“ asi 30 %, díky častým útokům na člověka v hustě obydlených oblastech (hojně se vyskytuje v Indii a dalších zemích) se špatnou dostupností lékařské péče, způsobí na světě nejvíce úmrtí ze všech hadů.", "question": "Pokud by člověka uštknul Taipan menší, do kolika sekund by ho dokázal usmrtit?", "answers": ["za 40 sekund"]}
{"title": "Sonáta", "context": "Sonáta je hudební skladba určená obvykle pro sólový nástroj nebo nástroj s doprovodem klavíru. Má dvě až čtyři samostatné části (věty), první z nich mívá sonátovou formu. Výraz sonáta (z italského sonare - znít, hrát) se začal používat v druhé polovině 16. století pro různé instrumentální skladby, které tak byly odlišeny od tokáty určené pro klávesové nástroje a zpívané kantáty. V baroku se jako sonáta označovala suita pro komorní soubor. Podle obsazení to mohla být: sólová sonáta - pro housle a basso continuo triová sonáta - pro dvoje housle a basso continuo Formálně a stavebně se barokní sonáty dělily také na dva typy : sonata da camera - \"komorní\" sonáta. Jednotlivé části mají lehký taneční charakter, je přímým předchůdcem taneční suity. sonata da chiesa - \"chrámová\" sonáta. Mívá čtyři ustálené části, vážnější charakter, objevují se zde polyfonní prvky. Od sonaty da chiesa je odvozena struktura tzv. neapolské ouvertury, která vznikla na přelomu 17. a 18. století. Odstraněním úvodní pomalé části vznikla třídílná forma, kde je první část rychlá, druhá volnější a zpěvná, a třetí opět rychlá a často tanečního charakteru. Tato forma se rozšířila i do jiných žánrů a je typická mimo jiné právě pro klasické sonáty. V klasicismu došlo k rozvoji a ustálení sonáty (a zejména sonátové formy, ve které bývá psána její první věta) do podoby, ve které ji známe i dnes. Dále se název sonáta začal stále častěji používat pouze pro skladby určené buď pro sólový klavír, nebo jiný nástroj s klavírem. Stejnou stavbu (vícevětá skladba obsahující část v sonátové formě), která se obecněji nazývá sonátový cyklus, však mohou mít i díla pro širší nástrojové obsazení - komorní soubory (tria, kvartety, kvintety atd.), orchestr (symfonie) nebo sólistu a orchestr (koncerty). Sonáta má v základní podobě tři věty, které jsou tematicky a tonálně navzájem těsně propojeny (na rozdíl od volně propojených části suity). Allegro. Úvodní věta má svižné tempo, je zde uvedeno hlavní téma sonáty a obvykle je zpracována v sonátově formě.", "question": "Jaký výraz se v 16. století používal k odlišení instrumentální skladby od tokáty a kantáty?", "answers": ["sonáta"]}
{"title": "IBM", "context": "International Business Machines Corporation (IBM) – přezdívaná Big Blue neboli Velká modrá, fungující od roku 1888, akciová společnost od 15. června 1911 – je přední světová společnost v oboru informačních technologií. Mezi hlavní činnosti společnosti patří v současnosti výroba a prodej počítačového softwaru, hardwaru a desítky služeb. Společnost IBM sídlí v Armonk v New Yorku, USA. V roce 2007 vykázala zisk 41,7 z celkových výnosů o výši 98,8 miliard amerických dolarů. S majetkem v hodnotě 120,4 mld dolarů a 355 766 zaměstnanci patří mezi největší společnosti na světě. Její akcie se účastní obchodování na NYSE (kód: IBM). Dne 12. srpna 1981 byly firmou IBM uvedeny na trh IBM PC kompatibilní (PC – Personal Computer) osobní počítače jako odpověď na úspěch firem Commodore, Atari, Apple a dalších. Počítače IBM PC se rychle staly nejrozšířenějším typem mikropočítače na trhu spotřební elektroniky, protože firma IBM zveřejnila zcela volně technickou dokumentaci a došlo k velmi rychlému rozvoji výroby laciných klonů, což byly identicky funkční počítače jiných výrobců. Firma IBM chtěla licencovat BIOS počítače, ale tuto možnost záhy ztratila díky legálně provedenému reverznímu inženýrství, pomocí kterého mohl být do PC umístěn BIOS levnějších výrobců beze ztráty kompatibility (tj. možnosti bezproblémového provozování software). Úspěch počítačů PC byl způsoben jejich nízkou cenou a vysokou mírou kompatibility i přes to, že z technického hlediska byl návrh PC jednoduchý až zastaralý, k dispozici byly pouze velmi nedokonalé operační systémy bez grafického uživatelského prostředí a též nedokonalé uživatelské programy.", "question": "Co je IBM?", "answers": ["přední světová společnost v oboru informačních technologií"]}
{"title": "Arnold Sommerfeld", "context": "26. dubna 1951 (ve věku 82 let)Mnichov Příčina úmrtí silniční dopravní nehoda Místo pohřbení Nordfriedhof (48°10′30″ s. š., 11°36′11″ v. d.) Alma mater Královecká univerzita Povolání teoretický fyzik, matematik a vysokoškolský učitel Zaměstnavatelé Univerzita v Göttingenu (1895–1897)Clausthal University of Technology (1897–1900)RWTH Aachen (1900–1906)Mnichovská univerzita (1906–1947) Ocenění Matteucciho medaile (1924)medaile Maxe Plancka (1931)Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1931)Lorentzova medaile (1939)Oerstedova medaile (1949)… více na Wikidatech Funkce tajný rada multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Arnold Johannes Wilhelm Sommerfeld (5. prosince 1868, Královec – 26. dubna 1951, Mnichov) byl německý teoretický fyzik, průkopník rozvoje atomové a kvantové fyziky. Sám také vychoval velké množství studentů pro další éru teoretické fyziky. V kvantové mechanice je důležitý jeho objev konstanty jemné struktury. 84krát byl nominován na Nobelovu cenu, ale nikdy ji nezískal.[1] Život Arnold Sommerfeld se narodil v rodině lékaře v Královci (něm. Königsberg , rus. Kaliningrad) ve východním Prusku. V letech 1886–1890 studoval matematiku na tamější Albertus-Universität, jednom z nejvýznamnějších vědeckých center Německa. V disertační práci se pod vedením Ferdinanda von Lindemanna věnoval rovnicím matematické fyziky. V roce 1892 složil zkoušky k vyučování matematiky na středních školách a nastoupil roční vojenskou službu. Po skončení vojenské služby nastoupil na univerzitu v Göttingenu, centrum matematické vědy v Německu, kde se stal v roce 1894 asistentem Felixe Kleina, s nímž spolupracoval až do roku 1910. Pod vedením tohoto proslulého matematika habilitoval v roce 1895 s prací o matematické teorii difrakce (Mathematische Theorie der Diffraction). Společně napsali čtyřdílnou publikaci o teorii setrvačníků (Theorie des Kreisels). V roce 1897 se stal profesorem matematiky na Báňské univerzitě v Clausthalu, což mu přineslo existenční zajištění a umožnilo sňatek s Johannou Höpfnerovou, dcerou kurátora göttingenské univerzity. Během manželství se jim narodili tři synové a jedna dcera.", "question": "Průkopník rozvoje jaké fyziky byl Arnold Sommerfeld?", "answers": ["atomové a kvantové"]}
{"title": "Mikroprocesor", "context": "Mezi představitele CPU s instrukční sadou RISC patří zejména mikroprocesory ARM, SPARC, MIPS, PowerPC a Alpha. Mezi představitele VLIW patří zejména mikroprocesory Tilera a některé GPU fy AMD. Nakonec, představitelé instrukční sady typu EPIC jsou mikroprocesory IA-64 a ev. mikroprocesory Elbrus. CPU v prvních mikroprocesorech byly 4bitové, což bylo dáno tím, že často počítaly přímo s čísly v desítkové soustavě. Brzy přišly 8bitové procesory, u nichž se zjednodušeně dá říci, že umí přímo počítat s čísly od 0 do 255, zatímco 16bitový procesor s čísly od 0 do 65535 (tj. 0 až 216-1) atd. Operace s většími čísly pak musí být rozděleny do několika kroků. Procesory se slovem 32bitů byly dlouho dostačující, ale protože kvůli návrhu dokázaly přímo adresovat jen 4 GB virtuální paměti, byly nahrazeny procesory 64bitovými. Existovaly i procesory, které měly exotické šířky slova, například 10 nebo 24 bitů (například DSP z řady Motorola 56000). V počítačích se však prosadily procesory s šířkou slova danou mocninou 2 (kvůli jednodušší manipulaci a vzájemné zaměnitelnosti jednotlivých operandů). Procesory RISC s redukovanou sadou strojových instrukcí a CISC procesory s velkým počtem strojových instrukcí. Jako výhodnější se ukazují instrukční sady typu RISC, avšak některé architektury z důvodu zachování zpětné kompatibility pracují i se strojovým kódem typu CISC (Intel x86). Procesory RISC jsou velmi úspěšné např. v mobilních telefonech nebo v superpočítačích, protože jednodušší architektura se projevuje nižší spotřebou energie. Pro jednoduché aplikace nemusí procesor integrovat jednotku pro správu a ochranu paměti (MMU, anglicky memory management unit), případně podporovat ochranu paměti nebo privilegovaný režim. Pro provoz plnohodnotných operačních systémů (například Windows NT a vyšší tj. XP, 7, 8 ..., Linux, Mac OS X atd.) je jednotka správy a ochrany paměti nezbytná. Bez zmíněné podpory v procesoru jsou velmi omezené možnosti preemptivního multitaskingu, současné práce více uživatelů na jednom počítači nebo virtualizace. Jednočipový mikropočítač nebo také mikrokontrolér (MCU) obsahuje kromě procesoru i další obvody, jako jsou časovače (timery a watchdog timery), nevolatilní paměť (EEPROM, FLASH nebo ROM) a volatilní paměť (typicky SRAM), dále vstupně výstupní obvody, takže je schopen samostatné funkce. Za průkopníky v této kategorii můžeme považovat 8bitový procesor Intel i8051, který poprvé integroval všechny základní periferie (jádro procesoru, paměť RAM, EEPROM, čítače a časovače) na jediném čipu a 16bitový technologický procesor Siemens SAB 80C166, který poprvé integroval A/D převodníky, komunikační linky a masivní systém čítačů/časovačů/přerušení. Následníky řady 80166 dnes[kdy? ] vyrábí Infineon (řada C167 a C166 SV2) a SGS Thomson (řada ST10).", "question": "Vyvinula společnosť Intel architektúru x86?", "answers": ["Jako výhodnější se ukazují instrukční sady typu RISC, avšak některé architektury z důvodu zachování zpětné kompatibility pracují i se strojovým kódem typu CISC (Intel x86)."]}
{"title": "Insomnie", "context": "Insomnie Tento článek je o poruše spánku. Další významy jsou uvedeny na stránce Insomnie (rozcestník). Insomnie (nespavost) je porucha spánku, při níž jedinec nemůže usnout nebo se v spánku často probouzí. Insomniak je člověk trpící insomnií. Příznaky insomnie Insomnie se může projevovat několika způsoby: obtížné noční usínání časné ranní probouzení bez schopnosti znovu usnout časté noční probouzení noční bdělost, záměna dne a noci (paradoxní insomnie) Typy insomnie Insomnie se dělí na několik typů především z hlediska délky trvání. Přechodná insomnie je stav, který trvá zpravidla do jednoho týdne. Obvykle bývá způsobený stresem a není nutné ho považovat za patologický. Tato insomnie zpravidla po nějaké době odezní sama (často po zmizení stresoru – vykonání zkoušky, pohovoru, atd.). Akutní insomnie je známá také jako stress-related insomnia, trvání je do 1 měsíce. Obvykle je vhodný zásah lékaře, který stav insomniaka zkontroluje a konstatuje, zda je nutná léčba. Chronická insomnie může být primární (vznikla sama o sobě, např. kvůli organickému poškození), anebo sekundární (vzniká vlivem jiné nemoci, např. deprese). Dlouhotrvající insomnie může mít vážné zdravotní následky. Fatální familiární insomnie tento typ insomnie je smrtelný a nedá se léčit. Člověk s touto insomnií postupně ztrácí schopnost usnout. Nakonec dosáhne stavu naprosté insomnie, která za odlišných okolností není uskutečnitelná. Touto insomnií trpí pouze pár set lidí na světě. Příčinou jsou priony, napadající určitá thalamická jádra mozku.", "question": "Jak se volá porucha spánku, při níž jedinec nemůže usnout nebo se v spánku často probouzí?", "answers": ["Insomnie"]}
{"title": "Vesuv", "context": "Vesuv (italsky Monte Vesuvio) je činný stratovulkán na Apeninském poloostrově v Itálii. Sopka se vypíná 1281 metrů nad Neapolským zálivem. Vesuv je jednou z nejznámějších sopek světa. Základ Vesuvu tvoří sopka Monte Somma, která má své počátky tisíce let zpět. Dnes je kaldera Monte Sommy zaplněna a původní hora tvoří hřeben táhnoucí se od východu k západu. Tento hřeben omezuje odtok lávy a odvod části pyroklastik. Podle Monte Sommy se jmenuje také jeden ze sopečných tvarů, tzv. somma. Nejznámější erupcí byla erupce z 24. srpna roku 79 našeho letopočtu, kdy zanikla města Pompeje, Herculaneum, Oplontis a Stabie. Během erupce bylo do atmosféry vyvrženo velké množství sopečného materiálu a plynů, které vytvořily mračno zasahující pravděpodobně až do výšky 37 kilometrů. Během exploze se ze sopky do okolí začala šířit žhavá oblaka pyroklastik, která zahubila tisíce lidí, včetně Plinia staršího. Událost to byla natolik hrůzná, že ji popsalo mnoho autorů, včetně Plinia mladšího, synovce výše uvedeného Plinia. Podle toho je taková exploze nazývána pliniovskou nebo též plinijskou explozí. Krátké erupce byly od roku 79 následovány častějšími relativně delšími explozivními a efuzivními erupcemi začínajícími v roce 1631 a končícími prozatím rokem 1944. Erupce z roku 1631 byla nejsilnější od roku 79. Charakterizovaly ji zničující pyroklastické výrony, které způsobily škody široko daleko. V okolí sopky jsou časté úniky sopečných plynů. Existuje evakuační plán, týkající se 25 nejohroženějších měst a 7 tzv. červených zón, jenž počítá s evakuací cca 700 tisíc lidí.", "question": "Co je Vesuv?", "answers": ["sopek"]}
{"title": "Dějiny Severní Koreje", "context": "Zpočátku Stalin odmítal Kimovy požadavky, ale později v roce 1949, kdy v Číně zvítězili komunisté a SSSR vyrobil první atomovou bombu, přehodnotil Kimovu nabídku. V lednu 1950 schválil Stalin myšlenku ovládnutí Jižní Koreje. Sověti poskytli omezenou pomoc ve formě rádců, kteří pomohli celou operaci naplánovat, a také asi 400 instruktorů, kteří trénovali některé elitní Korejské jednotky. Stalin se však nechtěl pouštět do přímé konfrontace s USA přes Koreu a neposkytl tak žádné jednotky ani v případě nutnosti. Vše mělo být zinscenované jakožto občanská válka mezi dvěma konkurenčními režimy [zdroj? ]. Zhruba celý rok před útokem docházelo k malým potyčkám na území podél 38. rovnoběžky, který rozděluje obě země. 25. června 1950 severní jednotky vystupňovaly tlak a začaly přecházet toto pomyslné území ve velkém počtu. V kombinaci s překvapením, lepší armádou a naprostou neschopností jihokorejské armády byl rychle dobyt Soul, I Sung-man a jeho vláda byli nuceni prchnout daleko na jih. Přesto Severní Korea nebyla schopna ovládnout celý poloostrov, neboť do války vstoupily jednotky OSN a USA. V říjnu už byly všechny severní jednotky vytlačeny ze Soulu a spojenci dokonce obsadili Pchjongjang. V listopadu však přišel další zvrat – účast vojsk Čínské lidové republiky. Do konce prosince bylo hlavní město severu opět v komunistických rukou a v lednu 1951 komunisté na pár dnů dokonce obsadili Soul.", "question": "Podle kolikáté rovnoběžky se rozdělil Korejský poloostrov?", "answers": ["38."]}
{"title": "Australopithecus", "context": "Odlišný poměr délky končetin v porovnání s moderními lidmi (krátké nohy a dlouhé ruce) i odlišnosti ve způsobu stabilizace nohou a trupu mohly způsobit, že pohyb možná připomínal nedokonalou bipedii malých dětí ve věku dvou až tří let. Chůze mohla být energeticky náročnější, nevhodná pro přesuny na velké vzdálenosti a nebo ve velké rychlosti. Přesto není nutné vnímat tento pohyb jako nedokonalý přechodný stupeň, směřující k lépe vyvinutému člověku. Australopitékové byli dobře přizpůsobení svému prostředí, které obývali poměrně dlouho a úspěšně. Velká části odborníků však předpokládá, že zatímco rod Homo se přizpůsobil rychlému pohybu a běhu v otevřené savaně, australopitékové pomalejší pozemní chůzi alespoň zčásti kombinovali se šplháním v korunách stromů, kde patrně hledali potravu i úkryt před dravci. Svědčí pro to některé přetrvávající znaky, zděděné po předcích - robustní, dobře osvalená pažní kost, dlouhé svalnaté předloktí, pohyblivá ramena i zápěstí, dlouhé prohnuté prsty schopné pevného úchopu nebo částečně odtažitelný palec na noze. Odborníci se ovšem nemohou shodnout, zda jsou pozorované znaky skutečně odrazem částečně stromového života a nebo zda se jedná jen o nepoužívané pozůstatky, které ještě nestihly zcela vymizet. Na četnost užívání stromového patra u australopitéků tak dosud neexistuje jednotný názor. Rozdíly mohly být mezi jednotlivými druhy, mezi samci a samicemi i různými věkovými skupinami. Také je možné, že nešlo jen o šplhání ve větvích, ale i o lezení po skalách a útesech. V každém případě již šplhání ztratilo oproti starším hominidům na významu a některé znaky, výhodné pro život v korunách stromů byly obětovány ve prospěch bipední chůze (např. protistojný palec). Australopiték se tak i ve větvích musel pohybovat svébytným způsobem - jinak než lidoopi, ale i lidé. Nové nálezy navíc ukazují, že adaptace jednotlivých druhů pro bipedii se vzájemně mírně odlišují. Zdá se tedy, že v pliocénu a pleistocénu existovalo souběžně více druhů dvojnohé chůze, v různé míře kombinované se šplháním, ale jen jedna z linií pokračovala ke zdokonalení u rodu Homo. Adaptace k bipedii však ovlivnily i možnosti rozmnožování. Platypeloidní tvar pánve je u moderních lidí velmi nevhodný pro porod, který v tom případě bývá značně komplikovaný až nemožný. Pro samice australopitéků mohl být relativně bezproblémový díky malému objemu mozku, a tudíž i malé hlavičce novorozenců. Přesto již plod zřejmě nemohl procházet porodními cestami přímo jako u šimpanzů, ale byl donucen k částečné rotaci. Zároveň se ovšem nemohl v předozadně zploštělé pánvi otáčet jako u lidí a hlavička tak nejspíše procházela pánví příčně, čelně orientována k jednomu z kyčelních kloubů.", "question": "Kde se pohyboval Australopithecus?", "answers": ["stromů"]}
{"title": "Dějiny filmu", "context": "Ve Francii vznikly první filmové spoločnosti (Pathé a Gaumont). V roce 1908 vznikla ve Francii Společnosť filmového umění (Societé film d́art), a v roce 1906 Charles Pathé zahájil celosvětovou expanzi filmu. Prapočátky filmu tvoří němý film. Ten vznikl koncem 19. století. Promítal se s hudebním doprovodem s pomocí gramofonu, klavíru apod. Optické hračky, hrátky se stínem, \"magické lucerny\", a vizuální triky existují již tisíce let. Mnoho vynálezců, vědců a výrobců pozorovalo vizuální fenomén, kde se řada individuálních statických snímků dala do pohybu a vytvořily iluzi pohybu – koncept pojmenovaný jako Persistence of Vision. Tuto iluzi poprvé popsal britský lékař Peter Roget v roce 1824 a stala se prvním krokem k vývoji kinematografie. Řada technologií – jednoduché optické a mechanické hračky týkající se pohybu a vize – byla vyvinuta na konci 19. století a předcházela tak zrození filmového průmyslu: V 17. století v Římě byla vynalezen Athanasiusem Kircherem první primitivní \"magická lucerna\". Byl to přístroj s objektivem, který promítal obraz z fólie na stěnu s jednoduchým zdrojem světla (např. svíčkou). 1824 – vynález Thaumatropu (první verze optického klamu, který využíval konceptu Persistence of Vision, poprvé uvedeném ve vědeckém. článku Petera Rogeta), který pojmenoval anglický lékař Dr. John Ayrton Paris. 1831 – objev zákonu elektromagnetické indukce anglickým vědcem Michaelem Faradayem, princip k výrobě elektřiny a pohánění motorů a ostatních strojů (včetně filmových technik). 1832 – vynález Fantaskopu (nebo také Phenakistiscop) vytvořeným belgickým vynálezcem Josephem Plateau. Zařízení, které simulovalo pohyb. Série nebo sekvence samostatných obrázků zobrazující různé fáze činnosti, jako např. žonglování nebo tance, byly uspořádány po obvodu nebo na okraji drážkovaného kotouče. Když byl kotouč umístěn před zrcadlo a točil s ním, mohl divák při pohledu skrz otvory vidět \"pohybující\" se obraz. 1834 – vynález a patent dalšího stroboskopického přístroje, Daedalum (v roce 1867 Američanem Williamem Lincolnem přejmenovaným jako Zoetrope), britským vynálezcem Williamem George Hornerem.", "question": "Kde byla vynalezena první primitivní magická lucerna?", "answers": ["v Římě"]}
{"title": "Čínské znaky", "context": "Čínské znaky (čínsky: 漢, 汉, pinyin: Hà, český přepis: Chan-c', japonsky: Kandži 漢, korejsky: Hanča 한) jsou písemná soustava, která je používána pro zápis čínských jazyků (čínštiny, kantonštiny aj.), částečně japonštiny, příležitostně korejštiny a v minulosti též vietnamštiny. Čínské písmo patří mezi starověká písma a jde o nejdéle soustavně používané písmo na světě. Existuje legenda o Cchang-ťieovi, která popisuje jeho vznik. Podle jedné verze této legendy byly čínské znaky vynalezeny, když Cchang-ťie (okolo roku 2650 př. n. l.), byrokrat za legendárního Žlutého císaře, na hoře Jang-sü (dnes v provincii Šan-si) lovil zvěř, když uviděl želvu, jejíž žíly přitáhly jeho pozornost. Inspirovala ho možná logika skrytá v těchto žílách a díky tomu se rozhodl studovat přírodu. Prozkoumal zvířata celého světa, krajiny světa i hvězdy na nebi a vynalezl první symbolický systém zvaný C' (字), jenž se stal prvním čínským písmem. Také se říká, že toho dne, když se znaky zrodily, čínský lid slyšel truchlení ďábla a viděl obilí padat z nebes jako déšť – to označovalo \"druhý vznik světa\". V čínských znacích se neodráží výslovnost tak přímým způsobem, jako je tomu u latinky v případech mnoha jazyků. Velice zjednodušeně řečeno, téměř pro každý morfém (část slova) existuje zvláštní grafém (grafický prvek - znak, znaménko, značka). Nevýhody Tento fakt samozřejmě značně ztěžuje výuku čtení a psaní jak u cizinců, tak u Číňanů, a je velkou brzdou gramotnosti: na rozdíl od evropských jazyků, kde počet znaků obvykle nepřesahuje 50, čínských znaků jsou tisíce. Obecně řečeno, v jedné době je v užívání přibližně 5000–6000 znaků. Největší slovníky obsahují kolem 80 000 znaků, drtivá většina z nich je však dávno nepoužívána, případně se jedná o varianty (až 1/3). Výhody Na druhou stranu jsou zde i nesporné výhody: v jazykově roztříštěné Číně se spousta vzájemně nesrozumitelných (byť příbuzných) jazyků a dialektů píše těmi samými čínskými znaky. Mluvčí kantonštiny se nedomluví s mluvčím standardní čínštiny, ale pokud jsou oba gramotní, mohou si psát. Z podobného důvodu také čínské televizní stanice vysílají filmy v čínském znění s čínskými titulky. V obdobné funkci jako lingua franca (zprostředkující jazyk) řadu staletí byla v Evropě užívána latina a nyní takto slouží celosvětově angličtina a v muslimských zemích arabština.", "question": "Které písmo je nejdéle soustavně používané na světe?", "answers": ["Čínské písmo"]}
{"title": "Clive Staples Lewis", "context": "Clive Staples Lewis (29. listopadu 1898, Belfast - 22. listopadu 1963, Oxford), známý jako C. S. Lewis nebo pod přezdívkou Jack, byl irský spisovatel, jeden z nejúspěšnějších autorů moderní britské historie. Je známý díky svému dílu z oblastí středověké literatury, křesťanské apologetiky, literární kritiky a beletrie. Jeho v současnosti nejznámějším dílem je série knih Letopisy Narnie. Byl blízkým přítelem J. R. R. Tolkiena, autora Hobita a Pána prstenů. Oba autoři byli vůdčími postavami mezi profesory anglického jazyka na univerzitě v Oxfordu a neformální oxfordské literární skupiny zvané Inklings. Podle svých memoárů Zaskočen radostí byl Lewis po svém narození pokřtěn v irské anglikánské církvi, ale v době svého dospívání od víry odpadl. Pod vlivem Tolkiena a dalších přátel se ve věku kolem 30 let znovu obrátil ke křesťanství a stal se laikem anglikánské církve. Obrácení významně ovlivnilo jeho dílo a jeho rozhlasový pořad o křesťanství vysílaný za války vyvolal vlnu nadšení. V pozdějším období života se oženil s americkou spisovatelkou Joy Greshamovou, která o čtyři roky později ve věku 45 let zemřela na rakovinu kosti. Lewisova díla byla přeložena do více než 30 jazyků včetně češtiny a každý rok se jich prodalo více než milion výtisků. Knih ze série Letopisy Narnie se dosud prodalo více než 100 milionů výtisků. Některá Lewisova díla byla zpracována jako divadelní nebo filmové adaptace, z nichž nejvýznamnější je filmové zpracování Lva, čarodějnice a skříně z produkce The Walt Disney Company, které bylo uvedeno v roce 2005. Z jeho křesťanských děl dosáhly velkého úspěchu a celosvětové popularity např. Rady zkušeného ďábla, které byly přeloženy do desítek jazyků (včetně češtiny) a v současnosti se pracuje na jejich převedení na filmové plátno, či kniha K jádru křesťanství. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších křesťanských laických apologetů 20. století. Clive Staples Lewis se narodil 29. listopadu 1898 v Belfastu v Irsku (dnes hlavní město Severního Irska) jako syn advokáta Alberta Jamese Lewise (1863-1929), jehož otec přišel do Irska z Walesu, a Flory Augusty Lewisové (1862-1908), dcery irského anglikánského pastora.", "question": "Jak se jmenuje neznámější dílo C. S. Lewise?", "answers": ["Letopisy Narnie"]}
{"title": "Suur Munamägi", "context": "Suur Munamägi (lotyšsky Munameģ, litevsky Sū Munamiagis, rusky С М; estonské jméno znamená \"Velká vejcová hora\", jména v ostatních jazycích jsou odvozena z estonštiny) je nejvyšší horou Estonska a také všech pobaltských států. Nadmořská výška jejího vrcholu je 318,1 metrů. Leží v Haanijské vysočině poblíž vesnice Haanja ve střední části estonského kraje Võ, nedaleko lotyšských a ruských hranic. Okolní krajina je mírně kopcovitá a zalesněná. Na nejvyšším místě je vyhlídková věž vysoká 29,1 metru. Z nadmořské výšky 346,7 metrů je při dobré viditelnosti výhled do vzdálenosti 50 km. Blízko vrcholu je pramen, z něhož vytékající voda vytváří v okolí malá jezera a rybníky. Zeměpisné souřadnice hory Suur Munamägi jsou 57° 42' 52\" severní šířky a 27° 3' 33\" východní délky. == Rozhledna na vrcholu == === Historie === Vyhlídková věž, zprvu jen o výšce necelých 5 metrů, se začala stavět v roce 1816 pod vedením Friedricha Georga Wilhelma von Struve. V roce 1870 se začalo se stavbou nové věže, která měřila 8 metrů, ale výhled z ní byl omezen okolními stromy a plošina věže byla příliš malá pro velký turistický zájem. Proto byla již téhož roku postavena nová věž, která měřila 12 metrů a byla tak vyšší než stromy. Roku 1925 byla místo starší věže postavena nová, 17 metrů vysoká; její dřevěná konstrukce však začala hnít, a tak bylo v rozhodnuto o stavbě nové železobetonové věže. Ta byla vystavěna roku 1939 a její výška byla 25,7 metrů. V roce 1955 se věž dočkala generální opravy, v roce 1969 pak přístavby dalšího patra na výšku 29,1 metrů a přestavby schodiště. V letech 2004 a 2005 byla vybudována nová kavárna, zpevněny cesty z Haanji na vrchol a provedena rekonstrukce věže, v jejímž rámci byl postaven i výtah. Výdaje na rekonstrukci byly cca 10 miliónů estonských korun (cca 18,5 miliónu českých korun). Dne 24. července 2005 byla věž znovuotevřena pro veřejnost. === Návštěva rozhledny ===", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Estonska?", "answers": ["Suur Munamägi"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Dějiny Brna začínají v raném středověku, přičemž první písemná zmínka pochází z roku 1091. Trvalé lidské osídlení zde však existovalo již dlouhou dobu před tímto datem, přímým předchůdcem města je slovanské hradiště Staré Zámky. První doklady o přítomnosti člověka na území současného Brna pochází již z pravěku. Nejstarším dokladem lidského osídlení území Brna je rukou opracovaný kámen nalezený na Červeném kopci starý přibližně 700 000 let. V oblasti Brna žil také člověk kromaňonský. Významným nalezištěm se stopami osídlení starší doby kamenné je Stránská skála, kde je ovšem i osídlení z období pozdějších (eneolit). Počínaje mladší dobou kamennou (neolit) byl prostor Brna osídlen nepřetržitě, přičemž v některých obdobích pravěku a celý středověk zde existovaly sídelní útvary centrálního významu. Další významná archeologická naleziště jsou např. Bystrc (sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou), Hradisko u Obřan (hradiště z období popelnicových polí), Staré Zámky u Líšně (hradiště z období eneolitu a doby hradištní),. Holásky (mohyly z doby halštatské, Brno-Maloměřice (sídliště z mladší doby kamenné, laténské pohřebiště), Řečkovice (osada z doby halštatské), Kotlářská ulice (hrob kovotepce z doby stěhování národů), bohaté na archeologické nálezy je ovšem celé území Brna, jelikož Brněnská kotlina byla velmi příhodná k osídlení (vlídné klima, úrodné půdy, komunikační uzel ap.). Během stavebních prací na univerzitním kampusu v městské části Bohunice byly v roce 2007 nalezeny pozůstatky pravděpodobně opevněné osady z mladší doby kamenné o stáří 6-8 tisíc let. Za odborného archeologického průzkumu byly nalezeny četné pozůstatky dobové keramiky, úlomky pazourků, kostí aj. Z těch se usuzuje, že se mohlo jednat o osadu kupců a lovců, kteří ovlivňovali dění v širokém okolí.", "question": "Kde byl nalezen rukou opracovaný kámen, který je nejstarším dokladem lidského osídlení území Brna?", "answers": ["na Červeném kopci"]}
{"title": "Jacopo Peri", "context": "Byli přesvědčeni, že tehdejší umění je v hlubokém úpadku ve srovnání s klasickým uměním Řeků a Římanů a rozhodli se vzkřísit antickou tragedii tak, jak jí rozuměli. Bylo to v souladu s myšlenkami na kterých vzniklo sdružení umělců Florentská camerata, kde vznikly první pokusy opouštějící renesanční polyfonii, skladby pro sólový zpěv s doprovodem generálního basu, z nichž se později vyvinuly recitativy a árie. Peri a Corsi přizvali ke spolupráci básníka Ottavia Rinucciho a na jeho text vzniklo první dílo zcela nové formy, opera Dafne. Její partitura je bohužel ztracena. Oba skladatelé dále spolupracovali na opeře Euridice, která byla provedena 6. října 1600 v Palazzo Pitti. Na rozdíl od opery Dafne se tato opera do dnešních dnů dochovala, i když v současné době bývají prováděny pouze výňatky jako historická kuriozita. Peri zkomponoval ještě řadu dalších oper, často ve spolupráci s jinými skladateli. Úspěch, který měla opera Euridice se však již nedostavil. V roce 1601 se stal kapelníkem ((maestro di cappella) vévody z Ferrary. V roce 1609 publikoval ve Florencii své dílo Varie musiche a urns, due e tre voci. O jeho dalších osudech není nic známo. Zemřel ve Florencii a je tamtéž pohřben v bazilice Santa Maria Novella. Na dnešní jeviště Periho opery nejsou často uváděny, neboť jejich styl je přece jen poněkud staromódní ve srovnání s mladšími skladateli té doby, jako byl např. Claudio Monteverdi. Periho zásluha na vzniku operní formy je nesporná, stejně tak jako vliv, který mělo jeho dílo na následovníky. Kromě oper Peri zkomponoval mnoho komorní a vokální hudby pro potřeby medicejského paláce. == Opery == Dafne (spoluautor Corsi, 1598, Florencie) Euridice (6.10.1600, Florencie) Tetide (1608) Adone (1611) La liberazione di Tirreno e d'Armea (6. 2. 1617, Florencie) Lo sposalizio di Medoro e Angelica (25. 9. 1619, Florencie) La Flora, ovvero Il natal di Fiori (14. 10. 1628, Florencie) Iole ed Ercole (1628) == Literatura == Jacopo Peri: Ai Lettori. Introduzione a 'Le Musiche sopra l'Euridice', revisione e note di Valter Carignano Jacopo Peri: Le Musiche sopra l'Euridice. Revisione e Note di Valter Carignano, L'Opera Rinata, Torino The New Grove Dictionary of Music and Musicians, ed. Stanley Sadie. 20 vol. London, Macmillan Publishers Ltd., 1980. ISBN 1-56159-174-2 == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacopo Peri ve Wikimedia Commons", "question": "Proč nejsou Periho opery často uváděny na dnešní jeviště?", "answers": ["jejich styl je přece jen poněkud staromódní ve srovnání s mladšími skladateli té doby"]}
{"title": "Max Linder", "context": "Max Linder, vlastním jménem Gabriel Maxmilien Leuvielle (16. prosince 1883, Saint-Loubè, Gironde, Francie – 31. října 1925, Paříž, Francie), byl francouzský herec-komik a režisér, francouzský průkopník éry němého filmu. == Životopis == === Začátky === Narodil se nedaleko od francouzského města Bordeaux a pocházel z katolické rodiny. Na přelomu 19. a 20. století se ve věku sedmnácti let osamostatnil, odešel do Paříže a stal se nejprve divadelním hercem. Ale již v roce 1905 se začal věnovat tehdy zbrusu novému druhu umění, právě se rodící kinematografii, kdy začal natáčet grotesky pro známou francouzskou filmovou společnost Pathé. Záhy se stal známým a velice populárním. Před první světovou válkou údajně natočil nejméně 200 krátkých filmových grotesek (ale pravděpodobně mnohem více), ze kterých se do dnešních dob dochoval pouze zlomek. Ve všech svých němých filmech vytvořil filmovou postavu šviháka Maxe, dobře oblečeného smutného muže. Stal se první velkou filmovou hvězdou éry němého filmu, který až do roku 1914 vládl filmovému žánru nejen evropské ale i světové grotesky. Stal se, mimo jiné, také velkou inspirací zejména pro svého nejznámějšího a nejproslulejšího následovníka Charlese Chaplina, kterého si velice vážil. === Poválečné období === Zlom v jeho kariéře představovala první světová válka, ve které bojoval jako dobrovolník, a která pro něj znamenala velký fyzický i psychický otřes. V roce 1916, po svém zranění a návratu z armády odejel na čas do USA, kde v té době již exceloval Charlie Chaplin se svojí filmovou postavou tuláka. Max Linder však, pro svoji nemoc a deprese, již nedokázal svůj předválečný úspěch zopakovat a jeho popularita postupně upadala a brzy se vrátil zpět do Evropy. V roce 1920 se pak do USA ještě jednou vrátil a začal sám točit své vlastní filmy, které si sám produkoval i režíroval.", "question": "Ve kterém roce se začal francouzský průkopník éry němého filmu Max Linder věnovat kinematografii?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Hmat", "context": "Hmat je tradičně řazen mezi pět lidských smyslů. Ve skutečnosti je hmat spíše soubor několika různých smyslů, které pomocí receptorů v kůži umožňují získávat informace z bezprostředního okolí -, te vpichu, vibrací atd. - souhrnně se tyto stimulace nazývají taktilní kontakt. Mezilidský kontakt pomocí doteku se nazývá haptika. Hmatové receptory jsou v kůži rozprostřeny s různou hustotou - nejcitlivější místo hmatu je na konečcích prstů a na špičce jazyka, naopak nejméně je jich na zádech. Slepí lidé nemohou číst proto se učí zvláštní abecedu z vyvýšených bodů, zvanou Braillovo písmo. Body nahmatávají špičkami prstů.", "question": "Kde je nejcitlivější místo hmatu?", "answers": ["na konečcích prstů a na špičce jazyka"]}
{"title": "Národní park Petrified Forest", "context": "31. července 1909 Rozloha 380 km2 Správa National Park Service Počet návštěvníků 2 697 182 (1962) Poloha Stát Spojené státy americké Spojené státy americké Stát USA Arizona Souřadnice 35°3′38″ s. š., 109°46′51″ z. d. Geodata (OSM) OSM, WMF Národní park Petrified Forest Další informace Web www.nps.gov/pefo/index.htm Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Národní park Petrified Forest se nachází ve Spojených státech amerických, v Arizoně. Plocha parku je 380 kilometrů čtverečních. Stáří sedimentů z této lokality činí asi 225 až 209 milionů let (svrchní trias, geologický stupeň nor).[1] Popis Nadmořská výška je 1556 m na jižním a 1902 m na severním vstupu. Počasí nemá žádné extrémy, nejvíce srážek bývá pří letních bouřkách. Charakter krajiny je náhorní plošina pouštního typu, jsou zde zčásti pěkně zbarvené, geologicky vrstvené vrchy a pahorky, hlavní turistickou atrakcí jsou zkamenělé kusy dřeva a kmenů pravěkých dřevin. Vývoj Krajina na území dnešního Národního parku Petrified forest je pustá a suchá. Poslední les tu rostl pouze v dávné minulosti – asi před 220 miliony let.[2] Tenkrát, v období triasu, pokrývaly jižní okraj pouze velké bažinaté oblasti, protékané několika řekami, husté porosty jehličnatých stromů, podobných dnešním jedlím, pod nimiž vyrůstaly obrovské kapradiny. Ve vodách žili velcí plazi, předchůdci dnešních krokodýlů, a bohatou vegetací na březích rejdili malí ještěři a dinosauři. Odumřelé, podmáčené nebo větrem vyvrácené stromy byly říčnímy proudy odplavovány do močálů a tam, společně s uhynulými živočichy, pohřbeny hluboko pod silnými vrstvami bahna a kalů. Tyto organismy, dokonale odříznuty od přívodu kyslíku, se rozkládaly a trouchnivěly jen velmi pomalu. Kostry zvířat byly dokonale konzervovány a mrtvé dřevo postupně nasakovalo vodou, obsahující vyloučené křemičitany. Organická tkaniva byla nahrazena minerály, kusy dřeva a celé stromy zkameněly. Krajina byla později zasažena silnými výbuchy sopek, jejichž láva a horký popel udusily všechno živé. Následkem vzájemného posuvu kontinentálních desek zemský povrch v této části světa poklesl a byl zaplaven velkými vnitrozemskými jezery, která na pohřbené lesy navršila další vrstvy sedimentů. Když se krajina při pozdějších horotvorných pohybech opět zvedla, zmíněné spodní geologické vrstvy, nahromaděné v průběhu miliónů let, praskaly a s nimi praskaly také kmeny zkamenělých stromů. Větrná a vodní eroze pak postupně odkrývala horní vrstvy a jednotlivé vzácné fragmenty zkamenělého dřeva se tak znovu dostaly na světlo.", "question": "Jaká velká je plocha národní parku Petrified Forest?", "answers": ["380 kilometrů čtverečních"]}
{"title": "Obratník Kozoroha", "context": "Obratník Kozoroha je na Zemi obratník na jižní polokouli, který se nachází na 23° 26' 14.440\" jižní šířky. Jedná se o nejjižnější rovnoběžku, kde Slunce může být v zenitu. K tomu zde dochází právě jednou za rok, a to v době zimního slunovratu. V okolí obratníku Kozoroha se podobně jako na severní polokouli v oblasti obratníku Raka nachází pásmo pouští. Konkrétně jsou to Atacama v Jižní Americe, Kalahari v Africe a pouště vnitrozemí Austrálie. == Státy == == Zajímavosti == V důsledku relativně sporého výskytu souše na jižní zemské polokouli existují pouze čtyři státy, ležící celé na jih od obratníku Kozoroha: Lesotho Lesotho Nový Zéland Nový Zéland Svazijsko Svazijsko Uruguay UruguaySvá hlavní města mají jižně od obratníku ještě Argentina, Austrálie, Botswana, Chile, Jihoafrická republika, Mosambik a Paraguay. Přímo na obratníku leží brazilská megalopole Sã Paulo. == Odkazy == === Poznámky === === Související články === Obratník Raka Rovník Tropický pás", "question": "Která brazilská megalopole leží přímo na obratníku?", "answers": ["Sã Paulo."]}
{"title": "Rakouský šilink", "context": "Rakouský šilink 20šilinková mince Rakouský šilink byl rakouskou měnou od roku 1924 do roku 1999. Historické období platnosti šilinku se dělí na dvě období – první republika a druhá republika. Po první světové válce byl zaveden šilink místo inflační Rakousko-uherské koruny. Od připojení Rakouska k Třetí říši platila v Rakousku říšská marka. Po druhé světové válce byl opět zaveden oběh šilinku. Šilink se dělil na 100 grošů. Mince a bankovky vydávala Rakouská národní banka (Österreichische Nationalbank). Vyměňovány za euro byly do 1. března 2012. ISO 4217 kód měny byl ATS. Šilink první republiky (1925–1938) Rakouský šilink byl zaveden měnovou reformou z 1. března 1925 nahradil tehdejší, inflací po první světové válce znehodnocenou, rakousko-uherskou korunu. Mince a bankovky Mince byly raženy v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 grošů a 1, 2, 5 šilinků. V roce 1929 byly vydány zlaté mince v hodnotě 25 a 100 šilinků. Bankovky byly vydávány v hodnotách 5, 10, 20, 100 a 1000 šilinků. V roce 1929 byla emise doplněna o bankovku 50 šilinků. Po anšlusu Rakouska Třetí říší byl šilink nahrazen Říšskou markou v nevýhodném kurzu 1 RM = 1,50 S. Šilink druhé republiky (1945–2002) Byly zavedeny mince v hodnotě 1, 2, 5, 10, 20, 50 grošů a 1, 2, 5, 10 šilinků a také méně užívané 20 a 50 šilinky. Poslední úplná emise oběžných mincí byla vydána v roce 1946. Mince 1 a 20 grošů se brzy přestaly razit z důvodu své neekonomičnosti. Nejnovější mincí byla bimetalická mince s hodnotou 50 šilinků, která byla vydána v roce 1996, připomínala rakouské milénium a obíhala společně s bankovkou téže hodnoty. Na líci všech rakouských mincí byl buď státní znak nebo číslovka nominální hodnoty. Na rubu byl motiv spojený s Rakouskem. Bankovky byly vydávány v hodnotách 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 šilinků. Poslední neúplná emise bankovek byla dána do oběhu v roce 1997, a to jen nominály 500 a 1000 šilinků. Na líci všech rakouských bankovek byly portréty významných Rakušanů: 20 šilinků – Moritz Daffinger / Vídeňské výtvarné muzeum Albertina, 50 šilinků – Sigmund Freud / Vídeňská lékařská škola Josephinum, 100 šilinků – Eugen Böhm /Akademie věd ve Vídni, 500 šilinků – architekt Otto Wagner / Poštovní spořitelna ve Vídni, 1000 šilinků – Erwin Schrödinger / Vídeňská univerzita a vědci při práci 5000 šilinků Wolfgang Amadeus Mozart / Vídeňská opera.", "question": "Jaký je kód měny rakouského šilinku?", "answers": ["ATS"]}
{"title": "Vojenský újezd Březina", "context": "Další údaje Kód části obce 14125 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Vojenský újezd Březina (německy Birkicht), dříve též vojenský výcvikový prostor Dědice, je vojenský újezd na severu okresu Vyškov v lesnatém území Drahanské vrchoviny. Území újezdu zahrnuje 158,206 km² lesů, újezd byl vytvořen vládou ČSR dne 17. dubna 1951 s platností od 1. května 1951 na základě zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, na území dosavadního vojenského tábora Dědice zřízeného vládou ČSR v roce 1936. Na rozdíl od případů jiných vojenských újezdů nebyla při jeho zřízení vysídlena žádná obec. Újezdní úřad vojenského újezdu sídlí ve Vyškově a vykonává mimo jiné také funkci stavebního dozoru a matriky. Téměř celé území vojenského újezdu je zalesněno. Nezalesněné a odlesněné plochy tvoří především různé vojenské areály. Na území vojenského újezdu se nachází i Myslejovická nádrž. K roku 2016 není na území újezdu nikdo hlášen k trvalému pobytu. Součástí vojenského újezdu Březina jsou katastrální území Doubrava u Březiny, Kotáry, Osina, Pulkava, Stříbrná u Březiny a Žbánov. Památky na území vojenského újezdu Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Vyškov.", "question": "Na základě jakého zákona byl vytvořen vojenský újezd Březina?", "answers": ["169/1949"]}
{"title": "Filament", "context": "Filament je v textilní terminologii mezinárodní označení pro všechna vlákna neomezené délky. Filament je tedy souhrnné pojmenování pro všechna umělá textilní vlákna s výjimkou vláken, které jsou stříhána, řezána nebo trhána na určitou staplovou délku a přírodní hedvábí V odborné češtině se však (odlišně od mezinárodního standardu) filament definuje jako \"jedničné nekonečné vlákno z chemického hedvábí \". (Například podle německého Zákona o označování textilií se jako hedvábí (Seide) smějí označovat pouze výrobky z přírodního hedvábí). Chemické vlákno bez omezení délky se dodává k textilnímu zpracování nejčastěji jako svazek elementárních vláken (zpravidla sdružených ze všech otvorů jedné zvlákňovací trysky). Těmto elementárním vláknům se dříve říkalo kapiláry, dnes se pro ně často používá také označení filamenty. Počet elementárních vláken ve filamentové přízi se označuje písmenem f, např. polyesterová příze s jemností \"5 tex f 18\" sestává z 18 jednotlivých vláken. Filamenty pro určité účely (rybářské šňůry, štětiny kartáčů) se zvlákňují přes trysku s jedním otvorem a zůstávají jako jednoduchá (poměrně tlustá) nit. Tato vlákna se nazývají monofily. Svazku jednotlivých vláken se říká multifil. Světová výroba filamentů se v 1. dekádě 21. století zvýšila asi o 70 %. V roce 2015 obnášela celková produkce 44 miliony tun, z toho většina polyesterových a polyamidových vláken. Výraz filament se vyskytuje v několika jiných oborech (elektrotechnika, biologie, astronomie) bez jakékoliv souvislosti s textilními vlákny.", "question": "Jak se v odborné češtině definuje filament?", "answers": ["jedničné nekonečné vlákno z chemického hedvábí"]}
{"title": "Titan (prvek)", "context": "Tento bílý pigment je mimořádně stálý, zdravotně zcela nezávadný s vysokou krycí schopností a patří proto mezi nejkvalitnější dostupné bílé pigmenty. Praktické použití nachází jak při výrobě barev, tak ve sklářském a keramickém průmyslu, používá se i při výrobě vysoce kvalitního papíru, jako plnivo při výrobě plastických hmot a někteří výrobci jej přidávají i do zubních past. Díky tomu, že prochází trávícím traktem nepozměněn, je používán i v potravinářském průmyslu k bělení mléka. Odhaduje se, že oxid titaničitý tvoří více než 90 % celosvětové spotřeby produktů z titanu. Chlorid titaničitý TiCl4 je bezbarvá kapalina o bodu varu 137 °C. Je základním meziproduktem při přípravě čistého titanu Krollovým procesem. Při kontaktu s atmosférickou vlhkostí dochází k jeho postupné hydrolýze podle rovnice:TiCl4 + 2 H2O → TiO2 + 4 HClVznikající TiO2 vytváří intenzivní bílý dým, který není prakticky toxický. Uvedený jev nachází využití v pyrotechnice při výrobě zadýmovacích granátů, při vytváření umělé mlhy (například při natáčení filmů) nebo při leteckých show. TiCl4 také slouží jako katalyzátor (Ziegler-Natta. NP v roce 1963) při polymeracích nenasycených uhlovodíků.Chlorid titanitý TiCl3 se používá v titanometrii. Má redukční účinky.", "question": "Jaká je chemická značka titania?", "answers": ["Ti"]}
{"title": "Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury. V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance. Mnoho ze Shakespearových her bylo publikováno již během jeho života ve vydáních různé kvality a s různou přesností. Nicméně v roce 1623 John Heminges a Henry Condell, dva Shakespearovi přátelé a herečtí kolegové, publikovali takzvané První folio, první konečné a souhrnné znění Shakespearových her. Je to posmrtné vydání, které zahrnuje až na dvě všechny hry, obecně připisované Shakespearovi. Předmluvou k tomuto vydání byla poema od Bena Jonsona, ve které je Shakespeare prozíravě oslavován jako člověk \"nejen pro tento čas, ale navěky\". Ve 20. a počínajícím 21. století byly Shakespearovy práce opakovaně znovuobjevovány a upravovány na podkladě nových směrů bádání a inscenování.", "question": "Ve kterém měste se narodil William Shakespeare?", "answers": ["ve Stratfordu nad Avonou"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Po znovuzískání moci Viktora Janukoviče vzájemná kulturní a hospodářská spolupráce ale opět upadla. Z velmocí jsou důležitým partnerem především Spojené státy americké. Slovenská vláda se na straně Američanů účastnila války v Iráku a ačkoliv po nástupu Roberta Fica v roce 2006 vztahy mezi oběma zeměmi opadly a slovenské jednotky byly z Iráku staženy, došlo k tomu až po vzájemné dohodě obou vlád. Z dalších velmocí se Slovensko podílí na hospodářské spolupráci s Ruskem, přičemž důsledným proponentem silnější orientace na Rusko byl v minulosti právě premiér Robert Fico. Komplikované vztahy zůstávají s Maďarskem. Vzhledem k tomu, že v obou zemích fungují vlády, které pro svou agendu využívají ve velké míře nacionalistických hesel, obě strany opakovaně vyostřují národnostní konflikty pro svoji vlastní potřebu. Češi a Slováci mají dodnes blízké kulturní a jazykové rysy. Nicméně vzhledem k vývoji v rozdílných státních útvarech se postupně od raného středověku vytvořily dva rozdílné etnické celky, které si přes časté kontakty navzájem udržely vlastní výlučnost. V průběhu historického vývoje probíhaly mezi Čechy a Slováky četné kulturní kontakty, projevující se například v užívání češtiny jako literárního a liturgického jazyka především slovenskými protestanty. V dobách národního obrození, zvláště v první polovině 19. století, do jisté míry obě etnika spolupracovala a po první světové válce společně dala vzniknout novému společnému státnímu útvaru – Československu. Následující vztahy během 20. století ovlivnila rozdílná pojetí fungování československého státu politickými představiteli obou národů a s nimi spojené i slovenské autonomní hnutí. Toto hnutí souviselo i se vznikem prvního samostatného slovenského státu, který byl vyhlášen na popud Adolfa Hitlera, což nacistickému diktátorovi umožnilo ospravedlnit rozbití Československa. Mnozí Češi v čele s Edvardem Benešem proto chápali Slováky jako nespolehlivý element, jakkoliv byl tento názor oslaben například událostmi Slovenského národního povstání. Poválečné období tak nebylo využito k žádné formě česko-slovenského vyrovnání a naopak za komunistického režimu byl nastolen přísně centrálně spravovaný systém řízený Komunistickou stranou. Federalizace Československa v roce 1969 zůstala prakticky jen na papíře a vzájemné problémy soužití v jednom státě tak byly pouze odsunuty do pozadí. Otázka kompetencí mezi federální vládou a jednotlivými částmi České a Slovenské federativní republiky po roce 1990 byla předmětem dlouhých a náročných jednání, které nakonec v roce 1992 vyústily v rozhodnutí politických špiček o odluce obou států a ve vznik dvou samostatných suverénních státních útvarů, České a Slovenské republiky.", "question": "Mají Češi a Slováci dodnes blízké kulturní a jazykové rysy?", "answers": ["Češi a Slováci mají dodnes blízké kulturní a jazykové rysy."]}
{"title": "Válka s Mloky", "context": "Válka s Mloky (někdy též Válka s mloky) je klasická alegorie Karla Čapka, napsaná roku 1935 (poprvé vydaná v letech 1935–1936 na pokračování v Lidových novinách). == Děj == Kapitán Van Toch (který je ovšem českého původu) objeví na ostrově Tana Masa v Tichém oceánu podivné, inteligentní, v moři žijící tvory, podobné mlokům. Zahájí s nimi výměnný obchod: kapitán Van Toch dodá mlokům nože na obranu proti žralokům, kteří mločí populaci decimují, a mloci na oplátku budou nosit kapitánu Van Tochovi perly. Seznámí s tímto projektem svého známého z dětství, továrníka G. H. Bondyho, který začne mlokům dodávat i jiné potřeby. Kapitán Van Toch mezitím vysazuje mloky i na jiných ostrovech Tichého oceánu. Po smrti kapitána Van Tocha se začne s mloky obchodovat jako s levnou pracovní silou, jsou také podrobeni vědeckému výzkumu, z něhož vyjde najevo, že se jedná o druh Andrias scheuchzeri, miocénního mloka, u kterého se předpokládalo vyhynutí. Mloci se ale postupně vyvinou v ještě inteligentnější tvory (za pomoci člověka), značně se přemnoží, vzbouří, začnou vyhrožovat lidem válkou, jestli jim nedovolí zbourat břehy pevnin, aby mohli rozšířit svůj podmořský svět. Mloci bourají pevniny, vzhledem k potřebě vzniku mělčin. Ze začátku je dáno, že mloci nemohou žít ve sladké vodě. Beznadějnost situace je zdůrazněna na konci knihy, kdy se už i ve Vltavě objeví černá hlava s opačnými víčky. Budoucnost lidstva je nejistá... == Výklad == Válka s mloky je z hlediska tématu relativně klasickou antiutopií, obávající se odlidštění společnosti. V textu je značné množství narážek na německý nacismus, s nímž Čapek hluboce nesouhlasil (např. \"Zejména v Německu byla veškerá vivisekce (mloků) přísně zapovězena, ovšem jen židovským badatelům.\"), celé dílo je také možno vykládat jako alegorii na rozpínavost Třetí říše (teze o lebensraumu). == Adaptace a inspirace == V roce 1958 vznikla rozhlasová adaptace románu s Karlem Högerem, Janem Pivcem, Rudolfem Hrušínským, Františkem Filipovským a dalšími režírovaná Jiřím Horčičkou.", "question": "V kterém roku napsal Karel Čapek alegorii Válka s mloky?", "answers": ["1935"]}
{"title": "Pidgin", "context": "Pidgin (dříve známý jako Gaim, původně jako GTK+ AOL Instant Messenger) je multiprotokolový multiplatformní klient pro instant messaging. Tento program podporuje celou řadu komunikačních protokolů: AIM, Bonjour, Gadu-Gadu, Google Talk, GroupWise, ICQ, IRC, MSN, MXit, SILC, SIMPLE, Sametime, XMPP (Jabber), Yahoo! a Zephyr. Tato aplikace je svobodný software vytvářený pod licencí GNU GPL. Program je napsán pod knihovnou GTK+ 2 a k dispozici jsou verze pro Linux, Windows, macOS, BSD, Qtopia (například Sharp Zaurus) a další. Pidgin slouží jako klient pro několik komunikačních protokolů, které umožňuje uživateli využívat zároveň. Program je možno rozšířit množstvím pluginů. Pidgin podporuje textovou komunikaci ve stylu ICQ, posílání souborů přes některé protokoly, chaty a IRC kanály. Uložené kontakty je možno sledovat, Pidgin je schopen automaticky odeslat zprávu kontaktu při jeho připojení, upozornit uživatele, že se daný kontakt přihlásil, vrátil z nečinnosti, odhlásil se... Jednotlivá okna chatů, kanálů a rozhovorů mezi uživateli je možno sdružovat do jednoho okna se záložkami. Pidgin automaticky zaznamenává veškerou komunikaci do historie, ve které je možno vyhledávat klíčová slova. Program podporuje Zprávy o nepřítomnosti (informace pro ostatní uživatele, že uživatel není přítomen, nepřeje si být rušen...), různá kódování textové komunikace, ale stává se, že má problém s přijímáním zpráv od klientů, kteří nejsou schopni správně pracovat s kódováním (a nebo informace o kódování neodesílají). Okno kontaktů je možno minimalizovat do tzv. \"Oznamovací oblasti\". Pro běh programu pod operačním systémem Windows je nutno mít nainstalovány knihovny GTK+ 2. Tento program podporuje mnoho jazykových verzí, včetně české. Aplikace je svobodný software licencovaný pod GNU GPL a proto může kdokoliv přispívat k jeho vývoji. Pidgin je primárně vyvíjen skupinou vývojářů okolo projektu. Hlavním sponzorem je společnost Linspire. V minulosti došlo k rozštěpení projektu (fork) a vznikla varianta Gaim-vv, která podporuje přenos videa a zvuku. Tato odnož ale momentálně stagnuje a opožďuje se za původní verzí. Aktuální verze Gaim-vv nemusí podporovat všechny platformy jako původní Gaim (nyní Pidgin) a tyto dva programy nelze považovat za totožné. Odštěpení původně vzniklo, protože společnost Linspire potřebovala komunikační program zároveň podporující přenosy videa a zvuku. Pidgin je možno rozšířit množstvím pluginů, které přinášejí další možnosti tohoto programu. Informace o některých naleznete v textu níže. Guifications Vyskakující upozornění na aktivitu, podobně jako u MSN Messengeru, jednotlivé akce se dají nastavit, stejně jako oblast zobrazování na obrazovce. Vzhled těchto oken lze měnit pomocí guifications témat. Domácí stránka projektu: http://guifications.sourceforge.net/ Gaim encryption Plugin umožňující šifrování komunikace mezi dvěma programy Pidgin (oba musejí mít tento plugin správně nainstalován) nezávisle na použitém protokolu.", "question": "Čo je Pidgin?", "answers": ["multiprotokolový multiplatformní klient"]}
{"title": "Zetská bánovina", "context": "Zetská bánovina Poloha Zetské bánoviny v rámci jugoslávského království Zetská bánovina (srbochorvatsky З б/Zetska banovina) byla administrativní jednotka Království Jugoslávie mezi lety 1929 až 1941. Svým názvem odkazovala na středověké knížectví Zeta. Zahrnovala území dnešní Černé Hory, jihozápadní část současné Bosny a Hercegoviny, jižní část současného Chorvatska (od města Dubrovník až po Prevlaku, západ Kosova a část regionu Sandžak. Správní centrum regionu se nacházelo ve městě Cetinje, historickém centru černohorského knížectví. Rozloha bánoviny činila 30 997 km² a v roce 1931 zde v rámci sčítání lidu bylo zaznamenáno 925 516 obyvatel. Hranice regionu byly stanoveny tak, aby znemožnily růst chorvatského, resp. albánského nacionalismu.[1] V roce 1939 byly západní části připojeny k Chorvatské bánovině. Představitelé Zetské bánoviny 1929–1931: Krsta Smiljanić 1931–1932: Uroš Krulj 1932–1934: Aleksa Stanišić 1934–1936: Mujo Sočica 1936–1939: Petar Ivanišević 1939–1941: Božidar Krstić 1941: Blažo Đukanović Reference ↑ ŠÍSTEK, František. Dějiny Černé Hory. Praha: Lidové noviny, 2017. 614 s. ISBN 978-80-7422-498-0. S. 348. (čeština)", "question": "S jakým účelem byly stanoveny hranice regionu Zetská bánovina?", "answers": ["aby znemožnily růst chorvatského, resp. albánského nacionalismu"]}
{"title": "Velbloud", "context": "Velbloud je společné označení pro dva druhy sudokopytníků: velblouda dvouhrbého (Camelus bactrianus), zvaného též drabař, a velblouda jednohrbého (Camelus dromedarius) neboli dromedára. Arabové rozeznávají přes dvacet plemen velblouda. České slovo velbloud má velmi zajímavou etymologii. Lidé jej často spojují s adjektivem velký a slovy bloud, bloudit či obluda, jedná se však o zcela mylnou lidovou etymologii. Ve skutečnosti se do slovanských jazyků dostalo v období Stěhování národů z gótštiny. Základem je gótské slovo ulbandus, odvozené z řeckého názvu slona elefas (genitiv -antos). Gótové se v oblasti Černomoří ve 3.-5. stol. setkávali s východními kočovníky, zejména Alany a Huny, kteří chovali velbloudy. Gótové pro toto zvíře neměli jméno, ale prostřednictvím antické kultury znali slony. Přenesení názvu slona na velblouda bylo zřejmě motivováno setkáním s velkými neznámými dopravními zvířaty. Slovenské slovo ťava má turkický původ a do slovenštiny proniklo přes maďarštinu. Latinský název Camelus pochází ze semitských jazyků - např. v hebrejštině a aramejštinš gamal. Termín dromedár pochází z řečtiny. Velbloud je značně vysoký, statný přežvýkavec s malou hlavou na mohutném krku. Dosahuje výšky do dvou a půl metru, délky do tří a půl metrů.", "question": "Co je to dromedár?", "answers": ["velblouda jednohrbého"]}
{"title": "Studio Ghibli", "context": "Jeho mateřskou společností je Tokuma, která také nakládá s právy na jednotlivé filmy. Jméno Ghibli pochází z italské přezdívky pro saharská průzkumná letadla z druhé světové války, původně z arabského výrazu ghibli (v italštině sirocco, jiný výraz pro horký vítr vanoucí Saharou). Jeho japonská výslovnost je však /džibri/ nebo /džiburi/. Podle jedné domněnky za jménem stojí úmysl zakladatelů do světa anime vnést nový vítr; jeden ze zakladatelů, Hajao Mijazaki, je známým milovníkem létání a italskému letectvu také později věnoval film Porco Rosso. Logem Studia Ghibli je Totoro, postava z filmu Můj soused Totoro. Mezi nejznámější filmy studia Ghibli patří Mijazakiho Cesta do fantazie a Princezna Mononoke nebo Takahatův Hrob světlušek. Celkem doposud studio vydalo 22 celovečerních filmů. Naušika z Větrného údolí (1984) (produkoval Topcraft, technicky nejde o film studia Ghibli, obvykle se k nim však řadí) Laputa: Zámek v oblacích (1986) Hrob světlušek (1988) Můj. soused Totoro (1988) Doručovací služba čarodějky Kiki (1989) Střípky minulosti (1991) Porco Rosso (1992) Umi ga kikoeru (1993) Pom poko (1994) Šepot srdce (1995. ) Princezna Mononoke (1997) Naši sousedé Jamadovi (1999) Cesta do fantazie (2001) Království koček (2002) Zámek v oblacích (2004) Příběhy ze Zeměmoří (2006) Ponyo z. útesu nad mořem (2008) Arrietty ze světa půjčovníčků (2010) Kokuriko-zaka kara (2011) Zvedá se vítr (2013) Příběh o princezně Kaguje (2013) Omoide no Marnie (2014) Červená. želva (2016) Sora iro no tane (1992) (krátký televizní film) Nandaró (1992) (televizní reklama pro stanici NHK) On Your Mark (1995) (hudební klip.", "question": "Co patří mezi nejznámější filmy studia Ghibli?", "answers": ["Cesta do fantazie a Princezna Mononoke nebo Takahatův Hrob světlušek"]}
{"title": "Národní socialistické hnutí", "context": "Národní socialistické hnutí (anglicky National Socialist Movement) je neonacistická politická strana ve Spojených státech amerických. Založil ji v roce 1974 Robert Brannen, bývalý člen Americké nacistické strany. Dne 1. května 2011 zastřelil šéfa kalifornské pobočky strany, Jeffa Halla, jeho desetiletý syn. == Reference ==", "question": "Jak se jmenuje zakladatel amerického Národního socialistického hnutí?", "answers": ["Robert Brannen"]}
{"title": "Jaromír Jágr", "context": "Jaromír Jágr (* 15. února 1972 Kladno) je český hokejový útočník hrající za klub Rytíři Kladno, který se v roce 2019 vrátil do české extraligy. Dříve působil v amerických a kanadských klubech Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, New York Rangers, Philadelphia Flyers, Dallas Stars, Boston Bruins, New Jersey Devils, Florida Panthers a Calgary Flames, několik let hrál také za ruský tým Avangard Omsk v KHL. V Česku je spjatý s kladenským klubem, jehož je od roku 2011 většinovým majitelem. S českou reprezentací vyhrál olympijský hokejový turnaj i mistrovství světa. Je celosvětově respektovanou a uznávanou osobností v oblasti sportu a řadí se mezi nejlepší hokejové hráče všech dob. V NHL získal dvakrát Stanley Cup, pětkrát byl vítězem kanadského bodování a stal se historicky nejlepším Evropanem hrajícím v této soutěži. V různých statistických žebříčcích této kanadsko-americké ligy se pohybuje na předních místech, přičemž mezi všemi aktivními hokejisty je co do počtu gólů, asistencí i kanadských bodů nejlepší. Je držitelem i dalších rekordů NHL – stal se například nejstarším hráčem, který vstřelil hattrick. V roce 2005 se Jágr spolu s Jiřím Šlégrem stal členem Triple Gold Clubu, jenž sdružuje hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové soutěže – Stanley Cup, olympijské hry a mistrovství světa. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. == Kariéra == === Pittsburgh Penguins (1990–2001) === Jaromír Jágr byl draftován týmem Pittsburgh Penguins jako celkově pátá volba 1. kola draftu v roce 1990.", "question": "Je Jaromír Jágr historicky nejlepším Evropanem hrajícím v NHL?", "answers": ["V NHL získal dvakrát Stanley Cup, pětkrát byl vítězem kanadského bodování a stal se historicky nejlepším Evropanem hrajícím v této soutěži."]}
{"title": "Itálie", "context": "BRT v roce 1999). Dalšími odvětvími jsou průmysl elektrotechnický, chemický, textilní, papírenský, potravinářský, průmysl stavebních hmot a výroba železa a oceli. Itálie je po Číně a Hongkongu třetí největší vývozce (28 mld. USD) a sedmý největší dovozce textilních výrobků (15 mld. USD). V potravinářství je významná produkce vína, cukru, masa, mléka, sýrů, těstovin, vlny a rybích výrobků. Dopravní síť je hustá a kvalitní. Je zde celkem 6 500 km dálnic spojujících všechny oblasti země. Železniční síť disponuje s 16 225 km tratí, z toho 855 km jsou tratě vysokorychlostní. Itálie má velkou námořní a leteckou flotilu (státní aerolinie Alitalia jsou členem SkyTeam stejně jako ČSA). Významné námořní přístavy jsou Janov (Genova), Livorno, Neapol (Napoli), Salerno, Reggio di Calabria, Palermo, Tarent (Taranto), Bari, Ancona a Terst (Trieste). Velká letiště jsou Řím-Fiumicino-Leonardo da Vinci, Milano-Malpensa a Palermo-Falcone. Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod. Itálie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa. Zemi ročně navštíví mezi 40 a 105 miliony turistů. Turismus zde přitom tvoří asi 12 % HDP. Turisty sem lákají antické a středověké renesanční památky (Řím (Roma), Florencie (Firenze), Benátky (Venezia), Pisa), pláže (prakticky celé pobřeží, Bibione, Rimini; Gardské jezero), hory (Alpy, Cortina d'Ampezzo) i venkov (Umbrie, Toskánsko). Lákadly jsou i lázně a různé filmové a hudební festivaly (Benátky, San Remo). V Itálii se nachází nejvíce kulturních památek zapsaných na seznamu UNESCO (47). Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Itálie. S 62 milióny obyvatel podobně jako Velká Británie a Francie patří Itálie k nejlidnatějším státům Evropy a je nejlidnatější z celé jižní Evropy. Itálie bývala zemí masové emigrace, ke konci dvacátého století se naopak stala jedním z vyhledávaných cílů imigrace. V procesu neregulérního zaměstnávání cizinců, které se v osmdesátých letech 20. století podle odhadů týkalo půl milionu až milionu osob, byli nejsilněji zastoupeni imigranti z Maroka a Tuniska. K nim se přidávali skupiny z bývalých italských kolonií v Africe /hlavně Somálsko a Eritrea/ i z jiných oblastí světa - od Latinské Ameriky /např. Brazílie/ až po Asii. Část imigrantů pocházela z Rumunska. Urbanizace dosahuje 67 %. V Itálii je mnoho měst s více než sto tisíci obyvateli.", "question": "Patří Itálie mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa?", "answers": ["Itálie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa."]}
{"title": "Facebook", "context": "Se svými 2 miliardami aktivních uživatelů (červen 2017) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do sedmdesáti tří jazyků. Jméno serveru vzniklo z papírových letáků zvaných Facebooks, které se rozdávají prvákům na amerických univerzitách. Tyto letáky slouží k bližšímu seznámení studentů mezi sebou. V roce 2010 vznikl americký film The Social Network, který pojednává o počátcích Facebooku. == Historie == K založení Facebooku vedla dohoda mezi mladým studentem počítačového programování Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity a Eduardem Saverinem. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 26. září 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let.[2] Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace. Po založení Facebooku se Mark Zuckerberg dostal do sporu s dvojčaty Cameronem a Tylerem Winklevossovými, kteří Marka Zuckerberga obvinili, že jim nápad na síť ukradl. Spor vyvrcholil v roce 2011, kdy jim Mark Zuckerberg vyplatil 65 milionů dolarů. Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. Hodnota společnosti byla v roce 2006 odhadována na 100 miliónů USD. Podle serveru TechCrunch, mělo v roce 2005 na Facebooku profil 85 % studentů amerických univerzit, z nichž se 60 % přihlašovalo denně, 85 % alespoň týdně a 93 % alespoň jednou měsíčně.Okolo roku 2008 se Facebook dostal nad hranici 100 milionů uživatelů. Po celou svou dosavadní dobu a ještě dalších asi pět let po té měl Facebook problém s pěnězi. Facebook tou dobou získával finance především z fondů rizikového kapitálu. V té době se předpovídalo, že klasickou reklamu nahradí lajky a sdílení uživatelů, co je potřeba si koupit, a Facebook potřeboval třetí firmy, který by tento nový \"nereklamní reklamní\" model prodávaly.", "question": "Na které univerzitě studoval zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg?", "answers": ["Harvardovy univerzity"]}
{"title": "Americká občanská válka", "context": "Americká občanská válka (1861–1865) byl ozbrojený konflikt, jenž probíhal na severoamerickém kontinentu mezi státy Unie, neboli zakladatelskými státy USA, a Státy konfederace, což byla koalice jedenácti amerických států, které se chtěly odtrhnout od Unie. Jelikož státy Konfederace byly soustředěny v jihovýchodní části Unie, nazývá se tato válka také válkou Severu proti Jihu. Jako příčina války se často uvádí spor o to, zda má být povoleno otroctví. Ale tento výklad je značně zjednodušený, důvodů byla celá řada. Podstatou většiny z nich bylo to, že Jih usiloval o mnohem větší autonomii jednotlivých států v Unii, se kterou Sever, který prosazoval silnější centrální vládu, nesouhlasil. Bezprostřední otázka zrušení otroctví se často přeceňuje. I když se Jih obával, že jeho zrušení bude logickým důsledkem růstu moci vlády ve Washingtonu, otroctví ovšem stálo (ne vždy zcela zřetelně) v pozadí i ostatních rozporů. Válka přinesla asi 970 000 obětí (přes 3 % populace), z toho kolem 600 000 mrtvých, což převyšuje ztráty amerických vojsk ve všech ostatních konfliktech dohromady. Občanská válka přinesla první masivní využití telegrafu, železnice a kulometů v boji a skončila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu. Jejím důsledkem bylo posílení centrální vlády, zrušení otroctví a zbídačení Jihu, ale i rozšíření občanských svobod, další územní expanze USA a mohutný hospodářský rozmach (včetně Jihu).", "question": "Proč se Americká občanská vojna nazývá Sever proti Juhu?", "answers": ["Jelikož státy Konfederace byly soustředěny v jihovýchodní části Unie, nazývá se tato válka také válkou Severu proti Jihu."]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Koncepty předpokládají například atmosférickou sondu pro studium atmosféry planety, která oproti Jupiteru a Saturnu bude zřejmě bližší původní mlhovině, ze které vznikla sluneční soustava. Některé odhady z roku 2004 hovoří o startu sondy mezi roky 2016 až 2018 s příletem k planetě v roce 2035. Pro úspěšné vyslání sondy je potřeba taktéž vyvinout jiný druh napájení sondy, než se zpravidla používá. Pro přílišnou vzdálenost od Slunce nebude možné u Neptunu používat fotovoltaické panely, ale energii bude potřeba získávat radioaktivním rozpadem prvků v radioizotopovém generátoru. Novější plány počítají s vysláním sondy mezi lety 2015 až 2020, kdy bude možné využít gravitační prak Jupiteru a Saturnu pro urychlení letu a příletu sondy k planetě ke konci 20. let 21. století. V současnosti nejsou známé podrobnější informace o takové sondě, o jejím vybavení a ani vzhledu. K roku 2009 se vědecká komunita soustředila na sestavení úkolů, které by sonda měla vykonat, aby přinesla nové poznatky o planetě či o jejím měsíci Tritonovi. Neptun není možné spatřit pouhým okem. Pro pozorování stačí obyčejný triedr, ale pokud pozorovatel chce vidět více než malou tečku, je potřeba použít větší dalekohled. Pro pozorování modrozeleného disku se doporučuje použít dalekohled s minimálně 25 až 30 centimetrů velkým zrcadlem. V době oposice je zdánlivá hvězdná velikost Neptunu 7,8m a úhlový průměr 2,4\".. Až do roku 2010 se bude Neptun nacházet v souhvězdí Kozoroha a jelikož se Neptun nachází v opozici v polovině září, jsou nejlepší měsíce pro pozorování mezi červencem a listopadem. Pro zjištění polohy planety je nejvhodnější použít některý z celé řady softwarů (např. Stellarium), který ke konkrétnímu datu přesně určí pozici planety. Název planety je odvozen od starořímského boha Neptuna, který byl synem Saturna a Opina, představujícího původně boha toků a později jako boha moří, oceánů, koní a jezdeckých závodů. Neptun byl ve starověkém Římě později ztotožněn s řeckým Poseidónem, čímž došlo i k výměně manželek z bohyně Salacie na Amfitrité. Symbolem pro planetu se stal trojzubec. Krátce po objevení Neptunu se planeta nazývala více názvy. Nejprve se o ní mluvilo jako o \"planetě za Uranem\" a nebo jako o \"Le Verrierově planetě\". První pokus o definitivní pojmenování planety vzešel od Galleho, který propagoval jméno Janus. V Anglii začal Challis používat jméno Okeanos. Jelikož měl objevitel právo pojmenovat nově objevenou planetu, Le Verrier rychle rozhodl, že nově objevená planeta ponese jméno Neptun a nepravdivě prohlásil, že název byl oficiálně schválen francouzským úřadem Bureau des Longitudes.", "question": "Je možné pozorovat Neptun pouhým okem?", "answers": ["Neptun není možné spatřit pouhým okem."]}
{"title": "Mixér", "context": "Mixér je elektrický kuchyňský přístroj, který slouží k mixování potravin. Používá se k tvorbě pyré z ovoce, zeleniny, šlehání a mixování potravin a tekutin, hnětení těsta či drcení ledu. Skládá se z nerezových sekacích nožů či šlehací metly, které pohání elektrický motor. Ten je umístěn v plastovém krytu, na němž se nacházejí ovládací tlačítka. K mixérům se přikládá plastové či skleněná nádoba, do níž se vkládá mixovaná potravina. Mixéry se rozlišují dle konstrukce, účelu, objemu nádoby, výkonu přístroje a počtu rychlostí. Mixér v roce 1922 vynalezl Stephen Poplawski. == Typy == Tyčové mixéry slouží k sekání, šlehání, drcení ledu a míchání potravin. Přístroj je vybaven noži k sekání, často je k němu přiložena výměnná šlehací metla a vhodná nádoba. Ruční mixéry (též šlehače) slouží především ke šlehání, jsou vybaveny šlehací metlou. Příslušenství může obsahovat vhodnou nádobu a hnětací háky například k přípravě těst. Stolní mixéry jsou určeny k sekání, šlehání či hnětení. Mixéry na smoothie jsou druh stolního mixéru. Jsou určeny pro přípravu nápojů z ovoce a zeleniny. Potraviny rozmixují jemněji. Mixovací nádobu lze odejmout a použít jako láhev na pití. Drtiče a sekáčky slouží k nasekání cibule, bylinek či masa. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Standmixer na německé Wikipedii.", "question": "Jak se nazývá zařízení určené k mixování potravin?", "answers": ["Mixér"]}
{"title": "Játrovky", "context": "Játrovky (Marchantiophyta) jsou stélkaté zelené rostliny, které se tradičně řadí spolu s mechy a hlevíky mezi mechorosty. Latinský název je odvozen podle zástupců rodu Marchantia (česky porostnice, např. porostnice mnohotvárná), patrně nejhojnějších játrovek na Zemi. Z řady dnes již zastaralých názvů, které se v minulosti pro tuto skupinu užívaly, je možno zmínit např. Hepaticae nebo Hepaticophyta. Oba se odvozují od latinského hepar, tj. játra, a poukazují tak na typický vzhled mnoha zástupců. Játrovky tvoří tři základní typy stélek. Vývojově nejpůvodnější je stélka lupenitá (frondosní), která není rozlišená na stonek a listy a tvoří pouze ploše listovité útvary (např. Marchantia), přichycené k substrátu jednobuněčnými příchytnými vlákny (rhizoidy). Stélku vývojově nejpokročilejších játrovek pak nazýváme stélka listnatá (foliosní) a zde se již setkáváme s diferencovaným stonkem (kauloid), listy (fyloidy) a samozřejmě též s rhizoidy (např. Chiloscyphus). Třetím typem jsou pak přechodné formy mezi oběma předchozími (např. Fossombronia). Většina druhů játrovek je vázána na stinná či polostinná stanoviště s vyšší a vysokou vzdušnou vlhkostí, nejvyššího druhového bohatství dosahují v tropickém pásmu.", "question": "Kolik základních typů stélek tvoří játrovky?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Nikolaj Berďajev", "context": "Dochází u něj k náboženskému obratu a začíná \"bohohledačské\" období, které až do jeho smrti neskončí. Po návratu z vyhnanství se Berďajev oženil a přestěhoval do hlavního města Petrohradu. Zde se objevil v centru dění nejen kulturního a politického, ale i revolučního. O tom se přesvědčil v roce 1905, kdy byla před Zimním palácem krvavě potlačena demonstrace předznamenávající revoluci roku 1917. Kvůli značně napjaté situaci se car ještě roku 1905 rozhodl ustavit parlament; tedy Dumu (od ruského д - myslet). Po dalším roce dochází ještě k úpravám ústavy, které vedou k jejímu dalšímu \"zdemokratičtění\". Snahy posledního cara \"Vší Rusi\" Mikuláše II. byly \"labutí písní\" starých časů. Filozofický radikalismus 19. století s jeho poblouzněním části ruské společnosti, politická liberalizace poměrů na začátku 20. století, neutěšené poměry probíhající první světové války s negativní bolševickou agitací a rozvratem armády vedly k únorovému politickému převratu v Rusku a nástupu slabé a desorientované vládní moci a vyústily v říjnu/listopadu téhož roku v puč a převzetí moci bolševiky. Tento dramatický převrat byl pak následován jednou z nejkrutějších a nejdelších občanských válek v celých dějinách, trvající až do roku 1921. Radikální změna, pauperizace a krutost společenských poměrů dopadla tvrdě i na Berďajeva. Do roku 1922 byl dvakrát vězněn. V roce 1918 dokázal založit \"Svobodnou akademii duchovní kultury\" (rusky В), ale již v roce 1922 byl donucen opustit nově vzniklý Sovětský svaz. Nějaký čas žil Berďajev v Berlíně, kde s pomocí organizace YMCA založil \"Náboženskou akademii\". Velké množství ruských emigrantů se nacházelo v Paříži a k nim se Berďajev připojil v roce 1925. I zde byl filozof neobyčejně aktivní a obnovil vydávání časopisu \"П\"(česky Cesta), který vycházel v rozmezí let 1926 až 1939. Francie poskytla Berďajevovi relativní klid na práci. Proto většina jeho filosofického díla vznikla právě tam. Nikolaj Alexandrovič Berďajev už se do své rodné země nikdy nepodíval, ovšem jeho dílo dokazuje, že se od Ruska ve svých myšlenkách nikdy neodpoutal. Zemřel v roce 1948 v Clamart u Paříže. == Berďajevův filozofický konstrukt == === Marxismus === Berďajev se seznámil s myšlenkami ruského socialismu už na střední škole, ovšem až při studiu na vysoké škole začal nad socialismem přemýšlet systematicky. Zásadním je tedy pro Berďajeva rok 1894, kdy vstoupil na univerzitu v Kyjevě. V páté kapitole svého životopisu s názvem Obrácení se k socialismu. Svět revoluční. Marxismus a idealismus. se Berďajev zmiňuje o D.J. Longvinském.", "question": "Ke komu se v Paříži Berďajev připojil?", "answers": ["ruských emigrantů"]}
{"title": "Ikarie XB 1", "context": "Ikarie XB 1 je první a jediný snímek československé kinematografie v žánru klasické (hard) science fiction. Režisér Jindřich Polák natočil snímek v roce 1963 podle románu K Mrakům Magellanovým polského spisovatele Stanisława Lema. Děj se odehrává v roce 2163, kdy se hvězdolet Ikarie XB 1 s početnou vědeckou posádkou vydává hledat život na planety v soustavě Alfa Centauri. Snímek získal ocenění na mezinárodních filmových festivalech a byl také uváděn s anglickým dabingem a upraveným závěrem v kinech USA (pod názvem Voyage to the End of the Universe). Hlavní postavy ztvárnili Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček a další. Píše se rok 2163 a po osmi letech příprav se kosmická loď Ikarie XB 1 se 40 vědci a astronauty na palubě vydává na svou cestu za hledáním života na planetách v soustavě Alfa Centauri. Seznamujeme se s velitelem lodi Abajevem, jeho zástupcem MacDonaldem, vědcem Anthonym a jeho zastaralým robotem a ostatními členy posádky. Po čtyřech měsících cesty slaví posádka Anthonyho narozeniny. Scéna oslavy byla tvůrci pojata velmi futuristicky, posádka předvádí, jak bude vypadat tanec ve 22. století. Oslava je však přerušena poplachem. Automatický řídící systém lodi hlásí neznámé těleso. Posádka cizí těleso analyzuje a po přiblížení je vidět že se nepochybně jedná o kosmické plavidlo talířového tvaru.", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Ikarie XB 1", "answers": ["Stanisława Lema"]}
{"title": "České souhlásky", "context": "České souhlásky Tento článek obsahuje výslovnost zapsanou znaky mezinárodní fonetické abecedy IPA.Zobrazení některých znaků nemusí být v některých prohlížečích korektní. Tento lingvistický článek popisuje české souhlásky z fonetického a fonologického hlediska. Čeština má celkem 27 souhláskových fonémů, které se tradičně rozdělují podle způsobu a místa tvoření. U tzv. pravých souhlásek navíc existují dvojice lišící se svojí znělostí. Artikulace Způsob artikulace Souhlásky jsou poměrně heterogenní skupinou zvuků, existuje mnoho způsobů jejich tvoření. Společná vlastnost, která odlišuje souhlásky od samohlásek, jejich relativní zavřenost. To znamená, že při jejich artikulaci jsou ústa otevřena méně než u samohlásek, čímž vznikají překážky a turbulence při proudění vzduchu – příčina vzniku šumu. Všechny české souhlásky jsou tvořeny proudem vzduchu, který je uváděn do pohybu vytlačováním z plic. Řadíme je tedy mezi pulmonické egresivní. Okluzivy Závěrové souhlásky (okluzivy) vznikají přechodným vytvořením závěru (okluze), který brání proudění vzduchu. Uvolněním závěru dojde k prudkému uvolnění přetlaku vzduchu a vzniká typický šum. Z poslechového (akustického) hlediska se jedná o ražené souhlásky (explozivy, často jen plozivy). Hláska IPA Název Alofon základní znělostní /p/ /p/ neznělá bilabiální ploziva", "question": "Podle čeho se tradičně v češtině rozdělují souhláskové fonémy?", "answers": ["podle způsobu a místa tvoření"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou. Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO. Historické městské jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. K turisticky atraktivním lokalitám patří také Chráněná krajinná oblast Moravský kras, jejíž nejjižnější část zasahuje na území města. Brno je rovněž vinařskou obcí v rámci Velkopavlovické vinařské podoblasti. == Název města == Nynější název města Brna se odvíjí od názvu někdejší osady ležící na brodu přes řeku Svratku, která vznikla v této lokalitě okolo roku 1000. Ovšem starší původ tohoto názvu není zcela jasný. Nejstarší název je Brnen, lze se ale setkat i s označeními jako Brvnn, Brin nebo Brnno. V latině bylo Brno označováno jako Bruna a v němčině jako Brünn. Mezi lety 1949 a 1992 bylo Brno oficiálně označováno jako \"krajské město Brno\", předtím neslo název \"Zemské hlavní město Brno\", který se ujal v době první republiky, ačkoli Brno bylo hlavním městem již dávno předtím.", "question": "Nad čím se tyčí hrad Veveří?", "answers": ["Brněnskou přehradou"]}
{"title": "Zvonek jesenický", "context": "Je blízce příbuzný s krkonošským endemitem zvonkem českým (Campanula bohemica). Někdy také bývá označován za jeho poddruh a uváděn jako zvonek český jesenický (Campanula bohemica subsp. gelida). Všechny tyto druhy jsou součástí příbuzenského komplexu Campanula rotundifolia agg. Jediným známým místem výskytu zvonku jesenického ve volné přírodě jsou Petrovy kameny v Národní přírodní rezervaci Praděd. Roste na jižním a východním svahu vrcholové skály Petrových kamenů a v kostřavovém travním porostu do vzdálenosti 10 metrů od úpatí skály, v nadmořské výšce 1 438 metrů, kde musí odolávat nízkým teplotám, sněhu a větru. Místo není přístupné veřejnosti. Zvonek jesenický je velmi podobný svému příbuznému zvonku českému. Botanik Miloslav Kovanda, který zvonek jesenický popsal jako první v roce 1968, ho dokonce později označil za poddruh zvonku českého. V současné době ho většina botaniků opět považuje za samostatný druh. Zvonek jesenický se od svého nejbližšího příbuzného liší především bohatými trsy a menšími květy a tobolkami. Květy často vyrůstají jednotlivě nebo tvoří malé, nejvýše čtyřkvěté hrozny. Jeho menší lodyhy nepřesahují délku 20 cm. Přízemní listy přetrvávají, dokud rostlina neodkvete. Zvonek jesenický roste v trsech, obvykle v malých škvírách skalnatého, kyselého podloží. Dává přednost plochám přímo osvíceným sluncem, ale některým rostlinám se daří i ve stínu. K životu potřebuje hodně vláhy, protože té však na Petrových kamenech není mnoho, je odkázán na deště či vysráženou mlhu.", "question": "Kdo jako první popsal zvonek jesenický?", "answers": ["Miloslav Kovanda"]}
{"title": "K", "context": "Zkratka pro Československou korunu za druhé republiky. V radiokomunikaci je K jedním z prefixů volacích znaků vyhrazených pro USA. Používá se též k vyjádření souhlasu, k = ok → vzniklo z anglického ok.[2] V informatice a online hrách se používá jako označení řádu tisíců, tedy 1k = 1000. V arménském písmu písmenu K odpovídá písmeno Կ (կ) (dle české výslovnosti bez přídechu) nebo písmeno Ք (ք) (dle anglické výslovnosti s přídechem). Reference ↑ Novotný–Pražák–Sedláček: Latinsko-český slovník. Heslo K.↑ k na thefreedictionary.com Externí odkazy Galerie K na Wikimedia Commons Slovníkové heslo k ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu K na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Latinka Základní písmena dle ISO* Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh Ii Jj Kk Ll Mm Nn Oo Pp Qq Rr Ss Tt Uu Vv Ww Xx Yy Zz Další písmena Ə Ǝ Ɛ Ɣ Ɩ Ɐ Ꝺ Þ Ꞇ ʇ Ŋ Ɔ ſ Ƨ Ʋ Ʊ Ꝩ Ꝡ ẜ Ꞅ Ꝭ Ʒ Ƹ Ȣ Ʌ Ꞁ Ỽ Ỿ ʚ Ƣ Κ Ƿ Ⅎ Ꝼ Ꝛ Ʀ Ᵹ Ꝿ Ɋ Ь ʞ Ȝ Ꝫ Ꜭ ɥ Ꝝ Ƽ Ꝯ Ɂ Ƕ Ꜧ Spřežky a ligatury Æ Œ ẞ Ỻ DŽ DZ LJ NJ ȸ ȹ IJ ch cz gb gh gy ll ly nh ny rr sh sz th Varianty písmena K Ḱ K̀k̀ Ǩ Ƙ K̄k̄ K̇k̇ Ķ Ḵ Ḳ K̤k̤ K̦k̦ Ḵ̓ḵ̓ Ⱪ Ꝁ Ꝃ Ꝅ * tučně jsou písmena původní latinské abecedy Seznam jazyků používajících latinku", "question": "Jakým písmenem se značí jednotky termodynamické teploty kelvin?", "answers": ["K"]}
{"title": "Prokletí básníci", "context": "Prokletí básníci (francouzsky les poétes maudits) je označení francouzských nekonformních básníků poslední třetiny 19. století, poprvé užité Paulem Verlainem ve stejnojmenném eseji roku 1883 (knižně 1884) - viz níže. Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku Poè maudits d'aujourd'hui: 1946-1970 (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10 dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně uznávanými. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe. Prokletí básníci je sbírka Paula Verlaina vydaná roku 1884. Tato práce je pocta těmto autorům: Tristan Corbiè Arthur Rimbaud Stéphane Mallarmé - v 1. vydání sbírky pouze tito tři Marceline Desbordes-Valmorová Adam Auguste Villiers de l'Isle a sám Paul Verlaine - pod pseudonymem Pauvre Lélian Mezi prokleté básníky se také řadí: Charles Cros Charles Pierre Baudelaire Gérard de Nerval Jules Laforgue Comte de Lautréamont Antonin Artaud", "question": "Ve kterém roce použil poprvé Paul Verlaine označení prokletí básníci?", "answers": ["1883"]}
{"title": "Ivan Tichon", "context": "Mistrovství světa v atletice zlato MS 2003 hod kladivem zlato MS 2007 hod kladivem Mistrovství Evropy v atletice zlato ME 2006 hod kladivem stříbro ME 2016 hod kladivem Ivan Tichon (bělorusky: І Ц, čti Ivan Cichan, * 24. července 1976 Hlasievicy u Slonimi) je běloruský kladivář. Dvakrát se stal mistrem světa, jednou mistrem Evropy a vlastní také bronz z olympijských her. Kariéra V roce 1997 vyhrál Tichon titul mistra světa juniorů. V Sydney absolvoval svůj první olympijský start, na hrách v roce 2000 tam obsadil čtvrté místo. Tichon poprvé vyhrál mistrovství světa v Paříži v roce 2003, kdy se stal i šampionem letní univerziády. Na olympijských hrách v Aténách vybojoval původně bronzovou medaili za Japoncem Murofušim, hodem 79,81 m mu chyběly ke zlatu více než tři metry. Na druhé místo se probojoval po diskvalifikaci Maďara Adriana Annuse kvůli dopingu. Následně byl však doping prokázán i Tichonovi. Na mistrovství světa v Helsinkách v roce 2005 se původně vrátil na první místo, záda mu kryl jeho krajan Vadim Děvjatovskij. Oběma kladivářům však bylo při zpětné kontrole vzorků prokázáno užití dopingu a byly jim odebrány medaile.[1] Zazářil ale také na otevřeném mistrovství Běloruska v Brestu, kde slavil vítězství výkonem 86,73 m, pouhý centimetr za 19 let starým světovým rekordem Jurije Sedycha.[2] O rok později se stal v Göteborgu mistrem Evropy. Další titul mistra světa si zajistil vynikajícím posledním pokusem na světovém šampionátu v Ósace. Do užšího finále se sice dostal až jako poslední osmý a ještě před závěrečnými pokusy neměl jistou medaili, pak ale z pátého místa zaútočil nejlepším světovým výkonem roku 83,63 m. Prvním trenérem Tichona byl Igor Cycorin, ale nyní ho vede bývalý vynikající kladivář, olympijský vítěz Sergej Litvinov. Soukromý život Tichon žije v Hrodně. Je ženatý s Volhou Tichonovou, bývalou diskařkou a mají syna Ivana. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Tsikhan na anglické Wikipedii. ↑ Při atletickém MS 2005 dopovali tři vítězové vrhačských disciplín [online]. sport.idnes.cz, 2013-03-08 [cit. 2014-05-14]. Dostupné online. ↑ Tikhon 1cm away from Sedykh’s ‘ancient’ World Hammer record - Belarussian Open Championships REPORT, zpráva na webu IAAF, 5. 7. 2005, anglicky", "question": "Kolikrát se stal Ivan Tichon mistrem světa?", "answers": ["Dvakrát"]}
{"title": "Sarah Jessica Parker", "context": "Sarah Jessica Parker (* 25. března 1965, Nelsonville, Ohio, USA) je americká herečka a producentka známá pro ztvárnění role Carrie Bradshaw v seriálu Sex ve městě, za nějž obdržela čtyři Zlaté glóby a dvě Ceny Emmy. Kariéru zahájila v televizním seriálu již jako osmiletá dívka a v jedenácti letech debutovala na Broadwayi. Od počátku 90. let se začala prosazovat ve filmu. Mezi filmy v nichž hrála patří Líbánky v Las Vegas, Ed Wood, Rapsodie v Miami, aj. Vyrůstala v rodině obchodníka spolu s osmi sourozenci v Cincinnati. Zde se začala věnovat baletu. Hereckou kariéru začala v osmi letech televizním pořadem Andersenovy pohádky The Little Match Girl (Děvčátko se zápalkami). Na Brodwayi se objevila v jedenácti v titulní roli úspěšného muzikálu Annie. Obecně známá[zdroj? ] se stala hlavní rolí v televizním seriálu ze školního prostředí Square Pegs (1982-83) a rolí idealistické státní zástupkyně Jo Ann Harrisové v seriálu Equal Justice (1986). V 90. letech se začala prosazovat i ve filmu. Byla protagonistkou blonďatých dívek, kterým vždy vztah narušily neočekávané události jako například ve filmech Příběh z L.A., Líbánky v Las Vegas, Ed Wood nebo Rhapsodie v Miami. Velmi úspěšnou[zdroj? ] roli Callie Cain v televizním dramatu podle skutečné události V zájmu dítěte. Její zatím asi nejznámější role přišla v seriálu Sex ve městě, ve kterém ztvárnila spisovatelku žijící na Manhattanu Carrie, která řeší se svými kamarádkami problémy nezadaných třicátnic. Touto rolí se zapsala do paměti žen[zdroj? ] také jako módní ikona. Za film Sex ve městě 2 získala spolu i s ostatními hlavními herečkami cenu Zlaté maliny za nejhorší herečku. Po sedmileté známosti s Robertem Downeyem jr. a po pětiletém vztahu s Matthewev Broderickem si ho v roce 1997 vzala.", "question": "Která americká herečka hrála Carrie Bradshaw v seriálu Sex ve městě?", "answers": ["Sarah Jessica Parker"]}
{"title": "Český rozhlas", "context": "Český rozhlas (ČRo) je český veřejnoprávní rozhlasový subjekt zřízený zákonem. V současnosti Český rozhlas provozuje čtyři celoplošné stanice (Radiožurnál, Dvojka, Vltava a Plus), ve všech krajích také regionální vysílání, digitální stanice (Rádio Junior, Radio Wave, D-dur, Jazz) a internetové streamy (Rádio Junior – písničky a příležitostně Rádio Retro). Český rozhlas provozuje na objednávku státu také zahraniční vysílání Českého rozhlasu – Radio Praha. Signál je šířen prostřednictvím pozemních vysílačů analogového rozhlasového vysílání, prostřednictvím DVB-T (všechny celoplošné stanice a 4 digitální jsou vysílány v digitálním multiplexu č. 1), dále jsou jeho stanice šířeny v kabelových televizích (DVB-C), prostřednictvím IPTV, nekódovaně na satelitu Astra 3A (DVB-S), na internetu a v DAB+. Od roku 2013 používá jako logo symbol R, který je tvořen čtyřmi vodorovnými pruhy v tmavě modré barvě. Jednotlivé stanice jsou odlišeny barevně (Radiožurnál – červená, Dvojka – fialová, Vltava – světle modrá, Plus – oranžová, Radio Wave – zlatá, regionální stanice – zelené, ostatní stanice, speciální stanice – tmavě modré). Vydává periodikum Týdeník Rozhlas. Československý rozhlas (tehdy Radiojournal) začal pravidelně vysílat 18. května 1923 ve 20.15 hod. ze stanu u letiště v Kbelích. Déle než rok byl poslech programu nepříjemně rušen stálým tónem ve výši 500 Hz.", "question": "Kolik celoplošných stanic nyní provozuje Český rozhlas?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Furnas (sopka)", "context": "Furnas je neaktivní stratovulkán, ležící na východním konci ostrova Sã Miguel. Je tvořený dvěma kalderami, mladší – 6 km široká – má stáří asi 20 000 roků a starší 30 000 roků. Východní stěny překrývají starší pleistocénny štítový vulkán Nordeste a jeho kalderu Povoaçao. Sopka je známa díky početným horoucím pramenům a gejzírům, vyskytujícím se v jej okolí. Postkladerové stádium vulkanické činnosti vytvořilo několik lávových dómů (Pico da Areia, Pico do Buraco, Pico do Gaspar, Pico do Ferro, Pica das Marcondas), troskových kuželů (Pico da Azeitona, Pico de Canario, Pica da Senhora) a několik vrstev pemzy. Menší pole troskových kuželů a dómů se rozprostírá i mezi sopkami Furnas a Água de Pau. Historicky doložené erupce byly zaznamenány roku 1439, 1443 a 1630. Poslední erupce byla zároveň nejkatastrofičtější erupce na Azorském souostroví; vyžádala si asi 200 obětí na životech. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Furnas (sopka) na slovenské Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Furnas ve Wikimedia Commons www.volcano.si.edu - Furnas na Global Volcanism Program (anglicky)", "question": "Je Furnas aktivní stratovulkán?", "answers": ["Furnas je neaktivní stratovulkán, ležící na východním konci ostrova Sã Miguel."]}
{"title": "Petrolejové lampy (film)", "context": "Petrolejové lampy je český film natočený režisérem Jurajem Herzem v roce 1971 na motivy stejnojmenného psychologického románu Jaroslava Havlíčka. Snímek se dostal do výběru filmů pro Filmový festival v Cannes za rok 1972. V příběhu z malého města je hlavní hrdinkou velmi živá dívka Štěpa (Iva Janžurová), která si po dlouhém čekání na nápadníka vezme fešáka oficíra Pavla (Petr Čepek). Jak se však ukáže, muž je nakažen syfilidou a kromě toho, že nedokáže uspokojit manželku, trpí depresemi a postupuje u něho progresivní paralýza. Pro příběh podle scénáře Václava Šaška oproti románu je typické potlačení regionální roviny – o městě se nemluví přímo jako o Jilemnici a to podpořil i fakt, že samotné natáčení proběhlo v Benátkách nad Jizerou – a jeho epická první část je zredukována na naprosté minimum. Režisér Juraj Herz v rozhovoru uvádí, že pro něj byla Iva Janžurová jistou volbou pro hlavní ženskou roli, neměl však jasno v otázce hlavní mužské role. Myslel si, že ji bude hrát Eduard Cupák. Když se tou dobou seznámil s Petrem Čepkem, hlavní roli mu nabídl. Menší problém byl v tom, přesvědčit Petra Čepka ke změně navyklého způsobu hraní, v jeho dřívějších rolích se díky své výrazné tváři nemusel příliš mimicky projevovat.", "question": "Kdy byl natočen film Petrolejové lampy?", "answers": ["1971"]}
{"title": "Japonsko", "context": "Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonsko trpělo nedostatkem strategických surovin (ropy, kaučuku, barevných kovů, atd.), které muselo dovážet. Proto se Japonsko zajímalo i o bohatá naleziště v jihovýchodní Asii. Kvůli válce v Číně a obsazení leteckých a námořních základen ve francouzské Indočíně (6. července 1941) bylo na Japonsko uvaleno embargo a USA zmrazily japonská aktiva ve svých bankách. V souvislosti s expanzí do jihovýchodní Asie a Pacifiku považovali někteří japonští vůdci za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do 2. světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení se Spojenci dostali až k japonským ostrovům. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami. Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo 15. srpna 1945. Japonská armáda se v masovém měřítku dopouštěla válečných zločinů, z nichž nejznámější je masakr v Nankingu v prosinci 1937, při němž zahynulo až 300 tisíc civilistů a válečných zajatců.", "question": "Proč Japonsko kapitulovalo v druhé světové válce?", "answers": ["Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami"]}
{"title": "John Galsworthy", "context": "Ve své tvorbě spojil Galsworthy lehce sžíravou a sociálně laděnou kritiku života anglické aristokracie, která pod maskou kultivovanosti projevuje své přízemní sobectví a touhu po hromadění majetku, s poněkud abstraktní etickou touhou po větší sociální spravedlnosti, na jejímž základě naznačoval možnosti morální reformy společnosti. Ačkoliv se v jeho díle s přibývajícím roky projevilo postupné slábnutí ironie a kritiky, je možno jej považovat za velkého vyprávěče, který přenesl tradice anglického kritického realismu do 20. století. Jeho životní dílo bylo roku 1932 oceněno Nobelovou cenou za literaturu za \"za vynikající vypravěčské umění, které dosahuje nejvyššího stupně dokonalosti v díle Sága rodu Forsytů\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). From the Four Winds (1897, Ze čtyř stran světa), soubor povídek, Jocelyn (1898), román, Villa Rubein (1900, Vila Rubein), román, The Island Pharisees (1900, Ostrov pokrytců), román v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, který ničí štěstí citově a tvořivě založených lidí. Hlavní hrdina knihy Richard Shelton je typický představitel anglické privilegované společnosti. Je zasnouben s dívkou ze zámožné aristokratické rodiny a celý děj se rozvíjí v průběhu několika měsíců jejich zásnub. Shelton náhodou pozná poměry panující v chudinských čtvrtích Londýna, a to mu otevře oči tak, že si uvědomí vnitřní prohnilost a faleš \"úctyhodné\" společnosti.", "question": "Jakým povídkovým souborem Galsworthy debutoval?", "answers": ["Ze čtyř stran světa"]}
{"title": "Zdenice", "context": "Zdenice je malá vesnice, část obce Nebahovy v okrese Prachatice. Nachází se asi 2 km na západ od Nebahov. Je zde evidováno 50 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 148 obyvatel. Zdenice je také název katastrálního území o rozloze 2,29 km2. == Historie == První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1229. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdenice ve Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Zdenice na webu ČÚZK", "question": "Název jakého území je Zdenice?", "answers": ["katastrálního"]}
{"title": "Sebevražda", "context": "] Mnohem častěji (80 % případů) sebevraždu páchají muži. V roce 2012 se v Česku zabilo 277 žen a 1 370 mužů, v roce 2013 pak 332 žen a 1 408 mužů.[zdroj? ] Podle odborníků je tento poměr způsoben zejména tím, že muži jsou v této činnosti důslednější. Pokud se k takovému kroku rozhodnou, čin skutečně vykonají. Volí přitom střelnou zbraň nebo oběšení, kde je šance na záchranu velmi malá. Ženy oproti tomu přistupují spíše k předávkování léky a lékařům se daří je zachránit. Většinou se jedná o sebevraždy demonstrativní, podle statistik ženy takové pokusy dělají 4× častěji než muži. Nejčastěji k tomuto činu přistupují lidé mezi 45 a 50 lety, nejčastějším způsobem je oběšení. Podle výzkumů je 30-90 % (záleží na postoji autora výzkumu) sebevražd spojeno s psychickými poruchami, typicky s depresemi, závislostí na alkoholu, schizofrenií a poruchami osobnosti (nejvíce s emočně nestabilní a antisociální). Počet sebevražd se do roku 2007 (včetně) dlouhodobě snižoval a očekává se, že tento trend bude, navzdory přechodnému zvyšování (2008-2013), dále pokračovat. To je způsobeno také kvalitnějšími antidepresivy a kvalitnější psychiatrickou péčí. Významné nárůsty počtu sebevražd jsou svázány s obdobím zásadních změn, ať již se jedná o třicátá léta 20. století (ekonomická krize, začátek 2. světové války) nebo přelom 60. a 70. let 20. století (normalizace). Poválečné maximum patří roku 1970 s 2 824 zemřelými sebevraždou. Zvláštní pozornost si zaslouží[zdroj? ] sebevraždy dětí. V období 2001-2005 bylo zaznamenáno 35 případů (věková skupina do 14 let). Důvodem sebevraždy u dětí je třeba špatná známka na vysvědčení a strach z reakce rodičů.[zdroj? ] Častým důvodem je také nešťastná láska.[zdroj? ] Ve starověkých Aténách nebyl osobě, která spáchala sebevraždu bez svolení státu, umožněn normální pohřeb s příslušnými poctami. Takový člověk byl pohřben osamoceně na okraji města, bez nároku na náhrobní kámen nebo jiné označení hrobu. Ve starověkém Řecku a Římě byla sebevražda považována za odpovídající vyrovnání se s vojenskou porážkou. Ačkoli byl tento způsob odchodu ze života ve starověkém Římě zpočátku povolen, v pozdějších obdobích byl považován za zločin proti státu kvůli vysokým nákladům, které stát musel hradit. Trestní výnos vydaný roku 1670 francouzským králem Ludvíkem XIV. zakotvoval mnohem přísnější potrestání - tělo mrtvého bylo vláčeno ulicemi obličejem dolů a pak oběšeno či pohozeno na smetiště. Navíc byl zkonfiskován veškerý majetek zemřelého.", "question": "Zvyšuje se dlouhodobě počet sebevražd?", "answers": ["Počet sebevražd se do roku 2007 (včetně) dlouhodobě snižoval a očekává se, že tento trend bude, navzdory přechodnému zvyšování (2008-2013), dále pokračovat."]}
{"title": "Gemini 9", "context": "6. června 1966 14:00:23 UTC Místo přistání Atlantský oceán (27,87° s.š., 75,00° z.d.), USS Wasp Parametry dráhy typ dráhyLEO Epocha1966-06-04 11:21:00[1] Apogeum302,6 km Perigeum290,2 km Sklon dráhy28,89° Doba oběhu90,51 minut Počet oběhů Země47 Fotografie posádky Zleva: Stafford, Cernan Navigace Předchozí Následující Gemini 8 Gemini 10 Gemini 9 byl pilotovaný kosmický let v rámci amerického programu Gemini, který se uskutečnil ve dnech 3. – 6. června 1966. Někdy se označuje jako let Gemini 9A, V katalogu COSPAR získal označení 1966-047A.[2] Byl to 11. let do vesmíru kosmonautů USA, 19. z planety Země. Posádka Thomas Stafford (2), velící pilot Eugene Cernan (1), pilot V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise. Původně vybraná hlavní posádka Elliott See a Charles Bassett zahynula při leteckém neštěstí 28. února 1966, tři měsíce před startem. Jejich letoun T-38 narazil při přistávacím manévru do budovy společnosti McDonnell v St. Louis, kde měli převzít dokončovanou kabinu Gemini 9.[3] Záložní posádka Jim Lovell, velící pilot Buzz Aldrin, pilot Výstup do vesmíru Cernan Začátek: 5. června 1966, 15:02:00 UTC Konec: 5. června 1966, 17:09:00 UTC Trvání: 2 hodiny 7 minut", "question": "Kolikátým letem do vesmíru astronautů USA byla mise Gemini 9?", "answers": ["11."]}
{"title": "Elektrické křeslo", "context": "Vynález elektrického křesla byl doprovázen konkurenčním bojem Thomase Alva Edisona a George Westinghouse na konci 19. století (Edison chtěl ukázat, jak je střídavý proud od Westinghouse nebezpečný). Současné elektrické křeslo nicméně vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který jako první přišel s nápadem popravovat elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888, první popravený byl William Kemmler v roce 1890. Jiní známí vězni popravení elektrickým křeslem jsou např. Ted Bundy, Leon Czolgosz, Albert Fish, Charles Starkweather, John Joubert, Julius Rosenberg či Donald Henry Gaskins. Měl na něm být popraven i Oscar Collazo, neúspěšný atentátník na prezidenta Trumana. V současnosti je v USA elektrické křeslo možno použít jako alternativu k smrtící injekci ve státech Alabama, Florida, Jižní Karolína a Virginie.[zdroj? ] Jediným státem jiným než USA, ve kterém byl tento způsob popravy využíván, byly Filipíny (poprvé 1924 za americké okupace, naposledy 1976). Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund, než se tělo ochladí, a zkontroluje, jestli vězňovo srdce stále bije. Jestliže ano, je znovu připojen zdroj a takto se pokračuje, dokud není člověk mrtvý. Tento postup je ale v každém státě jiný, např. ve státě Florida je zaveden automatický postup, který má tři fáze.", "question": "V kterých státech v USA je elektrické křeslo v současnosti možno použít?", "answers": ["Alabama, Florida, Jižní Karolína a Virginie"]}
{"title": "ArmA 3", "context": "Vahid Namdar – Plukovník Namdar velí invazi jednotek CSAT na Altis. Georgios Akhanteros – Velitel jednotek AAF. Je spojencem CSAT. Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Frakce NATO − vojenské jednotky západu, bojující proti CSAT a AAF. CSAT – vojska východu vedená Íránem. AAF (zelená armáda) – altiské ozbrojené síly. FIA (zelení partyzáni) – obyvatelé Altisu bojující proti okupantům, spojenci NATO. Herní svět Ostrov Lémnos (ve hře jako Altis) Ve hře jsou zpracovány dva řecké ostrovy o celkové rozloze 290 km2, nacházející se na severu egejského moře. Altis – je vytvořen podle skutečného ostrova Lémnos (Limnos). Rozkládá se na rozloze 270 km2. Tvorba mapy probíhala na základě satelitních snímků a fotografií pořízených na místě.[8] Oproti skutečnosti je o něco menší a obsahuje více vegetace a vojenských objektů. Na ostrově se díky podnebí nachází řada slunečných a větrných elektráren. Stratis − je ostrov nacházející se zhruba 30 km jihozápadně od Altisu s rozlohou přes 19 km2. Je vytvořený podle ostrova Agios Efstratios (Ai Stratis).[9] Stratis je díky své husté vegetaci odlišný od Altisu. Na západní straně se nachází letiště. Vozovky tvoří zejména nezpevněný povrch. Ostrov Stratis, na rozdíl od ostrova Altis, obsahovala již alfa verze hry.[10] Na obou ostrovech se nachází velké množství vojenských základen. Novinkou v sérii ArmA je zpracovaný podvodní svět a možnost se potápět. Je možné přidat další mapy vytvořené komunitou. Zajímavosti Lémnos byl vybrán jako inspirace pro hru ARMA 3 poté, co generální ředitel společnosti Bohemia Interactive Studio Marek Španěl navštívil ostrov na dovolené.[8] V období kolem vydání alfa verze na hře pracovalo zhruba 70 lidí.[11] Hra je vyvíjena brněnskou pobočkou Bohemia Interactive Studio, kterou tvoří bývalé studio ALTAR Games.", "question": "Kolik lidí pracovalo na počítačové hře ArmA 3?", "answers": ["70"]}
{"title": "Incká říše", "context": "Incká říše (kečuánsky Tahuantinsuyo, novějším přepisem Tawantinsuyu (\"Čtyři země\"); španělsky Imperio Inca) byl státní útvar v Jižní Americe, rozkládající se v hornatých andských oblastech na území dnešních států Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny. Byla to ve své době největší indiánská říše amerického kontinentu. Zanikla v 1. třetině 16. století pod náporem španělských dobyvatelů, vedených conquistadorem Franciskem Pizarrem. Ti využili rozepří ve vládnoucí rodině Inků (z tohoto panovnického titulu je i odvozeno jméno státu) i vážných vnitřních rozporů jejich mnohonárodnostní, kulturně různorodé říše a během jednoho roku ji vojensky rozdrtili – pomohla jim k tomu i nadřazenost evropské výzbroje a taktiky, spolu s působením do incké populace přivlečených smrtelných nakažlivých nemocí. Nepatrný zbytek říše pod vládou boční linie Inků vydržel v horách okolo pevnosti Vilcabamba až do roku 1572, kdy byl rovněž dobyt Španěly. Noví koloniální páni systematicky zničili většinu hmotných i duchovních pozůstatků po Incích, kromě mity, systému nucených prací, který ponechali a ještě zpřísnili. Ve vědomí kečujských Indiánů však určité pozitivní povědomí o incké státnosti přetrvalo a bylo znovu oživeno po rozpadu španělské koloniální říše. K odkazu Incké říše se dnes silně hlásí zejména Peru, na jehož území leželo jádro tohoto útvaru a kde žijí i potomci těch, kdo jej založili. == Historie == === Založení říše === Zpočátku byla říše omezena pouze na město Cuzco (\"Pupek světa\") a jeho bezprostřední okolí. Manco Capac, zakladatel tohoto městského státu a po něm dalších osm Inků vládli jen nad touto malou oblastí. Postupně obsazovali inčtí panovníci okolní údolí. Rozpínavost malého inckého království se znelíbila sousední velké říši Chanků, kteří také rozšiřovali své království, ovšem ve větším měřítku než Inkové. Chankové začali sestavovat armádu proti malému, úrodnému království. Vítězství se zdálo jasné, tím spíše, že Inků bylo málo a byli slabí a politicky rozdělení. V té době Inkům panoval starý Viracocha Inca. Místo boje raději uprchl z města, ukryl se v pevnosti a v podstatě se vzdal svého království. Vlády se chopil jeden z jeho synů, Cusi Yupanqui. V rychlosti uzavřel spojenectví s okolními kmeny a společně s nimi sestavil armádu a odvážně se vydal proti armádě Chanků.", "question": "Vyvrátil Říši Inků Francisko Pizarro?", "answers": ["Zanikla v 1. třetině 16. století pod náporem španělských dobyvatelů, vedených conquistadorem Franciskem Pizarrem."]}
{"title": "Instant messaging", "context": "Na rozdíl od e-mailu nebo telefonu druhá strana ví, zda je účastník k dispozici či nikoliv. Většina IM systémů umožňuje nastavit away message, tedy zprávu, podle které lze zjistit, zda je uživatel přítomen přímo u svého počítače. Na druhou stranu uživatele nikdo nenutí, aby na zprávy odpovídali ihned. Tímto způsobem se IM komunikace stává méně vyrušující než třeba telefon a to je částečný důvod, proč je tento způsob komunikace stále více oblíben v obchodním prostředí. Instant messaging je ideální pro rychlou výměnu internetových adres, kusů zdrojového kódu a dalších věcí, které se např. v telefonní komunikaci špatně přenášejí. První IM službou byla síť IRC (Internet Relay Chat), která vznikla v roce 1988. Širokou adopci v netechnické veřejnosti způsobil program ICQ izraelské firmy Mirabilis představený v roce 1996. Díky jeho velmi rychlému růstu se stal hrozbou pro komerční IM síť amerického poskytovatele internetu AOL Instant Messenger, který na to zareagoval zakoupením firmy Mirabilis.", "question": "Jaká byla první IM služba?", "answers": ["síť IRC"]}
{"title": "Chytrý majetek", "context": "Chytrý majetek Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Chytrý majetek (v angličtině Smart_Property) je majetek, jehož vlastnictví je řízeno přes bitcoinový blockchain za pomoci kontraktů. Chytrým majetkem mohou být nefyzické věci, jako např. akcie firmy, přístupová práva k vzdálenému počítači, ale také fyzické věci, jako např. auta, mobilní telefony, domy. Když se z obyčejného majetku stane chytrý majetek, pak je umožněno jeho obchodování s podstatně menší důvěrou všech zúčastněných stran. To snižuje šance na podvod, zmenšuje zprostředkovatelské poplatky a umožňuje provádět obchody, které by se jinak nikdy neuskutečnily. Například to umožňuje půjčení peněz od cizích lidí tak, že vezmou chytrý majetek jako zástavu, čímž bude půjčování více konkurenční a tím také levnější. Historie Primitivní formy chytrého majetku jsou již běžné – pokud vlastníte auto, pravděpodobně je vybaveno imobilizérem. Imobilizéry rozšiřují fyzický klíč o kryptografický identifikátor (digitální klíč), který zajišťuje, že pouze vlastníci tohoto identifikátoru mohou nastartovat motor.", "question": "Jak je řízeno vlastnictví chytrého majetku?", "answers": ["přes bitcoinový blockchain za pomoci kontraktů"]}
{"title": "Orangutan", "context": "V 18. století pak jméno Pongo přírodovědci použili obecně pro velké lidoopy. Bernard Germain de Lacépè, francouzský přírodovědec, jím poté popsal rod lidoopa, jehož kostru obdržel od Friedricha von Wurmba z Indie. == Taxonomie == Orangutana poprvé vědecky popsal Carl Linné jako Simia satyrus ve svém díle Systema naturae. Všechny populace orangutanů byly až do roku 1996 hodnoceny jako poddruhy jednoho druhu, v tomto roce byly rozlišeny druhy dva: orangutan bornejský (Pongo pygmaeus) a orangutan sumaterský (Pongo abelii), u orangutana bornejského navíc byly určeny poddruhy Pongo pygmaeus pygmaeus (severozápadní populace), Pongo pygmaeus morio (východní populace) a Pongo pygmaeus wurmbii (jihozápadní populace), poslední poddruh se zdá být příbuznější orangutanovi sumaterskému než prvé dva. Mimoto existují fosilie z Vietnamu popisované jako Pongo hooijeri. Není jasné, jestli se jedná o poddruh jednoho z orangutanů nebo o samostatný species.Na základě analýzy genomu z roku 2011 bylo zjištěno, že genetická diverzita je nižší u orangutana bornejského, přestože jeho populace převyšuje sumaterské orangutany šestkrát až sedmkrát. Tyto druhy se od sebe oddělily před 400 000 lety. Genetickou výbavu tvoří diploidní karyotyp 2n = 48 chromozomů. Druhy se navzájem mohou křížit, následní hybridi zůstávají plodní.V roce 2017 byla populace orangutanů žijících v hoských oblastech Sumatry na jih od jezera Toba (tedy jižněji než je areál výskytu orangutana sumaterského), čítající asi 800 jedinců, identifikována jako odlišný druh, orangutan tapanulijský (Pongo tapanuliensis).", "question": "Jak se jmenuje rod hominida žijící na ostrovech Borneo a Sumatra?", "answers": ["Orangutan"]}
{"title": "Předložka", "context": "Předložka Předložka (lat. praepositio; v některých jazycích záložka, lat. postpositio) je neohebný slovní druh. Předložky stojí před podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami. Nejsou plnovýznamovým slovním druhem (odborně se označují jako synsémantika), ale pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy. Předložka sama o sobě není větným členem, stává se jím teprve ve spojení s příslušným výrazem. Ve flektivních jazycích, jako je čeština, se každá předložka pojí s určitým pádem nebo více pády. V jiných jazycích mohou předložky systém pádů plně nahradit. Podle původu rozlišujeme předložky primární (též původní, v češtině např. na, v, do, z, k , u) a sekundární (též nepůvodní, např. kolem, díky, kvůli), které vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází. Postavení ve větě Předložka stojí před podstatným jménem, zájmenem nebo číslovkou, ke kterým se vztahuje. Je-li podstatné jméno rozvito přívlastky, předložka se klade před celý takto rozvitý větný člen. Příklady: o městě, o něm, o pěti o velmi starém městě V některých jazycích je pociťována silná vazba mezi předložkou a slovesem. Proto např. v anglické vedlejší větě nebo otázce obvykle nestojí předložka před vztažným/tázacím zájmenem, ale za slovesem na konci věty: What is it about? – O čem to je? the house I live in / the house which I live in– dům, ve kterém bydlím", "question": "Jakou mají definici předložky?", "answers": ["neohebný slovní druh"]}
{"title": "Občanská demokratická strana", "context": "Ve volbách v červnu 2002 dosáhla ODS historicky třetího nejhoršího výsledku (24,5 % hlasů). Václav Klaus na podzim dal svou funkci k dispozici; na 13. kongresu ODS v prosinci 2002 byl novým předsedou zvolen ostravský senátor Mirek Topolánek, když o 11 hlasů porazil Petra Nečase. Od té doby ODS vyhrávala všechny volby, kterých se účastnila, až do drtivé porážky na podzim 2008. Jednalo se o následující hlasování: Prezidentské volby v roce 2003, kdy se prezidentem stal Václav Klaus Volby do Evropského parlamentu 2004, v nichž získala 9 z 24 mandátů Senátní a krajské volby 2004, v nichž získala 19 senátorských mandátů a hejtmany ve. všech krajích vyjma Jihomoravského kraje Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2006, po kterých se stal předseda ODS Mirek Topolánek premiérem Senátní a komunální volby 2006, po nichž získala ODS většinu křesel v Senátu (41 z 81) volba prezidenta České republiky. v roce 2008, kdy byl znovuzvolen Václav Klaus Senátní a krajské volby 2008, v nichž získala jen tři senátorské mandáty a ztratila všech 12 hejtmanů Po volbách v roce 2006, v nichž ODS po deseti letech opět zvítězila s historicky nejlepším výsledkem jakékoliv strany od vzniku republiky, sestavila ODS koaliční vládu s KDU-ČSL a Stranou zelených.", "question": "Jaká je zkratka Občanské demokratické strany?", "answers": ["ODS"]}
{"title": "Skleníkový efekt", "context": "Skleníkový efekt, také zvaný skleníkový jev je proces, kterým záření atmosféry planety ohřívá povrch planety na teplotu vyšší, než by měla bez atmosféry. Pokud atmosféra planety obsahuje zářivě aktivní plyny (tj. skleníkové plyny), budou vyzařovat energii ve všech směrech. Část tohoto záření míří směrem k povrchu a otepluje ho. Intenzita záření - tedy síla skleníkového efektu - závisí na teplotě atmosféry a na množství skleníkových plynů, které atmosféra obsahuje. Přirozený skleníkový efekt Země je rozhodující pro zachování života. Lidská činnost, především spalování fosilních paliv a kácení lesů, zesilují skleníkový efekt a způsobují globální oteplování.Pojem \"skleníkový efekt\" vznikl z chybné analogie s účinkem slunečního světla, které prochází sklem a ohřívá skleník. Způsob, jakým skleník zachovává teplo, je však zásadně odlišný, protože skleník pracuje většinou snížením proudu vzduchu tak, aby se zachoval teplý vzduch uvnitř. == Historie == Existenci skleníkového efektu v roce 1824 předpověděl francouzský fyzik a matematik Joseph Fourier. Argument a důkazy byly dále v letech 1827 a 1838 podpořeny francouzským fyzikem Claudem Pouilletem a odůvodněny experimentálními pozorováními irského fyzika Johna Tyndalla v roce 1859, který změřil radiační vlastnosti určitých skleníkových plynů. Účinek byl plně vyčíslen v roce 1896 švédským vědcem Svantem Arrheniusem, který provedl první kvantitativní odhad globálního oteplování následkem hypotetického zdvojnásobení atmosférického oxidu uhličitého. Žádný z těchto vědců však nepoužil termín \"skleníkový efekt\"; ten byl v tomto významu poprvé použit švédským meteorologem Nilsem Gustafem Ekholmem v 1901. == Mechanismus == Země přijímá energii ze Slunce v podobě ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření. Asi 26 % přicházející sluneční energie se atmosférou a mraky odráží zpátky do vesmíru a 19 % energie atmosféra a mraky absorbují. Většina zbývající energie je absorbována na povrchu Země. Vzhledem k tomu, že povrch Země je chladnější než Slunce, vyzařuje na vlnových délkách, které jsou mnohem delší než vlnové délky, které byly absorbovány.", "question": "Kdo předpověděl skleníkový efekt ?", "answers": ["Joseph Fourier"]}
{"title": "Babice (okres Uherské Hradiště)", "context": "Obec Babice se nachází v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Žije zde přibližně 1 800 obyvatel. == Poloha == Obec Babice leží v severní části Dolnomoravského úvalu, v údolní nivě řeky Moravy, která ji ohraničuje z východní strany. Západní hranici tvoří začínající pásmo Chřibů. Babice leží na katastru 660 ha, v nadmořské výšce 181–185 m n. m., asi 8 km od dřívějšího královského města Uherské Hradiště. == Historie == První písemná zmínka o obci pochází z roku 1220 v listině, kterou olomoucký biskup Robert daroval velehradskému cisterciáckému klášteru obilné a vinné desátky. K velehradskému klášteru patřila až do roku 1784, kdy byl klášter zrušen. Při parcelaci vrchnostenských dvorů byl v roce 1786 rozdělen i babický dvůr a zřízena osada Cerony, která měla až do roku 1938 zvláštní číslování domů. První stopy osídlení však pochází již z mladší doby kamenné. Z roku 1798 pochází pečeť obce – v pečetním poli lemovaném vavřínovým věncem je vlevo vinařský nůž a vpravo hrozen. == Hospodářství == Obec Babice je známa i díky výrobně paštik a hotových jídel, která je zde realizována od 20. let 20. století společností Hamé (dříve Fruta). == Obecní správa a politika == V letech 2010–2014 byl starostou Miloslav Maňásek, od roku 2014 funkci vykonává Martina Horňáková. == Pamětihodnosti == Kostel svatého Cyrila a Metoděje == Doprava == Obcí prochází silnice I/55. Na území obce, ovšem už za hranicemi jejího katastru[zdroj?", "question": "V jaké části Dolnomoravského úvalu leží obec Babice?", "answers": ["severní"]}
{"title": "Den obnovy samostatného českého státu", "context": "Den obnovy samostatného českého státu (slovensky: Deň vzniku Slovenskej republiky; česky: Den vzniku Slovenské republiky) je státním svátkem České republiky a Slovenské republiky připadající na 1. ledna tedy Nový rok. V Česku byl vyhlášený na základě novely zákona č. 245/2000 Sb přijaté v 29. června 2000. Na Slovensku byl vyhlášen již v roce 1993 jako Deň vzniku Slovenskej republiky. Jde o řádový den České republiky tedy o den, v kterém se mohou udělovat Státní vyznamenání. == Historie == Do konce roku 1992 existovala Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR). Obě republiky měly svou vlastní zákonodárnou národní radu a národní vládu. Centrálními federálními orgány byl prezident, Federální shromáždění a federální vláda. Toto uspořádání platilo do 31. prosince 1992, kdy právně i fakticky zaniká Československo. Společný stát Čechů a Slováků existoval 74 let, dva měsíce a tři dny. V pátek 1. ledna 1993 vznikly ve střední Evropě dva nové samostatné státy – Česká republika a Slovenská republika. Dohodli se o tom představitelé politických stran, vyšlých vítězně z parlamentních voleb v roce 1992, české ODS a slovenské HZDS, když nenašli oboustranně přijatelnou formu soužití obou zemí v jednom státě. Této skutečnosti předcházel maraton česko-slovenských jednání, nejprve o kompetencích, poté o státoprávním uspořádání a nakonec o rozdělení státu, k čemuž došlo přes to, že současné politické a ekonomické faktory nahrávaly naopak integraci, spojování do většího celku. V poslední čtvrtině roku 1992 byly projednány základní dokumenty o budoucí spolupráci samostatných republik: vytvoření celní unie mezi ČR a SR, smlouva o vzájemném zaměstnávání občanů a o sociálním zabezpečení, smlouva o dobrém sousedství, přátelských vztazích a spolupráci, zákon o dělení majetku federace a jeho převodu na republiky, dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic a řada dalších. 25. listopadu 1992 na 5. společné schůzi Federálního shromáždění ČSFR byl přijat ústavní zákon o zániku ČSFR. Bývalá Česká národní rada se přeměnila v Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. 19. ledna byla Česká republika přijata za člena OSN, 26. ledna byl Václav Havel zvolen prezidentem České republiky, 30. ledna bylo oficiálně oznámeno, že bude provedena měnová odluka měn obou států a 8. února začala na území České republiky platit vlastní měna, která vznikla okolkováním federálních platidel. Rozpadem Československa nedošlo k destabilizaci poměrů ve střední Evropě. Jen se nefungující federace změnila ústavní cestou ve dva samostatné státy, jejichž vztahy jsou korektní a přátelské. == Související články == Rozdělení Československa Státní svátky Slovenska Státní vyznamenání České republiky == Reference == == Externí odkazy ==", "question": "Kdy je Den obnovy samostatného českého státu?", "answers": ["1. ledna"]}
{"title": "Chloroform", "context": "Dnes je používán v chemickém průmyslu hlavně při výrobě chladicího media pro ledničky a klimatizace, freonu R-22 (chlordifluormethan, CHClF2); jeho využívání k tomuto účelu se však bude stále snižovat v souvislosti s omezováním používání freonů podle ustanovení Montrealského protokolu. Je také surovinou pro výrobu řady dalších organických sloučenin, např. aromatických aldehydů. Chloroform se též používá jako rozpouštědlo v chemické laboratoři, ve farmaceutickém průmyslu a při výrobě pesticidů a nátěrových hmot. Je výborným lepidlem některých plastů, např. polystyrenu nebo plexiskla. Deuterochloroform, derivát chloroformu, u kterého byl vodíkový atom nahrazen atomem deuteria (těžkým vodíkem), CDCl3, je nejpoužívanějším rozpouštědlem v NMR spektroskopii. V roce 1973 činila světová produkce chloroformu cca 2,5 milionu tun ročně. Do těla může chloroform pronikat všemi cestami – vdechováním, požitím nebo vstřebáním přes kůži, případně oči. Dráždí pokožku a sliznice, v očích může způsobit nekrózu a vznik vředů. Po vstřebání se šíří do celého těla, koncentruje se zejména v tukových tkáních, odkud se pak může uvolňovat ještě řadu hodin. Při vdechování par chloroformu se vstřebá 64–67 %. Při anestetických koncentracích (8000-10000 ppm) během několika minut dosáhne koncentrace v krvi hodnot okolo 100 mg/l. Zhruba 60–70 % chloroformu se z těla vylučuje v nezměněné podobě prostřednictvím vydechovaného vzduchu, zbývajících 30–40 % odchází ve formě metabolitů močí a stolicí. Podíl metabolizace chloroformu závisí na celkové dávce, je vyšší při nižších dávkách.", "question": "Jak může chloroform pronikat do těla?", "answers": ["všemi cestami"]}
{"title": "Medenický potok", "context": "Podle rozlohy (7,7 hektaru) jde o druhý největší rybník na potoce, objemem překonává dokonce i rybník Nedovedlo (celkový objem 169 tis. m³, retenční objem je 47 tis. m³).[3] Menší rybník Karásek se rozkládá v úzkém údolí, od rybníka podél cesty do Lomce je menší chatová osada. U obce Třebonín, v lokalitě Vápenka (na konci erozního zářezu potoka) je rekonstruovaný malý chovný rybník. U Souňovského mlýna je poslední rybník na Medenickém potoce (přesněji na náhonu z toho potoka, který se z něj odděluje těsně před rybníkem a do potoka se vrací asi pouhých 100 metrů před ústím potoka do Klejnárky). Mlýny na toku Mlýn TurkovecKaráskův mlýn Na Medenickém potoku fungovalo několik mlýnů a protože potok není příliš vodný, sloužily k akumulaci vody četné rybníky popsané výše. Mlýn Turkovec leží bezprostředně pod hrází stejnojmenného rybníka, někdy je nazývaný též Lánský, protože leží nedaleko od obce Lány, v současnosti je dobře dostupný krátkou odbočkou ze silnice II/339 a je využíván jako celoroční bydlení (Lány čp. 28). Medenický Mlýn pod rybníkem Medenice již zanikl. Karáskův Mlýn (nazývaný též Pitrův) leží asi 100 metrů pod hrází rybníka Karásek, je zachován v poměrně původním stavu a nyní slouží k rekreačním účelům. Mlýn Vápenka u Třebonína, pod (nyní) chovným rybníčkem. Původní objekt prakticky zanikl stále ještě nedokončen přestavbou. Souňovský mlýn (též Nový), před ústím Medenického potoka do Klejnárky. Zářez Medenického potoka a podzemní lomy Jeskyně/lom na pravém břehu s podpěrným pilířem Mezi obcemi Lomec a Třebonín vytváří Medenický potok (který jinak teče převážně rovinatou krajinou) hluboké a úzké údolí, které je nejhezčí a nejzajímavější částí celého jeho toku. Potok zde erozním zářezem proráží okrajem Českomoravské vrchoviny, z Kutnohorské plošiny do Čáslavské kotliny. Celé údolí je zalesněné, s příkrými svahy, na obou stranách se vyskytují i poměrně vysoké skály. Tento zářez končí u chovného rybníku nedaleko Třebonína. Další zajímavostí tohoto údolí je výskyt krystalického vápence (mramoru). Zde byl tak kvalitní, že se vyplatilo dobývat ho v podzemních lomech důlním způsobem. Jeden z dochovaných lomů se nachází na pravé straně údolí (blíže k Třebonínu), v horní části svazu (asi 20 až 30 metrů nad potokem). Vytěžený prostor má celkovou délku asi 60 metrů, aby nedošlo ke zborcení jeskyně, je chodba podepřena ponechanými skalními pilíři.", "question": "Který potok je levostranný přítok řeky Klejnárky v okrese Kutná Hora ve Středočeském kraji?", "answers": ["Medenický"]}
{"title": "Filologie", "context": "Slovo filologie je řeckého původu (φ \"přítel\", λ \"slovo\") a znamená doslova \"přátelství se slovem\", s naukou aj. Dnes tímto pojmem rozumíme nauku, která studuje daný jazyk spolu s literaturou v něm psanou a s kulturním a historickým kontextem. Filologie je: věda zkoumající jazyk, literaturu a ústní lidovou slovesnost některého národa (národů) na základě literatur a jiných kulturněhistorických děl a památek; věda zabývající se zkoumáním jazykového materiálu v literárních textech, výkladech a edicích textů literárních děl. == Obsah filologií == Filologie se skládá z několika dílčích oborů vztahujících se na dané jazyky a jazykové společnosti, tj.: zdokonalení znalosti daného jazyka praktickými cvičeními; deskriptivní jazykověda, která obeznamuje jak se základními lingvistickými pojmy, tak se současnou strukturou a postavením daného jazyka; historická jazykověda se zabývá historickým vývojem a rozvojem daného jazyka, jak z hlediska gramatického, tak z hlediska fonetického; historická literární věda zkoumá začátky a další rozvoj písemností vyhotovených v daném jazyce; současná literární věda klade zřetel na současné činnosti v literárním světě společnosti daného jazyka; reálie, které obsahují veškeré vlastnosti a zvláštnosti dotyčných zemí/oblastí, respektive daného kulturního okruhu v oblasti kultury anebo všedního života. == Příbuzné obory == Filologie se prolíná s jinými vědami, jako jsou: historie etnologie geografie srovnávací literární věda všeobecná jazykověda srovnávací jazykověda filosofie. == Specializované filologické obory podle jazyka == Následující seznam není úplný. Jsou v něm uvedeny nejběžnější filologické obory. Slavistika – nauka o slovanských jazycích a jejich literaturách bělorusistika – nauka o běloruském jazyce a jeho literatuře", "question": "Jak se jmenuje věda zkoumající jazyk některého národa?", "answers": ["Filologie"]}
{"title": "Slunce", "context": "Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem se pohybuje v rozmezí 147 097 000 km (perihélium) až do 152 099 000 km (afélium). Tyto změny vzdálenosti však nejsou příčinou střídání ročních období na Zemi. Od zdánlivého pohybu Slunce se současně odvozuje i pravý sluneční čas. Jeho upravená hodnota v podobě středního slunečního času je základem měření času v běžném životě. Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy, které na Zemi probíhají.", "question": "Je Slunce nejbližší hvězda Země?", "answers": ["Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem."]}
{"title": "Ainština", "context": "Většina ze 150 000 lidí prohlašujících se v Japonsku za etnické Ainu (mnoho dalších Ainu si není vědomo svých kořenů nebo je tají z obavy před diskriminací) mluví pouze japonsky, je zde však vzrůstající množství uživatelů, pro které není mateřštinou, zvláště na Hokkaidó, především díky vlivu aktivistů ainu a bývalého člena japonského parlamentu Šigeru Kajano, který byl sám rodilým mluvčím. Ainu byl v posledních desetiletích ohroženým jazykem. Má nízký, ale poslední dobou zvyšující se počet mluvčích. Jejich dnešní počet (ať už pro tento pojem používáme jakoukoliv definici) není znám s jistotou. Mezi mluvčími (ve smyslu širší definice) v současné době nad rodilými převažují ti, co se jej naučili jako další jazyk. Slabiky ainu jsou typu CV(C) (tj. tvořené v pořadí souhláskou, samohláskou a někdy i další souhláskou) a proto zde vzniká málo skupin souhlásek. Sekvence /ti/ je realizována jako [ʧ], /s/ před /i/ a na konci slabik přechází v [ʃ]. Mezi dialekty existují rozdíly; na ostrově Sachalinu přecházejí /p, t, k, r/ na konci slabik v /h/. V jazyce se uplatňuje systém melodického přízvuku; slova včetně afixů mají vysokou intonaci na kmeni nebo na první slabice, pokud je zavřená nebo má dvojhlásku. Jiná slova mají vysokou intonaci na druhé slabice. Ainu je SOV jazyk (tj. slova ve větě mají pořadí: podmět, předmět, přísudek) s příklonkami. Podmět a předmět jsou obvykle označovány právě příklonkami. Podstatná jména sdružováním modifikují jedno druhé; klíčové je na konci. Slovesa, která jsou vnitřně buďto přechodná nebo nepřechodná, přijímají různé odvozovací přípony. Jedná se o polysyntetický jazyk. Oficiálně je jazyk ainu psán v modifikované verzi japonské slabikové abecedě katakana. Existuje zde také abeceda založená na latince. Ainu Times jsou publikovány v obou verzích. Část Unicode zvaná Katakana Phonetic Extensions (31F0-31FF) obsahuje znaky katakana určené především pro jazyk ainu. V ainu se často používá katakana pro koncové souhlásky, které se nevyskytují v japonštině. Je třeba si však uvědomit, že původně jazyk Ainu nezná psanou formu a lid Ainu nepoužíval písmo, pouze ústní tradici, viz níže heslo Yukar. Ainu má bohatou ústní tradici v hrdinské epice zvané Yukar, ve které se uchovalo mnoho gramatických a lexikálních archaismů. I v České republice jsou známá některá slova tohoto jazyka díky japonské počítačové hře Final Fantasy X, ve která se někteří z hlavních hrdinů a předměty jmenují podle tohoto jazyka (například Yuna je jméno květiny a Wakka znamená \"voda\").", "question": "Existuje abeceda jazyka ainu založená na latince?", "answers": ["Existuje zde také abeceda založená na latince."]}
{"title": "Pelyněk estragon", "context": "Pelyněk estragon (Artemisia dracunculus), též zvaný pelyněk kozalec, je rostlina z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Používá se již od starověku jako léčivá rostlina, dále též jako koření. Je to vytrvalá rostlina 60 až 120 cm vysoká. Má přímou lodyhu, hustě prutnatě větvenou a celokrajnými, nedělenými, široce čárkovitými kopinatými přisedlými listy. Květní úbory jsou žlutokvěté, stopkaté. Roste na březích řek jižní a střední Evropy a v západní Americe. Estragon se vysévá v dubnu do truhlíčků, pěstuje se i na okenní římse a sazenice se vysazují do záhonu v polovině května na slunné a teplé stanoviště. Daří se jí v humózní a živinami bohaté půdě v teplých a chráněných polohách. Množí se vegetativně dělením starých trsů nebo odnožemi. Při sklizni, kterou můžeme provádět až třikrát do roka, uřezáváme 20 až 30 cm dlouhé vrcholky trsu dříve, než rozvijí poupata. V té době obsahuje nejvíce silice, která dodává koření příjemnou aromatickou vůni a ostrou, slabě nahořklou chuť. Na záhonu vyžaduje vydatnou zálivku, v květináči ale nesnáší přelití. Prospívá mu přihnojení kopřivovým výluhem. Na zimu chráníme rostliny, seřezané asi 6 cm nad zemí, přikrytím slámou nebo listím před vymrzáním. Sušení musíme provádět co nejrychleji a teplota při tom nesmí přestoupit 35 °C, jinak se ztrácí aroma a rostlina hnědne. Kdo ji má na své zahrádce nebo za oknem, může ji s výhodou používat v čerstvém stavu. Estragon má svůj původ ve střední a jihozápadní Asii, je proto častou součástí pokrmů v kuchyni Arménů a Turků. Listy estragonu mají jemnou hořkosladkou kořeněnou chuť. Používá se k aromatizování vinných nebo ovocných octů, bylinkových másel, do nádivek, drůbeže, k pečeným a dušeným masům, do omáček, při nakládání zeleniny, k přípravě estragonové hořčice, při nakládání okurek, do čínských a francouzských pokrmů, k rýži a vařeným rybám, do salátů, polévek a marinád.", "question": "Jak se jinak nazývá Pelyněk estragon?", "answers": ["pelyněk kozalec"]}
{"title": "Sinus", "context": "Sinus je goniometrická funkce. Pro označení této funkce se obvykle používá značka sin doplněná značkou nezávisle proměnné (zpravidla úhlu). V pravoúhlém trojúhelníku bývá definována jako poměr protilehlé odvěsny a přepony. Definici lze konzistentně rozšířit jak na celá reálná čísla, tak i do oboru komplexních čísel. Grafem sinu v reálném oboru je sinusoida. Sinus se jednoduše definuje na jednotkové kružnici (kružnici se středem v počátku a s poloměrem 1): Je-li α úhel, který má počáteční rameno v kladné poloose x a je orientovaný od kladné poloosy x proti směru hodinových ručiček). , je sin α roven y-ové souřadnici průsečíku této kružnice s koncovým ramenem úhlu α, jinak řečeno, rovná se (v absolutní hodnotě) délce kolmice spuštěné z tohoto bodu na osu x. Délce úsečky z počátku k patě této kolmice,. přesněji (s ohledem na znaménko) x-ové souřadnici průsečíku jednotkové kružnice s koncovým ramenem úhlu α, je pak roven cos α Poloměr, kolmice a tato úsečka tvoří pravoúhlý trojúhelník, pro nějž platí Pythagorova věta, takže také platí: :. : : ( sin : α : ) : 2 : : + ( cos : α : ) : 2 : : = 1 : : {\\displaystyle (\\sin \\alpha )^{2}+(\\cos \\alpha )^{2}=1} . Na jednotkové kružnici je také vidět, že sinus je v prvním a druhém kvadrantu nezáporný (≥ 0), kdežto ve třetím a čtvrtém nekladný (≤ 0). V prvním a čtvrtém kvadrantu je rostoucí, ve druhém a třetím klesající. Protože zřejmě platí, že : : : sin : α = sin : α + k ⋅ 2 π : : {\\displaystyle \\sin \\alpha =\\sin \\alpha +k\\cdot 2. \\pi } (resp. : : : sin : α + k ⋅ : 360 : ∘ : : : : {\\displaystyle \\sin \\alpha +k\\cdot 360^{\\circ }} ), kde : : : k : : {\\displaystyle k} je libovolné celé číslo, lze funkci sinus rozšířit i na záporné úhly a konzistentně definovat jako funkci na celé množině reálných čísel. Sinusoida pak zhruba (při nekonečně dlouhé ojnici) popisuje například pohyb pístu ve válci spalovacího motoru. Reálná funkce reálné proměnné : : : y = sin : x : : {\\displaystyle y=\\sin x} má následující vlastnosti (kde : : : k : : {\\displaystyle k} je libovolné. celé číslo): Definiční obor: : : : : R : : : {\\displaystyle \\mathbb {R} } (reálná čísla) Obor hodnot: : : : ⟨ − 1 ; 1. ⟩ : : {\\displaystyle \\langle -1;1\\rangle } : Rostoucí: v každém intervalu : : : : : ( − : : 1 2 : : π + 2 k π ; : : 1.", "question": "Je goniometrická funkce sinus v pravoúhlém trojúhelníku definována jako poměr přilehlé odvěsny a přepony?", "answers": ["V pravoúhlém trojúhelníku bývá definována jako poměr protilehlé odvěsny a přepony."]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Mount Everest vznikl spolu se zbytkem Himálaje kolizí indické a eurasijské kontinentální desky. Hora je pojmenována po britském geodetovi George Everestovi. Pohoří Himálají stále roste díky neustálému tlačení Indické desky na Eurasijskou, v důsledku čehož se zvětšuje i nadmořská výška Mount Everestu. Mount Everest se tyčí v Mahálangurském Himálaji v nepálském regionu Khumbu na hranici s Čínou (s Tibetskou autonomní oblastí; západní a jihovýchodní vrchol tvoří hranici). Na nepálské straně je součástí národního parku Sagarmatha, který je součástí světového dědictví UNESCO. Na severní straně se nachází Národní přírodní rezervace Qomolangma. Edmund Hillary a Tenzing Norgay uskutečnili 29. května 1953 prvovýstup na horu. Mount Everest od té doby přitahuje mnoho profesionálních horolezců, ale i fyzicky zdatných lezců a klientů. Výstup jihovýchodní cestou z Nepálu není technicky příliš obtížný, nebezpečím však může být akutní horská nemoc, výkyvy počasí a vítr. V Nepálu je hora nazývána Sagarmátha (साथा, Sagaramā, do nepálštiny převzato ze sanskrtu, kde znamená \"Tvář nebes\"). Tibetský název zní Qomolangma (ཇོ་མོ་གླང་མ, wylie Jo mo glang ma, Džo-mo-lang-ma, znamená \"Matka světa\"). Zkomolením tibetského názvu vzniklo i čínské 珠 (pinyin: Zhū Fē, českým přepisem Ču-mu-lang-ma feng). Českým standardizovaným exonymem je Everest[zdroj? ].", "question": "Kdy se uskutečnil prvovýstup na horu Mount Everest?", "answers": ["29. května 1953"]}
{"title": "Jelena Vesninová", "context": "Jelena Vesninová, rusky: Е С В, Jelena Sergejevna Vesnina, (* 1. srpna 1986 Lvov) je ruská profesionální tenistka a olympijská vítězka z ženské čtyřhry Riodejaneirské olympiády 2016, kterou odehrála s Jekatěrinou Makarovovou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři singlové a osmnáct deblových turnajů. V rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře a šest ve čtyřhře. Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v březnu 2017 na 13. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2015 na 3. místě. Trénuje ji bývalý sovětský tenista Andrej Česnokov a otec Sergej Vesnin. Prvním koučem byl Jurij Judkin. Na grandslamu vyhrála se stabilní spoluhráčkou Jekatěrinou Makarovovou ženskou čtyřhru na French Open 2013, US Open 2014 a Wimbledonu 2017, když v prvním finále zdolaly italskou dvojici Sara Erraniová a Roberta Vinciová, ve druhém švýcarsko-italský pár Martina Hingisová a Flavia Pennettaová a ve třetím pak dvojici Čan Chao-čching a Monica Niculescuová. Společně s brazilským tenistou Brunem Soaresem zvítězila na Australian Open 2016 v soutěži smíšené čtyřhry. Celkem devětkrát odešla z grandslamového finále poražena – z ženského debla na French Open 2009, 2011 i 2016, a také z Wimbledonu 2010, 2015 a Australian Open 2014. Třikrát pak neuspěla s indickými partnery Bhupathim a Paesem ve smíšené soutěži. Finálové porážky přišly ve Wimbledonu 2011 a 2012, a také na Australian Open 2012. V roce 2016 získala s Makarovovou titul ve čtyřhře Turnaje mistryň, když ve finále zdolaly pár Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová. V ruském fedcupovém týmu debutovala v roce 2006 umagskou baráží Světové skupiny proti Chorvatsku, v níž prohrála s Annou Čakvetadzeovou čtyřhru. Rusky přesto triumfovaly 3:2 na zápasy. V letech 2007 a 2008 byla součástí družstva, které celou soutěž vyhrálo. Ve finále 2007 proti Italkám přispěla k výsledku 4:0 bodem z dvouhry, když porazila Maru Santangelovou. V boji o titul roku 2008 proti Španělsku, jež Rusky zvládly 4:0 na zápasy, získala s Jekatěrinou Makarovovou bod ze čtyřhry. Do roku 2017 v soutěži nastoupila ke patnácti mezistátním utkáním s bilancí 2–2 ve dvouhře a 10–4 ve čtyřhře. Rusko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde v ženské čtyřhře vytvořila sedmou nasazenou dvojici s Věrou Zvonarevovou. Soutěž opustily po čtvrtfinálové prohře 4–6, 0–6 od pozdějších olympijských vítězek Sereny a Venus Williamsových. Zúčastnila se také londýnských Her XXX. olympiády, kde v ženském deblu startovala s Jekatěrinou Makarovovou. V roli turnajových šestek dohrály mezi poslední osmičkou párů, když podlehly nejvýše nasazeným Američankám Liezel Huberové s Lisou Raymondovou po setech 3–6 a 3–6.", "question": "Kolik turnajů na okruhu WTA ve čtyřhře vyhrála Jelena Vesninová k únoru 2013?", "answers": ["osmnáct"]}
{"title": "Americium", "context": "238Am98 mε (100,00 %)/ α (10−4 %)238Pu / 234Np 239Am11,9 hε (99,99 %)/ α (0,01 %)239Pu / 235Np 240Am50,8 hε (100,00 %)/ α (1,9×10−4 %)240Pu / 236Np 241Am432,6 rα (100,00 %)/SF (4×10−10 %)237Np / různé 242Am16,02 hβ− (82,7 %)/ ε (17,3 %)242Cm / 242Pu 243Am7364 rα (100,00 %) / SF (3,7×10−9 %)239Np / různé 244Am10,1 hβ−244Cm 245Am2,05 hβ−245Cm 246Am39 mβ−246Cm 247Am23,0 mβ−247Cm 248Am≈10 mβ−248Cm 249Am ? β−249Cm Všechny izotopy americia jsou radioaktivní. Využití, sloučeniny Americium se používá v přesných měřících přístrojích a v detektorech kouře jako zdroj α nebo γ. V lékařství se používá při léčbě nádorů štítné žlázy. Nejdůležitější sloučeninou americia je oxid americičitý AmO2, který je výchozí surovinou pro přípravu ostatních sloučenin tohoto prvku. Další v praxi významnou sloučeninou je fluorid americitý AmF3. Dalším využitím jsou externí neutronové zdroje pro startování jaderných reaktorů, například reaktoru LR-0[3] v CV Řež. Odkazy Reference ↑ О з. www.zapovednik.by [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-30. ↑ http://www.nndc.bnl.gov/chart/↑ Archivovaná kopie. cvrez.cz [online]. [cit. 2016-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-24. Literatura Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973", "question": "Jakou chemickou značku má americium?", "answers": ["Am"]}
{"title": "Jaderný pohon", "context": "=== Jaderné ponorky === Jaderné ponorky získaly díky obrovské energii z jádra možnost vydržet pod hladinou velmi dlouhou dobu (běžně až 6 měsíců), neboť se nemusí vynořovat kvůli dobití baterií, a současně dodává energii pro generování kyslíku. Klasické diesel-elektrické ponorky musí na své palubě nést těžké akumulátory, mají menší výkon a akční rádius (zhruba \"jen\" desítky tisíc km). Další výhodou vysoké energie z jádra se stalo umožnění velmi rychlé plavby pod vodu (více než 45 uzlů, cca 85 km/h). Jaderné ponorky hrály největší prim v druhé polovině 20. století během studené války, kdy USA a Sovětskému svazu sloužily k odstrašení nepřítele, hlavně díky svému jadernému arsenálu na palubě. Jako první začali realizovat projekt jaderné ponorky Američané. Od roku 1951 stál v čele projektu admirál Hyman G. Rickover (1900-1986). Již v roce 1955 se začala plavit první ponorka USS Nautilus pouze na jaderný pohon, tato ponorka byla vzor pro všechny pozdější jaderné ponorky. Bylo to první plavidlo, které dosáhlo geografického severního pólu pod ledem. V SSSR zkonstruovali první jadernou ponorku s názvem K-3 v roce 1958. Jaderné ponorky jsou však velmi drahé, proto si je mohou dovolit jen největší mocnosti světa. Koncem 80. let bylo v SSSR ve službě na 450 jaderných ponorek, což bylo téměř dvakrát tolik jako ve všech ostatních zemích. === Hladinová plavidla === Hladinová plavidla se rozdělují do dalších skupin - letadlové lodě (USA), jaderné ledoborce (Rusko/bývalé SSSR), raketové křižníky (Rusko/bývalé SSSR) a nákladní lodě. ==== Letadlové lodě ==== Používané jaderné reaktory jsou konstrukčně takřka shodné s reaktory na jaderných ponorkách. Z důvodu vyšších výkonů jsou ale reaktory mnohem větší, což znamená oproti ponorkám větší hmotnost a s tím zhoršená manévrovatelnost. Roku 1961 vyplula na moře první letadlová loď s názvem USS Enterprise. Její pohon zajišťovalo osm reaktorů o celkovém tepelném výkonu cca 210 MW. ==== Raketové křižníky ==== Jedná se o velké válečné lodě, které jsou určeny jednak pro monitorování, tak i pro účely útoků na více různých cílů.", "question": "Jakou energii využívají jako primární zdroj jaderné pohony?", "answers": ["jadernou"]}
{"title": "Singapur", "context": "Singapur je městský stát v jihovýchodní Asii na stejnojmenném ostrově a přilehlých 54 ostrůvcích při jižní výspě Malajského poloostrova. Počet obyvatel se blíží pěti a půl milionům (v roce 2000 byl 4 117 700). Úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština. Jeho název je odvozen ze sanskrtu a v překladu znamená Lví město. Singapur založil v roce 1819 Sir Thomas Stamford Raffles z Britské východoindické společnosti. V roce 1867 se stal britskou korunní kolonií jako součást Průlivových osad. Přístav je velice strategické místo a Britové zde udržovali početnou vojenskou posádku. I přesto byl přístav dobyt během druhé světové války Japonci. Na konci války s blížící se porážkou Japonska získali přístav opět Britové. Singapur byl přijat do Malajské federace roku 1963, ale roku 1965 z ní byl kvůli závažným neshodám vyloučen a zůstal dodnes nezávislou republikou. Hlavou státu je prezident a zákonodárná moc je v rukou parlamentu, který má 81 členů. Singapur leží na ostrově, který je oddělen od malajského poloostrova úzkým Johorským průlivem. Ostrov je mírně zvlněný a má uprostřed kopec Bukit Timah, dosahující výšky 163,63 m n. m. Ostrovy jsou rozšiřovány tím, že je okolní moře zasypáváno pískem. Od roku 1965 do roku 2015 se zvětšila rozloha Singapuru z 580 km2 na 710 km2, do roku 2030 je plánováno zvětšení o dalších 55 km2. Klima je po celý rok velmi teplé a ve spojení s vysokou vlhkostí nepříjemné. Monzuny přinášejí velké množství srážek. Toto podnebí je vhodné pro pěstování některých druhů rostliny durian. Tato rostlina se nesmí v Singapuru kvůli pověstnému zápachu vnášet do vládních budov a metra.", "question": "Kdy byl Singapur založen?", "answers": ["v roce 1819"]}
{"title": "Slon", "context": "† Poddruh Elephas recki ileretensis † Poddruh Elephas recki illertensis † Poddruh Elephas recki recki † Poddruh Elephas recki shungurensis † Druh Palaeoloxodon † Poddruh Elephas Palaeoloxodon antiquus (Slon s rovnými kly) † Poddruh Elephas Palaeoloxodon creticus † Poddruh Elephas Palaeoloxodon creutzburgi † Poddruh Elephas Palaeoloxodon chaniensis † Poddruh Elephas Palaeoloxodon cypriotes † Poddruh Elephas Palaeoloxodon ekorensis † Poddruh Elephas Palaeoloxodon falconeri † Poddruh Elephas Palaeoloxodon mnaidriensis † Poddruh Elephas Palaeoloxodon melitensis † Poddruh Elephas Palaeoloxodon namadicus † Poddruh Elephas Palaeoloxodon naumanni † 1. Sloní populace ve Vietnamu a Laosu je v tuto dobu podrobována testům, které by měly odhalit, zda se skutečně jedná o pátý poddruh slona indického. Slon se díky své vysoké hmotnosti a značným tělesným rozměrům stal i zvířetem, jehož název bývá někdy používán i v přeneseném významu jako označení pro velmi společensky neobratného či fyzicky hřmotného člověka - viz český frazeologizmus Choval se jako slon v porcelánu. Slon je považován za symbol štěstí nejen v Evropě, ale téměř na celém světě. Podobizny slona se ztvárňují v obrazech, soškách, amuletech, špercích, obrazech i dekoračních předmětech. Sloni mají své místo v dětských postýlkách v podobě plyšáků, na lednicích jako magnety i v ložnici jako sošky pro zajištění plodnosti. Označení Růžový slon se používá pro věci, které nedávají logiku, jsou absurdní a beze smyslu. Často se růžoví sloni vyskytují v dětských pohádkách a příbězích.", "question": "Jak se nazývá největší žijící suchozemský savec?", "answers": ["Slon"]}
{"title": "Dopravní letoun", "context": "Dopravní letoun je letadlo s pevnými nosnými plochami, jehož hlavní funkce je přeprava platících pasažérů či nákladu. Letouny jsou buď vlastněny leteckou společností, nebo si je společnost pronajímá. Vzhledem k tomu, že v letecké dopravě je kladen velký důraz na bezpečnost (jako ostatně v každé jiné veřejné dopravě), byli první cestující přepraveni letouny až jedenáct let po prvním letu bratří Wrightů[zdroj? ] (Jedná se jen o letouny, pokud mezi letadla započteme i aerostaty, doprava cestujících probíhala před tím již mnoho let). Prvním takovým strojem byl Ilja Muromec z konstrukční kanceláře Igora Sikorského.[zdroj? ] První let s pasažéry uskutečnil 25. února 1914. Kapacita tohoto letounu byla 8 až 16 lidí. Československé aerolinie uskutečnily svůj první let s cestujícími teprve 29. října 1923 se strojem Aero A-14 a krátce na to nasadily letoun Aero A-10, mnohem pohodlnější s již krytou kajutou pro cestující. V počátcích se létalo pouze dvouplošníky, většinou celodřevěné konstrukce s plátěným potahem. Lety byly možné pouze za příznivých povětrnostních podmínek a viditelnosti. Pokrokovými letouny v polovině dvacátých let byly americké stroje Ford Trimotor. Jednalo se již o celokovové hornoplošníky se třemi hvězdicovými motory s kapacitou 8 cestujících. Bylo jich vyrobeno celkem 199, z nichž pouze jediný létal mimo Ameriku a to ve službách ČSA. V roce 1934 byl uveden na trh dvoumotorový dolnoplošník Douglas DC-2. Výkonové parametry byly vynikající, avšak provozavatelé požadovali vyšší kapacitu. Ta byla z původních 14 míst zvýšena v roce 1935 na 32 a vzniklo tím nejúspěšnější letadlo všech dob: Douglas DC-3, známé též jako Dakota. Ve třicátých a čtyřicátých letech jich bylo v USA vyrobeno 10692 a dalších asi 2000 v licenci v SSSR jako Lisunov Li-2. Létaly prakticky po celém světě, včetně Československa. Jejich pravidelný provoz byl ukončen v roce 1991, avšak asi 400 kusů je nasazováno na mimořádné lety dodnes. Jedním z nejdůležitějších mezníků v historii letectví bylo použití dvouproudových motorů. Prvním letounem s tímto pohonem byl britský de Havilland Comet. První let se uskutečnil 27. července 1949, s cestujícími až 2. května 1952.", "question": "Na co je kladen v letecké dopravě velký důraz?", "answers": ["na bezpečnost"]}
{"title": "DC Comics", "context": "DC Comics, Inc. je americké komiksové vydavatelství, spadající pod společnost DC Entertainment, kterou vlastní společnost Warner Bros. Společnost byla založena roku 1934 jako National Allied Publications. Název DC pochází z jejich populární komiksové série Detective Comics, která je vydávána již od roku 1937. Nejznámějšími postavami jejich komiksových příběhů jsou Superman, Batman, Wonder Woman, Green Lantern, Flash, Aquaman, Hawkman, Hawkgirl, Green Arrow, Black Canary a Martian Manhunter, známé jsou i týmy Justice League a Teen Titans. Počátek DC Comics je v únoru 1934, kdy Malcolm Wheeler-Nicholson začal vydávat New Fun: The Big Comic Magazine #1. Prvním pravým komiksovým sešitem vydavatelství byl New Comics #1, vydávaný od prosince 1935. Tato série byla roku 1937 přejmenována na New Adventure Comics a roku 1938 na Adventure Comics. V březnu 1937 začala vycházet série nazvaná Detective Comics, ve které se v květnu 1939 poprvé objevil Batman (Detective Comics #27). Tato série se zaměřovala na detektivní a krimi tematiku, například se v ní objevily postavy Slam Bradley nebo Speed Saunders. V červnu 1938 byla také nově vydávána série Action Comics, ve které byl představen Superman, kterého vytvořili Jerry Siegel a Joe Shuster. V téže době dochází k přejmenování vydavatelství na Detective Comics, Inc. Detective Comics se nejprve stal součástí National Periodical Publications. Ve své rané éře často soudně bojoval proti plagiátorství, zejména v postavě Supermana (např. postava Wonder Man od Fox Comics). Soudní pře se vedla i o postavu Captain Marvel od Fawcett Comics. Soud probíhal v 50. letech 20. století, v době velkého útlumu zájmu o superhrdinské komiksy. Fawcett ustoupil a přestal vydávat tento komiks již roku 1955. DC později odkoupila práva na postavu Captain Marvel a začali ho v 70. letech vydávat v sešitu Shazam! Během tohoto poválečného útlumu se DC, stejně jako ostatní komiksová vydavatelství, začal soustředit na vydávání sci-fi, westernových, romantických a zábavných komiksů a příběhů. Avšak Action Comics i Detective Comics, byly vydávány stále. V 50. letech byli ve vedení DC Comics Jack Liebowitz a Irwin Donenfeld. Autoři Robert Kanigher, John Broome a Carmine Infantino od nich dostali volnou ruku k oživení některých postav. Úspěch zaznamenala nová verze Flashe, který jinak vzniknul již roku 1940. Nově začal být vydáván roku 1956 v sérii Showcase, která se udržela až do 70. let. Oživení se také dočkal Green Lantern a supertým Justice League of America (JLA). Editor Julius Schwartz tehdy dal zelenou i počátkum vesmíru později nazvaném DC Universe, a to tím, že nechal popsat svět superhrdinů z 30. a 40. let jako alternativní vesmír Earth 2, zatímco moderní hrdinové žijí na Earth 1.", "question": "Co znamená zkratka DC v názvu amerického nakladatelství komiksové literatury DC Comics?", "answers": ["Detective Comics"]}
{"title": "Graciosa (Azory)", "context": "Graciosa je nejsevernější ostrov v centrální skupině Azorských ostrovů v Atlantském oceánu. Graciose se přezdívá Bílý ostrov (Ilha Branca) podle pojmenování, kterého se tomuto ostrovu dostalo v knize portugalského spisovatele Raula Brandã \"As Ilhas Desconhecidas\" (\"Neznámé ostrovy\") z roku 1926. Z administrativního hlediska je Graciosa zámořským autonomním územím Portugalska (Regiã Autónoma dos Açores). Počet obyvatel ostrova v první dekádě 21. století poklesl ze 4 777 (2001) na 4 391 v roce 2011. Správním centrem ostrova je Santa Cruz da Graciosa. Ostrov Graciosa je od roku 2007 zapsán na seznamu biosférických rezervací UNESCO a je častým cílem vědeckých expedicí, které zde studují zejména problematiku biodiverzity. == Geografie == Graciosa spolu s dalšími ostrovy centrální části Azorského souostroví leží na západním okraji Euroasijské tektonické desky a je spolu s nimi součástí Středoatlantského hřbetu. Nejbližší pevninou je další azorský ostrov Săo Jorge, vzdálený 36,5 km směrem na jih. Vzdálenost Graciosy od Ponta da Serreta na ostrově Terceira, který leží jihovýchodním směrem, činí 56,8 km. === Geologie === Ostrov Graciosa je sopečného původu. Jedná se o stratovulkán, jehož poslední aktivita je datována kolem roku 1950 př. n. l. Hlavními horninami jsou čedič, dále trachyt a tefrit. V jihovýchodní části ostrova se nachází sopečná kaldera oválného tvaru o rozměrech zhruba 2 x 1,5 km. V této oblasti se vyskytuje několik jeskyní, a to jak při okraji, tak i uprostřed kaldery (např. Furna do Maria Encantada, Furna do Enxofre). === Klima === Graciosa má nejnižší průměrnou nadmořskou výšku v celém Azorském souostroví - většina jejího území nedosahuje 300 metrů. Tato skutečnost je příčinou nízkého množství srážek. Graciosa je proto nejsušším ostrovem Azor, což v obdobích extrémního sucha vedlo v minulosti až k ohrožení života na ostrově. == Historie == Nejstarší záznamy o průzkumu ostrova portugalskými mořeplavci a jeho následné kolonizaci jsou z první poloviny 15. století. Stálé osídlení se datuje od 50. let 15. století. Nejstarším sídlem byla obec Carapacho na jihovýchodě ostrova. Postupně byly vybudovány další obce - Luz, Praia, Guadalupe, Santa Cruz da Geaciosa a Vitoria. Základem místní ekonomiky bylo zemědělství a rybolov. V historii ostrova byly zaznamenány některé významné krize.", "question": "Patří ostrov Graciosa na seznam biosférických rezervací UNESCO?", "answers": ["Ostrov Graciosa je od roku 2007 zapsán na seznamu biosférických rezervací UNESCO a je častým cílem vědeckých expedicí, které zde studují zejména problematiku biodiverzity."]}
{"title": "Železniční trať Margecany – Červená Skala", "context": "Železniční trať Margecany - Červená Skala je jednokolejná železniční trať vedená z Margecan (na trati Košice - Žilina) údolím Hnilce do obce Červená Skala, kde navazuje trať do Banské Bystrice. Stavba tratě byla zahájena 31. května 1931. Z důvodu nedostatku státních financí jako důsledek světové hospodářské krize stavba probíhala pomalu, takže dokončena byla až v roce 1936. S výjimkou úseku Margecany - Gelnica, kde bylo pro stavbu dráhy použito těleso bývalé úzkokolejky, se jednalo o úplnou novostavbu, která byla stavěna v náročném horském terénu. Trať byla dána do provozu 26. července 1936. Na trati se nachází devět tunélů o celkové délce 3800 metrů. Nejzajímavější stavbou je smyčka u Telgártu o délce 2,3 km, pomocí níž trať překonává výškový rozdíl 31 metrů. Součástí smyčky je nejdelší tunel na trati (1239 m dlouhý) a kamenný viadukt o délce 86 metrů a výšce 22 metrů nad údolím. V Besnickém tunelu pod Besnickým sedlem, kterým trať překonává rozvodí mezi Hnilcem a Hronem, se v nadmořské výšce 955,5 m nachází nejvýše položený bod na normálněrozchodných tratích Slovenska. V roce 1951 byl o stavbě trati natočen propagandisticky laděný film Boj sa skončí zajtra.", "question": "Jak dlouhá je smyčka u Telgártu?", "answers": ["2,3 km"]}
{"title": "Bible litoměřická jednosvazková", "context": "Jako Bible litoměřická jednosvazková se označuje český překlad Bible dokončený v roce 1429, který sepsal písař Duchek z Mníška. Tato památka typická pro druhou staročeskou redakci českého překladu Bible je v současné době nezvěstná, avšak díky včasnému pořízení fotokopií je znám její text. Z větší části je totožná s Biblí Duchkovou téhož písaře z roku 1433, určité rozdíly mezi nimi však existují.", "question": "Ve kterém roce byl dokončen český překlad Bible známý jako Bible litoměřická jednosvazková?", "answers": ["1429"]}
{"title": "Raetie", "context": "Raetie, případně latinsky Raetia, bylo území a později provincie římské říše, jež sahalo zhruba od Bodamského jezera (Lacus Brigantinus) směrem na východ k řece Inn (Aenus). Severní hranici provincie tvořila řeka Dunaj (Danuvius), za níž se rozkládalo neklidné území \"svobodné Germánie\". Penninské Alpy na západě a na jihu oddělovaly Raetii od Horní Germánie a Itálie, zatímco na východě se nacházelo Noricum. V současnosti toto území zaujímá střední a východní Švýcarsko, jižní Bavorsko, jihovýchod Bádenska-Württemberska, Lichtenštejnsko, Vorarlbersko a většinu Tyrolska (včetně jeho italské části). Raety jako nejmocnější alpský kmen poprvé připomínal Polybios, ovšem až do zániku republiky se zmínky o nich vyskytovaly v dílech římských historiků jen velmi sporadicky. O historii Raetů toho tudíž není mnoho známo. Livius byl přesvědčen o jejich etruském původu. Tuto domněnku s ním sdíleli také historikové Niebuhr a Mommsen. Podle tradičního výkladu zaznamenaného Justinem a Pliniem starším představovali Raetové část Etrusků, která sídlila nejprve v údolí řeky Pádu, odkud byla ale vypuzena Kelty na přelomu 5. a 4. století př. n. l. Označení Raetové prý přijali podle svého náčelníka, jménem Raetus. Bližší realitě však zřejmě bude hypotéza, podle níž byl název tohoto kmene odvozen z keltského výrazu rait (\"horská země\"). Bez ohledu na to, zda přijmeme teorii o etruském původu Raetů, skutečností zůstává, že v době, kdy Římané navázali první kontakty s obyvateli Raetie, byla tato země plně v moci keltských kmenů. Předchozí populace zcela splynula s Kelty, takže Raety lze v pozdějších dobách označit za ryze keltský národ, třebaže mezi nimi žily také některé cizí kmeny (například Lepontiové). Raetové si udržovali nezávislost až do roku 15 př. n. l., kdy byli poraženi římským vojskem, které proniklo na sever skrze Brennerský průsmyk. Velitelem Římanů byl Augustův nevlastní syn Drusus. V témže roce si Drusův bratr a pozdější římský císař Tiberius podrobil údolí horního Rýna a oblast Bodamského jezera, kolem nějž se rozkládala sídla Vindeliků. Tento kmen přemohli Římané v bitvě na jezeře, během níž se zmocnili dnešního ostrova Reichenau. Ten pak vítězům posloužil jako základna k dalším výbojům do okolních krajů. V následujících letech bylo celé území mezi řekami Dunajem a Innem začleněno do nově vzniklé římské provincie, která byla zpočátku spravovaná vojenským prefektem a později prokurátorem z řad jezdeckého stavu. Hlavní komunikační trasou byla silnice vedoucí přes Brennerský průsmyk, jež spojovala dnešní města Veronu a Augsburg.", "question": "Co tvořilo severní hranici provincie Raetie?", "answers": ["řeka Dunaj"]}
{"title": "Hyde park (pořad)", "context": "Hyde park je první komplexně interaktivní televizní pořad o dění v Česku i zahraničí, který vysílá ČT 24. Do pořadu posílají otázky diváci, a to přes chat na oficiální stránce pořadu, Facebook, Google+, Twitter, SMS nebo volají po telefonu či Skypu. Také mohou diváci nahrát videodotaz na YouTube. Zapojit se mohou i díky živému vstupu, kdy je redaktor pořadu v ulicích některého z českých měst. V živém vstupu také někdy vystupují odborníci, popřípadě názoroví oponenti hosta ve studiu. Pořad moderují Daniel Takáč a Bohumil Klepetko. Původně pořad moderovali s Danielem Takáčem Pavlína Kvapilová a Jaromír Bosák, později i Lukáš Dolanský. Pořad se vysílá od 4. ledna 2010, prvním hostem byl tehdejší ministr financí Eduard Janota. Pořad se vysílá na ČT 24 každý všední den od 20:05 do 21:00. Od roku 2014 byl pořad kritizován Vladimírem Meierem za to, že je údajně pokládáno stále méně diváckých otázek i otázek z telefonických vstupů, že pořad vysílá ve větší míře otázky redaktorů. Maier kritizoval i výběr otázek v závislosti na tématu i na jejich hodnocení televizními diváky. apod. http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/", "question": "Kdo byli původní moderátoři pořadu Hyde Park?", "answers": ["Danielem Takáčem Pavlína Kvapilová a Jaromír Bosák"]}
{"title": "Hassium", "context": "20882 Pb + 5826 Fe → 265108 Hs + 10 n Prvek byl poté pojmenován po spolkové zemi Hesensko, ve které k objevu došlo a zasedání IUPAC v roce 1997 toto pojmenování schválilo.[5] Izotopy Doposud je známo 15 následujících izotopů hassia: IzotopRok objevuReakcePoločas přeměny 263Hs2008208Pb(56Fe,n)0,74 ms 264Hs1986207Pb(58Fe,n)0,8 ms 265Hs1984208Pb(58Fe,n)1,9 ms 266Hs2000207Pb(64Ni,n)2,3 ms 267Hs1995238U(34S,5n)52 ms 268Hs0,4 s 269Hs1996208Pb(70Zn,n)9,7 s 270Hs2004248Cm(26Mg,4n)22 s 271Hs2004248Cm(26Mg,3n) ? 272Hs ? 273Hs0,76 s 274Hs ? 275Hs2003242Pu(48Ca,3n)0,15 s 276Hs ? 277Hs[6]3 ms Odkazy Reference ↑ DÜLLMANN, Christoph E.; BRÜCHLE, Willy; DRESSLER, Rugard; EBERHARDT, Klaus; EICHLER, Bernd; EICHLER, Robert; GÄGGELER, Heinz W., et al. Chemical investigation of hassium (element 108). Nature. 2002-08, roč. 418, čís. 6900, s. 859–862. Dostupné online [cit. 2018-12-26]. ISSN 1476-4687. DOI:10.1038/nature00980. (anglicky) ↑ DÜLLMANN, Christoph E.; DRESSLER, Ruggard; EICHLER, Bernd; GÄGGELER, Heinz W.; GLAUS, Fredy; JOST, Dieter T.; PIGUET, David E., et al. First chemical investigation of hassium (Hs, Z=108). Czechoslovak Journal of Physics. 2003-01-01, roč. 53, čís. 1, s. A291–A298. Dostupné online [cit. 2018-12-26]. ISSN 1572-9486. DOI:10.1007/s10582-003-0037-4. (anglicky) ↑ SCHÄDEL, Matthias. The Chemistry of Superheavy Elements. [s.l.]: Springer, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1402012501. S. 269. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ MÜNZENBERG, Gottfried; ARMBRUSTER, Peter; FOLGER, Helmut; HEßBERGER, Fritz P.; HOFMANN, Sigurd; KELLER, Jörg G.; POPPENSIEKER, Klaus, et al. The identification of element 108. Zeitschrift für Physik A Atoms and Nuclei. 1984-06-01, roč. 317, čís. 2, s. 235–236. Dostupné online [cit. 2018-12-26]. ISSN 0939-7922. DOI:10.1007/BF01421260. (anglicky) ↑ Names and symbols of transfermium elements (IUPAC Recommendations 1997). Pure and Applied Chemistry. 1997, roč. 69, s. 2471. DOI:10.1351/pac199769122471. ↑ (anglicky)http://periodictable.com/Isotopes/108.277/index.html Související články 8. skupina Jaderná fyzika Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu hassium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo hassium ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků", "question": "Jakou chemickou značku má hassium?", "answers": ["Hs"]}
{"title": "Spánek", "context": "Autonomní nervový systém se projevuje značnými nepravidelnostmi v pulsu, dýchání a hodnotách krevního tlaku. Mozek má zvýšenou spotřebu kyslíku, což ukazuje na regenerativní funkci spánku pro centrální nervovou soustavu. Zjistilo se, že náhlé pohyby, kterými spící jedinec mění svou polohu, se objevují zpravidla těsně před nebo těsně po REM fázi spánku. V průběhu REM fáze probíhá velká většina snů. V této fázi spánku jsou sny výrazné až mimořádně živé a mívají bizarní a nelogický charakter. O REM fázi spánku je prokázáno, že je fyziologicky podstatou snové činnosti, a někdy bývá nazývána také D-stav (od anglického slova \"dream\" = sen). Srovnáním spánku REM a NREM vedlo k tomu, že někteří vědci přestali REM stadium považovat za spánek a označují ho spíše za třetí stav existence mimo stav bdění a NREM spánku, někdy označovaný jako paradoxní spánek. REM fáze (a tedy i sny) byla prokázána u všech druhů savců, nicméně u každého jinak dlouhá – nejdelší REM fázi má ptakopysk (57 % spánku), nejkratší delfín (2 % spánku). REM fázi mají také ptáci, v roce 2016 byla popsána u plaza agamy vousaté (Pogona vitticeps), což zvyšuje pravděpodobnost, že existence fází REM a NREM je evolučně poměrně stará a sahá až ke společnému předku celé skupiny Amniota před 312 miliony let. Probouzení (hypnexagogium) je návrat ze spánku do stavu bdělosti. V mnohém se podobá fázi usínání, ale zpravidla probíhá mnohem rychleji. U někoho však může delší dobu přetrvávat stav podobný náměsíčnosti, člověk vykonává činnost, aniž by si to později pamatoval. Někteří lidé se dokážou probudit každý den přesně v určenou hodinu, aniž by používali budík. Přesnost probuzení je u některých z nich obdivuhodná. Sen je prožitek zdánlivých smyslových vjemů (především zrakových), emocí a myšlenek vnímaných v průběhu spánku, které nejsou ovládány vůlí snícího člověka. Převážná většina snů se odehrává v průběhu REM fáze spánku; když byli při pokusu dobrovolníci probuzeni v NREM fázi spánku, tak uvedli sny jen ve 20 %. Je prokázáno, že sny v NREM fázi jsou podstatně kratší, obsahují méně vizuálních prvků a zdaleka nejsou tak živé jako sny v REM fázi. Dobrovolníci uváděli, že při NREM fázi měli dojem, že spíše myslí, než sní. A to je zásadní rozdíl mezi sny z těchto fází. Je-li člověk probuzen v REM fázi, průměrně v 88 % potvrdí, že se mu právě zdál sen, a celkem bez problémů je tento sen schopný vyprávět.", "question": "Kolik procent spánku tvoří REM fáze u ptakopyska?", "answers": ["57"]}
{"title": "Počasí", "context": "Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Počasí je jedním jedinečným stavem atmosféry. Počasí je obvykle chápáno jako stav troposféry, protože ta je člověku nejblíže a bezprostředně ho obklopuje. Obecný typ počasí v oblasti se nazývá podnebí nebo klima. Počasí se může měnit velmi rychle, změna klimatu je obvykle velmi pozvolná. Kromě počasí se také používá, respektive používalo, termínu \"povětří\" či \"povětrnost\". Oba termíny jsou však zastaralé a mohou mít také jiný význam. Velká pozornost je věnována předpovědi počasí, protože počasí ovlivňuje všechny lidské činnosti. Počasím se zabývá meteorologie, respektive fyzika atmosféry. Nejchladnější teplota byla zaznamenána na výzkumné stanici Vostok v Antarktidě, kde 21. července 1983 naměřili -89,2 °C. Nejtepleji bylo v libyjské El 'Azizie, kde se 13. září 1922 teplota vyšplhala na 57,8 °C. Nejsušším místem na Zemi je Arica v Chile, kde téměř vůbec neprší. Žádné srážky nebyly zaznamenány téměř 14 let. Podnebí Klima Globální cirkulace atmosféry Atmosféra Atmosféra Obrázky, zvuky či videa k tématu počasí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo počasí ve Wikislovníku www.chmu.cz – Český hydrometeorologický ústav www.yr.no www.meteocentrum.cz www.meteopress.cz", "question": "Co je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě?", "answers": ["Počasí"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "V březnu 1914 se musel podrobit operaci žaludku v sanatoriu u prof. Monprofita v Yngerse. Po uzdravení ho zastihla zpráva o vypuknutí války a 9. srpna se vrátil vojenským transportem do Francie. Začátek války Štefánika nepřekvapil, protože ho předvídal už několik roků. Ve válce viděl hlavně možnost osamostatnění Slováků, které hned od začátku spojoval i s Čechy. Vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu však nemohl hned odejít na frontu a dostal se na ni až začátkem roku 1915. Nastoupil do vojenské letecké školy v Chartres a 11. května získal diplom pilota a hodnost desátníka. V hodnosti podporučíka nastoupil na frontu, kde dělal průzkumné lety. Operoval mj. v oblasti Artois, tedy místě, kde se tou dobou pohyboval i zbytek u Arrasu rozprášené roty Nazdar. I jako letec měl neustále na zřeteli osamostatnění Čechů a Slováků a pokoušel se o vytvoření česko-slovenské dobrovolnické jednotky. V srpnu 1915 mu bylo vzhledem k jeho bojovým úspěchům a průkopnické práci v oblasti vojenské meteorologie nabídnuto místo velitele meteorologické služby francouzské armády. Štefánik to však odmítl a místo toho opět požádal o přeložení do Srbska. Začátkem září 1915 ho poslali na srbskou frontu, kde toto své snažení ještě víc rozvíjel. Při evakuaci z letiště v Niši však s letadlem havaroval a na útěku ho opět přepadla žaludeční choroba. Život mu tehdy zachránili přátelé Raoul Labry a Michael Bourdon, kteří ho dopravili do Říma, do tamní Nemocnice královny matky. Tam Štefánik poznal paní Claire de Jouvenel, která mu horlivě pomáhala i v jeho boji za osamostatnění Slovenska. Podrobnější informace naleznete v článku Československá národní rada.", "question": "Jaké místo bylo nabídnuto Štefánikovi v srpnu 1915?", "answers": ["místo velitele meteorologické služby francouzské armády"]}
{"title": "Lidský mozek", "context": "Lidský mozek (encephalon) je řídící a integrační orgán nervové soustavy člověka. Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí. Lidský mozek má objem asi 1450 cm3 a váží přibližně 1300–1400 g, tedy 2 % lidské váhy. Spotřebuje asi pětinu veškeré energie, které tělo potřebuje. Obsahuje asi 50–100 miliard (tedy asi 1011) neuronů, z nichž asi 10 % (1010) jsou pyramidální buňky v mozkové kůře. Mezi nervovými buňkami existuje až biliarda (tedy 1015) synaptických spojení. == Makroskopická anatomie == Mozek lze zjednodušeně rozdělit na mozkový kmen, mezimozek (diencephalon) a koncový mozek (telencephalon). Anatomicky se však dělí na tyto části: prodloužená mícha (medulla oblongata), Varolův most (Pons Varoli, běžně Pons), Střední mozek (mesencephalon), Mozeček (Cerebellum), Mezimozek (diencephalon) a koncový mozek (telencephalon). Makroskopicky se na mozku popisují mnohé útvary, které se často překrývají s funkčními strukturami téhož jména nebo v sobě takové struktury ukrývají, struktura funkční pak obvykle nese jméno podle struktury, pod kterou se nachází (např. nuclei mamilarii se vyskytují v hrbolcích na. spodině mozku s názvem corpora mamillaria); případně jsou struktury pojmenovány na základě svého vzhledu (tvaru či barvy, kupř. corpora geniculata – \"kolínkovitá tělíska\", locus caeruleus – \"modrošedé místo\"). === Prodloužená mícha === Prodloužená mícha neboli Medulla oblongata, v praxi často pouze oblongata, je přechodem mezi míchou a mozkovým kmenem. Za hranici mezi míchou a oblongatou se považuje decussatio pyramidorum, viditelné zkřížení vláken pyramidové dráhy. Oblongata je místem, kde se dráhy zadních provazců míchy (tzv. lemniskální systém) přepojuje v nucleus cuneatus a nucleus gracilis (obě tato jádra vyzdvihují stejnojmenné hrbolky).", "question": "Řídi lidský mozek veškeré tělesné funkce?", "answers": ["Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí."]}
{"title": "Antigua a Barbuda", "context": "V únoru 1967 získala vnitřní autonomii jako přidružený stát Velké Británie a 1. 11. 1981 vyhlásila nezávislost pod názvem Antigua a Barbuda. V 80. letech se prohloubila na Barbudě nespokojenost s ústřední vládou pro omezenou účast na rozhodnutích, která se týkají ostrovů. Barbuda usiluje o status nezávislosti. V roce 2017 byl ostrov Barbuda v důsledku Hurikánu Irma značně poničen. Jeho veškeré obyvatelstvo bylo dočasně evakuováno. == Politika == Antigua a Barbuda je členem Commonwealthu, hlavou státu je královna Alžběta II., kterou zastupuje generální guvernér. Výkonná moc je v rukou předsedy vlády. Tím je obvykle předseda strany, která vyhrála volby do Sněmovny reprezentantů (18 členů), jež se konají každých 5 let. Druhá komora parlamentu, Senát, má 17 členů jmenovaných generálním guvernérem. Antigua a Barbuda je členem několika regionálních společenství, např.: Organizace východokaribských států (OECS), Karibského společenství (CARICOM) a Bolívarovského svazu pro lid naší Ameriky (ALBA), Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC), Sdružení karibských států (ACS-AEC), Regionální bezpečnostní systém (RSS) či Petrocaribe. == Administrativní rozdělení ==", "question": "Kdo je hlavou státu Antigua a Barbuda?", "answers": ["Alžběta II."]}
{"title": "Myanmar", "context": "Během následující vlády barmských králů získal Myanmar své stávající hranice. Roku 1824 přerostlo napětí na hranicích královské Barmy a Britské Indie v první britsko-barmskou válku. Další válka propukla v letech 1852–1853 a k poslední válce pak došlo roku 1885. V průběhu těchto tří britsko-barmských válek se postupně celé území Barmy dostalo pod britskou kontrolu, a tím skončilo období vlády barmských králů. Roku 1866 byla Barma připojena jako provincie k Britské Indii. V roce 1937 se Barma stala britskou korunní kolonií. Britská správa výrazně změnila charakter Barmy. Přinesla rozvoj průmyslu a infrastruktury a rozšíření těžby nerostných surovin i zemědělské produkce. Do Barmy začaly pronikat zahraniční kulturní prvky a křesťanství. Do země přicházelo také mnoho imigrantů z jiných oblastí britské říše. Britskou nadvládu v zemi od počátku provázely hlasy řady obyvatel po nezávislosti Barmy a toto protikoloniální úsilí postupem času dále sílilo. Roku 1939 byla založena Komunistická strana Barmy. Za 2. světové války (1942–1945) byla Barma okupována Japonskem. Na konci roku 1941 zahájilo Japonsko svou invazi v Barmě. Do boje se na straně japonské armády zapojily také dobrovolnické jednotky Barmánců, kteří japonský vpád vnímali jako příležitost k ukončení britské koloniální nadvlády. Do poloviny roku 1942 japonské vojsko obsadilo celé území Barmy a zavedlo zde vojenskou správu. 1. srpna 1943 Barma získala formální nezávislost, ale vliv v zemí si i nadále udrželo japonské velení. V důsledku pokračující okupace se v Barmě začalo rozvíjet protijaponské odbojové hnutí a přední barmští političtí představitelé se přiklonili na stranu spojenců. V průběhu roku 1944 byla založena odbojová fronta Liga proti fašismu a za svobodu lidu (též jen Liga). Na konci roku 1944 zahájila spojenecká vojska ofenzivu, podporovanou místním obyvatelstvem, a postupně vytlačila japonské jednotky z Barmy. V Barmě byla obnovena britská správa, a země se tak znovu stala součástí britského impéria Zpočátku nebyla koloniální správa ochotná přenechat barmským politikům podíl na vládě. Do čela boje za nezávislost se postavila Liga, která měla podporu velké části obyvatel Barmy. Liga, vedená Aun Schanem, začala jednat s vládou Velké Británie o širším zastoupení barmských politiků ve správě země. Postupně se Lize podařilo vyjednat vznik většinové barmské vlády a vyhlášení voleb do ústavodárného shromáždění, ve kterých také Liga s výraznou většinou zvítězila. V červenci roku 1947 byl Aun Schan zastřelen.", "question": "Kým byla Barma okupována za 2. světové války?", "answers": ["Japonskem"]}
{"title": "Zrak", "context": "Zrak je smysl, který umožňuje živočichům vnímat světlo, různé barvy, tvary. Pro člověka je to smysl nejdůležitější, asi 80 % všech informací vnímáme zrakem. Zrak je zaměřen především na vnímání kontrastu, proto dovoluje vidění kontur předmětů, jejich vzdálenost a významně se podílí na orientaci v prostoru. Vlastní vnímání světla je založeno na citlivosti zrakových pigmentů (např. rodopsin) na světlo. Světlem se zrakové pigmenty rozkládají, čímž zahájí řetěz chemických reakcí, které vedou k převedení signálu na elektrický potenciál, vzruch, který přenáší informaci do zrakových center mozku. Fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400–760 nm. Absolutní práh citlivosti je 10−19 J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu.[zdroj? ] Rodopsin je zřejmě nejvýznamnější oční pigment zodpovědný za vnímání světla, ale nikoliv jediný. V čípkách se vyskytují především tzv. jodopsiny, které umožňují barevné vidění. Mechanismus jejich funkce však je podobný. Rodopsin je transmembránový protein složený z proteinové složky opsinu a karotenové složky retinalu. Retinal je schopný cis-trans izomerie. Cis konfigurace retinalu je pevně vázána na lysinový zbytek opsinového proteinu a představuje klidový stav. Retinal je však schopen prudce reagovat na dopadající fotony světla.", "question": "Kolik procent informací vnímá člověk zrakem?", "answers": ["80 %"]}
{"title": "Čingischán", "context": "Nakonec utekl do Persie. Zatímco Čingischán setrvával v oblasti Střední Asie, mongolští vojevůdci Sübeetej a Džebe si mezitím razili cestu do Evropy. Po vítězných bitvách roku 1221 v dnešním Ázerbájdžánu a Arménii zamířili přes Kavkaz na sever k řece Kubáň, kde porazili Kumány (Polovce, Kipčáky) a zmocnili se okolního území až k severnímu břehu Kaspického moře. Přemístili se pak směrem k Azovskému moři, kde na řece Kalce roku 1223 zcela rozdrtili spojená vojska Kumánů a ruských knížat v čele s kyjevským velkoknížetem Mstislavem III. (Mstislav Mstislavič Haličský), zajatá knížata Mongolové údajně umučili v průběhu hostiny na oslavu vítězství. Vítězná vojska se přesunula na Krym a posléze na Ukrajinu, záhy se ale stáhla a zamířila směrem k hlavním silám Čingischánovým. Džebe na cestě zpátky zemřel. Čingischán se po definitivní porážce nepřítele na západě zaměřil na zničení dynastie Západní Sia v severní Číně. Na zamrzlé řece Jang-c' Mongolové čínské vojsko na hlavu porazili. Čingischán pak opět vytáhl proti severočínské dynastii Ťin, v roce 1227 v průběhu tohoto tažení zemřel. O místě Čingischánova hrobu existují četné legendy, ve skutečnosti je ale lokalita dosud zcela neznámá. Vlády obrovské Mongolské říše, vytvořené Čingischánem, se ujal jeho syn Ögödej. Úspěšná překonání nepřátel, které Čingischán a jeho vojevůdci porazili, záleželo na perfektní organizovanosti mongolské armády, její nezvykle velké mobilitě, okamžité připravenosti mongolského vojáka k boji, jež se nevylučovala s jeho kočováním v době míru, dále nepřekonatelném umění mongolských jezdců a lučištníků, konečně také na znalosti taktických a strategických postupů (včetně propracované vojenské špionáže), které Mongolové postupně získávali při svém dobývání. Některé zdroje uvádějí, že při výbojích Čingischána a jeho potomků zemřelo při bojích, masakrech a hladomorech 30 - 60 milionů lidí, populace Číny klesla během 50 let mongolské vlády až o polovinu. Úplnému ovládnutí Evropy zřejmě zabránilo období silných dešťů, které proměnilo podunajské a polské nížiny v bahnitý terén, který byl pro jízdní oddíly neschůdný. Mongolská říše, kterou po sobě Čingischán zanechal, měla propracovaný a pevně zavedený správní systém (Jasa - ustanovení zákonů) a byla vnitřně dostatečně jednotná. I když následně došlo k jejímu rozpadu, nástupnické (veskrze dynastické) státy ovládané potomky Čingischána přetrvaly několik staletí.", "question": "Kde je pohřben Čingischán?", "answers": ["lokalita dosud zcela neznámá"]}
{"title": "Čeština", "context": "Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska). Čeština je úředním jazykem Česka a Evropské unie. V úředním styku lze češtinu používat také na Slovensku. Spisovný standard žádný zákon neupravuje, ale kodifikuje jej v praxi svými obecně uznávanými doporučujícími publikacemi Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky a jejich schválením pro výuku i Ministerstvo školství. Čeština je slovanský jazyk a patří tak do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se slovenštinou tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří dále polština, kašubština a lužická srbština (horní a dolní). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. V Česku a na Slovensku existuje pasivní česko-slovenský bilingvismus (mimo jiné i díky dřívější existenci společného státu, Československa), Češi obvykle bez větších problémů rozumějí slovenštině a naopak.", "question": "Je spisovná čeština úředním jazykem Evropské unie?", "answers": ["Čeština je úředním jazykem Česka a Evropské unie."]}
{"title": "Analfabetismus", "context": "Člověk, který neumí číst a psát, je negramotný neboli analfabet. Vzájemný poměr gramotné a negramotné části populace se využívá jako jeden z ukazatelů vzdělanosti určité skupiny obyvatelstva. Pokud je procento negramotných příliš velké, jedná se o problém ekonomický, jelikož pracovní trh je plný nekvalifikované pracovní síly. Vlády se snaží proti němu bojovat vzděláváním obyvatelstva povinnou školní docházkou a dalšími vzdělávacími projekty. Kampaním proti negramotnosti se říká alfabetizace. Negramotnost byla i v dnes vyspělých zemích velmi vysoká až do 19. století, zejména na venkově, kde lidé číst a psát nepotřebovali. Teprve moderní společnosti ji vyžadují u každého a v průběhu 19.-20. století se zde skutečně podstatně snížila. V poslední době ovšem opět vzniká takzvaná sekundární negramotnost, spojená s tím, jak se prosazuje obrazová a hlasová komunikace, především zásluhou televize. Kromě toho se užívá pojem funkční negramotnost. Funkčně negramotná osoba může umět číst (např. velmi obtížně a pomalu) a psát (jednoduché věty a s omezenou slovní zásobou), ale není schopná číst nebo psát v dostatečné míře na to, aby se vyrovnala s každodenními požadavky života ve společnosti, ve které žije. Patří sem např. neschopnost využívat informací z běžných zdrojů, například jízdních řádů, statistik, právních dokumentů a podobně. Funkční negramotnost tedy souvisí nejenom s faktickou schopností číst a psát, ale též se schopností porozumět textu na určité úrovni, orientovat se v běžných konvencích psaného projevu či specifické dokumentace, a podobně.", "question": "Jak se říká kampaním proti negramotnosti?", "answers": ["alfabetizace"]}
{"title": "Příbor (okres Nový Jičín)", "context": "Město Příbor (německy Freiberg) se nachází v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Počátkem roku 2015 zde žilo 8 486 obyvatel, ještě v roce 2007 jich bylo 8 789. Příbor je nejstarším městem okresu Nový Jičín. První písemná zmínka o obci pochází z 12. prosince 1251 v listině markraběte moravského Přemysla, budoucího českého krále Přemysla Otakara II. Město založil Frank z Hückeswagenu. Příbor byl od prvopočátku významným správním, hospodářským a kulturním centrem celého okolí. Již v roce 1292 je jmenován jako městečko a v roce 1294 jako město. Po panství pánů z Hückeswagenu a Příbora po roce 1307 se stal součástí olomouckého biskupství. V roce 1389 olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmberka udělil městu právo opevnění. Jako zástavní držitelé panství Hukvald ovládali město bývalí husitští hejtmané Mikuláš Sokol z Lamberka v letech 1435 - 1438 a Jan Čapek ze Sán v letech 1438 - 1452 a bratřický hejtman Jan Talafús z Ostrova v letech 1452 - 1465. Zástavní držitel Hukvald Dobeš z Boskovic vymohl na králi Vladislavu II. Jagelonském udělení městu dvou výročních trhů v roce 1493. Olomoucký biskup Marek Khuen udělil městu čtyři výroční trhy a jeden trh týdenní v roce 1560. Nejpočetnější ze všech cechů byl významný cech soukeníků, jenž svá sukna od poloviny 16. století vyvážel do Krakova, Poznaně, Lvova, Levoče a Prešova a dalších měst. V roce 1615 postoupil městu kardinál František Ditrichštejn řadu privilegií a práv jako městské právo olomoucké, osvobození od robot, rozšíření rybolovu v řece Lubině a mnohé jiné. Kardinál někdy přespával na náměstí v domě čp.6, na němž je dodnes jeho znak. V roce 1617 si Příbor od olomouckého biskupa pronajal celé panství Hukvaldy na 6 let za plat 9 600 zl. ročně. Za třicetileté války město třikrát vyhořelo v letech 1621 od Valachů, 1626 od dánského generála Mansfelda a 1643 od Švédů.", "question": "V jakém roce byl Příbor jmenován městem?", "answers": ["1294"]}
{"title": "Teorie velkého třesku (seriál)", "context": "Teorie velkého třesku (anglicky The Big Bang Theory) je americká situační komedie ze světa mladých fyziků. Dělá si legraci z jejich osobního života, stejně tak z nerdovské subkultury současné americké mládeže, a staví je do opozice k obyčejným lidem, kteří jsou vykreslováni jako hloupí, leč šťastní a sociálně naplnění jedinci. Seriál tvoří a produkují Chuck Lorre a Bill Prady, pilotní díl režíroval James Burrows. Měl premiéru 24. září 2007 na CBS, vysílá se také v Kanadě na stanici CTV, Indii na Zee Cafe, v Latinské Americe na Warner Channel, ve Velké Británii na Channel 4, v Austrálii na Nine Network a v České republice jej vysílají na programu Prima Cool od 7. dubna 2009. Nejnovější epizodou je 10.řada, jejíž první díl nese název \"The Conjugal Conjecture\". Produkce pořadu byla přerušena 6. listopadu 2007 v důsledku stávky scenáristů. 17. března 2008 se natáčení obnovilo a dokončila se první série. Druhá série odstartovala 22. září 2008 epizodou \"The Bad Fish Paradigm\". V září také vyšla první série seriálu na DVD. Dne 21. září 2009 se začala vysílat třetí sezóna, která byla dokončena posledním dílem s názvem \"The Lunar Excitation\", který se na obrazovkách objevil 24. května 2010.", "question": "Kdy měla premiéru americká komedie ze světa mladých fyziků s názvem Teorie Velkého třesku (anglicky The Big Bang Theory) ?", "answers": ["24. září 2007"]}
{"title": "František Kupka", "context": "Pomáhal organizovat československé legie ve Francii, po návratu do Paříže, kde založil tzv. Českou kolonii, jejímž předsedou byl později zvolen. Po válce byl jmenován profesorem pražské Akademie, na níž v roce 1920 také přednášel. Přednáškovou činnost pořádal později i v Paříži, kde vyučoval československé stipendisty. Za svůj život uspořádal mnoho výstav a získal mnohá ocenění za svá díla. Mezi lety 1919 až 1938 byl Kupka podporován svým přítelem Jindřichem Waldesem, úspěšným pražským podnikatelem, který kupoval jeho obrazy. Většinu svého života strávil na pařížském předměstí Puteaux, kde také 24. června 1957 zemřel. Je pohřben v Paříži na hřbitově Pere Lachaise, v kolumbáriu, oddělení 87, schránka č. 22696. Celé dílo Františka Kupky se do své konečné podoby utvářelo od prvopočátečního popisného realismu přes vlivy doznívajících malířských tendencí a směrů až ke konečnému vyústění do abstrakce. Obraz Amorpha. Fugue à deux couleurs, vystavil Kupka na Podzimním salonu v Paříži roku 1912. Samotná abstraktní tvorba Františka Kupky měla svůj specifický vývoj a zákonitosti. Šlo zde o zpracování tématu pohybu. Až do roku 1930 byly základem jeho nefigurativních obrazů realistické podklady, vrcholné období Kupkovy tvorby však představuje tzv. čistá abstrakce. Důležitou úlohu také sehrál Kupkův vztah k hudbě, vedoucí k rozvinutí výtvarného směru - orfismu. Díla Františka Kupky byla vystavována na mnoha výstavách u nás i v zahraničí. Dosud největší přehlídkou jeho tvorby byla výstava v Japonsku v roce 1994. V roce 1998 byla uskutečněna poslední rozsáhlá domácí výstava v Národní galerii v Praze. Na přelomu let 2012 a 2013 byla v Salmovském paláci v Praze na Hradčanech uspořádána výstava Cesta k Amorfě ukazující Kupkova díla zapůjčená od významných světových institucí i soukromých sběratelů z České republiky, Francie a USA. Významné sbírky Kupkových obrazů a studií se nalézají v pražském Museu Kampa a v Národní galerii v Praze. Amorfa - Dvoubarevná fuga Studie Horká a Studená chromatika Cyklus Vertikální kresby Cyklus Pohyblivé grafiky Kolem jednoho bodu Cyklus Katedrála Velká nahota", "question": "V jaké zemi zemřel František Kupka?", "answers": ["Francie"]}
{"title": "Stavební povolení", "context": "Stavební povolení Stavební povolení při stavbě pražského metra na Vypichu v roce 2010 Stavební povolení je licence, která je potřeba ke stavbě či stavebním úpravám, pravidla jejího získání se liší podle jednotlivých států. V Česku toto povolení vydává místní Stavební úřad na požádání a při splnění podmínek. Stavební povolení vyžadují stavby se zastavěnou plochou větší než 150 m², nebo když zasahují do nosných konstrukcí domu či jiného objektu. Při menších zásazích je potřeba činnost nahlásit, drobné úpravy staveb lze provádět bez povolení. Konkrétněji o tom na kterou stavbu je potřeba stavební povolení pojednává Stavební zákon ve č. 183/2006 Sb. ve znění 2013 v § 103 a dalších.[1] Při podávání žádosti o stavební povolení je třeba vyplnit náležitý formulář žádosti, který je dostupný na úřadě. Dokumentaci pro stavební povolení zpracovává fyzická osoba. Vydání stavebního povolení v Česku trvá 30 až 60 dní, přičemž se za něj platí poplatek 300 až 3000 Kč.[2] Při odmítnutí žádosti má dotyčný právo se odvolat. Při přijmutí je třeba umístit stvrzení o povolení k dané stavbě. Stavební povolení k vodním dílům v Česku Stavební povolení k vodním dílům dle § 15 zákona č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) vydává příslušný vodoprávní úřad jako speciální stavební úřad. Vodní zákon stanoví, že k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich zrušení a odstranění je třeba povolení vodoprávního úřadu. Toto povolení je podle vodního zákona vázano na povolení k nakládání s vodami. Povolení k provedení nebo změně vodního díla, které má sloužit k nakládání s vodami povolovanému podle § 8 vodního zákona, může být vydáno jen v případě, že je povoleno odpovídající nakládání s vodami nebo se nakládání s vodami povoluje současně s povolením k provedení nebo změně vodního díla (§ 9 odst. 5 vodního zákona). Odkazy Reference ↑ Kdy je třeba stavební povolení a kdy stačí ohlášení stavby? [online]. perlikprojekce.cz, 2010 [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. ↑ Doklady: co je třeba k ohlášení a ke stavebnímu povolení. iDNES.cz [online]. 2007-01-16 [cit. 2017-03-07]. Dostupné online. Literatura Zákon č. 183/2006 Sb. Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Zákon č. 254/2001 Sb. Zákon o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Související články Stavební úřad Vodoprávní úřad Dokumentace pro stavební povolení mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví Autoritní data: GND: 4140705-2", "question": "V jakém rozmezí se pohybuje poplatek za vydání stavebního povolení?", "answers": ["300 až 3000"]}
{"title": "Světový fond na ochranu přírody", "context": "Světový fond na ochranu přírody (anglicky World Wide Fund for Nature, zkráceně WWF), dříve Světový fond divočiny (anglicky World Wildlife Fund), je mezinárodní nezisková organizace podporující ochranu divoké přírody. Ve svém znaku má ohroženou pandu velkou. Jejím hlavním cílem je budování takového světa, ve kterém budou lidé žít v harmonii s přírodou. Fond oficiálně vznikl 29. dubna 1961. Panda velká byla zvolena pro logo jako celosvětově známý ohrožený druh a také proto, že náklady na tisk černobílého loga byly nižší. U zrodu fondu stál Brit Peter Scott a britský biolog Julian Huxley, který byl při svých cestách po Africe svědkem mizení přírodních druhů i stanovišť příhodných pro jejich život. Důležitou roli pro prvotní rozvoj fondu hrál holandský princ Bernhard. Již během prvních let se fondu podařilo shromáždit významné finanční prostředky. Při realizaci projektů začal spolupracovat s vládami i průmyslovými podniky. K jeho prvním úspěchům patřilo vyhlášení národního parku Doñ ve Španělsku. Fond se také zasazoval o ochranu přírody Galapág, přispěl k mezinárodnímu zákazu obchodu se slonovinou a záchraně asijských tygrů. Oblasti zájmu: klimatické změny pralesy moře živočišné druhy toxické chemikálie udržitelný rozvoj Má pobočky ve 42 zemích a jednu mezinárodní pobočku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Světový fond na ochranu přírody ve Wikimedia Commons Oficiální portál", "question": "Co má WWF ve svém znaku?", "answers": ["pandu velkou"]}
{"title": "Venezuelská vlajka", "context": "Vlajka Venezuely je tvořena listem o poměru 2:3, se třemi vodorovnými pruhy stejné šířky v barvách: žlutá, modra a červená. Ve středu modrého pruhu je do oblouku uspořádáno osm bílých pěticípých hvězd. Hvězdy jsou uspořádány tak, že jejich osy jsou kolmé k tečně na pomyslném půlkruhu a svírají navzájem úhel 20°.Barvy vlajky jsou odvozeny z vlajky Francisca de Mirandy, kreolského důstojníka, francouzského generála a vůdce osvobozeneckého hnutí, z roku 1806. Později byly tyto barvy užívány i konfederací Velké Kolumbie, ke které Venezuela spolu s Kolumbií, Ekvádorem, Panamou a západní částí Guyany patřila.Hvězdy jsou na vlajce (v měnícím se seskupení) již od roku 1814. Sedm hvězd reprezentuje sedm tehdejších provincií - signatářů vyhlášení venezuelské nezávislosti (Caracas, Cumaná, Barcelona, Barinas, Margarita, Mérida a Trujillo). Osmá hvězda byla na vlajku přidaná při poslední změně vlajky v roce 2006 (za prezidenta Cháveze). Symbolizuje teritorium Esequiba nacházející se v západní části Guyany (více než 70 % jejího území), na západ od řeky Essequibo, na které si Venezuela činí nárok. Některé zdroje z roku 2006 uváděly, že osmá hvězda byla přidána na památku Simóna Bolívara.Žlutá barva symbolizuje nové příležitosti a možnosti pro Ameriku po osvobození. Červená Španělsko, modrá vody Atlantského oceánu mezi oběma zeměmi. V horním rohu státní vlajky je ve žlutém pruhu v žerďovém rohu venezuelský státní znak, naposledy změněný v roce 2006. == Historie == Území dnešní Venezuely bylo původně osídleno Arawaky a Kariby. Ústí řeky Orinoko objevil 1. srpna 1498, při své třetí výpravě, Kryštof Kolumbus. V roce 1499 pojmenoval Alonso de Hojeda indiánskou vesnici, v zálivu u dnešního města Maracaibo, Venezuela (v překladu Malé Benátky) podle podobnosti staveb s italským městem. Tento název se postupně rozšiřovalo o další území, až na dnešní název jihoamerického státu. Roku 1717 se venezuelské provincie, které v rámci kolonizace vznikly, staly součástí Místokrálovství Nová Granada, v roce 1777 součástí generálního kapitanátu v Caracasu (současném hlavním městě Venezuely) a v roce 1783 byla (v přibližně současných hranicích) založena superintendence Venezuela.", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovné pruhy na vlajce Venezuely?", "answers": ["žlutá, modra a červená"]}
{"title": "Palladium", "context": "Palladium (chemická značka Pd, latinsky Palladium) je drahý kov šedivě bílé barvy. Ve skupině drahých kovů se vyznačuje největší reaktivitou. Nalézá uplatnění především při výrobě průmyslových katalyzátorů a jako součást slitin pro dentální a šperkařské využití. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Palladium izoloval v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston. V roce 1804 jej pojmenoval podle planetky Pallas objevené roku 1802. Jedná se o ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. Společně s rhodiem a rutheniem patří do triády lehkých platinových kovů. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí, i když téměř vždy ve směsi s jinými drahými kovy. Odhad průměrného obsahu palladia v zemské kůře činí přibližně 0,0075–0,01 ppm (mg/kg). Údaje o koncentraci v mořské vodě nejsou dostupné, protože tato hodnota leží pod mezí detekce i těch nejcitlivějších analytických technik. Předpokládaný výskyt palladia v okolním vesmíru je uváděn přibližně jako 1 atom Pd na 30 miliard atomů vodíku. Snadno se rozpouští v lučavce královské i koncentrované kyselině dusičné. Zajímavá je schopnost palladia pohlcovat značné objemy plynného vodíku. Palladium vykazuje také dobré katalytické vlastnosti a to jak ve sloučeninách, tak jako kovové. == Využití == Zásadního využití doznává palladium v chemickém průmyslu, kde je v nejrůznějších podobách používáno jako velmi účinný katalyzátor v řadě organických syntéz.", "question": "Kdo izoloval Palladium?", "answers": ["William Hyde Wollaston"]}
{"title": "Asteroid", "context": "Charge-Coupled Device) fotoaparátů a počítačů napojených přímo na dalekohledy. Od roku 1998 byla těmito systémy objevena velká většina asteroidů. Seznam těchto systémů: Lincoln Near-Earth Asteroid Research (LINEAR) Near-Earth Asteroid Tracking (NEAT) Spacewatch Lowell Observatory Near-Earth-Object Search (LONEOS) Catalina Sky Survey Campo Imperatore Near-Earth Objects Survey (CINEOS) Japanese Spaceguard Association Asiago-DLR Asteroid SurveySám systém LINEAR objevil do 28. srpna 2007 více než 84 764 asteroidů. Dnes jich je asi 136 000.[zdroj? ]Nicméně obrana proti asteroidům nemusí být tak efektivní jak se předpokládalo. == Průzkum asteroidů == Až do doby letů do vesmíru byly asteroidy i těmi největšími dalekohledy vidět jako pouhé světelné body a jejich povrch zůstával záhadou. První fotografie objektů podobných asteroidům byla zblízka pořízena roku 1971, kdy sonda Mariner 9 vyfotografovala Phobos a Deimos, dva malé měsíce planety Mars, které jsou pravděpodobně gravitačně zachycenými asteroidy. Tyto fotografie odhalily jejich velmi nepravidelný tvar. Prvním skutečným, zblízka vyfotografovaným asteroidem byl roku 1991 (951) Gaspra následovaný roku 1993 asteroidem (243) Ida a jeho souputníkem Dactyl. Všechny tyto objekty byly vyfotografovány sondou Galileo na cestě k Jupiteru. První sondou zaměřenou na asteroidy byla NEAR Shoemaker, která vyfotografovala asteroid (253) Mathilde, než začala obíhat kolem asteroidu (433) Eros, na kterém roku 2001 i přistála.", "question": "Jaké je starší označení pro planetky?", "answers": ["Asteroid"]}
{"title": "Hlavní město", "context": "Hlavní město představuje správní středisko a symbol určitého území, typicky státu nebo většího správního nebo samosprávného celku. Zpravidla se jedná o sídlo parlamentu, vlády a dalších významných institucí daného území, ve většině případů je rovněž významným obchodním a kulturním střediskem či dopravním uzlem. Často se také jedná o největší město na tomto území, není to však pravidlem, příkladem může být Švýcarsko (hlavní město je Bern a největší Zürich) nebo USA (hlavní město je Washington a největší New York). Hlavní město státu bývá určeno ústavou či jinou právní úpravou daného státu. Hlavní města evropských států svůj status získala většinou již ve středověku či dříve (např. Řím, Paříž, Londýn, Praha, Vídeň). Hlavní města států Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie vzešla většinou z bývalých koloniálních správních středisek. Výjimkou nejsou ani uměle vzniklá hlavní města, tj. města zbudovaná přímo pro tento účel: Washington (USA), Canberra (Austrálie), Brasília (Brazílie), Abuja (Nigérie). V případě městských států, jako jsou Monako či Vatikán, se hlavní město neuvádí. Některé státy mají více hlavních měst, resp. více sídelních měst, protože jsou rozlišena tím, jaká ústavní instituce či ústřední orgán státní správy v nich sídlí. Příkladem může být Nizozemsko, kde je hlavním městem a zároveň sídlem hlavy státu Amsterdam, ale sídlem parlamentu a vlády je Haag. V případě Jihoafrické republiky jde dokonce o tři města, sídlem vlády je Pretoria, parlamentu Kapské město a nejvyššího soudu Bloemfontein. V České republice je podle čl. 13 Ústavy hlavním městem Praha, za sídelní město ale může být považováno i Brno (Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší státní zastupitelství, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Veřejný ochránce práv) a Jihlava (Energetický regulační úřad). Jediné suverénní země bez oficiálního hlavního města jsou Švýcarsko a Nauru. == Reference == == Související články == Seznam hlavních měst Město Historická hlavní města v Číně Hlavní město Ruska == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu hlavní město ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo hlavní město ve Wikislovníku", "question": "Z čeho většinou vzešla hlavní města států Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie?", "answers": ["z bývalých koloniálních správních středisek"]}
{"title": "Emil Zátopek", "context": "Po nuceném odchodu z armády jej nikde nesměli zaměstnat, místo našel až u podniku Stavební geologie, takže šest let jezdil a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři. Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: \"Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu? \" Na počátku 70. let se potupně zřekl své proreformní orientace, kterou zastával v průběhu let 1968-1969 a nakonec patřil mezi signatáře Anticharty. Sovětský svaz 8. května 1984 oznámil, že sovětští sportovci se nezúčastní Letních olympijských her v Los Angeles. O šest dnů později se k bojkotu Olympijských her přihlásilo i Československo, rozhodnutí oznámil předseda Československého olympijského výboru a ČSTV Antonín Himl. Zátopek v prohlášení pro Rudé právo tehdy rozhodnutí přivítal a připojil se k obavám o bezpečnost sportovců. 9. března 1990 tehdejší prezident Václav Havel Zátopka rehabilitoval.[zdroj? ] Zátopek zemřel po dlouhé nemoci v Praze v roce 2000 ve věku 78 let.", "question": "Kdo byla manželka Emila Zátopka?", "answers": ["Dany Zátopkové"]}
{"title": "František Max", "context": "František Max František Max Narození 16. listopadu 1895 LibáňRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Úmrtí 18. března 1969 (ve věku 73 let) PrahaČeskoslovensko Československo Alma mater České vysoké učení technické v PrazeAkademie výtvarných umění v Praze Povolání malíř, ilustrátor a architekt Podpis Seznam děl v databázi Národní knihovny Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. František Max (16. listopadu 1895 Libáň[1] – 18. března 1969 Praha) byl český malíř vedut a krajin. Život Vychodil reálnou školu v Jičíně, načež odešel na studia architektury při ČVUT do Prahy, kde navštěvoval ateliér kreslení vedený malířem Oldřichem Blažíčkem a Adolfem Liebscherem mladším. Souběžně začal studovat na Akademii výtvarných umění pod vedením Jana Preislera. Záhy si vyvinul svébytný, lehce rozpoznatelný styl, který v průběhu života již příliš nezměnil. Pracoval s pastózní malbou a výraznou barevností olejových barev; široké tahy štětcem či špachtlí jsou pro něj typické. Často do malby ryl i obráceným koncem štětce. Pro jeho tvorbu je charakteristický rychlý, expresivní styl práce, který podtrhuje i náležitá barevnost. Ač žil a tvořil převážně v hlavním městě, často se vracel do rodného Jičínska, kde se věnoval zpracování tamních námětů: Libáňský kostel, cukrovar, hrad a zámek Staré Hrady se opakují napříč celou jeho tvorbou, podobně jako pražské veduty. Pohledy do ulic Kampy, Řásnovky, Malé Strany či Hradčan odráží i jeho setrvalý zájem o architekturu, které se nicméně od 30. let již profesně nevěnoval, nýbrž se upnul na malířskou práci. K jeho přechodu od architektury k malířství přispěla také ekonomická krize a smrt jeho zaměstnavatele Otakara Nekvasila, po níž na počátku 30. let odešel ze stavební firmy Nekvasil.[2] První výstavu uspořádal v roce 1935, zejména ve. 30. a 40. letech často vystavoval zejména v pražských galeriích, mj. v Mazačově galerii[3] či v galerii Rubešově,[4] která fungovala na pražské Národní třídě č. 37.[5] Již roce 1938 mj. kritika ocenila \"hybný a citlivý rukopis, který se rozehrává v malebné imprese\".[6] František Max zůstal poměrně stranou hlavních uměleckých proudů. Byl svérázným malířem-samotářem, který se nikdy pevně nepřipojil k žádné umělecké skupině. Přesto byl už ve své době prodávaným a oceňovaným malířem.[7] V roce 2020 vydalo Regionální muzeum a galerie Jičín první obsáhlejší publikaci věnovanou přehledu jeho tvorby.[8] Právě toto muzeum opatruje patnáctku Maxových olejů, které bývají průběžně vystavovány. Poslední výstava byla Františku Maxovi uspořádána od 12. dubna do 19. května 2019, a to v prostorách Zámecké galerie v Jičíně.[9]", "question": "Na jaké škole studoval František Max architekturu?", "answers": ["ČVUT"]}
{"title": "Cibule kuchyňská", "context": "pod druh Allium cepa jako Allium cepa var. aggegatum cibule zimní (Allium fistulosum L.), někdy zvaná ošlejch cibule prorůstavá (Allium × proliferum), někdy nazývaná také cibule poschoďová, či méně správně jako zimní či sibiřská cibule Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v cibuli. Cibule patří k prvním kulturním plodinám, obsahuje silice (éterické oleje)́s obsahem síry, podle množství jsou cibule ostré, středně ostré a sladké chuti. Obsahuje vitamíny, poměrně více vitamínu B1 a B2, méně vitamínu C. Provitamín A se vyskytuje především v nati, kde je i vyšší obsah vitamínu C. Cibule působí sedativně. Protože obsahuje slizy a pektiny, působí dobře i při některých střevních chorobách. V cibuli přítomné fytoncidy ničí škodlivé mikroby. Dále obsahuje mnoho křemíku, draslíku, síry a dusíkatých látek. Odhaduje se, že každoročně je ve světě cibule pěstována na 3 642 000 hektarů. Pěstování pro domácí trh se věnuje 170 zemí. Přibližně 8 % světové produkce je předmětem mezinárodního obchodu. Z původních pěstitelských oblastí si zachoval přední postavení ve světě pouze Egypt; z dalších významných exportérů jmenujme alespoň USA, v Evropě Holandsko, Španělsko a Itálie. Cibule (stejně jako česnek) obsahuje látku s antibiotickými účinky allicin, díky níž se uplatňuje jako přídatná léčba nachlazení (bolesti horních dýchacích cest, kašel). Vhodnou formou je např. cibulový čaj či sirup. Stará moudrost: \"Člověk spíše může vařit bez ohně než bez cibule\". DOSTÁL, J. Nová Květena ČSSR, vol. 2. Praha : Academia, 1989. LEYNER, Mark; GOLDBERG, Billy. Proč i muži mají bradavky. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 80-253-0272-5. Obrázky, zvuky či videa k tématu cibule kuchyňská ve Wikimedia Commons www.avicenna.cz Flóra Severní Ameriky", "question": "Jakou látku s antibiotickými účinky obsahuje cibule?", "answers": ["allicin"]}
{"title": "DAF XF", "context": "DAF XF DAF XF Výrobce DAF Roky produkce 1997-dosud Motor Motor R6 (410-530 hp) Objem 12,9 l Převodovky Převodovka Servoshift (manuální), AS-Tronic auto (automatická) Některá data mohou pocházet z datové položky. DAF XF je série nákladních vozidel určená pro dlouhé trasy a vyráběná společností DAF. Dnes se vyrábí druhá generace vozidel XF. Verze s pravostranným řízením se vyrábí v závodě Leyland Trucks ve Spojeném království.[1] DAF 95 XF Poprvé bylo vozidlo této série představeno v roce 1997 a získalo titul Truck of the Year (1997).[2] Používal nově vyvinutý přeplňovaný 6 - válcový motor o objemu 12,6 l a s mezichladičem. V palivovém systému bylo použito mechanicky ovládané palivové čerpadlo bez elektronické kontroly. Kromě toho motor splňoval emisní normu Euro 2. V září 1999 byly modernizovány motory a tím byla splněna emisní norma Euro 3 podpořena palivovým systémem PDL. Byl podobný vstřikovači a montoval se do každého válce zvlášť v kombinaci s vysokým tlakem vstřikování paliva (až 1 500 bar). Blok motoru se vyráběl z litiny CGI, která zajišťovala větší tuhost oproti litinové konstrukci. Řada motorů měla výkon 340, 381, 430 , 480 a 530 koní. Systém PDL umožnil zachování stávajících konstrukci kabin, aniž se zvýšil motorový tunel, což je potřebné pro vstřikovací jednotku. Kabiny se vyráběly a dodnes se vyrábějí ve třech verzích : Comfort Cab - spací kabina s nízkou střechou a jedním lůžkem, Space Cab - spací kabina se zvýšenou střechou a jedním nebo dvěma lůžky, a vrchol nabídky Super Space Cab - spací kabina s vysokou střechou a dvěma lůžky.", "question": "Je DAF XF americký zpěvák a skladatel?", "answers": ["DAF XF je série nákladních vozidel určená pro dlouhé trasy a vyráběná společností DAF."]}
{"title": "Metallica", "context": "Fanoušci se konečně po osmi letech čekání dočkají nového alba s názvem Hardwired...to Self-Destruct (2016), které má datum vydání na 18. listopad. Metallica vznikla v Los Angeles, v Kalifornii, v USA, když si, v druhé půlce roku 1981, bubeník Lars Ulrich napsal inzerát do Los Angelských novin The Recycler: Bubeník hledá ostatní metalové hráče, abychom mohli jamovat na hudbu skupin Tygers of Pan Tang, Diamond Head a Iron Maiden. Na inzerát poté odpověděli kytarista James Hetfield a Hugh Tanner ze skupiny Leather Charm. Ačkoliv se ještě nevytvořila skupina, Ulrich už požádal zakladatele vydavatelství Metal Blade Records Briana Slagela, jestli by nemohl nahrát skladbu pro novou komplaci vydavatelství zvanou Metal Massacre. Slagel souhlasil a Ulrich převědčil Hetfielda, aby zpíval a hrál na rytmickou kytaru. Skupina tedy byla oficiálně založena v řjnu 1981, pět měsíců poté, co se Ulrich a Hetfield poprvé setkali. Ulrichův přítel Ron Quintana potom vymyslel jméno Metallica (mezi jeho návrhy se objevilo i název MetalMania). Ulrich nakonec použil jméno Metallica a pak dal druhý inzerát do novin The Recycler, a do něho napsal, že hledá sólového kytaristu.", "question": "Kdy byla založená skupina Metallica?", "answers": ["roku 1981"]}
{"title": "Ludvík XVI", "context": "Ludvík XVI. (23. srpna 1754 – 21. ledna 1793) byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1774 – 1792. Byl vnukem Ludvíka XV., jeho manželkou byla Marie Antoinetta (Marie Antonie, dcera Marie Terezie). == Původ == Ludvíkovým předchůdcem na královském trůnu byl jeho děd Ludvík XV. Ludvíkovi rodiče byli dauphin Ludvík Ferdinand Bourbonský (1729 – 1765), který zemřel dříve, než mohl nastoupit na trůn, a Marie Josefa Saská, dcera Augusta III., polského krále a kurfiřta saského (zde vládl pod jménem Fridrich August II.). Narodil se 23. srpna 1754 ve Versailles jako třetí potomek z celkem sedmi dětí tehdejšího následníka trůnu. Dle tradice obdržel titul vévody z Berry a jméno Ludvík August. Stejně jako o výchovu jeho sourozenců i o jeho výchovu se starali k údivu celého francouzského dvora osobně jeho rodiče. Jeho otec Ludvík Ferdinand neměl rád plesy, hry a ani lov mu nebyl příliš blízký. Lze tedy vyčíst, že mezi dauphinem a Ludvíkem XV. panovaly velké rozdíly. Tento muž byl občas vůči veřejnosti velmi tvrdý muž, stejně jako ostatní následníci trůnu čekal, až bude moci sám na trůn usednout a věnovat se tak politice. Ludvík Ferdinand si našel oblibu ve hře na varhany a ve zpěvu chorálů. Matka Ludvíka Augusta, vévody z Berry, saská princezna Marie Josefa byla svědomitá, taktní, zbožná a vzdělaná žena. Když zemřel jeho starší bratr, stal se Ludvík ve svých šesti letech nástupcem po svém otci. Když i otec dne 20. prosince 1765 zemřel, stal se Ludvík v 11 letech přímým následníkem. 16. května 1770 se patnáctiletý korunní princ oženil s o rok mladší habsburskou princeznou Marií Antonií (Marií Antoinettou), dcerou císařského páru Františka I. Štěpána a Marie Terezie, aby tak upevnili francouzsko-rakouské vztahy. Z jejich manželství vzešly čtyři děti: Marie Terezie Šarlota (1778 – 1851) Ludvík Josef (1781 – 1789)", "question": "Kdo byla manželka Ludvíka XVI.?", "answers": ["Marie Antoinetta"]}
{"title": "Princezna Diana", "context": "Automobil značky Mercedes (Třída S, model w140) narazil do zdi na pravé straně, odrazil se a čelně narazil do třináctého z pilířů, který podpíral střechu tunelu. Dodi al Fayed a Henri Paul byli mrtví hned na místě nehody. Lady Diana ležela uvězněná pod troskami auta. Poté, co ji záchranáři stabilizovali a odvezli do nemocnice, se zjistilo, že její zranění jsou příliš rozsáhlá. Její srdce bylo přemístěno z levé na pravou stranu hrudníku s rozřízlou plicní tepnou. I přes operaci museli lékaři nakonec konstatovat Dianinu smrt. Lionel Jospin (francouzský premiér), Bernadette Chirac (manželka prezidenta Jacquese Chiraca) a Bernard Kouchner přišli vzdát princezně poslední poklonu. Do Anglie tělo převezl princ Charles a Dianiny dvě sestry. Dianina smrt byla provázena neobyčejně hlubokým a rozsáhlým smutkem celého světa. Pohřeb se konal 6. září ve Westminsterském opatství. Na její pohřeb přišly truchlit tři miliony lidí nejen z Londýna a poslední rozloučení sledovalo dvě a půl miliardy diváků ve 187 státech. Více než milion kytic bylo přineseno a položeno před práh domu Jana Maulera. Elton John také přetextoval svou baladu \"Svíce ve větru\" a věnoval ji zesnulé. Nad vjezdem do tunelu, kde Diana zemřela, je postaven památník Plamen svobody (The Flame of Liberty). Diana je pohřbena v Althorp Park, ve svém domově v Northamptonshire, na malém ostrůvku uprostřed jezera známém jako The Oval. Cestu k jezírku lemuje 36 dubů, podle jejího věku v době smrti. Místo stráží čtyři černé labutě. Blízko také stojí starobylé arboretum, které chrání před sluncem stromy zasazené princem Williamem, princem Harrym, dalšími členy rodiny i princeznou samotnou. 1961–1975: Diana Frances Spencer 1975–1981: Lady Diana Frances Spencer. 1982–1996: Její královská Výsost princezna z Walesu 1996–1997: Diana, princezna z Walesu Ačkoli byla po své svatbě i rozvodu nejvíce známa jako Princezna Diana, formálně nikdy nebyla takto oslovována, protože pouze ženy, které se jako princezny narodily, mohou tento titul mít před rodným jménem (např. Princezna Anne).", "question": "Kde se konal pohřeb Lady Diany?", "answers": ["Westminsterském opatství"]}
{"title": "Los evropský", "context": "Los aljašský (Alces alces gigas), Aljaška Los východokanadský (Alces alces americanus), východ Kanady a Maine Los západokanadský (Alces alces andersoni), západ Kanady a Minnesota Los yellowstonský (Alces alces shirasi), severozápad Spojených států a kanadská Alberta == Tělesné znaky == Dospělý samec (býk): váha 220–450 kg (výjimečně i přes 500 kg), délka těla 2–3 m, výška v kohoutku 180–235 cm. Losice: celkově menší, váží 275–375 kg. Losi mají šedohnědou až černou srst, na krku jim vyrůstá hříva. Velká protáhlá hlava je zakončena silným přečnívajícím horním pyskem. Losi jsou dobře vybaveni pro pohyb v měkké půdě. Jejich nohy vybavené roztažitelnými spárky mají velkou našlapovací plochu. Mohou se pohybovat i rychlostí 50 km/h. Dobře plavou. Paroží losího býka může vážit až 20 kg a dosáhnout rozpětí 160 cm. Tvarem připomíná lopaty. Losi ho každý rok shazují. Dožívají se až 20 let. == Rozmnožování == Dospělosti dosahují losi ve 2,5 letech. Říje probíhá od srpna do října, obvykle v září. Samci se při ní ozývají sténavým nebo kvílivým hlasem. Na rozdíl od jiných jelenovitých nevytvářejí harém samic, ale páří se s několika samicemi postupně. Losí býci jsou v době říje velmi agresivní a mohou zaútočit i na člověka nebo dokonce na automobil. Doba březosti je okolo 36 týdnů, samice rodí 1 až 3 mláďata, která kojí asi 4 měsíce. == Životní prostředí ==", "question": "Čím je obrostlý Los evropský?", "answers": ["černou srst"]}
{"title": "Klaus Lüdicke", "context": "Klaus Lüdicke Klaus Lüdicke Narození 18. června 1943 (77 let) Jelenia Góra Povolání teolog a vysokoškolský učitel Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Klaus Lüdicke (* 18. června 1943 Bad Warmbrunn, dnes městská čtvrť Jelenie Góry v Polsku) je německý římskokatolický teolog a kanonista. Život Vystudoval katolickou teologii a právní vědy. V letech 1980 až 2008 byl profesorem Institutu kanonického práva na Westfälische Wilhelms-Universität v Münsteru.[1] Dílo (výběr) Psychisch bedingte Eheunfähigkeit. Begriffe – Abgrenzungen – Kriterien (= Europäische Hochschulschriften. Reihe 23: Theologie. Bd. 105). Lang, Frankfurt am Main u. a. 1978, ISBN 3-261-02494-1 (Zugleich: München, Universität, Dissertation, 1977/1978: Psychisch bedingte Unfähigkeit zu Ehevertrag und Eheführung.). (německy) Eherecht. Codex iuris canonici. Canones 1055–1165 (= Kommentar für Studium und Praxis.). Ludgerus-Verlag, Essen 1983, ISBN 3-87497-165-1. (německy) Familienplanung und Ehewille. Der Ausschluß der Nachkommenschaft im nachkonziliaren kanonischen Eherecht (= Münsterische Beiträge zur Theologie. H. 50). Aschendorff, Münster 1983, ISBN 3-402-03955-9. (německy) Der kirchliche Ehenichtigkeitsprozeß nach dem Codex Iuris Canonici von 1983. Normen und Kommentar (= Münsterischer Kommentar zum Codex iuris canonici. Beiheft. 10). Ludgerus-Verlag, Essen 1994, ISBN 3-87497-199-6. (německy) „Dignitas connubii“. Die Eheprozeßordnung der katholischen Kirche. Text und Kommentar (= Münsterischer Kommentar zum Codex iuris canonici. Beiheft. 42). Ludgerus-Verlag, Essen 2005, ISBN 3-87497-252-6. (německy) Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klaus Lüdicke na německé Wikipedii.↑ Kirchensite:Kirchenrechtler Professor Klaus Lüdicke aus Münster wird emeritiert (německy) Externí odkazy Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Klaus Lüdicke Seznam děl v databázi Německé národní knihovny, jejichž autorem nebo tématem je Klaus Lüdicke Universität Münster:Klaus Lüdicke (německy)", "question": "V kterém roce se narodil Klaus Lüdicke?", "answers": ["1943"]}
{"title": "Zemní plyn na Ukrajině", "context": "Zásoby zemního plynu na Ukrajině se v roce 2004 odhadovaly na 1,1 bilionu kubických metrů, což zemi zajišťuje 26. místo ze zemí s prokázanými zásobami zemního plynu, před připojením poloostrovu Krym k Ruské federaci. Celkové ukrajinské zásoby zemního plynu se odhadují na 5,4 bilionu kubických metrů. == Domácí produkce == Vrchol domácí produkce byl v roce 1975, kdy se vytěžilo 68,1 miliardy kubických metrů. Od té doby produkce pomaly klesala a v uplynulých letech[kdy? ] se stabilizovala na asi 20 miliard kubických metrů ročně. Od roku 2011 se Ukrajina snaží zvýšit produkci zemního plynu v Černém moři z 1 miliardy v roce 2011 na 3 miliardy v roce 2015. V roce 2012 tu produkce dosáhla 1,2 miliardy kubických metrů. Do roku 2030 asi polovina ukrajinské produkce bude pocházet z netradičních plynových depozitů (včetně 6-11 miliard kubických metrů břidlicového plynu ročně) podle plánů ukrajinské vlády. Od roku 2012 Ukrajina postupně přechází z přírodního plynu na technologii zplyňování uhlí vyvinutou v Číně. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Natural gas in Ukraine na anglické Wikipedii.", "question": "Na kolik kubických metrů se odhadují celkové ukrajinské zásoby zemního plynu?", "answers": ["5,4 bilionu"]}
{"title": "Staré Ždánice", "context": "Staré Ždánice 1153344 Staré Ždánice obeczdanice@iol.cz Starosta Martin Korunka Oficiální web: www.starezdanice.cz Staré Ždánice Další údaje Kód části obce 154784 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Obec Staré Ždánice se nachází v okrese Pardubice, kraj Pardubický. Žije zde 671[1] obyvatel. Historie Ždánice byly rodným sídlem vladyků ze Ždánic. Tito vladykové zde žili na nevelké tvrzi, ze které se dochovaly jen terénní náznaky na okraji vsi. Nejstarším z tohoto rodu byl Vaněk ze Ždánic, který roku 1339 prodal obec s kostelem Hroznatovi, opatovi opatovického kláštera. Ždánický kostel svatého Václava je od roku 1358 uváděn jako farní. Klášteru patřily Ždánice až do jeho zničení Husity. Po husitských válkách bylo držení vsi zapsáno Diviši Bořkovi z Miletínka, pánovi na Kunětické hoře. Později byla obec v majetku různých drobných šlechticů, jež si i často volili Ždánice za svůj přídomek. Mezi nejvýznamnější patří královéhradecký měšťan Havel ze Ždánic, Jan ze Ždánic, který podepsal protest proti upálení Jana Husa roku 1415 a Jiří Vániš Ždánický, pardubický hejtman v roce 1540. Začátkem 16. století se ves dostala do majetku Viléma z Pernštejna, který ji začlenil do svého pardubického panství, které čítalo šest městeček a na sto padesát vesnic. Po jeho smrti Ždánice a celé panství zdědil Vojtěch z Pernštejna, nejvyšší hofmistr království českého, který panství ještě zvelebil.", "question": "Žije v obci Staré Ždánice méně jak 1000 obyvatel?", "answers": ["Žije zde 671[1] obyvatel."]}
{"title": "Daniel Landa", "context": "Daniel Landa (* 4. listopadu 1968 Praha), od konce roku 2012 působící pod pseudonymem kouzelník Žito, je český rockový zpěvák, skladatel, amatérský bojovník muay thai, příležitostný herec a automobilový závodník. Narodil se 4. listopadu 1968 v Praze. Rodiče se rozvedli, když byl ještě dítě a on byl vychováván matkou, zatímco s otcem měl až do dospělosti spíše špatný vztah.[zdroj? ] V roce 1988 vystudoval pražskou konzervatoř v hudebně-dramatickém oboru. V roce 1990 se oženil s tehdejší studentkou režie na FAMU Mirjam Müller, rodilou Němkou, se kterou má tři dcery – starší Anastázii (* 1998) a dvojčata Rozálii a Roxanu (* 2003). Landa hrál například ve filmech Proč? , Černých baronech, Copak je to za vojáka... a v německém seriálu Alles ausser Mord. Účinkoval také ve filmech své ženy Mirjam Landové Kvaska (2006) a Tacho (2010), u kterého se podílel i na tvorbě scénáře. Hrál Emanuela Moravce v seriálu České století (epizoda Den po Mnichovu). V divadle hrál například v dramatu O myších a lidech společně s Davidem Matáskem, v muzikálu Dracula, Krysař a odehrál několik představení v muzikálovém dramatu Tajemství. Ve hře Tajemství Zlatého draka, která měla premiéru v listopadu 2008 a derniéru 18. května 2011 v brněnském Mahenově divadle, hraje postavu Merkuria (v alternaci s Tomášem Traplem).", "question": "Jaký pseudonym má Daniel Landa?", "answers": ["kouzelník Žito"]}
{"title": "Pavouci", "context": "Vytváření kyseliny močové a její vylučování přes Malpighické trubice slouží k udržování vody v těle a tento proces se vyvinul nezávisle u několika linií členovců, kteří jsou schopni žít daleko od vody; například trubice hmyzu a pavoukovců se vyvinuly z naprosto odlišných částí embrya. Někteří primitivní pavouci, jako například druhy podřádů sklípkoši a sklípkani, si ale zachovali nefridie (\"malé ledviny\"), které spotřebují velké množství vody k vylučování dusíkatých odpadních látek ve formě amoniaku. V základní podobě se centrální nervová soustava členovců skládá z páru nervových trubic podbíhajících pod střevem a párových ganglií, která slouží jako místní řídící centra ve všech článcích; a mozku, který vznikl splynutím ganglií hlavových článků nacházejících se před a za ústy, takže tento shluk obklopuje jícen. Kromě primitivních sklípkošů mají pavouci nerovovou soustavu více centralizovanou: všechna ganglia za jícnem splynula do sebe, takže v hlavohrudi se nachází velké množství nervových tkání a v zadečku nejsou žádná ganglia; u sklípkošů zůstávají ganglia zadečku a zadní části hlavohrudi oddělena. Většina pavouků má vepředu nahoře na hlavohrudi čtyři páry očí, jejichž rozmístění se liší čeleď od čeledi. Čelní pár je tvořen z takového druhu jednoduchých očí (očí s pouze jednou čočkou), které jsou u většiny členovců schopny rozeznávat pouze směr, z něhož na ně dopadává světlo. U pavouků jsou tyto oči ale schopny vytvářet obrazy. U ostatních očí se předpokládá, že se vyvinuly ze složených očí klepítkatců, ale už se neskládají z jednotlivých oddělených oček, která jsou pro složené oči typická.", "question": "Kolik mají pavouci očí?", "answers": ["čtyři páry"]}
{"title": "Pascal (jednotka)", "context": "Pascal (značka Pa) je jednotka tlaku. Udává, jak velká síla (v newtonech) působí na jednotkovou plochu (1 m2), tzn. je ekvivalentní N/m2. Jednotka byla pojmenována po francouzském matematikovi a fyzikovi Blaise Pascalovi (1623–1662). Hektopascal (hPa) je jednotka, ve které se v meteorologii měří tlak vzduchu. 1 hPa = 100 Pa = 1 mb (milibar) 1 Pa = 1 N/m2 1 hPa = 100 Pa 1 kPa = 1000 Pa V minulosti se užívala též jednotka piè, která odpovídala 1 kPa. Megapascal (MPa) odpovídá síle jednoho newtonu působící na plochu jednoho čtverečního milimetru (1 N/mm2 = 1 MPa). Proto je běžný ve strojírenství, kde je milimetr běžně používanou jednotkou délky (v zemích používajících soustavu SI). Megapascal je ve strojírenství používán nejen jako jednotka tlaku (např. stlačeného plynu apod.), ale též jako jednotka napětí pro kontinuum vystavené působení vnější síly. Vzorec pro výpočet 1 pascalu: P a = F S {\\displaystyle Pa={\\frac {F}{S}}} udává se v jednotkách: P a = N m 2 = k g ⋅ m m 2 ⋅ s 2 = k g m ⋅ s 2 {\\displaystyle {\\rm {Pa={\\frac {N}{m^{2}}}={\\frac {kg\\. cdot m}{m^{2}\\cdot s^{2}}}={\\frac {kg}{m\\cdot s^{2}}}}}} == Externí odkazy == Slovníkové heslo pascal ve Wikislovníku", "question": "Ve které jednotce se v meteorologii udává tlak vzduchu?", "answers": ["Hektopascal"]}
{"title": "İ Köybaşı", "context": "İ Köybaşı (* 10. července 1989, İ) je turecký fotbalový obránce a reprezentant hrající v klubu Beşiktaş JK. == Reprezentační kariéra == İ Köybaşı nastupoval za turecké mládežnické výběry od kategorie do 19 let. V A-týmu Turecka debutoval 12. 8. 2009 v přátelském utkání v Kyjevě s domácím týmem Ukrajiny (výhra 3:0). == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu İ Köybaşı ve Wikimedia Commons Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky) Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)", "question": "Jak se jmenuje fotbalový klub, za který hraje İ Köybaşı?", "answers": ["Beşiktaş JK"]}
{"title": "Lukovské podhradí", "context": "Lukovské podhradí Lukovské podhradíForma sdružení právnických osob Předseda Mgr. Lubomír Doležel Sídlo Fryšták Datum založení 9. prosince 2003 Poloha Kraj Zlínský Okres Zlín Kontakt E-mail starosta@frystak.cz Web www.frystak.cz Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Lukovské podhradí je sdružení právnických osob v okresu Zlín, jeho sídlem je Fryšták a jeho cílem je vzájemná spolupráce v oblasti cestovního ruchu, ekologických projektů a ochrany životního prostředí, rozvíjení kultury, obnovy tradic a lidových řemesel, dopravní obslužnosti a sportovních aktivit a další. Sdružuje celkem 8 obcí a bylo založeno v roce 2003. Obce sdružené v mikroregionu Kašava Lukov Lukoveček Fryšták Držková Vlčková Racková Externí odkazy oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kolik obcí celkem sdružuje Lukovské podhradí?", "answers": ["8"]}
{"title": "Pussycat Dolls", "context": "Jinak zvaný/á PCD Původ Los Angeles, USA Žánry Pop R&B Dance Aktivní roky 2003 –2010 a 2019 - dosud Vydavatelé Interscope, A&M Ocenění Mnet Asian Music Award for Best International Artist (2006)MTV Video Music Award for Best Dance Video (2006)MTV Video Music Award for Best Dance Video (2008) Web www.pcdmusic.com Některá data mohou pocházet z datové položky. The Pussycat Dolls jsou americká dívčí skupina založená choreografkou Robin Antinovou. Historie Vznikly v roce 1995 jako čistě taneční skupina, ale od roku 2003 v sestavě Nicole Scherzinger, Melody Thornton, Carmit Bachar, Jessica Sutta, Kimberly Wyatt a Ashley Roberts působila i jako skupina pěvecká. V roce 2007 se k ní měla připojit Asia Nitollan, ta se ale pak rozhodla pro sólovou dráhu. V roce 2008 skupinu opustila Bachar. Skupina fungovala dál i bez ní. Skupinu postupně opustily všechny členky a zbyla v ní jenom Scherzinger. Robin k ní tedy přidala čtyři nové členky, ale pak skupinu opustila i Scherzinger a skupina se rozpadla. Stalo se tak roku 2010. Robin teda začala hledat další nové členky. Vystřídalo se jich několik, ale koncem roku 2012 už byla známa finální formace. Jako Pussycat Dolls fungovala do začátku roku 2013. Potom jí Robin změnila jméno z důvodu možného návratu původní formace a funguje jako úplně nová skupina. Dne 21. února 2009 vystoupila skupina v rámci Doll Domination World Tour v pražské Tesla Aréně. Jednalo se o jejich vůbec první vystoupení v České republice.[1] Pussycat dolls se vrátily v roce 2019 kdy oznámily comeback, vydali svůj první singl po 10 letech. Do skupiny se vrátily všechny členky kromě Melody Thornton která oznámila comeback jako noční můru ostatní panenky věří že se Melody k nim z později připojí a tak ji nechávají otevřené dveře. Videoklipy Z alba PCD (2005): Don't Cha (feat. Busta Rhymes) Beep (feat. Will.I.Am) Wait a Minute (feat. Timbaland) Stickwitu Buttons (feat. Snoop Dogg) I Don't Need a Man Sway Z alba Doll Domination (2008): When I Grow Up Bottle Pop (feat. Snoop Dogg) Whatcha Think About That (feat. Missy Elliott) I Hate This Part Jai Ho [You Are My Destiny] (feat. A. R. Rahman) Hush Hush (04/05 2009) React - 2020 Diskografie Studiová alba 2005: PCD 2008: Doll Domination 2009: Doll Domination 2.0 2009 Doll Domination: The Mini Collection 2009 Doll Domination 3.0 DVD 2006: Live from London Singly 2004: „Sway“ 2005: „Don't Cha“ 2005: „Stickwitu“ 2006: „Beep“ 2006: „Buttons“ 2006: „I Don't Need A Man“", "question": "Jak se jinak nazývá skupina The Pussycat Dolls?", "answers": ["PCD"]}
{"title": "Nivchština", "context": "Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Н д; japonsky: ニ/ギ, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu. Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské.", "question": "Kde se mluví nivchštinou?", "answers": ["na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur"]}
{"title": "Ametyst", "context": "Ametyst je minerál, odrůda křemene různých odstínů fialové barvy. Ametyst je počítán mezi drahé kameny, je oblíbeným materiálem pro výrobu různých ozdob a šperků. Nachází se především v dutinách zásaditých hornin (geodách). Ametyst má barvu od jemně fialové po purpurovou. Některé ametysty jsou průhledné, jiné jen průsvitné, další neprůsvitné, tzv. opakní. Kvůli svému zbarvení jsou velmi oblíbené. == Termín == Název snad pochází z řeckého slova amethystos = neopojivý. Indové nazývají ametyst Katajílá podle barvy ovoce, které připomíná barvu ametystu. == Světová naleziště == Jako šperk měl ametyst význam už od starověku. Korále z ametystu jsou známy ze starověkých kultur civilizace Mohendžo-dara, Egypta, Sumeru a Baktrie v Afghánistánu a Tádžikistánu. Purpurové ametysty pocházejí z Afriky, ze Srí Lanky a z Bornea. Ametyst se od 19. století exportuje hlavně z Brazílie a Uruguaye. Nádherné ametysty pocházejí z mnoha afrických zemí (Zambie, Kongo, Madagaskar, ...), Cejlonu, Indie a mnoha dalších zemí světa. == České a slovenské ametysty == V Českých zemích byla od středověku nejproslulejší výzdoba fialovými ametysty s bílými vrostlicemi achátu z lokality Ciboušov na Klášterecku, ze kterých se řezaly a leštily čtyř- až pětiboké desky; dochovaly se v obkladech kaplí sv. Kateřiny a Svatého Kříže na hradě Karlštejně a v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze.", "question": "Jakou barvu má ametyst?", "answers": ["fialové"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Pro úspěšné vyslání sondy je potřeba taktéž vyvinout jiný druh napájení sondy, než se zpravidla používá. Pro přílišnou vzdálenost od Slunce nebude možné u Neptunu používat fotovoltaické panely, ale energii bude potřeba získávat radioaktivním rozpadem prvků v radioizotopovém generátoru. Novější plány počítají s vysláním sondy mezi lety 2015 až 2020, kdy bude možné využít gravitační prak Jupiteru a Saturnu pro urychlení letu a příletu sondy k planetě ke konci 20. let 21. století. V současnosti nejsou známé podrobnější informace o takové sondě, o jejím vybavení a ani vzhledu. K roku 2009 se vědecká komunita soustředila na sestavení úkolů, které by sonda měla vykonat, aby přinesla nové poznatky o planetě či o jejím měsíci Tritonovi. Neptun není možné spatřit pouhým okem. Pro pozorování stačí obyčejný triedr, ale pokud pozorovatel chce vidět více než malou tečku, je potřeba použít větší dalekohled. Pro pozorování modrozeleného disku se doporučuje použít dalekohled s minimálně 25 až 30 centimetrů velkým zrcadlem. V době oposice je zdánlivá hvězdná velikost Neptunu 7,8m a úhlový průměr 2,4\".. Až do roku 2010 se bude Neptun nacházet v souhvězdí Kozoroha a jelikož se Neptun nachází v opozici v polovině září, jsou nejlepší měsíce pro pozorování mezi červencem a listopadem.", "question": "Je možné Neptun spatřit pouhým okem?", "answers": ["Neptun není možné spatřit pouhým okem."]}
{"title": "Daniel Landa", "context": "Daniel Landa (* 4. listopadu 1968 Praha), od konce roku 2012 působící pod pseudonymem kouzelník Žito, je český rockový zpěvák, skladatel, amatérský bojovník muay thai, příležitostný herec a automobilový závodník. Narodil se 4. listopadu 1968 v Praze. Rodiče se rozvedli, když byl ještě dítě a on byl vychováván matkou, zatímco s otcem měl až do dospělosti spíše špatný vztah.[zdroj? ] V roce 1988 vystudoval pražskou konzervatoř v hudebně-dramatickém oboru. V roce 1990 se oženil s tehdejší studentkou režie na FAMU Mirjam Müller, rodilou Němkou, se kterou má tři dcery – starší Anastázii (* 1998) a dvojčata Rozálii a Roxanu (* 2003). Landa hrál například ve filmech Proč? , Černých baronech, Copak je to za vojáka... a v německém seriálu Alles ausser Mord. Účinkoval také ve filmech své ženy Mirjam Landové Kvaska (2006) a Tacho (2010), u kterého se podílel i na tvorbě scénáře. Hrál Emanuela Moravce v seriálu České století (epizoda Den po Mnichovu). V divadle hrál například v dramatu O myších a lidech společně s Davidem Matáskem, v muzikálu Dracula, Krysař a odehrál několik představení v muzikálovém dramatu Tajemství. Ve hře Tajemství Zlatého draka, která měla premiéru v listopadu 2008 a derniéru 18. května 2011 v brněnském Mahenově divadle, hraje postavu Merkuria (v alternaci s Tomášem Traplem).", "question": "Kdo je Daniel Landa?", "answers": ["český rockový zpěvák, skladatel, amatérský bojovník muay thai, příležitostný herec a automobilový závodník"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník.", "question": "Objevil William Herschel planetu Uran?", "answers": ["Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy."]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Jiní znalci poukazují na skladbu \"Stone Cold Crazy\" (1974) od anglických Queen, která byla na svou dobu neobyčejně tvrdá a rychlá a později ji do svého repertoáru zařadila nejúspěšnější a nejznámější dříve thrashová skupina Metallica. Podobná této byla i píseň \"Modern Times Rock And Roll\" z prvního alba Queen (1973). Nejrychlejší ukázky rané thrashové muziky měla na svém albu pravděpodobně německá progresivní parta Night Sun. Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, kteří svými skladbami \"I Got a Right\" a \"Gimme Some Skin\" hluboce ovlivnili Motörhead. Newyorská kapela Overkill (název si zvolili podle alba Motörhead Overkill, 1979) v roce 1981 napsala song \"Unleash the Beast Within\", který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. O něco později kapela Leather Charm, ve které působil James Hetfield, napsala skladbu \"Hit the Lights\". Když se kapela rozpadla, James ji zařadil do repertoáru své další skupiny Metallica. Skupina Metal Church v letech 1980-81 vyprodukovala několik protothrashmetalových skladeb, podobných pokusům rané Metallicy a Overkillu.", "question": "Jak se nazývá kapela, která napsala song \"Unleash the Beast Within\"?", "answers": ["Overkill"]}
{"title": "Magdalena Dobromila Rettigová", "context": "Z díla Rettigové je dodnes nejznámější Domácí kuchařka vydaná poprvé roku 1826 a dále v mnoha vydáních více než sto let. Sbírka rozličných myšlenek – upistografie – veršovaná blahopřání, naivní poezie, připomínající lidovou tvořivost Chudobičky – milostné povídky a dramatické hříčky pro učenou společnost Kafíčko – jak připravit kávu a zákusky včetně rad společenské konverzace Bílá růže – žertovné dvouaktové drama Dostupné online Mařenčin košíček - příběhy. s ponaučením pro dívky Domácí kuchařka – beletristicky psaná, základní myšlenkou je nejen rozmanitost, vzhled a chuť jídla, ale také činorodý přístup ženy k domácím pracím Alois Jirásek: Magdalena Dobromila Rettigová, veselohra o třech jednáních; dnes málo známá, ve své době oblíbená životopisná divadelní hra, kromě jiného se zmiňuje uvedená kuchařská kniha. Pamětní síň M. D. Rettigové je v muzeu v Litomyšli Portrétní busta M. D. Rettigové (kolem 1860) je vystavena rovněž v muzeu v Litomyšli Jednotlivé památky vlastní muzeum v Ústí nad Orlicí Portrétní kresba (akvarel) a vyšívaný gratulační lístek jsou ve sbírce Národního muzea v Praze Literární pozůstalost spravuje Památník národního písemnictví v Praze Od června 2010 funguje na zámku v autorčiných rodných Všeradicích Galerie a muzeum Magdaleny Dobromily Rettigové", "question": "Jak se jmenuje nejznámější dílo Magdaleny Dobromily Rettigové?", "answers": ["Domácí kuchařka"]}
{"title": "Indus", "context": "Indus (tibetsky སེང་གེ་ཁ་འ, wylie Seng-ge kha-'abb, Sê Zangbo (Lví řeka), čínsky v českém přepisu Jin-tu-che,. pinyin Yì Hé, znaky 印, urdsky د س [Daryā Sindhu], paňdžábsky ਸਿੰਧ ਦਿਆ [Siñ] nebo س [Sindhu], paštunsky ا [. Ā], sindhsky س [Sindhū], v sanskrtu सिन्धूनी [Sindhū], hindsky सिन्धु नी [Sindhu nadī], persky س [Sind], řecky Ι [Indos]) je nejvýznamnější řeka v Pákistánu. Protéká Tibetskou autonomní oblastí v ČLR, Ladakem v indickém státě Džammú a Kašmír přes pákistánskou část Kašmíru Gilgit-Baltistán a provincie Chajbar Paštúnchwá, Paňdžáb a Sindh. Řeka dala jméno dnešní Indii (přes řecké Sinthos a latinské Sindus). Před rozdělením Britské Indie na Pákistán a Indii v roce 1947 byla po Ganze druhou nejvýznamnější řekou této britské kolonie – z hlediska geografického, kulturního i obchodního. Je 3 180 km dlouhá. Povodí má rozlohu 980 000 km2. == Průběh toku == Indus pramení v Transhimálaji nedaleko od posvátné hory Kailás (asi 12 km severozápadním směrem) v nadmořské výšce 5 600 m. Tibeťané této řece říkají Sê Zangbo. Pod názvem Sindhu je znám až na indicko-pákistánském území, nicméně v západní literatuře je právě Sê Zangbo ztotožňována s Indem.", "question": "Kde protéká řeka Indus?", "answers": ["Tibetskou autonomní oblastí v ČLR, Ladakem v indickém státě Džammú a Kašmír přes pákistánskou část Kašmíru Gilgit-Baltistán a provincie Chajbar Paštúnchwá, Paňdžáb a Sindh"]}
{"title": "Samuel Beckett", "context": "Samuel Barclay Beckett [Bekit] (13. dubna 1906 - 22. prosince 1989) byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla. Narodil se ve Foxrocku nedaleko Dublinu v dobře situované protestantské rodině zeměměřiče Williama Becketta a zdravotní sestry Mary Roeové. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu a poté na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky (francouzštinu a italštinu). Po ukončení studia (1927) pracoval jako učitel v Belfastu, ale již rok nato odjel přednášet angličtinu do Francie, kde mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně. Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské dráze. Dědictví, které mu připadlo po smrti otce, mu umožnilo usadit se v Londýně, kde se mezi lety 1935-1936 kvůli svým neutuchajícím depresím podrobil psychiatrické léčbě. Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Do básnického světa vstoupil v roce 1930 svou 98veršovou sbírkou Děvkoskop. V tomto dramatickém monologu si hlavní postava René Descartes krátí čekání na omeletu ze zkažených vajec rozjímáním nad obskurností teologických záhad, plynutím času a blížící se smrtí. Po sbírce následoval soubor esejí Proust (1931) a román Víc píchanců než kopanců (1934). Od roku 1933-1936 žil Beckett v Londýně. Přibližně v té době se seznámil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, studentkou hry na piano, se kterou se v roce 1961 oženil. Jeho románová kariéra naplno odstartovala v roce 1938 knihou Murphy, která líčí vnitřní boj hrdiny zmítajícího se mezi touhou po milence-prostitutce a naprostém útěku do temných zákoutí mysli. V témže roce se odstěhoval do Francie. Za druhé světové války se angažoval v protifašistickém odboji - francouzském hnutí odporu. Před nacistickým pronásledováním byl roku 1942 nucen prchnout do malé vesničky Roussillon na jihu Francie, kde až do konce války pracoval v zemědělství. V té době napsal svůj v pořadí druhý román Watt, který byl vydán v roce 1953 a je považován za poslední z jeho románových děl napsaných v rodné řeči. Po skončení války krátce spolupracoval s irským Červeným křížem v St.Lo v Normandii a poté se už natrvalo usadil v Paříži. Mezi lety 1946-1949 vytvořil své největší prozaické dílo, trilogii Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný. Ve francouzštině se mu prý tvořilo mnohem lépe, neboť psal \"beze stylu\", bez snahy o eleganci.", "question": "Co dělal otec Samuela Becketta?", "answers": ["zeměměřiče"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Kalifornie má relativně k ostatním státům velkou spotřebu energie (28-30 GW v zimě a asi polovinu v létě), ale její elektrárny mají kapacitu přibližně 45 GW. V roce 1996 připravoval guvernér Pete Wilson legislativu umožňující deregulaci trhu s energií v tomto státě, který se opíral o principy volného trhu. Energetický gigant Enron v roce 1999 akvizicí získal firmu PGE a tím i přístup ke kalifornskému deregulovanému trhu. V létě 2000 Kalifornie zažila rozsáhlé opakované výpadky proudu. Kolem roku 2003 přešla ze státu do soukromých rukou řada elektráren. Cena energie v Kalifornii se od začátku století zněkolikanásobila. Kalifornie nejlidnatějším státem USA. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 37 253 956 obyvatel, v roce 2014 to již bylo přibližně 38 340 000 obyvatel. Je to také nejvíc urbanizovaný stát USA, ve městech v roce 2010 žilo 95 % obyvatel Kalifornie. Hustota zalidnění je 95 obyvatel na čtvereční kilometr. Nejpočetnější skupinou obyvatel jsou Hispánci, následovaní bělochy, Asiaty a černochy. Kalifornie prošla v průběhu posledních padesáti let významnou demografickou proměnou. Zatímco v roce 1960 tvořili asi 90 % obyvatel nehispánští běloši, dnes je to pouhých 38,8 % (k roku 2014) a kvůli nízké porodnosti jen 26 % všech novorozenců (k roku 2008). V roce 2014 se stali nejpočetnější skupinou obyvatel Hispánci. Hlavním důvodem je jednak jejich vysoká porodnost, jednak imigrace z Mexika a latinské Ameriky. Nejrozšířenější náboženství je římskokatolické. Velkým problémem Kalifornie je kriminalita. Mnoho přistěhovalců z chudého amerického jihu, či ilegálních imigrantů, se velice obtížně začleňuje do majoritní společnosti. To vede k nárůstu kriminality a spotřeby drog. V Los Angeles je mnoho čtvrtí (ghett) proslulých zločinem, prodejem drog a prostitucí. Významná sídla: hlavní město: Sacramento (502 743 (2007) obyvatel), největší město: Los Angeles (3 694 820 obyvatel), další významná města: San Diego (1 223. 400), San José (925 000), San Francisco (776 773), Fresno (427 652), Oakland (399 484), Santa Ana (. 337 977). 57,6 % Bílí Američané (nehispánští běloši 40,1 % + běloši hispánského původu 17,4 %) 6,2 % Afroameričané 1,0 % Američtí indiáni 13,0 % Asijští Američané 0,4 % Pacifičtí ostrované 17,0 % Jiná rasa 4,9 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 37,6 % populace. Mottem státu je \"Eureka\", květinou sluncovka kalifornská, stromem sekvoj vždyzelená, ptákem křepel kalifornský a písní I Love You, California.", "question": "Kde se nachází i Hollywood?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "Epiglotitida", "context": "Epiglotitida je zánět epiglottis - příklopky hrtanové. Její otok může způsobit problémy s dýcháním, nebo úplné ucpání průdušnice, kdy je nutné ihned vyhledat lékařskou pomoc. Na epiglotitidu pravděpodobně zemřel americký prezident George Washington. Tento zánět je nejčastěji způsoben bakterií Haemophilus influenzae typu B. Jsou ale známy i případy, kdy se jedná o bakterie Streptococcus pneumoniae, Streptococcus agalactiae, Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes, Haemophilus influenzae, nebo Moraxella catarrhalis. Zánět postihuje nejčastěji děti, projevuje se horečkou, obtížným polykáním, slintáním, chrapotem a později typickým chrčením, jež způsobuje obstrukce horních cest dýchacích. Dýchání je povrchní, s nepřirozeně natáhnutým krkem. První symptomy jsou nenápadné, ale rychle se vyvíjí a otok může vést až k udušení. V akutním stavu je nutná intubace. Nemoc se diagnostikuje pomocí laryngoskopického vyšetření, v průběhu něhož může při akutní epiglotitidě dojít ke stahu dýchacích cest. Proto se využívá také CT, díky němuž lze podle velikosti příklopky zjistit, zda se jedná o akutní epiglottidu. U některých pacientů se objeví komplikace v podobě zápalu plic, lymfadenopatie nebo septické artritidy. Po objevení Hib vakcíny Haemophilus influenzae typu B počet postižených výrazně klesl. antibiotikum tracheální intubace chirurgické uvolnění dýchacích cest Obrázky, zvuky či videa k tématu Epiglotitida ve Wikimedia Commons (anglicky)Jordana Marinoff, \"Bacteria Grab a Windpipe and Hold it Hostage,\" Boston Globe, 10. ledna 2006 (anglicky)Informace z Medscape", "question": "Který americký prezident pravděpodobně zemřel na epiglotitidu?", "answers": ["George Washington"]}
{"title": "Jára Cimrman", "context": "Jára Cimrman je fiktivní postava univerzálního českého génia, vytvořená Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem. Poprvé se objevil roku 1966 v rozhlasovém pořadu Vinárna U Pavouka v Československém rozhlase, a to jako řidič parního válce a sochař. Ještě téhož roku však bylo autory a dalšími spolupracovníky založeno celé Divadlo Járy Cimrmana, které dodnes uvádí hry přisuzované Járovi Cimrmanovi a zároveň zpracovávalo fiktivní život a dílo člověka, jenž je popisován jako génius a všeuměl. Jára Cimrman má v české kultuře značný ohlas a dokonce získal nejvyšší počet hlasů v celonárodní anketě Největší Čech (2005). První zpráva o existenci českého velikána Járy Cimrmana se objevila 16. září 1966 v humoristickém pořadu (Nealkoholická) Vinárna U Pavouka v Československém rozhlase. Byl popsán jako řidič parního válce a sochař, neúspěšně vystavující v nafukovacím pavilonu předměty zdeformované jejich přejetím parním válcem. Reportáž vedl Zdeněk Svěrák. Na motivy jeho údajného života a díla byla vytvořena podstatná část repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Jméno Cimrman vymyslel zřejmě Jiří Šebánek podle chomutovského hokejisty Cimrmana, jehož jméno slyšel dotyčný v rozhlase a zalíbilo se mu. Křestní jméno \"Jára\" bylo dodáno, aby vzbuzovalo zdání uměleckosti. Jako hlavní předobrazy samotné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera (1833–1897), okrajového moravského spisovatele Václava Svobodu Plumlovského (1872–1956), gymnaziálního profesora, amatérského filosofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského (1840–1921) a cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla (1868–1948). Myšlenku založit Divadlo Járy Cimrmana dostali Šebánek, Čepelka, Smoljak a Svěrák v říjnu 1966. Ke hře Akt, která byla pro celovečerní představení příliš krátká, přidali herci ještě fingovanou přednášku o autorovi J. Cimrmanovi, která se následně stala pevnou součástí všech představení a setkala se s značným úspěchem. Herci se tak stylizovali do odborníků (vědců), kteří interpretují dílo \"mistra\" jako součást své vědecké práce. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Nezávisle na nich se Cimrmanem zabýval i Salón Cimrman Jiřího Šebánka. V roce 1969 byl natočen pseudodokument Stopa vede do Liptákova, na něm se ještě podíleli Jiří Šebánek a Karel Velebný. V roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící, který pojednává o Mistrově životě a díle v historických souvislostech. V roce 1984 pak natočili film Rozpuštěný a vypuštěný, který sice Cimrmana přímo nezmiňuje, ale vychází z jeho fiktivních děl (zejména ze hry Vražda v salonním coupé) a postav (inspektor Trachta, továrník Bierhanzl a další).", "question": "Kdo vytvořil postavu Járy Cimrmana?", "answers": ["Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem"]}
{"title": "Josef Krčil", "context": "Dílo Josefa Krčila je v Kutné Hoře obecně známé díky jeho celoživotnímu působení v tomto městě. Nejznámější je jeho dílo poválečné, díky němuž si také plně zasloužil přídomek ''malíř svého města''. Pro pochopení této umělecké a životní etapy je ale důležité připomenout si právě počátky a ranou tvorbu, ovlivňující dalších 40 let Krčilovy umělecké práce. Shromážděná kolekce 43 kreseb i obrazů pochází převážně ze soukromých sbírek v Kutné Hoře, ze sbírek kutnohorské pobočky akciové společnosti Česká spořitelna, Okresního muzea v Kutné Hoře a kutnohorské pobočky akciové společnosti Komerční banka Praha. V letech 1924 až 1949 působil jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze významný český umělec profesor a pozdější rektor akademie Jakub Obrovský. Malířská, grafická a sochařská figurální tvorba profesora Jakuba Obrovského charakterizovaná bezprostředním vztahem k realitě a k senzualismu, byla základem, měřítkem a vzorem, jež tento pedagog poskytoval svým žákům. Patřili k nim například Jan Úprka, František Koliha, Václav Tikal, Karel Černý a mnoho dalších českých umělců mezi nimi i kutnohorský rodák malíř Josef Krčil, který zde studoval od roku 1931 až do svého absolutoria roku 1937. Z období studia na Akademii pochází také zde vystavený soubor 19uhlových kreseb, na nichž je snad nejvíce patrná Krčilova kreslířská schopnost, výtvarné nadání a míra vlivu figuralisty Jakuba Obrovského na své žáky. Kresby Josefa Krčila z třicátých let jsou charakteristické zájmem o postižení okamžiku, energickou linkou a sebejistým rukopisem. Modelace je utvářena v detailech typickým skládáním objemu z malých plošek, stejným způsobem, používaným v pozdějších letech i na olejomalbách městských pohledů. Josef Krčil byl výborným kreslířem, přes tyto své grafické předpoklady zdůrazňované a připomínané mu již na akademii, bezvýhradně toužil stát se malířem a věnovat se malbě jako své hlavní doméně. Svou kresebnou jistotu využíval později jako prostředek pro stavbu a rozvržení nového obrazu, a to v kombinaci se smyslem pro kompozici získaným během školení dekorativního malířství u Jaroslava Černého, jež předcházelo studiím na Akademii. Po studiích, kdy se začal Josef Krčil zabývat vlastní volnou tvorbou, uskutečnil studijní cestu do zahraničí, zvláště balkánskými státy až do Cařihradu (v roce 1937). Z tohoto pobytu vytěžil soubor děl orientální architektury a typů, z nichž je zde vystavena kresba tužkou Obchodník z Varny - jedna z mnohých letmých a svěžích skic, jimiž zaznamenával zážitky ze své cesty.", "question": "Kde působil v roce 1930 Jakub Obrovský", "answers": ["na Akademii výtvarných umění v Praze"]}
{"title": "Zahrádka (Čachrov)", "context": "Zahrádka (Čachrov) Zahrádka Venkovská usedlost v ZahrádceLokalita Charakter malá vesnice Obec Čachrov Okres Klatovy Kraj Plzeňský kraj Historická země Čechy Zeměpisné souřadnice 49°15′57″ s. š., 13°19′46″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 10 (2011)[1] Katastrální území Zahrádka u Čachrova (1,72 km²) Nadmořská výška 730 m n. m. PSČ 341 42 Počet domů 17 (2011)[1] Zahrádka Další údaje Kód části obce 18261 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Zahrádka je malá vesnice, část městyse Čachrov v okrese Klatovy. Nachází se asi 2 km na východ od Čachrova. Je zde evidováno 37 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 10 obyvatel.[3] Zahrádka leží v katastrálním území Zahrádka u Čachrova o rozloze 1,72 km2.[4] Historie První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1373.[5] Pamětihodnosti Usedlost čp. 22 (kulturní památka ČR) Reference 1 2 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 226. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 282. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Zahrádka na Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Zahrádka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Katastrální mapa katastru Zahrádka u Čachrova na webu ČÚZK Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Části obce Čachrov Části obce BradnéBřezíČachrovDobřemiliceChřepiceChvalšoviceJavornáJeseníKunkoviceOnen SvětPředvojoviceSvinnáZahrádka Ostatní Zhůří", "question": "Kolik adres je evidováno v malé vesnici Zahrádka?", "answers": ["37"]}
{"title": "Uhlík", "context": "Přírodní diamanty slouží již od pradávna především k výrobě těch nejdražších šperků. Aby se mohl diamant zasadit do zlatého nebo platinového šperku, musí být nejprve složitě a pečlivě broušen. K úspěšnému vybroušení drahého a vzácného diamantu je třeba nejen značné zkušenosti, ale i zručnosti a trpělivosti. Středisky broušení diamantů a obchodu s nimi jsou belgické Antverpy a nizozemský Rotterdam a Amsterodam. Uhlík a jeho sloučeniny hrály zcela zásadní roli ve vzniku života tak, jak ho na Zemi známe. Těla všech organismů jsou složená právě především z organických látek, tedy látek obsahujících uhlík. Cukry, tuky, různé kyseliny včetně aminokyselin a nukleových kyselin, všechny myslitelné organické látky v tělech pozemských organismů obsahují uhlík. V lidském těle uhlík představuje 18,5 % hmotnosti, V sušině těla (bez vody) je to ještě mnohem více. V přírodě se uhlík vyskytuje ve formě izotopů 12C, 13C a 14C. Jejich vlastnosti včetně počtu protonů a neutronů v jejich jádře ukazuje tabulka. Kromě těchto přírodních izotopů existuje přes deset dalších uměle připravených izotopů. Z nich nejstabilnější je izotop 11C s poločasem rozpadu 20,3 minut. Tento přírodní radioaktivní izotop uhlíku vzniká ve vyšších vrstvách atmosféry.", "question": "Jak se jmenuje chemický prvek, tvořící základní stavební kámen všech organických sloučenin a tím i všech živých organismů na této planetě a má značku C?", "answers": ["Uhlík"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Windows je v informatice označení pro několik různých operačních systémů od firmy Microsoft. Všechny mají grafické uživatelské rozhraní, avšak liší se použitým jádrem, úrovní podpory multitaskingu (současného běhu více úloh najednou) i používanými knihovnami a účelem použití. Grafické uživatelské rozhraní (GUI) bylo poprvé použito v roce 1973 v počítači Xerox Alto pod názvem WIMP. Jeho popularizaci mezi běžnými uživateli zajistil v roce 1983 počítač Apple Lisa a v roce 1984 pak masivně Apple Macintosh. Počítače IBM PC kompatibilní, které byly uvedeny na trh v roce 1981, používaly systém MS-DOS, který používal textové, grafické rozhraní musely řešit programy samostatně (například textový editor Text602), což bylo pro programátory pracné a nevýhodné. Úplně první předběžná vydání Microsoft Windows byly vydány v rocích 1983 až 1985. První Microsoft Windows 1.0 byly uvedeny v roce 1985 jako nadstavba systému DOS. Komerčně úspěšné byly Windows 3.0 vydané v roce 1990. Označení Windows je firmou Microsoft z obchodních důvodů používáno pro několik různých systémů, které používají různá jádra operačního systému. Stejné označení je využíváno jako propagační prvek díky oligopolnímu postavení této firmy na trhu osobních počítačů IBM PC kompatibilních (v roce 2012 Windows 7). Všechny systémy poskytují aplikacím podobné aplikační rozhraní (tj. API, resp. Windows API, dříve Win32). Provozovány mohou být na různých hardwarových platformách, které se nejčastěji liší konfigurací počítače. Windows pro DOS je označení pro první grafický systém, který firma Microsoft začala prodávat v roce 1985, avšak není to termín, který by sama firma Microsoft pro tuto svoji řadu systémů používala (používáno bylo označení Microsoft Windows s číselným označením verze). Nejednalo se o operační systém v pravém slova smyslu, ale o nadstavbu nad 16bitový systém DOS (DOS měl pouze textové uživatelské rozhraní s příkazovým řádkem, systém nezajišťoval plnou kontrolu nad počítačem). Tyto Windows pro DOS se spouštěly jako běžný program až poté, co nastartoval systém DOS. Windows pro DOS používaly DOS pro své I/O operace (zejména pro přístup k souborovému systému). Tvorba grafického uživatelského rozhraní byla naopak hlavním úkolem Windows pro DOS, čímž bylo programátorům nabídnuto jednotné aplikační rozhraní, jednotný subsystém pro tisk a podobně.", "question": "V jakém počítači bylo poprvé použito grafické uživatelské rozhraní?", "answers": ["Xerox Alto"]}
{"title": "Dotek Medúzy (film)", "context": "Dotek Medúzy je britsko-francouzský barevný film z roku 1978. Scénář filmu napsal John Briley podle knihy Dotek Medúzy spisovatele Petera Van Greenwaye. Filmovou adaptaci režíroval Jack Gold. Francouzský detektiv Brunel je v Londýně. Brunel je přidělen k vyšetřování vraždy britského spisovatele Johna Morlara. Během ohledání místa činu zjistí, že oběť je stále naživu i přes vážná zranění a dostanou ho do nemocnice. V pracovně spisovatele visí obraz bájné Medúzy. S pomocí Morlarova deníku a doktorky Zonfeldové, psychiatričky, kterou spisovatel navštěvoval, Brunel zrekonstruuje Morlarovu minulost, které je plná nevysvětlitelných katastrof, včetně tragické smrti lidí, které neměl rád nebo ho urazili. Morlar je psychik s mocnými telekinetickými schopnostmi. Zhnusený světem (ve své knize Nightmare Movies Kim Newman popíše Morlarův dialog jako \"neuvěřitelně misantropický.\") Morlar způsobil dvě současná neštěstí: leteckou nehodu a ztrátu kosmické lodi s posádkou. Z postele v nemocnici svými schopnostmi způsobí pád katedrály na \"hanebné hlavy\" VIP kongregace vzdávající díky za uchování stavby a udrží se sám naživu jenom mocí své vůle.", "question": "Kdo napsal knihu Dotek Medúzy?", "answers": ["Petera Van Greenwaye"]}
{"title": "Chicago", "context": "Oblast kolem Devon Avenue je domovem imigrantů z Blízkého Východu a z Jižní Asie. Charakterizuje to množství typických restaurací a obchodů. Nejvíce populární oblasti jsou Lincoln Park a Lakeview. River North, oblast severně od řeky Chicago a od centra města, podstoupila rapidní přeměnu z bývalého, spíše opuštěného a skladištního okrsku, na komerční, obytnou a zábavní zónu, zastavěnou množstvím moderních mrakodrapů. V letech 1860-1940 byla South Side domovem mnoha evropských etnik, hlavně Irů. Po roce 1945 se většina Evropanů přestěhovala na předměstí. Na jejich místo přišli Afroameričané z jihu a Portoričané. Nedávno přišlo i velké množství Hispánců, hlavně Mexičanů. Velké průmyslové komplexy a továrny byly většinou zavřeny, včetně známých jatek, které v roce 1920 zaměstnávaly přes 50 tisíc lidí. Mnoho oblastí je však obydleno i střední třídou a tyto oblasti prosperují. Například z Chinatownu se stalo místo východoasijské kultury. Vyrostlo zde množství obchodů a restaurací. Hyde Park je domovem prestižní University of Chicago. V částech jako Woodlawn, Bronzeville, Bridgeport a McKinley Park lze vidět zlepšení situace. Pokračuje demolice starých polorozpadlých budov, které jsou nahrazovány novými. Tím pádem zde vzniká lepší prostředí předměstského typu. V South Side se nachází i jedna z nejstarších částí Chicaga, Pullman. Na jihozápadě Chicaga se nachází převážně obytné oblasti. Žije zde spousta irských Američanů (směrem na východ však přibývá černošského obyvatelstva). V oblasti probíhá velká slavnost na Den Sv. Patrika. V jihozápadní části se nachází letiště Midway International Airport. Této oblasti se velmi dařilo kolem roku 1990. V oblasti se nachází tři velké parky: Douglas Park, Garfield Park a Humboldt Park. Západ Chicaga je zároveň domovem velké části hispánského obyvatelstva ve městě. V regionu West Side se nachází i čtvrť založená českými imigranty - Pilsen (v překladu Plzeň). Související informace naleznete také v článku Metro v Chicagu. Chicago je důležitým dopravním uzlem ve Spojených státech. Je to jediné město v Severní Americe, kterým prochází všech šest železničních drah I. třídy. Z nádraží Chicago Union Station vyjíždí dálkové spoje do New Yorku, Seattlu, New Orleansu, Los Angeles a do Washingtonu D.C..", "question": "Jak se jmenuje třetí nejlidnatější město Spojených států amerických?", "answers": ["Chicago"]}
{"title": "Island", "context": "Na pád vlády měly značný vliv i poměrně masivní demonstrace a protesty. 25. dubna 2009 se konaly předčasné volby, zvítězily levicové strany (premiérkou se stala Jóhanna Sigurð), některé velké banky byly znárodněny a byla vypracována nová ústava, na které se podílela i občanská shromáždění. 16. června 2009 podal Island přihlášku do Evropské unie, kterou následně 11. března 2015 stáhl a přístupové rozhovory byly zastaveny. == Politika == Islandský parlament Althing má 63 členů, kteří jsou voleni jednou za čtyři roky. Hlavou státu je prezident, který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci. Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem. Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran, neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu hlasů. Prezidentem Islandu je Gudni Jóhannesson a předsedkyní vlády je Katrín Jakobsdóttir. === Seznam islandských prezidentů === Sveinn Björnsson (27. února 1881 - 25. ledna 1952) vládl od 17. června 1944 do 25. ledna 1952. Ásgeir Ásgeirsson (13. května 1894 - 15. září 1972) vládl od 1. srpna 1952 do 1. srpna 1968. Kristján Eldjárn (6. prosince 1916 - 14. září 1982) vládl od 1. srpna 1968 do 1. srpna 1980. Vigdís Finnbogadóttir (15. dubna 1930) vládla od 1. srpna 1980 do 1. srpna 1996. Ólafur Ragnar Grímsson (14. května 1943) vládl od 1. srpna 1996 do 1. srpna 2016 Gudni Jóhannesson (26. června 1968) vládne od 1. srpna 2016. == Geografie ==", "question": "Kdo je předsedkyní islandské vlády?", "answers": ["Katrín Jakobsdóttir"]}
{"title": "73", "context": "73. tankový prapor 73. tankový prapor Znak 73. tankového praporu Znak 73. tankového praporu Země Česká republika Vznik 2005 Typ prapor Posádka Přáslavice Velitelé podplukovník Vít Ducháček Nadřazené jednotky 7. mechanizovaná brigáda 73. tankový prapor „Hanácký“ s posádkou v Přáslavicích je vojenský útvar Pozemních sil Armády České republiky v sestavě 7. mechanizované brigády a jediná tanková jednotka české armády.[1] Od začátku roku 2018 provozuje celkem 50 tanků, z toho 30 modernizovaných T-72M4 CZ a 20 původních T-72M1.[2] Historie 73. tankový prapor je historickým nástupcem 7. protitankového dělostřeleckého pluku, který vznikl v únoru 1945 rámci 4. brigády 1. československého armádního sboru v SSSR. Po řadě reorganizací byl útvar pod názvem 33. tankový pluk v květnu 1966 přemístěn do posádky Přáslavice. Počátkem října 1994 byl pluk transformován na 73. mechanizovaný prapor, v prosinci 2003 na 73. smíšený mechanizovaný prapor a v lednu 2005 na 73. tankový prapor.[1] Výzbroj Tanky a další technika praporu 73. tankový prapor je vyzbrojen především dvěma verzemi sovětského tanku T-72, licenčně vyráběného v Československu. Prapor tabulkově disponuje 30 modernizovanými tanky T-72M4 CZ, 27 v základní a 3 ve velitelské úpravě. Vzhledem k omezené provozuschopnosti těchto tanků jimi byla na počátku roku 2018 plně vyzbrojena pouze 1. tanková rota, zatímco 2. a 3. rota obdržely reaktivované (nemodernizované) tanky T-72M1, kterými je v počtu 10 kusů vybavena také 1. tanková rota Aktivních záloh.[3] K další technice praporu patří vyprošťovací tanky VT-72M4 CZ, bojová vozidla pěchoty BVP-2, osobní terénní automobily UAZ-469 a nákladní automobily Tatra 810 a Tatra 815. Vojáci jsou vyzbrojeni pistolemi CZ 75 SP-01 Phantom, útočnými puškami CZ 805 BREN, samopaly CZ Scorpion EVO 3, odstřelovacími puškami SVD a ručními protitankovými zbraněmi RPG-7 a RPG-75.[4] Struktura Modernizovaný tank T-72M4 CZ Nemodernizovaný tank T-72 Bojové vozidlo pěchoty BVP-2 Organizační struktura 73. tankového praporu na počátku roku 2018:[5][3] Velení Štáb Velitelská rota Velitelská četa Spojovací četa Ženijní četa 1. tanková rota 1 velitelský tank 3 tankové čety po 3 tancích T-72M4 CZ", "question": "Jak se jmenuje český 73. tankový prapor?", "answers": ["Hanácký"]}
{"title": "Smysl (biologie)", "context": "Tradičně se rozlišuje pět základních smyslů: chuť, čich, sluch, hmat a zrak. Toto rozlišení znal již Tomáš Akvinský a před ním už i Aristotelés (jak je patrno z jeho spisu \"O duši\"). Z pojetí pěti smyslů vychází i fráze \"mít všech pět pohromadě\". Už Ottova encyklopedie ovšem uvádí, že základní pětici lze rozšiřovat o další smysly. Všech pět základních smyslů má své receptory, které umožňují vnímat okolí organismu. Proto se nazývají exteroreceptory. Chuť a čich jsou chemoreceptorové smysly, sluch a hmat jsou mechanoreceptorové a zrak je fotoreceptorový smysl. Pět smyslů: zrak – orgán oko sluch – orgán ucho hmat – mechanoreceptory, termoreceptory a nocireceptory (vnímání bolesti) v kůži chuť – chuťové pohárky v ústech (na jazyku) čich – čichové buňky v nose Na rozdíl od exteroreceptorů, interoreceptory sledují vnitřní prostředí organismu. Příkladem jsou receptory, které sledují kyselost krve. Významným případem je vnímání pohybu, které je založeno na vnitřních receptorech a využití setrvačných sil ve vestibulárním systému.", "question": "Co sledují interoreceptory?", "answers": ["vnitřní prostředí organismu"]}
{"title": "Boeing P-8 Poseidon", "context": "P-8 Poseidon Určení protiponorkový a protilodní letounnámořní hlídkové letadlo Výrobce Boeing Defense, Space & Security První let 25. dubna 2009[1] Zařazeno listopad 2013 Charakter Ve službě Uživatel US NavyIndické námořnictvoRoyal Australian Air Force Výroba 2009–současnost Vyrobeno kusů 122 (květen 2020)[2] Vyvinuto z typu Boeing 737 Next Generation Některá data mohou pocházet z datové položky. Boeing P-8 Poseidon (dříve nazývaný Multimission Maritime Aircraft nebo MMA) je námořní hlídkový letoun námořnictva Spojených států amerických. Je určen k vedení protiponorkového boje, boje proti hladinovým cílům a provádění elektronického průzkumu (ELINT). Letoun ponese torpéda Mk.54, hlubinné pumy, protilodní střely AGM-84 Harpoon, AGM-84K SLAM-ER, protizemní řízené střely AGM-64 Maverick, protiletdlové řízené střely AIM-9 Sidewinder, nebo upravené AIM-120 AMRAAM. Je také schopen vypouštět a monitorovat sonarové bóje. Je navržen ke spolupráci s bezpilotními letouny v rámci systému „Broad Area Maritime Surveillance“, pro neustálé sledování námořního prostoru. P-8 je vyvíjen divizí společnosti Boeing (Boeing Defense, Space & Security) z civilního letounu Boeing 737-800. Zahraničními uživateli typu jsou Austrálie, Indie, Norsko, Nový Zéland a Spojené království. Do května 2020 bylo zákazníkům předáno 122 těchto letounů. Americké a australské P-8 budou ve službě spolupracovat s bezpilotními průzkumnými letouny Northrop Grumman MQ-4C Triton.[3] Vývoj Rollout letounu P-8 30. července 2009 Protiponorkový letoun Lockheed P-3 Orion slouží v US Navy od roku 1961. V polovině 80. let 20. století US Navy začalo uvažovat o jejich náhradě, protože v důsledku zvýšení hmotnosti se snížil jejich dolet a výdrž ve vzduchu a přibližoval se i konec životnosti draku letadla. Požadavek námořnictva rovněž zahrnoval snížení provozních nákladů. V roce 1989 námořnictvo objednalo u společnosti Lockheed dva prototypy nového letounu označeného P-7, ale tento projekt byl zrušen. Společnosti Boeing a Lockheed Martin se zúčastnily nové soutěže, která byla vyhlášena v roce 2000. Lockheed přišel s letounem Orion 21, což byla vylepšená nová verze letounu P-3 s turbovrtulovými motory.", "question": "Jaký typ letounu námořnictva Spojených států amerických je Boeing P-8 Poseidon?", "answers": ["námořní hlídkový"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. === Rodinný život === První manželkou Karla Jaromíra Erbena byla Barbora (Betyna) Mečířová (28. 6. 1818 Žebrák – 20. 8. 1857). Seznámil se s ní na prázdninových pobytech v Žebráku. Svatba se konala po téměř desetileté známosti roku 1842 a manželé Erbenovi měli čtyři děti, Blaženu (1844–1933), Ladislavu (1846–1892), Jaromíra (1848–1849) a Bohuslavu (1850–1924). Po smrti manželky se Karel Jaromír Erben v roce 1859 znovu oženil. S druhou manželkou Žofií Mastnou (14. 5. 1836 Jičín – 23. 9. 1905 Praha) měl ještě syna Vladimíra (1859–1860) a dceru Marii (1862–1864). === Zaměstnání === Roku 1837, poté, co dokončil svá právnická studia, nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích, v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1852–1853 a 1863–1864 pak jejím direktorem (předsedou). Roku 1845 byl jmenován členem jazykové komise při Matici české a začal se tak podílet na formování spisovné češtiny. Rok 1848 nebyl moc příznivý pro muže, který se hodlal zabývat historií, proto se pustil Erben do politiky. V květnu tohoto roku byl Erben poslán do Chorvatska, aby obeznámil tamní občany s děním v Čechách a zároveň dopisoval do Prahy o důležitých věcech mezi Jihoslovany. Na podzim téhož roku byl jmenován překladatelem u zemské vlády.", "question": "Jak se jmenovala Erbenova manželka, s níž se oženil roku 1842?", "answers": ["Barbora (Betyna) Mečířová"]}
{"title": "Švestka (divadelní hra)", "context": "Švestka je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem a jako spoluautor je rovněž uváděn fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 16. listopadu 1997 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Obdobně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, je i jevištní sklerotikon Švestka složen ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana, v části první a v druhé části pak ucelenějšího zpracování Cimrmanova díla – činohry Švestka. Hra je uvozena následujícími referáty (v závorce je název postavy, kterou zpravidla příslušný přednášející ztvárňuje ve hře): Cimrmanův krokový defekt (Eliška Najbrtová, Jenny Suk, Anička Šafářová) Písně s dentální tematikou (Sváťa Pulec. ) Železniční stomatolog (Blažej Motyčka) Japonská inspirace (Eda Wasserfall) Dva stařecké neduhy (Přemysl Hájek) Hudební tečka – píseň Šel nádražák na mlíčí (všichni účinkující) Vlastní hra se odehrává v železniční staničce Středoplky, do níž přijíždí bývalý vechtr Přemysl Hájek, kterému patří švestka v zastávce. Má povolení ji očesat, ale musí to stihnout do večera. Jelikož mu mladý vechtr Kamil Patka odmítne půjčit žebřík, chce Přemysl využít zkušenosti svého kamaráda, horolezce Sváti Pulce. Také Přemyslův bratranec Blažej Motyčka je pozván, aby pomohl očesat a získal třetinu úrody. Zdánlivě lehký úkol je komplikován faktem, že Přemysl Hájek trpí stařeckým neduhem, totiž neschopností udržet myšlenku, a stále zapomíná, co se po něm chce. Naopak Blažej Motyčka je neschopen myšlenku opustit a neustále ostatní zdržuje vyprávěním postřehů k tématu, které bylo probráno a již se o něm nemluví. Další zdržení přivodí postupně tři ženy, které stanicí projdou – Emilka Najbrtová, Jenny Suk a Andulka Šafářová. U všech se mladý Kamil Patka pokouší získat přízeň, ale až poslední z nich je ochotna se za něj provdat.", "question": "Kde měla divadelní hra Švestka premiéru?", "answers": ["Žižkovském divadle"]}
{"title": "Zimní olympijské hry 2014", "context": "XXII. zimní olympijské hry se konaly od 6. února do 23. února 2014 v ruském přímořském městě Soči, přičemž zahajovací ceremoniál proběhl 7. února. O hostitelském městě rozhodlo hlasování členů Mezinárodního olympijského výboru v Guatemale 4. července 2007. Hry byly organizovány ve dvou centrech, v pobřežním městě Soči a v horském středisku Krasnaja Poljana. Jednalo se o druhé olympijské hry pořádané na území Ruska, a o první zimní olympiádu v Rusku. Na olympiádu se kvalifikovalo rekordních 88 zemí. V porovnání s předchozími hrami ve Vancouveru 2010 se rozdalo 98 sad medailí, tedy o 12 více. Dvanáct nových soutěží bylo: smíšená štafeta v biatlonu, ženské skoky na lyžích, smíšené týmové krasobruslení, smíšené týmové saně, lyžařský half-pipe (mužský a ženský), lyžařský slopestyle (mužský a ženský), snowboardový slopestyle (mužský a ženský), snowboardový paralelní slalom (mužský a ženský).Odhaduje se, že hry stály 51 miliard dolarů, pětkrát více než původní odhady olympijského výboru. Stály tedy více než dvojnásobek nákladů předchozích her v Londýně a o 11 miliard překonaly hry v Pekingu. ZOH v Soči byly tedy nejdražšími olympijskými hrami v historii. Hry měly rekordních 2,1 miliardy diváků po celém světě.", "question": "Kolik sportovců tvořilo Českou výpravu na olympijských hrách v roce 2014?", "answers": ["88"]}
{"title": "Posmrtná ztuhlost", "context": "Posmrtná ztuhlost (rigor mortis) je označení pro změny, ke kterým dochází v mrtvém těle krátce po smrti. Tyto změny mají chemický původ - jejich primární příčinou je vyčerpání zásob ATP a únik vápenatých kationtů ze sarkoplazmatického retikula). Výsledkem je nejprve ochabnutí a posléze ztuhnutí svalů, ke kterému dochází po 1-6 hodinách, plně vyvinutý pak rigor mortis bývá až po 12-36 hodinách po smrti. Obvykle nastupuje nejdříve v obličejové části. Posmrtná ztuhlost je patrná při zevní prohlídce, kdy končetiny již nelze ohýbat v kloubech. K \"násilnému rozrušení\" ztuhlosti dojde většinou při manipulaci s tělem. Stane-li se tak 6-8 hodin po smrti, ztuhlost se již neobjeví. Při rozrušení do 6 hodin po smrti se může ještě vyvinout, ale ne už v takové intenzitě. Rychlost nástupu posmrtné ztuhlosti závisí na teplotě, nízká teplota jej zpomaluje, vyšší zrychluje. V důsledku především autolytických a hnilobných změn ztuhlost začne pomíjet asi za 2 dny a obvykle za 3-4 dny zmizí úplně. Při teplotách kolem 20 stupňů Celsia začíná pomíjet asi za 36-48 hodin po smrti. Při nižších teplotách naopak může trvat více dnů i týdnů. Při vysokých teplotách kolem 30-40 stupňů Celsia začíná posmrtná ztuhlost už asi za 30 minut po smrti, je plně vyznačena již za 2 hodiny a rychleji také mizí. Posmrtná ztuhlost je jednou z jistých známek smrti, lze podle ní odhadovat dobu smrti a je tedy předmětem zájmu mj. soudních lékařů. == Literatura == ŠTEFAN, Jiří; MACH, Jan. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada, 2005. 248 s. ISBN 80-247-0931-7. Kapitola Posmrtné změny, s. 12–20.", "question": "Zpomaluje vysoká teplota rychlost nástupu posmrtné ztuhlosti?", "answers": ["Rychlost nástupu posmrtné ztuhlosti závisí na teplotě, nízká teplota jej zpomaluje, vyšší zrychluje."]}
{"title": "Suity pro sólové violoncello", "context": "Suity pro sólové violoncello německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha je cyklus šesti skladeb pro sólový smyčcový nástroj, jenž byl vytvořen pravděpodobně kolem roku 1720 v Köthenu. První suita (BWV 1007) je psána v tónině G dur, druhá (BWV 1008) v d moll, třetí (BWV 1009) v C dur, čtvrtá (BWV 1010) v Es dur, pátá (BWV 1011) v c moll a šestá (BWV 1012) v D dur. Pátá suita existuje i ve verzi pro loutnu (BWV 995). Bach standardní formu suity (allemanda – courante – sarabanda – gigue) v tomto díle rozšířil o úvodní předehru (preludium) a navíc mezi sarabandu a gigue vkládal ještě takzvanou galanterii, taneční větu v uspořádání A B A. V prvních dvou suitách jsou galanteriemi menuety, v dalších dvou autor použil bourrée a v posledních dvou suitách tvoří galanterii gavoty. Struktura Bachových violoncellových suit tedy vypadá takto: Prélude Allemande Courante Sarabande Galanterie I – Galanterie II – Galanterie I da capo GigueProvedení každé následující suity zabere víc času než předchozí. Například na nahrávce, kterou pořídil Heinrich Schiff, je trvání suit následující: I. 14:49, II. 18:17, III. 20:46, IV. 21:05, V. 21:55, VI. 26:24; celkem tedy více než 123 minut hudby. Suity se dochovaly ve třech dobových rukopisech, jeden pochází z pera Anny Magdaleny Bachové, další dva od Bachových žáků.", "question": "Kolik suit pro violoncello napsal Johann Sebastian Bach?", "answers": ["šesti"]}
{"title": "Autoradiopuhelin", "context": "Autoradiopuhelin ARP (název Autoradiopuhelin pochází z finštiny, česky Radiotelefon do auta) byla první komerčně ovládaná veřejná mobilní síť ve Finsku. Technologie vychází z nulté generace (0G), a i když měla buňky, přechod mezi nimi nebyl souvislý. Síť byla navržena v roce 1968 a výstavba začala roku 1969. Spuštěna byla v roce 1971 a dosáhla 100% pokrytí v roce 1978 se 140 základnovými stanicemi. Síť ARP byla uzavřena na konci roku 2000 společně s NMT9000. ARP byl úspěch a dosáhl velké popularity (10800 uživatelů v roce 1977, 35000 v roce 1986), ale nakonec se stal příliš přeplněným a byl postupně nahrazen modernější technologií NMT. Nicméně ARP bylo dlouho jedinou mobilní sítí se 100% pokrytím a je stále populární mezi několika skupinami uživatelů. ARP fungoval na frekvenci 150 MHz (147.9 - 154.875 MHz). Přenosový výkon se pohyboval mezi 1 až 5 watty. Používal se poloduplexní přenos, což znamená že nešlo vysílat a přijímat zároveň. Byl analogový, neměl žádné kódování, takže hovory mohly být odposlouchávány. Začínalo se s ručním přepínacím zařízením, ale v roce 1990 již bylo vše zautomatizováno, i když v té době klesl počet uživatelů na 980. ARP nepodporoval předávaní, takže se hovory přerušovaly při přesunu do nové buňky. Dosah buňky byl přibližně 30 km. ARP mobilní terminály byly velmi velké a vešly se pouze do kufrů aut, se sluchátky a mikrofonem poblíž řidičova sedadla. ARP bylo také nákladné. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Standardy mobilních telefonů 0G PTT MTS IMTS AMTS AMR 0.5G: Autotel/PALM ARP 1G NMT AMPS 2G GSM cdmaOne iDEN D-AMPS/IS-136/TDMA PDC 2.5G: GPRS 2.75G: CDMA2000 1xRTT EDGE EGPRS 3G W-CDMA UMTS FOMA CDMA2000 1xEV TD-SCDMA 3.5G: HSDPA 3.75G: HSUPA Pre-4G Mobile WiMAX (IEEE 802.16e) LTE (E-UTRA) 4G WiMAX-Advanced (IEEE 802.16m) LTE Advanced 5G eMBB URLLC MMTC", "question": "Jaká je zkratka pro Autoradiopuhelin?", "answers": ["ARP"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Český ráj", "context": "Chráněná krajinná oblast Český ráj je nejstarší chráněnou krajinnou oblastí v Česku. Vyhlášena byla roku 1955 a v roce 2002 došlo vládním nařízením k jejímu rozšíření o oblast Maloskalska a Prachovských skal. Zaujímá území o rozloze cca 181,5 km2. Při 50. výročí byl Českému ráji přidělen status Globální geopark UNESCO. CHKO se rozkládá na území tří krajů a čtyř okresů - Královéhradecký kraj (okres Jičín), Liberecký kraj (okresy Semily a Jablonec nad Nisou) a Středočeský kraj (okres Mladá Boleslav). Správa CHKO Český ráj sídlí v Turnově. Chráněná krajinná oblast Český ráj leží uvnitř šířeji pojaté oblasti turistického regionu Český ráj a je rozdělena do tří samostatných částí. Největší z nich je přibližně mezi Mnichovým Hradištěm, Turnovem a Sobotkou (zahrnuje oblast Mužského a Příhrazských skal, Hruboskalsko a okolí Trosek). Druhá část leží mezi Turnovem, Malou skálou a Kozákovem (oblast Maloskalska, Suchých skal a vrchu Kozákova). Třetí část je nejmenší a je přibližně mezi Jičínem a Mladějovem (sem spadá oblast Prachovských skal). Většinu podloží chráněného území tvoří tzv. kvádrové pískovce, které tu byly uloženy v období křídy.", "question": "Z kolika částí se skládá CHKO Český ráj?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Zeus", "context": "Tato funkce však byla limitována ostatními bohy a Zeus si v této oblasti rozhodně nemohl počínat suverénně. Obvykle byl považován za toho, kdo lidem dává nejen moc, ale i spokojenost a statečnost. Diovy morální vlastnosti mají velice nestálý charakter, každopádně ho lze označit za mstivého, často i záludného a intrikářského. Manželce byl nevěrný a často se s ní hádal. Měl silně bisexuální sklony, přičemž jeho homosexuální tendence se z dnešního pohledu pohybovaly na hranici pedofilie. O postavě tohoto boha si děláme představy z mýtů, které sepsali řečtí autoři. Na těchto mýtech je patrný silný neřecký vliv, který pojetí tohoto boha značně ovlivnil. Protože řecké mýty tvoří jakýsi chronologicky pojatý systém, lze sestavit něco jako Diův životopis. Zeus byl synem Titána Krona a jeho manželky Rheie. Narodil se na Krétě v jeskyni v pohoří Ída (nebo v jeskyni v Aigaiském pohoří, podle dalších verzí šlo o kopec Dikté}, kde ho uschovala jeho matka před Kronem, který se obával vzpoury a každé její dítě preventivně pozřel. Tato obava vycházela z proroctví, že ho jedno z jeho dětí svrhne. Živil se mlékem Amaltheie (což byla podle některých verzí koza, podle jiných nymfa a medem, kterým ho krmily včely a pečovaly o něj kúréti (podle některých verzí i nymfy). Místo Dia dala Rheia Kronovi spolknout kámen zabalený do dětských plen, tento kámen Zeus později umístil v Delfách. Mýtus o jeho narození má evidentně krétské kořeny a dochází zde ke spojení Dia s některým z vegetačních božstev mykénské Kréty. Poté co Zeus vyrostl vedl spolu se svými staršími sourozenci (ty Kronos také původně spolkl, ale jelikož ho tlačil kámen spolknutý místo Dia, vyvrhl je) vzpouru proti Kronovi. V tomto boji, kterého se účastnila většina Titánů na straně Krona, na straně Dia a jeho sourozenců bojovali jednoocí obři Kyklopové a storucí obři Hekatoncheirové. Zeus a jeho spojenci zvítězili po desetiletém boji.", "question": "Kdo je matkou Zeusa?", "answers": ["Rheie"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Západní část Kalifornie omývá Tichý oceán, na severu sousedí se státem Oregon. Východní hranici má společnou s Nevadou a na jihovýchodě leží Arizona. Na jihu sousedí s Mexikem. Co do rozlohy se jedná o třetí největší stát USA. Kalifornie má úrodné Centrální údolí, kde se díky výraznému zavlažování daří zemědělství. V převážně hornaté východní části státu se rozkládá pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou souvislých Spojených států Mount Whitney (4421 m) a horké suché pouště. V pohoří Sierra Nevada se nachází Yosemitský národní park a hluboké sladkovodní jezero Tahoe. Na jihu leží velké slané jezero Salton Sea a Mohavská poušť. V severovýchodní části této pouště leží Údolí smrti, kde se nachází nejníže ležící bod (Badwater, 85 m pod úrovní hladiny oceánu) a zároveň nejteplejší místo v Severní Americe. Kalifornie je i známá výskytem častých a velice intenzivních zemětřesení, které souvisí se zlomem San Andreas, jenž probíhá po celé délce státu. Známé je zemětřesení, které v roce 1906 postihlo San Francisco.", "question": "Jaký stát má nejvyšší HDP v USA?", "answers": ["Kalifornie"]}
{"title": "Plazma", "context": "Plazma je ionizovaný plyn složený z iontů, elektronů (a případně neutrálních atomů a molekul), který vzniká odtržením elektronů z elektronového obalu atomů plynu, či roztržením molekul (ionizací). Aby byl ionizovaný plyn považován za plazma, musí vykazovat kolektivní chování a kvazineutralitu. Plazma je čtvrté skupenství hmoty a také nejrozšířenější forma látky – tvoří až 99 % pozorované atomární hmoty vesmíru. Plazma existuje ve vesmíru v různých, často velmi odlišných formách. S plazmatem se můžeme setkat například ve formě blesku, polární záře, uvnitř zářivek a tzv. neonů, či v elektrickém oblouku. Plazma tvoří také konvenční hvězdy, mlhoviny, ionosféru, či sluneční vítr. Parametry plazmatu v těchto formách se liší o mnoho řádů. Stupeň ionizace plazmatu (poměr počtu ionizovaných částic vůči celkovému počtu částic) je jedním z nejdůležitějších parametrů, který určuje chování plazmatu. Závisí především na teplotě a lze ho v prvním přiblížení odhadnout ze Sahovy rovnice pro jedenkrát ionizované plazma v termodynamické rovnováze. Podle stupně ionizace rozlišujeme slabě ionizované plazma a silně ionizované plazma. V slabě ionizovaném plazmatu je koncentrace nabitých částic zanedbatelně malá v porovnání s koncentrací neutrálních molekul.", "question": "Je plazma nejrozšířenější forma látky?", "answers": ["Plazma je čtvrté skupenství hmoty a také nejrozšířenější forma látky – tvoří až 99 % pozorované atomární hmoty vesmíru."]}
{"title": "Kratochvilka", "context": "Kratochvilka Kratochvilka znakvlajka Lokalita Status obec LAU 2 (obec) CZ0643 583235 Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Rosice Okres (LAU 1) Brno-venkov (CZ0643) Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064) Historická země Morava Zeměpisné souřadnice 49°9′24″ s. š., 16°22′35″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 472 (2021)[1] Rozloha 1,50 km² Katastrální území Kratochvilka Nadmořská výška 385 m n. m. PSČ 664 91 Počet částí obce 1 Počet k. ú. 1 Počet ZSJ 1 Kontakt Adresa obecního úřadu Kratochvilka 7664 91 Ivančice obec@kratochvilka.cz Starosta Ing. František Malý Oficiální web: www.kratochvilka.cz Kratochvilka Další údaje Kód obce 583235 Kód části obce 74136 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Kratochvilka je obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Nachází se v Boskovické brázdě. Žije zde 472[1] obyvatel. Historie Už v roce 1626 je zmiňován zájezdní hostinec Kratochvilka na silnici Ivančice – Velká Bíteš. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1783, kdy byla založena. Obyvatelstvo Vývoj počtu obyvatel (sčítání lidu)[2] 18691880189019001910192119301950196119701980199120012011 190209244360429482561586536518506436429445 Pamětihodnosti V obci se dříve na návsi nacházela kaple, která však byla 27. dubna 1945 při bombardování obce německou armádou zničena. Pomník T. G. Masaryka Fotogalerie Rozmarýnové hody v Kratochvilce v roce 1978 Rozmarýnové hody v Kratochvilce v roce 2011 Kratochvilští horníci v rosicko-oslavanských dolech Odkazy Reference 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-01-02]. Dostupné online. Související články Římskokatolická farnost Neslovice Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Kratochvilka na Wikimedia Commons Kratochvilka v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) Oficiální webové stránky obce Kratochvilka Oficiální facebookové stránky obce Kratochvilka Oficiální webové stránky Mikroregionu Kahan Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Města, městyse a obce okresu Brno-venkov Babice nad Svitavou • Babice u Rosic • Běleč • Bílovice nad Svitavou • Biskoupky • Blažovice • Blučina • Borač • Borovník • Braníškov • Branišovice • Bratčice • Brumov • Březina (dříve okres Blansko) • Březina (dříve okres Tišnov) • Bukovice.", "question": "V jakém kraji se nachází obec Kratochvilka?", "answers": ["Jihomoravském"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury. V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance.", "question": "V jakem městečku se narodil William Shakespeare?", "answers": ["Stratfordu nad Avonou"]}
{"title": "Disjunkce", "context": "Disjunkce znamená odloučení, rozdělení, odloučené oblasti, sloučení oblastí, logický součet výroků, množinových prvků zařazených do jedné skupiny celku. Oblasti se mohou překrývat. Pojem se používá např. ve fytogeografii. Je používán v genetice - disjunkce chromosomů. S disjunkcí se setkáváme také v elektronice u logických obvodů, hradel. Nejčastější použití denotátu disjunkce je v logice, v matematické logice. Disjunkce v logice znamená logický součet. Výroky jsou spojeny symbolem OR nebo : : : ∨ : : {\\displaystyle \\vee } ), t.j. binárním operátorem, používaným pro binární logické operace. Ve výrokové logice může nabýt logický součet dvou výroků pravdivostní hodnoty true= pravda, označované 1, když alespoň jeden z obou vstupních výroků je pravda, anebo false=\"nepravda\", označované 0. S disjunkcí se setkáváme ve výrokové logice, predikátové logice. Ve verbální logice je disjunkce označením pro \"nebo\". Například \"Vojta plave nebo Lucka plave\" je disjunkce. Pro vstupy A a B vypadá pravdivostní tabulka disjunkce následovně (0 označuje nepravdivé tvrzení, 1 označuje pravdivé tvrzení). V mluvené řeči v češtině se někdy používá spojka \"nebo\" jako vylučovací \"buď, anebo\", tomuto vylučovacímu případu však v logice odpovídá exkluzivní disjunkce, např: \"Venku je mokro, nebo je sucho.\" Nemohou tedy nastat oba případy zároveň. Používá-li se spojka \"nebo\" v případech, kdy má znamenat vyloučení jedné z možností a nevyplývá to z významu slov jazyka, může docházet ke komunikačním nedorozuměním, jde o komunikační sémantickou chybu. K vyvarování se nesrovnalostí se používá pro právnické výrazy \"nebo\" bez čárky pro slučovací význam a s čárkou pro vylučovací. Ostrá disjunkce se značí symbolem ∨, slovně nebo. Výrok je pravdivý, pokud je jeden z výroků pravdivý a druhý nepravdivý. Booleova algebra konjunkce existenční kvantifikátor logický člen OR Disjunktní množiny Výukový kurs Disjunkce/pro SŠ ve Wikiverzitě", "question": "Disjunkce znamená logický součet, nebo logický součin výroků?", "answers": ["logický součet"]}
{"title": "Levhart čínský", "context": "Levhart čínský či levhart skvrnitý čínský (Panthera pardus japonensis) je poddruh či nejnověji pouhá forma (taxonomická revize vydaná roku 2017 ho řadí k poddruhu levhart mandžuský) levharta skvrnitého žijící ve východní a severovýchodní Číně. Podobá se levhartu mandžuskému, má však tmavší oranžovo–cihlové zbarvení. Živí se především savci malé a střední velikosti. Areál jeho výskytu je značně fragmentovaný. Jeho život v divočině je velmi málo probádán a IUCN tento poddruh podle stupně ohrožení nevyhodnocuje. == Taxonomie a popis == Britský zoolog John Edward Gray popsal levharta čínského v roce 1862 na základě jedné kožešiny. Nazval ho nesprávně levhartem japonským (Leopardus japonensis), neboť se domníval, že kožešina pochází z Japonska. Pojmenování binomické se sice změnilo na trinomické, ale jméno japonensis vypuštěno nebylo, ačkoliv alternativní názvy se objevily. V Číně je tato kočkovitá šelma nazývána 华 nebo 中 (podle pin-yin přepisu huáběi bà a zhō bà), což znamená \"čínský levhart\" nebo \"severočínský levhart\". Někdy je zde označován jako \"zlato-mincový levhart\", neboť jeho barva může mít zlatavý odstín a rozety připomínají mince.Nejnovější taxonomie (z roku 2017) publikovaná pod patronací Mezinárodního svazu ochrany přírody ho nevyděluje jako samostatný poddruh, nýbrž ho zařazuje k poddruhu Panthera pardus orientalis neboli k levhartu mandžuskému. Levhart čínský se zbarvením své srsti liší od jiných poddruhů. Má obvykle velmi tmavou podkladovou barvu na bocích a hřbetu. Ta je výrazně okrová, žlutohnědá a někdy až cihlově oranžová. Spodní část bývá naopak velmi světlá. Rozety jsou velké a uvnitř nich místy bývají černé skvrny. Tím se levhart čínský podobá jaguárovi. Rozměry jde o průměrný až mírně nadprůměrný poddruh. Celková délka se pohybuje mezi 1,8–2,2 metru, hmotnost osciluje mezi 22 kg (malé samice) až 75 kg (velcí samci). == Rozšíření, biotop, populace == Levhart čínský žije pouze na území Číny. Je ostrůvkovitě rozšířen v mnoha provinciích ve středu, severovýchodě a východě země. Zdá se, že provincie Šan–si je nejpříhodnějším místem pro jeho výskyt. Na jihu přichází jeho území do styku s územím levharta indočínského. V severovýchodních provinciích se dříve potkával s levhartem mandžuským, jehož areál výskytu se však výrazně zmenšil a dnes jsou tato setkání zcela výjimečná.", "question": "Na základě čeho popsal John Edward Gray levharta čínského?", "answers": ["jedné kožešiny"]}
{"title": "Jozef Ulehla", "context": "Jozef Ulehla Jozef UlehlaOsobní informace Datum narození 5. března 1922[1][2] Místo narození Československo[1] Datum úmrtí 12. února 1975 (ve věku 52 let)[2] Místo úmrtí Československo Klubové informace Konec hráčské kariéry Pozice obránce, útočník[1] Mládežnické kluby Seredský ŠK Profesionální kluby Roky Klub Záp. (góly) 1942–19431945–1948 TŠS Trnava OAP Bratislava TŠS Trnava00000(5) Další informace → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Jozef Ulehla (5. března 1922 – 12. února 1975)[2] byl slovenský fotbalový útočník, který nastupoval i jako obránce.[1] Hráčská kariéra V dorosteneckém věku nastupoval za Seredský ŠK, odkud přestoupil do Trnavy.[3][4] Za války se stal s OAP Bratislava mistrem Slovenska (1942/43). V československé lize hrál za Trnavský športový spolok, vstřelil pět prvoligových branek. Prvoligová bilance Ročník Zápasy Góly Minuty Klub I. liga 1945/46 – 4 – TŠS Trnava I. liga 1947/48 – 1 – TŠS Trnava CELKEM I. ČS. LIGA – 5 – Odkazy Reference 1 2 3 4 Radovan Jelínek, Miloslav Jenšík a kol.: Atlas českého fotbalu − Radovan Jelínek 20061 2 3 Priezvisko Ulehla, Meno Jozef [online]. cintoriny.sk [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. (slovensky) ↑ NOSKOVIČ, Michal. Futbal v Seredi (1914–1994) [online]. Sereď, 2009-05-25 [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. (slovensky) ↑ História trnavského futbalu (1941) [online]. stary.spartak.cz, 2007-09-30 [cit. 2017-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-14. (slovensky) Literatura Luboš Jeřábek: Československý fotbal v číslech a faktech − Olympia 1991 Jindřich Horák, Lubomír Král: Encyklopedie našeho fotbalu − Libri 1997", "question": "Kolik prvoligových branek vstřelil Jozef Ulehla?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Mezinárodní organizace pro normalizaci", "context": "K 31. 12. 2003 bylo vydáno 13 362 norem ISO, 494 technických zpráv (TR), 2 dohody IWA, 9 PAS, 118 TS, 4 dohody TTA a 39 pokynů ISO. Technické práce zabezpečuje 210 technických komisí (TC), 519 subkomisí (SC) a 2 443 pracovních skupin (WG). Na pracích technických komisí je možno se podílet jako aktivní členové (P–členové – participating members), kteří mají povinnost účastnit se zasedání a hlasovat k dokumentům, nebo jako pozorovatelé (O–členové – observer members), kteří dostávají pracovní dokumenty a mají právo, nikoliv povinnost účastnit se zasedání a hlasovat. == Členství == Mezinárodní organizace pro normalizaci měla v roce 2011 celkem 163 členů, z toho 110 řádných členů, 43 korespondenčních členů a 10 kandidátů na členství.Členy ISO jsou národní normalizační organizace zastupující normalizaci v dané zemi. Mezi základní povinnosti členů patří informovat orgány a organizace ve své zemi o nových normalizačních aktivitách, zajišťovat za danou zemi jednotné stanovisko k předkládaným dokumentům a finančně podporovat činnost ISO. Členové ISO mají právo účastnit se prací v jakékoliv technické komisi a vykonávat veškerá hlasovací práva, mohou být zvoleni do Rady ISO a jsou zastoupeni na Generálním zasedání ISO. Korespondenční člen je obvykle organizace v zemi, kde se ještě plně nerozvinula národní normalizační činnost. Korespondenční člen se aktivně nepodílí na technických a strategických pracích, ale má právo být informován o pracích, o které má zájem. Třetí kategorie – kandidát na členství - je určena pro země s velmi malou ekonomikou. Tito kandidáti na členství platí snížené poplatky. Zastupující institucí pro Českou republiku - jakožto řádného člena ISO - je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví od roku 2009. == Odkazy == === Reference === === Související články === Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) GS1 Evropský výbor pro normalizaci === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní organizace pro normalizaci ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo ISO ve Wikislovníku International Organization for Standardization (ISO)", "question": "Jaká je zkratka pro Mezinárodní organizaci pro normalizaci?", "answers": ["ISO"]}
{"title": "Neuróza", "context": "Emoční tíseň se projevuje ve fyziologické a duševní nerovnováze (fobie, úzkost, somatické projevy). V některých kulturách západního typu se tento pojem nepoužívá i všeobecně nezná, např. v Austrálii.[zdroj? ] Velmi zjednodušeně je definována jako trvalejší neschopnost přizpůsobit se prostředí (vyrovnat se se vzniklými stresory), změnit životní návyky a neschopnost rozvíjet svou osobnost ve vzniklé situaci v uspokojivější komplexnější celek. Sigmund Freud popisuje neurózu jako konflikt mezi id a superegem. Tento pojem duševní poruchy má často politický problém s uznáním. Je ekonomicky a politicky nežádoucí. (Všichni jsou šťastní a mají všechno, každý je schopen vše potřebné dosáhnout.) Podle S. Pfeifera (1995) jsou neurotické potíže nejčetnější u lidí mezi 25. a 40. rokem, to znamená v době, kdy se člověk musí vyrovnávat s mnoha nároky dospělosti, nových rolí a s odpovědností, která z nich vyplývá. V této době si hledá manželského partnera, zakládá rodinu a buduje si svou profesní roli. Nároky takových změn mohou být pro disponované jedince příliš velké a mohou vést k neurotickým poruchám. Jejich důsledkem je obvykle snížená výkonnost i životní energie a omezená radost ze života.", "question": "Kdo popisuje neurózu jako konflikt mezi id a superegem?", "answers": ["Sigmund Freud"]}
{"title": "Vltava", "context": "Vltava (německy Moldau) je s délkou 430,2 km nejdelší řeka v České republice. Pramení na Šumavě, u obce Černý Kříž, soutokem Teplé Vltavy a Studené Vltavy. Protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní část Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující téměř celé Čechy. Povodí řeky je 28 090 km2 (z toho 27 047,59 km2 v Česku). Své jméno \"Vltava\" řeka dostala od starých Germánů, kteří ji nazývali Wilt-ahwa - divoká voda. Řeka Teplá Vltava, která je považována za jeden ze dvou hlavních zdrojů Vltavy, pramení na východním svahu Černé hory (1 315 m n. m.) na Šumavě ve výšce 1 172 m n. m. jako Černý potok. Jeho pramen je znám jako chráněné území Pramen Vltavy. Prvních 5 km teče severním směrem, od soutoku s Kvildským potokem v Kvildě obrací nadlouho svůj tok k jihovýchodu. Od ústí Vydřího potoka v obci Borová Lada (890 m n. m.) nese říčka název Teplá Vltava, záhy přibírá Vltavský potok, známý též jako Malá Vltava. Ten pramení v Pláňském polesí ve výšce 1 158 m n. m. Protéká Horní Vltavicí a poté v Lenoře (756 m n. m.) získává vody Řasnice, zvané také Travnatá Vltava.", "question": "V jakém pohoří pramení Vltava?", "answers": ["Šumavě"]}
{"title": "Bratři Karamazovi", "context": "Bratři Karamazovi (někdy také Bratři Karamazovovi, rusky: Б К) je sociálně filozofický román ruského spisovatele F. M. Dostojevského, vydán roku 1880. Z ruského originálu přeložili Břetislav Hůla a Prokop Voskovec. Literárním eposem chtěl Dostojevský přehodnotit své dřívější životní postoje a pohled na člověka, tak jako na celou společnost včetně církve. Dílo bylo zamýšleno jako dílo o pěti částech, jež bylo zprvu nazýváno jako Atheismus, nebo Život velikého hříšníka. Svůj záměr později pozměnil na dva díly, oddělené od sebe třinácti lety. Dokončil ale jen díl první, nicméně obsahově i významově uzavřený, tedy právě Bratry Karamazovy. Příběh se odehrává v 60. letech 19. století v Rusku. Bratři Dmitrij, Aljoša, Ivan tvoří víceméně základní lidské archetypy. Román je psán v er-formě z pohledu nezaujatého pozorovatele, dílo obsahuje filozofické úvahy, detailní psychologické sondy a rozsáhlé popisné pasáže. Typické je bohaté vyjadřování. Jazykové prostředky jsou u jednotlivých postav měněny, což přispívá realističnosti. Realistické vystižení života v ruském maloměstě je utvářeno především pomocí osob pocházejících z rozdílných společenských vrstev. Postavy jednají většinou v afektu a jsou velmi unášeny emocemi. Dmitrij Karamazov (Míťa) – Nejstarší z bratrů, mladý floutek, důstojník, rád hýří, hraje hazard a je velkým milovníkem žen. Otec mu už jeho vysoké náklady odmítl proplácet, za což ho pokládá za zloděje a vymáhá z něj doplatek peněz z dědictví po své matce. Ivan Karamazov – Druhý bratr, Dmitrijův protiklad, cynik a intelektuál, tvrdí o sobě, že je ateista sympatizující s nihilismem. Proslavil se několika studiemi o křesťanské víře a funkce náboženství. Svůj nezájem o druhé pravděpodobně jen předstírá. Alexej Karamazov (Aljoša) – Nejmladší z bratrů, je mírně naivní, ale pokorný dobrák, plný lásky a sociálního pochopení, v životě pomáhá slabým a chudým lidem. Plánuje natrvalo vstoupit do kláštera, ale na radu svého učitele, Zosimy, od záměru upouští. V románu je dobrákem, jež smiřuje a spojuje rozhádané příbuzné. Fjodor Pavlovič Karamazov – Otec představuje nejhorší lidské vlastnosti hlavně vypočítavost, zbabělost a šaškovitost.", "question": "Kdy byl vydán román Bratři Karamazovi?", "answers": ["roku 1880"]}
{"title": "Curium", "context": "Ve formě elementárního kovu bylo curium poprvé připraveno v roce 1951. Izotopy Je známo 20 izotopů curia, z nichž jsou nejstabilnější 247Cm s poločasem rozpadu 15,6 milionů let a 248Cm s poločasem rozpadu 348 tisíc let. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 9 000 let a většina z nich dokonce méně než 33 dní; viz izotopy curia. Všechny izotopy curia jsou radioaktivní. Z biologického hlediska představuje největší riziko schopnost curia akumulovat se v kostní tkáni, kde jeho radioaktivita působí poruchy krvetvorby – brání vytváření červených krvinek. Využití Tepelná energie uvolňovaná samovolným rozpadem jader 242Cm může dosahovat až 120 W/g a činí tak z tohoto izotopu potenciální energetický zdroj v radioizotopovém termoelektrickém generátoru. Tento izotop má poločas rozpadu pouze 160 dní, což znemožňuje jeho dlouhodobější využití. Izotop 243Cm vykazuje poločas rozpadu 30 let, 244Cm přibližně 18 let a jejich energetický výkon se pohybuje pouze kolem 1–3 W/g. Navíc jsou všechny uvedené izotopy silným γ s vysokým zdravotním rizikem, a proto se jejich praktické uplatnění prakticky neprosadilo. Galerie Marie Curie, 1911 Pierre Curie Odkazy Reference ↑ http://radchem.nevada.edu/classes/rdch710/files/curium.pdf Literatura", "question": "Jakou chemickou značku má curium?", "answers": ["Cm"]}
{"title": "Šachy", "context": "Nejlepším českým šachistou je od roku 2003 David Navara, dalším je Viktor Láznička. Za nejlepší české šachistky se považují Kristýna Havlíková a sestry Karolína Olšarová a Tereza Rodshtein roz. Olšarová, neboť Kateřina Němcová již po emigraci hraje za USA. Ve druhé polovině 20. století začaly být v šachu používány počítače; v počátcích jejich vývoje se vytvoření šachového programu považovalo za dobrý test schopnosti počítačů napodobit lidské myšlení. Zpočátku nedokonalé programy se postupně zlepšovaly a roku 1997 vyhrál speciální šachový počítač firmy IBM zápas proti mistru světa Garrimu Kasparovovi. Počítače v roli sekundantů a rozsáhlé databáze partií a pozic umožnily také zlepšení přípravy šachistů; značné popularitě se těší i hraní šachů po internetu. Související informace naleznete také v článku Pravidla šachů. Šachovou soupravu tvoří šachovnice a dvě sady kamenů – světlých (nazývaných \"bílé\") a tmavých (\"černé\"). Šachovnice je čtvercová deska o velikosti 8×8 polí, střídavě světlých a tmavých (šachovou terminologií \"bílých\" a \"černých\"), která během hry leží mezi hráči na stole tak, že každý má v rohu po své pravé ruce bílé pole. Obsahuje-li šachovnice označení sloupců (A-H) a řad (1-8) používané při zápisu partie (šachové notaci), je základní (výchozí) postavení bílých figur na 1 a 2 řadě, černých pak na 7. a 8. řadě. Před začátkem hry (šachové partie) se určí, který z hráčů bude hrát bílými kameny. Tento hráč se označuje jako bílý a jeho soupeř jako černý.", "question": "Co tvoří šachovnice a dvě sady kamenů?", "answers": ["Šachovou soupravu"]}
{"title": "Honky Château", "context": "Honky Château Honky ChâteauInterpretElton JohnPruh albastudiové albumVydáno19. května 1972Nahránoleden 1972ŽánrrockDélka45:15JazykangličtinaVydavatelstvíUni Records, DJM RecordsProducentGus DudgeonProfesionální kritika Allmusic [1] Robert Christgau (A−)[2] Elton John chronologicky Madman Across the Water(1971) Honky Château(1972) Don't Shoot Me I'm Only the Piano Player(1973) Některá data mohou pocházet z datové položky. Honky Château je páté studiové album anglického hudebníka Eltona Johna. Vydáno bylo v květnu 1972 společnostmi Uni Records (USA) a DJM Records (UK). Nahráno bylo v lednu toho roku na zámku Château d'Hérouville ve francouzském Hérouville (odtud název alba). Producentem alba byl Gus Dudgeon, který s Johnem spolupracoval již v minulosti. Časopis Rolling Stone desku zařadil na 359. příčku žebříčku 500 nejlepších alb všech dob. Seznam skladeb Autory všech skladeb jsou Elton John a Bernie Taupin. „Honky Cat“ – 5:13 „Mellow“ – 5:32 „I Think I'm Going to Kill Myself“ – 3:35 „Susie (Dramas)“ – 3:25 „Rocket Man (I Think It's Going to Be a Long, Long Time)“ – 4:45 „Salvation“ – 3:58 „Slave“ – 4:22 „Amy“ – 4:03 „Mona Lisas and Mad Hatters“ – 5:00 „Hercules“ – 5:20 „Slave“ (alternativní verze) – 2:53 (bonus na reedici z roku 1995) Obsazení Elton John – zpěv, klavír, elektrické piano, varhany, harmonium Davey Johnstone – kytara, banjo, steel kytara, mandolína, doprovodné vokály Dee Murray – baskytara, doprovodné vokály", "question": "V jakém roce bylo vydáno album Honky Château?", "answers": ["1972"]}
{"title": "Ferdinand Hodler", "context": "Ferdinand Hodler Ferdinand Hodler Narození 14. března 1853Bern Úmrtí 19. května 1918 (ve věku 65 let)Ženeva Místo pohřbení Ženeva Povolání malíř, vysokoškolský učitel, designér, litograf a grafik Zaměstnavatel Ženevská univerzita Ocenění honorary doctor of the University of Basel Děti Hector Hodler Podpis multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Ferdinand Hodler (14. března 1853 – 19. května 1918) byl švýcarský malíř 19. století.[1] Biografie Ženevské jezero v pohledu od Chexbres Hodler se narodil v Bernu jako nejstarší ze šesti dětí v rodině truhláře Jeana Hodlera a jeho manželky Marguerite. V osmi letech mu zemřel otec a dva bratři na tuberkulózu. Matka se pak provdala za malíře Gottlieba Schüpacha, který měl z prvního manželství 5 dětí a do nově rodiny se narodily další. Ferdinand Hodler v roce 1871 odešel do Ženevy, aby zde zahájil svou malířskou kariéru. Jeho dílo se skládá především z krajinomaleb, portrétů a figurálních skladeb. V poslední části svého života přešel k symbolismu a secesi. Vytvořil také vlastní styl, kterému říkal paralelizmus, jehož rysem je symetrické uspořádání figur jakoby v tanci. V roce 1889 se Hodler oženil s Berthe Jacques. Jedním z jejich dětí byl Hector Hodler, zakladatel Světového esperantského svazu. Často stál otci modelem v nepřirozených polohách, oblečený nebo nahý. Když ve 33 letech nečekaně zemřel, přičítalo se to tomu, že stání modelem podlomilo jeho zdraví, není to však lékařsky ověřeno. V roce 1914 Ferdinand Hodler odsoudil německý útok na Remeš, za což si vysloužil odstranění svých obrazů z německých obrazáren. V následujícím roce jeho milenka Valentine Godé-Darel zemřela na rakovinu. Hodler strávil hodiny u jejího lože a maloval její utrpení. Portrét Louise-Delphine Duchosalové Odkazy Reference ↑ HUGELSHOFER, Walter. Hodler, Ferdinand [online]. www.deutsche-biographie.de [cit. 2016-02-12]. Dostupné online. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Hodler na Wikimedia Commons Život a dílo F. Hodlera v němčině Publikace o Ferdinandu Hodlerovi v Národní knihovně Film o Ferdinandu Hodlerovi Román o Hodlerovi v esperantu Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: jn19990009603 | GND: 118551817 | ISNI: 0000 0001 0891 0082 | LCCN: n50031263 | ULAN: 500027184 | VIAF: 41848532 | WorldcatID: lccn-n50031263", "question": "V kterém roce se narodil malíř Ferdinand Hodler?", "answers": ["1853"]}
{"title": "Říjnová revoluce", "context": "Obsahovala také základní rysy programu nové vlády:\"Sovětská vláda okamžitě navrhne demokratický mír mezi všemi národy a zahájení okamžitého příměří na všech frontách. Zajistí bezúplatný převod půdy statkářů, koruny a klášterů rolnickým výborům; bude chránit práva vojáků zavedením úplné demokracie v armádě; zavede řízení produkce dělníky; zajistí konání Ústavodárného shromáždění ve stanovený čas; bude odpovědná za zásobování měst a lidí zbožím; zajistí všem národnostem Ruska právo na opravdové sebeurčení. Sjezd vyhlásí, že všechna moc ve státě přechází na sověty zástupců dělníků, vojáků a rolníků.\" Dekret byl schválen s jen dvěma hlasy proti a dvanácti, které se zdržely. O svítání vyčerpaní delegáti odročili jednání, aby se mohli vyspat. Socialisté, kteří odešli ze sjezdu a nesouhlasili s převzetím moci, zatím založili Výbor pro záchranu vlasti a revoluce, první centrum odporu vůči nové vládě. Výbor odsoudil akce bolševiků, požádal obyvatelstvo o podporu a vyhlásil záměr sestavit novou vládu. Konstitučně demokratická strana (\"kadeti\"), přes svůj odpor k bolševikům, se k nové organizaci nepřipojila a pokračovala v obraně legitimity zrušené Prozatímní vlády. ==== Druhé zasedání: Sovnarkom a revoluční dekrety ==== Druhého dne se ospalí delegáti všech socialistických stran vrátili, aby hovořili o podobě nové vlády; bolševický ústřední výbor navrhl složení nové vlády zvané Rada lidových komisařů (ruskou zkratkou Sovnarkom) – Trockij navrhl nazývat její členy komisaři – a nabídl tři křesla levým eserům, kteří však do vlády nechtěli, pokud by v ní nebyly i jiné strany. Na druhém zasedání v noci 26. říjnajul./ 8. listopadu 1917greg. Lenin představil několik návrhů, aby upevnil svou pozici: Dekret o míru, Dekret o půdě a složení nové vlády. První z nich, podobný dřívějším návrhům ruských defensistů, požadoval příměří a zahájení jednání o okamžitém míru mezi válčícími zeměmi bez reparací a anexí. Měl bolševikům získat zejména sympatie vojáků. Dekret o půdě legalizoval již probíhající zabírání půdy aristokracie a kulaků. Vlastnictví půdy bylo zrušeno a půda zabraná sověty měla být rozdělena rolníkům.", "question": "Proč Lenin představil v noci Na druhém zasedání v noci 26. října / 8. listopadu 1917 několik návrhů?", "answers": ["aby upevnil svou pozici"]}
{"title": "Olympijské hry", "context": "První novodobá práce o olympijských hrách vyšla roku 1430 a byla dílem florentského básníka Matea Palmieriho. Roku 1491 vydal Virgilius Polydorus knihu O posvátných hrách starých Řeků a roku 1569 vychází v Benátkách kniha významného humanisty Hieronyma Mercuriala O gymnastickém umění. I když si tyto činnosti nekladly za cíl znovuobnovení olympijských her, byly důležitým stupínkem na cestě k oživení tradice pěstování kultury těla. První novodobé sportovní hry nesoucí označení olympijské, byly Anglické olympijské hry, které na svém venkovském sídle v Cotswoldu uspořádal roku 1604 Robert Dover. Hry podporoval i velký příznivec a propagátor sportu, král Jakub I. Hry se měly konat každý rok za letního slunovratu, na programu byly běžecké disciplíny, hod kladivem, míčové hry, šerm holemi a zápas. Mohli se zúčastnit jak šlechtici, tak prostí občané, některých disciplín dokonce i ženy. Hry se dočkaly 40 ročníků a skončily nejpozději se smrtí svého zakladatele. První, kdo vystoupil s myšlenkou obnovení olympijských her, byl v roce 1760 německý pedagogický reformátor Johann Bernhard Basedow. Dalším velkým propagátorem vzkříšení olympijských her byl Johann Christoph Friedrich Gutsmuths. Pod jeho vlivem uspořádaly některé tělovýchovné organizace v několika německých městech sportovní klání pod označením olympijské hry. 15. listopadu 1859 se v Athénách 20 000 diváků stalo svědky sportovních klání 300 soutěžících na prvních novořeckých olympijských hrách. Hlavní zásluhu na jejich uspořádání měl hrdina osvobozovacích bojů, Evangelos Zappas, který jejich organizaci věnoval nejen značné úsilí, ale i celý svůj majetek. Myšlenka uspořádat novořecké olympijské hry se zrodila v Pyrgu. Bylo to krátce po osvobození Řecka z turecké nadvlády, kdy se místní městská rada rozhodla pro obnovení her přímo v Olympii. Měly se konat každé čtyři roky 25. března, tj. na Den řecké nezávislosti. Nepříznivé podmínky v Olympii (bažinaté území plné komáru představovalo velkou hrozbu malárie) vedly k tomu, že se nakonec hry konaly až v listopadu a v Aténách.", "question": "Kde byly uspořádány první olympijské hry v novodobé historii?", "answers": ["Athénách"]}
{"title": "Klínové písmo", "context": "Pojem klínové písmo znamená způsob zápisu, styl psaní znaků starověkých písem, určený prostředky dostupnými ve starověké Mezopotámii, tj. hlínou a rákosem. Neoznačuje žádnou konkrétní sadu znaků, jako např. latinka nebo alfabeta. Znaky byly standardně psané, vytlačované rákosovým pisátkem do hlíny, nejčastěji ve formě hliněných tabulek, která mohla být kvůli trvanlivosti následně vypálena. K vypálení také došlo často nechtěně, když byla města vypálena nepřátelskými vojsky, což pro dnešní archeologii znamená uchování mnoha klínopisných textů, které by se jinak nezachovaly. Klínopisné znaky ale mohly také být tesány do kamene či psány na jiný materiál. V jeho počátcích sumerské klínové znaky vycházely z původních, mnohem starších piktogramů, které byly otočeny o 90° a zjednodušeny, aby se daly znázornit ustálenými tahy rydla. Tuto techniku později převzali Akkaďané (např. El-amarnské dopisy), Babyloňané a Asyřané, kteří toto písmo částečně upravili, stylizovali a zjednodušili pro svou semitskou akkadštinu jako slabičné, i když to ne vždy odpovídalo struktuře semitských jazyků, které toto písmo dále převzaly. Klínové písmo akkadských dialektů většinou není jednoznačné - znaky mají obvykle hodnotu slabikovou, ale mohou mít i hodnotu logogramu, tedy hodnotu celého slova. Kromě toho mohou prostě jen označovat druh slova, které následuje (např. GIŠ \"strom, dřevo\" či DINGIR \"bůh\"), aniž by se četly. Takový znak, který obvykle stojí před slovem, se nazývá determinativ. Jednoznačné však nebyly ani samotné slabičné hodnoty znaků. Jeden znak může být čten několika způsoby a naopak jedna slabika může být zapsána několika různými znaky. Čtení těchto slabičných klínopisných textů je proto velmi složité a obtížné. Jelikož klínové slabičné písmo, jak je používali Asyřané a Babyloňané, bylo značně komplikované, docházelo k jeho zjednodušením. Tím je například úprava babylonského klínopisu pro starou (indoevropskou) perštinu, která počet znaků notně omezila. Tak toto písmo však nepřevzaly jen mezopotámské semitské jazyky, ale i např. vzdálenější indoevropská chetitština. Vzhledem k slabičné formě znaků mohl pak Bedřich Hrozný chetitské texty dešifrovat a přečíst.", "question": "Označuje klínové písmo konkrétní sadu znaků?", "answers": ["Neoznačuje žádnou konkrétní sadu znaků, jako např. latinka nebo alfabeta."]}
{"title": "Jezevec lesní", "context": "Jezevec lesní (Meles meles) je šelma z čeledi lasicovití. Obývá kromě severní Skandinávie celou Evropu, Krétu, Blízký východ a odtud až na Dálný východ. Na lovení jezevců byla vyšlechtěna speciální psí plemena – jezevčíci. == Stavba těla == Na území ČR je jezevec největší lasicovitou šelmou, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr. V porovnání s ostatními lasicovitými šelmami má jezevec zcela odlišný tvar těla, zavalitou postavu. Má téměř bílou hlavu, jen přes oči má široké černé pruhy. Srst je žlutošedá s černými a bílými konci, hrubá a štětinatá. Došlapuje na celá chodidla (ploskonožec) a tlapy má opatřeny pěti velkými drápy. Uši má malé. Pomaleji se pohybuje. == Způsob života == Vyhrabává si noru ve vyvýšeném terénu. Je vždy hodně členitá s mnoha chodbami a komorou ve středu, kde spí. Nora může být až 5 m hluboká. Přes zimu omezuje svoji aktivitu, hodně spí, ale do skutečného zimního spánku se sníženou tělesnou teplotou neupadá. Je velmi čistotný – trus ukládá mimo noru, neobjevují se zde ani zbytky potravy na rozdíl třeba od nor lišek. Živí se hmyzem, dešťovkami, hraboši, vejci, semeny, houbami, kořínky, občas i zdechlinou – je všežravec. == Rozmnožování == Jezevčí páření se nazývá chrutí. Mláďatům, kterých se rodí 1-5, se otevírají oči po 3 týdnech. Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po 5 měsících se osamostatňují. Dospělosti dosahují ve věku 1,5 - 2 let.. Jezevci se dožívají věku až 15 let, v zoo až 20 let [zdroj? ]. == Početnost == I přes jeho velký počet se zakládají záchranné stanice, kde chovají tyto jezevce a těch je v Česku asi 50. Jezevec je těžko spatřitelný. == Rozšíření == Jezevec obývá mírné pásmo Evropy a Asie. Rozšířen je téměř v celé Evropě (včetně britských ostrovů) jižně od polárního kruhu a v celé Asii až po Japonsko na východě, po střední Ob na severu a po Izrael, Írán, Tibet a jižní Čínu na jihu. Rád vyhledává lesy prostoupené poli a loukami, kde nachází možnosti budovat své složité nory a dostatek potravy. == Jezevec a člověk == Jezevci se objevují v keltské i germánské mytologii. Jezevec byl pokládán za symbol odvahy a zmužilosti. Tradiční skotská tobolka zvaná sporran bývá vyráběna z jezevčí kůže.", "question": "Co tvoří potravu Jezevce lesního?", "answers": ["hmyzem"]}
{"title": "Katakana", "context": "Katakana (psáno カ v katakaně a 片 v kandži) je jedno ze dvou (druhým je hiragana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku), sestávající ze 48 symbolů (47 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky. Vznikla v 8. století za přispění Kibi no Makibiho (693-755) zjednodušením jednotlivých částí (kata znamená japonsky \"část\") znaků kandži (na rozdíl od hiragany, která vznikla zjednodušením celých znaků kandži), u kterých již předtím došlo k desémantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky katakany jsou hranatější a jednodušší než znaky hiragany a cizinci, kteří se učí japonsky, se ji většinou učí jako první[zdroj? ]. Katakanu původně používali japonští buddhisté jako nápovědu pro výslovnost v buddhistických spisech (podobně, jako se dnes používá hiragana v knížkách pro děti) a také jako způsob rychlého psaní. slova převzatá (z čínštiny, portugalštiny, holandštiny,. dnes převážně z angličtiny) onomatopoia (v japonštině je mnohem více zvukomalebných slov než např. v češtině) telegramy, zdůraznění (katakana se používá tam, kde se v české typografii použije tučné písmo, podtržení nebo kurzíva) cizí místní názvy vědecké názvosloví (zvířata a rostliny) Různé TV relace Videohry Poznámka: Tabulka pro úplnost obsahuje i znaky wi a we, které byly r. 1946 označeny za zastaralé. Tabulka ukazuje, jak se znaky katakany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr. kana hiragana kandži Další související články hentaigana man'jógana Japonsko japonština seznam různých písem furigana Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. Praha: Albatros, 1984. Obrázky, zvuky či videa k tématu Katakana ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo katakana ve Wikislovníku www.kanachart.com Jednoduché zkoušení z katakany (s volitelnými skupinami)", "question": "Kolik symbolů má katakana?", "answers": ["48"]}
{"title": "Java (programovací jazyk)", "context": "Odpadla většina nízkoúrovňových konstrukcí. Součástí jazyka nejsou například ukazatelé, bezznaménkové číselné datové typy, příkaz goto nebo preprocesor. objektově orientovaný – s výjimkou osmi primitivních datových typů jsou všechny ostatní datové typy objektové. distribuovaný – je navržen pro podporu aplikací v síti (podporuje různé úrovně síťového spojení, práce se vzdálenými soubory, umožňuje vytvářet distribuované klientské aplikace a servery. interpretovaný – místo skutečného strojového kódu se vytváří pouze tzv. bajtkód. Tento formát je nezávislý na architektuře počítače nebo zařízení. Program pak může pracovat na libovolném počítači nebo zařízení, který má k dispozici interpret Javy, tzv. virtuální stroj Javy – Java Virtual Machine (JVM). V pozdějších verzích Javy nebyl mezikód přímo interpretován, ale před prvním svým provedením dynamicky zkompilován do strojového kódu daného počítače (tzv. just in time compilation – JIT). Tato vlastnost zásadním způsobem zrychlila provádění programů v Javě, ale výrazně zpomalila start programů. V současnosti se převážně používají technologie zvané HotSpot compiler, které mezikód zpočátku interpretují a na základě statistik získaných z této interpretace později provedou překlad často používaných částí do strojového kódu včetně dalších dynamických optimalizací (jako je např. inlining krátkých metod atp.). Některé platformy nabízejí přímou hardwarovou podporu pro Javu. Existují též mikroprocesory, které dokáží spustit Javu hardwarově namísto softwarové emulace Java Virtual Machine. ARM procesory mohou mít přímou hardwarovou podporu pro spuštění binárního kódu Javy. robustní – je určen pro psaní vysoce spolehlivého softwaru – z tohoto důvodu neumožňuje některé programátorské konstrukce, které bývají častou příčinou chyb (např. správa paměti, příkaz goto, používání ukazatelů). Používá tzv. silnou typovou kontrolu – veškeré používané proměnné musí mít definovaný svůj datový typ. generační správa paměti – správa paměti je realizována pomocí automatického garbage collectoru, který automaticky vyhledává již nepoužívané části paměti a uvolňuje je pro další použití.", "question": "Jaký typ programovacího jazyka je Java?", "answers": ["objektově orientovaný"]}
{"title": "Baryum", "context": "Je nejreaktivnější z kovů alkalických zemin a reaktivitou se podobá alkalickým kovům, jeho reaktivita je natolik vysoká, že může být dlouhodobě uchováváno pouze pod vrstvou alifatických uhlovodíků (jako petrolej, nafta) s nimiž nereaguje. Soli barya barví plamen zeleně. Baryum je velmi reaktivní a v přírodě vytváří pouze barnaté sloučeniny Ba2+. V laboratoři lze připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít stroncium baridový anion Ba2−, takovéto sloučeniny jsou velmi nestabilní a patří mezi nejsilnější redukční činidla. Baryum reaguje za pokojové teploty s vodou i kyslíkem. Na vzduchu se okamžitě pokrývá vrstvou nažloutlého oxidu barnatého, práškové baryum je na vzduchu schopno samovolného vznícení. Při zahřátí se snadno slučuje s dusíkem na nitrid barnatý Ba3N2 a s vodíkem na hydrid barnatý BaH2 a i s velkým množstvím prvků tvoří za vyšších teplot sloučeniny. Baryum je zásadotvorný prvek a rozpouští se v běžných kyselinách za tvorby barnatých solí. Nerozpouští se v roztocích hydroxidů. Historický vývoj Těživec (baryt) BaSO4 byl poprvé poznán na základě objevu boloňského obuvníka v roce 1602, který zjistil, že při žíhání síranu barnatého s organickými látkami začíná látka fosforeskovat – boloňské fosfory. Roku 1732 objevil William Withering uhličitan barnatý v nerostu, který byl později po něm nazván witherit. Oxid barnatý byl objeven roku 1774 Carlem Scheelem, který zprvu nepoznal, že jde o sloučeninu nové zeminy, která souvisí s těživcem.", "question": "Jak se nazývá měkký, velmi reaktivní a toxický kov se značkou Ba?", "answers": ["Baryum"]}
{"title": "Velikonoční pondělí", "context": "Velikonoční pondělí je v pořadí druhým dnem velikonočního oktávu (osmidení), kdy křesťané prožívají velikonoční radost ze svého vykoupení. Z liturgického hlediska je pondělí rovnocenné následujícím dnům oktávu, ale historicky došlo k tomu, že pouze pondělí zůstalo dnem pracovního klidu. V minulosti krom toho bývalo zvykem, že po významných svátcích následoval jakýsi volný den (odtud např. Pondělí svatodušní či svátek svatého Štěpána). Tyto volné dny po svátcích doprovázely různé lidové zvyky, které byly součástí běžného života. V českých zemích i na Slovensku je zvykem chodit s pomlázkou. Pomlázka je z několika, většinou 6–12, nejčastěji vrbových proutků pletený šlehací nástroj, se kterým chlapci chodí na koledu a mrskají děvčata z okolí. Šlehání přes hýždě doprovází odříkávání různých koledních říkanek. Velikonoční mrskání děvčat jim má předat část jarní svěžesti vrbového proutí (Mrskut a mrskání jsou názvy zažité především na Moravě, kde má zvyk velmi silnou tradici. V jiných regionech je možné se setkat s odlišnými výrazy pro totéž, např. šupání, vyšupat). Velikonoční koleda je spojena s odměnou pro koledníky. Tradičně to jsou především malovaná vajíčka neboli kraslice. Velikonoční koledování nabírá krajově rozličných podob. O pomlázce se zmiňuje již pražský kazatel 14. století Konrád Waldhauser. == Související články == Výpočet data Velikonoc pomlázka == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Velikonoční pondělí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Velikonoční pondělí ve Wikislovníku Postup pletení velikonoční pomlázky krok za krokem Velikonoční kuchyně našich babiček Lidové tradice Velikonoc Videonávod: jak správně uplést pomlázku", "question": "Jak se nazývá pondelok po Velikonocích?", "answers": ["Velikonoční pondělí"]}
{"title": "Armáda České republiky", "context": "Ke vzniku úkolového uskupení došlo v červnu roku 2010, kdy byla zároveň vytvořena nová struktura velení a řízení a ustanovena funkce velitele ÚU AČR ISAF. V květnu 2013 působilo na území Afghánistánu již 5. úkolové uskupení AČR ISAF, neboť doba působnosti jednotlivých ÚU je omezena na šest měsíců. Pod jednotným velením je soustředěna celá řada útvarů se specifickou vnitřní strukturou. Mezi hlavní jednotky 5. ÚU tak v době jeho vzniku patřily například: Velitelství ÚU AČR ISAF Národní podpůrný prvek (jednotka NSE) Jednotka chemické a biologické ochrany Jednotka AAT v Kábulu Polní chirurgický tým Zastoupení na velitelstvích ISAF v Kábulu a Bagramu Provinční rekonstrukční tým (PRT) v provincii Lógar Poradní a výcvikový tým OMLT v provincii Vardak Výcviková jednotka Vojenské policie V afghánské misi byly nasazeny také útvary a technika Vzdušných sil AČR. Kosovo Mise KFOR: V současné době působí na velitelství KFOR jedenáct českých vojáků. Ti se v mezinárodním štábu podílejí na plnění operačního úkolu. Somálsko V rámci operace EU-NAVFOR - Atalanta působí v Somálsku tři čeští vojáci.", "question": "Kterou zkratkou se zapisuje Armáda České republiky?", "answers": ["AČR"]}
{"title": "Vrchslatina", "context": "Vrchslatina je přírodní rezervace v oblasti Poľana. Nachází se v Katastrálním území obce Sihla v okrese Brezno v Banskobystrickém kraji. Území bylo vyhlášeno či novelizováno v roce 1993 na rozloze 18,0500 ha. Ochranné pásmo nebylo stanoveno. == Externí odkazy == Přírodní rezervace Vrchslatina, Štátny zoznam osobitne chránených častí prírody SR Chránené územia, Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky", "question": "Bylo stanoveno ochranné pásmo Vrchslatiny?", "answers": ["Ochranné pásmo nebylo stanoveno."]}
{"title": "Paštština", "context": "Paštština, též paštunština či paštó (paštunsky: پ paštó/pachtó) je fylogeneticky íránský jazyk. Pašto je úředním jazykem Afghánistánu, mluví jim asi 60 % Afghánců a navíc část obyvatel Pákistánu. Je psána upraveným arabským písmem zprava doleva. Pašto se mluví v jihovýchodním Afghánistánu od Džalálábádu po Kandahár a odtud severozápadně k Sabzaváru. V Pákistánu používají pašto obyvatelé sídlící v severozápadních oblastech a hraničních provincií. V některých oblastech Pandžábu a Balúčistánu. V současnosti mluví paštsky 35 miliónů lidí. Pašto má asi padesát kmenových dialektů, které se dělí na tři skupiny Kandahárský dialekt Nangahárský dialekt Paktijský dialekt Vlivem islámu je převážná část slov, hlavně náboženského významu, přejatá z arabštiny, dále pak z perštiny, urdštiny, angličtiny,. ruštiny a jiných evropských jazyků: z arabštiny: ا Alláh Bůh z perštiny م méz /persky míz/ stůl z urdštiny م /م/ míṭ sladkost, cukroví z angličtiny ر rákeṭ /rocket/ raketa, střela z ruštiny ک kalašnikov název útočné pušky Pašto je jazykem paštůnů, kteří jsou usídleni hlavně v Afghánistánu, severozápadě Pákistánu a Balúčistánu. Současná paštská abeceda je psána upraveným arabským písmem, má 40 písmen z nichž 8 je paštských. Není přesně jasné jakým písmem paštůni psali do příchodu arabské transkripce, ale z vykopávek a starých mincí, které byly nalezeny na místech kde paštůni prokazatelně žili je patné, že používali druh písma, který se dnes nazývá Kharóšthí. První paštská abeceda byla sestavena učencem Qazi Saifullahem na příkaz Khwaja Hassana Maiwandiho prvního ministra sultána Mahmúda z Ghazni / 999–1030 /. Poté jiní učenci a političtí vůdci abecedu upravovali až dosáhla současné formy. Význam jazyka pašto vzrostl po vzniku samostatného afghánského státu v roce 1747 a v roce 1919 po získání nezávislosti.", "question": "Kolik procent Afgánců mluví jazykem pašto?", "answers": ["60"]}
{"title": "Astronomie", "context": "Aristotelés dále určil poloměr Země, který ale odhadl na dvojnásobek skutečného poloměru. V aristotelovském modelu Země stojí a Měsíc se Sluncem a hvězdami krouží kolem ní, a to po kruhových drahách. Myšlenky Aristotelovy rozvinul ve 2. století našeho letopočtu Klaudios Ptolemaios, který také stavěl Zemi do středu a další objekty nechal obíhat kolem ní ve sférách: první byla sféra Měsíce, dále sféry sluneční soustavy - Slunce a planet : Merkuru, Venuše, Marsu, Jupitera, Saturna a sféra stálic - hvězd, jež byly považovány za nehybné, jak to plyne z názvu, měly se pohybovat jen společně s oblohou. Tento model dostatečně vyhovoval polohám těles na obloze. Roku 1514 navrhl Mikuláš Koperník nový model, ve kterém bylo ve středu soustavy Slunce a planety obíhaly kolem něj po kruhových drahách, setkal se ale s problémy při pozorováních, objekty se nenacházely na správných souřadnicích. Roku 1609 zkonstruoval Galileo Galilei dalekohled, s jehož pomocí objevil čtyři měsíce obíhající kolem planety Jupiter, a tím dokázal Koperníkovu teorii o Slunci ve středu a planetách kroužících kolem. Johannes Kepler zaměnil kruhové dráhy planet za eliptické, čímž bylo dosaženo souladu s pozorovanými polohami těles.", "question": "Ve kterém roce zkonstruoval Galileo Galilei dalekohled?", "answers": ["1609"]}
{"title": "Rošických", "context": "Rošických Mariánské hradby na konci uliceUmístění Město Praha Městská část Praha 1 Čtvrť Malá Strana Poloha 50°4′46,79″ s. š., 14°24′13,36″ v. d. Začíná na Újezd Končí na Mariánské hradby Další údaje PSČ 118 00 Kód ulice 467880 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Ulice Rošických na Malé Straně v Praze je jednosměrná ulice směrující v dolní části Újezdu severně po zbytek městských hradeb, které pokračují ke Hladové zdi. Nazvána je na počest českých vlastenců Jaroslava Rošického a Evžena Rošického, po kterém byl nazván i Memoriál Evžena Rošického[1] a stadion Evžena Rošického[2]. Na čísle 8 má pobočku Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická. Budovy, firmy a instituce restaurant Atelier - Rošických 4[3] Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická, pobočka - Rošických 8[4] Odkazy Reference ↑ http://www.halonoviny.cz/articles/view/30435803↑ https://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-atlet-evzen-rosicky-byl-popraven-za-heydrichiady-pww-/lide.aspx?c=A160202_152304_lide_ELE↑ http://atelier-restaurant.cz↑ http://docplayer.cz/6506938-Gabriel-fragner-funkeho-zaci-na-statni-graficke-skole-v-praze-teoreticka-diplomova-prace.html Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Rošických na Wikimedia Commons mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Praha", "question": "Je ulice Rošických na Praze 1 jednosměrná nebo dvousměrná?", "answers": ["jednosměrná"]}
{"title": "Wi-Fi", "context": "V roce 1999 se tento standard rozšířil o další dvě specifikace 802.11a a 802.11b a byla založena organizace WECA (Wireless Ethernet Compatibility Alliance),v roce 2002 byla přejmenována na Wi-Fi Alliance. Aliance přiděluje po splnění podmínek logo, které ujišťuje kupujícího, že jeho zařízení je schopno komunikovat s ostatními zařízeními se stejným logem. V roce 2014 je v prodávaných zařízeních nejčastěji podporován standard 802.11g z roku 2003, který zvýšil teoretickou rychlost v pásmu 2,4 GHz na 54 Mbps (reálné přenosové rychlosti jsou zhruba poloviční). Standard 802.11n z roku 2008 podporuje technologii MIMO (Multiple-input multiple-output – mnohonásobný vstup i výstup). Používá více vysílačů a přijímačů, aby se zlepšila propustnost. V roce 2013 následoval standard 802.11ac a v roce 2014 pak 802.11ad Související informace naleznete také v článku IEEE 802.11. Ke každé bezdrátové síti musí mít provozovatel od státu patřičnou licenci pro vysílání v určité frekvenci, tzv. licencované pásmo. Frekvencí není nekonečné množství, proto tato pásma jsou zpoplatněna vysokou částkou. Stát pak pro majitelé licencí samozřejmě pásma chrání, aby v nich nikdo jiný nevysílal. Protože rádiové vysílaní mají i některé přístroje v domácnosti (např. mikrovlnná trouba), vzniklo bezlicenční pásmo ISM (2,4 GHz), které bylo původně vyhrazeno pro průmyslové, vědecké a lékařské účely. Do stejné skupiny byly postupně přidány další frekvence pro \"volné\" použití, které jsou dnes neoficiálně označovány jako bezlicenční pásma, ve kterých je však nutné dodržovat podmínky stanovené Českým telekomunikačním úřadem. Později se však o toto pásmo začali zajímat i výrobci bezdrátových sítí, přičemž zpočátku měl každý výrobce vlastní technologie, ale časem se projevila výhodnost jednotných standardů (Wi-Fi, Bluetooth, WiMAX atp.). Původním cílem Wi-Fi sítí bylo zajišťovat vzájemné bezdrátové propojení přenosných zařízení a dále jejich připojování na lokální (např. firemní) sítě LAN. S postupem času začala být využívána i k bezdrátovému připojení do sítě Internet v rámci rozsáhlejších lokalit a tzv. hotspotů.", "question": "Jak se říka frekvenci, na kterou má provozovatel bezdrátové sítě licenci?", "answers": ["licencované pásmo"]}
{"title": "DC", "context": "Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona – Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1 a televizí MTV byla vyhlášena \"sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob\". Angus a Malcolm Youngovi tvrdí, že je název kapely napadl, když viděli zkratku AC/DC na šicím stroji svojí sestry Margaret (dle některých zdrojů šlo o vysavač). V angličtině je AC/DC zkratkou termínu \"alternating current/direct current\", tj. \"střídavý proud/stejnosměrný proud\". Bratři měli pocit, že jméno dobře charakterizuje nefalšovanou energii a energická vystoupení skupiny. V některých kulturách však zkratka slangově \"AC/DC\" označuje bisexuály. Skupina se vyjádřila, že si toho nebyla vědoma až do chvíle, kdy jim to po jednom z jejich prvních koncertů řekl taxikář, který je vezl. Někteří náboženští představitelé tvrdili, že zkratka znamená \"Anti-Christ/Devil's Child(ren)\", nebo \"Anti-Christ/Devil Christ\", případně má ještě jiné významy. Tyto spekulace se mezi kritiky udržely a ti se snažili kapelu prezentovat jako satanisty. Kapela tyto interpretace svého jména odmítla s tím, že jsou úmyslně vykonstruované za účelem poškození kapely. Mnoho kapel hrajících coververze písní od AC/DC nějakým způsobem jméno kapely napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie, nebo AC/DShee kterou tvoří samé ženy ze San Francisca. V Česku se kapele někdy přezdívá Praha/Děčín, protože SPZ těchto dvou měst tvoří zkratku AC/DC. Bratři Angus Young, Malcolm Young a George Young se narodili v Glasgow ve Skotsku a do Austrálie se s většinou své rodiny přestěhovali v roce 1963. George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let 20. století. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit \"Friday On My Mind\". Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku). Malcolm a Angus Youngovi založili AC/DC v listopadu 1973. Dalšími členy se stali baskytarista Larry Van Kriedt, zpěvák Dave Evans a Colin Burgess, bývalý bubeník kapely The Master's Apprentices. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Chequers v Sydney 31. prosince 1973.", "question": "Hrají kapely BC/DC a AC/DShee coververze písní od AC/DC?", "answers": ["Mnoho kapel hrajících coververze písní od AC/DC nějakým způsobem jméno kapely napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie, nebo AC/DShee kterou tvoří samé ženy ze San Francisca."]}
{"title": "Kachnička mandarinská", "context": "Kachnička mandarínská (Aix galericulata) je malý vrubozobý pták z čeledi kachnovití. Pochází z Asie, kde v současné době obývá Amur, Sachalin, Japonsko, Mandžusko, Čínu a Severní a Jižní Koreu. Do Evropy byl dovezen během 18. století jako ozdobný pták, v současné době zde volně hnízdí mimo Britských ostrovů 850–3000 párů, dalších asi 7000 ptáků žije volně na území Velké Británie. V Česku začaly pravidelně hnízdit přibližně od roku 2011 v Brně na Svratce, kde nyní žije asi 20 jedinců. == Popis == Samec kachničky mandarínské ve svatebním šatu patří mezi nejzdobnější a nejkrásnější ptáky světa. Má vysokou chocholku, péra zlaté barvy a pár jasně žlutých čepelí tvořených širokými vnitřními prapory křídelních krovek. Tyto čepele mají čistě ornamentální funkci a samec je může vztyčit nad boky. Samice a samci v prostém šatu jsou většinou olivově hnědí. Nenápadně zbarvenou samici ale snadno poznáme dle úzkého bílého proužku za okem. Jako ostatní kachny sedající na větvích má ostré drápy, které jí pomáhají při pevném uchopení větve, a dlouhý široký ocas, působící jako brzda ke zpomalení letu, když kachnička dosedá na větev. Vyskytuje se tradičně v lesnatých oblastech kolem řek a jezer, na konci léta i v zatopených rýžových polích a mokřinách. Často je lze najít i v parcích. Největší aktivitu projevují kachničky ráno a večer, kdy si začínají vyhledávat potravu. Během dne odpočívají na břehu nebo na stromech rostoucích podél břehů. Nevytvářejí trvalá manželství, ale každý rok si hledají nového partnera. Ačkoliv jsou kachničky mandarínské převážně vegetariáni, najdeme na jejich jídelníčku i drobné živočichy – např. měkkýše či malé rybky. V pozdním létě je také často najdeme na rýžových a obilných polích. Na podzim si zpestřují jídelníček také bukvicemi, žaludy a kaštany. Potravu sbírá na zemi, na stromech a ve vodě – čvachtáním, panáčkováním a jen vzácně se potápí. == Námluvy == Po složitých zásnubních tancích vybírá samice místo pro hnízdo, což bývá nejčastěji dutina ve stromě nedaleko vody. Sezení na vejcích pak obstarává sama.", "question": "Z jaké čeledi je kachnička mandarínská?", "answers": ["kachnovití"]}
{"title": "Alžběta Bavorská", "context": "Nadšeně se angažovala ve prospěch rakousko-uherského vyrovnání, ke kterému došlo roku 1867. Čím více byla zbožňována Maďary, tím méně byla oblíbena ve Vídni. Časem si také prosadila maďarské dvorní dámy, z kterých se staly její věrné přítelkyně a byly jedinými osobami, kterým plně důvěřovala. Do českých dějin se naopak zapsala téměř jen svou rolí při státoprávním uspořádání roku 1867, které mělo pro České království dalekosáhlé důsledky. Duševní úpadek a tragická smrt bratrance Ludvíka, bavorského krále, a choromyslnost jeho bratra utvrdily císařovnu v domněnce, že je choroba v rodině dědičná a jednoho dne postihne i ji. Rozhodla se proto studovat šílené lidi, jejich chování a informovala se o jejich osudech, průběhu nemoci a příznacích. (Například příběh Barbary Ubrykové, která, ač si to zřejmě nikdy neuvědomila, vděčila Alžbětě za život). Ke konci života se stal vztah Alžběty a Františka Josefa opět harmoničtější, ne však intenzivnější, jak vyplývá z řady něžných a děkovných poznámek císaře v dopisech své choti. Alžběta byla po celý život posedlá svým vzhledem, za svoji největší pýchu považovala své neuvěřitelně dlouhé, krásné a husté hnědé vlasy, které později dosahovaly až na zem a byly předmětem mnoha obdivů, jak mužů, tak žen. Každý den jí její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková musela předkládat vyčesané vlasy na stříbrném podnose. Později kadeřnice vymyslela trik, aby císařovně zbytečně nekazila náladu: pod zástěrku připevnila pásku pomazanou lepidlem a tam vyčesané vlasy lepila. Císařovna byla od dětství zvyklá, že smí s personálem zacházet tvrdě, a tak se nezřídka stávalo, že než Franciska přišla na trik s lepidlem, dostala za vypadlé vlasy políček. Za toto nespravedlivé jednání se Franciska mstila tím, že předstírala nemoc a nechala se i odvézt záchranným vozem, aby císařovnu uvrhla do nejistoty, zda ji bude moci učesat do společnosti. Podobné manipulace Alžběta kupodivu u svých oblíbenců snášela. Česání se odehrávalo odpoledne a trvalo dvě hodiny. Obvykle nosívala splétanou vlasovou korunu, kterou označovala jako \"účes pro snímek na zatykač\". Jednou nebo dvakrát do měsíce se konalo mytí vlasů. V tu dobu nesměl nikdo na císařovnu promluvit.", "question": "Jak se jmenovala osobní kadeřnice Alžběty?", "answers": ["Franciska Feifaliková"]}
{"title": "Imamát Omán", "context": "Imamát Omán Imamát Ománʿ al-Wusṭُمَا ٱْوُسْطَى 751–1970 → vlajka znak Hymna: As-Salam as-Sultani (neoficiálně,oficiálně žádná) Motto: Allā Akbar geografie Přibližná rozloha států Maskat a Omán v 19. století Imamát Omán Sultanát Maskat hlavní město: Nazvá obyvatelstvo jazyky: arabština náboženství: ibádíjský islám státní útvar státní zřízení: teokratická monarchie státní útvary a území předcházející: následující: Maskat a Omán Imamát Omán byl státní útvar na území dnešního Sultanátu Omán. Vznikl již v době islámské expanze v 7. století (a jako stát zřejmě v roce 751). Imám měl zpravidla pod kontrolou vnitrozemí okolo hlavního města Nazvá, a to i v období, kdy bylo pobřeží ovládáno cizími mocnostmi, např. Umajjovci nebo Seldžuky. Imamát téměř po celou existenci značně charakterizoval izolacionismus. Za vrcholné období se považuje 9. století.[1] Maskat a Omán Maskat a Omán byl stát zahrnující jednak vnitrozemí ovládané imámem a jednak pobřežní regiony s centrem v Maskatu, jemuž vládl sultán. Mezi oběma státy vládlo napětí, kmeny loajální imámovi někdy útočili na sultánova teritoria. Na konci 19. století se imamát více než přiblížil dobytí sultanátu, a to v letech 1868 až 1871, kdy imám Azzan bin Kais Maskat dobyl, a také v roce 1895, kdy kmeny věrné imámovi Salihovi bin Alimu kontrolovaly většinu Maskatu, přičemž sultán Fajsal bin Turki se uchýlil do pevnosti Jalali (Džalali).", "question": "Jaké bylo vrcholné období státního útvaru Imamát Omán?", "answers": ["9."]}
{"title": "Paříž", "context": "Během středověku Paříž prosperovala jako obchodní i intelektuální centrum, její rozvoj dočasně přerušovaly morové epidemie ve 14. století a pak zejména stoleté války s Anglií v 15. století, které vedly k tomu, že dvůr město přechodně dokonce opustil. Za vlády krále Ludvíka XIV., Krále Slunce (1643-1715) byla královská rezidence přesunuta do blízkých Versailles. V této době, označované jako Le Grand Siè (tj. \"Velké Století\"), bylo ve městě vybudováno velké množství velkolepých paláců a dalších budov, vznikla náměstí Place des Victoires a Place Vendôme (Paříž jich do té doby měla pouze pár), byly také zbourány středověké hradby. Francouzská revoluce začala dobytím Bastilly 14. července 1789. V roce 1799 se díky nestabilitě nové vlády chopil moci Napoleon Bonaparte, nejprve jako první konzul, v roce 1804 se pak sám (za přítomnosti papeže Pia VII.) korunoval v katedrále Notre-Dame francouzským císařem. Chtěl z Paříže vytvořit nejkrásnější město na světě. Za jeho vlády vyrostlo v Paříži zejména množství velkolepých pomníků. V roce 1814 však byla Paříž dobyta anglickými, pruskými, rakouskými a ruskými vojsky a Napoleon byl vypovězen na ostrov Elbu. Do Paříže se sice po útěku z ostrova v roce 1815 vrátil, ale po porážce u Waterloo byl definitivně sesazen a deportován na ostrov Svaté Heleny, kde v roce 1821 zemřel. Po druhé revoluci v roce 1848, která opět svrhla monarchii, se v čase nejistoty chopil moci státním převratem Napoleonův synovec, který se jako Napoleon III. prohlásil v roce 1851 císařem.", "question": "Kdy se uskutečnil útok na Bastilu, který odstartoval Velkou francouzskou revoluci?", "answers": ["14. července 1789"]}
{"title": "Kočkovití", "context": "Leptailurus Leopardus Lynx Acinonyx Puma Otocolobus Prionailurus Felis podčeleď: † Machairodontinae podčeleď: † Proailurinae Sesterská skupina asijští linsangové (Prionodontidae) Některá data mohou pocházet z datové položky. Kočkovití (Felidae), hovorově nazývaní kočky, jsou čeledí řádu šelem. Dělí se na dvě recentní podčeledi – velké kočky (Pantherinae) a malé kočky (Felinae), a dvě fosilní podčeledi – Machairodontinae a Proailurinae. Popis První kočky se objevily během oligocénu, přibližně před 25 miliony let. Obě recentní podčeledi se od sebe oddělily asi před 11,5 miliony lety. Kočkovité šelmy jsou skvěle adaptovaní lovci, uzpůsobení k lovu ze zálohy.[1] V současnosti žije na Zemi 41 druhů těchto šelem. Mezi nejznámější kočky patří bezpochyby kočka domácí, jejíž soužití s člověkem je známé již 4 000 až 7 000 let. Divocí příbuzní kočky domácí stále žijí v Africe a západní Asii, ale poničené životní prostředí značně omezilo plochy jejich výskytu. Jiné velmi známé druhy kočkovitých zahrnují velké kočky jako je lev, tygr, levhart, jaguár a množství malých koček jako například ocelot, rys ostrovid nebo puma americká. Za nejbližší příbuzné koček se považují asijští linsangové rodu Prionodon dříve řazení k cibetkám (Viverrinae). Z celého řádu šelem se právě kočkovití nejvíce drží masožravého způsobu života – jsou na příjmu masa zcela závislí. Někdy se jim proto říká hypermasožravci. Jejich tělesná stavba je plně přizpůsobená lovu jiných zvířat. Mají pružné a svalnaté tělo, čelisti a zuby určené k silnému skusu, flexibilní přední končetiny zakončené ostrými zatažitelnými drápy (všichni kromě geparda) sloužícími k přidržení kořisti, zadní končetiny umožňující prudké zrychlení a skoky a srst tvořenou kamuflážními barevnými odstíny. Ze smyslů je co nejlépe vyvinut především zrak, jenž je určen k zachycení pohybu a k dobrému vidění za šera a tmy a následně také sluch.", "question": "Kolik existuje v současnosti podčeledí kočkovitých šelem?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Dennis Rader", "context": "Dennis Rader Dennis Lynn Rader Dennis Lynn RaderZákladní údaje Alias BTK Datum narození 9. března 1945 (76 let) Místo narození Pittsburgh, Kansas, USA Zatčení 25. února 2005 Výše trestu Doživotí bez možnosti podmíněčného propustění na 175 let Oběť Modus operandi svazování, mučení Počet obětí 10 Období vraždění 15. ledna 1974 – 19. ledna 1991 Stát vraždění USA Místo vraždy Wichita, Kansas Některá data mohou pocházet z datové položky. Dennis Lynn Rader (* 9. března 1945 Pittsburgh) je americký sériový vrah známý jako BTK. Rader se ve svých dopisech adresovaných policii podepisoval písmeny „BTK“ (zkráceně pro „svázat, mučit, zabíjet“). V letech 1974 až 1991 Rader zabil 10 lidí ve městě Wichita, Kansas, USA. Rader posílal policistům a novinářům výsměšné dopisy popisující podrobnosti jeho zločinů.[1][2][3] V roce 2004, deset let po poslední vraždě, na sebe začal Rader znovu upozorňovat prostřednictvím dopisů zaslaných policistům, které následně dopomohly k jeho zatčení v roce 2005. V nápravném ústavu v Kansasu si Rader nyní odpykává deset po sobě jdoucích doživotních trestů. Osobní život Dennis Rader se narodil 9. března 1945. Je jedním ze čtyř synů matky Dorothee a otce Williama; jeho bratři se jmenují Paul, Bill a Jeff.[4][5] Přestože se narodil v Pittsburgu v Kansasu, vyrostl ve Wichitě. Kvůli práci se rodiče Raderovi, ani jeho třem bratrům, příliš nevěnovali. Rader později během vyšetřování popsal zejména svůj špatný vztah k matce, která mu nevěnovala dostatek pozornosti. Už od mládí se v Raderovi projevovaly sklony k sadismu a měl sexuální fantazie o mučení „uvězněných a bezmocných“ žen.[6] Dále si také našel zálibu v mučení, zabíjení a věšení malých zvířat.[7][8] Rader projevoval známky několika sexuálních fetiší, například voyeurismu nebo uspokojování pomocí autoerotického zadušení. Často tajně sledoval ženy ze sousedství, během čehož se sám rád oblékal do ženského oblečení, včetně kradeného dámského spodního prádla a masturboval, přičemž si vázal provazy kolem paží a krku pro ještě větší uspokojení.[9] O několik let později, se v době mezi vraždami fotil svázaný, převlečený do ženského oblečení, a s maskou představující ženský obličej. Rader později přiznal, že jako součást sexuální fantazie si představoval, že je jednou ze svých obětí.[10] Rader ovšem své sexuální a sadistické sklony velmi dobře skrýval, a proto byl mezi známými a sousedy považován za přátelského a zdvořilého.[8] Po střední škole šel Rader na univerzitu v Kansasu, ale průměrné výsledky jej po roce studování donutily univerzity zanechat.", "question": "Jak se ve svých dopisech adresovaných policii podepisoval americký sériový vrah Dennis Rader?", "answers": ["BTK"]}
{"title": "Vladislav Kazimír Těšínský", "context": "Již dříve, v roce 1345, ve věku dvaceti let, používá titul dvorní soudce. Když v 10. listopadu 1354 Karel IV. pozval své vazaly na výpravu do Říma, kam si jel pro císařskou korunu, Vladislav byl v kruhu jeho nejbližších. Na listinách, které vydával český král, byl často zmiňován jako svědek. Vladislav byl rovněž přítomen při korunovaci Karla IV. 5. dubna 1355 v Říme. == Smrt == Poslední zápis, resp. zmínka o Vladislavovi, byla v listině ze dne 15. května 1355. Krátce poté kníže pravděpodobně zemřel. Jako místo úmrtí se uvádělo město Pisa. O smrti knížete se detailněji rozepsal italský kronikář Matteo Villani (jeho bratr byl Giovanni Villani). Ten v uváděl, že: \"Kníže odjel v přítomnosti jistého českého velmože (polsky możnowładca) Čeňka a jiných urozených pánů do Florencie, kde je jako vyslance císaře přijali se všemi poctami. V průběhu hostiny měl kníže sníst úhoře, z kterého těžce onemocněl a krátce po návratu do Pisy zemřel. Smrt Vladislava, králova oblíbence, krále Karla IV. velice zasáhla. Spěšně se vydal do Itálie, a to i přesto, že se v Pise tou dobou rozhořely proti císařské nálady. Král, který nechtěl způsobil krveprolití (ale i tak k tomu došlo), neměl jinou možnost než jet.\"Vladislav se na knížecím dvoře v Těšíne zdržoval velmi málo. Nevrátil se tam ani posmrtně.", "question": "Jak se jmenoval nejstarší syn knížete Kazimíra I. Těšínského a mazovské kněžny Eufemie?", "answers": ["Vladislav"]}
{"title": "Atacama", "context": "O jeho vlastnictví se vedla i pacifická válka. V dobách největší těžby pokrývala produkce z Atacamy až čtyři pětiny světové spotřeby. Atacama je typická náhlými teplotními výkyvy. Teploty se zde v letním období pohybují od 0 °C v noci až po 50 °C přes den. Velký teplotní gradient urychluje intenzivní erozní činnost hornin. Vlhké větry, které zásobují východní část Jižní Ameriky, nejsou schopny překonat morfologickou hráz tvořenou Andami, a proto sem nedosáhnou. Vláha není do pouště transportována ani z oblastí východního Pacifiku, jelikož v okolí Jižní Ameriky proudí studený Peruánský oceánský proud a vlivem síly zemské rotace se již tak řídká mračna stáčí zpět nad oceán a nikoliv nad pevninu. Srážkový úhrn je průměrně 1 mm za rok. Atacama i přes tyto extrémy má co nabídnout, a to v podobě Národní rezervace Los Flamencos, Valle de la Luna či gejzíru El Tatio, který je nejvýše položeným gejzírem na světě. == Vědecké využití == V poušti se nachází několik vědeckých pracovišť Evropské jižní observatoře (ESO): Observatoř Chajnantor, v níž je umístěn největší astronomický přístroj současnosti: soustava 66 radioteleskopů ALMA, Observatoř Paranal s čtyřmi hlavními dalekohledy Very large telescope (VLT) se zrcadly o průměru 8,2 m umístěnými na umělé plošině hory Paranal, Observatoř La Silla – nejstarší pracoviště ESO s 15 dalekohledy, z nichž nejvýznamnější je 3,58m New Technology Telescope (dalekohled nové technologie), Evropský extrémně velký dalekohled – připravovaný optický dalekohled o průměru zrcadla 39,3 m s plánovaným uvedením do provozu v roce 2024.Důvodem jejich umístění v této poušti je především extrémně suché prostředí (vlhkost vzduchu zhoršuje pozorování a brání paprskům některých vlnových délek proniknout až k zemskému povrchu) dále velký počet bezoblačných dní a vzdálenost od lidských sídel, takže jejich světelné znečištění neruší pozorování noční oblohy. Díky přírodním podmínkám a charakteru povrchu využívá oblast také NASA k testům zařízení pro budoucí mise na Mars. == Další fotografie == == Odkazy == === Reference === === Související články === Chilské kaktusy === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Atacama ve Wikimedia Commons Galerie Atacama ve Wikimedia Commons Rostliny v poušti Atacama", "question": "Jaká je nejsušší poušť na světě?", "answers": ["Atacama"]}
{"title": "Sumgaitský pogrom", "context": "Situace se ještě zhoršila následným rabováním a nezájmem policie tuto situaci řešit. Násilnosti v Sumgaitu představovaly na poměry tehdejšího SSSR situaci nebývalého rozsahu a přilákaly velký zájem západních médií. Z masakru bylo obviňováno náhornokarabašské hnutí, které v té době začínalo být v povědomí v sousední Arménské SSR. Oficiální bilance masakru, na základě seznamu jmen obětí, byla 32 lidí (26 Arménů a 6 Ázerů), nicméně očití svědci hovoří o mnohem větším počtu mrtvých.[1] Mnozí z nich zastvávají tvrzení, že mrtvých bylo přinejmenším 200.[2] 28. února vstoupil do města malý kontingent lehce vyzbrojených sovětských vojáků a neúspěšně se pokusil potlačit nepokoje. Situace se zmírnila až poté, co se o den později dostavily více profesionální vojenské jednotky s tanky a dalšími obrněnými vozidly. Tyto vládní jednotky zavedly v Sumgaitu stanné právo, představující zákaz vycházení, a fakticky tak ukončily krizi. Tehdejší generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov byl později kritizován za svou pomalou reakci na tuto situaci, což se později stalo důležitou součástí mnoha konspiračních teorií. Dle člena politbyra Ústředního výboru KSSS Alexandra Nikolajeviče Jakovjeva byl sumgaitský pogrom zkonstruován agenty KGB.[3] Samotný sumgaitský pogrom se sovětské moci podařilo před světovou veřejností úspěšně ututlat. V následném procesu byli obviněni a odsouzeni tři mladíci, z toho dva nezletilí.[4] Následkem této situace byla celá arménská populace Sumgaitu nucena odejít. Město se později stalo domovem mnoha uprchlíků z válkou postižených oblastí. Incident zanechal mnoho otázek jak v celé Arménii, tak ve zbytku Sovětského svazu, jelikož se mělo za to, že etnické spory v zemi byly silně potlačovány a oficiálně neexistovaly. Tento masakr, společně s rostoucím konfliktem v Náhorním Karabachu, představovaly jistou výzvu k řešení celého problému v rámci, v té době prováděných, reforem perestrojky Michaila Gorbačova. Nepokoje v Sumgaitu vytyčily počátek dlouhotrvajícího napětí mezi Armény a Ázery. Dosud nenásilné protesty v Arménii proti porušování práv Arménů v Náhorním Karabachu se ukázaly jako neúčinné, a jejich organizátoři byli postupně vystřídáni partyzány a vojskem.", "question": "Kdo podle člena politbyra Ústředního výboru KSSS Alexandra Nikolajeviče Jakovjeva vyvolal Sumgaitský pogrom?", "answers": ["KGB"]}
{"title": "Gaboltov", "context": "49°21′54″ s. š., 21°8′33″ v. d. Nadmořská výška 421 m n. m. Stát Slovensko Slovensko Kraj Prešovský Okres Bardejov Tradiční region Šariš Gaboltov Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 12,7 km² Počet obyvatel 494 (2017)[1] Hustota zalidnění 38,8 obyv./km² Správa Status obec Starosta Martin Ceľuch Vznik 1247 (první písemná zmínka) Oficiální web www.gaboltov.sk E-mail obec_gaboltov@mail.t-com.sk Telefonní předvolba 054 PSČ 086 02 Označení vozidel BJ NUTS 519171 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Gaboltov je obec a poutní místo na Slovensku v okrese Bardejov. Gaboltov leží asi 15 kilometrů severozápadně od Bardejova v údolí potoka Kamenec pod vrchem Busov. Asi 3 km od obce probíhá slovensko–polská státní hranice. Žije zde 494[1] obyvatel, první písemná zmínka pochází z roku 1247. Nachází se zde římskokatolický kostel svatého Vojtěcha ze 14. století s milostným obrazem Panny Marie, k němuž se každoročně koná pouť (Gaboltovský odpust). Odkazy Reference 1 2 Počet obyvatel SR k 31. 12. 2019. Bratislava. 28. října 2020. Dostupné online. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaboltov na Wikimedia Commons Oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Města a obce okresu Bardejov Abrahámovce • Andrejová • Bardejov • Bartošovce • Becherov • Beloveža • Bogliarka • Brezov • Brezovka • Buclovany • Cigeľka • Dubinné • Frička • Fričkovce • Gaboltov • Gerlachov • Hankovce • Harhaj • Hažlín • Hertník • Hervartov • Hrabovec • Hrabské • Hutka • Chmeľová • Janovce. • Jedlinka • Kľušov • Kobyly • Kochanovce • Komárov • Koprivnica • Kožany • Krivé • Kríže • Kružlov • Kučín • Kurima • Kurov • Lascov • Lenartov • Lipová • Livov • Livovská Huta • Lopúchov • Lukavica • Lukov • Malcov • Marhaň • Mikulášová •. Mokroluh • Nemcovce • Nižná Polianka • Nižná Voľa • Nižný Tvarožec • Oľšavce • Ondavka • Ortuťová • Osikov • Petrová • Poliakovce • Porúbka • Raslavice • Regetovka • Rešov • Richvald • Rokytov • Smilno • Snakov • Stebnícka Huta • Stebník • Stuľany • Sveržov • Šarišské Čierne • Šašová • Šiba • Tarnov • Tročany • Vaniškovce • Varadka • Vyšná Polianka • Vyšná Voľa • Vyšný Kručov • Vyšný Tvarožec • Zborov • Zlaté mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Slovensko Autoritní data: AUT: ge944271", "question": "Je Gaboltov poutním místem?", "answers": ["Gaboltov je obec a poutní místo na Slovensku v okrese Bardejov."]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů.", "question": "Na soutoku jakých řek leží Brno?", "answers": ["Svratky a Svitavy"]}
{"title": "Symbol prvku", "context": "Symbol prvku, též značka prvku je grafické znázornění prvku nebo atomu tohoto prvku v textu a ve vzorcích chemických sloučenin. Je tvořen jedním až třemi znaky latinky bez diakritiky, z nichž první (nebo jediný) znak je psán velkým písmenem, druhý a případně třetí jsou psány vždy malými písmeny. Symboly jsou odvozeny od latinských názvů prvků a kodifikuje je organizace IUPAC (International Union for Pure and Applied Chemistry). U transuranů, které dosud nebyly pojmenovány, je přidělováno systematické provizorní jméno odvozené od latinských číslovek a odpovídající protonovému číslu příslušného prvku. Symbol tohoto prvku je pak odvozen od prvních písmen jednotlivých číslic. Např. prvek s protonovým číslem 119 má provizorní název Ununennium a jeho symbol je tedy Uue (viz tabulka vpravo). Symbol prvku může být doplněn horními a dolními číselnými indexy, udávajícími dodatečné informace o vlastnostech a stavu určitého atomu (nebo skupiny atomů) prvku podle následujícího schematu: : : : : : : : a : : h : : : : : Xx. : : : : : p : : n : : : : {\\displaystyle {}_{a}^{h}{}{\\mbox{Xx}}{}_{p}^{n}} , kde Xx je vlastní symbol prvku. Význam jednotlivých indexů je následující: h – hmotové číslo (též nukleonové číslo) udává počet nukleonů v jádře tohoto atomu, odlišuje tedy jednotlivé izotopy daného prvku; a – atomové číslo (též protonové číslo) udává počet protonů v.", "question": "Čím je tvořena značka prvku?", "answers": ["jedním až třemi znaky latinky bez diakritiky"]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Romain Rolland [rolan] (29. ledna 1866, Clamecy - 30. prosince 1944, Vézelay) byl francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915. Romain Rolland se narodil roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti. V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou \"... jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby. Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého .", "question": "V jakém roce se narodil Romain Rolland?", "answers": ["roku 1866"]}
{"title": "Francie", "context": "Mezi nejznámější autory patří : François Villon, Jules Verne, François Rabelais, Michel de Montaigne, Pierre Corneille, Moliè, Voltaire, Victor Hugo, Stendhal, Gustav Flaubert, Honoré de Balzac, Romain Rolland, Antoine de Saint-Exupéry, Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Markýz de Sade a další. Související informace naleznete také v článcích Francouzská hudba a Francouzská opera. Francie byla dlouhou dobu považována za centrum evropského umění a hudby. Země se chlubí širokým spektrem tradiční lidové hudby, ale i hudbou přinesenou imigranty z Afriky, Latinské Ameriky a[Asie. Co se týče klasické hudby, pochází z Francie několik legendárních skladatelů, stejně tak jako v dnešní době řada umělců hrajících rock, hip hop, techno, funk a pop. Francie se také považuje za zemi klarinetu. Související informace naleznete také v článku Francouzská kuchyně. Francouzská kuchyně je charakteristická svou velikou rozmanitostí. Je označována jako jeden z nejvíce kultivovaných a elegantních stylů vaření na světě. Mnoho nejlepších světových šéfkuchařů jako Taillevent, La Varenne, Carê, Escoffier nebo Bocuse byli mistry této kuchyně. Navíc, francouzské způsoby vaření ovlivnily bezmála celou Západní Evropu a mnoho kulinářských škol užívá francouzskou kuchyni jako základ všech ostatních forem evropského vaření. Obyvatelé Francie trpí na hemeroidy nejvíce ze zemí západní Evropy. Nejpopulárnějším sportem ve Francii je fotbal. Dalšími populárními sporty ve Francii jsou cyklistika (ve Francii se každoročně pořádá světoznámá Tour de France), ragby, lehká atletika, automobilový sport (Grand Prix Francie v Magny-Cours, 24 hodin Le Mans) a tenis (French Open v Paříži). Nejhranějším sportem ve Francii je Pétanque. Různé formy Pétanque jsou hrány ve Francii přibližně 17 miliony lidí. Federation Française de Pétanque et Jeu Provençal (ffpjp), která dohlíží na Pétanque, eviduje 480 000 licencovaných hráčů. Další známou hrou, která pochází z Francie je stolní fotbal. Mezi Francouzi je velmi populární, což dokazují četnými vítězstvími na světových šampionátech. Francouzi několikrát pořádali olympijské hry: letní v letech 1900 a 1924 v Paříži a zimní v roce 1924 v Chamonix, 1968 v Grenoble a 1992 v Albertville.", "question": "Trpí obyvatelé Francie hemeroidy nejvíce ze všech zemí západní Evropy?", "answers": ["Obyvatelé Francie trpí na hemeroidy nejvíce ze zemí západní Evropy."]}
{"title": "Antonín Panenka", "context": "Antonín Panenka (* 2. prosince 1948 Praha) je bývalý československý fotbalista a reprezentant, mistr Evropy z Bělehradu 1976. Členem prestižního Klubu ligových kanonýrů se stal po změně pravidel klubu v listopadu 2016. Kromě známého pokutového kopu (penalty) je po něm pojmenován i španělský fotbalový časopis Panenka. Poprvé nastoupil k ligovému zápasu v necelých dvaceti letech za Bohemians Praha. Jeho prvním reprezentačním startem byl kvalifikační zápas na mistrovství světa v roce 1973 proti Skotsku. Roku 1976 díky jím proměněné rozhodující penaltě ve finále proti Západnímu Německu získalo Československo titul mistrů Evropy. Jeho slavné penaltě se říká \"vršovický dloubák\" (zatímco ve světě se používá pojem \"Panenka goal\" nebo \"Panenka kick\"). V roce 1980 byl vyhlášen československým fotbalistou roku. Sám sebe kopajícího penaltu ztvárnil v malé roli v českém filmu Sonáta pro zrzku (1980). V roce 1981 odešel z Bohemians do Rapidu Vídeň, s nímž do svého odchodu roku 1985 získal dva tituly a roku 1985 druhé místo v Poháru vítězů pohárů. Po dvouletém účinkování v rakouské druhé lize se vrátil zpět do Bohemians a stal se asistentem trenéra a funkcionářem. Roku 2008 získal Cenu Václava Jíry. Dne 28. října 2008 mu prezident ČR Václav Klaus udělil státní vyznamenání - Medaili Za zásluhy I. stupně. V doplňovacích volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval jako nestraník za subjekt \"Nezávislí pro Prahu 10 - Hnutí pro lepší Desítku\" v obvodu č. 22 - Praha 10. Se ziskem 13,44 % hlasů skončil na 4. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola. Zakladatelem a předsedou Nezávislých je starosta Prahy 10 Bohumil Zoufalík (dříve ODS). Antonín Panenka debutoval v A-mužstvu Československa 26. 9. 1973 v kvalifikačním zápase v Glasgowě proti reprezentaci Skotska (prohra 1:2). Zúčastnil se mistrovství Evropy 1976 v Bělehradě (zisk titulu), mistrovství Evropy 1980 v Itálii (zisk bronzové medaile) a mistrovství světa 1982 ve Španělsku.", "question": "Kým byl vyhlášen Antonín Panenka v roce 1980?", "answers": ["československým fotbalistou roku"]}
{"title": "Jantar", "context": "Jantar je lehká a křehká látka, zvláštní forma uhlíkaté nerostné látky, někdy řazená mezi minerály. Jindy je řazena mezi organogenní sedimentární horniny, protože jde o fosilizovanou pryskyřici některých stromů, mineralizovanou pryskyřici třetihorních jehličnanů starou nejčastěji kolem 50 milionů let (je však známý jantar o stáří až 320 milionů let, tedy pocházející z prvohorního karbonu). Průměrné chemické složení jantaru bylo určeno jako C10H16O. Nejběžnější barva jantaru je zlatavě žlutá, ale nalézají se odrůdy zcela průhledné, červené, kávové i bílé. Zajímavé je, že se dodnes nepodařilo jantar uměle vyrobit, přestože je poměrně dobře známo jeho chemické složení i předpokládaný postup vzniku. == Vznik a původ == Fosilizovaná pryskyřice je stará 25 až 40 milionů let, ukládá se v nepravidelných vrstvách třetihorních písků a jílovitých břidlic. Stromy produkují pryskyřici jako ochranu proti nemocem a napadení hmyzem, když mají poškozenou kůru nebo byly napadeny kůrovci a podobným hmyzem. Pryskyřice ztvrdla ve vlhkých sedimentech (jako je jíl a písek), které se vytvářely na dně lagun nebo v deltách řek a uchovala se v zemské kůře po miliony let. Jantar je organického původu a má amorfní strukturu. Jeho složení se liší v závislosti na stromu, ze kterého pochází, i když všechny druhy jantaru obsahují terpeny nebo složky, které jsou společné ztvrdlým pryskyřicím.", "question": "Jaká je nejběžnější barva jantaru?", "answers": ["zlatavě žlutá"]}
{"title": "Teorie relativity", "context": "Teorie relativity je sada dvou fyzikálních teorií vytvořených Albertem Einsteinem: speciální teorie relativity (STR) a obecné teorie relativity (OTR). Tyto teorie si za cíl daly vysvětlit fakt, že elektromagnetické vlnění se nechová v souladu s Newtonovými pohybovými zákony. Lze ukázat, že elektromagnetické vlny se pohybují konstantní rychlostí bez ohledu na rychlost pozorovatele. Základní myšlenkou obou teorií je, že dva pozorovatelé, kteří se relativně vůči sobě pohybují, zjistí mezi danými dvěma událostmi různé časové i prostorové intervaly, přestože se na oba vztahují stejné fyzikální zákony. Teorie relativity patří mezi nejzákladnější (a nejúspěšnější) teorie moderní fyziky. Tato teorie umožnila pochopit význam některých přírodních zákonitostí při rychlostech srovnatelných s rychlostí světla. Na principech použitých při formulaci teorie relativity pak vznikla celá relativistická fyzika, tedy fyzika studující především jevy probíhající při vysokých rychlostech. Např. relativistická mechanika se zabývá mechanickými jevy při vysokých rychlostech. Historicky vznikla nejdříve tzv. speciální teorie relativity (1905), jejíž platnost je omezena pouze na inerciální vztažné soustavy. Později vznikla také obecná teorie relativity (1916), která umožnila popis relativistických jevů také v soustavách neinerciálních. Obecná teorie relativity umožnila pochopení vztahu mezi prostorem, časem a hmotou, což vedlo k formulaci Einsteinovy gravitační teorie. Do anglicky mluvícího světa ji šířil Arthur Eddington. Sledování jakéhokoli pohybu je vždy vztahováno k určité zvolené vztažné soustavě. Pokud bychom nebyli schopni určit vztažnou soustavu, nebyli bychom schopni rozhodnout, zda se pohybujeme. O pohybu nelze bez vztažné soustavy rozhodnout. Před vznikem teorie relativity existovala představa o existenci univerzální vztažné soustavy, tedy vztažné soustavy, která vyplňuje celý prostor, a k níž by bylo možné vztahovat veškerý pohyb. Tato soustava byla spojována s pojmem éter, o němž se předpokládalo, že je v klidu vůči prostoru, který vyplňuje. Experimenty, které se pokoušely určit relativní rychlost pohybu vůči éteru, však nebyly úspěšné. To vedlo ve svém důsledku k zavrhnutí existence univerzální vztažné soustavy a k představě, že k popisu fyzikálního děje lze zvolit libovolnou vztažnou soustavu, a také k závěru, že fyzikální zákony popisující dané děje mají ve všech vztažných soustavách stejný tvar. Teorie relativity splňuje princip korespondence, tzn. aproximací relativistických vztahů pro malé rychlosti získáme klasické vztahy. To se projevuje např. při sčítání rychlostí apod. Také z obecné teorie relativity lze pro slabá pole získat Newtonův gravitační zákon.", "question": "Kým byla vytvořena teorie relativity?", "answers": ["Albertem Einsteinem"]}
{"title": "Čong Kjong-mi", "context": "Čong Kjong-mi (* 26. července 1985 Kunsan, Jižní Korea) je bývalá korejská zápasnice-judistka, bronzová olympijská medailistka z roku 2008. == Sportovní kariéra == V jihokorejské reprezentaci se pohybovala od roku 2005 v polotěžké váze do 78 kg. Připravovala se na univerzitě v Jonginu. V roce 2007 vybojovala třetím místem na mistrovstí světa v Riu přímou kvalifikaci na olympijské hry v Pekingu v roce 2008. Na olympijské hry vyladila formu, ve čtvrtfinále porazila na ippon svojí osobní technikou ippon-seoi-nage Němku Heide Wollertovou. V semifinále však nezvládla hru nervů s dobře připravenou Kubánkou Yalennis Castillovou a prohrála na šido. V boji o třetí místo nastoupila proti Brazilce Edinanci Silvaové. V polovině zápasu poslala soupeřku technikou harai-makikomi na yuko a následně jí dostala do držení. Získala bronzovou olympijskou medaili. V roce 2010 získala zlatou medaili na Asijských hrách, ale v konkurenci evropských a amerických polotěžkých vah se jí přestalo dařit. Zápasy nezvládala takticky a pravidelně končila v prvních kole na větší počet napomenutí. Ne jinak tomu bylo v roce 2012 na olympijských hrách v Londýně, kde vypadla v úvodním kole s Japonkou Akari Ogataovou po dvou napomenutích na juko. V roce 2014 obhájila zlatou medaili na Asijských hrách.", "question": "Jaká medailistka je Čong Kjong-mi?", "answers": ["olympijská"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem o průměru 6 000 km, obklopeným roztaveným kamenným pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v hloubce okolo 2 840 km. Složení ani teplota těchto částí planety nejsou podrobně prozkoumány a známy. Předpokládá se, že je zde bohatě zastoupeno zejména železo, a to buď v čistém stavu, nebo vázané se sírou ve formě sulfidu železnatého. Na rozhraní jádra a pláště se odhadují teploty okolo 3 500 °C, v jádře by mohly dosahovat až k 4 000 °C. Venuše podobně jako Země překonala gravitační diferenciaci, období krátce po svém zformování, kdy těžší prvky klesaly do středu planety, čímž došlo k vytvoření jádra, zatímco lehčí prvky stoupaly směrem k povrchu. Důkazem diferenciace je vznik sekundární atmosféry planety. Poslední výsledky z gravitačního měření sondy Magellan nasvědčují, že kůra Venuše je silná přibližně 35 km. Existuje teorie, že Venuše neuvolňuje vnitřní energii pohyby tektonických desek jako Země, ale namísto toho v pravidelných intervalech vyvíjí masivní vulkanickou činnost, vlivem které se její povrch zalévá čerstvou lávou. Tuto teorii podporuje skutečnost, že nejstarší geomorfologické útvary na povrchu jsou staré pouze 800 milionů let, zatímco zbytek povrchu je mladšího data (řádově několik stovek milionů let). V současnosti se předpokládá, že Venuše je stále vulkanicky aktivní v izolovaných geologických obdobích. Pozorování povrchu zařízením VIRTIS na palubě sondy Venus Express přineslo poznatky, že Venuše byla vulkanicky aktivní v rozmezí 2,5 miliónu až 250 000 let, což je z geologického hlediska v podstatě současnost. Související informace naleznete také v článku Povrch Venuše. Průzkum povrchu Venuše je vzhledem k husté atmosféře obklopující planetu ve viditelném spektru nemožný. Pro zmapování povrchu se využívají radarové vlny, které jsou schopny atmosférou proniknout. Povrch Venuše je přibližně z 80 % tvořen lávovými planinami. Venušin povrch je tvořen dvěma \"kontinentálními\" vrchovinami, které se zdvíhají z rozsáhlých okolních plání. Výšky povrchových útvarů se měří vzhledem ke střednímu poloměru planety, jelikož se zde nevyskytuje oceán kapalné vody, který by se mohl podobně jako na Zemi použít pro výchozí výšku. V oblasti severní vrchoviny Ishtar Terra se nacházejí největší hory Venuše Maxwell Montes. Tento masiv je přibližně o 2 km vyšší než Mount Everest, a dosahuje tedy výšky okolo 11 km.", "question": "Jak se jmenuje druhá planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Bitva u Waterloo", "context": "Bitva u Waterloo – (současníky nazývaná bitvou u Belle Alliance či Napoleonem pojmenovaná bitvou u Mont-Saint-Jean) se odehrála v odpoledních a podvečerních hodinách neděle 18. června 1815 asi 20 km jižně od belgické metropole Bruselu. Francouzská armáda císaře Napoleona I. zde utrpěla drtivou porážku od části vojsk VII. koalice evropských panovníků, reprezentované sbory anglo-batavské armády polního maršála vévody z Wellingtonu a pruským vojskem pod velením polního maršála Blüchera. Pro francouzského panovníka se bitva stala jedním z jeho posledních vystoupení v roli vojevůdce, stratéga a hlavy státu, pro Evropu znamenala ukončení napoleonských válek. Přestože se spojencům podařilo dosáhnout generálního vítězství, průběh tažení hrál spíš v jejich neprospěch. 16. května utrpěli porážky v bitvách u Ligny a Quartre-Bras a byli nuceni se odděleně stahovat k belgické metropoli. Britský maršál však druhého dne ústup zastavil a zaujal výhodné postavení na svahu v krajině kolem Waterloo, kde přes noc vyčkal na útok nepřítele. Po promarněném dopoledni pak Napoleon podnikl opakované útoky na střed jeho pozic, avšak francouzští vojáci byli za oboustranně vysokých ztrát pravidelně obraceni na ústup. Kolem 16:00 hodin se k Britům začaly připojovat první pruské jednotky, které s přibývajícím množstvím, po necelých čtyřech hodinách tlaku na protivníkovo pravé křídlo, obrátily francouzské vojsko na útěk. I když Napoleon ve svých memoárech přičítal vinu za debakl neschopnosti svých maršálů, byla spíš souhrou desítek selhání jak císaře samotného, tak jeho podřízených, ale stejnou měrou i okolností a schopnostmi jeho protivníků. Vzhledem ke své definitivnosti pro Napoleona a jeho sto dní trvající císařství se městečko Waterloo, v jehož blízkosti se bitva odehrála, stalo celosvětovým synonymem pro velkou porážku nebo konečný akt zásadního významu s negativními důsledky či jakékoliv fatální selhání. == Z Elby do Paříže, z Paříže do Belgie == === Let orla === Poté, co armády Prvního císařství kapitulovaly před brannou mocí VI. koalice, byl Napoleon Bonaparte 6. dubna 1814 přinucen podepsat abdikaci, jíž se vzdal francouzského trůnu jak za svou osobu, tak za své oprávněné dědice. Posléze byl i s doprovodem sedmi stovek vojáků císařské gardy internován na ostrově Elba. Na uvolněný panovnický stolec se mezitím opět vrátil král z dynastie Bourbonů Ludvík XVIII.", "question": "Kdy proběhla bitva u Waterloo?", "answers": ["18. června 1815"]}
{"title": "Kraví hora (Bobravská vrchovina)", "context": "Kraví hora (Bobravská vrchovina) Kraví hora Park Kraví hora Vrchol 305 m n. m. Poloha Stát Česko Pohoří Bobravská vrchovina Souřadnice 49°12′16″ s. š., 16°35′2″ v. d. Kraví hora multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kraví hora (305 m n. m., německy Kuhberg či Urnberg, v hantecu Monte Bú,[1] lidově též Kravák) je kopec s městským parkem a hvězdárnou a planetáriem v centrální kotlině města Brna. Leží asi kilometr severozápadně od vrchu s hradem Špilberk, ve čtvrti Veveří. Se sousedním Žlutým kopcem je spojena mělkým sedlem, kde se nachází náměstí Míru. Geomorfologicky patří Kraví hora do Bobravské vrchoviny. Historie Kopec byl od středověku využíván jako pastvina krav, od toho nejspíše pochází název, který je poprvé roku 1346 psán jako Chueberck čili Kuhberg (německy kuh – kráva, berg – hora) v souvislosti s vinicemi na kopci.[. 2][3][4] Na kopci se nacházela také vinice zvaná již od 14. století jako Cimpl, Cimpel či Zimpffen, Zimpelberg, podle čehož se jmenoval pramen Žabího potoka (německy Czimpelquelle, latinsky fonte Czimpl). Ten vytékal v údolí mezi Kraví horou a Žlutým kopcem, dnešní ulicí Údolní, a později napájel městský vodovod.[5][3] Během obléhání Brna Švédy roku 1645 se na Kraví hoře a Žlutém kopci nacházely. šance a od roku 1655 se na nich nacházely prachárny (skladiště střeliva).[3][6][7] Občas je Kraví hora spojována se starým názvem Urnberg, za ten je však označován Žlutý kopec (od toho starý název ulice Tomešova) či přesněji vrchol u Wilsonova lesu.[8] Popis Administrativně patří většina Kraví hory do brněnské městské části Brno-střed, katastrální území Veveří, pouze severozápadní úbočí náleží městské části a k. ú. Žabovřesky. To je zároveň jediná část Kraví hory využitá pro obytnou zástavbu. Zbytek slouží zejména rekreaci, je zde park, několik hřišť a koupaliště Kraví hora, na vrcholu kopce pak Hvězdárna a planetárium Brno a dvojice vodojemů.", "question": "Jak se lidově říká brněnské Kraví hoře?", "answers": ["Kravák"]}
{"title": "Mabel Gayová", "context": "Mabel Gayová Narození 5. května 1983 (38 let)Santiago de Cuba Povolání atletka multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Přehled medailí Mistrovství světa v atletice stříbro 2009 Berlín trojskok Halové MS v atletice bronz 2012 Istanbul trojskok Mistrovství světa v atletice do 17 let zlato 1999 Bydhošť trojskok Mabel Gay Tamayo (* 5. května 1983, Santiago de Cuba) je kubánská atletka, reprezentantka v trojskoku. Kariéra První úspěch zaznamenala v roce 1999 na mistrovství světa do 17 let v Bydhošti, kde získala zlatou medaili. O rok později skončila čtvrtá na juniorském mistrovství světa v Santiago de Chile. V roce 2002 v Kingstonu již získala na mistrovství světa juniorů zlatou medaili. Na světovém šampionátu v Paříži 2003 se umístila ve finále na pátém místě (14,52 m). V témž roce získala zlato na Panamerických hrách v Santo Domingu. Na halovém MS 2004 v Budapešti skončila devátá. O tři roky později vybojovala na Panamerických hrách v brazilském Rio de Janeiru bronz. Reprezentovala na letních olympijských hrách v Pekingu. Její kvalifikační skok 14,09 m však na postup do finále nestačil. V roce 2009 získala na mistrovství světa v Berlíně stříbrnou medaili (14,61 m). Ve finále prohrála jen s krajankou Yargelis Savigneovou. Později zvítězila výkonem 14,62 m na světovém atletickém finále v Soluni. V roce 2010 skončila na halovém MS v katarském Dauhá na pátém místě. Osobní rekordy hala – 14,57 m – 5. březen 2004, Budapešť venku – 14,66 m – 8. březen 2007, Havana Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Mabel Gayová na Wikimedia Commons (anglicky) Mabel Gayová na stránkách IAAF mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Sport | Střední Amerika a Karibik", "question": "V jakém roce zaznamenala první úspěch kubánská atletka Mabel Gayová?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Pryskyřník karpatský", "context": "Některá data mohou pocházet z datové položky. Pryskyřník karpatský (Ranunculus carpaticus) je druh rostliny z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Popis Jedná se o vytrvalou rostlinu dorůstající nejčastěji výšky 15–40 cm s podzemním oddenkem.[1] Lodyha je přímá, víceméně nevětvená, přitiskle chlupatá až olysalá. Listy jsou střídavé, přízemní jsou dlouze řapíkaté, lodyžní jsou víceméně přisedlé. Čepele přízemních listů jsou zpravidla troj až pětidílné, úkrojky jsou vpředu hrubě zubaté.[1] Lodyžní listy jsou troj až pětiklané s čárkovitými úkrojky. Květy jsou žluté, asi 30 mm v průměru, květní lůžko je chlupaté.[1] Kališních lístků je 5, vně chlupaté. Korunní lístky jsou žluté, je jich 5, na vrcholu nejsou vykrojené. Kvete v červnu až v červenci.[1] Plodem je nažka, na vrcholu zakončená srpovitým zobánkem. Nažky jsou uspořádány do souplodí. Počet chromozomů je 2n=16.[1] Rozšíření Pryskyřník karpatský je endemit východních a jižních Karpat, vyskytuje se hlavně na Ukrajině a v Rumunsku, okrajově na východním Slovensku.[2]V České republice neroste. Na Slovensku je známa jen ojedinělá lokalita na východě v Bukovských vrších u obce Zboj.[1] Reference 1 2 3 4 5 6 DOSTÁL, Josef.", "question": "Jaké je květní lůžko pryskyřníku karpatského?", "answers": ["chlupaté"]}
{"title": "Česko", "context": "Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur. Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko. Česko má rozlohu 78866 km2. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše.", "question": "Jakou rozlohu má Česká republika?", "answers": ["78866 km2"]}
{"title": "Albánie", "context": "Albánie (albánsky: Shqipëri/Shqipëria, také Arbëria, oficiálním názvem Albánská republika, albánsky Republika e Shqipërisë) je středomořský stát v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově. Na severu sousedí s Černou Horou, na severovýchodě s Kosovem, na východě se Severní Makedonií a na jihovýchodě s Řeckem. Západní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře, zatímco její jihozápadní část leží na pobřeží Jónského moře. Od Itálie, kterou od Albánie odděluje Otrantský průliv, je vzdálena 72 kilometrů. Hlavní město Tirana, kde žije přibližně 895 tisíc obyvatel, je finančním centrem země. K roku 2011 žilo v zemi 2 821 997 obyvatel. Etnicky se jedná o poměrně homogenní zemi, kterou z 95 % tvoří Albánci, z náboženství zde převažuje islám. Demograficky se jedná o velmi mladou zemi, neboť střední věk obyvatelstva je 29,9 let (v porovnání 40,1 let u ČR).Albánie je členem Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO). , Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rady Evropy, Světové obchodní organizace (WTO), Středoevropské zóny volného obchodu (CEFTA), Organizace islámské spolupráce (OIC) a jedním ze zakládajících členů Unie pro Středomoří. Od ledna 2003 je potenciálním kandidátem na vstup do Evropské unie a 28. dubna 2009 o členství v Evropské unii formálně požádala. Albánie je parlamentní republikou a tržní ekonomikou. Reformy a transformace trhu otevřely zemi zahraničním investicím, zejména co se týká rozvoje energetického průmyslu a dopravní infrastruktury. == Dějiny == Od několika antických spisovatelů se lze dovědět o jistém předřeckém obyvatelstvu Balkánu.", "question": "Jaký typ republiky je v Albánii?", "answers": ["parlamentní"]}
{"title": "Dynamická alokace paměti", "context": "Dynamická alokace paměti je v informatice označení pro rezervaci části operační paměti za běhu počítačového programu. Operační paměť spravuje v počítači část jádra nazývaná správce paměti (anglicky memory manager). Většina operačních systémů umožňuje paměť za běhu programu nejen alokovat (tj. proces paměť od systému získá pro svoji potřebu), ale i vracet (proces vrací nepotřebnou paměť systému, aby mohla být později opět přidělena). U dynamické alokace nemusí být při překladu programu známá velikost potřebné části paměti pro ukládaná data (na rozdíl od statické alokace paměti). Staticky alokovaná paměť je výhodná z hlediska rychlosti přístupu k uloženým datům. V určitých případech je ale nevýhodná z hlediska neefektivnosti manipulace s datovým prostorem. Představme si program, který setřídí zadané řetězce (slova, věty) podle abecedy. Není známo, kolik řetězců bude zadáno ani jejich velikost. Bylo by možné vytvořit pole o takovém počtu a velikosti položek, které s největší pravděpodobností nebude překročeno, například 500 položek o velikosti 128 bytů. Alokovaná paměť je statická, a proto se bude za běhu programu pracovat s celým polem, což zpomalí výpočet a zabere zbytečně mnoho paměťového prostoru. Možnosti, že bude potřeba setřídit 501 položek nebo že položka bude o něco větší, nejsou nijak ošetřeny. Výhodou dynamicky alokované paměti je možnost kdykoliv uvolnit již zabraný paměťový prostor, což zvyšuje rychlost samotného programu i přes zvýšené datové nároky. Vytváření dynamických proměnných v paměti je však časově náročnější než u statických, a proto může při neuváženém používání takových struktur docházet ke zpomalení celé aplikace. Výše zmíněné dva způsoby manipulace s paměťovým prostorem se liší mezi jinými i v délce existence. Zatímco paměť alokovaná staticky je uvolněna po přesně stanovené době, dynamicky alokovanou paměť musí uvolnit sám program nebo garbage collector. Dynamicky alokovaná paměť má tedy též dynamickou dobu existence. Označení halda je ve svém původním významu (jak začalo být používáno v roce 1975) označení pro veškerou dostupnou paměť. Dnes je ale používáno k označení části paměti, která je využívána pro alokaci dynamické paměti (resp. dynamických proměnných).", "question": "Pomocí čeho se v informatice rezervuje část operační paměti za běhu počítačového programu.", "answers": ["Dynamická alokace paměti"]}
{"title": "Jošitoši ABe", "context": "jošitoši ABe (安 吉; místo znaku 吉 má být znak , kde nahoře místo 士 má být 土) (* 3. srpna 1971) je známý japonský výtvarník, který pracuje zejména v oblasti tvorby anime a mangy. Vystudoval na Tokijské národní univerzitě výtvarných umění a hudby. Známost získal díky své práci na anime Serial Experiments Lain a je také autorem původního konceptu a návrhu postav série NieA under 7. Také vytvořil dódžinši Haibane renmei a scénář anime seriálu založeného na této manze. Spolupracoval také na sérii Texhnolyze a NHK ni jókoso! Obvykle používá místo kandži přepis rómadži svého jména do latinky (jošitoši ABe) s velkým písmenem \"B\" ve svém příjmení a malým \"j\" (v anglickém přepisu \"y\" - yoshitoshi) ve jméně. Obrázky, zvuky či videa k tématu Jošitoši ABe ve Wikimedia Commons ABeho domovská stránka (japonsky) ABeho blog (japonsky) Jošitoši ABe na stránkách Anime News Network", "question": "Kdo je Jošitoši ABe?", "answers": ["výtvarník"]}
{"title": "Jára Cimrman", "context": "V roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící, který pojednává o Mistrově životě a díle v historických souvislostech. V roce 1984 pak natočili film Rozpuštěný a vypuštěný, který sice Cimrmana přímo nezmiňuje, ale vychází z jeho fiktivních děl (zejména ze hry Vražda v salonním coupé) a postav (inspektor Trachta, továrník Bierhanzl a další). Nejistá sezóna z roku 1987 je pohledem do zákulisí divadelního souboru, který připravuje premiéru nové hry a zároveň se musí vypořádat se zásahy komunistických orgánů. Tvůrci literární postavy Járy Cimrmana, především protagonisté Divadla Járy Cimrmana a dále Jiří Šebánek, během let propracovali jednotlivé aspekty života tohoto fiktivního génia. Podle nich se Jára Cimrman narodil ve Vídni mezi lety 1869 a 1874. Jeho otcem byl český krejčí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelinková. Cítil se však být Čechem, o čemž prý svědčí poslední zápis z jeho deníku, kde vyjadřuje touhu \"uvidět svou vlast Böhmen\". Podle narativu Divadla Járy Cimrmana byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, vědců, kriminalistů a sportovců své doby. Za místo Cimrmanova stáří je v semináři ke hře Lijavec označen starobinec ve Frymburku, podle semináře k Poslu z Liptákova zemřel na samém počátku první světové války.", "question": "Kde se údajně narodil Jára Cimrman?", "answers": ["ve Vídni"]}
{"title": "Láska za časů cholery", "context": "Láska za časů cholery (španělský originál \"El amor en los tiempos del cólera\") patří k nejvýznamnějším dílům Gabriela Garcíi Márqueze. Knihu do češtiny přeložila Blanka Stárková, byla publikována v roce 1985 a nedávno se dočkala i svého filmového zpracování. Kniha se zabývá 50 let trvajícím milostným trojúhelníkem mezi postavami Fermina Daza, Florentino Ariza a Doctor Juvenal Urbino na konci 19. století a v prvních dekádách 20. století (přibližně 1880-1930). Román se zabývá myšlenkou, že utrpení z neopětované lásky je druhem vznešenosti. == Hlavní postavy == Florentino Ariza - přecitlivělý, velmi psychicky nevyrovnaný. Celý život ho pronásleduje a ničí nešťastná láska k Fermině Dazové. Ve svém utrpení se mnohdy vyžívá, a přeje si, aby Fermina poznala, jak moc kvůli ní trpí. Fermina Dazová - svéhlavá, má sklony k impulzivnímu jednání. V důležitých záležitostech se řídí hlavně rozumem a nebere příliš ohledů na ostatní. Doktor Juvenal Urbino - manžel Ferminy Dazové. Je vzdělaný, racionální a všude vážený.Staví se velice vstřícně k pokroku a vývoji vědy a techniky. Má rád, když mají všechny věci svůj řád. Lev XII. - strýc Florentina Arizy a ředitel Karibské říční paroplavby. Pomáhá Florentinovi a snaží se mu aspoň trochu vynahradit to, co mu jeho otec, bratr Lva XII., nikdy nedal. Zaměstnává Florentina , a když odchází na odpočinek, jmenuje ho svým nástupcem. Leona Cassiani - zástupkyně ředitele v Karibské říční paroplavbě. Miluje Florentina Arizu, ale ví, že on nikdy nezradí svou lásku k Fermině Dazové. Tak mu je aspoň dobrou přítelkyní a pomáhá mu snášet jeho trpký životní úděl. Lorenzo Daza - otec Ferminy Dazové. Je výbušný a přísný. Svými obchody, často nelegálními a pochybnými, si získal bohatství a určitý společenský respekt (ovšem jen zdánlivý, vysoká společnost jím ve skutečnosti pohrdá), o který se nechce nechat za žádnou cenu připravit. Ani za cenu dceřina štěstí. Tránsito Arizová - matka Florentina Arizy. Svému synovi je vždy oporou, ve všem mu pomáhá a utěšuje ho, když propadá depresím. == Děj == Příběh se odehrává v Kolumbii, pravděpodobně ve městě Cartagena. Příběh začíná smrtí fotografa a bývalého vojáka Jeremiaha de Saint-Amour. K ohledání těla je pozván jeho dlouholetý přítel, starý a věhlasný doktor Juvenal Urbino. Zjistí, že šlo o sebevraždu. Smrt Jeremiaha s ním otřese víc, než si je schopen připustit. Začne přemýšlet o svém dosavadním životě, o minulosti, ale také o smrti.", "question": "Kdo je autorem knihy Láska za časů cholery?", "answers": ["Gabriela Garcíi Márqueze"]}
{"title": "Manala (album)", "context": "Manala (album) ManalaInterpretKorpiklaaniDruh albastudiové albumVydáno3.8.2012Nahráno2011 v Petrax Studios v Hollola, Finsko; Wave Studio a Villvox Studio v Lahti, FinskoŽánrFolk metalDélka45:48VydavatelstvíNuclear BlastProducentAksu HanttuKorpiklaani chronologicky Ukon Wacka (2011) Manala (2012) Noita (2015) Některá data mohou pocházet z datové položky. Manala je osmé studiové album finské folk metalové kapely Korpiklaani. To bylo vydáno na 3. srpna 2012 prostřednictvím Nuclear Blast. \"Manala\" bylo vydáno ve dvou verzích, ve finštině a v angličtině. Seznam skladeb Pořadí NázevHudbaText Délka 1. „Kunnia“ JärveläKeskimäki 3:25 2. „Tuonelan tuvilla“ JärveläJärvelä 3:10 3. „Rauta“ JärveläKeskimäki 3:06 4. „Ruumiinmultaa“ JärveläJyrkäs 3:37 5. „Petoeläimen kuola“ JärveläKeskimäki 3:15 6. „Synkkä“ JärveläKeskimäki 5:25 7. „Ievan polkka“ folkováKettunen 3:08 8. „Husky Sledge“ Rounakari-instrumentální- 1:48 9. „Dolorous“ Järvelä-instrumentální- 3:05 10. „Uni“ Aaltonen, JärveläKeskimäki 3:49 11. „Metsälle“ JärveläJärvelä 5:41 12. „Sumussa hämärän aamun“ Aaltonen, JärveläKeskimäki 6:19 Celková délka: 45:48", "question": "Kolikáté album je Manala?", "answers": ["osmé"]}
{"title": "Mezinárodní federace ledního hokeje", "context": "Členství po Sovětském svazu bylo převedeno na Rusko, obnoveno členství bylo Lotyšsku (1992), Litvě (1992) a Estonsku (1992) a novými členy se staly – Ukrajina (1992), Bělorusko (1992), Ázerbájdžán (1992) a Kazachstán (1992). Členství po Jugoslávii bylo převedeno na Srbsko a novými členy se stalo Chorvatsko (1992) a Slovinsko (1992), totéž platí i o Slovensku (1993). Členství po Československu bylo převedeno na Českou republiku. Později se členy federace staly také další nově vzniklé republiky – Makedonie a Bosna a Hercegovina v roce 2001, z postsovětských republik Arménie (členství později pozastaveno), Moldávie (2008), Gruzie (2009) a prozatím poslední Kyrgyzstán v roce 2011. Noví členové, kteří přistoupili k IIHF v průběhu posledních 35 let v důsledku globální expanze – z Evropy: Řecko (1978), Island (1992), Andorra (1995), Irsko (1997. ) a Moldavsko (2008), z Latinské Ameriky: Brazílie (1984), Mexiko (1985) a Argentina (1998), z Blízkého východu: Kuvajt (1986). , Izrael (1991), Turecko (1991) a Spojené arabské emiráty (2001), stejně jako z dálného východu a Oceánie: Nový Zéland (1977), Tchaj-wan (1983). , Hongkong (1983), Thajsko (1989), Indie (1989), Singapur (1996), Macao (2005) a Malajsie (2006) a z Afriky: Namibie (1998) a Maroko (2010). Nejnovějšími členy se staly v roce 2012 Jamajka a Katar, v roce 2014 Omán, v roce 2015 Turkmenistán a v roce 2016 Filipíny, Indonésie a Nepál. == Prezidenti == == Členské země == === Plné členství === Plné členství v IIHF mohou získat pouze země, které mají svůj národní svaz ledního hokeje a účastní se mistrovství světa. Mají hlasovací právo ve valném shromáždění IIHF. === Přidružení členové === Přidružení členové jsou členy IIHF, kteří nemají žádný samostatný národní hokejový svaz nebo se neúčastní mistrovsví světa. Ve valném shromáždění IIHF nemají hlasovací právo. === Přidružení členové Inline hokej === Účastní se soutěží pouze v inline hokeji. Ve valném shromáždění IIHF nemají hlasovací právo. === Bývalí členové === v letech 1911 – 1920 byl členem LIHG klub Oxford Canadiens. == Soutěže pořádané IIHF == === Soutěže národních týmů === Lední hokej na olympijských hrách Mistrovství světa Mistrovství světa do 20 let Mistrovství světa do 18 let Mistrovství světa ženy Mistrovství světa ženy do 18 let Mistrovství světa v inline hokeji === Klubové soutěže === Hokejová liga mistrů", "question": "Jaká je zkratka Mezinárodní federace ledního hokeje?", "answers": ["IIHF"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území nynější České republiky. Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60. letech 20. století československá nová vlna. Snímky Obchod na korze (1965), Ostře sledované vlaky (1967) a Kolja (1996) získaly Oscara za nejlepší cizojazyčný film, šest dalších se dostalo do užší nominace. Do české kinematografie je někdy zahrnována i tvorba českých exulantů, jako je Miloš Forman, Ivan Passer či Vojtěch Jasný. Vůbec prvním filmovým záznamem pořízeným na území dnešní České republiky byl americký film The Horitz Passion Play z roku 1897 věnovaný velkolepým pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě. Prvním českým režisérem a kameramanem byl Jan Kříženecký, který od konce 90. let 19. století natáčel krátké dokumenty, zvané filmové aktuality. S hercem Josefem Švábem-Malostranským spolupracoval na krátkých filmových skečích, jako byl Výstavní párkař a lepič plakátů. První stálé kino založil Viktor Ponrepo v roce 1907 v Praze v domě U Modré Štiky. Před tím měla kina podobu kočovných stanů, film byl putovní atrakce. Po osamostatnění Československa se často natáčely nacionalistické filmy, mimo jiných Utrpením ke slávě (1919, režie Richard F. Branald) nebo Svatý Václav (1929, režie Jan S. Kolár). Zvuk byl v Československu poprvé použit ve filmu Když struny lkají .[zdroj? ] V září 1930 se v Československu konaly krajně pravicovým tiskem vyvolané nacionalistické demonstrace Čechů proti filmům mluveným v němčině. Vedly k zákazu všech potenciálně pobuřujících německých filmů v Československu, včetně protiválečného snímku Na západní frontě 1918 (režie Georg Wilheim Pabst). Stát ve 30. letech omezoval import zahraničních filmů a protežoval domácí tvůrce. V roce 1932 byl zaveden kontingentní systém, byla stanovena kvóta, podle níž směl za jeden film vyrobený v Československu jeho výrobce dovézt 7 zahraničních filmů. Později byla kvóta snížena na 1:5. Roku 1934 byl kontingentní systém zrušen a nahradil jej registrační systém; regulace dovozu byla zrušena, importéři za jeden dovezený film nadále platili registrační poplatek 20 tisíc korun. Tyto peníze se přes Fond pro podporu domácí výroby dostávaly formou dotací k československým tvůrcům. V roce 1933 byly zprovozněny ateliéry A-B Barandov. Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 došlo k první ze tří emigračních vln.", "question": "Kdo založil první stálé kino na území Čech?", "answers": ["Viktor Ponrepo"]}
{"title": "Dášeňka čili život štěněte", "context": "Dášeňka čili život štěněte je kniha pro děti z roku 1933, kterou napsal, ilustroval a fotografiemi doprovodil Karel Čapek. Vypráví o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášeňky, obsahuje také psí pohádky a bajky. == Děj == Dášeňka čili život štěněte je klasická knížka nejen pro malé čtenáře o malém nezbedném štěněti. Dášeňka je drsnosrstý foxteriér a \"trápí\" nejen svou maminku Iris, nýbrž i svého páníčka Karla Čapka. Spisovatel je i autorem obrázků a fotografií. Nejprve se dozvíme, jak Dášeňka roste, jaké jsou její první krůčky a jak objevuje svět - především svými zoubky. V dalších kapitolách si potom přečteme, jak je složité vyfotit malou psí slečnu, která neposedí. Autor však vymyslel a i čtenáři nabídl několik pohádek pro malé pejsky. == Zajímavosti == Tato úspěšná knížka byla i několikrát zpracována jako mluvené slovo. Příběh převyprávěl například Karel Höger, Jiří Sommer, Jiří Šrámek nebo Petr Štěpánek. Ani \"Dášeňka\" neunikla pozornosti filmařů. V roce 1979 vznikl stejnojmenný krátkometrážní animovaný seriál Břetislava Pojara, kdy skutečný život malého štěněte je protkán psími pohádkami. Příběh psí slečny byl rozdělen do sedmi osmiminutových dílů (Jak se narodila, Jak uviděla svět, Jak rostla, Co měla na práci, Mnoho vody uplynulo, Jak sportovala, Jak šla do služby) a role vypravěče byla svěřena Martinu Růžkovi. == Reference == == Externí odkazy. == Obrázky, zvuky či videa k tématu Dášeňka čili život štěněte ve Wikimedia Commons Dášeňka čili život štěněte v Digitální knihovně Dášeňka čili život štěněte na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo je autorem knihy Dášeňka čili život štěněte", "answers": ["Karel Čapek"]}
{"title": "Česko", "context": "Zabývá se přítomností Krista ve svátosti oltářní. Zapsána byla v kodexu kláštera z Ostrova u Davle, podle prvního verše se jí též říká Slovo do světa stvorenie. Má na rozdíl od svatováclavského chorálu již složitější básnickou formu. Významným centrem středověké hudby byla Šumava. První hudební paměti zde pocházejí z knihovny cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, založeného roku 1259. Například rukopis č. 42 z roku 1410 zde popisuje píseň Jezu Kriste, ščedrý kněže, kterou si zpívali také husité. Husitskou písňovou tvorbu, tedy tvorbu přelomu 14. a 15. století, zachoval Jistebnický kancionál (zejm. Ktož jsú boží bojovníci a Povstaň, povstaň veliké město pražské). Důležitou etapou ve vývoji české hudby bylo baroko (17. a 18. století). Tehdy se hudba ustavila jako samostatný profesionální obor. Za první české hudební skladatele lze považovat barokní tvůrce jako byli Adam Michna z Otradovic, Heinrich Biber (český Němec), Jan Dismas Zelenka, Antonín Rejcha, Jan Václav Stamic, Josef Mysliveček, Jan Ladislav Dusík, Jiří Antonín Benda, František Xaver Richter, Jan Křtitel Vaňhal, František Xaver Brixi či Leopold Koželuh.", "question": "Na kolik samosprávných krajů se administrativně dělí Česká republika?", "answers": ["14"]}
{"title": "Barack Obama", "context": "Již první debatu, která proběhla 7. října 2008, vyhrál podle bezprostředních anket mezi diváky stanic CNN a CBS Barack Obama. Duel se konal za situace, kdy kandidát Republikánské strany John McCain naléhavě potřeboval zvrátit rostoucí podporu veřejnosti pro Obamu jak na celostátní úrovni, tak v klíčových státech, kde byl souboj nejtěsnější. Podle průzkumu pro CNN považovalo 54 % diváků za vítěze televizního klání Obamu, McCaina jen 30 %. V důležité otázce ekonomické situace měl Obama rovněž zhruba dvacetiprocentní náskok před svým soupeřem. Dne 4. listopadu 2008 zvítězil Barack Obama v prezidentských volbách, když porazil republikánského kandidáta Johna McCaina. Historicky je vůbec prvním afroamerickým prezidentem Spojených států amerických. 20. ledna 2009 složil za přítomnosti téměř dvou milionů lidí ve Washingtonu, D. C. slavnostní přísahu a ujal se funkce. Obama zvítězil ve volbách především díky podpoře mladších, vzdělanějších voličů, afroameričanů a tzv. latinos, tj. občanů pocházejících z některé latinskoamerické země (Mexiko, Kuba a jiné). Podle průzkumů hlasovalo více než 90 % afroameričanů pro Obamu. Menší podporu měl u starších a manuálně pracujících občanů, u kterých v předvolebních průzkumech vedl kandidát Republikánské strany McCain o několik procentních bodů. Obama měl větší preference u žen než u mužů. Brzy po vítězství začal Obama sestavovat svou budoucí vládu (viz infobox). Při své první cestě do Evropy počátkem dubna 2009 se nejprve zúčastnil summitu skupiny G20 v Londýně, poté summitu NATO ve Štrasburku a 4. a 5. dubna summitu USA a Evropské unie v Praze.", "question": "Jaké národnosti je Barack Obama?", "answers": ["amerických"]}
{"title": "Východotimorská hymna", "context": "Východotimorská hymna Pátria Vlast Hymna Východní Timor Východní Timor Slova Afonso de Araujo, 1975 Hudba Francisco Borja da Costa, 1975 Přijata 20. května 2002 Hymna Východního Timoru je píseň Pátria (česky Vlast). Poprvé byla hrána 28. listopadu 1975, když Východní Timor deklaroval svoji nezávislost na Portugalsku jehož bylo území Východního Timoru kolonií. Tato hymna byla po indonéské invazi, která proběhla krátce po získání nezávislosti, zakázána a opět přijata a používána je od roku 2002, kdy Východní Timor vyhlásil nezávislost tentokrát na Indonésii. Stalo se tak 20. května 2002. Hudbu složil Afonso de Araujo, slova napsal básník Francisco Borja da Costa, který byl zabit v den indonéské invaze. Hymna je zpívána v portugalštině, která je úředním jazykem Východního Timoru. Existuje též verze v jazyce Tetum, který je také dalším úředním a také národním jazykem většiny obyvatel. „ Originální portugalský textPátria, Pátria, Timor-Leste, nossa Naçã.Glória ao povo e aos heróis da nossa libertaçã.Pátria, Pátria, Timor-Leste, nossa Naçã.Glória ao povo e aos heróis da nossa libertaçã. .Vencemos o colonialismo, gritamos:abaixo o imperialismo.Terra livre, povo livre,nã, nã, nã à exploraçã.Avante unidos firmes e decididos.Na luta contra o imperialismoo inimigo dos povos, até à vitória final.Pelo caminho da revoluçã.", "question": "Kdo složil Východotimorskou hymnu?", "answers": ["Afonso de Araujo"]}
{"title": "Frank Iero", "context": "Frank Anthony Thomas Iero Jr. (* 31. října 1981 Belleville, New Jersey, USA) je americký hudebník, bývalý nejmladší člen rockové kapely My Chemical Romance. Narodil se v Belleville, New Jersey, a chodil na střední školu Queen of Peace v severním Arlingtonu. Pak chodil na Rutgerskou universitu, předčasně ji ale ukončil, aby se mohl věnovat kapele, kde se stal druhým kytaristou, který zpívá zadní vokály. Po rozpadu My Chemical Romance založil Frank svou kapelu frnkiero andthe cellabration, se kterou vydal 25. srpna 2014 album Stomachaches. Stejně jako Gerard Way začal hrát ve skupinách už v jedenácti letech. Než se oficiálně připojil k My Chemical Romance působil i v několika jiných kapelách (Pencey Prep, I Am a Graveyard, Hybrid, Sector 12 a krátce ve skupině Give Up the Ghost). Hraje na kytaru Epiphone Les Paul Elite Series a Zakk Wylde \"Grail\" Gibson Les Paul z roku 1981 a spoustu dalších. Je spolumajitelem nahrávací, textilní a vydavatelské společnosti Skeleton Crew. V současné době hraje i v kapele Leathermouth, která je právě pod touto společností. Po rozpadu kapely společně s Jamesem Deweesem zaločil elektronicko-hardcorový projekt Death Spells. V roce 2007 se oženil s Jamií Nestorovou. Je otcem tří dětí, 7. září 2010 se jim narodila dvojčata Cherry a Lily a 6. dubna 2012 syn Miles. 31. května 2013 získal od svojí dcery titul \"Best Dad EVER! \", tedy \"vůbec nejlepší táta! \". Po rozpadu My Chemical Romance pracoval Frank na svých skladbách ve svém domácím studiu. Po nějakém čase začal své písě hrát na různých akcích, vydal demo \"joyriding\" a nahrál se svou novou kapelou album Stomachaches. V jeho nové kapele hraje na bicí Jarrod Alexander, který hrál s My Chemical Romance po odchodu Boba Bryara. 4. srpna vydal video debutového singlu \"Weighted\", a poté se vydal na turné s The Used a Taking Back Sunday.", "question": "Jaké rockové kapely je člen Frank Anthony Thomas Iero Jr.?", "answers": ["My Chemical Romance"]}
{"title": "Ruské impérium", "context": "Ruské impérium, také Ruská říše (rusky Р и, v předreformní podobě Pо И) byl státní útvar existující v letech 1721–1917. Jednalo se o třetí územně nejrozsáhlejší říši v dějinách lidstva. Název byl zaveden po vítězství v severní válce (1700–1721) carem Petrem I. Velikým, který přijal titul imperátora; Hlavním městem se stal nově založený Petrohrad (Sankt-Petěrburg). Ruské impérium zaniklo v únorové revoluci roku 1917, kdy abdikoval car Mikuláš II. a moc se dostala do rukou prozatímní vlády. Roku 1897 činila rozloha impéria 22 400 000 km2 (pro porovnání: dnešní Ruská federace zaujímá 17 075 200 km2); téhož roku zde žilo 128 200 000 obyvatel, z nichž přibližně polovina byli Rusové. Říše byla rozdělena na 81 gubernií, 20 oblastí a 1 okruh (stav v roce 1914). == Územní vývoj Ruské říše == === Moskevské knížectví === Přestože oficiálně se Rusko stalo říší (impériem) na začátku 18. století (1721) za vlády Petra I. Velikého, byla imperiální expanze součástí dějin předchozího státního útvaru, ze kterého Rusko vzešlo, Moskevského knížectví. Její vládci (nejprve knížata, posléze velkoknížata a nakonec carové) zahájili od počátku 15. století dlouhodobou expanzivní politiku, díky které se z nevýznamného údělu stalo srdce Ruska. Za zvláště významnou je nutno považovat osobnost Ivana III. (1462–1505) a Ivana IV. (1533–1584), kteří rozšířili území Moskevské Rusi o severoruské městské státy, jako byl Veliký Novgorod a Pskov (Ivan III.) a o poslední území jednoho z posledních tatarských chanátů v Kazani (Ivan IV.). Za vlády Ivana IV. také započala ruská kolonizace Sibiře. V roce 1639 stanuli Rusové u pobřeží Tichého oceánu a následně založili město Vladivostok. Rusko také do poloviny 19. století kolonizovalo a kontrolovalo severoamerickou Aljašku. Vedle územní expanze byla pro vznik Ruska významná také ideologická prestiž, kterou Moskvě zajistil právě Ivan III. svatbou s byzantskou princeznou Sofií a přijetím byzantského orla jako státního znaku a titulu cara (od slova caesar = císař) v roce 1472. Na tuto imperiální tradici a zvláště ideologii Moskvy – Třetího Říma navázal také Petr I. Veliký, který ruskou koncepci říše více pozápadnil. === 17. století === K nejvýznamnějším územním ziskům 17. století patřilo získání levobřežní Ukrajiny (Malá Rus) a její následné postupné připojení k Rusku jako gubernie. Tyto zisky ukazovaly na novou orientaci Moskvy směrem na západ, konkrétněji směrem k Polsku a k Pobaltí, jejichž strategický význam si ruští carové dobře uvědomovali. Stranou nezůstávaly ani oblasti jihovýchodní kolem Černého moře, doposud kontrolované Osmanskou říší nebo jejími klienty.", "question": "Zaniklo Ruské impérium v únorové revoluci roku 1917?", "answers": ["Ruské impérium zaniklo v únorové revoluci roku 1917, kdy abdikoval car Mikuláš II. a moc se dostala do rukou prozatímní vlády."]}
{"title": "Mary Stewartová", "context": "běh na 1500 m Mary Stewartová (provdaná Cottonová) (* 25. února 1956, Birmingham) je bývalá britská atletka, běžkyně, halová mistryně Evropy v běhu na 1500 metrů. Sportovní kariéra Startovala na olympiádě v Montrealu, v běhu na 1500 metrů doběhla pátá v semifinále. V následující sezóně se stala evropskou halovou mistryní v běhu na 1500 metrů. Jejím starším bratrem je britský běžec Ian Stewart. V roce 2011 zvítězil její syn Adam Cotton v běhu na 1500 metrů na evropském juniorském šampionátu. Externí odkazy Mary Stewartová v databázi Olympedia (anglicky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Halové mistryně Evropy v běhu na 1 500 m 1971: Margaret Beachamová • 1972: Tamara Pangelovová • 1973: Ellen Tittelová • 1974: Tonka Petrovová • 1975: Natalia Andreiová • 1976: Brigitte Krausová • 1977: Mary Stewartová • 1978: Ileana Silaiová • 1979:. Natalia Marasescuová • 1980: Tamara Kobová • 1981: Agnese Possamaiová • 1982: Gabriella Dorio • 1983: Brigitte Krausová • 1984: Fiț Lovinová • 1985: Doina Melinteová • 1986: Světlana Kitovová • 1987: Sandra Gasserová. • 1988: Doina Melinteová • 1989: Paula Ivanová • 1990: Doina Melinteová • 1992: Jekatěrina Podkopajevová • 1994: Jekatěrina Podkopajevová • 1996: Carla Sacramentová • 1998: Theresia Kieslová • 2000: Violeta Becleaová • 2002.", "question": "Kdo je starším bratrem Mary Stewartové?", "answers": ["Ian Stewart"]}
{"title": "Tokio", "context": "Tokio (japonsky: 東, Tókjó) je hlavní město Japonska a sídlo japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město. Tokio není v Japonsku oficiálně město. Jde o jednu z několika prefektur (dále Saitama, Čiba, Kanagawa, okrajově i další, viz též článek prefektura Tokio), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě. Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof: 1923 - Velké zemětřesení v Kantó při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel 9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel.", "question": "Kde se nachází Tokio?", "answers": ["na ostrově Honšú v regionu Kantó"]}
{"title": "Vic Damone", "context": "Vic Damone, rodným jménem Vito Rocco Farinola (* 12. června 1928, Brooklyn, New York, New York, USA - 11. února 2018, Miami Beach, Florida) byl americký zpěvák. Jeho matka hrála na klavír a on se již od dětství věnoval zpěvu. Jeho vůbec první nahrávka v podobě písně \"I Have But One Heart\" se umístila na sedmé příčce hitparády časopisu Billboard. V letech 1954 až 1958 byla jeho manželkou italská herečka Pier Angeli; později se oženil ještě čtyřikrát − v letech 1987 až 1996 byla například jeho manželkou herečka a zpěvačka Diahann Carroll. V roce 1997 byl uveden do Songwriters Hall of Fame. V roce 2009 vydal autobiografickou knihu nazvanou Singing Was the Easy Part. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Vic Damone ve Wikimedia Commons Vic Damone v Internet Movie Database (anglicky) Oficiální web (anglicky)", "question": "Kde zemřel Vic Damone?", "answers": ["Miami"]}
{"title": "Telč", "context": "Telč (německy Teltsch, latinsky Telcz) je město v okrese Jihlava v kraji Vysočina, 25 km jihozápadně od Jihlavy. Název se vyvíjel od varianty Telcz (1180), Telci (1207), v Telez (1283), Telcz (1315, 1331, 1339), Telsch (1356). , Telcz (1367), Thelcz (1392), z Telče (1406), Telcz (1447), Telecz (1480), z Telče (1481). , v Novém Telči (1486), Nowa Telcz (1490), Telczie (1580), Teltsch (1633), Teltzsch (1648), Teltsch (1678, 1718, 1720, 1751), Teltsch a Telč (1846, 1872) až k podobě Telč v letech 1881 a 1924. Místní jméno znělo původně Teleč a vzniklo přidáním přivlastňovací přípony -jъ k osobnímu jménu Telec (ve významu mladý býček) a bylo rodu mužského. Pojmenování Telč je rodu ženského. Podle místní pověsti bylo město založeno již v roce 1099. První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1315. Významným datem je rok 1339, kdy Telč dostal do vlastnictví Oldřich III. z Hradce z rodu Vítkovců. Jeho rod pak významně přispěl k rozvoji Telče. Vybudoval zdejší hrad a kostel, opevnil město a postavil též gotické domy kolem tržiště. Roku 1386 zničil požár západní polovinu náměstí i s kostelem a radnicí. V roce 1423 dobyli město husité. V polovině 16. století se získával zdejší panství Zachariáš z Hradce a Telči nastává opět doba rozkvětu. Za třicetileté války trpělo město i celý kraj zlovůlí švédských i císařských vojsk. Roku 1712 zdědil zdejší zboží František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn. Byl to poslední člen této rodinné větve a zemřel bezdětný v roce 1761. Panství Telč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský z Prusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských z Prusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn. V 18. století nastává vzestup měšťanského stavu. Počátek 19. století je ve znamení industrializace. Postavením železnice z Jihlavy do Telče 1898 a jejím propojením přes Slavonice do rakouského Schwarzenau skončila i komunikační izolace města. 1. dubna 1980 byly vesnice Borovná, Dolní Dvorce, Doupě, Dyjice, Dyjička, Stranná, Vanov, Vanůvek, Volevčice a Zvolenovice připojeny jako místní části k Telči. 1. července 1980 byla připojena Horní Myslová, 1. ledna 1986 pak Radkov a Strachoňovice. Poslední vlna slučování proběhla k 1. lednu 1989, kdy byly připojeny Mysletice, Olší a Zadní Vydří.", "question": "Kdo dostal do vlastnictví Telč roku 1339?", "answers": ["Oldřich III. z Hradce"]}
{"title": "Otakar Nekvasil", "context": "Byl prvním synem pražského stavebního podnikatele Václava Nekvasila (1840-1906). Po otcově smrti převzal roku 1906 jeho podnik a dále ho rozšířil. Šlo o jednu z největších českých stavebních společností. Prováděla velké zakázky jako Akciové ledárny v Braníku nebo palác Koruna, palác Adria či budova Městské knihovny v Praze. Od roku 1909 byl členem správní rady a výkonného výboru České průmyslové banky a členem správní rady Českomoravské Kolben-Daněk. Za první světové války byl členem domácího protirakouského odboje (Maffie).[3][4] Po vzniku republiky zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii.[5] V rámci strany patřil původně ke straně staročeské. V parlamentu byl referentem pro přijetí prvního československého zákona o podpoře stavebního ruchu.[4] Profesně se uvádí jako stavitel a architekt.[6] Působil jako místopředseda Spolku československých inženýrů a architektů. Provedl stavbu české techniky v Dejvicích, zemědělské muzeum v Bratislavě a objekt krajského soudu tamtéž. Jeho firma zbudovala rovněž krajský soud a elektrárnu v Užhorodě. Zasloužil se i o rozvoj automobilismu. Byl místopředsedou, později předsedou Autoklubu Republiky Československé. V této funkci navazoval kontakty s podobnými organizacemi v zahraničí a na sklonku života docílil sjednocení všech autoklubů v Československu do jednoho sdružení.[4] Počátkem roku 1931 onemocněl ledvinovou chorobou. Po osmi měsících ale dočasně překonal zdravotní potíže a vrátil se do aktivního vedení své firmy, kterou tehdy převedl na akciovou společnost.[4] Zemřel v prosinci 1933 v podolském sanatoriu.[2] Jen necelé dva týdny předtím zemřela i jeho manželka Libuše rozená Šámalová.[4] Odkazy Reference ↑ Matriční záznam o narození a křtu1 2 Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí, sign. POD Z6, s. 193↑ Stavitel bez bázně a hany [online]. profit.cz [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky) 1 2 3 4 5 Ing. arch. Otakar Nekvasil zemřel. Národní politika. Prosinec 1933, roč. 51, čís. 356, s. 3. Dostupné online. ↑ Otakar Nekvasil [online].", "question": "Co se stalo Otakaru Nekvasilovi počátkem roku 1931?", "answers": ["onemocněl ledvinovou chorobou"]}
{"title": "RegioJet", "context": "RegioJet a.s. (VKM: RJ) je provozovatel osobní železniční dopravy v Česku, sídlící v Brně. Stoprocentním vlastníkem je Student Agency vlastněná Radimem Jančurou, na některých nabídkách spolupracoval s německou pobočkou francouzské firmy Keolis. Příležitostnou veřejnou železniční osobní dopravu společnost poprvé prováděla 24. dubna 2010, provoz první linky pravidelné osobní dopravy byl spuštěn 26. září 2011. V roce 2011 měla společnost ztrátu 59 mil. Kč, v roce 2012 ztrátu prohloubila na 76 mil. Kč při tržbách 267 mil. Kč a v roce 2013 očekávala obdobnou. Sesterská společnost shodného názvu RegioJet a. s. se sídlem v Bratislavě je provozovatelem osobní železniční a autobusové dopravy na Slovensku. Od února 2015 začala pod značkou RegioJet provozovat slovenská pobočka RegioJet i autobusovou dopravu. 4. dubna 2016 byl oficiálně zahájen rebranding autobusové dopravy české společnosti Student Agency na značku RegioJet. Do obchodního rejstříku byla RegioJet a.s. zapsána 20. března 2009 s předmětem podnikání \"výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona\" a od 6. října 2009 byl zapsán předmět činnosti \"provozování dráhy a drážní dopravy\". Předsedou dvoučlenného představenstva je Radim Jančura, druhým členem je obchodní ředitel Jiří Schmidt. Provozní ředitel a člen představenstva Jan Paroubek dal ve firmě RegioJet čtyři dny po zahájení provozu výpověď (podle MF Dnes byla příčinou nespokojenost s nesystémovými zásahy vedení a špatným systémem řízení, což však na přímý dotaz odmítl komentovat) a 10. listopadu 2011 pronikla do médií zpráva, že nastupuje do obdobné funkce ke konkurenčnímu dopravci LEO Express, kde má rovněž připravit rozjezd linky Praha – Ostrava. Novým provozním ředitelem RegioJet od listopadu 2011 byl Petr Prchal, kterého do firmy přivedl a \"vychoval\" Paroubek. Provozní ředitel Petr Prchal na jaře 2012 má ukončit působení v RegioJetu, dle mluvčího firmy z osobních důvodů, a od května 2012 má nastoupit do funkce vedoucího provozu v Leo Expressu.", "question": "Jaká česká společnost je stoprocentním vlastníkem firmy RegioJet a. s.?", "answers": ["Student Agency"]}
{"title": "Luminofor", "context": "Luminoforem je pokrytý vnitřní povrch všech zářivek a většiny výbojek. Tato vrstva mění energii elektrického výboje na viditelné světlo. Právě složení luminoforu určuje barvu světla u zářivek. V průmyslu se využíval k vytváření obrazu v monitorech počítačů nebo v různých starších zařízeních vybavených složitější zobrazovací jednotkou (např. televizní obrazovka CRT, osciloskop). Různé luminofory mohou zářit každý v jiné barvě, největší využití našel žlutozelený pro svou vysokou svítivost. == Recyklace == Součástí recyklace počítačových a televizních obrazovek je i recyklace luminoforů. Luminofory jsou cenné, protože obsahují kovy vzácných zemin, ale ze stejného důvodu se jedná o toxické látky. Je nutné je odstranit především proto, aby při další recyklaci skleněných obrazovek neměnily nežádoucím způsobem optické vlastnosti skla. Luminofor se může oddělit z rozřezané obrazovky odsátím, kartáčováním, pískováním nebo ostříkáním tlakovou vodou. Při klasické recyklaci obrazovek jejich rozdrcením lze použít vibrační síto a oplachování vodou, skelný prach se od luminoforů částečně odděluje i flotací. Z oddělených kalů luminoforu lze kapalinovou extrakcí separovat yttrium a europium. == Reference ==", "question": "Jak se nazývá látka schopná pohlcovat energii a následně ji vyzařovat ve formě světla?", "answers": ["Luminofor"]}
{"title": "Venezuela", "context": "V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie námořní blokádu Venezuely, aby ji přinutily splácet zahraniční dluh. Související informace naleznete také v článku Geografie Venezuely. Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsou Andy, kde se nachází nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezerem Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And. Na jih od řeky Orinoco se rozprostírá Guyanská vysočina. Je to rozsáhlá pahorkatina s ojedinělými svědeckými vrchy. Mezi oběma celky se prostírá Orinocká nížina s plošinou Llanos. Území Venezuely je z 52 % pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 23 % rozlohy státu. Nejvýznamnější řekou Venezuely je Orinoco, jehož pravé přítoky tvoří vodopády v místech, kde opouští Guyanskou vysočinu. Nejvyšší vodopád světa je právě ve Venezuele: Salto Ángel. Měří 979 metrů. Největšími přítoky Orinoka jsou Caroní, Apure a Meta. Významné je limanové jezero Maracaibo. Venezuele náleží i několik ostrovů v Karibském moři, které jsou z geopolitického hlediska součástí státu Nueva Esparta a venezuelských federálních dependencí– největší z nich je Isla de Margarita. Největší poloostrovy jsou Paraguaná, Paria a Guajira. Klima Venezuely je subekvatoriální horké s deštivým létem a suchou zimou. V Maracaibu je průměrná roční teplota 29 °C a 570 mm srážek za rok, výše položená Mérida 18,5 °C a 1750 mm, Caracas 20 °C, Santa Elena v Guyanské vysočině 23 °C a 1600 mm.", "question": "Jak se jmenuje nejvýznamější řeka Venezuely?", "answers": ["Orinoco"]}
{"title": "Obsah", "context": "Obsah je v geometrii veličina, která vyjadřuje velikost plochy. Jiné názvy jsou plocha, výměra, rozloha. Obsah je mírou (tedy charakteristikou velikosti) dané dvourozměrné části prostoru. Označuje se písmenem S. Někdy se toto slovo nesprávně používá také pro objem prostorových (třírozměrných) těles, který se označuje písmenem V. Jednotka SI metr čtvereční, značka jednotky: m2 další používané jednotky kilometr čtvereční (km2. ): 1km2 = 1 000 000 m2 hektar (ha): 1ha = 10 000 m2 ar (a): 1a = 100 m2 decimetr. čtvereční (dm2): 1dm2 = 0.01 m2 centimetr čtvereční (cm2): 1cm2 = 0.0001 m2 milimetr čtvereční (mm2): 1mm2 = 0.000001 m2 nestandardní jednotky akr měřidla planimetr, čtvercová síť Výpočet plochy ze souřadnic Plocha Povrch Obrázky, zvuky či videa k tématu obsah ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo obsah ve Wikislovníku", "question": "Jak se v geometrii označuje obsah?", "answers": ["S"]}
{"title": "Bitcoin", "context": "Bitcoin Bitcoin Logo bitcoinuZemě mezinárodní ISO 4217 XBT (neoficiální) Inflace 6.25 nových bitcoinů cca každých 10 minut (2020-2024) Symbol BTC[1] Dílčí jednotka mBTC, μ, satoši, bit[2] Bitcoin je internetová open-source P2P platební síť a také v této síti používaná kryptoměna. Hlavní unikátností bitcoinu je jeho plná decentralizace; je navržen tak, aby nikdo, ani autor nebo jiní jednotlivci, skupiny či vlády, nemohl měnu ovlivňovat, padělat, zabavovat účty, ovládat peněžní toky nebo způsobovat inflaci. V síti neexistuje žádný centrální bod, ani nikdo, kdo by mohl o síti rozhodovat. Konečné množství bitcoinů je předem známo a uvolňování bitcoinů do oběhu je definováno ve zdrojovém kódu protokolu. Cena jednoho Bitcoinu je vysoká, v lednu roku 2021, dosahovala přibližně 800 tis. korun českých a 9. února 2021 cena Bitcoinu překročila 1 milión korun českých. Síť funguje od roku 2009. Roku 2008 ji popsal[3] a vytvořil člověk nebo skupina lidí podepsaná jako Satoshi Nakamoto,[4] přičemž ještě 2 měsíce před tím byla zaregistrována doména bitcoin.org.[5]. K autorství se v květnu 2016 přihlásil Australan Craig Steven Wright, což bylo ale rychle zpochybněno.[6] Sahil Gupta označil za pravděpodobného autora bitcoinu Elona Muska, který má hluboké znalosti ekonomie, šifrování a kódování, Elon Musk ale toto tvrzení odmítl.[7] Základem pro vznik bitcoinu byly koncepty „Bit gold“[8] a „b-Money\"[9]. Nyní pro platby existuje oficiální softwarový klient, o který se starají dobrovolníci z celého světa, a několik alternativních klientů.[10] Od roku 2011 se o bitcoinu, ekonomice, možnostech a důsledcích této měny pořádají konference – v New Yorku[11] , Praze[12][13] a Londýně (2012)[14]. Další proběhla roku 2013 v San Jose. Příští konference se má konat ve Vídni.[kdy? ][15] V září 2012 vznikla Bitcoin Foundation, starající se o infrastrukturu okolo bitcoinu (včetně hlavního klienta), sledování hrozeb a případné vylepšování protokolu, zajišťování konferencí a propagaci měny. Vzhledem k decentralizované povaze sítě však nadace nemá žádné zvláštní pravomoce; v síti vždy rozhoduje většina, nehledě na Bitcoin Foundation.[16][17] Vlastnosti Na rozdíl od většiny měn není bitcoin závislý na důvěře k jejímu (centrálnímu) vydavateli ani prostředníkovi (bance, státu…). Pro provádění transakcí se využívá distribuovaná databáze napříč uzly peer-to-peer sítě.[18][19] Měna je tak závislá na široké komunitě. Sociální média tak mohou nepřímo ovlivňovat kurz bitcoinu.[20] K zabezpečení sítě je využita kryptografie, umožňující používat pouze peníze, které daný uživatel vlastní, a zabraňující opakovanému využití již utracených peněz.[21] Předpoklad růstu počtu bitcoinů do roku 2033 Bitcoin umožňuje pseudonymní držení a převod měny. Bitcoiny mohou být uloženy v osobním počítači ve formě souboru s peněženkou nebo uchovávány pomocí služby třetí strany.", "question": "Jaký je symbol pro kryptoměnu Bitcoin?", "answers": ["BTC"]}
{"title": "John Lennon", "context": "John Winston Ono Lennon, MBE, rodným jménem John Winston Lennon, (9. října 1940 Liverpool – 8. prosince 1980 New York) byl britský zpěvák a hudební skladatel, člen hudební skupiny The Beatles. Prosadil se také jako malíř, herec, spisovatel a politický aktivista. Významným způsobem ovlivnil vývoj rockové hudby 20. století. == Biografie == === Dětství a mládí (1940–1957) === John Winston Lennon se narodil v liverpoolské porodnici ve válečném roku 1940. Jeho matkou byla Julia (rozená Stanley) a otcem námořník s irskými kořeny Alfred Lennon. John byl pojmenován po otci svého otce a druhé jméno získal po tehdejším premiérovi Anglie Winstonu Churchillovi. Během svého dětství vyrůstal bez otce, který stále plul po moři. Ten sice nejdříve posílal část výplaty, ale poté, co roku 1944 zběhl z armády přerušil s rodinou kontakt. Po půl roce se Alfred vrátil k rodině, ale Julia již byla těhotná s jiným mužem a manželství se rozpadlo. John byl vychováván u své tety Mimi Smith. V červenci 1946 Alfred unesl Johna s plánem ujet na Nový Zéland, ale Julia ho našla a plán mu uťala. Pětiletý John byl postaven před volbu, jestli chce zůstat s otcem či matkou. Nejdříve si vybral otce, ale nakonec zvolil matku. Otce poté znovu uviděl až po dvaceti letech. I přes svou volbu převážnou část dětství strávil u svého strýce a tety ve Wooltonu, předměstí Liverpoolu. Jeho strýc George zemřel v roce 1955, poté John žil jen s tetou. Byl vychován jako anglikán. V dětství navštěvoval základní školu Dovedale, a poté nastoupil na střední školu Quarry Bank v Liverpoolu. Roku 1956 mu matka zakoupila jeho první kytaru značky Gallotone Champion.", "question": "Členem které hudební skupiny byl John Winston Ono Lennon?", "answers": ["The Beatles"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Rozmnožovací soustava ptáků. Způsob rozmnožování je u ptáků dokonalejší než u plazů (jsou u nich vyvinuty různé formy rodičovských instinktů). Pohlavní orgány se však vyznačují úsporností stavby. Samčími gonádami jsou párová fazolovitá varlata (pravé je menší), většině ptáků chybí penis a kopulují přitištěním okrajů kloak. Samice mají zpravidla jen jeden fungující vaječník, a to levý, včetně levého vejcovodu. Podrobnější informace naleznete v článku Dýchací soustava ptáků. Ptáci mají nejvýkonnější dýchací systém ze všech obratlovců. Celková aktivní plocha ptačích plic je až o 20% větší než u savců; také intenzita dýchání u ptáků je vzhledem k morfologickým i funkčním odlišnostem plic mnohem vyšší. Plíce jsou ale poměrně malé, kompaktní a při dýchání se jejich objem nemění, což prakticky zhoršuje jejich vyšetření auskultací. Ventilace je umožněna především systémem vzdušných vaků. Podrobnější informace naleznete v článku Oběhová soustava ptáků. Kardiovaskulární systém (systema cardiovasculare), stejně jako u savců, zahrnuje srdce, krevní cévy a lymfatický systém. Ptáci mají relativně největší srdce z obratlovců a absolutně nejvyšší krevní tlak, srdeční frekvenci a tělesnou teplotu. Větší relativní objem srdce a vyšší tepová frekvence zajišťují ptákům větší minutový objem než u savců. Plicní a tělní krevní oběh jsou u ptáků uspořádány stejně jako u savců. Ptáci mají 3 portální žilní oběhy (hypofyzární, jaterní, ledvinový). Podrobnější informace naleznete v článku Smyslová soustava ptáků. Ptáci řídí svá jednání zejména zrakem, sluchem a hmatem. Smyslové receptory mohou představovat samostatné orgány (ucho, oko), tvořit shluky ve sliznici nosní a ústní dutiny (čich, chuť) nebo tvořit orgány s povrchovou a hlubokou citlivostí (organa sensoria accessoria). Endokrinní systém je u ptáků analogický se savci, nicméně existují odlišnosti. V adenohypofýze, která postrádá střední lalok, byly zjištěny folikuly stimulující hormon, luteinizační hormon (svatební opeření samců), thyreotropní hormon, adrenokortikotropní hormon, luteotropní hormon (vyvolává hnízdní pud a u holubů produkci kašovité hmoty ke krmení mláďat). V neurohypofýze byl zjištěn oxytocin (snáška) a antidiuretický hormon (regulace hospodaření s vodou). Brzlík funguje jednak jako endokrinní žláza, jednak jako krvetvorný orgán. Hormon štítné žlázy – tyroxin, ovlivňuje metabolismus, růst, pelichání i chování ptáků v souvislosti s tahem. Parathormon příštítných tělísek řídí hospodaření vápníkem a fosforem. V nadledvinách na rozdíl od savců nejsou korová a dřeňová vrstva morfologicky zřetelně odděleny; kůra produkuje kortikoidy a dřeň adrenalin.", "question": "Jaké tři portální žilní oběhy mají ptáci?", "answers": ["hypofyzární, jaterní, ledvinový"]}
{"title": "Kaple svatého Jana Nepomuckého (Běstvina)", "context": "Kaple svatého Jana Nepomuckého je barokní šestiboká kaple na křižovatce silnic v zámku v obci Běstvina. Kaple byla postavena po roce 1720 na půdorysu šestiboké hvězdy. V minulosti byla mylně připsána známému baroknímu staviteli Janu Blažeji Santinimu. Skutečným tvůrcem kaple je zřejmě Santiniho epigon Jan J. Vogler. Kaple je zaklenutá, s malou centrální věžičkou. Uvnitř kaple se nalézala na šestibokém podstavci dřevěná barokní socha Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od sochaře Ignáce Rohrbacha z kol. 1726 (dříve připisovaná Řehoři Thénymu). Po dlouholetém vystavení povětrnostním podmínkám byla socha z kaple deponována a následně restaurována. V současnosti je dlouhodobě zapůjčena do expozice Muzea Barokních soch v Chrudimi. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaple svatého Jana Nepomuckého ve Wikimedia Commons Kaple Běstvina (stránky obce)", "question": "Ve kterém roce byla postavena kaple sv. Jana Nepomuckého v Běstvině?", "answers": ["1720"]}
{"title": "Statek", "context": "Například voda, protože voda v řekách je statek volný (viz níže). Na druhou stranu voda z kohoutku, už volný statek není - obsahuje v sobě i služby: je pitná, je k dispozici, kdykoliv otočíme kohoutkem, je tam, kde ji chceme mít. Takový statek už není statek volný, ale statek vzácný. Za něj jsou lidé ochotni platit. Ekonomická teorie člení statky podle různých kritérií: Podle vzácnosti: vzácný - statku je omezené množství, spotřebitelé jsou ochotni za ně platit; většina statků volný - statek volně k dispozici Podle vlivu spotřeby statku na užitek spotřebitele: žádoucí - spotřeba statku. zvyšuje užitek spotřebitele nežádoucí - spotřeba statku snižuje užitek spotřebitele lhostejný - spotřeba statku nemá vliv na užitek spotřebitele Podle vlivu změny důchodu spotřebitele na výši spotřeby: normální - s růstem důchodu je poptáváno větší množství statku luxusní - růst poptávky po statku je větší než růst důchodu. nezbytný - růst poptávky po statku je menší než růst důchodu méněcenný - s růstem důchodu klesá poptáváné množství statku Podle možnosti vyloučit ze spotřeby a rivality statku: veřejný - statek, který se se spotřebou dalších jednotek nezmenšuje a z jehož spotřeby je obtížné vyloučit spotřebitele. (např. národní obrana) soukromý - statek, který nemá ani jednu vlastnost veřejného statku smíšený - statek, který má pouze jednu vlastnost veřejného statku Podle přítomnosti tržní ceny jako alokačního mechanismu: tržní - cena je výsledkem interakce mezi nabídkou a poptávkou, bez intervencí státu polotržní - procházejí trhem, ale cena je ovlivněna různými státními intervencemi netržní - neprocházejí trhem, cena je stanovena uměle, rozhoduje o nich stát", "question": "Co, kromě fyzických objektů, se v ekonomické teorii počítá jako statek?", "answers": ["služby"]}
{"title": "Telefon", "context": "Od druhé poloviny 20. století se v telefonech začaly používat digitální elektronické prvky, což umožnilo řadu dalších zdokonalení. Pulzní volbu mohla nahradit tónová volba a otočnou číselnici nahradila tlačítka. Volené číslice se ukládají do paměti přístroje a teprve celá volba se najednou odvysílá jako posloupnost krátkých pulzů o různém kmitočtu. To je jednak spolehlivější, jednak se tím zvýšila průchodnost ústředny. Po drátech se tak přenášejí pouze akustické signály a přístroj nemusí být s ústřednou galvanicky propojen, což umožnilo dálkové přenosy bezdrátovou cestou. Hlasitost telefonu lze regulovat, různé údaje se zobrazují na displeji, často používaná čísla si přístroj může pamatovat atd. Protože se však přechod milionů stanic na tónovou volbu musel dělat postupně, bylo zařízení zkonstruováno tak, aby bylo i se staršími ústřednami kompatibilní. Celkové schéma telefonního přístroje se silně zkomplikovalo, ale v principu nezměnilo. Bezšňůrový telefon Menší zdokonalení přinesly bezšňůrové telefony, kde přístroj není se sluchátkem spojen šňůrou, ale bezdrátově. Dosah tohoto spojení činí desítky metrů, takže se sluchátkem se lze volně pohybovat například po bytě. Jinak se tím funkce telefonu nezměnila. Odkazy", "question": "Vynálezcem čeho byl Alexander Graham Bell?", "answers": ["telefonu"]}
{"title": "Maledivy", "context": "Maledivy (Maledivská republika) jsou ostrovní stát na jihu Asie v Indickém oceánu. Tvoří je stejnojmenné souostroví – řetězec 19 korálových atolů, počínající 500 km jihozápadně od břehů Indie a táhnoucí se v délce zhruba 800 km severojižním směrem. Celkově Maledivy sestávají z 1196 ostrovů, z nichž obydleno je zhruba 200. Země, která je nejplošším a nejníže položeným státem světa (žádné místo neleží více než 2,5 m nad hladinou oceánu), patří mezi vyhledávané turistické cíle. Maledivy tvoří řetěz 19 korálových ostrovů v Indickém oceánu jihozápadně od Indie a Srí Lanky. Rozprostírají se v severojižním směrem ve vzdálenosti 871 km poblíž 73° východní délky, zhruba mezi rovníkem a osmým stupněm severní šířky. Od indických Lakadiv je dělí Průliv osmého stupně. Jen hlavní město je městem, dále následují nejosídlenější ostrovy (sčítání březen 2006): Male: 104 403 obyvatel Hithadhoo: 9 407 obyvatel Fuvammulah: 7 642 obyvatel Kulhudhuffushi: 7 206 obyvatel Thinadhoo: 4 453 obyvatel První osídlení proběhlo pravděpodobně 500 př. n. l. rybáři z Indie a Srí Lanky, zmínky o Maledivách však pocházejí už z 2. století př. n. l. od arabských obchodníků, kteří se zde zastavovali na odpočinek. Mezníkem je rok 1153, kdy panovník nařídil okamžitý přestup na islám. Před příchodem Portugalců v 16. stol. vládlo Maledivám celkem 6 sultánských dynastií. Portugalská okupace v pravém slova smyslu trvala jen 15 let a je považována za jedinou opravdovou nadvládu. Během staletí byly opakované pokusy o ovládnutí souostroví jak Portugalci, tak Indy, později také Holanďany. V 17. století proto akceptovaly Maledivy ochranu od Holanďanů, kteří tehdy vládli Srí Lance. V té době byla také uzavřena mírová smlouva s Francouzi a Brity, jež jim zaručovala ochranu a zároveň vnitřní autonomii.", "question": "Z kolika ostrovů se skládají Maledivy?", "answers": ["z 1196"]}
{"title": "Agapios (historik)", "context": "Agapios (historik) Agapios Úmrtí 942 Povolání kněz, spisovatel a historik Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Agapios zvaný Agapios z Manbidže nebo Agapios z Hierapole (arab. Mahbū ibn Qustantī) († kolem 942) byl arabský křesťanský historik. Působil jako melchitský biskup v syrském městě Manbidž (řecky Hierapolis). Je autorem světové kroniky zvané Kitab al-'Unwan, ve které v souladu se žánrem líčí historii od stvoření světa až po současnost, kterou rozděluje na dvě části oddělené životem Ježíše Krista. Ve svém díle čerpá z více zdrojů, kromě běžných jako je Starý zákon nebo Eusebios z Kaisareie i některých jinak nedochovaných syrských textů. V kronice také zaznamenal jednu z nejdůležitějších verzí Testimonia flaviana, sporného svědectví o Ježíši Kristovi v díle Flavia Josefa. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 100970893 | ISNI: 0000 0003 9622 4422 | VIAF: 291127887", "question": "Který historik působil jako melchitský biskup v syrském městě Manbidž a napsal světovou kroniku zvanou Kitab al-'Unwan?", "answers": ["Agapios zvaný Agapios z Manbidže nebo Agapios z Hierapole"]}
{"title": "Salvatore Quasimodo", "context": "Salvatore Quasimodo (20. srpna 1901, Modica – 14. června 1968) byl italský překladatel a básník. V roce 1959 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu. V roce 1908 se rodina kvůli otcovu železničářství přestěhovala do Messiny, kde bydleli v odstaveném železničním voze na slepé koleji. Už v dobách povinné školní docházky začal Quasimodo psát svoji první poezii a prózu. Společečně s přáteli založil časopis Nuovo Giornale Letterario, kterého však vyšlo jen málo čísel. Po získání diplomu na matematicko-fyzikálním technickém institutu v roce 1919 odešel do Říma, kde se zapsal na univerzitu – polnohospodářskou fakultu. Zlé ekonomické poměry mu však zabránily v pokračování studia. Žil v chudobě a věnoval se různé činnosti. Psal a publikoval, pracoval jako technický kreslič a jako prodavač v železářství. Právě z Říma vyšla jeho první sbírka básní Acque e terre a po ní druhá sbírka Oboe sommerso. Díky pobytu v Římě poznal mnoho tehdy významných básníků, jako např. Eugenio Montale, Elio Vittorini a dalších. V roce 1940 se přestěhoval do Milána a v roce 1941 začal působit na tamní konzervatoři jako profesor italské literatury, kterou vyučoval až do své smrti v roce 1968. Po smrti první manželky se oženil podruhé. V letech 1960–1968 cestoval po Evropě a USA. Jeho dílo je přeloženo do 40 jazyků. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Salvatore Quasimodo Acque e terre – 1930 Oboe sommerso – 1932 Erato e Apollion – 1936 Poesie (antologie) – 1938 Lirici greci (překlad) – 1939–1940 Ed è subito sera – 1942 Giorno dopo giorno – 1947 La vita non è un sogno – 1949 Il falso e vero verde – 1954 La terra impareggiabile – 1958 Dare e avere – 1966", "question": "Ve kterém roce dostal Salvatore Quasimodo Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Doktor práv", "context": "V období komunistického režimu byl ale titul doktora práv znehodnocen tím, že byl udílen rovněž absolventům Vysoké školy SNB, ač neabsolvovali řádné univerzitní právnické studium. Takto udělené tituly nebyly po roce 1989 jejich nositelům odebrány a tito je tedy mohou i v současnosti dále užívat, ačkoli např. Česká advokátní komora je za právnické vzdělání, potřebné pro výkon povolání advokáta, neuznává. === Po roce 1990 === Po roce 1989 bylo novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 udělování titulu doktora práva (JUDr.), tak jako ostatních fakultativních malých doktorátů, zrušeno. Místo toho byl po absolvování školy udělován titul magistra (Mgr.), obdobně jako v jiných zemích, kde jsou podmínky pro získání doktorátu, obtížnější. Boloňský proces pak sjednotil evropské vysokoškolské vzdělávání. Pro nesouhlas s neudělováním titulu JUDr. a dalších těchto tzv. malých doktorátů, byl od přijetí nového vysokoškolského zákona v roce 1998 tento titul opět udělován, a to nyní po dodatečné a zpoplatněné rigorózní zkoušce – jeho udělení tak nepředchází žádné další formální studium, ale pouze jedna zkouška, což ve světě nebývá (kupř. srov. J.D.). Tento stav, kdy se uděluje jak JUDr. (doktor práv), tak Mgr. (magistr), přičemž oba označují de facto stejnou kvalifikaci (magisterskou úroveň, 7 v ISCED, master's degree. , magisterský stupeň), však bývá předmětem kritiky.Vyšší kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) vhodnou primárně pro vědeckou činnost je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3-4. letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), přičemž mezi lety 1990-1998 se jednalo o tzv. \"postgraduální studium\" (doktor – Dr.) a v předchozím období (od roku 1953) se pak jednalo o tzv. \"vědeckou aspiranturu\" (kandidát věd – CSc.). == Česká republika == Získání titulu doktora práv je podmíněno dřívějším získáním titulu magistr v oboru práva, obhájením písemné rigorózní práce a úspěšným vykonáním ústní zkoušky ze zvoleného právního oboru. Udělovat jej na českých vysokých školách může: Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze", "question": "Jaký titul dostává doktor práv?", "answers": ["JUDr."]}
{"title": "Nejvyšší kontrolní úřad", "context": "Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) je nezávislý orgán České republiky, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Byl zřízen po osamostatnění České republiky v roce 1993. V letech 1990–1992 existovalo Federální ministerstvo kontroly a republiková ministerstva kontroly pro Českou a Slovenskou republiku a bylo připravováno obnovení Nejvyššího kontrolního úřadu, navazujícího na tradici prvorepublikového Nejvyššího účetního kontrolního úřadu. NKÚ je obecně upraven v Ústavě v samostatné hlavě páté (tedy mimo moc soudní, výkonnou a zákonodárnou), proto někdy bývá označován za \"čtvrtý pilíř demokracie\" jako zárodek možné moci kontrolní. Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanovuje zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Sídlem NKÚ je Praha. Úřad sídlí od od roku 2007 v budově Tokovo v Praze-Holešovicích, u Libeňského mostu a holešovického přístavu. Nájemní smlouva mu měla skončit v březnu 2012. Skupina PPF údajně za pronájem budovy a související služby inkasuje od Nejvyššího kontrolního úřadu asi 80 milionů korun ročně, vlastníci Petr Kellner a Jiří Šmejc však odmítli zveřejnit, kolik odvádějí na daních, protože prý jejich příjmy nepocházejí z obchodu se státem.", "question": "Jakou zkratku má nejvyšší kontrolní úřad?", "answers": ["NKÚ"]}
{"title": "Šiprúň", "context": "Šiprúň Šiprúň Šiprúň Vrchol 1461 m n. m. Poloha Světadíl Evropa Stát Slovensko Slovensko Pohoří Velká Fatra Souřadnice 49°1′26″ s. š., 19°13′42″ v. d. Šiprúň Některá data mohou pocházet z datové položky. Šiprúň (1461 m n. m.) je dvouvrcholová hora ve Velké Fatře na Slovensku. Nižší západní vrchol (1443 m) se nachází v Liptovské větvi hlavního hřebene, která se v těchto místech dělí na další dvě ramena (oddělena dolinou Čutkovo). Vyšší vrchol (1461 m) leží ve východní rozsoše nižšího vrcholu, od něhož je oddělen Vyšným Šiprúnskym sedlem (1385 m). Rozsocha dále pokračuje k vrcholu Pulčíkovo (1238 m), za nímž klesá do údolí Revúce. Vyšší vrchol poskytuje dobré výhledy. Přístup po červené značce z Vyšného Šiprúnskeho sedla (na vyšší vrchol) Související články Seznam vrcholů ve Velké Fatře Externí odkazy Nejvyšší vrcholy Velké Fatry na Treking.cz Šiprúň na Turistika.cz Výstup na Šiprúň na Treking.cz mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Velká Fatra Geomorfologické podcelky Bralná Fatra • Hôľná Fatra • Lysec • Revúcké podolie • Šiprúň • Šípská Fatra • Zvolen Velkoplošné chráněné území Národní park Velká Fatra Národní přírodní rezervace Borišov • Čierny kameň • Harmanecká tisina • Jánošíkova kolkáreň • Kornietová • Kundračka • Lysec • Madačov • Padva • Rumbáre • Skalná Alpa • Suchý vrch • Šíp • Tlstá • Velká Skalná Přírodní rezervace Biela skala • Katova skala • Korbeľka • Močiar • Rojkovská travertínová kopa • Rojkovské rašelinisko • Smrekovica Přírodní památky Blatné • Dogerské skaly • Horná Túfna a Dolná Túfna • Jazierske travertíny • Krkavá skala • Majerova skala • Matejkovský kamenný prúd • Mažarná • Prielom Teplého potoka • Vlčia skala Evropsky významné území Močiar Chráněný areál Dekretov porast • Háj pred Teplou dolinou • Jazernické jazierko • Krásno • Revúca • Žarnovica Lokality Světového dědictví UNESCO Vlkolínec Slovenské kulturní a historické památky Blatnický hrad • Sklabinský hrad • Sučanský hrad • Vlkolínec Vybrané vrcholy Velké Fatry Ostredok (1596 m n. m.) • Frčkov (1585 m n. m.) • Krížna (1574 m n. m.) • Rakytov (1567 m n. m.) • Suchý vrch (1550 m n. m.) •. Ploská (1532 m n. m.) • Smrekovica (1560 m n. m.) • Borišov (1510 m n. m.) • Malá Smrekovica (1485 m n. m.) • Čierny kameň (1479 m n. m..", "question": "Nachází se hora Šiprúň na Slovensku?", "answers": ["Šiprúň (1461 m n. m.) je dvouvrcholová hora ve Velké Fatře na Slovensku."]}
{"title": "Velevrub tupý", "context": "Velevrub tupý (Unio crassus) je druh sladkovodního mlže. Má lasturu o délce 50-70 mm, výšce 30-40 mm. Tloušťka schránky činí 25-35 mm. == Ohrožení == Jedná se o celosvětově ohrožený druh podle červeného seznamu IUCN. Je uveden také v příloze II a IV směrnice o stanovištích. Stupeň ohrožení v českém červeném seznamu je taktéž \"ohrožený\" (EN) Vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. ho uvádí mezi druhy silně ohrožené (uveden pouze ve vyhlášce 175/2006 Sb.). Tento druh se v Česku vyskytuje většinou v nižších polohách v čistších potocích nebo i řekách či říčkách. Vyskytuje se v ČR např. v těchto lokalitách: PP Vlašimská Blanice, PP Bystřice, PP Lukavecký potok, PP Lužnice, EVL Rokytná, Nežárka, Sázava, Klíčava. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu velevrub tupý ve Wikimedia Commons Douda, K., Horký, P., Bílý, M. (2012) Host limitation of the thick-shelled river mussel: identifying the threats to declining affiliate species. Animal Conservation. velevrub tupý na BioLibu velevrub tupý na natura2000.cz velevrub tupý na The MUSSEL Project Web Site Beran L. (2011). \"Příspěvek k poznání vodních měkkýšů evropsky významné lokality Bystřice se zaměřením na populaci velevruba tupého (Unio crassus)\". Malacologica Bohemoslovaca 10: 10–17. Online verze <http://mollusca.sav.sk> 3. března 2011. PDF.", "question": "Jaký druh mlže je Velevrub tupý?", "answers": ["sladkovodního"]}
{"title": "Rotný", "context": "Rotný Hodnostní označení rotného (OR-4) Armády ČR Rotný (rtn.) je nejvyšší poddůstojnická hodnost AČR. V hodnostním kódování NATO odpovídá OR-4. Nejbližší nižší hodností je četař a nejbližší vyšší hodností je rotmistr. V americké armádě odpovídá hodnosti „Staff Sergeant”. Externí odkazy Slovníkové heslo rotný ve Wikislovníku Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jak zkráceně zapsat hodnost rotný?", "answers": ["rtn."]}
{"title": "Miroslav", "context": "Miroslav je mužské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 6. března. Miroslav je jméno slovanského původu. Moderně je vykládáno pouze jako \"mírumilovný, proslavený mírem\". Jeho původní význam byl spíše \"oslavovatel svět, narozený k oslavě světa\" ze staročeského slav a mír (ve staročeštině slovo znamenalo svět i absenci války, v moderní češtině pouze absenci války). Má také mnoho domáckých a zdrobnělých podob: Míra, Mirda, Mireček. Varianta Mirek přestává být posuzována jako domácká, každoročně je matrikami zapsána přibližně desítce novorozenců v České republice. Probíhá zde tedy emancipace varianty Mirek, která již proběhla např. v případě jmen Radoslav a Radek. Ženský protějšek je Miroslava. Podobný význam mají jména Bedřich, Friedrich, Irenej, Ireneus, Lubomír, Slavomír. Mirek, Míra, Mirda, Mireček. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání různých roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999–2002) je −%.", "question": "Jakého původu je mužské křestní jméno Miroslav?", "answers": ["slovanského"]}
{"title": "Ostravsko-karvinská uhelná pánev", "context": "Ostravsko-karvinská uhelná pánev Ostravsko-karvinská uhelná pánev kolem 1900 Důl Darkov v Karviné, v popředí krajina postižená důlními poklesy Ostravsko-karvinská uhelná pánev, pro kterou je také užíván hospodářský termín Ostravsko-karvinský revír, je označení části české části hornoslezské uhelné pánve. Jedná se o nejrozsáhlejší uhelnou pánev v Česku. Nachází se zde černé uhlí, které je v současnosti dobýváno výhradně hlubinnou těžbou. Umístění a členění Ostravsko-karvinská pánev je na jihu oddělena od podbeskydské pánve tzv. bludovickým zlomem a dělí se na část ostravskou a karvinskou. Ostravská část je tvořena ostravskou a petřvaldskou dílčí pánví, které jsou vzájemně odděleny tzv. michálkovickou poruchou. Ostravská část je pak od karvinské části oddělena tzv. orlovskou strukturou. Geomorfologický celek Ostravská pánev je součástí ostravsko-karvinské uhelné pánve. Mocnost slojí V tomto revíru se nacházejí dvě uhelná souvrství: ostravské (celková mocnost 2880 m) a karvinské (1200 m). Průměrná mocnost slojí ostravského souvrství je 73 cm, přičemž nejmohutnější je sloj 386 (Mohutný), jejíž mocnost ve velké části kolísá od 2 do 4 m, ale dosahuje maximální mocnosti až 6 m. Karvinské souvrství má průměrnou mocnost slojí 180 cm, největší průměrnou mocnost má pak sloj 504 (Prokop), která v dobývacím prostoru dolu ČSM dosahuje mocnosti až 15 m. Zajímavostí jsou intruze různého stáří do uhelných slojí, které uhelnou hmotu přetvořily nejčastěji v přírodní koks. Celková těžba v oblasti Celkově zde bylo vytěženo asi 1,7 mld tun černého uhlí.[zdroj? ] Odkazy Literatura kol. autorů: Uhelné hornictví v ČSSR; Nakladatelství Profil, 1985 Externí odkazy Stručný přehled geologie uhlonosného karbonu české části hornoslezské pánve Ostravsko karvinská pánev na okd.cz[nedostupný zdroj] mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Těžba", "question": "Jaké uhlí se těží v ostravsko-karvinské uhelné pánvi?", "answers": ["černé"]}
{"title": "Levhart skvrnitý", "context": "Hlavními hrozbami pro levharta jsou lidé a jejich aktivity. Ty je možno rozdělit do několika kategorií. Za prvé je to lov kvůli trofejím (především kožešinám), který byl rozšířen hlavně do 70. let 20. století, ale začátkem 21. století stále probíhá. Dále je to lov kvůli obchodu s částmi levhartích těl, které jsou následně využívány v orientální medicíně. Třetí hrozbou je fragmentace životního prostředí, kdy se přirozený biotop levhartů mění na zemědělskou či obydlenou krajinu, přičemž tím lidé často odstraňují či vytěsňují přirozenou potravu této kočkovité šelmy. Nicméně v tomto ohledu je levhart přizpůsobivější než například tygr či lev a dokáže poměrně úspěšně žít i v takto pozměněném biotopu. Jeho přítomnost v kulturní krajině však následně zažehává další konflikty, neboť levharti pak začnou napadat domácí zvířata a ohrožují samotné lidi, a ti se je proto snaží ze svého životního prostředí vystrnadit. Zásadním problémem pro levharty žijící v centrální Africe je konkurence ze strany lidí, kteří zde každoročně uloví obrovské množství divoce žijících zvířat kvůli masu (jen na pomezí Nigérie a Kamerunu jde o více než 900 000 živočichů neboli 12 000 tun masa za rok).Útoky levhartů na dobytek jsou zřejmě nejdůležitějším důvodem, proč je lidé pronásledují.", "question": "Kdo je podle většiny fylogenetických vývodů nejbližším příbuzným levharta?", "answers": ["lev"]}
{"title": "Bakalář umění", "context": "Do revoluce bylo v tehdejším socialistickém Československu charakteristické \"dlouhé\" vysokoškolské studium (blíže: akademický malíř, akademický sochař, akademický architekt) a případně následná aspirantura (blíže: kandidát věd), tedy \"dvoustupňový systém\". Po roce 1989, resp. po přechodu od státem centrálně plánovaného hospodářství k tržní ekonomice, zde byla zákonem z roku 1990 zavedena standardní třístupňová vysokoškolská soustava, přičemž tato soustava bývá obecně označována jako ekonomicky únosnější pro nekomunistické (kapitalistické) státy, a to právě kvůli rozdělení \"dlouhého\" (magisterského) studia. V 90. letech 20. století, přesněji mezi lety 1990-1998, se dle tehdejšího vysokoškolského zákona (tedy zákona č. 172/1990 Sb.), původně v Česku studium, které vedlo. k získání bakalářského gradu, označovalo jako \"(obsahově) ucelená část vysokoškolského studia\", nicméně tento zákon ještě variantu BcA. (ani MgA.) pro umělce neodlišoval, udílen byl do té doby i v oblasti umění pouze \"bakalář\" – Bc. Po roce 1998 a zavedení BcA., resp. též po Boloňském procesu, se z něj stal bakalářský studijní program. Obdobně \"vysokoškolské studium\" (dlouhé) se transformovalo do magisterského studijního programu a dříve označované \"postgraduální studium\" pak bylo upraveno jakožto doktorský studijní program (Ph.D.). Podle vysokoškolského zákona, konkrétně dle § 99 odst. 3 téhož zákona, se tímto titulem nahrazuje i titul bakalář (Bc.), který získali podle § 21 staršího vysokoškolského zákona, tedy zákona č. 172/1990 Sb., absolventi obsahově ucelené části vysokoškolského studia (bakalářského studia) uměleckých vysokých škol. Osvědčení o nahrazení tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. Na Slovensku se bakalářský titul zvlášť pro oblast umění (BcA.) neuděluje – bakalářský studijní program zde používá v různých oblastech pouze jeden titul (Bc.).", "question": "Jakou má zkratku titul Bakalář umění?", "answers": ["BcA."]}
{"title": "Německá marka", "context": "Německá marka Německá markaDeutsche Mark (němčina) Jednomarková mince z roku 1967Země Spolková republika Německo, později Německo Německo ISO 4217 DEM Symbol DM Dílčí jednotka Fenik (1/100) Mince 1, 2, 5, 10, 50 Pf; 1, 2, 5 DM Bankovky ½, 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 DM Německá marka (německy Deutsche Mark či hovorově D-Mark, oficiální zkratka DEM, jindy také používáno DM) byla oficiálním platidlem v Západním Německu (1948–1990) a později ve Spolkové republice Německo (1990–2002) až do nahrazení eurem. Jako platidlo ji mezi lety 1999 až 2002 používalo také Kosovo a Černá Hora.[1] Pevný směnný kurz k euru byl stanoven na 1 EUR = 1,95583 DEM a 1 DEM = 0,51129 EUR. Název Označení nové měny Trizóny vzešlo z návrhu Edwarda A. Tenenbauma Na mincích byla uvedena písmena mincovny, a to takto: PísmenoMěstoDoba ražby mincí ABerlín1990–2001 DMnichov1948–2001 FStuttgart1948–2001 GKarlsruhe1948–2001 JHamburk1948–2001 Odkazy Reference ↑ ANDERSON, Paul. Balkans slip quietly into eurozone. BBC [online]. 2002-01-02 [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. Související články Euro Říšská marka Východoněmecká marka Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Německá marka na Wikimedia Commons (německy) Historické bankovky Německa Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Měny nahrazené eurem Belgický frank • Estonská koruna • Finská marka • Francouzský frank • Irská libra • Italská lira • Kyperská libra • Litevský litas • Lotyšský lat • Lucemburský frank • Maltská lira • Monacký frank • Německá marka • Nizozemský gulden • Portugalské escudo • Rakouský šilink • Řecká drachma • Sanmarinská lira • Slovenská koruna • Slovinský tolar • Španělská peseta • Vatikánská lira Autoritní data: GND: 4012555-5 | LCCN: sh94004493 | WorldcatID: lccn-sh94004493", "question": "Jaká je zkratka německé marky?", "answers": ["DEM"]}
{"title": "Eminem", "context": "Když se Eminem poprvé potkal s Drem, měl na sobě zářivě žluté tričko, protože v té době neměl peníze na decentnější oblečení, Dr. Dre si řekl, že vypadal jako banán. === Infinite (1996) === Infinite je Eminemovo první studiové album, vydané pod Web Entertainment 12. listopadu 1996. Už v této době se projevil Eminemův talent v oblasti rapu. === The Slim Shady LP (1999) === Pod křídly vydavatelství Interscope vydal Eminem další album, The Slim Shady LP, které se stalo jednou z nejpopulárnějších nahrávek roku a bylo třikrát platinové. S popularitou alba ale přišel také rozruch kolem jeho kontroverzních textů. Ve skladbě \"97 Bonnie and Clyde\" popisuje Eminem výlet se svou dcerkou, při kterém se zbaví těla své ženy, jejího milence a jeho syna. Skladba \"Guilty Conscience\" zase končí pasáží, kde Eminem a Dr. Dre nutí muže zabít svou ženu a jejího milence. \"Rock Bottom\" je skladba, kterou Eminem napsal, když byl vyhozen z práce den před narozeninami své dcery a ve které popisuje, jaké to je být na úplném dně, jak psychickém, tak finančním. Fyzické dno popisuje zase skladba \"Brain Damage\", ve které Eminem vypráví o klukovi, který ho jako malého zbil tak brutálně, že malý Mathers byl několik dní v kómatu. Celkem se v USA prodalo 5,437 milionů kusů alba. === The Marshall Mathers LP (2000) === Album The Marshall Mathers LP bylo vydáno v květnu 2000 a rychle se ho prodalo přes 2 miliony kopií.", "question": "Kolikrát bylo platinované album The Slim Shady LP?", "answers": ["třikrát"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie.", "question": "Jaké je místo narození Williama Shakespeara?", "answers": ["Stratfordu nad Avonou"]}
{"title": "Kostel svatého Štěpána (Troyes)", "context": "Kostel svatého Štěpána (Troyes) Kostel svatého Štěpána Litografie náhrobku Jindřicha I. ze Champagne v v kostele sv. ŠtěpánaMísto Stát Francie Francie Souřadnice 48°17′54,42″ s. š., 4°4′44,84″ v. d. Zánik 1792 Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel svatého Štěpána v Troyes býval kolegiátní kostel v Troyes, založený roku 1157 Jindřichem ze Champagne jako součást hraběcího palácového komplexu. Byl zamýšlen jako nekropole hrabat ze Champagne a k jeho dokončení došlo zřejmě roku 1174. Po celou dobu existence dynastie místní kanovníci získávali bohaté dary.[1] Obě stavby, kostel i palác, byly zničeny během francouzské revoluce a náhrobky fundátora Jindřicha a jeho syna Theobalda[2] byly roztaveny. Reference ↑ www.lamop-intranet.univ-paris1.fr. lamop-intranet.univ-paris1.fr [online]. [cit. 2012-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. ↑ MCGEE MORGANSTERN, Anne; A. A. GOODALL, John. Gothic Tombs of Kinship in France, the Low Countries, and England. [s.l.]: Pennsylvania State Univ Press, 2000. ISBN 978-0271018591. S. 10. (anglicky) Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Štěpána na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.", "question": "Co se stalo s náhrobky Jindřicha a Theobalda v Kostele svatého Štěpána?", "answers": ["byly roztaveny"]}
{"title": "Letní olympijské hry", "context": "Letní olympijské hry (též letní olympiáda, zkráceně LOH) jsou jedna z nejdůležitějších mezinárodních sportovních událostí. Konají se každé čtyři roky v létě. == Místa konání == == Přehled == == Přehled medailí podle zemí == po LOH 2016 - zdroj sports-reference.com Bývalý stát == Nejúspěšnější země na jednotlivých olympiádách podle získaných medailí == == Odkazy == === Reference === === Související články === Zimní olympijské hry Letní olympijské hry mládeže === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Letní olympijské hry ve Wikimedia Commons Politika a LOH Databáze OH na olympic.org", "question": "Jaká je zkratka pro letní olympiádu?", "answers": ["LOH"]}
{"title": "Psychologie", "context": "Lidé se však o psychologické poznatky zajímali už od pradávna a během 18. a 19. století byla provedena řada výzkumů, které je možné označit jako psychologické Jako samostatná věda se pak psychologie pod vlivem věd přírodních (zejména medicíny a fyziologie) vydělila z filozofie ve druhé polovině 19. století. Proto jsou dodnes v psychologii patrná dvě hlavní paradigmata, a to duchovědné (spíše filozofické) a přírodovědné (objektivistické, experimentálně podložené a odvozené spíše z věd přírodních). Ačkoliv zdroje vlivů, kulminujících ve vědecké psychologii poloviny devatenáctého století lze vystopovat v psychologii antické a předrenesanční, je to přece jen primárně historie idejí, začínající renesancí, která osvětluje duchovní atmosféru místa a času poloviny devatenáctého století. Do poloviny 19. století byla psychologie součástí filozofie. Za jejího zakladatele ve filozofických vědách byl považován Aristoteles (384–322 př. n. l.). Jeho výzva adresovaná člověku a prostupující podstatnou část jeho psychologického myšlení je: \"Staň se, čím jsi.\" Vědecká psychologie, snažící se o kauzální výklad psychických jevů a přírodovědně orientovaná, se mohla rozvinout díky fyzice, fyziologii, evoluční biologii, atomismu, kvantifikujícím a laboratorním přístupům včetně přístrojových prostředků, použitým k řešení vědeckých problémů.", "question": "Do kdy byla psychologie součástí filozofie?", "answers": ["Do poloviny 19. století"]}
{"title": "Severoněmecký spolek", "context": "Severoněmecký spolek nebo Severoněmecká konfederace (německy Norddeutscher Bund) byl konfederací (spolkem) severoněmeckých států nacházejících se severně od řeky Mohan. Historie Severoněmecký spolek existoval v letech 1867–1871. Vznikl v roce 1867 po prusko-rakouské válce a byl nástupcem Německého spolku, zahrnoval však jen severněji položené státy. Spolek tvořil základ pro budoucí Německé císařství, jehož byl přímým předchůdcem. Hlavní roli ve spolku mělo samozřejmě Prusko, jež bylo také majoritní silou jak vojensky, tak rozlohou a ve spolkovém parlamentu mělo 17 ze 43 hlasů. Již v roce 1866 se politicky postupně ze spolku (konfederace) stala federace.[zdroj? ] Součástí spolku byly všechny německé státy respektive státy jež byly předtím součástí Německého spolku, kromě Rakouska (včetně Českých zemí), Bavorska, Württemberska, Bádenska a jižních částí Hesenska. Hesensko (Hesenské velkovévodství) respektive Hesensko-Darmstadtsko, jehož severně od řeky Mohan ležící polovička se v roce 1867 stala také součástí Severoněmeckého spolku, bylo z poloviny nezávislým státem a z poloviny členem spolku, takže jeho jižní část zůstávala mimo. Jediným územím jižně od řeky Mohan, jež tou dobou bylo pevnou součástí Pruska, bylo Hohenzollernsko. Jeho sněm (parlament) zasedal v Berlíně. Jediným prezidentem spolku byl pruský král Vilém I. a kancléřem byl Otto von Bismarck. Severoněmecký spolek zanikl sjednocením Německa, když bylo 18. ledna 1871 v zrcadlovém sále ve Versailles po vítězství Severoněmeckého spolku a spojeneckých jihoněmeckých států v prusko-francouzské válce vyhlášeno Německé císařství. Související články Pražský mír (1866) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Severoněmecký spolek na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Členské státy Severoněmeckého spolku Království Pruské království (Lauenbursko), Saské království Severoněmecký spolek 1866-1871 Velkovévodství Hesenské velkovévodství (severní část), Sasko-výmarsko-eisenašsko, Lucembursko,Meklenbursko-Střelicko, Meklenbursko-Zvěřínsko, Oldenburské velkovévodství Vévodství Anhaltsko, Brunšvické vévodství, Sasko-Altenbursko, Sasko-Meiningensko, Sasko-Kobursko-Gothajsko Knížectví knížectví Lippe, knížectví Reuss, Schaumburg-Lippe, Schwarzbursko-Rudolstadt, Schwarzbursko-Sondershausen, Waldeck, Hohenzollernsko Svobodná města", "question": "Jak zanikl Severoněmecký spolek?", "answers": ["sjednocením Německa, když bylo 18. ledna 1871 v zrcadlovém sále ve Versailles po vítězství Severoněmeckého spolku a spojeneckých jihoněmeckých států v prusko-francouzské válce vyhlášeno Německé císařství"]}
{"title": "Amazonka", "context": "Přibližně dvacet z nich představuje velké řeky o délce 1 500 až 3 000 km. Jsou to postupně: zdrojnice zprava Ucayali (Apurímac(-Lloqueta), Urubamba) zleva Marañ (Morona, Pastaza, Huallaga, Tigre) Solimõ zprava Javari, Jandiatuba, Jutaí, Juruá. , Coari, Purus zleva Nanay, Napo, Içá/Putumayo, Japurá, Rio Negro (Rio Branco a Casiquiare) Amazonka zprava Madeira, Tapajós (Juruena), Xingu zleva Uatuma. , Trombetas, Paru, Jari Pará Tocantins (Araguaia) Řeky (přítoky) v povodí Amazonky dle délky toku: 3 379 km - Purus 3 280 km - Juruá 3 239 km - Madeira 2 820 km - Japurá 2. 750 km - Tocantins 2 575 km - Araguaia (přítok Tocantinsu) 2 250 km - Rio Negro 2 100 km - Xingu 1 900 km - Tapajós 1 749 km - Guaporé (přítok Mamoré) 1 600 km - Ucayali 1 575 km. - Içá/Putumayo 1 415 km - Marañ 1 300 km - Iriri (přítok Xingu) 1 240 km - Juruena (přítok Tapajós) 1 200 km - Tapájos 1 130 km - Madre de Dios (přítok Madeiry) 1 100 km - Huallaga (přítok Marañ) Amazonka má složitý a svérázný vodní režim.", "question": "Jak se jmenuje nejdelší řeka na Zemi?", "answers": ["Amazonka"]}
{"title": "Baskičtina", "context": "Tato oblast má značnou kulturní i politickou autonomii. Národ žijící na severu Pyrenejského poloostrova mluvící tímto jazykem se nazývá Baskové. Standardizovaná forma baskičtiny, která byla přijata koncem 20. století, se nazývá Batua. Mimo této standardní verze existuje ještě 6 hlavních nářečí baskičtiny – biskajské, gipuzkoanské a hornonavarrské (ve Španělsku) a dolnonavarrské, lapurdianské a zuberoanské (ve Francii). Přesné hranice rozšíření dialektů nekorespondují s hranicemi politickými. V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón. Termín Vascuence byl odvozen z latinského výrazu vasconĭ; během dlouhých staletí útlaku Basků získal poněkud hanlivý výraz. Je užíván v dokumentech přinejmenším od 14. století. Ve Španělsku je v současné době baskičtina uznávána jako jazyk menšiny a má status prvního úředního jazyka autonomní oblasti Baskicko a částí kraje Navarra. V minulosti však - hlavně v době vlády generála Franca - byla tvrdě potírána. Ve Francii pak není jako úřední jazyk uznávána dodnes. Přestože je baskičtina zcela obklopena indoevropskými jazyky, je klasifikována jako Izolovaný jazyk. Je pravděpodobně pozůstatkem předindoevropského osídlení Evropy.", "question": "Jak se moderněji ve francouzštině nazývá baskičtina?", "answers": ["euskara"]}
{"title": "Linux", "context": "Linux je open source software, což znamená, že jsou k dispozici jeho zdrojové kódy, které lze za dodržení jistých podmínek upravovat a vše dále šířit. Pro ochranu před zneužitím zdrojových kódů používá open source software různé licence. Samotné jádro Linuxu je chráněno a šířeno pod licencí GPLv2 (s důležitou výjimkou). Software, který je spolu s Linuxem šířen, je chráněn nejrůznějšími licencemi (GPL, LGPL, MPL, Licence MIT, BSD licence atd.). Většina distribucí vybírá software podle jeho licencí tak, aby vyhovoval buď volnějšímu výkladu open source nebo naopak přísnějšímu výkladu svobodného software (anglicky free software), což nemá na koncového uživatele přímý vliv, ovlivňuje to však zejména pohled na další vývoj jednotlivých součástí Linuxu. Linus Torvalds začal vyvíjet jádro Linuxu v roce 1991 jako svůj koníček. Mezi důvody pro vznik právě unixového systému patřil fakt, že Unix je systém, který upřednostňuje jednoduchost a je přednášen na univerzitách[zdroj? ] (Torvalds studoval na finské univerzitě v Helsinkách obor Informatika). Torvalds byl dále inspirován MINIXem od Andrewa Tanenbauma, který napsal svoji verzi unixového systému jako doprovodný projekt ke své výuce a knihám o operačních systémech. Na rozdíl od něj však Torvalds nevyužil svůj projekt komerčně, protože preferoval otevřený vývoj (viz open source software). První verze linuxového jádra (0.01) byla na Internetu zveřejněna 17. září 1991. K Linusově překvapení byl o jeho nedokonalý systém velký zájem a záhy začal dostávat e-mailem další podněty, opravy a zdrojové kódy. Torvalds jádro dále vyvíjel a zároveň začal příspěvky ostatních do svého jádra začleňoval a upravené zdrojové kódy obratem zveřejňovat (další verze byla zveřejněna již v říjnu). Od té doby se na vývoji podílely tisíce vývojářů z celého světa. Model vývoje linuxového jádra a podobného softwaru byl později výstižně popsán v eseji Katedrála a tržiště (anglicky The Cathedral and the Bazaar) od Erica S. Raymonda. Již velmi brzo předběhl Linux ve vývoji svůj vzor – MINIX.[zdroj? ] Zejména v počátcích byl při vývoji využíván Projekt GNU, který se již delší dobu zabýval myšlenkou vývoje volně dostupného unixového systému, avšak vlastní jádro operačního systému neměl. Z projektu GNU hned počátku Linux využil shell bash a další nástroje (základní unixové nástroje používané na příkazovém řádku, kompilátor GCC, později též GNU C Library a další). Sám Linux však nikdy nebyl součástí GNU, i když samotné jádro používá licenci GPLv2, která též pochází od GNU.", "question": "Kdy byla zveřejněna první verze linuxového jádra?", "answers": ["17. září 1991"]}
{"title": "Smrt obchodního cestujícího", "context": "Smrt obchodního cestujícího (anglicky: Death of a Salesman) je drama o dvou dějstvích od Arthura Millera a premiéra hry se odehrála roku 1949. Hra byla oceněna Pulitzerovou cenou. Do češtiny přeložili Luba a Rudolf Pellarovi. Ve hře se střídá několik časových linií, které se vzájemně proplétají. == Děj == === První dějství === Willy Loman se navrací domů do Brooklynu, je znechucený z neúspěšných obchodních cest. Setkává se s manželkou Lindou a svými dospělými syny. Starší, 34letý Biff se právě vrátil z cest. Stále nemá trvalé zaměstnání, neustále střídá bydliště, netouží po kariéře obchodníka. Rád by pracoval na farmě na Západě. Happy, jeho 32letý mladší bratr, na rozdíl od Biffa, má svůj byt a zaměstnání. Zdá se být sice spokojenější než Biff, ale také sní o lepší budoucnosti. Stejně jako Biff není ženatý, stále střídá ženy. Do děje jsou vloženy \"flashbacky\", tedy náhledy do Willyho minulosti. Biff dříve byl významným hráčem ragby a Willy na něj hrdý. Přehlížel tedy Biffovy špatné výsledky ve škole i arogantní jednání se spolužáky i bratrancem Bernardem (později právník). Biff neuspěl u závěrečných zkoušek, odjel za otcem do Bostonu, a zastihl ho s milenkou. Po této příhodě přestal Biff Willyho obdivovat. === Druhé dějství === Willy, který už svým cestováním a prodejem téměř nevydělává, požádá ředitele Howarda Wagnera o jinou práci.", "question": "Kdo napsal Smrt obchodního cestujícího?", "answers": ["Arthura Millera"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici. Pověstným incidentem se stalo zvláště tzv. Bostonské pití čaje roku 1773. Napětí vyvrcholilo v roce 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Článků Konfederace z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byl schválen tzv. Bill of Rights – listina práv, prvních 10 dodatků ústavy - jehož ratifikace byla ukončena v roce 1791. Roku 1789 byl prvním prezidentem Spojených států zvolen George Washington, který dovedl povstaleckou armádu k vítězství nad Brity. Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796) a Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (viz Koupě Louisiany), jejíž malá část byla přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812. Pokračující spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím vedly k britsko-americké válce, jež je někdy nazývána druhou válkou za nezávislost a trvala mezi lety 1812 a 1814. Spojené státy válku vyhlásily v přesvědčení, že budou moci využít zaneprázdněnosti Spojeného království, které zaměstnávala válka s Napoleonem, a zabrat zbytek britského panství v Severní Americe. Neuspěly však; jejich vpád do Kanady skončil debaklem a Spojené království postupně začalo na americký kontinent přesouvat další síly. Britové ovšem o tuto válku nestáli a nehodlali investovat prostředky do tak nejistého podniku, jakým by byl pokus o znovudobytí Severní Ameriky, a obě strany se tedy dohodly na návratu ke statu quo ante doplněném dohodami řešícími největší kontroverze.", "question": "Kdy skončila válka za nezávislost?", "answers": ["roku 1783"]}
{"title": "Stegosaurus", "context": "Stegosaurus (\"zastřešený ještěr\") byl rod ptakopánvého dinosaura, který žil v období pozdní jury (asi před 150 miliony let). Jeho pojmenování znamená \"střechovitý či zastřešený ještěr\", toto označení dostal podle plochých desek, menší měl na krku a větší na hřbetě a přední části ocasu. Spolu s rody Tyrannosaurus, Triceratops a Apatosaurus (dříve \"Brontosaurus\") patří mezi vůbec nejznámější rody neptačích dinosaurů. == Rozměry == Stegosaurus byl největším zástupcem své čeledi, mohl dorůstat délky až kolem 9 metrů a vážit asi 4 až 5 tun. Běžně velké exempláře druhu S. stenops dosahovaly délky asi 6,5 metru a hmotnosti 3500 kg, u druhu S. ungulatus pak 7 metrů a 3800 kg. Měl malou lebku válcovitého tvaru, jeho mozek dosahoval velikosti mandarinky (nikoliv vlašského ořechu, jak se dříve často uvádělo). Velké stopy, objevené v roce 2009 v Asturii nasvědčují tomu, že mohli existovat ještě větší jedinci. Jelikož to byl býložravec, jeho zuby byly malé, tupé, listovitého tvaru. Na konci ocasu měl čtyři dlouhé trny. Zadní nohy byly dvakrát delší než přední. == Historie a druhy == První fosilie stegosaurů byly objeveny již v polovině 19. století. Samotný rod Stegosaurus byl formálně popsán roku 1877 Othnielem Charlesem Marshem. V současnosti jsou obvykle rozeznávány tři platné druhy stegosaura. Prvním objeveným druhem byl Stegosaurus armatus. Nejlépe prozkoumaným druhem je Stegosaurus stenops. Z jedné objevené kostry známe druh Stegosaurus longispinus. V roce 2016 byl navíc vyčleněn nový rod Alcovasaurus.", "question": "Žil stegosaurus v období triasu?", "answers": ["Stegosaurus (\"zastřešený ještěr\") byl rod ptakopánvého dinosaura, který žil v období pozdní jury (asi před 150 miliony let)."]}
{"title": "Supervulkán", "context": "Supervulkán je sopka schopná sopečnou erupcí produkovat ejekta větší než 1 tisíc kubických kilometrů (tj. má index vulkanické explozivity VEI roven 8). To je tisíckrát více než většina historických erupcí. Supervulkán může vzniknout, pokud magma vystupuje na povrch z horkých skvrn, ale není schopno proniknout skrze zemskou kůru. Tlak vzrůstá a magma se rozšiřuje do chvíle, kdy není kůra schopná udržet tlak. Supervulkán může vzniknout v konvergentní zóně tektonických desek (například jezero Toba) a v kontinentálních horkých skvrnách (například Yellowstone). == Známé supervulkány a jejich erupce == Na Zemi se nachází několik doložených supervulkánů, jejichž dřívější erupce způsobily katastrofy globálních rozměrů. Klima je ale z geologického hlediska ovlivněno jen na krátkou dobu a katastrofy nemusejí být tak zničující. Ovšem exploze mohou být častější, než se dříve myslelo. Exploze, které uvolní přes 1000 Gt materiálu, se mohou opakovat v průměru pouze za 17 tisíc let. Nejvíce evidovaných supervulkánů se nachází na území Severní Ameriky. Níže je seznam nejsilnějších erupcí. == Explozivní síla VEI 8 (> 1000 km3 vyvrženého materiálu) == La Caldera Garita, Colorado, Spojené státy americké, Fish Canyon Tuff, před ~ 27,8 milionu let (množství vyvržené horniny ~ 5000 km3) Zdroj nejsilnější dosud doložené erupce v dějinách planety Země. Tato erupce pravděpodobně stojí za největším hromadným vymíráním v třetihorách a způsobila dlouhodobé ochlazování klimatu.", "question": "Kde se nachází nejvíce evidovaných supervulkánů?", "answers": ["na území Severní Ameriky"]}
{"title": "Korejština", "context": "V Jižní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Hangukmal (한), formálněji Hangugŏ (한) nebo Gugŏ (국, \"národní či domácí jazyk\"). Lidově se také používá označení Urimal (\"náš jazyk\"; 우 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji). K zápisu korejštiny se původně používaly čínské znaky (hanča). Dnes se používá převážně korejská abeceda hangul a čínské znaky se někdy mohou používat jen k zápisu sinokorejských slov. V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let. Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina. Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě.", "question": "Kolik čínských znaků se dnes v Jižní Koreji děti učí?", "answers": ["asi 1"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "Extensible Messaging and Presence Protocol (XMPP) (dříve známý jako Jabber), neboli \"rozšiřitelný protokol pro posílání zpráv a zjištění stavu\", původně vznikl jako protokol pro instant messagingovou síť Jabber. Brzy se ale ukázalo, že kromě IM může být s výhodou použit i pro vzájemnou komunikaci programů nebo pro ovládání různých automatických služeb (botů). Později byl adoptován jakožto standard Internetu do RFC dokumentů – základní normy jsou RFC 3920 (obecná specifikace protokolu) a RFC 3921 (samotný instant messaging a zobrazení stavu). RFC obsahující některá další rozšíření XMPP protokolu jsou například RFC 3922 a RFC 3923. O vývoj protokolu se stará XMPP Standards Foundation. Rozšíření nad rámec RFC jsou vydávána v podobě tzv. XEP (XMPP Extension Protocol), kterých je momentálně kolem dvou set (v různém stavu, od prvních návrhů až po standardy). XMPP je implementací obecného značkovacího jazyka XML. Specifikace jsou zcela otevřené a dostupné všem, kdo mají zájem o implementaci software s podporou XMPP. Servery XMPP protokolu běží standardně na TCP portu 5222. Pro vzájemnou komunikaci serverů je pak vyhrazen port 5269. Síť využívající XMPP protokol není centralizovaná do jednoho místa, jako je zvykem u většiny ostatních IM, ale je distribuovaná na servery po celém světě, na kterých je možno si založit uživatelské konto. Identifikátory uživatelů (takzvané Jabber ID, zkráceně JID) jsou v základním tvaru syntakticky i sémanticky podobné e-mailovým adresám, tedy uzivatel@server.", "question": "S kým spolupracuje google na specifikaci hlasové komunikace?", "answers": ["XMPP Standards Foundation"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Protože osa rotace Pluta je vůči rovině ekliptiky extrémně nakloněná, takže Pluto z jejího pohledu vypadá, jakoby se otáčelo \"na boku\", platí nutně totéž také pro celou binární soustavu. Povrch Charonu zatím není příliš podrobně prozkoumán. Roku 2007 na něm astronomové z Gemini Observatory odhalili skvrny tvořené hydráty amoniaku a krystaly vodního ledu. To by mohlo svědčit o přítomnosti tzv. ledových gejzírů, dopravujících na povrch tekutou vodu, která by následně zamrzala v podobě ledových krystalů. Podrobnější informace naleznete v článcích Hydra (měsíc) a Nix (měsíc). Další dva měsíce zachytili astronomové pomocí Hubblova vesmírného teleskopu až 15. května 2005. Pluto se tak stal prvním známým tělesem Kuiperova pásu s více než jedním měsícem. Satelit obíhající Pluto po vzdálenější dráze (původně označený jako S/2005 P 1) byl později pojmenován Hydra a měsíc nacházející se blíže mateřskému tělesu (původně označený jako S/2005 P 2) dostal jméno Nix. Oba malé měsíce obíhají Pluto ve dvoj- až trojnásobně větší vzdálenosti než Charon: dráha Nix je od barycentra soustavy vzdálená 48 700 kilometrů a Hydry 64 800 kilometrů. Pohybují se po téměř kruhových prográdních dráhách ležících prakticky ve stejné rovině, jako oběžná dráha Charonu. Tyto dráhy leží velmi blízko dráhové rezonanci 4:1 (v případě Nix) a 6:1 (v případě Hydry) s Charonem. Fyzikální vlastnosti těchto měsíců zatím nebyly zcela spolehlivě určeny. Hydra se někdy jeví být jasnější než Nix, což může znamenat, že je buď větší, nebo že některé části jejího povrchu odrážejí více světla. Dosavadní odhady jejich rozměrů závisí právě na míře této odrazivosti (albedu). Pokud je podobné, jako mají komety (4 %), pak by Hydra měla průměr 167 ± 10 km a Nix 137 ± 11 km.", "question": "Která planeta byla klasifikována jako planeta sluneční soustavy do roku 2006?", "answers": ["Pluto"]}
{"title": "Úval", "context": "Úval je sníženina obvykle protáhlého tvaru, na jednom nebo obou koncích otevřená. Dno úvalu je široké s převládající výškovou členitostí do 75 m (např. Hornomoravský úval, Dolnomoravský úval, Dyjsko-svratecký úval). Úval patří mezi konkávní (vhloubené, vkleslé) tvary georeliéfu. == Odkazy == === Reference === Typy a tvary reliéfu === Související články === průhon úvoz", "question": "Mezi jaké tvary georeliéfu patří úval?", "answers": ["konkávní"]}
{"title": "Allen Ginsberg", "context": "Irwin Allen Ginsberg (3. června 1926 - 5. dubna 1997) byl americký básník, jedna z vůdčích osobností beatnické generace. Pocházel z USA, ale jeho matka byla ruská Židovka levicového smýšlení, která trpěla duševní poruchou (paranoia), což A. Ginsberga výrazně ovlivnilo. Ve 40. letech 20. století studoval na Columbia College, kde roku 1948 získal bakalářský titul. Ve studiích pokračoval, seznámil se téměř s celou pozdější Beat generation, ale kvůli opakovaným krádežím a problémům s drogami byl ze školy vyloučen. Po vyloučení prošel řadou povolání. Ginsberg cestoval po Severní i Jižní Americe, Evropě i Asii. Byl vyhoštěn z Kuby, protože kritizoval vládní úřady. Poté vedl kampaně proti zneužívání moci v mezinárodní politice. V roce 1965 byl vyhoštěn z Československa - studenti jej v Praze zvolili králem Majálesu a Ginsberg byl na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen a deportován na letiště. Tehdejší československý tisk jej obvinil z kažení československé mládeže. V roce 1965 poradil studentům Berkeley University před jejich protiválečnou demonstrací, aby ozdobili první řady květinami; tato demonstrace je považována za počátek hnutí hippies a jejich myšlenky flower power. Zajímal se jak o americkou, tak o evropskou kulturu, z asijské ho zaujal především indicko-japonský zen-buddhismus. Výrazem jeho snahy o sblížení západního a východního filozofického myšlení bylo založení Kerouacovy školy osvobozené poetiky (Jack Kerouac School of Disembodied Poetics) na univerzitě Náropa ve městě Boulder v Coloradu (1974). Ginsberg byl jejím spoluzakladatelem a příležitostně zde přednášel. Kromě dalších beatnických autorů byl Ginsbergovi inspirací Walt Whitman (pro svůj humanismus a demokratický optimismus), William Carlos Williams (pro neotřelou dikci) a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru. Allen Ginsberg zemřel 5. dubna 1997 v New Yorku ve věku 70 let na selhání jater v důsledku hepatitidy. V San Franciscu se 7. října 1955 Allen Ginsberg zúčastnil oficiálního zrodu Beat generation, za nějž je považováno čtení \"šesti andělů na jednom jevišti\". Kromě Ginsberga předčítali svá díla Kenneth Rexroth, Gary Snyder, Philip Whalen, Philip Lamantia a Michael McClure. Ginsberg četl svou báseň Kvílení, kterou napsal dva týdny předtím a jíž doslova ohromil naslouchající publikum - silou a také výraznou živou recitací. Toto předčítání se záhy stalo legendárním a Ginsberg byl opakovaně zván na podobné akce v okolí San Francisca.", "question": "K jaké generaci náležel Allen Ginsberg?", "answers": ["beatnické"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Nádraží je v provozu od 14. prosince 1871, kdy z něj byl zahájen železniční provoz Dráhy císaře Františka Josefa na jih do Benešova, Tábora a Vídně. Tehdy se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa. Roku 1872 v blízkosti nádraží Dráhy císaře Františka Josefa byla na samostatné stanici ukončena od severu Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem. Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876.", "question": "V jakém slohu byla postavena původní budova hlavního nádraží v Praze?", "answers": ["v novorenesančním"]}
{"title": "Stockholm", "context": "Město se rozkládá na 14 ostrovech na pobřeží jihovýchodního Švédska u ústí jezera Mälaren. Tato oblast byla osídlena již v době kamenné, tedy 6 000 př. n. l. a samotné město bylo oficiálně založeno roku 1252 pod názvem Birger Jarl. Stockholm je kulturní, mediální, politické i ekonomické centrum Švédska. Region sám o sobě tvoří více než třetinu HDP (hrubý domácí produkt) Švédska. Patří mezi 10 nejlepších regionů v Evropě podle HDP na obyvatele. Je to globálně důležité město a hlavní středisko pro korporační ředitelství v severském regionu. Ve Stockholmu se nachází některé evropsky významné univerzity, například Institut Karolinska. Každoročně hostí udělování Nobelovy ceny. Nejcennější městské muzeum, Vasa Museum, je nejnavštěvovanější neumělecké muzeum ve Skandinávii. Stockholmské metro se veřejnosti otevřelo v roce 1950 a je dobře známé pro výzdobu jednotlivých stanic; ty byly nazývány jako nejdelší umělecké galerie na světě. Švédská národní fotbalová aréna se nachází severně od centra města, v blízké Solně. Město bylo hostitel olympijských her v roce 1912 a hostil i jezdeckou část na letních olympijských hrách roku 1956, ty se jinak konaly v Melbourne v Austrálii. Stockholm je sídlo vlády Švédska a většiny vládních agentur včetně nejvyšších soudů. Oficiálně zde má své sídlo i švédský monarcha a předseda vlády. Vláda má sídlo v budově Rosenbad. parlament najdeme v Riksdag. Stockholmský palác je oficiální bydliště švédského monarchy, zatímco Drottningholmský palác, světového dědictví UNESCO, který se nachází na okraji Stockholmu, slouží jako soukromá rezidence královské rodiny. Po době ledové, kolem roku 8000 př. n. l. probíhaly v okolí Stockholmu rozsáhlé migrace, ale jak teploty klesaly, přesouvala se zvířata více na jih. kde již bylo snesitelnější podnebí. Když se země stala úrodná a kompletně oproštěná od permafrostu, život se vrátil i sem. Na křižovatce mezi Baltským mořem a jezerem Mälaren, tam, kde bychom dnes našli Staré město, je souostroví, které bylo obýváno vikingy asi 1 000 př. n. l. Vikingové měli pozitivní dopad na obchod na území dnešního Švédska, protože vytvořili mnoho obchodních cest. K tehdejšímu Stockholmu se vztahují i jména ze skandinávských ság, jako Agnafit nebo Heimskringla v souvislosti s legendárním králem jménem Agne Skjalfarbonde. Nejstarší písemná zmínka o názvu Stockholm je z roku 1252, kdy zde hodně kvetl obchod se železem.", "question": "Od jakého roku je ve Stockholmu metro?", "answers": ["1950"]}
{"title": "Kynologie", "context": "Kynologie se zabývá studiem psů jako živočišného druhu z biologického hlediska, ale tento pojem se také často používá k označení těch, kdo se psům věnují jako domácím mazlíčkům a společníkům. Termín může tedy být použit k označení seriózního vědeckého přístupu zoologů, ale stejně tak k souhrnnému označení výcvikářů a chovatelů, a v neposlední řadě také nadšenců, kteří se psům věnují na neformální úrovni zejména v psích sportech. Nejde tak o ucelenou větev vědy v pravém slova smyslu, přestože přípona –logie by tak naznačovala. Mezinárodní organizací, která se zabývá kynologií je Mezinárodní kynologická federace (FCI), v Česku má pobočku u Českomoravské kynologické unie. V praxi tedy studium psů a všeho, co je s nimi spojeno provádí a publikují ti, kdo obsáhli relevantní literaturu a formální strukturu oboru (např. stanovy Mezinárodní kynologické federace o chovu, zdraví a vystavování). To mohou být všichni od biologů, genetiků, zoologů a behavioristů až po historiky, veterináře a odborníky chovů. Neformálně se psům věnují i lidé bez vědeckého zaměření jako novináři, spisovatelé, chovatelé, výcvikáři, psovodi a další, jejichž zdroji jsou kromě literatury a historie převážně osobní zkušenosti. Výsledkem tohoto nevědeckého úsilí často bývá mnoho praktických knih a videí pro širokou veřejnost. Ti, kdo se nazývají kynology, se mohou tedy formálně i neformálně zabývat obory jako jsou veterinární lékařství, chovatelství psů, výcvik psů nebo literaturou a historií psů. Služební kynologie je zejména oborem sloužícím policii, vězeňské službě, celní správě, obranným složkám a strážcům majetku se psem.", "question": "Která mezinárodní organizace se zabývá kynologií?", "answers": ["Mezinárodní kynologická federace"]}
{"title": "Vesmír", "context": "Vesmír či kosmos (z řeckého κ, ozdoba, šperk ale později také vše uspořádané, řádné a jisté, vesmír) je souhrnné označení veškeré hmoty, energie a časoprostoru, který je obsahuje. Zahrnuje tedy hvězdy, planety, galaxie, mezigalaktický prostor, temnou hmotu a další. V užším smyslu se vesmír také někdy užívá jako označení pro kosmický prostor, tedy část/díl vesmíru mimo Zemi. Různými názory na svět a jeho vznik se již od pradávna zabývaly mýty, některá náboženství a filosofie. V dnešní vědě se zkoumáním vesmíru jako celku zabývá hlavně astronomie, kosmologie a astrofyzika, od které se dozvídáme stále více informací o vesmíru. Díky měření evropského kosmického dalekohledu Planck mezi lety 2009 a 2013 se výrazně zpřesnil odhad stáří vesmíru, to se nyní odhaduje na přibližně 13,799±0,021 miliardy let. Rozpíná se rychlostí asi 75 km/s na Mpc. == Historie == Během historie lidstva vzniklo několik kosmologií a kosmogonií pro pozorovatelný vesmír. Nejstarší kvantitativní geocentrické modely vznikly ve starověkém Řecku. Předpokládaly, že vesmír je v prostoru konečný a existuje věčně, a obsahuje soubor soustředných sfér konečných velikostí - které odpovídají stálicím, Slunci a různým planetám - rotujících kolem kulaté, ale nehybné Země. V průběhu staletí, díky přesnějším měřením a lepším teoriím gravitace vedl vývoj k heliocentrickému modelu Sluneční soustavy Mikuláše Koperníka a k modelu vesmíru Isaaca Newtona. Další vývoj astronomie přinesl poznání, že Sluneční soustava je součástí galaxie složené z miliard hvězd, Mléčné dráhy, a že mimo Mléčnou dráhu existují v dosahu astronomických přístrojů jiné galaxie. Pečlivé studium rozložení těchto galaxií a jejich spektrálních čar vedlo ke vzniku moderní kosmologie. Objevy rudého posuvu v roce 1924 Edwinem Hubblem a reliktního záření v roce 1964 Arnem Penziasem a Robertem Wilsonem ukázaly, že vesmír se rozpíná, a že měl patrně svůj počátek. Podle dnes převládajícího vědeckého modelu vesmíru, známého jako Velký třesk, se vesmír začal rozpínat v tzv. Planckově čase z extrémně horkého a hustého bodu, v němž byla soustředěna veškerá hmota a energie pozorovatelného vesmíru. Od Planckova času se vesmír rozšířil do dnešní podoby, po velice krátkou dobu (méně než 10−32 sekundy) trvala kosmická inflace. Několik nezávislých experimentálních měření tuto teoretickou inflaci i teorii velkého třesku podpořilo. Nedávná pozorování ukazují, že rychlost rozpínání vesmíru se zvětšuje, a to díky temné energii (energii vakua), o níž první data získal v 1933 švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky: většina hmoty ve vesmíru se vyskytuje ve formě, kterou nelze zjistit současnými přístroji, a proto není zahrnuta v současných modelech vesmíru, což je případ temné hmoty.", "question": "Jakou hmotu zahrnuje věsmír?", "answers": ["temnou hmotu"]}
{"title": "Platónská akademie", "context": "Platónská akademie Starověké Athény. Akademie je při horním okraji mapy Vykopávky v Akadimia Platonos v Athénách Platónova Akademie na mozaice z Pompejí Platónská akademie (řec. Ά, lat. Academia Platonica) byla slavná starověká filosofická škola, založená Platónem asi roku 387 př. n. l. v Athénách a definitivně zrušená roku 529 císařem Justiniánem I. Název později převzala skupina humanistů ve Florencii, založená kolem roku 1450 Marsiliem Ficinem. Od athénské Akademie se odvozují také názvy různých učených společností, škol a vědeckých institucí v novověku. Akademie v Athénách Někdy po roce 387 př. n. l., kdy se Platón vrátil z první cesty na Sicílii, koupil z darů přátel pozemek asi 2,5 km na SSZ od středu historických Athén a asi 1,5 km od hradeb, kde založil školu. V blízkosti byl starý posvátný háj olivovníků, zasvěcený Athéně a Dioskurům, kde se konaly různé slavnosti a obřady. Podle mytologického hrdiny Akadéma (Hekadéma) se nazýval Akademeia a název se přenesl na Platónovu školu. Nebyla to ovšem škola v dnešním slova smyslu, nýbrž neveřejné společenství, kde se diskutovalo a bádalo, snad podle Pythagorejského vzoru, s nímž se Platón setkal v Itálii. Mezi účastníky se rozlišovali „starší“ a „mladší“, za účast se neplatilo a velký důraz se kladl na znalost matematiky. Podle pozdější pověsti byl prý nad vchodem nápis „Bez znalosti geometrie sem nikdo nevstupuj“. Diogenés Laertios jmenuje mezi akademiky i dvě ženy. Dějiny athénské Akademie Diogenés Laertios dělí historii Akademie na starou, střední a novou, Sextus Empiricus rozeznává pět období, kdežto Cicero jen dvě: starou a novou. Scholarchy staré Akademie byli po Platónovi Speusippos (347-339 př. n. l.). Xenokratés (339-314 př. n. l.), Polemon a Kratés. Mezi významné další členy patřili Aristotelés, Herakleidés, Eudoxos a Krantór. Střední Akademie začíná Arkesiláem (266-241 př. n. l.), za něhož se Akademie orientovala na skepticismus. Novou či Třetí Akademii založil rovněž skeptický Karneadés (155-129 př. n. l.) a od roku 90 př. n. l. zde Antiochos z Askalonu začal učit stoicismus.", "question": "Kým byla založena Platónská akademie?", "answers": ["Platónem"]}
{"title": "Santiago de Chile", "context": "Santiago je nejstarší město Chile, které je evropského původu. Dne 12. února 1541 jej založil španělský conquistador Pedro de Valdivia. Zpočátku pevnost, vybudovaná na místě města, bránila obsazená a dobytá území, později se stala sídlem guvernéra a střediskem kultury a vzdělání pro zdejší oblast. V 17. a 18. století město poničilo několik zemětřesení, navíc město napadaly nájezdy Araukánců, indiánských kmenů, které zde před kolonizací žily. V roce 1778 se město stalo metropolí, v roce 1810 se stalo hlavním centrem bojů za nezávislost Chile. O deset let později do města vstoupila armáda vedená Bernardem O'Higginsem a José de San Martínem. Díky tomu Santiago povýšilo téhož roku na hlavní město Republiky Chile. V Santiagu je velkým problémem odlišit staré město od nových čtvrtí. Jedním z nejzajímavějších míst je návrší Santa Lucía. Na úpatí tohoto opevněného kopce stojí Neptunova fontána a galerie indiánského umění. Pamětní desku zde má i Charles Darwin a mozaiku chilská básnířka Gabriela Mistralová, která v roce 1951 získala Nobelovu cenu za literaturu. Čtvrť Bellavista je typická svými romantickými zákoutími a klidnými uličkami. Zde chilský básník Pablo Neruda (nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1971) postavil své milované ženě dům, ve kterém dnes sídlí jeho muzeum. Z koloniálních dob se mnoho staveb nezachovalo – velká část z nich byla zničena při četných zemětřeseních. Santiago de Chile leží na 33 ° jižní šířky. V zimě (od června do srpna) je zde chladné a deštivé počasí – teploty v noci bývají kolem 3 °C, výjimkou nejsou ani několikastupňové mrazy.", "question": "Kterého státu je hlavní město Santiago de Chile?", "answers": ["Chile"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Einstein se postupem času stával ve svém výzkumu více a více izolovaným a byl díky svému úsilí charakterizován jako \"šílený vědec\". Jeho snahy o konstrukci sjednocené teorie obecné relativity a kvantové mechaniky byly zcela neúspěšné. === Poslední léta === V roce 1948 Einstein pracoval v komisi, která založila židovskými občany podporovanou soukromou a na výzkum zaměřenou Brandeisovu univerzitu. 30. března 1953 vydal revidovanou sjednocenou teorii pole. == Soukromý život == Během studií ve Švýcarsku, v roce 1898, se Einstein setkal s Milevou Marićovou, srbskou studentkou a přítelkyní Nikoly Tesly, který měl pravděpodobně také Aspergerův syndrom jako Einstein. Během těchto let Einstein probíral své vědecké zájmy se skupinou blízkých přátel, včetně Milevy. Jako první dítě Einsteina a Milevy Marićové se narodila v lednu 1902 v Srbsku nemanželská dcera Lieserl.[zdroj? ] Osud Lieserl není přesně znám. Někteří autoři věří, že krátce po narození zemřela na záškrt, podle jiných byla dána k adopci. Einstein se s Milevou Marićovou oženil 6. ledna 1903. Jejich manželství bylo vzájemným osobním a intelektuálním partnerstvím, neboť Mileva byla matematičkou. Einstein popisoval Milevu zamilovaně jako \"bytost, která je mi rovná a která je tak silná a nezávislá, jako jsem já.\" Mileviným původním snem byla medicína, ovšem její láska k matematice a fyzice nakonec zvítězila, a tak se stala pátou ženou, která byla přijata ke studiu na curyšské polytechnice. Právě zde se seznámila se svým budoucím manželem. Někteří historici dodnes spekulují, jestli Mileva také významně nepřispěla k formulaci teorie relativity. Vědec Abraham Joffe, který s oběma manžely studoval, tvrdil, že na původním rukopisu s teorií relativity viděl podpis Einstein-Marity. Marity znamená Marićovou v maďarštině. Nicméně, jiní historici, např. Galina Weinsteinová, tvrdí, že šlo jen o nedorozumění a poukazuje na fakt, že dopisy Einsteina Milevě jsou plné fyzikálních nápadů, zatímco Mileviny dopisy manželovi podobné myšlenky postrádají. 14. května 1904 se narodil Einsteinům jejich první syn Hans Albert (1904–1973). Hans Albert se později stal univerzitním profesorem v Kalifornii a uznávaným vědcem v oboru hydrauliky a transportu sedimentů. Druhý syn Eduard se narodil 28. července 1910. S otcem se stýkal velmi zřídka. Studoval psychiatrii, ale ve dvaceti letech u něj propukla schizofrenie.", "question": "Kdy se narodil Einsteinům jejich první syn?", "answers": ["14. května 1904"]}
{"title": "Pojezdová dráha", "context": "Pojezdová dráha Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Dvě protínající se vzletové a přistávací dráhy (tmavě šedá) s přilehlými pojezdovými drahami (modrá) Normální pojezdová dráha a pojezdová dráha pro rychlé odbočení Pojezdová dráha (anglicky taxiway, zkracováno TWY) patří podobně jako vzletová a přistávací dráha mezi provozní plochy letiště. Je to vymezená plocha na letišti, sloužící k pojíždění letadel mezi odbavovací plochou a vzletovou a přistávací drahou. Letadla se po ní pohybují rychlostí 20–30 uzlů (37–56 km/h). Vytížená letiště vytvářejí vysokorychlostní pojezdové dráhy. Ty umožňují letadlům rychleji uvolnit přistávací dráhu a umožnit jinému letadlu přistání nebo vzlet v kratším časovém intervalu. Toho se obvykle dosahuje tím, že pojezdová dráha sloužící k opuštění přistávací dráhy je delší, čímž je letadlu poskytnut větší prostor, než zpomalí. Značení a pojmenování pojezdových drah Pojezdová dráha v noci Značení a návěstidla Pojezdové dráhy jsou značeny žlutou barvou, na rozdíl od vzletových a přistávacích drah, které jsou značeny bíle. Pokud jsou k vyznačení pojezdové dráhy v noci užita světelná návěstidla, jsou použita zelená (středová čára) a modrá (okraje pojezdové). Pojezdové pro rychlé odbočení mají středovou čáru žlutou. Pojezdové dráhy od vzletových oddělují dvě přerušované čáry následované dvěma plnými čárami. Oddělení drah Pojmenování Pojezdové dráhy jsou většinou pojmenovány písmeny nebo číslicemi, při jejich označování se používá hláskovací abeceda. Na některých letištích se pak používá speciálních názvů, například na letišti Šeremetěvo v Moskvě je jedna z pojezdových označena jako hlavní pojezdová Magistralnaja (anglicky Main taxiway), nebo na letišti London Heathrow se používá pro dvojici paralelních pojezdových, které vedou kolem dokola celého letištního terminálu označení Outer a Inner, tedy vnější a vnitřní. Znaky a značky Na pojezdových drahách se rozlišují tři typy značek: Příkazové znaky – bílé písmo na červeném podkladě – slouží k označení místa, které nesmí letadlo přejet pokud nedostane příkaz od řídícího letového provozu Informační znaky místa – žluté písmo na černém podkladu – slouží k označení místa, na kterém se letadlo nachází Informační znaky směrové – černé písmo na žlutém podkladu – slouží k označení směru a pojmenování dalších pojezdových drah na křižovatkách Odkazy Související články Letiště Heliport Vzletová a přistávací dráha Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Pojezdová dráha na Wikimedia Commons mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Letectví", "question": "Jaká je zkratka pro provozní plochu letiště zvanou pojezdová dráha?", "answers": ["TWY"]}
{"title": "Babovřesky 3", "context": "Babovřesky 3 Babovřesky 3 Náves v Dobčicích, kde se natáčely některé záběry filmuZákladní informace Země Česko Česko Jazyk čeština Žánr komedie Scénář Zdeněk TroškaMarek Kališ Režie Zdeněk Troška Obsazení a filmový štáb Hlavní role Lukáš LangmajerLucie VondráčkováJan DolanskýVeronika ŽilkováPavel KikinčukJana Synková Hudba Karel Vágner Výroba a distribuce Premiéra 22. ledna 2015 Rozpočet 34 000 000 Kč[1] Předchozí a následující díl Babovřesky 2 Babovřesky 3 na FP, ČSFD, IMDbNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Babovřesky 3 je český film režiséra Zdeňka Trošky, třetí pokračování filmu Babovřesky. Do kin byl uveden 22. ledna 2015.[2] Sponzoruje ho TV Nova. Televizní premiéru sledovalo 7. března 2016 na TV Nova 1,302 mil. diváků.[3] Obsazení Lukáš Langmajer Petr Šoustal – bývalý farář Lucie Vondráčková Ivana Jan Dolanský Adam Veronika Žilková starostova žena Pavel Kikinčuk starosta Stehlík Lucie Bílá cikánka Aranka Tereza Bebarová profesorka, doktorka Dobromila Dočistilová Tomáš Trapl farář Zbygniew Krapuščinski Jan Kuželka hostinský Radek Zima Petr Polák Pavla Bečková jeptiška Jana Synková drbna Božena Horáčková Jana Altmannová Bronislav Kotiš kontrolor z ministerstva Dočistil Jindřiška Kikinčuková Božena Němcová Jiří Pecha dědek Venda Reference ↑ http://www.asaf.cz/wp-content/uploads/2014/09/8097-nove-ceske-filmy_2014.pdf%5B%5D↑ http://babovresky3.com/ ↑ Babovřesky vidělo 1,3 mil. diváků, Ohnivý kuře 925 tisíc. MediaGuru.cz [online]. [cit. 2020-08-23]. Dostupné online. (česky) Externí odkazy Babovřesky 3 ve Filmovém přehledu Babovřesky 3 v Česko-Slovenské filmové databázi Babovřesky 3 ve Filmové databázi Babovřesky 3 v Internet Movie Database (anglicky) Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Filmy režírované Zdeňkem Troškou Bota jménem Melichar (1983) • Slunce, seno, jahody (1983) • Poklad hraběte Chamaré (1984) • O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) • Slunce, seno a pár facek (. 1989) • Zkouškové období (1990) • Slunce, seno, erotika (1991) • Princezna ze mlejna (1994) • Z pekla štěstí (1999) • Princezna ze mlejna 2 (.", "question": "Kdo režíroval film Babovřesky 3?", "answers": ["Zdeňka Trošky"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí. Odlišujícím rysem odvrácené strany je téměř úplná absence tmavých skvrn (oblastí s nízkým albedem), tzv. moří. Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc). Každou hodinu se Měsíc posune vzhledem ke hvězdám o vzdálenost zhruba rovnou jeho úhlovému průměru, přibližně o 0,5°. Měsíc se liší od většiny satelitů jiných planet tím, že je jeho orbita blízká rovině ekliptiky a nikoliv rovině zemského rovníku. Některé způsoby nazírání na oběh jsou podrobněji probrány v následující tabulce, ale dva nejběžnější jsou: siderický měsíc, což je doba úplného oběhu vzhledem ke hvězdám, trvající asi 27,3 dnů a synodický měsíc, což je doba, kterou zabere dosažení téže fáze, dlouhá přibližně 29,5 dne. Rozdíl mezi nimi je způsoben tím, že v průběhu oběhu urazí Země i Měsíc určitou vzdálenost na orbitě kolem Slunce. Gravitační přitažlivost, kterou Měsíc ovlivňuje Zemi, je příčinou slapových jevů, které jsou nejlépe pozorovatelné na střídání mořského přílivu a odlivu. Přílivová vlna je synchronizována s oběhem Měsíce kolem Země. Slapová vzdutí Země způsobená měsíční gravitací se zpožďují za odpovídající polohou Měsíce kvůli odporu oceánského systému - především kvůli setrvačnosti vody a tření, jak se přelévá přes oceánské dno, proniká do zálivů a ústí řek a zase se z nich vrací.", "question": "Co je jediná známá přirozená družice Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "Vysílač Dyleň", "context": "Vysílač Dyleň Vysílač Mariánské Lázně – Dyleň Vysílač DyleňZákladní informace Kóta 940 m n. m. Výstavba 70. léta Stát Česko Česko Kraj Karlovarský kraj Okres Cheb Souřadnice 49°58′4,51″ s. š., 12°30′10,79″ v. d. Vysílač Dyleň Vysílač Dyleň, Česko Technické informace Výška stavby 35 m Stav funkční Vysílané stanice DVB-T2 MUX 24 (K45) Rádia FM Radio Blaník (92,5), ČRo Radiožurnál (97,6), ČRo Karlovy Vary (100,8) Některá data mohou pocházet z datové položky. Vysílač Dyleň se nachází na stejnojmenném vrchu v nadmořské výšce 940 m n. m. Svým vysíláním pokrývá velké území Karlovarského kraje. Vysílač Vzhledem k tomu, že se jedná o výrazný vrch s dalekým rozhledem do Bavorska, byla na něm postavena obytná budova pro vojenskou posádku, pozorovací a odposlouchávací věž. Probíhal zde monitoring rádiového provozu v téměř celém Bavorsku. Podobná věž sloužící ke stejným účelům naopak amerických výzvědných služeb stojí dodnes v Německu na hoře Schneeberg. Odposlouchávací stanice ztratila svůj význam po sametové revoluci. V devadesátých letech 20. století bylo její vybavení demontováno, byla rekonstruována a v současnosti slouží jako retranslační věž, vysílač televizních a rozhlasových programů. Díky výhodné poloze vysílače lze programy zachytit v dalekém okolí nejen v Česku, ale i v Horní Falci a Horních Francích. Vrcholová věž i okolní objekty jsou dosud obehnány původním oplocením z ostnatého drátu a jsou pro veřejnost nepřístupné.", "question": "Jak vysoko na mořem je Vysílač Dyleň?", "answers": ["940"]}
{"title": "Klášťov", "context": "Val má dodnes výšku přibližně jednoho metru, v severovýchodní části dosahuje výšky až tří metrů, zatímco v jihovýchodní části se ztrácí úplně. Obepíná plochu asi 2,1 ha ve tvaru trojúhelníka se zaoblenými vrcholy a s mírně zaoblenými stranami. Na jihovýchodní straně areálu jsou pozůstatky uměle vytvořené kamenné terasy s prohlubní nejasné funkce, jednu dobu považované za cisternu. Na terase se totiž nachází i několik dalších zahloubení. Terasy upravené kamenným dlážděním jsou v areálu hradiska celkem dvě. Historie Opevněné sídlo vzniklo na Klášťově zároveň s prvním intenzivnějším osídlením této hornaté části jihovýchodní Moravy v pozdní době bronzové, na prahu 1. tisíciletí př. Kr. Již tehdy bylo obehnáno mohutnou hradbou s čelní kamennou zdí a dřevohlinitým tělesem, širokým přes 3 metry. Další lidské aktivity jsou odtud zaznamenány z období raného středověku (éra Velkomoravské říše). Klášťov byl nejvýše položeným velkomoravským hradištěm. Lidové pověsti Podle pověstí tu prý kdysi stával dřevěný hrad. Poslední bezdětný majitel měl údajně svůj majetek zakopat do země.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší vrchol Vizovické vrchoviny?", "answers": ["Klášťov"]}
{"title": "Bratři Ebenové", "context": "Bratři Ebenové je název české hudební skupiny, kterou tvoří bratři Kryštof, Marek a David Ebenové. V roce 1979 získala skupina interpretační cenu na festivalu Porta v Olomouci. V první polovině 90. let 20. století příliš nekoncertovali, z popudu Zdeňka Vřešťála a s pomocí Karla Plíhala ale natočili spolu s muzikanty z kapely Etc..., kontrabasistou Jaromírem Honzákem a Ivou Bittovou úspěšné album Tichá domácnost. Album vyšlo, ale aktivita kapely byla minimální, více koncertují až v současnosti, po úspěchu s albem Já na tom dělám, na kterém kromě hostů z Tiché domácnosti zpívá jednu píseň také Jiří Schmitzer a kde se v roli Senecta v jedné písni objevuje i Jiří Bartoška. Všichni tito hosté a Stanislav Předota a Ondřej Maňour ze souboru Schola Gregoriana Pragensis, který vede David Eben, také vystupují na koncertním DVD, které bylo natočeno o dva roky později. Bratři Ebenové, EP, Panton, 1982 Tak to chodí, EP, 1984 Malé písně do tmy, LP, 1984 Cesty '85, Panton na Portě, LP sampler, 1985 – píseň Sůl v. očích Drobné skladby mistrů, EP sampler, 1988 – píseň V limitu Adventní písně a koledy, Supraphon 1990 – s Martou Kubišovou Tichá domácnost, CD, BMG, 1995 Malé písně do tmy, CD, BMG,. 1996 – reedice LP doplněná skladbami z EP Sloni v porcelánu, CD sampler, 1999 – písně Boby a Kočka Já na tom dělám, CD, BMG, 2002 Ebeni v zahradě (Live), DVD, BMG. , 2004 Havěť všelijaká, CD sampler, 2005 – píseň Sloni Pohádky bratří Grimmů s písničkami bratří Ebenů, Supraphon Music, 2006 50 miniatur, CD sampler, 2007 – píseň V limitu Chlebíčky, CD, 2008 Čas holin, CD i LP, 2014 Marek Eben se také objevil na živém DVD skupiny Sto zvířat Jste normální? , kde zazpíval píseň Já na tom dělám. Bratři Ebenové se svými spoluhráči nahráli také CD Muž, který sázel stromy (2008), text novely Jeana Giona čte Marek Eben, který také složil hudbu. Marek Eben složil také hudbu a texty písní pro dramatizaci knihy Kouzelný kalendář Josteina Gaardera (3CD, 2008). televizní pořad Profil skupiny Bratři Ebenové (1990) režie Jan Bonaventura, Česká televize. Marek Eben a jeho bratři, vydalo nakladatelství Folk & Country v roce 1997, ISBN neuvedeno? , EAN 8595071 900134, zpěvník, Oficiální stránka - www.bratriebenove.cz Bratři Ebenové servírují hudební Chlebíčky Video: Bratři Ebenové - Ja na tom dělám Video: Bratri Ebenove - Folkloreček", "question": "Z jakého hudebního festivalu si skupina Bratři Ebenové odvezla v roce 1979 cenu?", "answers": ["Porta"]}
{"title": "Dějiny Brazílie", "context": "Spojené síly portugalských Brazilců a jejich domorodých a afrobrazilských spojenců sice nakonec Nizozemce z Brazílie vypudily, ti však spolu s Angličany a Francouzi uplatnili brazilský model plantážní produkce cukru na svých državách v Karibiku. Nárůst produkce a zvýšená konkurence zapříčinily pokles cen cukru a brazilský podíl na trhu klesl. Zotavování Brazílie z holandského vpádu bylo pomalé, protože následkem bojů třtinové plantáže značně utrpěly. V provincii Bahia se pěstoval tabák určený pro africký exportní trh, přičemž tabák máčený v melase (vedlejším produktu výroby cukru) byl směňován za africké otroky. Osídlení a hospodářství Brazílie bylo koncentrováno na jejím dlouhém pobřeží. Holandská invaze podtrhla zranitelnost Brazílie vůči cizím vpádům. Portugalská koruna reagovala budováním pobřežních pevností a vytvořením námořních hlídkových sil na ochranu kolonie. === Vzpoury otroků === Vzpoury otroků byly časté až do zrušení otroctví roku 1888. Nejznámější z povstání vedl Zumbi dos Palmares. Stát, který založil, nazvaný Quilombo dos Palmares, byl samostatnou republikou maronů, uprchlých z portugalských osad v Brazílii a byl \"oblastí o velikosti snad Portugalska ve vnitrozemí Pernambuca\". Na svém vrcholu mělo Palmares více než 30 000 obyvatel. Na obranu proti opakovaným útokům portugalské koloniální moci používali bojovníci Palmares capoeiru, formu bojového umění vyvinutou v Brazílii africkými otroky v 16. století. Afričan známý pouze jako Zumbi se narodil roku 1655 v Palmares jako svobodný, ale ve věku přibližně 6 let ho chytili Portugalci a předali misionáři, páteru Antôniovi Melovi. Byl pokřtěn jako Francisco a dostal náboženské vzdělání, naučil se portugalštině a latině a pomáhal s každodenními mšemi. Přes snahy o \"zcivilizování\" Zumbi v roce 1670 uprchl a ve věku 15 let se vrátil do svého rodiště. Zumbi se proslavil svou fyzickou zdatností a vychytralostí v boji a nedlouho po svém dvacátém roce již byl uznávaným vojenským stratégem. V roce 1678 se Pedro Almeida, guvernér kapitanátu Pernambuco, unavený z dlouhodobého konfliktu s Palmares, obrátil na jeho vůdce Ganga Zumbu s nabídkou míru. Almeida nabídl svobodu všem uprchlým otrokům, pokud se Palmares podřídí portugalským úřadům, Tento návrh se Gangu Zumbovi zamlouval. Ale Zumbi Portugalcům nedůvěřoval. Kromě toho odmítl přijmout svobodu pouze pro obyvatele Palmares, zatímco jiní Afričané měli zůstat zotročeni. Odmítl Almeidinovy návrhy a zpochybnil vedení Ganga Zumby.", "question": "Kdo vedl nejznámnější povstání otroků v Brazílii?", "answers": ["Zumbi dos Palmares"]}
{"title": "DC Comics", "context": "Batman byl přepracován Frankem Millerem v komiksech Návrat temného rytíře a Rok jedna. Temnější duch DC Comcis se projevil i na natáčení filmu Batman, jehož režisérem byl zvolen Tim Burton. Film se brzy přeměnil do úspěšné série. V devadesátých letech DC založilo imprint Vertigo comics, kde vydává temnější, horrorové či fantasy komiksy. Hlavní superhrdinské postavy začaly zažívat těžké časy: Superman zemřel v příběhu The Death of Superman, Batman byl zmrzačen v sérii Batman: Knightfall a Green Lantern Hal Jordan se proměnil v superzločince Parallexe v sérii Emerald Twilight. Tyto dějové linie velmi zvýšily tržby, a to i tím, že umožnily vznik crossoverů jako Zero Hour: Crisis in Time. Hlavním autorem Batmana této éry byl Jeph Loeb. Také byly založeny nové imprinty jako Impact Comics, Paradox Press a Wildstorm Comics. Byly vydávány nové série jako Road to Perdition (později zfilmováno), Liga výjimečných (také zfilmováno), Tom Strong či Promethea. Známým autorem Batmana této doby byl Grant Morrison. Po úspěchu filmu Batman začíná došlo k pokusu o restart DC vesmíru v knize Infinite Crisis. Další cestou k restartu byla série 52. V roce 2005 začala být vydávána i série All-Star. Tato doba také byla érou nových celovečerních filmů jako Temný rytíř a Superman se vrací. V roce 2007 spustili ve spolupráci s Warner Bros. Animation projekt vydávání animovaných filmů s názvem DC Universe Animated Original Movies. V roce 2011 došlo k dlouho očekávanému a připravovanému restartu DC vesmíru. Jeho cílem bylo přivést nové čtenáře, kteří nedisponovali znalostmi dosavadního DC vesmíru. Nové komiksy začaly být vydávány pod označením New 52. Význačnými autory New 52 byli Geoff Johns, Grant Morrison, Scott Snyder, Amanda Conner, Brian Azzarello nebo Jim Lee. Největším crossoverem této éry byl Future's End. Nejúspěšnějšími sériemi Batman Vol. 2, Wonder Woman Vol. 4, Justice League Vol. 2 a Harley Quinn Vol. 2. V únoru 2015 byla oznámena nová velká změna v DC vesmíru. Od dubna 2015 byla vydávána minisérie Convergence, která dovedla DC vesmír ke zmíněným změnám.", "question": "Kdo vlastní komiksové nakladatelství DC Comics?", "answers": ["Warner Bros."]}
{"title": "Bílá velryba", "context": "Izmael je pak zachráněn lodí Ráchel (v Bibli žena, toužící po dítěti). The Sea Beast (1926, Mořská bestie), americký němý film podle románu Bílá velryba, režie Millard Webb, v roli kapitána Achaba John Barrymore. Moby Dick (1930, Bílá velryba), americký film, režie Lloyd Bacon, v roli kapitána Achaba John Barrymore. Moby Dick (1954, Bílá velryba), americký film, režie Albert McCleery, v roli kapitána Achaba Victor Jory. Moby Dick (1956, Bílá velryba), americký film, režie John Huston, scénář Ray Bradbury, v roli kapitána Achaba Gregory Peck. Moby Dick (1998, Bílá velryba), americký televizní film, režie Franc Roddam, v roli kapitána Achaba Patrick Stewart. Moby Dick (2010, Bílá velryba), německý dvoudílný televizní film, režie Mike Barker, v roli kapitána Achaba William Hurt. Bílá velryba, Družstevní práce, Praha 1933, přeložil Emanuel Vajtauer. Bílá velryba, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, Praha 1941, přeložil Arnošt Ondrůj, úprava pro mládež, znovu Státní nakladatelství, Praha 1945 a 1949. Bílá velryba, Vyšehrad, Praha 1941, pro mládež upravil Karel Vach. Bílá velryba, Družstevní práce, Praha 1947, přeložil Stanislav Václav Klíma. Bílá velryba, SNKLHU, Praha 1956, přeložili Stanislav Václav Klíma a Marie Kornelová, znovu Odeon, Praha 1968 a 1975. Praha 1996. Bílá velryba, Moby Dick, Praha 1996, přeložili Stanislav Václav Klíma a Marie Kornelová, znovu Levné knihy KMa, Praha 2005. Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílá velryba ve Wikimedia Commons (anglicky) Moby Dick; or, The Whale, anglický text románu (anglicky) Moby Dick illustrated by Rockwell Kent", "question": "Jak se nazývá nejznámější román amerického spisovatele Hermana Melvilla z roku 1851, který popisuje plavbu velrybářské lodi Pequod?", "answers": ["Bílá velryba"]}
{"title": "Pizza", "context": "Tonno – sýr, tuňák, cibule, černé olivy, olejnetradiční pizzyHavaj – pizza se šunkou a ananasem == Historie == Jídlo obdobné dnešní pizze bylo připravováno již v době neolitu. Jednoduché koláče na způsob pizzy připravovali již starověcí egypťané v podobě jednoduchých plochých koláčů. Od nich je časem převzali Římané. Název pizza je odvozen ze slova picea, které pochází z neapolského dialektu italštiny. Označovaly se jím pečené placky z kynutého těsta, na které se kladly další ingredience. Již na konci 17. století vznikaly první pizzerie. Zejména kvůli velkému rozvoji užívání rajčat v Italské gastronomii se v 18. století začala pizza formovat do moderní podoby, kterou známe teď. Jedna z nejznámějších pizz - pizza Margherita se zrodila v Neapoli v roce 1889. Nedlouho předtím sjednocená Itálie chtěla uctít královnu Margheritu, která ji navštívila, a tak místní kuchař Rafael Esposito vymyslel pizzu v italských národních barvách: červené (rajče), zelené (bazalka) a bílé (sýr).O další rozvoj pizzy se postarali italští přistěhovalci v Americe, kam si své technologie přinesli s sebou. Pizzu Margherita pekli s mozarellou a oregánem. Postupem času ji začali připravovat nikoli v peci, ale na pánvi, a její forma se do roku 1945 přizpůsobila americkému fast food stylu. První oficiální americká pizza měla název Chicago-Style a pochází z roku 1943. V roce 1948 se začalo prodávat první předpřipravené pizza-těsto.", "question": "Kde se zrodila pizza Margherita?", "answers": ["v Neapoli"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Mácha si rovněž vedl literární zápisník, deníky a psal dopisy; právě tyto prameny jsou důležitými zdroji o jeho životě. Kontroverzním je i jeho intimní deník z roku 1835, částečně psaný šifrovaně. Obsahuje detaily z jeho každodennosti a otevřeně přibližuje jeho vztah s Lori. Poprvé deník neúplně rozluštil Jakub Arbes roku 1884, zcela pak Karel Janský (1890-1959) ve 20. letech 20. století, který se zasazoval o jeho nezveřejnění. Máj (1836) zaujímá ústřední místo jak v jeho tvorbě, tak v dějinách české literatury. Na této skladbě intenzivně pracoval na přelomu let 1835 a 1836, ale dochoval se náčrt básně již z roku 1834. Máj byl jedinou knihou, která mu vyšla za jeho života. Musel ji však vydat sám. Tisk provedla pražská tiskárna Jana Spurného. Máj byl vydán 23. dubna 1836. Všech 600 výtisků se brzy rozprodalo. Máj je věnován Hynku Kommovi (1790-1875), pražskému měšťanovi, pekařskému mistru, pozdějšímu radnímu, s nímž byl zřejmě Máchův otec v obchodním styku. K básni je připojen autorův výklad, určený patrně pro cenzuru. Mnohovrstevnatá báseň má 4 zpěvy a 2 intermezza. Básnický jazyk, plný metafor, oxymór a dalších prostředků, líčí tragický příběh, k němuž autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774. Tehdy v Rozprechticích u Dubé došlo k otcovraždě. Máchovi událost vyprávěl hostinský Kampe z Doks. Tematické \"zužování\" Máje na píseň lásky, oslavu přírody či líčení romantického příběhu je zavádějící, avšak ve zjednodušujících výkladech Máje nikoli řídké.", "question": "Kdy byl vydán Máj?", "answers": ["23. dubna 1836"]}
{"title": "Česko", "context": "Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko. Česko má rozlohu 78866 km2. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše. Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918. Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. Roku 1939 bylo území současné České republiky okupováno německou armádou a vznikl loutkový protektorát Čechy a Morava. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název Československá socialistická republika.", "question": "V jakém roce zanikla Velká Morava?", "answers": ["kolem roku 907"]}
{"title": "Magistr", "context": "Magistr (z lat. magister) je akademický titul označující absolventa vysoké školy v magisterském studijním programu. Zkratka tohoto titulu je Mgr., pro umělecké studijní programy se používá varianta, resp. akademický titul, magistr umění ve zkratce MgA. (z lat. magister artium), přičemž obě zkratky titulů se případně umisťují před jméno. Dosažený stupeň vzdělání dle ISCED je 7 (master's degree). Udělování titulu \"magistr\" (resp. i titulu \"magistr umění\") se v České republice řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Získá ho absolvent 1–3letého studia v případě navazujícího magisterského studia na bakalářský studijní program, nebo 4–6letého studia v případě magisterského studijního programu (samostatného, celistvého, tedy souvislého a nenavazujícího studia. ) na univerzitě, případně na jiné vysoké škole, přičemž tyto souvislé magisterské studijní programy mohou být typické např. pro oblast lékařství, právo, umění apod. Úspěšný absolvent, magistr, může následně za úplatu podstoupit rigorózní řízení a získat tzv. malý. doktorát (PhDr., JUDr., PharmDr., RNDr., ThDr. či ThLic.), případně může i dále studovat v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), tedy získat tzv. velký doktorát (8 v ISCED). Jako diplomant se někdy označuje student magisterského studijního programu, resp. student pracující na své diplomové práci. Magisterské studium se v tomto případě řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou (státnice), jejíž součástí je i obhajoba diplomové práce.Magistr, resp. tituly této úrovně (master's degree), se většinou ve.", "question": "Jaká je zkratka magisterského titulu?", "answers": ["Mgr."]}
{"title": "Migrace zvířat", "context": "Migrace zvířat Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Pakoně v Národním parku Serengeti při své pravidelné migraci Migrace zvířat je relativně dálkový přesun zvířat z jedné oblasti do druhé. Děje se obvykle v sezónních cyklech. Nacházíme ji u všech velkých zvířecích skupin, tedy u ptáků, savců, ryb, plazů, obojživelníků, hmyzu i korýšů.[1] Spouštěčem migrace může být místní podnebí, dostupnost potravy, roční období či potřeba páření.[2] Migrace mohou být pravidelné (cyklicky se opakující) nebo nepravidelné (náhodné) a mohou mít různé příčiny. Pravidelné migrace Pravidelné migrace jsou většinou dané některými fázemi životního cyklu organismů. Mohou opakovat v periodě: denní (cirkadiánní) – příkladem je fytoplankton migrující za denního světla k hladině, aby zde mohl provádět fotosyntézu, naopak v noci se stahuje do větších hloubek, aby unikl případným predátorům měsíční (lunární) – poměrně řídký případ, souvisí zpravidla s rozmnožováním spojeným s konkrétní lunární fází roční – nejčastější případ, patří sem jak migrace ptačí (tah do „teplých krajin“), tak migrace velkých kopytníků na savanách řízené střídáním období sucha a dešťů (popřípadě tah sobů v severské tundře). Známé jsou i roční tahy lososovitých ryb koryty řek či tah lumíků. Velmi zajímavé jsou i tahy některých druhů hmyzu, kupř. severoamerického druhu motýla monarchy stěhovavého. Nepravidelné migrace Nepravidelné migrace mohou mít za příčinu lokální přemnožení, zhoršení životních podmínek (např. znečištění, úbytek potravy či jiných zdrojů, nárůst počtu predátorů nebo kompetitorů). Do nepravidelných migrací lze zařadit i šíření organismů - např. invazní nebo expanzivní druhy. Délka migrace může být velice odlišná, od několika metrů až po tisíce kilometrů.", "question": "Co bývá spouštěčem migrace zvířat?", "answers": ["místní podnebí, dostupnost potravy, roční období či potřeba páření"]}
{"title": "Mont Blanc", "context": "Mont Blanc (italsky Monte Bianco, v překladu bílá hora) je nejvyšší hora Alp, Evropy a Evropské unie, vypínající se v Montblanském masivu na francouzsko-italském pomezí do výšky 4809 m n. m. Mont Blanc je tradičně považován za nejvyšší vrchol Evropy, avšak z důvodu nejednotné metodiky pro přesné určení evropsko-asijské hranice bývá tento titul připisován i kavkazské hoře Elbrus (5642 m n. m.). O tom, zda vrchol hory leží na hranicích Francie a Itálie, či pouze na území Francie, panují dosud spory. Mapa francouzského Institut Géographique National de France nicméně zobrazuje vrchol Mt. Blancu zcela na území Francie. Proti tomu se ostře brání italská strana s tím, že hranice procházející přímo vrcholem Mt. Blancu byla výslovně stanovena stále platnou dvojstrannou smlouvou z roku 1860 (jíž bylo postoupeno Savojsko Francii a Mt. Blanc se stal horou hraniční) a potvrzena i Pařížskou mírovou smlouvou z r. 1947 (jíž byly částečně upraveny hranice mezi oběma zeměmi). To ovšem popírá francouzská strana a výzva italských úřadů o definitivní vyřešení hraničního sporu se setkala z francouzské strany s mlčením. Hornina, tyčící se do nadmořské výšky 4792 m, je kryta ledovým příkrovem o proměnlivé tloušťce 14-23 m. Při expertním měření, provedeném v září 2009, byla výška hory stanovena na 4810,45 metrů nad hladinou moře. Další měření v roce 2013 ukázalo výšku 4810,02 m n. m. a podle měření z roku 2015 se nejvyšší bod nachází ve výšce 4808,73 m n. m. Mont Blanc je tvořen horninami krystalinika (žula, rula a břidlice) a je pokryt mnoha ledovci. Největší z nich nese jméno Mer de Glace. V letech 1957-1965 byl pod Montblanským masivem vybudován 11,6 km dlouhý Montblanský tunel, spojující města Chamonix (Horní Savojsko, Francie) a Courmayeur (Valle d'Aosta, Itálie). Po východním úbočí Mont Blanku vede visutá lanovka z francouzského Chamonix (1030 m n. m.) do italského Courmayeru (1370 m n. m.). Překonává horní část ledovce Mer de Glace zvanou Vallée Blanche celkem v šesti úsecích.", "question": "Jaké nadmořské výšky dosahuje hora Mont Blanc?", "answers": ["4809 m n. m."]}
{"title": "Forrest Gump (film)", "context": "Forrest Gump je americký film režiséra Roberta Zemeckise natočený v roce 1994 na motivy stejnojmenné knihy Winstona Grooma z roku 1985. Film dosáhl velkého úspěchu u diváků a vydělal celosvětově přes 667 milionů dolarů. Byl nominován na 13 Oscarů, z nichž 6 cen získal, včetně ceny nejlepší film, nejlepší režisér (Robert Zemeckis) a nejlepší herec (Tom Hanks). Film vypráví příběh jednoduchého muže, Forresta Gumpa, který se i přesto, že má pouze IQ 75, setká s mnoha historickými osobnostmi, včetně 3 amerických prezidentů a je přítomen u mnoha historických událostí, jako vloupání do hotelu Watergate. Film se podstatně liší od knihy na jejíž motivy byl natočen.", "question": "Kdo je autorem literární předlohy filmu Forrest Gump?", "answers": ["Winstona Grooma"]}
{"title": "Francium", "context": "První 3,98 eV Látkové vlastnosti Krystalografická soustava krychlová tělesně centrovaná Mechanické vlastnosti Hustota 2,29 g/cm3 (100 °C) Skupenství pevné Termické vlastnosti Molární atomizační entalpie 69,08 kJ/mol Standardní molární entropie S° 94,20 J K−1 mol−1 Termodynamické vlastnosti Teplota tání 27 °C (300,15 K) Teplota varu 677 °C (950,15 K) Specifické teplo tání 9,34 J/g Specifické teplo varu 310 J/g Elektromagnetické vlastnosti Magnetické chování paramagnetický Bezpečnost Radioaktivní Izotopy I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 221Fr přirozený 4,8 min α 6,457 217At 223Fr přirozený 22 min β− 1,149 223Ra α 5,430 219At 224Fr přirozený 2 min β− − 224Ra Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Cs⋏ Fr≻ Radium Francium (chemická značka Fr, latinsky Francium) je nejtěžší známý chemický prvek z řady alkalických kovů[1], jedná se o nestabilní, velmi silně radioaktivní prvek. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Nejstabilnější izotop francia 223Fr má poločas rozpadu 22 minut[1] a podléhá β− rozpadu. Tento izotop vzniká i v přírodě a to α přeměnou aktinia. Francium se přeměňuje α rozpadem na astat, β+ rozpadem na radon nebo β− rozpadem na radium. Za pokojové teploty je francium pevný kov s nejnižší hodnotou elektronegativity. Je velmi reaktivní a jeho sloučeniny se svými vlastnostmi podobají sloučeninám cesia. Téměř všechny soli francia jsou ve vodě rozpustné. Fluorid francia (FrF) je sloučeninou s největším rozdílem elektronegativity mezi vázanými prvky. Historický vývoj Francium bylo objeveno až roku 1939 Margueritou Pereyovou v Paříži a pojmenováno bylo podle země svého objevu.", "question": "Jakou chemickou značku má Francium?", "answers": ["Fr"]}
{"title": "DVD#Historie DVD", "context": "DVD-Video (obsahuje filmy (obraz a zvuk)) DVD-Audio (obsahuje zvuk v kvalitě CD a lepší) DVD Data (obsahuje údaje) Označení „+“ (plus) a „−“ (minus) představuje dva různé technické standardy, které jsou do určité míry kompatibilní. Médium může být typu: DVD-ROM (Read Only Memory, paměť jen pro čtení, vyrábí se lisováním) je pomyslný nástupce formátu CD-ROM, tedy víceúčelový formát pro přehrávání počítačových dat a multimediálních aplikací. Čtení DVD je možné ve všech PC (a ostatních platforem) vybavených jednotkou DVD s podporou logického formátu UDF. Zapisovatelná a přepisovatelná DVD Existují tři typy zapisovatelných a přepisovatelných DVD disků: DVD-R/RW, DVD+R/RW (plus), DVD-RAM. DVD+R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, pro přepisování) Formát DVD+R je mezi široce rozšířenými formáty nejmladší, dokonce mladší než formát DVD+RW. Disky DVD+R lze v současnosti běžně zapisovat osminásobnou rychlostí oproti standardní rychlosti DVD, tedy 10 800 kB za sekundu. Touto rychlostí trvá zápis na disk přibližně 10 minut. DVD+RW je přepisovatelná verze formátu DVD+. Standardní rychlost pro zápis na toto médium je čtyřnásobná oproti základní rychlosti čtení DVD. První mechaniky, které byly schopny zapisovat DVD-R, DVD-RW, CD-R a CD-RW, vyráběla firma Pioneer v roce 2001. Kompatibilita však nebyla nejlepší, docházelo k chybné identifikaci medií s nižší odrazivostí. DVD+R DL (R = Recordable, jen pro jeden zápis, DL = DualLayer, dvě vrstvy) DVD-R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, na přepisování) Formát DVD-R vychází z technologie klasického kompaktního disku, existuje tedy ve dvou verzích – verze R, na kterou lze pouze zapisovat, a verze RW, kterou lze přepisovat. Tento formát byl navržen tak, aby byl co nejkompatibilnější s lisovanými disky DVD (DVD-ROM). Z toho plyne výhoda tohoto formátu, kterou je kompatibilita se staršími mechanikami a přehrávači, které vznikly dříve, než se dalo na DVD zapisovat.", "question": "Jaký má název formát digitálního datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data?", "answers": ["DVD"]}
{"title": "Dobrovolný svazek obcí mikroregionu Záhoran", "context": "Dobrovolný svazek obcí mikroregionu Záhoran Dobrovolný svazek obcí mikroregionu ZáhoranForma Svazek obcí Předseda Stržínková Miluše Sídlo Rouské Datum založení 31. října 2001 Poloha Kraj Olomoucký Okres Přerov Kontakt E-mail ourouske@tiscali.czpavla.krbalkova@seznam.cz Web www.zahoran.cz Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Dobrovolný svazek obcí mikroregionu Záhoran je svazek obcí v okresu Přerov, jeho sídlem je Rouské a jeho cílem je společná strategie rozvoje obcí /cestovní ruch, územní rozvoj, sociální infrastruktura, školství, životní prostředí. Sdružuje celkem 9 obcí a byl založen v roce 2001. Obce sdružené v mikroregionu Býškovice Horní Újezd Malhotice Opatovice Paršovice Provodovice Rakov Rouské Všechovice Externí odkazy Dobrovolný svazek obcí mikroregionu Záhoran na Regionálním informačním servisu[nedostupný zdroj] oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: VIAF: 154095618", "question": "Proč vznikl Dobrovolný svazek obcí mikroregionu Záhoran?", "answers": ["jeho cílem je společná strategie rozvoje obcí"]}
{"title": "Hyde park (pořad)", "context": "Hyde park je první komplexně interaktivní televizní pořad o dění v Česku i zahraničí, který vysílá ČT 24. Do pořadu posílají otázky diváci, a to přes chat na oficiální stránce pořadu, Facebook, Google+, Twitter, SMS nebo volají po telefonu či Skypu. Také mohou diváci nahrát videodotaz na YouTube. Zapojit se mohou i díky živému vstupu, kdy je redaktor pořadu v ulicích některého z českých měst. V živém vstupu také někdy vystupují odborníci, popřípadě názoroví oponenti hosta ve studiu. Pořad moderují Daniel Takáč a Bohumil Klepetko. Původně pořad moderovali s Danielem Takáčem Pavlína Kvapilová a Jaromír Bosák, později i Lukáš Dolanský. Pořad se vysílá od 4. ledna 2010, prvním hostem byl tehdejší ministr financí Eduard Janota. Pořad se vysílá na ČT 24 každý všední den od 20:05 do 21:00. Od roku 2014 byl pořad kritizován Vladimírem Meierem za to, že je údajně pokládáno stále méně diváckých otázek i otázek z telefonických vstupů, že pořad vysílá ve větší míře otázky redaktorů. Maier kritizoval i výběr otázek v závislosti na tématu i na jejich hodnocení televizními diváky. apod. http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/", "question": "Na kterém kanálu České televize se vysílá pořad Hyde Park?", "answers": ["ČT 24"]}
{"title": "CEFTA", "context": "Bosna a Hercegovina2007— Černá Hora2007— Kosovo2007— Moldavsko2007— Srbsko2007— 1992 2003 2007 2013 Kritéria pro členství Původní kritéria pro členství podle Poznaňské deklarace: člen světové obchodní organizace (World Trade Organisation) asociační smlouva s EU s ustanoveními o budoucím úplném členství v EU Sdružení volného obchodu se současnými členskými státy CEFTA Současná kritéria podle dohody v Záhřebu roku 2005: člen světové obchodní organizace (World Trade Organisation) nebo závazek respektování všech předpisů WTO jakákoli asociační smlouva s EU Sdružení volného obchodu se současnými členskými státy CEFTA Kritéria byla snížena, aby Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora a Moldavsko mohly vstoupit do organizace dřív. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stredoeurópske združenie voľného obchodu na slovenské Wikipedii.↑ VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola 12. Evropská unie, s. 393–394. Související články Evropské sdružení volného obchodu Mercosur Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu CEFTA na Wikimedia Commons (česky) Stránky organizace Autoritní data: GND: 4515844-7 | LCCN: n96121295 | VIAF: 261998091 | WorldcatID: lccn-n96121295", "question": "Jaká je zkratka Středoevropské zóny volného obchodu?", "answers": ["CEFTA"]}
{"title": "Ciudad de México", "context": "Mexiko (španělsky Ciudad de México, anglicky Mexico City) je hlavní město Mexika. Leží ve vnitrozemí, vysoko v horách (2000 m n. m., Mexická náhorní plošina) a je jedním z největších měst na světě. Vedle 31 států je jednou ze 32 státotvorných územně-správních jednotek Spojených států mexických. Ciudad de México patří mezi města s největšími sociálními rozdíly mezi obyvateli jednotlivých čtvrtí. Ve východní části města se lidé potýkají s chudobou, nezaměstnaností a nedostatkem jídla a pitné vody. Mezi největší chudinské čtvrtě patří například Nezahualcóyotl (1,5 mil. obyv.). Západní část oplývající blahobytem je rájem boháčů. Centrem města je náměstí Zócalo a náměstí Tří kultur. Od roku 1987 figuruje historické centrum města společně s kulturní krajinou Xochimilca na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ve městě se nacházejí další 2 kulturní památky UNESCO - dům a ateliér Luise Barragána a univerzitní kampus Mexické národní autonomní univerzity. V blízkosti města (72 km východně směrem na Pueblu) se nalézá aktivní sopka Popocatépetl, která je zároveň druhým nejvyšším vrcholem Mexika. Za dobré viditelnosti ji můžete spatřit pouhým okem. Kdysi bylo Mexico City považováno za největší město světa. Po novém tisíciletí však bylo překonáno jinými světovými velkoměsty. Dnes v jeho aglomeraci žije přes 21,2 milionů obyvatel a počet se neustále zvyšuje. Město bylo založeno v roce 1521 na ruinách bývalého hlavního města Aztéků, Tenochtitlánu, které dobyli španělští conquistadoři v čele s Hernánem Cortésem. Od roku 1525 do vypuknutí války o nezávislost v roce 1810 bylo hlavním městem Nového Španělska. V roce 1956 tu byl postaven první mrakodrap Torre Latinoamericana. Roku 1957 poničilo město zemětřesení. V roce 1968 se zde pořádaly letní olympijské hry. V roce 1968 došlo na náměstí Tří kultur k masakru. Bylo zabito 200-300 demonstrantů mexickou armádou. V roce 1985 zasáhlo Ciudad de México zemětřesení o síle 8,1 Richterovy stupnice; vyžádalo si 5 000 až 20 000 obětí. V roce 1970 a 1986 zde proběhlo Mistrovství světa ve fotbale. Podle výsledků sčítání obyvatelstva, které v Mexiku proběhlo v roce 2010, žilo na území města 8 851 080 osob. Souvislá městská zástavba ale fyzicky překračuje administrativní hranice Ciudad de México a zasahuje do sousedního státu México. Mexický statistický úřad pro své potřeby definoval tzv. Metropolitní oblast Valle de México, která kromě samotného Ciudad de México zahrnuje i 60 okolních urbanistických celků ve státech México a Hidalgo.", "question": "Jak se španělsky jmenuje hlavní město Mexika?", "answers": ["Ciudad de México"]}
{"title": "Letiště", "context": "Letiště je stavba na zemi nebo na vodě určená pro vzlety, přistání (vzletová a přistávací dráha) a pozemní pohyby letadel po pojezdových drahách. Obvykle k ní patří i další technické a logistické zázemí – hangáry, řídicí věž, letištní terminály, sklady leteckého paliva a stavby pro logistické zabezpečení leteckého provozu. Letiště můžeme dělit na mezinárodní, což je letiště které může přijmout mezinárodní cestující z jiných států a vnitrostátní, které se nemusí zabývat imigrací a clem. Většina letišť je označena s kódem ICAO a mezinárodní letiště s pravidelným provozem mívají také kód IATA. Raná letiště byla budována během první světové války pro vojenské potřeby. Po válce byly k některým dostavěny další budovy pro podporu civilní přepravy osob. První letiště určené výhradně pro civilní účely bylo otevřeno roku 1922 v tehdy německém Königsbergu. Největší dopravní letiště světa se nachází v Atlantě, Georgia (USA), avšak počet přepravených cestujících je vyšší v Londýně díky většímu počtu letišť: London Heathrow, London Gatwick, London Luton, London Stansted, London City, London Biggin Hill. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam letišť v Česku. Letiště Brno-Tuřany (LKTB) Letiště Karlovy Vary (LKKV) Letiště Leoše Janáčka Ostrava (LKMT) Letiště Pardubice (LKPD) Letiště Václava Havla Praha (LKPR) Letiště České Budějovice (LKCS) Letiště Benešov. (LKBE) Letiště Zbraslavice (LKZB) Letiště Brno-Medlánky (LKCM) Letiště Kladno (LKKL) Letiště Praha-Kbely (LKKB) a další ICAO kód letiště IATA kód letiště Mezinárodní letiště Vnitrostátní letiště Uzlové letiště Vzletová a přistávací dráha Pojezdová dráha Biologická ochrana letišť Nástupní most Letištní okruh Heliport Helipad Obrázky, zvuky či videa k tématu letiště ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo letiště ve Wikislovníku", "question": "Kde se nachází dopravní letiště, s největším počtem přepravených osob?", "answers": ["Londýně"]}
{"title": "Lidská migrace", "context": "Lidská migrace je pohyb lidí z jedné oblasti do druhé s úmyslem se v nové oblasti dočasně či trvale usadit. Pohyb lidí obvykle probíhá na dlouhé vzdálenosti, přičemž překračuje hranice jednotlivých států, ale vnitřní migrace je také možná. Součástí migrace mohou být jednotlivci, rodiny anebo větší skupiny. Sezonní pohyby nomádů nejsou obvykle považovány za migraci, protože jim chybí záměr usadit se v nové oblasti. Jen málo nomádských společenstev si udrželo svůj způsob života v moderní době. Mezi migraci také nejsou zahrnovány dočasné pohyby lidí za účely cestování, turistiky, náboženských poutí nebo dojíždění, protože opět chybí záměr se na novém místě usadit. == Demografie == Z demografického hlediska lze migrace vyjádřit několika ukazateli. Jedním z nich je migrační saldo (někdy též \"čistá migrace\"), které vyjadřuje rozdíl počtu přistěhovalých (imigrantů) a vystěhovalých (emigrantů) v dané oblasti. V závislosti na výsledku pak hovoříme buď o migračním růstu/zisku či o migračním úbytku/ztrátě. Vypočítá se následovně: M = I − E {\\displaystyle M=I-E} kde M je migrační saldo, I je počet přistěhovalých a E je počet vystěhovalých.", "question": "Proč nejsou sezonní pohyby nomádů obvykle považovány za migraci?", "answers": ["protože jim chybí záměr usadit se v nové oblasti"]}
{"title": "Morelia", "context": "Morelia je hlavní město státu Michoacán. Město se nachází v údolí Guayangareo v centrální části Mexika. Morelia je největším a nejlidnatějším městem Michoacánu, patří mezi 20 největších mexických měst. Podle údajů ze sčítání obyvatelstva zde v roce 2010 žilo 597 511 osob, v celé metropolitní oblasti okolo Morelie pak 806 822 obyvatel. Jako hlavní město Michoacánu představuje Morelia i jeho kulturní, politické, ekonomické a společenské centrum. Je také sídlem jedné z 18 mexických arcidiecézí římskokatolické církve. Město bylo založeno v roce 1541 na pokyn prvního místokrále v Novém Španělsku Antoniem de Mendoza. V předkolumbovském období se místo budoucí Morelie nazývalo Guayangareo, v prvních rocích evropské kolonizace dostalo název Ciudad de Mechuacán, ale již v roce 1545 bylo přejmenováno na Valladolid podle stejnojmenného španělského města. Název Morelia dostalo město až v roce 1828 po jednom z vůdců mexické války za nezávislost a zdejším rodákovi - Josém María Morelosovi. Od roku 1991 figuruje historické centrum Morelie na seznamu kulturního světového dědictví UNESCO. Vystavěné v 16. století je ukázkovým příkladem španělské renesanční architektury obohacené o prvky původního mezoamerického umění. Tato zástavba byla následně doplněna o stavby v barokním či neoklasicistním stylu. V Morelii se narodila řada osobností mexického společenského života. Agustín de Iturbide - první mexický císař José María Morelos - jeden z hlavních představitelů mexické války za nezávislost Felipe Calderón - mexický prezident", "question": "Jaké je hlavní město státu Michoacán, v Mexiku?", "answers": ["Morelia"]}
{"title": "Pěna dní", "context": "Pěna dní (v orig. \"L'Écume des jours\", 1. vydání v roce 1947) je nejznámější román francouzského spisovatele Borise Viana (1920 - 1959). V díle se objevují prvky absurdity a existencialismu. Kniha se zastavila na půli cesty mezi groteskním a bezstarostným vyprávěním o lásce a příběhem o obavách z kruté smrti, demonstruje pomíjivost lidského štěstí a nemožnost uniknout osudovým ranám a společenskému systému. Příběh je vyprávěn bohatým jazykem, plným fantazie a symboliky. Román dosáhl větší proslulosti až v 60. letech 20. století, tedy až po autorově smrti. V češtině byl poprvé vydán v roce 1967. V Československu byla podle něj v roce 1989 v Olomouci uvedena i úspěšná stejnojmenná divadelní hra režiséra Jana Roubala a v roce 1994 i pražský stejnojmenný muzikál. V listopadu 2012 byla uvedena Pěna dní znovu, tentokrát v režii Jiřího Havelky, v pražské La Fabrice. == Příběh == Příběh se odehrává v jakési surreálné Paříži a protagonisty jsou dvě partnerské dvojice - Chloé s Colinem a Alise s Chickem. Colin je nezměrně bohatý, pohledný mladík, který si užívá života a poté, co se zamiluje do Chloé, zdá se, že jejich štěstí nic nestojí v cestě. Colinův přítel Chick je o něco chudší, takže musí občas pracovat, ale práci nemá rád – je inženýr a jeho podřízení dělníci vydělávají více než on a skrytě se mu vysmívají. Chick je vášnivým sběratelem díla filozofa Jeana-Sol Partra, což ho stojí spoustu peněz. Colin žije ve velkém světlém bytě, kde mu vaří vybrané speciality vždy úslužný a dobře naladěný kuchař Nicolas, strýc Chickovy přítelkyně Alise. Idylický život se však začne náhle hroutit, když se Colin s Chloé ožení. Chloé vážně onemocní – v její pravé plíci vyroste leknín. Léčí se velmi obtížně – Chloé musí být v horách, stále musí mít kolem sebe spoustu květin a pít jen dvě lžičky vody denně. Colina nákladná léčba Chloé postupně ruinuje, takže musí začít pracovat, a jeho byt se z nevysvětlitelné příčiny stále scvrkává a stává se čím dál menším, temnějším a špinavějším.", "question": "Kdo je autorem knihy Pěna dní?", "answers": ["Borise Viana"]}
{"title": "Chlor", "context": "Chlor, chemická značka Cl, latinsky chlorum (starořecky χ, chlóros - \"zelený\") je toxický, světle zelený plyn, druhý člen řady halogenů. Chlor je velmi reaktivní plyn, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1774 Carlem Wilhelmem Scheelem, ale dnešní pojmenování mu dal až roku 1810 anglický chemik sir Humphry Davy. Na Zemi je chlor přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero a další). Z minerálů je nejznámější chlorid sodný (NaCl) neboli kuchyňská sůl. Velká ložiska chloridu sodného se nacházejí např. v Polsku a USA a geologicky vznikla jako pozůstatek po odpaření slaných vnitrozemských jezer. Viz také minerál halit. V zemské kůře je chlor 20. nejrozšířenějším prvkem a je přítomen v koncentraci 200-1900 ppm (mg/kg). V mořské vodě tvoří chloridové ionty nejvíce zastoupený anion, jejich koncentrace se pohybuje kolem 19 g/l. Přesto je na Zemi zhruba 10krát méně chloru, než by odpovídalo jiný planetám, což mohlo napomoci rozšíření života. Zastoupení ve vesmíru odpovídá vyššímu atomovému číslu chloru. Předpokládá se, že na 1 atom chloru připadá přes 17 milionů atomů vodíku. Chlor je mikrobiogenním prvkem rostlin. Přijímají ho z půdy z vodného roztoku. V rostlině je velmi pohyblivý. Pomáhá kompenzovat kladný náboj draslíku, spolu s vápníkem stabilizuje komplex rozkládající vodu v primární fázi fotosyntézy a spolu s draslíkem se podílí na otvírání a zavírání průduchů. Ve sloučeninách se chlor vyskytuje v mocenství Cl-I, ClI, ClIII, ClIV, ClV a ClVII.", "question": "Kdy dostal chlor dnešní pojmenování?", "answers": ["1810"]}
{"title": "IOS (Apple)", "context": "Dlouhou dobu bylo možné vyvíjet pouze v aplikaci XCode, což je vývojové prostředí od firmy Apple (nabízené zdarma). Toto prostředí je však dostupné pouze pro operační systém Mac OS X, takže vývoj např. ve Windows či Linuxu není možný. Tento problém se pokusilo řešit několik projektů, které se snažily kompilovat programy napsané v jiných jazycích do nativního kódu Objective-C. Asi největším počinem v této oblasti je krok společnosti Adobe, která v nové verzi svého nástroje pro vývoj aplikací Flash umožňuje kompilovat právě do programu určeného pro iOS. Tento (a podobné) nástroje však byly zakázány v licenčním ujednání, ale po velké nevoli ze strany vývojářů byly opět povoleny. Související informace naleznete také v článku Jailbreak. iOS je poměrně uzavřený systém, který neumožňuje uživateli přístup do systému a také omezuje možnost instalace aplikací – jediná možnost je přes oficiální App Store, kde aplikace procházejí schvalovacím procesem ze strany společnosti Apple. Právě nedostupnost některých aplikací a nemožnost přístupu do systému bývají motivem k tzv. jailbreaku, což je proces, který modifikuje systém a umožní nahrávat neautorizované aplikace a přistupovat ke chráněným souborům systému.", "question": "Jak se jmenuje mobilní operační systém od společnosti Apple?", "answers": ["iOS"]}
{"title": "Předseda Evropské rady", "context": "Předseda Evropské rady rovněž zastupuje Evropskou unii na světové scéně. Od 1. prosince 2014 je předsedou Evropské rady bývalý polský premiér Donald Tusk. Lisabonská smlouva, platná od 1. prosince 2009, uvádí, že Evropská rada volí svého stálého předsedu kvalifikovanou většinou na dva a půl roku, s jednou možností znovuzvolení. Odvolání předsedy Evropské rady (v případě překážky nebo závažného pochybení) rovněž vyžaduje kvalifikovanou většinu. Předseda Evropské rady nesmí současně zastávat žádnou vnitrostátní funkci. Na summitu Evropské rady v Bruselu 19. listopadu 2009 byl historicky prvním stálým předsedou Evropské rady zvolen belgický premiér Herman Van Rompuy, který se svého úřadu ujal 1. prosince 2009. Od roku 1975 až do roku 2009 byl předseda Evropské rady neoficiální pozicí, kterou vykonával šéf exekutivy členského státu řídící v daném období Evropskou radu v rámci každého půl roku rotujícího Předsednictví Evropské rady a Rady Evropské unie. Takto se předsednictví Evropské rady vystřídalo do 1. prosince 2009 71 krát.", "question": "Ve kterém městě byl zvolen historicky první předseda Evropské rady?", "answers": ["Bruselu"]}
{"title": "Metro v Praze", "context": "Jak pro nutnost překonávání výškových rozdílů při vstupu do vestibulu, tak pro omezení celkového počtu stanic, a tudíž nutnost překonávat delší vzdálenosti pěšky. Kvůli prosazované ideji: \"Kam jede metro, nepojede tramvaj\", byla např. zrušena i tramvajová trať v úseku Na Veselí - Budějovické náměstí, čímž ovšem došlo také k odříznutí tratě z Budějovického náměstí na Ryšánku od vozovny Pankrác, takže musela být rovněž zrušena, i když několik let předtím prošla rekonstrukcí. Související informace naleznete také v článku Dějiny metra v Praze. Patrně prvním návrhem na výstavbu podzemní dráhy v Praze byla iniciativa pražského obchodníka Ladislava Rotta z roku 1898. Navrhoval městské radě využít prací na kanalizaci a asanaci Starého města a zároveň s nimi zahájit stavby tunelů na první případné lince podzemní dráhy ve směru Karlín – Praha – Podolí, která by se u Křižovnického pivovaru spojila s druhou linkou Malá Strana – Vinohrady. U pražské radnice však se svými návrhy neuspěl. Plány na výstavbu metra či podpovrchové tramvaje v Praze se objevovaly i v předválečném Československu. První návrh na výstavbu čtyř podzemních tratí předložili roku 1926 Ing. Vladimír List a Bohumil Belada pod názvem \"Podzemní rychlá dráha pro Prahu\". Další návrhy na výstavbu podzemních tratí byly vypracovány do soutěže vypsané Elektrickými podniky hlavního města Prahy v roce 1931. Těsně před druhou světovou válkou byla fakticky zahájena stavba trasy A, ale roku 1941 musela být kvůli válečné situaci ukončena. Po skončení konfliktu se plánovalo obnovení projekčních prací a výstavby, první úsek měl být otevřen roku 1950. Potom ale přišel příkaz vlády, který práce zmrazil s odůvodněním, že na projekt není země hospodářsky dost silná. Výhledový plán na rozvoj metropole do roku 1960 z června 1949 již s podzemní dráhou nepočítal. Další návrhy přišly až v 60. letech, kdy se začínala doprava v Praze rapidně zhoršovat. Hlavní tepny tramvajové sítě, ulice Na příkopě a Václavské náměstí, byly často přeplněné. Navíc doprava k nově budovanému Jižnímu Městu a přes Nuselské údolí vůbec byla nedostatečná; cesta přes Nusle pro náročné terénní podmínky již nebyla vyhovující. Jako vítězný návrh byla zvolena podpovrchová tramvaj, která měla vést z Hlavního nádraží přes Nuselský most na Pankrác. V roce 1966 se začalo s výstavbou, zanedlouho však bylo na základě průzkumu sovětské komise zjištěno, že systém metra odděleného od tramvaje by byl efektivnější, takže se rozestavěné úseky musely ještě přestavovat.", "question": "Kdo vypracoval první návrh na výstavbu pražského metra?", "answers": ["Vladimír List a Bohumil Belada"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Sókratés (4. června 469 v Athénách – 399 př. n. l. v Athénách), řecky Σ, bez diakritiky Sokrates, byl athénský filosof, učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, \"snesl filosofii z nebe na zem\". Svou dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení. Sókratés sám nezanechal žádné filosofické spisy, ačkoliv podle Platónova dialogu Faidón měl těsně před smrtí napsat báseň a zveršovat Aisópovy bajky. Obával se totiž, zda snad to po něm nechtěl bůh, a nechtěl odejít ze života neposlechnuv boží přikázání. Aristofanés si ze Sókrata, jemuž tehdy bylo po čtyřicítce, dělá legraci ve své komedii Oblaka a v dalších hrách (např. Ptáci, Kalliás, Eupolis a Telekleidés). Hlavním pramenem informací o Sókratovi jsou spisy dvou jeho žáků – Xenofónta a Platóna (Obrana Sókratova, Kritón, Faidón, Symposion, Theaitétos, Parmenidés). Další informace lze nalézt v díle Platónova žáka Aristotela. Sochy a busty, které Sókrata znázorňují jako šeredného muže, se pravděpodobně inspirovaly Platónovým a Xenofónovým popisem, přirovnávajícím jej v žertu k silénům a satyrům (Platón – Symposion, Theaitétos; Xenofón – Symposion). Otcem Sókratovým byl sochař Sofróniskos a matkou porodní bába Fainareté, pocházel z dému Antiochidova a narodil se v 3. roce 77. Olympiády. O jeho mládí nevíme mnoho, zřejmě se mu ale dostalo vzdělání, které mu otec podle athénských zákonů musel poskytnout – gymnastika, hudba, gramatika (zahrnovala četbu Homéra, Hésioda a dalších básníků). Oženil se s Xantippou, s níž měl tři syny. Sókratés sám se zmiňoval o tom, že když se naučil žít s Xantippou, dovedl by se vypořádat s kterýmkoli jiným člověkem právě tak, jako krotitel koní je po zkrocení opravdu divokých zvířat schopen jednoduše nakládat se zvířaty klidnými. Mezi Sókratovy zábavy patřily návštěvy symposií, tedy pitek, v nichž nezůstával pozadu. Za první fáze Peloponéské války se účastnil bitvy u Potidají, bitvy u Délia a bitvy u Amfipole.", "question": "Jak je znázorňován Sókrates?", "answers": ["jako šeredného muže"]}
{"title": "Elamština", "context": "Elamština je jeden z mrtvých jazyků Blízkého východu, který byl úředním jazykem Elamské říše a od 6. století i Achaimenovské říše. Společně se starou perštinou a babylonštinou ji lze nalézt na achaimenovských kamenných reliéfech v Bísotúnu, Gandž Náme a Persepoli. Poslední památky s výskytem elamštiny se objevily po dobytí perské říše Alexandrem Velikým. Nejstarší elamské epigrafické památky lze najít v Súsách. Tento jazyk nazýváme proto-elamštinou a její písmo je tvořeno více než 1000 znaky, z nichž většina jsou ideogramy. Později, v době vlády Akkadských vládců, začali písaři používat nový druh písma odvozený od sumerského písma. Tento druh písma se však používal pouze 250 let. Mezi lety 2500–331 př. n. l. se začalo pro zápis elamštiny akkadského klínového písma, který se skládal ze 130 znaků.", "question": "Od kolikátého století byla elamština úředním jazykem Achaimenovské říše?", "answers": ["od 6. století"]}
{"title": "Šest stupňů odloučení", "context": "Šest stupňů odloučení Mapa větví a stupňů sociální síťe osobnosti.Šest stupňů odloučení Šest stupňů odloučení je myšlenka, že všichni lidé jsou v průměru šest nebo méně sociálních kontaktů od sebe. Ve výsledku lze vytvořit řetězec „přítel přítele“, který spojí libovolné dva lidi v maximálně šesti krocích. To bylo původně stanoveno Frigyesem Karinthym v roce 1929 a popularizováno ve stejnojmenné hře z roku 1990 napsané Johnem Guareem. Někdy se zobecňuje na průměrnou sociální vzdálenost, která je logaritmická ve velikosti populace. Raná koncepce Zmenšující se svět Teorie optimálního designu městských čtvrtí a demografie byly v módě po první světové válce. Tyto domněnky byly rozšířeny v roce 1929 maďarským autorem Frigyesem Karinthym, který vydal svazek povídek s názvem „Všechno je jiné (Everything is Different)“. Jeden z těchto kousků měl název „Řetěz (Chains)“ nebo „Řetězové spojení (Chain-Links)“. Příběh zkoumal, abstraktně, koncepčně a fiktivně, mnoho problémů, které by zaujaly budoucí generace matematiků, sociologů a fyziků v oblasti teorie sítí. [1] [2] Díky technologickému pokroku v komunikaci a cestování se mohly sítě přátelství zvětšit a překlenout větší vzdálenosti. Karinthy věřil, že se moderní svět „zmenšuje“, díky stále se zvyšující propojenosti lidských bytostí. Předpokládal, že i přes velké fyzické vzdálenosti mezi jednotlivci na celé planetě, se skutečná sociální vzdálenost zmenšila. [3] Výsledkem této hypotézy bylo, že jakékoli dva jednotlivce lze spojit prostřednictvím nejvýše pěti známých. Tato myšlenka přímo i nepřímo ovlivnila velké množství raných myšlenek na sociálních sítích. Karinthy byl považován za původce pojmu šest stupňů odloučení.[2] Malý svět", "question": "Co znamená myšlenka šesti stupňů odloučení?", "answers": ["všichni lidé jsou v průměru šest nebo méně sociálních kontaktů od sebe"]}
{"title": "Infekční synovitida drůbeže", "context": "Infekční synovitida je nakažlivé onemocnění hrabavé drůbeže vyvolávané bakterií Mycoplasma synoviae a postihující synoviální blánu kloubů a šlachových pochev. Často se projevuje jako subklinická infekce horních cest dýchacích anebo v kombinaci s konkurentními infekcemi (Newcastleská nemoc, infekční bronchitida, E. coli) způsobuje zánět vzdušných vaků. Synovitida (zánět synoviální blanky kloubu) byla poprvé pozorována Olsonem et al. (1954) u mladých kuřat ve věku 4-16 týdnů. Později bylo prokázáno, že může probíhat také jako subklinická chronická infekce respiračního traktu u nosnic nebo v kombinaci s Newcastleskou nemocí a infekční bronchitidou jako zánět vzdušných vaků. Krůty postihuje onemocnění nejčastěji ve věku 10-24 týdnů. Rozšíření je celosvětové; v některých zemích již existují hejna prostá infekce, zejména rozmnožovací chovy. Identifikace Mycoplasma synoviae (MS) je založena na charakterizaci typických koloniích a buněčné morfologii, biochemických vlastnostech, speciálních požadavcích pro růst a sérologii. Rychlá identifikace kolonií se provádí imunofluorescenčními technikami. Po obarvení Giemsou se jeví jako pleomorfní kokoidní tělíska velikosti 0,2 μ. Buňky jsou kulaté s granulárními ribosomy, dosahují velikosti 300-500 nm, nemají buněčnou stěnu a jsou obaleny 3vrstevnou membránou. MS vyžaduje pro svůj růst přítomnost nikotinamid adenin dinukleotidu (NAD) a prasečí sérum. Optimální teplota pro růst je 37 °C. Primoizolace se provádějí do bujónu nebo na agar, kde vznikají kolonie velké 1-3 mm za 4-5 dní. MS je citlivá na nízké pH, proto jsou nutné časté pasáže. Pomnožuje se také v 5-7denních kuřecích embryích. MS fermentuje glukózu i maltózu s produkcí kyseliny, ale bez plynu. Nefermentuje laktózu, dulcitol, salicin ani trehalózu. Je fosfatáza negativní. Některé kmeny M. synoviae hemaglutinují erytrocyty kura domácího a krůt. Schopnost redukovat sole tetrazolia je omezená.", "question": "Jaká bakterie vyvolává infekční synovitidu?", "answers": ["Mycoplasma synoviae"]}
{"title": "Kaňon Labe", "context": "Důvodem ochrany jsou přirozené lesní porosty na pravém svahu kaňonu řeky Labe tvořené především acidofilními a květnatými bučinami, suťovými lesy a bory a tvořícími biotop vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů; geomorfologicky ojedinělý útvar pravého svahu kaňonu řeky Labe tvořeného formami pseudokrasového reliéfu v kvádrových pískovcích svrchní křídy vyskytujícími se zde především v podobě rozsáhlých skalních stěn, věží a složitě členěných hřbetů, suťových polí, soutěsek a jeskyní, se specifickými rostlinnými a živočišnými společenstvy. Péčí o území je pověřena správa CHKO Labské pískovce (od 1972). Lokalita Národní přírodní rezervace se nachází na území Českého středohoří a Děčínské vrchoviny a je součástí CHKO Labské pískovce, jejíž je nejcennější částí. Jedná se o nejmohutnější pískovcový kaňon Evropy, vytvořený erozní činností řeky Labe v křídových sedimentech a to až do hloubky 300 m (ve spodních částech je odkryto krystalinické podloží). Jde hlavně o území lesních pozemků (479 hektarů z celkové rozlohy 480 hektarů). Území patří k pomoří Severního moře, hlavní povodí (I. řádu) Labe, Chráněná oblast přirozené akumulace vod Severočeská křída.", "question": "Jakou rozlohu půdy zabírají v kaňonu Labe lesy?", "answers": ["479 hektarů"]}
{"title": "Bucharský bublák", "context": "Bucharský bublák je velice staré plemeno holuba domácího pocházející z jihozápadní Asie. Náleží do plemenné skupiny bubláků, což jsou holubi, u kterých se vyvinul specifický hlasový projev, tzv. bublání. Vrkání je modifikováno do déletrvajícího zvuku připomínajícího vzdálené zurčení potoka, zvonění zvonů nebo bubnování. U bucharského bubláka se však šlechtění zaměřuje především na strukturu opeření a rozvinutí pernatých ozdob a požadavek na melodičnost a délku bublání ustoupil do pozadí.Bucharský bublák je největším plemenem bubláků a je z nich také nejznámější a celosvětově nejrozšířenější. V Česku se ale téměř nechová. Plemeno se však podílelo na vzniku většiny jiných plemen bubláků, včetně českého národního plemene český bublák.V českém vzorníku plemen holubů se bucharský bublák řadí mezi barevné holuby do podskupiny bubláci, v seznamu plemen EE náleží do samostatné plemenné skupiny bubláci a to pod číslem 0501. Kvůli rozvoji pernatých ozdob je bucharský bublák někdy řazen i mezi strukturové holuby. == Historie == Bucharský bublák je staré plemeno. Název získal podle uzbeckého města Buchara, z jehož okolí pochází. Už v druhé polovině 19. století se bucharský bublák z Ruska dostal do Evropy, nejprve do zoologických zahrad, následně se rozšířil do chovů a stal se základem pro šlechtění evropských rousných plemen bubláků.", "question": "Odkud pochází Bucharský bublák?", "answers": ["Asie"]}
{"title": "Strana zelených", "context": "Strana zelených změnila zkratku, napodobila Piráty. Lidovky.cz [online]. 2017-01-21. Dostupné online. ↑ ČTK. Strana zelených přestává používat zkratku SZ. České noviny [online]. 2017-01-21. Dostupné online. ↑ Charta globálních zelených[nedostupný zdroj]↑ Charta Evropských zelených[nedostupný zdroj]↑ Informace o první aktivitě vedoucí k založení SZ[nedostupný zdroj]↑ Jak se čistila strana aneb konec Pseudozelených v Čechách↑ Na rovnost žen a mužů dbají nejvíc zelení, nejmíň zemanovci, 2013↑ Zelení jsou ženám (opět) nejotevřenější – neplatný odkaz ! ↑ Rovnou daň nepřijmeme, tvrdí Martin Bursík, Mladá fronta DNES, 21. března 2006↑ Stanovy Strany zelených, článek 2 odstavec 4 [online]. Strana zelených, 2010 [cit. 2014-02-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]↑ http://strana.zeleni.cz/59/rubrika/volebni-program-kvalita-zivota/%5B%5D↑ Program Kvalita života - Modernizace české společnosti. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-21. ↑ Program Kvalita života - Životní prostředí a ochrana spotřebitele. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-23. ↑ Program Kvalita života - Otevřená společnost a demokratická účast - posilme ochranu lidských práv. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05].", "question": "Jakou zkratku má Strana zelených?", "answers": ["Zelení"]}
{"title": "Delta Leny", "context": "Říční delta Leny je přírodní rezervace v Ruské federaci v republice Sacha na severu Sibiře. Jedná se oblast o rozloze zhruba 61 tisíc čtverečních kilometrů (samotná delta má rozlohu přibližně poloviční) přiléhající k moři Laptěvů patřícímu do Severního ledového oceánu. Jedná se o druhou největší deltu na světě po deltě Mississippi. Má přibližně 150 ramen. Ačkoli jde o největší deltu s trvale zamrzlou spodní vrstvou půdy, jsou tu do dolního toku řeky pravidelně smývána obrovská kvanta jílu a bahna, což znamená, že se delta stále mění. Lena je 6 až 8 měsíců zamrzlá, takže nemůže být využívána pro trvalou dopravu ani obchod. Mezi zde sídlící ptáky patří labutě, potáplice, bahňáci a rackovití. Největší město v oblasti je Tiksi.", "question": "Jak se jmenuje největší město v oblasti delty Leny?", "answers": ["Tiksi"]}
{"title": "Nigerská vlajka", "context": "Vlajka Nigeru byla přijata v roce 1959 (pravděpodobně 23. listopadu). Tvoří ji tři vodorovné pruhy v barvách (shora dolů) oranžové, bílé a zelené, kde oranžová symbolizuje poušť, bílá mír a čistotu a zelená naději a též úrodná území v povodí Nigeru. Uprostřed prostředního pruhu je oranžový kruh, představující slunce. Vlajka má netradiční poměr stran 6:7 (v historických pramenech nebylo dohledáno, zdali má tento poměr nějaký význam). Vlajka je však zobrazována nigerskou vládou v tiskových výstupech nekonzistentně i v jiných poměrech. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flag of Niger na anglické Wikipedii. === Související články === Státní znak Nigeru Nigerská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Nigerská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká je barva kruhu na vlajce Nigerie?", "answers": ["oranžový"]}
{"title": "Silnice D8", "context": "Silnice D8 Státní silnice D8 Základní údaje Stát Chorvatsko Chorvatsko Silnice vede podél pobřeží multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Silnice D8 (chorvatsky Državna cesta D8, doslova Státní cesta D8, též Jadranska magistrala) je jednou z nejvýznamnějších hlavních silnic v Chorvatsku, neformálně je také známá jako Jadranská magistrála. Spojuje severní a jižní polovinu chorvatské části Jadranského pobřeží, a to již od 50. a 60. let 20. století, kdy byla vystavěna. Po dlouhá léta pak sloužila jako primární spojnice v Dalmácii, dokud ovšem nebyla vybudována dálnice A1, která odvedla především dálkovou dopravu do Dubrovníku a Splitu. Silnice D8 je dlouhá 658 km, pokračuje však i dále v Bosně a Hercegovině a Černé Hoře, ovšem tam již pod jiným označením. Silnice prochází přes šest chorvatských žup: Přímořsko-gorskokotarskou, Licko-senjskou, Zadarskou, Šibenicko-kninskou, Splitsko-dalmatskou a Dubrovnicko-neretvanskou. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Državna cesta D8 na chorvatské Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Státní silnice D8 na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Státní silnice v Chorvatsku 1–14 D1 D2 D3 D5 D6 D7 D8 D9 D10", "question": "Co je neformálně známo jako Jadranská magistrála?", "answers": ["Silnice D8"]}
{"title": "Král Lávra (báseň)", "context": "Král Lávra od spisovatele Karla Havlíčka Borovského je báseň z roku 1854 na motivy irské lidové pověsti. Satirická báseň kratšího rozsahu s pohádkovými motivy, nakonec ponaučení jako v bajce. Vznik v době národního obrození (1. pol. 19. století). Dílo je inspirováno řeckou (Midas) a irskou mytologií. Ze strany čtenářů bylo dílo velmi ceněno již v době vzniku, cenzurou však zakazováno pro jasnou kritiku Habsburské monarchie. Báseň obsahuje chronologickou kompozici, najdeme zde jazykové prostředky typické pro pohádku (úvod – Byl jednou jeden...; závěr – ponaučení), dále pak personifikaci, metonymii, archaismy. Dílo bylo zfilmováno Karlem Zemanem v roce 1950. == Obsah == Báseň je o jednom irském králi, který byl velice oblíbený a chytrý. Jen jedna věc na něm byla divná – nechával se holit a stříhat jen jednou do roka a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal, popravit. Jednoho dne si tuto zakázku vylosoval mladý Kukulín. Poté, co odvedl svou práci, byl jako všichni před ním poslán na popraviště. Když se to dozvěděla jeho matka, šla žádat krále Lávru o milost. Apelovala na jeho dobré srdce a fakt, že její muž padl při službě v jeho dvoře. Král se styděl za její rozhořčená slova a milost Kukulínovi udělil, ovšem pod podmínkou, že si nechá pro sebe, co při stříhání viděl, a že zůstane jeho holičem až na do smrti. Kukulín s radostí souhlasil, ale po čase ho začalo trápit, že tajemství nemůže nikomu sdělit. Matka si všimla jeho smutku, a když jí pověděl o svém trápení, poradila mu, ať jde do lesa k poustevníkovi, ten že mu pomůže.", "question": "Na motivy jaké lidové pověsti je napsána báseň Král Lávra?", "answers": ["irské"]}
{"title": "Dopravní podnik města Brna", "context": "Příměstská autobusová doprava (regionální linky IDS JMK) zajišťovaná DPMB obsluhovala několik dalších obcí (např. Hvozdec, Veverskou Bítýšku nebo Ostopovice). Brno bylo prvním městem na území dnešního Česka, kde byla zavedena tehdy koněspřežná tramvaj. Současná brněnská trolejbusová síť je největší v České republice, tramvajová síť je druhá největší po pražské. Dopravní podnik města Brna akciová společnost vznikl dne 1. ledna 1998 přeměnou z Dopravního podniku města Brna, státního podniku, který byl zrušen bez likvidace. DPMB se v roce 2007 řídil stanovami upravenými a schválenými rozhodnutím jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Dne 25. listopadu 2013 zavedl DPMB prodej SMS jízdenek. Tato služba byla zavedena se zpožděním roku a půl oproti původnímu plánu, neboť jejího provozovatele se podařilo vybrat teprve ve třetím výběrovém řízení. Od 1. ledna 2017 zavedl DPMB elektronické odbavování cestujících s předplatními jízdenkami. Jízdní doklad je nahrán přímo na platební kartě, což je rozdíl oproti jiným městům v ČR, které používají vlastní karty, ať je to ODISka, nebo Lítačka. Generální ředitel: Ing. Miloš Havránek (od 16. května 2011), Ing. Bedřich Prokeš (1998 - 15. května 2011) Technický ředitel: Ing. Jaromír Holec (od 1. ledna 2012). , Ing. Rudolf John (do 31. prosince 2011) Provozní ředitel: Ing. Jiří Valníček Ekonomická ředitelka: Ing. Zuzana Ondroušková (od 1. ledna 2012), Ing. Hana Černochová (od 1. ledna 2008), Marie Marhanová (do 31. prosince 2007) Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Brně. Brno bylo pátým městem v Rakousku-Uhersku, které zavedlo koněspřežnou dráhu, před Brnem byla pouze ve Vídni, Pešti, Budíně a Temešváru.", "question": "Jakou zkratku používá brněnský dopravní podnik?", "answers": ["DPMB"]}
{"title": "Skillet", "context": "Kapela od svého vzniku nahrála 9 desek, 2 DVD a mnoho z jejich písní se hrálo v rádiích a ve filmech. Jejich muzika je energická s aktuálními, trefnými texty. Hlas zpěváka Johna Coopera je pro kapelu typický nejen naléhavostí, živostí, ale i surovostí – zase hlavně jedné z posledních desky Comatose. První dvě alba nahráli pouze tři (John Cooper – zpěv, basa, Trey McClurkin – bicí, Ken Steorts – kytara), z nichž v nynější sestavě zůstal jen John Cooper. Nyní má kapela čtyři členy. Do dnes byla skupina \"Skillet\" obdarována dvěma cenami Grammy. Členové Nynější členové John Cooper – zpěv, basová kytara (členem od r.1996) Korey Cooper – kytara, keyboard (členem od r.1999) Jennifer Ledger – bicí, druhé hlasy (členem od r.2008) Seth Morrison – kytara (členem od r.2011) Bývalí členové Ken Steorts – kytara (1996 – 1999) Trey McClurkin – basová kytara (1996 – 2000) Kevin Haaland – kytara (1999 – 2001) Lori Peters – bicí (2000–2007) Ben Kasica – kytara (2001 – 2011) Historie Název Skillet", "question": "Kolik desek nahrála kapela Skillet od svého vzniku?", "answers": ["9"]}
{"title": "Škrob", "context": "Škrob (amylum) je makromolekulární látka (konkrétně směs polysacharidů glukanů) syntetizovaná rostlinami. Je to bílý prášek bez chuti a vůně, nerozpustný ve studené vodě. Jedná se o konečný produkt fotosyntézy rostlin. Škrob je polysacharid se vzorcem (C6H10O5)n složený z dvou různých polysacharidů: amylózy a amylopektinu, tvořených několika tisíci až desetitisíci molekul glukózy. Škrob kromě glukózy obsahuje v malém množství lipidy, proteiny a zhruba 25–35 % vody. Škrob není alkoholicky zkvasitelný, teprve enzymaticky (v trávicí soustavě živočichů včetně člověka) se odbourává na zkvasitelné sacharidy. Zahříváním škrobu se tvoří škrobový maz, jeho hydrolýzou vzniká škrobový sirup, škrobový cukr a glukóza. Pražením škrobu se tvoří dextrin. Důkaz škrobu v neznámé látce se provádí roztokem jódu, jehož přítomnost prozrazuje modrofialové zbarvení. Jedná se o polysacharid s funkcí zásobní látky. Ukládá se procesem asimilací v zásobních orgánech rostlin (semenech kukuřice, pšenice, rýže a dalších nebo v hlízách brambor) ve formě škrobových zrn. Zvláště bohaté na škrob jsou brambory, banány, obilniny a tapioka. Podle surovin, ze kterých je vyroben, rozeznáváme škrob bramborový, kukuřičný, pšeničný, rýžový a jiné. Získávání škrobu je mechanické – surovina je rozdrcena a škrob je z ní získán vypíráním. Škrob se používá například v potravinářství, v kvasném průmyslu, ve farmacii, k výrobě lepidel, nátěrů a apretur a pro výrobu škrobových derivátů.", "question": "Jakými polysacharidy je tvořen škrob?", "answers": ["amylózy a amylopektinu"]}
{"title": "Panamericana", "context": "ArgentinaDůležité odbočky také vedou do Bolívie, Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a Venezuely. Pro turistické účely je jako součást Panamericany severně od Latinské Ameriky považována Aljašská dálnice, dále dálnice vedoucí po západním pobřeží Kanady a Spojených států, až východně od San Diega (Kalifornie) odbočuje k Nogales v Arizoně. == První Čech == Prvním Čechem, který projel celou Panamericanu na kole, se stal Vítězslav Dostál, který ale vynechal úsek v Dariénském pralese. Na cestu se vydal 29. 7. 2006 z Anchorage, do Ushuaiy dorazil 8. 3. 2007. == Darién == Důležitý úsek, který chybí ke kompletnímu dokončení Panamericany mezi Panamou a Kolumbií, leží v provincii Darién (Darién Gap). Jedná se o 87 km dlouhý úsek procházející hustým tropickým pralesem. Ačkoliv byl prales již několikrát překročen dobrodruhy na kole (první přejezd na kole - Chris Bechard v roce 1981), motorce, terénními vozidly i pěšky, cestovatelé se musí potýkat s džunglí, pohyblivými písky, rozlehlými bažinami a hmyzem, a jsou ohrožováni pronikáním ozbrojených skupin z Kolumbie.Mnoho lidí, skupin, domorodců a vlád protestuje proti dokončení Dariénského úseku Panamericany. Oponují důvody jako třeba snaha zachránit prales, ochránit živobytí domorodých lidí v oblasti a zabránit rozšíření slintavky a kulhavky do Severní Ameriky. Mezi zkušenosti z prodlužování v posledním desetiletí až do Yavizy patří i vážné odlesňování podél silnice.", "question": "Kdo byl prvním Čechem, který projel Panamericanu na kole?", "answers": ["Vítězslav Dostál"]}
{"title": "Grzegorz Schetyna", "context": "Ministr vnitra a administrativy Polské republiky Ve funkci:16. listopadu 2007 – 13. října 2009 Prezident Lech Kaczyński Předseda vlády Donald Tusk Předchůdce Władysław Stasiak Nástupce Jerzy Miller Stranická příslušnost Členství Občanská platforma Narození 18. února 1963 Opole Národnost polská Profese politik Náboženství římskokatolické Commons Grzegorz Schetyna Některá data mohou pocházet z datové položky. Grzegorz Juliusz Schetyna (* 18. únor 1963, Opole) je polský politik, bývalý předseda strany Občanská platforma. Před vstupem do politiky Grzegorz Schetyna v 80. letech studoval historii na Vratislavské univerzitě. Byl aktivním členem protikomunistického studentského hnutí. Studium historie ukončil v roce 1990. Politická dráha V Sejmu byl poslancem v letech 1997 - 2001 a 2001- 2005. V období od 16. listopadu 2007 do 13. října 2009 byl ministrem vnitra Polska. Od 8. července 2010 do 8. listopadu 2011 zastával funkci maršálka Sejmu. Z titulu této funkce byl zároveň úřadujícím prezidentem Polska.[1] Funkci úřadujícího prezidenta vykonával do 6. srpna 2010, kdy složil přísahu nově zvolený prezident Bronisław Komorowski. Od 22. září 2014 do 15. listopadu 2015 byl ministrem zahraničí ve vládě Ewy Kopaczové. V této funkci vystřídal Radosława Sikorského.[2] 26. ledna 2016 byl zvolen předsedou Občanské platformy. Osobní život Grzegorz Schetyna je ženatý (Kalina rozena Rowińska) a má dceru. Bydlí ve Vratislavi. Články EHL, Martin. Proti Kaczyńskému vyráží tvrdý soupeř: Grzegorz Schetyna. Hospodářské noviny [online]. 27. 1. 2016 [cit. 27.1.2016]. Dostupné online. Reference ↑ Polsko má v jediném dni tři zastupující prezidenty - Článek na Novinky.cz (česky)↑ Sikorski už nebude šéfem polské diplomacie http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/sikorski-uz-nebude-sefem-polske-diplomacie/r~6878b54a3fe511e480c30025900fea04/, 19. září 2014. Externí odkazy Oficiální stránky politika mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Prezident Polska Druhá Polská republika (1918–1939) Gabriel Narutowicz (1922) • Stanisław Wojciechowski (1922–1926) • Ignacy Mościcki (1926–1939) Polská republika (1944–1952) Bolesław Bierut Polská lidová republika (1952–1989) předseda státní radyPrvní tajemník Polské sjednocené dělnické strany Aleksander Zawadzki • Edward Ochab • Marian Spychalski • Józef Cyrankiewicz • Henryk Jabłoński • Wojciech JaruzelskiBolesław Bierut • Edward Ochab • Władysław Gomułka • Edward Gierek • Stanisław Kania • Wojciech Jaruzelski Třetí Polská republika (od 1990) Wojciech Jaruzelski (1989–1990) • Lech Wałęsa (1990–1995) • Aleksander Kwaśniewski (1995–2005) • Lech Kaczyński (2005–2010) • Bronisław Komorowski (úřadující) • Bogdan Borusewicz úřadující • Grzegorz Schetyna úřadující • Bronisław Komorowski (2010–2015) • Andrzej Duda (od 2015)", "question": "V jakém roce ukončil Grzegorz Schetyna své studium historie?", "answers": ["1990"]}
{"title": "Slayer", "context": "Slayer je americká thrashmetalová hudební skupina působící od počátku 80. let. Byla založena Kerry Kingem, který na místo druhého kytaristy našel Jeffa Hannemana a posléze nalezl na post baskytaristy Toma Arayu, bubeníkem se stal Dave Lombardo. Kapela se během chvíle stala velmi populární v undergroundové scéně a spolu s kapelami jako Metallica, Anthrax a Megadeth založila thrashmetalovou scénu. Největším úspěchem bylo vydání alba Reign in Blood, kterým ovšem dosáhli podle kritiků určitého zenitu. Dokonce dokázali, že negativní reklama je nejlepší reklama. Úvodní písní \"Angel of Death\" (anděl smrti) rozpoutali spor o to, jestli nejsou náhodou \"nazi\" kapelou, protože song pojednává o praktikách Dr. Josefa Mengeleho. Navíc Jeff má doma sbírku fašistických vyznamenání a medailí z druhé světové války po svém otci. Ale přes všechny tyto překážky dosáhlo brzy album Reign in Blood 500 000 prodaných kopií, a tak se stalo první zlatou deskou kapely. Po roce 1986 kapelu na chvíli opustil Dave Lombardo. Na jeho místě bubnoval za něj Toni Scaglione z kapely Whiplash. V roce 1988 přišlo zklamání v podobě desky South of Heaven, fanoušky bylo (zpočátku) odsouzeno pro pomalost a menší odklon od prvních alb. Album Seasons in the Abyss z roku 1990 se díky 1 000 000 prodaných kusů stalo platinovým. Následovalo megaturné Clash of Titans. Roku 1992 Dave Lombardo opustil kapelu a na místo bubeníka přišel Paul Bostaph. Další obvinění z nacismu přišlo v souvislosti s vydáním alba Divine Intervention v roce 1994. Vyslovil ho Max Cavalera, který působil tehdy v kapele Sepultura. Slayer to oplatili tím, že ve francouzské televizi při jednom z rozhovorů prohlasili: \"Sepultura je banda brazilských debilů\" (a bunch of lowlife cocksuckers from Brazil).", "question": "Odkdy působí kapela Slayer?", "answers": ["počátku 80. let"]}
{"title": "Ovce tlustorohá", "context": "Ovce tlustorohá (Ovis canadensis) je jedním ze dvou druhů divokých severoamerických ovcí. == Rozměry == Výška v kohoutku: samci – 106 cm Délka (včetně ocasu): samci – 160–180 cm samice – 150 cmHmotnost: samci – 119–140 kg samice – 53–91 kg == Popis == Srst je krátká a hladká, má hnědou barvu. V zimním období získává světlejší odstín. Beranům na hlavě vyrůstají mohutné zatočené rohy, které mohou vážit až 14 kg. Rohy samic jsou menší a méně zahnuté. Ovce tlustorohá je plně přizpůsobena životu ve skalnatém terénu, navzdory velké hmotnosti hlavy je schopna i plavat. Ovis canadensis nelsoni je oproti ostatním poddruhům drobnější, její rohy jsou plošší. == Rozšíření == Ovis canadensis canadensis a Ovis canadensis sierrae žijí ve Skalnatých horách od jižní Kanady až po Colorado. Domovem Ovis canadensis cremnobates, Ovis canadensis mexicana a Ovis canadensis nelsoni jsou suché oblasti Kalifornie, Nevady, Utahu, východního Colorada, jižní Arizony, jižního Nového Mexika a západního Texasu. == Potrava == Jídelníček těchto zvířat je tvořen hlavně travinami, občas i listím. Pouštní poddruhy se živí suchomilnými rostlinami. == Rozmnožování == K páření dochází v říjnu a listopadu. V té době spolu berani svádějí dlouhé souboje, během nichž do sebe narážejí čely. Údery jsou velmi silné, lze je zaslechnout až na vzdálenost 1,5 kilometru. Někdy se stává, že samci spolu zápasí i dvacet hodin, byl popsán souboj, který trval 25,5 hodiny. Ve stáří třinácti až patnácti let se berani stávají neplodnými a v období říje se zdržují mimo místa páření. == Způsob života == Ovce tlustorohé tvoří oddělená stáda samců a samic čítající asi deset zvířat (výjimečně více než sto), jež se v průběhu celého dne pasou. Vždy se zdržují v blízkosti skal, kam mohou v případě ohrožení uniknout. Pohybují se ve výškách 1 800–2 600 m n. m. V zimě se stahují do níže položených oblastí (750–1 500 m n. m.), aby se snáze mohly dostat k potravě, kterou vyhrabávají ze sněhu. Během těchto přesunů mohou urazit vzdálenost až 60 kilometrů. Obě pohlaví se setkávají v době říje a znovu se rozdělí po narození mláďat (květen a červen), jež zůstávají s matkami. Ve věku dvou až čtyř let opouštějí mladí samci samičí skupiny a připojují se ke stádům beranů. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu ovce tlustorohá ve Wikimedia Commons Ovce tlustorohá na BioLibu Obrázky", "question": "Jakou barvu má srst ovce tlustorohé?", "answers": ["hnědou"]}
{"title": "Napoleon Bonaparte", "context": "Za Napoleonovy éry se Francie změnila ze stavovského feudálního státu v sociálně i občansky nově strukturovanou společnost a určovala politický trend ve značné části Evropy. Mimo jiné uskutečnil i obsáhlou reformu vnitřní správy země a v roce 1804 vydal nový občanský zákoník (Code civil), jenž se stal vzorem pro další evropské země a francouzské právo na něj dodnes navazuje. == Vzestup == === Mládí === Napoleon Bonaparte (rodným jménem Napoleone di Buonaparte) se narodil v úterý 15. srpna 1769 v korsickém městě Ajaccio jako druhý syn nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty advokáta Carla Buonaparta a jeho ženy Laetitie roz. Ramolino. V mládí jej ovlivnili korsičtí nacionalisté, kteří Francouze považovali za cizí utlačovatele. Ostrov byl totiž vojensky připojen k Francii jen tři měsíce před Napoleonovým narozením a obyvatelé litovali ztráty politické samostatnosti. V porovnání s francouzskou aristokracií žila rodina Buonapartů ve velmi skromných poměrech, nouzí však netrpěla. Otec byl asesorem (poradcem) královského soudu a ve volných chvílích se věnoval zejména literární činnosti. Na výchovu osmi dětí dohlížela matka, jež je vychovala s láskou, nicméně poměrně tvrdě. K tomu měla své důvody, jak dosvědčil později sám Napoleon:", "question": "Jak se jmenoval otec Napoleona Bonaparte?", "answers": ["Carla Buonaparta"]}
{"title": "Vorvaň obrovský", "context": "Samice jsou extrémně družnými tvory – znak, u něhož se soudí, že se vyvinul díky relativně jednoduché evoluční cestě. Samice se v mládí sdružují ve skupinách o asi tuctu jedinců. Samci opouštějí své \"mateřské školky\" mezi 4 a 21 lety a připojují se k \"mládeneckým školám\" tvořenými jinými samci podobného věku a velikosti. Jak samci stárnou, mají sklon se rozptýlit na menší skupinky, nejstarší samci žijí obvykle samotářským životem. Dospělí samci přesto na plážích zůstávají v problémech pospolu, což naznačuje stupeň spolupráce, který se dosud nepodařilo zcela vysvětlit. Vorvani patří mezi nejrozšířenější druhy na světě. Jsou relativně hojní od arktických vod až k rovníku. Populace je hustší při kontinentálním šelfu a kaňonech, pravděpodobně díky snadnějšímu shánění potravy. Vorvaně lze nalézt i v nehlubokých vodách při břehu, ale jen pokud zde kontinentální šelf není příliš malý. Celkové množství vorvaňů na celém světě není známé. Hrubé odhady, založené na průzkumech malých oblastí a extrapolaci výsledků na všechny oceány světa, se pohybují od 200 000 do 600 000 jedinců (nejspíše okolo 360 000). Přestože jsou vorvani loveni po několik století kvůli masu, oleji (užívanému jako mazadlo ve strojírenství) a spermacetu (užívanému ve svíčkách), konzervativní pohled na vorvaně je optimističtější, než u mnoha jiných velryb. S výjimkou příbřežního rybolovu malých rozměrů v Indonésii jsou vorvani chráněni prakticky celosvětově. Rybáři neloví hlubokomořské tvory, kteří jsou potravou vorvaňů a hluboké moře je pravděpodobně mnohem odolnější k znečištění než vrstvy u hladiny. Zotavení z dlouhých velrybářských let je přesto pomalý proces, přinejmenším v Jižním pacifiku, kde je množství samců schopných rozmnožování příliš malé. Pozorování vorvaňů není oproti jiným velrybám právě nejjednodušší, především kvůli jejich dlouhým dobám ponoru a schopnosti urazit pod vodou dlouhé vzdálenosti.", "question": "Je známé celkové množství vorvaňů na celém světě?", "answers": ["Celkové množství vorvaňů na celém světě není známé."]}
{"title": "Basingstoke", "context": "Basingstoke Basingstoke Poloha Souřadnice 51°16′ s. š., 1°5′15″ z. d. Stát Spojené království Spojené království Basingstoke Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 29,2 km² Počet obyvatel 107 355 (2011)[1] Hustota zalidnění 3 678,4 obyv./km² Správa Oficiální web www.basingstoke.gov.uk Telefonní předvolba 01256 PSČ RG21, RG22, RG23, RG24 a RG25 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Basingstoke je největší město[2] v anglickém hrabství Hampshire. Rozprostírá se v údolí, kde pramení řeka Loddon. Leží 48 km severovýchodně od Southamptonu, 77 km jihozápadně od Londýna a 31 km severovýchodně od Winchesteru. V roce 2011 ve městě žilo 107 355 obyvatel. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Basingstoke na anglické Wikipedii. ↑ Dostupné online.↑ Nepočítaje města se statusem \"city\", která na území hrabství leží, ale jsou spravována nezávisle (Southampton, Portsmouth) Autoritní data: AUT: ge1037066 | GND: 4789463-5 | LCCN: n87112514 | VIAF: 156029898 | WorldcatID: lccn-n87112514", "question": "Jak daleko od Londýna se nachází město Basingstoke?", "answers": ["77"]}
{"title": "Vodík", "context": "H2O + C → CO + H2 ... reakce probíhá dále ... CO + H2O → CO2 + H2 Další z možností je reakce methanu s vodní párou. Popřípadě je možno k methanu a vodní páře přidat kyslík a reakce probíhá za velmi velkého zisku vodíku. CH4 + H2O → CO + 3 H2 12 CH4 + 5 H2O + 5 O2 → 29 H2 + 9 CO + 3 CO2 Poslední z alespoň trochu běžných příprav vodíku je reakce fosforu s vodní párou za vzniku kyseliny fosforečné a vodíku. 2 P + 8. H2O → 2 H3PO4 + 5 H2 Průmyslově se vodík vyrábí elektrolýzou vody. 2 H2O → 2 H2 + O2 Do budoucna se počítá s výrobou vodíku pomocí jaderné energie a to buď termochemicky (vysokými teplotami) nebo prostřednictvím elektrického proudu (jaderné elektrárny by tak mohly být využívány v době, kdy pro vyráběný proud není odběr). Hlavní využití elementárního vodíku: V chemickém průmyslu je vodík výborným redukčním činidlem, sloužícím k sycení násobných vazeb organických molekul, např. při ztužování rostlinných olejů. Redukčních vlastností plynného vodíku se někdy využívá v metalurgii k získávání kovů z jejich rud (wolfram, molybden). Tento proces je ovšem nasazován pouze tehdy, kdy nelze využít běžnější redukční činidla, jako např. koks nebo dřevěné uhlí. Je to jednak kvůli poměrně vysoké ceně vodíku, ale především s ohledem na riziko možného výbuchu vodíku při kontaminaci prostředí kyslíkem nebo vzduchem za vysoké teploty. Vodík jako zdroj energie představuje pravděpodobně budoucnost energetiky i dopravy. Při spalování vodíku vzniká vedle značného energetického zisku (96 - 120 MJ/kg vodíku) pouze ekologicky naprosto nezávadná voda. Automobilové motory na bázi spalování plynného vodíku jsou v současné době předmětem intenzivního výzkumu předních světových výrobců motorů. V současnosti je však většina vodíku získávána z fosilních paliv, a vodík jako mezistupeň snižuje účinnost jejich využití.", "question": "Co je nejjednodušším chemickým prvkem?", "answers": ["Vodík"]}
{"title": "Edvard Munch", "context": "Edvard Munch [ˈ] (12. prosince 1863 v Lø, Hedmark, Norsko – 23. ledna 1944 v Oslo) byl norský malíř a grafik, vlivný představitel moderny. Vyrostl z duchovní atmosféry secese a jeho malířské dílo má některé charakteristické rysy tohoto slohu. Studoval na kreslířské škole v Oslu, kde byl ovlivněn naturalismem, francouzskými impresionisty a postimpresionisty (zvláště Gauguinem a Seuratem). Jeho dílo inklinuje k symbolismu a stalo se východiskem pro expresionismus. Obraz Ráno – Dívka sedící na posteli z roku 1884 reprezentuje Munchovo naturalistické období a byl i vybrán jako reprezentant norského umění u příležitosti Světové výstavy v Paříži v roce 1889. Berlínskou výstavou v roce 1892 výrazně ovlivnil expresionistickou skupinu Die Brücke a přispěl k vzniku Berlínské secese. V českém prostředí se stal známým po výstavě v roce 1905, kterou se nechala inspirovat umělecká skupina Osma. Mezi jeho známé obrazy patří Nemocné dítě, Výkřik, Madona, Smrt v pokoji nemocné nebo Tanec života. == Život == === Mládí === Edvard Munch se narodil na vesnici Å v Lø Christianu Munchovi, vojenskému lékaři, a Lauře Cathrine Bjø. Měl jednu starší sestru Johannu Sophii (* 1862) a tři mladší sourozence. V roce 1864 se rodina přestěhovala do Kristianie (dnes Oslo), kde v roce 1868 zemřela matka na tuberkulózu. Sourozenci byli poté vychováváni tetou Karen a otcem, který ale reagoval na smrt své matky příklonem k pietismu, což způsobilo jeho myšlenkové oddálení se od rodiny. V této době byl Edvard často nemocný a pro zabavení si kreslil, k čemuž byl veden tetou a spolužáky. Otec také uváděl syna do historie, literatury a bavil děti barvitým vyprávěním strašidelných příběhů a povídek Edgara Allana Poea.Otcovy příběhy, jeho upozorňování na to, že je sledován matkou z nebe a chatrné zdraví u mladého Edvarda pomáhaly rozvinout vize nočních můr.", "question": "Jak se jmenuje známý obraz malíře Edvarda Muncha?", "answers": ["Výkřik"]}
{"title": "Lotyšsko", "context": "Lotyšsko je tedy jeden z mála států, které, ač členy EU a NATO, mají otevřeně takovéto, minimálně kontroverzní, tradice. V roce 2014 skončil v lotyšské vládě ministr životního prostředí a místního rozvoje Einars Cilinskis, protože trval na své účasti v tomto pochodu. V řadách jednotek SS bojovalo za války okolo 140 000 Lotyšů. Přibližně stejný počet Lotyšů bojoval proti nacistům v řadách Rudé armády. Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Lotyšska. Podle výsledku sčítání obyvatelstva v roce 2011 je počet obyvatel 2 067 887. Asi 62,1 procent obyvatel Lotyšska jsou etničtí Lotyši. Významná je menšina tvořená Rusy (cca 26,9 %), zhruba polovina z nich však nemá lotyšské občanství, nemůže volit a je pod značným tlakem ze strany úřadů, aby Lotyšsko opustila. Mají status tzv. neobčanů a jsou potomci Rusů, kteří se do Lotyška přistěhovali po 2. světové válce. Většina z nich to však odmítá a Rusko se k této možnosti také staví odmítavě. Návrh na přiznání statutu oficiálního jazyka pro ruštinu zamítli v únoru 2012 lotyšští občané v referendu. Další národnostní menšiny představují Bělorusové, Ukrajinci, Poláci a Litevci. Ve městech žije zhruba 70 % populace, na venkově 30 %. Příznačná je velmi nízká porodnost (1,17 dítěte na matku v roce 2010) a z toho vyplývající rychlý úbytek obyvatelstva. Mezi lety 1989 a 2011 se počet obyvatel snížil o alarmujících 600 tisíc (22,5 %). Na tomto poklesu obyvatelstva se výrazně projevuje také emigrace, přičemž mezi její nejvýznamnější cíle patří Irsko (48 031 Lotyšů k roku 2011) a Velká Británie (39 000 Lotyšů k roku 2011). V zemi neexistuje žádné výrazně dominantní náboženství. Největší zastoupení (čísla se vztahují k roku 2003) mají luteráni (cca 556 000), následují římští katolíci (430 000) a pravoslavní (350 000). Podle sčítání lidu v carském Rusku z roku 1897 na území dnešního Lotyšska žilo 68.3% Lotyšů, 12% Rusů, 7.4% Židů, 6.2% baltských Němců a 3.4% Poláků. Zakladatelem moderní lotyšské literatury je Rainis. Aleksandrs Čaks je vnímán jako první \"městský\" lotyšský básník. Krišjā Barons sesbíral stovky lidových písní. Nejvýznamnějším prozaikem je Rū Blaumanis.", "question": "Kolik procent území Lotyšska tvoří vodstvo?", "answers": ["10"]}
{"title": "Hostina pro vrány", "context": "Hostina pro vrány (A Feast for Crows) je čtvrtá kniha z fantasy série Píseň ledu a ohně od amerického autora George R. R. Martina. Navazuje na události předchozí knihy, Bouře mečů. Hostina pro vrány vyšla až pět let po předchozí knize v sérii, 17. října 2005 ve Velké Británii a 8. listopadu ve Spojených státech. Kniha se původně měla odehrávat pět let po předchozí knize, Martin ale zjistil, že takový styl psaní by vyžadoval množství flashbacků, které by vyplnily časovou mezeru, a tak po roce tento styl psaní opustil. V květnu 2005 George Martin oznámil, že délka manuskriptu jeho samotného a vydavatele vedla k tomu, aby kapitoly vyšly ve dvou různých knihách. Nerozhodl se však text rozdělit chronologicky, ale podle postav a lokací příběhu - obě knihy se tedy měly zčásti odehrávat ve zhruba stejný čas, ale víceméně na jiných místech. Hostina pro vrány se tedy věnuje událostem v Králově přístavišti, v Řekotočí, na Železných ostrovech a v Dorne. Hostina pro vrány vyšla několik měsíců po rozhodnutí o rozdělení dějových linií, ale následující kniha, Tanec s draky až po šesti letech, 12. července 2011. Martin také poznamenal, že nyní se nejspíš bude sága sestávat ze sedmi knih.V roce 2006 byla kniha nominována na cenu Locus a Hugo. V češtině vyšlo první vydání jako předchozí 3 díly ságy rozděleno do dvou svazků v roce 2006. == Děj == Královna regentka Cersei se snaží vládnout Sedmi královstvím, její paranoia a pýcha ji ale zaslepuje. Nyní už jí nikdo nestojí v cestě, aby sama de facto vládla říši, poněkud ironicky však vychází najevo, že je to přesně to, na co Cersei nestačí. Nechá svého druhého syna, Tommena, korunovat a oženit s Margery Tyrell. Tyrelly ale nenávidí a snaží se jich zbavit. Přitom se obkopuje neschopnými pochlebovači a připravuje si nevědomky pád. Nechává hledat Tyriona, kterého vidí za každým komplotem, a znepřátelí si i bratra Jaimeho. Intrikuje proti Margery, která je obviněná z nevěry a dalších hříchů, sama je ale nakonec (na rozdíl od Margery po právu) obviněna z toho samého a píše dopis Jaimemu s žádostí o pomoc.", "question": "Kdo je autorem knihy Hostina pro vrány?", "answers": ["George R. R. Martina"]}
{"title": "Otec Goriot", "context": "Otec Goriot (francouzsky Le Pè Goriot) je realistický román, jedno z nejznámějších děl francouzského spisovatele Honoré de Balzaca. Autor se v něm pozastavuje zejména nad rozmanitými lidskými osudy. Dílo představuje kritiku úpadku morálky, je to realistický obraz francouzské společnosti první poloviny 19. století, kde jsou peníze a majetek důležitější než láska a přátelství. Balzac si potrpěl na zevrubné popisy jednotlivých prostředí, ale také citů a pocitů postav, které autor často vystihuje metaforicky (nos jako zobák papouška). Děj se povětšinou odehrává v pařížském penzionátu vdovy Vauquerové, kde přebývá řada nájemníků, autor však nejvíce sleduje osudy dvou zdejších obyvatel - Evžena de Rastignaca, mladého studenta práv, a otce Goriota, bývalého významného obchodníka s nudlemi. Mimo nich v penzionátu přebývají i další osoby - slečna Vauquerová (hamižná stará vdova, která se stará pouze o výdělek), Vautrin (cynický uprchlý galejník, který dává Evženovi řadu rad do života), Poiret (. starší málo inteligentní muž), slečna Michonneauová (stará panna, bez jejíhož přičinění by nebyl Vautrin dopaden, po jeho zradě je z penzionátu vykázána), medik Bianchon (obětavý student medicíny, nejlepší přítel Evžena). , vdova Couturová a její schovanka Viktorína (Viktoríně zemřela matka a ujala se jí vdova, nejlepší přítelkyně její matky, obě jsou velmi zbožné, na konci díla se díky dědictví po synu Viktorínina otce stávají bohatými) a dva sloužící - Kryštof a Sylvie.V průběhu děje sledujeme dva životní příběhy. Evžen de Rastignac plný ideálů přijíždí do Paříže studovat práva. Zprvu je sice pohoršen cynismem a zločinností ve společnosti, později se však svých ideálů vzdává a ctižádostivě míří za uznáním, bohatstvím a vlivným společenským postavením (například svou matku žádá o celoživotní úspory), k čemuž mu mnohokrát pomůže svými radami i Vautrin a jeho vzdálená příbuzná, komtesa de Beauséant. Dostává se mezi pařížskou smetánku - navštěvuje plesy, setkání šlechty a navazuje vlivné vztahy. Ze zištných důvodů se stává milencem hraběnky de Nucingen, jedné z Goriotových dcer. V závěru díla se stěhuje z penzionu a chová se jako mladý šlechtic. Otec Goriot představuje jeho opak, prožívá společenský pád a přestože byl prosperující podnikatel, umírá v naprosté bídě. Okolím je považován za hlupáka. Jeho jedinou životní vášní jsou jeho dvě dcery, kterým od mládí splnil každý rozmar (kupoval jim šperky, od mlada jezdily v kočáře).", "question": "Kdo napsal román Otec Goriot?", "answers": ["Honoré de Balzaca"]}
{"title": "Dělení nulou", "context": "\" nedává smysl, protože přičítáním částí o 0 prvcích se deset kusů nikdy nezíská. Další metodou, jak popsat dělení nulou, je opakované odečítání. Např.: Pokud chceme vydělit číslo 13 pěti, odečteme od 13 dvakrát 5 a dostaneme zbytek 3. Dělitel se odečítá, dokud není zbytek menší než dělitel. V případě, že je dělitel nula, při opakovaném odečítání nuly od dělence nikdy nedosáhneme zbytku menšího než nula. Brahmasphutasiddhanta od Brahmagupty (598–668) je první známý spis, který považoval nulu za normální číslo a definoval operace ji obsahující. Autorovi se ale nepodařilo vysvětlit dělení nulou, jeho definice vede k absurdním algebraickým závěrům. Brahmagupta píše: Kladné nebo záporné číslo dělené nulou je zlomek se jmenovatelem nula. Nula dělená záporným nebo kladným číslem je buď nula, nebo je vyjádřena jako zlomek s čitatelem nula a konečným množstvím jako jmenovatelem. Nula dělená nulou je nula. Mahavira se v roce 830 neúspěšně pokusil opravit Brahmaguptovu chybu: Číslo zůstává nezměněno, když je děleno nulou.", "question": "Jaký je první známý spis, který považoval nulu za normální číslo?", "answers": ["Brahmasphutasiddhanta"]}
{"title": "Princezna ze mlejna", "context": "Princezna ze mlejna je česká filmová pohádka, kterou v roce 1994 natočil režisér Zdeněk Troška. Pohádka se natáčela u Bavorova, u Lhotského rybníka, na zámku Dobříš, v obci Nahořany (Čestice) a na hradě Helfenburk u Bavorova. == Děj == V jihočeské vísce, uprostřed stříbrných rybníků a tmavých lesů, žije pohledný mládenec Jindřich, který se jednoho dne vydá do světa s pevným rozhodnutím vysvobodit zakletou princeznu. Na své cestě se dostane do mlýna, kde žije se svým otcem mlynářem, krásná Eliška. Mládenec se Elišce líbí, namluví mu proto, že v rybníce je zakletá princezna a on ve mlýně zůstává jako pomocník. To se nelíbí místnímu čertovi a vodníkovi, kteří si na mlynářovu dceru myslí. Snaží se, seč jim síly stačí, aby mohli pomocí kouzel a intrik mládence Jindřicha ze mlýna vypudit. Ve mlýně se objevuje třetí ženich: starý, bohatý knížepán, a protože Eliška všechny nápadníky odmítá, mlynář se rozzlobí. Určí lhůtu: buď si do úplňku ženicha sama vybere nebo ji dostane ten, kdo si o ni první řekne. Nastává boj mezi ženichy. == Zajímavost == Mlýn, v němž žila Eliška s mlynářem, postavil štáb Zdeňka Trošky. Po natáčení byla budova mlýna stržena. Na přání dětských diváků byl o 6 let později (v roce 2000) natočen druhý díl Princezna ze mlejna 2. Oproti prvnímu dílu diváci neuvidí v roli čarodějnice Lucii Bílou. V pokračování ji nahradila Monika Absolonová. == Obsazení == == Písně == V pohádce zazněla řada písniček. Hudbu složil Miloš Krkoška a texty Václav Bárta starší (* 1937). == Reference ==", "question": "Kdo režíroval Princeznú ze mlejna?", "answers": ["Zdeněk Troška"]}
{"title": "Lotyšsko", "context": "Většina z nich to však odmítá a Rusko se k této možnosti také staví odmítavě. Návrh na přiznání statutu oficiálního jazyka pro ruštinu zamítli v únoru 2012 lotyšští občané v referendu. Další národnostní menšiny představují Bělorusové, Ukrajinci, Poláci a Litevci. Ve městech žije zhruba 70 % populace, na venkově 30 %. Příznačná je velmi nízká porodnost (1,17 dítěte na matku v roce 2010) a z toho vyplývající rychlý úbytek obyvatelstva. Mezi lety 1989 a 2011 se počet obyvatel snížil o alarmujících 600 tisíc (22,5 %). Na tomto poklesu obyvatelstva se výrazně projevuje také emigrace, přičemž mezi její nejvýznamnější cíle patří Irsko (48 031 Lotyšů k roku 2011) a Velká Británie (39 000 Lotyšů k roku 2011). V zemi neexistuje žádné výrazně dominantní náboženství. Největší zastoupení (čísla se vztahují k roku 2003) mají luteráni (cca 556 000), následují římští katolíci (430 000) a pravoslavní (350 000). Podle sčítání lidu v carském Rusku z roku 1897 na území dnešního Lotyšska žilo 68.3% Lotyšů, 12% Rusů, 7.4% Židů, 6.2% baltských Němců a 3.4% Poláků. Zakladatelem moderní lotyšské literatury je Rainis. Aleksandrs Čaks je vnímán jako první \"městský\" lotyšský básník. Krišjā Barons sesbíral stovky lidových písní. Nejvýznamnějším prozaikem je Rū Blaumanis. Nejpřekládanějším lotyšským autorem všech dob je Vilis Lā. Nejslavnější spisovatelkou Aspazija. Mezi výtvarnými umělci vynikli sochař Kā Zā, malíř Vilhelms Purvī a fotograf Philippe Halsman, emigrant do USA. Jedním z nejslavnějších baletních tanečníků všech dob se stal rodák z Rigy Michail Baryšnikov. Také legendární filmový režisér Sergej Michajlovič Ejzenštejn se narodil v lotyšském hlavním městě. Klasiky lotyšské hudby jsou Jā Vī, Alfrē Kalniņ, Kā Baumanis a Emī Dā. Významnými hudebními skladateli současnosti jsou Raimonds Pauls a Pē Vasks.", "question": "Kdo je vnímán jako první \"městský\" lotyšský básník?", "answers": ["Aleksandrs Čaks"]}
{"title": "Václav Klaus", "context": "První transformační zákony v oblasti ekonomiky byly přijaty na konci dubna 1990. Když Valtr Komárek po červnových volbách 1990 odešel z vlády, zesílil vliv Klausova křídla radikálních reformátorů. V září vláda předložila Federálnímu shromáždění scénář reforem. V říjnu 1990 byl přijat zákon o malé privatizaci, podle kterého se dražily menší provozy. Zásadní reformy hospodářství, zejména uvolňování cen, protiinflační opatření a zavádění vnitřní konvertibility měny, začaly počátkem roku 1991. Ceny zprvu skokově vzrostly, ale koncem roku byla již inflace pod kontrolou a nezaměstnanost v České republice se dostala jen na asi 4 %, zatímco na Slovensku, postiženém útlumem zbrojního průmyslu, to bylo asi 12 %. V únoru 1991 byl schválen zákon o velké privatizaci a po bouřlivých debatách také druhý restituční zákon. V malé privatizaci bylo formou aukcí s upřednostněním domácích kupců do konce roku 1993 prodáno nebo pronajato 24 359 ekonomických jednotek v celkové tržní hodnotě 31 miliard korun. Když se objevila kritika toho, že v aukcích perou špinavé peníze představitelé minulého režimu a různé mafie (tj. organizované, zčásti i zločinecké skupiny), odmítal Václav Klaus návrhy, aby kupci museli prokazovat původ svého majetku; v médiích se objevila dokonce citace, podle které on \"nezná rozdíl mezi čistými a špinavými penězi\". Klaus se totiž zřejmě obával, že přezkoumávání majetku kupců by privatizaci zbrzdilo. Privatizace přitom nebyla jen ekonomický, ale i naléhavý politický úkol, který měl zemi navždy vymanit z rukou \"starých struktur\".", "question": "Kdo se stal v roce 2003 prezidentem České republiky?", "answers": ["Klausova"]}
{"title": "Adenin", "context": "Adenin, dříve též vitamín B4, je heterocyklická sloučenina o sumárním vzorci C5N5H5 a relativní molekulové hmotnosti 135,125. Spolu s guaninem patří k dusíkatým bázím purinového typu. Adenin je základem ATP, ADP a AMP. Je to také nukleová báze komplementární s thyminem v DNA nebo uracilem v RNA. Adenin je obvykle vytvářen v buňkách jako součást molekuly monofosforylovaného nukleotidu (adenosinmonofosfát, AMP), a to enzymatickou přeměnou z inositolmonofosfátu (IMP) činností enzymů adenylosukcinátsyntetázy a adenylosukcinátlyázy. Jedná se o jednu ze závěrečných reakcí biosyntézy purinů. Degradace adeninu se opět odehrává přes nukleotidové deriváty - ty jsou nejprve převedeny na adenosin, a následně konvertovány adenosindeaminázou na inosin, posléze dalšími enzymy na hypoxantin, xantin a kyselinu močovou, která je vylučována močí.", "question": "Je adenin dusíkatá báze purinového typu?", "answers": ["Spolu s guaninem patří k dusíkatým bázím purinového typu."]}
{"title": "Karlštejn", "context": "Karlštejn (něm. Karlstein), v obrozenecké době nazýván také Karlův Týn, je středověký hrad, nacházející se v katastrálním území Budňany v městysi Karlštejn v okrese Beroun, asi 30 km jihozápadně od Prahy, uprostřed Chráněné krajinné oblasti Český kras. Hrad byl založen okolo roku 1348 jako soukromé reprezentativní sídlo římského císaře a českého krále Karla IV. Teprve až postupem času, po Karlově císařské korunovaci v Římě roku 1355, pozměnil císař účel hradu coby klenotnice pro uschování říšských korunovačních klenotů a souboru svatých ostatků. České korunovační klenoty byly na hrad převezeny až počátkem 20. let 15. století. V současnosti je hrad významnou národní kulturní památkou a jedním z nejnavštěvovanějších hradů v Česku. Každoročně hrad navštíví přes 200 000 turistů. Výzdoba nejcennějšího prostoru kaple sv. Kříže ve Velké věži je ukázkou vyspělého gotického malířství. Hrad je ve vlastnictví České republiky, jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav a je veřejnosti přístupný. Karlštejn byl založen českým a římským králem, pozdějším císařem Karlem IV., jako poměrně skromná stavba o jedné věži. Záměr uložit zde a ochraňovat Korunovační klenoty Svaté říše římské a relikvií (svatých ostatků) podle posledních výzkumů pojal Karel až později, v roce 1356, a úměrně tomu byly přistavovány nové věže. Slavnostního zahájení stavby dne 10. června 1348 se spolu s Karlem IV. účastnil i první pražských arcibiskup Arnošt z Pardubic. Stavba probíhala mezi lety 1348–1357. Vnitřní výzdoba hradu byla dokončena v roce 1365. Na počátku 15. století sem byly též přivezeny české korunovační klenoty. Pravděpodobně se tak stalo na pokyn Karlova syna Václava IV. (1378–1419). Záznam o tomto převozu však chybí. Ke korunovaci krále Zikmunda (1420) byly již přivezeny do Prahy z Karlštejna. Po korunovaci byly klenoty opět vráceny na Karlštejn, brzy na to však vypukla husitská revoluce a Zikmund nechal jak české, tak říšské korunovační klenoty odvézt do zahraničí. V průběhu revoluce odolal hrad obléhání husitskými vojsky pod vedením Zikmunda Korybutoviče (1422). Po skončení válek a po svém návratu na český trůn vrátil Zikmund české korunovační klenoty zpět na Karlštejn (1436), kde pak zůstaly uloženy až do začátku 17. století.", "question": "Kdo postavil hrad Karlštejn?", "answers": ["Karlem IV."]}
{"title": "Bratr Jün", "context": "Bratr Jün (též Bratr Yun) (čínsky v českém přepisu Jün ti-siung, pchin-jinem Yún dì, znaky 云, občanským jménem čínsky v českém přepisu Liou Čen-jing, pchin-jinem Liu Zhenying, znaky 刘, * 1958) je jedním z nejznámějších vedoucích křesťanské čínské podzemní církve a propagátorem hnutí Zpět do Jeruzaléma. Život bratra Yuna je popsán v knize Nebeský muž, kterou napsal on a Paul Hattaway. Kniha vypráví o mládí, evangelizaci a zázracích bratra Yuna. Je dále autorem knihy Živá voda, kterou rovněž napsal ve spolupráci s Paulem Hattawayem.V roce 2009 bylo o bratru Yunovi zmínka v pořadu České televize, v Křesťanském magazínu.Bratr Yun je disident v současnosti žijící v Německu. Českou republiku navštívil v r. 2009, 2012, 2015 a 2017. S manželkou Deling má dvě děti. Jeden z vůdců čínských podzemních křesťanů, Lin Sien-kao, Jünovu činnost zpochybnil s tím, že příliš nesouvisí se skutečnou aktivitou čínských podzemních křesťanů. Jün se proti obvinění naopak ohradil v tom smyslu, že ho Lin Sien-kao nikdy nepotkal ani nečetl jeho knihy. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Bůh dokáže změnit i srdce komunisty. Život víry. Listopad 2012, roč. 23, čís. 11. Rozhovor. ISSN 1210-4345. === Externí odkazy === (česky) Kniha Nebeský muž online (česky) Audio přednáška z návštěvy z roku 2009", "question": "Kdo je manželka bratra Jün?", "answers": ["Deling"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Většina české šlechty se začala od Karla VII. distancovat a ti, kteří s ním nesouhlasili již od začátku, začali odporovat. Nakonec byly země Koruny české dne 26. prosince 1742 dobyty zpět Rakouskem a vláda Karla VII. byla ukončena. Na začátku roku 1743 se Marie Terezie vypravila do Prahy, aby se zde nechala korunovat. Do Prahy dojela 29. dubna 1743 a korunovace se konala 12. května 1743. V těch dobách se již Marii Terezii poměrně dařilo, 27. června 1743 Rakousko s Anglií porazilo Francii v Bitvě u Dettingenu a Francouzi se museli stáhnout opět za Rýn. Díky tomuto vítězství mohla Marie Terezie začít uvažovat o znovu dobytí Lotrinska a také Štrasburku, který si již dříve hodně oblíbila. Na podporu svého snažení uzavřela Marie Terezie dne 13. září 1743 ve Wormsu spojenectví s Anglií a sardinsko-piemontským královstvím. V létě roku 1744 vpadl Fridrich II. podruhé do Čech, čímž porušil mír sjednaný roku 1742 Anglií. Dále uzavřel s Francií alianci a 19. září 1744 opět dobyl Prahu. Na sklonku roku 1744 navíc porodila sestra Marie Terezie – Marie Anna mrtvé dítě a sama dne 16. prosince 1744 zemřela. 31. ledna 1745 přivedla Marie Terezie na svět dalšího syna – Karla Josefa. I přes tuto radostnou událost vládla v Rakousku spíše špatná nálada, jelikož 4. června 1745 u Dobroměře a 30. září 1745 u Ždáru u Trutnova prohrálo Rakousko bitvy proti Fridrichu II.", "question": "S kým uzavřela Marie Terezie spojenectví 13. září 1743 ve Wormsu?", "answers": ["s Anglií a sardinsko-piemontským královstvím"]}
{"title": "Metro v Londýně", "context": "Metro v Londýně, Londýnské metro (London Underground) je podzemní dráha v oblasti Velkého Londýna a blízkého okolí. Jde o kolejový systém městské hromadné dopravy a navzdory svému názvu vedou některé jeho části na úrovni země a některé úseky v podzemí. Běžně je označován jménem Tube. Metro v současnosti zahrnuje 292 stanic a více než 408 km trati. V období let 2004 až 2005 přepravilo metro rekordní počet cestujících 976 miliónů, což představuje 2 670 000 lidí denně. Londýnské metro je nejstarší podzemní dráha na světě. První vlaky zde projely 10. ledna 1863 na lince Metropolitan Railway mezi stanicemi Paddington a Farringdon. První den bylo přepraveno 40 000 cestujících. Vlaky jezdily v odstupech 10 minut. V roce 1880 přepravilo metro 40 miliónů cestujících za rok. Brzy nato byly vybudovány další trasy a v roce 1884 byla dokončena celá trasa Circle Line. Tehdejší vlaky byly poháněny parou, což vyžadovalo účinný systém ventilace. Pokrok v elektrické trakci později dovolil umístit dráhu do podzemí (deep-level), hlouběji než původní podpovrchové (cut-and-cover) trasy. První takováto podzemní trasa - City & South London Railway, nyní část trasy Northern Line, byla zprovozněna v roce 1890. Na počátku 20. století provozovalo různé trasy metra šest nezávislých společností, což působilo potíže cestujícím – v mnoha místech museli vystupovat na povrch aby přešli mezi zastávkami různých společností. Rovněž náklady na provozování tohoto systému byly značné a byly hledány zdroje pro financování rozšíření tras metra na předměstí Londýna a na elektrifikaci tras, které používal parní vlaky. Nejdůležitějším investorem byl Američan Charles Yerkes, který 9. dubna 1902 založil Underground Electric Railways of London Company Ltd (Underground), která vlastnila mimo jiné – Metropolitan District Railway, rozestavěnou Charing Cross, Euston & Hampstead Railway (později část trasy Northern Line), Great Northern & Strand Railway, Brompton & Piccadilly Circus Railway (později základ trasy Piccadilly Line) a Baker Street & Waterloo Railway (trasa Bakerloo Line).", "question": "Jakým jménem je běžně označováno metro v Londýně?", "answers": ["Tube"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je kvašený alkoholický nápoj hořké chuti vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a (nikoli nezbytně, ale většinou) chmele pomocí pivovarských kvasinek (Saccharomyces cerevisiae ssp.) (eventuálně divokých kvasinek), který se těší značné oblibě v Česku i v zahraničí. Na území Česka se jedná o nejkonzumovanější alkoholický nápoj. Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název české pivo chráněno jako zeměpisné označení. Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok.", "question": "Z čeho je pivo vyrobeno?", "answers": ["obilného sladu, vody a (nikoli nezbytně, ale většinou) chmele pomocí pivovarských kvasinek"]}
{"title": "Sixtus I", "context": "Sv. Sixtus I. byl 7. papežem katolické církve. Jeho pontifikát se datuje do let 115/116–125. == Život == Svatý Sixtus byl sedmým papežem katolické církve na počátku 2. století. V nejstarších dokumentech je jeho jméno psáno jako Xystus, což v řečtině znamený \"oholený\". Podle Liber Pontificalis pocházel z Říma a jeho otec se jmenoval Pastor. Papežem byl za vlády císaře Hadriána. V katolické tradici se mu připisují tato nařízení: nikdo, vyjma posvěcené osoby, se nesmí dotýkat bohoslužebných nádob a korporale musí být z pravého lněného plátna biskupové, kteří byli povoláni ke Svatému stolci se nesmějí vrátit do své původní diecéze bez výslovného svolení apoštolským listem část mše Sanctus recitují kněží společně s věřícímiTraduje se, že byl mučedníkem, ale k tomuto tvrzení nejsou žádné důkazy. Byl pohřben ve Vatikánu vedle hrobky svatého Petra. Jeho ostatky byly údajně v roce 1132 převezeny do Alatri, ačkoliv jiné prameny (O. Jozzi : \"Il corpo di S. Sisto I., papa e martire rivendicato alla basilica Vaticana\", Rome, 1900) tvrdí, že jsou stále v Bazilice sv. Petra. Jeho památka se připomíná 3. dubna. == Literatura == GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0. MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha: Ladislav Kuncíř, 1930. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Sixtus I. ve Wikimedia Commons Katolická encyklopedie (angl.)", "question": "Kdo byl 7. papežem katolické církve?", "answers": ["Sv. Sixtus I."]}
{"title": "Klenba", "context": "Křížové zaklenutí utváří samostatně účinný prostor a má mimořádný význam pro rozvoj architektury a s ní spjatých konstrukčních forem. Rytmicky opakovaná, se ve středověké architektuře stala důležitým prvkem významných staveb. Klenba žebrová využívá nosných žeber k usměrnění a přenosu sil z klenby do podpor. Nad půdorysem prostoru se nejprve postaví diagonální oblouky čili žebra a prostory mezi nimi (kápě) se vyplní lehčím zdivem. Toto ve výsledku jednoduché řešení klenby je technicky velmi náročné. Jednotlivé díly často bohatě profilovaných kamenných žeber vytvářeli kameníci na zemi podle šablon a výkresů. Museli pracovat velmi přesně a práce musela být dokonale organizována, aby vznikl dojem plynulého oblouku. Rozkreslováním tvarů jednotlivých kamenů se zabývá tzv. kamenořez. Jako první začala s používáním žebrové klenby románská architektura v Toskánsku. Zdejší stavitelské prostředí žilo ve velkém rozmachu a tak brzo obohatilo klenbu žebrovou o lomený oblouk. Tyto úpravy značně zrychlují a patrně i zlevňují stavby snížením nároků na spotřebu materiálu. Zlehčením kleneb a optimalizací převodu sil do podpor se snižují i nároky na svislé nosné konstrukce, takže stavbu lze odhmotňovat. Tím, že klenební žebra zviditelňují hlavní linie sil působících ve klenbě, dostávají stavitelé jakýsi návod pro další formování a zdokonalování kleneb. S nástupem žebrové klenby, se stává zaklenutí prostoru svébytným uměleckým prostředkem.", "question": "Jaká architektura začala první s používáním žebrové klenby?", "answers": ["románská"]}
{"title": "Bílkovina", "context": "Bílkoviny jsou ve většině případů kódovány v specifických úsecích v DNA organismů. Tyto úseky (tzv. geny) jsou přepisovány v procesu transkripce do mRNA a na ribozomu následně dochází k výrobě proteinů (translaci) za účasti této mRNA a jednotlivých aminokyselin napojených na specifické tRNA. Vzácně některé relativně krátké polypeptidy nevznikají podle mRNA na ribozomu, ale v cytoplazmě syntézou pomocí složitých komplexů enzymů (NonRibosomal Peptide Synthetase), proto se nazývají neribozomální peptidy. Patří k nim některá polypeptidová antibiotika. Jejich produkce zůstane zachována i tehdy, zablokujeme-li ribozomální mašinérii. K těmto polypeptidům patří chloramfenikol a graminicin S. Mechanismus syntézy těchto antibiotik je trochu podobný syntéze mastných kyselin. Rozklad proteinů se také nazývá proteolýza. Bílkoviny se tráví na aminokyseliny, v krvi je určitá stálá hladina aminokyselin. Zdrojem aminokyselin jsou jednak bílkoviny z potravy, jednak opotřebované bílkoviny z tkání; malé množství aminokyselin vzniká při přeměně sacharidů. Aminokyseliny jsou potřebné: k syntéze stavebních bílkovin těla, k syntéze enzymů a hormonů, k syntéze plazmatických bílkovin, k přeměně na sacharidy. Část aminokyselin se odbourává na jednodušší látky a při tom se získává energie. Bílkoviny se neukládají do zásob.[zdroj? ] Při katabolickém odbourání aminokyselin dochází nejdříve k jejich deaminaci. Aminové skupiny se odštěpují ve formě toxického amoniaku, který je v jaterních buňkách v tzv. ornitinovém cyklu přeměněn na močovinu, jež je krví zanesena do ledvin a vyloučena močí z těla. Uhlíkaté zbytky aminokyselin se začleňují do Krebsova cyklu, kde jsou dekarboxylovány a dehydrogenovány.", "question": "Jak se nazývá rozklad proteinů?", "answers": ["proteolýza"]}
{"title": "Labe", "context": "(205,280) - (92,225) - zdymadlo Týnec nad Labem řkm 929,130 - (201,736) - (91,701) - zdymadlo Veletov řkm 920,690 - (193,228) - (83,193) - zdymadlo Kolín. řkm 916,540 - (189,192) - (79,157) - zdymadlo Klavary řkm 911,770 - (184,368) - (74,350) - zdymadlo Velký Osek řkm 904,570 - (177,158) - (67,123) -. zdymadlo Poděbrady řkm 896,384 - (169,035) - (59,009) - zdymadlo Nymburk řkm 891,440 - (164,015) - (53,980) - zdymadlo Kostomlátky řkm 887,580 - (160,173) - (50,138). - zdymadlo Hradištko řkm 878,050 - (150,698) - (40,663) - zdymadlo Lysá nad Labem, jeho součástí je i rybí přechod řkm 872,280 - (144,980) - (34,950) - zdymadlo Čelákovice řkm 865,080 -. (137,913) - (27,878) - zdymadlo Brandýs nad Labem řkm 857,420 - (130,158) - (20,127) - zdymadlo Kostelec nad Labem řkm 850,320 - (123,015) - (12,997) -. zdymadlo Lobkovice řkm 843,133 - (116,181) - (6,146) - zdymadlo Obříství řkm 839,535 - (112,235) - (2,165) - bývalé zdymadlo Hadík (Uvedena Evropská kilometráž s nulou při ústí Labe do Severního moře. , v závorkách kilometráž od Mělníka ve směru po proudu.) řkm 830,530 - (6,675) - zdymadlo Dolní Beřkovice řkm 818,720 - (18,165) - zdymadlo Štětí řkm 808,790 - (27,310) - zdymadlo Roudnice nad. Labem řkm 795,330 - (41,210) - zdymadlo České Kopisty řkm 787,430 - (49,295) - zdymadlo Lovosice řkm 767,484 - (68,870) - zdymadlo Střekov, jeho součástí je i rybí přechod (Uvedena kilometráž od Státní hranice s ČR po proudu.) řkm 585,860 - zdymadlo Geesthacht Nejvyšších vodních stavů dosahuje na jaře, což způsobuje tající sníh.", "question": "Do kterého moře ústí Labe?", "answers": ["Severního"]}
{"title": "Hořčík", "context": "To má samozřejmě význam v pyrotechnických aplikacích, ale pro osvětlovací účely je nutné použít hořčíkovou krupici či šupinky.Oxid hořečnatý má patrně největší praktické průmyslové uplatnění ze všech sloučenin hořčíku. Tato sloučenina má mimořádně vysokou odolnost vůči vysokým teplotám a současně je relativně levně dostupná ve stotunových množstvích. Je proto ideálním materiálem pro vnitřní vyložení vysokých pecí pro výrobu železa a podobné aplikace. Pro tyto účely se ovšem musí speciálně čistit, protože i poměrně malá množství příbuzných prvků (vápník) mohou dramaticky zhoršovat dlouhodobou tepelnou stabilitu magnezitových vysokopecních vyzdívek. Hydroxid hořečnatý Mg(OH)2 se využívá proti překyselení žaludku a k výrobě gelů na spáleniny. Uhličitan hořečnatý se přidává do průmyslových hnojiv jako složka dodávající rostlinám potřebný hořčík pro růst a zdárný vývoj. Spíše kuriozitou je sportovní uplatnění – gymnasté, vzpěrači, atleti a horolezci si jemným práškem uhličitanu hořečnatého pokrývají ruce pro lepší uchopení některých nářadí.Síran hořečnatý (MgSO4.7H2O) je také znám pod jménem epsomská sůl (nesprávně Epsomova sůl) a používá se v medicíně jako vynikající laxativum – projímadlo, zdroj hořčíku nebo přídavek do léčebných koupelí. Je často obsažen ve vřídelní soli (např. u anglického města Epsomu) a v některých minerálních vodách (např. Zaječická nebo Šaratica). Síran hořečnatý můžeme v malém množství přidat pro zlepšení chuťových a biologických vlastností do kuchyňské soli. Podobné medicínské vlastnosti vykazuje i suspenze hydroxidu hořečnatého ve vodě (hořečnaté mléko). V laboratoři se při zahřívání nad kahanem používá azbestová síťka – azbest je hořečnatý křemičitan o složení Mg3Si2H4O9 nebo Mg3(Si2O5)(OH)4. K výrobě různých užitkových předmětů např. nástavců plynových hořáků, krejčovské křídy, výrobě mastí a líčidel se používá mastku. Jeden z hořečnatých minerálů, který je známý jako mořská pěna neboli \"meerschaum\" neboli sepiolit (hydratovaný hořečnatý křemičitan o složení Mg3[Si4O10]. Mg(OH)2. 3 H2O), se používá při výrobě kuřáckých potřeb (zejména dýmek \"pěnovek\" či \"meršánek\"). == Sloučeniny == === Anorganické sloučeniny === Hydrid hořečnatý MgH2 je bílá pevná látka, která se trochu rozpouští v etheru. S vodou reaguje za vzniku vodíku a hydroxidu hořečnatého. Připravuje se slučováním prvků za přítomnosti jodidu hořečnatého nebo tepelným rozkladem diethylmagnesia. Oxid hořečnatý MgO je za normálních podmínek bílý, jemný, drsný prášek s vysokou teplotou tání a varu. Za normální teploty vytváří oxid hořečnatý polymerní molekulu, která je bezbarvá. Avšak v podobě monomeru je oxid hořečnatý červený prášek. Oxid hořečnatý se připravuje spalováním hořčíku v kyslíkové atmosféře nebo tepelným rozkladem hydroxidu hořečnatého.", "question": "Jaká je chemická značka hořčíku?", "answers": ["Mg"]}
{"title": "Andrej Babiš", "context": "Stanovisko shodné s premiérem zastává naopak nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, avšak ani on nepodal podnět ke kárnému řízení a pouze cituje opatření Olomouckého státního zastupitelství předané premiérovi \"k projednání případného kázeňského přestupku dle zákona č. 361/2003 Sb.\" (Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů) založené na \"chování v souvislosti s prověřováním úniků informací\". Podle právní analýzy dopisu, ze skutečností, které Pavel Zeman Michalovi Murínovi vytýká, žádné pochybení v rámci platných zákonů nevyplývá. Během dubna 2018 však Michal Murín avizoval odchod z GIBS a na konci téhož měsíce podle zjištění Neovlivní.cz oznámili záměr odejít ze svých pozic také policejní prezident Tomáš Tuhý, komisař Pavel Nevtípil, který vyšetřuje Babišovu kauzu Čapí hnízdo a také jeho šéf Miloš Trojánek.Výběr Murínova nástupce Radima Dragouna považují opoziční strany za netransparentní. Zástupci ODS, Pirátů a KDU-ČSL projevili výhrady k výběru členů komise, která Dragouna zvolila. Ačkoliv Andrej Babiš prezentuje komisi jako na něm nezávislou, Forum24 proti tomu popisuje jeho (údajné) vazby ke členům komise. === Společnost IMOBA === Skupina Julius Šuman uveřejnila počátkem června 2017 obsáhlou analýzu podnikatelských vztahů okolo společnosti IMOBA. Analýza dochází k závěru, že transakcemi kolem společnosti si Andrej Babiš ze společnosti vyvedl přes daňové ráje a firmy PLASTAGRA, FERTAGRA a Synbiol během svého působení na Ministerstvu financí více než 2 miliardy korun, což je hodnoceno[kým? ] jako vyhýbání se dani z dividend a stát tak připravil na daních o více než 300 miliónů korun. === Spor s Echo24 === V červnu 2013 koupila Babišova skupina Agrofert mediální skupinu MAFRA, pod kterou patří i celostátní deník Lidové noviny. Z Lidových novin poté odešlo několik redaktorů včetně šéfredaktora Dalibora Balšínka. Balšínek s některými bývalými redaktory pak založili zpravodajský server Echo24 a vytkli si za cíl \"být protiváhou oligarchizovaným českým médiím\".Dne 22. března 2014 server Echo24 zveřejnil rozhovor redaktora Daniela Kaisera s Helenou Válkovou, ministryní spravedlnosti za ANO 2011. Rozhovor se týkal mimo jiné Babišova zbohatnutí, jeho údajné spolupráce se Státní bezpečností a možného ovlivňování obsahu novin ve prospěch ANO 2011. Dalším tématem rozhovoru bylo postavení Čechů za Protektorátu. Babiš označil Echo24 za projekt, který byl vytvořen za účelem napadat jeho samotného a jeho hnutí, a redaktory Echo24 za \"tuneláře, kteří vytunelovali Lidové noviny, udělali tam 50 milionů ztrátu a fandili ODS.\" Za celou věcí měli podle něj stát místopředseda TOP 09 a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek a ředitel ČEZ Martin Roman.", "question": "Kdo je od prosince 2017 předsedou vlády České republiky?", "answers": ["Andrej Babiš"]}
{"title": "Robert Wiene", "context": "Robert Wiene (27. dubna 1873 Vratislav – 17. července 1938 Paříž) byl německý filmový režisér a herec židovského původu narozený na území dnešního Polska. Proslavil se filmovým hororem Kabinet doktora Caligariho (Das Kabinett des Doktor Caligari), který natočil roku 1919, a který je považován za zakladatelské dílo filmového expresionismu. Z dalších snímků zaujala jeho adaptace Zločinu a trestu Fjodora Michajloviče Dostojevského nazvaná Raskolnikow (1923) či horor Orlakovy ruce (1924). S pádem expresionismu a koncem němého filmu na konci 20. let 20. století jeho sláva pohasla. Po nástupu nacismu k moci odešel do Spojeného království a posléze do Francie, kde spolupracoval mj. s Jean Cocteauem a kde před začátkem druhé světové války také zemřel. Jeho otec Carl Wiene a bratr Conrad Wiene byli známí herci. == Fotografie == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Wiene na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Wiene ve Wikimedia Commons", "question": "Jakého původu byl německý režisér Robert Wiene?", "answers": ["židovského"]}
{"title": "Avatar", "context": "Touto reprezentací může být trojrozměrný model, dvourozměrný obraz nebo třeba jediný znak – v textových MUDech je to často zavináč. Avatar v počítačové hře je virtuální postava ovládaná hráčem, který se s avatarem v jistém smyslu slova ztotožňuje a skrze něj jedná ve virtuálním světě. Tento pojem je užíván zejména v online hrách na hrdiny (MUD, MMORPG). Avatary se ovšem používají i v neherních světech, především pro rozšíření komunikace. Na diskusních fórech (např. na serverech založených na programu phpBB) se pojem avatar používá pro ikonku uživatele, která se objevuje u jeho příspěvků. Programy virtuální reality často obsahují trojrozměrný model, který je avatarem uživatele. Termín je odvozen z hinduistického pojmu avatár, znamenajícího pozemské vtělení duchovní bytosti. V počítačové sféře se jedno z prvních použití pojmu objevuje roku 1985 v počítačové hře Ultima – stát se avatárem bylo cílem Ultimy IV. V pozdějších hrách se již předpokládalo, že avatarem jste. Později byl termín avatar použit ve stolní hře na hrdiny Shadowrun (1989) nebo v online hře Habitat (1987). Pro rozšíření termínu bylo významné jeho použití v kyberpunkovém románu Neala Stephensona Sníh (v originále Snow Crash, 1992) ve významu virtuální simulace lidského těla ve virtuální realitě Metaverse. Sociální postavení v Metaversu bylo často založeno na kvalitách avatara: detailní avatar znamenal, že uživatel je hacker a programátor, zatímco méně talentovaní si museli kupovat konfekční modely. Stephenson tvrdí, že termín avatár vymyslel nezávisle a až později se dozvěděl, že jak tento termín, tak některé další prvky jeho románu se už objevily ve hře Habitat. V další kyberpunkové literatuře se termín avatar vyskytuje i ve významu elektronicky zaznamenaného a interpretovaného vědomí konkrétního člověka bez jeho fyzické podoby (tzn. zatímco jeho tělo může být po smrti, jeho avatár je stále schopen komunikovat s ostatními). Avatar je také název akčního sci-fi filmu z roku 2009 režiséra Jamese Camerona. Userbar Virtuální realita", "question": "Kdo je režisérem filmu Avatar z roku 2009?", "answers": ["Jamese Camerona"]}
{"title": "Obléhání Plevna", "context": "Obléhání Plevna byla významná vojenská akce během rusko-turecké války. Spojená ruská a rumunská vojska oblehla město Plevno, které bránila osmanská armáda. Obléhání trvalo od 20. července do 10. prosince 1877. Zdrželo hlavní ruský postup na jih, Plevno však nakonec kapitulovalo. Přibližně 45 000 osmanských vojáků bylo u Plevna vzato do zajetí. Po kapitulaci Plevna došlo ve vedení války k přelomu. Zhoršilo se mezinárodní postavení Osmanské říše a válku jí znovu vypovědělo i Srbsko. Rychlík, Jan: Dějiny Bulharska, Nakladatelství Lidové noviny (2000), Praha, ISBN 80-7106-497-1", "question": "Ve kterém roce proběhla vojenská akce obléhání Plevna,během rusko-turecké války?", "answers": ["1877"]}
{"title": "Šupinovka nádherná", "context": "Šupinovka nádherná Šupinovka nádherná Vědecká klasifikace Říše houby (Fungi) Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) Třída stopkovýtrusé (basidiomycetes) Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae) Řád lupenotvaré (Agaricales) Čeleď límcovkovité (Strophariaceae) Rod šupinovka (Gymnopilus) Binomické jméno Gymnopilus spectabilis(Fr.) Sing. Areál rozšíření Areál rozšíření Některá data mohou pocházet z datové položky. Šupinovka nádherná (Gymnopilus spectabilis) je nejedlá houba z čeledi límcovkovitých. Výskyt Roste v srpnu až říjnu nepříliš hojně, většinou trsnatě na bázi kmenů a pařezech listnáčů, většinou dubů, vzácně i borovic. Synonyma Šupinovec nádherný Gymnopilus junonius (Fr.) P.D. Orton Pholiota spectabilis (Fr.) Kummer Agaricus junonius Fr. Gymnopilus spectabilis var. junonius (Fr.) Kühner & Romagn. Pholiota grandis Rea Pholiota junonia (Fr.) P. Karst. Pholiota spectabilis var. junonia (Fr.) J.E. Lange[1] Odkazy Reference ↑ ZICHA, Ondřej. Gymnopilus junonius (šupinovka nádherná) [online]. BioLib.cz, 2005-03-13 14:45:53 CET [cit. 2010-03-10]. Dostupné online. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu šupinovka nádherná na Wikimedia Commons Taxon Gymnopilus junonius ve Wikidruzích Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Biologie | Dřevo a nábytek | Houby", "question": "Kde roste šupinovka nádherná?", "answers": ["trsnatě na bázi kmenů a pařezech listnáčů, většinou dubů, vzácně i borovic"]}
{"title": "Trojská válka", "context": "Trojská válka je řecká báje o dobývání města Tróje řeckými bojovníky, jak je vylíčil básník Homér v eposu Ilias. K válce mělo dojít kolem roku 1200 př. n. l. Trója je legendární město ležící na severozápadě Turecka, jihozápadně od Dardanel pod horou Ida. Dnes se na něj však spíše hledí jako na archeologickou lokalitu, tradičně považovanou za dějiště tzv. trojské války. Téma trojské války je až do dnešní doby zastřené velikým tajemstvím. V současnosti se vedou spory nejen o její datování, ale dokonce i o její existenci. Nejstarším zdrojem informací o této události je Ilias a Odyssea, pravděpodobně dílo slepého řeckého básníka Homéra, který žil někdy kolem 8. století př. n. l. O tom, zda tento básník opravdu žil a jestli je opravdu autorem tohoto epického skvostu, se však vedou spory už od starověku. Jeho dílo potom přepracoval a rozšířil římský básník Vergilius ve své Aeneis a po něm mnoho dalších autorů, které lákaly dálky dávno zaprášených událostí. Zmínky o Tróji lze najít i v některých chetitských textech. V roce 1920 objevil švýcarský badatel Emil Forrer spojitosti mezi místními názvy Wilusa a Ilium, nebo jmény Alaksandus, král Wilusy, a Alexandros (Paris) z Tróje. Tyto domněnky většina badatelů zpochybnila či prohlásila za neprokazatelné, avšak nové objevy jim dnes přikládají už větší váhu. Podle jednoho příběhu o založení města přišli do dnešní Malé Asie Kréťané pod vedením královského syna Skamandra. Jeho potomci pak na novém území zakládali nové vesnice a chrámy. Samotné město Trója nechal pravděpodobně vystavět jistý Illos, syn Tyrhénského Dardana (podle něho se také město nazývalo Ilium či Ílion).", "question": "Ve kterém státě se nachází legendární město Trója?", "answers": ["Turecka"]}
{"title": "Doktor Živago", "context": "Román Doktor Živago (rusky: \"Д Ж\") je nejvýznamnější prózou ruského autora Borise Leonidoviče Pasternaka. == Historie == Byl dokončen v roce 1956, ale kvůli politickým poměrům v Sovětském svazu byl v SSSR vydán teprve v roce 1988 v časopisu \"Novyj mir\" (č. 1-4). Po několika měsících vyšlo také první sovětské knižní vydání. Poprvé byl proto publikován v Itálii u nakladetelství Feltrinelli v roce 1957 nese jméno hlavního hrdiny Jurije Andrejeviče Živaga, který se stává lékařem a současně píše básně. Vypráví o jeho složitém životním příběhu na pozadí historických událostí v Rusku: Ruské revoluce v roce 1905, 1. světové války, Říjnové revoluce v roce 1917 a dále během Ruské občanské války. Je zde také zobrazen život ruské inteligence. == Postavy == Jurij Andrejevič Živago Toňa - Antonina Alexandrovna Gromeková, jeho manželka Lara - Larisa Fjodorovna Guichardová, jeho milenka Paša - Pavel Pavlovič Antipov (Strelnikov), Lařin manžel Viktor Ipolitovič Komarovskij, právník Živagova otce, Lařin bývalý milenec Jevgraf Živago, nevlastní bratr Jurije == Děj == Román odehrávající se v Rusku sleduje osudy Jurije Živaga. Začíná v momentě, kdy mu zemřela matka. Jeho otec je neznámo kde, nevede se mu dobře, ačkoliv kdysi jméno Živago mělo lesk. Otec spáchá sebevraždu. Na jeho smutném konci má podíl jeho osobní právník Komarovskij. Jurij vyrůstá u svého strýce v Moskvě spolu se strýcovou dcerou Toňou. Jurij se rozhodne pro studium medicíny. Když maminka Toni umírá, řekne dětem, že by se měli vzít. Souběžně se odvíjí osud Lary. Její matka vlastní krejčovskou dílnu a podporuje ji Komarovskij. Ten naváže vztah s Larou, kterou však pokračující vztah ničí a chce se z něj vymanit. Její matka se v důsledku toho pokusí o sebevraždu. Když dochází k její záchraně, setká se při tom poprvé mladý Jurij s Larou.", "question": "Kdo napsal román Doktor Živago?", "answers": ["Borise Leonidoviče Pasternaka"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Poté byl Merkur pozorován ve starověkém Řecku, kde se pro něj vžily názvy Σ (Stilbón) a Ἑ (Hermaón). Později byl Řeky zván Apollón po stejnojmenném bohu, pokud byl viděn ráno, či Hermés v době večera. Okolo 4. století před naším letopočtem ale antičtí astronomové poznali, že tato dvě tělesa jsou ve skutečnosti těleso jedno. Římané později pojmenovali planetu po poslovi bohů Merkurovi, jelikož při pozorování se Merkur pohybuje po obloze rychleji než všechny ostatní planety.Vhodné podmínky pro pozorování Merkuru nastávají v době východu nebo západu Slunce. Pro jeho pozorování je důležité, zda Merkur právě Slunce dobíhá nebo předbíhá. Pokud Slunce dobíhá, je viditelný po několik minut poté, co Slunce zapadlo za horizont. Pokud Slunce předbíhá, je možné pozorovat planetu chvíli před východem Slunce, než zanikne v narůstajícím slunečním světle. Planetu je možné pozorovat pouhým okem či triedrem. Merkur se nikdy nevzdaluje od Slunce dále než na 28°, což znemožňuje jeho přímé pozorování ze Země s větším rozlišením a přesností. Jasnost Merkuru se mění od 1,7 do − magnitudy a podobně jako u Měsíce je možné u Merkuru pozorovat měnící se fáze. První pozorování Merkuru pomocí dalekohledu provedl v roce 1610 italský astronom Galileo Galilei. O 21 let později byl poprvé pozorován přechod Merkuru přes sluneční disk Francouzem Pierrem Gassendimem. Další italský astronom Giovanni Battista Zupi pozoroval v roce 1639 fáze Merkuru, což byl nezvratný důkaz obíhání Merkuru kolem Slunce a nikoliv kolem Země. O dva roky později se německý astronom Johann Franz Encke pokusil o první reálný odhad hmotnosti planety podle ovlivňování dráhy komety Encke. Skutečnost, že existují oběžné poruchy v dráze Merkuru, začala pak vést některé astronomy k úvaze, že by se mezi Merkurem a Sluncem mohla nacházet ještě jedna planeta, kterou začali nazývat Vulkán. Vulkán ale nakonec nebyl nikdy pozorován. Ke konci 18. století se objevil názor, že Merkur má vlastní atmosféru viditelnou dalekohledem. Byla poprvé pozorována Johnem Flamsteedem a Johannem Schröterem při přechodu Merkuru přes Slunce. Později se však ukázalo, že se jednalo pouze o kontrast mezi Sluncem a planetou.Roku 1799 se objevuje první snaha odhadnout délku dne na Merkuru.", "question": "V jakém roce byl poprvé pozorován Merkur dalekohledem?", "answers": ["1610"]}
{"title": "George Orwell", "context": "Druhé světové války se neúčastnil kvůli vleklé tuberkulóze. V roce 1940 zahájil práci pro BBC a svými komentáři pilně přispíval do novin a časopisů. Toto zaměstnání opustil v roce 1943. Těsně před svou smrtí roku 1950 napsal svůj nejznámější román 1984. Zemřel na tuberkulózu ve věku 46 let. Ačkoliv psal knihy o diktaturách komunistického typu, sám se cítil být socialistou, což dokazuje jeho citát: \"Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu.\"[zdroj? ] Jeho náboženské názory jsou složité, problematické. Byl členem anglikánské církve a pravidelně se účastnil bohoslužeb. Obě jeho svatby i pohřeb vedl na jeho přání anglikánský kněz. Ve svém literárním díle (zejm. v románu Farářova dcera) však církev i náboženství spíše kritizoval z pozic levicového ateismu. Orwellův životopisec Stephen Ingle k tomu napsal, že \"spisovatel George Orwell se holedbal svým ateismem, zatímco člověk Eric Blair si uchoval hluboce zakořeněnou zbožnost\". Jeho knihy a eseje se netýkají jen politiky, ale komentují život své doby a zabývají se sociálními tématy. Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů. V komunistickém Československu byl Orwell na seznamu zakázaných autorů, jeho knihy nemohly oficiálně vycházet. Jeho knihy v češtině vycházely v exilových nakladatelstvích a současně se v ČR opisovaly a šířily formou samizdatu. V roce 1985 vydala Svoboda kritickou stostránkovou publikaci Josefa Skály Postřehy a fikce George Orwella. Na dně v Paříži a Londýně, Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství 1935 (Down and Out in Paris and London, 1933) – Orwellovy zážitky z doby, kdy se jako tulák pohyboval mezi chudými Barmské dny, Volvox Globator 1998, ISBN 80-7207-164-5 (Burmese Days, 1934) – život v malé koloniální barmské vesnici rozvíří příjezd mladé anglické dámy.", "question": "Jaký pseudonym používal Eric Arthur Blair?", "answers": ["George Orwell"]}
{"title": "Seznam okresů v Česku", "context": "78 Královéhradecký krajVýchodočeský kraj Okres Nový Jičín NJ881,59148 074 167,96 53 Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Nymburk NB850,0794 884 111,62 87Středočeský krajStředočeský kraj Okres Olomouc OC1 620,28230 408 142,20 96Olomoucký krajSeveromoravský kraj Okres Opava OP1 113,11174 899 157,13 77Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Ostrava-město OV331,53326 018 983,37 13Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Pardubice PU880,09168 423 191,37 112Pardubický krajVýchodočeský kraj Okres Pelhřimov PE1 290,0071 914 55,75 120Kraj VysočinaJihočeský kraj Okres Písek PI1 126,8469 843 61,98 75Jihočeský krajJihočeský kraj Okres Plzeň-jih PJ990,0462 389 63,02 90Plzeňský krajZápadočeský kraj Okres Plzeň-město PM261,46188 045 719,21 15Plzeňský krajZápadočeský kraj Okres Plzeň-sever PS1 286,7974 940 58,24 98Plzeňský krajZápadočeský kraj Hlavní město Praha PHA (AB)496,031 268 796 2 557,90 1PrahaPraha Okres Praha-východ PY754,91157 146 208,17 110Středočeský krajStředočeský kraj Okres Praha-západ PZ580,63131 231 226,01 79Středočeský krajStředočeský kraj Okres Prachatice PT1 375,0350 010 36,37 65Jihočeský krajJihočeský kraj Okres Prostějov PV777,32107 859 138,76 97Olomoucký krajJihomoravský kraj Okres Přerov PR844,74130 082 153,99 104Olomoucký krajSeveromoravský kraj Okres Příbram PB1 692,05112 816 66,67 121Středočeský krajStředočeský kraj Okres Rakovník RA896,3054 993 61,36 83Středočeský krajStředočeský kraj Okres Rokycany RO575,1147 458 82,52 68Plzeňský krajZápadočeský kraj Okres Rychnov nad Kněžnou RK981,7877 829 79,27 80Královéhradecký krajVýchodočeský kraj Okres Semily SM698,9973 605 105,30 65Liberecký krajVýchodočeský kraj Okres Sokolov SO753,6089 961 119,38 38Karlovarský krajZápadočeský kraj Okres Strakonice ST1 032,1069 786 67,62 112Jihočeský krajJihočeský kraj Okres Svitavy SY1 378,56103 245 74,89 116Pardubický krajVýchodočeský kraj Okres Šumperk SU1 313,06121 299 92,38 77Olomoucký krajSeveromoravský kraj Okres Tábor TA1 326,01101 115 76,26 110Jihočeský krajJihočeský kraj Okres Tachov TC1 378,6851 917 37,66 51Plzeňský krajZápadočeský kraj", "question": "Jaká je zkratka okresu Praha-východ?", "answers": ["PY"]}
{"title": "Pobřeží", "context": "Pobřeží je přilehlá oblast styku mezi pevninou a oceánem, která je v mapách zakreslována jako linie. Rozlišují se dva základní typy, a to klifové pobřeží a plážové pobřeží, jež se od sebe liší stavbou a vertikální členitostí. Klifové pobřeží je tvořeno skalními tvary, které tvoří ostrý přechod mezi oceánem a pevninou a které se nazývají klify (v širším významu útesy). Vlivem abrazní činnosti vody je pevnina postupně zatlačována a horninový materiál je odnášen vodou. Vznikají různé specifické tvary jako suky, skalní brány či abrazní mořské terasy. Plážové pobřeží se vyznačuje tím, že mořská voda zde ukládá materiál, který abrazní činností odnáší jinde. Vznikají tak rozsáhlé oblasti vyplaveného písku, který se formuje do pláže. Vlivem odnosu větru dochází ke vzniku písečných dun. Pobřeží se dále dělí na menší dílčí jednotky, které jsou specifické pro lokální oblasti: útes – skalní těleso vystupující z moře, či se nad ním tyčící, delta – místo, kde se do moře/oceánu vlévá řeka, pláž – oblast, kde jsou značné nánosy písku, kosa – písečný předbřežní val tvořící souš, tombolo – písečný val spojující ostrov s jiným ostrovem či pevninou, sebcha – přímořská plošina občasně zaplavovaná vodou.", "question": "Jaké jsou dva základní typy pobřeží?", "answers": ["klifové pobřeží a plážové pobřeží"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Režisérem českého znění Simpsonových je Zdeněk Štěpán. Za dabingovou režii Simpsonů získal v letech 2000 a 2013 cenu Františka Filipovského. Slovenský dabing Simpsonových neexistuje, neboť televizní stanice na Slovensku užívají českou jazykovou verzi. Simpsonovi v průběhu své televizní existence získali řadu ocenění. Tak například Bart Simpson byl časopisem Time vedle Franka Sinatry či Stevena Spielberga umístěn do žebříčku padesáti nejvlivnějších osobností v zábavním průmyslu (byl jedinou fiktivní postavou). Simpsonovi mají také svou vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a také překonali dosavadní rekord seriálu Flintstoneovi v počtu dílů. Pokud se zpomaleně krokují jednotlivé snímky animace, je možno nalézt nečekané vtípky od tvůrců The Simpsons. Obvykle jde o nápisy, tváře postav známých osobností, které se mihnou v pozadí, děj v pozadí je v rozporu s logikou příběhu a podobně. Za zmínku stojí i fakt, že čeští dabéři občas nestihnou přeložit některé nápisy v pozadí či na cedulích (např. protože probíhá dialog mezi zásadními postavami nebo není dostatečně zřetelný kontext), které jsou mnohdy velmi vtipné až sarkastické. Z mnohých dílů jsou patrné i osobní názory autorů na svět, politiku Spojených států, globální problémy atd. [zdroj? ] V úvodní znělce většiny dílů píše Bart na tabuli větu, kterou dostal za trest. Text věty je téměř pokaždé jiný (např.: \"Už nikdy nebudu použ. zkr.\") až na malé výjimky, kdy se scéna s tabulí opakuje pouze asi ve 3 dílech (např. Písek není příchuť do sendviče [Sandwich → Sand = písek], Nejsem drzý).", "question": "Jak se jmenuje nejdéle vysílaný americký animovaný seriál?", "answers": ["Simpsonovi"]}
{"title": "Captain Morgan's Revenge", "context": "Captain Morgan's Revenge Captain Morgan's RevengeInterpretAlestormDruh albaStudiové albumVydáno2008Nahráno2007ŽánryPower metal, Folk metalJazykangličtinaVydavatelstvíNapalm RecordsProducentLasse LammertAlestorm chronologicky Captain Morgan's Revenge(2008) Black Sails at Midnight(2009) Některá data mohou pocházet z datové položky. Captain Morgan's Revenge je hudební album skupiny Alestorm. Vydáno bylo v roce 2008. Seznam skladeb Over the Seas – 3:56 Captain Morgan's Revenge – 6:43 The Huntmaster – 4:59 Nancy the Tavern Wench – 4:53 Death Before the Mast – 3:18 Terror on the High Seas – 3:52 Set Sail and Conquer – 4:38 Of Treasure – 2:58 Wenches and Mead – 3:42 Flower of Scotland – 2:38 Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Alestorm Christopher Bowes • Gareth Murdock • Peter Alcorn • Elliot Vernon • Máté Bodor Studiová alba Captain Morgan's Revenge • Black Sails at Midnight • Back Through Time • Sunset on the Golden Age • No Grave but the Sea • Curse of the Crystal Coconut Koncertní alba Live at the End of the World Vydavatelství Napalm Records", "question": "Co je to Captain Morgan's Revenge?", "answers": ["hudební album"]}
{"title": "Ainština", "context": "Ainština, neboli Ainu (ア イ, Aynu Itak; japonsky: ア, Ainu-go) je řeč, kterou mluví etnická skupina Ainu na severu japonského ostrova Hokkaidó. Dříve se tímto jazykem mluvilo také na Kurilských ostrovech, severní části Honšú a jižní polovině Sachalinu. Ačkoliv je v některých ohledech typologicky podobný japonštině, je ainu považován za izolovaný jazyk bez známých vztahů k ostatním jazykům. Občas je řazen k paleoasijským jazykům (paleosibiřským jazykům), což je však pouze souhrnný pojem pro několik izolovaných a malých jazykových rodin, u nichž se věří, že se jimi mluvilo na Sibiři před příchodem tureckých a tunguských mluvčích; není skutečnou jazykovou rodinou. Většina lingvistů věří, že sdílený slovník mezi ainu a nivchštinou je způsoben přejímáním slov. Navrhovaná příbuznost s japonštinou a altajskými jazyky (Patrie 1982) si získala jen malou podporu mezi odborníky. V dřívějších letech se jej někteří pokoušeli spojit s austronéskými jazyky na základě slovníkových a kulturních srovnání, kupříkladu japonský lingvista Šičiro Murajama. Alexandr Vovin (1993) předložil důkazy naznačující vzdálené propojení s austroasijskými jazyky; sám však označuje svou hypotézu jako předběžnou. Ainu je skomírající jazyk. V Nibutani (část města Biratori na ostrově Hokkaidó), kde žije mnoho zbývajících rodilých mluvčích, je asi 100 mluvčích, z nichž na konci 80. let 20. století používalo jazyk denně pouze 15. Na celém Hokkaidó je asi 1 000 rodilých mluvčích, kteří s několika výjimkami nejsou mladší než 30 let. Používání mezi rodilými mluvčími stoupá, takže už asi nebude přesné říkat, že pouze 15 lidí jej užívá pravidelně, protože zde existuje hnutí snažící se zvrátit úbytek mluvčích dříve než bude příliš pozdě. Většina ze 150 000 lidí prohlašujících se v Japonsku za etnické Ainu (mnoho dalších Ainu si není vědomo svých kořenů nebo je tají z obavy před diskriminací) mluví pouze japonsky, je zde však vzrůstající množství uživatelů, pro které není mateřštinou, zvláště na Hokkaidó, především díky vlivu aktivistů ainu a bývalého člena japonského parlamentu Šigeru Kajano, který byl sám rodilým mluvčím. Ainu byl v posledních desetiletích ohroženým jazykem. Má nízký, ale poslední dobou zvyšující se počet mluvčích. Jejich dnešní počet (ať už pro tento pojem používáme jakoukoliv definici) není znám s jistotou.", "question": "Kde se mluví ainštinou?", "answers": ["na severu japonského ostrova Hokkaidó"]}
{"title": "Godsmack", "context": "Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-31. ↑ RIAA Searchable database–Gold and Platinum [online]. Recording Industry Association of America [cit. 2008-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-04. 1 2 3 4 5 CRIA databáze [online]. Canadian Recording Industry Association [cit. 2008-03-05]. Dostupné online. ↑ Bubbling Under Hot 100 Singles [online]. Billboard [cit. 2008-05-14]. Dostupné online. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Godsmack Sully Erna • Tony Rombola • Robbie Merrill • Shannon Larkin Tommy Stewart • Lee Richards • Joe D'arco Studiová alba Godsmack • Awake • Faceless • IV • The Oracle • 1000hp Kompilace Good Times, Bad Times... Ten Years of Godsmack Dema/EP All Wound Up • The Other Side Video alba Godsmack Live • Smack This! • Changes Singly „Whatever\" • „Keep Away\" • „Voodoo\" • „Bad Religion\" • „Awake\" • „Bad Magick\" • „Greed\" • „I Stand Alone. \" • „Straight Out of Line\" • „Serenity\" • „Re-Align\" • „Running Blind\" • „Touché\" • „Speak\" • „Shine Down\" • „The Enemy\" • „Good Times Bad Times\" • „Whiskey Hangover\" • „Cryin' Like A Bitch\" • „Love-Hate-Sex-Pain\" Související články Diskografie Godsmack • Another Animal mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Hudba Autoritní data: AUT: osa2014843825 | GND: 10327338-4 | ISNI: 0000 0001 0943 8373 | LCCN: no00022523 | VIAF: 142153211 | WorldcatID: lccn-no00022523", "question": "Jak se jmenuje bubeník skupiny Godsmack?", "answers": ["Shannon Larkin"]}
{"title": "Německá vlajka", "context": "Vlajka Německa se skládá ze tří vodorovných pruhů barev černá, červená a zlatá, poměr délek stran je 5:3. Nepřetržitě je vlajkou Spolkové republiky Německo od roku 1949. Státní (služební) vlajka navíc nese štít s upraveným státním znakem, její soukromé užití ani užití obcemi či spolkovými zeměmi není přípustné. Vedle národní vlajky je neoficiálně tolerováno i užití vlajky se státním znakem. == Historie == Černo-červeno-zlatá trikolóra, kterou v roce 1813 užíval dobrovolnický sbor Ludwiga Adolfa Wilhelma von Lützow, se stala symbolem německého boje proti Napoleonovi. Její barvy byly odvozeny z barev říšského znaku – černého orla s červenou zbrojí na zlatém poli. I po napoleonských válkách byla tato vlajka chápána jako symbol německého liberalismu. V roce 1848 ji frankfurtský sněm vyhlásil za oficiální vlajku německého spolku. V roce 1871, když se po vyhrané válce proti Francii spojil Severoněmecký spolek s ostatními německými státy do jednotného německého císařství pod vládou pruské dynastie, stala se vlajkou tohoto útvaru černo-bílo-červená trikolóra používaná už od roku 1866 Severoněmeckým spolkem. Černá a bílá byly barvami Pruska, zatímco červená a bílá zastupovaly hanzovní města. Po vzniku republiky se od 11. srpna 1919 začaly v Německu vztyčovat opět vlajky černo-červeno-zlaté. Adolf Hitler se 13. března 1933 vrátil k císařské vlajce, spolu s ní se mohla vztyčovat vlajka NSDAP, ta se stala 15. září 1935 jedinou německou vlajkou. V září roku 1949 byla vyhlášena SRN a o měsíc později NDR, oba státy se vrátily k barvám černo-červeno-zlaté. V NDR byl však v roce 1959 na vlajku vložen státní znak. Po znovusjednocení Německa v roce 1990 je černo-červeno-zlatá trikolóra opět vlajkou celého Německa. == Historické vlajky == == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Německa Německá hymna", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovné pruhy na německé vlajce?", "answers": ["černá, červená a zlatá"]}
{"title": "Antverpy", "context": "Antverpy (nizozemsky Antwerpen, francouzsky Anvers, vlámsky Antwerpn, valonsky Anverse) jsou se svými přibližně 513 000 (k 1.lednu 2015) obyvateli největší belgické město. Zdejší přístav patří k největším v Evropě. Antverpy leží na pravém břehu řeky Šeldy. Město si během doby své existence vysloužilo dvě přezdívky: \"Rubensovo město\" se mu říká proto, že tu žil vlámský malíř Peter Paul Rubens, pojmenování \"Jeruzalém západu\" si město vysloužilo díky židům, kteří zde mají od 16. století velkou komunitu. Antverpy jsou také vojenským městem. I když původní hradby byly zbořeny a nahradily je bulváry a parky, ve městě zůstalo několik menších tvrzí a pevností. Antverpy se za druhé světové války staly cílem německých raket V-2, které město velmi poničily, ale zničit přístav se Němcům nepodařilo. V roce 1920 město Antverpy hostilo olympijské hry. Dominantou města je gotická katedrála na nábřeží Šeldy zasvěcená Panně Marii, která byla dostavěná roku 1523. Její stavba trvala 269 let. Katedrála měří na délku 117 m, na šířku 65 m a náleží k ní 7 lodí a 14 kaplí. Stavba má jen jednu dokončenou věž o výšce 123 m. Hlavní klenba je podepřena 125 nosnými sloupy. Historické centrum města se rozkládá okolo katedrály. Severozápadně od katedrály se nalézá bývalé hlavní tržiště Grote Markt se 67 m dlouhou renesanční radnicí a cechovní domy ze 16. a 17. století s bohatou sochařskou výzdobou. Jižně od katedrály se nachází Groenplaats (Zelené náměstí), kterému dominuje socha Rubense v nadživotní velikosti. Mezi historickou zástavbou centra se nachází mimo jiné budova nakladatelství Plantin-Moretus z 16. století, která byla zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Dalšimi památkami chráněnými UNESCEM jsou dům Guiette od architekta Le Corbusiera a zvonice (věže) zdejší katedrály a radnice. Antverpy jsou známy především jako centrum diamantového průmyslu, jak z důvodu obchodu s nimi zde, tak pro dlouhou zdejší tradici jejich zpracování. Nachází se zde i novogotická budova nejstarší finanční burzy na světě. Začala fungovat již roku 1531, několikrát ale vyhořela. Od devadesátých let jsou Antverpy uznávány jako město módy a designu. Hlavně kvůli absolventům Královské akademie výtvarných umění se město stalo úspěšné v mezinárodním měřítku. Město má jednu z nejstarších zoo na světě. Přímo uprostřed města si lze prohlédnout přes 4000 zvířat. Mylhúzy, Francie od roku 1954 Marseille, Francie (1958) Petrohrad, Rusko (1958) Rostock, Německo, (1963) Šanghaj, Čínská lidová republika (1984) Haifa,.", "question": "Na břehu jaké řeky leží Antverpy?", "answers": ["Šeldy"]}
{"title": "Šónen", "context": "Šónen (japonsky 少, anglicky shō, v překladu \"chlapec\") je japonské slovo užívané k označení mangy, anime či doramy určené hlavně pro teenagery a starší chlapce, na rozdíl od šódžo, jež je zaměřeno na dívky. Díla, jež typicky spadají pod označení šónen, jsou zpravidla akční, plná soubojů a se zaměřením na vývoj hlavního hrdiny. Mohou se odehrávat v mezích jakéhokoliv žánru či časového období. Akame Ga Kill Appleseed Astro Bleach D.Gray-man Deadman Wonderland Death Note Detektiv Conan Dragon Ball Elfen Lied Erementar Gerad Fairy Tail Fullmetal Alchemist Fullmetal Alchemist: Bratrství Hikaru no go Jakitate!! Japan Kannazuki no miko Kiba Král šamanů Muteki kanban musume Naruto Naruto: Šippúden Saint Seija Sajonara zecubó sensei Tenkú no Escaflowne Útok titánů Yu-Gi-Oh! Yu Yu Hakusho V tomto článku byl použit překlad textu z článku Šónen na slovenské Wikipedii.", "question": "Pro koho je určen šónen?", "answers": ["pro teenagery a starší chlapce"]}
{"title": "Problém zastavení", "context": "Problém zastavení (halting problem) je úloha teorie vyčíslitelnosti, která může být neformálně zadána takto: Znáte-li zdrojový kód programu a jeho vstup, rozhodněte, zda program zastaví, nebo zda poběží navždy bez zastavení. V roce 1936 Alan Turing dokázal, že obecný algoritmus, který by řešil problém zastavení pro všechny vstupy všech programů, neexistuje. Problém zastavení se proto označuje jako algoritmicky nerozhodnutelný problém. Nerozhodnutelnost problému zastavení lze dokázat sporem. Počáteční předpoklad: Předpokládejme, že problém zastavení lze rozhodnout. To znamená, že existuje nějaký program Zastaví(program, vstup), který je univerzálním řešením problému zastavení – předpokládáme tedy, že pokud tomuto programu předáme libovolný program a jeho vstup, pak program Zastaví v konečném čase vrátí. odpověď takovou, že pokud by volání program(vstup) po konečném počtu kroků skončilo, pak Zastaví(program, vstup) vrátí hodnotu ANO, v opačném případě (pokud by se volání program(vstup) zacyklilo) vrátí hodnotu NE. Následně zkonstruujme program Paradox(program), který zavolá Zastaví(program, program) a pokud toto volání vrátilo ANO, tak se záměrně zacyklí, a pokud vrátilo NE, tak ihned skončí. Nyní se ptejme, co je výsledkem volání Paradox(Paradox). Předpokládejme na chvíli, že Zastaví(Paradox, Paradox) vrací ANO. Z definice programu Paradox pak víme, že se Paradox(Paradox) zacyklí. Podle definice programu Zastaví ale platí, že pokud se Paradox(Paradox) zacyklí, pak musí Zastaví(Paradox, Paradox) vracet NE. Došli jsme ke sporu. Předpokládejme na druhou stranu na chvíli, že Zastaví(Paradox, Paradox) vrací NE. Z definice programu Paradox pak víme, že se Paradox(Paradox) zastaví. Podle definice programu Zastaví ale platí, že pokud se Paradox(Paradox) zastaví, pak musí Zastaví(Paradox, Paradox) vracet ANO. Opět jsme došli ke sporu.", "question": "Ve kterém roce bylo poprvé dokázáno, že neexistuje algoritmus řešící problém zastavení?", "answers": ["1936"]}
{"title": "Fráňa Šrámek", "context": "Fráňa Šrámek (19. ledna 1877 Sobotka – 1. července 1952 Praha) byl český básník, prozaik, dramatik a buřič. == Život == Narodil se v Sobotce, roku 1885 se s rodiči přestěhoval do Písku, toto město si velmi oblíbil, odehrává se v něm velká část jeho divadelních her a románů. Za svých studentských let bydlel v domě U Koulí čp. 31 nedaleko Putimské brány. V roce 1894 se odstěhoval do Roudnice nad Labem, kde dosáhl maturity. V roce 1903 nastoupil na jednoroční vojenskou službu, která mu byla za trest o rok prodloužena. Zde se již projevily jeho antimilitaristické postoje. V září 1904 vážně onemocněl. Po skončení vojenské služby začal studovat práva. Studia ukončil v roce 1905 a začal se věnovat literatuře. Dostal se do Prahy, kde se připojil k časopisu Nový kult, jehož vůdčí osobností byl S. K. Neumann. Redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, za účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní. Za první světové války narukoval hned v srpnu 1914 na haličskou frontu. Střet s válečnou realitou byl velmi drsný. Šrámkovy bezprostřední dojmy odráží nejen báseň s lakonickým titulem 30. září 1914, ale třeba také povídka První akt. Už v září 1914 se mu ale podařilo válečné vřavě uniknout, když byl kvůli revmatismu hospitalizován v brněnské nemocnici. V červnu 1915 ale znova narukoval, tentokrát na frontu do Itálie a Rumunska.Za druhé světové války na protest proti fašismu nevycházel z domu, o jeho protestu však vědělo málo lidí.Roku 1946 byl jmenován národním umělcem. Pohřben je ve svém rodném městě Sobotce na soboteckém hřbitově, o kterém napsal jednu ze svých nejznámějších básní Sobotecký hřbitov. == Dílo == Jeho tvorba byla ovlivněna impresionismem, antimilitaristickými až pacifistickými postoji. F. Šrámek se angažoval v anarchistickém hnutí a stal se významným představitelem tzv. generace anarchistických buřičů. Všechna jeho díla jsou silně levicová, ovlivněná anarchismem. Jeho díla měla značný vliv na mladou generaci mezi světovými válkami. Některé jeho básně se staly revolučními písněmi proletářů. Jeho dílo lze rozdělit do těchto základních témat:", "question": "Kam se roku 1885 přestěhoval Fráňa Šrámek?", "answers": ["do Písku"]}
{"title": "Tenkrát na Západě", "context": "Tenkrát na Západě je legendární italský western italského režiséra Sergia Leoneho z roku 1968. Filmová hvězda Henry Fonda byl obsazen proti svému typu jako darebák Frank, Charles Bronson jako jeho osudový soupeř \"Harmonika\", Jason Robards jako sympatický bandita Cheyenne a Claudia Cardinalová jako Jill, ovdovělá žena s minulostí prostitutky. Scénář napsali Leone a Sergio Donati, příběh vymysleli Leone, Bernardo Bertolucci a Dario Argento. Za kamerou stál Tonino Delli Colli a hudbu složil Ennio Morricone. V Evropě film zaznamenal kasovní úspěch a v některých městech se hrál v kinech po několik let. V USA se ale Leoneho neortodoxní western setkal s negativní kritikou a v roce 1969 se tam stal filmovým propadákem. Snímek je však nyní obecně uznáván jako mistrovské dílo a jeden z nejlepších westernových filmů v historii. == Cesta na stříbrné plátno == Po uvedení eposu z americké občanské války, filmu Hodný, zlý a ošklivý, měl Leone v úmyslu opustit žánr westernu. Věřil totiž, že již řekl všechno, co chtěl říci. Zaujal ho román The Hoods, autobiografická kniha založená na autorově vlastní zkušenosti během prohibice, a plánoval ji převést do filmu (nakonec se tento projekt o sedmnáct let později stal jeho posledním filmem, Tenkrát v Americe). Hollywoodská studia mu však nabízela jen westerny. Studio United Artists, které stálo i za dolarovou trilogií, nakonec nabídlo Leonemu film v hlavní roli s Charltonem Hestonem, Kirkem Douglasem a Rockem Hudsonem, ale Leone odmítl. Když mu však Paramount nabídl velkorysý rozpočet spolu s Henrym Fondou, jeho oblíbeným hercem, s nímž chtěl pracovat vlastně už od začátku své kariéry, Leone nabídku přijal. == Příběh == Film popisuje dva střety, které se paralelně odehrají ve Flagstone, fiktivním městě na Divokém západě. Jedním z nich je boj o pozemek související s výstavbou železnice, druhý se týká pomsty chladnokrevnému zabijákovi. Hlavní děj se točí kolem boje o Sweetwater, pozemek v blízkosti Flagstone, který jako jediný v oblasti má zdroj vody. Pozemky koupil Brett McBain (Frank Wolff), který předpokládal, že nová železnice bude muset vést touto oblastí kvůli zajištění vody pro parní lokomotivy.", "question": "Kdo hrál ve filmu Tenkrát na Západě postavu zvanou Harmonika?", "answers": ["Charles Bronson"]}
{"title": "Pierre Frieden", "context": "Pierre Frieden (28. října 1892 Mertert – 23. února 1959 Curych) byl lucemburský politik. V letech 1958–1959 byl premiérem Lucemburska. Zemřel v úřadě po osmi měsících mandátu. Zastával též post ministra vnitra, rodiny, školství, kultury a vědy. Za druhé světové války byl Němci vězněn v koncentračním táboře v Hinzertu. Napsal několik knih esejů, v němčině i francouzštině, v nichž rozvíjel svou ústřední koncepci katolického humanismu (De la primauté du spirituel, Variations sur le thè humaniste et européen, Vertus de l'humanisme chrétien, Meditationnen um den Menschen). Byl představitelem křesťansko-demokratické Chrëschtlech Sozial Vollekspartei. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre Frieden na anglické Wikipedii.", "question": "Byl Pierre Frieden premiérem Lucemburska ?", "answers": ["V letech 1958–1959 byl premiérem Lucemburska."]}
{"title": "Luhačovice", "context": "Luhačovice jsou město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, 16 km jihovýchodně od Zlína na říčce Šťávnice. Město má katastrální výměru 33 km2 (3 299 ha), 1 099 domů a na konci roku 2013 zde žilo 5 112 obyvatel. V Luhačovicích jsou čtvrté největší lázně v Česku a největší na Moravě. Léčí se zde především lidé s nemocemi dýchacího ústrojí, trávením a obezitou. Lázně vděčí za svůj věhlas především minerálním pramenům. V Luhačovicích vyvěrá 6 přírodních pramenů a desítky pramenů navrtaných. Nejznámějším a nejvýznamnějším pramenem Luhačovských lázní je pramen Vincentka. První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Nejstarší písemná zmínka o Luhačovicích pochází z roku 1412, na město byly povýšeny teprve 3. června 1936. Německy se nazývaly Bad Luhatschowitz.[kdy? ] Luhačovice se rozkládají v údolí říčky Šťávnice (zvaná též Luhačovický potok) jsou obklopeny strmými zalesněnými kopci. Jsou centrem specifické přechodné národopisné oblasti Luhačovské Zálesí ležící na pomezí Valašska a Slovácka. Ač město leží v nadmořské výšce 250 metrů a vrcholky okolních kopců dosahují nadmořské výšky maximálně 672 metrů (vrchol Komonec), je tu patrný podhorský charakter. Tři kilometry proti proudu říčky Šťávnice byla ve dvacátých letech 20. století postavena přehrada nazývaná Luhačovická nebo též Pozlovická. Její první úlohou bylo zadržovat pravidelné záplavy, které pustošily lázně. Časem však převzala i funkci rekreační a nyní slouží hlavně rybářům. Rybářský svaz zde pořádá jarní a podzimní rybářské závody, které jsou známé po celé České republice. Ve městě se nachází velké množství nejrůznějších kaváren, vináren, restaurací a cukrářství. Do Luhačovic se dnes nejezdí jen za léčením, ale zdejší podmínky uspokojí lidí turisticky, sportovně i společensky založené. Pro turistiku jsou v Luhačovicích vytvořeny speciální okruhy po okolí s přírodní scenérii. V okolí Luhačovic se nachází doklady o příchodu Slovanů na území Česka, zříceniny hradů nebo zámek Serényiů. Ve městě se nachází také sportovní hala, tenisové kurty nebo lázeňské divadlo. Město má ceněnou urbanistickou a architektonickou tvář podpořenou i předpovězenou úchvatným členitým terénem spojených údolí. Na architektonické podobě Luhačovic se podíleli vynikající architekti Dušan Jurkovič, Emil Králík, Oskar Poříska. Nesmazatelnou stopu zde dokonce zanechal jeden z pionýrů moderní architektury a mezinárodně respektovaná osobnost Bohuslav Fuchs. Vypracoval pro Luhačovice jak několik územních plánů, tak podle jeho návrhu byly postaveny penziony Radun, Iva, Avion a Viola a vila Sáva. Podle sčítání 1930 zde žilo v 483 domech 2219 obyvatel. 2204 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 4 k německé.", "question": "Ze kdy pochází nejstarší písemná zmínka o Luhačovicích?", "answers": ["1412"]}
{"title": "Aeneis", "context": "Aeneis, vyslov énéjis (genitiv Aeneidy), též Aeneida je Vergiliův epos. Je psána latinsky v hexametrech, byla vytvořena v letech 29–19 př. n. l. jako poslední básníkovo dílo. Některé metrické a dějové nedostatky svědčí o nedokončenosti. Skládá se ze dvanácti knih, obsahuje 9896 veršů. Aeneis je velmi ovlivněna homérskými eposy, Íliadou a Odysseiou, co do stylu i látky. Prvních šest knih eposu líčí příběh bájného hrdiny Aenea, který uprchl z hořící Tróje a odešel do Itálie, a vytváří tak paralelu k příběhu Odysseie; druhá polovina pak popisuje příchod Aenea a jeho druhů do Itálie a boje s italskými kmeny, čímž je naopak paralelou k vyprávění Íliady. Příběh kromě toho obsahuje množství epizod a vedlejších vyprávění (příběh o kartáginské královně Didoně, která se do Aenea zamiluje, příběh o statečné Amazonce Camille či Aeneovo retrospektivní vyprávění o trojské válce). Aeneas, pojímaný jako praotec římského národa, v básni funguje jako ztělesnění a vzor římských ctností. Cílem eposu bylo vytvořit národní epos Římanů, srovnatelný s Homérem; zároveň měl epos funkci didaktickou jako poučení o \"římských ctnostech\" a rovněž jinotajnou funkci politickou, neboť ideologicky podpořil politiku císaře Augusta, údajného potomka bájného Aenea. Aeneas s Trójany vyplouvá ze Sicílie do Itálie, ale nedorazí k jejím břehům kvůli větrné bouři způsobené pánem větrů Aeolem, kterého o to požádala bohyně Juno. Lodě jsou nuceny přistát na pobřeží Libye. Aeneova matka a bohyně lásky Venuše přichází za Jupiterem, aby jej prosila o pomoc pro Aenea. Vládce bohů jí vyhoví, odhalí jí, jakým směrem se bude ubírat hrdinův osud. Venuše se poté vydává za Aeneem, kterému se objeví v podobě mladé lovkyně, převypráví mu pohnutou historii Didony, vládkyně Kartága. Dido žila se svým mužem Sycheem ve přímořském městě Tyru ve Foinikii, dokud její bratr Pygmalion nezabil Sychea a nezmoncnil se města. Dido varovaná přízrakem zabitého Sychea, prchá Tyru a kupuje území, na němž nyní buduje Kartágo, které je zasvěceno bohyni Iuno. Aeneas se vydává do samotného Kartága nepozorovaně, obestřen mlhou, která mu zajišťuje neviditelnost. Cestou k královninu paláci Aeneas pozoruje výstavbu Kartága, mezitím již dorazí část Trójanů, mají u Didony slyšení, převyprávějí své útrapy. Aneas vystoupí z mlhy, která jej halila a promluví ke královně. Dido má s Trójany soucit a na počest jejich záchrany uspořádá hostinu. Venuše sesílá bůžka lásky Kupida s podobou Aeneova malého syna Iula Askania, který vznítí v Didoně lásku k Aeneovi.", "question": "Kdo napsal epos Aeneis?", "answers": ["Vergiliův epos"]}
{"title": "Hébé", "context": "Hébé (řecky Ἥ, latinsky Hebe) je v řecké mytologii bohyně věčné mladosti a jara, číšnice olympských bohů. Je dcerou nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry, někdy se uvádí, že ji zrodila Héra sama ze sebe podobně jako Zeus Athénu. Na Olympu má významnou funkci: nalévá bohům nektar, nápoj věčné mladosti, devětkrát sladší než med, který bohové pili místo vína, a podává ambrosii, jídlo bohů, které dává mládí, krásu i nesmrtelnost a působí jako balzám. Když Zeus unesl (nebo nechal unést) později Ganyméda a ustanovil ho novým číšníkem bohů, musela Hébé své místo opustit, což bylo provázeno značnou nelibostí bohyně Héry. Hébé se poté provdala za největšího hrdinu Hérakla poté, co se z něj stal bůh a mají spolu dva syny jménem Alexiares a Aníkétos. == Odkaz v umění == Podoba Hébé se zachovala na mnoha reliéfech a vázových malbách. Většinou je zobrazena ve společnosti Hérakla. Nejlepší z novodobých děl: socha, kterou vytvořil A. Pajou, dvorní sochař Ludvíka XV. a Ludvíka XVI., který dal hlavu Mme du Barry socha A. Canova (asi r. 1800) == Odkazy == === Reference === === Literatura === Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974 Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky Publius Ovidius Naso, Proměny Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Hébé ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Hébé ve Wikislovníku", "question": "Byla Hébé řeckou bohyní jara?", "answers": ["Hébé (řecky Ἥ, latinsky Hebe) je v řecké mytologii bohyně věčné mladosti a jara, číšnice olympských bohů."]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Při prvních rozšířeních evropských společenství nebyla stanovena žádná kritéria, která by noví členové museli splnit (kromě obecných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách). Situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích přistupujících zemí, Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani určila obecné závazné podmínky, tzv. Kodaňská kritéria: politická kritéria: kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát. , dodržování lidských práv a práv menšin ekonomická kritéria: země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie kritérium přijetí acquis communautaire: země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie Evropská unie má od roku 2013 28 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel (2009; lidnatější jsou jen Čína, 1 306 mil., a Indie, 1 080 mil.). Rozšířila se celkem sedmkrát: Poprvé v roce 1973 o Dánsko, Irsko a Spojené království. Řecko se připojilo v roce 1981, následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986. (V roce 1985 vystoupilo Grónsko, když v referendu 52 % obyvatel hlasovalo proti setrvání v ES.) Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko, Rakousko a Švédsko. V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko. 1. července 2013 se stalo členem Chorvatsko. Podrobnější informace naleznete v článku Brexit. Spojené království je členem EU od prvního rozšíření v roce 1973. Má vyjednané trvalé výjimky z členství v Evropské měnové unii (eurozóna) a v dalších smlouvách. V červnu 2016 proběhlo referendum o členství Spojeného království v Evropské unii, ve kterém voliči zvolili vystoupení Spojeného království z unie.", "question": "Kolik států tvoří Evropskou unii od rozšíření v roce 2013?", "answers": ["28"]}
{"title": "Bílá", "context": "Bílá je barva, kterou oko vnímá v případě, že z daného směru přichází světlo všech barev. (Jejím nejtmavším odstínem je černá, která vzniká tím, že do oka nedopadá žádné světlo.) Dojmu bílé barvy lze dosáhnout také smícháním (tzv. aditivním mícháním) základních barev spektra (červená, zelená, modrá), neboť právě na tyto barvy je lidské oko citlivé. Až do doby Isaaca Newtona popisoval převažující vědecký názor bílou jako základní barvu, ze které vznikají ostatní barvy tím, že se k bílému světlu přimíchá cosi, co ho zbarví. Newton navrhl pokus, při kterém světelným hranolem rozložil bílé světlo v barevné spektrum, které dalším hranolem spojil opět do bílého světla. Tím dokázal, že naopak barevné světlo je základní a bílé světlo vzniká smíšením světla všech barev. V běžném životě se za bílé světlo dá považovat jak denní (sluneční) světlo, tak umělé osvětlení pomocí žárovek, zářivek apod. Je ovšem zřejmé, že tyto druhy světla nejsou \"stejně bílé\". Např. světlo žárovky má proti zářivce výrazně žlutější odstín. Takové odstíny bílého světla jsou popisovány tzv. barevnou teplotou. Tento parametr udává teplotu, které odpovídá záření absolutně černého tělesa o příslušném odstínu. Např. běžná žárovka vydává světlo odpovídající absolutně černému tělesu o teplotě asi 2850 K, takže se říká, že \"barevná teplota běžné žárovky je 2850 K\". Denní světlo má typickou barevnou teplotu asi 5400 K, ale tato hodnota závisí na mnoha podmínkách (denní době, počasí, sluneční aktivitě apod.). Existují také standardy bílého světla. Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE) určila sérii standardních osvětlení (označovaná jako série D). Např. osvětlení D65, původně nastavené podle barevné teploty 6500 K, reprezentuje standardní denní světlo. Počítačové monitory již dnes obvykle umožňují nastavit odstín zobrazovaných barev právě pomocí volby barevné teploty (typicky z několika málo přednastavených hodnot). Tuto hodnotu pak elektronika monitoru použije pro výpočet parametrů zobrazované bílé barvy. Jako bílí jsou označování členové bílé rasy, tzn. lidé světlé barvy pleti. Viz bílá rasa. Obecně je bílá symbolem čistoty, neposkvrněnosti. Bílá barva je jak v západní kultuře, tak např. v Japonsku tradiční barvou svatebních šatů nevěsty. V čínské, vietnamské a indické tradici symbolizuje bílá barva smrt a je barvou duchů. Smuteční oblečení je bílé. Bílá vlajka symbolizuje kapitulaci či příměří, tzn. signalizuje mírové úmysly, obvykle v období války. Blikající bílé světlo na železničním přejezdu znamená volno. Jako bílý šum se označuje signál či zvuk, který obsahuje směs signálů všech frekvencí (obdobně jako bílé světlo obsahuje směs světla všech barev). Bílý je označení jednoho z hráčů (podle barvy jeho hracích kamenů) v mnoha deskových hrách, např. šachu či go. Soupeřovy kameny jsou nejčastěji černé či červené. V barevném značení odporů znamená bílá barva číslici 9", "question": "Jaká barva je symbolem čistoty?", "answers": ["bílá"]}
{"title": "Glum", "context": "Glum - Sméagol (anglicky Gollum) je fiktivní postava vytvořená spisovatelem J. R. R. Tolkienem. Poprvé se objevil v Tolkienově fantasy novele Hobit a později se stal důležitou vedlejší postavou v autorově epické trilogii Pán Prstenů. Jeho původní jméno bylo Sméagol, později ho nazývali Glum podle zvuku, který vydával svým hrdlem. Sméagol byl nejzvídavějším členem bohaté hobití rodiny, patrně příbuzné se Staty, která žila na břehu Velké řeky poblíž Kosatcových polí. Asi v roce 2463 Třetího věku si s přítelem jménem Déagol vyjeli na člunu ke Kosatcovým polím a lovili ryby. Zabrala velká a strhla Déagola pod vodu, ten u dna uviděl něco třpytivého, hrábl po tom a získal Jeden prsten. Sméagol jej ale pozoroval, zatoužil po jeho nálezu a když mu ho přítel nechtěl dát, zabil ho. Neviditelnost, kterou prsten propůjčoval, pak užíval ke zlomyslnostem a špehování druhých, až se stal neoblíbeným, byl nazván Glumem a bába rodu jej vyhnala. Schoval se do jeskyní pod horami a tam mocí Prstenu žil nepřirozeně dlouho po více než 500 let a změnil se k nepoznání. Roku 2941 však Prsten ztratil, aby jej nalezl Bilbo Pytlík, Glum si však domyslel, kdo jej o Prsten připravil. V roce 2944 touha po něm přemohla jeho strach a po Bilbových stopách se dostal až do Esgarothu a ulic Dolu. Postupně zjistil, kde Bilba najít, a vydal se za ním, ale roku 2951 jej pověst o Stínu na jihu přiměla ke změně směru. Myslel si, že tam najde přátele, kteří mu pomohou k pomstě. V roce 2980 se seznámil na okraji Mordoru s Odulou. Sauronovi služebníci jej však nakonec chytili a odvedli k výslechu, kde prozradil, co věděl. Roku 3017 byl z Mordoru propuštěn a zajal ho Aragorn v Mrtvých močálech, který jej zavedl k Thranduilovi v Temném hvozdu.", "question": "Jak se původně jmenoval Glum?", "answers": ["Sméagol"]}
{"title": "Bukač velký", "context": "Bukač velký (Botaurus stellaris) je středně velkým druhem brodivého ptáka z čeledi volavkovitých (Ardeidae). == Popis == Velikosti bažanta; dorůstá délky 69–81 cm a v rozpětí křídel měří 100–130 cm. Hmotnost u samic se pohybuje mezi 817–1150 g, u samců mezi 966–1940 g. Oproti volavkám má zavalitější tělo, krátký krk a nenápadné hnědé zbarvení s tmavším skvrněním a vlnkováním. Zobák a končetiny má zelenožluté. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Žije velmi skrytě, při ohrožení zaujímá charakteristický vzpřímený postoj, při kterém natáhne krk se zobákem vzhůru a díky svému maskovacímu zbarvení tak dokonale splyne s okolním rákosím. Toto chování lze pozorovat již u mláďat starších 8 dnů. Jeho přítomnost tak většinou nejlépe prozradí hluboké, daleko slyšitelné a několikrát opakované \"vhumb\", kterým se ozývají samci během toku. == Rozšíření == Vyskytuje se ve dvou poddruzích; B. s. stellaris hnízdí na rozsáhlém území Eurasie od Španělska východně až po Japonsko a dále také v severní Africe, B. s. capensis pak v jižní Africe. Částečně tažný druh, evropští ptáci zimují v jižní a západní Evropě a tropické Africe.K razantnímu poklesu početnosti bukače velkého začalo na celoevropské úrovni docházet na začátku 20. století a pokračoval až do let 1970-90, kdy byl v mnohých oblastech rozšíření ještě razantnějším a zasáhl i řadu silných východoevropských populací. Hlavním důvodem tak výrazného úbytku je likvidace a vysoušení rákosin a eutrofizace vod.V České republice hnízdí odhadem 30-40 párů, a to v údolních nivách Labe, Ohře, Dyje a Moravy, rybničních pánvích v jižních Čechách a na rybnících na Českomoravské vrchovině do 500 m n. m.; tažný, častěji však na našem území i pravidelně jednotlivě zimuje. Zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh. == Biotop == Hnízdí jen ve větších porostech rákosu s volnou vodou. == Potrava == Požírá především ryby a obojživelníky, dále také různé bezobratlé (hlavně hmyz) a malé savce; občas i plení hnízda jiných druhů ptáků. Po potravě pátrá hlavně za svítání a soumraku v mělké vodě na okraji rákosin. == Hnízdění == Hnízdí 1x ročně od dubna do června.", "question": "Jaké zbarvení má peří Bukače velkého?", "answers": ["hnědé zbarvení"]}
{"title": "Behaimův glóbus", "context": "Behaimův glóbus Behaimův glóbus Behaimův glóbus Některá data mohou pocházet z datové položky. Behaimův glóbus je nejstarší dochovaný zemský glóbus na světě, jeho autorem je Martin Behaim. Glóbus byl vytvořen na žádost městské rady Norimberka v letech 1492-1493. Pověření lze najít v historických dokumentech rady, ale je patrné i ze samého glóbu. Na jižním pólu glóbu je napsáno věnování.[1] Hlavně v Německu je glóbus označován jako „zemské jablko“ (německy Erdapfel). Glóbus je jedním z posledních kartografických děl, které představují svět před objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Glóbus má průměru 54 cm a je zhotoven z papíru a sádry. Na glóbu jsou zachyceny tři tehdy známé kontinenty (Evropa, Asie a Afrika) a množství více či méně hypotetických ostrovů. V roce 1492 byl Martin Behaim pověřen vytvořit glóbus, který by odrážel tehdejší známý svět. O důvodech vzniku glóbu se stále spekuluje, patrně měl být glóbus motivací pro námořní expedice k hledání námořních cest do Indie nebo rozvoj námořního obchodu. Tomu by odpovídalo i znázornění míst původu různých komodit.[2] Předlohou pro Behaima bylo dílo Claudia Ptolemaia, Ptolemaiova mapa, jeho vliv je patrný na rozměrech kontinentů. Jako současné zdroje byly využity příběhy Marca Pola a zprávy Jehana de Mandevilla. Spolupracovníci Behaim nepracoval na celém glóbu sám přizval si několik spolupracovníků z různých oborů.", "question": "Jaký průměr má nejstarší dochovalý zemský glóbus?", "answers": ["54 cm"]}
{"title": "Avaři", "context": "původně šamanistické, animistické, křesťanské (po 796) státní útvar státní zřízení: kmenová konfederace, monarchie státní útvary a území předcházející: Langobardi Gepidové Hunská říše následující: Franská říše První bulharská říše Avaři byli kočovné etnikum nejasného, zřejmě mongolského, turkického nebo indoevropského původu, které nejspíše pocházelo stejně jako jejich možní příbuzní Hunové ze stepí střední Asie. Je pravděpodobné, že Avaři byli, podobně jako je to možné u Hunů, směs mongolských, turkických, indoevropských, uralských, možná i tunguzských a dalších kočovných etnik. Během svého pobytu v Evropě se mísili také se Slovany. V době od poloviny 6. do počátku 9. století hráli značně velkou roli v politickém uspořádání Balkánu. Původ Avarů Uměle prodloužená avarská lebka Původ Avarů je zastřen tajemstvím a rozporuplnými zdroji. Tradičně se předpokládá, že byli mongolského nebo turkického původu. Byzantský historik Menander Protector je pokládal za příbuzné Hunů, jejichž původ, obecně pokládaný za turkický, také není zcela jasný. Avaři s Turky sdíleli některé kulturní zvyky a výrazy. S jejich jmenovci Avary na Kavkaze je spojují podobné znaky na jejich pohřebištích. Kavkazští Avarové však nemluví jazykem z rodiny altajské, ale jazykem ze severovýchodní kavkazské jazykové rodiny. Staří Turkové (Gökturkové) roku 567 byzantského císaře požádali, aby nové nájezdníky považoval za pseudo-Avary a nazýval je Varchonity. Soudobé byzantské prameny psaly o těchto Varchonitech jako o někdejších otrocích Turků, kteří si jen Avaři začali říkat, protože s tímto jménem byla spjata velká prestiž obávaných válečníků. Pokud by tvrzení Gökturků bylo pravdivé (ti však mohli Byzantince záměrně klamat, aby snížili prestiž Turkům nepřátelských Avarů), znamenalo by to, že evropští Avaři (pseudo-Avaři) pocházeli z kmenů Var (Uar/War.", "question": "Směsí jakých etnik byli Avaři?", "answers": ["mongolských, turkických, indoevropských, uralských, možná i tunguzských a dalších kočovných"]}
{"title": "ČSN", "context": "20 Obráběcí stroje na kovy 21 Tvářecí stroje 22 Nástroje 23 Nářadí 24 Upínací nářadí 25 Měřicí a kontrolní nářadí a přístroje 26 Zařízení dopravní a pro manipulaci s materiálem 27 Zdvihací zařízení, stroje pro povrchovou těžbu, stroje a zařízení pro zemní, stavební a silniční práce 28 Kolejová vozidla 29 Kolejová vozidla 30 Silniční vozidla 31 Letectví a kosmonautika 32 Lodě a plovoucí zařízení 33 Elektrotechnika - elektrotechnické předpisy 34 Elektrotechnika 35 Elektrotechnika 36 Elektrotechnika 37 Elektrotechnika - energetika 38 Energetika - požární bezpečnost 39 Zbraně pro civilní potřebu 40 Jaderná technika 41 Hutnictví - materiálové listy ocelí 42 Hutnictví 43 Hutnictví - strojní zařízení 44 Hornictví 45 Hlubinné vrtání a těžba nafty 46 Zemědělství 47 Zemědělské a lesnické stroje 48 Lesnictví 49 Průmysl dřevozpracující 50 Výrobky průmyslu papírenského 51 Strojní zařízení potravinářského průmyslu 52 Strojní zařízení potravinářského průmyslu 53 Strojní zařízení potravinářského průmyslu 56 Výrobky potravinářského průmyslu 57 Výrobky potravinářského průmyslu 58 Výrobky potravinářského průmyslu 62 Průmysl gumárenský, pryž 63 Průmysl gumárenský, pryžové výrobky 64 Plasty 65 Výrobky chemického průmyslu 66 Výrobky chemického průmyslu 67 Výrobky chemického průmyslu 68 Výrobky chemického průmyslu 69 Strojní zařízení chemického průmyslu 70 Výrobky ze skla a tavených hornin 71 Sklo a tavené horniny - materiálové listy a výrobní zařízení 72 Stavební suroviny, materiály a výrobky 73 Navrhování a provádění staveb 74 Části staveb 75 Vodní hospodářství 76 Služby 77 Obaly a obalová technika 79 Průmysl kožedělný 80 Textilní suroviny a výrobky 81 Strojní zařízení textilního průmyslu 82 Stroje a zařízení pro úpravu povrchu 83 Ochrana životního prostředí, pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojních zařízení a ergonomie 84 Zdravotnictví 85 Zdravotnictví 86 Zdravotnictví 87 Telekomunikace 88 Průmysl polygrafický 89 Hudební nástroje 90 Kancelářské, školní a kreslicí potřeby 91 Vnitřní zařízení 93 Výstrojné zboží 94 Výstrojné zboží 95 Výstrojné zboží 96 Výstrojné zboží 97 Výměna dat 98 Zdravotnická informatika 99 Metrologie == Reference == == Externí odkazy == Slovníkové heslo ČSN ve WikislovníkuÚřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Zákon č. 84/1948 o závaznosti hospodářských a technických norem na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 1948 na MVČR.cz.", "question": "Jaké je označení českých technických norem?", "answers": ["ČSN"]}
{"title": "Oldřich Lajsek", "context": "Aprobaci navíc rozšířil ještě o zeměpis. Poté ještě v Praze vystudoval ekonomii, z níž roku 1966 získal inženýrský titul. Malířství se ze začátku věnoval jen víceméně soukromě. Prosazovat se však začal poměrně rychle – v roce 1953 byl přijat do spolku Štursa, později do VI. střediska. Zúčastnil se dokonce i soutěže na úpravu prostoru Národního divadla a Jiráskovské soutěže. Od roku 1954 byl členem Svazu československých výtvarných umělců a o rok později se stal též profesorem na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Roku 1960 byl jedním ze zakladatelů Skupiny osmi výtvarníků, v níž působil jako vedoucí. Programem této skupiny bylo zejména pořádání výtvarně výchovných akcí mimo zavedená kulturní střediska, hlavně na vesnicích a v menších městech, a zároveň hledání nových možností pro pořádání výstav. V roce 1985 mu bylo navíc prezidentem republiky propůjčeno státní vyznamenání Za vynikající práci. Zemřel 2. října 2001 v Praze ve věku 76 let. == Dílo == Oldřich Lajsek se ve své tvorbě vyznačoval poměrně velkou žánrovou všestranností. Rozsáhlá je např. jeho abstraktní tvorba, realismus nebo květinová zátiší. Surrealistické malbě či sakrálním motivům se už věnoval méně. Bezesporu nejvíce se však prosadil díky krajinomalbě, v níž dokonce patřil mezi nejvýznamnější tvůrce své doby. Maloval olejomalbou, grafikou, temperou i kombinovanou technikou, a to na plátno, dřevěné desky, i na papír. Mimoto se věnoval také užité grafice a designérské práci. === Krajinomalba === Krajinomalba je nejvýznamnější a nejrozsáhlejší součástí Lajskovy tvorby. Inspiraci čerpal zejména ve Středočeském kraji – hlavně v rodném kutnohorském regionu. Dále maloval krajiny z okolí hory Říp, z Polabí a z Českého středohoří. Četná jsou i díla z pražského prostředí. Zajímavou součástí autorovy tvorby jsou také jeho obrazy ze zahraničních cest, zejména z Řecka, kde mu učarovaly např. architektonické vykopávky v okolí Delf, nebo scenérie z četných cest do Jugoslávie. Tvorba Oldřicha Lajska je charakteristická díky osobitému uměleckému rukopisu. Typická je zejména pevná výstavba kompozice a zároveň i mírné abstrahování. Všímal si především geologického a tektonického utváření terénu a nalézal vnější vzhledovou charakteristiku i trvalou podstatu, současně se však nebránil ani volnějšímu koncepčnímu, kompozičnímu i rukopisnému rozletu se zřetelem na zákonitosti výtvarného projevu ve spojení rozmyslu, citu, představivosti a zvolené techniky, jež mu dávaly větší příležitost k rozvinutí vlastní fantazie při výtvarné výstavbě obrazu.", "question": "Co je nejvýznamnější součástí Lajskovy tvorby?", "answers": ["Krajinomalba"]}
{"title": "Šnekov", "context": "Šnekov (německy Schneckendorf) je vesnice v okrese Svitavy, od roku 1960 součást obce Březina. Nachází se 1,5 km severním směrem od Březiny a 2 km jižně od Křenov, ves je orientována severojižním směrem. Šnekovem prochází silnice II/368 z Letovic do Moravské Třebové. Od poloviny 12. století je uváděn pod názvem Wenzlausdorf a v roce 1365 patřil pod Moravskou Třebovou. V roce 1408 byla obec známa pod německým názvem Dorfflss bei Krönau. V roce 1465 přechází na českou formu názvu \"Dorflik\". Kolem roku 1548 byla také nazývána staročesky \"Dorfflik prope Chrzenowe\" nebo \"Crenaw Dorfflss dobey\". Avšak v urbáři z roku 1657 je již pod názvem \"Schneckendörfl\". V roce 1939 bydlelo ve 33 domech 238 obyvatel (122 mužů a 116 žen), patřících ke křenovské farnosti. Obcí protéká Malonínský potok, pramenící na úpatí Mühlbusch (508 m) u obce Janůvky.", "question": "Součástí které obce je vesnice Šnekov?", "answers": ["Březina"]}
{"title": "Černý kašel", "context": "Černý kašel nebo dávivý kašel (lat. pertussis, počeštěně někdy pertuse) je infekční bakteriální onemocnění, které způsobuje bakterie Bordetella pertussis. Nemoc se přenáší kapénkovou infekcí. Nemoc se projevuje jako velmi silný, dráždivý kašel, který může být až dávivý a při nadechování může znít jako kokrhání kohouta. U některých typů onemocnění je typické vykašlávání hlenu. Tělesná teplota bývá značně vysoká, někdy až kolem 40 °C. Onemocnění se zjišťuje podle příznaků kašle, teploty nebo podle kultivace vykašlaného hlenu, ve kterém je obsažena bakterie Bordetella pertussis. Při léčení tohoto onemocnění se používají širokospektrální antibiotikum. V České republice je očkování proti černému kašli povinné a významně přispělo k omezení jeho výskytu. V České republice probíhá celoplošné očkování dětí. Očkovací látky obsahují pouze složky b. černého kašle nutné pro imunizaci. Obecně jsou dobře snášeny. Používá se: hexavakcína, která je určena pro ty nejmenší. Podává se ve čtyřech dávkách a chrání proti šesti nemocem (záškrt, tetanus, černý kašel, hepatitida B, dětská obrna a proti bakterii Haemophilus influenzae). Dostupná je jako Infanrix Hexa od firmy GlaxoSmithKline nebo jako Hexacima od společnosti Sanofi Pasteur. trivakcína, chránící proti černému kašli, záškrtu a tetanu. Pomocí těchto opatření se podařilo minimalizovat četnost nákazy. V Česku přibývá nemocných černým kašlem. Za 10 měsíců roku 2013 bylo zaznamenáno asi 880 případů, přičemž podobně vysoký výskyt byl naposledy v 60. letech 20. století. Obrázky, zvuky či videa k tématu Černý kašel ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo černý kašel ve Wikislovníku Vakciny.cz - Informace o očkování a ochraně proti onemocněním pro širokou veřejnost v ČR Černý kašel - Informace o černém kašli", "question": "Jak se přenáší černý kašel?", "answers": ["kapénkovou infekcí"]}
{"title": "Gibraltar", "context": "Právě zde byla v lomu Forbes roku 1848 objevena první lebka neandrtálce ještě před slavným objevem v německém Neanderthalu. O Gibraltaru se dozvídáme z fénických, kartaginských i římských pramenů (latinské jméno je Calpe). V době stěhování národů odsud odpluli barbarští Vandalové do Afriky. V roce 711 zde přistálo vojsko Arabů a marockých Berberů vedené Tárikem ibn Zijádem, které dobylo křesťanskou vizigótskou říši na poloostrově. Skála byla přejmenována po dobyvateli na Džabal at-Tárik (Tárikova hora či skála), z čehož vznikl zkomolením Gibraltar. Maurové na skále postavili pevnost, z níž se části zachovaly dodnes. Pevnost byla během reconquisty dobyta v roce 1462 kastilským vojskem. Během války o španělské dědictví byl v roce 1704 Gibraltar dobyt holandsko-britským expedičním sborem vedeným admirálem Georgem Rookem a tento stav byl formalizován v roce 1713 Utrechtskou smlouvou. Španělé zkoušeli Gibraltar několikrát neúspěšně dobýt zpět, za nejtvrdší nápor se považuje takzvané Velké obležení v letech 1779 až 1783 během americké války za nezávislost. Za druhé světové války bylo veškeré civilní obyvatelstvo evakuováno a Gibraltar se opět změnil v pevnost a námořní základnu. Odsud Britové ovládali vstup do Středozemního moře a byli schopni zásobovat Maltu a Severní Afriku. 25. září 1940 se stal Gibraltar cílem náletu 83 francouzských letadel, což byla odveta za britské akce v Mers-el-Kébiru a Dakaru. Španělsko uzavřelo za války pevninské přístupy k pevnosti, odmítlo ale umožnit průchod německým jednotkám, které by chtěly pevnost napadnout. I po válce napjaté vztahy s Frankovým Španělskem pokračovaly. Ještě dnes o tom svědčí ohromná plechová \"střecha\" na východní straně skály, která sloužila k zachytávání dešťové vody během španělské blokády. == Ekonomika == Gibraltarská ekonomika je založená na turistice, obchodu a finančních službách. Na Gibraltaru je údajně zaregistrováno více firem, než má obyvatel. Ročně navštíví Gibraltar přes 7 milionů turistů. Gibraltar rovněž vydává svoje vlastní mince a bankovky – gibraltarskou libru, je však možné běžně platit i britskými librami a bez problému eurem, ale vrací jejich měnu. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Gibraltar ve Wikimedia Commons Gibraltar - vojenská minulost", "question": "Navštíví Gibraltar ročně více než milion turistů?", "answers": ["Ročně navštíví Gibraltar přes 7 milionů turistů."]}
{"title": "Peří", "context": "Z každé větve vyrůstají opět v téže rovině na obě strany paprsky (radii); paprsky horní řady, tj. směřující ke špičce pera, jsou opatřeny háčky (hamuli) a dalšími mikrostrukturami (brvy, cilie) a pevně se zachycují za jednodušeji stavěné paprsky spodní řady – tím vzniká souvislá plocha praporu. Prapor pera pštrosa, emu a nandu nemá paprsky s háčky. Krycí pera se zpravidla zakládají dvouvětevně, přičemž vedlejší část, tzv. paosten (hyporhachis), přisedá na ventrální straně pera, nese vždy měkké větve a paprsky a bývá zpravidla kratší. U některých ptáků se mohou také vyskytovat různá okrasná pera, která jsou nejčastěji přeměněnými pery krycími, případně rýdovacími. S vývojem letu se některá obrysová pera funkčně specializovala: nejvýraznější je tato specializace na křídlech a na ocasu ptáka. Obrysová pera se rozlišují na (1) krycí (tectrices), která kryjí hlavu, krk, tělo a nohy, a vytvářejí tělní obrys ptáka, (2) letky (remiges), což jsou dlouhá pera křídel a (3) rýdovací[zdroj? ] pera (rectrices), narůstající vějířovitě v místě ocasu. Letky se rozlišují podle místa přirůstání na letky ruční (primární), loketní (sekundární) a případně i ramenní (terciární). Počet a tvar jednotlivých typů letek je důležitým taxonomickým znakem. Krycí pera překrývající bázi letek a rýdovacích per se nazývají krovky. Skupina per upínající se k jedinému článku 1. prstu se nazývá křidélko (alula); uplatňuje se za letu při manévrování a přistávání. Tuhá krycí pera, která vyrůstají z kostrče, se nazývají pera rýdovací. Mají funkci kormidla a tvoří ocas ptáka. Shora překrývají rýdovací pera vrchní ocasní krovky, zespoda je podepírají spodní ocasní krovky. Druhým typem ptačích per jsou pera prachová (plumae), jež u dospělých ptáků leží pod obrysovými a významně se podílejí na tepelné izolaci. Mají krátký stvol a jejich větve netvoří prapor. Paprsky jsou zkrácené a nenesou háčky. U prachového peří mláďat vycházejí větve přímo z báze pera. Rozlišuje se několik druhů prachových per. Prachovitá pera (semiplumae) mají zřetelný stvol, ale prapor není soudržný, větve se nespojují a paprsky chybí. Vyskytuje se např. při bázi zobáku; u hrabavých ptáků vyrůstá na nažinách. Tak zvaný drobivý prach tvoří pera pudrovitá (pennae pulveriformes) s brkem a dlouhými postranními vlákny, která na distálním konci uvolňují drobné částice (\"prach\") udržující peří v dobrém stavu a zamezující jeho vlhnutí (např. papoušci, volavky). Štětinovitá pera (vibrissae, setae) mají hmatovou funkci a vyrůstají nejčastěji kolem zobáku (např. u lelků, rorýsů, vlaštovek). Vlasová pera (filoplumae) s tenkým ostnem a koncovým praporem se nacházejí mezi krycím peřím. Štětečkovitá pera (pennae penicilliformes) stavbou připomíná prachové peří.", "question": "Jak se nazývají tuhá krycí pera, která vyrůstají z kostrče?", "answers": ["pera rýdovací"]}
{"title": "Stratosféra", "context": "Stratosféra je vrstva atmosféry nacházející se ve výškách 11 až 50 km nad hladinou moře. Stratosféra je od další vrstvy oddělena stratopauzou. Až do 30 km je v ní stálá teplota od − do − °C (podle zeměpisné šířky). V horní vrstvě stratosféry teplota s výškou stoupá až na − °C. Vrstva stratosféry mezi 25 až 35 km se nazývá ozonová vrstva, protože obsahuje relativně vysokou koncentraci ozonu (O3). Molekuly ozónu pohlcují krátkovlnné, především ultrafialové záření, které má zhoubný vliv na tkáně živých organismů. Díky ozónové vrstvě se k povrchu Země dostává jen asi 1 % ultrafialového záření přicházejícího ze Slunce. Ozónová vrstva se při tom zahřívá. Tím si vysvětlujeme zvýšenou teplotu v horní vrstvě stratosféry. Ozón vzniká tak, že fotony slunečního záření rozbijí běžné dvouatomové molekuly kyslíku (O2) a vzniklé kyslíkové radikály O• se slučují s molekulami O2 na molekuly O3. Lze v ní pozorovat perleťová oblaka a vznikají zde vzdušné proudy o rychlosti až několika set kilometrů v hodině. Ve stratosféře téměř chybí vodní pára a prach pozemského původu, nicméně v případě energetických sopečných erupcí může nastat situace, že vznikne pyroklastické mračno stoupající desítky kilometrů nad zemský povrch, tedy dosahujíc až do stratosféry. V takovém případě je do stratosféry dodáno velké množství vodní páry, sopečného prachu a sopečných plynů, převážně oxid siřičitý (SO2) a sulfan (H2S). Vlivem silných větrů je pak materiál rychle rozprostřen z místa erupce, bodového zdroje, globálně, jako se tomu stalo například v roce 1982 při erupci sopky El Chichón a v roce 1991 při erupci sopky Pinatubo. Tehdy stačilo 22 dní na to, aby se vyvržený sopečný materiál rozšířil po celém světě.", "question": "Stratosféra je vrstva čeho?", "answers": ["atmosféry"]}
{"title": "Praha", "context": "Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10. století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky – začalo se rodit středověké město. Počátkem 12. století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. \"Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti...\", napsal kdosi neznámý o Praze. Kupec Ibráhím ibn Jákúb napsal již v 10. století o Praze, že je to \"město z kamene\", což bylo ve své době znakem spíše bohatých měst. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší – respektive latinsky Maior, to znamená také Větší – Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 magdeburská městská práva pražskému podhradí, osídlenému již minimálně od 10. století. Tak vzniklo Menší Město pražské – Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil Nové Město pražské a vytyčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplňováno měšťanskými domy, prostornými tržišti, zahradami, nádhernými stavbami kostelů a klášterů.", "question": "Kolik samosprávných městských částí má Praha?", "answers": ["57"]}
{"title": "Česká hymna", "context": "První sloka písně Kde domov můj je česká národní hymna. Užívá se od rozpadu Československa na konci roku 1992, již v roce 1990 však byla oficiálně prohlášena i za hymnu České republiky uvnitř federace. Před rozdělením tvořila zároveň první část československé hymny, následována první slokou nynější hymny slovenské (Nad Tatrou sa blýska). Česká státní hymna Kde domov můj patří podle zákona 3/1993 Sb. mezi státní symboly České republiky a ty lze podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Státní hymnu lze podle § 12 zákona 352/2001 Sb. hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných příležitostech, je-li to obvyklé. Píseň pochází z divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, poprvé uvedené v Praze dne 21. prosince 1834. Hudbu k ní složil František Škroup, prvním interpretem se stal Karel Strakatý. Rychle zlidověla a získala postavení národní písně. Čechy byly tedy první zemí, která měla jako hymnu divadelní šlágr. Hymnu tvoří pouze první (a oproti originálu lehce pozměněná) sloka písně; druhá je dnes téměř neznámá. (Viz např. parodii v Pravém výletu pana Broučka do měsíce od Svatopluka Čecha z roku 1888.) Hudební motiv písně Kde. domov můj se později objevil i v Škroupově Chrudimské předehře složené k příležitosti slavnostního otevření divadla v Chrudimi (1854) a ve skladbě Antonína Dvořáka Můj domov, kterou složil jako předehru ke hře Františka Ferdinanda Šamberka Josef Kajetán Tyl (1882). Josef Kajetán Tyl v textu píše o české zemi, tedy o Čechách i Moravě.", "question": "Kdo složil hudbu k české hymně?", "answers": ["František Škroup"]}
{"title": "Kawasaki OH-1", "context": "Kawasaki OH-1 Kawasaki OH-1 Kawasaki OH-1Určení ozbrojený pozorovací vrtulník Výrobce Kawasaki Aerospace Company První let 6. srpna 1996 Uživatel Japonské pozemní síly sebeobrany Vyrobeno kusů 38 (březen 2012)[1] Některá data mohou pocházet z datové položky. Kawasaki OH-1 je ozbrojený lehký pozorovací vrtulník vyvinutý japonskou společností Kawasaki Aerospace Company (součást koncernu Kawasaki Heavy Industries) pro Japonské pozemní síly sebeobrany. Je to první vrtulník vyvinutý japonským průmyslem.[1][2] Byl koncipován pro operace v hornatém přírodním prostředí Japonska.[3] Často je přezdíván Ninja.[1] Vrtulník byl vyvinut jako náhrada amerického typu OH-6D, kvůli nedostatku financí však byl postaven v příliš malém počtu. Vývoj Maketa XOH-1 OH-1 za letu Vývoj vrtulníku, provizorně označeného OH-X, byl ve finančním roce 1992 zadán konstrukčnímu týmu OHET (Observation Helicopter Team) tvořenému společnostmi Kawasaki (60%), Fuji (20%) a Mitsubishi (20%). Cílem bylo získat náhradu licenčně vyráběného typu OH-6D. V září 1994 byla dokončena technologická maketa, která byla veřejnosti představena pod označením Kogata Kansoku.[2] Na konci roku 1996 program dostal definitivní označení OH-1.. [1] V letech 1996-1997 byly postaveny celkem čtyři letové prototypy a dva další pro pozemní testy.[4] První prototyp byl dokončen v květnu 1996 a poprvé vzlétl 6. srpna 1996.[5] První sériový OH-1 byl japonské armádě předán v lednu 2000. Japonsko původně chtělo zakoupit 180–200 vrtulníků OH-1 (amerických OH-6D měla armáda téměř 300 kusů).[6] Kvůli rozpočtovým škrtům však bylo do března 2012 dodáno pouhých 34 sériových strojů.[1] Zvažovaný vývoj zvětšené bitevní verze OH-1Kai (AH-X) nepřekročil fázi studií. Japonské bitevní vrtulníky AH-1S Cobra tak nahradily vrtulníky AH-64D Apache Longbow.[2] Popis Jedná se o dvoumotorový dvoumístný vrtulník, který svou koncepcí připomíná bitevní typy (napr.", "question": "Jak se přezdívá pozorovací vrtulník Kawasaki OH-1?", "answers": ["Ninja"]}
{"title": "Pardubice", "context": "=== Elektrotechnický === Elektrotechnický průmysl je ve městě rozvíjen především v průmyslové zóně, vybudované na přelomu tisíciletí poblíž Starých Čivic. Z pardubického závodu Tesla pocházely pasivní radary Ramona a KRTP-86 Tamara. Když se po revoluci rozpadla, byla roku 1994 založena ERA a.s., která vyvinula další generaci pasivního radiolokátoru Věra. ERA vyrábí a dodává pasivní radiolokační systémy pro řízení letového provozu a sledování pohybu letadel jak ve vzduchu, tak na letištních plochách (zde je možno sledovat i pohyb jiných vozidel); její výrobky působí na letištích všech kontinentů. Od roku 2011 patří zbrojařskému koncernu Omnipol. V roce 2013 má začít výstavba nové administrativní budovy. Foxconn je tchajwanská globální firma; vyrábí spotřební elektroniku, komunikační a elektronická zařízení a všechny součásti pro osobní počítače kromě čipů. V Pardubicích má od podzimu 2000 montovnu počítačů s několika tisíci zaměstnanců, z velké části cizinců.Továrna společnosti Panasonic byla v Pardubicích otevřena roku 2001. Vyrábí audiosystémy do automobilů pro evropský i mimoevropský trh; zaměstnává přes tisíc lidí. === Potravinářství: perník a pivo === Pardubice jsou od 16. století proslulé perníkem; tradiční spojení \"pardubický perník\" je chráněné označení původu Evropské unie. Dále zde sídlí výrobce náhražky kávy Kávoviny nebo pekárna Odkolek. Pivo se v Pardubicích vyrábělo již ve 14. století. Největší rozvoj nastal v 15. a 16. století za vlády Viléma z Pernštejna. V roce 1993 byl Pivovar Pardubice transformován na akciovou společnost a zprivatizován. Vyrábí pod značkou Pernštejn několik druhů piva a limonády; originální je 19° tmavé pivo Porter vlastní receptury. Je to malý nezávislý pivovar nepatřící k žádné skupině, vlastní ho několik osob z regionu; výstav je 57 tisíc hektolitrů. V letech 2006–10 se firma přejmenovala Pivovar Pernštejn a.s., ale kvůli expanzi mimo region to změnila na Pardubický pivovar a.s. == Doprava == === Městská hromadná doprava === Autobusová MHD vznikla roku 1950, první trolejbusy vyjely v roce 1952. Následoval poměrně prudký rozvoj (např. tratě na Jesničánky, Slovany, do Ohrazenic, Židova), v 70. letech ale nastala stagnace. Další nová trať na Polabiny byla otevřena až na začátku 80. let, v 90. letech a na počátku 21. století vyrostlo několik dalších úseků.", "question": "Čím jsou od 16. století Pardubice proslulé?", "answers": ["perníkem"]}
{"title": "Václav Klaus", "context": "Před vstupem do politiky působil jako bankovní úředník a prognostik, po listopadu 1989 se stal ministrem financí ČSSR ve vládách národního porozumění a později národní oběti, v níž zastával i post vicepremiéra. V roce 1991 inicioval založení Občanské demokratické strany. V letech 1992-1997 byl předsedou vlády a od ledna až do února roku 1993 vykonával z titulu své funkce premiéra některé pravomoci prezidenta republiky. Po pádu jím vedené vlády na podzim roku 1997 nakrátko ztratil rozhodující politický vliv, ale do vysoké politiky se vrátil již po volbách na jaře 1998, kdy se stal předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (1998-2002). Po parlamentních volbách roku 2002, které ODS prohrála, se opět na krátký čas stáhl z vrcholné politiky. V únoru 2003 zvítězil v prezidentské volbě poprvé a na druhé pětileté období byl znovuzvolen prezidentem České republiky v roce 2008. Po odchodu z prezidentského úřadu v březnu 2013 opustil aktivní politiku a nadále se vyjadřuje k tématům vnitřní i zahraniční politiky, například k válce na východní Ukrajině či Evropské migrační krizi. Rod Klausů pochází ze západočeské obce Mileč. Otec Václava Klause Václav (1901-1974) byl povoláním účetní. Jeho matka Marie rozená Kailová (1914-2006) pracovala jako pokladní a průvodkyně turistů a byla také příležitostnou autorkou básní. Rodina byla duchovně spřízněna s Církví československou husitskou.", "question": "Je Václav Klaus v politice?", "answers": ["Po odchodu z prezidentského úřadu v březnu 2013 opustil aktivní politiku a nadále se vyjadřuje k tématům vnitřní i zahraniční politiky, například k válce na východní Ukrajině či Evropské migrační krizi."]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě. Na západě se také rozkládá pohoří Munț Apuseni. Mezi nejdůležitější sídla patří: Bukurešť Brašov Temešvár Kluž Constanț Craiova Jasy Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Rumunska. Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaț. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky. Prezident, nejvyšší představitel moci výkonné, je rovněž volen přímo a to jednou za pět let (do roku 2004 jednou za 4 roky). Prezident jmenuje Ministerského předsedu. Ten je hlavou rady ministrů, které jmenuje. Současným prezidentem Rumunska je Klaus Iohannis. Od roku 1991 se Rumunsko soudí s Čadem o podobu státní vlajky. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Rumunska. Území Rumunska se dělí na 41 administrativních jednotek (žup) a hlavní město Bukurešť. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Rumunska. Rumunsko bylo jednou z chudších zemí RVHP a dodnes se řadí k méně rozvinutým zemím Evropy. Mezi zeměmi Evropské unie je jeho HDP na obyvatele druhý nejnižší, po Bulharsku. Může za to především dlouholetá autoritativní vláda Nicolae Ceauș, která naprosto znemožnila rozvoj rumunské ekonomiky. Významná je pro rumunskou ekonomiku výroba aut značky Dacia, která je součástí francouzského koncernu Renault. Tomuto napomáhá rumunské hutnictví – nicméně zásoby rumunského nerostného bohatství nejsou zcela využity.", "question": "S kterou zemí se soudí Rumunsko o podobu státní vlajky?", "answers": ["s Čadem"]}
{"title": "Nitra", "context": "Nitra je centrem celého kraje, nachází se zde mnoho důležitých institucí, jako např. Slovenská Poľnohospodárska Univerzita, Univerzita Konštantína Filozofa, Divadlo Andreja Bagara, Slovenské poľnohospodárske múzeum, různé výzkumné ústavy a výstavní areál Agrokomplex. Zastoupeno je zde mnoho odvětví průmyslu, nejvíce ale potravinářský, a to hlavně díky zemědělskému charakteru okolní krajiny. Nitranský hrad – národní kulturní památka bazilika sv. Jimrama – původně románský, později přestavován v období gotiky a baroka horní biskupský katedrální kostel – gotický, na severní straně hradní skály, raně barokně upraven a spojen širokým schodištěm s dolním kostelem a znovu upraven vrcholně. barokně (Domenico Martinelli) dolní kostel – raně barokní, mramorový oltář biskupský palác – vrcholně barokní na gotických základech Horní Město kostel Panny Marie a františkánský klášter – barokní, na kostele reliéfy ze začátku 16. století měšťanské a kanovnické domy –. ze 17.–19. století Malý a Velký seminář – z 19. století Pro meritae quieti – empírová budova Dolní Město Piaristický klášter s kostelem sv. Ladislava – barokní komplex klášter vincentek s kostelem Panny Marie – novorománská bazilika kostel Panny Marie. na Kalvárii – poutní, s klášterem nazarénů, křížová cesta s hlavní kaplí sv. Kříže Synagoga - z roku 1911, eklektický sloh mariánský sloup – sloup z roku 1750 od Martina Vogerleho – součást prostoru přístupu k hradu, který parkově upraven a sochařsky. vyzdoben ve 2. polovině 18. století Moderní památky Dělnický kulturní dům – funkcionalistický univerzitní kampus – oceněné řešení areálu zemědělské vysoké školy ze 60. let 20. století V Nitře je provozovaná městská doprava, a to společností Arriva. Ačkoliv město mělo ambice na zavedení trolejbusové sítě, po roce 1989 se od tohoto plánu upustilo. V provozu je jen autobusová doprava. Celkem je tedy v provozu 92 autobusů, většinou se jednalo o typ Karosa B 731 a Karosa B 732 a kloubové vozy Ikarus 280. Po jejich vyřazení zejména autobusy SOR dále pak Van Hool AG 300 (13 vozů), Mercedes-Benz (8 vozů), Scania OmniLink (3 vozy), Solaris Urbino 12 (2 vozy),. Karosa B 952 (6 vozů), Karosa B 961, Karosa C 943 (obě jsou kloubové záložní vozy, nicméně kvůli nedostatku kloubových vozidel (3/2015) jsou v provozu pravidelně i s vlastními řidiči), Karosa C 934 (1 voz, který je zařazen na specifický turnus a v noci na svoz zaměstnanců Arrivy) a jeden Irisbus Crossway. V provozu je celkem 26 linek a sezonní cyklobus do městského parku (1 speciálně upravená Karosa B 732). Noční linky neexistují. Nitra je napojená na rychlostní komunikaci, která ji spojuje s Bratislavou.", "question": "Je v Nitře provozovaná městská doprava?", "answers": ["V Nitře je provozovaná městská doprava, a to společností Arriva."]}
{"title": "Japonský jen", "context": "Japonský jen Japonský jen Bankovky japonského jenuZemě Japonsko Japonsko ISO 4217 JPY Symbol ¥ (v Japonsku 円) Dílčí jednotka sen (1/100)rin (1/1000) Mince 1, 5, 10, 50, 100, 500 jenů Bankovky 1000, 2000, 5000, 10000 jenů Vývoj kurzu JPY vůči CZK od července 2014[1] Jen je oficiální měna Japonska. Je široce používána jako bankovní rezerva společně s dolarem a eurem. V japonštině je název měny vyslovován „en“, ale v češtině, a dalších „západních“ jazycích, je používán název „jen“ (díky starému a nepřesnému přepisu japonštiny do angličtiny). Kód jenu podle ISO 4217 je JPY. V latince se používá symbol ¥. V japonštině se zapisuje pomocí kandži 円 a znamená „kulatý objekt“. Starší japonské mince měly totiž tvar oválu. Denominace V oběhu jsou mince hodnot 1, 5, 10, 50, 100 a 500 jenů. Mince hodnot 5 a 50 jenů mají uprostřed kulatý otvor. Mince s hodnotou 500 jenů je zřejmě mincí s nejvyšší hodnotou na světě (v běžném oběhu) - v lednu 2006 bylo 500 ¥ asi 100 Kč. Výkyvy kurzu zejména k CZK jsou v době krize velké. Od září 2008 do února 2009 posílil jen o 100%. Bankovky mají hodnoty 1 000, 2 000, 5 000 a 10 000. Bankovka 1000 jenů má v oběhu starší a novou verzi lišící se vyobrazenou osobností. Stará není akceptována některými automaty[zdroj? ]. Nová série bankovek hodnot 1000, 5000 a 10 000 jenů je připravována na rok 2024. V roce 2000 byla uvedena bankovka v hodnotě 2000 jenů, která má na lícové straně zobrazenu bránu Šureimon na ostrově Okinawa a na lícové straně motiv z příběhu o Gendžim.[2] Bankovka 2000 není mezi Japonci příliš populární[3] a vyskytuje se málo. 1 JPY (japonský jen) = 100 senů (銭), mince sen již desítky let neexistují, ale slovo se používá. 1 JPY = 1000 rinů (厘); 1 sen = 10 rinů – používáno do 1. pol. 20. stol. Historie Jen byl uveden do oběhu během reforem Meidži v roce 1872 podle vzoru evropských měn a nahradil tak složitý monetární systém období Edo. V roce 1871 byl přijat Zákon o nové měně, který mimo jiné definoval jen jako 0,8667 trojské unce (26,956 g) stříbra, což je asi 6,50 dnešních USD. Zákon také zavedl v Japonsku zlatý standard. Jen ztratil většinu své hodnoty během a po 2. světové válce. Po období nestability byl jen od 25. dubna 1949 pevně svázán s americkým dolarem v poměru 1 USD = 360 ¥.", "question": "Jaký je kód měny japonského jenu?", "answers": ["JPY"]}
{"title": "Ještěd", "context": "Na vrcholu se nachází známý televizní vysílač v technicistním architektonickém stylu; v dolní části vysílače je umístěn hotel a restaurace. Na Ještěd vedou lanovky, na svazích je lyžařské středisko. Těsně pod Ještědem se nachází Horní Hanychov, nejzápadnější městská část Liberce. Masiv Ještědu je od roku 1995 součástí Přírodního parku Ještěd (93,6 km2). Ještě před výstavbou vysílače zde stál velký kříž. Ještědské kříže mají svoji dlouhou historii doloženou od roku 1737; prozatím poslední pochází z roku 1990. Jeho předchůdce byl v 80. letech 20. století tajně uříznut, údajně na pokyn tehdejšího komunistického předsedy národního výboru v Liberci. Významnou roli sehrál Ještěd krátce po srpnové okupaci Československa v roce 1968, když odtud ve dnech 25.-27. srpna vysílalo televizní Svobodné studio Sever. Je to výrazný kuželovitý suk budovaný ordovickými sericitickými kvarcity, tvořícími mocnou vložku v prekambrických chlorit-muskovitických fylitech, vystupujících na západních svazích. Suk se stupňovitými příkrými svahy s kryoplanačními terasami krytými balvanovými haldami a kamennými moři (z rozpadlých mrazových srubů a izolovaných skal) se zvedá v místě největšího zdvihu hřbetu nad Libereckou kotlinou. Na fylitových svazích hřbetu jsou místy kvarcitové skály (horolezecké objekty) s hranáčovymi osypy a svahové sutě, kryoplanační terasy (PP Terasy Ještědu - největší počet kryoplanačních teras na jednom svahu v Česku). Na jihozápadních svazích pramení Ploučnice. Průměrná roční teplota vzduchu 3,9 °C (1923-1937), průměrný roční úhrn srážek 852 mm (1925-1950). Vrchol se zvedá nad hranicí lesa, která je zde v pouhých 980 metrech (vlivem exponované geomorfologické polohy a silných větrů), svahy převážně zalesněné - ve vrcholových partiích jsou rozvolněné klimaticky deformované umělé porosty kleče, smrku, břízy, modřínu. Jsou zde rozsáhlé přechodné lesokřoviny po rozvrácených smrčinách. V lesních porostech převládá smrk s vtroušeným bukem a jeřábem.", "question": "Jaký je nejvyšší vrchol Ještědsko-kozákovského hřbetu?", "answers": ["Ještěd"]}
{"title": "Prezident České republiky", "context": "Ve druhém volebním období použil veto sedmnáctkrát, ve všech případech však byl poslanci přehlasován. Úspěšnější byl u Ústavního soudu, který čtyřikrát alespoň částečně návrhům prezidenta vyhověl. Prezident Václav Klaus veto používal častěji, vetoval celkem 62 zákonů, přičemž uspěl jen čtyřikrát, a sedm jeho vet již nebylo projednáno. Miloš Zeman vetoval v průběhu prvních 19 měsíců v úřadu 3 zákony, přičemž ve dvou případech bylo jeho veto přehlasováno. V jednom případě se hodlal obrátit na Ústavní soud. Rozhodnutí vydaná podle těchto pravomocí vyžadují ke své platnosti spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za tato rozhodnutí odpovídá vláda. Prezident podle Ústavy České republiky: zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, je vrchním velitelem ozbrojených sil, přijímá vedoucí zahraničních zastupitelských misí,. pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, jmenuje a povyšuje generály, propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán, jmenuje soudce, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice, viz shora), má právo udělovat amnestii. Další pravomoci určují běžné zákony. Podle nich prezident například: uchovává pečetidlo státní pečeti, vyhlašuje volby do Evropského parlamentu, zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí, jmenuje předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu z řad soudců tohoto soudu, jmenuje ze soudců předsedy vrchních a krajských soudů, jmenuje a odvolává předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů nebo předsedu Českého statistického úřadu, jmenuje a odvolává rektory veřejných vysokých škol a jmenuje profesory, jmenuje a odvolává předsedu Akademie věd. Podrobnější informace naleznete v článku Amnestie. Amnestie je pravomoc prezidenta, která mu umožňuje hromadně promíjet a snižovat tresty a právní následky odsouzení, právo nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Amnestie se může vztahovat i na přestupky. Pokud se vztahuje na přestupky, vždy se jedná konkrétně o některý z přestupků a uděluje se celoplošně. Amnestie nemůže být zrušena. Prezident může určit okruhy osob, na které se amnestie vztahuje, i okruhy osob, na které se nevztahuje. K platnosti amnestie je třeba spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného ministra. Václav Havel jako prezident České republiky udělil amnestie, a to v letech 1993 a 1998. Obě se týkaly jen nižšího počtu osob (130 a 955) a nevzbudily takové kontroverze jako jeho první amnestie, ještě v úřadu prezidenta Československa v roce 1990.", "question": "Jakým slovem je označována pravomoc prezidenta, která mu umožňuje hromadně promíjet a snižovat tresty a právní následky odsouzení, právo nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo?", "answers": ["Amnestie"]}
{"title": "Schrattenbachův palác", "context": "Schrattenbachův palác je barokní palác v historickém jádru Brna, katastrální území Město Brno, ulice Kobližná, č. o. 4. V současnosti slouží jako centrální objekt Knihovny Jiřího Mahena, je také zapsán na seznamu kulturních památek České republiky. Na místě současné stavby původně stály dva domy, které v roce 1703 odkoupila Marie Elisabeth hraběnka Breunerová a nechala na jejich místě vystavět palác podle projektu Christiana Alexandera Oedtla, představitele vídeňské moderny. Palác v roce 1725 získal olomoucký biskup kardinál Wolfgang Hannibal hrabě ze Schrattenbachu, na jehož popud objekt v letech 1735–1738 přestavěl stavitel Mořic Grimm (mj. zrealizoval druhé patro) víceméně do současné podoby. Na přelomu let 1767 a 1768 zde strávil s rodinou Františka Antonína Schrattenbacha vánoční svátky Wolfgang Amadeus Mozart, jemuž byla v roce 1956 odhalena pamětní deska umístěná na fasádě budovy. Roku 1847 bylo přistavěno další půlpatro. Od roku 1851 byl palác v majetku podnikatele Theodora Bauera, v té době byl částečně znehodnocen obchodním využitím. Na přelomu 19. a 20. století zde sídlila Úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko, po roce 1918 Zemské vojenské velitelství Brno. Za druhé světové války byl Schrattenbachův palác poškozen a uvažovalo se o jeho zboření. Od roku 1950 zde sídlí centrála Knihovny Jiřího Mahena, generální rekonstrukce objektu ale proběhla až po zjištění havarijního stavu konstrukcí v letech 1998–2001, kdy bylo mimo jiné zbořeno nehodnotné jižní křídlo a dvorní vestavby. Ve dvoře byla naopak instalována moderní ocelová konstrukce s ochozy a skleněným jehlanem, který dvůr zastřešuje, kde tak vznikl ústřední prostor knihovny. Obrázky, zvuky či videa k tématu Schrattenbachův palác ve Wikimedia Commons Historie Schrattenbachova paláce, kjm.cz", "question": "Která instituce sídlí ve Schrattenbachově paláci v Brně?", "answers": ["Knihovny Jiřího Mahena"]}
{"title": "Athéna", "context": "Athéna je v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia. Jde o bohyni moudrosti a vítězné války, ochránkyni statečnosti, práva, spravedlnosti a umění. V pozdějších dobách byla ztotožňována se svým římským protějškem Minervou. O jejím původu je známo mnoho mýtů: Podle Pelasgů se bohyně Athéna narodila v Libyi, nedaleko jezera Tritónis. Tam ji našly tři libyjské nymfy a ujaly se jí. Jako malé děvčátko prý nešťastnou náhodou při hravém zápasu s oštěpem a štítem zabila svou přítelkyni Palladu a na její památku přiřadila její jméno před své. podle Hellénů byl Athéniným otcem Pallas, okřídlený kozlí obr, který se ji později pokusil znásilnit. Stáhla ho z kůže, udělala si z ní aigidu, jeho křídla si připjala k ramenům a jeho jméno připojila ke svému. Podle jiné verze však je aigida z kůže Gorgony Medúsy; tuto kůži stáhla poté, co Perseus uťal Medúsinu hlavu. podle další z verzí byl jejím otcem Itónos, král stejnojmenného města jiný zdroj tvrdí, že Athéna byla dcerou Poseidóna, že se ho však zřekla a byla adoptována Diem, kterého o to požádala asi nejrozšířenější je však toto: když Zeus zatoužil po Titánce Métidě, ta mu v různých proměnách unikala, nakonec však byla polapena a otěhotněla. Objevila se však věštba, že se narodí moudrá dcera a bude-li mít Métis další dítě, pak to bude statečný syn a ten svrhne Dia stejně jako on svrhl svého otce Krona.", "question": "Kdo je otcem řecké bohyně Athény?", "answers": ["Dia"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány, která byla podporována Sovětským svazem a tzv. mezinárodními brigádami. Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie. V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv. Osu Berlín-Řím. O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví, nazvané pakt proti Kominterně, čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio. V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu, čímž započala druhá čínsko-japonská válka. Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír, aby společně čelili cizím útočníkům. I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj, Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země. Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12. března 1938 k tzv. anšlusu Rakouska, tedy připojení tohoto malého státu k Německé říši, proti čemuž Británie a Francie, přes své znepokojení německým postupem a stále se stupňujícím zbrojením, nijak nezasáhly. 12. září 1938 pohrozil Hitler Československu válkou, pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané sudetskými Němci. Toto vyvolalo v českém pohraničí puč organizovaný Sudetoněmeckou stranou. Československá armáda sice tento puč potlačila, ale od 19. září začaly proti Československu útočit jednotky Sudetoněmeckého Freikorpsu vyzbrojovaného Německem. Datum začátku této teroristické kampaně bylo pozdější československou exilovou vládou v Londýně určeno jako datum, kdy Československo vstoupilo do válečného stavu s Německem. Britský premiér Neville Chamberlain mezitím inicioval rozhovory, jež vyvrcholily 29. září 1938 přijetím mnichovské dohody. V ní bylo Československo donuceno k odstoupení Sudet výměnou za Hitlerův příslib, že nezabere žádné další československé území. Důsledkem této dohody byl nucený odchod Čechů, Židů a německých odpůrců Adolfa Hitlera do okleštěného Československa. Chamberlain věřil, že dosáhl \"míru pro naši dobu\". Nicméně neuplynulo ani šest měsíců, když 15. března 1939 obsadil Wehrmacht zbytek Československa, jenž byl přeměněn v Protektorát Čechy a Morava. Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislost slovenský štát, jenž se stal v čele s Jozefem Tisem německým satelitem. Pobouřeni touto novou agresí a Hitlerovými výhrůžkami vůči Polsku kvůli Gdaňsku se Britové a Francouzi zaručili za polskou nezávislost. Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov, v němž se Německo a SSSR 23. srpna 1939 zavázaly k oboustranné neutralitě.", "question": "Důsledkem jaké smlouvy bylo Československo donuceno k odstoupení Sudet?", "answers": ["mnichovské dohody"]}
{"title": "Vila Josefa Filipa", "context": "Barrandovská 160/13, Praha 5 - Hlubočepy, Česko Česko Ulice Barrandovská Souřadnice 50°2′7,5″ s. š., 14°24′3,7″ v. d. Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Vila Josefa Filipa je rodinný dům, který stojí v Praze 5-Hlubočepích ve vilové čtvrti Barrandov v ulici Barrandovská v její východní části. Historie V letech 1929–1930 si manželé Josef a Ludmila Filipovi na Barrandově postavili vilu podle návrhu architekta Aloise Houby. K roku 1937 zde měl adresu bratr Josefa Oldřich Filip a jeho manželka Jitka. Josef Filip se s Václavem M. Havlem přátelil již od dob studií na obchodní škole. Později se v Národní bance stal ředitelem devizového oddělení. Pro jeho činnost v zednářské lóži jej roku 1944 zatklo gestapo. Byl také aktivní v odboji, což zůstalo utajeno. V prosinci téhož roku při jeho návštěvě v Petschkově paláci byla zadržena také jeho žena a jejich dvě dcery zůstaly až do konce války ve vile samy se svou babičkou. Po skončení války odešel Josef Filip z Národní banky do invalidního důchodu. Spolupracoval se švýcarskou firmou Longines, která vyráběla hodinky. Po nuceném vystěhování z Barrandova v září 1952 žila rodina nejdřív v Rumburku, poté v Černošicích v domku a později v hausbótu postaveném otcem.[1]", "question": "Podle návrhu jakého architekta byla postavena vila Josefa Filipa?", "answers": ["Aloise Houby"]}
{"title": "Krematorium v Liberci", "context": "Zajímavostí je, že mezi návrhy bylo umístit jej na Ještědský hřeben. Základní kámen byl položen 4. května 1915 a podle návrhu drážďanského architekta Rudolfa Bitzana jeho stavbu provedla liberecká firma Gustav Sacher a synové. Dokončeno bylo roku 1916 a již 3. a 4. listopadu zde byla zkušebně zpopelněna dvě mrtvá zvířecí těla. Slavnostně pak bylo otevřeno 23. srpna 1917. Zazněla při tom předehra k opeře Richarda Wagnera Parsifal. Přestože za 1. světové války zemřel na zranění a nemoce velký počet lidí, nebyly kremace povoleny. === Po roce 1918 === Po rozpadu rakousko-uherské monarchie byla první kremace provedena 30. října roku 1918, a to libereckého měšťana Roberta Jahna. Ještě do konce roku bylo zpopelněno dalších 82 zemřelých. V meziválečném období se počet zpopelněných pohyboval mezi 500 až 600 ročně. Krematorium sloužilo pro zemřelé z Liberce a okolí a urny byly ukládány nejprve na libereckém ústředním hřbitově v Ruprechticích a na libereckém předměstí. Roku 1921 byl založen urnový háj s parkovou architekturou navrhnutou architektem Karlem Kerlem a již roku 1923 byl z kapacitních důvodů rozšířen. V období 2. světové války zde byli zpopelněni studenti popravení po demonstracích 17. listopadu 1939, zemřelí vězni z koncentračního tábora v Rychnově u Jablonce nad Nisou a oběti popravené libereckým gestapem. === Po roce 1945 === Roku 1968 se zde konaly dvě velké tryzny občanů, kteří byli zastřeleni v prvních dnech srpnové okupace. Na jedné z tryzen promluvili Václav Havel a Jan Tříska. Roku 1973 byla provedena rozsáhlá přestavba budov podle návrhu ing. arch. Poříze, bylo zaskleno podloubí obou křídel historické budovy, přistavěna budova a upravena obřadní síň. Úpravou prošel i urnový háj. === Po roce 1989 === Podle projektu ing. arch. Janaty byly roku 1994 přistavěny další budovy pro nové technologie a otevřeny prodejny v podloubí. == Krematorium v literatuře == Krematorium a jeho historie posloužily jako ústřední námět pro německy psaný román Jaroslava Rudiše Winterbergova poslední cesta. == Odkazy == === Reference === === Literatura === KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Po Libereckém kraji – Okres Liberec. S. 235. SVOBODOVÁ, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. 182 s. Epigraphica & sepulcralia.", "question": "Interiér jaké síně skrývá secesní stavba?", "answers": ["obřadní"]}
{"title": "Negace", "context": "¬ {\\displaystyle \\neg } nebo N O T {\\displaystyle \\mathrm {NOT} } , popř. se označuje pruhem nad proměnnou) je unární logická operace, která vezme výrok \"p\" do dalšího výroku \"ne p\", psáno ¬p, který je samostatně interpretován jako pravda, když p je nepravda nebo jako nepravda, když p je pravda. Pro vstup A {\\displaystyle A} vypadá pravdivostní tabulka negace následovně (0 označuje nepravdivé tvrzení, 1 označuje pravdivé tvrzení): A {\\displaystyle A} ¬ A {\\displaystyle \\neg A} 01 10 Negace výroku Negace výroku (graficky ¬, ′; textově non) je v matematické logice opačná pravdivostní hodnota k výroku. Negace výroku se označuje symbolem ¬. Tento symbol se umísťuje před označení výroku. Negace výroku se dá též zapsat textově non či graficky ′. Pokud je tedy výrok označen jako A, negace takového výroku může být ¬A, nonA či A′. Výrok Negace výroku Vysvětlení V ¬V Obecné označení výroku a jeho negace. Jsem editor Wikipedie. Nejsem editor Wikipedie. Negace může být i Není pravda, že jsem editor Wikipedie. Haf! Nejedná se o výrok, tudíž ho nelze negovat. 3 + 2 = 5 3 + 2 ≠ 5 3 + 2 = 6 3 + 2 ≠ 6", "question": "Co se v matematické logice rozumí negací výroku?", "answers": ["opačná pravdivostní hodnota k výroku"]}
{"title": "Olomouc", "context": "; pořádá DW7 o.p.s. Festival Baroko – festival barokní hudby, od r. 1998 Festival Jeden svět - festival dokumentárních filmů, který organizuje Člověk v tísni Festival Religiosa – mezinárodní festival duchovní a církevní hudby, od r. 2006 Svátky Písní Olomouc – mezinárodní festival. pěveckých sborů, od r. 1972 (navazuje na tradici festivalu Dětských pěveckých sborů) Film ve znamení ryby – mezinárodní festival duchovních filmů, jehož 10. ročník proběhl v roce 2011 (v roce 2012 se neuskutečnil) Ostrovy bez hranic. – mezinárodní festival poezie od r. 2007, v návaznosti na festival Poezie bez hranic 2001–2004 Přehlídka animovaného filmu (PAF) – festival animovaného filmu a pohyblivých obrazů založený r. 2000 TANEC PRAHA v Olomouci – mezinárodní festival současného tance a pohybového. divadla - v Olomouci probíhá v Divadle na cucky; produkce zajišťuje DW7 o.p.s. ve spolupráci s pražskými organizátory Týden improvizace – projekt DW7 o.p.s. směřující k oživování městských periferií prostřednictvím uměleckých intervencí VZÁŘÍ – mezinárodní festival světla a videomappingu, od r. 2011 (též anglicky Septembeam) Za(o)hrada – projekt komunitního zahradničení v centru Olomouce; zaštiťuje DW7 o.p.s. Zoologická zahrada Olomouc Cena města je udělována od roku 1998. Za tuto dobu ji získalo více než 120 osobností a subjektů.", "question": "Které město je sídlem arcibiskupství, sídlem metropolity moravské církevní provincie a centrem pravoslavné církve na Moravě?", "answers": ["Olomouc"]}
{"title": "Metallica", "context": "Metallica je americká metalová skupina založená roku 1981 v Los Angeles. Pro první alba Metallicy (DAWE) jsou typická rychlejší tempa skladeb, agresivní a ve svém stylu i hudebně náročnější kompozice. Tato skutečnost je zařadila společně se skupinami Megadeth, Slayer a Anthrax do \"Velké čtyřky\" thrash metalu. Skupina se dala dohromady na základě inzerátu v losangeleských novinách, který podal bubeník Lars Ulrich. Ve skupině hraje sólový kytarista Kirk Hammett (který se přidal ke skupině v roce 1983), basový kytarista Robert Trujillo (členem od roku 2003) spolu se zakládajícím bubeníkem Larsem Ulrichem a pak zpěvákem a doprovodným kytaristou Jamesem Hetfieldem. Předchozí členové skupiny byli sólový kytarista Dave Mustaine (který odešel a založil skupinu Megadeth) a basisté Ron McGovney, Cliff Burton a Jason Newsted. Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby.", "question": "Kdo podal inzerát do losangeleských novin na základě kterého se dala dohromady skupina Metallica?", "answers": ["Lars Ulrich"]}
{"title": "Olympijské hry", "context": "Olympijské hry jsou hromadná mezinárodní sportovní soutěž v mnoha různých disciplínách a sportech, za účasti sportovců z celého světa, které se pořádají jednou za čtyři roky (toto období mezi jednotlivými hrami se nazývá \"olympiáda\"). Zkratkou OH Svého předchůdce a vzor mají v antických olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés. Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles. Pořádají se jako: Letní olympijské hry od obnovení her v roce 1896 Zimní olympijské hry od roku 1924 Letní i zimní olympijské hry se konají jednou za 4 roky. Až do roku 1992 se konaly vždy ve stejný rok, v současnosti jsou termíny her posunuty tak, aby se po dvou letech vystřídaly. Samostatná, avšak organizačně částečně přidružená je šachová olympiáda. Od roku 2010 jsou také oficiálně pořádány i letní olympijské hry mládeže, od roku 2012 pak zimní olympijské hry mládeže. Podrobnější informace naleznete v článku Antické olympijské hry. Antické olympijské hry byly nejvýznamnější, největší a nejstarší z všeřeckých her, kterých se účastnili pouze muži. Ženy měly hry zvané héraia podle bohyně Héry. Konaly se od roku 776 př. n. l. až do roku 393 našeho letopočtu. Roku 394 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem Theodosius I.. V roce 426 pak byl vydán rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii. Dílo zkázy bylo dokonáno zemětřeseními v letech 522 a 551. První krůčky na dlouhé cestě k prvním novodobým hrám patří řeckým učencům z Byzance, kteří ve 14. a 15. století působili na italských univerzitách, a jejich žákům. Pietro Paolo Vergerio (1348–1419), profesor padovské univerzity, byl první o kom je známo, že vyhlásil právo muže na cvičení těla.", "question": "Jednou za kolik let se pořádají olympijské hry?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "First-person shooter", "context": "First-person shooter First-person shooter (zkráceně FPS; česky střílečka z pohledu první osoby) je podžánr stříleček charakteristický simulací vlastního pohledu herní postavy, neboli postavy za kterou hráč jedná v samotné hře. Tento pojem se používá i k odlišení od akčních her zobrazovaných z pohledu třetí osoby (tzv. third-person shooter (TPS) – střílečka z pohledu třetí osoby). Česká komunita počítačových hráčů a videoherní periodika užívaly dnes už zastaralý výraz doomovka. Označení doom klon pak mělo celostvětový význam (oba výrazy odkazují na legendární počítačovou hru Doom z roku 1993). Historie Jako jedna z prvních her, která založila žánr her FPS na PC, je Wolfenstein 3D od společnosti id Software, která je již považována za kultovní a průkopnickou. Byla poměrně jednoduchá, postava hráče byla agentem, který se musí zachránit z nacistické pevnosti. Na výběr bylo několik zbraní jako nůž, pistole, samopal a vícehlavňový kulomet gatling. Nepřátelé byli prostí vojáci s různou vyzbrojí, občas pes nebo velitel, v závěrečné úrovni s kulometem. Další klasickou hrou je Doom. Ta posílila žánr FPS her a přidala jim ještě hru více hráčů – multiplayer. Tato hra již byla náročnější – běžela na strojích Intel 80386 s 4MB paměti – a měla více úrovní. Dalším mezníkem byl revoluční Quake, který byl kompletně 3D a neobsahoval žádné sprity (animovaná textura, místo postav nebo objektů); později podporoval i 3D akceleraci grafiky. Hra byla cíleně vytvořena jako otevřená, přídavky a mapy se daly vytvořit pomocí nástrojů. Quake používal pro skriptování vlastní programovací jazyk Quake C. Na všech těchto hrách vytvořila komunita hráčů různé vlastní přídavky a některé společnosti si koupily licenci na herní 3D engine a vytvořily vlastní hru na tomto engine. Nejznámější jsou Hexen a Heretic což je obdoba Doomu ve fantasy prostředí. Konkurenčními projekty byly hry Duke Nukem 3D, Unreal a Half-Life. Tyto projekty odstartovaly vznik silného konkurenčního prostředí, které existuje dodnes. Duke Nukem 3D byl založen na starším typu engine s 3D konstrukcí map ale se zastaralou grafikou a dalšími omezeními. Sázel zejména na zábavnost, výbornou hratelnost a interaktivní prvky. Hra Unreal používá svůj vlastní engine, který je dosud vyvíjen a patří mezi nejlicencovanější, spolu s enginem Doom 3 a Quake 3 od společnosti ID Software. Unreal a jeho engine zaujal velice pěknou grafikou, výbornou hudbou, atmosférou a pokročilou inteligencí (AI – umělá inteligence), kterou programoval autor populárních botů pro Quake 2.", "question": "Jak označujeme střílečku z pohledu první osoby?", "answers": ["FPS"]}
{"title": "Alkalické kovy", "context": "Alkalické kovy jsou měkké, lehké a stříbrolesklé kovy (cesium je nazlátlé), které lze krájet nožem. V Mohsově stupnici tvrdosti mají hodnoty menší než 1 (jsou tedy měkčí než mastek). Nejtvrdší ze všech alkalických kovů je lithium. Všechny dobře vedou elektrický proud i teplo, lithium, sodík a draslík jsou lehčí než voda a plovou na ní, ale rubidium, cesium a francium jsou těžší a klesají tedy ke dnu. V parách alkalických kovů se kromě jednoatomových částic můžeme setkat i s dvouatomovými molekulami, které mají barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku temně modrého roztoku. Kationty alkalických kovů barví plamen různými barvami (Li - karmínová/červená; Na - světlá oranžová/žlutá; K - fialová). Elementární kovy lze dlouhodobě uchovávat pod vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s nimiž nereaguje. Alkalické kovy mají také velmi nízkou teplotu tání, u lithia je asi 180 °C, u ostatních dokonce pod 100 °C: == Reaktivita == Alkalické kovy jsou velmi reaktivní. Mají nejnižší ionizační potenciál v příslušné periodě, ale hodnota jejich druhého ionizačního potenciálu je velmi vysoká. Ve valenční slupce elektronového obalu mají jeden elektron, takže snadno tvoří kationty s jedním kladným nábojem. Reaktivita alkalických kovů stoupá s protonovým číslem prvku - lithium je nejméně reaktivní a francium je nejreaktivnější. Reagují přímo s halogeny za vzniku iontových solí a s vodou za vzniku silných hydroxidů. Alkalické kovy jsou známé bouřlivou reakcí s vodou, tato reaktivita se zvyšuje se stoupajícím protonovým číslem prvku. Při reakci vzniká hydroxid, uvolňuje se plynný vodík a velké množství tepla. 2 K + 2 H2O → 2 KOH + H2V kapalném amoniaku se alkalické kovy rozpouštějí za vzniku tmavě modrých, paramagnetických roztoků. K + NH3 → K+ + e−Vzniklé solvatované elektrony jsou velmi dobrým redukčním činidlem.", "question": "Jaké kovy jsou členy 1. skupiny periodické tabulky?", "answers": ["Alkalické"]}
{"title": "Borrelióza ptáků", "context": "Borrelióza je členovci přenosné akutní septikemické onemocnění ptáků vyvolávaná spirochetou Borrelia anserina, které může u drůbeže v endemicky postižených oblastech způsobovat velké ekonomické ztráty. Zdravotní význam B. anserina není znám; je ale antigenně úzce příbuzná s B. burgdorferi, původcem lymské borreliózy. Ptáci mohou být experimentálně infikováni a vylučovat tuto spirochetu, nelze je proto vyloučit jako možný zdroj infekce B. burgdorferi pro člověka. Ptačí borrelióza byla poprvé popsána na Kavkaze v roce 1891 Sacharovem jako vážné septikemické onemocnění husí. V roce 1903 byla nemoc zjištěna u drůbeže v Brazílii a byla prokázána primární úloha členovců v jejím přenosu. Postupně byla borrelióza identifikována v mnoha zemích světa, zejména v tropických a subtropických oblastech. Také v Evropě byly zaznamenány ojedinělé případy, včetně naší republiky. Borrelióza se vyskytuje zejména v oblastech s častým výskytem klíšťáků z rodu Argas. Spirochety jsou jednobuněčné, jemné spirální gramnegativní bakterie, dosahující délky až 500 μ. Množí se příčným dělením a běžnými barvícími technikami se nebarví; výjimkou je stříbření. Spirochety jsou zařazovány do rodů Spirochaeta, Treponema, Borrelia, Brachyspira a Leptospira. U ptáků jsou původci borreliózy a střevních onemocnění. Původcem onemocnění je Borrelia anserina (syn. Spirochaeta anserina, S. gallinarum, S. anatis a Treponema anserinum), aktivně se pohybující spirální bakterie s 5-8 závity, měřící kolem 6-30 x 0,3 μ. Prochází filtry o velikosti pórů 450 nm. Borrelie mají 15-22 osových fibril. V nativním preparátech z krve nebo tkání se mohou pozorovat v zástinu nebo po obarvení Giemsou. Borrelie rostou za mikroaerofilních podmínek při teplotě 30-37 °C. Produkují kyselinu z glukózy. Kultivace na umělých kultivačních půdách je obtížná. K pomnožení se používají slepičí nebo krůtí embrya infikovaná do žloutkového vaku.", "question": "Čím je vyvolávána borrelióza?", "answers": ["spirochetou Borrelia anserina"]}
{"title": "Platina", "context": "Platina, chemická značka Pt, lat. Platinum, je velmi těžký a chemicky mimořádně odolný drahý kov stříbřitě bílé barvy. Ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Název platina vznikl jako zdrobnělina ze španělského slova plata (stříbro), do češtiny ho můžeme přeložit jako stříbříčko. Je rozpustná v lučavce královské a pomalu se rozpouští i v kyselině chlorovodíkové za přítomnosti vzdušného kyslíku nebo peroxidu vodíku. Společně s osmiem a iridiem patří k prvkům s největší známou hustotou. Zajímavá je schopnost platiny pohlcovat značné objemy plynného vodíku. Platina vykazuje také značné katalytické vlastnosti, a to jak ve sloučeninách, tak ve formě kovu. Vzhledem ke svým mechanickým vlastnostem a chemické odolnosti jsou platina a především její slitiny s rhodiem a iridiem používány na výrobu odolného chemického nádobí pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot. Ve sklářském průmyslu je základním materiálem speciálních pecí na výrobu optických vláken. V chemickém průmyslu je platina a především její sloučeniny využívána jako všestranný katalyzátor v řadě organických syntéz. Katalytických vlastností jemně rozptýlené kovové platiny se využívá i v autokatalyzátorech, které slouží k odstranění nežádoucích látek z výfukových plynů. Ve farmaceutickém průmyslu jsou komplexní sloučeniny cis-platiny základem velmi účinných cytostatik, tedy látek potlačujících rakovinné bujení. Značně velkých objemů dosahuje výroba termočlánků pro přesné měření vysokých teplot na bázi slitin platiny s rhodiem. Hlavní využití těchto typů termočlánků je ve sklářském a hutnickém průmyslu. V omezené míře se platina používá zejména k výrobě šperků a k pokovování méně ušlechtilých kovů. Je také součástí některých dentálních slitin především ve spojení s moderními keramickými materiály. Platina se v přírodě vyskytuje prakticky pouze ve formě ryzího kovu, i když téměř vždy jsou v menší míře přítomny i další platinové kovy jako rhodium, palladium nebo iridium. Její zastoupení v zemské kůře je velmi malé, odhaduje se, že její průměrný výskyt činí 0,005-0,01 ppm (mg/kg). Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze současnými analytickými metodami spolehlivě změřit. Nejbohatší světová naleziště jsou v jižní Africe, kde se v některých hlubinných dolech v Jihoafrické republice těží až ve čtyřkilometrové hloubce. Existují zde však i naleziště, kde se hornina s jemně rozptýlenými částečkami kovu těží povrchově. Dalšími lokalitami s výskytem platiny je Sibiř a Ural, kde se vzácně nachází platina i ve formě nugetů o váze i několik desítek gramů. Dalších několik nalezišť se nachází v Severní Americe v Kanadě i USA.", "question": "Jakou barvu má platina?", "answers": ["stříbřitě bílé"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock. Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným. Volba nakonec padla na Rona Matthewse. Skupina Iron Maiden (česky železná panna, mučicí nástroj) vznikla na Štědrý den roku 1975 v sestavě Harris (baskytara), Matthews (bicí), Dave Sullivan (kytara), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara). Podle Harrise její název vznikl podle filmu Muž se železnou maskou (The Man in the Iron Mask), který právě v té době byl v televizi. Po několika hospodských koncertech ze skupiny odešel zpěvák Paul Day. Jako náhrada za něj nastoupil Dennis Wilcock, se kterým již Harris dříve hrál. Rovněž začínali dělat problémy kytaristé, protože neuměli hrát sóla. To vyřešil Wilcockův kamarád Dave Murray, oba dosavadní kytaristé však odešli. Ještě před Iron Maiden se Murray znal s Adrianem Smithem. Spolu s ním hrál rovněž ve své první skupině pojmenované Stone Free. Později společně působili ještě v několika dalších skupinách. První skupina, ve které vydržel déle (bez Smithe), se jmenovala The Secret.", "question": "Podle čeho vznikl název skupiny Iron Maiden?", "answers": ["podle filmu Muž se železnou maskou"]}
{"title": "Andrej Babiš", "context": "Do portfolia Agrofertu patří kromě chemické výroby, potravinářských podniků a zemědělské výroby také vydavatelská firma AGF Media a. s., od června 2013 také Agrofert vlastní velký mediální koncern MAFRA a. s., který v roce 2013 vydával dva celostátní tištěné deníky (Lidové noviny. a Mladou frontu DNES), regionální deník Metro, provozoval tři televizní stanice, dvě rozhlasové stanice, zpravodajské servery Lidovky.cz, iDNES.cz a Česká pozice a vlastnil také virtuálního mobilního operátora Mobil.cz.Agrofert má pobočku na Slovensku. Zahrnuje také společnosti v Maďarsku, Polsku, Nizozemsku a Německu. V posledně jmenované zemi je to mimo jiné velký chemický závod SKW Piesteritz ve městě Lutherstadt Wittenberg ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, který je největším producentem umělých hnojiv v Německu. Od února 2013 je součástí koncernu také velkopekárna Lieken, která má šest výroben (původně dvanáct) a její sídlo bylo v roce 2018 přeneseno z Weissenfelsu též do Wittenbergu. Babiš již dříve učinil závazek, že do konce roku 2017 proinvestuje ve Wittenbergu celkově 900 milionů eur.V roce 2008 byl Andrej Babiš kritizován poté, co Česká televize zveřejnila záběry tajnou kamerou zachycující jeho schůzku s tehdejším šéfem antimonopolního úřadu Martinem Pecinou. Schůzka v autosalonu Mercedes Forum na pražském Chodově se konala v době, kdy antimonopolní úřad posuzoval rozšíření Babišova koncernu Agrofert o další společnosti. Podle Martina Peciny se s tímto podnikatelem setkával opakovaně a schůzka se konala v autosalonu proto, že v Praze neměl kancelář.V roce 2010 pobíraly Babišem vlastněné firmy státní dotace ve výši 3 miliardy korun. V roce 2014, v době, kdy byl Babiš ministrem financí, odpustilo ministerstvo Agrofertu daně ve výši 1,476 miliardy korun.Polský lobbista Jacek Spyra v roce 2007 přesvědčoval Babiše, že se v Polsku chystá jeho stíhání za údajnou korupci při privatizaci Unipetrolu, a nabízel Babišovi, že za úplatek ve výši 10 milionů Kč dovede toto stíhání zastavit. Babiš obviněn nebyl a naopak byl Spyra za to, že požadoval po Babišovi peníze, odsouzen za podvod.Dne 20. ledna 2014, než se stal ministrem financí, odešel Babiš z vedení Agrofertu.", "question": "Jak se jmenuje koncern založený Andrejem Babišem?", "answers": ["Agrofert"]}
{"title": "Kostkový cukr", "context": "Kostkový cukr je potravinářský cukr upravený do podoby kostky. Až do poloviny 19. století se cukr distribuoval převážně ve formě cukrových homolí. Za objevitele kostkového cukru je považován Jakub Kryštof Rad, jenž byl ředitelem dačické rafinérie a kostkový cukr si nechal patentovat v roce 1843. Radovy první kostky měly tvar kvádru blízkého krychli s rozměry hran 1,2 cm a 1,5 cm. Později se začaly u různých výrobců lišit a také tvar se měnil od krychle po různé geometrické tvary, např. ve tvaru znaků karetních barev bridže - kříže, káry, srdce a piky. Barevnost může být různá, ale nejčastěji se lze setkat s bílou barvou, jež je způsobena užitím rafinovaného cukru bez přídavku barviv. Kostka cukru byla zvolena vládou ČR jako symbol jejího předsednictví EU v některých propagačních materiálech (např. reklama v televizi s přehlídkou osobností). Obrázky, zvuky či videa k tématu kostkový cukr ve Wikimedia Commons Radio.cz - První kostka cukru na světě byla vyrobena v Dačicích Dačice - Kostka cukru Euroskop.cz Kostka cukru? Kampaň, kterou oceňují i v Bruselu Alexandr Vondra (Hospodářské noviny), 18. 9. 2008 Euroskop.cz - Evropě to osladíme? (Lidové noviny), 5.9.2008", "question": "Kdy byl patentován vynález kostkového cukru?", "answers": ["1843"]}
{"title": "Estonská vlajka", "context": "Vlajka Estonska je horizontální trikolóra tří barev: modré, černé a bílé. Poměr stran vlajky je 7:11. Barvy estonské vlajky symbolizovaly v původní verzi nebe (modrá barva), zemi (černá) a sníh (bílá), později však byly vykládány i odlišně. Prezidentská vlajka je státní vlajka doplněná velkým státním znakem. == Historie == Území dnešního Estonska bylo osídleno již v 1. století. V roce 1212 dobyli pevnost Toompea v dnešním Tallinnu Dánové a země se tak dostala pod jejich vliv. V roce 1219 bylo severní Estonsko připojeno k Dánsku a zbytek země ovládl řád livonských rytířů, který v roce 1237 spojil své území s územím řádu německých rytířů. Během livonských válek (1558–1583) bylo území rozděleno mezi Švédsko a Kuronsko. Po Severní válce (1721) připadlo Estonsko Rusku, které ho rozčlenilo na Estonskou (ve zdroji chybně uvedena Kuronská) na severu dnešního Estonska a Livonskou (dnešní jižní Estonsko) gubernii a začalo užívat ruskou vlajku. 29. září 1881 bylo založeno v Tartu studentské sdružení Vironia (viz historický kraj Virumaa). Při této příležitosti byla poprvé vyvěšena modro-černo-bílá vlajka, shodná se současnou estonskou vlajkou. Barvy symbolizovaly nebe, zemi a sníh. Tato vlajka díky pokrokovým myšlenkám sdružení znárodněla a stala se symbolem boje za nezávislost. V roce 1896 byla zakázána ale po bolševické revoluci (7. listopadu 1917), oddělení Estonska od Ruska (28. listopadu 1917) a vyhlášení nezávislosti (24. února 1918) byla (až) 27. června 1922 uzákoněna státní vlajkou. Poměr stran byl stanoven na 7:11. Barvy ale byly vykládány odlišně: modrá symbolizovala vzájemnou důvěru a věrnost, černá předchůdce Estonců a bílá touhu po svobodě.21. června 1940 obsadila sovětská vojska na základě smlouvy s hitlerovským Německem Pobaltí.", "question": "Jaké barvy se nachází na estonské vlajce?", "answers": ["nebe (modrá barva), zemi (černá) a sníh (bílá)"]}
{"title": "Turecká lira", "context": "Turecká lira Turecká liraTürk lirası (turecky) Turecké minceZemě Turecko TureckoSeverní Kypr Severní Kypr ISO 4217 TRY Inflace 25,2 %[1] (říjen 2018) Symbol Dílčí jednotka kuruş (1/100) Mince 1, 5, 10, 25, 50 kuruş, 1 lira Bankovky 5, 10, 20, 50, 100, 200 lir Turecká lira je měna Turecké republiky. Kromě Turecka tuto měnu používá i Severokyperská turecká republika[2], což je de facto nezávislý stát na ostrově Kypr, který není celosvětově uznán žádným státem kromě právě Turecka. Jedna setina liry se nazývá „kuruş“. ISO 4217 kód liry je TRY. Vznik a vývoj Lirou se platilo ještě na území Osmanské říše, nahradila měny akçe a kuruş. Zachována byla i po vyhlášení republiky v roce 1923, od této doby až dodnes je na každé bankovce vyobrazen zakladatel moderního Turecka, Mustafa Kemal Atatürk. Přesto po jeho smrti až do konce 50. let byly v oběhu i bankovky s portrétem jeho nástupce, prezidentem İ İ. V 70. a 90. letech proběhla inflace; zatímco v 60. letech bylo možné za 1 USD koupit 9 lir, v roce 2001 to bylo už 1,65 milionu lir. Premiér země, Recep Tayyip Erdoğ toto označil za národní ostudu, následně parlament v prosinci roku 2003 schválil plán měnové reformy, ta z bankovek odstranila 6 nul.[3] Provedena byla k 1. lednu roku 2005. Mince a bankovky Při měnové reformě se na začátku roku 2005 do oběhu dostala nová série jak mincí, tak i bankovek. Současné mince jsou raženy v hodnotách 1, 5, 10, 25, 50 kuruşů a 1 lira. Na bankovkách 8. série, které se tiskly mezi roky 2005 a 2008, byla nominální hodnota zapsána s názvem Nová turecká lira. Tyto bankovky měly nominální hodnoty 1, 5, 10, 20, 50 a 100 lir. 1. ledna 2009 se do oběhu dostala nová, již 9. série bankovek, na kterých je nominální hodnota zapsaná jako Turecká lira, slovo Nová se na nich již nevyskytuje. Tyto nejnovější bankovky mají nominální hodnoty 5, 10, 20, 50, 100, 200 lir. Bankovky 8. série zůstaly zákonným platidlem do konce roku 2009, od začátku 2010 jsou směnitelné u turecké centrální banky za bankovky 9. série. Bankovky 9. série VyobrazeníHodnotaRozměryBarva AversRevers 5 lir 64 × 130 mm hnědá 10 lir 64 × 136 mm červená 20 lir 68 × 142 mm", "question": "Jaký je mezinárodní kód turecké liry?", "answers": ["TRY"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočka je především dokonalý predátor - má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost (udává se 48 km/h) a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti. Hlava kočky je spíše široká a krátká, mezi jednotlivými plemeny však existují poměrně velké rozdíly v jejím tvaru: britské, exotické a perské kočky (obecně zavalitý typ) mají hlavu nápadně kulatou, evropská krátkosrstá, mainská mývalí kočka či turecká angora se vyznačují mírně protáhlejší hlavou, orientální kočky mají lebku velmi protáhlou. Ještě větší rozdíly jsou v nasazení uší či utváření stopu. Vždy jsou nápadné velké čelisti a oči. Kočka je prstochodec, došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Na předních končetinách má kočka pět, na zadních čtyři prsty. Drápy jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech. To kočce umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov. Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovitých. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje. Kůže kočky je kryta srstí, jediná neosrstěná místa jsou nosní zrcátko, polštářky tlapek a bezprostřední okolí struků, genitálií a konečníku. Srst kočky je tvořena až 20 000 chlupy na centimetru čtverečním.", "question": "Kolik prstů má kočka na zadních končetinách?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Virginia Woolfová", "context": "Ve 20. letech se ve Woolfové tvorbě začal prosazovat nový, poetičtější a subjektivnější styl, který ji umožnil vyjádřit myšlenky postav a orientovat romány mnohem intimněji a introspektivněji. Jacob́s Room (Jákobův pokoj) byl vydán v roce 1922, vycházel ze života a smrti jejího bratra Tobyho a představuje přelomové dílo, kde již Woolfová našla svůj styl, ve kterém psala pozdější díla, která měla velmi významný vliv na vytvoření \"moderní klasiky\" spolu s dalšími autory jako byl například James Joyce nebo Marcel Proust. Následovaly romány: Mrs. Dalloway (Paní Dallowayová) v roce 1925, To The Lighthouse (K majáku) v roce 1927 a The Waves (Vlny) v roce 1931. Tyto romány ji zařadily k nejvýraznějším a nejuznávanějším romanopiscům její generace. Cílem těchto prací bylo odhalení ženského nitra a zkušeností jako alternativy k dominujícímu mužskému pohledu na svět. Zvláštní pozici zaujímá fantaskní román Orlando, vydaný v roce 1928, sledující osud hlavní(ho) hrdiny/hrdinky procházející(ho) různými dobami, od alžbětinského dvora až do roku 1928. Tento román napsala Woolfová na základě rozchodu se svou blízkou přítelkyní Vitou Sackville-Westovou, psaním se léčila a zaháněla depresivní stavy. Virginia Woolfová byla také plodnou esejistkou, napsala přes 500 esejí do různých časopisů a sbírek. Tato její činnost začala v roce 1905 v Times Literary Supplement. Ve dvacátých a třicátých letech napsala několik svazků kritických statí - v knize \"Vlastní pokoj\" (1929), kterou poprvé představila při přednášce na univerzitě v Oxfordu, poukázala velmi důrazně na význam nezávislé ženské literární tradice. Zaměřuje se na popis sil, které bránily nebo naopak podporovaly ženy v možnosti vyjádřit se/ promluvit vlastním hlasem a nekopírovat tedy etablované mužské hlasy. V tomto směru oceňuje dílo zejména dvou autorek – Emily Brontë a Jane Austen, které dokázaly psát jako ženy. Za velmi podstatný prvek ženského psaní považuje mlčení, které poskytuje prostor pro přemýšlení a reflektuje hranice mezi sdělitelným, vypověditelným a nevypověditelným. Kromě tohoto ale reflektuje i problematiku zobrazování ženy jako literárního tématu. V celé eseji hovoří o institucích a tradicích mužských škol tónem výsměšné pokory a uctivosti, aby zesměšnila s nimi spojené patriarchální představy o autoritě a vzdělanosti. V knize \"Tři guineje\" (1938) se zabývala především problematikou feminismu a problémy, s nimiž se setkávají ženy-spisovatelky. Z této knihy pochází i známý citát: \" ...Psaní ženy je vždycky ženské, nemůže jinak než být ženské, a přinejlepším je velmi ženské...\".", "question": "Byla Virginia Woolfová esejistkou?", "answers": ["Virginia Woolfová byla také plodnou esejistkou, napsala přes 500 esejí do různých časopisů a sbírek."]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Pštros dvouprstý (Struthio camelus) je velký nelétavý pták, žijící v Africe. Je jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých (Struthionidae) a rodu Struthio. Pštrosi jsou zvláštní svým vzhledem, dlouhým krkem a nohama a schopností dosáhnout při běhu rychlosti 70 a někdy až 100 km/h. Pštrosi jsou největšími žijícími ptáky světa a jsou chováni po celém světě. Vědecké jméno pštrosa pochází z řeckého výrazu pro \"vrabce\" a \"velblouda\" (struthio a camel). Vznik běžců není dosud plně objasněn. Předpokládá se, že všichni běžci měli společného předka, který na rozdíl od nich létal. Postupem doby však tuto schopnost ztratili a namísto toho se stali rychlými běžci, což jim umožňovalo utéci před nepřítelem a putovat za potravou. Za nejstaršího přímého zástupce považují někteří odborníci známého prapštrosa Palaeotis weigelti, jehož fosílie z eocénu byly nalezeny např. v Německu v Messelském lomu a v Geiseltalu. Toto zvíře však po nových výzkumech vykazuje ještě více podobností s pštrosem nandu a proto by mu spíše slušel název pranandu. Ptáci, patřící nepochybně ke pštrosům, jsou doloženi od miocénu. Jednalo se o obří ptáky s výškou okolo 4 metrů, kteří se rozšířili do Evropy a Afriky. Stalo se tak přibližně před 12 miliony lety a od té doby se jejich výška postupně snižovala, až se asi před 2 miliony let již podobali dnešním pštrosům. Nejstarším známým druhem je Struthio orlovi, nalezený v Moldavsku. V pliocénu žilo několik druhů tohoto rodu v Asii, například v Mongolsku a v Číně (Struthio chersonensis, Struthio mongolicus, Struthio wimani). Asijský pštros (Struthio asiaticus) žil v pleistocénu ve stepích centrální Asie. Ze zatím neznámých důvodů vymizeli postupně pštrosi z Asie a Evropy a rozšířili se pouze v Africe a na Blízkém východě. V pliocénu se také objevil dnes žijící pštros dvouprstý, jehož rozšíření za poslední doby ledové sahalo až do Španělska a Indie. S postupujícími klimatickými změnami, které proměnily zelenou Saharu v poušť zmizeli pštrosi z Blízkého východu i severní Afriky a většina jejich populace dnes žije v Africe na jih od rovníku. Pštrosi obvykle váží mezi 90 a 130 kg, i když byli zaznamenáni i samci o váze až 155 kg. Pera samců jsou černá s příměsí bílých per na křídlech a ocasu.", "question": "Jaké rychlosti může pštros dosáhnout v běhu?", "answers": ["70 a někdy až 100 km/h."]}
{"title": "Ruský rubl", "context": "Ruskoр р (rusky) MinceZemě Rusko RuskoAbcházie AbcházieJižní Osetie Jižní Osetie ISO 4217 RUB Inflace 4,2%[1] (2017 odhad) Symbol Dílčí jednotka kopějka (1/100) Mince 1, 5, 10, 50 kopějek; 1, 2, 5 , 10 rublů Bankovky 5, 10, 50, 100, 500, 1000, 5000 rublů Ruský rubl (rusky р) je zákonné platidlo Ruska. Jeho ISO 4217 kód je od roku 1998 RUB. V tomto roce provedlo Rusko měnovou reformu, kdy se z 1000 starých rublů RUR stal 1 nový rubl RUB. Jedna setina rublu se nazývá kopějka (rusky к). Název rubl nesly i měny, které používaly předchůdci současné Ruské federace – carské Rusko a Sovětský svaz. Symbolem rublu je od 11. prosince 2013 písmeno Р s přetaženým spodním ramenem doplněným druhou rovnoběžnou úsečkou o něco níže, tedy .[2] Ve standardu Unicode verze 7.0.0, vydaném 16. června 2014 je už znak zařazen pod kódem U+20BD RUBLE SIGN.[3][4] Mince a bankovky Současné mince mají hodnoty mince 1, 5, 10, 50 kopějek a 1, 2, 5 a 10 rublů. Bankovky jsou tisknuty v nominálních hodnotách 50, 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000 rublů. Bankovky 5 a 10 rublů jsou již postupně stahovány z oběhu a nahrazovány mincemi o stejné nominální hodnotě.", "question": "Jaký je mezinárodní kód ruského rublu?", "answers": ["RUB"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Absence Shakespearova jména v seznamu účinkujících ve hře Bena Jonsona Volpone z roku 1605 je podle některých badatelů náznakem, že se tehdy již jeho herecká kariéra blížila ke konci. Ve svém úmrtním roce 1616 byl však Shakespeare jmenován v seznamu účinkujících Jonsonových her Every Man in His Humour a Sejanus, His Fall při souhrnném vydání díla tohoto dramatika. I když souhrnné vydání jeho vlastních her, tzv. První folio z roku 1623, jmenuje Shakespeara jako jednoho z hlavních účinkujících při představeních, byly některé ze Shakespearových her poprvé hrány až po Jonsonově dramatu Volpone. Nemůžeme tedy přesně určit, které role Shakespeare vlastně hrál. V roce 1610 John Davies z Herefordu napsal, že \"dobrý Will\" hrál \"královské\" role. Roku 1709 se Rowe domníval, že Shakespeare hrál ducha Hamletova otce v dramatu Hamlet. Podle pozdějšího názoru hrál také Adama ve hře Jak se vám líbí. Badatelé mají určité pochyby o správnosti těchto informací. Shakespeare během své kariéry pobýval v Londýně a ve Stratfordu. Roku 1596, tedy rok před tím, než koupil New Place, nový domov pro jeho rodinu ve Stratfordu, žil Shakespeare na farnosti Svaté Heleny v ulici Bishopsgate, severně od Temže. Roku 1599 se přestěhoval na druhý břeh řeky do Southwarku. Tehdy jeho společnost postavila divadlo Globe. Roku 1604 se přestěhoval nazpět na severní břeh řeky. Tam si pronajal byt od francouzského hugenota jménem Christopher Mountjoy, který byl výrobcem dámských paruk a jiných pokrývek hlavy. Podle Shakespearových nákupů a investic můžeme usoudit, že se z něj stal vcelku bohatý muž. Již v roce 1597 koupil druhý největší dům ve Stratfordu, tzv. New Place, a z roku 1613 se dochovala smlouva s jeho dvěma podpisy na koupi domu v londýnském předměstí Blackfriars. Shakespearova dramatická tvorba však skončila kolem roku 1613 a on se vrátil za manželkou a dcerami do svého rodného městečka, kde zůstal až do smrti. Poslední tři hry Shakespeare nenapsal sám, spolupracoval na nich pravděpodobně s Johnem Fletcherem. Asi už v roce 1613 se vrátil do svého rodného městečka. Nicholas Rowe byl první životopisec, který uvedl, že Shakespeare několik let před svou smrtí odešel zpět do Stratfordu. Nicméně Shakespeare nadále sporadicky navštěvoval Londýn. V dubnu 1613 koupil strážní domek v Blackfriarském převorství a v listopadu 1614 byl několik týdnů v Londýně se svým zetěm Johnem Hallem. Je známo, že Shakespearova starší dcera Susanna se v roce 1607 provdala za lékaře Johna Halla. Mladší dcera Judith se dva měsíce před Shakespearovou smrtí vdala za Thomase Quineyho, obchodníka s vínem.", "question": "Kdo se narodil ve Stratfordu nad Avonou?", "answers": ["Shakespeare"]}
{"title": "Melodický death metal", "context": "Melodický death metal (označován také jako melodeath) je podžánr death metalu. Obsahuje více melodických kytarových riffů, sól, akustické kytary a v neposlední řadě melodeath obsahuje vedle growlingu i tzn. clean neboli čisté vokály, které v klasickém death metalu chybí. Občas se můžete setkat s názvem Göteborg (Gothenburg), což je jiné označení melodic death metalu. Göteborg je město ve Švédsku, které je označeno jako místo vzniku tohoto žánru. Za zakladatele tohoto stylu můžeme považovat skupiny In Flames (starší tvorba), At the Gates a například Dark Tranquillity. == Skupiny == Ablaze My Sorrow Amon Amarth Arch Enemy Avatar The Agonist At the Gates Callenish Circle Ceremonial Oath Dark Tranquillity Darkane Dethklok Dimension Zero Disarmonia Mundi Edge of Sanity Eluveitie Embrace The Darkness Enforsaken Ensiferum Entombed Eternal Tears of Sorrow Hypocrisy Children of Bodom In Flames (starší tvorba) Insomnium Into Eternity Kalmah Mercenary Mors Principium Est Nightrage Norther Noumena Omnium Gatherum Sentenced Soilwork (starší tvorba) Sonic Syndicate Sklepmaster Skyfire Suidakra The Black Dahlia Murder The Duskfall The Unguided Unanimated Wintersun == Související články == Death metal Brutal death metal Skandinávský death metal Metalová hudba == Externí odkazy == Encyklopedie metalové hudby", "question": "Jaké město je považováno za rodiště melodického death metalu ?", "answers": ["Göteborg"]}
{"title": "Argonauti", "context": "Cesta je vedla kolem vysoké skály, na níž trpěl Prométheus za to, že daroval lidem oheň. Den co den mu obrovský orel rozsápal játra, která do dalšího dne zase dorostla. Poté již brzy dorazili k ústí kolchidské řeky Fásidy, do pohodlného přístavu. Ukryli loď, obětovali bohům za šťastné doplutí a prosili o další přízeň a pomoc. Sbírali odvahu a dělali plány na setkání s králem Aiétem. Tato důležitá část rozsáhlého mýtu je více příběhem Iásona a Médeii, jimž jsou věnovány samostatné články. Zkráceně se události v Kolchidě vyvíjely tak, že král Aiétés byl od začátku úskočný, zejména z obav, že jej Iásón přijíždí zbavit moci. Proto jej nepřívětivě přijal a zlaté rouno mu slíbil, ovšem za nesplnitelných podmínek - musel zorat pole s býky s kovovýma nohama, nasít dračí zuby, z nichž vzklíčí ozbrojení vojáci, ty musí do večera pobít. V tu chvíli již Iásón měl silného spojence - Aiétovu dceru Médeiu, jíž Erós zasáhl srdce láskou k Iásonovi. Dala Iásonovi zázračnou mast nezranitelnosti a poradila mu, jak porazit dračí vojsko - vhodí mezi ně kámen a oni se pobijí mezi sebou. Médeia měla výčitky ze zrady vůči otci, ale Iásona milovala tak, že od počátku chtěla, aby ji vzal sebou do své vlasti. To jí Iásón bez váhání slíbil. Když byl úkol splněn, král Aiétés hned pojal podezření z cizí pomoci a bez váhání začal podezřívat některou ze svých dcer. Médeia z hrozného strachu vyhledala na lodi Iásóna a přemlouvala ho k rychlému útěku. Pomohla získat zlaté rouno, očarovala hrozného draka kouzelnými slovy a uspala ho kouzelnou šťávou. Iásón uvolnil zlaté rouno a prchali k lodi. Argonauté žasli nad krásou zlatého rouna, ale Iásón i Médeia je pobízeli, aby rychle připravili loď na odplutí a posádku k boji. Král Aiétés rychle shromáždil bojovníky a se svým synem Apsyrtem dorazil na pobřeží, kdy už ale Argonauté byli daleko na širém moři, s dopomocí bohyně Héry. Na její znamení se vydali cestou k ústí Istru (dnešní Dunaj).", "question": "Kdo byl velitelem Argonautů?", "answers": ["Iásóna"]}
{"title": "Rakousko na Zimních olympijských hrách 1976", "context": "Rakousko na Zimních olympijských hrách 1976 v Innsbrucku reprezentovalo 77 sportovců, z toho 63 mužů a 14 žen. Nejmladším účastníkem byla Claudia Kristofics-Binder (14 let, 128 dní), nejstarším pak Herbert Wachter (35 let, 286 dní). Reprezentanti vybojovali 6 medailí, z toho 2 zlaté 2 stříbrné a 2 bronzové. == Medailisté == == Externí odkazy == (anglicky) Rakousko na ZOH 1976", "question": "Kolik sportovců reprezentovalo Rakousko na ZOH 1976?", "answers": ["77"]}
{"title": "Boeing", "context": "Boeing (oficiálním označením The Boeing Company) (NYSE: BA) je jeden z dvou největších světových výrobců letecké techniky na světě a též největším americkým exportérem. Operuje celosvětově, ale sídlo má v Chicagu v americkém státě Illinois. S výnosy kolem 30 mld. dolarů za prodej zbraní je tato nadnárodní společnost třetí v pořadí zbrojních dodavatelů na světě, na rozdíl od ostatních ale zbraně a vojenská technika Boeingu zajišťuje zhruba polovinu příjmů (48 % v roce 2008). V roce 1997 byl Boeing sloučen s americkým výrobcem letadel McDonnell Douglas. Stále soupeří s evropským Airbusem. Rozdíl mezi Boeingem a Airbusem je především v názoru na vztah pilot-počítač. Airbus upřednostňuje řízení letadla počítačem. Boeing spoléhá na piloty.[zdroj? ] == Civilní letadla == Boeing v současnosti vyrábí celkem 5 základních typů dopravních letounů. Nejnovější z nich jsou Boeing 747 verze -8, Boeing 787 a Boeing 737 MAX. Boeing chystá novou verzi Boeingu 777, Boeing 777X. Boeing vyrábí nejoblíbenější letadlo světa – Boeing 737, v různých verzích ho bylo za 50 let (od roku 1967) vyrobeno přes 9 tisíc kusů. === Uživatelé v Česku === Z českých leteckých společností k roku 2019 provozuje letouny Boeing společnost – SmartWings (jedná se o typ Boeing 737 a 737 MAX). V businessjet verzi vlastní Boeing 737-700 také Petr Kellner. V minulosti u nás Boeingy 737 provozovaly například České aerolinie či Czech Connect Airlines. == Historie == Firma B&W byla založena Williamem Edwardem Boeingem a fregatním kapitánem G. C. Westerveltem roku 1916 v Seattlu. Krátce po založení byla přejmenována na Pacific Aero Products Company a jméno Boeing Airplane Company si osvojila 26. dubna 1917. V tomto roce také získala první významnou zakázku od americké armády. Boeing se v jedné ze svých doprovodných aktivit zajímá o osídlení Marsu.V červenci 2016 firma oslavila 100. výročí.", "question": "Kde má sídlo firma Boeing?", "answers": ["Chicagu"]}
{"title": "Praděd", "context": "Na vrchol vede asfaltová silnice z Karlovy Studánky přes sedlo Hvězda a chatu Ovčárna, kterou kopíruje i zelená turistická značka (9 km). Turisticky je Praděd přístupný také po hlavní červeně značené hřebenovce od Červenohorského sedla (asi 10 km). Nejprudší výstup vede po modře značené cestě z Koutů nad Desnou kolem dolní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně (asi 14 km s převýšením 800 m). Dalšími možnostmi jsou cesta od severovýchodu ze sedla Vidly nebo od jihozápadu ze sedla Skřítek. Na vrcholu původně stála kamenná rozhledna, vysoká 32,5 m, postavená v letech 1903 až 1912 Moravskoslezským sudetským horským a turistickým spolkem. Věž byla postavena v romantickém duchu starého gotického hradu. Původně se nazývala Habsburgwarte, v roce 1938 byla přejmenovaná na Adolf-Hitler-Turm. Po druhé světové válce chátrala a zřítila se 2. května 1959. Napodobenina této rozhledny (německy Altvaterturm) stojí od roku 2004 na hoře Wetzstein u Lehestenu v Durynském lese (něm. Thüringer Wald) v Německu. S rozmachem televizního vysílání v 60. letech na vrcholu vyrostla dřevěná konstrukce s vysílačem. V roce 1968 bylo započato s výstavbou 146 m vysokého vysílače. Jako první byla vybudována asfaltová silnice z Ovčárny na vrchol Pradědu. Výstavba vysílače byla dokončena roku 1983 otevřením restaurace. Z vyhlídky ve výšce 80 m je za dobrého počasí vidět Lysou horu, Sněžku a Radhošť, vzácně, při dobré viditelnosti i Vysoké Tatry a Malou Fatru na Slovensku, a Nízké Alpy v Rakousku. Související informace naleznete také v článku Praděd (národní přírodní rezervace). V roce 1955 byla na Pradědu vyhlášena národní přírodní rezervace. Euroregion Praděd Slovníkové heslo Praděd ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Praděd ve Wikimedia Commons Praděd na eJeseniky.com Praděd na Rozhlednyunas.cz Ski areál Praděd na Ceske-sjezdovky.cz Praděd na Tisicovky.cz", "question": "Jaká je nejvyšší hora Moravy?", "answers": ["Praděd"]}
{"title": "Amatérská jeskyně", "context": "Jeskynní systém nazvaný souhrnně Amatérská jeskyně se nachází v CHKO Moravský kras v prostoru mezi propastí Macocha, obcemi Sloup a Holštejn.Tento jeskynní systém je se svými téměř 45 kilometry nejdelším jeskynním systémem ve Střední Evropě. Protékají jím tři aktivní toky: Bílá voda, Sloupský potok a Punkva, která vzniká jejich soutokem. Celý jeskynní systém tvoří: Sloupsko-šošůvské jeskyně s propadáním Sloupského potoka, jeskyně Nová Rasovna s propadáním Bílé vody, jeskyně Piková dáma, Spirálka, C 13, Stará a Nová Amatérská jeskyně, propast Macocha a ve vývěrové části Punkevní jeskyně. == Objevování jeskynního systému == Na počátku 20. století Karel Absolon objevil, postupně prozkoumal a zpřístupnil Punkevní jeskyně a Propast Macochu. Ještě o něco dříve byly prozkoumány Sloupsko-šošůvské jeskyně s propadáním Punkvy. Významný tok říčky Punkvy znamenal už při objevu Punkevních jeskyní předpoklad existence rozsáhlého jeskynního systému, který byl od té doby také aktivně hledán a následně zkoumán. Jeskyně Piková dáma, Spirálka a Třináctka nedaleko Nové Rasovny byly prozkoumány v padesátých letech. V dolních patrech těchto jeskynní byl nalezen aktivní tok Bílé vody. Tohoto úspěchu dosáhla amatérská Speleologická skupina pro výzkum Plániv (\"Plánivská skupina\") vedená Milanem Šlechtou. Když se ukázalo, že další postup po proudu aktivní vody z jeskyně 13 c (\"Třináctka\") není možný, obrátila skupina svoji pozornost přímo k Ostrovské plošině, kde začala v roce 1968 prokopávat Cigánský závrt. Po několika měsících usilovné práce dne 18. ledna 1969 dosáhli amatérští speleologové v hloubce 110 m aktivního toku Bílé vody a objevili 1,5 km chodeb, kterým se začalo říkat Amatérská jeskyně (dnes Stará Amatérská). 9. srpna téhož roku zahájili potápěčský průzkum sifonu na konci Povodňové chodby a 16. srpna za ním objevili prostory, nyní zvané Nová amatérská jeskyně.", "question": "Kdo objevil Propast Macochu?", "answers": ["Karel Absolon"]}
{"title": "Olgoj chorchoj", "context": "Díky tomuto jevu se v mnoha textech o olgoji objevují informace o tom, že jej přitahuje žlutá barva, ale je to jenom domněnka.[zdroj? ]Pátrat se po olgojovi vydala v roce 1990 česká výprava, v červnu 1991 v časopise Fate publikoval Ivan Mackerle článek, kde tvrdí, že olgoj zabíjí elektrickým proudem. == Popis == Někteří zoologové si myslí, že by se mohlo jednat o jeden z druhů z čeledi scinkovitých[zdroj? ] – někteří z nich jsou jen málo podobní plazům, např. australský scink uťatý, jehož hlava i ocas jsou jen málo rozeznatelné od těla. Ovšem scinci mají bez výjimky nožky, zatímco všechna svědectví o olgojovi poukazují na tělo bez končetin. Bývá popisován jako hladký živočich připomínající přerostlou žížalu nebo také tlusté střevo naplněné krví. Dosahuje údajně délky 0,5 až 1,5 metru. Někteří pro popis jeho zevnějšku používají také výraz \"šiška salámu\". Dle výpovědí dokáže člověka usmrtit na vzdálenost až šesti metrů. Při útoku se jeho narůžovělá barva změní v rudou, jeho přední část těla se vztyčí a celkově velmi ztmavne.", "question": "Jak bývá popisován mytický tvor olgoj chorchoj?", "answers": ["Bývá popisován jako hladký živočich připomínající přerostlou žížalu nebo také tlusté střevo naplněné krví."]}
{"title": "Levhart čínský", "context": "Nazval ho nesprávně levhartem japonským (Leopardus japonensis), neboť se domníval, že kožešina pochází z Japonska. Pojmenování binomické se sice změnilo na trinomické, ale jméno japonensis vypuštěno nebylo, ačkoliv alternativní názvy se objevily. V Číně je tato kočkovitá šelma nazývána 华 nebo 中 (podle pin-yin přepisu huáběi bà a zhō bà), což znamená \"čínský levhart\" nebo \"severočínský levhart\". Někdy je zde označován jako \"zlato-mincový levhart\", neboť jeho barva může mít zlatavý odstín a rozety připomínají mince.Nejnovější taxonomie (z roku 2017) publikovaná pod patronací Mezinárodního svazu ochrany přírody ho nevyděluje jako samostatný poddruh, nýbrž ho zařazuje k poddruhu Panthera pardus orientalis neboli k levhartu mandžuskému. Levhart čínský se zbarvením své srsti liší od jiných poddruhů. Má obvykle velmi tmavou podkladovou barvu na bocích a hřbetu. Ta je výrazně okrová, žlutohnědá a někdy až cihlově oranžová. Spodní část bývá naopak velmi světlá. Rozety jsou velké a uvnitř nich místy bývají černé skvrny. Tím se levhart čínský podobá jaguárovi. Rozměry jde o průměrný až mírně nadprůměrný poddruh. Celková délka se pohybuje mezi 1,8–2,2 metru, hmotnost osciluje mezi 22 kg (malé samice) až 75 kg (velcí samci). == Rozšíření, biotop, populace == Levhart čínský žije pouze na území Číny.", "question": "Čím se levhart čínský liší od jiných poddruhů?", "answers": ["zbarvením své srsti"]}
{"title": "Call of Duty", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Call of Duty 2. Call of Duty 2 (zkratka CoD 2) je akční počítačová hra od vývojářů Infinity Ward a vydavatele Activision zasazena do prostředí 2. světové války. Vydána byla 25. října 2005 pro PC a 15. listopadu téhož roku pro Xbox 360. Dále byly vytvořeny verze pro mobilní telefony, Pocket PC a Smartphone. Call of Duty byla jedna z nejlépe hodnocených her roku 2005. Hráč postupně ovládá čtyři vojáky (2 britské, 1 amerického, 1 sovětského), jenž ve svých individuálních kampaních musí překonávat celou řadu smrtelně nebezpečných bojových situací. Na výběr je několik možností, jak se veškerým obsahem hry prokousat. Lze postupně absolvovat všechny čtyři kampaně v řadě nebo si vybrat kteroukoli bitvu z kterékoli kampaně. Také v tomto dílu série je k dispozici multiplayer. Call of Duty 3 (2006) Podrobnější informace naleznete v článku Call of Duty 3. Call of Duty 3 (zkratka CoD 3) je třetí díl úspěšné 3D akčních her ze série Call of Duty z prostředí 2. světové války. Hráč poprvé nehraje jenom za Američany, Brity a Rusy, ale místo Rusů tu jsou Kanaďani a Poláci (Američani a Britové jsou tu stále) proti nacistům. Výrobce hry je Treyarch a Pi Studios, vydavatel společnost Activision. Je to zatím jediná hra z hlavní serie Call of Duty, která nevyšla pro PC. Call of Duty 4: Modern Warfare (2007) Podrobnější informace naleznete v článku Call of Duty 4: Modern Warfare. Call of Duty 4: Modern Warfare (zkratka CoD 4) je čtvrtý díl úspěšné série 3D akčních her Call of Duty. Hra byla oceněna jako Nejlepší hra roku 2007. Odehrává se v nedaleké budoucnosti a je to tak první díl ze série Call of Duty, který se neodehrává v době 2. světové války. Hra je rozdělena na 3 části. během nichž hrajete většinou za seržanta Johna „Soap“ MacTavishe nebo za seržanta Paula Jacksona. Příběh se odehrává během občanské války v Rusku a nepokojích v jedné zemi na středním východě. Ruští rebelové a muslimové spolu spolupracují.", "question": "Jak se zkráceně nazývá herní série 3D stříleček od vydavatele Activision?", "answers": ["CoD"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Planeta se objevuje na obloze večer po západu Slunce a pak i ráno před jeho východem. Tento jev má za následek, že mnohé národy mají pro Venuši dvě pojmenování a to v závislosti na době, kdy byla planeta pozorována. Staří Řekové nazývali Venuši Hesperos večer anebo ráno Fósforos. V češtině se vyskytuje podobné dvojité pojmenování - Večernice anebo Jitřenka. Jméno Venus se původně používalo pro staroitalskou bohyni jara a probouzející se přírodu a až později bylo dáno i bohyni krásy. Někdy ve 3. století př. n. l. po první punské válce došlo u Římanů ke ztotožnění římské bohyně s řeckou bohyní lásky Afroditou. Jako všechny planety viditelné pouhým okem byla i Venuše od pradávna spojována s božskými principy. Je asociována se sumerskou bohyní Inanou, akkadskou Ištar, asyrskou Mylitou, syrskou Astarté, fénickou Astarot, egyptskou Aštoret, indickou Šukrou, germánskou Freyou, řeckou Afroditou a římskou Vénus. V systému babylónské astrologie byla zařazena mezi tradičních 7 planetárních vládců, chronokratorů (vládnoucí pár světel Slunce, Měsíc a planety Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn). V rámci sedmidenního týdne vládne Venuše pátku, z čehož v některých jazycích vychází i pojmenování tohoto dne (latinsky dies Veneris, v sanskrtu šukravána). Z Pythagorových kosmologických představ Země obalené 7 otáčejícími se planetárními sférami, vydávajícími tzv. hudbu sfér, byly odvozeny starší sedmitónové hudební stupnice, v nichž Venuši náležel tón H. Z lidských smyslů připadla Venuši chuť, z kovů měď. Venuše je všeobecně považována za blahodárnou, dobrou planetu, ve středověku byla dokonce nazývána \"malým dobrodějem\" nebo \"Malým štěstím\". Je asociována s číslem 7. V západní astrologické tradici založené na ptolemaiovském systému vládne Venuše VII. a II. domu, takže její denní dům odpovídá vzdušnému znamení Vah a noční zemskému znamení Býka. Ničí ji protilehlá (exilová) znamení Berana a Štíra, domy jejího konkurenta Marta. Povýšení zažívá v spirituálně sounáležitých Rybách, pád naopak v rozumové a kritické Panně. Některé prvky tohoto systému mohly být inspirovány skutečnými astronomickými zvláštnostmi Venuše. Během 5 synodických oběhů kolem Slunce koná Venuše z geocentrického pohledu 5 retrográdních pohybů v různých částech zvěrokruhu, jejichž posloupnost tvoří vrcholy pěticípé hvězdy kreslené jedním tahem - pentagramu. V očích hermetiků symbolizuje pentagram postavený špicí vzhůru člověka (duchovno), postaven obráceně značí býčí hlavu (hmotné statky). Systém denních a nočních domů planet mohl být odvozen i od dvojjediné podstaty Venuše coby Jitřenky/Večernice. V indické astrologii, kde je planetárních vládců 9 (k tradičním sedmi je přidán vzestupný a sestupný měsíční uzel), vládne Venuše třem lunárním zvířetníkovým domům (nakšatrám) z celkového počtu 27.", "question": "Která planeta sluneční soustavy je pojmenována po ženě?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Planeta", "context": "Planety jsou předmětem zkoumání planetologie. Podrobnější informace naleznete v článku Vznik a vývoj sluneční soustavy. Předpokládá se, že planety vznikly ze smršťující se mlhoviny, z které se zformovala také jejich mateřská hvězda. Prvotní planety (protoplanety) vznikly nashromážděním plynu a prachu obíhajícího protohvězdu v hustém protoplanetárním disku předtím, než v jádru hvězdy začala termonukleární reakce a sluneční vítr odfoukl zbylý materiál pryč. Uvnitř planety neprobíhají žádné termonukleární reakce, které by produkovaly energii. Všechnu vyzařovanou energii získávají planety z gravitačních, mechanických a termodynamických jevů, rozpadů radioaktivních prvků, shromažďování a odrážení energie z centrální hvězdy. Kromě Země (která ve starověku nebyla považována za planetu) jsou všechny planety ve sluneční soustavě pojmenované podle řeckých a římských bohů; některé neevropské jazyky, jako například čínština, však používají odlišné názvy. Měsíce jsou také pojmenované podle bohů a postav z mytologie (převážně klasické) nebo podle postav z Shakespearových her (měsíce Uranu). Asteroidy můžou být nazvané podle uvážení svých objevitelů, podle téměř kohokoliv nebo čehokoliv (zakázaní jsou např. politici, názvy podléhají schválení terminologické komise Mezinárodní astronomické unie). O pojmenování planet a jevů na nich se stará planetární terminologie. Podle definice z roku 2006, přijaté valným shromáždění Mezinárodní astronomické unie, je ve sluneční soustavě osm planet, tedy \"dominantních\" těles obíhajících kolem Slunce. Jsou to (vzestupně podle vzdálenosti od Slunce): Merkur (☿) Venuše (♀) Země (♁) Mars (♂) Jupiter (♃) Saturn (♄) Uran (♅) Neptun (♆) Astronomové rozlišují mezi malými tělesy sluneční soustavy, jako jsou planetky, komety a transneptunická tělesa, a mezi skutečnými planetami. Planety v sluneční soustavě lze rozdělit podle složení do více kategorií: terestrické nebo též kamenné – planety podobné Zemi, složené převážně z hornin: Merkur, Venuše, Země, Mars plynní obři nebo též joviální planety – planety podobné Jupiteru.", "question": "Probíhají uvnitř planety termonukleární reakce?", "answers": ["Uvnitř planety neprobíhají žádné termonukleární reakce, které by produkovaly energii."]}
{"title": "Alfeios", "context": "Jónské moře 37°36′45″ s. š., 21°27′6″ v. d. 0 m n. m. Protéká Řecko Řecko Mapa Některá data mohou pocházet z datové položky. Alfeios (řecky Α), zvaná také Roufias nebo Charbon, je řeka v Řecku, přítok Jónského moře. Měří 110 km, je nejdelší řekou Peloponésu a osmou nejdelší řekou celého Řecka. Pramení v arkádském pohoří Parnon, protéká plání Megalopolis, její dolní tok na území Élidy vytváří úrodnou údolní nivu, vlévá se do moře jižně od města Pyrgos. V deltě řeky se nacházelo jezero Agoulinitsa, které bylo v roce 1968 vysušeno a jeho dno proměněno na ornou půdu. Proud unáší velké množství sedimentů. Nejvýznamnějšími přítoky jsou Ladonas a Erymanthos, oblast okolo jejich soutoku se nazývá Tripotamia („tři řeky“). Na řece byly zbudovány přehrady sloužící k zavlažování i výrobě elektrické energie. Povodí Alfeia je významnou zemědělskou oblastí, v obci Kaliani se nachází velká továrna na ovocné šťávy, nazvaná podle řeky Alfeios Rodi. V oblasti Megalopolis se těží lignit. Řeka je také vyhledávaná raftaři. Význam v kultuře V antickém období byla řeka uctívána jako sídlo stejnojmenného boha, syna Okeana a Téthys. Publius Vergilius Maro uvádí legendu, podle níž se Alfeios na lovu zamiloval do nymfy Arethusy, která před ním prchla podzemní chodbou na ostrov Ortygia u sicilského pobřeží (řeka Alfeios je na svém horním toku ponorná, což vedlo k domněnkám, že teče pod dnem Jónského moře). Řeka je spojena také s pověstí o Héraklovi, který vyčistil chlévy elidského krále Augiáše tím, že do nich svedl tok řek Alfeios a Péneios. Na rovině u města Olympie, ležícího nedaleko Alfeia, se pravidelně konaly antické olympijské hry. Externí odkazy", "question": "Jak se nazývá oblast soutoku řek Alfeios, Ladonas a Erymanthos?", "answers": ["Tripotamia"]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛ/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví asi 7 milionů lidí (2014) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší[zdroj? ]. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění jeho práce. Pod balkonem první plošiny se po celém obvodu nachází nápis složený ze 72 jmen významných vědců. Věž byla předlohou mnoha imitací, například i pro Petřínskou rozhlednu či Blackpool Tower. První plány stavby byly zahájeny už v roce 1878. Stavba probíhala v letech 1887 až 1889 jako vstupní brána na Světové výstavě 1889, jako symbol oslav 100 let od Francouzské revoluce. Eiffel se svými plány původně počítal s postavením věže ve španělské Barceloně v roce 1888, kdy tam probíhala Světová výstava. Radní města ale tento návrh zamítli, protože projekt byl moc nákladný a v ohledu architektury města také nevkusný.", "question": "Jak se jmenuje nejznámější pařížská dominanta?", "answers": ["Eiffelova věž"]}
{"title": "Dana Zátopková", "context": "Její kroky ovšem nevedly automaticky k hodu oštěpem, který ji o několik let později proslavil. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně (1948), kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě se Dana provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů (50,47 m). Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958, překonání světového rekordu z roku 1958 (55,73 m), či zisk stříbrné medaile ze XVII. olympijských her v Římě v roce 1960, to vše dokazuje, že úspěch v Helsinkách nebyl náhodným vítězstvím, ale vrcholem kariéry vynikající sportovkyně. Po ukončení aktivní sportovní kariéry roku 1962 se Dana Zátopková věnovala trenérské činnosti. V letech 1960–1972 byla rovněž členkou ženské komise Mezinárodní atletické federace. Dodnes se Dana Zátopková aktivně účastní českého olympijského hnutí.", "question": "Na kolikátých olympijských hrách se stala Dana Zátopková olympijskou vítězkou?", "answers": ["na XV. olympijských hrách"]}
{"title": "Švýcarský Robinson", "context": "Švýcarský Robinson (1812, Der Schweizerische Robinson) je dobrodružný román pro mládež německy píšícího švýcarského protestantského pastora a spisovatele Johanna Davida Wysse. Autor napsal své dílo, inspirované známým románem Daniela Defoea Robinson Crusoe, v letech 1794–1798 pouze pro své děti, aniž by uvažoval o možném budoucím knižním vydání. K tomu došlo až poté, co se jeho syn Johann Rudolf Wyss, profesor filozofie v Bernu a autor švýcarské národní hymny, rozhodl v roce 1812 dílo upravit a vydat tiskem. == Obsah románu == Román líčí osudy chudé švýcarské rodiny (otec, matka a čtyři synové ve věku od osmi do patnácti let, jejichž příjmení není v originálním textu knihy uvedeno, v převyprávěné verzi jde o rodinu Braunových), která se v době napoleonských válek odhodlá opustit Evropu a vyhledat si nový domov v zámořských koloniích. Po ztroskotání lodi se rodina zachrání na neobydleném ostrově v Indickém oceánu, který nazvou Nové Švýcarsko, a prožijí zde deset let, než je jejich vzkvétající kolonie objevena anglickou korvetou. Mezitím se na ostrově vítězně utkají se zcela nereálnou faunou a flórou, kterou sem autor umístil ve snaze vytvořit co nejpestřejší dobrodružný příběh a seznámit dětského čtenáře s co největším počtem různých exotických zvířat a rostlin. Rodina tak musí bojovat se lvy, tygry, medvědy, slony, hrochy, šakaly, hyenami a hroznýši. Může lovit antilopy, plameňáky, velryby, lachtany, mrože, tuleně, žraloky, leguány, holuby a vlaštovky, chovat psy, krávy, buvoly, kozy, ovce, osly, prasata, slepice, husy i kachny a ochočit si orla a opici. Navíc je ostrov nalezištěm všech možných nerostných surovin. Nejstarší syn Fritz také zachrání mladou Angličanku Jenny, která ztroskotala na nedalekém sopečném ostrůvku (zprávu od ní přinese kormorán). Když je kolonie objevena, nikomu se z ní pryč nechce. Na chvíli odjedou do Anglie jen Fritz (v českém překladu Bedřich) a Jenny, aby se seznámili s její rodinou a uzavřeli zde sňatek, a prostřední syn Jakob (v českém překladu Jakub), aby nakoupil pro kolonii některé potřebné věci. Na ostrov přibude také anglická rodina Wolstonových s dcerami a mladí lidé se do sebe postupně zamilují. Přes mnohé nedostatky a některé pasáže, které dnes vyvolávají spíše úsměv, patří Wyssův Švýcarský Robinson ke klasickým dílům literatury pro mládež.", "question": "Román Švýcarský Robinson je jakého žánru?", "answers": ["dobrodružný"]}
{"title": "Digitální fotoaparát", "context": "V 70. letech jsou již fotoaparáty vesmírných sond vybavovány černobílými i barevnými obrazovými snímači se snímacími elektronkami. Analogový signál přicházející ze snímače během expozice snímku je převáděn na digitální a odvysíláván na Zemi. Princip přímého elektronického sejmutí obrazu a převedení obrazového signálu do číslicové podoby je tak již stejný jako u novodobých digitálních fotoaparátů. Vůbec první prototyp přenosného digitálního fotoaparátu vyvinul roku 1975 Steve Sasson, inženýr firmy Kodak. Fotoaparát obsahoval černobílý obrazový snímač CCD o rozlišení 0,01 megapixelu. Získaný analogový signál ze snímače byl převeden na číslicový pomocí analogově-číslicového převodníku z digitálního voltmetru a následně zaznamenán na magnetofonovou kazetu. Fotopřístroj byl napájen 16 akumulátory NiCd. Sejmutí a uložení jedné fotografie trvalo 23 sekundy. Výsledné snímky se z kazety promítaly prostřednictvím počítače na televizní obrazovku. Přístroj vážil asi 4 kg a měřil zhruba 15 × 26 × 15 cm. Prvním komerčně vyráběným fotoaparátem, který zaznamenával snímky do počítačových souborů, byl v roce 1988 Fuji DS-1P, používající 16 MB interní paměti. V roce 1991 byla uvedena první digitální zrcadlovka, Kodak DCS-100. Měla 1,3megapixelový snímač a stála 13 000 $. Zabudovaný displej přišel s přístrojem Casio QV-10 (1995). Prvním fotoaparátem zapisujícím na karty Compact Flash byl Kodak DC-25 o rok později. Digitální fotoparáty cílené na běžné spotřebitele měly nejdříve poměrně nízké rozlišení. V této třídě byla hranice jednoho megapixelu prolomena až v roce 1997.", "question": "Kdy byla uvedena první digitální zrcadlovka?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Katarakt (typ vodopádu)", "context": "V současné době se výraz katarakt používá pro označení nízkého stupňovitého vodopádu případně souvislého peřejnatého úseku řeky s velmi vysokým spádem. Ve vodáckém názvosloví je katarakt mezistupněm mezi peřejí a vodopádem, často na mezi sjízdnosti. Nejznámějšími jsou katarakty na řece Nilu.", "question": "Kde jsou nejznámější katarakty?", "answers": ["na řece Nilu"]}
{"title": "Alžběta Bavorská", "context": "Ovšem její dámy nebyly stejně disponované a z těchto služeb postupně upustily. \"...Nakonec neúměrné sportování podlomilo zdraví i císařovně, která jedla vždy jen tolik, aby se uchovala při životě\" /Wallersee, str. 54 a d./ Od mládí byla vynikající jezdkyně na koni. Její otec ji učil i akrobatickým kouskům, ve kterých byla tak dobrá, že začala brát lekce od cirkusových krasojezdkyň a později si nechávala stavět svou malou manéž, kde se pod dohledem dál trénovala. V tehdejší době a při jejím společenském postavení si dovolila jezdit na koni \"mužským\" způsobem bez dámského sedla rozkročmo. Byla prý tehdy považována za vůbec nejlepší světovou jezdkyni své doby. Když kvůli revmatickým potížím byla nucena od svých jízd upustit, našla si náhradu v šermování. Rychle se učila:, její učitelé mělo co dělat, aby ze zápasu nevyšli často jako poražení..\" Byla i vynikající plavkyně, což v její době také nebylo zcela běžné. Věnovala se však i jiným sportům, které pro tehdejší společnost a zvlášť pro ženu v jejím postavení byly něco neobvyklého. V každém zámku, který obývala, musela být zřízena tělocvična se základním gymnastickým vybavením. I díky své postavě byla považována za nejkrásnější panovnici své doby. Alžběta se styděla za své zuby, proto se moc neusmívala nebo si zakrývala úsměv vějířem, který nosila vždy při sobě. Nikdy nepila kávu a černý čaj (což jsou tekutiny, které ztmavují zubní sklovinu). Císařovna se zhruba od 45 let se nenechala fotografovat, jen výjimečně portrétovat, protože chtěla zůstat věčně mladá, alespoň ve vzpomínkách pro budoucí generace. Další její vášní bylo už od útlého dětství skládání básní. Od desátého roku psávala básničky a vedla si romantický deník. Hudbu milovala jak aktivně, tak i jako posluchačka. Obojí zřejmě zdědila po otci. Podle vzoru Henricha Heineho psal a uveřejňoval pod pseudonymem Phantasus. Už svými sympatiemi překročil společenské normy, protože Heine měl pověst volnomyšlenkáře, rouhače a kritika společnosti. V roce 1835 bylo dekretem německého parlamentu šíření Heinových děl i jeho spolubojovníků zakázáno. Vévoda Max Bavorský miloval hudbu a sám hrál na několik nástrojů.", "question": "Proč se císařovna Alžběta Amálie Evženie nenechala zhruba od 45 let fotografovat?", "answers": ["protože chtěla zůstat věčně mladá, alespoň ve vzpomínkách pro budoucí generace"]}
{"title": "Google Chrome", "context": "Dostupné online. (anglicky) ↑ Issue 10812 – chromium – No java plugin support yet [online]. Google, 2009-04-21 [cit. 2017-12-02]. Dostupné online. (anglicky) ↑ Glen Murphy. A splash of color to your browser: Artist Themes for Google Chrome [online]. Google, 2009-10-05 [cit. 2017-12-02]. Google Chrome Blog. Dostupné online. (anglicky) ↑ Google Chrome Themes Gallery [online]. Google [cit. 2017-12-02]. Chrome web store. Dostupné online. (anglicky) ↑ Support Google Chrome – Automatic web page translation [online]. Google. (Google Chrome Help). Dostupné online. (anglicky) ↑ Stephen Shankland. Speed test: Google Chrome [online]. CBS Interactive Inc, 2008-10-07 [cit. 2017-12-02]. (CNET Business Tech). Dostupné online. (anglicky) ↑ OVERA, Adam. JavaScript And DOM Performance - Chrome 27, Firefox 22, IE10, And Opera Next, Benchmarked [online]. Purch, 2013-06-30 [cit. 2017-12-02]. (BROWSERS > ROUND-UP). Dostupné online. (anglicky) ↑ midas. The Best Web Browser? Internet Explorer 11, Chrome 31, Firefox 25, Opera 17, or Safari 5? | MIDAS – Web-Based Room Scheduling [online]. 2013-11-13 [cit. 2017-12-02]. (Tech Insight). MIDAS BLOG. Dostupné online. (anglicky) ↑ Megan. System requirements : Install or update Google Chrome : Google Chrome Help [online]. Google, 2011-04-08 [cit. 2017-12-02]. (Google Chrome Help). Dostupné online. (anglicky) 1 2 3 4 5 JEŽEK, David. Chrome 69 si vynucuje login, Qualcomm tvrdí, že Apple krade. root.cz [online]. 30. 9. 2018. Dostupné online. ISSN 1212-8309. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Google Chrome na Wikimedia Commons Zpráva Beta verze prohlížeče Google Chrome uvedena na trh ve Wikizprávách (anglicky) Oficiální stránka projektu Chromium (anglicky) Chromium Win/Mac/Linux/Android nejnovější spustitelná verze bez EULA (anglicky) Canary, Dev, Beta a Stable verze Google Chrome (anglicky) Google Chrome Portable (anglicky) Chromium Portable (anglicky) Google Chrome komix od Scotta McClouda (česky) Článek o problematice bezpečnosti Google Chrome (anglicky) Google Chrome Releases blog (slovensky) Slovenská stránka o Google chrome (česky) Oficiální stránka Chrome Web Store – aplikace – rozšíření – motivy (anglicky) Google Chrome Plugins, Themes a Add-ons – neoficiální (anglicky) Chrome Experiments Autoritní data: GND: 7631519-8 | LCCN: no2009043824 | VIAF: 175276668 | WorldcatID: lccn-no2009043824", "question": "Jak se jmenuje webový prohlížeč společnosti Google?", "answers": ["Google Chrome"]}
{"title": "Johann Wolfgang von Goethe", "context": "Antické Řecko považoval za nedostižný vzor. Ve vyšším věku velmi často navštěvoval Čechy, zvláště západočeská lázeňská místa, zprvu především Teplice a Karlovy Vary. Později si oblíbil Mariánské Lázně, kde se také v roce 1821 seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow. Sbíral také minerály. Od roku 1775 žil a působil ve Výmaru, kde je také pohřben. V roce 1799 se tam usadil také Friedrich Schiller, aby byl Goethemu nablízku. Goethe a Schiller byli tehdy již přáteli, i když jejich vzájemný vztah prošel předtím (a také poté) několika většími či menšími krizemi. Oba umělci ve Výmaru vytvořili významná díla. Např. rok 1797 je považován za \"rok balad\". Goethe se stal již během svého života slavným básníkem a dramatikem uznávaným nejen v Německu. Johannův otec, Johann Caspar Goethe (1710–1782), byl zástupcem v císařské radě. Studoval právo v Lipsku, pracoval u Říšského soudu ve Wetzlaru, podnikl cesty do Paříže a Říma a nakonec zapustil kořeny v rodném městě Frankfurtu nad Mohanem, kde rodina žila v prostorném domě u velké srnčí obory. Zde se věnoval svým zálibám – mimo jiné sbírce naturálií a obrazů. Johannova matka, Katharina Elisabeth Goethe (1731–1808), rozená Textor, byla dcerou frankfurtského starosty. V sedmnácti letech věku se provdala za osmatřicetiletého radu Goetheho. Kromě sestry Friederiky Christiany (1750–1808; později Cornelia Schlosser) zemřeli všichni další sourozenci velmi brzo. Roku 1758 onemocněl sám Johann Wolfgang Goethe neštovicemi.", "question": "Kde v letech 1765 až 1768 studoval Goethe?", "answers": ["v Lipsku"]}
{"title": "Obsedantně kompulzivní porucha", "context": "Při psychoterapii je pacient postupně vystavován situacím, které mu působí úzkost, a to tak dlouho, dokud nedojde k jejímu poklesu. Těmto situacím musí čelit, aniž by vykonal kompulzi. Kompulzí se pacient zbaví až po vyléčení obsesí, protože právě ty jsou jejich příčinou. Problém je v tom, že psychoterapeut musí být osobnost vzbuzující důvěru a respekt. Pojišťovna léčbu pacientům proplácí a návštěva psychologa 1× za měsíc je neúčinná. Psychologů je málo a dobrých ještě méně. Pacienti jsou nezaměstnávatelní a finance na terapii nemají. Nejčastější typy obsedantně kompulzivní poruchy jsou: obsese bez zjevných kompulzí (10 %) nadměrný strach ze špíny a infekce (50 %) kontrolování (strach z opomenutí, které by ohrozilo je nebo jiné lidi) (30. %) jiné kompulze (opakování slov, čísel, dotykové kompulze) (10 %) chorobný strach z neekologicky používaných aromatických přípravků, deodorantů, pracích a čisticích prostředků, ftalátů z nábytku... Obsese je chorobně utkvělá představa, myšlenka. Z medicínského hlediska jsou to nutkavé jevy, nejčastěji myšlenky, popudy k jednání apod., které bezdůvodně ovládají mysl pacienta, i když se je snaží potlačit. Jsou automatické, časté, úzkostné, těžko kontrolovatelné. Paradoxně čím více se pacient snaží přestat na určitou věc myslet, tím je myšlenka vtíravější (viz fenomén nemyslete na slona). Typickými obsesemi jsou strach, že pacient vážně onemocní, zraní se nebo ublíží sobě nebo ostatním. Přitom u lidí trpících obsesemi, které se týkají ublížení sobě nebo druhým, je daleko menší pravděpodobnost, že by to opravdu udělali, než u průměrné osoby.", "question": "Co je obsese?", "answers": ["chorobně utkvělá představa, myšlenka"]}
{"title": "Říjnová revoluce", "context": "=== Rozhodnutí ústředního výboru a nedostatky organizace === Navzdory Leninovu přání okamžitého uchopení moci bolševickou stranou po zprávách o postoji dělníků a vojáků, podporujících přenesení moci na sověty, ale nikoliv pouze na stranu, bolševické vedení zaměřilo své úsilí na Druhý sjezd sovětů s přáním předat vládní moc jemu. Hlavním zastáncem tohoto názoru byl Trockij, a dokonce i v ústředním výboru nemalá část, vedená Kameněvem a Zinovjevem, s obavami sledovala snahu Lenina vyvolat povstání. Tento proud se domníval, že situace není k ozbrojenému povstání příznivá a raději se spoléhal na sověty a na budoucí ústavodárné shromáždění, že budou pokračovat v revoluci. Také věřil, že po státním převratu by se proti nové vládě spojila celá buržoazie a že by povstalci nebyli schopni vojensky čelit Německu a nemohli by se spoléhat na silnější podporu světového proletariátu. Přestože Lenin nakonec prosadil svůj názor, že je potřeba začít povstání, nebylo stanoveno datum a ústřední výbor byl velmi rozdělen.Aby Lenin ospravedlnil svůj záměr okamžitě začít s povstáním, předkládal různá odůvodnění: blížící se podepsání míru mezi stranami Velké. války (tedy dohody mezi imperialistickými mocnostmi, jak to vnímal); že se Kerenskij chystá vydat hlavní město Němcům; že se připravuje další pravicový převrat, jako byl Kornilovův; nebo že triumf ruské a světové revoluce by mohl být dosažen jen po malém boji. Situace Prozatímní vlády byla opravdu velmi vážná a rychle ztrácela autoritu; vojenská situace na severní frontě u hlavního města byla katastrofická a Kerenskij neměl žádné záruky loajality městské posádky. Nedostatek pohonných hmot a potravin způsobil růst inflace. Dosavadní apatie populace by se mohla snadno proměnit v rebelii a vláda se nemohla spoléhat na účinnou podporu Všeruského ústředního výkonného výboru, izolovaného od mas. Petrohradský sovět byl již v rukou bolševiků, které vedl Trockij. 24. záříjul./ 7. října 1917greg. se bolševici rozhodli soustředit na získání co největšího počtu sovětů, ovládaných od jara umírněnými socialisty, a to prostřednictvím právě probíhajících voleb. Podobnou strategii přijali i leví eseři, tehdy spojenci bolševiků. Mobilizace sil radikálních levicových stran v předvečer sjezdu sovětů nastala zčásti kvůli přetrvávajícím pověstem o možné kontrarevoluci nebo zrušení sjezdu, jehož svolání umírnění socialisté přijali jen neochotně. 7. říjnajul./ 20. října 1917greg. se Lenin vrátil z Finska do hlavního města a bolševici opustili předparlament.", "question": "Kdo představil Dekret o míru?", "answers": ["Lenin"]}
{"title": "Sophiina volba", "context": "Sophiina volba (1979) je psychologický román a je to nejznámější dílo Williama Styrona. Jde o román, který zpracovává složitým a neobvyklým způsobem téma vlivu nacismu na průměrně silného jedince. Základní dějovou osu příběhu tvoří výpověď vyprávěče Stinga (W. Styron) o tom, jak se učil psát. Pásmo autorského vyprávění o sobě je však brzy přerušeno líčením života mladého mileneckého páru: Sophie Zawistowské a Nathana Landaua, s kterými se Stingo seznámil v létě 1947 v brooklynském penziónu Růžový palác. Jinou dějovou linii tvoří příběh Stingova pronikání do záhad tragického až patologického vztahu milenců (zjišťuje, že Nathan je narkoman a schizofrenik) a dál do minulosti a nejhlubších zákoutí psychiky ženy, která ho přitahuje. V dalším dějovém plánu je pásmo hrdinčiných vzrušených monologů, líčících její dětství a mládí v Krakově, její osudy roku 1943 ve Varšavě a v koncentračním táboře Osvětim. Ten zaujímají klíčové místo Sophiininy volby. Název románu sice naznačuje jednu klíčovou volbu, ale nad závěrečnou tragickou Sophiinou volbou můžeme jasně cítit, že ta je pouhým důsledkem celého řetězu dalších osudových voleb, před jaké stavěl člověka nacismus.", "question": "Je Sophiina volba román, který se zabývá tématem vlivu nacismu?", "answers": ["Jde o román, který zpracovává složitým a neobvyklým způsobem téma vlivu nacismu na průměrně silného jedince."]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Ganymed objevil Galileo Galilei během svého pozorování v roce 1610, ale měsíc pojmenoval jiný astronom Simon Marius dle postavy z řecké mytologie Ganyméda, který byl milencem boha Dia a číšníkem bohů. Jde o jediný měsíc Jupiteru, který je pojmenován podle muže. Kolem měsíce jako první proletěla sonda Pioneer 10, následovaná sondami Voyager, které upřesnily jeho velikost. Následovala mise Galileo, která objevila podzemní oceán a magnetické pole měsíce. Na rok 2020 se plánuje vyslání sondy Europa Jupiter System Mission, která bude mimo jiné zkoumat magnetická pole a podpovrchové oceány Ganymedu a Europy. == Vznik a původ měsíce == Ganymed pravděpodobně vznikl v akrečním disku obklopujícím Jupiter krátce po jeho vzniku. Odhaduje se, že akrece Ganymedu trvala okolo 10 000 let, mnohem méně než 100 000 let potřebných pro vznik Callista. Je možné, že mlhovina obklopující Jupiter byla chudá na plyny v době vzniku Galileových měsíců, což by vysvětlovalo delší čas akrece v případě Callisto. Jelikož Ganymed vznikal blíže k Jupiteru, kde byla mlhovina hustší, vysvětlovalo by to kratší dobu jeho vzniku ve srovnání právě s Callisto. Tato relativně rychlá formace způsobila, že teplo vzniklé akrecí nestihlo vyzářit do okolí, ale soustředilo se uvnitř měsíce a přispělo k vnitřní diferenciaci oddělující od sebe horniny a led.", "question": "Jak se jmenuje největší Jupiterův měsíc?", "answers": ["Ganymed"]}
{"title": "Edvard Beneš", "context": "Edvard Beneš (28. května 1884 Kožlany - 3. září 1948 Sezimovo Ústí) byl druhý československý prezident v letech 1935-1948, resp. v letech 1935-1938. V období tzv. Druhé republiky a německé okupace v letech 1938-1945 žil v exilu. Od roku 1940 až do osvobození Československa působil jako mezinárodně uznaný exilový prezident republiky. Úřadujícím československým prezidentem byl opět v letech 1945-1948. Byl jedním z vůdců prvního československého odboje a hlavním představitelem československého odboje během druhé světové války. Edvard Beneš se narodil v Kožlanech na Rakovnicku jako Eduard, nejmladší syn (10. dítě) rolníka Matěje Beneše (1843-1910) a jeho manželky Anny Petronily (1840-1909), roz. Benešové. Jedním z jeho sourozenců byl pozdější politik Vojta Beneš. V mládí studoval nejprve na gymnáziu v Praze-Vinohradech (1896-1904); bydlel tehdy v domě rodiny Oličovy, spřátelené s jeho přítelkyní a pozdější ženou Hanou Benešovou (tehdy Annou Vlčkovou). Po maturitě studoval dále na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy. Od roku 1904 studoval ve Francii na Sorbonně a Svobodné škole politických nauk (Ecole libre des sciences politiques, dnešní Institut d'études politiques de Paris), v roce 1907 pak v Berlíně. V Paříži se roku 1906 zasnoubil se svou pozdější ženou Hanou a změnil si křestní jméno z Eduarda na Edvard. Francouzská studia Edvard Beneš završil roku 1908 na právnické fakultě v Dijonu doktorskou prací (téma Problém rakouský a otázka česká. Studie o politických bojích slovanských národů v Rakousku)[zdroj? ], tento diplom mu však pražská univerzita neuznala[zdroj? ]. V roce 1909 pak v Praze složil rigorózní zkoušky a získal titul doktora filosofie (práce na téma Původ a vývoj moderního politického individualismu). V témže roce mu v lednu zemřela maminka a 6. listopadu si vzal Hanu, svatba byla na Vinohradech v kostele sv. Ludmily; v matrice jsou křestní jména snoubenců zapsána ještě jako Eduard a Anna. V roce 1919 čekali manželé Benešovi dceru, Hana ale dítě nedonosila. Tři roky vyučoval na obchodní akademii v Praze; současně se pokoušel studovat práva (nejprve na české, pak na německé právnické fakultě), studia však nedokončil (až v roce 1945 Beneš obdržel čestný doktorát práv). Od roku 1912, poté, co se habilitoval v oboru filosofie, přednášel jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy.", "question": "Kolikátým československým prezidentem byl Edvard Beneš?", "answers": ["druhý"]}
{"title": "Maroko", "context": "Stejně jako Římané se i Arabové potýkali se stejnými problémy spojenými s kočovným životem Berberů. A i přesto, že Berbeři nakonec přijali islám, většina kmenů si zachovala politickou samostatnost; v roce 740 dokonce vypuklo berberské povstání, které nedokázal vládnoucí kalif potlačit. V roce 789 založil kalify pronásledovaný Idrís I. dynastií Idríssdů. V 10. století přišli do Maroka kalifové z Córdoby s cílem vypudit Fátimovce. V letech 1061–1269 vládli v Maroku Almoravidé a Almohadé, kterým se podařilo k Maroku připojit území jižní části Pyrenejského poloostrova. V roce 1269 obsadili hlavní město Marrákeš Berbeři. ==== Portugalské a španělské vlivy ==== Léta 1420–1554 se nesla ve znamení vlády Wattasidů, za nichž se na pobřeží postupně usadili Španělé a Portugalci. Portugalský vliv je dodnes patrný zejména ve městech, kde sídlily jejich faktorie, vybudované a opevňované během portugalské námořní expanze na základě dohod krále Manuela I. s místními vládci. Jde zejména o Safi, dále například o El Jadidu, dříve nazývanou portugalsky Mazagã, Essauru (Essaouira, dříve Mogador), Tanger a Arzilu. Portugalci byli pak roku 1578 po porážce krále Sebastiána I. Portugalského v bitvě u Alcácer Quibiru z většiny osad vyhnáni. Avšak některé pevnosti i bývalé katedrály mají dodnes přívlastek \"portuguesa\". === Imperialismus a cesta k samostatnosti === Evropský vliv na tomto území výrazně zesílil v 16. a 17. století. Sultáni si své mocenské postavení snažili posílit podepisováním obsáhlých smluv s Francií.", "question": "Jaké exklávy exkláva k1gFnPc1 jsou Ceuta a Melilla?", "answers": ["španělské"]}
{"title": "Balaton", "context": "Téměř ve všech částech jezera je povolen sportovní rybolov. Nejčastěji lovené ryby jsou candáti, sumci, štiky, boleni, a kapři. Plavba po jezeře Je prokázáno, že již Římané využívali jezero k vodní dopravě. První parník byl na jezero spuštěn v roce 1846. V dnešní podobě byla lodní doprava obnovena po druhé světové válce. V rekreačních místech jako Siófok byla vybudována přístaviště. Města a obce na pobřeží Balaton Severní pobřeží od východu na západ: Balatonkenese – Balatonfűzfő – Balatonalmádi – Alsóörs – Paloznak – Csopak – Balatonfüred – Tihany – Aszófő – Örvényes – Balatonudvari – Fövenyes – Balatonakali – Zánka – Balatonszepezd – Révfülöp – Pálköve – Balatonrendes – Ábrahámhegy – Badacsonytomaj – Badacsonytördemic – Szigliget – Balatonederics – Balatongyörök – Vonyarcvashegy – Gyenesdiás – Keszthely Jižní pobřeží od východu na západ: Balatonakarattya – Balatonaliga – Balatonvilágos – Sóstó – Szabadifürdo – Siófok – Széplak – Zamárdi – Szántód – Balatonföldvár – Balatonszárszó – Balatonszemes – Balatonlelle – Balatonboglár – Fonyód – Bélatelep – Balatonfenyves – Balatonmáriafürdő – Balatonkeresztúr – Balatonberény – Fenékpuszta (Balatonszentgyörgy) Flóra a fauna Jezero a jeho okolí hostí mnoho vzácných i chráněných převážně teplomilných rostlinných a živočišných druhů. Flóra Na jižních slunci vystavených svazích severního břehu rostou mandloně, roubované fíkovníky a pěstují se zde také granátovníky. Na strmých svazích tabulové hory Badacsony se pěstuje vinná réva. Fauna V jezeře žije více než padesát druhů ryb, přičemž králem zdejších vod je nazýván candát. Kromě něj převažují úhoři, amuři, cejni, cejnci, štiky, karasi, kapři, líni a sumci. Z 250 druhů ptáků je 27 zvláště chráněných. Jsou to např. kalous ušatý, čáp černý, datel černý, kormorán velký a různé druhy volavek a kolpíků. Odkazy Externí odkazy Slovníkové heslo Balaton ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Balaton na Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Blatenské jezero v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Balaton-tourism.hu Balaton.hu (maďarsky) Literatura V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Б“. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Maďarsko Autoritní data: AUT: ge160051 | GND: 4046313-8 | VIAF: 46145602553601362381", "question": "Které jezero ve střední Evropě je největší?", "answers": ["Balaton"]}
{"title": "Moliè", "context": "Moliè, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, (15. ledna 1622 – 17. února 1673) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období francouzského klasicismu, \"věku Ludvíka XIV.\". Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl členem kočovné společnosti, později si založil svoji vlastní divadelní společnost. Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou. Protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost (předváděl mravy své doby), dostával se do častých sporů s královským dvorem. Jeho hry se dodnes objevují na jevištích. Moliè patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu. Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském venkově. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře, kde často spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Moliè se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie, fraška). Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice mravů a společenských poměrů své doby. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev.", "question": "V kterém uměleckém směru žil francouzský spisovatel a umělec Moliere?", "answers": ["klasicismu"]}
{"title": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity (PrF MU) je jedna z devíti fakult Masarykovy univerzity. Založena byla spolu s celou univerzitou v Brně roku 1919. V meziválečném období se proslavila školou normativní teorie práva, v roce 1950 byla zrušena a obnovena roku 1969. Sídlí v klasicizující budově na Veveří, nabízí vysokoškolské právní vzdělání na bakalářské (Bc.), magisterské (Mgr. a JUDr.) i doktorské (Ph.D.) úrovni a ve srovnání všech čtyř českých veřejných právnických fakult je pravidelně hodnocena jako nejlepší z nich. Související informace naleznete také v článku Seznam děkanů Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Tradice univerzitní výuky práva na Moravě pochází z konce 17. století, v Brně se ale právo přednášelo jen v krátkém období 1778–1782, kdy sem byla přeložena olomoucká univerzita. Po zrušení její právnické fakulty v roce 1855 vznikla citelná potřeba existence nejen právnických studií, veškeré snahy o zřízení druhé české univerzity, která by byla situována do moravského hlavního města Brna a samozřejmě měla svou právnickou fakultu, v nichž se mj. angažoval tehdejší profesor a pozdější československý prezident T. G. Masaryk, však vyšly naprázdno. Bylo tomu tak zejména kvůli odporu Němců, kteří chtěli zachovat převážně německý charakter města, pouze některé právní obory byly vyučovány na české technice. Až po vzniku československé republiky mohla být tato myšlenka uskutečněna, roku 1919 vznikla Masarykova univerzita se sídlem v Brně a její právnická fakulta spolu s lékařskou zahájily výuku ještě ve školním roce 1919/1920. Prvním děkanem se stal František Weyr, profesorský sbor dále tvořili Bohumil Baxa pro právní dějiny, Josef Vacek pro srovnávací pravovědu a církevní právo, Karel Engliš pro ekonomické nauky, Jaromír Sedláček pro občanské právo, Jaroslav Kallab pro trestní právo a Rudolf Dominik pro správní a zpočátku i římské právo. Problémem však bylo umístění fakulty, své provizorní sídlo našla v budově bývalého alumnátu na Antonínské 1 v Brně (dnes rektorát VUT).", "question": "V kterém roce vznikla Právnická fakulta Masarykovy univerzity?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Lagoa dos Patos", "context": "Lagoa dos Patos Lagoa dos Patos satelitní snímek Lagoa dos PatosPoloha Světadíl Jižní Amerika Stát Brazílie Brazílie Stát Rio Grande do Sul Zeměpisné souřadnice 31°4′18″ j. š., 51°28′35″ z. d. Rozměry Rozloha 10 144 km² Délka 265 km Šířka 60 km Objem 30 km³ Max. hloubka 7 m Prům. hloubka 3 m Ostatní Typ laguna Nadm. výška 5 m n. m. Přítok vody Rio Jacuí ou Lago Guaíba, Rio Camaquã, Sã Gonçalo Odtok vody průtok do Atlantského oceánu Ostrovy 5 Sídla Porto Alegre multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Lagoa dos Patos je mělké lagunové jezero ve státě Rio Grande do Sul na jihovýchodě Brazílie. Má rozlohu 10 144 km². Je 265 km dlouhé a maximálně 60 km široké. Nachází se v nadmořské výšce 5 m a dosahuje maximální hloubky 7 m. Při průměrné hloubce 3 m má celkový objem 30 km³. Vodní režim Lagunu napájejí řeky Rio Jacuí ou Lago Guaíba, Rio Camaquã a Sã Gonçalo, která přitéká z jezera Lagoa Mirim. Voda odtéká úzkým průtokem do Atlantského oceánu Fauna a flóra Na laguně je rozvinutý rybolov. Osídlení pobřeží V severozápadní části leží město Porto Alegre. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lagoa dos Patos na portugalské Wikipedii. Literatura V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „П“. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Lagoa dos Patos na Wikimedia Commons Autoritní data: VIAF: 239218136", "question": "Jaké je jazero Lagoa dos Patos?", "answers": ["mělké lagunové jezero"]}
{"title": "Split", "context": "Split (italsky Spalato) je město ve střední Dalmácii na chorvatském pobřeží Jaderského moře. S 210 000 obyvatel druhé největší město Chorvatska a správní středisko Splitsko-dalmatské župy. Byl založen na sklonku 3. století římským císařem Diokleciánem, který si zde postavil svůj palác, do paláce se po jeho smrti nastěhovali okolní obyvatelé. Po vpádu Slovanů do Dalmácie přetrval Split pod správou Byzance a stal se jedním z center zbývající latinské populace. Slované potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkali Latini. Byzantská říše v oblasti postupně ztrácela vliv a o strategicky významné město usilovala Benátská republika. Od roku 1069 pak byl součástí Chorvatského království, které později připadlo k Uhrám. V roce 1420 zde moc získala Benátská republika, a to na dalších 300 let; během této doby se zde rozvíjela humanistická kultura. Od roku 1797 až do vyhlášení Království SHS spadal pod Rakousko-Uhersko, byl hlavním městem Dalmatské provincie. Po roce 1929 a vytvoření Jugoslávie se stalo město centrem nově vzniklé bánoviny Primorje. Za 2. světové války byl obsazen italským fašistickým vojskem a Německem. Split je spolu s Rijekou a Zadarem hlavním chorvatským přístavem. Od roku 2004 vede ze Splitu do Záhřebu nová dálnice, díky níž je dalmatské pobřeží , také zde vede také Jadranská Magistrála , hlavně jeho jižní část, dostupnější.Split má také železnici,jezdí zde několikrát denně přímý vlak ze Záhřebu. Zbytky Diokleciánova paláce jsou centrem města a také jeho hlavním turistickým lákadlem, zařazeným v roce 1979 na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejzajímavější jsou staré klenby a chodby pod městem. V okolí Splitu se na pobřeží moře nachází mnoho hotelů. Slovníkové heslo Split ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Split ve Wikimedia Commons Oficiální stránky města Splitu (chorvatsky a anglicky) Split.iNFO - Stránky města Splitu (chorvatsky a anglicky) Historical Complex of Split with the Palace of Diocletian (UNESCO) (anglicky) Split - podrobné informace (česky)", "question": "Je Split jedním z hlavních chorvatských přístavů?", "answers": ["Split je spolu s Rijekou a Zadarem hlavním chorvatským přístavem."]}
{"title": "Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů", "context": "Návaznost olomouckého biskupství na jeden ze tří biskupských stolců, zřízených po roce 898 v rámci obnovení moravsko-panonské církevní provincie, je sporná. O olomouckých biskupech z 10. a 11. století až do roku 1063 jsou jen útržkovité zmínky v pramenech, datace je orientační. Jedním z prvních seznamů olomouckých biskupů je Granum catalogi praesulum Moraviae z první poloviny 15. století. == Biskupové před obnovením olomouckého biskupství == 869–885 svatý Metoděj – moravský arcibiskup biskup Wiching, který roku 890 z Velké Moravy odešel (někdy je uváděn nepravděpodobný Svatý Gorazd) arcibiskup a tři biskupové vysvěceni 899 898/900–? biskup z Říma 914–932 Jan (? ) uprázdněno (? ) 942–947 Silvestr (? ), † 961 947–976 spojeno s biskupstvím v Řezně (? ) 976–981 Vratislav (? ) 981–991 spojeno s biskupstvím v Řezně (? ) 991–1063 spojeno s biskupstvím v Praze (? ) == Olomoučtí biskupové == 1063–1085 Jan I.1086–1088 spojeno s biskupstvím v Praze (? )1088–1091 Vezel, kaplan krále Vratislava II. 1091–1096 Ondřej1096–1099 Jindřich (? )1097/1099–1104 Petr I. 1104–1126 Jan II. 1126–1151 Jindřich Zdík 1151–1157 Jan III. 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle 1172–1182 Dětleb 1182–1184 Pelhřim 1184–1194 Kaim 1194–1199 Engelbert 1199–1201 Jan V. Bavor 1201–1240 Robert Angličan (donucen odstoupit) 1241–1245 Vilém, zvolený biskup 1241–1245 Konrád z Friedberka, jmenovaný biskup 1245–1281 Bruno ze Schauenburku 1281–1302 Dětřich z Hradce 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna 1311–1316 Petr II. Andělův (Angeli) de Ponte Corvo, zvaný Bradavice 1316–1326 Konrád I. zv. Bavor 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé 1334–1351 Jan VII. Volek (nelegitimní Přemyslovec-nemanželský syn Václava II.) 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi (Jan VIII.) – poté byl pražským arcibiskupem 1364–1378,30.11.odstoupil, od 18. září 1378 kardinál-první Čech 1364–1380 Jan IX. ze Středy (1353–1364 biskup v Litomyšli) 1381–1387 Petr III. Jelito (1368–1371 biskup v Litomyšli) 1387 Jan X. (Lucemburský), (1380–1387 biskup v Litomyšli, 1387–1394 patriarcha akvilejský) 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka 1398–1403 Jan XI. Mráz 1403–1408 Lacek z Kravař 1409–1412 Konrád II. z Vechty (1412/13-1421/31 pražský arcibiskup,od 1421 husitský-suspendován a 1425 definitivně zbaven úřadu) 1412–1416 Václav Králík z Buřenic 1416–1430 kardinál Jan XII. Železný1416–1418 (Aleš z Březí) – prosazoval ho Václav IV., ale biskupem se nikdy nestal, v l.1418/20-1442 (do smrti) biskup v Litomyšli1430–1434 Kuneš ze Zvole (Konrád III.)", "question": "Jak se jmenuje jeden z prvních seznamů olomouckých biskupů?", "answers": ["Granum catalogi praesulum Moraviae"]}
{"title": "Mezinárodní svaz ochrany přírody", "context": "V květnu 2008 měla 500 členů a vedl ji předseda Taghi Farvar. Komise pro zákony o životním prostředí Commission on Environmental Law (CEL): CEL rozšiřuje legislativu o životním prostředí, vyvíjí nové právní koncepty a nástroje a pomáhá společnostem ve využívání legislativy pro ochranu a udržitelný rozvoj. V květnu 2008 měla 800 členů a vedla ji předsedkyně Sheila Abed. Komise pro přežití druhů Species Survival Commission (SSC): SSC radí Svazu s technickými aspekty zachování druhů a mobilizuje síly na ochranu těch druhů, kterým hrozí vyhubení. Vydává Červený seznam ohrožených druhů IUCN. V květnu 2008 bylo jeho členy přes 7000 odborníků na ohrožené druhy a biodiverzitu z celého světa, předsedkyní byla Holly Dublin. Světová komise pro chráněná území World Commission on Protected Areas (WCPA) Sekretariát Členové a komise spolupracují s placeným sekretariátem, který tvoří přes 1100 zaměstnanců v 62 zemích. Generální ředitelkou je od ledna 2015 ekoložka a ekonomka Inger Andersen. (Od 2. ledna 2007 byla generální ředitelkou Julia Marton-Lefè — světově uznávaná odbornice, která v USA a ve Francii studovala historii, ekologii a plánování životního prostředí. Na postu vystřídala ekologa Achima Steinera, který se v červnu 2006 stal výkonným ředitelem Programu životního prostředí OSN (UNEP).) Hlavní výstupy Mezi nejvýznamnější produkty a služby IUCN patří:", "question": "Jaká je zkratka Mezinárodního svazu ochrany přírody?", "answers": ["IUCN"]}
{"title": "Tádžikistán", "context": "Řeky, které pramení ve středních výškách a níže mají zdroj především v tajícím sněhu, dešti a podzemních vodách a největší průtok mají v březnu až květnu. Řeky se využívají pro zavlažování a k získávání hydroenergie. Jezera se nacházejí především v Pamíru a v Hisóro-Álajském pohoří. Největší je Karakul. Jezera Sarezské a Jašilkul vznikla zavalením údolí. Jedno z nejkrásnějších jezer vzniklých závalem Iskanderkul se nachází v Hisórském hřbetě. V Tádžikistánu se nacházejí velké přehrady: Kajrakkumská, Nurecká, Farchadská. Nejdelším horským ledovcem Asie je Fedčenkův ledovec v pohoří Pamír a je 71 km dlouhý. Přehradní nádrž Róghun má největší hráz na světě (306 m). === Podnebí === Podnebí je kontinentální s horkým suchým létem a chladnou zimou. Průměrná lednová teplota v Dušanbe je 1 °C, ale v horách -25 °C, červencová 28 °C, na horách 0 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 100 mm, na horách 1 400 mm. == Obyvatelstvo == Tádžikové jsou indoárijského původu, i když většina okolních etnik jsou původu mongolského. Tádžičtina patří do íránské větve jazyků. Okolo 65 % obyvatel jsou Tádžikové. Nejvýznamnější menšinou jsou Uzbeci (24 %), kteří v některých oblastech tvoří drtivou většinu obyvatel. Rusové tvoří nyní pouze 1,1 % obyvatel a jejich počet se díky emigraci stále snižuje. V roce 1989 tvořili Rusové 7,6% obyvatel. Dalšími etniky jsou například Tataři či Kyrgyzové. Počet Ukrajinců a Němců silně poklesl v důsledku emigrace. Obyvatelé jsou převážně muslimští sunnité, v zemi žijí také menšiny ismailitů a křesťanů.", "question": "Do jaké větve jazyků patří tádžičtina?", "answers": ["do íránské"]}
{"title": "Moravské Budějovice", "context": "Moravské Budějovice (německy Mährisch Budwitz; česky do roku 1869 Budějovice) jsou město v okrese Třebíč v kraji Vysočina, 19 km jižně od Třebíče, na dopravní spojnici mezi Jihlavou a Znojmem na potoce Rokytka. Střední nadmořská výška města je 465 m n. m. Jsou také obcí s rozšířenou působností. Součástí města jsou části Jackov, Lažínky, Vesce a Vranín. Ve městě žije přibližně 7 400 obyvatel. Sousedními obcemi sídla jsou Zvěrkovice, Blížkovice, Rácovice, Domamil, Dědice, Komárovice, Častohostice, Litohoř, Nové Syrovice, Blatnice a Lukov. == Historie == První zmínka o Moravských Budějovicích pochází z roku 1231, městečko bylo zmíněno v listině, kde se oznamuje, že papež Řehoř IX. bere pod svoji ochranu vdovu po Přemyslu Otakarovi I. i jejími věnnými statky. Její jméno bylo Konstancie Uherská. Městečko tehdy leželo na tzv. Haberské stezce. Pravděpodobně ve městě existoval i opevněný hrad a ke konci 13. století bylo datováno založení tržiště v prostorách dnešního centrálního náměstí.", "question": "Jsou Moravské Budějovice obcí s rozšířenou působností?", "answers": ["Jsou také obcí s rozšířenou působností."]}
{"title": "Rakouská škola", "context": "Termoekonomie Zelená ekonomie Americká institucionální škola A mnohem více... z • d • e Rakouská škola je škola ekonomického myšlení vzniklá v 19. století v dílech vídeňských ekonomů Carla Mengera, Friedricha von Wiesera a Eugena von Böhm-Bawerka. Z toho důvodu se jí říká „rakouská škola“, ačkoliv dnes rakouští ekonomové působí v mnoha státech. Vliv rakouské školy zasahuje i do jiných vědeckých oblastí, do filosofie, etiky a práva a představuje tak ve společenských vědách ucelený myšlenkový proud. Od ostatních ekonomických škol myšlení se odlišuje zejména svou metodologií, jejíž podstatou je analýza lidského jednání (praxeologie)[1] a využívání deduktivní logiky. [2] Je skeptická k využívání empirických metod v ekonomii (zejména statistickým metodám a laboratorním experimentům), avšak někteří její moderní představitelé se jim nebrání. V současnosti je alternativním proudem k hlavnímu ekonomickému proudu představovanému neoklasickou syntézou. Politicky se její představitelé většinou řadí k klasickému liberalismu či libertarianismu. Čelní představitel rakouské školy Friedrich August Hayek získal v roce 1974 Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela. Vývoj Rakouská ekonomická škola vznikla v roce 1871, kdy její zakladatel, rakouský ekonom Carl Menger (1840–1921) vydal průkopnické dílo Základy národohospodářské nauky.[1] Spolu s W. S. Jevonsem a Léonem Walrasem, avšak nezávisle na sobě, se stali tvůrci marginalistické revoluce, která znamenala ukončení dominance klasické politické ekonomie a změnu paradigmatu v ekonomické vědě. Ve svém díle Menger položil základy teorie mezního užitku a na jejím základě vysvětlil další ekonomické problémy. Menger do ekonomie především vrátil ty ekonomické principy, které byly v důsledku nástupu Adama Smithe zapomenuty.", "question": "Čím se rakouská škola odlišuje od ostatních ekonomických škol?", "answers": ["zejména svou metodologií, jejíž podstatou je analýza lidského jednání"]}
{"title": "Praha", "context": "Výstavba sídlišť začala v padesátých letech a výrazně se urychlila v 60. letech. Původní zástavba byla někde nahrazena panelovými domy. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V roce 1968 do Prahy vtrhla vojska Varšavské smlouvy (SSSR, Polska, Maďarska, Bulharska a NDR) a zahájila okupaci, která trvala až do sametové revoluce. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS – systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy se tam 16. ledna 1969 upálil Jan Palach. Pro obyvatele byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Praha se stala centrem sametové revoluce, která ukončila mocenský monopol komunistické strany. Zavedením standardních vztahů se západoevropskými zeměmi se Praha ještě více otevřela turistice. Rozvoj soukromého vlastnictví a podnikání se nakonec projevil ve zkvalitnění služeb a také v opravě chátrajících budov v samém historickém jádru města. Individuální automobilová doprava, která před rokem 1990 nebyla tak intenzivní jako v mnohých městech západní Evropy, rychle rostla, a to vedlo k rychlému zhoršení dopravní situace ve městě. Počet cestujících MHD vzrostl od roku 2001 z 1,104 miliard na 1,186 miliard lidí v roce 2017, z toho 461 miliónů cestovalo metrem. Nejvytíženější stanicí metra je I. P. Pavlova, nejvytíženější tramvajovou linkou linka číslo 22.", "question": "Kdy se upálil Jan Palach?", "answers": ["16. ledna 1969"]}
{"title": "Thomas Alva Edison", "context": "Thomas Alva Edison (11. února 1847, Milan, Ohio, USA – 18. října, 1931 West Orange, New Jersey, USA) byl americký vynálezce a podnikatel. Na jeho jméno je vedeno 2332 patentů, další tisíce jich registrovaly jeho firmy. Mezi nejznámější Edisonovy vynálezy patří fonograf (předchůdce gramofonu) a mylně je k nim počítána i žárovka, kterou ovšem pouze zdokonalil a nechal si patentovat. Edison je také zakladatelem dodnes vydávaného prestižního časopisu Science. V roce 1886 se přestěhoval do menšího města West Orange (asi 45 000 obyvatel), ve státě New Jersey na východním pobřeží USA. Zde vybudoval Glenmont – rozsáhlý areál výzkumných pracovišť, jehož celková rozloha činí 5,5 hektaru. Ten je dnes spravován jako národní památka Edison National Historical Site. Hlásil se ke křesťanskému vyznání, vynikal svojí podnikavostí, pracovitostí a cílevědomostí. Byl dvakrát ženatý, z každého manželství měl tři děti. Společně se svojí druhou manželkou je pochován v Glenmontu ve West Orange, v místech, kde strávil podstatnou část svého života. V den jeho pohřbu 21. října 1931 byly na Edisonovu počest v USA zhasnuty všechny žárovky. Neměl lehké dětství. Od malička byl hodně nemocný, do školy chodil pouze krátce. Už jako chlapec se velmi zajímal o přírodní vědy.", "question": "Jakého časopisu se stal Edison zakladatelem?", "answers": ["časopisu Science"]}
{"title": "Bydhošť", "context": "Bydhošť (polsky Bydgoszcz [bydgošč], německy Bromberg) je hlavní město Kujavsko-pomořského vojvodství v severním Polsku na soutoku řek Brdy a Visly. Je osmým největším polským městem a v roce 2014 zde žilo přes 358 000 obyvatel, s aglomerací má přes 470 000 obyvatel. Ve městě od roku 1968 sídlí Univerzita Kazimíra Velikého. == Historie == Původně zde byla slovanská rybářská osada. První písemná zmínka pochází z roku 1238. V roce 1331 ji obsadil Řád německých rytířů, ale roku 1343 připadla opět polskému králi Kazimíru Velikému. Ten Bydhošti 19. dubna 1346 udělil městská práva. V následujícím období se ve městě začali usazovat Židé. V 15. a 16. století bylo významným centrem obchodu s pšenicí. Na konci polsko-švédské války bylo město v roce 1629 dobyto a značně poškozeno vojskem švédského krále Gustava II. Adolfa. Švédy bylo opakovaně dobyto ještě v letech 1656 a 1657. Ze zdejšího hradu zůstala pouze zřícenina a obydleno bylo pouze 94 domů. 6. listopadu 1657 zde byla uzavřena smlouva mezi polským králem Janem Kazimírem II. Vasou a braniborským kurfiřtem Fridrichem Vilémem I. o postupu proti Švédům. Při prvním dělení Polska v roce 1772 město připadlo Prusku a bylo přejmenováno na Bromberg. Fridrich II. Veliký provedl velkou přestavbu Bydhoště a nechal vybudovat 25 km dlouhý Bydhošťský kanál spojující Vislu a Odru. Bydhošť se tak stala významným obchodním centrem. Po porážce Napoleona se Bydhošť Tylžským mírem stala součástí Varšavského knížectví a v letech 1815–1848 Poznaňského velkovévodství a pak opět připojena k Prusku. V roce 1910 zde žilo 57 700 obyvatel, z nichž 84 % bylo Němců a 16 % Poláků.", "question": "Sídlí v polském městě Bydhošť univerzíta?", "answers": ["Ve městě od roku 1968 sídlí Univerzita Kazimíra Velikého."]}
{"title": "Bohemia Rhapsody", "context": "Motorová vyhlídková loď Bohemia Rhapsody byla roku 2015 vyrobena pro Pražskou paroplavební společnost a.s. a společnost Prague Boats s.r.o. v německé lodenici v Derbenu. Jedná se o jednu z nejmodernějších lodív Praze na Vltavě. Pluje okružní vyhlídkové plavby, ale je využívána také pro různé společenské a firemní akce, na něž je pronajímána. == Historie == Loď Bohemia Rhapsody navazuje na úspěšný projekt lodi Grand Bohemia, která v Praze pluje od roku 2014 a jejíž koncept byl využit i pro stavbu lodi Bohemia Rhapsody. Zakázka na stavbu lodi Bohemia Rhapsody byla zadána společností Prague Boats s.r.o. a Pražskou paroplavební společností a.s. německé loděnici Bolle v Derbenu. Přáním zadavatele byla loď vyhovující provozu na vyhlídkových plavbách v Praze, která bude navíc ekologická a nehlučná. Design lodi navrhl Marcel Bolle a úpravy interiéru provedla architektka Vera Hampl. Stavba lodi trvala od 1.10.2014 do dokončení 30.4.2015 přesně 212 dní. V dubnu 2015 loď poprvé vyplula na vodu. Cesta po Labi dlouhá 538 km z německého Derbenu do Prahy trvala pod vedením 3 kapitánů 4 dny. Bohemia Rhapsody byla Praze slavnostně představena v ekologickém přístavišti na Kampě 7. května 2015 a v pátek 15. května 2015 byla slavnostně pokřtěna kardinálem Dominikem Dukou, arcibiskupem pražským a primasem českým. Kardinál Duka požehnal loď Bohemia Rhapsod [online]. Praha: Prague Boats, rev. 2015 [cit. 2015-11-10]. Dostupné online. Loď rozšířila flotilu právě při příležitosti výročí 150 let od založení Pražské paroplavební společnosti. == Technický popis == Loď Bohemia Rhapsody je jednopalubová loď, tzv. aquacabrio, s vyvýšenou panoramatickou kormidelnou, která je zastřešena posuvnou prosklenou střechou. Tuto střechu je možná kdykoli podle potřeby během chvíle odsunout a vytvořit vyhlídkovou slunnou palubu, nebo ji naopak zatáhnout a vytvořit tak krytý lodní salon. Navíc výkonná klimatizace zajišťuje perfektní viditelnost i během deštivého počasí. Celoroční provoz lodi je možný právě díky klimatizaci, ale i solárnímu temperování a větrání. Paluba lodi je izolovaná od hluku a vibrací motoru. Technické parametry motoru splňují nejpřísnější evropské normy. Chod motoru je tichý a s mimořádně nízkými emisními hodnotami.", "question": "Jaká loď byla přáním zadavatele vyhovující provozu na vyhlídkových plavbách v Praze?", "answers": ["ekologická a nehlučná"]}
{"title": "Klement Gottwald", "context": "Klement Gottwald (23. listopadu 1896 Heroltice - 14. března 1953 Praha) byl československý komunistický politik, jenž od roku 1929 zastával úřad poslance Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra ve své první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa. Je přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců i nevinných lidí (mezi nimi i dr. Milady Horákové). Klement Gottwald se narodil v Herolticích u Vyškova jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Jeho narození je ale zapsáno v rodné matrice pro Dědice a jako adresa narození je uvedeno Dědice 102. Před první světovou válkou se vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se účastnil činnosti mezi sociálnědemokratickou mládeží. Klement Gottwald byl ženatý s Martou Gottwaldovou, která podobně jako on pocházela z chudé rodiny sedláka a byla také nemanželským dítětem. I když jeho žena při něm stála a byla jeho věrnou společnicí, nikdy nevstoupila do KSČ. Měli spolu dceru Martu. V letech 1915-1918 byl vojákem rakousko-uherské armády. Traduje se, že bojoval v bitvě u Zborova, což by znamenalo, že zde stál i proti budoucímu generálu a prezidentu Ludvíku Svobodovi, který bojoval na straně čs. legií. Podle vojenského historika Aleše Knížka to sice nelze vyloučit, ale ani potvrdit.", "question": "Čím se vyučil Klement Gottwald?", "answers": ["truhlářem"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Na této skladbě intenzivně pracoval na přelomu let 1835 a 1836, ale dochoval se náčrt básně již z roku 1834. Máj byl jedinou knihou, která mu vyšla za jeho života. Musel ji však vydat sám. Tisk provedla pražská tiskárna Jana Spurného. Máj byl vydán 23. dubna 1836. Všech 600 výtisků se brzy rozprodalo. Máj je věnován Hynku Kommovi (1790-1875), pražskému měšťanovi, pekařskému mistru, pozdějšímu radnímu, s nímž byl zřejmě Máchův otec v obchodním styku. K básni je připojen autorův výklad, určený patrně pro cenzuru. Mnohovrstevnatá báseň má 4 zpěvy a 2 intermezza. Básnický jazyk, plný metafor, oxymór a dalších prostředků, líčí tragický příběh, k němuž autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774. Tehdy v Rozprechticích u Dubé došlo k otcovraždě. Máchovi událost vyprávěl hostinský Kampe z Doks. Tematické \"zužování\" Máje na píseň lásky, oslavu přírody či líčení romantického příběhu je zavádějící, avšak ve zjednodušujících výkladech Máje nikoli řídké. Máj je inspirativním, meditativním dílem, které sice těží z motivů lásky, přírody, vlasti, ale jehož myšlenkové zázemí se dotýká otázek spíše metafyzických (především druhý zpěv skladby). Soudobá domácí kritika (Josef Kajetán Tyl, Josef Krasoslav Chmelenský) pro Máj nenašla pochopení (absence národnostního apelu, údajné kopírování Byrona atd.). Máj se však šířil v opisech a definitivní rehabilitaci mu přinesla generace Májovců. Dnes je Máj jednou z nejvydávanějších českých knih. Mnohá vydání ilustrovali naši výtvarníci: Mikoláš Aleš, Karel Svolinský, Toyen, Jan Zrzavý, Cyril Bouda, Jan Koblasa, Pavel Sukdolák. Navštěvoval divadelní představení česká i německá. Sám ochotnicky vystupoval ve Stavovském a Kajetánském divadle, kde v letech 1834 až 1835 vystoupil v 16 hrách (především Klicperových a Štěpánkových). Jako student univerzity musel vystupovat pod pseudonymy: Milihaj, Chám, Hynek. V tisku (Česká včela) byl Mácha nejvíce chválen (Chmelenským) za výkon v roli Jindřicha Prachatického v Klicperově Blaníku. Sám se také pokoušel o dramatickou tvorbu. Svědčí o tom dochované zlomky historických dramat, vzniklých mezi lety 1831 a 1833. Jmenují se Bratři, Král Fridrich, Boleslav, Bratrovrah. Žádnou divadelní hru však nikdy nedokončil. Mácha byl vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména romantická místa spojená s historií a krásy přírody.", "question": "Jaké motivy se vyskytují v Máji?", "answers": ["lásky, přírody, vlasti"]}
{"title": "Zájmeno", "context": "Zájmeno (dříve také místojmení, náměstka, pronomen, z latinského pro-nomen - \"za-jméno\") je jedním z plnovýznamových ohebných slovních druhů. Jde v podstatě o uzavřenou skupinu výrazů. Ve větě obvykle zastupují podstatná jména nebo přídavná jména a mají tak zpravidla funkci podmětu, předmětu nebo přívlastku. == Typy zájmen == Zájmena se obvykle dělí na: zájmena osobní (též personalia) - já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratné zájmeno se zájmena přivlastňovací (též posesiva) - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj zájmena ukazovací (též demonstrativa) - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám zájmena tázací (též interogativa) - kdo? , co? , jaký? , který? , čí? zájmena vztažná (též relativa) - kdo, co, jaký, který, čí, jenž zájmena záporná (též negativa) - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný zájmena neurčitá (též indefinitiva) - někdo, nějaký, některý, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva , bůhví- apod.) nebo přípony (-si, -koli, -koliv) a tázacího zájmena == Osobní zájmena == U osobních zájmen je zpravidla morfologicky odlišeno podmětové a předmětové užití a to dokonce i v jazycích, které nepoužívají skloňování - např. anglické I (já) - me (mě).", "question": "Jaká je definice zájmen?", "answers": ["plnovýznamových ohebných slovních druhů"]}
{"title": "Speed painting", "context": "Speed painting Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Je navrženo začlenění celého obsahu tohoto článku do článku Rychlokresba. Odsud tam pak má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi. Speed Painting je výkon, vypracovaný převážně v digitální podobě, ve kterém se umělec snaží dle předem určených metod vytvořit své dílo v co nejkratším možném čase. Speed Painting není zcela to samé jako takzvané \"time-lapse video\". Speed Painting se často uplatňuje v zábavním průmyslu, hlavně mezi umělci, kteří si říkají tzv. \"Concept Artists\". Popularita a zájem o Speed Painting se v současné době výrazně zvýšil hlavně díky internetové prezentaci Johna Locka (seriál Lost) od umělce jménem Nico Di Mattia. Odkazy Reference Převzato ze Sphere Design Související články Časosběr Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Speed painting na Wikimedia Commons Speed-painting.info - Galerie speed painting videí Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kde se Speed painting nejčastěji uplatňuje?", "answers": ["Speed Painting se často uplatňuje v zábavním průmyslu, hlavně mezi umělci, kteří si říkají tzv. \"Concept Artists\"."]}
{"title": "Purpurová", "context": "Červenější je barva magenta, která se někdy do češtiny také překládá jako \"purpurová\", například u barevného modelu CMYK a v podobném technickém názvosloví. Původně lat. purpura (česky nach) označovalo barvivo získávané z některých mořských plžů, zejména z čeledi ostrankovití, například z ostranky jaderské. Její produkcí byla ve starověku proslulá syro-palestinská pobřežní oblast, která podle akkadského a řeckého pojmenování barvy získala názvy Kanaán a Foiníkie. Nejkvalitnější týrský purpur (císařský purpur) oblékala nejvyšší elita jako symbol společenského postavení. V běžné mluvě může být termín purpurová použit pro označení většího počtu barevných odstínů. Purpurová není spektrální barva, ale extraspektrální barva – nemůže být generována světlem jediné vlnové délky. Kardinálský purpur je tradiční symbolické označení pro hodnost kardinála podle barvy šatu (mozetta, klobouk), které jsou však červené.", "question": "Jaká barva označuje červenou barvu s výrazným podílem fialové?", "answers": ["Purpurová"]}
{"title": "Emma Watsonová", "context": "2012–současnost V roce 2012 se objevila ve filmové adaptaci stejnojmenného románu Charlieho malá tajemství. V roce 2013 si zahrála po boku Setha Rogena a Jamese Franca ve filmu Apokalypsa v Hollywoodu a ve filmu natočeného podle skutečné události Bling Ring: Jako VIPky. V roce 2013 natočila film Noe. V roce 2013 byla zvažována do role Popelky ve stejnojmenném filmu, roli nakonec získala Lily James. Ve stejném roce byla jmenovaná magazínem GQ Ženou roku. V roce 2015 si zahrála ve thrillerech Kolonie a Regresión. Oba filmy získaly převážně negativní reakce od kritiků. V roce 2017 získala roli Krásky ve filmu Kráska a zvíře, po boku Dana Stevense jako zvířete. Film se stal druhým nejvýdělečnějším filmem roku 2017 s výdělkem přes 1,2 miliardy dolarů. Je čtrnáctým nejvýdělečnějším filmem všech dob. Ve stejném roce měl také premiéru film The Circle, ve kterém hrála po boku Toma Hankse. V srpnu 2018 bylo oznámeno, že získala roli Meg March ve filmové adaptaci Grety Gerwigové Malé ženy. Modeling S rostoucím věkem se Emma Watsonová začala čím dál tím více zajímat o módu. Prohlásila, že módu považuje za velmi podobnou umění, které studovala ve škole. V roce 2008 britský tisk uvedl, že by měla nahradit tvář Keiry Knightleyové pro módní značku Chanel. Tato informace však byla zcela popřena oběma stranami. V červnu 2009 potvrdila Watsonová, že se stane partnerkou a tváří nové kampaně společnosti Burberry. Později se objevila také na módní přehlídce Burberry 2010 Jaro/Léto po boku svého bratra Alexe, muzikantů George Craiga, Matta Gilmoura a Maxe Hurda. Filmografie RokNázevRolePoznámky 2001Harry Potter a Kámen mudrcůHermiona Grangerová 2002Harry Potter a Tajemná komnataHermiona Grangerová 2004Harry Potter a vězeň z AzkabanuHermiona Grangerová 2005Harry Potter a Ohnivý pohárHermiona Grangerová 2007Harry Potter a Fénixův řádHermiona Grangerová", "question": "Kdo hrál Hermionu Grangerovou ve filmech o Harrym Potterovi?", "answers": ["Emma Watsonová"]}
{"title": "Války o rakouské dědictví", "context": "120 000 Rakušanů26 400 Britů14 630 Nizozemců7 840 Sardiňanů Války o rakouské dědictví je souhrnné označení pro války z let 1740 až 1748, které vypukly po smrti římského císaře Karla VI., když Bavorsko a Sasko odmítly uznat Pragmatickou sankci a nástupnictví Marie Terezie v Habsburské monarchii a pruský král Fridrich II. vznesl územní nároky na Slezsko. Zpočátku bylo předmětem sporů také nástupnictví na císařském trůnu, o který usilovali bavorský Karel Albrecht a manžel Marie Terezie František Štěpán. Války se rozrostly v mnohostranný konflikt, do něhož se na jedné či druhé straně zapojily další evropské mocnosti – především Francie, Velká Británie a Španělsko. Jednotlivým zemím šlo nejen o územní zisky (na úkor Habsburské monarchie), ale i o mocenské postavení v Evropě. Boje o Slezsko bývají také nazývány jako slezské války. Hlavním výsledkem válek potvrzeným v Cášském míru bylo pro Habsburskou monarchii (Rakousko) uznání nástupnictví Marie Terezie za cenu ztráty většiny Slezska ve prospěch Pruska. Ve stejném období došlo k dalším dvoustranným konfliktům, které bývají pojímány jako samostatné války – jednalo se o koloniální války Španělska s Velkou Británií (válka o Jenkinsovo ucho 1739), Velké Británie s Francií a dále o švédsko–ruskou válku (1741–1743). Do kontextu těchto bojů bývá řazeno i jakobitské povstání ve Skotsku. Pozadí a příčiny Mapa Evropy před rokem 1740, kdy bylo Slezsko jednou ze zemí Koruny České Během války o španělské dědictví uzavřel tehdejší císař Leopold I. se svými syny dohodu o nástupnictví označovanou tradičně jako Pactum mutuae succesionis.", "question": "Jaký byl výsledek válek o rakouské dědictví?", "answers": ["uznání nástupnictví Marie Terezie za cenu ztráty většiny Slezska ve prospěch Pruska"]}
{"title": "Laskavé bohyně", "context": "Román Laskavé bohyně (francouzsky Les Bienveillantes) je kniha amerického autora Jonathana Littella. V originále byl vydán v roce 2006, v češtině pak vyšel v roce 2008. V roce svého vydání získala kniha prestižní Cenu francouzské Akademie a Goncourtovu cenu. Devítisetstránková kniha je historickou fikcí založenou na skutečných událostech 2. světové války. V podobě pamětí pojednává o životě nacistického úředníka Maximiliena Aueho, o jeho roli v systematickém vyhlazování Židů a o jeho vnímání této role. Hned na začátku knihy staví čtenáře před otázku, na kterou po dočtení knihy často neexistuje jednoznačná odpověď: jak by reagovali a jak by se chovali oni sami, kdyby se dostali do situace, ve které se nacházel Aue. Netradiční není jen námět knihy (a absence morálního hodnocení Aueho skutků), ale rovněž struktura knihy. Je rozdělena na sedm částí, které neobsahují žádné podkapitoly. Tok textu je rozdělen do (v poměru k délce knihy) malého počtu odstavců, časté je využití dlouhý složitých vět, které zabírají dvě a více stránek. 26. února 2016 byla divadelní adaptace románu uvedena v české premiéře Divadlem pod Palmovkou. V úvodu je představena hlavní postava, autor vzpomínek, ve stručnosti je nastíněn jeho život po 2. světové válce a důvody rozhodnutí sepsat paměti. Následuje popis historických i fiktivních událostí - jeho práce v Einsatzgruppen na Ukrajině, masakr v Babi Jaru (v českém vydání knihy figuruje jinak méně používaný český ekvivalent Babí rokle), zdravotní dovolená na Krymu, následné nasazení v bitvě u Stalingradu. , záchrana po vážném zranění, ke kterému ve Stalingradu došlo, rekonvalescence v Berlíně, návštěva u matky v jižní Francii, práce na ministerstvu vnitra zahrnující návštěvy koncentračních táborů, události v Maďarsku včetně plánování transportů maďarských Židů, bombardování Berlína, návštěvu u sestry v Pomořanech, návrat do obleženého Berlína a následný útěk do Francie.", "question": "Kdo napsal knihu Laskavé bohyně?", "answers": ["Jonathana Littella"]}
{"title": "Bakteriologie", "context": "Bakteriologie (ze starořeckého β bakterion a λ logos) je věda, předmětem jejíhož zájmu je stavba, životní styl, systém a identifikace bakterií. Je dílčí disciplínou mikrobiologie. Kromě jiného se také zabývá patogenními bakteriemi a tak poskytuje důležité informace pro medicínu. Základy bakteriologie položil Louis Pasteur v 19. století. == Historie == Antoni van Leeuwenhoek už v roce 1677 při svých pozorováních mikroskopem popsal mikroorganismy. Dalšími významnými vědci v oboru byli Lazzaro Spallanzani, Louis Pasteur, Ferdinand Cohn, Martinus Willem Beijerinck, Sergej Vinogradskij a Albert Kluyver. Průkopníky lékařské bakteriologie byli Joseph Lister, Louis Pasteur, Paul Ehrlich a Robert Koch, kteří položili základy pro úspěšný boj s nemocemi pomocí antibiotik a vakcín. === První popisy bakterií === 1873: Mycobacterium leprae – Gerhard Armauer Hansen 1875: Clostridium chauvoei (syn. C. feseri) – Johann Feser 1876: Bacillus anthracis – Robert Koch 1877: Clostridium septicum – Louis Pasteur, Jules Joubert 1879: Neisseria gonorrhoeae – Albert Neisser 1880: Salmonella typhi – Karl Joseph Eberth, Erysipelothrix muriseptica – Robert Koch 1882: Mycobacterium tuberculosis – Robert Koch; Burkholderia mallei (syn. Malleomyces m.) – Friedrich Loeffler a Wilhelm Schütz; Streptococcus pyogenes – Friedrich Fehleisen 1883: Vibrio cholerae – Robert Koch; Corynebacterium xerosis – Albert Neisser a S. Kuschbert 1884: Corynebacterium diphtheriae – F. Loeffler; Clostridium tetani – Arthur Nicolaier 1885: Mycobacterium smegmatis – E. Alvarez a Ernst Tavel; Salmonella choleraesuis – Daniel Elmer Salmon; Corynebacterium pseudotuberculosis – Edmond Nocard 1886: Streptococcus pneumoniae (syn. Diplococcus p.) – Albert Fraenkel a Anton Weichselbaum; Erysipelothrix rhusiopathiae – F. Loeffler 1887: Neisseria meningitidis – Anton Weichselbaum; Corynebacterium pseudodiphthericum – Franz Adolf Hofmann; Streptococcus agalactiae – E. Nocard a Hyacinthe Mollereau 1888: Salmonella enteritidis – August Gärtner 1891: Salmonella typhimurium – Friedrich Loeffler 1892: Micrococcus epidermidis – William Henry Welch; Moraxella catarrhalis (syn. Branhamella catarrhalis, Neisseria c.) – Seifert a Richard Pfeiffe; Clostridium perfringens – William Henry Welch a George Nuttal 1893: Arcanobacterium pyogenes – Adrien Lucet", "question": "Kdo položil základy bakteriologie?", "answers": ["Louis Pasteur"]}
{"title": "Daugava", "context": "Daugava Daugava řeka v severním BěloruskuZákladní informace Délka toku 1020 km Plocha povodí 87 900 km² Průměrný průtok 700 m³/s Světadíl Evropa Pramen Valdajská vrchovina 56°51′19,95″ s. š., 32°32′30,08″ v. d. 221 m n. m. Ústí Rižský záliv 57°3′40″ s. š., 24°1′20″ v. d. 0 m n. m. Protéká Lotyšsko Lotyšsko, Bělorusko Bělorusko, (Vitebská oblast) Rusko Rusko (Tverská, Smolenská oblast) Úmoří, povodí Atlantský oceán, Baltské moře, Povodí Daugavy (Bělorusko 48,14%, Lotyšsko 34,38%, Rusko 16,11%, Litva 1,38%, Estonsko ~0,01%)[1] Některá data mohou pocházet z datové položky. Daugava, také zvaná Západní Dvina, (lotyšsky Daugava, rusky З Д, bělorusky Д, německy Düna, polsky Dźwina, livonsky Vē, estonsky Väina) je řeka pramenící ve Valdajské vrchovině v Rusku (Tverská, Smolenská oblast). Protéká Běloruskem (Vitebská oblast) a ústí do Rižského zálivu Baltského moře v Lotyšsku. Je 1020 km dlouhá (z toho 352 km v Lotyšsku). Povodí má rozlohu 87 900 km². Průběh toku Daugava v Rize Pramení na Valdajské vysočině v nadmořské výšce 221 m západně od pramenů Volhy. Charakteristické pro reliéf povodí řeky je střídání přibližně stejně velkých vysočin (Vitebská, Haradocká, Latgalská, Vidzemská) a širokých nížin (Polacká, Východolotyšská, Středolotyšská). Celé povodí se nachází v oblasti nadbytečných srážek. Řeka začíná jako mělký potok, který protéká jezera Dvinec a Ochvat-Žadanje. Poté se rozšiřuje až na 15 m a teče v hlubokém říčním údolí mezi strmými břehy. Tento charakter si dolina zachovává téměř po celé délce toku, pouze ve vzdálenosti 150 km od pramene je na krátkém úseku málo výrazná v místech, kde protéká jezery Luka a Kalakuckým.", "question": "Jaká je délka toku Daugava v kilometrech?", "answers": ["1020"]}
{"title": "Itálie", "context": "V procesu neregulérního zaměstnávání cizinců, které se v osmdesátých letech 20. století podle odhadů týkalo půl milionu až milionu osob, byli nejsilněji zastoupeni imigranti z Maroka a Tuniska. K nim se přidávali skupiny z bývalých italských kolonií v Africe /hlavně Somálsko a Eritrea/ i z jiných oblastí světa - od Latinské Ameriky /např. Brazílie/ až po Asii. Část imigrantů pocházela z Rumunska. Urbanizace dosahuje 67 %. V Itálii je mnoho měst s více než sto tisíci obyvateli. Tabulka ukazuje počet obyvatel u deseti nejlidnatějších italských měst. Řím (Roma) (2 774 000 obyvatel) Milán (Milano) (1 256 000 obyvatel) Neapol (Napoli) (1 004 000 obyvatel) Turín (Torino) (. 903 000 obyvatel) Palermo (687 000 obyvatel) Janov (Genova) (610 000 obyvatel) Bologna (374 000 obyvatel) Florencie (Firenze) (356 000 obyvatel) Bari (. 317 000 obyvatel) Catania (313 000 obyvatel) Benátky (Venezia) (272 000 obyvatel) Převažující národnost je italská (94 %), avšak někteří Italové pocházejí z jiného národa a mají jiný mateřský jazyk. Týká se to Sardů na Sardinii, hovořících sardsky, Rétorománů u východní části hranic se Švýcarskem, hovořících rétorománsky, Tyrolanů na severu u hranic s Rakouskem, hovořících německy, a Provensálců na západě u hranic s Francií, hovořících francouzsky. Přistěhovalci pocházejí především z bývalých kolonií, Libye, Somálska, Etiopie a Albánie, ale i z Maroka. V souvislosti s arabským jarem a válkou v Sýrii je Itálie vystavena náporu všemožných migrantů z arabských zemí, kteří se do země snaží dostat přes středozemní moře. V Itálii má největší podíl katolické obyvatelstvo (85-90 %). Je to dáno historií a velký vliv má i samotný Vatikán a osobnost papeže (v současnosti Argentinec italského původu František). Ostatní obyvatelé jsou většinou ateisté nebo valdenští evangelíci a jen malá část tvořená především přistěhovalci vyznává islám. 1. leden - Nový rok (Capodanno) 6. leden - Tři králové (Epifania) Pasquetta - Velikonoční pondělí (pohyblivý. svátek) 25. duben - Den osvobození (Festa della Liberazione) 1. květen - Svátek práce (Festa del Lavoro) 15. srpen - Nanebevzetí Panny Marie (Ferragosto) 1. listopad - Svátek. všech svatých (Ognissanti) 8. prosinec - Neposkvrněné početí Panny Marie (Immacolata Concezione) 25. prosinec - Narození páně (Natale) 26. prosinec - Svátek sv. Štěpána (Santo Stefano) Související informace naleznete také v článku Italská kuchyně.", "question": "Jaké náboženství je v Itálii nejrozšířenější?", "answers": ["katolické"]}
{"title": "Laskavé bohyně", "context": "Kniha zahrnuje rovněž popis Aueho incestního vztahu s jeho sestrou a jeho bisexuální sklony (včetně sexuálních fantazií). Kniha popisuje řadu známých událostí - Aue často nedokončí vyprávění o nějaké takové události s tím, že si čtenář v případě zájmu tyto informace může najít v jiné knize. Bývalý nacistický úředník, hlavní postava a vypravěč knihy, pocházející z německo-francouzské rodiny. Dětství strávil ve Francii, odkud odešel na univerzitu do Německa, kde vstoupil do NSDAP a stal se členem SS. S příchodem 2. světové války postupně stoupá po kariérním žebříčku, což zahrnuje i jeho účast na \"konečném řešení\". Aueho nejbližší přítel, nacistický úředník se schopností být ve správný čas na správném místě, sám Aue se o něm v knize zmíní, že je schopen se vyskytnout na správném místě chvilku před správným momentem a poté se jen vést na vlně změn nahoru. Zachrání Auemu život při evakuaci ze Stalingradu a pomáhá mu v jeho kariéře. V knize se rovněž vyskytuje řada skutečných osob, ať už se jedná o nejvyšší nacistické pohlaváry, nebo o členy SS. Jako příklad je možné uvést Reichsführera Heinricha Himmlera, Rudolfa Hösse, ministra Alberta Speera nebo důstojníka SS Otto Ohlendorfa. Originální název: Les Bienveillantes Rok vydání: 2006 Nakladatel: Gallimard České vydání: 2008, Odeon Překladatel: Michala Marková Počet stran (v češtině): 868 ISBN (ČR): 978-80-207-1278-3 iDnes.cz: Laskavé bohyně - kniha, kterou dočtete s pauzami na zvracení iDnes.cz: Ukázka z knižní senzace Laskavé bohyně", "question": "Ve kterém roce byla v češtině vydaná kniha Laskavé bohyně?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Čingischán", "context": "Čingischán (též Čingizchán, Džingischán, nebo Džingis - chán (lze volně přeložit jako velký vládce), rodným jménem Temüdžin) byl sjednotitelem mongolských kmenů, prvním Velkým chánem Mongolů a jedním z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů na světě. Narozen pravděpodobně v roce 1162 (nebo 1155, 1161 či 1167), zemřel 18. srpna 1227. Pocházel z klanu Bordžiginů. Čingischánovým otcem byl Jesühej, vůdce jednoho z mongolských kmenů. V roce 1175 byl zavražděn Tatary. Mladý Temüdžin byl posléze svým vlastním kmenem vyhnán a stal se spolu se svou rodinou kočovníkem, podle Tajné kroniky Mongolů byl také načas uvrhnut do otroctví. Když se ve svých 20 letech oženil s Börte, vysoce postavenou ženou z kmene Kereitů, Temüdžinova společenská pozice tím značně vzrostla. Následně se stal silným kmenovým vůdcem. Zprávy o Temüdžinově spojenectví s částečně christianizovanými Kereity (viz Nestoriánství) se dostaly až do Evropy, kde se také šířila fáma, že Temüdžin je bájný kněz Jan. Později byl Temüdžinův kmen přepaden sousedními Merkity a Börte unesena; spojil se tedy s mongolskými vůdci Tooril-chánem a Džamuchou a nepřátele porazil. Se žárlivým Džamuchou se následně dostal do mocenského sporu o výsadní politické postavení mezi Mongoly. Temüdžin společně s Tooril-chánem nakonec nad Džamuchou zvítězil. Tím si získal dominantní pozici mezi všemi mongolskými kmeny. V roce 1198 se Temüdžinovi podařilo porazit sousední kmeny Tatarů. V roce 1202 se vypořádal i s odpůrci v řadách Mongolů, včetně Džamuchy, kterého poté nechal popravit. V tomtéž roce zcela rozdrtil Tatary a z větší části je vyhladil. Roku 1203 porážkou svého bývalého přítele Tooril-chána (jindy titulovaného Ong-chán) odstranil zbytky vojenské opozice mezi kmeny. V roce 1206 byl všemi vůdci mongolských kmenů na Velkém mongolském sněmu (tzv. Kurultaj) jmenován Čingischánem, v překladu velkým (světovým) vladařem, doslovný překlad neomezený vládce, ve středoasijských, především turkických jazycích znamená slovo čingiz moře a v přeneseném významu nekonečno (odtud mj. ruská bájná postava mořského cara), a chán neboli král se stal prvním Velkým chánem všech Mongolů (Cha-han).", "question": "Z jakého klanu pochýzel Čingischán?", "answers": ["Bordžiginů"]}
{"title": "Genocida", "context": "To byl první pokus o vytvoření zákona proti tomu, co bude později nazýváno genocidou. Koncept návrhu pocházel z jeho mládí, kdy poprvé slyšel o osmanském masovém vraždění (arménská genocida) křesťanského obyvatelstva během první světové války a anti-asyrské perzekuci v Iráku. Jeho návrh byl odmítnut a jeho práce přivodila nesouhlas polské vlády, která provozovala politiku usmíření s nacistickým Německem. V roce 1944 Carnegie Endowment for International Peace publikoval Lemkinovu nejdůležitější práci pod názvem Axis Rule in Occupied Europe ve Spojených státech amerických. Tato kniha zahrnovala obsáhlou právní analýzu německé nadvlády v zemích okupovaných nacistickým Německem během druhé světové války, včetně definice pojmu genocidy (\"zničení národa nebo etnické skupiny\").Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů norimberského procesu (obvinění specifikovaná 3. bodem obžaloby, že obvinění \"spáchali úmyslnou a systematickou genocidu – zejména vyhlazení rasových a národnostních skupin\"). Lemkin prezentoval návrh úmluvy o genocidě řadě zemí ve snaze přesvědčit je k podpoře resoluce.", "question": "Kdy byl pojem genocida vymyšlen?", "answers": ["1944"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Johann Sebastian Bach (31. března 1685 Eisenach – 28. července 1750 Lipsko) byl německý hudební skladatel a virtuos hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého. Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát. Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa, nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar, Köthen a Lipsko. Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy. Od 20. do 22. března 2019 spustil Google Doodle hru, která měla připomínat Johanna Sebastiana Bacha a na kterou bylo možno se dostat přímo z vyhledávače. Jednalo se historicky o první hru od Google Doodle, která byla naprogramována s umělou inteligencí. Spočívala v tom, že uživatel zadal na notovou osnovu několik not (minimálně čtyři) a systém automaticky vygeneroval čtyři tónové linky tak, aby výsledná hudba zněla v Bachově stylu. Systém se učil generovat skladby díky znalosti 306 Bachových kompozic. == Život == === Dětství a mládí === Narodil se v duryňském Eisenachu v Sasko-eisenašském vévodství ve středovýchodním Německu, jako čtvrtý syn dvorního městského hudebníka Johanna Ambrozia Bacha. Hudební tradice rodu byla dlouhodobá, jeho předkové byli hudebníky téměř po dvě století. Johann Sebastian projevoval výrazné hudební nadání již od útlých let. Jeho rodiče zemřeli velmi brzy (matka v roce 1694, otec 1695) a jeho oporou se stal starší bratr Johann Christoph Bach, který jej zasvětil do základů varhanní a klavírní hry i do hudební teorie. Základy ostatního vzdělání získal Johann Sebastian na protestantské škole v Eisenachu, odkud však velmi brzy odešel za svým starším bratrem Johannem Christophem do Ohrdrufu.", "question": "Kdo byl ovlivněn dílem Johanna Sebastiana Bacha?", "answers": ["W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého"]}
{"title": "Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Součástí budovy je také Středisko vědeckých informací s rozsáhlým knižním fondem a přístupem do řady mezinárodních databází. == Děkanát == V čele fakulty stojí děkan, který jejím jménem jedná a rozhoduje. Děkana na návrh fakultního akademického senátu jmenuje a odvolává rektor univerzity. Funkční období děkana je čtyřleté a stejná osoba může být děkanem nejvýše dvakrát v řadě. Děkan jmenuje a odvolává proděkany a rozhoduje o jejich činnosti a počtu. == Symboly fakulty == === Logo a barva === Znak fakulty obsahuje symboly hospodářství, obchodu a správy. Ve středu znaku je Merkurova hůl, nazývaná Caduceus. Okolo ní se obtáčejí dva hadi. Merkur, římský bůh, byl patronem obchodu, obchodníků a cest. Hůl s hady kříží maršálská hůl, která symbolizuje řízení a správu světských věcí. Dominantou loga je průčelí antického chrámu. Jeho význam může být různý – jako znak vzdělanosti podle symbolu chrámu Athény, nebo jako symbol instituce, nebo jako symbol ekonomické vědy obecně. Barva fakulty byla hnědá (Pantone 1815 C).Od roku 2018 fakulta užívá nové logo dle nového vizuálního stylu Masarykovy univerzity vytvořeným studiem Najbrt. Barvou fakulty se tak stala růžová (Pantone 226 C/U). Zároveň s přijetím nového loga fakulta změnila svou zkratku na ECON MUNI. === Insignie === Ekonomicko-správní fakulta používá při významných událostech, jako jsou slavnostní promoce, insignie. Na své medaili má portrét prvního rektora Masarykovy univerzity Karla Engliše. Na své druhé straně je motto \"Výkonnost, hospodárnost, solidnost\". Hlavici žezla tvoří motiv okřídlené přilby. Návrh řetězu i žezla vytvořil sochař Michal Vitanovský.", "question": "Jaká je fakultní barva ECON MUNI?", "answers": ["růžová"]}
{"title": "Edinburský festival", "context": "Edinburgh Festival je společný název několika současně probíhajících kulturních a uměleckých festivalů, které se každoročně konají v Edinburghu v srpnu. Tyto festivaly jsou pořádány několika na sobě nezávislými organizacemi. Edinburgh Festival je největší světovou kulturní událostí, s tradicí od roku 1947, kdy vznikl Edinburgh International Festival (EIF). V témže roce byla také založena tradice neoficiálních divadelních představení, které se později staly oficiálním Edinburgh Festival Fringe (EFF). Další kulturní a umělecké přehlídky se postupně přidávaly. Edinburgh International Festival (1947) – klasické i současné divadlo, opera, hudba tanec, vizuální umění, přednášky a semináře Edinburgh Fringe (1947) – divadlo, komedie, hudba, muzikál, tanec. , dětská představení (nyní největší ze všech festivalů v Edinburghu) Edinburgh International Film Festival (1947) – původně srpnový filmový festival, od roku 2008 pořádaný v červnu Edinburgh Military Tattoo (1950) – přehlídka vojenských kapel Edinburgh. Jazz and Blues Festival (1978) – hudební festival (jazz a blues) Edinburgh International Book Festival (1983) – mezinárodní knižní výstava Edinburgh Mela (1995) – festival městských komunit z jižní Asie Edinburgh International Internet Festival.", "question": "Ve kterém měsíci se koná každoročně Edinburgh Festival?", "answers": ["v srpnu"]}
{"title": "Slovanští duchové osudu", "context": "Na Rusi byla známa i Dolja negativní, nazývaná Nedolja či Licho, která naopak nic nedělá, přínáší smůlu a všechny pokusy zbavit se jí jsou marné. Slovo licho souvisí s ruským л lišnij \"zbytečný, přebytečný\", polským lichy \"nekvalitní\" a českým lichý. Objevuje se v různých příslovích jako je ruské \"Nebuďte licho, když je ticho.\" nebo polské \"Ticho! Licho nespí.\". Dále se objevuje v pohádkách kde se hrdina snaží svého špatného osudu zbavit, často jej však licho přelstí. Podobají se mu další pozdní zosobnění špatného osudu jako Hoře, Bída nebo Nouze. Tyto bytosti se často objevují jako hudená dívka či jednooká žena. V Srbsku se objevuje v podobě šedé stařeny s krhavýma očima, zvané Nesreća. Ukrajinci znají bytost zvanou zlydni \"zlé dny\", která se však neváže k člověku, ale k místu. Věřilo se také v personifikovaný osud, v Rusku v podobě stařeny zvané sudba, která jej rozděluje podle toho zda žije v bohatství či chudobě. V Srbsku je její obdobou stařec zvaný sud či usud, který ve svém paláci rozsypává zlato nebo střepy a podle toho se rodí boháči či chudáci. S démony osudu lze spojit i personifikace nemocí a smrti. Jedná se o zosobnění moru: ruskou čumu, polskou dżumu a jihoslovanskou kugu nebo také horečky pristrit, zimnice lichoradka a neštovic ospa matuška. Smrt měla podobu bíle oděné dívky či ženy v jejímž podzemním sídle hořely svíčky vyměřujícím lidské životy. Zjevovala se především na křižovatkách a u postelí nemocných, pokud stála u hlavy zvěstovalo to úmrtí, pokud u nohou tak uzdravení. Na rozdíl od démonů špatného osudu a nemocí šla oklamat jen na krátkou dobu. == Reference ==", "question": "Lze s démony osudu spojit i personifikace nemocí a smrti?", "answers": ["S démony osudu lze spojit i personifikace nemocí a smrti."]}
{"title": "Mangan", "context": "Při zahřívání nad 60 °C či při tření krystalů tato látka může dojít k explozi. Rozkládá se za vzniku oxidu manganičitého, dusíku a vody. Manganistan sodný Tato látka je vlastnostmi podobná na manganistan draselný, je však reaktivnější a mnohonásobně lépe rozpustná ve vodě. Je mnohem obtížnější na výrobu, proto je dražší a používá se mnohem méně, než manganistan draselný. Oxidační stav IV je nejvyšším oxidačním stavem manganu, ve kterém je schopen tvořit komplexy. Jejich počet je však malý – známé jsou tzv. acidomanganičitany [MnX6]2- a [MnX5]-, kde X= F, Cl, IO3 a CN. K zvláště stabilním sloučeninám patří chloromanganičitany a fluoromanganičitany. Komplexy s manganem s oxidačním číslem III mají ve vodném roztoku silné oxidační vlastnosti. Dochází k disproporciaci na MnIV (oxid manganičitý MnO2) a MnII. Kyslíkové donorové atomy však tento oxidační stupeň stabilizují. Např. bílý hydroxid manganatý Mn(OH)2 se působením vzdušného kyslíku rychle mění na hydratovaný Mn2O3 (dochází k hnědnutí sraženiny). Podobně vzniká i [Mn(acac)3] vzdušnou oxidací manganatých solí v přítomnosti penta-2,4-dionu (acetylacetonu, acac). Znám je také trihydrát oxalatomanganitanu draselného K3[Mn(C2O4)3] • 3 H2O. Ostatní anionty schopné koordinace (fosforečnan a síran) však ve vodném roztoku stabilizují MnII. Komplexy MnIII jsou většinou oktaedrické a vysokospinové. Nejdůležitější nízkospinový oktaedrický komplex je tmavě červený hexakyanomanganitý anion [Mn(CN)6]3-, který se připravuje proháněním vzduchu vodným roztokem obsahující Mn2+ a CN-. Také jsou známy komplexy [MnX5]2-, kde X = F, Cl (fluoromanganitany jsou tmavě červené).", "question": "Jakou chemickou značku má mangan?", "answers": ["Mn"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Okupanti zřídili dohlížecí instituci Českomoravské filmové ústředí. Okamžitě začali s arizací a germanizací českého filmového průmyslu. Titulky a plakáty musely být česko-německé. Filmy s židovskými herci nesměly být promítány a filmoví pracovníci museli být přezkušováni z němčiny. Nacisté už na počátku války vyvlastnili barrandovské ateliéry. Někteří filmaři stejně jako další umělci byli před rokem 1945 pro protinacistickou činnost popraveni; mezi nimi Vladislav Vančura. Mezi nejslavnější filmy z 50. let patří: Cesta do pravěku, Dobrý voják Švejk, Císařův pekař - Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou, Vynález zkázy, Pyšná princezna a Byl jednou jeden král... Už v průběhu války české intelektuální kruhy diskutovaly o možnosti zestátnění filmového průmyslu, někteří umělci v tomto kroku viděli naději na nezávislost tvorby na komerčních zájmech producentů. K zestátnění došlo krátce po osvobození, ještě před komunistickým převratem. Dekret presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945 o opatření v oblasti filmu stanovil: \"1) K provozu filmových atelierů, k výrobě osvětlených filmů kinematografických (...), k laboratornímu zpracování filmů, k půjčování filmů. , jakož i k jejich veřejnému promítání je oprávněn výhradně stát. (2) K dovozu a vývozu filmů pro celé území Československé republiky jest rovněž oprávněn výhradně stát.\" Po následující čtyři desetiletí tak výrobu, dovoz i distribuci filmů v Československu plně kontroloval stát. V roce 1947 byl natočen první český barevný film, šlo o jiráskovské drama Jan Roháč z Dubé (režie Vladimír Borský). V témže roce byla také v Praze založena Filmová fakulta Akademie múzických umění známá jako FAMU. Po Únoru 1948 odešla do zahraničí další vlna emigrantů. Režisér František Čáp se stal jedním ze zakladatelů jugoslávské kinematografie. Jako nezávislý dokumentarista se živil v zahraničí Ladislav Brom. Ve čtyřicátých a padesátých letech byl československý film především nástrojem komunistické propagandy. Náznak změny se objevil koncem 50. let; lehce společensky kritické filmy Tři přání (1958, režie Ján Kadár a Elmar Klos), Zde jsou lvi (1958, režie Václav Krška), Škola otců (1957, Ladislav Helge) a Zářijové noci (1956, režie Vojtěch Jasný) byly zkritizovány na I. festivalu československého filmu v Banské Bystrici a následně staženy z distribuce.", "question": "Který film byl jako první v Československu natočen barevně?", "answers": ["Jan Roháč z Dubé"]}
{"title": "Národní park České Švýcarsko", "context": "Nicméně první řízená ochranná území byla vyhlášena až o deset let později: v roce 1933 v oblasti vznikly rezervace Edmundova soutěska, Pravčická brána a Tiské stěny. Vznikala však potřeba chránit oblast jako celek. První návrh na zřízení chráněné krajinné oblasti v povodí Labe mezi Litoměřicemi a Hřenskem podal v roce 1939 vládní prezident v Ústí nad Labem. Podle údajů z Okresního archivu v Děčíně se o vyhlášení národního parku uvažovalo již v roce 1943. Ochranářským snahám se dostalo slyšení až v 27. června 1972, kdy byla výnosem Ministerstva kultury Československé socialistické republiky č. 4946/72 – II/2 zřízena Chráněná krajinná oblast Labské pískovce. O deset let později byla provedena zonace území, tzn. oblast se rozdělila na čtyři zóny odstupňované podle míry ochrany. Takováto zonace byla v roce 1994 ještě upravena. Ochranáři však požadovali pro nejcennější část chráněné krajinné oblasti ještě vyšší stupeň ochrany. Po dlouholetém úsilí a i za pomoci ochranářů z německé strany byl k 1. lednu 2000 zákonem č. 161/1999 Sb. vyhlášen Národní park České Švýcarsko. V následujících letech se začaly zpracovávat podklady pro zřízení biosférické rezervace UNESCO, která by měla kromě Českého Švýcarska zahrnovat i Chráněnou krajinnou oblast Labské pískovce. Nejcennější oblasti jsou dále připravovány pro začlenění do soustavy Natura 2000. Park je součástí Evropsky významné lokality České Švýcarsko a Ptačí oblasti Labské pískovce. Na území národního parku se nachází tři maloplošná chráněná území. Jedná se o přírodní památku Nad Dolským mlýnem, národní přírodní rezervaci Růžák a národní přírodní památku Pravčická brána. V minulosti se na území parku nacházely i dvě přírodní rezervace, a to Ponova louka a Babylon. V roce 2007 však byly zrušeny. O park se stará Správa Národního parku České Švýcarsko se sídlem v Krásné Lípě. Dvakrát ročně vydává \"Zpravodaj Správy Národního parku České Švýcarsko\". Počátky zájmu turistů o krajinu Českého Švýcarska sahají do druhé poloviny 19. století, kdy se krajinou toulali jedni z jejích první propagátorů, švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff. Ve třicátých letech 19. století byl na trase Děčín – Drážďany zahájen provoz lodní dopravy včetně výletních parníků, roku 1851 vyjel po nové železniční trase Drážďany–Podmokly první vlak.", "question": "Ve kterém roce byl vyhlášen Národní park České Švýcarsko?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Občanská válka v Iráku (2014–2017)", "context": "Tento aspekt a pokusy o genocidu iráckých křesťanů a Jezídů vedly k opětovnému, i když omezenému zapojení amerických ozbrojených sil do iráckého konfliktu. == 2011–2013 == == Irácká krize 2014 == Do prosince 2013 probíhaly v západním Iráku střety mezi klanovými milicemi, iráckými bezpečnostními jednotkami a Islámským státem v Iráku a Levantě (ISIL). Na počátku ledna 2014 obsadily jednotky ISIL města Fallúdžu a Ramádí stejně jako většinu governorátu Anbár. V důsledku toho zahájila irácká armáda ofenzivu s cílem obnovit kontrolu nad ztraceným územím. Před začátkem ofenzivy přednesl irácký premiér kontroverzní projev, v němž charakterizoval nadcházející ofenzivu jako pokračování starobylé sektářské války mezi \"následovníky Husajna a následovníky Jazída I.\" Odkazoval se tak k bitvě u Karbaly z 7. staletí. Tím si znepřátelil anbárské sunnity, kteří před tím spolupracovali s iráckou vládou. Vítězství ISIS v sousední Sýrii upevnila její pozice v Anbáru. V červnu 2014 zahájil Islámský stát v Iráku a Levantě ofenzivu, během níž obsadil 5. června Samarru. Druhé největší irácké město Mosul bylo obsazeno 9. června. O dva dny později ho následoval Tikrít, rodiště Saddáma Husajna. Poté, co irácká armáda uprchla na jih, obsadily kurdské jednotky Kirkúk s přilehlými rafineriemi, který je součástí sporného území narovnaného iráckou vládou i kurdskou administrativou. Na konci června ztratil Irák kontrolu nad hranicemi s Jordánskem a Sýrií. Irácký premiér Núrí Málikí naléhal 10. června po pádu Mosulu na vyhlášení stavu ohrožení státu. Navzdory bezpečnostní krizi nedovolil irácký parlament premiéru Malikímu vyhlásit stav ohrožení, mnoho sunnitských a kurdských poslanců se totiž nezúčastnilo parlamentní schůze, protože odmítali rozšíření premiérových pravomocí. 29. června 2014 změnil ISIL své jméno na Islámský stát. Vyhlásil \"chalífát\" zahrnující jak Sýrii, tak Irák. Poté se velitel Abú Bakr al-Bagdádí prohlásil \"chalífou\", vůdcem všech muslimů. V srpnu 2014 proběhla ofenziva Islámského státu proti kurdským územím v severním Iráku. Islámský stát vyhlásil chalífát – systém vlády založený na fundamentalistickém výkladu islámského náboženského práva – dopouštěl se únosů žen a dětí stejně jako masových poprav ší'itů a nemuslimů. Tyto akce vedly k masovému exodu místních Jezídů a křesťanů. Na začátku ofenzivy Islámský stát obsadil jezídské město Sindžár, což vedlo k útěku tisíců Jezídů hledajících útočiště v pohoří Sindžár, kde byli ohrožování nedostatkem vody a dalších nezbytností. Po obsazení města bylo popraveno velké množství Jezídů. Situace v pohoří Sindžár hrozila množstvím úmrtí na dehydrataci a hladovění.", "question": "Proč se mnoho sunnitských a kurdských poslanců nezúčastnilo parlamentní schůze?", "answers": ["protože odmítali rozšíření premiérových pravomocí"]}
{"title": "Niccolò Machiavelli", "context": "Při těchto příležitostech pořizoval podrobné záznamy z jednání a zpracoval řadu dokumentů obsahujících analýzy politické situace v příslušných zemích jako Zpráva o německých záležitostech (Rapporto delle cose della Magna, 1508) nebo Popis německých záležitostí (Ritratto delle cose della Magna, 1508).[3] Byly také podkladem pro jeho pozdější díla. V roce 1500 se stal poprvé otcem a rok poté se oženil s Mariettou, dcerou Bartolomea Corsiniho. Ta Niccolovi porodila nakonec šest dětí a podle manželových dopisů k ní Niccolò nikdy neztratil náklonnost, ačkoliv jí byl mnohokrát nevěrný. Po politickém převratu se v roce 1512 do Florencie vrátili Medicejové. Ti v roce 1513 dali Machiavelliho kvůli podezření ze spiknutí proti nim zatknout, vyslýchat a mučit. Byl zbaven všech funkcí a odsouzen k vyhnanství za hradby města, s tím, že nesmí opustit území Florencie. Machiavelli žil s rodinou ve své vile v Albergaccio u San Cascania, kde se věnoval studiu literatury a vlastní literární činnosti.[2] V období, kdy žil v politické nemilosti, napsal svá nejvýznamnější díla: Vladař (Il Principe) a Rozpravy na prvními deseti knihami Tita Livia (I Discorsi sopra la prima deca di Tito Livio). Občas zajížděl do Florencie na schůzky s mladými politiky a literáty. V tomto období napsal také komedii Mandragora (Mandragola), novely Arciďábel Belfagor (Belfagor Arcidiavolo) a Zlatý osel (L’asino d’oro).[3]", "question": "Proč dali Machiavelliho Medicejové zatknout?", "answers": ["podezření ze spiknutí"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Základ slova pochází z latinského \"merx\" (mzda či odměna) anebo \"mercor\" (kupujeme, obchodujeme).Na území dnešního Česka používaly slovanské kmeny ve své mytologii označení Dobropán. V Číně byl pojmenován Šuej-sing a označován jako \"planeta vody\". Severská mytologie spojovala Merkur s bohem Ódinem. === Sci-fi === Merkur posloužil jako námět celé řady sci-fi děl. Často se objevuje téma spojené s extrémní radiací na povrchu planety či pomalou rotací a přechodem dne a noci. V literatuře se vyskytují hlavně dva obrazy Merkuru. Planety, která je z jedné strany chladná a z druhé žhavá. Tato představa se vyskytuje hlavně v dílech psaných před rokem 1965, kdy bylo prokázáno, že planeta pomalu rotuje. Druhý modernější obraz planety odráží novější vědecké poznatky. Mezi starší díla popisující Merkur jako nerotující těleso patří například kniha anglického spisovatele Erica Rückera Eddisona z roku 1922 s názvem The Worm Ouroboros pojednávající o věčném boji dvou národů proti sobě. V knize nejsou obsaženy žádné do té doby známé znalosti o Merkuru. Mezi významné autory sci-fi píšící o Merkuru patří i Isaac Asimov, který na povrch planety situoval několik svých povídek (Runaround, The Dying Night, Lucky Starr and the Big Sun of Mercury). Všechny byly napsány před tím, než astronomové zjistili, že planeta nemá vázanou rotaci, což je námět, který se v povídkách často vyskytuje.", "question": "Jak se jmenuje planeta obíhající nejblíže ke Slunci?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Craig C", "context": "Craig Cameron Mello (* 18. října 1960, New Haven) je americký molekulární biolog a profesor molekulárního lékařství na University of Massachusetts Medical School ve Worcesteru, ve státě Massachusetts. Hlavním předmětem jeho výzkumné činnosti jsou experimenty s \"vypínáním\" jednotlivých genů u hlístic. Při pokusech s tzv. umlčováním genů u háďátka obecného Caenorhabditis elegans popsal a objevil společně s dalším biologem Andrew Firem fenomén RNA interference, za což oba dostali v roce 2006 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Craig C. Mello ve Wikimedia Commons", "question": "Je Craig Mello držitelem Nobelovy ceny?", "answers": ["Při pokusech s tzv. umlčováním genů u háďátka obecného Caenorhabditis elegans popsal a objevil společně s dalším biologem Andrew Firem fenomén RNA interference, za což oba dostali v roce 2006 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu."]}
{"title": "William Bell (fotograf)", "context": "Nezaměňovat s článkem William Abraham Bell, který byl také fotografem. William Bell (1830 Liverpool, Spojené království – 28. ledna 1910 Filadelfie, Pensylvánie, USA) byl americký fotograf narozený v Anglii, aktivní převážně v pozdější polovině 19. století. Nejznámější je tím, že fotograficky dokumentoval zranění a choroby vojáků americké občanské války pro armádní muzeum medicíny, z nichž mnohé byly publikovány v lékařské knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury). Kromě toho fotografoval západní krajinu při své účasti na Wheelerově expedici v roce 1872. Později, ve svém zralém věku, psal odborné články o suchém želatinovém procesu do různých fotografických časopisů. == Životopis == Narodil se v roce 1830 v Liverpoolu, ale se svými rodiči během svého dětství emigroval do Spojených států. Poté co jeho rodiče zemřeli na epidemii cholery odešel ke kvakerské rodině do Abingtonu v Pensylvánii, ven z Philadelphie. V roce 1846, po vypuknutí Mexicko-americké války Bell odcestoval do Louisiany a vstoupil do amerického 6. pěšího pluku.Po skončení války v roce 1848 se Bell vrátil do Filadelfie a vstoupil do daguerreotypického studia svého švagra Johna Keenana. V roce 1852 otevřel vlastní fotografické studio na Chestnut Street a po celý zbytek svého života provozoval nebo společně vedl studio v centru Filadelfie. V roce 1862, hned po vypuknutí Americké občanské války, se Bell zapsal do Prvního pluku pensylvánských dobrovolníků a zúčastnil se bitvy u Antietamu a bitvy u Gettysburgu.Po válce Bell nastoupil jako šéf fotografického oddělení do armádního muzea medicíny (dnes Národní muzeum zdraví a lékařství) ve Washingtonu. Velkou část roku 1865 strávil fotografickou dokumentací vojáků s různými nemocemi, poraněními a amputacemi, z nichž mnohé byly publikovány v knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury). Portrétoval také hodnostáře, kteří muzeum navštívili a fotografoval také na bojištích Americké občanské války. V roce 1867 se vrátil do Filadelfie, kde pořídil studio Jamese McCleese.V roce 1872 se Bell zúčastnil průzkumné expedice George Wheelera, jejíž úkolem bylo mapování americké země na západ od 100. poledníku, jako náhradník za fotografa Timothyho H. O'Sullivana. Během výpravy pořídil celou řadu velkoformátových snímků a stereofotografií krajin v poměrně neprozkoumané oblasti poblíž řeky Colorado ve státech Utah a Arizona.", "question": "Narodil se William Bell v Manchesteru?", "answers": ["William Bell (1830 Liverpool, Spojené království – 28. ledna 1910 Filadelfie, Pensylvánie, USA) byl americký fotograf narozený v Anglii, aktivní převážně v pozdější polovině 19. století."]}
{"title": "Le Corbusier", "context": "Účelové řešení je podle jeho názorů krásné (\"Dům je stroj na bydlení\"). Své úvahy často dokládal fotografiemi tehdejších automobilů, železničních vozů či letadel. Roku 1927 byl Le Corbusier přizván Miesem van der Rohe k účasti na výstavbě kolonie Weissenhof ve Stuttgartu, kde postavil dva domy. Při této příležitosti publikoval proslulých Pět bodů moderní architektury (funkcionalismu). Těchto pět tezí prakticky shrnovalo hlavní vymoženosti tehdejší techniky: 1. Sloupy: stavět domy na sloupech, čímž se uvolní přízemí pro zeleň a volný pohyb. 2. Střešní zahrady: technika plochých střech umožňuje budovat na střechách zahrady. Nahrazují zeleň, kterou dům místu odebral. 3. Volný půdorys: sloupy nesou síly všech podlaží, což umožňuje volné členění prostoru nenosnými příčkami. 4. Pásová okna: systém sloupů umožňuje vést dlouhá okna mezi sloupy. 5. Volné průčelí: konzolovitě vyvedené stropy uvolňují průčelí pro naprosto volné řešení oken a průčelí. Své názory na stavbu měst Le Corbusier poprvé popsal ve své knize Urbanisme (1925), ve které volal po jasnosti a řádu (\"Zakřivená ulice je cestou osla, ne člověka\"). Vyzdvihoval rovný terén, zvyšování hustoty obyvatelstva, stavbu vysokých domů, dopravu ve více úrovních.", "question": "Kolik proslulých bodů moderní architektury (funkcionalismu) publikoval Le Corbusier?", "answers": ["Pět"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená je barva odpovídající nejnižším frekvencím, které oko dokáže vnímat. Červená barva patří mezi základní barvy barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 700 nm. Světlo s ještě nižší frekvencí již lidský zrak nedokáže vnímat, jedná se o tzv. infračervené záření. Červená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je azurová. Lidská krev (a mnohých zvířat) má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika: Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě. Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byl asociován s bohem války, Martem. V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách. Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého). Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva. Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj. Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí.", "question": "Proč se červená používá jako liturgická barva při památkách mučedníků?", "answers": ["symbolem prolité krve mučedníků"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Johann Sebastian Bach (31. března 1685 Eisenach – 28. července 1750 Lipsko) byl německý hudební skladatel a virtuos hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého. Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát. Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa, nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar, Köthen a Lipsko. Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy.", "question": "Jaké země byl Johann Sebastian Bach skladatelem?", "answers": ["německý"]}
{"title": "Ī̌", "context": "Ī̌ Ī̌ (minuskule: ī̌) je speciální znak latinky. Nazývá se I s vodorovnou čárkou a háčkem. Jediným jazykem, který toto písmeno používá je indiánský jazyk kaska, který se řadí se do skupiny athabaských jazyků a má asi 240 rodilých mluvčích. Používá se v Kanadě, konkrétně v Severozápadních teritoriích, v Yukonu a v Britské Kolumbii.[1] Unicode V Unicode mají písmena Ī̌ a ī̌ tyto kódy: Ī̌: buď U+012A a U+030C nebo U+0049, U+0304 a U+030C ī̌: buď U+012B a U+030C nebo U+0069, U+0304 a U+030C Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ī̌ na francouzské Wikipedii. ↑ GOVERNMENT OF CANADA, Statistics Canada. Aboriginal Language Spoken at Home (90), Single and Multiple Responses of Language Spoken at Home (3), Aboriginal Identity (9), Registered or Treaty Indian Status (3) and Age (. 12) for the Population in Private Households of Canada, Provinces and Territories, Census Metropolitan Areas and Census Agglomerations, 2016 Census - 25% Sample Data. www12.statcan.gc.ca [online]. 2018-03-28 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Latinka Základní písmena dle ISO* Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh Ii Jj Kk Ll Mm Nn Oo Pp Qq Rr Ss Tt Uu Vv Ww Xx Yy Zz Další písmena Ə Ǝ Ɛ Ɣ Ɩ Ɐ Ꝺ Þ Ꞇ ʇ Ŋ Ɔ ſ Ƨ Ʋ Ʊ Ꝩ Ꝡ ẜ Ꞅ Ꝭ Ʒ Ƹ Ȣ Ʌ Ꞁ Ỽ Ỿ ʚ Ƣ Κ Ƿ Ⅎ Ꝼ Ꝛ Ʀ Ᵹ Ꝿ Ɋ Ь ʞ Ȝ Ꝫ Ꜭ ɥ Ꝝ Ƽ Ꝯ Ɂ Ƕ Ꜧ Spřežky a ligatury Æ", "question": "Který jazyk používá znak Ī̌?", "answers": ["indiánský jazyk kaska"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočky měly mít schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v upíra. Přes pronásledování koček v raném novověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Např. v britském námořnictvu v 18. stol. vznikla \"oficiální funkce\" lodních koček, majících statut člena posádky. Lodní kočky existovaly ještě ve 20. stol. Jedna z nich jménem Jenny se plavila i na Titanicu.[zdroj? ] Takto se postupně kočky dostaly do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. S nástupem osvícenství se situace koček znovu obrátila, v období baroka a především rokoka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století přivezl cestovatel Pietro della Valle do Itálie první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. V 18. století byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka, postupně se však ustálilo rozdělení na kočky angorské, perské a vanské. Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Crystal Palace v Londýně v roce 1871. Objevilo se na ní i několik exemplářů siamské kočky, v té době poprvé dovezené do Evropy. Výstavu zorganizoval spisovatel a malíř Harrison Weir, který také sepsal standardy a byl jedním z posuzovatelů. V roce 1887 byl v Londýně založen Národní klub chovatelů koček, který začal pořádat pravidelné výstavy. V roce 1895 byla uspořádána první výstava koček také ve Spojených státech. Další organizace na sebe nenechaly dlouho čekat: roku 1898 byl ve Velké Británii založen Klub koček, o pět let později vznikla Asociace chovatelů koček, CFA. V roce 1910 přibyl Řídící výbor chovatelů koček (GCCF), v roce 1949 Mezinárodní felinologická federace, FIFe, která je v současnosti hlavní organizací chovatelů koček v Evropě včetně ČR. Existuje však celá řada dalších chovatelských spolků. Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné - kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými končetinami, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavu a středně dlouhý ocas. V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5-7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5-4,5 kg.", "question": "Ve kterém městě se konala první výstava koček?", "answers": ["v Londýně"]}
{"title": "Alžběta II", "context": "Dále je hlavou Commonwealthu a nejvyšší představitelkou anglikánské církve. I přes velký počet funkcí v souladu se zvykovým právem zasahuje do politiky jen výjimečně. Britskou královnou se stala po smrti svého otce Jiřího VI. 6. února 1952. V dlouhém období její vlády došlo k zániku Britského impéria (proces, který byl zahájen již za jejího otce) a následnému vzniku Commonwealthu. Poté, co britské kolonie získávaly nezávislost, se stala královnou několika nově osamostatněných zemí. Některé z nich později změnily svůj status na republiku. V září 2015 překonala v délce vlády svoji praprababičku Viktorii a stala se tak nejdéle vládnoucím panovníkem v dějinách Spojeného království. Alžběta, pocházející z windsorské dynastie, se roku 1947 vdala za Philipa, vévodu z Edinburghu, se kterým má čtyři potomky. V současnosti je také pětinásobnou prababičkou. Narodila se 21. dubna 1926 jako nejstarší dcera prince Alberta (později krále Jiřího VI.) a jeho ženy Alžběty. Měla jediného sourozence, princeznu Margaretu. Po narození byla třetí v pořadí nástupnictví na trůnu po svém strýci Eduardovi a svém otci. Nezdálo se ale pravděpodobné, že by na trůn nastoupila, protože se předpokládalo, že se nástupcem stane její strýc, který se ožení a bude mít potomky. Po smrti jejího dědečka Jiřího V. se sice stal panovníkem její strýc Eduard, ale ještě tentýž rok kvůli snaze oženit se s dvakrát rozvedenou ženou abdikoval a britským králem se tak roku 1936 stal jeho bratr a Alžbětin otec.", "question": "Kolik dětí má Alžběta II.?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "DC", "context": "AC/DC je australská hard rocková hudební skupina, kterou v roce 1973 v Sydney založili bratři Angus Young a Malcolm Young. Kapela je spolu s Led Zeppelin, Deep Purple nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu. Členové však styl kapely označují jako rock and roll. Skupina prošla několika změnami sestavy předtím, než v roce 1975 vydala své debutové album High Voltage. K další změně sestavy došlo v roce 1977 na pozici baskytaristy, když Cliff Williams nahradil Marka Evanse. V roce 1979 vydala kapela velice úspěšné album Highway to Hell. Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem a byl nalezen mrtev na zadním sedadle automobilu jeho kamaráda. Kapela uvažovala o ukončení činnosti, ale brzy byl jako nový zpěvák vybrán Brian Johnson, bývalý člen skupiny Geordie. Ve stejném roce vydala kapela své nejúspěšnější album Back in Black. Následující album For Those About to Rock We Salute You bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Další album Stiff Upper Lip vyšlo v roce 2000 a kritikou bylo pozitivně přijato. Zatím posledním albem AC/DC je Rock or Bust z prosince 2014. Tato kapela prodala po celém světě asi 160 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech. Alba Back in Black se celosvětově prodalo 52 milionů kopií, z toho 21 milionů ve Spojených státech amerických. Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona – Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1 a televizí MTV byla vyhlášena \"sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob\". Angus a Malcolm Youngovi tvrdí, že je název kapely napadl, když viděli zkratku AC/DC na šicím stroji svojí sestry Margaret (dle některých zdrojů šlo o vysavač). V angličtině je AC/DC zkratkou termínu \"alternating current/direct current\", tj. \"střídavý proud/stejnosměrný proud\".", "question": "Kdo založil skupinu AC/DC?", "answers": ["Angus Young a Malcolm Young"]}
{"title": "Zrak", "context": "Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky. Ty jsou zanořeny v pigmentovém epitelu, který zajišťuje jejich výživu a světelnou izolaci. Člověk má v každém oku přes 100 miliónů světločivých buněk. K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho optický systém (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici. Podrobnější informace naleznete v článku Barevné vidění. Zraková ostrost dravců a kočkovitých šelem je mnohem větší, než u člověka. Jsou ale živočichové, kteří vnímají jenom světlo a tmu, nebo jsou úplně slepí. Vnímání barev zajišťují čípky. V normálním lidském oku existují tři druhy čípků, lišící se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které určují jednotlivé barvy. Čípky lidí vnímají červenou, zelenou a modrou barvu. Normální lidské vidění je tedy trichromatické, vidění barvoslepých lidí je např. dichromatické (dva druhy čípků). Málo známým faktem je, že se u některých lidí vyskytuje i opak barvosleposti, tedy čtyři druhy čípků. Všichni živočichové nevnímají barvy stejně jako člověk. Trichromatické vidění je výsada primátů.[zdroj? ] Většina savců má pouze dichromatické vidění, jako barvoslepí lidé. Je známým faktem, že pes je barvoslepý - ale ne úplně, vidí dobře červenou a žlutou barvu.", "question": "Čím se liší čípky v lidském oku?", "answers": ["barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám"]}
{"title": "Jean-Paul Sartre", "context": "Jean-Paul Sartre [ʒ̃ pɔ saʁ] IPA [žán pol sártr] (21. června 1905 - 15. dubna 1980) byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní, vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem a později lyceum v La Rochelle.", "question": "Kdy zemřel Jean-Paul Sartre?", "answers": ["15. dubna 1980"]}
{"title": "Kanton Tinchebray", "context": "Kanton Tinchebray (francouzsky Canton de Tinchebray) byl francouzský kanton v departementu Orne v regionu Dolní Normandie. Tvořilo ho 15 obcí. Zrušen byl po reformě kantonů 2014. == Obce kantonu == Beauchê Chanu Clairefougè Frê Larchamp Le Ménil-Ciboult Moncy Montsecret Saint-Christophe-de-Chaulieu Saint-Cornier-des-Landes Saint-Jean-des-Bois Saint-Pierre-d'Entremont Saint-Quentin-les-Chardonnets Tinchebray Yvrandes", "question": "Kdy byl zrušen kanton Tinchebray?", "answers": ["2014"]}
{"title": "Ředitelství opevňovacích prací?fbclid=IwAR03F7XOWkzxBpl2kOL7CtE8bdjzy15PbW2ccEral0p1u7PC1hi06rvGRJM", "context": "Ředitelství opevňovacích prací Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) bylo zřízeno jako řídicí výkonný orgán, který měl na starosti vlastní realizaci československého opevnění v terénu. V čele tohoto orgánu stanul jako I. zástupce náčelníka hlavního štábu tehdejší brig. gen. Karel Husárek. Vedle ŘOP se také zřídila rada pro opevňování (RO). Oba orgány byly založeny současně 20. března 1935. Rozpuštění ŘOP 1938 Vnitřní struktura Ředitelství opevňovacích prací v září 1938 ředitel opevňovacích prací – div. gen. Karel Husárek I. oddělení – taktické přednosta – plk.gšt. Ladislav Tomsa, plk. gšt. Hynek Štěpánský 1. skupina: takticko-studijní – mjr. gšt. Karel Lukas 2. skupina: organizační – mjr. gšt. František Podroužek 3. skupina: pěchotní – plk. pěch. Jaroslav Malec 4. skupina: dělostřelecká – plk. gšt. Bruno Sklenovský, plk.gšt. Josef Churavý 5. skupina: zpravodajská – pplk. pěch. František Hieke 6. skupina: právní – mjr. just. JUDr. Jan Hrdlička 7. skupina: intendanční – škpt. int. Václav Tichý 8. skupina: osobní – škpt. konc. Jan Kárl II. oddělení – technické přednosta – brig. gen. Ing. Karel Štěpánek pobočník – mjr. žen. Hugo Svoboda II.a skupina – studijní a konstruktivní přednosta – brig. gen. Ing. Jan Čermák pobočník – škpt. konc. Eduard Březina 1. podskupina: konstrukční – pplk. žen. Josef Kučera 2. podskupina: pancéřová – škpt. žen. Ing. Rudolf Tomiška 3. podskupina: ventilační – mjr. žen. Václav Donát 4. podskupina: strojní – pplk. žen. Ing. Karel Boháč 5. podskupina: dopravní – mjr. žen. Miloslav Kašpar 6. podskupina: spojovací – pplk. tel. Alois Weyszer 7. podskupina: tvrze – kpt. žen.", "question": "Jakou zkratku má ředitelství opevňovacích prací?", "answers": ["ŘOP"]}
{"title": "Burušaskí", "context": "Burušaskí neboli chadžuná je izolovaný jazyk, kterým mluví Hunzové (také zvaní Burúšové) v horských údolích pohoří Karákóram. Původ jazyka je dosud záhadou. Používání dvacítkové početní soustavy a ergativu má s burušaskí společné baskičtina, takže se uvažuje o společných kořenech, sahajících do doby před deseti tisíci lety. Existuje teorie o Dené-kavkazské jazykové rodině, kam patří kromě burušaskí a jazyka Basků také čínština, adygejština, ketština na Sibiři a severoamerické jazyky na-dené. Jiní vědci odvozují původ burušaskí od jazyka starověkých Frygů. Podstatná jména mají v burušaskí čtyři rody: mužský, ženský, střední pro zvířata a věci a čtvrtý rod je určen pro abstraktní pojmy. Od indoevropských jazyků se liší používáním přivlastňovacích předpon. Jazyk má 38 forem množného čísla. Každé ze tří údolí – Hunza, Nágar a Veršikvár (zvané také Jasin) – má vlastní dialekt. Burušaskí nemá vlastní písmo, k zápisu se obvykle používá urdská abeceda. Omniglot.com Ethnologue.com Píseň v burušaskí", "question": "Jaká abeceda se obvykle používá k zápisu burušaskí?", "answers": ["urdská"]}
{"title": "Červenec", "context": "Červenec je sedmý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má a vždy měl 31 dní. V původním římském kalendáři byl jeho název Quintilis, tedy \"Pátý\". V roce 44 př. n. l. byl Julius Caesar zavražděn a poté římský senát na návrh Marka Antonia změnil na počest Julia Caesara název měsíce, ve kterém se Julius Caesar narodil, Quintilis na Julius. Tento měsíc patří do velkých letních prázdnin všude tam, kde je léto. Název červenec je vlastně původně malý červen, přípona zde vyjadřuje následnost, červenec následuje po červnu. Etymologie měsíce červenec: navazuje na měsíc červen, kdy začíná zrát první ovoce červené barvy. Červenec označuje období, kdy už je všechno červené ovoce, které ještě jen začalo zrát v červenci, už zralé. Červenec také může být slangový název pro načervenalou rudu, wurtzit. Obrázky, zvuky či videa k tématu červenec ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červenec ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má červenec?", "answers": ["31"]}
{"title": "Bílek", "context": "Bílek Další významy jsou uvedeny na stránce Bílek (rozcestník). Slepičí vejce na talíři Vaječný bílek (albumen) je jedna ze stavebních součástí vajec. Slouží jako ochranné prostředí, které zabraňuje poškození vajíčka, a vyživuje vajíčko.[1] Složení Představuje asi 2/3 z hmotnosti vejce; ve slepičím vejci o hmotnosti 58–60 g činí jeho objem kolem 30 ml. Obsahuje pouze 11 % sušiny, kterou tvoří z 92 % bílkoviny. Poměr mezi vodou a bílkovinami je asi 8 : 1, takže bílek lze pokládat za vodný roztok bílkovin. V bílku lze detekovat kolem 40 bílkovin. Neproteinová sušina (kolem 400 µ) je tvořena zhruba z poloviny sacharid a minerálními látkami. Bílek čerstvého slepičího vejce má pH 7,6 a po snesení se postupně zvyšuje na pH 9,4–9,6. Koagulace bílku nastává při 60 °C. Bod mrazu volného bílku je –0,45 °C. Stavba Základní strukturální složení bílku tvoří bílkové vazy, chalázy, chalázová oblast, řídký a hustý bílek. Koloidní roztok bílkovin bílku ve vodě není homogenní. Ukládá se kolem žloutkové koule ve 4 vrstvách: Vnitřní hustý (tuhý), chalázový bílek, obsahuje 84 % vody. Představuje asi 3 % z celkového množství bílku ve vejci. Je utvářen vakovitě, obaluje žloutek a vytváří chalázy. Chalázy (poutka) jsou spirálovité bílkové provazce, které vznikají v chalázové oblasti z vnitřního hustého bílku a přisedají dvěma vazy ve vnější vrstvě hustého bílku na ostrém a tupém konci ke skořápce vejce. Napomáhají udržovat žloutek ve středu vejce. Vnitřní řídký bílek představuje 16–18 % z celkové hmoty bílku, což je asi 5–10 ml Vnější hustý (tuhý) bílek představuje 57–60 % z celkového bílku, což je asi 20 ml. Vnější řídký bílek obsahuje nejvíce vody a tvoří 19–23 % z celkového bílku. Bílkoviny vaječného bílku Bílkoviny bílku jsou plnohodnotné pro obsah esenciálních aminokyselin. Jejich stravitelnost u člověka je 96–98 %. Skladba a obsah nepostradatelných aminokyselin ve vaječném bílku je bohatší než v mase a mléce. Mezi nejdůležitější bílkoviny vaječného bílku patří: Ovoalbumin je zastoupen v sušině bílku v největším množství (54 %). Je pokládán za nejhodnotnější bílkovinu, protože obsahuje všechny esenciální aminokyseliny.", "question": "K čemu slouží vaječný bílek?", "answers": ["ochranné prostředí, které zabraňuje poškození vajíčka, a vyživuje vajíčko"]}
{"title": "Bílý dům", "context": "Bílý dům je oficiálním sídlem a pracovištěm prezidenta Spojených států amerických, se kterým zde žije jeho rodina. Jedná se o stavbu v pozdně georgiánském stylu. Stojí v městě Washington, D.C., na adrese 1600 Pennsylvania Avenue NW. Termín Bílý dům se běžně používá nejen pro samotnou stavbu, ale i pro administrativu prezidenta USA. Dům je starý více jak 200 let, prvním prezidentem, který sídlil v Bílém domě byl John Adams, který byl druhým prezidentem USA. Výstavba Bílého domu začala 13. 10. v roce 1792 a od této doby proběhlo mnoho renovací. Poprvé byl vymalován bílou barvou po Britsko-americké válce (též válka roku 1812, druhá americká válka za nezávislost), kdy Britové Bílý dům 24. 8. 1814 podpálili. Zásadní oprava nastala v roce 1961, kdy Jacqueline Kennedyová nakoupila mnoho historických i nových bytových zařízení. Celý dům zvládla zrenovovat během jednoho roku. Vytvořila zde muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Dnes Bílý dům obsahuje i lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, solárium, vnitřní bazén a úkryt proti jaderným bombám. Nyní v něm bydlí 44. prezident USA Barack Obama. Bílý dům byl na návrh irského architekta Jamese Hobana postaven v roce 1792. Po úpravách a rozšířeních dnes zabírá plochu přes 5100 metrů čtverečních na pozemku o výměře více než sedmi hektarů. Adresa Bílého domu je: 1600 Pennsylvania Ave NW Washington, D.C. 20500 United States of America Bílý dům má 132 pokojů, tři kuchyně, 35 koupelen, 16 ložnic, 412 dveří, 147 oken, 28 krbů, 12 komínů, osm schodišť a tři výtahy. Dále pět celodenních kuchařů, 5000 návštěvníků denně a 1 825 000 návštěvníků ročně, tenisové hřiště, bowlingovou dráhu , kino, plavecký bazén a podzemní úkryt. Nejznámějším pokojem je Oválná pracovna - oficiální pracovna prezidenta USA. Na zahradě je vysazeno více než 300 druhů rostlin a přes 678 květin. Zahrada obklopuje celý objekt. Děti se každý rok na Velikonoční pondělí účastní tradičního koulení vajíček na trávě. Před Bílým domem se nachází šest metrů široký altán, který je umístěn před hlavním vchodem ve \"Vchodové zahradě\". Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílý dům ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální web Bílého domu", "question": "Jak se nazývá oficiální sídlo a pracoviště prezidenta Spojených států amerických?", "answers": ["Bílý dům"]}
{"title": "Rusko", "context": "Růst počtu obyvatel v současné době pokračuje v některých jižních oblastech Čečensko, Ingušsko, Dagestán atd.) a na severovýchodě, nejvíce se naopak vylidňují oblasti evropského západu (Pskovská, Smolenská, Novgorodská oblast). V roce 2014 byla průměrná délka života 71 let s výrazným rozdílem mezi pohlavími: 65 let u mužů a 77 u žen. Oficiálním jazykem celého státu je ruština, kterou ovládají prakticky všichni obyvatelé Ruska; některé autonomní celky vedle ruštiny používají místní jazyky (tatarština, ukrajinština, čuvaština, němčina ad.) – celkem tak Rusko oficiálně hovoří 31 jazyky. Jediným oficiálním písmem je cyrilice, v níž musí být zapisovány úřední dokumenty, což platí i pro jazyky, které používají také latinku. Ruština je nejvíce geograficky rozšířený jazyk Eurasie, druhým nejpoužívanějším jazykem na internetu po angličtině, jedním ze dvou oficiálních jazyků na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a jedním ze šesti úředních jazyků OSN. Největší zastoupení má v zemi pravoslavné křesťanství; dominantní církví je Ruská pravoslavná církev, k níž se hlásí okolo poloviny obyvatelstva. Přestože je Rusko sekulárním státem, je Ruská pravoslavná církev uznávána i nevěřícími jako symbol kulturního dědictví Ruska. Křesťanství bylo ruským státním náboženstvím od roku 988 a ani v éře protináboženského Sovětského svazu, kdy byla církev krutě pronásledována, nebyl jeho vliv zcela potlačen a po rozpadu SSSR opět značně stoupl. Druhým významným náboženstvím je sunnitský islám, jejž vyznávají zejména turkické národy a etnické skupiny Kavkazu. Podle sčítání lidu z roku 2002 tvoří muslimové 10 % (14,5 mil.) z tehdy celkové 143 miliónové ruské populace. Duchovní v evropské části Ruska hovoří až o 20 miliónech přívrženců. \"Etničtí muslimové\", tj. národy tradičně muslimské, tvoří většinu populace v sedmi regionech Ruské federace podle sčítání lidu z roku 2002: v Ingušsku (98 %. ), v Čečenské republice (96 %), v Dagestánu (94 %), v Kabardino-Balkaria (70 %), v Karačajevo-Cherkessia (54,6 %), v Baškortostán (54,5 %), v republice Tatarstán (54 %). Dále jsou zde komunity římských a řeckých katolíků (1 % obyvatelstva), protestantů (1 % obyvatelstva), buddhistů (Kalmycko, Burjatsko a Tuva; 0,5 % obyvatelstva), židů (0,1 % obyvatelstva), u některých národů Sibiře přetrvávají původní animistická náboženství. V poslední době se objevují také různé formy novopohanství. Podle statistiky Světové banky (2008) 54 % ruské pracovní síly dosáhlo vysokoškolského vzdělání, což je nejvyšší počet dosažení vysokoškolské úrovně na světě. Míra gramotnosti v Rusku je, podle sčítání lidu roku 2002, 99,4 %.", "question": "Jakým carem se stal koncem 17. století Petr Veliký?", "answers": ["ruským"]}
{"title": "Zbraslavský klášter", "context": "Na území Českého království přišli bílí mniši na počátku 40. let 12. století a jejich příchod byl zřejmě iniciován olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. První cisterciáckou fundací se stal klášter Sedlec založený roku 1142 šlechticem Miroslavem. Během středověku bylo v českém království založeno dalších sedmnáct klášterů cisterciáckého řádu, mezi nimiž byl i klášter na Zbraslavi. Ke Zbraslavi se váže pověst o potomkovi Bivoje a Kazi jménem Zbraslav, který založil na území dnešní zbraslavské lokality dvůr a na smrtelném loži jej odkázal benediktinskému řádu. První písemná zmínka o Zbraslavi je z roku 1115, kdy byla knížetem Vladislavem I. darována kladrubskému klášteru, a ten zde zřídil proboštství, kde trvale žili dva nebo tři mniši a občas zde pobýval i kladrubský opat. Poté krátce patřila do majetku pražského biskupa Jana III. Roku 1268 Přemysl Otakar II. v touze po místě vzdáleném kousek od Prahy, kde by mohl lovit, bavit se a přitom být po ruce, provedl s biskupem směnu za Butovice a další královské statky a \"rozkázal tam vystavět lovecký dvůr s věžemi a velmi pevnými zdmi\". Roku 1278 po bitvě na Moravském poli dvorec zdědil i s vinicemi osázenými révou z Rakous Přemyslův syn Václav a také on po návratu z Braniborska \"velmi často navštěvoval na lov svrchu řečené místo se svými pány\".Václav II. se jako nový majitel pro založení kláštera \"ke cti Boha a jeho matky Marie, blahoslavené Panny\" rozhodl roku 1291. Tehdy dle zpráv cisterciáckých letopisců údajně pln výčitek za popravu otčíma Záviše z Falkenštejna rozmlouval o svém plánu se sedleckým opatem Heidenreichem a nabídl mu, aby se nové fundace ujal. Cisterciáčtí opati poté čekali na konečné královo rozhodnutí, ale až po třetím upomenutí se jim podařilo společně s králem začít vybírat lokality vhodné k založení kláštera. Vybrali si místo, kde stál oblíbený lovecký hrádek králova otce, což panovníka příliš nepotěšilo. Inspirací při založení byl snad Václavovi francouzský klášter Royaumont, který byl založen sv. Ludvíkem či pohřebiště francouzských králů v Saint-Denis. Odpovídala by tomu podoba konventního chrámu, tolik vzdálená od původních střízlivých představ zakladatelů řádu o vzhledu božího stánku, a také králův úmysl přesunout na Zbraslav funkci přemyslovské nekropole.", "question": "Jaký klášter byl Zbraslavský klášter?", "answers": ["cisterciácký"]}
{"title": "IPhone", "context": "SMS 3.1 – 15. července 2009 vydána 2. betaverze, odstraňuje některé další bezpečnostní díry, vylepšuje střih videa, umožňuje bezdrátové připojení s iPhone při vývoji aplikací a obsahuje API pro práci s videem, jež umožní vznik aplikací využívající rozšířené. reality. 3.1.2 – opravuje problém z probuzení iPhonu 3.1.3 – opravuje některé chyby, poslední verze podporující původní iPhone 4.0 – vydáno 22. června 2010, celkově 100 nových vlastností – multitasking, složky, rozšíření aplikace Mail a reklamní platforma iAd 4.0.1 – upravuje citlivost a vzhled ukazatele signálu 4.0.2 – opravuje bezpečnostní chybu v prohlížeči Safari, která automaticky otevírala záškodnické soubory PDF. Díky této chybě byl možný jailbreak přes jailbreakme.com 4.1 – zvyšuje rychlost iPhonu 3G, do modelů 3GS a 4 přibyl GameCenter, přidána funkce HDR fotografií, možnost předplatit si jednotlivé seriály v iTunes Store přímo z iPhone,. přidána hudební sociální síť Applu Ping, možnost uploadovat nahraná videa na YouTube 4.2.1 – zvyšuje rychlost iPhonu 3G, přidává funkci AirPlay, možnost streamu videa a hudby z iPhonu do Apple TV nebo iTunes, AirPrint, možnost tisknout přes wifi a ovládání hlasitosti do multitasking docku. 4.3 – ukončena podpora modelu iPhone 3G, drobná vylepšení služby AirPlay, dramaticky zvýšen výkon jádra Safari (webového prohlížeče). Možnosti vytvořit Wi-Fi hotspot (jen iPhone 4). 5.0 – uvolněna 12. října 2011, kromě iPhone 4S k dispozici i pro iPhone 3GS, iPhone 4, iPad, iPad 2 a iPod touch 3. a 4. generace. Přibylo např. nové notifikační centrum, integrace s Twitterem, aplikace iMessage, možnost propojení s PC bez nutnosti použít USB a bylo zvýšeno zabezpečení proti úniku citlivých dat při firemním nasazení, včetně větších možností vzdálené správy IT administrátory. 5.0.1 –. uvolněna 10. listopadu 2011, oprava chyb. 5.1 – vylepšení výdrže baterie zejména u iPhone 4S, vypínaní 3G u iPhone 4S, na lockscreenu posuvné tlačítko fotoaparátu, pomocí kterého lze aktivovat fotoaparát snadno i ze zamčené. obrazovky 5.1.1 – spolehlivější používání funkce HDR při focení skrze zkratku ze zamykací obrazovky, zlepšuje spolehlivost synchronizace záložek a seznamů prohlížeče safari, oprava chybové hlášky \"Nelze koupit\" po úspěšném nákupu, oprava problémů při přehrávání přes AirPlay 6.0 – představena 11. června 2012, dostupná má být na podzim 2012. Přináší 200 nových funkcí, mezi nimiž jsou např. mapy od Applu, automobilová navigace, nové funkce Siri, rozšíření podporovaných jazyků, režim Nerušit, integrace Facebooku, aplikace Passbook, Facetime přes mobilní sítě, sdílený Photostream.", "question": "Která společnost vyrábí iPhony?", "answers": ["Apple"]}
{"title": "Karel Gott", "context": "Plánovaný koncert v O2 areně ale nakonec zrušil. Jaro 2019 se pro Gotta neslo v duchu velkých samostatných koncertů, nejdříve v Žofíně, později v Příbrami a v Košicích. V březnu vystoupí v Brně a v létě na festivalu Benátská! , který poslouží jako veliká oslava nadcházejících osmdesátin. Kromě Gotta samotného zde zazpívají přední čeští hudebníci právě písně Karla Gotta. === Zlatý a Český slavík === V průběhu své více než padesátileté zpěvácké kariéry Karel Gott 42krát zvítězil v anketě Zlatý slavík (resp. od roku 1996 Český slavík), a to v letech 1963–1966, 1968–1981, 1983–1984, 1989–1990, 1996–1997, 1999–2011, 2013–2017, pětkrát skončil druhý (1967, 1982, 1991, 1998 a 2012) a třikrát třetí (1985, 1986 a 1987). V letech 1992–1995 se ankety Zlatý slavík ani Český slavík nekonaly. === Televizní ceny === V anketě o nejoblíbenější tváře a pořady televizních obrazovek TýTý, která se koná od roku 1991, vyhrál Karel Gott celkem 31krát (22krát v kategorii Zpěvák v ročnících 1991–2009 a 2012–2014 a 9krát v kategorii Absolutní vítěz v letech 1991, 1992, 1994, 1996, 1999, 2002, 2006, 2009, 2014). V ročnících 2010 a 2011 se v kategorii Zpěvák umístil na 3. místě. V roce 2010 získal v anketě ANNO 2009 Zvláštní cenu televize Nova.", "question": "Vyhrál Karel Gott někdy soutěž Zlatý Slavík?", "answers": ["V průběhu své více než padesátileté zpěvácké kariéry Karel Gott 42krát zvítězil v anketě Zlatý slavík (resp. od roku 1996 Český slavík), a to v letech 1963–1966, 1968–1981, 1983–1984, 1989–1990, 1996–1997, 1999–2011, 2013–2017, pětkrát skončil druhý (1967, 1982, 1991, 1998 a 2012) a třikrát třetí (1985, 1986 a 1987)."]}
{"title": "Frodo Pytlík", "context": "Vystupuje ve všech třech svazcích Pána prstenů, totiž ve Společenstvu Prstenu, Dvou věžích i Návratu krále. Zmínky o něm pak nalezneme i v Tolkienových Nedokončených příbězích či Silmarillionu. Frodo patřící k rase hobitů se narodil 22. září 2968 Třetího věku. Po smrti svých rodičů bydlel se svým strýcem Bilbem Pytlíkem v Hobitíně ve Dně Pytle. Proslavil se tím, že nesl Jeden prsten, aby byl zničen v Hoře osudu. Proto bývá nazýván Ten, který nese Prsten nebo Devítiprstý . Frodo Pytlík se narodil Drogu Pytlíkovi a Primuli Brandorádové 22. září 2968 Třetího věku. V roce 2980 Frodo o rodiče přišel, když se oba utopili na řece Brandyvíně. Na starost si jej poté vzali příbuzní jeho matky, avšak roku 2989 přešel Frodo do opatrovnictví svého příbuzného Bilba Pytlíka, který jej adoptoval jako svého dědice. Tehdy bylo Frodovi 21 let, přičemž hobiti docházejí dospělosti až v 33 letech. Když bylo Bilbovi 111 let, přepadl ho neklid a rozhodl se ze svého domova, známeho jako Dno pytle, odejít. Jeho přítel čaroděj Gandalf z toho podezíral podivný Bilbův Prsten. Přesvědčil Bilba, aby Prsten stejně jako celé Dno pytle přenechal Frodovi, načež Bilbo odešel do Roklinky za elfy.", "question": "Kdo byli rodiče Froda Pytlíka?", "answers": ["Drogu Pytlíkovi a Primuli Brandorádové"]}
{"title": "Rosalía", "context": "Rosalía Rosalía Rosalía v roce 2019Základní informace Rodné jméno Rosalía Vila Tobella Jinak zvaná „Rosalía“, „La Rosalía“ Narození 25. září 1993 (27 let) Sant Esteve Sesrovires, Barcelona, Katalánsko Španělsko Španělsko Žánry Flamenco popLatinskoamerická hudba Povolání zpěvačka, herečka, autorka písní a producentka Nástroje hlas a Palmas Aktivní roky 2013–dosud Vydavatel ColumbiaSonyUniversal Významná díla El mal quererFucking Money ManMalamente Ocenění Premi Ciutat de Barcelona (2018)Latin Grammy Award for Best Alternative Song (2018)Latin Grammy Award for Best Urban Fusion/Performance (2018)Latin Grammy Award for Best Urban Song (2019)Latin Grammy Award for Best Contemporary Pop Vocal Album (2019)… více na Wikidatech Web rosalia.com Některá data mohou pocházet z datové položky. Rosalía (celým jménem Rosalía Vila Tobella) (* 25. září 1993 Sant Esteve Sesrovires, Barcelona, Katalánsko) je španělská zpěvačka, skladatelka a producentka. Proslavila se spoluprácemi s umělci jako jsou Travis Scott, J Balvin, Pharrell Williams nebo James Blake. Její hudba bývá označována jako fúze flamenca, R&B, popu a hip hopu. Své debutové album Los Ángeles vydala v roce 2017 a o rok později vydala další album El Mal Querer. Je držitelkou několika prestižních ocenění, včetně pěti cen Latin Grammy Awards a jedné Grammy Award. Mládí a kariéra Mládí Rosalía se narodila v katalánském městě Sant Esteve Sesrovires v roce 1993.", "question": "Kde se narodila španělská zpěvačka Rosalía Vila Tobella?", "answers": ["Sant Esteve Sesrovires"]}
{"title": "Egypt", "context": "Na konci ledna roku 2011 egyptský prezident Husní Mubarak poprvé po čtyřech dnech nepokojů a násilností v hlavním městě promluvil o událostech, které si v zemi vyžádaly nejméně 18 mrtvých a přes 1000 zraněných. Ve svém projevu oznámil občanům, že vyzval vládu k rezignaci, a slíbil demokratické reformy. Podle agentury AP Mubarak ujišťoval občany, že prosadí sociální, ekonomické a politické reformy. Protivládní demonstrace, které ochromily celou zem, pak označil za součást spiknutí k destabilizaci Egypta a zničení legitimity jeho režimu. Celá země byla také odpojena od internetu. O několik dní později se situace v Káhiře a ostatních velkoměstech ještě více vyhrotila. Podle komisařky OSN si nepokoje vyžádaly až 300 životů. Odpůrci prezidenta Husního Mubaraka se 31.1.2011 rozhodli vyhlásit časově neomezenou generální stávku. Následující den ji měl doprovodit \"miliónový pochod\". Dne 11. února 2011 prezident Mubarak rezignoval, podle svých slov chce dožít v letovisku Šarm aš-Šajch. Moc převzala armáda (vojenská junta) a faktickou hlavou státu se stal předseda Nejvyšší vojenské rady Muhammad Hosejn Tantaví. V květnu 2012 se v Egyptě konaly prezidentské volby, které vyhrál islamista Muhammad Mursí. V prosinci 2012 se konalo referendum o nové ústavě.", "question": "Kdy rezignoval prezident Muhammad Husní Mubarak?", "answers": ["11. února 2011"]}
{"title": "Robert Falcon Scott", "context": "Velice rychle a cílevědomě stoupal v žebříčku hodností. Podle vlastních slov byl v mládí poněkud líný, a proto soustavně cvičil svou kázeň, vytrvalost a vůli, hodně sportoval a byl velice cílevědomý. V roce 1897, když sloužil na bitevní lodi Majestic jako námořní poručík, mu velel George Egerton, bývalý arktický badatel. Ten v něm podnítil zájem o zeměpisné výzkumy a polární kraje vůbec. Jižní pól První výprava k jižnímu pólu Na přelomu 19. a 20. století velice vzrostl zájem o nejnepřístupnější kouty naší Země. Antarktida byla na vrcholu zájmu. Němci, Švédové i Skotové chystali expedici na tento neobydlený kontinent. Británie nechtěla zůstat pozadu. Když v roce 1899 sir Clemens Markham, předseda Královské zeměpisné společnosti, sehnal jak od státu, tak od bohatých mecenášů dostatek peněz a prostředků, zbývalo mu pouze jmenovat velitele expedice. Stal se jím právě Robert F. Scott. Ten se velice brzy energicky ujal příprav. Tato expedice měla vůbec jako první podniknout saňové výpravy do vnitrozemí Antarktidy. Prostředky měl velice rozsáhlé, tudíž mu dovolily opatřit takřka vše, co si mohl polární výzkumník v těch časech přát: velké zásoby potravin, nejmodernější vědeckou výzbroj, nejmodernější oděvy a obuv a také loď Discovery, postavenou přímo na tuto cestu. Expedice měla přistát na 78. rovnoběžce přímo u Velké ledové bariéry v Rossově moři. Na místo dorazili v roce 1902. Vynikající (na tamní podmínky) počasí jim umožnilo prozkoumat východní části Rossova moře a objevili hornatou Zemi krále Edvarda VII. Také vyzkoušeli novou metodu výzkumu – pomocí upoutaného balónu pozorovali a mapovali z výšky několik stovek metrů území, kam až dohlédli. Dne 8. února 1902 loď Discovery zakotvila v McMurdově průlivu u výběžku, kde díky hluboké vodě mohla kotvit až u břehu. Tomuto výběžku později začali říkat Chatový (Hut Point) podle chaty, kterou zde postavili. V těchto místech při průzkumu členitého terénu zahynul námořník Vince ve sněhové bouři. Tato tragédie Scottem hluboce otřásla a velice dlouho a důkladně promýšlel, jak zabránit takovýmto nehodám a přitom dosáhnout vysokých cílů expedice. Na jaře a v létě Scott s dr. Edwardem Wilsonem a poručíkem Ernestem Shackletonem pronikli až na 82° 16' jižní šířky. Cestou zpět Shackleton onemocněl kurdějemi.", "question": "Kdo byl předsedou Královské zeměpisné společnosti v roce 1899?", "answers": ["Clemens Markham"]}
{"title": "Kjúšú", "context": "Kjúšú (japonsky: 九 = devět zemí/provincií - podle 9 správních provincií na ostrově) je třetí největší japonský ostrov a leží nejjižněji a nejzápadněji ze čtyř hlavních ostrovů. Je považován za kolébku japonské civilizace. Dříve byl známý i pod jmény Kjúkoku (九=devět zemí), Činzei (鎮) a Cukuši-šima (筑). Počet obyvatel: 13,44 milionu (v roce 1995). Rozloha: 35 640 km2. == Geografie == Kjúšú je hornatý ostrov. Leží na něm největší aktivní sopka v Japonsku – hora Aso (1 592 m). Na ostrově lze najít mnoho známek tektonické aktivity, včetně mnoha horkých pramenů. Nejslavnější prameny se nacházejí na východním pobřeží ve městě Beppu a ve střední části ostrova v okolí hory Aso. Do tzv. regionu Kjúšú (九, Kjúšú-čihó) patří sedm prefektur na ostrově Kjúšú a také prefektura Okinawa. prefektura Fukuoka prefektura Kagošima prefektura Kumamoto prefektura Mijazaki prefektura Nagasaki prefektura Óita prefektura SagaNejvětším městem na ostrově podle počtu obyvatel je Fukuoka (asi 1,4 milionu), kde sídlí i Kjúšúská univerzita. Dalšími důležitými městy jsou Kitakjúšú, Kumamoto, Kagošima a Nagasaki. Klima je na Kjúšú subtropické s vysokou vlhkostí. == Reference == Galerie Kjúšú ve Wikimedia Commons", "question": "Který z japonských ostrovů je nejjižnější?", "answers": ["Kjúšú"]}
{"title": "Děkanát Třebíč", "context": "Děkanát Třebíč Děkanát TřebíčDiecéze brněnská Provincie moravská Děkan R. D. Jiří Dobeš Další úřad děkana farář v Třebíči-městě Údaje v infoboxu aktuální k 2017 (IX.) Kostel sv. Martina ve farnosti Třebíč-město Děkanát Třebíč nebo děkanství třebíčské je územní část brněnské diecéze. V současné době zahrnuje 32 římskokatolických farností. Funkcí děkana je od roku 2006 pověřen P. Jiří Dobeš, farář farnosti Třebíč-město, který ve funkci nahradil P. Ervína Jansu, bývalého faráře farnosti Třebíč-Jejkov. Farnosti děkanátu FarnostSprávceFarní kostel Benetice administrátor excurrendo, Rudíkov sv. Marka Březník administrátor excurrendo, Jinošov Nanebevzetí Panny Marie Čáslavice administrátor excurrendo, Stařeč sv. Martina Červená Lhota administrátor excurrendo, Přibyslavice sv. Vavřince Dalešice administrátor excurrendo, Valeč u Hrotovic sv. Petra a Pavla Dukovany administrátor excurrendo, Rouchovany sv. Václava Hartvíkovice administrátor excurrendo, Náměšť nad Oslavou sv. Jiljí Heraltice administrátor excurrendo, Přibyslavice sv. Jiljí Horní Újezd R.D. Vlastimil Protivínský, farář sv. Petra a Pavla Hrotovice R. D. Mgr. Ing. Jan Kovář sv. Vavřince Chlum u Třebíče administrátor excurrendo, Kamenice u Jihlavy sv. Václava Jinošov R. D. Josef Požár sv. Petra a Pavla Kněžice u Třebíče R. D. Václav Novák sv. Jakuba staršího Koněšín administrátor excurrendo, Vladislav sv. Bartoloměj Lipník u Hrotovic administrátor excurrendo, Vladislav sv. Jana Křtitele Mohelno administrátor excurrendo, Rouchovany Všech svatých Náměšť nad Oslavou R. D. ThLic. Tomáš Holý sv. Jana Křtitele Okříšky administrátor excurrendo, Přibyslavice Jména Panny Marie Opatov na Moravě administrátor excurrendo, Kněžice u Třebíče sv. Bartoloměje Předín administrátor excurrendo, Želetava sv. Václava Přibyslavice R. D. Mgr. Jacek Kruczek Narození Panny Marie Rokytnice nad Rokytnou R. D. Jiří Plhoň Narození Jana Křtitele Rouchovany R. D. Mgr. Petr Václavek Nanebevzetí Panny Marie Rudíkov R. D. Mgr. Milan Těžký sv. Petra a Pavla Stařeč R. D. Mgr. Stanislav Mahovský sv. Jakuba Staršího Střížov-Číměř administrátor excurrendo, Vladislav sv. Jiljí Trnava u Třebíče administrátor excurrendo, Rudíkov sv. Petra a Pavla Třebíč-Jejkov administrátor excurrendo, Třebíč-zámek Proměnění Páně Třebíč-město R. D. Jiří Dobeš sv. Martina z Tours Třebíč-zámek R. D. Mgr. Jakub Holík sv. Prokopa Valeč u Hrotovic administrátor ad interim R. D. Mgr. Michal Seknička Povýšení sv. Kříže Vladislav D. PhDr. Jindřich Zdík Zdeněk Charouz, Th.D., OPraem. Nejsvětější Trojice Historie Děkanství v Třebíči mělo být snad již kolem roku 1440, nicméně později bylo opuštěno, protože kolem třicátých let 16. století v Třebíči nepůsobil žádný katolický kněz, v roce 1607 bylo Smilem Osovským povoleno kostelu sv. Martina řídit se augšpurskou konfesí a právo pochovávat na třebíčský hřbitov.", "question": "Kolik farností zahrnuje děkanát Třebíč?", "answers": ["32"]}
{"title": "Čínská lidová republika", "context": "Skutečná demokracie a vláda práva, ani svoboda projevu, svoboda víry a šíření informací není v Číně fakticky povolována a ani umožněna, přesto že je v čínských zákonech ustavena. Související informace naleznete také v článku Geografie Číny. Čínská lidová republika se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánu.Od severu k jihu se rozkládá od řeky Chej-lung-ťiang (Amur) na 53o s.š. k nejjižnějšímu cípu ostrovů Nan-ša/Spratlyovy ostrovy na 18o s.š. Spojnice měří kolem 5 500 km. Od Pamíru na západě (71o v.d.) po soutok řek Chej-lung-ťiang a Ussuri (135o v.d.) přesahuje spojnice 5 200 km. Časový rozdíl je více než čtyři hodiny, v celém státě se však používá jednotný čas (UTC+8). ČLR přímo sousedí se 14 zeměmi. Má suchozemskou hranici o délce 22 800 km a (spolu s mnohem větším Ruskem) nejvíce sousedů ze všech států světa. Po směru hodinových ručiček jimi jsou Indie (délka hranice 3 380 km), Pákistán (523 km), Afghánistán (76 km), Tádžikistán (414 km), Kyrgyzstán (858 km. ), Kazachstán (1 533 km), Rusko (3 645 km), Mongolsko (4 677 km), Severní Korea (1 416 km), Vietnam (1 281 km), Laos (423 km), Myanmar (2 185 km), Bhútán (470 km) a Nepál (1 236 km). Dále moře odděluje Čínu od Jižní Koreje, Japonska, Čínské republiky na Tchaj-wanu, Filipín, Bruneje, Malajsie a Indonésie. ČLR vede spor o pozemní hranici s Indií, spor o hranici s Tádžikistánem, krátký úsek hranice s KLDR není určen.", "question": "S kolika zeměmi přímo sousedí Čínská lidová republika?", "answers": ["14"]}
{"title": "Ronnie James Dio", "context": "Ronnie James Dio (narozen jako Ronald James Padavona, 10. července 1942, Portsmouth, New Hampshire, USA – 16. května 2010 Houston, Texas, USA), byl americký metalový zpěvák s italskými kořeny, který je známý především účinkováním ve skupinách Black Sabbath, Rainbow, Elf a svou vlastní skupinou Dio. Jeho dalším projektem je organizace Hear 'n Aid. Je považován za jednoho z nejschopnějších a technicky nejnadanějších heavymetalových zpěváků všech dob. Proslulý silným hlasem a zpopularizováním znamení \"rohů ďáblových\" v metalové kultuře. Před smrtí byl zapojen do projektu se členy Black Sabbath Tony Iommi, Geezer Butler a Vinny Appice, kteří vystupovali pod názvem Heaven and Hell. Ronnie zemřel 16. května 2010 na rakovinu žaludku. Vystupoval například ve filmu Králové ro(c)ku, kde hrál sebe samého - metalového boha, k němuž se hlavní hrdina modlil. Na Festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích byla po něm na jeho počest pojmenováno hlavní pódium. Diova hudební kariéra začala v roce 1957, když několik Cortlandských hudebníků založilo skupinu The Vegas Kings, která se krátce po založení přejmenovala na Ronnie and the Rumblers. Členové této skupiny byli: Ronald James Padavona (později známý jako Ronnie James Dio ) jako basový kytarista, zpěvák Billy DeWolfe, kytarista Nick Pantas, bubeník Tom Rogers a saxofonista Jack Musci. V roce 1958, společně s několika personálními změnami, skupina opět mění název na Ronnie and the Red Caps. V této skupině již Padavona nahradil zpěváka DeWolfa. Skupinu také opustil saxofonista Jack Musci. Skupina pod tímto názvem vydala dva singly: \"Lover\" / \"Conquest\" a druhý \"An Angel Is Missing\" / \"What'd I Say\". V roce 1961 skupina znovu mění název, tentokrát na Ronnie Dio and the Prophets. Skupině tento název vydržel až do roku 1967 a v tomto období skupina vydala několik singlů a jedno album. V roce 1967 se skupina rozpadá a vzniká nová, s názvem The Electric Elves později jen The Elves a nakonec se jménem, které kapelu nejvíce proslavilo, Elf. Skupina se rozpadá v roce 1976, dva roky po zformování Rainbow. V roce 1974 přizval dřívější kytarista skupiny Deep Purple Ritchie Blackmore Ronnieho a další členy skupiny Elf do své nové kapely s názvem Rainbow. S Rainbow nazpíval 3 studiová alba a mnoho dalších nahrávek. Ve skupině ho v roce 1979 nahradil Graham Bonnet. V roce 1979, po odchodu/vyhazovu Ozzy Osbournea byl přijat do heavy metalové skupiny Black Sabbath.", "question": "Kdy zemřel Ronnie James Dio?", "answers": ["16. května 2010"]}
{"title": "Freikorps", "context": "Jako Freikorps (svobodné sbory) byly původně označovány dobrovolnické armády, ve 20. století se tak nazývaly pravicové polovojenské organizace v Německu. První Freikorps byly naverbovány pruským králem Fridrichem II. během sedmileté války. Další jednotky Freikorps se objevily během napoleonských válek a byly vedeny například Ludwigem Adolfem Wilhemem von Lützow. Běžné armády vnímaly Freikorps jako nespolehlivé, a proto je využívaly hlavně jako hlídky a při plnění úkolů nižší důležitosti. Význam slova Freikorps se postupem času změnil. Po roce 1918 byl termín používán pro krajně pravicové polovojenské organizace, které se objevily v Německu a byly tvořeny navrátilci z první světové války. V německé Výmarské republice existovalo plno těchto aktivních polovojenských skupin. Mnoho německých veteránů, kteří nebyli schopni vrátit se do civilního života, se dalo do Freikorps, aby nalezli jistotu, kterou jim dával vojenský řád. Další se přidávali, aby mohli svrhnout rostoucí vliv komunismu či aby dosáhli jistého druhu odvety za prohranou válku. Několik Freikorps bojovalo po konci první světové války i na Baltu či ve Slezsku nebo Prusku. Značnou podporu nalezly u německého ministra obrany Gustava Noskeho, který je použil k násilnému rozdrcení Spartakovců. Útok proti tomuto marxistickému hnutí se neobešel bez protiprávních excesů, když byli zavražděni Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová. Byly také použity k rozvrácení Bavorské republiky rad v roce 1919. Existence Freikorps byla oficiálně ukončena na začátku roku 1920.", "question": "Který pruský král naverboval během Sedmileté války sbory Freikorps?", "answers": ["Fridrichem II"]}
{"title": "Titan (prvek)", "context": "Jeho výrazně většímu technologickému uplatnění brání doposud vysoká cena výroby čistého kovu. Hlavní uplatnění nalézá jako složka různých slitin a protikorozních ochranných vrstev, ve formě chemických sloučenin slouží často jako složka barevných pigmentů. == Objev prvku == Titan byl objeven roku 1791 anglickým chemikem Williamem Gregorem v minerálu ilmenitu a poprvé pojmenován Martinem H. Klaprothem roku 1795. Izolován byl až v roce 1910 M. A. Hunterem zahříváním chloridu titaničitého TiCl4 s kovovým sodíkem v ocelové tlakové nádobě. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Titan je šedý až stříbřitě bílý, lehký a tvrdý kov. Je dobrým vodičem tepla i elektřiny. Vyznačuje se mimořádnou chemickou stálostí – je zcela netečný k působení vody a atmosférických plynů a odolává působení většiny běžných minerálních kyselin i roztoků alkalických hydroxidů. Zvolna se rozpouští v horké kyselině chlorovodíkové, naopak kyselina dusičná jeho povrch pasivuje. Pro jeho rozpouštění je nejúčinnější kyselina fluorovodíková nebo její směsi s jinými minerálními kyselinami. Za zvýšených teplot však titan přímo reaguje s většinou nekovů, například s vodíkem, kyslíkem, dusíkem, uhlíkem, borem, křemíkem, sírou a halogeny. Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství TiIII a TiIV. Sloučeniny čtyřmocného titanu jsou neomezeně stálé, sloučeniny TiIII jsou silnými redukčními činidly a působením vzdušného O2 rychle přecházejí na TiIV.", "question": "Titan je tvrdý kov?", "answers": ["Titan je šedý až stříbřitě bílý, lehký a tvrdý kov."]}
{"title": "Downův syndrom", "context": "Obvykle je přítomna nadbytečná kopie jednoho chromozomu (tzv. trisomie 21), nemocný má tedy 47 chromozomů (22 párů a 1 trojici). Molekulární podstata ale může být i translokace (připojení) chromozomu 21 na jiný chromozom. I takový nemocný má fakticky tři kopie chromozomu 21, ale jen 46 samostatných chromozomů. Downův syndrom má tři různé formy změn v chromozomech. Nondisjunkce (prostá trisomie) představuje nejběžnější formu, vyskytuje se u 93 % postižených. V jádře všech buněk nemocného jsou přítomny tři samostatné kopie chromozomu 21. Tato forma není jednoduše dědičná, protože u postižených vznikají gamety s normálním počtem chromozomů. Translokace představuje dědičnou formu, přítomna je zhruba u čtyř procent nemocných; ovšem ne u všech jde o zděděnou poruchu. Translokační forma může vzniknout v důsledku toho, že chromozom 21 má centromeru periferně (tzv. akrocentrický chromozom) a tak mohou dva chromozomy 21 fúzovat a dále se chovat jako jeden chromozom. Vedle fúzního chromozomu 21-21 může dojít i k fúzi s jinými akrocentrickými chromozomy, např. 14 nebo 14. Translokace může být balancovaná, to znamená, že postižený má v karyotypu pouze 45 chromozomů, nicméně jeho chromozom 21 je zdvojený. Takový člověk je pak fenotypově zdravý, netrpí Downovým syndromem. Všechny jeho gamety ale obsahují dvojitou genovou dávku chromozomu 21 a tedy všichni potomci takového člověka budou mít Downův syndrom. Mozaika je mírnější forma, postihuje přibližně 3 % nemocných. Mozaika znamená, že trizomické jsou pouze některé buňky. Tíže projevů pak závisí především na podílu postižených buněk. Jedná se o poměrně časté onemocnění, vyskytuje se u jednoho narozeného dítěte ze 700–800, v České republice je to jedno z 1500 živě narozených dětí. Jeho vznik ovlivňuje stáří matky – pokud je matka starší 45 let, činí pravděpodobnost jeho vzniku 1:40. Lidé s Downovým syndromem trpí tělesnými malformacemi, jejich duševní vývoj je zpomalený. Dále mají vyšší pravděpodobnost výskytu některých nemocí než běžná populace. Příznaky jsou následující: menší, zploštěná hlava, vyvolávající dojem neobvykle kulatého obličeje zploštělá tvář, nevýrazné rysy šikmý tvar oči způsobený úzkými očními víčky a kožní řasou ve vnitřním koutku oka krátký a široký krk malá ústa větší jazyk krátké a široké ruce krátké. prsty velká mezera mezi palcem na nohou a ostatními prsty nepřerušená příčná rýha na dlani, tzv. opičí rýha Brushfieldovy skvrny - malé bílé až nažloutlé tečky na krajích duhovky, vyskytují se u 35-70 % novorozenců, s přibývajícím věkem často vymizí mentální retardace, IQ nejčastěji kolem 50-70 porucha motoriky snížená plodnost vrozené srdeční vady vývojové anomálie v trávicím traktu možnost vzniku šedého zákalu, keratokonu vyšší pravděpodobnost vzniku leukémie narušená funkce štítné žlázy snížená imunita Děti trpí celkově sníženým svalovým tonusem (hypotonií).", "question": "Kolik procent postižených trpí nondisjunkcí?", "answers": ["93 %"]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "Mezopotámie (z řeckého Μ, Mesopotamia, \"země mezi řekami\" nebo \"meziříčí\"; arabsky ب ا bilā al-rā, syrsky ܒ ܢ beth nahrain, \"země řek\") je označení pro oblast mezi řekami Eufrat a Tigris, jejíž jádro tvoří povodí středního a dolního toku obou řek. Mezopotámie je součástí tzv. úrodného půlměsíce. V dnešní době její území zhruba odpovídá Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu. Mezopotámie byla kolébkou civilizace. První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše. Okolo roku 150 př. n. l. se Mezopotámie zmocnili Parthové, ve 2. století našeho letopočtu opět Peršané. V roce 637 se vlády nad Mezopotámií ujali muslimští Arabové. Od té doby se Mezopotámii říkalo El Irák el'Arabi, jak ji Arabové nazvali. Studiem starověké Mezopotámie se zabývá asyriologie, protože první archeologové se zajímali o Asýrii, kde byly zkoumané materiály dostupnější. Nejznámějšími objekty pocházejícími z Mezopotámie jsou Visuté zahrady Semiramidiny, Chammurapiho zákoník, Epos o Gilgamešovi a Ištařina brána. Mezopotámie leží v povodí řek Eufrat a Tigris. Řeky pramení v Arménské vysočině na území dnešního Turecka, kde se na jednom místě jejich tok přibližuje na vzdálenost asi 30 kilometrů. Poté Tigris teče rychle na východ a pak na jihovýchod, zatímco Eufrat na jihozápad a poté na jih a jihovýchod. Tigris má více přítoků než Eufrat, kterým protéká méně vody a jehož proud je tak mírnější. Podzimní deště zvedají hladiny obou řek a záplavy vrcholí v dubnu a květnu. Kvůli tomuto přírodnímu procesu se v níže položených oblastech podél Eufratu a Tigridu nahromadily nánosy bahna, zatímco v kopcích se vytvořila úrodná údolí. Východní okraj Mezopotámie je ostře ohraničen pohořím Zagros, součástí Íránské vysočiny. Na severu je ohraničena Arménskou vysočinou, na západě pouštěmi Arabské platformy a na jihu Perským zálivem. Mezopotámii tradičně dělíme na Horní a Dolní. Dolní Mezopotámii vyplňuje Mezopotamská nížina, Horní Mezopotámie je také známa pod arabským názvem Džazíra (\"ostrov\"). Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Mezopotámie. Nejstarší známé vesnické osídlení v Mezopotámii se datuje do 6. tisíciletí př. n. l. První byla osídlena severní Mezopotámie, protože lidé se ještě nedokázali bránit záplavám Eufratu a Tigridu.", "question": "Kolik států dnes leží na území Mezopotamie?", "answers": ["Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Pak se nejstarším ptákem stává sám pozdně jurský Archaeopteryx, žijící asi před 150 miliony let. Příbuznosti mezi ptáky a dinosaury nasvědčuje mnoho společných znaků, významným potvrzením této vývojové vazby byl především objev opeřených dinosaurů v Číně od roku 1996 (dnes je známo již 30 rodů opeřených dinosaurů). Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu. Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45tisíckrát (létavé formy jen 10tisíckrát), zatímco např. u savců je tento vztah v poměru 1:60 miliónům. Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího je považován kolibřík kubánský (Calypte helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 g. V Evropě jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5–7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m), kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel mořský (rozpětí až 2,5 m). Ještě větší byly některé vymřelé druhy. Novozélandští ptáci moa (Dinornithiformes) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím).", "question": "Jací jsou naši nejmenší ptáci?", "answers": ["králíčci"]}
{"title": "Masarykova univerzita#Fakulta informatiky", "context": "Studovat je možno bakalářské, magisterské i doktorské obory na katedrách humanitních (např. anglického, českého, francouzského, německého či ruského jazyka a literatury, historie, psychologie, občanské výchovy, speciální či primární pedagogiky), přírodovědných (biologie, fyziky, chemie, geografie, matematiky, informační a technické výchovy) nebo uměleckých (hudební výchovy, výtvarné výchovy). Farmaceutická fakulta Podrobnější informace naleznete v článku Farmaceutická fakulta Masarykovy univerzity. Farmaceutická fakulta existovala krátce v 50. letech 20. století, k jejímu obnovení došlo v roce 2020. Probíhá na ní výuka farmacie, o kterou se stará šest ústavů. Sídlí v areálu Veterinární a farmaceutické univerzity (VFU) v prostorách bývalé Farmaceutické fakulty VFU. V budoucnu má sídlit v bohunickém kampusu. Ekonomicko-správní fakulta Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity. Mezi mladší fakulty patří fakulta ekonomicko-správní. Zaměřena je na ekonomii, ekonomické informační systémy, finanční podnikání, hospodářskou politiku a management, národní a podnikové hospodářství, regionální rozvoj a správu, které nabízí v bakalářských, magisterských i doktorských studijních programech. Sídlí v nově postavené budově v Brně-Pisárkách na ulici Lipová. Fakulta informatiky Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta informatiky Masarykovy univerzity. Fakulta informatiky vznikla v pořadí jako osmá, vyčleněním matematické informatiky z přírodovědecké fakulty. Umístěna je v několika vzájemně propojených budovách na ulici Botanická a studovat na ní lze specializované obory v bakalářském, magisterském i doktorském studijním programu Informatika nebo Aplikovaná informatika. Fakulta sociálních studií Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Fakulta sociálních studií se vydělila z filozofické fakulty osamostatněním oborů sociologie, psychologie a politologie, které je na ni možné studovat spolu s dalšími obory (např. mediálních studií a žurnalistiky, environmentálních studií, sociální politiky nebo mezinárodních vztahů) na bakalářské, navazující magisterské i doktorské úrovni. Nachází se na Joštově třídě, v budově původně užívané německou technikou. Fakulta sportovních studií Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity. Nejmladší fakultou je fakulta sportovních studií, působí v univerzitním kampusu v Brně-Bohunicích, kde se nachází její katedry atletiky, plavání a sportů v přírodě, gymnastiky a úpolů, kineziologie, pedagogiky sportu, podpory zdraví, společenských věd a managementu sportu a sportovních her. Má i centrum univerzitního sportu v tělocvičně Pod Hradem. Také na této fakultě se studium organizuje v rámci bakalářských, navazujících magisterských a doktorských studijních programů. Další pracoviště Rektorát Masarykovy univerzity Univerzitní kampus Brno-Bohunice Rektorát Kariérní centrum Masarykovy univerzity Ústavy Ústav výpočetní techniky (ÚVT) Středoevropský technologický institut (CEITEC) Jiná pracoviště Archiv Masarykovy univerzity", "question": "Kolikátá v pořadí vznikla Fakulta informatiky Masarykovy univerzity?", "answers": ["osmá"]}
{"title": "ANO 2011", "context": "41] Také trvalo na postu místopředsedy poslanecké sněmovny, vedení pěti sněmovních výborů a obsazení funkcí prvních náměstků na ministerstvech, která nepovedou.[42][43] Po volbách Babiš oznámil, že by mohl vést ministerstvo financí, ale prezident Zeman po ministrech požadoval lustrační osvědčení, které Babiš neměl a kvůli svému slovenskému soudnímu sporu ohledně své údajné spolupráce s orgány StB ho zatím ani získat nemohl. Navíc sám odmítl o osvědčení požádat. Babiš proto v listopadu 2013 začal preferovat vytvoření funkce vicepremiéra pro ekonomiku, kterou by obsadil.[44] Vládní koalice po volbách 2013 Dne 6. ledna 2014 byla podepsána koaliční smlouva politických stran ČSSD, ANO a KDU-ČSL.[45] V poslanecké sněmovně měla koalice většinu 111 hlasů. Vládu tvořilo sedmnáct ministrů, politické hnutí ANO získalo šest rezortů. Vicepremiérem a ministrem financí se stal Andrej Babiš, ministrem obrany Martin Stropnický, ministryní pro místní rozvoj Věra Jourová, ministrem životního prostředí Richard Brabec, ministryní spravedlnosti Helena Válková a ministrem dopravy Antonín Prachař.[46] Po oznámení. kandidátů se z řad ekologů snesla kritika na Richarda Brabce, který dříve působil v podniku Lovochemie (který vlastní Agrofert a který sponzoroval kampaň hnutí ANO), a tím prosazoval zájmy českého chemického průmyslu.[47] Dne 29.", "question": "Jaká je zkratka politického hnutí ANO 2011?", "answers": ["ANO"]}
{"title": "Vladimir 518", "context": "Vladimír Brož (* 8. srpna 1978 Hostivice) známý pod přezdívkou Vladimir 518 či X-Kmen, je český rapper vystupující jak s uskupením Peneři strýčka Homeboye (PSH), tak samostatně, i s dalšími projekty. Je vyučený umělecký kovář. Věnuje se též tvorbě komiksů, knih, ilustrací a je vůdčí osobností labelu BiggBoss. Vladimir 518 je jeden z nejdéle působících rapperů na české hip hopové scéně, člen skupiny PSH, zakladatel labelu a nakladatelství BiggBoss. Je znám i jako výrazná osobnost graffiti scény, dále jako ilustrátor, komiksový výtvarník či autor scénografií pro experimentální divadelní skupinu TOW. S ní po sérii volných improvizací vytvořil postupně představení Noční můra (2004), Turing Machine (2006) a Teorie (2008). Společně s Davidem Vrbíkem a Ondřejem Anděrou ze skupiny WWW tvoří audiovizuální projekt SPAM. Ten má za sebou několik multižánrových představení, za všechny je možné jmenovat například Karel Gott Prager (2009), BIT (2010) vytvořený speciálně pro fasádu Nové scény, Intepretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory (2013) či SMRT (2014). Jako spoluautor je podepsán pod knihami 2666: Praha Odyssey (2006), Kmeny (2011), Město=Médium (2012) a Kmeny 0 (2013). V letech 2014 a 2015 pracoval na převedení knihy Kmeny do šestnáctidílné dokumentární série pro Českou televizi. Se skupinou PSH vydal tři dlouhohrající desky Repertoár (2001), Rap'n'Roll (2006) a Epilog (2010). Jako sólový intepret má za sebou CD mixtape Flashback (2012) a dvojici dlouhohrajících desek Gorila vs. Architekt (2008) a Idiot (2013). Za obě obdržel ceny Anděl v kategorii Hip Hop a R'n'B. Ve své hudební kariéře spolupracoval s širokou škálou intepretů, mezi ně patří například DJ Wich, Monkey Business, Michael Kocáb, Rytmus, Jiří Korn, Tereza Černochová, J.A.R., Tata bojs a mnoho dalších. Společně s Davidem Böhmem, Jiřím Frantou a Jaroslavem Plachým kreslí a vydává nezávislé komiksové noviny KIX. Letos hodlá dále vydat desku s Hugo Toxxxem, stejně jako společné LP s labelem BiggBoss, a jeho další sólo album je plánováno na rok 2016. Stejně tak ho nemine spolupráce na několika knižních titulech pod hlavičkou BiggBoss Books. 2001: PSH - Repertoár 2006: PSH - Rap'n'Roll 2011: PSH - Epilog 2008: Gorila vs.", "question": "S jakým uskupením vystupuje Vladimír Brož?", "answers": ["Peneři strýčka Homeboye"]}
{"title": "Jaroslav Lobkowicz (1877–1953)", "context": "∞ (16. 5. 1934 Křimice) Zdenko z Hoenning O'Carroll (6. 8. 1906 Sünching – 8. 5. 1996 Sünching) 7. Eleonora (6. 1. 1916 Sünching – 15. 11. 2000 Isareck) ∞ (církevně 20. 5. 1943 Křimice, civilně 18. 5. 1943 Plzeň) František Xaver Basselet de la Rosée (6. 10. 1906 Neuburg an der Kammel – 5. 3. 1984 Freising) 8. Anna (5. 5. 1917 Křimice – 16. 1. 1919 Křimice) 9. Gabriela (8. 1. 1919 Křimice – 7. 2. 2010 Praha), sestra III. řádu sv. Františka, řádové jméno Beata 10. Jan Nepomuk (25. 12. 1920 Křimice – 10. 2. 2000 Breuilpont) ∞ 1. (civilně Breuilpont 25. 6. 1949, církevně 29. 6. 1949 Paříž) Marie Tereza z Belcredi (23. 4. 1922 Líšeň – 3. 6. 1978 Breuilpont) ∞ 2. (19. 12. 1981 Breuilpont) Pauline d'Ursel (7. 4. 1926 Berlin – ? ) 11. Karel (22. 9. 1922 Křimice – 28. 6. 1990 Praha, pohřben ve Štěchovicích), katolický kněz, farář ve Štěchovicích 12. Kristián (12.6.1924 Křimice – 2. 9. 2001 Louvain, Belgie, pohřben ve Štěchovicích), rytíř Maltézského řádu ∞ (26. 6. 1954 Kremsmünster) Marie Terezie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1. 8. 1922 Praha – ? ) 13. Ladislav (24. 10. 1925 Křimice – 28. 1. 1985 Uccle), nabyl belgický titul Prince de Lobkowicz 31. srpna 1958 ∞ (28. 8. 1954 Malè, Belgie) Therese Cornet d'Elzius du Chenoy (23. 1. 1932 Brusel) 14. Marie Melanie (28. 1. 1928 Křimice – ? ) ∞ (4. 11. 1961 Breuilpont) Pierre Bazinet (13. 12. 1925 Angoulè – ? ) Odkazy Reference 1 2 3 POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 236. ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 192. Dále jen Lobkowiczové. ↑ Lobkowiczové, s. 55, 192↑ JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 75. Dále jen Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu. ↑ Zámeček Radčice [online]. Informační portál obce Křimice [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-30 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. Literatura JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu.", "question": "Kolikátým knížetem z Lobkowicz byl Jaroslav Lobkowicz?", "answers": ["11."]}
{"title": "Zápalky", "context": "Zápalky (též sirky) jsou podlouhlé kousky dřeva, např. osikového, smrkového či topolového, méně často z lepenky se zápalnou látkou na jednom z jeho konců, které slouží k rozdělávání ohně. Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující hoření. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. hlavička, chytá v důsledku tření. K rozdělávání ohně našim prapředkům z doby kamenné sloužila dvě vhodná dřívka, která se třela tak dlouho, až dosáhly třecí plochy dostatečné teploty. Pak k nim přiložili troud a foukáním oheň roznítili. Tento systém je používán u primitivních národů dodnes. Později se lidem podařilo vyvinout křesadlo, kde vykřesaná jiskra zanítila hubku. Poté lidé vynalezli chemické zapalovače a sirky. Nejdříve se dlouho používaly fosforové zápalky, které se zapalovaly při energickém škrtnutí o jakýkoliv suchý a drsný povrch (např. o podrážku boty). Jejich nevýhodou byla možnost nechtěného samovznícení. Proto roku 1848 vynalezl frankfurtský profesor chemie Rudolph Christian Boettger (1806–1881) bezpečnostní zápalky, které se zapalují o škrtátko. O vynález v Německu nebyl zájem, tedy jej koupili Švédové. Švéd Johan Edward Lundström zápalky zdokonalil, opatřil i zasouvací krabičkou, a začal je v roce 1855 průmyslově vyrábět. Na přelomu 19. a 20. století byly hlavičky ze hmoty, která obsahovala jedovatý bílý fosfor nebo sulfid fosforu. Bílý fosfor byl pro výrobu zápalek v roce 1903 zakázán. Nejznámějším výrobcem zápalek v Česku byl do roku 2008 podnik SOLO Sušice. V současnosti většina zápalek chytá výhradně v důsledku patřičně energického škrtnutí hlavičky o speciálně připravenou plochu – škrtátko. Toto řešení prakticky vylučuje samovolné či nekontrolované vzplanutí zápalky náhodným otřením zápalky o jiný povrch. Hlavička zápalek se nyní skládá zejména z chlorečnanu draselného, sulfidu antimonitého, síry, barviva a mletého skla, které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým parafínem, který usnadňuje hoření a fosforečnanem sodným, který zamezuje doutnání zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje červený fosfor, mleté sklo a pojivo. Škrtnutím zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200–1100 °C[zdroj? ], což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka.", "question": "Z jakého dřeva se vyrábějí zápalky?", "answers": ["osikového, smrkového či topolového"]}
{"title": "Alžběta Bavorská", "context": "Rozdala téměř všechny svoje šperky a neklidně spěchala od jednoho cíle k druhému, až v září 1898 zakotvila v Territetu u Montreux. Odtud se spolu se svou společnicí dvorní dámou hraběnkou Stárayovou vydala 9. září na návštěvu blízké přítelkyně baronky Julie Rothschildové na zámek Pregny. Po srdečném přivítání spolu dámy něco lehkého pojedly, k tomu jim hrál diskrétně orchestr a dámy se živě bavily o Heinrichu Heinovi a císařovna na zdraví oblíbenému básníkovi připila. Císařovna byla ve skvělé náladě, dokud nezahlédla v knize hostí záznam jejího zemřelého syna Rudolfa, který Pregnu těsně před smrtí navštívil. 10. září 1898 její život ukončil italský anarchista Luigi Lucheni, který ji probodl pilníkem (nástroj pronikl do hrudi v hloubce 8,5 centimetru, zlomil čtvrté žebro a pronikl mezižeberním prostorem, prorazil dolní kraj plicního laloku a zasáhl levou část srdeční komory), když byla na cestě do ženevského přístavu. \"Podvědomě jsem udělala krok kupředu, čímž jsem císařovnu před ním kryla. Muž udělal pohyb, jako by zakopl, vyrazil kupředu a v témže okamžiku také pěstí proti císařovně. Jako zasažená bleskem se bez hlesu zvrátila dozadu a já jsem se se zoufalým výkřikem sklonila k ní.", "question": "Kde byla zavražděna Alžběta Bavorská?", "answers": ["na cestě do ženevského přístavu"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po téměř kružnicové dráze s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, Tellus či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jadérko obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy.", "question": "V jaké podobě se na povrchu Země vyskytuje hydrosféra?", "answers": ["souvislého oceánu kapalné vody"]}
{"title": "Salmson 3", "context": "Salmson 3 Sal 3 C.1Určení stíhací letoun Výrobce Salmson První let 2. května 1918[1][2] Charakter program opuštěn Uživatel Aéronautique Militaire Vyrobeno kusů 1 prototyp Některá data mohou pocházet z datové položky. Salmson 3 C.1 byl stíhací letoun, který vznikl ve Francii na sklonku první světové války u firmy Salmson. Vznik a vývoj Typ vznikl na základě požadavků Aéronautique Militaire na jednomístný stíhací letoun (kategorie C.1) pro rok 1918. Salmson 3 byl dvouplošník převážně dřevěné konstrukce, se čtyřmi trupovými podélníky a celou kostrou ocasních ploch z ocelových trubek,[1][2] potažené plátnem. Původně byl poháněný motorem Salmson 9Z o výkonu 230 hp (170 kW), ale později byl ve snaze o zlepšení výkonů vybaven motorem Salmson 9Zm s výkonem 260 hp (190 kW).[1] Palivová a olejová instalace byla převzata od úspěšné konstrukce Salmson 2.[1][2] Letové zkoušky započaly v květnu 1918,[1][2] ale zkušební piloti si stěžovali na nedostatečný výhled z kokpitu a přílišné síly v řízení, zejména při manévrování v horizontální rovině,[1][2] ačkoliv obratnost hodnotili jako dobrou.[2] Prototyp byl vrácen do továrny k úpravám, které ale nevedly k odstranění zjištěných nedostatků. Po vybavení motorem Salmson 9Zm stroj maximální rychlostí ve vodorovném letu mírně překonával SPAD S.XIII,[1][2] ale jeho stoupavost byla podstatně horší,[1][2] a další vývoj typu byl opuštěn. Uživatelé Francie Aéronautique militaire Specifikace Údaje platí pro verzi s motorem Salmson 9Zm[1]:s.448 Technické údaje Osádka: 1 Délka: 6,40 m Rozpětí: 9,85 m Výška: 2,96 m Nosná plocha: 22,936 m² Prázdná hmotnost: 696,7 kg Vzletová hmotnost: 1 026,7 kg Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený hvězdicový devítiválec Salmson 9Zm pohánějící dvoulistou vrtuli Ratmanoff CUH Výkon pohonné jednotky: 260 hp (193,8 kW) Výkony Maximální rychlost: 215 km/h ve výši 2 000 m 202 km/h ve výši 5 000 m Stoupavost: Výstup do 1 000 m: 2,73 min Výstup do 2 000 m: 5,43 min Výstup do 4 000 m: 13,28 min Výstup do 5 000 m: 21 min Výstup do 6 000 m: 34,10 min Dolet: 350 km Dostup: 7 000 m Výzbroj 2 × synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salmson 3 na anglické Wikipedii. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Davilla a Soltan, 19971 2 3 4 5 6 7 8 Owers, Davilla a Guttman, 2001 Literatura DAVILLA, Dr. James J.; SOLTAN, Arthur. French Aircraft of the First World War. Mountain View, CA: Flying Machines Press, 1997. ISBN 0-9637110-4-0.", "question": "Jaký typ letounu byl Salmson 3 C?", "answers": ["stíhací"]}
{"title": "Alfred Nobel", "context": "Sestrojil také rozbušku, která přivede kusy dynamitu k explozi. Rozbuška byla odpalována pomocí zápalné šňůry. Vynález měl velký úspěch a dynamit se stal žádaným zbožím. Během času vybudoval továrny na 90 místech ve více než 20 státech. Nobel se věnoval rozvoji podnikání i rozvoji technologie výbušnin. Před svou smrtí vlastnil 355 patentů a nashromáždil obrovský majetek. Z dalších vynálezů lze jmenovat například trhavou želatinu (vyrobena z nitroglycerinu a střelné bavlny, patentována 1867), později modifikovanou dalšími látkami. Velký význam má dodnes bezdýmý střelný prach, založený opět na kombinaci nitroglycerinu, střelné bavlny a dalších látek. První verze se nazývala balistit, pozdější, používaná dodnes, kordit. Nobelův citát pojící se k dynamitu \"Moje továrny na dynamit zřejmě ukončí války dříve než všechny ty vaše kongresy. Ten den, kdy dva armádní sbory budou schopné zničit jeden druhého během sekundy, se všechny civilizované národy s hrůzou odvrátí od války a rozpustí své armády\" Poměrně málo známou skutečností je to, že v roce 1896 napsal divadelní hru Nemesis, která vyšla těsně před jeho smrtí. Hra byla označena za rouhačskou a málem se nedochovala. Související informace naleznete také v článku Nobelova cena. Alfred Nobel ve své závěti rozhodl, že jeho majetek bude vložen do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě. Tato cena (resp. finanční odměna k ní) je vyplácena pouze z peněz ze závěti, kterou spravuje švédská Akademie věd a Alfréd Nobel ji obdařil částkou 32 miliónů švédských korun. Ceny jsou vypláceny z úroků (asi 160 000 švédských korun). Nobelova cena byla poprvé udělena v roce 1901, roku 1968 bylo přidáno i ocenění za ekonomii. Dnes je Nobelova cena obecně považována za nejvyšší ocenění, jakého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout. Galerie Alfred Nobel ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred Nobel ve Wikimedia Commons Osoba Alfred Nobel ve Wikicitátech Životopis Alfreda Nobela na Nobelprize.org (anglicky) Životopis Alfreda Nobela na Converter.cz (česky) Museum Alfreda Nobela v Karlskoze (anglicky)", "question": "Jaké národnosti byl Alfred Nobel?", "answers": ["švédský"]}
{"title": "Latina", "context": "Křesťanství zavedlo do latiny mnoho nových slov (přejatých většinou z řečtiny či hebrejštiny, někdy přímo novotvary) již ve starověku – baptisma/baptismum, sabbatum, trinitas, aj. Díky vlivu evropských jazyků a reálií také mnoho slov dostalo nový význam či nové pádové vazby (confiteri alicui – chválit někoho; misereri alicui namísto misereri alicuius). V dlouhé historii, kdy latina již nebyla národním jazykem, ale mezinárodním, církevním a odborným, se výslovnost latiny v jednotlivých zemích odlišila. Kromě toho, že výslovnost některých hlásek se přibližuje výslovnosti nejbližší podobné hlásky vyskytující se v jazyce mluvčího (např. české, německé a anglické \"r\", otevřenost samohlásek atd.), se liší například výslovnost c před e. , i, y, ae, oe nebo eu (v české latině se c v těchto případech čte tradičně jako c, v jiných verzích latiny častěji jako č), obdobně g před uvedenými samohláskami se v některých verzích latiny. čte jako dž, zatímco v české latině se g čte vždy jako g. V některých verzích latiny se s v některých pozicích čte jako z. O výslovnosti v jednotlivých historických fázích se vedou odborné spory, předpokládá se však, že původně bylo písmo důsledněji hláskové (tedy například Cicero mohl být původně čten jako Kikero). Jinak se latinský zápis hlásek velmi podobá českému s těmito odlišnostmi: I označuje někdy samohlásku i a někdy souhlásku j. Dvojhlásky ae i oe se čtou jako české é. Jinak se délka samohlásek běžně nevyznačuje, v učebnicích se značí vodorovnou čárkou nad písmenem. Slabiky di, ti, ni se obvykle vyslovují tvrdě, ti před samohláskou se však vyslovuje zpravidla jako ci. Písmena odpovídající českým písmenům se změkčovacím háčkem latina nemá. Písmeno q se vyskytuje pouze před písmenem u, seskupení qu se čte kv. Seskupení gu se zpravidla čte jako gv. Dvojslabičná slova mají přízvuk na první slabice.", "question": "Který mrtvý jazyk je charakteristický zejména pro antický Řím?", "answers": ["latiny"]}
{"title": "Paul McCartney", "context": "Sir James Paul McCartney MBE (* 18. června 1942 Liverpool) je britský hudebník, zpěvák a skladatel, bývalý člen skupiny The Beatles. Paul McCartney se narodil rodičům s irskými předky (James McCartney a Mary Patricia Mohinová). Společně s bratrem Michaelem (pod pseudonymem Mike McGear se prosadil v komediální hudební skupině The Scaffold) byli vychováváni v katolické víře. Matka zemřela na rakovinu prsu, když bylo Paulovi 13 let. V dětství mu otec koupil první kytaru a jelikož dříve sám hrál na trubku a klavír v jazzové kapele, dával Paulovi první lekce hudby sám. Na škole Liverpool Institute poznal George Harrisona a začali se spolu učit na kytaru (pro zajímavost - Paul je levák a kytaru se zrcadlově nataženými strunami drží krkem na opačnou stranu). Historie skupiny The Beatles začala v roce 1957, kdy se na pouti v anglickém Wooltonu Paul seznámil s Johnem Lennonem, který ho přivedl do skupiny Quarry Men jako kytaristu. Tímto okamžikem vzniká nejslavnější hudební spojení všech dob - Lennon/McCartney. Lennon a McCartney pak začínají spolupracovat na psaní písní, za první dva roky spolupráce jich napsali kolem jednoho sta. Veškerý volný čas trávili spolu a hráli na kytary. Paul ve škole prospíval velmi dobře, mluví německy i španělsky, ale dal přednost muzice a tak místo učení začal vystupovat se skupinou po Británii a místo dalšího studia začal pracovat jako pomocník strojvedoucího na lokomotivě a stáčet drát v továrně. Na podzim roku 1958 se skupina Quarry Men přejmenovala na Johnny and The Moondogs a v roce 1959 se skupina opět přejmenovala, tentokrát na The Silver Beetles. V roce 1960 se skupina naposledy přejmenovala na The Beatles (slovní hříčka - beetle znamená brouk, beat znamená tlouci, bít, tep...) a dostala angažmá v německém Hamburku. Díky odchodu původního basového kytaristy Stuarta Sutcliffa jeho nástroj přebírá McCartney. Paul působil ve skupině The Beatles do jejího rozpadu v roce 1970. Po smrti manažera skupiny Briana Epsteina, se stal nepsaným vůdcem kapely a především jejím nejaktivnějším členem. Mezi jeho nejlepší a nejznámější písně éry Beatles patří Eleanor Rigby (1966), Can't Buy Me Love (1964), Let It Be (1970) a především Hey Jude (1968) a Yesterday (1965). V roce 1967 začal Paul (stejně jako ostatní členové skupiny) užívat ve větší míře drogy a o rok později se celá skupina vydává do Indie, aby zde meditovala. Kromě drog Paul experimentuje jako první člen Beatles s elektronickou hudbou a natáčí soukromé undergroundové filmy.", "question": "Paul McCartney se narodil rodičům s jakými předky?", "answers": ["irskými"]}
{"title": "Kraje v Česku", "context": "Dostupné online↑ § 7 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Dostupné online↑ Jmenování krajských ředitelů policie, URL: http://www.policie.cz/clanek/jmenovani-krajskych-reditelu-policie.aspx↑ Strany: Je nutné debatovat o počtu a racionalizaci krajského zřízení↑ Počet krajů by se mohl v budoucnu snížit↑ Méně krajů v Česku? V budoucnu možná ano↑ Koalice s Korytářem a ODS je na Liberecku stále otevřená, věří šéf Starostů↑ http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2743645 čas 16:40, Dvacet minut Radiožurnálu - Rozhovor s lídrem Starostů na Liberecku Martinem Půtou↑ čas 15:. 541 2 3 4 Kompetence krajů jsou jasné, rozdělování státních peněz už méně, řekl v předvolební debatě Wintr. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (česky) 1 2 3 4 Superdebata: Většina politiků by nevracela kompetence krajů zpět na centrální úroveň. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 1 2 3 4 Co vlastně dělají kraje? - VDO. www.vychovakobcanstvi.cz [online]. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 1 2 Silnice, nemocnice, školy. O co všechno se starají kraje? . Ohlasy dění na Boskovicku [online]. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (česky) ↑ Zdopravy.cz [online]. 2019-10-13 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (česky) 1 2 3 Pojďte volit, má to smysl. Jde o peníze pro osm ministerstev, vysvětlují ve videu politologové. Aktuálně.cz [online]. 2016-10-02 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (česky) ↑ Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 2000. Dostupné online. § 10–11. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online. 1 2 K čemu nám jsou kraje? Jsou to jen obrovské stroje na přerozdělování peněz? - MALL.TV. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ↑ Počet podnikatelských subjektů k 1. 1. 2014 - rozděleno podle krajů a podle typu subjektu. www.merk.cz [online]. [cit. 2014-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-13. Literatura MACEK, Jaroslav; ŽÁČEK, Václav. Krajská správa v českých zemích a její archivní fondy (1605–1868). Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra, 1958. 350, [2] s., [8], [3] mapy. Související články Historie krajů v Česku Asociace krajů České republiky Krajský národní výbor Krajský úřad Zastupitelstvo kraje Obecně závazná vyhláška kraje Administrativní dělení Česka Okresy v Česku NUTS, CZ-NUTS Metropolitní oblasti Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu kraj v Česku na Wikimedia Commons Dílo Zákon o krajích (129/2000) ve Wikizdrojích Asociace krajů ČR Krajské reprezentace na stránkách ČSÚ", "question": "Kolik má Česko krajů?", "answers": ["13"]}
{"title": "Charleston (Západní Virginie)", "context": "Na každých 100 žen připadalo 87,3 mužů a na každých 100 žen ve věku 18 a vyšším bylo 83,7 mužů. Střední příjem městské domácnosti ve městě byl $34 009 a střední rodinný příjem byl $47 975. Muži měli střední příjem $38 257 oproti $26 671 u žen. Příjem na hlavu činil ve městě $26 017. Asi 12,7 % rodin a 16,7 % obyvatelstva žilo pod hranicí chudoby, a to včetně 24,5 % lidí do věku 18 let a 11,3 % lidí ve věku 65 let nebo starších. Město Charleston je sídlem velkého množství základních a středních škol a tzv. middle schools (přechod mezi ZŠ a SŠ pro děti mezi 11 a 14 lety) jako součást školského systému okresu Kanawha. Jeho třemi středními školami jsou Capital High School, sloučené Charleston High School and Stonewall Jackson High School; George Washington High School a Charleston Catholic High School, což je římskokatolická škola. Bývalými středními školami jsou Charleston High School, v současnosti nemocnice CAMC General Hospital, a Stonewall Jackson High School, ze které je nyní pouze middle school. Middle schools (dříve Junior High Schools) tedy kromě John Adams Middle School a Horace Mann Middle School zahrnují také Stonewall Jackson Middle School. Základních škol je v Charlestonu celkem jedenáct. V Charlestonu má sídlo West Virginia University, která slouží jako nemocniční kampus pro její studenty na školách medicíny a stomatologie. Na obou školách musí navštěvovat školu v hlavním kampusu v Morgantownu, ale nemocniční praxi mohou dělat v Morgantownu nebo právě v Charlestonu. Ve městě také funguje soukromá vysoká škola pro 1000 studentů, University of Charleston, dříve Morris Harvey College.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Západní Virginie?", "answers": ["Charleston"]}
{"title": "Borovany (zámek)", "context": "Až na začátku 16. století začaly roztržky mezi proboštem Jakubem (1508-1517) a řádovými bratry. Klášter začal pomalu upadat kvůli dluhům, sporům se sousední šlechtou a šířením protestantské víry. Po polovině 16. století vymřeli řádoví bratři na mor a roku 1577 zemřel i šestý probošt Šimon.[3] Vilém z Rožmberka dosadil do čela kláštera prozatímního správce Matěje Kozku z Rynárce (1558–1564), kterému se nepodařilo ekonomický úpadek kláštera zastavit a přestal přijímat nové bratry.[2] Protože byl klášter v zoufalém stavu, Vilém ho v roce 1564 zrušil a ujal se správy kostela.[4] V první polovině 17. století se začala situace lehce zlepšovat a v roce 1630 podnikl císař Ferdinand III. první kroky k obnovení borovanského kláštera. Dne 13. března 1630 uzavřel smlouvu s proboštem kláštera v Klosterneuburgu, že odtamtud budou vysláni dva bratři do Borovan.[2] V roce 1651 se dokončily opravy budov a o sedm let déle přišli do kláštera augustiniánští bratři a 18. listopadu 1662 byl dosazen probošt Georga Janda († 18. května 1670). Augustiniánská komunita byla zrušena dvorským dekretem císaře Josefa II. 14. listopadu 1785. Kostel byl přeměněn na farní a došlo k potvrzení prvního borovanského faráře Schwingenschlegla. V roce 1787 pozemky, budovy a celý majetek koupil kníže Jan ze Schwarzenbergu a prelaturu přestavěl na zámek – letní rezidenci dvého rodu.[2] Prodej zámku ve 20. století", "question": "Proč Vilém z Rožmberka zrušil v roce 1564 klášter v Borovanech?", "answers": ["Protože byl klášter v zoufalém stavu"]}
{"title": "Fantasy", "context": "Fantasy je umělecký žánr, používaný především v literatuře a filmu, ale i ve výtvarném umění, založený především na užití magie či jiných nadpřirozených prvků (bájné bytosti, bohové (obzvláště z antických dob), často s vzezřením a chováním netypickým pro lidi. V anglosaském světě je však fantasy označení pro jakékoliv dílo fantastického žánru, které není science fiction. Žánr je stejně jako příbuzné žánry science fiction a horror definován především rekvizitami a prostředím, a dobou, kam je dílo situováno. Svět (nazývaný často \"druhotný svět\" nebo \"alternativní realita\"), ve kterém se příběh odehrává, je většinou nezávislý na našem, v některých případech je s naším nějak spojený (Letopisy Narnie) či se děj odehrává přímo v našem nějak pozměněném světě (žánr alternativní historie a současné fantasy). Původ žánru fantasy lze spatřovat především v lidové tvořivosti a lidské fantazii. Z literárních žánrů pravděpodobně zastupuje dřívější typy jako např. mýty a báje, pohádky, středověké legendy a rytířské eposy. Vznik klasického fantasy však lze spatřovat až v druhé polovině 19. století u autorů jako George MacDonald a lord Dunsany, masivnější nástup přišel s díly J.R.R. Tolkiena a R. E. Howarda v první polovině 20. století. Zejména Tolkienova trilogie Pán Prstenů se výrazně zapsala do moderní populární kultury a stala se jedním z pilířů žánru. Související informace naleznete také v článku Podžánry fantasy. Postupem času se vyvinula řada podžánrů fantasy. Mezi nimi nepanují ostré hranice a podžánry se tak překrývají. Hrdinská fantasy: Příběh se většinou soustředí na souboj dobra a zla. Typickým příkladem je dílo J. R. R. Tolkiena nebo Kolo času (Robert Jordan), či romány od Davida Gemmella.", "question": "Na čem je založeno fantasy?", "answers": ["na užití magie či jiných nadpřirozených prvků"]}
{"title": "Magic: The Gathering", "context": "Tyto foilové karty mohou být jakékoliv rarity a v boosteru vždy nahrazují kartu běžnou (toto neplatí u starších edic, tehdy foilová karta v boosteru nahrazovala kartu též rarity, jakou sama měla). Teoreticky je tedy možné otevřít v boosteru dvě vzácné karty (jednu standardní a jednu foilovou). Foilová karta není součástí každého boosteru. Pravděpodobnost otevření foilové karty je dána poměrem 1:X, kde X je počet karet, které si teoreticky musíte koupit, než otevřete jednu foilovou kartu. Například u edice Shadowmoor je tento poměr 1:56. Vůbec nejdražší karta v MTG se jmenuje Black Lotus (cca 529 999 Kč, Alpha). Vyšla jen v prvních edicích (Alpha, Beta a Unlimited), pak se ukázala jako příliš silná a v dalších edicích se už neobjevila. === Foilové karty === Od roku 1999 vycházejí tzv. foilové karty mající lesklý povrch. Objevují se náhodně mezi kartami v běžném balení. Jinak vypadají stejně jako jiné karty a ve hře se s nimi hraje stejně jako s nefoilovými (pozn. dlouhodobého hráče: pokud máte na stole dvě stejné karty a jedna z nich je foilová, soupeř se při rozhodování kterou z nich vám zničí, rozhodne spíše pro tu foilovou). Každá karta existuje ve foilové i nefoilové verzi, přičemž ta foilová má mezi sběrateli zhruba 2-3krát vyšší cenu.", "question": "Jaká je zkratka pro Magic: The Gathering?", "answers": ["MTG"]}
{"title": "Prvoci", "context": "Prvoci (Protozoa) je souhrnné označení pro jednobuněčné eukaryotní heterotrofní (či mixotrofní) organismy, které byly dříve řazeny do říše živočichové (Animalia) pro svou pohyblivost a neschopnost fotosyntézy. Tím se odlišují od ostatních protistů, jako jsou různé řasy (Algae) či houbám podobní protisté (hlenky, oomycety a podobně).Tvoří kolonie. Ze skutečnosti, že dříve tvořili podskupinu živočichů, vyplývá také latinský termín protozoa, čili \"prvotní živočichové\". Klasifikace prvoků však prošla v posledních letech značným vývojem a dnes se prvoci řadí do několika eukaryotních víceméně přirozených superskupin, především pak Amoebozoa (např. Archamoebae), Opisthokonta (zejména trubénky, Choanozoa), Chromalveolata (např. nálevníci, Ciliophora), Excavata (např. krásnoočka, Euglenozoa) a Rhizaria (např. dírkonošci, Foraminifera). Zkoumáním prvoků se zabývá protozoologie. Související informace naleznete také v článku Alternativní pojmenování prvoků. Pravděpodobně prvním člověkem, který pozoroval prvoky, byl s pomocí svých mikroskopů Holanďan Antoni van Leeuwenhoek. Popsal a zakreslil především nálevníky (Ciliophora) a nazýval je Animalcula (\"zvířátka\"). V 18. století pak byli nazýváni Animalcula Infusoria, čili \"zvířátka z nálevů\". Tyto a mnohé další klasifikace byly postaveny na víře, že prvoci jsou živočichové. Prvním, kdo vyčlenil jednobuněčné heterotrofy zvlášť, byl v roce 1848 Rudolf Leuckart. V průběhu druhé poloviny 19. století vznikaly další nové termíny, jako Protoctista a Protista, které zahrnují nejen prvoky, ale i mnohé jiné organismy. Český název prvoci použil v roce 1821 Jan Svatopluk Presl jako český ekvivalent k termínu Infusoria. Související informace naleznete také v článku Klasifikace eukaryot. Klasifikace domény Eukaryota je z velké části i klasifikací prvoků. Podrobnější informace naleznete v článku Eukaryotická buňka. Většina prvoků je velmi malá, aby je bylo možné spatřit pouhým okem - nejčastěji dosahují rozměrů od 0,005 do 0,05 mm, i když jsou běžné i formy do velikosti 0,5 mm - ale jsou dobře pozorovatelní pomocí mikroskopu. Někteří prvoci jsou však viditelní i pouhým okem, jako např. měňavka bahenní, která dosahuje velikosti až 5 mm. Jejich buňka obsahuje mnohé organely, které zajišťují pohyb, získávání potravy, trávení, vylučování nestrávených zbytků a odpadu a rozmnožování a často nemají obdobu v buňkách jiných organismů (např. buněčná ústa, extruzomy, a podobně). Prvoci mají jedno nebo více rovnocenných či funkčně odlišných jader. Množí se nepohlavně (dělením nebo rozpadem) nebo pohlavně, někdy se oba způsoby napevno střídají v pravidelném životním cyklu. Žijí volně nebo cizopasí, charakteristická je pro většinu z nich pohyblivost a heterotrofní způsob života. Známo je přes 30 000 druhů. cytoplazmatická membrána - je to semipermeabilní blána na povrchu buňky.", "question": "Jaká věda se zabývá zkoumáním prvoků?", "answers": ["protozoologie"]}
{"title": "Doména nejvyššího řádu", "context": "int – pro mezinárodní organizace založené na základě mezistátních smluv (international) jobs – pro oblast lidských zdrojů mil – pro armádu USA (military) mobi – pro poskytovatele mobilních produktů (mobile) museum – pro muzea name – pro osobní stránky jednotlivců net – pro organizace zajišťující provoz sítě (network) org – pro neziskové organizace (organization) pro – pro profesionály, profesní sdružení apod. (professional, od konce roku 2015 bez omezení) travel – pro oblast cestovního ruchu capital expertVšeobecně je jich již velmi mnoho a přibývají další. === Historie === Původně (v lednu 1985) existovalo pouze následujících šest gTLD: com – komerční subjekty edu – vzdělávací organizace USA gov – vládní orgány USA net – subjekty orientované na poskytování síťových služeb a infrastruktury org – nekomerční organizace a občanská sdružení mil – armáda USA Z těchto generických domén jsou dnes domény .com, .net a .org zcela otevřené, tzn. kdokoli si pod nimi může zaregistrovat doménu bez ohledu na to, zda vyhovuje zamýšlenému cíli dané domény. Takže existují například komerční firmy, které používají doménové jméno s TLD .net. V prosinci 1988 byla vytvořena sedmá gTLD: .int. Ta slouží mezinárodním organizacím založeným na základě mezistátních smluv (např. eu.int Evropské unie). Důvodem jejího vzniku byl požadavek NATO na vlastní doménu. Do této domény byly také zařazeny některé infrastrukturní mezinárodní databáze Internetu jako např. ip6.int, sloužící pro zpětný překlad adres IPv6 systémem DNS (ekvivalent in-addr.arpa, které je pro IPv4). V květnu 2000 však bylo rozhodnuto, že všechny další podobné databáze budou zakládány ve specializované infrastrukturní doméně .arpa. V polovině 90. let začala být zřejmá potřeba velkého množství doménových jmen (hlavně v gTLD .com), což mělo za následek požadavek na zavedení nových gTLD. 4. února 1997 bylo navrženo sedm nových gTLD (.arts, .firm, .info, .nom, .rec, .store a .web). Tento návrh však nebyl pro nesouhlas americké vlády proveden. Od října 1998 se správou doménových jmen zabývá organizace ICANN. Ta po veřejné debatě přistoupila 16. prosince 2000 k zavedení následujících sedmi nových gTLD: aero biz coop info museum name proV současné době se plánuje vytvoření dalších generických domén nejvyššího řádu. Navrhovány jsou následující domény: .asia, .geo, .kid, .mail, .post, .sco, .tel, .web a .xxx. V roce 2013 byly schváleny první nelatinské domény ش., .о, .с a .游. === Firemní gTLD === Nejen pro ochranu obchodních značek je možno registrovat si vlastní gTLD (generickou TLD), tedy unikátní doménu s celosvětovým dosahem.", "question": "Co znamená, že jsou domény .com, .net a .org zcela otevřeny?", "answers": ["kdokoli si pod nimi může zaregistrovat doménu"]}
{"title": "Atlantský oceán", "context": "Jeho celková rozloha zaujímá přibližně pětinu zemského povrchu, což včetně okrajových moří činí cca 106,5 mil. km2 a 82,4 mil. km2 bez okrajových moří (resp. 76,8 mil. km2 při uznání Jižního oceánu). Do Atlantiku přitéká voda z asi čtyřikrát většího území, než je tomu u Tichého nebo Indického oceánu. Objem Atlantiku je i s objemem přilehlých moří 354,7 mil. km3, resp. 323,6 mil. km3 bez nich. Délka jeho pobřeží je uváděna 111 866 km. Šířka ve směru východ–západ se pohybuje od 2848 km mezi Brazílií a Libérií do 4830 km mezi Spojenými státy a severní Afrikou. Nejhlubší místo v Atlantském oceánu je prohlubeň Milwaukee v Portorickém příkopu v hloubce 8648 metrů pod hladinou oceánu. Průměrná hloubka dosahuje 3332 m, resp. 3926 m bez moří. Středem Atlantského oceánu se táhne největší podmořský horský hřeben – Středoatlantský hřbet. Táhne se ve tvaru písmene S od Islandu až k 58° jižní šířky v délce asi 11 300 km. Ostrovy Atlantského oceánu jsou pevninského původu. Tyto ostrovy leží blízko pevniny, od které se oddělily – např. Grónsko, Velká Británie, Irsko, Kuba atd. Na stycích litosférických desek se vytvořily stovky sopečných ostrovů, např. Malé Antily, Azory, Kanárské ostrovy, Madeira a Kapverdy. Na březích severního Atlantiku leží většina nejvyspělejších zemí světa. Atlantský oceán je tak protkán sítí celosvětově nejpoužívanějších mořských tras mezi východní a západní polokoulí. Nacházejí se zde významné světové oblasti rybolovu a těží se ropa a zemní plyn v Karibském moři, Mexickém zálivu a v Severním moři. == Geografie == === Vnitřní a okrajová moře === Grónské moře Irmingerovo moře Labradorské moře Sargasové moře Karibské moře (včetně Yukatánského moře) Mexický záliv Norské moře Severní moře Baltské moře Irské moře", "question": "Který oceán tvoří vodní plochu mezi Afrikou, Evropou a Amerikou?", "answers": ["Atlantský"]}
{"title": "Leonardo da Vinci", "context": "Míněny jsou patrně poznámkové bloky, které psal florentským nářečím tedy jazykem obecným (volgare). O letu ptáků O pohybu a měření vody O malířství O perspektivě a proporcích Značnou část svého života věnoval Leonardo studiu anatomie. Nezůstalo jen u lidské anatomie, v jeho náčrtcích můžeme nalézt i koně a jiná zvířata. Plánoval ostatně jako u většiny svých poznámek vydání souborného spisu. Leonardo získával vědomosti o stavbě lidského těla z četných pitev, které prováděl. Byl ovšem udán svými odpůrci, a tak byl jeho výzkum zakázán papežem Lvem X. Přesto svým studiem výrazně ovlivnil tehdejší anatomické a fyziologické názory. Leonardovy rukopisy a kresby jsou od poloviny května 2007 zpřístupněny zdarma na digitálním archivu E-Leo, který založila Knihovna Leonarda da Vinciho ve Vinci financovaný společně Leonardovou knihovnou a Evropskou unií. Samotná knihovna založená v roce 1928 uchovává část jeho impozantního díla resp. mnoho tisíc svazků leonardovských monografií. Projekt E-Leo má adresu www.leonardodigitale.com. Leonardovy vynálezy lze rozdělit do čtyř základních skupin: létací stroje pracovní nástroje válečné stroje s vodou související vybavení Leonardo, fascinovaný fenoménem létání, vytvořil podrobné studie letu ptáků a plány na sestrojení několika létajících strojů, včetně helikoptéry poháněné čtyřmi lidmi (která by patrně nefungovala, neboť by začala celá rotovat) a lehkého rogalla.", "question": "Odkud Leonardo získával vědomosti o stavbě lidského těla?", "answers": ["z četných pitev"]}
{"title": "Haploidizace", "context": "Haploidizace Haploidizace je proces tvorby haploidní buňky (obvykle z diploidní buňky). Haploidní buňka má pouze jednu sadu chromozómů. U savců jsou haploidní buňky prakticky jen spermie či vajíčka. Haploidizace lidských buněk V případě člověka, respektive lidských buněk, jde tedy o odebrání poloviny chromozomů z buňky za účelem vytvoření pohlavní buňky s vidinou jejího využití při reprodukci. Laboratorní pokusy v této oblasti si kladou za cíl buďto nahradit poškozené chromozomy spermie odebráním materiálu z jiné buňky a separací poloviny chromozomů = haploidizací a jejich následné dodání - vyměnění za poškozené a takto vzniklou pohlavní buňku dodat do vajíčka (které má kompletní chromozomovou výbavu, ale po proniknutí spermie polovinu samo selektuje), nebo jiné zásahy do přirozené reprodukce s terapeutickým účinkem. Teoreticky otvírá možnost párům stejného pohlaví mít spolu \"vlastní\" dítě. Je evidentní že využití haploidizace může mít silný etický rozměr, na který se v dnešní vědě často zapomíná. Externí odkazy Reprodukční klonování člověka - více odborný ráz I staré ženy budou jednou mít děti[nedostupný zdroj]", "question": "Jaká buňka má pouze jednu sadu chromozómů?", "answers": ["Haploidní"]}
{"title": "Ebola", "context": "Tři z nich (ebola-Zair, -Súdán a -Bundibugyo) napadají člověka. Čtvrtý kmen (ebola-Pobřeží slonoviny, anglicky Taï Forest ebolavirus) dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění, když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze, a nebylo smrtelné. Pátý kmen (ebola-Reston) napadá opice a prasata. Jméno ebola bylo převzato od řeky, která protéká oblastí, v níž propukla první epidemie této nemoci. Virus Ebola pochází z tzv. rodiny filovirů, ke které se mimo jiné řadí i Virus Marburg. Byl pojmenován po řece Ebola, v jejíž blízkosti byl poprvé (1976) zaznamenán výskyt tohoto viru doktorem Ngoy Musholaou ve vesnici Yambuku (Demokratická republika Kongo, kmen Ebola-Zair, Ebola-Z), další výskyt byl krátce nato zaznamenán ve vesnici Nzara, v západním Súdánu (kmen Ebola-Súdán, Ebola-S). Z 602 identifikovaných případů bylo 397 smrtelných. Kmen viru Sudan vykazuje menší míru smrtnosti, a to kolem 50 %; v porovnání s 90 % kmenu Ebola Zaire. V roce 1990 byl identifikován další, třetí kmen viru ve městě Reston, Virginia mezi opicemi importovanými z Filipín, pojmenovaný byl Ebola–Reston. U tohoto kmenu se zdá, že se dokáže šířit vzduchem. Ačkoliv 4 zaměstnanci vykazovali pozitivní testy na virus, žádný z nich neonemocněl.", "question": "Po čem je pojmenován virus Ebola?", "answers": ["po řece Ebola"]}
{"title": "Jakarta", "context": "Britové přepadli v roce 1811 Jávu a okupovali ji pět let, zatímco Nizozemci měli plno starostí s napoleonskými válkami v Evropě a nemohli tak účinně bránit ostrov. Roku 1942, během druhé světové války, převzali vládu nad městem Japonci a změnili jméno na dnešní Jakarta. Jakarta se stala po vzniku Indonésie v roce 1949 hlavním městem. Dne 14. ledna 2016 zaútočili v rušné obchodní čtvrti hlavního města Indonésie sérií bombových útoků teroristé tzv. islámského státu. Cílem měli být cizí státní příslušníci a tamní ozbrojené složky. Policie zabila 5 teroristů, útok si vyžádal dvě oběti. Až do roku 1778 datuje svůj počátek Indonéské národní muzeum (Museum Nasional Indonesia), vzniklé péčí holandských učenců - nejprve jako učená společnost, od roku 1868 z rozhodnutí koloniálních úřadů plnohodnotná muzejní instituce; podle sochy stojící před hlavní budovou zvané též Gedung Gajah (\"Sloní dům\") či Museum Gajah. V Jakartě se nachází rovněž největší mešita v jihovýchodní Asii - mešita Istiqlal. Symbolem indonéského boje za nezávislost je Monas (Národní monument), dokončený v roce 1975. Los Angeles, USA Slovníkové heslo Jakarta ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakarta ve Wikimedia Commons", "question": "Byl symbol indonéského boje za nezávislost, Monas, dokončen před více než 100 lety?", "answers": ["Symbolem indonéského boje za nezávislost je Monas (Národní monument), dokončený v roce 1975."]}
{"title": "Kvalifikovaná většina", "context": "Kvalifikovaná většina Souslovím kvalifikovaná většina se v českém ústavním řádu označuje shoda víc než 60 %, tedy víc než tří pětin, ze všech zvolených poslanců a senátorů Parlamentu České republiky. Tato většina je (podle platných ústavních norem) nutná při přijímání nejdůležitějších právních předpisů, kde nestačí pouhá nadpoloviční většina všech hlasů respektive mandátů. Kvalifikovaná většina se užívá zejména při přijímání ústavy, změnách ústavy, přijímání nových ústavních zákonů apod. V praxi to pak znamená, že v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR je třeba 60 procent z 200 hlasů, tedy nejméně 120 poslaneckých mandátů a v Senátu Parlamentu ČR 60 procent z přítomných senátorů, aby bylo možno vytvářet či měnit ústavní zákony, přičemž komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů. Kvalifikované většiny Na rozdíl od prosté většiny, která znamená více než polovinu přítomných, znamená absolutní většina (někdy také kvalifikovaná většina) více než polovinu ze všech oprávněných. Kromě toho se pro některá rozhodnutí vyžaduje většina dvou třetin nebo tří pětin hlasů, a to opět buď prostá nebo častěji absolutní, tj. počítaná ze všech oprávněných. V Evropské komisi se vyžaduje jednomyslná shoda nebo třípětinová většina ze všech ministrů, v Radě bezpečnosti OSN 15 ze 27 (více než tři pětiny), v americkém Senátu je třípětinová většina třeba, aby se ukončila debata o návrhu, který chce menšina blokovat prodlužováním diskuse (filibuster). Pro přehlasování prezidentova veta a pro změnu ústavy je třeba dvoutřetinová většina v obou komorách Kongresu, změnu ústavy musí mimo to schválit tři čtvrtiny státních parlamentů. V Německu se dvoutřetinová většina vyžaduje pro změnu ústavy a pro vyjádření nedůvěry vládě (kancléři). V Rakousku pro změny ústavy, pro odvolání prezidenta a v případech, kdy spolkový sněm zasahuje do kompetence zemí. Ještě dokonalejší pravidla pro ochranu menšiny a menších zemí vůbec před přehlasováním obsahuje návrh Lisabonské smlouvy. Odkazy Související články Absolutní většina Většina Externí odkazy Ottův slovník naučný, heslo Hlasování[nedostupný zdroj] mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Typy většin Jednomandátový obvod relativní většina · většina · absolutní většina · kvalifikovaná většina · dvojitá většina Vícemandátový obvod (uzavírací klauzule) Hareova kvóta · Droopova kvóta · Imperialiho kvóta · Hagenbach-Bischoffova kvóta", "question": "Kolik procent je třeba pro splnění kvalifikované většiny?", "answers": ["60"]}
{"title": "Drahokam", "context": "Drahokam Diamanty s briliantovým brusem Safír Logan, 16 karátový, v broži s věnečkemn diamantů s briliantovým brusem; Přírodovědecké muzeum Washington Španělský šperk s kolumbijskými smaragdy Výběr běžných šperkových kamenů podle barvy Drahokam či drahý kámen (z latiny Lapis preciosus, angl. Precious stone) je minerál (nerost), ceněný pro své výjimečné fyzikální a estetické vlastnosti a používaný k ozdobným účelům, k reprezentaci anebo k tezauraci majetku. Termíny Synonyma pro drahokam, užívaná ve šperkařství a glyptice, jsou termíny polodrahokam (angl.semiprecious stone) nebo dekorativní kámen (decorative stone). K drahokamům se řadí také vulkanické sklo (vltavín, jet) a organické materiály jako jantar, mořský korál nebo perly. Původ a výskyt Podle geologického původu se drahokamy, stejně jako ostatní minerály, dělí na magmatické, metamorfované a sedimentované. Naleziště Primárním nalezištěm je tzv. matečná hornina, z níž se drahokamy těží. Povrchová těžba se provádí kopáním krumpáčem (například pyropy), hloubková těžba probíhá v kopaných a pažením zpevněných šachtách nebo ve štolách. V sekundárních nalezištích (říční a mořské náplavy, pouštní písky, zvětralé horniny) se drahokamy získávají povrchovým sběrem, roztloukáním kladivem nebo plavením v sítech. Hodnotící kritéria drahokamů Podle tradiční definice musí drahokam být varietou minerálu s výjimečnými vlastnostmi: tvrdostí (v desetistupňové Mohsově stupnici tvrdosti zaujímá horní polovinu, od 5. do 10. stupně) a musí být průhledný či průsvitný. Kritéria hodnocení se původně uplatňovala pro diamant, gemologové je užívají také pro další drahokamy: označují se \"čtyři cé\" podle anglického názvosloví: Carat = hmotnost v metrických karátech, Colour = barva, tj. zabarvení. U diamantů není žádoucí sytá barevnost, bezbarvý (bílý) diamant nejlépe odráží světlo. Oproti tomu u jiných drahokamů se sytost zbarvení oceňuje (zejména je-li vzácná, jako u smaragdu nebo safíru); Clarity = vnitřní čistota, tj. minimální poruchy jako jehlice, pérka, praskliny či krystalky jiných drahokamů; Cut = brus, tj. počet a přesnost plošek (facet) výbrusu, jež zapříčiňuje dokonalost odrazu světla, měřenou indexem lomu, tedy jeho lesk. V soudobém šperkařství a glyptice se k drahokamům řadí také polodrahokamy a dekorativní kameny, které mají v Mohsově stupnici číslo 2. až 5. a jsou neprůsvitné (opakní), jako například malachit, tyrkys, alabastr. vzácnost v přírodě Opracování 1) štípání podle krystalické mřížky; 2) leštění a tvarování: leštěný valounek drahokamu se nazývá kabošon (z franc. cabochon, německy mugl); strojní leštění se provádí ve vibrační, odstředivé omílací nebo rotační leštičce.", "question": "Proč je ceněný drahokam?", "answers": ["ceněný pro své výjimečné fyzikální a estetické vlastnosti"]}
{"title": "Microdigital TK 95", "context": "Microdigital TK 95 je brazilská verze počítače Sinclair ZX Spectrum vyráběný společností Microdigital Eletrônica Ltda., následník počítače TK 90X. Vzhledově je podobný počítači Commodore Plus/4.Počítač má mírně odlišnou ROM, byly provedené úpravy pro zvýšení kompatibility s počítači ZX Spectrum. Přidané příkazy TRACE a UDG ovšem zůstaly. Ne všechny periférie vyráběné pro ZX Spectrum byly kompatibilní s TK 95, Microdigital Eletrônica však vyráběla i několik svých periférií: světelné pero, interface RS-232 a modemy. Počítač nebyl na trhu příliš úspěšný, neboť v době jeho uvedení se již více prosazovaly počítače MSX. == Technické informace == procesor: Z80A, 3,58 MHz, paměť RAM: 48 KiB, paměť ROM: 16 KiB. == Reference == == Externí odkazy == Microdigital TK 95 na Sinclair Nostalgia Products", "question": "Která společnost vyrábí počítač Microdigital TK 95?", "answers": ["Microdigital Eletrônica Ltda."]}
{"title": "Rusko", "context": "Rada federace je horní komorou a Státní duma je dolní komora, která je volena na dobu pěti let. V současnosti jsou ve Státní dumě zastoupeny strany Jednotné Rusko (54 %), Komunistická strana Ruské federace (13 %), Liberální demokratická strana Ruska (13 %) a Spravedlivé Rusko (6 %). V zemi je organizovaná mimoparlametní opozice, v čele s komunisty. Podrobnější informace naleznete v článku Zahraniční politika Ruské federace. V České republice má Ruská federace velvyslanectví v Praze, generální konzuláty v Brně a v Karlových Varech a konzulát v Ostravě. Pro vstup na ruské území potřebují čeští občané vízum, jsou to víza buď turistická (do 30 dní) nebo služební (business, na 30 dní až 12 měsíců). S vyřizováním víz pomáhají různé agentury. Velvyslanectví České republiky v Rusku sídlí v Moskvě, generální konzuláty jsou v Petrohradu a Jekatěrinburgu. Rusko je členem skupiny vyspělých národů G20, Rady Evropy, OBSE, APEC, skupiny BRICS a také regionálních organizací SNS, EurAsEC, OSKB a Šanghajské organizace pro spolupráci.", "question": "Má v České republice Ruská federace velvyslanectví?", "answers": ["V České republice má Ruská federace velvyslanectví v Praze, generální konzuláty v Brně a v Karlových Varech a konzulát v Ostravě."]}
{"title": "Steradián", "context": "Název je odvozen z řeckého stereos. Je definována jako prostorový úhel, který vymezí ze středu na jednotkové kouli jednotkovou plochu (nebo na kouli o poloměru r plochu r2). Steradián je v současné podobě SI bezrozměrná odvozená jednotka.V astronomii se kromě steradiánu používá také starší jednotka čtverečný stupeň (1 sr ≈ 3282,80635 čtverečných stupňů). Prostorový úhel odpovídající celé kouli je 4π ≈ 12,6 sr. == Poznámky == == Reference ==", "question": "Jak se označuje steradián?", "answers": ["sr"]}
{"title": "Transliterace", "context": "Transliterace je věrný přepis psaného slova (textu, typicky zeměpisného názvu nebo jména osoby) z jednoho písma do jiného. Význam má zejména pro odborné lingvistické účely. Jejím cílem je jen usnadnit přečtení daného výrazu poučenému čtenáři, který zdrojové písmo neovládá; na rozdíl od transkripce se však snaží neztratit žádnou informaci o původním pravopisu. Není tedy zápisem mluvené řeči jiným písmem jako transkripce, nýbrž přepisem grafických znaků jinými znaky (písmeny). Transliterace tedy musí zachytit i rozdíly mezi znaky či skupinami znaků, které se vyslovují stejně, ale ve zdrojovém jazyce se z nějakých důvodů píší odlišně. V mezích tohoto principu se transliterace nicméně snaží (podobně jako transkripce) o zachycení výslovnosti slova, ale obdobně, jako v původním písmu, a volí pokud možno takové znaky cílového písma, které mají (v hlavních jazycích, jež cílové písmo používají) podobnou či stejnou výslovnost jako text ve zdrojovém písmu. Z tohoto důvodu může být transliterace ovlivněna nejen písmy, ale i konkrétními jazyky, které písmo používají. Vliv zdrojového jazyka lze málokdy úplně odbourat, je obtížné najít univerzální transkripci z jednoho zdrojového písma bez ohledu na jazyk, ale je žádoucí, aby transliterace pokud možno nepodléhala jazyku cílového uživatele. Pro řadu zdrojových jazyků proto existují transliterační úzy pro účely lingvistických publikací; existují i snahy sjednotit transliteraci zeměpisných názvů na mapách. Ideální transliterace je zobrazení 1:1, tj. jednomu zdrojovému znaku odpovídá jeden cílový. Protože repertoáry dvou písem jsou typicky ovlivněny dvěma různými jazyky a vzájemně si neodpovídají, vytvářejí se v cílovém písmu nové znaky pomocí diakritických znamének. Někdy je vhodnější (nebo z technických důvodů nezbytné) použít raději v cílovém písmu spřežku (dva nebo tři znaky, které reprezentují jeden původní), pokud možno by ale mělo platit, že znaky, z nichž se spřežka skládá, se nemohou vedle sebe v daném pořadí vyskytnout jako samostatné přepisy dvou zdrojových znaků. Případně je nutné tuto kolizi vhodně řešit jinak. Nejvhodnější je použít jako jeden ze znaků (zpravidla druhý resp. poslední ve spřežce) znak, který se nepoužívá, pokud je takový k dispozici. Z některých písem ani nelze opravdovou transliteraci provést, např. repertoár čínských znaků natolik převyšuje repertoár kteréhokoli hláskového písma, že neexistuje prakticky použitelné zobrazení, které by současně umožňovalo rekonstrukci původního textu a současně bylo čitelné pro poučeného čtenáře.", "question": "Co je věrný přepis slova z jednoho písma do jiného?", "answers": ["Transliterace"]}
{"title": "UNESCO", "context": "Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je jedna z 15 mezistátních odborných organizací (agentur) OSN. Sídlí v Paříži. Organizace má 195 členských zemí, poslední z nich (v tomto případě autonomní území), která je v současnosti v procesu přijetí, je Palestina. Spojené státy americké, Izrael a Kanada zareagovaly pozastavením svých příspěvků této organizaci s tím, že probíhající konflikt má být řešen vyjednáváním. Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy právě skončené druhé světové války. Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě (digital divide [en]). Ústava organizace definuje tři hlavní orgány: Generální konference UNESCO Výkonná rada UNESCO Sekretariát Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem UNESCO. Tvoří jej zástupci všech zúčastněných států. Pravidelné zasedání Generální konference se koná jednou za dva roky, zpravidla na konci října. Na něm se projednává a schvaluje program a rozpočet organizace do další Generální konference. Generální konference přijímá mezinárodní smlouvy (po ratifikaci jsou pro smluvní strany závazné) a nezávazné deklarace a doporučení. Každý zúčastněný stát má při hlasování jeden hlas. Pro přijetí klíčových rozhodnutí, jako je například změna ústavy či volba generálního ředitele, je zapotřebí dvoutřetinové většiny.", "question": "Ve kterém měste sídlí organizace UNESCO?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Kancelářský komplex Šumavská", "context": "Kancelářský komplex Šumavská, známý též pod názvem Brněnská trojčata, který se ujal brzy po dostavbě Světového obchodního centra v New Yorku, označuje trojici administrativních budov v Brně-Veveří v Šumavské ulici. Komplex navrhla projektová kancelář Stavoprojekt Brno pod vedením Ing. arch. Zajíce. Se svojí výškou téměř 70 metrů se řadí mezi nejvyšší budovy v celém Brně. Budovy jsou tvaru kvádru o rozměrech 69 × 24 × 22 metru; mají 19 nadzemních a 2 podzemní patra. Jsou to železobetonové konstrukce se stužujícími prvky okolo výtahových šachet, opláštění tvoří tzv. boletické panely, které v te své době byly velice oblíbené. V budovách má sídlo mnoho firem, například Ředitelství silnic a dálnic. Projekční práce začaly koncem 60. let 20. století. První budova (dnešní B) byla postavena a zprovozněna roku 1972, po ní roku 1975 vyrostla budova A a jako poslední byla v roce 1979 dostavěna budova C.[zdroj? ] Zároveň s ní byla dokončena dvoupodlažní spojovací budova, která spojuje všechny 3 výškové budovy. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kancelářský komplex Šumavská ve Wikimedia Commons Kancelářský komplex Šumavská v Encyklopedii dějin města Brna", "question": "Jak se jinak říká komplexu kancelářských budov na Šumavské ulici v Brně?", "answers": ["Brněnská trojčata"]}
{"title": "Posedlost (Upíří deníky)", "context": "řada 1 epizoda 7 Premiéra říjen 29, 2009 Česká premiéra 8. června 2012 Tvorba Scénář Kevin Williamson Julie Plec Režie Ernest Dickerson Prod. kód 2J5006 Posloupnost dílů ← Předchozí Zatracené dušeNásledující → 162. narozeniny Upíří deníkyNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Posedlost (v originále Haunted) je sedmá epizoda první řady amerického televizního seriálu Upíří deníky. Původně byla vysílána 29. října 2009 na stanici The CW a v ČR byla vysílána 8. června 2012 na stanici Nova. Scénář epizody napsali Andrew Kreisberg, Kevin Williamson a Julie Plec, režíroval ji Ernest Dickerson. Děj PřeskočitVarování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla. Epizoda začíná tím, že Vicki ( Kayla Ewell ) není schopna ovládat její krvežíznivost a zaútočí na Tylera ( Michael Trevino ) u jeho auta. Stefan ( Paul Wesley ) dorazí právě včas, aby ji zastavil, a Damon ( Ian Somerhalder ) přinutí Tylera zapomenout na všechno, co se stalo. Všichni ve městě hledají zmizelou Vicki, včetně Jeremyho ( Steven R. McQueen ), který chce jít za školu a připojit se k vyhledávacímu týmu. Elena ( Nina Dobrev ) ví pravdu, ale nemůže mu ji odhalit a neúspěšně se ho snaží odradit od hledání Vicki. Vicki je v domě Salvatorů a snaží se přizpůsobit své nové povaze. Stefan jí dá trochu zvířecí krve a vysvětlí jí, proč by se neměla krmit na lidech, zatímco s ním Damon nesouhlasí a přemýšlí, proč noviny vůbec nezmínily Loganovu smrt (Chris Johnson ). Elena přijde zkontrolovat, jak to jde s Vicki, a informuje Stefana, že ji celé město hledá, včetně jejího bratra, a že neví, co mu má říct. Stefan jí slíbí, že bude Vicki hlídat, dokud se nebude moci ovládat a bude jí pomáhat, jak jen bude moci.", "question": "Kolikátá epizoda Upířích deníků je Posedlost?", "answers": ["sedmá"]}
{"title": "Velká Deštná", "context": "Má také 7. nejvyšší prominenci a 16. nejvyšší izolaci ze všech českých hor.[3] Rozhledna Nová rozhledna z roku 2019 (2020) Na vrcholu stála již koncem 19. století dřevěná rozhledna. Tu sice vichr a bouře rozmetaly, ale byla v různých podobách pravidelně obnovována až do konce 70. let 20. století, kdy byla stržena. Roku 1992 byla na vrcholu postavena 8 metrů vysoká dřevěná rozhledna ve tvaru pyramidy ze čtyř otesaných kmenů, pojmenovaná Štefanova vyhlídka, vystavěna skauty jako dárek hajnému a členovi Horské služby Štefanu Matějkovi k jeho 60. narozeninám. Tato rozhledna však byla z důvodu bezpečnosti v roce 2004 nahrazena rozhlednou novou, také dřevěnou. Ta ale také neodolala drsnému klimatu a v létě 2010 byla stržena[4]. V letech 2018 a 2019 byla na vrcholu vystavěna devatenáctimetrová rozhledna. Slavnostní otevření rozhledny proběhlo dne 26. října 2019.[5] Z rozhledny je výhled do širokého okolí - na Rychnovsko, Stolové hory i Králický Sněžník. Přístup Kiosek nedaleko vrcholu Velké Deštné Přes vrchol vede hlavní hřebenová cesta Orlických hor - červeně značená Jiráskova cesta, kterou v těchto místech kopíruje i cyklotrasa č. 4071. Nejsnadnější přístup je po Jiráskově cestě ze sedla pod Šerlichem, kde je parkoviště a zastávka autobusu. Další možností je výstup po zelené značce od osady Luisino údolí. V sezóně je nedaleko vrcholu otevřen kiosek (chata) Horské služby se základním občerstvením. Odkazy Reference ↑ Základní mapa ČR 1:50 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. ↑ Prohlížecí služba WMS - Bodová pole [online]. Zeměměřický úřad, 19. 1. 2021 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. ↑ Orlické hory a Velká Deštná na Ultratisicovky.cz↑ Z rozhledny na Velké Deštné zbyly špalíky (iDnes.cz)↑ Na Velké Deštné se otevře nová rozhledna. Kudy z nudy [online]. 2019-10-24 [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. Externí odkazy Velká Deštná na Orlickehory.net Velká Deštná na Tisicovky.cz Podrobný popis výstupu na Velkou Deštnou mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Orlické tisícovky Hlavní vrcholy (11) Velká Deštná (1116 m) • Koruna (1101 m) • Malá Deštná (1090 m) • Jelenka (1085 m) • Vrchmezí (1084 m) • Sedloňovský vrch (1050 m) • Tetřevec (1043 m) • U Kunštátské kaple (1041 m) • Kamenný vrch (1037 m) • Šerlich (1027 m) • Homole (1001 m) Vedlejší vrcholy (4) Marušin kámen (1044 m) • U Kunštátské kaple JV (1040 m) • Nad Bukačkou (1035 m) • Šerlich JV (1019 m) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Česko | Geografie", "question": "Jaký je nejvyšší vrchol Orlických hor?", "answers": ["Velká Deštná"]}
{"title": "Haná", "context": "Kroj přestal být na Hané součástí každodenního oděvu po zrušení roboty v roce 1848, kdy podobně jako v dalších oblastech došlo k jeho postupnému odložení kvůli hospodářským a společenským změnám. V rámci samotné Hané se tak nejprve stalo na Olomoucku a Prostějovsku a následně i ve zbytku regionu. K uchovávání a nošení krojů se místní obyvatelé začali vracet od konce 19. století v souvislosti s nastupujícím folklórním hnutím. Součástí mužského kroje byla dlouhá konopná nebo bavlněná košile tenčice zdobená hnědočernou výšivkou límečku u krku a krémovou až žlutou výšivkou na rameni. Košile bývala doplněna červenou nebo černou stužkou a někdy též černým šátkem ovázaným okolo krku. Kalhoty gatě, které původně sahaly pouze po kolena, kde se uvazovaly zdobenými řemínky, bývaly zhotovovány z konopného plátna nebo z ovčích či kozích kůží a výjimečně též z jelenice. Doklady z 80. let 18. století hovoří o žluté barvě těchto kalhot, avšak od 19. století se charakteristickým znakem hanáckého kroje staly gatě cihlově červené či hnědočervené. Přesto se však žlutá barva kalhot v některých částech regionu zachovala a například historik Beda Dudík dělil Hanáky dle barvy jejich kalhot na žluté a červené. Přes košily bývala nošena vesta zdobená výšivkou s florálními a geometrickými motivy označováná jako frydka, lajdík nebo kordula. Na západě a jihovýchodě Hané se zeleně lemovaná vesta šila z černého sukna, na východě z modrého lemovaného červenou nebo bílou a především na jihu se objevuje vesta ušitá ze sukna zelené a občas i hnědé bravy. Součástí mužského oděvu byl i kabátek marinka nebo po kolena dlouhý černý či bílý kabát zvaný ketla či plátynka. V zimě nosili muži bílý či žlutý kožich z ovčí nebo beraní kožešiny, který byl znám jako tzv. ocáskový kožich. Tuto část oblečení však na přelomu 18. a 19. století nahradily kožichy jiné.", "question": "Který etnografický region na Moravě je největší?", "answers": ["Haná"]}
{"title": "Kiss", "context": "Kiss je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Jejich atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. Kiss doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Kiss má své kořeny ve skupině Wicked Lester. Tuto skupinu z New Yorku vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Wicked Lester svou tvorbou ale nedosáhli výraznějšího úspěchu. Koncem roku 1972 mezi sebe Simmons se Stanleyem přijali veterána hudební klubové scény z New Yorku Petera Crisse a na jejich zkouškách začaly vznikat první písničky jako Strutter či Deuce. Oproti začátkům Wicked Lester v této době skupina začala muziku přitvrzovat a po vzoru kapely New York Dolls zkoušela experimentovat se svým vzhledem. Skupina začala používat make-up, vlasy měla upravené trvalou. V lednu 1973 se k trojici kapely připojil sólový kytarista, excentrik Paul \"Ace\" Frehley. V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS). První album skupina začala nahrávat 10. října 1973 v Bell Sound Studios v New Yorku. První oficiální vystoupení skupiny bylo na Academy of Music (NY), kde předskakovali kapele Blue Öyster Cult. Na tomto koncertu se stalo, že při plivání plamenů vzplanuly nalakované vlasy Geneho Simmonse. Dne 5. února 1974 v kanadském Edmontonu na Northern Alberta Jubilee Auditorium skupina nastartovala své koncertní turné. Album s jednoduchým názvem Kiss bylo vydáno 18. února. Dne 19. února bylo v televizi ABC v programu Dicka Clarka In Concert odvysíláno první televizní vystoupení skupiny se skladbami Nothin' to Lose, Firehouse a Black Diamond. Dne 29. dubna skupina vystoupila v programu The Mike Douglas Show se skladbou Firehouse. Tomuto vystoupení předcházelo Douglasovo interview se Simmonsem, ve kterém se namaskovaný Gene vyjádřil, že je zosobněním zla, čímž zaujal, pobavil a zároveň uvolnil atmosféru ve zmateném hledišti.", "question": "Kdo vedl skupinu Wicked Lester?", "answers": ["Gene Simmons a Paul Stanley"]}
{"title": "Baba O'Riley", "context": "\"Baba O'Riley\" je skladba britské skupiny The Who složená kytaristou Petem Townshendem z alba Who's Next. Roger Daltrey zpívá většinu skladby a Townshend zpívá zhruba v polovině verše \"Don't cry/don't raise your eye/it's only teenage wasteland\". Název skladby je odvozen od jmen filozofických a hudebních osobností Mehera Baby a Terry Rileyho. Známá pro svou inovativní fúzi hard rockového zvuku The Who a Townshendovu elektronickému hudebnímu experimentování, a riff s opakováním akordů F-C-B. Pete Townshend původně napsal Baba O'Riley pro jeho projekt Lifehouse, rockovou operu, která měla následovat operu The Who - Tommy (1969). Townshend skladbu odvodil z jeho experimentálního nahrávání varhan Lowrey Berkshire TBO-1. Baba O'Riley měla být skladba, kterou by zpíval Ray, skotský farmář na začátku alba jak shromažďuje svou ženu Sally a jeho dvě děti, aby začali jejich exodus do Londýna. Když byl Lifehouse vyřazen většina songů byla později vydána na albu Who's Next (1971). Baba O'Riley se stala první písní na Who's Next. V několika evropských zemích byla vydána jako singl, ale ve Spojených státech a Spojeném království byla vydána pouze jako součást alba. Bubeník Keith Moon dostal nápad přidání houslí v závěrečné části skladby v níž změní svůj styl z rocku do irského folk-style beatu. Dave Arbus (East od Eden) je hrál na studiové nahrávce a na koncertě je nahradili Rogerem Daltreym a foukací harmonikou. Na koncertě v Royal Albert Hall (2000) hrál housle Nigel Kennedy. Houslové sólo je založeno na indické klasické hudbě jako pocta Meheru Babovi, indickému mystikovi, který inspiroval tuto píseň.", "question": "Kto složil skladbu \"Baba O'Riley\"?", "answers": ["Petem Townshendem"]}
{"title": "Skleněná textilní vlákna", "context": "Skleněná textilní vlákna Skleněná textilní vlákna jsou textilní materiál získaný z taveniny nízkoalkalického skla.[1][2] Nejstarší patenty na výrobu skleněných vláken pocházejí z konce 19. století, za začátek průmyslové výroby textilních skleněných vláken se považuje rok 1930.[3] Vlastnosti Druh skla Pevnostv tahu GPa E-modul GPa E (electric) 1,7 – 3,5 69 – 72 S (strength) 2,0 – 4,5 85 C (corrosion) 1,7 – 2,8 70 [4][5] Sklo je odolné proti ohni a mnoha chemikáliím, má poměrně vysokou pevnost v tahu a nízký modul pružnosti. Vlhkost však pevnost vláken snižuje a odolnost proti trvalému namáhání a pevnost v oděru je rovněž nízká. Průměrná hmotnost je asi 2500 kg/m3, bod tání až přes 1000° C, dlouhodobě snáší sklo teploty až 450° C. V tabulce je příklad tří druhů skla nejčastěji používaných k výrobě textilního vlákna. Všechny obsahují nejméně 50 % oxidu křemičitého (SiO2), obsahem ostatních chemických prvků se jednotlivé druhy liší. Například E-sklo obsahuje 55 % SiO2, 18 % CaO, 8 % Al2O3, 4,6 % MgO a jiné prvky s podíly pod 5 %.", "question": "V jakém roce se začaly průmyslově vyrábět skleněná textilní vlákna?", "answers": ["1930"]}
{"title": "Vakcína Sanofi–GlaxoSmithKline proti covidu-19", "context": "Vakcína Sanofi–GlaxoSmithKline proti covidu-19 Vakcína Sanofi–GlaxoSmithKline proti covidu-19 francouzské firmy Sanofi Pasteur a britské nadnárodní korporace GlaxoSmithKline (GSK) s pracovním názvem (kódovým označením) VAT00002 je kandidátní vakcínou proti onemocnění covid-19. Využívá technologii založenou na rekombinantních proteinech od Sanofi. V červenci 2020 vláda Spojeného království podepsala smlouvu na 60 milionů dávek vakcíny na covid-19 vyvinutých společnostmi GSK a Sanofi. Na základě předběžné dohody o nákupu mezi EU a Sanofi–GSK (smlouva ze 18. září 2020), mohou členské státy EU pořídit až 300 milionů dávek očkovací látky ve chvíli, kdy se prokáže bezpečnost a účinnost vakcíny.[1] Společnost rovněž souhlasila s dohodou se Spojenými státy o produkci 100 milionů dávek vakcíny ve výši 2,1 miliardy USD. Podle zpráv CNBC v rámci 2,1 miliardového vládního obchodu USA jde více než 750 milionů na podporu Sanofi–GSK při vývoji vakcín a klinických studiích. Klinický výzkum Fáze I Ve srovnání s konkurencí Sanofi plánovala zahájit klinické testování Fáze 1 až v září 2020 a schválení pro nouzové použití očekává v první polovině roku 2021. Klinické studie byly odloženy v prosinci 2020 poté, co vakcína nevyvolala dostatečnou imunitní odpověď u lidí nad 50 let, pravděpodobně kvůli nedostatečné koncentraci antigenu ve vakcíně.[2][3] Z tohoto důvodu byl v srpnu 2020 předpoklad, že dojde k uvedení vakcíny až ke konci roku 2021.[4] Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sanofi–GSK COVID-19 vaccine na anglické Wikipedii.↑ Očkovací látky – strategie EU.", "question": "Jaké národnosti je firma Sanofi Pasteur vyrábějící vakcínu Sanofi–GlaxoSmithKline proti covidu-19?", "answers": ["francouzské"]}
{"title": "Duben", "context": "Duben je čtvrtý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Před přechodem do gregoriánského kalendáře to byl druhý měsíc v roce. Slovo pochází ze slova dub. Duben začíná stejným dnem jako červenec a v přestupném roce jako leden. První dubnový den se nazývá apríl. Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. Aprílové počasí označuje počastí nestálé, proměnlivé a používá se i tehdy, pokud se hovoří o proměnlivém a nestálém počasí v jiný čas. Duben, ještě tam budem. Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje. Na mokrý duben - suchý červen. Obrázky, zvuky či videa k tématu duben ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo duben ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má duben?", "answers": ["30"]}
{"title": "Death metal", "context": "Krom toho vznikly nové labely, např. Nuclear Blast, Century Media a Peaceville; mnohá z těchto vydavatelství získala v 90. letech úspěch i v jiných metalových odnožích. Popularita death metalu dosáhla vrcholu v letech 1992-93, když se některé kapely jako Morbid Angel těšily komerčnímu úspěchu; avšak žánr jako celek se kvůli své extrémní povaze nikdy nedostal do středního proudu. Postupně se v té době rozvinul do následných stylů: Melodický death metal, zkráceně také melodeath, je méně extrémní forma death metalu. Skladby se zakládají na melodice kytarové hry, převzaté od Iron Maiden a growlingu ve vysokých tónech. První album v tomto stylu (Heartwork – 1994) je někdy připisováno grindcore kapele Carcass. Mezi nejznámější představitele patří: Hypocrisy, Amon Amarth, In Flames, Arch Enemy, Dark Tranquillity a At the Gates patří mezi průkopníky stylu, tzv. Gothenburského metalu. Skandinávský death metal je předchůdce melodického death metalu. Skupiny jako Entombed, Dismember, Unleashed a výše uvedení At the Gates pomohly definovat zvuk, ze kterého se vyvinul melodický death metal. Tento pojem je běžně zaměnitelný s melodickým death metalem. Entombed (ex-Nihilist) je kapela, která začala kombinovat punkové a death/thrashové riffy; též vytvořila nový kytarový zvuk – využitím efektu kytarového pedálu, čímž se vytvořil surový, mechanický, elektrický bzukot, který se později pokusily mnohé kapely reprodukovat.", "question": "Vznikl skandinávský death metal před melodickým death metalem?", "answers": ["Skandinávský death metal je předchůdce melodického death metalu."]}
{"title": "Objem", "context": "Objem je fyzikální veličina, která vyjadřuje velikost prostoru, kterou zabírá těleso. Z matematického hlediska představuje objem míru charakterizující danou vymezenou část prostoru. Symbol veličiny: V (angl. volume) Jednotka SI: metr krychlový, značka jednotky: m3, lidově zvaný kubík. == Rovnice pro výpočet objemu == == Jednotky objemu == === Odvozené z SI === decimetr krychlový [dm3] centimetr krychlový [cm3] milimetr krychlový [mm3] ==== z evropské praxe ==== hektolitr [hl] litr [l] (1 l = 1 dm3) decilitr [dl] centilitr [cl] mililitr [ml] (1 ml = 1 cm3) ==== Převody objemových jednotek podle SI ==== 1 m3 = 1 000 dm3 = 1 000 000 cm3 = 1 000 000 000 mm3 0,01 hl = 1 l = 10 dl = 100 cl = 1 000 ml === Jednotky mimo soustavu SI === Britské (UK, imperiální) bušl (8 × UK gallon ≈ 36,3687 dm3) gallon (4,54609 dm3) fluid ounce (UK gallon / 160) pintaAmerické (US) barel bušl (8 × \"suchý\" US gallon ≈ 35,2391 dm3) \"suchý\" gallon (4,40488377086 dm3) \"tekutý\" gallon (3,785411784 dm3) fluid ounce (\"tekutý\" US gallon / 128) liquid pintHistorické aam acre-pulgada prostice pipe == Příklady objemů == Pro porovnání řádové velikosti je zde uveden seznam některých zajímavých objemů: 10 litrů je rovno 0,01 m3 100 dl 0,353 krychlové stopy 610,237 krychlových palců objemu krychle o délce hrany 21,54 cm objemu vody o hmotnosti 10 kg 28,316846592 l – 1 krychlová stopa 55 l – objem palivové nádrže u vozu Škoda Octavia 100 l = 0,1 m3 1–8,2 l – typický rozsah objemu motoru automobilů. 1,4 l – typický objem lidské mozkovny 3,78541 l – 1 US galon 4 l – množství paliva spotřebovaného každou sekundu v letadle Boeing 747. 4,54609 l – 1 imperiální galon 4,7 l – obvyklý celkový objem krve v lidském organismu 5–7 l – typické množství krve, které lidské srdce přepumpuje každou minutu 5,5 l – průměrné množství nafty spotřebované na 100 km při jízdě ve Škodě Octavia s motorem 2.0 TDI-PD/103 kW 6 l – typický objem mužských plic 10 l = 0,01 m3 1 litr je roven 0,001 m3 1000 cm3 10 dl 100 cl 1000 ml objemu krychle o délce hrany 10 cm objemu vody o hmotnosti 1 kg 61,0237 krychlového palce 1–8,2 l – typický rozsah objemu motoru automobilů. 1,4 l – typický objem lidské mozkovny 3,78541 l – 1 US galon 4 l – množství paliva spotřebovaného každou sekundu v letadle Boeing 747.", "question": "Jakou zkratkou se označuje veličina objem?", "answers": ["V"]}
{"title": "Skyfall", "context": "Skyfall je dvacátá třetí filmová bondovka produkovaná Eon Productions pro společnosti MGM, Columbia Pictures a Sony Pictures Entertainment. Natočil ji režisér Sam Mendes. Na scénáři se podíleli John Logan, Neal Purvis a Robert Wade. Postavu Jamese Bonda ztvárnil potřetí herec Daniel Craig. Film pojednává o Bondově vyšetřování útoku na centrálu MI6, který je součástí spiknutí ze strany bývalého britského agenta a hlavní záporné postavy Raoula Silvy, v podání Javiera Bardema. Jeho cílem je zdiskreditovat a zabít svou bývalou řídící důstojnici M, jakožto odplatu za zradu, které se na něm měla kdysi dopustit. V bondovce se po deseti letech představily dvě vracející se postavy, jež absentovaly v předchozích dvou dílech série: Q, kterého hrál Ben Whishaw a slečna Eve Moneypenny, jíž ztvárnila Naomie Harrisová. Skyfall byl posledním snímkem pro Judi Denchovou, která se v úloze M objevila celkem sedmkrát. Její postavu šéfa MI6 převzal Ralph Fiennes, jakožto Gareth Mallory. Role smyslné Bond girl Sévérine se ujala francouzská herečka Bérénice Marloheová. Mendes byl k natáčení přizván v roce 2008 po premiéře Quantum of Solace. Práce na filmu však byly pozastaveny pro finanční problémy studia MGM až do prosince 2010; během tohoto období na projektu pracoval v pozici konzultanta. Původní rozpracovaný scénář z dílny Petera Morgana dopsali do finální verze Logan, Purvis a Wade. První klapka padla v listopadu 2011 a natáčení pokračovalo na lokalitách ve Velké Británii, Číně a Turecku. Světová premiéra proběhla za přítomnosti korunního prince Charlese a jeho choti vévodkyně Camilly 23. října 2012 v londýnské Royal Albert Hall.", "question": "Který režisér natočil 23. filmovou bondovku?", "answers": ["Sam Mendes"]}
{"title": "Kobylnice (okres Brno-venkov)", "context": "obec LAU 2 (obec) CZ0643 583219 Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Šlapanice Okres (LAU 1) Brno-venkov (CZ0643) Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064) Historická země Morava Zeměpisné souřadnice 49°8′17″ s. š., 16°43′55″ v. d. Základní informace Počet obyvatel 1 189 (2021)[1] Rozloha 5,10 km² Katastrální území Kobylnice u Brna Nadmořská výška 214 m n. m. PSČ 664 51 Počet částí obce 1 Počet k. ú. 1 Počet ZSJ 1 Kontakt Adresa obecního úřadu Na Budínku 240Kobylnice66451 Šlapanice u Brna obec@kobylnice.cz Starosta Lubomír Šmíd Oficiální web: www.kobylnice.cz Kobylnice Další údaje Kód obce 583219 Kód části obce 67474 Geodata (OSM) OSM, WMF multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Kobylnice jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se v Dyjsko-svrateckém úvalu, v katastrálním území Kobylnice u Brna. Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel. Historie První písemná zmínka o obci je z roku 1306. Během staletí patřila obec různým majitelům V 16. století byla v Kobylnicích tvrz, dvůr, pivovar a mlýn, dva rybníky. Obec patří do šlapanické farnosti, do školy chodily zdejší děti do Šlapanic, později do Ponětovic, vlastní škola byla v obci postavena roku 1853. První dochovaná pečeť s radlicí, vinařským nožem a hroznem pochází z roku 1648.[2] V letech 1986–1990 byly Kobylnice součástí Šlapanic.[3] Obyvatelstvo Na počátku 17. století měla obec 25 domů, po třicetileté válce bylo 7 z nich pustých. V roce 1790 měla obec 41 domů a 206 obyvatel, roku 1834 48 domů a 290 obyvatel.[4] Vývoj počtu obyvatel (sčítání lidu)[5] 18691880189019001910192119301950196119701980199120012011 406514552569769843889845898931912848819996 Společenský život Samospráva obce od roku 2016 vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.[6] Od 13. července 2018 působí v obci spolek Kobylnické impérium.[7] Pamětihodnosti Zvonice Panny Marie Sněžné Boží muka", "question": "Kde se rozkládá obec Kobylnice?", "answers": ["v Dyjsko-svrateckém úvalu"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Celostátní evidence psů neexistuje, evidován je pouze počet lovecky upotřebitelných psů podle mysliveckého zákona – 30 624 kusů k 31.12.2006 a dále plemenné knihy evidují počty zapsaných štěňat s průkazem původu. Během dlouhého soužití psa a člověka bylo vyšlechtěno nespočet plemen rozdílné velikosti, proporcí, délky a struktury srsti i povahy. V současnosti Mezinárodní kynologická federace uznává 343 plemen, a mnoho dalších uznáno není. Kynologie a chov psů jsou v Česku zaštítěny Českomoravskou kynologickou unií, která zastupuje Česko v Mezinárodní kynologické federaci FCI, a minoritně též Českomoravskou kynologickou federací, která spadá pod United Kennel Clubs international (UCI). Nejbližší příbuzný domácího psa je vlk obecný – od psa se liší v nanejvýš 0,2 % sekvence mtDNA. Od vlka se ale pes liší morfologicky – psi mají kratší a širší čenich, celkově širší lebku, více dopředu postavené oči, méně robustní zuby a menší a plošší bubínkové výdutě (bullae tympanicae) na lebce. Některé pro psa charakteristické morfologické znaky včetně povrchové struktury mozku jsou vlastní též šakalům a kojotům a tato podobnost vedla k teoriím o původu psa z těchto šelem nebo o polyfyletickém původu psa, což je teorie, která říká, že předkem psa jsou kříženci psovitých šelem. Žádné genetické testy ale nepotvrzují spřízněnost psa s šakalem, v úvahu připadá jen přikřížení vlčka etiopského nebo dhoula, pro tuto teorii však nejsou žádné přímé důkazy. První analýzy mtDNA ukázaly, že předkové psích plemen se od vlka oddělily asi před 135 000 lety, jiné výzkumy toto datují do doby před 76–121 000 lety. Možná se tak stalo ve Východní Asii, kde výzkumy odhalily velkou různorodost genů místních psů, což by ukazovalo na centrum domestikace, jiná analýza polymorfismu mtDNA provedená v roce 2009 tuto teorii nepotvrdila, výsledky tohoto výzkumu ukazují podobnou diversitu i u psů žijících v okolí Afrických vesnic i v Portoriku. Další studie publikovaná ve stejném roce, která analyzovala již celý mitochondriální genom a ne jen vybrané úseky, znovu prokázala největší diversitu v Asii a označila jako centrum domestikace psa Jihovýchodní Asii na jih od řeky Jang-c'-ťiang, přičemž počet předků je odhadován na nejméně 51 vlčic, které žily před 5400-16 300 lety. Tedy v době, kdy v dané oblasti lidé začali pěstovat rýži.", "question": "Kdo je nejbližším příbuzným psa domácího?", "answers": ["vlk obecný"]}
{"title": "Káva#Příprava kávy", "context": "Nejlépe snáší teploty kolem 30 °C. Kávová zrna jsou zpracována tzv. „suchou metodou“, která není tak finančně náročná. Výsledkem je cena výrazně nižší. Používá se především do směsí s ostatními druhy. Ve směsi s arabikou snižuje cenu. Nejméně významným druhem kávovníku je Coffea liberica. Vzrůstem je ze všech druhů kávovníku nejvyšší. Dorůstá až 18 metrů (arabika 8 m, robusta 10 m). Je velmi silný a plody mají i velká zrna, která jsou hořké chuti. Liberica sice poskytuje velké výnosy, ovšem kvalita je považována za pouze průměrnou. Příprava kávy Espresso Příprava kávy má mnoho způsobů, nejčastěji se používá: filtrovaná káva (drip), espresso, vacuum pot, Aeropress, cafeteria (french press), mokka press, instantní káva, turecká mokka, v Česku a na Slovensku také tzv. turecká káva (která se však liší od kávy připravované v Turecku). Espresso Espresso je způsob výroby kávy italského původu, ve kterém je malé množství téměř vroucí vody vytlačeno pod tlakem jemně mletými kávovými zrny. Výraz espresso pochází z italštiny, kde je příčestím inf. esprimere – „vytlačit“, ale též „vyjádřit“. Espresso je také základem pro jiné druhy kávy, včetně caffè latte, cappuccino, lungo, americano nebo flat white. Existují i alternativy k espressu. Pro každou jednotlivou přípravu je důležité především použít kvalitní čerstvě praženou kávu a čistou vodu. Je také důležité dodržet správný postup přípravy. Jedním z rozhodujících faktorů je správné mletí kávy. Zároveň se doporučuje především pro přípravy filtrovaných káv čerstvě a světle praženou kávu. Turecká káva", "question": "Jakého původu je způsob výroby kávy zvaný Espresso?", "answers": ["italského původu"]}
{"title": "Želvy", "context": "Jedinou původní (a i ta byla údajně vysazená v 16.století) je želva bahenní. Velikost želv se značně různí. Mořské druhy dorůstají obvykle do obrovských rozměrů, zatímco sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenáni i jedinci 2 m dlouzí). Suchozemské želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských. Největší želvou na světě je kožatka velká, mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.[zdroj? ] V prehistorických dobách byly po celém světě hojně rozšířeny želvy sloní,[zdroj? ] avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili jako potravu. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg. Mezi největší želvy celé geologické historie patřil obří svrchnokřídový rod Archelon s délkou těla až 4 metry a několikatunovou hmotností.[zdroj? ] Tito obři žili v mořích. Želvy rozdělujeme do dvou podřádů podle toho, jakým způsobem vtahují krk do krunýře: želvy skupiny Cryptodira (skrytohrdlí) dokážou zatáhnout krk a hlavu pod páteř, želvy skupiny Pleurodira (skrytohlaví) ji schovávají do krunýře na levou nebo pravou stranu. Jazyk je tlustý a nevysunutelný. Komorové oči většiny suchozemských želv směřují dolů na předměty před nimi, zatímco u některých vodních želv se oči nacházejí na vrchní části hlavy. Tyto druhy se dokážou v mělkých vodách skrýt před predátory tak, že jsou zcela ponořeny ve vodě vyjma očí a nozder. Mořské želvy mají poblíž očí žlázky produkující slané slzy, čímž se zbavují nadbytečné soli získané z mořské vody, kterou pijí. Želvy vidí pravděpodobně velmi dobře ve tmě, a to díky neobvykle vysokému počtu tyčinek v sítnici oka.[zdroj?", "question": "Kde můžeme najít želvy sloní?", "answers": ["na Seychelách a Galapágách"]}
{"title": "Galileo Galilei", "context": "Tyto metody neměly v té době v evropském myšlení velkou tradici; asi největší experimentátor předcházející Galileovi, William Gilbert, kvantitativní postupy nepoužíval. (Galileův otec Vincenzo Galilei však prováděl experimenty, ve kterých objevil asi nejstarší známý nelineární fyzikální vztah – mezi napětím, frekvencí a délkou natažené struny). Galileo také přispěl k odmítnutí slepé důvěry k autoritám (např. církvi) nebo jiným myslitelům (jako Aristotelovi) ve věcech vědy a k oddělení vědy od filosofie a náboženství. To jsou hlavní důvody jeho označování jako \"otce vědy\". Ve 20. století někteří odborníci kriticky rozebrali opravdovost Galileiho experimentů, především významný francouzský historik vědy Alexandre Koyré. Experimenty popsané v Matematických rozpravách a pokusech (Discorsi e dimostrazioni matematiche, intorno à due nuove scienze), které sloužily k určení zákona pro zrychlení padajících těles, například vyžadovaly přesné měření času, což se zdálo být nemožným technologií roku 1600. Podle Koyrého byl zákon určen deduktivně a experimenty byly prováděny jen pro experimenty a aby zákon přibližně ilustrovaly. Pozdější výzkum naproti tomu potvrdil platnost těchto experimentů. Experimenty s padajícími tělesy (konkrétně s valícími se koulemi) byly zopakovány metodami popsanými Galileem (Settle, 1961) a přesnost výsledků byla ve shodě s Galileovými zprávami. Pozdější výzkumy Galileových nepublikovaných pracovních zápisků z doby před rokem 1604 jasněji ukázaly reálnost experimentů a dokonce naznačily mezivýsledky, které vedly k odvození zákona obsahujícího kvadrát času (Drake, 1973). V roce 1600 byli astronomové zaměstnáni velkým sporem mezi Koperníkovým systémem (planety kroužící kolem Slunce) a geocentrickým systémem (planety a Slunce kroužící kolem Země). Roku 1604 oznámil Galileo svou podporu Koperníkově myšlenkové škole, scházely mu však prostředky k posílení svého úsudku. Ačkoliv lidová představa o Galileovi vynalézajícím dalekohled není přesná, rozhodně byl prvním člověkem, který použil dalekohled k pozorování oblohy. Inspirován náčrtkovými popisy dalekohledů vynalezených v Nizozemí v roce 1608, vyrobil Galileo jeden přibližující 8×, poté vyráběl vylepšené modely přibližující až dvacetinásobně. Svůj první dalekohled demonstroval 25. srpna 1609 před benátskými zákonodárci. Jeho práce na tomto zařízení mu přinesla výnosný vztah s kupci, kteří jej shledali užitečným při námořním obchodu. Svá první teleskopická astronomická pozorování (včetně objevu Jupiterových měsíců) publikoval v březnu v krátkém pojednání nazvaném Sidereus Nuncius (Hvězdný posel), které vyšlo v tehdy vysokém nákladu 550 výtisků a bylo rozebráno za několik dnů. 7. ledna. 1610 objevil Galileo Jupiterovy čtyři největší satelity (měsíce): Io, Europa, Ganymed a Callisto. (Tato jména jim však nedal on, ale německý astronom Simon Marius, který publikoval až o 4 roky později, ale dožadoval se prvenství).", "question": "Byl Galileo první človek, který použil dalekohled k pozorování oblohy?", "answers": ["Ačkoliv lidová představa o Galileovi vynalézajícím dalekohled není přesná, rozhodně byl prvním člověkem, který použil dalekohled k pozorování oblohy."]}
{"title": "Velikonoce", "context": "Dvojjediný Amon-Re má slzy, ze kterých se zrodili lidé a které symbolizují med nebo včely. Reova manželka Hathor (respektive Mut) je kraví bohyní mléka (symbolizuje Mléčnou dráhu). == Velikonoční tradice == === Nenáboženské velikonoční tradice === Už od svátků jara, které jsou starší než Velikonoce, jsou časem oslav a veselí. Dnes jsou i komerčně důležité, protože se na ně váže mnoho zvyků, k jejichž uskutečnění je třeba vynaložit nějaké úsilí nebo jen tak zajít na nákup. Prodávají se například velikonoční pohledy, ozdoby nebo cukroví v podobě velikonočních vajíček, beránků nebo zajíčků. Řehtání - od čtvrtka do soboty chodili po vsi chlapci školou povinní a nahrazovali zvony, které odletěly do Říma. V zelený čtvrtek se šlo po škole a navečer, na velký pátek ráno před školou, po škole a na večer a naposledy na bílou sobotu ráno. Chodili tak aby obešli celou vesnici a u každého křížku se modlili. V pátek v podvečer obešli ves dům od domu kde vykoledovali nějaké vajíčko, sladkost - sušené švestky, křížaly či drobné mince. Nejstarší z chlapců se nazýval kaprál. V některých oblastech měli slaměného Jidáše. V Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena až z dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Nejznámější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: \"Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný...\" Jestli dojde dříve na pomlázku, nebo koledy, záleží na situaci. Ačkoli může být vyšlehání bolestivé, není cílem způsobovat příkoří. Spíše je pomlázka symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol jejích díků a prominutí. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost.", "question": "Z čeho bývá vyrobený Jidáš?", "answers": ["slaměného"]}
{"title": "Kudlanka nábožná", "context": "Pronotum (první hrudní článek) je výrazně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (typické pro predátory). Na první pohled zaujme přední pár končetin, který je uzpůsoben k uchvacování kořisti - loupeživé končetiny. Fungují jako střenka zavíracího nože, kořist je bleskovým sklapnutím přivřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus). Na stehně (femur) se nacházejí černé aposematické skvrny sloužící k zastrašení predátorů (připomínají oči). Přední pár křídel je kožovitý (jako u švábů), zadní je krytý pod nimi a je blanitý. U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi. Samička dokáže přeletět jen pár metrů, oproti ní sameček až pár desítek metrů, což je dáno především velikostí a hmotností samičky. Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování. Většinou jsou velmi dobře maskované a dokáží dlouho číhat na svou kořist (hlavně drobný hmyz). Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist a zaživa ji sežerou. U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy, v pokusech k tomuto jevu došlo zřídkakdy. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Vajíčka jsou ukryta v ootéce, tuhém obalu, který přezimuje. Kudlanka patří mezi Hemimetabola, tj. hmyz s proměnou nedokonalou, u kterého neexistuje stádium kukly (pupa) a larva (nymfa) je velice podobná dospělci (imagu), pouze nemá vyvinutá křídla a rozmnožovací orgány, které dospějí po posledním svlečení (ekdyzi). Kudlanka nábožná je výjimečná tím, že jako jediný druh kudlanek dokáže, aniž by hnula tělem, otočit hlavu o 360 stupňů. Samička se dožívá 7-8 měsíců života, sameček pouze 1-2. Kudlanka je také jedním z mála druhů hmyzu, který dokáže vnímat člověka.", "question": "Jak se nazývá jev, kdy samička po páření sežere samečka?", "answers": ["manželský kanibalismus"]}
{"title": "Praseodym", "context": "Praseodym Praseodym [Xe] 4f3 6s2 Pr 59 ↓ Periodická tabulka ↓ Praseodym Obecné Název, značka, číslo Praseodym, Pr, 59 Cizojazyčné názvy lat. Praseodymium Skupina, perioda, blok 6. perioda, blok f Chemická skupina Lanthanoidy Identifikace Registrační číslo CAS 7440-10-0 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 140,90765(2) Atomový poloměr 1,85 Å (185 pm) pm Elektronová konfigurace [Xe] 4f3 6s2 Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,13 Ionizační energie První 527 kJ/mol Druhá 1020 kJ/mol Třetí 2086 kJ/mol Mechanické vlastnosti Hustota 6,77 g/cm3;Hustota při teplotě tání: 6,50 g/cm3 Skupenství Pevné Termodynamické vlastnosti Teplota tání 935 °C (1 208,15 K) Teplota varu 3520 °C (3 793,15 K) Skupenské teplo tání 6,89 kJ/mol Skupenské teplo varu 331 kJ/mol Elektromagnetické vlastnosti I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Cer ≺Pr≻ Neodym ⋎Pa Praseodym (chemická značka Pr, latinsky Praseodymium) je měkký, stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, třetí člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin anebo jejich deoxidaci a je složkou skel se zvláštními vlastnostmi. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Praseodym je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je praseodym méně reaktivní, než například cer nebo europium, ale přesto se při styku se vzdušným kyslíkem pokrývá zelenou vrstvičkou oxidu praseodymitého (Pr2O3), který jej chrání před další oxidací. Proto se obvykle uchovává pod vrstvou organické kapaliny (nafta, petrolej), která jej od povrchové oxidace chrání. S vodou reaguje praseodym po zahřátí, za vzniku plynného vodíku. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Pr+3 a jeho soli mají obvykle zelenou barvu. V literatuře byly popsány i soli Pr+4, které jsou však mimořádně nestálé a rychle přecházejí do trojmocného stavu. Chemické vlastnosti jeho solí jsou značně podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k oddělení lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou je šťavelan, který je možné použít ke gravimetrickému stanovení těchto prvků po jejich vzájemné separaci. Historie Na počátku objevu prvku praseodym stál omyl. V roce 1841 izoloval chemik Mosander při čištění lanthanu novou látku, o níž se domníval, že se jedná o samostatný prvek a nazval jej didymium. Teprve roku 1874 Per Teodor Cleve zveřejnil názor, že se ve skutečnosti jedná o dva samostatné chemické prvky.", "question": "Jakou má chemickou značku má Praseodym?", "answers": ["Pr"]}
{"title": "Žižkovský vysílač", "context": "Žižkovský vysílač (též Žižkovská televizní věž, Žižkovská věž či TVPM) je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší stavbou (216 m) ve městě, obsahuje tedy i nejvyšší stabilní bod ve městě – kótu 474 m n. m. Leží na rozhraní Žižkova a Vinohrad, v oblasti Mahlerových sadů. Byla postavena v letech 1985 až 1992 Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava podle návrhu architekta Václava Aulického, statika Jiřího Kozáka a Alexe Béma. Majitelem věže a provozovatelem vysílací části je společnost České Radiokomunikace, a.s. Samotné technické řešení přineslo několik novinek a dokonce i patentů. Základová železobetonová deska, o průměru 30 m a tloušťce 4 m, se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, z nichž dva vedlejší (jeden s nouzovým schodištěm, druhý se služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Tubusy jsou tvořeny soustřednými ocelovými rourami, jejichž meziprostor tloušťky cca 30 cm je vylit betonem.", "question": "Jak vysoká je Žižkovská televizní věž?", "answers": ["216 m"]}
{"title": "Lučík", "context": "Lučík (angl. trigger guard) je u ručních palných zbraní obvykle obloukovitá součástka, která chání spoušť před poškozením i před nechtěným výstřelem. V Evropě se začal užívat brzy po zavedení střelných zbraní. == Popis == Lučík je obvykle kovový, řidčeji z plastické hmoty. Může být upraven pro střelbu jednou rukou nebo oběma, pro střelbu v rukavicích a podobně. == Externí odkazy == Lučík – význam slova Popis a diskuse", "question": "Jak se nazývá obloukovitá součástka u ručních palných zbraní, která chrání spoušť před poškozením i před nechtěným výstřelem?", "answers": ["Lučík"]}
{"title": "Mezinárodní olympijský výbor", "context": "Mezinárodní olympijský výbor (MOV, francouzsky: Comité International Olympique, anglicky: International Olympic Committee, IOC) je organizace sídlící v Lausanne ve Švýcarsku, založená Pierrem de Coubertinem spolu s Demetriusem Vikelasem a Jiřím Guthem v Lausanne ve Švýcarsku 23. června 1894 s cílem obnovit tradici antických olympijských her. K MOV patří 205 národních olympijských výborů. Celosvětově uznávané stanovy této organizace jsou všeobecně známy pod názvem Olympijská charta. Od roku 2013 je jeho předsedou Němec Thomas Bach Mezinárodní olympijský výbor organizuje letní a zimní olympijské hry. První moderní letní olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách v Řecku. První zimní olympijské hry se konaly v roce 1924 v Chamonix ve Francii. Olympismus je životní filosofie, spojující vyrovnanost a kvality těla a ducha. Sport se míchá s kulturou a výchovou, olympismus hledá a vytváří životní styl založený na principu radosti z úsilí, výchovné hodnoty dobrého příkladu a respektování morálních principů. Amnesty International kritizovala MOV za to, že nedokázal vyvinout dostatečný tlak na dodržování lidských práv v Číně. MOV se také smířil s cenzurou Internetu v Číně během olympijských her., což bylo v rozporu s 5. hlavní zásadou olympismu, definovanou v Olympijské chartě v části Základní principy olympismu. Demetrius Vikelas (1894-1896) Pierre de Coubertin (1896-1925) Henri de Baillet-Latour (1925-1942) Sigfrid Edström (1942-1952) Avery Brundage (. 1952-1972) Lord Killanin (1972-1980) Juan Antonio Samaranch (1980-2001) Jacques Rogge (2001-2013) Thomas Bach (2013) - současný předseda Letní olympijské hry Zimní olympijské hry Letní olympijské hry mládeže Zimní olympijské hry mládeže", "question": "Ve kterém roce se konaly první moderní letní olympijské hry?", "answers": ["1896"]}
{"title": "Lentilky", "context": "Lentilky jsou čokoládové bonbóny ve tvaru pravidelné čočky s různobarevným cukrovým potahem vyráběné firmou Nestlé. Lentilky v Česku vyrábí firma Sfinx (dnes část koncernu Nestlé) v Holešově, kde se vyráběly již v roce 1907 a z velké části se tam vyrábí i dodnes. V Česku a na Slovensku jsou tyto výrobky známy pod tradičním názvem Lentilky, v ostatních zemích se prodávají podobné výrobky pod názvem Smarties. Smarties, i když některé druhy vyrábí stejná firma jako Lentilky, mají tvar nepravidelné čočky (na rozdíl od pravidelných Lentilek), obsahují větší podíl mléčné čokolády, protože mají tenčí cukrovou krustu, která navíc obsahuje pouze přírodní barviva. Smarties Sfinx Nestlé M&M's Reese's Pieces Obrázky, zvuky či videa k tématu Lentilky ve Wikimedia Commons [1]", "question": "Která firma v Česku vyrábí lentilky?", "answers": ["Sfinx"]}
{"title": "Konstantin Valkov", "context": "Konstantin Valkov Konstantin Anatoljevič ValkovKosmonaut CPK Státní příslušnost Rusko Datum narození 11. listopadu 1971 (49 let) Místo narození Kamensk-Uralskij, Sverdlovská oblast, RSFSR, SSSR Předchozízaměstnání Vojenský pilot Hodnost plukovník (27. listopadu 2009) Čas ve vesmíru dosud neletěl Kosmonaut od 26. prosince 1997 Kosmonaut do 6. června 2012 Některá data mohou pocházet z datové položky. Konstantin Anatoljevič Valkov (rusky К А В, * 11. listopadu 1971, Kamensk-Uralskij, Sverdlovská oblast, RSFSR, SSSR) sloužil v ruském vojenském letectvu jako pilot, v letech 1997–2012 byl ruským kosmonautem, členem oddílu CPK. Do vesmíru se nevypravil, od roku 2012 je instruktorem Střediska přípravy kosmonautů (CPK). Život Mládí Konstantin Anatoljevič Valkov pochází z města Kamensk-Uralskij. Po absolvování místní střední školy se přihlásil na Charkovskou vysokou vojenskou leteckou školu (Х в в а у л), roku 1993 v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu přešel na Barnaulskou vysokou vojenskou leteckou školu (Б в в а у л и. КВ) a o rok později ji s úspěchem dokončil. Poté sloužil v letectvu, létal na Su-24 v 67. bombardovacím pluku 149. bombardovací divize 76. letecké armády v Leningradské oblasti.[1]", "question": "Členem jakého oddílu byl astronaut Konstantin Valkov?", "answers": ["CPK"]}
{"title": "Niki Lauda", "context": "Andreas Nikolaus \"Niki\" Lauda (22. února 1949 Vídeň – 20. května 2019 Curych) byl rakouský pilot Formule 1, trojnásobný mistr světa z let 1975, 1977 a 1984, spolu-komentátor závodů na německé televizi RTL a pilot a majitel letecké společnosti Lauda Air a Niki. == Nehoda na Nürburgringu == Dne 1. srpna 1976 na německé trati Nürburgring měl Niki Lauda potvrdit, že je blízko k obhajobě titulu. Při tomto závodě však měl nehodu. Lauda se řítil po trati svým vozem Ferrari rychlostí více než 250 km/h k místu zvanému Bergwerk, když jeho vůz neovladatelně zatočil doprava a narazil do plotu, který ho následně vymrštil zpět na dráhu. Do vraku poté narazil pilot Brett Lunger. V té chvíli Laudův vůz začal hořet následkem exploze palivové nádrže. Lauda při srážce s Lungerem ztratil přilbu a tak zůstal uprostřed plamenů s více než 900 °C a i když se ho podařilo vyprostit, byl ve vážném stavu. Měl poškozené plíce, hlavu a i další části těla měl těžce popálené. Musel podstoupit plastickou operaci obličeje. S následky nehody se potýkal až do konce svého života. == Další úspěchy == O 42 dní později se Niki Lauda opět usadil do svého monopostu a bojoval o titul až do konce sezony. Titul nakonec o jeden bod neuhájil před Jamesem Huntem. O rok později, v roce 1977 opět získal titul mistra světa. Poté ukončil kariéru. V roce 1982 se vrátil zpět do Formule 1 a roku 1984 získal potřetí titul mistra světa. == Po odchodu z Formule 1 == Po odchodu z Formule 1 se začal věnovat létání. Stal se pilotem a majitelem letecké společnosti Lauda Air, kterou později prodal Austrian Airlines. Po čase v roce 2003 založil další leteckou společnost Niki.", "question": "Kde zůstal Lauda po srážce s Lungerem?", "answers": ["uprostřed plamenů"]}
{"title": "Zánik Československa", "context": "Československo zaniklo po 74 letech od svého založení uplynutím 31. prosince 1992, kdy zanikla Česká a Slovenská Federativní Republika. Česká republika a Slovenská republika se tak 1. ledna 1993 staly jejími nástupnickými státy a samostatnými subjekty mezinárodního práva. Československo již během své historie jednou přestalo de facto existovat a to 14.–15. března 1939 okupací Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem. Po skončení druhé světové války byl československý stát obnoven s plnou právní kontinuitou na první republiku. == Zánik druhé republiky a německá okupace (1939) == 14. března 1939 vyhlásil Snem Slovenskej krajiny samostatný slovenský stát, čímž se druhá republika rozpadla. 15. března 1939 byly české země obsazeny vojsky Nacistického Německa 16. března 1939 bylo obsazené území připojeno k Německu a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. == Zánik České a Slovenské Federativní republiky (1992 / 1993) == === Politický vývoj === Slovensko si po druhé světové válce a po zrušení zemského zřízení asymetricky podrželo jistou míru autonomie. Po celou dobu zde jako zákonodárný sbor působila Slovenská národní rada, do roku 1960 i její výkonný orgán Sbor pověřenců. První fází rozdělení Československa byla federalizace Československa od 1. ledna 1969, kdy se dosud unitární Československá socialistická republika přeměnila ve federaci dvou podle ústavního zákona suverénních národních států, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Federalizace byla vyústěním politických tendencí, které se na Slovensku při politickém uvolnění začátkem roku 1968 vystupňovaly. Národnostní spory se v Československu znovu vyhrotily v roce 1990 například ve formě tzv. Pomlčkové války o název federace. Václav Klaus přičítá vyhrocení národnostních vztahů též lidem z okolí Václava Havla, kteří se podle Klause po roce 1989 zasadili o významnou redukci zbrojního průmyslu na Slovensku.V roce 1990, po více než 21 letech formální existence federace, kdy oba národní. státy neměly ani své vlastní státní symboly, přijala Slovenská národní rada ústavním zákonem č. 50/1990 Sb. (účinnost od 1. března 1990) a Česká národní rada ústavní zákon č. 67/1990 Sb. (účinnost ode dne vyhlášení 13. března 1990), které zavedly státní symboly Slovenské republiky a České republiky. V roce 1990 vytvořila slovenská vláda Ministerstvo mezinárodních vztahů Slovenské republiky. Po volbách roku 1992 byl v jeho čele Milan Kňažko.", "question": "Kdy zaniklo Československo?", "answers": ["31. prosince 1992"]}
{"title": "Francie", "context": "Senátoři jsou vybíráni volební akademií na dobu devíti let a jedna třetina Senátu se mění každé tři roky (počínaje rokem 2007). Legislativa Senátu je omezená; pokud se tyto dvě komory neshodují v nějakém bodě (s výjimkou ústavních práv), Národní shromáždění má poslední slovo. Vláda má silný vliv na utváření programu Parlamentu. Francie je zakládajícím členem Evropské unie a to velikou měrou definuje francouzskou zahraniční politiku. 29. května 2005 Francie odmítla v referendu ratifikování Evropské ústavy, když přibližně 55 % obyvatel vyslovilo své \"ne\". Francie je členem SPC (Sekretariát Pacifické komunity, Secretariat of the Pacific Community) a COI (Komise Indického oceánu, Indian Ocean Commission). Francie je vedoucím členem Mezinárodní organizace frankofonie (La Francophonie, International Organisation of Francophonie), která sdružuje 51 francouzsky mluvících států. Ve Francii sídlí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, UNESCO, Mezinárodní úřad pro míry a váhy a Interpol. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Francie. Podrobnější informace naleznete v článcích Regiony Francie, Francouzské departementy a Zámořská Francie. Francie se skládá z 18 regionů. Ty jsou dále děleny do 101 departementů, které jsou očíslovány (podle pořadí v abecedě), což má následně význam např. pro směrovací čísla nebo poznávací značky aut. 13 regionů leží v evropské části Francie (France métropolitaine). , z nichž jeden tvoří Korsika se zvláštním statutem (collectivité territoriale), a zbylých pět je tvořeno vždy jen jedním departmentem a bývají tak označovány jako zámořské departementy a zámořské regiony (Départements et régions d'outre-mer, zkratka DOM-ROM, jmenovitě se jedná o Réunion, Mayotte, Francouzskou Guyanu, Martinik a Guadeloupe). Departmenty se dále rozdělují na 342 arrondisementů, do kterých se nevolí žádné zastupitelstvo a které mají smysl pouze pro zařazení a administraci. Arrondisementy se člení na 2054 kantonů, ale ty opět slouží jen k administraci a rozdělení voličů. Poslední článek tvoří obce, kterých je ve Francii 36 700.", "question": "Do kolika departementů je děleno 27 francouzských regionů?", "answers": ["101"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Podobná této byla i píseň \"Modern Times Rock And Roll\" z prvního alba Queen (1973). Nejrychlejší ukázky rané thrashové muziky měla na svém albu pravděpodobně německá progresivní parta Night Sun. Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, kteří svými skladbami \"I Got a Right\" a \"Gimme Some Skin\" hluboce ovlivnili Motörhead. Newyorská kapela Overkill (název si zvolili podle alba Motörhead Overkill, 1979) v roce 1981 napsala song \"Unleash the Beast Within\", který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. O něco později kapela Leather Charm, ve které působil James Hetfield, napsala skladbu \"Hit the Lights\". Když se kapela rozpadla, James ji zařadil do repertoáru své další skupiny Metallica. Skupina Metal Church v letech 1980-81 vyprodukovala několik protothrashmetalových skladeb, podobných pokusům rané Metallicy a Overkillu. První thrash-metalové demo nahráli pravděpodobně Metal Church pod názvem Red Skies koncem roku 1981. Toto instrumentální demo nezískalo většího ohlasu, na rozdíl od jejich dalšího dema z října 1982 Four Hymns. Metallica přišla na thrashovou scénu jako druhá (demo Power Metal v dubnu 1982, a potom No Life 'til Leather v červenci) a první se studiovým albem (Kill 'Em All, července 1983). V Evropě mezitím Artillery nahráli demo We Are the Dead, silně ovlivněné tvorbou Black Sabbath; nebylo proto tak rychlé jako americký thrash, i když mělo podobné riffy jako Metallica. Thrash metal se vynořil okolo roku 1984, když Anthrax přišli se svou hymnou \"Metal Thrashing Mad\", Overkill vydali své druhé demo Feel the Fire a Slayer nahráli směrodatné Haunting the Chapel.", "question": "Ve kterém roce vznikl song, který je považován za první trashovou skladbu?", "answers": ["1981"]}
{"title": "Pivo", "context": "Obsahuje významné množství vody, takže se jedná o výrazně zavodňující nápoj, dále obsahuje také sacharidy v podobě tzv. \"rychlých kalorií\", bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky. Kombinace těchto složek dává fyziologicky vyrovnaný roztok, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve. Významné je zastoupení minerálů v pivu, kde nacházíme kromě draslíku a sodíku, které jsou zde v příznivém poměru, také chloridy, vápník, fosfor, hořčík a křemík. Z vitamínů obsažených v pivu jsou nejvýznamnější vitaminy skupiny B - thiamin (3 % denní spotřeby v jednom litru piva), riboflavin (20 %), pyridoxin (31 %), niacin (45 %) a kyselina listová (52 %). Jeden litr piva obsahuje přibližně 400 - 500 kilokalorií představující přibližně 20 % denní spotřeby, což je méně než např. jablečná šťáva, a 200 mg biologicky aktivních látek. Pivo je možno používat jako nápoj vhodný k utišení žízně, ale též pro jeho nutriční hodnotu, především vhodnou vyváženost iontů a minerálních látek, vitaminů a polyfenolů (flavonoidů) s antioxidačním účinkem, který ovšem nemusí být pozitivní. Příznivé účinky piva na lidský organismus se mohou projevit při jeho střídmé konzumaci, kdy nepřevažují negativní účinky alkoholu. Ovšem i střídmé pití však pravděpodobně škodí, protože studie jsou často ovlivněny vlivy systematických chyb, kdy do skupiny abstinentů například spadají lidé, kteří nepijí ze zdravotních důvodů. Pivo obsahuje hořké chmelové látky, které mají pozitivní vliv na sekreci žluči, která přímo podporuje trávení. Současně výrazně podporuje chuť k jídlu, což může vést při nestřídmé konzumaci pokrmů k nárůstu tělesné hmotnosti. Čím vyšší obsah flavonoidů pocházejících z obilnin a chmelu pivo obsahuje, tím vyšší je jeho antioxidační účinek. Obsah flavonoidů zvyšujeme delší a intenzivnější extrakcí sladu, zvýšením množství sladu, resp. přidáním sladu nebo výtažku z dalších obilnin a obilovin, u bylinných a ovocných piv rovněž z bylin a ovoce. Z různých druhů ovoce nejvyšší antioxidační účinky mají flavonoidy ostružin a malin.", "question": "Jaká chuť je charakteristická pro pivo?", "answers": ["hořké"]}
{"title": "Rusko", "context": "K nejznámějším postavičkám patří v Rusku a okolních zemích zejména Čeburaška, ruský Medvídek Pú, a vlk a zajíc z Jen počkej, zajíci! Pozdní osmdesátá a devadesátá léta byly v ruském filmu a animaci obdobím krize. Výjimkou byl například několikrát oceněný film Svéráz národního lovu. Nicméně od počátku 21. století se začala produkce znovu vyplácet a nyní již dosahuje vyšší úrovně než v Británii a Německu. Prvním opravdovým blockbusterem se stal film Noční hlídka (2004) a jeho pokračování. Mezi nejúspěšnějšími ruskými filmy jsou Ironie osudu 2 (2007), Tajemný ostrov (2008), Stalingrad (2013) a Vij (2014). Hlavní ruská filmová cena Nika je od roku 1987 každoročně udělovaná Ruskou filmovou akademií v Moskvě. Podrobnější informace naleznete v článku Ruská kuchyně. Ruské národní jídlo jsou tzv. pelmeni (taštičky z tenkého těsta plněné masem), dále je velmi populární polévka boršč, pirohy, grilovaný šašlik a ruský černý i červený kaviár. Populární ve světě je také ruská vodka a ruský čaj. Pro tradiční vaření vody na čaj se v ruské kuchyni užívá tzv. samovar. Ruské a sovětské olympijské týmy byly vždy mezi prvními čtyřmi příčkami v počtu zlatých medailí z letních olympijských her.", "question": "Jak se jmenuje největší stát světa?", "answers": ["Rusko"]}
{"title": "Jiří Mahen", "context": "Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, (12. prosince 1882, Čáslav - 22. května 1939, Brno, sebevražda) byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Studoval filozofickou fakultu, obory čeština a němčina, avšak před závěrečnou zkouškou studia opustil. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909-1919 byl redaktorem Lidových novin. V letech 1918-1920 působil jako dramatik Národního divadla Brno. V současné době nese budova Národního divadla Brno na Malinovského náměstí jeho jméno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později pak od roku 1937 i ředitelem městské knihovny v Brně. Knihovna, k jejímuž vybudování významnou měrou přispěl, nese od roku 1959 jeho jméno (Knihovna Jiřího Mahena v Brně). Svůj život ukončil sebevraždou, čímž reagoval na okupaci. Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Jeho pozdější tvorba byla ovlivněna impresionismem. Plamínky Duha: cyklus veršů, 1916 Dostupné online Tiché srdce Balady Rozloučení s jihem Požár Tater Kamarádi svobody - román Podívíni Rybářská knížka Měsíc Nejlepší dobrodružství Díže Dvě povídky (1918) - Daemoni, Opájejme se! Co mi liška vyprávěla Dvanáct pohádek Před oponou Režisérův zápisník Janošík Nebe, peklo, ráj Mrtvé moře - Praha, M. Knapp, 1918 Dostupné online Generace Dezertér Ulička odvahy Nasredin čili Nedokonalá pomsta Husa na provázku - libreta", "question": "Kde se narodil Jiří Mahen?", "answers": ["Čáslav"]}
{"title": "Jeremy Bentham", "context": "multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Jeremy Bentham (15. února 1748 Londýn – 6. června 1832 tamtéž) byl britský právní teoretik, osvícenský filosof a radikální společenský reformátor, zakladatel utilitarismu a kritik lidských práv. Život Narodil se v bohaté a konzervativní rodině advokáta a jako zázračné dítě se už v dětství naučil latinsky a francouzsky. Ve dvanácti se zapsal na Queen´s College v Oxfordu, kde získal roku 1763 titul bakaláře a 1766, v osmnácti letech titul magistra. Působil jako advokát, ale protivila se mu spletitost britského Common law a rozhodl se věnovat jeho reformě. Pod vlivem Th. Hobbese, D. Huma a francouzského osvícence Helvétia uznával jako jediný základ práva i státu jejich užitečnost. V letech 1785-1788 procestoval Evropu od Francie až po Rusko a setkal se s řadou významných lidí, například s d'Alembertem, s J.-B. Sayem a dalšími. Příznivě přijal Francouzskou revoluci a 1792 byl jmenován čestným občanem Francie. K náboženství zastával celý život přinejmenším skeptické, spíše nepřátelské stanovisko. Benthamova mumie v University College London Když po smrti otce 1792 zdědil jeho jmění a stal se tak nezávislým, usadil se ve Westminsteru jako zámožný gentleman a čtyřicet let se věnoval psaní o reformách práva a společnosti. Byl velmi pracovitý a denně napsal 10 až 20 stránek rukopisu; jen malá část z nich však vyšla za jeho života; řada spisů vyšla nejprve ve Francii, velká část teprve v současné době. Roku 1823 spoluzakládal Bentham Westminster Review, vlivný časopis \"filosofických radikálů\". Mezi jeho žáky patřil John Stuart Mill, syn Benthamova přítele, spisovatele a filosofa J. Milla.", "question": "V kolika letech získal Jeremy Bentham titul magistra?", "answers": ["v osmnácti"]}
{"title": "AIDS", "context": "AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity, francouzsky: Syndrome d'immunodéficience acquise, SIDA, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou. V Evropě, a tedy i v Česku, se používá tzv. rozšířená definice Světové zdravotnické organizace (WHO), doplněná o několik referenčních nemocí. Podle této definice má člověk starší dvanácti let AIDS, jestliže tzv. test na přítomnost protilátek HIV (popularizován jako \"AIDS-test\") vykázal pozitivní výsledek a zároveň je splněna aspoň jedna z následujících podmínek: alespoň 10% ztráta tělesné hmotnosti. nebo kachexie (celková tělesná sešlost), s průjmy, horečkami, trvajícími přerušovaně nebo nepřetržitě nejméně jeden měsíc, není-li známa jejich příčina nesouvisející s infekcí HIV kryptokoková meningitida (zánět mozkových obalů způsobený infekcí kvasinkou Cryptococcus neoformans. ) tuberkulóza plic nebo jiných orgánů Kaposiho sarkom neurologické poškození, které zabraňuje nezávislým každodenním aktivitám, není-li známa jeho příčina nesouvisející s infekcí HIV (např. úraz nebo cévní mozková příhoda) kandidóza jícnu (přemnožení kvasinek rodu Candida). , často může být diagnostikována na základě přítomnosti orální kandidózy doprovázené poruchou polykání klinicky diagnostikovaný život ohrožující nebo opakovaný zápal plic, i bez etiologického potvrzení V USA je používaná definice CDC z roku 1993, která rozšiřuje seznam platných příznaků o počet CD4+. lymfocytů nižší než 200/mikrolitr V řadě chudších zemí (v Africe, Asii, Jižní Americe) je používána pro diagnostiku AIDS zjednodušená definice WHO, která vynechává test na přítomnost protilátek a definuje AIDS, má-li člověk nejméně dva hlavní spolu s aspoň jedním vedlejším příznakem.", "question": "Co znamená česky AIDS?", "answers": ["Syndrom získaného selhání imunity"]}
{"title": "Filipínská vlajka", "context": "Vlajka Filipín byla navržena Emiliem Aguinaldem a přijata byla roku 1946 poté, co země získala samostatnost (předtím Filipíny spadaly pod USA). Poprvé byla ušita místní obyvatelkou Marcalou de Agonicillou. Poslední změna vlajky byla v roce 1998. Vlajka má podobu dvou vodorovných pruhů – modrého a červeného – s rovnostranným žerďovým klínem bílé barvy. Uprostřed klínu je vyobrazeno žluté/zlaté slunce s osmi paprsky, které mají tvar meče. Slunce představuje prvních osm zakládajících provincií. V každém rohu klínu jsou zlaté pěticípé hvězdy (s hlavním hrotem směřujícím od vyobrazení slunce), které reprezentují tři hlavní ostrovy Filipín – Luzon, Visayas a Mindanao. Bílá barva klínu vyjadřuje rovnost a svornost, modrá mír a spravedlnost a červená udatnost. Zvláštností filipínské vlajky je skutečnost, že podle rozmístění barevných pruhů indikuje mírový či válečný stav. V době míru je modrý pruh umístěn nahoře nebo při svislém zavěšení vlevo. V době válečného stavu se vlajka zavěšuje obráceně (dole a vpravo). Vlajka se tvarem a rozvržením velmi podobá české vlajce (rozdíly jsou v poskládání barev, poměru stran vlajky a tvaru klínu – český není rovnostranný a sahá do poloviny vlajky, a ve čtyřech žlutých/zlatých hvězdách). == Galerie == == Modrá barva na vlajce == Při vyhlášení První filipínské republiky byla barva na filipínské vlajce světle fialová. Roku 1919 byla přijata vlajka se stejným odstínem námořní modré jako na vlajce Spojených států amerických, jichž byly Filipíny kolonií. Tato vlajka byla s přestávkou v letech japonské okupace používána do roku 1981.", "question": "Která barva na Filipínské vlajce vyjadřuje udatnost?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Juno (mytologie)", "context": "Juno (latinsky Iuno) byla hlavní bohyně starověkého Říma (její jméno ve starověkém Řecku bylo Héra, Etruskové ji nazývali Uni) - byla to královna bohů. Juno byla sestrou a zároveň i manželkou Jova, vládce všech bohů, a matkou Hébé, Vulkána a Marta, jedna z nejdůležitějších postav božstva starořímského náboženství. Spolu s Jupiterem a Minervou byla členem Triády. Stejně jako Jupiter měla Juno schopnost házet blesky. Často bývá vyobrazena se zbraní v ruce a v plášti z kozí kůže, což byla část oblečení, kterou si Římští vojáci oblékali při tažení. Předpokládá se, že Junina doména byla původně živá síla nebo mládí. Se slábnutím významu Starověkého Řecka ve prospěch Římské říše se význam Juno omezil na choť Jupitera a královnu bohů. Přídomky Interduca a Domiduca, které jí Římané dávali (v překladu: \"ta, která vede nevěstu k manželství\" a \"ta, která vede nevěstu do jejího nového domova\"), bohyni Juno přisuzují funkci jakési patronky nevěst nebo obecně manželství. Věří se, že měsíc, v němž byla každý rok konána slavnost k jejímu uctívání (připadající na 7. července) - (anglicky July), dostal jméno podle Juno. Další přídomky Juno vyzdvihují jako královnu, ochránkyni financí, bohyni osudu nebo \"tu, která vede děti ke světlu.\" Tato označení mají většinou poetickou hodnotu a ne takový význam.", "question": "Jaká řecká bohyně odpovídá římské Juno?", "answers": ["Héra"]}
{"title": "Colorado (přítok Kalifornského zálivu)", "context": "Pramení ve Skalnatých horách. Protéká převážně polopouštními a pouštními oblastmi států Utah a Arizona. V Koloradské plošině vytváří hluboké kaňony o celkové délce 800 km, mezi nimiž je i jeden z největších na světě Grand Canyon. Ústí do Kalifornského zálivu Tichého oceánu, přičemž vytváří deltu o rozloze 8600 km². V roce 1905 řeka změnila tok a vytvořila tak slané jezero zvané Saltonské moře, které téměř zaplavilo údolí Imperial v Kalifornii. Větší přítoky zleva – San Juan, Malé Colorado, Gila zprava – Green Vodní režim Zdrojem vody je převážně tající sníh ve Skalnatých horách. Nejvodnější je od dubna do června. Na podzim a létě je vody v řece málo. Průměrný průtok vody u Lees Ferry na středním toku činí 508 m³/s. K ústí většina vody nedotéká v důsledku zavlažování a zásobování vodou a průměrný průtok tam činí pouhých 5 m³/s. Řeka unáší velké množství pevných částic, ročně v průměru 160 Mt, jež se všechny usazují v jezerech Powell a Mead. Před vybudováním přehrad řeka často ukazovala svůj divoký ráz. Zejména v době tání sněhu v horách zatápěla farmářské usedlosti, ležící níže po proudu. Využití Voda je odváděna zavlažovacími kanály a vodovody a slouží k zásobování pro města na Kalifornském pobřeží včetně Los Angeles. K tomuto účelu byly na řece postaveny hráze (Glen Canyon, Hoover), za kterými se vytvořila velká přehradní jezera (Powell, Mead), z nichž každé má rozlohu přibližně 650 km² a objem 34 km³. Menší přehradní jezera (Mohave, Havasu) vznikla za hrázemi Davis, Parker. Součástí těchto přehrad jsou vodní elektrárny. K zavlažování slouží přehrady Palo Verde, Imperial a Morelos. Velké přehrady (Roosevelt, Santa Clara, Horshu) a zavlažovací soustavy byly vybudovány také v povodí přítoku Gila. Na dolním toku je možná vodní doprava říčními loděmi, ale její význam je zanedbatelný. Odkazy Poznámky ↑ u Lees Ferry na středním toku Reference V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „К“. Literatura FREEMAN, L. R. The Colorado River. London, 1923. (anglicky) POWELL, J. W. Exploration of the Colorado River. New York, 1961. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Colorado na Wikimedia Commons", "question": "K čemu se využívá řeka Colorado při Kalifornského zálivu?", "answers": ["zásobování pro města na Kalifornském pobřeží"]}
{"title": "Česko", "context": "Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky. Česko je země s tržním hospodářstvím, která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje, index svobody tisku, index svobody internetu od cenzury, patří k vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak, v porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací. Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur. Česko je vnitrozemský stát tvořený částmi historických českých zemí, které byly po dlouhá období svého dějinného vývoje součástí zemí Koruny české. Jsou to Čechy a Morava, k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy a České Slezsko. Česko má rozlohu 78866 km2. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše.", "question": "Na kolik územních krajů se dělí Česká republika?", "answers": ["osm"]}
{"title": "Hlinkova slovenská ľudová strana", "context": "Hlinkova slovenská ľudová strana (česky Hlinkova slovenská lidová strana, HSLS) byla slovenská pravicová politická strana působící na Slovensku v první polovině 20. století. Jejím původním cílem byla autonomie Slovenska, postupně však v ní převládly autoritativní a fašistické tendence. Byla vedoucí politickou silou tzv. Slovenského státu. Opírala se hlavně o katolický klérus, nacionalistickou inteligenci a obecně křesťansky a nacionalisticky smýšlející obyvatelstvo. Tiskovým orgánem strany byl Slovák. == Historie == === Historie do Mnichovské dohody === Strana byla založena Andrejem Hlinkou, který byl až do své smrti roku 1938 jejím předsedou, jako Slovenská ľudová strana, prvních voleb se zúčastnila roku 1913, nicméně její počátky sahají do roku 1906. Stála v čele slovenského autonomistického a později separatistického hnutí. Roku 1925 byl její název změněn na Hlinkova slovenská ľudová strana z důvodu většího odlišení od Šrámkových československých lidovců. Roku 1927 vstoupila do tehdejší československé vlády, kde prosazovala slovenskou autonomii, vládu opustila roku 1929 na protest proti uvěznění svého poslance Vojtěcha Tuky. Od poloviny třicátých let spolupracovala se Slovenskou národnou stranou, s ukrajinskými, polskými, maďarskými a německými separatistickými stranami v tehdejší ČSR. Byla ovlivněna italským a rakouským fašismem a německým nacismem. V září 1936 se oficiálně přihlásila k tehdejšímu fašistickému hnutí, vyhlásila svůj požadavek totalitní fašistické společnosti a od NSDAP převzaté heslo \"jeden národ, jedna strana, jeden vodca\". 27. února 1938 jednal Hlinka s K. H. Frankem ze Sudetoněmecké strany (SdP) o spolupráci; SdP pak poskytla hlinkovcům finanční podporu ve výši pět milionů korun. Po Hlinkově smrti v srpnu 1938 se vedení strany ujal Jozef Tiso. Strana byla vedena na katolickém základě a zahrnovala několik frakcí, které se shodovaly na požadavku autonomie a katolické víře. Radikální křídlo vedl Karol Sidor, který v březnu 1939 odmítl vyhlásit \"německou\" nezávislost. Mezi lídry umírněného křídla patřil Jozef Tiso, propražský směr reprezentovali zejména generální tajemník Martin Sokol a nitranský kanovník Jozef Buday.", "question": "Jakou zkratku měla Hlinkova slovenská lidová strana?", "answers": ["HSLS"]}
{"title": "ProFIdivadlo", "context": "Specifikem Profidivadla je, že jeho členové se každý akademický rok obměňují z řad studentů, kteří se zúčastní konkurzu a zapíšou si celouniverzitně volitelný předmět Divadelní hra (kurz vznikl v roce 2006). Konkurz je nejen výběrovým řízením herců, ale celého divadelního štábu (dramaturgie, inspice, hudba, osvětlovači, projekce, stavba scény, rekvizity, kostýmy, nápověda, design, propagace). Studenti pak v průběhu jednoho semestru v režii starších, zkušenějších členů Profidivadla nacvičují vždy novou divadelní hru, která je uvedena při příležitosti akademického dne univerzity – Dies Academicus. S týdenním odstupem se pak pravidelně koná repríza a derniéra na brněnských divadelních scénách (Centrum experimentálního divadla při Divadle Husa na provázku, divadelní sál kulturního centra Starý pivovar, divadelní sál klubu Šelepova, scéna Buranteatru v multikulturním centru Scala). Od vzniku Univerzitního kina Scala v roce 2013 se reprízy a derniéry uskutečňují tam. Od svého založení v roce 1998 uvedlo Profidivadlo celkem 19 premiér. Mezi odehrané inscenace patří díla Wiliama Shakespeara (Hamlet, kralevic dánský v překladu E. A. Saudka), Friedricha Dürrenmatta (Fyzikové, Návštěva staré dámy), Quentina Tarantina (Pulp Fiction – adaptace Roberta Krále), Ludvíka Kundery (hra Labyrint světa a lusthauz srdce podle předlohy Jana Amose Komenského), Ivana Klímy (Cukrárna Myriam), Martina Hilského, nebo brněnského autora Mariana Pally (Sajns fikšn). Do repretoáru Profidivadla patří také původní hry: například v roce 2002 uvedlo grotesku Dilema mentálního dálnopisu od studenta informatiky Ondřeje S. Nečase. Za zmínku stojí, že ProFIdivadlo nepoužívá převzatou hudbu, a pro každé z odehraných představení byla použita originální scénická hudba, kterou složili členové Profidivadla. == Historie ProFIdivadla == \"PROFIDIVADLO na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity je v dějinách počítačové vědy snad nejhezčím důkazem bezespornosti tvrzení, že informatikové jsou lidé tvůrčí, kulturní a veskrze mnohorozměrní.\"ProFIdivadlo (Divadlo pro Fakultu informatiky) vzniklo roku 1998 jako zájmová činnost studentů Fakulty informatiky Masarykovy univerzity.", "question": "Uvedlo ProFIdivadlo více než 13 divadelních her?", "answers": ["Od svého založení v roce 1998 uvedlo Profidivadlo celkem 19 premiér."]}
{"title": "Magma", "context": "Magma je termín označující směs roztavených hornin a plynů, která se nachází pod povrchem Země a dalších terestrických těles. Vyjma roztavených hornin může magma obsahovat i krystaly různých minerálů, rozpuštěné plyny či bublinky. Magma je hlubinný ekvivalent lávy, tedy, jakmile se magma dostane na povrch tělesa, používá se pro jeho označení termín láva. Magma, které vzniká v zemském plášti se nazývá primární, sekundární (žulové) vzniká horotvornou činností. Primární magma je poněkud řidší a snadno proniká k zemskému povrchu, kde tuhne. Vznikají z něj výlevné horniny, např. čedič. Sekundární se tvoří se většinou ve velkých hloubkách a tuhne pomalu pod povrchem Země. Vytváří velká tělesa (plutony), která prostupují staršími horninami. Podle místa utuhnutí magmatu se rozdělují vyvřelé horniny na hlubinné, výlevné a žilné. Na Zemi je magma nejčastěji křemičitá hornina s obsahem rozpuštěných fluidních složek, konkrétně aluminio-silikátová tavenina obsahující sopečné plyny (například voda, CO2, chlór a fluor) z pláště Země. Magma vzniká v oblastech zemského pláště a nebo tavením z hornin spodní zemské kůry. Magma může dosahovat různých teplot (na Zemi většinou mezi 650–1200 °C). Vlivem rozdílu hustoty magmatu vůči okolnímu prostředí, stoupá magma k povrchu, jelikož má menší hustotu. Cestou prochází skrze kůru tělesa, kde často utváří magmatické krby, místa hromadění, ze kterých pak vystupuje na povrch skrze žíly. Při průniku na povrch dochází k sopečné činnosti mající často za následek vznik sopek. Během výstupu dochází taktéž k postupnému chladnutí magmatu, postupné krystalizaci minerálů a k poklesu okolního litostatického tlaku, což způsobuje postupné uvolňování rozpuštěných plynů v magmatu a vzniku bublinek. Pokud je množství rozpuštěných plynů dostatečné, či magma na své cestě potká zdroj podzemní vody, může dojít k jeho fragmentaci a vzniku explozivního vulkanismu. Je-li ale množství plynů malé či plyn má možnost snadno z magmatu unikat, magma se po povrchu začne vylévat a tvořit lávové proudy.", "question": "Co je to magma?", "answers": ["směs roztavených hornin a plynů"]}
{"title": "Syrovice", "context": "Obec Syrovice se nachází v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, její katastrální území má rozlohu 826,81 ha. Žije zde téměř 1500 obyvatel. Obcí, která se rozkládá v Dyjsko-svrateckém úvalu, protéká potok Syrůvka, jenž zde také pramení a zásobuje vodou zdejší rybník, nacházející se na jižním okraji vesnice. Při jižním břehu rybníka se nachází budova bývalého vodního mlýna. Dominantou celé obce je zdejší farní kostel svatého Augustina, při němž se nachází také zdejší hřbitov. V obci sídlí místní sdružení Moravské hasičské jednoty, zemědělské družstvo, základní škola 1. stupně, mateřská škola a lihovar. V obci se každoročně koná pouťová slavnost v polovině měsíce července a Augustinské hody konané poslední víkend v srpnu. Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Stará hora, Nad Mlýnem). Jméno Syrovice získala tato vesnice od slova syrovo (chladno). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1294. Až do zrušení poddanství se Syrovice dělily na 3 díly s rozdílnou vrchností. K 1. červenci 1980 došlo k integraci obcí Bratčice, Ledce, Sobotovice a Syrovice pod společný Místní národní výbor v Syrovicích, aniž by formálně došlo ke sloučení obcí v jednu. V integrovaném Místním národním výboře měly Sobotovice 13 zástupců, Ledce 14, Bratčice 21, a Syrovice 24. Roku 1990 se pak všechny obce opětovně osamostatnily. pozdně barokní kostel svatého Augustina z roku 1775 boží muka u silnice do Bratčic krucifix u kostela Římskokatolická farnost Syrovice Obrázky, zvuky či videa k tématu Syrovice ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou rozlohu má obec Syrovice?", "answers": ["826,81 ha"]}
{"title": "Fotometrie", "context": "Fotometrie je část optiky, která zkoumá světlo z hlediska jeho působení na zrakový orgán. Veličiny, které určují velikost tohoto působení na lidské oko, se označují jako fotometrické veličiny. Mezi fotometrické veličiny řadíme např. svítivost zdroje, světelný tok nebo osvětlení. Fotometrie se zaměřuje na viditelné světlo. Podobné metody jako fotometrie se používají pro studium celého elektromagnetického spektra v radiometrii. Optika Radiometrie Fotometrické veličiny", "question": "Na jaké světlo se zaměřuje fotometrie?", "answers": ["na viditelné"]}
{"title": "ARM", "context": "Nízkopříkonové procesory totiž nepotřebují složité a přitom relativně nespolehlivé chlazení. přístup do paměti pouze instrukcemi Load/Store částečné překrývání vnitřních registrů možnost podmíněného vykonání instrukcí jednoduchý a výkonný instrukční soubor, jednoduše využitelné kompilátory vyšších programovacích jazyků Procesory ARM podporují dva adresové módy. Můžeme adresovat buď prostřednictvím čítače instrukcí, nebo pomocí bázové adresy uložené v jednom z vnitřních registrů. Do paměti lze přistupovat pouze instrukcemi Load/Store (Load-Store Architecture) výrazně zjednodušuje výkonnou jednotku (Execution Unit) procesoru, protože pouze několik instrukcí pracuje přímo s pamětí. Většina instrukcí pracuje s vnitřními registry. ARM procesory podporují dvě úrovně priority přerušení s dvěma zaměnitelnými bankami registrů. Nejkratší doba provedení požadavku na přerušení je poskytována režimem rychlého přerušení FIQ (Fast Interrupt Request). Druhý typ přerušení je IRQ (Interrupt Request), který se používá pro obsluhu přerušení nevyžadujících extrémně krátké doby odezvy nebo v případě, že vlastní obsluha přerušení je oproti době reakce procesoru mnohonásobně delší. Procesor ARM obsahuje 44 základních instrukcí s jednotnou šířkou 32 bitů. V jednom taktu se vykonávají pouze instrukce pracující s aritmeticko-logickou jednotkou (ALU), s registry nebo s přímými operandy. Procesor pracuje ve čtyřech základních režimech: uživatelský režim USR privilegovaný režim supervizora SUP privilegovaný režim přerušení IRQ privilegovaný režim rychlého přerušení FIQ V procesoru je obsaženo 25 částečně se překrývajících 32bitových registrů (15 registrů je univerzálních a zbývajících 10 má speciální funkce), z toho 16 registrů je v každém režimu činnosti programově přístupných. Registry R0 až R13 jsou přístupné v uživatelském režimu pro libovolný účel. Registr R14 je určen výhradně pro uživatelský režim. Pět registrů je speciálně určeno pro režim rychlého přerušení (FIQ). Je-li procesor v režimu FIQ, je těchto pět registrů mapováno do registrů R10 až R14. V registru R14 je uložena návratová adresa do přerušeného programu. Další dva registry jsou určeny pro režim přerušení (IRQ) a v tomto režimu překrývají registry R13 a R14 uživatelského režimu. Další dva registry jsou určeny pro privilegovaný režim supervizora. Poslední registr R15 obsahuje stavové slovo procesoru a čítač instrukcí, který je sdílen všemi režimy činnosti. Významově nejvyšších 6 bitů PSW obsahuje stav procesoru, dalších 24 bitů představuje čítač instrukcí a významově nejnižší dva bity obsahují aktuální režim činnosti procesoru. Jak bylo uvedeno, procesor obsahuje množinu částečně se překrývajících registrů, takže v případě přerušení nemusí být proveden kompletní úklid registrů. V případě režimu rychlého přerušení FIQ je zkrácení doby odezvy procesoru dosaženo použitím čtyř lokálních univerzálních registrů a jednoho registru s návratovou adresou.", "question": "Jakou šířku mají instrukce procesoru ARM?", "answers": ["32 bitů"]}
{"title": "Borrelióza ptáků", "context": "Borrelióza je členovci přenosné akutní septikemické onemocnění ptáků vyvolávaná spirochetou Borrelia anserina, které může u drůbeže v endemicky postižených oblastech způsobovat velké ekonomické ztráty. Zdravotní význam B. anserina není znám; je ale antigenně úzce příbuzná s B. burgdorferi, původcem lymské borreliózy. Ptáci mohou být experimentálně infikováni a vylučovat tuto spirochetu, nelze je proto vyloučit jako možný zdroj infekce B. burgdorferi pro člověka. Ptačí borrelióza byla poprvé popsána na Kavkaze v roce 1891 Sacharovem jako vážné septikemické onemocnění husí. V roce 1903 byla nemoc zjištěna u drůbeže v Brazílii a byla prokázána primární úloha členovců v jejím přenosu. Postupně byla borrelióza identifikována v mnoha zemích světa, zejména v tropických a subtropických oblastech. Také v Evropě byly zaznamenány ojedinělé případy, včetně naší republiky. Borrelióza se vyskytuje zejména v oblastech s častým výskytem klíšťáků z rodu Argas. Spirochety jsou jednobuněčné, jemné spirální gramnegativní bakterie, dosahující délky až 500 μ. Množí se příčným dělením a běžnými barvícími technikami se nebarví; výjimkou je stříbření. Spirochety jsou zařazovány do rodů Spirochaeta, Treponema, Borrelia, Brachyspira a Leptospira. U ptáků jsou původci borreliózy a střevních onemocnění. Původcem onemocnění je Borrelia anserina (syn. Spirochaeta anserina, S. gallinarum, S. anatis a Treponema anserinum), aktivně se pohybující spirální bakterie s 5-8 závity, měřící kolem 6-30 x 0,3 μ.", "question": "Ve kterém roce byla ptačí borrelióza zjištěna u drůbeže v Brazílii?", "answers": ["1903"]}
{"title": "Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Volary)", "context": "Římskokatolický kostel svaté Kateřiny Alexandrijské ve Volarech postavil stavitel Jan Canevalle v barokním slohu nedaleko náměstí na základech v roce 1688 zbořené starší gotické stavby, o níž jsou první zmínky z roku 1496. Svěcení kostela se uskutečnilo 8. října 1690. Chrám je chráněn jako kulturní památka České republiky.Z původního kostela, který byl menší, se zachovala spodní část (přízemí) věže o čtvercovém půdorysu. Ta je přistavěna na severní straně k jediné lodi tvaru obdélníka o rozměrech 16 × 11 metrů se zaoblenými rohy u kněžiště. K lodi přiléhající trojboce uzavřený presbytář o délce necelých 9 metrů a šířce téměř 7 metrů. Sakristie je přistavěna k presbytáři na jeho severní straně. V roce 1724 byla věž kvůli lepší slyšitelnosti zvonů zvýšena o necelých sedm metrů. V letech 1715, 1754 a 1863 kostel vyhořel, vždy však byl vzápětí obnoven, popřípadě i rozšířen. V roce 1756 byla k lodi kostela na jižní straně přistavěna Tusetská kaple stejného tvaru jako presbytář, avšak o něco menší (délka 6 metrů, šířka přes 5 metrů); název pochází z německého názvu nedaleké obce Stožec (Tusset), neboť do této kaple byl přenesen obraz z lesní kaple Panny Marie pod Stožeckou skálou. V roce 1903 byla zdejší farnost povýšena na děkanství. V roce 1973 byl původní hodinový stroj věžních hodin přenesen do městského muzea a nahrazen novým s elektrickým zvoněním. Poslední velká oprava kostela byla provedena v roce 2000, v září 2006 byla věž poprvé mimořádně zpřístupněna veřejnosti. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské ve Wikimedia Commons Římskokatolická farnost Volary", "question": "Ve které obci jihočeského kraje se nachází kostel svaté Kateřiny Alexandrijské?", "answers": ["ve Volarech"]}
{"title": "IOS (Apple)", "context": "iOS je mobilní operační systém vytvořený společností Apple Inc. Původně byl určen pouze pro mobilní telefony iPhone, později se však začal používat i na dalších mobilních zařízeních této firmy, jako jsou iPod Touch, iPad a nejnověji Apple TV. Pojmenování iOS se používá až od čtvrté verze tohoto systému. Do té doby byl oficiálně nazýván iPhone OS. Nový název iOS je v souladu s politikou pojmenovávání produktů (iPod, iPhone, iPad, ...). Ihned po zveřejnění nového názvu iOS byla na Apple podána žaloba od společnosti Cisco Systems, která název IOS používá pro označení softwaru na svých routerech. Aby zabránila žalobě, licencovala si společnost Apple použití tohoto názvu pro svá zařízení. Legenda: Legenda: První verze dotykového operačního systému společnosti Apple. Při jeho počátečním vydání nebylo stanoveno žádné oficiální jméno. 6. března 2008 s vydáním iPhone software development kit (iPhone SDK), Apple oficiálně systém pojmenoval jako iPhone OS (Systém byl přejmenován na \"iOS\" 7. června 2010). 2.0, druhá hlavní verze iOS, vyšla 11. července 2008 s vydáním iPhonu 3G. Zařízení běžící na 1.x lze upgradovat na tuto verzi. Tato verze systému přináší App Store, takže aplikace třetích stran jsou k dispozici pro iPhone a iPod Touch. 3.0, třetí verze operačního systému iOS vyšla 17. června 2009.", "question": "Používa se iOS v Apple TV?", "answers": ["Původně byl určen pouze pro mobilní telefony iPhone, později se však začal používat i na dalších mobilních zařízeních této firmy, jako jsou iPod Touch, iPad a nejnověji Apple TV."]}
{"title": "Praxeologie", "context": "Tak například docházíme k objevu podstaty zisku a ztráty na základě modelu donekonečna se opakujících ekonomických procesů (evenly rotating economy), jehož podstatou je abstrahování od toku času. Tato teorie však nemůže být nikdy aplikována na realitu a slouží pouze k objasnění jednoho ekonomického problému. Je z podstaty nerealistická a umělá a byla vytvořena za konkrétním účelem. Tento fakt ekonom nikdy nesmí ztratit ze zřetele, jinak povede jeho zkoumání k zásadním omylům. Praxeologie se stala alternativou k metodologii, kterou používá ekonomie hlavního proudu. Tou je tzv. metodologický pozitivismus, jehož největším obhájcem je v ekonomii Milton Friedman. Pozitivismus je založen na konstruování hypotéz, které musejí být následně testovány na skutečných jevech. Praxeologie takové testování nezná, protože její tvrzení nabývají jinou pravdivostní hodnotu než výroky pozitivistické ekonomie. Výsledkem jednání různých jednotlivců jsou tzv. komplexní jevy. Z pouhého pozorování těchto jevů nemůžeme zjistit, které faktory je způsobily, protože jsou výsledkem působení mnoha různých faktorů. Lidé se chovají různě a stejný člověk se chová různě v různém časovém okamžiku. Ekonomie nedisponuje laboratorními pokusy, které by umožnily izolovat působení jiných faktorů a zjistit tak přínos jednotlivých faktorů na výsledný jev. Tím se vracíme ke specifické metodě praxeologie, metodě spekulativních konstrukcí. Ekonomie hlavního proudu tuto metodologii nepřijímá. Ani mezi „Rakušany“ nebyla tato metodologie vždy důsledně uplatňována a mnohými byla opuštěna, jako např. Hayekem nebo Reismanem, kteří se pokusili o jakousi syntézu rakouské ekonomie (praxeologie) a pozitivistické ekonomie (ekonomie hlavního proudu).", "question": "Kdo je největším obhájcem tzv. metodologického pozitivismu v ekonomii?", "answers": ["Milton Friedman"]}
{"title": "Brno", "context": "Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou.", "question": "Kde žije necelých 400 tisíc obyvatel?", "answers": ["V Brně"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře.", "question": "Je Uran planeta?", "answers": ["Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě."]}
{"title": "Hospodářská komora České republiky", "context": "šíření znalostí a informací o hospodářství, ekonomických podmínkách a právních předpisech, týkajících se podnikatelských aktivit a hospodářských styků se zahraničím poradenské a konzultační služby v otázkách spojených s podnikatelskou činností vzdělávací činnost spolupráce s orgány státní správy a místních samospráv propagace a šíření informací o podnikatelské činnosti svých členů zřizování zařízení s institucemi na podporu rozvoje podnikání a vzdělanosti, profesního vzdělávání a rekvalifikace účast na řešení problémů zaměstnanosti a na odborné přípravě k výkonu povolání, podpora školských zařízení zřízených k tomuto účelu Připomínkování zákonů HK ČR ovlivňuje legislativu v ČR i v EU. Členství v HK ČR umožňuje podnikatelům podílet se na vznikajících zákonech, vyhláškách, nařízeních i nové legislativě EU a zasazovat se tak nejen o lepší podmínky pro vlastní podnikatelskou činnost, ale také o formování legislativního rámce podnikatelského prostředí ČR i celé EU. Ovlivnit zákony a podnikatelské prostředí může prostřednictvím HK ČR kterýkoli podnikatel, který je nespokojený s podmínkami pro podnikání v jeho oboru a rád by vyvinul iniciativu vedoucí ke změně. HK ČR shromažďuje připomínky z podnikatelského prostředí, upravuje za pomoci odborníků a právních expertů do legislativně přijatelné podoby a uplatňuje je jak v meziresortním připomínkovém řízení, tak na půdě vlády ČR nebo Parlamentu ČR tak, aby zamezila tvorbě nadbytečné administrativní zátěže či vytváření nových bariér vnitřního trhu.[zdroj? ] Národní soustava kvalifikací Hospodářská komora je realizátorem státem garantovaného celorepublikového registru profesních kvalifikací Národní soustava kvalifikací (NSK). Členství v Hospodářské komoře Členem HK ČR se může stát každá právnická osoba nebo fyzická osoba zapsaná či nezapsaná v obchodním rejstříku vlastnící živnostenské oprávnění.", "question": "Hospodářská komora České republiky se dá zapsat kterou zkratkou?", "answers": ["HK ČR"]}
{"title": "Ždánický les", "context": "Ždánický les je plochá vrchovina s rozlohou 470 km2, nejvyšším vrcholem U Slepice 438 m n. m., střední výškou 270,7 m n. m. a středním sklonu 4° 54́. Nachází se na jihovýchodní Moravě v okresech Hodonín, Břeclav, Brno-venkov a Vyškov v Jihomoravském kraji. Sousedí s Litenčickou pahorkatinou, Dyjsko-svrateckým úvalem, Dolnomoravským úvalem a Kyjovskou pahorkatinou. Geomorfologický celek Ždánický les je částí geomorfologické oblasti Středomoravské Karpaty, které jsou součástí geomorfologické subprovincie Vnější Západní Karpaty, jež jsou částí geomorfologické provicie Západní Karpaty. Samotný Ždánický les se dělí na tři geomorfologické podcelky: Hustopečská pahorkatina Boleradická vrchovina Dambořická vrchovina Podloží Ždánického lesa je tvořeno především paleogenní sedimenty ždánické a pouzdřanské jednotky vnější skupiny příkrovů. Velmi rozšířené jsou mohutné překryvy kvartérních spraší a sprašových hlín. Z oblasti Ždánického lesa pochází lehká, parafinická ropa. V roce 1973 bylo otevřeno ložisko ropy u Ždánic (maximum těžby v roce 1980 &0000000000005641.0000005 641 tun). V roce 1986 bylo objeveno u Dambořic jedno z největších ložisk v ČR. Jeho denní těžba představuje 55 % produkce v ČR, v širší oblasti Dambořice – Uhřice – Žarošice se těží 88 % produkce ropy ČR, která v roce 2007 činila &0000000000246200.000000246 200 tun). Ždánický les je odvodňován Litavou, která se vlévá do Svratky, a Trkmankou, jež se vlévá do Dyje. Ždánický les patří do oblasti s velmi teplým, suchým klimatem. Pahorkatina leží ve 1. až 2. vegetačním stupni. Nižší polohy oblasti jsou pro své velmi úrodné půdy využíváy k zemědělství, daří se zde vinohradnictví a sadařství teplomilných druhů jako jsou meruňky a broskvoně, lze zde nalézt oskeruše či mandloně. Souvislejší lesní porosty se vyskytují především v Dambořické vrchovině. Jsou zde jak teplomilná spečenstva panonských a karpatských dubohabřin, tak i společenstva bučin ve vyšších oblastech.", "question": "Jaký je nejvyšší vrchol Ždánického lesu?", "answers": ["U Slepice"]}
{"title": "Kontinentální hokejová liga", "context": "Sezóna 2013/2014 – připojil se chorvatský Záhřeb Medveščak a Admiral Vladivostok. Sezóna 2014/2015 – připojil se finský Jokerit Helsinky, HC Lada Togliatti (v KHL vynechala čtyři sezóny) a nový tým HK Soči. Naopak se z ligy stáhl kvůli proruským nepokojům na Ukrajině HC Donbass Doněck a kvůli finančním problémům i HC Spartak Moskva a HC Lev Praha. Sezóna 2015/2016 – končí Atlant Mytišči, naopak se do ligy vrací Spartak Moskva. Sezóna 2016/2017 – připojil se čínský tým HC Rudá hvězda Kunlun. Sezóna 2017/2018 – z ligy se stáhl Medveščak Záhřeb a Metallurg Novokuzněck. Sezóna 2018/2019 – vyřazeny byly nejslabší celky HC Jugra Chanty-Mansijsk a HC Lada Togliatti, počet zápasů se zvýší z 56 na 62 v základní části. •Sezóna 2019/2020 - odešel kvůli finančním problémům HC Slovan Bratislava. Sezóna 2019/2020 byla předčasně ukončena po základní části z důvodu pandemie koronaviru. == Přehled sezón == == Trofeje == === Týmové trofeje === Gagarinův pohár (2008–současnost) – udělován vítězi play-off Kontinentální hokejové ligy Kontinentální pohár (2009–současnost) – udělován vítězi základní části KHL Pohár Západní konference (2009–současnost) – udělován týmu, který se dostal do finále play-off ze západní konference Pohár Východní konference (2009–současnost) – udělován týmu, který se dostal do finále play-off z Východní konference Pohár Lokomotivu (2008–současnost) – pohárový vítěz hraje s vicemistrem v první den následující sezóny Trofej Vsevoloda Bobrova (2008–současnost) === Individuální trofeje ===", "question": "Jaká je zkratka Kontinentální hokejové ligy?", "answers": ["KHL"]}
{"title": "Chorol (Poltavská oblast)", "context": "Chorol (ukrajinsky i rusky Chorol, polsky Choroł) je město v Poltavské oblasti na Ukrajině. Leží západně od Poltavy, správního střediska oblasti, a jihovýchodně od Lubnů. Východně od Chorolu prochází řeka Chorol a severovýchodně jej míjí dálnice M 03, po které je vedena evropská silnice E40. V roce 2011 žilo v Chorolu přes třináct tisíc obyvatel. == Dějiny == Sídlo bylo založeno za Kyjevská Rus za Vladimíra II. Monomacha. První zmínka o něm je z roku 1083, kdy bylo součástí řetězu opevnění na řekách Sule, Chorolu, Pselu a Vorskle, které měly chránit před nájezdníky z východu. K nejtěžším bojům zde došlo v letech 1107, 1111, 1185 a 1215. Od roku 1362 patřil Chorol k litevskému velkoknížectví a pak od roku 1569 na základě Lublinské unie k Republice obou národů. V roce 1781 se stal Chorol městem. === Rodáci === Ben Cijon Dinur (1884 – 1973), izraelský historik a politik Arje Dvorecki (1916 – 2008), izraelský matematik == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chorol (Stadt) na německé Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Chorol ve Wikimedia Commons", "question": "Nachází se řeka Chorol východně od města Chorol?", "answers": ["Východně od Chorolu prochází řeka Chorol a severovýchodně jej míjí dálnice M 03, po které je vedena evropská silnice E40."]}
{"title": "Německá demokratická republika", "context": "Německá demokratická republika (NDR, \"východní Německo\", v německy mluvících zemích i jinde běžně DDR, zkratka pro Deutsche Demokratische Republik) byla od 7. října 1949 lidově demokratickým státem na území sovětské okupační zóny Německa a východního sektoru Berlína. 3. října 1990 se stala součástí Spolkové republiky Německo. == Historie == V červnu 1945, po skončení druhé světové války, převzaly čtyři vítězné mocnosti svrchovanou moc v Německu a činnost zahájila Spojenecká kontrolní rada. Téhož měsíce byla vytvořena Sovětská vojenská správa v Německu (Sowjetische Militäradministration in Deutschland - SMAD) jako mocenský orgán v sovětské okupační zóně, o měsíc později byly zřízeny správy SMAD v jednotlivých zemích. V červenci a srpnu 1945 proběhla postupimská konference, kde nejvyšší představitelé spojeneckých velmocí podepsali dohodu obsahující ustanovení o denacifikaci a demilitarizaci Německa a o rozdělení jeho území do čtyř okupačních zón. Na přelomu června a července vznikly v sovětské okupační zóně Komunistická strana, Sociálně demokratická strana, Křesťansko-demokratická unie a Liberálně demokratická strana. V červenci na základě rozkazu SMAD byly vytvořeny německé ústřední správy. Sloužily jako pomocné orgány SMAD v jednotlivých resortech správy a hospodářství.", "question": "Na jaké konferenci byla podepsána dohoda o rozdělení Německa do okupačních zón?", "answers": ["postupimská"]}
{"title": "Olga Havlová", "context": "Koncem roku 1985 iniciovala vznik časopisu O divadle a jako členka redakce pomáhala především s hospodářskými a výrobními záležitostmi. Jako manželka prvního demokratického československého prezidenta po únoru 1948 se Olga Havlová intenzivně věnovala charitativním aktivitám. V etapě nově se rozvíjející demokracie patřila ve své zemi k jejich průkopnicím. Počátkem roku 1990 založila s přáteli z Charty 77 Výbor dobré vůle, který patřil k prvním projektům tohoto druhu v Československu. V roce 1992 založila Nadaci Olgy Havlové a členové Výboru dobré vůle se stali členy její správní rady, jíž Olga předsedala. Hlavním cílem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (VDV) je pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. Činnost nadace začala být brzy známá i v zahraničí. V některých zemích Evropy i v zámoří vznikly pobočky k podpoře hlavních cílů nadace. Olga Havlová navštěvovala nově vznikající centra pro děti s kombinovanými vadami a zjišťovala, co by jim mohlo ulehčit život. Často ji bylo vidět mezi seniory a postiženými dětmi. Zajímala ji transformace nemocnic na nestátní neziskové organizace a nabádala ministry k podpoře občanských sdružení působících v sociální oblasti. Získala si respekt světových politiků i kulturních osobností.", "question": "Olga Havlová byla kolikátou manželkou Václava Havla?", "answers": ["první"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Často slyšíme nesprávnou výslovnost [ivrist]. Publikace britského rozhlasu BBC Pronouncing Dictionary of British Names, Oxford University Press z roku 1971 uvádí dva způsoby výslovnosti [everest] a [everist], správná výslovnost je tedy [maunt everest], případně méně často [maunt everist]. Horolezci hovoří vždy o [everestu], včetně R. Messnera, který zdolal jako první všechny osmitisícovky. Čínský deník People's Daily publikoval roku 2002 článek, v němž se ohrazuje proti přetrvávajícímu používání anglického názvu v západním světě. Autor doporučuje používání tibetského jména hory. Udávaná výška 8 848 je oficiálně uznaná Nepálem a Čínou Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdálené Indie. Před průzkumným měřením byl vrchol zeměměřiči nazýván jménem Peak XV. V padesátých letech 20. století indičtí zeměměřiči učinili přesnější měření, které se přiblížilo dnešním měřením a výpočtům výšky Everestu 8848 m. Dnes je obecně přijímána hodnota 8848 m. Everest stále roste díky pohybům tektonických desek, předpokládaný růst je 3 až 5 mm do výšky a 27 mm k severovýchodu za rok. Konečně podle čínských měření z května 2005 je výška hory 8844 metrů, což je o celé 4 metry méně, než se běžně uvádí. Everest je horou, jejíž vrcholek je nejvýše nad mořskou hladinou. Za nejvyšší horu světa by mohla být pokládána také Mauna Kea na Havaji, která je nejvyšší horou od své základny, ukryté pod mořskou hladinou na oceánském dně. Mauna Kea takto přesahuje 10 km, ale nad moře ční pouhými 4 205 metry. Druhou horou, jež by mohla být nejvyšší, je Chimborazo v Ekvádoru. Vrchol Chimboraza je od středu Země o 2 168 metrů dále než Everest. Tímto způsobem Chimborazo měří 6384,4 km a Everest pouze 6382,3 km. Příčinou rozdílu je zemská rotace, která deformuje tvar Země i mořské hladiny, od níž se výška standardně měří.", "question": "Jaká je výška Mount Everestu?", "answers": ["8848 m"]}
{"title": "Sokratovská metoda", "context": "Sokratovská metoda Sokratovská metoda je výchovný a vzdělávací postup, při němž se učitel snaží své studenty otázkami přivést k novému poznání. Odvolává se na antického filosofa Sókrata, který v některých svých dialozích říká, že poznání je vlastně rozpomínání a svoji úlohu při tom přirovnává k činnosti porodní báby. Užívá se jak na vysokých školách, tak také v profesním a firemním tréninku kritického myšlení a logické argumentace. Za hlavní přednost metody je považována forma zapojení studentů / účastníků do procesu poznávání a zvýšená motivace přijít věci „na kloub“ oproti pouhému výkladu učitele. Sókratovy dialogy Modrý čtverec má dvojnásobnou plochu než původní žlutý V řadě raných dialogů hovoří Sókratés s lidmi, kteří jsou pevně přesvědčeni, že jsou odborníci a že něco spolehlivě vědí. Sókratés svými otázkami nejprve zpochybní jejich domnělé vědění a v některých případech je pak dovede k hlubšímu, pravdivějšímu porozumění a náhledu. Příkladem mohou být Platónovy dialogy Euthydémos, Ion a zejména Menón. V tomto dialogu pozve Menón k rozhovoru prvního otroka, který jde kolem a u něhož je jisté, že o geometrii nic neslyšel. Sókratés mu předloží obtížnou úlohu: ke čtverci o straně dvě stopy má zkonstruovat čtverec s dvojnásobnou plochou. Otrok nejprve myslí, že to bude čtverec s dvojnásobně dlouhou stranou, ale když jej zkonstruuje, zjistí že plocha je čtyřnásobná. Sókratés ho pak otázkami dovede k tomu, aby čtyři části čtverce úhlopříčkami rozpůlil, takže vznikne skutečně čtverec o dvojnásobné ploše, vůči původnímu postavený na roh. Sókratés v tom vidí zřejmé potvrzení své domněnky, že se otrok „rozpomenul“ na to, co jeho nesmrtelná duše už věděla.[1] „ Protože totiž je celá příroda stejnorodá a duše poznala všechny věci, stačí, když si člověk vzpomene toliko na jednu – což lidé nazývají učením – aby všechny ostatní nalezl sám, je-li statečný a neúnavný v hledání; neboť hledání a poznávání je vůbec vzpomínání. “ — Platón, Menón. II. 81d. V jiných dialozích, kde se nejedná o geometrii, není Sókratova argumentace tak přesvědčivá a moderní čtenář má dojem, že nutí své partnery volit mezi dvěma alternativami, i když je ve skutečnosti více možností, kdy se alternativy nevylučují a podobně.[zdroj?", "question": "Jaká je hlavní přednost Sokratovské metody?", "answers": ["forma zapojení studentů / účastníků do procesu poznávání a zvýšená motivace přijít věci „na kloub“"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Kůže (cutis) společně se sliznicemi trávicího, dýchacího, močového a pohlavního traktu představují nejen primární mechanické bariéry, kterými se ptáci chrání proti vstupu patogenů do organismu, ale také se podílejí na imunitních reakcích. Kůže ptáků je velmi tenká a takřka neobsahuje kožní žlázy. Skládá se z pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkoží (subcutis). Od kůže jsou také odvozeny kožní deriváty (appendices carnosae) – např. hřebínek, lalůčky, ušnice aj. Unikátním útvarem u ptáků je peří. Podrobnější informace naleznete v článku Kostra ptáků. Vzhledem ke způsobu života a pohybu vykazuje kostra ptáků řadu anatomických odchylek v porovnání se savci (nižší relativní hmotnost, pevnost, pneumatizace většiny kostí a redukce jejich počtu srůstem v některých částech kostry aj.). Kosti jsou díky vysokému obsahu minerálních látek velmi tvrdé a pevné, ale také křehké. Zvláštnostmi ptačí kostry jsou zejména bezzubý zobák, vysoká pohyblivost horního zobáku, plně vyvinutý pletenec hrudní končetiny přeměněné v křídlo, osifikace hrudních úseků žeber a zpevnění hrudníku pomocí háčkovitých výběžků. Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru. Svalstvo končetiny se upíná na synsakrum, femur a tibiotarzum. Běhák svalovinu nemá, podélně jím vedou jen šlachy k prstům. Zajímavá je úprava některých svalů zadní končetiny (m. ambiens, mm. flexores perforantes et perforati), která umožňuje automatické sevření prstů hřadujícího ptáka. Při napnutí šlach těchto svalů zapadnou jejich výrůstky do prohlubní šlachových pochev jako řetěz do ozubeného kola, takže sedící pták už nevynakládá žádnou svalovou námahu. Podrobnější informace naleznete v článku Trávicí soustava ptáků. Trávicí systém (systema digestorium) odpovídá u ptáků základní stavbě u vyšších obratlovců, až na některé zvláštnosti. Podobně jako u savců lze jej rozdělit na část hlavovou a trávicí trubici. Hlavovou část tvoří tzv. orofarynx, který zahrnuje dutinu ústní (zobákovou) a hltan. Horní a dolní čelist kryje více či méně zrohovatělý zobák. Jazyk je většinou neohebný, protože je podložen kostí, zato jej ptáci mohou vysunovat poměrně daleko z ústní dutiny. Chuťové pohárky jsou přítomny na jazyku a na stěně dutiny zobáku.", "question": "Jaké jsou největší svaly na ptačím těle?", "answers": ["hrudní"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurentku.", "question": "Jaká zkratka se především v neformálním kontextu používá pro Masarykovu univerzitu?", "answers": ["MUNI"]}
{"title": "Woody Allen", "context": "Woody Allen vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg (* 1. prosince 1935 New York) je americký filmový režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik, čtyřnásobný držitel Oscara, který v uměleckém světě působí více než 50 let. Jedná se o jednoho z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řade i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenárista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích. V roce 1956 se ve dvaceti letech oženil s Harlene Rosenovou, studentkou filozofie, se kterou se roku 1962 rozvedl. V roce 1966 se zapletl s herečkou z vlastního filmu Banáni Louise Lasserovou, se kterou se o tři roky později rozvedl. Potřetí se oženil roku 1997 s adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrowové Soon-Yi, se kterou později adoptovali dvě děti. V programu \"The Comediańs Comedian\" vysílaném v roce 2005 britskou televizí byl zařazen do první padesátky nejlepších komiků a bavičů všech dob, skončil na třetím místě a i to svědčí o jeho velké oblíbenosti u diváků. Narodil se a vyrostl v New Yorku. Matka Nettie Cherrie pracovala jako účetní v rodinném lahůdkářství a otec Martin Konigsberg pracoval jako rytec drahokamů a číšník. Rodina byla židovského původu. Jeho prarodiče byli imigranti mluvící jazykem jidiš a německy. Má sestru Letty (narozena 1943), která vyrostla v Midwoodu v Brooklynu. Oba rodiče se narodili a vyrostli na Lower East Side v Manhattanu. Jeho dětství nebylo nikterak šťastné. Rodiče spolu nevycházeli dobře a obzvláště s přísnou temperamentní matkou měl vyhrocený vztah. V dětství mluvil jazykem jidiš. Poté, co navštěvoval osm let židovskou školu, odešel na Public School 99 a na Midwood High School. Kvůli svým zrzavým vlasům dostal přezdívku \"Zrzek\". Na studenty udělal dojem se svým neobyčejným talentem v kouzelných a karetních tricích.", "question": "Kolik získal Woody Allen Oscarů?", "answers": ["čtyřnásobný"]}
{"title": "Endoplazmatické retikulum", "context": "Dráha, která toto zjišťuje, se označuje \"ERAD\" – z angl. ER-associated degradation, tedy degradace asociovaná s endoplazmatickým retikulem. Celý proces začíná rozpoznáním špatně složeného proteinu. Následně je takový protein transportován (retrotranslokován) do cytosolu, kde je ubikvitinován. Ubikvitinace v podstatě říká, že daný protein má být v proteazomu rozložen na základní stavební kameny. Pokud se v endoplazmatickém retikulu vyskytuje příliš mnoho špatně složených bílkovin, značí to, že je něco v nepořádku s enzymatickou mašinérií chaperonů a dalších proteinů podílejících se na skládání proteinů. Za těchto podmínek se spustí tzv. unfolded protein odpověď (UPR), která mění expresi několika stovek genů a způsobí, že je posléze ER výkonnější a schopnější, co se týče skládání proteinů. V hladkém endoplazmatickém retikulu dochází k širokému spektru různých anabolických či katabolických reakcí. Soustředí se zde i enzymy schopné zneškodňovat toxické látky. Hladké ER je mimoto jakýmsi vnitrobuněčným skladem vápenatých iontů. Dochází zde také k tvorbě tuků a cukrů.[zdroj? ] V endoplazmatickém retikulu (zejména v tom hladkém, kde není kladen důraz na syntézu bílkovin) se odehrává řada poměrně významných metabolických pochodů. Přímo uvnitř (v lumen) hladkého ER dochází například k hydrolýze glukóza-6-fosfátu, oxidaci a redukci různých steroidních hormonů, syntéze vitamínu C a k některým krokům rozkladu hemu, probíhá zde i desaturace mastných kyselin, jeden z typů elongace mastných kyselin či třeba jejich ω. Na vnitřní straně membrány ER probíhá např. část syntézy cholesterolu nebo ceramidu. Celá řada dalších pochodů probíhá na vnější straně membrány endoplazmatického retikula, namátkou syntéza fosfolipidů či výroba acyl-CoA pomocí acyl-CoA syntetázy.", "question": "Jaké reakce probíhají v hladkém endoplazmatickém retikulu?", "answers": ["anabolických či katabolických"]}
{"title": "Frits Zernike", "context": "Frits (Frederik) Zernike (16. července 1888, Amsterdam, Nizozemsko - 23. března 1966, Noarden, Nizozemsko) byl nizozemský fyzik, který získal spolu v roce 1953 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za vypracování metody fázového kontrastu a za konstrukci fázově kontrastního mikroskopu..", "question": "Kde zemřel Frits Zernike?", "answers": ["Noarden"]}
{"title": "Umbriel (měsíc)", "context": "Umbriel je jeden z největších měsíců planety Uran. Má průměr 1169 km, od Uranu je vzdálen 226 300 km. Jeden jeho oběh trvá 4,14 pozemského dne. Z Uranových hlavních měsíců má nejtmavší barvu, odráží pouze asi 16 % světla, které na něj dopadne. I proto je velmi obtížně pozorovatelný. Sonda Voyager 2 zjistila, že je jeho povrch hustě pokryt krátery, které mají průměr až několik desítek kilometrů. Žádná vnitřní aktivita zatím nebyla zaznamenána. Na jeho povrchu se nachází jasný atypický útvar o průměru cca 130 km nazvaný Wunda, o jehož původu a povaze není prakticky nic známo. Přesto je formálně řazen mezi krátery. Měsíc byl objeven už v roce 1851 Williamem Lassellem, je pojmenován podle postavy z díla Alexandera Popea The Rape of the Lock (Uloupená kadeř).", "question": "Jaký průměr má měsíc Umbriel?", "answers": ["1169 km"]}
{"title": "Jiří VI", "context": "Jako druhý syn panovníka Jiřího V. nebyl připravován na převzetí královských povinností a v mládí žil ve stínu svého staršího bratra Eduarda. V průběhu první světové války sloužil u královského námořnictva. Roku 1923 se oženil s Elizabeth Bowes-Lyon, se kterou měl dvě dcery Alžbětu a Margaret. Eduard, starší bratr Jiřího, nastoupil po smrti svého otce roku 1936 na britský trůn, v průběhu téhož roku projevil svůj zájem oženit se s již dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou. Z politických a církevních důvodů mu bylo britským premiérem Stanleyem Baldwinem sděleno, že se nemůže se Simpsonovou oženit a zůstat britským králem. Aby se mohl se Simpsonovou oženit, Eduard abdikoval. Jiří se pak stal jeho nástupcem jako třetí panovník z windsorské dynastie. V průběhu jednoho dne po jeho nástupu přijal irský parlament zákon, kterým zrušil moc monarchie v Irsku.[1] Tři roky po nástupu vstoupila království, jejichž byl panovníkem, s výjimkou Irska, do válečného stavu s nacistickým Německem. V následujících dvou letech byla zahájena válka i s Itálií a Japonskem. I když Británie a její spojenci dosáhli v druhé světové válce vítězství, hlavními světovými mocnostmi se staly Spojené státy americké a Sovětský svaz a význam Britského impéria poklesl. Vyhlášení nezávislosti Indie a Pákistánu roku 1947 a vznik Irské republiky v roce 1949 zahájil rozpad impéria a jeho transformaci do Commonwealthu. Mládí", "question": "Kolikátý panovník Windsorské dynastie byl Jiří VI.?", "answers": ["třetí"]}
{"title": "Eduard Čech", "context": "15. března 1960 (ve věku 66 let)Praha Československo Československo Místo pohřbení Vršovický hřbitov (50°4′12″ s. š., 14°28′11″ v. d.) Alma mater Univerzita Karlova (1912–1920)Turínská univerzita (1921–1922)Filozofická fakulta Univerzity KarlovyZkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy Povolání matematik, topolog a učitel Zaměstnavatelé Rakousko-uherská armáda (1915–1918)Univerzita Karlova (1922–1923)Masarykova univerzita (1923–1941)Univerzita Karlova (1945–1960) Ocenění Řád republiky multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Eduard Čech (29. června 1893, Stračov – 15. března 1960, Praha) byl český matematik. V matematice je známý především díky zavedení tzv. Čechovy kohomologie. Životopis Eduard Čech se narodil ve Stračově v Čechách. Jeho otec byl Čeněk Čech, četník, matkou Anna Čechová, rozená Kleplová. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové začal Eduard Čech v roce 1912 studovat matematiku na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1915 musel studium kvůli válce přerušit, neboť byl povolán do armády. Po návratu z války se do školy vrátil a vysokoškolská studia řádně ukončil. Aby se mohl věnovat učitelskému povolání, absolvoval v té době i zkoušku učitelské způsobilosti a získal aprobaci z matematiky a deskriptivní geometrie. Krátkou dobu pak učil na reálce v Praze-Holešovicích. V roce 1920 předložil odborné matematické pojednání O křivkovém a plošném elementu třetího řádu a na základě této práce byl promován doktorem filozofie. Díky stipendiu mohl Eduard Čech školní rok 1921–1922 strávit v Itálii, v Turíně, kde prohluboval své dosavadní znalosti, zejména v oblasti projektivních vlastností geometrických útvarů, u profesora G. Fubiniho. Když se Čech ze zahraničí vrátil, požádal o habilitační řízení. Roku 1922 se skutečně na univerzitě v Praze pro projektivní diferenciální geometrii habilitoval. O rok později pak byl jmenován mimořádným profesorem matematiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde se uvolnilo místo po smrti Matyáše Lercha.", "question": "Čím je v matematice známý český matematik Eduard Čech?", "answers": ["je známý především díky zavedení tzv. Čechovy kohomologie"]}
{"title": "November Rain", "context": "\"November Rain\" je skladba americké skupiny Guns N' Roses, kterou napsal zpěvák Axl Rose; objevila se na albu Use Your Illusion I. Později vyšla jako singl. Klip, vydaný roku 1992, se rychle stal jedním z nejžádanějších na MTV a také vyhrál MTV Video Music Award. V současnosti jde o 13. nejdražší klip. Skladba se svou délkou a atmosférou zařadila mezi rockové balady jako \"Child in Time,\" \"Stairway to Heaven,\" \"Free Bird,\" či \"Bohemian Rhapsody.\" Je známá svým orchestálním aranžmá, které hraje Axl Rose; to však na většině živých vystoupeních chybělo (Axl používal piano). Je to také nejdelší skladba, která se v žebříčku Billboard Hot 100 dostala do top 20. V žebříčku časopisu Guitar World dosáhlo Slashovo sólo ze skladby šesté příčky. Skladba byla nahrána kapelou s doprovodem orchestru. Většinu písničky elektrická kytara zůstává v pozadí, slyšet je hlavně v sólech: 3:55, 5:05 a 7:05. == Reference == == Externí odkazy == G N' R - November Rain na YouTube", "question": "Napsal Slash skladbu November Rain?", "answers": ["\"November Rain\" je skladba americké skupiny Guns N' Roses, kterou napsal zpěvák Axl Rose; objevila se na albu Use Your Illusion I."]}
{"title": "Kanárské ostrovy", "context": "Kanárské ostrovy (španělsky Canarias nebo Islas Canarias) jsou autonomní společenství Španělska a souostroví sedmi hlavních ostrovů a několika dalších menších ostrůvků sopečného původu v severním Atlantiku, přibližně 100 km západně od pobřeží Maroka a Západní Sahary. Náleží do geografické oblasti Makaronézie (Macoronesia, spolu s Kapverdami, Madeirou, Azory). Název je odvozen z latinského označení pro psa: \"canis\", protože tyto ostrovy byly podle legendy hlídány obrovskými psy. První obyvatelé přišli na Kanárské ostrovy ze severní Afriky pravděpodobně okolo roku 3 000 před K. Ve 2. století před K. přišli na ostrovy Guančové, rovněž ze severní Afriky. Guančové žili převážně usedle v malých vesnicích, používali kamenné nástroje a věnovali se jednoduchému zemědělství. Jejich jazyk je doložen jen fragmentárně v podobě několika vět a jednotlivých slov (včetně základních číslovek). I z těchto zbytků je však zřejmé, že jazyk patřil do berberské skupiny afroasijské jazykové rodiny. Guančové měli světlejší pleť, žili na úrovni mladší doby kamenné, neznali lodě a populace jednotlivých ostrovů od sebe byly izolované. Kanárské ostrovy byly ve starověku známé díky řeckým a římským mořeplavcům. Ptolemaios je v roce 150 uvádí ve své mapě. V následujících stoletích se však na ostrovy \"zapomnělo\". V roce 1312 je znovuobjevil Janovan Lanzarotto Malocello. V průběhu 14. století na Kanárské ostrovy dopluli Italové, Portugalci a Katalánci. Na počátku 15. století je dobyl normanský král Jean de Béthencourt pro Kastilskou korunu. V té době žilo na ostrovech okolo 35 000 Guančů. Žili především na Gran Canarii a Tenerife (30 000), La Palmě (4 000) a El Hierru (1 000). Na zbylých hlavních ostrovech žilo jen pár stovek obyvatel. V roce 1479 získali ostrovy na základě smlouvy s Portugalci Španělé, výměnou za Azorské ostrovy, Kapverdy a Madeiru. Následoval boj s Guanči a v roce 1495 byly ostrovy plně pod španělskou správou. Město Santa Cruz de Tenerife se stalo důležitým přístavem pro námořníky plující do Nového světa. V polovině 16. století italský historik Girolamo Benzoni zjistil, že původní obyvatelé Guančové zde již nežijí, buď byli prodáni do otroctví nebo se asimilovali. V 16. století došlo k nárůstu počtu obyvatel, kteří se usazovali zejména na ostrovech Gran Canaria a Tenerife. Hlavním ekonomickým zdrojem obyvatel se stal vývoz cukru. Rozsáhlé plantáže cukrové třtiny však vznikaly na místě původního lesa, což způsobilo narušení ekosystému ostrovů, erozi půdy. V průběhu 16. a 17. století docházelo k častým útokům na ostrovy ze strany pirátů a otrokářů z Evropy i severozápadního pobřeží Afriky. Na ostrovech bylo v té době vystavěno několik obranných hradů a tvrzí.", "question": "Na kolik provincií se administrativně člení Kanárské ostrovy?", "answers": ["2"]}
{"title": "Hromosvod", "context": "Používá se jakožto ochrana budov a dalších objektů před poškozením tepelnými a mechanickými účinky blesku, tj. před jejich požárem nebo mechanickým poškozením. Hromosvody řadíme do systémů vnější ochrany před bleskem. Hromosvod vynalezl v polovině 18. století v Evropě premonstrát Prokop Diviš, který ve své farní zahradě v Příměticích blízko Znojma umístil v roce 1754 první hromosvod. Ve světě platí za vynálezce hromosvodu také americký vědec a politik Benjamin Franklin, který kolem roku 1750 prováděl podobné experimenty. První hromosvod na území Českého království, který byl umístěn na stavbě, byl instalován na zámku v Měšicích roku 1775. Hromosvod se zřizuje zejména na objektech,[zdroj? ] kde by mohl výboj blesku: ohrozit zdraví nebo životy osob (bytové domy, nemocnice, školy) způsobit poruchu (elektrárny, plynárny, vodárny, nádraží) způsobit hospodářské či kulturní škody (výrobní haly, muzea, archivy) na objektech, které sousedí s objekty významnými a v případě zásahu bleskem by je mohly ohrozit požárem. Mezi zemí a bouřkovým mrakem může během bouřky vzniknout rozdíl elektrických potenciálů. Překročí-li rozdíl těchto potenciálů elektrickou pevnost vzduchové vrstvy mezi takovýmto mrakem a zemí, dojde k elektrickému bleskovému výboji. K tomuto výboji dojde v místě, kde vzduchová vrstva mezi zemí a mrakem je nejtenčí. Proto bleskem bývají zasažena nejčastěji různá vyvýšená místa v krajině, např. stromy nebo budovy. Hromosvod využívá této zákonitosti. Lze jej obecně popsat jako elektricky vodivý předmět umístěný ve výšce nad chráněným objektem a vodivě spojený se zemí. Tím, že je hromosvod umístěn nad chráněný předmět, zvyšuje se pravděpodobnost, že blesk zasáhne hromosvod (který bezpečně svede potenciál blesku do země) a nikoli objekt nacházející se pod hromosvodem.", "question": "Ve kterém roce byl poprvé v Česku instalován hromosvod?", "answers": ["1775"]}
{"title": "Městská hromadná doprava", "context": "Městská hromadná doprava Tramvaj v Číně městský autobus typu MAN Kloubový městský autobus v Paříži Městská hromadná doprava (MHD, někdy označovaná zkráceně jen městská doprava) je systém linek osobní veřejné dopravy určených k zajišťování dopravní obsluhy na území města hromadnými dopravními prostředky. Obvykle mívají města vlastní integrovaný dopravní systém (buď pro samotné území města, nebo i pro jeho okolí), v němž platí jednotné přepravní a tarifní podmínky, a provoz linek MHD je dotován městem jednotným způsobem. Součástí městské hromadné dopravy však mohou být i linky, které nejsou součástí takového integrovaného systému a mají vlastní, odlišné podmínky nebo nejsou dotované městem. Konkrétní systém městské hromadné dopravy může zahrnovat autobusovou, tramvajovou či trolejbusovou dopravu, ve městech s více než miliónem obyvatel zpravidla také metro a městskou nebo příměstskou železnici. V některých případech jsou součástí městské hromadné dopravy i lanovky, nekonvenční dráhy (visuté, na magnetickém polštáři apod.) nebo přívozy či jiné formy vodní dopravy. V současné době v některých krajích České republiky převládá snaha propojit městskou a regionální dopravu a zmenšit rozdíly mezi nimi vytvářením a rozvojem integrovaných dopravních systémů (IDS). Městská hromadná doprava bývá doplněna též příměstskou, meziměstskou a nehromadnou dopravou a provázána s nimi. Významné přepravní uzly MHD se zřizují v blízkosti přepravních uzlů meziměstské dopravy (nádraží, autobusová nádraží, letiště, přístavy významné pro osobní dopravu). V blízkosti přepravních uzlů hromadné dopravy nebo v jejich rámci se zřizují stanoviště taxislužby, záchytná parkoviště (P+R), případně místa pro přestup z automobilové dopravy na hromadnou (K+R) nebo úložiště jízdních kol (B+R). Veřejná doprava nemotorovými vozidly na bázi potahových vozidel nebo jízdních kol (rikša), rovněž nemívá dnes povahu hromadné dopravy, slouží v českých městech jen jako turistická atrakce a nemá klíčový dopravní význam. V rozvojových zemích však i dopravní prostředky s animální trakcí jsou dodnes významnou složkou městské dopravy, ostatně tak začínala i evropská veřejná doprava (omnibus, městská i dálková koněspřežná dráha). Historie pojmu MHD v Československu Ve větších městech provozovali koncem 19. století a začátkem 20. století veřejnou hromadnou dopravu jak soukromí dopravci, tak podniky vlastněné obcemi. Ke striktnímu oddělení městské autobusové dopravy od příměstské a meziměstské došlo zejména znárodňovacím zákonem č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích, který monopolizoval veřejnou dopravu, přičemž provozování městské dopravy vyhradil komunálním (obecním) podnikům, zatímco ostatní autobusovou dopravu podnikům ČSAD.", "question": "Jaká zkratka se používá pro městskou hromadnou dopravu?", "answers": ["MHD"]}
{"title": "Výmarská republika", "context": "Výmarská republika (německy Weimarer Republik) je označení pro historický stát Německa po pádu monarchií v Německu v roce 1918 až do nástupu nacistů k moci v roce 1933. Přestože oficiální název Německa i nadále zněl Německá říše (něm. Deutsches Reich), jednalo se o republikánský spolkový státní útvar s demokratickou spolkovou ústavou, přijatou v roce 1919 ve Výmaru, kde se po lednových volbách roku 1919 sešel 6. února 1919 první skutečně demokraticky[zdroj? ] zvolený parlament v německé historii. Od tohoto města je také odvozeno označení pro toto období. Hlavním městem Německa však zůstal i nadále Berlín. Hlavou státu byl říšský prezident, zákonodárným sborem dvoukomorový parlament (Národní shromáždění) skládající se z Říšského sněmu a Říšské rady. V čele exekutivy stála říšská vláda vedená říšským kancléřem, kterého jmenoval říšský prezident. 28. června 1919 podepsali zástupci Výmarské republiky v Paříži Versailleskou mírovou smlouvu. Podle mírové smlouvy bylo Francii navráceno Alsasko-Lotrinsko (14 522 km2); Belgii postoupeno území Moresnetu a po plebiscitu i Eupen a Malmédy (celkem 1036 km2); Polsku většina Poznaňska a Západního Pruska, část Slezska a nepatrná část Východního. Pruska (celkem 46 142 km2; Československu Hlučínsko (316 km2); Gdaňsk s okolím (1894 km2) byl přeměněn v nezávislé Svobodné město Gdaňsk pod patronací Společnosti národů; severní část Východního Pruska, Klajpeda s okolím (2416 km2) se stala autonomní částí Litvy. Později došlo i k úpravě hranic s Dánskem, které získalo po plebiscitu severní část Šlesvicka (moderní dánský okres Jižní Jutsko), celkem 3 938 km2. Sársko o rozloze 1910,49 km2 bylo na 15 let předáno do správy Společnosti národů a výnosy jeho dolů postoupeny Francii.", "question": "Co je Výmarská republika?", "answers": ["historický stát Německa po pádu monarchií v Německu v roce 1918 až do nástupu nacistů k moci v roce 1933"]}
{"title": "Robert de Sorbon", "context": "Robert de Sorbon (9. října 1201 v Sorbonu - 15. srpna 1274 v Paříži) byl francouzský kněz a teolog a zakladatel Sorbonny. Robert de Sorbon pocházel z venkovské rodiny. Studoval teologii v Remeši a Paříži a v roce 1250 se stal doktorem teologie. Zastával místo kanovníka v kostele v Cambrai. Poté, co získal věhlas svými kázáními, jej Ludvík IX. jmenoval svým kaplanem a později zpovědníkem. Robert de Sorbon se rozhodl snížit překážky, které měly žáci z chudých rodin, a které on sám zažil v průběhu svého studia, a založil společnost duchovních, kteří by poskytovali výukové lekce zdarma šestnácti studentům teologie. K této společnosti se připojili Guillaume de Bray, arciděkan z Remeše, Robert de Douai, královnin kanovník a lékař, Geoffroi de Bar, pozdější kardinál a Guillaume de Chartres, jeden z králových kaplanů. Výnosem ze dne 21. října 1250 královna Blanka Kastilská, která vládla během sedmé křížové výpravy, věnovala Robertovi de Sorbon dům a přilehlé stáje, aby zde mohl vyučovat chudé žáky. Tato královská dotace je nejstarší písemnou zprávou týkající se Sorbony. Samotná kolej nazvaná po svém zakladateli Collè de Sorbonne byla založena v roce 1253 a posléze se stala nejslavnější kolejí Pařížské univerzity. Nadace byla potvrzena králem v roce 1257. V únoru 1258 a v roce 1263 Robert získal od krále další dva domy. Robert nařídil, že žáci jeho koleje budou přijati na základě zkoušek. Tím nebyli vyloučeni ze studia studenti z bohatých rodin. Pouze platili koleji částku odpovídající stipendiu, které dostávali chudí. Do koleje měli rovněž přístup studenti z jiných evropských zemí. Teologickou kolej schválil v roce 1259 papež Alexandr IV. Robert ji v roce 1271 doplnil o další kolej pro humanitní vědy a filozofii. Budovy kolejí stály až do roku 1635, kdy je nechal kardinál Richelieu zbořit a na jejich místě vybudovat nové, dnes zde stojí barokní kaple sv. Uršuly.", "question": "Kde studoval Robert de Sorbon teologii?", "answers": ["Remeši a Paříži"]}
{"title": "Egyptská arabština", "context": "Egyptská arabština (م, masrí) je hovorový dialekt (nebo skupina dialektů) arabštiny, který se vyvinul na území Egypta. Ve svých počátcích byl ovlivněn koptštinou. Od spisovné arabštiny se liší ve fonologii, slovní zásobě, morfologii i syntaxi. Příkladem fonologického rysu je realizace hlásky ج, která se ve spisovné arabštině čte dž, v egyptské g, v některých dalších dialektech pak třeba ž: např. \"hora\" se spisovně řekne džabal, egyptsky gebel a marocky žbel. Egyptská arabština je především hovorový jazyk, který nemá ustálenou psanou podobu. V oficiálním psaném projevu a v tisku se používá spisovná arabština. V beletrii se egyptský dialekt občas objevuje, zejména v dialozích. V takových případech se píše arabským písmem. Fonologické odlišnosti pak téměř nejsou vidět (zápis je stejný, čtení jiné). Ostatní odlišnosti (slovní zásoba, syntaxe) ale vidět jsou. V odborné lingvistické literatuře a obecně v publikacích, které se přímo egyptskou arabštinou zabývají, se pro její zápis často používá latinka obohacená diakritickými znaménky.", "question": "Čím byla ve svých počátcích ovlivněna egyptská arabština?", "answers": ["koptštinou"]}
{"title": "Slapová síla", "context": "R 3 , {\\displaystyle F_{t}={\\frac {2GMmr}{R^{3}}},} kde G je univerzální gravitační konstanta, M je hmotnost tělesa produkujícího gravitačního pole, m je hmotnost tělesa, které je předmětem působení slapových sil, R je vzdálenost mezi těmito tělesy a r ≪ R je vzdálenost od středu referenčního tělesa podél osy. Tato slapová síla působí směrem ven jak na přivrácené tak i na odvrácené straně tělesa a způsobuje vybouleniny na obou stranách. Slapové síly lze spočítat také mimo osu spojující obě tělesa. Ve směru kolmém na tuto osu směřují slapové síly dovnitř a jejich velikost je po lineární aproximaci F t / 2 {\\displaystyle F_{t}/2} (1). Slapové síly se stávají zvláště výraznými poblíž malých těles o velké hmotnosti jako jsou neutronové hvězdy nebo černé díry, kde jsou zodpovědné za \"špagetizaci\" hmoty padající dovnitř. Slapové síly, spolu s přídavným efektem vysvětleným v další kapitole, jsou také odpovědné za oceánský příliv a odliv, kde referenčním tělesem je Země a voda v jejích oceánech, a ovlivňujícími tělesy jsou Měsíc a Slunce. Slapová síla je odpovědná také za vázanou rotaci a rezonanci oběhu přirozených oběžnic. == Přídavný rotační efekt == Pro dvě tělesa rotující okolo jejich hmotného středu lze druh dostředivé síly potřebný pro tento pohyb přidat ke slapové síle. Uvažujme pro jednoduchost kruhové orbity. Odečteme-li znova tuto hodnotu v centru jednoho tělesa, dostáváme F t = ω 2 m r + G M m r R 3 , {\\displaystyle F_{t}=\\omega ^{2}mr+{\\frac {GMmr}{R^{3}}},} (kde ω {\\displaystyle \\omega } je úhlová frekvence), tedy zhruba polovinu předchozího efektu.", "question": "Co je příčinou přílivu a odlivu?", "answers": ["Slapová síla"]}
{"title": "Hinduismus", "context": "Hinduismus je po křesťanství a islámu třetí nejrozšířenější náboženství na světě, které má téměř jednu miliardu následovníků. Je to označení pro tradiční indický filosofický a náboženský koncept založený na historických duchovních praktikách, které jsou součástí životního stylu. Název pochází z perského slovního kořene hindu (ح), v sanskrtu sindhu (सिन्धु), což je pojmenování řeky Indus. Muslimští Peršané slovem hindu označovali nemuslimské obyvatelstvo, žijící za řekou Indus. Je to v principu podobné označení, jako u křesťanů v Evropě bylo slovo pohan pro obyvatelstvo nekřesťanské. Hinduismus není možno považovat za náboženství v evropském, teistickém smyslu (jako například judaismus, křesťanství, islám), nýbrž je to dharma, způsob bytí, života, založený na určité filozofii. Toto slovo překládal přední český indolog Vladimír Miltner do češtiny jako držmo a definuje jej jako to, čehož jest se držeti a vysvětluje je jako všeindické pojetí vesmírného řádu, zákonů přírody i společnosti. V tzv. \"hinduismu\" můžeme rozlišit dva základní koncepty dharmy: vaidika dharma (वैदिक ध्म = védské držmo) a sanátana dharma (सात ध्म = věčné držmo).K různým druhům dharmy patří i neortodoxní směry, které nevycházejí z učení Véd, jako například buddhismus, džinismus, sikhismus, tantra a další.Původní, před-buddhistickou védskou dharmu reprezentuje dnes především společnost Árjasamádž. V pravém slova smyslu se tedy jedná o nábožensko-sociální (či filozoficko-sociální) systém, který v sobě zahrnuje právní a společenské normy. K hinduismu se hlásí cca 900 milionů osob, a je tím třetím největším společenstvím na světě.", "question": "Na čem je založen tradiční indický filosofický a náboženský koncept?", "answers": ["duchovních praktikách"]}
{"title": "Nightwish", "context": "Po natočení videa k písni The Carpenter vydala kapela album Oceanborn, následovníka Angels Fall First. Po stránce aranží a textů bylo Oceanborn propracovanější a progresivnější než jejich první album. Podle samotných členů kapely bylo album Oceanborn technicky nejnáročnější album, které natočili. Ve dvou písních se tu objevil i Tapio Wilska (bývalý člen Finntroll) – Devil & The Deep Dark Ocean, a The Pharaoh Sails to Orion. Ve finské hitparádě alb dosáhlo 5. místa. První singl z tohoto alba, Sacrament of Wilderness, skončil okamžitě na prvním místě v singlové hitparádě. Druhý singl, který vydali, nesl název Walking in the Air. Byla to předělávka písně Howarda Blakea ze soundtracku k filmu The Snowman. V roce 1999 vydali k příležitosti zatmění Slunce v Německu singl Sleeping Sun (Four Ballads of the Eclipse). Během prvního měsíce se ho v Německu prodalo 15 000 kopií[zdroj? ]. Album Oceanborn se v srpnu toho roku stalo zlatým. V roce 2000 se Nightwish s písní Sleepwalker účastnili finské kvalifikace na Eurovision Song Contest. Skončili na druhém místě. Sice vyhráli veřejné hlasování, ale porota to zamítla a Finsko tehdy reprezentovala Nina Å. Když v roce 2006 vyhrála finská skupina Lordi celou Eurovizi, ptali se v jednom rozhovoru Tuomase, jestli si myslí, že Nightwish by byli lepší (protože obě skupiny spadají pod metalový žánr). Tuomas odpověděl, že toho nelituje; Lordi jsou prý skvělí a je pyšný na to, že mohli ukázat, co Finsko dokáže. V květnu vydala kapela album Wishmaster, které okamžitě vyletělo na 1. místo v prodejnosti alb a zůstalo tam tři týdny. Během této doby bylo oceněno jako zlaté. Navzdory dlouho očekávaným vydáním alb skupin Iron Maiden či Bon Jovi, která vyšla současně s ním, získal Wishmaster v německém časopise Rock Hard titul album měsíce. V roce 2000 Nightwish nahráli předělávku písně Garyho Moora, Over the Hills and Far Away, společně s několika dalšími novými písněmi a upravenou verzí jedné starší. Všechno to pak bylo vydáno jako EP Over the Hills and Far Away. Objevili se tu i hosté jako Tony Kakko (z power metalové skupiny Sonata Arctica) nebo Tapio Wilska.", "question": "Jak se nazývá demo skupiny Nightwish, které pojmenovali podle první písně?", "answers": ["Nightwish"]}
{"title": "Římskokatolická farnost Halenkovice", "context": "Římskokatolická farnost Halenkovice je územní společenství římských katolíků s farním kostelem svatého Josefa v děkanátu Zlín. == Historie farnosti == První písemná zmínka o obci pochází z roku 1634. Do roku 1784 byly Halenkovice součástí spytihněvské farnosti. Farní kostel byl postaven v závěru 18. století, vysvěcen byl 29. března 1789. == Duchovní správci == Administrátorem excurrendo byl od července 2008 R. D. Mgr. Bohumil Kundl. S platností od července 2018 ho vystřídal R. D. Mgr. Jiří Zámečník. Ten však od podzimu téhož roku začal studovat v Římě a novým administrátorem tak byl od října 2018 ustanoven farářem R. D. ThLic. Tomáš Káňa, Th.D., dosavadní kaplan v Jevíčku. == Bohoslužby == == Aktivity ve farnosti == Ve farnosti se pravidelně koná tříkrálová sbírka. V roce 2015 činil její výtěžek 53 368 korun. Při sbírce v roce 2018 se vybralo 59 076 korun. == Reference == == Externí odkazy == Římskokatolická farnost Halenkovice na webu Arcibiskupství olomouckého Webové stránky farnosti", "question": "Součástí jaké farnosti byly Halenkovice do roku 1784?", "answers": ["spytihněvské"]}
{"title": "Metallica", "context": "Právníci kapely rozpoutali jeden z největších soudních procesů v hudební historii - kvůli zpřístupňování muziky na internetu ve formátu MP3 zdarma proti firmě Napster. Udělali si tak mnoho nepřátel, avšak bránili tím autorská práva nejen svých písní. Lars, který stál v čele tohoto sporu, nakonec soud vyhrál. V létě Metallica hrála na 13 koncertech v USA v rámci Summer Sanitarium Tour. Do konce roku se kolem Metallicy nedělo nic zajímavého. Ale pravá senzace teprve měla přijít s příchodem nového milénia. 17. ledna 2001 z Metallicy odchází Jason Newsted - jako důvod uvedl, že hraní hudby, kterou miluje, se odrazilo na jeho zdraví jak fyzickém, tak psychickém. Metallica ve třech znovu vešla do studia. Na postu baskytaristy zaměstnali producenta Boba Rocka. V polovině července se Hetfield ocitl na odvykací kůře ze závislosti na alkoholu a jiných látkách. 10. prosince, po půl roce, Hetfield konečně ukončil svoje léčení. Nový rok přinesl informaci, že režisérské duo Joe Berlinger a Bruce Sinofsky pracují na dokumentárním filmu o Metallice. V březnu 2002 oficiální fanclub oznámil, že se Metallica vrátila do studia. Už v první polovině prosince začala Metallica hledat nového baskytaristu, který by se s nimi vydal na koncertní šňůru po Evropě, jméno ale nepadlo. Mezi kandidáty byli třeba: Mike Inez (Alice in Chains, Ozzy Osbourne), Joey Vera (Armored Saint ) a další. V polovině ledna byli dopsáni Rob Trujillo (ex- Suicidal Tendancies, ex- Ozzy Osbourne) a Eric Forrest (ex- VoiVod).", "question": "Kdy odešel z Metallicy Jason Newsted?", "answers": ["17. ledna 2001"]}
{"title": "Starobrněnský klášter", "context": "Starobrněnský klášter založila jako klášter cisterciaček roku 1323 česká a polská královna vdova Eliška Rejčka, jež je zde pochována se svým druhem, moravským zemským hejtmanem Jindřichem z Lipé. Prostředky k výstavbě kláštera Eliška získala od krále Jana Lucemburského, který jí věnoval svůj majetek na Starém Brně. Roku 1333 byl ke klášteru přistavěn špitál. Klášter se budoval 50 let, takže Eliška se jeho dokončení nedočkala. V roce 1782 byl císařským výnosem klášter zrušen a majetek připadl státu. Následujícího roku byl předán augustiniánům jako náhrada za objekt původního augustiniánského konventu u kostela svatého Tomáše na nynějším Moravském náměstí. Od té doby funguje ve starobrněnském klášteře augustiniánské Opatství svatého Tomáše. Podrobnější informace naleznete v článku Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Brno). Součástí kláštera je gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl vystavěn z neomítnutých cihel (slezský styl) na místě, kde již od 10. století stál románský kostelík Panny Marie. Pod dlažbou chrámové lodi v místě označeném korunkou a písmenem E je hrobka Elišky Rejčky. Chrám a budova opatství byly barokizovány Mořicem Grimmem. V Brně se usadil Řád augustiniánů již v roce 1344 za podpory moravského markraběte Jana Jindřicha. Ten založil 2. února 1350 v Brně jejich klášter s chrámem svatého Tomáše, což potvrdil v roce dokončení jeho kněžiště 1356 i papež Inocenc VI. Chrám byl koncipován jako místo posledního odpočinku moravských markrabat a je v něm pohřben syn zakladatele markrabě a římský král Jošt Lucemburský. Císař Karel IV. věnoval svému bratru Janu Jindřichovi pro klášter obraz byzantsko-italského původu - Černou Madonu, jenž je uchováván dodnes v hlavním oltáři.", "question": "Která královna založila Starobrněnský klášter?", "answers": ["Eliška Rejčka"]}
{"title": "Pavouci", "context": "Pavouci (Araneae) jsou členovci s osmi nohama a chelicerami (klepítky), do kterých ústí vývod jedových žláz. Jsou největším řádem pavoukovců s vysokou druhovou rozmanitostí. Pavouci se vyskytují na každém kontinentu kromě Antarktidy a téměř v každém prostředí kromě vzduchu a moře. K prosinci 2012 bylo zaznamenáno 43 678 druhů a 109 čeledí pavouků; nicméně ve vědecké komunitě panují nejasnosti v tom, jak tyto čeledi klasifikovat, což dokazuje počet více než 20 různých klasifikací, které byly navrženy od roku 1900. V České republice bylo zaznamenáno 879 druhů, z toho 27 je považováno za v ČR již vyhynulé a dalších 483 se dle třetího vydání Červeného seznamu pavouků ČR nachází v různém stupni ohrožení. Rozhovor s jedním z tvůrců červeného seznamu o příčinách jeho aktualizace a diskuse proč někteří pavouci z české přírody mizí je volně dostupný na stránkách Českého rozhlasu [1] (pořad Planetárium, 12. 9. 2015). Anatomicky se pavouci od ostatních členovců liší tím, že většinou mají tělo rozděleno na dvě tagmata (funkční celky), hlavohruď a zadeček, která jsou spojena malou válcovitou stopkou (pedicelem).", "question": "Kolik nohou mají pavouci?", "answers": ["osmi"]}
{"title": "Lanová dráha", "context": "Podle druhu jízdy a vozidel může být lanovka Visutá lanová dráha – vozidlo (kabina nebo sedačka) se nepohybuje po zemi nebo kolejích, ale je během jízdy jen zavěšeno na lanech. Kabinová – obvykle dvě zavěšené kabiny pohybující se vzduchem protisměrně. Kabinková (gondolová) – na dopravním, event. tažném laně jsou zavěšeny v řadě kabinky pro 2 - 16 osob. Sedačková – nosné lano je zároveň tažným, na něm jsou zavěšeny v řadě sedačky pro 1, 2, 3, 4, 6 nebo 8 osob. Mohou umožňovat i přepravu lyžařů s lyžemi na nohou. \"Vozidlem\" této dráhy je každý závěs se sedačkou. Kombinovaná – na laně se pohybují i kabinové i sedačkové lanovky. Pozemní lanová dráha – obvykle dva vozy pohybující se po kolejích každý v opačném směru. Podle druhů lan se visuté lanovky rozdělují na Jednolanové – funkce nosného a tažného lana je sloučena do jediného dopravního lana Dvoulanové – vozidla jsou tažena na jednom nebo více tažných lanech a zároveň jsou nesena jedním nebo více nosnými lany. Podle oběhu vozidel se lanovky rozdělují na Oběžné – vozidla se na konci otáčejí do protisměru, bývá jich větší počet (typicky u sedačkových lanovek) Kyvadlové – vozidla se neotáčejí, ale vracejí se stejně orientovaná. Zpravidla jsou na dráze dvě vozidla, která se míjejí uprostřed délky dráhy, ale mohou být i lanovky jednovozidlové (obdobné výtahu). Podle způsobu připojení vozů na lano se zejména oběžné lanovky rozdělují na Neodpojitelné - vozidla jsou pevně uchycena na dopravní lano, ve stanicích se neodpojují. Odpojitelné - vozidla jsou odpojitelně uchycena na dopravní nebo tažné lano, ve stanicích se od lana odpojují a pohybují se nižší (staniční) rychlostí, čímž je zajištěno komfortnější a bezpečnější nastupování a vystupování cestujících. Podle účelu lze lanovky rozlišit na Osobní (zpravidla turistickou) Nákladní (průmyslovou, obslužnou) Mezi největší výrobce lanovek patří: Doppelmayr Leitner Poma Na rozdíl od výtahu, kde se kabina pohybuje svisle, u lanové dráhy obvykle stoupání nebývá větší než 45 stupňů (1 000 promile). Některá zařízení však jsou na pomezí mezi lanovkou a výtahem, například lanová dráha spojující dvě budovy pražského hotelu NH (původně Mövenpick) na Smíchově či šikmé výtahy. Mezi lanové dráhy se obvykle nepočítá lyžařský vlek, který je podobný sedačkové lanovce, avšak místo závěsů se sedačkami má teleskopické tyče nebo snímatelné kotvy pro vlečení lyžařů a snowboardistů po zemi.", "question": "Čím jsou poháněna vozidla lanovky?", "answers": ["tažných lan"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Trojici zdejších nejvýznamnějších knihoven dále tvoří Rakouská národní knihovna a Vídeňská městská knihovna. Město bylo rodištěm a působištěm mnoha vědeckých kapacit – filosofů Karla Poppera, Ludwiga Wittgensteina, ekonomů tzv. vídeňské školy (Eugen von Böhm-Bawerk, Ludwig von Mises, Friedrich August von Hayek), psychologů Sigmunda Freuda, Alfreda Adlera nebo Viktora Frankla, fyziků Erwina Schrödingera, Ludwiga Boltzmanna či Ernsta Macha nebo inženýra Viktora Kaplana. Od roku 1867 do roku 1882 studoval, bydlel a působil ve Vídni Tomáš Garrigue Masaryk. Značnou část svého života ve Vídni strávili spisovatelé a spisovatelky Ingeborg Bachmannová, Thomas Bernhard, Elias Canetti, Elfriede Jelineková, Karl Kraus, Robert Musil, Heimito von Doderer, Franz Grillparzer nebo Stefan Zweig. Vídeň je charakteristická svou specifickou kuchyní vzniklou v dobách mnohonárodnostní monarchie, kdy každá z národnostních menšin rozšířila zdejší jídelníček. Z Maďarska byly v upravené podobě přejaty guláš a palačinky. Z českého prostředí, které mělo kromě italské kuchyně největší vliv, pocházejí koláče, buchty a knedlíky. Mezi typické pokrmy patří i vídeňský řízek. Stánky na ulicích nabízejí velký výběr párků a klobás, v poslední době obohatili Vídeň mj. Turci a Bosňáci rychlým občerstvením tureckého a arabského typu (kebab, burek, falafel). Jednou z největších vídeňských atrakcí je světoznámý zábavní park Prátr, který byl založen 7. dubna 1766, když císař Josef II. otevřel bývalý lovecký revír pro veřejnost.", "question": "Jaké je hlavní město Rakouska?", "answers": ["Vídeň"]}
{"title": "Slovinsko", "context": "Rozvoj cestovního ruchu nastal ve druhé polovině devatenáctého století, kdy byla dostavěna železniční trať spojující Terst s podunajským vnitrozemím, a z počátku byl spojen především se sídly Bled a Postojna. Také rozvoj turismu byl ve Slovinsku spojen s reformní vládou Stane Kavčiče. Klíčovým zákonem pro oblast cestovního ruchu je zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu z prosince 2003. Hlavní národní turistickou organizací je Slovinská organizace cestovního ruchu (Slovenska Turistična Organizacija). V lednu se konává veletrh zaměřený na cestovní ruch - Alpe-Adria: Turizem in prosti čas. Podrobnější informace naleznete v článku Školství ve Slovinsku. V roce 1693 vznikla v Lublani první učená společnost sdružující lékaře, právníky a teology - Academia Operosorum, jež fungovala skoro celé čtvrtstoletí. Významnými osobnostmi slovinské vědy jsou Janez Vajkard Valvasor, jenž vydal německy psanou encyklopedickou práci Sláva vévodství kraňského (Die Ehre des Hertzogthums Crain), matematik a fyzik Jurij Vega, fyzik Jožef Stefan, právník a politik Peter Kozler, jenž byl autorem podrobné mapy území osídleného slovinským etnikem, letecký konstruktér Edvard Rusjan či jazykovědec Franc Miklošič. Jediným slovinským nositelem Nobelovy ceny je Friderik Pregl, jenž však pracoval v rakouském Grazu. Školský systém ve Slovinsku je možné rozdělit na obecnou část a zvláštní část. Obecnou část tvoří předškolní vzdělání, základní vzdělání, střední vzdělání (odborné a technické vzdělávání, střední všeobecné vzdělávání), vyšší odborné vzdělávání a terciární vzdělávání. Zvláštní část systému tvoří vzdělávání dospělých, hudební a taneční vzdělávání, speciální vzdělávání, modifikované vzdělávací programy a programy v etnicky a jazykově smíšených oblastech. Školní rok trvá ve Slovinsku od října do června. Ve školním roce 2008/2009 bylo ve Slovinsku 791 základních škol, kde studovalo necelých 162 tisíc žáků, 129 středních škol, na nichž studovalo přes 87 tisíc studentů, v rámci terciárního vzdělávání působilo 89 institucí, na nichž studovalo přes 114 tisíc studentů. Ve Slovinsku působí čtyři univerzity: Univerzita v Lublani, Univerzita v Mariboru, Primorská univerzita a Univerzita v Nove Gorici.", "question": "Je Friderik Pregl jediným slovinským nositelem Nobelovy ceny?", "answers": ["Jediným slovinským nositelem Nobelovy ceny je Friderik Pregl, jenž však pracoval v rakouském Grazu."]}
{"title": "Baskičtina", "context": "Baskičtina (baskicky: Euskara) je izolovaný jazyk, který nepatří do žádné jazykové rodiny. Proto je velice odlišný od ostatních jazyků, zvláště pak jazyků z okolních území (španělština, francouzština, katalánština). Z typologického hlediska je to jazyk aglutinační. Hlavní oblastí rozšíření je Baskicko, a to nejen kraj Španělska, ale také širší okolí zasahující přes Pyreneje také do Francie. Tato oblast má značnou kulturní i politickou autonomii. Národ žijící na severu Pyrenejského poloostrova mluvící tímto jazykem se nazývá Baskové. Standardizovaná forma baskičtiny, která byla přijata koncem 20. století, se nazývá Batua. Mimo této standardní verze existuje ještě 6 hlavních nářečí baskičtiny – biskajské, gipuzkoanské a hornonavarrské (ve Španělsku) a dolnonavarrské, lapurdianské a zuberoanské (ve Francii). Přesné hranice rozšíření dialektů nekorespondují s hranicemi politickými. V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón. Termín Vascuence byl odvozen z latinského výrazu vasconĭ; během dlouhých staletí útlaku Basků získal poněkud hanlivý výraz. Je užíván v dokumentech přinejmenším od 14. století. Ve Španělsku je v současné době baskičtina uznávána jako jazyk menšiny a má status prvního úředního jazyka autonomní oblasti Baskicko a částí kraje Navarra.", "question": "Do které jazykové rodiny patří baskičtina?", "answers": ["do žádné"]}
{"title": "Laser game", "context": "Laser game Typická vesta pro laser game se čtyřmi senzory Laser game je týmová sportovně společenská hra využívající moderní technologie, včetně laseru, s prvky sci-fi. Při hře se využívá laserových zbraní, při které se hráči snaží získat co nejvíce bodů, případně plní jiné úkoly (dobytí základny, odcizení standarty). Hra se hraje jak v uzavřených prostorech tzv. arénách, tak i venku na volném prostranství[1]. Existuje mnoho společností zabývající se výrobou systému. Historie Počátky historie hry se vztahují do roku 1979, kdy byla uvedena na trh hračka Star Trek Electronic Phaser od společnosti South end Electronics Miltona Bradleyho. Hra v jiných zemích může mít odlišný název (laser game, laser tag). Laser game v České republice V České republice se hraje hra v rámci volnočasové aktivity na komerční bázi a aktuálně neexistuje žádná asociace sdružující arény. Kvalitou se různé arény liší, stejně jako použitým vybavením. První Aréna byla postavena na Národní třídě v Praze v 90. letech, dnes však již nefunguje. První Laser Aréna dnešního typu, s moderním systémem, byla realizována ve Zlíně v roce 2007. Mistrovství Česka a Slovenska v Laser Game Od roku 2018 probíhá každoročně v 16 Arénách Mistrovství Česka a Slovenska v Laser Game, kde se odehrávají kvalifikační zápasy přihlášených týmů. Vítězné týmy ze všech Arén se utkají proti sobě na dvoudenním Mistrovství v Košicích. První ročník se nesl více v komunitním duchu, druhý ročník již slibuje vítězi celého turnaje odměnu 100 000 Kč. Registrace týmů běží většinou do května, do srpna probíhají kvalifikační zápasy a ke konci září se koná dvoudenní Mistrovství.[2] Vývoj Existuje několik výrobců laserového vybavení – v Evropě jsou nejběžnější holandský LaserMaxx, australský Laser Force nebo Deltra Strike. V České republice se vývoji na poli Laser Game systémů věnuje od roku 2014 jediná firma.[3] Arény v České republice Aktuálně je v České republice 37 Laser Arén a dalších 22 je na Slovensku.[4] Reference ↑ http://lasertagmuseum.com↑ https://www.mcslg.cz/↑ http://lasergameareny.cz/↑ http://areny.lasergameareny.cz/", "question": "Prvky čeho využívá hra laser game?", "answers": ["sci-fi"]}
{"title": "Škola", "context": "Škola je nejčastěji místo určené pro učení. Počet institucí obsažených v pojmu škola je v různých zemích odlišný. V České republice je povinná školní docházka stanovena na devět let. Rodiče mají na výběr, zda jejich děti budou studovat státní základní školu, jazykovou školu, přestoupí na gymnázium nebo využijí studia na soukromých školách. Po dokončení základní školní docházky je dětem umožněno, aby pokračovaly dále na středních školách nebo se vyučily nějakému řemeslu. Studium na střední škole je většinou zakončeno maturitou. Student, který složil úspěšně maturitní zkoušky, má možnost dále pokračovat na vysoké škole. základní škola speciální škola základní umělecká škola základní jazyková škola střední odborné učiliště střední odborná škola střední škola gymnázium vyšší odborná škola konzervatoř vysoká škola V UK termín škola prvotně označuje předuniverzitní instituce, které na většině území mohou být rozděleny na základní školy (někdy dále dělené na mateřskou školu a základní školu) a střední školy. Výkonnost školy monitoruje Inspektorát vzdělání jejího Veličenstva. V severní Americe termín škola může označovat jakoukoli vzdělávací instituci na jakémkoli stupni a zahrnuje vše následující: dětské jesle (pro batolata) - nursery, mateřská škola - pre kindergarten, základní škola obvykle 1.-5.. ročník (grade) - elementary school - ISCED 1, často s integrovaným předškolním ročníkem - kindergarten - ISCED 0, nižší střední škola obvykle 6.-8. ročník (grade), v závislosti od.", "question": "Čím je většinou zakončeno studium na střední škole?", "answers": ["maturitou"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je kvašený alkoholický nápoj hořké chuti vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a (nikoli nezbytně, ale většinou) chmele pomocí pivovarských kvasinek (Saccharomyces cerevisiae ssp.) (eventuálně divokých kvasinek), který se těší značné oblibě v Česku i v zahraničí. Na území Česka se jedná o nejkonzumovanější alkoholický nápoj. Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název české pivo chráněno jako zeměpisné označení. Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici. Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30-50 g v jednom litru).", "question": "Je pivo považováno za jeden z českých symbolů?", "answers": ["Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název české pivo chráněno jako zeměpisné označení."]}
{"title": "Zimní olympijské hry 2010", "context": "XXI. zimní olympijské hry 2010 se konaly v únoru 2010 v kanadském Vancouveru. Po Montrealu a Calgary se Vancouver stal třetím kanadským olympijským městem. Zimní olympijské hry se tímto vrátily do Kanady po dvaceti dvou letech od olympiády v Calgary a do Severní Ameriky po osmi letech od her v Salt Lake City. Kromě Vancouveru se jednotlivá sportoviště a ubytovací prostory nacházela i v areálu Univerzity Britské Kolumbie, dále v údolí Callaghan Valley, ve městech West Vancouver a Richmond a ve středisku zimních sportů Whistler-Blackcomb ve městě Whistler. Podle olympijské tradice přijal vancouverský starosta Sam Sullivan olympijskou vlajku na závěrečném slavnostním zakončení XX. zimních olympijských her v Turíně. Vlajka byla vztyčena v úterý 28. února 2006 před budovou vancouverské radnice, kde vlála až do slavnostního zahájení XXI. zimních olympijských her. Den před začátkem her došlo k tragické nehodě gruzínského sáňkaře Nodara Kumaritašviliho, který při tréninku po jezdecké chybě vyletěl ze sáňkařské dráhy a narazil v rychlosti 140 km/h do nechráněného ocelového nosníku u trati. Vancouver se dostal na konečný seznam kandidátů na pořadatelství zimních olympijských her spolu s městy Pchjongčchang (Jižní Korea) a Salzburg (Rakousko).", "question": "V jakém městě se konaly XXI. zimní olympijské hry?", "answers": ["Vancouveru"]}
{"title": "Delfínovec čínský", "context": "Delfínovec čínský Delfínovec čínský Ilustrace delfínovce čínského Porovnání velikosti s průměrným člověkem Stupeň ohrožení podle IUCN kriticky ohrožený druh[1] Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída savci (Mammalia) Řád kytovci (Cetacea) Čeleď delfínovcovití (Platanistidae) Rod delfínovec (Lipotes) Binomické jméno Lipotes vexilliferMiller, 1918 Rozšíření delfínovce čínského (modrá) Rozšíření delfínovce čínského (modrá) Některá data mohou pocházet z datové položky. Delfínovec čínský (Lipotes vexillifer, čínsky 白) je sladkovodní delfín, který se nalézá pouze v řece Jang-c’-ťiang a v jezeře Tung-tching-chu v Číně. Červený seznam IUCN 2007 jej klasifikuje jako kriticky ohrožený druh a uznává, že pravděpodobně vyhynul[2] v důsledku zhoršení podmínek prostředí, ve kterém žil.[3] Popis Je to ozubený kytovec dlouhý 2 až 2,5 metrů a váží průměrně 140 kg. Je zbarven modrošedě až šedě, na břiše je výrazně světlejší. Čelisti má protažené, zobákovité a nachází se v nich průměrně 132 až 144 zubů. Má sice funkční oči, ale jeho zrakové schopností jsou chabé. Při orientaci a lovu využívá echolokace. Je to málo prozkoumaný druh delfínovce. Žije ve skupinách tří až deseti jedinců, živí se převážně rybami. Perspektiva Populace delfínovců čínských se drasticky snížila v poslední desetiletích v důsledku industrializace Číny, hojnému lovu, využívání řeky k přepravě a v poslední době také stavby vodní elektrárny Tři soutěsky. Byla vyvíjena snaha o zachování druhu, ale poslední expedici v roce 2006 se nepodařilo v řece najít žádného delfínovce čínského. Pořadatelé expedice jej prohlásili za funkčně vyhynulého.[4] V srpnu 2007 Zeng Yujiang údajně nahrál velké bílé zvíře plovoucí v řece Jang-c’-ťiang.[5] Ačkoliv Wang Kexiong z Institutu hydrobiologie z Čínské akademie věd předběžně potvrdil,[6] že zvíře na videu je pravděpodobně delfínovec čínský, přítomnost pouze jednoho nebo několika málo jedinců, zvláště v pokročilém věku, není dostatečná pro záchranu funkčně vyhynulého druhu od úplného vyhynutí. Poslední nesporné spatření bylo zaznamenáno v roce 2004. V roce 1980 žilo v řece asi 400 delfínovců čínských. Pět let poté sotva polovina. A v roce 1998 jich přežívalo pouhých 13. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baiji na anglické Wikipedii. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-06]↑ SMITH, B.D.; ZHOU, K.; WANG, D., Reeves R.R., Barlow, J., Taylor, B.L. & Pitman, R. Lipotes vexillifer [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2008 [cit. 2008-11-15]. Dostupné online. (anglicky) ↑ BERKOVEC, Jiří; PRUDKÝ, Libor. Lipotes vexillifer (delfínovec čínský) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-11-15]. Dostupné online. ↑ Overview [online].", "question": "Jak klasifikuje Delfínovce čínského Červený seznam IUCN 2007?", "answers": ["kriticky ohrožený druh"]}
{"title": "Zrak", "context": "Když však v tyčinkách není cGMP, dojde k uzavření sodíkových iontových kanálů, a tak dochází k hyperpolarizaci membrány. To inhibuje synapse na tyčinkových buňkách a vede to k zastavení produkce jistých neurotransmiterů. Jejich nedostatek způsobí depolarizaci membrány nervových buněk v sítnici a vznik akčního potenciálu v očním nervu. Následně dojde k dodání této informace do mozku. Retinal je derivát vitamínu A. Při jeho nedostatku se zpomalí adaptace na tmu (kdy je nutná syntéza většího množství pigmentů), výsledkem je šeroslepost. Zraková ostrost je schopnost odlišit dva body v prostoru. Závisí na schopnosti optického aparátu zaostřit paprsky na sítnici, ale také na průhlednosti oka, intenzity osvětlení a hustotě a zapojení fotoreceptorů v daném místě sítnice. Minimální zorný úhel ve žluté skvrně, kde je největší množství čípků, je 1 úhlová minuta - vzdálenost obrazů na sítnici je pak pouhých 5 μ, mezi dvěma podrážděnými světločivými buňkami je jedna nepodrážděná. Související informace naleznete také v článku Lidské oko. Smyslovým orgánem je oko (oculus), které je složeno z oční koule a přídatných orgánů. Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky. Ty jsou zanořeny v pigmentovém epitelu, který zajišťuje jejich výživu a světelnou izolaci. Člověk má v každém oku přes 100 miliónů světločivých buněk. K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho optický systém (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici. Podrobnější informace naleznete v článku Barevné vidění. Zraková ostrost dravců a kočkovitých šelem je mnohem větší, než u člověka. Jsou ale živočichové, kteří vnímají jenom světlo a tmu, nebo jsou úplně slepí. Vnímání barev zajišťují čípky. V normálním lidském oku existují tři druhy čípků, lišící se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které určují jednotlivé barvy.", "question": "Kolik má člověk v oku světločivých buněk?", "answers": ["přes 100 miliónů"]}
{"title": "Josef Škvorecký", "context": "Josef Škvorecký (27. září 1924 Náchod - 3. ledna 2012 Toronto) byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu. Patřil k nejvýznamnějším českým poválečným prozaikům.[zdroj? ] Dětství prožil v Náchodě. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě 1943 pracoval \"totálně nasazen\" jako pomocný dělník v náchodské továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schling a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak ještě v přádelně firmy Bartoň v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak 1946 přestoupil na filozofickou fakultu - obor angličtina a filosofie, absolvoval v roce 1949. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Roku 1951 získal doktorát (prací Thomas Paine a jeho vztah k dnešku) a nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní 1953 nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU, pozdější Odeon). V letech 1953-1960 bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském Smíchově.", "question": "Jak se jmenovala manželka Josefa Škvoreckého?", "answers": ["Zdenou Salivarovou"]}
{"title": "Rakousko", "context": "Rakousko, oficiální název Rakouská republika, německy Republik Österreich, je vnitrozemská spolková republika ležící ve střední Evropě. Skládá se z devíti spolkových zemí. Hraničí s Lichtenštejnskem a Švýcarskem na západě, s Itálií a Slovinskem na jihu, s Maďarskem a Slovenskem na východě a s Českem a Německem na severu. Jejím hlavním městem je Vídeň. Rakousko je členem Organizace spojených národů, Rady Evropy a Evropské unie. Je součástí Schengenského prostoru a Eurozóny. Největší města jsou Vídeň, Štýrský Hradec, Linec, Salzburg a Innsbruck. Země je významnou turistickou destinací, lákající na malebné krajiny, rozsáhlé vysokohorské terény a vysokou úroveň služeb. Mezi nejoblíbenější cíle patří hlavní město Vídeň, které je mj. významným kulturním střediskem, a města Salzburg a Štýrský Hradec. Lákavé pro turisty jsou také početné zámky, hrady, kláštery a kostely. V neposlední řadě nabízí Rakousko návštěvníkům světově známá alpská horská střediska, jakými jsou Innsbruck, Kitzbühel, oblast Solné komory nebo Zell am See. == Název země == Německý název Österreich pochází ze staroněmeckého slova Ostarrichi, které je doloženo v listině císaře Oty III. z roku 996 a označuje \"Východní marku\" (Marchia orientalis), která byla v tehdejší době nejvýchodnějším územím s obyvatelstvem mluvícím jedním z početných dialektů němčiny. V latině byl tento název zkomolen na Austria, což převzaly další jazyky, zejména negermánské. Zavádějící podoba s australis (\"jižní\") je jen náhodná. Originální české pojmenování Rakousko (historicky Rakúsy, později Rakousy) pochází od pohraničního hradu Ratgoz (dnes Raabs na soutoku moravské a rakouské řeky Dyje), jehož název čeští kupci zkomolili na Rakús (nebo Rakuš). Podle něho pak pojmenovali okolní území a později celou zemi. Tento název převzala slovenština jako Rakúsko a dříve též polština jako Rakusy. == Dějiny == === Pravěké osídlení === Nejstarší lidské osídlení na území Rakouska je doloženo ve středním paleolitu, v době neandrtálců. Mnoho archeologických nalezišť se nachází v Dolních Rakousech, nejznámější ve Wachau, kde byla nalezena obě dvě nejstarší rakouská umělecká díla – Venuše z Galgenbergu (též \"Tancující Fanny\") nalezená u Stratzingu a Willendorfská venuše.", "question": "Do kolika spolkových zemí je Rakousko rozděleno?", "answers": ["devíti"]}
{"title": "Holokaust", "context": "Anglický termín holocaust (naprosté zničení, úplná katastrofa, masakr) je odvozen z řeckého slova holokauston (zápalná oběť, přeneseně zničení ohněm nebo úplné zničení), česky celopal (označení pro náboženskou obětinu, která se celá spálí). Moderní anglický termín holocaust však už (po obsahové stránce) nemá s původním náboženským termínem prakticky nic společného. Až do konce 70. let 20. století bylo anglické slovo holocaust v anglofonním prostředí používáno pro označení prakticky jakékoli katastrofy. Uvádí se, že patrně první, kdo použil slovo holocaust pro nacistické vyhlazování Židů, byl nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel (* 1928), a to ve svém románu Noc (La Nuit, 1958) ve smyslu \"zničení ohněm\". Nicméně až do vzniku amerického televizního seriálu Holocaust (1978) zůstával tento termín prakticky neznámý. V posledních letech je situace taková, že například izraelský státní ústav Jad vašem a řada židovských historiků vztahují pojem holocaust především na vyvražďování Židů nebo jiných skupin označených jako rasově méněcenné (Romové) za druhé světové války. Obecný konsensus nad rozsahem pojmu holokaust však neexistuje. Někteří Židé z těchto důvodů preferují pro genocidu svého národa za druhé světové války hebrejský výraz šoa (hebrejsky ה zničení, záhuba, zmar). S ohledem na nejasné vymezení tohoto pojmu se lze setkat i s řadou jeho dalších aplikací. Někdy je užíván k označení pro jakoukoliv genocidu či masakr, bez ohledu na lokalitu a konkrétní událost – například pro etnické čistky ve Rwandě či genocidu Arménů v Turecku po 1. světové válce.", "question": "Kdo byli hlavní obětí holokaustu?", "answers": ["Židé"]}
{"title": "Výbojka", "context": "Výbojka je obvykle uzavřená trubice, naplněná směsí různých par a plynů, podle typu výbojky. Do této trubice zasahují z vnějšího prostředí dvě nebo více elektrod, které umožňují zavedení elektrického proudu do plynové náplně. Hlavní využití výbojek je přeměna elektrické energie na světlo. Podle tlaku plynové náplně výbojky dělíme na vysokotlaké (sodíkové, rtuťové, halogenidové,...) a nízkotlaké (rtuťové, sodíkové). Vlastní těleso výbojky může být ze skla, korundu a podobných materiálů. Mezi výbojky se obvykle řadí i tzv. obloukové lampy. Samotné těleso osvětlovacích výbojek bývá často umístěno v baňce, buď pokryté luminoforem, nebo čiré. Baňka bývá plněna inertní atmosférou, nebo vakuovaná, pro snížení tepelných ztrát. Rtuťové nízkotlaké výbojky se obvykle označují jako zářivky. Kromě výbojek určených jako osvětlovací existují výbojky usměrňovací určené k usměrňování střídavého proudu. Jedná se o skleněnou baňku, či v případě větších výbojek o kovovou komoru, vyplněnou inertním plynem (s případnou příměsí par kovového prvku), ve které je izolovaně umístěná žhavá katoda a studená anoda. Obě elektrody jsou vyvedeny skrz baňku ven ke kontaktům na patici. Katodu tvoří nejčastěji silný wolframový drát (žhavený z pomocného zdroje) pokrytý speciální směsí oxidů alkalických prvků schopných emise elektronů (oxidem barnatým, vápenatým a strontnatým). Anoda je buď z uhlíku, niklu, oceli nebo ji tvoří přímo kovová stěna výbojky. Usměrňovací výbojka se chová v elektrickém obvodu obdobně jako elektronka – dioda. Umožňuje průchod elektronů pouze ve směru od žhavé katody k anodě. V opačném směru nikoliv. Tím po jejím zapojení do obvodu dochází k jednocestnému usměrnění střídavého proudu. Usměrňovací výbojky se před hromadným nástupem výkonových polovodičů hojně užívaly v průmyslu. Usměrňovací výbojky se pro vyšší napětí plnily nejčastěji čistými parami rtuti, pro nízká napětí pak argonem. Výbojky určené pro velmi malá napětí (používaná např. v nabíječkách autoakumulátorů) se často označovaly termínem tungarové lampy. Jejich předností ve srovnání s klasickou vakuovou diodou byl menší vnitřní odpor a podstatně větší proudová zatížitelnost. Ke stinným stránkám patřila náchylnost na přehřátí plynové náplně a nutnost nažhavit katodu ještě před zapojením anodového proudu.", "question": "Jak se obvykle označují rtuťové nízkotlaké výbojky?", "answers": ["zářivky"]}
{"title": "Chemický prvek", "context": "Chemický prvek je látka skládající se z atomů jednoho druhu (atomů se stejným protonovým číslem). == Počet prvků == Na Zemi se přirozeně vyskytuje 94 prvků, další prvky byly vyrobeny uměle. Všechny prvky se dají systematicky uspořádat do periodické soustavy prvků. Aktuálně známe celkem 118 prvků. == Protonové číslo == Určující vlastností prvků je protonové číslo (Z) – počet protonů (kladných nábojů) v jádře atomu. Prvek s 1 protonem v jádře je vodík, prvek s 94 protony v jádře je plutonium. Ostatní prvky přirozeně se vyskytující na Zemi mají počet protonů mezi 1 a 94. Uměle vyrobené prvky s protonovým číslem větším než 94 a některé další prvky s nižším protonovým číslem jsou nestabilní a samovolně se rozpadají (přirozená radioaktivita). == České názvy == České názvy, které nejsou přejaty z latinských, vytvořili Karel Slavoj Amerling a Jan Svatopluk Presl. Mnohé z nich se však neujaly (například solík, barvík, ďasík, kostík či voník). == Důležité vlastnosti prvků == Důležitými vlastnostmi prvků jsou: relativní atomová hmotnost, molární hmotnost, hustota, elektronová konfigurace, elektronegativita, běžná oxidační čísla, teplotní součinitel délkové roztažnosti, teplota tání, teplota varu, měrná tepelná kapacita, měrné skupenské teplo tání, měrné skupenské teplo varu, poločas rozpadu (u radioaktivních prvků). == Základní pojmy == Prvek – Prvek je látka složená ze stejného druhu neutrálních atomů, které mají shodné protonové číslo, avšak jejich nukleonová čísla mohou být různá. Nuklid – Jako nuklid se označuje látka, která je složena z neutrálních atomů stejného druhu, přičemž všechny atomy mají shodné protonové číslo i nukleonové číslo. Radionuklidy – Jako radionuklidy se označují takové nuklidy, jejichž jádra podléhají samovolné radioaktivní přeměně. Izotopy – Jako izotopy se označují nuklidy stejného prvku, které mají stejné protonové číslo, ale odlišné nukleonové číslo, tzn. liší se počtem neutronů v jádře. Izobary – Jako izobary se označují nuklidy různých prvků, které mají shodné nukleonové číslo a (samozřejmě) odlišné protonové číslo. Izotony – Izotony jsou nuklidy různých prvků se stejným neutronovým číslem, tzn. obsahují v atomovém jádře stejný počet neutronů. Izotony se liší v nukleonovém čísle i protonovém čísle.", "question": "Poznáme víc jak 130 prvků?", "answers": ["Aktuálně známe celkem 118 prvků."]}
{"title": "Krzysztof Rutkowski", "context": "Krzysztof Rutkowski Krzysztof Rutkowski Stranická příslušnost Členství Stronnictwo Gospodarcze Narození 6. dubna 1960 (61 let) Teresin Profese politik, herec a detektiv Commons Krzysztof Rutkowski Některá data mohou pocházet z datové položky. Krzysztof Rutkowski (* 6. dubna 1960 v Teresině, Polsko) je polský politik, podnikatel a soukromý detektiv. V letech 2001-2005 byl poslancem Sejmu za Sebeobranu. Podniká v oblasti soukromých detektivních agentur, které jsou známy tím, že se nebojí provádět i nebezpečné, kontroverzní a nezákonné akce. Některé kontroverzní metody a účast na finančních machinacích mu vynesly několik menších odsouzení a trestů. Barnevern Mezi jeho nejznámější akce patří organizace útěků dětí a jejich návrat zahraničním rodičům, které připravil a vedl v Norsku, a útěk matky s dětmi z Tuniska. Mezinárodní pozornost vzbudil především případ polské dívky Nikolky Rybkové, které pomohl utéci z péče kontroverzní norské sociálky Barnevernetu a vrátil ji rodičům do Polska v roce 2011 (žádost norských orgánů o opětovné odebrání dívky rodičům a její navrácení do Norska polské soudy odmítly jako zcela neopodstatněnou). S polskou televizí TVN natočil seriál Detektyw, který pojednává o některých akcích jeho agentur. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: js2014805073 | ISNI: 0000 0001 1067 3370 | LCCN: no2006110848 | VIAF: 63772804 | WorldcatID: lccn-no2006110848", "question": "V kterých letech byl Krzysztof Rutkowski poslancem?", "answers": ["2001-2005"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Další čtyři měsíčky objevil tzv. HST Pluto Companion Search Team, tj. skupina americké NASA pátrající po neznámých průvodcích Pluta na snímcích Hubblova vesmírného dalekohledu. Těmito měsíci jsou Nix a Hydra, objeveny roku 2005, Kerberos, objeven roku 2011, a Styx, objeven roku 2012. Satelity obíhají Pluto v neobvyklé blízkosti, v porovnání s jinými systémy. Teoreticky se satelity kolem Pluta mohou vyskytovat až do vzdálenosti 53 % poloměru tzv. Hillovy sféry (stabilní zóna gravitačního vlivu tělesa). Například Neptunův měsíc Psamathe obíhá svou mateřskou planetu ve vzdálenosti 40 % poloměru její Hillovy sféry. Všechny známé satelity Pluta však obíhají ve vzdálenostech do 3 % této zóny. Zdá se tedy, že jde o velmi kompaktní systém, ačkoliv zatím ještě nelze vyloučit objevy dalších těles nebo i malých prstenců. Podrobnější informace naleznete v článku Charon (měsíc). Soustava Pluto-Charon je pozoruhodná zejména tím, že její hmotný střed (barycentrum) neleží uvnitř žádného z jejích těles. Jde o druhý největší binární systém ve sluneční soustavě (po systému Slunce-Jupiter). Současně má Charon také vzhledem k Plutu poměrně velké rozměry. Někteří astronomové proto soustavu nazývají trpasličí dvojplanetou (analogicky k dvojplanetkám). Systém je také neobvyklý tím, že obě tělesa mají vůči sobě navzájem vázanou rotaci, tzn. že jejich doba rotace se rovná oběžné době kolem jejich barycentra. V důsledku toho jsou obě tělesa k sobě neustále přivrácena stejnou stranou a při pohledu z jakéhokoliv místa na jejich povrchu se to druhé nachází na obloze ve stále stejné pozici, případně (na odvrácené straně) na ní není vidět nikdy. Protože osa rotace Pluta je vůči rovině ekliptiky extrémně nakloněná, takže Pluto z jejího pohledu vypadá, jakoby se otáčelo \"na boku\", platí nutně totéž také pro celou binární soustavu. Povrch Charonu zatím není příliš podrobně prozkoumán. Roku 2007 na něm astronomové z Gemini Observatory odhalili skvrny tvořené hydráty amoniaku a krystaly vodního ledu.", "question": "Jak se jmenuje největší měsíc Pluta?", "answers": ["Charon"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "První výstup v zimě dokončila 17. února 1980 JV hřebenem polská expedice vedená Andrejem Zawadou. Na vrchol vystoupili Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki. Polští horolezci byli v zimním lezení v Himálaji průkopníky. Během výstupu na Everest čelili mrazům kolem - °C a prudkým vichřicím. První výstup bez použití umělého kyslíku na Mount Everest úspěšně zakončili 8. května 1978 Reinhold Messner a Peter Habeler. Messner pak v roce 1980 předvedl první kompletní sólovýstup, samozřejmě opět bez kyslíku. Použití kyslíku devalvuje podaný výkon, podle Messnera odpovídá výstup na Everest s kyslíkem výstupu do výšky 6400 metrů bez kyslíku. Horolezci stoupající s kyslíkem jsou v případě vypotřebování bomby ve velkém nebezpečí, neboť nejsou aklimatizování na skutečnou výšku, ve které se nacházejí. Takováto událost končí zpravidla tragicky. Z celkového počtu evidovaných výstupů na Everest je výstupů bez kyslíku jen něco přes dvě procenta. Dne 15. října 1984 vystoupili na vrchol první českoslovenští horolezci - Slováci Zoltán Demján a Jozef Psotka, společně s nimi i Šerpa Ang Rita (varianta Polské cesty na JZ pilíři, bez použití kyslíku). Jozef Psotka však při sestupu z Jižního sedla zahynul. Jako první český horolezec stanul na vrcholu v roce 1991 Leopold Sulovský, společně s Italem Battistou Bonalim.", "question": "Jaká je nejvyšší hora na Zemi?", "answers": ["Mount Everest"]}
{"title": "Koruna česká", "context": "Výrobní cena bankovek se pohybuje od 1,30 Kč (za 50 Kč) do 2,30 Kč (za 5000 Kč). (Zdroj: ČNB)[zdroj? ] Bankovky váží cca 1 g. Tisícikorunová bankovka s novými ochrannými prvky byla v roce 2008 vybrána za světovou bankovku roku. ==== Výroční a pamětní bankovky ==== Česká národní banka vydala 30. ledna 2019 klasickou oběžní stokorunovou bankovku s přetiskem ke stému výročí měnové odluky od Rakousko-Uherska. Přetisk na bankovce je s výročním logem České národní banky, které obsahuje text a letopočty \"ČNB\"; \"1919\"; \"100 let\"; \"Kč\" a \"2019\".Česká národní banka vydala 31. ledna 2019 první pamětní bankovku v nominální hodnotě 100 Kč ke 100. výročí budování československé měny. Tato pamětní zlatožlutá stokoruna o rozměrech 194 x 84 mm s portrétem ministra financí Aloise Rašína byla zhotovena podle návrhu akademické malířky Evy Hoškové. Výroční a pamětní stokoruny (2019) == Směnný kurz == Česká koruna byla v roce 2008 nejvíce posilující a poté druhou nejvíce oslabující měnou světa.Dne 7. listopadu 2013 rozhodla Česká národní banka o intervencích na devizovém trhu, kde se snažila držet kurz koruny vůči euru přibližně na hladině 27 CZK/EUR. Tyto intervence skončily 6. dubna 2017. == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Související články === Koruna československá (bankovky ČSSR) Mince v českých zemích Rakousko-uherská koruna Seznam měn Seznam měn Evropy Slovenská koruna Zavedení eura v Česku === Externí odkazy ===", "question": "Jaký je mezinárodní kód české koruny?", "answers": ["CZK"]}
{"title": "Nukleová báze", "context": "Nukleové báze jsou základní součástí nukleových kyselin. Dělí se na báze purinové (adenin, guanin) a báze pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin). Vytvářejí doplňkové dvojice (komplementární páry, zkratka bp), v nichž se typicky vždy 1 purinová a 1 pyrimidinová báze vzájemně vážou vodíkovými vazbami (tzv. komplementarita bází). Guanin se váže s cytosinem a adenin s thyminem nebo s uracilem. Tvoří kód k zápisu genetické informace. Komplementární párování pak umožňuje tuto informaci realizovat při procesech replikace, transkripce a translace. Genom daného organizmu má poměrně stálý počet komplementárních párů bází (bp). Udává se často v kilobázích (resp. kbp - kilobase pair, tedy 1000 bp), megabázích (resp. Mbp - megabase pair, tedy milion bp) či gigabázích (resp. Gbp - gigabase pair, tedy miliarda bp). Kromě základních pěti bází je známo více než 100 modifikovaných bází. Nejběžnější z nich tvoří následující nukleosidy: modifikace uridinu: ribothymidin dihydrouridin thiouridin pseudouridin methylkarbonyl[zdroj? ] modifikace cytidinu 5-methylcytidin 5-hydroxymethylcytidin 5-formylcytidin 5-karboxylcytidin 2-lysylcytidin modifikace adenosinu inosin N6-methyladenosin N6-isopentenyladenosin modifikace guanosinu N7-methylguanosin queosin wyosin Nejčastější modifikované purinové báze Nejčastější modifikované pyrimidinové báze Vědcům se podařilo syntetizovat již mnoho kandidátů na nepřirozené nukleové báze, jen naprostá menšina z nich je však skutečně replikovatelná DNA polymerázami a ještě menší počet umožňuje transkripci do RNA. Pouze u jediného umělého páru nukleových bází byla dosud prokázána in vivo funkční ekvivalence s přirozenými páry (cytosin-guanin, adenin-thymin). Jedná se o báze \"5SICS\" a \"NaM\" (jako deoxynukleotidy značeny d5SICS resp. dNaM), které nejsou odvozeny z purinu a pyrimidinu, ale obě obsahují dva kondenzované aromatické cykly.", "question": "Váže se guanin s cytosinem?", "answers": ["Guanin se váže s cytosinem a adenin s thyminem nebo s uracilem."]}
{"title": "Historie fotografie", "context": "Historie a vývoj fotografie se odvíjí na základě (znovu)objevení technického aspektu principu fungování camery obscury a laterny magicy, vynálezu camery lucidy, stejně jako panoramy a dioramy. Pro jednodušší časový přehled viz článek chronologie fotografie. Projekce obrazů na plochu je známá již po staletí. Takzvané camera obscura a camera lucida byly umělci využívány již v 16. století. Tyto jednoduché přístroje ovšem zachycený obraz neuměly nijak ustálit, pouze promítaly objekty před sebou. Camera obscura doslova přeloženo znamená \"temná místnost\". Za první fotografii je považován snímek, který zhotovil roku 1826 francouzský vynálezce Joseph Nicéphore Niépce – na vyleštěnou cínovou desku pokrytou petrolejovým roztokem asfaltu. Vznikl ve fotopřístroji, a čas expozice byl celých osm hodin za slunného dne. Tento zdlouhavý proces se ukázal býti slepou uličkou a Niépce začal experimentovat se sloučeninami stříbra, přičemž vycházel z poznatků Joanna Heinricha Schultze, který zjistil, že směs křídy a stříbra tmavnou, pokud jsou osvětleny. Niépce a umělec Jacques Daguerre zdokonalili existující proces na bázi stříbra společně. V roce 1833 Niépce umírá a necháva své poznámky Daguerrovi. Ten, přestože neměl příliš zkušeností s vědou, učinil dva klíčové objevy. Zjistil, že pokud stříbro nejprve vystaví jódovým parám, pak snímek exponuje a nakonec na něj nechá působit rtuťové výpary, získá viditelný a nestálý obraz. Ten pak lze ustálit ponořením desky do solné lázně. V roce 1839 Daguerre oznámil, že objevil proces využívající postříbřenou měděnou desku, nazval jej daguerrotypie. Podobný proces dodnes využívají fotoaparáty Polaroid. Francouzská vláda patent koupila a dala jej ihned k volnému užití (public domain). Na druhé straně kanálu La Manche, William Fox Talbot objevil již dříve jiný způsob, jak ustálit obraz získaný pomocí stříbrné expozice, ale udržoval jej v tajnosti. Poté, co četl o Daguerrově vynálezu, Talbot svůj proces zdokonalil tak, aby byl dostatečně rychlý a citlivý pro snímání lidí, a v roce 1840 oznámil vynález kalotypie. Listy papíru potáhl vrstvou chloridu stříbrného pro vytvoření okamžitého negativního obrazu, který může být použit k vytvoření libovolného množství kopií, což se podobá i dnešnímu běžnému negativnímu procesu. Talbot si proces patentoval, čímž značně omezil jeho používanost. Po zbytek života pak soudní cestou obhajoval svůj patent a nakonec svojí práce na poli fotografie zanechal. Později ale Talbotův proces zdokonalil George Eastman, a ten je používán dodnes. Také Hippolyte Bayard vyvinul způsob, jak fotografovat, ale s oznámením vynálezu se zpozdil a není proto počítán mezi objevitele fotografie.", "question": "Ve kterém roce byla zhotovena první fotografie?", "answers": ["1826"]}
{"title": "Kyjev", "context": "Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu. Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho postoupení Rusku definitivně potvrdil Věčný mír roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834. Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět (místo \"proletářštějšího\" Charkova) alespoň metropolí Ukrajinské SSR. Po útoku na Sovětský svaz Němci 19. září 1941 dobyli i Kyjev, kde se dopustili nejkrutějších válečných zločinů - mimo jiné 29.-30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Na dobývání a okupaci města se podílely i např. slovenské jednotky (Rychlá divize). Z nacistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu, v jehož rámci jako první do města vstoupily jednotky 1. československé samostatné brigády. Od roku 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin země zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi. V roce 2013 a 2014 zde probíhaly masové nepokoje, zvané Euromajdan, při kterých došlo k svržení prezidenta Viktora Janukovyče.", "question": "Přibližně kolik km od Kyjeva se nachází mezinárodní letiště Boryspil?", "answers": ["30"]}
{"title": "Brno", "context": "V Brně sídlí velké redakce nejvýznamnějších celostátních médií – deníků Mladá fronta DNES a Brněnský deník (dříve Rovnost), jejichž redakce zajišťují denní výrobu regionálních zpravodajských příloh svých titulů, a menší redakce deníků Právo a Blesk. V roce 1961 bylo založeno brněnské studio nynější České televize, jeho Redakce zpravodajství dnes zajišťuje denní výrobu podvečerního vysílání zpravodajského pořadu Události v regionech (dříve Jihomoravský večerník) vysílaného na televizní stanici ČT1. Sídlí zde také redakce zpravodajství TV Nova a malá redakce Prima family. Český rozhlas (brněnské studio založeno v roce 1924) vysílá z Brna na okruhu ČRo Brno a jeho zpravodajská redakce přispívá do zpravodajských pořadů vysílaných na okruhu ČRo Radiožurnál. V Brně sídlí i početná redakce České tiskové kanceláře. Na území města vysílá denně od 6 ráno do půlnoci soukromá stanice Brněnská televize (B-TV) dostupná v kabelových sítích UPC, O2TV a NETBOX – věnuje se lokálnímu zpravodajství z města a kraje. V Brně sídlí i několik soukromých regionálních rádií. Město Brno také vydává své informační noviny pod názvem Brněnský Metropolitan, tento měsíčník je zdarma a informuje o rozvoji města, kultuře a lokální politice, vedle něj jednotlivé městské části obvykle vydávají své vlastní informační plátky, ve vozech MHD je pak zdarma poskytován měsíčník Šalina vydávaný Dopravním podnikem města Brna, různé další veřejné noviny vydávají také vysoké školy a podobné instituce. Zdarma jsou k dispozici také brněnské kulturní týdeníky Metropolis a kulturní magazín Kult oba informující o kulturním dění ve městě a jeho okolí, dále kultuře a to hlavně hudbě se pak věnuje brněnský \"Cliché Brünn\", který bývá zdarma po kavárnách a podobně. A stejně jako i v jiných městech, v Brně jsou distribuovány také tiskoviny, jako 5+2 dny, Metro a další. === Brněnské pověsti === Historie Brna je opředena mnohými pověstmi. Například se traduje pověst o strašlivém brněnském draku, který se v Brně kdysi ocitl a terorizoval okolí. Jeden ze statečných měšťanů však lstí obávaného draka zabil a ten dodnes visí vycpaný na Staré radnici, jako připomínka na tuto událost. Jako připomínka na vítězství při obléhání Brna švédským vojskem roku 1645 se v katedrále svatého Petra a Pavla zvoní poledne v 11 hodin dopoledne, o čemž pojednává pověst o zvonění na Petrově. === Brněnský hantec === Hantec je specifická, výhradně brněnská řeč, která byla původně běžně používána v 19. století a na začátku 20. století spíše sociálně slabšími vrstvami obyvatel. Dnes je jednou z kulturních zvláštností Brna. Své základy má v tehdejší češtině, němčině, cikánštině, jidiš a dalších jazycích a také místních argotech.", "question": "Jaká televize sídli v měste Brno?", "answers": ["Brněnská televize"]}
{"title": "Suomi Hloubětín", "context": "Suomi Hloubětín je vznikající rezidenční čtvrť s domy ve finském stylu v katastrálním území Hloubětín na Praze 9. Nachází se mezi ulicí Kolbenovou, tramvajovou tratí vedle vozovny Hloubětín, jižní hranici tvoří říčka Rokytka. Čtvrť na místě původního brownfieldu na ploše devíti hektarů pro přibližně 2500 obyvatel buduje developerská společnost YIT Česká republika, která vstoupila na český trh v roce 2008, kdy akvizicí získala českou firmu Euro Stavokonsult. Název Suomi znamená ve finštině Finsko. Výstavba začala v roce 2016, zahrne přibližně 900 nebo 1000 bytů a celý komplex včetně parku a jeho vybavení by měl být dokončen na přelomu let 2021 a 2022. Výstavba je rozdělena do 10 fází, které jsou nazvané po finských městech. Finský charakter připomínají i názvy ulic a veřejných prostranství, které odkazují na významné finské osobnosti z oblasti kultury, architektury a vědy (např. ulice Waltariho, Saarinenova, náměstí Alvara Alta, park Tove Janssonové).Čtvrť bude mít širokou občanskou vybavenost, v ústředním prostranství v parterech domů budou komerční prostory pro obchody a služby, dále mateřská škola s rozlehlou zahradou, ve svahu nad Rokytkou bude restaurace, jejíž předností budou terasy s výhledem do zeleně. Poblíž Rokytky bude postaven přírodní amfiteátr a sportovištěm i venkovní workout prvky. Komplex je napojen na cyklostezku. V západní části bude psí park, v jihovýchodní části komunitní zahrádky. Příjezd do čtvrti je z ulice Kolbenova (Praha). Ve 20. letech 20. století v těchto místech na jih od Kolbenovy vznikla nouzová kolonie Čína nebo také V Číně, případně Indočína a následně ještě jižněji zahrádkářská osada Rajská zahrada.", "question": "Kdy začala výstavba komplexu?", "answers": ["2016"]}
{"title": "CryoSat-2", "context": "99,2 min Některá data mohou pocházet z datové položky. CryoSat-2 během testování CryoSat-2 je sonda Evropské kosmické agentury určená k výzkumu životního prostředí. Odstartovala v roce 2010. Poskytuje vědcům údaje o polárních ledovcích a sleduje změnu tloušťky ledu s přesností až 1,3 centimetru. CryoSat-2 byl postaven jako náhrada za CryoSat-1, jehož nosná raketa Rokot havarovala. Ve srovnání se svým předchůdcem má CryoSat-2 aktuálnější software, větší kapacitu baterie a modernější přístroje. Hlavní přístrojem je interferometrický radarový dálkoměr se dvěma anténami, které měří rozdíl výšky plovoucího ledu a otevřené vody. CryoSat-2 je součástí programu CryoSat, který má za cíl studovat zemské polární čepičky a který je sám součástí projektu Living Planet. Satelit postavila společnost Astrium, start proběhl na nosné raketě Dněpr v dubnu 2010.[1] Pozadí Původní návrh na CryoSat byl předložen v roce 1998 v rámci projektu Living Planet.[2][3] Projekt byl vybrán pro další studium roku 1999 a po dokončení studie proveditelnosti byla mise v roce 2001 povolena. O rok později získala firma Astrium smlouvu na stavbu satelitu.", "question": "Jak dlouho je sonda CryoSat-2 na oběžné dráze?", "answers": ["Odstartovala v roce 2010"]}
{"title": "Penicilin", "context": "Penicilin je z chemického hlediska bicyklická organická kyselina se vzorcem (CH3)2C5H3NSO(COOH)NHCOR (kde R znamená funkční zbytek). Je mírně rozpustná ve vodě, lépe se rozpouští v ethanolu, etheru, chloroformu a organických rozpouštědlech. Molekula penicilinu se v podstatě skládá z dvou spojených aminokyselin, cysteinu a valinu. Konkrétní struktura se však liší podle skupiny, jež je navěšena na některá místa penicilinové molekuly. Na tomto základě se rozlišuje například penicilin F, G, K, N, O, S, V či X. == Účinky == Peniciliny, podobně jako ostatní beta-laktamová antibiotika, působí baktericidně. Jsou vysoce účinná a mají nízkou toxicitu. Užívají se převážně proti grampozitivním bakteriím, účinkují např. na streptokoky, mnohé stafylokoky, listerie, bacily, klostridia, aktinomycety. Vykazují však i účinek proti jistým gramnegativním bakteriím, jako jsou neisserie, borrelie, treponemy či leptospiry. Beta-laktamová antibiotika včetně penicilinu obecně brzdí syntézu bakteriálních buněčných stěn, protože se vážou na určité významné enzymy (transpeptidázy a karboxypeptidázy) účastnící se syntézy peptidoglykanu. Zřejmě také nepřímo aktivují autolyziny, enzymy, které způsobí buněčnou smrt (lýzi) bakterií.Určité kmeny jmenovaných bakterií si však mohou vyvinout proti penicilinu rezistenci, a to několika způsoby. Některé bakterie mají pozměněnou strukturu jmenovaných enzymů transpeptidáz a karboxypeptidáz, čímž se zamezí navázání penicilinu. Jindy jsou bakterie schopné tvořit penicilinázu (typ beta-laktamázy), tedy enzym, jenž rozkládá penicilin a tím pádem ho zneškodňuje. == Historie výzkumu == V plísni Penicillium chrysogenum (též P. notatum) toto antibiotikum objevil Alexander Fleming v roce 1928. Všiml si, že v Petriho misce s bakteriemi roste plíseň, která zabíjí okolní bakterie. Až v roce 1939 však angličtí vědci Howard Walter Florey a Ernst Boris Chain využili Flemingových pozorování a podařilo se jim izolovat penicilin. Všichni tři tito vědci získali v roce 1945 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. V českých zemích byl penicilin (pod označením BF Mykoin 510) poprvé připraven v roce 1944 v chemicko-farmaceutické továrně Benjamin Fragner v Dolních Měcholupech (dnes Zentiva).Odhaduje se, že penicilin zachránil 82 milionů životů. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu penicilin ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo objevil penicilin?", "answers": ["Alexander Fleming"]}
{"title": "Koutníkovití", "context": "Koutníkovití Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Pavouci Koutník jedovatý Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen členovci (Arthropoda) Podkmen klepítkatci (Chelicerata) Třída pavoukovci (Arachnida) Řád pavouci (Araneae) Čeleď koutníkovití (Sicariidae)Keyserling, 1880[1] Areál rozšíření Areál rozšíření rody Loxosceles Sicarius Některá data mohou pocházet z datové položky. Koutníkovití je čeleď pavouků. Patří do ní 122 druhů pavouků rozdělených do rodů Loxosceles a Sicarius. Kromě specificky uspořádaných šesti očí je jejich hlavním poznávacím znamením skvrna ve tvaru houslí na hlavohrudi a silný jed způsobující nekrózu tkáně, loxoscelismus. Pavouci rodu Loxosceles jsou rozšířeni téměř po celém světě, především pak v teplejších oblastech (jih Severní Ameriky, oblast Středozemního moře). Zástupci rodu Sicarius jsou pouštní pavouci rozšířeni především v Africe a Jižní Americe. Reference ↑ BioLib.cz – Sicariidae (koutníkovití) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-06-11]. Dostupné online. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kolik druhů patří do čeledi Koutníkovití?", "answers": ["122"]}
{"title": "Hotel Bellevue Tlapák", "context": "Hotel Bellevue Tlapák Hotel Bellevue - Tlapák Základní informace Typ Funkcionalistický lázeňský hotel (****) Adresa HOTEL BELLEVUE - TLAPÁK ****Náměstí T. G. Masaryka 654/III Poděbrady290 33 Česká republika Lokalita Poděbrady Počet pokojů jednolůžkové (4)dvoulůžkové (49)apartmány (7) Zeměpisné souřadnice 50°8′43,5″ s. š., 15°7′15,5″ v. d. Vybavení hotelu balneorehabilitační centrumrestaurace s kavárnouminerální pramennonstop recepcevlastní parkoviště Vybavení pokojů Koupelna se sprchou / vanouWCTVTelefonTrezorInternetMinibar Hotel Bellevue - Tlapák je funkcionalistický hotel postavený v první polovině 30. let 20. století ve střední části lázeňského parku v Poděbradech. Hotel byl navržen Ing. Arch. Františkem Tlapákem, který se také stal jeho prvním majitelem a provozovatelem. Po svém dokončení budova nesla název Parkhotel Tlapák. V bezprostřední blízkosti hotelu se nacházejí květinové hodiny, patřící od 40. let minulého století k symbolům města. V letech 1939-1945 byl hotel uzavřen a následně v roce 1948 znárodněn. Pod novým názvem Dům Fučík se stal součástí státní společnosti Lázně Poděbrady. V roce 1991 byl objekt, v rámci restituce, vrácen dědičce po architektu Tlapákovi. Následná rekonstrukce původní budovy Tlapák a její rozšíření o nové budovy Homér a Jiřík, vytvořily současnou podobu hotelového komplexu. Jeho provozovatelem byla společnost TICO IFC, a.s. Součástí hotelového komplexu je balneorehabilitační centrum s možností lékařské a rehabilitační péče. Do budovy je zavedena minerální voda Poděbradka. V roce 2017 byl hotel rekonstruován a jeho novým provozovatelem se stala společnost Lázně Poděbrady, a. s. Fotogalerie Hotel Bellevue - Tlapák Květinové hodiny Odkazy Literatura ROBEK, Antonín. Lázně Poděbrady : 1908-1978 : historický nástin. Poděbrady: Polabské muzeum v Poděbradech, 1978. ZEMAN, Lubomír; ZATLOUKAL, Pavel. Slavné lázně Čech, Moravy a Slezska. Praha: Foibos, 2014, 394–409. Související články Lázně Poděbrady Poděbradka Externí odkazy Oficiální web Hotelu Bellevue Tlapák Oficiální web společnosti Lázně Poděbrady a. s. Facebook Lázně Poděbrady a. s. Twitter Lázně Poděbrady a. s. Youtube kanál Lázně Poděbrady a. s.", "question": "Kolikátým majitelem hotelu Hotel Bellevue - Tlapák se stal František Tlapák?", "answers": ["prvním"]}
{"title": "Stupeň Celsia", "context": "Celsiův stupeň (značený °C) je jednotka teploty, kterou v roce 1742 vytvořil švédský astronom Anders Celsius. Původně byla stupnice obrácená, protože Celsius stanovil dva pevné body: 100 °C pro teplotu tání ledu a 0 °C pro teplotu varu vody (obojí při tlaku vzduchu 1013,25 hPa). Carl Linné stupnici později otočil, a proto je dnes bod tání 0 °C a bod varu 100 °C. Dnes je Celsiův stupeň (jako odvozená jednotka soustavy SI) definována pomocí základní jednotky kelvin: 1 °C je jednotka teploty rovná 1 K, používaná v Celsiově teplotní stupnici, ve které je teplotě trojného bodu vody přiřazena teplota 0,01 °C. == Přepočet na jiné stupnice == === Kelvinova absolutní stupnice === K = C + 273 , 15 {\\displaystyle K=C+273{,}15\\,} , C = K − 273 , 15 {\\displaystyle C=K-273{,}15\\,} ,kde K je číselná hodnota termodynamické teploty v Kelvinově stupnici, C je číselná hodnota teploty v Celsiově stupnici. Příklady pro nulové hodnoty: 0 ∘ C = + 273 , 15 K {\\displaystyle 0\\,^{\\circ }\\mathrm {C} =+273{,}15\\,\\mathrm {K} } , 0 K = − 273 , 15 ∘ C {\\displaystyle 0\\,\\mathrm {K} =-273{,}15\\,^{\\circ }\\mathrm {C} } === Fahrenheitova stupnice === C = 5 9 ⋅ ( F − 32 ) {\\displaystyle C={\\frac {5}{9}}\\cdot \\left(F-32\\right)} , F = 9 5 ⋅ C + 32 {\\displaystyle F={\\frac {9}{5}}\\cdot C+32} ,kde F je číselná hodnota teploty ve Fahrenheitově stupnici, C je číselná hodnota teploty v Celsiově stupnici. Příklady pro nulové hodnoty: 0 ∘", "question": "Kdy byl vytvořen Celsiův stupeň?", "answers": ["1742"]}
{"title": "Autobus", "context": "Seznam výrobců užitkových automobilů === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu autobus ve Wikimedia Commons Galerie autobus ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo autobus ve WikislovníkuCo je to vlastně autobus? , BUSportál.cz, dabra, 17. 5. 2005 BUSportál.cz, internetový magazín o autobusech a autobusové dopravě, provozuje ČSAD SVT Praha s. r. o. ve spolupráci s ČESMAD Bohemia a dalšími subjekty (zejména českými výrobci a dopravci v oboru), založen 2001 BUSportál.sk, provozuje SVT Slovakia, s. r. o., od českého BUSportálu odštěpen roku 2006 Autobusové noviny, on-line deník ze světa autobusů, vydává Daniel Srb Group od roku 2006, ISSN 1802-1107 Iveco Czech republic a. s., původně Karosa SOR, web SOR Libchavy spol. s r. o. a jeho zahraničních dceřiných firem Solaris Bus & Coach S.A., polský výrobce autobusů Typy autobusů, text nedatován, Stránky o Městské Hromadné Dopravě, Tonda Ježek a spolupracovníci Galerie autobusů, Aleš Havlas (ELfkaM), od roku 2006 Neoplan.info, historie zájezdových autobusů Neoplan, technické popisy, fotografie. Stránky anonymní skupiny označené NEOPLAN.INFO team", "question": "Jak se nazývá motorové vozidlo určené pro přepravu většího počtu osob po silnici?", "answers": ["Autobus"]}
{"title": "Portugalsko", "context": "Portugalsko (portugalsky: Portugal), oficiálně Portugalská republika (portugalsky: República Portuguesa) je evropský stát nacházející se na samém jihozápadním cípu světadílu, v západní části Pyrenejského poloostrova. Jediným jeho pevninským sousedem je Španělsko, západní a jižní břehy země omývají vody Atlantského oceánu. Portugalsku dále náleží souostroví Azory a Madeira. Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 př. n. l. Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V 9. století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Minho a Douro. Z názvu Portugalsko bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě původní osady Cale, tedy Porta. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Portugalska. Asi nejslavnějším gastronomickým produktem z Portugalska je portské víno, dolihované víno z vinic v údolích podél řeky Douro v severní části Portugalska. Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Kelti, Řekové, Kartáginci, Římané i Arabové pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa. Raní řečtí mořeplavci nazvali toto území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní obyvatelé uctívali hady. Po nich dorazili k břehům Portugalska Féničané - kolem roku 1104 př. n. l. a zanechali rovněž četné stopy na místní kultuře.", "question": "Kdo je jediným pevninským soudedem Portugalska?", "answers": ["Španělsko"]}
{"title": "Astronomie", "context": "Ještě exotičtější je pozorování jiných částic než elektromagnetického záření. neutrinová astronomie pozoruje neutrina, teleskopy jsou v současnosti velké prostory hluboko pod zemí, zaplněné vodou nebo jiným pozorovacím médiem studium kosmického záření, vysokoenergetických částic mimozemského původu. Využívá metod jaderné fyziky (v kosmickém záření se vyskytují i částice s o mnoho řádů větší energií než jaká je dosažitelná na urychlovačích). Hypotetická gravitační astronomie by měla pozorovat gravitační vlny. V současnosti jsou převažujícím způsobem detekce velké interferometry, nadějný projekt LIGO je ve stádiu ověřování. Obecným teoretickým oborem je astrofyzika. Zabývá se fyzikou hvězd a mezihvězdné hmoty (hustotou, teplotou, chemickým složením atd.). Kosmologie studuje vesmír jako celek a zvláště jeho vznik, současný a budoucí vývoj. Astrobiologie se zabývá možnostmi existence života ve vesmíru. Hvězdná astronomie se zabývá hvězdami, včetně Slunce; výzkumem prostorového rozložení a zákonitostmi pohybů hvězd a hvězdných soustav. Podle metody výzkumu se dělí na: 1. stelární statistiku, 2. stelární kinematiku, 3. stelární dynamiku Galaktická astronomie se zabývá zkoumáním struktury, součástí a vývoje galaxií – v prvé řadě naší Galaxie. Extragalaktická astronomie zkoumá objekty za hranicemi naší Galaxie. Planetární vědy zkoumají planety v naší sluneční soustavě. Řadí se do astronomie, ale jejich části mají často užší spojitost s odpovídajícími vědami o planetě Zemi (například geologie Marsu). Meteorická astronomie se zabývá studiem pohybu a dalšími vlastnostmi meteorů a meteoritů.", "question": "Čím se zabývá astrobiologie?", "answers": ["možnostmi existence života ve vesmíru"]}
{"title": "Umění", "context": "Umění (od \"uměti\", řecky τ, techné, jako řemeslná technika) je součást lidské kultury, v širokém slova smyslu užitečná dovednost, kterou neovládá každý a které je případně třeba se naučit. Od renesance se však nejčastěji užívá v užším smyslu \"krásných umění\", kde se klade důraz na tvořivost, originalitu a individualitu umělce. Hodnocení je však subjektivní. Umění v tomto smyslu se od starověku dělí na umění výtvarná, která vytvářejí trvalá vizuální umělecká díla (například malířství, sochařství, architektura), a umění múzická či performativní, kde umělec sám vystupuje před publikem (například tanec, zpěv, hudba, divadlo). Toto rozlišení se sice díky písmu, notovému záznamu a dalším záznamovým technikám do značné míry přežilo, přesto se stále užívá. == Vědy o umění == Uměním se zabývá řada věd, zejména estetika, dějiny umění, sociologie umění, psychologie umění, literární věda a další specializované obory. Estetika se zabývá povahou uměleckého díla a krásy vůbec, psychologie a sociologie jeho individuálním a společenským působením či významem. Historické obory (dějiny umění, hudby, literatury atd.) sledují vývoj uměleckých projevů v dějinách a řadí je do různých slohů. Sémiotika chápe umění jako tvorbu a rozvíjení určitých znaků, výtvarných, literárních, hudebních atd. a zkoumá jejich význam a působení. == Definice umění == Pojem umění je tak široký, mnohotvárný a proměnlivý, že jej podle mnoha odborníků nelze definovat. Pokusy o definici vycházejí buď z vlastností uměleckých děl a činností samých (umění znázorňuje, vyjadřuje, esteticky působí), z jeho historie (původ z kultu a rituálu, společenský význam, umělecké instituce) anebo jen tvrdí. , že umění je to, co za ně určitá společnost pokládá (konstruktivismus).V historii se kladl různě velký důraz na mimetickou či zobrazovací stránku umění, na stránku vyjadřovací či expresivní, sdělovací či komunikativní nebo tvořivou. Kromě těchto působení, kde je umění samo sobě cílem, se však umění také účelově užívá ke zdobení předmětů, k vyvolávání nálad a citů, k šíření určitých postojů a myšlenek, k propagaci nebo v terapii. Podle Ottova slovníku je umění \"úmyslné tvoření nebo konání, jehož výsledek nad jiné výtvory a výkony vyniká jistou hodnotou již při pouhém nazírání a vnímání, tj. hodnotou estetickou\".", "question": "Které umění vytváří trvalá vizuální umělecká díla ?", "answers": ["umění výtvarná"]}
{"title": "Concord", "context": "Concord je hlavním městem amerického státu New Hampshire a též sídelním městem kraje Merrimack, na jehož stejnojmenné řece se rozkládá. Podle sčítání lidu z roku 2000 mělo 40 765 a podle odhadů z roku 2007 má již přes 42 392 obyvatel. Vzniklo spojením vesnic Penacook, East Concord a West Concord. Místo, na kterém Concord leží, bylo od dávnověku obýváno indiánským kmenem Penacook, který u kaskádovitých vodopádů Merrimacku lovil migrující lososy a jesetery. Řeka častými záplavami tvořila v přilehlých údolích půdu obzvláště vhodnou pro pěstování fazolí, dýní, melounů a kukuřice. Roku 1725 v těchto místech provincie Massatchusettského zálivu ustanovila plantáž Penacook, která zde byla do dvou následujících let vybudována. V blízkosti vyrostly osady Rumford a Bow, které v 30. letech 18. století získaly statut města. V roce 1775 v Concordu, Lexingtonu a na jiných místech probíhaly půtky a boje mezi zastánci nezávislosti původních 13 kolonií a vojskem Velké Británie. V roce 1807 Samuel Bloget postavil Middlesexský kanál, který město spojoval s Bostonem a o dva roky později se díky výhodné centrální poloze ve státě New Hampshire stal Concord jeho hlavním městem.", "question": "Jaké je hlavní město amerického státu New Hampshire?", "answers": ["Concord"]}
{"title": "Velká čínská zeď", "context": "Uvnitř zdi se nacházejí spojovací chodby a skladovací prostory. Každých několik set metrů je zeď zesílena věžemi, které sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000. Ve větších rozestupech pak byly budovány kasárny, zásobovací skladiště a velitelství. K předávání zpráv o pohybu nepřítele používaly strážní hlídky kouřové signály. Například v mingském období znamenal jeden kouřový signál počet 100 nepřátel, dva signály 500, tři signály přes 1000 nepřátelských bojovníků. V dnešní době je Velká zeď vnímána jako jeden ze symbolů Číny. I slova písně Pochod dobrovolníků, pocházející z roku 1935 (dnes státní hymny ČLR) odkazují na \"novou Velkou zeď z masa a krve\", kterou mají vytvořit čínští vlastenci tváří v tvář nepřátelské invazi. Od roku 1987 je Velká čínská zeď zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Navzdory tomu je ochrana zdi dosud nedostatečná; v odlehlejších místech je zchátralá a dochází k jejímu rozebírání na stavební materiál. Zrestaurovány a turisticky zpřístupněny jsou jen některé menší úseky. Dne 7. 7. 2007 byla Velká čínská zeď zařazena mezi nových sedm divů světa, patří mezi ně v dnešní době jako nejdelší stavba světa. Obrázky, zvuky či videa k tématu Velká čínská zeď ve Wikimedia Commons Podrobnosti o Velké čínské zdi (česky) Video z Velké čínské zdi - sekce Mutianyu nedaleko Pekingu Mapka a galerie fotografií (anglicky) (anglicky) The Great Wall (UNESCO)", "question": "Jak se jmenuje systém v severní Číně chránící Čínu před mongolskými nájezdy?", "answers": ["Velká čínská zeď"]}
{"title": "Labe", "context": "Od Pirny se Labská kotlina začíná rozšiřovat, řeka protéká Drážďany, kde je široká 100 až 150 m, Míšní a dále na své cestě vstupem do Severoněmecké nížiny vytváří četné meandry, které takto formují tok až k Hamburku. Labe protéká městy Torgau, Dessau. V této části se do Labe vlévají její nejmohutnější levostranné přítoky, Mulda a Sála. Severně od Magdeburgu se Labe pravostranně propojuje plavebním kanálem s Havolou, dále teče několik desítek km severním směrem, který se po pravostranném soutoku s Havolou opět mění na severozápadní. Za městem Wittenberge tvořila řeka na dvou místech střeženou hranici mezi bývalým Východním a Západním Německem. Těsně před Hamburgem se řeka rozděluje na Severní Labe, protékající přes hamburský přístav a Jižní Labe, které se přístavu vyhýbá a umožňuje tak snadnější proplutí lodí přes město. Labe pak pokračuje dále na severozápad a jeho koryto široké 300 až 500 m se ještě více rozšiřuje až přechází v estuár. Poslední pravostrannou spojkou je plavební kanál, vedoucí přes Kiel do Baltského moře. U přístavu Cuxhaven ústí Labe do Severního moře. Estuár je dlouhý zhruba 100 km a dosahuje šířky 17 km. zleva v Česku - Mratínský potok, Podlava, Dvorský potok, Medvědí potok, Bílé Labe, Svatopetrský potok, Tabulový potok, Dřevařský potok, Richterova strouha. , Vápenický potok, Malé Labe,Čistá, Východní potok, Pilníkovský potok, Kateřinský potok,Černý potok, Hartský potok, Kocbeřský potok, Drahyně, Běluňka, Úpa, Metuje.", "question": "Do jakého moře ústí Labe?", "answers": ["Severního"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "\", aby se tázaný uvolnil. Poté se zeptal \"Kdy jste se naposledy choval násilně? A byl jste v právu? \". Odpověď je poté zařazena na albu (\"Money\"). V jiném rozhovoru se zase ptal \"Bojíte se smrti? \". Text a zvuk alba popisuje tlaky, jimž je člověk v dnešním světě vystaven. Tento koncept (vznikl při poradě skupiny u Masonova kuchyňského stolu) inspiroval kapelu a společně napsali několik motivů (některé z nich Waters poté využil na dalších albech) jako např. \"Us and Them\", píseň o násilí a zbytečnosti války, nebo motiv šílenství a neurózy v \"Brain Damage\". Složitá a precizní výstavba alba je zásluhou Alana Parsonse, který tímto stanovil nový standard v kvalitě zvuku. Tento aspekt se stal poté typickým rysem skupiny a zároveň pomohl v prodejnosti alba, neboť chtiví zvukofilové si po \"ojetí\" desky běželi koupit novou kopii. Ve snaze zúročit svou nabytou popularitu vydali Pink Floyd v roce 1974 výběrové dvojalbum A Nice Pair, jež obsahuje znovuvydané první dvě desky skupiny, The Piper at the Gates of Dawn a A Saucerful of Secrets. Album Wish You Were Here, vydané roku 1975, obsahuje motiv nepřítomnosti. Nepřítomnosti lidskosti v hudebním průmyslu a nejvýrazněji nepřítomnosti Syda Barretta. Album je dobře známé díky stejnojmenné písni, rovněž obsahuje dlouhou instrumentální skladbu \"Shine On You Crazy Diamond\" skládající se z devíti částí, jež byla složena jako pocta Sydu Barretovi. Mnoho hudebních vlivů z minulosti se zde spojilo dohromady - atmosférické klávesy, bluesová kytara, dlouhá saxofonová sóla (hrána Dickem Parrym), jazzové prvky a agresivní elektrická kytara. Skladba se skládá z několika navzájem spojených částí, vrcholí žalozpěvem hraným na syntetický roh a končí hudební citací z jednoho z prvních singlů skupiny, \"See Emily Play\", jakožto poslední poctou Sydu Barrettovi, vůdci kapely v jejich počátcích. Titulní píseň \"Wish You Were Here\" je rovněž věnována Barrettovi. Zbývající dvě písně, \"Welcome to the Machine\" a \"Have a Cigar\" ostře napadají hudební průmysl; ta druhá je zpívaná britským folkovým zpěvákem Royem Harperem. Bylo to prvním album Pink Floyd, jež dosáhlo na první místo jak v britské, tak v americké hitparádě; navíc kritici jej chválili stejně jako předchozí The Dark Side of the Moon. Známá je historka o tom, jak do studia během nahrávaní Wish You Were Here vešel obtloustlý muž s vyholenou hlavou i obočím. Skupina ho chvíli nemohla poznat, až poté si uvědomila, že je to Syd Barrett, kterého neviděli několik let. Barrett je později tentýž den bez rozloučení definitivně opustil.", "question": "Jaká hudební skupina se stala průkopníkem progresivního rocku?", "answers": ["Pink Floyd"]}
{"title": "Světová poštovní unie", "context": "Světová poštovní unie (Union Postale Universelle, Universal postal union - UPU) byla založena 9. října 1874 v Bernu ve Švýcarsku původně jako tzv. Generální poštovní unie. Jejím hlavním cílem bylo a stále je zabezpečit rozvoj mezinárodního poštovního spojení a sjednocovat podmínky pro mezinárodní poštovní přepravu. Základními smluvními dokumenty UPU jsou Akta obsahující pravidla pro mezinárodní poštovní služby. 9. října 1874 podepsali představitelé 22 poštovních správ v Bernu tzv. Bernskou smlouvu, která se stala základem pro Generální poštovní unii. Svůj současný název získala UPU v roce 1878 na kongresu v Paříži. 1. července 1948 se UPU stala jedním z orgánů OSN. Rakousko-Uhersko se členem UPU stalo 1. července 1875 Československo se členem UPU stalo v roce 1920 Česko se členem UPU stalo v roce 1993 Adresa UPU: Weltpoststrasse 4, Case Postale 3000, Bern 15, Švýcarsko zajištění volného toku poštovních zásilek na jednotném poštovním území tvořeném propojenými sítěmi; podpora přijímání přiměřených společných norem a používání technologie; zajištění spolupráce a vzájemné součinnosti mezi zainteresovanými stranami; pomoc efektivní technické spolupráci; péče o uspokojování měnících se potřeb zákazníků. Cílem UPU je dále zajišťovat organizaci a zdokonalování poštovních služeb a podporovat v tomto oboru rozvoj mezinárodní spolupráce. Nejvyšším orgánem UPU je Světový poštovní kongres, který se schází minimálně jednou za čtyři roky a provádí změny Akt UPU. V období mezi kongresy řídí UPU Administrativní rada složená z 41 členských zemí, Rady poštovního provozu a Poradního výboru. Sekretariát UPU se nazývá Mezinárodní úřad. V jeho čele stojí volený generální ředitel.", "question": "Kdy byla založena Světová poštovní unie?", "answers": ["9. října 1874"]}
{"title": "Umělá inteligence", "context": "Umělá inteligence (UI, anglicky Artificial intelligence, AI) je obor informatiky zabývající se tvorbou strojů vykazujících známky inteligentního chování. Definice pojmu \"inteligentní chování\" je stále předmětem diskuse, nejčastěji se jako etalon inteligence užívá lidský rozum. S tímto pojmem poprvé přišel John McCarthy v roce 1955. Výzkum umělé inteligence je vysoce odborný a specializovaný, navíc je rozdělen do několika polí, které často nelze názorově spojit. Celý výzkum se rovněž dělí na několik technických problémů; některá podpole se zabývají řešením konkrétních problémů, některá zase například na použití konkrétních nástrojů či dosažení konkrétních aplikací. Otázka, je-li možné sestrojit umělou inteligenci je také úzce spjata s problémem vědomí, s otázkou výpočtů, které provádí lidský mozek sám nebo s otázkou evoluce kognitivních schopností. Podobnými dilematy se zabývá filosofie umělé inteligence. Mezi hlavní problémy v rámci výzkumu umělé inteligence patří uvažování, znalosti, plánování, učení, zpracovávání přirozeného jazyka (komunikace), vnímání a schopnost se pohybovat či manipulovat s předměty. Dosažení obecné inteligence je stále jedním z hlavních cílů výzkumu v tomto oboru. Z psychosociálního hlediska je umělá inteligence jednou z forem ne-lidské inteligence. Související informace naleznete také v článku Turingův test. Na tomto srovnání spočívá také myšlenka Turingova testu, kterou vyjádřil informatik Alan Turing v roce 1950 ve svém článku \"Computing machinery and intelligence\". Ve zkratce tvrdí, že za inteligentní můžeme stroj prohlásit, nerozeznáme-li jeho lingvistický výstup od lingvistického výstupu člověka. Argument čínského pokoje je často pokládán za protiargument k Turingovu testu. Uvažuje, že by mohl existovat stroj, který by inteligentní chování simuloval připravenou sadou reakcí na všechny možné otázky, aniž by nad čímkoliv \"přemýšlel\". Ve stejném článku, v jakém Alan Turing navrhl svůj slavný test (sám ho nazýval \"imitační hra\") předpovídal, že za padesát let (tj. na přelomu milénií) budou mít počítače paměťovou kapacitu 109 bitů a rozhodčí imitační hry bude mít pouze 70% šanci, že správně pozná lidskou inteligenci. Zatímco se odhad paměťových schopností ukázal být neobyčejně přesným, neumí dnešní počítače pracovat s lidským jazykem zdaleka tak dobře, jak asi Turing doufal. Počáteční nadšení se totiž postupem času měnilo v hlubokou skepsi. Ukázalo se, že naprogramování úkolů, které lidem připadají triviální (např. rozpoznávání tvarů v obrazech) může být těžší, než vytvořit stroje řešící \"klasické\" problémy umělé inteligence, jako je například hra šachů.", "question": "Čím se zábývá umělá inteligence?", "answers": ["tvorbou strojů vykazujících známky inteligentního chování"]}
{"title": "Marseille", "context": "Jižně od katedrály, na kopci, stojí románský kostel St. Laurent ze 12. století. Do východní části Starého přístavu ústí jedna z hlavních marseillských tříd La Canebiere. V ulici se nachází řada obchodů, kaváren a hotelů. Na jejím východním konci pak najdeme neogotický kostel St. Vincent de Paul z let 1855-86. Jižně od Marseille se rozkládá pobřežní vrchovina Calanques, nejvyšší bod Mont Puget (563 m). Jedná se o druhohorní vápencové útesy o délce přibližně 20 km a šířce 4 km. Část oblasti je součástí francouzského Národního parku Calanques. Západně od Marseille se nachází Frioulské ostrovy, jejichž součástí je i ostrov If se stejnojmenným hradem z počátku 16. st., který dlouho sloužil jako věznice. Mezi její vězně podle literárního příběhu patřil i hrabě Monte Christo, hrdina stejnojmenného románu Alexandra Dumase. Ve městě jsou v provozu dvě linky metra a menší tramvajová síť. Každoročně se zde koná tenisový turnaj mužů. Působí zde fotbalový klub Olympique de Marseille, několikanásobný vítěz Francouzské fotbalové ligy a vítěz Ligy mistrů z roku 1993. Třetinu obyvatel města tvoří muslimové. Počet obyvatel Pytheas (380 př. n. l. - 310 př. n. l.) řecký obchodník, geograf a cestovatel Jean-Henry Gourgaud, \"Dugazon\" (1746-1809), herec Júlie Clary. (1771-1845), neapolská, sicilská a španělská královna Désirée Clary (1777-1860), královna Švédska a Norska Adolphe Thiers (1797-1877), první prezident. třetí republiky Étienne Joseph Louis Garnier-Pages (1801-1841), politik Honoré Daumier (1808-1879), malíř a karikaturista Joseph Autran (1813-1877), básník Arthur Rimbaud (1854 Charleville-Méziè - 1891 Marseille), francouzský básník. Zde zemřel. Joseph Garibaldi (1863-1941), francouzský malíř Paul Signac (1863-1935), francouzský malíř Charles Fabry (1867-1945), francouzský fyzik Edmond Rostand (1868. -1918), francouzský dramatik a básník François Coli (1881-1927), francouzský průkopník letectví Henri Fabre (1882-1984), francouzský průkopník letectví a vynálezce prvního hydroplánu Otakar Kubín (1883 Boskovice - 1969 Marseille), český malíř, sochař a grafik. Zde zemřel. Marcel Pagnol (1895-1974), spisovatel, dramaturg a člen Francouzské akademie Antonin Artaud (1896-1948), herec, dramatik, básník a režisér Zino Francescatti (1902-. 1991), houslista Fernandel (1903-1971), herec a zpěvák Louis Jourdan (* 1919), herec César Baldaccini (1921-1998), sochař Gaston Rébuffat (. 1921-1985), horolezec a horský vůdce Jean-Pierre Rampal (1922-2000), flétnista Maurice Béjart (1927-2007), baletní choreograf Georges Chappe (* 1944. ), cyklista Jean-Claude Izzo (1945-2000), spisovatel Chantal Poullain-Polívková (* 1956), herečka Eric Cantona (* 1966), fotbalista Patrick Fiori (* 1969),.", "question": "V jakém roce vyhrál fotbalový klub Olympique de Marseille Ligu mistrů?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Zrak", "context": "Smyslovým orgánem je oko (oculus), které je složeno z oční koule a přídatných orgánů. Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky. Ty jsou zanořeny v pigmentovém epitelu, který zajišťuje jejich výživu a světelnou izolaci. Člověk má v každém oku přes 100 miliónů světločivých buněk. K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho optický systém (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici. Podrobnější informace naleznete v článku Barevné vidění. Zraková ostrost dravců a kočkovitých šelem je mnohem větší, než u člověka. Jsou ale živočichové, kteří vnímají jenom světlo a tmu, nebo jsou úplně slepí. Vnímání barev zajišťují čípky. V normálním lidském oku existují tři druhy čípků, lišící se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které určují jednotlivé barvy. Čípky lidí vnímají červenou, zelenou a modrou barvu. Normální lidské vidění je tedy trichromatické, vidění barvoslepých lidí je např. dichromatické (dva druhy čípků). Málo známým faktem je, že se u některých lidí vyskytuje i opak barvosleposti, tedy čtyři druhy čípků. Všichni živočichové nevnímají barvy stejně jako člověk. Trichromatické vidění je výsada primátů.[zdroj? ] Většina savců má pouze dichromatické vidění, jako barvoslepí lidé. Je známým faktem, že pes je barvoslepý - ale ne úplně, vidí dobře červenou a žlutou barvu. Kůň nemá čípky citlivé na zelenou barvu. Naproti tomu ptáci, plazi a ryby mají obvykle tetrachromatické vidění[zdroj? ], tedy čtyři druhy čípků. Člověk a ostatní primáti vnímají barvy od modré po červenou, tedy světlo s vlnovou délkou zhruba od 400 do 700 nanometrů. U ptáků je citlivost mírně posunuta k modrým barvám. Hlubinné ryby mají citlivost hlavně na modrou barvu, která proniká pod mořskou hladinu nejhlouběji. Motýli vidí ultrafialové světlo s vlnovou délkou kratší než 400 nanometrů, ale nevidí naopak červenou. Někteří hadi vidí široké spektrum barev od ultrafialové až po infračervenou (nad 700 nanometrů), navíc na vnímání tepla oběti mají někteří na hlavě i další specializovaný orgán, mimo oči. Při setmění (šeru) dojde k rozšíření zornice, aby se do oka dostalo co nejvíc světla. Citlivost oka na světlo se zvyšuje. Protože jsou čípky méně citlivé, ve tmě přestáváme vidět barvy. Někteří živočichové (šelmy, zvířata s noční aktivitou, žralok, ale i kráva nebo kůň) mají za sítnicí vrstvu buněk (nebo vláken) schopných odrážet světlo. Tato vlákna umožňují lepší vidění za šera, protože světelné paprsky, které projdou sítnicí, se odrazí a procházejí sítnicí zase nazpět, takže mohou podráždit fotoreceptory dvakrát.", "question": "Jaké barvy vidí pes dobře?", "answers": ["červenou a žlutou"]}
{"title": "Güemesův ostrov", "context": "Güemesův ostrov je malý ostrov v okrese Skagit v americkém státě Washington. Nachází se severně od Fidalgova ostrova, na němž je postaveno město Anacortes, odkud je ostrov přístupný pomocí trajektu. Své jméno ostrov nese po místokráli Nového Španělska, Juanu Vicentu de Güemesovi, který roku 1791 vyslal expedici právě k souostroví svatého Jana, jehož je Güemesův ostrov součástí. == Život na ostrově == Ostrov má venkovský charakter a omezené vybavení. Nachází se zde pouze dva obchody: jedním je Andersonův obchod a druhý provozuje místní letovisko, a to již od poloviny 40. let minulého století. Většina místních plážích, vyjma dvou, je veřejná, obvykle i s lodní rampou. Dále se zde nachází dva parky. Školní park je uprostřed ostrova, Youngův na severním pobřeží nedaleko již zmíněného letoviska. Malá obec nacházející se na ostrově je obvykle označována jako Guemes. == Historie == Ostrov byl pojmenován José María Narváezem jako Isla de Güemes při expedici Francisca de Elizy roku 1791 po místokráli Nového Španělska Juanu Vicentu de Güemesovi. V roce 1841 sem zavítal při své expedici Charles Wilkes, který jej překřtil na Lawrencův ostrov na počest námořního důstojníka Jamese Lawrence. Wilkes rovněž přejmenoval Güemesův průliv v památce na USS Hornet, loď, kterou James Lawrence vedl v Britsko-americké válce, část Bellinghamova zálivu, která se vyskytuje severně od ostrova pak překřtil po lodi HMS Penguin, kterou Lawrence zajal v jedné z tehdejších bitev. V roce 1847 však tato jména z map opět vymizela, když britský kapitán Henry Kellett přeorganizovával námořní mapy britské admirality, ve kterých nahrazoval americká jména těmi původními, tedy buď britskými nebo španělskými.", "question": "Proč se Güemesův ostrov jmenuje po Španělském místokráli Juanu Vicentu de Güemesovi?", "answers": ["roku 1791 vyslal expedici právě k souostroví svatého Jana, jehož je Güemesův ostrov součástí"]}
{"title": "Falun", "context": "těžební krajina měděného dolu ve Falunu Typ kulturní dědictví Kritérium ii, iii, v Odkaz 1027 (anglicky) Zařazení 2001 (25. zasedání) Správa Oficiální web www.falun.se Telefonní předvolba +46 23 PSČ 791 XX multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Falun je město v centrálním Švédsku. Je správním centrem kraje Dalarna. Těžba mědi v okolí města a dělnické čtvrti města jsou od roku 2001 na seznamu Světového dědictví UNESCO. Historie Město Falun vyrostlo kolem dolů na měď a obživa obyvatel města byla dlouho na těžbě mědi závislá. Těžilo se zde nepřerušeně přes tisíc let a podle některých pramenů se zde těžilo od 8. století. Podle legendy naleziště mědi objevil ve skutečnosti kozel, který se zatoulal do míst ložiska, vyválel se na zemi a když se vrátil do vesnice, měl rohy obarvené mědí. Ve 14. století se vytvořilo malé sídlo. 1641 dostal Falun městská práva. Největší rozvoj města začal po výstavbě železnice a továren. V 20. století se město vyvinulo na administrativní a vzdělávací centrum. V roce 1992 byl zavřen poslední důl. Těžba mědi v okolí města a dělnické čtvrti města jsou od roku 2001 na seznamu Světového dědictví UNESCO. Geologie Ložisko Falun patří k nejbohatším sulfidickým ložiskům Švédska. Ačkoliv jde o sulfidické typy rud, přítomnost magnetitových rud rud v ložisku indikuje souvislost s železnorudnými horizonty.[1] Rudy jsou masivní, vtroušené a další typ je lokálně zván \"sköl\". Tento typ sestává z vtroušených rud a žilek chalkopyritu, pyrhotinu, sfaleritu a galenitu.[1] Turistická lákadla Nachází se zde sportovní areál Lugnet. Jeho součástí jsou dva skokanské můstky. Konala se zde mistrovství světa v klasickém lyžování v letech 1954, 1974, 1993 a 2015. Konají se zde i soutěže v severské kombinaci, biatlon, skoky, lyžování. Město kandidovalo i na zimní Olympijské hry, ale neúspěšně. Dalším lákadlem jsou samozřejmě doly zapsané v UNESCO. A nedaleko se nachází rodiště Carla Larssona - Sundborn. Sport Ve městě sídlí florbalový klub IBF Falun, který vyhrál švédskou superligu v letech 2013, 2014, 2015 a 2017. Zajímavosti S městem Falun se pojí ještě dva pojmy - Faluröd a Falukorv. Faluröd je tmavočervená barva, které je známá z typických švédských domků. Tato barva byla používána na domy od 16. století a v 17. století se rozšířila po celém Švédsku.", "question": "Jak dlouho se v okolí města Falun těžila měď?", "answers": ["přes tisíc let"]}
{"title": "Stupnice (hudba)", "context": "Stupnice používané v mimoevropské hudbě se někdy označují jako exotické. K nim jsou tradičně řazeny stupnice pentatonické, cikánské, někdy také stupnice celotónová. Patří k nim i stupnice, vytvořené podle zcela odlišných pravidel, např. indonéské stupnice sléndro a pélog nebo stupnice indické, pracující s oktávou dělenou na 22 nestejných dílů. Související informace naleznete také v článku Diatonická stupnice. Stupně jsou od sebe vzdáleny o celé tóny i půltóny. Staré stupnice - mody, používané v evropské středověké hudbě, např. v gregoriánském chorálu se nazývají církevní, neboť v té době sloužila středověká hudba převážně církevním účelům. Názvy jsou řeckého původu, podle řeckých kmenů (např. Dórů). Oproti původnímu antickému pojmenování se jednotlivé mody často liší - aby to nebylo zbytečně jednoduché, je například původní antický dórský modus dnes označován jako církevní frygický - podrobnosti jsou v článcích o jednotlivých modech. dórský modus - d e f g a h c d frygický. modus - e f g a h c d e lydický modus - f g a h c d e f mixolydický modus - g a h c d e f g Později přibyly dnes nejrozšířenější: aiolský modus - a h c d e f g a (. shodný s diatonickou mollovou stupnicí) jónský modus - c d e f g a h c (shodný s diatonickou durovou stupnicí) Především z formálních důvodů byl mezi mody včleněn také modus na sedmém stupni durové stupnice: lokrický modus - h c d e f g a h, charakteristický především alterovanou (zmenšenou) kvintou. S rozvojem harmonie se od používání většiny církevních modů upustilo a zůstala pouze jónská stupnice, které se začalo říkat durová - tvrdá a aiolská, nazývaná měkká. Tyto stupnice je možné vytvořit od libovolného tónu. Konkrétní stupnice je určena předznamenáním (křížky, béčka). Durové a mollové stupnice lze podle předznamenání uspořádat do kvintového a kvartového kruhu. Stejně znějící stupnice mohou mít různá předznamenání - např. Cis dur (7♯) a Des dur (5♭).", "question": "Proč se stupnicím ve středověké hudbě říká církevní?", "answers": ["středověká hudba převážně církevním účelům"]}
{"title": "Hlubotisk", "context": "Z mědirytiny se posléze vyvinuly další varianty grafických technik jako mědilept, suchá jehla, akvatinta aj. Podobnou technikou je pak ocelorytina či ocelotisk. Tato technika se pro velkou výdržnost tiskové formy, dobrou reprodukci jemných pérovek a obtížnou napodobitelnost používá při tisku cenin. Dále do kategorie tisku z hloubky patří tamponový tisk. Jedná se o nepřímý tisk pomocí silikonového pružného tampónu, který ze zahloubené ploché formy přenáší barvu většinou na vícerozměrné předměty. Využívá se především při potisku reklamních a jiných předmětů (propisky, zapalovače, hrnečky). Rotační stírací hlubotisk vynalezl v roce 1890 Karel Klíč. Tato tisková technika byla odvozena z Klíčova vynálezu heliogravury, kde byl obraz přenášen na měděnou destičku s přitaveným asfaltovým práškem pomocí světlocitlivého tzv. pigmentového papíru, na který byl obraz nakopírován z tónového diapozitivu. Tisknoucí prvky jsou pak zahloubeny leptáním FeCl3. Asfaltový prášek vytvořil zrno potřebné k reprodukci polotónu před vynálezem autotypie. Klasický hlubotisk využívá také pigmentového papíru a leptání, ale asfaltové zrno je nahrazeno tzv. hlubotiskovou sítí, která obraz rozdělí do pravidelných linek – tzv. nosných můstků, které pak při tisku slouží jako opěrný systém pro hlubotiskový stěrač. Barva nanesená na tiskovou formu se totiž z netisknoucích míst musí odstranit právě tímto stěračem. Klasický hlubotisk využívá tisknoucích prvků o stejné velikosti, ale s různou hloubkou. Tónové odstíny pak nejsou vyjádřeny velikostí bodů, jako u jiných moderních tiskových technik, ale množstvím (nánosem) transparentní tiskové barvy. Tímto způsobem lze optimálně reprodukovat tónové předlohy. Z klasického hlubotisku byl později odvozen hlubotisk autotypický. Tónový diapozitiv byl zde nahrazen autotypickým (rastrovým) a tisknoucí prvky měly tedy různou velikost a stejnou hloubku. Formy se stále leptaly. Odpadlo kopírování hlubotiskové sítě, která nebyla potřeba díky autotypické síti diapozitivu. Poslední a dnes nejpoužívanější variantou je hlubotisk poloautotypický, kde jsou tisknoucí prvky ryty diamantovou kónickou jehlou a liší se tedy velikostí i hloubkou.", "question": "Kdo vynalezl rotační stírací hlubotisk?", "answers": ["Karel Klíč"]}
{"title": "Řád britského impéria", "context": "Dělení velkokříž (Knight Grand Cross GBE / Dame Grand Cross GBE) – velkostuha, hvězda, řetěz rytíř-komandér (Knight Commander KBE / Dame Commander DBE) – u krku, hvězda komandér (Commander CBE) – u krku důstojník (Officer OBE) – na prsou, nesmaltovaný zlacený kříž člen (Member MBE) – na prsou, nesmaltovaný stříbrný kříž K řádu patří také stříbrná záslužná medaile. Titulatura Pouze držitelé dvou nejvyšších tříd mají právo užívat titul Sir nebo Dame. Toto právo mají ovšem jen občané Spojeného království a zemí, kde je hlavou státu jeho panovník, v současnosti královna Alžběta II. Panovník však může Řád britského impéria udělit i občanům jiných států; tyto osoby pak obdrží tzv. čestný řád. V praxi to znamená, že daná osoba nemůže používat titul Sir nebo Dame, ale jako všichni členové řádu může za svým jménem užívat zkratku, která je uvedena v závorce u třídy, již obdržela. Například Bill Gates, kterému byl čestný řád udělen v roce 2005 a který je občanem Spojených států, své jméno píše „William Henry Gates III., KBE“, nikoliv pouze „Sir William Henry Gates III“. Vyznamenaní Češi Třída Grand Cross (GBE) Edvard Beneš (politik, druhý prezident Československa) – udělen 1923[1]", "question": "Jaká zkratka se používá k označení nnositelů britského imperiálního řádu důstojník?", "answers": ["OBE"]}
{"title": "Arabština", "context": "Používá např. emfatické souhlásky t, d, z, s (které mají i svůj neemfatický protějšek). Tyto souhlásky se vyslovují s tzv. emfatickým důrazem – jazyk je při nich lžícovitě prohnut směrem dolů, podobně jako při ruském tvrdém \"l\".[zdroj? ] Dále má například písmeno \"ajn\" – ع, které je asi nejobtížnějším zvukem v arabštině. Jednoduše se mu říká hrdelní \"a\" – vyslovuje se v zadní části dutiny ústní, někdy až v hrdle. Jedná se o silnou hrtanovou hlásku (laryngálu). Jeho hlasnější protějšek, obyčejně přepisovaný jako \"ghajn\" se vyslovuje někdy jako [g], jindy jako [gh], ve spisovné arabštině ale jako francouzské [r]. Zvláštností ve výslovnosti je určitě také \"hamza\", neboli hlasový ráz, který se může vyskytovat jak na začátku či uprostřed slova, tak na jeho konci. Arabské písmo vychází z nabatejské varianty kurzívy aramejského písma. Arabské písmo je tedy kurzivní, tzn. že nerozlišuje tiskací či psací písmo, a dokonce, jako je tomu ve starých písmech zvykem, ani malá a velká písmena. Ačkoli tedy vychází z původního starosemitského – fénického písma (stejně jako hebrejština či řecká alfabeta či latinka), není vůbec podobné evropským písmům (určité podobnosti se ale vyskytují mezi arabským písmem a hebrejskou kurzívou). Píše se zprava doleva a zpravidla se nepíší znaky pro krátké samohlásky. Podoba písmen se liší dle jejich postavení ve slově. Každý znak má svou podobu samostatnou, na začátku slova, uprostřed a na konci. Je šest písmen (ا, د, ذ, ر, ز, و), které se neváží, tzn. že sama se dají připojit k předchozímu písmenu, ale nemůže se za ně připojit další písmeno, takže tvoří pouze koncovou a samostatnou formu (např. rá (ر) ve slově noha ر).", "question": "Rozlišuje arabské písmo malá a velká písmena?", "answers": ["Arabské písmo je tedy kurzivní, tzn. že nerozlišuje tiskací či psací písmo, a dokonce, jako je tomu ve starých písmech zvykem, ani malá a velká písmena."]}
{"title": "Chilská rallye 2019", "context": "- Shakedown 6.45 km Andreas Mikkelsen Hyundai i20 Coupe WRC 4:46.4 - 10.V OS1 El Pinar 1 17,11 km Kris Meeke Jari-Matti Latvala Toyota Yaris WRC 11:35,9 Kris Meeke Jari-Matti Latvala OS2 El Puma 1 30,72 km Thierry Neuville Hyundai i20 Coupe WRC 21:10,4 Ott Tänak OS3 Espigado 1 22,26 km Ott Tänak Toyota Yaris WRC 14:23.7 OS4 El Puma 2 30,72 km Ott Tänak Toyota Yaris WRC 20:46,0 OS5 Espigado 2 22,26 km Ott Tänak Toyota Yaris WRC 14:03,4 OS6 Concepcion - Bicentenario 2,20 km Sébastien Loeb Hyundai i20 Coupe WRC 2:06,9 11.V OS7 Rio Lia 1 20,90 km Ott Tänak Toyota Yaris WRC 13:55,5 OS8 Maria Las Cruces 1 23,09 km Sébastien Loeb Hyundai i20 Coupe WRC 14:28,3 OS9 Pelun 1 16,59 km Ott Tänak Toyota Yaris WRC 10:08,9 OS10 Rio Lia 2 20,90 km Sébastien Ogier Citroën C3 WRC 13:45,1 OS11 Maria Las Cruces 2 23,09 km Ott Tänak Toyota Yaris WRC 14:14,7 OS12 Pelun 2 16,59 km Sébastien Loeb Hyundai i20 Coupe WRC 10:00,6 12.V OS13 Bio Bio 1 12,52 km Kris Meeke", "question": "Jaká je zkratka pro Mistrovství světa v Rallye?", "answers": ["WRC"]}
{"title": "Kokosový ořech", "context": "Kokosový ořech je druh ovoce, dutý nepukavý plod kokosovníku ořechoplodého s tvrdou skořápkou na povrchu, bílou dužinou a kokosovou vodou, kterou obsahuje uvnitř. Měří 20–30 cm a váží 2,5 kg. Roste na kokosových palmách, převážně v tropech. Je to vydatný zdroj energie, používá se v potravinářském sektoru jako pochutina, ale i pro lisování kokosového oleje. Z kůry plodů se získává kokosové textilní vlákno. Kokosová voda se nesmí zaměňovat s kokosovým mlékem. Kokosové mléko se získává lisováním buničiny a kokosová voda je přirozeně uvnitř dutiny. Jedná se v současnosti o jedno z největších semen na světě, které slouží k rozmnožování rostliny. Z botanického hlediska je plod kokosovníku peckovice, nikoliv ořech. Kokosový ořech se skládá z pevné dřevnaté skořápky, která má hnědou barvu a je pokryta odlupujícími se svazky lýka. Lýko zůstává na ořechu jako pozůstatek po zeleném obalu, ve kterém se kokosový ořech původně nacházel během růstu. Pod tvrdou skořápkou se nachází tvrdá bílá dužnina, které je složena z 60 % tuku, 20 % glycidů, 8 % proteinů a 6 % vody. Průměrný mladý kokos je zdrojem až 20 % denní dávky vápníku, 2 gramy vlákniny, stejného množství proteinů, 15 gramů cukrů a 3 gramy nenasyceného tuku. Uprostřed kokosu se nachází dutina, která umožňuje ořechu plavat ve vodě a současně je vyplněna kokosovou vodou. Kokosová voda je bohatým zdrojem draslíku, vitamínu B (vyjma B6 a B12) a vitaminu C. Voda z kokosového ořechu prochází náročnou filtrací během cesty od kořenového systému do semene a je naprosto sterilní, což je výhodné v oblastech, kde jsou přirozené vodní zdroje infikované či jinak znečištěné. Čistá kokosová voda je i jedním z nejlepších elektrolytů, které se ve volné přírodě vyskytují. Související informace naleznete také v článku Kokosovník ořechoplodý. Kokosové ořechy rostou na vrcholku kokosové palmy zvané kokosovník ořechoplodý, která dává plody až po sedmi letech růstu. Může vyrůst 5 až 150 plodů ročně. Jedná se až o třicet metrů vysoký strom, který se cíleně pěstuje déle než 3 000 let.", "question": "Jaká je skořápka kokosového ořechu?", "answers": ["dřevnaté"]}
{"title": "Sony Pictures Animation", "context": "Sony Pictures Animation je americká produkční společnost zabývající se výrobou počítačově animovaných filmů a seriálů. Založena byla v roce 2002.", "question": "Kdy byla založena společnost Sony Pictures Animation?", "answers": ["v roce 2002"]}
{"title": "Lambda", "context": "Lambda (majuskulní podoba Λ, minuskulní podoba λ, řecký název Λ i Λ) je jedenácté písmeno řecké abecedy a v systému řeckých číslovek má hodnotu 30. Majuskulní varianta písmena 'Λ' se používá pro: elementární částice Λ ve fyzice částic symbol starověkého Lakedaimónu, vojenský znak spartských bojovníků minuskulní varianta písmena 'λ' se používá pro: vlnovou délku ve fyzice tepelná vodivost ve fyzice Laméův. elastický koeficient ve fyzice označení prázdného slova ve formálních jazycích označení funkce v lambda kalkulu vlastní číslo v matematice Lebesgueovu míru v matematice Lagrangeův multiplikátor v matematice (viz též článek o vázaných extrémech) zeměpisnou délku symbol hnutí za práva homosexuálů symbol her Counter Strike a Half. Life V Unicode je podporováno jak majuskulní lambda U+039B GREEK CAPITAL LETTER LAMDA tak minuskulní lambda U+03BB GREEK SMALL LETTER LAMDA V HTML je možné je zapsat pomocí Λ respektive λ Lze je také zapsat pomocí HTML entit Λ respektive λ V LaTeXu se majuskulní lambda píše příkazem \\Lambda a minuskulní lambda příkazem \\lambda.", "question": "Kolikáté v pořadí řecké abecedy je písmeno lambda?", "answers": ["jedenácté"]}
{"title": "Česká národní banka", "context": "ČNB poskytuje bankovní služby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizačním složkám státu, příspěvkovým organizacím zřízeným organizačními složkami státu, státním fondům a Národnímu fondu, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, územním samosprávným celkům (obcím, krajům) a dobrovolným svazkům obcí, veřejným výzkumným institucím, veřejným vysokým školám, zdravotním pojišťovnám a svazům zdravotních pojišťoven. Dále vede účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry. Banka je politicky nezávislá (její nezávislost garantuje Ústava, zákon o ČNB a postavení bankovní rady); zodpovídá se dvakrát ročně Poslanecké sněmovně. Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je sedmičlenná Bankovní rada. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, dva viceguvernéři a další čtyři členové bankovní rady. Členy bankovní rady na dobu 6 let jmenuje prezident republiky (bez nutnosti kontrasignace nebo souhlasu jiného ústavního orgánu), který je také může odvolat. Odvoláni však mohou být jen pokud přestanou splňovat zákonné podmínky výkonu funkce nebo pokud se dopustí vážného pochybení. Odvolání na rozdíl od jmenování členů bankovní rady probíhá v režimu čl. 62 Ústavy, prezident republiky tedy k platnosti svého rozhodnutí potřebuje spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Podmínkami pro jmenování je svéprávnost, bezúhonnost, vysokoškolské vzdělání a zkušenosti a uznávanost v měnových záležitostech nebo v oblasti finančního trhu. Nikdo nesmí zastávat funkci člena bankovní rady více než dvakrát. Jednání bankovní rady předsedá guvernér, v jeho nepřítomnosti jím pověřený viceguvernér. Rada přijímá svá rozhodnutí prostou většinou hlasů, je usnášeníschopná, je-li přítomen guvernér, nebo jím pověřený předsedající viceguvernér a alespoň další tři její členové. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Jménem České národní banky jedná navenek guvernér. V době jeho nepřítomnosti ho zastupuje jím pověřený viceguvernér. Guvernér nebo jím určený viceguvernér je oprávněn účastnit se s hlasem poradním schůze vlády.", "question": "Kdo jmenuje členy bankovní rady České národní banky?", "answers": ["prezident republiky"]}
{"title": "Dominikánská republika", "context": "Dominikánská republika je stát v Karibském moři, který se rozkládá na východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily. Jediným sousedním státem je Haiti, společná hranice je dlouhá 360 kilometrů. Dominikánská republika leží na východě ostrova Hispaniola. Většinu území Dominikánské republiky vyplňují horská pásma. Nejvyšší hora, pojmenovaná Pico Duarte, je vysoká 3087 m n. m., nejníže položeným bodem je jezero Enriquillo, které leží pod hladinou moře. Nížiny se táhnou podél pobřeží. Podnebí je vlhké tropické. Průměrné teploty se pohybují od 16 do 30 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí od 1000 do 2000 mm. Dominikánská republika leží v oblasti, kde často řádí hurikány. Povrch Dominikánské republiky je z 40% pokryt lesními porosty. Pro Evropany ostrov objevil 6. prosince 1492 Kryštof Kolumbus a již roku 1496 bylo založeno město Santo Domingo. Kolombus nazval ostrov \"rájem na zemi\". Na území dnešní Dominikánské republiky vznikla první španělská kolonie, první univerzita i nemocnice v \"Novém Světě\". Původní obyvatelé Taínové byli vesměs vyhubeni nebo vymřeli na zavlečené nemoci již v průběhu 16. století. Španělští dobyvatelé se proto rozhodli dovážet pro práci na plantážích a v dolech africké otroky. Právě zde začal svou práci otec Bartolomé de Las Casas, misionář a bojovník za práva indiánů, který předznamenal moderní koncepci lidských práv. Od roku 1697 byla [Hispaniola]] rozdělena mezi Francii a Španělsko podepsáním smlouvy z Rijswijku. V roce 1790 žilo ve španělské kolonii Santo Domingo 40 000 bělochů, 25 000 svobodných černochů a mulatů a 60 000 otroků. V letech 1791 - 1803 proběhlo na sousedním Haiti úspěšné povstání otroků. Španělská kolonie Santo Domingo vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1821, ale krátce nato byla obsazena vojsky sousedního státu Haiti, pod jehož vládou byl celý ostrov sjednocen. Odpor proti haitské okupaci rostl a po úspěšném ozbrojeném povstání Dominikánská republika získala nezávislost v roce 1844. Prvním prezidentem se stal Pedro Santana, který zůstal ve funkci až do roku 1861, kdy se na jeho žádost republika na čtyři roky opět stala španělskou kolonií na obranu proti britským pokusům zmocnit se Dominikánské republiky. V roce 1865 získala nezávislost na Španělsku podruhé. Roku 1882 se dostal k moci diktátorský vůdce Ulises Heureaux, který vládl až do roku 1899, kdy byl zavražděn. Stejně jako Haiti byla i Dominikánská republika v letech 1916-1924 obsazena Spojenými státy americkými, které si kontrolu nad cly podržely až do roku 1940.", "question": "Jak se jmenuje nevyšší hora Dominikánské republiky?", "answers": ["Pico Duarte"]}
{"title": "Džomolhari", "context": "Džomolhari Džomolhari Džomolhari od jihu Vrchol 7326 m n. m. Prominence 2086 m Izolace 44,4 km → Pauhunri Seznamy Sedmitisícovky #98Ultraprominentní hory Poloha Světadíl Asie Stát Čína ČínaBhútán Bhútán Pohoří Himálaj Souřadnice 27°49′27″ s. š., 89°16′12″ v. d. Džomolhari Prvovýstup 1937 Freddie Spencer Chapman a Pasang Dawa Lama. multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Džomolhari (tibetsky ཇོ་མོ་ལྷ་རི, čínsky v českém přepisu Čchuo-mo-la-ž’ Feng, pchin-jinem Chuò Fē, znaky 绰) je hora v Himálaji na hranici mezi Tibetskou autonomní oblastí Číny a Bhútánem. Výškou 7326 m n. m. se řadí mezi sedmitisícovky. V krajině je poměrně výrazná, neboť v blízkém okolí se srovnatelně vysoké hory nevyskytují. Severní stěna ční 2700 metrů nad relativní rovinou. Pro buddhisty je hora posvátná a konají pod ni poutě. Prvovýstup provedli v roce 1937 Freddie Spencer Chapman a Pasang Dawa Lama. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chomolhari na německé Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Džomolhari na Wikimedia Commons", "question": "Je hora Džomolhari posvátná pro buddhisty?", "answers": ["Pro buddhisty je hora posvátná a konají pod ni poutě."]}
{"title": "Starokladrubský kůň", "context": "Gss XXIII-1938) L2 – Favory (1779) L21 – Favory-Generalissimus (Gss XXIX-1965) L3 – Sacramoso (1800) L31 – Solo (Sacramoso XXXI-1927) L12 – Napoleone (1845) L13 – Generalissimus (1797) L4 – Siglavi Pakra (1946) L5 – Romke (1966) L6 – Rudolfo (1968) Kmen Napoleone zanikl v r.1922. Původní kmen Generalissimus (1797) zanikl v roce 1929 úhynem hřebce Generalissimus XXII. Znovu byl obnoven v roce 1941 zařazením hřebce Generalissimus XXIII (po otci Generale XXIII z matky 407 Gss XXII) a v roce 1970 zařazením hřebce Generalissimus XXIX (po otci Favory IV z matky 817 Gss XXIII). Starokladrubští koně jsou uplatňováni jako koně tažní nebo kočároví. Díky tomu se proslavili po celé Evropě, nejčastěji ve čtyřspřeží. Zároveň stoupá jejich obliba v jízdě pod sedlem - v drezuře. Tito koně byli speciálně vyšlechtěni pro císařský dvůr. Dnes se díky svému vzhledu a reprezentativnímu chodu používají při přehlídkách a ceremoniálních akcích. Lidé si je také pořizují jako dobré společníky pro volný čas. V armádě se výborně osvědčil jako kyrysnický kůň. Pro jejich klidný a respekt vzbuzující pohled, si je oblíbila i jízdní policie. Pro své výborné povahové vlastnosti se tyto koně užívají pro hipoterapii. Další využití starokladrubských koní je ve vozatajském sportu, kde dosahují vynikajících výsledků a jsou jedni z nejlepších. Starokladrubský kůň je světovým unikátem, nejen díky svému původu, ale i úspěšnou snahou chovatelů o vzkříšení původního českého plemene. V roce 1995 byl starokladrubský kůň přijat za kulturní památku a v roce 2002 byl za kulturní památku označen i hřebčín v Kladrubech. Díky tomu je starokladrubský kůň jediným živým tvorem na světě, který je pod památkářskou ochranou. Toto ocenění nemají ani Lipicáni španělské školy ve Vídni. Toto plemeno bylo také přijato pod ochranu FAO, odborné organizace OSN. Dále bylo zařazeno na seznam UNESCO jako kulturní dědictví lidstva.", "question": "Kdy byl Starokladrubský kůň uznán jako národní kulturní památka?", "answers": ["2002"]}
{"title": "Mezinárodní den žen", "context": "Mezinárodní den žen (ve zkratce MDŽ), připadající každoročně na 8. března, je mezinárodně uznávaný svátek stanovený Organizací spojených národů k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908. Demonstrace žen na konci zimy, tradičně o nedělích, se nejdříve konaly v USA na popud tamní Socialistické strany USA; velké shromáždění za volební právo žen se konalo 8. března 1908 v New Yorku. Svátek žen byl poprvé slaven 28. února 1909 po vyhlášení Americkou socialistickou stranou. Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 prosadila německá socialistka Klára Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data. Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA, mezi jeho cíle patřilo volební právo žen, od roku 1975 pak je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Datum 8. března se ustálilo až po 1. světové válce, zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 těsně předcházející únorové revoluci, která se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což odpovídá 8. březnu kalendáře gregoriánského. Svátek se rychle rozšířil, jeho obsah kolísal od politického a feministického protestu po apolitickou socialistickou obdobu Dne matek.", "question": "Kdy byl slaven svátek žen poprvé?", "answers": ["28. února 1909"]}
{"title": "Lord Mord", "context": "Lord Mord je román spisovatele Miloše Urbana, který v roce 2008 vydalo nakladatelství Argo. Román se odehrává v Praze na konci 19. století v době velké pražské asanace bývalého židovského gheta. Hrdinou je fiktivní hrabě Arco, mladý nemocný šlechtic, který se oddávavá neřestem a v důsledku užívání drog postupně ztrácí rozum, místy přestává rozeznávat své děsivé představy od skutečnosti a zamýšlí se na svým lehkomyslným životem. Do něj se prolíná etnické napětí mezi Čechy, Němci a Židy, praktiky c.k. policejní mašinérie a mocensko-ekonomické machinace spojené s rozsáhlým bouráním v centru Prahy. Několik obyvatel staré městské čtvrti \"v Židech\" je za podivných okolností zavražděno. Vraždy se odehrávají v blízkosti hrabě Arca a jsou připisovány starému židovskému strašidlu nazývanému \"Masíčko\" neboli \"Kleinfleich\". Nebo někomu, kdo se za něj vydává.", "question": "Které nakladatelství vydalo román Lord Mord v roce 2008?", "answers": ["Argo"]}
{"title": "Ikarie XB 1", "context": "Ikarie XB 1 je první a jediný snímek československé kinematografie v žánru klasické (hard) science fiction. Režisér Jindřich Polák natočil snímek v roce 1963 podle románu K Mrakům Magellanovým polského spisovatele Stanisława Lema. Děj se odehrává v roce 2163, kdy se hvězdolet Ikarie XB 1 s početnou vědeckou posádkou vydává hledat život na planety v soustavě Alfa Centauri. Snímek získal ocenění na mezinárodních filmových festivalech a byl také uváděn s anglickým dabingem a upraveným závěrem v kinech USA (pod názvem Voyage to the End of the Universe). Hlavní postavy ztvárnili Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček a další. Píše se rok 2163 a po osmi letech příprav se kosmická loď Ikarie XB 1 se 40 vědci a astronauty na palubě vydává na svou cestu za hledáním života na planetách v soustavě Alfa Centauri. Seznamujeme se s velitelem lodi Abajevem, jeho zástupcem MacDonaldem, vědcem Anthonym a jeho zastaralým robotem a ostatními členy posádky. Po čtyřech měsících cesty slaví posádka Anthonyho narozeniny. Scéna oslavy byla tvůrci pojata velmi futuristicky, posádka předvádí, jak bude vypadat tanec ve 22. století. Oslava je však přerušena poplachem. Automatický řídící systém lodi hlásí neznámé těleso. Posádka cizí těleso analyzuje a po přiblížení je vidět že se nepochybně jedná o kosmické plavidlo talířového tvaru. Velitel rozhodne vyslat expediční raketu se dvěma průzkumníky na palubě. Když se průzkumníci dostanou na palubu cizí lodi, zjistí, že jde o plavidlo ze Země, patrně z 20. století. V prostorách lodi naleznou mrtvé lidi, smrt je zastihla při hraní karet o peníze. Průzkumníci zjistí dále, že posádka byla zabita smrtícím plynem, který vypustil velitel lodi, když docházel kyslík. Při dalším průzkumu loď automaticky aktivuje jaderné zbraně, které má na palubě, a vzápětí exploduje; oba průzkumníci zahynou. Tato část děje je silně protiválečně zaměřená a řada kritiků tvrdí, že je také poplatná době a režimu, za jakého film vznikl. Kapitán pověří dva členy posádky (Svenson a Michal), aby provedli usazení nového expedičního modulu na povrchu Ikarie. Zanedlouho se u Svensona a Michala začnou projevovat příznaky záhadné nemoci. Oba během práce upadají do spánku. Když je ale posádka probere, zdají se v pořádku. Nemoc se však rychle rozšíří mezi celou posádku, všichni jsou náhle velmi vyčerpaní a postupně ztrácejí síly. Původ nemoci je zjištěn, když Anthony zjistí, že Ikarie prolétá kolem záhadné tmavé hvězdy, jejíž záření způsobuje útlum biochemických reakcí v živých organismech.", "question": "Podle kterého románu byl natočen film Ikarie XB 1?", "answers": ["K Mrakům Magellanovým"]}
{"title": "Rhythm and blues", "context": "Rhythm and blues Na tento článek je přesměrováno heslo R&B. Tento článek je o rhythm and blues. O moderním hudebním stylu pojednává článek Contemporary R&B. Rhythm and bluesPůvod ve stylech Jazz, elektrické blues, jive, blues, gospel, boogie-woogie a jump blues Kulturní pozadí 40. léta, USA Typické nástroje Kytara - Baskytara - Harmonika - Saxofon - Bicí - Klavír - Varhany - Klávesy Všeobecná popularita Významná od 40. let do 60. let; později ikonická Odvozené styly Rock and roll - Soul - Funk - Ska - Reggae - Contemporary R&B Podstyly Doo-wop Jiná témata Seznam moderních a typických R&B hudebníků Rhythm and Blues (někdy též R&B, či Rhythm & Blues), je široký termín, aplikovaný na populární hudbu, vytvořenou Afroameričany. Původně se termín užíval na styl hudby ze 40. let 20. století, kombinující prvky jazzu, gospelu a blues. Nejčastějšími nástroji původního R&B byly basová kytara, saxofon, bicí a klávesové nástroje. V současné době se (moderní) R&B dostalo do komerční sféry, kde splynulo, podobně jako například Hip hop, s jinou populární hudbou a začaly do něj vnikat prvky pop rocku, podobně jako do mnoha jiných stylů. Terminologie Název tohoto hudebního stylu vymyslel v roce 1947 novinář Jerry Wexler z amerického týdeníku Billboard. Tento termín rovněž nahradil rasistický výraz \"race music\", což v překladu znamenalo \"rasová hudba\".", "question": "Jak se zkracuje název Rhytm and Blues?", "answers": ["R&B"]}
{"title": "Božena Němcová", "context": "Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbara Pankel (4. února 1820 Vídeň - 21. ledna 1862 Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Příjmení Panklová (nebo německy Pankel) získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal za manželku kočí Johann Pankel, původem z Rakouska. Barboře bylo tehdy - podle ustáleného datování - půl roku. V roce 1820 se Panklovi přistěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Tam se za nimi v roce 1828 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička - Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová (1770 Dobruška-Křovice - 1841 Vídeň) - která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala. Od roku 1826 do roku 1830 navštěvovala Barbora Panklová školu v České Skalici. Již v roce 1837 jí rodiče našli ženicha Josefa Němce (1805 Nový Bydžov - 1879 Tábor) a ještě téhož roku byla slavena svatba. Josef Němec, jemuž porodila tři syny a dceru, pracoval jako komisař finanční stráže. Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malé služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do Josefova, kde se manželům narodilo první dítě - syn Hynek. Poté rodina odešla do Litomyšle, kde se roku 1839 narodil druhý syn Karel. Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími českými spisovateli. V roce 1840 se přesunula celá rodina do Polné, kde byl Josef jmenován respicientem finančním expozitury. Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci v čele s hostinským a primátorem města Antonínem Pittnerem. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu. Podle dopisu psanému Ludvíku rytíři z Rittersberka zde poprvé dostala do ruky české knihy a knihu přeloženou do češtiny, a to pravděpodobně knihu Roberta Irwina Alhambra a spisy Josefa Kajetána Tyla. Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, která tu byla pokřtěna 19. června 1841. V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy, kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Zde se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav. V Praze začala Božena Němcová pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena psát česky.", "question": "Kde zemřela Božena Němcová?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Elvis Presley", "context": "Elvis Aaron Presley, známý také jako \"Král Rock 'n' Rollu\" nebo zkráceně jako \"Král (The King)\", (8. ledna 1935, Tupelo, Mississippi, USA – 16. srpna 1977, Memphis, Tennessee, USA) byl americký zpěvák a herec. Dokázal skloubit inspiraci z černošského spirituálu, blues a country a stal se nejvýznamnější postavou amerického rock and rollu. Během své více než dvacet let trvající kariéry překonal mnoho rekordů prodeje desek a návštěvnosti koncertů. Víc než 100 jeho singlů se dostalo do TOP 40 ve Spojených státech a 17 se dostalo na 1. místo. Dodnes bylo prodáno přes jednu miliardu kopií jeho nahrávek. Narozen v Tupelu 8. ledna 1935 v 3.30 jako dvojče o půl hodiny dříve narozeného Jesse Garona, který se ovšem narodil již mrtvý. Rodiče Gladys Presley, rozená Smith, a Vernon Presley pocházeli z velmi chudých poměrů, tzv. white trash, což je americký ekvivalent pro největší chudinu bílé pleti. Ačkoliv Elvis později popíral jakékoliv náznaky dřívější chudoby (\"Vždy u nás bylo jídlo, vždy jsem měl v čem chodit\") ve skutečnosti byla situace Presleyových velmi špatná, obzvláště když Vernon byl v květnu 1938 odsouzen k dvouletému žaláři za padělání směnky a rodina se musela vystěhovat z bytu pořízeného na splátky.", "question": "Který americký zpěvák je přezdívaný králem Rock 'n' Rollu?", "answers": ["Elvis Aaron Presley"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska). Čeština je úředním jazykem Česka a Evropské unie. V úředním styku lze češtinu používat také na Slovensku. Spisovný standard žádný zákon neupravuje, ale kodifikuje jej v praxi svými obecně uznávanými doporučujícími publikacemi Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky a jejich schválením pro výuku i Ministerstvo školství. Čeština je slovanský jazyk a patří tak do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se slovenštinou tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří dále polština, kašubština a lužická srbština (horní a dolní). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. V Česku a na Slovensku existuje pasivní česko-slovenský bilingvismus (mimo jiné i díky dřívější existenci společného státu, Československa), Češi obvykle bez větších problémů rozumějí slovenštině a naopak.", "question": "Do jaké skupiny jazyků patří čeština?", "answers": ["slovanské"]}
{"title": "Vícov", "context": "Obec Vícov se nachází v okrese Prostějov v Olomouckém kraji. Žije zde 544 obyvatel. == Historie == První písemná zmínka o obci pochází z roku 1355. Jméno obce se historicky odvozuje od jména Viec, což měl být původní majitel obce. Vícov tedy znamenal Viecův statek. == Obyvatelstvo == === Struktura === Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení. === Vícovská tragédie === Dne 28. dubna 1945 byl v obci partyzánskou skupinou Jermak přepadena kolona ustupujících německých vojáků. Při přestřelce zemřelo deset německých vojáků a padlo několik partyzánů. Tito následně ustoupili do okolních lesů. Odvetou nacisté do nedalekého Suchého odvlekli a následně i popravili desítku vícovských obyvatel. Tito byli pochováni ve společném hrobě nedaleko Suchého. Dnes je událost nazývána vícovskou tragédií. == Pamětihodnosti == Ježův hrad, zřícenina hradu Kostel sv. Floriána z roku 1749 Boží muka Kříž == Fotogalerie == === Panorama === == Reference == == Související články == Římskokatolická farnost Vícov == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Vícov ve Wikimedia Commons Územně identifikační registr ČR. Obec Vícov v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.", "question": "Kolik obyvatel žije ve Vícově?", "answers": ["544 obyvatel"]}
{"title": "Claude Bernard", "context": "Claude Bernard (12. července 1813 Saint-Julien u Villefranche-sur-Saône – 10. února 1878 Paříž) byl lékař a jeden z nejvýznamnějších francouzských vědců, průkopník experimentální medicíny a fyziologie. Bernard začal studovat v Lyonu, brzy ale školu opustil a stal se příručím v drogerii. Ve volném čase psal úspěšné divadelní komedie a roku 1834 odjel do Paříže poradit se se známým divadelním kritikem. Ten mu ale poradil, aby se věnoval studiu mediciny, Bernard roku 1843 skutečně vystudoval medicinu a začal pracovat v nemocnici se slavným fyziologem F. Magendie, od roku 1847 jako docent a od roku 1855 jako profesor; už předtím se stal profesorem na nově založené katedře fyziologie na Sorbonně. Bernard si uvědomil, že medicině chybí experimentální základ a prováděl i propagoval pokusy na zvířatech. Roku 1845 se oženil s Fanny Martin, která se však stala mluvčím hnutí na ochranu zvířat a roku 1869 se s ním rozvedla. Po roce 1864 mu císař Napoleon III. dal zařídit laboratoř při Musée national d́historie naturelle v pařížské botanické zahradě, 1868 byl zvolen členem Francouzské akademie a po smrti mu byl vypraven státní pohřeb na hřbitově Pè Lachaise. Bernard se proslavil jako průkopník přísně vědecké metody a mediciny, založené na experimentech. Mezi jeho hlavními objevy byl výklad funkce nervového systému (1858), slinivky břišní (pancreasu) a jater, včetně teorie o vzniku cukrovky (diabetes mellitus), objev vasomotorického systému a konečně objev významu nitrotělního prostředí a homeostáze. Zabýval se také účinky některých jedů na živé organismy a možnostmi anestezie. Nejznámějším dílem C. Bernarda je \"Úvod do experimentální mediciny\" (1865), odkud jsou i následující citáty: \"Když narazíme na skutečnost, která odporuje přijaté teorii, musíme respektovat fakt a opustit teorii – i kdyby.", "question": "Ve kterém městě zemřel Claude Bernard?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Alžběta Ruská", "context": "Alžběta Ruská O ruské carevně pojednává článek Alžběta I. Petrovna. Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Svatá Alžběta Ruská Alžběta v řeholním šatěMučednice Datum narození 1. listopadu 1864 Datum úmrtí 18. července 1918 (ve věku 53 let) Svatá Alžběta Ruská (původně Alžběta Hesensko-Darmstadtská, 1. listopadu 1864 – 18. července 1918, v lomu nedaleko Alapajevska) byla původem hesenská princezna, sňatkem ruská velkokněžna a posléze řeholnice, jež byla pro svůj život a mučednickou smrt od roku 1992 kanonizována ruskou pravoslavnou církví. Biografie Původ, dětství a mládí Narodila se jako Elisabeth Alexandra Luise Alice von Hessen-Darmstadt und bei Rhein, jako druhá dcera hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky Alice, dcery britské královny Viktorie. Byla matkou vychovávána v hluboké víře v Boha a spolu s ní se účastnila dobročinných aktivit. Když jí bylo čtrnáct let, její matka zemřela, nakazivši se tyfem od Alžbětiny mladší sestry Alix. Od té chvíle byly hesenské princezny vychovávány na britském královském dvoře u své babičky, královny Viktorie. V rodinném kruhu ji nazývali Ella. Byla pověstná svou mimořádnou krásou, půvabem a elegancí, měla výrazné hudební nadání, ráda a dobře kreslila. Německý císař Vilém II. se ucházel o její ruku, byl však jemně odmítnut. Nikdy na ni nemohl zapomenout a když došlo k perzekuci šlechty spojené s Romanovci v Rusku, snažil se všemi prostředky, aby opustila zemi. Velkokněžna Velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna a velkokníže Sergej Alexandrovič v roce 1903. V listopadu roku 1883 se v Darmstadtu zasnoubila s ruským velkoknížetem Sergejem Alexandrovičem (1857–1905), pátým synem cara Alexandra II. Svatba se uskutečnila půl roku nato, 3. června 1884 v chrámu carského komplexu Zimního paláce v Petrohradě. Manželé se usadili v Sergejevském paláci na Něvském prospektu v Petrohradě a Alžběta se výrazně podílela na společenském životě carského dvora. Velkokněžna se z vlastní iniciativy zajímala o historii Ruska a začala se učit ruskému jazyku. Třebaže nebyla po právní stránce povinna konvertovat k pravoslaví, v roce 1891 toto vyznání dobrovolně přijala.", "question": "Kolik let bylo Alžbětě Ruské, když zemřela její matka?", "answers": ["čtrnáct"]}
{"title": "Free Bird", "context": "\"Free Bird\" je jeden z největších hitů americké rockové skupiny Lynyrd Skynyrd, který byl oficiálně vydaný v roce 1974. V plné studiové verzi nahrávka začíná gospelově znějícími varhany, podkreslenými jakoby volnými variacemi hry na slide kytaru se zpěvem ve verzích připomínající pomalý song ve stylu southern rocku; v druhé části skladba graduje přitvrzeným parafrázovaním refrénu do hard rockového duelu dvojice sólových kytar, který byl časopisem Guitar World ohodnocen jako třetí nejlepší kytarové sólo všech dob. Rozhlasová stanice BBC Radio 2 vyhlásila skladbu \"Free Bird\" za nejlepší rockovou skladbu, kterou podle jejího hodnocení předstihla jen \"Stairway to Heaven\" od Led Zeppelin. Časopis Rolling Stone dal \"Free Bird\" na 191. místo mezi 500 nejlepšími skladbami všech dob. V roce 2012 vydala skupina Molly Hatchet cover verzi této skladby na svém albu Regrinding the Axes.Skladba se nachází ve hře Grand Theft Auto: San Andreas v herní rozhlasové stanici K-DST. == Nahrávaní skladby == === Studiová verze – 1973 === Ronnie Van Zant – zpěv Aaron Thiele – 1964 Gibson Firebird I (doprovodná kytara/dvojitá nahrávka sólové kytary/akustická kytara) Gary Rossington – 1969 Gibson SG (slide kytara/doprovodná kytara) Ed King – basová kytara 1964 Fender Jazz Bass Billy Powell – elektrický klavír Wurlitzer Bob Burns – bicí Roosevelt Gook (producent Al Kooper) – varhany, melotron Dalton Teasley – Über Badass Electric Fiddle === Koncertní verze – 7. července 1976 === Ronnie Van Zant – zpěv Allen Collins – 1964 Gibson Firebird III (doprovodná a sólová kytara) Gary Rossington – 1969 Gibson SG (slide kytara/doprovodná kytara) Stevie Gaines – 1958 Gibson Les Paul Custom (doprovodná a druhá sólová kytara) Leon Wilkeson – basová kytara 1962 Fender Jazz Bass Billy Powell – Steinway and Sons Concert Grand Piano (velké koncertní křídlo) Artimus Pyle – Slingerland (bicí) == Reference == == Externí odkazy == Wall Street Journal: Rock's Oldest Joke: Yelling 'Free Bird! ' In a Crowded Theater", "question": "Od jaké skupiny je hit \"Free Bird\"?", "answers": ["Lynyrd Skynyrd"]}
{"title": "Lima", "context": "Lima (španělsky Lima) je hlavním městem Peru. Jedná se o administrativní, ekonomické a kulturní centrum země, zároveň je zdaleka největším peruánským městem. Lima leží na přímořské rovině na západním úpatí And ve vzdálenosti 12 km od pobřeží Tichého oceánu. Město se nachází průměrně v nadmořské výšce 185 m, nejnižší bod je ve výšce 11 m n. m. a nejvyšší 238 m n. m. Průměrná teplota se zde v lednu pohybuje okolo 23 °C, v červenci okolo 15 °C. V lednu spadne průměrně 3 mm srážek, v červenci 5 mm, celoročně pouze 20 mm. Lima je z tohoto důvodu jedním z nejsušších hlavních měst na světě. Zdejší délka slunečního svitu činí pouze 1284 hodin za rok, z toho 28,6 hodin v červenci a 179,1 hodin v lednu, což jsou výjimečně nízké hodnoty, s přihlédnutím k zeměpisné poloze. Související informace naleznete také v článku Dějiny Limy. Lima byla založena v roce 1535 španělským dobyvatelem Franciscem Pizzarem. Původ název města zněl Ciudad de los Reyes (česky: Město králů) a byla sídlem peruánských místokrálů. V roce 1551 zde došlo k založení nejstarší univerzity v Latinské Americe, v roce 1563 ji následovalo divadlo. V roce 1821, kdy bylo vyhlášeno nezávislé Peru, se Lima stala hlavním městem země. Největším městem ve státě se Lima stala v roce 1852, byla totiž postavena nejstarší železnice v Jižní Americe, spojovala Limu a přístav Callao. V roce 1988 bylo historické centrum města zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Ve městě se zachovalo mnoho budov vzniknuvších v době španělské nadvlády. V posledních letech se rozšiřuje moderní výstavba města. Náměstí Plaza de Armas je pomníkem koloniálního období, paláce jej obklopují ze všech stran. Mezi nejvýznamnější z nich patří městská radnice Cabildo, Arcibiskupský palác s vyřezávanými dřevěnými balkony, katedrála (na jejím znovuvybudování po zemětřesení v roce 1746 se podíl i český jezuita Jan Rohra) a palác prezidenta. Obchodní střed Limy nese název Plaza Dos de Mayo, jeho tvar je kruhovitý. Ve čtvrtích Santiago de Surco, Magdalena, Miraflores a San Isidro se nacházejí vily peruánské smetánky a velvyslanectví. Náměstí Plaza San Martín nese jméno zakladatele republiky Peru a je symbolem období první republiky. V Limě byla roku 1851 uvedena do provozu parní železnice na jihoamerickém kontinentě - trať Lima - Callao. Koněspřežná tramvaj započala provoz v roce 24. 3. 1878 - provozovatelem byla společnost Empresa de Tramways de Lima.", "question": "V jakém roce byla založena Lima?", "answers": ["1535"]}
{"title": "Mnichovská dohoda", "context": "Mnichovská dohoda (neboli Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu. Podle Matěje Spurného, Jana Urbana, Ivo Cermana a Jana Tesaře byla Mnichovská dohoda završením politických a diplomatických selhání československé vlády. Obdobné stanovisko zastává sudetoněmecká interpretace, podle které nese československá politika sama odpovědnost za zničení státu. Podle mezinárodněprávní teze Hermanna Raschhofera, uveřejněné v roce 1953, byla Mnichovská dohoda pouze prováděcí dohodou zásady odstoupení Sudet, kterou československá vláda údajně přijala již 21. srpna 1938, a je tudíž platná. Stejné tvrzení obsahuje sborník prací sudetoněmeckých historiků a politiků \"Mnichovská dohoda a osud sudetských Němců\", vydaný v roce 2012 v Brně. Od roku 1925 bylo Československo vázáno podle Locarnských dohod, kde se zavázalo vzájemné spory řešit prostřednictvím arbitrážních smluv. Zásadním bodem Locarnských dohod byl bezpečnostní charakter mezinárodních záruk německých západních hranic prostřednictvím Rýnského garančního paktu, ovšem východní hranice Německa smluvně zaručeny nebyly, naopak zde existovala možnost jejich revize. Od roku 1933, kdy se nacisté chopili moci v Německu, bylo Československo ve vážném nebezpečí stran německé expanze, která měla své motivy politické (revizionismus), ideologické (nároky na bývalá území německé říše a expanze na východ), strategické (průmyslový potenciál českých zemí a jejich poloha).", "question": "Kdy byla dojednána Mnichovská dohoda?", "answers": ["29. září 1938"]}
{"title": "Vix pervenit", "context": "Vix Pervenit (O lichvě a dalších nepoctivých ziscích) byla encyklika vyhlášená papežem Benediktem XIV. 1. listopadu 1745 adresovaná italským biskupům odsuzující přijímání úroků z půjčky a označujíc to za lichvu. Pro celou katolickou církev bez územního omezení byla encyklika znovuvydána 29. července 1836 papežem Řehořem XVI.. Encyklika zopakovala učení církve s poukazem na závěry Nicejského koncilu z roku 325 o nepřípustnusti úročení a Třetí lateránský koncil ohledně neposkytování svátostí lichvářům včetně zádušní mše. Postupem času se otázka vybírání úroků dostávala na okraj zájmu teologů ve prospěch obchodních věd. V polovině 19. století papež Pius VIII. souhlasil se zněním Napoleonského občanského zákoníku v různých zemích Evropy, který placení úroků umožňoval.", "question": "Kdo vyhlásil encykliku Vix Pervenit?", "answers": ["Benediktem XIV."]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Voyager 2 podrobně studoval rotaci třetí největší planety sluneční soustavy a na základě pozorování bylo zjištěno, že se planeta otočí kolem své osy za 17 hodin a 14 minut a že současně jako jediná planeta sluneční soustavy rotuje s osou rotace položenou do roviny oběhu (zdánlivě tedy planeta \"válí sudy\"). Voyager 2 zjistil, že jeden z nejpozoruhodnějších důsledků Uranovy polohy na boku je vliv na ohon magnetického pole, které je samo skloněno o 60 stupňů od rotační osy planety. Ohon magnetického pole je zkroucený rotací planety do tvaru dlouhé vývrtky. Před příletem Voyageru 2 nebylo o existenci magnetického pole Uranu nic známo. Sonda pozorovala i radiační pásy okolo Uranu, které jsou velmi podobné těm, jež byly pozorovány u Saturnu. Podobně jako u Jupiteru a Saturnu i zde sonda využila gravitačního působení planety pro korekci své dráhy směrem k Neptunu a k nabrání potřebné rychlosti. Na Uranu se určitě nemůže vyskytovat život podobný pozemskému, jelikož Uran nemá pevný povrch. Případné hypotetické živé organismy by se musely vznášet v atmosféře planety, která je složena hlavně z vodíku a hélia. Jelikož jsou zde velice nízké teploty, musela by se případná obyvatelná zóna nacházet hluboko v atmosféře planety. Proti vzniku života pak hovoří skutečnost, že v této potenciálně obyvatelné zóně by panovaly extrémní tlaky způsobené nadložními vrstvami atmosféry, na které by se život musel adaptovat, pokud by byl schopen vzniknout.", "question": "Může se na Uranu vyskytovat život podobný pozemskému?", "answers": ["Na Uranu se určitě nemůže vyskytovat život podobný pozemskému, jelikož Uran nemá pevný povrch."]}
{"title": "Mojžíš", "context": "O to výraznější je vzájemná (byť ne zcela prokázaná) souvislost mezi judaismem a atonismem ve světle skutečnosti, že Mojžíš mohl být současníkem této reformy. Pokusy hledat v atonismu počátky monoteistických světových náboženství však někteří badatelé zpochybňují. Existují snahy zmapovat putování Mojžíše, především po opuštění Izraelitů z Egypta, a nalézt tak místo přechodu Rákosového/Rudého moře. Podle Rona Wyatta se místo přechodu nachází v oblasti pláže u města Nuweiba, jako podporu tohoto místa uvádí, že tato pláž je i dostatečně velká k tomu, aby se na ní mohli Izraelité utábořit. Toto místo je ale zpochybňováno, protože naopak pláž není dostatečně velká a navíc v trase putování podle Rona Wyatta neodpovídá poloha Ethamu. Navíc je zpochybněna i malá hloubka podmořské vyvýšeniny, po které Izraelité mohli přejít, ve skutečnosti v tomto místě dosahuje hloubka až 765 metrů a Izraelité by museli překonat 17stupňové stoupání. Jako místo přechodu je navrhována Tiranská úžina. Naopak pro podporu pláže u města Nuweiba se vyslovuje Ted Charlton s tím, že vodní hradby sloužící jako ochrana přecházejících Židů byla voda zledovatělá díky silnému východnímu větru. Naopak zpochybňuje jako místo přechodu Tiranskou úžinu, neboť v této úžině se nachází ostrovy, o kterých se ale bible nezmiňuje. Podle některých názorů je překlad Rákosového moře jako Rudé moře pokládán za chybný a Rákosové moře umísťují do oblasti Suezské šíje nebo ho ztotožňují se Sirbónským jezerem. Související informace naleznete také v článku Nauka a Smlouvy. Mormonismus (specifické americké odvětví křesťanství) používá postavu proroka Mojžíše ve své teologii i historii. Podle Nauky a Smluv se Mojžíš zjevil 3. dubna 1836 mormonskému prorokovi Josephu Smithovi v kirtlandském chrámu. Smyslem tohoto zjevení mělo být předání kněžských klíčů ke shromáždění všech kmenů Izraele. –Nauka a Smlouvy 110 Mormonský Mojžíš byl podle učení teologa Smithe vyvolen ke svému úkolu v předsmrtelném životě a jeho příchod byl podle Knihy Mormonovy prorokován už Josefem egyptským. –Kniha Mormonova; 2.Nefi 3:10 Mojžíš byl svým tchánem Jetrem vysvěcen k Melchisedechově kněžství, kterému učil také Izraelity během pobytu na poušti. Toto kněžství bylo však za nevíru Izraelitům odebráno a kmenům tak zůstalo pouze nižší, Aaronovo kněžství. –Nauka a Smlouvy 84:25-27 Související informace naleznete také v článku Proroci islámu. Mojžíš je nejčastější prorockou postavou v islámské tradici a pojí se s nim nejrozsáhlejší pasáže, které v Koránu najdeme. –Korán 19:51-53 Mojžíšův příběh je paralelou k Mohamedově vlastnímu životu. Uskutečnil \"hidžru\" - exodus z Egypta, přinesl Písmo (Tóru) a podnikl výpravu do 7 nebí.", "question": "Kdo vyvedl Izrael z egyptského otroctví?", "answers": ["Mojžíš"]}
{"title": "Lvíče (román)", "context": "Lvíče (román) LvíčeAutor Josef Škvorecký Některá data mohou pocházet z datové položky. Lvíče je román Josefa Škvoreckého psaný v letech 1963–1967 a vydaný v roce 1969. Román se skládá ze tří žánrových linií. Větší částí knihy se vzájemně proplétají milostný román a satira (s prvky klíčového románu), v závěru se vše proměňuje v detektivní příběh, který je plně rozveden až v posledních kapitolách. První české vydání knihy nese podtitul Koncové detektivní melodrama. Děj, rozvržený do 17 kapitol, se odehrává převážně v pražském prostředí (s výjimkou Lednovy cesty do Medzihorence) na přelomu 50. a 60. let. Próza zahrnuje také tematiku židovskou, zároveň zevrubně představuje také soudobé poměry v knižním nakladatelství na přelomu 50. a 60. let a je též nástinem dobové atmosféry. Tato závažná sdělení autor záměrně skrývá za melodrama či detektivku, tedy žánry vnímané jako pokleslé, a to i z důvodu možného uniknutí dobové cenzuře. Filmově byl román zpracován režisérem Václavem Gajerem v roce 1969 pod názvem Flirt se slečnou Stříbrnou. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Literatura", "question": "Kolik kapitol má román Lvíče od autora Josefa Škvoreckého?", "answers": ["17"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016). Česko bylo členem rady bezpečnosti naposledy v letech 1994 – 1995. Roku 2003 hostila 57. zasedání Valného shromáždění, kterému předsedal tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Významné je také předsednictví Hospodářské a sociální radě v roce 1997. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomická a sociální rada OSN. Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) má 54 členů, volených na tříleté období Valným shromážděním. Funkční období členského státu končí 31. prosince posledního roku. Podrobnější informace naleznete v článku Poručenská rada OSN.", "question": "V kterém roce získala OSN Nobelovu cenu míru?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Lughnasadh", "context": "Lughnasadh (také Lughnasad, čti \"lúnə\") (\"Lughovy slavnostní hry\" nebo též \"Lughova svatba\") je keltský svátek, který se slavil v noci z 31. července na 1. srpna. Lughnasadh byl jednou ze čtyř hlavních keltských slavností, mezi které patřily také Imbolc na začátku února, Beltine na přelomu dubna a května a Samhain na přelomu října a listopadu. Lughnasadh oslavoval začátek sklizně. Lidé se scházeli se vzdáleným příbuzenstvem, konaly se trhy i koňské závody. V Irsku bylo oblíbené \"manželství na zkoušku\", také se často nechal připouštět dobytek, tyto dny byly dobou plodnosti. Lughnasadh má být započat samotným bohem Lughem, jakožto pohřební hostina na paměť jeho nevlastní matky Tailtiu, která zemřela vyčerpáním krátce po zúrodnění irských plání. Ze snopku nedozrálého obilí se pekly malé bochníčky chleba. Snop obilí, který se v tento den rukou utrhl, se ponechával až do příštího léta. Časně ráno bylo zvykem jít na kopec pozdravit vycházející slunce a prosit o přízeň počasí. Lugh byl patronem řemeslníků, učenců i válečníků.", "question": "Jak se jmenuje keltský svátek, který byl slaven 1. srpna?", "answers": ["Lughnasadh"]}
{"title": "Death Note", "context": "Death Note (česky Zápisník smrti, japonsky デ, Desu Nóto) je japonská manga, kterou napsal Cugumi Óba a nakreslil Takeši Obata (ilustrátor mangy Hikaru no go). Příběh se poprvé objevil v časopise Šúkan šónen Jump na konci roku 2003 a později začal vycházet jako tankóbon s celkem 12 díly. V roce 2006 vzniklo 37dílné anime zpracování, v tomtéž roce pak hraný film (rozdělený na dvě části) a v roce 2008 další, v letech 2007 a 2008 dva anime filmy a několik her pro Nintendo DS konzoli. V Americe se manga několikrát umístila v žebříčku nejprodávanějších titulů. Příběh sleduje středoškolského studenta Lighta Jagamiho, který najde tajemný zápisník s nadpřirozenou mocí. Tento deník původně patřil šinigamimu (v českém překladu mangy od nakladatelství CREW je používán termín smrtonoš) Rjúkovi, který jej záměrně upustil do světa lidí. Majitel zápisníku je schopen zabít jakéhokoliv člověka na Zemi, pokud zná jeho jméno a tvář. Light se rozhodne očistit svět od zla a stvořit nový svět, ve kterém bude vládcem, proto začne zabíjet zločince a potírat veškerou kriminalitu. Jeho činnosti si však brzo všimne policie a s ní i světoznámý detektiv přezdívaný L. Hlavní hrdina příběhu, Light Jagami, je velmi inteligentní a nadaný středoškolský student z Japonska. Light jednoho dne našel na dvoře školního pozemku černý sešit, označený jako \"Zápisník smrti\" (v originále Death Note), který do světa lidí úmyslně upustil šinigami (v oficiálním českém překladu mangy je používán termín smrtonoš) jménem Rjúk. Light zjistí (z pravidel, která byla napsána v zápisníku), že majitel tohoto sešitu dokáže zabít jakéhokoliv člověka na Zemi, pokud zná jeho jméno a obličej. Po prvotní nedůvěře se Light přesvědčí, že zápisník skutečně funguje a záhy se rozhodne stvořit \"nový svět\", ve kterém neexistuje kriminalita a všichni zločinci jsou okamžitě potrestáni. Light proto začíná do zápisníku psát jména všech těžkých zločinců, kteří byli ohlášeni v televizních zprávách, a ti pak okamžitě zemřou na srdeční selhání.", "question": "Co je Death Note?", "answers": ["japonská manga"]}
{"title": "Berlín", "context": "Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 % celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nachází i lesní porosty (17,9 % celkové plochy). Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů). Vzdálenost Berlín-Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut. Související informace naleznete také v článcích Dějiny Berlína a Rozdělení Berlína. První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše. Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci. Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř okupačních sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961.", "question": "Kolik km činí vzdálenost Berlín-Praha?", "answers": ["350"]}
{"title": "Vodní nádrž Orlík", "context": "Přípravné stavební práce budoucího vodního díla Orlík začaly již v roce 1954 a to dříve, než projekt byl oficiálně schválen tehdejší vládou. Během stavby se denně střídalo přes 1 500 dělníků a samotná stavba si vyžádala 2 oběti. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961 , 8 měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny následující vesnice a osady: Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m3. Zásobní objem je 374,5 mil. m3, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m3. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m3 s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m3. Podrobnější informace naleznete v článku Vodní elektrárna Orlík. Vodní elektrárna je umístěna v levé části řeky u paty betonové hráze.", "question": "Jaká je výška hráze Orlické přehrady v koruně?", "answers": ["91 m"]}
{"title": "Alan Turing#Život a dílo", "context": "Alan Mathison Turing, OBE (23. června 1912 – 7. června 1954) byl britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky. Veřejně známý je pro své zásluhy o dešifrování nacistických tajných kódů během 2. světové války – Enigmy. V 50. letech byl odsouzen za homosexuální akt na základě zákona z roku 1885 a posmrtně rehabilitován královnou v roce 2013. Život a dílo Poté, co se Alan Turing narodil, jeho rodiče se vrátili z Anglie zpátky do Indie, ale malého Alana s sebou nevzali, vychovávali ho příbuzní a chůvy. Alan ani ve svém dětství nevykazoval výjimečnou inteligenci, byl průměrným žákem. Bavily ho šachy, ale nebyl zvlášť dobrým hráčem. Plastika vědce v pracovně. Když měl Alan nastoupit na střední školu Sherborne, ochromila Británii devítidenní všeobecná stávka, a tak Alan vzal kolo a během dvou dnů dojel do školy, která byla vzdálena asi 100 km. Na střední škole se seznámil s Christopherem Morcomem, bavili se spolu o vědeckých novinkách a prováděli vlastní pokusy. Morcomova smrt v roce 1930 Alana těžce zasáhla. V letech 1931 až 1934 studoval Turing matematiku[2] na King's College v Cambridge a v roce 1935 zde byl zvolen členem univerzitní koleje (fellow) na základě své disertace o centrální limitní větě. Turingovy největší vědecké zásluhy tkví v jeho článku „On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem“ z roku 1936. Zavádí v něm pojem Turingova stroje, teoretického modelu obecného výpočetního stroje, který se stal jedním ze základů informatiky, a dokázal, že problém zastavení Turingova stroje není rozhodnutelný. Na základě Churchovy-Turingovy teze pak lze toto zjištění aplikovat na Hilbertem formulovaný tzv. Entscheidungsproblem neboli problém rozhodnutelnosti. V letech 1937 a 1938 studoval na univerzitě v Princetonu pod vedením Alonza Churche a získal zde doktorát. Za druhé světové války byl Turing jedním z nejdůležitějších vědců, kteří v Bletchley Parku luštili německé tajné kódy šifrované stroji Enigma a Tunny. Toto úsilí bylo velice úspěšné a Angličané měli po větší část války k dispozici „tajné“ nepřátelské komunikace. Ani po válce ovšem o této své práci nemohl mluvit, jelikož by tím porušil státní tajemství. Nesprávně je zmiňován přímý podíl Turinga na sestrojení počítače Colossus, ve skutečnosti k němu nepřímo přispěl výzkumem kryptoanalýzy Lorenzovy šifry pomocí statistických metod.[3] Od roku 1948 pracoval na univerzitě v Manchesteru.[2] Turing dlouhodobě uvažoval o možnostech inteligentních strojů a je autorem myšlenky tzv. Turingova testu, která tvrdí, že za inteligentní můžeme stroj považovat tehdy, když nejsme schopni odlišit jeho výstup (například jeho odpovědi) od výstupu člověka.", "question": "Od kterého roku studoval Turing matematiku na Kings College v Cambridge?", "answers": ["1931"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Mezi jeho další aktivity patří propagace odkazu Jaroslava Heyrovského. Uděluje Cenu Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského. == Instituce nesoucí jeho jméno == Gymnázium Jaroslava Heyrovského v Praze 13 Střední průmyslová škola chemická akademika Heyrovského v Ostravě Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR ZŠ Heyrovského v Brně-Bystrci (pojmenovaná podle ulice, v níž sídlí) ZŠ Heyrovského v Olomouci (pojmenovaná podle ulice, v níž sídlí) ZŠ Heyrovského v Chomutově (pojmenovaná podle ulice, v níž sídlí) == Odkazy == === Reference === === Literatura === BENEŠOVÁ, Olga. Nobelova cena : historie Nobelovy nadace : laureáti Nobelovy ceny 1901–1996 : čeští laureáti Jaroslav Heyrovský, Jaroslav Seifert. Praha: Psychiatrické centrum, 1996. 91 s. ISBN 80-85121-88-3. HEYROVSKÝ, Jaroslav. Jaroslav Heyrovský on Polarography. Praha: Union of Czechoslovak Mathematicians and Physicists, 1990. 91 s. ISBN 80-7015-132-3. JINDRA, Jiří. Jaroslav Heyrovský a Jan (Johann) Böhm. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 894-897. ISSN 1213-7103. JINDRA, Jiří. České země a Nobelovy ceny za fyziku a chemii 1901–1954. Dějiny věd a techniky. 2006, roč. 39, čís. 1, s. 1-24. ISSN 0300-4414. KALVODA, Robert. Hrst vzpomínek na pana profesora Heyrovského a jeho polarografii. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 880-888. ISSN 1213-7103. KORYTA, Jiří. Jaroslav Heyrovský. Praha: Melantrich, 1990. 168 s. ISBN 80-7023-058-4. Osobnosti - Česko : Ottův slovník.", "question": "Jak zní jméno zakladatele polarografie?", "answers": ["Jaroslav Heyrovský"]}
{"title": "Octárna", "context": "Octárna Octárna Vodní nádrž Octárna v BrdechPoloha Světadíl Evropa Stát Česko Česko Kraj Středočeský Okres Příbram Octárna Zeměpisné souřadnice 49°43′5″ s. š., 13°55′31″ v. d. Rozměry Rozloha 11 ha Délka 450 m Šířka 315 m Max. hloubka 11,5 m Ostatní Typ vodárenská nádrž Nadm. výška 570 m n. m. Přítok vody Obecnický potok a mnoho malých bezejmenných potůčků Odtok vody Obecnický potok multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Octárna (někdy též vodní nádrž Obecnice) je vodní nádrž na Obecnickém potoce asi 5 kilometrů severozápadně od Příbrami, na území bývalého vojenského újezdu Brdy, nyní na území obce Obecnice. Historie Octárna byla založena v 18. stol. Roku 1962 byla upravena a rozšířena na dnešní výměru 11 ha a prohloubena na maximální hloubku 11,5 m. Nádrž slouží pro zásobování příbramské aglomerace a zabezpečení minimálních průtoků pod hrází. Zajímavosti Do Octárny se stéká mnoho malých rašelinných potůčků, což je příčinou kyselosti vody v nádrži (pH = 4). I to je důvod proč se zde nikdy nezdařila výsadba ryb. I přesto se v Obecnickém potoce ještě 50 m metrů před vtokem do Octárny vyskytují např. pstruzi nebo okouni. Další zajímavostí je, že Octárna je jediné místo Čechách kde roste orobinec stříbrošedý. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Octárna na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jaká je kyselost vody ve vodní nádrži Octárna?", "answers": ["pH = 4"]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l.", "question": "Jaké dva městské státy leží uvnitř Itálie?", "answers": ["Vatikán (3,2 km) a San Marino"]}
{"title": "Rutin", "context": "Rutin je chemická sloučenina patřící mezi bioflavonoidní glykosidy. Je to látka světle žluté barvy, částečně rozpustná ve vodě. Molární hmotnost rutinu je 610,52 g/mol. Jeho aglykon se nazývá quercetin a cukernatá část rutinosa (β(1→6)-β). Má řadu pozitivních zdravotních účinků, mezi jeho největší přínosy patří především schopnost léčit křehkost krevních kapilár a zvyšovat pružnost cév. Snižuje LDL cholesterol. Také je významná jeho antioxidační aktivita a s tím související antikarcinogenní účinky a schopnost zhášet volné radikály. Zesiluje účinek vitaminu C. Rutin byl objeven v roce 1842 v listech routy vonné. Je velmi rozšířený v rostlinné říši. Mezi nejvýznamnější zdroje rutinu patří pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Dále se rutin vyskytuje v chřestu, ve slupkách rajčat, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech, a také ve výluhu zeleného a černého čaje. Na českém území je pohanka nejvýznamnějším zdrojem rutinu. Jeho množství závisí na odrůdě pohanky a také na množství přijatého slunečního záření. Obsah rutinu v pohance se v různých částech rostliny liší. Nejvíce rutinu se nachází v květech (až 400 mg/100 g sušiny), následují listy, semena, stonek, nejméně rutinu je v kořenu. V loupaných semenech (tzv. kroupy) se nachází okolo 20 mg rutinu ve 100 g sušiny. Tepelným zpracováním pohanky však obsah rutinu klesá. CROZIER A.; CLIFFORD M.N.; ASHIHARA H. Plant secondary metabolites. Blackwell publishing, 2006. 384 p. ISBN 1-4051-2509-8 PARK, B.J., et al. : Comparison in Rutin Content in Seed and Plant of Tartary Buckwheat (Fagopyrum tataricum). In (ed.). Proceedings of the 9th International Symposium on Buckwheat. Prague, 2004. p. 626-629 JIANG, P., et al. Rutin and Flavonoid contents in three buckwheat species Fagopyrum esculentum, F. tataricum, and F. homotropicum and their protective effects against lipid peroxidation. Food Research International, 2007, 40, 356-364", "question": "Jaká je molární hmotnost rutinu?", "answers": ["610,52 g/mol"]}
{"title": "Meč", "context": "Meč je jednou z nejstarších zbraní. Slouží především jako zbraň sečná, ale i bodná. Meč byl jednou z hlavních osobních zbraní po celý starověk a středověk. Až na přelomu středověku a novověku začal být vytlačován palnými zbraněmi. Zhotovuje se z kovů a jejich slitin, nejčastěji ze železa, oceli nebo bronzu. Meč byl mnoho set let považován za prestižní zbraň, jejíž vlastnictví bylo v mnoha ohledech považováno za výsadu urozeného stavu rytířů a odznak bohatství. Meč se typicky skládá ze dvou částí – čepele a jílce. Čepel je zpravidla přímá a dvojbřitá - broušená po obou stranách, bývá zakončena hrotem (někdy zakulaceným), má velké rozpětí délky až 1,5 metru a maximálně do 10 centimetrů šířky. Výzdoba: Čepel obvykle nebývá zdobena. Pokud ano, je to nejčastěji jednoduchá rytina, znak (často kříž), ornament, jméno, bojový pokřik nebo osobní heslo (devisa) majitele. Rytina může být zvýrazněna měkčím kovem (stříbro, zlato, olovo, měď) zatloukaným do prohlubní, zbroušeným a leštěným, technika se nazývá taušírování. U středověkých křesťanských mečů může být v blízkosti záštity proražený malý otvor ve tvaru kříže.", "question": "Co je meč?", "answers": ["zbraň sečná, ale i bodná"]}
{"title": "Hliník", "context": "Také hydroxidy alkalických kovů snadno rozpouštějí kovový hliník za vzniku hlinitanů (AlO2)-. Hliník a slitiny hliníku jsou velmi dobře svařitelné téměř všemi metodami svařování. Výjimkou je slitina dural, která je svařitelná obtížně. Hliník byl v kovové formě izolován roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Ø. Díky velké reaktivitě hliníku se v přírodě setkáváme prakticky pouze s jeho sloučeninami. Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří hliník 7,5-8,3 % zemské kůry. V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, pouze 0,01 mg Al/l a ve vesmíru připadá na jeden atom hliníku přibližně půl milionu atomů vodíku. Nejběžnější horninou na bázi hliníku je bauxit, Al2O3 · 2 H2O. Obvykle bývá doprovázen dalšími příměsemi na bázi oxidů křemíku, titanu, železa a dalších. Jiným významným minerálem je kryolit, hexafluorohlinitan sodný Na3AlF6, používaný především jako tavidlo pro snížení teploty tání oxidu hlinitého při elektrolytické výrobě hliníku. Minerály na bázi oxidu hlinitého Al2O3 patří mezi velmi významné i ceněné. Korund je na 9. místě Mohsovy stupnice tvrdosti. Technický oxid hlinitý se nazývá také elektrit a je hojně využíván k výrobě brusného papíru.", "question": "Co je nejznámější rudou hliníku?", "answers": ["bauxit"]}
{"title": "Zdeněk Dopita", "context": "Zdeněk Dopita Zdeněk Dopita Narození 6. února 1912Brno Úmrtí 21. června 1977 (ve věku 65 let) nebo červen 1977 (ve věku 65 let)Brno Povolání režisér Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Zdeněk Dopita (6. února 1912 Brno – 21. června 1977) byl český divadelní režisér. Celou svou profesní kariéru věnoval zejména ochotnickému divadlu. Od roku 1950 až do roku 1960 byl ředitelem Divadla bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno). Byl vzorem pro mnoho jeho následovníků jako L. Walletzkého, dr. Víta Závodského, dr. Miroslava Plešáka, Alenu Kalábovou, dr. Libuši Zbořilovou aj. V letech 1960–1985 byl předsedou krajského poradního sboru pro divadlo jihomoravského KKS. Byl profesorem na JAMU, mezi jeho žáky patří např. i Libuše Šafránková nebo Oldřich Kaiser. Odkazy Literatura ZBOŘILOVÁ, Libuše: Blahopřání příteli ochotníků. AS 1972, č. 3, s. 7 AS 1977, č. 9, s. 16 – studie VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 314-315. Externí odkazy Zdeněk Dopita na www.amaterskedivadlo.cz Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: jk01022731 | ISNI: 0000 0000 5749 8170 | VIAF: 83695210", "question": "Byl Zdeněk Dopita v roce 1975 ředitelem Divadla bratří Mrštíků v Brně?", "answers": ["Od roku 1950 až do roku 1960 byl ředitelem Divadla bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno)."]}
{"title": "Galaxie", "context": "Roku 1755 se Immanuel Kant ve své úvaze, vycházející ze starší práce Thomase Wrighta, domníval, že galaxie by mohla být rotující těleso obrovského počtu hvězd držených pohromadě gravitačními silami podobně, jako je tomu u sluneční soustavy, ovšem v nesrovnatelně větším rozsahu. Kant se též domníval, že některé z mlhovin, viděných na noční obloze, by mohly být samostatné galaxie. Na konci 18. století sestavil Charles Messier Seznam Messierových objektů, obsahující 110 nejjasnějších mlhovin a hvězdokup, zanedlouho následovaný katalogem 5000 mlhovin, který byl shromážděn Williamem Herschelem. Roku 1845 zkonstruoval William Persons nový dalekohled, pomocí kterého byl schopný rozlišit eliptické a spirální mlhoviny (galaxie). Též se mu podařilo v některých mlhovinách rozpoznat jednotlivé světelné body, čímž potvrdil Kantovu dřívější myšlenku. Navzdory tomu nebyly mlhoviny uznávány jako vzdálené samostatné galaxie až do 20. let 20. století, kdy Edwin Powell Hubble použil nový typ dalekohledu. Byl schopen rozlišit vnější části některých spirálních mlhovin jako množiny samostatných hvězd a též umožnil odhadnutí vzdáleností mlhovin; byly příliš daleko na to, aby byly součástí Mléčné dráhy. Roku 1936 vytvořil klasifikační systém galaxií, který se používá dodnes, tzv. Hubbleovu posloupnost. První pokus popsat tvar Galaxie a určit pozici Slunce v ní uskutečnil William Herschel v roce 1785 důkladným spočítáním počtu hvězd v různých oblastech oblohy. Použitím přepracovaného postupu dospěl Jacobus Kapteyn v roce 1920 k obrázku malé (průměr 15 kiloparseků) elipsovité galaxie se Sluncem blízko středu. Jiná metoda, kterou použil Harlow Shapley, byla založená na katalogizování kulových hvězdokup, vedla k úplně odlišnému obrázku: plochý disk s průměrem 70 kiloparseků a Sluncem daleko od středu. Obě analýzy však selhaly z toho důvodu, že nebraly v úvahu absorpci světla mezihvězdným prachem. Současný obrázek naší galaxie se objevil až roku 1930, kdy Julius Trumpler vyčíslil tento jev studováním otevřených hvězdokup. V roce 1944 předpověděl Hendrik van de Hulst mikrovlnné záření vlnové délky 21 centimetrů, které by mělo přicházet z mezihvězdného atomového vodíkového plynu; toto záření byly pozorováno roku 1951 a umožnilo o mnoho přesnější studium Galaxie. Tato pozorování vedla k modelu rotující pruhové struktury ve středu Galaxie. S použitím vylepšených dalekohledů bylo také možné sledovat vodíkový plyn i v jiných galaxiích. V 70. letech 20. století si vědci uvědomili, že všechna viditelná hmota galaxií patřičně neodpovídá rychlosti rotujícího plynu, což vedlo k předpokladu existence temné hmoty. V roce 2000 byla objevena tmavá galaxie VIRGOHI21. Její tmavost byla ověřena a objev zveřejněn až roku 2005. Roku 2015 byla objevena galaxie EGSY8p7, která se stala nejvzdálenější galaxií, jaká byla člověkem do té doby pozorována. Související informace naleznete také v článku Astronomie.", "question": "Kolik galaxií obsahuje naše Místní skupina galaxií?", "answers": ["30"]}
{"title": "Světová zdravotnická organizace", "context": "Po letech likvidace pravých neštovic, WHO v roce 1979 prohlásila, že nemoc byla eradikována - jako první nemoc v historii lidstva, která byla vymýcena. WHO se blíží úspěchu ve vývoji vakcín proti nemocem, jako jsou malárie a schistosomóza (infekční nemoc způsobená motolicemi rodu Schistosoma) a plánuje eliminovat dětskou obrnu v nejbližších letech. Ústava WHO definuje zdraví jako stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a ne jenom jako absenci nemoci nebo vady. V rámci boje proti různým nemocem, WHO též provádí celosvětové kampaně, např. na zvýšení konzumace zeleniny , nebo na snížení konzumace tabáku, a vede také výzkum - např. zdali elektromagnetické pole kolem mobilních telefonů má negativní vliv na zdraví. Něco z této práce může být kontroverzní, jako například WHO zpráva z dubna 2003, která doporučila, že obsah cukru ve zdravé dietě má být méně než 10%, co vedlo k lobbování (nátlaku) cukrovarnického průmyslu právě proti tomuto doporučení. K uvedeným úkolům WHO, mezinárodní smlouvy přidělili organizaci mnoho odpovědnosti za následující konvence - např. Jednotnou konvenci o narkotických drogách (Single Convention on Narcotic Drugs) a Konvenci o psychotropických látkách (Convention on Psychotropic Substances) žádají WHO vydat závazné vědecké a medicínské hodnocení psychoaktivních drog a doporučit jak mají být regulovány. Tímto způsobem WHO koná dohled na výkon zákonodární Komise pro narkotické drogy (Commission on Narcotic Drugs). Orgány WHO jsou Světové zdravotnické shromáždění, Výkonná rada a sekretariát. Světové zdravotnické shromáždění je složeno z delegátů zastupujících členy. Každý člen je zastoupen ne více než třemi delegáty, z nichž jeden je určen za hlavního delegáta. Každý člen má ve shromáždění jeden hlas. Shromáždění se obvykle sejde každý rok v květnu a kromě jmenování generálního ředitele (na pětiletý termín) monitoruje finanční řízení Organizace. Shromáždění také kontroluje a schvaluje předložený programový rozpočet, volí 32 členů, kteří jsou technicky kvalifikováni v oblasti zdravotnictví, na tříletý termín do Výkonné rady. Výkonná rada se skládá z 34 osob určených stejným počtem členů, zvolených Světovým zdravotnickým shromážděním; členové jsou voleni na tři léta a mohou býti zvoleni znovu. Výkonná rada zřizuje výbory.", "question": "Jaká je zkratka Světové zdravotnické organizace?", "answers": ["WHO"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Vědci předpokládají, že dříve se mohl Merkur točit kolem své osy mnohem rychleji a že den mohl trvat pouhých osm hodin. Vlivem gravitačního působení Slunce ale došlo k prodloužení dne až na dnešní hodnoty. Jelikož rotační osa planety je kolmá na rovinu oběžné dráhy, mají všechny body na povrchu Merkuru stejně dlouhý den. Merkur má vůči Slunci tzv. rotační rezonanci s oběžnou dobu v poměru 3:2. Předpokládá se, že by se mohlo jednat o důsledek hypotetické srážky s velikou planetisimálou v rané historii planety. Vlivem srážky a vnitřního složení mohla planeta ztratit sférickou symetrii. Slapové síly Slunce však přesto nebyly schopny vytvořit z Merkuru těleso s vázanou rotací jako má například pozemský Měsíc. Nastala tak situace, kdy je v perihéliu ke Slunci střídavě přivrácena a odvrácena hmotnější část planety. === Přechod Merkuru === Merkur se v určitých pravidelných cyklech ocitá mezi Sluncem a Zemí, takže je možné sledovat jeho přechod přes sluneční disk. Úkaz, při němž Merkur přejde pouze po okraji slunečního kotouče, takže do něj vstoupí jen částečně, se nazývá částečný přechod. Úplné přechody Merkuru lze pozorovat třináctkrát či čtrnáctkrát za století, a to vždy v květnu nebo listopadu. Květnové přechody nastávají asi měsíc poté, co Merkur projde svým aféliem, a mohou být od sebe vzdáleny 13 nebo 33 let. Listopadové přechody nastávají jen několik dní před tím, než Merkur dosáhne svého perihélia. Jsou dvakrát častější než květnové a mohou být od sebe vzdáleny 7, 13 nebo 33 let. == Pozorování == Merkur je znám přinejmenším již z dob starověkých Sumerů asi 3 tisíce let př. n. l. Jejich pozorování jsou zaznamenána klínovým písmem na hliněných tabulkách. Poté byl Merkur pozorován ve starověkém Řecku, kde se pro něj vžily názvy Σ (Stilbón) a Ἑ (Hermaón). Později byl Řeky zván Apollón po stejnojmenném bohu, pokud byl viděn ráno, či Hermés v době večera. Okolo 4. století před naším letopočtem ale antičtí astronomové poznali, že tato dvě tělesa jsou ve skutečnosti těleso jedno. Římané později pojmenovali planetu po poslovi bohů Merkurovi, jelikož při pozorování se Merkur pohybuje po obloze rychleji než všechny ostatní planety.Vhodné podmínky pro pozorování Merkuru nastávají v době východu nebo západu Slunce. Pro jeho pozorování je důležité, zda Merkur právě Slunce dobíhá nebo předbíhá. Pokud Slunce dobíhá, je viditelný po několik minut poté, co Slunce zapadlo za horizont. Pokud Slunce předbíhá, je možné pozorovat planetu chvíli před východem Slunce, než zanikne v narůstajícím slunečním světle.", "question": "Která civilizace jako první zaznamenala existenci Merkuru?", "answers": ["Sumerů"]}
{"title": "Věra Čáslavská", "context": "Věra Čáslavská (3. května 1942 Praha – 30. srpna 2016 tamtéž) byla československá sportovní gymnastka, trenérka a významná sportovní funkcionářka, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru. Spolu s Ruskou Larisou Latyninovou je jednou ze dvou gymnastek historie, kterým se podařilo získat zlaté medaile ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách. Zlato z víceboje také vyhrála na Mistrovství světa v roce 1966 a Mistrovství Evropy 1965 a 1967. Přes čtyřicet let již drží mezi gymnasty rekord v absolutním počtu individuálních zlatých olympijských medailí. V letech 1964–1968 nebyla na velkém závodu ve víceboji poražena. Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení. V roce 1957 v necelých 15 letech se setkala s Evou Bosákovou a začala pod jejím vedením trénovat gymnastiku. V témže roce vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek. V roce 1958 na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě obsadily československé gymnastky v soutěži družstev druhé místo, ve víceboji jednotlivců skončila Čáslavská osmá. Téhož roku obsadila na mistrovství Československa druhé místo za Bosákovou. O rok později (1959) Čáslavská získala na mistrovství Evropy v Krakově svou první zlatou medaili za cvičení na kladině a stříbrnou za přeskok. V roce 1958 začala Věra Čáslavská spolupracovat s trenérem Vladimírem Prorokem, který ji vedl do olympijských her v Tokiu, po něm s trenérkou Slávkou Matlochovou. Roku 1960 byla členkou stříbrného československého olympijského družstva na OH v Římě, v individuálních soutěžích skončila ve víceboji žen osmá a na kladině šestá. Významný úspěch zaznamenala v roce 1962 na mistrovství světa v Praze, kde vyhrála přeskok, ve víceboji jednotlivců skončila druhá a v prostných třetí.", "question": "Kdo je Věra Čáslavská?", "answers": ["československá sportovní gymnastka, trenérka a významná sportovní funkcionářka, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa"]}
{"title": "GNU General Public License", "context": "16 12:35:23 keramida Exp↑ Bjø Reese and Daniel Stenberg, Working Without Copyleft (December 19, 2001)↑ Linux: ZFS, Licenses and Patents. kerneltrap.org [online]. [cit. 25-05-2012]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25-05-2012. ↑ Allison Randal. GPLv3, Clarity and Simplicity [online]. [cit. 2008-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 15-10-2008. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu GNU General Public License na Wikimedia Commons GNU General Public License v1.0 – Tato verze je zavržena FSF. GNU General Public License v2.0 – Tato verze je zavržena FSF, ale mnoho projektů – včetně Linuxu a GNU – ji stále používá GNU General Public License v3.0 (anglicky) GNU General Public License v3.0 (česky) GNU Lesser General Public License v3.0 (česky) A Practical Guide to GPL Compliance (Covers GPLv2 and v3) – from the Software Freedom Law Center A paper on enforcing the GPL Free Software Leaders Stand Together, a joint statement in support of the GPL Frequently Asked Questions about the GPL GPL, BSD, and NetBSD – why the GPL rocketed Linux to success by David A. Wheeler GNU General Public License and Commentaries – Edited by Robert Chassell. GNU Lesser General Public License v2.1 History of the GPL Information Site Tracking Rate of GPL v3 License Adoption List of presentation transcripts about the GPL and free software licenses Make Your Open Source Software GPL-Compatible. Or Else. (David A. Wheeler, 7 April 2004) — why a GPL-compatible licence is important to the health of a project The Emacs General Public License, a February 1988 version, a direct predecessor of the GNU GPL mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Projekt GNU Historie GNU Manifest • Projekt GNU • Free Software Foundation • Historie svobodného softwaru Licence GNU General Public License • GNU Lesser General Public License • Affero General Public License • GNU Free Documentation License • GPL linking exception Software GNU • GNU Health • GNU Hurd • GNU Hurd NG • Linux-libre • GNOME • Gnuzilla • IceCat • Gnash • Bash • GCC • GNU Emacs • GNU C Library • Coreutils • GNU build system • gettext • Ostatní GNU balíčky a programy Stoupenci Robert J. Chassell • Loï Dachary • Ricardo Galli • Georg C. F. Greve • Federico Heinz • Benjamin Mako Hill • Bradley M. Kuhn • Eben Moglen • Brett Smith • Richard Stallman • John Sullivan • Leonard H. Tower ml. Ostatní GNU/Linux - spor o jméno • Revolution OS (film) • The Code (film) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Svobodný software", "question": "Jakou má zkratku obecná veřejná licence GNU?", "answers": ["GNU GPL"]}
{"title": "Chlorid sodný", "context": "Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Významné je též jeho využití ve zdravotnictví ve formě 0,9% roztoku, jenž se nazývá fyziologický roztok. Zásadní význam má chlorid sodný v zimní údržbě komunikací. Prakticky ve všech zemích EU je naprosto převažujícím posypovým materiálem, a posypová sůl NaCl byla například v ČR v roce 2001 s cenou v rozmezí 1 700 až 2 200 Kč za tunu asi 6krát levnější než druhá nejužívanější rozmrazovací látka, chlorid vápenatý. V České republice bylo v zimní sezóně 2000/2001 na posyp vozovek silniční sítě v ČR použito 168 000 tun soli, z toho v 98 % se používal chlorid sodný, ve zbylém podílu chlorid vápenatý a jen v nepatrném rozsahu chlorid hořečnatý.[zdroj? ] Eutektický bod, tedy teplota, do které má sůl rozmrazovací účinek, je pro chlorid sodný ve vodném roztoku s ideální koncentrací cca 22 % asi − °C. V praxi však není možné rovnoměrně dosáhnout ideální koncentrace a navíc se ředí vodou z rozmrazeného povrchu, padajícím sněhem apod.; proto hranice skutečné účinnosti leží výše. Pro běžné potřeby zimního ošetřování komunikací účinkuje kuchyňská sůl do teploty − °C, maximálně − °C. Při teplotách pod − °C již bývá zcela neúčinná (chlorid vápenatý je velmi účinný až do − °C, při velkých mrazech se používá zpravidla jen jako příměs chloridu sodného).", "question": "Jakou chemickou značku má kuchyňská sůl?", "answers": ["NaCl"]}
{"title": "AZ Tower", "context": "AZ Tower je výšková budova v Brně a nejvyšší budova Česka, postavená v letech 2011 až 2013. Nachází se v ulici Pražákova, v katastrálním území Štýřice, v městské části Brno-střed, poblíž M-Paláce a objektu Spielberk Tower. == Historie a popis budovy == Stavba mrakodrapu byla oficiálně zahájena 20. dubna 2011, dodavatelem byla společnost PSJ, investorem společnost Properity, celkové náklady měly dosáhnout částky 800 milionů korun. Budovu navrhla Architektonická kancelář Burian – Křivinka. Podle plánů dosáhla po dokončení 30 podlaží a výšky 111 m, čímž se stala nejvyšší výškovou budovou v Česku.Budova AZ Tower je komplexem třípodlažní víceúčelové podnože (obchodní galerie, fitness, autoservis) s dvoupodlažním podzemním parkováním a výškové budovy (pouze nad částí půdorysu stavby). Železobetonová konstrukce věže s charakteristicky prolomenou fasádou, obsahující kancelářské prostory a apartmány, měla původně dosahovat výšky 85 m. Po změně projektu byla realizována do výšky 109,5 m, díky ocelové konstrukci dosáhla výšky 111 m. Anténa na vrcholu dosahuje do výšky 116 m.Objekt byl projektován se zřetelem na ohleduplnost k životnímu prostředí (využití geotermálního tepla a akumulace hlubokými pilotami apod.). V železobetonové věži se nachází kanceláře a v posledních sedmi podlažích apartmány. Včetně třípodlažní podnože je zde celkově 17 000 metrů čtverečních obchodních, kancelářských a rezidenčních ploch.Podle záměru stavba budovy měla být dokončena 25 měsíců od zahájení, tedy v květnu 2013. Již 27. března 2013 bylo oznámeno dokončení samotné stavby, s předpokladem pokračování dokončovacích prací v interiéru, v dubnu a květnu následovala kolaudace, po ní, 21. května, den otevřených dveří. AZ Tower byl slavnostně otevřen 26. června 2013. Svou výškou překonal do té doby nejvyšší budovu Brna, Spilberk Tower B. == Hodnocení == V dubnu 2014 byl mrakodrap jmenován jednou ze Staveb roku 2013 Jihomoravského kraje v kategorii nejlepší stavba občanské vybavenosti.V červnu 2014 se umístil na 9. místě v mezinárodní soutěži Emporis Skyscraper Award pro rok 2013. Soutěž vyhlašovaná od roku 2000 hamburskou společností Emporis hodnotí funkčnost a vzhled objektů vyšších než sto metrů. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Související články === Seznam nejvyšších budov v Brně Seznam nejvyšších budov v Česku === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu AZ Tower ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "V jaké ulici se nachází AZ Tower?", "answers": ["Pražákova"]}
{"title": "Zelený čaj", "context": "Upozornili na něco, co nazvali \"asijským paradoxem\", kdy navzdory velmi rozšířenému kouření cigaret je v Asii malý výskyt srdečních chorob a rakoviny. Teoretizují, že 1,2 litru čaje, který mnozí Asiaté vypijí každý den, přináší vysoké hodnoty polyfenolů a dalších antioxidantů. Tyto složky pak mohou různými způsoby zlepšit stav kardiovaskulárního systému, včetně prevence spojování krevních destiček a prevence zvyšování hodnoty cholesterolu. To uvádějí výzkumníci, jejichž studie se objevila v květnovém vydání magazínu Journal of the American College of Surgeons. Výslovně uvádějí, že zelený čaj může pomoci v prevenci oxidace cholesterolu LDL (\"špatný\" cholesterol), což následně může vést ke snížení zanášení cév.Studie publikovaná v magazínu Biological Psychology, vydání z 22. srpna 2006, se zaměřuje na změnu stresové reakce pomocí L-Theaninu, chemikálie vyskytující se v zeleném čaji. Uvádí, že \"orální příjem L-Theaninu může mít anti-stresový efekt díky potlačení podráždění nervové soustavy.\"V oboustranně anonymním pokusu, eliminujícím i placebo efekt, který uskutečnila divize kardiovaskulární medicíny při Univerzitním zdravotním centru ve Vanderbiltu, USA, byl 240 dospělým osobám podáván buď extrakt ze zeleného čaje v podobě 375mg kapsulí nebo placebo (neškodná náhražka). Po 12 týdnech pacienti, kterým byl podáván čajový extrakt, měli významně nižší úrovně LDL cholesterolu a též celkovou hladinu cholesterolů (o 16,4 % a 11,3 % nižší než na počátku) než druhá skupina. Závěrem doporučili podávání obohaceného theaflavinového extraktu spolu s další dietou jako prostředek ke snižování \"špatného\" cholesterolu.Studie publikovaná v lednu 2005 v magazínu American Journal of Clinical Nutrition uvádí, že \"denní konzumace čaje s obsahem 690mg katechinů.", "question": "Který čaj při svém zpracování prochází minimální oxidací?", "answers": ["zelený čaj"]}
{"title": "Muckovské vápencové lomy", "context": "Muckovské vápencové lomy Zdroje k infoboxuPřírodní památkaMuckovské vápencové lomyIUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) LomZákladní informace Vyhlášení 14. prosince 1990 Vyhlásil Okresní národní výbor Český Krumlov Nadm. výška 804–824 m n. m. Rozloha 3,33 ha[1] Poloha Stát Česko Česko Okres Český Krumlov Umístění Černá v Pošumaví Souřadnice 48°44′16,76″ s. š., 14°8′35,92″ v. d. Muckovské vápencové lomy Další informace Kód 1284 Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Přírodní památky v Česku Muckovské vápencové lomy je přírodní památka ev. č. 1284 poblíž obce Černá v Pošumaví v okrese Český Krumlov. Chráněné území spravuje Krajský úřad Jihočeského kraje.[2] Předmět ochrany Předmětem ochrany jsou vápencové jámové lomy po neobvyklé hlubinné těžbě s působivými monumenty skalních pilířů, studijní plocha významných geologických fenoménů, zimoviště a shromaždiště devíti druhů netopýrů s dlouholetým výzkumem, botanická lokalita s chráněnými druhy rostlin. Galerie Celkový pohled Zvonek Pilíře Přístup k lomu Odkazy Reference ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]↑ PP Muckovské vápencové lomy [online]. Praha: AOPK ČR [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. Související články Seznam chráněných území v okrese Český Krumlov Literatura ALBRECHT, Josef a kolektiv. Českobudějovicko v: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII.. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Muckovské vápencové lomy, s. 182. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Muckovské vápencové lomy na Wikimedia Commons Plán péče pro přírodní památku Muckovské vápencové lomy", "question": "V kterém okrese se nacházejí Muckovské vápencové lomy?", "answers": ["Český Krumlov"]}
{"title": "Éric Tabarly", "context": "Éric Tabarly (24. července 1931 Nantes – 14. června 1998) byl francouzský námořník a jachtař. Často je nazýván otcem francouzského jachtingu. Jeho jachta nesla vždy název Pen Duick. Roku 1980 na své jachtě zlomil Tabarly bezmotorový rekord v překonání Atlantiku, který držel od roku 1905 Charlie Barr. Jeho rekord vzbudil tak veliký zájem, že odstartoval rozmach dálkového jachtaření ve Francii, i proto byl už za rok Tabarlyho rekord překonán Marcem Pajotem. Tabarly zahynul při nehodě na moři, ráhno ho srazilo do vody nedaleko Walesu při cestě do mistrovství Skotska, jeho mrtvé tělo bylo nalezeno pět týdnů poté u irského pobřeží francouzskými rybáři. == Bibliografie == De Pen Duick en Pen Duick (1974) Le tour du monde de Pen Duick VI (1974) Mes bateaux et moi (1974) Journal de bord (1975) Pen Duick VI (1977) Guide pratique de la manœ (1978) L'Atlantique en 10 jours (1981) Embarque avec Tabarly (1982) Apprenez la voile avec Tabarly (1986) Pen Duick (1989) Mémoires du large (1998) Du tour du monde à la Transat (1998) Victoire en solitaire (2004) == Literatura == Yann Queffélec: Tabarly, Paris, L'Archipel 2008. ISBN 978-2-8098-0034-0 Jacqueline Tabarly, Daniel Gilles: À Éric, Paris, Éditions du Chê 2008.", "question": "Jak se nazývala jachta Érica Tabarlyho?", "answers": ["Pen Duick"]}
{"title": "DiscoBalls", "context": "DiscoBalls je osmičlenná česká hudební skupina založená v roce 2006 v Praze. Patří mezi přední české skupiny hrající styl ska. Velmi oblíbení jsou i v zahraničí. Během svého působení odehráli přes 500 koncertů v Česku a sousedních zemích. V roce 2014 navštívili Moskvu a začali čile koncertovat v Německu. Absolvovali i čtrnáctidenní turné po Balkánském poloostrově či evropské turné s moskevskou kapelou M.A.D. Band. Zahráli si s kapelami Reel Big Fish, Ska-P, Bad Manners, Spitfire, The Valkyrians, Skarface, Spicy Roots, Neville Staple (The Specials), Random Hand nebo Big D and the Kids Table. První CD Disco Very Channel bylo nominováno na cenu Anděl za nejlepší album roku 2008 v žánru ska&reggae. V roce 2010 vydali své druhé CD Rise and Shine. V roce 2014 vydali své třetí albu s názvem Dance like nobody's watching, které se dočkalo i vinylové verze. Bylo označeno známým německým blogerem a hudebním kritikem Der Dude Goes Ska jako nejlepší ska album roku 2014. K albu byl vydán také první oficiální klip k písni \"Shake your ass\". 2008: Disco Very Channel 2010: Rise and Shine 2014: Dance like nobody's watching 2007: Live in Cross 2007. : Skankin Praga: Matusalem ska sampler (The Chancers, Green smätroll, DiscoBalls) 2008: Skannibal Party Vol.9 (Mad Butcher Records) 2009: Kings of Prague vol.1 (LP) 2010: SOYUZ split album (DiscoBalls, M.A.D. Band, Wisecräcker) 2007: DiscoBalls 2009: časopis MTB FreeRide - hudba k DVD o sjezdu a freeridu na horských kolech", "question": "Kde byla založena hudební skupina DiscoBalls?", "answers": ["v Praze"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Hráči na bruslích dosahují vysokých rychlostí a vystřelený puk někdy přesáhne i rychlost 175 km/h. Hokej vznikl koncem 19. století v Kanadě (pravidla byla vytvořena v Montréalu v roce 1878), ale brzy se rozšířil i do Evropy (hlavně severní a střední) a později částečně i do Asie. První záznam o hokejovém utkání, konaném na známém místě a ve známý čas, se zaznamenaným výsledkem mezi dvěma týmy se uskutečnilo 3. března 1875 v Montreálu na Victoria Skating Rink. == Hra == Lední hokej se hraje na 3 třetiny po 20 minutách, celkem tedy 60 minut čistého času (tzn. čas se při přerušení zastavuje). Mezi třetinami jsou dvě přestávky, každá trvá 15 minut.Hraje se na hokejovém hřišti, kde nastoupí na lední plochu šest hráčů za každý tým, všichni hráči mají brusle a hokejky. Cílem hry je vstřelit více gólů než soupeř. Hraje se malým, tvrdým gumovým kotoučem, který se nazývá puk. Hráči kontrolují puk dlouhými holemi s čepelí tzv. hokejkami. Hokejka je na svém dolním konci zahnutá. Hráči také mohou měnit směr pohybu puku svým tělem, včetně rukou či bruslí. Platné jsou dvě výjimky. První je zákaz přihrát rukou puk svému spoluhráči mimo obranné pásmo. A za druhé nesmějí vstřelit puk do branky úmyslně čímkoliv jiným než hokejkou. Jeden z šesti hráčů je brankář, jehož hlavním úkolem je nepustit puk do branky. Brankář má speciální vybavení a má zvláštní práva, jako je možnost přikrýt puk a tím zastavit hru. Každý tým může mít v zápise (na soupisce jich může mít ovšem neomezeně) maximálně 22 hráčů, z nichž 2 jsou brankáři. Střídání hráčů je možno kdykoliv během hry s jednou výjimkou. Mužstvo, které vyhodí puk na zakázané uvolnění neboli icing nesmí před opětovným zahájením hry vystřídat. Zbylých pět hráčů se dělí na tři útočníky a dva obránce. Útočnické pozice jsou levé křídlo, střední útočník a pravé křídlo. Útočníci spolu většinou hrají v útočných řadách (hovorově lajnách), kde jsou vždy tři útočníci spolu. Často se vyměňuje celá pětka hráčů najednou. Optimální délka jednoho střídání je 40 sekund.[zdroj? ] Většina týmů hraje na čtyři útočné řady a tři obranné dvojice. To se však může v různých zemích lišit.[zdroj? ]Důležitou součástí hry jsou rozhodčí. Bývají čtyři – dva hlavní a dva čároví. Hlavní rozhodčí mají na starost regulérnost hry – posuzují fauly a udělují tresty.Menší trest trvá 2 minuty, větší trest 5 minut a osobní trest 10 minut.", "question": "Koho hlavní úlohou je nepustit puk do branky?", "answers": ["brankář"]}
{"title": "Švýcarsko", "context": "Významným astronomem byl Paul Guldin. Nobelovu cenu za fyziku získali Charles Edouard Guillaume, Felix Bloch, Heinrich Rohrer a Karl Alexander Müller, za chemii Paul Karrer, Alfred Werner, Kurt Wüthrich, Richard R. Ernst, za fyziologii Emil Theodor Kocher, Paul Hermann Müller, Werner Arber, Walter Rudolf Hess, Rolf Martin Zinkernagel a Edmond Henri Fischer. Zakladatelem moderního lékařství byl Paracelsus. Všestranný renesanční učenec Conrad Gessner založil mj. moderní zoologii. Bakteriolog Alexandre Yersin objevil původce dýmějového moru. Friedrich Miescher objevil DNA, ačkoli neznal její strukturu a přesnou roli v dědičnosti. Albert Hofmann se proslavil objevem halucinogenu LSD. Geolog Louis Agassiz zavedl koncept tzv. doby ledové. V oblasti humanitní a sociálních věd ovlivnilo svět asi nejvíce dílo filozofa a ženevského rodáka Jeana-Jacquese Rousseaua. Tradičně se ve Švýcarsku daří psychologii. Jean Piaget je tvůrcem druhé nejvlivnější psychologické školy 20. století, tzv. kognitivní psychologie. Carl Gustav Jung došel věhlasu díky svému propojení psychologie a magie. Jeho učitel Eugen Bleuler je autorem pojmu schizofrenie. Psycholog Hermann Rorschach je autorem nejznámějšího projektivního testu na světě, tzv. Rorschachových karet, které se časem staly jakýmsi symbolem psychologie, často parodovaným.", "question": "Kdo objevil DNA?", "answers": ["Friedrich Miescher"]}
{"title": "Patrick Zandl", "context": "Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Patrick Zandl Narození 26. srpna 1974 (46 let)Mnichov Bydliště Brandýs nad Labem Povolání spisovatel a novinář Politická strana Česká pirátská strana (od 2018) Funkce člen zastupitelstva obce (Brandýs nad Labem-Stará Boleslav; od 2018) Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Patrick Zandl (* 26. srpen 1974 Mnichov, Německo) je český internetový podnikatel, novinář, zakladatel zpravodajského serveru Mobil.cz a spisovatel. V diskusích používá přezdívku Tangero. Život Za studií religionistiky se při cestách do zahraničí seznámil s technologií GSM, která v první polovině devadesátých let začínala nastupovat i v ČR. Na svých stránkách o náboženských tématech začal psát také o telekomunikačních technologiích a na konci roku 1996 spolu s Filipem Streiblem a Petrem Mitošinkou založil zpravodajský server Mobil.cz. Server byl spuštěn 1. ledna 1997. Téhož roku Zandl opustil firmu Medea (pozdější M.I.A.), kde pracoval jako analytik informačních zdrojů, a ujal se plně postu šéfredaktora Mobil.cz. V lednu 2001 prodal Mobil.cz i s přidruženými servery Technet (technické zpravodajství, převážně o počítačích) a BonusWeb (zaměřený na počítačové hry) či Pandora (e-mailové konference) vydavatelství MaFra, které jej později začlenilo do svého portálu iDNES. Zandl firmu opustil v lednu 2003. Na konci listopadu 1998 stál spolu s Ondřejem Neffem a Ivem Lukačovičem u zrodu protestní akce Internet proti monopolu (známé též jako Bojkot) proti zdražení vytáčeného přístupu k Internetu následně ze strany tehdejšího SPT Telecomu. Díky velké mediální odezvě a demonstraci dvou tisíc lidí před sídlem společnosti přistoupil monopolní operátor na jednání, jehož výsledkem byl tarif Internet 99 a později i jeho modernizace Internet 2000. Paralelně se věnoval bezdrátovým sítím (WiFi a jiné) a telekomunikacím vůbec – provozuje oborový weblog Marigold, založil také dvě další internetové firmy: Cinetik, zabývající se půjčováním DVD po Internetu, a Pipeline (poskytuje transport SMS zpráv mezi Internetem a sítěmi mobilních telefonů). Stojí také za internetovým portálem Chronomag.cz. V průběhu roku 2006 začal pracovat na projektu internetové televize Stream.cz. Okolo roku 2005 na Internetu na pokračování zveřejňoval svou sci-fi povídku Flotila Země; která později vyšla v knižní podobě (nejprve jako příloha časopisu Pevnost).", "question": "S jakou technologií se seznámil Patrick Zandl v zahraničí za studií religionistiky?", "answers": ["GSM"]}
{"title": "Děti z Bullerbynu", "context": "Děti z Bullerbynu (švédsky Barnen i Bullerbyn) je série knih pro děti, kterou mezi lety 1947 až 1966 napsala švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová. Předobrazem Bullerbynu byla osada Sevedstorp nedaleko městečka Vimmerby, kde se Astrid Lindgrenová roku 1907 narodila. Tři blízko sebe ležící domy, kam se rodiče spisovatelky nastěhovali krátce po jejím narození a kde potom strávila dětství, se zachovaly dodnes. Kniha pojednává o skupině šesti dětí z osady Bullerbyn (švédsky \"Hlučná vesnice\"). Osada sestává z pouhých tří domů, každý z nich obývá jedna rodina. Vypravěčkou příběhu je sedmiletá dívenka Lisa (na začátku knihy oslaví sedmé narozeniny), která má dva starší bratry jménem Lasse (9 let) a Bosse (8 let) a bydlí na statku jménem Mellangå. V druhé rodině, která bydlí na Norrgå, mají dvě dcerky Annu (7 let) a Brittu (9 let), ve třetím domě mají syna Olleho (8 let) a malinkou Kerstin (ti bydlí na Sörgå). Děti spolu zažívají různá dobrodružství a společně chodí do jednotřídky ve Storbynu. Na motivy knih bylo natočeno několik filmů. Činoherák Ústí, režie: Filip Nuckolls, premiéra: 14. května 2016", "question": "Kdo napsal sérii knih pro děti Děti z Bullerbynu?", "answers": ["Astrid Lindgrenová"]}
{"title": "Balliol College", "context": "Balliol College, založená roku 1263, je jednou ze zakládajících kolejí Oxfordské univerzity v Anglii, kterou ale založili skotští akademici. Kolej byla založena okolo roku 1263 Johnem Balliolem za podpory biskupa durhamského. Po jeho smrti roku 1268 jeho vdova přijala opatření, aby tato kolej mohla existovat i nadále. Poskytla koleji kapitál a roku 1282 formulovala kolejní stanovy. Její absolventi se často začlenili do společnosti jako aktivní politikové. Na škole studovali tři premiéři; H. H. Asquith, Harold Macmillan a Edward Heath, a jejím možná nejznámějším absolventem je zakladatel moderní ekonomie Adam Smith. Známým fiktivním absolventem je sir Humphrey Appleby.", "question": "Kdo založil za podpory biskupa durnhamského kolej Balliol College?", "answers": ["Johnem Balliolem"]}
{"title": "Ozon", "context": "Ozon (z řeckého ο, ozó, voním) racionální chemický název trikyslík je alotropní modifikace kyslíku. Kromě obvyklých dvouatomových molekul O2 se kyslík vyskytuje i ve formě tříatomové molekuly jako ozon O3. Za normálních podmínek je to vysoce reaktivní plyn modré barvy a charakteristického zápachu s mimořádně silnými oxidačními účinky. Při teplotě -112 °C kondenzuje na kapalný tmavě modrý ozon a při -193 °C se tvoří červenofialový pevný ozon. Molekuly ozonu sestávají ze tří atomů kyslíku namísto dvou, které tvoří molekuly stabilního běžného kyslíku. Molekula ozonu je lomená a úhel, který svírají vazby mezi atomy kyslíku, je 116,8°. Jak naznačují mesomerní strukturní vzorce (viz infobox), představující mezní elektronové konfigurace této molekuly, je na prostředním atomu kladný náboj, zatímco na obou krajních je záporný náboj poloviční velikosti. Díky tomu a svému lomenému tvaru má molekula značný dipólový moment. Přítomnost dipólového momentu přispívá k zesílení van der Waalsových mezimolekulových přitažlivých sil a spolu s vyšší hmotností molekuly ke snížení těkavosti ozonu ve srovnání s kyslíkem. Ozon vzniká působením elektrických výbojů nebo krátkovlnného ultrafialového záření (například UV-C) na molekuly obyčejného kyslíku, přičemž tato reakce probíhá ve dvou stupních. V prvním dodaná energie rozštěpí dvouatomovou molekulu dikyslíku na dva atomy, tedy na dva vysoce reaktivní jednoatomové radikály, které se okamžitě spojí s další molekulou dikyslíku za vzniku ozonu: O2 + hν → 2 O, O2 + O → O3. Při normální teplotě a tlaku je ozon namodralý plyn s intenzivním pachem, který člověk registruje při koncentraci menší než 0,1 ppm (citlivost se liší podle jedince). Při ochlazování se nejprve přeměňuje na tmavě modrou kapalinu, a posléze v tmavě modrou pevnou látku. Ozon je silné oxidační činidlo. Je nestabilní a reakcí 2O3 → 3O2 se rozkládá na obyčejný kyslík. Průběh reakce se zrychluje se stoupající teplotou a stoupajícím tlakem. Přeměnu ozonu na kyslík urychlují také některé chemické sloučeniny a radikály, například atomy fluoru a chloru (viz heslo ozonová vrstva). Ve vysokých koncentracích je jedovatý. Protože v lidském těle způsobuje tvorbu volných radikálů, je pro člověka a některé živočichy karcinogenní.[zdroj? ] U řady druhů bakterií byla pozorována při nízkých koncentracích i mutagenicita ozonu, ve vyšších koncentracích ozon mikroorganismy zabíjí.[zdroj? ] Opakem životu prospěšného ozonu ve stratosféře je tzv. přízemní neboli troposférický ozon, vyskytující se těsně nad zemským povrchem.", "question": "Jaký je racionální chemický název pro ozon?", "answers": ["trikyslík"]}
{"title": "Gruzie", "context": "Do kartvelské jazykové skupiny patří kromě vlastních Gruzínů také Adžarové, Lazové, Svanové, Mingrelové, Tušetové či Kachetové, kteří jsou v současné době považováni za etnické podskupiny Gruzínců. Nejvíce příslušníků má Gruzínská pravoslavná církev 82,1 %, Islám 9,9 %, Arménská apoštolská církev 5,7 %, katolictví 0,8 %, židé 0,1 %, ostatní 1,4 % (2002) V horách existuje originální místní náboženství džvarismus. == Kultura == === Umění === Básník Šota Rustaveli je autorem raně středověkého národního eposu Muž v tygří kůži (Vepkhist'q'aosani). K tomuto zakladatelskému dílu se vraceli v 19. století obrozenci jako Ilja Čavčavadze, Važa Pšavela, Akaki Cereteli nebo Nikoloz Baratašvili, kteří gruzínskou literaturu vzkřísili. Na konci století položil základy gruzínské prózy Alexander Kazbegi. Ve 20. století byl významným autorem básník Galaktion Tabidze. Obětí Stalinových čistek 30. let se stal prozaik Micheil Džavachišvili. Bardem Velké vlastenecké války se ve 40. letech stal básník Grigol Abašidze. V 60. letech vynikl Nodar Dumbadze, v 70. letech Othar Čiladze. Nejznámějším gruzínským hudebním skladatelem je Giya Kancheli, žijící dnes v Belgii. Zakaria Paliašvili je autor gruzínské hymny. Slavným baletním choreografem byl George Balanchine. V současnosti si získala věhlas baletka Nina Ananiašvili. V sovětském filmu se prosadili filmoví režiséři Tengiz Abuladze, Vachtang Kikabidze a Georgij Danělija. Ve Francii působil režisér Otar Ioseliani. Nejznámější gruzínskou fotografkou je pak patrně Salome Vatzadze tvořící zejména v New Yorku. Patrně nejznámějším gruzínským malířem je Niko Pirosmani, představitel naivního umění, sochařem pak Zurab Cereteli. === Sport === Na olympijských hrách je samostatná Gruzie úspěšná především v bojových a silových sportech. Zlatou olympijskou medaili v judu získal Laša Šavdatuašvili, Zurab Zviadauri a Irakli Cirekidze, v zápase Vladimer Chinčegašvili, Manučar Kvirkvelia a Revaz Mindorašvili. Zlato vybojovali i dva vzpěrači, roku 2004 Giorgi Asanidze a v roce 2016 Laša Talachadze. Ještě v časech Sovětského svazu zlato ze závodu ve skoku vysokém přivezl z římské olympiády Robert Šavlakadze. Gruzínská úspěšnost v zápase na OH není náhodná, zápas má v Gruzii starou tradici a mnozí historikové se domnívají, že klasický řecko-římský zápas byl v časech Římského impéria ovlivněn řadou gruzínských prvků, s nimiž se římští kolonizátoři v Ibérii setkali. V zemi je také dosti populární basketbal, řada hráčů se prosadila ve významných ligách, např. Tornike Šengelia, Nikoloz Ckitišvili a zvláště Zaza Pačulija, dvojnásobný vítěz severoamerické NBA s Golden State Warriors. Již za časů Sovětského svazu byla řada jeho reprezentantů v košíkové Gruzínci - trojnásobný mistr Evropy Otar Korkia či olympijští vítězi Micheil Korkia a Zurab Sakandelidze.", "question": "kdo je autorem gruzínské hymny?", "answers": ["Zakaria Paliašvili"]}
{"title": "Sunnitský islám", "context": "Sunnité jsou muslimové, kteří po Mohamedově smrti uznali za nástupce Abú Bakra a oddělili se tak od šíitů, kteří za nástupce považovali člena jeho rodiny - zetě Alího. Šiíté a sunnité tvoří dvě základní větve islámu. Sunnité tvoří více než 75 % všech muslimů. Většinu mají ve všech muslimských státech s výjimkou Iráku, Íránu, Ázerbájdžánu, Ománu a Bahrajnu. Většina muslimských přistěhovanců v evropských zemích patří rovněž k této větvi. Označení sunnité je odvozeno od arabského slova sunna (zvyk, cesta) používaného pro způsob Mohamedova života. Sunna je označována za tzv. živý Korán a hraje velkou roli pro islámské právo a etiku. Sunna je částečně uznávána i druhou hlavní islámskou větví - šíity. Ti však mají vlastní sbírky hadísů (výroky a činy Mohameda) a zahrnují do nich i jednání celé jeho rodiny a nástupců. Rozdělení muslimů na sunnity a šíity nebylo okamžité. Za sunnity se označují ti muslimové, kteří již od roku 632 (rok 10 podle islámského kalendáře) po smrti Mohameda uznali za jeho nástupce Abú Bakra. Jejich protipólem se stali šíité (z arabského ší'at Alí - strana Alího), kteří tvrdili, že titul chalífy by měl dědičně připadnout Mohamedově rodině, konkrétně jeho zeti Alímu. Alí sám proti volbě Abú Bakra protestoval, ale nepodnikal žádné kroky k uchopení moci a nakonec jej za chalífu uznal. Chalífou se roku 656 skutečně stal, ale již 661 byl také zavražděn cháridžovským povstalcem. K moci se dostala dědičná dynastie Umajjovců a islámské schizma bylo dovršeno.", "question": "Kolik procent muslimů tvoří Sunnité?", "answers": ["více než 75 % všech muslimů"]}
{"title": "Fordham University", "context": "Fordham University (česky: Fordhamská univerzita) je americká soukromá univerzita z New York City. Byla založena v roce 1841 newyorskou římskokatolickou diecézí jako St. John's College. Univerzita má ve městě tři kampusy a studuje zde celkem 15 tisíc studentů. Univerzitní barvy jsou kaštanová a bílá a jejím maskotem je beran. == Slavní absolventi == Mezi některé ze slavných absolventů Fordham University patří: Alan Alda David Copperfield Don DeLillo Betty Gilpin Robert Sean Leonard Denzel Washington == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fordham University na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Fordham University ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální internetové stránky", "question": "Jaká je tradiční barva Fordhamské univerzity?", "answers": ["kaštanová a bílá"]}
{"title": "Rusko", "context": "Pro počasí v severním a středním Rusku je charakteristické velké střídání teplot v průběhu roku. Jaro a podzim jsou o něco studenější než ve střední Evropě. Na druhé straně jsou zimy podstatně chladnější a to nejen na severu, ale také v centrálním Rusku. Na jihovýchodě, tedy v oblasti stepí jsou velmi nízké teploty v zimě a naopak velmi vysoké v létě, kdy také málo prší. Na černomořském pobřeží jsou zimy mírné a léta příjemně teplá. Pro oblast Sibiře jsou typické velice nízké teploty v zimě, léta jsou krátká a četnými srážkami. Celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčné zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě. Podnebné pásy: Polární pás (nejsevernější oblasti), subpolární pás, mírný pás a subtropický pás (pobřeží Černého moře). Související informace naleznete také v článku Seznam měst v Rusku. Moskva je s více než 11 miliony obyvatel jedním z největších měst světa a ekonomicky výrazně převyšuje zbytek Ruska. Pětimilionový Petrohrad, někdejší hlavní město, je pak především centrem umění, kultury a turismu. Třetím nejvýznamnějším centrem ruského školství a průmyslu je Jekatěrinburg. Na Volze leží velkoměsta Nižnij Novgorod, Kazaň, Toljatti, Samara, Saratov, Volgograd, Astrachaň. Mezi další významná města a regionální centra v evropské části patří, Perm, Iževsk, Ufa, Voroněž, Jaroslavl, Rostov, Krasnodar, v asijské části pak Čeljabinsk, Novosibirsk, Omsk, Barnaul, Krasnojarsk, Irkutsk, Jakutsk, Chabarovsk či tichomořský přístav Vladivostok. Menšími městy, avšak strategickými přístavy jsou Novorossijsk, Kaliningrad, Archangelsk a Murmansk, který je největším městem za severním polárním kruhem. Ještě severněji leží Norilsk, který je kvůli těžbě kovů nechvalně proslulý jako jedno z nejznečištěnějších měst světa. Historickými památkami kromě Moskvy, Petrohradu a povolžských měst vyniká Pskov, Novgorod a tzv. Zlatý kruh Ruska – prstenec historických měst v okolí Moskvy. Rekreačním centrem je Soči u Černého moře, který oproti zbytku Ruska leží v subtropech s horkými léty a písečnými plážemi. Související informace naleznete také v článku Ekonomika Ruska. Ruská ekonomika v r. 2016 klesla na dvanáctou v pořadí na světě , kdy se na stavu jeho ekonomiky začíná vážně projevovat soubor negativních faktorů z nichž nejhlavnější jsou pokles cen klíčových nerostných surovin a ekonomické sankce uvalené na Rusko v reakci na Ruskou anexi Krymu.", "question": "Je Moskva jedno z nejmenších měst světa?", "answers": ["Moskva je s více než 11 miliony obyvatel jedním z největších měst světa a ekonomicky výrazně převyšuje zbytek Ruska."]}
{"title": "Sluch", "context": "Sluch je schopnost vnímat zvuky, která je společná všem vyšším živočichům, kteří jsou vybaveni speciálním smyslovým orgánem, uchem. Zvuk, který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku. Lékařský obor, který zkoumá lidský sluch, se nazývá audiologie. Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat zabarvení zvuků, tedy[zdroj? ] jednotlivé tóny, se u lidí různí. Tato schopnost se označuje jako relativní sluch. Odhaduje se, že asi jeden člověk z 10 000 má absolutní sluch, takže dokáže rozlišit i nepatrné rozdíly v tónech. Díky tomu, že člověk má uši po stranách hlavy, umožňuje sluch orientaci v prostoru, nicméně podstatně hůře než zrak. Zejména původ hlubokých nebo táhlých tónů se pomocí sluchu obtížně lokalizuje. Některá zvířata, například šelmy nebo přežvýkavci, dokážou natáčet ušní boltce, což jejich schopnost lokalizace původu zvuku zlepšuje. Omezená schopnost sluchu se nazývá nedoslýchavost, úplná ztráta sluchu je hluchota.", "question": "Jak se nazývá obor zkoumající lidský sluch?", "answers": ["audiologie"]}
{"title": "Helium", "context": "Zároveň omezuje vznik otravy kyslíkem a současně zmenšuje riziko kesonové nemoci, která vzniká při rychlém výstupu potápěče na hladinu uvolněním bublinek plynného dusíku v krvi s možností mechanického poškození různých tkání. Rychlost zvuku v heliu je řádově 3× větší než ve vzduchu. Pokud člověk nadechne helium, rezonanční frekvence dýchacích cest se změní a to ovlivní zabarvení hlasu. Stejně by se přítomnost hélia projevila při hvízdání nebo hře na dechový hudební nástroj. Helium se také používá jako nosný plyn pro kapilární plynovou chromatografii s hmotově spektrometrickou detekcí. Další aplikací v oboru analytické chemie je rentgenová fluorescence, kde tvoří ochrannou atmosféru mezi zdrojem záření a vzorkem a zabraňuje tak pohlcování fotonů rentgenového záření argonem ze vzduchu. Mimořádně nízká teplota varu předurčuje kapalné helium jako jedno ze základních médií pro kryogenní techniky, především pro výzkum i praktické využití supravodivosti a supratekutosti různých materiálů. Helium se ve směsi s neonem používá k plnění reklamních osvětlovačů, obloukových lamp a doutnavek. Výboj v heliu má intenzivně žlutou barvu. Nízká viskozita je důvodem pro použití hélia ve Stirlingově motoru. Helium má uplatnění v hodinářském průmyslu v hodinkách pro hlubinné ponory, vyrovnávajících tlak pomocí heliového ventilu. He@C60 je jedna ze dvou doposud známých sloučenin hélia.", "question": "Jakou chemickou značku má helium?", "answers": ["He"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti. Teorie gravitačního kolapsu na druhou stranu předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě Uranu trval jen několik století. Je pravděpodobné, že Uran nevznikl na současném místě, protože v této vzdálenosti od Slunce zřejmě nebylo v době formování planet dostatečné množství zárodečného materiálu. Jeho zrod (ať akrecí nebo gravitačním kolapsem) proto proběhl blíže ke Slunci a Uran pak postupně migroval do své současné polohy. Uran obsahuje na rozdíl od Jupiteru a Saturnu jen 83 % vodíku, dále 15 % helia a stopová množství metanu a dalších prvků. Jupiter a Saturn jsou složeny téměř výhradně z vodíku. Jádra Uranu a Neptunu se v mnoha směrech podobají jádrům Jupiteru a Saturnu, nemají však masívní obálku tekutého kovového vodíku. Zdá se, že Uran nemá výrazně diferencované kamenné jádro jako Jupiter a Saturn, ale jeho materiál je víceméně rovnoměrně rozložen. Uranova modrozelená barva je způsobena absorpcí červeného světla jeho metanovou atmosférou. Uran je přibližně 14,5krát hmotnější než Země, takže je nejlehčí ze všech plynných obrů.", "question": "Kolik % vodíku obsahuje Uran?", "answers": ["83"]}
{"title": "Evropa", "context": "Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích, nebo jako západní část Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus). Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 058 912 km2 (2009) (asi 7 % zemského povrchu), který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km2), takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy (2013) představuje přibližně 9,6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009). Evropa je kolébkou tzv. západní civilizace. Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16. století až po počátek století 20., ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými. Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy, na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek, a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona, a také přijetí amerického dolaru za základní mezinárodní platidlo (tvorba měnových rezerv jednotlivých států apod.). I v současné době politická a jazyková roztříštěnost komplikují integraci Evropy, a to i u zemí, které jsou součástí Evropské unie.", "question": "Co ohraničuje Evropu ze severu?", "answers": ["Severní ledový oceán"]}
{"title": "Hubert Kah", "context": "Hubert Kah Hubert Kah Základní informace Narození 22. března 1961 (60 let) Reutlingen Žánry synthpop Povolání písničkář a nahrávající umělec Web www.hubert-kah.com Některá data mohou pocházet z datové položky. Hubert Kah, vlastním jménem Hubert Kemmler (* 22. března 1961, Reutlingen, Německo), je německý hudebník, komponista a producent. Žánrově se řadí do Neue Deutsche Welle. Největší úspěch slavil v roce 1982 se singly Rosemarie a Sternenhimmel, které se udržely přes 20 týdnů v německé hitparádě a umístily se nejlépe na 3., respektive 2. místě. Diskografie Singly 1982: Rosemarie 1982: Sternenhimmel 1983: Scary Monster (Spanien, Norwegen) 1983: Einmal nur mit Erika (…dieser Welt entflieh'n) 1984: Engel 07 1984: Wenn der Mond die Sonne berührt 1985: Goldene Zeiten 1985: Angel 07 (Japan, USA) 1986: Limousine 1986: Something I Should Know 1986: Love Is So Sensible (Frankreich) 1987: Military Drums 1989: Welcome, Machine Gun 1989: So Many People 1990: Cathy/The Picture (USA) 1995: C'est la vie 1996: C'est la vie (Neue Version)", "question": "Jak dlouho se udržel singl Rosemarie v německé hitparádě?", "answers": ["přes 20 týdnů"]}
{"title": "Rusko", "context": "Rusko (rusky Р, Rossija), oficiálním názvem Ruská federace (rusky Р Ф, Rossijskaja federacija), je s rozlohou 17 125 191 km2 největší stát světa. Zahrnuje značnou část východní Evropy a téměř celou severní Asii. S počtem 146,1 milionů obyvatel je Ruská federace devátá nejlidnatější země na světě. Sousedy Ruska jsou (od severozápadu proti směru hodinových ručiček): Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Prostřednictvím Kaliningradské oblasti, strategické západní exklávy, dále sousedí s Litvou a Polskem. Ruské Kurilské ostrovy se nacházejí na dohled od Japonska a z ruské Čukotky je velmi blízko na Aljašku (USA). Území je rozděleno do 9 časových pásem a do 84 samosprávných celků, z toho 22 republik. Ruská federace je hlavním následnickým státem Sovětského svazu, který se rozpadl roku 1991; převzala jeho místo v Radě bezpečnosti OSN a je vůdčím členem Společenství nezávislých států. Je členem G20, OBSE, OSKB, SCO, APEC a dalších mezinárodních organizací. Od r. 2014 již není Rusko členem G8. Rusko je také považováno za jednu ze světových vojenských velmocí. Ruská ekonomika od r. 2016 opustila desítku největších světových ekonomik a podle nominální HDP je dvanáctá na světě s 1,8% objemu celkového světového HDP a šestá v HDP dle parity kupní síly. V přepočtu HDP na obyvatele se nachází na 71 místě ve světě ze 187 sledovaných zemí Mezi státy světa má největší zásoby přírodních zdrojů – nerostných surovin, ropy, zemního plynu, dřeva, pitné vody – z energetického hlediska je Rusko soběstačným státem. Ruské hospodářství prodělalo v 90. letech 20. století vleklou krizi po níž následovalo období silného růstu mezi lety 2000 až 2007. Růst byl přerušen světovou finanční krizí v období 2008 až 2009 a pokračoval v menší míře od roku 2010 do roku 2014. Od konce roku 2014 zaznamenává ruská ekonomika pokles způsobený snížením cen surovin a ekonomickými sankcemi. Rusko se podílí asi na čtvrtině světového obchodu se zbraněmi, čímž se řadí na druhé místo na světě za USA. Velký vliv má v Rusku pravoslavné křesťanství, přestože zemi ovlivnilo období ateistického Sovětského svazu. Další jsou islám, judaismus a buddhismus. Některé oblasti ruské kultury, jako např. literatura 19. století, dosáhly světového úspěchu. Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin. Rusové tvoří 80 % obyvatelstva.", "question": "Kolikátá nejlidnatější země světa je Ruská federace?", "answers": ["devátá"]}
{"title": "100 Years", "context": "Vydán má být 18. listopadu 2115. == Obsazení == John Malkovich jako hrdina Shuya Chang jako hrdinka Marko Zaror jako padouch == Produkce a vydání == V listopadu 2015 oznámili herec a scenárista John Malkovich a režisér Robert Rodriguez, že společně se značkou koňaku Louis XIII, vlastněnou společností Rémy Martin, natočili film inspirovaný stovkou let, kterou trvá zrání jedné láhve tohoto nápoje. Děj snímku zůstal tajemstvím, ale 18. listopadu 2015 vydali autoři filmu tři teasery, které ukazují jednu scénu ve třech možných budoucnostech, od dystopické pustiny po technologický ráj.Film byl umístěn do trezoru s neprůstřelným sklem, který se má automaticky otevřít 18. listopadu 2115. Tento den se tak stane dnem premiéry snímku. Pozvánku na premiérové promítání, která je platná i pro potomky, dostalo 1000 osob z celého světa, včetně Rodrigueze a Malkoviche. Sejf s filmem byl ukázán v několika různých městech a také na filmovém festivalu v Cannes v roce 2016. Poté se vrátil do sklepů značky Louis XIII ve francouzském Cognacu. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku 100 Years (film) na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === 100 Years v Internet Movie Database (anglicky) 100 Years v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Jak se jmenuje film, který ačkoli byl natočen v roce 2015 bude vydán až 18. listopadu 2115, tedy o 100 let později?", "answers": ["100 Years"]}
{"title": "Giosuè Carducci", "context": "Giosuè Carducci (27. července 1835, Valdicastello, Toskánsko - 16. února 1907, Bologna) byl italský básník a literární kritik, v letech 1860 až 1904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906. Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence (byl synem venkovského lékaře, člena hnutí za svobodu a obnovu národní jednoty Itálie). Studoval ve Florencii a v Pise, vystupoval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí. Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu (stal se odpůrcem nejen křesťanského mysticismu, ale i romantismu Alessandra Manzoniho). Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamnějšího básníka jednotné země. Vedle skladeb básnických by Carducci také neúnavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury. V letech 1860 až 1904 byl profesorem na univerzitě v Bologni.", "question": "Kde zemřel Giosuè Carducci?", "answers": ["Bologna"]}
{"title": "Franklin Delano Roosevelt", "context": "Franklin Delano Roosevelt (30. ledna 1882 - 12. dubna 1945) byl americký politik a 32. prezident USA v letech 1933-1945. Zastával svůj úřad nejdéle ze všech amerických prezidentů a byl jediným, který byl zvolen do svého úřadu více než dvakrát (zvolen byl čtyřikrát). Patří mezi nejdůležitější osobnosti historie 20. století. Jeho vzdálený bratranec byl prezident Theodore Roosevelt. Roosevelt roku 1904 absolvoval Harvard, poté vystudoval právo na Kolumbijské univerzitě (1908). Roku 1910 se stal senátorem ve státě New York. Roku 1912 se stal náměstkem na ministerstvu námořnictva, kde působil do roku 1920, kdy neúspěšně kandidoval na funkci viceprezidenta. Ve svých třiadvaceti letech se oženil se svou sestřenicí Eleonorou. V roce 1921 onemocněl obrnou, částečně ochrnul a od té doby někdy používal kolečkové křeslo. V roce 1928 se stal guvernérem státu New York, zde zahájil své úspěšné tažení proti korupci. Roku 1932 se stal demokratickým kandidátem na prezidenta, v této době vyhlásil plán New Deal (nový úděl). Dne 15. února na něj Giuseppe Zangara spáchal atentát, při kterém sice nebyl prezident zraněn, ale zemřel při něm starosta Chicaga Antonín Čermák. Po složení přísahy amerického prezidenta dne 4. března 1933 pronesl historický rozhlasový projev, v němž požádal Američany o důvěru. Tento jeho projev byl mimořádně dobrý a silný, předznamenal tak začátek obratu z krize. Roosevelt pronášel podobné projevy pravidelně i později, vžil se pro ně název rozhovory od krbu. V roce 1934 se jeho administrativa na okamžik ocitla v ohrožení, když naplánovala skupina bohatých průmyslníků vojenský převrat (tzv. Business Plot) s cílem svrhnout Rooseveltovu vládu. Pro uskutečnění hledali konspirátoři důvěru u generálmajora Smedleyho Butlera - ten však jejich plán zhatil a o převratu svědčil před Kongresem Spojených států.", "question": "Kolikátým prezidentem USA byl Franklin Delano Roosevelt?", "answers": ["32."]}
{"title": "Betty Ann Bjerkreim Nilsenová", "context": "Betty Ann Bjerkreim Nilsenová (* 7. září 1986, Stavanger) je norská reprezentantka v orientačním běhu, jež v současnosti žije v Lillehammeru. Jejím největším úspěchem je zlatá medaile ze štafetového závodu na Mistrovsví světa v orientačním běhu z roku 2009. V současnosti běhá za norský klub Baekkelaget SK. == Reference == == Externí odkazy == Profil na Runners.com", "question": "Vyhrála Betty Nilsenová zlatou medaili?", "answers": ["Jejím největším úspěchem je zlatá medaile ze štafetového závodu na Mistrovsví světa v orientačním běhu z roku 2009."]}
{"title": "Chlor", "context": "Chlor, chemická značka Cl, latinsky chlorum (starořecky χ, chlóros - \"zelený\") je toxický, světle zelený plyn, druhý člen řady halogenů. Chlor je velmi reaktivní plyn, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1774 Carlem Wilhelmem Scheelem, ale dnešní pojmenování mu dal až roku 1810 anglický chemik sir Humphry Davy. Na Zemi je chlor přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero a další). Z minerálů je nejznámější chlorid sodný (NaCl) neboli kuchyňská sůl. Velká ložiska chloridu sodného se nacházejí např. v Polsku a USA a geologicky vznikla jako pozůstatek po odpaření slaných vnitrozemských jezer. Viz také minerál halit. V zemské kůře je chlor 20. nejrozšířenějším prvkem a je přítomen v koncentraci 200-1900 ppm (mg/kg). V mořské vodě tvoří chloridové ionty nejvíce zastoupený anion, jejich koncentrace se pohybuje kolem 19 g/l. Přesto je na Zemi zhruba 10krát méně chloru, než by odpovídalo jiný planetám, což mohlo napomoci rozšíření života. Zastoupení ve vesmíru odpovídá vyššímu atomovému číslu chloru. Předpokládá se, že na 1 atom chloru připadá přes 17 milionů atomů vodíku. Chlor je mikrobiogenním prvkem rostlin. Přijímají ho z půdy z vodného roztoku. V rostlině je velmi pohyblivý. Pomáhá kompenzovat kladný náboj draslíku, spolu s vápníkem stabilizuje komplex rozkládající vodu v primární fázi fotosyntézy a spolu s draslíkem se podílí na otvírání a zavírání průduchů. Ve sloučeninách se chlor vyskytuje v mocenství Cl-I, ClI, ClIII, ClIV, ClV a ClVII. V každém mocenství, ve kterém se chlor vyskytuje, vytváří i příslušnou kyselinu. jedinou bezkyslíkatou kyselinou je kyselina chlorovodíková (HCl) s chlorem záporně jednomocným Cl-I kyselina chlorná HClO odpovídá valenci ClI a patří mezi velmi slabé kyseliny. v mocenství ClIII je známa kyselina chloritá HClO2 v mocenství ClIV je znám oxid chloričitý ClO2 používaný k průmyslovému čištění vody a také ve zdraví škodlivém přípravku MMS (který je označován i jako CDS) kyselina chlorečná HClO3 odpovídá valenci ClV velmi silná kyselina chloristá HClO4 přísluší sedmimocnému chloru ClVII Všechny uvedené kyseliny vytvářejí soli s elektropozitivními prvky a především v případě kyseliny chlorné, chlorité a chlorečné mají tyto soli mnohem větší praktický význam než příslušné kyseliny.", "question": "V jaké formě je na Zemi přítomen chlor?", "answers": ["ve formě sloučenin"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2016", "context": "XXXI. letní olympijské hry 2016 (portugalsky: Jogos Olímpicos de Verã de 2016), oficiálně Hry XXXI. olympiády (portugalsky: Jogos da XXXI Olimpíada), představovaly velkou mezinárodní sportovní událost – pokračování tradice olympijských her, organizovanou Mezinárodním olympijským výborem. Za místo konání bylo vybráno brazilské město Rio de Janeiro, na jehož stadiónu Maracanã proběhlo 5. srpna 2016 zahájení. Zakončení her se konalo 21. srpna 2016. Soutěž fotbalistů se rozeběhla již o dva dny dříve, 3. srpna 2016. Her se účastnil rekordní počet zemí, které mezi sebou soutěžily v rekordním počtu sportů. Celkem se her účastnilo 11 303 sportovců z 206 národních olympijských výborů (NOV), včetně premiérových účastníků Kosova a Jižního Súdánu. Soupeření o 306 sad medailí se uskutečnilo ve 28 sportech, a to na 35 sportovištích, situovaných převážně na okraji západní zóny Ria v Barra da Tijuca. Olympiádu ovlivnil i virus zika, kvůli kterému do Ria nepřijeli někteří sportovci, z Čechů např. Tomáš Berdych, Karolína Plíšková. Rio de Janeiro se stalo prvním jihoamerickým městem, ve kterém se odehrály olympijské hry. Hostitelské město bylo oznámeno 2. října 2009 na třináctém olympijském kongresu v dánské Kodani. == Volba pořadatele == Města, která měla zájem na uspořádání LOH 2016, musela spolu s ostatními podat přihlášku do 14. ledna 2008. Potenciální kandidátská města prošla výběrovým řízením, které hodnotilo celkem jedenáct kritérií (doprava, finance, ubytování atd.) Na jejich základě pak komise zúžila výběr na čtyři adepty: americké Chicago, španělský Madrid, brazilské Rio de Janeiro a japonské Tokio (které hostilo Letní olympijské hry 1964 a znovu je bude hostit v roce 2020).", "question": "Ve kterém městě se konaly letní olympijské hry 2016?", "answers": ["Rio de Janeiro"]}
{"title": "Ninkó", "context": "Ninkó Ninkó Narození 16. března 1800Kjóto Úmrtí 21. února 1846 (ve věku 45 let)Kjóto Místo pohřbení Tsuki no wa no misasagi Povolání panovník Manžel(ka) Naoko ÓgimačiCuneko HašimotoCunako Takacukasa Děti KómeiKacura-no-mija Misahito-šinnóKacura-no-mija Sumiko-naišinnóKazu-no-mija Čikako-naišinnó Rodiče Kókaku a Kadžúdži Tadako Rod Japonská císařská dynastie Příbuzní Masuhito-šinnó a Kacura-no-mija Takehito-šinnó (sourozenci)Kuni Asahiko (adopce)Meidži (vnuk) Funkce japonský císař (1817–1846) Podpis multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Ninkó (japonsky: 仁, Ninkó-tennō) (16. března 1800 – 21. února 1846) byl 120. japonským císařem. Vládl od roku 1817 do roku 1846. Jeho osobní jméno bylo Ajahito-šinnó (恵, Ajahito-šinnó). Ninkó byl čtvrtým synem císaře Kókaku, který měl celkem 8 synů a 10 dcer, 16 z nich od různých (celkem 7) konkubín. Korunním princem byl jmenován v roce 1809. Vládl od 16. října 1817 do 21. února 1846 Éry za vlády císaře Ninkó Bunka (文) (1804 - 1818) Bunsei (文) (1818 - 1830) Tempó (天) (1830 - 1844) Kóka (弘) (1844 - 1848) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Ninkó na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Japonští císaři Předchůdce: Kókaku 1817–1846 Ninkó Nástupce: Kómei mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Japonští císařové seznam japonských císařů Legendární Džómon 660 ACN–291 ACN Džimmu Suizei Annei Itoku Kóšó Kóan Jajoi 290 ACN–269 AD Kórei Kógen Kaika Sudžin Suinin Keikó Seimu Čúai Džingu Kógó** Znak japonského císaře Jamato Kofun 269–539 Ódžin Nintoku Ričú Hanzei Ingjó Ankó Júrjaku Seinei Kenzó Ninken Burecu Keitai Ankan Senka Asuka 539–710 Kinmei Bidacu Jómei Sušun Suiko* Džomei Kógjoku* Kótoku Saimei* Tendži Kóbun Temmu Džitó Monmu* Gemmei* Nara 710–794 Gemmei* Genšó* Šómu Kóken* Džunnin Šótoku* Kónin Kammu Heian 794–1185 Kammu Heizei Saga Džunna Ninmjó Montoku Seiwa Józei Kókó", "question": "Byl Ninkó 121. japonským císařem?", "answers": ["Ninkó (japonsky: 仁, Ninkó-tennō) (16. března 1800 – 21. února 1846) byl 120. japonským císařem."]}
{"title": "Dálnice v Turecku", "context": "Dálnice v Turecku Dálnice O-1 v Istanbulu Dálnice O-3 v Istanbulu Dálnice O-5 Schéma turecké dálniční sítě Celková délka dálnic v Turecku je v současné době (2017) 2452 km. Nejvyšší povolená rychlost na dálnicích je pro osobní automobily 120 km/h. Na tureckých dálnicích funguje mýtný systém pro všechna vozidla. Turecko má poměrně vysoké normy pro klasifikaci dálnice: dálnice musí mít minimálně 3 pruhy v každém směru, úseky, které mohou být považovány za nebezpečné (mosty, tunely, výjezdy ad.) musí být osvětleny. Na odpočívkách bývá mimo parkoviště a čerpací stanici i motel. Na dálnicích by se neměly vyskytovat příliš ostré zatáčky, klesání či stoupání. Na dálnice nemají přístup vozidla, která se pohybují méně než 40 km/h, jako zemědělské stroje či cyklistická kola. Turecko má mimo dálnic ještě rozsáhlou síť dvouproudých silnic. Historie výstavby dálnic Výstavba národního silničního systému v Turecku byla započata již v roce 1948, kdy prudce narostl počet automobilů v Turecku. V 60. letech minulého století začaly být problémy s kapacitou mnohým meziměststkých silnic. První plány na výstavbu dálnic byly uvedeny do praxe v roce 1968, kdy se začala stavět první víceproudová silnice v Istanbulu. V 70. letech začala výstavba dalších dálnic. V roce 1983 se stal tureckým předsedou vlády Turgut Özal, který vytvořil plán na výstavbu nových dálnic v Turecku. V roce 1985 začal obří projekt mezikontinentální dálnice o délce 772 km, který spojoval město Edirne nedaleko bulharských hranic, Istanbul a hlavní město Ankaru, jehož součástí byl i dálniční most přes Bosporský průliv. Výstavba dalších úseků dále pokračovala a dnes má Turecko téměř 2500 km dálnic.", "question": "Jaká je nejvyšší povolená rychlost na dálnicích v Turecku?", "answers": ["120 km/h."]}
{"title": "Zdislava z Lemberka", "context": "Sv. Zdislava z Lemberka (1220? , Křižanov - 1252 Lemberk) byla česká šlechtična a zakladatelka špitálu. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou. V roce 1995 požádal litoměřický biskup o změnu patrocinia diecéze a od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze. Od roku 2002 se stala patronkou Libereckého kraje. Její otec byl Přibyslav z Křižanova na Moravě a matka Sibyla, původem ze Sicílie, která přišla do Čech s Kunhutou Štaufskou, nevěstou krále Václava I. Zdislava měla několik sourozenců - dospělého věku se dožily sestry Alžběta (neboli Eliška), provdaná za Smila z Lichtemburka, a Eufémie, manželka Bočka z Obřan. O jejím mládí nevíme prakticky nic, je třeba zmínit velmi vřelý vztah jejích rodičů k duchovnu a katolické církvi vůbec, takže je teoreticky možná její výchova v některém z moravských klášterů, nebo alespoň jejich vliv na Zdislavinu výchovu. Její manžel Havel z Lemberka, za kterého se provdala okolo roku 1238, byl blízký důvěrník krále Václava I. Narodily se jim snad čtyři děti: spolehlivě doložení synové Havel, Jaroslav a Zdislav a snad i dcera Markéta, o níž se zmiňuje pouze Žďárská kronika. Zdislava byla zřejmě ráznou a energickou ženou. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí, zde zároveň se špitálem, do kterého, navzdory svému vysokému postavení, osobně docházela a nemocných se ujímala.", "question": "Je svatá Zdislava patronkou Libereckého kraje?", "answers": ["V roce 1995 požádal litoměřický biskup o změnu patrocinia diecéze a od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze."]}
{"title": "Čas", "context": "Mezinárodní komise pro váhy a míry CIMP dovoluje používat v SI souběžně se základní jednotkou sekunda a jejími dekadickými násobky a díly, s názvy odvozenými standardními předponami (zejména milisekundou (značka ms), mikrosekundou (μ), nanosekundou. (ns) a pikosekundou (ps) ) také následující jednotky: minuta, značka min, 1 min = 60 s hodina, značka h, 1 h = 60 min = 3600 s den, značka d. , 1 d = 24 h = 86 400 s. (Swatch) beat (česky překládaná jako takt, případně zavináč), 1 beat = 1/1000 dne je jednotka zavedená pro udávání tzv. internetového času, nikoli pro dobu trvání děje. Nejedná se o mimosoustavovou jednotku, rovněž akceptovanou v příručce SI. Větší mimosoustavové jednotky než den se používají např. v kalendáři. Nejsou však již definovány jednoznačně: kalendářní den, vzhledem k přechodu na letní čas se jeho velikost může lišit o ± 1 hodinu, vzhledem ke korekci koordinovaného světového času (UTC) na reálnou rotaci Země o ± 1 přestupnou sekundu týden je. 7 kalendářních dní měsíc je 28 až 31 kalendářních dní, (kalendářní) rok (značka a nebo též r nebo y, yr z anglického year) je 365 dní (366 dní, je-li rok přestupný). Jednotky den a rok jsou odvozeny z astronomických časových charakteristik otáčení Země kolem své osy a jejího oběhu kolem Slunce, astronomové proto od kalendářního dne a roku důsledně rozlišují přesně definované pojmy pravý sluneční den, střední sluneční den, hvězdný den, tropický rok a siderický rok. I některé přírodní vědy, zabývající se dlouhými časovými obdobími (astrofyzika, kosmologie, geologie), však potřebují větší jednotky, ale exaktně definované. Používají proto jednotku definovanou jako přesný násobek sekundy: rok (annus), značka a, ve dvou různých verzích – s hodnotou 1 a = 31 556 926 s nebo 1 a = 31 600 000 s (zpravidla v geologii. , též v jaderné fyzice pro pomalu se rozpadající atomy) (střední) juliánský rok, značka aj nebo též pouze a, 1 aj = 365,25 dne = 31 557 600 s (v astronomii a astrofyzice - dle IAU). a z jejich násobků nejčastěji 1 Ma = 106 a 1 Ga = 109 a. Naopak mimosoustavovou jednotkou menší než sekunda je Planckův čas (jakožto jednotka ve smyslu doby trvání, i když se \"doba\" v názvu neužívá; v kosmologii používaný i pro čas okamžiku po velkém třesku), obvykle značený tP, a jeho obdoby v jiných soustavách přirozených jednotek.", "question": "Jaká značka se používá pro čas jakožto fyzikální veličinu?", "answers": ["t"]}
{"title": "Síra", "context": "Chová se jako slabá kyselina, soli odvozené od této kyseliny jsou sulfidy. (formální náboj) S2+ mají soli odvozené od kyseliny thiosírové H2S2O3, například thiosíran sodný jako hlavní složka fotografického ustalovače (proto byly thiosírany - thiosulfáty dříve nazývány sirnatany). S4+ oxid siřičitý SO2, kyselina siřičitá H2SO3 a její soli siřičitany (neboli sulfity) S6+ oxid sírový SO3, kyselina sírová H2SO4 a její soli sírany (neboli sulfáty). thioly (merkaptany), obsahující skupinu -SH thioethery, obsahující skupinu -C-S-C- thioketony, obsahující skupinu C=S disulfidy, obsahující skupinu -C-S-S-C- sulfoxidy, sulfony, sulfonamidy. a další oxidované formy sulfonové kyseliny se skupinou -SO3H aminokyseliny, obsažené v bílkovinách - methionin, cystein a cystin (tj. dvě molekuly cysteinu spojené disulfidickým můstkem) heterocyklické sloučeniny jako např. thiofen, thiazol apod. Síra tvoří přibližně 0,03-0,09 % zemské kůry, v mořské vodě se její koncentrace pohybuje kolem 900 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom síry přibližně na 60 000 atomů vodíku. Jako čistý prvek se vyskytuje především v oblastech s bohatou vulkanickou činností nebo v okolí horkých minerálních pramenů.", "question": "Jak se nazývá prvek s latinským název Sulphur?", "answers": ["Síra"]}
{"title": "Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar.", "question": "S kým se oženil Shakespeare?", "answers": ["Anne Hathawayovou"]}
{"title": "Ortogonalita", "context": "Původem řecké slovo ortogonální znamená pravoúhlý (z řec. ο pravý a γ úhel). Přeneseně, v technice, pak nezávislý, případně neovlivňující. Původně byl termín užíván pouze v kontextu elementární geometrie pro označení přímek protínajících se v pravém úhlu (jinak řečeno pokud všechny čtyři úhly, které protínající se přímky vymezují, jsou stejné). Pravému úhlu odpovídá velikost 90° nebo π/2 radiánu. Viz též pravoúhlý trojúhelník. V geometrii je ortogonalita označována jako kolmost. S rozvojem lineární algebry došlo k zobecnění pojmu ortogonality na obecné vektorové prostory se skalárním součinem (tzv. unitární prostory). Vektory jsou nazývány ortogonálními, je-li jejich skalární součin nulový. Význačnou úlohu hrají ortogonální báze, zvláště u nekonečnědimenzionálních prostorů, kde je pojem úplnosti báze netriviální a ortogonalita usnadňuje jeho definici. Důležitým příkladem jsou systémy ortogonálních funkcí umožňující vyjádřit libovolnou funkci z daného prostoru funkcí jako součet nekonečné řady vektorů báze. Pokud mají navíc vektory jednotkovou normu (velikost), pak jde o ortonormalitu (ortonormální vektor, ortonormální báze). V kvantové teorii, kde jsou stavům systému přiřazeny vektory z Hilbertova prostoru, odpovídají ortogonální vektory takovým stavům, kde pravděpodobnost nalezení jednoho ve druhém je nulová. Obvykle pak stavy odpovídající klasickým stavům (tj. stavy jednoznačně určené hodnotami měřitelných veličin) tvoří ortogonální bázi Hilbertova prostoru. Systém funkcí : : : : f : n : : : : {\\displaystyle f_{n}} je v intervalu : : : ⟨ a , b ⟩ : : {\\displaystyle \\langle a,b. \\rangle } ortogonální s váhou : : : w ( x ) : : {\\displaystyle w(x)} , kde : : : w ( x ) ≥ 0 : : {\\displaystyle w. (x)\\geq 0} , pokud pro každou dvojici : : : : f : i : : ( x ) , : f : k : : ( x ) : : {\\displaystyle f_{. i}(x),f_{k}(x)} platí : : : : ∫ : a : : b : : w ( x ) : f : i :. : ( x ) : f : k : : ( x ) : d : x = 0 : : pro : i ≠ k : : {\\displaystyle \\int _{a}^{b. }w(x)f_{i}(x)f_{k}(x)\\mathrm {d} x=0\\;{\\mbox{ pro }}i\\neq k} . Funkci f nazýváme normovanou s váhou : : : w ( x ) : : {\\displaystyle w(x)} , jestliže platí : : : : ∫ : a : : b : : w ( x ) : f :.", "question": "Jak se v geometrii označuje ortogonalita?", "answers": ["kolmost"]}
{"title": "Edinburgh", "context": "Edinburgh ( [ˈ(ə)rə] IPA, skotskou gaelštinou Dù È, česky též Edinburk) je univerzitní město ve Velké Británii. Nachází se ve Skotsku, jehož je také hlavním městem. Leží na východě země, na pobřeží Severního moře, u zálivu Firth of Forth. Edinburgh je, spolu s Glasgow, administrativním a kulturním centrem Skotska, kde zasedá Skotský parlament a kde se každoročně koná tradiční festival, mezinárodní filmový festival a třeba také Edinburgh Military Tattoo. Město každoročně navštíví na 13 miliónů turistů. Dominantou tohoto historického města je zdejší hrad, Arturovo sedlo a Scott Monument. Edinburghu byl přidělen titul královské město ve 12. století, kdy byl ještě součástí hrabství Střední Lothian. Dnes je Edinburgh samostatná správní jednotka, a to od roku 1929. Město se vyznačuje chladným a větrným podnebím (převážně v zimních měsících). Dle posledního sčítání k 30. červnu 2007 žije ve městě 477 380 obyvatel. V roce 1995 bylo město zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Edinburgh založili Římané, když zde vybudovali vojenský tábor. Hrad byl postaven za krále Edwina z Northumberlandu. Některé jeho části pocházejí z doby kolem roku 1100. Malcolm III., zakladatel skotského královského rodu, si ho jako první vybral za své sídlo. Později se stal sídlem skotských králů královský palác Holyroodhouse, včetně královny Marie Stuartovny, která byla popravena v Anglii roku 1587. Holyrood je v současné době britským korunním majetkem. V roce 1437 byl Edinburgh vyhlášen hlavním městem Skotska. Od roku 1603 město přišlo o titul sídelní město krále a od roku 1707 až do roku 1997 se ve městě nescházel ani skotský parlament. Počátkem 18. st. byly vysušeny bažiny pod hradem a začala výstavba Nového Města (New Town). Současnost je spojená s turismem a s ním spojeným obchodem a službami. Edinburgh každoročně navštíví desítky tisíc návštěvníků z celého světa. Dále je významné finančnictví. Edinburgh je rovněž centrem politiky, sídlí zde skotský parlament. Centrem Edinburghu je Staré Město (Old Town). Nejvýznamnější stavbou a hlavní dominantou města je Edinburský hrad. Stojí na skále vysoké 135 metrů. Místo bylo osídlené již v době bronzové, menší pevnost zde stála již v 6. st. Na hradě jsou umístěny skotské korunovační klenoty, Stone of Destiny, nejstarší budovou hradu je - románská kaple sv. Markéty (St Margarets Chapel) z roku 1090, zajímavá je brána Porticullis Gate, královská hradební věž King's Bastion, najdeme zde také Muzeum válek (National War Museum of Scotland). Pod vchodem do hradu je rozhledna, jejíž součástí je Camera obscura.", "question": "Jak se nazývá město, ve kterém sídlí skotský parlament?", "answers": ["Edinburghu"]}
{"title": "Saniyya Sidney", "context": "Saniyya Sidney (* 30. října 2006) je americká herečka. Proslavila se rolemi v seriálech American Horror Story (2016) The Passage (2019) a ve filmech Ploty (2016) a Skrytá čísla (2016). == Kariéra == S herectvím začala v roce 2012, kdy se objevila v krátkometrážním filmu The Babysitters. Poté se objevila v mini-sérii Roots a seriálu American Horror Story. V roce 2016 si zahrála ve filmu Ploty , který získal čtyři nominace na cenu Oscar, včetně jednoho vítězství. Ve stejném roce si také zahrála ve filmu Skrytá čísla, který získal tři nominace na Oscara.V červnu 2017 stanice Fox oznámila obsazení Sidney v seriálu The Passage. Pilotní díl měl premiéru dne 14. ledna 2019. V roce 2018 si zahrála ve filmu Fast Color, který měl světovou premiéru na South by Southwest festivalu dne 10. března 2018. == Filmografie == === Film === === Televize === == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saniyya Sidney na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Saniyya Sidney v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Která herečka hrála v American Horror Story, Ploty a Skrytá čísla?", "answers": ["Saniyya Sidney"]}
{"title": "Diamant", "context": "Podle tradiční teorie vznikají diamanty ve svrchním zemském plášti za vysokých teplot (900-1300 °C) a tlaků (4,5-6 GPa) v ultrabazických vyvřelinách - kimberlitech, lamproitech a komatiitech. Podle izotopového složení uhlíku v diamantech se hovoří o harzburgitických diamantech, původem z pláště, a eklogitických diamantech, které mají podíl uhlíku z organických zdrojů a zřejmě vznikají při hluboké subdukci sedimentů do pláště. Nicméně geneze diamantů není zcela jednoznačná. V posledních letech byly objeveny mikroskopické diamanty v granulitech, které zřejmě vznikly za podstatně nižších tlaků než se předpokládá u diamantů. Dalším nedořešeným problémem je vznik tmavých diamantů carbonado z Jižní Ameriky. Ve vesmíru vznikají diamanty ve vychladlých hvězdách, zatím největší takový byl objeven v bílém trpaslíku v systému PSR J2222-0137. Na diamantu bývá vyvinuto rýhování, plochy někdy naleptány a pak jsou matné. Diamant jako jediný drahý kámen se vyskytuje ve všech barevných modifikacích, nejčastěji je však bílý. Bývá šedý, neprůhledný bort, karbonádo, bezbarvý, dokonale štěpný podle osmistěnu {111}. Má tvrdost 10 v Mohsově stupnici, je 140× tvrdší než korund, nejvyšší tvrdost má na plochách štěpného osmistěnu (což umožňuje broušení diamantu diamantovým práškem), hustota 3,52-3,6 g/cm3. Má vysoký index lomu světla - přes 2,4 (ale moissanit má vyšší - 2,65-2,69) a nejvyšší tepelnou vodivost ze všech látek vůbec. Relativní permitivita ε je 5,5. Nevede elektřinu. Diamanty s příměsí určitých nečistot mohou mít vlastnosti polovodičů. Hmotnost diamantů se udává v karátech. Metrický karát (Carat) je definován jako 0,2 g a značí se ct. Diamant o hmotnosti 1 g má tedy 5 karátů. Diamanty v běžně prodávaných špercích mají obvykle hmotnost v setinách, desetinách až jednotkách karátů. Tato jednotka hmotnosti se historicky vyvinula od hmotnosti semene svatojánského chleba (Rohovník obecný - Ceratonia siliqua - Carob Tree - St. John's Bread). Semena byla tradičně používána v Arábii a Persii jako závaží při určování hmotnosti drahých kamenů. Důvodem je skutečnost, že velikost a hmotnost těchto semen je poměrně uniformní a v uvedené oblasti světa jsou semena běžně dostupná. Diamanty jsou oceňovány podle 4C tříd: Carat - Váha, Clarity - Čistota, Colour - Barva, Cut - Brus. Podrobnější informace naleznete v článku Barva diamantů. Chemicky čistý a strukturálně perfektní diamant je dokonale čirý bez odstínů nebo zabarvení. Barva diamantu může být způsobena chemickou nečistotou nebo strukturálními kazy v krystalové mřížce. Sytost a barva odstínu může zvýšit i snížit cenu diamantu.", "question": "V jakých jednotkách se udává hmotnost diamantů?", "answers": ["v karátech"]}
{"title": "Barva", "context": "V případě odrazu závisí na složení spektra dopadajícího světla a na tom které složky spektra tohoto světla povrch odráží a které pohlcuje a s jakou intenzitou. Stejně tak záleží na úhlu pozorování objektu. Vnímání barev je subjektivní záležitost, protože přechody mezi jednotlivými barvami barevného spektra jsou plynulé. Podle studie Berlina a Kaye (1969) každý jazyk na světě rozlišuje 2 - 12 základních barev. Základní barvy se skládají z jednoho slova (tedy ne např. světle zelená), užívají se s vysokou frekvencí a o jejich užívání panuje mezi mluvčími jazyka shoda. Jazyky, které rozlišují mezi pouze dvěma barvami, vždy nejprve rozlišují mezi tmavou barvou a světlou barvou. Posléze se k nim vždy přidává červená - tím pádem tři nejzákladnější barvy jsou černá, bílá a červená. Následuje zelená nebo žlutá, pak druhá z dvojice těchto barev, a následně modrá. Všechny jazyky se šesti barvami obsahují černou, bílou, červenou, zelenou, žlutou a modrou. Později se vyvinou i názvy pro ostatní barvy. Čeština má, podobně jako angličtina a němčina, jedenáct základních barev: černou, bílou, červenou, zelenou, žlutou, modrou, hnědou, šedou, oranžovou, růžovou a fialovou. Ruština a italština mají dvanáct barev - rozlišují mezi světle modrou (rusky goluboj) a tmavě modrou (rusky sinij). Vyčlenění světle modré jakožto tyrkysové mezi základní barvy bylo nedávno potvrzeno i pro angličtinu, a to spolu s barvou lila (světle fialová) - podle studie z r. 2015 tak má současná angličtina 13 základních barev. Colorterapie, také jinak léčení pomocí barev, je technika, která se využívala již ve starém Egyptě. Barvy vyzařují různé elektromagnetické vlnění s rozdílným působením na lidskou mysl. Právě tohoto působení se využívá při colorterapii. U této terapie záleží na barvě pokoje, oblečení či ložního povlečení. Proto jsou například v nemocnicích převážně zelené, modré nebo žluté stěny, protože ty navozují u člověka pocity klidu a míru. Dále si můžeme dopřát colorterapii v relaxačních centrech jako jsou solné jeskyně, sauny, vířivky atd.[zdroj? ]", "question": "Proč jsou v nemocnicích zelené , modré nebo žluté stěny ?", "answers": ["navozují u člověka pocity klidu a míru"]}
{"title": "Děkanát Prostějov", "context": "Děkanát Prostějov Děkanát ProstějovDiecéze arcidiecéze olomoucká Provincie moravská Děkan R. D. Mgr. Aleš Vrzala Další úřad děkana farář u Povýšení sv. Kříže v Prostějově Údaje v infoboxu aktuální k 2019 Děkanát Prostějov (latinsky: Decanatus Prostannensis) je územní část Arcidiecéze Olomouc. Tvoří ho 34 farností. Děkanem je R. D. Mgr. Aleš Vrzala, farář v prostějovské farnosti Povýšení svatého Kříže. Kaplan pro mládež je P. Mgr. Tomáš Strogan. Místoděkanem je od července 2019 P. Mgr. Andrzej Kaliciak, SDS, administrátor ve Vřesovicích. V děkanátu působí 6 diecézních a 9 řeholních kněží, spadá sem 34 farností s 93 kostely a kaplemi. Na území děkanátu žije 31 000 lidí katolického vyznání, nedělní účast na bohoslužbách je odhadována na 12,90% [1] FarnostFarní kostelSprávceWeb farnosti Brodek u Prostějova Povýšení svatého Kříže farář – P. Šíra Pavel, Mgr. Čehovice svatého Prokopa administrátor excurrendo – P. Pachołek Jan Józef, ThLic., SDS Dobromilice Všech svatých administrátor excurrendo – P. Marek František Glac, Mgr. Drahany svatého Jana Křtitele administrátor excurrendo – P. Šidleja Radomír, Ing. Mgr. – Dubany Narození Panny Marie administrátor excurrendo – P. Jiří Bernard Špaček, Mgr., OP –", "question": "Kolik farností tvoří děkanát Prostějov?", "answers": ["34"]}
{"title": "Brontosaurus (dinosaurus)", "context": "Již v roce 1903 si totiž paleontolog Elmer Riggs všiml, že druh Brontosaurus excelsus má nápadně mnoho anatomických znaků společných s druhem Apatosaurus ajax. Fosilie B. excelsus tedy přeřadil pod nový druh rodu Apatosaurus - A. excelsus. Dle pravidel vědeckého názvosloví totiž platí pouze první řádně publikované vědecké jméno, a tím byl v tomto případě Apatosaurus. Přesto mnoho lidí stále používalo již neplatné vědecké jméno, kterým jsou také někdy (například paleontologem R. T. Bakkerem) označováni souhrnně všichni sauropodní dinosauři. Teprve v roce 2015 pak trojice paleontologů z USA a Portugalska Emanuel Tschopp, Octávio Mateus, a Roger Benson provedla detailní výzkum anatomických znaků mnoha sauropodů a výsledkem jejich analýzy bylo mimo jiné i zjištění, že Brontosaurus je skutečně odlišný a samostatný rod sauropodního dinosaura. == Název == Rodové jméno Brontosaurus (\"hřmotný ještěr\") bylo Marshem stanoveno roku 1879, ale od roku 1903 do roku 2015 bylo považováno za mladší synonymum, a tedy vědecky neplatné jméno. Do roku 1975 nebyla s jistotou známa jeho lebka (což je u sauropodů poměrně častý problém), i když zbytek kostry byl znám už téměř sto let. Ve skutečnosti již byla lebka objevena roku 1909, nebyla ale považována za lebku tohoto dinosaura. Nejprve byl dlouho restaurován s hlavou kamarasaura, proto také název Apatosaurus (\"klamný nebo bludný ještěr\"). V průběhu téměř celého 20. století byl tento rod lidově znám spíše pod názvem Brontosaurus, věda ale toto jméno opětovně přijala až roku 2015. Toto rodové jméno natolik zlidovělo, že se někdy používá také pro označení všech sauropodních dinosaurů.", "question": "Je brontosaurus a apatosaurus tentýž druh dinosaura?", "answers": ["Teprve v roce 2015 pak trojice paleontologů z USA a Portugalska Emanuel Tschopp, Octávio Mateus, a Roger Benson provedla detailní výzkum anatomických znaků mnoha sauropodů a výsledkem jejich analýzy bylo mimo jiné i zjištění, že Brontosaurus je skutečně odlišný a samostatný rod sauropodního dinosaura."]}
{"title": "Instantní polévka", "context": "Instantní polévka je dehydrovaná polévka dodávaná na trh v sáčku, která se před spotřebou doplní vodou a zalije vřící vodou. Jiné druhy se rozmíchané ve vodě uvaří. Návod je na obalu. Některé druhy polévek mají v obalu zatavené v minisáčcích i přílohy. Pro provozovny rychlého občerstvení, ale také pro restaurace a provozovny závodního či školního stravování se vyrábějí instantní polévky v gastro balení. Popudem k výzkumu byl požadavek generála, později císaře Napoleona, který vypsal v roce 1795 dotovanou soutěž na dodavatele zásob pro jeho armádu. Až 14 let poté byla ve Francii vyvinuta první sklenice se sterilizovaným jídlem. Sklenice byly v roce 1810 nahrazeny kovovou konzervou. Za krále instantních polévek bývá označován Carl Heinrich Knorr z Německa, který po roce 1860 začal s výrobou sušených potravin a spolu se svými syny uvedl na trh řadu sušených zelenin a koření do polévek. Za první instantní polévku bývá označena Hrachová klobása, dodávána na trh byla od roku 1870. Podle jiných zdrojů dehydrace polévek byla vynalezena v roce 1886 Juliem Maggim, švýcarským mlynářem. Tehdy dodal na trh první dehydrovanou polévku z hrachu a fazolí. Vynálezem řešil urychlení přípravy hotového jídla s dostatečnou výživovou hodnotou a za nízkou cenu. Téhož roku přišel s dalším vynálezem, kořením pro ochucení polévek. Až ve 20. století byly vynalezeny v Japonsku instantní nudle. Dnes jsou instantní polévky důležitou součástí snadno dostupných convenience potravin, oblíbených pro jejich rychlou přípravu. Kvalita polévek je velmi rozdílná. Řada výrobků je doplněna konzervanty, barvícími a aromatickými látkami, jsou mnohdy nevhodné pro děti, těhotné ženy a lidi s alergiemi či nemocemi. Polévky bez těchto příměsí mívají označení BIO a jsou jiné upravené jako vhodné pro strávníky s dietou. Výrobců i dovozců je ve světě velké množství.", "question": "Kdo je považován za \"krále\" instantních polévek?", "answers": ["Carl Heinrich Knorr"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "V současné době je pět kandidátských zemí (stav k červenci 2015): Albánie (přihláška 2009), Makedonie (přihláška 2004), Černá Hora (přihláška 2008), Srbsko (přihláška 2009) a Turecko (přihláška 1987). O členství zažádaly v minulosti i Norsko, Švýcarsko a Island, ale své přihlášky následně stáhly či zamrazily. Kosovo je potenciálním kandidátským státem, Bosna a Hercegovina podala přihlášku ke členství v únoru 2016. O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již od padesátých let 20. století. První asociační dohoda mezi Tureckem a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena v roce 1963. Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987, ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3. října 2005. Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1. Zastánci přijetí Turecka poukazují na to, že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě. Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie. Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí, není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat. Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv. Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to, že většinou území leží v Asii, sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem (členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru) a Arménií (dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915).", "question": "Od kdy se vedou debaty o možném vstupu Turecka do EU?", "answers": ["od padesátých let 20. století"]}
{"title": "První světová válka", "context": "První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. 28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.", "question": "Jaká byla záminka k vypuknutí první světové válce?", "answers": ["úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este"]}
{"title": "Roberto Matta", "context": "Roberto Matta (celým jménem Roberto Sebastián Antonio Matta Echaurren; 11. listopadu 1911, Santiago de Chile, Chile – 23. listopadu 2002, Civitavecchia, Itálie) byl chilský surrealistický malíř. == Život == Narodil se v roce 1911 v Santiago de Chile do rodiny francouzského a baskického původu. Původně studoval architekturu, jejíž studium dokončil roku 1931. Architektuře se však brzy přestal věnovat. V roce 1933 odjel do Paříže, kde se věnoval kresbě. Později začal malovat a po začátku druhé světové války odešel do New Yorku, kde žil do roku 1948. Jako reakci na politickou situaci začal počátkem šedesátých let do svých děl přidávat jíl, čím zdůrazňoval bezvýchodnost politiky. Později se usadil v Římě a následně se vrátil do Paříže. Roku 1956 zde vytvořil nástěnnou malbu pro zdejší sídlo organizace UNESCO. Zemřel v roce 2002 v italském městě Civitavecchia. == Výstavy == Výběr 1957 : Henri Déchanet, Oscar Gauthier, Henri Goetz, Roberto Matta, Galerie Weiller, Paříž 1957. 1962 : Art latino-américain à Paris, Musée d'art moderne de la ville de Paris, s Jorge Camachem, Wifredo Lamem, Roberto Mattou,Hervé Télémaquem aj. 1974 : Aspects de l'imagerie critique, kolektivní výstava Galerie 2016, Hauterive. 1975-1976 : Trente créateurs, Roberto Matta, Pierre Alechinsky, Olivier Debré, Hans Hartung, François Heaulmé, Zoran Mušič, Edouard Pignon, Pierre Soulages aj. 1985 : Retrospektiva, MNAM-Musée national d'art moderne, Paříž. 1999 : Retrospektiva, Musée Reine Sofia, Madrid 2004 : Matta 1936-1944 : début d'un nouveau monde, galerie Malingue, Paříž 2009 : El Quijote de Matta en diálogo con Gonzalo Rojas, v rámci Congrè international de la langue espagnole ve Valparaiso (Chile) 2011 : Matta, centenario 11.11.11, Retrospektiva, Centro Cultural Palacio La Moneda, Santiago 2011 : Matta 100, Musée National des Beaux Arts, Santiago 2013 : Matta, du surréalisme à l'Histoire, Musée Cantini, Marseille 2013 : Matta | Człowiek i Wszechświat | Man and Universe | L'Homme et l'Univers, Národní muzeum Krakov == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Roberto Matta ve Wikimedia Commons", "question": "Do rodiny kterého původu se narodil Roberto Matta?", "answers": ["francouzského a baskického"]}
{"title": "Ústava České republiky", "context": "Zachování kontinuity vlády vzešlé z voleb v roce 1992 upravuje článek 108. Z dikce článku 109 vykonávala funkci státního zastupitelství do jeho zřízení prokuratura České republiky. Prokuratura tuto funkci plnila do 31. prosince 1993. Do 31. prosince 1993 tvořily dle článku 110 Ústavy soustavu soudů také vojenské soudy, což byla s ohledem na ustanovení čl. 3 odst. 5 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, duplicita. V současnosti žádný právní předpis nepočítá se zřízením vojenských či polních soudů, a to ani v případě stavu ohrožení státu či nouzového stavu. Zachování kontinuity soudců i po vzniku samostatné republiky zakotvoval článek 111 Ústavy. Článek 112 vymezuje množinu právních předpisů, pro něž souhrnně zavádí označení ústavní pořádek jako nový pojem ústavního práva a zároveň zrušuje část dosavadních ústavních zákonů federace. Jelikož je česká ústava polylegální je nutné odlišovat ústavu (s malým počátečním písmenem), Ústavu (s velkým počátečním písmenem), součásti ústavního pořádku, ústavní zákon a Listinu základních práv a svobod. Je-li užit termín ústava (s malým počátečním písmenem) jedná se zpravidla o ústavní pořádek, výjimečně – v případě § 366 odst. 2 trestního řádu – o Ústavu České republiky. Hovoří-li se o Ústavě (s velkým počátečním písmenem) jedná se o ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb. V případě exekučního řádu však \"Ústava ČR\" má zahrnovat celý ústavní pořádek, především pak Listinu základních práv a svobod. Ústavní pořádek je nový pojem ústavního práva, jenž byl pokusem komplexně nahradit pojem \"ústava\" (s malým). Spolu s ústavním pořádkem byl zaveden pojem součást ústavního pořádku vymezený v článcích 3 a 112 odst. 1 Ústavy. Za součást ústavního pořádku označil Ústavní soud také lidsko-právní mezinárodní smlouvy, což bylo předmětem kritiky některých teoretiků ústavního práva – Filipa, Kysely, Kühna. Článek 112 v odstavci druhém zrušil část ústavních zákonů federace, v odstavci třetím pak článek dekonstitucionalizuje (zbavuje síly ústavního zákona) ostatní ústavní zákony platné na území České republiky, tj. ty ústavní zákony či jejich části, které neměnily či nedoplňovaly Ústavu Československé socialistické republiky či ústavní zákon o československé federaci. Ústava České republiky nabyla z dikce článku 113 účinnost dnem 1. ledna 1993.", "question": "Pod jakým číslem je uvedena ve Sbírce zákonů Ústava ČR?", "answers": ["1/1993 Sb."]}
{"title": "Laos", "context": "Laos, oficiálně Laoská lidově demokratická republika, je vnitrozemský stát v jihovýchodní Asii na poloostrově Zadní Indie. Jeho sousedy jsou Vietnam, Kambodža, Thajsko, Myanmar a Čína. Většina obyvatel Laosu náleží k etnické skupině Lao, kromě ní zde ale žije snad až 120 národnostních menšin. Laos je socialistický stát s vedoucí úlohou jedné strany. == Etymologie == V Laoštině je stát nazýván Muang Lao (ເືອ) nebo Pathet Lao, což v doslovném překladu znamená \"Laoská země\". Francouzi, kteří spojili tři separovaná Laoská království do Francouzské Indočíny v roce 1893, pojmenovali zemi podle místních obyvatel \"Laos\" (ve francouzštině se koncové \"s\" vyslovuje velmi tiše, nebo vůbec). == Historie == Kolem roku 757 zde vznikl první laoský stát. Od 15. do 18. století byl Laos silným státem známým jako Lan Xang, království miliónu slonů. Později se rozpadlo na několik drobných království. V roce 1893 se území dostalo pod francouzskou nadvládu, která spojením malých království se sousedními zeměmi vytvořila Francouzskou Indočínu. Během poloviny 50. let 20. století francouzská vláda v jihovýchodní Asii selhala a do severního Laosu vtrhli komunističtí rebelové z hnutí Pathet Lao. Ti v roce 1958 ustanovili dočasnou socialistickou republiku Laos. V 60. a 70. letech 20. století, během války ve Vietnamu se boje rozšířily také do Laosu. Odhaduje se, že při americkém bombardování Laosu v rámci \"tajné války\" mezi roky 1964 a 1973 bylo svrženo přes dva miliony tun bomb a zahynulo 350 000 civilistů. Problémem do dnešního dne je i nevybuchlá munice z kobercových náletů – podle průzkumu z roku 2009 tato munice zabila 20 tisíc lidí od roku 1973, v posledních dvou letech stále více než 100 lidí ročně se stane obětí, 60 % zemře, 40 % jsou děti.Když roku 1975 skončila vietnamská válka i občanská válka v Laosu, Pathet Lao vyhlásilo v Laosu novou komunistickou republiku. I dnes je vláda země silně ovlivněna politikou vietnamských komunistů. == Geografie == Severní část pokrývá náhorní plošina Xiangkhoang, která přesahuje 2800 m n. m. s hlubokými pánvemi (planina Džbánů). Na hranici s Vietnamem tvoří Annamské pohoří. Západní, jihozápadní a jižní část vyplňují úrodné nížiny a na jihu také plošina Bolovens podél největší řeky jihovýchodní Asie – Mekongu. Podnebí je tropické monzunové s vydatnými dešťovými srážkami, zvláště v letních měsících. Průměrné lednové teploty ve Vientiane jsou 21 °C, červencové 27 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí tamtéž 1700 mm.", "question": "Na jakém kontinentu se nachází Laos?", "answers": ["Asii"]}
{"title": "Džunka", "context": "Džunka či čínská džunka je typ čínské plachetní lodě. Patří mezi nejúspěšnější typy lodí v historii, byla široce používána přes 2000 let. Tato konstrukce byla vyvinuta přibližně v letech 220 až 200 př. n. l. a postupně zdokonalována v dalších staletích. Ve velkém byly používány až do začátku 20. století a oblíbené jsou jako plachetnice dodnes. Největší lodě tohoto typu byly stavěny několik let před rokem 1421 z rozkazu císaře Ču Tiho v loděnici v Lung-ťiangu poblíž Nankingu, kdy jejich délka dosahovala až 140 m, šířka 36 m a byly označovány jako \"lodě pokladů\". Typické pro tyto lodi je trup s plochým dnem a čínské lugrové plachty zpevněné výztuhami. Džunky se přirozeně vyskytují v mnoha uměleckých dílech odehrávajících se nebo tematicky čerpajících z prostředí dálného východu. Kromě mnoha jiných děl se o nich zmiňuje také Arthur Ransome ve své knize Slečna Lee.", "question": "Co je to džunka?", "answers": ["typ čínské plachetní lodě"]}
{"title": "Hidalgo (planetka)", "context": "Hidalga svírá s rovinou ekliptiky úhel zhruba 42.56°, část jeho trajektorie „nad“ rovinou ekliptikou, kterou protíná v mezikruží drah Marsu a Jupitera, vyčnívá cca 18% její dráhy a (z pohledu shora) v severním obratníku zasahuje do dráhy Marsu. Délka trajektorie je nepatrně delší než trajektorie Jupitera, a to jenom díky tomu, že je více elipsoidní. Hidalgova rapidní orbitální inklinace je považována za výsledek blízkého setkání s Jupiterem. Jeho průměr se odhaduje na 20 km, je oběžná doba 13 let, 10 měsíců a cca 12 dnů. Objevení 944 Hidalgo byla objevena Walterem Baade dne 31. října, 1920 v observatoři Bergedorf poblíž německého Hamburku. Němečtí astronomové pozorovali 10. října 1923 v Mexiku úplné sluneční zatmění za účasti diváků, včetně prezidenta Mexika, a na jeho počest pojmenovali objevenou planetku po Mexickém národním hrdinovi Miguelovi Hidalgo y Cistilla. Hidalgo je jedna z pěti menších planet zahrnuta ze studie z roku 1993 – Transition Comets -- UV Search for OH Emissions in Asteroids, což byl výzkum zapojující amatérské astronomy, jimž bylo povoleno použití Hubbleova Vesmírného Teleskopu. Druhá polovina roku 2018 bude nejbližší doba, kdy se Hidalgo nejvíce přiblíží Zemi. Přibližně kolem 22. července t.r. protne rovinu ekliptiky. Odkazy Reference", "question": "Která planetka v hlavním pásu asteroidů má nejdelší dobu oběhu?", "answers": ["Hidalgo"]}
{"title": "Futurama", "context": "Futurama je americký animovaný seriál, který vytvořili Matt Groening a David X. Cohen (autoři seriálu Simpsonovi). První čtyři produkční série vysílala televizní stanice Fox Network v letech 1999 až 2003. V červnu 2006 televizní společnost Comedy Central potvrdila, že objednala dalších 16 epizod, které začala vysílat v průběhu roku 2008. Jedná se o 4 níže uvedené filmy, přičemž každý je rozdělen na 4 epizody. 10. června 2009 společnost Comedy Central oznámila, že uzavřela dohodu na výrobu dalších 26 nových dílů seriálu, které se budou vysílat od poloviny roku 2010. Později též oznámila, že sedmá série bude sérií poslední. Závěrečná epizoda Futuramy byla odvysílána 4. září 2013. První Futurama film, nazvaný Futurama: Benderovo parádní terno, byl vydán 27. listopadu 2007 pouze na DVD. Druhý film Futurama: Milion a jedno chapadlo byl vydán 24. června 2008 a další filmy Futurama: Benderova hra (vydán 3. listopadu 2008) a Futurama: Fialový trpaslík (24. února 2009) pravidelně následovaly. 22. dubna 2013 stanice Comedy Central oznámila, že seriál neprodlouží, poslední epizoda tak byla odvysílána 4. září 2013. Děj se většinou odehrává v Novém New Yorku a přilehlém vesmíru od roku 3000. V prvním díle spadne věčný smolař Philip J. Fry na Silvestra roku 1999 do mrazáku v kryogenické laboratoři. Rozmražen je až po 1000 letech, 31. prosince 2999 a zjišťuje, že se nachází v Novém New Yorku. Díky objevenému praprapra...praprasynovci, profesoru Hubertu Farnsworthovi dostane práci v jeho malé intergalaktické doručovatelské firmě Planet Express. Seriál pojednává o dobrodružstvích Frye a jeho kolegů při dodávání zásilek ve jménu této dopravní firmy. Související informace naleznete také v článku Seznam hlavních postav ve Futuramě. Philip J. Fry – smolař Fry je ústřední postavou. Původně pracoval jako poslíček v pizzerii, když byl zmrazen na 1000 let. Ve 31. století ho zaměstnal jeho jediný žijící příbuzný H. J. Farnsworth jako intergalaktického poslíčka ve firmě Planet Express. Fry se neobtěžuje věcmi jako disciplína, pořádek nebo přemýšlení a svou lehkomyslností často způsobuje komplikace svému okolí. Na druhou stranu, jak se později ukáže, je ale klíčovou postavou pro osud celého vesmíru. Turanga Leela – jednooká Leela je jediným členem posádky kosmické lodi Planet Express se smyslem pro zodpovědnost, proto zastává funkci kapitána. Vyrostla v sirotčináriu, před kterým ji jako novorozeně našli odloženou. Původně se domnívá, že je mimozemšťan neznámé rasy, po setkání se svými rodiči ale zjistí, že ve skutečnosti je \"pouze\" mutant. Obvykle je tím, kdo ostatní vytahuje z problémů. A má talent na bojová umění.", "question": "Kdy byl vydán film Benderovo parádní terno?", "answers": ["27. listopadu 2007"]}
{"title": "Bakteriální infekce", "context": "Bakteriální infekce či bakteriofisóza je obecné označení pro infekční onemocnění způsobené patogenními bakteriemi, bez ohledu na to, zda napadají člověka a jiné živočichy, houby nebo rostliny. Bakterie patogenního typu jsou v rámci celé bakteriální domény spíše výjimečné, většina bakterií je neškodná (či dokonce prospěšná). V názvosloví bakteriálních infekcí se buď používají tradiční názvy (např. mor, cholera), nebo se názvy tvoří přidáním řecké přípony -osis (v češtině -óza/-osa) k rodovému jménu bakterie (např. listerióza od Listeria). Rozlišujeme striktní (obligátní) patogeny, které působí nemoc zpravidla vždy (jsou však méně hojné, patří mezi ně například Mycobacterium tuberculosis, Neisseria gonorrhoeae, a jiné), a oportunistické patogenní bakterie, které jsou běžně přítomné jako součásti mikroflóry, ale v určitém případě začnou škodit. Mezi oportunní patogeny patří například Escherichia coli nebo Staphylococcus aureus. K farmakoterapii bakteriálních infekcí se používají antibiotika. == Historie výzkumu == Kochovy postuláty, navržené Robertem Kochem v roce 1890, jsou kritéria navržená k prokazování souvislosti mezi patogenní bakterií a chorobou. Někdy trvá objevení bakterie, zodpovědné za danou chorobu, velmi dlouho, jak tomu bylo v případě bakterie Helicobacter pylori. == Bakteriózy rostlin == Známe mnoho tzv. fytopatogenních bakterií, tedy bakterií, které způsobují infekční choroby rostlin. Podle některých údajů se tyto bakterie podílí na celkovém počtu hospodářsky důležitých infekčních chorob 8% (více je jen viróz a mykóz). K nejznámějším bakteriálním infekcím plodin patří například měkká hniloba brambor, skvrnitost a spála u bobovitých a skvrnitost a vadnutí lilkovitých rostlin. Zvláštní skupinou jsou navíc fytoplazmózy (způsobuje Fytoplasma) a spiroplazmózy (původem je Spiroplasma). == Průběh bakterióz u člověka == Primárním cílem bakterií je najít vhodné prostředí k životu, kde se rozmnoží a posléze rozšíří dál.", "question": "Jaký druh infekcí léčí antibiotika?", "answers": ["bakteriálních"]}
{"title": "Sauron", "context": "Ve Druhém věku si vzal jméno Annatar, což znamená \"Pán darů\", Aulendil, v překladu \"Aulëho přítel\" a Artano, \"Vznešený kovář\". Ve Třetím věku byl znám jako Nekromant. == Sauronova moc == === První věk === Měl díl ve všech činech, které na Ardě vykonal Melkor. To on vypěstoval velké armády skřetů, zatímco byl Melkor zajat. On také dokončoval a usměrňoval většinu plánů Melkora, který je nemohl nebo nechtěl dokončit. Podával zprávy o všem, co Valar dělali v Almarenu i v Amanu, Melkorovi, který tak vystihl čas na zničení Dvou Lamp. Pochytal a zabil převážnou většinu z Berenových lidí. Nechal zabít velkého elfího krále Felagunda. Oklamal Eönwëho a zůstal na svobodě. === Druhý věk === Získal moc prakticky nad celým Východem a Jihem. Vybudoval největší věž po pádu Thangorodrim, Barad-dû. Oklamal elfy (při rozdávání Prstenů i trpaslíky a lidi) a pomohl vytvořit Prsteny moci, přičemž vyrobil i svůj vlastní, Jeden prsten. Vyhlásil válku elfům, vyplenil Eregion, Morie se uzavřela. Nechal zabít Celebrimbora. Poprvé měl na dosah ovládnutí Středozemě. Vytvořil Prstenové přízraky devíti prsteny lidí z mocných lidských králů, z nichž tři pocházeli z velikých Númenorejců. Způsobil zánik Númenoru a smrt drtivé většiny jeho lidu. Opět se pokoušel o ovládnutí Středozemě, zabil sám Gil-Galada a Elendila.Po useknutí prstů pravé ruky synem Elendilovým (Isildurem) ztratil svou tělesnou podobu. === Třetí věk === Na podruhé měl na dosah ovládnutí celé Středozemě. Vrátil se do Dol-Gulduru. Nechal znovu vybudovat Barad-Dur. Vyšlechtil Olog-hai, obry, kteří dokázali snést sluneční světlo. Prsten zničen a Sauron navždy opouští středozem. == Zajímavosti == V roce 2012 byl podle této literární postavy pojmenován velký teropodní dinosaurus Sauroniops (\"Sauronovo oko\"). == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sauron na anglické Wikipedii. TOLKIEN, John Ronald Reuel, 1991. Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. Překlad František Vrba. Praha: Odeon. ISBN 80-207-0262-8. TOLKIEN, John Ronald Reuel, 1994. Nedokončené příběhy. Příprava vydání Christopher Tolkien; překlad Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta. ISBN 80-204-0453-8. TOLKIEN, John Ronald Reuel, 1992. Silmarillion. Příprava vydání Christopher Tolkien; překlad Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta. ISBN 80-204-0336-1. TOLKIEN, John Ronald Reuel, 1990. Pán prstenů : Společenstvo prstenu. Překlad Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta. ISBN 80-204-0105-9. TOLKIEN, John Ronald Reuel, 1981. The Letters of J. R. R. Tolkien. Příprava vydání Humphrey Carpenter. Boston: Houghton Mifflin. ISBN 0-395-31555-7. (anglicky) TOLKIEN, John Ronald Reuel, 2002. The Lost Road and Other Writings. Příprava vydání Christopher Tolkien. London: HarperCollins. (The History of Middle Earth; sv. 5).", "question": "Kdo vytvořil Jeden prsten?", "answers": ["Sauron"]}
{"title": "Douglas Adams", "context": "Zemřel 11. května 2001 po cvičení v soukromé tělocvičně v Montecitu v Kalifornii na infarkt. Bylo mu 49 let. Trpěl neodhaleným zužováním koronárních tepen, které v konečném důsledku vedlo k infarktu myokardu a srdeční arytmii. Adamsova pohřbu, který se konal 16. května 2001 v Santa Barbaře, se zúčastnilo několik jeho přátel a spolupracovníků. Schránka s jeho ostatky byla pohřbena na hřbitově Highgate v severním Londýně. Vzpomínková slavnost se konala 17. září 2001 v kostele sv. Martina (St. Martin-in-the-Fields) na Trafalgar Square v Londýně. Stala se vůbec první bohoslužbou, která byla přenášena živě přes Internet televizí BBC. V květnu 2002 vyšla kniha Losos pochybnosti, která obsahuje velké množství povídek, esejí, dopisů a pochvalných článků z pera Richarda Dawkinse, Stephena Frye (pouze v britském vydání), Christophera Cerfa (v americkém vydání) a Terryho Jonese (v americkém brožovaném vydání). Nachází se v ní také jedenáct kapitol z dlouho očekávaného, ale nedokončeného románu Losos pochybnosti, který by se pravděpodobně stal posledním a závěrečným dílem Stopařova průvodce Galaxií, jak naznačoval před svou smrtí, ačkoli knize chybělo ještě mnoho měsíců, ne-li let k jejímu dokončení. Jako poctu Douglasovi Adamsovi, a zejména jeho Stopařově Průvodci po Galaxii, jeho fanoušci uspořádali 25. května 2001 recesní vzpomínkovou akci, zvanou Ručníkový den, spočívající v celodenním viditelném nošení ručníku. Tato akce se následně stala každoroční tradicí. Stopařův průvodce Galaxií (The Hitchhiker's Guide to the Galaxy, 1979) Restaurant na konci vesmíru (The Restaurant at the End of Universe, 1980) Život, vesmír a vůbec (The Life,. the Universe and Everything, 1982) Sbohem, a díky za ryby (So Long, And Thanks for All the Fish, 1984) Převážně neškodná (Mostly Harmless, 1992) povídka Young Zaphod Plays It Safe (Mladý Zafod hraje na jistotu – antologie Divodějní, Talpress, 1997) Komediální sci-fi rozhlasová série Stopařův průvodce Galaxií byla vytvořena pro BBC Radio 4 Douglasem Adamsem a producentem Simonem Brettem v roce 1977. Adams navrhl pilotní díl, stejně tak jako několik dalších částí (ty byly přetištěny v knize Neila Gaimana Nepropadejte panice: Douglas Adams a Stopařův průvodce Galaxií), které mohly být teoreticky v sérii použity. Jak Adams uvedl, napsat Stopařova průvodce Galaxií ho napadlo, když ležel opilý na poli v rakouském Innsbrucku a pozoroval hvězdy (ačkoliv Adams rád vtipkoval o tom, že BBC Rakousko by určitě tvrdilo, že se to stalo ve Španělsku, protože \"to má snadnější pravopis\").", "question": "Kdy vyšla kniha Losos pochybnosti?", "answers": ["V květnu 2002"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Merkur je Slunci nejbližší a současně i nejmenší planetou sluneční soustavy, dosahuje pouze o 40 % větší velikosti než pozemský Měsíc a je tak menší než Jupiterův měsíc Ganymed a Saturnův Titan. Merkur nemá žádný měsíc. Jeho oběžná dráha je ze všech planet nejblíže ke Slunci a jeden oběh trvá pouze 87,969 dne. Dráha Merkuru má největší výstřednost dráhy ze všech planet sluneční soustavy a nejmenší sklon rotační osy. Během dvou oběhů kolem Slunce dojde ke třem otočením kolem rotační osy. Perihelium jeho dráhy se stáčí ke Slunci o 43 vteřin za století; fenomén, který ve 20. století vysvětlil Albert Einstein obecnou teorií relativity. Při pohledu ze Země dosahuje Merkur jasnosti mezi -2,0 až 5,5m, takže je viditelný i pouhým okem, ale jelikož se nikdy nevzdaluje od Slunce dále než na 28,3° je většinu roku těžko pozorovatelný. Nejlepší podmínky tak nastávají při soumraku či úsvitu, než vyjde Slunce nad horizont. Pozorování planety pozemskými teleskopy je složité kvůli blízkosti Slunce. Detailnější znalosti přinesla až dvojice sond, která kolem planety prolétla. První sondou u Merkuru byla americká sonda Mariner 10 v 70. letech, která nasnímala přibližně 45 % povrchu. V roce 2008 dorazila k planetě další sonda MESSENGER, která provedla tři průlety kolem Merkuru a v roce 2011 byla definitivně úspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Snímky z těchto dvou sond umožnily prozkoumat povrch planety, který silně připomíná měsíční krajinu plnou impaktních kráterů, nízkých pohoří a lávových planin. Vlivem neustálých dopadů těles všech velikostí na povrch Merkuru je většina povrchu erodována drobnými krátery.", "question": "Má Merkur nějaký měsíc?", "answers": ["Merkur nemá žádný měsíc."]}
{"title": "Emil Zátopek", "context": "Emil Zátopek (19. září 1922 Kopřivnice - 21. listopadu 2000 Praha) byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové. Stal se prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0), a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplin tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento \"trojboj\" se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva a Satupekka. Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. Ve svých šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně. \"Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo,\" vzpomínal později Zátopek, jak v roce 1941 doběhl druhý při běhu Zlínem. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním (neoficiálním) trenérem. Společně absolvovali také řadu závodů. V roce 1944, tedy za pouhé tři roky, pokořil český rekord v běhu na 2000, 3000 a 5000 metrů. Byl vybrán do československého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Na pětikilometrové trati skončil pátý, když překonal výkonem 14:25,8 svůj vlastní rekord 14:50,2. Poprvé vstoupil na olympijské atletické závodiště na hrách v Londýně roku 1948, kde vyhrál běh na 10 km (byl to tehdy jeho druhý závod na takovou vzdálenost) a na 5 km skončil druhý za Gastonem Reiffem z Belgie. Následující rok se mu podařilo hned dvakrát zlomit světový rekord v běhu na 10 km a ve čtyřech dalších sezónách si třikrát vylepšil svůj vlastní rekord.", "question": "Kolikanásobným olympijským vítězem byl Emil Zátopek?", "answers": ["čtyřnásobný"]}
{"title": "Hulk (film)", "context": "Hulk je americký akční film z roku 2003, který natočil Ang Lee podle komiksových příběhů o Hulkovi. Titulní postavu ztvárnil Eric Bana. Do amerických kin byl film, jehož rozpočet činil 137 milionů dolarů, uveden 20. června 2003, přičemž celosvětově utržil 245 360 480 dolarů. O pět let později byl natočen reboot Neuvěřitelný Hulk, který je součástí filmové série Marvel Cinematic Universe. == Příběh == Genetik Bruce Krenzler pracuje se svou kolegyní a bývalou přítelkyní Betty Rossovou na výzkumu nanomedů, které mají po nízké dávce záření gama opravovat buňky. V laboratoři však dojde k nehodě, při které je Bruce vystaven značnému množství gama radiace. Nedlouho poté zjistí, že kvůli tomuto incidentu se změní ve velké zelené monstrum, kdykoliv se rozzuří. Setká se se svým biologickým otcem Davidem Bannerem, který v 60. letech prováděl na sobě tajné vojenské pokusy a který byl dlouho armádou zadržován. Po Bruceovi však jde i generál Thaddeus Ross, otec Betty, který kdysi vedl Davidův výzkum. == Obsazení == Eric Bana jako Bruce Krenzler / Bruce Banner / Hulk Jennifer Connelly jako Betty Rossová Sam Elliott jako generál Thunderbolt Ross Josh Lucas jako major Glenn Talbot Nick Nolte jako David Banner == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Hulk v Internet Movie Database (anglicky) Hulk v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo natočil Hulka z roku 2003?", "answers": ["Ang Lee"]}
{"title": "Gregor Mendel", "context": "Gregor Johann Mendel (česky též Řehoř Jan Mendel, 20. července 1822 Hynčice – 6. ledna 1884 Brno) byl přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti. Působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně. == Život == Johann Mendel se narodil 20. července 1822 v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích (německy Heinzendorf bei Odrau) ve Slezsku v domě čp. 58 (nyní čp. 69) Antonu Mendelovi a matce Rosině rozené Schwirtlich. Dnes jsou Hynčice část obce Vražné v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Rodný dům J. G. Mendela je poměrně rozsáhlý rolnický statek, který byl v roce 1966 zapsán jako kulturní památka. Dům byl v roce 2007 s významnou pomocí evropských fondů zcela rekonstruován a dnes může návštěvníkům nabídnout kromě muzejní expozice také konferenční a společenské místnosti. Malý Mendel byl pokřtěn podle zápisků z matriky o dva dny později, tedy 22. července, v sousední moravské vesnici Dolním Vražném (německy Gross-Petersdorf) jménem Johann. Jeho mateřským jazykem byla němčina, nicméně vzhledem k tomu, že působil v dvojjazyčném prostředí, se naučil plynně česky, a sám se cítil být \"Moravanem německé řeči\".Po absolvování základní školy v Hynčicích navštěvoval mladý Johann piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou. Středoškolské vzdělání ukončil maturitní zkouškou na gymnáziu v Opavě. V letech 1840 až 1843 studoval na Filozofické fakultě Univerzity v Olomouci. V této době v Olomouci vyučoval přírodní historii a polní hospodářství Johann Karl Nestler, významný výzkumník na poli šlechtění zvířat a rostlin, jehož výzkum šlechtění ovcí podle některých autorů ovlivnil pozdější Mendelovu práci. Dalším olomouckým profesorem, který Mendela významně ovlivnil, byl Friedrich Franz. Během studia se Mendel živil převážně kondicemi. Z finančních důvodů a na přání matky vstoupil do semináře. V roce 1843 přišel do augustinianského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor (řeholník dle pravidel[zdroj? ] používá právě toto jméno na prvním místě, tedy správné pořadí ve jménu je Gregor Johann Mendel). Ve svých 28 letech se jako suplent (řečtiny, latiny, němčiny a matematiky) gymnázia ve Znojmě, kde také přechodně bydlel v domě č. 42 na ulici Horní České, přihlásil k učitelským zkouškám z přírodopisu a fyziky na univerzitě ve Vídni.", "question": "Kdy byl pokřtěn Gregor Johann Mendel?", "answers": ["22. července"]}
{"title": "Země", "context": "Ve čtvrtohorách dochází k opakujícím se dobám ledovým, které střídají teplejší období. Poslední doba ledová skončila před asi 10 000 lety. Související informace naleznete také v článku Počasí. Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Související informace naleznete také v článku Oblačnost. Oblačnost je mírou, jež udává stupeň pokrytí oblohy oblaky. Oblačnost je významným meteorologickým a klimatologickým prvkem. V klimatologii se vyjadřuje v desetinách pokrytí oblohy – 0/10 do 10/10. V synoptické meteorologii se používá osmin – 0/8 až 8/8 pokrytí oblohy oblaky. V obou případech znamená 0/10 nebo 0/8 jasnou bezoblačnou oblohu, 10/10 nebo 8/8 znamená zcela zataženou oblohu. Podrobnější informace naleznete v článcích biosféra a život. O živých organismech na planetě někdy říkáme, že tvoří \"biosféru\". Všeobecně se soudí, že život vznikl před 3,7 miliardami let. Země je jediným místem ve známém vesmíru, kde je zcela nepochybná existence života, a někteří vědci věří, že život jsou ve vesmíru spíše řídkým jevem. Zemská biosféra je rozdělena do množství biomů, osídlených vždy zhruba typickými organizmy, tedy např. flórou a faunou. Na souši rozdělují biomy především zeměpisná šířka a nadmořská výška. Zemské biomy ležící za polárním kruhem nebo ve velké výšce nad mořem jsou pusté a téměř prosté rostlin a živočichů, nejpočetněji osídlené biomy leží poblíž rovníku. Nejrozšířenější skupinou organizmů jsou však bakterie (asi 5×1030 jedinců), jednobuněčné mikroskopické organizmy. Podobné archebakterie jsou rovněž velice rozšířené a navíc jsou schopné žít v extrémních podmínkách prostředí. Tyto jednoduché organizmy byly zřejmě prvními obyvateli Země. Až před asi 1,8 – 1,3 miliardami lety vznikla eukaryota, do nichž řadíme i dnešní mnohobuněčné skupiny, jako jsou rostliny nebo živočichové.", "question": "Co se nachází mezi litosférou a atmosférou?", "answers": ["biosféra"]}
{"title": "Soustava SI#Základní veličiny a jednotky", "context": "Soustava SI Logo SI Soustava SI (zkratka z francouzského „Le Systè International d'Unités“[1] – česky „Mezinárodní systém jednotek“) je mezinárodně domluvená soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze sedmi základních jednotek, na nich aritmeticky závisejících odvozených jednotek a dekadickými předponami tvořených násobků a dílů jednotek. Definice těchto jednotek a uchovávání případných etalonů garantuje Mezinárodní úřad pro míry a váhy v Sè (Francie). Původní systém mezinárodních jednotek byl používaný zhruba od roku 1874. V roce 1960 byla Soustava SI vyhlášena jako mezinárodně platná, načež začala být postupně implementována do právních řádů jednotlivých států. Od roku 2011 probíhala příprava nových definic stávajících jednotek na základě vazby k pevně stanoveným hodnotám přírodních konstant,[2] která byla definitivně schválena na konferenci konané v listopadu 2018 ve Versailles[3] a která následně 20. května 2019 vstoupila v platnost. Byl tak opuštěn i poslední fyzický etalon, kilogram, a všechny jednotky jsou tak reprodukovatelné s přesností alespoň na šest platných číslic díky definovaným fyzikálním vztahům.[4] Sedm základních jednotek SI a jejich vzájemná závislost. Shora proti směru hodinových ručiček: sekunda (čas), metr (délka), ampér (el. proud), kelvin (teplota), kandela (svítivost), mol (látkové množství) a kilogram (hmotnost) V Česku stanovuje povinnost používat soustavu jednotek SI zákon č. 505/1990 Sb. ze dne 16. listopadu 1990 (Zákon o metrologii[5]) a prováděcí vyhláška č. 264/2000 Sb. (Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu o základních měřicích jednotkách a ostatních jednotkách a o jejich označování[6]). Těmito předpisy je také stanoven Český metrologický institut se sídlem v Brně jako garant jednotek a etalonů pro Českou republiku. Historické souvislosti V průběhu Velké francouzské revoluce (1789–1799) vznikla potřeba redefinice do té doby používaných různých jednotek, v roce 1790 proto Ústavodárné shromáždění pověřilo vědeckou komisi ve stanovením soustavy jednotek a dne 18. germinalu r. III (7. dubna 1795) stanovilo povinnost používání nového „absolutního systému metrických jednotek“ od 2. listopadu 1801. Napoleon Bonaparte sice svým dekretem 12. února 1812 znovu povolil staré jednotky, ale nový zákon ze dne 4. července 1837 povinnost používat metrickou soustavu ve Francii opět zavedl od 1. ledna 1840 a díky tomu, že ji francouzské vlády neustále propagovaly, nabývala tato soustava na mezinárodní oblibě a 25. května 1875 podepsali zástupci 18 zemí tzv. Metrickou konvenci, která mj. založila Mezinárodní úřad pro míry a váhy, spravovaný mezinárodním výborem.", "question": "Jaká je zkratka pro mezinárodní systém jednotek fyzikálních veličin?", "answers": ["Soustava SI"]}
{"title": "Tři oříšky pro Popelku", "context": "Tři oříšky pro Popelku (německy Drei Haselnüsse für Aschenbrödel) je česko-německá filmová pohádka z roku 1973 režiséra Václava Vorlíčka. Scénář napsal podle předlohy Boženy Němcové František Pavlíček, v titulcích je však uvedena Bohumila Zelenková, která jej zaštítila, protože Pavlíčkovi komunisté zakázali činnost v kultuře. Hudbu složil Karel Svoboda, hlavní píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš zpívá Karel Gott a text napsal Jiří Štaidl. V hlavních rolích se představili Libuše Šafránková jako Popelka a jako princ Pavel Trávníček, kterého daboval Petr Svojtka. Natáčelo se na Klatovsku, v lesích kolem Javorné u Čachrova, u vodního hradu Švihov, v barrandovském studiu a ve východním Německu (ve Studiu Babelsberg a u zámku Moritzburg). Odehrává se podle klasického schématu pohádky o Popelce, která doma musí snášet ústrky macechy a nevlastní sestry, v kouzelných oříšcích dostane plesové šaty, ve kterých na plese okouzlí prince. Při útěku ztratí střevíček, který princ zkouší všem dívkám v okolí, ale jen Popelce padne jako ulitý. Nakonec Popelku ze statku odvede. Oproti ostatním filmovým zpracováním Popelky jsou v této verzi hlavní hrdinové obohaceni o nové vlastnosti: Popelka je v podání Libuše Šafránkové živější - ovládá jízdu na koni, střílí z kuše jako obratný lovec. Princ Pavel Trávníček představuje svéhlavého mladíka, oddávajícího se raději lovu a zábavě s kamarády nežli pilování dvorní etikety a přípravám na ples, při němž si má najít nevěstu. Film je oblíbený v České republice, ale i v Německu, Norsku a dalších zemích. Na zámku Moritzburg se od roku 2009 každoročně koná výstava o filmu. Popelce v útlém dětství zemřela maminka a její otec, bohatý statkář se rozhodl znovu oženit, aby děvče nevyrůstalo samo.", "question": "Kdo hrál v hlavní roli jako Popelka v pohádce Tři oříšky pro Popelku?", "answers": ["Libuše Šafránková"]}
{"title": "Voda", "context": "Pětina lidstva nemá přístup k nezávadné vodě. 2,6 miliardy lidí postrádá hygienické zázemí. Ve 20. století zmizelo 50% světových mokřadů. 3 miliony lidí ročně umírají na choroby způsobené kontaminovanou vodou a špatnou hygienou (např. průjmová onemocnění a malárie), 90% z nich jsou děti do pěti let. O to nepříjemnější je skutečnost, že se zásoby sladké vody na Zemi snižují. Podle odhadu Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) klesly zásoby vody v Evropě o třetinu, v Asii o tři čtvrtiny a v Africe o dvě třetiny. Rozdíly mezi zásobami vody a její spotřebou se neustále prohlubují a lze přitom předpokládat, že spotřeba vody bude v následujících letech stále stoupat. Značná část znečištění životního prostředí pochází ze zemědělství (pesticidy, hnojiva i zvířecí exkrementy) a zasahuje i vodní zdroje. Pitná voda se stává strategickou surovinou a do intenzivně využívaných zemědělských oblastí se musí přivádět z velkých vzdáleností. Chemické znečištění vody nelze převařením odstranit. Bakteriologické znečištění odstraníme povařením aspoň 5 minut, (viry jsou usmrceny až po 30 minutách.) Požadavky na jakost vody pro koupání ve volné přírodě upravuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 238/2011 Sb. Celková spotřeba vody (tj. osobní i průmyslová a zemědělská) na osobu je v Indii a Číně zhruba milión litrů na osobu na rok, ale v USA je to přibližně 2,8 miliónu litrů za rok, což je zhruba decilitr za sekundu. Přičemž spotřeba vody v domácnosti je pouze 41 tisíc litrů na osobu. Protože například k produkci 1 kg rýže je třeba 1000 až 3000 litrů vody, na 1 kg hovězího spotřebuje 13 až 15 tisíc litrů a 1 kg čokolády až 17 tisíc litrů. Výroba elektřiny ze zemního plynu spotřebuje 38 litrů na MWh, ale z uhlí 530 až 2000 litrů/MWh a z biopaliv dokonce stotisíce litrů. Iónský filosof Thalés z Milétu v 6. století př. n. l. pokládal vodu za základní element své kosmologie. Jeho následovníci až do Aristotela přidali další základní elementy, jako je oheň, země a vzduch, což potom dominovalo islámskému a křesťanskému myšlení. Čtyřprvkový princip přetrval až do Isaaca Newtona (De Natura Acidorum – myšlenka, že všechny látky lze převést na vodu). Až v 19. století přejal roli vody vodík. Přesné stechiometrické výpočty atomových hmotností jiných prvků však později ukázaly, že nemohou být jednoduchými násobky atomové hmotnosti vodíku.", "question": "Lze převařením odstranit chemické znečištění vody?", "answers": ["Chemické znečištění vody nelze převařením odstranit."]}
{"title": "Žlutá", "context": "Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz. V Kanadě a USA jsou školní autobusy natřeny na žluto z důvodu viditelnosti a bezpečnosti. Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti. Jako \"žlutá rasa\" se označují asiaté. V USA ve 20. století byli imigranti z Číny a jiných východoasijských zemí hanlivě nazývání \"Žlutá hrozba\". V tradičním západním umění je žlutá barvou bohatství, otcovství, ale též závisti, Jidáše, Židů a synagogy. Žlutá barva byl symbol čínských císařů a čínské monarchie. Byla to také barva Nové Strany v Čínské republice. Tužky mají žlutou barvu kvůli své spojitosti s Čínou, kde se nachází nejlepší grafit. Pouze tužky s čínským grafitem se barvily na žluto. V některých zemích jsou běžně žlutá taxi. Počátek této praxe nalezneme v New Yorku, kde Harry N. Allen natřel své taxi na žluto, když zjistil, že žlutá je na dálku nejlépe viditelnou barvou. Žlutá je mezi mezinárodními politickými organizacemi barva liberálů. Žlutého papíru užívají Zlaté stránky – součást telefonního seznamu, který je tříděn podle kategorií. Dočasné vodorovné dopravní značky jsou provedeny žlutou barvou (na rozdíl od trvalých, které jsou bílé). V barevném značení odporů znamená žlutá barva číslici 4 Žlutá je typická barva pro moč == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu žlutá ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo žlutý ve Wikislovníku", "question": "Jaká byla typická barva čínských císařů?", "answers": ["Žlutá"]}
{"title": "Tatarský biftek", "context": "Tatarský biftek (hovorově tatarák) je jídlo ze syrového hovězího masa. Základem dobrého tatarského bifteku je maso z hovězí svíčkové, které se najemno naškrábe špičkou ostrého nože, případně namele. Podává se společně s nakrájenou cibulí, hořčicí, solí, pepřem a worcestrovou omáčkou. Dle chuti se často přidává sladká paprika, chilli, kečup a další koření. Vše se završí syrovým žloutkem. Všechny ingredience se smíchají a podávají se u nás nejčastěji na topince potřené česnekem. Přesné složení tatarského bifteku se různí nejen dle země, ale také dle každého strávníka. V zahraničí se lze setkat s dalšími ochucovadly jako například s ančovičkami, kaparami, tabaskem, koňakem nebo nakládanými okurkami. Místo klasické české topinky se pak spíše setkáme s toastovaným světlým chlebem. V Belgii se tradičně k tatarskému bifteku podávají smažené bramborové hranolky. Tatarský biftek se nejčastěji podává na velkém oválném talíři, nebo na dřevěném prkénku. Suroviny na dochucení se podávají buď okolo masa, nebo v malých miskách po určitém množství. Topinky by měly být křupavé a čerstvě usmažené. Často bývá tatarák již připraven \"a la chef\", tedy dle chuti šéfkuchaře. V našich končinách se však tato úprava nesetkává s přílišnou oblibou. Známými obdobami tatarského bifteku jsou například tatarák z tuňáka (který se chutí poněkud podobná hovězímu masu), lososa, kapra nebo vegetariánský rajčatový tatarák (na jemno nakrájená rajská, bazalka, olivový olej, cibule a citronová šťáva). Protože se jedná o tepelně neupravené maso a vejce, existuje riziko přenosu některých parazitárních onemocnění, jako je trichinelóza, cysticerkóza nebo echinokokóza. biftek mleté maso svíčková topinka Obrázky, zvuky či videa k tématu Tatarský biftek ve Wikimedia Commons Spor o nejlepší tatarák nemůže mít vítěze. Jak chutná belgická variace Recepty na tatarský biftek podle někdejších ČSN norem ČSN 11606 a 11606/A", "question": "Z kterého masa by se měl připravovat tatarský biftek?", "answers": ["hovězí svíčkové"]}
{"title": "Calgary", "context": "Calgary je s více než jedním milionem obyvatel (1,097 milionu obyvatel v aglomeraci v roce 2011) největší město kanadské prérijní provincie Alberta. Leží v jihozápadní části provincie v oblasti úrodné zemědělské půdy a prérií. Calgary je kvůli okolním horským střediskům významným centrem zimních sportů a ekoturismu. V posledních desetiletích město zaznamenalo veliký rozmach, a to především kvůli těžbě a zpracování ropy. Dalšími významnými odvětvími jsou turistický ruch, zemědělství a průmysl zaměřený na moderní technologie. Město je dějištěm mnoha festivalů, z nichž nejvýznamnějším je Calgary Stampede. Město se rozkládá na ploše 789,9 km2 asi 80 km na východ od Skalistých hor a 300 km na jih od Edmontonu. Celá metropolitní oblast má rozlohu 5083 km2 a žije zde 1,162 milionu obyvatel. Původ jména Calgary (Cala-ghearraidh, pláž, pastviny) je skotský a dal by se přeložit jako \"město na louce\". Město má vlastní hokejový tým Calgary Flames. Bret Hart (* 1957), wrestler Erica Durance (* 1978), herečka Owen Hargreaves (* 1981), fotbalista Elisha Cuthbertová (* 1982), herečka Cory Monteith (* 1982. ), herec John Kucera (* 1984), sjezdový lyžař Džajpur, Indie, 1973 Naucalpan de Juárez, Mexiko, 1994 Phoenix, Arizona, USA, 1997 Québec, Kanada, 1956 Ta-čching, Čína, 1985 Tedžon, Jižní Korea, 1996 Slovníkové heslo Calgary ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Calgary ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje největší město kanadské provincie Alberta?", "answers": ["Calgary"]}
{"title": "Federální úřad pro vyšetřování", "context": "Počátek FBI se datuje na 26. července 1908. FBI vyšetřuje zločiny, které jsou buď páchány v několika státech federace najednou nebo které jsou zvlášť závažné. V současné době seznam zločinů, kterými se FBI zabývá, činí více než 250 položek. Mottem FBI je heslo \"Fidelity, Bravery, Integrity\" (česky Věrnost, statečnost, sounáležitost). Federální agenti FBI používají pistole Glock 22, 23 a Sig Sauer P228 v ráži .40 S&W. Americký ministr spravedlnosti Charles Joseph Bonaparte (prasynovec Napoleona) v roce 1908 vyvzdoroval na senátu skupinu čtyřiatřiceti vyšetřovatelů a úředníků. Původně skromná kancelář rostla s tím, jak přibývalo kriminality, se kterou si již nemohli poradit místní ochránci práva (šerifové, policie). Prvním skutečně velkým úkolem agentů FBI bylo na základě výnosu prezidenta Theodora Roosevelta z roku 1910 stíhání tzv. \"bílého otroctví\", neboli organizované prostituce. Celonárodní povědomí a zvýšení vlivu FBI zajistil hlavně kontroverzní John Edgar Hoover, který se stal v roce 1924, ve svých devětadvaceti, ředitelem kanceláře a v této funkci vydržel až do smrti v roce 1972. Novináře, kteří mu nešli na ruku, sice nazýval šakaly, ale propagace FBI byla jeho velkým úspěchem. Pod jeho vedením však FBI často používala nezákonné metody a zastrašování. V roce 1934 federální agenti v Chicagu zastřelili známého bankovního lupiče Johna Dillingera, což bylo hodnoceno velmi kladně. Ovšem ještě v 50. letech Hoover veřejně popíral existenci mafie v USA a ignorování organizovaného zločinu pak vedlo ke spekulacím o jeho napojení na něj. John Edgar Hoover však jako antikomunista monitoroval také aktivity komunistů, organizací odmítajících vietnamskou válku či skupin bojujících za občanskou rovnoprávnost černochů. V době Studené války dopadla FBI mnoho pro Sověty pracujících špiónů - např. postupně Rudolpha Abela, Johna Walkera a Roberta Hanssena či zatkla z neamerické činnosti obviňovaného Guse Halla. Nešťastný konec \"dvojčat\" a události z 11. září 2001 ale ukázaly slabost FBI a neschopnost spolupráce s dalšími vládními agenturami. Komise vyšetřující útoky z 11. 9. 2001 došla k závěru, že jim měla FBI společně s CIA zabránit. Ani jeden z těchto úřadů své zemi podle závěrečné zprávy komise \"neposloužil dobře\". Chránit Spojené státy americké před teroristickými útoky (viz také válka proti terorismu).", "question": "Pod jakou zkratkou je známý Federální úřad pro vyšetřování, který je vyšetřovacím orgánem amerického ministerstva spravedlnosti?", "answers": ["FBI"]}
{"title": "Irský vlkodav", "context": "Irský vlkodav je plemeno psa vzniklé zkřížením chrtů a dogovitých plemen. Tento klidný a vyrovnaný pes byl původně určen ke štvaní, chytání a zabíjení vlků, jak již napovídá jeho jméno. Je často zaměňován za deerhounda, jemuž je velmi podobný. Na rozdíl od deerhounda je irský vlkodav pes robustnější postavy. Je těžší a hlavně vyšší (průměrný výška psů v kohoutku je 85 cm, fen 79 cm), někteří extrémní jedinci mohou dosahovat výšky přes 95 cm). Díky své výšce se řadí mezi nejvyšší známá psí plemena, přestože prvenství jedince drží pes německé dogy (112 cm v kohoutku a 108 kg). První vlkodav byl do Česka dovezen v roce 1975. Předpokládá se, že vlkodavové přišli do Irska s Kelty, kteří byli známí jako vynikající chovatelé psů. Ve své domovině se odjakživa těšili obrovské oblibě a vážnosti, což dokazují nesčetné legendy a jiná literární díla opěvující tuto kouzelnou rasu. Vlastnictví těchto psů se vztahovalo především na šlechtické a královské dvory, kde byli považováni za klenot, což mimo jiné dokazují i obojky ze zlata a drahých kovů, které zdobily jejich krky. Vlkodav se také stal oblíbeným darem pro královské rodiny celé Evropy. První písemná zmínka o irském vlkodavovi pochází z roku 391 n. l. z dopisu římského konzula Quinta Aurelia Symmacha, který v něm děkuje svému bratrovi za 7 irských vlkodavů se slovy: \"Celý Řím na ně hleděl s obdivem a okouzlením.\" V 10. století měl královský pes hodnotu 2-3× vyšší než kůň. Vlkodav se stal také součástí znaku irských králů (vedle listu jetele a harfy), který obsahoval motto: \"Milý, když je hlazen, divoký, když je podrážděn.\" V průběhu dějin se vlkodav stal natolik žádaným artiklem, že se stal ve své domovině vzácným. Dovážen byl do Indie, Persie, Dánska, Španělska, Polska, proto byl za vlády lorda protektora O. Cromwella vývoz vlkodavů z Irska a Anglie zakázán. Kvůli vyhubení vlků ve Skotsku a Irsku, ale také kvůli hladomoru v roce 1845 se stal vlkodav přepychovým \"zbožím\", a proto poptávka po tomto plemeni upadala a vlkodav sám byl ohrožen vyhynutím. Ale naštěstí se kolem roku 1860 začal kapitán George Graham pokoušet tuto rasu obnovit. Graham byl odborníkem v chovu deerhoundů, proto to byl právě on, kdo s touto obnovou započal. Sestavil chovatelský program a vývoj rasy, a tak se v roce 1886 objevoval standard plemene a záchrana vlkodavů tím byla dokončena. Za prototyp plemene je považován pes O'Leary, jehož preparát je dodnes vystaven v Museum of National History v Londýně.", "question": "Kdy byl do Česka přivezen první vlkodav?", "answers": ["1975"]}
{"title": "George Bernard Shaw", "context": "Psal články o hudbě do časopisu The Hornet (Sršeň) a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea, mimo jiné četbou partitur Richarda Wagnera a děl Karla Marxe, jehož myšlenky o třídním boji a revolučním poslání dělnické třídy však nepřijal. Stal se nadšeným propagátorem norského dramatika Henrika Ibsena a od roku 1879 navštěvoval také akce různých filozofických a politických společností. Přednášky amerického ekonoma Henryho George (1829-1897), zejména jeho teorie o vzniku chudoby, jej přivedly k reformnímu socialismu. Založil proto roku 1884 společně s britským labouristickým politikem, ekonomem a publicistou Sidneym Jamesem Webbem (1859-1947) tzv. Fabiánskou společnost (Fabian Society), která šířila teorii fabiánského socialismu. Její členové odmítali násilí, zvláště Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem, a připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem a parlamentní cestou. V této době se Shaw prosadil jako pronikavý výtvarný, hudební a později i literární a divadelní kritik. Jeho výtvarné a hudební recenze vycházely v londýnském časopise The World (Svět) a v irském nacionalisticky orientovaném časopise The Star (Hvězda), divadelní kritiky psal i pro časopis Saturday Revue (Sobotní revue). Roku 1898 se Shaw oženil s Charlottou Payne-Townsendovou. Bezdětné a vcelku šťastné manželství skončilo roku 1943 Charlottinou smrtí a bylo otřeseno pouze roku 1914 Shawovou láskou k herečce Stelle Campbellové. Shaw se pokoušel rovněž o uplatnění v politice, ale jeho pokusy nebyly nijak úspěšné. Jeho socialistické projevy před volbami do Rady londýnského hrabství roku 1904 odradily většinu voličů.", "question": "Kdy se Shaw oženil?", "answers": ["1898"]}
{"title": "Enfer", "context": "Enfer Rytina z knihy Thérè philosophe (1785) Enfer [ɑ] (česky peklo) je označení pro dvě zvláštní oddělení Francouzské národní knihovny, která uchovávají literaturu a další dokumenty s erotickým a pornografickým obsahem. V první polovině 19. století vznikly dvě skupiny těchto dokumentů - v oddělení grafiky (dnes uložené v původním sídle na Rue de Richelieu) a v oddělení tisků (v nové budově na Rue de Tolbiac). Se svými zhruba 2000 publikacemi od 16. století do současnosti patří k nejvýznamnějším neveřejným knižním fondům. Skupina vyčleněných knih v oddělení tisků je dnes součástí fondu vzácných knih. Na tvorbě jejího prvního katalogu se podílel i Guillaume Apollinaire. Historie Již katalog z konce 17. století v tehdejší královské knihovně odděloval knihy „dobré“ a „závadné“. Heterodoxní teologická pojednání nebo literatura a romány o lásce a dobrodružné příběhy byly odlišeny zvláštní značkou. Tyto texty byly z větší části uloženy v „kabinetu“ (pravděpodobně speciální skříni) a jejich počet až do Francouzské revoluce v roce 1789 nepřesáhl padesát kusů. Není přesně známo, za jakých okolností došlo v 19. století ke vzniku zvláštního oddělení, které bylo charakterizováno jako „fort mauvais, mais quelquefois trè pour les bibliophiles, et de grand valeur vénal“ (mimořádně trestuhodné, ale velmi cenné pro bibliofily a s velkou komerční hodnotou). V roce 1836 knihovna založila sbírku vzácných a cenných knih a v roce 1844 se v jejích inventářích poprvé objevil termín Enfer. Název První knižní sbírka s tímto označením se připisuje klášteru v Paříži v Rue Saint-Honoré. Mniši ironicky označovali soubor shromážděných protestantských spisů jako peklo. Termín v tomto významu se všeobecně ujal ve 2. polovině 19. století, jak dokládá Laroussova encyklopedie Grand dictionnaire universel du XIXe siè (Paříž 1866–1877), která jej definuje jako „endroit fermé d. 'une bibliothè, où l'on tient les livres dont on pense que la lecture est dangereuse; exemple: l'Enfer de la Bibliothè nationale“ (uzavřené oddělení knihovny, kde se nacházejí knihy, jejichž četba je nebezpečná; příklad: Enfer v Národní knihovně).[1] Také jiné významné knihovny obdobně vyčlenily erotickou literaturu do zvláštních fondů, které se nazývají např. Private Case (soukromá záležitost) v Britském muzeu, ***** v New York Public Library, Δ (řecká delta) v Kongresové knihovně nebo Φ (řecké fí) v Bodleian Library.", "question": "Enfer je označení pro kolik oddělení Francouzské národní knihovny?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Plch lesní", "context": "Plch lesní (Dryomys nitedula) je středně velký plch s huňatým ocasem bez koncové štětičky prodloužených chlupů a s celkově žlutohnědým či hnědožlutým zbarvením, pouze břišní strana těla bývá bílá nebo slabě nažloutlá. Na hlavě se táhne od oka k ušnímu boltci tmavý, téměř černý pruh, zvaný uzdička. Ušní boltce jsou malé a zakulacené. == Stavba těla == Plch lesní je menší než plch zahradní, měří 86 až 120 mm, ocásek je dlouhý 60 až 113 mm. Je zbarvený žlutohnědě či hnědožlutě, břicho bývá bílé nebo žlutobílé. Na hlavě má přes oko k ušnímu boltci černý pruh. Uši jsou malé a kulaté. Hmotnost dosahuje 17–32 g a délka 77–112 mm. == Výskyt == V Česku se s ním setkáme pouze v moravských horách a vrchovinách (Moravskoslezské Beskydy, Hostýnsko-vsetínská hornatina), jinak osídluje Balkán, kde je neobyčejně hojný, a celou jihovýchodní Evropu až po Kavkaz a Írán. Zatímco v Česku se vyskytuje hlavně ve smíšených a jehličnatých horských lesích, na Balkáně osídluje i čistě listnaté porosty, keři zarostlé meze, vinice i vysloveně suchá místa se sporým křovinným porostem. Nově[kdy? ] je zaznamenán výskyt četnější populace v oblasti Doks. Vyskytuje se v oblasti Českého středohoří mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem. Při těžbě dřeva byl objeven i v okolí Velkého a Malého Března na Ústecku, převážně v ovocných stromech (třešních) ve vydlabaných dutinách. == Způsob života == Také tento plch se ukrývá v hnízdech umístěných v zemi, na stromech i ve stromech a stejně jako ostatní druhy vniká do lesních stavení. Je všežravý, živí se semeny a plody lesních dřevin, na jaře také zelenými výhonky, listy a trávou. 80 % jídelníčku však tvoří potrava živočišná, hmyz, jeho larvy a další bezobratlí.", "question": "Jak vypadá ocas plcha lesního?", "answers": ["huňatým ocasem"]}
{"title": "Šakalí léta", "context": "Šakalí léta je česká muzikálová komedie Jana Hřebejka z roku 1993. Odehrává se v Praze roku 1959 v okolí dejvického hotelu International. Do poklidného maloměstského života nečekaně zasáhne \"muž odnikud\", mladý chuligán Bejby, který svým výstředním oblečením, kytarou a vášní pro rock 'n' roll rozbouří stojaté vody nejen klukovského světa, ale také světa dospělých, snažících se nemyslet na nelehkou dobu, v níž musejí žít. Bejby svým nečekaným příchodem zasáhne do života číšnického pomocníka Edy Drábka, okrskáře Prokopa a jeho syna, přezdívaného Kšanda, a svým způsobem i do života barové zpěvačky Milady a jejího manžela, arogantního estébáka Přemka. Šakalí léta v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Sakali leta v Internet Movie Database Šakalí léta na Kinoboxu.cz", "question": "Kde se odehrává děj filmu Šakalí léta?", "answers": ["Praze roku 1959 v okolí dejvického hotelu International"]}
{"title": "Plynový kotel", "context": "Plynový kotel je druh topného kotle, v němž se spalováním plynných paliv vyvíjí teplo, kterým se ohřívá teplonosná látka (voda nebo nemrznoucí kapalina). Plynové kotle jsou vhodné pro domácnosti i pro jiné rozsáhlejší budovy. Jejich výhodou je schopnost úsporně vytápět zvolený prostor a také úsporně ohřívat vodu. Vytápění plynovým kotlem patří k ekologickému a efektivnímu způsobu vytápění. V kotlech se topí zemním plynem, propanem nebo propan-butanem. Regulaci a provoz kotle zajišťuje moderní elektronická řídící jednotka. Právě plyn a propan spolu s naftou a benzínem patří k těm nejvýhřevnějším palivům. == Princip plynového kotle == Kotel při spalování plynu ohřívá ve výměníku teplonosnou látku, která je dále rozvedena do radiátorů nebo jiných topidel. Jakmile klesne teplota v místnosti pod určenou hodnotu, sepne termostat plynový kotel a ten ohřeje další vodu. Vše může pracovat v plně automatickém režimu. == Základní dělení kotlů == === Stacionární a závěsné kotle === Plynové kotle se dělí na stacionární a závěsné. Stacionární kotle nacházejí své uplatnění např. v kotelnách, kde nahrazují původní kotle na pevná paliva. Není u nich kladen důraz na vzhled, ani velikost. Závěsné kotle, které jsou oproti stacionárním menší a často s lepším designem, se uplatňují i v běžných domácnostech. Neruší komfort domácností, ale s možností naprogramovat jejich nastavení nebo funkcí rychlého ohřevu vody, ho vhodně dotváří. === Klasické a kondenzační plynové kotle === Dále se kotle dělí na klasické plynové kotle a kondenzační plynové kotle. Kondenzační kotel se od normálního kotle liší tím, že dokáže využít i část energie, kterou by jinak kotel ztratil. Při spalování plynu vzniká v kotli chemickou reakcí určité množství vody v podobě vodní páry. Ta spolu s oxidem uhličitým a dalšími produkty hoření tvoří spaliny a je odváděna z kotle komínem do ovzduší. Jenže kondenzační kotle dokáží využít i kondenzační teplo této páry. Umožňuje to jejich pracovní teplota, která je nižší než teplota varu vody za běžného tlaku. Jestliže se spaliny ochladí pod teplotu jejich rosného bodu, dojde ke změně skupenství, ke kondenzaci obsažené vodní páry ve výměníku a k dodatečnému ohřátí topné vody. Díky tomuto procesu dosahuje teoreticky normativního využití až 108 % a spotřeba plynu může klesnout až o 20 %. Cena kondenzačního kotle je však mnohdy až dvakrát vyšší než cena klasického kotle. == Výhody a nevýhody plynových kotlů == === Výhody === Při spalování zemního plynu nevznikají žádné nespálené částice (prach, saze), které jsou v současnosti největším problémem čistoty ovzduší v ČR.", "question": "Jaké kotly jsou vhodné pro domácnosti i pro rozsáhlejší budovy?", "answers": ["Plynové"]}
{"title": "Leváda", "context": "Leváda Přímý úsek levády 25 fontes Leváda je název pro zavlažovací kanál na ostrově Madeira. Podmínky Existence levád je podmíněna geologickou stavbou ostrova, který je vlastně vrcholem prastaré sopky. Jednotlivé geologické vrstvy lávy, popela a tufu nejsou vodorovné, ale převládá sklon k severu. Proto i déšť, který se vsáknul na jižním svahu, protéká pod povrchem k severu. Některé prameny se nalézají ve výškách až 1600 m. Nejintenzivnější deště se vyskytují kolem 1000 m nad mořem, kde většina levád začíná. Geologové odhadují zásoby podzemní vody zachycené v porézní hornině ostrova na 200 milionů m³. Úzký tunel ve skále s levádou (Levada Nova do Norte). Historie Počátky První portugalští osadníci v 15. století brzy zjistili, že jih s příjemným subtropickým klimatem nemá dostatek vody pro zemědělství. Na severu a severozápadě ostrova však prší skoro každý den (roční úhrn srážek činí až 2000 mm). Také na náhorní plošině a v horách, prakticky denně v odpoledních hodinách skrytých v mlze, je vody dostatek.", "question": "Co je to Leváda?", "answers": ["zavlažovací kanál na ostrově Madeira"]}
{"title": "Německo", "context": "Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN; německy: Bundesrepublik Deutschland, neoficiální německá zkratka BRD) je středoevropský stát, rozdělený na 16 spolkových zemí. Na západě sousedí Německo s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Na severu je jeho sousedem Dánsko a jeho břehy jsou omývány Severním a Baltským mořem. Na východě sousedí s Polskem, na jihu se Švýcarskem a na jihovýchodě s Českem a Rakouskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu, a to Bavorska a Saska. Rozloha Německa je 357023 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Podle úředních údajů mělo Německo k 31. prosinci 2015 82,2 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti, a to o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1,1 miliónu lidí. Německo je co do absolutního počtu imigrantů zemí, která je nejvíce postižena současnou evropskou migrační krizí, zvláště v roce 2015. Dle známých dokumentů bylo území s latinským názvem Germania obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení velké části tehdejšího Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1914 se Německo významně podílelo na vypuknutí první světové války. V roce 1939 rozpoutalo Německo druhou světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla doposud největší válkou historie. Po porážce v této válce přišlo Německo o území východně od řek Nisy a Odry včetně exklávy Východní Prusko. Na zbylém území Německa vznikly v roce 1949 dva státy, Německá demokratická republika (NDR) a Spolková republika Německo (SRN).", "question": "Sousedí Německo s Českou republikou?", "answers": ["Na východě sousedí s Polskem, na jihu se Švýcarskem a na jihovýchodě s Českem a Rakouskem."]}
{"title": "Gustav Kroupa", "context": "Gustav Kroupa Gustav Kroupa Narození 30. srpna 1857Mutějovice Úmrtí 31. května 1935 (ve věku 77 let)Vídeň Povolání inženýr Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Gustav Kroupa (30. srpna 1857 v Mutějovicích – 31. května 1935 ve Vídni) byl česko-rakouský důlní inženýr. V roce 1886 byl činný jako inženýr a správce uranových dolů v Jáchymově, kde byl od roku 1898 ředitelem. Činnost Kroupa nechal v Bezdružicích nainstalovat a soustředit vyklápění odpadních zbytků po louhování rudy při zpracování smolince (uraninitu) při výrobě uranu a nechal je převážet k získávání stříbra do příbramských dolů. Později také podpořil vědeckou práci Marie Curie-Sklodovské, která pro svůj výzkum potřebovala značné množství smolince, tím, že jí a jejímu manželovi přenechával odpadní materiál. Přitom z dodaných 10 tun smolincového odpadu Marie a Pierre Curieovi izolovali 3 gramy radioaktivních materiálů. Při těchto výzkumech byly objeveny nové radioaktivní prvky radium a polonium jako vedlejší produkty při zpracování uranu. V letech 1903 až 1914 Kroupa působil jako redaktor rakouského časopisu o hornictví a hutnictví. V letech 1915 až 1919 byl šéfredaktorem časopisu „Bergbau und Hütte“. Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gustav Kroupa na německé Wikipedii. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 1017835055 | ISNI: 0000 0003 5980 8867 | VIAF: 220641135 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Těžba", "question": "Kolik let působil Gustav Kroupa jako redaktor rakouského časopisu o hornictví a hutnictví?", "answers": ["V letech 1903 až 1914"]}
{"title": "Čert", "context": "Po příchodu křesťanství byl u Slovanů jednak ztotožňován s ďáblem jako vládcem pekla a jednak to byla mytologicko-pohádková polymorfní (ale nejčastěji tvarem Panovi podobná) postava zastupující různé staré slovanské démony a bůžky v křesťanském folklóru, fungující jako ztělesnění zla a obyčejně bydlící v pekle (tedy obvykle ne přímo jako vládce pekla). Podoba čerta zřejmě vychází z mnoha různých bytostí, především z antické mytologie. Vzhledem i povahou se nejvíce podobá satyrům a Panovi (Faunovi), bohu pastvin. Pokud je čert andělem, svrženým z nebes, můžeme jeho původ odvozovat i od Titánů, kteří byli poraženi ve válce s řeckými bohy, a také od Héfaista, jehož Zeus svrhl z Olympu - Hefaistos byl rovněž nevzhledný a kulhal. Ve slovanské mytologii se objevovaly podobné bytosti, nazývané ďas nebo také běs. V českém folklóru je čert pohádková bytost žijící v pekle. Má rohy (spíše nenápadné růžky, skryté v kudrnatých vlasech, navíc často pod kloboukem), ocas, kopyto a je \"přičmoudlá\". Peklo opouští, aby získala duše hříšníků. Většinou se je snaží získat formou úpisu. Nabídne člověku na určitou dobu služby nebo výhody, ale ten mu musí vlastní krví upsat svou duši. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla. Tam také odnáší duše zlých a hříšných lidí, kde budou duše na věky věků trýzněny. V pekle jsou podle pohádkových tradic duše váženy. To jen pro jistotu, aby nedošlo k nějaké chybě; tu ovšem nelze spolehlivě vyloučit.", "question": "Z jaké předkřesťanské mytologie pochází čert?", "answers": ["slovanské"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno/konzervováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán. Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10-12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru.", "question": "Jak se uplatňuje kočka domácí?", "answers": ["lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka"]}
{"title": "HIV", "context": "ISSN 0362-4331. ↑ HO, David D.; ZHU, Tuofu; KORBER, Bette T. An African HIV-1 sequence from 1959 and implications for the origin of the epidemic. Nature. Roč. 391, čís. 6667, s. 594–597. Dostupné online. DOI:10.1038/35400. ↑ KOLATA, Gina. BOY'S 1969 DEATH SUGGESTS AIDS INVADED U.S. SEVERAL TIMES. The New York Times. 1987-10-28. Dostupné online [cit. 2016-10-09]. ISSN 0362-4331. ↑ Womack, H. (2000): Špioni KGB. Utajené životy agentů sovětské tajné služby. Jota, Brno, 408 s.↑ Nobel peace laureate claims HIV deliberately created. www.abc.net.au [online]. [cit. 09-10-2004]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-10-2004. ↑ Původ HIV [online]. AIDS pomoc [cit. 2008-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-30. Dostupné také na: . Související články AIDS Test HIV Imunitní systém Virus Bugchasing Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu HIV na Wikimedia Commons Slovníkové heslo HIV ve Wikislovníku Národní program boje proti AIDS Co je AIDS a virus HIV Archivováno 16. 7. 2016 na Wayback Machine na starých stránkách programu Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře! Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Sexuálně přenosné nemoci a infekce (SPN/SPI) (primárně A50-A64, 090-099) virové AIDS (HIV-1/HIV-2) • karcinom děložního hrdla & genitální bradavice (lidský papilomavirus (HPV)) • hepatitida B (HBV) • herpes simplex (HSV1/HSV2) • molluscum contagiosum (MCV) bakteriální měkký vřed (Haemophilus ducreyi) • chlamydióza / lymfogranuloma venereum (Chlamydia trachomatis) • granuloma inguinale (Klebsiella granulomatis) • kapavka (Neisseria gonorrhoeae) • syfilis (Treponema pallidum) • ureaplasmatická infekce (Ureaplasma urealyticum) protozoální trichomoniáza (Trichomonas vaginalis) parazitické veš muňka • svrab zánět ženy cervicitida • hluboký pánevní zánět (PID) muži epididymitida • prostatitida proktitida • uretritida (nekapavčitá, NGU) důsledky mimoděložní těhotenství • předčasný porod • neplodnost • reakční artropatie mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Medicína Autoritní data: GND: 4200792-6 | LCCN: sh86004391 | WorldcatID: lccn-sh86004391", "question": "Jak se zkráceně nazývá virus způsobující nemoc AIDS?", "answers": ["HIV"]}
{"title": "Morava Valles", "context": "Morava Valles Morava VallesPoloha 24.4W × 13.4S Útvar údolí Rozměr 325 km Morava Valles je údolí na povrchu Marsu, které leží na jižní polokouli. Údolí je dlouhé 325 km. Pojmenováno bylo v roce 2008 po řece Moravě ležící na území České republiky.[1] Oblast se nachází v kvadrantu Margaritifer Sinus. Zde je vyobrazené Morava Valles nalevo a napravo zhruba na stejné úrovni je kráter Beer, neboli také Pivo. Odkazy Reference ↑ Planetarynames - Morava Valles [online]. [cit. 2012-12-31]. Dostupné online. (anglicky) Související články Seznam údolí na Marsu", "question": "Po čem je pojmenováno údolí Morava Valles?", "answers": ["po řece Moravě"]}
{"title": "Mahenovo divadlo", "context": "Mahenovo divadlo je divadelní budova v Brně na Malinovského náměstí, součást Národního divadla Brno. Je chráněna jako kulturní památka České republiky. Po požáru tehdejšího Městského divadla Reduta na Zelném trhu roku 1870 bylo nutné postavit novou scénu, a tak byla v roce 1882 dokončena stavba nového německého Městského divadla Na hradbách (dnes Mahenova divadla). Ačkoli bylo nutno během stavby měnit dispozice, byla stavba dokončena velmi rychle - od započetí stavby do otevření divadla za necelých 17 měsíců. V průběhu výstavby se vyskytly nové okolnosti, kdy bylo nutné vyrovnat se neblahými zkušenostmi získanými při požárech tří evropských divadel toho roku - na jaře divadla ve francouzském Nice, v srpnu pak sotva otevřeného Národního divadla v Praze a pak zejména nejhůře postiženého Okružního divadla ve Vídni. Aby se brněnské divadlo vyvarovalo podobných tragických eventualit, musely být mimo plány pořízeny další nové východy a postavena dvě nová postranní schodiště. Další pozdržení způsobilo odvážné a na svou dobu smělé rozhodnutí: nahradit navržené plynové osvětlení zcela novým (pouze tři roky starým!", "question": "Ve kterém městě na evropském kontinentu bylo postaveno první divadlo osvětlené elektrickými žárovkami?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Meč a magie", "context": "Meč a magie (v angličtině: Sword and sorcery) je označení literárního žánru nebo podžánru fantasy, které zavedl Fritz Leiber počátkem 60. let 20. století. Jedná se o příběhy zaměřené na děj a napětí. Tento žánr je pevně spjat s dílem Roberta E. Howarda, především pak s dobrodružnými příběhy barbara Conana. Conan, svalnatý válečník z dávné Cimmerie, zaujal pevné místo v moderní mytologii. Román Conan – Hodina draka je původní literaturou typu meč & magie a jako takový měl vliv na další díla, která následovala. Zde můžeme uvést díla jako Meče proti smrti nebo Meče z Lankhmaru od Fritze Leibera nebo také Zloděj duší a Bouřenoš, jejichž autorem je Michael Moorcock. Je to žánr, který upřednostňuje kratší příběhy. Přestože byl mnohokrát obviňován z propagace fašismu, sexismu a jiných hříchů, knihy skutečných mistrů žánru meč a magie hýří vtipem i nevšedním smyslem pro ponurou atmosféru. Fantasy Podžánry fantasy", "question": "Kdo zavedl označení žánru meč a magie?", "answers": ["Fritz Leiber"]}
{"title": "Walt Whitman", "context": "Walter \"Walt\" Whitman [volt vitmen] (31. května 1819, West Hills, Long Island, New York - 26. března 1892 Camden, New Jersey) byl americký spisovatel, básník a novinář; jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, průkopník civilismu. Narodil se na Long Islandu ve státě New York v chudé quakerské rodině. Kvůli těžké ekonomické situaci rodiny bylo jeho dětství spíše problematické. Aby mohl finančně podpořit svou rodinu, opustil v roce 1830 školu a pracoval jako poslíček. Od roku 1832 pracoval jako tiskařský učeň, později jako sazeč. V 18 letech (1837) se stal venkovským učitelem a o dva roky později (1839) vydavatelem, redaktorem a tiskařem malých novin Long Islander. O dva roky později (1841) musel tyto noviny opustit. Tehdy začal zveřejňovat své první básně a povídky. V této době se také začal zajímat o politiku, stal se příznivcem levého křídla demokratické strany. Roku 1846 se stal redaktorem brooklynského časopisu Daily Eagle, kde napsal více než 200 úvodních kritik. Pro své radikální názory však byl propuštěn. Od roku 1848 do roku 1850 vedl noviny s názvem Freeman, které odpovídaly jeho radikalismu. Zde bojoval proti otrokářství. Za americké občanské války (války Severu proti Jihu) pracoval jako dobrovolný ošetřovatel. Po válce získal místo úředníka, ale opět byl propuštěn pro svoje radikální postoje. Roku 1873 prodělal mrtvici a od té doby byl dlouhodobě upoután na lůžko. Předpokládá se, že byl homosexuál či bisexuál. Whitman tvrdil, že básník vidí nejdál a tudíž jeho \"víra je nejpevnější. Jeho myšlenky jsou chvalozpěvem na všechno, co je.\" Přiklonil se k tomu, co by se dalo nazvat kosmickým vědomím. Prohlásil, že tato vnitřní inspirace povede k novému řádu básníků, kteří nahradí náboženství, čímž předpojal tzv. Beat generation. Tento nový básník bude \"lidský kněz, neuzná za vhodné obhajovat nesmrtelnost nebo Boha nebo dokonalost věcí nebo znamenitou krásu a skutečnost duše.", "question": "Kde zemřel Walt Whitman?", "answers": ["Camden, New Jersey"]}
{"title": "Makoto Šinkai", "context": "Makoto Šinkai (新 誠, Šinkai Makoto), vlastním jménem Makoto Niicu (新 誠, Niicu Makoto, * 9. února 1973) je japonským animátorem, režisérem a předním dabérem žánru anime, se kterými se seznámil na střední škole. Mimoto také kreslí mangu a píše knihy. Narodil se v prefektuře Nagano v Japonsku, vystudoval na univerzitě japonskou literaturu. Šinkai byl v několika recenzích nazván \"Novým Mijazakim\", přestože s tímto srovnáním sám nesouhlasí a cítí se přeceňován. Jiné světy (遠, Tói sekai), 1997 Ona a její kočka (彼, Kanodžo to kanodžo no neko), 1999 Hlasy ze vzdálené hvězdy (ほ, Hoši no koe), 2002. Egao (み「笑」, Minna no uta \"Egao\"), 2003 Za mraky země zaslíbená (雲、約, Kumo no mukó, jakusoku no bašo),. 2004 5 centimetrů za sekundu (秒5セ, Bjósoku go senčimétoru), 2007 Kočičí shromáždění (猫, Neko no šúkai), 2007 Děti, které následují hvězdy (星, Hoši o ou kodomo), 2011 Zahrada slov (言, Kotonoha no niwa), 2013 Tvoje jméno (君, Kimi no na wa), očekávané vydání 2016", "question": "Co vystudoval na univerzitě Makoto Šinkai?", "answers": ["japonskou literaturu"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "Jaroslav Foglar (6. července 1907, Praha – 23. ledna 1999, Praha) byl populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel. Pod skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po většinu svého života chlapecký (původně klasický skautský, později jinak nazývaný) oddíl, Pražskou Dvojku. Část jeho díla (zejména příběhy Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky) přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly. == Životopis == === Dětství === Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic (Ústí nad Labem) a následně do Poděbrad. Když byly Foglarovi 4 roky, 17. července 1911 zemřel na srdeční nemoc jeho otec Jindřich (v Poděbradech, kam se celá rodina přestěhovala kvůli léčbě) ve věku 39 let. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem.V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová se svými dvěma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy. Někdy na přelomu let 1919/1920 na výzvu svého kamaráda poprvé navštívil skautský oddíl, protože se mylně domnívali, že s ním mohou zdarma cestovat do Anglie. Zjistili, že cesta zdarma není, přesto dostali pozvání do oddílu. Navštívili tedy ještě několik schůzek a výprav za město. Při jedné z dalších akcí, kdy v ulicích Prahy prodávali losy Skautské loterie, se nachladil, a matka mu proto další skautování zakázala.V roce 1923 byl společně se svým bratrem Zdeňkem přijat do 48. klubu oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jaroslav tehdy sice nesplňoval věk pro oldskauty, byl však přijat do jisté míry z nouze, aby měl klub dostatečný počet členů pro schválení v rámci skautské organizace. Trampské toulání s oldskauty jej však nezaujalo. Jako téměř dospělý nakonec přijal v roce 1924 nabídku vstoupit do 34. pražského oddílu Ohnivci. Ohnivci byli o rok později sloučeni s legendárním druhým pražským oddílem (tzv. Dvojka). === Počátky dospělosti === V roce 1924 skončil obchodní školu a krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Muller & Co. Poté na třináct let přešel k firmě Oskar Stein, velkoobchod papírem, u níž pracoval jako fakturant.O prázdninách roku 1925 vedl skautský tábor, při němž poprvé zavítal do Sluneční zátoky na řece Sázavě.", "question": "Napsal Jaroslav Foglar knihu Hoši od Bobří řeky?", "answers": ["Část jeho díla (zejména příběhy Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky) přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly."]}
{"title": "Spartan race", "context": "Spartan Race je jedním z nejpopulárnějších závodů překážkového běhání na světě. Je to kombinace běhu a zdolávání překážek. Běží se za jakéhokoliv počasí a terén bývá velmi náročný. Založil jej Joe De Sena ve Spojených státech amerických v roce 2010 a brzy poté se rozšířil do celého světa. Původně se jednalo o takzvaný Death Race, což byla spíše vytrvalostní záležitost, kdy skupina účastníků plnila různé úkoly do té doby, dokud nebylo 90 % lidí vyřazeno. Jednalo se o velmi náročnou akci určenou pro ty nejodolnější jedince. Poptávka po něčem podobném, způsobila, že Joe De Sena připravil závod, který již nesl jméno Spartan Race a měl parametry překážkového závodu. Death Race se ale zachoval a nyní nese název Agoge. Spartan Race v současnosti pořádá dva druhy akcí – klasické překážkové závody a také Endurance, čili vytrvalostní sérii. Po každém úspěšně absolvovaném závodu získá závodník medaili, tričko a ten nejlepší i finanční odměnu. V České republice začaly závody v roce 2013 spontánně vznikat ve spoustě měst tzv. Spartan Race Training Groups (SRTG), které mají za cíl shromažďovat sportovce se zájmem o překážkové běhání a kontinuálně se připravovat na tento sport. Projekt se velmi rychle rozšířil na Slovensko, do Polska i Maďarska. == Typy závodů Spartan Race == Běží se v tzv. vlnách (jedna vlna zahrnuje asi 250 běžců) a startuje se každých 30 min. Můžete si vybrat z následujících skupin: elita muži elita ženy srtg (tréninkové skupiny) open muži open ženy kids – samostatný závod pro děti (kratší trasa, méně náročná) charity – samostatný závod s výtěžkem určeným na charitativní účely Spartan Race nenabízí pouze jednu náročnost. Má celou řadu možností. Pokud závodník během jednoho roku splní celou sérii základních běhů Sprint, Super i Beast, dostane se do Trifecta klubu. Každoročně se pořádá i mistrovství Evropy. Následně se koná v USA i mistrovství světa. === Sprint === Nejkratší verze závodu.", "question": "Jaký název nyní nese bývalý závod Death Race?", "answers": ["Agoge"]}
{"title": "Španělsko", "context": "Španělsko, oficiálně Španělské království (španělsky a galicijsky Reino de Españ; katalánsky Regne d'Espanya; baskicky Espainiako Erresuma) je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem. Ke Španělskému království patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie. Španělsko je konstituční monarchií, členem Evropské unie, NATO a dalších organizací. Podle demokratické ústavy z roku 1978 je v celé zemi úředním jazykem španělština (kastilština); další jazyky jsou uznávány jako úřední jednotlivými autonomními společenstvími. == Dějiny == === Dávná historie === Na Pyrenejském poloostrově žili lidé již před pěti tisíci lety. V historické době jsou zde doloženy četné kmeny, zčásti keltského, zčásti iberského původu (z iberštiny se dochovaly četné jazykové zlomky v nápisech). Ve třetím století př. n. l. sem expandovalo Kartágo, následované římskou říší. Od 2. století př. n. l. postupně ovládl celý poloostrov Řím a jeho představitelé zde zřídili několik provincií (Lusitania, Baetica, Hispania Tarraconensis). Spolu s tím nastoupila romanizace vycházející z nově zřizovaných či starších městských center, jako byly Toletum (Toledo), Hispalis (Sevilla), Tarraco (Tarragona) či Carthago Nova (Cartagena). Římané stavěli cesty, vodovody, přístavy a zcela změnili tvář celé oblasti – germánské kmeny, které sem začaly pronikat na sklonku antiky v 5. století, tak starověkou Hispánii nalezly jako plně romanizovanou zemi. Z nových dobyvatelů byli nejúspěšnější germánští Vizigóti a Svébové, kteří na poloostrově vytvořili stabilní království, od sklonku 6. století sjednocené v jeden celek pod vládou vizigótských králů v Toledu (viz Vizigótská říše). Původní germánská elita se brzy romanizovala a spolu se starou elitou hispanořímskou vytvořila novou vedoucí vrstvu země. Ruku v ruce s tím došlo i k unifikaci náboženské, když král Rekkared I. přestoupil se svými šlechtici ke katolicismu a vzdal se tradičního germánského ariánství. Přesto ve vizigótském království působily odstředivé síly, navenek se projevující častými boji o trůn. Tohoto oslabení ústřední vlády využila arabsko-berberská armáda pod vedením Tárika ibn Zijád a v osmidenní bitvě porazila vizigótské vojsko roku 711 u Jérez de la Frontera.", "question": "Před kolika lety již žili lidé na Pyrenejském poloostrově?", "answers": ["před pěti tisíci"]}
{"title": "Kravaře", "context": "Město Kravaře (německy Deutsch Krawarn, slezština Krawôrz) leží v okrese Opava. Má přes 6 tisíc obyvatel. Ve vzdálenosti 8 km západně leží statutární město Opava, 13 km východně město Hlučín, 19 km jižně město Bílovec a 20 km východně statutární město Ostrava. S výjimkou Dvořiska bylo území Kravař součástí Hlučínska, s nímž sdílelo jeho osudy. Dvořisko Kouty Kravaře Kravaře ve Slezsku Česky Kravaře (dříve Kravaře u Opavy), německy Deutsch Krawarn (dříve Krawarn), polsky Krawarze, Krawarz. Česky Dvořisko (1880 Dvoříště), německy Oppahof, polsky Dworzysko. Česky Kouty, německy Kauthen, polsky Kąty. První zmínka o obci pochází z roku 1224. Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové rodu Benešoviců. barokní zámek Kravaře, ve kterém se nachází Zámecké muzeum (Muzeum Hlučínska). Jeho nejhodnotnější částí je zámecká kaple s původním dochovaným interiérem z počátku 18. století (ostatní interiéry byly zničeny při požáru zámku r. 1937) a zámecká zahrada (cca 20 ha, na velké části bylo zbudováno golfové hřiště, z dřevin jsou cenné především mohutné exempláře dubu letního a lip srdčitých). Klášter (dnes MÚ), chrám svatého Bartoloměje a fara (vše v cihlové neogotice typické pro Slezsko), projektantem byl kravařský rodák Josef Seyfried - architekt, stavitel a hudebník (známý z četných dalších realizovaných projektů sakrálních i.", "question": "V jakém okrese leží město Kravaře?", "answers": ["Opava"]}
{"title": "Oxid hafničitý", "context": "Molární hmotnost 210,49 g/mol Teplota tání 2 758 °C Teplota varu 5 400 °C Hustota 9,68 g/cm³ (20 °C) 9,58 g/cm3 (30 °C) Rozpustnost ve vodě nerozpustný Rozpustnost v polárních rozpouštědlech rozpustný v roztoku fluorovodíku, v koncentrovaném roztoku kyseliny sírové a v koncentrovaných roztocích zásad nerozpustný v roztoku kyseliny. dusičné (ne) Měrná magnetická susceptibilita −×10−6 cm3g−1 Struktura Krystalová struktura jednoklonná (α) krychlová (β) Hrana krystalové mřížky α a= 511,56 pm b= 517,22 pm c= 529,48 pm β= 99°11´ β a= 511,5 pm Termodynamické vlastnosti Standardní slučovací entalpie Δ° − 145 kJ/mol Standardní molární entropie S° 59,35 JK−1mol−1 Standardní slučovací Gibbsova energie Δ° − 089 kJ/mol Izobarické měrné teplo cp 0,286 JK−1g−1 Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. Oxid hafničitý (chemický vzorec HfO2) je oxid hafnia, které v něm má oxidační číslo IV. Je to bílý prášek nerozpustný ve vodě a kyselině dusičné HNO3, rozpustný je naopak v kyselině fluorovodíkové HF, koncentrované kyselině sírové H2SO4 a v koncentrovaných roztocích zásad. Jde o jednu z nejběžnějších a nejstabilnějších forem hafnia, která je meziproduktem některých procesů na získání tohoto kovu. Vzhledem ke své vysoké teplotě tání se používá na výrobu tavicích kelímků a termočlánků. V roce 2007 se dále objevily první unipolární tranzistory, jejichž řídicí elektroda je izolována pomocí oxidů hafnia místo typických oxidů křemíku. Výhodou je 4–6× vyšší relativní permitivita HfO2 oproti SiO2. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hafnium dioxide na anglické Wikipedii. Literatura VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV.", "question": "Jaký je chemický vzorec oxidu hafničitého?", "answers": ["HfO2"]}
{"title": "Vádí", "context": "Vádí (z arabštiny, wadi, nachal v hebrejských názvech) jsou vyschlá koryta řek. Vádí je údolí vzniklé erozí občasného vodního toku v aridních (suchých) oblastech pouští a polopouští. Vádí zůstávají po většinu doby suchá, voda jimi protéká nárazově jen po deštích či ve vlhčím období roku a často vytváří strmé stěny ohraničující údolí a dno pokryje horninovou sutí. Označení vádí se užívá zvláště v Severní Africe a v Jihozápadní Asii. == Literatura == Malá československá encyklopedie ČSAV, heslo: vádí, VI. svazek, vydala Academia, Praha 1987 == Související články == ÚdolíDra – řeka v Maroku Mulúja – řeka v Maroku Vádí Hammámat – Egypt Vádí Natrun – Egypt Vádí al-Araba – Izrael/Jordánsko == Externí odkazy == Slovníkové heslo vádí ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu vádí ve Wikimedia Commons Slovník cizích slov online (1) Slovník cizích slov online (2)", "question": "Kde se používá označení vádí?", "answers": ["v Severní Africe a v Jihozápadní Asii"]}
{"title": "Tančící dům", "context": "Tančící dům, jinak také Ginger and Fred, oficiálním jménem původně Nationale Nederlanden Building, dokončený roku 1996, stojí v Praze na pravém břehu Vltavy na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Pojmenován je podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové. Tančící dům navrhl Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym, kterého k projektu přizval investor. Interiéry kanceláří investora byly z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné. Na místě stával činžovní dům, který byl v roce 1945 omylem zničen zásahem americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o zástavbě proluky, ale až do 90. let byla na místě proluka. Začátkem 90. let myšlenku zástavby obnovil Vlado Milunić spolu s Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě. S Havlem přišel Milunić do styku v roce 1986, kdy mu navrhoval rozdělení bytu a přitom se bavili, jaký dům by mohl stát vedle. Původní idea předpokládala vznik domu s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by se zařadil do kulturní linie od Rudolfina přes Národní divadlo k Mánesu, ale pro tento záměr se nepodařilo najít investora.", "question": "V jakém městě stojí tančící dům?", "answers": ["v Praze"]}
{"title": "Šicí jehla", "context": "Šicí jehla je nástroj, který se využívá k činnosti zvané šití či sešívání. Obecně se jedná o spojování dvou kusů materiálu pomocí nitě, či jiného vhodného vlákna, za vzniků švů. Jedná se o základní nástroj, který se využívá při výrobě oděvů a pro spojování dalších částí. Kromě krejčovství se jehel využívá též v obuvnictví, brašnářství a čalounictví apod. Skládá se ze tří částí. Ucho jehly, do kterého se provlíká nit, těla jehly a špičky jehly, která je určena pro propichování materiálu. Jehly se vyrábějí z oceli, ale dříve byly vyráběny z kostí či dřeva. Jehly se používá jak pro ruční šití tak i pro šití na šicích strojích. Příbuznými nástroji jehly je ševcovské šídlo a špendlík. Jehla je velmi starý nástroj, který se začal rozvíjet jako potřeba pro spojování materiálů při výrobě oblečení. První vyráběné jehly byly určeny pro propichování kožešiny a neměly ucho, tak jako mají dnešní moderní jehly. Uchem jehly je provlečena nit, tak aby se při šití protáhla skrze spojované látky respektive sešívané předměty. Náprstek Hříbek (pomůcka) Špendlík Nit Obrázky, zvuky či videa k tématu šicí jehla ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo jehla ve Wikislovníku", "question": "Z jakého materiálu se vyrábí šicí jehly?", "answers": ["oceli"]}
{"title": "Novozélandský dolar", "context": "Novozélandský dolar Novozélandský dolarZemě Nový Zéland Nový ZélandNiue Niue[p 1]Tokelau TokelauCookovy ostrovy Cookovy ostrovyPitcairnovy ostrovy Pitcairnovy ostrovy[p 1] ISO 4217 NZD Inflace 1,9%[1] (2017; pouze Nový Zéland) Symbol $ nebo NZ$ Dílčí jednotka cent (1/100) Mince 10, 20, 50 centů; 1, 2 dolarů Bankovky 5, 10, 20, 50, 100 dolarů Novozélandský dolar je zákonným platidlem ostrovního státu Nový Zéland. Jeho ISO 4217 kód je NZD. Jedna setina dolaru se nazývá cent. V psaném projevu se zapisuje znakem $, nebo NZ$ pro odlišení od jiných národních měn se stejným názvem dolar. Novozélandský dolar byl uvolněn do oběhu v roce 1967, kdy nahradil novozélandskou libru. Směnný kurz byl 1:2 tzn. 1 libra se změnila na 2 dolary. Kromě samotného Nového Zélandu je zákonným platidlem i v dalších územích spolutvořících Novozélandské království (Niue, Tokelau, Cookovy ostrovy) a Pitcairnových ostrovech (zámořské území Spojeného království). Cookovy ostrovy souběžně s novozélandským dolarem používají i dolar Cookových ostrovů, což je lokální varianta novozélandského dolaru, která je platná pouze na Cookových ostrovech a je pevně navázána na novozélandský dolar.[p 2] Mince a bankovky Mince novozélandského dolaru mají hodnoty 10, 20 a 50 centů, dále 1 a 2 dolary. Na aversní straně mincí všech nominálních hodnot je podobizna Alžběty II.. Na reversní motivy novozélandské historie, kultury a přírody.[2] Bankovky jsou vydávány o nominálních hodnotách 5, 10, 20, 50 a 100 dolarů.[3] Dřívější papírové bankovky byly nahrazeny polymerovými bankovkami. Hodnota Rozměry Hlavní barva Motiv Avers Revers $5 135 mm × 66 mm oranžová Sir Edmund Hillary Aoraki/Mount Cook Massey Ferguson tractor tučňák žlutooký scenérie Campbellova ostrovu $10 140 mm × 68 mm modrá Kate Sheppard bílé květiny Camellie kachna měkkozobá scenérie řeky $20 145 mm × 70 mm zelená Alžběta II. budova Novozélandského parlamentu ostříž novozélandský vysokohorská scenérie $50", "question": "Jaký je mezinárodní kód novozélandského dolaru?", "answers": ["NZD"]}
{"title": "James Harris Simons", "context": "multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. James Harris Simons (2007) James Harris Simons (* 1938, Newton) je americký matematik, manažer hedgeových fondů a filantrop židovského původu.[3] V oblasti vědy přispěl ke studiu strojového rozpoznávání tvarů: spolu s Shiing-Shen Chernem formuloval Chern-Simonsovu teorii. Přispěl k vývoji teorie strun poskytnutím teoretického rámce pro kombinaci geometrie, topologie a kvantové teorie pole. V letech 1968-1978 byl profesorem matematiky a následně vedoucí katedry matematiky na Newyorské státní univerzitě ve Stony Brooku. Proslul také jako tzv. kvantitativní investor. V roce 1982 založil Renaissance Technologies, soukromý hedgeový fond se sídlem v New Yorku. Ačkoli Simons odešel z fondu v roce 2009, zůstává jeho nevýkonným předsedou a poradcem. Podle časopisu Forbes disponoval v roce 2017 majetkem ve výši 18 miliard dolarů, což z něj činilo 24. nejbohatšího Američana. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Harris Simons na anglické Wikipedii. ↑ Dostupné online.↑ Seznam nejbohatších lidí světa. 5. května 2019. Dostupné online.↑ James Harris Simons - Biography — JewAge. www.jewage.org [online]. [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (rusky) Externí odkazy Portrét v New York Times", "question": "Kolikátý nejbohatší Američan je James Harris Simons?", "answers": ["24."]}
{"title": "Slivenec", "context": "Praha Základní informace Počet obyvatel 2 655 (2011)[1] PSČ 154 00 Počet domů 841 (2011)[1] Počet ZSJ 6 Další údaje Kód části obce 150592 Kód k. ú. 750590 multimediální obsah na Commons Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. Slivenec (německy Sliwenetz) je katastrální území Prahy. Je zde evidováno 51 ulic, 970 adres a žijí zde asi 3 tisíce obyvatel. K Praze byl připojen roku 1974. Praha-Slivenec je od 24. listopadu 1990 městská část na jihozápadě hlavního města Prahy, v městském obvodu Praha 5. Má 3 252 obyvatel, rozloha je 7,5882 km² a zahrnuje celá katastrální území Slivenec a Holyně. Menší části území Holyně byly k Praze připojeny již v letech 1960 a 1968, hlavní část Holyně v roce 1974 v rámci obce Slivenec, k níž Holyně patřila. V centru Slivence se kolem náměstíčka nachází kostel Všech svatých a Křižovnický dvůr. Bývalý statek JZD byl v roce 2014 stržen. Na území místní části se stavějí i nové domy. V roce 2015 prošla náves celkovou rekonstrukcí. V posledních letech proběhla plynofikace celé obce a dokončuje se také kanalizace. Každé 3 měsíce vychází časopis městské části Slivenecký mramor.[2] Pamětihodnosti Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek ve Slivenci. Kostel Všech svatých Kostel Všech svatých ve Slivenci Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Všech svatých (Slivenec). Slivenecký kostel Všech svatých je raně gotická stavba z konce 13. století s přistavěnou předsíní z roku 1693. V roce 1886 byla vestavěna kruchta a roku 1901 byl kostel opraven podle návrhu A. Barvitia. Na obdélnou loď s věží navazuje trojboce zakončený presbytář s žebrovou křížovou klenbou. V presbytáři se zachovalo prosté gotické sedile a sanktuárium. V lodi jsou lomená okna s kopiemi původních vitráží ze 14. století (originály jsou v Uměleckoprůmyslovém muzeu); v českých zemích jsou téměř unikátní.[3] Křižovnický dvůr Křižovnický dvůr ve Slivenci Ves Slivenec věnoval král Václav I. listinou ze 6. dubna 1253 řádu křižovníků s červenou hvězdou, s čímž byla spojena povinnost řádu pečovat o opravy Juditina mostu.[4] Bývalý majetek křižovnického řádu zablokovaný pro restituce tvoří 7 % rozlohy městské části Praha-Slivenec, dalšími 3 hektary přesahuje do městské části Praha 5.", "question": "Jak se jmenuje tříměsíčník, který vychází v městské části Praha-Slivenec?", "answers": ["Slivenecký mramor"]}
{"title": "Sudá a lichá čísla", "context": "V matematice je každé celé číslo buď sudé, nebo liché. Pokud je číslo celočíselným násobkem dvou, je to sudé číslo, jinak je to liché číslo. Sudá čísla jsou tedy např. −, 0, 12, 76; lichá čísla jsou např. −, 1, 13, 37. Číslo nula je sudé, neboť je rovno nula-krát dvěma. Vlastnost čísla být sudým anebo lichým se někdy nazývá parita čísla (a může se chápat i jako číselná hodnota zbytku po dělení čísla dvěma, tzn. parita sudého čísla je nula, parita lichého čísla je jedna). Množinu všech sudých čísel lze zapsat jako Sudá = 2Z = { ..., −, −, 0, 2, 4, ... }Množinu všech lichých čísel pak jako Lichá = 2Z + 1 = { ..., −, −, 1, 3, 5, ... }Je vidět, že libovolné sudé číslo je možno vyjádřit ve tvaru 2k, kde k ∈ Z, zatímco libovolné liché číslo je možno vyjádřit jako 2k + 1, opět pro k ∈ Z. == Vlastnosti == Číslo je sudé právě tehdy, je-li kongruentní s nulou modulo dvěma, liché právě tehdy, je-li kongruentní s jednou modulo dvěma. Číslo zapsané v desítkové soustavě je sudé právě tehdy, je-li sudá jeho poslední číslice. Pokud tedy číslo končí jednou z číslic 0, 2, 4, 6, 8, je číslo sudé, jinak je liché. Totéž platí v libovolné jiné k-adické soustavě se sudou bází (např. v binární soustavě končí libovolné sudé číslo nulou). V soustavě s lichou bází má sudé číslo sudý ciferný součet. Číslo 2 je jediným sudým prvočíslem, všechna ostatní prvočísla jsou lichá. Podle Goldbachovy hypotézy lze každé sudé číslo větší než 2 vyjádřit jako součet dvou prvočísel. Tato hypotéza byla pomocí počítačů potvrzena pro všechna čísla až do 4×1014, přesto dosud neexistuje matematický důkaz. Sudá čísla tvoří v okruhu celých čísel ideál, lichá čísla nikoliv. Množina sudých čísel je stejně jako množina lichých čísel spočetně nekonečná, což znamená, že každá z nich má stejnou mohutnost jako množina všech celých čísel. === Aritmetické vlastnosti === Při provádění některých základních aritmetických operací můžeme paritu výsledku poznat podle parity jednotlivých operandů: ==== Sčítání a odčítání ==== sudé ± sudé = sudé sudé ± liché = liché liché ± sudé = liché", "question": "O jaké číslo se jedná, pokud je celočíselným násobkem dvou?", "answers": ["sudé"]}
{"title": "Barcelona", "context": "V barokním kostele La Mercè, který původně patřil ke konventu milosrdných bratří, se uctívá gotická socha ochránkyně a patronky Barcelony, Boží Matky milosrdné. Katedrála sv. Kříže a sv. Eulálie je gotická stavba budovaná od 13. do 20. století na místě dvou starověkých kostelů. V kryptě svaté Eulálie pod hlavním oltářem uvidíme jemně opracovaný alabastrový sarkofág. Oltářní obrazy, které představují sv. Gabriela, sv. Ambrože, sv. Martina a Proměnění Krista, jsou nejcennějšími uměleckými poklady katedrály. Klášter Pedralbes založila roku 1326 královna Elisenda z Montcada. Rychlý postup stavebních prací způsobil, že kostel, křížová chodba s třemi galériemi a klášterní budovy tvoří vzácnou harmonickou jednotu. V presbyteriu vedle oltáře je náhrobek zakladatelky. Mořské akvárium - prvotřídní akvárium se 22 obřími akvárii a 80 metrů dlouhým skleněným tunelem protínajícím obří nádrž se 6 miliony litry vody. Zde je možné vidět žraloky, rejnoky, měsíční rybu a další ryby z oblasti Středozemního moře. Barcelona je živým velkoměstem, leží v oblasti středomořského přímořského klimatu, které se vyznačuje poměrně suchým létem. Srdcem Barcelony je bulvár Ramblas (Les Rambles), který je bezpochyby nejživějším místem města. Tato pestrá a živá ulice se táhne od Plaça Catalunya (náměstí s fontánami) až k přístavu (nábřeží s molem a dominantním 68 metrů vysokým podstavcem se sochou Kryštofa Kolumba). Rambla byla původně korytem potoka. Barcelona je rozdělena na 10 městských částí. Městské části respektují původní historické čtvrti a obce připojené k městu v průběhu 18. a 19. st. Jednotlivé městské části (district) se dále skládají z jednotlivých čtvrtí (barri).", "question": "Při pobřeží jakého moře leží Barcelona?", "answers": ["Středozemního moře"]}
{"title": "Francis Bacon", "context": "Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu (česky také František Baco z Verulamu) (22. ledna 1561, Londýn – 9. dubna 1626, Londýn) byl anglický filosof, vědec, historik a politik. Je považován za zakladatele empirismu a tvůrce nové vědecké metody. Ve svém životě dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil v rodině Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anne Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Ve dvanácti letech byl poslán na univerzitu v Cambridge, kde již jako dítě vynikal svou genialitou. Již v mládí viděl potřebu reformovat současnou vědu. Po studiích doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. do Francie, po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. Ačkoli se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem se vrhl na studium judikatury, dal nakonec přednost politice. Stal se členem parlamentu (1584) a připojil se ke straníkům Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu. Ačkoli se stavěl na stranu královny Alžběty I., a to někdy i proti svému chlebodárci, dostal za to jen čestný titul rádce a mimořádného advokáta královny. Po smrti královny Alžběty I. se Baconovi dostalo rychle mnoha poct, neboť nový král, Jakub I. měl rád učence a oblíbil si i Bacona. Jmenoval ho advokátem (1607), později generálním advokátem (1615), členem tajné rady (1616), strážcem pečeti (1617) a nakonec i lordem kancléřem (1618). Též jej jmenoval rytířem v roce 1603, baronem z Verulamu (1618) a nakonec vikomtem St Alban v roce 1621. Bacon mu pomáhal svými radami zřídit Spojené království Anglie a Skotska a provést mnoho užitečných reforem. Je historicky doloženo, že během svého dvouletého působení ve funkci kancléře přijal peníze za udělení koncesí a privilegií. Za tuto korupci byl roku 1621 odvolán z úřadu. Byl odsouzen soudem peerů k uvěznění v londýnském Toweru a pokutě 40 000 liber šterlinků.", "question": "Kdy se narodil filosof a vědec Francis Bacon?", "answers": ["22. ledna 1561"]}
{"title": "Neodym", "context": "I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Praseodym ≺Nd≻ Promethium ⋎U Neodym (chemická značka Nd, latinsky Neodymium) je měkký stříbřitě bílý, vnitřně přechodný kovový prvek, čtvrtý člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě speciálních skel a keramiky a slouží také k výrobě mimořádně silných permanentních magnetů. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Neodym je stříbřitě bílý, měkký vnitřně přechodný kov. Chemicky je neodym značně reaktivní, při styku se vzdušným kyslíkem se téměř okamžitě pokrývá načervenalou vrstvičkou oxidu neodymitého. S vodou reaguje neodym za vzniku plynného vodíku, snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách. Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Nd+3. Chemické vlastnosti jeho solí jsou značně podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou je šťavelan, který je možno použít ke gravimetrickému stanovení těchto prvků po jejich vzájemné separaci. Historie objevu", "question": "Jakou chemickou značku má neodym?", "answers": ["Nd"]}
{"title": "Nespoutaný Django", "context": "Nespoutaný Django (v anglickém originále Django Unchained) je americký western režiséra Quentina Tarantina z roku 2012. Film se odehrává v jižních státech USA a zaměřuje se na Djanga, osvobozeného otroka, který cestuje napříč Spojenými státy v doprovodu doktora Kinga Schultze, nájemného lovce lidí. V hlavních rolích hrají Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washingtonová a Samuel L. Jackson. Snímek získal dva Zlaté glóby v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl ještě nominován v kategoriích Nejlepší film (drama), Nejlepší režie (Quentin Tarantino) a Nejlepší herec ve vedlejší roli (Leonardo DiCaprio). Získal také dva Oscary v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší původní scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl také nominován v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší kamera (Robert Richardson) a Nejlepší střih zvuku (Wylie Stateman).", "question": "Kdy byl natočen film Nespoutaný Django?", "answers": ["2012"]}
{"title": "Plazmatická buňka", "context": "Plazmatická buňka (či plazmocyt) je bílá krvinka specializovaná na produkci protilátek (imunoglobulinů). Vzniká přeměnou (diferenciací) B-lymfocytů. Žijí poměrně krátkou dobu a na svém povrchu mají minimální množství protilátek, ale zato do svého okolí vylučují (sekretují) obrovské množství těchto bílkovin (asi 2000 molekul za sekundu ). Protilátky čili imunoglobuliny se následně přichytávají na cizorodé částice (např. bakterie) a představují vlastně hlavní princip fungování tzv. látkové imunity. == Popis == Plazmocyty mají excentrické jádro, tzn. jádro není umístěno uprostřed buňky. V cytoplazmě je silně rozvinuté drsné endoplazmatické retikulum. Téměř se nedělí, jestli vůbec; zůstávají zřejmě uvězněné v G1 fázi. Nachází se obvykle především v kostní dřeni, nebo i v peri-mukózní lymfatické tkáni (např. v Peyerových plátech). == Vznik == Vzniku plazmatické buňky předchází složitý mechanismus v buněčné populaci B-lymfocytů. V krvi koluje velké množství B-lymfocytů, přičemž každý je specializovaný na konkrétní cizorodou strukturu. Většina B-lymfocytů za svůj život nedojde uplatnění. Pokud však se nějaký B-lymfocyt naváže na svůj \"substrát\" (v typizovaném případě např. na povrch bakterie), začne se tato buňka klonálně dělit (často asistují i tzv. pomocné T-lymfocyty). Z části potomků tohoto tzv. aktivovaného B-lymfocytu vzniknou paměťové B-lymfocyty, ze zbytku pak právě plazmatické buňky. Zrání B-lymfocytů na plazmatické buňky podporují různé interleukiny, zejména IL-4 (vylučovaný Th2-lymfocyty) a dále IL-6 a IL-14 (vylučované T-lymfocyty a dalšími). == Reference ==", "question": "Jaká krvinka je plazmatická buňka?", "answers": ["bílá"]}
{"title": "Elektrická jednotka 425", "context": "Elektrická jednotka 425.95 je elektrická jednotka používaná pro dopravu v síti Tatranských elektrických železnic od roku 2000. == Historie == Jednotky řady 425.95 měly nahradit dosluhující řadu 420.95 (ex EMU 89.0), které zajišťovaly dopravu v celé síti tatranských elektrických železnic od roku 1968 (prototyp již od roku 1962). Výběrové řízení na dodání 14 kusů vyhrálo konzorcium GTW Vysoké Tatry, tvořené firmami ŽOS Vrútky a.s., Stadler Fahrzeuge AG a Daimler-Chrysler Rail Systems Ltd. (ADtranz)Vůz je postaven na bázi jednotky Stadler GTW 2/6 provozované v Alpách. První vůz byl do vlakového depa Poprad, kde byl podroben zkouškám, dodán v říjnu 2000. Vůz byl po sérii testů úspěšně schválen a uveden do pravidelného provozu. V letech 2001 a 2002 bylo dodáno ještě 13 souprav a jeden motorový článek (prostřední) pro použití na náhradní díly. Tento článek byl v roce 2006 zkompletován na 15. jednotku. == Popis == Souprava se skládá ze tří článků: prostředního ocelového, ve kterém je po stranách spojovací uličky osazen motor a dvou krajních, vyrobených z hliníku, se stanovištěm strojvedoucího na obou koncích. Vozidlo je šestinápravové, pod každou částí jsou umístěny dvě nápravy. Vozidla jsou vybaveny vícejazyčným vizuálním i hlasovým informačním systémem a jsou vyvedeny v červenobílém barevném provedení. Vzhledem k nedostatečné kapacitě bývají na frekventovaných spojích jednotky spřahány do dvojic. == Odkazy == === Reference === === Související články === Vysoké Tatry Tatranské elektrické železnice Elektrická jednotka 420.95 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektrická jednotka 425.95 ve Wikimedia Commons Článek o jednotce na stránkách www.imhd.sk Článek o Tatranských elektrických železniciach na stránkách spz.logout.cz Elektrická jednotka 425.95 na stránkách firmy ŽOS Vrútky (technický popis, fotogalerie)", "question": "Kam byl dodán první vůz jednotky 425.95?", "answers": ["do vlakového depa Poprad"]}
{"title": "Megalodon", "context": "V 90. letech 20. století dva mořští biologové Patrick J. Schembri a Stephen Papson určili megalodonovu velikost až na 24−25 metrů; naopak Gottfried & kol. zastávali názor, že na délku měřil maximálně 20,3 metru. Na základě posledních studií z let 2014−2017 byla určena všeobecně uznávaná velikost maximálně 18 metrů s průměrem 10,5 metru (největší žraloci bílí měřili 6,1 metru). Je možné, že různé populace megalodonů dosahovaly na různých územích odlišných velikostí kvůli různým ekologickým tlakům. Pokud by žralok dosahoval větší velikosti než 16 metrů, byla by to největší známá (pa)ryba, která kdy žila, a překonal by i obrovskou jurskou rybu Leedsichthys.Dospělí samci megalodona mohli vážit mezi 12,6 až 33,9 tun a samice mezi 27,4 a 59,4 tun. Samice byly celkově větší, o velikosti asi 13,3 až 17 m, kdežto samci měřili mezi 10,5 až 14,3 m. Na základě studie vydané roku 2015, která zkoumala rychlost žraloků na základě jejich velikosti, bylo odhadnuto, že megalodon plaval rychlostí asi 18 kilometrů za hodinu, což odpovídá jeho průměrné hmotnosti 48 tun. Výsledek odpovídal rychlosti jiných vodních tvorů o podobné velikosti: například podobně velký plejtvák myšok (Balaenoptera physalus) se pohybuje rychlostí mezi 14,5−21,5 km/h.Obří velikost megalodona mohla být způsobena klimatickými faktory, množstvím velké kořisti či vývojem mezotermie − přechodem mezi teplokrevností a studenokrevností, která by vedla ke zvýšení rychlosti metabolismu megalodona a ten by pak dovedl také rychleji plavat. Nicméně, protože jsou žraloci z čeledi Otodontidae považováni za studenokrevné a megalodon je považován za jejich blízkého příbuzného, je možné, že i on byl studenokrevný. Tato možnost je ale nepravděpodobná, vzhledem k tomu, že se většina současných studenokrevných žraloků, jako například žralok obrovský, živí převážně filtrováním potravy z vody, a tedy nejsou adaptováni na dravý styl života. === Zuby a síla skusu === Nejčastěji zachované fosilie megalodona jsou zuby.", "question": "Proč je možné, že megalodon byl studenokrevný?", "answers": ["protože jsou žraloci z čeledi Otodontidae považováni za studenokrevné a megalodon je považován za jejich blízkého příbuzného"]}
{"title": "Prezident Spojených států amerických", "context": "1825 – se stává John Quincy Adams prvním prezidentem, jehož otec byl také prezident (John Adams). Oba dva byli v prvních padesáti letech jedinými opětovně nezvolenými prezidenty. Druhou dvojici otce a syna v úřadu představují George Herbert Walker Bush (1989 - 93) a syn George Walker Bush (2001 - 2009). 1829 – 1. demokratický prezident Andrew Jackson. 1837 – Martin Van Buren se stal prvním prezidentem, který se narodil již jako americký občan. Všichni před ním přišli na svět jako britští kolonisté. 1841 – 4. dubna se prezident William Henry Harrison stal 1. prezidentem, který zemřel v úřadu. Navíc v něm strávil nejkratší dobu (1 měsíc). 1841 – dlouholetý člen Demokratické strany John Tyler nastoupil do úřadu jako Whig, poté co předtím přijal nominaci této strany na viceprezidenta. Několik měsíců poté se však i s whigy rozešel a zůstal \"bezpartijní\". 1849 – Prezident Zachary Taylor použil poprvé termín \"první dáma\" v pohřební řeči Dolley Madisonové, manželky exprezidenta Jamese Madisona. 1861 – prvním republikánským prezidentem se stal Abraham Lincoln, který byl v roce 1865 zavražděn hercem Johnem Wilkesem Boothem (14. 4. atentát, 15. 4. umírá). 1865 – po zavraždění Lincolna nastoupil do úřadu viceprezident Andrew Johnson. Oba se stali jedinými unionistickými prezidenty v historii USA. Johnson byl prvním, kdož podstoupil proces odvolání tzv. impeachmentu. 5. března 1868 o jediný hlas nebyl odvolán. Za jeho prezidenství nebyl jmenován žádný viceprezident. 1876 – většinu hlasů ve volbách získal demokrat Samuel Tilden, ale v některých státech udávaly volební komise soupeřících stran odlišné výsledky, což vedlo k ustavení zvláštní volební komise.", "question": "Jaký prezident Spojených států amerických poprvé použil termín \" první dáma \" ?", "answers": ["Zachary Taylor"]}
{"title": "Meningitida", "context": "Další metodou prevence, zejména u meningokokové meningitidy, je krátkodobá antibiotická profylaxe (preventivní léčba). V případech meningokokové meningitidy může preventivní léčba osob, které byly v bezprostředním styku s nakaženým, prostřednictvím antibiotik (například rifampicinu, ciprofloxacinu nebo ceftriaxonu) snížit riziko nákazy, nedokáže však ochránit před budoucími infekcemi. Po podání rifampicinu byla zaznamenána zvýšená rezistence na toto antibiotikum, proto někteří doporučují zvážit jiné přípravky. Ačkoli jsou antibiotika ve snaze zabránit meningitidě často používána u osob s bazilární frakturou lebky , neexistuje dostatek důkazů o tom, zda jsou prospěšná nebo škodlivá. To platí u pacientů s únikem mozkomíšního moku i bez úniku mozkomíšního moku. Meningitida představuje potenciální ohrožení života a neléčená vykazuje vysokou úmrtnost; opoždění léčby se odráží v horších výsledcích. Léčba širokospektrálními antibiotiky by proto neměla být odkládána kvůli čekání na výsledky potvrzujících testů. Pokud podezření na meningokokové onemocnění existuje už během prvního vyšetření, směrnice doporučují podání benzylpenicilinu ještě před převozem do nemocnice. V případě hypotenze (nízkého krevního tlaku) nebo šoku by měly být podány nitrožilní tekutiny. Vzhledem k tomu, že meningitida může způsobit řadu rychle se zhoršujících komplikací, doporučují se pravidelné lékařské prohlídky za účelem včasného rozpoznání těchto komplikací a přijetí osoby na jednotku intenzivní péče, pokud je to nutné. Mechanická ventilace může být nezbytná při poruchách vědomí nebo při respiračním selhání.", "question": "Jak se odborně nazývá zánět mozkových blan?", "answers": ["Meningitida"]}
{"title": "Praha", "context": "Praha je hlavní a současně největší město České republiky a 15. největší město Evropské unie. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, parlament, vláda, ústřední státní orgány a jeden ze dvou vrchních soudů. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran, hnutí a iniciativ a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR. Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má skoro 1,3 milionu obyvatel, v pražské metropolitní oblasti o rozloze 4 983 km2 žijí 2 miliony obyvatel. Zároveň je Praha také vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s výjimečně vysokou životní úrovní, přičemž tímto vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy. Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé Evropské unie (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %). V Praze sídlí celkem 12 univerzit (vysokých škol univerzitního typu). Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu, největšího hradního komplexu na světě, je památkovou rezervací UNESCO. Právě historické jádro města a mnohé památky přilákají ročně miliony turistů ze zemí celého světa. V roce 2012 navštívilo Prahu 6547700 turistů, je to tedy páté nejnavštěvovanější město Evropy, po Londýně, Paříži, Istanbulu a Římu. Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština), kde se zachovala dřívější výslovnost s g; viz také rámeček \"v jiných jazycích\". Samotné jméno Praha vyvolává nejvíce diskuzí, které zřejmě nebudou nikdy uzavřeny. Různé hypotézy jsou obvykle zdůvodňovány jazykovědnými konstrukcemi nebo archeologickými nálezy. Název se běžně odvozuje od slova práh. Podle této nejuznávanější teorie je Praha pojmenována po říčním prahu, tj. brodu, který se nacházel někde pod dnešním Karlovým mostem.", "question": "Co je Praha?", "answers": ["hlavní a současně největší město České republiky"]}
{"title": "Death Note", "context": "Death Note (česky Zápisník smrti, japonsky デ, Desu Nóto) je japonská manga, kterou napsal Cugumi Óba a nakreslil Takeši Obata (ilustrátor mangy Hikaru no go). Příběh se poprvé objevil v časopise Šúkan šónen Jump na konci roku 2003 a později začal vycházet jako tankóbon s celkem 12 díly. V roce 2006 vzniklo 37dílné anime zpracování, v tomtéž roce pak hraný film (rozdělený na dvě části) a v roce 2008 další, v letech 2007 a 2008 dva anime filmy a několik her pro Nintendo DS konzoli. V Americe se manga několikrát umístila v žebříčku nejprodávanějších titulů. Příběh sleduje středoškolského studenta Lighta Jagamiho, který najde tajemný zápisník s nadpřirozenou mocí. Tento deník původně patřil šinigamimu (v českém překladu mangy od nakladatelství CREW je používán termín smrtonoš) Rjúkovi, který jej záměrně upustil do světa lidí. Majitel zápisníku je schopen zabít jakéhokoliv člověka na Zemi, pokud zná jeho jméno a tvář. Light se rozhodne očistit svět od zla a stvořit nový svět, ve kterém bude vládcem, proto začne zabíjet zločince a potírat veškerou kriminalitu. Jeho činnosti si však brzo všimne policie a s ní i světoznámý detektiv přezdívaný L. Hlavní hrdina příběhu, Light Jagami, je velmi inteligentní a nadaný středoškolský student z Japonska. Light jednoho dne našel na dvoře školního pozemku černý sešit, označený jako \"Zápisník smrti\" (v originále Death Note), který do světa lidí úmyslně upustil šinigami (v oficiálním českém překladu mangy je používán termín smrtonoš) jménem Rjúk. Light zjistí (z pravidel, která byla napsána v zápisníku), že majitel tohoto sešitu dokáže zabít jakéhokoliv člověka na Zemi, pokud zná jeho jméno a obličej. Po prvotní nedůvěře se Light přesvědčí, že zápisník skutečně funguje a záhy se rozhodne stvořit \"nový svět\", ve kterém neexistuje kriminalita a všichni zločinci jsou okamžitě potrestáni. Light proto začíná do zápisníku psát jména všech těžkých zločinců, kteří byli ohlášeni v televizních zprávách, a ti pak okamžitě zemřou na srdeční selhání.", "question": "Kdo napsal mangu Death Note?", "answers": ["Cugumi Óba"]}
{"title": "Losos obecný", "context": "živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Podkmen obratlovci (Vertebrata) Třída paprskoploutví (Actinopterygii) Řád lososotvární (Salmoniformes) Čeleď lososovití (Salmonidae) Rod losos (Salmo) Binomické jméno Salmo salarLinné, 1758 Výskyt lososa obecného na území ČR k roku 2006 Výskyt lososa obecného na území ČR k roku 2006 Některá data mohou pocházet z datové položky. Losos obecný či losos atlantský (Salmo salar Linné, 1758) je dravá tažná ryba z čeledi lososovitých, která žije většinu života v moři. Dospělí jedinci během svého života migrují proti proudu řek hluboko do vnitrozemí kontinentů, aby v rodných řekách vyvedli další generaci. Mladí lososi pak v horních tocích řek tráví začátek života, než se vydají zpět do moře, aby zde rychle dospěli a vydali se zpět do rodných řek.[2] I když se jedná o rybu, které většinu svého života tráví ve slané vodě, je losos schopný dlouhodobě či celoživotně žít ve sladké vodě, aniž by došlo k výraznému poškození či strádání jedince.[zdroj? ] Popis Pohled na živého lososa Losos obecný obvykle dorůstá 70 až 90 cm, ale byli pozorování i jedinci, kteří dosahovali délky 150 cm u samce[3] a 120 cm u samice.[4] Většinou se dožívá 13 let.[3] V prvním roce života losos dosahuje délky přibližně 50 cm, v následujícím roce 70 až 90 cm, ve třetím roce života již 90 až 105 cm. Průměrná hmotnost ve třetím roce života se pohybuje okolo 8 až 13 kg s maximální zaznamenanou hmotností samce 46,8 kg.[4] Velikost lososa je závislá na populaci, ve které se narodil a může být značně rozmanitá. V každé populaci se současně nacházejí i morfologicky odlišní zakrnělí samci, kteří nepodnikají migrační cestu do moře. Tito jedinci byli dříve považováni za samostatný druh,[5] ale moderní genetické testy tyto domněnky vyvrátily. Losos má dlouhé, protáhlé tělo se štíhlým ocasním násadcem, na kterém se ve přední části nachází relativně malá hlava začínající malým špičatým rypcem. Široká tlama zasahuje až za oči.[6] Tělo je na stranách stříbro-modře zbarveno při pobytu v moři. V době návratu do třecích oblastí jeho tělo postupně tmavne.[3] Hřbet samců začíná být postupně hnědý, bok přechází do namodralé barvy a zespodu je červený.[2] Tělo je pokryto drobnými šupinami, kterých je přibližně 120 až 150 v oblasti postranní čáry a 11 až 15 mezi tukovou ploutvičkou a postranní čárou.[6]", "question": "Kde převážně žije losos obecný?", "answers": ["žije většinu života v moři"]}
{"title": "Citron", "context": "Citron (nebo citrón) je plod citronovníku (Citrus limon). Plody citronů jsou tzv. hesperidia a jsou vejcovitého tvaru, velikosti slepičího vejce či menší. Citron je nepatrně větší než limetka. Mohou být od tmavě, přes světle zelené až do žluta. Citron má výrazně kyselou chuť. Citrony obsahují velké množství kyseliny askorbové a kyseliny citronové (3,5-8,0 g/100 g), mají přibližně kolem 87 % vody. Proto se využívají jako přírodní okyselovadlo do řady pokrmů, nebo se z nich mačká kyselá šťáva. Dále obsahují bioflavonoidy, pektin, vonné silice, provitamin A, vitamin B, cca 3 % sacharidů. Je též zdrojem vápníku, draslíku, fosforu, hořčíku, železa, zinku a dalších. Citrony údajně pochází z jihovýchodní Asie. Citrusy z řad citroníků pochází ze subtropů, ale citrus lze pěstovat i v Česku v mírném pásmu, a to ve sklenících či doma při pokojových teplotách. Ideální jsou slunné, závětrné balkony. Ve velké míře se průmyslově pěstuje v Itálii. Vzrostlý strom může v závislosti na druhu a lokalitě rodit ročně něco mezi 200 až 1 500 citrony. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v plodech citronu.", "question": "Jakou chuť má citron?", "answers": ["výrazně kyselou"]}
{"title": "Chrám svaté Barbory", "context": "Chrám svaté Barbory je římskokatolický filiální kostel v Kutné Hoře. Z architektonického hlediska se jedná o pětilodní gotickou katedrálu. Okolnosti fundace chrámu Božího Těla a svaté panny Barbory jsou zcela unikátní. V místech ostrohu nad říčkou Vrchlicí stávala kaplička zasvěcená patronce horníků, svaté panně Barboře. Na popud Bratrstva Božího Těla měšťané na své náklady vybudovali chrám, který architektonicky směle konkuroval pražské katedrále. Chrám svaté panny Barbory vyjadřuje úctu měšťanů k Božímu Tělu, moc královského města, dobové napětí mezi Prahou a Kutnou Horou a také osamostatnění Kutné Hory od sedleckého kláštera. Možná právě proto byl kostel vybudován za městskými hradbami, mimo sedleckou duchovní správu, na pozemku pražské kapituly. Od roku 1995 je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO. == Historie == Stavba kostela svaté Barbory započala roku 1388, podle některých pramenů měla tato stavba mít dvojnásobnou délku lodi než má současný kostel. Stavba probíhala v několika etapách a do značné míry souvisela s prosperitou stříbrných kutnohorských dolů. Práce byly definitivně zastaveny roku 1558, přičemž byl kostel na západě uzavřen pouze provizorní zdí. Následující zásahy měly pouze udržovací charakter. Za husitských válek byl chrám kališníky vydrancován, zpovědnice byly roztřískány, obrazy roztrhány, chrámový poklad pak rozkraden. Během pobělohorské rekatolizace ve dvacátých letech 17. století byl kostel zbaven utrakvistických symbolů:", "question": "Kde je chrám svaté Barbory?", "answers": ["Kutné Hoře"]}
{"title": "Otakar Vávra", "context": "Popisem brutality moci film sváděl ke spojení s politickými procesy 50. let, zejména s osudem Milady Horákové nebo s procesem se Slánským. Sám Vávra tento postřeh potvrdil jako správný. Černobílá alegorie plná symbolů sleduje příběh až do procesu a odsouzení kněze. Neschopnost zastavit zlo hned zpočátku jen inkvizitora podporuje v jeho činech. Film končí jeho slovy: \"Já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem... nahoře.\" Film byl promítán v menších kinech a později byl stažen z distribuce a byl promítán pouze příležitostně ve filmových klubech. Dalším z jeho tvůrčích vrcholů se stala Romance pro křídlovku (1966). Černobílý film je založen na stejnojmenné básni Františka Hrubína o lásce mezi studentem, který si užívá letní prázdniny, a dcerou principála. Milenci se rozhodnou utéct, ale otec vybere pro dívku jiného nápadníka. On sám tento svůj film označoval za vůbec nejlepší. Krakatit (1947) je film natočený na motivy stejnojmenného románu Karla Čapka z roku 1924. Vynálezce nebezpečné výbušniny se snaží uchovat svůj objev v tajnosti, aby nemohl být zneužit. Černobílá verze byla v roce 1980 následována barevnou, která nese název Temné slunce. Remake snímku posunul příběh do moderní doby a nevyhnul se propagandě. Často je považován za jeho nejslabší práci.", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Krakatit?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Divadélko ve Smetanově muzeu", "context": "Divadélko ve Smetanově muzeu, bylo divadlo vzniklé v roce 1941 z části souboru Divadélka pro 99. Divadlo existovalo až do roku 1945. Soubor divadla byl tvořen především konzervatoristy, kteří hráli v letech 1940–1941 v Divadélku pro 99 v souboru vedeném Jindřichem Honzlem. V létě 1941 bylo působení divadélka v salónu U Topičů nuceně ukončeno výpovědí ze strany nakladatelství F. Borový a část souboru se pak přestěhovala do Smetanova muzea, kde od podzimu 1941 soubor vystupoval v koncertní síni s kapacitou okolo 150 míst pod názvem Divadélko ve Smetanově muzeu , . První představení se konalo 23. září 1941. Jindřich Honzl pracoval v divadle ještě chvíli v roce 1941 a pak byl nucen kvůli útokům ze strany fašistického tisku, především Vlajky a Arijského boje, odejít do ústraní . Dle Honzlova přání se ujal vedení souboru nejprve Felix le Breux a po jeho odchodu do Nezávislého divadla na jaře 1942 vedl divadlo Antonín Dvořák, a to až do května 1945. V souboru Divadélka ve Smetanově muzeu vystupovali např. Antonie Hegerlíková, Karel Houska, Zdeněk Stránský (od podzimu 1941 do konce roku 1943 ), Marie Motlová, Stanislav Zvoníček, Jaromír Spal, Josef Pehr, Felix le Breux, Jiří Seydler, Stanislav Vyskočil a další .", "question": "V jakém roce vzniklo divadlo Divadélko ve Smetanově muzeu?", "answers": ["1941"]}
{"title": "Pomáda (film)", "context": "Pomáda (Grease) je americký muzikální film natočený roku 1978 režisérem Randalem Kleiserem, kde hlavní roli ztvárnili Olivia Newton-John a John Travolta. Film se odehrává ke konci 50. let na střední škole v USA. Hrají: John Travolta, Olivia Newton-John, Stockard Channing, Jeff Conaway, Jamie Donnelly, Eve Arden, Dinah Manoff, Frankie Avalon, Joan Blondell, Edd Byrnes, Sid Caesar, Lorenzo Lamas, Eddie Deezen, Ellen Travolta, Antonia Franceschi, Andy Tennant, Michael Biehn, Michael Tucci, Didi Conn, Dennis Cleveland Stewart, Sean Moran, Fannie Flagg", "question": "Kdy byl natočen americký muzikální film Pomáda?", "answers": ["1978"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Podobně je chráněno i široce otevřené ústí sluchovodu, které je umístěno na hlavě směrem dozadu. Peří kolem něho totiž vytváří tzv. příuší. V době sexuální zralosti (mezi 2 až 4 roky) mohou samci dosahovat výšky od 1,8 do 2,7 metrů a samice od 1,7 do 2 metrů. Během prvního roku života mláďata rostou o 25 cm za měsíc. Po jednom roce života váží mladý pštros okolo 45 kg. Pštrosi se mohou dožívat až 75 let. Pštrosi se v přírodě vyskytují v savanách a Sahelu Afriky, severně i jižně od zóny rovníkových pralesů. Druh patří k řádu Struthioniformes (Afričtí pštrosi). Mezi členy nadřádu běžců dále patří nanduové, kasuárové, pštrosi emu, kiviové a již vyhynulí největší ptáci světa - běžci rodu Aepyornithes. Je známo následujících pět poddruhů: S.c. australis žijící v Jižní Africe S.c. camelus vyskytující se v Severní Africe, někdy je také nazýván severoafrický pštros nebo červenokrký pštros. S.c. masaicus z Východní Afriky, někdy nazývaný masajský pštros.", "question": "Kolik váží jednoletý mladý pštros?", "answers": ["okolo 45 kg"]}
{"title": "Pravčická brána", "context": "Národní přírodní památka Pravčická brána (německy Prebischtor) je skalní brána vzniklá v kvádrových pískovcích křídového stáří. Nachází se na území Národního parku České Švýcarsko (od 9. 4. 2002 v první zóně NP České Švýcarsko), asi 3 km severovýchodně od obce Hřensko v okrese Děčín. S rozpětím 26,5 metrů a výškou 16 metrů se jedná o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Je jedním z nejnavštěvovanějších míst a zároveň symbolem Národního parku České Švýcarsko, pod jehož správu patří. Chráněné území zahrnuje nejen samotnou pískovcovou bránu, ale i okolní skalní masivy a z části zastavěnou plochu (zámeček Sokolí hnízdo). Pravčická brána náleží kromě NP České Švýcarsko také k Ptačí oblasti Labské pískovce. Pravčická brána byla navštěvována již od konce 18. století. Četná návštěvnost způsobovala zvýšenou erozi vrchních partií a destrukci brány. Po zjištění několika trhlin byl v roce 1982 vstup turistů na bránu zakázán. Pravčická brána byla poprvé chráněna od 18. 12. 1963, kdy byla usnesením Okresního národního výboru Děčín vyhlášena Chráněným přírodním výtvorem (CHPV). 11. června 1992 byla vyhláškou Ministerstva životního prostředí překlasifikována na Národní přírodní památku (NPP). Cílem ochrany je zachování současného stavu a přirozeného vývoje pískovcových skalních masivů a minimalizace negativního antropogenního působení. Pravčická brána se v roce 2009 dostala do užšího kola ankety New7Wonders o sedm přírodních divů světa, když postoupila mezi 71 semifinalistů. Do užšího výběru 28 finalistů se ale již neprobojovala. Současný název Pravčická brána je odvozen jejího německého názvu Prebischtor (ve významu Tor jako brána). První obyvatelé oblasti nazývali bránu podle jejich vlastností a rozměrů. Zažitý název byl tedy \"Velká brána\" (německy \"Grosses Tor\"), což je dokumentováno i v první písemné zmínce o bráně z roku 1410. Oproti tomu seznam pomístních jmen obsažený v urbáři z roku 1722 uvádí pouze prosté \"Das Thor\". Teprve až v turistické literatuře se poté začalo objevovat pojmenování \"Prebischtor\". Jméno bylo převzato z názvu nejbližších terénních útvarů \"Prebischgrund\", \"Prebischkegel\" a \"Prebischhorn\", uváděných již v popisech hranic z 16. a 17. století a ve smlouvách o dělení panství. Tato označení pocházejí pravděpodobně z obyvatelského jména Prebisch, které zde bylo kdysi rozšířené. S rozmachem turistiky postupně přibývali i čeští návštěvníci z česky mluvícího vnitrozemí. Německý tvar slova tak byl připodobněn podobnému slovu českému. Dělo se tak zprvu nejednotně, což ukazuje i rozličnost těchto názvů: Brána Přebišova, Přebišská brána, Velká brána Převýšovská a Převyšovská brána. Nakonec se ve 30. letech 20. století ustálil současný tvar Pravčická brána. Tento název však nijak nesouvisí s názvem obce Pravčice v okrese Kroměříž.", "question": "Co je Pravčická brána?", "answers": ["skalní brána vzniklá v kvádrových pískovcích křídového stáří"]}
{"title": "Heliodor Píka", "context": "Generál (armádní generál i. m.) Heliodor Prokop Píka (3. července 1897 Štítina - 21. června 1949 Plzeň) byl československý voják a legionář, významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje a po únorovém převratu oběť komunistického režimu. Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v Štítině u Opavy v rodině vesnického koláře Ignáce Píky. Roku 1915 ukončil studium na českém gymnáziu v Opavě a chtěl studovat farmacii, ale byl odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě. O rok později (1916) byl odeslán na haličskou frontu, kde v řadách 15. zeměbraneckého pluku byl pak 28. července 1916 ve Volyňské oblasti v Berestečku zajat ruskými jednotkami. Již za tři měsíce poté se přihlásil v Babrujsku do Československých legií. Do legií, tehdy Československé střelecké brigády a jejího záložního praporu byl zařazen 21.7.1917 v hodnosti vojína. V Rusku byl až do roku 1917, kdy se na příkaz T. G. Masaryka s částí legií přesunul lodí z Vladivostoku na západní frontu - přes Anglii do Francie, kde v Le Havre prošel intenzivním vojenským výcvikem. Byl zařazen jako vojín k 33. střeleckému pluku. Vzhledem ke své lékárenské praxi byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií, později vykonával funkci nejprve četaře a později poručíka obrany proti plynům. S plukem prodělal těžké boje na alsaské frontě (jaro 1918), v Champagni, na Aisně, u Terronu i jinde. Byl několikrát vyznamenán; obdivován byl za obětavou lékařskou službu v prvních liniích. 9. ledna 1919 se vrátil do vznikajícího Československa jako poručík, vzápětí byl v květnu nasazen v boji proti polské armádě ve sporu o Těšínsko.", "question": "Kde zemřel Heliodor Píka?", "answers": ["Plzeň"]}
{"title": "Uruguay", "context": "Státní dluh činí 64,1 procenta HDP (k roku 2017). Nejvíce vývozu z Uruguaye míří do Číny, Brazílie a Argentiny. Tyto tři státy dominují i v dovozech. Většinu vývozu tvoří potraviny, zejména hovězí maso, sojové boby a nápojové koncentráty. Významný je také export celulózy. 11. prosince 2013 Uruguay, jako první země na světě, legalizovala pěstování, užívání i prodej konopí.Téměř 95% elektrické energie v Uruguayi pochází z obnovitelných zdrojů energie, většinou z vodních elektráren a větrných parků.Proslulé jsou rovněž výsledky v elektronizaci státní správy a života vůbec. V roce 2009 se Uruguay například stala první zemí na světě, která poskytla každému žáku základní školy přenosný osobní počítač. == Obyvatelstvo == Většina obyvatel Uruguaye bydlí na pobřeží. V roce 2011 byl jejich počet po sčítání lidu odhadován na 3,316,328 v porovnání s 2,239,000 obyvatel v roce 1950, v poměru 0.93 mužů/žen. Uruguay je nejvíce urbanizovanou zemí Jižní Ameriky, 91,8 % obyvatel žije ve městech. Skoro polovina obyvatel země bydlí v hlavním městě Montevideo, které má 1,4 milionu obyvatel. Předkové většiny Uruguayců (okolo 88 %) jsou potomci evropských kolonizátorů, kteří sem přišli v 19. století a to ponejvíce ze Španělska a Itálie (asi jedna čtvrtina populace je italském původu). V roce 2011 pří sčítání lidu Státním statistickým úřadem (Instituto Nacional de Estadística (INE)) v hodnocení pro převládající rodový původ (byla povolena jen jedna volba ) bylo zjištěno, že 93,9% respondentů uvedlo převažující evropský rodový původ, 4,9% černý nebo africký, 1,1% původní domorodý a 0,1% asijský nebo žlutý. V nedávné době sem také přišlo množství Brazilců a Argentinců, kteří ze své vlasti uprchli buď kvůli sporům se zákony či za zlepšením životních podmínek. Migrační zákon, který prošel v roce 2008, dává přistěhovalcům stejná práva a příležitosti, jaké mají státní příslušníci, s předpokladem prokazování měsíčního příjmu $650 (amerických dolarů). Druhou nejvýznamnější skupinou obyvatel (okolo 8 %) jsou míšenci Evropanů a Indiánů. Afrického původu jsou asi 4 % obyvatelstva. Původní indiánské obyvatelstvo dnes tvoří asi 1 % populace země. Největší skupinou mezi indiány jsou kmeny Guaraní. V posledních dvou desetiletích[kdy?", "question": "Bydlí většina obyvatel Uruguaye ve vnitrozemí?", "answers": ["Většina obyvatel Uruguaye bydlí na pobřeží."]}
{"title": "Roman Onderka", "context": "Roman Onderka (* 11. listopadu 1965 Brno) je český politik, v letech 2009 až 2011 místopředseda ČSSD, od listopadu 2006 do listopadu 2014 primátor města Brna (zastupitel města již od roku 2002), v letech 2002 až 2006 zastupitel Městské části Brno-Starý Lískovec. 2010: Fakulta podnikatelská VUT: program Master of Business Administration, validováno Nottingham Trent University (Velká Británie) 2009: Vysoká škola Karla Engliše: bakalářské studium ve studijním programu Ekonomika a management, obor Ekonomika a právo v podnikání. Podle Akreditační komise byla bakalářská práce nevyhovující, její předsedkyně Vladimíra Dvořáková uvedla, že \"práce k obhajobě neměla být ani připuštěna\". Když se reportér ČT Michal Šebela pokusil získat jeho vyjádření, brněnský primátor nejdříve mlčel a poté reportéra obvinil z porušování zákona. V únoru 2012 rozeslal anonym médiím e-mail obsahující mimo jiné i Onderkovu bakalářskou práci. Je rozvedený, má dva syny, Romana a Zbyňka. Dne 7. listopadu 2006 byl zvolen primátorem statutárního města Brna. Dále zastává (či zastával) funkce: stínový ministr dopravy za ČSSD (2007-2011) místopředseda ČSSD (2009-2011) 1. místopředseda MěVV ČSSD Brno-město Byl mj. iniciátorem postavení tzv. brněnského orloje. V listopadu 2013 se stal lídrem ČSSD pro komunální volby v roce 2014 do Zastupitelstva města Brna a tudíž i kandidátem ČSSD na post primátora města Brna. O tuto funkci se ucházel již potřetí. V říjnových volbách se následně stal už po čtvrté zastupitelem města Brna, ČSSD však zůstala mimo radniční koalici a primátorem se 25. listopadu 2014 stal Petr Vokřál z hnutí ANO. Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Onderka ve Wikimedia Commons Osobní stránka Roman Onderka pro rádio Impuls, Impulsy Václava Moravce, 16. 3. 2009", "question": "Od kterého roku je Roman Onderka primátorem města Brna?", "answers": ["2006"]}
{"title": "Lodní doprava na Brněnské přehradě", "context": "Dopravní podnik města Brna (DPMB) provozuje od roku 1946 po celé délce Brněnské přehrady elektrickou lodní dopravu. Lodě jezdí z přístaviště v Bystrci do Veverské Bítýšky, obce nacházející se již za hranicemi Brna, v rozšířené letní sezóně (od konce dubna do poloviny října). O rekreační lodní dopravě se uvažovalo již v době výstavby přehrady ve druhé polovině třicátých let 20. století. O koncesi zažádalo město Brno v roce 1937, tedy v době kdy výstavba přehrady teprve začínala. Koncese byla vydána v roce 1940 a město ji postoupilo Společnosti brněnských pouličních drah jakožto provozovateli městské hromadné dopravy. Kvůli vypuknutí druhé světové války však veškeré aktivity ohledně lodní dopravy na (tehdy) Kníničské přehradě ustaly (název Brněnská přehrada se začal používat až v roce 1959). Došlo ale k objednání dvou lodí. Ty byly i přes obtíže spojené s válečnými událostmi zřejmě v roce 1943 vyrobeny a převezeny z Königswinteru na Rýně (poblíž Bonnu) do Brna, kde byly provizorně uskladněny v tramvajové vozovně Pisárky. Na konci války, v roce 1945, neznámí žháři (zřejmě ustupující němečtí vojáci) zapálili celou pisáreckou vozovnu. Shořelo v ní mnoho tramvajových vozů, obě lodě ale požár přežily, i když jedna z nich byla dost poškozena.", "question": "Do které obce jezdí lodní doprava provozovaná DPmB na Brněnské přehradě?", "answers": ["do Veverské Bítýšky"]}
{"title": "Zuzana", "context": "Zuzana je ženské křestní jméno pocházející z hebrejského jména ש, Šošana, což znamená lilie (původem možná z egyptského sšn), ale i \"růže\". Podle českého občanského kalendáře má toto jméno svátek 11. srpna. Varianty jsou Suzana, Susana, Zusana, Zuzanna, Susanna, Suzanna a Shoshana. Domáckými variantami jsou Zuzka, Zuzča, Zuzi, Zůza, Zuzík., Zuzanka. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je +2,2%. V lednu 2006 se podle údajů ČSÚ jednalo o 17. nejčastější ženské jméno mezi novorozenci. svatá Zuzana – též svatá Zuzana Římská, mučednice Zuzana – starozákonní postava z Knihy Danielovy Šošana Arbeli-Almozlino – izraelská politička a ministryně Susan Sarandon – americká herečka Susanna Clarke. – americká spisovatelka Šošana Damari – izraelská zpěvačka Susanna Hoffs – zpěvačka, členka kapely The Bangles Suzanne Vega – americká zpěvačka Suzi Quatro – rocková hudebnice Zuzana Brabcová – česká spisovatelka Zuzana Bubílková – česko-slovenská novinářka a divadelnice Zuzana Burianová – česká zpěvačka Zuzana Bydžovská – česká herečka. Zuzana Čížková – česká sochařka a malířka Šošana Kamin - israelská politička Zuzana Kocúriková – slovenská herečka Zuzana Koubková – česká spisovatelka Zuzana Kronerová – slovenská herečka Zuzana Lapčíková – česká hudebnice, folkloristka a zpěvačka Zuzana Michnová – česká zpěvačka Zuzana Navarová – česká zpěvačka Zuzana Norisová –. slovensko-česká herečka Šošana Netanjahu - israelská právnička a bývalá soudkyně israelského Nejvyššího soudu Zuzana Roithová – česká politička Zuzana Růžičková – česká hudebnice, čembalistka a klavíristka Zuzana Stivínová – česká zpěvačka a herečka, dvě ženy téhož jména a příjmení, teta a neteř Zuzana Tvarůžková – česká novinářka, redaktorka ČT Zuzana Vejvodová – česká herečka Shoshannah Stern – americká neslyšící herečka Šošana Parsic – israelská politička Shosanna Dreyfuss – postava z válečné pohádky Hanebný pancharti. Hrála ji francouzská herečka Mélanie Laurent. Susan Pevensie – postava ze série Letopisů Narnie. Hrály ji britské herečky Anna Popplewell (2005), Sophie Wilcox (1989) a Sophie Cook (1988).", "question": "Co znamená v hebrejštině jméno Zuzana (resp. původní Šošana)?", "answers": ["lilie"]}
{"title": "Španělská synagoga (Benátky)", "context": "Španělská synagoga, neboli Scuola spagnola je jedna z celkem pěti synagog v bývalé benátské židovské čtvrti Ghetto Nuovo (odtud odvozeno slovo ghetto) v městské části Cannaregio. Byla navržena italským architektem Baldassarem Longhenou v barokním slohu a postavena roku 1580. Je to jedna ze dvou fungujících synagog místní židovské obce. Bohoslužby se zde konají od Pesachu do Vysokých svátků. Ritus je sefardský s lokálními specifiky. Historie Španělská synagoga byla vystavěna roku 1550 španělskými, tedy sefardskými židy, kteří do Benátek přišli přes Amsterdam, Livorno a Ferraru po vypovězení z Pyrenejského poloostrova nařízením španělské královny Isabely Kastilské v roce 1490. V benátském ghettu byly synagogy rozděleny podle „národností“ jeho obyvatel, tedy dle toho, odkud místní židé přišli a jaký ritus praktikovali; v Ghettu tak najdeme synagogu německou (Scola tedesca) a kantonskou (Scola cantonese. ), kde se praktikoval aškenázský ritus, synagogu levantinskou (Scola levantini) a španělskou (Scola spagnola) se sefardským ritem a synagogu italskou (Scola italiana), kde fungoval jakýsi mix obou ritů, zvaný italský. Hlavní vchod do synagogy Památník obětem holocaustu Literatura Umberto Fortis - The Ghetto on the Lagoon, Stori edizioni, Benátky 2001 Externí odkazy", "question": "Jaký je ritus ve Španělské synagoze?", "answers": ["Ritus je sefardský s lokálními specifiky."]}
{"title": "Rano Raraku", "context": "Rano Raraku je boční kráter dnes již neaktivní sopky Maunga Terevaka na Velikonočním ostrově. Vnější svah kráteru Rano Raraku byl v době od šestého do osmnáctého století lomem, ze kterého původní obyvatelstvo ostrova tesalo monolitické sochy Moai. == Geografie a geologie == Kráter Rano Raraku se nalézá ve východní části Velikonočního ostrova asi 12 km od obce Hanga Roa. Rano Raraku je boční kráter rozlehlé sopky Maunga Terevaka a nachází se 9 km jihovýchodně od jejího vrcholu (507 m n. m.). Sopka Terevaka je nejmladší ze tří sopek na ostrově; její stáří se odhaduje na 300 000 let. Vulkány Rano Kau a Poike původně vytvářely oddělené ostrovy. Teprve vulkanický proces vzniku sopky Maunga Terevaka spojil území všech tří sopek a zformovali dnešní tvar ostrova. Povrchové vrstvy kráteru Rano Raraku jsou tvořeny tufem - zhutněným sopečným prachem. Kráter je tvarově výrazně nesymetrický. Jihovýchodní stěny kráteru jsou příkré, zcela znemožňující turistický přístup na hřeben. Severní a severozápadní část kráteru je mírně svažitá a umožňující přístup. == Kráterové jezero == Slovo Rano znamená v jazyce původních obyvatel ostrova kráterové jezero. Na ostrově jsou tři kráterová jezera, která jsou jedinými přírodními rezervoáry srážkové vody na ostrově. Vedle Rano Raraku je to Rano Kau a Rano Aroi. Jezero Rano Raraku má plochu zhruba 10 ha. Nadmořská výška hladiny je 50 m. Je zhruba kruhového tvaru o průměru přibližně 350 m. Objem vody je přibližně 206 000 m3.", "question": "Co je Rano Raraku?", "answers": ["boční kráter dnes již neaktivní sopky Maunga Terevaka na Velikonočním ostrově"]}
{"title": "Vlak", "context": "Na některých vlečkách provozovaný firmou OKD, Doprava na Ostravsku jsou pak provozovány tzv. přestavné jízdy, které jsou něčím mezi vlakem a posunem. Pražské metro je od roku 1995 železniční drahou speciální. Druhy vlaků upravuje část VII. Dopravního předpisu pro metro, D 2/1. Vlaky metra se podle určení dělí na osobní, služební a zkušební. Osobní vlaky se dělí na pravidelné a mimořádné. V tramvajové dopravě se termín \"vlak\" používá pouze v drážní legislativě a předpisech, zatímco v předpisech pro provoz na pozemních komunikacích se tramvajový vlak nazývá pouze \"tramvaj\". Vlaky se rozlišují zejména podle dopravního určení. Například dopravní a návěstní předpis Dopravního podniku hl. m. Prahy a. s. rozlišoval tyto typy vlaků: vlaky pro pravidelnou přepravu cestujících – podle jízdního řádu nebo služebního příkazu vlaky zvláštní – objednané smluvní jízdy vlaky služební pro přepravu pracovníků nebo materiálu pro provádění oprav nebo údržby tratí pro. manipulační jízdy (převozy vozů, zkušební jízdy, vlaky nepřepravující cestující z technických důvodů) vlaky cvičné Podle sestavy lze rozlišovat vlaky jednovozové, tvořené jedním hnacím vozidlem vlaky tvořené více hnacími vozidly vlaky sunoucí – funkční hnací vozidlo je na konci vlaku, před ním jsou vůz nebo vozy nemotorové, neprovozní nebo neprovozuschopné. Osoba v prvním voze může být buď brzdař, pokud je souprava řízena z funkčního hnacího vozidla, nebo řidič, pokud z prvního vozu je možné soupravu řídit (tzv. havarijní pojezd). vlaky vlekoucí – funkční hnací vozidlo je v čele.", "question": "Jak se říká vozidlu, které je určeno pro pohyb po železniční trati?", "answers": ["Vlak"]}
{"title": "Země", "context": "Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po elipse s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, či řecký název Gaia. Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých zemských sfér. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé pevné jádro obklopené polotekutým vnějším jádrem, dále pak pláštěm a zemskou kůrou, která se dělí na oceánskou a kontinentální. Zemská kůra je tvořena litosférickými deskami, které jsou v neustálém pohybu vlivem procesu nazývaného desková tektonika. Na povrchu Země se vyskytuje hydrosféra v podobě souvislého oceánu kapalné vody, který zabírá přibližně 71 % zemského povrchu. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. Země vznikla podobně jako ostatní planety slunečního systému přibližně před 4,6 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa.", "question": "Jaký je řecký název pro Zemi?", "answers": ["Gaia"]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Wolfgang Amadeus Mozart, jméno podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos; geniální hudebník, který za svého života složil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály. Ve svém dětství koncertoval po celé Evropě. Poté, co opustil pozici dvorního skladatele v Salzburgu, nenalezl již přes svou proslulost stálé placené místo pro zajištění existence své rodiny. Nechtěl sloužit jako lokaj aristokratické společnosti a přál si zůstat svobodným umělcem. Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery Figarova svatba a Don Giovanni a jeho poslední monumentální, i když nedokončený opus, zádušní mše Requiem d moll (KV 626). Narodil se 27. ledna 1756 v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožili jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Maria Anna, přezdívaná Nannerl. Za předčasná úmrtí Wolfgangových sourozenců mohly především dětské nemoci a špatná hygiena. Rodiče mu dali následující křestní jména: Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus. Jméno Joannes Chrysostomus (= sv. Jan Zlatoústý), \"chrysos\" je řecky \"zlato\", \"stoma\" jsou ústa; jméno Wolfgangus (německy Wolfgang zdědil po dědovi z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl); jméno Theophilus (německy Gottlieb) dostal při křtu po kmotrovi, který se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr. Theophilius/Theofilus, také Gottlieb či Amadeus jsou překlady téhož jména, které v češtině známe jako Bohumil. Není doloženo, že by Mozart sám kdy používal své nyní běžné druhé (v původním pořadí ovšem čtvrté) křestní jméno ve formě Amadeus. Původní jména Wolfgangus a Theophilus si sám upravil na Wolfgang Amadé a tak se i podepisoval. Během cest po Itálii se nazýval Wolfgango Amadeo. Jako Amadeus se sám označil jen v žertu ve třech dopisech. V dětství cestoval s celou rodinou na dlouhých hudebních turné po metropolích celé Evropy.", "question": "Kde zemřel Wolfgang Amadeus Mozart?", "answers": ["Vídeň"]}
{"title": "Viktorie (britská královna)", "context": "Viktorie (24. května 1819, Londýn, Spojené království – 22. ledna 1901, ostrov Wight), narozená jako Alexandrina Victoria, byla královna Spojeného království Velké Británie a Irska od 20. června 1837 a první císařovna Indie od 1. května 1876, obojí do své smrti. Doba její vlády trvala 63 let a 7 měsíců, což je druhé nejdelší období vlády britského panovníka. Tato doba bývá označována jako viktoriánské období a je charakteristická bouřlivým průmyslovým, politickým, vědeckým a vojenským rozvojem britských území. Současná britská královna Alžběta II. (která jediná ji v délce vlády předstihla) a její, již zesnulý, manžel Princ Philip jsou Viktoriinými prapravnoučaty. Viktorie nastoupila na trůn v době, kdy byla Británie již zavedenou konstituční monarchií a panovník uplatňoval svůj vliv jen nepřímo přes doporučení předsedy vlády. Jako královna byla tedy zejména důležitým jednotícím symbolem britského impéria, které za její vlády dosáhlo svého mocenského vrcholu a stalo se vedoucí politickou, vojenskou a hospodářskou silou tehdejšího světa. Viktorie pocházela z německého prostředí. Narodila se jako jediná dcera čtvrtého syna krále Jiřího III., prince Eduarda Augusta, vévody z Kentu a Strathearnu, a princezny Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské; jako taková byla vnučkou Jiřího III. a neteří svého předchůdce krále Viléma IV. Pro svých devět dětí a 42 vnoučat dohodla manželství v panovnických rodinách po celé Evropě, a proto pak byla později nazývána evropskou babičkou. Vzájemná spřízněnost nicméně nezabránila, aby se později někteří její potomci proti sobě postavili v první světové válce. Několik Viktoriiných dětí (a patrně tedy nevědomky i ona sama) bylo navíc přenašeči hemofilie, která se tak rozšířila do různých evropských panovnických dynastií (nejznámější je případ ruského careviče Alexeje). Viktorie byla posledním panovníkem hannoverské dynastie na britském trůnu – její syn a nástupce Eduard VII. patřil po otci již do dynastie sasko-kobursko-gothajské, která vládne Británii de facto dodnes (od roku 1917 však pod jménem Windsorská). Biografie Původ a nárok na trůn Narodila se 24. května 1819 v Kensingtonském paláci. V době jejího narození vládl ještě (nominálně) její děd král Jiří III., ale jeho tři starší synové Jiří, Frederik a Vilém neměli žádné žijící legitimní potomky. Viktorie, jako jediné legitimní dítě králova čtvrtého syna Eduarda, vévody z Kentu, se stala dědičkou koruny (korunní princeznou) po smrti svého strýce krále Jiřího IV. roku 1830 a nástupu jeho bratra Viléma IV.", "question": "Kolik vnoučat měla britská královna Viktorie?", "answers": ["42"]}
{"title": "Francis Bacon", "context": "Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu (česky také František Baco z Verulamu) (22. ledna 1561, Londýn – 9. dubna 1626, Londýn) byl anglický filosof, vědec, historik a politik. Je považován za zakladatele empirismu a tvůrce nové vědecké metody. Ve svém životě dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil v rodině Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anne Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Ve dvanácti letech byl poslán na univerzitu v Cambridge, kde již jako dítě vynikal svou genialitou. Již v mládí viděl potřebu reformovat současnou vědu. Po studiích doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. do Francie, po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. Ačkoli se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem se vrhl na studium judikatury, dal nakonec přednost politice. Stal se členem parlamentu (1584) a připojil se ke straníkům Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu. Ačkoli se stavěl na stranu královny Alžběty I., a to někdy i proti svému chlebodárci, dostal za to jen čestný titul rádce a mimořádného advokáta královny. Po smrti královny Alžběty I. se Baconovi dostalo rychle mnoha poct, neboť nový král, Jakub I. měl rád učence a oblíbil si i Bacona. Jmenoval ho advokátem (1607), později generálním advokátem (1615), členem tajné rady (1616), strážcem pečeti (1617) a nakonec i lordem kancléřem (1618). Též jej jmenoval rytířem v roce 1603, baronem z Verulamu (1618) a nakonec vikomtem St Alban v roce 1621. Bacon mu pomáhal svými radami zřídit Spojené království Anglie a Skotska a provést mnoho užitečných reforem. Je historicky doloženo, že během svého dvouletého působení ve funkci kancléře přijal peníze za udělení koncesí a privilegií. Za tuto korupci byl roku 1621 odvolán z úřadu. Byl odsouzen soudem peerů k uvěznění v londýnském Toweru a pokutě 40 000 liber šterlinků. Byl zbaven všech svých poct a veřejných funkcí. Bacon svou chybu uznal, pokutu zaplatil a od té doby už nikdy nevstoupil na půdu parlamentu.", "question": "Ve kterém městě se narodil filosof a vědec Francis Bacon?", "answers": ["Londýn"]}
{"title": "Mezinárodní organizace pro normalizaci", "context": "Ve skutečnosti je odvozeno od řeckého slova ἴ (isos), znamenající stejný ve smyslu shodného pojmenování téhož bez jazykových rozdílů. Název organizace by se tedy dal považovat za backronym. == Činnost == Mezinárodní organizace pro normalizaci se zabývá tvorbou mezinárodních norem ISO a jiných druhů dokumentů ve všech oblastech normalizace kromě elektrotechniky. Jsou to např.: TS – technické specifikace TR – technické zprávy PAS – veřejně dostupné specifikace TTA – dohody o technických trendech IWA – dohody z pracovní konference průmyslu Pokyny ISOV roce 2011 existovalo více než 18 000 norem ISO. K 31. 12. 2003 bylo vydáno 13 362 norem ISO, 494 technických zpráv (TR), 2 dohody IWA, 9 PAS, 118 TS, 4 dohody TTA a 39 pokynů ISO. Technické práce zabezpečuje 210 technických komisí (TC), 519 subkomisí (SC) a 2 443 pracovních skupin (WG). Na pracích technických komisí je možno se podílet jako aktivní členové (P–členové – participating members), kteří mají povinnost účastnit se zasedání a hlasovat k dokumentům, nebo jako pozorovatelé (O–členové – observer members), kteří dostávají pracovní dokumenty a mají právo, nikoliv povinnost účastnit se zasedání a hlasovat. == Členství == Mezinárodní organizace pro normalizaci měla v roce 2011 celkem 163 členů, z toho 110 řádných členů, 43 korespondenčních členů a 10 kandidátů na členství.Členy ISO jsou národní normalizační organizace zastupující normalizaci v dané zemi. Mezi základní povinnosti členů patří informovat orgány a organizace ve své zemi o nových normalizačních aktivitách, zajišťovat za danou zemi jednotné stanovisko k předkládaným dokumentům a finančně podporovat činnost ISO. Členové ISO mají právo účastnit se prací v jakékoliv technické komisi a vykonávat veškerá hlasovací práva, mohou být zvoleni do Rady ISO a jsou zastoupeni na Generálním zasedání ISO. Korespondenční člen je obvykle organizace v zemi, kde se ještě plně nerozvinula národní normalizační činnost.", "question": "Jaká je zkrata Mezinárodní organizace pro standardizaci?", "answers": ["ISO"]}
{"title": "František Lízl", "context": "Spojení navazoval osobně a dopravoval se pouze na jízdním kole, na kterém i objížděl všechny hájovny a fořtovny v arcibiskupském panství. Výjimkou nebyla ani jízda do Písku nebo na Zbraslav. To nemohl přehlédnout ředitel panství a lesní rada Ing. Kříž, který Lízlovi vytkl jeho cestování na kole, které by mohlo vzbudit podezření, proto mu nabídl, aby na své cesty raději používal jeho automobil s arcibiskupským znakem. Této nabídky František Lízl později využíval hlavně k zásobování ukrývaných zběhů. Z počátku skupinu tvořil úzký okruh Lízlových přátel: František Češka, Ing. Oldřich Janota, Josef Prokopec, Jiří Sláma, František Květoň a František Lang mladší. Brzy poté vznikla v blízké obci Voltuš druhá ilegální skupina, kterou vedli Jaroslav Pompl, majitel zdejší pily a jeho řidič Alois Hovorka, představitel ilegální KSČ. Na rozhraní let 1941 a 1942 se obě skupiny sloučily v jedinou protifašistickou odbojovou skupinu, která později dostala název „Rudá stráž“. Velitelem byl zvolen František Lízl, Pompl a Hovorka byli jeho zástupci. Současně byl v Rožmitále vytvořen okresní revoluční výbor. Jednou z prvních akcí sloučených skupin byla výstavba podzemních úkrytů pro zbraně na různých místech v Rožmitále. V této době již byl navázán úzký vztah s odbojovou skupinou v Příbrami s názvem „Obrana národa“.", "question": "Jak se nazývala odbojová organizace, do jejíhož čela by František Lízl na rozhraní let 1941 a 1942 zvolen?", "answers": ["Rudá stráž"]}
{"title": "Diecéze litomyšlská", "context": "Biskupství litomyšlské bylo založeno 30. dubna 1344 spolu s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství. Zaniklo za husitských válek a roku 1973 bylo obnoveno jako biskupství titulární. Biskupství v Litomyšli vzniklo z toho důvodu, že obecnou podmínkou pro založení arcibiskupství bylo, aby mělo alespoň dva sufragány, a jelikož se nepodařilo dojednat přechod vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie do nově vznikající provincie české, bylo nutné zřídit novou diecézi. Materiální zabezpečení nového biskupství bylo zajištěno tak, že byl zrušen dosavadní premonstrátský klášter v Litomyšli, založený roku 1145 olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, a jeho majetek i budovy byly využity pro potřeby biskupství, včetně dosavadního klášterního kostela, který se stal katedrálou. Právě možnost využití tohoto komplexu byla důvodem, proč bylo nové biskupství zřízeno právě v Litomyšli. Dosavadní premonstráti byli odškodněni tím, že se stali zakládajícími členy kapituly nového biskupství. Druhým důvodem bylo, že nové biskupství na pomezí Čech a Moravy mohlo převzít část z obou stávajících českých diecézí, větší část ovšem z rozsáhlejší diecéze pražské. Celkově jej tvořily: z pražské diecéze 4 děkanáty se 117 farnostmi: děkanát Chrudim s 45 farnostmi, děkanát Lanškroun s 16 farnostmi, děkanát Polička se 17 farnostmi, děkanát Vysoké Mýto s 39 farnostmi a z olomoucké diecéze: děkanát Šumperk se 22 farnostmi a děkanát Úsov s 8 farnostmi, celkově tedy 6 děkanátů se 147 farnostmi. Nové biskupství tak zdaleka nedosahovalo rozsahu mateřských diecézí pražské či olomoucké. Přestože jeho většina se nacházela na území Čech, po celou dobu existence udržovalo užší vztah s Moravou, respektive s olomouckým biskupstvím. Prvotní organizaci nové diecéze, například vymezení vztahu mezi biskupem a kapitulou, vedl z pověření Karla IV. vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé. Biskupství fakticky zaniklo za husitských válek (roku 1425), následující představitelé byli biskupy nebo administrátory jen formálně. Právně existovalo až do poloviny 16. století, asi do roku 1554. Roku 1664 na jeho tradici navázalo biskupství královéhradecké. Samotná litomyšlská diecéze obnovena nebyla a titul biskup litomyšlský se uděluje titulárním biskupům (jako titulární biskupství bylo obnoveno v roce 1973 bulou papeže Pavla VI.). Od 18. prosince 1982 až do své smrti 14. června 2010 byl titulárním biskupem litomyšlským Jaroslav Škarvada. Otázka obnovení biskupství v Litomyšli byla nastolena po roce 1990 skupinou nadšenců a řešena s královéhradeckým biskupstvím jako s tím biskupstvím, které by se muselo vzdát největšího počtu farností.", "question": "Kdy bylo založeno biskupství litomyšlské?", "answers": ["30. dubna 1344"]}
{"title": "Partenogeneze", "context": "Partenogeneze (také samobřezost nebo pannobřezost) znamená vývin nového jedince z samičího vajíčka neoplozeného samčí pohlavní buňkou. Je principiálně podobná u rostlin i u živočichů, ale u rostlin se spíše označuje jako apomixie. Partenogeneze nemusí být jediná možnost rozmnožování u daného druhu, ačkoliv např. u pijavenek tomu tak je. Mšice se tedy například mohou rozmnožovat obyčejně (do horších podmínek je třeba genetická různorodost), ale za dobrých podmínek v létě se množí partenogeneticky (genetické vady se však mohou přenést na potomky). Včelí trubec se rodí z neoplozeného vajíčka (buď královny nebo z vajíčka trubčic, dělnic, které jsou schopné klást vajíčka, vždy neoplozená). U obratlovců není partenogeneze příliš častá. Byla však popsána např. u dvou druhů žraloků. Jeden z mála partenogenetických hadů je slepák květinový, partenogeneze byla prokázána i u hroznýše královského. Varan komodský se rovněž může rozmnožovat partenogeneticky. U savců se partenogeneze přirozeně zřejmě nevyskytuje. Je však možné vytvořit embryo partenogenetické myši uměle, a to fúzí dvou jader ze samičích pohlavních buněk (oocytů). Pokud je změněna exprese několika genů ovládajících imprinting, tyto myši dokonce dožijí až do dospělosti a jsou plně plodné. U hmyzu se takto rozmnožuje např. kobylka sága, cvrčík mravenčí nebo Micromalthus debilis. thelytokie - z neoplozeného vajíčka se vyvíjí jen samice (př. had slepák květinový, rak mramorový) arrhenotokie - protiklad thelytokie, vyvíjejí se jen samci (př. včelí trubec) gynogeneze - samčí pohlavní buňky jsou sice přítomny, ale nesplynou, jen spouštějí vývin neoplozeného vajíčka (př. brouk vrtavec) hybridogeneze - jev přítomný v rozmnožování u skokana zeleného", "question": "Z jakého vajíčka se rodí včelí trubec?", "answers": ["neoplozeného"]}
{"title": "Finské velkoknížectví", "context": "Finské velkoknížectví (finsky Suomen suuriruhtinaskunta; rusky В к Ф, Velikoje kňažestvo Finljandskoje) byl státní útvar v severovýchodní Evropě ustavený po finské válce v roce 1809 a existující až do roku 1917 jakožto autonomní součást Ruské říše. Území velkoknížectví bylo o 22 000 km2 (zhruba rozloha Moravy) větší než je území dnešní Finské republiky, protože ta ztratila v době 2. světové války většinu své části Karélie spolu s koridorem Pečenga; nicméně, větší část původních hranic velkoknížectví se kryje s těmi dnešními. Dřívější vládci Finska, švédští králové, sice přijali od roku 1556 titul vévoda finský (od r. 1581 pak velkovévoda finský, karelský, ingrijský a votský), nicméně Finsko jako takové bylo po celou dobu švédské vlády integrální součástí Švédska a netvořilo zvláštní správní jednotku. Velkoknížectví bylo prvním samosprávným finským územím v dějinách, státoprávní a hospodářské podmínky v něm panující výrazně napomohly vzniku novodobého finského národa a zkušenosti ze \"stýkání a potýkání\" se s Rusy determinovaly dějiny samostatného Finska a postoje Finů i v následující epoše. == Dějiny == Po porážce Švédska ve finské válce v roce 1809, bylo území dnešního Finska obsazeno Ruskem. Smlouvou v Hamině (Fredrikshamn) švédská říše byla nucena vzdát se Finska ve prospěch Ruska. Už předtím, 28. března t. r., ruský car Alexandr I. potvrdil na stavovském shromáždění v městě Porvoo Finsku celou řadu privilegií a práv pocházejících z doby švédské nadvlády (jako byla například existence stavovského sněmu, vlastní zákony) a ustavil Finské velkoknížectví jakožto autonomní provincii v rámci Ruska. Roku 1816 se pak car zavázal, že státoprávní statut darovaný Finsku bude dodržován i ze strany jeho následníků na trůnu. V první polovině 19. století se Rusové snažili ve Finsku potlačit vliv místních švédských elit a omezit tak další politickou a kulturní orientaci země na Švédsko. V rámci této politiky paradoxně podporovali finské národní hnutí a finský jazyk. V roce 1828 byla na Helsinské univerzitě otevřena katedra finského jazyka a v roce 1850 ustavena profesura finštiny. Za vlády Alexandra II. v roce 1863 byla finština zrovnoprávněna jako oficiální úřední jazyk země. Ruská imperiální moc tak přímo i nepřímo podporovala finizaci Finska. Ze stejných důvodů bylo hlavní město přesunuto z Turku (Å) do doposud nevýznamných Helsinek (Helsingfors). Poměrně dlouhou dobu bylo Finsko viděno očima Rusů jako nevýznamná okrajina Ruska a vhodná destinace pro odpočinkové pobyty ruské šlechty i carské rodiny. Především od konce 80. let 19. století a hlavně na konci 90. let 19. století a na začátku 20. století se postoje ruského centra k Finsku měnily.", "question": "Jaké školství mělo Finsko s vlastními učebními texty?", "answers": ["autonomní"]}
{"title": "Herbert Spencer", "context": "Herbert Spencer (27. dubna 1820 – 8. prosince 1903) byl klasický britský sociolog a filozof. Patří mezi zastánce tzv. \"organicistického proudu\" v sociologii, jenž se vyznačuje důrazem na podobnost rysů lidské společnosti a biologického organismu. Mnoho z jeho myšlenek vstoupilo do všeobecného povědomí, jen málo lidí však dnes tuší, kdo je jejich původním autorem. Herbert Spencer se narodil 27. dubna 1820 v britském městě Derby do rodiny učitele. Školu však pro své chatrné zdraví nikdy nenavštěvoval a jeho vzdělávání se věnoval zprvu jeho otec, následně strýc. Ani v dospělosti Spencer nikdy nenavštěvoval univerzitu a byl typickým samoukem. Ve čtyřicátých letech začal pracovat jako publicista, roku 1848 se stal zástupcem vydavatele časopisu Economist, kde působil až do roku 1852. V Londýně se seznámil s mnoha osobnostmi tehdejší britské vědecké elity a napsal zde též svou první práci \"Social Statics\" (1850). V roce 1853 zemřel Spencerův strýc a odkázal svému synovci značné dědictví, které mu umožnilo zanechat publicistické činnosti a stát se soukromým učencem. Druhá Spencerova kniha \"The Principles of Psychology\" však nebyla přijata zdaleka tak vřele jako jeho prvotina. Na počátku šedesátých let Spencer zahájil snahu o vytvoření univerzálního filozofického systému, schopného zajistit společný teoretický základ lidského vědění. V rámci tohoto projektu publikoval řadu knih, jimiž se snažil pokrýt široké spektrum vědeckého poznání: First Principles (1862) Principles of Biology (1864-1867) Principles of Sociology (1876-1896). Principles of Ethics (1879-1893) Jako vědec začal být Spencer uznáván až během 70. let 19. století, ale přestože jeho věhlas nabyl celosvětového významu, ke konci života si stěžoval, že zůstal nedoceněn. Zemřel v prosinci roku 1903. Spencer ve svých úvahách navazoval jen na nemnoho předchůdců. Mezi nejvýznamnější patřil evolucionista a Spencerův přítel Thomas Huxley, který jej seznámil s myšlenkami Charlese Darwina, s nímž posléze Spencer navázal dlouholeté korespondenční styky. Spencer vědecké knihy takřka vůbec nečetl a vědomosti získával především z periodik, diskuzí s kolegy a od svých asistentů. Proto je jeho myšlenkové kořeny třeba hledat zejména v londýnském intelektuálním prostředí poloviny 19. století (především v přírodovědeckých kruzích), dále v politické ekonomii a do jisté míry i v sociologických koncepcích Augusta Comta. Celé Spencerovo rozsáhlé filozofické dílo (sám pro svou koncepci užíval termínu \"syntetická filozofie\") je propojeno nemnoha jednotícími tématy, z nichž jedním je myšlenka evolucionismu.", "question": "Na čem má důraz organistický proud?", "answers": ["podobnost rysů"]}
{"title": "Brno", "context": "Tímto zákonem bylo zrušeno zemské zřízení a Morava byla rozdělena do několika krajů podřízených Praze (s účinností od 24. prosince 1948). Krajské zřízení po roce 1948 nerespektovalo hranice historických zemí. Město Brno se tehdy stalo sídlem Brněnského kraje a po reformě v roce 1960 sídlem Jihomoravského kraje. V roce 1949 ztratilo Brno postavení statutárního města. Roku 1968 se podle zákona o národních výborech stalo znovu statutárním městem, k obnovení tohoto statusu došlo také po sametové revoluci v roce 1990. Roku 2000 vznikl samosprávný Jihomoravský kraj, jehož krajským městem se Brno stalo. V průběhu 20. století se Brno několikrát rozšiřovalo. Kromě vzniku Velkého Brna v roce 1919 se jednalo o roky 1944 (připojen městys Líšeň), 1957 (okolí Brněnské přehrady), 1960 (čtyři obce), 1971 (osm obcí) a naposledy 1980, kdy se součástí města stal Útěchov. === 21. století === V roce 2017 vytvořilo město strategii zvanou Brno 2050, v níž popsalo vize do budoucnosti ve třech oblastech: kvalita života, městská správa a zdroje. Podle ní má v Brně v roce 2050 žít 600 tisíc obyvatel, má zde růst moderní architektura, fungovat spolupráce v rámci metropolitní oblasti, plánuje se zavedení politiky otevřených dat či participativní správy občany. V oblasti dopravní má jít o napojení města na vysokorychlostní tratě a zvýšení provozu na tuřanském letišti, vize dále počítá např. s využíváním obnovitelných zdrojů.", "question": "Kdy byly k Brnu připojeny města Královo Pole a Husovice?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí. Odlišujícím rysem odvrácené strany je téměř úplná absence tmavých skvrn (oblastí s nízkým albedem), tzv. moří. Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc). Každou hodinu se Měsíc posune vzhledem ke hvězdám o vzdálenost zhruba rovnou jeho úhlovému průměru, přibližně o 0,5°. Měsíc se liší od většiny satelitů jiných planet tím, že je jeho orbita blízká rovině ekliptiky a nikoliv rovině zemského rovníku. Některé způsoby nazírání na oběh jsou podrobněji probrány v následující tabulce, ale dva nejběžnější jsou: siderický měsíc, což je doba úplného oběhu vzhledem ke hvězdám, trvající asi 27,3 dnů a synodický měsíc, což je doba, kterou zabere dosažení téže fáze, dlouhá přibližně 29,5 dne.", "question": "Jaká je v kilometrech střední vzdálenost Země od Měsíce?", "answers": ["384403"]}
{"title": "Kentucky", "context": "Se svou rozlohou 104 659 km² je Kentucky 37. největším státem USA, v počtu obyvatel (4,4 milionu) je 26. nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 43 obyvatel na km² je na 22. místě. Hlavním městem je Frankfort s 25 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Louisville s 610 tisíci obyvateli, dále Lexington (310 tisíc obyv.), Bowling Green (60 tisíc obyv.), Owensboro (60 tisíc obyv.) a Covington (40 tisíc obyv.). Nejvyšším bodem státu je vrchol Black Mountain s nadmořskou výškou 1263 m v pohoří Cumberland Mountains. Největšími toky jsou řeky Mississippi, tvořící hranici s Missouri, Ohio, vytvářející hranici s Ohiem, Indianou a Illinois, Tennessee, Cumberland a Kentucky. Historie Území dnešního státu Kentucky bylo před příchodem evropských osadníků osídleno indiánskými kmeny. Na jihu to byli Čikasavové a Kríkové, na jihovýchodě Čerokíové, v západní části Šavanové, ve střední části kmen Tutelo, hovořící siuským jazykem, na severovýchod zasahovali Irokézové. Na území pozdějšího Kentucky první evropští průzkumníci prokazatelně dorazili ve druhé polovině 17. století. Stálá britská osídlení začala vznikat až o století později – první v roce 1774. Oblast byla od té doby součástí Virginie, která zde zřídila okres Kentucky (Kentucky County), jenž pravděpodobně získal své jméno z irokézského slova kenhtà:ke, označující louku nebo prérii. Následně se region z Virginie vydělil a 1. června 1792 se Kentucky stalo 15. státem USA. Obyvatelstvo Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 4 339 367 obyvatel.[2] Území bylo postupně osidlováno osadníky koncem 18. století, bojů s Indiány se zde účastnil i George Washington. Obyvatelé jsou především britského původu i díky tomu, že většinou žijí na venkově.[zdroj? ] Rasové složení 87,8 % Bílí Američané 7,8 % Afroameričané 0,2 % Američtí indiáni 1,1 % Asijští Američané 0,1 % Pacifičtí ostrované 1,3 % Jiná rasa 1,7 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 3,1 % populace.[2] Náboženství křesťané – 86 % protestanti – 70 % baptisté – 35 % metodisté – 5 % letniční církve - 4 % Church of Christ - 3 % luteráni - 2 %", "question": "Kolik lidí žije v Kentucky?", "answers": ["4 339 367"]}
{"title": "Palác Schützenů", "context": "Palác Schützenů nebo také Schützů, palác Harbuval-Chamaré či Bylandt-Rheidtovský palác je památka nacházející se v Praze na Malé Straně v ulici Sněmovní 171/13. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Jde o raně barokní stavbu nepravidelného palácového typu vzniklou v letech 1685–1699 na místě dvou středověkých domů a kostelíka sv. Michala. == Historie == Palác vznikl na místě dvou středověkých domů a kostela sv. Michala s jeho hřbitovem, přičemž část kostela je zakomponovaná do samotné stavby domu. Ve dvoře paláce se nachází studna s žulovým roubením s moderní mříží se skleněnou plastikou. V horních partiích zahrady je doložena existence románského pohřebiště. == Architektura == Úprava zahrady s nikou a sochařskou výzdobou vznikla v období, kdy palác vlastnila Hrabata z Klenové a Janovic (1728–1769), jejichž erb se objevuje jak ve štukové výzdobě niky, tak jej nese i jedna z plastik. Zahrada měla pravidelnou dispozici s hlavní kompoziční osou ukotvenou na jedné straně vstupem do zahrady v zahradním průčelí paláce, na druhé v ohradní zdi – toto uspořádání je i přes pozdější úpravy patrné dodnes. Ve 30. letech 20. století bylo zahradní křídlo paláce přestavěno a prodlouženo až k ohradní zdi s nikou a terasní zeď přiléhající ke křídlu nahrazena novou zdí s arkádami.", "question": "Kde se nachází palác Schützenů?", "answers": ["Praze"]}
{"title": "Řeč", "context": "Jazyků je mnoho, ve všech však lze rozeznat podobné složky či vrstvy (např. vrstvu fonetickou, lexikální, gramatickou a stylovou) a i vztah mezi jazykem a řečí je u všech podobný. Každý řečový akt se děje v určitém jazyce, který se jeho uživatel musel naučit, ale může být doplněn slovy z jazyků jiných. Řečový akt může být mluvený (akustický - promluva, případně audiovizuální, provázený gestikulací) nebo může být vyjádřen písmem jako text a neslyšící užívají vizuální znakovou řeč. Studiem jazyka vůbec se zabývá obecná lingvistika, studiem řeči mnohem mladší pragmatika a další obory. \"Řeč je pouze člověku vlastní účelové jednání, jímž se sdělují a vyjadřují myšlenky, pocity a přání, a to prostřednictvím kulturně daných symbolů a pravidel pro jejich řazení.\" Všechny činnosti související s řečí jsou řízeny mozkem. V mozkové kůře se nachází centrum řeči a odtud vycházejí složitě koordinované instrukce (signály) do svalů plic, hrtanu, jazyka a obličeje, přičemž pro tvorbu řeči je patrně podstatnější činnost obličejových svalů než hrtanu. Fyziologie nemusí hrát roli, ale rozhodující je spíše mozek. Řeč vzniká proudem vzduchu, který vychází z plic, prochází mezi hlasivkami (hlasovou štěrbinou), které zpravidla vytvářejí základní zvuk, který je modulován (ovlivněn a doplněn) jazykem a patrem, dásněmi a rty v ústní dutině, která působí také jako rezonátor. Na tvorbě samohlásek se podílejí hlasivky a ústní dutina, na tvorbě neznělých souhlásek jazyk, patro, dásně a rty, na tvorbě znělých souhlásek ještě také hlasivky. Tvorbu hlásek studuje fonetika. Řeč je v běžném pojetí výsadou člověka. Ve vývoji jazykových schopností hrál podle některých studií velkou roli gen FOXP2, který je u nejbližšího příbuzného člověka, tedy šimpanze, mnohem méně vyvinutý. Ostatní živočichové sice mohou být schopni naučit se porozumět některým lidským slovům, dělají to však způsobem odlišným od člověka.[zdroj? ] Pes se může naučit chápat asi 200 slov. Zvířecí řeč je sice obdobou lidské řeči, ale zatím není jasné, jaké jsou kvalitativní rozdíly mezi nimi. Šimpanz je schopen měnit zvuky své řeči podle jiných šimpanzů a zvuky patrně obsahují a sdělují například i typ potravy. Poruchy řeči lze rozdělit na poruchy vývoje hlasu (problémy plynoucí z poškození řečových center v mozku), poruchu tvorby hlasu (onemocnění hrtanu), onemocnění úst apod. Vývojovými řečovými poruchami rozumíme řeč, která svým rozsahem a formou neodpovídá věku dítěte. Poruchami řeči se zabývá foniatrie a logopedie.", "question": "Co je artikulovaný, nejčastěji zvukový projev člověka sloužící především ke komunikaci?", "answers": ["Řeč"]}
{"title": "Vlajka Uzbekistánu", "context": "Vlajka Uzbekistánu se skládá ze tří vodorovných pruhů: světle modrého, bílého a zeleného. Pruhy jsou od sebe oddělené úzkými červenými proužky. Na světle modrém pruhu je vlevo umístěný půlměsíc a vedle dvanáct pěticípých hvězd. Vlajka byla přijata 18. listopadu 1991.Současná vlajka vznikla úpravou vlajky bývalé Uzbecké sovětské republiky. Modrá na vlajce je barva Timura (nebo Tímura Lenka, v Evropě známého pod jménem Tamerlán), což byl ve 14. století vládce rozsáhlé říše s centrem v Uzbekistánu. Bílá je barvou míru a zelená symbolizuje vegetaci místní krajiny. Červená ve dvou tenkých pruzích je znakem životaschopnosti. Dvanáct hvězd reprezentuje měsíce islámského kalendáře, půlměsíc je vyjádřením muslimské víry obyvatel Uzbekistánu. == Galerie == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Uzbekistanu na slovenské Wikipedii. === Související články === Státní znak Uzbekistánu Uzbecká hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlajka Uzbekistánu ve Wikimedia Commons", "question": "Z jakých tří vodorovných pruhů se skládá vlajka Uzbekistánu?", "answers": ["světle modrého, bílého a zeleného"]}
{"title": "Mezinárodní asociace atletických federací", "context": "Mezinárodní asociace atletických federací Zkratka IAAF Vznik 1912 Typ mezinárodní sportovní federace Účel atletika Sídlo Monako Monako Místo Monaco-Ville Působnost celosvětová Členové 214 Prezident Sebastian Coe Spojené království Spojené království Přidružení MOV, ASOIF, SportAccord, Český atletický svaz Oficiální web www.iaaf.org Dřívější název Mezinárodní amatérská atletická federace multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF anglicky: International Association of Athletics Federations) je nejvyšší světovou organizací, která řídí atletiku. Byla založena v roce 1912 sedmnácti národními federacemi. V roce 2015 bylo členy IAAF 214 národních federací, včetně Českého atletického svazu (ČAS). Původní název byl International Amateur Athletics Federation — Mezinárodní amatérská atletická federace. Když slovo \"amatérský\" na konci dvacátého století pozbylo svého původního významu, byl hledán nový název, který by ovšem zachoval původní zkratku — a v roce 2001 byl přijat dnešní název. Členem zastřešující sportovní organizace SportAccord je od 20. dubna 2015. Od roku 2019 se nazývá World Athletics (Světová atletika). Organizace Prezidenti IAAF Jméno Země Doba v úřadu Sigfrid EdströmŠvédsko Švédsko1912–1946 Lord Burghley Spojené království1946–1976 Adriaan PaulenNizozemsko Nizozemsko1976–1981 Primo NebioloItálie Itálie1981–1999 Lamine DiackSenegal Senegal1999–2015 Sebastian Coe [1] Spojené královstvíod 2015 Sídlo IAAF Do roku 1994 byl sídlem IAAF Londýn. V roce 1994 organizace přesídlila do Monaka, kde se její orgány 10.6.1994 nastěhovaly do tamní vily Miraflores.", "question": "Jaká je zkratka Mezinárodní asociace atletických federací?", "answers": ["IAAF"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Související informace naleznete také v článku Měsíce Saturnu. Doposud je k podzimu roku 2009 známo 62 měsíců Saturnu, z čehož 53 měsíců je pojmenováno a 9 měsíců má provizorní označení. Nejbližší objevený měsíc Pan obíhá ve vzdálenosti 133 583 km, nejvzdálenější pojmenovaný měsíc je Ymir ve vzdálenosti 23 100 000 km. Pouze 4 nebo 6 největších měsíců má kulatý tvar, ostatní jsou nepravidelné. Vlivem zlepšování pozorovacích metod a techniky neustále přibývají nalezené měsíce. Před lety sond Voyager bylo známo pouze 9 měsíců, ale za posledních 20 let se jejich počet více než zdvojnásobil. Největším měsícem Saturnu je Titan o průměru 5 150 km, který byl objeven jako první. Titan je větší než planeta Merkur a je obklopen vlastní hustou atmosférou složenou hlavně z molekulárního dusíku a metanu. Po Ganymedovi je druhým největším měsícem sluneční soustavy a je jediným měsícem s hustou atmosférou. Jeho povrch je pevný, ale na jeho povrchu je už potvrzeno minimálně jedno jezero tekutých uhlovodíků.", "question": "Je Titan největším měsícem Saturnu?", "answers": ["Největším měsícem Saturnu je Titan o průměru 5 150 km, který byl objeven jako první."]}
{"title": "Světová strana", "context": "Světové strany jsou čtyři základní směry, podle kterých se určuje na zemském povrchu směr. Tyto čtyři základní směry se shodují se směrem rovnoběžek a poledníků. Poledník je pomyslná čára, která spojuje severní a jižní pól Rovnoběžka, je rovnoběžka, která vede východo-západně ve směru zemské rotace V některých kulturách (indiánské nebo buddhistické) byl tento koncept rozšířen na šest základních světových stran - další dvě strany jsou směry nahoru a dolů.[zdroj? ] Čtyři světové strany se označují písmeny S nebo N (Sever, Nord, North), V, O nebo E (Východ, Ost, East), J nebo S (Jih, Süd, South) a Z nebo W (Západ, West). Strany se používají k určování směrů, navigaci a k základní orientaci map. Pokud není řečeno jinak, horní okraj mapy vždy leží na severu. Podrobnější informace naleznete v článku Sever. Sever nebo také geografický sever je směr vedoucí k geografickému severnímu pólu. Prodloužená zemská osa ukazuje svým koncem k severu. V navigaci se používají i jiné \"severní směry\", především \"magnetický sever\". To je směr, ke kterému ukazuje střelka magnetického kompasu a který se od geografického severu liší o magnetickou deklinaci. V satelitní navigaci se používají další souřadnicové systémy. Podrobnější informace naleznete v článku Jih. Jih leží v přesně v opačném směru než sever. Podrobnější informace naleznete v článku Východ. Východ je směr otáčení Země kolem své osy. Pro pozorovatele na Zemi se východ jeví jako směr, ve kterém vychází Slunce (na rovníku).", "question": "Jak se jmenuje směr, ve kterém zapadá slunce?", "answers": ["Západ"]}
{"title": "Kamenný vrch (přírodní rezervace)", "context": "Kamenný vrch je přírodní rezervace v České republice, okrese Brno-město, v katastrálních územích Nový Lískovec a Kohoutovice v místní lokalitě Kameníky, na jihovýchodních svazích Kohoutovické vrchoviny. Důvodem ochrany je bohatý výskyt koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), který zde vytváří největší populaci na světě, čítající 55 tisíc trsů těchto rostlin. Rezervace se překrývá s evropsky významnou lokalitou Kamenný vrch, s kódem CZ0624067 o rozloze 13,7752 ha. U ní je důvodem ochrany teplomilná květena a také výskyt střevlíka uherského (Carabus hungaricus). Lokalita je z jihu a západu ohraničena ulicí Travní, její nejdůležitější částí jsou stepní porosty, v severní části zahrnuje také okraj lesa. Je částečně chráněna oplocením a vybavena naučnou stezkou z 8 panelů, zaměřenou především na dětské návštěvníky. Péče o rezervaci spočívá kromě údržby vybavení také v úklidu po návštěvnících, pravidelném kosení a odstraňování příliš rozrostlé nepůvodní vegetace. O rezervaci dlouhodobě pečuje brněnské sdružení Rezekvítek. Již třicet let zde každoročně probíhá dobrovolnická brigáda, tzv. Velká kameňáková brigáda, která je obdobou kosení bělokarpatských a beskydských luk. Lokalita Kamenný Vrch byla vyhlášena chráněnou přírodní památkou usnesením Národního výboru města Brna 23. března 1978, jeho vyhláška ze dne 20. dubna 1989 ji určila jako chráněný přírodní výtvor.", "question": "Jaká vzácná rostlina se vyskytuje v přírodní rezervaci Kamenný vrch v Brně?", "answers": ["koniklece velkokvětého"]}
{"title": "Rammstein", "context": "Rammstein je německá hudební skupina, která vznikla v lednu 1994. Členové skupiny pocházejí z bývalé NDR. Rammstein bývají zařazováni do hudebních stylů Neue Deutsche Härte, industrial metal s prvky elektronické hudby. Většina textů skupiny je v němčině, zejména v posledních 3 albech se však v malé míře objevují i další jazyky (angličtina, francouzština, ruština, jedna skladba je celá ve španělštině). Skupina se zformovala počátkem roku 1994. Významnou úlohu při jejím zrodu sehrál kytarista Richard Kruspe. Ve druhé polovině 80. let působil spolu s Paulem Landersem a Tillem Lindemannem ve Schwerinu v punk-rockové skupině First Arsch. V roce 1989 utekl do Rakouska. Po pádu železné opony se vrátil zpět do Schwerinu a bydlel společně s bubeníkem Christophem Schneiderem a baskytaristou Oliverem Riedelem. Tito tři hudebníci se rozhodli, že založí nový hudební projekt, a vytvořili tak zárodek skupiny Rammstein. Kruspe brzy přivedl do skupiny Lindemanna jako čtvrtého člena. Lindemann, jenž jinak pracoval jako pletač košů, přijal úlohu zpěváka a textaře. 19. února 1995 se v Berlíně zúčastnili soutěže pro mladé hudební skupiny a jako vítězům jim bylo umožněno vytvořit demonahrávku o čtyřech skladbách. Rammstein tehdy nahráli Das alte Leid, Seemann, Weißes Fleisch a Rammstein (písně však nebyly totožné s těmi, které se pod stejným názvem objevily na prvním albu Herzeleid). Po tomto úspěchu získala skupina další členy, když se k ní přidali Paul Landers jako druhý kytarista a Christian Lorenz jako klávesista. Oba v té době hráli ve skupině Feeling B. Zatímco Paul Landers se připojil hned po poslechu nahrávky skupiny, Lorenz zpočátku nebyl tak nadšený a nějakou dobu váhal. Složení skupiny se od té doby nezměnilo. V témže roce vznikají i další demonahrávky, např. Schwarzes Glas, Jeder lacht, Feuerräder a Wilder Wein. V březnu 1995 začala skupina ve stockholmském studiu Polar Studio nahrávat své první album. Spolupracovali s producenty Jacobem Hellnerem a C.-M. Herlöffsonem. V případě Jacoba Hellnera se jedná o počátek dlouhodobé spolupráce, podílel se i na produkci všech následujících studiových alb skupiny. 17. srpna byl uveřejněn první singl, Du riechst so gut, a 24. září bylo vydáno celé debutové album s názvem Herzeleid. Druhý singl z tohoto alba, balada Seemann, vyšel v příštím roce (8. ledna 1996).", "question": "V jakém roce vznikla kapela Rammstein?", "answers": ["1994"]}
{"title": "Estonština", "context": "Během prvních desetiletí 20. století si estonské vzdělané vrstvy určily za cíl rozvoj estonštiny jako evropského kulturního jazyka. Důležitou roli v tomto úsilí měl Johannes Aavik, který se snažil o to, aby literární jazyk byl bohatší a krásnější. Vycházel při tom z finštiny a estonských nářečí, ale vytvářel také umělá slova a tvary. Dalším významným průkopníkem v oblasti jazyka byl Johannes Voldemar Veski, jenž se zaměřil na standardizaci terminologie. Jeho největším přínosem je standardizace přípon, kterými se odvozují estonská slova. Důležitou roli při utváření spisovného jazyka měly také normativní slovníky. První takový slovník estonštiny byl vydán v roce 1918. V období sovětské okupace v letech 1940–1991 se standardizace jazyka a přísné dodržování pravidel staly způsobem národního odporu. Používání estonštiny bylo jedním z nejsilnějších projevů národní identity. Estonština přečkala rusifikaci také díky tomu, že sovětské úřady nezakázaly její používání ve vědě, veřejném životě ani ve školství. Od 90. let 20. století dochází k uvolnění jazykových norem a začínají se opět objevovat různé sociolekty a jazykové varianty estonštiny. Současná spisovná estonština je založena převážně na nářečích severní estonštiny. Druhým jazykem, kterým se na území dnešního Estonska mluvilo, byla jižní estonština. Z jižní estonštiny se do současnosti dochovalo několik nářečí, která jsou foneticky a gramaticky odlišná od spisovné estonštiny. V posledních letech 20. století však začalo obrození jižní estonštiny na základě nářečí Võ. 1. května 2004 se estonština stala jedním z tehdy dvaceti úředních jazyků Evropské unie. == Abeceda == Estonština používá upravenou latinku. Abeceda obsahuje 32 písmen, přesně v následujícím pořadí: Písmena C, F, X, Y se vyskytují pouze v cizích slovech. == Výslovnost == Estonština používá fonematický a morfematický pravopis, stejně jako čeština. Proto je její výslovnost relativně jednoduchá, protože \"co vidíme, to vyslovujeme\". Psaná podoba nicméně nerozlišuje dlouhou a předlouhou výslovnost hlásek a není také označena palatalizace (měkčení). Některé psané tvary se stále píší historickým pravopisem, přestože výslovnost je jiná. Většina Estonců například nevyslovuje počáteční hlásku \"h\". Přízvuk v estonštině je s několika málo výjimkami na první slabice (stejně jako v češtině), častý je vedlejší přízvuk na lichých nekoncových slabikách. === Samohlásky === Samohlásky jsou v estonštině velmi důležité. Je jich devět (u, o, a, õ, ü, ö, ä, e, i) a tvoří celkem 36 dvojhlásek.", "question": "Co je jediným úředním jazykem v Estonsku?", "answers": ["Estonština"]}
{"title": "Viktor Amadeus Savojský", "context": "22. března 1715 (ve věku 15 let)Královský palác v Turíně Příčina úmrtí pravé neštovice Místo pohřbení Bazilika Superga Povolání regent Rodiče Viktor Amadeus II. a Anna Marie Orléanská Příbuzní Karel Emanuel III., Marie Luisa Savojská, Marie Adelaide Savojská, Marie Viktorie Savojská a Vittorio Francesco, Marquis of Susa (sourozenci) Funkce regent multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Viktor Amadeus Savojský celým jménem Vittorio Amedeo Filippo Giuseppe[1] (6. května 1699 – 22. března 1715) byl nejstarším synem Viktora Amadea II. a jeho francouzské manželky Anny Marie Orleánské. Narodil v Turíně 6. května roku 1699. Byl pokřtěn jako Viktor Amadeus Jan Filip. Viktor zemřel v Královském paláci v Turíně dne 22. března roku 1715 ve věku 15 let na neštovice.[2] Byl pohřben v Bazilice Superga, která byla postavena v letech 1717 až 1731 na objednávku jeho otce. Odkazy Reference ↑ Savoy 4. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. (anglicky) ↑ AMMON, Christoph Heinrich von. Genealogie ascendante jusqu'au quatrieme degre inclusivement de tous les Rois et Princes de maisons souveraines de l'Europe actuellement vivans, reduite en 114 tables .... [s.l.]: Aux Depens de L'Auteur, Se Vend Chez Etienne de Bourdeaux 144 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: AINPAAAAcAAJ. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Amadeus (1699–1715) na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: ISNI: 0000 0004 5094 2127 | VIAF: 316737173 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lidé | Historie | Novověk", "question": "V jakém roce byla dokončena Bazilica Superga?", "answers": ["1731"]}
{"title": "Kleště", "context": "Kleště jsou nástroj k uchopování a stlačování předmětů, založený na principu oboustranné páky. Příbuzným nástrojem kleští jsou nůžky. Slovo kleště má velmi starý, praslovanský původ. Předpokládá se, že vznik tohoto nástroje souvisí s metalurgií (lití bronzu, kovářství železa). Kleště nemají žádnou souvislost (etymologickou ani věcnou) s klestěním (kastrací) domácích zvířat ani se slovem kleštěnec. Základní, nejpoužívanější druhy kleští jsou štípací, určené ke štípání (střihání) tvrdých materiálů malého průřezu, a kombinované, které mají část čelistí plochou rýhovanou k uchopování a malou část určenou ke štípání. Dále se také požívají kleště sika (sikovky), které mají nastavitelnou vzdálenost čelistí a umožňují uchopení předmětů většího průměru. štípací kleště (tzv. štípačky) čelní štípací kleště (tesařské) stranové štípací kleště kombinované kleště (tzv.. kombinačky) kleště sika či siko, sikovky ploché kleště sklenářské kleště - zhotovené z řemeslnických, jedna čelist je o 3 mm posunutá elektrikářské kleště lisovací kleště na kabelová oka odizolovací (stripovací) kleště pro elektrikáře krimpovací kleště stahovací kleště segrovky pro instalaci. a sejmutí pojistných kroužků (tzv. segrovka) kovářské kleště instalatérské kleště dlaždičské kleště hutnické kleště cihlářské kleště-uchopí naráz 4 až 5 cihel při manipulaci zamečnické kleště (neboli tzv. hasák) kadeřnické kleště (ondulační kleště) kleště na brikety (topičské. kleště) fotografické klíšťky kleště průvodčího kancelářské pomůcky na principu kleští proštipovací kleště razítkovací kleště kleště na cukr louskáček drtič česneku (mačkátko na česnek) kleště pro vytahování knedlíků Pinzeta Peán Zubařské kleště Porodnické kleště Obrázky, zvuky či videa k tématu Kleště ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kleště ve Wikislovníku", "question": "Na čem jsou založeny kleště?", "answers": ["na principu oboustranné páky"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Roku 180 při tažení proti Markomanům zde zemřel císař Marcus Aurelius. Římané opustili město v 5. století, ale osídlení v místě nikdy zcela nezaniklo a ve středověku bylo na římských základech obnoveno opět do podoby města. Roku 1155 učinil markrabě Jindřich II. Jasomirgott Vídeň hlavním městem Rakous, na základě Privilegia minus (1156) povýšených na vévodství. Při návratu z křížové výpravy byl na území města zajat anglický král Richard I. Lví srdce. Výkupné složené za jeho propuštění se stalo stimulem pro další rozvoj města jako významného obchodního střediska v Podunají. Za vlády prvních Habsburků se Vídeň jako jejich sídelní město stala na krátký čas centrem Svaté říše římské. Po nástupu Lucemburků na císařský trůn převzalo tuto roli hlavní město Českého království Praha, aby ji v době husitské revoluce a husitských válek opět až do panování Rudolfa II. ztratilo. Roku 1365 byla založena Vídeňská univerzita, třetí nejstarší univerzita severně od Alp. V roce 1438 se Vídeň na dlouhou dobu – s přestávkou za Rudolfa II. – opět stala rezidenčním městem císařů. Nedlouho poté byla zřízena Vídeňská arcidiecéze (1469). Ve dvacátých letech 16. století se Vídeň stala centrem podunajského soustátí, které zahrnovalo rakouské, české a uherské země a s krátkými přestávkami jím zůstala až do roku 1918. V letech 1529 a 1683 byla u Vídně odražena turecká vojska, která do té doby úspěšně postupovala přes celý Balkán. Město bylo až do roku 1804 centrem jedné z evropských velmocí a rezidencí císaře Svaté říše římské a jeho dvora. V tomto roce a definitivně roku 1806 byla role Vídně z vůle císaře Francouzů Napoleona Bonaparte po jeho vítězstvích v první fázi napoleonských válek omezena na hlavní město nově vytvořeného Rakouského císařství. Roku 1814 byl do Vídně svolán kongres, který řešil nové poválečné uspořádání Evropy po Napoleonově pádu. Druhá polovina 19. století a počátek 20. století byly poznamenány bouřlivým rozvojem Vídně.", "question": "Ve kterém roce byla založena nejstarší německá univerzita?", "answers": ["1365"]}
{"title": "Poike", "context": "Poike je jedna ze tří vyhaslých sopek na Velikonočním ostrově Je to štítová sopka s vrcholem ve výšce 412 m n. m. Je druhou nejvyšší na ostrově (po Maunga Terevaka). == Geografie a vulkanologie == Těleso sopky Poike tvoří východní výběžek Velikonočního ostrova. Sopka naposledy vybuchla před 230 000 až 705 000 roky a je nejstarší za tří sopek na ostrově. Povrch sopky je silně zvětralý. Rozhraní mezi sopkami Poike a Maunga Terevaka je tvořeno více než 3,5 kilometry dlouhým, příkrým příkopem, zvaným Ko te Ava o Iko čili Ikův příkop . Vedle hlavního vrcholu Maunga Pu A Katiki, kde se nalézá kráter o průměru 150 m a hloubce cca 15m, je na úbočí sopky několik bočních pyroklastických kuželů, dnes již značně zerodovaných: Maunga Vai a Heva, Maunga Parehe či Maunga Tea Tea. V jihovýchodní části Poike se nalézá Roggeveenův mys, pojmenovaný po Holanďanovi Jacobu Roggeveenovi, který poprvé navštívil ostrov o velikonocích roku 1722. Nejvýchodnější část je ukončena mysem Cumming. V severovýchodní části se nalézá O'Higginsův mys, pojmenovaný po chilské korvetě O'Higgins, která jako první chilská válečná loď přistála u ostrova roku 1870. == Eroze půdy == V nejvýchodnější části sopky Poike a celého ostrova se nejvíce projevil katastrofický dopad odlesnění ostrova domorodým obyvatelstvem. Zejména v této oblasti ostrova došlo po odlesnění ostrova k rychlé erozi půdy a odvátí zeminy do moře. V období od osídlení ostrova, tedy mezi léty 300 až 600 n.l. až přibližně do roku 1280 n.l. bylo území sopky Poike využíváno tradičním polynéským způsobem, bez jakékoliv eroze půdy.", "question": "Je Poike nejvyšší horou na Velikonočním ostrově?", "answers": ["Je druhou nejvyšší na ostrově (po Maunga Terevaka)."]}
{"title": "Leonardo DiCaprio", "context": "Leonardo Wilhelm DiCaprio (* 11. listopadu 1974 Los Angeles, Kalifornie) je americký herec a producent, jenž za postavu Hugha Glasse ve snímku Revenant Zmrtvýchvstání (2015) obdržel Oscara za nejlepší mužský výkon v hlavní roli, Zlatý glóbus i Cenu BAFTA. Zlatým glóbem byl také oceněn za hlavní roli ve filmu Letec a cenou Berlínského mezinárodního filmového festivalu za úlohu Romea ve snímku Romeo a Julie. Přesvědčivě vytváří postavy explozivní, temperamentní, zranitelné, často psychicky narušené. Mezi jeho nejznámější filmy patří Titanic (1997), Chyť mě, když to dokážeš (2002), Letec (2004), Počátek (2010), Velký Gatsby (2013), Vlk z Wall Street (2013). Narodil se 11. listopadu 1974 poblíž Hollywoodu v Kalifornii jako jediný syn ilustrátora a distributora undergroundových komiksů, napůl Itala a napůl Němce, a jeho ženy, sekretářky německého původu s ruskými kořeny. Jeho matka se přistěhovala z Německa do Spojených států během padesátých let, zatímco jeho otec byl již ze čtvrté generace americké rodiny původem z jižní Itálie (oblast kolem Neapole) a Bavorska v jižním Německu. Leonardova babička z matčiny strany, Helena Indenbirken (1915-2005), rozená jako Yelena Smirnova, byla původně ruská imigrantka, která začala až posléze v Německu budovat svou rodinu. Hercovy kořeny jsou tak následkem toho opravdu neskutečně pestré. Jeho rodiče se seznámili na vysoké škole a téměř okamžitě se spolu odstěhovali do Los Angeles. O jeho křestním jménu se traduje historka, že jej dostal během návštěvy muzea v Itálii, kdy si jeho těhotná matka zrovna prohlížela obraz Leonarda da Vinci a prvně ucítila kopnutí svého malého dítěte. Počínaje tímto incidentem bylo jasné, že jej pojmenuje právě po tomto proslulém renesančním umělci - Leonardo. V roce 1975, když byl pouhý jeden rok stár, se rodiče rozvedli a on dál vyrůstal převážně s matkou a s otcem se vídal jen občas. Když vyrostl, navštěvoval základní školu Seeds, později maturoval na John Marshall High School a následně pokračoval ve studiu na Los Angeles Center for Enriched Studies (LACES) po dobu čtyř let. Během svého života měl několik vztahů, převážně s modelkami těch nejzvučnějších jmen jako Kristen Zangová (1996–1998), Gisele Bündchen (2000–2005) a od roku 2005 izraelská modelka Bar Refaeli .", "question": "Kdo je Leonardo DiCaprio?", "answers": ["americký herec a producent"]}
{"title": "Vladislav Vančura", "context": "Národní umělec Vladislav Vančura (23. června 1891 Háj ve Slezsku - 1. června 1942 Praha) byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař. Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré a tak středoškolská studia dokončil maturitou na gymnáziu až v roce 1915. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu, kterou absolvoval v roce 1921. Téhož roku se oženil s kolegyní ze studií-lékařkou Ludmilou Tuhou, se kterou měl společnou ordinaci ve Zbraslavi u Prahy. V roce 1923 se manželům Vančurovým narodila dcera Alena (provdaná Santarová), pozdější spisovatelka. Koncem 20. let si ve Zbraslavi postavil dům a věnoval se výhradně spisovatelské činnosti. Jeho bratrancem byl Jiří Mahen. Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu, ve třicátých letech byl členem Levé fronty. Od roku 1920 publikoval v mnoha časopisech - Červen, Kmen, Host a Panorama. Od roku 1921 byl členem KSČ. V roce 1929 však podepsal spolu se šesti dalšími komunistickými umělci tzv. Manifest sedmi, který kritizoval Gottwaldovo vedení, a následně byl spolu s ostatními signatáři z KSČ vyloučen.", "question": "Kde zemřel Vladislav Vančura?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Ústní podání", "context": "Ústní podání Možná hledáte: Perorální podání. Ústní podání, projev nebo sdělení je předání informace případně emoce mezi lidmi prostřednictvím ústní komunikace. To může být stejně jednoduché jako říct někomu kolik je hodin.[1] Příkladem ústního projevu může být řeč, monolog, dialog, disputace, diskuse nebo polemika. Běžnou formou ústní komunikace je vyprávění, kde jedna osoba vypráví ostatním příběh o skutečné události nebo o něčem vymyšleném. Ústní tradice obsahuje kulturní materiál, zvyky a způsob myšlení předávané ústně na další generace. Vyprávění a ústní tradice jsou formy ústního projevu, které hrají důležitou roli ve folklóru a mytologii. Dalším příkladem ústní komunikace je orální historie - zaznamenávání, uchovávání a interpretace historických informací na základě osobních zkušeností a názorů mluvčího. Ochrana orální historie je obor, který se zabývá péčí a údržbou materiálů obsahujících orální historii v jakémkoli formátu. Vyprávění Vyprávění často zahrnuje improvizaci nebo přibarvování. Příběhy nebo vyprávění byly sdíleny v každé kultuře jako prostředek zábavy, vzdělávání, zachování kulturní tradice i pro vštěpování morálních hodnot. Nejstarší formou vyprávění byla ústní sdělení spolu se znázorněním gesty, což bylo běžné pro mnoho starověkých kultur. Australští domorodci malovali symboly z příběhů na stěnách jeskyní, aby pomohli vypravěči zapamatovat si příběh. Příběh byl poté vyprávěn pomocí kombinace ústního vyprávění, hudby, jeskyních maleb a tance.[2] Původně byly příběhy uloženy do paměti a poté předávány z generace na generaci. V moderní společnosti však tuto formu předávání místní, rodinné a kulturní historie nahradila masmédia, hlavně tisk a televize. V některých zemích s nízkou mírou gramotnosti však zůstávají příběhy a vyprávění převažujícím způsobem učení. Ústní tradice Podrobnější informace naleznete v článku Ústní lidová slovesnost. Ústní tradice (někdy označovaná jako lidová tradice, slovesnost nebo folklór) je kulturní materiál a tradice přenášené ústně z jedné generace na druhou. Zprávy nebo svědectví jsou ústně přenášeny řečí nebo zpěvem a mohou mít podobu například pohádek, legend, pověstí, hádanek, rčení, balad, písní, obřadů nebo her. Nově ji doplnily například vtipy, virály nebo videa. Tímto způsobem je možné, aby se ve společnosti předávala jistá omezená znalost historie, slovesnosti, právo a další poznatky napříč generacemi bez použití písma. Sociologové zdůrazňují požadavek, že materiál byl udržován skupinou lidí po několik generací, a chtějí tak odlišit ústní tradici od svědectví nebo orální historie.", "question": "Který projev může být podán přes řeč, monolog, dialog?", "answers": ["Ústní"]}
{"title": "Česko", "context": "Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše. Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918. Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. Roku 1939 bylo území současné České republiky okupováno německou armádou a vznikl loutkový protektorát Čechy a Morava. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název Československá socialistická republika. Ta byla roku 1969 federalizována, přičemž v rámci tohoto procesu vznikla Česká socialistická republika, formálně svrchovaný národní stát, z hlediska mezinárodního práva přímý předchůdce současné České republiky.", "question": "Co bylo prvním doloženým útvarem na území České republiky?", "answers": ["nadkmenový svaz Sámovy říše"]}
{"title": "Kopřiva", "context": "kopřiva dvoudomá (U. dioica) kopřiva žahavka (U. urens) kopřiva lužní (U. kioviensis) další (viz text) Některá data mohou pocházet z datové položky. Tento článek je o rodu rostlin Urtica. Další významy jsou uvedeny na stránce Kopřiva (rozcestník). Kopřiva (Urtica) je rod rostlin z čeledi kopřivovitých (Urticaceae). Mají žahavé chlupy, palisty a vstřícné listy s pilovitými, vzácně celokrajnými, okraji. Při dotyku se trichomy zabodnou do kůže a při následném pohybu způsobí její malé a nepatrné protrhnutí, což vede k bolesti a svědění.[1] Nejznámějším druhem tohoto rodu je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), původem z Evropy, Asie a Severní Ameriky. Druhy kopřiv Rod obsahuje mnoho druhů. Velké množství druhových jmen počítaných k němu ve starší literatuře se však nyní považuje za synonyma kopřivy dvoudomé. Některá z těchto jmen přežívají jako jména poddruhů. V České republice se vyskytují tři druhy rodu kopřiva: kopřiva dvoudomá (hojná po celé ČR s výjimkou nejvyšších poloh Krkonoš, Jeseníků a Králického Sněžníku), kopřiva žahavka (běžná v teplejších krajích, jinde vzácná) a kopřiva lužní (vzácně na jižní Moravě, byla považována za vyhynulou).", "question": "Jaké okraje mají listy kopřivy?", "answers": ["pilovitými, vzácně celokrajnými"]}
{"title": "SMS", "context": "Štědrý den - 70 milionů SMS. Dumfinanci.cz [online]. 2007-12-27 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. ISSN 1802-5153. ↑ Lidé letos poslali na Vánoce 70 milionů SMS. Aktuálně.cz [online]. 2007-12-25 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. ↑ HRON, Michal. Vánoční přání trhla rekord, zákazníci poslali 70 milionů textovek. iDnes [online]. 2007-12-27 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. ↑ Na Štědrý den jsme poslali 70 milionů SMS a 290 tisíc MMS [online]. FinExpert, 2007-12-27 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. ↑ ČTK. Na Štědrý den poslali Češi přes 70 miliónů zpráv. Novinky.cz [online]. 2007-12-27 [cit. 2008-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-28. ↑ POSPÍŠIL, Aleš. Operátoři na Štědrý den: padaly rekordy. MobilMania.cz [online]. 2007-12-26 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. ISSN 1214-1887. ↑ ŠPULÁK, Ondřej. Češi poslali na Štědrý den přes 70 miliónů zpráv. Slunečnice.cz [online]. 2007-12-25 [cit. 2008-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-27. ↑ pad, ČTK. Češi si poslali 70 milionů vánočních SMS přání. Blesk.cz [online]. 2007-12-25 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. ISSN 1213-8991. ↑ O2 SMS brána SMS a MMS brána T-mobile Hromadné rozesílání SMS – Vodafone↑ O2 SMSender [online]. o2 [cit. 2008-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-20. ↑ Američané přestávají telefonovat. Propadli textovkám. iDNES.cz [online]. [cit. 2008-10-5]. Dostupné online. Související články PR SMS (Premium Rate SMS) – využití v marketingu T9 – prediktivní algoritmus pro psaní Short date service (SDS) Rich Communication Services (RCS) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu SMS na Wikimedia Commons Slovníkové heslo SMS ve Wikislovníku Jak poslat SMS jménem jiného mobilu (článek Vlastimila Klímy)", "question": "Jaká zkratka se užívá pro pojem služba krátkých textových zpráv?", "answers": ["SMS"]}
{"title": "Československo", "context": "Československo byl stát ve střední Evropě, který existoval (s krátkou přestávkou během druhé světové války) od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států Rakouska-Uherska. Zahrnovalo území Čech, Moravy, Českého Slezska (jihovýchodní část Slezska), Slovenska a do roku 1939 i Podkarpatské Rusi (\"Horní Uhry\"). Československo zaniklo k 31. prosinci 1992 rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku od 1. ledna 1993. Podrobnější informace naleznete v článku Název Československa. Oficiální název státu procházel vývojem dle toho, jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiálním název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá nebo Česko-Slovenský stát. V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika. Za druhé republiky (1938-1939) byl používán název Česko-Slovenská republika. Po válce bylo opět užíváno názvu Československá republika až do roku 1960. V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí Komunistické strany Československa název státu změněn na Československá socialistická republika. V preambuli ústavy se nový název zdůvodňoval vítězstvím socialismu v zemi, po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin - komunismu. Spolu s názvem byl změněn také státní znak. Po pádu režimu v roce 1989 byl název státu změněn na Československá federativní republika. Po vleklých sporech byl nakonec schválen název (z hlediska pravopisných pravidel nesprávný) Česká a Slovenská Federativní Republika, který se používal až do zániku státu 31. prosince 1992. Podle současných Pravidel slovenského pravopisu má být krátký název psán se spojovníkem jako Česko-Slovensko (adjektivum česko-slovenský), byť je to s dobovými dokumenty v rozporu. Hlavně na slovenské Wikipedii to vedlo k výkladu, že tvar Československo (adjektivum československý) není přípustný, což je ale příliš rigidním výkladem. Slovník současného slovenského jazyka z roku 2006 udává oba tvary právě v historickém kontextu, pojem Československo připouští i internetová jazyková poradna Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Československa. Podrobnější informace naleznete v článku První republika. Původní koncepci nově vzniklého Československa nastínil na mírové konferenci v Paříži Edvard Beneš, který předložil státníkům celou řadu memorand. Jedním z takto předložených dokumentů byla Nóta o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice, v níž Beneš přislíbil, že nově vzniklá Československá republika \"zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě Švýcarské republiky\".", "question": "Jak vzniklo Československo?", "answers": ["po první světové válce jako jeden z nástupnických států Rakouska-Uherska"]}
{"title": "Lokomotiva 180", "context": "Minimální poloměrprojížděných oblouků125 m Rozchod kolejí1 435 mm Parametry pohonu Uspořádání pojezduCo´ Co´ Regulace pohonu odporová Napájecí soustava3 kV Seznam českých a slovenských lokomotiv Tento článek je o české lokomotivě. O německé lokomotivě řady 180 pojednává článek Lokomotiva 372. Tento článek je o elektrické lokomotivě ČSD. O parní lokomotivě řady 180 kkStB pojednává článek kkStB řada 180. Lokomotiva řady 180 je elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená především pro nákladní dopravu. V počtu dvou kusů ji vyrobila plzeňská firma Škoda v letech 1958 a 1959 pod továrním označením Škoda 23E. Jednalo se o prototypové stroje, na něž poté navázala výroba dalších typů lokomotiv. Vývoj Poté, co se ukázalo, že původní teze univerzální lokomotivy pro osobní i nákladní dopravu u řady 140 selhala kvůli nedostatečné tažné síle a výkonu, objednaly si ČSD nový typ lokomotivy s vyšším výkonem a šesti nápravami, které by lépe vyhovovaly náročným podmínkám na trati Praha – Košice. Původní provedení lokomotiv bylo se šesti elektromotory s výkonem 508 kW a převodovým poměrem pro rychlost 120 km/h. Přestože lokomotivy předvedly velmi dobré výkony a v dopravě těžkých rychlíků předčily slabší řadu 140, ukázalo se, že jejich výkon a tažná síla způsobuje hodně problémů s přetrháváním šroubovek (součást spojovacího ústrojí mezi vagony). Proto byly u jedné lokomotivy dosazeny nové motory s nižším výkonem 435 kW, které byly později dosazeny na lokomotivy řady 181 a na tomto stroji byly pro tento účel vyzkoušeny (celkový výkon lokomotivy poklesl na 2 610 kW). Druhé lokomotivě byl rovnou dosazen nový typ podvozku a výkon zůstal na 3 048 kW. Tím byla také oběma strojům snížena maximální rychlost na 90 km/h. Vzhledem k tomu že šlo o prototypové stroje, dále výroba nepokračovala a zdokonalená verze byla rovnou vyrobena pod novou řadou E 669.1 (181). Kromě dvou prototypových strojů pro ČSD byly vyrobeny dva další téměř shodné pro Sovětský svaz (řada ČS2, tovární typ Škoda 25E). Na ně poté navázala sériová výroba. Konstrukce Lokomotiva má ocelovou lokomotivní skříň po jedné straně s žaluziemi kvůli nasávání chladicího vzduchu (první použití tohoto systému v Československu). Pohání ji šest elektromotorů, pro každou nápravu jeden. Na obou koncích lokomotivní skříně jsou stanoviště strojvedoucího se čtyřdílnými čelními okny. Regulace výkonu je klasická odporová (principiálně shodná s řadou 140) – strojvedoucí vyřazováním rozjezdových odporů volí jednotlivé jízdní stupně a může tak regulovat výkon lokomotivy.", "question": "Jaké je tovární označení Lokomotivy 180?", "answers": ["Škoda 23E."]}
{"title": "Ochotsk", "context": "Rusko Rusko federální okruh Dálněvýchodní federální okruh kraj Chabarovský kraj Chabarovský kraj na mapě Ruska Ochotsk Rozloha a obyvatelstvo Počet obyvatel 3 576 (2016)[3] Správa Status sídlo městského typu Vznik 1647 Telefonní předvolba (+7) 42141 PSČ 682480 Označení vozidel 27 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Ochotsk (rusky О) je ruské přístavní město ležící v Chabarovském kraji. Jedná se o administrativní centrum Ochotského okresu. Město leží u ústí řeky Ochoty při pobřeží Ochotského moře. V roce 2020 zde žilo 3 183 lidí. Etymologie Název pevnosti a poté města pochází od Evenků. Buď od slova achot - velký nebo od ochat - řeka. A kozáci si jedno z těchto dvou slov poruštili a vzniklo z toho Ochotsk.[4] Historie Založení osady Ochotsk je první město a jedna z nejstarších ruských osad na Dálném východě. V roce 1639 dosáhl kozácký oddíl vedený Ivanem Moskvitinem východního pobřeží Asijské pevniny. Stali se tak prvními Rusy, kteří dosáhli Ochotského moře a Tichécho oceánu. Založili zde první malý ostrožek. V polovině 17. století si na místě pozdějšího města vybudoval svůj zimní tábor ruský objevitel, kozák Semjon Andrejevič Šelkovnikov. Ten zde v roce 1647 vybudoval chaty pro přezimování. V roce 1649 došlo k vybudování opevnění těchto chat a vzniku malé opevněné osady, kterou pojmenovali Kosoj Ostrožok. Ruská přítomnost se nelíbila místním Lamutům, kteří nechtěli platit jasak. Lamutové v roce 1653 na Kosoj Ostrožok zaútočili, po několika dnech ho dobyli a vypálili. Rusové brzy osadu znovu vybudovali a lépe opevnili. I když osada ležela na pobřeží moře, nesloužila jako přístav, první osadníci a průzkumníci v osadě neuměli stavět lodě vhodné pro plavbu po moři.", "question": "Odkud pochází název města Ochotsk?", "answers": ["Evenků"]}
{"title": "Filip Prosper Španělský", "context": "Filip Prosper Španělský (španělsky Felipe Próspero José Francisco Domingo Ignacio Antonio Buenaventura Diego Miguel Luis Alfonso Isidro Ramón Víctor; 5. prosince 1657, Madrid – 1. listopadu 1661, Madrid) byl španělský infant, kníže asturijský ze španělské linie Habsburské dynastie. == Život == Byl starší syn španělského krále Filipa IV. a jeho druhé ženy Marie Anny Rakouské, která byla neteří svého chotě. Jeho nevlastní sestra Marie Tereza se stala francouzskou královnou a sestra Markéta Tereza císařovnou. Bratr Karel, narozený pár dní po smrti Filipa Prospera, byl poledním Habsburkem na španělském trůnu. Ačkoli se dožil pouhých čtyř let, byl velice důležitý pro posílení pozice Španělska vůči Francii a z části přispěl k uzavření pyrenejského míru v roce 1659. Od narození měl sklony k epileptickým záchvatům, které byly příčinou jeho předčasné smrti. Pohřben byl do rodinné hrobky v El Escorialu. == Vývod z předků == == Odkazy == === Literatura === HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 122. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip Prosper Španělský ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo byla matka Filipa Prospera Španělského?", "answers": ["Marie Anny Rakouské"]}
{"title": "Štefan Buľko", "context": "Štefan Buľko (9. října 1914 - 24. února 1975) byl slovenský a československý politik Strany slovenské obrody a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. == Biografie == Po volbách roku 1971 zasedl do slovenské části Sněmovny národů (volební obvod č. 135 - Košice, Východoslovenský kraj). Křeslo nabyl až dodatečně v březnu 1973 po doplňovacích volbách poté, co zemřel poslanec Ján Haško. Ve FS setrval do své smrti roku 1975. Nahradil ho pak Ernest Balog. Působil na postu krajského tajemníka Strany slovenské obrody pro Východoslovenský kraj. Byl aktivní též jako novinář. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === (česky) Štefan Buľko v parlamentu", "question": "Je Štefan Buľko živ?", "answers": ["Ve FS setrval do své smrti roku 1975."]}
{"title": "Henrik Gabriel Porthan", "context": "Henrik Gabriel Porthan Henrik Gabriel Porthan Narození 8. listopadu 1739 Viitasaari Úmrtí 16. března 1804 (ve věku 64 let) Turku Povolání historik, pedagog, spisovatel a vysokoškolský učitel Alma mater Královská akademie v Turku Rodiče Sigfrid Porthan[1] multimediální obsah na Commons galerie na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Henrik Gabriel Porthan (8. listopadu 1739, Viitasaari – 16. března 1804, Turku) byl profesor a knihovník Královské Akademie v Turku a významná postava finského humanismu v 18. století, někdy přezdívaný také jako Otec finského dějepisectví. Psal studie o finské historii, mytologie, poezii a jiných populárních humanitních vědách. V letech 1776–1778 vydal v pěti dílech studii o finském folklóru a poezii, De Poësi Fennica, která měla velký význam v probuzení zájmu veřejnosti o finskou mytologii a Kalevalu. Sloužila také jako základ pro pozdější studie poezie. Byl také jedním ze zakladatelů společnosti Aurora a redaktorem prvních finských novin, Tidningar ugifne af et sällskap i Å, založených v roce 1771. Byl studentem Daniela Juslenia, učitelem Franse Mikaela Franzéna a inspiroval následující generaci finských autorů, básníků a badatelů, z nichž většina patřila mezi zakladatele Společnosti finské literatury v roce 1831. Reference ↑ Svenskt biografiskt lexikon. Dostupné online. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: GND: 118595865 | ISNI: 0000 0001 0856 583X | LCCN: n82132055 | VIAF: 36908769 | WorldcatID: lccn-n82132055 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Finsko | Literatura", "question": "Jak byl přezdíván Henrik Gabriel Porthan?", "answers": ["Otec finského dějepisectví"]}
{"title": "Muž", "context": "Muž je dospělý člověk samčího pohlaví. Slovo muž se používá pro označení pohlaví člověka nebo role ve společnosti. Člověk opačného, tzn. samičího pohlaví je žena. Nedospělý člověk samčího pohlaví je chlapec. Symbol pro planetu Mars se používá v biologii pro označení samčího a tedy i mužského pohlaví. Je to stylizované znázornění štítu a oštěpu boha Marta – kolečko se šipkou vpravo nahoře (Unicode: ♂). Symbol mj. reprezentuje mužnost a ve středověké alchymii označoval také železo. == Kultura a role ve společnosti == Již od pravěku měli muži, podobně jako ženy, rozdílnou roli ve společnosti. V lovecko-sběračských společnostech měli muži téměř výhradně na starosti lov pro maso, kdežto ženy sbíraly rostlinnou potravu. Muži se od žen liší svým chováním. Podle běžných klišé se považují za: agresivnější než ženy. V mezilidských vztazích jsou ale muži a ženy zhruba stejně agresivní. Muži jsou spíše agresivnější mimo domov. odvážnější, dobrodružnější a soutěživější než ženy. méně citoví.V západní kultuře se muži jen zřídka oblékají jako ženy. Protože se však móda s časem mění, nošení náušnice se již obvykle nepovažuje za ženský znak. Podobně se za nemužské již nepovažuje holení chlupů na těle a vousů na tváři. Muži zpravidla páchají nejvíce kriminality. == Biologie a pohlaví == Z pohledu biologie mají muži řadu pohlavních charakteristik, které je odlišují od žen. Stejně jako u ženy jsou mužské pohlavní orgány částí rozmnožovací soustavy. Mezi ně patří hlavně penis, varlata, chámovod a prostata. Samčí rozmnožovací soustava je zaměřena hlavně na produkci a ejakulaci spermatu, které obsahuje spermie, a tím i genetickou informaci. Role samčí rozmnožovací soustavy ve vývoji lidského plodu končí ejakulací spermatu do dělohy, ze které se ejakulát zpravidla dostává do vejcovodů, kde oplodní vajíčko, ze kterého se posléze v děloze vyvine plod. Pojetí otcovství a rodiny nalézáme v každé lidské společnosti. Zároveň jsou varlata místem tvorby mužského pohlavního hormonu testosteronu, který ovlivňuje vznik primárních i sekundárních pohlavních znaků, včetně rysů chování typických pro muže. Druhotné pohlavní znaky, jako jsou chlupy na těle a silné svaly, se vyvinuly, aby přitahovaly družku nebo pomohly porazit rivaly. Na rozdíl od žen mají muži pohlavní orgány převážně vně těla, ačkoli mnoho částí samčí rozmnožovací soustavy se nalézá též uvnitř těla, kupříkladu prostata. Věda a odvětví lékařství, které se zabývá samčí rozmnožovací soustavou, se nazývá andrologie. Většina, ale ne všichni muži, má karyotyp 46,XY. Obecně se dá říci, že muže trápí tytéž nemoci jako ženy, i když se vyskytuje několik pohlavně závislých nemocí, kterými trpí více nebo výhradně muži.", "question": "Jakého pohlaví je muž?", "answers": ["samčího"]}
{"title": "Pečeť Michiganu", "context": "Pečeť Michiganu Pečeť státu Michigan Pečeť Michiganu, jednoho z federálních států USA, byla přijata dne 2. června 1835.[1] Popis Velkou pečeť tvoří světle modré kruhové pole, v jehož středu je modrý štít, s nápisem TUEBOR („Budu obhajovat“) v hlavě štítu a zobrazující muže se zbraní v ruce stojícího na zeleném břehu jezera při východu slunce. Muž symbolizuje stranu a míru a schopnost hájit svá práva. Štítonošem tohoto znaku je heraldicky vpravo jelen Wapiti a vlevo los evropský. Oba jsou typickým symbolem Michiganu. Nad štítem je heraldicky vpravo hledící orel bělohlavý, který v pařátech drží svazek šípů a olivovou ratolest. Nad ním je červená stuha s bíle napsaným heslem v latině: E PLURIBUS UNUM (česky Z mnohých jeden). Oba tyto prvky symbolizují Spojené státy (jsou převzaty z velké státní pečeti Spojených států). Pod štítem je bílá stuha opět s latinským heslem: SI QUAERIS PENINSULAM AMOENAM CIRCUMSPICE (česky Pokud hledáte příjemný poloostrov, dívejte se kolem sebe). Modrý kruh přechází, ve směru od středu ven, do červeného mezikruží s černým nápisem: THE GREAT SEAL OF THE STATE OF MICHIGAN (česky Velká pečeť státu Michigan) v horní a A.D. MDCCCXXXV (česky 1835 našeho letopočtu) v dolní části mezikruží. Pečeť byla přijata 2. června 1835 a vytvořil ji sám druhý guvernér tohoto státu – Lewis Cass. Pečeť je rovněž součástí Michiganské vlajky. Znak (modrý štít uprostřed) může být, na rozdíl od pečeti, vytištěn na dokumenty bez designu nebo slov.", "question": "Jakou barvu má štít na pečeti Michiganu?", "answers": ["modrý"]}
{"title": "Mouka", "context": "Mouka je v podstatě rozmělněná vnitřní část obilného zrna (obilky) s menším podílem otrubnatých částic. Používá se zejména pro výrobu jídel. V české obchodní síti se pšeničná mouka (nejběžnější typ) běžně prodává ve čtyřech druzích rozlišených podle tloušťky zrn: hladká (nejjemnější zrnitost), polohrubá, hrubá, krupice (nejhrubší zrnitost). Mouka se mele již od paleolitu. Obilí se nikdy nemele celé (krom celozrnné mouky), ale začíná se od obalu a zrno se postupně omílá k jádru. Kromě hrubosti mletí se tedy u mouky uvádí číselné označení, které znamená, kolik popela zbude po spálení 100 gramů mouky. Vnitřní část zrna obsahují nejvíce škrobů, oproti tomu je v obalu větší množství popelovin. Zjednodušeně tedy platí, že čím větší číslo, tím více bylo umleto z okrajové části zrna a mouka tedy obsahuje více minerálů a vlákniny. Ty jsou tedy z nutričního hlediska kvalitnější než například krupice. Oproti tomu nízkovymleté mouky s nižším číslem jsou chutnější a trvanlivější. Slupka zrna, která obsahuje L-cystein, se odstraňuje, aby byla mouka bílá. Následně se pak L-cystein dodává a k jeho výrobě se často používá lidských vlasů. Mouku je možné umlít z každé obiloviny. Kromě pšeničné je oblíbená také žitná mouka, která se využívá především k přípravě chleba nebo perníku. Známá je také špaldová mouka, vhodná do sladkých i slaných těst. Mouka se dále vyrábí například z ječmene, kukuřice, pohanky, rýže, sóji nebo amarantu. Posledních pět zmíněných mouk jsou mouky přirozeně bezlepkové, bezlepková je ale i deglutenizovaná pšeničná mouka, která svými vlastnostmi zůstává bližší běžné pšeničné mouce (v Česku Jizerka). Pšeničné mouky T 400 - Pšeničná výběrová polohrubá T 450 - Pšeničná hrubá (krupice) T 512 - Pšeničná pekařská speciál T 530 - Pšeničná mouka hladká světlá - pekařská speciál (odpovídá značení 00 Extra) T 550 - Pšeničná mouka polohrubá světlá T 650 - Pšeničná mouka hladká polosvětlá, pro pečení chleba jsou vhodnější mouky s T650.", "question": "Jaká mouka (podle druhu obiloviny) je v českých zemích nejčastější?", "answers": ["pšeničná"]}
{"title": "Ucho", "context": "Ucho je sluchový orgán obratlovců. Jeho základními částmi jsou vnější, střední a vnitřní ucho. Ucho mladého člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 – 20 000 hertzů, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50 – 8 000 Hz. Nejcitlivější je na frekvenci mezi 2–4 kHz. Frekvence lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz. Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv. echolokace. Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku. Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch. Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm. Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu. Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven. Podrobnější informace naleznete v článku Střední ucho. Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha - ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, která uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko.", "question": "Jaké jsou základní části ucha?", "answers": ["vnější, střední a vnitřní ucho"]}
{"title": "Hlavonožci", "context": "Dokonalé komorové oči dvoužábrých hlavonožců mají podobnou stavbu jako oči savčí, oproti nim však mají obrácené uspořádání vrstev sítnice (světločivné buňky na povrchu, jejich nervy a cévní zásobení až za nimi), takže nemají slepou skvrnu (vizte obrázek vpravo). Kromě toho jsou oči obřích chobotnic největší v celé živočišné říši, průměr některých je až 40 cm. Starobylá loděnka má však štěrbinové oči, které jsou naplněné vodou. Má sítnici, ale ne čočku.Na ramenech mají smyslová čidla hmatu a chuti, vnímají slanost, kyselost a hořkost. Dále mají statokinetická čidla polohy a pohybu. == Inteligence == Hlavonožci jsou obvykle samotáři, jen část olihní žije v hejnech, žádné opravdu sociální druhy však nejsou známy. Žijí velmi krátce a většinou uhynou po páření. Tyto věci by obyčejně vyloučily inteligenci, nicméně hlavonožci, zvláště chobotnice, inteligentní jsou. Jejich nervová soustava je nejdokonalejší ze všech bezobratlých, podobně jako smysly. Jejich komorové oči jsou vyvinutější více, než savčí. Barvu pokožky mohou měnit nejen kvůli maskování, ale také kvůli komunikaci. Kromě toho vyjadřují zbarvením pokožky své emoce. Inteligence hlavonožců se vyvíjela v důsledku jejich konkurence, obratlovců. Chobotnice jsou nejinteligentnější, sépie a olihně také vykazují známky inteligence. Přesto prvohorní zástupci, kteří vládli tehdejším mořím, nejspíše příliš inteligentní nebyli, podobně jako loděnka, která je dnes \"živoucí zkamenělinou\", památkou na vyhynulé druhy. === Inteligence chobotnic === Chobotnice dovedou měnit při lovu své strategie podle druhu kořisti a podmínek, ke kterým patří útoky na kraby, otevírání lastur atd. Staví si jednoduchá obydlí z nejrůznějších materiálů někdy i s vchodem, který mohou v případě hrozícího nebezpečí zatarasit.", "question": "Mají savci nejdokonalejší oči v živočišné říši?", "answers": ["Jejich komorové oči jsou vyvinutější více, než savčí."]}
{"title": "Domácí drůbež", "context": "U vrubozobých vytvářejí kraje obou dílů zploštělého zobáku kulisovitě postavené rohovité lamely nebo zoubky, kterými svírají potravu jako kleštěmi nebo přecezují bahno vodou a obsah polykají. Vrubozobí mají proto v dutině zobáku četná smyslová tělíska. Přední 3 prsty běháku jsou spojeny plovací blanou. Tělo je přizpůsobeno k životu na vodě. Je hustě pokryto obrysovým peřím, které nepropouští vodu. Pod ním je na celé ploše těla vrstva prachového peří. Kostrční žláza je velká a vytváří hojně olejovitého sekretu, jímž si ptáci zobákem promašťují peří. Jsou to ptáci nekrmiví, jejich mláďata jsou schopna samostatné výživy. Po vylíhnutí jsou hustě pokryta pápěřím a po uschnutí jsou schopna chůze i plavání. Mají již vysoce vyvinutou regulaci tělesné teploty. Výměna peří je buď jednou v roce (husy) nebo dvakrát do roka (kachny). Samci mají částečně vyvinutý penis. Názory na původ a historii vzniku hlavních druhů domácí drůbeže nejsou jednotné. Na rozdíl od domácích savců nečiní u domácí drůbeže obtíže jejich odvození od divokých druhů, ale mnohem méně je známa doba, kdy k domestikaci došlo. Příslušníci rodu Gallus (kur) se vyskytují se v několika druzích, případně poddruzích či varietách (názvosloví i systematické členění příslušníku rodu se podle různých autorů různí). Kur vidličnatý (k. měnlivý, k. zelený) - Gallus varius (Shaw, 1798), žije na Jávě, ostrově Bali a Malých Sundách. Má jeden lalůček na spodině hlavy. Není kmenovou formou kura domácího. Kur čárkovaný (šedý k. džunglový, k. Sonneratův) - Gallus sonnerati (Temminek, 1813), žije v jižnější části Přední Indie. S kurem domácím se sice páří, ale kříženci jsou neplodní. Proto není kmenovou formou kura domácího. Kur džunglový (cejlonský k. džunglový, k. žlutý, k. Lafayetův) - Gallus laffayetti (Lesson, 1831), žije v pralesích ostrova Cejlonu. Třebaže se plodně kříží s kurem domácím, není jeho předkem. Někdy se uvádí další druh - černý kur džunglový - Gallus murghi. Za předka kura domácího je nejčastěji považován kur divoký (k. obecný, k. hřebenatý, k. bankivský, asijský k. divoký, červený k. džunglový) - Gallus gallus (Linné, 1758). Páří se neomezeně s kurem domácím a jeho kříženci jsou plně plodní. Kur obecný osídlil celou Indii od Kašmíru na západě po Tonkin na východě, od nížinných lesů až do hor, dále ostrovy Sumatru, Jávu, Celebes, Filipíny aj. Podle některých autorů existují podruhy kura obecného, např. Gallus gallus ssp. bankiva - kur bankivský. Kur domácí - Gallus gallus f. domestica (Linné, 1758) vznikl domestikací kura divokého, případně z některých jeho variet, a to z populací žijících v Přední Indii.", "question": "Jak obecně označujeme skupinu zvířat jako je kur domácí, krůta, kachna a husu?", "answers": ["domácí drůbeže"]}
{"title": "Rostislav", "context": "Svatý Rostislav (nebo také Rastislav, Rastic, Rasticlao, Rastislaus, někdy též Radislav či Ladislav) z dynastie Mojmírovců (datum narození neznámé – po 870, Bavorsko) byl v letech 846–870 druhým velkomoravským knížetem. Za jeho vlády se na území Velkomoravské říše uskutečnila cyrilometodějská misie. V říjnu 1994 byl pravoslavnou církví v Českých zemích a na Slovensku prohlášen za svatého. Slavnost svatořečení Rostislava proběhla 29. října 1994 v Prešově a 30. října 1994 v Brně, podle pravoslavného kalendáře má církevní svátek 28. října. Rostislav byl synovcem Mojmíra I. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl Rostislav na velkomoravský královský stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše (tj. východní části rozpadlé Franské říše). Ludvík Němec považoval Rostislava za svého chráněnce, ne-li vazala, a předpokládal, že se velkomoravský kníže bude podřizovat jeho politickým zájmům ve střední Evropě. Od roku 850 však Rostislav styky s východofranskou říší přerušil, začal podporovat Ludvíkovu opozici a na Velkou Moravu přijímal Ludvíkovy odpůrce, kteří byli nuceni od Franků uprchnout. Kvůli likvidaci východofranského vlivu Rostislav vyhnal latinské kněze. Roku 855 se Ludvík Němec pokusil Rostislavovu neposlušnost potrestat a na Velkou Moravu vpadl. Jeho voje došly až k Rostislavově hlavní pevnosti, kde však velkomoravské vojsko podniklo úspěšný protiútok. Rostislav pak pronásledoval východofranské vojáky až za hraniční řeku Dunaj a vyplenil východofranské území na druhém břehu. V roce 858 se Rostislav spojil s Karlomanem (Karlmannem), správcem Východní marky (dnes část Rakouska) a synem Ludvíka Němce. Rostislav získal díky tomuto spojenectví některá území v dnešním Maďarsku, která připojil ke své říši. V roce 861 Rostislav s Karlomanem znovu zaútočili na síly Ludvíka Němce, ke kterým náležel i Pribina, tehdy kníže blatenského knížectví.", "question": "Z jaké dynastie je Svatý Rostislav?", "answers": ["Mojmírovců"]}
{"title": "Poštovní směrovací číslo", "context": "Částečně je desetimístný systém používán v USA pro tzv. ZIP+4 System; ten sestává z pětimístného PSČ, spojovací čárky a dalších čtyř číslic (dohromady tedy též 10 znaků). Nejkratší PSČ jsou třímístná (v Evropě Malta).[11] Související články Poštovní směrovací čísla v Chorvatsku Poštovní směrovací číslo na Slovensku Odkazy Poznámky ↑ Z celosvětového pohledu je vhodnější výraz „Poštovní kód“ protože v řadě zemí zahrnuje číslice i písmena, jak je psáno dále. V českých podmínkách jsou výraz „Poštovní směrovací číslo“ a zkratka PSČ běžné.↑ Tyto stroje již nejsou v provozu, byly nahrazeny stroji novějších generací. Reference ↑ Poštovní směrovací číslo [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. (česky) ↑ Ukrajinská filatelistická a numismatická společnost: První poštovní kód na světě (anglicky)1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Radka Hrdinová: Lidé se směrovací čísla učit nechtěli, říká muž, který je uváděl do praxe, iDnes.cz, 16. 3. 2018↑ Rychlejší cesta zásilek. Rudé právo. 22. 12. 1972, s. 2. Dostupné online. ↑ Jak psát PSČ. Rudé právo. 11. 11. 1982, s. 4. Dostupné online. ↑ Pavel Lukavský: Znáte někdo odpověď? , Infofila, 15. 10. 2005↑ Směrnice pro zpracování poštovních zásilek podle poštovních směrovacích čísel (opatření č.19/1974, uveřejněné v částce 4 Věstníku federálního ministerstva spojů ze dne 24.1.1974). ↑ Česká pošta – Jak správně nadepsat zásilku↑ Územně identifikační registr ČR – Nápověda Archivováno 1. 3. 2018 na Wayback Machine, Český statistický úřad↑ EN ISO 19160-4: 2017 Součásti mezinárodní poštovní adresy a jazyk šablony [online]. [cit. 2018-12-10]. Dostupné online. ↑ UPU: Addressing issues (anglicky), část 2. www.upu.int [online]. [cit. 2017-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-17. Literatura Federální ministerstvo spojů: Poštovní směrovací čísla, Praha, Nakladatelství dopravy a spojů, 1972, schváleno FMS pod č. j. 2726/72-PN Federální ministerstvo spojů: Poštovní směrovací čísla, 5. vydání, Praha, Nakladatelství dopravy a spojů, 1980, schváleno FMS pod č. j. 14 506/80-PN/2 a další příručky a seznamy Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu poštovní směrovací číslo na Wikimedia Commons Wikidata používají Poštovní směrovací číslo jako vlastnost P281 (použití) Definice PSČ na stránkách ČSÚ Vyhledávání PSČ na stránkách České pošty Vyhledávání PSČ - alternativní databáze Databáze PSČ České republiky - přehled PSČ (anglicky) Postal Addressing Systems: CZE Archivováno 16. 7. 2020 na Wayback Machine Vzory správného psaní adres Úprava adresní strany zásilky (poštovní norma) Historie PSČ na stránkách Deustschepost Historie zavádění PSČ v pořadu ČT Retro na iVysílání (Česká televize)(od 21:26) Autoritní data: AUT: ph124483 | GND: 4316292-7 | LCCN: sh99004086 | WorldcatID: lccn-sh99004086", "question": "Jak se zkráceně říká poštovnímu směrovacímu číslu?", "answers": ["PSČ"]}
{"title": "CRISPR", "context": "v roce 1993[14], který je nazval krátkými pravidelně rozmístěnými repeticemi (SRSR).[15] V roce 2000 byly podobné repetice identifikovány u dalších zástupců bakterií a archeí.[16. ] Na Mojicův návrh byly SRSR roku 2002 přejmenovány na CRISPR.[17][18] Poprvé vyvstalo podezření, že by CRISPR lokusy mohly být zodpovědné za zprostředkování adaptivní imunity u mikrobů.[19][20] Práce zahrhující tyto hypotézy byla prvotně odmítnuta celou řadou vysoce impaktovaných žurnálů.[21][22][23] Byla objevena řada genů, asociovaných s CRISPRovýmy repeticemi, pojmenovaných Cas, neboli CRISPR-associated genes (s CRISPRem-asociované geny). Cas geny kódují nukleázy nebo helikázy, což jsou enzymy, které stříhají (nukleázy) nebo rozvolňují (helikázy) dvoušroubovici DNA[24]. V roce 2005, tři nezávislé výzkumné skupiny prokázaly, že některé DNA spacery z CRISPR lokusu jsou odvozeny z fágové a extrachromozomální DNA, jako jsou plazmidy.[25][26][27] Spacery byly identifikovány jako fragmenty DNA pocházející z virů, které již dříve napadly danou bakteriální buňku. Původ DNA spacerů byl známkou toho, že by CRISPR/Cas systém mohl hrát roli v adaptivní imunitě bakterií.[28][29] Koonin a jeho tým navrhli, že DNA spacery slouží jako templáty pro transkripci RNA molekul analogicky systému zvanému RNA interference uplatňovanému v eukaryotických buňkách[30]. V roce 2007, Barrangou, Horvath (odborníci potravinového průmyslu v Daniscu) a skupina Moineau na Université Laval v Kanadě ukázali, že lze využít spacerovou DNA ke změně rezistence Streptococcus thermophilus vůči útoku fágů.[31] V roce 2012 bylo poprvé ukázáno, že CRISPR může být využit jako nástroj genového inženýrství pro editaci genů v lidské buněčné kultuře.[32][33] Od té doby byl již systém úspěšně vyzkoušen v široké škále organismů od. kvasinek (S. cerevisiae),[34] Dania pruhovaného (D. rerio)[35], octomilky (D. melanogaster),[36] Axolotl (A.. mexicanum),[37] hlístice (C. elegans),[38] rostlin,[39] myší,[40] opic[41] až po lidská embrya[42].", "question": "Jaká je zkratka pro segmenty nahromaděných pravidelně rozmístěných krátkých palindromických repetic?", "answers": ["CRISPR"]}
{"title": "Tančící dům", "context": "Tančící dům, jinak také Ginger and Fred, oficiálním jménem původně Nationale Nederlanden Building, dokončený roku 1996, stojí v Praze na pravém břehu Vltavy na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Pojmenován je podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové. Tančící dům navrhl Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym, kterého k projektu přizval investor. Interiéry kanceláří investora byly z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné. Na místě stával činžovní dům, který byl v roce 1945 omylem zničen zásahem americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o zástavbě proluky, ale až do 90. let byla na místě proluka. Začátkem 90. let myšlenku zástavby obnovil Vlado Milunić spolu s Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě. S Havlem přišel Milunić do styku v roce 1986, kdy mu navrhoval rozdělení bytu a přitom se bavili, jaký dům by mohl stát vedle.", "question": "Kdo navrhl Tančící dům?", "answers": ["Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá.", "question": "Kdo objevil planetu Uran?", "answers": ["William Herschel"]}
{"title": "Křeček", "context": "Křeček je obecné označení pro některé hlodavce z čeledi myšovití (Muridae), případně křečkovití. České názvosloví je však značně odlišné od současného názoru na skutečnou příbuznost. Jako \"křeček\" se tak označuje velké množství rodů, ačkoliv v ČR je znám zejména křeček polní (Cricetus cricetus) z rodu Cricetus. Křeček je charakteristický svými zásobními vaky po obou stranách pusy, které může naplnit od tlamičky až po pas. Pro orientaci v okolí je pro člověka nejdůležitější zrak. Následuje sluch a nakonec čich. U křečků je toto pořadí obrácené. Stejně jako my poznáme člověka podle jeho vzhledu, ukládá si křeček do paměti vzory pachů a s jejich pomocí pak i po dlouhé době rozezná příslušníky stejného druhu, nepřátele i své chovatele. Páry nebo příbuzenstvo se rozeznávají podle skupinového pachu, který i přes jejich přirozené agresivní sklony zajistí mírné chování. Potravu je křeček schopen ucítit na velké vzdálenosti. Díky pachovým značkám, které zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty a místa, a díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí i potmě. Současně tak označuje své území proti všem možným vetřelcům. Schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku. To jim neslouží na obranu proti nepřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání se. Tak mohou všechna mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku i otce, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima, nebo mají hlad či žízeň. Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará. Během dne křeček složí své ušní boltce, aby mohl nerušeně spát. Jakožto noční tvor nedisponuje křeček nijak zvlášť dobrým zrakem. Vnímání tvarů a barev je patrně pouze nedostatečně rozvinuto.", "question": "Z jaké čeledi pochází křeček?", "answers": ["myšovití"]}
{"title": "Helsinky", "context": "Nad přístavem byl roku 1868 postaven největší pravoslavný kostel v západní Evropě, chrám Zesnutí Panny Marie (rusky: У с - Uspenskij sobor, finsky: Uspenskin katedraali ). V roce 1890 pak v souvislosti s finským národním obrozením překročil počet finsky mluvících obyvatel Helsinek počet těch mluvících švédsky. Po revolucích v Rusku získalo Finsko v prosinci 1917 samostatnost. Když 28. ledna 1918 vypukla finská občanská válka, Helsinky ihned obsadili rudí; v dubnu je dobyly německé jednotky bojující na straně bílých. Na rozdíl od Tampere neutrpěly Helsinky v bojích větší škody. Na Suomenlinně byl umístěn největší z táborů pro zajaté rudé s více než 13 tisíci vězni. Po konsolidaci poměrů v zemi se Helsinky rychle rozvíjely. Architekturu ovlivnil především klasicismus a funkcionalismus. V letech 1934-1938 byl vybudován helsinský olympijský stadión pro letní olympijské hry 1940, které však byly kvůli válce zrušeny. Během Zimní a Pokračovací války Helsinky bombardovalo sovětské letectvo, nejintenzivněji na jaře 1944, ale díky dobré protivzdušné obraně dopadlo do obytných čtvrtí jen málo bomb. Rozvoj města se po 2. světové válce ještě zrychlil.", "question": "Jak se nazývá hlavní město Finska?", "answers": ["Helsinky"]}
{"title": "Atlas mraků (film)", "context": "Atlas mraků (anglicky: Cloud Atlas) je postmoderní sci-fi film z roku 2012. Režisérská trojice Tom Tykwer, Lana Wachowski a Andy Wachowski jej natočila podle stejnojmenného románu Davida Mitchella z roku 2004. Film měl svou premiéru 9. září 2012 na 37. mezinárodním filmovém festivalu v Torontu a do americké kinodistribuce šel 26. října téhož roku. V českých kinech měl premiéru 22. listopadu. Příběh filmu probíhá, stejně jako v románové předloze, v šesti časových rovinách. Ty jsou vzájemně provázané, zároveň však rozlišené pomocí odlišných žánrových vzorců: historický film, životopisné drama, paranoidní thriller, filmová fraška, sci-fi a postapokalyptický film. Oproti románu, jehož příběhy jsou přerušené v půli, aby byly postupně dovyprávěny, se ve filmu jednotlivé roviny divoce střídají a postupně procházejí vývojem. Navazují na sebe pomocí kompozičních prvků, zvukových můstků, paralelismů či motivů. Všech šest rovin přechází do další fáze příběhu vždy společně. V úvodních pěti minutách jsou v rychlém sledu představeny v nějakém klíčovém momentu příběhu, v další půlhodině filmu jsou vysvětleny výchozí situace a vyprávění přechází do další fáze. Jednotlivé příběhy: Tichomořský deník Adama Ewinga (1849) – Americký právník Adam Ewing přijíždí ze San Francisca na Chathamské ostrovy uzavřít za svého tchána Haskella Moora obchodní smlouvu s reverendem Gillesem Horroxem.", "question": "Kdo napsal knihu Atlas mraků, podle které byl v roce 2012 natočen stejnoměnný film?", "answers": ["Davida Mitchella"]}
{"title": "Neil Armstrong", "context": "Neil Alden Armstrong (5. srpna 1930 Wapakoneta, Ohio, USA - 25. srpna 2012 Cincinnati, Ohio, USA) byl americký pilot, astronaut a univerzitní profesor. Byl prvním člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce. Než se stal astronautem, sloužil jako pilot v námořnictvu Spojených států amerických, přičemž bojoval ve válce v Koreji. Po odchodu z námořnictva vystudoval letecké inženýrství na Purdueově univerzitě a stal se zkušebním pilotem Národního poradního výboru pro letectví v dnešním Armstrongově leteckém výzkumném středisku, kde se při více než 900 letech účastnil testů řady typů letadel. Od roku 1958 se postupně zapojil do programu letectva Spojených států amerických Man In Space Soonest, testování raketového letounu North American X-15, a vývoje raketoplánu Boeing X-20 Dyna-Soar. Roku 1962 přešel do oddílu astronautů NASA. Jeho prvním kosmickým letem byla mise Gemini 8 v březnu 1966. Během ní se loď Gemini 8 setkala a spojila s bezpilotním raketovým stupněm Agena TV-8. Astronauti Armstrong a David Scott tak uskutečnili první spojení dvou těles na oběžné dráze. Druhým a posledním letem Armstronga byla mise Apollo 11. Zatímco Michael Collins kroužil ve velitelském modulu kolem Měsíce, Neil Armstrong a Buzz Aldrin 20. července 1969 jako první lidé na Měsíci přistáli. Armstrong 21. července vystoupil jako první člověk na jeho povrch, a získal tím světovou proslulost. Roku 1971 odešel z NASA a vyučoval na Cincinnatské univerzitě, poté byl mluvčím a členem správních rad několika společností. Zemřel roku 2012 na komplikace po operaci srdce. Neil Armstrong se narodil 5. srpna 1930 ve městě Wapakoneta ve státě Ohio. Jeho rodiči byli Stephen Koenig Armstrong a Viola Louise Engelová, měl dva mladší sourozence, June a Deana. Jeho otec byl auditorem pracujícím pro ohijskou vládu, rodina se proto často stěhovala. Už v dětství se zapálil pro létání, poprvé viděl letadla jako dvouletý, když ho otec vzal na letecké závody. V letadle seděl poprvé v šesti letech při vyhlídkovém letu ve Fordu Tri-Motor. V sedmi letech si vydělal první peníze - za sekání trávy na hřbitově, později si přivydělával pochůzkami pro místní drogerii. Stavěl letecké modely, roku 1944 docházel do leteckého kurzu a v patnácti letech získal pilotní průkaz, dříve než řidičské oprávnění. Byl aktivním skautem.", "question": "Byl Neil Alden Armstrong prvním člověkem, který vstoupil na měsíc?", "answers": ["Byl prvním člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce."]}
{"title": "Vratislav II", "context": "Německý král i papež očividně chtěli Vratislava získat na svoji stranu do pozdějšího boje o investituru, tedy zda má světský panovník právo volit a uvádět do funkce církevní hodnostáře. Polsko a Uhry stály při papežovi, zatímco Vratislav zůstal věrný Jindřichovi. Spojenectvím s Jindřichem Vratislav přinesl svému panství územní zisky – od Jindřicha získal, i když jen dočasně, tituly markraběte saského východní marky (Lužice), Míšeňska. V roce 1081 se ale změnila dohoda. Míšeňsko a Lužici věnoval Jindřich původním rodům, náhradou mu udělil titul markraběte bavorské východní marky - Rakousko. Jednalo se ale především o politický tah, jelikož v Rakousku vládli Babenberkové. Královská koruna Pravděpodobně Vratislav II. jako král (Vyšehradský kodex) V dubnu 1085 se konal dvorský sjezd v Mohuči, který se významně zapsal do českých dějin. Vratislav II. obdržel od císaře Jindřicha IV. za své věrné služby královskou korunu (ovšem jen nedědičnou - pro svoji osobu), byl zbaven povinných poplatků a povinován účastí českých vládců s družinou na korunovačních cestách německých panovníků do Říma. Postupně se tak uvolňovaly vazby českých a německých panovníků. 15. června 1085 na Pražském hradě trevírský arcibiskup Egilbert Vratislava korunoval králem, při této příležitosti je uváděn u Vratislava i titul krále polského. „ Mezitím Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního sídla Prahy a dne 15. června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, na krále a vložil korunu na hlavu jeho i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho. “ — Kosmova kronika[4] U příležitosti korunovace vznikl Kodex vyšehradský. Vnitropolitický vývoj", "question": "Kdo byl prvním českým králem?", "answers": ["Vratislav II."]}
{"title": "Chromozom", "context": "Na základě umístění centromery rozlišujeme základní morfologické typy chromozomů: Metacentrický chromozom – centromera je umístěna zhruba uprostřed chromozomu a dělí chromatidy na dvě zhruba stejně dlouhá ramena. Chromozom má po replikaci DNA tvar blížící se písmenu X. Submetacentrický chromozom – centromera je výrazněji posunuta směrem ke konci jedněch ramen. Akrocentrický chromozom – centromera dělí chromatidy na jedno rameno velké a jedno malé uzlovité. Telocentrický chromozom – centromera je umístěna u oblasti telomer a chromozom se tak i v G2 fázi opticky jeví jako jednoramenný a připomíná písmeno V. Tento typ chromozomu se v karyotypu člověka na rozdíl od ostatních nevyskytuje. U chromozomů s různě dlouhými rameny se kratší rameno označuje p (původně z francouzského petit) a delší q (písmeno následující v abecedě po p). Ramena se dělí na oblasti a pruhy. Pro určení konkrétního místa v karyotypu se používá čtyřmístný kód, v němž první znak určuje chromozom, druhý rameno, třetí oblast (číslují se vzestupně směrem od centromery k telomerám) a čtvrtý pruh (čísluje se stejně jako oblast). Příklad: kód 4q12 – označuje místo na dlouhém rameni čtvrtého chromozomu, oblast 1, pruh 2. Podrobnější informace naleznete v článku karyotyp. Počet chromozomů v jedné buňce se označuje jako karyotyp. U konkrétního druhu je počet, ale i velikosti i tvaru chromozomů v buněčných jádrech konstantní a proto se karotyp používá jako jeden z druhových znaků.", "question": "Jaké písmeno připomíná telocentrický chromozóm?", "answers": ["V"]}
{"title": "Viktoriino jezero", "context": "Viktoriino jezero také Victoria Nyanza nebo Ukerewe (anglicky Lake Victoria) je jezero ve Východní Africe na území Tanzanie (51 %), Keni (6 %) a Ugandy (43 %). Je druhé největší sladkovodní jezero na Zemi po Hořejším jezeru v Severní Americe a největší jezero v Africe. Patří do skupiny Velkých Afrických jezer. Jezero vyplňuje mělkou tektonickou prohlubeň v severní části Východoafrické pahorkatiny a ze severu je zahrazeno lávovým proudem. Má rozlohu 68 800 km2. Je maximálně 320 km dlouhé a 275 km široké. Průměrně je hluboké 40 m a dosahuje maximální hloubky 80 m. Objem vody je 2700 km3. Leží v nadmořské výšce 1134 m. Severní, východní a jižní břehy jsou nízké, písčité s množstvím zálivů a poloostrovů. Západní břeh je vyšší a přímý. Celková délka pobřeží je přibližně 7000 km. Větší zálivy jsou Kavirondo a Spika. Jezero je obklopeno savanami, pouze na severozápadě k pobřeží zasahuje vlhký částečně opadavý a částečně věčně zelený les (převážně sekundární). Poblíž východních břehů se těží zlato a diamanty. Na jezeře je mnoho ostrovů o celkové ploše přibližně 6 000 km2. Největší jsou Ukerewe a souostroví Sese. Zdrojem vody jsou atmosférické srážky a přítok mnoha řek, mezi nimiž je nejvodnější Kagera (horní tok Nilu). Průměrný roční příbytek vody činí 114 km3 (16 km3 přítok řek a 98 km3 srážky). Úbytek vody vypařováním je 93 km3. Odtok po Viktoriině Nilu (21 km3) je regulován přehradou hydroelektrárny Owen Falls, která se nachází 2,5 km od odtoku řeky z jezera. Průměrná roční odchylka úrovně hladiny je 0,3 m (maximální 1,74 m). Na jezeře jsou charakteristické bouře, které jsou způsobované uragány v období tropických bouří.", "question": "Kde je Viktoriino jazero?", "answers": ["Východní Africe na území Tanzanie"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Tato unie byla výsledkem smlouvy o Unii z roku 1706 a vstoupila v platnost schválením zákona o Unii parlamenty obou zemí, navzdory rozsáhlým protestům v celém Skotsku. Třebaže je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní soukromé i veřejné právo (skotské právo). Oddělení skotského právního a vzdělávacího systému a církve i po uzavření Unie přispělo k pokračování skotské kultury a skotské národní identity a část Skotů v čele se Skotskou národní stranou dlouhodobě usiluje o státní nezávislost na Spojeném království. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Skotska. První osadníci přišli na území dnešního Skotska pravděpodobně v době ledové asi před 11000 lety. První vesnice podle vykopávek vznikaly cca okolo 6000 př. n. l. Průkazné písemnosti o Skotsku pocházejí z dob příchodu Římanů, kteří zemi nazývali Kaledonie. Toto území nebylo díky silnému odporu zdejších barbarských kmenů nikdy dobyto Římskou říší, která načas připojila pouze území jižně od Hadriánova valu. Za zakladatele Skotska se považuje dalriadský král Kenneth Mac Alpin, který si roku 843 podmanil Říši Piktů a založil království Alba, bezprostředního předchůdce Skotského království. Toto království bylo tvořeno šesti severními provinciemi, spravovanými mormaery a několika královstvími na jihu. Mormaerové i králové byli podřízeni skotskému velekráli. K významným společenským změnám došlo ve Skotsku v druhé polovině 11. století, za vlády skotského velekrále Malcolma III., a to především v oblasti práva, majetkových vztahů a v systému následnictví. Reorganizována byla také skotská křesťanská církev.", "question": "Kterého roku si dalriadský král Kenneth Mac Alpin podmanil Říši Piktů a založil království Alba?", "answers": ["843"]}
{"title": "Bohuslavice (okres Náchod)", "context": "Obec Bohuslavice (německy Bohaslawitz) (katastrální území a železniční stanice nesou název Bohuslavice nad Metují) se nachází v okrese Náchod, kraj Královéhradecký. Žije zde přibližně 1 000 obyvatel. == Historie == O Bohuslavicích je první zmínka v nadaci kostela dobrušského z r. 1361. Roku 1371 držel Bohuslavice Sezima z Dobrušky. V roce 1409 byly v majetku pana Vítka z Černčic. V roce 1503 se za Jana Černčického z Kácova Bohuslavice dostaly k Novému Městu nad Metují. Roku 1638 byly darovány jako \"část zboží novoměstského\" Ferdinandem III. Valtrovi z Leslie. Přes Bohuslavice vedla starobylá stezka zemská od Krčína k Opočnu. Bohuslavice leží v jižní části okresu Náchod. Obec geograficky a turisticky patří do Kladského pomezí a nachází se v podhůří Orlických hor. Jejich nadmořská výška činí 284m. Počet obyvatel se pohybuje okolo 1000. Okolí obce lemují lesy Tuří s velkým rybníkem, Horka a Halín s rozsáhlým výskytem teplomilné hajní květeny. Ojedinělou přírodní rezervací v celých severovýchodních Čechách jsou Zbytka, kde roste vzácná chráněná květena. Zde se nacházelo i známé a pověstmi opředené bezedné jezírko, o kterém se píše v románu A. Jiráska \" Temno\". Prameny dávající cca 100 litrů/sec křišťálové vody se stálou teplotou zanikly s výstavbou vodovodu pro Hradec Králové v 90. letech 20. století. Bohuslavicemi protéká Bohuslavický potok s kaskádou rybníků – Šuryt, Štíp, Tláskal, Věžiště, Pod hospodou, Pod pastouškou a Dolejší rybník, připomínající vznikem přelom 14. a 15. století, kde se kdysi chovali kapři a naše obec v ničem nezaostávala za slávou rybníkářství jižních Čech.", "question": "Žije v Bohuslavicích víc než 5000 lidí?", "answers": ["Žije zde přibližně 1 000 obyvatel."]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Sir Isaac Newton ([ˌ ˈ] IPA 4. ledna 1643 - 31. března 1727 v Londýně) byl anglický fyzik, matematik (profesor naturální filosofie), astronom, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad.", "question": "Jaké povolání měl Isaac Newton?", "answers": ["anglický fyzik, matematik (profesor naturální filosofie), astronom, alchymista a teolog"]}
{"title": "Radiometrie", "context": "Radiometrie je část optiky, která se zabývá měřením elektromagnetického záření, včetně viditelného světla. Radiometrie se zabývá měřením elektromagnetického záření v prostoru a používá tedy absolutní veličiny, zatímco fotometrie studuje obdobné veličiny, avšak z hlediska jejich působení na lidské oko. Radiometrie našla důležité uplatnění v astronomii. Fyzikání veličiny měřené v radiometrii se označují jako radiometrické veličiny (popř. energetické veličiny), popisují přenos energie zářením. Integrální veličiny (například zářivý tok) popisují celkový účinek záření všech vlnových délek nebo frekvencí, zatímco spektrální veličiny (například spektrální zářivý tok) popisují účinek záření jedné vlnové délky λ nebo frekvence ν Ke každé integrální veličině existují odpovídající spektrální veličiny, například zářivému toku Φ odpovídá spektrální zářivý tok Φ a Φ. Abychom z integrální veličiny zjistili její spektrální protějšek, využijeme limitního přechodu. To vychází z představy, že pravděpodobnost, že existuje foton, který má právě požadovanou vlnovou délku, je nulová. Ukažme si tedy vztah mezi nimi na příkladu zářivého toku: Integrální veličina – zářivý tok s jednotkou W: : : : : Φ : : e : : : : : {\\displaystyle \\Phi _{\\mathrm {. e} }} : Spektrální zářivý tok podle vlnové délky s jednotkou W/m: : : : : Φ : : e : λ : : = : : : : d : : Φ : : e : : : : :. : d : λ : : : , : : {\\displaystyle \\Phi _{\\mathrm {e} \\lambda }={\\mathrm {d} \\Phi. _{\\mathrm {e} } \\over \\mathrm {d} \\lambda },} kde : : : : d : : Φ : : e : : : : : {. \\displaystyle \\mathrm {d} \\Phi _{\\mathrm {e} }} je zářivý tok záření o vlnových délkách v malém intervalu : : : ⟨ λ , λ + : d : λ. ⟩ : : {\\displaystyle \\langle \\lambda ,\\lambda +\\mathrm {d} \\lambda \\rangle } : Spektrální zářivý tok podle frekvence s jednotkou W/Hz. : : : : : Φ : : e : ν : : = : : : : d : : Φ : : e : : : : : : d : ν : : : , : : {\\displaystyle \\Phi _. {\\mathrm {e} \\nu }={\\mathrm {d} \\Phi _{\\mathrm {e} } \\over \\mathrm {. d} \\nu },} kde : : : : d : : Φ : : e : : : : : {\\displaystyle \\mathrm {d} \\Phi _{\\.", "question": "Kde se uplatňuje radiometrie?", "answers": ["v astronomii"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Star Trek je americká mediální řada a fikční svět sci-fi televizních seriálů, celovečerních filmů, románů, komiksů i videoher. Je odvozena od původního seriálu Star Trek ze druhé poloviny 60. let 20. století, který vytvořil scenárista a producent Gene Roddenberry. První seriál Star Trek (česky doslova \"Hvězdné putování\", ale nepřekládá se), později pro rozlišení označovaný jako \"The Original Series\" (doslovně Původní seriál), vznikl roku 1966 a čítal 3 řady. Představil divákům kapitána Jamese Kirka s jeho posádkou, kterak prozkoumávají vesmír na palubě vesmírné lodi USS Enterprise (NCC-1701). Jejich příběhy pokračovaly ve stejnojmenném animovaném seriálu (pro rozlišení \"The Animated Series\", doslovně Animovaný seriál) a 6 celovečerních filmech. Dále postupně byly natočeny čtyři další seriály, které stavěly na stejném základu: Star Trek: Nová generace, která byla zasazena do období o několik desítek let později, než se odehrávaly události původních seriálů a filmů. Seriály Star Trek: Stanice Deep Space Nine a Star Trek: Vesmírná loď Voyager se odehrávaly ve stejném čase jako události Nové generace, dle které navíc vznikly i další 4 celovečerní filmy. Prequelový seriál s názvem Star Trek: Enterprise se odehrává asi 100 let před prvním seriálem. Od roku 2009 je Star Trek natáčen v podobě filmového rebootu (zatím tři filmy). Na rok 2017 byl oznámen seriál Star Trek: Discovery, jehož děj má být zasazen do let nedlouho před původním seriálem. Star Trek se stal pojmem, který získal mnoho ocenění, jmenovitě jednoho Oscara, 31 cen Emmy, několik cen BAFTA a mnoho dalších, ale především dal vzniknout široké základně fanoušků, označované jako trekkies, mezi které se počítá např. Bill Gates, Arnold Schwarzenegger nebo Whoopi Goldbergová. Gene Roddenberry pracoval v první polovině 60. let na novém seriálu. Protože probíhala studená válka a zároveň závod o dobývání vesmíru, bylo více než zajímavé uvést seriál o putování mezi planetami, který by se odehrával v době, kdy na Zemi není válek a strachu.", "question": "Kdo vytvořil seriál Star Trek?", "answers": ["Gene Roddenberry"]}
{"title": "Starověk", "context": "Germáni pronikající do říše byli usazováni na římské půdě jako foederati. Jejich pokračující útoky však vedly k pozvolnému utváření germánských států na území impéria a ke ztrátě celých provincií. Třebaže Římané dokázali ubránit svou východní hranici proti výbojné sásánovské říši, také v této oblasti byla někdejší římská mocenská převaha nenávratně ztracena. Po smrti Theodosia I. v roce 395 byla říše rozdělena mezi jeho syny Arcadia a Honoria. Ačkoli se jednalo pouze o formální dělení vlády nad jedinou celistvou říší, k němuž docházelo často i v minulosti, především z důvodu efektivnější správy a obrany rozlehlého území státu, toto rozdělení se mělo ukázat trvalým. Západní říše, vystavená silnějšímu tlaku Germánů, nebyla schopna uhájit své hranice, pročež v roce 410 vydrancovali Vizigóti vedení náčelníkem Alarichem samotný Řím. Poté, co byl z podnětu císaře Valentiniana III. zavražděn římský vojevůdce Aetius, který ve spojení s Germány zvítězil v roce 451 nad Huny v bitvě na Katalaunských polích, se západořímská obrana zhroutila. V roce 476 po abdikaci posledního císaře Romula Augusta západořímská říše zanikla, třebaže antické tradice, kultura a vzdělanost přetrvaly na Západě až do 6. století. Naproti tomu východní říše disponující příznivějšími geografickými a hospodářskými podmínkami se germánským a perským úderům ubránila. Za Justiniána I. byla dokonce znovu dobyta část území někdejší západní říše. Nicméně vzrůstající vliv křesťanství a obzvláště řecké kultury společně s rozmachem islámu v 7. století způsobily postupnou změnu charakteru státu. Pozdně antické východořímské impérium se tak transformovalo ve středověkou byzantskou říši. Podrobnější informace naleznete v článcích Harappská kultura a Árjové. Moderní poznatky o starověkém sociálním, kulturním a politickém vývoji na území Indického subkontinentu vycházejí kvůli chybějícím písemným pramenům výhradně z archeologických nálezů. Z nich je patrné, že v období neolitu byla celá oblast jen řídce osídlena.", "question": "Jak se jmenoval poslední císař západořímské říše?", "answers": ["Romula Augusta"]}
{"title": "Lev Davidovič Landau", "context": "Lev Davidovič Landau (rusky: Л́в Д́д Л́у; 22. ledna 1908, Baku - 1. dubna 1968, Moskva) byl sovětský fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky. Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty - metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti. Narodil se roku 1908 v Baku v židovské rodině. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Ve 14 letech začal studovat v Techniku v Baku, pak přešel na Univerzitu v Baku, kde studoval dva obory současně - fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927. V letech 1926-1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky. Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele.", "question": "Kde zemřel Lev Davidovič Landau?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Olympijský poloostrov", "context": "Olympijský poloostrov je velký poloostrov v západním Washingtonu, ve Spojených státech amerických. Od města Seattle jej odděluje Pugetův záliv, který jej ohraničuje z východu. Na západě to je Tichý oceán a na severu úžina Juana de Fucy. Álavův mys, nejzápadnější bod pevninských Spojených států, a mys Flattery, který je nejseverozápadnějším bodem pevninských Spojených států, se nachází na poloostrově. Na poloostrově ležely jedny z posledních neprozkoumaných míst pevninské části USA. Většina území nebyla zmapována před prací Arthura Dodwella a Theodora Rixona, kteří v roce 1900 dokončili mapu poloostrova s topografií a zdroji dřeva. == Geografie == Poloostrov je domovem deštných pralesů mírného pásu, mezi něž patří Hohský prales a Quinaultský prales. Hustá pralesní vegetace je rozšířena především na západním pobřeží poloostrova, jelikož východ leží ve srážkovém stínu, takže zde není tak vlhké klima. Ve středu poloostrova se nachází Olympijské pohoří, které je druhé největší ve státě. Jeho nejvyšším bodem je Mount Olympus. Mezi nejdůležitější lososovité řeky na poloostrově patří Humptulips, Quinault, Queets, Quillayute, Bogachiel, Sol Duc, Lyre, Elwha, Dungeness, Dosewallips, Hamma Hamma, Skokomish a Wynoochee. Mezi přírodní jezera na poloostrově patří Kitsapovo jezero, Půlměsícové jezero, Ozette, Sutherlandovo jezero, Quinaultské jezero a Příjemné jezero. Na čtyřech přehrazených řekách se vyskytují mj. vodní nádrže Aldwellovo jezero, Millsovo jezero a Cushmanovo jezero. Také se zde kromě mnoha státních parků nachází Olympijský národní park a Olympijský národní les, ve kterém se nachází pět divočin, mezi něž patří divočina The Brothers, Buckhornská divočina, divočina plukovníka Boba, divočina Mt. Skokomish a divočina Wonder Mountain. Kousek od západního pobřeží poloostrova se nachází divočina Washingtonovy ostrovy. Nyní probíhá další snaha chránit další divočiny na poloostrově, chránit lososovité vodní toky pod zákonem divokých a malebných řek a poskytnout národnímu parku prostředky k odkoupení další půdy od nynějších vlastníků. Na poloostrově se nachází celé okresy Clallam, Kitsap, Jefferson, rovněž jako severní části okresů Grays Harbor a Mason. Z poloostrova vyčnívá Kitsapův poloostrov, který je od hlavní části poloostrova oddělen Hoodovým kanálem. Z hlavního města státu Olympie vede po všech pobřežích poloostrova silnice U.S. Route 101. == Politika == Ve Sněmovně reprezentantů poloostrov zastupuje už od roku 1977 Norman D. Dicks.", "question": "Nachází se Olympijský poloostrov v Řecku?", "answers": ["Olympijský poloostrov je velký poloostrov v západním Washingtonu, ve Spojených státech amerických."]}
{"title": "Indiana", "context": "Indiana (anglická výslovnost [ɪ] IPA, oficiálně State of Indiana) je stát nacházející se na východě Spojených států amerických, v oblasti východních severních států ve středozápadním regionu USA. Indiana hraničí na severu s Michiganem, na východě s Ohiem, na jihu s Kentucky a na západě s Illinois. Severozápadní ohraničení tvoří Michiganské jezero. Se svou rozlohou 94321 km2 je Indiana 38. největším státem USA, v počtu obyvatel (6,6 milionů) je šestnáctým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 70 obyvatel na km2 je rovněž na šestnáctém místě. Hlavním a největším městem je Indianapolis s 850 tisíci obyvateli. Dalšími největšími městy jsou Fort Wayne (250 tisíc obyv.), Evansville (120 tisíc obyv.) a South Bend (100 tisíc obyv.). Indianě patří 72 km pobřeží Michiganského jezera. Nejvyšším bodem státu je vrchol Hoosier Hill s nadmořskou výškou 383 m ve středovýchodě státu. Největšími toky jsou řeky Ohio, tvořící hranici s Kentucky, Wabash, která vytváří část hranice s Illinois, a White. Na území dnešní Indiany dorazili první Evropané, francouzští průzkumníci, v 70. letech 17. století a nedlouho poté se oblast stala součástí Nové Francie. Britové se v regionu objevili ve 30. letech 18. století a mezi oběma skupinami kolonistů probíhaly boje. Celý region nakonec coby výsledek sedmileté války připadl v roce 1763 britské koruně, která oblast západně od Appalačského pohoří prohlásila za území indiánů (odtud název Indiana). V 70. a 80. letech 18. století se stal součástí nově vzniklých Spojených států, které jej v roce 1787 začlenily do právě zřízeného Severozápadního teritoria. Po vyčlenění Ohia vzniklo roku 1800 indianské teritorium, které bylo v následujících letech dále zmenšováno. Jeho zbytek se posléze stal státem USA. Indiana jako 19. stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 11. prosince 1816. Ze severu ji ohraničují jezero a stát Michigan, z východu Ohio, z jihovýchodu a jihu Kentucky a ze západu Illinois. Hlavním a zároveň největším městem je Indianapolis. Původně se odhadovalo, že první indiánští obyvatelé osídlili území Indiany někdy 8 tisíc let př. n. l., ovšem poslední archeologické výzkumy ukazují, že se tak patrně stalo už o dva tisíce let dříve. Okolo roku 900 zde vytvořili poměrně vyspělou civilizaci, jejíž součástí byla až 30 tisícová města. Tato kultura zanikla z neznámých příčin o 550 let později. Prvními Evropany, kteří vstoupili na území Indiany, byli Francouzi, kteří ji v 17. století prohlásili za území Francie. Ta je posléze ztratila ve francouzsko-indiánské válce se Spojeným královstvím, které však toto území ztratilo, když se zrodily Spojené státy americké.", "question": "Jakou rozlohu má Indiana?", "answers": ["94321 km2"]}
{"title": "Fotoaparát", "context": "Výjimkou jsou aparáty s tzv. fix focusem – to jsou nejčastěji kompaktní aparáty nebo mobilní telefony, u nichž je clonový otvor tak malý, že dopadající paprsky jsou dostatečně úzké k vykreslení většiny předmětů v rozumné vzdálenosti.) Ostření může být ponecháno na obsluze, moderní přístroje ale disponují možností automatického ostření (autofokusu). To může být dvojího druhu: aktivní (kdy si fotoaparát sám vzdálenost změří například pomocí odrazu infračerveného paprsku od objektu, a podle zjištěného výsledku zaostří) nebo pasivní (kdy fotoaparát ostří \"od oka\", projíždí rozsah zaostření a měří kontrast zachycené scény; nejostřejší scéna má také největší kontrast). Protože aktivní autofokus má několik nevýhod – má problémy například s focením skrz sklo, vylučuje možnost výměny objektivů a použití \"zvětšovacích\" předsádek a podobného vybavení – používá se pouze v kompaktních fotoaparátech, zatímco zrcadlovky jsou vybavovány výhradně ostřením pasivním, kdy všechno měření probíhá přes objektiv (through the lens – TTL) a objektivy je tudíž možno měnit. Pasivní ostření nefunguje při nedostatku světla. V těch případech je pak nutno ostřit ručně; některé fotoaparáty též pro ten účel mají miniaturní přisvětlovací lampy. Funkci pomocného přisvětlení scény infračerveným paprskem pro zaostřování mají vestavěny také některé kvalitní externí blesky. Fotoaparáty je možné rozdělovat několika způsoby: Deskové – světlocitlivá chemická vrstva je nanesena na skleněné desce. Tento typ se využíval na počátku fotografování v letech 1850–1880. Filmové – roli světlocitlivé vrstvy hraje celuloidový pás pokrytý chemikáliemi reagujícími na světlo svoji přeměnou; v laboratoři je pak snímek vyvolán – přeměněné chemikálie se další reakcí změní na zabarvené a tím vzniká obraz Okamžité - fotoaparáty se samovyvolávacím filmem. Nejznámější z nich jsou ty, které původně vyráběla společnost Polaroid. Digitální – jako světlocitlivý prvek v nich slouží elektronický obrazový snímač CCD nebo CMOS. Zachycené informace jsou pak digitálně zpracovány do snímku. Camera obscura neboli dírková komora (angl. pinhole) – optické zařízení používané jako pomůcka malířů a předchůdce fotoaparátu. Je v principu schránka s otvorem v jedné stěně. Světlo z vnější scény po průchodu otvorem a dopadne na konkrétní místo na protější stěně. Výhodou této techniky bylo zachování perspektivy a tím větší realističnost výsledného obrazu. Promítaný obraz byl vždy menší než ve skutečnosti a převrácený. Desková kamera – přístroj snímající na velkou světlocitlivou skleněnou fotografickou desku. První fotoaparáty tohoto typu se objevily v letech 1850–1880, kdy začínal být používán mokrý kolodiový proces.", "question": "Jaké zařízení slouží k zaznamenávání fotografií?", "answers": ["Fotoaparát"]}
{"title": "Mezinárodní vesmírná stanice", "context": "čas astronautů, elektřina, telekomunikační služby – 76,6 % NASA, 12,8 % JAXA, 8,3 % ESA, 2,3 % CSA == Zajímavosti == V srpnu 2008 přiznala NASA, že notebooky na mezinárodní kosmické stanici byly nakaženy zhruba rok starým počítačovým virem W32.Gammima.AG, který původně sbíral přihlašovací údaje z on-line her. Virus se do notebooků dostal nejspíše pomocí přenosného USB flash disku a údajně nezasáhl řídicí jednotku ani provozní systémy stanice.S celkovými náklady na výstavbu a provoz odhadovanými roku 2006 přes 100 mld USD je Mezinárodní vesmírná stanice jednoznačně nejdražším objektem, který kdy lidstvo zkonstruovalo. == Cena == V roce 2010 se předpokládalo, že do roku 2015 budou celkové náklady činit přibližně 150 miliard dolarů. Jedná se o rozpočet NASA pro stanici ve výši 72,4 miliard dolarů, 12 miliard dolarů z Ruska, 5 miliard dolarů z Evropy, 5 miliard dolarů z Japonska, 2 miliardy dolarů z Kanady a starty raketoplánů na stavbu stanice, které jsou odhadované na 1,4 miliardy dolarů každý, nebo 50,4 miliardy dolarů celkem. K roku 2017 stála Mezinárodní vesmírná stanice 157 miliard dolarů. Je to tedy nejdražší stavba, která kdy byla kdy postavena. Ačkoliv, kdyby se rozložil evropský podíl na celý program, tak činí pouze jedno euro na jeden rok od každého Evropana, tedy méně než je cena šálku kávy ve většině velkých měst. == Související články == Deep Space Gateway == Odkazy == === Reference === === Související články === Seznam nepilotovaných letů k ISS Seznam pilotovaných letů k ISS Seznam výstupů do vesmíru z Mezinárodní vesmírné stanice Seznam fotoaparátů na ISS === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní vesmírná stanice ve Wikimedia Commons Galerie Mezinárodní vesmírná stanice ve Wikimedia Commons Oficiální informace o ISS na stránkách zúčastněných kosmických agentur: NASA – USA CSA – Kanada Energia – Rusko ESA – Evropa JAXA – Japonsko AEB – Brazílie ASI – ItálieDalší odkazy (anglicky) Aktuální pozice stanice (anglicky) Animace výstavby Mezinárodní vesmírné stanice Mezinárodní vesmírná stanice v české encyklopedii SPACE-40 Mezinárodní vesmírná stanice na www.kosmo.cz (anglicky) Statistiky Mezinárodní vesmírné stanice Aktuální stav posádky lze najít na těchto webových stránkách", "question": "Jakou zkratku má Mezinárodní vesmírná stanice?", "answers": ["ISS"]}
{"title": "Slayer", "context": "Slayer je americká thrashmetalová hudební skupina působící od počátku 80. let. Byla založena Kerry Kingem, který na místo druhého kytaristy našel Jeffa Hannemana a posléze nalezl na post baskytaristy Toma Arayu, bubeníkem se stal Dave Lombardo. Kapela se během chvíle stala velmi populární v undergroundové scéně a spolu s kapelami jako Metallica, Anthrax a Megadeth založila thrashmetalovou scénu. Největším úspěchem bylo vydání alba Reign in Blood, kterým ovšem dosáhli podle kritiků určitého zenitu. Dokonce dokázali, že negativní reklama je nejlepší reklama. Úvodní písní \"Angel of Death\" (anděl smrti) rozpoutali spor o to, jestli nejsou náhodou \"nazi\" kapelou, protože song pojednává o praktikách Dr. Josefa Mengeleho. Navíc Jeff má doma sbírku fašistických vyznamenání a medailí z druhé světové války po svém otci. Ale přes všechny tyto překážky dosáhlo brzy album Reign in Blood 500 000 prodaných kopií, a tak se stalo první zlatou deskou kapely. Po roce 1986 kapelu na chvíli opustil Dave Lombardo. Na jeho místě bubnoval za něj Toni Scaglione z kapely Whiplash. V roce 1988 přišlo zklamání v podobě desky South of Heaven, fanoušky bylo (zpočátku) odsouzeno pro pomalost a menší odklon od prvních alb. Album Seasons in the Abyss z roku 1990 se díky 1 000 000 prodaných kusů stalo platinovým.", "question": "Kdo založil skupinu Slayer?", "answers": ["Kerry Kingem"]}
{"title": "Trinitrotoluen", "context": "Jeho výbušný potenciál nebyl řadu let doceněn, zejména proto, že bylo tak obtížné jej odpálit a že byl o zlomek méně účinný než jiné výbušniny. Je-li v tekutém stavu, lze TNT plnit do dělostřeleckých granátů. V tekutém stavu je citlivost TNT oproti pevnému TNT větší, nikoliv však výrazně. V pevném stavu je citlivost TNT nízká a je obtížné jej iniciovat, proto byl v roce 1910 vyřazen z britského oficiálního seznamu výbušnin.Německé ozbrojené síly začaly TNT používat jako náplně dělostřeleckých granátů v roce 1902. Protipanceřové granáty plněné TNT vybuchovaly až poté, co prorazily panceřování britských bojových plavidel, zatímco britské granáty plněné lydditem vybuchovaly často již při nárazu na pancíř, čímž vydaly většinu energie mimo loď. Britové začali nahrazovat lyddit trinitrotoluenem až v roce 1907. Americké námořnictvo dál používalo granáty plněné dunnitem (pikrát amonný) i poté, co jiné národy přešly na TNT, ale začaly trinitrotoluenem plnit námořní miny, hlubinné pumy a hlavice torpéd. == Základní fyzikální a chemické vlastnosti == Chemicky je TNT aromatický uhlovodík toluen, jehož 3 uhlíkové atomy aromatického jádra nesou namísto vodíkového atomu nitroskupinu (-NO2), funkční chemický vzorec této sloučeniny je C6H2(NO2)3CH3. Je to nažloutlá krystalická látka o hustotě 1,663 g/cm3 a teplotě tání 80,7 °C. Lze jej snadno bezpečně roztavit a vzniklá kapalina má teplotu varu 210–212 °C. Jako pevná látka se chová pouze do teploty 35 °C, při zvýšení teploty se postupně stává plastickou a může proto docházet i k vytékání ze střeliva.", "question": "Jaká značka se používá pro trinitrotoluen?", "answers": ["TNT"]}
{"title": "Lombardie", "context": "Byl to jen jeden z mnoha národů, které sem zamířily od severu nebo západu. Už v 6. století př. n. l. se zde usazovali Keltové. V rámci Římské říše oblast tolik významná nebyla, ale později se ukázaly všechny hospodářské přednosti Lombardie ve srovnání s Apeninským poloostrovem. Velice úrodné okolí, kde se dařilo obilí, ovoci, vinné révě, později i rýži, se spojovalo s mocí, kterou přinášel silný zahraniční obchod ze zaalpských oblastí. Milán se rychle stal centrem obchodu a Lombardie jeho zásobárnou; díky prodeji místních výrobků se i ty dostávaly do celé Evropy. O Lombardii měla vždy velký zájem Francie - naposledy zde vládl Napoleon Bonaparte - i Rakouské císařství, které si podmanilo Lombardii na několik desítek let v 19. století. Bylo to právě v době, kdy zde obrovsky narůstala průmyslová výroba, která už se předtím zakládala hlavně na zpracování textilií a látek (dodnes je Milán centrem módy), ale postupně i strojírenství. Po připojení k Sardinskému království (1859), resp. později k Itálii, se Lombardie stala ekonomickým centrem italského severu, kam se stěhovalo i mnoho krajanů z chudého jihu poloostrova. Lombardie má dnes výsadní postavení i proto, že zde sídlí ty nejsilnější italské firmy (například Mediaset), ale také odtud přichází odštěpenecké tendence. V Lombardii je mnoho cenných historických památek a zůstává na hospodářské i kulturní špičce. Severní část Lombardie tvoří vysoké horské masivy Alp, ve druhé polovině území, v jižní části, se rozkládá Pádská nížina. Hory zaujímají 41% rozlohy Lombardie, vrchovina 12% a roviny a nížiny 47%. Alpy, které leží na území Lombardie, náleží k Jižním vápencovým Alpám. Skládají se ze pěti až šesti hlavních skupin. Na severozápadě leží Pohoří Bernina, jižně od něj leží skupina Bergamských Alp. Na severovýchodě se rozkládá Pohoří Ortles, severozápadně od něj Pohoří Livigno a jižně skupina Adamello a skupina Brenta. V horách se nachází řada jezer, všechny jsou ledovcového původu. Pádská nížina je bohatá na vodní toky, jak na řeky, tak na uměle vystavěné vodní kanály.", "question": "Jak se jmenuje nejbohatší region v Itálii?", "answers": ["Lombardie"]}
{"title": "Neve Campbellová", "context": "Neve Campbellová Neve Campbellová Neve Campbellová v roce 2009Rodné jméno Neve Adrianne Campbell Narození 3. října 1973 (47 let)Guelph, Kanada Povolání herečka, scenáristka, producentka Výška 166 cm Manžel(ka) Jeff Colt (1995 - 1998) John Light (2007 - 2011) Partner(ka) JJ Feild Děti 2 Rodiče Marnie CampbellGerry Campbell multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Neve Campbellová (celým jménem Neve Adrianne Campbell) (* 1973) je kanadská herečka, producentka a scenáristka. Narodila se 3. října 1973 v Kanadě ve městě Guelph Gerrymu a Marnie Campbellovým. Otec byl ze Skotska a matka z Holandska. Po dvou letech se její rodiče rozvedli a Neve se s otcem přestěhovala do Toronta. Má bratra Christiana a nevlastní bratry Alexe Campbella a Damiana McDonalda. V devíti letech získala místo v celostátní Kanadské baletní škole díky svému tanečnímu talentu. Později se ale zaměřila na herectví kvůli častým zraněním. Poprvé se objevila v seriálu Catwalk v roce 1992, později v seriálu Party of Five a v roce 1996 byla obsazena do známé role Sidney Prescottové do hororové série Vřískot. Poprvé se vdala v roce 1995 za Jeffa Colta, ale toto manželství se jim nevydařilo. Ani tak druhé s Johnem Lightem, které započalo v roce 2007. Nyní je jejím přítelem J. J. Feild, za kterého se zatím nevdala. V roce 2012 se jim narodilo dítě, jehož narození se Neve na pár týdnů podařilo utajit. [1] V červnu 2018 oznámila prostřednictvím svého profilu na Instagramu adopci chlapečka, kterému dali jméno Raynor. [2] Vybraná filmografie Film Year Title Role Notes 1993 Bestie Officer Jesse Donovan 1994 Paint Cans Tristesse 1994 The Passion of John Ruskin Effie Gray Krátký film 1996 Love Child Deidre 1996 Čarodějky Bonnie Harper 1996 Vřískot Sidney Prescott 1997 Vřískot 2 Sidney Prescott 1998 Nebezpečné hry Suzie Marie Toller 1998 Klub 54 Julie Black 1998 Příliš jednoduché Renée Weber 1998 Lví král 2: Simbův příběh Kiara (voice) Direct-to-video 1999 Tři do Tanga Amy Post 2000 460 podezřelých Ellen Rash 2000 Panika Sarah Cassidy 2000 Vřískot 3 Sidney Prescott 2002 Tajemství sexu Alice 2003 Ztráta souvislostí Missy Lofton", "question": "V kolika letech získala Neve Cambellová místo v celostátní Kanadské baletní škole?", "answers": ["V devíti"]}
{"title": "Steve Jobs", "context": "\" Na počátku 80. let spatřil Jobs jako první komerční potenciál v myší ovládaném grafickém uživatelském rozhraní, které vyvíjelo Palo Alto Research Center firmy Xerox, což vedlo k vytvoření počítače Apple Lisa. O rok později zaměstnanec Applu Jef Raskin přivedl na svět Macintosh. V roce 1984 Apple během vysílání Super Bowlu odvysílal televizní reklamu evokující román 1984. 24. ledna 1984 na výroční valné hromadě představil Jobs velice emocionálním způsobem počítač Macintosh. Andy Hertzfeld popsal tuto scénu jako \"vřavu\". Zatímco Jobs byl přesvědčivý a charismatický ředitel Applu, někteří jeho zaměstnanci ho měli za excentrického náladového manažera. Neuspokojivé prodeje způsobily zhoršení pracovního vztahu mezi Jobsem a Sculleym a nakonec se z toho stal boj o pracovní místo mezi Jobsem a Sculleym. Sculley se nechal slyšet, že spolupráce Jobs – Sculley není již nadále pro Apple vhodná, a pokusil se v zasedací místnosti o jakýsi převrat. Na 24. května 1985 svolal schůzi, na které se měla situace vyřešit. Představenstvo Applu sdílelo názor se Sculleym a zakázalo Jobsovi pokračovat v jeho manažerských úkolech v čele divize Macintosh. Jobs byl o pět měsíců později vyhozen z Applu a ještě téhož roku založil NeXT Inc. V roce 2005 Jobs ve svém projevu na Stanfordově univerzitě řekl, že odchod ze společnosti Apple bylo to nejlepší, co se mu mohlo stát. \"Tíhu úspěchu nahradila lehkost toho, že jsem byl znovu začátečník, méně si vším jistý. Dala mi svobodu vstoupit do jedné z nejkreativnějších etap mého života.\" A dodal: \"Jsem si jistý, že nic z toho by se nestalo, kdybych nebyl vyhozen z Applu. Byla to odporně hořká pilulka, ale řekl bych, že pacient ji potřeboval.\" Po vyhazovu z Applu v roce 1985 založil Jobs společnost NeXT Computer s kapitálem 7 milionů dolarů. Rok na to Jobsovi došly peníze a bez jediného produktu na obzoru hrozil společnosti bankrot. Nakonec ale upoutal pozornost miliardáře Rosse Perota, který se rozhodl, že do společnosti investuje. První pracovní stanice NeXT byly uvedeny na trh až v roce 1990 a stály 9 999 $. Stejně jako Apple Lisa, byl i NeXT workstation technologicky velmi pokročilý, ale později byl zamítnut, protože byl pro vzdělávací sektor (pro který byl navrhován) poněkud drahý. NeXT workstation byl známý pro své technické přednosti, zejména pro objektově orientovaný vývoj systému. Jobs uvedl na trh produkty NeXT určené do finančních, vědeckých a akademických komunit, s důrazem na inovativní, experimentální nové technologie, jako například Mach kernel, čip digitálního signálového procesoru a vestavěný ethernetový port. Tim Berners-Lee vymyslel v CERNu na počítači NeXT World Wide Web. Také revidovaná druhá generace NeXTcube byla do světa vypuštěna v roce 1990.", "question": "Založil Jobs NeXT Computer?", "answers": ["Po vyhazovu z Applu v roce 1985 založil Jobs společnost NeXT Computer s kapitálem 7 milionů dolarů."]}
{"title": "Pravoslaví", "context": "Pravoslaví Charakteristický osmikonečný kříž spolu s ikonami v interiéru pravoslavného kostela Pravoslaví neboli ortodoxie, tj. pravoslavná církev či ortodoxní církev (z řeckého ὀ orthos správný, pravdivý + δ doxa sláva, názor, učení) je křesťanské náboženství a církev složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v Jeruzalému a dále pak ve východní části římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církev. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich jako o celku, o společenství pravoslavných církví, často hovoří, jako by šlo o jedinou pravoslavnou církev. Přesto se v nuancích církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti podle místní tradice, zvyklosti. Rozšíření pravoslavného křesťanství ve světě K pravoslaví se hlásí především obyvatelé jihovýchodních a východních evropských států, hlavně z Řecka, Rumunska, Ruska, Srbska, Ukrajiny a dalších tamních slovanských zemí. Pravoslavní věřící, původně emigranti, však obývají i mnoho jiných zemí, velké komunity pravoslavných věřících existují např. v USA, Kanadě nebo Austrálii. Pravoslavná církev zachovává apoštolskou posloupnost a její učení bylo formulováno na církevních sněmech, koncilech, mezi nimiž má význačné místo sedm ekumenických koncilů v průběhu 4. až 8. století. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu (1054), které dodnes nebylo překonáno. Definitivní rozkol církví však nastal teprve po čtvrté křížové výpravě. Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog.", "question": "Jak jinak se nazývá pravoslavná církev?", "answers": ["ortodoxní"]}
{"title": "Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová", "context": "Za vlády Jiřího Paroubka došlo k ostrým konfliktům mezi KDU-ČSL a ČSSD, neboť socialisté prohlasovali v Parlamentu s KSČM proti vůli svých koaličních partnerů několik klíčových zákonů a novel, především pak novely zákoníku práce a zákona o církvích. Po parlamentních volbách v roce 2006 KDU-ČSL vyjednávala o vytvoření vlády se zelenými a občanskými demokraty, ta by ale nezískala důvěru Sněmovny (vládní strany měly 100 poslanců, stejně jako opozice ČSSD a KSČM). V srpnu 2006 zahájil předseda strany Miroslav Kalousek jednání o vládní koalici s ČSSD, kterou by tolerovali komunisté, což jej stálo předsednické křeslo, neboť strana takovouto možnost striktně odmítla, a Kalousek 25. srpna 2006 rezignoval na pozici předsedy KDU-ČSL. 9. prosince 2006 byl předsedou KDU-ČSL zvolen dosavadní starosta Vsetína, senátor Jiří Čunek. Následně KDU-ČSL vytvořila koaliční vládu s ODS a Stranou zelených, které se podařilo získat důvěru díky poslancům ČSSD, Pohankovi a Melčákovi. Ministry druhé Topolánkovy vlády za KDU-ČSL se stali Jiří Čunek, Václav Jehlička (po krátkém působení Heleny Třeštíkové), Miroslav Kalousek, Vlasta Parkanová a Cyril Svoboda (nahradil Jiřího Čunka v lednu 2009 a dalším ministrem KDU-ČSL se stal Pavel Svoboda).", "question": "Jaká je zkratka politické strany Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová?", "answers": ["KDU-ČSL"]}
{"title": "Stlačený zemní plyn", "context": "v Česku je povolen vjezd vozidlům s nádržemi na CNG do podzemních garáží, pokud mají garáže nainstalována zařízení pro detekci úniku rizikových plynů a systém pro odvětrávání. Jinak může být vjezd LPG/CNG vozidel do těchto objektů zakázán, výkon motoru při pohonu na CNG může při dodatečné montáži klesnout o 5 – 10 %, zejména u atmosférických motorů,[5] jízdní vlastnosti vozidla se mohou díky těžkým nádržím významně změnit. Roli zde hrají umístění nádrží (např. zatížení zadní nápravy při umístění nádrží do kufru nebo místo rezervního kola vede k horší přilnavosti předních kol, která jsou většinou hnaná), a typ použité nádrže (ocelová - těžší, kompozitní - lehčí), ekonomicky výhodný dojezd na CNG je kratší, než dojezd na původní palivo. Proto je nutné častěji tankovat (tato nevýhoda se dá odstranit instalací objemnějších nádrží na CNG). mírně dražší servis – periodicky jednou za 2 roky je povinná kontrola těsnosti systému. Cena kontroly se různí dle servisního střediska. Podle pokynů výrobce tlakového zásobníku je povinná také revizní tlaková zkouška (interval je 10 až 20 let). Rozsah běžného servisu vozidel je jinak shodný jako u téhož vozidla s benzínovou motorizací. u některých modelů továrních CNG zástaveb VW group je známa výrobní vada. Konkrétní šarže modelů VW Caddy/Passat/Touran byly navrženy a vyrobeny tak, že mezi ocelovým zásobníkem a objímkou, držící zásobník na místě, dochází ke galvanické korozi. Důsledkem bylo zeslabení pláště tlakového zásobníku, které mohlo, a v některých případech mělo, za následek roztržení během tankování (tlak v nádrži může běžně dosáhnout hodnot přes 200 bar). V několika případech byly tyto nehody smrtelné. Automobilka spustila u dotčených vozidel svolávací akci a čerpací stanice v některých státech zavedly preventivní opatření: před zahájením tankování musí řidič CNG vozidla u obsluhy identifikovat typ a model vozidla, u dotčených modelů se pak musí prokázat protokolem o provedené opravě vadného tlakového zásobníku CNG,", "question": "Jakou zkratku má stlačený zemní plyn?", "answers": ["CNG"]}
{"title": "Rodinná rekonstrukce", "context": "Rodinná rekonstrukce je terapeutický nástroj vytvořený Virginií Satirovou. Využívá rodinné mapy a psychodrama k uvědomění si nevědomých zátěží, nevyřešených úkolů, které generace rodiny klienta předávají jedna druhé. Cílem rodinné rekonstrukce je odložit v dětství nevědomé přijaté vzorce chování a plněji žít svůj vlastni život. Rodinná rekonstrukce je předchůdce rodinných konstelací Berta Hellingera.", "question": "Kdo vytvořil rodinnou rekonstukci?", "answers": ["Virginií Satirovou"]}
{"title": "Robert Fico", "context": "Tuto funkci již vykonával v letech 2006–2010. Je zakladatelem strany SMER – sociálna demokracia a jejím prvním předsedou. Působil i jako vysokoškolský učitel na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, v roce 2002 se zde habilitoval a získal docenturu. V roce 2013 oznámil kandidaturu na prezidenta Slovenské republiky, ve volbách na jaře 2014 byl ve druhém kole poražen Andrejem Kiskou. Dne 28. října 2014 mu český prezident Miloš Zeman udělil Řád Bílého lva civilní skupiny I. třídy. Narodil se v Topoľčanech jako druhý syn v rodině Ľudovíta Fica, dělníka na vysokozdvižném vozíku, a matky Emílie Ficové, která pracovala jako prodavačka obuvi. Má staršího bratra Ing. Ladislava Fica, podnikatele ve stavebnictví, a o čtrnáct let mladší sestru Lucii Chabadovou, která v současnosti působí jako právnička. Do věku šesti let žil i s rodinou v obci Hrušovany, poté se přestěhovali do Topoľčan. Se svou manželkou Svetlanou, která je právnička a vysokoškolská pedagožka (profesorka), se setkal během studií práv v Bratislavě. Mají spolu syna jménem Michal. V roce 1986 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a získal titul JUDr. V roce 1992 získal titul CSc. Od absolvování školy až do roku 1995 pracoval na Právnickém institutu Ministerstva spravedlnosti SR. V letech 1994-2000 působil jako agent pro zastupování SR v řízení před Evropskou komisí pro lidská práva a Evropským soudem pro lidská práva. 14. dubna 1987 vstoupil do Komunistické strany Slovenska (KSS), do které byl vybrán na základě výborných studijních výsledků, ambicí i vhodného původu. V roce 1992 byl ve volbách zvolen do funkce poslance za Stranu demokratické levice (SDĽ), která vznikla po listopadu 1989 přejmenováním tehdejší KSS.", "question": "Kde se narodil druhý syn Ľudovíta Fica?", "answers": ["v Topoľčanech"]}
{"title": "Luminofor", "context": "Luminofor je látka schopná pohlcovat energii a následně ji vyzařovat ve formě světla (tzv. luminiscence). Luminoforem je pokrytý vnitřní povrch všech zářivek a většiny výbojek. Tato vrstva mění energii elektrického výboje na viditelné světlo. Právě složení luminoforu určuje barvu světla u zářivek. V průmyslu se využíval k vytváření obrazu v monitorech počítačů nebo v různých starších zařízeních vybavených složitější zobrazovací jednotkou (např. televizní obrazovka CRT, osciloskop). Různé luminofory mohou zářit každý v jiné barvě, největší využití našel žlutozelený pro svou vysokou svítivost. == Recyklace == Součástí recyklace počítačových a televizních obrazovek je i recyklace luminoforů. Luminofory jsou cenné, protože obsahují kovy vzácných zemin, ale ze stejného důvodu se jedná o toxické látky. Je nutné je odstranit především proto, aby při další recyklaci skleněných obrazovek neměnily nežádoucím způsobem optické vlastnosti skla. Luminofor se může oddělit z rozřezané obrazovky odsátím, kartáčováním, pískováním nebo ostříkáním tlakovou vodou. Při klasické recyklaci obrazovek jejich rozdrcením lze použít vibrační síto a oplachování vodou, skelný prach se od luminoforů částečně odděluje i flotací.", "question": "Proč jsou luminofory cenné?", "answers": ["protože obsahují kovy vzácných zemin"]}
{"title": "Delfín obecný", "context": "Žije zejména v pobřežních vodách, kde je dostatek potravy. Je nejpočetnějším druhem delfína. Velikost populace je neznámá, odhaduje se na několik miliónů jedinců. Delfín obecný je velmi aktivní a společenský, žije ve společenství o deseti až několika tisících jedincích. Upřednostňuje hluboké vody v pobřežních oblastech, často se za účelem lovu kořisti sdružuje mnoho skupin dohromady a jindy spolu různé skupiny soupeří. Ke spánku využívá jen polovinu mozku, druhou hemisférou je bdělý, přičemž obě poloviny může střídat. Plave rychlostí až 60 km/h s maximální hloubkou ponoru 300 metrů. Má silnou ocasní ploutev, ta mu umožňuje dlouhé skoky nad hladinu i poskakování ve vzpřímeném postoji za pomoci rychlých úderů o hladinu. Pod vodou je schopen zůstat až 10 minut na jedno nadechnutí, ale většinou se vynořuje častěji. Domlouvá se pomocí echolokace na frekvencích 1000 Hz-150 kHz. Březost trvá 10-11,5 měsíce, období rozmnožování je jaro a podzim, v tropickém pásmu celoročně. Samice rodí jedno mládě. Mláďata se rodí ocasem napřed o délce 0.8-1 m a hmotnost přibližně 10 kg. Delfíni se dožívají až 30 let. Jeho nejčastější potrava jsou sledi a makrely, doplňují je hlavonožci. Loví společně, ve skupině shánějí ryby k sobě a nahánějí je k hladině. Delfín obecný byl znám již v době antiky mezi Řeky a Římany a hrál důležitou roli v jejich mytologii. Rovněž vystupuje v příbězích, předávaných z generace na generaci, ve kterých vozili malé děti na hřbetě jako koně a zachraňovali tonoucí. První, kdo jej pojmenoval \"delfín\" a poznal, že se jedná o savce, byl Aristoteles. Carl Linné jej v roce 1758 pojmenoval Delphinus delphus. O výjimečnosti vztahu kytovců s člověkem mluví nástěnné malby (Grotta del Genovese), freska delfína ze 17. století př. n. l. nalezená na ostrově Knossos v Řecku nebo nalezené mumifikované tělo delfína v Norsku v Askollen, Vestfold. Zobrazení delfína se našlo také na starověkých mincích. Jako většina kytovců i delfín obecný má velký a těžký mozek s výrazným neokortexem, šedá kůra mozková je tu hojnější než u většiny savců (s výjimkou opic), ale méně hojná než u člověka. Schopnost učení, opakování a porozumění pojmům je u delfínů prokázaná. Tuto duševní činnost lze vypozorovat ve volné přírodě zejména při lovení ve skupině, při námluvách a hře. Např. jsou také schopni rozvazovat uzly na rybářských sítích, útočit na smluvený signál písknutí, nahánět ryby ve formacích apod. U delfínů držených v zajetí byla prokázána schopnost používat sled pojmů např. \"sahat - míč - ocas - hledat - talíř\".", "question": "Kteří mořští živočichové se domlouvají pomocí echolokace?", "answers": ["Delfín"]}
{"title": "Galileo Galilei", "context": "Listina byla psána Bellarmineho vlastní rukou a nepochybně autentická; listina se záznamy však byla jen nepodepsanou kopií, což porušovalo vlastní pravidlo inkvizice, že záznamy o takových varováních musí být podepsány všemi stranami a notářsky zaznamenány. Necháme-li stranou technická pravidla evidence, co lze pokládat za reálné události? Existují na to dva názory. Podle Stillmana Drakea byl příkaz neučit doručen neoficiálně a nesprávně; Bellarmino nedovolil, aby byl vytvořen formální záznam o jeho doručení a Galileiho v dopise ujistil, že jediný příkaz, který vstoupil v platnost byl \"neschvalovat ani nebránit.\" Naproti tomu podle Giorgio di Santillana byl nepodepsaný záznam jednoduše falsifikátem vyrobeným inkvizicí. V roce 1623 zemřel papež Řehoř XV. a Galileův blízký přítel Maffeo Barberini se stal papežem Urbanem VIII. Nový papež dal Galileovi vágní svolení ignorovat zákaz a napsat knihu o svých názorech, i když stále nesměl otevřeně tuto teorii podporovat. Galileo souhlasil a napsal své mistrovské dílo, Dialogy o dvou největších systémech světa (Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo) (často zkracováno jako Dialogy). Zaměřil se na argumentaci mezi dvěma intelektuály, jedním geocentrickým, druhým heliocentrickým a laikem, neutrálním, ale jevícím zájem.", "question": "Která instituce vedla výslech Galilea 12. dubna 1633?", "answers": ["inkvizicí"]}
{"title": "Akihito", "context": "Akihito Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám. Akihito 125. japonský císař Císař Akihito Doba vlády 7. ledna 1989 – 30. dubna 2019 (32 let) Narození 23. prosince 1933 (87 let) Kókjo, Tokio, Japonsko Japonsko Předchůdce Hirohito Nástupce Naruhito Královna císařovna Mičiko Potomci císař Naruhito (1960–) Princ Fumihito, kníže Akišino (1965–) Paní Sajako (1969–) Otec císař Hirohito Matka Nagako Kódžun Podpis Některá data mohou pocházet z datové položky. Japonská císařská rodina JV císař NaruhitoJV císařovna Masako JCV princezna Aiko JV císař Akihito JV císařovna Mičiko JCV korunní princ AkišinoJCV korunní princezna Kiko JCV princezna Mako JCV princezna Kako JCV princ Hisahito JCV princ HitačiJCV princezna Kiko JCV princezna Juriko JCV princezna Nobuko JCV princezna Akiko JCV princezna Jóko JCV princezna Hisako Takamado JCV princezna Cuguko JCV princezna Ajako z • d • e Akihito (japonsky 明; *23. prosince 1933 Tokio) byl od roku 1989 do roku 2019 125. japonským císařem. Éra císaře Akihita je nazývána Heisei (平, doslova všudypřítomný mír) a podle zvyku bude po své smrti přejmenován na Císaře Heisei. Je také bratrancem princezny Bangja, poslední korunní princezny Koreje. Jeho nástupcem je jeho syn, císař Naruhito. Životopis Akihito je starším ze dvou synů (a pátým ze sedmi potomků) císaře Šówy (Hirohita) a císařovny Kódžun (Nagako).", "question": "Kdo byl 125. japonským císařem?", "answers": ["Akihito"]}
{"title": "Keratinocyt", "context": "Keratinocyt je hlavní pokožková buňka; představuje až 95% všech buněk v lidské pokožce. Pojmenování vychází ze skutečnosti, že obsahují množství bílkoviny keratinu. Mimo to obsahují také melanin, barvivo, které jim dodávají buňky známé jako melanocyty. V pokožce vytváří keratinocyty 5 rozlišitelných vrstev. Nejníže (ve stratum basale) jsou keratinocyty krychlového tvaru, které vytváří kompaktní pevnou tkáň pospojovanou buněčnými spoji a vyztuženou vnitrobuněčnými vlákny keratinu. Nad ní je stratum spinosum s rovněž kubickými buňkami. O něco výše se nachází stratum granulosum tvořené buňkami s množstvím váčků obsahujících například lipidy. Nad ním je stratum lucidum, v níž buňky začínají degenerovat, zplošťovat se a mizí některé buněčné organely. Nejsvrchnější vrstvou je stratum corneum, kde jsou buňky mrtvé, vyplněné keratinem a ty nejsvrchnější se odlupují. == Reference == Obrázky, zvuky či videa k tématu Keratinocyt ve Wikimedia Commons", "question": "Obsahuje Keratinocyt barvivo melanin?", "answers": ["Mimo to obsahují také melanin, barvivo, které jim dodávají buňky známé jako melanocyty."]}
{"title": "Tomáš Julínek", "context": "2. senátor za obvod č. 55 – Brno-město Ve funkci:21. listopadu 1998 – 13. listopadu 2010 Předchůdce Vlasta Svobodová Nástupce Jan Žaloudík Stranická příslušnost Členství ODS (od 1996) Narození 7. listopadu 1956 (64 let) Brno Československo Národnost česká Choť ženatý Děti dva synové Alma mater UJEP v Brně Profese lékař Webová stránka Archív Commons Tomáš Julínek Některá data mohou pocházet z datové položky. Tomáš Julínek (* 7. listopadu 1956 Brno) je český lékař, politik za ODS, v letech 2006 až 2009 byl ministrem zdravotnictví ČR v první a ve druhé vládě Mirka Topolánka. Vystudoval Masarykovu univerzitu (obor všeobecné lékařství) a MBA na Brno International Business School. Dříve působil jako lékař ve Svitavách, v Brně, Ivančicích. Od roku 1996 je členem ODS, od roku 1998 působil jako senátor, ve volbách 2010 svůj mandát neobhájil, když jej v obou kolech porazil nestraník kandidující za sociální demokracii Jan Žaloudík.[1] K říjnu 2012 je uváděn jako poradce premiéra Petra Nečase pro zdravotnictví.[2] Spolu s některými členy svého týmu působí ve sdružení Reforma zdravotnictví-forum.cz,[3] které mj. spolupracuje s nadnárodní poradenskou společností Kaiser Permanente.[zdroj? ] Činnost ve funkci ministra zdravotnictví Celkový pohled Jako stoupenec neoliberální ekonomické a sociální politiky Tomáš Julínek prosazoval širokou otevřenost zdravotnictví pro vstup soukromého kapitálu a tvorbu privátního zisku. Připravoval individuální kapitalizaci zdravotního pojištění. Jeho záměr transformovat fakultní nemocnice a zdravotní pojišťovny do podoby akciových společností vyvolal protesty četných sdružení pacientů a lékařů, většiny univerzit, studentů lékařských fakult i odborových svazů. Odpůrci Julínkových záměrů poukazují na nevratnost transformačních kroků, neprůhlednost vlastnických vztahů v rámci podnikatelských skupin ve zdravotnictví a neochotu vzít v potaz zahraniční zkušenosti. Proti plánům Julínkova vedení ministerstva postupně začaly vystupovat obě menší koaliční strany, KDU-ČSL i Strana zelených, a nakonec i část regionálních politiků ODS (někteří z kandidátů v podzimních krajských a senátních volbách 2008). V červnu 2008 byl proto Julínek donucen stáhnout nejkontroverznější část připravovaných zdravotnických zákonů.[4] Z funkce byl odvolán 23. ledna 2009 při hromadné rekonstrukci vlády.[5] Regulační poplatky Jednou ze změn, kterou se Julínkovu týmu podařilo prosadit, bylo přijetí zákona o regulačních poplatcích (též poplatky za návštěvy u lékaře). Zákon, který vstoupil v účinnost 1. ledna 2008, je svými tvůrci obhajován jako prostředek k zamezení nadbytečných návštěv zdravotnických zařízení. 20. května 2008 Ústavní soud ČR rozhodl, že regulační poplatky nejsou v rozporu s Ústavou ČR, sedm ústavních soudců včetně předsedy a místopředsedkyně ÚS zveřejnilo proti tomuto nálezu odlišné stanovisko.[6] V červnu 2008 vláda Mirka Topolánka zrušila regulační poplatky pro novorozence.", "question": "Kdo byl ministrem zdravotnictví v letech 2006 až 2009?", "answers": ["Tomáš Julínek"]}
{"title": "Maďarská vlajka", "context": "Vlajka Maďarska je podle ústavního zákona o státních symbolech MR oficiálním státním symbolem Maďarské republiky, reprezentujícím na domácí i mezinárodní scéně.Íránská vlajka je podobná maďarské vlajce, přičemž zelené a červené pruhy jsou obráceny. == Popis, použití a symbolika == Maďarská vlajka má tři stejně široké vodorovné pruhy červený, bílý a zelený. Od roku 2000 se státní vlajka používá v poměru 1:2, národní vlajka se smí používat v poměrech 1:2 a 2:3. Je-li ve střední části vlajky umístěn státní znak, jedná se o neoficiální verzi státní vlajky, ale v současném Maďarsku převažující tendence užívat vlajku se znakem na úkor vlajky státní, a to nejenom na budovách státních institucí. Červená barva symbolizuje sílu a krev prolitou vlastenci za svobodu země, bílá oddanost a čistotu, zelená naději. == Historie == Nejstaršími maďarskými barvami jsou již od středověku červená a bílá, vyskytující se na vlajce Arpádovské dynastie. Červeno-bílo-zelená vlajka poprvé zavlála za vlády krále Matyáše II. na počátku 17. století. Ovšem historie používání těchto barev sahá až do roku 1222, kde pečeť krále Ondřeje II. přidržovala stuha v těchto barvách.Červená, bílá a zelená se užívaly jako barvy Uherska a jsou rovněž barvami uherského znaku z 15. století. Oficiálně se barvy definují spolu s barvami vlajky Rakouska až v roce 1806. Od revoluce a boje za svobodu v letech 1848–49 se užívá jako národní vlajka. Od roku 1867 se objevila i ve vlající části obchodní vlajky Rakouska-Uherska. Po vzniku samostatné První Maďarské republiky roku 1918 se stala státní vlajkou. Po vyhlášení socialistické Maďarské lidové republiky v roce 1949 se barvám přisuzovaly (shora dolů a zase zpět) interpretace, že obětavost (červená) a čistý charakter národa (bílá), jsou sluncem a deštěm pro úrodnou půdu (zelená), která, když uzraje v míru (bílá), přinese bohaté plody komunismu (červená).", "question": "Jaké barvy jsou vodorovné pruhy na vlajce Maďarska?", "answers": ["červený, bílý a zelený"]}
{"title": "Čeština", "context": "To ovšem neznamená, že znalost 1000 slov postačuje k porozumění textu, protože každý text (i běžný) operuje s malým množstvím specifických slov, která obvykle tvoří jádro výpovědi. Podrobnější informace naleznete v článku Nářečí češtiny. Čeština má mnoho nářečí, která jsou si navzájem většinou srozumitelná. Vlivem médií a obecné češtiny se rozdíly mezi nimi stírají. Česká nářečí se rozdělují do 4 skupin (kterým odpovídají i 4 české interdialekty): Česká nářeční skupina (s obecnou češtinou jako interdialektem) Středomoravská nářeční skupina (hanácká) Východomoravská nářeční skupina (moravskoslovenská) Slezská nářečí (lašská) České interdialekty jsou také čtyři: obecná čeština obecná hanáčtina obecná moravská slovenština obecná laština Pohraniční území osídlená před rokem 1945 Němci (tedy Sudety) jsou tradičně uváděna jako nářečně různorodá. Stav českých nářečí v 60.–70. letech 20. století zachycuje šestidílný Český jazykový atlas, jehož poslední svazek je doplněn i audionahrávkami. Podrobnější informace naleznete v článku Český pravopis. Česká abeceda sestává ze 42 grafémů/písmen (včetně grafické spřežky ch; nejčastějším z nich je o (1.) a e (2.), nejméně častým ó (41.) a q (42.)). Používá latinku doplněnou o tyto znaky s diakritikou:", "question": "Jaké jsou čtyři skupiny českých nářečí?", "answers": ["Česká nářeční skupina (s obecnou češtinou jako interdialektem) Středomoravská nářeční skupina (hanácká) Východomoravská nářeční skupina (moravskoslovenská) Slezská nářečí"]}
{"title": "Anthrax (hudební skupina)", "context": "Anthrax je americká thrashmetalová hudební skupina. Na thrashmetalové scéně byli Anthrax jednou z nejpopulárnějších skupin 80. let 20. století. Tato skupina je známá kombinováním metalové muziky s rapem, hardcorem a alternativním rockem a je označována za jednu z \"Velké čtyřky\" thrash metalu – spolu se skupinami Metallica, Slayer a Megadeth. Scott Ian, kytara Jon Donais, kytara Frank Bello, baskytara Charlie Benante, bicí, kytara Joey Belladonna, zpěv Jason Rosenfeld (1981) Dirk Kennedy (1981) John Connelly (1981) Neil. Turbin (1982–1984) Matt Fallon (1984) John Bush (1992–2004) Dan Nelson (2007-2009) Kenny Kushner (1981) Greg Walls (. 1981–1982) Paul Crook (1995–2000) Rob Caggiano (2001-2005, 2007-2013) Paul Kahn (1981) Dan Lilker (1981–. 1984, 1999) Joey Vera (2004–2005) Dave Weiss (1981) Greg D'Angelo (1981–1983) Jason Bittner Fistful of Metal (1984). Spreading the Disease (1985) Among the Living (1987) State of Euphoria (1988) Persistence of Time (1990) Sound of White Noise (1993) Stomp 442 (1995) Volume 8. : The Threat Is Real (1998) We've Come for You All (2003) Worship Music (2011) Anthems (2013) For All Kings (2016) The Island Years (. 1994) Music of Mass Destruction (2004) Alive 2 (2005) Fistful of Anthrax (1987) Attack of the Killer B's (1991) Moshers: 1986–1991. (1998) Return of The Killer A's (1999) Madhouse – The Very Best of Anthrax (2001) The Collection (2002) Universal Masters Collection (2002) The Greater of Two. Evils (2004) Anthrology: No Hit Wonders (1985-1991) (2005) Armed and Dangerous (1985) I'm the Man (1987) Penikufesin (1989) Free B's (1991) Inside Out (1999) Summer 2003 (2003) Obrázky, zvuky či videa k tématu Anthrax ve Wikimedia Commons Oficiální web Světový fanklub", "question": "Je skupina Anthrax součástí Velké čtyřky trash metalu?", "answers": ["Tato skupina je známá kombinováním metalové muziky s rapem, hardcorem a alternativním rockem a je označována za jednu z \"Velké čtyřky\" thrash metalu – spolu se skupinami Metallica, Slayer a Megadeth."]}
{"title": "Rychlost světla", "context": "Rychlost světla (nebo jiného elektromagnetického záření) ve vakuu je definována jako fázová rychlost postupného elektromagnetického vlnění ve vakuu. V soustavách jednotek založených na metrickém systému (tedy i SI) má vzhledem k definici metru přesnou hodnotu 299 792 458 metrů za sekundu (1 079 252 848,8 km/h). Označuje se zpravidla písmenem c (pravděpodobně z latinského celeritas, což znamená rychlost, nebo z constans, znamenající konstanta). Tato rychlost dává přirozený poměr měřítek prostoru a času a je nejvyšší možnou rychlostí šíření signálu či informace. Například světlo by oběhlo Zeměkouli kolem rovníku za sekundu asi 7,5 krát. Rychlost světla v látkovém prostředí je v mikroskopickém popisu stejná jako rychlost světla ve vakuu c, avšak světlo kvantově interaguje s částicemi látky, a proto se v makroskopickém popisu jeví jeho fázová rychlost pomalejší. Rychlost šíření světla je pak rovna : : : c : / : n : : {\\displaystyle c/n} , kde : : : n : : {\\displaystyle n} je index lomu příslušné látky (materiálu). Podle standardní fyzikální teorie se všechno elektromagnetické záření, včetně viditelného světla, šíří (nebo pohybuje) ve vakuu konstantní rychlostí všeobecně známou jako rychlost světla. Tato fyzikální konstanta je označována písmenem c. Rychlostí c se šíří také gravitace v obecné teorii relativity. Zákony elektromagnetismu (jako jsou Maxwellovy rovnice) uvádějí, že rychlost elektromagnetického záření c nezávisí na rychlosti objektu vyzařujícího záření. Proto například světlo vyzařující z rychle se pohybujícího zdroje se šíří stejnou rychlosti jako světlo vyzařované ze statického zdroje, i když podle relativistického Dopplerova jevu se barva, frekvence, energie a hybnost světla změní. Jestliže se zkombinuje pozorování s principem relativity, všichni pozorovatelé naměří shodnou rychlost světla ve vakuu, nezávisle na vztažné soustavě pozorovatele nebo rychlosti objektu vyzařujícího světlo. Proto se na c může nahlížet jako na fyzikální konstantu a tento fakt je základem speciální teorie relativity. Je důležité poznamenat, že základem speciální relativity je konstanta c, nikoliv samotné světlo. Jestliže je tedy světlo nějak upraveno, aby se šířilo rychlosti menší nebo větší než c, tak to přímo neovlivní speciální teorii relativity.", "question": "Jak se označuje rychlost světla?", "answers": ["písmenem c"]}
{"title": "Oscar E", "context": "Oscar E. Monnig Oscar E. Monnig Narození 4. září 1902Fort Worth Úmrtí 4. května 1999 (ve věku 96 let)Fort Worth Alma mater Právní fakulta Texaské university Povolání astronom Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Oscar E. Monnig (4. září 1902 – 4. května 1999) byl americký amatérský astronom, známý především pro své příspěvky ke studiu meteoritů.[1] Založil rozsáhlou meteoritickou sbírku, kterou později daroval Texaské křesťanské univerzitě.[2] Život Oscar Monnig se narodil 4. září 1902 v texaském městě Fort Worth ve Spojených státech. Roku 1925 ukončil studium práv na Texaské univerzitě v Austinu, kde získal titul LLB (Bachelor of Laws). Pracoval v rodinném podniku se střižním zbožím a od roku 1974 až do jeho prodeje v roce 1981 stál v jeho čele jako prezident.[3] Roku 1941 se oženil s Juanitou Mickleovou, která zemřela v roce 1996. Neměli žádné děti. Monnig zemřel ve svém rodném městě 4. května 1999.[3] Astronomie Monnigův zájem o astronomii se začal rozvíjet ve 20. letech 20. století. Založil astronomický klub Texas Observers a v letech 1931 až 1947 vydával měsíčník Texas Observers Bulletin, který se specializoval na hlavní objekty zájmu amatérských astronomů jako proměnné hvězdy, meteory, komety a planety.[1] Koncem 20. let se Monnig začal zabývat meteority a možnostmi, jak s jejich pomocí získat informace o původu sluneční soustavy. Roku 1933 se stal jedním ze zakládajících členů Společnosti pro výzkum meteoritů (později přejmenované na Meteoritickou společnost).[1] Meteoritická sbírka Začátkem 30. let začal Monnig meteority též sbírat, ovšem své sběratelské úsilí zvýšil zejména poté, co v srpnu roku 1932 neuspěl se svou žádostí o přístup k meteoritickým sbírkám ve Field Museum of Natural History v Chicagu a v American Museum of Natural History v New Yorku.[1] Ve snaze získat další exponáty vyslýchal lidi, kteří spatřili bolid nebo výbuch meteoroidu, a následně pořádal a financoval pátrací expedice. Platil 1 dolar za každou libru váhy, což byla cena, které žádné muzeum v době Velké hospodářské krize nemohlo konkurovat.[1] Sbírka se postupně stala jednou z největších soukromých sbírek meteoritů na světě. Obsahovala okolo 3000 exemplářů pocházejících asi ze 400 různých meteoritů.[3] Pravděpodobně nejvzácnějšími z nich byly dva uhlíkaté chondrity, z nichž jeden byl nalezen roku 1936 u města Crescent v Oklahomě a druhý roku 1961 u města Bells v Texasu.[1]", "question": "Co založil Oscar E. Monnig?", "answers": ["rozsáhlou meteoritickou sbírku, kterou později daroval Texaské křesťanské univerzitě"]}
{"title": "Ústava České republiky", "context": "S ohledem na ustanovení čl. 39 odst. 4 Ústavy, podle něhož \"[k] přijetí ústavního zákona (...) je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů[,]\" je možné zkonstatovat, že pro změnu Ústavy je nutný složitější postup, což z pohledu typologie ústav značí, že se jedná o ústavu rigidní. Ačkoliv je česká historická zvyklost mít ústavu rigidní, v souvislosti s přípravou Ústavy České republiky se objevovaly hlasy, aby Ústava mohla být měněna prostou – nikoliv kvalifikovanou – většinou, čímž by se jednalo o ústavu flexibilní. Z pohledu Loewensteinovy ústavní ontologie je možné českou Ústavu charakterizovat jako ústavu normativní, tedy že politický proces probíhá podle jejich pravidel. Vysoká míra souladu mezi právní a faktickou ústavou způsobuje, že česká Ústava je také ústavou reálnou, ústava se tak kryje se skutečností. Česká ústava je psanou ústavou, když je písemně zachycena v psaném (ústavním) zákoně v promulgačním listu – Sbírce zákonů. Ústava České republiky je také ústavou původní a dohodnutou. Přestože v roce 1992 existovala snaha přijmout ústavní listinu z roku 1920, čímž bychom hovořili o přenesené ústavě, nakonec tento pokus nebyl úspěšný a česká ústava, ač je tou prvorepublikovou silně inspirována, je ústavou původní. Neboť byla česká ústava výsledkem politického kompromisu završeného na půdě České národní rady 16. prosince 1992, jedná se o ústavu dohodnutou. Pro Českou republiku a její ústavní právo je typická výrazná stabilita a reálná neměnnost (polylegální) ústavy. Od účinnosti Ústavy došlo jen k několika mála změnám, které však nikterak výrazně neovlivnily podobu českého ústavního systému. První zásah do textu Ústavy byl uskutečněn ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, který naplňoval čl. 100 odst. 3 Ústavy. Tímto ústavním zákonem byly vytvořeny vyšší územní samosprávné celky. Další změnu do textu Ústavy přinesl ústavní zákon č. 300/2000 Sb., jenž byl přijat v souvislosti se vstupem České republiky do Severoatlantické aliance (1999), a který upravoval otázky související s vysíláním ozbrojených sil, pobytem spojeneckých sil v České republice, participací republiky na obranných systémech mezinárodních organizací a také rozdělení kompetencí mezi vládu a parlament v těchto otázkách.", "question": "Kdy byla přijata Ústava České republiky?", "answers": ["16. prosince 1992"]}
{"title": "Australský teriér", "context": "Australský teriér byl používán jako lovec škodné, nyní se chová především jako společenské plemeno psa. Chová se téměř ve všech anglicky mluvících zemích, nejhojnější je ale v Austrálii, kde toto plemeno vzniklo, a na blízkém Novém Zélandu. == Historie == Australský teriér je poměrně nové plemeno vyšlechtěné v Austrálii. Vyšlechtilo se v 19. století náhodným křížením bez zásahu člověka – proto nejsou žádné dochované záznamy o jeho vývoji nebo snad předcích. Podle společných genů se za ně ale dá považovat black and tan teriér, sky teriér a nejspíše i jorkšírský teriér, který je tomuto velmi podobný. Po všech svých předcích zdědil správnou \"teriérskou\" povahu, je tedy výborným příkladem teriérů. Zhruba od roku 1870 se už jako poměrně běžný typ objevovalo na výstavách ještě jako \"broken-haired teriér\", v překladu \"hrubosrstý\". Jako australský teriér je vystavován od roku 1899, ale standard byl ustaven již v roce 1896 o deset let dříve již byl založen první chovatelský klub. Roku 1933 byl zapsán jako samostatné plemeno i v anglickém Kennel Clubu. 2014: V České republice se toto plemeno ještě moc neuchytilo a většina lidí jej nezná, ovšem několik chovatelských stanic zde je, ale spočítali byste je jen na prstech jedné ruky. Ani ve světě toto plemeno není moc oblíbené, ale v celé západní Evropě již v každé zemi je několik jedinců. == Vzhled == Je to kompaktně stavěný pes, lehké konstrukce s jemným vzhledem ale povahou pravého teriéra. Téměř obdélníkovitého formátu. Srst je kratší, na dotek hrubá a pokrývá celé tělo.", "question": "Ve které zemi vzniklo psí plemeno Australský teriér?", "answers": ["Austrálii"]}
{"title": "Gepard štíhlý", "context": "Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) je kočkovitá šelma, známá jako nejrychlejší suchozemské zvíře. Může vyvinout rychlost okolo 100 km/h . Rychlosti nad 110 km/h jsou jen mýtem. Ovšem podstatně zajímavější je neuvěřitelná možnost měnit akceleraci, a to z něj činí jednoznačně jednoho z nejhbitějších savců v přírodě. Dle zprávy Sarah Durantové z Londýnské zoologické společnosti z konce roku 2016 klesl počet gepardů na pouhých 7100 kusů a i nadále rapidně klesá. Slovo gepard pochází z italského gattopardo, což je kompozitum ze slov gatto \"kocour\" a pardo \"pardál, levhart\". Anglický název cheetah je odvozen z hindského číta a sanskrtského čitraká ve významu \"skvrnitý\". V literatuře se lze setkat i s názvem gepard africký, který je však zavádějící, neboť gepardi žijí mimo Afriku i v Asii. Hmotnost: 21–72 kg Délka: 105–152 cm + 65–90 ocas Výška: 70–94 cm Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy, některými znaky připomíná spíše šelmy psovité. Má poměrně malou, kulatou hlavu a dlouhé končetiny i ocas. Stavbou se podobá chrtům. Známým faktem je, že na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy. Samci jsou větší než samice. Srst je zlatohnědá, tváře a břicho bílé. Gepardí kresba sestává z černých skvrn, čímž se liší od levharta, jehož kresba je tvořena černými rozetami.", "question": "Jaké rychlosti dosahují gepardi při běhu?", "answers": ["100 km/h"]}
{"title": "Virová hepatitida", "context": "Pozvolný nástup onemocnění a jeho vleklý průběh s minimem viditelných příznaků způsobují, že se mnoho pacientů z této generace dozvídá o své chorobě až dnes. Hepatitida C není jen další obyčejná \"žloutenka\". Pozornost věnovaná viru HIV a jím vyvolanému onemocnění AIDS ne zcela právem odsunula hepatitidu C na okraj zájmu veřejnosti. Hepatitida C se však stává velkým zdravotním problémem dneška. Její chronickou formou trpí podle odhadů přes 175 milionů lidí na celém světě – to jsou přibližně 3 % světové populace. Jen ve Spojených státech žijí odhadem 4 miliony nemocných hepatitidou C. To představuje téměř 1,3 % tamní populace. Svým výskytem je tak \"céčko\" v USA rozšířenější než infekce virem HIV. Každým rokem přibývá 35 tisíc nových případů akutní hepatitidy typu C. Česká republika patří mezi státy s relativně nízkým výskytem hepatitidy C. Ze statistik vyplývá, že virem hepatitidy C (HCV) jsou infikovány přibližně 0,2 % české populace. V praxi to znamená, že nemocí trpí každý pětistý občan naší republiky. V budoucnu se však očekává strmý nárůst. V roce 1993 bylo hlášeno 158 nových případů hepatitidy C, v roce 2003 jich bylo 846 a v roce 2006 už 1012.", "question": "Kolik lidí na světě trpí podle odhadů hepatitidou C?", "answers": ["přes 175 milionů"]}
{"title": "Krchleby (tvrz)", "context": "Krchleby (tvrz) Krchleby Základní informace Sloh gotický Výstavba 14. století Zánik 17. století Další majitelé Chrudim, Pardubické panství Současný majitel zaniklá Poloha Adresa Pardubice, Česko Česko Souřadnice 50°2′5,02″ s. š., 15°41′18,27″ v. d. Tvrz v Krchlebách Některá data mohou pocházet z datové položky. Tvrz Krchleby je společně se stejnojmennou vesnicí připomínána od čtrnáctého století. V roce 1323 je zmiňován Beneš z Krchleb. V roce 1346 je zaznamenán její prodej Janem Žákem z Krchleb Janovi a Jiříkovi z Ohnišťan. Roku 1502 byla prodána městu Chrudim, kterému ale byla v roce 1547 odňata za účast na stavovském odboji. Rok poté jí koupil Jan z Pernštejna a přičlenil k pardubickému panství. Tím ovšem ztratila svou funkci a v sedmnáctém století zanikla. Zbytky tvrziště přetrvaly až do období po druhé světové válce, kdy byly rozorány během kolektivizace. Tvrz spolu se vsí stála mezi třemi dnes již zaniklými rybníky napájenými Podolským potokem resp. jeho přítoky z nichž jeden nesl název Tvrzný. Jejich vodou bylo možné zatápět obranný příkop obklopující val o vejčitém půdorysu a dokonce i vnitřní prostory tvrze. Vejčitý půdorys objektu je na letecké mapě stále viditelný na jihovýchodním okraji vsi.[1] Uvnitř valu se nacházely dvě nezatápěné vyvýšeniny se dvěma budovami, jednou kulatou a jednou hranatou. Podle představ historiků mohly být obě budovy propojeny dřevěnou lávkou či mostem. Na tvrzišti byl nalezen meč ze 13. nebo 14. století.[2] Odkazy Reference ↑ Obrys tvrziště na letecké mapě↑ PhDr. František Šebek - Toulky historií Pardubic (Helios Jiří Razskazov, 2016, EAN 978-80-85211-38-2) Literatura Jiří Hofman, Jiří Paleček, Jan Řeháček - Historie pardubických městských částí (Klub přátel Pardubicka, 2016) Externí odkazy Heslo Krchleby na Parpedii Heslo Krchleby na Hradech.cz", "question": "Kvůli čemu byla tvrz Krchleby odňata Chrudimi?", "answers": ["za účast na stavovském odboji"]}
{"title": "Skenderija", "context": "Skenderija Skenderija Pohled na halu Základní informace Výstavba 1969 Přestavba 1984, počátek 21. století Pojmenováno po Skender-paša Poloha Adresa Sarajevo, Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina Souřadnice 43°51′16,42″ s. š., 18°24′50,7″ v. d. Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Hala na východoněmecké poštovní známce. Skenderija je sportovně-kulturně-obchodní centrum v Sarajevu. Vybudováno bylo v roce 1969. Nachází se na levém břehu řeky Miljacky. Celková užitná plocha centra činí 70 000 m². Součástí areálu je sál zimních sportů Mirzy Delibašić a Dům mládeže. Historie Skenderija nese svůj název podle Skender-paši, který na místě současné haly nechal vybudovat v roce 1499 tržiště s 11 stánky, zájezdní hostinec (karavanseraj) a tekke. Jeho syn Mustafa beg Skenderpašić zde poté nechal zbudovat v roce 1518 mešitu, která se však po několika desítkách letech zhroutil a dochoval se jen její minaret. V 60. letech 20. století řešili představitelé města Sarajeva problém s nedostatkem sportovišť ve městě. Nacházel se zde nepříliš vyhovující fotbalový stadion bez tribun a staré domy, které byly v nepříliš uspokojivém stavu. Skenderija byla specifická lokalita s nízkými domy, mnohdy ještě z období turecké nadvlády. I proto padlo rozhodnutí právě zde vybudovat nové sportovní centrum. V roce 1960 byl původní minaret historické mešity zbořen. Nové sportovní centrum navrhl prominentní[zdroj? ] jugoslávský architekt Živorad Janković, který se podílel na návrzích řady dalších staveb tohoto typu po celé zemi. Stavba centra byla dokončena dne 29. listopadu 1969 (na den republiky). Slavnostní otevření doprovázelo promítání filmu Bitva na Neretvě. V souvislosti se zimními olympijskými hrami v roce 1984, které se konaly v Sarajevu, byla jednak vybudována nová hala (Zetra), zároveň byla původní Skenderija rozšířena a zmodernizována. Během války v Bosně a Hercegoviny byla hala ostřelována granátomety. Většina areálu se dochovala bez závažnějších škod, původní Dům mládeže vyhořel. Poté byla hala zprivatizována a na začátku 21. století opět rekonstruována.", "question": "Jakou rozlohu má Skenderija?", "answers": ["70 000 m²"]}
{"title": "ISO 3166-2:ES", "context": "ISO 3166-2:ES Kódy ISO 3166-2 pro Španělsko identifikují 17 autonomních regionů, 50 provincií a 2 autonomní města (stav v dubnu 2015). První část (ES) je mezinárodní kód pro Španělsko, druhá část sestává z jednoho nebo dvou písmen identifikujících region, provincii nebo město. Zpravodaje en:ISO 3166-2:2000-06-21 en:ISO 3166-2:2002-05-21 en:ISO 3166-2:2002-12-10 Seznam kódů ES-AN Andalusie ES-AR Aragonie ES-AS Asturie ES-IB Baleáry ES-PV Baskicko ES-EX Extremadura ES-GA Galicie ES-CN Kanárské ostrovy ES-CB Kantábrie ES-CM Kastilie – La Mancha ES-CL Kastilie a León ES-CT Katalánsko ES-RI La Rioja ES-MD Madridské autonomní společenství ES-MC Murcijský region ES-NC Navarra ES-VC Valencijské společenství ES-A Alicante/Alacant (Alicante/Alacant) ES-AB Albacete (Albacete) ES-AL Almería (Almería) ES-AV Ávila (Ávila) ES-B Barcelona (Barcelona) ES-BA Badajoz (Badajoz) ES-BI Vizcaya/Bizkaia (Bilbao/Bilbo) ES-BU Burgos (Burgos) ES-C La Coruñ/A Coruñ (La Coruñ/A Coruñ) ES-CA Cádiz (Cádiz) ES-CC Cáceres (Cáceres) ES-CO Córdoba (Córdoba) ES-CR Ciudad Real (Ciudad Real) ES-CS Castellón/Castelló (Castellón de la Plana/Castelló de la Plana) ES-CU Cuenca (Cuenca) ES-GC Las Palmas (Las Palmas de Gran Canaria) ES-GI Gerona/Girona (Gerona/Girona) ES-GR Granada (Granada) ES-GU Guadalajara (Guadalajara) ES-H Huelva (Huelva) ES-HU Huesca (Huesca) ES-J Jaén (Jaén) ES-L Lérida/Lleida (Lérida/Lleida) ES-LE León (León) ES-LO La Rioja (Logroñ) ES-LU Lugo (Lugo) ES-M Madrid (Madrid) ES-MA Málaga (Málaga) ES-MU Murcia (Murcia) ES-NA Navarra (Pamplona) ES-O Asturias (Oviedo) ES-OR Orense/Ourense (Orense/Ourense) ES-P Palencia (Palencia) ES-PM Baleáry (Islas Baleares/Illes Balears, Palma de Mallorca) ES-PO Pontevedra (Pontevedra) ES-S Cantabria (Santander) ES-SA Salamanca (Salamanca) ES-SE Sevilla (Sevilla) ES-SG Segovia (Segovia) ES-SO Soria (Soria) ES-SS Guipúzcoa/Gipuzkoa (San Sebastián/Donostia) ES-T Tarragona (Tarragona) ES-TE Teruel (Teruel) ES-TF Tenerife (Santa Cruz De Tenerife) ES-TO Toledo (Toledo) ES-V Valencia/Valè (Valencia\\Valè) ES-VA Valladolid (Valladolid) ES-VI Álava/Araba (Vitoria/Gasteiz) ES-Z Zaragoza (Zaragoza) ES-ZA Zamora (Zamora) ES-ML Melilla (Melilla) ES-CE Ceuta (Ceuta) Související články ISO 3166-2, seznam kódů územně správních celků všech zemí. ISO 3166-1, seznam kódů všech zemí, používaných současně jako jejich doménová jména na internetu.", "question": "Jaký je mezinárodní kód pro Španělsko?", "answers": ["ES"]}
{"title": "Sully Prudhomme", "context": "René-François-Armand (Sully) Prudhomme [syly prydomm] (16. března 1839, Paříž - 6. září 1907, Châtenay-Malabry) byl francouzský básník a esejista, nositel první Nobelovy ceny za literaturu z roku 1901. Sully Prudhomme se narodil v Paříži jako syn obchodníka. Když mu byly dva roky, zemřel mu otec. Původně studoval přírodní vědy (zejména matematiku), ale časem u něho převážil zájem o filozofii, klasickou filologii a poezii. Záliba ve filozofii se pak projevila ve většině jeho poetické tvorby. Stal se vůdčí osobností parnasistického hnutí, které se pokoušelo obnovit eleganci poezie v reakci na romantismus. Jeho snem bylo spojení poezie a vědy. Od roku 1881 by členem Francouzské akademie (Académie française). Roku 1901 mu byla jako prvnímu spisovateli vůbec udělena Nobelova cena za literaturu \"...jako uznání za vynikající básnickou tvorbu, která až do posledních let přináší svědectví o vznešeném idealismu, umělecké dokonalosti a o vzácném spojení kvalit srdce a intelektu\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Sully Prudhomme zemřel roku 1907 v Châtenay-Malabry nedaleko Paříže. Byl pochován na pařížském hřbitově Pè. Stances et Poè (1865, Stance), Les épreuves (1866, Zkoušky osudu), Les solitudes (1869, Samoty). Les destins (1872, Osudy), La France (1874), Les vaines tendresses (1875, Marná laskání), Le Zénith (1876), La justice (1878. , Spravedlnost), Le prisme, poésies diverses (1886, Lom světla), Le bonheur (1888, Štěstí), Épaves (1908, Trosky), posmrtně. Que sais-je? (1896, Co vím? ), filozofické pojednání, Testament poétique (1901, Básnická závěť), eseje, La vraie religion selon Pascal (1905, Pravé náboženství podle Pascala), eseje, Journal intime: lettres-pensée (1922), deník. Jediný český výbor z básníkova díla vyšel roku 1937 v Nakladatelském družstvu Máje v Praze pod názvem Marná laskání v překladu Svatopluka Kadlece a s úvodem Václava Černého.", "question": "Kdy zemřel René-François-Armand?", "answers": ["6. září 1907"]}
{"title": "Dějiny Londýna", "context": "V době vlády královny Anny byl vydán výnos přikazující postavit 50 nových kostelů pro rychle narůstající populaci žijící mimo hranice City. Století 18. bylo obdobím rychlého růstu Londýna, následujícího růst populace, počátečních projevů průmyslové revoluce a stoupající role Londýna jako centra Britského impéria. V té době expandoval Londýn za původní hranice zrychleným tempem. Pro majetné byly vybudovány nové městské části, jako například Mayfair ve West Endu, byly postaveny nové mosty přes Temži, což podpořilo rychlý rozvoj jižního Londýna, a v oblasti East Endu se směrem po proudu řeky rozšiřoval londýnský přístav. V 18. století se v Londýně staly populárními kavárny. Rostl počet literárních děl a vydávaných novin. Ulice Fleet Street se stala místem zrodu britského tisku. Londýn se v té době potýkal se zločinem. V roce 1750 byla ustanovena první profesionální policejní jednotka - Bow Street Runnesrs. Tresty za zločiny byly velmi přísně a trest smrti byl udělován i za menší provinění. Veřejné popravy oběšením byly běžnou součástí života té doby. Roku 1780 otřáslo Londýnem Gordon Riots, vzpoura protestantů proti katolické emancipaci, vedené lordem Georgem Gordonem. Několik katolických kostelů a domů bylo poškozeno a 285 buřičů bylo zabito. V 19. století se Londýn stal největším městem světa a hlavním městem Britského impéria. Počet obyvatel stoupl z 1 miliónu v roce 1800 na 6 miliónů o století později. Během té doby se Londýn stal hlavním globálním politickým, finančním a obchodním centrem. V této pozici setrval až do pozdních let tohoto století, kdy Paříž a New York ohrozily jeho nadřazenost. Zatímco město bohatlo v závislosti na britské expanzi, existovaly v Londýně i oblasti extrémní chudoby a milióny lidí byly nuceny přežívat ve slumech. V roce 1829 premiér Robert Peel zřídil policejní složku z pravomocí na celém obydleném území Londýna – Metropolitan Police Service. Pro policisty se tak vžilo označení pocházející ze jména zakladatele – bobbies , někdy i peelers. Významný vliv na změnu Londýna měla vznikající železnice. Železniční síť umožňovala rozvoj předměstí, z nichž cestovali lidé střední a bohaté vrstvy do centra.", "question": "Ve kterém století se stal Londýn největším městem světa a hlavním městem Brotského impéria?", "answers": ["V 19. století"]}
{"title": "Slovanská mytologie", "context": "Známi byli také duchové lesní, zvaní lešijové, a polní, jako je žithola. Voda byla obývána vodníky, oheň duchem jménem ovinnik. Rozsáhlá byla také skupina domácích duchů jako je domovoj. U západních Slovanů byly známy malé bytosti jako jsou ludkové. Mnoho duchů bylo také spojováno s mrtvými nebo jim byly přisuzovány démonické vlastnosti, patří mezi ně například Baba Jaga, Kostěj, vlkodlak, čert nebo upír. Bohové Moderní idol Velese na Velízu, bůh vody, země a podsvětí Související informace naleznete také v článku Seznam slovanských bohů. Písemné záznamy o slovanské mytologii neuvádí jednotný panteon, dá se mluvit minimálně o dvou okruzích, jednom ruském a druhém polabském. Někteří badatelé zcela odmítají existenci jednotného slovanského panteonu a mytologie, spíše se však předpokládá že jednotná archaická kultura u Slovanů existovala až do počátku 9. století.[11] Slovanské slovo „bůh“ souvisí se sanskrtským bhaga, „rozdělující bohatství“ či „dárce dobra“.[12] Archeologické nálezy dokládají že Slované už v době své expanze ctili bohy v lidské podobě. U všech Slovanů je předpokládána víra v Peruna, boha hromu a blesku, obecně známý také nejspíš byl chtonický bůh Veles spojovaný se stády, bohatstvím a magií a Mokoš, bohyně vody a země. Perun společně s Velesem však představovali hlavní božstvo. Ruské prameny pak uvádí nejvyššího boha-stvořitele Svaroga, boha slunce Dažboga a několik dalších božstev s více či méně nejasnou funkcí. V pozici stvořitele podle některých teorií nahrazuje Svaroga Rod. U polabských Slovanů jsou známa jména především hlavních kmenových božstev, ačkoliv prameny zmiňují i další idoly, ovšem bez udání jména i funkce. Jejich jména spíše než teonyma připomínají přízviska a tituly. A tak je možné, že pod více jmény lze najít jedno božstvo. Mezi nejznámější patří Svantovít ctěný Rány, Svarožic ctěný Ratary, Triglav ctěný Pomořany a Jarovít ctěný ve Wolgastu. Podle Helmondovy zprávy znali také pasivní nebeské božstvo, nejspíš totožné se Svarogem. Odmítnuta byla teorie, že bohové polabských kmenů jsou zbožštěná knížata a vojevůdci.[13] Uvádí se další slovanská božstva, jejichž existence je však většinou zpochybňována. Jedná se například o postavy uváděné v polských raně novověkých kronikách, které však podle některých názorů skutečně jsou reliktem archaické tradice.", "question": "Bohem čeho byl Perun?", "answers": ["hromu a blesku"]}
{"title": "Andrej Hlinka", "context": "Na samém počátku byl nakloněn myšlence jednotného \"československého národa\", rychle ji však opustil. Ještě v témže roce se podílel na založení Slovenské ľudové strany, jíž se stal předsedou. Byl vůdčí osobností delegace Slováků, která v létě 1919 působila ve Francii na Versailleské konferenci, kde žádal autonomii pro Slovensko. Na tuto konferenci však nebyl Hlinka vůbec vpuštěn a po návratu byl uvězněn. Důvodem uvěznění bylo, že cestoval do Versailles na falešný pas. V roce 1924 byl jmenován papežským komořím a v roce 1927 apoštolským protonotářem. V roce 1925 se jeho strana přejmenovala na Hlinkovu slovenskú ľudovú stranu (HSĽS), jíž byl až do konce svého života lídrem a hlavním ideologem. V letech 1918 až 1938 byl vůdce poslanecké frakce SĽS a posléze HSĽS v československém Národním shromáždění. Krátce před svou smrtí se dohodl na spolupráci mezi HSĽS, Konradem Henleinem a politickým vůdcem maďarské menšiny v Československu, hrabětem Esterházym. Ideologický základ Hlinkova politického přesvědčení a politiky tvořilo hluboké vlastenecké cítění (zvýrazněné nejprve maďarskou nadvládou a posléze zřetelně slabším postavením Slováků v Československu), klerikalismus a antikomunismus. Jestliže v mládí byl odpůrcem útlaku Slováků ze strany Maďarů, po vzniku Československa se stal vášnivým odpůrcem \"pražské centralizace\" a faktu, že většinu moci ve státě soustředili ve svých rukou Češi. Po Hlinkově smrti stanul v čele jeho strany Jozef Tiso. Strana postupně ovládla situaci na Slovensku a po vzniku Slovenského štátu převzala veškerou moc (teoreticky, prakticky ovšem byla její moc a moc jejích představitelů omezena přáními Německa). Strana se změnila ve skutečně masovou a z Hlinky se stala kultovní osobnost nového režimu. Odvolávaly se na něj i nově založené organizace Hlinkova garda (napodobenina německých Sturmabteilung) a Hlinkova mládež (napodobenina německých Hitlerjugend). V dubnu 1939 přijal Slovenský sněm zákon o zásluhách Andreje Hlinky (83/1939 Sl.z.). Po obnovení Československa v roce 1945 a příchodu komunistů k moci, byl Hlinka jakožto antikomunista, klerikalista a odpůrce pragocentrismu a centralizace státu, nejen komunisty označen jako fašista. Po sametové revoluci byl tento negativní obraz některými změněn.", "question": "Zastával Andrej Hlinka antikomunismus?", "answers": ["Ideologický základ Hlinkova politického přesvědčení a politiky tvořilo hluboké vlastenecké cítění (zvýrazněné nejprve maďarskou nadvládou a posléze zřetelně slabším postavením Slováků v Československu), klerikalismus a antikomunismus."]}
{"title": "Univerzita Karlova", "context": "Univerzita Karlova (zkratka UK, latinský název Universitas Carolina) se sídlem v Praze je nejvýznamnější česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit, nejstarší severně od Itálie a východně od Paříže. V roce 2010 zde studovalo téměř 50 tisíc studentů, tj. zhruba šestina všech vysokoškoláků v Česku. Roku 2012 tuto školu vyhodnotila organizace Academic Ranking of World Universities jako nejlepší v České republice, jednu z nejlepších v regionu střední a východní Evropy a v celosvětovém (tzv. Šanghajském) žebříčku ji zařadila na 201.-300. místo. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1347-1740). Pražská univerzita byla založena nejméně třemi akty, totiž zakládající listinou papeže (bulou) Klementa VI., potvrzenou v Avignonu 26. ledna 1347, nadační listinou Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 a konečně tzv. Eisenašským diplomem ze 14. ledna 1349. Nejpozději od poloviny 19. století se jako den jejího založení slaví 7. duben 1348. Vzorem pro její uspořádání byly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli, studium začínalo na fakultě svobodných umění (\"artistické\") a mohlo pokračovat na fakultě teologické, právnické nebo lékařské. Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé rozděleni do 4 \"národů\": českého, bavorského, polského a saského. Český národ zahrnoval obyvatele Čech i Moravy, jak česky, tak německy mluvící, dále Jihoslovany a obyvatele Uher. Bavorský zahrnoval Rakušany, Šváby, obyvatele Frank i Porýní, polský Slezany, Poláky a Rusy, saský obyvatele Míšeňska, Durynska, Horního/Dolního Saska, Dánska a Švédska. Studenti české národnosti tvořili 16-20 % z celkového počtu studentů. Studium sice začalo už v roce 1347, rozbíhalo se však pomalu a podstatným krokem bylo založení Karlovy koleje roku 1366 a velkorysá stavba Karolina roku 1383.", "question": "Ve kterém roce byla založena Karlova univerzita v Praze?", "answers": ["1348"]}
{"title": "Recitace", "context": "Recitátor je člověk, který recituje, tedy provádí recitaci. Je vnímatelem, recituje pro sebe, nebo může být reprodukčním umělcem realizujícím text. == Hodnocení recitátora == Výkon recitátora lze hodnotit zejména v těchto oblastech: hlasový výkon dech výslovnost tempo přednesu optická opora řeči – mimika a gestikulace chování způsob přednesu délka recitace tematika == Důvody poslechu recitace == Velké množství lidí rádo poslouchá recitování, a to zejména veršů. Při recitaci vynikne modulování literárního textu, které je mnohdy správně dynamické a intonační, na rozdíl od případu, kdy si člověk čte libovolný text, včetně veršů, potichu či v duchu. == Podmínky úspěšné recitace == Recitátor mluví k posluchačům. Proto by měly být splněny určité podmínky, aby se recitovaný text správně dostal od recitátora k posluchači. Jde především o podmínky prostoru, ve kterém k recitaci dochází. První podmínkou je slyšitelnost, tedy potřeba, aby recitátor zvolil vhodnou hlasitost. V mnoha případech to ovšem nezávisí jen na volbě důraznosti hlasu recitátora. Často vše velmi záleží na tom, jak je prostor, kde se recituje, ozvučený, jakou má velikost, zda dochází k lámání zvuku, jestli má recitátor mikrofon, a podobně. Druhou podmínkou je srozumitelnost. Do jisté míry souvisí se slyšitelností, jde s ní jak se říká ruku v ruce. Dá se říct, že obě podmínky lze splnit, pokud má recitátor dostatečně výkonný hlas, přesnou výslovnost a pokud má dobrý výhled na recitovaný text. Neopomenutelnou součástí je recitátorovo vystupování vzhledem k jeho vizuální stránce. Lepšího přednesu (výsledku působení přednesu) lze docílit tím, že recitátor bude působit v souladu s přednášejícím textem. Nejen oblečením, ale také tím, jakou bude při přednášení využívat mimiku a gestikulaci. Tyto faktory velmi ovlivňují dojem, který mají posluchači. == Příklad básně k recitaci == Zkuste si nahlas přednést, tedy odrecitovat, následující báseň. Jedná se o známé rozpočítadlo. Jeho dílčí části samy o sobě tvoří věty, které dávají smysl. Recitovat takovou báseň ovšem není tak jednoduché. Je nutné do toho dát \"kus sebe\", udělat recitaci co nejvíce zajímavou. Stojí javor u potoka, říkají mu klíč, na koho to slovo padne", "question": "Jak se říká člověku, který recituje?", "answers": ["Recitátor"]}
{"title": "60 (číslo)", "context": "Šedesát je přirozené složené číslo. Římskými číslicemi se zapisuje LX. Tutéž číselnou hodnotu má i hebrejské písmeno samech. Synonymní archaický výraz pro šedesát je kopa. Kopa tvoří s dalšími zastaralými množstevními označeními dobře přepočitatelnou soustavu (kopa je pět tuctů nebo čtyři mandele). == Chemie == Atomové číslo prvku neodym je 60. == Matematika == V planární geometrii má stupeň(°) 60 (úhlových) minut(') a minuta 60 (úhlových) vteřin('). Vnitřní úhly při vrcholech rovnostranného trojúhelníka jsou 60°. == Fyzika == měření času 60 sekund tvoří jednu minutu. 60 minut tvoří jednu hodinu. == Technika == Mezi stroje, v jejichž označení se vyskytuje číslo 60 jsou například: Tank T-60, hydroplán Heinkel He 60, vrtulník UH-60 Black Hawk či bombardér Convair YB-60. 60. mise raketoplánu Discovery byla označena STS-60. == Historie == Kopa grošů byla peněžní jednotka, užívaná v Českých zemích od roku 1300, čítající 60, později i více grošů. == Kultura == 60. léta 20. století byly významným obdobím v hudbě a moderních dějinách ČR. Interstate 60 je komediální roadmovie. 60 sekund je americký film z roku 2000, remake stejnojmenného filmu z roku 1974. == Sport == Běh na 60 metrů je téměř nejkratší sprinterská disciplína. Existuje i varianta s překážkami. == Ostatní == Václavské náměstí v Praze je široké 60 metrů. Kvalifikovaná většina označuje v ústavním řádu ČR více než 60 % zvolených zástupců.", "question": "Jaký je synonymní archaický výraz pro šedesát?", "answers": ["kopa"]}
{"title": "Železniční trať Olomouc–Opava", "context": "Železniční trať Olomouc – Opava východ (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 310) je jednokolejná trať, součást celostátní dráhy. Trať vede z Olomouce hlavního nádraží přes Valšov, Bruntál, Milotice nad Opavou a Krnov do Opavy. Na trati se nachází pět tunelů. Provoz na trati byl zahájen v roce 1872. Z Krnova vedla odbočná trať do Německa (nynější území Polska) do stanice Głubczyce; doprava byla zastavena v roce 1945 v důsledku uspořádání Evropy po 2. světové válce; zčásti zůstala jako vlečka, zbytek byl snesen. Trať z Opavy k státní hranici a do Německa (nyní území Polska) do stanice Pilszcz zahájila provoz v roce 1909 a ukončila provoz ze stejného důvodu v roce 1945. 0 – Olomouc hlavní nádraží (stanice) 215 m n. m. 4. – Bystrovany (zastávka) 230 m n. m. 6 – Velká Bystřice (stanice) 240 m n. m. 8 – Velká Bystřice (zastávka) 245 m n. m. 11 – Hlubočky-Mariánské Údolí žst. 265 m n. m. 13 –. Hlubočky zastávka 275 m n. m. 15 – Hlubočky (stanice) 295 m n. m. 18 – Hrubá Voda (zastávka) 330 m n. m. 19 – Hrubá Voda (stanice) 345 m n. m. 22 – Hrubá Voda-Smilov (. zastávka) 385 m n. m. 25 – Hl. Jívová (zastávka) 430 m n. m. 29 – Domašov nad Bystřicí (stanice) 495 m n. m. 36 – Moravský Beroun (stanice) 535 m n. m. 45 – Dětřichov. nad Bystřicí (stanice) 620 m n. m. 49 – Lomnice u Rýmařova (zastávka) 595 m n. m. 56 – Valšov (stanice) 525 m n. m. 64 – Bruntál (stanice) 555 m n. m. 73. – Milotice nad Opavou (stanice) 445 m n. m. 78 – Zátor (zastávka) 400 m n. m. 80 – Brantice (stanice) 385 m n. m. 87 – Krnov (stanice) 325 m n. m. 90. – Krnov-Cvilín (zastávka) 315 m n. m. 96 – Úvalno (zastávka) 295 m n. m. 100 – Skrochovice (stanice) 285 m n. m. 103 – Hl. Holasovice (zastávka) 290 m n. m. 108 –.", "question": "Jakým číslem je v jízdním řádu označena železniční trať Olomouc - Opava východ?", "answers": ["310"]}
{"title": "Vlas", "context": "Vlas a chlup jsou označení pro dva anatomicky téměř totožné útvary tvořené keratinem. Až na několik výjimek jsou přítomny (hlavně ve formě srsti) u všech savců a jejich nejdůležitější funkcí je termoregulace (ať už v teplém nebo chladném prostředí). Lidský vlas/chlup se skládá ze dvou základních částí: vlasový stvol (scapus pili), jenž vyčnívá nad pokožku, a kořen vlasu (radix pili), který se nachází pod její úrovní. Nejhlubší částí kořene je tzv. vlasová cibulka (bulbus), nad ní následuje zbytek kořene. Cibulka je obalena vlasovými pochvami (dvěma epitely a jednou vazivovou); dohromady se kořenu a kolem obalené pochvě říká vlasový folikul. Jeho součástí jsou i mazové a potní žlázy a cévní zásobení. Vlasový stvol se skládá ze tří vrstev: kutikuly, kortexu a meduly. Kutikula (šupinatá vrstva) tvoří přirozenou vrstvu, která chrání před vnějším prostředím. Při správné funkci mazové žlázy je tato vrstva konzervována vlasovým mazem (tukem) a vlas méně propouští škodliviny a vodné roztoky. Skládá se z 5-10 souběžně a stříškovitě uspořádaných odumřelých buněk (šupin), které k sobě přiléhají. Šupiny se překrývají asi do 1/7 délky a s osou vlasu tvoří úhel asi 18°. Jednotlivé vrstvy jsou pokryty jemnou membránou a vzájemně jsou spojeny proteinovým a lipidovým tmelem. Kortex (kůra/vláknitá vrstva) zabírá 75-80 % vlastní vlasové hmoty. Skládá se z protáhlých neživých buněk (vláken keratinu). Jednotlivá vlákna tvoří nejnižší stavební jednotku mikrofibrilu - ty se kruhovitě seskupují, vytvářejí snopečky a tím tvoří další stavební jednotku makrofibrilu. Tato vybudovaná část se nazývá ortokortex, jde o pravidelné uspořádání vlasového kortexu. Při nepravidelném uspořádání kortexu (především vlasy upravované preparací, barvením a odbarvováním) vzniká parakortex. Tyto obě části se od sebe liší nejen fyzikálním a chemicky rozdílným složením aminokyselin, ale také různou chemickou reaktivitou. Jednotlivé vláknité makrofibrily jsou mezi sebou spojeny buněčnými membránami a proteinovým tmelem. V kortexu se nacházejí shluky pigmentových zrn, které se jeví jako tmavé skvrny (ostrůvky) mezi fibrilami. Medulla (dřeň) je centrální část vlasu. Ne u všech vlasů je uprostřed, u dlouhých se nachází zpravidla jen u kořínků. Je velmi dobře vyvinuta u vousů - má nepravidelný hvězdicovitý tvar.", "question": "Jakou bílkovinu jsou tvořeny lidské vlasy?", "answers": ["keratinem"]}
{"title": "Sázavafest", "context": "Sázavafest je multikulturní, převážně hudební festival pořádaný každý rok v okolí řeky Sázavy. V srpnu 2008 se uskutečnil již osmý ročník. Festival se konal do roku 2006 ve městě Sázava, ale od roku 2007 je pořádán v Kácově. V roce 2011 se přesunul do Benešova. V roce 2013 opět změnil místo pořádání a koná se ve Světlé nad Sázavou. První ročník festivalu se uskutečnil v roce 2001 na jediném pódiu. Postupem času se akce rozrostla a na šestém ročníku vystoupilo na sedmi jevištích velké množství známých interpretů české hudební scény a také mnoho zahraničních hostů. Kromě hudební produkce se na Sázavafestu uskutečnily i autorská čtení například Michala Viewegha či Mardoši. V roce 2015 se stala hlavním investorem jihlavská společnost XANADU-Catering a festival rozšířil počet vystupujících kapel. Místo konání: Světlá nad Sázavou, areál zámku Světlá nad Sázavou Místo konání: Světlá nad Sázavou, areál zámku Světlá nad Sázavou 15. ročník festivalu, který proběhne během 3 dnů (od čtvrtka 30.7.2015 do sobotního večera 1.8.2015) v areálu zámeckého lesoparku.", "question": "Ve kterém roce se uskutečnil osmý ročník multikulturního festivalu Sázavafest?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Bělehrad", "context": "Mezi lety 1918-1941 a 1946-1992 byl také hlavním městem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. V roce 2011 zde žilo přes 1 160 000 obyvatel, aglomerace čítá přes 1,65 milionu lidí. Město leží na soutoku řek Dunaj a Sáva. Související informace naleznete také v článku Dějiny Bělehradu. Bělehrad, který se nachází na strategickém soutoku dvou řek, patří k velmi starým městům a místům, kde kontinuální osídlení trvá již několik tisíc let. Již v dobách Keltů zde existovala osada. Tu později Římané, kteří město nazývali Singidunum, rozšířili a přebudovali i přístav pro svoji říční flotilu. Od 6. století město patřilo Byzantské říši, po stěhování národů a úpadku Cařihradu se sem nastěhovali Slované. Město ale trpělo pod náporem jak uherských, tak benátských útoků, neboť oba státy se snažili získat tuto oblast pod svoji kontrolu. V roce 1284 se Bělehrad stal poprvé hlavním městem Srbska. Mezi lety 1316-1402 byl ale také součástí Uher. V roce 1402 se Bělehrad stal hlavním městem posledního srbského státu v středověku - Srbského despotátu. Nyní tak nachází k dalšímu rozkvětu města a i srbského státu jako takového. V období husitských válek a úpadku těžby stříbra v Českých zemích, které patřily k významným vývozcům tohoto kovu, se Srbsko stalo státem s největší těžbou stříbra, což umožnilo srbskému králi Štěpánu Lazarevičovi udělat z Bělehradu jedno z největších kulturních a hospodářských měst Evropy. Turecké obléhání Bělehradu se odehrálo mezi 4. a 22. červencem roku 1456. Město se hrdinně bránilo, nicméně počet výpadů ze strany stále agresivnějšího islámského souseda se zvyšoval. V důsledku tureckých nájezdů řada vysoce vzdělaných lidí z Byzance, Bulharska, Řecka a Makedonie utekla do Bělehradu. V tomto důsledku se Bělehrad stal jednotným kulturním centrem, ne jen ve východní ale v celé Evropě. Jedním z těchto významných lidí byl například Bulhar Konstantin Filosof, který byl osobním životopiscem krále Štěpána. V 15. století tu byla pohraniční pevnost Uherska, kterou však roku 1521 po mnoha neúspěšných pokusech dobyli Turci. V letech 1688-1690, 1717-1739 a 1789-1791 ho drželi Rakušané. Od roku 1806 je Bělehrad hlavním městem Srbska. Nejednalo se však o samostatný stát, ale pouze o stát autonomní. Až do roku 1867 tu proto byla stále přítomna turecká vojenská posádka. Konec 19. století je ve znamení rychlého rozvoje města. Původní budovy jsou likvidovány a nahrazují je moderní stavby, budované v tehdejších populárních slozích. Od roku 1918 byl Bělehrad hlavním městem Království SHS, které neslo od roku 1929 název Jugoslávie.", "question": "Stal se Bělehrad hlavním městem Srbska poprvé v roce 2008?", "answers": ["V roce 1284 se Bělehrad stal poprvé hlavním městem Srbska."]}
{"title": "Michael Schumacher", "context": "Švýcarská fotbalová asociace jej ustanovila svým velvyslancem pro Mistrovství Evropy ve fotbale 2008. 30. dubna 2010 od francouzského premiéra François Fillona dostal vyznamenání důstojníka Řádu čestné legie. == Charita == Od roku 1995 podporuje projekt UNESCO Děti v nouzi a vykonává funkci zvláštního vyslance UNICEF pro sport a výchovu. Finanční prostředky získává především organizací exhibičních fotbalových utkání se známými osobnostmi. Od roku 1997 přispívá do rozpočtů dětských fondů UNESCO a UNICEF. Obětem zemětřesení v Jižní Asii v roce 2004 daroval prostřednictvím organizace UNICEF deset milionů dolarů (více než celá Česká republika). Díky jeho příspěvkům se vybudovala škola v Dakaru, nemocnice v Sarajevu nebo středisko pro opuštěné děti v Limě. Celková suma, kterou daroval na charitativní účely není známa, avšak v letech 2002–2006 daroval nejméně padesát milionů dolarů. == Zajímavosti == Schumacher vlastní model každého monopostu F1, ve kterém závodil, kromě benettonů z let 1992 a 1994. V roce 1992 byl po něm pojmenován asteroid (15761) Schumi. Třikrát vystoupil ve filmu: ve snímku Auta, kde namluvil Ferrari F430, ve filmu Asterix a Olympijské hry, kde hrál vozataje červené stáje, a ve filmu Horst Schlämmer – Isch kandidiere! Hovoří plynule italsky. == Kompletní výsledky ve Formuli 1 == Tučně – Pole positionKurzívou – Nejrychlejší kolo závodu † Nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. == Rekordy ve Formuli 1 == == Odkazy == === Reference === === Literatura === ALLEN, James. Michael Schumacher: Cesta na vrchol. Praha: XYZ, 20112. 277 s. ISBN 978-80-7388-628-8. D'ALESSIO, Paolo. Michael Schumacher. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2003. 188 s. ISBN 80-7234-317-3. PETRÁNSKY, L. Michael Schumacher. Bratislava: Motýl, 2001. 127 s. ISBN 80-88978-55-6. KNUPP, Willy. Red Magic. Michael Schumacher und Ferrari. Hart am Limit.. Stuttgart: Motorbuch, 2002. 160 s. ISBN 3-613-30377-9. (německy) === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Schumacher ve Wikimedia Commons Osoba Michael Schumacher ve Wikicitátech (anglicky) Galerie Michael Schumacher ve Wikimedia Commons (anglicky)(německy) Oficiální stránky Michael Schumachera (německy) Motokárová dráha a museum Schumachera (německy) Motokárový tým Kaiser-Schumacher-Muchow (anglicky) Profil na webu formula1.com", "question": "Jak se jmenuje německý automobilový závodník a sedminásobný mistr světa ve Formuli 1?", "answers": ["Michael Schumacher"]}
{"title": "Hmyz", "context": "Má článkované tělo podporované exoskeletonem, tvrdým vnějším pláštěm tvořeným chitinem a proteiny. Tělo je rozděleno na hlavu (caput), hruď (thorax) a zadeček (abdomen). Hlava nese obvykle pár smyslových tykadel, pár složených očí a ústní ústrojí. Hruď se skládá ze tří článků (předohruď - prothorax, středohruď - mesothorax a zadohruď - metahorax), každý článek hrudi nese jeden pár článkovaných nohou. Na středohrudi a zadohrudi se u většiny hmyzu nachází 2 páry křídel. Zadeček je složen z jedenácti částí, z nichž některé mohou být redukované nebo sloučené, a obsahuje dýchací, vylučovací a reprodukční struktury. Nervová soustava hmyzu je rozdělená na mozek a břišní (ventrální) nervovou pásku. Hlavový oddíl (vytvořený splynutím šesti původních článků v jednolitý celek) má šest párů tzv. ganglií. První tři páry splynuly v nadjícnový ganglion (mozek), zatímco tři následující páry vytvořily podjícnový ganglion. Hrudní segmenty mají jeden ganglion na každé straně, ty jsou spojené do páru, tudíž vychází jeden pár na segment. Toto uspořádání je možno nalézt také v zadečku, ale pouze v jeho prvních osmi článcích. Mnoho druhů hmyzu má počet ganglionů redukovaný díky jejich sloučení nebo přeměně. Někteří švábi mají v zadečku právě šest ganglionů, kdežto sršeň obecná (Vespa crabro) má pouze dva v hrudi a tři v zadečku. A u některých druhů, jako je např. moucha domácí (Musca domestica) splynuly všechny tělové gangliony do jednoho velkého hrudního ganglionu. Nervová soustava u hmyzu se nazývá žebříčkovitá Hmyz má kompletní trávicí systém. To znamená, že základem jejich trávicí soustavy je trubice probíhající od úst až po konečník, což kontrastuje s neúplnými trávicími systémy, které můžeme nalézt u jednodušších bezobratlých. Vylučovací systém se skládá z malpighických trubic pro vylučování odpadních látek a zadních vnitřností pro osmoregulaci. V malpighických trubicích se z krve odnímají odpadní látky a jsou přeměňovány na moč, která se ukládá do zadního střeva. Koncovou částí střeva je hmyz schopen zpětně vstřebávat vodu spolu s draselnými a sodíkovými ionty. Proto hmyz většinou nevylučuje se svými výměšky i vodu, ale uskladňuje si ji v těle. Tento postup zpětného vstřebávání jim umožňuje odolávat horkému a suchému prostředí. Většina hmyzích druhů má dva páry křídel umístěných na druhém a třetím hrudním článku.", "question": "Má hmyz kompletní trávící systém?", "answers": ["Nervová soustava u hmyzu se nazývá žebříčkovitá Hmyz má kompletní trávicí systém."]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Kalifornie (anglicky California [ˌ] IPA, oficiálně State of California) je stát nacházející se na západním pobřeží Spojených států amerických, v oblasti pacifických států v západním regionu USA. Kalifornie hraničí na severu s Oregonem, na východě s Nevadou, na jihovýchodě s Arizonou a na jihu s mexickým státem Baja California. Západní ohraničení státu tvoří Tichý oceán. Se svou rozlohou 423 970 km2 je Kalifornie třetím největším státem USA, v počtu obyvatel (39,3 milionů) je nejlidnatějším státem Unie a s hodnotou hustoty zalidnění 93 obyvatel na km2 je na 11. místě. Hlavním městem je Sacramento se 490 tisíci obyvatel. Největšími městy jsou Los Angeles s 4,0 miliony obyvatel, dále San Diego (1,4 milionu obyv.), San José (1,0 milionu obyv.), San Francisco (860 tisíc obyv.) a Fresno (520 tisíc obyv.). Kalifornii patří 1352 km pobřeží Tichého oceánu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Whitney s nadmořskou výškou 4421 m v pohoří Sierra Nevada, jenž je nejvyšší horou kontinentálních Spojených států. Pláň Badwater v Údolí smrti s nadmořskou výškou - m je naopak nejníže položeným místem USA. Největšími toky jsou řeky Colorado, jež tvoří hranici s Arizonou, a San Joaquin. Kalifornské pobřeží bylo Evropany poprvé prozkoumáno v roce 1542, pozemní španělské expedice posléze probíhaly během 16. a 17. století. Region byl pojmenován zřejmě podle mýtické země z tehdy populárního španělského románu. Název se původně vztahoval ke Kalifornskému poloostrovu, ale později se rozšířil i na severnější oblast. Území bylo součástí místokrálovství Nové Španělsko, na konci 18. století zde vznikaly první křesťanské misie. Moderní Kalifornie byla součástí Horní Kalifornie, která se v roce 1821 stala částí nezávislého Mexika a kterou na základě výsledku mexicko-americké války získaly v roce 1848 Spojené státy. Téhož roku zde vypukla zlatá horečka a díky nárůstu počtu obyvatel se Kalifornie 9. září 1850 stala 31. státem USA. Kalifornie patří k nejbohatším a ekonomicky nejaktivnějším státům USA. Průmyslově je nejdůležitější oblastí Los Angeles s okolím a také Silicon Valley, centrum elektronického průmyslu. Losangeleská čtvrť Hollywood je centrem amerického filmového průmyslu. Podnebí je suché a horké, vyskytují se častá zemětřesení - nejsilnější byla v roce 1906 a 1989. Po vyhnání nepočetných indiánských kmenů se území Kalifornie stalo severní výspou španělské říše na severoamerickém kontinentu. Kalifornie spadala pod místokrálovství Nové Španělsko.", "question": "Kolik bilionů dolarů činí HDP Kalifornie?", "answers": ["1,4"]}
{"title": "Uzsa", "context": "Uzsa Letecký pohled na část Uzsy a čedičový důl Bazaltbánya znak vlajka Poloha Souřadnice 46°53′43″ s. š., 17°20′8″ v. d. Časové pásmo +1 Stát Maďarsko Maďarsko Župa Veszprém Okres Tapolca Uzsa Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 11,5 km² Počet obyvatel 303 (2015) Hustota zalidnění 26,3 obyv./km² Správa Status Obec Starosta László Táborosi Vznik 1287 Oficiální web uzsa.hu PSČ 8321 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Uzsa [uža] je obec v Maďarsku v župě Veszprém, spadající pod okres Tapolca. Nachází se asi 9 km severozápadně od Tapolcy, 10 km jihovýchodně od Sümegu a asi 57 km jihozápadně od Veszprému. V roce 2015 zde žilo 303 obyvatel. Dle údajů z roku 2011 tvoří 72,2 % obyvatelstva Maďaři a 0,3 % Němci, přičemž 27,8 % obyvatel se ke své národnosti nevyjádřilo[1]. Sousední obce Sümeg Tapolca Várvölgy Lesencetomaj Uzsa Lesenceistvánd Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uzsa na maďarské Wikipedii. ↑ Jelikož se někteří obyvatelé přihlásili k více národnostem, může být výsledný počet procent větší než 100 % Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Okres Tapolca Ábrahámhegy • Badacsonytomaj • Badacsonytördemic • Balatonederics • Balatonhenye • Balatonrendes • Gyulakeszi • Hegyesd • Hegymagas • Kapolcs • Káptalantóti • Kékkút • Kisapáti • Kővágóörs • Köveskál • Lesencefalu • Lesenceistvánd • Lesencetomaj • Mindszentkálla • Monostorapáti • Nemesgulács • Nemesvita • Raposka • Révfülöp • Salföld • Sáska • Szentbékkálla • Szigliget • Taliándörögd • Tapolca • Uzsa • Vigántpetend • Zalahaláp mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Maďarsko", "question": "Jak daleko je obec Uzsa v Maďarsku od Sümegu?", "answers": ["57 km"]}
{"title": "Eurotunel", "context": "Eurotunel (anglicky Channel Tunnel) je v češtině používaný výraz pro podmořský tunel pod Lamanšským průlivem, vedoucí mezi anglickým Folkestone a francouzským Calais, který je dlouhý přes 50 km. Tunel umožňuje od 14. listopadu 1994 přímé železniční spojení mezi Londýnem a kontinentální Evropou a je provozován společností Eurotunnel. Celý projekt byl zorganizován a samozřejmě i taky financován společností Eurotunnel Group a má hodnotu 5,5 miliard USD, přičemž ročně vydělává v cca kolem 50 - 60 milionů USD. Plány spojit Anglii a Francii tunelem jsou staré již několik set let. Patřily ale vždy do skupin velmi odvážných až bláznivých plánů, kterými chtěli lidé v minulosti upoutat pozornost. V 80. letech však byl projekt vzat seriózně, založena byla společnost Eurotunnel a začalo se kopat. Z bezpečnostních důvodů se rozhodlo, že bude tunel železniční. Byly vyraženy dva provozní tunely a mezi nimi jeden servisní. Otevření tunelu pro veřejnou dopravu v roce 1994 se zúčastnila královna Alžběta II. a francouzský prezident François Mitterrand.", "question": "Od kterého dne umožňuje Eurotunel přímé železniční spojení mezi Londýnem a kontinentální Evropou?", "answers": ["od 14. listopadu 1994"]}
{"title": "Kolja", "context": "Kolja je český hraný film režiséra Jana Svěráka natočený v roce 1996. Uspěl doma i v zahraničí. V České republice ho vidělo 1 346 669 diváků (zůstává nejnavštěvovanějším českým filmem), získal šest Českých lvů, včetně toho za nejlepší film. V zahraničí získal ocenění Oscar a Zlatý glóbus jako nejlepší neanglicky mluvený film. Byl uveden ve 40 zemích světa, kde ho viděly asi tři miliony diváků. Hlavní hrdina filmu - starý mládenec Louka (Zdeněk Svěrák) se pro peníze fingovaně ožení s Ruskou. Situace se zamotá, když mu na krku po její emigraci do Západního Německa zůstane její malý syn Kolja (Andrej Chalimon). Chlapec neumí česky a zpočátku mezi nimi panuje vzájemná nedůvěra. Později se muž s chlapcem spřátelí, i když má kvůli němu potíže s úřady.", "question": "Který film získal Českého lva v roce 1996?", "answers": ["Kolja"]}
{"title": "Russell Kirk", "context": "Russell Kirk (19. října 1918, Plymouth – 29. dubna 1994 Mecosta) byl americký politický filosof a historik, který svými názory výrazným způsobem ovlivnil americký konzervatismus ve 20. století. == Život a dílo == Kirk studoval na Michiganské státní univerzitě, Duke University a po konci druhé světové války, které se účastnil jako voják americké armády, na skotské University of St. Andrews. V roce 1953 vyšlo jeho asi nejvýznamnější dílo The Conservative Mind (do češtiny přeloženo v roce 2000 jako Konzervativní smýšlení, překládáno občas i jako Konzervativní myšlení nebo Konzervativní mysl). Russell Kirk byl pravidelným přispěvatelem časopisu National Review a v letech 1957 až 1959 byl vydavatelem čtvrtletníku Modern Age. Kirk je autorem přibližně 30 knih a velkého počtu novinových a časopisových článků, které byly přeloženy do řady jazyků. Zastával názor, že každá změna by měla vycházet z tradice. Civilizovaná společnost podle něj potřebuje mít své vrstvy a třídy. Vlastnictví a svobodu považoval za neoddělitelně spjaté jevy. Ve svých dílech často obhajoval a rozvíjel názory Edmunda Burka, kupříkladu stejně jako Burke uznával užitečnost některých předsudků. Byl odpůrcem marxismu a multikulturalismu, odmítal takzvaný vývoz demokracie a stavěl se kriticky ke spojenectví konzervatismu a libertariánství. O amerických neokonzervativcích prohlásil, že se stavějí za myšlenku \"demokratického globalismu\" a mají příliš blízko k osvícenskému myšlení a evropské levici. Často zapomínají na zájmy své země a jejich chybou je přesvědčení, že hlavním městem USA je Tel Aviv.Krátce před svou smrtí se stal členem čestné rady Občanského institutu. == Reference == == Související články == Konzervatismus == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Russell Kirk Jan Fingerland: Možnost konservatismu, soubor ke stažení, doc https://web.archive.org/web/20071006074915/http://www.obcinst.cz/clanek.asp?id=507 Jan Fingerland: KONZERVATISMUS RUSSELLA KIRKA A MICHAELA OAKESHOTTA", "question": "Studoval Russell Kirk na Michiganské státní univerzitě?", "answers": ["Kirk studoval na Michiganské státní univerzitě, Duke University a po konci druhé světové války, které se účastnil jako voják americké armády, na skotské University of St. Andrews."]}
{"title": "Otto Wichterle", "context": "Nebyly však k dispozici žádné návody ke cvičení, proto Wichterle trávil většinu svých večerů sepisováním návodů pro základní preparativní práce. Začala tak vznikat první skripta pro organickou i anorganickou chemii, která svým pojetím předbíhala dobu. Později sám napsal dokonce německou a ruskou verzi těchto učebnic. Učebnice průběžně vylepšoval až do roku 1958, kdy byl propuštěn z vysokých škol. Spolu s Lukešem se pokusil zcela od základů změnit výuku na vysokých školách. Na svých poválečných přednáškách zavedl průběžné testy a zkoušky se staly jen formalitou, která doplňovala celkové hodnocení. Tato metoda však neuspěla – kvůli konservatismu profesorů, ale také proto, že toto průběžné hodnocení se dalo jen špatně politicky ovlivnit a bez milosti ukázalo, že \"správná\" politická příslušnost neznamená dobré studijní výsledky - dokonce, že tomu je naopak. Souběžně s dosazováním členů komunistické strany do vedení školy přibývalo Wichterlovi konfliktů a nepřátel. Když byl novým rektorem jmenován Vladimír Maděra, začala politická čistka vedoucí i k propuštění Otty Wichterla dne 31. srpna 1958. I přes odvolání nepozbyla výpověď platnosti. Wichterle poté získal vědecký azyl na Československé akademii věd, kde vládlo přece jen politicky liberálnější prostředí než na vysokých školách. Dne 4. prosince téhož roku byl Wichterle jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek Československé akademie věd (ČSAV), z níž se vyvinul Ústav makromolekulární chemie (ÚMCH) v Praze 6 na Petřinách. Wichterle se pak stal jeho ředitelem (až do tzv. normalizace) a strůjcem většiny jeho úspěchů. Profesor Wichterle vždy hájil nezbytnost širokého základního výzkumu a svobody vědeckého bádání.", "question": "Kdo je považován za vynálezce kontaktních čoček?", "answers": ["Otty Wichterla"]}
{"title": "Kuřička hadcová", "context": "Kuřička hadcová, též kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii) je rostlina z čeledi hvozdíkovité, která je endemitem jihovýchodní části Českého masivu. Kromě České republiky tedy jinde neroste, z hlediska ohrožení je proto řazen do kategorie C1, kriticky ohrožený druh. Minuartia verna auct. p.p. Minuartia verna subsp. collina auct. Kuřička hadcová je drobná rostlinka s bílými květy, kvetoucí od května do června. Jedná se o obligátní serpentinofyt, výskytem je vázána na podklad tvořený horninou hadcem, neboli serpentinit. Roste v polostínu na skalních plošinách, ve štěrbinách a na mělkých hadcových půdách v řídkých borových lesích. Rozmnožuje se výhradně semeny. V minulosti byly známy tři lokality, kde se kuřička hadcová vyskytovala, ale v Borku u Chotěboře vyhynula už v 70. letech 20. století a u Kamberka na Hadcích u obce Hrnčíře se zachovala pouze málo početná populace. Z hlediska přežití druhu je nejperspektivnější oblast Dolnokralovických hadců, svahy okolo přehrady Želivka a lokality u obcí Sedlice a Bernartice. Natura 2000 - Evropsky významné lokality v České republice - kuřička Smejkalova", "question": "Z jaké čeledi je kuřička hadcová?", "answers": ["hvozdíkovité"]}
{"title": "Solnice", "context": "Solnice je budova určená pro skladování a uchovávání soli. Řada z dochovaných solnic má památkovou hodnotu a byla vyhlášena kulturními památkami: Solnice (České Budějovice) Solnice (Český Krumlov)", "question": "Jak se jmenuje budova, ve které se skladuje a uchovává sůl?", "answers": ["Solnice"]}
{"title": "Philipp Lenard", "context": "Philipp Eduard Anton von Lenard, v maďarštině Lénárd Fülöp Eduárd Antal (7. června 1862 - 20. května 1947) byl německý fyzik. Za výzkum v oblasti katodových paprsků získal v roce 1905 Nobelovu cenu na fyziku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Philipp Eduard Anton von Lenard ve Wikimedia Commons Osoba Philipp Lenard ve Wikicitátech (anglicky) Biografie na stránkách Nobelprize.org", "question": "Kdy se narodil Philipp Eduard Anton von Lenard?", "answers": ["7. června 1862"]}
{"title": "Brno hlavní nádraží", "context": "Brno hlavní nádraží je nejdůležitější osobní nádraží v Brně. Je v provozu již od roku 1839 a s nádražím v Břeclavi je nejstarší v České republice. Leží ve výhodné poloze na jižním okraji historického centra, na jižní straně Nádražní ulice, při ústí Masarykovy ulice. Do nádraží, kterým prochází trasa prvního železničního koridoru, jsou zaústěny železniční tratě celkově ze sedmi směrů. Nádraží má šest nástupišť a je důležitým dopravním uzlem. Přímo před ním se nachází tramvajový uzel s nabídkou přímého a komfortního spojení do většiny částí města po sedmi tramvajových linkách (14 ramen). Hlavní nádražní budova je chráněna jako kulturní památka České republiky. 240: Brno-Jihlava 244: Brno - Hrušovany nad Jevišovkou 250: Havlíčkův Brod - Břeclav 260: Česká Třebová - Brno 300: Brno-Přerov 340: Brno - Uherské Hradiště Původ nádraží sahá do konce 30. let 19. století a bylo třetím nejstarším větším nádražím v Rakousko-Uhersku. První výpravní budova pro nádraží soukromé drážní společnosti Severní dráhy Ferdinandovy byla stavěna od roku 1838 a stála kolmo k dnešnímu jihovýchodnímu křídlu zhruba na rozhraní výpravních budov a budovy pošty. První, ještě ukázkový vlak přijel do Brna již v listopadu 1838 z Rajhradu, pravidelný provoz mezi Vídní a Brnem byl zahájen 7. července 1839. Kolmo proto že původní nádraží bylo hlavové (koncové) a výpravní budova stála na konci kusých kolejí. Situace se brzo změnila a od roku 1841 byla přistavována nová budova již podél kolejí. Tato budova je dodnes obsažena v tělese jihovýchodního křídla nádražních staveb. Počínaje rokem 1843 byla budována Severní státní dráha Brno-Česká Třebová - její úsek Brno-Semín (dnes trať č. 260), začínala na severovýchodním okraji areálu. Z nádraží se stalo dvojnádraží se dvěma hlavovými konci kolejišť proti sobě, dvěma výpravními budovami se společným středním vestibulem. Přestavbu nádraží řídil železniční inženýr Anton Jüngling. Provoz státní dráhy do České Třebové byl zahájen 1. ledna 1849. Nádraží bylo propojeno a proměněno na průběžné v roce 1898. Roku 1904 byl dosavadní vestibul přebudován na velkou střední halu s věžemi po stranách, podle projektu architekta Josefa Oehma a konstruktéra Franze Uhla, hlavním stavitelem byl Josef Nebehosteny. Od roku 1869, kdy byla v Brně vybudována koněspřežná tramvaj, bylo nádraží přímo spojeno s dalšími částmi města. Tramvajová doprava v Brně se pak dále rozvíjela spolu s městem. Okolní veřejné prostory před nádražím byly od konce 50. let 19. století urbanisticky přetvářeny do tvaru okružní třídy.", "question": "Od kterého roku je v provozu Brno hlavní nádraží?", "answers": ["1839"]}
{"title": "Parkour", "context": "Související informace naleznete také v článku Free running. Výrazy parkour a free running (freerun) měly původně identický význam, ale později se od sebe oddělily, a rozdíl je často opomíjen. Poté, co se David Belle a Sébastien Foucan rozdělili, free running se rozvinul v umění, které se zaměřuje mnohem víc na estetičnost pohybu než na efektivitu. Foucan definuje free running jako disciplínu seberozvíjení a následování své vlastní cesty. Zatímco traceuři a traceurky trénují, aby uměli překonávat překážky rychleji a efektivněji, freerunneři (runneři, anglicky freerunners, resp. runners) trénují a aplikují pohyby, které jsou estetické a někdy nemají s překonáním překážky ani nic společného. Dva odlišné filosofické přístupy jsou shrnuty následujícími citáty: zkušený free runner Jerome Bon Aoues vysvětluje v dokumentu Jump London: David Belle, PAWA team, případně společně, se vyjádřili k rozdělení parkouru a free runningu oznámením: Parkour se objevil v různých televizních reklamách, novinových zprávách a různých zábavných pořadech, často v kombinaci s různými formami akrobacie, free runningem, street stunts či trickingem. Objevil se ve filmech: Yamakasi (2001) District 13 (2004) The Great Challenge (2004) The Bourne Supremacy (2004) Casino Royale (2006) Breaking and Entering (2006). Live Free or Die Hard (Die Hard 4.0) (2007) The Bourne Ultimatum (2007) District 13 Ultimatum (2009) Ve videoklipech: Jump / Confessions on a Dance Floor, Madonna (2005. ) Ve videohrách: Mirror's Edge od Electronic Arts, (2008) Prototype od Ubisoft, (2009) Assassin's Creed od Ubisoft, (2007) Assassin'. s Creed 2 od Ubisoft, (2009) Assassin's Creed Brotherhood od Ubisoft, (2011) Assassin's Creed Revelations od Ubisoft, (2011) Assassin's. Creed 3 od Ubisoft, (2012) V reklamách: na K-swiss Známými parkourovými (free runningovými) dokumenty jsou: Jump London (2003) Jump Britain (2005) Generation Yamakasi Parkour Project : Pilgrimage (. 2008) Obrázky, zvuky či videa k tématu Parkour ve Wikimedia Commons Parkour.net – světový parkourový portál Parkour.cz – český parkourový portál Sportmediaconcept.com/parkour/ – osobní stránky D. Bella.", "question": "Který pořad odstartoval rychlé šíření parkouru po Velké Británii?", "answers": ["Jump London"]}
{"title": "Čokoláda", "context": "V USA se oficiálně nazývá \"sladká čokoláda\" a vyžaduje 15% koncentraci čokoládového moku. Předpisy EU vyžadují v mléčné čokoládě zastoupení nejméně 35 % pevných složek kakaa. Couverture Termín používaný pro čokolády obsahující mnoho kakaového másla nejvyšší kvality. Populární druh čokolády Couverture používaný profesionálními cukráři a často prodáván v gurmánských a speciálních potravinových obchodech obsahuje ingredienty: Valrhona, Lindt, Coco Barry a Esprit des Alpes. Tyto čokolády obsahují vysoké procento čokoládového moku (někdy víc než 70 %) právě jako kakaové máslo, aspoň 32-39 %, jsou velmi tekuté po rozpuštění a mají výbornou chuť.[zdroj? ] Mléčná čokoláda Čokoláda s přídavkem kondenzovaného nebo sušeného mléka. Evropské normy specifikují minimálně 25 % kakaové sušiny. Bílá čokoláda Cukrářský výrobek založený na kakaovém másle bez pevných kakaových složek. Ledová čokoláda Čokoláda obsahující nerafinovaný kokosový tuk, který se rozpouští již při teplotě 20-23 °C, čímž v ústech způsobuje chladivý efekt. Ledová čokoláda by neměla být uchovávána v ledničce, protože pak se chladivý efekt v ústech nedostaví. Bublinková čokoláda (německy Schaumschokolade, Luftschokolade, anglicky aerated chocolate): Čokoláda, při jejíž výrobě se do čokoládové směsi vhání vzduch a chlazení se uskutečňuje v prostředí se sníženým tlakem. Byla vynalezena firmou Rowntree's v roce 1935. Výroba čokolády je založena na surovinách, které tvoří kakao, a to kakaový prášek, kakaová hmota a kakaová pokrutina. Dále je to tuk, cukr nebo sladidla a další přísady (např. palmový olej). Tyto přísady se pečlivě promíchají v míchacím stroji. Válcovací stolice Konšování Temperace Chlazení Válcovací stolice je zařízení, jež slouží ke zjemnění chuti čokolády. Čokoládová hmota se na ni lije a roztírá. Konšování - tento pojem znamená chuť čokolády. Když se čokoláda konšuje, přidáváme do ní dochucovací prostředky a emulgátory. Tato celá hmota se míchá, šlehá a provzdušňuje. Provzdušnění čokoládové hmotě dodá vyšší chuť. Hodně záleží na druhu čokolády, podle něj určíme, jak dlouho čokoládu budeme tzv. konšovat. Zpravidla to bývá 48 až 96 hodin při teplotě 50 až 80 °C. Po tomto procesu čokoládová hmota putuje do zásobníku, kde se homogenizuje při následné teplotě 50 až 60 °C. Dále následuje tzv. temperace a chlazení.", "question": "Kolik procent pevných složek kakaa musí obsahovat podle norem EU mléčná čokoláda?", "answers": ["35"]}
{"title": "Místní referendum o zřízení ženské věznice v Králíkách", "context": "Místní referendum o zřízení ženské věznice v Králíkách Místní referendum o zřízení ženské věznice v Králíkách se konalo 26. listopadu 2016. Proti zřízení hlasovalo 86,02 % zúčastněných voličů a výsledek referenda byl tedy platný, jelikož účast dosáhla 44,7 % a překročila tak požadovanou hranici 35 % účasti.[1][2] Vyvolání referenda Dětský výchovný ústav v Králíkách ukončil provoz koncem roku 2014. Původním plánem Ministerstva vnitra bylo využít tuto budovu jako ubytovnu pro žadatele o azyl, proti ovšem byla významná část obyvatel, kteří argumentovali možným poškozením turistického ruchu v regionu a proto se zvažovalo konání referenda, ministerstvo ovšem od svého plánu předčasně ustoupilo.[1] Dalším návrhem využití budovy bylo zřízení ženské věznice, kde by podle Ministerstva spravedlnosti mělo být umístěno až 200 vězeňkyň s nejmírnějším stupněm ochrany, a také by zde podle Vězeňské služby našlo práci asi 120 lidí. Pro odsouzené bylo také plánováno zřízení učiliště.[3] Referendum vyhlásilo Zastupitelstvo na svém zasedání dne 10. října 2016.[4] Referendum se konalo v pátek 26. listopadu 2016, otázka zněla: „Souhlasíte s tím, aby v areálu bývalého Dětského výchovného ústavu v Králíkách zřídilo Ministerstvo spravedlnosti ČR ženskou věznici s dohledem? “ Návrh byl zamítnut poté, co se pro zřízení věznice vyjádřilo pouze 14% zúčastněných voličů. Výsledek hlasování je platný, jelikož překročil požadovanou hranici 35 % účasti, poté co k urnám dorazilo 44,7% oprávněných voličů.[2] Ministr spravedlnosti Robert Pelikán přislíbil, že k výsledku referenda bude přihlédnuto, přestože pro něj není právně závazný.[1] Reference 1 2 3 Lidé z Králík v referendu odmítli záměr zřízení věznice ve městě | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2016-11-26]. Dostupné online. 1 2 Město Králíky - Zápis komise o výsledku hlasování v místním referendu. Dostupné online↑ Králíky vyhlásí referendum o zřízení věznice ve městě. Deník.cz. 2016-10-12. Dostupné online [cit. 2016-11-26]. ↑ Zápis ze 7. zasedání zastupitelstva Města Králíky. Dostupné online", "question": "Kolik oprávněných voličů hlasovalo proti zřízení ženské věznice v Králíkách?", "answers": ["86,02 %"]}
{"title": "Speleologie", "context": "Speleologie (česky jeskyňářství) je vědní disciplína, zabývající se výzkumem jeskyní. Představuje jeden z podoborů karsologie, vědy, zabývající se komplexním výzkumem krasu. V širším slova smyslu se dnes termín speleologie nebo jeskyňářství používá i pro zájmovou a sportovní činnost provozovanou v jeskyních a dalších podzemních prostorách, zejména speleoalpinismus.", "question": "Co je to speleologie?", "answers": ["výzkumem jeskyní"]}
{"title": "Kinoautomat", "context": "V Československu si uvedení projektu vyžádalo nákladnou rekonstrukci pražského kina Světozor: byla nainstalována speciální technická kabina, šatna za plátnem a do všech (několika set) sedadel zabudováno hlasovací zařízení se zeleným a červeným tlačítkem, aby každý z diváků mohl hlasovat osobně. Československá premiéra se odehrála v roce 1968 za účasti Miroslava Horníčka a Zuzany Neubauerové. Hrálo se často více než 2× denně, kromě Horníčka ovšem i s alternacemi (Eduard Hrubeš, Saskia Burešová, Václav Čapek, Jaroslava Panýrková a Regina Rázlová). Postupně však sláva upadala, v roce 1971 už byla návštěvnost 10 – 15 lidí na představení, technické zařízení bylo stále poruchovější a úřední zákaz filmu \"z ideových důvodů\", který přišel roku 1972, už tedy ve skutečnosti byl jen \"ranou z milosti\". V 90. letech film dvakrát uvedla Česká televize. Vysílala jej současně na obou programech ČT1 a ČT2, přičemž na každém kanálu běžela příslušná paralelní verze, takže diváci si vývoj filmu vybírali přepínáním programů ve stanovenou chvíli. V roce 2006 byla Českým centrem v Londýně uvedena obnovená premiéra Kinoautomatu a zároveň bylo ohlášeno připravované vydání nového DVD s tímto filmem a doprovodnou knihou.", "question": "Kým byla uvedena obnovená premiéra Kinoautomatu v roce 2006?", "answers": ["Českým centrem v Londýně"]}
{"title": "Slovinsko", "context": "Hlavní národní turistickou organizací je Slovinská organizace cestovního ruchu (Slovenska Turistična Organizacija). V lednu se konává veletrh zaměřený na cestovní ruch - Alpe-Adria: Turizem in prosti čas. Podrobnější informace naleznete v článku Školství ve Slovinsku. V roce 1693 vznikla v Lublani první učená společnost sdružující lékaře, právníky a teology - Academia Operosorum, jež fungovala skoro celé čtvrtstoletí. Významnými osobnostmi slovinské vědy jsou Janez Vajkard Valvasor, jenž vydal německy psanou encyklopedickou práci Sláva vévodství kraňského (Die Ehre des Hertzogthums Crain), matematik a fyzik Jurij Vega, fyzik Jožef Stefan, právník a politik Peter Kozler, jenž byl autorem podrobné mapy území osídleného slovinským etnikem, letecký konstruktér Edvard Rusjan či jazykovědec Franc Miklošič. Jediným slovinským nositelem Nobelovy ceny je Friderik Pregl, jenž však pracoval v rakouském Grazu. Školský systém ve Slovinsku je možné rozdělit na obecnou část a zvláštní část. Obecnou část tvoří předškolní vzdělání, základní vzdělání, střední vzdělání (odborné a technické vzdělávání, střední všeobecné vzdělávání), vyšší odborné vzdělávání a terciární vzdělávání. Zvláštní část systému tvoří vzdělávání dospělých, hudební a taneční vzdělávání, speciální vzdělávání, modifikované vzdělávací programy a programy v etnicky a jazykově smíšených oblastech. Školní rok trvá ve Slovinsku od října do června. Ve školním roce 2008/2009 bylo ve Slovinsku 791 základních škol, kde studovalo necelých 162 tisíc žáků, 129 středních škol, na nichž studovalo přes 87 tisíc studentů, v rámci terciárního vzdělávání působilo 89 institucí, na nichž studovalo přes 114 tisíc studentů. Ve Slovinsku působí čtyři univerzity: Univerzita v Lublani, Univerzita v Mariboru, Primorská univerzita a Univerzita v Nove Gorici.", "question": "Kdo je jediným slovinským nositelem Nobelovy ceny?", "answers": ["Friderik Pregl"]}
{"title": "Kiwi", "context": "Kiwi je ovoce, plod popínavých dřevin rodu aktinidie, pocházejících z Číny. Plod druhu aktinidie lahodná (Actinidia deliciosa) obsahuje velké množství vitamínu C. Velikostí je podobný slepičímu vejci, slupka je hnědá a chlupatá, dužina obvykle zelená. Z jednoho stromku se sklidí až 200 kg plodů.[zdroj? ] Předkem dnešního kiwi[zdroj? ] je Actinidia deliciosa, která je původně z Číny. Jiný předek kiwi, také Actinidia, byl opět nalezen v Číně. Kiwi zde měla různé názvy, včetně \"jang-tao\" (čínsky znaky 羊). Semena začala cestovat světem a brzy se rozšířila do Japonska a na Sibiř. Počátkem 20. století byla kiwi \"představena\" Novému Zélandu a také zasazena. Původně si lidé, kteří kiwi ochutnali, mysleli, že chutná po angreštu, proto jej pojmenovali také čínský angrešt či angrešt Číňana. Kiwi však s angreštem a jeho rodinou nemá nic společného. Ve 20. letech 20. století se rozmohlo domácí pěstování kiwi. Ve 40. letech se již přešlo na komerční pěstování a dlouhou dobu držel Nový Zéland prvenství ve vývozu kiwi (12 t/ha). V současné době je vedoucím producentem kiwi Itálie. Za ní se drží Nový Zéland, Chile, Francie, Japonsko, Řecko a USA. Vyšlechtěné velkoplodé odrůdy kiwi ale mají svůj původ na Novém Zélandu, odtud pochází jejich obchodní název. Kiwi může být pěstováno ve většině mírných klimatech s adekvátním letním teplem. Do České republiky se dováží více kiwi italského původu, protože jsou levnější, dostupnější a dají se lépe skladovat. Navíc je dovoz z nepříliš vzdálené Itálie ekologicky účelnější než ze zámoří. Kiwi dostalo svůj nový název (původně čínský angrešt, angrešt Číňana) hlavně kvůli studené válce a také z nové marketingové strategie. Svůj název dostalo ovoce podle národního ptáka Nového Zélandu - kivi, jehož vzhledově poněkud připomíná. V roce 1974 se jméno stalo oficiálním obchodním jménem. V současné době kvůli zmatkům, zda se při vyslovení \"kiwi\" jedná o ovoce nebo o ptáka, prodává Nový Zéland kiwi pod značkou Zespri, což je také ochranná známka.", "question": "Jakou barvu má dužina kiwi?", "answers": ["zelená"]}
{"title": "Glam metal", "context": "Glam metal je podžánr heavy metalu, který se objevil na přelomu 70. a 80. let. Často je také uváděn jako hair metal nebo pop metal. Vyznačuje se hedonistickými texty, které se zaměřují na sex, ženy, alkohol a drogy. V hudbě se většinou jako kytarový efekt používá distortion, rychlá sóla, tvrdé údery bicích a jako doplněk baskytara. Také obsahuje prvky klasického (často zjemněného) heavy metalu a popové muziky. Styl oblékání má napodobovat prostitutky. Roztrhané punčochy, make-up; i muži si dávají rtěnku a používají sprej na vlasy. Mezi nejznámější představitele patří kapely, Def Leppard, W.A.S.P., Poison, Mötley Crüe, Twisted Sister a Steel Panther V letech 1981–1984 bylo několik významných alb, která stvořila tvar žánru, a změnu kurzu hudby během osmdesátých let. Byla mezi nimi tato alba: Quiet Riot - Metal Health Mötley Crüe - Too Fast for Love W.A.S.P. - W.A.S.P. Ratt - Out Of The Cellar Mötley Crüe - Shout at the Devil Dokken - Tooth and Nail Twisted Sister. - Stay Hungry Autograph - Sign In Please Def Leppard - Pyromania Bon Jovi - Bon Jovi Skupiny, které již byly dlouhodobě zavedeny v heavy metalové a hard rockové hudbě, byly v sedmdesátých letech paradoxně ovlivněny glam metalovými kapelami a začaly experimentovat se žánrovou stylovostí. Příkladem je album od Kiss Lick It Up. Koncem osmdesátých let potom mnoho jiných skupin vystupovalo podobně jako Alice Cooper v roce 1989 s albem Trash, a albem od Aerosmith Permanent Vacation, či Whitesnake s jejich albem z roku 1987, které uvedlo velice úspěšný hit Here I Go Again. Během glam metalové éry vydali Judas Priest v roce 1986 album Turbo a aby udrželi krok s dobou, akceptovali pestřejší a barevnější image a přidáním syntezátorů dali své hudbě větší pocit opojení. Střední 80. léta byla definována dvěma oddíly. Na normální straně byly skupiny jako Bon Jovi, jejíž album Slippery When Wet mělo obrovský úspěch v Top 40 rádiích a MTV, stejně jako Europe se singlem \"The Final Countdown\" byli hitem číslo jedna v 26 zemích; skupiny v tomto stylu byly a stále jsou popisovány jako Pop Metal.", "question": "S čím začaly experimentovat skupiny ovlivněné glam metalovými kapelami?", "answers": ["se žánrovou stylovostí"]}
{"title": "Schindlerův seznam", "context": "Schindlerův seznam je americký dramatický film o Oskaru Schindlerovi, německém obchodníkovi, který zachránil více než tisíc polských Židů díky jeho továrně během holokaustu. Film byl natočen režisérem Stevenem Spielbergerem v roce 1993 na motivy knihy Schindlerova archa australského spisovatele Thomase Keneallyho, která se po vydání v roce 1982 stala bestsellerem. Hlavními postavami jsou Liam Neeson jako Schindler, Ralph Fiennes jako důstojník SS Amon Göth a Ben Kingsley jako Schindlerův židovský účetní Itzhak Stern. Na základě rozhovorů s \"Schindlerovými židy\" a na základě pečlivého studia historických dokumentů rekonstruuje Thomas Keneally události, které vedly k zachránění více než tisíce Židů v koncentračních táborech. Oskar Schindler byla rozporuplná osoba, ale autor ji nijak neidealizuje. Na pozadí vyprávění o jeho životě vykresluje obrovské zvůle holokaustu. Autor rekonstruuje události velice podrobně a v přesných souvislostech. Strhující vyprávění a především obrovská vypovídací hodnota dělá ze Schindlerova seznamu jednu z nejlepších knih s tematikou holocaustu.[zdroj? ] Film je doprovázen hudbou Johna Williamse. Děj se odehrává koncem roku 1939, kdy do Krakova přijíždí Oskar Schindler, člen NSDAP a neúspěšný průmyslník, který má zálusk na získání rychlého bohatství v podobě továrny na smaltované nádobí. Uzavírá dohodu s židovskými předáky na poskytnutí finanční pomoci na odkup továrny. Ta je právě na okraji nově vzniklého krakovského ghetta. Ve své továrně zaměstnává Židy z ghetta a s jejich hledáním mu pomáhá bývalý účetní židovského původu Isaac Stern, který se snaží v továrně zaměstnat co možná největší počet lidí. Továrna prosperuje a Schindler začíná vydělávat bohatství. Novým správcem ghetta se stává Amon Goeth, který má odpor nejen vůči Židům, ale i vůči životu jako takovému. Ke konci války se správa Třetí říše rozhodla přesunout všechny krakovské Židy do Osvětimi. Schindler tomu chce za každou cenu zabránit a zachránit co největší počet lidí. Domlouvá se proto s Goethem, že od něj Židy koupí. Spolu s Isaacem Sternem sepisuje seznam Židů (Schindlerův seznam) na němž se objeví více než 1200 jmen. Židé jsou posléze transportováni do Schindlerovy továrny na výrobu granátů v Brněnci (Protektorát Čechy a Morava). Při přesunu se omylem jeden vlak vypraví do Osvětimi. Když se to Schindler dozví, neprodleně tam odjíždí, riskuje vlastní život a úplatkem vykupuje ženy a děti, které tam byly odvezeny.", "question": "Kdy byl natočen film Schindlerův seznam?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Jelen evropský", "context": "Ocas přitom měří 12–19 cm a v kohoutku dosahují výšky 120 až 150 cm. Velikost i hmotnost je však velmi proměnlivá a viditelně se liší mezi jednotlivými poddruhy, kdy nejtěžší (C. e. elaphus) může vážit až 500 kg, oproti tomu jeleni žijící v méně příznivých podmínkách (např. poddruh z Korsiky) mohou dorůstat pouhých 70 cm a vážit sotva 100 kg. Přes léto má jelení srst obvykle hnědou barvu s rudějším nádechem a u samců je většinou navíc patrná i prodloužená srst na krku. Zimní srst je spíše šedohnědá. Mláďata jelena evropského se vyznačují skvrnitým zbarvením, které u některých poddruhů (např. C. e. barbarus z Maroka) přetrvává i do dospělosti. Mezi zbarvením různých poddruhů jsou patrné odchylky, např. jelen karpatský (C. e. montanus) má i v letní srsti patrné šedavé tóny a nebývá u něj vyvinuta hříva, u západoevropských poddruhů (skupina C. e. hippelaphus) je zbarvení červenější a hříva více vyvinuta. Jeleni z polopouštních oblastí, např. jelen bucharský (C. e. bactrianus) mají zbarvení spíše plavé nebo žlutavé.", "question": "Jakou barvu má srst jelena evropského přes léto?", "answers": ["obvykle hnědou"]}
{"title": "Karel Boromejský", "context": "Svatý Karel Boromejský (italsky: Carlo Borromeo, latinizovaně: Carolus Borromeus) (2. října 1538, Arona - 3. listopadu 1584, Milán) byl italský biskup a kardinál. Je patronem biskupství Lugano, univerzity v Salzburgu, \"Boromejského sdružení\", duchovních správců, seminářů, boromejek a proti moru. Jeho svátek se slaví 4. listopadu. Karel pocházel ze zámožné rodiny, studiem a spřízněním se s papežem Piem IV. se dostal na vysoké církevní posty. Později pomáhal chudým a ve svých 46 letech vyčerpán zemřel. Karel se narodil jako druhý syn hraběte Gilberta Borromeo a Margherity Medici v Lombardii na Boromejském hradě, který leží na jihozápadním břehu jezera Lago Maggiore, nad městem Arona. Od mala ministroval a již v 11 letech byl Karel jmenován majitelem tamějšího kláštera, takže mu náležely desátky z obročí. Tyto příjmy Karel z větší části rozdával chudým. Ve svých 14 letech odjel do Pavie studovat na univerzitě práva a filozofii. Již v té době se Karel odlišoval od ostatních studentů, kteří se věnovali spíše zahálce a světskému hýření, zatímco on se ponořil do studia tak hluboko, že je musel několikrát přerušit kvůli vyčerpání. V roce 1559 Karel na univerzitě v Padově obhájil univerzitní teze s vyznamenáním a byl prohlášen doktorem obojího práva. Jeden z profesorů při této příležitosti prorocky řekl: \"Karel udělá velké věci a jednou bude v církvi zářit jako hvězda! \". Krátce na to Karlův strýc Jan Angelo Medici dosedl na papežský stolec jako Pius IV. Karel byl odmala strýcovým oblíbencem, proto ho papež brzy pozval k sobě do Říma, kde ho jmenoval nejprve svým tajným sekretářem, později kardinálem-jáhnem a svěřil mu také dozor nad mnišskými řády františkánů, karmelitánů a Řádem Maltézských rytířů. Veřejnost sledovala Karlův rychlý karierní postup s jistými obavami, ale čas ukázal, že starosti byly zbytečné.", "question": "Kdy zemřel Karel Boromejský?", "answers": ["3. listopadu 1584"]}
{"title": "Dunaj", "context": "Dunaj (německy Donau, slovensky Dunaj, slovinsky Donava, maďarsky Duna, chorvatsky Dunav, srbsky Д, bulharsky Д, rumunsky Dunărea, ukrajinsky Д, anglicky Danube) je po Volze druhá nejdelší řeka Evropy (. 30. nejdelší na světě), která protéká nebo tvoří státní hranici celkem 10 zemí (Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina). Délka toku činí 2811 km (s nejdelší zdrojnicí Breg 2857 km). Povodí má rozlohu 801 463 km2 (7,9 % plochy Evropy). Dunaj má mezi světovými řekami několik prvenství: leží na něm nejvíce hlavních měst (4: Vídeň, Bratislava, Budapešť a Bělehrad), protéká nejvíce státy (10) a také na jeho povodí je nejvíce států (19, případně 20). Název Dunaj (a příbuzné tvary v jiných jazycích) pochází z latinského jména římského boha Danubia. Toto slovo může být keltského, skytského nebo sarmatského původu. Dunaj byl označován také jako Tonach, později také Donaw. Starým jménem (zejména) dolního Dunaje bylo latinské Hister, Ister, pocházející z řeckého Ἴ (Ístros). Řeckou podobu zmiňuje Hésiodos ve své Theogonii, označuje jím syna Ókeána a Téthydy (Theogonia 339).", "question": "Jaká je délka toku Dunaje v kilometrech?", "answers": ["2857"]}
{"title": "Karibské moře", "context": "Karibské moře část Atlantského oceánu ležící v tropické části Ameriky jihovýchodně od Mexického zálivu. Zabírá většinu Karibské desky a je ohraničeno státy Venezuela, Kolumbie a Panama na jihu, státy Kostarika, Nikaragua, Honduras, Guatemala, Belize a poloostrovem Yucatán (patřícím Mexiku) na západě, Velkými Antilami, tj. ostrovy Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko na severu a na východě Malými Antilami. Karibské moře zabírá plochu přibližně 2 754 000 km2. Jeho nejhlubším místem je Kajmanský příkop mezi Kubou a Jamajkou s hloubkou 7686 m. Při pobřeží Hondurasu a Belize se nachází Honduraský záliv a Mezoamerický korálový útes. Oblast Karibského moře je sužována zemětřeseními, sopečnými výbuchy a sezónními hurikány. Povrchová teplota moře se pohybuje mezi 24-29°C. Související informace naleznete také v článku Seznam ostrovů Karibského moře. Velké Antily Grand Cayman (největší Kajmanský ostrov) Hispaniola (na ostrově leží Haiti a Dominikánská republika) Jamajka (nezávislá republika) Kuba (nezávislá republika) Portoriko (přidružený stát USA) Malé Antily Závětrné ostrovy Anguilla. (zámořské území Spojeného království) Antigua (součást státu Antigua a Barbuda) Barbuda (součást státu Antigua a Barbuda) Dominika (nezávislá republika) Guadeloupe (zámořský region Francie) Montserrat (zámořské území Spojeného království. ) Nevis (součást republiky Svatý Kryštof a Nevis) Panenské ostrovy (rozděleny na Britské Pan. ostrovy a Americké Pan. ostrovy) Saba (součást Nizozemského království) Svatý Bartoloměj (francouzské zámořské společenství) Svatý. Eustach (součást Nizozemského království) Svatý Kryštof (republika Svatý Kryštof a Nevis) Svatý Martin (rozdělený mezi francouzské zámořské společenství a autonomní zemi Nizozemského království) Návětrné ostrovy Barbados (člen Commonwealthu) Grenada (člen Commonwealthu. ) Grenadiny (mezi ostrovy Grenada a Svatý Vincenc) Martinik (zámořský region Francie) Svatá Lucie (nezávislá republika) Svatý Vincenc (součást státu Svatý Vincenc a Grenadiny) Tobago (součást republiky Trinidad a Tobago). Trinidad (součást republiky Trinidad a Tobago) Závětrné Antily Aruba (součást Nizozemského království) Bonaire (součást Nizozemského království) Curaçao (součást Nizozemského království) Isla de Margarita (součást Venezuely) ostrovy při pobřeží Střední Ameriky. Islas de la Bahía (Honduras) Corn Islands, Cayos Miskitos (Nikaragua) atolové ostrůvky při pobřeží Belize San Andrés a Providencia (Kolumbie) Cozumel (Mexiko) Slovníkové heslo Karibské moře ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Karibské moře ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou teplotu má voda v Karibském moři?", "answers": ["24-29°C"]}
{"title": "Marilyn Manson", "context": "Marilyn Manson O hudební skupině pojednává článek Marilyn Manson (hudební skupina). Marilyn Manson Brian Hugh WarnerZákladní informace Rodné jméno Brian Warner Narození 5. ledna 1969 (52 let) Canton, Ohio, USA Žánry alternative metalrůzné diskutované styly Povolání zpěvák-skladatel, hudebník, malíř Nástroje bicí, kytara, baskytara, klávesy, flétna Aktivní roky 1989 - dosud Vydavatelé Nothing, Interscope Příbuzná témata Marilyn Manson Mrs. Scabtree Manžel(ka) Dita Von Teese (2005–2007) Partner(ka) Esmé Bianco (2009–2013)Evan Rachel Woodová Některá data mohou pocházet z datové položky. Brian Hugh Warner (* 5. ledna 1969, Canton, Ohio, USA) je americký hudební skladatel, filozof, malíř, kytarista, intelektuál a spisovatel, který dal vzniknout několika novým ideologickým směrům a v devadesátých letech 20. století spolu se skupinami, jako Nine Inch Nails, nebo Eurythmics tvořili tzv. \"Temnou kulturu\" populární hudby. Jméno Marilyn Manson používá jako svůj pseudonym, který je odvozen ze jmen filmové hvězdy Marilyn Monroe a známého zločince Charlese Mansona. Je známý pro své filozofické texty, kritiku konzervatismu a křesťanství a jeho působení jako \"Antikrista\". Svou personu a alter-ego v podobě Marilyna Mansona vytvořil za účelem šokovat konzervativní, křesťanskou třídu Americké společnosti.[1] Krédo „ Někteří lidé mají takový strach z toho vypadat jinak než ostatní, že se přizpůsobí, že polknou, co jim je předepsáno. Já ne. Raději umřu za to, jaký jsem. “ — Brian Warner Osobní život a ideologie Brian Warner se narodil 5. ledna 1969 v Ohiu do silně konzervativní, křesťanské rodiny. Podrobné zážitky z této výchovy, kterou on sám hodnotí jako chybnou popisuje ve své autobiografické knize \"Long Hard Roud out of Hell\" (Dlouhá, trnitá cesta z Pekla).[2] Jeho matka byla členkou tzv. Episkopální církve, zatímco otec byl Římský Katolík.", "question": "Z jakých jmen vznikl pseudonym zpěváka Marilyna Monsona?", "answers": ["Jméno Marilyn Manson používá jako svůj pseudonym, který je odvozen ze jmen filmové hvězdy Marilyn Monroe a známého zločince Charlese Mansona."]}
{"title": "Pobřežní stráž Spojených států amerických", "context": "Pobřežní stráž Spojených států amerických Pobřežní stráž Spojených států amerických Předchůdce United States Life-Saving Service a United States Revenue Cutter Service Zakladatel Alexander Hamilton Vznik 4. srpna 1790 Sídlo Southwest, 205 93, Spojené státy americké Mateřská organizace Ministerstvo vnitřní bezpečnosti Spojených států amerických Oficiální web www.uscg.mil multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Pobřežní stráž Spojených států amerických (angl.: United States Coast Guard, USCG) je jedna ze šesti složek Ozbrojených sil Spojených států. Jejím hlavním úkolem je dohlížet na dodržování zákonů, a to jak ve vodách Spojených států, tak i v mezinárodních vodách. V době míru spadá USCG pod Ministerstvo vnitřní bezpečnosti a v době války spadá pod Námořnictvo Spojených států. USCG je druhou nejmenší ze šesti složek Ozbrojených sil USA. Její další úkoly jsou ochrana veřejnosti, životního prostředí, ekonomických a bezpečnostních zájmů Spojených států kdekoliv na pobřeží, kde mohou být ohroženy, včetně mezinárodních vod, amerických přístavů a domácích řek. Pobřežní stráž byla založena 28. ledna 1915, kdy vznikla spojením United States Revenue Cutter Service a United States Life-Saving Service. V současné době v ní slouží více než 42 000 námořníků, 1600 lodí a 192 letadel. Kutry Kutr třídy Bear", "question": "Jaká je zkratka Pobřežní stráže Spojených států amerických?", "answers": ["USCG"]}
{"title": "Jean-Baptiste Lully", "context": "Stejně jako drtivá většina obyvatel tehdejší Francie se i Lully hlásil k římskokatolické církvi, nicméně byl označován za sodomitu[97] a muže bludařských sklonů.[91] Výhrady církve vůči němu ilustruje spor z doby, kdy Lully umíral: kněz mu vyčetl zhýralý život a především odmítl poskytnout svaté přijímání, pokud neslíbí, že zanechá opery. I když Lullyho blízcí hrozili, že si budou stěžovat králi, avšak pařížský arcibiskup François Harlay de Champvallon zpovědníkův příkaz schválil a Lully se musel podřídit.[98] Lullyho tvorba také obsahuje, oproti většině ostatních barokních skladatelů, pouze několik málo děl s duchovní tematikou, navíc jde většinou o dvorské zakázky, kterým se nemohl vyhnout.[4] Smrt Na počest úspěšné operace análního píštělu Ludvíka XIV. 18. listopadu 1686 a jeho následného uzdravení[99] bylo 8. ledna 1687 znovu uvedeno Lullyho Te Deum v konventu feuillantů, v provedení více než 150 zpěváků a instrumentalistů.. [100] Při dirigování jedné ze zkoušek se Lully prudce udeřil bodcem těžké barokní taktovky do palce pravé nohy, který se v důsledku nedostatečné hygieny zanítil.[101] Protože Lully odmítal amputaci probodnutého prstu (a později celé nohy), kterou mu místní i z ciziny přivolaní lékaři radili, postupně se zánět rozšířil, čímž došlo k otravě krve. Po zlepšení stavu v průběhu února nastalo ke konci měsíce rychlé zhoršení.[102] 28. února 1687 k sobě Lully povolal kněze se žádostí o udělení posledního pomazání; ten souhlasil s udělením pomazání pod podmínkou, že jako pokání spálí rozpracovanou partituru své poslední opery (Achilles a Polyxena). Lully souhlasil a partituru vhodil do ohně. Když byl po odchodu kněze dotázán jedním ze svých přátel, proč to udělal, Lully mu prozradil, že má ještě jednu kopii partitury.[103][104] Na smrtelné posteli, po posledním pomazání, složil Lully své poslední dílo, pětihlasý kánon Il faut mourir, pécheur (Umíráš, hříšníku, umíráš).[20][105]", "question": "Jaká byla příčina smrti skladatele Jeana-Baptiste Lullyho?", "answers": ["udeřil bodcem těžké barokní taktovky do palce pravé nohy, který se v důsledku nedostatečné hygieny zanítil"]}
{"title": "Primáti", "context": "Plesiadapiformes se někdy uvádí jako součást primátů, ostatní primáti se pak nazývají Euprimates. Teprve až rody řazené do podřádu Adapiformes mají všechny znaky důležité pro zařazení do řádu Primates. Patří k nim např. rody Altiatlasius a Altanius (z pozdního paleocénu asi před 60 mil. let). Tento podřád řádu Primates se (v raném eocénu asi před 50 mil. let) rozvětvil na nadčeleď Adapoidea s rody např. Donruselia a Cantius a nadčeleď Omomyoidea s rody Teilhardina a Steinius. Převládá mínění, že čeleď Adapoidea je blízce příbuzná dnešním poloopicím a čeleď Omomyoidea dnešním nártounům. Primát Archicebus, který žil před 55 milióny let v Číně, je nejstarším nalezeným. Panují rozličné názory, ze které skupiny se vlastně vyvinuli vyšší primáti. Do úvahy připadají čtyři možností: z adapoidů, omomyoidů nebo nártounů, nebo se v poslední době docela vážně uvažuje o možností vzniku (ve středním eocénu asi před 40 mil. let) z primátů podobných rodu Altiatlasius. Pro vyřešení této hádanky není dosud dostatek věrohodných důkazů. Čeleď Propliothecidae (z raného oligocénu asi před 30 mil. let), zastoupena rody Propliopithecus, Moeripithecus a Aegyptopithecus které jsou považovány za první známé vyšší primáty, je z období dělení na ploskonosé a úzkonosé. Různorodost primátů je veliká, nejmenší váží 70 gramů a největší 200 kg a patří mezi ně jak noční lemur, tak člověk přistanuvší na měsíci. Platí pro ně velká vnitrodruhová a mezidruhová potravní variabilita a ekologická diversita. Mezi základní specifičnosti kostry primátů patří charakteristické rysy lebky, zubů a končetin, jako kost loketní v přední končetině a kosti lýtkové a holenní v zadní končetině a dále klíční kost i velmi pohyblivý ramenní kloub. Typická je chápavá pětiprstá končetina, palec bývá zakončen nehtem, ostatní prsty ne vždy. Žaludek je jednokomorový jednoduchý i u vegetariánů. Mají polozavřené nebo zavřené očnice, relativně velký a rozvinutý mozek s progresivně zvětšeným mozečkem. Relativně je redukovaný čich (mimo poloopic), hlavním smyslem je zrak se stereoskopickým viděním (mnohdy i barevným), důležitý je sluch i hmat. Charakteristická je morfologie chrupu se dvěma řezáky, vyčnívajícím špičákem, 2 až 4 třeňovými zuby a 3 stoličkami. Mezi rysy primátů patří poměrně dlouhý vývoj plodu v těle matky, faktická neschopnost mláděte přežít po narození bez péče matky i jen několik hodin a potřeba dlouhodobé starostlivosti spojené u některých rodů s učením. U vyspělejších skupin bývá častá podpora druhých při výchově. Přes svůj relativně dlouhý aktivní život mají nízkou rozmnožovací schopnost, pozdě dospívají a většinou rodí po jednom nebo dvou potomcích.", "question": "Kolik gramů váží nejmenší primát?", "answers": ["70"]}
{"title": "Charles Darwin", "context": "V pozdějších letech, když byl tázán na svůj postoj k víře, prohlásil, že nikdy nebyl ateista ve smyslu popření existence Boha, a že obecně se dá říci: \"Agnostický by byl správnější popis mého duševního stavu.\" Charles Darwin ve svém životopisu popřel falešné příběhy, které kolovaly o jeho dědečkovi Erasmovi Darwinovi a ve kterých se tvrdilo, že Erasmus na smrtelné posteli volal pro Ježíše. Charles uzavřel své psaní slovy \"Takový byl stav křesťanství v naší zemi (roku 1802) ... Můžeme přinejmenším doufat, že nic takového dnes nezvítězí.\" Navzdory tomuto očekávání, rovněž i po smrti Charlese Darwina kolovaly velmi podobné příběhy. Tyto příběhy byly natolik silně propagovány některými křesťanskými skupinami, že se postupně stávaly legendami. Tato tvrzení byla vyvrácena Darwinovými dětmi a byla též dějepisci označena za falešná. Mnohé názory, které zastával Charles Darwin, by se v dnešní době daly označit za rasistické . V práci Původ člověka (The Descent of Man) teoretizuje Darwin o tom, že úspěch v konkurenčním boji o přežití zvýhodnil jednotlivé rasy podle \"stupně jejich civilizovanosti\", což jasně naznačuje, že primitivní národy světa by nakonec mělo čekat vyhynutí . Už Evoluční teorie, vyhlášená Darwinem v době vrcholícího britského kolonialismu, byla Evropany zneužívána k tomu, aby se jim jednodušeji dařilo odlidšťovat jiné rasy a obhájit tak hierarchii pokroku, kdy \"vyšší\" forma má přirozené právo ovládat formu \"nižší\" . Koncem 19. století začali někteří lidé chápat pojem darwinismus nejen jako empirickou teorii, ale též jako myšlenku, že rasové zdokonalování se děje prostřednictvím boje o přežití . Tento rasismus dovedl do extrému nadšený obdivovatel Charlese Darwina Ernst Haeckel. Ernst Haeckel se dál pokoušel rozvíjet Darwinovo dílo a také jako první přišel s onou značně nepřesnou, zjednodušující a zavádějící formulací, že \"člověk vznikl z opice\". Pro zastánce eugeniky se stal filozof Ernst Haeckel uznávanou osobností a eugenika zase získala značnou popularitu především v nacistickém Německu ( ale samozřejmě nejen tam). O tom, že eugenika byla běžně známa i mezi řadovými Němci, svědčí i následující citace, pocházející z publikace vydané v nacistickém Německu jednou společností chovatelů králíků v roce 1942 a uvádí: \" Od té doby, co se národní socialisté chopili moci, dosáhlo křížení králíků neslýchaného pokroku...a získalo nový cíl. Lidé, kteří se jím zabývají, byli náhle naplněni novými organizačními a eugenickými impulsy\" . Nacisté záměrně pokřivili darwinovskou biologii a snažili se ji zneužít pro své rasistické teorie . Toto nevědecké a metafyzické překroucení Evoluční teorie, někdy označované jako etnicko-nacionální ideologie, použili nacisté k oslavě boje o přežití, konkurenčního boje mezi národy, pohrdání slabými a nadřazenosti jedné lidské rasy nad druhou.", "question": "Kdo jako první přišel s myšlenkou, že \"člověk vznikl z opice\"?", "answers": ["Ernst Haeckel"]}
{"title": "Planeta", "context": "Planeta (z řeckého π, planétés – \"tulák\") nebo oběžnice ve sluneční soustavě je (dle definice IAU) takové těleso, které obíhá kolem Slunce, má dostatečnou hmotnost, aby ji její gravitační síly. zformovaly do přibližně kulového tvaru (tj. nachází se v hydrostatické rovnováze) je dominantní v zóně své oběžné dráhy (tj. vyčistila svou gravitací okolí vlastní oběžné dráhy od jiných těles) a není družicí (měsícem) jiného tělesa. Tato definice se zatím nevztahuje na objekty mimo sluneční soustavu, kde pod pojmem planeta rozumíme objekty značného objemu, jejichž hmotnost je menší než 80 MJ (Jupiteru), které obíhají na oběžné dráze kolem hvězdy a které neprodukují žádnou nebo velmi málo energie prostřednictvím termonukleárních reakcí. Planety jsou předmětem zkoumání planetologie. Podrobnější informace naleznete v článku Vznik a vývoj sluneční soustavy. Předpokládá se, že planety vznikly ze smršťující se mlhoviny, z které se zformovala také jejich mateřská hvězda. Prvotní planety (protoplanety) vznikly nashromážděním plynu a prachu obíhajícího protohvězdu v hustém protoplanetárním disku předtím, než v jádru hvězdy začala termonukleární reakce a sluneční vítr odfoukl zbylý materiál pryč. Uvnitř planety neprobíhají žádné termonukleární reakce, které by produkovaly energii. Všechnu vyzařovanou energii získávají planety z gravitačních, mechanických a termodynamických jevů, rozpadů radioaktivních prvků, shromažďování a odrážení energie z centrální hvězdy. Kromě Země (která ve starověku nebyla považována za planetu) jsou všechny planety ve sluneční soustavě pojmenované podle řeckých a římských bohů; některé neevropské jazyky, jako například čínština, však používají odlišné názvy. Měsíce jsou také pojmenované podle bohů a postav z mytologie (převážně klasické) nebo podle postav z Shakespearových her (měsíce Uranu). Asteroidy můžou být nazvané podle uvážení svých objevitelů, podle téměř kohokoliv nebo čehokoliv (zakázaní jsou např. politici, názvy podléhají schválení terminologické komise Mezinárodní astronomické unie). O pojmenování planet a jevů na nich se stará planetární terminologie. Podle definice z roku 2006, přijaté valným shromáždění Mezinárodní astronomické unie, je ve sluneční soustavě osm planet, tedy \"dominantních\" těles obíhajících kolem Slunce.", "question": "Jak vznikly planety?", "answers": ["ze smršťující se mlhoviny"]}
{"title": "Sonar", "context": "]. Používá se především pod vodou (ponorkami), protože rádiové vlny mají pod vodou výrazně menší dosah než na souši a (ultra)zvuk naopak větší. Velmi významné použití dostaly sonary také ve zdravotnictví jakožto jedna z neinvazivních vyšetřovacích metod. Zdravotnické sonografy slouží při vyšetřování plodů a nenarozených dětí u těhotných žen, dále též v interním lékařství. Přírodní verzí sonaru je echolokace netopýrů a kytovců. == Historie == První pasivní zařízení na principu sonaru vynalezl Lewis Nixon roku 1906. Aktivní sonar vynalezl v roce 1915 francouzský fyzik Paul Langevin pro použití v první světové válce. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sonar na anglické Wikipedii. == Související články == Radar Echolokace Hydrofon == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Sonar ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo vynalezl aktivní sonar?", "answers": ["Paul Langevin"]}
{"title": "Houby", "context": "Houby jsou jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě přítomny chloroplasty, proto si nejsou schopny vytvářet organické látky. Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa), které se může rozlišit v podhoubí (mycelium) a v plodnici. Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym. Související informace naleznete také v článcích Hyfa a Podhoubí. Tělo hub není členěno na jednotlivé orgány a proto se nazývá stélka. Ta je složena z propletených houbových vláken (hyfa), která vytváří podhoubí. U mnohých hub vyrůstá z podhoubí plodnice. Související informace naleznete také v článku Plodnice. Plodnice je nadzemní \"orgán\" houby, jehož hlavním úkolem je rozmnožování. Obsahuje totiž (zejména na spodní straně) výtrusy. Rouško je výtrusorodá vrstva s velkým množstvím kyjovitých výtrusnic s výtrusy. Bývá na spodní ploše klobouku na lupenech nebo v rourkách. Houby s lupeny naspodu klobouku se nazývají lupenaté (např. bedla, muchomůrka, pečárka, ryzec). Někdy mívají i pochvu a plachetku. Houby s rourkami jsou označovány jako rourkaté (např. hřiby, křemenáč, kozák, klouzek). Pokud budeme houby dělit dle způsobu, jakým získávají živiny, dostáváme dvě základní skupiny hub - saprofytické (hniložijné) a parazitické (příživné). Saprofytické houby jsou takové, které získávají organické látky pomocí rozkladu odumřelých živočišných či rostlinných těl. Je možno je zařadit mezi rozkladače neboli dekompozitory. Parazitické houby mohou být biotrofní (živí se obsahem buněk ale nezabíjí je) či nekrotrofní (způsobují odumírání tkáně). Dalšími významnými skupinami hub jsou houby formující lišejníky a houby mykorhizní. Související informace naleznete také v článku dřevokazné houby. Četné druhy působí škody na rostlinách, zejména na dřevinách (dřevokazné houby), živočiších i člověku tím, že způsobují onemocnění. Tyto se nazývají parazitické (cizopasné) a mohou vyvolávat onemocnění na povrchu těla i ve vnitřních orgánech. K cizopasným druhům na obilí patří padlí, důležitým tropickým parazitoidem je houba rodu Cordyceps. Existují i dravé houby, například Arthrobotrys dactyloides loví hlístice pomocí specializovaných hyf. Související informace naleznete také v článcích mykorhiza a lišejníky. Některé druhy hub žijí v mutualistické symbióze (symbióza prospěšná pro oba partnery) s kořeny mnoha rostlin, což nazýváme mykorhiza. Houba přijímá od rostlin různé organické látky, které sama nevytváří, a pomáhá rostlině přijímat vodu s rozpuštěnými minerálními látkami. Mimoto žijí také v symbióze se řasami nebo sinicemi, zejména složené organismy zvané lišejníky. Související informace naleznete také v článku rozkladač.", "question": "Kolik skupin dostaneme, pokud budeme dělit houby podle způsobu získávání živin?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Coursing", "context": "Coursing je kynologický sport. Jedná se o jednu z mnoha aktivit, která je založena na touze psa lovit. Běhá se v přirozeném, mírně svažitém terénu (není to však podmínkou), s přírodními nebo umělými překážkami. Cílem psa při coursingu je ulovit kořist, která je tažená navijákem. Tato návnada v podobě střapce z igelitových pásků nebo králičí kůže, je tažena lankem mezi kladkami po dráze, která simuluje skutečný běh zajíce. Jedná se dvoukolový závod, kdy trať o délce cca 548 - 914 m (600 až 1000 yardů) je postavena tak, aby psi prokázali rychlost, štvavost (při smečce i spolupráci) a inteligenci, kterou návnadě různě nadbíhají. Maximální počet bodů, které lze v jednom kole získat je 100. Minimální počet bodů nutný pro postup do druhého kola je 50. Coursing se stává v posledních letech v Česku oblíbenou aktivitou a není již pouze doménou chrtích plemen. Jedná se o ideální vybití energie živějších plemen psů. Rozlišují se dva druhy coursingu: Lure coursing - běh za umělou návnadou, obvykle střapcem. Vznikl jako náhrada hare coursingu. Hare coursing (též Open field coursing, Live coursing) - běh za živým zajícem, krysou nebo kočkou, u nás zakázaný. V Irsku, Rusku, Polsku, Španělsku a v některých částech USA je legální. U nás byl dříve znám jako \"zkouška ostrosti\" prováděná u některých loveckých plemen. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coursing na anglické Wikipedii. NorthWind Club Aktuální dění ze světa coursingu Český coursingový klub Moravskoslezský coursingový klub Coursing Louny o.s.", "question": "Jaký sport je coursing?", "answers": ["kynologický"]}
{"title": "Louis de Broglie", "context": "Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Broglie (15. srpna 1892 Dieppe - 19. března 1987 Paříž) byl francouzský kvantový fyzik, který navrhl princip duality částic a vlnění, za což v roce 1929 dostal Nobelovu cenu. Zpočátku studoval na Sorbonně historii, v 18 letech však zahájil studium fyziky, které ovlivnilo celý jeho pozdější život. 1924 - obhajuje doktorát za teorii elektronové vlny. Vlnové vlastnosti částic vyjádřil rovnicí: λ = h/mv, kde λ je vlnová délka, h je Planckova konstanta, m je hmotnost částice a v její rychlost. De Broglieho teorii hmotných vln elektronu později užil Erwin Schrödinger k vytvoření vlnové mechaniky. 1928 - profesorem teoretické fyziky v Ústavu Henriho Poincarého. 1929 - Nobelova cena za fyziku za objev vlnově korpuskulárního dualismu částic. 1945 - poradce francouzské komise pro atomovou energii. Pocházel ze šlechtického rodu Broglia di Chieri, který byl původně piemontský a roku 1643 emigroval do Francie. Jeho otec Victor, duc de Broglie, měl ještě dalšího syna, Maurice de Broglie, který byl také francouzský fyzik. de Broglie napsal řadu populárně vědeckých prací, mj.: Hmota a světlo: Nová fyzika, 1939 Revoluce ve fyzice, 1953 Fyzika a mikrofyzika, 1960 Nové perspektivy fyziky, 1962", "question": "Kde se narodil Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Brogli?", "answers": ["Dieppe"]}
{"title": "Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích mužů", "context": "Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích mužů Mistrovství světa v rychlobruslení na jednotlivých tratích mužů je pořádáno Mezinárodní bruslařskou unií každoročně od roku 1996 společně s ženským šampionátem. Od roku 1999 se mistrovství nekoná v letech, kdy se uskutečňují zimní olympijské hry. Muži závodí na tratích 500, 1000, 1500, 5000 a 10 000 metrů, od roku 2005 také ve stíhacím závodě družstev, od roku 2015 v závodě s hromadným startem a od roku 2019 i v týmovém sprintu. Historie Mistrovství světa v rychlobruslení ve víceboji mužů se konají již od roku 1893. Na zimních olympijských hrách jsou ale pořádány závody pouze na jednotlivých tratích, nikoliv ve víceboji. Ve druhé polovině 20. století se závodníci postupně začali specializovat, což vyústilo v rozhodnutí Mezinárodní bruslařské unie zorganizovat mistrovství světa i na jednotlivých tratích. To se koná od roku 1996 nezávisle na mistrovství světa ve víceboji. Medailisté na jednotlivých tratích 500 metrů RokMístoZlatoStříbroBronz 1996Hamar Hirojasu Šimizu Sergej Klevčenja Roger Strø 1997Varšava Manabu Horii Roger Strø Hirojasu Šimizu", "question": "Jak dlouhá je nejdelší závodní trať v rychlobruslení mužů na mistrovství světa?", "answers": ["10 000 metrů"]}
{"title": "Sting", "context": "Gordon Matthew Thomas Sumner, CBE (* 2. října 1951), známý spíš pod svým uměleckým jménem Sting, je anglický hudebník a občasný herec z Newcastle upon Tyne. Než se v roce 1985 vydal na sólovou dráhu, byl hlavním zpěvákem, skladatelem, a baskytaristou rockové skupiny sedmdesátých až osmdesátých let The Police. Hrál také postavu Feyda-Rauthy Harkonnena ve filmu Duna Davida Lynche. Pod názvem Broken music vydal Sting vlastní autobiografii (v českém překladu vyšla v r. 2004 v nakladatelství Albatros). The Dream of the Blue Turtles (1985) ...Nothing Like the Sun (1987) The Soul Cages (1991) Ten Summoner's Tales (1993) Mercury Falling (1996) Brand. New Day (1999) Sacred Love (2003) Songs from the Labyrinth (2006) If on a Winter's Night... (2009) Symphonicities (2010) The Last Ship (. 2013) 57th & 9th (2016) Bring on the Night (1986) Acoustic Live in Newcastle (1991) ...All This Time (2001) The Journey and the Labyrinth (. 2007) Live in Berlin (2010) Fields of Gold: The Best of Sting 1984–1994 (1994) The Very Best of Sting & The Police (1997) At the Movies (1999. ) Brand New Day: The Remixes (2000) Songs of Love (2003) 25 Years (2011) The Best of 25 Years (2011) Nada como el sol (1988) Demolition Man (.", "question": "Jak se jmenuje autobiografie hudebníka Stinga?", "answers": ["Broken"]}
{"title": "Stíhací letoun", "context": "Stíhací letoun (lidově též stíhačka) je vojenský letoun určený primárně k ničení nepřátelských letadel, na rozdíl od bombardovacího letounu, který je určen k ničení cílů pozemních. Stíhací letouny bývají menší, rychlejší a obratnější než ostatní vojenská letadla, mívají lepší poměr tahu/výkonu k vzletové hmotnosti. Jejich vývoj byl reakcí na rostoucí používání letadel, vzducholodí a balónů pro průzkum, pozorování a útoky na pozemní cíle během první světové války. První stíhací letouny používané v letech 1915 až 1918 byly většinou dvouplošníky s dřevěnou kostrou potaženou plátnem, vyzbrojené lehkými kulomety a s maximální rychlostí 160 až 220 km/h. V době druhé světové války už byl typickým představitelem této kategorie vojenských letadel kovový jednoplošník s kanónovou výzbrojí nesenou v křídlech a maximální rychlostí 500 až 700 km/h. Moderní proudové stíhací letouny jsou poháněny jedním nebo dvěma dvouproudovými motory, jejich primární výzbroj tvoří řízené střely, na cíl jsou naváděny palubním radarem a dosahují maximální rychlosti okolo 2 Ma, tedy přes 2000 km/h. == Historie == === Počátky === První stíhací letadla vznikala za první světové války, kdy se piloti lehkých strojů používaných pro průzkum a navádění dělostřelecké palby, snažili útočit všemožnými prostředky na letouny nepřítele s obdobným určením. Používaly se pušky, pistole a brokovnice. Bylo zaznamenáno i několik pokusů o použití kulometu. Tyto pokusy byly ale většinou neúspěšné z důvodu příliš vysoké hmotnosti. Jak rostl význam průzkumu, snažily se obě strany zabránit té druhé v používání letadel. V příručce RFC (Royal Flying Corps) z června 1914 se doslova píše: \"Neočekává se, že pilot bude moci svůj úkol splnit, aniž by byl vyrušen. Ve válce se o výhody bojuje a význam vzdušného průzkumu je natolik velký, že se obě strany budou snažit zamezit té druhé v jeho provádění.\" Za první úspěch v leteckém boji je považován let posádky Harvey-Kelly z 23. srpna 1914, kdy letouny britské 2. perutě donutily přistát německý dvousedadlový stroj, jehož posádka uprchla do lesa.", "question": "K čemu je určený stíhací letoun?", "answers": ["ničení nepřátelských letadel"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "V srpnu 1974 vydala kapela svůj debutový singl \"Rocka Rolla\" a o měsíc později stejnojmenné album. Technické problémy při nahrávání se projevily na špatné kvalitě zvuku záznamu. Producent Rodger Bain, který se podílel i na prvních třech albech Black Sabbath, stejně tak i na prvním albu Budgie dominoval při nahrávání alba a s jeho rozhodnutími kapela nesouhlasila.Bain rovněž rozhodl z alba vyškrtnout oblíbené skladby mezi fanoušky ze živých vystoupení kapely jako například \"Tyrant\", \"Genocide\" a \"The Ripper\". Dále nechal sestříhat píseň \"Caviar and Meths\" z původní 10-minutové skladby na 2 minutovou instrumentální. Tour pro album \"Rocka Rolla\" bylo pro Judas Priest první mezinárodní turnés vystoupeními v Německu, Holandsku, Norsku a Dánsku, včetně jednoho koncertu v hotelu Klubbenv Tönsbergu, asi hodinu od Osla v Norsku, kterým se jim místní tisk odměnil poněkud negativní recenzíAlbum bylo propadákem, takže se skupina ocitla v hluboké finanční tísni. Pokusila si zajistit dohodu s Gull Records získat měsíční plat 50 liber, nicméně společnost Gull Records na tom byla podobně, tak tedy odmítla Album Rocka Rolla bylo z větší části kapelou zavrženo a žádná z jeho písní nebyla po roce 1976 hrána živě. Skupina se při nahrávání jejich dalšího alba podílela více, nahrávala během listopadu a prosince 1975 a sama vybrala i producenta. Výsledek Sad Wings of Destiny (1976) obsahoval mnoho staršího materiálu, včetně výše zmíněných oblíbených skladeb a okamžitě posunul kapelu z psychedelického zvuku do přímého, drsnějšího metalu s úvodní skladbou, progresivním eposem \"Victim of Changes\". Tato píseň byla kombinací skladeb \"Whiskey Woman\", klasiky z dob Ala Atkinse a \"Red Light Lady\" - píseň, kterou Halford napsal s jeho předchozí skupinou Hiroshima. Toto album a silné vystoupení v roce 1975 na festivalu Reading pomohlo zvýšit širší zájem o kapelu a rozšířit fanouškovskou základnu. Jejich další album Sin After Sin z roku 1977 bylo prvním, které Judas Priest nahráli pod velkou nahrávací společností - CBS a první z jedenácti po sobě jdoucích albech, které dostalo certifikaci Gold nebo ještě vyšší (hodnocení RIAA). Odchodem od předchozí společnosti - Gull ztratila kapela práva na svá první dvě alba. Sin After Sin produkoval dřívější baskytarista Deep Purple Roger Glover a kapela se rozhodla najmout studiového bubeníka Simona Phillipse. Odmítl, aby se stal stálým členem Judas Priest, a tak místo toho s kapelou začal hrát Les (James Leslie) Binks. Skupina byla ohromena jeho výkonem a požádala ho, aby zůstal.", "question": "Pro kterou společnost nahráli Judas Priest album Sin After Sin?", "answers": ["CBS"]}
{"title": "Václav III", "context": "Uherští magnáti nechtěli přijmout kandidaturu Karla Roberta z Anjou a hledali jinou možnost. V úvahu připadal Ota III. Dolnobavorský, Arpádovec po matce, a Václav III., vnuk Kunhuty Haličské a snoubenec desetileté osiřelé Alžběty. Nakonec rozhodlo bohatství českého krále. Václav II., přes nesouhlas královské rady, začal pro syna usilovat o získání uherského trůnu a uherští páni byli uplaceni kutnohorským stříbrem. 27. srpna 1301 byl dvanáctiletý Václav III. po mnoha jednáních ve Stoličném Bělehradě korunován uherským králem a v hierarchii uherských králů získal jméno Ladislav V. Faktický vliv však měl v Uhrách mladičký král pouze na Slovensku a na západě dnešního Maďarska. Už v září 1301 se v Budíně objevil papežský legát Mikuláš Boccasini, pozdější papež Benedikt XI., zastupující zájmy Karla Roberta a tlumočící názor, že jen papežská kurie má právo rozhodnout o uherském králi. Později papež Bonifác VIII. Václava II. osočil, že se neprávem zve polským králem a zároveň jej vyzval, aby do půl roku předložil doklady synových nároků na svatoštěpánskou korunu. K tomu vyzval i Anjouovce. Opozice v Polsku i Uhrách proti přemyslovskému soustátí rostla.", "question": "Kdo byl posledním českým panovníkem z rodu Přemyslovců?", "answers": ["Václav III."]}
{"title": "Lucie Vondráčková", "context": "PhDr. Lucie Plekancová Vondráčková, rozená Lucie Vondráčková, (* 8. března 1980 Praha) je česká zpěvačka, herečka, dabérka a textařka. Je vdaná za českého hokejistu Tomáše Plekance, se kterým má syny Matyáše a Adama. Pochází z muzikantské rodiny, její otec Jiří Vondráček je známý herec, zpěvák, matka Hana Sorrosová je textařka, teta Helena Vondráčková zpěvačka české pop music. Lucie coby zpěvačka vydala více jak deset alb, která získala ocenění Zlatá nebo i Platinová deska za jejich prodej. V anketě Český slavík se od roku 2007 umísťuje v první trojici interpretek, přičemž v letech 2008–2014 je vždy na druhém místě. Vystudovala hudebně-dramatický obor na pražské konzervatoři a úspěšně zakončila i studium kulturologie na Filozofické fakultě UK diplomovou prací \"Tradice české pohádky v československé kinematografii\" (Mgr., 2005). Titul doktor filozofie získala obhajobou práce \"Pohádky v československé kinematografii\" (PhDr., 2006). Dne 17. června 2011 se v kapli svaté Kláry nad vinicí v Troji v areálu Botanické zahrady vdala za hokejistu Tomáše Plekance. a rozšířila své příjmení dle příjmení manžela na Lucie Plekancová Vondráčková. Dne 4. prosince 2011 se novomanželům v kanadském Montrealu narodil syn Matyáš. 23. června 2015 se jim narodil druhý syn Adam. Poprvé se před kamerou objevila ve svých devíti letech, kdy hrála v seriálu Ludvíka Ráži Území bílých králů, později v seriálu Václava Vorlíčka Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. V roce 1992 se stala moderátorkou pořadu pro děti a mládež Marmeláda a o rok později vydala své první stejnojmenné album Marmeláda. Hrála ve třech filmech režiséra Juraje Jakubiska – Nejasná zpráva o konci světa, Bathory (v obou filmech se její postava jmenovala Lucie) a Post coitum, dále pak ve filmu Labyrint. Posledním filmem jsou zatím Babovřesky, komedie Zdeňka Trošky. Je obsazována i do zahraničních filmů, například komedii Last Holidays a dokumentu Joan of Arc. Zlomovým rokem v její herecké kariéře se stal rok 1992, kdy dostala malou roli v Národním divadle ve hře Saténový střevíček s Libuší Šafránkovou.", "question": "Kdy se narodila Lucie Vondráčková?", "answers": ["8. března 1980"]}
{"title": "Kiss", "context": "Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Jejich atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. Kiss doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Kiss má své kořeny ve skupině Wicked Lester. Tuto skupinu z New Yorku vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Wicked Lester svou tvorbou ale nedosáhli výraznějšího úspěchu. Koncem roku 1972 mezi sebe Simmons se Stanleyem přijali veterána hudební klubové scény z New Yorku Petera Crisse a na jejich zkouškách začaly vznikat první písničky jako Strutter či Deuce. Oproti začátkům Wicked Lester v této době skupina začala muziku přitvrzovat a po vzoru kapely New York Dolls zkoušela experimentovat se svým vzhledem. Skupina začala používat make-up, vlasy měla upravené trvalou. V lednu 1973 se k trojici kapely připojil sólový kytarista, excentrik Paul \"Ace\" Frehley. V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS).", "question": "Kdy vznikla skupina Kiss?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Bradavice", "context": "Bradavice (lat. verruca, počeštěně veruka) je nezhoubný výrůstek na kůži nebo na sliznici. Bradavice jsou nezhoubné nádorky (novotvary) způsobené lidským kožním papilomavirem HPV. Papilomaviry se v lidské populaci běžně vyskytují a většina z nich nevyvolává u člověka žádné onemocnění. Viry z této skupiny mohou ale způsobovat i závažnější onemocnění, jako je rakovina děložního čípku nebo jiné infekční kožní choroby. Virus HPV obsahuje dvouřetězcovou DNA, stejně tak jako v lidské populaci se vyskytuje i u jiných živočišných druhů. Všechny HPV viry jsou ale vysoce druhově specifické, proto se nemohou mezi druhy přenášet. Virus je přenosný dotekem a může proniknout do podkoží například malým poraněním. Bradavice mají individuální inkubační dobu od několika týdnů, přes měsíce nebo dokonce roky. Člověk tedy může přenášet bradavice, aniž by sám nějaké měl. Bradavice se nejčastěji vyskytují na rukou, na nohou nebo v obličeji, přičemž hlavním důvodem je, že se v těchto partiích nachází vysoké množství potních žláz, kterými může HPV virus proniknout do pokožky.", "question": "Vyskytují se papilomaviry v lidské populaci běžně?", "answers": ["Papilomaviry se v lidské populaci běžně vyskytují a většina z nich nevyvolává u člověka žádné onemocnění."]}
{"title": "Vratné lahve", "context": "Vratné lahve je český film režiséra Jana Svěráka, natočený v roce 2007 podle scénáře Zdeňka Svěráka. V tomtéž roce byl film oceněn 3 Českými lvy. Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je pětašedesátiletý učitel češtiny na gymnáziu. Poté, co mu už počtvrté ujedou nervy a drzého žáka zkrotí svéráznou metodou (vyždímá mu houbu na tabuli nad hlavou), raději školu opouští. Ovšem nevydrží jen tak nečinně užívat si důchodu, a tak si vzápětí ke zděšení manželky (Daniela Kolářová) nachází novou práci - stává se messengerem, poslem na kole. Náledí a bezohledné auto však vykonají svoje - rychlý posel po krkolomném pádu končí na lůžku. Dřív než odloží berle, opatří si tentokrát bezpečnější zaměstnání - ve výkupu lahví v supermarketu. Od svého okénka má přehled, může si popovídat se zákazníky a zákaznicemi a především dá dohromady svého spolupracovníka přezdívaného Mluvka (Pavel Landovský) s paní Kvardovou. Novou známost dohodí i své dceři Helence (Tatiana Vilhelmová), kterou opustil manžel. Jeho vlastní sexuální život se však odehrává už jen v jeho fantazii. Později je však nahrazen automatickým přijímačem lahví, proto i ze supermarketu odejde. Nakonec manželku zaskočí výletem s překvapením k jejich čtyřicátému výročí svatby. A o překvapení na tomto výletu skutečně nebude nouze. Námět: Zdeněk Svěrák Scénář: Zdeněk Svěrák Hudba: Ondřej Soukup Kamera: Vladimír Smutný Režie: Jan Svěrák Další údaje: barevný, 95 min, komedie Film měl být původně natáčen již v roce 2003, ovšem Jan Svěrák původní otcův scénář odmítl. Svůj spor nad scénářem Svěrákovi dokonce zveřejnili v portrétním dokumentu Tatínek (2004). Zdeněk Svěrák po ročním odkladu napsal další, pátou verzi scénáře. V září 2005 se rozhodlo o tom, že film natočen bude a na jaře 2006 se začalo natáčet. Policie zadržela muže, který pořídil kopii filmu původně určenou pouze pro potřeby Ministerstva kultury. Tu potom se svým společníkem umístili na internet. Stíhání obou mužů bylo posléze zastaveno, neboť se k činu přiznali a s vlastníky filmu se dohodli na finančním vyrovnání. Soud rozhodl o tom, že zastavení stíhání bude podmínečné a to na dobu 18 měsíců.", "question": "Kdy byl natočený film Vratné lahve", "answers": ["v roce 2007"]}
{"title": "Víno", "context": "Kvalita \"stolního vína\" bývá zpravidla nejnižší. Zemské víno Druh stolního vína vyrobeného z hroznů sklizených na území ČR. Smí být označováno názvem odrůdy či názvem vinařské oblasti. Cukernatost zemského vína musí být alespoň 14°NM. Jakostní víno Jakostní víno se vyrábí z hroznů moštových odrůd sklizených ve vinařských oblastech ČR, které dosáhly nejméně 15 stupňů cukernatosti, nebo ze rmutu případně moštu z těchto hroznů. Hrozny či mošt pod 19°NM se doslazují obvykle řepným cukrem. Jakostní víno bývá kromě základních údajů označeno názvem vinařské oblasti, ve které byly sklizeny hrozny pro jeho výrobu. Je vyráběno ve dvou druzích: Odrůdové jakostní víno s určeným názvem odrůdy vína na obalu, ze které bylo vyrobeno a musí obsahovat nejméně 85 % vína vyrobeného z této odrůdy. Známkové jakostní víno, které smí být vyráběno smísením odrůdových jakostních vín. Víno s přívlastkem Víno s přívlastkem se vyrábí z hroznů, rmutu nebo moštu jedné moštové odrůdy révy vinné[zdroj? ] stanovené pro vinařskou oblast prováděcím právním předpisem, sklizených ve viničních tratích. Víno s přívlastkem bývá navíc označováno názvem přívlastku, názvem vinařské oblasti a vinařské obce a rokem sklizně hroznů. Přívlastky jsou určeny jednak přírodní cukernatostí hroznů , případně moštu, a jednak dalšími okolnostmi zpracování při jejich výrobě: Kabinet: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 19 stupňů přírodní cukernatosti. Pozdní sběr: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 21 stupňů přírodní cukernatosti. Výběr z hroznů: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 24 stupňů přírodní cukernatosti. Výběr z bobulí: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti. Výběr z cibéb: vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 32 stupňů přírodní cukernatosti. Ledové víno: vyrábí se z hroznů, které byly sklizeny při teplotách minus 7 °C a nižších, v průběhu sklizně a zpracování zůstaly zmrazeny a získaný mošt vykazoval nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti. Slámové víno: vyrábí se z hroznů, které byly před zpracováním skladovány na slámě či rákosu nebo byly zavěšeny ve větraném prostoru po dobu alespoň 3 měsíců a získaný mošt vykazoval nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti.", "question": "Jak se nazývá alkoholický nápoj vznikající kvašením moštu z vinné révy?", "answers": ["Víno"]}
{"title": "Kinematograf", "context": "Kinematograf je zastaralý výraz pro původní konstrukci prvních filmových promítaček. V přeneseném významu se také jednalo o původní název pro dnešní termín kino či biograf. V dnešní době se toto slovo používá jen velice zřídka, pokud ano tak jedině jakožto označení pro přenosné či pojízdné kino - viz Kinematograf bratří Čadíků. Kinematograf vynalezli Auguste a Louis Lumiè roku 1895.", "question": "Co je to kinematograf?", "answers": ["zastaralý výraz pro původní konstrukci prvních filmových promítaček"]}
{"title": "Adresář (informatika)", "context": "Adresář (také složka nebo direktorář) je v informatice organizační jednotka v souborovém systému na datovém médiu. Adresář sdružuje na disku dokumenty (soubory) a další složky (podadresáře) a slouží k tomu, aby si je uživatel mohl logicky uspořádat. Adresáře tvoří na disku stromovou strukturu. Kvůli jednoznačnosti nemohou v jednom adresáři existovat dvě položky se shodným jménem (v tomto případě se nerozlišuje mezi souborem a adresářem). Některé souborové systémy neumožňují vznik podadresářů a tak je k dispozici jen kořenový adresář (např. CP/M). Některé souborové systémy umožňují vznik neorientovaných cyklů (smyček) pomocí symbolických odkazů. Pevné odkazy nejsou obvyklé, protože vyžadují evidovat další doplňující informace (zpětné odkazy). Kořenový adresář má zvláštní postavení v stromové struktuře souborovém systému. Je to nejvyšší adresář v adresářové hierarchii, všechny další adresáře v témže souborovém systému jsou jeho podadresáři. v unixových systémech se kořenový adresář označuje znakem lomítko (/) a je společný pro všechna připojená média v operačních systémech Microsoft Windows (též. DOS) má každý svazek (logická disková jednotka) svůj kořenový adresář a jeho označení se skládá z označení jednotky (písmeno latinky a dvojtečka) a zpětného lomítka (\\), například C:\\ Související informace naleznete také v článku Cesta (informatika). Při identifikaci adresáře nebo souboru, se kterým má program (uživatel) pracovat se používá tak zvaná cesta (anglicky path). Její zápis může být absolutní (úplný) nebo relativní (vztahuje se k aktuálnímu pracovnímu adresáři). Soubor Souborový systém Filesystem Hierarchy Standard – standard adresářové struktury v unixových systémech V původním významu slovo adresář označuje seznam poštovních doručovacích adres.", "question": "Může být zápis cesty při identifikaci adresáře absolutní?", "answers": ["Její zápis může být absolutní (úplný) nebo relativní (vztahuje se k aktuálnímu pracovnímu adresáři)."]}
{"title": "Dusík", "context": "V druhé polovině 18. století byla objevena složka vzduchu, která nepodporuje hoření ani dýchání. Tento plyn popsal jako první Němec Carl Wilhelm Scheele v roce 1777 a Francouz Antoine Lavoisier ho pojmenoval jako azote (tento název se používá např. ve francouzštině nebo ruštině (А)), což znamená 'dusivý plyn'. Poté, co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená 'ledkotvorný', který se udržel v latinském označení nitrogenium. Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat. Jeho vysoká reaktivita spočívá v tom, že má ve valenční vrstvě 3 nepárové elektrony. Stability docílí tím, že buď přijme tři elektrony a vytvoří stabilní oktet ve valenční sféře N3-, nebo odevzdá až 5 elektronů a získá tím kladnou valenci, např. N1+, N3+ nebo N5+. Dusík má po kyslíku a fluoru třetí největší hodnotu elektronegativity, a proto u něj převládá schopnost vytvářet anion, který se nazývá nitridový N3-. Pouze ve sloučeninách s kyslíkem a fluorem je schopen tvořit ionty, kde se uplatňuje v kladné valenci. Například v dusičnanech má dusík oxidační číslo N5+.", "question": "Jakou chemickou značku má dusík?", "answers": ["N"]}
{"title": "Xuân Diệ", "context": "] vietnamských básníků 20. století. Užíval též pseudonymu Trao Nha (viet. Trả Nha). Napsal kolem 450 převážně milostných básní, několik povídek, eseje a literární kritiky. Kromě toho také překládal poesii (mj. Nazı Hikmet, Nicolás Guillén). Jeho otec byl učitelem. V roce 1943 vystudoval Xuan Zieu zemědělské inženýrství, v témže roce se připojil k národně osvobozeneckému hnutí Viet Minh. Je velmi znám především pro svou milostnou poesii, jeho básnické sbírky Poesie (viet. Thơ thơ, 1938) a Vůně na křídlech větru (viet. Gử hư cho gió, 1945-67), oslavující mládí, lásku (z části homosexuální) a přírodu jsou velmi známé, čtou se na vietnamských školách. Je označován za \"největšího z nových básníků\" a \"krále milostných básní\". V Hanoji je po něm pojmenována ulice. Ukázky z díla - Xuân Diệ na www.klubhanoi.cz", "question": "Kde zemřel Xuân Diệ?", "answers": ["Hanoj"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Většina paleontologů ale upřednostňuje zahrnout do Aves i taxony stojící mimo skupinu tvořenou všemi žijícími druhy a definovat jej jako Archaeopteryx, žijící ptáci, jejich poslední společný předek a všichni jeho potomci\". Pak se nejstarším ptákem stává sám pozdně jurský Archaeopteryx, žijící asi před 150 miliony let. Příbuznosti mezi ptáky a dinosaury nasvědčuje mnoho společných znaků, významným potvrzením této vývojové vazby byl především objev opeřených dinosaurů v Číně od roku 1996 (dnes je známo již 30 rodů opeřených dinosaurů). Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu. Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45tisíckrát (létavé formy jen 10tisíckrát), zatímco např. u savců je tento vztah v poměru 1:60 miliónům. Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího je považován kolibřík kubánský (Calypte helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 g. V Evropě jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5–7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m), kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel mořský (rozpětí až 2,5 m). Ještě větší byly některé vymřelé druhy. Novozélandští ptáci moa (Dinornithiformes) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím).", "question": "Jak se nazývá nejmenší pták světa?", "answers": ["kolibřík kubánský"]}
{"title": "William Henry Bragg", "context": "Sir William Henry Bragg (2. července 1862, Westward u Wigtonu, hrabství Cumbria - 10. března 1942, Londýn), otec Williama Lawrence Bragga, byl britský fyzik, zakladatel rentgenové strukturní analýzy a rentgenové spektroskopie. V letech 1935 - 1940 byl prezidentem Royal Society. Zabýval se zejména pohlcováním a ionizací radioaktivního záření v závislosti od vzdalenosti od zdroje záření, schopností materiálů brzdit elektrony v závislosti od atomového čísla materiálu (tzv. Braggův-Grayův vztah), rentgenovým zářením, které dlouho považoval za proud částic. Spolu se synem v roku 1913 vyvinuli Braggovu metodu (metodu otočného krystalu) na určovaní krystalové struktury pomocí rentgenového záření a na měření vlnové délky. Metoda umožnila zjistit krystalovou strukturu mnohých anorganických látek, např. diamantu či kamenné soli. Za tento objev dostali roku 1915 Nobelovu cenu za fyziku. Napsal například Studies in radioactivity, X-rays and crystal structure (spolu se synem), The world of sound, Concerning the nature of things, Old trades and new knowledge, The universe of light. \"Z fyzikálního hlediska je láska podmíněna dvěma přírodními jevy. Přitažlivostí a třením.\" Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu William Henry Bragg ve Wikimedia Commons", "question": "Kde zemřel Sir William Henry Bragg?", "answers": ["Londýn"]}
{"title": "Monako", "context": "Monako - Monacké knížectví (francouzsky: Principauté de Monaco nebo Monaco) je stát ležící na středomořském pobřeží francouzské riviery - Azurového pobřeží. Monako má rozlohu 2,02 km2 s počtem obyvatel 37 800. Jde o druhý nejmenší stát na světě a současně země s druhou největší hustotou osídlení. Jeho jediným sousedem je Francie. Pevninská hranice činí 4,4 km a hranice s pobřežím je dlouhá 4,1 km. Monako je starý, mezi bohatými lidmi a turisty velmi oblíbený stát. Patří k hlavním ekonomickým mocnostem ve Středomoří. V roce 2014 tvořili milionáři 30 % populace. Podobně na tom byly například Ženeva nebo Curych. V 5. století př. n. l. byla na území dnešního Monaka založena fénická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Na konci 13. století padla monacká pevnost do rukou Françoise Grimaldieho, poté, co (podle legendy) využil lsti, žádaje o vstup do pevnosti v rouše františkánského mnicha. Monako Grimaldiovci definitivně ovládli v roce 1419, od 15. století převážně pod francouzskou ochranou (vláda tohoto rodu, s výjimkou několika kratších období, pokračuje dodnes). V roce 1793 bylo Monako francouzskými revolučními vojsky dobyto a pod francouzskou správou zůstalo až do roku 1814. V roce 1815 bylo na Vídeňském kongresu dohodnuto, že nadále bude Monako pod protektorátem Sardinie. V revolučním roce 1848 přišlo Monako o 95 % svého území, když dvě monacká města Menton a Roquebrune vyhlásila samostatnost a oddělila se od něj. Zbývající část Monaka získala svrchovanost v roce 1861, kdy byla s Francií uzavřena francouzsko-monacká smlouva. Od roku 1850 se ale Monako potýkalo s těžkou hospodářskou situací, jelikož územní ztráta z roku 1848 znamenala i ztrátu ekonomickou, především omezením výnosů z prodeje citronů, pomerančů a oliv. Monacký kníže Karel III. Monacký se rozhodl ekonomickou situaci své malé země za každou cenu zlepšit a tak byly v roce 1856 na území Monaka vybudovány první přímořské lázně s kasinem.", "question": "Kolikátý nejmenší stát na světe je Monako?", "answers": ["druhý"]}
{"title": "Secese", "context": "V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence. Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí rytmizace věty a verše, opakování slov a hláskových skupin. Hlavními představiteli byli v českém prostředí Otokar Březina a Jiří Karásek ze Lvovic. Představiteli architektury jsou Belgičan Victor Horta (Dům Tasselových v Bruselu), Francouz Hector Guimard (vstupy do pařížského metra), Češi Antonín Balšánek a Osvald Polívka (Obecní dům v Praze), Španěl Antoni Gaudí (chrám Sagrada Família, Güellův park, Batllóův dům atd. – vše v Barceloně), Rakušan, opavský rodák Joseph Maria Olbrich (pavilon Secese ve Vídni) a další. Ve výtvarném umění prosluli Čech Alfons Mucha (plakáty, cyklus obrazů Slovanská epopej, návrhy šperků a nábytku), Rakušan Gustav Klimt (dekorativní malby, plakáty) a český sochař František Bílek. Představiteli užitého umění jsou Francouz Émile Gallé (skleněné vázy), Skot Charles Rennie Mackintosh (bytové zařízení) a mnozí další. Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha evropských měst jako Praha, Brno, Paříž, Vídeň, Mnichov nebo Berlín. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby. Secesní architektura Gombrich, Emil Hector: Příběh umění. Praha : Odeon 1992. ISBN 80-207-0416-7. str. 437–507. Šabouk, Sáva: Encyklopedie světového malířství. Praha : Academia 1975. str. 315. Wittlich, Petr: Umění a život – doba secese.", "question": "Ve kterém období secese nejvíce působila?", "answers": ["konce 19. a začátku 20. století"]}
{"title": "Colours of Ostrava 2018", "context": "Colours of Ostrava 2018 Colours of Ostrava 2018Téma hudba Místo Dolní oblast Vítkovice, Ostrava Země Česko Česko Pořadatelé Colour Production, spol. s r.o. Datum 18. až 21. července 2018 Účast N/A Předchozí Colours of Ostrava 2017 Následující Colours of Ostrava 2019 Web https://www.colours.cz/ Některá data mohou pocházet z datové položky. Colours of Ostrava 2018 (česky Barvy Ostravy 2018) byl 17. ročník multižánrového hudebního festivalu Colours of Ostrava.[1] Konal se od 18. července do 21. července 2018 v Dolní oblasti Vítkovice v Ostravě.[2] Festival opět pořádala společnost Colour Production. Program proběhl na 21 scénách a měl přes 450 programových bodů.[3] Tohoto ročníku se zúčastnilo 61 českých a slovenských umělců a 80 zahraničních umělců. Účinkující Neúplný seznam účastníků tohoto ročníku:[3] N.E.R.D. Kygo George Ezra Paul Kalkbrenner GusGus Jon Hopkins Beth Ditto Algiers Jacob Banks Beránci a vlci Diego Lenny Mig 21 Reference ↑ Colours of Ostrava 2019 | Areál Dolní Vítkovice - Ostrava. Informuji.cz [online]. [cit. 2019-01-18]. Dostupné online. (česky) ↑ IREPORT.CZ. Kam v roce 2019 na festivaly (II.): Na Colours míří The Cure a Florence And The Machine, Benátská! veze Europe. iREPORT – music&style magazine [online]. [cit. 2019-01-18]. Dostupné online. (česky) 1 2 Colours of Ostrava - 2018 [online]. [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Kolikátý ročník Colours of Ostrava se konal v roce 2018?", "answers": ["17."]}
{"title": "Městečko South Park", "context": "Městečko South Park (v anglickém originále South Park) je americký komediální animovaný seriál, který vytvořili Trey Parker a Matt Stone. V USA je vysílá stanice Comedy Central od roku 1997. V Česku ho v letech 1997 - 2004 vysílaly stanice HBO a TV Nova až do 6. série. Od roku 2012 navázala Nova na svém kanále Fanda 7. sérií a od roku 2016 seriál vysílá Prima Comedy Central. Seriál popisuje život v zapadlém coloradském městečku South Park, přičemž hlavními hrdiny jsou čtyři žáci základní školy. Svým charakteristickým, velice agresivním, vulgárním a často značně kontroverzním humorem se tvůrci vyjadřují k různým politickým a společenským, často tabuizovaným, problémům, např. euthanasii, potratům, víře, nebo aféře s karikaturami proroka Mohameda. Městečko South Park poběží nejméně do konce roku 2016 a s nynějšími 20 sériemi se tak stává druhým nejdelším americkým animovaným seriálem všech dob, více epizod mají pouze Simpsonovi. V Česku vysílala seriál HBO a TV Nova, která odvysílala celkem šest sérií, od července roku 2012 jej začala opět vysílat stanice Fanda. Ta v roce 2014 ukončila vysílání, na začátku prosince 2015 jej opětovné nasadila stanice Prima Comedy Central. Na oficiálním webu je možné volně sledovat všechny díly v originálním znění, kromě čtyř cenzurovaných dílů s Mohamedem. Městečko South Park bylo v březnu 2005 vyhlášeno v anketě 100 Greatest Cartoons třetím nejlepším animovaným seriálem všech dob, porazili jej pouze druzí Tom a Jerry a první Simpsonovi. V dubnu 2006 vyhrálo Městečko South Park Peabody Award, která se uděluje výjimečným televizním a rozhlasovým pořadům.", "question": "Která americká stanice vysílá South Park?", "answers": ["Comedy Central"]}
{"title": "Krymská válka", "context": "Krymská válka byl ozbrojený konflikt v letech 1853–1856 mezi carským Ruskem a Osmanskou říší podpořenou koalicí Francie, Spojeného království a Sardinského království. Konflikt se odehrával především na poloostrově Krymu, kde je v Sevastopolu námořní základna ruské černomořské flotily. Válku vyvolala mocenská expanze Ruska na Balkáně a obava o osud \"nemocného muže na Bosporu\", jak byla oslabená Osmanská říše označována. Výsledkem byla porážka Ruska stvrzená Pařížskou mírovou smlouvou. == Začátek války == Původně byla krymská válka ozbrojeným konfliktem mezi carským Ruskem a Osmanskou říší, první důvod k započetí bojů se ukázal překvapivě už v roce 1850. Evropa si tou dobou odvykala od nepřetržitých válečných konfliktů a prožívala Průmyslovou revoluci. V čele Francie stál prezident Ludvík Napoleon Bonaparte, kterému se podařilo dosáhnout velkého diplomatického úspěchu na území Istanbulu. Osmanský sultán Abdülmecid I. předal do rukou Francouzů správu křesťanských chrámů v Jeruzalémě. Protože byla tato funkce od nepaměti udělována pravoslavným Rusům, byl tím car Mikuláš I. nanejvýš pobouřen. Osmanský sultán sice cara uklidňoval a přesvědčoval, že se jedná jen o nedorozumění a že vše napraví, nicméně tou dobou už Abdülmecid I. dávno vsadil na podporu mocností západní Evropy. Neměl tedy žádný důvod ani jeden ze svých slibů splnit. Po celé tři roky tak udržoval Mikuláše v nejistotě. Mikuláš I. vyslal do Istanbulu diplomatickou misi pod vedením knížete Alexandra Sergejeviče Menšikova, který proslul jako legenda ruského válečnictví, když se podílel na vyhnání Napoleona I. ze země v roce 1812. Měl se snažit o dohodu, která by umožnila Rusku stejná práva na zásah do záležitostí pravoslavného náboženství, jako umožnila Francii u katolických kostelů a duchovních. Jednání však nikam nevedla. Menšikov například při svém prvním setkání se sultánem urazil Turky, když přišel v civilu místo v obvyklé vojenské uniformě. Odsuzoval také ústupky Turků Francouzům a požadoval výměnu vysoce postavených osmanských státních zaměstnanců. Mikuláš I. se po neúspěšném jednání uchýlil k drastičtějším řešením. Kromě otázky poutních míst v Palestině vyzdvihl car také, že Turci podle něj nedobře zacházeli s křesťanskou populací na Balkáně. Navíc usilovali Rusové o vojenský přístup z Černého do Středozemního moře přes Bospor a Dardanely. Tyto důvody byly dostatečné k vyhlášení války a Mikulášova carská vojska vtrhla do Valašského a Moldavského knížectví, která byla v té době osmanskými podunajskými vazaly. == Válka na Dunaji ==", "question": "Co vyvolalo Krymskou válku?", "answers": ["mocenská expanze Ruska na Balkáně"]}
{"title": "Národní knihovna Španělska", "context": "Biblioteca Nacional de Españ, česky Národní knihovna Španělska, je významná veřejná knihovna, největší ve Španělsku a jedna z největších na světě. Nachází se v Madridu, sídlo má v ulici Paseo de Recoletos. == Historie == Knihovnu založil král Filip V. v roce 1712 jako Veřejnou knihovnu královského paláce (Biblioteca Pública de Palacio). Podle královského patentu, který Filip V. vydal, měl každý tiskař povinnost odevzdat jeden výtisk každé knihy této knihovně. V roce 1836 byl zrušen status knihovny jakožto majetku královské koruny. Vlastnictví bylo převedeno na ministerstvo veřejné správy (Ministerio de la Gobernación). Zároveň byla knihovna přejmenována na Národní knihovnu (Biblioteca Nacional). Během devatenáctého století knihovna získala řadu starožitných knih. 16. března 1896 byla otevřena nová budova, v níž knihovna sídlí dodnes. Její součástí byla rozsáhlá čítárna, která pojmula 320 čtenářů. Během španělské občanské války zabavil Konfiskační výbor (Junta de Incautación) zhruba 500 000 svazků v náboženských zařízeních a soukromých domech a uložil je právě do Národní knihovny. V roce 1955 začaly stavební úpravy, jejichž cílem bylo ztrojnásobit kapacitu knihovny. Rozsáhlá přestavba byla ukončena až v roce 2000. Tehdy byla otevřena nová budova v Alcalá de Henares. Výrazně upravena byla rovněž budova na Paseo de Recoletos. V roce 1986 byly s knihovnou sloučeny některé dosud samostatné instituce: Národní knihovna novin (Hemeroteca Nacional), Španělský bibliografický institut (Instituto Bibliográfico Hispánico) a Centrum dokumentárních a bibliografických pokladů (Centro del Tesoro Documental y Bibliográfico). V roce 1990 se Národní knihovna stala autonomní entitou v rámci ministerstva kultury (Ministerio de Cultura). == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Biblioteca Nacional de Españ na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní knihovna Španělska ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Národní knihovny Španělska", "question": "Jaká knihovna je Biblioteca Nacional de Españ?", "answers": ["veřejná"]}
{"title": "Geometrická optika", "context": "Takový světelný kužel se nazývá svazkem paprsků. Svazek paprsků se obvykle vyznačuje jen některými jejími význačnými paprsky, které svazek charakterizují. Jde např. o paprsek probíhající středem svazku, popř. na nějaké hraně svazku apod. Paraxiálním (nulovým) paprskem se nazývá takový paprsek, které leží v blízkosti optické osy a svírá s ní velmi malý úhel (menší než 2°). Princip vzájemné nezávislosti paprsků lze považovat za platný pouze tehdy, pokud nepřihlížíme k ohybovým jevům. Ve skutečnosti může docházet k ovlivňování paprsků a vzniku jevu, který se nazývá interference. Tento princip říká, že všechny paprsky z téhož nebo různých zdrojů postupují prostorem tak, jako by ostatní paprsky neexistovaly. Pokud dojde k zastínění svazku světelných paprsků clonou, postupují paprsky v místě nezastíněném clonou dále bez jakéhokoli vlivu paprsků, které byly clonou odstíněny. Stejně je tomu také v případě, že dochází k protínání paprsků z více zdrojů. Princip záměnnosti chodu paprsků říká, že pokud se paprsek šíří z bodu A do bodu B, může se šířit také z bodu B do bodu A. Tento princip je platný i v případě, že dochází k odrazu nebo lomu paprsku.", "question": "Jak se nazývá ovlivňování paprsků?", "answers": ["interference"]}
{"title": "Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho", "context": "Sněmovní komise navíc konstatovala, že vražda byla výsledkem \"rozsáhlého spiknutí\". Povaha tohoto spiknutí ovšem nebyla vyjasněna a existuje pouze řada podezření. V pozadí atentátu mohl stát například kubánský režim Fidela Castra, Sovětský svaz, kubánské komunity na území USA, mafie a další. Podezření se nevyhnulo ani složkám americké vlády jako FBI, CIA a dokonce ani viceprezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi, který ve shodě s ústavou po Kennedyho smrti převzal úřad hlavy státu. Pravděpodobný střelec Lee Harvey Oswald se k ničemu nepřiznal a byl zavražděn dva dny po zadržení. Atentát na mimořádně populárního prezidenta vyvolal celosvětový ohlas. Pohřeb se konal 25. listopadu 1963 a účastnilo se jej 220 zástupců zemí z celého světa, Sovětský svaz nevyjímaje. Jako málokterá jiná politická událost se zavraždění Kennedyho silně zapsalo do paměti veřejnosti Spojených států, takže většina pamětníků dodnes ví, co dělali ve chvíli, kdy se zprávu o atentátu dozvěděli. Jedná se zatím o poslední úspěšný atentát na amerického prezidenta. Kennedyho politická kariéra započala v letech 1947−1953, během nichž zastupoval stát Massachusetts ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických jakožto demokrat. V letech 1953−1960 zastupoval tentýž stát v Senátu Spojených států amerických. Kennedy ohlásil svůj záměr kandidovat na post prezidenta 2. ledna 1960.", "question": "Kdy se konal pohřeb prezidenta Kennedyho?", "answers": ["25. listopadu 1963"]}
{"title": "Kilogram", "context": "Ryze fyzikální definice by poskytla možnost jej kdykoli a kdekoli znovu vyrobit. Definici prototypem nelze předat na dálku, např. v hypotetické situaci, kdy by bylo potřeba kilogram popsat někomu, kdo se nemůže dostat k prototypu (například obyvatelé vzdálené planety). Čistě fyzikální definici by bylo možné prostě odeslat jako zprávu a o realizaci prototypu (případně konverzi na své jednotky) by se již adresát postaral sám. Kromě výše uvedených problémů je i z principiálních důvodů definice prototypem považována za neuspokojivou a hledá se definice založená na neměnných vlastnostech přírody. Problematikou definice jednotky se v lednu 2011 zabývala i mezinárodní konference vědců z Mezinárodního úřadu pro míry a váhy, konaná v budově Královské společnosti v Londýně s úkolem stanovit směry v definování jednotky kilogramu. V současné době existuje několik zvažovaných způsobů, jak přistoupit k nové definici, podle toho, jaká fundamentální fyzikální konstanta by se definicí zafixovala: Pevným stanovením Planckovy konstanty by s pomocí kvantové fyziky a relativistického vztahu mezi energií a hmotností : : : E = h f = m : c : 2 : : : : {\\displaystyle E=hf=mc^{2}} bylo možno definovat jednotku hmotnosti. Možnou realizací jsou wattové váhy (anglicky watt balance), které porovnávají tíhu tělesa s magnetickou silou. Aby bylo možno tento postup použít, je potřeba dosáhnout relativní nejistoty měření asi 1×10-8, v současné době se dosahuje nejistoty asi 5,2×10-8. Pevným stanovením Avogadrovy konstanty, která definuje jednotku látkového množství jeden mol by bylo kdykoli možno realizovat etalon kilogramu jako Avogadrovu kouli z křemíku s přesně určeným počtem atomů. Počet atomů v jednom molu látky je však hodně velký a vždy bude existovat malá odchylka způsobená chybou počítání atomů. Tímto problémem se začal v roce 2003 zabývat Spolkový fyzikálně-technický institut v Braunschweigu v Německu pod názvem \"Projekt Avogadro\". Za tímto účelem byl zkonstruován předmět ve tvaru koule z chemicky čistého křemíku s atomovým číslem 28 a poloměrem lišícím se pouze o jednotky atomů - a současně nejdokonaleji kulatý předmět na Zemi. Stanovením elementárního náboje by bylo možné kilogram definovat pomocí magnetické síly mezi vodiči se známým proudem, která tělesu udělí stanovené zrychlení.", "question": "Jaká je značka pro nanogram?", "answers": ["ng"]}
{"title": "Mezinárodní den míru", "context": "Mezinárodní den míru (anglicky International Day of Peace), známý i jako Světový den míru (World Peace Day) ), se slaví každý rok 21. září. Věnovaný je míru a specificky absenci války. Svátek si připomíná mnoho zemí, politických skupin, vojenských skupin a lidí. Poprvé se tento den slavil v roce 1981.[zdroj? ] V roce 2013 byl tento den poprvé věnován mírové edukaci a klíčovým prostředkům na trvalé snižování konfliktů. Tématem Mezinárodního dne míru v roce 2014 bylo právo lidí na mír, podporující slib Spojených národů v Deklaraci OSN na právo národů na mír, která uznává, že propagace míru je vitální pro celkové užívání všech lidských práv. Na připomenutí tohoto dne thinkPEACE Network (síť myslící na mír) uvedla zábavní program \"Sólo pro mír\", který se uskutečnil ve víc než 50 klubech po světě. Globální iniciativa Vlny laskavosti oslavuje tento den globálními meditačními akcemi.", "question": "Ve který den se každý rok slaví Mezinárodní den míru?", "answers": ["21. září"]}
{"title": "Metallica", "context": "Tato skutečnost je zařadila společně se skupinami Megadeth, Slayer a Anthrax do \"Velké čtyřky\" thrash metalu. Skupina se dala dohromady na základě inzerátu v losangeleských novinách, který podal bubeník Lars Ulrich. Ve skupině hraje sólový kytarista Kirk Hammett (který se přidal ke skupině v roce 1983), basový kytarista Robert Trujillo (členem od roku 2003) spolu se zakládajícím bubeníkem Larsem Ulrichem a pak zpěvákem a doprovodným kytaristou Jamesem Hetfieldem. Předchozí členové skupiny byli sólový kytarista Dave Mustaine (který odešel a založil skupinu Megadeth) a basisté Ron McGovney, Cliff Burton a Jason Newsted. Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA. V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek.", "question": "Jak se nazývá společnost, kterou Metallica roku 2000 zažalovala?", "answers": ["Napster"]}
{"title": "Jan Werich", "context": "Národní umělec Jan Křtitel František Serafínský Werich (6. února 1905 Smíchov - 31. října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, v autorské trojici s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a posléze i poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Jedním z divadel, ve kterých hrál, bylo divadlo Osvobozené. Jan Werich byl jediný syn Vratislava Wericha, úředníka První české vzájemné pojišťovny (syna Františka Wericha, obchodníka v Praze a Reginy roz. Duchoňové z Hostomic), a jeho manželky Gabriely roz. Choděrové (dcery Jana Choděry, hostinského v Žižkově č. 970, a Marie, roz. Zounkové z Malých Nehvizd). Za kmotry mu byli prarodiče Regina Benešová-Werichová a František Choděra. Rodiče se brzo rozvedli a Jan připadl do péče otci. Narodil se na Smíchově (tehdejší čp. 403), kde měli matčini rodiče hostinec; za 1. světové války, když byl otec na frontě, žil u své matky v Holešovicích. V roce 1929 se Jan Werich oženil se švadlenou a návrhářkou divadelních kostýmů Zdeňkou (též Zdenou) roz. Houskovou (1. června 1906 - 14. dubna 1980), která v 60. letech přeložila dvě divadelní hry z angličtiny. Jejich jediná dcera Jana Werichová (1935-1981) byla herečka a překladatelka; její jediná dcera Zdeňka Kvapilová, přezdívaná Fanča (*1967), provdaná Hulíková, vystudovala pedagogiku a je psycholožkou ve Švýcarsku. Jan Werich studoval Masarykovo gymnázium v Praze v Křemencově ulici (zrušeno roku 1949, nyní je na stejném místě Masarykova střední škola chemická), kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Poslední ročník víceletého gymnázia však absolvoval na smíchovském reálném gymnáziu, kde také odmaturoval. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě. V roce 1926 vytvořili s Jiřím Voskovcem dvojici. Nejprve spolupracovali v redakci časopisu Přerod a brzo na to začala i jejich divadelní spolupráce v Osvobozeném divadle. Ta vyústila do jejich první hry Vest pocket revue - názvem mysleli malou revui do kapsičky u vesty. Werich byl na plakátech uveden jako J. W. Rich.", "question": "V jakém městě vystudoval Jan Werich gymnázium?", "answers": ["Praze"]}
{"title": "Got to Be There", "context": "Got to Be There je sólové debutové album tehdy teenagera Michaela Jacksona, vydané v Motown Records v lednu 1972. Obsahuje i stejnojmennou skladbu, která byla vydána koncem roku 1971 jako sólový debutový singl. \"Ain't No Sunshine\" (Withers) (originál nazpíval Bill Withers) \"I Wanna Be Where You Are. \" (Ware/Ross) \"Girl Don't Take Your Love From Me\" (Hutch) \"In Our Small Way\" (Verdi/Yarian) \". Got to Be There\" (Willensky) \"Rockin' Robin\" (Thomas) (originál nazpíval Bobby Day) \"Wings of My Love\" (Corporation) \"Maria (. You Were the Only One)\" (Brown/Glover/Gordy/Story) \"Love Is Here and Now You're Gone\" (Holland-Dozier-Holland) (originál nazpívali. The Supremes) \"You've Got a Friend\" (King) (originál nazpívala Carole King) \"Got to Be There\" - #4 Billboard Pop Singles; #4 Hot. Soul Singles, #14 Easy Listening Singles Chart \"Rockin' Robin\" - #2 Billboard Pop Singles; #2 Hot Soul Singles \"I Wanna Be Where You Are\" - #16 Billboard Pop Singles; #2 Hot Soul Singles", "question": "Kdy bylo vydané album Michaela Jacksona Got to Be There?", "answers": ["v lednu 1972"]}
{"title": "Rovnátka", "context": "Rovnátka (též označovaný jako ortodontický aparát) jsou druh zdravotnické pomůcky, která slouží k narovnání, napravení, či usměrnění růstu zubů. Mohou se nandávat jak na horní, tak i dolní čelist. Fixní rovnátka jsou v ústní dutině nepřetržitě po celou dobu léčby. Jsou nalepena buď z tvářové či jazykové strany (tzv. lingvální). Častějším typem je aplikace z tvářové strany. Důvody jsou takové, že linguální rovnátka jsou dražší, jejich zavedení je náročnější a klade větší nároky na lékaře i pacienta. Snímací rovnátka se vyznačují tím, že je lze vyjmout z ústní dutiny. Používají se pro méně závažné zubní anomálie a vady. Jsou určena pro dočasný a smíšený chrup. Fóliová rovnátka (tzv. neviditelná rovnátka) jsou měkké plastové fólie vyrobené pacientu na míru podle otisku čelistí. Tyto nosiče se v průběhu léčby obměňují. Jedná se v podstatě o speciální druh snímacích rovnátek, protože je lze z úst kdykoliv vyjmout. Neviditelná rovnátka jsou americkým patentem pod názvem Invisalign. Fixní aparát klade větší požadavky na ústní hygienu pacienta, neboť bylo prokázáno, že tvorba plaku je v průběhu nošení tohoto typu rovnátek vyšší. Pacientům s nedostatečnou ústní hygienou se fixní aparát nedoporučuje či mu přímo není umožněn. Fixním aparátem se dosahuje lepších výsledků než snímacím. Používá se jej spíše u závažnějších zubních anomálií. Snímací aparát je výrazně levnější, méně náročnější na hygienu. Lze jej kdykoliv sejmout, což je jeho nevýhoda - pacient není nucen nosit ho. Vstupní pohovor, vyšetření a jeho zadokumentování. Ortodontista pacienta seznámí o výsledcích vyšetření. Návrh léčebného plánu, schválení pacientem, zubní otisky, rentgenové snímky. Léčba, která se skládá ze dvou částí: Aktivní léčba je samotný proces, který by měl vést k nápravě chrupu a estetiky obličeje. Retenční fáze následuje po aktivní léčbě. Proces má za úkol udržet výsledky ortodontické léčby co nejdéle. Pokud je zanedbána, hrozí částečný či celkový návrat k původnímu stavu chrupu. Nejčastějším typem rovnátek je fixní aparát, a proto právě jeho skladba je zde rozebrána: Ortodontický drát (označovaný též jako oblouk) je speciální typ drátu užívaný v ortodoncii. Slouží k posunování zubu/ů. Drát je fixován do zámečků. V místě požádované změny pozice zubů pak mírně ohnutý. Díky svým vlastnostem (tzv. tvarové paměti) má pak v místě ohybu tendenci se rovnat (vrátit do původní polohy). Tím se vytváří síly, které tlačí na zuby.", "question": "Lze snímací rovnátka vyjmout z ústní dutiny?", "answers": ["Snímací rovnátka se vyznačují tím, že je lze vyjmout z ústní dutiny."]}
{"title": "Ph", "context": "Ph.D. se tedy také odděluje čárkou, stojí-li jméno ve větě, protože se jedná o přístavek, například: \"Host Ing. Jan Novák, Ph.D., připomenul důležitost doktorského studia. \" – rozepsáno: \"Host inženýr Jan Novák, doktor, připomenul důležitost doktorského studia.\" Ve světě, či v mezinárodní komunikaci, by se pak dotyčný nejčastěji uvedl pouze jako: Jan Novak, Ph.D., v jiných zemích jako Jan Novak, PhD, případně jako Dr. Jan Novak. V psané podobě je rovněž v méně oficiálních, neúředních dokumentech též možné pro Ph.D., tak jako pro jiné doktoráty, užití obecné zkratky od slova doktor, tedy prostého dr. (není zkratkou akademického titulu). , což může být zavádějící, protože z ní nevyplývá ve které oblasti byl doktorát získán, resp. jestli se jedná o velký doktorát, nebo malý doktorát.Dle vysokoškolského zákona (tedy zákona č. 111/1998 Sb. , o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů) byla v Česku kodifikována podoba \"Ph.D.\", tedy nikoliv \"Ph. D.\" – nebo \"PhD.\", byť by se dle obecných typografických zásad jednalo o správný zápis. === Užívání, formální oslovování === Při formálním oslovování se používá vždy nejvyšší dosažený titul/hodnost, vhodné bývá upřednostnit funkci. Nositele doktorátu Ph.D., tedy titulu doktorské úrovně (8 v ISCED), ve světě (včetně ČR) oslovujeme \"pane doktore\" (\"paní doktorko\"), nikoliv. nižším titulem magisterské úrovně (7 v ISCED), \"pane inženýre/magistře\", nebo snad ještě nižším titulem bakalářské úrovně (6 v ISCED), \"pane bakaláři\" apod. Některá dřívější. doporučení pro to, že je vhodné používat k formálnímu oslovování jen titul před jménem již nejsou aktuální, protože původně se totiž do Boloňského procesu uděloval v některých zemích (především bývalého tzv. Východního bloku) místo doktora (Dr./Ph.D.) kandidát věd (CSc.), přičemž oslovení \"pane kandidáte\" (\"paní kandidátko\") se neužívalo, resp. neužívá. == Historie == === Starověk, středověk a novověk === Latinsky Philosophiæ doctor v doslovném překladu znamená doktor filozofie, původně však toto označení vychází ze starořeckého Δ Φ, tj. učitel filosofie, doctor lze také volně přeložit jako učený, resp. učitel. Tento titul je dnes udělován osobám, které v rámci svého vysokoškolského doktorského studia dokončily dostatečně komplexní výzkumnou práci o předmětu svého studia a případně završily některé další podmínky přesněji definované studijními zvyklostmi dané země a univerzity, přičemž už za starého Říma však byli jako doktoři označováni ti, kteří konali veřejné přednášky.", "question": "Jaká je zkratka akademického titulu doktor?", "answers": ["Ph.D."]}
{"title": "Houby", "context": "Houby (Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. Je známo kolem 70 000 druhů hub. V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů. V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou je glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy. Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie. Houby se zřejmě vyvinuly z jednoduchých vodních organizmů s bičíkatými sporami; předci hub tedy mohli vypadat podobně jako chytridiomycety. Ztráta bičíku nastala buď jednou, nebo vícekrát. Vznik hub se zřejmě odehrál v pozdních starohorách, v době před 900-570 miliony let. V prvohorách došlo k nárůstu rozmanitosti a v pennsylvanu (karbon, před 320-286 miliony lety) se podle fosilních nálezů již vyskytovaly všechny hlavní skupiny hub, jak je známé ze současnosti. Houby jsou jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě přítomny chloroplasty, proto si nejsou schopny vytvářet organické látky. Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa), které se může rozlišit v podhoubí (mycelium) a v plodnici. Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym. Související informace naleznete také v článcích Hyfa a Podhoubí. Tělo hub není členěno na jednotlivé orgány a proto se nazývá stélka. Ta je složena z propletených houbových vláken (hyfa), která vytváří podhoubí. U mnohých hub vyrůstá z podhoubí plodnice. Související informace naleznete také v článku Plodnice. Plodnice je nadzemní \"orgán\" houby, jehož hlavním úkolem je rozmnožování. Obsahuje totiž (zejména na spodní straně) výtrusy.", "question": "Jaká je zásobní látka hub?", "answers": ["glykogen"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "V roce 1900 konvertovala matka spolu se svou sestrou navzdory bouřlivým protestům jejich převážně baptistické rodiny ke katolictví. V roce 1904, když bylo Tolkienovi 12 let, zemřela na cukrovku. Martyrium, které podstoupila pro svou víru, pociťoval po zbytek života jako závazek s hlubokým vlivem na vlastní katolictví. Tolkienův zápal pro víru lze doložit dopisy C. S. Lewisovi během jeho obrácení na křesťanství, v nichž vyjádřil své křesťanské hodnoty. Jako sirotek byl vychováván knězem Francisem Xavierem Morganem z birminghamské Oratoře ve čtvrti Edgbaston, jemuž matka své syny před smrtí svěřila, aby jim poskytl dobrou katolickou výchovu. Zdejší architektuře dominovala 29 m vysoká budova známá jako Perrott's Folly a blízko ní stojící pozdější viktoriánská věž, část edgbastonské vodárny, které pravděpodobně ovlivnily představy různých temných věží v jeho pracích. Když mu bylo 16, zamiloval se do Edith Brattové (později se stala předlohou pro postavu Lúthien) a navzdory mnoha překážkám se s ní oženil. Po celý zbytek života zůstala jeho jedinou láskou. V roce 1911 začal studovat na Oxfordské univerzitě, v únoru 1913 absolvoval zkoušky Honour Moderations, dosáhl sice jen hodnocení druhé třídy, ale jeho práce ze srovnávací filologie byla ohodnocena jako bezchybná. Přešel tedy na studium anglistiky a roku 1915 dosáhl akademického titulu první třídy a dne 22. března 1916 se John Ronald Reuel Tolkien oženil s Edith Brattovou. Zuřila první světová válka a Tolkien byl povolán[zdroj? ] do armády k Lancashirským střelcům, kde sloužil jako podporučík.", "question": "Jak zní celé jméno anglického spisovatele Tolkiena?", "answers": ["John Ronald Reuel Tolkien"]}
{"title": "Luis Walter Alvarez", "context": "Luis Walter Alvarez (13. června 1911, San Francisco, Kalifornie - 1. září 1988, Berkeley, Kalifornie) byl americký fyzik španělského původu který se proslavil zejména hypotézou o vymření dinosaurů vlivem impaktu mimozemského tělesa a výzkumem v oblasti částicové fyziky. Alvarez se narodil 13. června 1911 v San Franciscu jako druhý nejstarší ze čtyř dětí, měl dvě sestry a bratra. Jeho otec i dědeček byli významnými lékaři, teta byla malířkou. V letech 1918 až 1924 navštěvoval Madison School v San Franciscu, posléze San Francisco Polytechnic High School. V roce 1926 se ovšem s rodinou přestěhoval do Rochesteru, kde poté navštěvoval Rochester High School. Po dokončení střední školy nastoupil na Chicagskou univerzitu, kde v roce 1932 získal bakalářský titul, v roce 1934 titul magistrský a o 2 roky později doktorát. Fyziku začal studovat po dokončení bakalářského studia. Dostalo se mu zvláštní příležitosti pracovat na zařízení prvního amerického nositele Nobelovy ceny za fyziku, krátce předtím (1931) zemřelého Alberta Abrahama Michelsona. Během svého magisterského studia vedením významného fyzika jímž byl Arthur Holly Compton začal s výzkumem kosmického záření, o němž za pomoci vlastně sestrojeného Geigerova-Müllerova počítače zjistil, že více záření přichází ze západu, z čehož usoudil, že kosmické záření je pozitivně nabité. Po dokončení studia v Chicagu byl na doporučení své sestry přijat na Kalifornskou univerzitu v Berkeley k uznávanému fyzikovi Ernestu Lawrencemu. Spolupracoval ovšem i se skupinou teoretiků již vedl Robert Oppenheimer. Konkrétně se zde věnoval pozorování radioaktivní beta přeměny, sám Alvarez byl autorem řady experimentů. Dále se věnoval výzkumu izotopů vodíku a helia, prokázal, že helium 3 je stabilní, zatímco tritium nestabilní a nikoli naopak, jak se dříve předpokládalo. Později ve spolupráci s Felixem Blochem změřil magnetický moment neutronu. Když začala druhá světová válka byla na Massachusettském technologickém institutu založena vojenská laboratoř se zaměřením na výzkum radarů, kam byli přijati Alvarez i Lawrence. Zde přispěl k řadě projektů, například zlepšil radary na hledání nepřátelských ponorek. Především však přišel na nový typ mikrovlnného radaru a současně na nový typ antény. Tento vynález umožnil američanům poměrně přesně bombardovat území nepřítele i ve špatném počasí. Později se uplatnil jako radar umožňující bezpečné přistávání i za zhoršených podmínek.", "question": "Kde zemřel Luis Walter Alvarez?", "answers": ["Berkeley"]}
{"title": "Bor (prvek)", "context": "Elementární bor lze připravit redukcí oxidu boritého kovovým hořčíkem nebo hliníkem. př.: B2O3 + 3Mg → 2B + 3MgOPro zisk velmi čistého polokovu se využívá redukce vodíkem. Příprava čistého boru je náročná a obtížná procedura. Čistý bor se v praxi používá minimálně. 2 BBr3 + 3 H2 → 2 B + 6 HBrPoužívá se také elektrolytická výroba boru, a sice elektrolýza roztavených boritanů == Výskyt v přírodě == Elementární bor se v přírodě prakticky nevyskytuje, lze se s ním setkat pouze ve sloučeninách. Největší světová naleziště surovin boru leží v USA, Peru, Tibetu a Turecku. Sloučeniny boru jsou v malém množství obsaženy i v mořské vodě (v koncentraci přibližně 5 mg/l) a v některých minerálních pramenech. Kyselina boritá je obvykle přítomna v sopečných plynech, z nichž může být získávána. Z potravin je přítomen především v ovoci, zelenině, luštěninách a oříškách. === Biologický význam === V rostlinách je bor mikrobiogenním prvkem. Jako ostatní minerály je přijímán z vody v půdě, ale jako jediný nikoli ve formě iontů, ale jako elektroneutrální kyselina boritá (H3BO3). Bor se váže na cis-hydroxylové (diolové) skupiny pektinu rhamnogalakturonanu II, což je polysacharid důležitý pro stavbu buněčné stěny rostlin. Pravděpodobně ovlivňuje vlastnosti buněčné stěny a především její pružnost a s tím související schopnost růst. To je důležité i u rychle rostoucí pylové láčky nebo u kořenových špiček a právě u nich se nedostatek boru u rostlin projevuje nejdříve. Pylové láčky nejsou bez boru schopné normálního růstu.Živočichové zpravidla nedostatkem boru netrpí, ale i u nich hraje důležitou roli v řadě fyziologických procesů. Při krmení kuřat či krys potravou bez boru dochází k poruchám ve vývoji kostí, metabolismu minerálních látek, vývoji mozku, funkci imunitního systému či uvolňování inzulinu. Nejvýraznější následky nedostatku boru se projevují při současném nedostatku vápníku či hořčíku. == Využití == Bor se využívá ve sklářství jako přísada do skelných vláken a borokřemičitanových skel pro dosažení vysoké tepelné odolnosti, dále v keramice k výrobě emailů a glazur. Uplatňuje se při výrobě mýdel a detergentů, v metalurgii neželezných kovů a žáruvzdorných materiálů. Využívá se i v jaderné energetice. Jeho jedinečné jaderné využití je založeno na velkém účinném průřezu izotopu 10B vůči tepelným neutronům a je výhodné i proto, že produkty reakce jsou stálé neradioaktivní Li a He.", "question": "Je kyselina boritá přítomna v sopečných plynech?", "answers": ["Kyselina boritá je obvykle přítomna v sopečných plynech, z nichž může být získávána."]}
{"title": "George Bernard Shaw", "context": "Debutoval roku 1892 hrou Domy pana Sartoria, po níž následovala řada vtipných, většinou satiricky přiostřených dramat s náměty dobovými (Živnost paní Warrenové, Candida), historickými (Pekelník, Caesar a Kleopatra, Svatá Jana) či s úsměvným až sardonickým pohledem na aktuální otázky ženské emancipace a na viktoriánské představy společenských tříd (Pygmalion). Své hry Shaw tvořil podle své koncepce tzv. sociálně diskuzní komedie a přivedl na scénu dramatickou debatu, osvětlující ústřední myšlenku hry ze všech stran v náhlých a překvapivých zvratech. Novinkou byly také jeho důkladné předmluvy k tištěným vydáním jeho her, což jsou vlastně eseje o jejich hlavních myšlenkách a obsahují ostrou kritiku viktoriánské morálky a zbídačování člověka. Celým svým dílem Shaw směřoval ke kritickému hodnocení společnosti, kterou vidí pod zorným úhlem palčivých sociálních otázek a svého pokrokového zaměření. Roku 1925 obdržel Shaw Nobelovu cenu za literaturu \"...za idealismus i humanitu jeho literárního díla, jehož svěží satira často v sobě zahrnuje osobitou poetickou krásu\" (citace z odůvodnění Švédské akademie) a od roku 1929 je na jeho počest pořádán Malvernský divadelní festival, na kterém byly uvedeny některé jeho pozdní hry. Po smrti své manželky v roce 1943 začal Shaw postupně ztrácet zájem o vlastní život. Pracoval stále pomalejším tempem a roku 1950 zemřel v úctyhodném věku 94 let ve své venkovské vile ve střední Anglii v Ayot St. Lawrence, kde žil od roku 1906.", "question": "Kdy začal Shaw ztrácet zájem o vlastní život?", "answers": ["Po smrti své manželky"]}
{"title": "Skotské národní galerie", "context": "Sbírky obsahují jednak díla předních umělců zahraničních (například Anthonis van Dyck, Giambattista Tiepolo, Rubens, Tizian, El Greco a Monet) a také rozsáhlou sbírku klasických malířů skotských (Alexander Nasmyth, Henry Raeburn a další), mimo jiné nejznámější skotský obraz Reverend Robert Walker bruslí na jezeře Duddingston Loch připisovaný Raeburnovi nebo nověji i Danlouxovi. Skotská národní portrétní galerie (Scottish National Portrait Gallery), k níž patří rovněž Skotská národní sbírka fotografií (Scottish National Photography Collection) sbírá portréty skotských osobností. Sbírku založil David Steuart Erskine koncem 18. století, samostatná portrétní galerie podle vzoru londýnské galerie stejného zaměření vznikla roku 1889. Novogotickou budovu navrhl Robert Rowand Anderson, uvnitř je asi 3000 obrazů a soch, 25 000 tisků a grafik a 38 000 fotografií. Skotská národní galerie moderního umění (Scottish National Gallery of Modern Art) sbírá umění vzniklé zhruba po roce 1900. Vznikla roku 1960 a nyní sídlí ve dvou budovách zvaných Modern One a Modern Two na třídě Belford Road. Zastoupeni jsou například Salvador Dalí, René Magritte, Alberto Giacometti, Oskar Kokoschka, Francis Bacon, David Hockney, Andy Warhol, Joan Eardley, Alan Davie, Douglas Gordon, Antony Gormley, Robert Priseman. , Tracey Eminová, Louise Bourgeois, Robert Mapplethorpe a Damien Hirst; kolem budov se nacházejí sochy tvůrců jako Ian Hamilton Finlay, Barbara Hepworth, Henry Moore, George Rickey, Rachel Whiteread, Richard Long a Nathan Coley.", "question": "Kolik fotografií je ve Skotské národní portrétní galerii?", "answers": ["38 000"]}
{"title": "Swing (hudba)", "context": "Swing je jazzový styl, který se utvářel od konce 20. let 20. století a v němž došlo k širšímu uplatnění jazzu jako populární taneční hudby a k míšení černošských a bělošských prvků. Tvoří přechod od tradičního (historického) k modernímu jazzu. Swing se formoval jako vývojové stádium tradičního jazzu v letech 1927–1935 a největší slávu sklízel ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Oproti tradičnímu jazzu má swing zpravidla houpavé frázování (neboli shuffle, či prostě swingový rytmus), podobný blues. Notový zápis bývá realizován ve 4/4 taktu a houpavost rytmu je způsobena tím, že běh osmin se nehraje pravidelně, ale každá sudá osminová nota se hraje se zpožděním – tzv. \"swingování\" (rytmus podobný triole, resp. čtvrťová + osminová nota v triole). To se může v pomalých tempech blížit až tečkovanému rytmu, v rychlých tempech lze naopak houpavost podpořit spíše akcentováním sudých osmin, než snahou dodržovat trioly. Je nerozlučně spojen s Benny Goodmanem, výborným klarinetistou, vedoucím různých souborů, které hrály swing v jeho klasické podobě. Benny byl jedním z prvních bělochů, kteří se prosadili v černošském hudebním stylu. Jeho skladby byly originální a na rozdíl od černošských interpretů je hrál s jakýmsi evropským nádechem. Po velké hospodářské krizi na přelomu dvacátých a třicátých let nemělo již publikum pochopení pro hýřivý (tradiční) jazz. V roce 1932 skončila americká prohibice, sice ambiciózní, ale nakonec neúspěšný experiment. Uhlazený a optmistický swing je tedy reakcí na Nový úděl amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta, kdy společnost pomalu získávala opět svou naději a jistotu. Doba swingu byla zároveň epocha velkých orchestrů (big bandů) složených ze tří až pěti saxofonů, dvou až čtyř trubek a jednoho až čtyř trombónů, k tomu je navíc třeba připočítat nezbytnou rytmickou část – klavír, bicí soupravu, kontrabas a kytary; vedle toho ale stále existovaly malé hudební skupinky nejrůznějších sestav. Ve swingových orchestrech se zcela poprvé setkávali černí i bílí muzikanti na jednom pódiu. Mezi legendární swingové a jazzové big bandy té doby např. patřil, mimo jiné, i v Československu velmi populární a svým způsobem i dodnes legendární Orchestr Glenna Millera.", "question": "Jaké frázování má swing?", "answers": ["houpavé"]}
{"title": "Vancouver", "context": "Toto město bylo společně s jeho přístavem později vybrané jako konečná stanice pro Kanadskou Pacifickou železnici. Město Vancouver oficiálně vzniklo zápisem do registru jako městská samospráva 6. května 1886. Ve stejný rok do města dorazila Transkontinentální železnice. Jméno města vybral prezident Kanadské pacifické železnice (CPR) William Cornelius Van Horne. 13. června 1886, vypukl velký požár a celé město lehlo popelem. Přesto se Vancouver z této tragédie rychle vzpamatoval a ještě v tom samém roce byla založená i první městská požární stanice. Z osady čítající pouze 1 000 obyvatel se Vancouver do konce 19. století rozrostl na 20 000 a do roku 1911 až na 100 000 obyvatel. Ekonomika města velmi závisela na velkých firmách, jako například Severozápadní společnost a Kanadská pacifická železnice, ty měly prostředky na rychlý rozvoj Vancouveru a jeho okolí. Vzniklo sice několik továren, avšak hlavním průmyslem zůstala těžba dřeva a komerční přeprava pasažérů a výrobků. V období po první světové válce, během Velké hospodářské krize došlo ve Vancouveru k velkým nepokojům a stávkám vedeným hlavně členy komunistické strany. V roce 1935 nepokoje vyvrcholily.", "question": "V jakém roce oficiálně vzniklo město Vancouver jako městská samospráva?", "answers": ["1886"]}
{"title": "Stůl", "context": "Stůl je druh nábytku tvořený deskou a nohou či nohami, někdy má desku podloženou lubem či doplněnou zásuvkou nebo zásuvkami. Používá se k odkládání či ukládání předmětů, dále pro stolování nebo k práci. Má mít obvyklou nebo pohodlnou výšku, někdy variabilně nastavitelnou. == Využití == Stůl může být používán pro odkládání či ukládání věcí, jídla a nádobí a náčiní během konzumace, nádob na nápoje, knih (zvláště velkých a těžkých), rozkladatelných map, papírů během psaní a čehokoliv co vyžaduje mít k dispozici více předmětů. Předměty mohou být položeny na stole stále, např. televizor, počítač, dekorace (např. ubrus, pokrývající obvykle celý stůl) atd. Prostírání, tj. uspořádání nádobí a potravin na stole je dáno především tradicí. == Rozdělení podle účelu == Psací stůl - používá v pracovnách, domácnostech, učebnách (katedra pro učitele) i na úřadech; stojací: může mít šikmou desku. Jídelní stůl - slouží ke stravování v domácnosti, školní jídelně, restauraci. Rozkládací stoly, pro zahradní oslavy a snadný transport, např. pro kemping. Konferenční stůl, slouží k odkládání během sezení na pohovce, sedací souprava Pracovní stůl řemeslnický, např. řeznický k porcování masa, truhlářský, tzv. ponk Hráčský stůl či stolek, např. šachový či karetní, míval v rozích desky prohlubně pro žetony nebo mince; má mít stabilní nohy, aby nemohlo dojít k posunu předmětů Obětní stůl (menza) - součást oltáře v kostele Dekorační stůl - ve společenských prostorách: může být konzolový přízední, o jedné či dvou nohách nebo zavěšený na stěně a sklápěcí.", "question": "Co je to stůl?", "answers": ["druh nábytku tvořený deskou a nohou či nohami"]}
{"title": "Koruna česká", "context": "Koruna česká je (od měnové odluky 8. února 1993) měnová jednotka České republiky (se zkratkou Kč, mezinárodně v ISO 4217 CZK); dělí se na sto haléřů (zkratka h), ty se však pro nízkou hodnotu už používají jen v bezhotovostním styku. Od rozdělení Československa 1. ledna 1993 existovala na základě vzájemné dohody měnová unie, v níž byla měnou obou nástupnických států nadále koruna československá (se zkratkou Kčs, mezinárodně CSK). Zákon o České národní bance (ČNB) č. 6/1993 Sb. prohlašuje v § 16 platné bankovky a mince vydané ČNB za zákonné peníze v jejich nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky. Další úpravu obsahuje zákon o oběhu bankovek a mincí č. 136/2011 Sb. a prováděcí předpisy. == Měnová odluka == Název nové české měny stanovil § 13 zákona ČNR č. 6/1993 Sb. ze 17. prosince 1992 o České národní bance. § 56 dále uvádí, že dosavadní platné bankovky a mince Státní banky Československé (SBČS) se považují za zákonné peníze. Přestože zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1993, nelze to chápat tak, že již k tomuto datu se stala koruna česká skutečnou zákonnou jednotkou – nebylo dosud vydáno žádné prováděcí nařízení (na rozdíl od ČNB, která skutečně vznikla k 1. lednu 1993). Po 1. lednu 1993 tedy existovaly dva suverénní státy se dvěma nezávislými centrálními bankami a jednou společnou měnou, kterou byla nadále koruna československá (s ročníkem ražby 1993 dokonce vyšly ještě dvě československé oběžné desetikoruny a tři stříbrné pamětní mince této měny, přestože byly \"pro jistotu\" uvedeny do oběhu již koncem roku 1992). Teprve zákonem č. 60/1993 z 2. února 1993 o oddělení měny spolu s nařízením vlády č. 61/1993 Sb. k provedení zákona o oddělení měny a vyhláškou ČNB č. 62/1993 Sb., kterou se provádí zákon o oddělení měny, z téhož dne byla měnová unie ukončena ke dni 8. února 1993 – zanikla tak koruna československá a vznikla samostatná česká koruna a následně i slovenská. Nové měny vycházely z předešlé v poměru 1 Kčs = 1 Kč = 1 Sk, ovšem slovenská koruna rychle oslabila. První bankovky samostatné české měny (hodnota 200 Kč), rychle připravené před odlukou, byly postupně uváděny do oběhu od 8. února 1993. Bankovky (vyšší hodnoty okolkované, nižší hodnoty neokolkované) a mince zrušené československé měny však nadále zůstaly v platnosti v určeném poměru jako platidla nové měny po několik následujících měsíců v obou státech (nejdéle v ČR mince v nominální hodnotě 2 Kčs a 5 Kčs do 30. listopadu 1993, okolkované bankovky do 31. srpna 1993).", "question": "Jaký je ISO kód české koruny?", "answers": ["CZK"]}
{"title": "Vyšší princip (film)", "context": "Vyšší princip je československý film režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1960 natočený podle stejnojmenné povídky Jana Drdy. Film vypráví příběh středoškolského profesora Málka (hraje František Smolík), který v době heydrichiády odmítne souhlasit s popravou nevinných studentů. V tomto filmu zazní z jeho úst legendární věta \"Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.\" Film byl několik let zakázán v Západním Německu, kvůli údajnému antiněmectví. V roce 1942 byl v protektorátu Čechy a Morava spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V den jeho smrti má jedna z gymnaziálních tříd vystavené své maturitní tablo. Vzápětí je rozhlasem vyhlášen v protektorátu zákaz vycházení po 20. hodině a slíbena odměna 10 000 000 korun za odhalení jmen atentátníků. Vlastimil Ryšánek (hraje Ivan Mistrík) je šikovný student, jenž je oblíben učiteli i v kolektivu spolužáků. Rozhodne se pomoci s němčinou jednomu spolužákovi, který má problémy s překladem novinového článku. Učitel (hraje Václav Lohniský) si všimne, že Ryšánek napovídá a okřikne jej. Vlastimil se hájí slovy: \"Já prosím nenapovídám, já si jen nahlas opakuji, abych nezapomněl.\" Celá třída se baví. Během vyučování si dělají tři studenti legraci ze smrti Reinharda Heydricha. Následující den, když píšou studenti maturitní písemky z latiny, vtrhnou do školy příslušníci gestapa v černých uniformách. Ředitel si přizve kolegu třídního učitele Málka, jenž má přezdívku Vyšší princip. Gestapo s sebou odvede tři chlapce, mezi nimi je i Vlastimil Ryšánek. Jeho milá spolužačka Jana Skálová (Jana Brejchová) prosí svého otce právníka (Otomar Krejča), aby šel na gestapo za spolužáky orodovat, neboť on se osobně zná s velitelem, otec však odmítne. Nakonec se úkolu zhostí třídní profesor Málek (František Smolík), odejde na služebnu gestapa požádat o milost pro své žáky.", "question": "Kdy byl natočen film Vyšší princip?", "answers": ["1960"]}
{"title": "Paříž", "context": "Pařížská rada má 163 členy. Paříž zůstala rozdělena do dvaceti obvodů, z nichž každý má radnici s voleným starostou a obvodní radou (conseil d'arrondissement). Obvodní rady spravují místní občanskou vybavenost (kulturní, společenské a sportovní podniky), tvoří druh vnitřní komunální decentralizace a jsou tak prostředníky mezi obyvatelstvem a ústředním orgánem - pařížskou radnicí. Jejich kompetence jsou poradní a jsou omezeny na správu zařízení, jinak jsou pod vlivem Pařížské rady. Radnice obvodů nemají vlastní prostředky ani rozpočet a jejich starostové mají jen omezené pravomoci. Zákon z 29. prosince 1986 upravil správu a financování města Paříže. Převedl rovněž na starostu Paříže některé pravomoci, které zákon PLM dal původně policejnímu prefektovi: bezpečnost, dohled nad tržnicemi, ochrana veřejného městského majetku. Pařížská rada rovněž dohlíží na působení společností Sociétés d'économie mixte de Paris. Doposud poslední změnu přinesl zákon z 27. února 2002. Týká se posílení pravomocí obvodních radnic v oblasti investic a přijímání zaměstnanců. Podle tohoto zákona přebírá starosta Paříže rovněž zodpovědnost za místní dopravu a parkování, čímž se výrazně omezily pravomoci Pařížské policejní prefektury. Na základě tohoto zákona může vzniknout i tzv. rada čtvrtě (conseil de quartier).", "question": "Jaké je největší město Francie?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Vektorový prostor", "context": "= ( : S : 1 : : ⋅ : S : 2 : : ) ⋅ A , : : : {\\displaystyle \\scriptstyle S_{1}\\cdot (S_{2}. \\cdot A)=(S_{1}\\cdot S_{2})\\cdot A,} : : : : : S ⋅ ( A. + B ) ⊂ S ⋅ A + S ⋅ B , : : : {\\displaystyle \\scriptstyle S\\cdot (A+B)\\subset S\\cdot A+. S\\cdot B,} : : : : : ( : S : 1 : : + : S : 2 : : ) ⋅ A ⊂ : S : 1 : : ⋅ A + : S : 2 : : ⋅ A. , : : : {\\displaystyle \\scriptstyle (S_{1}+S_{2})\\cdot A\\subset S_{1}. \\cdot A+S_{2}\\cdot A,} : platí zřejmě : : : : : : : 0 → : : : ∈ A - A : : : {\\displaystyle. \\scriptstyle {\\vec {0}}\\in A-A} , ale obecně rozhodně neplatí, že by rozdíl : : : : A - A : : : {\\displaystyle \\scriptstyle A-A. } byla množina obsahující jen nulový vektor; pokud je : : : : A : : : {\\displaystyle \\scriptstyle A} vektorový podprostor prostoru : : : : V : : : {\\displaystyle \\scriptstyle V} , tak dokonce platí rovnost : : : : A - A = A : : : {\\displaystyle \\scriptstyle A-A=A} . Tam, kde je výše místo rovnosti vyznačená jen inkluze, obecně rovnost neplatí. Ukažme si vzhledem k inkluzi ještě jedno další tvrzení, jehož důkaz je triviální: Buď : : : : V : : : {\\displaystyle \\scriptstyle V} vektorový prostor nad tělesem : : : : T : : : {. \\displaystyle \\scriptstyle T} a : : : : : A : 1 : : , : B : 1 : : : : : {\\displaystyle \\scriptstyle A_{1},B_. {1}} , : : : : A , B : : : {\\displaystyle \\scriptstyle A,B} jeho neprázdné podmnožiny splňující vztah : : : : : A : 1 : : ⊂ A : :. : {\\displaystyle \\scriptstyle A_{1}\\subset A} a : : : : : B : 1 : : ⊂ B : : : {\\displaystyle \\scriptstyle B_{1}\\subset B} .", "question": "Jak se nazývají prvky vektorového prostoru?", "answers": ["vektor"]}
{"title": "Mennofer", "context": "Mennofer (též Mennefer), známý i pod řeckým jménem Memfis (Μ), bylo hlavní město starověkého Egypta v období Staré říše. Příležitostně plnilo roli sídelního města panovníků i později a po celé období egyptského starověku zůstávalo významným administrativním a vojenským centrem. V jeho okolí vznikly rozsáhlé nekropole dnes nazývané Sakkára a Abúsír. Archeologická lokalita odpovídající oblasti někdejšího města leží u dnešní vesnice Mít Rahína asi 30 km jihozápadně od nynějšího egyptského hlavního města Káhiry na západním břehu Nilu téměř na rozhraní nilského údolí a delty. Podle tradice město a tamní velký Ptahův chrám nazývaný v egyptštině Hut ka Ptah – \"Chrám/Palác Ptahova ka\" založil doposud historicky nedoložený první egyptský panovník Meni. Původní název města byl Inebuhedž (\"Bílé zdi\"), což poukazuje na opevněnou královskou rezidenci. Z názvu chrámového komplexu (konkrétně z pozdější zkrácené hovorové varianty Hykupta) Řekové utvořili název, který vztáhli na celou zemi: AIΓ (Aigyptos). Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané, převzali jej, přizpůsobili jej svému jazyku a vzniklo Æ (Égyptus), z něhož je pak odvozen náš současný název.", "question": "Jak se řecky jmenovalo egyptské mesto Mennofer?", "answers": ["Memfis"]}
{"title": "Jiří III", "context": "Některá data mohou pocházet z datové položky. Jiří III. (4. června 1738 Londýn – 29. ledna 1820 Windsorský hrad) byl panovník Království Velké Británie a Irska od 25. října 1760 do spojení obou zemí 1. ledna 1801, kdy se stal králem Spojeného království Velké Británie a Irska. Byl také vévodou brunšvicko-lüneburským a kurfiřtem hannoverským do 12. října 1814, kdy se poté, co se hannoverské kurfiřtství stalo královstvím, stal králem hannoverským. Byl třetím panovníkem Hannoverské dynastie na britském trůně, ale na rozdíl od svých dvou předchůdců se narodil v Británii a angličtina byla jeho rodným jazykem. Za svůj dlouhý život nikdy nenavštívil Hannover. Období jeho vlády bylo poznamenáno sérií vojenských konfliktů, do nichž se Británie zapojila. V počátečním období porazila Británie Francii v sedmileté válce a stala se dominantní silou v Severní Americe a Indii. Mnoho amerických kolonií Británie ztratila po americké válce za nezávislost, jejímž výsledkem byl vznik Spojených států amerických. Řada válečných střetů s napoleonskou Francií skončila Napoleonovou definitivní porážkou roku 1815. V druhé polovině svého života trpěl občasnými a později trvalými záchvaty duševní choroby, tehdy označované jako šílenství (dnes se předpokládá, že šlo o projevy porfyrie, těžké metabolické poruchy, dr. Peter Gerrard z britského neurologického institutu UCL spíše soudí, že šlo o maniodepresivní psychózu). Po posledním záchvatu roku 1810 byla zřízena regentská rada a jeho nejstarší syn Jiří, princ z Walesu vládl jako princ regent. Po smrti svého otce pak vládl jako král Jiří IV. Mládí Narodil se 4. června 1738 v Norfolk House v Londýně jako vnuk Jiřího II., syn Frederika, prince z Walesu, a jeho manželky Augusty Sasko-Gothajské. Byl prvním britským panovníkem, který studoval systematicky přírodní vědy. Uměl psát a číst anglicky a německy a kromě toho studoval astronomii, matematiku, francouzštinu, latinu, dějepis, zeměpis, obchod, zemědělství a ústavní právo. Po smrti svého otce Frederika se stal zákonitým dědicem britského trůnu a byl jmenován princem z Walesu. 8. září 1761 se oženil s Šarlotou von Mecklenburg-Strelitz a o dva týdny později byli oba korunováni ve Westminsterském opatství. Měli spolu patnáct potomků, devět synů a šest dcer. Jiří IV. (1762–1830) Bedřich August (1763–1827), vévoda z Yorku a Albany Vilém IV. (1765–1837) Šarlota (1766–1828) ∞ 1797 král Fridrich I. Württemberský (1754–1816) Eduard August (1767–1820), vévoda z Kentu a Strathearnu, otec královny Viktorie Augusta Žofie (1768–1840) Alžběta (1770–1840) ∞ 1818 lankrabě Fridrich VI. von Hessen-Homburg (1769–1829) Ernst August I. (1771–1851), král Hannoveru August Frederik (1773–1843), vévoda ze Sussexu Adolf Frederik (1774–1850), vévoda Cambridge", "question": "Kolik potomků měl Jiří III.?", "answers": ["patnáct"]}
{"title": "Houby", "context": "Houby (Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. Je známo kolem 70 000 druhů hub. V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů. V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou je glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy. Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie. Houby se zřejmě vyvinuly z jednoduchých vodních organizmů s bičíkatými sporami; předci hub tedy mohli vypadat podobně jako chytridiomycety. Ztráta bičíku nastala buď jednou, nebo vícekrát. Vznik hub se zřejmě odehrál v pozdních starohorách, v době před 900-570 miliony let. V prvohorách došlo k nárůstu rozmanitosti a v pennsylvanu (karbon, před 320-286 miliony lety) se podle fosilních nálezů již vyskytovaly všechny hlavní skupiny hub, jak je známé ze současnosti. Houby jsou jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě přítomny chloroplasty, proto si nejsou schopny vytvářet organické látky. Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa), které se může rozlišit v podhoubí (mycelium) a v plodnici. Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym. Související informace naleznete také v článcích Hyfa a Podhoubí. Tělo hub není členěno na jednotlivé orgány a proto se nazývá stélka. Ta je složena z propletených houbových vláken (hyfa), která vytváří podhoubí. U mnohých hub vyrůstá z podhoubí plodnice. Související informace naleznete také v článku Plodnice. Plodnice je nadzemní \"orgán\" houby, jehož hlavním úkolem je rozmnožování. Obsahuje totiž (zejména na spodní straně) výtrusy. Rouško je výtrusorodá vrstva s velkým množstvím kyjovitých výtrusnic s výtrusy. Bývá na spodní ploše klobouku na lupenech nebo v rourkách. Houby s lupeny naspodu klobouku se nazývají lupenaté (např. bedla, muchomůrka, pečárka, ryzec). Někdy mívají i pochvu a plachetku. Houby s rourkami jsou označovány jako rourkaté (např. hřiby, křemenáč, kozák, klouzek). Pokud budeme houby dělit dle způsobu, jakým získávají živiny, dostáváme dvě základní skupiny hub - saprofytické (hniložijné) a parazitické (příživné). Saprofytické houby jsou takové, které získávají organické látky pomocí rozkladu odumřelých živočišných či rostlinných těl. Je možno je zařadit mezi rozkladače neboli dekompozitory. Parazitické houby mohou být biotrofní (živí se obsahem buněk ale nezabíjí je) či nekrotrofní (způsobují odumírání tkáně).", "question": "Jak se nazývá tělo hub?", "answers": ["stélka"]}
{"title": "Milena", "context": "Milena je ženské jméno slovanského původu, v českém kalendáři má jmeniny 24. ledna. Mužským protějškem je Milan. Jméno je tvořeno příponou -ena od přídavného jména milý a znamená tedy milující, milá. Je obdobou latinského Amáta nebo Amanda. Jméno v Česku dosáhlo největší obliby na začátku 20. století. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v Česku za sledované tři roky) je -0,3%. Miléna – maďarsky Milena – polsky, slovensky, srbsky Mylene – švédsky Aimée Mylè Demongeot – francouzská herečka Milena Dvorská – česká herečka Milena Duchková – česká sportovkyně, olympijská vítězka ve skocích do vody Milena Fucimanová – česká spisovatelka Milena Hübschmannová – zakladatelka české romistiky Milena Jesenská – česká novinářka a spisovatelka Milena Steinmasslová – česká herečka Milena Vostřáková – česká televizní hlasatelka a moderátorka Milena Vukotić – černohorská královna Milena Markovna Kunis – americká herečka ukrajinského původu Slovníkové heslo Milena ve Wikislovníku", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek ženského jména Milena?", "answers": ["24. ledna"]}
{"title": "Prezident", "context": "Prezident je vůbec nejrozšířenějším titulem hlav států.[zdroj? ] Úřad prezidenta, jako volené hlavy státu, zastávali na západě až do roku 1980 výhradně jen muži (nicméně v Argentině se po smrti manžela Juana Perona stala v roce 1974 na dva roky prezidentkou jeho třetí žena Isabela Perón, kterou Peron dosadil na post viceprezidentky země). První ženou v historii, která byla demokraticky zvolena do funkce prezidenta, se stala v roce 1980 Vigdis Finnbogadóttir na Islandu. Podrobnější informace naleznete v článku Prezidentská republika. Prezidentská republika je založena na oddělení státních mocí - soudní, výkonné i zákonodárné. Prezident je hlavou moci výkonné, většinou zároveň předsedou vlády. Je nezávislý na parlamentu, současně však nemá žádné pravomoci ve vztahu k parlamentu. Je volen přímo či nepřímo občany státu. Soustředění takového množství moci do jedněch rukou však zvyšuje nebezpečí vzniku autoritativního státu nebo přímo diktatury. Prezidentská republika nebývá dlouhodobě stabilní a demokratická. Výjimku tvoří Spojené státy americké Prezidentská republika je nejrozšířenější formou vlády v Americe. Podrobnější informace naleznete v článku Parlamentní republika.", "question": "V kterém roce se poprvé stala prezidentkou republiky žena?", "answers": ["1980"]}
{"title": "Lamanšský průliv", "context": "Lamanšský průliv neboli kanál La Manche (též Anglický kanál, dříve také Britský průplav) je část Atlantského oceánu, která odděluje ostrov Velká Británie a severní Francii. Spojuje Keltské moře a Severní moře a je nejrušnější lodní dopravní cestou na světě. Průliv je dlouhý asi 350 km, šířka se pohybuje od 240 po 34 km v nejužším místě, takzvané Doverské úžině mezi městy Dover a Calais. Za jasného počasí tak je z mysu Gris-Nez na francouzské straně vidět křídové Bílé útesy doverské na pobřeží Anglie. V angličtině je průliv nazýván The Channel nebo The English Channel, La Manche je pak pojmenování francouzské. Z hlediska geologického vznikl Lamanšský průliv velice nedávno, zhruba před 10 000 lety, teprve po skončení poslední doby ledové, kdy tající ledovce zvýšily hladinu moří. Do té doby byla Velká Británie spojena s evropskou pevninou. Vzdušnou cestou byl Lamanšský průliv poprvé překonán 7. ledna 1785, kdy Francouz Jean-Pierre Blanchard a Američan John Jeffries přeletěli v balonu mezi Doverem a Calais. S letadlem těžším vzduchu uspěl jako první Francouz Louis Blériot 25. července 1909 (směrem z Francie do Anglie). Prvním plavcem přes kanál La Manche (vzdálenost 36 km) byl Angličan Matthew Webb v roce 1875. Překonání průlivu z Doveru do Calais mu trvalo 21 hodin a 45 minut. V roce 1926 se Američanka Gertrude Ederleová vydala opačným směrem a po 14 hodinách a 39 minutách vystoupila z vody jako první žena. Nejrychleji přeplaval kanál australský plavec Trent Grimsey, v roce 2012 to zvládl za 6:55. Překonal tak čas 6:57 bulharského plavce Petara Stojčeva z roku 2007. Nejrychlejší ženou je naše Yvetta Hlaváčová, 7:25 v roce 2006. Nejčastěji překonala kanál britka Alison Streeter (43×). V historii vzniklo několik projektů spojení pro pozemní dopravní prostředky. Dlouhodobě tento účel plní trajekty, na konci 20. století byl ale vybudován podmořský Eurotunel, umožňující přímé vlakové spojení (včetně železniční přepravy automobilů). Lamanšský průliv byl v historii významnou strategickou přírodní překážkou, která ovlivnila boje mezi Anglií a evropskými zeměmi. Kanál sloužil například k obraně proti Napoleonovi i nacistickému Německu. Během 2. světové války byl zaminován, aby se ztížily operace německých ponorek. Lamanšský průliv je oblíbeným cílem vytrvalostních plavců, byť jejich výkony někdy kolidují s lodní dopravou. Normanské ostrovy Eurotunel Obrázky, zvuky či videa k tématu Lamanšský průliv ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Lamanšský průliv ve Wikislovníku datovaný autogram J.Novák Další fotky autogramy dalších pokořitelů Video První žena překonala Lamanšský průliv na Stream.cz", "question": "Ve kterém roce Matthew Webb poprvé přeplaval La Manche?", "answers": ["1875"]}
{"title": "Sobota", "context": "V židovské tradici je sobota sabatem. Křesťané převzali tuto tradici. Díky tomu je v mnoha jazycích sobota pojmenována právě po sabatu. Kvakeři tradičně nazývají sobotu \"sedmým dnem\", aby se tak vyhnuli pohanskému původu anglického názvu tohoto dne. V islámských zemích je svátečním dnem pátek, i když je považován za šestý den v týdnu. Sobota je v mnoha státech obvyklým dnem pro volby, v některých státech dokonce jen jediným možným (Nový Zéland). V Thajsku je podle thajského solárního kalendáře přiřazena sobotě purpurová barva. Říká se, že pokud v sobotu začne špatné počasí, udrží se dlouho.[zdroj? ] Adventisté světí sobotu na oslavu Božího stvořitelského díla. Podle pověr je dobré dělat:[zdroj? ] ničeho nepožít před východem slunce; jelikož je to den, kdy Bůh dokončil stvoření světa, je dobré dokončit započaté práce, ale nezačínat nic jiného; pokud v sobotní večer donesete domů vodu, musíte třikrát kápnout do ohně, než ji budete pít; v tento den si umývat vlasy, protože v sobotu voda odplavuje nemoci; v tento den se vzpomíná na mrtvé. Co není dobré dělat:[zdroj? ] šít šaty a cestovat, protože vstávají mrtví a umírající se vydávají na cestu; není dobré onemocnět, protože se vám může přitížit - v tento den vše spěje ke konci, proto i váš život může skončit. Bílá sobota Pracovní sobota Sabat Obrázky, zvuky či videa k tématu sobota ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo sobota ve Wikislovníku", "question": "Jaká barva je v Thajsku přiřazena sobotě?", "answers": ["purpurová"]}
{"title": "Polské království", "context": "Bavorem, Habsburky a bavorskými Wittelsbachy. Jan počítal s tím, že jistě dojde k vojenskému střetnutí a sbíral již vojsko. Jeho syn, moravský markrabí Karel, se však chopil iniciativy a navázal s Kazimírem diplomatické jednání. Z něj vyplynulo řešení ožehavé situace: Jan Lucemburský se vzdá titulu polského krále a získá zato trvale Slezsko. Přestože byl poslední Piastovec Kazimír III. čtyřikrát ženatý, nezplodil mužského dědice a jeho dědicem se tedy stal uherský král Ludvík I. Veliký, ten ale také neměl syna. Šlechta nechtěla pokračovat v personální unii s Uherskem a proto si po Ludvíkově smrti vybrala jako novou polskou královnu jeho dceru Hedviku. Po dvou letech sporů a po občanské válce ve Velkopolsku (1383) byla konečně Hedvika ve věku deseti let v Krakově korunována jako Hedwig Rex Poloniae (polský král) a nikoliv Regina Poloniae (královna), aby se zdůraznilo že je vládcem ze svého vlastního práva a nikoliv jen jako něčí žena. == Polské království za vlády Jagellonců == V důsledku vymření polských piastovců, došlo v roce 1385 smlouvou v Krevě ke spojení Polska a Litvy v personální unii, tak byl položen základ budoucímu soustátí Polsko-Litva. Litevský velkokníže Jogaila přijal křesťanství a při křtu obdržel jméno Vladislav. V březnu toho roku se také konala svatba 36letého Jogaila s 12letou Hedvikou a krátce po ní byl Jogailo korunován na polského krále Vladislava II. Jagellonského. Již od konce 14. století se vůči tomuto spojení Polska a Litvy stavěly okolní země, což vyvrcholilo roku 1409 křižáckým tažením, které nakonec skončilo slavným polským vítězstvím v bitvě u Grunwaldu. Svoji pozici si Poláci s Litevci v následujícím období uhájili i vůči římskému králi Zikmundu Lucemburskému. Po smrti Vladislava v roce 1434 zvolila polská šlechta králem jeho desetiletého syna Vladislava III.", "question": "V důsledku vymření polských piastovců došlo k čemu?", "answers": ["ke spojení Polska a Litvy v personální unii"]}
{"title": "Na cestě", "context": "Na cestě (v originále On the Road) je román amerického spisovatele Jacka Kerouaca. Kerouac jej napsal v dubnu 1951, ale kniha vyšla až v roce 1957 v nakladatelství Viking Press. Román je z velké části založen na Kerouacových autobiografických vzpomínkách a je psán stylem proudu vědomí. Kerouac v knize popisuje zejména své cestování napříč Spojenými státy se svými přáteli. Jejich jména jsou v knize pozměněná, avšak předlohou pro hlavní postavy románu byli skuteční lidé. Jacka Kerouaca při tvorbě tohoto díla zásadně ovlivnil Neal Cassady, konkrétně rozsáhlým čtyřicetistránkovým dopisem (známým jako dopis o Joan Andersonové), de facto jedinou nepřerušovanou větou, jež byla Kerouacovi inspirací k formě, kterou pro román potřeboval. Poté, co byl propuštěn z nemocnice (kde byl hospitalizován s flebitidou – zánětem žil) koncem března 1951, pustil se do díla. Začal psát na pět metrů dlouhé tenké role japonského kreslicího papíru, jež našel na půdě a lepil je dohromady do velkých pásů. Pracoval neúnavně po celé tři týdny, pod vlivem drog a v podnapilém stavu, aby vytvořil svůj jediný 30 m dlouhý odstavec tak, jak se mu vynořoval v paměti. Byl to jeho způsob, jak se vymanit z dřívějších literárních omezení, která považoval za druh lži. Poté, co dílo koncem dubna dokončil, opustil svou druhou manželku Joan Havertyovou. Byl vyčerpaný a přecitlivělý a přesunul se do domu své sestry v Rocky Mount, kde – pro uklidnění – věnoval dlouhé dny četbě Dostojevského, Prousta, Lawrence, Faulknera, Flauberta, Gorkého, Whitmana, Dickinsonové, Yeatse, Hawthorna, Sandburga a Crana.Román byl americkým časopisem Time vybrán mezi stovku nejlepších anglicky psaných románů mezi lety 1923 až 2005. == Postavy == Následující tabulka znázorňuje postavy zachycené v románu Na cestě a jejich skutečné předlohy osobností, které Kerouac nacházel mezi svými přáteli. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku On the Road na anglické Wikipedii. === Literatura === MACURA, Vladimír, a kol.", "question": "Kdo napsal román Na cestě?", "answers": ["Jacka Kerouaca"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury. V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance. Mnoho ze Shakespearových her bylo publikováno již během jeho života ve vydáních různé kvality a s různou přesností. Nicméně v roce 1623 John Heminges a Henry Condell, dva Shakespearovi přátelé a herečtí kolegové, publikovali takzvané První folio, první konečné a souhrnné znění Shakespearových her.", "question": "Kolik Shakespearových divadelních her se dochovalo?", "answers": ["38"]}
{"title": "Transport for London", "context": "Transport for London Transport for London Logo Základní údaje Právní forma autorita Datum založení 3. července 2000 Předchůdce London Regional Transport Adresa sídla Windsor House, Spojené království Charakteristika firmy Oblast činnosti veřejná doprava Mateřská společnost Greater London Authority Dceřiná společnost Docklands Light Railway Identifikátory Oficiální web tfl.gov.uk Některá data mohou pocházet z datové položky. Správním orgánem zodpovědným za dopravu ve Velkém Londýně je Transport for London (TfL). Jeho úkolem je uskutečňovat dopravní strategii a řídit dopravní služby v Londýně. TfL nahradil London Transport, po kterém převzal v roce 2000 většinu funkcí. Londýnské metro bylo převedeno pod jeho pravomoci v roce 2003. Organizace Stanice DLR Canary Wharf TfL je kontrolován správní radou, jejíž členové jsou jmenováni starostou Londýna, který je jejím předsedou. TfL je rozdělen na několik funkčních jednotek se zodpovědností za určitou část dopravy. Docklands Light Railway (DLR) – zodpovědná za bezobslužnou lehkou železnici ve východním Londýně, i když v současnosti je DLR provozována soukromou společností. London Buses – zodpovědná za řízení dopravy červenými linkovými autobusy v oblasti Velkého Londýna. Většinou sjednává kontrakty na provozování linek soukromými společnostmi. Doubledecker London Dial-a-Ride – poskytování dopravy pro paraplegiky. London Rail – zodpovědnost za koordinaci s dopravci provozujícími železniční dopravu - National Rail (označení pro systém služeb poskytovaných sdružením soukromých firem, které provozují železniční dopravu v rozsahu původní British Rail) v oblasti Velkého Londýna. London River Services – zodpovědná za vydávání licencí a koordinaci dopravy po řece Temži v Londýně. London Street Management – zodpovídá za správu strategické sítě vozovek a za London Congestion Charge (Poplatek za vjezd do vymezeného obvodu centra Londýna, který má vést ke snížení dopravy v centru. Výnosy poplatku jsou věnovány na rozvoj městské hromadné dopravy). London Trams – zodpovědná za řízení londýnské sítě tramvajové dopravy.", "question": "Co je úkolem Transport for London?", "answers": ["Jeho úkolem je uskutečňovat dopravní strategii a řídit dopravní služby v Londýně."]}
{"title": "Rudolf Rohrer", "context": "Rudolf Maria Rohrer (6. září 1838 Brno – 6. prosince 1914 Brno), byl rakouský podnikatel a politik německé národnosti z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu a majitel významné tiskárny a nakladatelství. == Biografie == Působil jako majitel významné tiskárny a nakladatelství. Angažoval se veřejně a politicky. Zasedal se vedení spolku Německý dům, též ve spolku Deutsche Lesehalle, Brünner Deutscher Turnverein nebo Brünner Freiwillige Rettungsgesellschaft. Působil jako viceprezident Obchodní a živnostenské komory v Brně a prezident Moravskoslezské pojišťovny. Od roku 1892 do roku 1914 byl náměstkem starosty Brna. Od roku 1871 do roku 1905 byl členem okresního výboru pro vnitřní město v Brně. V brněnském obecním výboru poprvé usedl už roku 1873.Získal rytířský titul von Rohrer. V roce 1898 mu město Brno udělilo čestné občanství. Od roku 1908 nesla jeho jméno Rudolf-M.-Rohrer-Gasse v Brně (po roce 1918 ulice Na Baštách). Roku 1914 získal rytířský Řád Františka Josefa. Podle jiného zdroje získal Řád Františka Josefa už roku 1892 a roku 1908 mu byl udělen i Řád železné koruny.Koncem 19. století se zapojil i do vysoké politiky. V doplňovacích zemských volbách 27. listopadu 1891 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno. Mandát zde obhájil i v řádných zemských volbách v roce 1896, zemských volbách v roce 1902, zemských volbách v roce 1906 a zemských volbách v roce 1913. Poslancem byl do své smrti v roce 1914.", "question": "Jakého sněmu byl poslancem Rudolf Maria Rohrer?", "answers": ["Moravského zemského"]}
{"title": "Norsko", "context": "Kvůli mezinárodně známým sporným případům je země obviňována, že v ní dochází k plánovitému odebírání dětí kvůli finančnímu zabezpečení osvojitelů, které v Norsku činí až 30 000 eur ročně.V roce 2007 Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že Norsko v případu pana Sancheze Cardenase porušilo lidská práva, když mu na základě neprokázaných obvinění zakázalo vídat jeho děti. Kritizovanou praxi však norský úřad na ochranu dětí (Barnevernet) v reakci na soudní rozhodnutí výrazněji nezměnil. Rozličné sporné případy odebrání dětí zahraničním občanům vzbudily pozornost v zahraničních médiích či vyústily v diplomatické a soudní spory Norska a jeho úřadů s řadou států, jako jsou Švédsko, Rusko, Polsko a Indie.Případ konfiskovaných dětí české matky vyvolal pozornost i v České republice a vedl k tomu, že Norsko bylo kritizováno i na půdě Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu. == Administrativní dělení == Norsko je rozděleno na 18 krajů (norsky: fylke, pl. fylker), do roku 1918 známých jako amt, pl. amter, a 422 samosprávných obcí (kommune, pl. kommuner). Hlavní město Oslo je považováno za kraj a samosprávné město. V každém kraji je král reprezentován guvernérem (fylkesmann). Norskými kraji jsou: V Norsku existuje celkem 96 sídel se statusem města. Mezi devět největších z nich patří k 1. červenci 2009: Norsko má rovněž dvě integrální zámořská teritoria, a to ostrovy Jan Mayen a Špicberky. Dále má tři antarktická a subarktická závislá území: Bouvetův ostrov, Ostrov Petra I. a Zemi královny Maud. == Ekonomika == Norsko je rozvinutý průmyslový stát s výraznou odvětvovou specializací. Významnou roli hraje rybolov, těžba dřeva, těžba ropy a zemního plynu, a dalších nerostných surovin. Především kvůli případnému omezení těžby ropy a rybolovu Norsko opakovaně odmítlo vstup do EU. Norsko je velkým výrobcem poměrně čisté elektrické energie, která se z více než 99 % vyrábí v hydroelektrárnách. === Před průmyslovou revolucí === Před průmyslovou revolucí bylo norské hospodářství založeno převážně na zemědělství a rybolovu. Norové žili v nedostatku, ale hladomory byly vzácné. Kromě několika úrodných oblastí v Hedemarken a Ø se zemědělská výroba omezovala na obiloviny – oves, žito a ječmen, a hospodářská zvířata – ovce, kozy, skot, prasata a drůbež. Na některých místech bylo zemědělství doplněno lovem. V severním Norsku (Finnmarka) žije národnostní menšina Sámové, jejíž příslušníci kočovali a kočují se stády sobů, jiní Sámové soby chovají a věnují se rybolovu. Sámové mají právo používat vlastní jazyk sámegiella, velmi podobný finštině a postavený na roveň norštině.", "question": "Má Norsko zámořská teritoria?", "answers": ["Norsko má rovněž dvě integrální zámořská teritoria, a to ostrovy Jan Mayen a Špicberky."]}
{"title": "Virus Marburg", "context": "Tehdy se jím ve městě Marburg nakazilo 25 laboratorních pracovníků, dalších 6 lidí včetně lékařů a patologa se nakazilo od nemocných lidí. Sedm nakažených zemřelo. Původ nákazy pocházel od opic dovezených na pokusy z africké Ugandy. Jedna z největších nákaz tímto virem propukla v letech 2004 a 2005 v Africe. Epidemie zasáhla jih Afriky, Demokratickou republiku Kongo a Angolu. Z 399 nakažených osob jich tehdy zahynulo 355. V roce 2008 se tímto virem nakazila Nizozemka během dovolené v Ugandě, kde navštívila jeskyně obývané netopýry. Žena následně viru podlehla po selhání jater a silném krvácení. Stejně jako ebola způsobuje krvácivé (hemorhagické) horečky. Dalšími příznaky je průjem, zvracení a silné krvácení z tělesných otvorů. Nakažené oběti obvykle umírají do týdne. Virus Marburg se šíří tělesnými tekutinami, včetně krve, výkalů, slin, a zvratků. Na Marburg podobně jako na ebolu neexistuje účinný lék ani preventivní očkování. Je zároveň nebezpečnější než ebola, mortalita dosahuje 87 %. Původ viru Marburg není znám. Vědci však zjistili, že se nachází u některých druhů kaloňů a netopýrů, kterým ale nezpůsobuje žádné zdravotní komplikace. Vyskytuje se v Ugandě a Angole. Obrázky, zvuky či videa k tématu Virus Marburg ve Wikimedia Commons Filovirus Ebola", "question": "Kterým živočichům virus Marburg nezpůsobuje zdravotní komplikace?", "answers": ["některých druhů kaloňů a netopýrů"]}
{"title": "Liverpool", "context": "Liverpool je město a metropolitní distrikt v regionu Severozápadní Anglie rozkládající se na východní části Merseyské zátoky. == Charakteristika města == Liverpool se rozkládá na pásmu pahorků vysokých maximálně 70 m. Centrum města se nachází asi 8 km ve vnitrozemí od Liverpoolského zálivu a Irského moře. Počet obyvatel Liverpoolu v roce 2002 dosahoval 441 477 a Merseyská konurbace měla v té době 1 362 026 obyvatel. Liverpool je známým kulturním centrem především ve spojení s populární hudbou. Vznikla zde skupina Beatles a další. Na konci 19. století byl považován za druhý největší přístav impéria, protože přes jeho přístav procházelo nejvíce zboží ve srovnání s jinými britskými městy s výjimkou Londýna. Město bylo také významným průmyslovým centrem. Ve 20. století ale ztratilo velkou část pracovních míst a je tak jednou z nejchudších částí Velké Británie. == Historie == Přesto, že král Jan roku 1207 ustanovil Liverpool jako distrikt, ještě v polovině 16. století dosahoval počet obyvatel města jen asi 500. V 17. století se postupně rozvíjel obchod a počet obyvatel mírně stoupal. V době Anglické občanské války byl Liverpool místem mnoha bitev včetně 18 denního obléhání. Roku 1699 byla z Liverpoolu vypravena první otrokářská loď do Afriky. S tím, jak se rozvíjel obchod s Indií, rozrůstalo se i město. První mokrý dok ve Velké Británii byl postaven v Liverpoolu roku 1715. Na konci století kontroloval Liverpool 40% evropského a 80% britského obchodu s otroky. Na počátku 19. století probíhalo 40% světového obchodního obratu Liverpoolem a to se odrazilo i ve stavbě mnoha honosných staveb. Roku 1830 byla zprovozněna železniční trať Liverpool and Manchester Railway. Počet obyvatel prudce rostl, zvláště po roce 1840 přílivem imigrantů především z Irska. Okolo roku 1851 tvořili Irové asi 25% obyvatel města. Na počátku 20. století se projevila další přistěhovalecká vlna z Evropy. V průběhu druhé světové války byl Liverpool terčem osmi náletů, při nichž bylo usmrceno asi 2 500 lidí a byla zničena velká část obytných domů. V poválečné době bylo vybudováno mnoho obytných budov a největší dok ve Velké Británii - Seaforth Dock. V 60. letech 20. století se město stalo centrem mladé kultury. V té době zde byla založena slavná skupina Beatles a jiné popové skupiny, které učinily město centrem populární hudby. Ekonomická úroveň města však od 50. let klesala a Liverpool ztrácel mnoho pracovních, upadaly postupně i místní doky.", "question": "Liverpool se rozkládá na východní části jaké zátoky?", "answers": ["Merseyské"]}
{"title": "Homograf", "context": "Za homografy (z řeckého ὁ, homos – \"stejný\" a γ, grafó – \"píši\") jsou označována odlišná slova, která se shodně píší. Jedná se – vedle slov stejně se vyslovujících, homofonů – o nepravá homonyma. Za pravá homonyma jsou pak považována slova, které mají stejnou písemnou i zvukovou podobu a liší se jen významem. V češtině se čisté homografy vyskytují tam, kde je jedno ze slov cizího původu a zachovalo si alespoň částečně neobvyklou výslovnost. Příkladem jsou různá slova panický ([panický] od panic × [panycký] od panika). Homografa jsou problémem při strojovém zpracování přirozeného jazyka.", "question": "Jaká slova jsou označována za homografy?", "answers": ["odlišná slova, která se shodně píší"]}
{"title": "Komunistický režim", "context": "Komunistický režim je totalitní politický režim států ovládaných komunistickými stranami, které se snaží stát vybudovat na ideologických základech komunismu. Reálně však nejde těchto idejí zcela dosáhnout a tyto ideje se promítnou do státní filosofie jen částečně. Tento stav je obvykle nazýván jako reálný socialismus. První komunistický režim vznikl krvavým převratem v roce 1917 v Rusku pod vládou bolševiků v čele s Leninem a Trockým. Komunistické strany dodnes vládnou v Číně a několik dalších státech. Některé názorové proudy, například trockisté, tvrdí, že režimy v Rusku od Stalina do Gorbačova a režimy Východního bloku včetně Kuby, Severní Koreje a Číny neměly s myšlenkou komunismu nic společného, a nazývají je proto režimy stalinistickými. Státy s komunistickým režimem se samy neoznačovaly jako komunistické – nazývaly se (nazývají se) jako lidově demokratické (např. Československo v letech 1948–1960, Severní Korea), lidové (např. Čína, Polsko, Maďarsko) nebo socialistické (např. Československo v letech 1960–1989, Rumunsko). Komunisty ovládané státy vždy propadaly politické despocii, ekonomické stagnaci a kulturnímu zaostávání. Pro prosazení své moci komunistické strany používají teroristické metody a podle nejvyšších odhadů se celosvětový počet jejich obětí může blížit až ke 100 milionům mrtvých.V období 1948 až 1989 Komunistická strana Československa ovládala tehdejší Československo. Zákonem č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 O protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu byl komunistický režim v Československu označen za protiprávní a zavrženíhodný. == Dějiny == Němečtí filozofové Karl Marx a Friedrich Engels rozpracovali vlastní materialistické pojetí dějin, ve kterém je podle nich stav v každé společnosti nástrojem útlaku jedné společenské třídy nad druhou, tento stav bude odstraněn nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Prvním státem vedeným komunistickou stranou se stalo 7. listopadu 1917 převratem Rusko, kde bylo přijato marxistické učení diktatury proletariátu. Hlavním ideologem a vůdcem této země byl Vladimir Iljič Lenin, který se navrátil z exilu v Curychu. Němci očekávali, že Lenin svojí revolucí paralyzuje bojeschopnost ruské armády a ukončí válku na východní frontě. Jeho transport měl na německém území právo exteritoriality, střežili ho němečtí vojáci a jeho revolucionáři pobírali finanční podporu od Německého ministerstva financí. Lenin se rychle zbavil opozice a omezil soukromé vlastnictví. Nahradil ho Novou hospodářskou politikou (NEP), jakožto uvolněné formy státního kapitalismu, kterou Stalin později zrušil, aby získal více peněz na materiální zajištění obranné války se západními sousedy SSSR. V červenci 1918 byl bolševiky zavražděn car Mikuláš II. a jeho rodina.", "question": "Kde vznikl první komunistický režim?", "answers": ["v Rusku"]}
{"title": "Zedníček skalní", "context": "Zedníček skalní (Tichodroma muraria) je druh menšího horského ptáka z čeledi brhlíkovitých, o něco větší než vrabec domácí. Vyskytuje se v horách jižní a střední Evropy a západní a střední Asie. Vyskytuje se i v Tatrách, což je nejsevernější hnízdiště tohoto druhu v Evropě. Není to pták stěhovavý, mimo dobu hnízdění se vydává jen na krátké cesty do nižších horských poloh. Jeho oblíbeným stanovištěm jsou skalní stěny a suťová pole, kde hnízdí v různých rozsedlinách a dutinách mezi balvany. Živí se hmyzem a pavouky, které svým dlouhým zobákem vytahuje z různých úkrytů. V současnosti se rozlišují dva poddruhy zedníčka skalního. Kromě poddruhu T. muraria muraria (Evropa a Turecko až po Kavkaz) byl zjištěn ve střední Asii výskyt poddruhu T. muraria nepalensis, který se jen nepatrně liší temnější barvou peří a výskytem ve vyšších horských polohách. Zedníček skalní se vyskytuje i v České republice. Zde je však kriticky ohroženým druhem.V Husitské trilogii Andrzeje Sapkowského vystupuje čaroděj Birkart Grellenort, který se podle autora proměňuje právě v tohoto ptáka. Pták, popsaný v románu, má sice dlouhý zobák, ale je tmavý a dost velký, takže připomíná spíš kavku nebo kavče červenozobé.[zdroj? ] == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pomurnik na polské Wikipedii. === Externí odkazy === Galerie zedníček skalní ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu zedníček skalní ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo zedníček skalní ve Wikislovníku", "question": "Živí se zedníček skalní pavouky?", "answers": ["Živí se hmyzem a pavouky, které svým dlouhým zobákem vytahuje z různých úkrytů."]}
{"title": "Armáda České republiky", "context": "Armáda České republiky (zkratka AČR) tvoří jednu z hlavních částí ozbrojených sil České republiky, do kterých se dále řadí Vojenská kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. V čele organizační struktury Armády České republiky (AČR) stojí generální štáb, pod který spadají: Pozemní síly AČR, jejichž základem jsou dvě brigády, které jsou spolu s dalšími jednotkami pozemního vojska určeny pro plnění úkolů na území České republiky i mimo něj; Vzdušné síly AČR, vojenské letectvo zabezpečující suverenitu a obranyschopnost vzdušného prostoru ČR; Velitelství výcviku – Vojenská akademie, resortní vzdělávací a výcvikové zařízení ministerstva obrany. Hlavní úkoly Armády České republiky stanovuje zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, jako obranu ČR proti vnějšímu napadení a plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně. Česká republika je členem NATO a Evropské unie, přičemž AČR se primárně připravuje na obranu území státu v rámci kolektivní obrany dané článkem 5 Severoatlantické smlouvy a Společnou bezpečnostní a obrannou politikou EU. Předchůdcem Armády České republiky byla před rokem 1954 Československá armáda, v letech 1954–1990 Československá lidová armáda (ČSLA) a v letech 1990–1993 opět Československá armáda. Československá armáda se 1. ledna 1993 rozdělila na dvě samostatné armády: Armádu České republiky a Armádu Slovenské republiky, slovensky: Armáda Slovenskej republiky (1993–2003, od roku 2003 Ozbrojené síly Slovenské republiky, slovensky: Ozbrojené sily Slovenskej republiky). Od 1. ledna 2005 je AČR plně profesionální armádou. Podle současné právní úpravy může být branná povinnost vyžadována pouze v případě ohrožení státu či za válečného stavu. Oficiální názvy armády od roku 1918: 1918–1950 – Československá branná moc (tento oficiální název dostala československá armáda 19. března 1920 na základě branného zákona) 1950–1954 – Československá armáda 1954–1990 – Československá lidová armáda 1990–1992 – Československá armáda od roku 1993 – Armáda České republiky (AČR) Podrobnější informace naleznete v článcích Seznam výzbroje Armády České republiky a Seznam vojenských letadel České republiky.", "question": "Jaká zkratka se používá pro Armádu České republiky?", "answers": ["AČR"]}
{"title": "1", "context": "Některá data mohou pocházet z datové položky. 1. FC Slovácko, a.s. (celým názvem: První Football Club Slovácko, a.s.), do roku 2004 1. FC Synot) je český profesionální fotbalový klub, který sídlí v moravském městě Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Klub vznikl 1. července 2000 jako 1. FC Synot sloučením odvěkých rivalů FC SYNOT (dříve TJ Jiskra Staré Město) a FC SYNOT Slovácká Slavia Uherské Hradiště. Od sezóny 2009/10 působí v české nejvyšší fotbalové soutěži. Klubové barvy jsou tmavě modrá a bílá. Své domácí zápasy odehrává na Městském fotbalovém stadionu Miroslava Valenty, který má kapacitu 8 121 diváků. Historie Historie klubu ze Starého Města Klub ve Starém Městě byl založen v roce 1927 jako SK Staré Město. Ve 30. letech pak ve městě působily celkem 4 kluby: SK, Orel, Rudá hvězda a Viktoria. V roce 1948 se klub přejmenoval na Sokol Staré Město, o 5 let později pak na Jiskra Staré Město. Do roku 1978, kdy postoupil do divize, se klub pohyboval v krajských soutěžích.", "question": "Jaké jsou klubové barvy FC Slovácko?", "answers": ["tmavě modrá a bílá"]}
{"title": "Kupole", "context": "Kupole nebo kopule (z latinsky copa, vypouklina, sud, a italsky cupola, kupole) je zhruba sférická klenba tvořená částí kulové nebo jiné rotační plochy nad kruhovým, čtvercovým či polygonálním prostorem. Půdorysem vlastní kupole může být kruh, elipsa nebo pravidelný mnohoúhelník. Používána byla především v římské antické architektuře, v architektuře byzantské, islámské, renesanční a barokní. Výchozím tvarem kupole je polovina kulové plochy. Pokud je vzepětí kupole vyšší, nazýváme ji podle tvaru hrotitá, či elipsovitá, pokud je nižší, tak stlačená. Kupole může být ve vrcholu uzavřená, nebo zde může být okulus. Často na okulus nasedá lucerna, která kupoli prosvětluje. Kupole také může být prolomena a osvětlována dalšími, zpravidla oválnými či kruhovými okénky, případně prostoupena výsečemi. Kupole může nasedat na obvodové zdivo, nebo může být nesena sloupy a pasy. Pokud je kupole umístěna nad čtvercovým či obdélným prostorem, slouží k převedení tvaru zvláštní klenební útvary, tzv. pendentivy. Mezi pendentivy a vlastní kupolí může být umístěn válcovitý tambur, zpravidla členěný okny. Zvláštním typem klenby odvozené z kupole je pak plochá, tzv. placková klenba, která je v podstatě tvořena čtvercovým či obdélným výsekem kupole. Kupole může být zděná, z kamene nebo z cihel, litá z malty nebo betonu a v moderní době i ocelová, často prosklená. Kupole také bývá zpevněna pasy, umístěnými buď na rubu nebo na líci klenby. Zvlášť velké kupole, které musí odolávat velkým silám větru, se konstruovaly jako dvojité a navzájem provázané (například dóm ve Florencii, bazilika svatého Petra v Římě).", "question": "Co je výchozím tvarem kupole?", "answers": ["polovina kulové plochy"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Možným vysvětlením tohoto jevu je rychlá rotace a spíše tekutá než pevná fáze vodíku v jádře planety, která se působením vnitřního tlaku nevypařuje až do teploty 7000 K. Podobně jako Jupiter i Saturn vyzařuje více energie (např. v podobě tepla 1,78 krát více tepla než dostává od Slunce), což je způsobeno nejspíše klesáním hélia do spodnějších vrstev v atmosféře Saturnu. Saturn se podobně jako Jupiter celkově skládá ze 75 % vodíku a 25 % hélia se stopami metanu, vody a amoniaku. Toto složení odpovídá složení původní mlhoviny, ze které se zformovaly všechny planety sluneční soustavy. Předpokládá se, že jádro planety je tvořeno z kovového vodíku či hélia (nebo sloučeniny těchto dvou kovů), což je způsobeno obrovským tlakem panujícím uvnitř planety. Teplota v jádře se odhaduje na 12 000 K. Podle údajů získaných během průletu sondy Voyager 1 je poměr vodíku ku héliu v atmosféře 9:1. Se vzrůstající hloubkou teplota a tlak ve vnitřku planety narůstá vlivem nadložních vrstev. Mezi atmosférou, povrchem, pláštěm a jádrem nejsou zřetelné hranice. Už 500 km pod vrcholky mraků vodík přechází do kapalného skupenství a vytváří globální oceán tekutého vodíku. Blíže ke středu planety získává kapalný vodík stále více vlastností kovů. Asi v hloubce 25 000 až 33 000 km pod vrchními mraky začíná vrstva tekutého kovového vodíku, která má hloubku přibližně 20 000 km. Kovový vodík je forma vodíku se zvláštními vlastnostmi, mezi které patří velmi dobrá elektrická vodivost. Jádro planety má přibližně 25 000 km v průměru a tvoří ho pravděpodobně směs skalnatého materiálu a podle některých údajů i ledu. Teplota ve vnitřním jádře je podle odhadů 12 000 K, tlak se odhaduje na 8 miliónů MPa.", "question": "Jaký prvek tvorí podstatnou část Saturnovy atmosféry?", "answers": ["vodíku"]}
{"title": "Krabi", "context": "Krabi (Brachyura) jsou polyfyletická skupina vodních živočichů (v některých taxonomických systémech definovaná jako infrařád). Krabi mají 5 párů kráčivých nohou (pereiopody), první pár je zakončen klepety. Mají široce oválný plochý krunýř, zpravidla mohutná klepeta a jedno z klepet bývá dominantní. Nohy orientované do stran a redukovaný zadeček. Ten je přimknut na spodní plochu hlavohrudi, na plastron. Samci mají zadeček subtilní a špičatý, samice široký a tupě zakončený.Největší zaznamenaný krab je velekrab japonský (Macrocheira kaempferi) s rozpětím nohou až 3,7 m. Pravděpodobně nejčastěji chovaný krab v Česku je krab suchozemský (Cardisoma armatum), známý pod názvy krab harlekýn nebo krab tříbarvý. == Rozšíření == Krabi jsou rozšířeni po celé planetě. V Česku se vyskytuje místy invazní druh krab říční (Eriocheir sinensis). == Význam == Krabi jsou hojně loveni pro maso, které se získává převážně z klepet a těla jedince. Ročně se celosvětově pro maso odloví asi 1,5 miliónu tun krabů. Největším producentem je Čína a země v Jihovýchodní Asii. == Klasifikace == sekce Dromiacea De Haan, Homolodromioidea Alcock, 1900 Homoloidea De Haan, 1839 sekce Raninoida De Haan, 1839 sekce Cyclodorippoida Ortmann, 1892 sekce Eubrachyura de Saint Laurent, 1980 podsekce Heterotremata Guinot, 1977 Aethroidea Dana, 1851 Bellioidea Dana, 1852 Bythograeoidea Williams, 1980 Calappoidea De Haan, 1833 Cancroidea Latreille, 1802 Carpilioidea Ortmann, 1893 Cheiragonoidea Ortmann, 1893 Dairoidea Serè, 1965 Dorippoidea MacLeay, 1838 Eriphioidea MacLeay, 1838 Gecarcinucoidea Rathbun, 1904 Goneplacoidea MacLeay, 1838 Hexapodoidea Miers, 1886 Leucosioidea Samouelle, 1819 Majoidea Samouelle, 1819 Orithyioidea Dana, 1852 Palicoidea Bouvier, 1898 Parthenopoidea MacLeay, 1838 Pilumnoidea Samouelle, 1819 Portunoidea Rafinesque, 1815 Potamoidea Ortmann, 1896 Pseudothelphusoidea Ortmann, 1893 Pseudozioidea Alcock, 1898 Retroplumoidea Gill, 1894 Trapezioidea Miers, 1886 Trichodactyloidea H. Milne-Edwards, 1853 Xanthoidea MacLeay, 1838 podsekce Thoracotremata Guinot, 1977 Cryptochiroidea Paul'son, 1875 Grapsoidea MacLeay, 1838 Ocypodoidea Rafinesque, 1815 Pinnotheroidea De Haan, 1833 == Galerie == == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Krabi ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik párů kráčivých nohou mají krabi?", "answers": ["5"]}
{"title": "Vancouver", "context": "Vancouver [væ] IPA je přístavní město v jihozápadní části kanadské provincie Britská Kolumbie, největší metropolitní centrum v západní Kanadě a třetí největší v celé Kanadě. Okolo města se rozkládá Regionální okres Metro Vancouver, který náleží do většího celku obecně známého jako Lower Mainland. Vancouverský přístav vykazuje největší objem přepravy v celé Severní Americe. Po Hollywoodu a New Yorku je Vancouver třetím největším centrem filmové produkce v Severní Americe, občas je označovaný jako Hollywood severu. Vancouver hostil XXI. zimní olympijské hry v roce 2010. Vancouver leží v údolí řeky Fraser u Tichého oceánu, mezi úžinou Strait of Georgia a pohořím Coast Mountains. Město v 60. letech 19. století založili přistěhovalci. Rychlým tempem se z malé osady stalo velkoměsto. Přístav nabyl mezinárodního významu po dokončení Panamského průplavu. V roce 1986 mělo město 431 147 obyvatel (aglomerace 1,51 miliónu), a roku 2006 587 891 (aglomerace 2 180 737). Rozloha města je 114,67 km2 (aglomerace 2 878,52 km2). Město rychle roste a odhaduje se, že počet obyvatel v metropolitní oblasti dosáhne v roce 2020 hranici 2,6 milionu. Vancouver spadá do pacifického časového pásma (UTC-8). Je třeba upozornit, že město Vancouver neleží na ostrově Vancouver. Obojí nese jméno po kapitánovi Královského námořnictva Georgi Vancouverovi, jenž zde prováděl průzkum v roce 1792.", "question": "Na pobřeží jakého oceánu leží Vancouver?", "answers": ["Tichého"]}
{"title": "François Couperin", "context": "Jeho kroky byly tak význačné a rodina byla chována v takové úctě, že církevní rada v kostele St. Gervais souhlasila s tím, aby jeho matka mohla bydlet v domě chrámového varhaníka a aby on mohl nastoupit na místo svého otce až dosáhne osmnácti let. Couperin se oženil 26. dubna roku 1689 a jeho manželkou se stala Marie-Anne Ansaultová, osoba s rozsáhlými styky, jejíž přátelé se ukázali být velice prospěšnými pro další Françoisovou hudební dráhu. Povolení zveřejňovat své skladby získal Couperin v roce 1690. Manželům se v období od roku 1690 do roku 1707 narodily celkem čtyři děti, dva chlapci a dvě dívky: V roce 1690 se narodilo první dítě, Marie-Madeleine, roku 1705 se narodila Marguerite-Antoinette, roku 1706 se narodil první syn François-Laurent, a roku 1707 poslední dítě v manželství - Nicolas-Luise.Když Thomelin v roce 1693 zemřel, převzal za něj Couperin místo varhaníka v chrámu a jmenování dvorním varhaníkem, provedené samotným Ludvíkem XIV., zdvojnásobilo plat, který pobíral v kostele.", "question": "Kdy se oženil François Couperin?", "answers": ["26. dubna roku 1689"]}
{"title": "FK Obolon Kyjev", "context": "FK Obolon Kyjev FK Obolon KyjevNázev FK Obolon Kyjev Přezdívka Pyvovary Země Ukrajina Ukrajina Město Kyjev Založen 1992 Zánik 2013 Barvy Zelená, bílá [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: |link=|alt=]] Domácí dres Soutěž Premier Liha Stadion Obolon Arena Souřadnice 50°31′37″ s. š., 30°30′27″ v. d. Kapacita 5 100 Vedení Trenér Serhiy Konyushenko Oficiální webová stránka Některá data mohou pocházet z datové položky. FK Obolon Kyjev (ukrajinsky: Ф к «О» К) byl profesionální ukrajinský fotbalový klub sídlící ve městě Kyjev. Většinu historie pravidelně hrával v ukrajinské nejvyšší lize. Klub byl založen v roce 1992, zanikl v roce 2013. Své domácí zápasy odehrával klub na stadionu Obolon Arena s kapacitou 5 100 diváků. Historické názvy Zdroj: [1] 1992 – FK Zmina Kyjev (Futbolnyj klub Zmina Kyjev) 1993 – FK Zmina-Obolon Kyjev (Futbolnyj klub Zmina-Obolon Kyjev) 1995 – FK Obolon Kyjev (Futbolnyj klub Obolon Kyjev) 1997 – FK Obolon PVO Kyjev (Futbolnyj klub Obolon PVO Kyjev) 2001 – FK Obolon Kyjev (Futbolnyj klub Obolon Kyjev) Umístění v jednotlivých sezonách Zdroj: [1] Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže Ukrajina (1993– 2013) Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice 1993/94 AAFU – sk. II 52214533217+1533 3. 1994/95 AAFU – sk. II 53023436017+4373 1. 1995/96 Druha liha – sk. A 34022996035+2575 4. 1996/97 Druha liha – sk. A 330151143417+1756 4. 1997/98 Druha liha – sk. C 33015784728+1952 5. 1998/99 Druha liha – sk. C 32620424518+2764 1. 1999/00 Perša liha 234512172352-2927 16. 2000/01 Druha liha – sk. B 32821435114+3767 1. 2001/02 Perša liha 23418884926+2362 3. 2002/03 Vyšča liha 13077163245-1328 14. 2003/04 Vyšča liha 130118113435-141 6. 2004/05 Vyšča liha 13049171843-2521 15. 2005/06 Perša liha 23422665116+3572 3. 2006/07 Perša liha 23623494727+2073 3. 2007/08 Perša liha 238226106742+2572 3. 2008/09 Perša liha 23219677440+3463 2. 2009/10 Premjer-liha 13094172650-2431 11. 2010/11 Premjer-liha 13097142638-1234 10. 2011/12 Premjer-liha 13049171742-2521 15. 2012/13 Perša liha 23457221928-922 17. Obolon-2 Kyjev Obolon-2 Kyjev byl rezervní tým kyjevského Obolonu. Největšího úspěchu dosáhl klub v sezóně 1999/00, kdy se v Druha liha (3. nejvyšší soutěž) umístil na 2. místě. Umístění v jednotlivých sezonách Zdroj: [2] Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže", "question": "Jakou kapacitu má stadion Obolon Arena?", "answers": ["5 100 diváků"]}
{"title": "Malý svědek", "context": "Malý svědek je americký hraný film z roku 2001. Natočil jej režisér Harold Becker (jeho poslední film) podle scénáře Lewise Colicka. Hlavní roli stavitele lodí Franka Morrisona, který se nedávno rozvedl se svou manželkou Susan (Teri Polo), ztvárnil John Travolta. Susan se znovu provdala, a to za Ricka Barnese (Vince Vaughn), což těžce nese syn Franka a Susan, dvanáctiletý Danny (Matt O'Leary). Autorem hudby k filmu je Mark Mancina. Jednu roli ve filmu měl také Steve Buscemi. Ten se při natáčení připletl do rvačky v baru (mezi Vincem Vaughnem, scenáristou Scottem Rosenbergem a místním mužem Timothym Fogertym, který roztržku údajně vyvolal) a vyvázl z ní s roztrženým obličejem. == Externí odkazy == Malý svědek v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo napsal scénář k filmu Malý svědek?", "answers": ["Lewise Colicka"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci a odhodlání k (rovněž marné) oběti. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění, hudba), ale i životní postoje. Termín romantismus byl odvozen od slova román [zdroj? ], tedy od označení literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické (sentimentální román) či mystické (gotický román) prvky. \"Kdo praví romantismus, praví umění moderní. , to jest intimita, duchovost, barva, touha po nekonečnu, vyjádřená všemi prostředky, jimiž umění vládne.\" (Charles Baudelaire) Rozvoji romantismu napomohl mj. anglický gotický román, který v druhé polovině 18. století v Anglii rozpoutal vášeň pro tajemno a středověk, a německé preromantické literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které ovlivnilo několik generací na přelomu 18. a 19. století. Zatímco gotický román byl módní dobový žánr, kterému literární kritika zpravidla upírá umělecké kvality, díla hnutí Sturm und Drang, jehož čelnými představili byli Johann Wolfgang Goethe a Friedrich Schiller, jsou čtenáři i kritikou ceněna pro svou vysokou uměleckou hodnotu. Gotický román působil na představivost a snažil se vyvolat bázeň nebo alespoň tajemné napětí (typické jsou motivy duchů, rytířů, prokletí a polozpustlých hradů), častá však byla i milostná zápletka akcentující city.", "question": "Kdo definoval romantismus výrokem: \"Kdo praví romantismus, praví umění moderní, to jest intimita, duchovost, barva, touha o nekonečnu, vyjádřená všemi prostředky, jimiž mění vládne\"", "answers": ["Charles Baudelaire"]}
{"title": "Rabín", "context": "Rabín (někdy také rabi, z hebr. ר rav, popř. ר rabi) je vysokou náboženskou autoritou v judaismu. Obecně tento pojem znamená \"učitel\", původní význam slova rav je \"mistr\", \"pán\". Českým zemským rabínem je v současnosti Karol Sidon. Titul rabi začal být používán zprvu jako titul pro učence, jejichž názory zmiňuje mišna (tzv. tana'im) a kteří obdrželi ordinaci od svých učitelů, v nepřerušené řadě na Mojžíše. Pokud je citován tana, který nebyl ordinován, je uváděno jméno jeho otce. Hlava sanhedrinu pak byla titulována raban (aramejsky: \"Náš učitel\"). Po dokončení mišny a přesunu náboženského střediska z Izraele do Babylóna se používání titulu proměnilo – titul rav se užíval pro babylonské učence a titul rabi pro palestinské. Dnes je termín rabín spojen s těmito dvěma významy: odborník na halachu, který je delegován k tomu, aby podle ní vydával rozhodnutí duchovní vůdce židovské obce, v tomto smyslu slouží rabín jako duchovní rádce a učitel. Někdy se používají i označení, která z kořene rav vycházejí (např. reb, rebi, rebe). Nicméně není nutné, aby člověk, který je označen jako \"reb\" či \"rebe\" byl rabín - často se jedná o čestné označení, jímž se dotyčnému prokazuje úcta a znamená totéž co \"učený, vzdělaný člověk\" (v záležitostech židovství a halachy).", "question": "Kdo je rabín?", "answers": ["náboženskou autoritou"]}
{"title": "Jára Cimrman", "context": "Jméno Cimrman vymyslel zřejmě Jiří Šebánek podle chomutovského hokejisty Cimrmana, jehož jméno slyšel dotyčný v rozhlase a zalíbilo se mu. Křestní jméno \"Jára\" bylo dodáno, aby vzbuzovalo zdání uměleckosti. Jako hlavní předobrazy samotné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera (1833–1897), okrajového moravského spisovatele Václava Svobodu Plumlovského (1872–1956), gymnaziálního profesora, amatérského filosofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského (1840–1921) a cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla (1868–1948). Myšlenku založit Divadlo Járy Cimrmana dostali Šebánek, Čepelka, Smoljak a Svěrák v říjnu 1966. Ke hře Akt, která byla pro celovečerní představení příliš krátká, přidali herci ještě fingovanou přednášku o autorovi J. Cimrmanovi, která se následně stala pevnou součástí všech představení a setkala se s značným úspěchem. Herci se tak stylizovali do odborníků (vědců), kteří interpretují dílo \"mistra\" jako součást své vědecké práce. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Nezávisle na nich se Cimrmanem zabýval i Salón Cimrman Jiřího Šebánka. V roce 1969 byl natočen pseudodokument Stopa vede do Liptákova, na něm se ještě podíleli Jiří Šebánek a Karel Velebný. V roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící, který pojednává o Mistrově životě a díle v historických souvislostech. V roce 1984 pak natočili film Rozpuštěný a vypuštěný, který sice Cimrmana přímo nezmiňuje, ale vychází z jeho fiktivních děl (zejména ze hry Vražda v salonním coupé) a postav (inspektor Trachta, továrník Bierhanzl a další). Nejistá sezóna z roku 1987 je pohledem do zákulisí divadelního souboru, který připravuje premiéru nové hry a zároveň se musí vypořádat se zásahy komunistických orgánů.", "question": "Jak se jmenuje film pojednávající o Járovi Cimrmanovi?", "answers": ["Jára Cimrman ležící, spící"]}
{"title": "Guariento di Arpo", "context": "Guariento di Arpo, nesprávně někdy uváděn jako Guerriero (přibližně 1310–1370), byl italský gotický malíř. Jeho příjmení di Arpo se vztahuje k otci, nikoli k místu narození. == Život == Jako místo narození se uvádí Piove di Sacco. Umělec pracoval mezi lety 1338–1367 v Padově pro pány z Carrary a také v Benátkách a Bolzanu. Roku 1338 namaloval fresky v Kostele poustevníků v Padově (Chiesa degli Eremitani) a mezi lety 1340–45 je potvrzena jeho práce pro padovský kostel sv. Františka. Roku 1951 zhotovil fresku v kostele sv. Augustina (hrobka Ubertino a Jacopo I. Da Carrara). Kolem roku 1357 vyzdobil freskami soukromou kapli a lodžii Královského paláce pánů z Carrary v Padově (Palazzo Carrara).Od roku 1361 pracoval v Benátkách, nejprve v apsidě baziliky svatých Jana a Pavla (hrob dóžete Dolfina). Roku 1365 u něj dóže Marco Corner objednal fresku pro sněmovní místnosti Velké rady v Dóžecím paláci. V první polovině 70. let 14. století vytvořil fresky v kněžišti a apsidě kostela Poustevníků v Padově. Je pohřben v kostele San Bernardino v Padově. Žákem a spolupracovníkem Guarienta di Arpo byl benátský malíř Niccolò Semitecolo, autor návrhu mozaiky Posledního soudu na Zlaté bráně katedrály sv. Víta. == Dílo == V díle Guarienta di Arpo, podobně jako u Paola Veneziana, který byl zhruba o 10 let starší, je přítomná benátská byzantská tradice, patrná v bohatství dekorací, hieratickém uspořádání figur, kaligrafické kresbě vlasů a typologii tváří. Zároveň se u něj objevují realistické prvky v prostorové struktuře trůnu a snaha o individualizaci portrétů. Jeho figury, vycházející z obvyklých gotických vzorů a středověké angelologie, jsou protáhlé ve tvaru písmene \"s\", s bohatě řasenými oděvy, ale jejich plasticita již odráží vliv Giottovy školy. Na Guarientových freskách ze 70. let 14. století v padovském Kostele poustevníků jsou v narativních scénách s životy svatých realisticky zachycené výhledy do krajiny. Nevzdaluje se sice tradičním gotickým schématům, ale ve vedení kresby a barevnosti jsou zdůrazněny dramatické aspekty děje. Stylizací mužských hlav navazuje na Guarienta di Arpo a jeho žáka Niccolò Semitecola autor fresek v ambitu kláštera Na Slovanech, označovaný jako Mistr emauzského cyklu. === Známá díla === 1332 Krucifix pro kostel sv. Františka, nyní v Museo Civico de Bassano del Grappa", "question": "Jaký malíř byl Guariento di Arpo?", "answers": ["italský gotický"]}
{"title": "Tři oříšky pro Popelku", "context": "Tři oříšky pro Popelku (německy Drei Haselnüsse für Aschenbrödel) je česko-německá filmová pohádka z roku 1973 režiséra Václava Vorlíčka. Scénář napsal podle předlohy Boženy Němcové František Pavlíček, v titulcích je však uvedena Bohumila Zelenková, která jej zaštítila, protože Pavlíčkovi komunisté zakázali činnost v kultuře. Hudbu složil Karel Svoboda, hlavní píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš zpívá Karel Gott a text napsal Jiří Štaidl. V hlavních rolích se představili Libuše Šafránková jako Popelka a jako princ Pavel Trávníček, kterého daboval Petr Svojtka. Natáčelo se na Klatovsku, v lesích kolem Javorné u Čachrova, u vodního hradu Švihov, v barrandovském studiu a ve východním Německu (ve Studiu Babelsberg a u zámku Moritzburg). Odehrává se podle klasického schématu pohádky o Popelce, která doma musí snášet ústrky macechy a nevlastní sestry, v kouzelných oříšcích dostane plesové šaty, ve kterých na plese okouzlí prince. Při útěku ztratí střevíček, který princ zkouší všem dívkám v okolí, ale jen Popelce padne jako ulitý. Nakonec Popelku ze statku odvede. Oproti ostatním filmovým zpracováním Popelky jsou v této verzi hlavní hrdinové obohaceni o nové vlastnosti: Popelka je v podání Libuše Šafránkové živější - ovládá jízdu na koni, střílí z kuše jako obratný lovec. Princ Pavel Trávníček představuje svéhlavého mladíka, oddávajícího se raději lovu a zábavě s kamarády nežli pilování dvorní etikety a přípravám na ples, při němž si má najít nevěstu. Film je oblíbený v České republice, ale i v Německu, Norsku a dalších zemích. Na zámku Moritzburg se od roku 2009 každoročně koná výstava o filmu. Popelce v útlém dětství zemřela maminka a její otec, bohatý statkář se rozhodl znovu oženit, aby děvče nevyrůstalo samo. Macecha si přivedla dceru Doru, která byla podobně stará jako Popelka. Tatínek měl Popelku rád, trávil s ní spoustu času, naučil ji jezdit na koni, střílet z kuše a další dovednosti, které by se spíš hodily pro chlapce. Po statkářově smrti majetek zdědila jeho druhá žena. Společně s dcerou tyranizují čeledíny, Popelce se vysmívají a vymýšlejí pro ni ty nejpodřadnější práce. Popelka vše s pokorou snáší a věří, že se jednou vše obrátí v dobré. Volný čas tráví s oblíbenými zvířaty, která jí její lásku oplácejí. Před třemi lety dostala od tatínka bílého koně Juráška, na statku jí dělá společnost pes Tajtrlík.", "question": "Kdo napsal hudbu k pohádce Tři oříšky pro Popelku z roku 1973?", "answers": ["Karel Svoboda"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Ze Slezského sedla od Špindlerovky vede červeně značené cesta Česko-polského přátelství víceméně po hlavním krkonošském hřebeni většinou na polském území na Obří sedlo ke Slezskému domu a dále na vrchol po severozápadním hřebeni zajištěném řetězovým zábradlím. // Z Karpacze na Obří sedlo vedou tři varianty tras údolím říčky Plasawa po modré značce, údolím říčky Lomnica po žluté značce a údolím Zlatého potoka po černé značce. Všechny tři se spojují na Obřím sedle. Cesta podél Zlatého potoka je v zimě ohrožována obrovskými lavinami z kotle Bialy Jar nad ní. ; Z Wilcza Poreba strmě stoupá žlutá turistická značka podél potoka Lomnička, u turistické chaty Nad Lomniczka se spojuje s červenou značkou z Karpacze a vede na Obří sedlo. V zimě je cesta uzavřena kvůli nebezpečí lavin. Z Malé Úpy vede červeně značená cesta Česko-polského přátelství od Pomezních bud přes Soví sedlo a Svorovou horu až na vrchol Sněžky. Na Soví sedlo se lze z Pomezních bud dostat také po modré značce po Lesním hřebeni, nebo z Karpacze po černé značce. Na Svorovou horu lze dorazit také po žluté značce přes turistickou boudu Jelenka. V úbočí Sněžky vedou dvě promenádní vyhlídkové cesty. Na české straně traverzuje jihovýchodní úbočí zeleně značená pěší cesta dlážděná velkými kameny mezi Jelenkou a rozcestím Nad Růžovohorským sedlem. Na polské straně protíná severní stěnu stará Slezská silnice vydlážděná kočičími hlavami, po které dodnes ve výjimečných případech vyjede terénní auto. Slezská silnice je v zimě uzavřena kvůli lavinovému nebezpečí. Sněžka je tradičním místem pro turistické i extrémní lyžování. V současné době je většina sjezdových tras uzavřena z důvodu ochrany přírody. Na běžkách se dá sjet dlouhým bezpečným sjezdem na Pomezní Boudy. Zpočátku s lyžemi v rukou a potom na běžkách se jezdí na Růžovou horu a Portášky. V současnosti jsou skialpinistické sjezdy možné jen po výše uvedených značených cestách a to z důvodu, že vrchol Sněžky leží v 1. zóně KRNAP, což nedovoluje pohyb mimo značené stezky. Historické (dnes zakázané) sjezdové trasy vedou skalnatou jižní stěnou do Obřího dolu a dál do Pece pod Sněžkou. Sutí zasypanou severní stěnou se sjíždí do Karpacze. Další varianty jsou možné z Obřího sedla na sever i na jih a z Růžovohorského sedla na západ. Průměrná celoroční teplota na povrchu hory se pohybuje pouze okolo 0,2 °C. Na Sněžce byla naměřena rychlost větru 216 km/h (český rekord).", "question": "Kde se nachází nejvyšší bod ČR?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Svazijsko", "context": "Král Mswati III. má údajně osobní majetek v hodnotě kolem 200 milionů dolarů (asi čtyři miliardy korun), zatímco 70 procent obyvatel země žije podle odhadů OSN pod hranicí bídy.Vzhledem k vysoké rozšířenosti infekce HIV mezi lidmi činí průměrná délka života v zemi pouhých 49,42 let a je čtvrtou nejnižší na světě. == Historie == Začátkem 19. století vznikl svazijský stát spojením několika bantuských kmenů. Ve 40. letech 19. století začali pronikat do oblasti Búrové. V roce 1894 bylo území anektováno Transvaalem. Mnoho farem, lesů a dolů vlastní zahraniční společnosti. Tento stav vznikal od 19. století, kdy britští a nizozemští osadníci donutili podvodem Svazijce, aby se vzdali svých těžebních práv. Následkem toho zabrali zemi bílí prospektoři. V 19. století spojil Svazijské království král Sobhuza I. V roce 1890 zaútočila na zemi Jihoafrická republika, ale nezvítězila. Po jihoafrické válce (1899–1902) se Svazijsko stalo britským protektorátem. Spojené království ovládlo Svazijsko až do získání jeho nezávislosti. V dubnu 1967 získala země omezenou samosprávu a 6. září 1968 bylo vyhlášeno nezávislé království v rámci britského Commonwealthu. V roce 2018, král Mswati III. změnil koloniální název Svazijska na původní název eSwatini (v překladu: \"země Swazi\" nebo \"země Svazijců\"); učinil tak během 50. oslav nezávislosti od britského protektorátu. == Geografie == Povrch tvoří náhorní plošina s nejvyšší horou státu Emlembe (1862 m) svažující se od západu k východu a příkře spadající k Mosambické nížině. Největšími řekami jsou Komati a Usutu. Podnebí je subtropické, poměrně vlhké a teplé. Srážky přicházejí především v létě. Ročně jich spadne mezi 500 až 1 400 mm. Hlavním a zároveň největším městem v zemi je Mbabane s více než 100 000 obyvateli. Dalšími velkými městy jsou Manzini, Lobamba a Siteki. U hranic s Mozambikem jsou pohoří a na severozápadě země je deštný prales. Zbytek země pokrývají savany. == Hospodářství == Hlavní článek: Ekonomika SvazijskaSvazijsko je rozvojový stát s převahou zemědělství. Z nerostných surovin se těží černé uhlí, následují diamanty, železná ruda, zlato, cín a azbest. Význam má výroba cukru a produkce dřeva. Pěstuje se cukrová třtina, tabák, kukuřice, rýže, bavlna a citrusy. Chová se skot, kozy a drůbež.", "question": "Jak se nazývá největší město Svazijska?", "answers": ["Mbabane"]}
{"title": "Mlýn", "context": "Mlýn je budova a technologické zařízení, sloužící k mletí obilí na mouku a ostatní produkty nebo k mletí rudy (kulový mlýn), popřípadě jiných potravinářských či průmyslových surovin. Uvnitř této budovy je umístěn mlecí stroj, který tuto činnost vykonává, zpravidla válcové stolice nebo mlýnské kameny, používané v minulosti. Ve mlýně, pro dosažení požadované kvality a typu výsledných produktů musí být kromě pohonného zařízení a rozvodů také ostatní mlýnské stroje. Jedná se o stroje na čištění zrna (aspiratér, tarár, žejbro, koukolník - trieur ad.) na loupání zrna - loupačky, třídění rozemletých produktů - vysévače, dále pak čištění a třídění krupice - reforma. K dopravě slouží kapsové a šnekové dopravníky nebo pneumatické - vzduchové zařízení. Mlecí proces ve mlýně lze velmi zjednodušeně zařadit do těchto okruhů: čištění zrna, loupání zrna, mletí (rozemílání, šrotování, vymílání, domílka), třídění (vysévání), čištění krupice a popřípadě ještě dodatečné úpravy např. míchání. Rozeznáváme několik základních druhů mlýnů, které jsou členěny zejména podle druhu energie, jež je pohání: vodní mlýn - tento druh mlýna je poháněn vodním tokem a může být dále rozlišován podle druhu náhonu, který žene mlýnské kolo. Od poslední čtvrtiny 19. století byly rozšířeným pohonem vodních mlýnů turbíny. horní náhon (vrchní voda) - voda dopadá na lopatky mlýnského kola shora. dolní náhon (spodní voda) - voda teče pod kolem, kde působí na lopatky. střední voda - vodní kola se středním nátokem větrný mlýn - tento druh je poháněn větrem, který se opírá do lopatek větrného mlýna. Typickým krajem větrných mlýnů je Nizozemsko (což je ale poněkud zavádějící, protože značná část těchto mlýnů jsou ve skutečnosti větrem hnaná vodní čerpadla). Hamr Sovovy mlýny Winternitzovy mlýny Molinologie Obrázky, zvuky či videa k tématu mlýn ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo mlýn ve Wikislovníku Vodní mlýny Těšitelová, M. (1963): Slovník starých českých mlýnů. Naše řeč, 46, s. 185-193.", "question": "Jak se jmenuje budova, kde se mele obilí na mouku?", "answers": ["mlýn"]}
{"title": "Rakouská škola", "context": "Lidé jednají v podmínkách nejistoty, neví přesně, jaká bude budoucnost, musí tedy odhadovat, očekávat. Trh je vnímán jako proces objevování příležitostí k uspokojování lidských potřeb. Ten, kdo správně odhadne vývoj preferencí jiných lidí, bude odměněn. V rakouské teorii trhu je tak z principu zabudován element času a z toho plynoucí nejistota. Klíčovým prvkem v teorii trhu je podnikatelské objevování, což je širší definice toho, co dělá každý z nás. Sledujeme vývoj cen, vývoj výroby, poptávky, příjmy. A na základě toho si můžeme odvodit, kde je na trhu mezera, kterou bychom mohli aktivně vyplnit. Je to klíč k vysvětlení, proč trhy fungují, tedy proč dochází ke koordinaci lidských činností bez jakýchkoli zásahů vlády. Tuto problematiku výrazným způsobem obohatilo dílo Israela Kirznera. Rakouská teorie trhu a tržního procesu je protipólem ekonomie hlavního proudu, který vytváří modely všemožných stupňů konkurence, které pak aplikuje na realitu. Věnuje se zejména zkoumání předpokladů dosažení rovnováhy na trhu. Rakouská škola se naproti tomu zaměřuje více na samotný tržní proces.[1] Nevidí důvod, proč bylo nutné o rovnováhu usilovat. Rovnováha znamená stav klidu, proces znamená naopak nerovnováhu, která je pro lidské jednání typická.[14] Hlavní představitelé rakouské školy Významní představitelé rakouské školy Carl Menger Eugen von Böhm-Bawerk Friedrich von Wieser František Čuhel Ludwig von Mises Friedrich August von Hayek Ludwig Lachmann Murray Rothbard Israel Kirzner Současní hlavní představitelé rakouské školy Hans-Hermann Hoppe Walter Block Roger Garrison Peter Boettke Jörg Guido Hülsmann Ralph Raico Llewellyn Rockwell Mark Thornton David Gordon Joseph Salerno Roderick T. Long Pascal Salin Robert Higgs Sanford Ikeda Josef Šíma Jesús Hueta de Soto Odkazy Reference 1 2 3 4 5 6 FUCHS, Kamil; LISÝ, Ján. Dějiny ekonomického myšlení [online]. Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita, 2009 [cit. 2013-12-30]. Kapitola 12. Rakouská škola. Dostupné online. ↑ http://www.econlib.org/library/Enc/AustrianSchoolofEconomics.html↑ E-knihy - Liberální institut. Liberální institut. Dostupné online [cit. 2018-06-13]. (česky) ↑ Produkty Archív - Liberální institut. Liberální institut [online]. [cit. 2018-06-13]. Dostupné online. (česky) ↑ O nás - Liberální institut. Liberální institut. Dostupné online [cit. 2018-06-13]. (česky) ↑ LVMI, kolektiv. O nás – Mises.cz. Mises.cz [online]. [cit. 2018-06-13]. Dostupné online. (česky) 1 2 3 Ludwig von Mises – Lidské jednání: Pojednání o ekonomii↑ RYAN. Do Austrians Really Reject Empirical Evidence? | C.Jay Engel. Mises Institute. 2018-03-20. Dostupné online [cit. 2018-06-18]. (anglicky) ↑ KANOPIADMIN. The Philosophical Origins of Austrian Economics | David Gordon. Mises Institute. 2006-05-30. Dostupné online [cit. 2018-06-18]. (anglicky) ↑ FUCHS, Kamil; LISÝ, Ján. Dějiny ekonomického myšlení [online].", "question": "Kdo je čelným představitelem rakouské školy v České republice?", "answers": ["Josef Šíma"]}
{"title": "Ozon", "context": "Ozon (z řeckého ο, ozó, voním) racionální chemický název trikyslík je alotropní modifikace kyslíku. Kromě obvyklých dvouatomových molekul O2 se kyslík vyskytuje i ve formě tříatomové molekuly jako ozon O3. Za normálních podmínek je to vysoce reaktivní plyn modré barvy a charakteristického zápachu s mimořádně silnými oxidačními účinky. Při teplotě -112 °C kondenzuje na kapalný tmavě modrý ozon a při -193 °C se tvoří červenofialový pevný ozon. Molekuly ozonu sestávají ze tří atomů kyslíku namísto dvou, které tvoří molekuly stabilního běžného kyslíku. Molekula ozonu je lomená a úhel, který svírají vazby mezi atomy kyslíku, je 116,8°. Jak naznačují mesomerní strukturní vzorce (viz infobox), představující mezní elektronové konfigurace této molekuly, je na prostředním atomu kladný náboj, zatímco na obou krajních je záporný náboj poloviční velikosti. Díky tomu a svému lomenému tvaru má molekula značný dipólový moment. Přítomnost dipólového momentu přispívá k zesílení van der Waalsových mezimolekulových přitažlivých sil a spolu s vyšší hmotností molekuly ke snížení těkavosti ozonu ve srovnání s kyslíkem. Ozon vzniká působením elektrických výbojů nebo krátkovlnného ultrafialového záření (například UV-C) na molekuly obyčejného kyslíku, přičemž tato reakce probíhá ve dvou stupních. V prvním dodaná energie rozštěpí dvouatomovou molekulu dikyslíku na dva atomy, tedy na dva vysoce reaktivní jednoatomové radikály, které se okamžitě spojí s další molekulou dikyslíku za vzniku ozonu: O2 + hν → 2 O, O2 + O → O3. Při normální teplotě a tlaku je ozon namodralý plyn s intenzivním pachem, který člověk registruje při koncentraci menší než 0,1 ppm (citlivost se liší podle jedince). Při ochlazování se nejprve přeměňuje na tmavě modrou kapalinu, a posléze v tmavě modrou pevnou látku. Ozon je silné oxidační činidlo. Je nestabilní a reakcí 2O3 → 3O2 se rozkládá na obyčejný kyslík. Průběh reakce se zrychluje se stoupající teplotou a stoupajícím tlakem. Přeměnu ozonu na kyslík urychlují také některé chemické sloučeniny a radikály, například atomy fluoru a chloru (viz heslo ozonová vrstva). Ve vysokých koncentracích je jedovatý. Protože v lidském těle způsobuje tvorbu volných radikálů, je pro člověka a některé živočichy karcinogenní.[zdroj? ] U řady druhů bakterií byla pozorována při nízkých koncentracích i mutagenicita ozonu, ve vyšších koncentracích ozon mikroorganismy zabíjí.[zdroj? ] Opakem životu prospěšného ozonu ve stratosféře je tzv. přízemní neboli troposférický ozon, vyskytující se těsně nad zemským povrchem. Tento plyn je lidskému zdraví nebezpečný, působí dráždění a nemoci dýchacích cest, zvyšuje riziko astmatických záchvatů, podráždění očí a bolest hlavy. Tento ozon je minoritní složkou nízké atmosféry, zejména fotochemického smogu.", "question": "Z jakého prvku je tvořen ozon?", "answers": ["kyslíku"]}
{"title": "Karel Svolinský", "context": "Karel Svolinský (14. ledna 1896 Svatý Kopeček u Olomouce – 16. září 1986 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku (1919–1921), u Bohumila Kafky sochu (1921). Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. 1910–1916: vyučil se řezbářství v Praze 1919–1921: studium na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Štěpána Zalešáka 1921: studium sochařství na Uměleckoprůmyslové. škole u profesora Bohumila Kafky 1922–1927: studium grafiky a nástěnné malby na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Františka Kysely 1924: Národní cena za výtvarné umění 1945–1970: působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze 1952: Laureát státní ceny 1956: zasloužilý umělec 1961: národní umělec 1976: Řád práce 1977: podepisuje tzv. Antichartu 2001: velká retrospektivní výstava v Národní galerii v Praze. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné (Ex libris) a užité grafice (plakáty, bankovky, známková tvorba), při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez (související s jeho vyučením řezbářem). Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: 1930–1931: návrh vitráže pro rodovou kapli Schwarzenberků v Chrámu sv. Víta v Praze 1949–1954: návrh nové podoby Olomouckého orloje ve stylu socialistického. realismu (ve spolupráci se svou manželkou, sochařkou Marií Svolinskou{}; na realizaci se podílel také sochař Olbram Zoubek) Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech.", "question": "Kdo byl Karel Svolinský?", "answers": ["český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog"]}
{"title": "Sociologie", "context": "symbolický interakcionismus (George Herbert Mead, Charles H. Cooley, Herbert Blumer) strukturalismus (Claude Lévi-Strauss) strukturální funkcionalismus (Talcott Parsons, Robert K. Merton) sociální konstruktivismus (Peter Berger, Thomas Luckmann) teorie sociální směny (George Caspar Homans, Peter Blau) sociobiologie (Edward Osborne Wilson) etnometodologie (Harold Garfinkel) poststrukturalismus (Jacques Derrida, Jean-François Lyotard, Michel Foucault) organicismus (Herbert Spencer) == Metody sociologie == Sociologický výzkum se snaží popsat, vysvětlit či předpovědět sociální život jedinců, skupin a společností. K tomu je užívána celá řada metod, které můžeme zjednodušeně rozdělit na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkum se zaměřuje na populaci. Snaží se o reprezentativnost, mají vypovídat o tom, jak je nějaký znak zastoupen v populaci, nebo jaký postoj je možné u populace najít. Nejčastěji, ne však nutně, užívá metody dotazníkového šetření či rozhovorů a kvantitativní analýzy textů. Kvalitativní výzkum se zaměřuje na objekt. Nepopisuje zákonitosti, ale snaží se nacházet vztahy mezi kategoriemi. Nejčastěji, ale ne nutně, užívá metod focus groups, hloubkových rozhovorů a analýzy textů. == Vybrané konkrétní sociologické disciplíny == Zkoumání biosociálních a geografických podmínek společenského života Sociologie obyvatelstva Sociální ekologie (sociologie města, sociologie venkova) Sociální geografie Sociologie etnických a rasových skupin", "question": "Který typ sociologického výzkumu se zaměřuje na populaci?", "answers": ["Kvantitativní"]}
{"title": "Geta", "context": "Publius Septimius Geta (7. března či 27. května 189 Mediolanum - 19. či 26. prosince 211 Řím) byl římský císař vládnoucí od září / října 209 do prosince 211, nejprve se svým otcem Septimiem Severem a bratrem Caracallou, od února 211 pak pouze s Caracallou. Geta se narodil roku 189 jako druhorozený syn senátora Septimia Severa, který byl tehdy správcem Sicílie (v letech 189-190) a měl již za sebou úspěšnou kariéru ve státních službách. Jeho matkou byla Iulia Domna, původem z kněžského rodu ze syrské Emesy. Své příjmení obdržel Geta po dědovi či strýci z otcovy strany, kteří se oba jmenovali shodně a nesli také praenomen Publius. V roce 193, když byly Getovi čtyři roky, byl Septimius Severus provolán císařem, o vládu však musel ještě čtyři roky bojovat s třemi dalšími pretendenty trůnu. V osmi letech doprovázel Geta otce na tažení proti Parthům a patrně po vítězství u Ktésifóntu byl jmenován caesarem (jeho titul zněl P. SEPTIMIUS GETA NOBILISSIMUS CAESAR, PRINCEPS IUVENTUTIS). Roku 205 se mladý princ stal konzulem, o čtyři roky později správcem Británie a roku 209 nakonec plnoprávným císařem - augustem. Již od útlého dětství panovala mezi ním a starším bratrem Caracallou silná řevnivost. Cassius Dio se zmiňuje o tom, že při vozatajských závodech poníků řídili oba své spřežení tak zběsile, až závod skončil zlomenou Caracallovou nohou. Severus si všímal rivality mezi svými syny a snažil se ji všemožně tlumit a přivést je ke smíru a shodě; roku 208 se stali na znamení svornosti konzuly oba dva. Když však v roce 211 císař zemřel, již nebylo nic, co by brzdilo jejich vzájemnou nenávist. Caracalla se údajně snažil Getu odstranit již za Severova života a těsně po jeho smrti, v obou případech však byly jeho pokusy zmařeny. Jakmile Severus zemřel, snažili se oba bratři dostat co nejrychleji do Říma, aby si zajistili vládu. Kvůli vzájemné podezíravosti však cestovali každý sám a i v Římě si oba rozdělili císařský palác každý na svou část a utěsnili všechny průchody, aby se chránili před intrikami druhého. Každý si hleděl získat na svou stranu vlivné občany a vzájemně si činili všemožné úklady. Matka Iulia Domna se neustále snažila dosáhnout toho, čeho se nepodařilo jejich otci, avšak se stejným výsledkem. Jejich vzájemná nesnášenlivost zrodila vůbec poprvé v dějinách říše myšlenku na její rozdělení. Západní část, Evropa a Afrika, měly připadnout Caracallovi a východ, Asie a Egypt, Getovi. Tento návrh byl však nakonec zamítnut.", "question": "Do kdy vládl císař Publius Septimius Geta?", "answers": ["do prosince 211"]}
{"title": "Lučavka královská", "context": "Lučavka královská (latinsky aqua regia neboli královská voda, také acidum chloronitrosum) je dýmavá žlutohnědá kapalina používaná pro rozpouštění obtížně rozpustných prvků, vzácných (královských) kovů. Jde o směs koncentrované kyseliny dusičné (HNO3) a kyseliny chlorovodíkové (HCl) v objemovém poměru 1:3. Nevydrží dlouho, je potřeba ji namíchat bezprostředně před použitím. Lučavka Leffortova, někdy též obrácená lučavka, je směs stejných kyselin v opačném poměru – 3 díly HNO3 na 1 díl HCl. Samotné slovo lučavka (aqua fortis) je výraz pro kyselinu dusičnou. == Princip rozpouštění == Lučavka královská rozpouští velmi odolné kovové prvky, jako je zlato a platina. Lučavce královské odolávají titan, iridium, ruthenium, rhenium, tantal, niob, hafnium, osmium a rhodium. Samotná kyselina dusičná ani chlorovodíková se zlatem a platinou prakticky nereagují. Kyselina dusičná má velmi silné oxidační vlastnosti, které způsobí rozpuštění nepatrného množství kovu. Au + 3NO3- + 6 H+ → Au3+ + 3 NO2 + 3 H2OChloridové ionty vytvoří s kovovými ionty z roztoku velmi stabilní komplexní ionty [AuCl4]- či [PtCl6]2-. Au3+ + 4 Cl- → [AuCl4]-Tím se koncentrace kovových iontů v roztoku sníží a rozpouštění pokračuje dále. Zlato se dá zpět vyloučit za pomoci rtuti, která tvoří se zlatem amalgám. == Historie == Lučavku královskou popsal poprvé Pseudo-Geber ve 14. století. == Zajímavost == Za druhé světové války během německé invaze do Dánska použil lučavku královskou nebývalým způsobem maďarský chemik George de Hevesy. Rozpustil v ní dvě zlaté medaile Nobelových cen pro Maxe von Laue a Jamese Francka, aby je nacisté neukradli. Roztok položil na polici ve své laboratoři v Institutu Nielse Bohra. Po válce se vrátil, našel roztok neporušený a vysrážel z něj zlato zpět. Nobelova společnost pak znovu odlila medaile z původního zlata. == Reference ==", "question": "Jakou barvu má lučavka královská?", "answers": ["žlutohnědá"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Curie-Skłodowská, rozená Maria Salomea Skłodowska, v polštině Maria Skłodowska-Curie (7. listopadu 1867 Varšava, Polsko - 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie) byla významná francouzská vědkyně polského původu. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia. Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia. Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala. Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894. Rovněž v roce 1894 poznala svého budoucího manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali. Pierre byl bez vyznání a Maria byla nábožensky vlažná, proto měli občanský sňatek, což na nějaký čas vedlo k roztržce Marie s její polskou katolickou rodinou. Roku 1897 se jim narodila dcera Irè (taktéž pozdější nositelka Nobelovy ceny).", "question": "Kde se narodila Maria Curie-Skłodowska?", "answers": ["Varšava"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna).", "question": "Která je čtvrtá planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Alfa Centauri", "context": "Převládá nad tradičním jménem Rigil Kentaurus, což je polatinštěný arabský název Rijl Qanṭ ج ر ا[7] ze slovního spojení Rijl al-Qanṭ, tj. „Noha Kentaura.[8] K dalším jménům hvězdy patří Rigil Kent, Rigel Kent (obě to jsou zkrácené verze Rigil Kentaurus), případně historické názvy Toliman a Bungula. Alfu Centauri C objevil v roce 1915 skotský astronom Robert Innes, ředitel observatoře v jihoafrickém Johannesburgu,[9] který navrhl označení Proxima Centauri[10] (přesněji Proxima Centaurus).[11] Název pochází z latiny a znamená „nejbližší [hvězda] z Kentaura“.[12] V roce 2016 ustanovila Mezinárodní astronomická unie (IAU) pracovní skupinu pro jména hvězd (Working Group on Star Names, zkratkou WGSN),[13] která má zkatalogizovat a standardizovat vlastní jména hvězd. WGSN uvedla, že v případě vícenásobných hvězd by se jméno mělo vztahovat k nejjasnější složce při vizuálním pozorování.[14] Dne 21. srpna 2016 schválila jméno Proxima Centauri pro hvězdu Alfa Centauri C, dne 6. listopadu 2016 jméno Rigil Kentaurus pro hvězdu Alfa Centauri A[15] a 10. srpna 2018 také jméno Toliman pro Alfu Centauri B, které se tak v katalogu IAU nacházejí pod těmito názvy.[2] Popis Alfa Centauri je nejbližší hvězdný systém od Slunce, vzdálený 4,35 světelných let nebo 1,34 pc. Pozice Alfy Centauri Systém se skládá ze tří hvězd: Alfa Centauri A, Alfa Centauri B a Alfa Centauri C (také nazývaná Proxima Centauri). První dvě jmenované tvoří těsnou dvojhvězdu s oběžnou dobou 80 let. Oběžná doba kolem společného těžiště je v průměrné vzdálenosti 23 AU, což je o trošku více, než je vzdálenost Uranu od Slunce, a jsou tak blízko sebe, že je pouhým okem nelze rozlišit. Rozlišit je lze ale už s dalekohledem s 5cm objektivem. Alfa Centauri C, známější pod jménem Proxima Centauri, je červený trpaslík, který je od obou jmenovaných hvězd vzdálen 13 000 AU. Pokud by obíhal kolem společného těžiště, byla by odhadovaná doba oběhu více než 500 000 let; v roce 2016 prokázali astronomové z Pařížské observatoře, že je tato hvězda skutečně součástí systému Alfa Centauri.[16]Proxima latinsky znamená nejbližší (v ženském rodu), Centauri název souhvězdí v genitivu (název tedy znamená Nejbližší [rozuměj „hvězda“] v Kentauru (doslova Kentaura)). Její vzdálenost od Země je jen 4,24 světelných let, a tím je zároveň druhou nejbližší hvězdou, hned po Slunci. Pouhým okem však není viditelná.", "question": "Jak se jmenuje nejbližší hvězdný systém od sluneční soustavy?", "answers": ["Alfa Centauri"]}
{"title": "Ocet", "context": "Ocet je potravinářská přísada a konzervační činidlo, jehož hlavní složkou je kyselina octová v koncentraci podle druhu octa od asi 4 do 18 % (nejčastější koncentrace je 8 %). Potravinářský ocet se vyrábí oxidací tekutin obsahujících ethanol, například vinný ocet z vína. Během oxidace bakterie rodu Acetobacter oxidují za přítomnosti kyslíku ethanol na kyselinu octovou. Ocet se v potravinářství užívá jednak ke konzervaci zeleniny, jednak jako okyselující součást pokrmů v řadě kuchyní světa. Byl takto používán již v antice. Pro své chuťové, konzervační, deodorační a čisticí vlastnosti je často nazýván pokladem domácnosti.[zdroj? ] == Druhy octa == === Vinný ocet === Vyrábí se z červeného nebo bílého vína a je to nejobvyklejší druh octa ve Střední Evropě a Středozemí. Stejně jako víno se i vinné octy vyznačují velkými rozdíly v kvalitě. Lepší vinné octy zrají v dřevěných sudech až dva roky. === Jablečný ocet === Vyrábí se z jablečného moštu a má žlutohnědou barvu. === Balzámový ocet === Balzámový ocet (aceto balsamico) je zvláštní druh octa vyráběný tradičně v italské Modeně, který se připravuje přímo z vylisovaných hroznů odrůdy trebbiano. Tradiční balzámový ocet pak zraje nejméně dvanáct let v dřevěných sudech a dosahuje cen srovnatelných s nejlepšími víny. === Rýžový ocet === Je oblíbený v kuchyních východní a jihovýchodní Asie. Existuje světlý, červený a tmavý. V Japonsku je nejoblíbenější světlý rýžový ocet, který se používá na suši rýži a do salátových zálivek. Tmavý rýžový ocet je nejpopulárnější v Číně a běžně se používá v dalších jihoasijských kuchyních. === Sladový ocet === Vyrábí se sladováním ječmene, díky čemuž se škrob v zrnu přemění na maltózu. Z ní se pak uvaří ale, které se nechá zoctovatět. Výsledný ocet posléze zraje. Obvykle má světle hnědou barvu. Je oblíbený zejména ve Velké Británii.", "question": "Jakou barvu má jablečný ocet?", "answers": ["žlutohnědou"]}
{"title": "Parník", "context": "Parník byla původně loď poháněná parním strojem, později i parní turbínou. V současné době je tímto slovem neodborně označována i motorová loď pro hromadnou dopravu osob. Nejznámější podobou parníku z minulosti je kolesový parník. Šroubové parníky byly pak ve velkém stavěny od 19. až do poloviny 20. století. První parník sestrojil Robert Fulton roku 1803. Související informace naleznete také v článku Vodní doprava v Česku. Parníky brázdily od 19. století i vody Vltavy a Labe, z Prahy po Vltavě na Slapskou přehradu nebo po Labi od saských Drážďan přes Děčín, Litoměřice a Mělník a po Vltavě až po Prahu. V některých úsecích (například jižně od Prahy) měly původně i nemalý dopravní význam, protože podél řek vedlo méně silnic a železnic. Jedním z prvních, kdo experimentoval s paroplavebními pokusy byl Josef Božek, který předvedl skutečnou paroloď v Praze ve Stromovce 1. června 1817. K praktickému využití parníků ale došlo až o dvě desetiletí později. Nemalou měrou k tomu přispělo odstranění četných cel, které do té doby značně komplikovala a zdržovala plavbu po Labi. Toto uvolnění plavby na lodi posléze využila skupina pražských podnikatelů a v květnu 1822 byla založena Pražská plavební společnost, později přejmenovanou na Pražskou společnost pro plavbu parní a plachetní. V roce 1865 byla založena Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě, důležitou roli v tomto sehrál pozdější primátor František Dittrich. Prvním parníkem, který byl po udělení koncese císařem Františkem spuštěn na vodu, byl parník Praha - Prag. I přes ekonomické problémy v roce 1866 v době prusko-rakouské války se společnosti dařilo velmi dobře a koncem století se flotila parníků značně rozrostla. V roce 1921 už čítala 8 velkých a 2 menší kolesové parníky, 13 vrtulových parníků a 23 lodí s vlastním pohonem. Pražské parníky vstoupily i do české humoristické literatury knihou Vzpoura na parníku Primátor Dittrich, tentýž parník pak vystupoval ve filmu Vlasty Buriana Hrdinný kapitán Korkorán. Scénami na parníku končí i český film Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Parní stroj Kolesový parník Zaoceánský parník Říční parník Saská paroplavba Obrázky, zvuky či videa k tématu parník ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo parník ve Wikislovníku", "question": "Kdo sestrojil první parník?", "answers": ["Robert Fulton"]}
{"title": "Juan Rulfo", "context": "Juan Rulfo Juan Nepomuceno Carlos Pérez Rulfo Vizcaíno Rodné jméno Juan Nepomuceno Carlos Pérez Rulfo Vizcaíno Narození 16. května 1917 San Gabriel Municipality Úmrtí 7. ledna 1986 (ve věku 68 let) Ciudad de México Příčina úmrtí karcinom plic Povolání spisovatel, scenárista, fotograf a romanopisec Významná díla El Llano en llamasPedro Páramo Ocenění Premio Xavier Villaurrutia (1955)Premio Nacional de Ciencias y Artes (1970)Literární cena prince asturského (1983)Premio Alfaguara de Novela Vlivy William Faulkner oficiální stránka multimediální obsah na Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky. Juan Rulfo (16. května 1917, Sayula, Jalisco, Mexiko – 7. ledna 1986, Ciudad de México)[1] byl mexický spisovatel a fotograf. Bývá označován za opravdového tvůrce magického realismu, jeho román Pedro Páramo velmi ovlivnil tvorbu Gabriela Garcíi Márqueze. Juan Rulfo je kromě románu Pedro Páramo (1955) autorem sbírky povídek El Llano en llamas (1953[2], česky Llano v plamenech,1964). Odkazy Reference ↑ Juan Rulfo - Página oficial [online]. juan-rulfo.com [cit. 2016-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-19. ↑ Juan Rulfo a 30 añ de su muerte [online].", "question": "Jaký román napsal Juan Rulfo?", "answers": ["Pedro Páramo"]}
{"title": "Benitoit", "context": "Benitoit je vzácný Ba a Ti cyklosilikát modré barvy. Byl objeven v roce 1907 na lokalitě San Benito River, podle které byl také pojmenován. Jeho jednoznačně určujícím znakem je schopnost fluorescence pod krátkými vlnami UV světla, kdy září silně modrou barvou. Má také menší tepelnou odolnost v porovnání s ostatními drahokamy, tudíž ho nelze tepelně upravovat pro zvýšení kontrastu modré barvy. Jedná se o oficiální drahokam státu Kalifornie a nachází se zde i jediný komerční důl zabývající se jeho těžbou. Jedná se o vůdčí minerál benitoitové skupiny a také titanem obohacený analog minerálu pabstitu. == Vznik == Benitoit je hydrotermálního původu a vyskytuje se v asociaci s natrolitem, neptunitem a albitem (kterým je často obalen a musí se louhovat v HCl), na kontaktech serpentinitových těles a zelených břidlic. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6 – 6,5, hustota 3,61 - 3,68 g/cm3, štěpnost nezřetelná podle {1011}, lom lastrunatý. Září sytě modře pod krátkými vlnami UV světla. Optické vlastnosti: Barva je světle a tmavě modrá, lesk skelný, průhlednost: průhledný i průsvitný, vryp bílý. Chemické vlastnosti: Složení: Ba 33,21 %, Ti 11,58 %, Si 20,38 %, O 34,83 %. Je rozpustný v HF a slabě v koncentrované HCl. == Využití == Brousí se jako drahý kámen a na trhu s drahokamy je velmi ceněn. Zřídka se vyskytne šperk, který obsahuje benitoit větší velikosti než 1 karát. Největší raritou je pak 7,5 karátový vzorek, který je vystaven pro veřejnost ve Smithsonian museum. Cena již vybroušeného vzorku se pohybuje okolo 3000 $ až 4000 $ za karát. == Výskyt == San Benito County, stát Kalifornie, USA (jediný důl, kde se nacházejí vzorky drahokamové kvality) Ohmi, Japonsko (vzorky menší kvality) Šebkovice, Kraj Vysočina, Česká republika (peralkalická žíla vyskytující se podél jihovýchodní hranice Moldanubika, bohatá na Ba–Ti–Zr prvky)", "question": "Jakou barvou září benitoit pod UV světlem?", "answers": ["modrou"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Nejednalo se o operační systém v pravém slova smyslu, ale o nadstavbu nad 16bitový systém DOS (DOS měl pouze textové uživatelské rozhraní s příkazovým řádkem, systém nezajišťoval plnou kontrolu nad počítačem). Tyto Windows pro DOS se spouštěly jako běžný program až poté, co nastartoval systém DOS. Windows pro DOS používaly DOS pro své I/O operace (zejména pro přístup k souborovému systému). Tvorba grafického uživatelského rozhraní byla naopak hlavním úkolem Windows pro DOS, čímž bylo programátorům nabídnuto jednotné aplikační rozhraní, jednotný subsystém pro tisk a podobně. K tomu byly využívány ovladače zařízení dodávané výrobci hardwaru. První verze Windows 1.0 byla na trh uvedena 20.11.1985. Windows 1.0 poskytovaly jednoduché grafické rozhraní, ve kterém bylo možné spouštět většinu jednoduchých programů určených původně pro DOS. Okna se nemohla překrývat, některé složitější programy se v tomto prostředí používat nedaly. Naopak bylo výhodnější používat grafické aplikace určené přímo pro tento systém, které postupně vytlačily programy určené pro DOS (například textový editor Text602 byl nahrazen programy Microsoft Word, Ami Pro a podobně). Verze Windows 2.0 byla vypuštěna v listopadu 1987 a obsahovala několik vylepšení uživatelského rozhraní a správy paměti. Ve Windows 2.0 se mohla okna programů překrývat přes druhé a byly změněny a rozšířeny klávesové zkratky. Verze 2.1 byla uvedena v květnu 1988 a byla dostupná ve dvou provedeních: Windows/286 2.10 a Windows/386 2.10. Označení verzí korespondovalo se schopností využít rozšířený režim procesoru Intel 80286 a chráněný režim procesoru Intel 80386, které poskytovaly snadnější přístup k většímu množství paměti nad hranici 1 MiB operační paměti RAM. První systém, který zaznamenal komerční úspěch, byly Windows 3.0 (22.5.1990) a Windows 3.1 (18.3.1992).", "question": "Kdy byl vypuštěn Windows 2.0?", "answers": ["listopadu 1987"]}
{"title": "Willis Tower", "context": "Byl postaven v letech 1970 až 1973 podle návrhu firmy Skidmore, Owings and Merrill. Je druhým nejvyšším mrakodrapem Spojených států amerických, hned po One World Trade Center. Od svého dokončení, kdy výškou překonal věže World Trade Center, až do roku 1998 byl nejvyšší budovou světa; v roce 1998 jej předčil mrakodrap Petronas Twin Towers. Hlavním architektem stavby byl Bruce Graham. Budova má 108 poschodí, 108 fungujících výtahů a vlastní směrovací číslo. Pracuje v ní přibližně 10 000 lidí a dalších 50 000 ji denně navštíví. Willis Tower váží celkem 225 500 tun a je celý pokryt sklem. Na vyhlídkovém 103. patře (Skydeck) ve výšce 412 metrů byly 2. června 2009 otevřeny tři prosklené kukaně (Skyledge), vysunuté zhruba 1,3 metru ven z fasády a poskytující nevšední zážitek z výšky. Seznam nejvyšších budov v Chicagu Seznam nejvyšších budov USA Obrázky, zvuky či videa k tématu Willis Tower ve Wikimedia Commons Zpráva Chicagská Sears Tower přejmenována ve Wikizprávách (anglicky) Willis Tower", "question": "Kolik tun váží Willis Tower?", "answers": ["225 500"]}
{"title": "Golfský proud", "context": "Golfský proud a jeho severní větve - Irmingerův, Norský a Severoatlantický proud - je silný, teplý a poměrně rychlý mořský proud Atlantského oceánu. Vzniká v Mexickém zálivu, díky čemuž má i své jméno (gulf = anglicky záliv). Pokračuje Floridským průlivem, sleduje pobřeží Severní Ameriky k ostrovu Newfoundland, kde se odchyluje od pevniny a pak přechází přes Atlantský oceán. Přibližně na 40° s. š. a 30° z. d. se rozděluje na dvě větve: severní proud míří k severní Evropě a jižní se obrací k západnímu pobřeží Afriky. Golfský proud je zhruba 100 kilometrů široký a 800 až 1200 metrů hluboký. Golfský proud ovlivňuje podnebí východního pobřeží Severní Ameriky od Floridy po Newfoundland a západního pobřeží Evropy. Severní větev Golfského proudu, nazývaná Severoatlantický proud, zmírňuje v západní Evropě zimy, zejména na severu. Ty jsou tak teplejší než na jiných místech Země se stejnou zeměpisnou šířku. Například v lednu činí rozdíl průměrných teplot mezi pobřežím Norska a severními částmi Kanady přibližně 30 °C. Na Golfský proud má vliv stav atmosféry a proudění v ní. Tato tzv. severoatlantická oscilace mění rychlost proudu a je s ním v přímé i nepřímé interakci. Golfský proud je také součástí termohalinní cirkulace probíhající v oceánském bazénu. Slovníkové heslo Golfský proud ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Golfský proud ve Wikimedia Commons Surface Currents in the Atlantic Ocean", "question": "Který oceánský proud je zhruba 100 kilometrů široký a 800 až 1200 metrů hluboký?", "answers": ["Golfský"]}
{"title": "Leonhard Euler", "context": "Leonhard Paul Euler (15. dubna 1707 Basilej, Švýcarsko – 18. září 1783 Petrohrad, Rusko) byl průkopnický švýcarský matematik a fyzik. Je po něm pojmenován měsíční kráter Euler.Euler je považován za nejlepšího matematika 18. století a za jednoho z nejlepších matematiků vůbec. Byl také velmi plodným autorem knih: jeho sebrané spisy čítají 60–80 svazků. Eulerův vliv na matematiku vyjadřuje výrok připisovaný Pierru Simonu de Laplaceovi : \"Čtěte Eulera, čtěte Eulera, je to učitel nás všech.\" Euler provedl mnoho objevů na poli diferenciálního počtu a teorie grafů. Zavedl také spoustu nových moderních matematických pojmů a symbolů, obzvlášť v matematické analýze. Je také proslulý svými pracemi v mechanice, optice a astronomii. Eulerův portrét se objevil na desetifranku šesté série švýcarské bankovky a na švýcarských, ruských a německých poštovních známkách. Na jeho počest byl po něm pojmenován asteroid 2002 Euler. 24. května je připomínán v luteránském kalendáři svatých. == Životopis == === Mládí === Euler se narodil v roce 1707 ve švýcarské Basileji Paulu Eulerovi, pastorovi reformované církve a Margueritě Bruckerové. Měl dvě mladší sestry, Annu Marii a Marii Magdalenu. Krátce po Leonhardově narození se rodina přestěhovala z Basileje do Riehenu. Již od dětství vynikal v matematice. Mladého Eulera významně ovlivnil přítel jeho otce, Johann Bernoulli, který byl považován za předního evropského matematika. V roce 1720 vstoupil Euler na Basilejskou univerzitu. V té době dostával od Bernoulliho, který velice rychle objevil talent svého žáka, sobotní lekce. Euler si nejprve zapsal teologické předměty, řečtinu, latinu a hebrejštinu, ale díky své fenomenální paměti dokázal navíc studovat i fyziku, astronomii, medicínu a matematiku. V roce 1726 složil Euler doktorské zkoušky prací na téma rychlosti zvuku. Roku 1727 se poprvé účastnil každoroční soutěže francouzské akademie věd; ten rok měl za úkol najít nejlepší způsob umístění stěžně na loď. Vyhrál druhé místo hned za Pierrem Bouguerem, který je znám jako otec moderní architektury lodí. Ve své pozdější kariéře vyhrál Euler tuto každoroční soutěž dvanáctkrát. === Petrohrad === V té době pracovali dva Bernoulliho synové, Daniel a Nicolas, na ruské akademii věd v Petrohradě. V červenci 1726, po roce stráveném v Rusku Nicolas zemřel na zánět slepého střeva, a když Daniel převzal jeho pozici na matematicko-fyzikální katedře, doporučil Eulera na post fyziologa.", "question": "Kde se narodil Leonhard Euler?", "answers": ["Basileji"]}
{"title": "Říjnová revoluce", "context": "Vláda měla ve městě jen několik tisíc ozbrojenců – hlavně důstojníků, kozáků, kadetů a batalion žen – a byla v jasné početní nevýhodě. Asi dvě stovky se jich v poledne shromáždily v paláci a o dvě hodiny později se k nim připojilo 68 kadetů z Michailovského dělostřelecké akademie. Pokusy udržet kontrolu nad městskou posádkou byly neúspěšné. I když většina jejích vojáků neměla chuť se účastnit bojů, ti, kteří byli ochotni, obvykle chtěli bojovat na straně sovětu. Většina jednotek tak zůstala v kasárnách, ale ty nejvíce radikalizované přišly na pokyn sovětu, a totéž udělala většina rudých gard. Bylo to dost bojovníků na to, aby zajistili početní převahu Petrohradského sovětu nad vládou. === Ochromení vlády === V poledne začalo nové zasedání předparlamentu, jež řídil Nikolaj Avksenťjev. Kerenskij dorazil krátce poté a vyžádal si mimořádný projev před shromážděním. V hodinové řeči pronesené charakteristickým stylem popsal události posledních hodin a požádal o bezpodmínečnou podporu. Ta byla shromážděním zamítnuta i přes nepřítomnost radikální levicel a přes ovace, které zazněly po projevu. Umírněná levice se pak sešla v Všeruském ústředním výkonném výboru mezi půlnocí a čtyřmi hodinami ráno následujícího dne na krizovém zasedání. Po čtyřech hodinách jednání se podařilo pouze těsnou většinou schválit podporu vlády za podmínky zahájení radikálních reforem, aby se uspokojili příznivci bolševiků a uklidnili ti, kteří reformy žádali již od počátku ruské revoluce. Kerenskij však návrh odmítl v naději, že situaci zvládne sám, a tak zůstalo jen u dalšího neužitečného apelu ke klidu a varování před možnou kontrarevolucí v případě povstání.", "question": "Kdo zařídil nové zasedání parlamentu?", "answers": ["Nikolaj Avksenťjev."]}
{"title": "Skupenství", "context": "Při vysokých hustotách látky jsou všechny energetické hladiny elektronů obsazeny až do určité maximální energie, které odpovídá určitá maximální hybnost; tomuto stavu se říká degenerace, jedná se o degenerovaný elektronový plyn. Každý další elektron musí zaujmou novou vyšší energetickou hladinu a mít tím i vyšší hybnost. Toto skupenství hmoty je pozorovatelné v bílých trpaslících. Degenerovaný neutronový plyn vzniká při obrovských hustotách, kdy jsou elektrony \"vmáčknuty\" gravitací do jádra, kde se společně s protony přemění na neutrony. Látky v tomto skupenství se vyskytuje na povrchu neutronových hvězd. Související informace naleznete také v článku Fázový přechod. Přechodu od pevné látky ke kapalině se říká tání. Opačný jev se nazývá tuhnutí. Aby těleso přešlo z pevné fáze do kapalné, musíme mu dodat skupenské teplo tání . Na mikroskopické úrovni se to rovná dodání energie částici, která bude větší než energie vazby, která částici v pevné látce drží. Není potřeba, aby pevné těleso mělo nějakou konkrétní teplotu, aby se některé částice z něj uvolňovaly do kapalné fáze. V případě ale, že teplota dosáhne bodu tání, přechod do kapalné fáze nastane spontánně v celém jeho objemu. Přechodu od kapaliny k plynu se říká vypařování. Opačný jev se nazývá zkapalnění. Aby těleso přešlo z kapalné fáze do plynné, musíme mu dodat skupenské teplo varu. Na mikroskopické úrovni se to rovná dodání energie částici, která bude větší než energie vazby, která částici v kapalině drží. Není potřeba, aby kapalné těleso mělo nějakou konkrétní teplotu, aby se některé částice z něj uvolňovaly do plynné fáze. V případě ale, že teplota dosáhne bodu varu, přechod do plynné fáze nastane spontánně v celém jeho objemu. Tehdy mluvíme o varu. Pokud částici na mikroskopické úrovni dodáme tolik energie, že se přetrhne nejen vazba, která ji držela na pevném místě, ale také vazba, která by ji udržela v kapalině, částice se uvolní jako plyn. V některých vhodných případech lze tento přechod pozorovat i na makroskopické úrovni a říká se mu sublimace.", "question": "Jaký pojem se používá pro označení skupenství?", "answers": ["fáze"]}
{"title": "Madonna", "context": "Album obsahuje hitové singly 4 Minutes, Give It 2 Me a Miles Away. Celé album je ve stylu Hip Hop, Dance, Pop, Funky a R'n'B. Dne 7. dubna měl v televizi premiéru videoklip k písni 4 Minutes, kde se objevil i Justin Timberlake a Timbaland. Video se natáčelo 30. - 31. ledna a 2. února. Druhý singl Give It 2 Me měl spolu s videoklipem premiéru koncem června 2008.V březnu 2009 natáčela 2 nové songy pro desku Celebration (tehdy Greatest Hits 3), která vyšla 21. září 2009. 28. září 2009 vyšlo DVD Celebration se 47 videoklipy. Hard Candy vyšlo v květnu 2008 i v limitované edici (s odlišným obalem, do černa zbarveným) s dvěma remixy 4 Minutes, pestrým bookletem a přibalenými bonusy. Madonna začala pracovat na nové kolekci hitů \"Celebration\". Podle končícího kontraktu s Warner Bros. je blížící se výběr největších hitů popové královny s názvem \"Celebration\" skutečně posledním albem u hudebního vydavatelství, se kterým před sedmadvaceti lety začínala. Nekorunovaná královna popu vydala v březnu 2012 nové album s názvem MDNA. Dvanácté album americká zpěvačka natočila především s evropskými producenty elektronické taneční hudby. Předchozí album Hard Candy vydala v dubnu 2008. Píseň \"Give Me All Your Luvin'\", je první singl nového alba, v písní se přestavily hosté, zpěvačky Nicki Minaj a MIA, zahrály si také ve videoklipu jako roztleskávačky. Album se díky 359 tisícům prodaných kusů stává osmým debutující albem zpěvačky na 1.místě v hitparádě Billboard Top 200. Ve Velké Británii překonala Elvise Presleyho, Zpěvačce se to podařilo s dvanácti alby na prvním místě a stala se tak nejúspěšnějším sólovým interpretem v dějinách UK Album Chart.", "question": "Kdo je podle Guinnesovy knihy rekordů z roku 2007 zpěvačkou s nějvětším příjmem?", "answers": ["Madonna"]}
{"title": "Béatrice Martinová", "context": "Béatrice Martinová, uměleckým jménem Cœ de pirate, je kanadská indie popová zpěvačka. Narodila se 22. záři 1989. Tato quebecká zpěvačka hraje na piano již od svých tří let. V 15 letech hrála na klávesy ve skupině December Strikes First a později také na krátkou dobu v indie-popové skupině Bonjour Brumaire z Montrealu. V prosinci 2009 se Béatrice Martin přiznala, že pózovala nahá, když byla ještě nezletilá. Asi 600 jejích fotek bylo zveřejněno nějakou dobu na alt-porn webové stránce GodsGirls, pro kterou pózovala jako nahá modelka. Zpěvačka vysvětlila tuto událost tím, že byla ještě mladá. Coeur de pirate (album - 2008) (hudba a text - Béatrice Martin) \"Le long du large\" \"Comme des enfants\" \"Fondu au noir\" \"Corbeau\" \"Berceuse. \" \"Intermission\" \"Printemps\" \"Ensemble\" \"La vie est ailleurs\" \"Pour un infidè\" (duet s Jimmy Hunt, kanadská verze, a Julien Doré, francouzská. verze) \"Francis\" \"C'était salement romantique\" Blonde (album - 2011) Trauma (album - 2014) http://www.coeurdepirate.com/ - Oficiální webová stránka http://blogdepirate.artistes.universalmusic.fr/site/#/actus - Universal Music http://www.myspace.com/coeurdepirate - MySpace - poslech http://www.myspace.com/pearlsrules - MySpace - poslech", "question": "Kdy se narodila zpěvačka Cœ de pirate?", "answers": ["22. záři 1989"]}
{"title": "Chameleoni", "context": "Chameleoni (Chamaeleoninae) je skupina ještěrů z čeledi chameleonovitých. Zahrnuje 4 rody, kterým všem přísluší české označení chameleon. Zásadní fámou týkající se chameleonů je, že dokáží měnit barvu podle prostředí. To ale není pravda, svou barvu totiž mění podle emocí. Dále se dívají každým okem zvlášť (monokulární vidění) a jejich vymrštitelný jazyk je stejně dlouhý jako jejich tělo. Chameleoni se vyvinuli patrně koncem křídy z čeledi Agamidae. Jejich fosilie jsou známé z konce mongolské křídy a z miocénu. Tehdy žili i na území dnešního Česka - jeden z nejstarších miocéních nálezů čelisti chameleona (jednalo se o druh Chameleo caroliquarti) byl učiněn v chebské místní části Dolnice. Chameleoni žijí ve více jak 150 druzích ve 190 poddruzích (a stále jich přibývá), které se řadí do šesti rodů ve dvou podčeledích. Rod Chameleo, který je z nich, se dále dělí na dva podrody: Chameleo a Trioceros. Chameleoni žijí v Africe mimo oblasti, kde se nacházejí extrémně suché pouště. Zřídka se mohou vyskytnout i v jižní Evropě (např. Španělsko) a na Blízkém východě. Hlavní výskyt chameleonů je však na Madagaskaru, kde žije nadpoloviční většina všech druhů chameleonů, dále pak také Indii a na Srí Lance. V současné době žije v Evropě pouze jediný druh, chameleon obecný, který je rozšířený kolem celého Středozemního moře v jižním Španělsku. Domovem pro chameleony jsou nejrůznější oblasti: pouště a polopouště, savany, nížinné i horské deštné lesy, alpínské louky až do nadmořských výšek 4500 m. Většina druhů žije na stromech a vysokých keřích, ale některé druhy jsou restrické. Oči chameleona jsou svou stavbou považovány za nejdokonalejší v téměř celé živočišné říši. Oči samotné jsou na bocích hlavy ukryty ve dvojitých víčkách, která jsou tmavě modrá. Oko a víčko jsou srostlé, to spolu se silnými očními svaly způsobuje enormní pohyblivost oka. Chameleon může své okolí sledovat ve velmi širokém rozsahu, vertikálně může otáčet očima o 120° a horizontálně o 190°. Za hřbetem se však nachází mrtvý bod, kam chameleon nedohlédne. Pohybuje každým okem nezávisle na sobě a obrazy se neslučují (nesyntetizují) dohromady v jeden, ale mozek je vyhodnocuje každý zvlášť. Při hledání potravy chameleon kouká každým okem zvlášť a teprve když chce na objekt vystřelit jazykem, zamíří na něj oběma očima. Pro některé druhy není problém vidět potravu vzdálenou až 1000 m. Zajímavá vlastnost oka je, že aniž by chameleon pohnul tělem, dokáže se na daný objekt dívat z několika různých úhlů. Dá se to vysvětlit tak, že vidí dva cvrčky v zákrytu za sebou a malým pohybem oka je najednou vidí z pohledu, kdy cvrčci jsou vedle sebe.", "question": "Podle čeho mění chameleoni barvu?", "answers": ["emocí"]}
{"title": "Rezistence (zahradnictví)", "context": "Rezistence (zahradnictví) Rezistence je schopnost hostitele překonat nebo významně ovlivnit aktivitu patogenního organismu. Rezistence může účinkovat různými způsoby, různé míře, různou dobu proti různě rozsáhlým skupinám patogenů. Konstitutivní a indukované prvky ochrany Na ochraně rostliny vůči patogenům se podílí mnoho různých mechanismů. Bariéry omezující průnik patogenu do hostitele nebo jeho další šíření jsou nazývány strukturní mechanizmy. Pokryv nebo povrch pokožky listů a stonků, velikost a struktura stomat a lenticel, tloušťka a struktura buněčných stěn.[1] Tyto obranné mechanismy jsou přirozenými prvky kterými se rostliny brání proti patogenům a jsou stálými rostlinnými strukturami. Konstitutivní ochranné prvky:[2] vosky a povrchové struktury (např. trichomy) kutikula buněčné stěny lignifikace chemické sloučeniny s negativním účinkem pro patogenní organismy Indukované bariéry nebo mechanismy jsou prvky, které jsou vytvářeny jako reakce po napadení hostitele patogenem. Takovým opatřením je opad listů, tvorba nekróz, ztlustlých stěn a podobně.[1] Významným mechanismem na ochranu hostitele po napadení je hypersenzitivní reakce. Napadené tkáně hostitele rychle hynou, takže dochází k zastavení šíření patogenu. Hypersenzitivní rostliny vytváří látky, které hubí jak patogen, tak i vlastní, napadené buňky. Hypersenzitivní reakce se projevuje vznikem nekróz. Hypersenzitivní reakce je projevem vertikální rezistence. Biochemické mechanizmy jsou založeny na vytváření sloučenin s fungicidním, baktericidním nebo insekticidním účinkem. Účinné sloučeniny mohou být běžně přítomny v rostlině, nebo jsou vytvářeny pouze při napadením patogenem. Množství látek ovlivňuje intenzitu rezistence, tak je tomu například u fytoalexinů, obranných antibakteriálních a antimykotických sloučenin. Rezistence vůči patogennímu organismu je často dědičná schopnost. Při systémové rezistenci dochází k aktivaci transkripce genů kódujících různé komponenty buněčné stěny rostlin (polysacharidy, lignin, suberin, saponin), které mohou být bariérou pro infekci patogenu. Infekci mohou zabránit i rostlinné enzymy, které rozkládají komponenty buněčné stěny hmyzích škůdců, houbových nebo bakteriálních patogenů.[2] Obrana rostliny tak může být aktivní nebo pasivní, podle toho, zda jsou účinné obranné prvky hostitele již přítomny nebo jsou vytvářeny až po signalizaci a během napadení hostitele patogenem. Synergie Stejně jako obrana rostlin může více mechanismy působit na patogenní organismy a společný účinek je silnější než účinek jednotlivých prvků, tak i rostliny oslabené například abiotických stresem, hůře odolávají napadení patogeny nebo mohou být dokonce poškozovány i organismy, které nejsou primárně patogenní, destruenty (chřadnutí a prosychání borovic). V některých případech jsou také popisována napadení hostitelů několika méně významnými patogeny současně s významnými účinky (sypavka smrku). V takovém případě může být tvorba rezistence rostlinou komplikovanější.", "question": "Jak se říká ochranným prvkům, které jsou vytvářeny až jako reakce po napadení hostitelské rostliny patogenem?", "answers": ["Indukované"]}
{"title": "Nobelium", "context": "Nobelium, chemická značka No (lat. Nobelium), je čtrnáctým členem z řady aktinoidů, desátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader curia. Svůj název získal na počest Alfreda Nobela. Nobelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Nobelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů. Nobelium bylo poprvé připraveno v dubnu roku 1958 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč složený z izotopů curia (95 % 244Cm + 4,5 % 246Cm) jádry uhlíku 12C a bylo získáno nobelium 252No s poločasem rozpadu 2,4 sekund. 244 96 Cm + 12 6 C → 256 102 No → 252 102 No + 4 1 0 n Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, John R. Walton a Torbjø Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela. Další umělá příprava nobelia byla oznámena roku 1966, kdy byl bombardován terčík z uranu 238U jádry neonu 22Ne 238 92 U + 22 10 Ne → 260 102 No → 254 102 No + 6 1 0 n Je známo celkem 17 izotopů nobelia, z nichž je nejstabilnější jsou 259No s poločasem rozpadu 58 minut, 255No s poločasem rozpadu 3,1 minuty a 253No s poločasem 1,62 minuty. Zbývající izotopy mají poločas rozpadu menší než jednu minutu. N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Aktinoidy Jaderná fyzika Obrázky, zvuky či videa k tématu nobelium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo nobelium ve Wikislovníku", "question": "Jakou má chemickou značku nobelium?", "answers": ["No"]}
{"title": "Abraham Lincoln", "context": "Abraham Lincoln [čti: eibrhem linkoln] (12. února 1809 - 15. dubna 1865) byl 16. prezident USA (v letech 1861 - 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy. Narodil se jako syn farmáře a dělníka Thomase Lincolna a Nancy Hanksové. Matka byla negramotná. Navzdory velkému majetku a různým vedlejším příjmům svého otce vyrůstal v chudých poměrech. Několikrát se stěhovali, až se nakonec usadili v okrese Macon v Illinois. Malárie připravila Abrahama Lincolna o matku v době kdy mu nebylo ještě ani deset let. Jeho otec se po čase usadil v Indianě a mladý Abraham se brzy vydal vlastní cestou. Už od svých čtrnácti let si sám vydělával na živobytí. Číst a psát se naučil sám doma. V roce 1828 se seznámil s obchodníkem Jamesem Gentrym, který jej zaměstnal na přepravu zboží po vodě. Díky této nové práci v New Orleans poznal hrůzy otroctví. Abraham Lincoln během svého života vystřídal mnoho povolání - byl dřevorubcem, lodivodem, lovcem, zeměměřičem, vojákem, poštmistrem a pomocníkem v obchodě. Sám se vzdělával, studoval i zákony a zapojoval se do veřejných debat, kde se projevil jeho řečnický talent. V New Salemu si pronajal obchod. Díky své velké zálibě - knihám - si získal pověst vzdělaného člověka a jeho popularita začala růst. Lidé se na Abrahama Lincolna začali stále více obracet se svými spory, které jim pomáhal řešit. V roce 1832 poprvé kandidoval do zákonodárného sboru státu Illinois, avšak neuspěl. Ve svém volebním programu vyzdvihoval zřízení centrální banky, zavedení cla, také zlepšení veřejných institucí, čímž jasně prokazoval, že svým smýšlením tíhne k Whigům.", "question": "Kdy zemřel Abraham Lincoln?", "answers": ["15. dubna 1865"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Pluto, oficiální označení (134340) Pluto, je největší a po Eris druhou nejhmotnější známou trpasličí planetou sluneční soustavy. Zároveň se jedná o deváté největší a desáté nejhmotnější známé těleso, které obíhá přímo okolo Slunce. Roku 1930 ho objevil americký astronom Clyde Tombaugh. Toto kosmické těleso astronomové původně řadili mezi planety, ovšem po změně definice pojmu \"planeta\", ke kterému došlo během 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006 byl zařazen mezi trpasličí planety a plutoidy. Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Obíhá po vysoce výstřední a nakloněné dráze. Jeho vzdálenost od Slunce se pohybuje mezi 30 a 49 astronomickými jednotkami (AU) (tj. 4,4-7,4 miliard km). V pravidelných intervalech se tak ocitá blíže Slunci než poslední planeta sluneční soustavy - Neptun. V současné době (roku 2012) se nachází asi 32 AU od Slunce. Pluto bylo klasifikováno jako planeta sluneční soustavy od svého objevu až do roku 2006. Jeho status však byl zpochybňován již od konce 70. let 20. století, kdy byla objevena vzdálená planetka (2060) Chiron a kdy také astronomové přesněji poznali jeho malou hmotnost. Na přelomu tisíciletí bylo objeveno mnoho transneptunických objektů, zejména pak roku 2005 těleso rozptýleného disku Eris, které je asi o 27 % hmotnější než Pluto. Dne 24. srpna 2006 pak Mezinárodní astronomická unie (IAU) na svém astronomickém kongresu v Praze přijala novou definici planety, která Pluto z této společnosti vyloučila, a ustanovila nový typ těles, trpasličí planety, kam vedle Pluta zařadila též Eris a těleso hlavního pásu Ceres.", "question": "Kdo objevil trpaslicí planetu Pluto?", "answers": ["Clyde Tombaugh"]}
{"title": "Itálie", "context": "Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království. Další státy (například Benátsko nebo Papežský stát) byly připojovány postupně v následujících letech. V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915, po válce připojila území Jižního Tyrolska, přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy. Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války. V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini. Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu. Postupně ovládl zemi. Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu.", "question": "Na kterém poloostrově leží stát Itálie?", "answers": ["Apeninském"]}
{"title": "Dračí doupě", "context": "Dračí doupě je česká fantasy hra na hrdiny, kterou v roce 1990 vytvořilo nakladatelství Altar, ale většina lidí si ji přizpůsobilo dle vlastních požadavků. Hra z části vychází z americké hry na hrdiny Dungeons & Dragons (členění příruček; některé položky v bestiáři; rasy až na krolla a kudůka; povolání – chybí kněz). V roce 2004 vyšla nová hra Dračí doupě Plus (tzv. \"Pluska\") s komplikovaným jednotným systémem založeným na převodových logaritmických tabulkách, určená spíše pokročilejším hráčům. V roce 2011 vyšlo nové Dračí doupě II, jehož cílem je nahradit staré Dračí doupě jednodušším a ucelenějším systémem, snadným pro začátečníky. Tyto dva herní systémy nemají přímou návaznost na Dračí doupě 1.0 – 1.6, pouze v obecné rovině sdílí zaměření na fantasy (meč&magie, elfové, hobiti, trpaslíci ...). Dračí doupě patří mezi klasické papírové (nepočítačové) hry na hrdiny. Jeden z hráčů, tzv. Pán jeskyně (PJ), před hrou připraví úvodní příběh, mapy apod. Ostatní hráči se poté tohoto příběhu zúčastní – každý z hráčů představuje jednu postavu fantasy světa (trpasličího bojovníka, elfího kouzelníka apod.), celá družina pak dohromady putuje světem vytvořeným PJ s cílem splnit přijaté úkoly, získat peníze a slávu. Obecně neexistují limity, co hráči mohou a nemohou, o následcích jejich činů rozhoduje PJ, některé běžné herní situace (boj, sesílání kouzel, využívání zvláštních schopností apod.) se řeší na základě číselných tabulek uvedených v pravidlech a prvku náhody – hodů kostkami. Používají se kostky klasické šestistěnné (k6) a o něco netradičnější desetistěnné (k10) a občas i osmi- či čtyřstěnné.", "question": "Co je Dračí doupě?", "answers": ["česká fantasy hra na hrdiny"]}
{"title": "Otrokářství", "context": "V širším slova smyslu se hovoří o otroctví i v případech, kdy je jedna osoba na druhé natolik závislá, že je nucena pro ni proti své vůli pracovat a je tím zbavena osobní svobody, byť se teoreticky nejedná o stav protiprávní nebo právem přímo definovaný. Neolitická revoluce je spjata se vznikem otrokářství. Historicky bylo legálně využívané ve většině zemí světa a bylo považováno za normální (pozitivní) součást života (společenský žebříček a služba bohům). Starověké Řecko či starověký Řím na něm byli existenčně závislé a velkou roli hrálo ještě při produkci americké bavlny v 19. století (práce otroků značně zlevňovala její produkci a zvýhodňovala ji tak na evropských trzích). Dnes je prakticky ve všech zemích světa (včetně České republiky) zakázané a zakazuje je a stíhá i mezinárodní právo (viz Úmluva o otroctví z roku 1926, Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1950). Ve slovanských zemích navíc slovo \"otrok\" mělo (a někde i dnes má) význam jiný než \"sluha\" – nedospělé děti (dítě – \"otroče\") jako mladík/syn (\"otrok\") či dívka/dcerka (\"otroczyca\"). Existují náznaky, že se ve Velkomoravské říši vybírala daň z potomků. Navzdory zákazům je možné se setkat s otroctvím i dnes. I v civilizovaném světě se objevují různé nezákonné případy naplňující širší definici otroctví. Ve faktickém otroctví jsou často drženy ženy, které se staly obětí obchodu s bílým masem a jsou nuceny k prostituci (prakticky všude po světě, včetně České republiky), ve Španělsku byla v roce 2005 zatčena skupina lidí, která organizovala otrockou práci mentálně postižených v zemědělství. S otroctvím se lze setkat i na státní úrovni, definici otroctví jako nesvobodné práce odpovídá práce vězňů v nápravných institucích států. Nucená práce vězňů se v Evropě využívala od začátku 16. století. Nacistické Německo nutilo obyvatelstvo okupovaných zemí vykonávat nucené práce ve svém válečném průmyslu. Obrovského rozsahu dosáhl systém pracovních táborů v SSSR.", "question": "Je možné setkat se dnes s otroctvím?", "answers": ["Navzdory zákazům je možné se setkat s otroctvím i dnes."]}
{"title": "Měsíc", "context": "Během nacistického období v Německu prosazovali nacističtí vůdci teorii Welteislehre, která prohlašovala, že Měsíc je tvořen pevným ledem. První člověkem vyrobený předmět, který dosáhl Měsíce, byla automatická sovětská sonda Luna 2, která na něj dopadla 4. září 1959 ve 21:02:24 Z. Odvrácená strana Měsíce byla zcela neznámá až do průletu sovětské sondy Luna 3 v roce 1959. Její rozsáhlé zmapování bylo provedeno v rámci amerického programu Lunar Orbiter v 60. letech 20. století. Luna 9 byla první sondou, která měkce přistála na Měsíci a 3. února 1966 přenesla obrázky měsíčního povrchu. Prvním umělým satelitem Měsíce byla sovětská sonda Luna 10 (odstartovala 31. března 1966). Členové posádky Apolla 8, Frank Borman, James Lovell a William Anders, se 24. prosince 1968 stali prvními lidmi, kteří na vlastní oči viděli odvrácenou stranu Měsíce. Lidé poprvé přistáli na Měsíci 20. července 1969, čímž vyvrcholil studenou válkou inspirovaný vesmírný závod mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými.", "question": "Jak se jmenovala sonda, která provedla první měkké přistání na Měsíci?", "answers": ["Luna 9"]}
{"title": "Program Ranger", "context": "Ranger bylo označení americké série devíti bezpilotních kosmických sond, určených pro výzkum Měsíce v letech 1961 až 1965. == Cíl programu == Program byl projektem Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku, který navazoval na nepříliš úspěšný průzkum Měsíce v rámci Programu Pioneer. Měl přinést poznatky potřebné k chystanému přistání člověka na Měsíci. Projekt řídila organizace NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL), Pasadena, CA (USA). Jednalo se o sondy, které měly dopadnout na měsíční povrch a krátce předtím poslat snímky pořízené šesti kamerami. Předpokládalo se, že dopadem se sonda zničí. U Rangerů 3 až 5 mělo dojít k měkkému přistání přístrojového pouzdra. Celkové náklady na projekt dosáhly hodnoty 170 mil. USD == Stručně k sondám == K dopravě sond byla použita dvoustupňová raketa Atlas - Agena B. Všechny mise startovaly z kosmodromu Eastern Test Range na Floridě. Ranger 1, start v srpnu 1961, sonda zůstala na orbitě Země, neúspěch Ranger 2, start v listopadu 1961, stejný osud jako předchozí mise Ranger 3, start v lednu 1962, příliš rychle Měsíc přeletěla na orbitu Slunce, neúspěch Ranger 4, start v dubnu 1962, první zásah Měsíce sondou USA, bez fotografií, úspěch částečný Ranger 5, start v říjnu 1962, jako Ranger 3, neúspěch Ranger 6, start v lednu 1964, zasáhla Měsíc, ale televizní přenos nefungoval, neúspěch Ranger 7, start v červenci 1964, úspěšný přenos televizních snímků Ranger 8, start v únoru 1965, stejně úspěšná jako předchozí sonda, 17. února 1965 pořídila tato bezpilotní sonda na Měsíci fotografie Moře Klidu. Akce se konala v rámci přípravy na mise programu Apollo, v tomto místě měla v budoucnu přistát posádka Apolla 11. Ranger 9, start v březnu 1965, i ta poslala velice kvalitní snímky, tedy úspěšná", "question": "Jak se jmenuje americké série devíti bezpilotních kosmických sond, určených pro výzkum Měsíce v letech 1961 až 1965?", "answers": ["Ranger"]}
{"title": "Jan Kotík", "context": "Pravoslav Kotík otec Děti Martin Kotík synPetr Kotík syn Příbuzní Jan Jakub Kotík vnukTomas Kotík vnukOndřej Kotík vnukTereza Kotíková vnučkaBenjamine Kotík vnuk Ocenění bronzová medaile multimediální obsah na Commons Seznam děl v databázi Národní knihovny Některá data mohou pocházet z datové položky. Jan Kotík (4. ledna 1916 Turnov – 23. března 2002 Berlín) byl český malíř, průmyslový výtvarník, grafik a pedagog. Život Jan Kotík byl synem malíře a profesora kreslení na reálce v Mladé Boleslavi Pravoslava Kotíka. Vyučil se typografem. V letech 1935–1941 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Jaroslav Benda). Podnikl studijní cesty do Drážďan (1936) a do Paříže (1937). Během války v letech 1941–1943 vyučoval na soukromé umělecké škole v Praze. Člen Skupiny 42 (1942–1948), Umělecké besedy (1946) a SČUG Hollar (1945–1950). Byl členem redakčního kruhu časopisu Tvar (1948–1951). V letech 1947–1953 pracoval v ÚLUV v Praze, od roku 1951 vedl návrhářské ateliéry a vzorové dílny a spolupracoval se sklárnou ve Škrdlovicích, v letech 1957–1968 byl členem skupiny průmyslových výtvarníků Bilance při UB. Zúčastnil se Světových výstav Expo 58 v Bruselu a Expo 67 v Montrealu, a jako člen předsednictva SČVU také 32. Benátského bienále roku 1964. Roku 1965 byl na pozvání British Art Council na studijním pobytu ve Velké Británii. Články přispíval do časopisů Tvar, Výtvarná práce, Umění a řemesla, Ateliér, aj. Roku 1969 byl na jednoročním pobytu v Západním Berlíně v rámci Deutscher Akademischer Austausch Dienst a do Československa se už nevrátil. Roku 1976 byl v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení za nepovolený pobyt v zahraničí a roku 1979 zbaven čs. státního občanství.", "question": "Vyučoval Jan Kotík na soukromé umělecké škole v Praze v roce 1942?", "answers": ["Během války v letech 1941–1943 vyučoval na soukromé umělecké škole v Praze."]}
{"title": "Rob Grant", "context": "Robert Grant (zkráceně Rob Grant, narozen v Salfordu, Anglie) je britský komediální autor a televizní producent. Spolu s Dougem Naylorem vytvořil scénář kultovního sci-fi seriálu Červený trpaslík. Grant a Naylor spolupracovali také během rozhlasových programů \"Cliché\" a jeho pokračování \"Son of Cliché\", dále při televizních pořadech \"Spitting Image\", \"The 10 Percenters\" a při různých projektech pro britského komika Jaspera Carrotta. Seriál Červený trpaslík vznikl ze sketche Dave Hollins: Space Cadet z pořadu \"Son of Cliché\". Rob Grant se krátce mihl v epizodě \"Pozpátku\" v roli muže, jenž kouří přibývající cigaretu. V polovině devadesátých let po šesti sériích Rob Grant opouští seriál. Poté napsal dvě televizní série \"The Strangerers\" a \"Dark Ages\" a 4 romány. Červený trpaslík 4: Pozpátku - v závěrečném čtvrtém dílu knižní série Červený trpaslík Dave Lister konečně nalezl, po čem dlouhou dobu pátral - Zemi. Ale má to jeden háček, čas zde plyne pozpátku. Zdá se, že jej tady čeká velmi bizarní konec, pokud se neobjeví kamarádi, aby jej zachránili. Kolonie (2000), angl. Colony Neschopnost: Zlo je nové dobro (2003), angl. Incompetence - humorný román z blízké budoucnosti, v níž se Evropa sloučila do Spojených států evropských a kde je neschopnost vyžadována. Po stopách naopak velmi schopného vraha se vydává jistý detektiv... Špeky (2006), angl. Fat - satirický román popisuje, jak společnost a média pohlíží na obezitu Červený trpaslík 1: Nekonečno vítá ohleduplné řidiče Červený trpaslík 2: Lepší než život Primordial Soup (1993) - knižní kolekce scénářů TV Show Červený trpaslík Son Of Soup (1996) - další kolekce scénářů Scenes From The Dwarf (1996)", "question": "V jaké epizodě seriálu Červený trpaslík se objevil Rob Grant?", "answers": ["Pozpátku"]}
{"title": "Bělorusko", "context": "Z dalších historicky či kulturně zajímavějších měst lze jmenovat Grodno (zachovaná část historické zástavby), Vitebsk, který je rodištěm Marka Chagalla, či Polock bohatý na sakrální památky. Zajímavou a přitažlivou krajinou je Polesí na jihu Běloruska. Jde o zalesněnou nížinu podél řeky Pripjať, jejíž jižní část leží již na Ukrajině. Řeka se zde pohybuje s téměř nulovým spádem, což způsobilo vytváření obrovských mokřin podél Pripjati a jejich přítoků. Také Národní park Bělověžský prales na hranici s Polskem láká stále více turistů. == Kultura == Nejslavnějším běloruským spisovatelem je patrně Janka Kupala. Světlana Alexijevičová získala roku 2015 Nobelovu cenu za literaturu. Za hranice své vlasti pronikli rovněž autoři jako Jakub Kolas, Maksim Bahdanovič, Vasil Bykav, Uladzimir Karatkevič, Alěs Adamovič či Ryhor Baradulin. K zakladatelům běloruského písemnictví patří Cyril Turovský. František Skoryna přeložil do běloruštiny Bibli. Vyšla roku 1517 v Praze, jako vůbec první tištěná kniha východní Evropy (Skoryna v Praze působil jako císařský zahradník). Skoryna též kodifikoval staroběloruštinu. Pro rozvoj moderní běloruštiny a literatury měl velký význam časopis Naša niva založený roku 1906 (vychází dodnes). První generace jeho autorů byla nazývána našanivská.V populární hudbě dokázal získat mezinárodní úspěch houslista Alexander Rybak, který má dnes ovšem norské občanství. Největším hudebním festivalem je Slavjanski bazar, který se každoročně koná ve Vitebsku a zaměřuje se primárně na populární hudbu ze slovanských zemí, ale často soutěží i umělci z neslovanských států, vítězem hlavní soutěže se stal již i zástupce Izraele či Mexika.Vysokou prestiž má baletní soubor Národního akademického divadla v Minsku (Н а В т о і б), jeho choreograf Valentin Elizarev získal roku 1996 prestižní Cenu Benois de la danse.", "question": "Kdo získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 2015?", "answers": ["Světlana Alexijevičová"]}
{"title": "Rusko", "context": "Rusko (rusky Р, Rossija), oficiálním názvem Ruská federace (rusky Р Ф, Rossijskaja federacija), je s rozlohou 17 125 191 km2 největší stát světa. Zahrnuje značnou část východní Evropy a téměř celou severní Asii. S počtem 146,1 milionů obyvatel je Ruská federace devátá nejlidnatější země na světě. Sousedy Ruska jsou (od severozápadu proti směru hodinových ručiček): Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Prostřednictvím Kaliningradské oblasti, strategické západní exklávy, dále sousedí s Litvou a Polskem. Ruské Kurilské ostrovy se nacházejí na dohled od Japonska a z ruské Čukotky je velmi blízko na Aljašku (USA). Území je rozděleno do 9 časových pásem a do 84 samosprávných celků, z toho 22 republik. Ruská federace je hlavním následnickým státem Sovětského svazu, který se rozpadl roku 1991; převzala jeho místo v Radě bezpečnosti OSN a je vůdčím členem Společenství nezávislých států. Je členem G20, OBSE, OSKB, SCO, APEC a dalších mezinárodních organizací. Od r. 2014 již není Rusko členem G8. Rusko je také považováno za jednu ze světových vojenských velmocí. Ruská ekonomika od r. 2016 opustila desítku největších světových ekonomik a podle nominální HDP je dvanáctá na světě s 1,8% objemu celkového světového HDP a šestá v HDP dle parity kupní síly. V přepočtu HDP na obyvatele se nachází na 71 místě ve světě ze 187 sledovaných zemí Mezi státy světa má největší zásoby přírodních zdrojů – nerostných surovin, ropy, zemního plynu, dřeva, pitné vody – z energetického hlediska je Rusko soběstačným státem. Ruské hospodářství prodělalo v 90. letech 20. století vleklou krizi po níž následovalo období silného růstu mezi lety 2000 až 2007. Růst byl přerušen světovou finanční krizí v období 2008 až 2009 a pokračoval v menší míře od roku 2010 do roku 2014. Od konce roku 2014 zaznamenává ruská ekonomika pokles způsobený snížením cen surovin a ekonomickými sankcemi. Rusko se podílí asi na čtvrtině světového obchodu se zbraněmi, čímž se řadí na druhé místo na světě za USA. Velký vliv má v Rusku pravoslavné křesťanství, přestože zemi ovlivnilo období ateistického Sovětského svazu. Další jsou islám, judaismus a buddhismus. Některé oblasti ruské kultury, jako např. literatura 19. století, dosáhly světového úspěchu. Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin.", "question": "Jakou rozlohu má Rusko?", "answers": ["17 125 191 km2"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Judas Priest se s \"Ripperem\" rozešli v míru a Ripper se připojil k americké heavymetalové kapele Iced Earth. Dechberoucí Reunion Tour opět zavítalo i do Prahy, aby srazilo na kolena zaplněnou T-Mobile Arenu. Na jaře, přesněji 1. března 2005, vyšlo u Sony Music/Epic Records napjatě očekávané album Angel of Retribution které je logickým pokračováním Painkiller. Získalo úspěch jak u kritiky, tak i na komerčním poli a následovalo světové turné, po kterém v červnu 2006 Halford oznámil, že chce založit svou vlastní nahrávací společnost, Metal God Entertainmen, kde se bude vydávat jeho všechen sólový materiál pod vlastní kontrolou. V listopadu 2006 byla jeho tvorba remasterována a vydána exkluzivně přes iTunes Store. Na konci roku 2005 byl vydán záznam japonského koncertu z Budokan Areny na DVD pod názvem Rising in the East. Za rok 2005 vydělali Judas Priest jen na koncertech kolem 600 milionů Kč, čímž se zařadili do Top 100 nejvíce vydělávajících umělců. Začátkem roku 2006 se začíná nejistě mluvit o novém albu. Což Rob Halford potvrdil a také dodal, že se bude jednat o největší show v historii Judas Priest. V roce 2006 vydali další DVD - Live Vengeance '82'; je to záznam koncertu z Memphisu během Screaming for Vengeance turné. V červnu 2006 při rozhovoru s MTV.com zpěvák Rob Halford prohlásil, že koncepční album bude pojednávat o francouzském spisovateli a věštci 16. století Nostradamovi, \"Nostradamus je celý o metalu, ne? Byl alchymista stejně jako prorok - osoba výjimečně nadaná. Měl úžasný život, který je plný zkušeností, utrpení, radosti a smutku. Je to velký lidský charakter a světoznámý jedinec. Můžete vzít jeho jméno, a přeložit ho do jakéhokoli jazyka a každý o něm ví, a to je důležité, protože máme co do činění s celosvětovým publikem.\" Kromě nového materiálu pro základ textů bude album obsahovat hudební prvky, které by mohly překvapit naše fanoušky. \"Bude to obsahovat spoustu hloubky, hodně symfonických prvků. Můžeme použít orchestru, aniž by to bylo přehnané. Dále masivní sborové zpěvy a klávesy se představí ve větší míře, vzhledem k tomu, že předtím byly vždycky v pozadí.\" Album Nostradamus vyšlo v červnu 2008 a skupina začala turné ještě ten měsíc. Na začátku února 2009 se kapela zařadila mezi kapely hovořící proti kupčení se vstupenkami, vydala prohlášení odsuzující způsob prodeje vstupenek vysoko nad jejich základní hodnotu a nálehala na své fanoušky aby kupovali vstupenky pouze z oficiálních zdrojů.", "question": "Kdo je zpěvákem kapely Judas Priest?", "answers": ["Rob Halford"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Sir Isaac Newton ([ˌ ˈ] IPA 4. ledna 1643 - 31. března 1727 v Londýně) byl anglický fyzik, matematik (profesor naturální filosofie), astronom, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory.", "question": "Kde zemřel Isaac Newton?", "answers": ["v Londýně"]}
{"title": "Bičování", "context": "Židé používali hůl či prut, později i bič, ten se časem rozdělil na tři řemeny, proto odsouzenec dostával maximálně třináct ran. Bičování se rovněž používalo v různých formách, novými nástroji jako devítiocasá kočka nebo tradiční bič. Bičování bylo založeno jako trest, který neznamená mrzačení (nenávratné poškozování těla). To však neznamená, že je to trest méně nepříjemný, protože u biče člověk mohl dostat 39 ran, které byly způsobeny hluboce a do krve. Další formy byly potom takzvané plané biče, které měly na konci veliké ostré předměty. Také podle římského práva bylo na začátku našeho letopočtu možné člověka odsoudit maximálně ke 40 ranám bičem. Bičování je dodnes v některých zemích používáno, konkrétně v Bruneji, Malajsii, Singapuru, Tanzánii, Zimbabwe a řadě islámských zemí. V Singapuru je možno udělit trest bičování například za nelegální graffiti. Maximální počet ran je 36, odsouzený si však může vyměnit jednu ránu za jeden rok ve vězení. Při výkonu trestu je odsouzený připoután na lavici, leží na břiše. Jako nástroj je používána hůl, kterou se kat musí trefit mezi dva vodící plechy, které jsou po každé ráně posunuty, aby další rána byla mířena do jiné části zad. Výkonu je přítomen lékař, který může exekuci přerušit v případě zdravotních problémů odsouzeného, který musí být při vědomí.", "question": "Kde je možné udělit trest bičování za nelegální graffiti?", "answers": ["V Singapuru"]}
{"title": "Mezinárodní svaz ochrany přírody", "context": "1990: Organizace začala používat název World Conservation Union („Světový ochranářský svaz“), ale ponechala si zkratku IUCN 1993: IUCN (spolu s Programem životního prostředí OSN a s WWF) vydává Caring for the Earth („Péče o Zemi“) 2008: Organizace přestala používat název World Conservation Union a vrátila se k International Union for Conservation of Nature Organizační struktura Svaz má tři složky: své členské organizace, svých 6 vědeckých komisí a svůj profesionální sekretariát.[1] Členové Svaz sdružuje jak státy, tak nevládní organizace. Členové určují postoje Svazu, definují jeho globální pracovní program a volí jeho Radu (srovnatelnou s představenstvem společnosti) na Světovém ochranářském kongresu IUCN. Členské organizace se sdružují do národních a regionálních výborů.[1] Členové IUCN z České republiky Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) – Nature Conservation Agency of the Czech Republic (NCA CR) Český svaz ochránců přírody (ÚVR ČSOP) – Czech Union for Nature Conservation Ministerstvo životního prostředí ČR – Ministry of the Environment of the Czech Republic Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) – The Krkonose Mountains National Park Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO) – Union of Czech and Slovak Zoos.[4]", "question": "Jakou zkratku má mezinárodní svaz ochrany přírody?", "answers": ["IUCN"]}
{"title": "Indické státy a teritoria", "context": "Andamany aNikobary Čandígarh Dádra a Nagar Havélí aDaman a Díu Lakadivy Puduččéri Ladak Mapa států a teritorií Indie V Indii je celkem osm svazových teritorií a 28 států, které se dále dělí do okresů a menších jednotek (stav k 07/2020). Současné rozdělení Indie odráží její historický vývoj, kdy indické území ovládaly různorodé etnické skupiny. Přibližně od poloviny 19. století indické území ovládali Britové. Tzv. Britská Indie tehdy zahrnovala většinu území dnešní Indie, Pákistánu a Bangladéše. Během britské navlády byly jednotlivé části Indie spravovány buď přímo Brity či lokálními panovníky – rádžy. Když v roce 1947 získala Indie nezávislost, rozdělení indického území z dob Britů zůstalo víceméně zachováno, Paňdžáb a Bengálsko byly rozděleny mezi Indii a Pákistán. Avšak hranice nově vzniklých států a teritorií pocházející z dob britské nadvlády často nerespektovaly etnické a jazykové složení obyvatelstva. Proto v roce 1956 proběhla rozsáhlá reorganizace těchto hranic. Od roku 1956 navíc došlo k několika dalším změnám, např. v roce 1960 byl stát Bombaj rozdělen na Gudžarát a Maháráštru, v roce 1987 vznikl nový stát Mizóram apod. V roce 2000 vznikly tři svazové státy Čhattísgarh, Džhárkhand a Uttarákhand. V červnu 2014 vznikl svazový stát Telangána vyčleněním z Ándhrapradéše.", "question": "Kolik má Indie států?", "answers": ["28"]}
{"title": "Murmansk", "context": "Žije zde přibližně 298 tisíc obyvatel. == Poloha a klima == Murmansk je největší město za severním polárním kruhem (68°58' s. š.) – roku 2011 zde žilo 307 257 obyvatel. Vzdálenost od Petrohradu po železnici je 1445 km. Město je důležitým přístavem, jediným ruským v Barentsově moři, který po celý rok nezamrzá, za což vděčí teplému Golfskému proudu. Ještě v březnu 1918 odsud vyplul poslední transport československých legionářů tzv. \"Severní cestou\" na bojiště do Francie, další již odjížděly po magistrále do Vladivostoku. Město leží v subarktickém podnebném pásu. Průměrné roční srážky jsou poměrně nízké (376 mm), nejdeštivějším měsícem je srpen. Průměrná roční teplota činí 0,1 °C (12,8 °C v červenci, -9,9 °C v lednu). == Dějiny == Město bylo založeno 21. září/4. října 1916, současně do něj byla přivedena železnice. Protože během 1. světové války bylo ruské pobřeží Baltu a Černého moře pod kontrolou nepřítele, byl Murmansk vhodným kandidátem pro stavbu přístavu, který by spojil Rusko s Evropou. Původně se město jmenovalo Romanov-na-Murmaně na počest ruské královské dynastie Romanovců (Murman je starý ruský název pro Barentsovo moře a pro Nory, odvozený od slova Norman. Jiná teorie se domnívá, že Murman je odvozeno ze sámského označení pro zem a moře). Město bylo přejmenováno na Murmansk po Únorové revoluci v roce 1917. == Současnost == Murmansk je konečnou stanicí Murmanské (Kirovské) železnice z Petrohradu (délka 1445 km; elektrifikovaná, z větší části dvoukolejná), která je hlavní spojnicí s ostatními části Ruska; denně tudy jezdí rychlíky do Petrohradu, Moskvy, Vologdy, sezónně i do dalších destinací. Končí zde také federální silnice M18 \"Kola\". V Murmansku jsou střední a vyšší námořnická škola (Murmanská státní technická univerzita) a několik výzkumných středisek. Z průmyslu je významná stavba lodí, železářský a dřevozpracující průmysl, velký rybný kombinát. Městskou dopravu zajišťují trolejbusy (nejsevernější na světě) a autobusy. Zdrojem dřívější relativní bohatosti města a jedním z důvodů pestrého národnostního složení byla přítomnost základny ruského námořnictva, která smutně proslula katastrofou jaderné ponorky Kursk v roce 2000. Z části ponorky je dnes památník obětem. Murmansk, největší město v Arktickém kruhu, se postupně vylidňuje. Kolaps řízené ekonomiky byl příčinou odchodu části obyvatelstva na jih do teplejších oblastí a za lepšími pracovními příležitostmi.", "question": "Jak se jmenuje největší město ležící za severním polárním kruhem?", "answers": ["Murmansk"]}
{"title": "Antonín Novotný", "context": "Antonín Josef Novotný (10. prosince 1904 Letňany - 28. ledna 1975 Praha) byl třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Úřadoval v letech 1957 až 1968. Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného (* 1874) z Letňan a Barbory, roz. Hlaváčové (* 1882) z Velkých Čakovic. Narodil se v Letňanech, tehdejší č. p. 28 (kde měli bydliště i jeho otec Antonín a děd Antonín) a 13. prosince dostal při křtu v kostele sv. Remigia ve farnosti Čakovice jména \"Antonín Josef\". Vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Podle zápisu v matrice v únoru 1921 vystoupil z církve a téhož roku vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí (v pražské organizaci), v letech 1937-1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany (1938) pracoval jako dělník ve vysočanské Včele. Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. V letech 1945-1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946-1968 byl členem ÚV KSČ, v roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ. Jeho celoživotní zálibou byla karetní hra mariáš, kterou provozoval i ve své rezidenci na Orlíku. Značnou pozornost věnoval však i tělovýchovným vystoupením (československá spartakiáda). Když zemřel Antonín Zápotocký čekalo se, že novým prezidentem bude Viliam Široký, v Praze už probíhaly přípravy na volbu Širokého, tiskly se dokonce jeho prezidentské obrazy. Československá komunistická reprezentace byla zrovna na návštěvě u Chruščova v Moskvě, ten ale rozhodl jinak. Když dostal zprávu o smrti Zápotockého, osobně doporučil do funkce prezidenta Antonína Novotného. Ústřední výbor KSČ doporučení sovětského vedení akceptoval a navrhl Antonína Novotného jako kandidáta na prezidenta. Dne 19. listopadu 1957 se stal prezidentem Československa, když pro něj hlasovalo všech 353 poslanců. Do prezidentského křesla mu dopomohly pouze Chruščovovy osobní sympatie. Intelektuálně však na svou funkci nestačil a jeho vystoupení vyvolávala posměch. Pokud své projevy četl, museli mu všechna cizí slova přepisovat ve fonetické podobě. Sám o sobě a o svých schopnostech pochyboval. Svědectví jeho neteře z konce padesátých let 20. století popisuje, jak Novotný drží hlavu v dlaních a stěžuje si, že na funkci nestačí a nemůže v ní obstát. Styděl se před vzdělanými lidmi, a k inteligenci se proto choval tvrdě a přezíravě.", "question": "Kde zemřel Antonín Novotný?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Simpsonovi (anglicky The Simpsons) jsou americký animovaný seriál vytvořený Mattem Groeningem v produkci Jamese L. Brookse, Ala Jeana a Sama Simona pro televizní síť FOX. Seriál satiricky pojednává o životě americké střední třídy představované rodinkou Simpsonů, zahrnující Homera, Marge, Barta, Lízu, Maggie, dědu Simpsona, psa Spasitele a kočku Sněhulku. Odehrává se ve fiktivním městě kdesi ve Spojených státech, Springfieldu. Paroduje americkou kulturu, společnost, televizi a mnoho aspektů lidského života obecně. Groening pojmenoval animovanou rodinku po členech své vlastní rodiny, přičemž Bart (anagram angl. brat – spratek) měl představovat samotného Matta. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, seriál má aktuálně 618 odvysílaných dílů ve 28 řadách. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ale jen jako dvouminutový skeč v The Tracey Ullman Show. Kresby skečů byly neumělé a během tří řad jich vzniklo 48. Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou.", "question": "Jak se jmenuje pes rodiny Simpsonových ve stejnojmenném kresleném seriálu?", "answers": ["Spasitele"]}
{"title": "TV Nova", "context": "z filmů potom Muži v naději a Probudím se včera. V roce 2015 stanice uvedla seriál Policie Modrava, který vystřídal na postu nejsledovanějšího seriálu současnosti seriál Ordinace v růžové zahradě 2, která však drží pozici nejsledovanějšího nekonečného seriálu. Úspěšnými pořady byly také Výměna manželek, Ulice, Televizní noviny a mírný pokles zaregistrovali Doktoři z Počátků. Český klub skeptiků Sisyfos udělil v roce 2002 TV Nova a jejímu pořadu Věštírna anticenu bronzový Bludný balvan v kategorii družstev za \"příkladné zvyšování sebevědomí\", jelikož \"Věštírna ukazuje, že i zcela nevýrazný člověk je vlastně senzibilem či zázračníkem, protože ve Věštírně se jím snadno a rychle může před kamerami stát\". Za vysílání soutěže Big Brother mezi šestou ranní a dvaadvacátou hodinou večer udělila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Nově v roce 2008 pokuty v celkové výši 43,3 milionu korun. Podle Rady byly díly vysílané v tomto čase způsobilé ohrozit fyzický, psychický i morální vývoj dětí, protože byly charakteristické řadou manipulativních praktik, agresí, verbální vulgaritou, jednáním pod vlivem alkoholu, uměle a samoúčelně exponovanou sexualitou. V červnu 2012 změnila TV Nova vzhled své oficiální webové stránky Nova.cz, který byl v mnoha prvcích totožný s webem americké stanice CBS. Po upozornění novinářů a lidí na sociálních sítí TV Nova odstranila některé z prvků. Americká CBS se k tomu vyjádřila tak, že nemá s kroky stanice Nova nic společného. Stránky obou televizí byly založené úplně na jiných kódech při sestavování stránky. Vladimír Železný (1994-2003) – Jeden ze zakladatelů a současně první generální ředitel televize Nova. Petr Dvořák (2003-2010) – Petr Dvořák přidal k hlavnímu kanálu Nova, další kanál - Nova Cinema, což mu umožnil start digitalizace. Během svého působení se začaly vysílat dva důležité seriálu Ulice a Ordinace v růžové zahradě, které ji drží vysokou sledovanost i na dále. Později v létě 2010 odchází z pozice generálního ředitele TV Nova a nastupuje jako viceprezident v CME.", "question": "Kdy byly změnila internetové stránky televize Nova?", "answers": ["V červnu 2012"]}
{"title": "Milan Mrukvia", "context": "Milan Mrukvia Milan MrukviaOsobní informace Datum narození 13. dubna 1946 (75 let) Místo narození Poprad, Československo Výška 178 cm Váha 93 kg Přezdívka Fofo Klubové informace Číslo 12 Pozice útočník Kluby Slovan Bratislava CHZJDDukla TrenčínLB ZvolenEHC BaselEHC Aarau Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Přehled medailí Československá hokejová liga zlato 1978/1979 Slovan Bratislava CHZJD Milan Mrukvia (* 13. dubna 1946 Poprad) je bývalý slovenský hokejista, útočník. V roce 1981 emigroval do Švýcarska. Hokejová kariéra V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a během vojenské služby za Duklu Trenčín. Se Slovanem získal v roce 1979 mistrovský titul. Nejčastěji nastupoval jako střední útočník s Miroslavem Miklošovičem a Dušanem Žiškou. Po zisku mistrovského titulu musel odejít do LB Zvolen. Po emigraci hrál švýcarskou nejvyšší soutěž za EHC Basel a EHC Aarau. Za reprezentaci Československa nastoupil v letech 1968-1970 v 7 utkáních a dal 2 góly. Klubové statistiky Sezona Klub Soutěž Základní část ZGABTM 1968/1969Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1969/1970Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1970/1971Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1971/1972Slovan Bratislava CHZJD1. liga31691520 1972/1973Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1973/1974Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1974/1975Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1975/1976Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- 1977/1978Dukla Trenčín1. liga2234714 1977/1978Slovan Bratislava CHZJD1. liga2052712 1978/1979Slovan Bratislava CHZJD1. liga----- Externí odkazy Milan Mrukvia – statistiky na Eliteprospects.com (anglicky) Historie světových hokejových turnajů a zlínského hokeje Milan Mrukvia: Mládež by nemala vyrastať v strese ani podliehať rodičovským snom o NHL Mrukvia: Švajčiari hrali a dýchali ako jeden Slovan Bratislava si připomněl historický titul, tehdejší mistři byli téměř kompletní mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} 1978/1979 – Slovan CHZJD Bratislava Brankáři Marcel Sakáč • Pavol Norovský Obránci Jozef Bukovinský • Milan Kužela • Ivan Černý • Vladimír Urban • Ľubomír Roháčik • Ľubomír Ujváry Útočníci Marián Šťastný • Peter Šťastný • Anton Šťastný • Marián Bezák • Miroslav Miklošovič • Milan Mrukvia • Dušan Pašek • Dárius Rusnák • Ján Jaško • František Hejčík • Eugen Krajčovič • Dušan Žiška Trenér Ladislav Horský mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Lední hokej | Slovensko | Lidé", "question": "Kolik gólů vstřelil Milan Mrukvia za reprezentaci?", "answers": ["2"]}
{"title": "Zelená špalda", "context": "Kvůli silným bouřkám, které často doprovázelo krupobití, sklízeli rolníci pšenici raději nezralou, aby si zachovali alespoň část úrody. Nezralé zrno pak sušili, díky čemuž se prodloužila doba, po kterou je bylo možné skladovat. Až do poloviny 19. století se grünkern sušil jen pro domácí potřebu. Od roku 1850 se začala zelená špalda využívat i v dalších odvětvích, vyráběl se z ní například slad pro pivovary. Po roce 1870 začala výroba tohoto zeleného jádra vzrůstat. Rozkvět zaznamenala zejména v období obou světových válek, kdy produkce vzrostla až na 6000 tun ročně. == Příprava == Tradiční způsob přípravy zelené špaldy se používal asi do poloviny 20. století. Nezralá špalda se posekala, stonky se svázaly do svazků, od nichž se pomocí železných hřebenů oddělovaly klasy, jež se pak sušily v sušárnách, často umístěných kvůli nebezpečí požárů mimo města či obce. Centrální část sušárny zabíral rošt, pod nímž se topilo dřevem. Na něj se rozložily klasy s vysokým obsahem vody (až 50 %) a sušily se a pražily za teploty 120–180 °C. Při tomto procesu byl obsah vody v zrnech snížen až na 13 %. Špaldová zrna získala pražením typickou chuť a vůni.", "question": "Na kolik tun ročně vzrostla produkce zelené špaldy?", "answers": ["6000"]}
{"title": "Angličtina", "context": "Anglicky se dnes hovoří v následujících zemích: Americká Samoa, Americké Panenské ostrovy, Anguilla, Antigua a Barbuda, Aruba, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Bermudy, Botswana, Britské indickooceánské teritorium. , Britské Panenské ostrovy, Brunej, Cookovy ostrovy, Čína, Dominika, Dominikánská republika, Eritrea, Etiopie, Falklandské ostrovy, Fidži, Filipíny, Gambie, Ghana, Gibraltar, Grenada. , Guadeloupe, Guam, Guyana, Honduras, Indie, Irsko, Izrael, Jamajka, Jihoafrická republika, Kajmanské ostrovy, Kambodža, Kamerun, Kanada, Keňa, Kiribati, Libanon. , Lesotho, Libérie, Malawi, Malajsie, Malta, Marshallovy ostrovy, Mauricius, Mikronésie, Montserrat, Namibie, Nauru, Nizozemské Antily, Nový Zéland, Nigérie, Niue,. Norfolk, Pákistán, Palau, Papua-Nová Guinea, Pitcairn, Portoriko, Rwanda, Saint-Pierre a Miquelon, Samoa, Severní Mariany, Seychely, Sierra Leone, Singapur, Somálsko, Spojené státy americké. , Šrí Lanka, Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Svazijsko, Šalamounovy ostrovy, Tanzanie, Tokelau, Tonga, Trinidad. a Tobago, Turks a Caicos, Uganda, Vanuatu, Zambie, Zimbabwe Úředním jazykem je angličtina v těchto zemích: primární - Spojené království (de facto), Spojené státy (de facto, de iure. na úrovni některých států), Austrálie (de facto), Nový Zéland, Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Bermudy, Dominika, Gibraltar, Grenada, Guyana, Jamajka,. Kanada, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Trinidad a Tobago, jeden ze 6 jazyků OSN jeden z hlavních - Belize, Hongkong, Indie, Irsko, Jihoafrická republika, Kanada. , Singapur, Evropská unie doplňkový - Argentina, Fidži, Filipíny, Ghana, Gambie, Kamerun, Keňa, Kiribati, Kostarika, Lesotho, Libérie, Mikronésie, Namibie, Nigérie. , Nikaragua, Malta, Marshallovy ostrovy, Pákistán, Panama, Papua-Nová Guinea, Samoa, Sierra Leone, Svazijsko, Šalamounovy ostrovy, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe Germánsky mluvící kmeny z různých částí severozápadního Německa (Sasové, Anglové) a Jutska (Jutové) v pátém století našeho letopočtu vpadly do východní Anglie. Zde se jejich jazyk, anglosaština, rozšířila bud tím, že nově příchozí původní keltské obyvatelstvo vytlačili, nebo došlo k postupné asimilaci a původní obyvatelé postupně jazyk a kulturu nové panující vrstvy přijali. Angličtina je tedy svým původem anglofríský jazyk.", "question": "Na jakem území se vyvinul západogermánský jazyk?", "answers": ["Anglie"]}
{"title": "Vitamín K", "context": "Vitamín K je vitamín rozpustný v tucích. Označení \"K\" je odvozeno z německého slova \"Koagulation\", tedy od procesu srážení krve. Vitamín K je nezbytný pro funkci několika proteinů podílejících se na srážení krve. Vitamín K je dále nezbytný v procesu mineralizace kostí, buněčného růstu a metabolismu proteinů cévní stěny. Existují dvě přirozeně se vyskytující formy vitamínu K. Vitamín K1, fylochinon, je syntetizován rostlinami. Vitamín K2, menachinon, je produkován bakteriemi. Vitamín K2 se dále dělí podle počtu opakujících se izoprenových jednotek v bočním řetězci molekuly. Pro podtypy vitamínu K2 používáme zkratku MK a přidáváme specifikaci číslem n (MK-n), kde n označuje počet izoprenových jednotek. Běžné jsou podtypy MK-4, MK-7, MK-8, MK-9. Lidský organizmus, resp. bakterie přítomné v lidském organizmu, vytvářejí MK-4. MK-4 ale není bakteriemi vyráběn v těle v dostatečném množství. Existuje ještě syntetický vitamín K3, menadion, přidávaný do zvířecích krmiv, z něhož se v organizmu vytváří K2 ve formě MK-4. Menadion je v ČR zakázáno podávat lidem. Ukazuje se, že K1 a K2 jsou v organizmu využívány rozdílným způsobem. Zatímco K1 je využíván především pro srážení krve a jeho hlavním orgánem působení jsou játra, K2 hraje důležitou úlohu v nekoagulačních dějích, a to v metabolismu a mineralizaci kostí, v buněčném růstu a v metabolismu buněk cévní stěny. Vitamín K2 (ve formě MK-4) se vyskytuje především v jiných orgánech, než v játrech, a to ve vyšších koncentracích než fylochinon. Tato skutečnost, spolu s existencí unikátní cesty jeho syntézy, svědčí o tom, že K2 má jedinečnou biologickou funkci, která dosud nebyla popisována. Vitamín K funguje jako kofaktor pro enzym, který katalyzuje karboxylaci kyseliny glutamové na gama-karboxyglutamovou (GLA). Přestože se vitamín K dependentní gama-karboxylace vyskytuje pouze u specifických reziduí kyseliny glutamové, je nezbytná k tomu, aby tato rezidua správně vázala vápník. Schopnost vázat vápenaté ionty (Ca2+) je nutná pro aktivaci sedmi vitamín K dependentních faktorů srážlivosti (proteinů) v koagulační kaskádě. Pojem koagulační kaskáda znamená řadu akcí, z nichž každá je závislá na předcházející, a způsobuje zastavení krvácení tím, že vytvoří sraženinu.", "question": "Od čeho je významově odvozen vitamín K?", "answers": ["srážení krve"]}
{"title": "Kotrč", "context": "Kotrč (Sparassis) je rod chorošovitých hub keříčkovitého vzhledu, které žijí jako saproparazité na kořenech stromů. Na území České republiky jsou známé tři druhy: kotrč kadeřavý (Sparassis crispa), hojný druh parazitující na borovicích, kotrč Němcův (Sparassis nemecii), vzácný druh parazitující na jedlích a kotrč štěrbákový (Sparassis laminosa), vzácný druh parazitující na dubech. == Druhy == Zdroj: Sparassis crispa (Wulfen) Fr. Sparassis brevipes Krombh. Sparassis cystidiosa Desjardin et Zheng Wang Sparassis latifolia Y.C. Dai et Zheng Wang Sparassis miniensis Blanco-Dios et Z. Wang Sparassis radicata Weir Sparassis spathulata (Schwein.) Fr. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu kotrč ve Wikimedia Commons", "question": "Jaký druh kotrče parazituje na borovicích?", "answers": ["kadeřavý"]}
{"title": "Dusík", "context": "Amoniak a následně z něj vyrobená kyselina dusičná jsou látky, které se vyrábí v chemickém průmyslu velmi mnoho. Amoniak hlavně jako hnojivo a chemická látka k výrobě dalších amonných a jiných sloučenin a kyselina dusičná jako významné oxidovadlo, které se používá i k dalším anorganickým a organickým syntézám. Plynný dusík nalézá využití jako inertní atmosféra např. v prostředí, kde hrozí nebezpečí výbuchu, při výrobě integrovaných obvodů, nerezové oceli a používá se k plnění obalů výrobků, aby nedošlo k jejich zmačkání a zvlhčení - například sáčky s brambůrky. Kapalný dusík se využívá v řadě kryogenních procesů, při nichž je třeba udržet prostředí na značně nízké teplotě. Příkladem je např. uchovávání tkání nebo spermií a vajíček v lázni z kapalného dusíku. Kapalným dusíkem jsou chlazeny polovodičové detektory rentgenového záření v různých spektrometrických aplikacích. V medicíně se používá k místní nekrotizaci tkáně, například bradavic. Dusíkatá hnojiva jsou látky, které se rostlinám dodávají, aby rostly rychleji. Rostliny dusík nevylučují a plně ho využívají k růstu. Rostliny, které byly hnojeny nadbytkem hnojiv s obsahem dusíku, lze poznat podle dužnatých tkání křehkých dužnatých orgánů, velkých, sytě zelených, listů. Takové rostliny se snadno poškodí a také více trpí chorobami a škůdci. Amoniak NH3 a jeho sloučeniny jsou jedním z nejvyužívanějších hnojiv v zemědělství. Plynný amoniak se v poslední době stává náhradou freonů v chladírenství. Amoniak se vyrábí přímou syntézou z plynů tzv. Haberovým procesem.", "question": "Co je hlavní složkou zemské atmosféry?", "answers": ["Dusík"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska). Čeština je úředním jazykem Česka a Evropské unie. V úředním styku lze češtinu používat také na Slovensku. Spisovný standard žádný zákon neupravuje, ale kodifikuje jej v praxi svými obecně uznávanými doporučujícími publikacemi Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky a jejich schválením pro výuku i Ministerstvo školství. Čeština je slovanský jazyk a patří tak do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se slovenštinou tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří dále polština, kašubština a lužická srbština (horní a dolní). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě.", "question": "Do jaké jazykové rodiny patří čeština?", "answers": ["indoevropských"]}
{"title": "César", "context": "César Tento článek je o francouzské filmové ceně. O římském vojevůdci a konzulovi pojednává článek Julius Caesar. César soška CésaraUdělováno za nejlepší filmové počiny ve francouzské produkci Datum únor / březen Místo Olympia (od 2021) Země Francie Uděluje Académie des Arts et Techniques du Cinéma Moderátoři Marina Foï (2021) První ročník 1976 Web www.academie-cinema.org Televizní přenos TV stanice France 2 (1976–1994)Canal+ (od 1994) César je francouzské filmové ocenění, které od roku 1976 uděluje Filmová umělecká akademie (L’Académie des Arts et Techniques du Cinéma). Hlavním cílem udělování je zviditelnění nejlepších francouzských filmů v očích diváků, ale i distributorů a přispět tak na jejich podporu. Další snahou je pravdivě zobrazovat francouzskou filmovou tvorbu a propagovat evropské filmy v rámci světové konkurence. První předávání Césarů, jehož prezidentem byl Jean Gabin, se uskutečnilo 3. dubna 1976. Dvacet pět bronzových sošek, z nichž každá váží 3 kg, je uděleno každý rok na přelomu února a března. Trofej převzala jméno César po svém sochařském tvůrci, kterým byl César Baldaccini. Hlavním aktérem ve výběru a oceňování francouzské filmové produkce uvedené do kin od 1. ledna do 31. prosince je Filmová umělecká akademie. Tato instituce, založená v roce 1975 z iniciativy George Cravenna, má více než 3 400 členů z řad filmových profesionálů. César je francouzskou obdobou americké filmové ceny Oscar. Televizní přenos od roku 1994 zajišťuje stanice Canal+. Ceremoniál v roce 2021 proběhl v pařížské Olympii. Nejvyšší počet sedmi Césarů z třinácti nominací získalo komediální drama Adieu les cons (Sbohem, blbci) režiséra Alberta Dupontela, který si sošku také odnesl.[1] Kontroverze Josiane Balasko, Daniel Auteuil, Catherine Deneuve a Karin Viardová na Césarech 200045. ročník udílení Césarů se uskutečnil 28. února 2020. Cenu za nejlepší film obdržela adaptace Hugových Bídníků, režírovaná Ladji Lyem.", "question": "Proč se udělují ceny César?", "answers": ["Hlavním cílem udělování je zviditelnění nejlepších francouzských filmů v očích diváků, ale i distributorů a přispět tak na jejich podporu."]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Na rozdíl od svého nejbližšího příbuzného, speed metalu, je tento styl o dost agresivnější a spontánnější. Jde o významný přechod z jedné metalové kategorie do druhé, která je ovlivněna i jinými styly, jako např. klasickou hudbou a jazzem. Thrash metal je založený na rychlém tempu, rychlých či komplikovaných rytmicky sekaných kytarových riffech, občas na pozadí kytarových sól. Právě rychlost a členitá rytmická struktura skladeb je to, co běžně definuje thrash metal. Také se vyznačuje rychlým, intenzívním bubnovaním (thrashoví bubeníci často používají dvojpedálové bicí). Začátkem 90. let minulého století dosáhl thrash metal svého vrcholu popularity, která následně začala klesat. Kapely co zůstaly věrné stylu, další nové kapely a obrovská masa příznivců (známí jako thrasheri) ho udržují při životě dodnes. Poprvé byl termín thrash metal použit v recenzi na album Spreading the Disease (1985) od skupiny Anthrax. Právě Anthrax byli v osmdesátých letech, spolu se skupinami jako Slayer, Exodus a Testament, Metallica a Megadeth považováni za průkopníky thrash metalu. Mezi vůbec nejklasičtější alba jsou všeobecně považována hlavně Reign in Blood (1986) od Slayer, dále Master of Puppets (1986) od Metallicy, deska Among The Living (1987) od Anthrax, debut Bonded by Blood (1985) od Exodus a z Evropy hlavně Eternal Devastation (1986) od Destruction nebo Pleasure to Kill (1986) od Kreator. Nejznámější evropské jsou Destruction, Kreator a Sodom, které dodnes hrají. Nejznámějšími českými thrashmetalovými kapelami jsou Arakain a Debustrol. I když se pro většinu fanoušků historie thrash metalu začíná psát až rokem 1981, skutečné počátky tohoto stylu se datují o mnoho dřív: první riff písně \"Symptom of the Universe\" (1975) legendárních Black Sabbath je pravděpodobně jeden z prvních thrashových riffů, i když jejich písně \"Into the Void\" a \"Children of the Grave\" (obě 1971) měly také velký význam pro rozvoj tohoto hudebního stylu. Jiní znalci poukazují na skladbu \"Stone Cold Crazy\" (1974) od anglických Queen, která byla na svou dobu neobyčejně tvrdá a rychlá a později ji do svého repertoáru zařadila nejúspěšnější a nejznámější dříve thrashová skupina Metallica.", "question": "Byla skupina Testament považována za jednoho z průkopníků heavy metalu?", "answers": ["Právě Anthrax byli v osmdesátých letech, spolu se skupinami jako Slayer, Exodus a Testament, Metallica a Megadeth považováni za průkopníky thrash metalu."]}
{"title": "Vlajka Evropské unie", "context": "Vlajka Evropské unie je symbolem EU, zobrazuje kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí. Přestože je vlajka spojována s Evropskou unií, původně byla užívána Radou Evropy a měla reprezentovat celou Evropu, nikoliv konkrétní organizaci. == Historie == Když začátkem padesátých let Evropská komise hledala vhodný motiv pro budoucí vlajku EU, navrhl šlechtic japonsko-rakouského původu Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi přejmout vlajku, jím založené, Panevropské unie. Ta se skládala z červeného kříže ve žlutém kruhu na modrém pozadí, přičemž kruh odkazuje k japonské vlajce, neboť Kalergi se narodil své japonské matce roku 1894 v Tokiu. Tento návrh byl však zamítnut kvůli protestům Turecka proti přítomnosti kříže, nicméně hlavní motiv japonské vlajky, kruh uprostřed jednobarevného pozadí, zůstal i na na finálním návrhu Arsè Heitze. Číslo 12 jako počet hvězd bylo nakonec vybráno kvůli politické neutrálnosti, později Haitz připustil inspiraci mariánskou ikonografií. Podoba vlajky byla Radou Evropy přijata 8. prosince 1955 a navrhl ji hlavní herold Irska Gerard Slevin. Symbolem Evropského společenství se vlajka stala 26. května 1986. Evropská unie, vzniklá na základě Maastrichtské smlouvy v roce 1992, která Společenství nahradila, převzala také jeho vlajku. Ovšem zrušením Maastrichtské smlouvy a jejím nahrazením Lisabonskou smlouvou nebyla tato vlajka, v nové smlouvě deklarována jako vlajka EU. Tak se stalo, že oficiálně EU žádnou vlajku nemá. Proto některé státy EU prohlásily, že ji jako symbol uznávají. Mezi těmi, které takové vyjádření nevydaly je i ČR. Vlajka je vyobrazena na přední straně všech eurobankovek, na mincích je pouze kruh hvězd. === Počet hvězd === Počet hvězd je ustálen na dvanácti a nesouvisí s počtem členů Evropské unie. V roce 1953 měla Rada Evropy 15 členů. Bylo navrženo, aby budoucí vlajka měla jednu hvězdu pro každého člena, přičemž by se počet při přijetí nových členů již neměnil. Proti tomu se postavilo Západní Německo, neboť jedním ze členů Rady bylo sporné území Sársko a vlastní hvězda by vyvolávala představu samostatnosti území. V této souvislosti Francie protestovala proti 14 hvězdám, neboť by to vyvolalo představu pohlcení Sárska Německem. Je mýtem, že by poté italský zástupce protestoval, že 13 je nešťastné číslo a rovněž poukazoval na skutečnost, že původní vlajka Spojených států měla tento počet hvězd. Hvězdy symbolizují ideály jednoty, solidarity a souladu mezi evropskými národy. === Mariánská inspirace === V roce 1987, poté co EHS vlajku přijalo, uvedl její autor Arsene Heitz, že se při jejím návrhu inspiroval také textem 12. kapitoly biblické knihy Zjevení, která zobrazuje ženu s dvanácti hvězdami kolem hlavy.", "question": "Jaká je barva pozadí na vlajce Evropské unie?", "answers": ["modrém"]}
{"title": "Braniborská brána", "context": "Braniborská brána stojí v centru města na rozhraní dvou známých a velkých tříd: na západ od ní počíná Straße des 17. Juni (Ulice 17. června), na východ od brány pak pokračuje historická třída Unter den Linden (Pod lípami). S touto stavební památkou je spojeno mnoho historických událostí města. == Architektura == Braniborská brána je 26 metrů vysoká, 65,5 metrů široká a 11 metrů dlouhá (hluboká) stavba z pískovce ve stylu raného klasicismu. Svým vzhledem silně připomíná propylaje athénské Akropolis. Má pět průjezdů, střední je poněkud širší nežli čtyři postranní, po obou stranách se nacházejí malé haly. Bránu tvoří 15 metrů vysoké sloupy v jónsko-dórském stylu s průměrem 1,75 metrů u paty. Stavba je zdobena ornamenty a reliéfy, které zobrazují mimo jiné různé výjevy ze života Herkulova, boha Marta a bohyně Minervy. Brána je korunována 5 metrů vysokou sochou kvadrigy (čtyřspřeží), představující okřídlenou bohyni vítězství, která vjíždí do města na čtyřmi koňmi taženém voze. == Dějiny == Braniborská brána byla zřízena roku 1734 jako celní brána v opevnění Berlína. Mezi roky 1788 a 1791 ji pruský král Fridrich Vilém II. nechal přestavět v dnešním stylu raného klasicismu, práce provedl architekt Carl Gotthard Langhans. Roku 1793 dostala brána kvadrigu, zhotovenou Johannem Gottfriedem Schadowem. Tato socha představovala okřídlenou bohyni míru Eirene; roku 1806 byla Napoleonem dopravena do Paříže, ale již roku 1814 byla převezena zpět do Berlína. Při její restauraci byl původní věnec z dubového listí nahrazen novým symbolem, totiž železným křížem, čímž byla Schadowova bohyně míru Eirene nově definována jako bohyně vítězství Viktorie. Původně směl Braniborskou bránou projíždět pouze německý císař. Dne 30. ledna 1933 byla brána svědkem velkého průvodu nacistické NSDAP, která slavila převzetí moci v Německu. Ke konci druhé světové války, kdy zde sovětské jednotky vyvěsily rudou vlajku, byla brána silně poškozena dělostřelbou německé armády (v tu dobu již ovšem existoval sádrový obtisk sochy). Během padesátých let 20. století byla Braniborská brána poprvé rekonstruována (za spolupráce NDR a SRN), přičemž byl železný kříž a orel odstraněn (jako symboly pruského militarismu). Během existence berlínské zdi se brána nacházela v hraničním pásu a nebyla přístupná. Historicky vešel ve známost proslov presidenta USA Reagana, který zde při návštěvě Západního Berlína 1987 pronesl známou výzvu, adresovanou tehdejšímu prvnímu tajemníkovi KSSS Gorbačovovi: \"Mr.", "question": "Která brána je jednou z nejznámějších památek v Berlíně?", "answers": ["Braniborská brána"]}
{"title": "Ještěrka obecná", "context": "Ještěrka obecná (Lacerta agilis, Linnaeus, 1758) je jeden z nejrozšířenějších druhů ještěrky v České republice. Žije pod kameny nebo ve skulinách. Celková délka ještěrky obecné činí kolem 20–25 cm. Tělo měří až 9 cm a ocas je jedenapůlkrát delší než tělo. Hlava je širší s krátkým čumákem. Na krátkých končetinách je 5 prstů, jež jsou zakončeny drápky, které umožňují dobrý pohyb po kamenech a různorodých materiálech. Ocas umožňuje lepší dynamiku pohybu a slouží také při útěku před nepřáteli, často se od těla při napadení odděluje, ale znovu se regeneruje a dorůstá. Přestože je v České republice druhem chráněným, patří do druhů ještěrek v zemi nejrozšířenějších. Je rozšířená na většině území střední a východní Evropy, v Asii až po západ Číny, ale její početnost silně poklesla, díky ztrátě stanovišť. Obývá především suchá a slunná místa a to stráně, i okraje lesů. Většinou pobývá do výšky 2500 m n. m. Při větších výkyvech teplot raději zalézá do úkrytů. Každý jedinec má svoje území, kde loví, klade vejce. V jídelníčku ještěrky obecné můžeme najít menší hmyz (mouchy, brouky), také pavouky, červy, plže a pozemní korýše (svinky). Menší kořist rovnou polyká. Ještěrka loví především ve slunných dnech a dokáže ulovit i letící kořist. Ještěrky se rozmnožují v letních měsících – květnu, červnu. Samice naklade do vyhloubené jamky v písku, mechu, hlíně či suché trávě 3-15 kožovitých měkkých vajíček o velikosti cca 15×8 mm. Kolem půlky měsíce července (většinou po 56 dnech) se vylíhnou mláďata, jež dosahují délky kolem 5–6 cm. Již od vylíhnutí jsou odkázána pouze na sebe a potravu si musí shánět sama. Dospělosti dosahují v 1,5-2 letech. Ještěrka je nejaktivnější v ranních a podvečerních hodinách. V zimním období upadá do zimního spánku. Většinou zalézá do opuštěných nor savců (např. hraboši), pod kořeny stromů a různých skulinek. V dubnu se probouzí ze zimního spánku. Má ve svém okolí mnoho nepřátel, mezi ně patří například lišky, volavky, čápi,kolem měst kočky a další predátoři.", "question": "Je ještěrka obecná chráněný druh v České republice?", "answers": ["Přestože je v České republice druhem chráněným, patří do druhů ještěrek v zemi nejrozšířenějších."]}
{"title": "Obří hrnce", "context": "== Podmínky vzniku == Jak uvádějí J. Rubín a B. Balatka v knize Atlas skalních, zemních a půdních tvarů, podmínkou vzniku obřích hrnců v korytech toků jsou vhodné geomorfologické, geologické a hydrologické podmínky. Obří hrnce vznikají evorzí, t.j. rotačním pohybem vody s pevnými částicemi na dně či stěnách prohlubní. Jednou z hlavních podmínek vzniku těchto evorzních tvarů je především výraznější sklon vodního toku, dostatečný průtok vody a příznivé vlastnosti místních hornin. Obří hrnce vznikají nejrychleji v měkkých horninách, jejich existence v takovém druhu hornin však není trvalá. Dokonalé a stabilní tvary vznikají v hlubinných vyvřelinách a některých krystalických břidlicích. Nevhodné pro vznik obřích hrnců jsou horniny silně rozpukané. == Obří hrnce na území ČR == === Fluviální obří hrnce === Obří hrnce se v korytech vodních toků vyskytují na celém území České republiky. Jako příklady z různých míst můžeme jmenovat Vydru, Křemelnou a horní tok Otavy na Šumavě, koryto Vltavy pod Čertovou stěnou mezi Lipnem a Vyšším Brodem, horní tok Labe, Divokou Orlici u Zemské brány, Sázavu u Stvořidel nebo peřeje Studeného potoka na území přírodní rezervace Vysoký vodopád nedaleko Pradědu v Jeseníkách. Na Černé Desné v lokalitě mezi Desnou a Souší v Jizerských horách, která byla v roce 2013 vyhlášena chráněnou přírodní památkou, se dokonce jeden z vodopádů jmenuje Hrncový podle zdejších obřích hrnců. V soutěsce Koryto na řece Doubravě u Chotěboře pod dolním vodopádem lze zhruba 1 metr nad hladinou spatřit obří hrnec o průměru 120 cm, jehož dutina dosahuje hloubky 105 cm. V korytě říčky Mumlavy (Mumlavské vodopády v Krkonoších) byly v žulovém podloží a balvanech vyhloubeny četné obří hrnce, místními lidmi zvané Čertova oka. Největší z nich má rozměry 7 x 5,5 m. Takové několikametrové útvary bývají někdy označovány jako obří kotle. U vývojově dokonalých tvarů se poměr hloubky prohlubní k jejich průměru pohybuje od 2 : 1 do 5 : 1. Celkem bylo na území Čech a Moravy zaznamenáno kolem 3000 těchto evorzních tvarů.", "question": "Objevují se obří hrnce pouze na několika místech v České republice?", "answers": ["Obří hrnce se v korytech vodních toků vyskytují na celém území České republiky."]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Na přelomu tisíciletí bylo objeveno mnoho transneptunických objektů, zejména pak roku 2005 těleso rozptýleného disku Eris, které je asi o 27 % hmotnější než Pluto. Dne 24. srpna 2006 pak Mezinárodní astronomická unie (IAU) na svém astronomickém kongresu v Praze přijala novou definici planety, která Pluto z této společnosti vyloučila, a ustanovila nový typ těles, trpasličí planety, kam vedle Pluta zařadila též Eris a těleso hlavního pásu Ceres. Následně bylo Pluto také zapsáno do seznamu planetek, a to pod katalogovým číslem 134340. Přesto však někteří astronomové stále zastávají názor, že Pluto by mělo patřit mezi planety. Pluto má pět známých měsíců. Největší, Charon, byl objeven roku 1978, další dva, Nix a Hydra, následovaly až roku 2005. Další dva malé měsíce, Kerberos a Styx byly objeveny v letech 2011 a 2012. Protože hmotný střed soustavy Pluto – Charon leží mezi těmito tělesy a nikoliv pod povrchem jednoho z nich, hovoří se o nich někdy jako o binárním tělese. IAU však zatím nepřijala formální definici binární trpasličí planety, a proto je Charon oficiálně klasifikován jako satelit Pluta. Ve 40. letech 19. století analyzoval francouzský matematik Urbain Le Verrier nepravidelnosti v oběžné dráze Uranu a pomocí zákonů klasické mechaniky předpověděl pozici tehdy ještě neobjevené planety Neptun. Na konci 19. století však astronomové opět pozorovali drobné odchylky od Uranovy vypočítané dráhy, což znovu vedlo ke spekulacím, že musí být ve svém oběhu rušen ještě další, zatím neznámou planetou. Percival Lowell, americký astronom a bohatý obchodník, který roku 1894 založil Lowellovu observatoř ve Flagstaffu v Arizoně, začal roku 1906 pracovat na rozsáhlém projektu, jehož cílem bylo najít případnou devátou planetu, kterou nazýval \"Planeta X\". Roku 1909 už měli s dalším astronomem Williamem H. Pickeringem vytipováno na obloze několikero souřadnic, na nichž by se mohla nacházet. Hledání přesto nepřinášelo žádné výsledky. Lowell a jeho observatoř v něm přesto pokračovali až do jeho smrti roku 1916. Lowell nevěděl, že 19. března 1915 jeho observatoř pořídila dva matné snímky s Plutem, ovšem těleso na nich zůstalo nerozpoznáno.", "question": "Jak se jmenuje první objevený měsíc Pluta?", "answers": ["Charon"]}
{"title": "Salt Lake City", "context": "Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 186 440 obyvatel. Městská aglomerace má milion obyvatel, v širší aglomeraci, tzv. Wasatch Front zahrnující i město Ogden, sídlí na 2,15 milionu lidí. Převážná část obyvatel je anglo-amerického původu, roste ale podíl obyvatel hispánského původu a lidí z tichomořských ostrovů (Samoy a dalších). 75,1% bílí Američané 2,7% Afroameričané 1,2% američtí indiáni 4,4% asijští Američané 2,0% pacifičtí ostrované 10,7% jiná rasa 3,7% dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 22,3% populace. V minulosti bylo hospodářství města spojené hlavně s dolováním a těžbou ropy. V současnosti je hlavním zdrojem příjmů činnost státní administrativy, obchod, doprava a služby. Objem turistiky výrazně vzrostl po zimních olympijských hrách. Veletržní a kongresové služby vzkvétají po vybudování velkých veletržních prostor, např. Salt Lake Palace. Hlavními dopravními spojeními jsou mezistátní dálnice Insterstate 15, transkontinentální železnice a letecká doprava do mezinárodního letiště Salt Lake City. Město je sídlem mnoha muzeí a galerií. Utažský symfonický orchestr (anglicky: Utah Symphony Orchestra) pořádá své koncerty v koncertní síni Maurice Abravanela (anglicky: Abravanel Hall). Unikátním hudebním tělesem je velký pěvecký sbor Mormon Tabernacle Choir. Ve městě sídlí řada vysokých škol, především státní University of Utah a soukromá Brigham Young University. Salt Lake City zůstává světovým centrem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dní. V roce 2002 hostilo Salt Lake City zimní olympijské hry. Ač byly provázené skandály (úplatkářskou aférou při kandidatuře na pořádání her, dopingovými případy a skandálem s neobjektivitou rozhodčích krasobruslení), přinesly městu velký finanční úspěch a další rozmach. Jejich uspořádání přispělo k vybudování dopravní infrastruktury, stavbě nových i rekonstrukci starých sportovišť i v budoucnu využívaných k pořádání významných soutěží. Uspořádání her posílilo turistický ruch. Ve městě sídlí jediný velký sportovní klub, basketbalový tým Utah Jazz, hrající NBA. Hlavním svátkem je státní svátek Utahu Pioneer Day (česky Den osadníků) 24. července, který doprovází velká přehlídka. Druhou největší přehlídkou je místní Gay Pride. Na Temple Square se nacházejí budovy Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů: Salt Lake Temple, vybudovaný v letech 1853-1893 Salt Lake Tabernacle, vybudovaný v letech 1864-1867 Přes ulici se nachází obří komplex LDS Conference Center (česky Konferenční centrum Svatých posledních dnů) s rozsáhlými prostorami.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Utah?", "answers": ["Salt Lake City"]}
{"title": "Vrchní soud", "context": "Vrchní soud je jeden z vyšších soudů, ve středoevropské tradici jeho působnost odpovídá existujícím nebo historickým zemím. Tak jsou v České republice zřízeny dva vrchní soudy: Vrchní soud v Praze s působností vůči krajským soudům v Čechách, a Vrchní soud v Olomouci, do jehož obvodu spadají krajské soudy na Moravě a ve Slezsku. Jsou třetím článkem v soustavě českých soudů, nad nimi stojí už jen Nejvyšší soud. Podobně v Rakousku a v Německu existuje instituce vrchního zemského soudu (Oberlandesgericht), který je mezičlánkem mezi soudem zemským (Landesgericht) a Nejvyšším soudem (Oberster Gerichtshof, resp. Bundesgerichtshof). Ve Spojeném království pak působí High Court of Justice (složený z Queen's Bench Division, Chancery Division a Family Division) a skotský High Court of Justiciary. Vrchní soudy jsou součástí i soustavy slovinských soudů (Višja sodišča), přes poměrně malý stát existují hned čtyři (Celje, Koper, Ljubljana, Maribor). == Česko == === Historie === Na českém území byly vrchní zemské soudy zavedeny roku 1850, kdy v Čechách působil Vrchní zemský soud v Praze a pro Moravu i rakouské Slezsko byl zřízen Vrchní zemský soud v Brně (zemským soudem se nazýval soud v hlavním městě země s působností odpovídající krajským soudům). Působily téměř výlučně jako soudy odvolací v civilních i trestních věcech (\"sborové soudy druhé stolice\"), ve kterých v první instanci rozhodly soudy krajské (až do roku 1898 vyřizovaly také civilní odvolání od okresních soudů). Po roce 1928 byly přejmenovány na vrchní soudy a v Československu byly čtyři: v Praze, Brně, Bratislavě a Košicích. Roku 1949 byly v rámci \"zlidovění soudnictví\" bez náhrady zrušeny.K obnovení instituce vrchního soudu došlo po zániku československé federace díky kompromisnímu řešení konkurence dvou nejvyšších soudů, federálního a republikového. Z federálního se tak roku 1993 stal Nejvyšší soud České republiky, z republikového Vrchní soud v Praze (olomoucký vrchní soud zahájil činnost až v roce 1996). Jejich existence je nicméně někdy kritizována jako nadbytečná, bylo dokonce vážně zvažováno jejich zrušení, čímž by se soustava českých soudů změnila z komplikovanější čtyřčlánkové na jednodušší trojčlánkovou (okresní soud – krajský soud – Nejvyšší soud). K tomu však nakonec nedošlo. === Agenda a působnost === Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a ze dvou soudců, přičemž po přenechání správního soudnictví krajským soudům a Nejvyššímu správnímu soudu je podobně jako dříve jeho jedinou agendou rozhodování o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských soudů tam, kde tyto soudy rozhodují v prvním stupni.", "question": "Je Brno sídlem vrchního soudu?", "answers": ["Tak jsou v České republice zřízeny dva vrchní soudy: Vrchní soud v Praze s působností vůči krajským soudům v Čechách, a Vrchní soud v Olomouci, do jehož obvodu spadají krajské soudy na Moravě a ve Slezsku."]}
{"title": "Raleigh (Severní Karolína)", "context": "Raleigh je hlavní město amerického státu Severní Karolína a ve státu druhé největší, za městem Charlotte. Žije v něm více než 370 tisíc obyvatel. Má přezdívku Dubové město pro velké množství zde rostoucích dubů. O tom, že na místě Raleigh vznikne nové hlavní město Severní Karolíny, bylo rozhodnuto v roce 1788, oficiální zakládací akt proběhl v roce 1792. Město získalo jméno po Walteru Raleighovi. Ve městě je hlavní světové sídlo společnosti Red Hat. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 403 892 obyvatel. 57,5 % Bílí Američané 29,3 % Afroameričané 0,5 % Američtí indiáni 4,3 % Asijští Američané 0,1 % Pacifičtí ostrované 2,6 % Jiná rasa 1,4 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 11,3 % populace. Andrew Johnson (1808-1875), 17. prezident USA Daniel McFadden (* 1937), ekonometr Reginald VelJohnson (* 1952), herec Robert Duncan McNeill (* 1964). , herec, producent a režisér Emily Procterová (* 1968), herečka Michael C. Hall (* 1971), herec Jeff Hardy (* 1977), wrestler Evan Rachel Woodová (* 1987), herečka Mike Connell (* 1959), zpěvák a zakladatel skupiny The Connells Compiè Francie Hull, Anglie Kolomna, Rusko Rostock, Německo", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Severní Karolína?", "answers": ["Raleigh"]}
{"title": "Jana z Arku", "context": "Po cestě dobyla města Auxerre, Troyes a jezerní město Chalons. 17. července byl dauphin Karel v Remeši korunován na Karla VII., čímž získal v očích současníků rozhodující převahu nad svým anglickým soupeřem, nezletilým Jindřichem VI. === Zajetí === Jana z Arku byla rozhodnuta pokračovat v boji až do vyhnání Angličanů ze země. Mocně působila na vojáky i lid, král se však začal její popularity obávat, proto jí svěřoval stále méně a méně důležité, ale často nebezpečné úkoly. Počátkem září 1430 sice zaútočily její oddíly na Paříž, neměly však bez královniny podpory šanci. Při obnovení válečných operací na jaře 1431 hájila Jana s malým vojenským oddílem proti anglickým útokům Compiegne a byla – patrně zradou – zajata 23. května Burgunďany, kteří byli spojenci Anglie. === Proces === Kouzlo Jany však nepřestávalo na lid působit, takže se Angličané rozhodli jednou provždy s žijící legendou skoncovat. Zajatou dívku od Burgunďanů koupili za 10 000 liber a odvlekli ji do Rouenu před anglický soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem. V procesu, který řídil francouzský biskup Petr Cauchon, byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Dne 30. května 1431 byla devatenáctiletá Jana na rouenském náměstíčku Vieux Marché (Starý trh) upálena. Katolickou církví nebyla exkomunikována a na seznam vyloučených osob z církve byla dána omylem. Když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Janu za oběť justičního omylu. Byla rehabilitována světským soudem v plném rozsahu. Později se stala symbolem Katolické ligy. Papež Pius X. ji prohlásil v předválečné době v 18. dubnu 1909 za blahoslavenou a papež Benedikt XV. ji svatořečil 16. května 1920. == Vztah k českým zemím == Janě z Arku bývá připisováno autorství dopisu českým husitům nalezeného na počátku 19. století v archívu ve Vídni a datovaného v Sully 3. nebo 23. března 1430 – v době, kdy vrcholily husitské spanilé jízdy do okolních zemí. V dopise jim vyčítá, že podlehli \"bezbožným a nedovoleným pověrám\", ničí a zabíjejí, a dokonce hrozí možností osobního zákroku (ztíženou však boji s Anglií); nabízí jim však i pomoc v případě jejich zájmu o obrácení. Někteří historikové vyjádřili pochybnosti o tom, do jaké míry vznikl dopis z iniciativy Jany samé, a přiklánějí se spíše k názoru, že byl jejím písařem (Jana psát neuměla) napsán na objednávku z českých zemí. Podle dalších je latinský text dopisu zřejmě překladem a původně byl složen ve francouzštině, které by ovšem čeští husité na rozdíl od tehdejších anglických vojevůdců nerozuměli. Příštího roku při Janině procesu byl i tento její dopis, přes své jasně protikacířské ladění, inkvizitorem Johannem Niderem zahrnut mezi podklady obžaloby.", "question": "Kdy byla úpálena Jana z Arku?", "answers": ["30. května 1431"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem. Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla ke dni 3. 3. 1958. Dne 24. 10. 1882 byl položen základní kámen římsko-katolického kostela sv. Alberta a 27. 9. 1885 byl kostel vysvěcen.", "question": "Je Třinec nejvýchodnějším městem celého Česka?", "answers": ["Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka."]}
{"title": "Humanae vitae", "context": "Humanae vitae je encyklika, kterou 25. července 1968 vydal papež Pavel VI. Název, jak je u církevních dokumentů zvykem, je odvozen od prvních dvou slov latinského originálu a znamená \"[předávání] lidského života\". Encyklika se zabývá manželskou láskou a odpovědným rodičovstvím. Potvrzuje a dále rozvíjí tradiční postoj římskokatolické církve k sexualitě a plánovanému rodičovství, vyjádřený předtím např. v encyklice Casti connubii Pia XI. Odmítá ty způsoby kontroly početí, při nichž je záměrně způsobena neplodnost pohlavního styku (antikoncepci v užším slova smyslu) i umělý potrat (interrupci). Vyzývá k odpovědnému plánování rodiny pomocí metod přirozeného plánování rodičovství, kdy manželé \"oprávněně využívají přirozené dispozice\". Zdůrazňuje nerozlučitelnost dvojího významu manželského pohlavního styku: jednoty a plodnosti. V katolickém teologickém prostředí existují i názorové proudy (teologický disent), které některé závěry této encykliky odmítají. Nicméně tuto encykliku upřesnila, rozšířila a učitelskou autoritou podpořila řada dalších oficiálních církevních dokumentů (např. exhortace Familiaris consortio, encykliky Evangelium vitae a Veritatis splendor papeže Jana Pavla II. a encykliky Deus caritas est a Caritas in veritate papeže Benedikta XVI.).", "question": "Kdy bylo vydáno Humanae vitae?", "answers": ["25. července 1968"]}
{"title": "Dánská koruna", "context": "Dánská koruna Dánská korunaDanske kroner (dánsky) mince 5 korunZemě Dánsko DánskoFaerské ostrovy Faerské ostrovyGrónsko Grónsko ISO 4217 DKK Inflace 1,1%[1] (2017; pouze Dánsko) Symbol kr. Dílčí jednotka ø (1/100) Mince 50 ø, 1, 2, 5, 10, 20 korun Bankovky 50, 100, 200, 500, 1000 korun vývoj kurzu dánské koruny a eura ve fluktuačním pásmu dle ERM II Dánská koruna je měna Dánského království - tzn Dánska, Faerských ostrovů a Grónska. Jedna koruna je rozdělena na 100 ø. Její kódové označení podle normy ISO 4217 je DKK, domácí zkratkou je pak „kr.“. Od 1. ledna 1999 je zapojena do ERM II s centrální paritou 1 EUR = 7,46038 DKK a úzkým fluktuačním pásmem ± 2,25 %, ale zároveň má Dánsko zajištěný tzv. opt-out a není povinnováno zavést euro na svém území. V roce 2000 se konalo referendum o přistoupení k euru, při 87,6 % účastí bylo 46,8 % voličů pro a 53.2 % proti, přistoupení k euru tedy bylo zamítnuto. Historie Mezi lety 1873 a 1914 byla mezi Švédskem (které bylo v unii s Norskem) a Dánskem (jehož součástí byly Island, Faerské ostrovy a Grónsko) Skandinávská měnová unie. V tomto období se ve všech zmíněných státech platilo jednotnou měnou- korunou. Po rozpadu unie začal každý stát používat vlastní nezávislé měny odvozené od zaniklé společné. Všechny nástupnické měny si ale zachovaly stejný název „koruna“, který se v jednotlivých státech přizpůsobil místní výslovnosti a pravopisu. Před vznikem koruny se v Dánsku používal rigsdaler. Mince a bankovky Mince mají hodnotu 50 ø a 1, 2, 5, 10, 20 korun.[2] HodnotaLícRub 50 ø krále Kristiána V.Srdce (symbol Královské mincovny) 1 korunaMonogram královny Markéty II.Tradiční design (děrovaný) 2 korunyMonogram královny Markéty II.Tradiční design (děrovaný) 5 korunMonogram královny Markéty II.Tradiční design (děrovaný) 10 korunKrálovna Markéta II.Státní znak Dánska 20 korunKrálovna Markéta II.Státní znak Dánska Bankovky jsou vydávány v nominálních hodnotách 50, 100, 200, 500, 1000 korun. Od roku 2009 byla zaváděna nová série bankovek s motivem mostů na líci a archeologických nálezů na rubu.[3]", "question": "Jaký je mezinárodní kód dánské koruny?", "answers": ["DKK"]}
{"title": "Kostrč", "context": "Kostrč či kost kostrční (os coccygis) je malá kost u člověka vzniklá srůstem posledních obratlů, která je pozůstatkem zakrnělého ocasu. Vzniká srůstem tří až pěti posledních obratlů a má trojúhelníkovitý tvar. Srostlé obratle se ale původním obratlům podobají jen velice málo, jelikož z jejich původního tvaru obsahují pouze obratlové tělo. Kostrč se nachází v oblasti zadní části pánve. Nad ní se nachází křížová kost, se kterou je spojena chrupavkou (tzv. synchondróza) vycházející z báze kostrče a směřující k hrotu křížové kosti. Díky chrupavčitému spojení mezi těmito kostmi lze docílit určité mobility spoje, který umožňuje kývavý pohyb. Vlivem větší absorpce vody během těhotenství se může kostrč změkčit, čímž umožní snazší porod. Kostrč je tvořena obvykle z 3 až 5 rudimentárních obratlů (jiný zdroj uvádí 4 až 5) Co1 až Co5, které k sobě pevně srůstají. V některých atypických případech se stává, že může být kostrč tvořena až ze 6 či 7 obratlů. Obratle nemají svůj typický tvar, ale jsou značně deformované a z jejich původní podoby je stejné pouze tělo obratle. Ze zakrnělých oblouků se vyvinuly jen zakrnělé výběžky cornua coccygea směřující proti cornua sacralia. Pouze v případě prvního obratle je možné ještě pozorovat zakončení páteřního kanálu. Konec kostrče je volný a spolu s koncem křížové kosti se využívá pro definování pánevní roviny. Člověku napomáhá k sezení – díky ní dokáže dlouho sedět. Mezi časté úrazy kostrče patří její naražení vlivem tvrdého nárazu či dopadu na ni.", "question": "Srůstem kolika posledních obratlů vzniká u člověka kostrč?", "answers": ["tří až pěti"]}
{"title": "Noc", "context": "Noc je denní období, během nějž se Slunce nachází za horizontem. Opakem noci je den. Doba jejího trvání závisí na mnoha faktorech, jako jsou roční období, zeměpisná šířka, zeměpisná délka a časové pásmo. Během noci většina lidí a zvířat spí, protože nemohou provádět většinu aktivit konaných za denního světla. Nedostatek slunečního světla má navíc velký vliv na morfologii, fyziologii a chování téměř všech živých organismů. Naopak některá zvířata, například netopýři nebo cvrčci, jsou aktivní především v noci. V kultuře a mytologii je často spojována s nebezpečím a zlem. V lidovém folklóru téměř každé země se vyskytují příběhy a zkazky o nebezpečných bytostech, které jsou aktivní v noci. Jedná se o duchy, upíry či vlkodlaky. Tropická noc Bílá noc Obrázky, zvuky či videa k tématu noc ve Wikimedia Commons Téma noc ve Wikicitátech Slovníkové heslo noc ve Wikislovníku", "question": "Co je opakem noci?", "answers": ["den"]}
{"title": "Braillovo písmo", "context": "Brailleovo slepecké písmo (psáno také Braillovo; výslovnost [brajovo]) je speciální druh písma, resp. systému psaní, určeného pro nevidomé, slabozraké a se zbytky zraku. Funguje na principu plastických bodů vyražených do materiálu, které čtenář vnímá hmatem. Písmo je pojmenováno podle francouzského učitele Louise Brailla, který poté, co v dětství ztratil zrak, v patnácti letech vytvořil toto písmo úpravou francouzského vojenského systému umožňujícího čtení za tmy. Braillovo písmo je netradičním příkladem binárního kódu používaného mimo svět počítačů. Každý znak Braillova písma tvoří mřížka šesti bodů uspořádaných do obdélníku 2×3. (Na jednotlivé body se odkazuje čísly 1–6.) Na každém z těchto šesti míst buď bod (vyvýšené místo) je, nebo není. Tímto způsobem je možno zakódovat 26 = 64 různých znaků, z nichž se ovšem úplně prázdný znak používá jako mezera, takže zbývá 63 použitelných znaků. Z těchto znaků obsahuje základní sada hlavně znaky pro písmena a interpunkci. Velká písmena a číslice se zapisují pomocí těchto písmen s tím, že jim předchází speciální symbol. Existují také způsoby zápisu dalších symbolů (jako např. z matematiky či hudby) pomocí Braillova písma. Později byla k šestibodové mřížce přidána další řada dvou bodů, čímž počet použitelných symbolů vzrostl na 255. Takovou sadou symbolů je možno zapisovat všechny znaky ASCII. Sada všech těchto symbolů je součástí standardu Unicode (Braille Patterns, U+2800–U+28FF).", "question": "Pro koho je určeno Brailleovo slepecké písmo?", "answers": ["nevidomé"]}
{"title": "7 (číslo)", "context": "Sedm je přirozené číslo, které následuje po číslu šest a předchází číslu osm. Římské číslice je VII. Sedmička je čtvrté prvočíslo. Navíc je to Mersennovo prvočíslo, neboť : : : 7 = : 2 : 3 : : - 1 : : {\\displaystyle 7=2^{3}-1} . Je to i příznivé číslo. Existuje jediná grupa řádu 7 ( : : : : : Z : : 7 : : : : {\\displaystyle \\mathbb {Z} _{7}} ), stejně tak existuje právě jedno konečné těleso řádu 7. Je to nejmenší přirozené číslo, které nelze napsat jako součet tří čtverců přirozených čísel (viz Lagrangeovu větu o čtyřech čtvercích). Ač tato skutečnost není zcela známá, existuje poměrně jednoduchý způsob, kterým se dá ověřit dělitelnost sedmi. Algoritmus je následující: Odstraňte poslední číslici, Vynásobte ji dvěma. Tento násobek odečtěte. V případě, že je výsledkem záporné číslo a je dvojmístné, pak odstraňte znaménko mínus. Tyto kroky opakujte dokud neskončíte u jednociferného čísla. Pokud je toto číslo dělitelné sedmi (-7, 0 nebo 7), tak je původní číslo také dělitelné sedmi. Například číslo 1358 je dělitelné sedmi: 135 - (8×2) = 119 11 - (9×2) = -7 Za použití Teorie čísel je důkaz snadný. Testované číslo n přepíšeme do podoby: n = 10a + b Kde: a jsou zbývající číslice a b je poslední číslice. Pak: 10a + b ≡ 0 (mod 7) 5 × (10a + b) ≡ 0 (mod 7) 49a + a + 5b ≡ 0 (mod 7) a + 5b - 7b ≡ 0 (mod 7) a - 2b ≡ 0 (mod 7) Protonové číslo dusíku Počet tónů základní stupnice. V katolické tradici existuje sedm smrtelných hříchů. Číslo 7 označuje plnost a v rámci judaismu odpovídá řádu přírody. Obvykle je číslo 7 považováno za šťastné. [zdroj? ] Číslo sedm je považováno za magické. [zdroj? ] Pohádky za sedmero řekami a sedmero horami", "question": "Které číslo předchází číslu osm?", "answers": ["Sedm"]}
{"title": "Austrálie", "context": "Od vlády Gougha Whitlama, jenž byl zvolen roku 1972, je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Austrálie. 7,617,930 km2 pevninské Austrálie se nachází na Indoaustralské desce. Obklopena je Indickým, Jižním a Tichým oceánem. Od Asie je oddělena Arafurským a Timorským mořem. Její pobřeží je dlouhé 25 760 kilometrů. Velký bariérový útes je největším korálovým útesem světa. Leží poměrně blízko severovýchodnímu pobřeží, dlouhý je více než 2 000 kilometrů. Největším světovým monolitem je Mount Augustus v Západní Austrálii. Dalším kandidátem na tento titul je Uluru známý též jako Ayerova skála, ležící v centrální části. 2 228 metrů vysoký Mount Kosciuszko ve Velkém předělovém pohoří je nejvyšší horou Austrálie jako kontinentu, ne však státu: Mawson Peak na Heardově ostrově jej převyšuje o 517 metrů. Největší plochu zabírají v Austrálii pouště a polopouště. Austrálie je nejsušším a nejplošším obydleným kontinentem a má nejmenší množství úrodné půdy. Mírné klima má pouze jihovýchodní a jihozápadní část kontinentu, především podél pobřeží. V severní části země je klima tropické, vegetace se zde skládá z deštných i obyčejných lesů a mangrovových bažin. Jako celek je klima velmi ovlivněno oceánem včetně jevu El Niñ způsobujícího pravidelná sucha a sezónními systémy tlakových níží, z nichž vznikají cyklóny. Ačkoliv má převážná většina australského povrchu pouštní nebo polopouštní charakter, je na něm rozvinuto mnoho různých prostředí od alpinských vřesovišť po tropické deštné lesy. Dlouhé geografické odloučení způsobilo, že mnoho australských organismů je zcela unikátních. 85 % rostlin, 84 % savců, více než 45 % ptáků a 89 % procent příbřežních ryb je endemických. Mnoho australských ekoregionů a jejich druhů je zasaženo lidskou aktivitou a člověkem vysazenými zvířaty či rostlinami. Podle Ramsarské úmluvy je registrováno 64 mokřadů, 16 míst je registrováno jako Světové dědictví. Mnoho australských dřevin je vždyzelených, mnoho z nich je přizpůsobeno vzdorování ohni nebo suchu. Mezi tyto rostliny patří například eukalypty nebo akácie. Austrálie je bohatá na endemické druhy luštěnin, jimž se díky jejich symbióze s bakteriemi rhizobia a mykorhizujícími houbami daří v na živiny chudých zeminách. Nejznámější australská fauna zahrnuje ptakořitné (ptakopyska a ježury), velké množství vačnatců včetně klokanů, koaly a wombata nebo ptáků (například emu, ledňáci). Dingo byl do Austrálie zavlečen austronésany obchodujícími s původními obyvateli okolo roku 4000 př. n. l. Mnoho rostlin i živočichů vyhynulo brzy po zahájení lidského osídlování, mnoho dalších vyhynulo po příchodu Evropanů (například vakovlk).", "question": "Jaký biom zabírá v Austrálii největší plochu?", "answers": ["pouště a polopouště"]}
{"title": "San Francisco", "context": "Se svými více než 825 000 obyvateli je 4. nejlidnatějším městem státu Kalifornie (po Los Angeles, San Diegu a San José) a 14. nejlidnatějším městem celých Spojených států. Po New Yorku je také druhým nejhustěji obydleným městem USA. V celé městské aglomeraci San José-San Francisco-Oakland žije 8,4 miliónu lidí. Město je proslulé svými chladnými léty, mlhou, strmými kopci, rozmanitostí architektury a turistickými cíli, mezi kterými je most Golden Gate Bridge, lanová tramvaj, bývalé vězení na ostrově Alcatraz a čínská čtvrť. Díky velkému množství zajímavostí a památek je San Francisco vyhledávaným cílem turistů. Je označováno za jedno z nejkrásnějších měst na světě. Původní Američané se v oblasti San Francisca usadili před 10000 lety. První Evropan, který vplul do San Francisské zátoky, byl španělský průzkumník Don Gaspar de Portola v roce 1770. První španělská misie, Mission San Francisco de Asis byla založena o šest let později 29.června 1776. Na místě, dnes nazývaném Presidio, byla postavena malá vojenská tvrz. Na ostrově Alcatraz postavili Španělé malou vesnici nazvanou Yerba Buena. Později připadlo území Mexičanům a stalo se nezávislým, ale izolovaným. Po dobytí Kalifornie Spojenými státy byla vesnice v roce 1847 přejmenována na San Francisco. V té době bylo San Francisco malé městečko s nehostinnou geografií. To vše se změnilo za dva roky.", "question": "Přibližně před kolika lety se původní Američané usadili v oblasti San Francisca?", "answers": ["10000"]}
{"title": "Orel mořský", "context": "Celková početnost byla v letech 1985-89 odhadnuta na 8-10 párů a v roce 1994 na 10-15 párů. V roce 2000 bylo prokázáno 17 hnízdění a u dalších 4-8 bylo považováno za možné až pravděpodobné, v roce 2006 byla velikost hnízdící populace odhadnuta na 25-30 párů, v roce 2013 na 100 párů. Stoupající tendenci má i počet zimujících ptáků; největšími zimovišti jsou Třeboňsko, kde pravidelně zimuje 40-50 jedinců, a jižní Morava (Novomlýnské nádrže), kde lze pozorovat až 60 ptáků. V menším počtu zimuje i na mnoha dalších lokalitách. Potrava orla mořského je tvořena téměř výhradně rybami, ptáky a savci, zcela výjimečně se v ní mohou objevit i jiní živočichové, včetně plazů a obojživelníků. Její složení se liší v závislosti na místě výskytu a ročním období; v Grónsku v ní převažují ryby (93%), v Polsku ptáci (90,7 %) a v ruské části Laponska savci (40,7 %). Z ryb bývají nejčastěji chytány exempláře o délce 10-15 cm a hmotnosti 1-2 kg (štika, okoun, kapr, plotice, cejn), dokáže ale ulovit i kořist těžkou 5-6 kg. Z ptáků v potravě převládají vodní ptáci, jako lysky, kachny, racci či potápky. Zbytky po větších savcích (srnec obecný, prase divoké) pocházejí nepochybně z padlých nebo silně oslabených kusů, přímý útok nebyl nikdy pozorován. Denní spotřeba je zhruba 700 g, což je průměrně 500 g čisté svaloviny.", "question": "Čím se živí orel mořský?", "answers": ["rybami"]}
{"title": "Stoletá válka", "context": "Stoletá válka byl konflikt mezi Anglií a Francií v letech 1337-1453. Příčinou byl spor o nadvládu ve Flandrech a jihozápadní Francii. Jako záminka posloužilo odmítnutí nástupnictví anglického krále Eduarda III. na francouzský trůn. Válka skončila tím, že Angličané ztratili všechna francouzská území (která před válkou vlastnili, viz Normandské vévodství) kromě Calais a Normanských ostrovů. Ačkoliv se pro tuto válku vžilo označení stoletá, trvala celých 116 let. Nešlo však o nepřetržitý sled bojových akcí, ale o střídavá období prudkých bojů následovaná roky příměří. V průběhu války lze rozeznat 3 hlavní fáze (viz níže). Anglie a Francie byla dvě suverénní království a angličtí králové spravovali jako léno značnou část francouzského území. O tento stav se přičinil roku 1066 normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel, který porazil anglického krále Harolda II. Godwinsona v bitvě u Hastingsu. Ponechal si i své državy ve Francii a Angličané v následujících staletích o tato území sváděli boje s Francouzi se střídavým úspěchem. Stoletá válka byla konečným vyvrcholením těchto sporů. Další příčinou stoleté války byl i spor obou království o nadvládu nad důležitým obchodním centrem, Flandrami. Před začátkem stoleté války měli v těchto sporech převahu Francouzi. V roce 1336, tedy rok před začátkem války, dal flanderský kníže Ludvík I. pozatýkat všechny anglické obyvatele své země. Následovalo odvetné opatření ze strany Angličanů: zákaz vývozu anglické vlny do Flander a dovozu flanderských výrobků (především sukna) do Anglie. Ve Flandrech vypuklo lidové povstání pod vedením Jakoba van Artelvede. Anglický král Eduard III. se stal jeho spojencem. Když však francouzský král Filip VI. napadl anglické državy ve Francii, Eduard III. pod záminkou nároku na francouzský trůn vyhlásil Francii válku. Stoletou válku můžeme rozdělit na tři etapy: První etapa (1337 - 1360) Druhá etapa (1360 - 1415) Třetí etapa (1415 - 1453) Na počátku stoleté války měli Angličané především zájem udržet si své území ve Francii stejně jako upevnit své obchodní postavení ve Flandrech. Spojencem Francie bylo Skotsko, které jen těžko snášelo svoji lenní závislost na Anglii. Spojencem Anglie byly samotné Flandry. Vítězství v námořní bitvě u Sluys v roce 1340 zajistilo Angličanům dlouhodobou kontrolu nad průlivem La Manche. Zatímco se Angličanům dařilo v námořních střetech, v pozemních tolik štěstí neměli. Ztratili dokonce i svého velkého spojence Jakoba van Artevelde.", "question": "Vyhrála Anglie stoletou válku?", "answers": ["Válka skončila tím, že Angličané ztratili všechna francouzská území (která před válkou vlastnili, viz Normandské vévodství) kromě Calais a Normanských ostrovů."]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočky měly mít schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v upíra. Přes pronásledování koček v raném novověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Např. v britském námořnictvu v 18. stol. vznikla \"oficiální funkce\" lodních koček, majících statut člena posádky. Lodní kočky existovaly ještě ve 20. stol. Jedna z nich jménem Jenny se plavila i na Titanicu.[zdroj? ] Takto se postupně kočky dostaly do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. S nástupem osvícenství se situace koček znovu obrátila, v období baroka a především rokoka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století přivezl cestovatel Pietro della Valle do Itálie první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. V 18. století byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka, postupně se však ustálilo rozdělení na kočky angorské, perské a vanské. Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Crystal Palace v Londýně v roce 1871. Objevilo se na ní i několik exemplářů siamské kočky, v té době poprvé dovezené do Evropy. Výstavu zorganizoval spisovatel a malíř Harrison Weir, který také sepsal standardy a byl jedním z posuzovatelů. V roce 1887 byl v Londýně založen Národní klub chovatelů koček, který začal pořádat pravidelné výstavy. V roce 1895 byla uspořádána první výstava koček také ve Spojených státech. Další organizace na sebe nenechaly dlouho čekat: roku 1898 byl ve Velké Británii založen Klub koček, o pět let později vznikla Asociace chovatelů koček, CFA. V roce 1910 přibyl Řídící výbor chovatelů koček (GCCF), v roce 1949 Mezinárodní felinologická federace, FIFe, která je v současnosti hlavní organizací chovatelů koček v Evropě včetně ČR. Existuje však celá řada dalších chovatelských spolků. Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné - kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými končetinami, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavu a středně dlouhý ocas. V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5-7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5-4,5 kg.", "question": "V kterém roce se konala první výstava koček?", "answers": ["1871"]}
{"title": "Mezinárodní elektrotechnická komise", "context": "Normy vytvořené v součinnosti s ISO, jako ISO/IEC 26300, Open Document Format for Office Applications (OpenPocument) v1.0 nesou v označení zkratku obou organizací. Označení ISO/IEC nesou publikace vytvořené Technickým výborem ISO/IEC Joint Technical Committee 1 pro informační technologie, stejně jako normy vytvořené „Komisí pro posuzování shody“ ISO CASCO. Ostatní normy vytvořené ve spolupráci mezi IEC a ISO mají čísla v sérii 80000, například IEC 82045-1. Normy série 60000 vycházející z evropských norem mohou mít také označení začínající EN. Například IEC 60034 je také EN 60034. Jako IEC normy jsou také přebírány harmonizované normy vytvořené jinými standardizačními organizacemi jako je BSI (Spojené království), CSA (Kanada), UL & ANSI/INCITS (USA), SABS (Jižní Afrika), SAI (Austrálie), SPC/GB (Čína) a DIN (Německo). Normy IEC harmonizované jinými standardizačními organizacemi se mohou odlišovat od původních norem[3]. Členství plné členství přidružené členství účastníci Affiliate Country Programme V současnosti má IEC 82 členských států (mezi které patří i Česká republika) a dalších 82 států má přidružené členství (Affiliate Country Programme). Členy IEC jsou národní komitéty (anglicky national committees), které reprezentují své národní zájmy v oboru (měly by reprezentovat výrobce, poskytovatele, distributory, spotřebitele, uživatele, státní agentury, profesní organizace a národní standardizační organizace). Reference ↑ IEC Statutes and Rules of Procedure [online]. IEC, 2011-07-01 [cit. 2013-01-05]. S. 30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-08. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.↑ International Electrotechnical Vocabulary↑ Archivovaná kopie. www.iec.ch [online]. [cit. 2013-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-22. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní elektrotechnická komise na Wikimedia Commons IEC Home Page Free online multilingual dictionary of 20 000 electrical and electronic terms IEC System for quality assessment of electronic components and associated materials and processes IEC Scheme for certification to standards for electrical equipment for explosive atmospheres List of IEC Technical Committees on IEC Official Website WWW stránky technických komitétů https://web.archive.org/web/20190910054947/http://tc3.iec.ch/ — IEC Graphical Symbols https://web.archive.org/web/20181117164610/http://tc4.iec.ch/ — IEC Hydraulic Turbines https://web.archive.org/web/20190910055302/http://tc17.iec.ch/ — IEC Switchgear http://tc56.iec.ch — IEC Dependability https://web.archive.org/web/20170713220304/http://tc57.iec.ch/ — IEC Power Systems Management https://web.archive.org/web/20070114210453/http://tc86.iec.ch/ — IEC Fibre Optics https://web.archive.org/web/20191030185034/http://tc100.iec.ch/ — IEC Multimedia Normy IEC a nástroje v databázovém formátu International Electrotechnical Vocabulary", "question": "Jaká je zkratka pro Mezinárodní elektrotechnickou komisi?", "answers": ["IEC"]}
{"title": "Grafit", "context": "Grafit (Werner, 1789), chemický vzorec C, je šesterečný minerál. Název pochází z řeckého grafein - psát. Patří mezi nekovové minerály. Starší název pro grafit je tuha. Tvoří pigment ve vápencích a jílovitých břidlicích. Ložiska grafitu vznikají při přeměně usazených hornin ze zbytků organických látek a tvoří vrstvy nebo čočkovitá tělesa v rulách, svorech, fylitech nebo mramorech. Může být také magmatického původu - nalézá se v pegmatitech. Tvoří šupinky, ploténky, sférické agregáty, zemité výplně. Krystaly se vyskytují v přírodě vzácně, mají tvar hexagonálních tabulek. Fyzikální vlastnosti: Píše po papíře, otírá se o prsty (má tvrdost 1), na omak mastný, hustota 2,1–2,3 g/cm3 (kolísá vlivem přimíšenin), štěpnost dokonalá podle {0001}, lom nerovný. Bod tání je cca 3 000 °C, dobře vede elektrický proud. Optické vlastnosti: Barva: černá, tmavě až ocelově šedá. Vryp je tmavě ocelově šedý a lesklý. Průhlednost: neprůhledný. Lesk: kovový až matný Chemické vlastnosti: Tvořen uhlíkem s příměsemi H, N, CO2, CH4, SiO2 aj. V kyselinách nerozpustný, reaguje pouze s HNO3 při povaření. chaoit, diamant, lonsdaleit Díky vlastnostem je velmi široké. Ke psaní - tuha v tužkách je vypálená směs grafitu a jílovitých minerálů. Tzv. uhlíky jsou součástí mechanických komutátorů v elektromotorech. Grafit slouží jako moderátor v některých typech jaderných reaktorů. V metalurgickém průmyslu se vzhledem k jeho značné tepelné odolnosti z něho vyrábějí tavicí kelímky, vyzdívky nístěje vysoké pece, jako separátor slouží na vymazávání slévárenských forem. Z grafitu se vyrábějí elektrody pro elektrolytickou výrobu hliníku nebo křemíku, elektrody do obloukových pecí na výrobu oceli. Jako součást suchých i olejových maziv (plastické mazivo s grafitem). Jako hlavní součást záporných elektrod lithium-iontových baterií. V Česku: Český Krumlov, Bližná, Černá v Pošumaví, Koloděje nad Lužnicí, Staré Město pod Sněžníkem, Velké Tresné Svět: Německo – v okolí Pasova magmatická ložiska, v pohoří Harz metamorfní ložiska; USA – státy Alabama, New Jersey, New York; Rusko – Tunguzská oblast na Sibiři; Kanada – provincie Québec žilná ložiska; Srí Lanka – žilná ložiska; Madagaskar – metamorfní ložiska; a další", "question": "Jaký chemický vzorec má grafit?", "answers": ["C"]}
{"title": "Matka Tereza#Matka Tereza a Československo", "context": "Po filmu následovala knižní verze Christophera Hitchense \"The Missionary Position: Mother Teresa In Theory And Practice\", v níž autor kritizoval nedostatečnou lékařskou péči o nemocné a umírající v domech kongregace milosrdenství, údajné snahy Matky Terezy získávat své pacienty pro křesťanskou víru, její odmítání potratů a antikoncepce a již zmíněné styky s diktátorskými režimy. Mnoha lidem vadilo její odmítání potratů a antikoncepce. Kritikové ji označovali za fanatickou antifeministku, mimo jiné kvůli výroku z roku 1988, že by nikdy nesvěřila dítě k adopci matce užívající antikoncepci, protože „je to důkaz její neschopnosti milovat“.[8] V neposlední řadě je v knize poukázáno na její údajné pokrytectví: zatímco prý svým pacientům odbornou lékařskou péči nedopřávala, jen jim ulehčovala umírání s poukazem na milost boží (kniha dokumentuje případy, kdy objektivně léčitelní pacienti nebyli odesílání do nemocnic k léčbě, ale byli ponecháni zemřít), sama se léčila na drahých klinikách západního světa. Zřejmě největší kontroverzi okolo Matky Terezy rozpoutala v roce 1991 skupina kanadských lékařů, která v nemocnici Misionářek milosrdenství odhalila otřesné hygienické podmínky, nedostatek jídla a mizivé množství utišujících prostředků. Důvodem byl specifický pohled Matky Terezy na utrpení a smrt. „Je krásné vidět chudé a nemocné, jak trpně přijímají svůj úděl a trpí jako Kristus o pašijích. Svět je jejich utrpením bohatší,“ řekla matka Tereza při rozhovoru britskému novináři Christopheru Hitchensovi. Hitchens také upozornil na praxi křtu bezmocných umírajících, který řádové sestry na její pokyn běžně praktikovaly, ačkoli podle církevních řádů je ke křtu třeba informovaného souhlasu křtěnce.[8] Po smrti Matky Terezy vyšly knižně její deníky, z nichž vyplynulo, že nedlouho po povolání do služby ztratila jistotu víry a Kristu sloužila dlouhá desetiletí navzdory hlubokým pochybnostem.[8] Matka Tereza a Československo Matka Tereza navštívila socialistické Československo v roce 1984 na pozvání kardinála Františka Tomáška. Tehdy navštívila Prahu a Brno.[9] V roce 1990 přijala pozvání prezidenta Václava Havla. Téhož roku získala v Praze 6 v ulici Na Zátorce jednopatrovou vilu pro zřízení útulku své kongregace. Poslední návštěva tehdy už federativního Československa se uskutečnila v roce 1992, když její sestry založily útulek v Bratislavě-Rači. Závěr života Při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Římě v roce 1983 dostala srdeční infarkt. Po druhém infarktu v roce 1989 jí byl voperován kardiostimulátor. V roce 1991 při návštěvě Mexika dostala zápal plic, který zhoršil její srdeční potíže.", "question": "Pod jakým jménem byla známá humanitární pracovnice a řeholnice albánského původu, která navštívila Československo v roce 1984?", "answers": ["Matka Tereza"]}
{"title": "Pelyněk pravý", "context": "Peřenodílné listy jsou stříbřito-šedě plstnaté. Přízemní listy mají dlouhý řapík, jsou třikrát peřenodílné, s úzce kopinatými úkrojky. Horní lodyžní listy jsou jednoduše nebo dvakrát peřenodílné. Vrcholičnaté laty tvoří drobné, kulovité květní úbory. Květenství se skládá z trubkovitých, žlutých květů. Plody jsou vejčité nažky. Pelyněk pochází z mírného pásma Evropy i Asie. Často zplaňuje a nacházíme ho pak na neobhospodařených lokalitách, podél cest, na rumištích, náspech, smetištích a skalnatých stráních. Může se pěstovat. Sběr probíhá v červnu až srpnu. Sbírá se nať. Nezdřevnatělá část se seřezává a váže se do svazků. Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Nejkvalitnější je list a květ. Droga je kořenitého pachu a má hořkou až odpornou chuť. Nejdůležitější látkou v pelyňku je silice. Její hlavní složkou jsou chamazulény, thujol a thujon, který je ve vyšších dávkách toxický, vyvolává opojné stavy, závratě a křeče. Dále obsahuje kandiden, felandren, seskviterpenové laktony, flavonoidy, třísloviny, absinthin a anabsinthin a malé množství dalších látek. Nejvyšší obsah silice je v době zralosti. Obvykle se podává formou nálevu. Jako koření slouží čerstvé nebo sušené mladé listy, popř. dosud nezdřevnatělé části natě. Pelyněk se používá při přípravě mnoha hořkých či nahořklých alkoholických (destilát Absint a víno Vermut) i nealkoholických (tonic) nápojů. Do pokrmů se přidává jen několik málo listů, a to především k tučným vařeným nebo pečeným masům, jejichž chuť se nejen zpříjemní, ale napomůže i jejich lepšímu strávení. Pro tyto své léčivé účinky je pelyněk užíván také ve farmacii jako stomachicum a digestivum a byl jako takový znám ve starověku, jak se dovídáme ze spisů Dioscorida i Plinia. Užívá se při nechutenství, střevních a žlučníkových kolikách, menstruačních bolestech, proti hlístům. Droga zvyšuje sekreci zažívacích šťáv a tlumí křeče. Musíme se vyvarovat podávání nadměrných dávek.", "question": "Co je nejdůležitější látkou v pelyňku?", "answers": ["silice"]}
{"title": "Apple", "context": "] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984.", "question": "Byl počítač Apple Lisa úspěšný?", "answers": ["Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný."]}
{"title": "Bengálská hymna", "context": "Bengálskou hymnou je píseň Amar Shonar Bangla (česky Mé zlaté Bengálsko). Autorem hudby i textu je básník a skladatel Rabíndranáth Thákur, nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1913, který je také autorem hudby a textu indické hymny. Píseň byla napsána v roce 1906 v období Bangabhanga - rozdělení Bengálska, kdy bylo Bengálsko britskou vládou rozděleno podle náboženství. Píseň měla podpořit jednotného ducha Bengálska. Státní hymnou Bangladéše je prvních deset řádků z původní písně. Za hymnu bylo prohlášeno v roce 1972 po vyhlášení nezávislosti Bangladéše. == Externí odkazy == Text v bengálštině a angličtině a hudba Instrumentální nahrávkaV tomto článku byl použit překlad textu z článku Amar Shonar Bangla na anglické Wikipedii.", "question": "Kdo je autorem bengálské hymny?", "answers": ["Rabíndranáth Thákur"]}
{"title": "Ronnie James Dio", "context": "Skupina pod tímto názvem vydala dva singly: \"Lover\" / \"Conquest\" a druhý \"An Angel Is Missing\" / \"What'd I Say\". V roce 1961 skupina znovu mění název, tentokrát na Ronnie Dio and the Prophets. Skupině tento název vydržel až do roku 1967 a v tomto období skupina vydala několik singlů a jedno album. V roce 1967 se skupina rozpadá a vzniká nová, s názvem The Electric Elves později jen The Elves a nakonec se jménem, které kapelu nejvíce proslavilo, Elf. Skupina se rozpadá v roce 1976, dva roky po zformování Rainbow. V roce 1974 přizval dřívější kytarista skupiny Deep Purple Ritchie Blackmore Ronnieho a další členy skupiny Elf do své nové kapely s názvem Rainbow. S Rainbow nazpíval 3 studiová alba a mnoho dalších nahrávek. Ve skupině ho v roce 1979 nahradil Graham Bonnet. V roce 1979, po odchodu/vyhazovu Ozzy Osbournea byl přijat do heavy metalové skupiny Black Sabbath. Jeho první album s touto kapelou bylo Heaven and Hell z roku 1980. Ze skupiny v roce 1982 odešel a s ním i bubeník Vinny Appice. V roce 1991 se na krátkou dobu ke skupině znovu vrátil aby nahrál pravděpodobně nejtvrdší album \"Dehumanizer\". Podrobnější informace naleznete v článku Dio. Po odchodu z Black Sabbath založil spolu s Vinny Appicem a Jimmy Bainem skupinu Dio, se kterou hrál, s přestávkou, kdy se vrátil do Black Sabbath, až do své smrti v květnu 2010. Podrobnější informace naleznete v článku Heaven and Hell (skupina).", "question": "Byl Ritchie Blackmore dřívější kytarista Deep Purple?", "answers": ["V roce 1974 přizval dřívější kytarista skupiny Deep Purple Ritchie Blackmore Ronnieho a další členy skupiny Elf do své nové kapely s názvem Rainbow."]}
{"title": "Prostějov", "context": "Sovětští vojáci začali střílet a zastřelili tři lidi a množství dalších lidí bylo zraněno. Zástupci vojáků nikdy neuvedli, kdo je za incident zodpovědný. K dochovaným památkám patří bašta z 15. století a renesanční radnice ze století šestnáctého, dnes sloužící jako muzeum. Dominantou města je nová radnice z roku 1914 s věží vysokou 66 metrů a orlojem. V Prostějově se narodil významný český vědec Otto Wichterle, gotický stavitel Matěj Rejsek, filozof Edmund Husserl, malíř Alois Fišárek a básník Jiří Wolker. V Prostějově působil farář, spisovatel a básník katolické moderny Karel Dostál-Lutinov. Starostou města a gymnaziálním učitelem tu byl Jan Sedláček, poslanec československého parlamentu za Národní sjednocení. Do roku 2002 byl Prostějov sídlem okresního úřadu, od roku 2012 je statutárním městem v čele s primátorem. V Prostějově je v současné době významný strojírenský a potravinářský průmysl. V Prostějově se nacházela významná židovská komunita, jež byla v 18. a 19. století druhou nejpočetnější židovskou komunitou na Moravě. Roku 1900 žilo v Prostějově 1680 Židů, celkový počet obyvatel byl 24000. V Prostějově působili tito rabíni: Geršon Aškenazi (asi 1650), Meir Eisenstadt (asi 1700); Nehemias Trebitsch (1825-1830), Löw Schwab (1830-1836), Hirsch Fassel (1836-1853), Adolf Schmiedl (1853-1869) a Emil Hoff (1870-1897). Demolici historické části města, kterému se přezdívalo Hanácký Jeruzalém (což byla potažmo přezdívka celému Prostějovu) popisuje i film Zámek Nekonečno z roku 1983 s Pavlem Křížem v hlavní roli (dostupný na youtube.com). Počet obyvatel je uváděn podle výsledků sčítání lidu za Prostějov včetně těch místních částí, které k němu v konkrétní době patřily. Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Prostějova. V čele města je primátor. Zastupitelstvo má 35 členů. Městská rada má podle dohody po volbách v roce 2014 jedenáct členů. Po komunálních volbách roku 2014 byl 3. listopadu zvolen primátorem města Miroslav Pišťák z ČSSD, který byl poprvé zvolen do čela samosprávy již po komunálních volbách roku 2010, tehdy ještě ve funkci starosty, od roku 2012 jako primátor statutárního města.", "question": "Jaký byl počet obyvatel Prostějova, v roce 1900?", "answers": ["24000"]}
{"title": "Jazyková rodina", "context": "Většina jazyků je roztříděna do jazykových rodin. Správně definovaná jazyková rodina je fylogenetickou jednotkou, což znamená, že všechny jazyky v ní obsažené mají společného předchůdce (prajazyk). Tento předchůdce nám většinou není znám přímo, jelikož většina jazyků má velmi krátce zaznamenanou historii. Je ale možné určit mnoho znaků tohoto společného předchůdce za použití srovnávací (komparativní) metody. Jde o rekonstruktivní postup, jehož základy položil v 19. století jazykovědec August Schleicher. Jazykové rodiny mohou být dále rozděleny na menší jednotky, které se obvykle nazývají \"větve\" (historie jazykových rodin je často znázorněna pomocí stromového diagramu). Společný předchůdce jazykové rodiny (nebo větve) se nazývá prajazyk (nebo protojazyk). Například rekonstruovatelný prajazyk indoevropské jazykové rodiny se nazývá praindoevropština (neexistují ale žádné písemné záznamy v tomto jazyce, jelikož se jím mluvilo před vynálezem písma). Prajazyk může být občas ztotožněn s historicky známým jazykem. Například provinciální dialekty latiny (\"vulgární\" čili lidová latina) daly vzniknout moderním románským jazykům, a proto je prarománský jazyk víceméně totožný s latinou (i když ne přímo s její klasickou (spisovnou) verzí). Počet jazykových rodin na světě se pohybuje okolo 141. Většina z nich ale patří k různým indiánským jazykům a jazykům domorodců v Austrálii a Oceánii, a tak je ostatních jazykových rodin pouze přibližně 23. Počet izolovaných jazyků, které vytvářejí vlastní jazykové rodiny o jednom jazyku, se stanovuje na 88, avšak bez jazyků amerických, australských a papuánských domorodců jde pouze o 14 izolovaných jazyků. Jazyk Seznam jazykových rodin", "question": "Jak se jmenuje společný předchůdce jazyků jedné jazykové rodiny?", "answers": ["prajazyk"]}
{"title": "Nový Hollywood", "context": "Nový Hollywood, také nazývaný \"post-klasický Hollywood\", případně \"Americká nová vlna\" označuje období americké kinematografie, zhruba mezi pozdními 60. lety (Bonnie a Clyde) a ranými 80. lety (Nebeská brána), kdy se zde stala prominentní nová generace mladých filmařů. Tito tvůrci Nového Hollywoodu změnili nejen typ natáčených filmů, ale také jejich produkci a marketing, obecně tedy způsob, jakým studia přistupovala k výrobě a uvádění hraných filmů. Filmy, které novovlnní tvůrci natáčeli, byly produktem studiového systému, stejně tak individualističtí režiséři nebyli nezávislými filmaři, nýbrž pracovali pod hollywoodskými studii, přesto vnesli do amerického filmu osobité témata a styly, čímž radikálně změnili studiovou tradici, kterou ustanovila dřívější generace filmových tvůrců mezi 20. a 50. lety, tedy období, které se zpětně označuje jako klasický Hollywood. Soudní spory s majoritními hollywoodskými studii na konci 40. let, stejně jako postupný nástup televize, vážně oslabily tradiční studiový systém. Hollywoodská studia na tyto nepříznivé vlivy reagovala zintenzivněním spektakulárních kvalit svých filmů, aby se jim navrátilo ubývající publikum, a tím i ziskovost. Mnohem častěji než dosud byl užíván barevný systém Technicolor, dále širokoúhlý formát Cinemascope, do kin byly zavedeny stereo reproduktory, stejně tak byly natáčeny 3D filmy. Tyto všechny inovace byly tedy zavedeny do americké kinematografie proto, aby se do kin navrátilo ubývající publikum, avšak obecně tyto snahy nebyly z finančního hlediska efektní a výrazně nezvýšily profit hollywoodským studiím. Roku 1957 označil časopis Life předešlých deset let jako \"strašlivou dekádou\" pro Hollywood. V 50. a 60. letech byly v amerických kinech dominantní muzikály, historické eposy a další filmy, efektivně využívajících velkých pláten a stereofonního zvuku, nicméně ubývání diváků v kinech pokračovalo a v polovině 60. let vykazovala kina alarmující nízká čísla návštěvnosti. V 60. letech, kdy poválečná generace pomalu dospívá, \"starý\" Hollywood rychle ztrácí peníze, představitelé studií jsou nejistí jak reagovat na radikální změny v demografickém složení publika. Výrazná změna byla v tom, že většinové publikum hollywoodských filmů se změnilo ze středoškolsky vzdělaných lidí ve středních letech v polovině 60. let k výrazně mladším, vysokoškolsky vzdělaným divákům.", "question": "Co označuje pojem Nový Hollywood?", "answers": ["období americké kinematografie, zhruba mezi pozdními 60. lety (Bonnie a Clyde) a ranými 80. lety (Nebeská brána), kdy se zde stala prominentní nová generace mladých filmařů"]}
{"title": "Zdeněk Burian", "context": "Zdeněk Michael František Burian (11. února 1905 Kopřivnice - 1. července 1981 Praha) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými paleontologickými rekonstrukcemi společně s profesorem Josefem Augustou. Jeho výtvarného talentu si všimli již na základní škole, ve 14 letech byl (na doporučení ilustrátora Jana Gotha a Maxe Švabinského) přijat na Akademii výtvarných umění, přímo do druhého ročníku. Na škole vydržel ale pouze necelé 2 roky a už v šestnácti se začal živit jako ilustrátor. Ilustroval především dobrodružnou literaturu. První knihou, k níž takto přispěl, bylo Dobrodružství Davida Balfoura od Stevensona. Ilustroval také řadu knih Eduarda Štorcha, a tyto ilustrace měly osudový význam pro jeho celoživotní dílo. Mezinárodního uznání se mu totiž dostalo především za rekonstrukce vymřelých zvířat a rostlin, kterým se věnoval ve spolupráci s předními odborníky, mezi nimiž byli paleontolog Josef Augusta, antropolog Vojtěch Fetter a další. Po smrti Josefa Augusty spolupracoval na řadě rekonstrukcí s paleontologem Z.V. Špinarem, četné paleoantropologické rekonstrukce vedl zoolog Vratislav Mazák, který se původem člověka intenzivně zabýval. Vratislav Mazák byl také významným katalogizátorem Burianova díla. Přesto byl Zdeněk Burian značně opomíjen (byl mu vytýkán naturalismus a akademismus), protože se režimu (mimo jiné) nelíbila ani jeho orientace na západní literaturu, ani jeho aktivní působení v trampingu, ani velké sympatie ke hnutí woodcraft.[zdroj? ] Byl členem Svazu čs. výtvarných umělců, Sdružení výtvarníků Purkyně a pravidelně se zúčastňoval členských výstav. Jeho dílo je velmi rozsáhlé. Vytvořil asi 10 000 děl určených k reprodukci (tedy ilustrace a obálky pro knihy i časopisy, v tomto počtu je zahrnuta i drtivá většina jeho \"pravěkého\" díla). Kromě toho vytvořil dnes těžko zjistitelné množství (řádově stovky) děl v rámci tzv. volné tvorby (zde lze počítat nejrůznější věci - od rozměrných olejů až po malé kresbičky obdivovatelům do památníčku či ty nejjednodušší přípravné skici). Nebyl experimentátor, zdokonaloval pouze svoji techniku, snažil se, aby jeho dílo bylo přístupné každému. Ilustroval česká vydání kolem 500 knih (a navrhl 600 knižních obálek), například od autorů Jaroslava Foglara, Rudyarda Kiplinga, Jacka Londona, Karla Maye, Eduarda Štorcha nebo Julese Verna. Jaroslav Foglar mu složil mimo jiné hold v románu Když duben přichází, kde si hoši přicházejí pro autogram k obdivovanému ilustrátorovi knih Florianovi (kapitola V umělcově svatyni).", "question": "Kdy zemřel Zdeněk Burian?", "answers": ["1. července 1981"]}
{"title": "Emil Zátopek", "context": "Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním (neoficiálním) trenérem. Společně absolvovali také řadu závodů. V roce 1944, tedy za pouhé tři roky, pokořil český rekord v běhu na 2000, 3000 a 5000 metrů. Byl vybrán do československého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Na pětikilometrové trati skončil pátý, když překonal výkonem 14:25,8 svůj vlastní rekord 14:50,2. Poprvé vstoupil na olympijské atletické závodiště na hrách v Londýně roku 1948, kde vyhrál běh na 10 km (byl to tehdy jeho druhý závod na takovou vzdálenost) a na 5 km skončil druhý za Gastonem Reiffem z Belgie. Následující rok se mu podařilo hned dvakrát zlomit světový rekord v běhu na 10 km a ve čtyřech dalších sezónách si třikrát vylepšil svůj vlastní rekord. Držel také světové rekordy v běhu na 5 km (1954), 20 km (dvakrát v roce 1951), 25 km (1952 a 1955), 30 km (1952) a také v hodinovém běhu (dvakrát v roce 1951). Na mistrovství Evropy 1950 vyhrál běh na 5 a 10 km a na dalším mistrovství Evropy byl znovu první na desetikilometrové trati. Mezi legendy ale mezitím vstoupil na olympijských hrách 1952 v Helsinkách, kde vyhrál zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu. Ve všech třech těchto disciplínách navíc překonal olympijské rekordy. Desetikilometrový závod vyhrál před Alainem Mimounem, stejně jako následně běh na 5 km. Zde zvítězil po úporném boji v posledním kole (57,5 s), v němž se dostal ze čtvrtého na první místo. Třetí zlatou medaili získal, když se rozhodl zúčastnit také maratonu. Běžel ho poprvé v životě a zvítězil. Jeho strategie pro maraton byla jednoduchá: držet se Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Po úmorných prvních patnácti kilometrech, kdy už Peters věděl, že přecenil své síly, se ho Zátopek zeptal, co si zatím o závodu myslí. Překvapený Angličan řekl Zátopkovi ve snaze ho zmást, že tempo je dost pomalé.", "question": "Vyhrál Emil Zátopek závod na 5000 metrů na letních olympijských hrách v roce 1952?", "answers": ["Mezi legendy ale mezitím vstoupil na olympijských hrách 1952 v Helsinkách, kde vyhrál zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu."]}
{"title": "Katedrála svaté Alžběty", "context": "Katedrála svaté Alžběty Durynské je největší kostel na Slovensku s celkovou plochou 1200 m2 a kapacitou více než 5000 lidí a zároveň nejvýchodnější gotická katedrála v Evropě. Nachází se ve středu Hlavní ulice v Košicích, přičemž ji formuje do tvaru čočky. Je hlavním chrámem Košické arcidiecéze a farním kostelem farnosti svaté Alžběty v Košicích. Vnější délka chrámu je 60 m, šířka 36 m, výška severní věže 59 m, hlavní lodě 24 m a bočných lodí 12 m. Stavba měla značný vliv na stavitelskou činnost v okolních městech Prešov, Bardejov, Sabinov, Rožňava a ovlivnila i výstavbu dalších chrámů v Polsku a Sedmihradsku (Sibiu, Brašov a Kluž). Košickou gotickou katedrálu tvoří svatyně s pětidílným uzávěrem, dvě věže, poschoďová sakristie na severní straně a dvě kaple a předsíň na jižní straně. Jedinečná je vnitřní disposice chrámu, kde hlavní loď a čtyři boční lodě kříži v polovici jejich délky jedna příčná loď stejné výšky a šířky jako hlavní loď, se kterou vytváří řecký kříž. Tím ve středu katedrály vzniká objemný centrální prostor a v exteriéru tři rovnocenné štíty s bohatě dekorovanými portály, které patří k vrcholům středověkého kamenického umění ve střední Evropě. Komplex chrámu a přilehlých staveb kaple svatého Michala a Urbanovy věže byl vyhlášen za národní kulturní památku v roce 1970.", "question": "Jaká je vnější délka Katedrály svaté Alžběty v metrech?", "answers": ["60"]}
{"title": "Manchester United FC", "context": "Manchester United FC Manchester United FC Název Manchester United Football Club Přezdívka The Red Devils (rudí ďáblové) Země Anglie (Spojené království) Město Manchester Založen 1878 Asociace Football Association Barvy • tmavě modrá a bílá ( ; 1879–1880, 1896–1902)[1] • zelená, zlatá a bílá ( ; 1880–1887, 1894–1896)[2] • červená, bílá a černá ( ; od 1902)[2] [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _manutd1920h|link=|alt=]] Domácí dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _manutd1920a|link=|alt=]] Venkovní dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _manutd1920t|link=|alt=]] Alternativní Soutěž Premier League 2019/2020 3. místo Stadion Old Trafford, Manchester Souřadnice 53°27′47″ s. š., 2°17′29″ z. d. Kapacita 76 000 Vedení Vlastník Joel a Avram Glazer Předseda Joel a Avram Glazer Trenér Ole Gunnar Solskjæ Oficiální webová stránka Největší úspěchy Ligové tituly 20× mistr Anglie (1907/08, 1910/11, 1951/52, 1955/56, 1956/57, 1964/65,. 1966/67, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1996/97, 1998/99, 1999/00. , 2000/01, 2002/03, 2006/07, 2007/08, 2008/09, 2010/11, 2012/13) Domácí trofeje 12× FA Cup 5× EFL Cup 21× Community Shield Mezinárodní trofeje 3× PMEZ / Liga mistrů UEFA1× Pohár vítězů pohárů1× Evropská liga UEFA1× Superpohár UEFA1× MS ve fotbale klubů1× Interkontinentální pohár Některá data mohou pocházet z datové položky. Manchester United FC (celým názvem: Manchester United Football Club) je anglický fotbalový klub, který sídlí v Manchesteru ve stejnojmenném metropolitním hrabství Greater Manchester. Od roku 1975 hraje nepřetržitě nejvyšší soutěž v Anglii (nyní Premier League). K jeho největším úspěchům patří tři vítězství v Lize mistrů (1968, 1999 a 2008), jedno vítězství v Poháru vítězů pohárů (1991) a v Evropské lize (2017) a 20 titulů v nejvyšší soutěži (z toho 12 v Premier League). Klub byl založen pod jménem Newton Heath LYR FC v roce 1878 jako tým pracovníků Lancashierských a Yorkshirských drah v depu Newton Heath. V roce 1902 bylo klubové jméno změněno na „Manchester United“, ačkoli byly i návrhy na jména jako „Manchester Celtic“ a „Manchester Central“.", "question": "Jaké jsou barvy fotbalového klubu Manchester United FC?", "answers": ["červená, bílá a černá"]}
{"title": "Minaret", "context": "Minaret (arabsky mizana, manára, מ) je součást mešity. Jde o věžovitou stavbu, nejčastěji štíhlého okurkovitého tvaru, vysokou v průměru okolo 15 metrů, ale u některých mešit i přes 200 m. Nejvyšší minarety má Mešita Hasana II. v Casablance (210 m), minarety Velké mešity v Teheránu by měly mít 230 m. K vidění jsou ale i minarety velmi malé, v některých horských vesničkách nepřesahují 5 m. Nejčastěji jsou samozřejmě kamenné, ale ani dřevo, či dokonce sklo s kovovou konstrukcí není výjimkou. Takové jsou četné hlavně v zemích Západní Evropy. Minaret má sloužit ke svolávání k modlitbě. Věž vybíhá přímo z mešity samotné nebo stojí samostatně (jako v případě chrámu Hagia Sophia). Nahoře je ochoz, kde dříve stával muezzin a svolával věřící k modlitbám, nad ním byla malá stříška, na níž byl posazen půlměsíc jako symbol islámu. Na některých místech muezzini nevolají, ale nahradily je moderní reproduktory a megafony, výzva k modlitbě. Přesto je muezzinů mnoho, protože se jedná mezi muslimy o prestižní činnost. jeden - mívá většina malých mešit dva - mají větší mešity ve městech čtyři - má Hagia Sofia, Sulejmanova mešita v Istanbulu a další velmi významné mešity šest - má Modrá mešita v Istanbulu, což bylo ve své době porušení zvyklostí devět - má mešita v Mekce, která je poutním místem muslimů deset - má Prorokova mešita v Medině Podrobnější informace naleznete v článku Minaret (Lednicko-valtický areál).", "question": "Co je to minaret?", "answers": ["věžovitou stavbu"]}
{"title": "Geneticky modifikovaný organismus", "context": "Prvním jsou nahodilé zásahy působením mutagenů nebo ionizujícího záření. Takto vznikla například většina současných odrůd pšenice, řepky a dalších plodin. Tyto nahodilé zásahy však nejsou považovány za genetickou modifikaci a nevztahují se na ně regulace vyplývající ze zákona o nakládání s GMO (zákon č. 78/2004 Sb.). Druhým typem jsou cílené zásahy. Mutace jsou získány tak, že do organismu vneseme nebo v něm cíleně deaktivujeme nějaké konkrétní geny (například rostliny, do nichž byl za pomoci bakterie Agrobacterium tumefaciens vnesen gen pro odolnost k herbicidům nebo gen pro produkci insekticidů – viz např. Bt-kukuřice). GMO, do kterého byl metodami genetického inženýrství cíleně přenesen gen z jiného druhu, se nazývá transgenní organismus a proces se nazývá transgenoze. Genetické modifikace bakterií a jednobuněčných eukaryotických organismů – kvasinek, se využívá například k výrobě lidského inzulínu. Přenáší se rekombinantní DNA z beta-buněk Langerhansových ostrůvků slinivky břišní do buňky Escherichia coli nebo Saccharomyces cerevisiae, které poté syntetizují inzulín. Jsou-li geneticky modifikovaným organismem rostliny, nazýváme je většinou transgenní rostliny. První transgenní rostlinou byl v roce 1983 tabák (Nicotiana) s resistencí k antibiotiku kanamycinu a již v roce 1987 byly skupinou Rogera Beachyho (Washingtonova Univerzita, St. Louis) úspěšně provedeny první polní pokusy zemědělské plodiny – rajčat odolných k viru TMV (virus mozaiky tabáku). Omezením této metody je, že Agrobacterium infikuje převážně dvouděložné rostliny.", "question": "Která geneticky modifikovaná plodina se mohla jako první pěstovat na území České republiky?", "answers": ["kukuřice"]}
{"title": "Čína", "context": "Čína, celým názvem Čínská lidová republika (čínsky v českém přepisu Čung-chua žen-min kung-che-kuo, pchin-jinem Zhō rénmín gò, znaky zjednodušené 中, zkratka ČLR, mezinárodně CN), je stát ležící ve východní Asii. S 1,4 miliardy obyvatel je Čína nejlidnatější zemí světa, rozloha 9,6 milionu km2 ji činí čtvrtým největším státem. Díky své rychle rostoucí ekonomice a vojenské síle a s tím spojenému vzrůstajícímu vlivu ve světě se Čína stala novou supervelmocí. Od roku 1971 je ČLR stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice. Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny. Čínská lidová republika již dostala pod svoji kontrolu bývalé cizí kolonie Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky. == Dějiny == === Prehistorie === Původní osídlení Číny náleží mezi nejstarší na světě. Archeologické nálezy Sinanthropua Pekinensis dokazují osídlení již před půl miliónem let. === Vlády dynastií === Dynastie Sia je považována za první čínskou vládnoucí dynastii. Šang je první historicky doložená čínská dynastie. Vládla v 17. až 16. století před naším letopočtem. Byly již používány písmo a kalendář.Dynastie Čou vládnoucí v 11. až 8. století před naším letopočtem již ovládala a spravovala rozsáhlé území od řeky Jang-c'-ťiang až po Velkou čínskou zeď. Čouské období se dělí na Západní a Východní Čou. V období Východního Čou se vládnoucí král přesunul na místo moderního Si-anu. Postupně moc čouského krále zeslábla. V 8. až 5. století př. n. l. následovalo období Jar a podzimů, kdy si vládci údělných států rozdělili zemi mezi sebou.", "question": "Jakou zkratku používáme pro Čínu (ne mezinárodní)?", "answers": ["ČLR"]}
{"title": "Noel Valladares", "context": "Noel Eduardo Valladares Bonilla (* 3. května 1977) je bývalý honduraský fotbalový brankář, naposledy hrající za tamní klub CD Olimpia Tegucigalpa. Na svém kontě má více než 120 zápasů za honduraskou fotbalovou reprezentaci. == Reprezentační kariéra == V A-mužstvu Hondurasu debutoval 3. 6. 2000 v kvalifikačním zápase proti Haiti (výhra 4:0).S honduraskou reprezentací se zúčastnil Mistrovství světa ve fotbale 2010 a 2014, Gold Cupu 2011, Středoamerického poháru 2011 a 2009 a turnaje Copa América 2001. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Profil, transfermarkt.co.uk Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)", "question": "Jaké bráně bránil Noel Valladares?", "answers": ["fotbalový"]}
{"title": "Čedič", "context": "Podobná vulkanická aktivita byla zaznamenána na začátku jury kolem nově vznikajícího Atlantiku. Další velká akumulace bazaltů, která je vulkanicky aktivní i v současnosti, se nachází na Havajských ostrovech a také na Islandu. Bazaltové horniny jsou známy i z Měsíce. Různé typy bazaltů jsou také hlavní horninou tvořící povrchové útvary na Venuši. Bazalty se vyskytují v Českém středohoří, např. kopce Tlustec, Radobýl nebo hora Říp. Doupovské hory jsou tvořeny pouze z čediče (48 druhů). Známé lokality po celé republice jsou chráněny jako přírodní památky, jako například Panská skála u obce Kamenický Šenov, čedičová žíla Boč, čedičové varhany u Hlinek nebo Rotava. Čedič se už po tisíciletí používá jako stavební kámen, na štěrk a kamenivo, součást betonů i směsí při stavbě silnic. Novodobé využití našel ve 20. století s rozvojem petrurgie. Taví se při teplotách kolem 1300 °C. Slévárny čediče produkují např. dlažby, žlaby nebo třeba otěruvzdorná potrubí, která se nejčastěji používají pro pneumatickou nebo hydraulickou dopravu abrazivních materiálů. Dlažby se používají i pro odolné průmyslové podlahy. Žlaby, cihly a trouby jsou pro své vlastnosti používány i pro kanalizace. Čedičová tavenina se dá také rozvláknit, čímž vznikají vysoce pevná a ohebná vlákna, která předčí svými fyzikálními, mechanickými a chemickými vlastnostmi vlákna skleněná i azbestová.", "question": "Co je velice četná tmavá výlevná vyvřelá hornina s charakteristickou porfyricko nebo sklovitou strukturou?", "answers": ["Čedič"]}
{"title": "John William Strutt, 3", "context": "Lord Rayleigh - John William Strutt, 3. baron Rayleigh (12. listopadu 1842 - 30. června 1919) byl anglický fyzik. Zjistil anomálii hustoty dusíku izolovaného z atmosféry, kterou publikoval na svých přednáškách. Tato anomálie zaujala Williama Ramsaye a spolu s Rayleighem objevil argon (Nobelova cena za fyziku 1904) a další vzácné plyny. Zabýval se také akustikou, optickým a elektromagnetickým rozptylem světla, je objevitelem jednoho z vyzařovacích zákonů. Ve své nobelovské přednášce Rayleigh řekl: \"Hustota plynů zaujala značnou část mé pozornosti již před 20 lety.... Zaměřil jsme svou pozornost na dusík, dělal jsem sérii experimentů... Vzduch bublal přes kapalný amoniak prošel trubkou obsahující měď rozžhavenou do rudého žáru. kde vzdušný kyslík je pohlcen vodíkem ze čpavku, přemíra čpavku se následně odstranila s kyselinou sírovou.... Udělal jsem takto sérii souhlasných pozorování.... Poté, nicméně,... Jsem ustoupil na více ortodoxní proceduru které se obešla bez průchodu vzduchu přímo přes červenou rozžhavenou měď. K mému překvapení se výsledky těch dvou metod se lišily o tisící část - rozdíl malý, ale nebyl způsoben experimentálními chybami. Co tvořilo rozdíl mezi dvěma druhy dusíku? .....nový plyn\" Většina historiků a přírodovědců oceňuje jeho vědeckou důkladnost a přesnost, která mu vynesla celou řadu ocenění. Roku 1873 se stává Strutt členem Královské společnosti, kde působil v letech 1885-1896 jako tajemník a v letech 1905-1908 jako prezident. V roce 1904 se stává laureátem Nobelovy ceny za fyziku, kterou získal za izolování inertního atmosférického argonu. Na zdi kaple svatého Ondřeje ve Westminsterském opatství byla 30. listopadu 1921 na jeho počest odhalena mramorová deska s tímto nápisem: An Unerring Leader in the Natural Knowledge (Neomylný vůdce v rozvoji přírodního poznání). V roce 1861 nastoupil mladý J. W. Strutt na univerzitu do Cambridge na Trinity College (roku 1865 zde získává cenu nejlepšího studenta v oboru matematiky, téhož roku získal i Smithovu cenu, další cambridgeské studentské ocenění).", "question": "Kdy zemřel John William Strutt?", "answers": ["30. června 1919"]}
{"title": "Hypertext Markup Language", "context": "Hypertext Markup Language (zkratka HTML) je v informatice název značkovacího jazyka používaného pro tvorbu webových stránek, které jsou propojeny hypertextovými odkazy. HTML je hlavním z jazyků pro vytváření stránek v systému World Wide Web, který umožňuje publikaci dokumentů na Internetu. Jazyk je aplikací dříve vyvinutého rozsáhlého univerzálního značkovacího jazyka SGML (Standard Generalized Markup Language). Vývoj HTML byl ovlivněn vývojem webových prohlížečů, které zpětně ovlivňovaly definici jazyka. == Vývoj jazyka == V roce 1989 spolupracovali Tim Berners-Lee a Robert Cailliau na propojeném informačním systému pro CERN, výzkumné centrum fyziky poblíž Ženevy ve Švýcarsku. V té době se pro tvorbu dokumentů obvykle používaly jazyky TeX, PostScript a také SGML. Berners-Lee si uvědomoval, že potřebují něco jednoduššího a v roce 1990 byl tedy navržen jazyk HTML a protokol HTTP (Hypertext Transfer Protocol – protokol pro přenos hypertextu). Zároveň také Tim Berners-Lee napsal první webový prohlížeč, který nazval WorldWideWeb. V roce 1991 CERN zprovoznil svůj web. Současně organizace NCSA (National Center for Supercomputer Applications) vybídla Marca Andreessena a Erica Binu k vytvoření prohlížeče Mosaic; ten vznikl v roce 1993 ve verzích pro počítače IBM PC a Macintosh a měl obrovský úspěch.", "question": "Jaký typ jazyka je HTML?", "answers": ["značkovacího"]}
{"title": "Macbeth", "context": "Macbeth (anglicky The Tragedy of Macbeth) je tragédie Williama Shakespeara z roku 1606. Hra je inspirována historickou postavou skotského krále Macbetha I., ale mezi touto historickou postavou a jejím Shakespearovým pojetím je značný rozdíl. Macbeth se z jednoho z nejoblíbenějších skotských panovníků proměnil v tyrana a uzurpátora až nějakých 300 let po své smrti a od konce 14. století byl takto mylně vnímán všemi kronikáři a historiky. Shakespeare čerpal z dostupných pramenů své doby a nelze mu vyčítat historickou nepřesnost v jeho divadelní hře. Hodnocení doby a osob, zachycených ve hře, bylo hodnocením dávnověkého Skotska z pohledu alžbětinské Anglie, která měla jako každá doba své předsudky. Shakespeare hru napsal na počest nového krále Jakuba I., v jehož osobě došlo ke sjednocení skotského a anglického trůnu. Hra tedy měla hlavně odkazovat na králův původ a na pozitivní stránky spojení obou zemí. The Duncan – skotský král Malcolm – jeho nejstarší syn Donalbain – jeho nejmladší syn Macbeth – generál v armádě krále Duncana; později skotský král Lady Macbeth – Macbethova manželka, skotská královna Banquo – Macbethův přítel a generál v armádě krále Duncana Fleance – jeho syn Macduffe – vládce Fife Lady Macduff – jeho žena Macduffův syn Seyton – Macbethův sluha Hekaté – čarodějnická bohyně Tři čarodějnice Tři vrazi Setkání s čarodějnicemi Hned v úvodu je navozena nezvyklá atmosféra příběhu. Ozývá se hrom, blýská se a objeví se tři čarodějnice, které oznámí, že se sejdou na vřesovišti, aby pozdravily Macbetha. Pak stejně tajemně zmizí. Bitva Mezitím se odehrála bitva mezi vojskem skotského krále Duncana a vojáky nespokojených skotských pánů. Povstalce podporuje norský král se svými muži. Duncanův nejstatečnější generál, Macbeth, však nakonec nepřítele poráží. Král se dozví, že jeden z povstaleckých pánů, thén z Cawdoru, byl zajat. Přikazuje, aby byl popraven jako zrádce. Král zároveň odmění Macbetha tím, že mu uděluje titul théna z Cawdoru. Pak posílá své dva šlechtice, Rosse a Anguse, aby Macbetha, jenž se právě vrací z boje, touto zprávou přivítali. Macbeth, Banquo a čarodějnice Macbeth se vrací se svým přítelem Banquem. Na vřesovišti je potkají čarodějnice, které si zatím povídají o svých špatných skutcích.", "question": "Jakým skotským králem byla inspirována hra Macbeth?", "answers": ["Macbetha I."]}
{"title": "Martina Sáblíková", "context": "Na podzim téhož roku zajela první závody Světového poháru; do elitní divize poháru se začala prosazovat v roce 2004. Přelomem v její kariéře se stala sezóna 2005/2006, kdy se zúčastnila Zimních olympijských her v Turíně (zde na trati 5000 m skončila čtvrtá) a na mistrovství světa juniorů získala stříbrnou medaili. Od roku 2007 její sbírka medailí výrazně narostla - z mistrovství Evropy si postupně přivezla pět zlatých, dvě stříbrné a tři bronzové, na mistrovstvích světa na jednotlivých tratích vybojovala dvanáct zlatých a tři stříbrné, na mistrovstvích světa ve víceboji tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou. Na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru zvítězila na tratích 3 a 5 km, v závodě na 1500 m byla třetí. Pro další olympijskou medaili, stříbrnou, si dobruslila na distanci 3000 m na Zimních hrách v Soči, o několik dní později obhájila olympijské zlato v nejdelším, pětikilometrovém závodě. Od sezóny 2006/2007 rovněž vládne Světovému poháru v rychlobruslení na dlouhých tratích, jehož celkové pořadí již desetkrát vyhrála. V letech 2007, 2009 a 2010 byla vyhlášena českým Sportovcem roku, v roce 2010 získala cenu Oscara Mathisena. Sportu se věnuje od dětství. Zprvu hrála basketbal v klubu BK Žďár nad Sázavou, od roku 1998 se začala věnovat rychlobruslení. Tehdy se trenér Petr Novák dohodl s několika rodiči na založení vlastního Bruslařského klubu Žďár, z něhož se později vyvinul pozdější Novákův NOVIS Team. Jeho svěřenkyní se stala v 11 letech, její matka Eva spravovala pro Novákovu manželku učetnictví. Společně s dalšími dětmi (celkem jich bylo 20) začala trénovat, jak v zimě na ledě dráhy ve Svratce, tak i v létě na kole a na kolečkových bruslích. Pomohly také netradiční Novákovy metody, například speciální prkno, na němž se svým mladším bratrem Milanem trénovala doma v bytě (klouzání z jedné strany k druhé). V březnu 2002 se poprvé zúčastnila Mistrovství světa v rychlobruslení juniorů, které se konalo na otevřené dráze v italském Klobensteinu. V mini-čtyřboji zde skončila na 36. místě (z 50 závodnic). Společně s Marcelou Kramárovou a Lucií Haselbergerovou jela také ve stíhacím závodě družstev, v němž skončily poslední, dvanácté. Od sezóny 2002/2003 působí ve Světovém poháru. Poprvé se představila na závodech 15.-17. listopadu 2002 v německém Erfurtu, kde odjela všechny závody čtyřboje a skončila na celkovém 36. místě.", "question": "Od jakého roku se Martina Sáblíková věnuje rychlobruslení?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Transkripce (DNA)", "context": "Důležitou složkou transkripčního faktoru TFIID je tzv. TATA-vazebný protein (TBP). Ten se za pomoci dalších bílkovin obvykle váže na TATA box, což je klíčová část promotoru umístěného na začátku genu. TFIIH zase rozplete dvoušroubovici DNA (helikázová aktivita). Nakonec se všechny transkripční faktory – až na TFIIF – uvolní z RNA polymerázy a postupně dochází k elongaci řetězce přidáváním jednotlivých ribonukleotidů. Na rozdíl od bakterií se ve výsledném primárním transkriptu (molekule RNA bezprostředně po transkripci) vyskytují nejen kódující sekvence (exony), ale i introny, které žádný protein nekódují, a tak je řetězec RNA mnohdy výrazně delší než u bakterií. Ukončení, čili terminaci transkripce u eukaryot, způsobuje sekvence opakujících se adeninových bází (poly-A) za posledním exonem. Ve většině případů je transkripce poměrně nekompromisně regulována, aby nedocházelo k nadměrné genové expresi, tzn. k vytváření velkého množství mRNA. Není totiž žádoucí (alespoň v případě mnohobuněčného organizmu) v každé buňce vytvářet všechny možné proteiny. Důležité regulační události se ději již před transkripcí. Zřejmě totiž hraje podstatnou roli, jakým způsobem je DNA v daném místě sbalena (kondenzována) a jak jsou organizovány tzv. nukleozomy.", "question": "Proč bývá transkripce regulována?", "answers": ["aby nedocházelo k nadměrné genové expresi"]}
{"title": "Chlorid sodný", "context": "Chlorid sodný (NaCl), známý v běžném životě pod označením kuchyňská sůl a nejčastěji prostě sůl, je chemická sloučenina, vyskytující se v přírodě v podobě nerostu halitu, známého též pod označením sůl kamenná. Je to velmi důležitá sloučenina potřebná pro životní funkce většiny organismů. Krystalický chlorid sodný je bezbarvý nebo bílý, průhledný, skelně lesklý a má krychlovou odlučnost. Vzhledem k velké rozpustnosti ve vodě je většina chloridu sodného přítomného na Zemi obsažena v mořské vodě. Průměrná salinita mořské vody činí přibližně 3,5 %. Koncentrace NaCl v mořské vodě je přibližně 2,7 %, takže téměř 80 % soli obsažené v mořské vodě tvoří NaCl. Extrémním příkladem vysoce salinitních vod je Mrtvé moře, kde celkový obsah solí dosahuje hodnot až 35 %, ale obsah NaCl k jiným solím jen 30 %. Pevný, krystalický, chlorid sodný se nalézá v oblastech, kde v geologické minulosti Země došlo k vysušení oddělené části moře nebo oceánu a následnému překrytí vrstvy solí jinými geologickými vrstvami. Tato ložiska soli jsou intenzivně těžena např. v Polsku, USA nebo Německu. Chlorid sodný je důležitá surovina pro potravinářský a chemický průmysl. V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin (a ochucení) používá při konzervaci masa nasolením. V chemickém průmyslu je surovinou pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové a mnoha dalších sloučenin. Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Významné je též jeho využití ve zdravotnictví ve formě 0,9% roztoku, jenž se nazývá fyziologický roztok. Zásadní význam má chlorid sodný v zimní údržbě komunikací. Prakticky ve všech zemích EU je naprosto převažujícím posypovým materiálem, a posypová sůl NaCl byla například v ČR v roce 2001 s cenou v rozmezí 1 700 až 2 200 Kč za tunu asi 6krát levnější než druhá nejužívanější rozmrazovací látka, chlorid vápenatý. V České republice bylo v zimní sezóně 2000/2001 na posyp vozovek silniční sítě v ČR použito 168 000 tun soli, z toho v 98 % se používal chlorid sodný, ve zbylém podílu chlorid vápenatý a jen v nepatrném rozsahu chlorid hořečnatý.[zdroj?", "question": "Co je v běžném životě známe pod označením kuchyňská sůl?", "answers": ["Chlorid sodný"]}
{"title": "Moldávie", "context": "Moldávie (rumunsky Moldova, starším českým označením též Multánsko) je označení historického území, které se rozkládá mezi Karpaty a řekou Dněstr.[zdroj? ] Dnes je součástí Rumunska, Moldavska a Ukrajiny. == Dějiny == V roce 1279 padlo území Moldávie do područí Mongolské říše. Moldávie se zformovala v polovině 14. století, a to pod vlivem Uherska. Roku 1359 se moldavský kníže Bohdan I. uherského vlivu zbavil a stal se tak prvním nezávislým knížetem. Později se Moldavsko dostalo do lenní závislosti na polském státě. Nejvýznamnějším moldavským vládcem byl kníže Stefan III. Veliký (1457–1504). Za jeho vlády bylo knížectví ohroženo agresí sousedního Polska, Uherska, ale především Osmanské říše. Proti ní se Stefan snažil vytvořit alianci. Roku 1489 byl nakonec Turky donucen platit tribut. Jeho nástupce uznal pak lenní závislost své země na Osmanské říši. Roku 1829 získala Moldávie od osmanské říše samosprávu. Část Moldávie západně od řeky Prut byla v roce 1859 spojena s Valašskem a vytvořila s ním nezávislé Rumunsko. Část Moldávie východně od řeky Prut byla roku 1792 připojena k Rusku jako Besarábie, roku 1918 se stala součástí Rumunska. Roku 1940 bylo území připojeno k SSSR, roku 1941 znovu k Rumunsku. Roku 1944 bylo území s konečnou platností připojeno k Sovětskému svazu. Na větší části Besarábie vznikla již roku 1940 Moldavská SSR. Ta získala roku 1991 samostatnost jako Moldavsko. == Geografie == Východní část Moldávie se nazývá Besarábie. V současnosti Besarábie tvoří převážnou část nezávislého Moldavska a zasahuje i na území Ukrajiny. Severní část historické Moldávie se jmenuje Bukovina, ta je dnes rozdělena na rumunskou a ukrajinskou část. Na jihovýchodě Moldávie se nachází Budžak (dnes je součástí Ukrajiny). == Externí odkazy == Slovníkové heslo Moldávie ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá východní část Moldávie?", "answers": ["Besarábie"]}
{"title": "Armáda České republiky", "context": "Armáda České republiky (zkratka AČR) tvoří jednu z hlavních částí ozbrojených sil České republiky, do kterých se dále řadí Vojenská kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. V čele organizační struktury Armády České republiky (AČR) stojí generální štáb, pod který spadají: Pozemní síly AČR, jejichž základem jsou dvě brigády, které jsou spolu s dalšími jednotkami pozemního vojska určeny pro plnění úkolů na území České republiky i mimo něj; Vzdušné síly AČR, vojenské letectvo zabezpečující suverenitu a obranyschopnost vzdušného prostoru ČR; Velitelství výcviku – Vojenská akademie, resortní vzdělávací a výcvikové zařízení ministerstva obrany. Hlavní úkoly Armády České republiky stanovuje zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, jako obranu ČR proti vnějšímu napadení a plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně. Česká republika je členem NATO a Evropské unie, přičemž AČR se primárně připravuje na obranu území státu v rámci kolektivní obrany dané článkem 5 Severoatlantické smlouvy a Společnou bezpečnostní a obrannou politikou EU. Předchůdcem Armády České republiky byla před rokem 1954 Československá armáda, v letech 1954–1990 Československá lidová armáda (ČSLA) a v letech 1990–1993 opět Československá armáda.", "question": "Co tvoří hlavní část ozbrojených sil České republiky?", "answers": ["Armáda České republiky"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je město ve Zlínském kraji, 23 km jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy. Žije zde přes 25 tisíc obyvatel, spolu se Starým Městem a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s 38 tisíci obyvateli. Město bylo založeno 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu. Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178-180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. Údaje jsou souhrnné za všechny městské čtvrtě (centrum, Jarošov, Mařatice, Míkovice, Rybárny, Sady a Vésky). V letech 1971-1990 byla součástí Uherského Hradiště navíc také dnešní města Kunovice a Staré Město, jejichž osamostatnění bylo příčinou desetitisícového propadu v počtu obyvatel začátkem 90. let 20. století. Takto vymezená aglomerace čítala v roce 2011 celkem 38 007 obyvatel. Související informace naleznete také v článku Veligrad. Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov-Morava-Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum na rozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice-Valy však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně. Na území současného Uherského Hradiště (jeho části Sady) až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, ve které byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury.", "question": "Ve kterém kraji je okresní město Uherské Hradiště?", "answers": ["Zlínském"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá.", "question": "Kdo ohlásil objev Uranu?", "answers": ["William Herschel"]}
{"title": "Japonsko", "context": "Podle některých vymezení do ní spadá i Jokohama, uvádená níže jako samostatné město, kterým na rozdíl od Tokia je. Jokohama (横 3,5 milionů obyvatel) Ósaka (大 2,6 milionů obyvatel) Nagoja (名 2,2 milionů obyvatel) Sapporo (札 1,8 milionů obyvatel) Kóbe (神 1,5 milionu obyvatel) Kjóto (京 1,5. milionu obyvatel) Fukuoka (福 1,4 milionu obyvatel) Hirošima (広 1,1 milionu obyvatel) Hokkaidó (北) Honšú (本) Šikoku (四) Kjúšú (九) Související informace naleznete také v článku Ekonomika Japonska. Japonská ekonomika je třetí největší na světě a dá se označit za asijskou ekonomickou velmoc. Největší růst zaznamenala v druhé polovině 20. století, když v 60. letech rostla průměrně o 10 % ročně, v 70. pak o 5 %. Zaměřuje se hlavně na průmysl - výrobu automobilů (Japonsko byl druhý největší výrobce automobilů na světě v roce 2009. v roce 2015 třetí), dopravních prostředků, elektroniky, strojírenství. Těží ze vzdělané a disciplinované pracovní síly, v posledních letech ji ale trápí deflace. Počet obyvatel Japonska je odhadován na 127,1 milionu, s 80% žijícími na Honšú.", "question": "Je japonská ekonomika jedna z největších na světě?", "answers": ["Japonská ekonomika je třetí největší na světě a dá se označit za asijskou ekonomickou velmoc."]}
{"title": "DME", "context": "DME DME (Distance Measuring Equipment) je zařízení používané v letectví pro určení šikmé vzdálenosti mezi letadlem a pozemním zařízením. Využíváno je jak pro navigaci po trati tak i pro určení vzdálenosti letadla od letiště při přiblížení na přistání. Podle toho je pozemní zařízení DME umisťováno na stejnou pozici a je automaticky laděno se zařízeními VOR, ILS nebo TACAN. Může být umístěno i samostatně. Princip Zařízení na palubě letadla vypočítá šikmou vzdálenost mezi letadlem a pozemním zařízením na základě měření časové prodlevy mezi odesláním radiového signálu z letadla, jeho zpracováním a přeposláním pozemní stanicí a zpětným doručením přístroji na palubě letadla. Technický popis DME system block schema DME pracuje v pásmu 960 až 1215 MHz. Dotazovače mohou vysílat celkem ve 126 kanálech v rozsahu 1025 až 1150 MHz. Pozemní stanice DME je schopna najednou obsluhovat až 100 letadel. Případnému přetížení je zabráněno snížením citlivosti přijímače při dosažení 90 % obslužné kapacity. Dotazovače odhadují vlastní dotaz, podle stabilního času této odezvy. Odezvy od ostatních letadel jsou maskovány časovým oknem. Přijímač dotazovače je schopen pracovat ve dvou režimech. Režim vyhledávání - První přijatá odezva je považována za vlastní dotaz, následně je vyslán nový dotaz. V případě, že v době první odezvy nepřijde odpověď na nový dotaz, tak je prodloužena časová maska a vyslán nový dotaz. Tak je pokračováno až do doby, než odpověď na dotaz přichází ve stabilní dobu. V takovém případě přijímač přechází do režimu sledování. Režim sledování - V tomto režimu přijímač udržuje časovou masku v okolí vlastního dotazu. A to tak, že s každou novou odpovědí na vlastní dotaz je časová maska posunuta symetricky okolo přijaté odpovědi. Aby bylo možné měřit i velmi krátké (nulové) vzdálenosti, má pozemní stanice definovanou dobu zpoždění 50 μ mezi přijetím dotazu a odesláním odpovědi.", "question": "Jaká je zkratka zařízení používaného v letectví pro určení šikmé vzdálenosti mezi letadlem a pozemním zařízením?", "answers": ["DME"]}
{"title": "Podorlický skanzen Krňovice", "context": "Nachází se na území části obce Krňovice nedaleko Třebechovic pod Orebem. Jedná se o projekt neziskové organizace a soukromé – rodinné firmy. == Vznik skanzenu == Podorlický skanzen Krňovice je jediné muzeum tohoto typu v Královéhradeckém kraji. Soustřeďuje architektonické a technické památky regionu Královéhradecka, podhůří Orlických hor a Podkrkonoší. Oblast, kterou zachycuje, se nepřekrývá se žádným z dnes existujících skanzenů v České republice, ale naopak jejich síť rozšiřuje. Realizace je dílem nadšenců a fandů, kteří do projektu investují svůj volný čas a elán. Finančně je areál dílem soukromé firmy Dřevozpracující družstvo (dřevostavby a opravy památek) a neziskové organizace Český svaz ochránců přírody, základní organizace Orlice. Naše poděkování si zaslouží i další mecenáši, kteří finančně pomáhají s realizací. Výstavbu zajišťují: Dřevozpracující družstvo Český svaz ochránců přírody – ZO Orlice První záměry vzniku skanzenu, který by mapoval architekturu regionu Královéhradecka a podhůří Orlických hor, pocházejí z roku 1998. Areál měl původně vzniknout v nedaleké obci Bělečko. Díky stále více negativnímu postoji tehdejšího obecního úřadu (zejména starosty) v Býšti a nakonec i Krajského úřadu v Pardubicích však bylo nutné záměry přehodnotit (i když již byly vykoupeny pozemky pro výstavbu a hotová architektonická studie). Vše začalo znovu hledáním vhodného místa. To bylo nalezeno v obci Krňovice. Záměr zde byl přijat jak původními majiteli pozemků, tak Městským úřadem v Třebechovicích pod Orebem. Následovala rychlá dílčí změna územního plánu a další kolotoč nekonečných úředních jednání. Až v roce 2002 bylo vydáno stavební povolení pro první etapu (vstupní část skanzenu) a započaly práce na vlastní realizaci staveb. Slavnostní veřejné zahájení prací se uskutečnilo 4. 5. 2002 při postavením dřevěné zvoničky. Výstavba skanzenu neprobíhala od počátku za zavřenými dveřmi a zájemci si mohli prohlédnout již rozestavěné stavby i vznikající expozice.", "question": "První záměry čeho pocházejí z roku 1998?", "answers": ["vzniku skanzenu"]}
{"title": "Suomenlinna", "context": "Suomenlinna (dříve Sveaborg) je námořní obrannou pevností, rozkládající se na osmi dodnes obydlených ostrovech před vjezdem do přístavu finského hlavního města Helsinky a má současně i statut předměstí Helsinek. Pět ostrovů (Kustaanmiekka, Pikku Mustasaari, Iso Mustasaari, Länsi-Mustasaari a Susisaari) je spojeno několika mosty (další tři jsou Särkkä, Lonna a Pormestarinluodot). Plocha všech ostrovů činí 0,8 km2, žije zde kolem 850 obyvatel. Pevnost se začala budovat roku 1748 (Finsko bylo tehdy ještě součástí švédského království), když Petr Veliký založil Petrohrad a pevnost Kronštadt a začal si tím nárokovat vliv v Baltickém moři. Pro svůj význam byla pevnost často nazývána Gibraltarem severu. Při obsazení Finska ruskou armádou v roce 1808 připadla pevnost Rusku až po dohodnuté kapitulaci. Součástí Finska se stala až roku 1918, tedy rok po vyhlášení nezávislosti; byla totiž využívána bělogvardějci jako vězení. Ostrovy, které jsou velice snadno dosažitelné z Helsinek, jsou oblíbeným turistickým cílem; na ostrovech existuje několik muzeí (částečně ve volné přírodě), řada umělců zde provozuje svá studia. Své dnešní jméno Suomenlinna (česky: Finský hrad) dostala pevnost až po získání nezávislosti, setkat se však lze i s původním švédským názvem Sveaborg (česky: Švédský hrad). Roku 1991 byl komplex staveb zařazen na listinu světového kulturního dědictví UNESCO. Obrázky, zvuky či videa k tématu Suomenlinna ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky (anglicky) Fortress of Suomenlinna - UNESCO World Heritage Centre (česky) Right Place Right Time, cestovatelský journal, článek o Suomenlinně", "question": "Jaký je český překlad slova Sveaborg?", "answers": ["Švédský hrad"]}
{"title": "Luis Walter Alvarez", "context": "Luis Walter Alvarez (13. června 1911, San Francisco, Kalifornie - 1. září 1988, Berkeley, Kalifornie) byl americký fyzik španělského původu který se proslavil zejména hypotézou o vymření dinosaurů vlivem impaktu mimozemského tělesa a výzkumem v oblasti částicové fyziky. Alvarez se narodil 13. června 1911 v San Franciscu jako druhý nejstarší ze čtyř dětí, měl dvě sestry a bratra. Jeho otec i dědeček byli významnými lékaři, teta byla malířkou. V letech 1918 až 1924 navštěvoval Madison School v San Franciscu, posléze San Francisco Polytechnic High School. V roce 1926 se ovšem s rodinou přestěhoval do Rochesteru, kde poté navštěvoval Rochester High School. Po dokončení střední školy nastoupil na Chicagskou univerzitu, kde v roce 1932 získal bakalářský titul, v roce 1934 titul magistrský a o 2 roky později doktorát. Fyziku začal studovat po dokončení bakalářského studia. Dostalo se mu zvláštní příležitosti pracovat na zařízení prvního amerického nositele Nobelovy ceny za fyziku, krátce předtím (1931) zemřelého Alberta Abrahama Michelsona. Během svého magisterského studia vedením významného fyzika jímž byl Arthur Holly Compton začal s výzkumem kosmického záření, o němž za pomoci vlastně sestrojeného Geigerova-Müllerova počítače zjistil, že více záření přichází ze západu, z čehož usoudil, že kosmické záření je pozitivně nabité. Po dokončení studia v Chicagu byl na doporučení své sestry přijat na Kalifornskou univerzitu v Berkeley k uznávanému fyzikovi Ernestu Lawrencemu. Spolupracoval ovšem i se skupinou teoretiků již vedl Robert Oppenheimer.", "question": "Kdy zemřel Luis Walter Alvarez?", "answers": ["1. září 1988"]}
{"title": "Paříž", "context": "Vznikla koncem 60. let, kdy byly propojeny stávající příměstské železniční linky do jednotného systému. V Paříži je RER využíván jako expresní síť s přestupy na metro a jako spojení s předměstími. V roce 2010 měl RER pět linek (nejnovější RER E byla otevřena v roce 1999), 257 stanic, z nichž 33 leží v Paříži, a 587 km tratí. Transilien je název sítě příměstské železnice, kterou provozuje SNCF. Na rozdíl od většiny linek RER linky Transilien neprotínají Paříž, ale mají konečnou vždy na jedné z hlavních železničních stanic a doplňují dopravu na předměstí poskytovanou RER. Umožňují spojení se vzdálenějšími částmi regionu Île-de-France. V roce 2010 měl Transilien 15 linek, z nichž sedm končilo v hlavních železničních stanicích v Paříži, některé linky mají konečnou i mimo region. Paříž má od 19. století široké bulváry, které však automobilové dopravě přesto nestačí. Automobilový provoz a parkování v Paříži jsou velmi problematické, jako ve většině světových metropolí. Elektronické senzory měřící provoz jsou umístěné téměř na všech hlavních pařížských silničních tazích a na dálnicích. Vyhodnocené údaje slouží ke stanovení hustoty dopravy, oznámení dopravní zácpy a odhadu doby jízdy mezi jednotlivými stanovišti. Informace jsou přístupné na webových stránkách a na světelných silničních ukazatelích. Dálnice spojují Paříž s jihem Francie (Dijon, Lyon, Marseille), severem (Lille), Normandií (Rouen, Caen, Le Havre), východem (Remeš, Mety, Štrasburk), Akvitánií (Orléans, Bordeaux) a pobřežím Atlantiku (Le Mans, Nantes). Všechny se napojují na městský okruh boulevard périphérique. Letecké spojení v Paříži existuje od roku 1919, kdy bylo zprovozněno Letiště Le Bourget. V roce 1932 bylo otevřeno Letiště Orly a největší pařížské Letiště Charlese de Gaulla bylo otevřeno v roce 1974. Heliport Paříž - Issy-les-Moulineaux funguje od roku 1956. Jejich provozovatelem je společnost Aéroports de Paris. Letiště v Le Bourget dnes slouží jen všeobecnému letectví a vládním letům, je místem konání známého aerosalónu a nachází se zde nejznámější letecké muzeum ve Francii. V Paříži se nachází množství nemocnic - všeobecných a specializovaných, fakultních i vojenských aj. Některé z nich mají velmi starou historii sahající až do středověku. Špitál Hôtel-Dieu na ostrově Cité, který založil v roce 651 pařížský biskup svatý Landerik, je nejstarší nemocnicí ve městě. Až v roce 1260 založil Ludvík IX. léčebný ústav pro slepce Quinze-Vingts (dodnes se specializuje na oftalmologii). Nemocnici sv. Ludvíka založil v roce 1607 král Jindřich IV., aby ulevila špitálu Hôtel-Dieu. Také tato je v činnosti dodnes.", "question": "Jaké je hlavní a zároveň největší město Francie?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Svatováclavská koruna", "context": "Z jejího zasvěcení svatému Václavu se odvozuje její název koruna svatého Václava, který se poprvé objevuje v inventáři pražské katedrály z roku 1387 pod latinskou podobou corona sancti Wenceslai. V latinských pramenech bývala označována též jako corona regni Bohemiae (koruna Království českého), tedy stejně jako samotný český stát. Posvátný charakter měly po vzoru francouzské královské koruny sv. Ludvíka ty koruny, jimž francouzští králové darovali trn z trnové koruny Kristovy. Také Karlova koruna byla korunou relikviářovou. Trn z Kristovy trnové koruny byl zasazen do křížku v křížení kamar. Jeho absence byla zjištěna teprve při posledním restaurování. Prvním králem, který byl korunován touto korunou, byl v roce 1347 Karel IV. a posledním Ferdinand V. Habsbursko-Lotrinský. Původně byla uložena v pražské katedrále a jejím faktickým správcem byla svatovítská kapitula. V době stavovské monarchie zůstávala na Karlštejně, odkud byla vydávána jen při příležitosti korunovace. Samozřejmě se ovšem koruně nevyhnul pohyb v době ohrožení, její pohyb ovšem není dodnes přesně zmapován. Události 17. století přinesly změny i pro korunovační klenoty, mnohokrát změnily místo uložení. Ocitly se ve svatovítském chrámu i v úřadě Desk zemských nebo Staroměstské radnici. Ve Vídni se na dlouho ocitly v době Marie Terezie, která se obávala nevěrnosti českých zemí. V roce 1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých stavů o vrácení klenotů z Vídně do Prahy.", "question": "Kdo byl poslední korunovaný svatováclavskou korunou?", "answers": ["Ferdinand V. Habsbursko-Lotrinský"]}
{"title": "Vicki Baumová", "context": "V letech 1926–1931 byla zaměstnána v berlínském nakladatelství Ullstein-Verlag, kde se redakčně starala o časopis Die Dame. Její první román Menschen im Hotel (česky Lidé v hotelu, 1933) z roku 1929 zaznamenal v daném období nebývalý úspěch. Dočkal se nejenom nejednoho divadelního uvedení, nýbrž i toho filmového roku 1932 v Hollywoodu (film Grand Hotel), v němž si zahrála např. i herečka Greta Garbo. Sama se na něm podílela jako scenáristka. === Literární prototyp tzv. Nové ženy === Spadá typově do výmarského emancipačního ideálu, moderního kultu tzv. Nové ženy (německy Neue Frau), jež se již dokáže navzdory všem předchozím nesnázím prosaditi a realizovati v té do té doby ryze mužské společnosti a jež vede ke změně mužského nazírání na ženy. Je klasickou představitelkou výmarské dívčí literatury, v jejíž tvorbě rezonují specificky ženská témata (tzn. studium, potrat, mateřství, či manželství), avšak necílí primárně pouze a jenom na ženské publikum. === Osobní život === V letech 1906–1910 byla provdána za rakouského spisovatele a novináře Maxe Presla. V roce 1916 se vdala podruhé, a to za dirigenta Richarda Lerta, jemuž také porodila posléze dva syny; v této době se již začíná ale více věnovati samotnému psaní nežli hudbě. V 30. letech 20. století pobývala s rodinou převážně ve Spojených státech amerických, národní socialisté v Německu pálili na hranicích její knihy. V roce 1938 získala americké státní občanství. Od roku 1941 psala již anglicky. Na sklonku jejího života jí byla diagnostikována leukemie, o které zpočátku nikomu nic neřekla, onemocnění i před svojí rodinou tajila. Zemřela dne 29. srpna 1960 v Kalifornii. == České překlady z němčiny == Zlaté střevíčky: román primabaleríny (orig. \"Die goldenen Schuhe\"). 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1979. 339 S. Překlad: Klára Vachulová", "question": "Vdala se rakouská harfenistka Vicki Baumová jen jednou?", "answers": ["V roce 1916 se vdala podruhé, a to za dirigenta Richarda Lerta, jemuž také porodila posléze dva syny; v této době se již začíná ale více věnovati samotnému psaní nežli hudbě."]}
{"title": "Hradiště", "context": "Hradiště Tento článek je o původním významu slova hradiště. Další významy jsou uvedeny na stránce Hradiště (rozcestník). Hradiště (též hradisko) je opevněné sídlo z období neolitu až raného středověku, předchůdce středověkých hradů nebo měst. Výraz hradiště označuje místo, kde stál nebo stojí hrad. V běžné praxi je pojem hradiště používán pro neolitická až raně středověká opevněná sídla. Typickými polohami vhodnými pro stavbu hradišť byly různé výšiny, jejichž svahy poskytovaly přirozenou ochranu, a proto nebylo nutné výrazněji je ohrazovat. Jiným častým typem jsou hradiště blatná, která byla zakládána v rovinatém terénu a využívala vodní ochrany.[1] Velikost hradišť se může velmi lišit. Existují hradiště s rozlohou menší než jeden hektar, ale i rozsáhlé areály, jejichž opevněná plocha dosahuje stovek hektarů. Hradiště mohla plnit více funkcí a často je kombinovala. Vedle předpokládané funkce vojensko-strategické mohla hradiště sloužit jako útočiště obyvatelstva, jako shromaždiště ke kultovním či společenským rituálům i jako střediska obchodu včetně funkce opěrných bodů na dálkových komunikacích. Nepochybně sloužila i jako sídla společenských elit.", "question": "Co je to hradiště?", "answers": ["opevněné sídlo z období neolitu až raného středověku, předchůdce středověkých hradů nebo měst"]}
{"title": "Velbloudovití", "context": "Také se liší tím, že nejsou jako ostatní kopytníci prstochodci, ale našlapují na poslední tři články prstů kryté mozolem. To je chrání před rozpáleným povrchem, po kterém chodí, a také dovoluje chodit po písku. Velbloudovití mají třídílný žaludek. Dva předžaludky - bachor a čepec a vlastní žaludek - slez. Zvláštností jsou také speciálně upravené přední zuby a krátké slepé střevo. Zajímavou odlišností od ostatních savců jsou oválné červené krvinky, které jim tak umožňují lépe hospodařit s vodou. Velbloudi a lamy žijí většinou ve stádech vedených dominantním samcem. Někdy samci vytvářejí mládenecké skupiny nebo žijí samotářsky. Pro tato zvířata je charakteristické plivání jako jedna z obranných taktik. Využívají několik typů plivání, od výhrůžného plivání pouze slin až po vyprázdnění natráveného obsahu předžaludků. Vzhledem k oblastem jejich výskytu nejsou zástupci této čeledi nároční na potravu, často si vystačí pouze se suchou trávou. Velbloudi vydrží až 40 dní bez potravy a na rozdíl od lam také mnoho dní bez vody. Samice rodí přibližně jednou za rok jedno mládě.", "question": "Kolik dnů vydrží velbloud bez potravy?", "answers": ["40"]}
{"title": "Julius Zeyer", "context": "Julius Zeyer celý život velmi trpěl tím, že neměl na divadle příliš velké úspěchy. Tento fakt byl i důvodem rozpadu jeho přátelství s Jaroslavem Vrchlickým, který byl jako dramatik mnohem známější. Zeyerovo dramatické dílo ale často zlákalo hudebníky – k Radúzovi a Mahuleně složil hudbu Josef Suk, Leoš Janáček si zase zvolil Šárku jako libreto pro svou první stejnojmennou operu a na libreto podle povídky Kunálovy oči složil operu Otakar Ostrčil. Největším románem Julia Zeyera je pak autobiograficky laděné dílo Jan Maria Plojhar (1891), v němž se také poprvé výrazněji objevují prvky mesianismu, kdy Zeyer přirovnává osudy české země k utrpení Kristovu. Téma mesianismu rozvinul silněji také v povídkovém triptychu Tři legendy o krucifixu (vydaném posmrtně v roce 1906). Nejvýraznější skladbou ze závěru Zeyerovy tvorby jsou Troje paměti Víta Choráze (posmrtně 1905), rovněž autobiograficky laděné dílo s výrazně dekadentními rysy, vypovídající o překonání těžké krize nalezením životního poslání (zde stavba venkovského kostelíka) a přimknutím se ke Kristu a kontinuitě prostých lidí. (náznaky dekadence se objevují již u Jana Marii Plojhara a u díla Dům U Tonoucí hvězdy (1897)).", "question": "Které dílo Julia Zeyera zhudebnil Josef Suk?", "answers": ["Radúzovi a Mahuleně"]}
{"title": "Vlas", "context": "Muži mají vlasy nejsilnější v týlu, avšak ženské vlasy jsou silnější než mužské. Člověk bez rozdílu pohlaví má pod pokožkou 2 až 5 milionů vlasových váčků. Počet a druh váčků je dán už při narození. Vlas roste přibližně 2-6 let a potom vypadne. Denně vypadne člověku asi 70-100 vlasů a to v případě, že nemá s vlasy žádné problémy. Každý den vlasy povyrostou o 0,2-0,45 mm. Padání vlasů se rozděluje na vratné (dočasné) a nevratné. Příčinami vratného vypadávání může být stres, těhotenství nebo například nedostatek vitamínů. Častou příčinou padání vlasů je užívání některých léků (například léky na akné, hormonální terapie, epileptika, léky potlačující imunitní systém, léky na snížení cholesterolu atd.). Nevratné vypadávání vlasů je důsledkem činnosti mužských hormonů testosteronu a dihydrotestosteronu, ale také i důsledkem léčby nádorového onemocnění (radioterapie). Samotných příčin padání vlasů však existuje mnohem více a při diagnostice je potřeba brát v úvahu rodinnou anamnézu, aktuální zdravotní stav, překonané onemocnění, stresovou zátěž, prostředí, výživu a životní styl. Pro omezení vypadávání vlasů je důležitá řada faktorů - zejména dostatečné prokrvení pokožky. Proto se dá vypadávání vlasů zmírnit masáží hlavy. Je to však jen malá část toho, co je potřeba udělat. Léčba padání vlasů je komplikovaná a často s nejistými výsledky. Existuje pouze několik látek testovaných na úrovni klinických studií, které vykazují příznivý vliv na hustotu a růst vlasů: minoxidil 5%, fluridil, aminexil, melatonin (spánkový hormon), někdy se používá i kyselina hyaluronová (klinické studie jsou ke stažení v odkazu níže). Pro vnitřní užití je nutná zvláštní kombinace látek, která respektuje potřeby každého jedince. Čím dál častější je také ložiskové vypadávání vlasů, zvané Alopecia Areata. Jedná se o autoimunitní onemocnění, kdy imunitní systém začne napadat vlasové folikuly a vytvářet malé lysinky velikosti mince. Spouštěčem bývá velmi silný stres nebo traumatický zážitek (postihuje i malé děti například při šikaně). Doporučuje se používat šetrné kosmetické přípravky, hydratovat pokožku a hlavně dodržovat duševní hygienu, která je klíčem k návratu vlasů. Zde je nutné poznamenat, že stav se často mění a recidiva, tedy návrat onemocnění po \"vyléčení\", je zcela individuální. Jestliže je příčinou například stres a organizmus se zaměří na vlastní buňky, je třeba se podívat přímo na jádro problému.", "question": "Který hormon může způsobit nevratné vypadávání vlasů?", "answers": ["testosteronu"]}
{"title": "Portugalská rallye 1987", "context": "Portugalská rallye 1987 byla třetí soutěží mistrovství světa v rallye 1987. Zvítězil Markku Alen s lancií Deltou HF. V prvním testu se utvořilo pořadí Juha Kankkunen na voze Lancia Delta HF, Timo Salonen s vozem Mazda 323 4WD, Markku Alen s další Lancií a Jean Ragnotti s vozem Renault 11 Turbo. Za nimi byl Kenneth Eriksson na voze Volkswagen Golf II GTI 16V. Miki Biasion měl u své Lancie problémy s palivovým čerpadlem. Čtvrtým časem zahájil soutěž druhý jezdec Renaultu Francois Chatriot, ale v průběhu soutěže jeho vůz nestačil speciálům s pohonem všech kol. V druhém Golfu jel Ervin Weber, ale musel ještě v první etapě odstoupit. Kvůli problémům s převodovkou odstoupil i Ingvar Carlsson na další Mazdě. Překvapivé vítězství v prvním testu získal mladý jezdec Carlos Sainz s vozem Ford Sierra Cosworth. I ten ale musel ze soutěže odstoupit kvůli problémům s turbodmychadlem. Ve druhé etapě udržoval vedení Alen. Kankkunena a Biasiona trápily problémy s tlumiči. Druhý byl Ragnotti a třetí po defektu Kankkunen. Čtvrtou pozici držel Eriksson. Porucha převodovky vyřadila ze soutěže také Salonena. I po prudkém dešti se v čele držel Alen. Druhý byl Ragnotti a třetí Eriksson. Biasion měl poruchu palivového čerpadla a opět se propadl. Také ve třetí etapě hlídal Alen svou první pozici a měl již náskok přes dvě minuty. Alen měl ale prasklý tlumič a velkou část náskoku ztratil. Druhý byl stále ragnotti a třetí Eriksson. Na čtvrtou pozici se probojoval Biasion, který utočil na Erikssona. Pátý byl Kankkunen a šestý Chatriot. Ve čtvrté etapě rostly Alenovi problémy s tlumiči a jeho náskok na Ragnottiho se zmenšoval. Eriksson stále držel třetí pozici. Za nimi byl Kankkunen a Chatriot. Za nimi se držely dva vozy Audi Quattro v pořadí Fischer a Rudi Stohl Markku Alen, Kivimaki - Lancia Delta HF Jean Ragnotti, Thimonier - Renault 11 Turbo Kenneth Eriksson, Dietman - Volkswagen Golf II GTI 16V Juha Kankkunen, Piironen - Lancia. Delta HF Francois Chatriot, Perin - Renault 11 Turbo Fischer, Zeltner - Audi Quattro Rudi Stohl, Kaufmann - Audi Quattro Miki Biasion, Siviero - Lancia Delta HF Santos, Oliviera - Ford Sierra Cosworth Jorge Recalde, Del Buono - Fiat Uno Turbo", "question": "Kdo zvítězil Portugalskou rallye v roce 1987?", "answers": ["Markku Alen"]}
{"title": "Medvěd hnědý", "context": "Pokud není medvěd hnědý rušen člověkem, je aktivní především ve dne, ale pokud žije v blízkosti lidí, přešel k nočnímu způsobu života. Po většinu roku žije samotářsky, ačkoli byly v některých oblastech již několikrát zpozorovány skupiny medvědů, v nichž vládne přísná hierarchie založená na věku a velikosti. Každý jedinec si brání teritorium velké několik desítek kilometrů. Na zimu upadá do hibernace (nepravého zimního spánku), před kterým musí dosáhnout hmotnosti i vyšší než 900 kg. Během listopadu až prosince ulehává na klidném a suchém místě (např. ve skalních dutinách nebo ve vlastnoručně vyhrabané jámě) a během hibernace, z které se probouzí v únoru až dubnu, často opouští svůj brloh a vydává se za potravou. I přes svůj mohutný vzhled je medvěd hnědý výborný běžec, který dokáže běžet i vyšší rychlostí než 45 km/h. Medvěd hnědý je všežravec. Živí se širokou paletou rostlinné (lesní plody, kořínky, zemědělské plodiny, houby) i živočišné stravy (nejčastěji ryby, hmyz nebo malí až středně velcí savci). I přes svou zabijáckou pověst tvoří až 90 % potravy medvěda hnědého rostlinná strava. Obsah jeho potravy se značně mění podle jednotlivých lokalit. Například medvědi ze Severní Ameriky spořádají enormní počet hmyzu během jednoho léta, mnohdy i více jak 40 000 jedinců za jeden den, přičemž u nich může tento hmyz zaplnit až jednu třetinu energie získávané z potravy. V Rusku a na Aljašce tvoří hlavní složku jejich potravy ryby, zvláště pak lososi. Často se živí medem, který bere lesním včelám.", "question": "Čím se živí Medvěd hnědý?", "answers": ["nejčastěji ryby, hmyz nebo malí až středně velcí savci"]}
{"title": "Amenitní migrace", "context": "Amenitní migrace Chatová osada v přírodní rezervaci Hrbáčkovy tůně v okresu Nymburk Chatová osada Felinka u Ostré – typický cíl amenitních migrantů Amenitní migrace (též požitková migrace nebo zelená migrace nebo také naturbanizace) je sociologický a urbanistický pojem, který označuje stěhování určité skupiny městských obyvatel na venkov (příp. též do starých jader menších měst). Tato migrace není podmíněna ekonomickými důvody, ale zájmem o jinou kvalitu života. Jeden typ migrantů hledá možnost žít v lepším přírodním prostředí, druhý se zaměřuje na kulturní specifika cílové oblasti – místní obyčeje, tradice apod. Jednou z dílčích příčin tohoto jevu je dostupnost informačních technologií (mobilní telefon, VoIP, internet a další) a tedy menší potřeba cestovat každý den do centra měst za prací. V tomto případě se nejedná o stěhování do suburbií, ale do rekreačních chalup. Předstupněm této migrace proto může být druhé bydlení – chataření a chalupaření. Amenitní migrace přináší pozitiva i negativa. Pro vesnice je přínosný příliv nových obyvatel, rizikem je možné nepřijetí přistěhovalců ze strany původních vesničanů. Literatura BARTOŠ, Michael; KUŠOVÁ, Drahomíra; TĚŠITEL, Jan. Amenitní migrace do venkovských oblastí České republiky. Kostelec nad Černými lesy : Lesnická práce, 2011. 196 s. ISBN 978-80-87154-49-6. Související články Amišové Druhé bydlení Gentrifikace Suburbanizace Venkov Externí odkazy Informace o amenitní migraci v časopisu Urbanismus a územní rozvoj[nedostupný zdroj] Eva Vernerová: Formy amenitní migrace ve středních Čechách[nedostupný zdroj] Jan Loquenz: Formy amenitní migrace na Prachaticku[nedostupný zdroj] Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Co označuje pojem amenitní migrace?", "answers": ["stěhování určité skupiny městských obyvatel na venkov"]}
{"title": "Kálení Rafanů ve Veletržním paláci", "context": "Při návštěvě Veletržního paláce v Praze se společně veřejně vykáleli na zem v expozici českého a slovenského umění šedesátých let - blízko děl autorů Milana Knížáka a Zdeňka Berana - na protest proti způsobu vedení Národní galerie umělci Marek Meduna, Petr Motejzík (členové skupiny Rafani) a dále Ondřej Brody, Jiří Franta a Václav Magid, student UMPRUM. Poté odešli. Událost potvrdila tisková mluvčí Národní galerie, 30. listopadu 2004 Národní galerie pak podala trestní oznámení, jeho výsledek ale nebyl nijak výrazně medializován. Výkaly Milan Knížák nikdy neviděl, později je uklidila uklízečka Vendula Vlachová. Podle zprávy ČTK z 26. listopadu 2004 převzaté dalšími médii bylo účastníků akce šest, z toho tři byli členy umělecké skupiny Rafani. Podle prohlášení zveřejněného 1. prosince samotnými aktéry bylo účastníků pět, a to Marek Meduna a Petr Motejzík (tyto dva ČTK jmenovala jako členy skupiny Rafani), dále Ondřej Brody, Jiří Franta a Václav Magid. Účastník akce a člen skupiny Rafani Marek Meduna, jehož vyjádření k akci zveřejnila 26. listopadu 2004 agentura ČTK a převzala další média, nesdělil účel akce. Zpráva ČTK ji dávala do souvislosti s nesouhlasnými projevy vůči koncepci, kterou při vedení Národní galerie uplatňuje ředitel Milan Knížák, a připomněla akci umělecké skupiny PodeBal, která v roce 2002 nalepila z obou stran výlohy v přízemí budovy části cihlu tak, aby symbolizovala cihlu prolétající sklem. Za poškození výlohy bylo Národní galerií podáno trestní oznámení a požadavek na náhradu škody. Zprávy v médiích k události připojily charakteristiku uměleckých východisek Rafanů, k nimž patří provokace, angažovaná tvorba reagující na problémy společnosti, otevírání tabuizovaných a neřešených problémů.", "question": "Kdo uklidil výkaly?", "answers": ["Vendula Vlachová"]}
{"title": "Lída Durdíková", "context": "Lída Durdíková Lída Durdíková Narození 1. dubna 1899 Praha Úmrtí 8. března 1955 (ve věku 55 let) Paříž Pseudonym Lida Povolání spisovatelka, pedagožka Národnost česká Manžel(ka) Paul Faucher Děti François Faucher Rodiče Václav Durdík, Pavlína Durdíková-Havlová Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Lída Durdíková, provdaná Faucher, v Knize pokřtěných Ludmila (1. dubna 1899 Praha-Smíchov[1] – 8. března 1955 Paříž) byla česko-francouzská spisovatelka, překladatelka a pedagožka.[2] Životopis Lída Durdíková se narodila v rodině evangelíka MUDr. Václava Durdíka (1863) a katoličky Pavlíny Durdíkové-Havlové (1868), vzali se r. 1894. Měla dva sourozence: Vlastu (1894) a Viléma (1901). V letech 1918–1933 spolupracovala s pedagogem Františkem Bakulem jako asistentka, nejdříve v Jedličkově ústavu pro děti a mládež s tělesným postižením, po Bakulově odchodu z ústavu, v jeho družině. Bakule byl předchůdce a průkopník moderní integrativní pedagogiky.[3] R. 1929 se Lída Durdíková setkala s Paulem Faucherem (1898–1967) francouzským vydavatelem, učitelem a autorem dětské literatury, který organizoval koncertní turné Bakulových zpěváčků po Francii. Roku 1932 se za něho provdala a téhož roku se jim narodil syn François (1932–2015). Roku 1933 odjela s manželem do Francie, stala se jeho spolupracovnicí a pobývala s ním převážně v Paříži, až do své smrti.[4] Celý život se zajímala o literární dění, stýkala se mj. s Vítězslavem Nezvalem, Františkem Halasem, Janem Čepem a Toyen, ve Francii patřili k jejím přátelům André Breton a Paul Fort. Přispívala do řady periodik jak drobnými prózami a publicistickými texty, tak překlady. Ve Francii propagovala české autory literatury pro děti a mládež Ferdinanda Krcha, Ladislava Havránka a Josefa Ladu. S manželem vytvořila mj. album řady Le Roman des bê (Román o zvířatech), které vyšlo r. 1934 pod názvem \"Panache l'écureuil\".[4] Lída Durdíková bydlela v Paříži na 16 Rue de l’arbalete.[2] S manželem měla dva syny a dvě dcery. Nejstarší François Faucher vybudoval na památku rodičů informační centrum v obci Meuzac u Limoges.[5] Dílo Spisy Šarkán: Psychologické obrázky nejmladšího z Bakulovy družiny – Praha: Bakulova družina, 1921 — přeloženo do dánštiny 1927 Tuláci: historky čtyř z Bakulovy družiny – Praha: Bakulův ústav, 1926 — Praha: [s. n.], 1988", "question": "Byla Lída Durdíková česko-německá spisovatelka?", "answers": ["Lída Durdíková, provdaná Faucher, v Knize pokřtěných Ludmila (1. dubna 1899 Praha-Smíchov[1] – 8. března 1955 Paříž) byla česko-francouzská spisovatelka, překladatelka a pedagožka.[2]"]}
{"title": "Bourec morušový", "context": "Bourec morušový (Bombyx mori) je noční motýl z čeledi Bombycidae, který je ekonomicky velmi důležitý jako producent hedvábí. Z hlediska reprodukce je úplně závislý na člověku a ve volné přírodě se již nevyskytuje. V Číně je pěstování hedvábí praktikováno už nejméně 5000 let (Goldsmith et al., 2004). Potrava housenek bource morušového sestává výhradně z listů moruše. Chová se hlavně na severu Číny a v Íránu. Jeho nejbližším volně žijícím příbuzným je Bombyx mandarina s nímž může vytvářet hybridní formy (Goldsmith et al., 2004) a který se vyskytuje od severní Indie přes severní Čínu a Koreu až po Japonsko. == Vývoj == Housenka se líhne z vajíčka po deseti dnech. Housenky bource jsou velmi žravé, jako housenky všech motýlů, požírají listy moruše ve dne v noci. Když se hlava housenky zbarví do hněda, znamená to, že se bude svlékat. Když se svléknou po čtvrté, jejich tělo se zbarví lehce do žluta a pokožka se stane tužší. Larva se zakukluje v kokonu ze surového hedvábí, které produkují slinné žlázy housenky, které zajišťují ochranu téměř nehybné kukly před zraněním. Mnoho dalších nočních motýlů vytváří kokony, ale jenom větší druhy čeledí Bombycidae a Saturniidae jsou využívány pro výrobu látek. == Hedvábí == Kokon je tvořen jediným nepřerušeným hedvábným vláknem, které je od 300 do 900 metrů dlouhé. Vlákna jsou velmi jemná a lesklá, mají kolem 10 mikrometrů v průměru. K výrobě 1 kilogramu hedvábí je potřeba asi 2–3 tisíce kusů kokonů. Pokud dostaneme po rozpletení z jednoho kokonu necelý kilometr vlákna, pak deset kokonů by stačilo na dosažení vrcholu Mount Everestu.", "question": "Chová se bourec morušový v Číně?", "answers": ["Chová se hlavně na severu Číny a v Íránu."]}
{"title": "Zákupská radnice", "context": "Na téže schůzi pověřila jmenovitě osm měšťanů, aby vše projednali a uzavřeli s předešlým majitelem kupní smlouvu. Před stavbou radnice nové Znak města na rohu budovy radnice Později byla zahájena veřejná sbírka, z jejíhož výtěžku se měla postavit radnice nová, zděná. Podle záznamů radní Strohmerové v červenci 1865 přednesli na schůzi zprávu, v níž zdůvodnili potřebu nevyhovující starou radnici nahradit budovou novou, s dostatečnými kancelářskými prostorami a bez akutního nebezpečí požáru ve stávající dřevěné budově. Záměr byl stvrzen hlasováním v poměru 15:1 hlasu. Poté byl zvolen pětičlenný výbor, který měl stavbu připravit a byla předána žádost finanční příspěvek excísaři Ferdinandovi V., který měl na zákupském zámku své letní sídlo. Ten žádosti vyhověl a radním poslal 5 000 zlatých.[2] Veřejná sbírka nakonec stavbu umožnila. Plánek na stavbu vypracoval na jaře 1866 Josef Goldbach z Nového Zámku (dnešní obec Zahrádky u České Lípy). Nová stavba Na jaře 1866 byla přestavba zahájena. Zachovala se zpráva, že ve věži původní radnice byl zabodnutý baskirský šíp z roku 1813 a při přestavbě se ztratil. V základech byl zachován kámen z původní barokní stavby s vyrytým datem 1417[3][4] Do konce příštího roku 1867 byla nová radnice hotová. Náklady na stavbu dosáhly 19 530 zlatých. Slavnostní otevření se konalo 23. června 1867. [5] Pozdější přestavby Zvenčí na rohu budovy byl zhotoven dodatečně další městský znak.", "question": "Kdo vypracoval plánek na výstavbu Zákupské radnice?", "answers": ["Josef Goldbach"]}
{"title": "Lípa Jana Gurreho", "context": "Lípa Jana Gurreho Památný strom (chráněný)Lípa Jana Gurreho srpen 2009Druh lípa velkolistáTilia platyphyllos[1] Evidenční č. 103273 (10073) Ochrana od 9. června 2000[1] Význam ochrany ekologický, dendrologický,historický, dominanta[2] Poloha Kraj Jihočeský Okres České Budějovice Obec Římov Katastr Římov Poloha u kostela Nadmořská výška 480 m n. m. Souřadnice 48°51′22,86″ s. š., 14°29′17,25″ v. d. Lípa Jana Gurreho multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Lípa Jana Gurreho je nejstarší a nejmohutnější památný strom okresu České Budějovice. Roste poblíž poutního areálu u kostela svatého Ducha v centru obce Římov. Základní údaje název: lípa Jana Gurreho, Římovská lípa, Lípa v Římově III stáří: 600 let (1999, AOPK ČR), 650-660 let (2008)[3], 680 let (2008)[3], ~400 let[4] výška: 19 m (1981)[5], 14 m (1995), 10,5 m (1996)[5], 12 m (2008)[6], 15 m[7] výška koruny: 9 m (2008)[6] šířka koruny: 17 m (2008)[6] obvod kmene: 681 cm (1981)[5], 730 cm (1995), 740 cm (1996)[5], 760 cm (2008)[3], 737 cm[7] sanace: 1990, 1996, 2009 vítěz soutěže Strom roku 2008 zápis v Guinnessově knize rekordů v roce 1996 (51 osob v duté lípě o výšce 12 metrů)[3] rekord překonán 55 osobami v roce 1997 souřadnice: 48°51'22.86\"N, 14°29'17.25\"E Stav stromu a údržba Mohutný kmen lípy je zcela dutý, dutina je u země otevřená. Jejím středem vede adventivní kořen. Koruna je z valné části tvořena novými výmladky, z původní se zachovalo minimum.", "question": "Který památný strom v okresu České Budějovice je nejstarší?", "answers": ["Lípa Jana Gurreho"]}
{"title": "Josef Kemr", "context": "Josef Kemr (20. června 1922 Praha - 15. ledna 1995 Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec. V roce 1942 ukončil obchodní školu v Praze. Poprvé vystupoval v jedenácti letech jako komparsista v představení Polská krev v Divadle na Vinohradech. Tam si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Profesionálně se herectví věnoval od osmnácti let, když jeho první angažmá bylo v divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové, kde hrál do roku 1945. V letech 1945-1947 byl v angažmá na Kladně, v sezóně 1947/1948 pak v divadle Akropolis (pozdější Divadlo města Žižkova). V letech 1948-1950 pokračoval v Divadle S. K. Neumanna a v období 1950-1965 v Městských divadlech pražských.. Od roku 1965 pak byl členem činohry Národního divadla v Praze Za svůj život ztvárnil stovky divadelních (76), rozhlasových, filmových (150) a televizních (170) rolí. V roce 1993 získal cenu Thálie za celoživotní dílo. Za svoji roli ve filmu Pevnost (1994) byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Dlouho byl jeho velikým přítelem a kamarádem Rudolf Hrušínský, než však toto přátelství na začátku 90. let (dodnes přesně neznámo proč) skončilo. V roce 1989 podepsal petici Několik vět, 25. listopadu téhož roku vystoupil na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Byl manželem herečky Evy Foustkové. 1957 N. Richard Nash: Obchodník s deštěm, Jonáš Curry, Komorní divadlo, režie Rudolf Hrušínský Miroslav Horníček Termín \"z boží milosti\" byl vázán se jmény vladařů, a zdánlivě se nehodí k povolání tak světskému, jako je herectví. Ale neváhám ho připojit ke jménu Josefa Kemra...S jeho osobou bylo vázáno jakési charisma, kterým byl obklopován a které z něho vyzařovalo, a ten termín \"z boží milosti\" se k němu více hodil než ke jménům některých králů a císařů. U něj to neznamenalo, že tato milost mu byla poskytnuta jako titul nebo výsada. On ji měl. Jiří Sovák Pepíček Kemr byl nejen kolega, ale i spolutvůrce.", "question": "Zemřel Josef Kemr v Praze?", "answers": ["Josef Kemr (20. června 1922 Praha - 15. ledna 1995 Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec."]}
{"title": "Two-Face", "context": "člověk Pohlaví muž Dovednost skvělý právník a taktik vedení lidí střelectví výdrž lstivost boj beze zbraně mistr zbraní Povolání gangster, dříve okresní prokurátor Rodina Christopher Dent (otec) Murray Dent (bratr) Bydliště Gotham City, USA Národnost Američan multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Two-Face, vlastním jménem Harvey Dent, je fiktivní superpadouch, který se objevuje v amerických komiksech od DC Comics, obvykle jako Batmanův protivník. Postavu, která debutovala v Detective Comics #66 (srpen 1942), vytvořili Bob Kane a Bill Finger. Jako jeden z nejvytrvalejších Batmanových nepřátel, patří Two-Face do galerie obvyklých padouchů. Harvey Dent byl původně okresním prokurátorem města Gotham, než se stal obětí zbabělého útoku mafiánského bosse Sala Maroniho, který mu při soudním řízení vylil do obličeje kyselinu a způsobil mu tak ohavné znetvoření poloviny tváře. Dent následně zešílel, přijal identitu „Two-Face“ a stal se zločincem, který začal být posedlý dualitou.[1] V pozdějších letech je Two-Faceova obsese vysvětlována jako důsledek schizofrenie a bipolární poruchy.[2] Posedle dělá všechna důležitá rozhodnutí hodem dvouhlavé mince, která je z jedné strany poškrábaná.[1]", "question": "Kdo je to Two-Face?", "answers": ["fiktivní superpadouch, který se objevuje v amerických komiksech od DC Comics, obvykle jako Batmanův protivník"]}
{"title": "Mezinárodní vesmírná stanice", "context": "Systém raketových korekčních trysek – využívá malé raketové motorky na kapalné pohonné látky umístěné na různých místech stanice. Je závislý na drahém doplňování paliva ze Země pomocí zásobovacích lodí Progress. == Lidé na ISS == Stanice je trvale obydlena od 2. listopadu 2000. Několikačlenná posádka pobývá na stanici obvykle po dobu šesti měsíců. Posádka, jež je označována jako \"Expedice\", bývá složena jako smíšená, přičemž každá z hlavních zemí projektu (USA a Rusko) bývá zastoupena alespoň jedním svým členem. Další členové pak jsou doplňováni buďto opět z těchto národů nebo jsou nominováni dalšími kosmickými agenturami. Vždy jeden z členů posádky je jmenován velitelem a má hlavní rozhodovací pravomoci na ISS, ostatní jsou palubní inženýři. Od roku 2002 označuje NASA kosmonauta zodpovědného za vědecký program stanice za \"vědeckého pracovníka\" (Science Officer), poprvé byla takto označena – jako palubní inženýr a vědecký pracovník – Peggy Whitsonová v Expedici 5. V prvním období osídlení ISS – Expedice 1 až 6, od listopadu 2000 do května 2003 – byla stanice obsazována tříčlennými posádkami složenými z kosmonautů USA a Ruska. První expedice přiletěla na stanici v Sojuzu TM-31, další výměny probíhaly pomocí raketoplánů. Druhé období osídlení zahrnovalo Expedice 7 až 13 od května 2003 do července 2006. Po zkáze raketoplánu Columbia, která vyústila v pozastavení letu raketoplánů a omezení nosných a zásobovacích kapacit na ISS, byl počet členů posádek omezen na dva, vždy jeden Rus a jeden Američan. K zajištění rotace zůstaly pouze lodi Sojuz. Třetí etapa osídlení započala v červenci 2006 v průběhu Expedice 13.", "question": "Jak se zkráceně nazývá jediná trvale obydlená vesmírná stanice?", "answers": ["ISS"]}
{"title": "Anna Geislerová", "context": "Anna Geislerová, někdy uváděna jako Aňa Geislerová (* 17. dubna 1976 Praha) je česká filmová herečka, držitelka pěti Českých lvů, sestra herečky Ester Geislerové a výtvarnice a zpěvačky Lenky Geislerové. Pochází z umělecké rodiny. Její matka Věra je akademická malířka a otec Petr Geisler byl lékař a japanolog (* 1949 - 3. ledna 2009 na těžkou cirhózu jater). Její babička z otcovy strany Růžena Lysenková byla herečka. Má sestry Ester, která je také herečkou, a Lelu. Je vdaná, má syna Bruna Fidelia (* 2004) a dceru Stellu Ginger, 29.6. 2013 se jí narodil syn Max. Její manžel Zdeněk Janáček, kterého si vzala v roce 2005, je režisérem. Jejím přítelem byl miliardář Martin Shenar. Mezi její největší přátele patří herečka Tatiana Vilhelmová, s níž se angažuje v charitativních projektech. V patnácti letech se vydala do Milána, kde se snažila stát modelkou, po několika měsících bloudění po městě se vrátila. Dva roky studovala Pražskou konzervatoř, ale nedokončila ji. European Shooting Star - 2004 Český lev nominace na \"nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli\" 1994 - Jízda \"nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli\" 1999 - Návrat idiota \"nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli\" 2004.", "question": "Kdy se narodila česká filmová herečka Anna Geislerová?", "answers": ["17. dubna 1976"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená je barva odpovídající nejnižším frekvencím, které oko dokáže vnímat. Červená barva patří mezi základní barvy barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 700 nm. Světlo s ještě nižší frekvencí již lidský zrak nedokáže vnímat, jedná se o tzv. infračervené záření. Červená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je azurová. Lidská krev (a mnohých zvířat) má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika: Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě. Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byl asociován s bohem války, Martem. V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách. Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého). Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva. Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj. Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí. Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě). V barevném značení odporů znamená červená barva číslici 2 nebo toleranci ±2% Červená barva symbolizuje také ocenění nebo uznání: vysokoškolský diplom studentů, kteří prospěli s vyznamenáním, má červené desky (červený diplom). Červená barva je takzvanou barvou muže, protože znamená krev, popřípadě válku. Červená barva je dále považována za barvu revoluce a změn systému obecně. Červenou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky, z nichž teče horká voda. Červená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách a tarokových kartách, kde je znázorněna červenými srdíčky. Podobně je tomu ale i u hracích karet francouzského a španělského typu, kde se používají červená srdce a červená kára. Červená řeka Červené blato Červené jezero Obrázky, zvuky či videa k tématu červená ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červený ve Wikislovníku", "question": "Jaká barva se chápe jako varování či jiná důležitá zpráva?", "answers": ["Červená"]}
{"title": "Psycho-Pass", "context": "Psycho-Pass (japonsky サ, Saiko Pasu, někdy psáno jako PSYCHO-PASS) je japonský anime seriál vytvořený studiem Production I.G. V Japonsku se vysílal od 11. října 2012 do 22. března 2013 v televizním pásmu noitaminA. Druhá řada, kterou vytvořilo studio Tacunoko Pro, byla v tomtéž pásmu odvysílána na podzim 2014. V lednu 2015 měl v japonských kinech premiéru stejnojmenný film. Děj seriálu se odehrává v blízké budoucnosti, kdy je možné okamžitě změřit a vyhodnotit duševní stav člověka, jeho charakter a pravděpodobnost, že daná osoba spáchá v budoucnu trestný čin. Tyhle informace měří zařízení zvané psychometr, které má na sobě každý občan. Pokud je hodnota tzv. součinitele zločinu příliš vysoká, je nutno danou osobu zadržet, v horších případech rovnou zneškodnit nebo zabít. Tento úkol má na starosti speciální tým tzv. naháněčů, což jsou potenciální kriminálníci, kteří stíhají ostatní kriminálníky, a vyšetřovatelů, jejichž úkolem je dohlížet na to, aby jim přidělený naháněč jednal opravdu ve jménu spravedlnosti. Každý naháněč a vyšetřovatel vlastní tzv. Dominátor; zbraň, jež dovoluje střílet pouze na ty, jejichž hodnota součinitele zločinu je nebezpečně vysoká. Hlavními hrdiny seriálu jsou Šin'ja Kógami a Akane Cunemori, dvojice naháněče a vyšetřovatele, která řeší různé detektivní případy. Často se stane, že i obětím zločinu se hodnota součinitele zločinu zvýší hodně vysoko (většinou kvůli strachu, kdy je člověk schopen udělat cokoli aby přežil), takže naháněči a vyšetřovatelé musí zneškodnit popřípadě zabít.", "question": "Co je Psycho-Pass?", "answers": ["japonský anime seriál"]}
{"title": "Dirham Spojených arabských emirátů", "context": "Dirham Spojených arabských emirátů Dirham Spojených arabských emirátůد إ (arabsky) Přední strana jednodirhamové minceZemě Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty ISO 4217 AED Inflace 2 % [1] (2017, odhad) Symbol د Mince 1 f; 5 f; 10 f; 25 f; 50 f; 1 d Bankovky běžně 5 , 10 d, 20 d, 50 d, 100 d, 200 d, 500 dzřídka 1 000 d Dirham Spojených arabských emirátů je měna, která se používá ve Spojených arabských emirátech. ISO 4217 kód dirhamu je AED, jeden dirham se dělí na 100 filů (jednotné číslo fil). Kromě AED se název pro dirham také neoficiálně zkracuje na DH či DHs. Historie Název dirham pochází z arabštiny. Díky staletím používání této měny se název i v období nadvlády Osmanské říše udržel až do 21. století. Dirham Spojených arabských emirátů se používá jako měna od 17. května 1973, kdy nahradil katarský a dubajský riál, které se používaly od roku 1966 ve všech emirátech (s výjimkou Abú Zabí, kde byl dirhamem nahrazen Bahrajnský dinár v poměru 1 dinár = 10 dirhamů). Mince V roce 1973 byly vydány mince s hodnotami 1, 5, 10, 20 a 50 filů. Filové, pětifilové a desetifilové mince jsou z bronzu, vyšší hodnoty jsou ze slitiny mědi a niklu. V roce 1995 byly filové, pětifilové a desetifilové mince zmenšeny. Padesátifilová mince byla také zmenšena a změnil se její tvar – na rozdíl od ostatních není kruhová, ale má tvar zaobleného pravidelného sedmihranu. Hodnota na mincích je zapsána východoarabskými číslicemi a text je v arabštině. Mince v hodnotě 5 a 10 filů se již téměř nepoužívají, všechny ceny jsou zaokrouhleny na nejbližší násobek 25 filů.", "question": "Jaký je mezinárodní kód dirhamu Spojených arabských emirátů?", "answers": ["AED"]}
{"title": "Božena Němcová", "context": "Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbara Pankel (4. února 1820 Vídeň - 21. ledna 1862 Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Příjmení Panklová (nebo německy Pankel) získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal za manželku kočí Johann Pankel, původem z Rakouska. Barboře bylo tehdy - podle ustáleného datování - půl roku. V roce 1820 se Panklovi přistěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Tam se za nimi v roce 1828 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička - Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová (1770 Dobruška-Křovice - 1841 Vídeň) - která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala. Od roku 1826 do roku 1830 navštěvovala Barbora Panklová školu v České Skalici. Již v roce 1837 jí rodiče našli ženicha Josefa Němce (1805 Nový Bydžov - 1879 Tábor) a ještě téhož roku byla slavena svatba.", "question": "Narodila se Božena Němcová v Praze?", "answers": ["Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbara Pankel (4. února 1820 Vídeň - 21. ledna 1862 Praha), byla česká spisovatelka."]}
{"title": "Etymologie", "context": "Etymologie je obor lingvistiky zkoumající původ a vývoj slov. Tyto informace jsou sdruženy mj. v etymologických slovnících. Pokud v daném jazyce existují historické (psané) texty, pak jsou využívány k získání povědomí o tom, jak byla slova dříve používána a kdy se v dotyčném jazyce objevila. Etymologové také používají metodu komparativní lingvistiky k rekonstrukci jazyků, které jsou příliš staré na to, aby o nich existovala jakákoliv přímá informace. Analýzou příbuzných jazyků pomocí komparativní metody mohou zjistit něco o jazyku, který byl jejich společným předchůdcem, a jeho slovní zásobě. Tímto způsobem byly nalezeny kořeny, které vedou mj. k původu indoevropské jazykové rodiny. - Ačkoliv etymologický výzkum vzešel z filologické tradice, v dnešní době se zkoumají především jazykové rodiny, u kterých je jen málo nebo žádná dokumentace, jako uralská nebo austronéská. - Zvláštním, převážně etymologickým oborem je onomastika; původ vlastních jmen. Etymologická příbuznost slov se nazývá filiace. Slovo etymologie pochází z řeckého ἐ (etymologia), které je složeno ze slov ἔ (etymon), což znamená \"pravdivý smysl\", \"kořen slova\" a -λ (-logia), \"nauka\". Již před vznikem vědecké etymologie existovala lidová etymologie, kdy lidé mnohdy pouze odhadovali původ slova, a to nesprávně na základě podobnosti. Např. peklo jako \"místo, kde se peče\", i když slovo pochází ze staršího výrazu pro smůlu či dehet; trpaslík od slovesa trpět, i když pochází ze staroslověnského \"trь\" - tj. ten, kdo měří tři pěsti. V některých případech mluvčí této domněnce podobu slova přizpůsobili. \"veždajší\" od vždy k \"vezdejší\" od zde, \"protěžovat\" domněle od těžký, místo správného \"protežovat\" - od protekce. S příklady lidové etymologie se můžeme setkat zvláště v období humanismu, v českém prostředí např v dílech Jana Husa, Zikimunda Hrubého z Jelení, Jana Blahoslava, Jana Ámose Komenského. Např. kostel byl Blahoslavem odvozován od slov kost a popel (ve skutečnosti je to přejímka z latinského castellum - \"hrad, pevnost\"), Jan Hus vysvětloval slovo svatba jako \"sva dva\" (jsme dva). Lidová etymologie se tradičně a i dnes uplatňuje u slov, jejichž skutečný původ není zřejmý, ani obecně známý, například: \"protěžovat\" místo protežovat, \"antidatovat\" místo antedatovat, \"hrozinka\" podle českých hroznů, místo rozinka z německého rosine, ikdyž natolik staré a dnes vžité, že již přijato za pravopisně správné; \"iniciály\" místo nacionále.", "question": "Jak se nazývá obor zabývající se vývojem slov?", "answers": ["Etymologie"]}
{"title": "Vazal", "context": "Označení vazal pochází z lenních vztahů, které tvořily podstatu feudálního státu zejména ve středověké Evropě. Vazal bylo označení pro osobu, které lenní pán (též označovaný jako vrchní vlastník nebo senior), propůjčil léno k užívání. Lénem mohla být půda, úřad, hodnost nebo právo. Vazal měl právo léno užívat jen se souhlasem lenního pána, kterému byl navíc vázán řadou povinností, například poplatky či vojenskou službou. Souhrn povinností vazala vůči lennímu pánu se označoval jako \"věrnost\" (lat. fidelitas) a jejich porušení bylo důvodem k odnětí léna. == Literatura == Karel Malý a kolektiv, Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Linde Praha 2003 ISBN 80-7201-433-1. == Externí odkazy == Encyklopedické heslo Vasall v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Mohla být hodnost lénem?", "answers": ["Lénem mohla být půda, úřad, hodnost nebo právo."]}
{"title": "UNESCO", "context": "Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě (digital divide [en]). Ústava organizace definuje tři hlavní orgány: Generální konference UNESCO Výkonná rada UNESCO Sekretariát Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem UNESCO. Tvoří jej zástupci všech zúčastněných států. Pravidelné zasedání Generální konference se koná jednou za dva roky, zpravidla na konci října. Na něm se projednává a schvaluje program a rozpočet organizace do další Generální konference. Generální konference přijímá mezinárodní smlouvy (po ratifikaci jsou pro smluvní strany závazné) a nezávazné deklarace a doporučení. Každý zúčastněný stát má při hlasování jeden hlas. Pro přijetí klíčových rozhodnutí, jako je například změna ústavy či volba generálního ředitele, je zapotřebí dvoutřetinové většiny. Pro ostatní rozhodnutí stačí prostá většina hlasů.", "question": "Jak se jmenuje nevyšší orgán organizace UNESCO?", "answers": ["Generální konference UNESCO"]}
{"title": "Radek Slončík", "context": "1991–20002000–20012002–20032003–20062007–20082009–2011 FC Baník Ostrava AC Sparta Praha Újpest FC FC Baník Ostrava Fotbal Fulnek MFK Karviná01300(0)03000(1)06400(3)03700(3)02600(1) Reprezentace** Roky Reprezentace Záp. (góly) 1994–19961996–2000 Česko U21 Česko01300(0)01700(0) Úspěchy 1. česká fotbalová liga 2000/2001 AC Sparta Praha 2003/2004 FC Baník Ostrava Pohár ČMFS 2004/2005 FC Baník Ostrava Další informace Příbuzní Petr Slončík (sourozenec) → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. Některá data mohou pocházet z datové položky. Příbuzenstvo bratranec Petr Slončík Radek Slončík (* 29. května 1973, Šumperk) je bývalý český fotbalový záložník, reprezentant. Byl to kvalitní tvůrce hry („špílmachr“) s precizní a překvapivou rozehrávkou. Jeho bratrancem je bývalý ligový fotbalista Petr Slončík.[zdroj? ] Klubová kariéra S fotbalem začínal v rodném Šumperku, odkud v dorostu přestoupil do FC Baník Ostrava. Za Baník hrál do roku 2000, kdy přestoupil do AC Sparta Praha. Roční angažmá se mu příliš nevydařilo a odešel do maďarského týmu Újpest FC. V roce 2003 se vrátil do Baníku a hrál za něj do roku 2006. Působil i v třetiligovém Fulneku, aktivní kariéru zakončil v klubu MFK Karviná, kam přestoupil v lednu 2009. Reprezentační kariéra Radek Slončík zasáhl v letech 1994–1996 v dresu české reprezentace do 21 let do 13 utkání (6 výher, 2 remízy a 5 proher), aniž by vstřelil gól. V českém reprezentačním A-mužstvu odehrál v letech 1996–2000 17 zápasů (12 výher, 3 remízy, 2 prohry), gól nevstřelil.[1] Téměř vždy střídal, odehrál jen jedno kompletní kvalifikační utkání 23. září 1997 na Maltě, kde ČR vyhrála 1:0.[2] Zápasy Radka Slončíka v A-mužstvu České republiky [1] RokZápasyGóly 199620 199760 199860 199920 200010 Celkem170 Ligová bilance Ročník Zápasy Góly", "question": "Jak se jmenuje bratranec Radka Slončíka?", "answers": ["Petr Slončík"]}
{"title": "Campus Square", "context": "Campus Square je brněnské obchodní centrum společnosti AIG/LINCOLN NEW PROJECT s.r.o. otevřené v roce 2008. Je součástí nově vznikajícího developerského projektu THE CAMPUS. Obchodní centrum se nachází v těsné blízkosti Nemocnice Bohunice a univerzitního kampusu. Mezi nákupním centrem a FN Brno se nachází dopravní uzel Nemocnice Bohunice Na 20 000 čtverečních metrech se nachází více než 50 značkových obchodů, supermarket Tesco a tzv. food court s několika restauracemi typu fast food. Obchodní centrum se nachází přesně na katastrální hranici městských částí Brno-Bohunice a Brno-Starý Lískovec mezi zástavbou Bohunic, Starého a Nového Lískovce, mezi ulicí Bítešskou a Jihlavskou, asi 15 minut cesty autem od centra Brna. Dopravní obslužnost je zajištěna řadou autobusových a trolejbusových linek. Tramvajová linka dosud nebyla přivedena, byť je pro další rozvoj území vnímána jako nezbytná. Subway Albi Camaieu Charles Vögele Deichmann dm drogerie FAnn parfumerie Grand Optical Hervis Humanic Kappa Koberce Breno Marks & Spencer New Yorker Pet Center PLANEO Elektro Red and Cube Takko Fashion Tesco a mnoho dalších.. Obrázky, zvuky či videa k tématu Campus Square ve Wikimedia Commons Campus Square", "question": "V jakém roce byl otevřen Campus Square?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Poker", "context": "Poté bankéř mění hráčům karty. Je možné vyměnit až tři karty, přičemž za každou kartu se do banku platí smluvený vklad. Hráči během hry buď vložený vklad drží, nebo pasují. Mohou také nabídku zvýšit tím, že oznámí ostatním hráčům o kolik. Bank vyhrává hráč, který zůstane jako poslední ve hře. Pokud více hráčů drží své nabídky a již nezvyšují bank, ukazují své karty na stůl a porovnávají hodnoty svých listů. Při rovnosti hodnot jednoho nebo dvou párů rozhodují o vítězi karty, které jsou mimo spárované kombinace. Limity v pokeru Limit (fixed limit) Pokud se hraje poker s limitem, mohou hráči navýšit (raise) sázku maximálně třikrát v průběhu jednoho sázkového kola. Po třetím navýšení mohou zbývající hráči buď karty složit a ve hře skončit, nebo vyrovnat poslední sázku (call). Sázky a zvyšování sázek jsou vždy v částkách ekvivalentních výši povinných sázek (blinds). Např. pokud jsou povinné sázky 1 a 2, pak maximální zvýšení je 2.Pokud již bylo dosaženo maximálního počtu sázek (3), pak je bank (pot) „zmrazen“. Až s novým sázecím kolem je opět povoleno třikrát zvýšit sázky. Bez limitu (no limit) V tomto typu her není žádný limit. Každý hráč může kdykoliv vsadit všechny svoje zbývající žetony. Nicméně minimální sázka se rovná výši spodního limitu hry (big blind).Pokud má hráč A 12 000 žetonů a vsadí všechno, hráč B si může stále vsadit, ačkoliv mu zbývá pouze 5 000 žetonů. Hráč A v tomto případě dostane okamžitě zpět svých 7 000 žetonů, které vsadil, neboť tyto žetony zbudou po pokrytí částky 5 000 žetonů vsazených hráčem B. Limit banku (pot limit) Maximální částka, kterou může hráč vsadit, je rovna součtu částky peněz v banku v daném okamžiku a dvojnásobku spodního limitu hry (big blind). Příklad: první hráč je na tahu a povinné sázky (blinds) jsou 1 a 2, v banku jsou 3 další žetony. Pokud chce učinit maximální sázku, pak je to součet částky v banku (3) a dvojnásobku poslední sázky (v tomto případě spodní limit hry – big blind 2).", "question": "Kolikrát nejvýše mohou hráči v pokeru navýšit sázku v průběhu hry?", "answers": ["třikrát"]}
{"title": "Dekáda", "context": "Dekáda Dekáda (z řeckého dekas, desítka) znamená soubor o deseti prvcích. Ve starém Řecku označoval desítku bojovníků, později také desítku let.[1] V současném užití obvykle znamená desetiletí. Tedy desítku let, a to pro letopočet (historiograficky řadová číslovka, a pro který neexistuje rok nula, a první desetiletí letopočtu tak nemůže začínat rokem končícím nulou) desetiletí začínající rokem končícím pořadovou jedničkou (například 1961–1970. , což jsou ve skutečnosti pořadové roky 1961. až 1970. od počátku letopočtu), konzistentně tak jako se označuje století či tisíciletí, nebo případně nekonzistentně[2] s počítáním století a tisíciletí od roku s nulou. na konci (například 1960–1969, \"šedesátá léta\", 196[3] podle normy ISO 8601 platné od roku 2000), ale také jakékoli jiné desetileté období, například \"v poslední dekádě Mozartova života\". Různé způsoby vyjádření desetiletí Rok 1 2 3 ... 9 10 11 12 ... 19 20 ... 2000 2001 2002 ... 2009 2010 2011 2012 ... 2019 2020 2021 2022 ... 2029 2030 dekáda podle cifry čísla nultá léta desátá léta ... 2000–2009 2010–2019 2020-2021 ... desetiletí konzistentní se stoletím 1–10 11–20 ... 2001–2010 2011–2020 2021–2030 V epidemiologii se k popisu pravděpodobnosti, že se v životě člověka objeví určitá choroba, také užívají dekády. Přitom ovšem první dekáda začíná narozením (rokem 0) a končí desátými narozeninami, takže \"4. dekáda\" znamená stáří přibližně 30 až 40 let, nikoli 40–49. Další významy Desetidenní týden, zavedený v letech 1793 až 1802 ve Francii jako součást revolučního kalendáře[4] a opět ve 30. letech 20. století v Sovětském svazu. Odporová dekáda, sada rezistorů, jejichž hodnoty jsou v poměru 1:10:100 atd. Související články Dekáda romské integrace Dekadická soustava Dekadický logaritmus Století Tisíciletí Odkazy Reference ↑ Ottův slovník naučný, heslo Dekáda.↑ https://zoommagazin.iprima.cz/zajimavosti/desetileti-staleti-pocitani-datum - Jak se správně určují desetiletí a staletí? Je to zapeklitější, než si myslíte, \"90. léta 20. století totiž končí 31. prosincem 1999, jenže za konec samotného 20. století považujeme až 31. prosinec roku 2000\"↑ https://www.loc.gov/standards/datetime/iso-tc154-wg5_n0039_iso_wd_8601-2_2016-02-16.pdf - Data elements and interchange formats — Information interchange - Representation of dates and times — Part 2: Extensions↑ Ottův slovník naučný, heslo Dekáda.", "question": "Co označovalo slovo dekáda ve starém Řecku?", "answers": ["desítku bojovníků"]}
{"title": "Pavol Blaho (Strana slobody)", "context": "Pavol Blaho (14. června 1903 Skalica – 3. května 1987 Clinton Comer) byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu, později jeden z předáků Strany slobody. Po únorovém převratu odešel do emigrace, člen Rady svobodného Československa. Jeho otcem byl významný politik Pavel Blaho (1867–1927). Před rokem 1938 byl funkcionářem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrární strana). Za tzv. slovenského štátu spolupracoval s odbojovou skupinou Obrana národa. V roce 1940 utvořil vlastní odbojovou skupinu v Nitře, později působil v odbojové organizaci Flora. Podílel se na přípravě Slovenského národního povstání. Zasedal v povstalecké SNR a vykonával funkci zástupce pověřence železnic. V poválečném období se zapojil do politického života. Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice. V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu, od dubna 1946 za Stranu slobody. Poslancem byl do roku 1946 do konce funkčního období (do parlamentních voleb v roce 1946). V březnu 1946 se začal podílet na vzniku nové slovenské politické strany, zpočátku nazývané Křesťansko-republikánská strana, později Strana slobody. Její vznik jako potenciální oslabení Demokratické strany podporovala i Komunistická strana Československa. Nová politická formace měla mít větší katolický akcent. 5. března 1946 si strana podala přihlášku do Národní fronty. Vedení Demokratické strany se snažilo odštěpeneckou frakci izolovat podpisem takzvané aprílové (dubnové) dohody, v níž se zavázalo vyjít vstříc programovým a personálním zájmům katolického tábora. Strana slobody tak sice vznikla, ale nezískala masový ohlas. Pavol Blaho zasedal v jejím předsednictvu. Ve volbách v roce 1946 získala Strana slobody jen několik procent hlasů.", "question": "Jak se jmenoval československý politik, poslanec a předák Strany slobody?", "answers": ["Pavol Blaho"]}
{"title": "Velká francouzská revoluce", "context": "Velká francouzská revoluce je označení pro období dějin Francie mezi lety 1789 a 1799, tedy zhruba od svolání generálních stavů králem Ludvíkem XVI. do uchopení moci Napoleonem Bonapartem. Tehdejší absolutní monarchie ve Francii byla během ní nahrazena vládou lidu a republikánstvím; francouzská větev římskokatolické církve byla donucena k radikální restrukturalizaci. I když se Francie po pádu první republiky Napoleonovým státním převratem zmítala 75 let mezi republikou, císařstvím a restaurací někdejšího království, revoluce přesto znamenala definitivní konec pro starý režim. V lidových představách zastiňuje i následující revoluce z let 1830 a 1848. Obecně je vnímána jako hlavní přelomový bod evropských kontinentálních dějin, znamenala přechod od absolutismu k občanství a ustavení lidu jako hlavní politické síly. Kromě toho však také zrodila moderní politický teror. Francie se již delší dobu potácela na pokraji státního bankrotu. Hospodářská situace se výrazně zhoršila, od začátku 80. let 18. století začaly být uskutečňovány reformy pro povzbuzení výroby (zrušení vnitřního cla, některých poplatků zatěžujících výrobu). K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783. Během sopečné erupce se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a sopečných plynů vedoucí k poklesu teplot v Evropě po několik následujících let. Změna teploty a menší množství dopadajícího slunečního záření se projevila v neúrodě zemědělských plodin a následném strádání populace. Proti aristokracii, která se postavila proti reformám, byla provedena soudní reforma. Proti této reformě roku 1788 vypuklo povstání v Grenoblu v Dauphiné. Tak 5. května 1789 svolal král Ludvík XVI. generální stavy (přesně po 175 letech, naposledy se generální stavy sešly roku 1614). Zástupci třetího stavu, kterých bylo stejně jako zástupců prvního i druhého stavu dohromady, chtěli kromě placení daní s oběma privilegovanými stavy projednávat i reformy ve společnosti, první dva stavy (za podpory krále) nesouhlasily. Dále se král se šlechtou snažili omezit působnost generálních stavů na pouhé poradní těleso na rozdíl od třetího stavu, který se dožadoval rozšíření jeho práv na nejvyšší zákonodárný orgán země. Po dlouhých dohadech se proto třetí stav rozhodl vytvořit 17. června Národní shromáždění. K tomu se připojila i část šlechty a kněží, kteří byli donuceni přísahat státu. Duchovní, kteří odmítli, nesměli nadále vykonávat své kněžské funkce. Sedmdesátník papež Pius VI. (papež od roku 1775) odmítl podepsat a odsoudil toleranci přísahy (La Déclaration des Droits de l'Homme), i když ho o to prosil Ludvík XVI., který nakonec dekret 26. prosince 1790 sám podepsal.", "question": "V jakém období se konala Velká francouzská revoluce?", "answers": ["1789 a 1799"]}
{"title": "Messier 79", "context": "V dalekohledu o průměru 140 mm se při zvětšení 25x ukáže jako kulatá skvrna, ve které se skrývá několik velmi malých hvězd, jejichž počet v dalekohledu o průměru 200 mm naroste na padesát. Při průměru 300 mm se dá rozeznat výrazně více hvězd a v nejjasnější záři uprostřed hvězdokupy je vidět více než stovka hvězd.[11] M79 je možno jednoduše pozorovat z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Přesto kvůli své poloze není pozorovatelná v severních částech Evropy za polárním kruhem a v oblasti severního mírného podnebného pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli vychází hvězdokupa velmi vysoko na oblohu.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od listopadu do dubna. Historie pozorování Hvězdokupu objevil Pierre Méchain 26. října 1780 a ještě téhož roku Charles Messier změřil její polohu a přidal ji do svého katalogu[1] s tímto popisem: „Mlhovina bez hvězd umístěná pod Zajícem na stejné rovnoběžce s hvězdou 6. magnitudy. Viděl ji p. Méchain 26. října 1780… Tato mlhovina je pěkná, má jasný střed a trochu rozptýlenou mlhavost. Její poloha byla určena pomocí hvězdy Epsilon Zajíce, která je čtvrté magnitudy.“ Na jednotlivé hvězdy ji kolem roku 1784 svým velkým dalekohledem rozložil William Herschel a popsal ji jako velmi bohatou kulovou hvězdokupu.[11] Vlastnosti", "question": "Kdo změřil polohu hvězdokupy Messier 79 v roce 1780?", "answers": ["Charles Messier"]}
{"title": "Česká středoškolská unie", "context": "Česká středoškolská unie, z. s. (zkratka ČSU) je nezávislým spolkem žáků středních škol. Tvoří ji dobrovolně sdružení zástupci samosprávných orgánů žáků, tedy žákovských parlamentů, rad, senátů a podobně pojmenovaných těles působících na středních školách ve smyslu § 21 odst. 1 písm. d) školského zákona. ČSU je členem evropské platformy středoškolských unií OBESSU[1]. Spolupracuje také se Studentskou komorou Rady vysokých škol, Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (SKAV) či obecně prospěšnou společností EDUin. Historie Česká středoškolská unie vznikla 12. března 2013 z iniciativy aktivních středoškoláků zastupujících žákovské samosprávy.[2][3] Ti volali po změnách českého vzdělávacího systému, posilování občanské angažovanosti a občanského vzdělávání, podpoře všeobecného vzdělávání s důrazem na roli kritického myšlení, jakož i po vytvoření reprezentativní žákovské platformy, která by organizovaně a aktivně prosazovala jejich názory a hájila jejich práva a zájmy na lokální, celostátní i mezinárodní úrovni. Za zakladatele spolku jsou považováni Filip Jelínek, Jan Papajanovský a Sebastian Schupke.[4] Členství a struktura Členská základna sestává z demokraticky volených delegátů žákovských samospráv na středních školách (žákovské parlamenty, rady apod.) a dalších aktivních středoškoláků.", "question": "Z čí iniciativy vznikla Česká středoškolská unie?", "answers": ["aktivních středoškoláků zastupujících žákovské samosprávy"]}
{"title": "Jana Maláčová", "context": "Od června 2015 byla ředitelkou odboru rodinné politiky a politiky stárnutí na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR.Jana Maláčová žije v Praze, konkrétně v městské části Praha 1. Jejím manželem je Aleš Chmelař, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti při Úřadu vlády ČR. Mají spolu jednoho syna Gustava. == Politická kariéra == Od června 2008 je členkou ČSSD a od listopadu 2012 pak místopředsedkyní spolku Oranžový klub, který prosazuje spravedlivé zastoupení žen ve veřejném životě a je spojen s touto stranou. Od ledna 2016 do ledna 2018 byla členkou správní rady Česko-německého fondu budoucnosti.Když dne 17. července 2018 oznámil ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Krčál kvůli plagiátorské aféře svou rezignaci, informoval předseda ČSSD Jan Hamáček, že navrhl Maláčovou jako jeho nástupkyni. Prezident Miloš Zeman ji do funkce jmenoval dne 30. července 2018 na zámku v Lánech. Maláčová uvedla, že její prioritou bude rodinná politika a téma stárnutí. Což potvrdil i jeden z jejích prvních kroků. Vládě hodlá ještě v roce 2018 předložit návrh na zvýšení rodičovského příspěvku, ten by se měl v absolutní hodnotě zvýšit o 40 tisíc korun, tedy na 260 tisíc.Na 41. sjezdu ČSSD v Hradci Králové byla dne 1. března 2019 zvolena řadovou místopředsedkyní strany. Získala 390 hlasů od 472 delegátů. Oponenty je pro svůj levicový program přezdívána \"Venezuela\". == Reference ==", "question": "Proč je Jana Maláčová přezdívána oponenty \"Venezuela\"?", "answers": ["levicový program"]}
{"title": "Hornina", "context": "Hornina je heterogenní směs tvořená různými minerály, někdy i organickými složkami, vulkanickým sklem či kombinací těchto komponentů. Výjimku tvoří pouze monominerální horniny, které jsou tvořené pouze jedním minerálem (například hornina mramor je tvořena pouze minerálem kalcitem). Kus pevné horniny, surový i opracovaný, se obvykle nazývá kámen, kusová hornina jako materiál se nazývá kámen, kamení či kamenivo, výchoz nebo podloží z kompaktní horniny se nazývá skála, sypké a tekuté horniny mívají specifické názvy. Věda zabývající se horninami se nazývá petrologie. Horniny se dělí podle způsobu jejich vzniku do tří základních skupin: vyvřelé (magmatické), usazené (sedimentované) a přeměněné (metamorfované) hlubinné (plutonické) gabro syenit žula porfyr žilné (neptunické). pegmatit výlevné (vulkanické) andezit čedič melafyr trachyt znělec úlomkovité štěrk pískovec slepenec jílovité hlína spraš jíl opuka organogenní vápenec uhlí ropa zemní plyn chemické travertin sůl kamenná rula svor fylit mramor Všechny tři skupiny hornin jsou v neustálém koloběhu mezi sebou v závislosti na tlakově-teplotních podmínkách (tzv. pT podmínky), kdy vlivem změny jedné či obou složek dochází k přeměně jednoho druhu v druhý a naopak. Plocha souše je asi 149 milionů kilometrů čtverečních. Z nich tvoří tři čtvrtiny horniny sedimentační a jednu čtvrtinu horniny vyvřelé a metamorfované. Navíc je na povrchu zastoupeno nejvíce 5 hlavních skupin hornin, které tvoří 90 % povrchu. Patří tam: břidlice – 52 % pískovce – 15 % žuly a granodiority – 15 % vápence a dolomity – 7 % bazalty – 3 % ostatní – 8 % Stavební kámen Minerál Obrázky, zvuky či videa k tématu hornina ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo hornina ve Wikislovníku Rozeznávání hornin na stránkách MU Brno", "question": "Jak se nazývá věda zabývající se horninami?", "answers": ["petrologie"]}
{"title": "Meitnerium", "context": "Meitnerium Meitnerium předpokládaná [Rn] 5f14 6d7 7s2[1][2] (276) Mt 109 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Meitnerium, Mt, 109 Cizojazyčné názvy lat. Meitnerium Skupina, perioda, blok 9. skupina, 7. perioda, blok d Chemická skupina neznámé Identifikace Registrační číslo CAS 54038-01-6 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 276,15 Atomový poloměr předpokládaný 122 pm[1] Kovalentní poloměr předpokládaný 129 pm[3] Elektronová konfigurace předpokládaná [Rn] 5f14 6d7 7s2[1][4] Oxidační čísla předpokládané IX, VIII, VI, IV, III, I Ionizační energie První předpokládaná 800,8 kJ/mol[1] Druhá předpokládaná 1 823,6 kJ/mol[1] Třetí předpokládaná 2 904,2 kJ/mol[1] Látkové vlastnosti Krystalografická soustava předpokládaná krychlová tělesně centrovaná[5] Mechanické vlastnosti Hustota předpokládaná 37,4 g/cm3[1] Skupenství předpokládané pevné[5] Elektromagnetické vlastnosti Magnetické chování předpokládané paramagnetické[6] Bezpečnost Radioaktivní I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Ir⋏ Hassium ≺Mt≻ Darmstadtium Meitnerium (chemická značka Mt) je sedmnáctým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Meitnerium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v Periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat iridium. Historie Lise Meitnerová a Otto Hahn První přípravu prvku s protonovým číslem 109 oznámili němečtí fyzici Peter Armbruster a Gottfried Münzenberg z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu 29. srpna roku 1982.[7] Bombardováním izotopu bismutu jádry atomu železa získali izotop 266Mt s poločasem rozpadu přibližně 1,7 ms. 20983 Bi + 5826 Fe → 266109 Mt + 10 n Prvek byl poté pojmenován po rakouské matematičce a fyzičce Lise Meitnerové a zasedání IUPAC v roce 1997 toto pojmenování schválilo. Izotopy Doposud (2018) je známo následujících 15 izotopů meitneria: IzotopRok objevuReakcePoločas rozpadu 265Mt ? 266Mt1982209Bi(58Fe,n)1,7 ms 267Mt ?", "question": "Jakou chemickou značku má Meitnerium?", "answers": ["Mt"]}
{"title": "Odkaz Dračích jezdců", "context": "Odkaz Dračích jezdců (původní název Inheritance Cycle) je fantasy tetralogie amerického spisovatele Christophera Paoliniho. Příběh se odehrává ve fiktivním světě Alagaësia a vypráví o mladém chlapci Eragonovi a jeho dračici Safiře. Dračí jezdec se vyskytuje ve všech příbězích. Má vlastního draka, umí kouzlit a dokáže se myslí spojit s jakýmkoli jiným živým tvorem. Měl by ovládat starověký jazyk. Eragon (2002 a 2003, česky 2004) Eldest (2005, česky 2005) Brisingr (2008, česky 2009) Inheritance (8.11.2011, česky 30.3.2012) Poslední díl série Odkaz Dračích jezdců vyšel ve Spojených státech dne 8. listopadu 2011. Kniha má zelenou barvu obálky a anglický název i český název je Inheritance. Paolini začal knihu psát v roce 1998, když mu bylo 15 let, poprvé vyšla v nakladatelství jeho rodičů v roce 2002. V létě roku 2002 upozornil spisovatel Carl Hiaasen, jehož nevlastní syn si Eragona oblíbil, na knihu nakladatelství Alfred A. Knopf. Nakladatelství získalo práva k vydávání a to vedlo k dalším úpravám knihy i jeho obalu, jenž vytvořil John Jude Palencar. U nás jsou tyto knihy vydávány nakladatelstvím Fragment. 15. prosince 2006 přišla do českých kin filmová podoba Eragona, kde hráli herci Edward Speleers, Jeremy Irons a John Malkovich. Jako svůj první film Eragona režíroval Stefen Fangmeier. Film vyrobila společnost 20th Century Fox. Hudbu k filmu napsal Patrick Doyle, mimo jiné tvůrce hudby ke čtvrtému dílu Harryho Pottera, úvodní píseň nazpívala Avril Lavigne. Většina záběrů byla pořízena na Slovensku a v Maďarsku. Snímek sice vydělal 249 milionů dolarů, ale setkal se spíše s negativními ohlasy kritiky. DVD s filmem Eragon vyšlo 20. března 2007. Paolini stvořil pro potřeby svých knih 3 různé jazyky. Urgalština (jazyk urgalů, válečné rasy vzdáleně podobné lidem ) není v trilogii moc často používaná, objevuje se z ní jen pár slov. Značně používanější je v knihách jazyk trpaslíků. Nejpropracovanějším smyšleným jazykem trilogie je ovšem Starověký jazyk. Podle trilogie díky mocnému kouzlu dávné rasy není pouze pozemským jazykem smyšleným lidmi.", "question": "Jak se jmenuje svět, kde se odehrává příběh tetralogie Odkaz Dračích jezdců?", "answers": ["Alagaësia"]}
{"title": "Grand Prix Francie 1907", "context": "Grand Prix Francie 1907 (francouzsky Grand Prix de l'Automobile Club de France) se konala v Dieppe 2. července 1907. == Závod == Na startu se sešlo 38 vozů, jejichž úkolem bylo ujet 10 kol na okruhu po veřejných silnicích. Vozy byly na trojúhelníkový okruh s délkou téměř 77 km v okolí Dieppe pouštěny po jedné minutě, prvním startujícím byl Vincenzo Lancia na voze Fiat. První tři kola vedl Louis Wagner. Poté co ve čtvrtém kole odstoupil, ujal se vedení Arthur Duray. Duray zajel nejrychlejší kolo závodu s časem a průměrnou rychlostí 121,34 km/h, v devátém kole však musel odstoupit. Vedení až do konce závodu se ujal Felice Nazzaro (Fiat). Čas vítěze byl 6 hodin 46 minut 33 sekund. Druhý dojel maďarský závodník Ferenc Szisz (Renault), třetí francouzský jezdec Paul Baras (Brasier). Nazzarova průměrná rychlost byla 113,6 km/h === Nehoda === Při tréninku před závodem se při nehodě smrtelně zranil Albert Clément, syn majitele továrny a týmu Clément-Bayard Adolphe Clémenta-Bayarda. Vzávodě jej nahradil Alezi, ale pro poruchu nedojel. Po smrti svého syna ztratil jeho otec zájem o motoristický sport a značka Clement-Bayard se přestala následujícího ročníku závodů účastnit. == Klasifikace == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1907 French Grand Prix na anglické Wikipedii. === Související články === Grand Prix Francie 1906 Grand Prix Francie 1908 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Grand Prix Francie 1907 ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy se konala Grand Prix Francie 1907?", "answers": ["2. července 1907"]}
{"title": "Vought F4U Corsair", "context": "Vought Šéfkonstruktér Rex BeiselIgor Sikorsky První let 29. května 1940 Zařazeno 28. prosince 1942 Vyřazeno 1953 (USA)1979 (Honduras) Uživatel Americké námořnictvo a Námořní pěchota (10 016)FAA (2 012)RNZAF (424)Aéronavale (119) Výroba 1942–53 Vyrobeno kusů 12 571 ks Cena za kus 1 500 000 $ Varianty F2G Corsair Některá data mohou pocházet z datové položky. Chance Vought F4U Corsair byl americký stíhací letoun, který sloužil především v druhé světové a v korejské válce. Byly vyráběny v letech 1940–1952 a v některých letectvech sloužily tyto stroje až do 60. let. Celkem jich bylo vyrobeno 12 571. Navržen a zpočátku vyráběn byl ve firmě Chance Vought, ale později byl velmi žádán - výrobní smlouvy byly dodatečné poskytnuty společnosti Goodyear, jejíž Corsairy byly označeny jako FG a firmě Brewster Aeronautical Corporation, které byly značeny jako F3A. Corsair byl navržen a provozován jako palubní letoun a ve velkém množství se do služby u amerického námořnictva dostal koncem roku 1944 a počátkem roku 1945. Rychle se stal jedním z nejúspěšnějších stíhacích bombardérů druhé světové války.[1] Někteří japonští piloti jej považovali za nejimpozantnější americký druhoválečný stíhač,[2] a jeho piloti dosáhli poměru sestřelení 11:1..[3] Přesto měl zpočátku problémy s přistáváním na letadlových lodích a logistikou čímž byl u námořního letectva částečně zastíněn letounem Grumman F6F Hellcat poháněným stejným motorem. Místo toho si Corsair udržel významou pozici na pozemních základnách námořní pěchoty.[4] Během celé korejské války Corsair sloužil téměř výhradně jako stíhací bombardér; stejně tak během francouzských koloniálních válek v Indočíně a později v Alžírské válce.[5] Vedle nasazení v amerických či britských službách byl Corsair používán královským novozélandským letectvem, francouzským námořním letectvem a dalšími leteckými silami až do šedesátých let. Od chvíle kdy byl první prototyp dodán americkému námořnictvu v roce 1940 do poslední dodávky roku 1953 Francouzům, bylo celkem vyrobeno 12 571 letounů F4U Corsair[6] v 16 různých modelech. Byl nejdéle vyráběným americkým stíhačem s pístovým motorem (1942-53).[7][8][9] Vývoj", "question": "Kolik bylo celkem vyrobeno letounů F4U Corsair?", "answers": ["12 571"]}
{"title": "New York", "context": "Nejvyšším bodem města je Todt Hill na ostrově Staten Island, který dosahuje do výše 124,9 metrů n. m. Vrchol je pokryt lesy, které jsou součástí tamějšího Staten Island Greenbelt. New York je tvořen pěti městskými částmi, které se kryjí s administrativní úrovní county. New York je dále složen z desítek až stovek čtvrtí, které mají mnohdy svou specifckou atmosféru a historii. Kdyby městské části byly samostatnými městy, čtyři z nich (Brooklyn, The Bronx, Manhattan a Queens) by patřily mezi deset nejlidnatějších měst Spojených států. The Bronx (Bronx County: 1 373 659 obyvatel) je nejsevernějším newyorským obvodem. Nachází se zde Yankee Stadium, domovský stadion týmu New York Yankees, nebo největší družstevně vlastněný obytný komplex ve Spojených státech, Co-op City. Kromě malé části Manhattanu známé jako Marble Hill je Bronx jedinou částí New Yorku, která se nachází na americké pevnině. V Bronxu sídlí Bronx Zoo, největší metropolitní zoo ve Spojených státech s rozlohou 107,2 ha a s více než 6 000 zvířaty. Bronx je místem vzniku rapu a hip-hopové kultury. Brooklyn (Kings County: 2528050 obyvatel) je nejlidnatější městská část v New Yorku. Do roku 1898 byl Brooklyn samostatným městem. V současnosti je pro něj charakteristická velká kulturní, sociální a etnická diverzita, nezávislá umělecká scéna, mnoho specifických čtvrtí a unikátní architektonické dědictví. Je to také jediná městská část s výjimkou Manhattanu, která má své obchodní centrum. K Brooklynu náleží dlouhá pláž a Coney Island založený v 70. letech 19. století jako jedna z prvních rekreačních oblastí ve Spojených státech. Manhattan (New York County: 1 620 867 obyvatel) je nejhustěji osídlená městská část, nachází se zde většina mrakodrapů a také Central Park. Manhattan je finančním centrem nejen města, ale i celého světa.", "question": "Která městská část New Yorku je nejlidnatější?", "answers": ["Brooklyn"]}
{"title": "Symfonický metal", "context": "U doom metalu se podobně jako předtím v art rocku začalo hojně používat netradičních \"klasických\" hudebních nástrojů a technik. Celkové tempo hudby se zpomalilo, skladby nabraly baladický charakter, začaly se objevovat i ženské vokály. Tento hudební styl sám o sobě nevydržel na scéně moc dlouho. V druhé polovině 90. let 20. století byl postupně vytlačován black metalem, power metalem, hardcorem a jinými styly, které získávaly větší popularitu, a postupně se na něj začalo zapomínat. Doom metal dal základy pro vznik gothic metalu a symphonic metalu. První kapelou, která začala hrát symphonic metal, byli nejspíše Therion (Švédsko), kteří jako první zapojili symfonický orchestr jako plnohodnotnou součást svého hudebního stylu a odklonili se tak od své předchozí tvorby. V roce 1996 vydali své nejvíce experimentální album Theli, jehož hlavní hudební složkou jsou klávesy a sborový zpěv. Hudební páteř se neliší od původního metalového hudebního stylu, \"symfoniky\" je dosažena klávesami či hostováním klasických hudebníků, často lze tuto kombinaci slyšet v black metalu (Dimmu Borgir, Limbonic Art, Tartaros aj.). Veškeré skladby jsou hrány hudebním tělesem, např. Pražský filharmonický orchestr, a elektrické kytary, bicí a zpěv dělají jen doprovod (Rage – Lingua Mortis). Skladba je psána pro dva i více hlasů (operní a klasický, dle stylu), buď formou \"dialogů\" (hádky), nebo se navzájem doplňují, např. jeden hlas je \"anděl\", druhý \"ďábel\" (Avantasia – The Metal Opera Pt. I–II). Velice častým a úspěšným modelem je výrazný ženský hlas (Nightwish, Within Temptation, Amberian Dawn), který je použit jako hlavní prvek, ostatní nástroje jej podkreslují a dodávají dramatičnost, mužský hlas je použit ke zdrsnění ve dvojzpěvech. Hudba je převzata z klasických oper nebo muzikálových děl a upravena do daného hudebního žánru, asi nejčastěji bývá hrán Fantom opery.", "question": "Co zapojila kapela Therion jako plnohodnotnou součást svého hudebního stylu?", "answers": ["symfonický orchestr"]}
{"title": "George Bernard Shaw", "context": "George Bernard Shaw [Šó] (26. července 1856, Dublin - 2. listopadu 1950, Ayot St. Lawrence, Anglie) byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. Shaw pocházel ze staré, ale dosti zchudlé protestantské rodiny. Jeho otec byl neúspěšným obchodníkem s obilím, stal se z něho alkoholik a nestaral se o synovo vzdělání. Shaw brzy poznal praktický život, protože se již od patnácti let musel sám živit (pracoval jako úředník v dublinské realitní kanceláři). Pozitivní vliv na něj měla jedině jeho matka, která se věnovala hudbě. Roku 1873 opustila manžela a odjela se svým učitelem zpěvu do Londýna, kde začala zpěv sama vyučovat. Roku 1876 přijel Shaw do Anglie za matkou a nevrátil se do Irska dalších třicet let (a to ani na otcův pohřeb). Psal články o hudbě do časopisu The Hornet (Sršeň) a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea, mimo jiné četbou partitur Richarda Wagnera a děl Karla Marxe, jehož myšlenky o třídním boji a revolučním poslání dělnické třídy však nepřijal. Stal se nadšeným propagátorem norského dramatika Henrika Ibsena a od roku 1879 navštěvoval také akce různých filozofických a politických společností. Přednášky amerického ekonoma Henryho George (1829-1897), zejména jeho teorie o vzniku chudoby, jej přivedly k reformnímu socialismu. Založil proto roku 1884 společně s britským labouristickým politikem, ekonomem a publicistou Sidneym Jamesem Webbem (1859-1947) tzv. Fabiánskou společnost (Fabian Society), která šířila teorii fabiánského socialismu. Její členové odmítali násilí, zvláště Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem, a připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem a parlamentní cestou. V této době se Shaw prosadil jako pronikavý výtvarný, hudební a později i literární a divadelní kritik.", "question": "Jakého původu byl George Bernard Shaw?", "answers": ["irského"]}
{"title": "Alan Dzagojev", "context": "Alan Jelizbarovič Dzagojev (rusky: А Е Д; * 17. června 1990, Beslan) je ruský fotbalový záložník a reprezentant, který v současnosti hraje za klub CSKA Moskva. == Klubová kariéra == === Krylja Sovetov-SOK === Dzagojev začínal se svojí fotbalovou kariérou v ruském druholigovém týmu Křídla Sovětů (Krylja Sovetov-SOK) v roce 2006. Svůj profesionální debut si odbyl 29. dubna 2006 domácí porážkou 1-2 s týmem FK Tjumen. V klubu strávil Dzagojev dvě sezony během nichž odehrál 37 utkání a dal šest branek. === CSKA Moskva === Alan před sezonou 2008/09 zamířil do prvoligového týmu CSKA Moskva. Svůj debut v základní sestavě si připsal v utkání proti FK Chimki, ve kterém vstřelil jednu branku a přidal dvě asistence. Další skvělý výkon podal v utkání proti hlavnímu rivalovi Spartaku Moskva, kdy svými třemi asistencemi dopomohl k vítězství 5-1. Díky tomuto výkonu si zajistil pevnou pozici v základní sestavě týmu CSKA. V sezoně 2008 navíc s týmem vyhrál poprvé ruský fotbalový pohár. Na konci sezony byl Ruskou fotbalovou unií vybrán jako nejlepší mladý hráč roku. V následující sezoně si zahrál i Ligu Mistrů, ve které gólem dopomohl svému týmu k remíze 3-3 s Manchesterem United. V ročníku 2011/12 se v této soutěži dostali až do osmifinále, kde v prvním duelu na domácím hřišti remizovali s Realem Madrid 1-1. Dzagojev v onom utkání svým centrem přihrál na vyrovnávací gól svého týmu. Přes nadějný výsledek CSKA v soutěži skončilo, neboť v odvetném utkání prohráli vysoko 1-4. S CSKA se představil i v základní skupině D Ligy mistrů 2013/14, ruský tým v ní obsadil se ziskem 3 bodů poslední čtvrté místo, když v posledním utkání proti Viktorii Plzeň (šlo o postup do Evropské ligy 2013/14) podlehl 1:2, ačkoli vedl 1:0. Dzagojev byl v závěrečné pětadvacetiminutovce vyloučen a nesl tak svůj podíl na porážce. == Reprezentační kariéra == V červnu 2013 byl nominován na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let konané v Izraeli. 12. června otevíral skóre v utkání základní skupiny B proti Německu, soupeř ale nakonec vyhrál 2:1. V zápase již prakticky o nic nešlo, Rusko ani Německo již nemohlo postoupit do vyřazovací fáze turnaje. Rusko skončilo se třemi porážkami a bez bodu na posledním čtvrtém místě tabulky. === A-mužstvo === Po skvělých výkonech na klubové úrovni byl Dzagojev poprvé povolán do ruské reprezentace 11. října 2008, kdy Rusko hrálo kvalifikační duel s Německem o postup na Mistrovství Světa 2010.", "question": "Kde hraje Alan Jelizbarovič Dzagojev?", "answers": ["CSKA Moskva"]}
{"title": "Tomáš Klus", "context": "O Velikonocích roku 2011 odvysílala ČT pořad Klus pro Kuře, kde vystoupil jako moderátor i jako jeden z interpretů. V září 2011 vydal album Racek. Součástí bylo i turné po České republice, které bylo dlouho dopředu vyprodáno, včetně tří koncertů v Praze. Při svých koncertech je schopen udržet pozornost publika běžně i po dobu tří hodin. Podíl na tom mají rovněž hudební aranže i výrazný kytarový doprovod Jiřího Kučerovského. Navazuje na českou písničkářskou tradici a svou tvorbu a interpretaci neomezuje hudebními žánry. Pro jeho tvorbu je typický důraz na text a melodii, spolu s vlivy předchůdců a jeho vlastním výrazem. Ve svých textech se nebrání komentování situace ve společnosti. Tomáš Klus vydal další desku Proměnamě a tvrdí, že sám proměnou prošel. Uklidnil se. Může za to spokojený rodinný život, díky němuž nemá potřebu se za čímkoli honit a pro něco se stresovat. Má svou jistotu, kterou tak hledal. Je jí manželka Tamara Kubová, známá finalistka z populární hudební soutěže Hlas Československa, a jejich dcera Josefína. Album bylo v dubnu 2015 na cenách Anděl vyhlášeno jako nejprodávanější album roku 2014. Prodalo se ho přes dvacet tisíc kusů. V roce 2014 hrál v pohádce Tři bratři v roli nejstaršího syna Jana, který se vydá hledat zakletou princeznu Růženku. Podílel se i na soundtracku k filmu. Na konci června 2015 pokřtil své nové album, které opět nahrál s uskupením Cílová skupina. Album s názvem Anat život není se zabývá protiválečnými písněmi a bylo vydáno 29. června 2015. Název alba odkazuje na semitskou bohyni války a plodnosti Anat. Singlem byla zvolena píseň \"JdeVoZem\". 2009: Já, písničkáŘ • zpěvník, Albatros 2014: JÁ písničkáŘ II • zpěvník, Albatros Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Tomáše Kluse. Studiová alba 2008: Cesta do záhu(d)by 2009: Hlavní uzávěr splínu 2011: Racek 2014: Proměnamě s Jeho cílovou skupinou 2015: Anat život není s Jeho cílovou skupinou V rámci regionální hudební soutěže mladých zpěváků CzechTalent Zlín, obdržel v r. 2007 jak hlavní cenu festivalu, tak i cenu diváků. Kategorie - Zpěvák Jiné výskyty V zastoupení čtenářů webportálu iDNES.cz, byl Klus v r. 2014 vyhodnocen za vítěze ankety o tzv. 25 objevů v české kultuře za čtvrtstoletí uplynulém od Sametové revoluce.", "question": "Jak se jmenovala jeho první deska?", "answers": ["Cesta do záhu(d)by"]}
{"title": "Česko", "context": "== Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše. Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918. Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. Roku 1939 bylo území současné České republiky okupováno německou armádou a vznikl loutkový protektorát Čechy a Morava. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název Československá socialistická republika. Ta byla roku 1969 federalizována, přičemž v rámci tohoto procesu vznikla Česká socialistická republika, formálně svrchovaný národní stát, z hlediska mezinárodního práva přímý předchůdce současné České republiky. Tento oficiální název nese český stát od 6. března 1990, kdy bylo po pádu komunistického režimu vypuštěno z názvu slovo \"socialistická\". Československo získalo v roce 1990 nový oficiální název: Česká a Slovenská Federativní Republika. Krátce nato, ke konci roku 1992, však zaniklo a místo něj vznikly dva nové státy, Česko a Slovensko.", "question": "Kdy vzniklo Československo?", "answers": ["v roce 1918"]}
{"title": "České korunovační klenoty", "context": "Avšak již v následujícím roce byly podle instrukcí Ferdinanda III. opět převezeny do Českých Budějovic. Z obavy před útokem Švédů byly tajně odvezeny do císařské klenotnice ve Vídni (1637), kde zůstaly až do roku 1791. Během uložení ve Vídni došlo k záměně žezla a jablka. Současné žezlo a jablko vznikly pravděpodobně na objednávku Ferdinanda I. v roce 1533. Původní klenoty jsou uloženy ve vídeňské klenotnici. O tom, že žezlo a jablko z vídeňské klenotnice (Schatzkammer) jsou původními kusy z doby Karla IV., svědčí také portrét císaře Matyáše, na kterém je zobrazen jako český král se Svatováclavskou korunou a těmito klenoty. Důvod výměny je zřejmý, původní klenoty svým jednoduchým tvarem a absencí drahých kamenů nesplňovaly rostoucí nároky na reprezentaci prestižního Českého království. === Navrácení do Prahy === S navrácením českých korunovačních klenotů do Prahy souhlasil císař Leopold II. dekretem z 26. srpna 1790 po předchozím jednání se zástupci českých stavů. Klenoty byly přivezeny do Prahy následujícího roku při příležitosti Leopoldovy korunovace českým králem. Byly uloženy v bývalé sakristii v chrámu sv. Víta, současné Korunní komoře. Tehdy také vznikla současná tradice sedmi klíčníků. Držitelé klíčů od korunovačních klenotů se v průběhu času měnili podle momentálního politického a správního zřízení. Klenoty byly odvezeny do Vídně ještě v roce 1866 během prusko-rakouské války, následujícího roku však byly slavnostně navráceny zpět. Při té příležitosti byla Korunní komora upravena do současné podoby. Vzhledem k tomu, že úprava komory byla dokončena až v roce 1868, byly klenoty provizorně po návratu uloženy ve sklepení kaple sv. Václava. === Za Československé republiky === Během mobilizace před vypuknutím druhé světové války byly klenoty 20. září 1938 tajně převezeny do pobočky Národní banky v Žilině (tajná operace s názvem KFC – Klenoty fascinující ceny). Úkryt však nebyl bezpečný, proto byly 6. října odvezeny zpět do Prahy.", "question": "Kolik zámků chrání české korunovační klenoty?", "answers": ["sedmi"]}
{"title": "Íránská vlajka", "context": "Vlajka Íránu má tři vodorovné pruhy v tradičních íránských barvách, zelené, bílé a červené, bílý pruh je však o něco širší než dva ostatní a zasahuje do nich úzkými obdélníkovými zuby. Na dolním okraji pruhu červeného se vždy jedenáctkrát opakuje stylizovaným arabským písmem bíle psané heslo Bůh je veliký (Alláhu akbar). Uprostřed bílého pruhu je umístěn červený íránský znak. Ten tvoří čtyři malé půlměsíce, obklopující svisle ležící čepel meče, nad kterou je umístěn znak arabského písma nazývaný at-tašdíd.Kresba znaku je stylizace Alláhova jména. Pět hlavních prvků znaku symbolizuje pět základních pilířů islámu a jejich svislá poloha naznačuje cestu k jedinému bohu. Čtyři půlměsíce představují fázi jeho narůstání, tak jak roste islámská víra. Meč znamená sílu a statečnost, která je navíc zesílena znakem at-tašdíd. Podoba znaku zároveň evokuje představu zemského glóbu. Červená barva vlajky znamená revoluci, bílá mír, zelená islám. Dvaadvacetkrát se opakující text na okrajích barevných pruhů připomíná 22. bahmán revolučního roku 1357 (11. únor 1979), který je oslavován jako den vítězství íránské revoluce. I když republika byla v Íránu vyhlášena již 1. dubna 1979, novou íránskou vlajku schválil parlament až 29. července 1980. Do té doby byla používána íránská trikolóra bez císařského lva nebo se lvem bez císařské koruny. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Íránu Íránská hymna Dějiny Íránu === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Íránská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovné pruhy na vlajce Íránu?", "answers": ["zelené, bílé a červené"]}
{"title": "Karel Rychlík", "context": "Karel Rychlík Karel Rychlík prof. Karel Rychlík (1926) Narození 16. dubna 1885Benešov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Úmrtí 28. května 1968 (ve věku 83 let)Praha Československo Československo Alma mater Univerzita Karlova (1904–1907)Pařížská univerzita (1907–1908)Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Povolání matematik Zaměstnavatelé Univerzita Karlova (1909–1913)České vysoké učení technické v Praze (1913–1948) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Karel Rychlík (16. srpna 1885, Benešov[1] – 28. května 1968, Praha), byl český matematik. Věnoval se zejména algebře a teorii čísel. Život Karel Rychlík studoval jeden rok na gymnáziu v Chrudimi, poté dva roky v Benešově u Prahy a v červenci roku 1904 maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze. Protože již na střední škole měl značný zájem hlavně o matematiku, nastoupil v témže roce na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde se jí mohl věnovat především. Profesory matematiky na univerzitě byli v té době Jan Sobotka a od jara 1903 také Karel Petr. V Praze studoval tedy matematiku a fyziku, ale pouze do konce studijního roku 1906/07. V následujícím roce 1907/08 dostal státní stipendium a na rok odjel za studiem do Paříže. Na Sorbonně navštěvoval matematické přednášky profesorů Jacqua Hadamarda, Émila Picarda a M. G. Humberta a současně zpracovával svou disertační práci. Po návratu v roce 1908 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky, která ho opravňovala k výkonu učitelského povolání na středních školách. V roce 1909 na základě disertace O grupách ternárních kolineací holoedricky isomorfních s alternativními a symetrickými grupami permutací získal Karel Rychlík doktorát filozofie. Na podzim téhož roku se stal placeným asistentem matematiky na filozofické fakultě, když již od ledna zastával toto místo bezplatně. Roku 1912 se na univerzitě habilitoval s prací Příspěvek k teorii forem a o rok později, v roce 1913, přešel jako asistent na Českou vysokou školu technickou v Praze. V roce 1920 zde byl jmenován mimořádným a v roce 1923 řádným profesorem matematiky. V roce 1946 byl penzionován. Zemřel roku 1968 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech[2]. Dílo Od mládí se K. Rychlík věnoval algebře a teorii čísel. V této oblasti publikoval dvě učebnice: Úvod do elementární teorie číselné (1931) a Úvod do analytické teorie mnohostěnů s reálnými koeficienty (1957). Je autorem i knihy Úvod do počtu pravděpodobnosti (1935). Do češtiny přeložil Rychlík čtyři knihy ruských autorů. V posledním období svého života se hluboce zajímal o dějiny matematiky, zejména pak 19. století, a to v souvislosti s pracemi Bernarda Bolzana, např. Theorie der reellen Zahlen im Bolzanos handschriftlichen Nachlasse (1962).", "question": "Kdo je autorem učebnice Úvod do elementární teorie číselné?", "answers": ["Karel Rychlík"]}
{"title": "Monitor (obrazovka)", "context": "Monitor je základní výstupní elektronické zařízení sloužící k zobrazování textových a grafických informací. Je-li připojen k počítači, je propojen s grafickou kartou, avšak může být připojen i k dalším zařízením nebo do nich přímo integrován (PDA), monitor je přímo připojen k videokartě zasílající patřičné informace, které budou na monitoru (jeho obrazovce) zobrazeny. Monitor může být také součástí samostatného počítačového terminálu. Při práci barevné CRT obrazovky jsou ze tří katod emitovány elektronové svazky, které jsou pomocí jednotlivých mřížek až na stínítko obrazovky. Na zadní stěně stínítka obrazovky jsou naneseny vrstvy tzv. luminoforů (luminofor = látka přeměňující kinetickou energii na energii světelnou). Red (červená), Green (zelená), Blue (modrá) pro aditivní model skládání barev. Vlastní elektronové svazky jsou bezbarvé, ale po dopadu na příslušné luminofory dojde k rozsvícení bodu odpovídající barvy. Těsně před stínítkem obrazovky se nachází maska obrazovky. Je to v podstatě mříž, která má za úkol propustit jen úzký svazek elektronů. Maska obrazovky musí být vyrobena z materiálu, který co nejméně podléhá tepelné roztažnosti a působení magnetického pole. Oba dva tyto jevy by totiž způsobily, že elektronové svazky nedopadnou přesně na svůj luminofor, což by se projevilo nečistotou barev. Elektronové svazky jsou vychylovány pomocí vychylovacích cívek tak, aby postupně opisovaly zleva doprava a shora dolů jednotlivé řádky obrazovky. Na rozdíl od televizoru není obvykle vybaven vysokofrekvenčním vstupním obvodem (tunerem), takže k němu nelze připojit anténu. Signál je do monitoru přenášen buď analogově nebo digitálně. Monitory můžeme podle používaných technologií rozdělit na několik skupin: Obrazovka (CRT, klasická vakuová obrazovka) LCD (tekuté krystaly) plazmová obrazovka a další, méně obvyklé typy (OLED, SED, atd.) == Základní parametry monitorů == === Úhlopříčka === Velikost monitoru se obvykle udává jako vzdálenost mezi protilehlými rohy obrazovky. Problém, který u tohoto označení nastává, je, že toto značení velikosti obrazovky nerozlišuje poměr stran monitoru a tudíž při zachování stejné úhlopříčky a jiného poměru stran se dostaneme k odlišné velikosti zobrazované plochy. Například, 21\" monitor s poměrem stran 4:3 zobrazí plochu o velikosti ~1361 cm2, širokoúhlá obrazovka 16:9 se stejnou velikostí úhlopříčky, tedy 21\" zobrazí plochu o velikosti ~1212 cm2.", "question": "Jak se nazývá základní výstupní elektronické zařízení sloužící k zobrazování informací?", "answers": ["Monitor"]}
{"title": "Hnutí basmačů", "context": "Enver Paša Ibrahim bek Irgaš bej Madamin bej Džunajd chán Sajd Alim chán Konstantin Monstrov síla Turkestánský front120,000–160,000[2] při nejvyšším stavu asi 30 000, přes 20 000 (koncem 1919)[3] ztráty 9338 zabitých či zemřelých na nemoci29 617 zraněných či nemocných (leden 1921 – červen 1922)[4]516 zabitých867 zraněných či nemocných (říjen 1922 – červen 1931)[5] Celkem: 40 000+9854+ mrtvých30 484+ zraněných či nemocných nejsou známy Byly zabity desítky tisíc civilistů.[6][7] Několik set tisíc Kazachů a Kyrgyzů bylo buď zabito, nebo násilně vystěhováno.[8] Neznámé množství lidí zemřelo hladem. Hnutí basmačů neboli Basmačské povstání (rusky Б [Basmačestvo]), oficiální název Turkestánské osvobozenecké hnutí ,[1] bylo vojensko-politické a náboženské partyzánské hnutí muslimských národů Střední Asie proti carské a sovětské nadvládě. Kořeny tohoto hnutí lze hledat ve vzpouře proti odvodům ve Střední Asii v roce 1916, jež vypukla, když carská armáda počala odvádět muslimy pro boje v 1. světové válce.[9] V měsících po Říjnové revoluci se bolševici v mnoha částech Ruska chopili moci, čímž začala ruská občanská válka. Politická hnutí turkestánských muslimů se pokoušela vytvořit ve městě Kokandu ve Ferganské kotlině nezávislou vládu. V únoru 1918 však bolševici zaútočili na Kokand a zmasakrovali přitom až 25 000 lidí.[6][7] Masakr vyvolal podporu basmačského hnutí. Basmači – název pochází z turkického výrazu pro nájezdníky – vedli jak partyzánskou, tak konvenční válku, která zachvátila značnou část Ferganské kotliny a většinu Turkestánu. Počátkem 20. let slavilo toto decentralizované hnutí kolísavé úspěchy, avšak rozsáhlá tažení Rudé armády způsobila basmačům do roku 1923 řadu porážek. Po rozsáhlých operacích Rudé armády a ústupcích, jež zavedla sovětská vláda v polovině 20. let a které se týkaly hospodářského a náboženského života, se vojenské štěstí a veřejná podpora začaly od basmačského hnutí odvracet.[2] Odpor vůči ruské vládě a sovětskému vedení se opět více rozhořel v reakci na kolektivizační kampaně počátkem 30. let.[7]", "question": "Co bylo hnutí Basmačů?", "answers": ["vojensko-politické a náboženské partyzánské hnutí muslimských národů Střední Asie proti carské a sovětské nadvládě"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou atd. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství. Bývá označována také jako \"císařovna Marie Terezie\", ale jako žena se nikdy nemohla stát vládnoucí císařovnou Svaté říše římské. Císařem byl 13. září 1745 zvolen její manžel František I. Štěpán Lotrinský, čímž se stala císařskou manželkou. Marie Terezie nezůstala jen dcerou císaře a císařovnou, ale stala se i matkou dvou císařů, Josefa II. a Leopolda II. Marie Terezie byla pokřtěna hned v prvním dnu svého života. Byla nejstarší dcerou císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením). V roce 1730 zemřela i její nejmladší, teprve šestiletá, sestra Marie Amálie. V důsledku pragmatické sankce z roku 1713 byla Marie Terezie de facto předpokládanou dědičkou habsburských zemí (rakouského dědictví). Od mládí ji vychovávali jezuité. Kromě hlavního předmětu, kterým bylo náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině a němčině. Dále pak ještě například kreslení, tanci a hudbě. V sedmi letech tančila společně se sestrou Marií Annou v opeře Euristeo, jejímž autorem byl Zenón. Později, ve 13 letech, v den otcových jmenin (tj. 4. listopadu 1730), poprvé zpívala před publikem ve hře Germania il di che spende Sagro all. Hned za dva roky si užila i svou první hereckou premiéru v komedii Il cicisbeo consolato. V roce 1728 se její vychovatelkou stala říšská hraběnka Maria Karolina von Fuchs-Mollard, zvaná \"Charlotte\", která s ní zůstala až do své smrti v roce 1754. Charlottu si velmi oblíbila, říkávala jí \"mami\" a po smrti ji jako jediného nečlena habsburského rodu nechala pochovat do rodinné Císařské hrobky. Zde leží hned vedle ní a jejího chotě Františka I. Štěpána Lotrinského, kterého jí pomohla získat. S Františkem Štěpánem se poprvé setkala již v pěti letech, kdy přišel z Nancy do Vídně. Ihned si ho oblíbil její otec – Karel VI., jenž v něm viděl svého syna, kterého mu osud odepřel. Snad největším problémem v počátcích vztahu mezi ní a Františkem Štěpánem byl věkový rozdíl: jí bylo tehdy šest, Františkovi Štěpánovi patnáct.", "question": "Kdo byl manžel Marie Terezie?", "answers": ["František I. Štěpán Lotrinský"]}
{"title": "Kostel svatého Jana Nepomuckého (Brod nad Dyjí)", "context": "Kostel svatého Jana Nepomuckého (Brod nad Dyjí) Kostel svatého Jana Nepomuckéhov Brodu nad Dyjí kostel svatého Jana NepomuckéhoMísto Stát Česko Česko Kraj Jihomoravský Okres Břeclav Obec Brod nad Dyjí Souřadnice 48°52′32,93″ s. š., 16°32′16,93″ v. d. Základní informace Církev římskokatolická Provincie moravská Diecéze brněnská Děkanát mikulovský Farnost Brod nad Dyjí Užívání farní kostel Datum posvěcení 1781 Další informace Kód památky 18265/7-1151 (Pk•MIS•Sez•Obr) multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel svatého Jana Nepomuckého je římskokatolický chrám v obci Brod nad Dyjí v okrese Břeclav. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] Kostel byl vystavěn ve druhé polovině osmnáctého století, na věži je letopočet 1781, jak o tom svědčí letopočet na věži. Ve dvacátém století byla rozšířena hudební kruchta. [2] Jedná se o jednolodní stavbu s odsazeným kněžištěm, k jehož severní zdi přiléhá čtyřboká sakristie. Fasády člení hluboké vpadlé výplně, v nichž jsou prolomena okna se segmentovým záklenkem. zařízení je klasicistní z doby vzniku kostela.[2] Jde o farní kostel farnosti Brod nad Dyjí.[3] Reference ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-05-23]. Identifikátor záznamu 128923 : Kostel svatého Jana Nepomuckého. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ . 1 2 SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 252. ↑ Brod nad Dyjí [online]. Biskupstvi.cz [cit. 2016-05-23]. Dostupné online. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Křesťanství | Morava", "question": "V jakém okrese se nachází kostel svatého Jana Nepomuckého z obce Brod nad Dyjí?", "answers": ["v okrese Břeclav"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Plody často obsahují více vody. Podle doby sklizně jsou někdy prodejci rozdělovány odrůdy jahodníku velkoplodého na: jednouplodicí odrůdy které dávají jednu nebo dvě sklizně do roka \"stáleplodicí\" - mezi odrůdy \"stáleplodících\" jahodníků zařazujeme odrůdy, které v podmínkách ČR plodí dvakrát ročně. Mimo tyto období je u těchto odrůd plodnost spíše žádná. \"měsíční\" jahody jsou řazeny do druhu Fragaria vesca, nejde o jahodník velkoplodý. Pěstované kultivary plodí opakovaně, až dvakrát ročně menší plody nebo velmi malé plody v nevelkém množství. Jde o velmi dekorativní ovoce (a rostliny). \"Day neutral\" - jahodníky plodící celý rok. Tyto jahodníky ovšem dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta. Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku. Hlavní období sklizně je nejčastěji v červnu a červenci. Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely.", "question": "Sklízejí se jahody ručním sběrem?", "answers": ["Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku."]}
{"title": "Měsíc", "context": "Odlišujícím rysem odvrácené strany je téměř úplná absence tmavých skvrn (oblastí s nízkým albedem), tzv. moří. Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc). Každou hodinu se Měsíc posune vzhledem ke hvězdám o vzdálenost zhruba rovnou jeho úhlovému průměru, přibližně o 0,5°. Měsíc se liší od většiny satelitů jiných planet tím, že je jeho orbita blízká rovině ekliptiky a nikoliv rovině zemského rovníku. Některé způsoby nazírání na oběh jsou podrobněji probrány v následující tabulce, ale dva nejběžnější jsou: siderický měsíc, což je doba úplného oběhu vzhledem ke hvězdám, trvající asi 27,3 dnů a synodický měsíc, což je doba, kterou zabere dosažení téže fáze, dlouhá přibližně 29,5 dne. Rozdíl mezi nimi je způsoben tím, že v průběhu oběhu urazí Země i Měsíc určitou vzdálenost na orbitě kolem Slunce. Gravitační přitažlivost, kterou Měsíc ovlivňuje Zemi, je příčinou slapových jevů, které jsou nejlépe pozorovatelné na střídání mořského přílivu a odlivu. Přílivová vlna je synchronizována s oběhem Měsíce kolem Země. Slapová vzdutí Země způsobená měsíční gravitací se zpožďují za odpovídající polohou Měsíce kvůli odporu oceánského systému - především kvůli setrvačnosti vody a tření, jak se přelévá přes oceánské dno, proniká do zálivů a ústí řek a zase se z nich vrací. Vyjma mořského přílivu a odlivu dochází také ke vdmutí a poklesu litosférických desek. Následkem toho je část zemského rotačního momentu pozvolna přeměňována do oběhového momentu Měsíce, takže se Měsíc pomalu vzdaluje od Země rychlostí asi 38 mm za rok. Zemský den se vlivem stejných slapových sil zpomaluje o 1,7 milisekundy za století, převážná část tohoto úbytku hybnosti je předána Měsíci. Synchronnost rotace je přesná pouze v průměru, protože měsíční orbita má jistou výstřednost. Když je Měsíc v perigeu (přízemí), jeho rotace je pomalejší než pohyb po oběžné dráze, což nám umožňuje vidět asi osm stupňů délky z jeho východní (pravé) strany navíc. Na druhou stranu, když se Měsíc dostane do apogea (odzemí), jeho rotace je rychlejší než pohyb po oběžné dráze, což odkrývá dalších osm stupňů délky z jeho západní (levé) strany. To se nazývá optickou librací v délce. Protože je měsíční orbita nakloněna k zemskému rovníku, Měsíc se zdá oscilovat nahoru a dolů (podobně jako lidská hlava, když pokyvuje na souhlas) při svém pohybu v ekliptikální šířce (deklinaci).", "question": "Proč lze na Zemi pozorovat slapové jevy?", "answers": ["Gravitační přitažlivost, kterou Měsíc ovlivňuje Zemi"]}
{"title": "Eulerovo číslo", "context": "Eulerovo číslo (též označované jako základ přirozených logaritmů, někdy i jako Napierova konstanta; obvykle je značeno písmenem e) je jedna ze základních matematických konstant. Je pojmenováno podle švýcarského matematika Leonharda Eulera, resp. skotského matematika-amatéra Johna Napiera, objevitele logaritmu. Jeho přibližná hodnota je 2,71828 18284 59045 23536 02874 71352... Eulerovo číslo má několik alternativních ekvivalentních definic. Nejčastější jsou: Eulerovo číslo jako limita následující posloupnosti: : : : e = : lim : n → ∞ : : : : ( 1 + : : 1 n : : ) : : n : : : : {\\displaystyle e. =\\lim _{n\\to \\infty }\\left(1+{\\frac {1}{n}}\\right)^{n}} : Eulerovo číslo jako součet následující nekonečné řady. : : : e = : ∑ : n = 0 : : ∞ : : : : 1 : n ! : : : = : : 1 : 0 ! : : : + : : 1 : 1 ! : : : + : : 1 : 2 ! : : : + : : 1 : 3 ! : : : + : : 1 : 4 ! : : : + ⋯ : : {\\displaystyle e=\\sum _{n=0}^{\\infty }{1 \\over n! }={1 \\over 0! }+{1 \\over 1! }+{1 \\over 2! }+{1 \\over 3! }+{1 \\over 4! }+\\cdots } : Eulerovo číslo jako jediné číslo x > 0, pro které platí, že: : : : ln : : x : = : ∫ : 1 : : x : : : : : : d.", "question": "Jakým písmenem je obvykle značeno Eulerovo číslo?", "answers": ["e"]}
{"title": "Dolar", "context": "Dolar nebo také dollar (označovaný znakem $) je jméno pro oficiální měnu v mnoha státech světa, provinciích a dalších regionech. Americký dolar je nejpoužívanější světovou měnou. Název vznikl z historického německého jména českých stříbrných mincí, tolarů, ražených od 15. ledna 1520 jako lokální měna z jáchymovského stříbra. Mince byly (a jsou) nazývány hornoněmecky joachimsthaler, zkráceně thaler nebo taler, podle německého jména \"Joachimsthal\" (Jáchymův Důl, dnes Jáchymov). S tímto zkráceným názvem přešel název do mnoha jazyků v Evropě i mimo ni: česky tolar, maďarsky tallér, seversky daler: dánsky a norsky rigsdaler, švédsky riksdaler, islandsky dalur, italsky tallero, polsky talar, etiopsky (amharsky) ታ (\"talari\"), persky dare. Nizozemsky šlo obdobně o (rijks)daalder nebo (rijks)daler a nizozemským prostřednictvím název přešel také do angličtiny jako dollar: nizozemské mince se znakem lva, zvané leeuwendaler nebo leeuwendaalder (\"lví daler\"), Spojené provincie nizozemské produkovaly pro potřeby rozmachu mezinárodního obchodu. Leeuwendalery obíhaly po Středním východě a byly napodobovány několika italskými a německými městy.", "question": "Která měna je nejpoužívanější na světě?", "answers": ["Americký dolar"]}
{"title": "Kalcitriol", "context": "Kalcitriol (též 1,25-dihydroxycholekalciferol či 1,25-dihydroxyvitamín D3) je steroidní hormon, který představuje vysoce aktivní formu vitamínu D. Vzniká z vitamínu D3 nejprve 25-hydroxylací v játrech a následnou 1-hydroxylací v ledvinách. Druhý jmenovaný krok je stimulován parathormonem, důležitým regulátorem vápníkového metabolismu produkovaným v příštítných tělíscích.Kalcitriol způsobuje zvyšování plazmatické koncentrace vápníku tím, že určitým způsobem stimuluje střevo, ledviny a kostní tkáň. Ve střevu zvyšuje tvorbu tzv. vápník vázajícího proteinu (calcium binding protein, calbindin), který přenáší vápník ze střeva do buněk střevního epitelu, odkud následně vápník proniká do krve. Určitým způsobem zároveň dochází i ke zvýšení absorpce fosforečnanů ze střeva. Dále je kalcitriol (ve velmi omezené míře) schopný stimulovat i reabsorbci vápníku v ledvinách, což snižuje jeho vylučování močí. Dále má účinky na kostní tkáň - v malých množstvích to není patrné, ale ve velmi vysokých koncentracích razantně odbourává kosti (zřejmě stimulací transportu vápníku přes buněčné membrány). == Reference ==", "question": "Jaký hormon je Kalcitriol?", "answers": ["steroidní"]}
{"title": "Litva", "context": "Litva (litevsky Lietuva nebo Lietuvos Respublika), oficiálně Litevská republika, je nejjižnější a největší ze tří pobaltských zemí na jihovýchodním pobřeží Baltského moře. Na severu sousedí s Lotyšskem, na východě s Běloruskem, na jihu s Polskem a na jihozápadě s ruskou exklávou Kaliningradskou oblastí. V únoru 2012 žilo v zemi 3,2 milionu obyvatel. Především v důsledku emigrace za prací do zemí Evropské unie (EU) však do srpna 2017 poklesl počet obyvatel na 2,82 milionu. Hlavním městem je Vilnius. Litevci jsou baltským národem a tvoří 84 % obyvatel země. Oficiálním jazykem je litevština. Litva jako první svazová republika obnovila svou nezávislost 11. března 1990, rok před rozpadem Sovětského svazu. Je členem Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Rady Evropy a Schengenského prostoru. Patří také do eurozóny, zákonnou měnou Litvy je tedy euro. == Etymologie == Jméno Litvy (ve slově Lituae v genitivu; 1. pád by tedy byl \"Litua\") bylo poprvé zmíněno v Quedlinburské kronice dne 9. března 1009 v zápise o smrti svatého Bruna. Bruno pokřtil Netimera, jednoho z lokálních (patrně jotvingského) knížat a jeho blízké. S tím nesouhlasil jeho bratr Zebeden, který nechal Bruna i s jeho svitou stít. (viz též článek Dějiny Litvy). Existuje několik verzí původu jména země. V západních zemích převládá názor, že název Litva vznikl z litevského slova lietus, což znamená déšť. Litva je tedy podle nich země deště. S tím se však nelze ztotožnit, neboť existuje mnoho jiných zemí, kde prší častěji než v Litvě, ale jejich jména nejsou odvozena od slova déšť. Sami Litevci tuto verzi berou pouze anekdoticky, např. v textu písně úryvek \"...Lietuva, kur lietus lyja...\" - \"...Litva, kde prší...\". Litevský jazykovědec Kazimeras Kuzavinis tvrdí, že jméno země pochází z názvu vodního toku Lietauka, jehož název byl slovanismem (správný název byl Lietava). Podle něj právě tato řeka dala jméno jednomu z litevských regionů a později i celé Litvě. Lietauka je v současnosti pravým přítokem řeky Neris. Je to 11 km dlouhý vodní tok, který se nachází 30 km od města Kernavė, tehdejšího důležitého politického centra litevského státu. Avšak v jeho větší blízkosti nebyly nalezeny žádné archeologické památky a sotva tam co mohlo být, protože to bylo bažinaté místo.", "question": "Jakou měnou se platí v Litvě?", "answers": ["euro"]}
{"title": "Bon Jovi", "context": "Bon Jovi je americká hard rocková hudební skupina ze Sayreville, New Jersey, založená roku 1983. Dnes je kapela pětičlenná, jejími členy jsou Jon Bon Jovi (zpěv),Richie Sambora (od roku 2012 odchod z kapely), Phil X (Náhradní kytarista za Richieho Samboru), Tico Torres (bicí, perkuse), David Bryan (klávesy) a Hugh McDonald (basová kytara). Při turné kapelu od roku 2005 doprovází Bobby Bandiera. Od založení se sestava nijak zvlášť neměnila. Hned na začátku Richie Sambora vystřídal Davea Saboa na postu kytaristy. V roce 1994 kapelu opustil baskytarista Alec John Such, který oficiálně nikdy nebyl nahrazen, fakticky však jeho místo zastoupil Hugh McDonnald. Název kapely je odvozen od zkomoleného příjmení zakládajícího člena Johna Francise Bongioviho Jr. (Jon Bon Jovi), který kapelu v roce 1983 založil. Kapela působí nepřetržitě od roku 1983 až dodnes, ovšem v její historii se objevilo několik vln. V osmdesátých letech hrála roli při popularizování hard rocku a heavy metalu jako jedna z nejúspěšnějších kapel té doby. Již první hit z debutového alba Bon Jovi \"Runaway\" dosáhl úspěchu, když se dostal do žebříčku Billboard Hot 100 na 39. místě a kapela získala první zlaté desky v Japonsku a v USA. Následovala alba 7800° Fahrenheit (1985), které přineslo tři úspěšné singly, umístilo se na 37. pozici žebříčku Billboard 200 a získalo ocenění zlaté desky; ještě úspěšnější bylo však třetí album Slippery When Wet z roku 1986, které přineslo dva singly \"You Give Love a Bad Name\" a \"Livin' on a Prayer\", které oba dobyly vrchol žebříčku Billboard Hot 100 a album získalo trojnásobné ocenění platinové desky ve Spojených státech. Úspěšná hard rocková osmdesátá léta završilo album New Jersey z roku 1988, které na čtyři týdny obsadilo první místo Billboard 200 a na dva týdny žebříček UK Albums Chart. Album přineslo pět singlů, které se umístily do první desítky žebříčku Billboard Hot 100, což je nejvíce v historii. Nejúspěšnější byly singly \"Bad Medicine\" a \"I'll Be There for You\", album získalo sedminásobné ocenění platinové desky ve Spojených státech.", "question": "Kdy byla založena skupina Bon Jovi?", "answers": ["1983"]}
{"title": "Seznam okresů v Česku", "context": "Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Kladno KD719,61158 799 220,67 100 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Klatovy KT1 945,6985 726 44,06 94 Plzeňský krajZápadočeský kraj Okres Kolín KO743,5796 001 129,11 89 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Kroměříž KM795,67105 569 132,68 79 Zlínský krajJihomoravský kraj Okres Kutná Hora KH916,9373 404 80,05 88 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Liberec LI988,87169 878 171,79 59 Liberecký krajSeveročeský kraj Okres Litoměřice LT1 032,16117 278 113,62 105 Ústecký krajSeveročeský kraj Okres Louny LN1 117,6585 191 76,22 70 Ústecký krajSeveročeský kraj Okres Mělník ME701,08104 659 149,28 69 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Mladá Boleslav MB1 022,83123 659 120,90 120 Středočeský krajStředočeský kraj Okres Most MO467,16111 775 239,26 26 Ústecký krajSeveročeský kraj Okres Náchod NA851,57109 550 128,64 78 Královéhradecký krajVýchodočeský kraj Okres Nový Jičín NJ881,59148 074 167,96 53 Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Nymburk NB850,0794 884 111,62 87Středočeský krajStředočeský kraj Okres Olomouc OC1 620,28230 408 142,20 96Olomoucký krajSeveromoravský kraj Okres Opava OP1 113,11174 899 157,13 77Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Ostrava-město OV331,53326 018 983,37 13Moravskoslezský krajSeveromoravský kraj Okres Pardubice PU880,09168 423 191,37 112Pardubický krajVýchodočeský kraj Okres Pelhřimov PE1 290,0071 914 55,75 120Kraj VysočinaJihočeský kraj Okres Písek PI1 126,8469 843 61,98 75Jihočeský krajJihočeský kraj Okres Plzeň-jih PJ990,0462 389 63,02 90Plzeňský krajZápadočeský kraj Okres Plzeň-město PM261,46188 045 719,21 15Plzeňský krajZápadočeský kraj Okres Plzeň-sever PS1 286,7974 940 58,24 98Plzeňský krajZápadočeský kraj Hlavní město Praha PHA (AB)496,031 268 796 2 557,90 1PrahaPraha Okres Praha-východ PY754,91157 146 208,17 110Středočeský krajStředočeský kraj Okres Praha-západ PZ580,63131 231 226,01 79Středočeský krajStředočeský kraj", "question": "Jaká je zkratka okresu Náchod?", "answers": ["NA"]}
{"title": "Lev Davidovič Landau", "context": "Lev Davidovič Landau (rusky: Л́в Д́д Л́у; 22. ledna 1908, Baku - 1. dubna 1968, Moskva) byl sovětský fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky. Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty - metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti. Narodil se roku 1908 v Baku v židovské rodině. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Ve 14 letech začal studovat v Techniku v Baku, pak přešel na Univerzitu v Baku, kde studoval dva obory současně - fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927. V letech 1926-1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky. Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele. Od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu, které se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Lifšicem i dalšími spolupracovníky psát svůj kurs teoretické fyziky (viz dále).", "question": "Kde se narodil Lev Davidovič Landau?", "answers": ["Baku"]}
{"title": "Bauhaus (výtvarná škola)", "context": "Bauhaus byl mimořádně důležitým učilištěm a střediskem moderní výtvarné práce a je považován za jednu z nejvýznamnějších avantgardních škol umění, designu a architektury. Škola s názvem Bauhaus vznikla roku 1919 z původní uměleckoprůmyslové školy, kterou roku 1906 založil Henry van de Velde ve Výmaru. Jeho nástupce Walter Gropius sloučil původní školu s výmarskou akademií výtvarných umění a novou školu nazval Bauhaus. Pro školu také sám navrhl budovu. Škola měla obnovit \"jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba.\" Každý student Bauhausu se tedy musel naučit řemeslu. Roku 1924 se musí pod tlakem zemské vlády z Výmaru přestěhovat do Desavy. Ani zde však škola dlouho nevydržela a ze stejných důvodů se roku 1932 podruhé stěhuje do Berlína. Pro svůj výrazně pokrokový a levicový charakter byla škola několik měsíců po nástupu nacistů k moci obviněná z \"bolševické rozvratné činnosti\" a rozpuštěna (1933). Význam Bauhausu spočívá ve vynikající učební metodě, která se dnes využívá na všech architektonických školách: výchova na konkrétních úkolech pro reálnou práci. Významná byla také publikační činnost místních pedagogů (Marcel Breuer, Ludwig Hilberseimer, Paul Klee a další). Styl a myšlení Bauhausu inspiroval i mnohé umělce, výtvarníky, architekty a jiné příslušníky české moderny tehdejší doby. Nebyl to jen Karel Teige, který v letech 1929–1930 přednášel na vysoké škole Bauhausu v Desavě. K prvním kontaktům dochází již v samém zárodku přizváním Wenzela Hablika k \"Výstavě neznámých architektů\" v roce 1919. Kontakty s českou avantgardou lze vystopovat již v raných dvacátých letech, zejména během výstavy Bauhausu ve Výmaru v roce 1923, které se zúčastnili např. Josef Chochol, Jaroslav Fragner, Karel Honzík, Jaromír Krejcar, Jan Emil Koula, Evžen Linhart a Vít Obrtel. Dne 4. července 1924 v rámci \"Druhého dne německých stavitelů\" přednášel naopak Walter Gropius v Ústí nad Labem. V roce 1928 se stavební oddělení Bauhausu (Bunzel, Meyer, Sharon) zúčastnilo urbanistické soutěže tamtéž.", "question": "Ve kterém roce vznikla škola s názvem Bauhaus?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Vrcholky mraků mají teplotu přibližně - °C. Zpočátku se soudilo, že teplota na povrchu Venuše by mohla být příznivá pro vznik života, až do počátku 60. let 20. století se teplota odhadovala kolem 50 °C a teprve v. roce 1965 se ještě na základě pozemských měření došlo k závěru, že teplota je značně vysoká, okolo 300 °C. V současnosti je průměrná teplota povrchu Venuše, jak ji určila NASA, 464 °C. Minimální teplotu mají právě vrcholky mraků, teplota na povrchu nikdy neklesá pod 400 °C. Povrch Venuše je vystaven po celou dobu přibližně stejné teplotě, jelikož zde nepanují výraznější výkyvy mezi dnem a nocí. Rotační osa Venuše je ke všemu skloněna jen o méně než tři stupně, takže se zde nevyskytuje pravidelné střídání ročních období a jejich teplotní výkyvy. Jediná výraznější změna teploty nastává s rostoucí nadmořskou výškou. V roce 1995 sonda Magellan nasnímala na vrcholku nejvyšších hor vysoce reflektivní bílou látku vykazující výraznou podobnost s pozemským sněhem. Tato látka vznikla nejspíše podobnými procesy jako vzniká sníh, i když za značně vyšších teplot. Na povrchu v nižších oblastech se tato látka dostává do plynného skupenství a ve vyšších oblastech pak po změně skupenství padá zpět k povrchu. Přesné složení této látky je v současnosti neznámé a objevuje se celá řada možných vysvětlení od telluru až po sloučeniny sulfidů např. galenitu. Jelikož Venuše nemá vlastní magnetické pole, není její povrch zcela chráněn před slunečním větrem a částicemi dopadajícími na její horní část atmosféry. Uvažuje se, že Venuše měla původně podobné množství vody v atmosféře jako má Země. V důsledku bombardování slunečními částicemi ale došlo k rozštěpení vodních molekul na atomy vodíku a kyslíku. Vlivem nízké hmotnosti vodíku mohl následně snadno uniknout do kosmického prostoru. Oproti tomu těžší kyslík zůstal v atmosféře a následně nejspíše reagoval s atomy v kůře, došlo k jeho navázání a postupnému vymizení z atmosféry. Poměr vodíku a deutéria v atmosféře planety tuto teorii podporuje. Vzhledem k suchu jsou horniny na Venuši těžší a tvrdší než na Zemi, což umožňuje vznik hor a útesů s prudšími svahy a neobvyklými tvary.", "question": "Má Venuše vlastní magnetické pole?", "answers": ["Jelikož Venuše nemá vlastní magnetické pole, není její povrch zcela chráněn před slunečním větrem a částicemi dopadajícími na její horní část atmosféry."]}
{"title": "Cassini (sonda)", "context": "Každý z těchto gravitačních manévrů sondu urychlil, čímž se podstatně zkrátila doba přeletu k Saturnu. Průletů kolem Venuše a Země bylo využito ke kalibraci vědeckých přístrojů, v oblasti planety Jupiter sonda prováděla v omezeném rozsahu vědecká měření. == Na orbitě Saturnu == Do Saturnovy sféry gravitačního vlivu vstoupila sonda 9. března 2004. Zážehem hlavního korekčního motoru na dobu 96 minut byla 1. července 2004 sonda navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Dne 25. prosince 2004 se od sondy Cassini oddělila sonda Huygens, která 14. ledna 2005 úspěšně přistála na měsíci Titan. Během jejího přistávání sloužila sonda Cassini jako retranslační stanice pro předávání vědeckých a technických dat ze sondy Huygens na Zemi. Sonda Huygens přistála na měsíci Titanu 14. ledna 2005 a během sestupu atmosférou a po přistání shromáždila značné množství vědeckých poznatků o tomto tělese. Pravděpodobně na povrchu měsíce vydržela pracovat 4 hodiny, avšak Cassini, zprostředkovávající informace, se po dvou hodinách dostala do zákrytu měsíce, přenos byl tedy přerušen. Sonda provedla výzkum měsíců Saturnu. V prosinci 2007 odeslala sonda na Zem fotografie svědčící o existenci tekutých uhlovodíků na měsíci Titan. V tu dobu jej minula po čtyřicáté. Konec mise byl původně plánován na 30. června 2008, 15. dubna 2008 však NASA oznámila prodloužení mise nejméně o dva roky. V roce 2014 došlo k dalšímu prodloužení mise sondy.V letech 2010 až 2012 sonda proletěla třikrát poblíž měsíce Enceladus u Saturnu. Na jaře 2014 byly oznámeny výsledky přijatých dat, svědčící o velkém množství slané vody pod povrchem měsíce.Na podzim 2013 NASA oznámila příjem signálů ze sondy, pocházejících z měření infračerveným spektrometrem u měsíce Titan, dosvědčujícím existenci molekul propanu či propylenu.Sonda Cassini byla plánovaně zničena ponořením do atmosféry Saturnu 15. září 2017, kdy vyslala poslední sérii fotek. === Snímky největších měsíců Saturnu vyfocené sondou Cassini === == Původ jména == Sonda byla pojmenována na počest italsko-francouzského astronoma G. D. Cassiniho (1625–1712), který se nebývalou měrou zasloužil o výzkum Saturnu a objevil čtyři jeho měsíce. == Odkazy == === Reference === === Související články === Kosmická sonda === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Sonda Cassini ve Wikimedia Commons Cassini-Huygens Home Page (anglicky) Encyklopedie SPACE 40 - Cassini (česky) Home Page ESA (anglicky) Cassini-Huygens Home Page JPL (anglicky) Encyklopedie SPACE 40 - Cassini (česky) Encyklopedie SPACE 40 - Huygens (česky) Jezero na Titanu (česky)", "question": "Jak se jmenuje americká planetární sonda, která byla jako první navedena na orbitu Saturnu?", "answers": ["Cassini"]}
{"title": "Ed Wood (film)", "context": "Ed Wood je americké komediální drama, jde o životopisný film z roku 1994, režíroval jej a produkoval Tim Burton a hlavní roli ztvárnil Johnny Depp jako kultovní režisér Edward D. Wood, Jr., známý jako \"nejhorší režisér všech dob\". Scénář je prací Scotta Alexandera a Larryho Karaszewského, z doby, kdy byli studenty na USC School of Cinematic Arts. Provokovalo je, že jsou svou tvorbou na Problem Child a následujících filmech považováni pouze za autory rodinných filmů, Alexander a Karaszewski uzavřeli dohodu s Burtonem a Denisem Di Novi na produkci životopisného filmu Ed Wood, a Michaelem Lehmannem jako režisérem. Vzhledem ke sporu s Airheads, Lehmann musel vyklidit pozici režiséra a tu převzal Burton. Ed Wood byl původně prací studia Columbia Pictures, ale studio dalo film do odběhu přes rozhodnutí Burtona natočit film černobíle. Ed Wood byl převzat společností Walt Disney Picture. Film byl uznáván kritikou, ale neměl kasovní úspěch. Landau a Rick Baker, kteří navrhli Landauovy masky, vyhráli za svou práci na filmu Academy Awards. Edward D. Wood, Jr. se snaží vstoupit do filmového průmyslu. Když slyšel oznámení časopisu Variety, že producent George Weiss se pokouší koupit životní příběh Christine Jorgensen , inspiruje to Eda setkat se s Weissem osobně. Weiss vysvětluje, že oznámení magazínu Variety byl únik informací, a že je nemožné koupit práva na zfilmování životního příběhu Ch. Jorgensenové. Producent se rozhodne pro fiktivní název ''I Changed My Sex'. Jednoho dne se Ed setká se svým dávným idolem Bélou Lugosim.", "question": "Na jaké škole studovali scénáristé filmu Ed Wood v době, kdy scénář vznikl?", "answers": ["USC School of Cinematic Arts"]}
{"title": "Seneca", "context": "Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech (roku 49) na žádost Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus (náčelník praetoriánů) a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům, přesto byl v roce 65 obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reálná účast v něm není pravděpodobná. Poté byl donucen k sebevraždě, podřízl si žíly. Jeho smrt bývá někdy mylně spojována s bojem za republiku atp., protože Seneca byl naopak zastáncem císařství. Seneca byl jedním z nejplodnějších autorů, psal prózu i poezii. Psal v krátkých, jednoduchých větách a styl byl trochu komediální. Byl přívržencem nového, bujarého, tzv. asijského stylu psaní a často napadal starší autory (neměl rád attický styl). Svou mluvou napodoboval Ovidia. Ve svých filosofických úvahách vycházel ze stoicismu a jeho díla se týkají především morální filosofie.", "question": "Psal Seneca prózu?", "answers": ["Seneca byl jedním z nejplodnějších autorů, psal prózu i poezii."]}
{"title": "Délka", "context": "Stejný charakter jako délka má mnoho fyzikálních veličin (v závorce doporučené značky): jiné názvy charakteristických rozměrů útvarů a těles: šířka, tloušťka, výška (obvykle a, b, c pro rozměry těles tvaru hranolu, v pro svislý rozměr, d pro tloušťku vrstvy) , poloměr (r), průměr (d) charakteristiky umístění v prostoru: výška (v, h), hloubku (h), polohový vektor (r, R), souřadnice (x, y, z / x1, x2, x3 / h1, h2, h3) délka dráhy (trajektorie) pohybu (s) délkové charakteristiky vlnění: vlnová délka (λ), Comptonova vlnová délka (λ) … délkové charakteristiky dosahu pole/vlnění/záření/tepla: hloubka průniku (d, λ), délka zeslabení(λ), polotloušťka(d½)… délkové charakteristiky optických soustav: ohnisková vzdálenost (f), optický interval soustavy (Δ), … délkové charakteristiky atomu/částic: Bohrův poloměr (a0), klasický poloměr elektronu(re), … a mnoho dalších. Relativnost délky Současná fyzika nechápe délku jako veličinu absolutní, tedy v čistě geometrickém smyslu, ale jako veličinu závislou na pohybovém stavu vzhledem k soustavě pozorovatele a na gravitačním poli. Již speciální teorie relativity vysvětluje tzv. kontrakci délky či jev zvaný aberace, obecná teorie relativity pak přidává závislost na zrychlení a gravitaci a vysvětluje např. tzv. gravitační rudý posuv elektromagnetického vlnění. Délka v kvantové fyzice V klasickém případě lze délku vyjádřit změnou polohového vektoru. V kvantové mechanice je obdobou vektor polohy (obvykle značený x či X) resp. jeho tři složky (souřadnice) v daném vztažném systému. Souřadnice jsou vzájemně kompatibilní pozorovatelné, tedy lze u kvantových systémů principiálně změřit všechny tři. Naopak nelze určit danou složku polohy částice s odpovídající složkou její hybnosti – tyto dvě veličiny jsou nekompatibilní a jejich určitelnost podléhá Heisenbergovu principu neurčitosti.", "question": "Jak se značí základní jednotka délky?", "answers": ["m"]}
{"title": "Kongregace kněží Nejsvětější Svátosti", "context": "Kongregace kněží Nejsvětější Svátosti Eucharistiáni Zakladatel Petr Julián Eymard Vznik 1896 Souřadnice 41°55′1,8″ s. š., 12°31′4,5″ v. d. Oficiální web www.ssscongregatio.org multimediální obsah na Commons Některá data můžou pocházet z datové položky. Eucharistiáni (plným názvem Kongregace kněží Nejsvětější Svátosti, latinsky Congragatio Presbyterorum a Sanctissimo Sacramento) jsou římskokatolickou řeholní kongregací, která byla založena roku 1856 sv. Petrem Juliánem Eymardem. Eucharistiáni jsou tzv. „řeholní společnost papežského práva“, což znamená, že generální představený řádu podléhá přímo papeži. Poslání řádu Oficiálním cílem řádu je \"odpovědět na hlad lidí a zpřístupnit jim poklady Boží lásky v Eucharistii\" (Řehole, článek 3.) V praxi to znamená prohlubovat úctu katolické veřejnosti k eucharistii. V ČR existoval od roku 1912 do roku 1950 v Brně. Dva čeští eucharistiáni patří do komunity ve Vídni, jeden studuje[kdy? ] v Itálii. Odkazy Externí odkazy Stránky bývalé provincie Rakousko-Jižní Tyrolsko Oficiální stránky Kongregace v Evropě Oficiální stránky Kongregace v USA Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství Autoritní data: GND: 30933-3 | VIAF: 156889558", "question": "Co je oficiálním cílem řádu Kongregace kněží Nejsvětější Svátosti?", "answers": ["odpovědět na hlad lidí a zpřístupnit jim poklady Boží lásky v Eucharistii"]}
{"title": "Boje o Nizozemskou východní Indii (1941–1942)", "context": "síla 33 válečných lodí41 ponorek234 letadel67 000 nizozemských vojáků8 000 anglo-amerických vojáků 52 válečných lodí18 ponorek50 000 vojáků ztráty 62 116:2 383 zabito59 733 zajato 671 zabito Tažení v Nizozemské východní Indii byla rozsáhlá vojenská kampaň za druhé světové války vedená Japonci proti Nizozemské východní Indii. Cílem tažení bylo ovládnout souostroví a tamější bohaté nerostné suroviny, především ropu. Japoncům se nejrozsáhlejší nizozemskou kolonii podařilo dobýt de facto do března 1942 za cenu „pouhých“ 671 padlých. Naproti tomu Spojenci přišli o více než 2380 mrtvých a o 59 733 zajatých. Po japonském úvodním útoku na Borneo, Celebes a Moluky se Japonci v únoru 1942 vylodili na Sumatře, čímž ohrozili západní Jávu. Následné vylodění na Bali a Timoru odřízlo Jávu od Austrálie a ohrozilo východní Jávu. Vyvrcholením kampaně byla námořní bitva v Jávském moři a japonské vylodění na Jávě. Z pohledu Japonců to bylo kolosální vítězství, z pohledu Spojenců a obzvláště Nizozemců katastrofa. Nizozemci touto porážkou definitivně ztratili pozici někdejší světové velmoci. Jednalo se o největší kolonii Spojenců dobytou Japonci za druhé světové války. U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce Pozadí Související informace naleznete také v článcích Druhá světová válka, Válka v Tichomoří, Bitva o Nizozemsko a Nizozemská východní Indie. Když bylo v květnu 1940 Nizozemsko obsazeno Německem, zůstaly nizozemské kolonie osamocené, ale věrné nizozemské exilové vládě v Londýně. Až na hrozbu útoku pomocných křižníků zůstala Nizozemská východní Indie mimo dosah nacistického Německa a fašistické Itálie. V japonském císařství ale po debaklu u Chalchyn golu v létě 1939 získala nad frakcí hokušin ron (北 ~ doktrína severní expanze) převahu frakce nanšin ron (南 ~ doktrína jižní expanze). Ta obhajovala útok na jih, za účelem obsazení nerostných zdrojů britského Malajska, britského Bornea a ostrovů Nizozemské východní Indie. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dutch East Indies campaign na anglické Wikipedii. Literatura ALFORD, Lodwick H. Playing for Time: War on an Asiatic Fleet Destroyer. Bennington, Vermont: Merriam Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-4357-5548-2. (anglicky) BARTSCH, William H. Every Day A Nightmare: American Pursuit Pilots in the Defense of Java, 1941-1942. [s.l.]: Texas A&M University Press, 2010.", "question": "Jak dopadly boje o Nizozemskou východní Indii?", "answers": ["Z pohledu Japonců to bylo kolosální vítězství"]}
{"title": "Einsatzgruppen", "context": "Pohotovostní jednotky Einsatzgruppen byly zřízeny vedoucími představiteli nacistického Německa již před invazí do Rakouska a obsazením Československa. Po obsazení Polska bylo jejich úkolem terorizovat místní obyvatelstvo a likvidovat nežádoucí osoby, v první řadě Židy, polskou inteligenci a kněze (operace Tannenberg). V květnu roku 1941 vznikly jednotky SS Einsatzgruppen určené pro činnost v Sovětském svazu, kam byl plánován německý útok - operace Barbarossa. Jejich úkolem byl jednak boj proti partyzánům, jednak likvidace skupin obyvatelstva - v první řadě Židů, komunistů a Cikánů, postupně následovalo vyhlazování slovanského obyvatelstva a příslušníků asijských menšin v Sovětském svazu. Veliteli těchto zvláštních jednotek byli příslušníci tajné státní policie gestapa (Geheime Staatspolizei), SD (Sicherheitsdienst) a SS (Schutz-Staffeln). Mužstvo tvořili příslušníci gestapa, SD, SS, příslušníci pořádkové policie OrPo (Ordnungspolizei) a zejména příslušníci zbraní SS (Waffen-SS). SS Einsatzgruppen vykonávaly ty nejvíce odsuzované zločiny na okupovaném území Sovětského svazu. Např. v rokli Babí Jar u Kyjeva zavraždily koncem září přes 33 tisíc Židů, přičemž na tomto místě bylo celkem zmasakrováno 100-200 tisíc občanů SSSR. V polovině roku 1943 se Sonderkommando 1005 pokusilo odstranit důkazy o masových popravách exhumací a kremací mrtvých. Einsatzgruppen se dělily na další podskupiny známé jako Einsatzkommandos či Sonderkommandos. V případě potřeby mohly požádat jednotky Einsatzgruppen o pomoc Wehrmacht, ještě důležitější byla pro ně spolupráce s místními policejními sbory na Ukrajině, v Lotyšsku či Litvě, kde jejich příslušníci bývali odměňováni z majetku ukradeného zavražděným obětem. V Sovětském svazu byly čtyři Einsatzgruppy, přičemž každou z nich tvořilo 500-990 mužů, celkem sloužilo v Einsatzgruppen zhruba 3000 mužů. Einsatzgruppe A (velitel SS-Standartenführer Dr. Franz Walter Stahlecker) - Pobaltí, sídlo \"pevnost smrti číslo 9\" u Kaunasu Einsatzgruppe B (velitel SS-Brigadeführer Arthur Nebe) - Bělorusko Einsatzgruppe C (velitel SS-Brigadeführer Dr. Otto Rasch) - Ukrajina, sídlo Kyjev Einsatzgruppe D (velitel SS-Standartenführer prof. Otto Ohlendorf) - Besarábie, Krym, Kavkaz Způsob likvidace lidí těmito komandy byl nanejvýš brutální. Lidé byli vyhnáni z domovů, přičemž se stávalo, že nemohoucí lidé byli zastřeleni i v posteli. Ostatní odcházeli buď do transportů, které je odvážely do koncentračních táborů, nebo na určitá místa, kde muži museli vykopat masový hrob, načež lidé byli postupně stříleni a padali postupně do hrobu.", "question": "Ve kterém roce vznikly jednotky SS Einsatzgruppen?", "answers": ["1941"]}
{"title": "Albertina", "context": "Albertina je galerie umění založená v roce 1776 ve Vídni vévodou Albertem Sasko-Těšínským a jeho ženou Marií Kristinou, (rakouskou arcivévodkyní, čtvrtou dcerou císařovny Marie Terezie). Obsahuje jednu z největších světových sbírek grafiky. Sbírky galerie tvoří cca 50 000 kreseb, leptů a akvarelů a více než 1,5 milionu rytin. Katalog uvádí 43 kreseb Raffaela Santiho, 145 Albrechta Dürera, 70 Rembrandta (tedy více, než kterákoli jiná galerie na světě) či 150 prací Egona Schieleho. Mezi dalšími autory jsou zastoupeni Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarotti, Peter Paul Rubens, Hieronymus Bosch, Pieter Brueghel, Paul Cézanne, Pablo Picasso, Henri Matisse, Gustav Klimt či Oskar Kokoschka. Významná je rovněž sbírka fotografií, dokumentující vývoj tohoto média. Od poloviny 18. století sloužil palác jako residence místodržícího rakouského Nizozemska, dnešní Belgie. V roce 1794 daroval císař František II. palác vévodovi Albertovi Sasko-Těšínskému, který byl jako místodržící z Belgie Francouzi vypuzen. Palác je pojmenovaný podle něj. Albert se sňatkem přiženil do habsburského rodu. Až do roku 1919 byla pak Albertina majetkem některého z členů Habsburků. Roku 1802 byla dokončena přístavba nového reprezentačního křídla, které bylo vybaveno nábytkem, jenž měl Albert ve svém belgickém sídle. Druhá velká adaptace proběhla v letech 1822–1825 za spolupráce architekta Josefa Kornhäusela a sochaře Josefa Kliebera. Část prostor byla vybavena v duchu klasicismu. Při další větší úpravě v poslední třetině 19. století získala Albertina fasádu, která odpovídá historizujícímu slohu sousední Ringstraße. Roku 1919 byl palác jeho majiteli, arcivévodovi Bedřichu Rakousko-Těšínskému, jako příslušníkovi habsburského rodu i se sbírkami vyvlastněn. Arcivévodovi však bylo povoleno odvézt si do exilu v Maďarsku, kde mu byl majetek ponechán, všechno cenné vybavení. V březnu roku 1945 byla Albertina vážně zasažena bombardováním. Počátkem 90. let 20. století byla Albertina v důsledku velké rekonstrukce uzavřena, zpřístupněna veřejnosti byla opět v roce 2003. Během rekonstrukce se podařilo zakoupit zpět většinu původního vybavení, odvezeného počátkem 50. let. Rozšířila se výstavní plocha a vybudovaly se nové moderní depozitáře. Za počátek sbírky je považováno datum 4. červenec 1776, shodou okolností stejný den, kdy americký kongres schválil Prohlášení nezávislosti. Toho dne převzali vévoda Albert a jeho manželka, arcivévodkyně Marie Kristina, v Benátkách od tamního rakouského vyslance pro císařskou sbírku přes tisíc mědirytin. Albert sbírku postupně rozšiřoval o kresby Leonarda, Raffaela, Poussina či Lorraina. Roku 1796 získal výměnou z císařské dvorní knihovny díla Albrechta Dürera. Odtud přešly do budoucí Albertiny i práce Rubensovy, Rembrandtovy a van Dycka, které se před tím, v roce 1738, do knihovny dostaly ze sbírky Evžena Savojského.", "question": "Kdo založil Albertinu?", "answers": ["vévodou Albertem Sasko-Těšínským"]}
{"title": "Československá lidová armáda", "context": "Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 charakterizovala Československou lidovou armádu takto: \"Československá armáda byla vedle SNB a LM chápána jako jeden z přímých mocenských nástrojů ovládání společnosti a bezprostředního zvládání vnitropolitických potíží, KSČ prostřednictvím obrovského aparátu Hlavní politické správy ČSLA prolínajícího se do nejnižších jednotek prakticky kontrolovala svůj absolutní vliv v armádě.\" [7] V průběhu Sametové revoluce navrhoval komunistický ministr národní obrany Václavík nasazení armády proti demonstrantům, ale jeho návrh nebyl vyslyšen.[7] Reference ↑ Vojenská oblast 1 [1945-1950] : Velitelství. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (česky) ↑ Praha zažila vojenskou přehlídku, po 23 letech | Domov. Lidovky.cz [online]. 2008-10-28 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (česky) ↑ Prahou má burácet velkolepá vojenská přehlídka - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. ↑ HAVELKA, Radek. CZK - Hodnosti ozbrojených sil [1918-1992]. Válka.cz [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné online. ISSN 1803-4306. ↑ Zákon 76/1959 o některých služebních poměrech vojáků↑ HODNOSTNÍ OZNAČENÍ [online]. Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. 1 2 Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část IV. - Československá lidová armáda, [cit. 2009-10-28]. Dostupné online. Související články Československá armáda (název předcházející a následující po názvu ČSLA) Armáda České republiky Armáda Slovenské republiky Dům armády Označení letadel používaných v Československu po 2. světové válce Pomocné technické prapory Zpravodajská správa Generálního štábu ČSLA Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Československá lidová armáda na Wikimedia Commons Československá lidová armáda Československá armáda Technika Československé lidové armády V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czechoslovak People's Army na anglické Wikipedii (číslo revize nebylo určeno)Šablona {{Překlad}} požaduje zadat hodnotu do parametru „revize“! . Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Komunistický režim v Československu", "question": "Jakou zkratku měla Československá lidová armáda?", "answers": ["ČSLA"]}
{"title": "Number One Observatory Circle", "context": "Number One Observatory Circle Number One Observatory Circle Účel stavby oficiální sídlo Základní informace Architekt Leon E. Dessez Výstavba 1893 Poloha Adresa 1 Observatory Circle NW, Washington, DC 20008-3619, Washington, D.C., Spojené státy americké Spojené státy americké Souřadnice 38°55′22,64″ s. š., 77°3′55,53″ z. d. Další informace Web Oficiální web multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Odcházející viceprezident Cheney a nastupují viceprezident Biden s manželkami (listopad 2008) Number One Observatory Circle je oficiální rezidence Viceprezidenta Spojených států amerických. Je součástí komplexu United States Naval Observatory ve Washingtonu D.C. Stavba byla postavena roku 1893 pro superintendenta. Od roku 1923 byla rezidencí The Chief of Naval Operations. Kongres USA rozhodl roku 1974, že Number One Observatory Circle bude oficiální rezidencí Viceprezidenta Spojených států amerických a jeho rodiny. Od tohoto roku zde bydleli všichni Viceprezidenti USA, první byl Nelson Rockefeller, doposud poslední je současná viceprezidentka Kamala Harrisová. Roku 2002, tedy krátce po 11. září 2001 byl postaven bezpečnostní bunkr. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Number One Observatory Circle na Wikimedia Commons Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Spojené státy americké", "question": "Co je to Number One Observatory Circle?", "answers": ["oficiální rezidence Viceprezidenta Spojených států amerických"]}
{"title": "Kostel všech národů", "context": "Kostel všech národů Místo Stát Izrael Izrael Obec Jeruzalém, čtvrť At-Tur Lokalita Getsemanská zahrada Souřadnice 31°46′45,22″ s. š., 35°14′22,66″ v. d. Základní informace Církev Římskokatolická Provincie Jeruzalémský patriarchát Diecéze Latinský patriarchát jeruzalémský Architektonický popis Architekt Antonio Barluzzi Výstavba 1919–1926 Další informace multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Kostel všech národů (nazývaný také bazilika Agónie Páně, Basilica Agoniæ Domini) v Getsemanské zahradě v Jeruzalémě leží na západním úpatí Olivové hory v údolí řeky Cedron a náleží františkánské Kustodii Svaté země. Historie Interiér chrámu První kostel na tomto místě dal postavit císař Theodosius Veliký v letech 379–395, ale roku 614 byl zničen armádou perských Sásánovců a následným zemětřesením roku 750. V období křižáckého státu byl ve 12. století na jeho troskách postaven kostel nazvaný Bazilika Agónie, který zanikl roku 1345. Františkáni se pokoušeli již od 14. století získat tato místa, podařilo se jim to až v 17. století, ale se stavbou kostela mohli začít až po provedení vykopávek (od roku 1891), při nichž nalezli zbytky předchozích staveb. Na stavbu kostela podle projektu italského architekta Antonia Barluzziho se vybíraly finanční prostředky po celém světě, proto je dnes zván také Kostel všech národů. Literatura MAJERNÍK, Ján; SCHEIDOVÁ, Leopoldína. Spoznávajme Svätú zem pohľadom archológov a biblistov. 1.. vyd. Bratislava: Rímskokatolícky farský úrad v Zákamennom, 2005. 801 s. ISBN 80-968861-9-3. Kapitola 8. Bazilika Agónie, s. 197-199. (slovensky) KROLL, Gerhard. Po stopách Ježíšových. 2.. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 486 s. ISBN 80-7192-711-2. Kapitola 59. Zatčení, s. 320-326. (česky) Externí odkazy Kostel všech národů, oficiální webové stránky Virtual Tour of inside Church of All Nations Archivováno 16. 7. 2012 na Wayback Machine mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství | Izrael Autoritní data: GND: 1079636730 | VIAF: 200145067430266631085", "question": "Kdy byl první kostel na místě Kostela všech národů zničen zemětřesením?", "answers": ["roku 750"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "1896 – řádný profesor Karlovy univerzity (ordinář) 1850 – narozen v Hodoníně 1869 – odchod z Brna do Vídně 1877 – setkání s Charlottou Garrigue v Lipsku, zasnoubení 1878 – sňatek v New Yorku 1879 – narození dcery Alice 1880 – narození syna Herberta. 1882 – přistěhování do Prahy s rodinou 1886 – narození syna Jana 1890 – narození dcery Eleanor (2. března) a její úmrtí 18. července 1891 – narození dcery Olgy 1914 – v exilu s dcerou Olgou (manželka a tři děti. zůstaly v Čechách) 1915 – úmrtí syna Herberta 1918 – návrat do Prahy z exilu 1923 – úmrtí manželky Charlotty 1937 – zemřel na zámku v Lánech (v letech 1914–1918 v kontextu souvisejících událostí) 1875 – předseda Českého akademického spolku. ve Vídni 1877 – prosadil vědecké prozkoumání zfalšovaných rukopisů 1882 – po přistěhování do Prahy politická činnost, mj. i nový politický směr realismus 1887 – první cesta do Ruska 1888 – druhá cesta do Ruska 1890 – jednání se staročechy a po neúspěchu u nich s mladočechy.", "question": "Ve kterém roce se narodil Tomáš Garrigue Masaryk?", "answers": ["1850"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Neptun je osmá a od Slunce nejvzdálenější planeta sluneční soustavy; řadí se mezi plynné obry. S rovníkovým průměrem okolo 50 000 km spadá mezi menší plynné obry sluneční soustavy. Podobně jako u ostatních plynných obrů je možno přímo pozorovat pouze svrchní vrstvy atmosféry, ve kterých je vidět několik velkých temných skvrn, připomínajících skvrny v atmosféře Jupiteru. Neptun má charakteristicky modrou barvu, která je zapříčiněna mj. přítomností většího množství metanu v atmosféře. Planeta Neptun je značně podobná Uranu, obě planety mají rozdílné složení než další plynní obři sluneční soustavy Jupiter a Saturn. Uran a Neptun jsou proto někdy vyčleňováni do zvláštní kategorie jako tzv. \"ledoví obři\". Atmosféra Neptunu je složena převážně z vodíku a hélia s větším podílem vody, čpavku a metanu. Vnitřní stavba planety je spíše kamenitá a navíc obohacená vodním ledem. Planeta byla objevena v roce 1846 Johannem Gallem a studentem astronomie Louisem d'Arrestem jako vůbec jediná na základě matematických výpočtů gravitačních odchylek okolních těles. Následně planeta dostala své jméno podle římského boha moří Neptuna. Předpokládá se, že Neptun vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických (kamenných) planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti. Teorie gravitačního kolapsu naopak předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě planety Neptun trval jen několik století. V poslední době existují názory popírající tyto teorie vzniku.", "question": "Která planeta se jmenuje podle římského boha moří?", "answers": ["Neptuna"]}
{"title": "Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně", "context": "Mgr. Jan Kalenda, Ph.D. Počty akademiků (k roku 2016[2]) Počet bakalářských studentů 6 123 Počet magisterských studentů 2 668 Počet doktorandů 422 Počet akademických pracovníků 513 Další informace Počet fakult 6 Sídlo Zlín Adresa Nám. T. G. Masaryka 5555, Zlín, 760 01, Česko Zeměpisné souřadnice 49°13′21,56″ s. š., 17°39′53,48″ v. d. http://www.utb.cz/ Některá data mohou pocházet z datové položky. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (UTB) je veřejná vysoká škola univerzitního typu ve Zlíně, má šest samostatných fakult v rámci kraje. Nabízí studium technických a technologických, ekonomických, uměleckých, informatických, humanitních i zdravotnických oborů. Univerzita Tomáše Bati navazuje na tradici Fakulty technologické ve Zlíně Vysokého učení technického v Brně, která zde existovala od roku 1969 až do roku 2001, kdy zákonem 404/2000 Sb.[3] vznikla k 1. lednu 2001 samostatná univerzita. Pojmenována je po zakladateli obuvnické výroby ve Zlíně Tomáši Baťovi (1876-1932). Na šesti fakultách UTB studuje přes 9000 posluchačů. Mezinárodní prostředí pomáhají vytvářet zahraniční studenti, jichž je na UTB 10 % a pocházejí z celého světa. Škola je pravidelně velmi dobře hodnocena v mezinárodním srovnání. Podle prestižní britské společnosti Times Higher Education patří UTB mezi 40 nejlepších světových univerzit vzniklých po roce 2000.[4] Podle žebříčku, který ve stejném roce zpracovala britská společnost QS Ranking, patří univerzitě 92. místo mezi univerzitami střední a východní Evropy a Střední Asie.[5]", "question": "Kolik fakult má Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Ježděnec", "context": "Ježděnec je rybník nacházející se na západním okraji Honbic v okrese Chrudim. Má podélně-oválný charakter. Voda do něj přitéká od jihu potokem Ježděnka a odtéká stavidlem a přepadem na sever. Hráz se nachází severním směrem a prochází tudy asfaltová silnice. Ježděnec vznikl před rokem 1852. Rybník má rozlohu 2,4 ha. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Ježděnec ve Wikimedia Commons", "question": "Jaký charakter má rybník Ježděnec?", "answers": ["podélně-oválný"]}
{"title": "Kiss", "context": "V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS). První album skupina začala nahrávat 10. října 1973 v Bell Sound Studios v New Yorku. První oficiální vystoupení skupiny bylo na Academy of Music (NY), kde předskakovali kapele Blue Öyster Cult. Na tomto koncertu se stalo, že při plivání plamenů vzplanuly nalakované vlasy Geneho Simmonse. Dne 5. února 1974 v kanadském Edmontonu na Northern Alberta Jubilee Auditorium skupina nastartovala své koncertní turné. Album s jednoduchým názvem Kiss bylo vydáno 18. února. Dne 19. února bylo v televizi ABC v programu Dicka Clarka In Concert odvysíláno první televizní vystoupení skupiny se skladbami Nothin' to Lose, Firehouse a Black Diamond. Dne 29. dubna skupina vystoupila v programu The Mike Douglas Show se skladbou Firehouse. Tomuto vystoupení předcházelo Douglasovo interview se Simmonsem, ve kterém se namaskovaný Gene vyjádřil, že je zosobněním zla, čímž zaujal, pobavil a zároveň uvolnil atmosféru ve zmateném hledišti. Nicméně i přes publicitu a koncertní turné se prodalo jen 75 000 nosičů prvního alba. Skupina Kiss spolu s vydavatelstvím Casablanca Records, které album produkovalo, rychle ztrácely své investice.", "question": "Začaly někdy na kocertu hořet vlasy Geneho Simmonse?", "answers": ["Na tomto koncertu se stalo, že při plivání plamenů vzplanuly nalakované vlasy Geneho Simmonse."]}
{"title": "Skřivánci na niti", "context": "Skřivánci na niti je český hořce poetický film režiséra Jiřího Menzela z roku 1969 natočený podle knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Film vypráví o partě dělníků a skupině vězeňkyň (tzv. kopečkářek) pracujících v dusné atmosféře 50. let 20. století na kladenském šrotišti u zdejších železáren a oceláren. Každý z nich má nějaký svůj životní příběh, během něhož se nedobrovolně dostal k této práci (bývalý živnostník \"Mlíkař\", prokurátor, saxofonista, vězeňkyně, profesor, kuchař ap.). Hlavní dějovou osu tvoří milostný příběh mladé vězeňkyně a mladého dělníka (Václav Neckář a Jitka Zelenohorská). Film byl vyroben v ČSSR, Filmové studio Barrandov v roce 1969 a ihned po jeho neveřejné premiéře byl pro svoji otevřenou kritiku tehdejšího vládnoucího totalitního režimu na více než 20 let zakázán. Jeho faktická veřejná premiéra proběhla teprve až po společenských změnách, které nastaly v roce 1989. Film získal v roce 1990 významné mezinárodní ocenění Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Skřivánci na niti na Kinoboxu.cz Skřivánci na niti na Českém filmovém nebi", "question": "Kdy byl natočen film Skřivánci na niti?", "answers": ["1969"]}
{"title": "Kostel svatého Jiljí (Brno-Komárov)", "context": "Kostel svatého Jiljí se nachází v brněnské čtvrti Komárov, na území městské části Brno-jih v Černovické ulici. Jde o jednu z nejstarších funkčních staveb v Brně. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky. == Historie == Původní románský kostel byl v obci Luh (dnešní Komárov) postaven koncem 12. století na místě bývalé kaple zasvěcené svatému Jiljí. Patřil řádu benediktinů, kteří do roku 1220 přistavěli ještě obytnou věž na západním průčelí. Kostel byl součástí kláštera, který se rozkládal na místě dnešních zahrad mezi kostelem a ulicí Lužnou. Po roce 1350 byla stržena východní stěna kostela a přistavěn gotický chór a presbytář. Po třicetileté válce byla barokně zaklenuta původní románská loď a proražena dnešní velká okna. Jediné zachovalé románské okno dnes najdeme v severní zdi kostela (viz obrázek). Věž pochází z konce 18. století, kdy u příležitosti zřízení komárovské farnosti prošel kostel dalšími stavebními úpravami. V roce 1854 pak byla přistavěna kaple svátosti smíření (původně sakristie), v průběhu 19. století byl kostel novogoticky upraven. V blízkosti kostela byly při archeologickém výzkumu (provádělo Muzeum města Brna pod vedením dr. Dany Cejnkové) nalezeny pozůstatky benediktinského kláštera, který vznikl v průběhu 12. století a zanikl roku 1527. Velkou rekonstrukcí prošel kostel v letech 1997–2004, kdy bylo provedeno mj. statické zajištění kostela, odvlhčení, výměna krovů, nová krytina věží, fasády, elektroinstalace nebo restaurování vnitřních i vnějších kamenných prvků. Obnoven byl i mobiliář kostela, aby liturgicky i umělecky odpovídal počátku 3. tisíciletí. == Zajímavosti == Pozůstatky původní kaple byly odkryty a opět zasypány při archeologickém průzkumu roku 1976. Název komárovského kláštera zněl Porta Dei (brána Boží). Z komárovské louky odcházeli v době baroka poutníci do Mariazell; po dobu jejich putování se zde komárovští farníci shromažďovali k modlitbám. V den sv. Jiljí při jejich návratu se farnost scházela k jejich uvítání chlebem a koláči, tzv. \"Koláčovému svátku\"; v roce 1834 se ho v předvečer svátku sv. Jiljí zúčastnil císař František II. s manželkou.", "question": "Komu patřil původní kostel svatého Jiljí v Komárově?", "answers": ["řádu benediktinů"]}
{"title": "Havaj", "context": "Havaj (anglicky Hawaii [hə] IPA, oficiálně State of Hawaii, havajsky Hawaiʻ [hə] IPA, oficiálně Mokuʻ o Hawaiʻ) je stát Spojených států amerických nacházející se v Tichém oceánu, řazený do oblasti pacifických států v západním regionu USA. Rozkládá se jihovýchodně od západního pobřeží kontinentálních Spojených států, ve vzdálenosti přibližně 3200 km. Havaj je nejjižnějším státem USA. Se svou rozlohou 28 311 km2 je Havaj osmým nejmenším státem USA, v počtu obyvatel (1,4 milionů) je 40. nejlidnatěším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 83 obyvatel na km2 je na 13. místě. Hlavním a největším městem je Honolulu s 350 tisíci obyvateli. Dalšími největšími městy jsou East Honolulu (50 tisíc obyv.), Pearl City (50 tisíc obyv.), Hilo (45 tisíc obyv.), Kailua (40 tisíc obyv.) a Waipahu (40 tisíc obyv.). Pobřeží Tichého oceánu dosahuje na Havaji délky 1207 km. Nejvyšším bodem státu je vrchol Mauna Kea s nadmořskou výškou 4207 m. Největšími toky jsou řeky Wailuku a Kaukonahua. Havajské ostrovy obydleli někdy v prvním tisíciletí našeho letopočtu Polynésané, pro Evropany objevil souostroví v roce 1778 James Cook. S evropskou pomocí následně všechny ostrovy král Kamehameha I. sjednotil do království, které převzalo havajský název největšího ostrova. Roku 1893 byl za účasti amerických sil proveden převrat a vznikla Havajská republika, jejíž území o pět let později Spojené státy anektovaly. Ty zde zřídily havajské teritorium, které existovalo více jak 60 let. Havaj se 21. srpna 1959 stala posledním, 50. státem USA. Poprvé byly Havajské ostrovy obydleny nejpozději zhruba okolo roku 1000 Polynésany, patrně ze souostroví Markézy (někteří antropologové věří, že se tak mohlo stát již okolo roku 300, tento náhled však není dostatečně podložen).", "question": "Jak se jmenuje největší ostrov Havajského souostroví", "answers": ["Havaj"]}
{"title": "Redukcionismus", "context": "Redukcionismus Redukcionismus (z lat. reductio, přivedení nazpět) je výkladový postup a myšlenkový směr, který se snaží vysvětlovat složité skutečnosti převedením na jednoduché části zejména rozkladem a tvrzením, že celek není „nic než“ soubor částí. Mechanická kachna(Jacques de Vaucanson, 1739) Předchůdci Snaha vyložit složité skutečnosti pomocí jednodušších je podstatou každého výkladu. První řečtí filosofové, předsókratici, kteří se snažili najít počátek nebo původ světa v jednom ze živlů, neznamená ještě úplné převedení čili redukci. Předchůdcem redukcionismu – pokud lze z dochovaných zlomků spolehlivě soudit – je teprve Démokritos: „ Rozlišujeme sice sladké a hořké, teplé a studené, a také barvy, ve skutečnosti však jsou jen atomy a prázdno. “ — Démokritos, zl. DK 68 B 9 U Démokrita provází ovšem toto přesvědčení i hluboká skepse co do možností lidského poznání: „ Ve skutečnosti nevíme nic, neboť pravda je v hlubině (v propasti). “ — Démokritos, zl. DK 68 B 117 Descartes a novověká věda Novověká věda si klade jiný cíl: smyslem poznání není skutečnosti rozumět, nýbrž ji účinně ovládnout. K tomu se výborně hodí reduktivní postup, který skutečnost rozkládá na jednoduché součásti a složky a zanedbává všechno, co se takovému rozložení příčí. Jakmile se rozklad na jednoduché složky podaří, lze mezi nimi najít i jednoduché příčinné vztahy (kauzalita), jež se dají vyjádřit matematicky a s jejich pomocí s jistotou předvídat. Tuto metodu vypracoval francouzský filosof, matematik a vědec René Descartes.[1] Reduktivní postup spočívá u Descarta v tom, že skutečnost chápe jako neživou, složenou z neživých částí a ovládanou zákony mechaniky: i živé organismy jsou stroje, které by bylo možno rozebrat a opět složit. Jen člověk má kromě toho nehmotnou duši, kterou nelze tímto způsobem rozkládat a skládat. Descartův mechanistický postup se skvěle osvědčil při zkoumání a ovládání neživé přírody, narazil však tam, kde musel obětovat příliš mnoho – už při výkladu meteorologických jevů a zejména při zkoumání živých organismů. Descartův výklad fysiologie lidského těla[2] se nikdy neprosadil a švédská královna Kristýna I., jíž knihu věnoval, mu odepsala, že se jí výklad líbí, nedovede si však představit, že by se dvěma hodinovým strojům narodily malé hodinky.", "question": "Co za výkladový postup je redukcionismus?", "answers": ["snaží vysvětlovat složité skutečnosti převedením na jednoduché části zejména rozkladem a tvrzením, že celek není „nic než“ soubor částí"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Na začátku roku 1743 se Marie Terezie vypravila do Prahy, aby se zde nechala korunovat. Do Prahy dojela 29. dubna 1743 a korunovace se konala 12. května 1743. V těch dobách se již Marii Terezii poměrně dařilo, 27. června 1743 Rakousko s Anglií porazilo Francii v Bitvě u Dettingenu a Francouzi se museli stáhnout opět za Rýn. Díky tomuto vítězství mohla Marie Terezie začít uvažovat o znovu dobytí Lotrinska a také Štrasburku, který si již dříve hodně oblíbila. Na podporu svého snažení uzavřela Marie Terezie dne 13. září 1743 ve Wormsu spojenectví s Anglií a sardinsko-piemontským královstvím. V létě roku 1744 vpadl Fridrich II. podruhé do Čech, čímž porušil mír sjednaný roku 1742 Anglií. Dále uzavřel s Francií alianci a 19. září 1744 opět dobyl Prahu. Na sklonku roku 1744 navíc porodila sestra Marie Terezie – Marie Anna mrtvé dítě a sama dne 16. prosince 1744 zemřela. 31. ledna 1745 přivedla Marie Terezie na svět dalšího syna – Karla Josefa. I přes tuto radostnou událost vládla v Rakousku spíše špatná nálada, jelikož 4. června 1745 u Dobroměře a 30. září 1745 u Ždáru u Trutnova prohrálo Rakousko bitvy proti Fridrichu II. Rakousko společně s Anglií prohrálo ještě bitvu proti Francii dne 11. května 1745 u Fontenoy v Rakouském Nizozemí. Kvůli těmto prohraným bitvám a navíc kvůli strachu z útoku na Čechy Marie Terezie podepsala další mír (už třetí v řadě) s Fridrichem II. dne 25. prosince 1745 v Drážďanech, ve kterém se definitivně zřekla Slezska. Naopak, Fridrich II. přislíbil, že uzná Františka Štěpána za římskoněmeckého císaře. V době, kdy platil mír s Pruskem, zbývala Marii Terezii poslední dvě válčiště – v Itálii a Nizozemí. Dne 16. června 1746 zvítězila rakouská armáda, které velel Josef Václav z Lichtenštejna, v bitvě s francouzsko-španělským vojskem u Piacenzy a Marie Terezie si tak mohla připsat další vojenský úspěch. Roku 1744 vydala Marie Terezie dekret, kterým vypověděla Židy z Čech a o rok později i z Moravy i Slezska, a to pod záminkou údajné spolupráce židovské komunity s nepřítelem během pruské okupace Prahy. Odchod Židů z Prahy znamenal pro město hospodářský pokles, proto bylo od dalšího vyhánění upuštěno a roku 1748 byl Židům povolen návrat za tzv. toleranční daň.", "question": "Kde podepisuje Marie Terezie mír s Fridrichem II. 25. prosince 1745?", "answers": ["v Drážďanech"]}
{"title": "Pelyněk estragon", "context": "Estragon se vysévá v dubnu do truhlíčků, pěstuje se i na okenní římse a sazenice se vysazují do záhonu v polovině května na slunné a teplé stanoviště. Daří se jí v humózní a živinami bohaté půdě v teplých a chráněných polohách. Množí se vegetativně dělením starých trsů nebo odnožemi. Při sklizni, kterou můžeme provádět až třikrát do roka, uřezáváme 20 až 30 cm dlouhé vrcholky trsu dříve, než rozvijí poupata. V té době obsahuje nejvíce silice, která dodává koření příjemnou aromatickou vůni a ostrou, slabě nahořklou chuť. Na záhonu vyžaduje vydatnou zálivku, v květináči ale nesnáší přelití. Prospívá mu přihnojení kopřivovým výluhem. Na zimu chráníme rostliny, seřezané asi 6 cm nad zemí, přikrytím slámou nebo listím před vymrzáním. Sušení musíme provádět co nejrychleji a teplota při tom nesmí přestoupit 35 °C, jinak se ztrácí aroma a rostlina hnědne. Kdo ji má na své zahrádce nebo za oknem, může ji s výhodou používat v čerstvém stavu. Estragon má svůj původ ve střední a jihozápadní Asii, je proto častou součástí pokrmů v kuchyni Arménů a Turků. Listy estragonu mají jemnou hořkosladkou kořeněnou chuť. Používá se k aromatizování vinných nebo ovocných octů, bylinkových másel, do nádivek, drůbeže, k pečeným a dušeným masům, do omáček, při nakládání zeleniny, k přípravě estragonové hořčice, při nakládání okurek, do čínských a francouzských pokrmů, k rýži a vařeným rybám, do salátů, polévek a marinád. Jako koření se používají čerstvé i sušené listy, často spolu se stonky. Pokrmům dodává pikantně trpkou příchuť. Estragon významně podporuje tvorbu žluči, působí mírně močopudně, zvyšuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení. Má i prokazatelný vliv antisklerotický a tonizační. Tlumí křečové bolesti při dyspepsii a podobných poruchách trávení. V lidovém léčitelství se používá na střevní parazity (roupy, škrkavky). Používá se v čerstvém i sušeném stavu, ale v malém množství. Lékař a botanik Ibn Baithar, který žil ve 13. století ve Španělsku, uvádí, že čerstvé výhonky estragonu byly vařeny v zelenině a šťáva z estragonu byla užívána k ochucování nápojů; poučuje nás dále, že estragon oslazuje dech, otupuje chuť hořkého léku a napomáhá spánku.[zdroj? ] Název Artemisia pochází zřejmě od řecké bohyně Artemis – ochránkyně panen, protože některé druhy tohoto rodu mají abortivní účinek. Druhový název dracunculus znamená latinsky malý drak, saň nebo had, pravděpodobně pro čárkovité listy ve tvaru jazyka.", "question": "Jakou chuť má Pelyněk estragon?", "answers": ["jemnou hořkosladkou kořeněnou chuť"]}
{"title": "Lawrencium", "context": "Lawrencium, chemická značka Lr (lat. Lawrencium), je patnáctým (posledním) členem z řady aktinoidů, jedenáctým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader kalifornia. Lawrencium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Lawrencium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů. Lawrencium bylo poprvé připraveno 14. února roku 1961 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč z izotopů kalifornia o hmotnosti 3 mg jádry boru 10B a 11B a bylo získáno lawrencium 257Lr s poločasem rozpadu 4,2 sekund. 252 98 Cf + 11 5 B → 258 103 Lr + 5 1 0 n Za jeho objevitele jsou označováni Albert Ghiorso, Almon Larsh, Robert M. Latimer a Torbjø Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest vynálezce cyklotronu Ernesta O. Lawrence. Je zajímavé, že zpočátku byl tomuto prvku přiřazen symbol Lw, ale v roce 1997 na zasedání IUPAC v Ženevě byla značka lawrencia změněna na Lr. Roku 1967 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu oznámili pozorovaný vznik izotopu lawrencia 256Lr po reakci jader americia 243Am s atomovým jádrem kyslíku 18O.[zdroj?", "question": "Vyskytuje se lawrencium v přírodě?", "answers": ["Lawrencium se v přírodě nevyskytuje."]}
{"title": "Albertina", "context": "Od poloviny 18. století sloužil palác jako residence místodržícího rakouského Nizozemska, dnešní Belgie. V roce 1794 daroval císař František II. palác vévodovi Albertovi Sasko-Těšínskému, který byl jako místodržící z Belgie Francouzi vypuzen. Palác je pojmenovaný podle něj. Albert se sňatkem přiženil do habsburského rodu. Až do roku 1919 byla pak Albertina majetkem některého z členů Habsburků. Roku 1802 byla dokončena přístavba nového reprezentačního křídla, které bylo vybaveno nábytkem, jenž měl Albert ve svém belgickém sídle. Druhá velká adaptace proběhla v letech 1822–1825 za spolupráce architekta Josefa Kornhäusela a sochaře Josefa Kliebera. Část prostor byla vybavena v duchu klasicismu. Při další větší úpravě v poslední třetině 19. století získala Albertina fasádu, která odpovídá historizujícímu slohu sousední Ringstraße. Roku 1919 byl palác jeho majiteli, arcivévodovi Bedřichu Rakousko-Těšínskému, jako příslušníkovi habsburského rodu i se sbírkami vyvlastněn. Arcivévodovi však bylo povoleno odvézt si do exilu v Maďarsku, kde mu byl majetek ponechán, všechno cenné vybavení. V březnu roku 1945 byla Albertina vážně zasažena bombardováním. Počátkem 90. let 20. století byla Albertina v důsledku velké rekonstrukce uzavřena, zpřístupněna veřejnosti byla opět v roce 2003. Během rekonstrukce se podařilo zakoupit zpět většinu původního vybavení, odvezeného počátkem 50. let. Rozšířila se výstavní plocha a vybudovaly se nové moderní depozitáře. Za počátek sbírky je považováno datum 4. červenec 1776, shodou okolností stejný den, kdy americký kongres schválil Prohlášení nezávislosti. Toho dne převzali vévoda Albert a jeho manželka, arcivévodkyně Marie Kristina, v Benátkách od tamního rakouského vyslance pro císařskou sbírku přes tisíc mědirytin. Albert sbírku postupně rozšiřoval o kresby Leonarda, Raffaela, Poussina či Lorraina. Roku 1796 získal výměnou z císařské dvorní knihovny díla Albrechta Dürera. Odtud přešly do budoucí Albertiny i práce Rubensovy, Rembrandtovy a van Dycka, které se před tím, v roce 1738, do knihovny dostaly ze sbírky Evžena Savojského. Kolem roku 1800 získal vévoda Albert pro galerii sbírku holandského malíře a sběratele umění Cornelise Ploose van Amstela, která Albertinu obohatila o cenný soubor nizozemské kresby. Základ grafických a kresebných sbírek tím byl dokončen, další přírůstky do roku 1919 inventář už jen doplňovaly. Počátkem roku 1919 budova galerie i její sbírky přešly z majetku Habsburků do vlastnictví Rakouské republiky.", "question": "Je galerie Albertina přístupna veřejnosti?", "answers": ["Počátkem 90. let 20. století byla Albertina v důsledku velké rekonstrukce uzavřena, zpřístupněna veřejnosti byla opět v roce 2003."]}
{"title": "Alfons Mucha", "context": "Alfons Maria Mucha (24. července 1860 Ivančice - 14. července 1939 Praha) byl český malíř a designér období secese, které je v angličtině a francouzštině známo pod francouzským označením Art nouveau (nové umění). Alfons Mucha byl otcem spisovatele Jiřího Muchy. Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894-1895), který si u něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů. Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. Krom toho se také zasloužil spolu s Jaroslavem Kvapilem a Ladislavem Syllabou o obnovení svobodného zednářství v Československu. Narodil se v Ivančicích v rodině soudního zřízence Ondřeje Muchy a jeho manželky Amálie rozené Malé. Měl dvě vlastní sestry, Annu a Andělu. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v petrovském chlapeckém sboru. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na pražskou Akademii krátce pracoval jako písař u ivančického soudu. V této době připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky. Z roku 1875 pochází Muchova první známá přesně datovaná kresba, jedná se o pastel představující Janu z Arku na hranici. Roku 1879 odchází do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací do firmy Kautský-Brioschi-Burghardt. Poté odešel do Mikulova, kde maloval portréty místních obyvatel. Roku 1883 byl pozván hrabětem Khuen-Belassim k vytvoření dekorací interiérů zámku Emmahof či Emín nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou. V roce 1885 odešel na Akademii výtvarných umění do Mnichova (Akademie der Bildenden Künste München) a o dva roky později do Paříže na Julianovu akademii (Académie Julian), z níž však přešel na Colarossiho akademii (Académie Colarossi). Roku 1892 byl pověřen ilustrovat Scè et épisodes de l'histoire d'Allemagne (Výjevy a epizody z německé historie) od Charlese Seignobose. K osudovému zlomu v jeho kariéře došlo roku 1894, když získal objednávku na plakát pro Sarah Bernhardtovou. Nejslavnější Muchovo období nastalo kolem přelomu 19. a 20. století, kdy pracoval v Paříži. Desátého června 1906 se v kostele sv. Rocha na Strahově oženil s o 23 let mladší Marií Chytilovou (1882-1959, jí bylo 23, jemu 46 let) a odjel do Spojených států, aby si vydělal na realizaci svého velkého snu, Slovanské epopeje.", "question": "Kde zemřel Alfons Mucha?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Stoletá válka", "context": "Stoletá válka byl konflikt mezi Anglií a Francií v letech 1337-1453. Příčinou byl spor o nadvládu ve Flandrech a jihozápadní Francii. Jako záminka posloužilo odmítnutí nástupnictví anglického krále Eduarda III. na francouzský trůn. Válka skončila tím, že Angličané ztratili všechna francouzská území (která před válkou vlastnili, viz Normandské vévodství) kromě Calais a Normanských ostrovů. Ačkoliv se pro tuto válku vžilo označení stoletá, trvala celých 116 let. Nešlo však o nepřetržitý sled bojových akcí, ale o střídavá období prudkých bojů následovaná roky příměří. V průběhu války lze rozeznat 3 hlavní fáze (viz níže). Anglie a Francie byla dvě suverénní království a angličtí králové spravovali jako léno značnou část francouzského území. O tento stav se přičinil roku 1066 normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel, který porazil anglického krále Harolda II. Godwinsona v bitvě u Hastingsu. Ponechal si i své državy ve Francii a Angličané v následujících staletích o tato území sváděli boje s Francouzi se střídavým úspěchem. Stoletá válka byla konečným vyvrcholením těchto sporů. Další příčinou stoleté války byl i spor obou království o nadvládu nad důležitým obchodním centrem, Flandrami. Před začátkem stoleté války měli v těchto sporech převahu Francouzi. V roce 1336, tedy rok před začátkem války, dal flanderský kníže Ludvík I. pozatýkat všechny anglické obyvatele své země. Následovalo odvetné opatření ze strany Angličanů: zákaz vývozu anglické vlny do Flander a dovozu flanderských výrobků (především sukna) do Anglie.", "question": "Kolik let trvala stoletá válka?", "answers": ["116"]}
{"title": "Wales", "context": "Wales ve svých současných hranicích nikdy netvořil samostatný stát. Nicméně v 11. století získal nad jeho územím, o téměř dnešním rozsahu, kontrolu Gruffydd ap Llywelyn a lze říci, že od roku 1057 až do Gruffuddovy smrti roku 1063, měl Wales jednoho krále, jehož suverenitu uznala i Anglie, což se již nikdy potom neopakovalo a než jej roku 1282 dobyl anglický král Eduard I., opět se rozpadl na řadu malých království. Od roku 1301 tradičně náleží následníkovi anglického a později britského trůnu titul knížete velšského (Prince of Wales - kníže z Walesu, do češtiny často chybně překládán jako \"princ z Walesu\"). Metropolí Walesu je od roku 1955 Cardiff, třebaže je Caernarfon místem kde je udělován titul kníže z Walesu, a v Machynllethu sídlil parlament, jenž svolal velšský vůdce Owain Glyndŵ během své revolty počátkem 15. století. Od roku 1999 má Wales po dlouhém období přímé anglické a britské správy (trvající od roku 1536, kdy byl Prvním aktem o unii právně i administrativně spojen s Anglií) opět autonomii. V čele Walesu je od té doby Velšské národní shromáždění (National Assembly for Wales), které má omezené pravomoci. Anglické jméno pro Wales pochází z germánského slova Walha, které znamená \"cizinec\" nebo \"cizí\". Podobné etymologie je i Valašsko (i v Rumunsku), Valonsko či Galie (kelt/Keltoi/Galatai, romanizovaný cizinec). Velšané sami sebe nazývají Cymry, což pravděpodobně ve staré velštině znamená \"krajan\". Název se ve velšské literatuře po dlouhou dobu používal společně s Brythoniaid (Britové). Wales se rozkládá na poloostrově na středozápadě Velké Británie. Má rozlohu přibližně 20 779 km2. Od severu k jihu měří asi 274 km a od západu k východu asi 97 km. Wales hraničí na východě s Anglií, a s mořem na ostatních třech stranách: s Bristolským průlivem na jihu, se Svatojiřským průlivem na západě, a Irským mořem na severu. Velšské pobřeží má délku 965 km. Při pobřeží Walesu se nachází několik ostrovů, z nichž je největší Anglesey na severozápadě. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu se nachází v středním Walesu ve městech Cardiff, Swansea a Newport a jejich okolí. Wales je převážně hornatý, zvláště na severu a ve středu.", "question": "Nachází se Wales na středozápadě Velké Británie?", "answers": ["Wales se rozkládá na poloostrově na středozápadě Velké Británie."]}
{"title": "Karel Svoboda", "context": "V roce 1963 založil bigbeatovou skupinu Mefisto, která účinkovala nejdříve v Laterně magice a od prosince 1965 měla stálé angažmá v divadle Rokoko, kde Karel Svoboda dostal příležitost skládat pro novou generaci zpěváků v čele s Václavem Neckářem, Martou Kubišovou nebo Helenou Vondráčkovou. V roce 1969 se oženil se svou první ženou Hanou, ta zemřela na rakovinu v roce 1993. V roce 1995 se oženil s Vendulou Svobodovou. Karel Svoboda často spolupracoval i se svým bratrem Jiřím Svobodou, též skladatelem především hudby k filmům a televizním inscenacím. O Karlu Svobodovi vznikl roku 2001 dokument v rámci cyklu GEN: Karel Svoboda pohledem Roberta Sedláčka. Dne 28. ledna 2007 byl nalezen zastřelený na zahradě své vily v Jevanech. Policie dva dny po jeho smrti potvrdila, že šlo o sebevraždu. Je pochován na hřbitově u kostela svatého Jiří v Aldašíně východně od Jevan. Jeho bratr byl Jiří Svoboda (1945–2004), který byl také hudebním skladatelem. Karel Svoboda Hana Svobodová (roz. Bohatová) – manželé v letech 1969–1993 (zemřela na nádorové onemocnění) Jana Wallace-Svobodová – dcera, manžel Clark Wallace Michelle Christophe Petr Svoboda – syn, manželka Lucia Gažiová Ferdinand Vendula Pizingerová (dříve Svobodová, roz. Horová) – manželé v letech 1995–2007 Klára Svobodová, dcera (*4. leden 1996 – †22. srpen 2000) Jakub, syn (*28. květen 2005) Roku 1965 vyšla první gramofonová deska s jeho skladbou Slunce za oknem, kterou nazpíval Jaromír Mayer.", "question": "Jaká byla příčina smrti skladatele Karla Svobody?", "answers": ["sebevraždu"]}
{"title": "Terminál (informatika)", "context": "Terminál je v informatice označení pro jednoduché elektronické nebo elektro-mechanické zařízení sloužící pro komunikaci s počítačem. Terminál vytváří vzdálené uživatelské rozhraní (anglicky Human-Machine Interface, HMI), pomocí kterého uživatel počítač ovládá, spouští programy, pořizuje vstupy pro programy (typicky pomocí klávesnice) a počítač na něm zobrazuje výstupy (typicky na monitoru). Původní terminály byly znakové a sloužily operátorům pro připojení k sálovým počítačům pomocí sériového kabelu či modemu a telefonní linky, později i počítačové sítě. Později vznikly grafické terminály, které umožňovaly využívat grafické uživatelské rozhraní, které jsou dnes označovány jako tenký klient. V současné době se terminály již nepoužívají, místo nich jsou k dispozici emulátory terminálu (PuTTY, xterm, konsole a další). == Textový terminál == Terminál (někdy též terminál, znakový terminál, textový terminál) bylo specializované jednoduché zařízení (klávesnice a obrazovka), které umožňovalo operátorům počítač využívat. V 60. letech 20. století existovaly pouze extrémně drahé sálové počítače (mainframe), takže firma měla typicky jen jeden počítač (v tzv. výpočetním středisku). Takový počítač měl stejně jako dnes pouze jednu systémovou konzoli, tj. monitor a klávesnici připojenou přímo k počítači. Ostatní uživatelé počítače (programátoři, obsluha programů, též pořizování, resp. vkládání dat) se k počítači připojovali právě pomocí terminálu ze sousedních místností nebo vzdáleně přes telefonní linku (pomocí modemu). === Řádkový terminál === První terminály byly velmi jednoduché. Stisknutí klávesy znamenalo vyslání kódu (např. ASCII, EBCDIC) po sériové lince do počítače (resp. jako vstup do spuštěného programu).", "question": "Pro připojení k čemu sloužily původní terminály?", "answers": ["sálovým počítačům"]}
{"title": "Březovské vodovody", "context": "Březovské vodovody (nebo Březovské přivaděče) jsou soustava dvou vodovodních přivaděčů, které z prameniště u Březové nad Svitavou zásobují pitnou vodou Brno. První březovský vodovod byl postaven v letech 1911–1913, vede kolem řeky Svitavy a je funkční dosud, kapacitnější Druhý březovský vodovod byl vybudován v letech 1972–1975. Ten se u Letovic odpojuje od svého staršího sourozence a směrem k Brnu je trasován Boskovickou brázdou. Provozovatelem Březovských vodovodů je firma Brněnské vodárny a kanalizace, majitelem je město Brno. V roce 2012 potřebovalo Brno a blízké obce dodat 29,3 milionů m3 vody, přičemž 67,5 % z tohoto objemu zajistil zdroj II. březovského vodovodu, 27,0 % zdroj I. březovského vodovodu a 5,4 % pocházelo z Vírského oblastního vodovodu. == I. březovský vodovod == === Historie === Ve druhé polovině 19. století nebylo zásobování Brna vodou z řeky Svratky vyhovující zejména s ohledem na kvalitu vody, proto město hledalo vhodnou náhradu. Již v 80. letech 19. století se objevily první návrhy o využití zdrojové oblasti u Březové nad Svitavou, což brněnská městská rada schválila v roce 1898. Projekt se zaměřil na Banínské prameny, které vyvěrají na pravém břehu Svitavy poblíž Muzlova. Výsledky hygienické kontroly byly dobré, zdejší zdroj bylo možné využívat pro pitnou vodu. Nejprve bylo stavebním podnikem Karla von Schwarze za částku 70 000 korun realizováno v letech 1904–1906 pokusné jímací zařízení (štola o délce 300 m s jímacími studnami). Následně, od září 1906 do března 1908, probíhalo zkušební čerpání 250 l/s, přičemž získaná voda byla odváděna do Svitavy. Objem 250 litrů za sekundu vycházel z plánované budoucí potřeby Brna, který by měl podle tehdejších propočtů a plánovaného růstu města dostatečně postačovat na delší období. Projekt přivaděče byl dokončen v roce 1907, schválen a po dořešení sporů s okolními obcemi bylo s jeho budováním započato na začátku roku 1911; rozpočet činil 13 milionů korun (další náklady vytvořilo nucené přeložení řečiště Svitavy ve zdrojové oblasti), které zaplatilo město Brno.", "question": "Kdo je provozovatelem Březovských vodovodů?", "answers": ["firma Brněnské vodárny a kanalizace"]}
{"title": "Norstedts Förlag", "context": "Norstedts Förlag je nakladatelství ve Švédsku. Je to nejstarší švédské nakladatelství a jedno z největších v zemi. Nakladatelství založil roku 1823 Per Adolf Norstedt pod jménem P. A. Norstedt & Söner („P. A. Norstedt & synové“), kořeny nakladatelství jsou však ještě mnohem starší a sahají až do roku 1526. Historie Nakladatelská činnost Per Adolfa Norstedta započala tím, že roku 1821 zakoupil tiskárnu od vdovy po J. P. Lindhovi. Tato společnosti má svůj původ až v Královské tiskařské společnosti, která byla založena roku 1526.[1] Per Adolf Norstedt zapojil v roce 1823 do obchodní činnosti také své dva syny Carla a Adolfa a byla tak založena společnost pod jménem P. A. Norstedt & Söner.[1] Společnost se stala zodpovědná za tisk královských publikací o deset let později.[1] Protože ani jeden ze synů neměl dědice, společnost později byla řízena Emilií Nostedtovou, neteří Per Adolfa, která se později provdala za velkoobchodníka Gustafa Philipa Laurina (1808–1859). Po jeho smrti byla společnost řízena jejich syny Göstou Laurinem (1836–1879), Carl Laurinem (1840–1917) a Albert Laurinem (1842–1878). Carl Laurin byl strojní inženýr a staral se tak o technické a tiskařské vybavení a byl současně finančním ředitelem společnosti.[1]", "question": "Kdo založil nakladatelství Norstedts Förlag?", "answers": ["Per Adolf Norstedt"]}
{"title": "Cristiano Ronaldo", "context": "2018 Juventus FC 2020 Juventus FC Další informace Partner(ka) Irina Shayk (2010–2015)Georgina Rodríguez (od 2016) Rodiče José Dinis Aveiro a Maria Dolores dos Santos Viveiros da Aveiro Příbuzní Elma dos Santos Aveiro, Hugo dos Santos Aveiro a Kátia Aveiro (sourozenci)José Nunes de Viveiros (dědeček)Matilde dos Santos da Viveiros (babička)Humberto Cirilo Aveiro (dědeček)Filomena da Aveiro (babička) Podpis → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 17. 3. 2021** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 17. 11. 2020 Některá data mohou pocházet z datové položky. Cristiano Ronaldo dos Santos Aveiro (výslovnost kɾ ʁ, * 5. února 1985 Funchal, Madeira) je portugalský fotbalista a reprezentant, mistr Evropy z roku 2016 a vítěz premiérové Ligy národů z roku 2019. Profesionální kariéru započal ve Sportingu Lisabon, mezi roky 2003 až 2009 hrál za anglický Manchester United. Odtud přestoupil do španělského Realu Madrid za onehdy rekordní částku 80 milionů liber.[3] Od roku 2018 nastupuje za italský klub Juventus FC, kam přestoupil po devíti letech v Realu Madrid. Jedná se o komplexního hráče považovaného za jednoho z nejlepších fotbalistů světa.[4][5][6] Během kariéry vybojoval 33 klubových trofejí (platné k lednu 2021).[7] Získal ocenění Zlatý míč (2008, 2016, 2017) i Zlatý míč FIFA (2013, 2014). Za rok 2009 vyhrál cenu Ference Puskáse o nejhezčí gól roku.[8][9] Začátkem prosince 2020 vstřelil 750. gól ve své kariéře, což jej historicky řadí na čtvrté místo podle Soccer Statistics Foundation.[10] V průběhu své profesionální kariéry Ronaldo odehrál více než 1000 soutěžních zápasů.[11] V květnu roku 2018 se stal prvním fotbalistou s pěti triumfy v novodobé éře Ligy mistrů UEFA.[12] Na začátku roku 2021 platí, že je nejlepším střelcem této evropské soutěže se 134 góly (135 góly, počítají-li se kvalifikační předkola). Sedmkrát byl nejlepším střelcem v jednom ročníku Lize mistrů (v jednom případě byl na děleném prvním místě se dvěma dalšími hráči).[13]", "question": "Za kolik liber přestoupil Cristiano Ronaldo do Realu Madrid?", "answers": ["80 milionů"]}
{"title": "Augusta (Maine)", "context": "Od roku 1771 byla osada, známá jako Cushnoc, administrativně přidružována k různým okolním osadám a v průběhu času měnila také svůj název. Roku 1797 se osada přejmenovala na dnešní název Augusta, podle Augustě Dearbornové, dceři místního veterána z války za nezávislost Henryho Dearborna. Roku 1799 se stala Augusta administrativním centrem nově vzniklého okresu Kennebeck a v roce 1827 hlavním městem státu Maine (který vznikl v roce 1820). Statut města má od roku 1849. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 19 136 obyvatel. 94,1% Bílí Američané 1,1% Afroameričané 0,7% Američtí indiáni 1,5% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 0,4% Jiná rasa 2,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 1,8% populace. V Augustě se nachází státní univerzita University of Maine at Augusta, založená roku 1965 a Národní dům státu Maine. Ve městě se nachází botanická zahrada Pine Tree State Arboretum, s rozlohou přes 90,6 ha, a státní muzeum. Město je rodným místem senátorky za stát Maine Olympie Snowe a guvernéra Josepha Williamse. Ve městě je situován papírnický, ocelářský, potravinářský a počítačový průmysl.", "question": "Ve kterém roce byla založena státní univerzita University of Maine at Augusta?", "answers": ["1965"]}
{"title": "Oxford", "context": "Vztahy mezi občany města a univerzitní komunitou nebyly nikdy příliš vřelé a jednoduché o čemž svědčí i to, že roku 1355 bylo na St Scholastica Day zabito několik studentů. V době Anglické občanské války roku 1642 v Oxfordu sídlil dvůr Karla I., poté co byl král vyhnán z Londýna, a to i přesto, že parlamentaristé měli ve městě silnou podporu. Město se vzdalo parlamentaristům roku 1642. V době Velkého moru se do města přestěhoval dvůr Karla II.. Roku 1790 byl Oxford spojen Oxfordským kanálem s Coventry. Roku 1796 vybudovala společnost vlastnící tento kanál spojení s řekou Temží a tato spojnice byla pojmenována Isi Lock. V období okolo roku 1840 společnosti Great Western Railway a London and North Western Railway spojily Oxford s Londýnem. Stavitelem Oxfordské radnice byl Henry T. Hare. Její základní kámen byl položen 6. července 1893 a otevřena byla Eduardem VII. 12. května 1897. Stojí na místě kde bylo sídlo místní správy již od roku 1292. Od počátku 20. století Oxford zaznamenal výrazný rozvoj, jehož hnacím motorem byl tiskařský a nakladatelský průmysl. Ve 20. letech 20. století došlo založením Morris Motor Company k významné změně struktury ekonomiky města. V továrně v Cowley na jihovýchodním okraji města, kde se hromadně vyráběly automobily, bylo zaměstnáno velké množství obyvatel města a jeho okolí. V 70. letech 20. století zde bylo zaměstnáno asi 20 000 pracovníků i když v 80. letech došlo ke znatelnému poklesu výroby. Oxford tak má dvě tváře - na západ od Magdalen Bridge je univerzitní část a na východ je automobilová část. Vliv přistěhovalců hledajících práci v automobilových závodech, nedávná vlna imigrace z jihovýchodní Asie a rozsáhlá studentská komunita vytváří z Oxfordu kosmopolitní město. To se projevuje především v oblasti Headingtonu a Cowley Road s mnoha bary, kavárnami, restauracemi, kluby, exotickými obchody a rychlým občerstvením. Oxford s 19,3% obyvatel narozených mimo Velkou Británii paří mezi města s nejvíce různorodou populaci, o čemž svědčí i to, že podle sčítání obyvatel z roku 2001 23,2% obyvatel tvoří etnické menšiny a 12,9% obyvatel nejsou běloši. Etnický původ (sčítání v roce 2011): 77,7% - běloši (63,6% bílí Britové) 12,4% - Asiaté 4,6% - černoši 4,0% - míšenci 0,6% - Arabové 0,7% -. ostatní Náboženství (sčítání v roce 2011): 48,0% - křesťanství 6,8% - islám 1,3% - hinduismus 0,3% - sikhismus 0,9% - buddhismus 0,7% - judaismus 0,5% - ostatní náboženství 33,1% - bez vyznání 6,3% - neuvedeno Od roku 2002 se konají volby do rady města každý sudý rok a délka mandátu jednotlivých radních trvá 4 roky.", "question": "Kým byla otevřena Oxfordská radnice?", "answers": ["Eduardem VII."]}
{"title": "Michaela Burdová", "context": "česká Vzdělání maturita - Střední odborná škola ekonomická Významná díla trilogie Poselství jednorožcůtetralogie Křišťály moci „Náhoda neexistuje. Náhoda je pouze převlečený osud.“ oficiální stránka Některá data mohou pocházet z datové položky. Michaela Burdová (* 8. září 1989, Příbram), občanským jménem Michaela Prošková, je česká spisovatelka, která napsala fantasy trilogii Poselství jednorožců, tetralogii Křišťály moci a dilogie Syn pekel a Volání sirény. Vystupuje občas také pod pseudonymem Nelien. V roce 2020 se provdala, nicméně knihy nadále hodlá publikovat pod svým dívčím jménem. Vyrostla v Sestrouni u Příbrami, absolvovala Střední ekonomickou školu v Sedlčanech. Kromě psaní se také věnuje kreslení a malbě. Miluje zvířata, ráda čte a to především fantasy literaturu.[1] První dílo Poselství jednorožců začala psát už v 16 letech.[2] Její tvorba se vyznačuje typickými prvky fantasy literatury: fiktivními světy, fantazijními bytostmi (draci, elfové atd.) a kouzly. Kvůli jejímu vegetariánskému přesvědčení se v jejích knihách objevují také i vegetariánské podtexty.[3] Koncem roku 2010 vyšel první díl trilogie Poselství jednorožců v srbském nakladatelství Evro Giunti.[4] Ocenění 3. místo v ceně dětí ankety SUK za rok 2009 za knihu Záchrana Lilandgarie[5] nominace na Zlatou knihu 2009 - trilogie Poselství jednorožců[6]", "question": "V kolika letech začala Michaela Burdová psát své první dílo?", "answers": ["v 16 letech"]}
{"title": "Ruslana", "context": "Ruslana Stepanivna Lyžyčková (ukrajinsky Р С Л; * 24. května 1973, Lvov, SSSR, dnes Ukrajina) je ukrajinská popová zpěvačka, pianistka, skladatelka a producentka. Je vítězkou Eurovision Song Contest 2004, World Music Awards a držitelkou řady dalších významných ocenění. Již od útlého dětství se věnovala zpěvu v různých souborech a skupinách a vzdělávala se na poli hudby. Má diplom z hraní na klavír a z dirigování. Umí dirigovat 120členný orchestr a již dirigovala například ve Lvovském divadle opery a baletu. Jejím manželem a zároveň manažerem je Aleksandr Ksenofontov, za něhož se provdala 27. prosince 1995. Od roku 1993 společně provozují firmu Luxen Studio, zabývající se tvorbou rádiových a filmových teaserů.Kariéru započala vítězstvím na soutěži Slavjanskyj Bazar 1996. Později pracovala na televizním projektu Vánoce s Ruslanou. Její první album Myť vesny. Dzvinkyj viter live vydané v roce 1998 obdrželo velmi pozitivní hodnocení od kritiků. Ve své další práci se zaměřila na Huculský projekt, který je neodmyslitelně spjat s pohořím Karpat a ukrajinskými tradicemi.Slávu si získala vydáním singlu \"Wild Dances\" z alba Dyki tanci (ukrajinsky Д т, anglicky Wild Dances, česky Divoké tance), kterého se prodalo jen na Ukrajině na 500 000 kopií. Ve své domovině za něj obdržela pět platinových desek. Přineslo jí také vítězství na prestižní soutěži Eurovision Song Contest 2004. V témže roce byla též hlavní hvězdou vyhlášení ankety Český slavík. Své písně a videoklipy si píše, komponuje i produkuje sama. Někdy bývá nazývána jako Shakira z Ukrajiny. Server Kulturák.cz o ní mluví jako o divoké krásce z východu či zvířecí energií nabité zpěvačce.Roku 2008 vyšlo album Wild Energy. Obsahuje duety s americkými zpěváky T-Painem (píseň \"Moon of Dreams\") a Missy Elliott (píseň \"The Girl That Rules\") a je založené na knize Wild Energy.", "question": "Jak se jmenuje ukrajinská zpěvačka, producentka, pianistka a skladatelka narozená v roce 1973?", "answers": ["Ruslana Stepanivna Lyžyčková"]}
{"title": "Letectví#Bezpečnost", "context": "Letecký provoz v číslech Letecký provoz zahrnuje dopravu asi 9,5 milionu lidí denně (přibližně tolik jako za celý rok 1947) a má roční spotřebu energie přibližně 56 TWh.[3] Na světě existuje přes 49 000 letišť,[4]. zdaleka nejvíce (asi 15 000) leží ve Spojených státech amerických,[5] nad jejichž vzdušným prostorem se každou sekundu pohybují až 4000 letounů, přenášejících 61 000 cestujících.[6. ] Nejrušnější letiště mají města, jako je Atlanta, Chicago, Londýn, Tokio, Los Angeles, Dubaj nebo třeba Paříž.[4] Letiště, na kterých se vymění nejvíce nákladu, leží na okraji Memphisu a Hongkongu.[4][kdy? ] Bezpečnost Letecká doprava patří mezi nejbezpečnější druhy dopravy; v roce 2008 zemřelo při leteckých nehodách 539 osob, jedno úmrtí připadá tedy na každý 1,3miliontý let.[7] Při leteckých nehodách tedy zemřelo méně lidí než na českých silnicích za daný rok. Jízda autem je 62krát nebezpečnější než přeprava letadlem.[8] Komerční lety jsou stále bezpečnější a riziko se snižuje přibližně dvakrát každých deset let.[9] Environmentální dopady Podrobnější informace naleznete v článku Environmentální dopady letectví. K environmentálním dopadům letectví dochází, protože letecké motory emitují teplo, hluk, prachové částice a plyny, které přispívají ke globálnímu oteplování[10][11] a ke globálnímu stmívání.[12. ] Letadla vypouštějí částice a plyny, jako jsou oxid uhličitý (CO2), vodní pára, uhlovodíky, oxid uhelnatý, oxidy dusíku, oxidy síry, olovo a černý uhlík, které navzájem a s atmosférou reagují.[13] Navzdory snížení emisí z automobilů a úspornějším a méně znečišťujícím dvouproudovým a turbovrtulovým motorům přispívá rychlý růst letecké dopravy v uplynulých letech k nárůstu celkového znečištění způsobeného letectvím. Od roku 1992 do roku 2005 rostly osobokilometry o 5,2 % ročně. V Evropské unii vzrostly emise skleníkových plynů z letectví mezi lety 1990 a 2006 o 87 procent.[14] Komplexní výzkum ukazuje, že navzdory očekávaným efektivním inovacím letadel, motorů, aerodynamiky a letových operací není v dohledu žádný konec rychlého růstu emisí CO2 ani za mnoho desetiletí z cestování letadlem a letecké nákladní dopravy[15][16. ] v důsledku předpokládaného neustálého růstu letecké dopravy.[17][18] Je tomu tak i proto, že mezinárodní letecké emise unikly mezinárodní regulaci až do konference Mezinárodní organizace pro civilní letectví v říjnu 2016, na níž se dohodl systém uhlíkových kompenzací.", "question": "Jaká doprava patří mezi nejbezpečnější druhy dopravy?", "answers": ["Letecká"]}
{"title": "Kyslík", "context": "Ve svých sloučeninách se kyslík vyskytuje převážně v mocenství O−II, výjimečně pak jako O−I a O+Ia také O − 2 v superoxidech (KO2 superoxid draselný) a O − 3 v ozonidech. Záporně dvojmocný kyslík je přítomen ve velmi široké škále sloučenin. Především jsou to oxidy, vlastnosti jednotlivých sloučenin jsou detailněji popsány v kapitolách příslušných jednotlivým prvkům. Kyslík je přítomen ve většině anorganických kyselin a jejich solí. Z těch nejdůležitějších je možno jmenovat uhličitany (CO3)−II, křemičitany (SiO3)−II, sírany (SO4)−II, dusičnany (NO3)− a fosforečnany (PO4)−III. Alkalické sloučeny hydroxidy se vyznačují přítomnosti skupiny -OH. Mezi nejznámější patří hydroxid sodný NaOH, draselný KOH a vápenatý, hašené vápno Ca(OH)2. Ve valenci O−I vystupuje kyslík v peroxidech, nejznámější z nich je bezesporu peroxid vodíku H2O2. Tato kapalná sloučenina má silné oxidační účinky a v praxi se používá ve formě svých vodných roztoků v medicíně pro desinfekci a v chemii jako oxidační činidlo. Peroxid sodný Na2O2 je pevná, hygroskopická látka, která nachází uplatnění jako velmi energetické oxidační činidlo. Pouze fluor vykazuje větší elektronegativitu než kyslík a tvoří s ním několik fluoridů, v nichž se kyslík vyskytuje v mocenství O+I i O+II. Všechny fluoridy kyslíku jsou značně nestálé, přesto však existuje reálná možnost jejich využití jako raketového paliva. Kyslík se vyskytuje ve velkém množství organických látek. Řada těchto sloučenin je součástí všech živých organismů, protože kyslík patří mezi základní biogenní prvky. Základní skupiny organických sloučenin s obsahem kyslíku jsou: alkoholy, obsahující skupinu C-OH fenoly, které skupinu -OH mají připojenu k aromatickému jádru ethery, obsahující skupinu C-O-C peroxidy,obsahující skupinu C-O-O-C aldehydy,obsahující skupinu HC=. O ketony, obsahující skupinu C-CO-C karboxylové kyseliny, obsahující skupinu -COOH estery,obsahující skupinu R-C-OOR z heterocyklických sloučenin je možno uvést např. furan: Jedná se o neviditelnou složku vzduchu nutnou pro spalování prakticky každého fosilního paliva (technologická oxidace fosilních paliv. ) výroba elektrické energie – spalování fosilních paliv v tepelných elektrárnách (často v kombinaci s výrobou technologického tepla) výroba technologického tepla – spalování fosilních paliv v teplárnách (často v kombinaci s výrobou elektrické energie) pohon motorů a turbín – ve všech. druzích spalovacích motorů a turbín vytápění domácností v domovních kotelnách, kamnech či v krbech příprava pokrmů (kupř. plynové sporáky) nouzové osvětlování (kupř. svíčky, petrolejové lampy) Nežádoucí chemicko-technologický či fyzikálně-chemický proces, koroze kovů je způsobená nežádoucí oxidací kovů a dalšími doprovodnými chemickými reakcemi. Kyslík se prakticky výlučně vyrábí destilací zkapalněného vzduchu. Vyrobený kyslík se uchovává buď ve zkapalněném stavu ve speciálních Dewarových nádobách (viz obrázek) nebo plynný v ocelových tlakových lahvích. Vzhledem k vysoké reaktivitě čistého kyslíku je nezbytné, aby se nedostal do přímého kontaktu s organickými látkami.", "question": "Jakou chemickou značku má kyslík?", "answers": ["O"]}
{"title": "Nirvana", "context": "Hudebnímu stylu, který Nirvana hrála, se začalo říkat grunge. Podobnou hudbu reprezentovaly a reprezentují například kapely Alice in Chains, Mudhoney, Pearl Jam a Soundgarden. Počátky kapely spadají do roku 1985, kdy se prostřednictvím Buzze Osborna, kytaristy a zpěváka skupiny Melvins, poprvé setkali zakládající členové skupiny Kurt Cobain a Krist Novoselic. Cobain v té době již hrál na kytaru a zpíval v punkové skupině Fecal Matter, kterou založil tentýž rok, a Novoselic hrál na baskytaru. Po rozpadu Fecal Matter Cobain s Novoselicem usilovali o založení nové kapely. Roku 1987 se jim podařilo najít bubeníka Aarona Burckharda, s nímž nacvičili některé ze skladeb Fecal Matter. Poté se však po vzoru Melvins pustili do pilného zkoušení nových skladeb; za tři měsíce jich měli asi tucet. Kapela si v čele s Cobainem přála vystupovat před publikem. První opravdové vystoupení absolvovali v Raymondu ve Washingtonu na jednom domácím večírku. Následovalo několik dalších vystoupení, většinou v Aberdeenu a blízkém okolí. Po několika měsících byl Burckhard z kapely vyhozen a dočasně jej nahradil Dale Crover, bubeník Melvins. V lednu roku 1988 nahrál s Nirvanou v seattleském studiu Reciprocal Recording první demo nahrávky, z nichž se některé objevily na pozdějším albu Incesticide. Po nahrání dema se stal v pořadí třetím bubeníkem Dave Foster. Během těchto měsíců Nirvana vystřídala množství jmen jako Skid Row, Pen Cap Chew a Ted Ed Fred. Název Nirvana vznikl až na přelomu let 1987 a 1988. \"Nirvana\" (resp. nirvána) je pojem pocházející z východních náboženství (zejména buddhismu a hinduismu) a označuje \"osvobození\" bytostí z hmotného světa. První singl Nirvany se nazýval \"Love Buzz\" (původně skladba holandské kapely Shocking Blue) a byl nahrán roku 1988 u nezávislého hudebního vydavatelství Sub Pop v Seattlu. B–stranu singlu tvořila píseň \"Big Cheese\". Bylo vydáno pouhých tisíc kusů, což z něj dnes činí vzácný kus pro sběratele. Po vydání singlu se Cobain definitivně rozhodl, že Nirvana nebude jen jeho koníčkem, ale že se chce vydat na hudební dráhu a další, co si přeje udělat, je vydat album. V květnu roku 1988 kapela poprvé vystoupila s novým bubeníkem Chadem Channingenem. Na nahrávání alba Nirvana potřebovala sehnat poplatek 606,17 dolarů. Nikdo z nich takovou částku neměl, proto požádali společného přítele Jasona Evermana o zapůjčení obnosu.", "question": "Ve kterém městě byla založena americká grungeová kapela Nirvana?", "answers": ["v Aberdeenu"]}
{"title": "Aristotelés", "context": "V Aristotelově myšlení hraje naproti tomu mnohem větší roli věcná zkušenost, která je všem společná a o níž se tedy lze přesvědčit. Úkolem filosofa je spíš myšlenky a zkušenosti přesně zachytit, dobře uspořádat a o všem správně myslet i argumentovat. Tímto novým vymezením filosofie položil Aristotelés základy soustavné filosofie jako snahy \"porozumět tomu, co jest\", ale také různých věd, například anatomie, astronomie, biologie, ekonomie, embryologie, etnografie, geografie, geologie, lingvistiky, logiky, meteorologie nebo politologie. Ve vlastní filosofické oblasti psal o estetice, etice, metafyzice, rétorice a teologii, zabýval se výchovou a vzděláváním, i literaturou a poezií. I když zejména v oblasti přírodních věd jsou jeho jednotlivé názory většinou překonané, mnoho z jeho způsobu zkoumání, třídění a argumentace zůstává dodnes živé. Základem aristotelského třídění věcí je představa nadřazeného rodu (řecky genos, latinsky genus), jehož jednotlivé druhy (eidos, species) se navzájem liší \"specifickou\" čili druhovou diferencí. Definice tak spočívá v určení (společného) rodu a tohoto rozdílu vůči ostatním druhům v něm. Jednotlivé předměty se tak dají uspořádat do \"stromu\" nadřazených a podřazených kategorií, na čemž spočívá tzv. binomická nomenklatura v botanice, zoologii atd. V.", "question": "Co je základem aristotelovského třídění věcí?", "answers": ["nadřazeného rodu"]}
{"title": "E", "context": "E.T. - Mimozemšťan (E.T. the Extra-Terrestrial) je americký sci-fi film z roku 1982. Scénář filmu napsala Melissa Mathisonová, režíroval jej Steven Spielberg. Je jedním z mála, kde jsou mimozemšťané popisováni jako mírumilovní. Vypráví příběh malého chlapce Elliota, který se spřátelí s mimozemšťanem ztraceným při průzkumu Země. Protože se mimozemšťanovi stýská, společně se pokoušejí najít způsob, jak jej dostat zpět domů. Postavu E.T. vytvořil italský mistr speciálních efektů Carlo Rambaldi, dlouholetý spolupracovník hororového režiséra Daria Argenta. Byl za něj mimo jiné oceněn i Oscarem. Mimozemšťan byl ovládán zevnitř liliputem. Údajně během natáčení málem přišel o život, kdy při speciálních efektech uvnitř těla mimozemšťana rozsvěcel a zhasínal lampy. Při jedné z manipulací se vnitřek vzňal. E.T. - Mimozemšťan je čtvrtým nejvýdělečnějším filmem historie kinematografie (při započítání inflace) a současně poslední filmem ze čtyř, které utržily přes miliardu dolarů tržeb (po přepočtení na hodnotu dolaru k roku 2010). Natáčení začalo v září 1981 za zvýšených bezpečnostních opatření, protože režisér se obával, že mu nápad ukradne televize.", "question": "Kdo režíroval film E.T. - mimozemšťan?", "answers": ["Steven Spielberg"]}
{"title": "Nakanošima (Kagošima, Tokara)", "context": "Nakanošima je menší (9 × 5,5 km) ostrov, nacházející se v japonském souostroví Rjúkjú, v prefektuře Kagošima, v katastru obce Tošimamura (十), v okrese Kagošima (鹿); největší a nejlidnatější (k roku 2004 – 167 obyvatel) ostrov v podřazeném souostroví Tokara (吐). Prakticky celý ostrov je vulkanického původu. Starší vulkanické centrum na jihu je oddělené plochým plató od mladší, aktivní vulkanické stavby na severní straně ostrova. Vrcholový kráter aktivního centra bývá v sezóně dešťů zalitý vodou. V solfataře na jihovýchodním úbočí byla těžena síra až do konce roku 1944. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Nakanošima ve Wikimedia Commons www.volcano.si.edu – ostrov Nakanošima na Global Volcanism Program == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakano-šima na slovenské Wikipedii.", "question": "Jakého původu je ostrov Nakanošima?", "answers": ["vulkanického"]}
{"title": "Nagano", "context": "Nagano (japonsky: 長; Nagano-ši) je hlavní město prefektury Nagano na ostrově Honšú v Japonsku. Leží nedaleko soutoku řek Čikuma a Sai. Podle odhadu z 1. července 2006 mělo město 378 059 obyvatel a hustotu osídlení 512,37 ob./km2. Celková rozloha města je 737,86 km2. == Historie == Moderní město Nagano bylo založeno 1. dubna 1897. 16. října 1966 došlo k druhému sloučení města s 8 okolními obcemi. == Poloha == Nagano leží v centrální části ostrova Honšů, v regionu Chū (Kō'etsu), prefektuře Nagano, na souřadnicích 36°38'N 138°11'E. == Klima == Klima je mix subtropického vlhkého a kontinentálního vlhkého. Nejteplejší je srpen s teplotami 21-31°C, nejchladnější leden s –4 °C. Zima naděluje v tomto regionu vydatnou sněhovou pokrývku. Srážky se pohybují od 45 mm v listopadu do 130 mm v červenci a září. == Sport == Město Nagano hostilo Zimní olympijské hry v roce 1998, Zimní paralympijské hry v roce 1998 a Speciální olympijské zimní světové hry v roce 2005. Nagano je první město, které hostilo všechny tři tyto hry. V jedné z olympijských hal je dnes i muzeum olympiády 98 a obchod se suvenýry. == Vzdělání == Město má 3 základní, 6 středních, 4 vyšší školy a 1 (technologickou) univerzitu. == Doprava == Pro vlakovou dopravu má Nagano jedno hlavní a pár menších okrajových nádraží. V roce 1997 byl vybudován Hokuriku Šinkansen, který město spojuje s Takasaki, Gunma.", "question": "Ve kterém roce se konala Olympiáda v Naganu?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Murmansk", "context": "Protože během 1. světové války bylo ruské pobřeží Baltu a Černého moře pod kontrolou nepřítele, byl Murmansk vhodným kandidátem pro stavbu přístavu, který by spojil Rusko s Evropou. Původně se město jmenovalo Romanov-na-Murmaně na počest ruské královské dynastie Romanovců (Murman je starý ruský název pro Barentsovo moře a pro Nory, odvozený od slova Norman. Jiná teorie se domnívá, že Murman je odvozeno ze sámského označení pro zem a moře). Město bylo přejmenováno na Murmansk po Únorové revoluci v roce 1917. == Současnost == Murmansk je konečnou stanicí Murmanské (Kirovské) železnice z Petrohradu (délka 1445 km; elektrifikovaná, z větší části dvoukolejná), která je hlavní spojnicí s ostatními části Ruska; denně tudy jezdí rychlíky do Petrohradu, Moskvy, Vologdy, sezónně i do dalších destinací. Končí zde také federální silnice M18 \"Kola\". V Murmansku jsou střední a vyšší námořnická škola (Murmanská státní technická univerzita) a několik výzkumných středisek. Z průmyslu je významná stavba lodí, železářský a dřevozpracující průmysl, velký rybný kombinát. Městskou dopravu zajišťují trolejbusy (nejsevernější na světě) a autobusy. Zdrojem dřívější relativní bohatosti města a jedním z důvodů pestrého národnostního složení byla přítomnost základny ruského námořnictva, která smutně proslula katastrofou jaderné ponorky Kursk v roce 2000. Z části ponorky je dnes památník obětem. Murmansk, největší město v Arktickém kruhu, se postupně vylidňuje. Kolaps řízené ekonomiky byl příčinou odchodu části obyvatelstva na jih do teplejších oblastí a za lepšími pracovními příležitostmi. Někteří zamířili do Skandinávie, jiní do Moskvy a Petrohradu. V době těsně před rozpadem SSSR byl Murmansk domovem téměř 500 000 lidí. Přilákala je sem privilegia jako vyšší mzdy, delší dovolená a nižší penzijní věk. Od roku 1990 opustilo město přes 100 000 lidí, rozčarovaných ztrátou výhod – a zhroucením centrálního městského systému vytápění. Dnes zde žije 307 257 obyvatel, z nichž 85 % tvoří Rusové, zbytek zejména ruskojazyční Ukrajinci, Bělorusové a další. == Kultura a zajímavosti == Na kopci nad Murmanskem ční socha vojáka v notně nadživotní velikosti. Familiárně se mu říká Aljoša. Tuto sochu nechala ruská vláda postavit na památku námořníkům, kteří chránili město a přístav během druhé světové války. Murmansk byl také vyznamenán čestným titulem Město-hrdina. V přístavu kotví ledoborec Lenin, dnes už na rozdíl od dalších čtyř vyřazen z provozu; slouží k reprezentačním účelům a jako muzeum. Vždy poslední týden v březnu se v okolí Murmanska koná tradiční Festival Severu. Nedílnou součástí oslav jsou i oblíbené sobí závody a lyžařské maratóny. V Murmansku sídlí krajská pobočka Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti: stanice Murman.", "question": "Zvyšuje se v Murmansku počet obyvatel?", "answers": ["Murmansk, největší město v Arktickém kruhu, se postupně vylidňuje."]}
{"title": "Nůžky", "context": "Nůžky jsou nástroj nebo i stroj určený pro oddělování (povětšinou plochých či tenkých) materiálů, jako je papír, látka (textil), plastická hmota, vlasy, nehty, kůže ale i plechy či maso apod. Rozdělování materiálu se děje střihem, činnost se pak nazývá stříhání. Nůžky byly pravděpodobně vynalezeny kolem roku 1500 př. n. l. ve starověkém Egyptě. Jednalo se o nůžky pružinové. První moderní otočné nůžky vyrobili kolem roku 100 n.l. Římané, ale sériově z lité kalené oceli je začal vyrábět Robert Hinchliffe v Londýně roku 1761. == Mechanika nůžek == Nůžky můžeme rozdělit podle mechanického uspořádání: nůžky pružinové – čepele jsou spojeny pružinou, jejíž deformace určuje vzájemný pohyb čepelí nůžky otočné – čepele jsou spojeny otočným čepem nůžky suvné – vzájemný pohyb čepelí je přímočarý nůžky padací (tabulové) – s jednou posuvnou čepelí nůžky lištové – s posuvnou ozubenou lištou nůžky kruhové – čepele jsou tvořeny hranami rotujících kotoučů == Ruční nůžky == Skládají se (až na výjimky) ze dvou čepelí, které k sobě těsně přiléhají, většinou bývají obě čepele hladké a rovné, ale mohou být i vroubkované. Výjimku tvoří nůžky na maso (převážně kuřecí), které se užívají k oddělování šlach a organických spojů od živočišných tkání. Doma běžně používáme kancelářské nůžky na papír, používají se zde ale i mnohem masivnější a ostřejší nůžky krejčovské. Speciální nůžtičky stříhají nehty (součást manikúry), jiné speciální nůžky jsou nůžky kadeřnické resp. vlasové. Zahradnické nůžky zase slouží k oddělování větví a stonků rostlin. Zahradnické nůžky a nůžky na maso mohou být opatřeny pružinovou spirálou, která vytváří protitlak vůči stisku rukou, aby byla vyvinuta větší síla v místě oddělení, zpravidla ocelová spirála také udržuje tyto nůžky otevřené, proto mají pojistku, která se zpravidla liší provedením zajištění od výrobce k výrobci. Dalším druhem zahradnických nůžek jsou nůžky pro zarovnávání živých plotů. Velké pákové nůžky slouží ke stříhání drátů, plechů a dalších kovových součástí (mohou být v provedení ručním i stolním) kupř. v zámečnických a klempířských dílnách.", "question": "Jak se nazývá nástroj nebo i stroj určený pro oddělování tenkých materiálů?", "answers": ["Nůžky"]}
{"title": "Rudi Dolezal", "context": "Rudi Dolezal (* 5. února 1958 Vídeň, Rakousko) je rakouský režisér a filmový producent. Od roku 1976 spolupracuje s Hannesem Rossacherem. Je držitelem tří cen Romy za dokumentární film Weltberühmt in Österreich – 50 Jahre Austropop. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudi Dolezal ve Wikimedia Commons Rudi Dolezal v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Jaký režisér je Rudi Dolezal?", "answers": ["rakouský"]}
{"title": "Instant messaging", "context": "Nejčastější omezení v souvislosti s IM službou na pracovišti je povinnost uchovávat obchodní komunikaci. Všechny společnosti se musí chránit oproti nevhodnému užití IM jejich zaměstnanci. Neformálnost, bezprostřednost a pocit anonymity často vybízejí ke zneužití IM na pracovišti. Téma nevhodného užití IM zaplnilo titulní strany médií v roce 2006, kdy americký kongresman Mark Foley rezignoval na svůj post když přiznal, že zasílal urážlivé sexuálně tematické zprávy nezletilé osobě, která pracovala v kongresu v rámci programu United States House of Representatives Page, ze svého pracovního počítače v kongresu. Na základě toho media vydaly několik článků ohledně nevhodného užití IM na pracovištích. Ve většině zemích mají společnosti právní odpovědnost zajistit pro své zaměstnance prostředí bez jakéhokoli obtěžování. Za používání firemních počítačů, sítě a softwaru k obtěžování osob nebo k šíření nevhodných zpráv a vtipů odpovídá tedy nejen samotná osoba, ale i společnost. V průzkumu, který provedla společnost Akonix Systems v roce 2007, přiznalo 31% dotázaných, že byli na pracovišti obtěžování přes IM. Společnosti nyní zahrnují instant messaging jako jednu z částí u zásad správného užití, společně s internetem a emailem. Na začátku nového tisíciletí vznikl nový obor IT zabezpečení a sice poskytování ochrany pro společnosti, které se rozhodly používat IM pro obchodní komunikace. Tito poskytovatelé vytvořili nový software instalovaný ve firemních sítích sloužící pro archivaci, prohledávání obsahu a prohledávání kvůli bezpečnosti veškeré příchozí i odchozí IM komunikace v rámci sítě, fungující podobně jako filtrování elektronické pošty, a to z výše popsaných důvodů. Poptávka po této službě rapidně s nástupem IM jako prostředkem pro obchodní komunikaci.", "question": "Jakou zkratku má instant messaging?", "answers": ["IM"]}
{"title": "Operační systém", "context": "MacOS (dříve \"Mac OS X\" a později \"OS X\") je řada otevřených grafických operačních systémů vyvinutých firmou Apple, nejnovější z nich je na všech počítačích Macintosh. MacOS je nástupcem původního klasického Mac OS, který byl primárním operačním systémem Applu od roku 1984. Na rozdíl od svého předchůdce, MacOS je operační systém UNIX postaven na technologii, která byla vyvinuta pro NeXT. Společnost Apple koupila firmu počátkem roku 1997. Operační systém byl poprvé vydán v roce 1999 jako Mac OS X Server 1.0, následovaný v březnu 2001 klientskou verzí (Mac OS X v10.0 \"Cheetah\"). Od té doby bylo vydáno šest dalších \"klientských\" a \"serverových\" edic MacOS, dokud nebyly tyto dva sloučeny v systému OS X 10.7 \"Lion\". Před spojením s macOS byla serverová edice - macOS Server - architektonicky identická se svým uživatelským protějškem a obvykle běžela na počítačích Apple Macintosh. Server macOS zahrnoval nástroje pro správu a nastavení práv pro skupiny, které poskytují zjednodušený přístup ke klíčovým síťovým službám, včetně přenosu pošty, serveru Samba, serveru LDAP a dalších. S operačním systémem Mac OS X v10.7 Lion byly všechny aspekty serveru Mac OS X Server integrovány do verze klienta a produkt byl přeznačen jako \"OS X\". Serverové nástroje jsou nyní nabízeny jako aplikace.", "question": "Jak se jmenuje základní programové vybavení počítače, které je zavedeno do paměti při jeho startu?", "answers": ["Operační systém"]}
{"title": "Afrika", "context": "Afrika (anglicky Africa, francouzsky Afrique, portugalsky África, arabsky أ, Afrī, amharsky አ, 'Äfə, svahilsky Afrika) je třetí největší kontinent po Asii a Americe s celkovou rozlohou přes 30500000 km2, což představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi a včetně ostrovů pokrývá 6 % celkové rozlohy Země. Rozkládá se jižně i severně od rovníku převážně na východní polokouli. Z větší části je obklopena oceány, na východě Indickým oceánem a na západě Atlantským oceánem. Na severu se nachází Středozemní moře, které odděluje Afriku od Evropy. V oblasti Suezské šíje je Afrika spojena s Euroasijskou deskou. Velkou část Afriky tvoří pouště (Sahara, Kalahari), polopouště a savany. V centrální části Afriky se pak nacházejí deštné pralesy. V 55 afrických státech žije celkem přes miliardu obyvatel (2009), což je 15 % celkové populace Země. Vzhledem ke složení obyvatelstva se Africe přezdívá \"černý kontinent\". Dle moderních poznatků je Afrika pravděpodobně kolébkou, odkud vzešel člověk a odkud se rozšířil do ostatních částí planety. Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra (\"země Aferů\").", "question": "Co tvoří velkou část Afriky?", "answers": ["pouště (Sahara, Kalahari), polopouště a savany"]}
{"title": "Olomouc", "context": "Olomouc (rod ženský, v místním úzu i mužský; hanácky Olomóc nebo Holomóc; německy Olmütz; polsky Ołomuniec; latinsky Olomucium) je statutární a univerzitní město v České republice, centrum Olomouckého kraje, metropole Hané a historická metropole celé Moravy. Ve městě o rozloze 10 336 ha žije 100 tisíc obyvatel a je tak šestým nejlidnatějším městem ČR. Olomouc byla ve středověku centrem Moravy, do třicetileté války třetím největším městem zemí České koruny (po Praze a Vratislavi) a největším městem na Moravě. Dnes je sídlem arcibiskupství a metropolity moravské církevní provincie, a také centrem pravoslavné církve na Moravě. V oblasti soudní moci je významnou institucí Vrchní soud v Olomouci. Význam Olomouce jako vzdělanostního centra podtrhují Univerzita Palackého, nejstarší na Moravě a druhá nejstarší v Česku, Vědecká knihovna a Slovanské gymnázium, nejstarší nepřetržitě fungující střední škola na Moravě s českým vyučovacím jazykem. Olomouc byla v minulosti významným obranným centrem, sídlem silné vojenské posádky, v polovině 18. století bylo město přebudováno na mocnou pevnost. V následujících letech bylo vystavěno mnoho kasáren, cvičišť, skladišť a dalších objektů, které využívala armáda i po zrušení pevnosti v roce 1884, po dobu Československé republiky (kdy vzniklo též významné letiště v Neředíně), i po druhé světové válce. Od roku 1968 byla v Olomouci i velice početná (okupační) posádka Sovětské armády. Do roku 2013 sídlilo v Olomouci Velitelství společných sil AČR, do té doby tedy město bylo hlavním centrem obrany státu. Pro svou atmosféru a historické pamětihodnosti je Olomouc vyhledávaným střediskem mezinárodních konferencí a festivalů. Více než čtyřicetiletou tradici má Academia film Olomouc (AFO), mezinárodní festival dokumentárních filmů a videoprogramů. Koná se zde také jeden z nejvýznamnějších[zdroj? ] českých divadelních festivalů Divadelní Flora. Dále pak Flora Olomouc, mezinárodní výstava zaměřená na zahradnictví a pěstování rostlin s každoroční návštěvností okolo 80 000 návštěvníků. Oblíbený je také Podzimní festival duchovní hudby či Mezinárodní varhanní festival. Své fanoušky si již našly také mladší akce – květnový Beerfest i srpnový Flamenco festival.", "question": "Byla Olomouc ve středověku největším městem zemí České koruny?", "answers": ["Olomouc byla ve středověku centrem Moravy, do třicetileté války třetím největším městem zemí České koruny (po Praze a Vratislavi) a největším městem na Moravě."]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Zajímavostí však je, že vyzařuje 2,7krát více energie, než přijímá. V současnosti zdroj této vnitřní vyzařované energie není známý. Vyzařovaná energie však vysvětluje existenci bouřlivých procesů v atmosféře Neptunu. Neptun obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 4 498 252 900 km. Planeta se přibližuje ke Slunci nejvíce na 4 459 631 496 km a vzdaluje na 4 536 874 325 km. Vlivem velké excentricity dráhy Pluta se Neptun může dočasně ocitnout dál od Slunce než Pluto. Když se Pluto počítalo za planetu, docházelo tak k tomu, že se Neptun v takových dobách dostával na devátou pozici v pořadí planet podle vzdálenosti. Okolo Slunce Neptun oběhne jednou za 165 let a kolem své osy se otočí za 16 hodin a 7 minut. Podrobnější informace naleznete v článku Neptunovi trojáni. Podobně jako v případě Jupiteru byla i v libračních bodech Neptunu objevena tělesa, která sdílejí stejnou oběžnou dráhu jako planeta Neptun. Tento objev z roku 2003 přispěl k poznatku, že tito takzvaní trojáni se vyskytují i u dalších planet sluneční soustavy, a ne pouze v okolí Jupiteru, což se ostatně již déle před samotným pozorováním těchto těles u Neptunu předpokládalo. V květnu 2008 bylo známo celkem 6 trojánů kopírujících oběžnou dráhu Neptunu, které se nacházejí kolem čtvrtého libračního bodu L4 ležícího před samotnou planetou v úhlu 60°. Podrobnější informace naleznete v článku Prstence Neptunu. Existence prstenců okolo planety byla známa již od 60. let 20. století, definitivně je ale potvrdila až sonda Voyager 2, která pomohla objevit tři prstence okolo Neptunu, později byly objeveny další dva prstence. K roku 2009 je známo celkem pět prstenců: Galle, Le Verrier, Lassell, Arago a prstenec Adams. Jsou velmi nevýrazné a tenké a podobně jako u Jupiteru a Saturnu jsou značně tmavé. Jejich složení je neznámé. Nejvzdálenější a nejvýznamnější z nich prstenec Adams je zvláštní tím, že tvoří asi tři výraznější oblouky, poblíž kterých je nejvíc hmoty.", "question": "Jak se jmenuje nejvzdálenější planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů.", "question": "V jakém městě byla založena OSN?", "answers": ["San Franciscu"]}
{"title": "Auckland", "context": "Auckland je největší město Nového Zélandu s 1 618 000 obyvateli. Nachází se na Severním ostrově mezi Manakau Harbour a zálivem Hauraki. Město samotné se rozkládá na mnoha z vyhaslých sopek, které zřetelně vyčnívají z reliéfu země. Známé také pod jménem Město Plachet podle přístavů, kde v létě kotví nespočet plachetnic a jachet patřící místním obyvatelům. Nejvyšší budovou je Sky Tower. Poblíž města se nachází největší a nejrušnější letiště na Novém Zélandu. Auckland byl slavnostně založen britskými kolonizátory 18. září 1840 na půdě získané od domorodého kmene. Jméno Auckland bylo zvoleno na počest George Edena, prvního hraběte z Aucklandu (1784-1849). Auckland od roku 1841 oficiálně fungoval jako hlavní město Nového Zélandu, a to až do roku 1865, kdy tento status převzal díky své poloze a strategickému přístavu Wellington. 10. července 1985 byla v aucklandském přístavu potopena vlajková loď organizace Greenpeace Rainbow Warrior. Teroristický útok, který vyvolal celosvětový skandál, spáchali za pomoci výbušnin agenti francouzské tajné služby, aby znemožnili plánované protesty proti francouzským zkouškám jaderných zbraní. Na potopené lodi zahynul člen posádky, fotograf Fernando Pereira. Rainbow Warrior byl vyzdvižen, ale jeho oprava se ukázala jako nerentabilní - proto byl znovu potopen 2. prosince 1987 v zátoce Matauri, kde se stal umělým základem pro útes a \"rybí svatostánek\". Los Angeles, USA", "question": "Ve kterém roce byl britskými kolonizátory založen Auckland?", "answers": ["1840"]}
{"title": "Max Planck", "context": "Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858 Kiel - 4. října 1947 Göttingen) byl německý fyzik, považovaný za jednoho ze zakladatelů kvantové teorie. Studoval u vynikajících německých fyziků Helmholtze a Kirchhoffa. V červenci 1879 získal doktorát na mnichovské univerzitě. V roce 1880 dokončil dizertační práci a stal se soukromým docentem na mnichovské univerzitě. V roce 1885 byl s pomocí otce jmenován mimořádným profesorem na univerzitě v Kielu. V roce 1892 nastoupil po Helmholtzovi na místo řádného profesora teoretické fyziky na berlínské univerzitě. V Berlíně pak působil až do konce své vědecké kariéry. Zpočátku pracoval na termodynamice, později jej zaujala Kirchhoffova práce o záření a začal se zabývat problémem záření černého tělesa, kde dosáhl největších vědeckých úspěchů. Roku 1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanou Planckova konstanta. Téhož roku popsal sadu tzv. Planckových jednotek, udávající přirozená měřítka času, prostoru a hmotnosti. O rok později pak objevil správný zákon vyzařování černého tělesa - průlomový článek v Annalen der Physik vyšel roku 1901. Pro vysvětlení zákona vyzařování formuloval hypotézu kvantování energie oscilátorů. (Skutečný dosah myšlenky kvantování si ovšem uvědomil teprve Albert Einstein o pět let později, postuloval kvantování energie elektromagnetického pole a touto teorií okamžitě vysvětlil fotoelektrický jev.) V letech 1905 - 1909 předsedal Německé fyzikální společnosti (Deutsche Physikalische Gesellschaft). V roce 1918 byl za práci na záření černého tělesa oceněn Nobelovou cenu za fyziku. V pozdějších letech se věnoval filosofii, estetice a náboženství. Před druhou světovou válkou se pokusil přesvědčit Adolfa Hitlera, aby změnil rasové zákony a ušetřil vědce židovského původu. V roce 1945 byl jeho syn Erwin umučen gestapem v souvislosti s neúspěšným pokusem o atentát na Hitlera. Pour le Mérite za vědu a umění (1915) Nobelova cena za fyziku (1918) Lorentzova medaile (1927) Adlerschild des Deutschen Reiches (1928) Medaile Maxe Plancka (1929, společně s Einsteinem). čestné doktoráty na univerzitách ve Frankfurtu, Mnichově, Rostocku, Berlíně, Štýrském Hradci, Aténách, Cambridge, Londýně a Glasgowě Asteroid 1069 se jmenuje \"Stella Planckia\" (1938) Planck, Max. (1897) Vorlesungen über Thermodynamik Planck, Max. (1900). \"Entropy and Temperature of Radiant Heat.\" Annalen der Physik, vol. 1. no 4. April, pg. 719-37. Planck, Max. (1901). \"On the Law of Distribution of Energy in the Normal Spectrum\". Annalen der Physik, vol. 4, p. 553 ff.", "question": "Kdy zemřel Max Karl Ernst Ludwig Planck?", "answers": ["4. října 1947"]}
{"title": "Petřínská rozhledna", "context": "Vratislava Pasovského, autory konstrukce byli Ing. František Prášil a Ing. Julius Souček z Českomoravské strojírny. Rozhledna byla vystavěna pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891 na podnět zakladatelů Klubu českých turistů dr. Viléma Kurze a Vratislava Pasovského jako volná kopie Eiffelovy věže v Paříži. S tímto projektem seznámil dr. Vilém Kurz v lednu r. 1890 českou veřejnost článkem \"Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti Prahy\". Práce podle plánů inženýrů Františka Prášila a Julia Součka byly započaty 16. března a dokončeny 20. srpna roku 1891, kdy byla rozhledna slavnostně otevřena. 5. 7. 1938 vypukl na vrcholu rozhledny požár, jehož příčinou byl zřejmě elektrický zkrat ve výtahové kabině. Evakuováno bylo sto návštěvníků rozhledny. Hašení požáru bylo vzhledem k výšce rozhledny komplikované, ale po půl hodině se hasičům podařilo požár dřevěné konstrukce pod oplechovanou střechou uhasit. Do poloviny srpna 1938 byla rozhledna opravena a zpřístupněna veřejnosti. Během své návštěvy okupované Prahy (15. až 16. března 1939) vyslovil Adolf Hitler přání, aby byla Petřínská rozhledna zbourána, jelikož údajně kazila výhled z Pražského hradu. Přání ale nebylo nikdy během okupace vyhověno. 1. května 1953 byl na rozhledně uveden do provozu televizní vysílač. Tehdy byl zrušen výtah, aby tubus vyplnily kabely a napáječe. Kabina v prvním patře také začala sloužit spojům, kterým byla celá věž předána. Místo královské koruny byla na vrchol umístěna televizní anténa a později anténní nástavec tubusu. V 60. letech 20. století byly na vrcholu rozhledny umístěny další vysílací antény pro televizní a rozhlasové vysílání. V září 1979 byla rozhledna uzavřena pro veřejnost pro špatný technický stav.", "question": "Kdy byla otevřena Petřínská rozhledna?", "answers": ["20. srpna roku 1891"]}
{"title": "Klávesová zkratka", "context": "Používá se k formátování textu. Mezi základní a široce podporované patří: Ctrl + B – tučný text (bold) Ctrl + I – kurzíva (italic) Ctrl + U – podtržení (underline) Zkratka pro práci se schránkou Umožňuje uživateli pracovat se schránkou. Většina aplikací používá pro práci se schránkou tyto klávesové zkratky: Ctrl + C – kopírovat data do schránky (copy) Ctrl + X – vyjmout data do schránky (cut) Ctrl + V – vložit data ze schránky do aplikace (paste) Zkratka zvláštního znaku Umožňuje napsat znak, který není na klávesnici přímo dostupný. Takovýchto zkratek je veliké množství. Mezi nejpoužívanější patří zkratka pro zavináč (@): Alt Gr + V, resp. Ctrl + Alt + V (u rozložení kláves CS a SK QWERTZ, SK QWERTY) nebo Alt Gr + ě (CS QWERTY) nebo Alt + 64 (na numerické klávesnici) Funkční zkratka Vyvolá nějakou funkci aplikace nebo operačního systému. Je závislá na použité aplikaci a operačním systému (někdy i na verzi). Často má uživatel možnost si zkratku nastavit, změnit nebo zrušit podle svého přání. Odkazy Související články Alt kódování Externí odkazy", "question": "Jaká je klávesová zkratka pro kopírovaní do schránky?", "answers": ["Ctrl + C"]}
{"title": "Cyril a Metoděj", "context": "Císařský a patriarší dvůr proto hledal muže způsobilé pro uprázdněná biskupství. Byly mu známy správní schopnosti Metodějovy, ten dostal proto nabídku, aby se ujal úřadu arcibiskupa v Byzanci. Tu ale odmítl a přijal pouze hodnost igumena, tedy představeného kláštera Polychron rovněž v maloasijské Bithýnii, byzantské zemi na asijském břehu Marmarského moře. –údajný dopis knížete Rostislava byzantskému císaři, Život Konstantinův V roce 862 vyslal kníže Velké Moravy Rostislav poselstvo k byzantskému císaři Michaelu III. s prosbou o vyslání biskupa a učitele, který by položil na Velké Moravě základy (na franských biskupech nezávislé) církve. Obyvatelé Velké Moravy se již v té době sice seznámili s církevním učením misionářů z Východofranského království, ale kníže Rostislav se obával politického a náboženského vlivu Východofranské říše, a tak ze země nechal franské kněze vyhnat. Morava tak postrádala dostatek duchovních a i to mohlo být jedním důvodů Rostislavovy žádosti. Císař a patriarcha Fotios se rozhodli nakonec Rostislavově žádosti částečně vyhovět. Díky znalosti jazyka byli pro tuto misi vybráni právě Konstantin a Metoděj. Při přípravách Konstantin sestavil nové písmo (hlaholici) pro slovanský jazyk a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb. Konstantinovi je připisováno sestavení Proglasu, tedy předmluvy ke staroslověnskému překladu evangelií. Na Velkou Moravu dorazili bratři na jaře 863 (Konstantin pravděpodobně v hodnosti presbytera/kněze a Metoděj patrně jako jáhen). Byzantská misie dosáhla velkých úspěchů, zejm. díky plné podpoře ze strany Rostislava, ale i organizačním schopnostem obou bratří a jejich značné osobní autoritě (zejm. Konstantinově).", "question": "Komu je připisováno sestavení Proglasu?", "answers": ["Konstantinovi"]}
{"title": "Brian Johnson", "context": "Brian Johnson (* 5. října 1947, Dunston, Anglie) je zpěvák a textař známý především svým působením v australské hard rockové kapele AC/DC. V roce 1972 založil Johnson glam rockovou kapelu Geordie a stal se jejím zpěvákem. Kapela se však po vydání několika úspěšných alb rozpadla. V roce 1980 byla kapela na krátkou dobu obnovena, ale brzy po jejím obnovení byl Johnson osloven s nabídkou vstoupit do AC/DC, kde měl nahradit zesnulého Bona Scotta. Johnson nabídku přijal a s kapelou ještě v roce 1980 vydal album Back in Black, které se stalo jedním z komerčně vůbec nejúspěšnějších alb všech dob.Začátkem roku 2016 začal mít problémy se sluchem, kvůli čemuž se skupinou přestal vystupovat. Na koncertech ho nahradil zpěvák Axl Rose. == Diskografie == === S Geordie === === S AC/DC === == Reference ==", "question": "Ve které kapele zpívá Brian Johnson?", "answers": ["AC/DC"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1996", "context": "XXVI. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 19. července až do 4. srpna 1996 v Atlantě v USA. Zúčastnilo se jich 10281 sportovců ze 197 zemí. Soutěžilo se v 271 disciplínách. V průběhu volby pořadatelského města se hodně spekulovalo o tom, zda by čest hostit letní olympiádu neměly mít Athény (na počest stého výročí prvních novodobých olympijských her). Volba ale nakonec rozhodla pro Atlantu, americké město ve státě Georgia. Hry tradiční formulkou otevřel prezident Bill Clinton a olympijský oheň zapálil bývalý americký boxer Muhammad Ali, v té době postižený Parkinsonovou chorobou. Atmosféra olympiády byla poznamenána teroristickým útokem 27. července 1996, kdy výbuch bomby v olympijském parku zabil jednoho člověka a 110 lidí zranil. Vlajky visely na půl žerdi, ale soutěže nebyly přerušeny. Nejlepším výkonem celých her se 1. srpna 1996 stala fenomenální dvoustovka sprintera Michaela Johnsona v čase nového světového rekordu 19,32 s. Ten byl o 2 setiny sekundy (19,30 s.) překonán až o 12 let později jamajským sprinterem Usainem Boltem na OH v Pekingu. Her se zúčastnili sportovci z celkového počtu 197 zemí. Z nich se 24 účastnilo letních olympijských her poprvé (z toho 11 nástupnických zemí po rozpadu SSSR). Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi. Podrobnější informace naleznete v článku Česko na Letních olympijských hrách 1996. Obrázky, zvuky či videa k tématu Letní olympijské hry 1996 ve Wikimedia Commons www.olympic.cz", "question": "Kolik sportovců se zúčastnilo XXVI. letních olympijských her?", "answers": ["10281"]}
{"title": "Brno", "context": "Avšak konečné vyřešení sporů o hlavní město Moravy mezi Brnem a Olomoucí náleží až markrabímu a císaři Josefu II., který v roce 1782 přiznal nárok na označení Brna hlavním městem trvale. To bylo později potvrzeno i zemskou ústavou, stejně jako např. působením vrchního zemského soudu, jehož působnost se ale nevztahovala jen na celou Moravu, ale i na Rakouské Slezsko. Brno pak bylo hlavním městem Moravy až do roku 1928, kdy byla Země Moravská sloučena se Zemí Slezskou. Poté bylo Brno zemským hlavním městem Země Moravskoslezské. Nakonec byla roku 1948 komunistickou vládou zrušena moravskoslezská zemská samospráva a s ní zanikla i pozice jejího hlavního města. Moravské zemské desky jsou dnes národní kulturní památkou a jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně. === 20. století a Velké Brno === Roku 1919 byla k Brnu připojena dvě sousední města Královo Pole a Husovice a 21 dalších obcí. Vzniklo tak tzv. Velké Brno s asi 7× větší rozlohou a počtem obyvatel asi 222 tisíc oproti původním asi 130 tisícům. Roku 1921 se Brno stalo zemským hlavním městem země Moravské v tehdejší první republice, předtím bylo hlavním městem Markrabství moravského, o sedm let později se stalo zemským hlavním městem země Moravskoslezské. Mezi lety 1936 a 1940 byla na Svratce vybudována nad Brnem vodní nádrž Brněnská přehrada (zpočátku nazývána Kníničská přehrada). V roce 1939 bylo Brno v předzvěsti druhé světové války obsazeno německou armádou a 26. dubna 1945 osvobozeno Rudou armádou. Krátce po válce docházelo od 30. května 1945 v rámci obdobných celostátních snah k vysídlování německého obyvatelstva Brna. Po komunistickém převratu z února 1948 upadl v té době tradiční politický a hospodářský význam Brna jako hlavního města, a to zákonem o krajském zřízení přijatým 21. prosince 1948. Tímto zákonem bylo zrušeno zemské zřízení a Morava byla rozdělena do několika krajů podřízených Praze (s účinností od 24. prosince 1948). Krajské zřízení po roce 1948 nerespektovalo hranice historických zemí. Město Brno se tehdy stalo sídlem Brněnského kraje a po reformě v roce 1960 sídlem Jihomoravského kraje. V roce 1949 ztratilo Brno postavení statutárního města. Roku 1968 se podle zákona o národních výborech stalo znovu statutárním městem, k obnovení tohoto statusu došlo také po sametové revoluci v roce 1990. Roku 2000 vznikl samosprávný Jihomoravský kraj, jehož krajským městem se Brno stalo.", "question": "Kde sídlí Nejvyšší státní zastupitelství?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "MMORPG", "context": "Zkratka MMORPG (z anglického massively multiplayer online role-playing game, volně Hra obrovského počtu hráču s RPG prvky) je označení žánru počítačových her. Jedná se počítačovou online hru na hrdiny o více hráčích, která umožňuje připojení i tisíců hráčů najednou; zpravidla skrze Internet. Hra se obvykle, podobně jako jiné hry na hrdiny, odehrává ve fiktivním světě, často ve fantasy či sci-fi prostředí. Hry žánru MMORPG se vyvinuly z textových RPG online her, tzv. MUDů, a původně (kolem poloviny 90. let 20. století) byly označovány jako grafické MUDy. S termínem MMORPG přišel až Richard Garriott, tvůrce Ultimy Online, v roce 1997. Ultima Online, ač nebyla zcela první grafickou online hrou na hrdiny, zaznamenala takový úspěch, že hry podobného rázu jsou od té doby nazývány MMORPG. MUDy jsou pak někdy naopak označované i jako textové MMORPG hry. Podle PCGamesN mezi nejlepší MMORPG patří EVE Online, Final Fantasy XIV: A Realm Reborn, Guild Wars 2, Lord of the Rings Online, PlanetSide 2, Rift, Runescape 3, Star Wars: The Old Republic, The Secret World a World of Warcraft: Warlords of Draenor. První českou MMORPG je Chmatákov Online.", "question": "Co je MMORPG?", "answers": ["označení žánru počítačových her"]}
{"title": "Monako", "context": "Monako - Monacké knížectví (francouzsky: Principauté de Monaco nebo Monaco) je stát ležící na středomořském pobřeží francouzské riviery - Azurového pobřeží. Monako má rozlohu 2,02 km2 s počtem obyvatel 37 800. Jde o druhý nejmenší stát na světě a současně země s druhou největší hustotou osídlení. Jeho jediným sousedem je Francie. Pevninská hranice činí 4,4 km a hranice s pobřežím je dlouhá 4,1 km. Monako je starý, mezi bohatými lidmi a turisty velmi oblíbený stát. Patří k hlavním ekonomickým mocnostem ve Středomoří. V roce 2014 tvořili milionáři 30 % populace. Podobně na tom byly například Ženeva nebo Curych. V 5. století př. n. l. byla na území dnešního Monaka založena fénická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Na konci 13. století padla monacká pevnost do rukou Françoise Grimaldieho, poté, co (podle legendy) využil lsti, žádaje o vstup do pevnosti v rouše františkánského mnicha. Monako Grimaldiovci definitivně ovládli v roce 1419, od 15. století převážně pod francouzskou ochranou (vláda tohoto rodu, s výjimkou několika kratších období, pokračuje dodnes). V roce 1793 bylo Monako francouzskými revolučními vojsky dobyto a pod francouzskou správou zůstalo až do roku 1814. V roce 1815 bylo na Vídeňském kongresu dohodnuto, že nadále bude Monako pod protektorátem Sardinie. V revolučním roce 1848 přišlo Monako o 95 % svého území, když dvě monacká města Menton a Roquebrune vyhlásila samostatnost a oddělila se od něj. Zbývající část Monaka získala svrchovanost v roce 1861, kdy byla s Francií uzavřena francouzsko-monacká smlouva. Od roku 1850 se ale Monako potýkalo s těžkou hospodářskou situací, jelikož územní ztráta z roku 1848 znamenala i ztrátu ekonomickou, především omezením výnosů z prodeje citronů, pomerančů a oliv. Monacký kníže Karel III. Monacký se rozhodl ekonomickou situaci své malé země za každou cenu zlepšit a tak byly v roce 1856 na území Monaka vybudovány první přímořské lázně s kasinem. Skutečný rozkvět pak přišel se založením čtvrti Monte Carlo, kde bylo kasino otevřeno v roce 1866, a napojením Monte Carla na železnici z Francie.", "question": "Sousedí Monako s Portugalskem?", "answers": ["Jeho jediným sousedem je Francie."]}
{"title": "Virginia Woolfová", "context": "Virginia Woolfová (původně Adeline Virginia Stephen) (25. ledna 1882 – 28. března 1941) byla významná anglická spisovatelka, literární kritička, esejistka, vydavatelka, filozofka a feministka. Zároveň byla členkou Bloomsbury Group, což byla skupina avantgardních umělců a intelektuálů. Některá z jejích děl jsou součástí výuky o modernismu. Adeline Virginia Stephen (Stephenová) se narodila v Londýně a byla vychovaná spolu s několika vlastními sourozenci i sourozenci z prvního matčina manželství v typické viktoriánské rodině na adrese 22 Hyde Park Gate. Jejím kmotrem byl James Russell Lowell, americký básník a diplomat, který byl přítelem jejího otce. Již v mládí měla psychické problémy, částečně kvůli incestnímu obtěžování od svého bratra Geralda. Jelikož v tehdejší době bylo zakázáno mluvit o jakémkoliv sexuálním tématu, Virginia mlčela o svém traumatu a začala nenávidět svou fyzickou existenci a své tělo. Po matčině smrti roku 1895 se vztahy v rodině napjaly především emocionálně. Další nevlastní bratr George ji několik let psychicky tyranizoval a navíc i sexuálně zneužíval. Virginia navzdory své mlčenlivosti vše psala do deníků, které si vedla už od dětství. V roce 1904 zemřel na rakovinu i její otec Sir Leslie Stephen, známý redaktor, literární kritik a zakladatel Dictionary of National Biography. Přestože otec podporoval její vzdělání, nikdy si s ním příliš nerozuměla, částečně i kvůli velkému věkovému rozdílu, který mezi nimi byl a také proto, že v jejich rodině byla vždy puritánská výchova a po matčině smrti se z otce stal tyran.", "question": "Kdy se narodila Virginia Woolfová?", "answers": ["25. ledna 1882"]}
{"title": "Domitianus", "context": "Postupně začalo přibývat skutečných či domnělých spiknutí proti němu a mnozí senátoři a jezdci skončili na popravišti. Olej do ohně ještě přililo povstání Lucia Antonia Saturnina, velitele legií v Horní Germánii, v roce 89. Třebaže bylo rychle potlačeno zásahem císařova velitele Lucia Maxima a veškeré kompromitující dokumenty byly zničeny, Domitianus jej využil k dalším represím proti svým odpůrcům. Mezi nejznámější Domitianovy oběti náleží např. Herennius Senecio, Arulenus Rusticus a Neronův propuštěnec Epafroditos. Na sklonku Domitianovy vlády se nemohli cítit v bezpečí ani nejbližší příbuzní Flaviovců. V roce 95 nechal císař zavraždit svého bratrance a spolukonzula Flavia Clementa, ačkoliv jeho malé syny Vespasiana a Domitiana určil za své nástupce. Důsledkem vraždění, kdy si nikdo nemohl být jist vlastním životem, bylo spiknutí, které nakonec stálo Domitiana život. Jeho hlavními organizátory byli císařovi správci Parthenius, Sigerius, Entellus a Stephanus, síť spiklenců však byla pravděpodobně mnohem širší. Dle zmínek historiků o něm přinejmenším věděla i císařovna Domitia a městští prefekti Norbanus a Petronius Secundus. Plán vraždy byl prostý, ale pečlivě připravený.", "question": "Jak se jmenoval otec římského císaře Domitiana?", "answers": ["Vespasiana"]}
{"title": "Milion", "context": "Milion, též milión (1 000 000) je přirozené číslo následující 999 999 a předcházející 1 000 001. Je rovno tisíci tisíců. Ve vědeckém zápisu čísel se značí 106. V metrickém systému se používá pro násobky milionu řecká předpona \"mega-\" (řecky μ, mégas – velký) a pro miliontiny předpona \"mikro-\" (řecky μ, mikrós – malý). Slovo milion pochází z italštiny, základem je slovo mille (tisíc) a přípona -one. Výsledkem je výraz, který znamená doslova \"velký tisíc\". Slovo milion se vyskytuje v mnoha evropských jazycích. Analogicky k výrazům procento a promile existuje také anglický výraz parts per million (ppm), který se používá pro označení miliontiny. Výraz milion se obecně používá pro označení zvlášť velkého počtu nebo částky. Výraz milionář se tedy používá jako označení pro bohatého člověka (bez ohledu na přesnou výši jmění), \"ani za milion let\" jako výraz pro \"nikdy\" apod. Částka jednoho milionu korun je někdy v hovorové řeči označována jako \"meloun\" nebo \"jedno mega\". Obrázky, zvuky či videa k tématu Milion ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo milion ve Wikislovníku", "question": "Kolik tisíců obsahuje milion?", "answers": ["tisíci"]}
{"title": "Andrew Jackson", "context": "Andrew Jackson (15. března 1767 - 8. června 1845) byl sedmý prezident Spojených států amerických (1829-1837). Jeho slogan zněl: \"Nechť vládne lid\", přičemž za tento lid nepovažoval indiánské a černošské obyvatelstvo. Pro svou neústupnost nosil přezdívku \"Starý ořechovec\"[zdroj? ] (Old Hickory - ořechovec je strom s velmi tvrdým dřevem), do češtiny je někdy mylně překládána jako \"Starý ořešák\", což je jiný rod. Jeho rodiče emigrovali do USA z města Carrickfergus v Severním Irsku roku 1765. Narodil se jako nejmladší ze třech synů. Často se zaplétal do duelů. Byl považovaný za národního hrdinu, když porazil britská vojska dne 8. ledna 1815 v bitvě u New Orleans. Potom bojoval v bitvách proti indiánským kmenům Kríkům a Seminolům, kteří útočili na Floridu. V roku 1819 se stal jejím vojenským guvernérem poté, co ji dobyl a připojil ke Spojeným státům. V roce 1821 se stal řádným guvernérem Floridy, roku 1823 senátorem za Tennessee. V prezidentských volbách v roce 1824 soupeřil s Johnem Quincy Adamsem a dalšími třemi kandidáty, ale ani jeden z nich nezískal většinu všech volitelů. Sněmovna reprezentantů nakonec rozhodla o Adamsovi, přestože Jackson získal o 45 000 hlasů více než on. Jackson spustil poté obrovskou celonárodní pomlouvačnou kampaň proti Adamsovi. V následujících volbách 1828 po velmi ostré kampani plné osobních útoků byl již zvolen prezidentem (první z jižanských států), roku 1832 byl zvolen znovu. Podrobnější informace naleznete v článku Cesta slz. Byl proslulý svým celoživotním pronásledováním Indiánů. Velký populační růst amerického obyvatelstva a objevení zlata způsobily tlak na území obývané původním indiánským obyvatelstvem. V roce 1830 prošel Kongresem souhlas na vystěhovaní Indiánů, který Jackson podepsal. Právní akt byl úspěšně napaden národem Čerokíů v roce 1832 u Nejvyššího soudu. I přes rozhodnutí soudu Jackson vyžadoval přehodnocení rozsudku a fakticky byl rozhodnutý to nerespektovat. Jackson nakonec poslal vojsko, aby vyhnalo domorodé obyvatelstvo, což vedlo k nechvalně slavné \"Cestě slz\", která zabila při pochodu téměř 4 000 Čerokíů (asi čtvrtinu populace) cestou do Oklahomy. Jako svůj největší úspěch na politickém poli sám Jackson ohodnotil svůj úspěšný boj s The Second Bank of America (ta usilovala o dvacetiletou licenci vlády na vydávání fiat currency, z čehož by inkasovala úrok) a její uzavření tím, že se zásadně zasadil o neprodloužení jejího mandátu v roce 1836 a zabránil jejímu znovuzavedení v roce 1841.", "question": "Kolikátý prezident USA byl Andrew Jackson?", "answers": ["sedmý"]}
{"title": "Public Enemy", "context": "Public Enemy nebo také PE je americká hiphopová skupina, založená roku 1982 na Long Islandu. Tato formace se řadí se mezi nejstarší a zároveň nejdůležitější hiphopové skupiny. Charakteristické jsou jejich politicky a sociálně zaměřené texty. Název znamená v překladu \"veřejný nepřítel\", ve znaku mají člena strany Černých Panterů v hledáčku zaměřovače. V roce 2004 je magazín Rolling Stone zařadil na 44. místo v hodnocení 100 nejvlivnějších skupin všech dob. Server acclaimedmusic.net jim přisoudil 29. místo v kategorii Nejdůležitější hudebníci všech dob a prohlásil je nejlepší hiphopovou skupinou. V roce 2007 byli přijati do Long Islandské síně slávy (Long Island Music Hall of Fame). Samotná skupina se skládá ze tří celků. Produkční sekci Bomb Squad tvoří bratři Keith a Hank Shockley, Eric Sadler a Chuck D, taneční skupinu S1W (The Security For The First World) vede zpěvák Professor Griff. Rapperské jádro tvoří Chuck D, Professor Griff a Flavor Flav. Historie skupiny se začala psát roku 1982. V té době studoval Chuck D grafický design na Adelphi University. V místním studentském rádiu WBAU, kde působil jako DJ, se setkal s Hankem Shockleem a Billem Stephenym, díky zálibě v hip-hopu a stejnému politickému smýšlení se z nich stali přátelé. Spolu produkovali v lednu 1983 kolekci agresivních rap/hip-hopových skladeb Super Special Mix Show. Později k nim přibyl Chuckův přítel Flavor Flav a začal se podílet jako jeden z hostitelů na rozhlasovém pořadu WBAU. Během roku 1984 začali Chuck D s Hankem Shockleem mixovat své vlastní demonahrávky. Jednu z nich, Public Enemy No. 1, podle níž dostala kapela svůj název, slyšel Rick Rubin a okamžitě se rozhodl získat Chucka pro svůj label Def Jam. Chuck D se vstupem do hudebního průmyslu dlouho váhal, ale nakonec vytvořil pojetí doslova revoluční hip-hopové skupiny, založené na extrémní zvukové produkci a prezentaci sociopolitických názorů. Podporován Shockleem (coby šéfproducentem) a Stephenym (jako publicistou) zformoval v roce 1987 Chuck D novou sestavu souboru - přibyli DJ Terminator X a Professor Griff, choreograf taneční pódiové formace the Security of the First World. Flavor Flav se stal druhým rapperem, jeho humorný doprovod kontrastoval s Chuckovým autoritativním barytonem, do projevu kapely přinesl hravost a lehkost. Public Enemy vystoupili 30. května 2008 na pražském Výstavišti, dne 31.10 2010 vystoupili v Pražském klubu SaSaZu.", "question": "V jakém roce byla založena skupina Public Enemy?", "answers": ["1982"]}
{"title": "Kaple svatého Jana Nepomuckého (Běstvina)", "context": "Kaple svatého Jana Nepomuckého je barokní šestiboká kaple na křižovatce silnic v zámku v obci Běstvina. Kaple byla postavena po roce 1720 na půdorysu šestiboké hvězdy. V minulosti byla mylně připsána známému baroknímu staviteli Janu Blažeji Santinimu. Skutečným tvůrcem kaple je zřejmě Santiniho epigon Jan J. Vogler. Kaple je zaklenutá, s malou centrální věžičkou. Uvnitř kaple se nalézala na šestibokém podstavci dřevěná barokní socha Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od sochaře Ignáce Rohrbacha z kol. 1726 (dříve připisovaná Řehoři Thénymu). Po dlouholetém vystavení povětrnostním podmínkám byla socha z kaple deponována a následně restaurována. V současnosti je dlouhodobě zapůjčena do expozice Muzea Barokních soch v Chrudimi. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaple svatého Jana Nepomuckého ve Wikimedia Commons Kaple Běstvina (stránky obce)", "question": "Na jakém půdorysu byla postavena kaple sv. Jana Nepomuckého v Běstvině?", "answers": ["šestiboké hvězdy"]}
{"title": "Matt Groening", "context": "Matthew Abram Groening (* 15. února 1954 v Portlandu, stát Oregon v USA) je karikaturista a tvůrce animovaných seriálů Simpsonovi a Futurama. V současnosti je jejich producentem a scenáristou. Pochází z pěti dětí animátora a producenta Homera a učitelky Margaret Groeningových. Jeho starší bratr se jmenuje Mark a sestry jsou Patty, Lisa a Maggie. Jeho bratrancem je režisér a scenárista Craig Bartlett. Během studia na Lincolnově střední škole v Portlandu byl studentským presidentem. Již tehdy kreslil. Potom vystudoval Evergreen State College v Olympii ve státě Washington, kde byl v posledním roce studia redaktorem školních novin. V roce 1987 se oženil s Deborah Caplanovou, v roce 1991 se jim narodil syn Homer a v roce 1993 syn Abe. Manželství skončilo rozvodem v roce 1999. V polovině 80. let 20. století se přestěhoval do Los Angeles, kde pracoval jako novinář. Mimo jiné pokračoval v kreslení komiksu Life in Hell (Život v pekle), který dosud vychází v mnoha novinách a byl vydán v sérii knih School is Hell (Škola je peklo), Love is Hell (Láska je peklo), Work is Hell (Práce je peklo) a The Big Book of Hell (Velká kniha pekla). Life in Hell si získal pozornost hollywoodského producenta a zakladatele Gracie Films Jamese Brookse, který sháněl vatu do pořadu The Tracey Ullman Show vysílaného stanicí FOX. Proto je požádal o sérii krátkých skečů. Později byl formát rozšířen, 17. prosince 1989 byl poprvé odvysílán dvacetiminutový díl (v češtině Vánoce u Simpsonových). Pozornost, kterou nový seriál vzbudil, mu pak vynesla místo v hlavním vysílacím čase. Je rovněž autorem surrealistického komiksu Akbar and Jeff, jehož postavičky se poprvé objevily v roce 1984 v Life in Hell. Jeho další velmi úspěšný animovaný seriál Futurama se na obrazovkách objevil v roce 1999. Jméno Groening může být odvozeno od města Groningen na severu Nizozemí. V mládí byl ovlivněn černým humorem anglického karikaturisty Ronalda Searla. Je členem rokenrolové skupiny Rock Bottom Remainders, která je tvořena převážně spisovateli. Je levák, stejně jako jeho postavičky Bart Simpson, Marge Simpsonová, Ned Flanders, pan Burns a Vočko. Dne 15. února 2012 obdržel svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. Obrázky, zvuky či videa k tématu Matt Groening ve Wikimedia Commons Osoba Matt Groening ve Wikicitátech (anglicky) Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Matt Groening (anglicky) Matt Groening na stránce Rock Bottom Remainders Matt Groening v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Kdy se narodil Mattew Abram Groening, tvůrce animovaných seriálů?", "answers": ["15. února 1954"]}
{"title": "Systém řízení báze dat", "context": "Systém řízení báze dat Systém řízení báze dat (zkr. DBMS [en. Database Management System]) je softwarové vybavení, které zajišťuje práci s databází, tzn. tvoří rozhraní mezi aplikačními programy a uloženými daty. Občas se pojem zaměňuje s pojmem databázový systém. Termín Databázový systém jako celek je považován DBMS dohromady s bází dat. Schopnosti Aby mohl být nějaký programový systém označený za DBMS, musí být jednak schopen efektivně pracovat s velkým množstvím dat, ale také musí být schopný řídit (vkládat, modifikovat, mazat) a definovat strukturu těchto perzistentních dat (čímž se liší od prostého souborového systému). V současnosti používané databázové systémy mají i mnoho dalších charakteristických vlastností: podporu pro definici datových modelů (například relační, logický, objektový) správa klíčů: vlastní (interně implementované) indexování, dodržování unikátnosti hodnot ve sloupcích, nad kterými je definován unikátní nebo primární klíč; implementace fulltextového vyhledávání pro fulltextové klíče; implementace cizích klíčů využití některého jazyka vyšší úrovně pro manipulaci a definici dat (např. SQL, QBE, datalog, Common English Query) a vyřešení komunikačního kanálu mezi uživatelem či skriptem a DBMS v tomto jazyku, autentizaci uživatelů a jejich autorizaci k operacím nad daty (u každého uživatele může být definováno, jaký typ příkazů je oprávněn spouštět) správu transakcí, atomicitu jednotlivých příkazů robustnost a zotavitelnost po chybách bez ztráty dat uložené procedury triggery integritu dat; například nepovolením vložení duplicitního řádku s unikátním klíčem nebo řádku s hodnotami NULL u sloupců, které NULL být nesmějí kanály pro hlášení zpráv po úspěšně vykonaných dotazech, chybových hlášek, varování pokročilé funkce jako např. Common Table Expressions, zpožděné zápisy, a jiné profilování, statistické informace o běhu dotazů, procesů, přístupu uživatelů atd. Seznam systémů řízení báze dat Následující seznam obsahuje příklady některých systémů řízení báze dat. CSQL DB2 FileMaker Firebird Ingres Informix MariaDB Microsoft Access Microsoft SQL Server Microsoft Visual FoxPro MySQL OpenLink Virtuoso Oracle PostgreSQL Progress", "question": "Jaká je zkratka pro systém řízení báze dat?", "answers": ["DBMS"]}
{"title": "SPQR", "context": "S.P.Q.R. je latinská iniciálová zkratka ze sousloví Senatus Populusque Romanus, v překladu senát a lid římský. Symbolizovala tyto dvě složky vlády římské říše. Sousloví vzniklo v období římské republiky a bylo používáno i za císařství. Zkratka SPQR byla považována za výsostný znak římské říše a nacházela se mimo jiné na mincích nebo na standartách římských legií. Dodnes se nachází ve znaku Říma. Objevuje se také na většině římských kanálových poklopů. Zkratku SPQ* převzaly i jiné státní útvary, dnes se objevuje například ve znaku některých měst, mimo jiné i Olomouce: SPQO – Senatus Populusque Olomouciensis. == Verze zkratky == Senatus Populusque Romanus Senatus Populusque Romae Senatu Populoque Romae Senatu Populoque Romano Senatus Populusque Romanum == Související články == Římský senát Římská shromáždění == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu SPQR ve Wikimedia Commons Galerie SPQR ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Senatus populusque Romanus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Jak se překládá latinská zkratka S.P.Q.R. ?", "answers": ["senát a lid římský"]}
{"title": "Horečka", "context": "Horečka (lat:febris, ř:pyretos) je označení stavu organismu, jehož tělesná teplota je vyšší než obvykle. U člověka je za horečku považována teplota vyšší než 38 °C (více než 37 °C se považuje za zvýšenou teplotu). Zvýšení tělesné teploty pro příliš vysokou teplotu okolního prostředí (přehřátí, hypertermie) se za horečku nepovažuje. Horečka je vyvolána pyrogeny, které působí na centrum termoregulace v hypotalamu. Uměle snižovat horečku je vhodné jen, pokud přesáhla jistý práh (někdy udávaný jako 39 °C) či pokud trvá příliš dlouho. Horečka není nemoc, nýbrž pouze projev (příznak) nemoci či jiného chorobného stavu. Je léčebným procesem: zvyšuje rychlost a sílu imunitní odpovědi a omezuje účinnost množení některých patogenů. Horečka zvyšuje tepovou frekvenci a zrychluje látkovou výměnu, což představuje dodatečnou zátěž především pro starší pacienty a pacienty se srdeční nemocí. Je vysilující, neboť mění rychlost některých biochemických reakcí – klade vyšší nároky na udržování homeostázy, urychluje opotřebovávání některých organických molekul atd. Pokud tělesná teplota překročí určitou hranici, začíná mít silně destruktivní účinky na organismus. Za horní hranici, kterou dokáže lidský organismus ještě přežít, se považuje teplota 41,9 stupňů Celsia. 37–38 °C – pacient pociťuje mírné přehřátí organismu, popř. si ho vůbec neuvědomuje 38–39 °C. – pacient pociťuje zřetelné přehřátí organismu, vyhledává častý odpočinek 39–40 °C – pacientovi je špatně, odpočívá 40–41 °C – pacient začíná mít halucinace, za pokojové teploty má zimnici; když se. však přikryje dekou, cítí naopak silné horko 41–42 °C – pacient má halucinace, padá do bezvědomí, silně se potí; hrozí selhání organizmu 42 °C a více – selhání organizmu, smrt Horečka jako samostatný příznak je snižována, především pokud je tak vysoká, že již přestává plnit svoji fyziologickou funkci. Protože má však nepříjemné a potenciálně nebezpečné průvodní projevy, není chybou ani její snižování paušální. Ke snižování horečky se používají dva přístupy: farmakologický přístup: Horečka je snižována podáváním léků působících přímo v místě zánětu a tlumící probíhající zánět nebo centrálně v termoregulačním centru. Je zajímavé, že na obou mechanismech se podílí inhibice enzymu cyklooxygenáza, další vlastnosti léků však způsobují, že zatímco např. kyselina acetylsalicylová tlumí i probíhající zánět, paracetamol působí prakticky jen centrálně. fyzikální přístup: Pacient je fyzicky ochlazován např. omýváním vlažnou vodou.", "question": "Jak označujeme tělesnou teplotu člověka, která přesahuje 38°C?", "answers": ["horečku"]}
{"title": "Enceladus (měsíc)", "context": "Jejich okolí tvoří mentolově zelený vodní led (jedná se o falešnou barvu viditelnou na infračervených snímcích), který je možné spatřit na výchozech a na stěnách prasklin. Naproti tomu okolní hladké pláně jsou pokryty \"modrým\" ledem, což napovídá, že je oblast natolik mladá, že nestihla být ještě pokryta ledovými částicemi dopadajícími zpět na povrch z prstence E. Výsledky pořízené spektrometrem pro viditelné a infračervené pásmo (tzv. VIMS) naznačují, že nazelenalý materiál obklopující tygří pruhy je chemický odlišný od zbytku povrchu měsíce. Uvnitř pruhů detekoval VIMS krystalický vodní led svědčící o tom, že by tento materiál mohl být mladší než 1000 let (či by alternativně mohl být teplotně pozměněn v nedávné minulosti). VIMS taktéž detekoval jednoduché organické sloučeniny v oblasti tygřích pruhů, které nebyly prozatím detekovány nikde jinde na povrchu Enceladu. Při průletu ze dne 14. července 2005 byla jedna oblast charakterizovaná přítomností \"modrého\" ledu nafocena ve vysokém detailu, což umožnilo odhalit, že oblast byla významně tektonicky deformována a že je pokryta kameny o velikosti desítek až stovek metrů. Hranice jižní polární oblasti je ohraničena souborem rovnoběžných hřbetů a údolí ve tvaru Y a V. Tvar, orientace a pozice těchto útvarů naznačuje, že vznikly vlivem celkové změny tvaru měsíce Enceladu. K roku 2006 existovaly dvě hlavní teorie vysvětlující jejich vznik. Obě dvě předpokládají, že oběžná dráha Enceladu se posunula blíže k Saturnu, čímž došlo ke zrychlení rotace měsíce. Následkem toho bylo buď zploštění měsíce nebo nárůst množství teplého, méně hustého materiálu uvnitř Enceladu, který se následně začal pohybovat směrem k jižnímu pólu měsíce. Následkem čehož se tvar měsíce pokoušel této nové situaci přizpůsobit. Problémem této představy je, že jak jižní oblast v okolí pólu, tak i severní oblast by měly mít podobné tektonické deformace, což ale nepozorujeme. Nicméně oblast v okolí severního pólu je silně poseta impaktními krátery, je tedy mnohem starší. To napovídá, že by mohla být i značně tlustší. Nabízí se tak možnost, že právě rozdílná tloušťka litosféry měsíce by mohla být jedním z vysvětlení rozdílnosti ve vzhledu severní a jižní polokoule.", "question": "Kolem které planety obíhá měsíc Enceladus?", "answers": ["Saturn"]}
{"title": "The Doors", "context": "V září roku 1965 pak nově sestavená skupina využila volného času, který měli Rick & the Ravens v malém vydavatelství Aura a nahrála šest písní, které se tak staly první nahrávkou The Doors. Všech šest písní se pak objevilo na albu The Doors: Box Set z roku 1997. Demo bylo vydáno na třech gramofonových deskách, se kterými členové kapely obcházeli různá hudební vydavatelství, až se jim podařilo podepsat smlouvu s vydavatelstvím Columbia. Když kapelu opustili bratři Raye Manzareka, začali se zbylí členové skupiny poohlížet po novém členu. Tím se stal kytarista Robby Krieger, který býval společně s Densmorem členem kapely Psychedelic Rangers. Skupina se pak pojmenovala The Doors podle knihy Aldouse Huxleyho Brány vnímání (v originále The Doors of Perception). Fráze \"doors of perception\" je však v Huxleyově knize použita v souvislosti s citací Williama Blakea. Skupina byla dost odlišná od tehdejších rockových skupin, jelikož neměla basového kytaristu. Manzarek však došel k závěru, že jeho klávesy Fender Rhodes basspiano, které měl již z dřívější doby, dokážou zvuk basové kytary zastoupit, takže basového kytaristy už nebylo potřeba. V průběhu roku 1966 The Doors dále zkoušeli a začali koncertovat na různých místech. Stále angažmá nejdříve získali v losangeleském klubu s názvem London Fog. V létě se kapele podařilo stát se domovskou kapelou prestižního klubu Whisky a Go Go, odkud však byli po několika měsících vyhozeni poté, co na pódiu zahráli píseň \"The End\". Skladba totiž zahrnovala dramatické Morrisonovo recitování včetně veršů \"Otče? / Ano synu? / Chci tě zabít. / Matko? / Tebe chci ojet.\" Ještě před tím, než The Doors museli opustit klub Whisky a Go Go, stačil Arthur Lee ze skupiny Love nalákat na koncert The Doors Jaca Holzmana, vedoucího vydavatelství Elektra. Holzman nabídl členům The Doors novou smlouvu a ti ji podepsali. Za nedlouho začali The Doors nahrávat své první album nesoucí název The Doors. Jeho vydání bylo naplánováno na 4. ledna 1967, první singl skupiny s názvem \"Break on Through (To the Other Side)\" stačil vyjít ještě tři dny před samotným albem.", "question": "Jak se jmenovalo první album skupiny The Doors z roku 1967?", "answers": ["The Doors"]}
{"title": "Enrico Martino", "context": "Enrico Martino (* Turín) je italský novinář a fotograf. == Knihy == Ligurie (A. Mondadori, Milán, 1984) Duše Indové (EGA Editore, Turín, 1992) Lidé volání Torino (EGA Editore, Turín, 1996) Mexico (Idealibri, Milán, 1996) Burgundy kamene (Idealibri, Milán, 1998) Italie (vilo, Paris 2003) Mexico (Giunti, odchozí) == Výstavy == Reporter'70 (Torino, 1979) 35 dnů (Turín, 1980) Cestovní ruch a uměleckých center (Milán, 1981) Chiapas (Palermo, Messina, Catania, Padově, 1992) Baja California (Mexiko City, Queretaro, Acapulco, Buenos Aires, Berlín, Miláno, Řím, 1994-1995) Gente di Torino (Turín, 1997) Migrantes, domorodé do Mexico City (Chicago 1999, Boloňa 2006) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrico Martino ve Wikimedia Commons (anglicky)(italsky) Oficiální internetové stránky Fotogalerie", "question": "Kdo je italský novinář a fotograf?", "answers": ["Enrico Martino"]}
{"title": "Měsíc", "context": "V roce 2009 naměřila americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter v místech trvalého stínu v kráterech okolo jižního pólu nejnižší dosud známou teplotu ve sluneční soustavě - °C, což je jen o přibližně 33 °C více, než je absolutní nula. Při popisu fyzických rysů Měsíce je problematické používání termínu geografie či jiných slov s předponou geo-, protože tato předpona ve svém latinském původu referuje k Zemi. Je tedy nelogické její použití pro mimozemská tělesa. Navrhovaným alternativním pojmem je selenografie, respektive předpona seleno-. V průběhu času je Měsíc vytrvale bombardován kometami a meteoroidy. Mnoho z těchto objektů je bohatých na vodu. Sluneční energie ji následně disociuje (rozštěpí) na její základní prvky vodík a kyslík, které okamžitě unikají do vesmíru. Navzdory tomu existuje hypotéza, že na Měsíci mohou zůstávat významné zbytky vody buďto na povrchu nebo uvězněny v kůře. Výsledky mise Clementine naznačují, že malé zmrzlé kapsy ledu (zbytky po dopadu na vodu bohatých komet) mohou být nerozmrazeny uchovány uvnitř měsíční kůry. Přestože se o kapsách uvažuje jako o malých, celkové předpokládané množství vody je dost významné - 1 km3. Jiné vodní molekuly mohly poletovat při povrchu a být zachyceny uvnitř kráterů na měsíčních pólech. Díky velmi mírné výchylce měsíční osy, jen 1,5°, do některých z těchto hlubokých kráterů nikdy nezasvitne světlo Slunce - je v nich trvalý stín. Clementine zmapovala krátery na měsíčním jižním pólu, které jsou zastíněny tímto způsobem. Je-li na Měsíci vůbec voda, pak by podle vědců měla být právě v těchto kráterech. Pokud tam je, led by mohl být těžen a rozštěpen na vodík a kyslík elektrárnami založenými na solárních panelech nebo nukleárním reaktorem. Přítomnost použitelného množství vody na Měsíci je důležitým faktorem pro osídlení Měsíce, neboť nákladnost přepravy vody (nebo vodíku a kyslíku) ze Země by podobný projekt prakticky znemožnila. Kameny z měsíčního rovníku sesbírané astronauty z Apolla neobsahovaly žádné stopy vody. Sonda Lunar Prospector ani dřívější mapování Měsíce, organizované například Smithsonovým ústavem, nepřinesly žádný přímý důkaz měsíční vody, ledu nebo vodních par. Pozorování sondy Lunar Prospector však přesto naznačují přítomnost vodíku v oblastech stálého stínu, který by se mohl nacházet ve formě vodního ledu.", "question": "Co je jediná prirozená družice Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "Bakteriofág", "context": "Bakteriofág (odvozený ze slov bakterie a fagein – řecky φ, \"jíst\"), zkráceně fág, je obecný název pro virus infikující bakterie. Bakteriofágy jsou nejpočetnějším biologickým objektem v biosféře, jejich počet se odhaduje na 1030 částic. Můžeme je najít na všech místech osídlených jejich bakteriálními hostiteli, jako například půda nebo střeva živočichů. Jedním z nejkoncentrovanějších nalezišť fágů a dalších virů je mořská voda, ve které bylo nalezeno až 9×108 virionů na mililitr a až 70 % mořských bakterií jimi může být infikováno. Fágy byly dlouho považovány za neživé objekty, protože nemají vlastní metabolismus, nereagují na změny okolí a pro svoje rozmnožování využívají bakterie, ale v současnosti jsou oficiálně označovány jako tzv. živé nebuněčné entity. Bakteriofágy jsou výrazně menší než bakterie, jejich velikost se pohybuje obvykle mezi 20 a 200 nm. Typická stavba fágů zahrnuje bílkovinnou kapsidu a v ní uzavřený genetický materiál. Na kapsidu krčkem navazuje bičík s bičíkovou pochvou, bazální destičkou a vlákny bičíku sloužícími k přichycení na povrch bakterie. Genetický materiál je tvořen DNA nebo RNA, a to jednovláknová (ssDNA - angl. single-stranded) i dvouvláknová (dsDNA - double-stranded), kružnicová i lineární, dlouhá 5000 až 500 000 nukleotidů. Po 60 let byly fágy užívány v Sovětském svazu jako alternativa k antibiotikům. Po objevení penicilinu a jeho zavedení do klinické praxe se však pozornost zaměřila na antibiotika a fágy ustoupily do pozadí. Jejich výzkum se udržel jedině v bývalém Sovětském svazu, zejména v Eliavově institutu v gruzínském Tbilisi, který funguje dodnes a vyrábí bakteriofágové preparáty k léčbě bakteriálních infekcí.", "question": "Jak se nazývá virus, který napadl bakterii?", "answers": ["Bakteriofág"]}
{"title": "János Áder", "context": "Spolu s László Kövérem a Viktorem Orbánem se jako zástupce této opoziční strany účastnil jednání u Národního kulatého stolu, kde diskutovala demokratická opozice s komunistickou MSZMP o přechodu k demokratickému státnímu zřízení. Od prvních svobodných voleb v roce 1990 byl poslancem parlamentu, v každých následujících volbách byl znovuzvolen. Po pro Fidesz vítězných volbách 1998 se stal předsedou Maďarského parlamentu. Ve funkci vystřídal Zoltána Gála (MSZP). Áder tuto funkci vykonával až do roku 2002, kdy ho po méně úspěšných volbách nahradila Katalin Szili (MSZP). Po rezignaci Zoltána Pokorniho v roce 2002 převzal Áder funkci předsedy strany Fidesz-MPP, funkci vykonával pouze do následujícího roku, kdy se volbou předsedou strany opět stal Viktor Orbán. V roce 2007 bylo oznámeno, že János Áder bude kandidovat za svou stranu do Evropského parlamentu. V evropských volbách 2009 byl zvolen, Fidesz získal dokonce 14 křesel, a Áder má tak mandát europoslance do roku 2014. Podrobnější informace naleznete v článku Prezidentské volby v Maďarsku 2012. Po rezignaci prezidenta republiky Pála Schmitta kvůli jeho plagiátorské aféře v dubnu 2012 se Áderovo jméno objevilo jako jedno z možných potenciálních kandidátů na post prezidenta. Dne 16. dubna 2012 premiér Viktor Orbán oznámil, že Áder je oficiálním kandidátem vládní strany Fidesz.", "question": "Kdo byl v letech 1998 - 2002 předsedou parlamentu Maďarské republiky?", "answers": ["János Áder"]}
{"title": "SMS marketing", "context": "Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. SMS marketing v sobě zahrnuje odesílání textových zpráv jak v podobě transakčních zpráv, tak i zpráv v rámci marketingové kampaně. SMS zprávy v sobě nejčastěji obsahují informace o časově omezených nabídkách, upozorněních, aktualizacích aj. všem osobám, které se dobrovolně rozhodli přijímat tyto zprávy od odesílatele. SMS marketing je vhodný například pro e-commerce obchody, cestovní agentury, firmy nabízející služby vyžadující schůzky s klienty a velké organizace se 100 a více zaměstnanci. Fungování hromadných SMS zpráv Hromadné SMS zprávy se odesílají prostřednictvím SMS brány subjektů, které tuto službu nabízí. Odesílatel se zaregistruje k vybranému subjektu, který mu umožní přístup do služby v rámci, níž SMS zprávy vytvoří, importuje kontakty buď manuálně nebo je propojí s interní databází prostřednictvím API a vytvořené zprávy následně odešle. SMS zprávy lze odesílat jednorázově i v pravidelných intervalech. Existují dva typy zpráv, které lze rozesílat v rámci SMS marketingu: SMS kampaň: Jedná se o hromadné zprávy tzv., které se využívají ke komunikaci propagačních akcí (kupónů, slev, časově omezených nabídek, aj.). Lze je využít i k rozesílání obecných informací (aktualizace, upozornění, aj.) Transakční SMS: Zprávy, které jsou vyvolány na základě určité akce. Příkladem může být potvrzení objednávky, oznámení o přepravě zakoupeného zboží. Tyto zprávy se odesílají automatizovaně. Využití Krátkodobá propagace pro maloobchod nebo e-commerce podniky (propagační akce patří mezi jeden ze způsobů, jak zvýšit poptávku po nabízených produktech či službách). Informace o objednávkách (komunikace stavu objednávek, obecné informace nebo aktualizaci objednávek). Připomínky důležitých událostí (připomenutí plánovaných termínů schůzek či firemních akcích). Interní upozornění (informace o uzavření kanceláří, aktualizacích systému, aj. zaměstnancům společnosti). Výhody Vysoká míra a všudypřítomnost mobilních telefonů. Spolehlivost doručení. Přímé oslovení koncového zákazníka. Doplnění nebo nahrazení e-mail kampaní. Vysoká efektivita doručení oproti jiným marketingovým kanálům.", "question": "Jaká je jedna z výhod SMS marketingu?", "answers": ["Vysoká míra a všudypřítomnost mobilních telefonů"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska).", "question": "Do jaké rodiny jazyků patří český jazyk?", "answers": ["indoevropských"]}
{"title": "Jaroslav Šulc (spisovatel)", "context": "Jaroslav Šulc (spisovatel) Jaroslav Šulc Narození 22. září 1903 Mělník Úmrtí 22. července 1977 (ve věku 73 let) Poruba Pseudonym Jan Klen Povolání spisovatel, básník a učitel Seznam děl v Souborném katalogu ČR Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Jaroslav Šulc (22. září 1903 Mělník – 22. července 1977 Ostrava-Poruba) byl český spisovatel. Vystudoval Raisův státní učitelský ústav v Jičíně. Pracoval jako odborný učitel v oblasti Beskyd, na Opavsku (Jaktař) a Ostravsku (Přívoz, Poruba). Spolupracoval s ostravským rozhlasem, během okupace působil v Praze. Je autorem básní, prózy i literatury pro děti, jeho dílo má vztah ke kraji a regionálním umělcům. Užíval i pseudonymy Jindřich Hahn, Jan Klen a J. Šulcová.[1] Jako první přišel roku 1948 s myšlenkou realizovat festival Bezručova Opava.[2] Dílo Jako básník debutoval sbírkou Dva hlasy. Z jeho sbírky básní pro mládež Od Pradědu k Lysé hoře (1936) pět básní zhudebnil skladatel Arnošt Rychlý. Báseň „Dívka v lese“ ze sbírky Cesta (1930) je součástí antologie Zapadlo slunce za dnem, který nebyl, uspořádané Ivanem Wernischem.[3] Román z roku 1937 Příběh poštmistra Dluhoše o konfliktním nerovném manželství Čecha a Němky se odehrává na národnostním pomezí v okolí Krnova. Roku 1940 vydal román Chata v horách, roku 1943 životopisný román Marnotratný syn o básníku Václavu Šolcovi, roku 1945 životopisnou prózu určenou dětem Dům pod horami: vypravování o šťastném dětství o básníku Josefu Kalusovi, situovanou do údolí u Čeladné, a roku 1948 vzpomínkovou publikaci Přátelství Petra Bezruče s Valašským slavíkem.[4] Jeho literární fond je uchováván v Památníku Petra Bezruče v Opavě.[5] Bibliografie Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Šulc Vrak : prosa. Hrabyně : Iskra, 1930. Hnědka : příběh koně. Opava : Edice Pásmo, 1933. Dva hlasy : [verše]. Petřvald ve Slezsku : Jan Vicher, 1934. Návrat. Opava : Edice Pásmo, 1935. Od Pradědu k Lysé hoře. Opava : Učitelská jednota státních škol národních na Opavsku, 1936. (19 básní pro mládež…)", "question": "S jakým rozhlasem spolupracoval spisovatel jaroslav Šulc?", "answers": ["s ostravským"]}
{"title": "Teologická antropologie", "context": "Teologická antropologie Teologická antropologie je odvětvím systematické teologie, jejímž předmětem je člověk z hlediska křesťanského pohledu a z pohledu dogmatického traktátu. Pojem \"Teologická antropologie\" Teologická antropologie je odvětvím systematické teologie, které se zabývá člověkem z hlediska křesťanské teologie, zvláště bytím člověka a jeho určením před Bohem. Současně je Teologická antropologie název dogmatického traktátu, v němž se ve světle dějinného Božího sebezjevení v Ježíši Kristu interpretuje původ a určení člověka. Teologická antropologie slouží duchovní a etické orientaci v životě na základě křesťanské víry. Teologická antropologie vychází z pohledu, který poskytují biblické spisy a církevní tradice, aby se následně ptala po základních otázkách týkajících se člověka. Mezi tyto otázky patří: Kdo je člověk? Kdo jsem já? Kdo jsi ty? Co je bolest, zlo, smrt? Jaká je naděje lidstva do budoucnosti? Existuje život po tomto životě? apod. Součástí teologické antropologie je teologická reflexe stvoření člověka, jeho dokonalosti a svatosti, prvotního hříchu, ospravedlnění člověka v Ježíši Kristu, milosti boží a konečného cíle člověka (eschatologie). Tematické okruhy teologické antropologie Teologická antropologie se pohybuje kolem dvou tematických okruhů: 1) Zahrnuje apriorně – transcendentální předpoklady a podmínky lidské existence před Bohem (stvořenost, fakt, že člověk je Boží obraz, personalitu, socialitu, duchovost, svobodu, tělesnost, dějinnost). Teologická antropologie vede dialog s filozofickou antropologií ve společné tematizaci základní otázky: \"Co je člověk? \" (ŽI 8,5; GS 10; E. Kant, Logika [1801], Úvod, A 25); 2. Reflektuje aposteriorně – kategoriální dějinnou, společenskou a přírodní situovanost člověka v jeho konkrétním životním světe (původní jednota přirozenosti a milosti v jeho prvotním stavu, porušenost vztahu k Bohu a ostatním lidem skrze hřích, zkušenost negativity a deficience v utrpění a smrti i naděje na úplné vykoupení). Dokumenty učitelského úřadu k antropologii 1. Konstantinopolská synoda roku 543 v kán. 1 odsuzuje origenistickou nauku o putování duší, podle které jsou preexistující duše za trest uvězněny v tělech: DH 403. 2. 1. synoda v Braze odmítá nauku o hříchem zaviněného pádu duší do těl (kán. 6;DH 456) a dále odsuzuje \"víru v osud\" (kán. 9, DH 459, srov. 283); 3. 4. konstantinopolský koncil roku 869/870 říká (v opozici vůči Fotiovu pojetí), že v člověku je jen jediná duše, která utváří celý duchovní a senzitivní život (kán. 10, resp. lat. kán. 11: DH 657); 4. Viennský koncil roku 1312 odporuje františkánskému spirituálovi Petru Johannovi Olivimu, podle nějž se duchová duše spojuje s hmotným principem těla jen zprostředkované před duši animální a vegetativní, a učí: \"Substance rozumové nebo rozumem nadané duše je vpravdě skrze sama sebe a podstatně bezprostředně formou těla\" (Fidei catholicae\": DH 902);", "question": "Čím se zabývá teologická antropologie?", "answers": ["člověkem z hlediska křesťanské teologie"]}
{"title": "Skotsko", "context": "V průmyslu pracuje ve Skotsku 25 % obyvatel, ve službách 74 % a zbylé 1 % připadá na zemědělství. Zemědělství je ve Skotsku na velmi vysoké úrovni, založené na farmářském způsobu. Hlavní zemědělské oblasti jsou na východě země, zejména v oblasti Fife. Z rostlinné výroby se v této části Britských ostrovů daří bramborám, obilninám, mrkvi a kořenové zelenině vůbec, kapustě, brukvi, i další košťálové zelenině. Poměrně četné jsou farmy specializující se na jahody. S živočišnou výrobou je neodlučitelně spojena celá řada tradičních skotských plemen zvířat. Velmi významnou součástí, ne-li nejvýznamnější, je rybolov. Bohaté zkušenosti a dlouhá tradice, spolu s velkými oblastmi bohatými na výskyt ryb, řadí Skotsko mezi nejdůležitější oblasti v tomto odvětví. V řekách se loví hlavně lososi, pstruzi, štiky a úhoři v mořích pak celá škála mořských druhů, jako treska, sleď, šprot, štikozubec a platýs. Největší rybářské přístavy jsou v Peterhead a Fraseburgh, v minulosti to byl hlavně Aberdeen. Ve Skotsku je pět mezinárodních letišť, ve městech Glasgow, Edinburgh, Aberdeen, Prestwick (letiště Glasgow-Prestwick) a Inverness. Kromě těchto letišť je v zemi dalších deset lokálních. Z leteckých společností sídlí ve Skotsku Flyglobespan, Loganair, City Star Airlines a ScotAirways Železniční doprava, která je organizována a spravována samostatně od zbytku Společného království, má hustou síť tratí. Tento druh dopravy má v zemi dlouhou historii, která je spojena i s výrobou lokomotiv. Propojení s Anglií a mezi nejdůležitějšími městy je samozřejmostí.", "question": "Jak se jmenuje hlavní a druhé největší město Skotska?", "answers": ["Edinburgh"]}
{"title": "Západořímská říše", "context": "Alemánie Armorica Římsko-maurské království Post-římská Británie Západořímská říše (jedná se o moderní označení, ve vnímání současníků existovala jen jedna Římská říše (latinsky Imperium Romanum) v čele se dvěma císaři) byl státní útvar, který vznikl po rozdělení Římské říše. K tomu došlo v roce 395 poté, co ji císař Theodosius I. odkázal svým dvěma synům: západní část Flaviu Honoriovi a východní Flaviu Arcadiovi. Západořímská říše zanikla již v roce 476 abdikací mladistvého císaře Romula Augustula, k čemuž byl přinucen Odoakerem – germánským velitelem římské armády. V podstatě se však jednalo o vojenský převrat, který ponechal stát nedotčen. Římská moc na západě byla v té době omezena už jen na Itálii a alpský prostor. Přestože západořímská říše existovala jen osmdesát jedna let, měla celkem dvanáct legitimních vládců, a k tomu ještě tři (podle některých názorů čtyři) uzurpátory. Dějiny Honoriova vláda Západořímská říše s vyznačenými městy Římem a Ravennou v roce 395 n. l. Honorius byl mladším synem císaře Theodosia I., posledního císaře, který vládl oběma částem říše.", "question": "Jak zanikla západořímská říše?", "answers": ["abdikací mladistvého císaře Romula Augustula"]}
{"title": "Asijsko-pacifické hospodářské společenství", "context": "Asijsko-pacifické hospodářské společenství (anglicky Asia-Pacific Economic Cooperation, zkratka APEC) je organizace sdružující 21 zemí. Tyto země vytvářejí polovinu HDP světa. Cílem tohoto seskupení je zlepšit ekonomické a politické vztahy mezi členskými státy. Tato ekonomická integrace má své sídlo v Singapuru. == Členové == Zakládajících členů bylo v roce 1989 dvanáct: Austrálie, Brunej, Filipíny, Indonésie, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Malajsie, Nový Zéland, Thajsko, Singapur a USA. V roce 1991 přistoupily Čína, Hong Kong a Tchaj-wan, v roce 1993 Mexiko a Papua Nová Guinea, v roce 1994 Chile a v roce 1998 Peru, Rusko a Vietnam. == Cíle organizace == APEC vzniklo původně jako diskusní fórum zemí, které chtěly řešit ekonomické problémy regionu. Po celé období své existence sleduje následující cíle: růst a rozvoj regionu, zvýšení efektů regionu plynoucích z větší ekonomické spolupráce, rozvoj a posilování otevřeného multilaterálního systému obchodu, odstranění bariér obchodu se zbožím, službami a investicemi.Naplňováním těchto cílů vedlo ke vzniku regionálního seskupení s obrovskou ekonomickou silou. Státy APEC se podílí na třetině rozlohy světa, žije v nich přibližně 40 % obyvatelstva, podílí se na více než polovině světového HDP a přibližně 45 % světového obchodu. V roce 1994 byl stanoven ambiciózní cíl − vytvoření zóny volného obchodu. Za tímto účelem byl vytvořen akční plán, který má vést k naplňování volného obchodu. Plán je postavený na dobrovolnosti a korespondují s ním tři hlavní pilíře APEC: Obchodní a investiční liberalizace Ekonomická a obchodní spolupráce Podpora obchodu a investicOd roku 1993 se uvolňuje obchod a rostou investice v regionu. Roste rovněž podíl vzájemného obchodu mezi státy APEC. == Externí odkazy == Galerie Asijsko-pacifické hospodářské společenství ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Asijsko-pacifické hospodářské společenství ve Wikimedia Commons Oficiální stránky společenství", "question": "Jaká je zkratka pro Asijsko-pacifické hospodářské společenství?", "answers": ["APEC"]}
{"title": "Soul", "context": "Červené autobusy jsou expresní a jezdí do příměstských oblastí. Žluté autobusy operují v uzavřeném okruhu v rámci Soulu. Mnoho silnic ve městě má vyhrazený pruh pouze pro autobusy. Nachází se zde 2 letiště. Mezinárodní letiště Inčchon je největší letiště v Jižní Koreji a jedno z největších v Asii. Je vzdáleno 52 km západně od hlavního města Soulu. V roce 2009 bylo Mezinárodní letiště Inčchon zvoleno nejlepším letištěm světa. I přes svoji velikost je letiště přehledné. Kromě standardních služeb můžete využít třeba luxusní golfové hřiště nebo lázně \"Spa on Air\". Druhé letiště se jmenuje Kimpcho a dříve sloužilo jako hlavní mezinárodní letiště, dokud ho v roce 2001 nevystřídalo letiště Incheon (Inčchon). Stále však přepravuje mnoho cestujících. Například v roce 2011 to bylo přes 18 milionů pasažérů. Oficiální název je CJ Seoul Tower, ale obvykle je známá pod názvy Soul Tower nebo Namsan Tower. Věž byla postavena roku 1969 na hoře Namsan v centru Soulu. Od základů měří 236 m a vrchol se nachází v nadmořské výšce 483 metrů. To z ní dělá nejvyšší bod ve městě. Pro veřejnost byla otevřena v roce 1980, slouží jako vysílač a rozhledna. Ve čtvrté, tedy poslední vyhlídkové plošině, se nachází otočná restaurace, která se otočí jednou za 48 minut. Večer září v modrých barvách. Kjongbokkung, také známý jako Gyeongbokgung Palace nebo Gyeongbok Palace - je královský palác, který se nachází v severní části Soulu. První konstrukce paláce byla postavena v roce 1395, později však byla spálena a na téměř 3 století opuštěna. V roce 1867 byl přestavěn a stal se největším palácem postaveným dynastií Čoson. Na začátku 20. století byla značná část paláce poškozená Japonci. Od té doby je palácový komplex restaurován zpět do původní podoby. V roce 2013 stále stojí zhruba 40% z původního počtu zámeckých budov nebo jsou rekonstruovány. Čtvrť Mjong-dong (\"jasné město\") se nachází v samotném srdci Soulu. Mjong-dong je považován za centrum nakupování a módy. V této části města se nachází také centrální pošta, čínská ambasáda a několik nejlepších obchodních domů v celé Koreji. V okolí se nachází zajímavé restaurace nabízející speciality místní kuchyně nebo i kuchyně západních civilizací. Dále můžete v okolí navštívit bary, kina, galerie a zábavní podniky. Olympijský park byl postaven k hostování letních olympijských her v roce 1988 a nachází se v Songpa-gu, Bangi-dong.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Jižní Koreje?", "answers": ["Soul"]}
{"title": "Miloš Forman", "context": "Miloš Forman, původně Jan Tomáš Forman, (* 18. února 1932 Čáslav) je režisér, scenárista a herec českého původu, žijící ve Spojených státech amerických. Je držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii, tří Zlatých glóbů a ceny BAFTA ve stejné kategorii. Jeho první manželkou (v letech 1958-1962) byla Jana Brejchová. Jeho synové z druhého manželství s Věrou Křesadlovou jsou dvojčata, divadelníci Petr a Matěj Formanovi. Potřetí se oženil s výrazně mladší Martinou Zbořilovou, která o jejich seznámení vydala knihu. Mají spolu další syny, dvojčata Andyho a Jima Formanovy. Jeho polovičním bratrem je matematik Joseph Kohn žijící v USA[zdroj? ]. Narodil se v protestantské rodině Anně Formanové (rozené Švábové) provozující hotel u Máchova jezera a Rudolfovi Formanovi, který působil jako středoškolský učitel. Jeho pravým otcem však byl známý pražský architekt židovského původu Otto Kohn. O svém pravém otci se však Miloš Forman dozvěděl až po válce. Mládí prožil jednak v rodné Čáslavi a střídavě i v penzionu Rut ve Starých Splavech. Hotel i s penzionem fungoval jen v létě, na zimu se rodina vracela do Čáslavi. Jako velmi mladý osiřel poté, co jeho rodiče byli zatčeni; otec pro své členství v odbojové skupině, matka pro pouhé falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky. Než zatkli matku, odstěhovala se s dětmi do Starých Splavů, kde byl nucen chodit do německé školy (jiná tu nebyla). Neuměl německy a spolužáci mu to dávali natolik znát, že se s matkou raději vrátil do Čáslavi. Oba rodiče byli po několik roků vězněni a se svou matkou se setkal pouze jednou krátce v Petschkově paláci v Praze. Matka poté 1. března 1943 zahynula na tyfus v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau a otec v Buchenwaldu. Vyrůstal u příbuzných a v poděbradské internátní škole krále Jiřího, kde jeho spolužáky byli mj. Václav Havel, bratři Mašínové a Zbyněk Janata. Po válce se osiřelí chlapci (Miloš a jeho o 12 let starší bratr Pavel) do penzionu Rut vrátili, začali jej opravovat, po znárodnění v roce 1948 o něj přišli. On sám měl možnost bydlet v jedné z jeho místností, ale když roku 1953 dosáhl plnoletosti, musel se odstěhovat. Formanovi penzion ve Starých Splavech získali zpět v roce 1991 v restituci. Vystudoval scenáristiku na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU), již během studií působil jako pomocný režisér a asistent Alfréda Radoka. V Československu do roku 1968 společně s Miroslavem Ondříčkem natočil několik úspěšných snímků vyznačujících se sžíravým, až černohumorným pohledem na společnost.", "question": "Kolik Oskarů získal Miloš Forman?", "answers": ["dvou"]}
{"title": "Alexander Skene", "context": "Narodil se ve vesnici Fyvie na severu Skotska a v devatenácti letech odešel do Spojených států amerických. Studoval medicínu na univerzitách v Torontu a Michinganu a nakonec v Long Island College Hospital v Brooklynu, kde v roce 1863 promoval. Po vojenské službě nastoupil do soukromé praxe v Brooklynu, později se stal profesorem ženských chorob na Long Island College Hospital. Napsal přes sto lékařských článků a několik učebnic. Podílel se na vývoji mnoha chirurgických nástrojů a vylepšil stávající chirurgické postupy. Známý je především svým popisem Skeneho žláz poblíž močové trubice. Popsal také jejich infekci – skenitidu. Mimo lékařství se věnoval rovněž sochařství. Jako sochař vytvořil bustu zakladatele americké gynekologie J. Mariona Simse, která je umístěna v hale Kings County Medical Society. Skeneho busta se nachází například v Prospect Park Plaza (také známé jako Grand Army Plaza). Odkazy Související články Skeneho žlázy Externí odkazy (anglicky) Alexander Skene v databázi Who Named It? Autoritní data: GND: 114628831X | ISNI: 0000 0000 6370 8365 | LCCN: n86839666 | VIAF: 8883580 | WorldcatID: lccn-n86839666", "question": "Kdo byl zakladatel gynekologie?", "answers": ["J. Mariona Simse"]}
{"title": "Struma", "context": "Struma popř. Strymon (bulharsky С, řecky Σ) je řeka na jihozápadě Bulharska (oblasti Blagoevgradská, Pernická, Kjustendilská) a na severu Řecka (kraje Střední Makedonie, Východní Makedonie a Thrákie). Je 415 km dlouhá (z toho 290 km v Bulharsku). Rozloha povodí činí 17 000 km2. Řeka pramení na jihozápadním svahu masivu Vitoša. Na území Bulharska se jedná o horský tok, který střídá hluboké a úzké soutěsky s mezihorskými kotlinami. Na území Řecka pak protéká převážně v širokém údolí a ústí do zálivu Strymonikos Egejského moře. K nejvyšším průtokům dochází od února do června a k nejnižším v srpnu a září. Průměrný roční průtok poblíž bulharsko-řecké hranice činí 80 m3/s a maximální 500 m3/s. Využívá se převážně na zavlažování. V Bulharsku byla na řece vybudována přehradní nádrž Studena a vodní elektrárny byly taktéž vybudovány na jejích přítocích. V údolí řeky leží města Kjustendil, Blagoevgrad (Bulharsko), Seres (Řecko). V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo \"С\". Obrázky, zvuky či videa k tématu Struma ve Wikimedia Commons", "question": "Jak dlouhá je řeka Struma?", "answers": ["415 km"]}
{"title": "Regiony Francie", "context": "Francouzská republika sestává od roku 2016 z 18 regionů. Ty se dále dělí do 101 departementů. Do reorganizace administrativně-správního dělení francouzské republiky, která vešla v platnost 1. ledna 2016, existovalo 27 regionů. V lednu 2016 došlo ve Francii ke změně správního dělení do regionů, kterých je v současnosti 18 (z toho v pevninské části Metropolitní Francie 12). Korsika (La Corse) má zvláštní statut (collectivité territoriale), od ostatních 17 regionů odlišný. Grand Est Akvitánie-Limousin-Poitou-Charentes Auvergne-Rhône-Alpes Burgundsko-Franche-Comté Bretaň Centre-Val de Loire Korsika Île-de-France Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrénées Hauts-de-France Normandie Pays de la Loire Provence-Alpes-Côte d'Azur Guadeloupe Guyana Martinik Réunion Mayotte Do konce roku 2015 Francie sestávala z 27 regionů (22 v Metropolitní Francii a 5 v Zámořské Francii).", "question": "Z kolika regionů sestává Francouzská republika?", "answers": ["18"]}
{"title": "Francis Bacon", "context": "Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu (česky také František Baco z Verulamu) (22. ledna 1561, Londýn – 9. dubna 1626, Londýn) byl anglický filosof, vědec, historik a politik. Je považován za zakladatele empirismu a tvůrce nové vědecké metody. Ve svém životě dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil v rodině Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anne Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Ve dvanácti letech byl poslán na univerzitu v Cambridge, kde již jako dítě vynikal svou genialitou. Již v mládí viděl potřebu reformovat současnou vědu. Po studiích doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. do Francie, po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. Ačkoli se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem se vrhl na studium judikatury, dal nakonec přednost politice. Stal se členem parlamentu (1584) a připojil se ke straníkům Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu. Ačkoli se stavěl na stranu královny Alžběty I., a to někdy i proti svému chlebodárci, dostal za to jen čestný titul rádce a mimořádného advokáta královny. Po smrti královny Alžběty I. se Baconovi dostalo rychle mnoha poct, neboť nový král, Jakub I. měl rád učence a oblíbil si i Bacona. Jmenoval ho advokátem (1607), později generálním advokátem (1615), členem tajné rady (1616), strážcem pečeti (1617) a nakonec i lordem kancléřem (1618). Též jej jmenoval rytířem v roce 1603, baronem z Verulamu (1618) a nakonec vikomtem St Alban v roce 1621.", "question": "Kdy zemřel filosof a vědec Francis Bacon?", "answers": ["9. dubna 1626"]}
{"title": "Jaroslav Seifert", "context": "Dohody, že výměnou za vydávání knih nebude veřejně vystupovat a podepisovat žádné petice, Seifert opakovaně nedodržoval, naopak v prosinci 1976 patřil mezi první signatáře Charty 77. V tomto období jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu. Jiří Gruntorád byl za samizdatové šíření Seifertových básní odsouzen k třem letům odnětí svobody. V 70. letech se Seifert spřátelil se slovenským hercem Ladislavem Chudíkem. Jejich vzájemná korespondence (vydaná v knize Tichý dvojhlas) začala dopisem, ve kterém Ladislav Chudík obdivoval Seifertovu poezii, díky které se naučil výborně česky. Do své smrti předčítal Ladislav Chudík každoročně o Vánocích Seifertovy básně. V roce 1984 obdržel Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu, kterou však za něj přebírala jeho dcera, a to kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu. Ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším režimem o tom padla jenom suchá zmínka. Jiřina Šiklová, která do zahraničí zaslala podklady k jednání o Nobelově ceně a rovněž rukopis jeho pamětí Všecky krásy světa, za to byla dokonce soudně stíhána. Fakt udělení nejvýznamnějšího literárního ocenění však režim musel nakonec uznat a místo umlčování podnikl posléze pokusy přivlastnit si básníka pro sebe a své propagandistické účely. Počátkem ledna 1986 Jaroslav Seifert zemřel v nemocnici na pražském Strahově. Státní pohřeb v Rudolfinu hrozil přerůst v protikomunistickou manifestaci, a proto ministerstvo vnitra z příprav pohřbu vyloučilo rodinu. Církevní rozloučení konané v břevnovském kostele sv. Markéty bylo pod dohledem státní bezpečnosti. Místem posledního spočinutí Jaroslava Seiferta jsou Kralupy nad Vltavou, odkud pocházeli jeho prarodiče z matčiny strany. V září 2010 byla na domě v ulici U Ladronky v Praze 6 na Břevnově, kde Jaroslav Seifert od června 1938 žil, odhalena pamětní deska. Město v slzách (1921) - V Seifertově prvotině ovlivněné proletářskou poezií a \"wolkerovským\" naivismem se objevují představy světa bez bídy a nenávisti a snaha člověka získat šťastnější a lepší život. Ač Seifert na vlastní kůži nepoznal válku na frontě, život chudiny přesto dobře znal ze svého dětství.", "question": "Kdo jediný z Čechů obržel Nobelovou cenu za literaturu?", "answers": ["Jaroslav Seifert"]}
{"title": "Brad Wilk", "context": "Epic Records, Interscope Records Příbuzná témata Rage Against the MachineAudioslaveBlack Sabbath Některá data mohou pocházet z datové položky. Brad Wilk (* 5. září 1968 Portland, Oregon, USA) je americký bubeník. V roce 1991 spoluzaložil skupinu Rage Against the Machine, ve které hrál do jejího rozpadu v roce 2000 a od roku 2007, kdy byla obnovena, je opět jejím členem. V neaktivním období skupiny hrál se skupinou Audioslave. V roce 2016 se přidal do skupiny Prophets of Rage. Spolupracoval se skupinou Black Sabbath, s níž nahrál album 13.[1] Narodil se do rodiny polsko-židovského původu. Během dětství žil v Chicagu, později se jeho rodina přestěhovala do Kalifornie. Na bicí začal hrát poprvé ve 13 letech. Jeho vzory jsou John Bonham, Keith Moon a Elvin Jones. V mládí byl velkým fanouškem Van Halen, ve 13 letech je viděl na jejich koncertě. Roku 1997 mu byl diagnostkován diabetes. Je vegetarián a praktikující buddhista. Reference ↑ BLACK SABBATH: New Album Title Announced; Recording Drummer Revealed [online].", "question": "Název jaké číslovky nese album na kterém spolupracoval bubeník Brad Wilk s kapelou Black Sabbath?", "answers": ["13"]}
{"title": "Dennis Gabor", "context": "Vývoj stereoskopického kinematografu. 1948 Základní experimenty v oblasti holografie (v té době nazývané wavefront reconstruction), které byly vedlejším důsledkem práce na zdokonalení elektronového mikroskopu. 1950-1953 spolupráce s AEI Research Laboratory v Aldermastonu. 1. ledna 1949 nastoupil na Imperial College of Science & Technology v Londýně, kde je později jmenován profesorem aplikované elektronové fyziky a kde zůstal až do důchodu. Během této doby se spolu se svými doktorandy podílel na řešení problémů v řadě oblastí: Experimentální práce: Langmuirův paradox holografický mikroskop Teoretické práce v oblasti: teorie komunikace teorie plazmatu teorie magnetronu schema jaderné fúze 1967 odchází do důchodu Zůstává v kontaktu s Imperial College. jakožto Senior Research Fellow Stává se členem Staff Scientist of CBS Laboratories, Stamford, Conn, kde spolupracoval s jejím presidentem a svým dlouholetým přítelem Dr. Petrem Goldmarkem na nových schématech komunikace a zobrazování Od roku 1958 až do konce života tráví hodně času zájmem o budoucnost industriální společnosti, je zneklidněn nerovnováhou mezi technologickým růstem a sociální oblastí. Svoje názory na toto téma vyjádřil ve třech knihách: 1963: Inventing the Future 1970: Innovations 1972: The Mature Society, Zemřel 8. února 1979 v Londýně (Anglie) 1956: Fellow of the Royal Society 1964: čestný člen Maďarské akademie věd 1967: medaile Thomase Younga od fyzikální společnosti Londýn 1967: cena Cristofora Colomba od Int. Inst. Communications, Genoa 1968: medaile Alberta Michelsona od Franklinova institutu ve Filadelfii 1968: Rumfordova medaile od Královské společnosti 1970: čestný D.Sc. na University of Southampton 1970: čestná medaile od Ústavu elektrického a elektronického inženýrství 1970: titul Commander of the Order of the British Empire 1971: čestný D.Sc. na Technologické univerzitě v Delftu 1971: Holweckova cena od Francouzské fyzikální společnosti 1971: Nobelova cena za fyziku GABOR, Dennis. Theory of communication.", "question": "Kdy zemřel Dennis Gabor?", "answers": ["8. února 1979"]}
{"title": "Kladruby nad Labem", "context": "Obec Kladruby nad Labem se nachází v okrese Pardubice, kraj Pardubický, zhruba 6 km severozápadně od Přelouče a 22 km západně od Pardubic. Ke dni 1. 1. 2014 zde žilo 646 obyvatel. Obec je známa především díky místnímu Národnímu hřebčínu, s. p., kde se chová již od 16. století Starokladrubský kůň. Kladruby nad Labem Bílé Vchynice Kolesa Komárov První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350, nepodložená z konce 13. století. Do roku 1500 náležely Kladruby menším vlastníkům a v roce 1500 je zakoupil Vilém z Pernštejna. V roce 1560 Jaroslav z Pernštejna prodal královské komoře pardubické panství, k němuž náležel kladrubský dvůr se zámečkem a oborou s chovem koní. Zastupitelstvo vzešlé z komunálních voleb v roce 2014 vede první volební období Lenka Gotthardová. Starostkou byla zvolena na kandidátce ČSNS, která získala 57,24% hlasů. Sama Lenka Gottgardová získala ze všech kandidátů v Kladrubech nad Labem největší podporu a to 237 hlasů, což při volební účasti 329 voličů odpovídá 72% důvěře voličů. Socha Anděla Strážce - u silnice ke Kolesům Areál hřebčína (zámek Kladruby nad Labem, kostel svatého Václava a Leopolda, hřbitovní kostel svatého Kříže, stáje, kmenové stádo starokladrubského bělouše) - národní kulturní památka Myslivna Galerie Kladruby nad Labem ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kladruby nad Labem ve Wikimedia Commons Hřebčín Kladruby nad Labem", "question": "Kolik obyvatel žilo v obci Kladruby nad Labem 1. 1. 2014?", "answers": ["646"]}
{"title": "Nikl-metal hydridový akumulátor", "context": "Jmenovité napětí je 1,2 V. Napětí (naprázdno) plně nabitého článku je 1,4 V; napětí vybitého článku je 1,0 V. Nevýhodou tohoto akumulátoru je dosti velká úroveň samovybíjení – asi 15-30 % za měsíc při pokojové teplotě. Při nižších teplotách se samovybíjení podstatně sníží. Uvedená úroveň samovybíjení se týká klasických NiMH akumulátorů s vysokou kapacitou (2500 - 2700 mAh u AA a 1000 - 1200 mAh u AAA). V praxi je dnes hojně využíváno akumulátorů s nižší kapacitou (kolem 2000 mAh AA a 800 mAh u AAA), ale s daleko nižším samovybíjením a mnohem delší životností (reálně až 1000 nabíjecích cyklů). Takovéto akumulátory se nazývají \"ekologické\" a často bývají přednabity z výroby (označení \"Ready to use\"). Obecně tedy platí, že čím nižší celková kapacita, tím delší životnost. Tyto akumulátory se používají do stále používaných přístrojů, jako jsou vysílačky, dětské chůvičky a přenosné telefony. Nízkokapacitní NiMH akumulátory (1000 - 1400 mAh u AA a 500 - 600 mAh u AAA) totiž můžeme nabíjet při jakémkoliv stavu nabití, bez větších poškození. === Výhody NiMH === Jak je výše uvedeno, má NiMH akumulátor oproti starším NiCd akumulátorům až 2,5× větší kapacitu. Dokáže dodávat relativně vysoké proudy. Má dlouhou životnost, malé pořizovací náklady, možnost rychlonabíjení bez většího poškození. Napětí 1,2 V v podstatě během vybíjení neklesá. === Nevýhody NiMH === Při nízkých teplotách (5 °C a méně) se baterie začínají \"blokovat\" (zdá se, že nemají energii, ale při ohřátí se zase vrátí). Napětí je pak pouze 1,2 V, což může být pro některé elektronické přístroje nedostatečné. == Odkazy == === Literatura === CETL, Tomáš: Aplikace elektrochemických zdrojů, vydavatelství ČVUT 2004, ISBN 80-01-02859-3 MAREK, J., STEHLÍK, L.: Hermetické akumulátory v praxi, vydavatelství IN-EL, ISBN 80-86230-34-1 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikl-metal hydridový akumulátor ve Wikimedia Commons Nikl-metalhydridová akumulátorová baterie NiMH akumulátory v Abecedě baterií a akumulátorů", "question": "Jaká zkratka se používá pro nikl - metal hydridový akumulátor?", "answers": ["NiMH"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Jméno Titan měsíci udělil John Herschel, anglický astronom a syn Williama Herschela, objevitele měsíců Mimas a Enceladus, ve své publikaci Results of Astronomical Observations Made during the Years 1834, 5, 6, 7, 8, at the Cape of Good Hope z roku 1847. V této práci navrhl názvy pro všech sedm tehdy známých měsíců Saturnu, které pojmenoval po mýtických Titánech, bratrech a sestrách Krona, což je řecký ekvivalent boha Saturna. Titánové byli potomky bohyně země Gaii a boha nebes Úrana a vládli na Zemi během zlatého věku. Titan oběhne planetu Saturn jednou za 15 pozemských dní a 22 hodin. Velká poloosa jeho oběžné dráhy má 1 221 870 km, což Titan staví na 22. místo mezi všemi dosud objevenými měsíci (počítáno směrem od Saturnu) a na 6. místo mezi velkými měsíci, které díky své hmotnosti dosáhly elipsoidního tvaru. Podobně jako Měsíc a ostatní satelity velkých planet obíhá ve vázané rotaci, což znamená, že jeho rotační perioda je shodná s dobou oběhu, a tak je k Saturnu přikloněn stále stejnou stranou.", "question": "Kolik dní trvá oběh Titanu kolem Saturnu?", "answers": ["15 pozemských dní a 22 hodin"]}
{"title": "DNA", "context": "Genetický kód rozluštili na počátku 60. let Har Gobind Khorana, Robert W. Holley a Marshall Warren Nirenberg. Přítomnost nukleových kyselin, tedy DNA a RNA, je společnou vlastností všech známých pozemských organismů. Veškerý život je založen na koexistenci těchto nukleových kyselin s bílkovinami, nicméně není zcela jasné, jak se vztah mezi DNA a bílkovinami vyvinul. Podle některých hypotéz nejprve existovaly bílkoviny a až následně vznikly nukleové kyseliny, nicméně nejvíce příznivců má zřejmě v současnosti představa, že prapůvodní látkou byla nukleová kyselina, která byla schopna biologické evoluce. Podle teorie RNA světa však hlavní roli hrála nejprve spíše RNA a teprve posléze přejala hlavní roli DNA. Doklady ve prospěch takových hypotéz jsou však vždy nepřímé, protože nejsou k dispozici dostatečně staré vzorky DNA. Život vznikl již před několika miliardami let, jenže už po několika desítkách tisíců let klesá množství DNA na setinu původního stavu. Studie v časopise Nature z let 2000 a 2002 nicméně popisují nález až 450 milionů let starých vzorků bakteriální DNA uchovaných v solných krystalech, dále existuje i řada dalších, více nebo méně spolehlivých studií. Stavbu DNA je možno zkoumat na několika úrovních. Pořadí nukleotidů v lineárním dvouvlákně je záležitostí tzv. primární struktury. Stáčení vlákna do dvoušroubovice se označuje jako sekundární struktura DNA. Konečně pod tzv. terciární strukturou se rozumí obvykle nadšroubovicové vinutí, které usnadňuje kondenzaci DNA. Související informace naleznete také v článku nukleová kyselina. DNA vlastně není nic jiného než velmi dlouhý lineární řetězec nukleotidů. Například uvnitř každého virionu planých neštovic se nachází DNA o délce 193 mikrometrů, kruhová DNA u Escherichia coli má délku 1 600 mikrometrů (1,6 mm), lidský genom je rozložen do 23 lineárních molekul DNA (v haploidním stavu) o celkové délce 1 metru. Nukleotid je základní stavební jednotkou všech molekul DNA; existují přitom čtyři základní typy nukleotidů, jež se v DNA přirozeně vyskytují. Tyto čtyři nukleotidy (dATP, dGTP, dCTP, dTTP) se navzájem liší typem přivěšené nukleové báze, jíž může být především adenin, guanin, cytosin či thymin. Důležité je, že každý nukleotid má tři důležité stavební součásti: deoxyribóza – pětiuhlíkový cukr (pentóza), který se v DNA vyskytuje v cyklické furanózové formě.", "question": "Jak je běžně označována deoxyribonukleová kyselina?", "answers": ["DNA"]}
{"title": "Liptovské Tatry", "context": "Liptovské Tatry jsou jedním z geomorfologických okrsků nacházející se v hlavním hřebeni Západních Tater. Prochází jimi slovensko-polská hranice. Nachází se nad údolími: Račkova dolina, Bystrá dolina, Kamenistá dolina, Tichá dolina, Dolina Tomanowa (v Polsku), Tomanovská dolina (na Slovensku), Dolina Pyszniańska, Dolina Starorobociańska, Dolina Chochołowska Wyżnia a Doliny Chochołowskiej. Nejvyšší vrchol je Bystrá , 2248 m n. m., který je zároveň nejvyšším vrcholem celých Západních Tater. Na západě jsou Jamnickým sedlem (1908 m) odděleny od Roháčů, na východě je Tomanovské sedlo (1686 m n. m.) odděluje od masivu Červených vrchů. Na severozápadě, na vrcholu Volovce navazuje geomorfologický okrsek Lúčna (polsky Grześ) (1653 m); na severu, v sedle Siwa Przełęcz (1812 m n. m.) navazuje geomorfologický okrsek a hřeben Ornak (nejvyšší místo: Zadni Ornak, 1867 m n. m.). == Vrcholy == Na území Liptovských Tater leží řada kopců s nadmořskou výškou nad 2000 metrů. Nejvyšší jsou: === Literatura === Tatry Zachodnie słowackie i polskie. Mapa turystyczna 1:25 000. Warszawa: Wyd. Kartograficzne Polkart Anna Siwicka, 2005/06. ISBN 83-87873-36-5.", "question": "Jaká hranice prochází Liptovskými Tatrami?", "answers": ["slovensko-polská"]}
{"title": "Chuck Palahniuk", "context": "Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk [pólanyk] (* 21. února 1962) je americký postmoderní spisovatel. Věnuje se (mnohdy na hranici horroru) depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů (v originále Fight Club, 1996), zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádějí, že jsou největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. == Mládí == Narodil se Pascu ve státě Washington. Jeho rodiče se jmenují Carol a Fred Palahniukovi. Vyrůstal se svou rodinou v mobilním domě v přilehlém městě Burbank. Rodiče se později rozvedli, a tak Chuck a jeho tři sourozenci trávili hodně času se svými prarodiči na jejich dobytkářské farmě ve východním Wahshingtonu.Vystudoval žurnalistiku na Oregonské universitě. Školu dokončil v roce 1986. Při studiu pracoval ve stanici KLCC, která přísluší k National Public Radio v městě Eugene v Oregonu. Po studiích se přestěhoval do Portlandu. Krátkou dobu psal pro místní noviny, poté začal pracovat v továrně na kamiony Freightliner jako mechanik dieselových motorů. V této práci zůstal až do chvíle, než se rozběhla jeho spisovatelská kariéra. V té době také psal návody jak opravovat kamiony a krátkou dobu psal pro noviny (k novinařině se však vrátil až poté, co se stal úspěšným spisovatelem). Po náhodné účasti na úvodním semináři organizace zvané Landmark Education, své novinářské práce definitivně zanechal v roce 1988. Protože ve svém životě chtěl dělat něco víc než jen své zaměstnání, stal se dobrovolníkem pro útulek pro bezdomovce. Později byl také dobrovolníkem v hospici, kde vozil smrtelně nemocné pacienty na sezení jejich terapeutických skupin. S dobrovolnictvím přestal po smrti jednoho pacienta, ke kterému za tu dobu začal cítit oddanost.V dospělosti se stal členem rebelistické organizace Cacophony Society. Stal se pravidelným účastníkem akcí této společnosti, například každoroční tzv. Santa Rampage (běsnění Santů - veřejná vánoční zábava zahrnující vylomeniny a opilost) v Portlandu. Členství v této společnosti inspirovalo i některé události v jeho dílech. Například použil Cacophony Society jako základ pro organizaci Project Mayhem v Klubu rváčů. == Literární kariéra == S psaním fiktivní literatury začal až po třicítce. V době svých začátků také navštěvoval spisovatelské workshopy Toma Spanbauera, kam chodil aby poznal nové přátele.", "question": "Ve kterém roce byla zfilmována kniha Klub rváčů?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Šestá křížová výprava", "context": "Tyto řády sice neposkytovaly Friedrichovi přímou vojenskou pomoc, podporovaly ho však materiálně. Jeruzalémští baroni ho zpočátku nadšeně vítali, avšak poté, co se dozvěděli o jeho zacházení s majetkem Jana z Ibelinu, byli více ostražití a nedůvěřiví. Císař Fridrich II. (vlevo) a sultán al-Kámil Císař shromáždil v Akkonu svou armádu. Jeho armáda však byla v porovnání s těmi, které bojovaly v předchozích výpravách, jen pouhou hrstkou. Friedrichovi bylo jasné, že úspěchu může dosáhnout jedině vyjednáváním. Postupem se svým vojskem směrem na jih k Jeruzalému chtěl vyděsit sultána Al-Kámila, který jak doufal, by poté přistoupil na smlouvu, která by křesťanům vydala Jeruzalém a pás pobřeží kolem něj. Sultán byl tímto jeho troufalým pokusem zaskočen a zastrašen. Navíc byl právě zaměstnán se svým vojskem v Damašku, kde potlačoval vzpouru, proto k smlouvě přistoupil. Smlouva byla podepsána 18. února 1229. Kromě Jeruzaléma padly do Friedrichových rukou také města Jaffa, Sidon, Nazaret a Betlém. Muslimskou podmínkou ve smlouvě bylo, že jim v Jeruzalémě bude ponechána Chrámová hora s mešitou Al-Aksá. V muslimských rukou zůstaly hrady v Zajordánsku a navíc Jeruzalém měl silně poškozené hradby ještě po minulé křížové výpravě, proto bylo ihned jasné, že po vypršení domluveného příměří svaté město znovu padne do rukou muslimů. Nicméně 17. března 1229 vjel Friedrich slavnostně do svatého města. Druhého dne se nechal korunovat na krále Jeruzaléma. Jeruzalémský patriarcha Gerald z Lausagne tuto korunovaci okamžitě prohlásil za neplatnou. Jeho syn Konrád II. Jeruzalémský, který se narodil v roce 1228, však již po otci zdědil právoplatný titul. Důsledky výpravy Křižácké státy po šesté křížové výpravě Šestá křížová výprava byla tedy nad očekávání úspěšná. Bez jakéhokoliv boje padlo křesťanům, i když jen dočasně, do rukou svaté město. Friedrich ukázal, že i bez papežského svolení lze dosáhnout při křížové výpravě úspěchu. Tím značně podlomil jeho autoritu. Dohodnutý mír trval do roku 1239. Po jeho uplynutí byl Jeruzalém v roce 1244 obsazen chórezmskými oddíly ve službách Turků. Odkazy Literatura TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Šestá křížová výprava na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Křížové výpravy křížové výpravyproti muslimům do Svaté země(1095–1291) Lidová (1096) • První (1095–1099) • výprava roku 1101 (1101) • Norská (1107–1110) • Benátská (1122–1124) • Damašská (.", "question": "Jak dopadla šestá křižová výprava?", "answers": ["Bez jakéhokoliv boje padlo křesťanům, i když jen dočasně, do rukou svaté město"]}
{"title": "Francie", "context": "Na novém trhu s automobily převládají národní značky, jakými jsou Renault (27% ze všech aut prodaných v roce 2003), Peugeot (20,1%) a Citroën (13,5% ). Přes 70% nových prodaných aut v roce 2004 bylo na naftový pohon, což je znatelně více než těch benzínových a LPG. Ve Francii se také nachází nejvyšší most na světě - viadukt Millau a několik důležitých mostů, například Pont de Normandie. V Francii se nachází přibližně 477 letišť a přistávacích ploch. Největším a nejdůležitějším letištěm je letiště Charlese de Gaulla poblíž Paříže, které je také centrem francouzských národních aerolinek - Air France. Ve Francii se nachází 10 větších přístavů - největší z nich v Marseille. Podrobnější informace naleznete v článku Demografie Francie. Už od pravěku byla Francie křižovatkou obchodu, migrace obyvatelstva a invazí. Ve starověku území Francie obývali Keltové (Galie a Bretaň) a Aquitánci (Baskicko), později se zde usazovali Římané a Germáni (Frankové, Vizigótové, Burgunďané a Vikingové). Tyto kmeny a národy se mezi sebou po staletí mísily a výsledkem je dnešní populace. Kromě dávných dob zde byla ještě vlna migrace v 19. století a to hlavně lidí těchto národností : Belgičané, Italové, Španělé, Portugalci, Poláci, Arméni, a Židé z Východní Evropy a Maghrebu. Od 60. let 20. století se do Francie stěhují Arabové, Berbeři, černoši z Afriky a Karibiku, Číňané a Vietnamci. Do Francie se vracejí také francouzští kolonisté z Alžírska a dalších bývalých kolonií tzv. Černé nohy. Zjišťovat rasu, etnickou příslušnost a náboženství při sčítání lidu je zákonem zakázáno. Je ale odhadováno, že 40 % francouzské populace má předka, který pochází z nějaké migrační vlny, což dělá z Francie etnicky nejrůznorodější zemi v Evropě (úroveň je srovnatelná např. s USA či Kanadou).", "question": "Kde sídlí Interpol?", "answers": ["Ve Francii"]}
{"title": "Zdeno Chára", "context": "Zdeno Chára (* 18. března 1977 Trenčín) je slovenský hokejový obránce, kapitán týmu Boston Bruins v NHL, vítěz Norris Trophy za sezonu 2008-09 a nejvyšší hráč v historii NHL. Počátky jeho dráhy jsou nesmazatelně spojeny s jeho otcem, bývalým zápasníkem a reprezentantem Československa Zdeňkem Chárou. Naučil jej gymnastické obratnosti, zápasení, ale celou dobu mu vštěpoval, že má být hráč a ne rváč. Cháru draftoval v roce 1996 na 56. místě tým New York Islanders, hrající nejvyšší hokejovou soutěž, NHL. Po čtyřech letech strávených v organizaci Islanders byl vyměněn do Ottawa Senators společně s Billem Muckaltem a výběrem v prvním kole draftu (vybraným hráčem je Jason Spezza) za Alexeje Jašina. V týmu Senators se stal jedním z elitních zadáku ligy. V roce 2003 se poprvé dostal na Utkání hvězd, kde v soutěži dovedností skončil druhý v soutěži o nejtvrdší střelu za legendárním bekem Alem MacInnisem. V sezoně 2003-04 skončil třetí v NHL v bodování plus/minus za Martinem St. Louisem a Markem Malíkem. Tak byl poprvé nominován na Norris Trophy. Ocenění ale získal Scott Niedermayer, se kterým byl v prvním výběru hvězd ligy. Ve stávkové sezoně 2004-05 hrál za švédský tým Färjestads BK. V průběhu sezony se nedokázal dohodnout se Senators na novém kontraktu a na konci sezony 2005-06 se stal volným hráčem bez omezení. 1. července 2006 podepsal pětiletou smlouvu s Boston Bruins zajišťující mu 37 a půl milionu dolarů. V Bostonu se stal kapitánem po dosavadním Joeu Thorntonovi.", "question": "Kde se narodil zdeno Chára?", "answers": ["Trenčín"]}
{"title": "Bowling", "context": "Bowling je halový sport, ve kterém se hráč snaží hozenou koulí srazit co možná nejvyšší počet kuželek na konci dráhy. Hra v současné podobě vznikla v polovině 19. století, avšak jejího předchůdce lze nalézt již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Ačkoliv je hra podobná kuželkám, jsou mezi oběma sporty odlišnosti. Pro hraní bowlingu je třeba mít bowlingovou dráhu s deseti kuželkami, specifickou bowlingovou kouli a vhodné jsou i speciální boty. V kuželkách je na dráze jen devět kuželek a liší se i koule. Během bowlingové hry hází hráč v deseti kolech na kuželky a snaží se je všechny porazit. Pokud se mu to nepovede prvním hodem daného kola, má k dispozici ještě hod druhý. V případě, že v posledním – desátém – kole shodí nejpozději druhým hodem kuželky všechny, hází v tomto kole ještě potřetí. Za celou hru lze získat maximálně 300 bodů, přičemž se počítají poražené kuželky a navíc, v případě poražení všech kuželek, existují bodové bonifikace. V bowlingu se pořádají turnaje, a to jak v celosvětovém měřítku, tak v měřítku kontinentálním či národním.", "question": "Kolik kuželek je potřeba ke hře bowlingu?", "answers": ["deseti"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN.", "question": "Jaký dokument dal vzniknout OSN?", "answers": ["Charty OSN"]}
{"title": "Digitální negativ", "context": "Digitální negativ (DNG, Digital Negative) je otevřený formát bezeztrátového zápisu digitalizovaného obrázku originálně pořízeného fotografického nebo skenového snímku. Tento formát zavedla firma Adobe pro digitální fotografii 27. září 2004. Jeho uvedení mělo podobu první verze specifikace DNG s různými produkty, včetně bezplatné utility pro převod do DNG a z něj. Veškerý software Adobe pro zpracování fotografií, jako Adobe Photoshop a Adobe Lightroom), od té doby tento formát podporuje. Do doby uvedení DNG formátu se za digitální negativ pokládal formát RAW, nenormalizovaný a velice nejednotný. == Norma == DNG vychází ze standardního otevřeného formátu TIFF a umožňuje široké užití průvodních informací o obrázku (metadat). Jeho používání je zcela volné – Adobe zveřejnil příslušnou licenci a potvrdil, že neexistují žádná omezení užití z hlediska průmyslových či autorských práv. Adobe prohlásil, že pokud bude shoda v tom, že má být tato norma spravována normalizační organizací, jsou otevřeni této myšlence. Adobe předložil normu DNG organizaci ISO, aby ji zařadila do své revize normy TIFF/EP. == Přijetí formátu == Vzhledem k různosti podob surových dat snímků je převod na tento standard někdy nejistý. To platí zejména u surových dat pocházejících z přístrojů, jež nepředpokládají ukládání snímků v podobě RAW, nýbrž v JPEG, avšak upravených pro export snímků RAW, ale i jindy. Někteří výrobci fotopřístrojů se přímo přihlásili k exportu snímků v DNG (Pentax, Casio, Leica, Sinar, Ricoh, Samsung), většina dosud nikoliv (Canon, Nikon, Sony, Panasonic, Olympus, Fuji, Sigma) a zůstávají u své verze RAWu. Nejvýkonnější mobilní telefony již také zaznamenávají své snímky v surové podobě, a to obecně právě v DNG. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Digital Negative na anglické Wikipedii.", "question": "Pro jaký zápis je určen Digitální negativ?", "answers": ["bezeztrátového"]}
{"title": "Komunistický režim", "context": "Komunistický režim je totalitní politický režim států ovládaných komunistickými stranami, které se snaží stát vybudovat na ideologických základech komunismu. Reálně však nejde těchto idejí zcela dosáhnout a tyto ideje se promítnou do státní filosofie jen částečně. Tento stav je obvykle nazýván jako reálný socialismus. První komunistický režim vznikl krvavým převratem v roce 1917 v Rusku pod vládou bolševiků v čele s Leninem a Trockým. Komunistické strany dodnes vládnou v Číně a několik dalších státech. Některé názorové proudy, například trockisté, tvrdí, že režimy v Rusku od Stalina do Gorbačova a režimy Východního bloku včetně Kuby, Severní Koreje a Číny neměly s myšlenkou komunismu nic společného, a nazývají je proto režimy stalinistickými. Státy s komunistickým režimem se samy neoznačovaly jako komunistické – nazývaly se (nazývají se) jako lidově demokratické (např. Československo v letech 1948–1960, Severní Korea), lidové (např. Čína, Polsko, Maďarsko) nebo socialistické (např. Československo v letech 1960–1989, Rumunsko). Komunisty ovládané státy vždy propadaly politické despocii, ekonomické stagnaci a kulturnímu zaostávání. Pro prosazení své moci komunistické strany používají teroristické metody a podle nejvyšších odhadů se celosvětový počet jejich obětí může blížit až ke 100 milionům mrtvých.V období 1948 až 1989 Komunistická strana Československa ovládala tehdejší Československo. Zákonem č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 O protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu byl komunistický režim v Československu označen za protiprávní a zavrženíhodný. == Dějiny == Němečtí filozofové Karl Marx a Friedrich Engels rozpracovali vlastní materialistické pojetí dějin, ve kterém je podle nich stav v každé společnosti nástrojem útlaku jedné společenské třídy nad druhou, tento stav bude odstraněn nastolením beztřídní, komunistické společnosti.", "question": "Kde dodnes vládnou komunistické strany?", "answers": ["Číně a několik dalších státech"]}
{"title": "Atacama", "context": "Atacama, zvaná také Puna de Atacama, je nejsušší poušť na Zemi, která se nachází v Jižní Americe. Poušť se táhne na 1 000 km okolo Pacifiku od jižní hranice horského státu Peru až do centrálních oblastí Chile. Místy zasahuje až 100 km do vnitrozemí až na úpatí Západních Kordiller a dosahuje nadmořské výšky 5000 m. Prší zde velmi zřídka; je udáváno, že v jejím středu se nachází oblast (Calama, Copiapó, Antofagasta), kde podle měření významně nepršelo v letech 1570 až 1971. == Charakteristika == V oblasti Atacama žije okolo 1 milionu lidí. Důvodem je i velké množství nerostných surovin, které bylo na poušti nalezeno. Obrovská naleziště železné a měděné rudy se stala významným artiklem této nehostinné oblasti. Mezi další důležité nerostné bohatství patří největší naleziště dusičnanu sodného (minerál nitronatrit neboli chilský ledek) na světě. O jeho vlastnictví se vedla i pacifická válka. V dobách největší těžby pokrývala produkce z Atacamy až čtyři pětiny světové spotřeby. Atacama je typická náhlými teplotními výkyvy. Teploty se zde v letním období pohybují od 0 °C v noci až po 50 °C přes den. Velký teplotní gradient urychluje intenzivní erozní činnost hornin. Vlhké větry, které zásobují východní část Jižní Ameriky, nejsou schopny překonat morfologickou hráz tvořenou Andami, a proto sem nedosáhnou. Vláha není do pouště transportována ani z oblastí východního Pacifiku, jelikož v okolí Jižní Ameriky proudí studený Peruánský oceánský proud a vlivem síly zemské rotace se již tak řídká mračna stáčí zpět nad oceán a nikoliv nad pevninu.", "question": "Jaká je nejsušší poušť na Zemi?", "answers": ["Atacama"]}
{"title": "Beryllium", "context": "β−n <1% 3,1707 11B 14Be umělý 4,35 ms β− n 99,996% 18,07 13B β− α 0,004% 27,96 10Li Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Lithium ≺Be≻ Bor ⋎Mg Beryllium (chemická značka Be, latinsky Beryllium) někdy také berylium, je nejlehčím z řady kovů s2, tvrdý, šedý kov o značně vysoké teplotě tání. Velmi dobře propouští rentgenové záření a radioaktivní záření gama. Jeho soli jsou mimořádně toxické. Samotný kov je také toxický. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Kovové beryllium Beryllium je tvrdý (rýpe do skla), křehký (za normální teploty) a poměrně těžce tavitelný kov. Za červeného žáru je beryllium tažné. Vede špatně elektrický proud a teplo. Je supravodičem I. typu za teplot pod 0,26 K. Práškovité beryllium vyvolává kožní ekzémy a poškozuje dýchací cesty. Elementární kovové beryllium lze dlouhodobě uchovávat např. překryté vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje. Beryllium je na suchém vzduchu stabilní (nereaguje s kyslíkem za pokojové teploty). S vodou reaguje pouze na povrchu a pokrývá se tenkou vrstvou oxidu berylnatého, oxidace dále za normální teploty neprobíhá. V přírodě se setkáváme pouze se sloučeninami. Kovové beryllium se za normální teploty nerozpouští v kyselině dusičné (ve zředěné kyselině se pouze pasivuje), za vyšší teploty se oxiduje velmi živě. S ostatními kyselinami se beryllium slučuje už za normální teploty. Beryllium se také rozpouští v roztocích hydroxidů. Se zředěnými roztoky hydroxidů reaguje teprve za tepla a s koncentrovanými již za pokojové teploty. Beryllium je nejlehčí prvek [zdroj? ], který má jediný stabilní izotop, a to 9Be. Historický vývoj Beryllium v roce 1798 objevil francouzský chemik Louis Nicolas Vauquelin jako součást minerálu berylu a ve smaragdech, které mají stejné struktury (smaragd obsahuje pouze o 2 % více chromu) (je zajímavé, že k závěru, že beryl a smaragd jsou podobné, dospěl přibližně 2000 let před objevem tohoto prvku i Plinius starší). Při objevu beryllia nebylo jasné jeho oxidační číslo a relativní atomová hmotnost – uvažovalo se Be2+ o hmotnosti 9,4 nebo Be3+ o hmotnosti 14,1.", "question": "Jak se nazývá nejlehčí kov z řady s2 se značkou Be?", "answers": ["Beryllium"]}
{"title": "Bakterie", "context": "Velikost bakterií je velice rozmanitá, obvykle se ale pohybuje mezi desetinami a desítkami mikrometrů. Například Escherichia coli dosahuje délky 2-3 μ a šířky 0,6 μ. Je však známo mnoho v tomto směru extrémních bakterií. Dříve se mělo za to, že prokaryotická buňka nemůže být větší než řádově desítky mikrometrů vzhledem k omezeným možnostem difuze, která hraje hlavní úlohu při transportu látek buňkou. Mezi bakterie, které jsou zřejmě výjimkou z tohoto pravidla, patří například Epulopiscium fishelsoni, jejíž 0,2-0,7 mm dlouhé buňky jsou větší než buňky většiny prvoků. V současnosti je největší známá bakterie Thiomargarita namibiensis (0,75 mm). Naopak nejmenší jsou bakterie rodu Mycoplasma (a příbuzný Ureaplasma) s průměrem buňky jen asi 0,1-0,3 μ. Nemají buněčnou stěnu, a proto byly dříve považovány za viry. Malé jsou i rickettsie a chlamydie. Ještě mnohem menší jsou však kontroverzní nálezy, označované jako nanobakterie, které dosahují velikosti jen 50-200 nanometrů (0,05-0,2 μ), podle nejnovějších výzkumů se však nejedná o živé organismy, ale o krystaly uhličitanu vápenatého v krevním séru. Související informace naleznete také v článku prokaryotická buňka. Bakteriální buňka je buňkou prokaryotní. Přestože existují značné rozdíly mezi stavbou buněk různých skupin bakterií, lze vystopovat určité společné rysy. Známe nejen mnohé struktury na povrchu buněk (membrána, buněčná stěna, pilusy, bičíky), ale i vnitrobuněčné struktury (souhrnně protoplast). Na povrchu bakteriálních buněk je cytoplazmatická membrána podobná membráně eukaryot, ale s tím rozdílem, že většinou neobsahuje žádné steroidy. Důležitou funkcí membrány bakterií je tvorba ATP díky vytváření protonového gradientu (H+ iontů). Většina bakterií má na povrchu buňky buněčnou stěnu z peptidoglykanu (murein), jenž obsahuje kyselinu muramovou jako jednu z hlavních složek. Peptidoglykan tvoří kolem buněk pevnou síť vyplněnou peptidy. Buněčná stěna bakterií je však velmi proměnlivá a je mimo jiné důležitým znakem při rozlišování bakterií na grampozitivní a gramnegativní. Grampozitivní mají totiž v buněčné stěně více peptidoglykanu, který zachycuje více krystalové violeti. Výjimku tvoří bakterie třídy Mollicutes (např. rod Mycoplasma), které nesyntetizují peptidoglykan a tudíž jim chybí buněčná stěna. Jejich tvar tak drží pouze třívrstevná membrána, do níž ukládají steroidy. Díky této zvláštnosti mají tyto baktérie velkou plasticitu a mohou měnit svůj tvar. Mnoho bakterií má na povrchu ještě další polysacharidovou či proteinovou ochrannou vrstvu, tzv. kapsulu (pouzdro). Její funkcí je dále zpevňovat povrch bakterií (bakterie s kapsulou jsou díky tomu více patogenní) a navíc se lépe přichytit k substrátu. Někdy se díky slizovitým, méně soudržným kapsulám (zvaným slizová vrstva) vážou jednotlivé buňky v bakteriálních koloniích.", "question": "Jaká membrána je na povrchu bakteriálních buněk?", "answers": ["cytoplazmatická"]}
{"title": "Jan Sobotka (matematik)", "context": "V roce 1891 studuje Sobotka u Wilhelma Fiedlera na technice v Curychu. Poté pokračoval v suplování za profesora Tilšera a v roce 1893 odjel na studijní pobyt do Vratislavi. Protože v českých zemích nenašel místo ani na vysoké, ani na střední škole, odešel do Vídně na reálku ve 4. okrese. Po dvou letech byl jmenován asistentem deskriptivní geometrie na vídeňské technice a v březnu roku 1897 pak mimořádným profesorem deskriptivní geometrie, projektivní geometrie a grafického počítání. K návratu domů ho přiměla nabídka, kterou dostal v roce 1899, aby se stal prvním profesorem deskriptivní geometrie na nově zřízené české technice v Brně. V letech 1900–1901 byl na tamním odboru stavebního inženýrství děkanem. Odtud odešel v roce 1904 Sobotka do Prahy, kde je jmenován profesorem matematiky na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po vzniku přírodovědecké fakulty v roce 1920 na ní působil až do své smrti. Hrob Jana Sobotky na Olšanských hřbitovech v Praze Rodina Dne 26. září 1891 se oženil s Růženou z Helmingerů (1863—1951). Manželé Sobotkovi měli syna Ericha.[2][3] Dílo S publikační prací začal Jan Sobotka v roce 1885. Hlavním oborem jeho vědeckého zájmu byla deskriptivní geometrie, do níž spadají práce jednak ze zobrazovacích metod, jednak z konstruktivní geometrie křivek a ploch. Velmi významné jsou zejména jeho práce z rovnoběžné axonometrie, z nichž přešly do literatury tzv. Sobotkovy konstrukce, které uvádějí vztahy mezi kosoúhlou axonometrií a sdruženými pravoúhlými průměty. Pracoval však i v dalších oblastech geometrie (diferenciální geometrie, projektivní geometrie, elementární geometrie, kinematická geometrie). Jeho dílo představuje více jak sto často dosti obšírných pojednání. Mezi stěžejní díla Jana Sobotky patří monografie: Deskriptivní geometrie promítání paralelního (1906) Diferenciální geometrie (1909) O geometrických příbuznostech (1916) V první z nich podal v mnohých částech zcela původní výklad základních zobrazovacích metod založených na rovnoběžném promítání. Odkazy Reference Tento článek obsahuje text (licence CC-BY 3.0 Unported) ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých církve československé na Vinohradech, sign. ČSVIN Z1, s. 343↑ Matrika oddaných, sv. Ludmila, Král. Vinohrady, 1891-1893, snímek 23↑ Soupis pražských obyvatel, Sobotka Jan, 1862 Literatura Kadeřávek, F.: Jan Sobotka.", "question": "Jakou geometrii se zabýval matematik Jan Sobotka?", "answers": ["deskriptivní"]}
{"title": "Lucie Robinson", "context": "Lucie Robinson, občanským jménem Lucie Kneslová (* 7. května 1978, Jablonec nad Nisou), je česká portrétní, výtvarná a módní fotografka. Vzhledem k jejímu koncepčnímu zapojení do kreativního a ekonomického zhodnocení konečného mediálního produktu by mediální studia zvolila pro Lucii Robinson v rámci její zakázkové práce kategorii \"image maker\", výrazně přesahující pouhou fotografii. Narodila se v Jablonci nad Nisou, do rodiny s kořeny v Rakousku a předrevolučním Rusku. Studovala uměleckoprůmyslovou školu se zaměřením na šperky a následně průmyslový design na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru profesora Diblíka.. Díky své dřívější kariéře v modelingu – mimo jiné v Paříži od roku 1998 – a spolupráci se špičkou světových fotografů[zdroj? ] získala rané zkušenosti v oblasti reklamní a módní fotografie mezinárodní úrovně. Přestože vystudovala kresbu a design, její hlavní zájem patří médiu fotografie. Začátkem první dekády 21. století se Lucie Robinson etablovala jako portrétní a módní fotografka. Pracovala s mnoha významnými lidmi a top modelkami, mimo jiné v roce 2009 v rámci vysoce medializované kampaně firmy Louis Vuitton s fotografiemi osobností jako Pavlína Pořízková, Miloš Forman a Helena Houdová. Její portrétní fotografie, módní soubory a fotografické eseje vycházejí v časopisech Elle, Harper's Bazaar, Marie Claire, InStyle, Vision (China), Wig (UK), Vsya Evropa (.", "question": "Kdy se narodila Lucie Robinson?", "answers": ["7. května 1978"]}
{"title": "Čínština", "context": "Jazyky typu SVO nakonec ještě rozdělil podle pořadí přívlastku a slova určovaného na HA (head-attribute = slovo určované-přívlastek, patří sem jazyky thaj-annamské) a AH (attribute-head = přívlastek-slovo určované, patří sem čínština). Tato klasifikace je diskutabilní. Typologická kritéria se totiž mohou v průběhu historie měnit. Z monotónických jazyků se mohou stát polytónické: Předpokládá se, že v čínštině se tóny vyvinuly až později, z původních sufixů. Stejně tak slovosled není neměnný: Zatímco klasická čínština měla slovosled SVO, moderní čínština používá i slovosled SOV. Jiná klasifikace čínštiny pochází od Paula Benedikta ze 70. let 20. století. Vychází ze základního dělení sinických jazyků do tří skupin: (1) austroasijská rodina zahrnuje jazyky mon-khmérské, vietnamštinu, miao, yao a jazyk munda. Mezi (2) austronéské a thajské jazyky patří jazyky Polynésie, Indonésie, malajština a thajština. (3) sinotibetské jazyky se dělí na čínštinu a jazyky tibetobarmské, které zahrnují tibetštinu a jazyky lolobarmské, což jsou jazyk lolo (někdy označovaný yi) a barmština. Této Benediktově klasifikaci odpovídají i glotochronologické výzkumy, které prováděl v Petrohradě profesor Jachontov. Ty jsou založené na předpokladu, že změny ve slovní zásobě probíhají konstantní rychlostí u všech jazyků. Zkoumá se vždy procento shody ve slovní zásobě určitých jazyků. Čínské jazyky (dialekty) se v psané formě mohou lišit odlišnou preferencí některých znaků (to platí v menší míře i o podobnosti čínštiny se zcela odlišným jazykem – japonštinou), ale též je v některých dialektech užíváno mnoho znaků unikátních, které se ve standardní čínštině neobjevují. Tyto znaky však mohou mít v každém čínském dialektu odlišnou výslovnost. Mluvené formy dialektů jsou si mnohdy nesrozumitelné a to i ve stejných skupinách. Jihozápadní čínština vs. pekingská čínština, popř. šanghajština a ningpoština (oba spadají pod dialekty Wu). Čínština se obvykle dělí na 7 jazykových skupin, což je převážně založeno na odlišném vývoji znělých iniciál ze staré čínštiny: Severočínské dialekty – 960 miliónů mluvčích (tj. převážná většina mluvčích i území mimo jihovýchodní oblast), pro mnohé mluvčí jiných dialektů. je to společný dorozumívací jazyk; na těchto nářečích je založena standardní čínština, úřední jazyk ČLR, Tchaj-wanu i Singapuru Wu (nejznámějším dialektem wu je šanghajština – cca 10 miliónů mluvčích) – 80 miliónů mluvčích v Šanghaji a okolí Min (též známý jako fuťienský dialekt) – 70 miliónů mluvčích zejména v jihovýchodní provincii Fu-ťien a na Tchaj-wanu Jüe – 60 miliónů mluvčích v jihovýchodní provincii Kuang-tung.", "question": "Do jaké jazykové rodiny patří čínština?", "answers": ["sinotibetské"]}
{"title": "Chicago", "context": "Veškeré zemědělské produkty ze Středozápadu a Velkých prérií se dovážejí právě do Chicaga na zpracování. Jsou zde velké mlýny a jatka. Kromě potravinářského průmyslu se v Chicagu daří hlavně výrobnímu průmyslu (tzn. průmysl strojírenský, hutnický, chemický a výroba spotřební elektroniky) a dále Hi-Tech průmyslu a průmyslu informačních technologií. Za posledních 5 let v Chicagu vzniklo nebo se sem přesunulo velké množství průmyslových firem a výroben (např. Společnost Boeing ze Seattlu). Chicago je i námořním přístavem, protože velké lodě sem mohou připlout vodní cestou svatého Vavřince až z Atlantiku, navíc je Chicago spojené i s Mississippi několika průplavy; tudy se lodě dostanou do New Orleans a do Mexického zálivu. Různými směry vede z Chicaga 27 železničních tratí, kterými vlaky dovážejí a vyvážejí uhlí, železnou rudu, ocel a chemické a potravinářské výrobky. Související informace naleznete také v článku Demografie Chicaga. Lidé žijící v Chicagu jsou nazýváni Chicagoans. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 2 695 598 obyvatel. Podle sčítání z roku 2000 zde žilo 2 896 016 lidí, 1 061 928 domácností a 632 909 rodin žijících přímo v Chicagu. Tento počet tvoří asi jednu pětinu populace státu Illinois a 1% populace Spojených států. Hustota osídlení byla 4 923 obyvatel na km2. Nejvíce obyvatel mělo Chicago v roce 1950 kdy mělo přes 3,6 milionu obyvatel. Od roku 1960 lidí ubývalo, až v posledních letech město zaznamenalo značný přírůstek. Chicago je tavicím kotlem velkého množství kultur a národností.", "question": "Jak se nazývají lidé žijící v Chicagu?", "answers": ["Chicagoans"]}
{"title": "Jorre Verstraeten", "context": "Jorre Verstraeten Jorre VerstraetenOsobní informace Datum narození 4. prosince 1997 (23 let) Místo narození Lovaň Belgie Belgie Stát Belgie Sportovní informace Klub / Dojo FFBJ (fed.)Judocentrum Leuven (dom. klub)JC Koksijde (klub)Team Belgium (vrch.) Trenéři Reno Rutten (klub)Frédéric Georgery (vrch., osob.)Cédric Taymans (repr.) Kategorie lehká váha Účast na LOH bez účasti Údaje v infoboxu aktuální k červnu 2019 Přehled medailí Mistrovství Evropy v judu bronz EH / ME 2019 superlehká váha bronz ME 2020 superlehká váha Jorre Verstraeten (* 4. prosince 1997 Lovaň) je belgický zápasník–judista. Sportovní kariéra Vyrůstal v Heverlee na předměstí Lovaně. S judem začal v místním Judocentru v 6 letech pod vedením Reno Ruttena.[1] Vrcholově se připravuje s valonským týmem pod vedením Frédérica Georgeryho. V belgické mužské reprezentaci se pohybuje od roku 2016 v superlehké váze do 60 kg. Vítězství 2019 – 1x světový pohár (Tel Aviv) Výsledky Turnaj 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 16 17 18 19 20 21 22 muší váha superlehká váha Olympijské hry— Mistrovství světa—úč. Evropské hry—3. Mistrovství Evropy—úč.úč. ME do 23 let—7.5.— MS juniorů—úč.úč.", "question": "Jaký typ zápasníka je Jorre Verstraeten?", "answers": ["judista"]}
{"title": "Malba", "context": "Základ slova (malba, malíř, malovat,...) pochází z německého malen, a to vychází ze starohornoněmeckého mal = \"skvrna, znamení\", jehož původ je spojován s indoevropským kmenem mel- znamenajícím \"tmavý, černý\". Ve výtvarném umění jde o nejdůležitější techniku malíře. Podle charakteru malby, použitých materiálů či podkladu se malba dělí na několik základních malířských technik. Pro malbu obrazů je nejčastěji používána olejomalba, před jejím rozšířením byla používána například vaječná tempera, dnes v hojné míře také akryl. Podkladem takové malby je zpravidla plátno, v minulosti byla ovšem častá i malba na dřevěnou podložku. Dnes je v hojné míře využíván jako podklad například sololit. Malba je zpravidla prováděna krycími barvami tzv. vrstvenou technikou, která umožňuje použití různých efektů, například lazury. Podložka na kterou je malováno bývá zpravidla upravena pomocí podkladových barev. Barva podkladové vrstvy bývá bílá či světlá, v baroku ovšem byla podkladová vrstva zpravidla tmavá (bolus), takže malba vznikala tzv. vysvětlováním malovaného předmětu. Barva podkladové vrstvy má (stejně jako použitá technika a podklad) velký význam pro celkové barevné vyznění obrazu. Před provedením vlastního díla bývá obraz zpravidla rozvržen pomocí podkresby. Oblíbená je také malba na papír pomocí vodou ředitelných, nekrycích barev, tzv. akvarel. Ten může být kombinován také s kresbou. Nástěnné malířství využívá tři základní techniky: Malbu do vlhké omítky – al fresco (freska), malbu na suchou omítku – al secco a jejich kombinaci – fresco-secco. Současné malířství často překračuje historickou praxí vymezené názvy, techniky i technologie.", "question": "Co je technika nanášení barev v souvislé vrstvě na podklad?", "answers": ["Malba"]}
{"title": "Tráva", "context": "Tráva je pojmenování pro rostliny, které pokrývají povrch jako zelený koberec. Pokud je příliš chladno nebo sucho, travní porost čili trávník se zbarvuje do hněda. Obvykle se jedná o rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae), které se obecně nazývají trávy nebo traviny. Většina travin nedosahuje výšky 0,5 m.[zdroj? ] Jiné druhy, jako např. bambus, však mohou být mnohem vyšší. == Související články == Trávník == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Tráva ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo tráva ve Wikislovníku", "question": "Jakou barvu má tráva?", "answers": ["zelený"]}
{"title": "Babička (kniha)", "context": "Babička s podtitulem Obrazy venkovského života je nejznámější dílo Boženy Němcové, poprvé vydané roku 1855. Uniká jednoduchým žánrovým, směrovým a tematickým interpretacím. Žánrově bývá označována za idylu, novelu,, povídkový obraz, soubor črt nebo za román. Někteří literární historikové ji přiřazují k romantismu, jiní k biedermeieru nebo realismu. Kniha má podobu idealizovaného vzpomínání na dětství v Ratibořickém údolí, popisuje lidové zvyky, vesnický způsob života a obyčejné i výjimečné události, přičemž jednotlivé epizody spojuje postava babičky, laskavé, moudré a zbožné ženy, které si váží všichni v okolí. V textu se nachází velké množství nářečních výrazů, úsloví a zastaralých slov, zároveň však obsahuje mnoho rysů mluveného jazyka, což ho oživuje a dělá poměrně srozumitelným i pro moderního čtenáře.Dílem, z nějž autorka při psaní Babičky ideově nejsilněji čerpala, byla Erbenova Kytice (1837–1853). Také se inspirovala dílem olomouckého univerzitního profesora a lékaře Františka Jana Mošnera Pěstounka (1851) a uvažuje se též o ovlivnění Adalbertem Stifterem. Sama Němcová viděla hlavní zdroj ve svých vzpomínkách na mládí v Ratibořicích. Využila ovšem také své pozdější bohaté etnografické zkušenosti a do Babičky umístila popisy zvyků z různých míst včetně Slovenska.Božena Němcová Babičku psala po smrti syna Hynka, kdy se musela potýkat s nemocemi, chudobou a policejním sledováním. Začala ji psát v pražské Ječné ulici v domě č. p. 516 koncem roku 1853 a dokončila ji v létě roku 1854 ve Vyšehradské ulici, č. p. 1378.", "question": "Koho dílo je Babička?", "answers": ["Boženy Němcové"]}
{"title": "Výstaviště", "context": "Výstaviště Slovem výstaviště obvykle označujeme zvláštní společenské zařízení primárně určené k pravidelnému pořádání veletrhů a výstav. V běžné praxi se obvykle jedná o soubor pozemků, výstavních budov, technických zařízení a jiných doplňkových organizačních prvků, které umožňují výstavní a veletržní provoz. Ten obvykle bývá umístěn do nějakého uzavřeného výstavního areálu. Vlastním větším či menším výstavištěm či výstavním areálem disponuje v České republice více velkých měst, mají je i některá menší města. Výstaviště obvykle plní kromě své primární výstavní a obchodní funkce také nezanedbatelnou funkci kulturní a společenskou, obvykle se jedná o jedno z místních kulturních a společenských center ve městě. Nejznámější česká výstaviště Brněnské výstaviště (nejznámější výstavní akce: Mezinárodní strojírenský veletrh, Invex) Výstaviště České Budějovice (nejznámější akce: Země živitelka) Výstaviště Liberec (nejznámější akce: v minulosti např. Liberecké výstavní trhy) Litoměřické výstaviště (nejznámější akce: Zahrada Čech) Výstaviště Louny Výstaviště Lysá nad Labem (nejznámější výstavní akce: Zemědělec, Natura Viva) Olomoucké výstaviště (nejznámější akce: Flora Olomouc) Ostravské výstaviště Černá louka Výstaviště Pardubice Plzeňské výstaviště Výstaviště Praha-Holešovice (nejvýznamnější výstavní akce: Jubilejní zemské výstavy 1791,1891,1991) Fotogalerie Brněnské výstaviště Výstaviště Lysá nad Labem Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.", "question": "Jak se nazývá budova či společenské zařízení určené k pořádání veletrhů a výstav?", "answers": ["výstaviště"]}
{"title": "Einsteinium", "context": "Doposud bylo popsáno 19 izotopů einsteinia, z nichž jsou nejstabilnější 252Es s poločasem přeměny 471,7 dne, 254Es s poločasem 275,7 dne a 255Es s poločasem 39,8 dne. Všechny zbývající izotopy mají poločas přeměny kratší než 3 dny,[1] viz izotopy einsteinia. Využití Einsteinium a jeho sloučeniny nemají pro praxi žádný význam. Používají se pouze k vědeckým účelům. Einsteinium 255Es se používá k výrobě mendelevia. Odkazy Reference ↑ http://www.nndc.bnl.gov/chart/ Literatura Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Související články Aktinoidy Jaderná fyzika Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu einsteinium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo einsteinium ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Nh Fl Mc Lv Ts Og Alkalické kovy Kovy alkalických zemin Lanthanoidy Aktinoidy Přechodné kovy Nepřechodné kovy Polokovy Nekovy Halogeny Vzácné plyny neznámé mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Chemie Autoritní data: GND: 4151415-4", "question": "Jakou má chemickou značku Einsteinium?", "answers": ["Es"]}
{"title": "Řád britského impéria", "context": "Vzhled řádu Odznakem je pozlacený šedě smaltovaný pisánský kříž. V kulatém středu jsou vyobrazeny hlavy Jiřího V. a královny Marie hledící doleva, obklopené červenofialovým prstencem s heslem For God and the empire – Pro Boha a říši. Kříž je zavěšen na koruně. Hvězda velkokříže je osmicípá, stříbrná brilantující, s odlesky lehce ionizujícího skla a se středovým medailonem řádu uprostřed. Hvězda rytíře-komandéra je stříbrná brilantující ve tvaru kosočtverce se stejným středem. Stuha byla původně fialová, u vojenské skupiny navíc s červeným středním proužkem. Od roku 1936 je však sytě růžová s šedými okraji a u vojenské skupiny s šedým proužkem uprostřed. Řetěz je nošen při slavnostních příležitostech k tmavorůžovému plášti s vyšitou hvězdou na levé straně. Dělení velkokříž (Knight Grand Cross GBE / Dame Grand Cross GBE) – velkostuha, hvězda, řetěz rytíř-komandér (Knight Commander KBE / Dame Commander DBE) – u krku, hvězda komandér (Commander CBE) – u krku důstojník (Officer OBE) – na prsou, nesmaltovaný zlacený kříž člen (Member MBE) – na prsou, nesmaltovaný stříbrný kříž K řádu patří také stříbrná záslužná medaile. Titulatura Pouze držitelé dvou nejvyšších tříd mají právo užívat titul Sir nebo Dame. Toto právo mají ovšem jen občané Spojeného království a zemí, kde je hlavou státu jeho panovník, v současnosti královna Alžběta II. Panovník však může Řád britského impéria udělit i občanům jiných států; tyto osoby pak obdrží tzv. čestný řád. V praxi to znamená, že daná osoba nemůže používat titul Sir nebo Dame, ale jako všichni členové řádu může za svým jménem užívat zkratku, která je uvedena v závorce u třídy, již obdržela. Například Bill Gates, kterému byl čestný řád udělen v roce 2005 a který je občanem Spojených států, své jméno píše „William Henry Gates III., KBE“, nikoliv pouze „Sir William Henry Gates III“. Vyznamenaní Češi Třída Grand Cross (GBE) Edvard Beneš (politik, druhý prezident Československa) – udělen 1923[1] Třída Knight Commander (KBE) Rafael Kubelík (dirigent, houslista, hudební skladatel) – udělen 1996 Libor Pešek (dirigent) – udělen 1996[2] Třída Commander (CBE) Josef Berounský (brigádní generál, letec RAF, účastník 1. a 2. odboje) – udělen 1942 Jiří Bělohlávek (dirigent, hudební pedagog) – udělen 2012 Silvestr Bláha (divizní generál, účastník 1. a 2. odboje) – udělen 1925[3] Jaroslav Čihák (divizní generál, účastník 1. a 2. odboje) – udělen 1941[4]", "question": "Jaká zkratka se používá k označení nositelů britského imperiálního řádu komandér?", "answers": ["CBE"]}
{"title": "Jitrovník", "context": "Jitrovník Jitrovník Vrchol 509 m n. m. Seznamy Hory Šluknovské pahorkatiny Poznámka vyhlídkové místo Poloha Stát Česko Česko Pohoří Šluknovská pahorkatina / . / Šenovská vrchovina / Hrazenská vrchovina[1] či též Šluknovská pahorkatina / Šenovská pahorkatina / Hrazenská pahorkatina[2][P 1] Souřadnice 51°0′7″ s. š., 14°30′28″ v. d. Jitrovník Hornina žula Povodí Labe multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Jitrovník (také Pytlák, německy Jüttel) je 509 metrů vysoký kopec v okrese Děčín poblíž Šluknova. Podle pověsti se zde prováděly čarodějnické reje. Byl zde pionýrský tábor ZPA Praha (1962 – 1990). Dnes už jsou známky jen velice chatrné jen z pahýlů budovy zarůstající vegetací. Na kopci je vyhlídkové místo do krajiny, na něž se dá dostat po turistické značce od autobusové zastávky „Království u Šluknova“ nebo přímo ze Šluknova. Poznámky ↑ Rozdíly v pojmenování vychází z odlišností ve dvou používaných systémech geomorfologického členění. Podle Demkova pojetí jsou jednotky nazývány Šenovská a Hrazenská pahorkatina, podle pojetí Balatky a Kalvody pak Šenovská a Hrazenská vrchovina přičemž je řadí o úroveň níže Reference ↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Šluknovský výběžek", "question": "Co se podle pověstí dělo na Jitrovníku?", "answers": ["Podle pověsti se zde prováděly čarodějnické reje."]}
{"title": "Q", "context": "Q Q ZnakQNázev v UnicoduKódovánídechexUnicode81U+0051UTF-88151Číselná entitaQQ ZnakqNázev v UnicoduKódovánídechexUnicode113U+0071UTF-811371Číselná entitaqq Hláskování české Quido Hláskování mezinárodní Quebec Braille ⠟ Morseova abeceda –⋅– (kvílí orkán) Vizuální reprezentace Q je 17. písmeno latinské abecedy, vzniklo z řeckého Koppa. V angličtině je Q zkratkou pro question = otázka, což se používá v termínech jako FAQ (často kladené otázky) či Q&A (otázky a odpovědi). Písmeno q (quintal) je taky zkratka pro metrický cent V biblistice označuje Q sbírku logií Q. V biochemii je Q symbol pro aminokyselinu glutamin. V elektrotechnice je Q označení pro kvalitu rezonančního systému, např. filtru. Ve fyzice Q je označení pro teplo. Q je označení pro elektrický náboj. V kartách je Q označení pro královnu (svrška). V kinematografii Q je krycí jméno postavy ze série o Jamesi Bondovi. Q (Star Trek) je jméno postavy a rasy ze sci-fi série Star Trek. Q je queer magazín České televize. V lékařství je Q jméno choroby – viz Q-horečka. V lingvistice je Q název pro neznělou uvulární plozivu. V literatuře Q (časopis) je britský hudební časopis Q je název historické novely od Luthera Blissetta. Q je pseudonym spisovatele Arthura Quiller-Couche. Q je jméno hlavní postavy čínské novely Skutečný příběh Ah Q spisovatele Lu Xuna. V matematice je ℚ označení množiny racionálních čísel. Q je mezinárodní poznávací značka Kataru. V soustavě SI je q značka metrického centu (100 kg). Ve vojenství je Q označení protiponorkových lodí z 1. a 2. světové války – viz Q (loď). Související články Ԛ (zastaralé písmeno neslovanské varianty cyrilice) Viz též rozcestník Q kód. Externí odkazy Galerie Q na Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Q na Wikimedia Commons mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Latinka Základní písmena dle ISO* Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh Ii Jj Kk Ll Mm Nn Oo Pp Qq Rr Ss Tt Uu Vv Ww Xx Yy Zz Další písmena Ə Ǝ Ɛ Ɣ Ɩ Ɐ Ꝺ Þ Ꞇ ʇ Ŋ Ɔ ſ Ƨ Ʋ Ʊ Ꝩ Ꝡ ẜ Ꞅ Ꝭ Ʒ Ƹ Ȣ Ʌ Ꞁ Ỽ Ỿ ʚ Ƣ Κ Ƿ Ⅎ Ꝼ Ꝛ Ʀ Ᵹ Ꝿ Ɋ Ь ʞ Ȝ Ꝫ Ꜭ ɥ Ꝝ Ƽ Ꝯ Ɂ Ƕ Ꜧ Spřežky a ligatury Æ Œ ẞ Ỻ DŽ DZ LJ NJ ȸ ȹ IJ ch cz gb gh gy ll ly nh ny rr", "question": "Jak je v biochemii označována aminokyselina glutamin?", "answers": ["Q"]}
{"title": "Ainština", "context": "Většina ze 150 000 lidí prohlašujících se v Japonsku za etnické Ainu (mnoho dalších Ainu si není vědomo svých kořenů nebo je tají z obavy před diskriminací) mluví pouze japonsky, je zde však vzrůstající množství uživatelů, pro které není mateřštinou, zvláště na Hokkaidó, především díky vlivu aktivistů ainu a bývalého člena japonského parlamentu Šigeru Kajano, který byl sám rodilým mluvčím. Ainu byl v posledních desetiletích ohroženým jazykem. Má nízký, ale poslední dobou zvyšující se počet mluvčích. Jejich dnešní počet (ať už pro tento pojem používáme jakoukoliv definici) není znám s jistotou. Mezi mluvčími (ve smyslu širší definice) v současné době nad rodilými převažují ti, co se jej naučili jako další jazyk. Slabiky ainu jsou typu CV(C) (tj. tvořené v pořadí souhláskou, samohláskou a někdy i další souhláskou) a proto zde vzniká málo skupin souhlásek. Sekvence /ti/ je realizována jako [ʧ], /s/ před /i/ a na konci slabik přechází v [ʃ]. Mezi dialekty existují rozdíly; na ostrově Sachalinu přecházejí /p, t, k, r/ na konci slabik v /h/. V jazyce se uplatňuje systém melodického přízvuku; slova včetně afixů mají vysokou intonaci na kmeni nebo na první slabice, pokud je zavřená nebo má dvojhlásku. Jiná slova mají vysokou intonaci na druhé slabice. Ainu je SOV jazyk (tj. slova ve větě mají pořadí: podmět, předmět, přísudek) s příklonkami. Podmět a předmět jsou obvykle označovány právě příklonkami. Podstatná jména sdružováním modifikují jedno druhé; klíčové je na konci. Slovesa, která jsou vnitřně buďto přechodná nebo nepřechodná, přijímají různé odvozovací přípony. Jedná se o polysyntetický jazyk. Oficiálně je jazyk ainu psán v modifikované verzi japonské slabikové abecedě katakana. Existuje zde také abeceda založená na latince. Ainu Times jsou publikovány v obou verzích. Část Unicode zvaná Katakana Phonetic Extensions (31F0-31FF) obsahuje znaky katakana určené především pro jazyk ainu. V ainu se často používá katakana pro koncové souhlásky, které se nevyskytují v japonštině. Je třeba si však uvědomit, že původně jazyk Ainu nezná psanou formu a lid Ainu nepoužíval písmo, pouze ústní tradici, viz níže heslo Yukar. Ainu má bohatou ústní tradici v hrdinské epice zvané Yukar, ve které se uchovalo mnoho gramatických a lexikálních archaismů. I v České republice jsou známá některá slova tohoto jazyka díky japonské počítačové hře Final Fantasy X, ve která se někteří z hlavních hrdinů a předměty jmenují podle tohoto jazyka (například Yuna je jméno květiny a Wakka znamená \"voda\").", "question": "Která etnická skupina mluví ainštinou?", "answers": ["Ainu"]}
{"title": "Žeberská lípa", "context": "Žeberská lípa je ojedinělou ukázkou pokročilého stádia životního cyklu stromů. Vzhledem k vysokému věku je považovaná za nejstarší strom v okrese Chomutov. Jméno získala podle nedaleké zříceniny hradu Starý Žeberk. Roste na úpatí Krušných hor na jižní hranici Národní přírodní rezervace Jezerka na levém břehu Vesnického potoka, zhruba 2,2 km jihozápadně od zámku Jezeří v katastrálním území Kundratice u Chomutova. Kolem stromu vede žlutě značená turistická stezka od zámku do Vysoké Pece. == Základní údaje == název: Žeberská lípa výška: 7 m, 6 m (2010) výška koruny: 5 m (2010) šířka koruny: 10 m (2010) obvod: 770 cm, 600 cm, 740 cm (2010) věk: 700 let, 700 let (2010), 700–900 let finalista soutěže Strom roku 2009 (10. místo) sanace: ano souřadnice: 50°32'26.55\"N, 13°28'49.75\"ELípa je chráněna jako památný strom České republiky teprve od roku 2010. == Stav stromu a údržba == Ještě v polovině 20. století stál kmen lípy vzpřímeně a bylo patrné rozdělení na dvě kosterní větve. V současnosti zbyla již jen jedna, která je ohnutá k zemi. Kmen lípy má dutinu, která je ošetřená asfaltem, aby do ní nezatékalo. Strom už musí být na několika místech podepřen. Dříve v dutině kmene hnízdily sovy. == Historie a pověsti == Pokud vynecháme novodobou historii související s těžbou hnědého uhlí, která se zastavila sotva 300 metrů od lípy (ta je zároveň živoucím symbolem protestů proti těžbě), bývá příběh stromu spojován s nedalekým zaniklým hradem Starý Žeberk, který vystavěli ve 13. století a zanikl už koncem století čtrnáctého, ale i za tak krátkou dobu se tu podle pověsti stihl odehrát zajímavý příběh: Hradní pán, jehož úkolem bylo střežit vstup do českých zemí, si při jedné z cest vyhlédl děvče, ve kterém našel zalíbení. Odvlekl dívku proti její vůli na hrad. Nikdy se se svým odchodem z domova nesmířila a ve svém partnerovi viděla jen krutého pána. Když viděl, že si lásku nevynutí, svrhl svou partnerku z hradeb. Dívka naštěstí spadla do keřů, ale i tak se ošklivě zranila. Pochroumanou ji našel mladý sedlák z nedaleké samoty, odnesl domů, ošetřil, a protože mu bylo jasné, že by ji u něj mohli hledat, skryl ji v dutině staré lípy.", "question": "Podle kterého hradu získala jméno Žerebská lípa, nejstarší lípa v okrese Chomutov?", "answers": ["Starý Žeberk"]}
{"title": "Sulfid barnatý", "context": "Sulfid barnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BaS. Chalkogenidy kovů alkalických zemin jsou nyní intenzivně studovány jako kandidáti na krátkovlnné emitery pro elektronické displeje. BaS se považuje za nejdůležitější syntetickou sloučeninu barya, je prekurzorem BaCO3 a pigmentu lithoponu (ZnS/BaSO4). == Objevení, výroba, vlastnosti == Jako první sulfid barnatý připravil Vincentius (či Vincentinus) Casciarolus (nebo Casciorolus, 1571-1624) postupem, který je dnes znám jako \"karbotermická redukce\". Místo uhlíku však použil mouku: BaSO4 + 2 C → BaS + 2 CO2Látka byla díky své fosforescenci výjimečná a mnoho alchymistů a chemiků pak experimentovalo s materiálem známým jako Lapis Boloniensis (česky \"boloňský kámen\") či Chrysolapis.Andreas Sigismund. Marggraf ukázal, že kalcit a sádra nejsou příliš vhodné pro výrobu boloňského kamene (na rozdíl od fluoritu), nakonec došel k závěru, že materiálem, ze kterého je boloňský kámen vyroben, je síran vápenatý.BaSO4 je k dispozici v podobě běžného nerostu barytu. Sulfid barnatý taje při 1 200 °C, krystalizuje ve struktuře charakteru NaCl. Je bezbarvý, ovšem podobně jako jiné sulfidy se často vyskytuje v nečistých zbarvených formách. Nyní se vyrábí vylepšenou verzí Casciarolova postupu: místo mouky se používá koks. == Bezpečnost == BaS je jedovatý. Při kontaktu s vodou se (podobně jako u některých jiných sulfidů) uvolňuje velmi toxický plyn sulfan. Problémem může být záměna za síran barnatý, který je neškodný a podává se ve velkém množství jako rentgenová kontrastní látka. Pokud se omylem použije sulfid barnatý, způsobí to smrtelnou otravu. == Reference ==", "question": "Jaký je chemický vzorec sulfidu barnatého?", "answers": ["BaS"]}
{"title": "Roháč obecný", "context": "Roháč obecný (Lucanus cervus (Linné, 1758)) je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých a největší brouk Evropy. == Výskyt == Žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích. S odstraňováním starých stromů a pařezů mizí i přirozené prostředí a zdroj obživy tohoto brouka. Snižuje se tak populace roháče obecného, ale i ostatních druhů brouků žijících ve stejném prostředí a roháč obecný se tak dostává na světový seznam ohrožených druhů. V České republice byl rozšířen v listnatých lesích po celém území, dnes je však jeho výskyt lokalizován do několika oblastí. Nejhojněji se pak vyskytuje na jižní Moravě. == Biologie == === Larva === Larvy, které mají tvar podobný písmeni \"C\", jsou slepé a živí se rozkládajícím se dřevem pařezů, starých stromů a keřů, hnijících kůlů plotů v kompostových hromadách a listovkách. Larvy mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenýma nohama a oranžovou hlavou, na které se vyjímají ostrá, hnědě zbarvená kusadla. Na svých nohách mají larvy kartáčky, které používají pro komunikaci (tzv. stridulaci) s ostatními larvami stejného druhu. Larva prochází několika fázemi vývoje a po 4 až 6 letech se zakukluje. Entomolog Charlie Morgan koncem 70. let objevil, že kukla roháče žije asi tři měsíce v půdě a v létě se vylíhne dospělý brouk, který se odlétá pářit s jedincem opačného pohlaví. === Dospělci === Dospělí jedinci se objevují od konce května do začátku srpna a jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. Samičky roháče kladou svá vajíčka do rozkládajícího se dřeva. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou stromů a rostlin. Létají za soumraku a jejich pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samci létají mnohem častěji než samice. U roháče obecného se projevuje pohlavní dimorfismus, který spočívá v tom, že samci mají větší kusadla a jsou i celkově větší než samice. Ačkoliv samčí kusadla vypadají hrozivěji, jsou příliš slabá na to, aby ublížila. Naopak menší kusadla samice mohou způsobit bolestivé kousnutí. Samčí kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou a tato podoba dala tomuto brouku vědecké i obecné jméno v mnoha jazycích. === Nepřátelé === Přirozenými nepřáteli roháčů jsou straky, sojky, jezevci, lišky, ježci, kočky a hlavně datlové. == Ochrana == Lucanus cervus je zapsán ve druhém dodatku směrnic lokalit Evropské unie z roku 1992, která požaduje, aby členské státy stanovily zvláštní území ochrany přírody pro ohrožené druhy.", "question": "Vyskytuje se roháč obecný v České republice?", "answers": ["V České republice byl rozšířen v listnatých lesích po celém území, dnes je však jeho výskyt lokalizován do několika oblastí."]}
{"title": "Paul Reynaud", "context": "Paul Reynaud Paul Reynaud 118. premiér Francie Ve funkci:21. březen 1940 – 16. červen 1940 Předchůdce Édouard Daladier Nástupce Philippe Pétain Stranická příslušnost Členství Alliance démocratique (1901-1949)Centre National des Indépendants et Paysans (1949-1966) Narození 15. října 1878 Barcelonnette Úmrtí 21. září 1966 Neuilly-sur-Seine Místo pohřbení Montparnasse Choť Jeanne Henri-Robert (1912–1949) Partner(ka) Hélè de Portes Děti Évelyne ReynaudováPaul-Serge Reynaud Alma mater Pařížská univerzitaÉcole des hautes études commerciales de Paris Profese politik, advokát a novinář Ocenění rytíř Čestné legie Commons Paul Reynaud Některá data mohou pocházet z datové položky. Paul Reynaud (15. října 1878 Barcelonnette, Francie - 21. září 1966 Neuilly-sur-Seine, Francie) byl francouzský politik a prominentní právník meziválečného období. Byl předposledním premiérem Třetí republiky. Život Po vypuknutí války odmítl podporovat příměří s Německem a rezignoval na funkci. Neúspěšně se pokusil o útěk z Francie, ale byl zadržen. V roce 1942 byl vydán do Německa, kde byl vězněn v Sachsenhausenu. Později byl přesunut do věznice v hradu Itter v Rakousku, kde se v roce 1945 dočkal osvobození. Po válce se stal opět prominentním politikem a postupně vystřídal několik ministerských postů. Podporoval vytvoření Spojených států evropských a podílel se na vytvoření ústavy pro Pátou republiku. V roce 1962 po neshodách s prezidentem de Gaullem odešel z působení ve vládě. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Reynaud na anglické Wikipedii. Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Reynaud na Wikimedia Commons Autoritní data: AUT: skuk0004780 | GND: 118788558 | ISNI: 0000 0001 2122 2268 | LCCN: no93006286 | VIAF: 17228684 | WorldcatID: lccn-no93006286 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Francie | Lidé | Politika", "question": "Kdo byl předposledním premiérem Třetí republiky?", "answers": ["Paul Reynaud"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Peří kolem něho totiž vytváří tzv. příuší. V době sexuální zralosti (mezi 2 až 4 roky) mohou samci dosahovat výšky od 1,8 do 2,7 metrů a samice od 1,7 do 2 metrů. Během prvního roku života mláďata rostou o 25 cm za měsíc. Po jednom roce života váží mladý pštros okolo 45 kg. Pštrosi se mohou dožívat až 75 let. Pštrosi se v přírodě vyskytují v savanách a Sahelu Afriky, severně i jižně od zóny rovníkových pralesů. Druh patří k řádu Struthioniformes (Afričtí pštrosi). Mezi členy nadřádu běžců dále patří nanduové, kasuárové, pštrosi emu, kiviové a již vyhynulí největší ptáci světa - běžci rodu Aepyornithes. Je známo následujících pět poddruhů: S.c. australis žijící v Jižní Africe S.c. camelus vyskytující se v Severní Africe, někdy je také nazýván severoafrický pštros nebo červenokrký pštros. S.c. masaicus z Východní Afriky, někdy nazývaný masajský pštros. V době páření samcům změní krk a stehna svou barvu na růžovo-oranžovou. Rozsah jeho výskytu je od Etiopie po Keňu. S.c. molypdophanes se nachází v Somálsku, Etiopii a severní Keni, je známý také jako somálský pštros. V době páření samcům změní krk a stehna svou barvu na modrou. Jeho rozšíření se překrývá v severovýchodní Keni s rozšířením S.c. masaicus. Některé přírodovědecké autority považují somálského pštrosa za samostatný druh. S.c. syriacus ze Středního východu byl znám také jako arabský pštros nebo Středovýchodní pštros. Tento poddruh byl ještě na počátku 20. století hojný na Arabském poloostrově, v Sýrii a Iráku, zhruba od roku 1966 je považován za vyhynulého. Traduje se, že jejich zvykem je při ohrožení strčit hlavu do písku, ovšem není tomu tak.", "question": "Je nandu členem nadřádu běžců?", "answers": ["Mezi členy nadřádu běžců dále patří nanduové, kasuárové, pštrosi emu, kiviové a již vyhynulí největší ptáci světa - běžci rodu Aepyornithes."]}
{"title": "Metr", "context": "Metr je základní jednotka délky, jeho standardní značka je m. Byl zaveden na konci 18. století ve Francii a jeho délka je odvozena od jedné desetimilióntiny délky poledníku od pólu k rovníku. Na metru byla současně založena metrická soustava fyzikálních veličin. Nejběžnější odvozené jednotky jsou milimetr (mm, tisícina metru), centimetr (cm, setina metru) a kilometr (km, 1000 m). Definice metru podle soustavy SI: Metr je délka, kterou urazí světlo ve vakuu za 1/299 792 458 s. == Násobky a díly == Z násobků a dílů metru se častěji používají následující (podle velikosti od nejmenších): Yoktometr Značka ym Zeptometr Značka zm AttometrAttometr (značka am) 10−18 neboli jedna triliontina metru, řádem odpovídá velikosti kvarku. FemtometrFemtometr (značka fm), 10−15 metru neboli 1 biliardtina metru je délková jednotka používaná především v jaderné fyzice, neboť řádem odpovídá rozměrům atomového jádra. Jaderní fyzici ji na počest Enrica Fermiho neoficiálně nazývají fermi (aniž by museli zavádět novou značku jednotky, protože \"fm\" odpovídá oběma názvům). PikometrPikometr (značka pm) je délková jednotka, 10−12 neboli biliontina metru. Například poloměr atomu hélia je 31 pm. NanometrNanometr (značka nm) je délková jednotka, 10−9 neboli 1 miliardtina metru. Například vzdálenosti atomů v pevných látkách jsou řádově zlomky (typicky čtvrtina až pětina) nanometru. MikrometrMikrometr (značka μ) je délková jednotka, 10−6 neboli 1 milióntina metru. Například kapka mlhy má cca 10 μ. MilimetrMilimetr (značka mm) je délková jednotka, 10−3 neboli 1 tisícina metru. Udávání rozměrů v milimetrech je běžné například ve strojnictví, stavebnictví a téměř všech výrobních oborech. V milimetrech za určitou dobu se také udává množství srážek v meteorologii.", "question": "Jaká je standardní značka metru?", "answers": ["m"]}
{"title": "Kostel svatého Šebestiána (Hora Svatého Šebestiána)", "context": "krušnohorský Farnost děkanství Chomutov Status farní kostel Datum posvěcení 1877 Zánik 15. března 1967 Architektonický popis Stavební sloh novorománský Výstavba 1874–1876 Specifikace Stavební materiál zděný Některá data mohou pocházet z datové položky. Římskokatolický kostel svatého Šebestiána stával v Hoře Svatého Šebestiána v okrese Chomutov. Až do svého zániku býval farním kostelem ve farnosti Hora Svatého Šebestiána.[1] Stával ve východní části náměstí, která byla po demolici kostela změněna na park. Historie Kostel svatého Šebestiána na historické pohlednici (1904) Původní městský kostel založený v šestnáctém století Šebestiánem z Veitmile[2] vyhořel spolu s dalšími 109 domy při velkém požáru města dne 13. září 1854. Jeho trosky byly odklizeny až o dvacet let později v roce 1874. Ve stejném roce byla chomutovským stavitelem Josefem Dauschem[3] zahájena stavba nového kostela, který byl vysvěcen roku 1877. V šedesátých letech dvacátého století bylo pro špatný technický stav rozhodnuto o jeho demolici, ke které došlo 15.[3] nebo 25. března 1967.[2][4] Zboření kostela žádala také armáda, podle které mohl být významným navigačním bodem při útoku na blízké kasárny raketového vojska.[3] Stavební podoba Jednolodní kostel měl obdélný půdorys a pravoúhlý presbytář zakončený půlkruhovou apsidou. U jižní stěny lodi stála štíhlá hranolová věž[3] a malá sakristie.", "question": "Jaký druh je kostel svatého Šebestiána v okrese Chomutov?", "answers": ["Římskokatolický"]}
{"title": "Halit", "context": "Halit (Glocker, 1847), chemický vzorec NaCl, je minerál krystalizující v krychlové (kubické) soustavě. Název je složený z řeckých slov halos – slaný a lithos – kámen. Český název halitu je sůl kamenná. Průmyslově významná ložiska halitu vznikala v teplých oblastech vysrážením z mořské vody v zátokách, které byly od otevřeného moře odděleny hrází nebo byly s ním spojeny úzkým průlivem. Tak vznikly laguny, které postupně vysychaly. Jak stoupala koncentrace rozpuštěných látek ve vodě docházelo postupně k jejich vysrážení. Nejdříve uhličitany (vápenec, dolomit), pak sírany (sádrovec) a nakonec halogenidy (halit, sylvín, carnallit). V současnosti vzniká vysrážením v solných jezerech nebo z mořské vody, krystalizuje ze sopečných plynů, vykvétá na půdách v aridních (suchých) oblastech. Nejčastěji se vyskytuje v podobě zrnitých nebo vláknitých agregátů, často tvoří krystaly ve tvaru krychle. Může být i celistvého vzhledu. Fyzikální vlastnosti: Lze rýpat nehtem (má tvrdost 2), hustota 2,1–2,2 g/cm3, dokonale štěpný podle krychle, křehký. Při dlouhodobém působení tlaku plastický. Optické vlastnosti: Barva: čirý, bílá (od vzduchových bublinek), červená (od rozptýleného hematitu), šedá (jílové částice), žlutá a modrá (od rozptýleného kovového sodíku) aj. Průhledný až průsvitný, vryp je bílý, lesk skelný až mastný. Chemické vlastnosti: Složení: Na 39,34%, Cl 60,66%, příměsi I, Br. Rozpouští se ve vodě, vzniklý roztok, solanka, je elektricky vodivý.", "question": "V jaké soustavě krystalizuje halit?", "answers": ["krychlové"]}
{"title": "Exarchát (církev)", "context": "Exarchát (církev) Tento článek je o části božího lidu v církvi. Další významy jsou uvedeny na stránce Exarchát. Termínem exarchát se v pravoslavných církvích a východních katolických církvích označuje část božího lidu na území, kde nebyla ještě zřízena eparchie. V čele exarchátu stojí exarcha. Starověký význam Název pro exarchát byl určen původně pro administrativní celek Východořímské říše. V církev receptovala toto byzantské politické správní dělení a exarcha, stojící v čele byzantské diecéze, měl ve 4. a 5. století měl hodnost primase. Zaujímal hodností postavení mezi patriarchou a metropolitním biskupem. Termín byl po roce 451 formálně omezen, mimo biskupů stojících v čele několika velkých měst. Moderní význam Pravoslavné církve V současné pravoslavné církvi je exarchou hodnostář (velekněz), který je inspektorem klášterů, zástupcem patriarchy, a nebo tím, který vede pravoslavnou církev v zahraničí mimo území patriarchátu. Např. v USA se jedná o pravoslavné Srby, Rumuny, Bulhary a další. Exarcha Jeruzalémského patriarchátu je nositelem titulu „Exarcha Božího hrobu“. Východní katolické církve Název exarchát se používá také v katolických církví východního obřadu pro část území obývanou věřícími východní církve. Přestože je velmi podobný eparchii (diecézi), ze zvláštních důvodů s ní není na stejné úrovni. Zatímco eparchii vede sídelní biskup, exarchát je řízen exarchou, který je biskupem titulární diecéze. Vše ostatní co se však týká eparchie, vztahuje se také na exarchát. Exarcháty se řídí kánony 311-321 Kodexu kanonického práva východních církví. Rozlišujeme dva typy exarchátů: apoštolský exarchát, který v latinské církvi koresponduje s termínem apoštolský vikariát, a arcibiskupský exarchát, který je s apoštolským exarchátem analogický. Reference V tomto článku byly použity překlady textů z článků Exarchatus na latinské Wikipedii, Esarcato na italské Wikipedii a Esarca na italské Wikipedii. Související články Exarchát (byzantská říše) mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství", "question": "Pro co se používá označení exarchát?", "answers": ["část božího lidu na území, kde nebyla ještě zřízena eparchie"]}
{"title": "Ha-Kol", "context": "ha-Kol (hebrejsky: ה, doslova Hlas) byl hebrejský psaný deník vycházející v Izraeli od roku 1948. Byl založen roku 1948. Za vznikem deníku stála ultraortodoxní náboženská strana Agudat Jisra'el. Podle jiného zdroje byl deník provozován stranou Po'alej Agudat Jisra'el. Ta tehdy v souladu s dobovým trendem v Izraeli, kde každá politická formace provozovala svůj stranický list, vydávala dva deníky. V Jeruzalémě ha-Kol, v Tel Avivu Še'arim. Ha-Kol zanikl, ještě dle stavu k roku 1964 ale byl vydáván.", "question": "Od kterého roku vycházel v Izraeli deník ha-Kol?", "answers": ["1948"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Rodiče se do Oxfordu přestěhovali z Londýna krátce před jeho narozením, aby se vyhnuli následkům bombardování města během druhé světové války. V roce 1950 se rodina opět přestěhovala, tentokrát do St. Albans severně od Londýna, kde Hawking navštěvoval místní výběrovou školu. Na přání svého otce měl studovat lékařství jako on sám, on se však živě zajímal o matematiku, fyziku a chemii. Ještě před svou maturitou podal žádost na přijetí na Oxfordskou univerzitu, ke svému překvapení byl přijat a dostal studijní stipendium. Na škole nebylo možné studovat matematiku, takže se místo toho od roku 1958 věnoval fyzice a byl jedním z nejnadanějších studentů. Jeho přáním bylo studovat kosmologii na univerzitě v Cambridgi. V roce 1962 složil s výborným úspěchem zkoušku a od roku 1963 studoval v Cambridgi. Roku 1965 začal pracovat na své doktorské práci u profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl titulu Ph.D. Stal se nejdříve výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge. Po tom, co opustil Astronomický institut, přešel v roce 1973 do oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky a od roku 1979 zastával pozici Lukasiánského profesora matematiky, kterou ve své poslední vůli založil v roce 1663 člen univerzitního parlamentu reverend Henry Lucas.", "question": "Co bylo Hawkingovým přáním studovat na univerzitě v Cambridgi?", "answers": ["kosmologii"]}
{"title": "Okno", "context": "Okno je výplň stavebního otvoru, který slouží od nejstarších dob až po současnost především k prosvětlování místností a pro přirozený kontakt obyvatel s okolím. Okno se skládá ze skleněné výplně, případně i z rámu, který může být z hliníkových slitin, z plastů nebo dřevěný, případně z kompozit. Obvyklá jsou okna jednoduchá s dvojitým zasklením, u nichž jsou v rámu uloženy dvě vrstvy skleněné výplně spojené rámečkem, mezi nimiž je izolační vrstva inertního plynu, vzduchu, argonu, kryptonu nebo xenonu. V minulosti byla často výplň okna tvořena jen pomaštěným papírem, nebo okno výplň vůbec nemělo (mělo pouze okenici). Naopak okna katedrál byla bohatě vykládaná (vitrážovaná). Okna mohou být celistvá (obdélníkový rám s jedním souvislým sklem), nebo dělená na části (okenní tabule). Sdružené okno je okno se dvěma nebo více otvory s mezilehlými sloupky a stojkami. Zvláštním případem okna jsou střešní okna. S těmi je spojen dánský inženýr Villum Kann Rasmussen. Ten v roce 1942 navrhl a vyrobil první moderní střešní okno, a tím v podstatě umožnil budoucí optimální využití prostoru pod šikmou střechou. Později se stal zakladatelem společnosti Velux. Okno do ploché střechy umožňuje prosvětlení interiéru pod rovnou (ne sedlovou) střechou. Okno může být otevíravé (v takovém případě je vhodné použít dálkové ovládání na elektrický pohon pro nedostupnost okna), nebo neotvíravé. Okno do ploché střechy je možné zastínit roletkou v případě ostrého světla. dřevěná plastová dřevo-hliníková ocelová hliníková bezrámová otevíravá sklápěcí otevíravá a sklápěcí vyklápěcí posuvná výsuvná kyvná pevná jednoduchá dvojitě zasklená okna se sdruženými křídly zdvojená dvojitá - špaletová či kastlová Součástí okna bývají rovněž okenice (dřevěné či kovové), zatahovací žaluzie. Funkční celek mohou dále tvořit v exteriéru markýza, slunolam, bezpečnostní mříže, parapet, fasádní dekorace, případně zábradlí nebo v interiéru závěsy, parapet, otopné těleso. Mezi základní charakteristiky okna patří součinitel prostupu tepla (Uw, Uwindow): : : : : U : w : : = : : : : A : g : : ⋅ : U : g : : + : A : f : :.", "question": "K čemu slouží okno?", "answers": ["především k prosvětlování místností a pro přirozený kontakt obyvatel s okolím"]}
{"title": "Menhir", "context": "Menhir (z bretonštiny men - kámen a hir - dlouhý) je kamenný blok svisle zasazený do země. Vyskytují se po celém světě. Obvykle beze stop opracování, zřídka je naznačená lidská postava, případně oděv a zbraně. Menhirové sochy jsou známé ze severozápadní Francie, Španělska, Korsiky. Mívají falický charakter, ale jsou i místy s ženskými znaky [zdroj? ]. Někdy tvoří řady alignement nebo kruhy (kromlech). Vznikají od pozdního neolitu do 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. [zdroj? ]. Slovo menhir je novodobá umělá složenina, používající bretonská slova. V samotné bretonštině se pak pro menhir používá slovo peulvan. Je možné, že české slovo balvan a bretonské peulvan mají společný původ. Nejznámějším českým kamenem, považovaným za menhir, je tzv. Kamenný pastýř, stojící v poli mezi obcemi Telce a Klobuky na Slánsku. Je 330 cm dlouhý. Býval prý kdysi obklopen kruhem devíti kamenů - odtud snad pochází název \"pastýř\" [zdroj? ]. Mezi další předpokládané menhiry v ČR patří například kámen z Jemníků na Slánsku, který byl v roce 2003 znovu vztyčen. Měří asi 1 m a je tvořen slepencem. Další dva povalené menhiry se pak nachází na svazích Slánské hory. Jejich délka je 200 a 150 cm. Dalším menhirem, který se vyskytuje na Slánsku, je ten u obce Kamenný Most. Ten je asi 1 metr vysoký a je na něm vyrytý latinský kříž. Další menhiry se nachází na Žatecku. Jeden severně od obce Drahomyšl (Zakletý mnich), další na zahradě žateckého muzea (původem z obce Březno). Další údajný menhir leží na kopci nad obcí Kluček a jiný žulový menhir se nachází asi 1 km jihozápadně od obce Líčkov; je na něm vytesán letopočet 1905. Na Lounsku se pak vyskytují tyto památky: menhir v lounském muzeu (pochází od obce Selibice), Baba u obce Slavětín a menhir v Orasicích. Známý je i dolnochaberský Zkamenělý slouha. Je to asi 160 cm vysoký menhir nacházející se u plotu rodinného domu v Ládevské ulici v Praze - Dolních Chabrech. V okolí se nacházejí ještě další kameny, které mohou být také menhiry. Již nedochovaný menhir stával v Ratiboři u Chyšek na zahradě rodinného statku.", "question": "Jaké slovo se v bretonštině používá pro menhir?", "answers": ["peulvan"]}
{"title": "Pád (řeka)", "context": "Ústí do Jaderského moře, přičemž vytváří bažinatou deltu o rozloze 1500 km2. Ta se každý rok zvětšuje přibližně o 60 ha. Největší a nejvodnější jsou levé přítoky Dora Riparia, Dora Baltea, Ticino, Adda, Oglio, které pramení na jižních svazích Alp. Pravé přítoky, které pramení převážně na severních svazích Toskánsko-Emiliánských Apenin a také Přímořských Alp mají obyčejně vody málo (největší je Tanaro) a unášejí mnoho pevných částic. Přes veškerá ochranná opatření dochází hlavně po silných deštích k mnohým povodním, při kterých stoupá úroveň hladiny řeky i jejích přítoků o 5 až 10 m. Ve 20. století došlo k největším povodním v letech 1951 a 1966. Tyto povodně způsobily velké škody a vynutily si evakuaci obyvatel. Průměrný roční průtok vody v ústí činí 1460 m3/s. Levé přítoky mají největší vodnost na jaře a v létě v době, kdy taje sníh a ledovce v Alpách a způsobují, že na horním toku má Pád alpský vodní režim. Pravé přítoky mají vysokou vodnost na jaře a na podzim. To způsobuje vznik dvou povodňových období na středním a dolním toku Pádu (květen-červen a říjen-listopad). V zimě má řeka obvykle málo vody. Celkové množství unášených pevných částic je odhadováno na 13 až 15 Mt ročně. Využívá se na zavlažování. Vodní doprava je možná od ústí do města Piacenza. Řeka je spojená kanály s Milánem (pomohl jej budovat Leonardo da Vinci) a s Benátskou lagunou. Po přítocích (Adda, Ticino) a také splavných kanálech je spojená s velkými jezery (Komské, Maggiore, Gardské). Na řadě jejich levých přítoků byly postaveny kaskády vodních elektráren. Leží na ní města Turín, Piacenza, Cremona.", "question": "Jaká řeka je největší v Itálii?", "answers": ["Pád"]}
{"title": "Instant messaging", "context": "V poslední době se můžeme setkat se snahou o přesnější vyjádření emocí v instant messagingu a přímé výrazy pro emoce, většinou v závorkách se zprávou jako například (eye-roll), (snort), jsou stále populárnější. Je zde také snaha o jakési standardizování konverzace, kdy například znak # značí sarkazmus a *, která znamená opravený překlep z předchozí zprávy. Ačkoli instant messaging přináší mnoho výhod, společně s nimi přináší i některá rizika, zvlášť při používání na pracovištích. Mezi tyto rizika patří: Bezpečnostní rizika Legislativní rizika Nevhodné užití Vyzrazení obchodních tajemství Crackeři odjakživa využívali IM sítě pro phishing útoky, zasílání škodlivých URL odkazů a souborů obsahující viry. Nejčastějším způsobem šíření virů bylo zaslání důvěryhodného textu s odkazem na webovou stránku, ze které se po přístupu na ni okamžitě stáhl virus, který se nadále šířil rozesíláním stejné zprávy z odkazem na škodlivý soubor všem lidem uloženým v uživatelském seznamu. Takovýto útok dokázal napadnout desítky tisíc uživatelů během krátké chvíle, vzhledem k tomu, že zasílal zprávy jménem důvěryhodných uživatelů. IM konverzace rovněž probíhají pouze za pomoci textu, což je dělá zranitelné vůči odposlouchávání. Některé IM klienti rovněž vyžadují otevření UDP portů, což rovněž zvyšuje určité bezpečnostní riziko. Použitím instant messagingu na pracovištích vznikají i legislativní rizika v závislosti na zákony a regulace o elektronické komunikaci na pracovišti. Jen v USA existuje přes deset tisíc zákonů a regulaci spojených s elektronickou komunikací a uchováváním záznamů. Mnoho ostatních států má firemní elektronickou komunikaci právně upravenou podobně jako USA. Nejčastější omezení v souvislosti s IM službou na pracovišti je povinnost uchovávat obchodní komunikaci. Všechny společnosti se musí chránit oproti nevhodnému užití IM jejich zaměstnanci. Neformálnost, bezprostřednost a pocit anonymity často vybízejí ke zneužití IM na pracovišti. Téma nevhodného užití IM zaplnilo titulní strany médií v roce 2006, kdy americký kongresman Mark Foley rezignoval na svůj post když přiznal, že zasílal urážlivé sexuálně tematické zprávy nezletilé osobě, která pracovala v kongresu v rámci programu United States House of Representatives Page, ze svého pracovního počítače v kongresu.", "question": "Co zrychluje instant messaging?", "answers": ["komunikaci"]}
{"title": "Naruhito", "context": "Naruhito (japonsky: 皇 Kótaiši Naruhito Šinnó, narozen 23. února 1960) je syn bývalého císaře Akihita a 126. japonský císař. Je jediným světovým monarchou, který nosí císařský titul. Oficiálně je oslovován jako \"Jeho císařské veličenstvo Císař\", či jen \"Jeho císařské veličenstvo\", v psaném projevu pak \"Panující Císař\". == Životopis == Naruhito se narodil v císařské nemocnici Kunaičó bjóin v Tokiu 23. února 1960 jako nejstarší syn císaře Akihita a císařovny Mičiko. Je magistrem historie a autorem knihy The Thames and I: A Memoir of Two Years at Oxford. 23. února 1991 se oficiálně stal korunním princem, dva roky po nástupu svého otce na trůn. V roce 1993 se oženil s diplomatkou Masako Owada, s níž má jediného potomka, dceru Aiko (* 2001). Ta podle současného dědického práva nemůže nastoupit na trůn, proto po Naruhitově smrti musí nastoupit jiný (mužský) rodinný příslušník. Dalším v pořadí je jeho mladší bratr Fumihito a po něm jeho syn, princ Hisahito (* 2006). Císařem se stal 1. května 2019 po předem ohlášené abdikaci Akihita dne 30. dubna. Éra císaře Naruhita se nazývá Reiwa (令). == Tituly == 23. února 1960-23. února 1991: Jeho císařská Výsost Princ Hiro 23. února 1991-1. května 2019: Jeho císařská Výsost Korunní princ Japonska 1. května 2019-? : Jeho císařské Veličenstvo Císař Obrázky, zvuky či videa k tématu Naruhito ve Wikimedia Commons Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat: Lokální odkaz: Crown Prince Naruhito Wikidata: Emperor Naruhito", "question": "Jak se jmenuje 126. japonský císař?", "answers": ["Naruhito"]}
{"title": "Tour de France", "context": "Tour de France je etapový závod profesionálních cyklistů trvající asi tři týdny v červenci. Pořádá se každoročně už od roku 1903 ve Francii, z níž ale zajíždí i do jiných zemí. Pravidelné pořádání přerušila pouze první a druhá světová válka. Dnes je jednou z nejdůležitějších sportovních událostí roku. Závod byl založen jako propagační závod novin L'Auto (předchůdce dnešního listu l'Equipe). Jejich vydavatelem byl Henrim Desgrangem. Měl být konkurencí pro závod (Paříž - Brest a zpět) sponzorovaný listem Le Petit Journal a závod (Bordeaux - Paříž) sponzorovaný novinami Le Vélo. Nejdříve šlo o téměř nepřetržitý vytrvalostní závod. Jezdci spali kolem cest a bylo jim zakázáno přijímat cizí pomoc. Nyní je Tour etapový závod rozdělený do mnoha etap, každá z nich trvá jeden den. Peloton závodu provází několik doprovodných vozidel (automobily a motocykly) poskytujících informace, jídlo, pití a přístup k mechanikům. Některé z vozidel patří organizátorům závodu a slouží pro všechny jezdce, některé jsou týmové. Většina etap vede Francií, ale je běžné, že některé etapy zavítají i do okolních států, například do Itálie, Španělska, Švýcarska, Belgie, Lucemburska a Německa, ale i do nesousedících zemí, například do Irska, Velké Británie nebo Nizozemska. Tři týdny trvající závod obvykle zahrnuje dva dny volna, které jsou často využívány pro přesun mezi etapami. V posledních letech předchází první etapě krátká časovka jednotlivců (1 - 15 km) zvaná prolog. Tradiční cíl je na pařížském bulváru Avenue des Champs-Élysées. Mezi tím závod nabízí etapy různého charakteru, například rovinaté etapy, horské etapy, časovky jednotlivců a časovky týmů. Vzhledem k rozmanitosti závodu je celkovým vítězem obvykle kvalitní vrchař nebo časovkář. 1903 až 1939 - Henri Desgrange 1947 až 1961 - Jacques Goddet 1962 až 1987 - Jacques Goddet a Felix Lévitan 1988 - Jacques Goddet a Xavier Louy 1989 až 2005 - Jean-Marie Leblanc 2006 - Christian Prudhomme Během let byla Tour zkažena mnoha dopingovými skandály. 13. července 1967 zemřel při výjezdu na Mont Ventoux britský cyklista Tom Simpson.", "question": "Jak často se pořádá Tour de France?", "answers": ["každoročně"]}
{"title": "Ledňáček říční", "context": "Ledňáček říční (Alcedo atthis) je průměrně 16,5 cm velký pták z čeledi ledňáčkovitých (Alcedinidae). Je velmi výrazně zbarvený s oranžovou spodinou a modrým hřbetem, křídly a temenem. Výrazným znakem je také jeho nápadně dlouhý zašpičatělý zobák. Pro své krásné zbarvení je nazýván Létající drahokam. Vyskytuje se u pomalu tekoucích čistých vod na velkém území Evropy, Asie a v severní Africe. Ve střední Evropě se přitom jedná o jediného zástupce své čeledi. Ledňáček říční je po většinu roku samotářsky žijící a přísně teritoriální pták. Živí se především menšími rybami, které loví střemhlavým útokem pod vodou, ale v malé míře se v jeho potravě objevuje i vodní hmyz a obojživelníci. Hnízdí v norách, které si sám hloubí ve strmých březích vod, v jedné snůšce přitom bývá 5–7 světlých vajec. == Popis == Ledňáček říční je jen o něco málo větší než vrabec. Dorůstá 16–17 cm, v rozpětí křídel měří 24–26 cm a dosahuje hmotnosti mezi 40–45 g. Má zavalité tělo, krátký ocas a končetiny, široká křídla a zhruba 4 cm dlouhý rovný zašpičatělý zobák. Je výrazný svým zářivým zbarvením, které se mírně liší v závislosti na jednotlivých poddruzích (viz Taxonomie). Středoevropský poddruh, A. a. ispida, má vnější část křídel, hřbet, ocas a téměř celou hlavu modrou, hruď a končetiny jsou jasně oranžové, zobák tmavý, skvrna pod ním a po stranách krku je pak zbarvena bíle. Obě pohlaví se přitom zbarvením nijak výrazně neliší, samice však na rozdíl od samců mají červeně zbarvený kořen spodní čelisti. Mladí ptáci jsou obecně jednotvárněji zbarveni a jejich opeření má zelenavější odstín.V severní Africe, Evropě a ve většině Asie se jedná o naprosto nezaměnitelný druh, v její jihovýchodní části však může být relativně snadno zaměněn s více jak 6 jinými druhy ledňáčků. , zejména pak s ledňáčkem modrohřbetým (Alcedo meninting).Jeho let je rychlý (dokáže dosáhnout i rychlosti vyšší jak 45 km/h) a přímý a dá se při něm relativně snadno určit díky jeho jasně modře zbarvenému kostřci. == Hlasový projev == Často a nápadně se ozývá, nejčastěji krátkým, ostrým a při vzrušení často opakovaným tyt-tyt. == Rozšíření == Ledňáček říční se vyskytuje téměř v celé Evropě s výjimkou Islandu, severního cípu Britských ostrovů a Skandinávie. Značně zasahuje také na rozsáhlé území Asie, zejména pak do její západní, východní, jižní a jihovýchodní části.", "question": "Jak výrazně zbarvený je ledňáček říční?", "answers": ["velmi výrazně"]}
{"title": "Oblak", "context": "Oblaky vznikají tehdy, když se vlhkost vzduchu zkondenzuje na kapky nebo ledové krystalky. Výška, ve které se děj odehrává, bývá různá a hranice, za kterou se voda v plynném skupenství mění na kapalinu se nazývá rosný bod. Závisí na stabilitě vzduchu a množství přítomné vlhkosti. Průměrná oblaková kapka nebo ledový krystalek má v průměru přibližně 0,01 mm. Studená oblaka tvořící se ve velkých výškách obsahují pouze ledové krystalky, nižší, teplejší oblaka obsahují pouze vodní kapky. Patří do kapalného skupenství. Často se objevuje mylný názor, že oblaky jsou složeny z vodní páry. Není to pravda, protože samotná vodní pára je neviditelná bez ohledu na výšku a hustotu. Oblaky tvoří voda v kapalném nebo pevném skupenství. Oblaky se liší vzhledem, výškou, ve které vznikají, i vlastnostmi. Tyto rozdíly jsou základem mezinárodního systému jejich klasifikace. Tato klasifikace je odvozena od klasifikace, kterou zavedl v roce 1803 Luke Howard. Název mraků se tvoří kombinací čtyř latinských slov: cirrus (řasa nebo kučera), stratus (vrstva nebo sloha), nimbus (déšť) anebo cumulus (kupa). Tato klasifikace obsahuje 10 základních typů. Jen z některých typů oblaků padají pevné či kapalné srážky. Za oblaka se někdy považují i přírodní nebo umělé viditelné útvary z malých částic, například mrak vzniklý po výbuchu sopky, z požáru, kondenzační stopy po přeletu letadla či atomový hřib. == Význam == Největší význam oblaků spočívá v tom, že z nich padá déšť nebo sníh a voda z atmosféry se jejich prostřednictvím vrací zpět na zemský povrch. Pokud mají kapky vody dosáhnout zemského povrchu, musí mít určitou minimální velikost, aby se při pádu z atmosféry na povrch nevypařily (resp. nevysublimovaly).", "question": "Jsou oblaky z vody?", "answers": ["Oblaky tvoří voda v kapalném nebo pevném skupenství."]}
{"title": "Polyekran", "context": "Polyekran byl originální československý promítací systém s více společně ovládanými projektory filmů i diapozitivů, více plátny a mnohakanálovým zvukem. Vznikl z iniciativy Emila Radoka, Josefa Svobody, RNDr. Jaroslava Pechara a pracovníků Výzkumného ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky. Poprvé byl předveden na výstavě Expo 58 v Bruselu pod vedením Jaroslava Friče. (Tam měl Polyekran 7 promítacích přístrojů na filmy, 8 na diapozitivy a 8 pláten) Technické vybavení polyekranu sloužilo i pro představení Laterny magiky Otto Levinský, Antonín Stránský a kolektiv: Film a filmová technika (SNTL 1974) Laterna magika Kinoautomat Jaroslav Frič-polyekrán a monoskop", "question": "Na jaké výstavě byl poprvé představen polyekran?", "answers": ["Expo 58"]}
{"title": "Oční stíny", "context": "Oční stíny Nalíčené oko Hnědá škála očních stínů Oční stíny je druh kosmetického výrobku, který se nanáší do okolí očí za účelem jejich zvýraznění a zkrášlení. Jedná se o barevné prášky, které jsou nanášeny malým polštářkem na kůži okolo očí, na oční víčko a lícní kosti. Barvy těchto prášků nejsou nikterak omezeny a jsou vyráběny v celé škále barev. Oční stíny se často doplňují s používáním řasenky pro zvýraznění řas a spolu s rtěnkou pro vytvoření celkového makeupu obličeje. Pro odstraňování líčidla se používá odličovací polštářek a krém, kterým se stírá nanesená barva z kůže. Oční stíny se skládají nejčastěji z pevných látek jako pudru, rozdrcené slídy či grafitu. Jejich používání je celosvětově rozšířeno mezi oběma pohlavími. Nejčastěji je ale využíván ženami a to jak v každodenním životě tak i při slavnostních příležitostech. Tyto produkty nabízí mnoho světových značek ( Maybeline, Catrice, Urban Decay, aj.)", "question": "Jak se nazývá kosmetický výrobek, který se nanáší do okolí očí?", "answers": ["Oční stíny"]}
{"title": "Linus Torvalds", "context": "Linus Torvalds Linus Torvalds Linus Torvalds v roce 2014Rodné jméno Linus Benedict Torvalds Narození 28. prosince 1969 (51 let)Helsinky, Finsko Bydliště Dunthorpe, Oregon, USA Národnost finští Švédové Občanství americké Alma mater Helsinská univerzita Povolání programátor Zaměstnavatel Linux Foundation Manžel(ka) Tove Torvalds (narozená Monni) Děti 3 Rodiče Nils Torvalds (otec)Anna Torvalds (matka) Web http://torvalds-family.blogspot.com/ multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Linus Torvalds v roce 2002 Linus Benedict Torvalds (* 28. prosince 1969) je finský programátor, známý především zahájením vývoje jádra operačního systému Linux a pozdější koordinací projektu. Při vývoji se Linus inspiroval knihou Operating Systems: Design and Implementation, ve které Andrew Tanenbaum popisuje základní principy operačního systému Unix a detailně rozebírá zdrojový kód zjednodušeného klonu Unixu nazvaného MINIX.[1] Linusovým cílem bylo vytvořit operační systém unixového typu, který by byl na rozdíl od MINIXu volně šiřitelný a využíval všech možností procesoru Intel 386.[2] Biografie Linus Benedict Torvalds se narodil v hlavním městě Finska, Helsinkách, rodičům Anně a Nilsovi, je po otci vnukem básníka, literárního kritika a novináře Oleho Torvaldse. Jeho rodina pochází ze švédsky mluvící menšiny (v současnosti zhruba 5 %) finské populace. Byl pojmenován po Linusi Paulingovi, americkém držiteli Nobelovy ceny za chemii.", "question": "Jak se jmenuje finský programátor, který zahájil vývoj jádra operačního systému Linux?", "answers": ["Linus Benedict Torvalds"]}
{"title": "Lykurgův pohár", "context": "Lykurgův pohár je skleněný pohár pocházející ze starověkého Říma, uložený v Britském muzeu v Londýně. Je nejstarším známým příkladem použití dichroického skla. Nádoba patří k typu síťových pohárů (vas diatretum), zdobených na povrchu vybrušovaným plastickým vzorem. Je mezi nimi unikátní použitím figurálního motivu, znázorňujícího thráckého krále Lykurga potrestaného za to, že potlačoval kult boha Dionýsa: odtud pochází populární označení poháru i předpoklad, že se používal k pití vína při bakchanáliích. Původ poháru je nejasný, poprvé je zmiňován roku 1845 jako majetek rodiny Rothschildů. Kunsthistorik Dyfri Williams odhaduje, že Lykurgův pohár byl vyroben v Alexandrii na počátku 4. století. Nádoba je vysoká 16,5 cm a v nejširším místě má průměr 13,2 cm; stojí na bronzové noze, která pochází z pozdější doby. Pozoruhodná je schopností měnit barvu: zatímco na denním světle se jeví jako zelená, při osvětlení pod vhodným úhlem se rozzáří jasně červeným zbarvením, odstín se mění také podle tekutiny, kterou je pohár naplněn. Tento efekt je způsoben tím, že do litého skla bylo přidáno práškové zlato a stříbro. Kovové nanokrystaly o rozměru okolo 70 nanometrů vytvářejí koloidní vrstvu, která dokáže měnit vlnovou délku světla pomocí kvazičástic plazmonů. Lukurgův pohár je tak v populární literatuře používán jako důkaz toho, že staří Římané již znali nanotechnologie. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Lykurgův pohár ve Wikimedia Commons http://www.britishmuseum.org/research/collection_online/collection_object_details.aspx?objectId=61219& https://www.prirodovedci.cz/chemik/clanky/po-stopach-davnych-nanotechnologu http://www.osel.cz/7090-lykurgos-hraje-barvami-diky-kvazicasticim-zvanym-plazmony.html", "question": "Kdy je Lykurgův pohár zmiňován poprvé?", "answers": ["1845"]}
{"title": "NGC 541", "context": "NGC 541, PGC 5305, UGC 1004, MCG +00-04-137, GC 5178, Arp 133, CGCG 385-128 , 2MASX J01254430-0122461, LDCE 89 NED014 (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. NGC 541 je eliptická galaxie v souhvězdí Velryba. Její zdánlivá jasnost je 12,2m a úhlová velikost 1,8′ × 1,7′.[1] Je vzdálená 245 milionů světelných let, průměr má 130 000 světelných let. Galaxie je zařazena do katalogu pekuliárních galaxií pod označením Arp 133 jako příklad galaxie s blízkými útržky. NGC 541 je rádiový zdroj 3C 40A, podle Fanaroffovy-Rileyho klasifikace v třídě I[pozn. 1]. 45″ severovýchodně od galaxie NGC 541 leží nepravidelná trpasličí galaxie zvaná Minkowského objekt. Galaxie je členem kupy galaxií Abell 194. Mezi NGC 541 a párem galaxií NGC 545 a NGC 547 byl zjištěn hvězdný pás[2], který leží na obloze v úhlové vzdálenosti 4,5 vteřiny severovýchodně od NGC 541 a odpovídá přibližně 325 000 světelných let.[3] Galaxii objevil 30. října 1864 Heinrich Louis d'Arrest.[4] Poznámky ↑ 3C 40B významnější a spojený s blízkou galaxií NGC 547 Reference ↑ FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 541 [online]. SEDS.org [cit. 2019-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) ↑ CROFT, Steve; VAN BREUGEL, Wil; DE VRIES, Wim, et al. Minkowski's Object: A Starburst Triggered by a Radio Jet, Revisited. S. 1040–1055. Astrophysical Journal [online]. Srpen 2006 [cit. 2020-01-08]. Roč. 647, čís. 2, s. 1040–1055. arXiv:astro-ph/0604557. DOI:10.1086/505526. Bibcode:2006ApJ...647.1040C. (anglicky) ↑ VERDOES KLEIJN, Gijs A.; BAUM, Stefi A.; DE ZEEUW, P. Tim, et al. Hubble Space Telescope Observations of Nearby Radio-Loud Early-Type Galaxies. S. 2592–2617. Astronomical Journal [online]. Prosinec 1999 [cit. 2020-01-08]. Roč. 118, čís. 6, s. 2592–2617. arXiv:astro-ph/9909256. DOI:10.1086/301135. Bibcode:1999AJ....118.2592V. (anglicky) ↑ SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 541 [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 541 na Wikimedia Commons NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 541 [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 541 [online]. SEDS.org [cit. 2019-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 541 [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 541 [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) Katalog NGC 541 [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (česky) body.skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-vesmir,body.skin-monobook .mw-parser-output span.souradnice-vesmir{background:url(\"//upload.wikimedia.. org/wikipedia/commons/7/70/Skymap.png\")right no-repeat;padding-right:28px}body.. skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-blok sup,body.skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-inline sup,body.skin-monobook .mw-parser-output span.souradnice-blok sup,body.. skin-monobook .mw-parser-output span.souradnice-inline sup{vertical-align:top}body.skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-blok,body.skin-monobook .mw-parser-output span.. souradnice-blok{font-family:monospace;font-size:85%}body.skin-vector .mw-parser-output span.souradnice-inline,body.skin-monobook .mw-parser-output span.souradnice-inline{background:none;padding-right:0} mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Astronomie", "question": "Jak se jmenuje eliptická galaxie v souhvězdí Velryba?", "answers": ["NGC 541"]}
{"title": "Oscar", "context": "Od roku 2002 se ceremoniál koná v Kodak Theatre s kapacitou tři tisíce tři sta sedadel, které změnilo název na Dolby Theatre 1. května 2012. Původně se ceny udělovaly na konci března, anebo začátkem dubna. V roce 1999 Akademie udílení přesunula z pondělí na neděli a od roku 2004 se většinou koná poslední únorovou neděli. Výjimkou je rok, kdy se konají zimní olympijské hry. To pak Akademie udílení posouvá na první březnovou neděli. V roce 1929 se Oscar předával poprvé. Hlavním tahounem byl Charlie Chaplin s filmem Cirkus. Chaplin však dostal jednoho \"souhrnného Oscara\", dalšího Chaplin získá za dlouhých 43 let. Ten obdržel v roce 1972 za celoživotní dílo. Doprovázel ho nejdelší potlesk v dějinách tohoto udílení. Trval více než 5 minut. První Oscar z roku 1929 vyhrál němý film Wings. V roce 1930 začala éra zvukových filmů a žádný němý film již sošku nezískal. Kuriozitou je ovšem Umělec, nejlepší film roku 2011, který vzdává hold němému filmu a jako takový je též koncipován. Nejvíce Oscarů (11) proměnily tři filmy: Ben-Hur (1960), Titanic (1998) a Pán prstenů: Návrat krále (2003). Pán prstenů: Návrat krále měl současně největší úspěšnost, neboť získal cenu v každé kategorii, ve které byl nominován. Naopak, největší smolař co se proměňování oscarových nominací týče, jsou zvukař Kevin O'Connell (20 neproměněných nominací) a hudebník Victor Young (21 nominací). Nejvíce nominací (14) měly filmy All about Eve (1950) a Titanic (1998). Pouze tři filmy získaly pětici Oscarů v nejuznávanějších kategoriích (též zvanou Big Five - nejlepší film, režisér, herec, herečka, scénář). Byly to: Stalo se jedné noci (1934), Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), Mlčení jehňátek (1991) Nejvíce Oscarů získal za své filmy (Sněhurka a sedm trpaslíků, Mickey Mouse, ...) Walt Disney celkem - 22, z toho mezi lety 1931/1932 až 1939 osm sošek v řadě (s ostatními kategoriemi deset), čímž drží další rekord. Mimo to, mezi lety 1950 a 1954 získal další čtyři Oscary v řadě za čtyři krátké filmy a v letech 1953-1954 dva Oscary dokumentární filmy The Living Desert a The Vanishing Prairie.", "question": "Od kdy je udělována cena Oskar?", "answers": ["1929"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Elsa byla Albertovou první sestřenicí z matčiny strany a druhou sestřenicí z otcovy strany. Byla o tři roky starší než Albert a pomohla mu se uzdravit po částečném nervovém kolapsu kombinovaném s žaludečními obtížemi. Toto manželství zůstalo bezdětné. Roku 1922 se Einstein se svou ženou Elsou vydal na lodi Kitano Maru do Japonska. Cesta je přivedla také do dalších asijských přístavů, například do Singapuru, Hongkongu a Šanghaje. Einstein zemřel v Princetonu 18. dubna 1955. Zanechal zobecněnou teorii gravitace nevyřešenou. Kremace jeho těla proběhla ještě tentýž den v Trentonu v New Jersey. Jeho popel byl rozptýlen na utajeném místě. Jeho mozek se nicméně zachoval v nádobě Dr. Thomase Stolze Harveye, patologa, který prováděl pitvu Einsteina. Harvey na něm neshledal nic nenormálního, ale další analýzy v roce 1999 týmem na McMasterově Univerzitě odhalily, že jeho jedna část Einsteinovi chyběla a kvůli její kompenzaci byl Einsteinův temenní lalok o 15 % větší než obyčejně bývá. Tato oblast mozku je zodpovědná za matematické myšlení, vizuálně prostorové vnímání a představy pohybu. == Osobnost == Albert Einstein byl respektovaný pro svou přátelskost zakořeněnou v jeho pacifismu. Byl skromný, co se jeho schopností týkalo a měl jasné názory na módu – například zmenšil svůj šatník natolik, aby se nemusel rozhodovat, co si vzít na sebe. Nejedl maso, respektive těla zabitých zvířat – hlásil se k vegetariánství. Známý je Einsteinův citát: \"Nic nebude lidskému zdraví prospěšnější a nic nezvýší šance na zachování života na Zemi více než přechod na vegetariánskou stravu.\" Občas měl hravý smysl pro humor a vyžíval se v hraní na housle a v jachtingu. Byl také typickým \"roztržitým profesorem\". Často zapomínal na každodenní věci, třeba klíče, a soustředil se tak mocně na řešení fyzikálních problémů, že nedbal na své okolí. === Náboženské názory ===", "question": "Kde byl Einsteinův popel rozptýlen?", "answers": ["na utajeném místě"]}
{"title": "Harry S", "context": "Bylo také Trumanovou zásluhou, že nadále nejen členové Kongresu a federálních soudů, ale i členové ostatních federálních úřadů pobírali federální důchody. V roce 1956 se svou ženou vyrazil na výlet do Evropy a stal se všude, kam přijel, senzací. Ve Velké Británii získal čestný titul Oxfordské univerzity. Naposledy se setkal se svým přítelem Winstonem Churchillem a po návratu domů podpořil demokratického kandidáta Adlaie Stevensona během volební kampaně do prezidentského úřadu. V roce 1964 spadl v koupelně a fyzicky se z následků nikdy plně nevzpamatoval. 5. prosince 1972 byl přijat do nemocnice v Kansas City pro srdeční slabost, špatnou funkci ledvin a zažívací problémy. Zemřel 26. prosince 1972 v 7:50 ráno ve věku 88 let. Byl pohřben u Trumanovy knihovny v Independence. V březnu 1975 byla na jeho počest vydána v Izraeli poštovní známka o nominální hodnotě 5 šekelů. Je podle něj pojmenována letadlová loď USS Harry S. Truman (CVN-75) sloužící od roku 1998. Obrázky, zvuky či videa k tématu Harry S. Truman ve Wikimedia Commons Osoba Harry S. Truman ve Wikicitátech Trumanovo muzeum a knihovna v Independence - obsahuje on-line dokumenty týkající se Trumanova veřejného i soukromého života, obsáhlou databázi fotografií i audio soubory. Životopis na oficiálních stránkách Bílého domu", "question": "Kdy zemřel Harry S. Truman?", "answers": ["26. prosince 1972"]}
{"title": "Povodí", "context": "Povodí je oblast, ze které voda odtéká do jedné konkrétní řeky či jezera. Hranice mezi dvěma povodími se nazývá rozvodí. Všechna povodí konkrétního moře či oceánu pak nazýváme úmoří. Povodí je základní jednotkou pro vyhodnocování toků látek v přírodě. Většina prvků je totiž svými biogeochemickými cykly navázána na vodu, a tak při vyhodnocování toků lze vycházet ze základní hydrologické bilance povodí, která je dána srážkami a průtokem na konci povodí. Podobně i správa a údržba toků včetně veškerých protipovodňových opatření se provádí podle jednotlivých povodí. Největší povodí na světě má řeka Amazonka: zahrnuje asi 40 % rozlohy Jižní Ameriky, tj. asi 6 915 000 km2. == Řádovost vodních toků == Vodní toky se dělí do řádů, jejichž posloupnost vytváří hydrologické pořadí. V Česku používaný systém označuje jako toky 1. řádu ty vodní toky, které přímo ústí do moře či oceánu. Nezohledňuje se přitom délka toku, ani jeho průtok. Přítoky toků 1. řádu se označují jako toky 2. řádu, přítoky toků 2. řádu se označují za toky 3. řádu, přičemž hierarchie takto pokračuje až k prameni. Obdobně se označují i samotná povodní vodních toků. == Bezodtoké oblasti == Ne všechna povodí nutně náležejí k nějakému úmoří – ve střední Asii, severní a jižní Africe či Austrálii existují rozsáhlá území postrádající odtok do moře. Taková území se označují jako bezodtoké oblasti nebo též oblasti s vnitřním odtokem.", "question": "Co je povodí?", "answers": ["Povodí je oblast, ze které voda odtéká do jedné konkrétní řeky či jezera."]}
{"title": "Lásky jedné plavovlásky", "context": "Lásky jedné plavovlásky je český černobílý film režiséra Miloše Formana z roku 1965. Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film. Britský filmový časopis Empire ho v roce 2010 zařadil mezi 100 nejlepších cizojazyčných filmů. Hlavní hrdinkou filmu je mladá dělnice z malého města (Hana Brejchová), která hledá pravou lásku. Jednou ji na místní zábavě zaujal mladý muzikant (Vladimír Pucholt), se kterým ještě téže noci skončila v posteli. Později za ním přijela do Prahy a ubytovala se u jeho překvapených rodičů. Její milý o ni však už nejevil zájem. Příběh se odehrává ve městě Zruč nad Sázavou.", "question": "Kdo je režisérem filmu Lásky jedné plavovlásky?", "answers": ["Miloše Formana"]}
{"title": "Roentgenium", "context": "Roentgenium Roentgenium předpokládaná [Rn] 5f14 6d10 7s1(založeno na zlatu) (280) Rg 111 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Roentgenium, Rg, 111 Cizojazyčné názvy lat. Roentgenium Skupina, perioda, blok 11. skupina, 7. perioda, blok d Chemická skupina neznámé Identifikace Registrační číslo CAS 54386-24-2 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 280,16 Elektronová konfigurace předpokládaná [Rn] 5f14 6d10 7s1(založeno na zlatu) Mechanické vlastnosti Skupenství předpokládané pevné Bezpečnost Radioaktivní I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Au⋏ Darmstadtium ≺Rg≻ Kopernicium Roentgenium (chemická značka Rg) je 19. transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Roentgenium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat zlato. Historie Roentgenium, GSI Wilhelm Conrad Röntgen První přípravu prvku s atomovým číslem 111 oznámili němečtí fyzici 8. listopadu roku 1994 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Bombardováním izotopu bismutu jádry atomu niklu získali izotop 272Rg s poločasem rozpadu přibližně 1,5 ms.[1] 20983 Bi + 6428 Ni → 272111 Rg + 10 n Prvek byl pojmenován po známém fyzikovi Wilhelmu Conradovi Röntgenovi a zasedání IUPAC v roce 2004 toto pojmenování schválilo.[2] Izotopy Doposud je známo následujících 12 izotopů roentgenia: IzotopRok objevuReakcePoločas rozpadu 272Rg1994209Bi(64Ni,n)3,8 ms 273Rg ? 274Rg2004209Bi(70Zn,n)6,4 ms 275Rg ? 276Rg ? 277Rg ? 278Rg2006237Np(48Ca,3n)4,2 ms 279Rg2003243Am(48Ca,4n)0,17 s 280Rg2003243Am(48Ca,3n)3,6 s 281Rg17 s 282Rg0,5 s 283Rg ? Odkazy Reference ↑ Hofmann, S. The new element 111. Zeitschrift für Physik a Hadrons and Nuclei. 1995, roč. 350, s. 281. DOI:10.1007/BF01291182. ↑ Corish et al. Name and symbol of the element with atomic number 111. Pure Appl. Chem.. 2004, roč. 76, čís. 12, s. 2101–2103. Dostupné online. DOI:10.1351/pac200476122101. Související články 11. skupina Jaderná fyzika Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu roentgenium na Wikimedia Commons Slovníkové heslo roentgenium ve Wikislovníku mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Periodická tabulka prvků 1 2 3", "question": "Jakou má chemickou značku Roentgenium?", "answers": ["Rg"]}
{"title": "Pelerína", "context": "Pelerína cestovní kabát s pelerínou, dobový tisk Pelerína (italsky pellerine) je volně splývající oděv, bez rukávů a kapes, obvykle s průhmatem (což je lištou krytý otvor v předním dílu oděvu, sloužící k provléknutí ruky). Slouží většinou jako svrchní (plášť, pláštěnka) oblečení, pokrývající ramena. Svou volností vytváří zvonové záhyby, může být dlouhý nebo krátký. Používá se jako stejnokroj, ale je i součástí večerních oděvů, a nosí se jako módní oděv, místo pláště.[1] Původně byla pelerína přehozem bez rukávů (podobně pončo), který nosili poutníci.[2] Název vychází (pravděpodobně) z účelu využití – poutníci jí nosili jako cestovní plášť, měli z ní pokrývku pro spaní, nebo na ní seděli (i jedli) při odpočinku. Základem je latinské slovo, označující pouť (peregrinatio), a od něj odvozené italské pellegrinaggio, nebo i z francouzského pelerin – poutník. Módní se stala v 19. století.[3] Historie obraz E. Maneta – Mladá žena v peleríně, 1881 Oděv Oděvem vždy ukazoval jedinec své postavení ve společnosti, současně se vymezoval, zdůrazňoval svou osobitost, bohatství i dobrý vkus. Oděv podtrhoval krásu žen i mužů, byl investicí, na níž se nešetřilo, protože oděv mohl člověka pozdvihnout na společenském žebříčku o úroveň výše. Stal se poznávacím znakem profesního zaměření, ať už šlo o oděv řeholníků nebo řemeslníků. V historických dobách se na výrobě jediného kusu oděvu podílelo mnoho řemeslníků (od výroby materiálu po konečný produkt). Po velmi dlouhé období byla oděvní a textilní výroba hnacím motorem evropského hospodářství.[4] Nejstarší doklady o výrobě tkanin na oděvy (z živočišných či rostlinných materiálů) spadají až do šestého tisíciletí před naším letopočtem, byly nalezeny na území Turecka. Nejstarší doklady ze střední Evropy pak pochází z mladší doby bronzové, a u lněných tkanin dokonce z mladší doby kamenné. Řemesla v oděvnictví se v průběhu historie vyvíjela, v Evropě první krejčovské cechy vznikaly až v 11. století.", "question": "Co je to pelerína?", "answers": ["lištou krytý otvor v předním dílu oděvu, sloužící k provléknutí ruky"]}
{"title": "Jablko", "context": "Sušená jablka můžeme jíst i po namočení do vlažné vody nebo mléka, používají se při pečení i vaření. Zlepšují činnost střev, snižují cholesterol, normalizují střevní mikroflóru. Sušená jablka jsou označována jako křížaly, v nářeční mluvě jako \"krájánky\". Ve speciálních manufakturách se jablka suší až 2 měsíce, což je postup pro nejvyšší možnou kvalitu. === Jablečná šťáva === je výtečným zdrojem vitamínů, přírodního cukru, pektinu, ovocných kyselin a dalších přírodních látek. Současně má šťáva vysoký obsah vlákniny. Vyrábí se nejčastěji lisováním rozemletých jablek - jablečné drtě. Pro další uchování jablečné šťávy je třeba šťávu konzervovat vyšší teplotou (pasterizace), zahustit (výroba koncentrátu na odparkách) či zchladit. Nefiltrovaná 100% jablečná šťáva bez přidání cukru či jiných ochucovadel se nazývá jablečný mošt. === Jablečný destilát === Po zkvašení ovocných cukrů v rmutu z drcených jablek nebo přímo jablečné šťávy vzniká pomocí destilace ovocná pálenka - jablkovice (calvados). == Léčivé účinky jablek == Jablka obsahují vitamín C a řadu antioxidantů, které chrání DNA v lidských buňkách a snižují tak riziko vzniku rakoviny, podobně jako množství vlákniny. Jiné látky chrání mozek před Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. pektin v nich obsažen může působit také jako ochrana před vznikem poškození ledvin snižují krevní tlak a hladinu cholesterolu a krevních tuků posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh stabilizují hladinu cukru v krvi čistí střeva posilují dásně == Průměrný obsah == Jablko obsahuje přibližně 100 miliónů bakterií z téměř 100 tisíce mikrobiálních druhů, přičemž jejich koncentrace ve slupce je menší. Počet kusů ani nezáleží na tom, zda jde o organické nebo konvenční zemědělství, ale organické poskytuje větší druhovou rozmanitost bakterií. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrových jablkách. Významný podíl vlákniny a dalších minerálů je ve slupce, takže loupaná jablka mají výrazně horší podíl takovýchto složek. == Rozdělení jakostí ==", "question": "Obsahují jablka vitamín C?", "answers": ["Jablka obsahují vitamín C a řadu antioxidantů, které chrání DNA v lidských buňkách a snižují tak riziko vzniku rakoviny, podobně jako množství vlákniny."]}
{"title": "Bazální stimulace", "context": "Bazální stimulace Bazální stimulací se rozumí pedagogicko-ošetřovatelský koncept, který má nabídnout mentálně postiženým jedincům nebo pacientům v nemocnici (často na JIP) podněty pro vývoj jejich osobnosti v jednoduché podobě. Synonymem pro bazální stimulaci je bazální dialog. Koncept vymyslel německý speciální pedagog prof. Andreas D. Fröhlich, tehdy v rámci své disertační práce. Jeho snahou bylo umožnit i lidem s těžkým kombinovaným postižením samostatný život, byť ve velmi omezené podobě. Po 10 letech, kdy profesor Frolich svůj koncept používal u dětí, se tuto metodu podařilo převést do ošetřovatelství. O to se zasloužila německá zdravotní sestra prof. Christel Bienstein. Koncept vychází z poznatků několika vědních oborů, jako pedagogiky, fyziologie, anatomie, neurologie, vývojové psychologie a medicíny. Tento koncept má uplatnění ve zdravotnictví, ve školství i v sociální oblasti. Propagátorkou bazální stimulace v ČR je zdravotní sestra PhDr. Karolína Friedlová, PhD. Založila v České republice Institut bazální stimulace. který také vede. Princip Základní myšlenkou je stimulovat pacienta (dítě, žáka, osobu, uživatele sociálních služeb), aby vnímal vlastní tělo. Díky určitým metodám by měl snáze a celkově kvalitněji vnímat okolní svět a následně s ním navázat komunikaci. Druhy stimulací Stimulace lze rozdělit do několika typů: Somatické - tělesné podněty (doteky, masáže,...) pomáhají pacientovi vnímat vlastní tělo; Vibrační - pomáhá vnímat vibrace a chvění lidského hlasu. Lze jim také ovlivnit rytmické dýchání pacienta; Vestibulární - pomáhá s orientací v prostoru a uvědomování si své vlastní polohy v něm; Auditivní - pacientovi se pouštějí jeho oblíbené a známé zvuky; Orální - pacientovy oblíbené tekutiny stimulují receptory chuti; Taktilně-haptická - zaměřená na osvojování manipulace s předměty.[1]", "question": "Kdo je autorem konceptu bazální stimulace?", "answers": ["prof. Andreas D. Fröhlich"]}
{"title": "Boston", "context": "Boston je hlavní město amerického státu Massachusetts, největší město Nové Anglie a významný přístav, ležící na východním pobřeží USA. S téměř 7,5 miliony obyvatel jde o pátou největší metropolitní oblast v USA. Jde o jedno z nejstarších a kulturně nejvýznamnějších měst Spojených států, středisko vysokoškolského vzdělávání, zdravotnictví a kulturního života. Koná se zde řada atraktivních sportovních utkání. Boston byl založen 17. září 1630 puritánskými kolonisty z Anglie. Odehrálo se zde několik významných událostí, jako třeba Bostonské pití čaje v roce 1773 a první bitvy americké revoluce. Boston byl přístavní a obchodní město, ale v průběhu 19. století se stal jedním z největších středisek průmyslu, zejména textilního, sklářského a kožedělného. Původně malá plocha poloostrova, kde stálo historické město, se do roku 1900 ztrojnásobila zavážením močálů a mělčin a město se rozšířilo na jih i na západ a téměř splynulo se sousedním Cambridge, sídlem Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu (MIT), a dalšími obcemi. Původně anglické obyvatelstvo města doplnili nejprve Irové a Italové, později imigranti z celého světa. Město se stalo velkým uzlem husté železniční sítě, vznikly zde první mrakodrapy a roku 1897 zde zahájilo provoz první metro v USA. Během 20. století se ale průmysl začal stěhovat za levnější pracovní silou a město se orientovalo na obchod, bankovnictví, školství, zdravotnictví a technologie. Spolu se službami a státní správou tvoří dnes přes 70% ekonomiky města. Významnou složku tvoří také turisté, které přitahují slavná divadla, muzea a galerie. Boston se stal dějištěm teroristického útoku během tradičního Bostonského maratonu 15. dubna 2013 během něhož tři lidé zemřeli a desítky dalších byly zraněny. Boston leží v ploché krajině při členitém ústí řeky Charles, která tvoří jeho severní hranici a odděluje Boston od Cambridge. Východní hranicí je Atlantický oceán, v němž je při ústí řeky řada ostrovů. Téměř polovinu rozlohy města tvoří vodní plochy (106 km2). Na jednom z ostrovů je letiště Logan airport. Původní pahorky byly z velké části odbagrovány na zaplnění močálů a mělčin, na nichž vyrostla podstatná část dnešního města. Jen Beacon Hill, kde stojí i budova parlamentu (State house), zůstal jako částečná historická rezervace.", "question": "Kdy bylo založen město Boston?", "answers": ["17. září 1630"]}
{"title": "Maďarsko", "context": "Maďarsko (maďarsky Magyarország), v letech 1989–2011 oficiálně Maďarská republika (maďarsky Magyar Köztársaság), je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Maďarsko hraničí s Rakouskem (366 km) a Slovinskem (102 km) na západě, s Chorvatskem (329 km) a Srbskem (151 km) na jihu, s Rumunskem (443 km) a Ukrajinou (103 km) na východě a se Slovenskem (677 km) na severu. Maďarsko je členem OSN, NATO, OECD, WTO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Visegrádské skupiny. Maďarsko je mnoha lidmi vnímáno jako země lázní, vína a ostrých jídel. Dnešní tvář Maďarska vznikla kombinací mnoha vlivů, jak z původního domova Maďarů na Uralu, tak nejrůznějších vlivů evropských, a to jak z oblastí západních, více však z oblastí na jihovýchod od země, zvláště během dlouhé doby, kdy byla značná část Uherska obsazena Osmanskou říší. Asi nejtypičtějším znakem původu Maďarů je jejich jazyk. Maďarština, která patří k ugrofinské jazykové skupině, je vzdáleně příbuzná několika jazykům, kterými se mluví na severu a severovýchodě Evropy (finština, estonština, komi aj.). Nejpodobnější jazyky se dochovaly ve zbytcích v ruském Chantymansijském autonomním okruhu na západní Sibiři.", "question": "Jak se oficiálně jménovalo Maďarsko v letech 1989-2011?", "answers": ["Maďarská republika"]}
{"title": "Colours of Ostrava", "context": "První ročník festivalu v roce 2002 se konal v centru Ostravy v oblasti Stodolní ulice, na výstavišti Černá louka a v klubu Boomerang. Postupně festival rostl a ze Stodolní ulice se přenesl do prostoru Slezkoostravského hradu a na další místa v centru Ostravy. Od roku 2012 se festival koná v průmyslovém areálu národní kulturní památky Dolní oblast Vítkovice nedaleko centra Ostravy. V historii festival přivezl do Ostravy řadu hvězd, např. Mika, Björk, Kasabian, Rudimental, Grinderman, Robert Plant, ZAZ, Alanis Morissette, Cranberries, Sinéad O'Connor, Bobby McFerrin. , Mariza, Salif Keita, Jamie Cullum, Janelle Monáe, The Flaming Lips, Antony and the Johnsons, Jan Garbarek, Gipsy Kings, Kronos Quartet, Michael Nyman nebo Animal Collective, tak i kvalitní jména z oblasti jazzu, world music, rocku, popu i alternativy. Festival nabízí také doprovodný program - divadla, workshopy, diskuse, filmy apod. Colours of Ostrava je držitelem ceny Anděl za Hudební událost roku 2005 a 2006. Zároveň získal ocenění za nejlepší hudební akci roku 2004, 2005 a 2006 v anketě ALMA (Akropolis Live Music Awards) v kategorii koncert/festival roku. 2002 (1. ročník): Více než 300 muzikantů. z 50 hudebních skupin a 24 DJ's, z počtu účinkujících bylo 14 zahraničních, včetně: Senses (FR), Transsylvanians (HU + DE), Uado Taraban (PL). , Carantuohill (PL), Africa Mma - festival se odehrál na šesti scénách (3 vnější a 3 vnitřní). 2003 (2. ročník): Více než 500 muzikantů z 60 hudebních skupin a 27. DJ's, z počtu účinkujících bylo 16 zahraničních, včetně: Goran Bregović & Wedding and Funeral Band (východní Evropa), Geoffrey Oryema (Uganda), Kosheen (GB),. Oi-Va-Voi (GB), Sheva (Israel), Te Vaka (Polynesia), ZikFa (FR), Drum Machina (PL), Hey (PL),. Korai Öröm (HU) - festival se konal na deseti scénách(6 vnějších a 4 vnitřní). 2004 (3. ročník): Více než 384 hudebníků z 64 hudebních skupin and 22 DJ'. s, z počtu účinkujících bylo 26 zahraničních, včetně: Natacha Atlas (GB), Bob Geldof (GB), Rachid Taha (Algeria/FR), Zion Train (. GB), So Kalmery (DR Congo), Duoud (Algeria/FR), Kanjar'Oc (FR), Urban Trad (B), Oyster band. (GB), B. Traore (Mali), Elliot Murphy (USA/FR), UR'IA (BY), Haydamaky (UA) - festival se.", "question": "Ve kterém roce se poprvé konal hudební festival Colours of Ostrava?", "answers": ["2002"]}
{"title": "Kolibříkovití", "context": "Kolibříci jsou velmi zdatnými letci. Za sekundu mohou mávnout křídly 12× až 90× (v závislosti na druhu), díky čemuž se mohou ve vzduchu doslova zastavit na místě. Dokážou také vyvinout rychlost větší než 15 m/s (54 km/h), a jako jediní zástupci ptačí říše dokážou létat pozpátku. V současné době rozeznáváme zhruba 325–340 druhů (v závislosti na taxonomickém zařazení). Kolibříci jsou ve velikosti viditelně odlišní, nejmenší zástupce celé čeledi, kalypta nejmenší, je zároveň i nejmenším ptákem světa, největším zástupcem je naopak kolibřík velký. Většinou se jedná o nápadně zbarvené, štíhlé ptáky s malými končetinami. S výjimkou hmyzu mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech živočišných druhů. Důvodem je zejména velmi rychlý a pro tělo značně vytížující tlukot křídel. Za minutu přitom jeho srdce vykoná až 1260 tepů, v noci, kdy je jeho metabolismus značně zpomalen, jeho výkon může klesnout až na 50–180 tepů/min. Živí se zejména nektarem rostlin, k čemuž jim napomáhá jejich dlouhý zobák, který je často u různých druhů odlišný a specializovaný pro určitý druh květu. V potravě přitom zcela odmítá nektar s nižším zastoupením cukrů než 10 %. Kvůli tomu, že je nektar málo výživný, požírá také drobný hmyz a jiné bezobratlé živočichy, zvláště pak v období rozmnožování. Létáním a hledáním potravy tráví kolibříci pouze 10–15 % dne, zbývajících 75–80 % zaujímá odpočinek.", "question": "Jak se jmenuje nejmenší kolibřík a zároveň nejmenší pták světa?", "answers": ["kalypta nejmenší"]}
{"title": "Astronomie", "context": "Astronomie, řecky α z ά (astron) hvězda a ν (nomos) zákon, česky též hvězdářství, je věda, která se zabývá jevy za hranicemi zemské atmosféry. Zvláště tedy výzkumem vesmírných těles, jejich soustav, různých dějů ve vesmíru i vesmírem jako celkem. Astronomie se podobně jako další vědy začala rozvíjet ve starověku. Na území Babylonie však nebylo k popisu používáno již vynalezené geometrie (grafy). První se z astronomie rozvíjela astrometrie, zabývající se měřením poloh hvězd a planet na obloze. Tato oblast astronomie měla velký význam pro navigaci. Podstatnou částí astrometrie je sférická astronomie sloužící k popisu poloh objektů na nebeské sféře, zavádí souřadnice a popisuje významné křivky a body na nebeské sféře. Pojmy ze sférické astronomie se také používají při měření času. Další oblastí astronomie, která se rozvinula, byla nebeská mechanika. Zabývá se pohybem těles v gravitačním poli, například planet ve sluneční soustavě. Základem nebeské mechaniky jsou práce Keplera a Newtona. Aristotelés ve svém díle O nebi z roku 340 př. n. l. dokázal, že tvar Země musí být kulatý, jelikož stín Země na Měsíci je při zatmění vždy kulatý, což by při plochém tvaru Země nebylo možné. Řekové také zjistili, že pokud sledujeme Polárku z jižnějšího místa na Zemi, jeví se nám níže nad obzorem než pro pozorovatele ze severu, kterému se bude její poloha na obloze jevit výše. Aristotelés dále určil poloměr Země, který ale odhadl na dvojnásobek skutečného poloměru. V aristotelovském modelu Země stojí a Měsíc se Sluncem a hvězdami krouží kolem ní, a to po kruhových drahách. Myšlenky Aristotelovy rozvinul ve 2. století našeho letopočtu Klaudios Ptolemaios, který také stavěl Zemi do středu a další objekty nechal obíhat kolem ní ve sférách: první byla sféra Měsíce, dále sféry sluneční soustavy - Slunce a planet : Merkuru, Venuše, Marsu, Jupitera, Saturna a sféra stálic - hvězd, jež byly považovány za nehybné, jak to plyne z názvu, měly se pohybovat jen společně s oblohou. Tento model dostatečně vyhovoval polohám těles na obloze. Roku 1514 navrhl Mikuláš Koperník nový model, ve kterém bylo ve středu soustavy Slunce a planety obíhaly kolem něj po kruhových drahách, setkal se ale s problémy při pozorováních, objekty se nenacházely na správných souřadnicích.", "question": "Co je astronomie?", "answers": ["věda, která se zabývá jevy za hranicemi zemské atmosféry"]}
{"title": "Helena Bavorská", "context": "Bavorský, aby ji mohl opět vyřešit – Helena byla oprávněna, kromě titulu dědičná princezna/kněžna z Thurnu a Taxisu, používat i titul vévodkyně bavorská (Její královská Výsost). 24. srpna 1858 se v Possenhofenu konala velkolepá svatba, po které Helena přesídlila do Řezna. Ve městě byla známa svou péčí o chudé a potřebné lidi, stejně jako v celém Bavorsku, iniciovala zřizování různých spolků a památníků. Princezna byla jak mezi obyčejnými lidmi, tak i mezi svými novými příbuznými velmi oblíbená. Helenin nesnadný život Její manžel Maxmilián zemřel 26. června 1867 v 35 letech v Řezně na ledvinové onemocnění, téhož roku zemřel i jeho otec Maxmilián Karel. A tak se hlavou rodu Thurn-Taxisů až do plnoletosti syna Maxmiliána Marii stala Helena. Roku 1877 se její dcera Alžběta vdala za prince Michala II., ale o čtyři roky později (1881) zemřela při porodu třetího dítěte. Roku 1885 zemřel její starší syn Maxmilián Maria, nepomohla ani její snaha kontaktovat svého bratra Karla Teodora, který se stal lékařem. V roce 1890 těžce onemocněla a 16. května v Řezně za přítomnosti své sestry císařovny Alžběty zemřela. Potomci", "question": "Jako kolikáté dítě bavorského vévody Maxe Josefa a jeho manželky princezny Ludoviky se narodila Helena Bavorská?", "answers": ["třetí"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury. V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance. Mnoho ze Shakespearových her bylo publikováno již během jeho života ve vydáních různé kvality a s různou přesností. Nicméně v roce 1623 John Heminges a Henry Condell, dva Shakespearovi přátelé a herečtí kolegové, publikovali takzvané První folio, první konečné a souhrnné znění Shakespearových her. Je to posmrtné vydání, které zahrnuje až na dvě všechny hry, obecně připisované Shakespearovi. Předmluvou k tomuto vydání byla poema od Bena Jonsona, ve které je Shakespeare prozíravě oslavován jako člověk \"nejen pro tento čas, ale navěky\". Ve 20. a počínajícím 21. století byly Shakespearovy práce opakovaně znovuobjevovány a upravovány na podkladě nových směrů bádání a inscenování.", "question": "Ve kterém městě se narodil William Shakespeare?", "answers": ["Stratfordu nad Avonou"]}
{"title": "Alenka v říši divů", "context": "Alenka v říši divů (též známá jako Alenka v kraji divů a Alenčina dobrodružství v podzemní říši; anglicky: Alice's Adventures in Wonderland, 1865). Do češtiny přeložili Jaroslav Císař, a Hana a Aloys Skoumalovi. Autorem knihy je anglický matematik a logik Lewis Carroll (vl. jménem Charles Lutwidge Dodgson), který ji údajně napsal pro malou holčičku Alici Liddellovou. Dílu se dostalo vědecké interpretace a bylo označeno za mimořádné.[zdroj? ] Hlavní postavou je neustále ohromená Alenka, v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodností. Tvrdohlavá dívka s rázným řešením fantazijních zápletek, způsobených obyvateli říše divů. Zjevně ochotná a přívětivá, ale i neústupná až tvrdošíjná, přitom stále dětsky sympatická. Bude velmi pečlivá ve své práci. Carroll logicky svazuje absurdum světa v celé šíři, líčená přirozenost i znalost dětského chování, zaručily dílu světové uznání a přerod v klasiku. Dílo se dočkalo volného pokračování: Za zrcadlem a co tam Alenka našla (též známé jako Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala; anglicky: Through the Looking-Glass and What Alice Found There, 1872). Lorina Charlotte Liddell, Alice Pleasance Liddell (viz fotografie), Edith Mary Liddell. Tři mladistvé dívenky, sestry. Lewis Carroll s nimi cestoval loďkou po řece Temži z Oxfordu do Godstowu. Během plavby se Alice otázala Carrolla, zda by jim nevyprávěl příběh - pohádku. A Carroll tak zapustil kořeny fenomenálnímu příběhu, souhlasným gestem - započnutím vyprávěním o Alence, která svým pádem do králičí nory vnesla bizarně fantastické prvky do svého pohádkového života. Alice několikrát prosila, aby jí Carroll příběh napsal a mohla si ho kdykoliv číst, až nakonec Carroll podlehl přání dítěte a opravdu spisek vytvořil a předal jej Alici (nazval jej: Alice's Adventures Under Ground). O Vánocích 1864 pak Alice dostala od Carrolla dárek - přepracované a rozšířené vyprávění i s ilustracemi. Následující rok byl pak spis vydán s profesionálními ilustracemi Johna Tenniela (viz doprovodné ukázky). Alenka zahlédla mluvícího bílého králíka a vydala se za ním. Upadla do hluboké králičí nory, dopadla do bizarního domu, našla dortík s nápisem \"sněz mě\". Když tak učinila, zvětšila se, a to natolik, že ji byl dům malý. Ze zoufalství plakala. Po vypití lahvičky s nápisem \"vypij mě\" se zmenšila, až byla úplně malinká, proto se málem utopila v kaluži svých slz. Seznámila se s mluvící myškou, ptáčky a jinými zvířátky.", "question": "Kdo je autorem Alenky v říši divů?", "answers": ["Lewis Carroll"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894. Rovněž v roce 1894 poznala svého budoucího manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali. Pierre byl bez vyznání a Maria byla nábožensky vlažná, proto měli občanský sňatek, což na nějaký čas vedlo k roztržce Marie s její polskou katolickou rodinou. Roku 1897 se jim narodila dcera Irè (taktéž pozdější nositelka Nobelovy ceny). Pierre Curie doporučil Marii Becquerelovi, který jí nabídl doktorantské studium pod svým vedením na zdánlivě neatraktivní a pracné téma - zjistit, proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy mnohem vyšší, než by plynulo z podílu čistého uranu v rudě. Mladá vědkyně, nyní již provdaná a pod jménem Marie Curie, začala obtížnou práci na dělení uranové rudy na jednotlivé chemické sloučeniny, zpočátku s pomocí mladého chemika A. Debiernea, který dělal licenciát. Hledala sloučeninu, která způsobovala vysokou radioaktivitu. Debiernea to brzy přestalo bavit a nahradil ho sám Pierre Curie. Výzkumy po čtyřech letech vedly nejprve k objevu polonia, jež Marie Curie pojmenovala po své polské vlasti, a posléze mnohem radioaktivnějšího radia (první gram radia izolovala ze smolince pocházejícího z Jáchymova).", "question": "Jak se jmenoval manžel Marie Curie-Skłodowské?", "answers": ["Pierra Curie"]}
{"title": "Andalusie", "context": "Znak byl v souladu se článkem 6.2 Autonomního statutu Andalusie z roku 1981 schválen prvním článkem (artículo primero) zákona č. 3/1982 z 21. prosince O hymně a znaku Andalusie. Byl potvrzen i novým autonomním statutem z roku 2007. Autorem koncepce znaku (či spíše emblému) byl vůdce andaluských autonomistů Blaz Infante. Odkazy Reference ↑ Zdroj: Instituto de Estadistica de Andalucía (IEA)↑ DE CADENAS, Ampelio Alonso; DE CADENAS, Vicente. Heráldica de las Comunidades Autónomas y de las capitales de provincia. Madrid: Ediciones Hidalgía, 1985. ISBN 84-00-06040-7. S. 16. Související články Region Granada Externí odkazy Galerie Andalusie na Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Andalusie na Wikimedia Commons Slovníkové heslo Andalusie ve Wikislovníku Andalusie na OpenStreetMap Oficiální web regionální vlády Stručný popis Andalusie a jejích památek (v angličtině) Chráněné přírodní oblasti Andalusie(španělsky) Vyobrazení originálu andaluského znaku, jak je navrhl Blaz Infante, jeho historie a text autonomní hymny na stránkách regionální rady Junta de Andalusía (španělsky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Španělsko – Españ – (E) Autonomní společenstvía jejich správní centra Andalusie (Sevilla) • Aragonie (Zaragoza) • Asturie (Oviedo – Uviéu) • Baleáry (Palma de Mallorca) • Baskicko (Vitoria-Gasteiz) • Extremadura (Mérida) • Galicie (Santiago de. Compostela) • Kanárské ostrovy (Las Palmas de Gran Canaria a Santa Cruz de Tenerife) • Kantábrie (Santander) • Kastilie a León (Valladolid) • Kastilie – La Mancha (Toledo) • Katalánsko (Barcelona) • La Rioja (Logroñ) • Madrid (Hlavní město Madrid) • Murcie (Murcia) • Navarra (Pamplona – Iruñ) • Valencie (Valencie – Valè) Autonomní města Ceuta • Melilla Přímá správa ústřední vlády Španělské severoafrické državy Autoritní data: AUT: ge128663 | GND: 4001909-3 | LCCN: n82008465 | VIAF: 147299881 | WorldcatID: lccn-n82008465 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Geografie | Španělsko", "question": "Které autonomní společenství v Španělsku je známé pro svoji maurskou architekturu?", "answers": ["Andalusie"]}
{"title": "Zoologická zahrada v Dárdžilingu", "context": "Zoologická zahrada v Dárdžilingu Zoo Dárdžiling (Padmaja Naidu Himalayan Zoological Park) Vchod do zoologické zahradyStát Indie Indie Město Dárdžiling Datum založení 14. srpna 1958 Zaměření chovu ohrožené druhy Počet zvířat 156 Vyhledávané druhy panda červená, tibetský vlk, sněžný leopard Rozloha 27 ha Členství WAZA CZA Souřadnice 27°3′31″ s. š., 88°15′16″ v. d. Zoo Dárdžiling (Padmaja Naidu Himalayan Zoological Park) Oficiální webové stránky Zoologická zahrada v Dárdžilingu (oficiální název je Padmaja Naidu Himalayan Zoological Park) se nachází ve městě Dárdžiling v indickém státu Západní Bengálsko. Má rozlohu 27 hektarů. Zoologická zahrada byla otevřena v roce 1958. Nachází se v nadmořské výšce 2134 m. Je to nejvýše položená zoo v Indii. Specializuje se na chov horských zvířat a úspěšně chová v zajetí sněžné leopardy, kriticky ohrožené tibetské vlky a pandy červené. Má návštěvnost asi 300 000 návštěvníků za rok. Zoologická zahrada je dnes pojmenována po bývalé guvernérce státu Západní Bengálsko.[1] Předmětná zoologická zahrada slouží pro program pandy červené v Indii jako ústřední orgán.[2] Je také členem Světové asociace zoologických zahrad a akvárií.[3] Historie Brána zoo Zoo byla založena 14. srpna 1958 společně vládou Indie a vládou Západního Bengálska (formou joint venture) s cílem studovat a chránit himálajskou faunu. Jejím prvním ředitelem a zakladatelem byl Dilip Kumar Dey. Pracoval ve správě lesů a měl jasný záměr vytvořit vysokohorskou zoologickou zahradu, specializovanou především na himálajskou faunu. Bývalý sovětský premiér Nikita Chruščov věnoval v roce 1960 zoologické zahradě cenný pár ussurijských tygrů. Zoo nyní chová řadu zvířat, např. sněžné leopardy, pandy červené, goraly tmavé, sibiřské tygry a mnoho ohrožených ptáků. Nicméně, zvířata mohou být časem ohrožena stoupající teplotou v této horské oblasti.[4] Zoologická zahrada se v lednu 1972 stala registrovanou společností a náklady byly rozděleny mezi vládu Indie a vládu Západního Bengálska. V květnu 1993 byla zoo převedena pod západobengálské ministerstvo lesů. Dnešní název získala v roce 1975, kdy zahradu v Dárdžilingu navštívila ministerská předsedkyně Indira Gándhíová. Záchrana zvířat Červená panda v zoologické zahradě v Dárdžilingu Zoo má rozmnožovací centrum pro sněžné leopardy a pandy červené. Chov sněžných leopardů v zajetí byl zahájen v roce 1983. Leopardi byli dodáni do zoo v Curychu, do Spojených států a do Léhu.", "question": "Jakou rozlohu má zoologická zahrada v Dárdžilingu?", "answers": ["27 hektarů"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Titan (Saturn VI) je největší z 62 do roku 2017 objevených měsíců planety Saturn. Je jediným měsícem sluneční soustavy, u něhož byla objevena silná atmosféra, a kromě Země je jediným objektem ve vesmíru, u něhož byla s jistotou ověřena přítomnost stálých kapalných struktur na jeho povrchu. Titan je o 50 % větší a 80 % hmotnější než zemský Měsíc, po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti. Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Byl to první objevený měsíc Saturnu a šestá objevená oběžnice planety vůbec, hned po Měsíci a čtyřech Galileových měsících obíhajících Jupiter. Titan je v pořadí od Saturnu šestý nejbližší měsíc, který je zároveň elipsoidního tvaru. Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře. Podrobnější informace získala až sonda Cassini-Huygens, která k Saturnu dorazila na konci roku 2004 za účelem studie jeho atmosféry a satelitů a která mimo jiné objevila v oblasti Titanových pólů jezera kapalných uhlovodíků. Povrch měsíce je geologicky mladý a hladký, nalezeno bylo jen několik impaktních kráterů, pohoří a kryovulkánů. Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog.", "question": "Kdo objevil Saturnův měsíc Titan?", "answers": ["Christiaan Huygens"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "V horních vrstvách atmosféry vanou silné větry, které mohou dosahovat rychlosti až 360 km/h, naproti tomu na povrchu planety vane jen velmi slabý vítr, u kterého rychlost nepřesahuje 4 až 7 km/h. Jelikož se ale při povrchu nachází velmi silná atmosféra, mají i tyto slabé větry značnou sílu a působí velkou energií na případnou překážku. V roce 2007 objevila Venus Express, že v oblasti jižního pólu planety existuje obrovský dvojitý vzdušný vír. Atmosféra planety sahá do výšky okolo 1 000 km nad povrchem planety, kde se nachází vodíková koróna. Pod ní se do výšky 300 km nachází atmosféra tvořená převážně héliem. Pod touto vrstvou je směsice vzduchu složená z okolo 96,5 % oxidu uhličitého, téměř 3,5 % dusíku, 0,1 % kyslíku. Studie naznačují, že před několika miliardami let měla Venuše atmosféru, která se mohla velmi podobat pozemské, což umožňovalo existenci kapalné vody na jejím povrchu. Vlivem skleníkového efektu ale došlo k vypaření povrchové vody do atmosféry, kde vodní pára navýšila obsah skleníkových plynů na kritickou hranici vedoucí k současnému extrémně horkému stavu. Sluneční záření je na povrchu Venuše velmi oslabené, jelikož musí překonávat hustou atmosféru, jeho hodnota dosahuje přibližně síly Slunce při zamračené obloze na Zemi. Hlavní oblačnost se nachází ve výšce přibližně 50 až 70 km nad povrchem planety. Hrubá vrstva mraků odráží okolo 60 % slunečního svitu zpět do okolního vesmíru, což vede k zabraňování ještě silnějšího ohřívání atmosféry. Tento jev má na svědomí také to, že bolometrické albedo dosahuje přibližně 60 % a albedo v rozsahu viditelného světla ještě více. Vlivem oblačnosti Venuše dochází k tomu, že samotný povrch planety je méně osvětlený než povrch Země a i méně zahříván slunečním teplem. Oblačnost na Venuši není hlavním důvodem, proč na jejím povrchu panují vysoké teploty, ale tímto důvodem je vysoký podíl CO2 v atmosféře, který způsobuje silný skleníkový efekt. Mraky jsou tvořené převážně z oxidu siřičitého a kapiček kyseliny sírové, zcela obklopují planetu a skrývají lidskému oku veškeré detaily povrchu. Vrcholky mraků mají teplotu přibližně - °C. Zpočátku se soudilo, že teplota na povrchu Venuše by mohla být příznivá pro vznik života, až do počátku 60. let 20. století se teplota odhadovala kolem 50 °C a teprve v.", "question": "Kolik procent oxidu uhličitého tvoří atmosféru Venuše?", "answers": ["96,5 %"]}
{"title": "Libanon", "context": "Libanon (arabsky ل, Lubnán), oficiálním názvem Libanonská republika (arabsky ا ا, al-džumhúríja al-Lubnáníja) je stát (a stejnojmenné pohoří) na Blízkém Východě, při východním pobřeží Středozemního moře. Hraničí na východě se Sýrií, na jihu s Izraelem. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Libanonu. Libanon byl od roku 1516 do roku 1918 součástí Osmanské říše. Roku 1861 Libanon získává autonomii. Během první světové války dochází v roce 1915 k nastolení vojenské diktatury v zemi, a to pod vedením Džamala Paši. Spolu s porážkou centrálních mocností dochází také k rozpadu Osmanské říše. Spojené království a Francie podepisují tajnou Sykes-Picotovu dohodu, kterou si rozdělují arabské provincie Osmanské říše. Libanon spolu se Sýrií se mají stát sférou vlivu Francie. Na konci první světové války v říjnu roku 1918, po porážce tureckých vojsk, obsazuje Spojené království Libanon. Poté Libanon opouští, přichází Francie a Libanon okupuje (Francie se přitom odvolává na uzavřené Sykes-Picotovy dohody). Spojené království, Francie a USA navrhují mandátní formu uspořádání země – tento mandát měl zemi připravit na získání nezávislosti. Roku 1920 je tak Libanon prohlášen mandátním územím Společnosti národů. Správa země je svěřena Francii a Libanon se tak stává francouzskou kolonií. Roku 1920 dochází k vyhlášení Velkého Libanonu pod francouzským mandátem. Roku 1925 je Libanon oddělen od Sýrie. V následujícím roce pak dochází k vyhlášení libanonské ústavy (dochází např. k přejmenování Velkého Libanonu na Libanonskou republiku, Libanon je definován jako stát nezávislý, jednotný apod.). I přesto však nadále zůstává francouzským mandátním územím. Během druhé světové války je Libanon pod dozorem vichistické kolaborantské vlády, avšak již roku 1941 do Libanonu přichází jednotky Spojeného království a Svobodné Francie. Konečně roku 1943 je oficiálně zrušen francouzský mandát a formálně je uznána nezávislost země. Jednotky Francie jsou však zcela staženy až roku 1946, to znamená po konci druhé světové války. V roce 1943 dochází v zemi k důležité dohodě mezi jejími hlavními představiteli, tzv. Národnímu paktu. Jde o dohodu nepsanou, jejíž součástí je rozdělení moci v zemi mezi hlavní náboženské skupiny – prezidentem se tak stává maronita, premiérem sunnita a předsedou parlamentu šíita.", "question": "s kterou zemí hraničí na jihu stát Libanon?", "answers": ["s Izraelem"]}
{"title": "Megazostrodon", "context": "MegazostrodonStratigrafický výskyt: Spodní jura, před 201 až 200 miliony let Rekonstrukce vzezření megazostrodona Vědecká klasifikace Říše živočichové (Animalia) Kmen strunatci (Chordata) Třída savci (Mammalia) Podtřída Therapsida Řád Cynodontia Čeleď Megazostrodontidae Rod MegazostrodonCrompton & Jenkins, 1968 Typový druh Megazostrodon rudneraeCrompton & Jenkins, 1968 Některá data mohou pocházet z datové položky. Megazostrodon („Velký páskovaný zub“) byl rod pravěkých savcům podobných plazů (klad Mammaliaformes), žijících v období přelomu triasu a jury (geologický věk hettang, asi před 200 miliony let) na území současné Jihoafrické republiky.[1] Popis Tento malý tvor o délce 10 až 12 cm bývá považován za možného předka či přinejmenším blízkého příbuzného pravých savců. Byl zřejmě nočním hmyzožravcem a měl již srst, hmatové vousky a pravděpodobně byl teplokrevný. Je možné, že ještě nerodil živá mláďata, ale spíše kladl vejce (jako dnešní ptakořitní savci). Mezi příbuzné rody patřil například Morganucodon, známý z území Velké Británie. Fosilie megazostrodona byly poprvé objeveny v roce 1966 na území Lesotha, formálně popsán byl o dva roky později.[2] Patřil k drobným savcovitým tvorům, kteří v období druhohor dosahovali pouze velikosti jezevce.[3] Reference ↑ Bi, S.; et al. (2014). Three new Jurassic euharamiyidan species reinforce early divergence of mammals. Nature, 514: 579-584.↑ Crompton; Jenkins (1968). \"Molar occlusion in late Triassic mammals\". Biological Reviews. 43: 427–458. doi: 10.1111/j.1469-185x.1968.tb00966.x↑ SOCHA, Vladimír. Didelphodon, savec z doby tyranosaurů. OSEL.cz [online]. 22. června 2017. Dostupné online. (česky) Literatura Jason A. Lillegraven, Zofia Kielan-Jaworowska, William A. Clemens. Mesozoic Mammals: The First Two-Thirds of Mammalian History. University of California Press, 17/12/1979 - 321. Close, Roger A.; Friedman, Matt; Lloyd, Graeme T.; Benson, Roger B. J. (2015). \"Evidence for a mid-Jurassic adaptive radiation in mammals\".", "question": "Před kolika miliony let žili na území současné Jihoafrické republiky tvorové z rodu Megazostrodon?", "answers": ["200"]}
{"title": "Jukio Mišima", "context": "Jukio Mišima (japonsky 三, vlastním jménem Kimitake Hiraoka, japonsky 平, 14. ledna 1925 - 25. listopadu 1970) byl japonský spisovatel, na Západě se proslavil svou rituální sebevraždou seppuku. Narodil se v Tokiu, jeho otec Azuma Hiraoka byl vládní úředník. V dětství ho vychovávala babička Nacu, která měla uzurpátorské sklony a malému chlapci neustále zdůrazňovala jeho \"samurajský\" původ. Podle některých životopisců právě jeho babička ovlivnila jeho fascinaci smrtí, která se projevila v jeho dílech; svůj čas musel obvykle trávit v jejím pokoji a zřídka kdy mu dovolila hrát si venku (odůvodňovala to chlapcovo chatrným zdravím), hrát si směl pouze s pečlivě vybranými dívkami ze sousedství, a tak si v raném dětství osvojil ženskou řeč a dívčí chování. Ve dvanácti letech se vrátil do domácnosti svých rodičů, kde se ho snažil přísně vychovávat jeho otec, který mu naplánoval kariéru úspěšného právníka. Z tohoto důvodu zaujímal nepřátelský postoj k Mišimovým literárním pokusům, chlapec proto psal tajně s podporou své matky. Chlapec v šesti letech vstoupil na základní školu elitního vzdělávacího zařízení Gakušúin (\"Šlechtická škola\"), ve dvanácti letech postoupil v rámci Gakušúinu na nižší střední školu. Již v prvním ročníku uveřejňuje své první básně a krátce na to i první povídky ve školním časopise Hodžinkai zašši, jeho příspěvky ihned vyvolaly v Gakušúinu značnou pozornost. Mladého autora inspirovali např. Rainer Maria Rilke, Oscar Wilde a japonští klasici. Jeho první významná novela, vysoce metaforický příběh o sepětí mezi zemřelými předky a žijícími lidmi Hanazakari no mori (Rozkvetlý les) byla na doporučení jeho učitele literatury Fumia Šimizua publikována v roce 1942 v prestižním literárním magazínu Bungei-Bunka (Literární kultura) a v roce 1944 se stala titulním příběhem sbírky kratších próz publikovaných v knižní podobě.", "question": "Kdy se narodil Mišima Jukio?", "answers": ["14. ledna 1925"]}
{"title": "Nedostatek hořčíku u rostlin", "context": "Nedostatek hořčíku u rostlin Krušina olšová s nedostatkem hořčíku - chloróza mezi cévními svazky. Nedostatek hořčíku u rostlin je fyziologická porucha rostlin, je způsobena nedostatkem příjmu hořčíku. Prvním příznakem jsou chlorózy. Při nedostatku draslíku se příznaky zesilují.[L 1] Hořčík hraje důležitou roli ve fotosyntéze, protože tvoří centrální atom chlorofylu, je chelátově vázán v porfyrinovém jádře.[1] Bez dostatečného množství hořčíku proto pro pokrytí potřeby hořčíku v mladých listech, rostliny začnou odbourávat chlorofyl ve starých listech. To způsobí, že hlavním příznakem nedostatku hořčíku je chloróza nebo žloutnutí listů mezi nervaturou která zůstává zelená, což listům rostlin dodává mramorovaný vzhled. Hořčík je také nutný aktivátor mnoha důležitých enzymů a to i enzymů fotosyntézy. Hořčík je také velmi důležitý při stabilizaci struktury ribozomu, takže nedostatek hořčíku způsobuje depolymerizaci ribozomů, což vede k předčasnému stárnutí rostlin. Po delší době nedostatku hořčíku dochází k nekrózám listů a shazování starších listů. Rostliny s nedostatkem hořčíku také vytváří menší, dřevnatější ovoce. Výskyt Vyskytuje nejčastěji v silně kyselých, písčitých, písčitohlinitých, lehkých, drnopodzolových půdách, kde hořčík snadno vyplaven. Objevuje se i při hnojení kyselými hnojivy, při nadměrném vápnění a po delších deštích. Příznaky Chlorózy často připomínají mramorování, blednutí listů od okrajů a mezi cévními svazky, které ještě zůstávají zelené. Listy bývají často lámavé a křehké, kořeny slabě vyvinuté. U řepy se porucha projevuje hnědou kropenatostí, u brambor čárkami připomínajícími Y-virus.[L 1] Při nedostatku Mg je ochuzena nejdříve řada biologicky významných soustav než dojde na změny u chlorofyl.", "question": "Co jsou první příznaky nedostatku hořčíku u rostlin?", "answers": ["chlorózy"]}
{"title": "Dějiny filmu", "context": "Zařízení, které simulovalo pohyb. Série nebo sekvence samostatných obrázků zobrazující různé fáze činnosti, jako např. žonglování nebo tance, byly uspořádány po obvodu nebo na okraji drážkovaného kotouče. Když byl kotouč umístěn před zrcadlo a točil s ním, mohl divák při pohledu skrz otvory vidět \"pohybující\" se obraz. 1834 – vynález a patent dalšího stroboskopického přístroje, Daedalum (v roce 1867 Američanem Williamem Lincolnem přejmenovaným jako Zoetrope), britským vynálezcem Williamem George Hornerem. Představoval dutý rotační válec (či válec s klikou) se sekvenčními fotografiemi, kresbami nebo ilustracemi na vnitřní straně pravidelně rozmístěnými do úzkých drážek, kterými divák pozoroval \"pohybující\" se kresby. 1839 – zrození fotografie s komerčně nezávislé daguerrotypie. (způsob fotografování na stříbrné či měděné plechy) zásluhou francouzského malíře a vynálezce Jacques-Louis Daguerre Mandeeho. 1841 – patentování kalotypie (nebo také talbotypie, proces pro tisk fotografií na negativní vysoce kvalitní papír) britským vynálezcem Williamem Henry Fox Talbotem. 1861 – vynález Kinematoskopu, patentovaným Američanem Sellersem Colemanem, zlepšující rotující lopatkové stroje zobrazující (ručně zalomenou) sérii stereoskopických snímků na skleněnou desku, postupně byl namontovaný na do bedny. 1869 – rozvoj celuloidu Johnem Wesley Hyattem, patentovaném v roce 1870 a ochranou známkou v roce 1873 – později byl využit jako základ fotografického filmu. 1870 – První demonstrace Phasmotropu (nebo Phasmatropu) Henrym Renno Heylem ve Filadelfii, USA, na které představil v rychlém sledu statické fotografie nebo fotografie tanečníků a vytvořil tak iluzi pohybu. 1877 – vynález praxinoskopu francouzským vynálezcem Charlesem Emile Reynaudem. Byl to \"projektor\" se zrcadlícím se bubnem, který vytvářel iluzi pohybu a byl podobným zařízením jako Zoetrope. Veřejné demonstrace praxinoscopu byly promítány v roce 1890 s projekcí \"filmů\" trvajících 15 minut v jeho pařížském Theatre Optique. 1879 – Thomas Alva Edison uskutečnil první veřejnou výstavu účinné žárovky, později využitou ve filmových projektorech. Obraz je nejjednodušší a všeobecně nejsrozumitelnější způsob sdílení zkušeností a zážitků. Od nejranějších časů lidé usilovali o zobrazení nejen světa, ale světa v pohybu. Jeskynní malby z doby kamenné ohromují přesností, s níž jsou zachycena zvířata, lovci a tanečníci v pohybu. Obrazové příběhy na vlysech egyptských hrobů zobrazují zřetelně opakování stále stejných postav, z nichž se při pečlivém pohledu vyklubou studie jednotlivých fází pohybu.", "question": "V jak roce byla patentována kalotypie?", "answers": ["1841"]}
{"title": "Chilli paprička", "context": "Chilli paprička (též čili paprička, feferonka; někdy se nesprávně užívá název kayenský pepř, případně kajenský pepř) je plod především exotických druhů křovitých paprik, rostoucích v tropech a subtropech Indie, Číny, Japonska, Vietnamu, Afriky, Jižní a Střední Ameriky, zvláště Mexika. Hojně se užívají i na Balkáně. Jedná se o malé světlejší papričky se silnou vůní. Tyto feferonky jsou ostré odrůdy zpravidla vytrvalých kořeninových paprik. Za svou pálivou chuť vděčí látce kapsaicin. Mimo dalších látek obsahuje vitamíny C a karoten B. Podporují chuť k jídlu, ale ve větším množství dráždí pohlavní a močové ústrojí. V přiměřených dávkách působí na žaludek lépe než pepř černý. Má příznivý účinek na zažívání. Je prokázáno, že kultury, zvyklé na ostrá jídla s tímto kořením, snáze snášejí zamoření pokrmů a prostředí kolem sebe různými bakteriemi, zejména těmi vyvolávajícími průjem. Chilli vyvolává změny ve střevní sliznici, která potom leccos snese. Chili je považováno také za afrodisiakum. == Původ == Chilli papričky pěstovali Indiáni již v předkolumbovské době, a to už od 6. tisíciletí př. n. l. Byla to jedna z prvních samosprašných plodin, které se v Americe začaly pěstovat. Po objevení Ameriky je evropští (zvláště portugalští) kupci rychle rozšířili po celém světě, protože představovaly cenné koření a náhradu za pepř. Velké obliby doznaly především v Indii, kde dnes představují nedílnou součást indické kuchyně. Z Indie se přes Osmanskou říši dostaly do Maďarska, kde z nich Maďaři vytvořili své národní koření – mletou papriku. == Druhy == Chilli papričky se dělí na množství kultivarů, které jsou klasifikovány do následujících druhů: paprika čínská (Capsicum chinense) paprika chlupatá (Capsicum pubescens) paprika křídlatá (Capsicum baccatum) paprika křovitá (Capsicum frutescens) paprika setá (Capsicum annuum)Oproti tomu kapie byla vyšlechtěna jen z jednoho druhu, Capsicum annuum. == Superchilli a nejpálivější papričky na světě ==", "question": "Co je příčinou pálivosti chilli papriček?", "answers": ["kapsaicin"]}
{"title": "Arménie", "context": "Území Arménie má plochu 29 743 kilometrů čtverečních. Krajina je hornatá, nadmořská výška na celém území neklesne pod 390 metrů nad mořem. Do Arménie zasahuje horské pásmo Malého Kavkazu a vysokohorské pohoří Ararat, kde se také nachází oficiální nejvyšší hora Arménie (Aragac, 4090 m n. m.). Arméni však za svoji považují o biblickou horu Ararat (5134 m n. m.), kterou mají dokonce ve státním znaku, která však leží asi kilometr od hranic v muslimském Turecku. Po tisíciletí obývali území kolem Araratu právě Arméni. Avšak po genocidě osmanskými Turky v letech 1913–1920 zůstalo kdysi velké Arménii pouze malé území. V době největší územní expanze v 1. století př. n. l. se arménské království rozkládalo od Středozemního až ke Kaspickému moři. Klima je převážně kontinentální, vyznačující se velmi horkými léty a velmi chladnými zimami. Kvůli suchému létu zde převládají polopouštní a stepní vegetace; řídké lesy pokrývají pouze sedminu území. Kvůli hornaté krajině je rozšiřování zemědělských oblastí obtížné. V roce 1988 zemi postihlo zemětřesení o síle 7,2 stupně magnitudy, které připravilo o život více než 50 000 lidí především ve městech Spitak, Leninakan (dnes Gjumri) a Kirovakan (dnes Vanadzor). == Politický systém == Arménie je poloprezidentská republika. Jednokomorový parlament (Národní shromáždění) má 131 křesel a je volen na 5 let. Vzhledem k špatným historickým zkušenostem má Arménie komplikované vztahy se dvěma sousedy, Tureckem a Ázerbájdžánem. To vede arménskou zahraniční politiku k udržování úzkých vztahů s Ruskem, jež do značné míry garantuje arménskou bezpečnost. Arménie se připojila k celní unii Běloruska, Kazachstánu a Ruska a k Eurasijské hospodářské unii. Na druhou stranu sympatizuje Arménie také se západním světem a snaží se budovat dobré vztahy s EU a NATO. Roku 2011 začala jednání o partnerství s EU. Arménie se podílela na operaci NATO v Kosovu (KFOR). Tradičním spojencem Arménie v Evropě jsou Francie a Řecko; v obou zemích žije velká arménská komunita. Spolupráce Arménie s Ruskem je ale v západním světě přijímána s nevůlí. Organizace Freedom House, financovaná přímo americkou vládou, označila roku 1999 a znovu v roce 2007 Arménii jen za \"částečně svobodnou zemi\" a roku 2008 provokačně dokonce za poloautoritářský režim. Všechny volby od roku 1995 vyhrála Republikánská strana Arménie (Hayastani Hanrapetakan Kusaktsutyun). Tato nejvlivnější síla v zemi také vždy sestavovala vládu. Je označována za nacionálně-konzervativní. Hlásí se k ideologii zvané tseghakronismus, která zdůrazňuje spjatost arménské identity s náboženstvím a církví.", "question": "Kolik křesel má jednokomorový arménský parlament?", "answers": ["131"]}
{"title": "Arménie", "context": "Hlavním tvůrcem této ideologie byl politik Garegin Nzhdeh, klíčová postava první arménské republiky (1918–1921), jehož antikomunismus jej ovšem za druhé světové války přivedl ke spolupráci s německými nacisty. Tseghakronismus je i kvůli tomu někdy označován za rasistickou ideologii. Výhrady k němu kvůli tomu mají i někteří představitelé Republikánské strany Arménie, formuloval je například arménský premiér Andranik Markarjan. Jiní republikáni vnímají tseghakronismus spíše jako historický relikt a posouvají stranu k neideologickému středu. Představitel Republikánské strany Arménie Serž Sarkisjan byl prezidentem od roku 2008 do roku 2018. === Administrativní dělení === Arménie se dělí na 10 provincií (marzer, sg. marz) a hlavní město: Aragacotn (Ա մ, Aragac'otni marz) Ararat (Ա մ, Ararati marz) Armavir (Ա մ, Armaviri marz) Gegharkunik (Գ մ, Gegharkhunikhi marz) Kotajk (Կ մ, Kotajkhi marz) Lorri (Լ մ, Lorru marz) Širak (Շ մ, Širaki marz) Sjunik (Ս մ, Sjunikhi marz) Tavuš (Տ մ, Tavuši marz) Vajoc Dzor (Վ Ձ մ, Vajoch Dzori marz) Jerevan (Ե, Jervan) == Ekonomika == Připojení Arménie k SSSR mělo výrazný vliv na rozvoj průmyslu. Ze země se pomalu stal rozvinutý průmyslovo-zemědělský stát.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Arménie?", "answers": ["Aragac"]}
{"title": "Blaise Pascal", "context": "Klášter v Port-Royal, kde pobývala i jeho sestra a kam se po svém zážitku uchýlil, byl střediskem jansenismu, morálně přísného katolictví, a právě hledal obhájce ve sporu s pařížskou Sorbonnou a s jezuity. Tohoto úkolu se ujal Pascal a začal psát velmi ostré kritiky na uvolněnou morální teorii, \"kazuistiku\", která hledala různé omluvy pro mravně pochybná jednání a kterou šířili zejména jezuité. Tyto listy vycházely anonymně a vyvolaly veliký skandál. Král Ludvík XIV. je nechal 1660 veřejně spálit a odsoudil je i papež, přesto se hojně četly. I když jansenismus byl odsouzen a klášter Port-Royal zrušen, záměr jeho Listů se nakonec po velkém boji prosadil. Na jejich kritiku církve navázal pak s velkým obdivem Voltaire, který je pokládal za to nejlepší, co kdy ve Francii vyšlo, i Jean-Jacques Rousseau. Na otázku, kterou knihu by byl nejvíc chtěl napsat sám, uvedl Voltaire právě \"Listy venkovanovi\". Pascalovo bouřlivé obrácení ještě podpořilo uzdravení jeho desetileté neteře M. Perrier, jež trpěla nebezpečným očním nádorem, který po doteku relikvie v Port-Royal zmizel. Pascal pak užíval jako svůj emblém oko, obklopené trnovou korunou a nápisem: \"Vím, komu jsem uvěřil.\" V posledních letech žil opět v ústraní na venkově jako asketický poustevník, pomáhal chudým a odmítal lékařskou pomoc. Věnoval se velkému projektu obrany křesťanství, který však nedokončil. Jeho poznámky vyšly posmrtně jako Myšlenky (Pensées) a jsou jeho nejslavnějším dílem. Pascal patří mezi předchůdce moderní počítačové techniky - v roce 1642 sestrojil jako pomůcku pro svého otce první mechanický kalkulátor, schopný sčítat a odčítat, známý pod jménem Pascalina. Během života jich pak nechal vyrobit ještě více než 50 kusů, různě zdokonalených. Proto po něm byl nazván programovací jazyk Pascal. Věnoval se především geometrii, kde objevil tzv. Pascalovu větu o vztazích mezi body na kuželosečkách. Jedná se o zobecnění tzv. Pappovy úlohy, jíž se zabýval také Descartes a jejíž vyřešení pokládal za doklad, že jeho současníci překonali staré Řeky. Pascal významně přispěl k rozvoji kombinatoriky: pro Evropu objevil tzv. Pascalův trojúhelník, důležitý také v algebře. V určitém období svého života byl sám vášnivým hráčem a v té souvislosti položil - spolu se svým starším přítelem Fermatem - základy teorie pravděpodobnosti a vytvořil pojem \"matematické naděje\".", "question": "Jak se jmenoval první mechanický kalkulátor, schopný sčítat a odčítat?", "answers": ["Pascalina"]}
{"title": "Opona Národního divadla", "context": "Jako opona Národního divadla v Praze se označuje zejména rozměrná malba malíře Vojtěcha Hynaise z roku 1883. Vznikla jako náhrada za oponu Františka Ženíška, která padla za oběť požáru divadla v roce 1881. == Historie == === Původní Ženíškova opona === Soutěž na oponu Národního divadla vyhrál v roce 1880 malíř František Ženíšek. V jeho verzi byla ústřední alegorie umění, postava Génia byla ze stran obklopena alegoriemi Hudby a Dramatu. Ze stran a dole hlavní výjev lemovaly další motivy. Opona byla zničena při velkém požáru, který způsobil zkázu divadla 12. srpna 1881. Zatímco výzdoba stropu pocházející také z Ženíškovy ruky, tj. alegorie druhů umění umístěné kolem lustru nad hledištěm, v divadle po přestavbě zůstala, oponu nahradila nová vybraná na základě nové umělecké soutěže. Do té se už Ženíšek pro svou zaneprázdněnost nezapojil, na vině ale mohly být i spory o výši honoráře. Po zničené oponě zůstaly jen ojedinělé fotografie a po jednom návrhu a studii, které jsou nyní uchované ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, resp. Národní galerie. === Hynaisova opona === Vítězem nové soutěže se stal Vojtěch Hynais. Ve svém díle zdůraznil překonání zdrcujícího dopadu požáru na český národ a obnovu divadla.", "question": "Kdo v roce 1880 vyhrál soutěž na oponu Národního divadla?", "answers": ["František Ženíšek"]}
{"title": "Vinnetou", "context": "Postava Vinnetoua se již několikrát představila i v českém divadle. V roce 2005 uvedlo Divadlo Minor částečně loutkovou hru Vinnetou aneb Věčná loviště for everybody v režii Jana Jirků. Vinnetoua s Old Shatterhandem hráli Jiří Laštovka a Filip Jevič, Sama Hawkense Petr Stach, Santera Ondřej Nosálek, Nšo-či Kristýna Franková, Klekí-petru Zuzana Skalníková a Inču-čunu a Tanguu Hynek Chmelař. Další hru s názvem Vinnetou uvedlo Strašnické divadlo v roce 2009 v režii Vojtěcha Štěpánka, titulní roli ztvárnil Michal Čeliš, Old Shatterhanda hrál Jiří Racek a Ribannu Malvína Pachlová. V roce 2013 měla v Městském divadle v Kladně premiéru hra Vinnetou dramatika Petra Kolečka v režii Ondřeje Pavelky. Titulní roli hrál Vojtěch Kotek, Old Shatterhanda Jakub Prachař, Santera Tomáš Petřík, Sama Hawkense Daniel Čámský, Klekí-petru Marie Štípková, Nšo-či Šárka Opršálová, Ribannu Lenka Zahradnická a Inču-čunu Zdeněk Velen. Seznam českých vydání díla Karla Maye Postavy z děl Karla Maye Klaus Farin: Karel May – první německá pop-hvězda, Arcadia, Praha 1994, Karel May: Já, náčelník Apačů, Olympia Praha 1992. http://karel-may.majerco.net/ Karel May - Mayovky na Internetu", "question": "Kdo je sestrou Vinnetoua?", "answers": ["Nšo-či"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Einstein a jeho někdejší student Leó Szilárd v roce 1926 spoluvynalezli unikátní typ chladničky, nazývaný též Einsteinova chladnička. 11. listopadu 1930 ji tito dva vědci patentovali pod č. US1781541. Patent zahrnoval termodynamický cyklus chladící bez jakýchkoli pohybujících se součástek při konstantním tlaku a pouze spotřebovávající teplo. Chladicí cyklus využíval čpavek, butan a vodu.Když v roce 1933 Adolf Hitler získal moc, nenávist k Einsteinovi dosáhla nové úrovně. Byl národně-socialistickým režimem nařčen z tvoření \"židovské fyziky\" proti \"německé, árijské fyzice\". Nacisté (zmiňme laureáty Nobelových cen Johanna Starka a Philippa Lenarda) pokračovali v pokusech zdiskreditovat jeho teorie a politicky zakázat ty německé fyziky, kteří je vyučovali (jako třeba Werner Heisenberg). Einstein v té době již uprchl do USA, kde získal povolení k trvalému pobytu, ale FBI ho sledovala a prohledávala mu i koš na odpadky.Einstein strávil posledních 40 let svého života v pokusech sjednotit gravitaci a elektromagnetismus nějakým důvtipným poznáním kvantové mechaniky. Hledal klasické spojení těchto dvou základních sil. === Institut pro vyšší studia (Institute for Advanced Study) === Einstein přijal místo profesora na nově založeném Institutu pro vyšší studia (Institute for Advanced Study) na Princetonské univerzitě ve státě New Jersey. V roce 1940 se stal americkým občanem, přestože si uchoval své švýcarské občanství. Jeho práce v Institutu pro vyšší studia byla zaměřená na sjednocení fyzikálních zákonů, které nazýval Velkou sjednocující teorií. Einstein trávil svůj čas hledáním sjednocení fundamentálních sil. Pokoušel se vytvořit model, který by popisoval všechny síly jako různé projevy jedné jediné síly. Jeho pokus byl odsouzen k nezdaru už jen proto, že silná a slabá interakce nebyly samostatně pochopeny až do začátku sedmdesátých let, 15 let po jeho smrti. Nicméně toto hledání zůstává ústředním problémem moderní fyziky a dnes ho ztělesňuje zejména teorie superstrun. === Zobecněná teorie === Nejprve Einstein začal tvořit zobecněnou teorii relativity s univerzálními zákony gravitace a elektromagnetické síly, aby demonstroval sjednocení a zjednodušení fundamentálních sil. V roce 1950 popsal svou práci v článku v časopise Scientific American. Postupoval s vírou v jediné statistické měření odchylky pro celý soubor fyzikálních zákonů a prošetřoval podobné vlastnosti elektromagnetických a gravitačních sil, například, že mají nekonečný dosah a dodržují zákon převrácených čtverců. Einsteinova zobecněná teorie gravitace je univerzální matematické pojetí teorie pole.", "question": "Kde zemřel Albert Einsein?", "answers": ["Princeton"]}
{"title": "Slovensko", "context": "V 7. století se obyvatelstvo stalo součástí Sámovy říše a poté hrály oblasti západního Slovenska významnou roli především jako jedno z krystalizačních center Velké Moravy. Po zániku tohoto státního útvaru se Slovensko stalo součástí uherského státu. Po vymření uherské dynastie Arpádovců se v Uhrách vystřídalo několik rodů domácího i cizího původu, dokud v 16. století nezískali do svých rukou uherský trůn Habsburkové. S příchodem osvícenství a později během 19. století proběhlo slovenské národní obrození, v rámci něhož Ľudovít Štúr kodifikoval roku 1846 slovenštinu jako národní jazyk Slováků. Do roku 1918 trvaly snahy o prosazení slovenské jazykové autonomie a povznesení slovenské kultury, které byly potírány maďarizační politikou uherské vlády. Po roce 1918 se Slovensko stalo součástí Československa, v rámci něhož získali Slováci statut státotvorného národa. Mezi lety 1939–1945 existovala na území Slovenska takzvaná Slovenská republika, která byla satelitem nacistického Německa. Roku 1945 byl obnoven československý stát, o tři roky později se vlády zmocnil komunistický režim, který byl svržen během listopadové revoluce roku 1989. Neshody mezi českými a slovenskými politickými elitami vyústily roku 1993 v rozdělení Československa, důsledkem čehož vznikla Slovenská republika jakožto suverénní slovenský stát. Od roku 2004 je Slovensko součástí NATO a Evropské unie, v roce 2009 byla v zemi zavedena jednotná evropská měna euro. Slovensko je parlamentní republikou s demokratickými institucemi. V hospodářství se vyznačuje převážně soběstačnou zemědělskou produkcí, modernizovaným průmyslem a rozvíjejícím se sektorem služeb, který převažuje jak v podílu hrubého domácího produktu, tak pracovní síly. Celkově je ekonomika Slovenska velmi úspěšná a patří mezi jedny z nejrychleji rostoucích v regionu. Dopravní infrastruktura je vzhledem ke geografickému profilu země řidčeji rozprostřena, avšak v současnosti dochází k jejímu rozšíření a modernizaci. V oblasti výroby elektřiny převažují jaderné elektrárny, následované tepelnými a vodními. Slovenská armáda je integrovaná do struktur NATO, podílí se na zahraničních misích a v současnosti je plně profesionalizovaná. Z okolních států má Slovensko pevné svazky především s Českou republikou, naopak se nelepší konfliktní vztahy s Maďarskem. V zemi existuje silná maďarská a romská menšina. Slovensko má rovněž bohatou kulturní i vědeckou tradici jako i množství přírodních a historických památek.", "question": "Od kdy je Slovensko členem NATO?", "answers": ["Od roku 2004"]}
{"title": "Bitová chybovost", "context": "Bitová chybovost Bitová chybovost neboli Bit Error Rate (BER) vyjadřuje četnost chyb v telekomunikacích a je definována poměrem chybně přijatých bitů bE ku celkovému počtu přijatých bitů za určitou dobu měření. B E R = b E v p ⋅ t {\\displaystyle BER={\\frac {bE}{v_{p}\\cdot t}}} [ ─; bit; bit/s; s ], kde v p {\\displaystyle v_{p}} je přenosová rychlost a t {\\displaystyle t} je celková doba měření. Chybovost je tedy vyjádřena četností chyb. Je dána poměrem chybně přenesených elementů digitálního signálu k celkovému počtu přenesených elementů. Obecně se v praxi zjišťují tyto druhy chybovosti: chybovost bitová (symbolová) chybovost znaková chybovost bloková", "question": "Jaká je zkratka bitové chybovosti?", "answers": ["BER"]}
{"title": "Tulipán", "context": "cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta) Třída jednoděložné (Liliopsida) Řád liliotvaré (Liliales) Čeleď liliovité (Liliaceae) Rod tulipán (Tulipa)L., 1753 Některá data mohou pocházet z datové položky. Tulipánové pole v Holandsku Tulipány Tulipán Tulipán (Tulipa) je rozsáhlý rod jednoděložných rostlin z čeledi liliovitých v užším pojetí (Liliaceae s. str.). Popis Tulipány jsou vytrvalé cibulovité rostliny. Listy jsou jednoduché, střídavé, horní listy se postupně zmenšují oproti spodním, s listovými pochvami. Čepele listů jsou čárkovité, kopinaté až podlouhlé, někdy trochu ztlustlé, se souběžnou žilnatinou. Květy jsou poměrně velké, většinou jednotlivé na vrcholu stonku. Okvětí se skládá ze šesti okvětních lístků ve dvou přeslenech. Tyčinek je šest ve dvou přeslenech, jsou volné. Gyneceum se skládá ze tří plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka. Tulipány se množí cibulkami, které se oddělují od matečné rostliny (na podzim). Dělení tulipánů Rozlišujeme rané, středně rané a pozdní odrůdy tulipánů. Darwinovy hybridy mají pevné stonky, proto jsou vhodné k řezu. Liliokvěté tulipány dorůstají výšky 50 až 70 centimetrů a vyznačují se prohnutými okvětními lístky. Rembrandtovy tulipány okouzlují pestře pruhovanými nebo skvrnitými květy, což je způsobeno úmyslnou, neškodnou virovou infekcí. Tulipány Viridiflora mají bílé, žluté nebo červené květy se zelenými proužky. Neobvyklé papouškovité tulipány jsou hustě plnokvěté a mají kadeřavé okvětní lístky. Třepenité tulipány, které bývají většinou červené, se vyznačují jemně roztřepenými okraji okvětních lístků.", "question": "V kolika přeslenech se skládá okvětí tulipánu se ze šesti okvětních listů?", "answers": ["ve dvou"]}
{"title": "Atatürkovy reformy", "context": "Atatürkovy reformy (turecky Atatürk Devrimleri) byly sérií politických, právních, kulturních, sociálních a ekonomických změn, které byly připraveny, aby se Turecká republika stala sekulárním, moderním a národním státem. Tyto reformy byly zavedeny pod vedením Mustafy Kemala Atatürka dle Kemalistické ideologie. Středobodem těchto reforem bylo přesvědčení, že turecká společnost se bude muset přiblížit západu politicky i kulturně, pokud se chce modernizovat. Atatürkovy politické reformy obsahovaly mnoho fundamentálních institucionálních změn, které znamenaly konec mnoha tradic, a šetrně připravený program postupných změn byl implementován k rozpletení složitého systému, který se vyvíjel po staletí. Atatürkovy reformy začaly modernizací ústavního práva, vč. přijetí nové turecké ústavy roku 1924, která nahradila ústavu z roku 1921, a adaptací evropského práva a jurisprudence potřebám nové republiky. Následovala kompletní sekularizace a modernizace administrativy, se zaměřením především na vzdělávací systém. Historicky Atatürkovy reformy nastupují po období Osmanské říše nazvaném Tanzimat - reorganizaci, která začala roku 1839 a skončila První konstituční érou roku 1876. Další podobně výrazné reformní změny na poli společenském, ekonomickém i administrativním přišly s procesem přístupu Turecké republiky k Evropské unii (14. dubna 1987). == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atatürk's Reforms na anglické Wikipedii.", "question": "Atatürkovy reformy začaly modernizací čeho?", "answers": ["ústavního práva"]}
{"title": "Doktor zubního lékařství", "context": "Doktorát lékařství (medicíny), MUDr., byl dříve udílen vedle dalších doktorátů. V letech 1951–1953 promovali stomatologové s akademickým titulem MSDr. (lat. medicinae stomatologicae doctor, \"doktor zubní medicíny\"). === Po roce 1953 === Po převzetí moci komunisty byla následně roku 1950 přijata nová legislativa, která od roku 1953 zrušila tituly a stavovská označení pro nové absolventy a těm tak byly nově udíleny pouze profesní označení (např. typu promovaný právník a mnohá další). Zubní lékaři tak mezi lety 1954–1966 získávali pouze profesní označení \"promovaný zubní lékař\". (Kupř. lékaři tak ve stejném období získávali pouze profesní označení \"promovaný lékař\".) V letech 1962–1963 dostali možnost dálkově vystudovat lékařské fakulty zbylí dentisté. Poté začal být udělován obecný titul MUDr., který zároveň roku 1980 nahradil dříve udělené tituly MSDr. === Po roce 1990 === Po sametové revoluci (převratu) byl novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 udílen titul \"doktor všeobecné medicíny\" ve zkratce MUDr. Boloňský proces následně sjednocuje evropské vysokoškolské vzdělávání. Nový vysokoškolský zákon, který byl přijat, se pak od roku 1998 opět vrátil k titulu \"doktor medicíny\" (MUDr.).Později v rámci harmonizace studia v evropských zemích byl i v Česku oddělen od titulu lékařů, MUDr., titul zvlášť pro zubní lékaře, ti tak začali od roku 2004 získávat v pětiletém magisterském studijním programu zubní lékařství titul \"zubní lékař\" (MDDr.). Roku 2008 byl pak vysokoškolský zákon novelizován a tento titul byl následně změněn na \"doktor zubního lékařství\" (MDDr.). Doktorský studijní program (do roku 1998 \"postgraduální studium\", doctor's degree) je pak dnes spjat s titulem \"doktor\" v mezinárodně standardní zkratce Ph.D. (za jménem), která označuje vědce (ekvivalent dřívějšího \"kandidát věd\", CSc.). == Harmonizace výuky s EU == Významná změna v koncepci pregraduální výuky nastala od akademického roku 2003/2004, kdy v rámci harmonizace výuky se státy EU byl zahájen pětiletý studijní program zubní lékařství. Ten se od původního programu stomatologie liší zejména vyšším počtem hodin praktické výuky a vyšším počtem hodin výuky zubního lékařství, zatímco počty hodin výuky ostatních lékařských oborů byly sníženy.", "question": "S jakým akademickým titulem promovali stomatologové v letech 1951–1953?", "answers": ["MSDr."]}
{"title": "Inflace", "context": "Názory na to, které faktory způsobují nízkou až střední míru inflace, jsou rozmanitější. Nízká až mírná inflace může být vedle růstu peněžní zásoby vysvětlována i kolísáním reálné poptávky po zboží nebo výkyvy v nabídce a dodávkách zboží. Nicméně panuje konsenzus, že dlouhé období významné inflace je způsobeno rychlejším růstem peněžní zásoby než celkového produktu. Účinky inflace na ekonomiku jsou různé. Mezi negativní dopady inflace patří snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv, nejistota ohledně budoucího vývoje cen, jež odrazuje investice a úspory. Vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší. Podle některých ekonomických škol mohou být účinky inflace i pozitivní, například rozšíření možností centrální banky upravovat úrokové sazby (v zájmu zmírnění recese) a stimulace investic do nefinančních investičních projektů. Dnes se většina ekonomů hlavního proudu vyslovuje pro nízkou stabilní inflaci. Nízká (na rozdíl od nulové inflace nebo deflace) inflace může snížit závažnost hospodářské recese tím, že umožňuje rychlejší vyčištění trhu práce a snižuje riziko vzniku pasti na likviditu (která vylučuje měnovou politiku jako nástroj pro stabilizaci ekonomiky). Úkol zachovat nízkou a stabilní míru inflace je obvykle svěřen měnovým orgánům. Obecně platí, že těmito měnovými orgány jsou centrální banky, které řídí velikost peněžní zásoby nastavením úrokových sazeb, operacemi na volném trhu a stanovením minimálních bankovních rezerv.", "question": "Jaké jsou negativní dopady inflace?", "answers": ["snížení reálné hodnoty peněz a dalších peněžních aktiv"]}
{"title": "Jeruzalémský chrám", "context": "V knize Deuteronomium, před vstupem do země zaslíbené, se kladl důraz na centralizaci bohoslužby do jediné svatyně, která bude stát \"na místě, které Hospodin ... vyvolí\". Když Izraelité vstoupili do země zaslíbené, putoval příbytek Hospodinův po mnoha místech. Jedním z těchto míst, kde příbytek po nějaký čas stál, bylo Šílo, jak to popisuje 1. kniha Samuelova . Nejsvětějším místem svatyně byla velesvatyně, ve které byla Archa úmluvy s příkrovem s cheruby. Po celý rok bylo toto místo z úcty odděleno oponou, aby ji lid nemohl spatřit. Do velesvatyně bylo povoleno vstoupit jen veleknězi, a to pouze v jediném dni v roce (v Den smíření – Jom kipur). Před velesvatyní se nacházela svatyně, kde se na pozlaceném oltáři obětovalo kadidlo. Naproti oltáři pak stála menora. V místnosti byl ještě pozlacený stůl s předkladnými chleby. Do tohoto prostoru mohli vstupovat jen kněží z rodu Áronova. Kněží museli přicházet bosí jakožto projevení úcty Hospodinově svatosti. Kromě kněží se chrámové služby účastnili také levité. Při putování pouští byli odpovědní za přesun celého příbytku Hospodinova, později jejich služba nabyla těchto forem: levité se stali ochrannou stráží svatyně a měli na starost chrámovou hudbu. Podobu prvotního chrámového vybavení můžeme jen odhadovat, jsme odkázáni jen na slovní popis, protože většina vybavení byla zničena při prvním zničení Chrámu. === První (Šalomounův) Chrám === Podle židovské tradice byl první jeruzalémský Chrám zbudován králem Šalomounem (970-931 př. n. l.) na Chrámové hoře. Nemáme o něm žádná přímá archeologická svědectví kvůli přestavbám, které na tomto místě proběhly. Prosévání půdy z Chrámové hory přineslo jen nepřímá svědectví, mezi nimi razítko jedné kněžské rodiny, která je zmiňována v knize Jeremjáš. Král David učinil Jeruzalém centrem izraelského království a přenesl do něj Boží Archu úmluvy (2 Sam 6,1nn). Šalomoun pak vybudoval Chrám jako \"dům Božího přebývání\" a jako symbol připoutání lidu k Davidovu rodu. Stavba celého objektu trvala pravděpodobně celých 7 let (Bible, 1. kniha Královská 6. kapitola 38 verš: \"Stavěl jej sedm let.\") (4. - 20. rok Šalamounovy vlády, tj. přibližně 966-950). . Šalomoun od lidu vybíral pro účel stavby vysoké daně a při stavbě mu byli nápomocni tyrští stavitelé.", "question": "Víme, jak vypadalo původní vybavení Jeruzalémského chrámu?", "answers": ["Podobu prvotního chrámového vybavení můžeme jen odhadovat, jsme odkázáni jen na slovní popis, protože většina vybavení byla zničena při prvním zničení Chrámu."]}
{"title": "Čtvrtá eucharistická modlitba", "context": "Čtvrtá eucharistická modlitba Čtvrtá eucharistická modlitba byla v liturgii římskokatolické církve zavedena v rámci liturgické reformy po druhém vatikánském koncilu jako alternativa pro římský kánon. Vznikla zkrácením a úpravou koptské anafory sv. Basila Velikého z přelomu 4. a 5. století. Je určena zejména pro neděle v liturgickém mezidobí a má svou vlastní prefaci, kterou nelze zaměnit za jinou. Externí odkazy 4. eucharistická modlitba Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Křesťanství", "question": "Jak vznikla Čtvrtá eucharistická modlitba?", "answers": ["Vznikla zkrácením a úpravou koptské anafory sv. Basila Velikého z přelomu 4. a 5. století"]}
{"title": "Romance pro křídlovku (film)", "context": "Romance pro křídlovku je český hořký poeticko-romantický film režiséra Otakara Vávry z roku 1966 natočený na námět stejnojmenné básně Františka Hrubína, který byl u tohoto snímku i spoluautorem scénáře. V hlavních rolích zde vystupuje tehdy mladičký herec Jaromír Hanzlík a slovenská herečka Zuzana Cigánová, nezapomenutelný herecký výkon zde předvedla i Miriam Kantorková. V širším kontextu československé kinematografie se jedná o poměrně vzácnou ukázku unikátního filmového díla, které je pokusem o vizuální přepis většího básnického díla (filmová báseň) spadajícího do oblasti klasické české literatury 20. století. Téměř celý děj filmu se odehrává v okolí Lešan na dolní Sázavě, kde František Hrubín prožil své mládí. Smutný poetický příběh o setkání mladého člověka studenta Vojty (Jaromír Hanzlík) jak s první velkou láskou Terinou (Zuzana Cigánová) i se smrtí (Vojtův dědeček). Jaromír Hanzlík (student Vojta) Zuzana Cigánová (Terina) Štefan Kvietik (Viktor) Miriam Kantorková (Tonka) Július Vašek (Vojta - padesátiletý) Janusz Strachocki (Vojtův dědeček) Jaroslav Rozsíval (Vojtův otec) Jiří Štancl (Terinin otec) Věra Crháková (Terinina matka) Romance pro křídlovku (film) v Česko-Slovenské filmové databázi Filmová databáze", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Romance pro Křídlovku?", "answers": ["Františka Hrubína"]}
{"title": "Kolibřík velký", "context": "Kolibřík velký (Patagona gigas) je s průměrnou délkou 21,5 cm a hmotností mezi 18–20 g největším zástupcem čeledi kolibříkovitých. Jedná se též o jediného představitele rodu Patagona. Svrchu je hnědý, spodina těla je u samců oranžová a u samic naoranžovělá. Žije v suchých otevřených andských lesích a křovinatých porostech v nadmořské výšce mezi 2000–4300 m n. m., a to v rozmezí od jihozápadní Kolumbie až po střed Chile a Argentiny. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kolibřík velký ve Wikimedia Commons Galerie kolibřík velký ve Wikimedia Commons Taxon Patagona gigas ve Wikidruzích", "question": "Jaká je barva těla samců kolibříka velkého ?", "answers": ["hnědý, spodina těla je u samců oranžová a u samic naoranžovělá"]}
{"title": "Bitva u Dien Bien Phu", "context": "ztráty 1 571[4]-2 293 mrtvých 5 195 – 6 650[5] zraněných 1 729 pohřešovaných[6] 11 721 zajatců 8 290 mrtvých zajatců po bitvě[7] Americké ztráty 2 mrtví (James \"Earthquake McGoon\" McGovern Jr. Vietnamské údaje 4 020 mrtvých 9 118 zraněných 792 pohřešovaných[8] Francouzské odhady 23 000[9] Bitva u Dien Bien Phu (čti bitva u Dien Bien Fu, francouzsky bataille de Diê Biê Phu, vietnamsky chiế dị Điệ Biê Phủ) byla bitva mezi francouzskými koloniálními vojsky v Indočíně na jedné straně a silami komunistického Viet Minhu, podporovaných Sovětským svazem a komunistickou Čínou na straně druhé. Bitva skončila velkým triumfem pro Vietnamce. Soupeři Plk. Christian de Castries, francouzský velitel u Điệ Biê Phủ Co se týká situace v Dien Bien Phu, Francouzi tomuto místu věnovali takovou pozornost, že velením byli pověřeni hned tři generálové. Byli to gen. Henri Navarre (vrchní velitel ve Francouzské Indočíně), gen. René Cogny a plk. Christian de Castries (povýšen na generála během bitvy). Cílem francouzské koloniální armády bylo utkat se s Viet Minhem ve velké rozhodující bitvě a samozřejmě zvítězit. Po poučení z předchozích střetů s Vietnamci, Francouzi potřebovali bojovat proti nepříteli, který byl vidět, a proti kterému mohli efektivně nasadit letectvo, techniku a dělostřelectvo. Toto famózní zakončení indočínské války se mělo uskutečnit právě v Điệ Biê Phủ, vesnici ležící v Horním Tonkinu, poblíž hranic s Laosem, vzdálené od Hanoje cca 300 kilometrů. Byla to rozlehlá planina ohraničená ze stran vyvýšenými body, které později Francouzi obsadili a dali jim ženská jména Anne-Marie, Beatrice, Claudie, Dominique, Eliane, Gabriele, Huguette a Isabelle.", "question": "Jak dopadla bitva u Dien Bien Phu?", "answers": ["Bitva skončila velkým triumfem pro Vietnamce"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Po jeho spotřebování se začnou vnější vrstvy Slunce pomalu nafukovat a pohlcovat vnitřní planety sluneční soustavy. Slunce přejde do dalšího stadia svého vývoje, které nazýváme červený obr. V něm zůstane Slunce přibližně na 35 milionů let stabilní a zatím bude ve svém jádru spalovat helium (\"odpad\" původních fúzních reakcí) na uhlík a kyslík. Po vyčerpání zásob hélia však bude rozpínání slunečního povrchu pokračovat až se nakonec změní na mladou planetární mlhovinu, která pohltí i ty nejvzdálenější části sluneční soustavy. Z jádra Slunce se stane malá horká a velmi hustá hvězda – bílý trpaslík. Vnější obálky se budou jako planetární mlhovina nadále rozpínat, až se nakonec smíchají s mezihvězdným prostředí a mohou posloužit při vzniku dalších nových hvězd. == Složení soustavy == === Slunce === Slunce je pomyslným centrálním bodem sluneční soustavy. Je výrazně nejhmotnějším tělesem celé soustavy, což mj. způsobuje, že obíhá v těsné blízkosti jejího těžiště. I tak se toto povětšinou nachází mimo samotné Slunce. Vlivem gravitačních sil úměrných sluneční hmotnosti je k němu celá soustava vázána.", "question": "Co je nejhmotnější částí sluneční soustavy?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Titan je zmrzlým světem v nesmírné vzdálenosti od Slunce a jeho atmosféra obsahuje příliš malé množství oxidu uhličitého. Voda se na povrchu vyskytuje jen v pevném skupenství. Vzhledem k těmto potížím považují někteří vědci, například Jonathan Lunine, měsíc Titan za neobyvatelný, avšak vhodný a zajímavý objekt pro experimentální výzkum podmínek, jež panovaly na Zemi na počátku života a před jeho vznikem. Existuje hypotéza, že dopad většího tělesa na Zemi mohl způsobit vyvržení kamenného materiálu s obsahem mikrospór a ten mohl dopadnout na další tělesa ve sluneční soustavě včetně Titanu. Život by se tak mohl rozšířit panspermaticky. Lunine však oponoval, že organismy žijící v uhlovodíkových jezerech Titanu by musely být natolik odlišné od pozemských, že to vylučuje možnost, že by se jeden vyvinul z druhého. V budoucnu by se podmínky pro život na Titanu mohly vylepšit. Přibližně za pět miliard let, až se ze Slunce stane červený obr, by teplota na povrchu mohla stoupnout natolik, že by umožnila výskyt kapalné vody. Pod vlivem snížení množství ultrafialového záření ze Slunce by mohl opadnout uhlovodíkový opar a skleníkový efekt způsobený methanem by mohl hrát mnohem větší roli. V těchto podmínkách by se mohl uchytit život, který by mohl přežít i stovky milionů let, což byla dostatečná doba pro usazení života na Zemi. Přítomnost amoniaku by však proces vzniku života na Titanu mohla zpomalit.", "question": "Jak se jmenuje největší měsíc Saturnu?", "answers": ["Titan"]}
{"title": "Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky", "context": "Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (v anglickém originálu The Hobbit, or There and Back Again) je dobrodružný román anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena, který byl poprvé vydaný 21. září 1937. Vznikl původně jako vedlejší produkt autorem vytvářených legend fiktivní země Středozemě. Zájem o knihu přiměl Tolkiena k sepsání jejího monumentálního pokračování, vydaného pod názvem Pán prstenů, které se setkalo s ještě větším úspěchem. V češtině kniha poprvé vyšla v roce 1978 v překladu Františka Vrby. Kniha je sice určena pro dětské čtenáře, ale zároveň zapadá do autorem budované sítě příběhů a legend. Kniha velmi rozsáhle popisuje především reálie Středozemě a díky tomu se lze do příběhu opravdu ponořit. Tolkien svým dílem stvořil skutečný svět, postavy v příběhu neustále narážejí na minulost Středozemě, na věci, které se staly tak dávno, že si je již nikdo nepamatuje a přesto zasahují do jejich současnosti. Světem a příběhy se inspirovalo mnoho dalších děl, ať už literárních, filmových nebo počítačových her. Do domu hobita Bilba Pytlíka přišel jednoho dne čaroděj Gandalf. Čaroděj pak proti vůli mladého hobita přivedl do jeho nory třináct trpaslíků, před nimiž označil Bilba za vynikajícího lupiče. Takto začíná dobrodružná výprava za získáním pokladu, o který trpaslíky před mnoha lety připravil drak Šmak. Výprava vedená Gandalfem a Thorinem Pavézou již druhého dne opustila Kraj a při cestě k Osamělé hoře se záhy dostala do mnoha nebezpečných situací. Nejprve Bilba a jeho přátele málem snědla trojice zlobrů. Poté výprava navštívila \"Poslední domácký dům\" v Roklince, kde se trpaslíci, hobit a čaroděj setkali s elfy a jejich mocným pánem Elrondem, který jim před dalším putováním poskytnul mnoho důležitých rad. První velkou překážkou při jejich cestě na východ však představoval teprve obtížný přechod Mlžných hor, při němž došlo k dramatickým událostem. Výprava byla v horách zajata skřety. Při zběsilém úprku skřetími tunely se navíc Bilbo ztratil v podzemních jeskyních. Osamocen a ve tmě se nakonec doplazil až na samé dno jeskynního systému, kde narazil na záhadný prsten pohozený na zemi.", "question": "Kdy byla vydána kniha Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky?", "answers": ["21. září 1937"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "K tomu výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství. Již předtím vedla Ruská občanská válka k vytvoření komunistického Sovětského svazu, v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin. Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini, jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu světa. Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl k nastolení výbojného militaristického režimu. Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko, které přeměnilo ve svůj loutkový stát. Ekonomický rozvrat země na počátku třicátých let a již se projevující expanzionistické tendence v Německu měly za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionálních socialistů (NSDAP), který sliboval německému národu zrušení versailleské smlouvy a zajištění \"životního prostoru\" na Východě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem, načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht), a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš. V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní.", "question": "Ve kterém roce Japonsko obsadilo Mandžusko?", "answers": ["1931"]}
{"title": "Rada bezpečnosti OSN", "context": "Rada bezpečnosti je orgán Organizace spojených národů odpovědný za zajištění světového míru, mezinárodní bezpečnosti a řešení konfliktů. Zatímco usnesení ostatních orgánů jsou ve vztahu k členským státům OSN pouze doporučující, rezoluce Rady bezpečnosti jsou závazné a Rada může jejich splnění vynucovat i silou. Tento orgán zasedá stále a do jeho kompetence patří: zachování míru ve světě řešení sporů úprava zbrojení používání sankcí vůči narušiteli podnikání vojenských akcí proti agresoru navrhuje kandidáta na generálního tajemníka spolu s Valným shromážděním volí soudce mezinárodního soudního dvora předkládá zprávy o svojí činnosti valnému shromáždění Rada bezpečnosti jako jediný orgán může nařídit použití síly při řešení ohrožení míru. Rada bezpečnosti je patnáctičlenná. Pět členů jsou tzv. stálí členové se zvláštními pravomocemi, zbylých 10 členů (nestálí členové) je voleno Valným shromážděním OSN na dvouleté období a to tak, že každým rokem se obmění pět členů. Zajímavým faktem je, že všech pět stálých členů Rady bezpečnosti je shodných s pěti jadernými mocnostmi, které jsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Pět stálých členů představovalo vítězné velmoci po druhé světové válce. Byly to: Čínská republika Francie Sovětský svaz USA Spojené království Čína byla reprezentována Čínskou republikou na ostrově Tchaj-wan. Od roku 1971 je Čína v OSN a tedy i v Radě bezpečnosti zastoupena pevninskou Čínskou lidovou republikou.", "question": "Kolik členů Rady bezpečnosti je stálých?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Medlánecké kopce", "context": "Medlánecké kopce Zdroje k infoboxuPřírodní památkaMedlánecké kopceIUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) Medlánecké kopce od Letiště MedlánkyZákladní informace Vyhlášení 1. ledna 1988 Nadm. výška 282 - 338 m n. m. Rozloha 11,82 ha[1] Poloha Stát Česko Česko Okres Brno-město Umístění Brno-Medlánky, Královo Pole Souřadnice 49°14′3,91″ s. š., 16°34′8,05″ v. d. Medlánecké kopce Další informace Kód 1131 Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Přírodní památky v Česku Medlánecké kopce jsou přírodní památka, o celkové rozloze 12,5456 ha, nacházející se na území statutárního města Brna v katastrálních územích Medlánky a Královo Pole. Orgánem ochrany přírody je krajský úřad Jihomoravského kraje. Kus skály na Medláneckém kopci Jedná se o dva chráněné samostatné kopce v severním pokračování Palackého vrchu - severovýchodně položený menší Medlánecký kopec (nadmořská výška 322 m.), ležící na západě katastrálního území Medlánky, a jihozápadně položený větší Střelecký kopec (nadmořská výška 338 m.), ležící na severu katastrálního území Královo Pole. Na dvě územně zcela nesouvisející části je přitom rozdělený i areál této přírodní památky. Jako \"Medlánecké kopce\" se označují z důvodu, že až do 60. let 20. století oba náležely do katastrálního území Medlánky. Na západ od památky se nachází další přírodní památka Netopýrky a o další kilometr větší přírodní památka Mniší hora. Na severu 0,5 kilometru daleko je pak přírodní památka Medlánecká skalka. Důvodem ochrany je lokalita, která je bohatá na teplomilnou květinu (koniklec velkokvětý) a hmyz spadající do biomu stepí. Na letišti AK Medlánky poblíž rezervace se současně vyskytuje i kolonie syslů. Kromě koniklece velkokvětého je pozoruhodný výskyt ostřice úzkolisté (nejsevernější známá lokalita v Česku), černýše rolního, hvozdíku Pontederova. Geologie Skalní podloží, vystupující často na povrch, je tvořeno metabazity brněnského masivu s vložkami žulových porfyrů. Na závětrných východních svazích se nacházejí spraše. Z půd jsou zastoupeny kambizem typická, kambizem eutrofní, rankery a na spraši typické hnědozemě. Flóra Stromové patro zastupuje dub zimní (Quercus petraea) a třešeň ptačí (Cerasus avium), na jižních svazích i akát (Robinia pseudacacia) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), keřové patro brslen bradavičnatý (Euonymus. verrucosus), b. evropský (E. europaeus), krušina olšová (Frangula alnus), růže šípková (Rosa canina), r. vinná (R. rubiginosa), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) a slivoň trnitá (Prunus spinosa). V teplomilných trávnících roste černýš rolní (Melampyrum arvense), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), kozinec dánský (Astragalus danicus), mochna písečná (Potentilla arenaria.", "question": "V kterých katastrálních územích Brna se nacházejí Medlánecké kopce?", "answers": ["Medlánky a Královo Pole"]}
{"title": "Třetí křížová výprava", "context": "O měsíc později však císař Fridrich utonul v říčce Salef a jeho výprava se rozpadla; část armády se rozhodla pro návrat do Evropy a jen zlomek pod velením Barbarossova syna Fridricha Švábského dorazil do Antiochie. Roku 1190 vyrazili také Francouzi a Angličané, kteří si zvolili trasu do Palestiny po moři. Po přezimování na Sicílii v polovině roku křižáci dorazili do Svaté země; předtím ještě anglický král Richard stihl dobýt odpadlickou byzantskou provincii Kypr. Evropané se připojili k místním křižáckým baronům a společně s nimi dobyli mocné přístavní město Akkon, které se na dalších sto let stalo hlavním městem Jeruzalémského království. Král Filip se poté rozhodl pro návrat do Francie, zatímco Richard Lví srdce zůstal po celý další rok. Jeho tažení bylo korunováno několika úspěchy, ale znovu dobýt Jeruzalém se mu nepodařilo. Křížová výprava nakonec skončila příměřím se Saladinem. Pád Jeruzalémského království Související informace naleznete také v článcích Bitva u Hattínu a Obléhání Jeruzaléma (1187). Bitva u Hattínu, obrázek ze středověkého rukopisu Dne 4. července 1187 vojska sultána Egypta a Sýrie Saladina rozdrtila jeruzalémské vojsko v bitvě u Hattínu[4] a zajala hlavní křesťanské velitele včetně jeruzalémského krále Guye de Lusignan.[5] Ve zničeném vojsku byla přítomna většina posádek křižáckých hradů a měst, a v Palestině tak již nebyla síla, která by Saladinovu invazi dokázala zastavit. V polovině září roku 1187 měl již Saladin ve své moci města Akkon, Nábulus, Jaffu, Sidón, Bejrút i Askalon.", "question": "Jak skončila třetí křížová výprava?", "answers": ["příměřím se Saladinem"]}
{"title": "Sebevražda", "context": "Zneužívání návykových látek je druhým nejběžnějším rizikovým faktorem sebevraždy po depresi a bipolární poruše. Se sebevraždami souvisí jak chronické zneužívání látek, tak akutní intoxikace. V kombinaci s osobním zármutkem, například z důvodu úmrtí blízké osoby, se riziko ještě dále zvyšuje. Zneužívání látek je také spojováno s poruchami duševního zdraví. Většina osob je v okamžiku spáchání sebevraždy pod vlivem sedativně-hypnotických látek (jako je například alkohol nebo benzodiazepiny); alkoholismus hraje roli u 15 % až 61 % případů. V zemích s vysokou spotřebou alkoholu a vyšší hustotou míst, kde se alkohol rozlévá, je rovněž vyšší počet sebevražd, přičemž tato souvislost se vztahuje zejména na konzumaci destilovaných alkoholických nápojů, nikoli na konzumaci alkoholu obecně. Přibližně 2,2-3,4 % osob léčených z alkoholismu v určitém okamžiku života umírá na následky sebevraždy. Alkoholici, kteří se pokoušejí spáchat sebevraždu, jsou obvykle muži staršího věku, kteří se o ni již dříve pokusili. Ke 3 až 35 % případů úmrtí osob užívajících heroin dochází v důsledku sebevraždy (přibližně čtrnáctinásobek počtu úmrtí osob, které tuto drogu neužívají). Užívání kokainu a metamfetaminů se sebevraždou velmi úzce souvisí. U osob užívajících kokain je riziko nejvyšší během abstinenční fáze. Osoby užívající inhalanty jsou rovněž vystaveny značnému riziku sebevraždy - v určitém okamžiku života se o ni pokusí přibližně 20 % a více než 65 % o ní uvažuje. Kouření cigaret je s rizikem sebevraždy rovněž spojováno. Pro tuto souvislost existuje jen málo důkazů, byly však vysloveny hypotézy, že ti, kteří mají předpoklad ke kouření, mají rovněž předpoklady k sebevraždě, že kouření způsobuje zdravotní problémy, které lidi následně vedou k myšlenkám na ukončení života, a že kouření má vliv na chemické pochody v mozku, které jsou příčinou sebevražedných sklonů.", "question": "Kolik dětí v období 2001-2005 spáchalo sebevraždu?", "answers": ["35"]}
{"title": "Adenosintrifosfát", "context": "Adenin se rozkládá na ureát. Odbourané nukleotidy se samozřejmě musí stále doplňovat, což se děje složitou biosyntetickou cestou, při níž je purinový skelet adeninu sestavován ze sedmi různých \"dílů\". Nejprve se vytvoří cukerná a fosfátová část molekuly, načež se teprve začne skládat adenin. === Regenerace === Většina ATP se po svém rozkladu na ADP či AMP obvykle znovu regeneruje opětovným dodáním koncových fosfátových skupin. Co se týče AMP, obvykle dochází k reakci AMP + ATP → 2ADP (za katalýzy adenylylkinázou). Hladina ADP by tedy v buňkách postupně vzrůstala, protože ATP se neustále spotřebovává. Existuje nicméně několik mechanismů, které zajišťují fosforylaci ADP na ATP. V buňkách existuje i negativní zpětná vazba, která zajišťuje, že když je hladina ADP v buňce příliš vysoká, dochází k aktivaci enzymů podílejících se na oxidaci cukrů: to stimuluje regeneraci. ATP z ADP.Jednou z možností je tzv. fosforylace na substrátové úrovni, která je obvykle součástí raných fází metabolismu cukrů, nicméně pro některé mikroorganismy představuje jedinou možnost syntézy ATP. V glykolýze vzniká ATP účinkem fosfoglycerátkinázy při přeměně 1,3-bisfosfoglycerátu na 3-fosfoglycerát a dále účinkem pyruvátkinázy při přeměně fosfoenolpyruvátu na pyruvát. V Krebsově cyklu přímo ATP zpravidla nevzniká, ale v reakci katalyzované sukcinyl-CoA-syntetázou dochází ke vzniku GTP, jenž může být snadno na ATP převeden: ADP + GTP ⇆ ATP + GDP. Speciální možností je vznik ATP ve svalech přenosem fosfátové skupiny z kreatinfosfátu (či argininfosfátu) na ADP za vzniku ATP a kreatinu (resp. argininu) – tato reakce vytváří pohotovou zásobu energie v průběhu svalové práce.Tyto všechny jmenované metody však zpravidla nemají takový význam, jako reakce odehrávající se v mitochondriích a plastidech, případně na prokaryotických cytoplazmatických membránách. Ve všech případech jde o to nějakým způsobem vytvořit protonový gradient napříč membránou. Tento gradient protonů podle chemiosmotické teorie vytváří dostatečný zdroj energie pro činnost enzymu ATP syntázy, což je molekulární motor umožňující regeneraci ATP z ADP. Způsobů, jak vytvořit protonový gradient, je celá řada a k nejvýznamnějším patří zejména světelná fáze fotosyntézy (a na ni navazující fotofosforylace), dýchací řetězec jako součást buněčného dýchání, případně činnost bakteriorodopsinu některých archebakterií.", "question": "Jaká zkratka se používá pro adenosintrifosfát?", "answers": ["ATP"]}
{"title": "Obléhání Brna (1645)", "context": "Obléhání Brna (3. května – 23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojáků generála Lennarta Torstensona. Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce). Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů. Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně. Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny. Krytou cestou (strada coperta) pak spojil vlastní město se Špilberkem. Svou rozhodností a přístupem k zajištění obrany města si velitel de Souches brzy získal vážnost.", "question": "Kdo tvořil brněnskou posádku během obléhání Brna v roce 1645?", "answers": ["500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice"]}
{"title": "Norsko", "context": "Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmå celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Rozloha 323 758 kilometrů čtverečních z něj činí 8. největší stát v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo – Stor Oslo). Norsko je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen, jež leží nedaleko Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetø v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě. Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné.", "question": "Jaké je hlavní město Norska?", "answers": ["Oslo"]}
{"title": "Tajuplný ostrov", "context": "Tajuplný ostrov (1875, L'île mystérieuse) je jeden z nejznámějších románů francouzského spisovatele Julesa Verna z jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires). Tvoří závěrečný díl volné trilogie, do které ještě patří Děti kapitána Granta (1867-1868, Les enfants du capitaine Grant) a Dvacet tisíc mil pod mořem (1869-1870, Vingt mille lieues sous les mers). S předcházejícím díly je spjat některými postavami a částečně i místem děje. Mezi jednotlivými díly však panuje časový nesoulad (viz níže). == Děj románu == Za americké občanské války \"Severu proti Jihu\" uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečníci našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Verne tím oslavuje lidskou solidaritu, sílu kolektivu a přátelství mezi lidmi. S románem Dvacet tisíc mil pod mořem spojuje knihu Tajuplný ostrov postava umírajícího kapitána Nema, jehož ponorka Nautilus má na ostrově základnu. Tím se z klasické \"robinzonády\" stal vědeckofantastický román. Kapitán Nemo nejprve tajně trosečníkům pomáhá a torpédem zničí loď pirátů, nemůže však odvrátit sopečnou katastrofu, jež ostrov zničí. Po objevení Nemo trosečníky seznámí se svou minulostí: Je indický kníže Dakkar, který byl duší povstání sipáhijů v roce 1857.", "question": "Kdo je autorem románu Tajuplný ostrov?", "answers": ["Julesa Verna"]}
{"title": "Sametová revoluce", "context": "Sametová revoluce (slovensky: nežná revolúcia) je označení období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi. Vyjma událostí ze 17. listopadu, kdy byli demonstranti napadeni Veřejnou bezpečností, nebyla revoluce provázena násilím a během státního převratu nebyl zmařen jediný život. Pro svůj nenásilný charakter se tato revoluce označuje jako \"sametová revoluce\". Ačkoliv nebylo pro převzetí moci použíto násilí, výsledkem byla hluboká, revoluční, celospolečenská změna. Není zřejmé, kdo poprvé užil název \"sametová revoluce\". Podle Petra Pitharta panuje shoda, že to byli nějací zahraniční novináři. Termín se pak začal využívat jako synonymum pro revoluce, u kterých je moc získána bez násilí. Využíval se například i pro \"revoluci\" v Gruzii, která se řadí mezi tzv. \"barevné revoluce\" a v roce 2003 vedla k pádu prezidenta Eduarda Ševardnadzeho. Související informace naleznete také v článku Listopad 1989. V 80. letech 20. století se začínal hroutit Východní blok díky nespokojenosti občanů s politickým a ekonomickým vývojem jednotlivých států, což v Polsku v roce 1980 vyústilo v masové protesty v Gdaňských loděnicích, které měly za následek vznik nezávislých odborů Solidarita, jehož členy bylo v roce 1981 okolo 10 milionů Poláků.", "question": "Kdy začala sametová revoluce?", "answers": ["17. listopadem a 29. prosincem roku 1989"]}
{"title": "Česko", "context": "národní přírodní památky (120) přírodní památky (1531) == Politický systém == Česká republika je zastupitelská demokracie, parlamentní republika. Výkonnou mocí disponuje prezident a vláda, přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený přímou volbou. Prezident jmenuje se souhlasem Senátu soudce Ústavního soudu, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě státního rozpočtu a ústavních zákonů). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy jmenuje na jeho návrh. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády. Prezident tradičně sídlí na Pražském hradě, k dispozici má též zámek v Lánech. Uděluje či propůjčuje státní vyznamenání. Nejvyššími státními vyznamenáními jsou Řád Bílého lva, Řád Tomáše Garrigua Masaryka, Medaile Za hrdinství a Medaile Za zásluhy. Centrální bankou státu je nezávislá Česká národní banka, která mj. vydává českou měnu, českou korunu. Parlament České republiky je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Sněmovna sídlí v Thunovském paláci, Senát ve Valdštejnském paláci na Malé Straně. Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti, poskytuje ochranu základním (ústavním) právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení. Není ale součástí systému obecných soudů, vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud, působící v civilní i trestní justici, a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví. === Vláda a státní správa === Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky.", "question": "Je parlament České republiky dvoukomorový?", "answers": ["Parlament České republiky je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem."]}
{"title": "Indie", "context": "Během posledních zhruba tří dekád se také zvýšil význam služeb a čím dál více Indů pracuje v cestovním ruchu, bankovnictví a spojích. V zahraničí jsou Indové a jejich firmy úspěšní v oblasti IT, talentovaní indičtí vědci si nezřídka volí kariéru v Silicon Valley nebo prestižních amerických vědeckých ústavech; fenoménem se též stal outsourcing indických telemarketerů a telefonních operátorů pro větší americké korporace – zejména v první dekádě 21. století. Ve stejné době se o potenciálu Indie (stejně jako Číny) začíná mluvit jako o obrovském \"vynořujícím se trhu\" s pevně rostoucí ekonomikou, zvyšující se životní úrovní i kupní silou více než miliardy jejích obyvatel. Od roku 2001 se Indie stala součástí volného hospodářského uskupení známého pod akronymem BRICS. V srpnu 1969 byla založena Indická kosmická agentura (anglicky ISRO – Indian Space Research Organisation). Dnes v ní pracuje kolem 20 tisíc lidí a řídí několik misí současně. 14. listopadu 2008 dopadla na povrch Měsíce první indická sonda. Oddělila se z družice Čandraján-1, která byla ze Země vyslána 22. října 2008. Indie se tak stala další mocností, která dokázala přistání na Měsíci zvládnout. Indický solární program plánuje výstavbu solárních zařízení o výkonu 200 gigawattů do roku 2050, zhruba o třetinu více než byla celková indická energetická výrobní kapacita v roce 2009.", "question": "Kdy dopadla na povrch měsíce první indická sonda?", "answers": ["14. listopadu 2008"]}
{"title": "Václav Klaus", "context": "Podle Klause by se Rath díky svému předsednictví ČLK dostal do střetu zájmů. Rath nakonec 2. listopadu 2005 z funkce prezidenta ČLK abdikoval a Klaus jej 4. listopadu jmenoval do funkce ministra zdravotnictví. Přístupovou smlouvu k Evropské unii podepsal Václav Klaus spolu s tehdejším premiérem Vladimírem Špidlou 16. dubna 2003 v Aténách. Smlouvu o Ústavě pro Evropu jménem prezidenta Klause za Českou republiku podepsali 29. října 2004 v Římě tehdejší premiér Stanislav Gross a tehdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda. Václav Klaus však poté vystupoval jako kritik evropské integrace a fungování Evropské unie. Byl pro ekonomické svobody, ale odmítal bruselský politický centralismus i politickou integraci, která by podle Klause byla možná jen za cenu války. Demokratická kontrolovatelnost výkonné moci není podle něho možná v ničem větším, než v národním státě. Ve své knize Česká republika na rozcestí - Čas rozhodnutí z roku 2013 došel až k názoru, že nejlépe by pro Českou republiku bylo, pokud by z \"antidemokratické\" Evropské unie vystoupila. Klausův \"euroskepticismus\" či \"eurorealismus\" bývá kritizován, například Daniel Esperza z Palackého univerzity v Olomouci považuje (2010) Klausův euroskepticismus ze hlavní příčinu náhlého odmítnutí České republiky na mezinárodní scéně. Podle jeho názoru se Klaus ideologicky inspiroval britským euroskepticismem, což je ale v rozporu s politickou realitou České republiky, jež nemá velmocenské postavení ani alternativu v podobě Commonwealthu jako Velká Británie.", "question": "Kdo byl českým prezidentem v roce 2009?", "answers": ["Václav Klaus"]}
{"title": "Medvěd hnědý", "context": "Zbarvení srsti se značně liší podle několika poddruhů (viz níže), ale všeobecně se pohybuje od žlutavě plavé až po tmavě černou. Mnozí jedinci mají navíc bílý nebo stříbřitý odstín srsti, což má za následek prošedivělý vzhled. Ani velikost není pevně stanovena a kolísá u jednotlivých populací podle množství dostupné potravy. Nejmenším poddruhem je přitom medvěd syrský a největším medvěd kodiak. Přítomnost medvěda hnědého můžeme zaznamenat i podle jeho charakteristických stop - přední je širší, zadní připomíná otisk lidské nohy, akorát má na rozdíl od ní viditelné silné drápy. Pohlaví se od sebe liší pouze velikostí (samec je o 38-50 % větší než samice), mladí jedinci mají do druhého roku života bílý pruh na hrdle. V současné době se počet volně žijících medvědů hnědých odhaduje na 200 000 jedinců a dle Červeného seznamu IUCN jde o málo dotčený druh. Největší populace žijí v Rusku (120 000 jedinců), Spojených státech (32 500 jedinců) a Kanadě (21 750 jedinců). V Evropě žije zhruba 14 000 jedinců v desíti oddělených populacích, od západního Španělska po východní Rusko a od severní Skandinávie po jižní Rumunsko a Bulharsko. Nevyskytuje se na Britských ostrovech a ve Skandinávii a Francii je kriticky ohrožený, velice nízký počet volně žijících jedinců byl zaznamenán ve střední Evropě. Karpatské populace medvěda hnědého jsou nejpočetnější v evropské části Ruska, kde žije 4 500 až 5 000 jedinců. Prehistorické pozůstatky potvrzují, že medvěd hnědý dříve žil v Asii, Evropě, Severní Americe a v pohoří Atlas v Africe. V mnohých oblastech původního areálu rozšíření je však nyní zaniklý nebo kriticky ohrožený. V Severní Americe se vyskytuje poddruh medvěda hnědého zvaný medvěd grizzly.Na Aljašce, kde jsou velice hojní, se vyskytuje na východě od Yukonu po Severozápadní teritoria a na jihu od Britské Kolumbie po západní Alberty.", "question": "Na území kterého státu žije největší populace medvědů hnědých?", "answers": ["Rusku"]}
{"title": "Matěj Němeček", "context": "Vystudoval loutkovou scénografii na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. V letech 2005 – 2008 byl v angažmá Loutkohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde vytvořil scénu a loutky k představením Malá čarodějnice, Kuba Kubula a Kuba Kubikula, Fimfárum, Ten náš Betlém, Královna hadů a Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Byl rovněž u vzniku představení (dnes divadelně hudební skupiny) Kašpárek v rohlíku, na jejímž vizuálním stylu se zásadním způsobem autorsky podílel. Spolu s Danielou Klimešovou byl autorem řady průvodových představení pouličního divadla. Divadelní projekty (výběr) 2000 Průvod vodnáře a draka (pouliční průvodové divadlo v rámci projektu Praha, evropské město kultury) 2001 Archa děje (pouliční průvodové divadlo, Praha) 2002 Nikola Šuhaj (divadlo Disk, režie SKUTR) 2003 Hudební jednotka (pouliční průvodové divadlo, Karlovy Vary) 2005 Pocítění vousů (divadlo DISK, režie Alžběta Tichoňová) 2005 Pramenění (autorský site specific projekt, Mlýnská kolonáda Karlovy Vary) 2006 Akvabely (klub Divadla J. K. Tyla v Plzni, režie Vilém Dubnička) 2007 Vyhnání nudy z Prahy (pouliční průvodové divadlo, Praha, režie Števo Capko) 2007 Benátská dvojčata (Městské divadlo Mladá Boleslav, režie Števo Capko) 2007 Plačky (Divadlo Archa, režie SKUTR) 2008 Don Juan (Divadelní léto pod plzeňským nebem, režie Vilém Dubnička) 2008 Dorotka (Švandovo divadlo, režie Štěpán Pácl) 2008 Lazy varieté (Cirkus Sacra, režie Števo Capko) 2009 Revizor (Divadelní léto pod plzeňským nebem, režie Vilém Dubnička) Komiks a ilustrace Jeho nejznámějším komiksem je John Doe, který vyšel jako samostatný sešit. Kromě toho byl autorem několika menších prací, zveřejněných v antologiích CZekomiks a Kontraband. Ilustroval alba Kašpárek v rohlíku a Kašpárek navždy. Ilustroval rovněž knihu Zdeňka Jecelína Blíženci z ledové pouště. Logo Kašpárka v rohlíku Autoritní data: AUT: xx0071976 | ISNI: 0000 0001 0996 4162 | VIAF: 85769010", "question": "Jak se jmenuje nejznámější komiks Matěje Němečka?", "answers": ["John Doe"]}
{"title": "Shannon Leto", "context": "Shannon Christopher Leto (* 9. březen 1970) je americký zpěvák a textař a především bubeník skupiny 30 Seconds to Mars. Skupinu založil spolu se svým bratrem Jaredem Leto roku 1998 v Los Angeles. Roku 2002 vydali své debutové album s názvem Thirty Seconds to Mars, které se shledalo s pozitivním ohlasem, ale světové slávy se skupina dočkala až po třech letech s vydáním druhého alba A Beautiful Lie. Roku 2009 vydali album This is War a roku 2013 ho následovalo album Lust, Love, Faith and Dreams. Tyto alba byli velmi úspěšná, ale samozřejmě se setkaly i s kritikou. Důkazem o velké základně fanoušků je i počet prodaných alb, v září roku 2014 bylo prodáno více než 15 milionů alb po celém světě. Shannon Leto starší bratr zpěváka Jareda Leta - je bubeník v kapele 30 Seconds To Mars, příležitostný herec a fotograf. Shannon Leto spolupracoval i na jiných projektech například ve spolupráci s Antoine Becksem, nahrávání se skupinou The Wondergirls a nebo příležitostné hraní s kapelou Street Drum Corps. Za svou hudbu a talent získal kladnou kritiku od hudebníků i kritiků. == Život == Shannon Leto se narodil v Bossier City v Louisianě. Jeho matka Constance Leto (rozená Metrejonová) je cajunského původu. Když byl ještě dítě, jeho rodiče se rozvedli a Shannon i se svým mladším bratrem Jaredem zůstali s matkou a přestěhovali se k jejím rodičům. Otec se znovu oženil, ale když Shannonovi bylo 10 let, spáchal sebevraždu. Letovi se často stěhovali z rodné Louisiany do různých měst po celé zemi. Shannon má kromě svého vlastního bratra i dva nevlastní z otcova druhého manželství. Matka Constance se účastnila hippie hnutí a podporovala své syny v dělání hudby. O bicí se začal zajímat v okamžiku, kdy začal hrát se svým bratrem. Shannon jednou řekl: ,,Pocházím z docela umělecké rodiny. Všude byly plátna, barvy, nástroje a spousta dalších věcí. Jako dítě jsem hrál na hrnce a pánve, takže tak nějak z toho vyplynuly bicí, byl to prostě přirozený proces.\" V deseti letech dostal svoje první bicí, začal se na ně učit a rozvíjet svůj vlastní styl hraní.", "question": "Založil skupinu spolu se svým bratrem Jaredem Leto roku 1998 v Bossier City?", "answers": ["Skupinu založil spolu se svým bratrem Jaredem Leto roku 1998 v Los Angeles."]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Mikuláš Koperník (polsky Mikołaj Kopernik) (19. února 1473, Toruň - 24. května 1543, Frombork) byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie. Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník) a na Marsu (Koperník). a také v roce 2009 objevený prvek kopernicium s protonovým číslem 112. Narodil se v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech. V roce 1510 se přenesl do Fromborku a sestavil mapu Warmie. Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře. Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium. V letech 1516 až 1519 působil ve funkci správce kapitulního majetku se sídlem v Olštýně. Přivedl nové osadníky na hospodářství kapituly a s úspěchem připravoval olštýnský hrad k obraně před očekávaným útokem křižáků. V roce 1522 na sjezdu stavů Královského Pruska ve městě Grudziądz přednesl traktát o mincích. Působil v mnoha úřadech, byl poslancem, kancléřem, vizitátorem a kapitulním správcem.", "question": "Kde se narodil Mikuláš Koperník?", "answers": ["Toruň"]}
{"title": "Petr Janda", "context": "Od syna Petra má dva vnuky Matouše (* 1991) a Petra (* 1995) a od dcery Marty vnučku Marii (* 2013). == Kytary a aparáty == V počátcích své kariéry hrál Petr Janda na české kytary, zejména na model Jolana Grazioso. Jeho nejslavnější kytarou se stal černý Gibson Les Paul z 50. let, kterého můžeme slyšet na albech z 2. poloviny 70. let a první poloviny 80. let minulého století. Později Janda používal řadu různých kytar, zejména kytary Ibanez a Fender Stratocaster. Co se aparátů týká: většinu své kariéry používal lampové zesilovače Marshall, v posledních letech přešel na lampové aparáty Hughes & Kettner. Na koncertě Olympic 50 let v O2 areně použil kytaru Ibanez JEM. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Janda ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Janda 13. komnata Petra Jandy Petr Janda - video z cyklu České televize Na plovárně", "question": "Kdo je frontmanem skupiny Olympic?", "answers": ["Petr Janda"]}
{"title": "Thomas Alva Edison", "context": "Thomas Alva Edison (11. února 1847, Milan, Ohio, USA – 18. října, 1931 West Orange, New Jersey, USA) byl americký vynálezce a podnikatel. Na jeho jméno je vedeno 2332 patentů, další tisíce jich registrovaly jeho firmy. Mezi nejznámější Edisonovy vynálezy patří fonograf (předchůdce gramofonu) a mylně je k nim počítána i žárovka, kterou ovšem pouze zdokonalil a nechal si patentovat. Edison je také zakladatelem dodnes vydávaného prestižního časopisu Science. V roce 1886 se přestěhoval do menšího města West Orange (asi 45 000 obyvatel), ve státě New Jersey na východním pobřeží USA. Zde vybudoval Glenmont – rozsáhlý areál výzkumných pracovišť, jehož celková rozloha činí 5,5 hektaru. Ten je dnes spravován jako národní památka Edison National Historical Site. Hlásil se ke křesťanskému vyznání, vynikal svojí podnikavostí, pracovitostí a cílevědomostí. Byl dvakrát ženatý, z každého manželství měl tři děti. Společně se svojí druhou manželkou je pochován v Glenmontu ve West Orange, v místech, kde strávil podstatnou část svého života. V den jeho pohřbu 21. října 1931 byly na Edisonovu počest v USA zhasnuty všechny žárovky. Neměl lehké dětství. Od malička byl hodně nemocný, do školy chodil pouze krátce. Už jako chlapec se velmi zajímal o přírodní vědy. Ve svých 10 letech ve sklepě domu, kde s rodiči bydlel, vybudoval malou chemickou laboratoř. Chemikálie byly drahé, musel si na ně vydělávat prodejem zeleniny a roznáškou novin. Jeho život silně ovlivnil fakt, že při svých pokusech[zdroj? ] částečně ohluchl. V 15 letech začal vydávat vlastní noviny – The Weekly Herald. Vystřídal různá zaměstnání, mnoho jeho prvních vynálezů souviselo se skutečností, že pracoval jako telegrafista. Tiskací telegraf, duplexní telegraf a vícekanálový automatický telegraf patřily mezi první vynálezy, které Edison prodal. Utržené desítky tisíc dolarů investoval do laboratoře v Menlo Park.", "question": "Kdy byl pohřben Thomas Alva Edison?", "answers": ["21. října 1931"]}
{"title": "Frank Wilczek", "context": "Frank Wilczek Frank Wilczek Narození 15. května 1951New York, USA Alma mater Princetonská univerzitaChicagská univerzitaMartin Van Buren High School Povolání fyzik, profesor, teoretický fyzik a vysokoškolský učitel Zaměstnavatelé Univerzita v Leidenu (od 1998)University of California, Santa BarbaraMassachusettský technologický institut Ocenění MacArthurova cena (1982)Sakurai Prize (1986)Diracova medaile (ICTP) (1994)Dirac Prize (1994)Lorentzova medaile (2002)… více na Wikidatech Nábož. vyznání agnosticismus Manžel(ka) Betsy Devineová (od 1973) Web www.frankwilczek.com multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Frank Wilczek (* 15. května 1951 New York) je americký fyzik polsko-italského původu, profesor fyziky na MIT a nositel Nobelovy ceny za fyziku (2004), kterou obdržel spolu s Davidem Grossem z Kalifornské univerzity a Davidem Politzerem z Kalifornského technologického institutu „za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce“[1]. Dále je nositelem mj. Diracovy medaile, Sakuraiovy ceny, Lorentzovy medaile a pamětní medaile MFF UK.[2] Životopis Narodil se 15. května 1951 v New Yorku. Jeho matka byla italského původu, otec pocházel s Polska. Wilczek navštěvoval střední školu Martina van Burena, kde jeho rodiče a vyučující rozpoznali Wilczekův talent. Již od dětství ho velmi bavily matematické hádanky a záhady, zaujal ho také výzkum vesmíru. Rozhodl se tedy pro vysokoškolské studium matematiky. Roku 1970 získal bakalářský titul na Chicagské univerzitě, v roce 1972 magisterský titul na Princetonské univerzitě, již v této době ho ale začala zajímat fyzika, především fyzikální symetrie a elektroslabé interakce, proto nastoupil k doktorskému studiu u Davida Grosse. O dva roky později získal z fyziky doktorský titul. V Princetonu poté do roku 1981 vyučoval a získal zde i titul profesora. Následně působil na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, Harvardově univerzitě a na Institutu pro pokročilá studia v Princetonu. Od roku 2000 zastává funkci profesora na Massachusettském technologickém institutu. V roce 2004 získal Wilczek, jeho postgraduální vedoucí David Gross a také David Politzer Nobelovu cena za fyziku za 31 let starou práci, kdy objevili asymptotickou volnost v silné interakci. Jedná se o skutečnost, že v případě kdy k sobě budeme přibližovat dvě barevně nabité částice (barva je druh náboje v silné interakci), velikost interakce mezi nimi bude slábnout až k nule pro velmi malé vzdálenosti mezi částicemi.", "question": "Odkud pocházel otec fyzika Franka Wilczeka?", "answers": ["s Polska"]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Ve stejné době také porodila druhou dceru Evu (1904). Pierre Curie však dne 19. dubna 1906 přišel o život, a to tak, že ho přejel nákladní koňský povoz. Marie Curie-Skłodowská tak ztratila životního druha i spolupracovníka. Dne 13. května téhož roku se fakultní rada rozhodla zachovat katedru vytvořenou pro Pierra Curie a svěřila ji Curie-Skłodowské, spolu s řízením laboratoře. Tak Curie-Skłodowská vyšla ze stínu. Stala se první profesorkou Sorbonny. Vinou toho, že manželé Curieovi ještě před Pierrovou smrtí odmítli dát si patentovat postup přípravy radia z rud, ochudili se o značné finanční prostředky použitelné např. pro výstavbu laboratoře - obtížné získávání peněz po velkou část jejich kariéry ztěžovalo a značně zpomalovalo výzkum. V lednu roku 1911 nebyla o jeden hlas zvolena do Francouzské akademie věd (Académie des sciences). V prosinci téhož roku však dostala svou druhou Nobelovu cenu (za chemii), díky které přesvědčila francouzskou vládu, aby vyčlenila prostředky na vytvoření nezávislého Ústavu pro radium (Institut du radium), který byl založen v roce 1914 a ve kterém se prováděly výzkumy z oblasti chemie, fyziky a lékařství. Tento ústav se stal líhní nositelů Nobelových cen - vyšli z něho ještě čtyři, mezi nimi i Mariina dcera Irè Joliot-Curie a Mariin zeť Frédéric Joliot, kteří získali Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity. Během 1. světové války se Curie-Skłodowska stala šéfem vojenské lékařské buňky, která se zabývala organizací polních rentgenografických stanic, které vyšetřily celkem více než 3 milióny případů zranění francouzských vojáků. Po válce Curie-Skłodowska nadále vedla Ústav pro rádium v Paříži a zároveň cestovala po světě, kde její nadace pomáhala zakládat lékařské ústavy pro léčbu rakoviny. U Marie Curie-Skłodowské na ústavu také dva roky studoval František Běhounek (v letech 1920-1922), který po návratu zkoumal radioaktivitu v jáchymovských dolech. V roce 1925 Marie Curie-Skłodowska sfárala do dolu Svornost v Jáchymově. Absolvovala také cestu po Spojených státech, kde převzala mnoho čestných titulů a také dostala od amerického prezidenta slavnostně gram radia pro výzkum a léčbu nemocných. V roce 1932 s pomocí polského prezidenta Moścického byl jeden z takovýchto institutů založen ve Varšavě. Prvním vedoucím se stala Mariina sestra Bronisława. Maria Curie-Skłodowska zemřela 4. července 1934 v sanatoriu Sancellemoz u Passy (Haute-Savoie) na leukemii způsobenou zřejmě ionizujícím zářením materiálů, se kterými pracovala bez ochranných prostředků. Byla pohřbena vedle Pierra v Sceaux. V roce 1995 byla pro své zásluhy jako první žena pochována pod kopulí pařížského Pantheonu.", "question": "Kde byla pochována Marie Curie-Skłodowska?", "answers": ["pod kopulí pařížského Pantheonu"]}
{"title": "Igor Jevgeněvič Tamm", "context": "Igor Jevgeněvič Tamm (rusky И́г Е́н Т, Igor Jevgeňjevič Tamm; 26. červnajul./ 8. července 1895greg Vladivostok, Rusko - 12. dubna 1971 Moskva, SSSR) byl sovětský fyzik. Spolu s dalším sovětským fyzikem Iľjou Michajlovičem Frankem na základě klasické elektrodynamiky vypracoval přesnou teorii vzniku Čerenkovova záření. Za tuto práci obdržel v roce 1958 spolu s Pavlem Alexejevičem Čerenkovem a Iľjou Frankem Nobelovu cenu za fyziku. V letech 1913-1914 studoval fyziku na univerzitě v Edinburghu. Po návratu do Ruska dokončil své studium v r. 1918 na Moskevské státní univerzitě a dále pokračoval v akademické a pedagogické kariéře na sovětských univerzitách a v Akademii věd SSSR (akademik od r. 1953). V letech 1920-1944 úzce spolupracoval s prof. Mandelštamem. Od r. 1934 byl šéfem teoretického oddělení v Ústavu L. N. Lebedova AV v Moskvě. Ve svých pracích se zabýval mnoha teoretickými problémy, mimo jiné i teorií atomového jádra, otázkami teorie relativity a kvantové fyziky a fyzikou kosmického záření. Za svou práci na vysvětlení vzniku Čerenkovova záření obdržel v roce 1958 Nobelovu cenu za fyziku. Významné jsou i jeho práce týkající se řízené termonukleární reakce, na kterých spolupracoval s A. D. Sacharovem. Spolu s ním navrhl reaktor s řízenou termonukleární fúzí označovaný jako \"TOKAMAK\". V poválečných letech se také velmi významně podílel na vývoji termojaderné zbraně. Obrázky, zvuky či videa k tématu Igor Jevgeněvič Tamm ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Igor Jevgeněvič Tamm", "question": "Kdy se narodil Igor Jevgenijevič Tamm?", "answers": ["8. července 1895"]}
{"title": "Li Ning", "context": "bronz MS 1983 kruhy bronz MS 1983 prostná bronz MS 1985 prostná Li Ning (čínsky pchin-jinem Lǐ Níng, znaky zjednodušené 李, * 10. března 1963, Laj-pin) je čínský podnikatel a bývalý gymnasta. Získal tři zlaté olympijské medaile, všechny na olympiádě v Los Angeles roku 1984 (prostná, kůň našíř, kruhy). Na stejných hrách získal též dvě stříbra (družstva, přeskok) a jeden bronz (víceboj).[1] Pro Čínu měl tento úspěch velký význam, neboť šlo o první olympijské hry, jichž se zúčastnila. Má rovněž dvě zlaté z mistrovství světa (družstva 1983, kruhy 1985). Sportovní kariéru ukončil v roce 1988 a založil si firmu Li-Ning na výrobu sportovního oblečení. Úspěšný podnik z něj učinil 407. nejbohatšího Číňana (k roku 2014). Při zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Pekingu roku 2008 se mu dostalo cti zapálit olympijský oheň. Jeho ženou je bývalá gymnastka Čchen Jung-jen, držitelka bronzové medaile ze stejné olympiády, na níž se Li proslavil. Odkazy Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Li Ning na anglické Wikipedii. ↑ Li Ning Bio, Stats, and Results. Olympics at Sports-Reference.com [online]. [cit. 2017-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-04. (anglicky) Externí odkazy Li Ning v databázi Olympedia (anglicky) mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Olympijští vítězové ve sportovní gymnastice - prostná 1932: István Pelle • 1936: Georges Miez • 1948: Ferenc Pataki • 1952: William Thoresson • 1956: Valentin Muratov • 1960: Nobujuki Aihara • 1964: Franco Menichelli • 1968: Sawao Kató • 1972:.", "question": "Kolik zlatých olympijských medailí získal za svůj život Li Ning?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Slavnosti sněženek", "context": "Slavnosti sněženek je český barevný film natočený v roce 1983 režisérem Jiřím Menzelem podle stejnojmenné knihy Bohumila Hrabala, který ve filmu i sám hraje malou epizodní roli. Film vypráví o svérázných obyvatelích rekreační osady a blízké vesnice, o jejich zálibách a vzájemných vztazích. Děj filmu se odehrává v polabské osadě Kersko nedaleko od Sadské. Rudolf Hrušínský ..... Jarin Franc Blažena Holišová ..... paní Francová Blanka Lormanová ..... mladá Francová Jaromír Hanzlík ..... Leli Johanna Tesařová ..... družka Leliho Jiří Schmitzer ..... hostinský Láďa Novák Marie Spurná ..... paní Nováková Libuše Šafránková ..... učitelka Zdeněk Svěrák ..... řidič trabanta Zdena Hadrbolcová ..... vedoucí prodejny Jednoty Pavel Vondruška ..... Holý Petr Brukner ..... traktorista Janeček Ferdinand Havlík ..... akademický malíř Junek Slavnosti sněženek na Kinoboxu.cz Slavnosti sněženek v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo režíroval film Slavnosti sněženek?", "answers": ["Jiřím Menzelem"]}
{"title": "Boberská stráň", "context": "Zdroje k infoboxuPřírodní památkaBoberská stráň Letecký pohled na stráňZákladní informace Vyhlášení 18. února 1981 Vyhlásil Ministerstvo kultury ČSR Nadm. výška 660 - 850 m n. m. Rozloha 18,86 ha Poloha Stát Česko Česko Okres Trutnov Umístění Žacléř Souřadnice 50°39′9,49″ s. š., 15°54′24,56″ v. d. Boberská stráň Další informace Kód 285 Obrázky, zvuky či videa v Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.Tento box: zobrazit • diskuse Přírodní památky v Česku Boberská stráň byla přírodní památka ev. č. 285 na severovýchodních svazích Žacléřského hřbetu[1], poblíž obce Žacléř v okrese Trutnov. Oblast spravovala Správa KRNAP. Důvodem ochrany byla typická submontánní květnatá bučina a suťový porost v Krkonoších. Památka byla zrušena k 1. dubnu 2008 kvůli začlenění do NP Krkonoše. Galerie Pohled do svahu Krmelec Záryp Odkazy Související články Seznam chráněných území v okrese Trutnov Reference ↑ RYBÁŘ, Petr; a kolektiv. Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Hradec Králové: Kruh, 1989. 392 s. 46-011-89. Kapitola Boberská stráň, s. 29. Pahýl", "question": "Proč byla zrušena přírodní památka Boberská stráň?", "answers": ["kvůli začlenění do NP Krkonoše"]}
{"title": "Pratur", "context": "turovití (Bovidae) Podčeleď tuři (Bovinae) Rod tur (Bos) Binomické jméno Bos primigeniusBojanus, 1827 Areál rozšíření Areál rozšíření Poddruhy a formy † Bos primigenius primigenius – pratur euroasijský † Bos primigenius namadicus – pratur indický † Bos primigenius mauretanicus – pratur africký Bos primigenius f. taurus – tur domácí Bos primigenius f. indicus – zebu Některá data mohou pocházet z datové položky. Pratur (Bos primigenius) je vyhynulý zástupce rodu Bos. Druh v současné době přežívá pouze v podobě domestikovaných forem tur domácí (Bos primigenius f. taurus) a zebu (Bos primigenius f. indicus). Popis Jednalo se o mohutné zvíře dosahující kohoutkové výšky ke 2 metrům a hmotnosti 800 až 1000 kg. Býci měli krátkou černou srst s šedivým či nažloutlým pruhem přes celý hřbet, krávy hnědočervenou. Rozšíření Tento pomník v Jaktorově připomíná, že zde uhynul poslední pratur na této planetě. Původně byl rozšířen na většině území Evropy a středního Východu. Již od paleolitu byl oblíbenou lovnou zvěří člověka. V pátém století př. n. l. vymřel v jižním Řecku a v 1. století př. n. l. vymizel v jižní části Balkánského poloostrova. V Česku zmizel na rozhraní raného a vrcholného středověku a ve 13. století přežíval již jen v Polsku, Litvě, Moldavsku, Sedmihradsku a Východním Prusku. Nejdéle přežil v Polsku, kde byl odedávna pod ochranou králů. Poslední kus zde uhynul roku 1627 v rezervaci u městečka Jaktorova, asi 50 km jihozápadně od Varšavy.", "question": "Jaké je zvíře pratur?", "answers": ["je vyhynulý zástupce rodu Bos"]}
{"title": "Modrá", "context": "Modrá barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je žlutá. Modrá patří mezi tzv. studené bavy. Některé kultury nerozlišují mezi modrou a zelenou barvou. Modrá barva má uklidňující efekt; někdy též evokuje pocit autority, bezpečí nebo úspěchu. Dále symbolizuje: důvěru, důvěryhodnost důstojnost věrnost, loajalita etablovanost (např. zavedená, fungující značka) moc umírněnost, klid chlad Denní obloha má modrou barvu, to je způsobeno Rayleighovým rozptylem světla na molekulách vody. Stejně tak i tlustá vrstva vody má modrou barvu, protože voda pohlcuje červené světlo (s vlnovou délkou kolem 750 nm). (Oproti tomu je těžká voda bezbarvá, neboť absorbuje záření vyšších vlnových délek.) Modrá barva. se používá na mnoho uniforem, takže jejich nositelům se pak přezdívá např. \"modrá armáda\" (pro železničáře) apod. Modré límečky je v angličtině označení dělníků - proti bílým límečkům úředníků Modrá barva obecně označuje muže či chlapce, oproti růžové, která označuje ženy a dívky. Termín \"člověk s modrou krví\" označuje člověka z aristokracie. Důvodem je, že skrz neopálenou kůži jsou lépe vidět modře zbarvené žíly. V Microsoft Windows se jako \"modrá smrt\" označuje havárie operačního systému, při které se chybové hlášení zobrazí přes celou modře zbarvenou obrazovku (viz BSOD). Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 6 ve značení odporů?", "answers": ["modrá"]}
{"title": "Hvězdná brána (film)", "context": "Hvězdná brána (v anglickém originále Stargate) je sci-fi film v produkci USA a Francie, který natočil v roce 1994 Roland Emmerich. Autory scénáře jsou Roland Emmerich a Dean Devlin. Světová premiéra filmu proběhla 28. října 1994. Film vydělal první týden v amerických kinech 16 651 018 $. Po velkém úspěchu filmu byl natočen i navazující seriál Hvězdná brána, který se rozvinul do multimediální série. Stopáž filmu činí 121 minut. Film začíná v roce 1928, kdy profesor Langford objevuje obrovský kamenný náhrobek v písčinách Gízy v Egyptě. Objekt je pokrytý neznámými symboly a pod ním je ukryto neznámé zařízení. Artefakty byly převezeny do USA a Vojenské letectvo se za pomoci vědců snaží rozluštit symboly. V devadesátých letech, Langfordova dcera Catherine nabízí egyptologovi a lingvistovi Danielu Jacksonovi, šanci na přeložení starověkých egyptských hieroglyfů, které mohou prokázat jeho kontroverzní teorii, že pyramidy jsou přistávací plochy pro kosmické lodi. Jackson úkol přijímá a cestuje na základnu vojenského letectva uvnitř Creek Mountain v Coloradu. Jackson překládá hieroglyfy (viz níže) na kamenném náhrobku, který čte: Milion let je Ra, bůh slunce, zapečetěn a pohřben na věčné časy i jeho Hvězdná brána.", "question": "Kdo natočil sci-fi film Hvězdná brána?", "answers": ["Roland Emmerich"]}
{"title": "Hlavatice (rozhledna)", "context": "Hlavatice (rozhledna) Hlavatice HlavaticeZákladní informace Konstrukce rozhledny železná Kóta paty rozhledny 380 m n. m. Rok vzniku 1831 Světadíl Evropa Stát Česko Česko Kraj Liberecký kraj Okres Okres Semily Souřadnice 50°34′10,41″ s. š., 15°9′19,73″ v. d. Technické informace Počet schodů 38 Stav volně přístupná multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Hlavatice je vyhlídkové místo na okraji skalního města u Hrubé Skály. Jedná se o pískovcový skalní blok, na který vede točité železné schodiště s 36 stupni, které je nahoře doplněno 2 schody z pískovce.[1] Rozhledna se nachází v katastrálním území Mašov u Turnova poblíž červené turistické značky 2 km jižně od centra města Turnov, přičemž leží na území CHKO Český ráj. Turnov z rozhledny Hlavatice Odkazy Reference ↑ Skalní vyhlídka Hlavatice [online]. Interregion Jičín [cit. 2011-10-21]. Dostupné online. Související články Hruboskalsko Valdštejn (hrad) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Hlavatice (rozhledna) na Wikimedia Commons mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Architektura a stavebnictví | Česko", "question": "Poblíž jaké turistické značky se nachází rozhledna Hlavatice?", "answers": ["červené"]}
{"title": "Prodaná nevěsta", "context": "Prodaná nevěsta je komická opera o třech dějstvích Bedřicha Smetany na libreto Karla Sabiny. Bedřich Smetana ji napsal v letech 1863–1866, premiéru měla 30. května 1866 v Prozatímním divadle v Praze. Zásluhou Emmy Destinnové byla v roce 1909 opera uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku. Premiéru dne 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler. Opera byla uvedena v němčině v překladu Maxe Broda. Na vesnici začíná pouť. Lidé se scházejí a radují se, že nastává sváteční čas. Mařenka s Jeníkem však mají jiné starosti –(právě dnes má přijít na námluvy ženich, kterého Mařence rodiče vybrali). Mařenka ujišťuje Jeníka, že se ho přesto nevzdá, a stejné vyznání chce také od něj. Zdá se jí totiž, že bůhvíproč váhá a snad dokonce myslí na jinou. Vyptává se Jeníka na jeho minulost, o které toho nikdo moc neví. Jeník vypráví, že ho kdysi macecha vyhnala z domova a on se musel sám protloukat světem. Nakonec si s Mařenkou slibují věrnost navzdory všemu zlému. To už se však blíží dohazovač Kecal spolu s Mařenčinými rodiči, Krušinovými. Snaží se získat jejich důvěru a přesvědčit je, že syn bohatého sedláka Míchy ze sousední vsi je pro Mařenku ten nejlepší ženich. Navíc připomíná Krušinovi jeho letitý dluh vůči Míchovi a závazek, že dá svou dceru jeho synovi. Ovšem Krušina si vzpomíná, že Mícha měl syny dva, ale Kecal ho ujišťuje že ten první se nevydařil a ani doma není. A ženichem že rozhodně nebude. Tím je Vašek, kterého Kecal Krušinovým vylíčí jako dokonalého muže a vzor všech ctností. Přemoženi Kecalovou výřečností Krušinovi konečně souhlasí. Ne tak ovšem Mařenka, která se vmísí do jejich rozhovoru. Z úmluvy rodičů s Kecalem si nic nedělá a oznamuje, že již má svého milého a toho se nevzdá. Když nepomůže chlácholení ani výhrůžky, rozhodne se Kecal věc domluvit s Jeníkem osobně. Vesnická slavnost je mezitím v plném proudu, tančí se veselá polka. Zábava pokračuje u piva. Pijáci si ho nemohou vynachválit, Jeník však nade všechno řadí lásku, zatímco Kecal rozkládá o všemocných penězích, na něž se snaží Jeníka nalákat. Kecal si Jeníka odvádí stranou a pijáci se dávají do tance. Do vsi přichází Vašek. Není to ale onen \"vážený a vzácný ženich\" podle Kecalových slov, je nesmělý, dětsky naivní a navíc koktá. V nadšení i rozpacích z toho, že mu rodiče chystají svatbu, ještě netuší, co ho čeká. Vyhlédne si ho Mařenka – kterou Vašek ještě nikdy předtím neviděl – a namluví mu, že s Krušinovic dcerou ho čeká peklo, zatímco kterési děvče prý po něm touží.", "question": "Kde měla premiéru opera Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta?", "answers": ["v Prozatímním divadle v Praze"]}
{"title": "Fuzzy logika", "context": "Fuzzy logika (česky též mlhavá logika) je podobor matematické logiky odvozený od teorie fuzzy množin, v němž se logické výroky ohodnocují mírou pravdivosti. Liší se tak od klasické výrokové logiky, která používá pouze dvě logické hodnoty - pravdu a nepravdu, obvykle zapisované jako 1 a 0. Fuzzy logika může operovat se všemi hodnotami z intervalu <0; 1>, kterých je nekonečně mnoho. Fuzzy logika náleží mezi vícehodnotové logiky. Fuzzy logika může být pro řadu reálných rozhodovacích úloh vhodnější než klasická logika, protože usnadňuje návrh složitých řídicích systémů. Název vychází z anglického slova fuzzy - nejasný, mlhavý, neostrý (potažmo neurčitý). Případně rovněž nepřesný, zmatený (konfúzní). Fuzzy logika byla zavedena roku 1965 Lotfim Zadehem z Kalifornské univerzity v Berkeley. Vznikla z teorie fuzzy množin, stala se předmětem zájmu matematiků a stále se vyvíjí. Motivace vzniku fuzzy množin a návazně fuzzy logiky, byla vytvořit nástroj, který by byl mostem mezi dvěma typy znalostí, mezi nimiž je propast. Pro vysvětlení si z hesla Vágnost uvedeného zde na Wikipedii vypůjčíme odstavec: Mezi znalostmi získanými přirozeným poznáním a znalostmi získanými poznáním metodou exaktních věd, je kvalitativní propast.", "question": "Ve kterém roce byla zavedena fuzzy logika?", "answers": ["1965"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Vůbec prvním filmovým záznamem pořízeným na území dnešní České republiky byl americký film The Horitz Passion Play z roku 1897 věnovaný velkolepým pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě. Prvním českým režisérem a kameramanem byl Jan Kříženecký, který od konce 90. let 19. století natáčel krátké dokumenty, zvané filmové aktuality. S hercem Josefem Švábem-Malostranským spolupracoval na krátkých filmových skečích, jako byl Výstavní párkař a lepič plakátů. První stálé kino založil Viktor Ponrepo v roce 1907 v Praze v domě U Modré Štiky. Před tím měla kina podobu kočovných stanů, film byl putovní atrakce. Po osamostatnění Československa se často natáčely nacionalistické filmy, mimo jiných Utrpením ke slávě (1919, režie Richard F. Branald) nebo Svatý Václav (1929, režie Jan S. Kolár). Zvuk byl v Československu poprvé použit ve filmu Když struny lkají .[zdroj? ] V září 1930 se v Československu konaly krajně pravicovým tiskem vyvolané nacionalistické demonstrace Čechů proti filmům mluveným v němčině. Vedly k zákazu všech potenciálně pobuřujících německých filmů v Československu, včetně protiválečného snímku Na západní frontě 1918 (režie Georg Wilheim Pabst). Stát ve 30. letech omezoval import zahraničních filmů a protežoval domácí tvůrce.", "question": "Kdy bylo založeno první stálé kino na území Čech?", "answers": ["1907"]}
{"title": "Marvel Comics", "context": ": Matička Rus Punisher Max 4: Dole je nahoře, černá je bílá Punisher Max 5: Otrokáři Punisher Max 6: Barracuda Punisher Max 7: Muž z kamene Punisher Max 8: Vdovy Punisher I. Punisher II. Punisher III. Punisher IV. Ultimate Fantastic Four: Zrod (Ultimate Fantastic Four #1-6) Captain America 1 (Captain America vol. 5, #1-9, 11-14) Captain. America 2 (Captain America vol. 5, #10, 15-24, Winter Soldier: Winter Kills, Captain America: 65th Anniversary Special) Captain America: Smrt (. Captain America vol. 5, #25-42) Daredevil: Muž beze strachu 1 (Daredevil vol. 2 #16-19 a 26-40) Daredevil: Muž. beze strachu 2 (Daredevil vol. 2 #41-50 a 56-60) Daredevil: Muž beze strachu 3 (Daredevil vol. 2 #61-70) Daredevil. : Muž beze strachu 4 (Daredevil vol. 2 #71-81) Daredevil: Rok jedna (Daredevil: The Man Without Fear #1-5) Ghost Rider: Cesta slz Ghost Rider: Cesta do zatracení Avengers: Do boje! (Avengers vol. 2 #1-11, Annual '98, Iron Man vol. 2 #7, Captain America vol. 2 #8, Quicksilver vol. 1 #. 10') Ultimates 1/1 - Nadčlověk (Ultimates #1-6) Ultimates 1/2 - Národní bezpečnost (Ultimates #7-13) Ultimates 2. /1 - Bohové a monstra (Ultimates 2 #1-6) Ultimates 2/2 - Jak ukrást Ameriku (Ultimates 2 #7-13) Tajné války (Marvel Super Heroes Secret Wars #1–12, Thor #383, She-Hulk #10, What If? #4, 114) Tajná válka (Secret War #1–5) Marvels – Zázraky (Marvels #0-5) Podrobnější informace naleznete v článku Ultimátní komiksový komplet. Obrázky, zvuky či videa k tématu Marvel Comics ve Wikimedia Commons Postavy.cz - Česká databáze komiksových postav nakladatelství Marvel", "question": "Jaký je název amerického komiksového vydavatelství, kterou vlastní kolos The Walt Disney Company?", "answers": ["Marvel Comics"]}
{"title": "Knihovna latinské školy", "context": "Knihovna latinské školy Knihovna latinské školy Stát Česko Česko Poloha Jáchymov, Česko Některá data mohou pocházet z datové položky. Knihovna latinské školy v Jáchymově byla založena roku 1541 a v roce 1624 se stala součástí latinské školy, založené už roku 1519, jejímž rektorem byl od roku 1532 evangelický kněz Mathesius, zakladatel matriky a kronikář. Knihovna od počátku sloužila nejen žákům školy, ale i lékařům, horním úředníkům a těžařům. Knihovna byla společně se školou uzavřena roku 1627 jako hnízdo protestantismu. Zbytky latinské knihovny byly objeveny v roce 1871 Karlem Sieglem na půdě radnice. Po více než sto letech se sbírka 232 knih vrátila do Jáchymova z různých míst Česka a mezi lety 1976 a 1980 prošla restaurováním. Část knihovny byla vystavena v muzeu Královské mincovny. Knihovna latinské školy je od ledna 2020 vystavena v renesančním sklepení Jáchymovské radnice.[1] Z knihovny se zachovalo 232 knih obsahujících 358 děl, z nich je 52 vytištěných do roku 1500 – jedná se tedy o evropské prvotisky (nejstarší tištěná díla). Z jedné třetiny knihovnu tvoří teologické spisy, další třetina jsou spisy antických klasiků a zbytek slovníky, astronomická a astrologická díla, kalendáře a spisy přírodovědecké nebo botanické. Nejvíce knih pochází z tiskařských dílen v Basileji a Benátkách. Najdeme zde například spis Sarepta od Mathesia, epos Das Joachimsthaler Bergbuchlein od Hanse Rutharta a Ptolemaiovu Kosmografii z roku 1486 s 32 barevnými mapami. Téměř 70 takzvaných libri catenati (knih s řetězem) je unikátní v celém Česku, takovou sbírku můžeme srovnat jen se sbírkami v Nizozemí a Velké Británii. Nejstarší kniha sbírky je Starý zákon z 12. století, největší kniha je renesanční zpěvník a nejmladší knihou je Cosmographia od Sebastiana Münstera z roku 1629. Odkazy Reference ↑ Jáchymov vystavuje unikátní staré tisky, lidé uvidí i knihy s řetězem. iDNES.cz [online]. 2020-01-06. Dostupné online. Externí odkazy Latine-school.cz – oficiální stránky Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Česko | Informační věda a knihovnictví | Kultura", "question": "Čeho byl zakladatelem kněz Mathesius?", "answers": ["matriky"]}
{"title": "Masakr na Virginia Tech", "context": "Útočník, jihokorejský student školy Čo Sung-hui, při něm zabil 32 lidí a desítky zranil, sám pak spáchal sebevraždu. Masakr na Virginia Tech je jedním z největších masakrů na území Spojených států a druhým největším masakrem na americké škole. Bylo zavražděno celkem 32 osob, jak studentů, tak i učitelů. Emily Jane Hilscher, 19 Ryan Christopher \"Stack\" Clark, 22 Studenti Ross Abdallah Alameddine, 20 Brian Roy Bluhm, 25 Austin Michelle Cloyd, 18 Matthew Gregory Gwaltney, 24 Caitlin Millar Hammaren, 19 Jeremy Michael. Herbstritt, 27 Rachael Elizabeth Hill, 18 Matthew Joseph La Porte, 20 Jarrett Lee Lane, 22 Henry J. Lee, 20 Partahi Mamora Halomoan \"Mora\" Lumbantoruan, 34 Lauren Ashley McCain, 20 Daniel Patrick O. 'Neil, 23 Juan Ramón Ortiz-Ortiz, 26 Minal Hiralal \"Minu\" Panchal, 26 Daniel Alejandro Pérez Cueva, 21 Erin Nicole Peterson, 18 Michael Steven Pohle, Jr., 23 Julia Kathleen. Pryde, 23 Mary Karen Read, 19 Reema Joseph Samaha, 18 Waleed Mohamed Shaalan, 32 Leslie Geraldine Sherman, 20 Maxine Shelly Turner, 22 Nicole Regina White, 20 Vyučující Christopher James \"Jamie\" Bishop. , 35 Jocelyne Couture-Nowak, 49 Kevin P. Granata, 45 Liviu Librescu, 76 G. V. Loganathan, 53 Masakr na Columbine High School Školní masakr v Kauhajoki Masakr na Sandy Hook Elementary School Obrázky, zvuky či videa k tématu Masakr na Virginia Tech ve Wikimedia Commons iDnes online Zprávy na Novinky.cz ČTK Reportáž ve Střepinách TV Nova", "question": "Kolik lidí bylo zabito při masakru na kampusu univerzity ve Virginii v roce 2007?", "answers": ["32"]}
{"title": "Vakuola", "context": "Vakuola je jednoduchou membránou ohraničený prostor v buňkách rostlin, protist, kvasinek a některých živočichů. Membrána vakuoly se nazývá tonoplast. Vakuola má více funkcí, některé jen u určitých druhů vakuoly. Mezi hlavní funkce patří:[zdroj? ] izoluje látky, které mohou být nebezpečné pro buňku zadržuje odpadní produkty zadržuje vodu v rostlinných buňkách udržuje vnitřní hydrostatický tlak buňky udržuje rovnoměrné pH v buňce uchovává malé molekuly vylučuje nechtěné látky z buňky umožňuje rostlinám udržení tvaru listů, díky tlaku v centrální vakuole v semenech ukládá lehce pozměněná vakuola živiny pro růst V nezralých nebo mladých rostlinný buňkách a buňkách pracujících dělivých pletiv se vyskytuje větší množství malých vakuol. Ty mohou během dospívání a specializace diferenciace nebo své funkční aktivity růst a splývat. Ve zralých nebo velmi aktivních buňkách pak nalezneme zpravidla jen jedinou obří vakuolu, která může zaplnit více než 90 % jejich buněčného objemu. Rostlinná vakuola představuje zásobárnu vody a různých dalších organických i anorganických látek (cukry, bílkoviny, aminokyseliny, organické kyseliny, alkaloidy, třísloviny, barviva). Je také místem, kde dochází k buněčnému trávení (nahrazuje nepřítomné lyzozomy). Tekutý obsah vakuoly se nazývá buněčná šťáva.", "question": "Jak se nazývá membrána vakuoly?", "answers": ["tonoplast"]}
{"title": "John Fitzgerald Kennedy", "context": "John Fitzgerald Kennedy (29. května 1917 – 22. listopadu 1963), neformálně označovaný jako Jack Kennedy či JFK, byl 35. prezident USA (1961–1963). Jde o jediného prezidenta v historii USA, který se hlásil ke katolické církvi. Dosud je i 2. nejmladším zvoleným prezidentem (nejmladším prezidentem je Theodore Roosevelt, který nastoupil do úřadu ve 42 letech po atentátu na svého předchůdce). Americká veřejnost jej považuje za jednoho z největších prezidentů, historikové jsou však opatrnější a mluví spíše o mírně nadprůměrném.[zdroj? ] Během jeho vlády, ukončené kulkou atentátníka, proběhla Invaze v Zátoce sviní, Karibská krize, byla vybudována Berlínská zeď a začaly první střety Války ve Vietnamu. Dále pokračovalo vesmírné soupeření mezi USA a SSSR a ve svém tažení pokračovalo v Evropě i v USA hnutí za lidská práva. == Mládí == Narodil se 29. května 1917 ve městě Brookline v Massachusetts do katolické rodiny s irskými kořeny Rose Fitzgerald Kennedyové a Josephu Kennedymu. Měl sedm mladších sourozenců a jednoho staršího bratra. Otec Joe byl bohatý podnikatel, investor a politik, který mezi roky 1938 a 1940 působil jako americký velvyslanec ve Velké Británii. Vychovával své děti k mimořádné ctižádosti, soutěživosti a snaze za každou cenu vyhrát. Po určitou dobu byl Joeovým bodyguardem chameleonský Frederick Joubert Duquesne. Johnova matka byla zbožná katolička, o jejíž výchově literatura udává, že byla pedantská a neláskyplná. Podle oficiálních životopisů se v domácnosti Kennedyů na Abbotsford Road v Brooklinu v Bostonu k sobě lidé chovali slušně, ale v čistém slova smyslu se nemilovali, existovali vedle sebe, žili spolu, a děti mezi sebou soutěžily o přízeň rodičů. Po absolvování Choate School ve Wallingfordu ve státě Connecticut nastoupil JFK, stejně jako jeho starší bratr Joe ml., na Harvard, a v roce 1940 absolvoval s vyznamenáním. Na sklonku třicátých let cestoval po Evropě i Blízkém východě a v roce 1939 navštívil také okupovanou Prahu. Ve své diplomové práci Mnichovský appeasement obhajoval Mnichovskou dohodu a vysvětloval, že Británii a Francii poskytla čas na válečné přípravy. Práci později díky jeho otci přepracoval komentátor deníku New York Times Arthur Krock a vyšla knižně pod názvem Proč Anglie spala. Stala se bestsellerem. V USA se prodalo 55 000 a v Anglii 35 000 výtisků.", "question": "Kolikátým americkým prezidentem byl John F. Kennedy?", "answers": ["35."]}
{"title": "Skotsko", "context": "Skotsko (skotsky a anglicky Scotland, skotskou gaelštinou Alba) je jednou ze čtyř zemí konstituční monarchie Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, která se nachází v severní části ostrova Velká Británie. Jedinou suchozemskou hranici má s Anglií, na východě je Skotsko ohraničeno Severním mořem, na severu a západě Atlantským oceánem a na jihozápadě Severním průlivem a Irským mořem. Mimo pevninu se Skotsko rozkládá na více než 790 ostrovech, z nichž největší jsou Orkneje, Shetlandy a Hebridy. Hlavním a druhým největším městem Skotska je Edinburgh, který je jedním z největších evropských finančních center. V 18. století bylo město centrem skotského osvícenství, díky kterému se Skotsko stalo jedním z obchodních, intelektuálních a průmyslových motorů Evropy. Největším skotským městem je Glasgow, které kdysi bylo jednou z předních světových průmyslových metropolí a v současné době je součástí velké glasgowské konurbace dominující Lowlands. Ve Skotsku žije 5 144 200 obyvatel, z nichž většinu (88 %) tvoří Skotové. Úředními jazyky jsou angličtina, skotština a skotská gaelština. Skotské království bylo nezávislé až do 1. dubna 1707, kdy vytvořilo unii s Anglickým královstvím (v pouze personální unii s Anglickým královstvím bylo od roku 1603), čímž vzniklo Království Velké Británie. Tato unie byla výsledkem smlouvy o Unii z roku 1706 a vstoupila v platnost schválením zákona o Unii parlamenty obou zemí, navzdory rozsáhlým protestům v celém Skotsku. Třebaže je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní soukromé i veřejné právo (skotské právo). Oddělení skotského právního a vzdělávacího systému a církve i po uzavření Unie přispělo k pokračování skotské kultury a skotské národní identity a část Skotů v čele se Skotskou národní stranou dlouhodobě usiluje o státní nezávislost na Spojeném království. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Skotska. První osadníci přišli na území dnešního Skotska pravděpodobně v době ledové asi před 11000 lety. První vesnice podle vykopávek vznikaly cca okolo 6000 př. n. l. Průkazné písemnosti o Skotsku pocházejí z dob příchodu Římanů, kteří zemi nazývali Kaledonie. Toto území nebylo díky silnému odporu zdejších barbarských kmenů nikdy dobyto Římskou říší, která načas připojila pouze území jižně od Hadriánova valu.", "question": "Kolik obyvatel žije ve Skotsku?", "answers": ["5 144 200"]}
{"title": "Brdce", "context": "Brdce (840 m) je čtvrtá nejvyšší hora Brdské vrchoviny, která leží v tzv. Středních Brdech, cca 4 km západně od obce Láz. Do 31. prosince 2015 ležela ve vojenském újezdu Brdy, nyní leží v chráněné krajinné oblasti Brdy. Relativně mírným svahem uzavírá východně položené údolí, v němž pramení Litavka a leží Lázská nádrž. K severu se sklání do bezejmenného sedla (cca 790 m), místními někdy nazývané Borské sedlo (podle myslivny Bor, která dříve stávala těsně pod sedlem), které odděluje toto území od oblasti Toku (865 m) s Korunou (837 m) dále na severu. Sedlem prochází asfaltová silnice od Bohutína a Kozičína na východě ke Třem Trubkám a Strašicím na západě. Silnice je veřejnosti oficiálně nepřístupná. Mnohem prudšími svahy se sklání Brdce na západ do Třitrubeckého údolí, kdežto k jihu pokračuje hřeben jen s malými výškovými rozdíly k vrchu Hradiště (839 m). Brdce jsou z větší vzdálenosti poměrně výrazným vrchem, avšak samotný vrchol tvoří plošina, na níž nejvyšší bod vyznačuje uměle navršená hromada kamenů (nyní zdůrazněná i zástavou ČR). Z vrcholu je dobrý výhled na východ do oblasti Příbramska, přes vrchy obklopující koryto Vltavy a Středočeskou pahorkatinu až k Českomoravské vrchovině. Vrch Brdce byl za existence Vojenského újezdu Brdy veřejnosti oficiálně nepřístupný, po vzniku Chráněné krajinné oblasti Brdy 1. ledna 2016 je přístupný. Nejvhodnějším východištěm jsou obce Láz a Bohutín i vzdálenější Příbram. Zajímavosti Vrch Brdce byl jedním z „horkých“ kandidátů na umístění americké radarové základny PRO.", "question": "Jak se jmenuje čtvrtá nejvyšší hora Brdské vrchoviny?", "answers": ["Brdce"]}
{"title": "Translace (biologie)", "context": "Translace je sekundární proces syntézy bílkovin (část procesu genové exprese). Jde o sestavení primární struktury bílkoviny podle záznamu v transkripci vytvořené mediátorovou RNA (mRNA). Během translace je informace zapsaná v mRNA podle přesných pravidel genetického kódu dekódována a je podle ní sestaven řetězec aminokyselin. Translaci můžeme rozdělit do tří fází: iniciace, elongace a terminace. Proces translace je poměrně konzervovaný napříč všemi základními větvemi života, nicméně názvy faktorů se mírně liší a některé proteiny vznikly dodatečně až u eukaryotických organismů (tzn. organismů s pravým jádrem - zahrnuje živočichy či např. rostliny). Během iniciační fáze translace dochází ke kontaktu AUG startkodonu na mRNA s iniciační tRNA nesoucí methionin (tRNAMet). Celý proces koordinují tzv. iniciační faktory, kterých jsou u eukaryot až desítky (u bakterií mají podobnou funkci, ale není jich tolik). V prvním kroku se na malou ribozomální podjednotku naváže iniciační tRNA a iniciační faktor eIF2 (resp. IF2 u bakterií) ve své aktivní formě s GTP (eIF2-GTP). Výsledný komplex se označuje jako preiniciační komplex. Na 5' guanosinové čepičce mRNA se mezitím u eukaryot naváže helikáza eIF4A, která je schopna rozmotat jakékoliv sekundární struktury přítomné na v 5' konci RNA. Jiné komplexy se podobně asociují s poly(A) koncem této mRNA. Takto připravená mRNA se váže na preiniciační komplex. V dalším kroku je nutné, aby se malá ribosomální podjednotka dostala na správné místo na mRNA, tj. na start kodon AUG. Toto skenování mRNA se zastaví, jakmile tRNAMet rozpozná start kodon, což je většinou první kodon od 5' konce. Rozpoznání start kodonu AUG od běžných AUG je usnadněno dalšími nukleotidy v jeho okolí - celá sekvence vytváří tzv. sekvenci Kozakové - u obratlovců přibližně RCCAUGG. Po rozpoznání startovního kodonu dojde k hydrolýze GTP na faktoru eIF2. Po hydrolýze GTP dojde k disociaci všech zbývajících faktorů z komplexu a k připojení 60S podjednotky. Zároveň hydrolyzuje GTP v iniciačním faktoru eIF5, což odstartuje proces elongace. Ribozom je v této fázi kompletní a připravený vytvářet polypeptid postupným přidáváním jedné aminokyseliny za druhou. Přidání každé aminokyseliny probíhá ve čtyřech krocích, při nichž je vždy příslušná aminokyselina přiřazena podle pravidel genetického kódu - ke každé trojici (tripletu) nukleových bazí je přiřazena jedna z dvaceti proteinogenních aminokyselin.", "question": "Kde dochází k dekódování informaci při translaci?", "answers": ["v mRNA"]}
{"title": "Radisson (stanice metra v Montréalu)", "context": "Ve směru z jihu na sever je tato stanice v pořadí dvacátá šestá, v opačném směru druhá. Stanice se nachází v hloubce 17,4 m. Její vzdálenost od předchozí stanice Langelier je 621,79 metrů, od následující Honoré-Beaugrand 716,99 metrů. == Historie == Stanice Radisson byla otevřena 6. června 1976. Navrhli ji architekti Papineau, Gérin-Lajoie, Le Blanc a Edwards.Z hlediska historie stavby linky se tato stanice nachází v druhé nejmladší (a zároveň nejsevernější) části linky, otevřené v roce 1976. Jde o celkem 9 stanic mezi Préfontaine a Honoré-Beaugrand.Nejstarší (střední) část linky, která zahrnuje celkem 10 stanic (od stanice Atwater až po Frontenac), nachází se zhruba uprostřed zelené linky a byla zprovozněna v roce 1966. Stanice v jižním úseku Angrignon až Lionel-Groulx tvoří služebně nejmladší část zelené linky montrealského metra, která byla otevřena v roce 1978. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Radisson ve Wikimedia Commons Oficiální stránky montrealského metra", "question": "Co je známo o zelené lince montrealského metra?", "answers": ["byla otevřena v roce 1978"]}
{"title": "Loutka", "context": "Tím, že se při hře oživuje, to jest hraje, \"pohybuje se\" nebo \"mluví\", se loutka liší od panenky, kterou děti chovají, oblékají a vozí v kočárku jako nemluvně. Loutky se podobně jako masky užívaly už od nejstarších dob, kdy se používaly jako součást náboženských rituálů. Nejstarším známým dokladem použití loutky je plastika vyřezaná z mamutího klu, nalezená v hrobě z období mladého paleolitu na Francouzské ulici v Brně. Celý charakter výbavy zemřelého nasvědčuje tomu, že zde byl pohřben šaman a je tedy pravděpodobné, že i loutka byla rituálním předmětem. Aby byl objekt na divadelním jevišti považován za loutku, musí nést význam bytosti a projevovat živost (např. mluvit, pohybovat se). Nejčastěji loutka představuje člověka (často historickou, literární nebo divadelní postavu - Doktor Faust,Don Juan, nadpozemskou mytologickou bytost sudičky, ďábel či Kašpárek, z nich odvozenou pohádkovou bytost nebo nějaké člověku blízké zvíře, ale může jí být i personifikovaný předmět. Loutka může být vyrobena prakticky z jakéhokoli materiálu, i když nejčastější bývají loutky dřevěné, hadrové, kožešinové nebo papírové. Také pohyblivost loutek je značně variabilní, některé se pouze posouvají po jevišti, u jiných mohou loutkoherci vytvořit celou škálu pohybů. Rovněž velikost loutek se pohybuje v širokém rozmezí, limitována je pouze technickými parametry - loutka nesmí být příliš malá, aby byla na jevišti dostatečně viditelná, ani příliš velká, aby s ní loutkoherec mohl pohybovat. Existují však i loutky v nadživotní velikosti. Zvláštní druh loutek představují loutky pro loutkový animovaný film. Loutky se dělí jednak podle materiálu (sláma, látka, dřevo, plastik), ale zejména podle techniky vedení čili oživování. Podle toho lze loutky rozdělit na: Závěsné - marioneta - loutka zavěšená na drátu, často s niťovým vedením rukou a vahadlem pro pohyb nohou, aby ji loutkoherec mohl ovládat jednou rukou. Tradiční loutka pro loutkové divadlo, ale také jako jarmareční loutka, která \"hraje\" na hudební nástroj a podobně. Spodové: Maňásek - látková loutka, která se navléká na ruku a vodí zespodu. Oblíbená také jako hračka, zvířátko. Javajka nebo javánka (wajang) - loutka na tyčce nebo drátu, vedená zespodu. Vařečková loutka - jednoduchá loutka, vedená zespodu. Vedené - např. manekýn - velká, obvykle látková loutka, kterou loutkoherec drží před sebou. Ostatní: Stínová loutka. Vodní loutka. Loutka pro animovaný film - bez vedení, pohyblivé části musí držet v nastavené poloze. Tak jako při dětské hře může jako \"auto\" posloužit téměř jakýkoli předmět, mohou jako improvizované \"loutky\" vystupovat různé předměty, animované jen celkovým pohybem a hlasem.", "question": "Jak se nazývá loutka zavěšená na drátu?", "answers": ["marioneta"]}
{"title": "Křemen", "context": "Vlastnosti Krystaluje v klencové soustavě a na Mohsově stupnici tvrdosti má tvrdost 7. Je průhledný, zřídka bílý. Typický tvar krystalu je šestiboký hranol s dvěma klenci, u kterého bývají plochy hranolu vodorovně rýhovány. Běžně však dochází k dvojčatění nebo růstu polykrystalů, ale setkáváme se také s monokrystaly. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové. Kryptokrystalickou formou křemene je chalcedon, který vzniká buď přímým srážením z roztoků či rekrystalizací amorfních opálů. Mezi odrůdy chalcedonu patří například jaspis, chryzopras, karneol či onyx. Střídající se proužky křemene a chalcedonu tvoří achát. Křemen se vyskytuje v mnoha odrůdách, patří sem i drahokamy jako například: křišťál (čirý), ametyst (fialový), záhněda (hnědá či kouřová), citrín (žlutý), růženín (růžový), morion (černý) a prasem (zelený). Rozpoznáváme vyšší a nižší křemen. Nižší křemen (také alfa křemen) je stabilní do teploty 573 °C, po překročení mezní teploty dochází k modifikaci do hexagonální konfigurace vyššího křemene, který se nazývá beta křemen. V případě, že současně dochází k nárůstu tlaku, přeměňuje se křemen ve stabilní coesit a následně ve stišovit. Křemen je velmi odolný proti zvětrávání, což je jeden z důvodů, proč se hromadí v náplavech a sedimentech ve formě zrnek, valounků, valounů (tvoří písky, štěrky atd). Relativní permitivita ε krystalu křemene je 4,3 až 4,7. Získávání Křišťál – krystalický oxid křemičitý Křemen se ve velkém množství těží jako součást písků a štěrků, často se těží na speciální slévárenské anebo sklářské písky. Dále se mohou těžit kvarcity, což jsou horniny složené převážně z křemene.", "question": "Jaký minerál má chemický vzorec SiO2?", "answers": ["Křemen"]}
{"title": "James Bowie", "context": "James Bowie James Bowie Narození 10. dubna 1796Logan County Úmrtí 6. března 1836 (ve věku 39 let)Alamo Mission in San Antonio Příčina úmrtí zabitý v boji Povolání důstojník, otrokář, scientific explorer a botanik Příbuzní Rezin Bowie (sourozenec) Podpis multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. James Bowie (10. března 1796 Kentucky – 6. března 1836 Alamo) byl americký dobrodruh, účastník Texaské revoluce. Pocházel z farmářské rodiny, která se z Kentucky přestěhovala do Louisiany, a živil se převážně pozemkovými spekulacemi a obchodováním s otroky. Dne 19. září 1827 se ve Vidalii zúčastnil souboje zvaného Sandbar Fight, v němž zabil místního šerifa Norrise Wrighta. Použil při tom speciální dlouhý soubojový nůž, který podle něj dostal označení Bowie knife a stal se důležitou výbavou amerických hraničářů.[1] Od roku 1830 žil v Texasu, který byl tehdy součástí Mexika, a sloužil u Texas Rangers. Patřil k vůdčím postavám anglosaských osadníků, kteří se roku 1835 vzbouřili proti centrální vládě generála Santa Anny. Velel texaským milicím v bitvě u Concepciónu 28. října 1835, v níž porazily mexickou armádu. V únoru 1836 se skupinou povstalců obsadil misii Alamo, kterou následně obklíčily vládní jednotky. Po třinácti dnech bojů Bowie 6. března dopoledne padl a misie byla obsazena. Po smrti se Bowie stal americkým národním hrdinou, je po něm pojmenováno město Bowie v texaském Montague County, o jeho osudech vznikl televizní seriál The Adventures of Jim Bowie. Rockový zpěvák a skladatel David Bowie (vlastním jménem David Robert Jones) přijal Bowieho příjmení jako umělecký pseudonym.[2] Galerie Bowieho nůž Dobové vyobrazení bitvy o Alamo Bowieho pomník ve městě Texarkana Reference ↑ Time4men Dostupné online↑ Má ulice nést jméno Davida Bowieho? Austin žije sporem o název bulváru Dostupné online Externí odkazy Spartacus Educational mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Spojené státy americké Autoritní data: GND: 123949572 | ISNI: 0000 0000 8060 4779 | LCCN: n81078858 | VIAF: 6257314 | WorldcatID: lccn-n81078858", "question": "Kdy zabil James Bowie šerifa Norrise Wrighta?", "answers": ["19. září 1827"]}
{"title": "Eva Svobodová", "context": "Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 91, 110, ISBN 80-204-0493-7 František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 255, 258 V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3 Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 133, 177, 186, ISBN 80-207-0485-X Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 16, 23, 66, 135, 140, 192, ISBN 80-7243-121-8 Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle? , Primus, Praha, 1993, str. 225, 242, 256, 314, ISBN 80-85625-19-9 Externí odkazy Obrázky k tématu Eva Svobodová na Obalkyknih.cz Vzpomínka Jiřího Stivína na svoji maminku Evu Svobodovou Eva Svobodová v Česko-Slovenské filmové databázi článek o filmu Máma a já Jiřího Stivína Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. Autoritní data: AUT: js20031208003 | GND: 1034562258 | ISNI: 0000 0000 5634 2094 | LCCN: no2011120103 | VIAF: 84230682 | WorldcatID: lccn-no2011120103 mw-parser-output div/**/#portallinks a{font-weight:bold}Portály: Česko | Film | Lidé", "question": "Jak se jmenovala matka hudebníka Jiřího Stivína?", "answers": ["Eva Svobodová"]}
{"title": "Cinemax (vývojářské studio)", "context": "Cinemax je české nezávislé vývojářské studio sídlící v Praze. Bylo založeno Lukášem Macurou a Markem Nepožitkem v roce 1998. Cinemax funguje také jako distributor her. Distribuoval například hru Ve stínu havrana. == Hry == 1997 - Gooka 1998 - Husita 1999 - Ve stínu havrana 2001 - State of War 2005 - Žhavé Léto 3 a 1/2 2005 - Necromania 2005 - Daemonica 2006 - Gumboy: Crazy Adventures 2007 - Gumboy: Crazy Features 2007 - State of War 2: Arcon 2008 - Gumboy:Tournament 2009 - Puzzle Rocks 2009 - Numen: Contest of Heroes 2009 - Inquisitor 2010 - Sokomania 2010 - Snakenoid 2010 - Space Revenge 2010 - Rytmik 2011 - Commando: Steel Disaster 2012 - Decathlon 2012 2012 - Retro Decathlon 2012 2012 - Gyro13 2013 - 247 Missiles 2013 - hexee–smash the match 2014 - Wormi 2014 - Sokomania 2: Cool Job 2014 - The Keep == Reference == == Externí odkazy == Stránky o hrách od Cinemaxu Cinemax na abcher.sk Cinemax na databázi her", "question": "Kdo založil vývojářské studio Cinemax?", "answers": ["Lukášem Macurou a Markem Nepožitkem"]}
{"title": "Internet Explorer", "context": "Internet Explorer 4 přinesl podporu pro Group Policy, dovolující konfigurovat a nastavit konfiguraci prohlížeče pro více počítačů zároveň. Program Internet Mail a News byl nahrazen Outlook Expressem a byl zahrnut i Microsoft Chat a vylepšený NetMeeting. Tato verze byla také součástí Windows 98. Integrace verze 4 s operačním systémem Microsoft Windows se stala předmětem soudních žalob, které vinily společnost Microsoft ze zneužití dominantního postavení na trhu. Pátá verze byla vydána 18. března 1999 a byla integrována ve Windows 98 SE, Windows 2000 a Microsoft Office 2000. Byla přidána podpora obousměrného textu, ruby znaků pro čínštinu, XML, XSL a schopnost chránit webové stránky v MHTML formátu. Windows 2000 obsahovaly Internet Explorer 5.01. Společně byla vydána první verze XMLHttpRequest. Verze 5.5 vydaná v červenci 2000 zlepšila tiskový náhled, podporu CSS a HTML standardů, vývojářských API a stala se součástí Windows Me. Verze 5.5 také obsahovala podporu pro 128-bitové šifrování. Šestá verze byla vydána 27. srpna 2001 několik měsíců před Windows XP, do nichž byla integrována. Byla též dostupná jako instalační balíček pro starší systémy až po Windows 98. Obsahovala nově DHTML, částečnou podporu CSS úrovně 1, DOM úroveň 1 a SMIL 2.0. MSXML engine byl aktualizován na verzi 3.0. Další prvky byly obsaženy v nové verzi Internet Explorer Administration Kit (IEAK): Media bar, Windows Messenger, sběr poruch, přenastavitelný automatický obraz, P3P a nový vzhled použitý ve Windows XP. Jelikož tato verze byla na dlouhou dobu poslední, měla i rok po vydání následující verze 7 větší podíl na trhu.", "question": "Která společnost vyrábí prohlížeč Interner Explorer?", "answers": ["Microsoft"]}
{"title": "Harry Potter a tajemná komnata", "context": "Harry Potter a tajemná komnata (anglicky Harry Potter and the Chamber of Secrets) je kniha z roku 1998 J. K. Rowlingové, druhý díl cyklu o Harrym Potterovi. O prázdninách Harryho navštíví domácí skřítek Dobby. Varuje ho, že se nesmí vrátit do školy v Bradavicích, protože se tam chystají tajemné a nebezpečné věci. Harry Dobbymu odpoví, že se do Bradavic vrátit musí a tím Dobbyho rozčílí. Rozzlobený Dobby vzápětí použije vznášecí kouzlo, které způsobí, že dort Dursleyů spadne jejich návštěvě na hlavu. Strýc Vernon dá Harrymu domácí vězení, ale vysvobodí ho jeho kamarád Ron Weasley se svými bratry Fredem a Georgem pomocí létajícího auta. Harry pak prožije poslední týden prázdnin u Weasleyových. 1. září se s nimi vypraví na nástupiště devět a tři čtvrtě, ze kterého odjíždí vlak do školy v Bradavicích. Harry s Ronem jdou poslední, je minuta před jedenáctou, ale přepážka na nástupiště je už zavřená. Rona napadne, že by si měli půjčit očarované auto jeho otce a odletět s ním do školy. Jenže na pozemcích Bradavického hradu havarují a naletí přímo do mlátivé vrby. Jejich okázalý příjezd se jim moc nezdařil. Po pár měsících se ve škole začínají dít zvláštní věci. Nejdříve dojde k napadení paní Norrisové, kočky školníka, potom jednoho studenta. K tomu se najde nápis na stěně: \"Tajemná komnata je znovu otevřena, nepřátelé dědice, mějte se na pozoru\". Harry, Hermiona a Ron se snaží zjistit, kdo je Zmijozelův dědic a kdo útočí na žáky, protože prozatím je falešně obviněn Harry.", "question": "Z jakého roku je kniha Harry Potter a tajemná komnata?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Pieria", "context": "Pieria (řecky Π–Pieria) je přímořský řecký region a administrativní krajská jednotka v jižní Makedónií. Kraj má bohatou historii, nachází se zde hora Olymp. Pieria hraničí ze severu s makedonským krajem Imathia a z jihu s Thesálií. Hlavní město je Katerini. == Dějiny == Kraj Pieria byl zpočátku obydlený trackým kmenem Pierů, ale později se zde usadili řečtí Makedonci a kraj se tak stal součástí starověkého Řecka. Makedonci zde postavili město Dion (od Dias = Zeus). Nejdůležitější město zde však byla Pydna, kterou v 7 století založili a osídlili Eubojčané. Řekové z Euboie zde založili i město Methot. V 5 století však tato města ovládli Makedonci. Pieria byl pro Řeky bájný kraj, protože podle bájí právě zde na hoře Olymp měli sídlo řečtí bohové. Pydna se stala důležitým městem Makedonie. V 2. století př. n. l. kraj po Římsko-makedonských válkách ovládli Římané. Postupně se zde začalo šířit křesťanství, ale pohanské náboženství zde přetrvalo až do 4 století. Kraj Pieria nehrál významnou roli ani během Římského, ani během Východořímské (Byzantského) období. Slovanská invaze Řecka v 6.–9. století se Pierie dotkla jen okrajově, Řekové zde žili kontinuálně a od 7 století Pieria patřila do řecké části Makedonie, sever byl osídlen Slovany. Od 15 století zde vládli Turci. Pieria se stala součástí Řecka až v roce 1913, kdy Makedonii osvobodil řecký premiér Venizelos. Kraj byl modernizován a byl důležitou zemědělskou částí Řecka. Po roce 1923 po Řecko-turecké výměně obyvatelstva sem přišli mnohé řecké rodiny z Anatolie. Řekové z Efezu založili město Nea Efesos a Pontští Řekové z Trapezuntu založili město Nea Trapezunta. Kompletní elektrifikace proběhla až v 60. letech. Následně se mnoho obyvatel Pierie přestěhovalo do nedaleké Soluně. == Dnes == V kraji Pieria dnes žije přibližně 135 000 obyvatel. Kraj je důležitý z hlediska cestovního ruchu a nacházejí se zde četné starořecké památky. Je to i zóna, kde se dá provádět turistika u hory Olymp. Nachází se zde i dovolenková zóna Olympská riviéra v Katerini. Nejdůležitější města jsou Katerini, Aiginio, Dio (starořecký Dion), Elafina, Kolindros, Litochoro, Methoni a Pydna.", "question": "Proč byl Pieria pro Řeky bájný kraj?", "answers": ["protože podle bájí právě zde na hoře Olymp měli sídlo řečtí bohové"]}
{"title": "Jižní Amerika", "context": "Jižní Amerika je jižní část amerického kontinentu, která se nachází na západní polokouli. Její větší část je na jižní polokouli, menší na severní polokouli (čtyři země – Venezuela, Guyana, Surinam a Francouzská Guyana – leží celým svým územím na severní polokouli). Kontinentem prochází rovník a obratník Kozoroha; kontinent je na západě ohraničen Tichým oceánem, Atlantským oceánem je ohraničen na východě. Jižní Amerika je spojena se Severní Amerikou úzkou pevninskou šíjí většinou nazývanou Střední Amerika. K propojení kontinentů došlo z geologického hlediska teprve v nedávné době. Na jihu odděluje Drakeův průliv jižní cíp kontinentu tvořený ostrovem Ohňová země od Antarktidy. Na jih od Ohňové země se nachází Hornův mys, který spojuje Atlantský a Tichý oceán. Obě Ameriky byly pojmenovány po Amerigo Vespuccim. Poznal jako první, že země, kterou objevil Kryštof Kolumbus není Indie, ale nový kontinent. Po celé délce západního pobřeží Jižní Ameriky se vypíná pohoří And. Na východ od And, směrem do vnitrozemí se nachází rozlehlé oblasti porostlé tropickým deštným lesem. Většina jihoamerické pevniny východně od And patří do povodí Amazonky. K prvnímu osídlení Jižní Ameriky došlo zřejmě přechodem lidí přes pevninský most v dnešním Beringově průlivu. Existují ovšem i náznaky migrace z oblasti jižního Tichého oceánu. Jihoamerický kontinent byl od 16. století do počátku 19. století téměř zcela rozdělen do kolonií pod španělskou a portugalskou správou. V současnosti zde existuje 12 nezávislých republik a 3 závislá území: Francouzská Guyana, Falklandy a Jižní Georgie.", "question": "Po kom byla pojmenována Severní a Jižní Amerika?", "answers": ["po Amerigo Vespuccim"]}
{"title": "Kristián III", "context": "Falcko-ZweibrückenskýFridrich Michal Falcko-ZweibrückenskýKristýna Henrieta Falcko-Zweibrückenská Rod Wittelsbachové Otec Kristián II. Falcko-Zweibrückensko-Birkenfeldský Matka Kateřina Agáta z Rappoltsteinu Některá data mohou pocházet z datové položky. Kristián III. Falcko-Zweibrückenský (7. listopadu 1674, Štrasburk – 3. února 1735, Zweibrücken) byl německý šlechtic, člen falcko-zweibrückensko-birkenfeldského rodu, vedlejší větve rodu Wittelsbachů. Narodil se jako syn Kristiána II. Falcko-Zweibrückensko-Birkenfeldského a Kateřiny Agáty, hraběnky z Rappoltsteinu. V letech 1717 až 1731 vládl jako zweibrückensko-birkenfeldský falckrabě. V roce 1731 zdědil samostatné falcko-zweibrückenské vévodství a stal se tak zweibrückenským falckrabětem a vévodou. Od roku 1699 byl také hrabětem z Rappoltsteinu. Život Kristián se narodil na podzim roku 1674 ve Štrasburku jako jediný syn falckraběte Kristiána II. Zweibrückensko-Birkenfeldského, který se dožil dospělosti. Jeho kariéra začala v alsaském regimentu francouzské armády v roce 1697. V roce 1699 zdědil po své matce hrabství Rappoltstein. V roce 1702 se stal polním maršálem a v roce 1704 byl povýšen na generálporučíka. Vojensky exceloval v roce 1708 v bitvě u Oudenaarde. V roce 1717 zemřel jeho otec, a tak Kristián opustil armádu a převzal správu nad Zweibrückenem-Birkenfeldem, které bylo malou částí Sponheimského hrabství. V roce 1731 zemřel bezdětný falckrabě a vévoda Gustav Zweibrückenský a Kristián zdědil jeho území. Jeho příbuzní protestovali, ale smlouva s falckým kurfiřtem Karlem III. Filipem, uzavřená 24. prosince 1733 v Mannheimu, dovolila, aby Kristián obdržel Falc-Zweibrücken. Kristián zemřel necelé dva roky po podepsání smlouvy, 3. února 1735 ve věku 60 let ve Zweibrückenu. Pohřben byl v Alexandrově kostele tamtéž. Manželství a potomci Kristián se 21. září 1719 v téměř pětačtyřiceti letech na zámku Lorentzen oženil s o třicet let mladší Karolínou Nasavsko-Saarbrückenskou. Manželům se za šestnáct let manželství narodily čtyři dětiː Karolína Falcko-Zweibrückenská (9. března 1721 – 30. března 1774) Kristián IV. Falcko-Zweibrückenský (6. září 1722 – 5. listopadu 1775) Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský (27. února 1724 – 15. srpna 1767) Kristýna Henrieta Falcko-Zweibrückenská (16. listopadu 1725 – 11. února 1816) Vývod z předků Wolfgang Falcko-Zweibrückenský Karel I. Falcko-Zweibrückensko-Birkenfeldský Anna Hesenská Kristián I. Falcko-Zweibrückensko-Bischweilerský Vilém Brunšvicko-Lüneburský Dorotea Brunšvicko-Lüneburská Dorothea Dánská Kristián II. Falcko-Zweibrückensko-Birkenfeldský Jan I. Falcko-Zweibrückenský Jan II. Falcko-Zweibrückenský Magdalena z Jülichu-Cleves-Bergu Magdalena Kateřina Falcko-Zweibrückenská René II. z Rohanu Kateřina de Rohan Kateřina de Parthenay Kristián III. Falcko-Zweibrückenský Egenolf III. z Rappoltsteinu", "question": "S kým se oženil Kristián III. Falcko-Zweibrückenský?", "answers": ["Karolínou Nasavsko-Saarbrückenskou"]}
{"title": "Mor", "context": "Koncem 6. století, v 7. a 8. století se Evropou šířily další vlny nákazy, již méně virulentní. Celkový počet obětí se odhaduje asi na 25 miliónů. Podrobnější informace naleznete v článku Černá smrt. Epidemie zvaná černá smrt vypukla nejdříve ve střední Asii, kde čas od času propukaly pandemie jak u místních kočovných, tak i u již delší dobu usazených civilizací. Důvod jejího rozšíření za hranice střední Asie není zcela jasný, zdá se, že souvisí s výboji Mongolů a pohyby jejich vojsk na velké vzdálenosti. První zprávy o vypuknutí moru pocházejí z Číny z počátku roku 1330, jako první zasáhl provincii Chu-pej ve střední Číně, odkud se rozšířil do jižních i severních provincií. Odtud se vojenskými přesuny a cestami kupců po karavanních stezkách šířil mor dále na západ. Ze západních asijských stepí se rozšířil jednak do Mezopotámie, Sýrie, arabského poloostrova a severní Afriky, jednak do Evropy. V roce 1347 byl mor poprvé zaznamenán v Konstantinopoli a Trapezuntu, tedy ve městech, která měla čilý obchodní styk s asijským východem. Toho roku mor zasáhl také vojsko krymských Tatarů podporovaných Benátčany, kteří obléhali janovský přístav Kaffa na krymském pobřeží. Obléhání Kaffy je považováno za první užití biologické zbraně, protože obléhající při dobývání města házeli mrtvoly svých nakažených spolubojovníků přes hradby dovnitř města. Janovská obchodní flotila s nakaženými přistála v říjnu téhož roku v sicilské Messině. Již během plavby zemřelo na nemoc množství námořníků, je pravděpodobné, že kromě toho lodě převážely i nakažené hlodavce, kteří se později stali hlavními přenašeči choroby. Stykem s janovskými námořníky (Messiňané údajně některé opuštěné lodi, jejichž posádky zemřely na mor, chodili bezostyšně rabovat) se mor dostal na Sicílii, do konce roku se mor dostal i do dalších oblastí směrem k Janovu, zejména na ostrovy západně od Itálie a na ligurské a provensálské pobřeží.", "question": "Kde vypukla první historicky doložená epidemie dýmějového moru?", "answers": ["v Konstantinopoli"]}
{"title": "Malý princ", "context": "Malý princ (francouzsky Le petit prince) vydaný v roce 1943 je nejznámější literární dílo francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Jde současně o jeden z nejznámějších pohádkových příběhů moderní světové literatury. Kniha obsahuje mnoho metafor a přirovnání, lze zde najít myšlenky, které autor konkrétněji vyjádřil v Zemi lidí. Kniha vypráví příběh pilota (samotného Exupéryho), který ztroskotá na Sahaře a tam se setkává s Malým princem, jenž sem přišel z daleké planetky. Kniha obsahuje také autorovy kresby, které jsou reprodukovány ve většině vydání. Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů. Prodalo se celosvětově více než 80 milionů kopií. Jde o jednu z 50 nejprodávanějších knih[zdroj? ]. Dílo bylo zpracováno v několika filmových adaptacích, včetně filmového muzikálu Lernera Loeweho, dvou oper a jednoho animovaného seriálu. Jde o vhodnou knihu pro začátečníky při studiu francouzského jazyka. Vypravěč v osmi kapitolách seznamuje čtenáře s příběhem Malého prince. Vypravěč (samotný Antoine de Saint-Exupéry) uvízne v poušti a snaží se opravit svůj letoun, když se náhle objeví Malý princ. Prosí vypravěče, aby mu nakreslil beránka. Vypravěč, který neví, jak jej nakreslit, nakreslí hroznýše se slonem uvnitř žaludku, kresbu, kterou považovali dospělí za klobouk. \"Né Né\" říká princ. \"Já nechci hroznýše se slonem uvnitř! Já chci beránka...\" Vypravěč nakreslí beránka, ale kresby se Malému princi nelíbí. Nakonec vypravěč nakreslí bednu, ve které je beránek. Malý princ, který vidí beránka v bedně, tak, jak vidí slona v hroznýši, říká \"To je perfektní.\" Vypravěč hovoří o asteroidu, domovu malého prince. Malý princ žije na planetce B612 o velikosti domu. Tráví svůj den péčí o ni, vytrhává baobaby, které tam neustále zakořeňují. Stromy by proměnily planetku v prach, kdyby je někdo nevytrhal. Malý princ si zamiluje růžičku, a ta, zdá se, jeho cit opětuje, protože největší ho nechá odejít a to je projevem čisté lásky. Na planetce jsou také tři sopky (dvě činné a jedna vyhaslá). Malý princ opouští svůj domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek (číslovaných od 325 do 330), každá obývaná jiným dospělým.", "question": "Ve kterém roce byl vydaný Malý princ?", "answers": ["1943"]}
{"title": "Česká národní banka", "context": "Dále vede účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry. Banka je politicky nezávislá (její nezávislost garantuje Ústava, zákon o ČNB a postavení bankovní rady); zodpovídá se dvakrát ročně Poslanecké sněmovně. Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je sedmičlenná Bankovní rada. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, dva viceguvernéři a další čtyři členové bankovní rady. Členy bankovní rady na dobu 6 let jmenuje prezident republiky (bez nutnosti kontrasignace nebo souhlasu jiného ústavního orgánu), který je také může odvolat. Odvoláni však mohou být jen pokud přestanou splňovat zákonné podmínky výkonu funkce nebo pokud se dopustí vážného pochybení. Odvolání na rozdíl od jmenování členů bankovní rady probíhá v režimu čl. 62 Ústavy, prezident republiky tedy k platnosti svého rozhodnutí potřebuje spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Podmínkami pro jmenování je svéprávnost, bezúhonnost, vysokoškolské vzdělání a zkušenosti a uznávanost v měnových záležitostech nebo v oblasti finančního trhu. Nikdo nesmí zastávat funkci člena bankovní rady více než dvakrát. Jednání bankovní rady předsedá guvernér, v jeho nepřítomnosti jím pověřený viceguvernér. Rada přijímá svá rozhodnutí prostou většinou hlasů, je usnášeníschopná, je-li přítomen guvernér, nebo jím pověřený předsedající viceguvernér a alespoň další tři její členové. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Jménem České národní banky jedná navenek guvernér. V době jeho nepřítomnosti ho zastupuje jím pověřený viceguvernér. Guvernér nebo jím určený viceguvernér je oprávněn účastnit se s hlasem poradním schůze vlády. Guvernér také předkládá Poslanecké sněmovně nejméně dvakrát ročně zprávu o měnovém vývoji. V tomto případě je oprávněn účastnit se schůze sněmovny a musí mu být uděleno slovo. Sídlo ústředí ČNB je v Praze. Zastoupení ČNB na území ČR se nachází v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě. Členy Bankovní rady jsou: Jiří Rusnok (guvernér) – od 1. 3. 2014, jmenován Milošem Zemanem Mojmír Hampl (viceguvernér) – od 1. 12. 2006, jmenován Václavem Klausem Vladimír Tomšík. (viceguvernér) – od 1. 12. 2006, jmenován Václavem Klausem Vojtěch Benda – od 1. 7. 2016, jmenován Milošem Zemanem Tomáš Nidetzký – od 1. 7. 2016, jmenován Milošem. Zemanem Oldřich Dědek – od 13. 2. 2017, jmenován Milošem Zemanem Marek Mora – od 13. 2. 2017, jmenován Milošem Zemanem Bankovní úřad při ministerstvu financí 1919–26 Národní banka Československá 1926–. 39 a 1945–50 Národní banka pro Čechy a Moravu 1939–45 Státní banka československá 1950–92 Centrální registr úvěrů ČNB Podřízený pojišťovací zprostředkovatel Seznam členů Bankovní rady České národní banky Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká národní banka ve Wikimedia Commons Oficiální stránky banky", "question": "Kdo jedná navenek jménem České národní banky?", "answers": ["guvernér"]}
{"title": "Lípa na Krčmově", "context": "Lípa na Krčmově Památný strom (chráněný)Lípa na Krčmově Lípa na KrčmověDruh lípa malolistáTilia platyphyllos[1] Evidenční č. 101480 (8280) Ochrana od května 2001 Poloha Kraj Královéhradecký Okres Náchod Obec Adršpach Katastr Horní Adršpach Poloha na louce u křižovatky na Krčmově nad Horním Adršpachem Nadmořská výška 591 m n. m. Souřadnice 50°37′12,12″ s. š., 16°4′7,94″ v. d. Lípa na Krčmově Některá data mohou pocházet z datové položky. Lípa na Krčmově je památný strom – lípa malolistá (Tilia cordata) nacházející se v katastrálním území Horní Adršpach (část obce Adršpach). Strom se nalézá v louce u křižovatky na Krčmově nad obcí Adršpach. Vyhlášena byla v roce 2001 pro svůj vzrůst. číslo seznamu: 605042.1/1 obvod kmene: 390 cm výška: 21 m věk: 90 let Reference ↑ Registr památných stromů AOPK ČR drusop.nature.cz Externí odkazy Strom v evidenci památných stromů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.", "question": "Jaký strom je Lípa na Krčmově?", "answers": ["památný"]}
{"title": "AMR (síť)", "context": "Původní účel systému AMR totiž spočíval především v zajištění vzájemného spojení mezi spojovými organizacemi a jejími pracovníky. Z tohoto důvodu nebyla v systému nikdy zavedena tarifikace hovorů. Brzy po zahájení provozu celostátní sítě se radiotelefony AMR rozšířily i mezi mimoresortní účastníky. Byl proto zaveden poplatek za poskytovanou službu, který mimo jiné obsahoval i hovorový paušál a účastníkům byly stanice pronajímány. Zároveň byla zavedena jakási \"autentikace\" mobilních stanic, komplikující zneužití systému. Tato autentikace ale byla u všech stanic stejná a tak opět nesloužila k určení konkrétního účastníka, ale jen k ochraně systému před zneužitím neoprávněnými voláními. Několik základních technických informací o systému: Vzhledem k tehdejší naprosté nedostupnosti integrovaných obvodů pro DTMF volbu v zemích RVHP a zároveň výborným zkušenostem s tónovou signalizací Tesla SELECTIC používal systém naprosto ojedinělou signalizaci a přenos čísla (postupnými tóny). Vozidlová stanice pracovala s duplexním odstupem -4,5 MHz a VF výkonem 10 W. Používané duplexery (duplexní filtry) byly maďarské výroby, velmi robustní a z kvalitních materiálů. V rámci jedné sítě a jedné základnové stanice běželo vždy několik tzv. rádiových stvolů. Tyto musel operátor telefonu ručně \"zkontrolovat\" pomocí voliče stvolů na ovládací skříňce a teprve, když našel volný stvol, bylo možné volat. Mobilní stanice po rádiu potvrzovala příchozí vyzvánění, takže volající byl informován, zda volání \"dorazilo\" do vozidla. Mobilní stanice indikovala ztrátu spojení se základnou. S provozem experimentální sítě se začalo v roce 1978, v roce 1983 byla spuštěna celorepubliková síť AMR a v roce 1987 byly zprovozněny \"oblastní\" sítě (cca o rozměru okresů). O rok později byl ukončen provoz experimentální sítě. V devadesátých letech se mobilní stanice dočkaly \"inovace\" modernějšími ovládacími skříňkami, s displejem a řízenými mikroprocesorem. Byla to však už jen labutí píseň systému, jeho Achillovou patou byla celková zastaralost návrhu (málo kanálů, chybějící zabezpečení a tarifikace, malá kapacita číslování). Provoz systému AMR byl definitivně ukončen v roce 1999. Informace o systému TESLA AMR a o radiostanicích tesla byly čerpány z: Stránky p. Kováče, http://www.kovacradio.estranky.cz/ Jan Bednář, http://amr.nazory.cz/ informace OK2DV informace OK1UHU mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Standardy mobilních telefonů 0G PTT MTS IMTS AMTS", "question": "Jaká je zkratka pro automatizovaný městský radiotelefon?", "answers": ["AMR"]}
{"title": "Film", "context": "Film je souhrnné označení pro kinematografii a veškeré její aspekty - umělecké, technické, komerční a společenské. Spolu s tiskem, rozhlasem a televizí a dnes už i internetem patří film mezi komunikační prostředky s největším dosahem a vlivem, společně s televizí bývá řazen mezi tzv. scénická umění. K rozvoji filmu, jako technickému vynálezu, jako druh umění, kulturního, společenského a hospodářského fenoménu došlo koncem 19. století. První veřejné představení uskutečnili francouzští vynálezci kinematografického přístroje bratři Auguste a Louis Lumiè 28. prosince 1895 v Paříži. V českých zemích se poprvé promítalo 15. července 1896 v Karlových Varech a již na počátku srpna 1897 natočila americká společnost vůbec první film v Čechách věnovaný pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě, jež byly pod názvem The Horitz Passion Play uvedeny téhož roku v Americe. První české snímky natočil Jan Kříženecký a v roce 1898 je promítal na Výstavě architektury a inženýrství v Praze v pavilonu Český kinematograf (Svatojánská pouť v československé vesnici, Poslední výstřel, Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech). V témže roce realizoval hrané snímky: Dostaveníčko v mlýnici, Výstavní párkař a lepič plakátů, Smích a pláč. Před 1. světovou válkou vzniklo několik filmových společností (mj. Kinofa, Ilusion, ASUM), jež kromě Lucernafilmu, založeného a zařízeného Milošem Havlem, záhy zanikly. Z raného období jsou známy filmy: Zkažená krev (1913), Zamilovaná tchýně (1914), Pan profesor, nepřítel žen (1914), Ahasver (1915), Pražští adamité (1917) a mnoho dalších. Po vzniku Československa v roce 1918 nastal rozkvět filmové produkce. V roce 1921 byly v Praze vystavěny stálé filmové produkce. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny filmu. První filmy promítali bratři Lumiè v roce 1895, ovšem pouze dokumentární (příjezd lokomotivy na nádraží) a viděli v tom pouhou pouťovou atrakci.", "question": "Kdo promítal první filmy?", "answers": ["bratři Auguste a Louis Lumiè"]}
{"title": "Augšpurský mír", "context": "Augšpurský mír, či přesněji Augšpurský říšský a konfesní mír (německy Augsburger Reichs- und Religionsfrieden) je název mírové dohody přijaté císařem Karlem V. a říšskými knížaty na sněmu Svaté říše římské v Augsburgu dne 25. září 1555, kterou bylo ukončeno první období náboženských válek v Německu. V této dohodě byla uznána náboženská svoboda ve formě zásady cuius regio, eius religio (čí země, toho náboženství), poddaní měli možnost z náboženských důvodů emigrovat. Zároveň byla také potvrzena sekularizace (převedení církevního majetku do světských rukou) církevního majetku protestantskými knížaty do roku 1552. Od roku 1650 se každoročně 8. srpna slaví Augsburský svátek míru.", "question": "Kde byl přijat Augšpurský mír?", "answers": ["v Augsburgu"]}
{"title": "Rejsek horský", "context": "Rejsek horský (Sorex alpinus) je drobným zástupcem čeledi rejskovití (Soricidae), obývajícím především horské polohy. == Popis == Hlava s tělem měří 60–80 mm, ocas 53–71 mm, hmotnost 5-14 g. Tlama se dopředu zašpičaťuje. Špičky zubů jsou tmavě červené. Středně velký druh s poměrně dlouhým ocasem a velkými zadními tlapkami. Celé tělo má jak na hřbetě, tak i na bocích a na břiše jednobarevný černošedý tón, čímž se liší od ostatních našich rejsků. Další rozlišení je u zubů, první spodní stoličku má dvouhrotovou, jiní rejsci mají zub jednohrotový. Ocas je krátce osrstěný, dvoubarevný a minimálně stejně dlouhý jako hlava a tělo. Mláďata jsou světlejší. == Rozšíření == Obývá horské oblasti Evropy od Pyrenejí přes Alpy a pohoří střední Evropy po Karpaty a Balkán. === Výskyt v ČR === Při mapování výskytu savců byl zjištěn na Šumavě a jejím podhůří, v Blanském lese a Novohradských horách, na severu pak od Lužických hor přes Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, Nízký Jeseník a Oderské vrchy po Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty. Mimo to byl jeho výskyt zaznamenán také ve Žďárských vrších. V Českém lese byl zjištěn pouze na německé straně. == Prostředí == Vyskytuje se především v horských oblastech v hustých travních porostech, lesích, ale i v oblastech nad hranicí lesa. Vyhledává vlhká místa a jehličnaté lesy ve výškách mezi 200–2500 m n. m. == Rozmnožování a potrava == Podobně jako rejsek obecný. Samice vrhá jednou až dvakrát ročně zhruba pět mláďat. == Odkazy == === Reference === === Literatura === ANDĚRA, Miloš; HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. Praha: Mladá fronta, 1982. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu rejsek horský ve Wikimedia Commons Taxon Sorex alpinus ve Wikidruzích Rejsek horský na BioLib.cz", "question": "Jaké zbarvení má Rejsek horský?", "answers": ["jednobarevný černošedý tón"]}
{"title": "Šestidenní válka", "context": "síla 264 000 (s 50 000 vojáky pravidelné armády); 197 letadel Egypt 150 000; Sýrie 75 000; Jordánsko 55 000; Saúdská Arábie 20 000; 812 letadel ztráty 779 padlých,2 563 zraněných,15 zajatců,19 letadel(oficiální ztráty) 21 000 padlých,45 000 zraněných,6 000 zajatcůpřes 400 letadel(odhady) Šestidenní válka (hebrejsky מ ש ה, milchemet šešet ha‑jamim, resp. třetí arabsko-izraelská válka) z 5.–10. června 1967 bylo vojenské střetnutí mezi Izraelem a koalicí Egypta, Sýrie a Jordánska. Jednotkami mimo to přispěl Irák, Saúdská Arábie, Súdán, Tunisko, Maroko a Alžírsko.[1] Válka propukla 5. června úderem izraelského letectva proti leteckým základnám Egypta a skončila 10. června, kdy Izrael ukončil bojové akce. Arabská koalice v ní utrpěla zdrcující porážku – Egypt ztratil Gazu a celý Sinaj, Jordánsko Východní Jeruzalém a celý Západní břeh Jordánu a Sýrie Golanské výšiny. Výsledek války ovlivnil geopolitiku regionu až dodnes. Po četných hraničních střetech mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, zejména Sýrií, vyzval egyptský prezident Gamál Násir v květnu 1967 k odchodu jednotky OSN ze Sinaje. Mírové jednotky zde byly umístěny od roku 1957 po britsko-francouzsko-izraelském útoku, jehož cílem bylo ovládnout Egyptem znárodněný Suezský průplav, tedy válce známé jako Suezská krize. Po odchodu mírových jednotek shromáždil Egypt, za podpory ostatních arabských zemí, při hranicích s Izraelem na 1000 tanků a téměř 100 000 vojáků[2] a uzavřel Tiranskou úžinu pro všechny lodě plující pod izraelskou vlajkou, či přepravující strategický materiál.[3] Izraelská vláda se rozhodla, že vyhlásí mobilizaci, která proběhla 20. května, a že uzavření Tiranské úžiny bude považovat za válečný akt. Do služby bylo povoláno na 70 000 rezervistů. 5. června 1967 Izrael spustil preemptivní útok. Jordánsko, které s Egyptem podepsalo 30. května smlouvu o vzájemné obraně, následně zaútočilo na západní Jeruzalém a Netanju. Cesta k válce Izrael Obecně se soudí, že Izrael se v té době nacházel z vojensko-obranného hlediska v beznadějné situaci.", "question": "Jak dopadla šestidenní válka?", "answers": ["Arabská koalice v ní utrpěla zdrcující porážku"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Ptáci mají 3 portální žilní oběhy (hypofyzární, jaterní, ledvinový). Podrobnější informace naleznete v článku Smyslová soustava ptáků. Ptáci řídí svá jednání zejména zrakem, sluchem a hmatem. Smyslové receptory mohou představovat samostatné orgány (ucho, oko), tvořit shluky ve sliznici nosní a ústní dutiny (čich, chuť) nebo tvořit orgány s povrchovou a hlubokou citlivostí (organa sensoria accessoria). Endokrinní systém je u ptáků analogický se savci, nicméně existují odlišnosti. V adenohypofýze, která postrádá střední lalok, byly zjištěny folikuly stimulující hormon, luteinizační hormon (svatební opeření samců), thyreotropní hormon, adrenokortikotropní hormon, luteotropní hormon (vyvolává hnízdní pud a u holubů produkci kašovité hmoty ke krmení mláďat). V neurohypofýze byl zjištěn oxytocin (snáška) a antidiuretický hormon (regulace hospodaření s vodou). Brzlík funguje jednak jako endokrinní žláza, jednak jako krvetvorný orgán. Hormon štítné žlázy – tyroxin, ovlivňuje metabolismus, růst, pelichání i chování ptáků v souvislosti s tahem. Parathormon příštítných tělísek řídí hospodaření vápníkem a fosforem. V nadledvinách na rozdíl od savců nejsou korová a dřeňová vrstva morfologicky zřetelně odděleny; kůra produkuje kortikoidy a dřeň adrenalin. Produkce insulinu a glukagonu v ostrůvkovité endokrinní části pankreatu je shodná s poměry u savců i plazů. Gonády obou pohlaví produkují pohlavní hormony (androgeny i estrogeny); za normálních okolností však jedna z obou skupin převládá a určuje mj. i sekundární pohlavní znaky. Nervová soustava ptáků je na vyšším stupni vývoje než u plazů a proto jejich životní projevy jsou dokonalejší a jejich schopnost přizpůsobovat se podmínkám prostředí je větší. V centrální nervové soustavě (CNS) ptáků jsou vyvinuty zvláště ty části, které mají přímý vztah k ústrojím pohybu, zraku a sluchu. Neobyčejně bohatý instinktivní život ptáků podmínil rozvoj koncového mozku, který obsahuje již všechna vyšší ústředí kromě zrakového. To je lokalizováno v dobře vyvinutém středním mozku. Koncový mozek je nejmohutnější částí celého mozku, povrch hemisfér ale není gyrifikován jako u savců, ale získal na objemu zvětšením vnitřní hmoty bazálních ganglií a neopália. Také mozeček je značně rozvinut a jeho zvětšené laloky jsou zvrásněné jako u savců. Rozvinuty jsou i zrakové hrboly ve stropu středního mozku, kde zůstává zrakové ústředí. Čichové laloky jsou naopak silně redukovány.", "question": "Jak se nazývá hormon štítné žlázy, který u ptáků ovlivňuje například pelichání?", "answers": ["tyroxin"]}
{"title": "Alžběta Bavorská", "context": "S většinou se spřátelila, až na hraběnku Žofii Esterházyovou rozenou princeznou z Lichtenštejnska, která byla přidělena šestnáctileté Alžbětě při svatbě jako první nejvyšší hofmistryně. Bylo jí tehdy šestapadesát, již necelých dvacet let byla ovdovělá a bezdětná, obětovala svůj život císařské rodině a horlivě zastávala dvorní ceremoniál. Jejich vztah byl od začátku problematický. Od 60. let 19. století se císařovna intenzivně zabývala studiem maďarštiny a přála si mít na blízku dámu na maďarské předčítání. Vybrala si maďarskou čtyřiadvacetiletou dámu z nižší šlechty, Idu von Ferenczyovou, která se ale znala s dvěma uherskými politiky (Gyula hrabě Andrássy-uherský ministerský předseda, ministr zahraničí a Franz Deák – uherský politik, vůdce umírněných reformátorů, liberál, ministr spravedlnosti), které Alžběta protežovala, a také jí svou bystrostí a přirozeností okouzlila. Ida se těšila plné důvěře císařovny a směla jí dokonce tykat, v závěti jí byla odkázána nejvyšší renta ve výši čtyř tisíc zlatých ročně a jako jediná dostala cenný šperk (zlaté srdce s drahokamy v uherských barvách). Od roku 1871 patřila k císařovnině suitě nová dvorní dáma, hraběnka Marie Festeticsová, která na ní měla velký politický vliv. K dalším uherským dámám patřila hraběnka Sarolta Mailáthová, která byla přijata pro své skvělé zdraví, aby doprovázela Alžbětu na jejích dlouhých a rychlých túrách. Poslední dvorní dámou se stala roku 1894 hraběnka Irma Sztárayová, která doprovázela v září 1898 císařovnu na její poslední vycházce, kdy byla císařovna zavražděna.", "question": "Kolik dětí se narodilo Sissi a Františku Josefovi?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Institut výzkumu inkluzivního vzdělávání Institut výzkumu školního vzděláváníMezi účelová zařízení patří Ústřední knihovna Pedagogické fakulty, jejímž patronem je brněnský básník Vít Slíva. a Centrum informačních technologií a Technicko-provozní oddělení. Mimo to na fakultě působí ještě Úsek edičních činností a fakultní oddělení Centra jazykového vzdělávání. Od roku se 2016 na fakultě vyčlenilo samostatné Centrum celoživotního vzdělávání a některé výzkumné instituty byly v rámci restrukturalizace včleněny pod katedry, a to zejména někdejší Institut pedagogického vývoje do Katedry fyziky, chemie a odborného vzdělávání a Institutu školy a zdraví do Katedry speciální pedagogigky. == Osobnosti == === Děkani === Současným děkanem fakulty je od 1. února 2015 její bývalý absolvent doc. Jiří Němec, do té doby působící jako prorektor pro záležitosti studentů. Do funkce děkana byl zvolen akademickým senátem 29. dubna 2014 všemi 21 hlasy senátorů. === Významní absolventi === Mezi významné absolventy fakulty patří hokejista Josef Augusta, plzeňský politik Martin Baxa, poslanec Petr Gazdík, krasobruslařka Gabriela Hrázská, sportovkyně Šárka Kašpárková, pedagog a současný děkan fakulty Jiří Němec, politik Ivo Vašíček či režisér a moderátor Petr Horký. == Symboly fakulty == === Logo a barva === Logo fakulty představuje otevřená kniha symbolizující vzdělávání a vzdělávací prostředky. Barva fakulty je oranžová (Pantone 1375 C). === Insignie === Insignie tvoří medaile děkanského řetězu navržená Václavem Adonifem Kovaničem. Na aversu je vyobrazen profil a hruď Jana Amose Komenského, revers tvoří vyobrazení rukou předávajících si pochodeň. V duchu hořící pochodně vyrobil Eduard Milén rovněž žezlo. Insignie pochází z roku 1965. Heslem fakulty je latinský výraz \"Traditio Lampadis\" (předávání pochodně). == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Literatura === JANÍK, Tomáš a kol. CVIDOS: Centrum výzkumných institutů a doktorských studií. Vyd. 1. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy Univerzity, 2014, 46 s. ISBN 978-80-210-6991-6. JANÍK, Tomáš a kol. Sbírka malby studentů a absolventů katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity: Centrum výzkumných institutů a doktorských studií. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 61 s. ISBN 978-80-210-7030-1. === Související články === Katedra historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Ústřední knihovna Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Pedagogická fakulta MU ve Wikimedia Commons Oficiální stránky fakulty Pedagogická fakulta MU na Facebooku Aktuality z pedagogické fakulty na zpravodajském portálu MU", "question": "Jaká je fakultní barva pedagogické fakulty Masarykovy univerzity?", "answers": ["oranžová"]}
{"title": "Klec", "context": "Klec je železná nebo dřevěná konstrukce, která se používá pro zvířata nebo lidi, k jejich oddělení od vnějšího světa. Klec je tvořena 5-6 stěnami tvořenými mříží nebo sítí. Mívá též vstupní dvířka, kterými se daná bytost vkládá, nebo vlézá nebo vstupuje dovnitř. Klece se často používají v zoologických zahradách, cirkusech a jiných zařízeních na člověku nebezpečná zvířata či ptáky, kteří by mohli ulétnout. Dříve se též klece používali i pro lidi (např. otroky, zloděje, apod.). Časté jsou i klícky na drobné ptactvo v lidských příbytcích. Klec nemusí mít pouze funkci zamezovací a ochrannou. Například v dolech horníci při fárání používají k dopravě také klec. Ve středověku se používala klec v Evropě k máčení nepoctivců a drobných zlodějíčků ve vodě. S klecemi se setkáme i v pohádkách (např. zlatá klícka) a vědeckofantastické literatuře. Klecové lůžko Faradayova klec Obrázky, zvuky či videa k tématu klec ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo klec ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá konstrukce sloužící k oddělení zvířat nebo lidí od vnějšího světa?", "answers": ["Klec"]}
{"title": "Tramvaj", "context": "na pořízení tramvajové dopravy ve městě (nezbytnost výstavby měníren, dep apod.) způsobují, že se tramvajová doprava rozvíjí spíše tam, kde již je, než na nových místech tramvajová doprava neumožňuje díky své technické koncepci současné působení většího počtu přepravců a tím jejich konkurenci, případně takové společné působení většího počtu přepravců značně komplikuje První tramvaje byly považovány spíše za atrakci a technickým výstřelkem, později se však stala nedílnou součástí městského života, zejména v Evropě. První tramvaje byly vyrobeny v 19. století a byly taženy koňmi. Městské dráhy začínaly s koněspřežným provozem v době, kdy na dálkových (železničních) dráhách již byli koně víceméně vytlačeni parní trakcí. Koněspřežná tramvaj byla nástupcem nekolejových omnibusů. Konstrukce prvních tramvajových vozů vycházela z tehdejších železničních vagónů, ovšem ve zmenšené a odlehčené podobě, která umožňovala tažení koňmi a projíždění ostrými zatáčkami v městských ulicích. Koněspřežné tramvajové dráhy byly poměrně brzy nahrazeny tramvajemi s jiným pohonem - nejprve parními tramvajemi a poté tramvajemi elektrickými. Elektrická tramvaj zpravidla odebírá elektrickou energii pomocí trolejového vedení, i když byly (převážně na počátku 20. století) i snahy o zavedení jiného způsobu přívodu elektrické energie (akumulátorový, boční, spodní přívod z provozní kolejnice). Ještě dnes se ale inženýři a technici pokoušejí vyvinout hlavně spodní přívod elektrické energie, který by odstranil nevzhledná trolejová vedení. V mnoha městech byl na začátku minulého století zvolen rozchod kolejí 1000 mm, nyní se jako standard používá rozchod 1435 mm, stejně jako na železnici. Související informace naleznete také v článku Tramvajová dráha. První české tramvaje vyrobila továrna Františka Ringhoffera v roce 1876 pro pražskou koňku. Jednalo se o otevřené vlečné vozy, od druhé poloviny 90. let 19. století vyráběly Ringhofferovy závody i elektrické tramvaje – pražský vozový park byl v první polovině 20. století tvořen téměř výhradně vozy od Ringhoffera. Po druhé světové válce byla firma znárodněna a přejmenována na Vagónku Tatra Smíchov, která byla později začleněna do podniku ČKD. Vyráběla dvounápravové motorové a vlečné vozy pro Brno (mj. typ 4MT) a Ostravu. Podrobnější informace naleznete v článku Tramvaje Tatra.", "question": "Jaký je standardizovaný rozchod tramvajových kolejí?", "answers": ["1435 mm"]}
{"title": "Doktor práv", "context": "Doktor práv (ve zkratce JUDr. psané před jménem; dříve se též používala zkratka Dr. jur.) je akademický titul udělovaný v oblasti práva. Udělován je těm právníkům, kteří už dosáhli titulu magistr (Mgr.) a kteří poté úspěšně absolvovali rigorózní zkoušku ze zvoleného právního oboru, jejíž součástí je také obhajoba rigorózní práce. V současné době se jedná o fakultativní zkoušku zpravidla spojenou s poplatky. Původní, středověký význam latinské zkratky JUDr. je juris utriusque doctor, tedy doktor obojího práva (římského i kanonického), podle některých zdrojů však jde i o zkratku juris universi doctor, doktor veškerých práv. == Historie == === Do roku 1953 === Název \"doktor obojího práva\" pochází z boloňské univerzity, kde se učitelé římského práva označovali jako doctores legum. To se pak rozšířilo i na další univerzity a díky pozdějšímu sloučení římskoprávních a církevněprávních studií došlo i ke spojení tohoto titulu s titulem učitelů kanonického práva doctores canonum et decretalium do od té doby jediného titulu doktora obojího práva (doctor utriusque juris).První moderní úprava získání titulu doktora práv na českém území byla obsažena v rakouském rigorózním řádu pro fakulty věd právních a státních z roku 1872, který v mírně pozměněné podobě platil i po vzniku první republiky. Každý student práv, který vykonal v průběhu studia jednu ze tří předepsaných státních zkoušek (historickoprávní, soudní a státovědeckou) s prospěchem alespoň dobrým, mohl po každé z nich absolvovat i přísnou zkoušku doktorskou neboli rigorózní. Zkušebními předměty u jednotlivých rigoróz byly: historickoprávní rigorózum – právo římské, právo církevní, dějiny veřejného a soukromého práva ve střední Evropě a dějiny práva na území republiky Československé (před vznikem republiky místo právních dějin \"německé právo\", ovšem ve smyslu dějin právních pramenů a práva veřejného a dějin a systému práva soukromého), judiciální rigorózum – právo občanské, právo obchodní a směnečné, civilní řízení soudní a právo trestní a řízení trestní, státovědecké rigorózum – právo ústavní, nauka správní a právo správní, nauka o národním hospodářství a národohospodářská politika, finanční věda a právo finanční a právo mezinárodní.Na rozdíl od moderní doby absolvent nenabýval titulu automaticky, ale až udělením na slavnostní promoci. Právnickou fakultu šlo absolvovat i jen složením státních zkoušek, tedy bez získání titulu doktora práv. Ovšem, na rozdíl od jiných právnických profesí, doktorát byl podmínkou pro výkon advokacie. Po prvním rigorózu studenti používali neoficiální čekatelský titul JUC. (z lat. juris utriusque candidatus; podobně byly užívány i tituly MUC., PhC. nebo RNC.).", "question": "Jaká je zkratka pro titul doktora práv?", "answers": ["JUDr."]}
{"title": "Esplanade des Invalides", "context": "Esplanade des Invalides (Esplanáda Invalidovny) je veřejné prostranství v Paříži. Jedná se o rozsáhlé zelené prostranství vytvořené na počátku 18. století. Esplanáda se nachází v 7. obvodu. Vede od severní strany Invalidovny a končí na nábřeží Quai d'Orsay u Seiny, přes kterou pokračuje most Alexandra III. Prostranství se původně nazývalo Prés-Saint-Germain a v roce 1704 bylo změněno podle plánů architekta Roberta de Cotte (1656-1735) na rozsáhlé obdélníkové náměstí osázené trávou a lemované několika řadami stromů. Původně se promenáda táhla od Invalidovny k ulici Rue de l'Université. V roce 1720 byla esplanáda rozšířena severně až k řece na Quai d'Orsay. Uprostřed esplanády na křižovatce ulic Rue Saint-Dominique a Avenue du Maréchal-Gallieni se mezi lety 1804-1840 nacházela fontána Invalidovny. Dne 15. prosince 1840 se zde odehrál slavnostní ceremoniál, při kterém byly převezeny ostatky Napoleona I. Pozemky byly původně ve vlastnictví státu, ale v roce 1853 byly převedeny městu Paříži. Během světové výstavy roku 1900 byly na esplanádě umístěny výstavní pavilony. V té době bylo v severovýchodní části postaveno nádraží Invalidovny, které od roku 1979 využívá linka RER C. V roce 1913 byla otevřena v podzemí stanice metra Invalides. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Esplanade des Invalides na francouzské Wikipedii. (francouzsky) Park na stránkách města Paříže (francouzsky) Ulice na stránkách města Paříže", "question": "Kde se nachází veřejné prostranství Esplanade des Invalides vytvořené na počátku 18. století?", "answers": ["Paříži"]}
{"title": "Mícha", "context": "Mícha (lat. medulla spinalis) je dlouhá, tenká nervová trubice nervové tkáně a podpůrných buněk uvnitř páteře, která navazuje na prodlouženou míchu v mozkovém kmeni, vede skrz velký týlní otvor a končí nad druhým bederním obratlem v místě zvaném conus medullaris, kde se definitivně rozpadá z tzv. filum terminale na jednotlivé míšní nervy. Mícha a mozek tvoří centrální nervovou soustavu. Z míchy vycházejí nervy a jejím prostřednictvím přenáší organismus informaci mezi mozkem a periferní nervovou soustavou a reaguje na změny venkovního prostředí. Mícha je také schopná některých autonomních funkcí (míšní reflexy) a koordinuje některé reflexy. Uprostřed míchy leží centrální kanálek míšní, který obsahuje mozkomíšní mok. Délka míchy člověka je cca 45 cm u mužů a 43 cm u žen a průměr se snižuje směrem dolů z 13 mm na 6.4 mm s tím, že na přechodu krční páteře v hrudní a v lumbální části je zesílena v místech, kde vystupují nervy pro končetiny. Mícha je v průřezu oválná, vpředu je zářez, vzadu je žlábek a laterální (z boku) jsou dva žlábky – zadní žlábek postranní a přední žlábek postranní, ze kterých vycházejí přední a zadní míšní kořeny. Vlákna předního a zadního kořenu míšního se spojují v jeden nerv míšní, přičemž přední kořen obsahuje převážně vlákna motorická (eferentní) a zadní kořen obsahuje převážně vlákna senzitivní (aferentní). Některé smyslové signály jsou vedeny až do mozku, jiné vedou z mozku do míchy (sestupné motorické dráhy) a poranění míchy vede k porušení hybnosti, např. paréza, plegie. Mícha se topograficky dělí na 31 segmentů (tj. místa, kde na každé straně vystupuje jeden nerv) z toho je 8 krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových a 1 kostrční. Podle místa výstupu rozlišujeme: (C1–C8) krční nervy (nervi cervicales) – 8 párů; inervují kůži a svaly horních končetin, hlavy a krku (Th1–.", "question": "Uvnitř které kosti se nachází mícha?", "answers": ["uvnitř páteře"]}
{"title": "Vatikán", "context": "Tento hrob by se měl nacházet v tzv. Vatikánské nekropoli pod kryptami chrámu svatého Petra, tedy v místech starověkého pohřebiště, které u Vatikánského pahorku vzniklo za časů císaře Caliguly. V 6. století byl zbudován vatikánský palác, nicméně až do roku 1308, kdy se z bezpečnostních důvodů odstěhovali do Avignonu, byl papežským sídlem většinou Laterán. Teprve od návratu roku 1377 je Vatikán stálým sídlem papežů. Dnešní vatikánský stát nahradil Papežský stát (Patrimonium sancti Petri, Stati pontifici), který se zformoval v polovině 8. století na základě tzv. Pipinovy donace jako území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou římského biskupa (papeže). Jeho územní rozsah se během století měnil. V roce 1860 byla většina území papežského státu připojena k Italskému království, město Řím až roku 1870. Papežský stát se ovšem snažil uchovat si diplomatické styky a postavení subjektu mezinárodního práva a většina států mu toto postavení nikdy neodepřela. Od poloviny 9. století byl Vatikán začleněn do městských hradeb, které byly několikrát obnoveny v 16. a 17. století. Pahorek Vatikán a některá exteritorální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Itálií dne 11. února 1929 - tzv. Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již v 19. století, papežové však ještě doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984. Vatikán má přes 800 občanů, z nichž většinu tvoří diplomaté (nunciové), kteří žijí v jiných zemích. Zbytek tvoří jednak kardinálové a hodnostáři papežských grémií, jednak úředníci a 101 členů Švýcarské gardy. Dalších asi 2 500 zaměstnanců, kteří zde pracují, žije v Římě a okolí. Vatikán nemá stanovený úřední jazyk. Ale na rozdíl od Svatého stolce, který využívá latinu, se k běžné komunikaci používá italština. Švýcarská garda dostává povely v němčině. Každý příslušník této gardy pak skládá svou přísahu v mateřském jazyce např. v němčině, italštině, francouzštině.", "question": "Kolik má Vatikán občanů?", "answers": ["přes 800"]}
{"title": "Slavkov u Brna", "context": "U památníku je také muzeum připomínající bitvu. Na kopci Santon nad obcí Tvarožná stojí malá bílá kaplička. Zde byla hlavní část francouzského dělostřelectva. Tato pozice umožnila Francouzům získat převahu na severní části bitevního pole. Pod kopcem se každoročně konávají rekonstrukce bitvy. Na kopci Žuráň měl Napoleon během bitvy svůj hlavní stan. Vrchol kopce s památníkem je dnes výsostným územím Francie. Staré vinohrady u Újezda u Brna se staly svědky posledního krvavého střetnutí francouzských a ruských gard. Nachází se zde kaplička a nově také Památník Tří císařů. Stará pošta v Koválovicích je původní historická budova z roku 1785. 28. listopadu 1805 zde měl svoje velitelství generál francouzské jízdy Murat, v den bitvy zde pobýval ruský generál Bagration a po bitvě zde přespal a vedl předběžná vyjednávání o příměří Napoleon. Dnes tyto události připomíná malé muzeum. V letech 2006 až 2014 byl starostou Ivan Charvát (ODS). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 6. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Michal Boudný (ČSSD). Mezi první organizované sporty ve Slavkově patří fotbal. V roce 1921 byl založen Sportovní klub Slavkov (SK Slavkov). Mirko Hanák - hudební skladatel František Koláček - český fyzik působil na pražské univerzitě Peregrin Obdržálek (1825-1891) - katolický kněz, zakladatel knihoven, také autor náboženských děl, satirických děl, humoristických povídek a básní Jan Koláček. - zasloužilý starosta města Alois Ličman - autor vlastivědy slavkovského okresu Václav Antonín z Kounic-Rietbergru - kancléř čtyř císařů František Franc (1897-1942) - varhaník, učitel, sbormistr Cyrilské jednoty, zakladatel soukromé hudební školy (nynější ZUŠ.", "question": "Ve kterém roce se odehrála bitva u Slavkova?", "answers": ["1805"]}
{"title": "Komín", "context": "Předstupněm komína byl kouřový otvor ve střeše nebo u střechy, často s vlastní stříškou. Nejstarším zařízením sloužícím k odvodu kouře ven z domu (respektive jizby) byl tzv. dymník odvádějící kouř do podkrovního prostoru. Kolem 15. století se pak objevují již komíny sahající až nad samotnou střechu a odvádějící tak kouř zcela mimo dům. První komíny byly dřevěné či hlinitodřevěné, v průběhu 17. a 18. století se hlavně pod tlakem protipožární prevence přecházelo na komíny zděné a tedy nehořlavé. Jejich průduchy už byly svedeny až k zemi a využívaly tak k odvodu kouře umělého tahu. == Funkce komínu - spalinové cesty == Komín je v největší míře využíván k odvádění spalin z objektů. Napojují se tedy na něj kamna, pece, krby nebo kotle a dalších spotřebičů pro všechny druhy paliv u kterých funguje jako jednoduché zařízení, zajišťující odvod spalin z topeniště. Horké spaliny v komíně mají nižší hustotu než venkovní neohřátý vzduch, jsou proto vytlačovány a stoupají komínem vzhůru a na jejich místo je vytlačován (\"nasáván\") čerstvý vzduch. Tlaku, vyvolanému rozdílem hustot spalin a okolního vzduchu, který žene vzduch komínem, se říká tah komína. Tah komína je závislý kromě poměru hustot ohřátých plynů a okolí i na objemu spalin v něm, tedy jeho výšce a vnitřním průměru.", "question": "Jak se nazývá systém sloužící pro odvod spalin z topeniště?", "answers": ["Komín"]}
{"title": "Dvojný integrál", "context": "Dvojný integrál Dvojný integrál (též dvourozměrný integrál) je integrál z funkce dvou proměnných. Používá se hlavně k výpočtu objemu pod prostorovou křivkou. Definičním oborem těchto funkcí je rovina nebo její část. Dvojný integrál se proto počítá na nějaké rovinné oblasti. Objem pod prostorovou křivkou funkce f ( x , y ) {\\displaystyle f(x,y)} na oblasti I {\\displaystyle I} zapíšeme jako ∬ I f ( x , y ) d x d y {\\displaystyle \\iint \\limits _{I}f(x,y)\\mathrm {d} x\\mathrm {d} y} Výpočet Dvojný integrál se snažíme převést na tzv. integrál dvojnásobný, tj. dva jednoduché integrály. Dvojný integrál na obdélníku Obdélník definovaný jako ⟨ a , b ⟩ × ⟨ c , d ⟩ {\\displaystyle \\langle a,b\\rangle \\times \\langle c,d\\rangle } Nejjednodušší rovinná oblast pro výpočet integrálu je obdélník. Obdélník lze definovat pomocí tzv. dvourozměrného intervalu ve tvaru ⟨ a , b ⟩ × ⟨ c , d ⟩ {\\displaystyle \\langle a,b\\rangle \\times \\langle c,d\\rangle } , kde ⟨ a , b ⟩ {\\displaystyle \\langle a,b\\rangle } je interval mezi dvěma body na ose x", "question": "Na co hlavně se využívá dvojný integrál?", "answers": ["Používá se hlavně k výpočtu objemu pod prostorovou křivkou."]}
{"title": "Papyrus", "context": "Tím se obnažila bílá dřeň, která vyplňuje stonek. Ta se následně podélně rozřezala na (cca 1-2 mm) tenké plátky. Jakého způsobu se používalo k řezání, je dnes předmětem dohadů. Proužky se namáčely na delší dobu do vody, aby změkly – samotná dřeň šáchoru (přestože je to hygrofyt) je křehká a snadno se láme. Ve vodě se dřeň máčela cca 6 dní pro výrobu světlého a 12 dnů, měl-li být výsledkem tmavě hnědý papyrus. Panovalo přesvědčení, že nejlepší je nilská voda, ale toto tvrzení nemá opodstatnění. Poté se proužky (např. paličkou) jemně zpracovaly a válečkem slisovaly, aby byly ploché, a následně rovnaly těsně vedle sebe nebo s malým překryvem na rovný podklad. Na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být několik, podle toho, jak měl být list papyru silný. Obvykle ale byly dvě. Výsledné příčně přeložené plátky byly vloženy na několik dnů pod mechanický lis, kde se zároveň několik (podle novodobé výroby šest) dní sušily. Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán. Nakonec výrobce zarovnal hrubý povrch a případně ořezal nerovné okraje. Jednotlivé listy papyru se lepily za sebe škrobovou kaší, tak že mohl vzniknout i několik metrů dlouhý svitek. V pozdějších dobách (přelom letopočtu) se kromě svitků používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy tak byly popsány z obou stran, čímž se šetřilo místem. V současnosti existuje v oblastech kolem Luxoru a Asuánu výrobny papyru, nyní již jako suvenýru pro turisty. Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou. Nejdražší se používaly na knihy, nejlevnější na osobní dopisy, záznamy apod. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana, zůstávala čistá. Podobně v případě dopisů, které se po sepsání skládaly a sešívaly či svazovaly šňůrkou, se též psalo na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa. Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků. Tento způsob zápisu se přenesl později i na kodexy, kde se též objevují sloupce.", "question": "Z jaké gumy se vyráběl inkoust?", "answers": ["arabské"]}
{"title": "Krev", "context": "Krev je kapalná, vazká a viskózní cirkulující tkáň složená z tekuté plazmy a buněk (červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky). Medicínské termíny souvisící s krví často začínají na hemo- nebo hemato-, což je odvozeno z řeckého slova haema znamenajícího \"krev\". Vzhledem k její funkci se o ní často mluví též jako o trofické tkáni nebo trofickém pojivu. Hlavní funkce krve je dopravovat živiny (kyslík, glukózu) a stopové prvky do tkání a odvádět odpadní produkty (např. oxid uhličitý a kyselinu mléčnou). Krev též transportuje buňky (leukocyty, abnormální nádorové buňky) a různé substance (aminokyseliny, lipidy, hormony) mezi tkáně a orgány. Mezi druhy existují v krvi rozdíly. Související informace naleznete také v článku Oběhová soustava. Krev je kapalná červená tkáň a její hlavní funkcí je transport kyslíku nutný pro život – okysličování tkání, orgánů,... Též zásobuje tkáně živinami (cukry, tuky, bílkoviny, minerály, vitamíny), odvádí odpadní produkty (oxid uhličitý) a obsahuje různé komponenty imunitního systému. Buňky imunitního systému jsou leukocyty (bílé krvinky), které chrání tělo před infekcí. Krví jsou přenášeny také hormony, které působí na různé orgány – stimulují je. Průměrný lidský organismus obsahuje asi 4–6 litrů krve, což je asi 8 % tělesné hmotnosti. Dospělí lidé mají asi 60 ml krve na kilogram tělesné hmotnosti. Ženy mívají méně krve než muži. Množství krve se může měnit. Normální objem krve u dospělého člověka se nazývá normovolémie. Pokud dojde ke zvýšení objemu krve, dochází k hypervolémii. Snížení objemu krve je hypovolémie. Stejný poměr platí i u ostatních savců a ptáků, krev tvoří asi 8 % hmotnosti těla. Krev je červená v rozsahu od světle červené – když je okysličená, po tmavě červenou – když není. Červená barva pochází z hemoglobinu, což je metaloproteinová sloučenina obsahující železo ve formě chemické struktury – kofaktoru hemu, na který se váže kyslík a oxid uhličitý. Existují populární mylné představy, že odkysličená krev je modrá a že krev se stane červenou, jen když přijde do kontaktu s kyslíkem. Krev nikdy není modrá, ale žíly jsou modré, protože světlo je rozptýleno kůží. Navíc krev uvnitř je tmavě červená a vykazuje slabý světelný odraz.", "question": "Jaká je tradiční barva krve?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Frits Zernike", "context": "Frits (Frederik) Zernike (16. července 1888, Amsterdam, Nizozemsko - 23. března 1966, Noarden, Nizozemsko) byl nizozemský fyzik, který získal spolu v roce 1953 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za vypracování metody fázového kontrastu a za konstrukci fázově kontrastního mikroskopu..", "question": "Kdy zemřel Frits Zernike?", "answers": ["23. března 1966"]}
{"title": "The Pagan Prosperity", "context": "The Pagan Prosperity The Pagan ProsperityInterpretOld Man's ChildDruh albaStudiové albumVydánosrpen 1997Nahránočerven 1997 ve studiu StudiomegaŽánrsymfonický black metalDélka36:26VydavatelstvíCentury Media RecordsProducentOld Man's ChildProfesionální kritika Allmusic [1] Old Man's Child chronologicky Born of the Flickering(1996) The Pagan Prosperity(1997) Ill-Natured Spiritual Invasion(1998) Některá data mohou pocházet z datové položky. The Pagan Prosperity (v překladu Pohanská prosperita) je druhé studiové album norské black metalové skupiny Old Man's Child z roku 1997. Bylo nahráno v červnu 1997 ve studiu Studiomega. Seznam skladeb \"The Millennium King\" – 5:28 \"Behind the Mask\" – 3:58 \"Soul Possessed\" – 4:04 \"My Demonic Figures\" – 3:59 \"Doommaker\" – 3:39 \"My Kingdom Will Come\" – 4:35 \"Return of the Night Creatures\" – 5:36 \"What Malice Embrace\" – 5:13 Sestava Galder – vokály, kytary, klávesy Jardar – kytara Frode \"Gonde\" Forsmo – baskytara Tony Kirkemo – bicí J. Lohngrin Cremonese - hostující vokály Odkazy Reference ↑ The Pagan Prosperity na Allmusic (anglicky) Externí odkazy Album na webu Encyclopaedia Metallum (anglicky)", "question": "V jakém studiu bylo nahráno album The Pagan Prosperity?", "answers": ["Studiomega"]}
{"title": "Metric", "context": "Metric je kanadská rocková skupina, založená v roce 1998 v kanadském Torontu. Členové skupiny jsou Emily Haines (zpěv, kytara, syntezátory), James Shaw (kytara, theremin, syntezátory), Joshua Winstead (baskytara) a Joules Scott-Key (bicí). == Diskografie == Old World Underground, Where Are You Now? (2003) Live It Out (2005) Grow Up and Blow Away (2007) Fantasies (2009) Synthetica (2012) Pagans in Vegas (2015) Art of Doubt (2018) == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Metric ve Wikimedia Commons Oficiální web Metric na SoundCloud", "question": "Kde byla založena skupina Metric?", "answers": ["Torontu"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "Aby měl více klidu v době, kdy se již stával slavným spisovatelem, odstěhoval se do Bournemouthu na jižním pobřeží Anglie. Tolkien a Edith sdíleli hlubokou lásku k rodině, měli spolu čtyři děti, které pojmenovali John Francis Reuel (17. listopadu 1917 – 22. ledna 2003), Michael Hilary Reuel (říjen 1920–1984), Christopher John Reuel (* 21. listopadu 1924) a Priscilla Anne Reuel (* 1929). Tolkien byl jako otec nesmírně laskavý a chápavý, mezi projevy lásky, za něž se nikdy nestyděl, patří i pohádkové příběhy s ilustracemi, které pro děti vytvářel, například dobrodružství malého psíka Rovera, dobrodružství Toma Bombadila, historky o nezlomném darebákovi \"Lepiči plakátů\", vznešenější Sedlák Jiljí z Oujezda a především každoroční dopisy od vánočního dědečka. Po smrti své ženy Edith 29. listopadu 1971 se Tolkien odstěhoval zpět na Merton Street. 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria a Oxfordská univerzita mu udělila čestný doktorát z literatury. Dne 2. září 1973 John Ronald Reuel Tolkien ve věku 81 let zemřel. Na náhrobku v Oxfordu na hřbitově Wolvercote, kde je pochován on i jeho žena, jsou u jejich jmen vytesána i jména Berena a Lúthien. Tolkien rád vymýšlel fantastické příběhy pro pobavení svých dětí. Každé Vánoce pro ně psal dopisy typickým třaslavým písmem vánočního dědečka (Father Christmas, v překladu S. Pošustové \"Děda Mráz\") a vybudoval tak sérii krátkých příběhů – později sebranou a publikovanou jako Dopisy Dědy Mráze (The Father Christmas Letters). Tolkien nikdy neočekával, že jeho vymyšlené příběhy budou zajímat více než jen úzkou skupinu lidí.", "question": "Jaké příběhy rád vymýšlel Tolkien pro pobavení svých dětí?", "answers": ["fantastické"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Itálie, sice jeden ze států stojících na straně vítězů války, obdržela jenom nedostatečné území vzhledem k předchozím ztrátám na lidských životech a ztrátám materiálním, současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích. Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny a krom toho se domnívalo, že pro svůj další hospodářský rozvoj potřebuje kontrolu zdrojů surovin, které nemohlo získávat na svém prostorově omezeném ostrovním území (mj. ropu). V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy diplomatickými kroky k zajištění stabilního míru. V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů se sídlem v Ženevě (ve francouzsky mluvící části Švýcarska), jež měla fungovat jako fórum, na němž by národy mírovým způsobem urovnávaly svoje spory. O pět let později byly v rovněž švýcarském Locarnu sjednány dohody, jimiž byla poskytnuta záruka trvalosti německo-francouzské hranice. Také případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny rozhodčím řízením (arbitráží). V roce 1928 byl nadto uzavřen Briand-Kelloggův pakt, který všem účastenským státům zakazoval vedení útočné války. Mírové snahy však dostaly povážlivé trhliny jednak obnoveným izolacionismem Spojených států amerických, především však rozmachem různých totalitních režimů. K tomu výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství. Již předtím vedla Ruská občanská válka k vytvoření komunistického Sovětského svazu, v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin. Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini, jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu světa. Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl k nastolení výbojného militaristického režimu. Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko, které přeměnilo ve svůj loutkový stát. Ekonomický rozvrat země na počátku třicátých let a již se projevující expanzionistické tendence v Německu měly za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionálních socialistů (NSDAP), který sliboval německému národu zrušení versailleské smlouvy a zajištění \"životního prostoru\" na Východě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem, načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht), a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš.", "question": "Jaká válka vedla k vytvoření komunistického Sovětského svazu?", "answers": ["Ruská občanská válka"]}
{"title": "Sněhurka", "context": "Sněhurka Další významy jsou uvedeny na stránce Sněhurka (rozcestník). Ilustrace Otto Kubel (1930) Ilustrace z islandského překladu pohádky Sněhurka je fiktivní postava dívky neobyčejné krásy ze stejnojmenné pohádky Sněhurka, která je v různých podobách známá v mnoha evropských zemích. Autory nejznámější verze pohádky jsou bratři Grimmové: zde se vyskytuje kouzelné zrcadlo i sedm trpaslíků, jimž se poprvé dostalo vlastních jmen v broadwayské hře z roku 1912 Sněhurka a sedm trpaslíků. V roce 1937 natočilo studio Walta Disneyho na tento motiv celovečerní animovaný film s tímtéž názvem, avšak trpaslíci dostali jiná jména. Často se v češtině setkáváme s názvem pohádky pouze Sněhurka: zde je namístě se přesvědčit, jde-li o Sněhurku a sedm trpaslíků či o jinou pohádku z dílny bratří Grimmů, konkrétně o Sněhurku a Růženku. Původ Pohádka o Sněhurce vychází ze starých evropských pověstí. Mýtus o zlé čarodějnici, Sněhurčině maceše, byl v evropském kontextu pravděpodobně poprvé zaznamenán v díle francouzského kronikáře Jeana Froissarta na počátku 15. století. Froissart píše o událostech ve Francii, kdy král Karel VI. propadl šílenství a prakticky nebyl schopen vládnout. Navíc v období svých záchvatů nepoznával svou ženu Isabelu Bavorskou a tvrdil, že miluje Valentinu Visconti, což byla žena Karlova bratra Ludvíka Orleánského. U poddaných byl král velmi oblíbený, a proto se snažili najít viníka královy duševní choroby. Proto se začalo vyprávět, že nápadně krásná Valentina Visconti je ve skutečnosti čarodějnice, která tráví malé děti jedovatými jablky a vlastní kouzelné zrcadlo.[1] Jiné verze Jiná verze pohádky o Sněhurce vypráví o dítěti, které si bezdětní manželé uplácají ze sněhu (živá sněhulačka). Tato Sněhurka však žije pouze v zimě a na jaře, když ostatní děti slaví jaro skákáním přes oheň, Sněhurka se nad ohněm vypaří (podobný motiv se nalézá v pohádkové divadelní hře Jaroslava Kvapila Princezna Pampeliška, kde princezna na podzim odkvete jako květy pampelišky).[2] Pohádka o Sněhurce se také nachází jako hlavní motiv tv seriálu Once Upon a Time z produkce americké ABC television. Kalendář Od poloviny 19. století je ve středním a severním Německu zaznamenána tradice[3] Svátku Sněhurky (Schneeweissfest), který se slaví první úterý po podzimní rovnodennosti. Svátek v druhé polovině září pravděpodobně souvisí s termínem sklizně některých podzimních odrůd jablek v Německu tradičně pěstovaných (např. Grávštýnské červené). V odlišné tradici ruského severu[4] je Sněhurka naopak připomínána v březnu až dubnu, s příchodem jara a mizením sněhové pokrývky.", "question": "Kdo je autorem pohádky Sněhurka?", "answers": ["bratři Grimmové"]}
{"title": "Australský dolar", "context": "Australský dolar Australský dolaraustralian dollar (anglicky)Země Austrálie AustrálieNauru NauruKiribati KiribatiTuvalu Tuvalu ISO 4217 AUD Inflace 1,5%[1] (2015 odhad) Symbol $; A$; AU$ Dílčí jednotka cent Mince 5, 10, 20, 50 centů; 1, 2 dolary Bankovky 5, 10, 20, 50, 100 dolarů Australský dolar je oficiální měnou Australského svazu (je používán i na australských obydlených zámořských teritoriích: Kokosové ostrovy, Vánoční ostrov a Norfolk) a tří ostrovních států v Pacifiku: Nauru, Kiribati a Tuvalu. Dva z těchto států (Kiribati a Tuvalu) vydávají vlastní mince, které na jejich území kolují společně s australskými mincemi a bankovkami. ISO 4217 kód této měny je AUD. Pro označení se používá symbol $, často se však doplňuje písmenem (písmeny) na tvar A$ nebo AU$, aby se předešlo záměně s jinou měnou, která se také jmenuje „dolar“. Jedna setina dolaru se jmenuje cent. Někdy je dolar nazýván též „Aussie battler“; v nepříznivém období roků 2001 až 2002 se mu někdy přezdívalo „pacifické peso“. Australský dolar patří mezi celosvětově nejvýznamnější měny. Je šestá nejčastěji obchodovaná měna na světě (po americkém dolaru, jenu, euru, britské libře a kanadskému dolaru). Přibližně 4–5 % celosvětových transakcí je prováděno v australské měně. Australský dolar je oblíbený díky minimálním zásahům australské vlády na zahraničních trzích a stabilnímu ekonomickému a politickému prostředí v Austrálii. Historie V koloniálním období používala Austrálie měnu svého kolonizátora – britskou libru. 4. září 1909 byla ustanovena australská libra, která měla paritní hodnotu k britské libře a dělila se na 20 šilinků nebo 240 pencí.14. února 1966 vznikl australský dolar, který vyšel z libry v poměru „1 libra = 2 dolary“. Nově vzniklý dolar už používal desítkovou soustavu. Mince a bankovky", "question": "Jaký je mezinárodní kód australského dolaru?", "answers": ["AUD"]}
{"title": "Dennis Gabor", "context": "Doktorská práce na téma rychlého osciloskopu, v průběhu které vyrobil první železem stíněnou magnetickou elektronovou čočku. 1927 získal titul Dr-Ing. 1927 nastoupil k firmě Siemens & Halske AG, jedním z jeho prvních úspěšných vynálezů byla vysokotlaká křemenná rtuťová výbojka 1933, po nástupu Hitlera k moci, pro svůj židovský původ opustil Německo a po krátkém pobytu v Maďarsku o rok později uprchl do Anglie, podařilo se mu získat zaměstnání u British Thomson-Houston Co. v Rugby. BTH Research Laboratory 1936 oženil se s Marjorií Louisou (její otec: Joseph Kennard Butler, její matka: Louise Butler of Rugby). Manželství zůstalo bezdětné. 1946 První články v oblasti Teorie komunikace. Vývoj stereoskopického kinematografu. 1948 Základní experimenty v oblasti holografie (v té době nazývané wavefront reconstruction), které byly vedlejším důsledkem práce na zdokonalení elektronového mikroskopu. 1950-1953 spolupráce s AEI Research Laboratory v Aldermastonu. 1. ledna 1949 nastoupil na Imperial College of Science & Technology v Londýně, kde je později jmenován profesorem aplikované elektronové fyziky a kde zůstal až do důchodu. Během této doby se spolu se svými doktorandy podílel na řešení problémů v řadě oblastí: Experimentální práce: Langmuirův paradox holografický mikroskop Teoretické práce v oblasti: teorie komunikace teorie plazmatu teorie magnetronu schema jaderné fúze 1967 odchází do důchodu Zůstává v kontaktu s Imperial College. jakožto Senior Research Fellow Stává se členem Staff Scientist of CBS Laboratories, Stamford, Conn, kde spolupracoval s jejím presidentem a svým dlouholetým přítelem Dr. Petrem Goldmarkem na nových schématech komunikace a zobrazování Od roku 1958 až do konce života tráví hodně času zájmem o budoucnost industriální společnosti, je zneklidněn nerovnováhou mezi technologickým růstem a sociální oblastí. Svoje názory na toto téma vyjádřil ve třech knihách: 1963: Inventing the Future 1970: Innovations 1972: The Mature Society, Zemřel 8. února 1979 v Londýně (Anglie) 1956: Fellow of the Royal Society 1964: čestný člen Maďarské akademie věd 1967: medaile Thomase Younga od fyzikální společnosti Londýn 1967: cena Cristofora Colomba od Int. Inst. Communications, Genoa 1968: medaile Alberta Michelsona od Franklinova institutu ve Filadelfii 1968: Rumfordova medaile od Královské společnosti 1970: čestný D.Sc. na University of Southampton 1970: čestná medaile od Ústavu elektrického a elektronického inženýrství 1970: titul Commander of the Order of the British Empire 1971: čestný D.Sc. na Technologické univerzitě v Delftu 1971: Holweckova cena od Francouzské fyzikální společnosti 1971: Nobelova cena za fyziku GABOR, Dennis. Theory of communication. J. IEEE. listopad 1946, roč. 93(III), s. 429-457. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997.", "question": "Kde zemřel Dennis Gabor?", "answers": ["Londýn"]}
{"title": "Pivo", "context": "Příznivé účinky piva na lidský organismus se mohou projevit při jeho střídmé konzumaci, kdy nepřevažují negativní účinky alkoholu. Ovšem i střídmé pití však pravděpodobně škodí, protože studie jsou často ovlivněny vlivy systematických chyb, kdy do skupiny abstinentů například spadají lidé, kteří nepijí ze zdravotních důvodů. Pivo obsahuje hořké chmelové látky, které mají pozitivní vliv na sekreci žluči, která přímo podporuje trávení. Současně výrazně podporuje chuť k jídlu, což může vést při nestřídmé konzumaci pokrmů k nárůstu tělesné hmotnosti. Čím vyšší obsah flavonoidů pocházejících z obilnin a chmelu pivo obsahuje, tím vyšší je jeho antioxidační účinek. Obsah flavonoidů zvyšujeme delší a intenzivnější extrakcí sladu, zvýšením množství sladu, resp. přidáním sladu nebo výtažku z dalších obilnin a obilovin, u bylinných a ovocných piv rovněž z bylin a ovoce. Z různých druhů ovoce nejvyšší antioxidační účinky mají flavonoidy ostružin a malin. Barvení kulérem (karamelem) nebo pražením sladu je sice pro pivo charakteristické, avšak antioxidační hodnotu piva nezvyšuje. Ovšem ovocné šťávy (nebo přímo samotné ovoce) obsahují větší počet flavonidů, aniž by obsahovaly alkohol. Uvádí se, že konzumace piva má příznivé účinky na dobrou náladu, podporu krevního oběhu, snížení rizika srdečních příhod a působí proti vysokému krevnímu tlaku. Konzumace piva může vést k rozvoji alkoholismu s poškozením zdraví. Avšak nejen alkohol, ale jiné látky dlouhodobou konzumací způsobují především tato onemocnění a zvýšenou úmrtnost: cirhóza jater, kolorektální karcinom, karcinom prsu, diabetes mellitus a další.[zdroj? ] Podle IARC je každý alkoholický nápoj považován za prokázaný karcinogen. Pivo může obsahovat od 0,5 do cca 20 procent alkoholu, ale v českých pivech je alkoholu nejčastěji mezi 4-6%. Lidské tělo je schopno odbourávat alkohol dle individuálních měřítek, které záleží na hmotnosti, pohlaví, zdravotním stavu, stupni únavy a dalších faktorech.", "question": "Má pivo příznivé účinky?", "answers": ["Uvádí se, že konzumace piva má příznivé účinky na dobrou náladu, podporu krevního oběhu, snížení rizika srdečních příhod a působí proti vysokému krevnímu tlaku."]}
{"title": "Brno-Starý Lískovec", "context": "Starý Lískovec (německy Alt Leskau) je městská čtvrť a katastrální území, a od 24. listopadu 1990 pod názvem Brno-Starý Lískovec také městská část statutárního města Brna, ležící na jihozápadním okraji města, přesto však relativně blízko centra. Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Starý Lískovec zařazeno do volebního obvodu číslo 59. Od roku 2012 již ale není městská část Brno-Starý Lískovec územně identická s katastrálním územím Starý Lískovec, protože došlo ke změně správní hranice s městskou částí Brno-Nový Lískovec, přičemž malá okrajová část katastrálního území Starý Lískovec přešla k území městské části Brno-Nový Lískovec, která zase předala do správy městské části Brno-Starý Lískovec malou okrajovou část katastrálního území Nový Lískovec. Zástavbu Starého Lískovce dnes tvoří převážně panelové domy postavené na konci 70. let severně a západně od vesnické rodinné zástavby původní obce. Starý Lískovec má přibližně 15 000 obyvatel. Ve čtvrti se nachází také koupaliště a sportovní klub Tatran Starý Lískovec. Kino už v provozu není, v budově jsou nyní sportovní prostory pod správou Dělnické tělovýchovné jednoty, nově je v budově otevřena restaurace. V nejsevernější části katastru Starého Lískovce se nachází nejnovější vícepatrová budova-poliklinika, starší nejvyšší budova v areálu s nápisem \"FAKULTNÍ NEMOCNICE BRNO\" (cca od jara 2012 již jen \"FN BRNO\") a porodnice fakultní nemocnice Brno.", "question": "Jaké číslo má volební obvod Brno-Starý Lískovec?", "answers": ["59"]}
{"title": "Vápník", "context": "Vápník (chemická značka Ca, latinsky Calcium) je nejvýznamnější prvek z řady kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl. Poměrně měkký, lehký, reaktivní kov, který se svými vlastnostmi více podobá vlastnostem alkalických kovů než vlastnostem předcházejícímu členu - hořčíku. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrého roztoku. Vápník patří k lepším vodičům elektrického proudu a tepla. Není tolik reaktivní jako alkalické kovy, ale je lepší ho uchovávat pod petrolejem. Soli vápníku barví plamen cihlově červeně. Vápník je velmi reaktivní a v přírodě vytváří pouze vápenaté sloučeniny Ca2+. Vápník reaguje za pokojové teploty s kyslíkem i vodou. Při zahřátí se snadno slučuje s dusíkem na nitrid vápenatý Ca3N2 a s vodíkem na hydrid vápenatý CaH2 a i s velkým množstvím prvků tvoří za vyšších teplot sloučeniny. Vápenaté sloučeniny jsou lidstvu známy již od starověku - pálením vápence nebo mramoru se získávalo a dodnes získává pálené vápno neboli oxid vápenatý CaO, jeho reakcí s vodou vzniká hašené vápno neboli hydroxid vápenatý, který se používal a dodnes používá k přípravě malty. Malta se ve starověku také vyráběla ze sádry neboli sádrovce či chemicky dihydrátu síranu vápenatého CaSO4.2 H2O. Zatímco v Itálii se běžně používala malta z vápence, v Egyptě se běžně používala malta ze sádrovce - není tedy divu, že staré egyptské pyramidy a hrobky mají omítky z této malty. Tato výroba je popsána již spisovatelem Dioskoridem z 1. století našeho letopočtu, který pochází z Malé Asie a uvádí pro oxid vápenatý. Název vápníku je odvozen od slova vápno (latinsky calx). Později se stalo běžné označovat oxid vápenatý jako vápenatou zeminu a časem se označení zemina přeneslo i na ostatní oxidy kovů alkalických zemin a kovů vzácných zemin (kovy vzácných zemin jsou prvky III.B skupiny). Vápník poprvé připravil sir Humphry Davy roku 1808 elektrolýzou vápenatého amalgámu, který si připravil elektrolýzou slabě zvlhčeného hydroxidu vápenatého za použití rtuťové katody.", "question": "Je autorem slovenského a českého názvu pro vápník Jan Svatopluk Presl?", "answers": ["Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl."]}
{"title": "Čaj", "context": "Čaj (z výslovnosti čínského 茶 - čcha v mandarínském a kantonském dialektu; v dialektu min významného přístavu Sia-men čteno te - odtud pojmenování v mnoha jiných jazycích) je kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě. Pro samotné lístky se také užívá název čaj. Označení čaj se běžně užívá i pro jiné nálevy - pro zápary a odvary různých jiných rostlin (například tzv. ovocné čaje, bylinné čaje nebo šípkový čaj), které se někdy označují jako nečaje. Čaj má vedle povzbuzujících účinků v mnoha případech díky látkám v něm obsaženým také blahodárný vliv na organismus. Čaj vzniká zpracováním listů čajovníku. Z botanického hlediska je čajovník stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až kolem třiceti metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu. Přirozeně čajovník rostl v jihovýchodní Asii při hranicích Číny a Indie. Jako kulturní rostlina se pěstuje na mnoha místech s příhodnými podmínkami, mezi známé čaj produkující země patří Indie, Pákistán, Írán, Srí Lanka, Čínská republika, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, Argentina a Keňa. Nejlépe se mu daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500 m. Listy čajovníku jsou dlouhé od tří do pětadvaceti centimetrů a široké mezi jedním a deseti centimetry, dospělé listy jsou tlusté, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem. Čajové lístky se většinou sbírají několikrát do roka, v některých oblastech prakticky celý rok. Lístky se sbírají podle takzvaných sběrových formulí, které určují, kterou část výhonku uštípnout. Obvykle jsou cennější mladší menší lístky u špičky výhonku a pupen. Čaj obsahuje kofein, známý také jako tein. V Evropě se původně pil jako lék. Další zpracování se děje různými způsoby. Základním faktorem je stupeň oxidace (z historických důvodů chybně označována jako fermentace, nejde zde však o působení mikroorganismů, nýbrž kyslíku).", "question": "Do jaké výšky v metrech dorůstá čajovník běžně v přírodě?", "answers": ["5 až 15 metrů"]}
{"title": "1884", "context": "1884 (MDCCCLXXXIV) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal úterým. Česko připojení obce Holešovice-Bubny k městu Praze jako nové pražské čtvrti nazvané Praha VII. 31. května – v Brně zahájen provoz parní tramvaje 4. listopadu – V Římě založena česká kolej Bohemica Svět 22. dubna – Založena kolonie Německá jihozápadní Afrika 5. července – Založena německá kolonie Togoland 14. července – Založena německá kolonie Kamerun říjen – Na mezinárodní konferenci ve Washingtonu byl stanoven základní poledník procházející Královskou observatoří v Greenwichi v Anglii. 2. listopadu – Temešvár se po New Yorku stal druhým městem s elektricky osvětlenými ulicemi. Do Koreje přišli první křesťanští misionáři. 19. ledna – světová premiéra opery Manon v Paříži Lester Allan Pelton zkonstruoval rychloběžnou vodní turbínu Paul Nipkow vynalezl mechanický rozklad obrazu. Před fotočlánkem se otáčel kotouč s otvory, které tvořily spirálu. Takto pracovala většina systémů mechanické televize. Edwin Abbott Abbott – Plochozemě: román mnoha rozměrů Jakub Arbes – Zázračná madona Joris Karl Huysmans – Naruby Alois Jirásek – Psohlavci André Laurie – Dědic Robinsonův Henryk Sienkiewicz – Ohněm a mečem Anselm Schott – Schottův misál Mark Twain – Dobrodružství Huckleberryho Finna Jules Verne – Archipel v plamenech Jules Verne – Fffff...plesk! Jules Verne – Hvězda jihu Poutník vypráví o své cestě k Bohu Automatický abecedně řazený seznam viz Kategorie:Narození 1884 3. ledna – Rudolf Koppitz, rakouský fotograf českého původu († 8. července 1936) 5. ledna. – Lucie Klímová, česká malířka a zpěvačka († 6. října 1961) 6. ledna Josef Ryšavý, profesor geodezie a rektor na ČVUT († 4. ledna 1967) Vojtěch Sucharda, sochař,. řezbář a loutkář († 31. října 1968) Vilém Kreibich, malíř († 27. listopadu 1955) 10. ledna – Karl Breu, iluzionista († 17. října 1953) 15. ledna – Jaroslav Stránský, politik, novinář a právník († 13. srpna 1973) 16. ledna – Heinrich Blum, brněnský funkcionalistický architekt († 1942) 20. ledna – Karel Marušák,. politik a politický vězeň († 25. června 1970) 21. ledna – Jan Zázvorka starší, architekt († 27. května 1963) 22. ledna – Helena Johnová, sochařka, keramička (. † 14. února 1962) 24. ledna – Jan C. Vondrouš, rytec a grafik († 28. června 1970) 27. ledna – Julie Šupichová, spisovatelka a esperantistka († 20. prosince. 1970) 28. ledna – Linka Procházková, malířka († 21. října 1960) 30. ledna – František Smotlacha, mykolog a zakladatel českého vysokoškolského sportu († 18. června 1956) 3.", "question": "Kterým dnem dle gregoriánského kalendáře započal rok 1884?", "answers": ["úterým"]}
{"title": "Skákavka bělovlasá", "context": "První pár nohou a femury druhého páru jsou tmavé, tarzy prvního páru jsou bílé, ostatní jsou všechny nažloutlé. Z vnitřní strany makadel jsou svazečky dlouhých bílých chlupů, které při pohledu zepředu na živého samce v klidné poloze tvoří nápadné bílé V.[1][2] Kopulační orgány samic nelze odlišit od kopulačních orgánů druhu Euophrys herbigrada.[1] Samice skákavky bělovlasé Rozšíření Jedná se o palearktický druh s výskytem i v severní Africe. V České republice hojný.[2] Způsob života Běžně se vyskytuje od nížin do středních poloh, vzácně i ve vyšších polohách. Nezdá se, že by měl tento druh přesně vymezenou niku stanoviště, obývá skalní stepi, rašeliniště, mýtiny i lesy a jejich okraje. Vyskytuje se na stromech, v nízké vegetaci, v mechu, detritu a pod kameny. Je aktivní ve dne. S dospělci se lze setkat od dubna do října, ale hlavně v květnu, červnu a červenci.[1][2][3] Samec v době páření předvádí svatební tanec, přičemž mává doširoka rozevřenýma předníma nohama a kontrastně zbarvenými makadly a klepe břichem do podkladu (což může být slyšitelné lidským uchem), aby upoutal pozornost samice.[2] Samice hlídá kokon, ve kterém se nachází asi 20 vajíček.[3] Odkazy Reference 1 2 3 4 Euophrys frontalis – Wiki der Arachnologischen Gesellschaft e. V.. wiki.arages.de [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (německy) 1 2 3 4 KŮRKA, Antonín, a spol. Pavouci České republiky. Praha: Academia, 2015. S. 546–547. 1 2 Summary for Euophrys frontalis (Araneae). srs.britishspiders.org.uk [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. mw-parser-output .navbox2{box-sizing:border-box;border:1px solid #a2a9b1;width:100%. ;clear:both;font-size:88%;text-align:center;padding:2px;margin:2em auto 0}. .mw-parser-output .navbox2 .navbox2{margin-top:0}.mw-parser-output .navbox2+.navbox2{margin-top:-1. px}.mw-parser-output .navbox2-inner,.mw-parser-output .navbox2-subgroup{width:100%}.mw-parser-output .navbox2. -group,.mw-parser-output .navbox2-title,.mw-parser-output .navbox2-abovebelow{padding:0.25em 1em;line-height:1.5em. ;text-align:center}.mw-parser-output th.navbox2-group{white-space:nowrap;text-align:right}.mw-parser-output .navbox2. ,.mw-parser-output .navbox2-subgroup{background:#fdfdfd}.mw-parser-output .navbox2-list{line-height:1.5em;border-color. :#fdfdfd}.mw-parser-output tr+tr>.navbox2-abovebelow,.mw-parser-output tr+tr>.navbox2-group,. .mw-parser-output tr+tr>.navbox2-image,.mw-parser-output tr+tr>.navbox2-list{border-top:2px. solid #fdfdfd}.mw-parser-output .navbox2 th,.mw-parser-output .navbox2-title{background:#e0e0e0. }.mw-parser-output .navbox2-abovebelow,.mw-parser-output th.navbox2-group,.mw-parser-output .navbox2-subgroup .navbox2-title{. background:#e7e7e7}.mw-parser-output .navbox2-subgroup .navbox2-title{font-size:88%}. .mw-parser-output .navbox2-subgroup .navbox2-group,.mw-parser-output .navbox2-subgroup .navbox2-abovebelow{background:#f0.", "question": "Co dělá samec skákavky bělovlasé při páření?", "answers": ["Samec v době páření předvádí svatební tanec, přičemž mává doširoka rozevřenýma předníma nohama a kontrastně zbarvenými makadly a klepe břichem do podkladu"]}
{"title": "Goldfinger", "context": "Peter R. Hunt Výroba a distribuce Premiéra 17. září 1964 (Londýn)14. ledna 1965 (Německo) Produkční společnost Eon Productions Distribuce United ArtistsNetflix Rozpočet 3 500 000 USD Ocenění Oscar za nejlepší střih zvuku (1964) Bondovky Srdečné pozdravy z Ruska Thunderball Goldfinger na ČSFD, IMDbNěkterá data mohou pocházet z datové položky. Goldfinger je v pořadí třetí film o Jamesi Bondovi z roku 1964, adaptace sedmého románu spisovatele Iana Fleminga o této postavě z roku 1959. Děj Auric Goldfinger je obézní boháč, který má kontakty na zločinecké organizace a zálibu ve shromažďování zlata. James Bond dostane za úkol zjistit, jakým způsobem se Goldfingerovi daří ilegálně obchodovat se zlatem, převážet jej tajně mezi státy a vydělávat na různé prodejní ceně. V souboji s agentem 007 má většinu času Goldfinger navrch, jeho korejský nemluvící sluha Oddjob Bonda přepadne a později jej uvězní. Goldfinger plánuje zaútočit na pevnost Fort Knox a na desetiletí znehodnotit americké zásoby zlata radioaktivitou ze špinavé bomby, čímž by jeho vlastní zásoby zlata obratem stouply na ceně. James Bond v zajetí na Goldfingrově farmě svede jeho pilotku Pussy Galorovou a přemluví ji, aby dala vládní agentuře echo o plánovaném přepadení. Galorová také při útoku z letadla vypustí místo nervového plynu neškodnou látku. Útok probíhá zdánlivě podle plánu až do doby, než se „otrávení“ vojáci zvednou. Během bitvy vytáhne a zprovozní Goldfinger svou bombu.", "question": "Kolikátý film o Jamesi Bondovi je Goldfinger?", "answers": ["třetí"]}
{"title": "Německá demokratická republika", "context": "V září byla vyhlášena Německá spolková republika, načež 7. října 1949, jako reakce na tento čin, byla vyhlášena se svolením sovětského vedení Německá demokratická republika. Jejím první prezidentem se stal Wilhelm Pieck, předsedou vlády Otto Grotewohl. Současně byla založena Národní fronta demokratického Německa sdružující všechny strany a masové organizace. V říjnu 1950 se v NDR konaly volby. Byly nesvobodné, obdobně jako v jiných socialistických státech se volila jednotná kandidátka, pro niž podle oficiálních výsledků hlasovalo 12 088 745 oprávněných voličů (99,6 %), hlasů proti a neplatných hlasů bylo 51 187, což představovalo 0,4 %. Z voleb vzešla nová vláda a výrazně obměněny byly také vlády zemské. Voliči mohli hlasovat buď pro jednotnou kandidátku nebo hlasovací lístek, již ale bez jakéhokoliv utajení, přeškrtnout, čehož důsledkem bylo vystavení perzekuce ze strany režimu v podobě ztráty zaměstnání, vyhození ze školy a sledování státní bezpečností (Stasi).Po smrti J. V. Stalina v roce 1953 a nástupu nové garnitury ve vedení SSSR bylo očekáváno celkové uvolnění. Tužby lidu se však nenaplňovaly a pod počáteční záminkou protestu berlínských dělníků na zvyšování výroby se 16. června 1953 zvedla vlna celostátních demonstrací. Byly to tak silné protesty, že okupační správa musela na demonstranty poslat okupační síly dislokované na území NDR.Rok 1956 byl pro NDR zlomový, protože v tomto roce byla oficiálně založena Národní lidová armáda NDR (NVA) jako reakce na založení a vstup Bundeswehru do NATO. Na počátku 60. let byla NDR postavena před problém s emigrací přes hlavní město Berlín, jež bylo rozděleno na dvě části - východní a západní. Vedení státu se na nátlak z ostatních socialistických států rozhodlo uzavřít hranice Berlína neproniknutelnou zdí. Američané s postavením Berlínské zdi počítali, ale nepředpokládali tak rychlou akci vedení NDR. Brzy ráno 13. srpna 1961 obsadila Volkspolizei a NVA hranice mezi Západním a východním Berlínem. Důvodem k takovým opatřením bylo zahájení stavby Berlínské zdi, jež měla zastavit migraci obyvatel NDR na západ. Hospodářské těžkosti socialistického tábora z let 1960 až 1963 vedly k zavedení revoluční Nové ekonomické politiky, která přinesla výrazné pozvednutí životní úrovně. S demokratizací systému v ČSSR v roce 1968 nastala u většiny komunistických stran obava, aby se tyto snahy nerozšířily i do jejich republik. Proto v červenci 1968 poslalo vedení SED a dalších čtyř komunistických stran varovný tzv. Varšavský dopis československému vedení.", "question": "Jak byla označována Německá demokratická republika?", "answers": ["NDR"]}
{"title": "Woodrow Wilson", "context": "Československé úsilí o samostatnost bylo pro Wilsona věcí méně významnou, na kterou nebyl býval vzat náležitý zřetel na mírové konferenci roku 1917. Tekla krev statisíců, trpěly miliony a pacifista Wilson, aby ukončil válku, byl ochoten obětovat naši samostatnost a zaručiti celistvost habsburské říše výměnou za separátní mír. V Anglii a především ve Francii, ale čtrnáct bodů nikdo nebral vážně na vědomí. Bylo jasné, že jejich cílem je potrestat Německo tak tvrdě, že už se nikdy nevrátí jako evropská velmoc. Wilson ale plný nadšení v prosinci 1918 přicestoval do Evropy a podnikl triumfální cestu po hlavních městech zemí Dohody. Na následné konferenci v Paříží se tvrdohlavě držel svých pozic. Aby byl přijat vznik Společnosti národů, ustoupil svým spojencům v mnohém, například v otázce reparací či volného obchodu. Skutečná životní prohra ale čekala na Wilsona v jeho vlastní zemi. Ve Spojených státech se idea Společnosti národů setkala s nepochopením. Amerika nebyla připravena podřídit se mezinárodnímu konsenzu. Když bylo jasné, že mírová smlouva nezíská v Senátu dvoutřetinovou většinu potřebnou k ratifikaci, pokusil se Wilson změnit veřejné mínění propagační cestou po celé zemi. Ohromné pracovní nasazení se ale podepsalo na jeho zdraví, v září 1919 po záchvatu mrtvice částečně ochrnul. Po tři měsíce se neobjevil na veřejnosti, spojení s vnějším světem zajišťovala jeho druhá žena a osobní lékař. Mezitím byla mírová smlouva Senátem definitivně zamítnuta. USA do Společnosti národů nikdy nevstoupily. Wilson už nikdy neopustil Washington, D.C., kde 3. února 1924 zemřel. Přestože byl praktický výsledek Wilsonova působení nejednoznačný, zůstal v mnohém důležitým průkopníkem. Spoluzakladatel současné OSN Franklin Delano Roosevelt se cítil být dědicem jeho odkazu. Wilsonových Čtrnáct bodů je dodnes nenaplněno, ale položily základ mnoha moderním institucím mezinárodní spolupráce a kolektivní bezpečnosti.", "question": "Kdy zemřel Woodrow Wilson?", "answers": ["3. února 1924"]}
{"title": "Max Planck", "context": "Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858 Kiel - 4. října 1947 Göttingen) byl německý fyzik, považovaný za jednoho ze zakladatelů kvantové teorie. Studoval u vynikajících německých fyziků Helmholtze a Kirchhoffa. V červenci 1879 získal doktorát na mnichovské univerzitě. V roce 1880 dokončil dizertační práci a stal se soukromým docentem na mnichovské univerzitě. V roce 1885 byl s pomocí otce jmenován mimořádným profesorem na univerzitě v Kielu. V roce 1892 nastoupil po Helmholtzovi na místo řádného profesora teoretické fyziky na berlínské univerzitě. V Berlíně pak působil až do konce své vědecké kariéry. Zpočátku pracoval na termodynamice, později jej zaujala Kirchhoffova práce o záření a začal se zabývat problémem záření černého tělesa, kde dosáhl největších vědeckých úspěchů. Roku 1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanou Planckova konstanta. Téhož roku popsal sadu tzv. Planckových jednotek, udávající přirozená měřítka času, prostoru a hmotnosti. O rok později pak objevil správný zákon vyzařování černého tělesa - průlomový článek v Annalen der Physik vyšel roku 1901. Pro vysvětlení zákona vyzařování formuloval hypotézu kvantování energie oscilátorů. (Skutečný dosah myšlenky kvantování si ovšem uvědomil teprve Albert Einstein o pět let později, postuloval kvantování energie elektromagnetického pole a touto teorií okamžitě vysvětlil fotoelektrický jev.) V letech 1905 - 1909 předsedal Německé fyzikální společnosti (Deutsche Physikalische Gesellschaft). V roce 1918 byl za práci na záření černého tělesa oceněn Nobelovou cenu za fyziku. V pozdějších letech se věnoval filosofii, estetice a náboženství. Před druhou světovou válkou se pokusil přesvědčit Adolfa Hitlera, aby změnil rasové zákony a ušetřil vědce židovského původu. V roce 1945 byl jeho syn Erwin umučen gestapem v souvislosti s neúspěšným pokusem o atentát na Hitlera.", "question": "Je Max Planck považovaný za jednoho ze zakladatelů kvantové teorie?", "answers": ["Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858 Kiel - 4. října 1947 Göttingen) byl německý fyzik, považovaný za jednoho ze zakladatelů kvantové teorie."]}
{"title": "Émile Mayade", "context": "Émile Mayade Émile Mayade Narození 21. srpna 1853Clermont-Ferrand Úmrtí 18. září 1898 (ve věku 45 let)Chevanceaux Příčina úmrtí silniční dopravní nehoda Povolání automobilový závodník multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Émile Mayade za volantem vozu Panhard & Levasssor během závodu Paříž-Rouen v roce 1894 Émile Louis Mayade (21. srpna 1853, Clermont-Ferrand – 18. září 1898, Chevanceux, departement Charente-Maritime[1]) byl francouzský průkopník automobilismu a automobilový závodník. Mayade byl jedním z prvních zaměstnanců René Panharda a Émile Levassora, kteří v Paříži vyráběli automobily Panhard & Levassor (později Panhard). Byl také vedoucím výroby. S vozem Panhard také startoval při vůbec prvním závodu Grand Prix Francie v roce 1894 na 127 kilometrů dlouhé trati Paříž-Rouen. Dojel sedmý.[2] O rok později závod Paříž–Bordeaux–Paříž s délkou 1178 km dokončil 25. února jako šestý. Největším úspěchem je vítězství v závodě Paříž–Marseille–Paříž sezóny 1896 o délce 1710 km. Mayade vyhrál s průměrnou rychlostí 25 km/h v celkovém čase 67:42.58, mimo jiné zvítězil i v posledních třech denních etapách z celkových deseti. V tomto závodě se vážně zranil jeho týmový kolega Émile Levassor, který následující jaro na následky zranění zemřel. Mayade se od 14. listopadu 1896 účastnil historické jízdy The Emancipation Act na 86 km dlouhé trase z Londýna do Brightonu. Zde dojel čtvrtý za dvěma motorovými tricykly Léona Bollée a dalším vozem Panhard & Levassor. Vozidlo, s nímž Mayade startoval, poté zůstalo ve Spojeném království a v roce 1897 jej za 1200 liber koupil Charles Rolls. Vůz existuje dodnes.[3] Na podzim 1898 zahynul Émile Mayade při jedné z prvních smrtelných dopravních nehod ve Francii mimo závodní dráhu.[4] Nehodu způsobil splašený kůn táhnoucí vozík. Odkazy Reference ↑ http://www.driverdb.com/drivers/emile-mayade/career/ Émile Mayade↑ teamdan.com: 1894 Grand Prix and Paris Races↑ gilbert.mayade.pagesperso-orange: Emile MAYADE, coureur automobile↑ La France Automobile du 1° octobre 1898,. page 336 – Obituary notes (Illustrations in Le Monde on 6–7 January 1991). gilbert.mayade.pagesperso-orange.fr [online]. [cit. 2014-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. Literatura Anthony Bird: De Dion Bouton – First automobile Giant. (Ballantine's Illustrated History of the Car marque book No 6).", "question": "Co je největším úspěchem Émila Mayada?", "answers": ["vítězství v závodě Paříž–Marseille–Paříž sezóny 1896"]}
{"title": "Ukrajinština", "context": "Ukrajinský jazyk neboli ukrajinština (zastarale rusínština) je východoslovanský jazyk, náležící mezi slovanské jazyky, tj. do rodiny tzv. indoevropských jazyků, jehož hlubším studiem se zabývá filologicky zaměřený obor, zvaný ukrajinistika. Po jazykové stránce je nejvíce příbuzný s běloruštinou, poté s polštinou a slovenštinou. Vyvinula se z východních nářečí praslovanštiny. == Rozšíření == Ukrajinština je úředním jazykem druhého největšího evropského státu Ukrajiny. Ve východní a jižní části jejího území si ovšem konkuruje s ruštinou, ukrajinsky se tam mluví hlavně na venkově; na Donbasu a na Krymu je používanější ruština (na Krymu ukrajinský jazyk považují za mateřský 3,3% obyvatel ), avšak ve střední a především v západní části země ukrajinština převažuje zcela jednoznačně. Vedle Ukrajiny má ukrajinština status oficiálního jazyka také v neuznané separatistické republice Podněstří a v několika obcích ve Vojvodině. Kromě toho používá ukrajinštinu ukrajinská menšina především na východním Slovensku, v jihovýchodním Polsku, České republice, Spojených státech a jinde. === Nářečí === Nářečí přecházejí plynule do polštiny a běloruštiny. Zvláštním jevem je tzv. suržyk, smíšený jazyk s převážně ukrajinskou gramatikou a výslovností, silně ovlivněný ruskou slovní zásobou. == Historie == Od 10. století se na ukrajinském území (Kyjevská Rus) spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ukrajinština pronikala do církevních textů od 16. století, o století později už lze hovořit o spisovném jazyku. V 19. století se rozvíjela ukrajinská literatura, čerpající z lidové slovesnosti. V 19. století a na začátku 20. století byla označována ruskými i ukrajinskými autory termínem maloruština nebo maloruské nářečí. Název vycházel z koncepce např. A. I. Sobolenského, S. K. Buliče a částečně N. S. Trubeckého, podle které jsou ukrajinské jazyky jen nářečím ruského jazyka. Filozofové a slavisté už v druhé polovině 19. století považovali ukrajinštinu za samostatný jazyk (Vladimir Ivanovič Dal, Pavlo Hnatovyč Žyteckyj, Fedir Jevhenovyč Korš, Alexej Alexandrovič Šachmatov, Pavel Jozef Šafárik, Franc Miklošič). Po událostech, spojených s anexí Krymu Ruskou federací, byl v první polovině roku 2017 Nejvyšší radou Ukrajiny přijat zákon, výrazně omezující užívání ruštiny v ukrajinské celostátní, místy i regionální televizi ve prospěch ukrajinštiny. == Abeceda a výslovnost == Ukrajinština se píše cyrilicí. Ukrajinská abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí: V písmu se využívá též apostrof ('), který má obdobnou funkci jako tvrdý znak v ruštině. G se změnilo na H, stejně jako v češtině.", "question": "Jakému jazyku je nejvíce příbuzná ukrajinština?", "answers": ["běloruštinou"]}
{"title": "Intersexuál", "context": "Intersexuál Intersexuál je člověk, jehož vnitřní nebo vnější pohlavní orgány jsou odlišné od typicky mužských či ženských.[1] Tento jedinec může mít navenek pohlavní orgány jednoho pohlaví, avšak jeho vnitřní orgány mohou být pohlaví opačného.[2] Jedná se tedy o jedince s biologickou kombinací mužských a ženských pohlavních orgánů.[3][4] Moderní medicína se často setkává s případem, kdy určení genitálií není jednoznačné. Pro přesnější definování intersexuality existují 4 jednotlivé podoby. Podoby intersexuality Intersexuálové jsou pomocí této klasifikace rozděleni do několika kategorií podle typu a počtu chromozomů jedince a také podle zastoupení jednoho nebo obou typů gonád. XX,46 intersexuál XX,46 intersexuál byl původně označován jako ženský pseudohermafrodit. Jedinci v této skupině mají v buňce soubor chromozomů XX, jsou tedy genetickými ženami. Spolu s tím mají vyvinutou dělohu i vaječníky, avšak jejich genitálie jsou nejednoznačné nebo převážně mužské.[5] XY,46 intersexuál XY,46 intersexuál, původně označován jako mužský pseudohermafrodit, je jedinec, jehož karyotyp se skládá z chromozomů XY, jsou tedy genetickými muži. Jejich vnější genitálie jsou buďto čistě ženské nebo nejednoznačné – v určitém stupni mezi mužskými a ženskými. Ojediněle může nastat případ, kdy varlata jedince nejsou dostatečně vyvinutá nebo nejsou přítomna vůbec.[6] Ovotestikulátní intersexuál Ovotestikulátní intersexuál byl dříve známý pod názvem pravý hermafrodit, je jedinec, jehož pohlavní žlázy nejsou jednotné. Jeho vnější genitálie mohou vypadat typicky žensky, typicky mužsky nebo také nejednoznačně. Jedinec se však liší tím, že může mít kombinaci jednoho varlete a jednoho vaječníku nebo jeho pohlavní žlázy tvoří jedno varle a tzv. ovotestis, což je kombinace varlete a vaječníku, popř. jeden vaječník a ovotestis.[7] Komplexní intersexuál Komplexní intersexuál bývá také označován jako chromozomální intersexuál, je jedinec, u kterého se nevyskytuje karyotyp XX ani XY. U komplexních intersexuálů nastává situace, kdy má jedinec o jeden chromozom navíc (např. XXY) nebo naopak o jeden méně (X0). Tato skupina intersexuálů se od předchozích tří liší v tom, že zde není rozpor mezi vnitřními a vnějšími pohlavními orgány člověka, avšak nadbytečný či chybějící chromozom může mít vliv na hladinu hormonů a pohlavní vývin jedince. V ojedinělém případě nastává situace, kdy se člověk klasifikovaný jako komplexní intersexuál rodí s různými chromozomy v jednotlivých buňkách v těle.[8] Medicína a intersexualita Záznamy o intersexuálech pochází z konce 19. století, od té doby se objevilo už mnoho klasifikací, ty se však neustále s postupující dobou mění. V dřívějších letech bylo obvyklé, že doktoři pacientu intersexuálovi po provedení operace zatajili jeho pravou intersexuální identitu z důvodu, že ho nechtěli vystavovat přílišnému stresu.[9] Tento jev je patrný i dnes, kdy existuje skupina doktorů, kteří podporují myšlenku utajení intersexuality před pacientem.", "question": "Jak se označuje typ intersexuálů, kteří mají v buňce soubor chromozomů XX a vyvinutou dělohu i vaječníky, ale jejich genitálie jsou nejednoznačné nebo převážně mužské?", "answers": ["XX,46 intersexuál"]}
{"title": "Cer", "context": "Cer Možná hledáte: Dub cer. Cer [Xe] 4f1 5d1 6s2 Ce 58 ↓ Periodická tabulka ↓ Obecné Název, značka, číslo Cer, Ce, 58 Cizojazyčné názvy lat. Cerium Skupina, perioda, blok 6. perioda, blok f Chemická skupina Lanthanoidy Vzhled šedobílá látka Identifikace Registrační číslo CAS 7440-45-1 Atomové vlastnosti Relativní atomová hmotnost 140,116 Atomový poloměr 181,8 pm Kovalentní poloměr 204 pm Elektronová konfigurace [Xe] 4f1 5d1 6s2 Oxidační čísla III, IV Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,12 Látkové vlastnosti Krystalografická soustava krychová, plošne centrovaná Mechanické vlastnosti Hustota 6,770 kg·dm−3 Skupenství pevné Tvrdost 2,5 Termické vlastnosti Tepelná vodivost 11,3 W⋅m−1⋅K−1 Termodynamické vlastnosti Teplota tání 794,85 °C (1 068 K) Teplota varu 3 442,85 °C (3 716 K) Specifické teplo tání 5,46 kJ/mol Elektromagnetické vlastnosti Měrný elektrický odpor 828 nΩ·m Magnetické chování Paramagnetické I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}} Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Lanthan ≺Ce≻ Praseodym ⋎Th Cer (chemická značka Ce, latinsky Cerium) je šedavě bílý, vnitřně přechodný kovový prvek, druhý člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin a nebo jejich deoxidaci, je složkou některých skel a průmyslových katalyzátorů. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Cer vzhledově připomíná železo, je to šedavě bílý přechodný kov, který je však značně měkký a snadno tvárný. Chemicky je cer značně reaktivním prvkem, po europiu nejreaktivnějším lanthanoidem. Za mírně zvýšené teploty (kolem 80 °C) reaguje se vzdušným kyslíkem (hoří) za vzniku velmi stabilního oxidu ceričitého CeO2.", "question": "Jak se jmenuje prvek s chemickou značkou Ce a latinským názvem Cerium?", "answers": ["Cer"]}
{"title": "Jan Železný", "context": "Jan Železný (* 16. června 1966 Mladá Boleslav) je bývalý český atlet, oštěpař. Bývá považován za nejlepšího oštěpaře všech dob. Je držitelem tří zlatých medailí (1992, 1996, 2000) a jedné stříbrné medaile z Olympijských her (1988), trojnásobný mistr světa (1993, 1995, 2001), několikanásobný rekordman a držitel současného světového rekordu v hodu oštěpem z roku 1996 (98,48 metru). Od zavedení nových pravidel bylo oštěpem 84krát hozeno přes 90 metrů. Z těchto 84 hodů patří 52 Janu Železnému. Byl vyhlášen Atletem světa (2000), Atletem Evropy (1996, 2000) a českým Sportovcem roku (1993, 1995, 2000, 2001). Jako jediný třikrát přehodil 95 metrů, což se zatím od změny těžiště oštěpu nikomu jinému nepovedlo. Sportovní kariéru ukončil na mítinku v Mladé Boleslavi dne 19. října 2006. V témže roce se ještě nominoval na Mistrovství Evropy v atletice, které se konalo v Göteborgu. Své mezinárodní vystupování tam završil bronzovou medailí za výkon 85,92 metru. Tento výkon je také světovým rekordem v kategorii veteránů nad 40 let. 2006 Göteborg - Mistrovství Evropy - 3. místo 2004 Atény - Olympijské hry - 9. místo 2003 Paříž - Mistrovství světa - 4. místo 2002 Mnichov - Mistrovství Evropy -. 12. místo 2001 Edmonton - Mistrovství světa - 1. místo v rekordu šampionátu 92,80 m 2000 Sydney - Olympijské hry - 1. místo v olym. rekordu 90,17 m 1999 Grand Prix - 2. místo mezi oštěpaři (celkově 24. ) 1999 Sevilla - Mistrovství světa - 3. místo 87,67 m 1997 Grand Prix - 1. místo mezi oštěpaři (celkově 7.) 1997 Atény - Mistrovství světa - 9. místo 1996 Atlanta - Olympijské hry -. 1. místo 88,16 m 1996 Jena - Mítink EAA - světový rekord 98,48 m 1995 Grand Prix - 1. místo v oštěpu (celkově 2.) 1995 Göteborg - Mistrovství světa - 1. místo 89,58 m 1994 Helsinki - Mistrovství.", "question": "Kolik zlatých olympijských medailí získal Jan Železný?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Petrolejové lampy (film)", "context": "Petrolejové lampy je český film natočený režisérem Jurajem Herzem v roce 1971 na motivy stejnojmenného psychologického románu Jaroslava Havlíčka. Snímek se dostal do výběru filmů pro Filmový festival v Cannes za rok 1972. V příběhu z malého města je hlavní hrdinkou velmi živá dívka Štěpa (Iva Janžurová), která si po dlouhém čekání na nápadníka vezme fešáka oficíra Pavla (Petr Čepek). Jak se však ukáže, muž je nakažen syfilidou a kromě toho, že nedokáže uspokojit manželku, trpí depresemi a postupuje u něho progresivní paralýza. Pro příběh podle scénáře Václava Šaška oproti románu je typické potlačení regionální roviny – o městě se nemluví přímo jako o Jilemnici a to podpořil i fakt, že samotné natáčení proběhlo v Benátkách nad Jizerou – a jeho epická první část je zredukována na naprosté minimum. Režisér Juraj Herz v rozhovoru uvádí, že pro něj byla Iva Janžurová jistou volbou pro hlavní ženskou roli, neměl však jasno v otázce hlavní mužské role. Myslel si, že ji bude hrát Eduard Cupák. Když se tou dobou seznámil s Petrem Čepkem, hlavní roli mu nabídl. Menší problém byl v tom, přesvědčit Petra Čepka ke změně navyklého způsobu hraní, v jeho dřívějších rolích se díky své výrazné tváři nemusel příliš mimicky projevovat. Režisérovi dlouho trvalo, než mu vštípil svou představu o roli Pavla Maliny. Ivu Janžurovou znal Juraj Herz ze svého debutního dlouhometrážního filmu Znamení Raka (1966), kde hrála jednu z hlavních rolí, a pokládal ji v té době za nejlepší českou herečku. Plánoval ji dosadit i do svého zamýšleného filmu Morgiana (1972). Herz vypráví, že během natáčení nebyl na film kladen příliš velký tlak (finanční ani časový), takže si mohli dovolit čekat na ideální počasí. Bylo zapotřebí slunečného počasí, to však dlouho nepřicházelo a tak se počáteční scéna v parku točila po týdnech s umělým osvětlením, navíc v době, kdy ze stromů padalo listí.", "question": "Byl film Petrolejové lampy uveden na Filmovém festivalu v Cannes?", "answers": ["Snímek se dostal do výběru filmů pro Filmový festival v Cannes za rok 1972."]}
{"title": "Zdravotnická záchranná služba", "context": "Zdravotnická záchranná služba (ZZS) zajišťuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči. Tísňová linka ZZS má v Česku číslo 155. Přednemocniční neodkladná péče (PNP) je definována jako péče o postižené na místě jejich úrazu nebo náhlého onemocnění, v průběhu jejich transportu k dalšímu odbornému ošetření a při jejich předání do zdravotnického zařízení. PNP je poskytována při stavech, které: bezprostředně ohrožují život postiženého způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé následky mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti působí náhlé utrpení a bolest působí změny chování a jednání, ohrožující postiženého nebo jeho okolí Přednemocniční neodkladnou. péči zajišťují výjezdové skupiny: rychlá zdravotnická pomoc (RZP), v níž je nejméně dvoučlenná posádka ve složení řidič-záchranář a zdravotnický záchranář rychlá lékařská pomoc (RLP), s nejméně tříčlennou posádkou ve složení řidič-záchranář, zdravotnický záchranář a. lékař (min. 1 atestace v oboru chirurgie, vnitřní lékařství, všeobecné lékařství, anesteziologie a resuscitace nebo pediatrie, avšak nejvhodnější je atestace v oboru urgentní medicína) rychlá lékařská pomoc v systému Rendez-Vous (RV) s. nejméně dvoučlennou posádkou ve složení řidič-záchranář a lékař, která pracuje nejčastěji v součinnosti s výjezdovými skupinami rychlé zdravotnické pomoci ve víceúrovňovém setkávacím systému letecká záchranná služba (LZS), v níž je zdravotnická část osádky nejméně dvoučlenná ve složení zdravotnický záchranář a lékař. Rozhodnutí o vyslání jednotlivých výjezdových skupin je výhradně v kompetenci operátora. V případech, kdy reálně hrozí nebo došlo k selhání základních životních funkcí (dýchání, krevní oběh, vědomí), je na místo události vysílána posádka RLP nebo LZS. V ostatních případech může být pacient kvalifikovaně ošetřen posádkou RZP. PNP je garantována státem a hrazena ze státního rozpočtu a zdravotního pojištění. V roce 2010 bylo na území České republiky dislokováno celkem 503 výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby rozmístěných na 280 výjezdových stanovištích. Z tohoto počtu bylo 10 skupin leteckých. Podle statistik Asociace zdravotnických záchranných služeb bylo v roce 2011 provedeno celkem 851 289 výjezdů posádek zdravotnických záchranných služeb. Největší počet výjezdů byl zaznamenán v Praze, nejméně výjezdů pak bylo provedeno v Karlovarském kraji. V roce 2012 zaznamenaly posádky zdravotnických záchranných služeb přibližně 788 tisíc výjezdů. zdravotnická operační střediska – kvalifikovaný příjem, zpracování, vyhodnocení a předaní tísňových výzev doprava raněných, nemocných a rodiček (DRNR) doprava související s transplantační činností doprava materiálů pro. radiologii, vyžadujících zvláštní podmínky přepravy rychlá doprava krve repatriační transporty raněných a nemocných z a do zahraničí přednemocniční neodkladná péče při hromadných neštěstích a katastrofách spolupráce s dalšími složkami integrovaného záchranného systému (IZS): hasiči, policie, Horská služba výuková činnost v poskytování odborné přednemocniční péče Převozová služba DRNR (doprava raněných, nemocných a rodiček) zajišťuje pouze převozovou službu pacientů z domova do zdravotnického zařízení a zpět, případně mezi dvěma zdravotnickými zařízeními.", "question": "Jaké telefonní číslo má v České republice Zdravotnická záchranná služba?", "answers": ["155"]}
{"title": "Chelsea FC", "context": "2014/2015 Chelsea FC 2016/2017 Chelsea FC 2018/2019 Chelsea FC Chelsea FC (celým názvem: Chelsea Football Club) je anglický fotbalový klub, který sídlí v londýnské jihozápadní čtvrti Fulham. Založen byl 10. března roku 1905. Od sezóny 1992/93 působí v Premier League (nejvyšší fotbalová soutěž v Anglii). Klubové barvy jsou modrá a bílá. Jejími rivaly jsou další kluby z Londýna jako Arsenal a Tottenham Hotspur, vzájemná rivalita těchto klubů je ovšem ještě intenzivnější než je tomu u obou vůči Chelsea.[1] Rivalita s Manchesterem United vznikla na základě ambicí obou klubů, Chelsea se stala vyzývatelem United jako dříve dominantní síly v anglickém fotbale.[1] V minulosti vnímali její příznivci jako rivala též Leeds United, vzestup na evropském poli zase několikrát dostal Chelsea do křížku s Barcelonou.[1][2] Své domácí zápasy odehrává na stadionu Stamford Bridge s kapacitou 41 853 diváků. Ten své jméno získal po jednom z mostů přes řeku Temži, který stál v londýnské čtvrti Chelsea poblíž dnešního stadionu.[3] Dějiny klubu Založení a první roky Roku 1896 koupil obchodník s nemovitostmi Henry Augustus \"Gus\" Mears spolu se svým bratrem Josephem atletické hřiště na Stamford Bridge a poté i sousedící zahradu jako základ pro fotbalový stadión, který zde chtěl postavit.", "question": "Jaké jsou klubové barvy FC Chelsea?", "answers": ["modrá a bílá"]}
{"title": "Coulombův zákon", "context": "Coulombův zákon je fyzikální zákon popisující síly, které působí mezi elektricky nabitými částicemi. Francouzský fyzik Charles-Augustin de Coulomb jej publikoval v roce 1785 a položil tak základy elektrostatiky. Velikost elektrické síly, kterou na sebe působí dvě tělesa s elektrickým nábojem, je přímo úměrná velikosti nábojů Q1, Q2 a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti r. F e = 1 4 π ε 0 ε r | Q 1 | ⋅ | Q 2 | r 2 {\\displaystyle F_{\\mathrm {e} }={\\frac {1}{4\\pi \\varepsilon _{0}\\. varepsilon _{r}}}{\\frac {|Q_{1}|\\cdot |Q_{2}|}{r^{2}}}} , kde ε0 je permitivita vakua, a ε je relativní permitivita.Ekvivalentní s Coulombovým zákonem je Gaussův zákon elektrostatiky. S použitím principu superpozice lze Coulombův zákon pro bodový náboj q v místě r v poli N bodových nábojů Qi zapsat vektorovým vztahem F e ( r ) = ∑ i = 1 N F i = q 4 π ε 0 ε r ∑ i = 1 N Q i | r − r i | 3 ( r − r i ) {\\displaystyle \\mathbf {F} _{\\mathrm {e} }\\left(\\mathbf {r} \\right)=\\. sum _{i=1}^{N}\\mathbf {F} _{i}={\\frac {q}. {4\\pi \\varepsilon _{0}\\varepsilon _{r}}}\\sum _{i=1}^{N. }{\\frac {Q_{i}}{\\left|\\mathbf {r} -\\mathbf {r} _{i}. \\right|^{3}}}\\left(\\mathbf {r} -\\mathbf {r} _{i}\\right)} == Související články == Elektřina Intenzita elektrického pole", "question": "Kdy byl publikován Coulombův zákon?", "answers": ["v roce 1785"]}
{"title": "Mikuláš z Ybbs", "context": "katolický kněz Nábož. vyznání katolická církev Funkce diecézní biskup (od 1313)katolický biskup Některá data mohou pocházet z datové položky.Chybí svobodný obrázek. Mikuláš z Ybbs (před 1283 – 11. října 1340) byl řezenský biskup. Život Pocházel z patricijské rodiny z Ybbs v Dolních Rakousích. Vystudoval práva a působil v kanceláři římskoněmeckého krále Albrechta I. Habsburského a poté i v kanceláři jeho následníka Jindřicha VII. Lucemburského,[1] jehož mezi lety 1310 a 1313 doprovázel na římské jízdě. Když Jindřich VII. v roce 1313 skonal, Mikuláš přestoupil na dvůr jeho syna Jana Lucemburského.[2] Mikuláš při působení v královských kancelářích získal nejprve post eichstättského a řezenského kanovníka. Roku 1313 byl dokonce jmenován řezenským biskupem. Ve válkách mezi dvěma římskoněmeckými králi Ludvíkem IV. Bavorem a Fridrichem I. Sličným se přidržoval Ludvíkovy strany, stejně jako v Ludvíkově sporu s papežem Janem XXII., který na Mikuláše a jeho diecézi uvrhl interdikt. Mikuláš zemřel roku 1340 a byl pohřben v Klášteře Oberalteich. Zasloužil se o významné reformy řezenské diecéze.[1] Odkazy Reference 1 2 SCHMID, Alois. Nikolaus von Ybbs. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 1999. Dostupné online. ISBN 3-428-00201-6. Svazek 19.", "question": "Na čí straně byl Mikuláš z Ybbs ve válce mezi Ludvíkem IV. Bavorem a Fridrichem I. Sličným?", "answers": ["se přidržoval Ludvíkovy strany, stejně jako v Ludvíkově sporu s papežem Janem XXII"]}
{"title": "Club Brugge KV", "context": "1. místo Stadion Jan Breydel Stadion Bruggy Souřadnice 51°11′36″ s. š., 3°10′53″ v. d. Kapacita 29.042 Vedení Předseda Bart Verhaeghe Trenér Philippe Clement Oficiální webová stránka Některá data mohou pocházet z datové položky. Přehled medailí Pohár mistrů evropských zemí 1977/1978 Club Brugge KV Evropská liga UEFA 1975/1976 Club Brugge KV Nezaměňovat s jiným klubem z Brugg - Cercle Brugge KSV. Jan Breydel Stadion Historický klubový emblém Club Brugge KV (celým názvem Club Brugge Koninklijke Voetbalvereniging - Klub bruggská královská fotbalová asociace), známý též jako FC Bruggy, je belgický fotbalový klub z města Bruggy. Byl založen roku 1891 jako Brugsche Football Club.[1] Domácím hřištěm je Jan Breydel Stadion s kapacitou 29 000 míst, který sdílí se svým městským rivalem Cercle Brugge KSV.[2] Klubové barvy jsou modrá a černá. Je to jediný belgický klub, který hrál finále PMEZ (dnešní Liga mistrů UEFA), v roce 1978 podlehl anglickému Liverpoolu. Historie Počátky Klub byl založen roku 1891 jako Brugsche Football Club. V roce 1894 část členů klubu odchází a zakládá Football Club Brugeois. V roce 1897 se oba kluby slučují pod názvem Football Club Brugeois. V roce 1902 se klub slučuje s Vlaamsche Football Club de Bruges. V roce 1912 se klub stěhuje na stadion De Klokke. V roce 1920 se poprvé stává mistrem. V roce 1926 se přejmenovává na Royal Football Club Brugeois. Od 50. let Od návratu do 1. ligy v roce 1959 už klub nikdy nesestoupil. V roce 1968 vyhrál poprvé belgický pohár. Od 2. poloviny 60. let už patří natrvalo k předním týmům v zemi. V roce 1972 se přejmenoval na Club Brugge Koninklijke Voetbalvereniging. V roce 1973, tedy po půl století, přichází druhý titul.", "question": "Jaký fotbalový klub je Club Brugge KV?", "answers": ["belgický"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurentku. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti. Největším problémem se ukázala volba místa pro tuto univerzitu. Ačkoliv všeobecně převládal názor, že by měla být založena v zemském hlavním městě Brně, proti byli zejména brněnští Němci, kteří Brno politicky zcela ovládali a báli se oslabení svého vlivu. To bylo dokonce zdrojem nacionálních konfliktů, které vyvrcholily tragickými pouličními střety v roce 1905 u příležitosti tzv. Volkstagu, při kterých přišel o život český dělník František Pavlík.", "question": "Ve kterém roce byla založena Masarykova univerzita?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Jonathan Littell", "context": "Jonathan Littel (* 10. října 1967, New York, USA) je francouzsky píšící americký spisovatel v současnosti žijící v Barceloně. (Ve Francii je považován za francouzského spisovatele amerického původu.) Jeho nejznámějším dílem je román Laskavé bohyně. Narodil se v židovské rodině (sám se však za žida \"vůbec nepovažuje\"), která emigrovala z Polska do Spojených států na konci 19. století, jeho otcem je spisovatel Robert Littell. Vystudoval pařížské lycée Fenelon a odjel do Ameriky studovat na Yale. Po třech letech na Yale odjel na tehdy válčící Balkán. V průběhu sedmi let se účastnil humanitárních akcí neziskové organizaceAction contre la faim, hlavně v Bosně a Hercegovině, ale také na různých místech po celém světě jako např. v Čečensku, Afghánistánu, Kongu nebo dokonce v Moskvě. V roce 2001 se rozhodl ukončit humanitární činnost a začal psát svůj nejznámější román Laskavé bohyně, rozsáhlou fresku vykreslující pomocí fiktivních vzpomínek vzdělaného důstojníka SS Maxmiliana Aue druhou světovou válku a východní frontu. Laskavé bohyně získaly v roce 2006 Goncourtovu cenu a Velkou cenu Francouzské akademie za román. Jorge Semprún tuto knihu označil za \"událost století\". Jediné jeho předchozí vydané dílo, kyberpunkový román Bad Voltage, vyšlo v roce 1989 ve vydavatelství Signet Book. Kniha sice neobsahuje žádné zmínky o autorovi, ale časté odkazy na Francii a autory jako Jean Genet a Charles Baudelaire a na Paříž bezpochyby ukazují na téhož autora. Několikrát zde ostatně zmiňuje pařížské podzemí, kde se děj (často) odehrává (Jonathan Littell byl během svých studií na lycée Fenelon v Paříži tzv. katafilem – milovníkem nezákonných výprav do (nejen) pařížského podzemí). V roce 2006 zveřejnil obsáhlou a podrobnou zprávu o ruských tajných službách v letech 1991–2005 The Security Organs of the Russian Federation - A Brief History 1991–2005 V současnosti žije s manželkou a dvěma dcerami v Barceloně.", "question": "Jakým jazykem píše americký spisovatel Jonathan Littel?", "answers": ["francouzsky"]}
{"title": "Uran (prvek)", "context": "Uran je radioaktivní chemický prvek stříbrobílé barvy, která díky oxidaci po čase přechází k šedé barvě. Patří mezi kovy, přesněji do skupiny aktinoidů. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth a v čisté formě byl uran izolován roku 1841 Eugene-Melchior Peligotem. Prvek byl pojmenován podle tehdy nově objevené planety Uran, která dostala jméno podle boha Urana v řecké mytologii (otec Titánů a první bůh nebes, manžel bytosti Gaia). Uran se tak stal prvním prvkem pojmenovaným podle nově objevené planety - později následovaly ještě neptunium a plutonium. Uran je v čistém stavu stříbrobílý lesklý kov, který na vzduchu pozvolna nabíhá - pokrývá se vrstvou oxidů. Rozmělněný na prášek je samozápalný. Není příliš tvrdý a dá se za obyčejné teploty kovat nebo válcovat. Při zahřívání se stává nejprve křehkým, při dalším zvyšování teploty je však plastický. Za teplot pod 0,68 K se stává supravodičem I typu. Hustota (specifická hmotnost) uranu při 25 °C je 19,01 g.cm-3, uran tak patří k nejtěžším prvkům vůbec, je o asi 70 % těžší než olovo. Z dalších prvků je těžší pouze osmium (22,57 g×cm-3), iridium (22,50 g×cm-3), platina (21,45 g×cm. -3) či rhenium (20,50 g×cm-3); jen o málo větší hustotu má wolfram (19,25 g×cm-3) a zlato (19,30 g×cm-3). Vysoká hustota uranu je důvodem pro mnohá jeho nejaderná využití. Elektronová konfigurace atomu: K: 2, L: 8, M: 18, N: 32, O: 5s2, 5p6, 5d. 10, 5f3 P: 6s2, 6p6, 6d1 Q: 7s2; celková konfigurace: 1s2 2. s2 2p6 3s2 3p6 3d10 4s2 4p6 4d10 5s2 5p6 4f14 5d10 6s2 6p6 5f3 6d1 7s2. Uran se už v roce 79 př. n. l. používal k barvení glazur (nálezy poblíž Neapole s 1% výskytem oxidu uranu). První laboratorně izolovanou sloučeninou uranu byla uranová žluť 1789 izolovaná lékárníkem a profesorem chemie Martinem Heinrichem Klaprothem, jenž objevil nebo spoluobjevil i několik dalších prvků - (zirkonium, titan, cer a tellur).", "question": "Jak se jmenuje objevitel chemického prvku uran?", "answers": ["Martin Heinrich Klaproth"]}
{"title": "Vaya Con Dios", "context": "Vaya Con Dios (šp. pozdrav na rozloučenou Buďte s Bohem) je belgická hudební skupina, založená v roce 1986. Její hlavní postavou a zpěvačkou je Dani Klein (* 1953, vl. jménem Danielle Schoovaerts), kterou v různých obdobích doprovázela měnící se sestava hudebníků. Kapela je známa využíváním různých hudebních stylů, v jejích písních se mísí latinskoamerická a romská hudba se soft rockem, jazzem, soulem i blues. Jde o jednu z nejúspěšnějších hudebních skupin belgické historie – dosud prodala více než 7 milionů alb a přes 3 miliony singlů. Kapela byla aktivní v letech 1986–1996, poté se vyčerpaná Dani Klein z hudebního prostředí stáhla. V roce 2004 skupina na svou předchozí dráhu navázala a v současnosti stále koncertuje. == Diskografie == Vaya Con Dios (1988) Night Owls (1990) Time Flies (1992) Roots and Wings (1995) The Promise (2004) Comme on est venu... (2009) === Kompilace === Best Of Vaya Con Dios (1996) What's A Woman: The Blue Sides Of Vaya Con Dios (1998) The Ultimate Collection (2006) == Externí odkazy == Oficiální stránky skupiny Vaya Con Dios", "question": "Jak se jmenuje zpěvačka hudební skupiny Vaya Con Dios?", "answers": ["Dani Klein"]}
{"title": "Tóra", "context": "Tóra (hebrejsky ת) znamená Zákon, učení a v nejužším smyslu jde o první ze tří částí TaNaChu, neboli prvních pět knih hebrejské Bible. Těchto prvních pět knih se také nazývá Pentateuch (z řeckého π, \"pět knih\"), Chamiša chumšej Tora (hebrejsky \"Pět pětin Tóry\") anebo Pět knih Mojžíšových, což je zavádějící název pocházející z prostředí raného křesťanství. Tóra se skládá z pěti knih: ב Be-rešit – Genesis ש Šemot – Exodus ו Va-jikra – Leviticus ב Ba-midbar – Numeri ד Devarim – Deuteronomium V širším slova smyslu pak slovo Tóra zahrnuje nejen zmíněných pět knih, ale také další dvě části Tanachu a Ústní zákon (tradiční interpretace textu Tóry). Tóra ve smyslu Pentateuchu je základním dokumentem judaismu. Slovo samotné má kořen v hebrejském י \"jara\", učit či ukazovat. V Tóře jsou obsaženy nejen univerzální příběhy Adama, Noeho, příběhy židovských praotců Avrahama (Abrahám), Jicchaka (Izák) a Ja'akova (Jákob, též Jakub, dalším jménem Jisra'el), proroka Mojžíše, ale také 613 micvot (židovských přikázání) a další materiál, který lze považovat za právotvorný. Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému právu, hebrejsky ה halacha. Související informace naleznete také v článku Teorie vzniku Pentateuchu. Podle židovské tradice byly knihy Tóry věnovány Bohem Mojžíšovi okolo roku 1220 př. n. l., krátce po exodu z Egypta. Jak k tomuto věnování došlo, bylo předmětem debat v období raného rabínského anebo tanaitského judaismu (1. století n. l. – počátek 3. století n. l.) Jedna z verzí považovala věnování Tóry za jedinečnou událost, při které Mojžíš na hoře Sinaj obdržel celou Tóru. V tomto jediném okamžiku byla zjevena celá historie lidstva od prvopočátku Stvoření.[zdroj? ] Podle jiných verzí Mojžíš na Sinaji obdržel pouze Deset přikázání a ostatní zákony byly zjevovány postupně během čtyřiceti let putování pouští. V každém případě to ale podle těchto verzí byl hlas Boží, který Mojžíšovi diktoval obsah Tóry. Během období Druhého chrámu (3. století př. n. l.–1. století n. l.) se pak prosazovala verze, podle které Mojžíš obdržel nejen celou psanou Tóru, ale také Ústní zákon. Podle hypotéz, které se od doby osvícenství začaly ujímat na evropských univerzitách, byl text Tóry sestaven z několika předcházejících zdrojů. Jde o tzv. hypotézu pramenů či dokumentární hypotézu (nazývanou někdy podle předpokládných pramenů \"Jahvisty\", \"Elohisty\", kněžského spisu, německy Priesterschrift, a tzv. Deuteronomisty zkratkou \"JEPD\"). V klasické podobě ji formuloval Julius Wellhausen, hypotéza ale prošla mnoha modifikacemi.", "question": "Co je to tóra?", "answers": ["prvních pět knih hebrejské Bible"]}
{"title": "Frankfort (Kentucky)", "context": "Frankfort je hlavní město amerického státu Kentucky a okresní město Franklin County. Podle sčítání lidu měl v roce 2010 25527 obyvatel – je to tedy 5. nejméně obydlené hlavní město v USA. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 25 527 obyvatel. Podle sčítání lidu v roce 2000 ve městě sídlilo 27 741 obyvatel, 12 314 domácností a 6 945 rodin. Hustota zalidnění byla 721,1 obyvatel/km2. 77,1% Bílí Američané 16,5% Afroameričané 0,3% Američtí indiáni 1,4% Asijští Američané 0,0% Pacifičtí ostrované 1,8% Jiná rasa 2,9% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo. latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 3,8% populace. <18 let - 21,6 % 18–24 let - 11,7 % 25–44 let - 30,3 % 45–64 let - 22,4 % >64 let - 14 % průměrný věk - 36 let Daniel Weisiger Adams (1821 - 1872), právník a brigádní generál konfederační armády během Americké občanské války San Pedro de Macorís, Dominikánská republika", "question": "Kolik obyvatel měl Frankfort v roce 2010?", "answers": ["25527"]}
{"title": "Indická kuchyně", "context": "Indická kuchyně Pokrm z Bengálska Indická kuchyně je kuchyně různých etnik a náboženských skupin, žijících na území Indie. K jejím typickým rysům patří hojné používání koření, převaha vegetariánských pokrmů, hlavními surovinami jsou rýže, obilniny, luštěniny, mléčné výrobky (jogurty, máslo ghí), zelenina a koření. Regionální rozdíly Indie je velká země a mezi kuchařskými zvyklostmi v jednotlivých regionech jsou značné rozdíly. Proto je těžké indickou kuchyni charakterizovat jako celek. Regionální kuchyně se od sebe odlišují používanými surovinami, přísadami i způsobem přípravy. Ve střední a západní Indii se jí placky, luštěniny, zelenina, ovoce, mléčné výrobky, případně ryby, skopové, kozí nebo drůbeží maso, které jedí hlavně muslimové. V Kašmíru a podhimálajské oblasti jsou v oblibě sýry, sušené ovoce, plněné taštičky a luštěniny, ve východní Indii se jí hodně ryb, plodů moře, drůbeže, ovoce a rýže. Pro jižní Indii jsou charakteristické sladkosti, ovoce, hojné používání kokosu, rýže a brambor či batátů. Jihoindické pokrmy jsou zpravidla silně kořeněné a pálivé. Zatímco v severní a střední Indii se jí hlavní jídlo kolem poledne nebo po poledni, v jižní Indii až večer, po setmění. Náboženská specifika Hinduisté nikdy nejedí hovězí maso, příslušníci vyšších kast jsou zpravidla vegetariáni, také všichni džinisté a podstatná část indických křesťanů a buddhistů jsou vegetariáni. Sikhové a muslimové jedí více masa, především drůbežího a skopového, Sikhové však odmítají hovězí maso a na muslimy se vztahují rituální předpisy o čistotě (halál), proto nikdy nejedí vepřové maso a zpravidla nepijí alkoholické nápoje. Pouze pársové nejsou ve stravování limitováni náboženstvím. Způsoby úpravy pokrmů Nejčastější úpravou pokrmů v indické kuchyni je pomalé vaření nebo dušení na mírném ohni. Oblíbené je rovněž smažení na pánvi, grilování nebo pečení, k němuž slouží hliněná pec tandoor. Maso, zelenina i ostatní přísady se většinou upravují pokrájené na kostky či plátky, méně často v celku. Stolování Indové tradičně jedí pravou rukou, často za pomoci kousku placky, jímž si nabírají do úst polévku či omáčku. Nádobí se používá málo, místo talířů se často používají banánové listy, spíchnuté špejlemi, které se po jídle zahodí. Na stole nesmí chybět různé omáčky, čatní, jogurt, nakládaná zelenina a koření, jimž si stolující mohou dochutit jídlo nebo do nich namáčet jednotlivá sousta. Indové servírují na stůl více jídel zároveň a stolující si nabírají na své talíře od každého něco.", "question": "Jaké jsou typické rysy indické kuchyně?", "answers": ["hojné používání koření"]}
{"title": "Norsko", "context": "V norském jídelníčku nechybí také dezerty: vafle se zakysanou smetanou a různými druhy marmelád a džemů z lesního ovoce nebo Lofotských jahod.Dnes je Norsko jedním z předních spotřebitelů mražené pizzy Grandiosa. Populární je také mexické tacos (Tex-Mex). == Věda == Proslavená je norská matematická škola. Jedním z nejvýznamnějších světových matematiků byl Niels Henrik Abel, věnoval se zejména funkcionální analýze. Sophus Lie vytvořil teorii spojité symetrie, Atle Selberg se věnoval rozvíjení teorie čísel, Caspar Wessel jako první nabídl geometrickou interpretaci komplexních čísel, Peter Ludwig Mejdell Sylow rozvinul teorii grup, Axel Thue je označován za zakladatele formálních jazyků. Není tudíž divu, že rozvinutá je tradičně v Norsku (jako i v jiných skandinávských zemích) také informatika. Například programátoři Ole-Johan Dahl a Kristen Nygaard byli tvůrci programovacího jazyka Simula 67. Nobelovu cenu za fyziku získal Ivar Giaever, za chemii Lars Onsager, za fyziologii May-Britt Moserová a její manžel Edvard Moser. Vilhelm Bjerknes je zakladatelem moderní meteorologie. Gerhard Armauer Hansen objevil bakteriálního původce lepry. Linného žákem byl botanik Martin Vahl. Mineralog Victor Goldschmidt patří k zakladatelům geochemie. Ragnar Frisch, Finn E. Kydland a Trygve Haavelmo získali Nobelovu cenu za ekonomii. V dalších humanitních a sociálních vědách získali věhlas \"zelený filozof\" Arne Næ či sociolog Stein Rokkan. V politologii je průkopníkem výzkumu míru a konfliktů Johan Galtung, autor známých pojmů \"pozitivní mír\" a \"negativní mír\". Kodifikátorem jedné ze dvou oficiálních verzí spisovné norštiny, nynorsku, byl lingvista Ivar Aasen. == Sport ==", "question": "Kdo je zakladatelem moderní meteorologie?", "answers": ["Vilhelm Bjerknes"]}
{"title": "Obloha", "context": "Obloha nebo také nebe (knižně nebo básnicky firmament (z lat. firmamentum vzpěra, sloup) nebo nebeská klenba) je ta část zemské atmosféry nebo vesmíru, která je viditelná z povrchu Země (nebo jiné planety). Někdy se říká, že ptáci a letadla létají na obloze. Přesnější definice je obtížná. Při denním světle je obloha světle modrá, což je důsledkem rozptylu slunečního světla v ní. Nad Zemí není žádný modrý objekt, který bychom viděli. Za slunečného počasí je díky Rayleighovu rozptylu tmavší v zenitu a světlejší na horizontu. Při východu a západu Slunce červená a oranžová. Naopak v noci je obloha černá a posetá hvězdami. Během dne, pokud není zataženo, je na obloze vidět Slunce. V noci je pak možno na obloze spatřit hvězdy, planety a Měsíc. (Měsíc lze vidět často i ve dne. Některé hvězdy a planety pak za výjimečných podmínek také.) Při svítání a soumraku bývá vidět planeta Venuše, která se označuje poprvé jako Jitřenka, podruhé jako Večernice; někdy jsou vidět ranní nebo večerní červánky (Zora nebo zastarale zoře je slovanské označení jak pro (zejména) Jitřenku, ranní červánky, úsvit, ale i pro večerní červánky a Večernici, bohyně Zora odpovídá římské Auroře. Na obloze je možno spatřit mnoho přírodních jevů jako oblaka, duhu, polární záři nebo blesk. V astronomii se jako obloha označuje nebeská sféra, což je zdánlivá plocha nad Zemí, kde se pohybují Slunce, hvězdy, planety a měsíce. Nebeská sféra je rozdělena na části nazývané souhvězdí. == Obloha v náboženstvích == Obloha hraje silnou roli v mnoha náboženstvích. Někdy je ztotožňována s nebem – místem posmrtného života, nebo je pokládána za místo, kde sídlí božstva. Pro Číňany se někdy rozdíl mezi nebem a bohem stírá. === Bohové nebe === Úranos, Zeus (Řecká mytologie) Ouranos, Jupiter (Římská mytologie) Ukko (Finská mytologie) Nut (Egyptská mytologie) == Odkazy == === Externí odkazy ===", "question": "Jakou barvu má obloha?", "answers": ["světle modrá"]}
{"title": "Pablo Picasso", "context": "Pablo Ruiz Picasso (25. října 1881 – 8. dubna 1973) byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl. Jeho obraz Alžírské ženy byl v květnu 2015 v newyorské aukční síni Christie's vydražen za 179,4 milionu dolarů (v přepočtu 4,4 miliardy korun), čímž se stal historicky nejdražším výtvarným dílem prodaným v aukci. Narodil se v Málaze ve Španělsku, byl prvním dítětem José Ruize y Blasco a Maríe Picasso y López. Byl pokřtěn jako Pablo, Diego, José, Francisco de Paula, Juan Nepomuceno, Maria de los Remedios, a Cipriano de la Santísima Trinidad. Picassův otec, José Ruiz, byl malířem, jehož specialitou bylo realistické zobrazení ptáků a který byl většinu svého života profesorem umění na škole řemesel a kurátorem v muzeu. Picasso už jako chlapec prokazoval vášeň i cit pro kresbu. Podle jeho matky bylo jeho první slovo \"piz\", což je zkrácenina od lápiz, španělsky tužka.", "question": "Kde se narodil známý umělec Pablo Picasso?", "answers": ["Málaze ve Španělsku"]}
{"title": "Ernest Thomas Sinton Walton", "context": "Ernest Thomas Sinton Walton (6. října 1903 Dunngarvan, Irsko - 25. června 1995 Dublin, Irsko) byl irský fyzik, který získal spolu s J. D. Cockcroftem v roce 1951 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za objevné práce přeměny atomových jader uměle urychlenými jadernými částicemi.", "question": "Kde zemřel Ernest Thomas Sinton Walton?", "answers": ["Dublin"]}